%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/570.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>3261861f-adc5-44b5-976f-6f94284db16e</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>---</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>JSOU TO JEŠTĚŘI. OZBROJENÍ A NEBEZPEČNÍ.</strong></p>

<p>Na zemi. kde stále dominují potomci dinosaurů, mohou lidské bytosti proti strašlivé biotechnologické civilizaci Yilané postavit pouze svůj důvtip. Kerrich, který strávil mládí jako zotročené domácí zvíře těchto ještěrů, má nyní zachránit svůj lid - s pomocí mořeplavců Paramutan. Aby dosáhl úspěchu, musí vsadit do hry budoucnost celé lidské rasy ...</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ZIMA </strong><strong><emphasis>V </emphasis></strong><strong>RÁJI</strong></p>

<p>je pokračování známého příběhu Harryho Harrisona „Na západ od ráje“ o gigantickém střetu mezi dvěma zcela odlišnými kulturami - ještěřími Yilané a vynalézavými savci. jež se odvážili vyzvat na souboj neomezenou moc inteligentních plazu.</p>

<p>Prodejní cena 189 Kč</p><empty-line /><p>Název originálu: WINTER IN EDEN</p>

<p>Obálka: Luis Royo Grafická úprava obálky: Petr Bauer</p>

<p>Překlad: Martin Janda Redakce: Helena Šebestová, Michael Bronec</p>

<p>Copyright ©1986 by Harry Harrison</p>

<p>All Rights Reserved Translation ©1999 by M. Janda</p>

<p>Cover ©1999 by L. Royo Copyright ©1999 by Straky na vrbě</p>

<p>ISBN <strong>80-902704-7-6</strong></p>

<p>„A tak Bůh zbudoval zahradu na východ od ráje a do ní vložil člověka, jehož stvořil.“</p>

<p>„A Kain odešel od Boha a pobýval v zemi Nod, na východ od ráje.“</p>

<p>Bible, kniha GENESIS</p>

<p>Velcí plazi byli nejúspěšnější formou života, která kdy obývala tento svět. Po sto čtyřicet milionů let vládli Zemi, zaplňovali oblohu, hemžili se v mořích. Po celou tu do­bu nebyli savci, předkové lidstva, ničím víc než drobnými, rejskům podobnými tvorečky, sloužícími za kořist větším, rychlejším a bystřejším ještěrům.</p>

<p>A pak, před šedesáti pěti miliony let, náhle vše skon­čilo. Do Země narazil desetikilometrový meteorit a změ­ny, které v atmosféře způsobil, byly katastrofální. Během kratičkého časového období zmizelo z povrchu zemského sedmdesát pět procent tehdy žijících živočišných druhů. Vek dinosaurů skončil a evoluce více než sto milionů let potlačovaných savců započala. Ale co kdyby meteorit ne­přiletí? Jak by asi dnes vypadal náš svět?</p>

<p><strong>PROLOG: </strong>KERRICK</p>

<p>Život už dávno není snadný. Příliš mnoho se změnilo, příliš mnoho z nás je mrtvo a zimy jsou příliš dlouhé. Ne­bývalo tomu tak vždy. Jako dnes si pamatuji tábor, v němž jsem vyrůstal, i tři rodiny, jež v něm žily, dlouhé dny, přá­tele i dobré jídlo. Během teplého období jsme zůstávali na břehu velkého jezera, bohatého rybami. První vzpomínky, které mám, jsou právě na to jezero, na strmé hory za tichý­mi vodami a na vysoké štíty, které se počínají bělat prvním sněhovým popraškem zimy. Když sníh pokryl i naše stany a stejně tak i trávu kolem nich, nastával čas, aby se lovci odebrali do hor. Nemohl jsem se dočkat, až vyrostu a budu moci lovit jeleny a obří jeleny jim po boku.</p>

<p>Ten prostý svět prostých rozkoší je však již navždy ten tam. Všechno se změnilo - a nikoli k lepšímu, čas od ča­su se v noci probouzím a přeji si, aby se to, co se stalo, nikdy neudalo. Ale to jsou jen pošetilá přání, neboť svět už je dnes takový, jaký je, změněný ve všech směrech. To, co jsem považoval za veškerý svět, se ukázalo být pouze drobným a bezvýznamným střípkem skutečnosti. Mé je­zero a hory jsou jen nepatrnou částí velkého kontinentu, který se táhne až k nedozírnému oceánu na východě.</p>

<p>Slyšel jsem i o jiných tvorech - bytostech, jimž říkáme murgu, a naučil jsem se je nenávidět mnohem dřív, než jsem je poprvé spatřil. Jako je naše maso teplé, jejich studí. Na hlavách máme vlasy a dospělému lovci naroste i pyšný vous; zvěř, kterou lovíme, má teplé maso a huňatou srst, ale murgu nikoli. Murgu jsou studení, hladcí a šupinatí, mají drápy a zuby, kterými drásají a trhají, a jsou velcí a strašliví - každý se jich bojí. A nenávidí je. Slyšel jsem, že žili v teplých vodách oceánu na jih odsud a v teplých zemích, které tam leží. Nedokázali snášet chlad a tak nás nechávali na pokoji.</p>

<p>To vše se však změnilo - a změnilo se to tak strašlivě, že nic už nikdy nebude jako dřív. Jen se zármutkem se</p>

<p>smiřuji s vědomím, že náš svět je jen nepatrnou součástí světa Yilané. Žijeme na severu velké pevniny. A na jih od nás, po celé té velké zemi, se hemží jenom Yilané.</p>

<p>Ale jsou i horší věci. Za oceánem se nacházejí pevniny ještě větší - a na nich nejsou vůbec žádní lovci. Ani jediný. Jenom Yilané, samí Yilané. Náleží jim celý svět - až na ten náš kousek.</p>

<p>Nyní vám povím o Yilané to nejstrašnější. Nenávidí nás zrovna tak, jako my nenávidíme je. Moc by to neva­dilo, kdyby to byla jen velká, bezcitná a tupá zvířata. To bychom zůstali na chladném severu, vyhýbali se jim a bylo by nám dobře.</p>

<p>Jenže jsou mezi nimi i tací, kteří dokáží být stejně bystří jako lovci a stejně nelítostní jako oni. A jejich množ­ství je takové, že je nelze spočítat; stačí jen říci, že zaplňují všechny země tohoto velikého světa. Toto vše vím. neboť jsem byl Yilané zajat, vyrostl mezi nimi a učil se od nich. Onu hrůzu, již jsem cítil, když zabili mého otce a ostatní, odnesl čas. Když jsem se naučil mluvit, jak mluví Yilané, stal jsem se jedním z nich a zapomněl jsem, že jsem lo­vec, a dokonce se naučil říkat svým lidem ustuzou, špinavá stvoření. Cítil jsem se mezi Yilané velmi dobře, neboť veš­kerý řád a příkazy přicházejí od těch vyšších, a já, který seděl blízko Vainté, eistaa města a vládce všech, jsem byl tak rovněž považován za vládce.</p>

<p>Živé město Alpéasak vyrostlo nově na březích moře, založeno Yilané z druhé strany oceánu, kteří byli ze svého dalekého města vyhnáni zimami, rok od roku chladnějšími. Tentýž chlad, jež nutil mého otce a ostatní Tanu putovat na jih za potravou, přiměl i Yilané, aby se vydali na dlou­hou cestu přes moře. Postavili své město na našich březích, a když shledali, že zde Tanu byli před nimi, pobili je. Stejně tak Tanu zabíjeli Yilané, jakmile je spatřili.</p>

<p>Po mnoho let jsem o tom všem neměl ani potuchy. Vyrostl jsem mezi Yilané a myslel stejně jako oni. Když vytáhli do války, pohlížel jsem na jejich nepřítele jako na nečistá a páchnoucí ustuzou, ne jako na Tanu. To se změ­nilo až ve chvíli, kdy jsem se setkal se zajatcem Herilakem. Byl to sammadar, vůdce Tanu, který mne chápal daleko lépe než já jeho. Ve chvíli, kdy jsem s ním mluvil jako s nepřítelem, cizím a podivným tvorem, odpověděl mi ja­ko člověku své krve a masa. Jak se mi navracel jazyk dět­ství, navrátily se i vzpomínky, jež mi kdysi byly drahé. Vzpomínky na matku, rodinu, přátele. Mezi Yilané nejsou žádné rodiny; žádná mláďata nesají mléko tam, kde jen ještěři kladou vejce, a žádná přátelství neexistují tam, kde vládnou studené samice, co drží samce po celý život pod zámkem a v odloučení.</p>

<p>Herilak mi ukázal, že jsem Tanu, nikoli Yilané, osvobo­dil jsem jej tedy a uprchl s ním. Zpočátku jsem toho litoval - ale nebylo cesty zpátky, neboť jsem napadl a téměř usmr­til Vainté, která jim vládne. Připojil jsem se k sammadům, skupinám rodin, v nichž Tanu žijí; připojil jsem se k nim, abych s nimi prchal před útoky těch, kdož kdysi býva­li mým lidem. V tu dobu jsem však už měl jiné druhy, a s nimi i přátelství, jež bych mezi Yilané nikdy nepoznal. Měl jsem Armun, jež ke mně přišla a ukázala mi, co jsem dosud nezažil, a probudila ve mně city, které neměly mís­to v životě s cizí, studenou rasou. Měl jsem Armun, která přivedla na svět našeho syna.</p>

<p>Nad životy nás všech však stále visela smrtelná hrozba. Vainté a její bojovnice nás pronásledovaly.</p>

<p>Když k tomu došlo, uvědomil jsem si, že už nelze dál prchat. Jako zvířata, zahnaná do kouta, jsme se museli obrátit proti nepříteli a postavit se na odpor. Zprvu mi nikdo nepřál sluchu, protože lovci neznali našeho nepřítele tak jako já. Brzy však pochopili, že Yilané nevědí o ohni. A toho jsme také využili, když jsme jej vnesli do města Yilané.</p>

<p>A tak to také dopadlo. Spálili jsme město Alpéasak; jen několik málo Yilané přežilo a prchalo zpět, do měst na druhém břehu moře. To bylo dobře, neboť jednou z těch, kdo žili dál, byla Enge, moje dávná učitelka a přítelkyně. Nevěřila v zabíjení tak jako jmi a tak stála v čele malé skupiny zvané Dcery života, které věřily v posvátnost žití. Kéž by přežily jen ony.</p>

<p>Ale vyvázla i Vainté. Tato bytost plná nenávisti pře­čkala zkázu svého města a uprchlá v uruketo, velkém živém plavidle Yilané, zpět za oceán.</p>

<p>K tomu všemu v minulosti došlo. Teď stojím na po­břeží, kolem mne poletuje popel zničeného města a já se pokouším myslet na to, co se stane nyní a co je nutno učinit v letech, která nás čekají.</p>

<p>Tharman i ermani <strong>lasfa </strong>katiskapri ap naudinz modia — em bleit he-pellin <strong>ér </strong>atta, so faldar elka ensi hammar.</p>

<p>marbacké přísloví</p>

<p><emphasis>Tharmy ve hvězdách mohou shlížet na lovce s potěšením - jejich chladné potě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šení však oheň nezapálí.</emphasis></p><empty-line /><p>l</p>

<p>Bouře ustávala a vzdalovala se na moře. Clona deště zahalila uruketo a skryla jej před zraky Tanu. Ještě jednou se náhle objevil, když jej déšť přešel; byl již mnohem dál, temný stín v běli zpěněných vln. Roztrhanými mraky se prodralo nízko zavěšené večerní slunce a zalilo obrovité­ho tvora tmavorudým svitem, z něhož ostře čněla silueta vysoké hřbetní ploutve. Nato uruketo zmizel v houstnou­cím šeru. Herilak stál ve vlnách příboje a hrozil za ním oštěpem, přičemž nešetřil hlasitými výkřiky zklamání.</p>

<p>„Měli zemřít také, všichni - ani jeden neměl vyváz­nout.“</p>

<p>„Zabíjení skončilo,“ řekl Kerrick unaveně. „Už je po všem - je dokonáno. Zvítězili jsme. Pobili jsme murgu a spálili jejich město.“ Ukázal k dýmajícím stromům za sebou. „Dočkal ses své pomsty. Za jednoho každého z tvé­ho sammadu, jenž byl zabit, jsi spálil celý hault murgu. To jsi učinil. Za každého lovce, ženu či dítě jsi zahubil tolik murgu, kolik máš prstů na rukou i nohou. To stačí. Nyní musíme zapomenout na smrt a přemýšlet o životě.“</p>

<p>„Mluvil jsi s jedním z nich a nechal ho utéci. Má ruka s oštěpem se třásla hněvem; nebylo dobře, cos učinil.“</p>

<p>Kerrick si byl vědom přítelova hněvu a i v něm začala zloba narůstat v odpověď; ovládl se však. Po tom všem, co se dnes odehrálo, byli unaveni, na pokraji vyčerpání. Musí mít také na paměti, že jej Herilak poslechl a neusmrtil Enge, když s ni rozmlouval.</p>

<p>„Pro tebe jsou všichni murgu stejní - hodni jen zabití. Ale tato samice byla mou učitelkou - a je jiná než ostatní. Hovoří pouze o míru, ne o válce. Pokud jí ostatní murgu budou naslouchat a věřit jí, válka by mohla skončit...“</p>

<p>„Vrátí se - vrátí se, aby vykonali pomstu.“</p>

<p>Mohutný lovec byl stále ještě rozhněván a hrozil za­krváceným oštěpem zmizelému nepříteli; oči, podrážděné kouřem, se mu leskly stejně rudě jako hrot oštěpu. Oba byli černí od sazí a plavé vousy a vlasy měli plné popela. Kerrick věděl, že z Herilaka mluví nenávist, touha zabíjet murgu dál a dál. Věděl však také, že mohutný lovec mluví pravdu. Murgu, Yilané, nepřítel se vrátí zpět. Vainté se o to postará. Stále žije, a dokud žije ona, nebude mír ani bezpečí. Když si to vše uvědomil, opustily jej síly a zako­lísal. Spěšně se opřel o oštěp a zavrtěl hlavou, aby zahnal děsivou vidinu, kterou měl před očima. Musí zapomenout na Vainté, zapomenout na murgu i na vše, co se dělo. Je čas žít; umírání skončilo. Temnotou myšlenek proniklo zavolá­ní. Otočil se a spatřil jednoho z lovců Sasku, Kerimadase, jak jej volá ze zčernalých ruin Alpéasaku.</p>

<p>„Jsou tu murgu, chycení v pasti, a ještě živí.“</p>

<p>Herilak se tam s řevem rozběhl a Kerrick měl co dělat, aby jej zastavil.</p>

<p>„Nedělej to,“ požádal tiše. „Odlož oštěp. Nech to na mně. Zabíjení musí někdy skončit.“</p>

<p>„Ne, nikdy! Tyto tvory je nutno hubit na věky věků. Ale odložím oštěp, protože jsi stále margalus, náš rádce, jenž nás vedl do boje proti murgu, a já respektuji tvé zku­šenosti.“</p>

<p>Kerrick se unaveně vydal k místu, odkud zaznělo vo-lání, a Herilak jej mokrým pískem následoval. Byl k smrti unaven a netoužil po ničem jiném než po odpočinku, ale nemohl odpočívat. Jsou tu snad ještě nějaké živé Yilané?</p>

<p>Nepřipadalo mu to možné. Jak fargi, tak i Yilané zemřely, když zahynulo jejich město - bylo to pro ně totéž, jako být vyhnán z domova a opuštěn. Kdykoli k tomu došlo, pro­běhla v těle Yilané nevratná změna, která vždy končila smrtí. Viděl to sám, na vlastní oči. Ale, pravda, existovaly výjimky - možná je skutečně některá z nich dosud naživu. Mohly to být Dcery života; ty se lišily od ostatních. Musí se přesvědčit sám.</p>

<p>„Přistihli jsme je, když vylézali z jednoho z těch napolo spálených shluků stromů,“ hlásil Kerimadas. „Zabili jsme jednoho, ale ostatní zalezli zpět. Simmacho říkal, že bys je možná rád viděl a zabil je sám, margale.“</p>

<p>„Ano!“ vykřikl Herilak. Nenávist mu sálala z očí a čiše­la z pevně stisknutých zubů. Kerrick těžce potřásl hlavou.</p>

<p>„Podívejme se nejprve, co jsou zač, než je pobijeme. Ne­bo ještě líp, zmocněme se jich živých. Promluvím si s nimi, neboť jsou věci, jež potřebuji zjistit.“</p>

<p>Prokličkovali zčernalým tratolištěm mezi dosud dýma­jícími pahýly stromů a mrtvými těly. Cesta je vedla am-besedem a Kerrick se zastavil, zděšen hromadami mrtvol Yilané. Na tělech nebylo patrné žádné zranění, ani spále­niny - a přece byly všechny mrtvé. Ležely na zemi, tváří ke vzdálené stěně ambesedu. I Kerrick se podíval tím smě­rem, k sedadlu, kde sedávala Vainté. To však bylo nyní prázdné a opuštěné. Fargi a Yilané sem nepochybně při­spěchaly, mačkajíce se jedna přes druhou, aby vyhledaly ochranu u své Eistaa. Ale ta byla pryč a její trůn prázdný - prázdný v umírajícím městě. Zemřely tedy i ony.</p>

<p>Kerimadas šel v čele, šlapaje po rozházených tělech, a Kerrick jej následoval, ochromený šokem z toho, co vidí. Ti všichni jsou mrtví. Je nutno s nimi něco udělat, než začnou hnít. Jejich příliš mnoho, než aby je mohli pohřbít. Něco musí vymyslet.</p>

<p>„Támhle před námi,“ ukazoval oštěpem Kerimadas.</p>

<p>Simmacho se snažil rozšířit škvíru v rozbitých a začer-nalých dveřích, aby mohl nahlédnout dovnitř. Když spatřil Kerricka, ukázal na mrtvolu Yilané, jež ležela na zemi ve­dle něj, a obrátil ji nohou. Kerrick ji přejel pohledem -pak se sklonil, aby si ji v houstnoucím soumraku lépe pro­hlédl. Nebylo divu, že mu to místo připadalo povědomé. Stál před hanalé.</p>

<p>„Tohle je samec,“ oznámil. „Ti ostatní uvnitř musí být rovněž samci.“ Simmacho s úžasem pohlédl na tělo. Stejně jako všichni Tanu ani on tak docela nevěřil, že ti ničemní murgu, s nimiž bojovali, jsou všechno samice.</p>

<p>„Tenhle se pokoušel utéct,“ vysvětlil.</p>

<p>„Samci nebojují - nedělají ani nic jiného. Všichni byli zavřeni v tomto domě.“</p>

<p>Simmacho se nepřestával divit. „Proč nezemřel jako ostatní?“</p>

<p>Proč vlastně? pomyslel si Kerrick. „Samice zemřely, protože zemřelo i jejich město; znamenalo to pro ně totéž, jako by z něj byly vyhnány. V takovém případě se s ni­mi vždy něco stane. Nejsem si jist, co. Ale končí to smrtí, důkazy leží všude kolem nás. Zdá se však, že samci, kteří byli odjakživa drženi stranou a byli tak svým způsobem vyhnáni z města již od narození, žijí dál.“</p>

<p>„Zemřou našimi oštěpy,“ zavrčel Herilak. „A to rychle, než bude tma a oni nám v ní utečou.“</p>

<p>„Nemají ve zvyku se pohybovat za noci, a ty to víš. A na místo, kde se skrývají, nevede žádný jiný vchod. Pře­staňme teď se zabíjením i řečmi o něm a vyčkejme tu do rána. Najezme se, napijme a pojďme spát.“</p>

<p>Proti tomu nikdo neprotestoval. Kerrick nalezl na ne­spáleném stromě vodní ovoce a ukázal jim, jak z něj pít. Jídlo už neměli žádné, ale únava byla silnější než hlad a všichni usnuli téměř vzápětí.</p>

<p>Jen Kerrick ne. Nebyl unaven o nic méně než ostatní, ale zmatek v mysli mu bránil upadnout do spánku. Na obloze zatím vítr odvál poslední mraky a vyšly hvězdy. Pak konečně, aniž si to uvědomil, zavřel oči - a když je opět otevřel, nebem se šířilo svítání.</p>

<p>Za ním se kdosi pohnul. V rozlévajícím se světle roze­znal Herilaka, jak s nožem v ruce tiše kráčí ke vchodu do hanalé.</p>

<p>„Herilaku,“ zavolal na něj, ztěžka se zvedaje na nohy. Obrovitý lovec se bleskově otočil a s tváří zkřivenou hně­vem zaváhal - aby pak zastrčil nůž zpět za pás, obrátil se a loudavě se vrátil. Neexistovala slova, jimiž by Kerrick mohl zmírnit zuřivost, která v něm vzkypěla. Vítězství, na­místo aby lovcův hněv zmírnilo a ochladilo žhavou touhu zabíjet, jako by v něm pudy rozdmýchalo ještě víc. Snad ho to brzy přejde. Snad. Kerrick uhasil ranní žízeň něko­lika doušky z vodního ovoce, ale starosti jej trápily dál. Mají ještě hodně práce. Ze všeho nejdřív však musí zjis­tit, zda v hanalé skutečně přežili nějací Yilané. Unaveně si prohlédl svůj oštěp. Bude ho ještě zapotřebí? Uvnitř se mohly ukrývat i samice, jež třeba nevědí o zkáze města. Uchopil zbraň a napřáhl ji před sebe, zatímco se prodíral zuhelnatělými a zčásti rozbitými dveřmi.</p>

<p>Uvnitř nalezl zčernalé trosky. Oheň se přehnal vstupní místností i chodbou a sežehl průhledné panely, jež tvo­řily strop. Vzduch páchl kouřem - a spáleným masem. S oštěpem připraveným k ráně prošel chodbou, jedinou částí hanalé, jakou kdy dosud spatřil, a nakoukl do ohybu na konci. Zuhelnatělé dveře vedly do velké místnosti - kde byl zápach spečeného masa skutečně intenzivní. Zpusto­šeným stropem sem pronikalo dostatečné množství světla, aby odhalilo hrůzný obsah pokoje.</p>

<p>Téměř u nohou mu ležela s otevřenými ústy spálená Ikemend, správkyně hanalé. Za ní se choulila těla jejích svěřenců, neméně spálených a mrtvých než jejich vládky­ně. Místnost jimi byla přeplněna. Kerrick se rozechvěl, od­vrátil se a raději pokračoval do nitra příbytku.</p>

<p>Bylo to celé bludiště chodeb a místností, z větší části zničených ohněm. Avšak čím šel dál, tím byly stromy ze­lenější; tato část hanalé očividně vyrostla teprve nedávno a lépe odolala žáru. Za posledním ohybem chodby narazil</p>

<p>na pokoj s ozdobnými závěsy na zdech a měkkými poduš­kami na podlaze. Vzadu se u zdi choulili dva mladí sam­ci, oči vypoulené a dolní čelisti ochablé dětinským gestem strachu. Jak jej spatřili, zaúpěli.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>je smrt,“ vzdechli a zavřeli oči.</p>

<p>„Ne!“ houkl Kerrick nahlas. „Upřesnění prohlášení. Po­šetilost samců - pozornost k hovořícímu nadřízenému.“</p>

<p>Dva páry očí se s úžasem otevřely.</p>

<p>„Mluvte,“ nařídil Kerrick. „Jsou tu ještě další? „</p>

<p>„Tvor, který hovoří, míří na nás ostrým zubem, jenž zabíjí,“ zaúpěl jeden z nich.</p>

<p>Kerrick upustil oštěp na podlahu a o dva kroky od něj odstoupil. „Zabíjení skončilo. Jste tu vy dva sami?“</p>

<p>„Sami!“ zakvíleli jednohlasně a na dlaních jim zableskly barvy dětinské hrůzy a bolesti. Kerrick se musel ovládnout, aby se na ta hloupá stvoření nerozkřičel.</p>

<p>„Poslouchejte mne a mlčte,“ poručil. „Jsem Kerrick, silný-a-důležitý, který sedí po boku Eistaa. Slyšeli jste o mně.“</p>

<p>Naznačili souhlas: možná, že zpráva o jeho útěku do­sud nedospěla do izolovaného hanalé. Nebo, což bylo ještě jednodušší vysvětlení, na to zapomněli. „Nyní odpovězte na moje otázky. Kolik vás tu je? „</p>

<p>„Schovali jsme se,“ začal mladší. „Hráli jsme hru. Os­tatní nás měli najít. Já jsem byl tady, Elinman se schoval se mnou, a Nadaské stál za dveřmi. Ale ostatní nepřišli. Něco se stalo. Bylo to moc teplé a příjemné, ale pak přišel oblak ošklivého pachu, který nás bolel v hrdlech a očích. Volali jsme Ikemend, ať nám jde na pomoc, ale nepřišla. Báli jsme se vyjít ven. Já se bál moc a moc. říkají mi proto Imehei, ale Elinman byl smělý. Sel první a my ho následovali. Nemohu ti říci. co se stalo pak, bylo to příliš hrozné. Chtěli jsme opustit hanalé, i když je to zakázáno, a Elinman vylezl ven a vykřikl a my jsme běželi zpět. Co se s námi stane?“</p>

<p>Co se s nimi vlastně stane? Pokud na ně narazí lov-</p>

<p>či, čeká je nepochybně smrt. Tanu v nich uvidí jen murgu s drápy a tesáky - nepřítele. Kerrick je však vnímal tako­vé, jací skutečně byli - hloupé bytosti, nezvyklé na svět kolem, stěží schopné se samostatně najíst a napít. Nemohl dopustit, aby přišli o život; měl už dost zabíjení.</p>

<p>„Zůstaňte tady,“ nařídil.</p>

<p>„Bojíme se a máme hlad,“ zakvílel Imehei. Měkký na dotek, to znamenalo jeho jméno. Dobré jméno. A ten dru­hý, Nadaské, byl Ten, který vyhlíží z ohrady. Oba byli jako děti; horší než děti, protože na rozdíl od dětí neměli nikdy vyrůst.</p>

<p>„Ticho - nařizuji to. Máte zde vodu a jste dost bucla­tí, abyste mohli trochu hladovět. Neopustíte tento pokoj. Jídlo vám bude doneseno. Rozuměli jste?“</p>

<p>Už se chovali klidně a ochotným gestem dali najevo poslušnost. Opět se cítili v bezpečí, protože na ně někdo dohlížel a poroučel jim. Ti samci! Sebral oštěp a odešel. Propletl se chodbami a když se octl venku, nalezl tam Herilaka, který na něj čekal. Za ním stál zbytek lovců, zatímco kousek od nich se shlukli Sasku v čele se Šanonem.</p>

<p>„Odcházíme,“ oznámil Herilak. Už ovládl hněv -v očích se mu však zračilo chladné odhodlání. „Co jsme sem přišli učinit, bylo učiněno. Murgu a jejich hnízdo byli zničeni. Nemáme tu už co pohledávat. Vrátíme se ke svým sammadům.“</p>

<p>„Musíte tu zůstat. Je tu ještě mnoho práce...“</p>

<p>„Nikoli pro Tanu. Byl jsi naším margalem, Kerricku, a dobře jsi nás vedl proti murgu. Poslouchali jsme tě a ctí­me tě za to. Nyní jsou však murgu mrtvi a ty nám již neporoučíš. Odcházíme.“</p>

<p>„Řekli ti ostatní lovci, abys za ně mluvil, silný Heri-laku?“ odsekl Kerrick podrážděně. „Nevzpomínám si, že by tomu tak bylo.“ Obrátil se k lovcům. „Hovoří za vás Herilak - nebo máte i vlastní rozum?“</p>

<p>Několik jich odvrátilo tváře před jeho hněvem, ale sam­madar Sorli vystoupil. „Máme svůj rozum a hovořili jsme o tom. Herilak mluví pravdu. Nemáme zde již co na prá­ci. Co bylo učiněno, bylo učiněno a my se musíme vrá­tit k sammadům dřív, než začne zima. Musíš jít s námi, Kerricku, neboť tvůj sammad je na severu, ne tady.“</p>

<p>Armun. Při vzpomínce na ni je schopen zapomenout na toto město smrti. Ona je jeho sammadem, ona a to dítě - a Kerrick málem podlehl a obrátil se na sever. Ale za Sorlim stál ještě Sanone a jeho Sasku, kteří se dosud nepohnuli. Kerrick se tedy otočil k nim.</p>

<p>„A co tomu říkají Sasku?“</p>

<p>„I my jsme o tom hovořili - a dosud jsme zde neskon­čili. Sotva jsme přišli na toto místo, jež je pro nás nové. Je zde mnoho, co lze spatřit a o čem lze hovořit. Nesdí­líme potřebu navracet se do zmrzlé země, již mají Tanu. Chápeme je. Toužíme však po něčem jiném.“</p>

<p>„Jen krátký čas,“ přemlouval Kerrick lovce. „Posadíme se, zapálíme dýmku a poradíme se. Je třeba učinit rozhod­nutí -“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Herilak. „Rozhodnutí byla již učiněna. Co jsme sem přišli vykonat, bylo vykonáno. Dnes se vracíme nazpět.“</p>

<p>„Teď s vámi jít nemohu.“ Kerrick slyšel ve vlastním hlase napětí a doufal, že si jej ostatní nevšimnou. „I já si přeji se vrátit. Čeká tam na mne Armun, můj sammad -ale v tuto chvíli jít ještě nemohu.“</p>

<p>„O Armun se postarám,“ kývl Herilak. „Pokud si ne­přeješ vrátit se s námi hned, bude v bezpečí mého samma­du, dokud se nevrátíš.“</p>

<p>„Ještě nemohu jít. Ještě není čas, je nutno přemýš­let...“</p>

<p>Hovořil jim do zad. Rozhodnutí padlo, rozprava skon­čila. Bitva byla dobojována a lovci se opět cítili volní. Tiše následovali Herilaka po stezce mezi stromy. A ani jeden se neohlédl, ani jediný z Tanu. Kerrick stál a díval se, dokud mu poslední nezmizel z dohledu. Proč se vítězství tak snad­no mění v porážku? Zatoužil se rozběhnout za nimi, znovu je požádat, aby se vrátili, a pokud tak neučiní, připojit se k nim na cestě - na cestě, jež vede k Armun a k novému životu.</p>

<p>Ale neučinil tak. Něco ho pevně táhlo sem, k tomuto místu. Věděl, že patří k Armun a k Tanu, protože je Tanu.</p>

<p>A přece: když hovořil s těmi pošetilými mladými Yi­lané, poroučel jim jako Yilané a cítil sílu a moc. již nad nimi má. Mohl toto být důvod? Byl snad víc doma v tomto zničeném městě než mezi sammady na severních pláních?</p>

<p>Cítil se zmítán dvěma protichůdnými pocity a nemohl se rozhodnout; mohl jen stát a dívat se na holé stromy, drásán emocemi, jimž nerozuměl, a pokoušet se rozechvěle popadnout dech.</p>

<p>„Kerricku,“ ozval se jakoby z velké dálky známý hlas, a on si uvědomil, že to mluví Sanone. „Stále jsi náš mar­galus. Jaké jsou tvé rozkazy?“</p>

<p>Ve starcových očích se zračilo pochopení; manduktové Sasku znali skrytá tajemství druhých. Možná tento čer­novlasý muž zná Kerrickovy nejvnitrnější pocity lépe než on sám. Ale už dost. Čeká je mnoho práce.</p>

<p>Prozatím musí na Armun zapomenout.</p>

<p>„Budeme potřebovat jídlo,“ pronesl nahlas. „Ukážu vám pole, kde jsou chována zvířata na maso. Jistě některá unikla ohni. A je nutno něco udělat s těmi mrtvými.“</p>

<p>„Do řeky s nimi, než začnou hnít,“ opáčil Sanone po­nuře. „Řeka je donese do moře.“</p>

<p>„Ano. to bude stačit. Dej příkaz svým lidem, ať to udě­lají. Pak vyber ty, kdo půjdou se mnou. Ukážu vám, kde najít zvířata. Najíme se - čeká nás ještě spousta práce.“</p>

<p>belesekesse ambeiguru desguru kak'kusarod. murubelek murube-lek.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Ti, kdo </emphasis><emphasis>plavou na vrcholku nejvyšší vl</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ny, se mohou jen potopit do nejhlubší brázdy.</emphasis></p><empty-line /><p>2</p>

<p>Erefnais nařídila, aby všichni zůstali dole - pasažéři i posádka - dokud uruketo nevypluje na širé moře. Sama však navzdory zuřící bouři zůstala na vrcholku ploutve a jen průsvitné membrány, přetažené přes oči, prozrazo­valy, že stojí v prudkém lijáku. Mezi jednotlivými přívaly deště občas zahlédla dohořívající město, z něhož se valily sloupy dýmu, a pláže, pusté a bez života. Ten pohled se jí vryl hluboko do paměti a zůstal jí před očima i ve chvíli, kdy trosky opět zahalila clona padajících kapek - a zů­stane jí tak v mysli navždy. Vytrvala na místě, dokud se nesetmělo a dokud uruketo nezpomalil a nenechal se nést proudem, aby si přes noc odpočinul. Teprve tehdy znave­ně sestoupila do nitra ploutve, kde strávila noc spánkem v prázdném prostoru pro kormidelníka.</p>

<p>Jakmile se průhledný pozorovací disk nad ní rozsvět­lil postupujícím svítáním, rozevřela Erefnais plášť, v němž spala, a ztěžka se zvedla na nohy. Staré zranění na zádech ji bolelo a jen s velkou námahou se vyšplhala zpět na pozoro­vatelnu. Ranní vzduch byl chladný a svěží. Veškeré mraky včerejší bouře odvál vítr a nebe opět zářilo jasnou modří. Ploutev se zakymácela, jak se uruketo probouzel a začínal opět nabírat rychlost. Erefnais bleskla pohledem pod sebe, aby se ujistila, že u řízení opět stojí jedna ze členek posád­ky, a pak se znovu rozhlédla po oceánu. Před obrovitým</p>

<p>zobákem se objevila brázda pěny, jak dvojice doprovod­ných enteesenat vyrazila vpřed. Všechno bylo, jak má pří takové cestě být.</p>

<p>A přece nic nebylo, jak tomu být mělo. Temné myšlen­ky, které Erefnais vyhnal z hlavy spánek, se vrátily s obno­venou silou. Palce a drápy na nohou tvrdě zaryla do silné kůže uruketo. Inegban&lt; konečně dorazil do Alpéasaku, sama při tom pomáhala, a Alpéasak se stal mocným a sil­ným. A pak v jediném dni zahynul. Sledovala to a ne­chápala; za celý život, strávený na moři, nikdy nespatřila oheň. Nyní jej znala až příliš dobře. Byl horký, žhavější než slunce, a praskal a hučel a páchl a dusil všechny, kdož byli nablízku, hořel jasně a potom zčernal. A zahubil město. Hrstka těch, kteří přežili a stále ještě páchli po černém oh­ni, ležela dole. Zbytek Yilané i fargi byl mrtev stejně jako město, všichni zůstali ležet ve městě, jež nechali za sebou. Otřásla se a upřela oči pevně kupředu ve strachu, že se jí opět zatoulají k té hrůze za zády. Být to její město, zůsta­la tam ležet mrtva stejně jako ostatní, neboť ti, jež oheň nepozřel, samozřejmě zahynuli také, společně s domovem.</p>

<p>Nyní však musí čelit jiným problémům. Dole sedí věd­kyně Akotolp a stále svírá paži samce, kterého přivlekla na palubu. Od chvíle, kdy dorazili, se nepohnula - jen tiše a bez jediného pohybu sedí a nereaguje, ani když ji někdo osloví. Sedí a ignoruje nářek a úpění samce a jeho prosby, aby ho pustila. Co s ní má dělat? A co s těmi dalšími, s těmi, jež nezemřely, když zemřít měly? Co má učinit? Konečně v úvahách dospěla k té - poslední z nich. K té. jejíž jméno dosud nikdo nevyslovil.</p>

<p>Erefnais se zachvěla a ve chvíli, kdy do ploutve vyšpl­hala Vainté, se odtáhla. Jako by ji Erefnais myšlenkami přivolala - posledního, koho by chtěla v tom jasném ránu spatřit.</p>

<p>Aniž by dala nějak najevo, že si je vědoma přítom­nosti velitelky plavidla, přesunula se Vainté do zadní části otvoru v ploutvi a upřeně zírala do brázdy, plné bublin.</p>

<p>Erefnais si jejího pohybu byla vědoma, a navzdory oba­vám se obrátila také a i ona se zahleděla k obzoru za oca­sem uruketo. Byl zde o poznání tmavší než jinde. To asi zbytek stínů noci, možná i bouře, země to už není docela určitě - a město také ne. To už nechali daleko za sebou, daleko z dohledu. Jedno z Vaintiných očí se k ní obrátilo a Erefnais promluvila.</p>

<p>„Nalodila ses mlčky, Vainté, a od té doby jsi nepro­mluvila. Jsou všichni - mrtví? „</p>

<p>„Všichni. A město také.“</p>

<p>I přes hrůzu, ukrytou v těch slovech, <emphasis>si </emphasis>Erefnais uvě­domovala podivný způsob Vaintiny řeči. Nemluvila jako nadřízený k podřízenému či dokonce rovný k rovnému, ale spíš bezvýrazným a strohým způsobem, jenž byl nanejvýš neobvyklý. Jako by tu Erefnais nestála a Vainté promlou­vala sama k sobě.</p>

<p>Velitelka nestála o další hovor, ale přesto promluvila; ta otázka přišla takřka sama.</p>

<p>„Ten oheň - odkud se vzal? „</p>

<p>Vaintina nehybná maska v okamžiku zmizela a celé tělo se jí zachvělo v náporu prudké emoce. Ústa se rozevřela tak široce v gestu nenávisti-smrti, že význam slov nebyl zpočátku příliš zřetelný.</p>

<p>„Ustuzou přišla... ustuzou s ohněm... nenávist ustu­zou. .. nenávist toho, jež tu žilo s námi. Smrt. Smrt. Smrt.“</p>

<p>„Smrt,“ řekl drsně jakýsi hlas a čísi paže se pohnuly do reflexivního gesta stažení-se-do sebe. Erefnais slyšela jen zvuk slova, neboť Enge vystoupila za jejími zády. ale Vainté viděla a rozuměla dobře a z každého pohybu její odpovědi čišela zloba a zášť.</p>

<p>„Dcero smrti, ty a tví bližní jste měli zůstat v tom městě ohně. Na tvém místě zde si zasloužily být nejlepší z Yilané, jež zemřely.“</p>

<p>Ve své zuřivosti k ní promluvila jako rovný s rovným, jako jedna efenselé ke druhé. Když samice vyrůstá v mo­ři s jinými a vynoří se s nimi z vln jako jedna skupina,</p>

<p>efenburu, je pro ně takový způsob řeči samozřejmý tak ja­ko vzduch, který dýchá. Enge však na toto jednání nepři­stoupila.</p>

<p>„Tvá paměť je chabá-podřízená,“ pronesla nanejvýš urážlivým způsobem, jako nejvyšší z vysokých k nejnižší z nízkých. Erefnais, jež stála mezi nimi, zasténala hrůzou a hřeben jí zaplanul červení, již vzápětí vystřídala oranžo­vá - ale to už velitelka prchala do hlubin uruketo. Vainté ucouvla, jako by ji zasáhl úder. Enge však nelítostně po­kračovala.</p>

<p>„Zavrhuji tě. Tvá hanba dopadá i na mne a já tě již nechci znát jako svou efenselé. Tvá nenasytná žádost zabít ustuzou Kerricka a všechna ustuzou způsobila, že namísto ustuzou zahynul hrdý Alpéasak. Poručila jsi nízké Stallan, aby usmrtila mé společnice. Od vejce času se dosud nenaro­dil nikdo takový jako ty. Kéž by ses nikdy nebyla vynořila z moře. Kdyby byla celá naše efenburu, včetně mne, zahy­nula v mlčenlivém oceánu, bylo to lepší než <emphasis>toto.</emphasis>„ Vainti-na kůže nejprve při Enginých slovech zazářila hněvem, ale pak potemněla a tělo bývalé Eistaa znehybnělo. Její hněv byl nyní dobře uschován, aby ho mohla použít, až jej bude zapotřebí. Nemá smysl jím plýtvat na toto nízké stvoření, jež jí kdysi bylo rovno.</p>

<p>„Opusť mne,“ opáčila a obrátila se zpět k širému moři.</p>

<p>I Enge se obrátila zády.</p>

<p>Zhluboka dýchala a styděla se za ten nekontrolovaný, hněvivý výbuch. Nechovala se v duchu toho, o čem kázala ostatním. S velkým úsilím ovládla pohyby končetin a pla­noucí barvy dlaní a hřebínku. Teprve ve chvíli, kdy stála nehybně a klidně jako kus kamene - jako Vainté - si do­volila promluvit. Dole pod ní stála členka posádky, řídící uruketo, a kousek od ní velitelka. Enge se naklonila k nim a vydala zvuk, jímž žádala o pozornost.</p>

<p>„Ten-který-následuje tomu-kdo-vede, dopřeje mi Ere­fnais potěšení a připojí se ke mně? „</p>

<p>Erefnais se zdráhavě vyšplhala nahoru, dobře si vědo-</p>

<p>má mlčící Vainté, jež stála odvrácena a upřeně se dívala do vodních plání. „Jsem zde, Enge.“</p>

<p>„Mé dílky a vděčnost těch, kdo přišli se mnou, za zá­chranu před zkázou. Kam plujeme?“</p>

<p>„Kam?“ opakovala Erefnais otázku jako ozvěna, a pak se zastyděla. Byla velitelem tohoto uruketo a přece ji až dosud nenapadlo přemýšlet, kam zamíří. S několika omluv­nými gesty přiznala pravdu.</p>

<p>„Prchali jsme před ohněm na moře, ale míříme jako vždy na východ, k Entoban&lt;. Až dosud jsme pluli v panice úprku a nikoli v moudrosti velení.“</p>

<p>„Zapomeň na stud - neboť jsi nás zachránila všechny a je namístě pouze vděčnost. Entoban&lt;, kde žijí Yilané, nemůže nebýt naším cílem. Avšak které město?“</p>

<p>Odpověď na otázku se vynořila takřka automaticky.</p>

<p>„Domů. Kde žije má efenburu a kde uruketo poprvé vklouzl do vody. Do mořem-obklopeného Ikhalmenets.“</p>

<p>Vainté, aniž se odvrátila od vln, do nichž se dívala, stočila jedno oko k rozmlouvajícím. Požádala o pozornost, ale pohlédla k ní pouze Erefnais.</p>

<p>„Jkhalmenets-na-ostrovech není Entoban&lt;. Uctivě žá­dám směr na Mesekei.“</p>

<p>Erefnais vzala její žádost na vědomí, ale zdvořile a pev­ně potvrdila svůj původní záměr. Vainté pochopila, že ji nepřesvědčí, a proto zmlkla. Musí najít jiný způsob, jak dosáhnout cíle - protože do Mesekei musí. Mesekei bylo velké město položené na velké řece, bohaté, prosperující a vzdálené chladu severu. A co bylo důležitější - v boji s ustuzou jí pomáhalo víc než kterékoli jiné. Budoucnost, když se teď do ní snažila nahlédnout svou prázdnou, otu­pělou mysli, byla šedá a neproniknutelná.</p>

<p>Přijde však čas, kdy šeď a neproniknutelnost opadnou a ona budoucnost opět spatří. V té době by bylo dobré být ve městě, mezi přáteli. V Ikhalmenets budou i jiní uruketo, a jistě se nějaká cesta najde.</p>

<p>Tam ji čekají pomocníci - ale zde jen nepřátelé. Tento</p>

<p>jediný, ošklivý fakt se v jednolité šedi mysli rýsoval zřetel­ně. J5nge a její Dcery smrti jsou dosud naživu - zatímco všichni ti, kdo si zasloužili žít, leží mrtvi. Tak to nemělo být - a ani nebude. Na moři to však nelze nijak změnit. Zde je sama proti všem; od Erefnais a její posádky po­moc očekávat nemůže. Jakmile však vystoupí na břeh, vše bude jinak. Jak to jenom změní? Mysl se probírala k živo­tu a Vainté zakrývala nově se rodící myšlenky nehybností těla.</p>

<p>Enge za ní mezitím dala velitelce uctivě najevo, že odchází, a sešplhala dolů. Když stanula v místnosti pod ploutví, pohlédla ještě jednou na Vaintinu nehybnou po­stavu a měla dojem, že téměř vidí, jak mysl bývalé Eistaa pracuje na plné obrátky. Výsledky její práce budou tem­né, zlé a smrtelně nebezpečné. Vaintiny ambice se nikdy nenaplní, nikdy. Ta myšlenka ovládla Enge tak silně, že navzdory značnému sebeovládání se její končetiny pohnu­ly, a dokonce i v přítmí fosforeskujících stěn nebylo těžké gestům porozumět. Pak se přece jen ovládla a odkráčela do temnoty nákladního prostoru. Minula nehybnou Akotolp a jejího naříkajícího společníka, a pokračovala dál k malé skupince, schoulené u stěny. Akel vstala a obrátila se k ní - ale když se Enge přiblížila, ucouvla.</p>

<p>„Enge, následovnice-vůdce, jaké neštěstí to pohybuje tvými údy tak, že se při pohledu na ně bojím o život?“</p>

<p>Enge se zastavila a vyjádřila omluvu. „Věrná Akel, mé zlé pocity nejsou namířeny proti tobě - ani proti kterékoli z vás.“ Rozhlédla se po zbývajících čtyřech Dcerách života a dala jim gesty najevo, jak ji těší jejich společnost. „Kdy­si nás bylo mnoho. Dnes nás zůstalo jen pár, a tak každá z vás je mi dražší než množství jiných. Přežily jsme tam, kde jiné umíraly, a já cítím, že tím nám byl svěřen úkol -a stejně tak i síla, abychom jej mohly splnit. O tom si však promluvíme jindy. Jsou jiné věci, jež je třeba učinit dřív.“ Palci, skrytými před ostatními cestujícími za hrudním ko­šem, naznačila naslouchající-uši/pozorující-oči. „Utrpení,</p>

<p>které jsem si přinesla, není mým vlastním. Budu nyní pře­mýšlet o jeho příčině.“</p>

<p>Vyhledala temné zákoutí za vaky s konzervovaným ma­sem, kde ji nikdo neviděl, uložila se tváří k živé stěně uru­keto a přiměla tělo k tiché nehybnosti. Teprve poté dovolila myšlenkám, aby se vrátily k Vainté.</p>

<p>Vainté. Ta, jejíž nenávist je strašlivá. Teprve nyní, když se Enge oprostila od jakýchkoli citových pout ke své bý­valé efenselé, viděla, jaká vlastně je. Temná síla, plná zla. A jakmile toto pochopila, bylo zcela zřejmé, že první čin, který Vainté ze své temnoty učiní, bude namířen proti En­ge a jejím družkám. Přežily tam, kde všechny ostatní ze­mřely. V Ikhalmenets promluví a to, co řeknou, nebude ve Vaintin prospěch. Podle prostinké rovnice příčiny a ná­sledku tedy musejí zemřít; nic nebylo jasnější než toto.</p>

<p>Nebezpečí, které je známé, se lze vyhnout, útoku jiné­ho lze zabránit. Je třeba jen vymyslet nějaký plán. Cíl je jasný: přežít. Vstala a vrátila se k družkám. Akel a Efen ji uvítaly, ale Omal a Satsat spaly, pomalu se už ponořu­jíce do onoho komatózního stavu, v němž stráví dlouhou plavbu v temných útrobách uruketo.</p>

<p>„Probuďte se. prosím, musíme hovořit,“ vyzvala je En­ge a čekala, až se pohnou a zaměří na ni pozornost. „Nemůžeme o tom diskutovat, žádám vás tedy o ochotu-poslušnost. Uděláte, o co vás požádám?“</p>

<p>„Hovoříš za nás za všechny, Enge,“ odpověděla Omal prostě a ostatní daly najevo souhlas.</p>

<p>„Pak tedy učiníme toto. Zatímco čtyři budou spát, jed­na vždy musí zůstat vzhůru - neboť nám hrozí velké ne­bezpečí. To je nutno. Pokud na bdící padne ospalost, musí probudit jinou. Jedna z nás bude vždy dávat pozor na spí­cí.“ Dívala se, jak všechny sdělují pochopení a souhlas. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>je vše v pořádku. Nyní spěte, mé sestry, a já budu bdít po vašem boku.“</p>

<p>Enge tak seděla i o nějakou chvíli později, kdy Vainté sestoupila z ploutve, chvějíc se hněvem a nenávistí po celém těle - a v tu chvíli zachytila Engin bdělý pohled. Enge neodpověděla na Vaintin postoj - ani se neodvrátila. Mír­nost a klid jejích očí podráždila Vainté ještě víc, takže si musela lehnout zády k pětici Dcer, aby se uklidnila.</p>

<p>Byla to blesková a neobvyklá výměna pohledů, neboť všichni na palubě uruketo byli tak šokováni smrtí Alpéa­saku, že před děsivými vzpomínkami unikali do spánku a probouzeli se jen, aby pozřeli několik soust a znova usnu­li. Jedna z oněch pěti však stále bděla a sledovala okolí.</p>

<p>Ve chvíli, kdy se na dohled objevila země, Enge zrovna spala, ale zanechala příkazy.</p>

<p>„Jsme zde, u zelených stromů pobřeží Entoban&lt;,“ pro­nesla Satsat a lehce se dotkla Enge, aby ji probudila.</p>

<p>Enge dala najevo vděčné díky a v tiché nehybnosti vy­čkala chvíle, kdy velitelka na vrcholku ploutve osaměla; pak se k ní připojila a obě s tichým potěšením sledovaly linii bílého příboje, která se táhla podél zeleně nekoneč­ných džunglí.</p>

<p>„Uctivá žádost o informaci,“ signalizovala Enge a Eref­nais vyjádřila ochotu odpovědět. „Díváme se na pobřeží teplého a věčného Entoban&lt;. Je však známo, u které části pobřeží se nalézáme?“</p>

<p>„Někde tady,“ odpověděla Erefnais a zvedla mapu, sví­rajíc ji pevně mezi dvěma palci jedné ruky, zatímco palce druhé na ní rozevřela, aby tak vyznačila úsek pobřeží. En­ge si označené místo prohlížela zblízka.</p>

<p>„Musíme pokračovat podél pobřeží na sever,“ vysvět­lovala velitelka, „kolem Yebeisk k ostrovnímu městu, mo-řem-obklopenému Ikhalmenets.“</p>

<p>„Bude považováno za drzé, když požádám velitelku, aby mi ukázala teplé pláže Yebeisk, až poplujeme kolem nich?“</p>

<p>„Informace bude předána.“</p>

<p>Uplynuly další dva dny. než se k tomu městu příblížili. Vainté se o Yebeisk zajímala také, a tak stála na jednom konci otvoru ploutve, zatímco Erefnais a Enge obsadily</p>

<p>druhý. Bylo již pozdní odpoledne, když míjeli vysoké stro­my, zlatou křivku písčitých pláží po obou stranách městské zátoky a droboučké siluety rybářských člunů, vracejících se s celodenním úlovkem. Přes všechnu svou předchozí zvěda­vost však Enge nejevila o město velký zájem. Po jediném pohledu dala najevo vděčnost a odešla dolů. Vainté si do­přála jeden nenávistný pohled na její záda a pak obrátila zrak zpět k pobřeží.</p>

<p>Když druhý den ráno slyšela, co hlásí jedna z členek posádky velitelce, nedokázala ovládnout zuřivé zachvění končetin. Mohlo ji to napadnout - mělo ji to napadnout.</p>

<p>„Jsou pryč, Erefnais, všech pět. Poté, co jsem se ráno vzbudila, našla jsem jejich místo na spaní prázdné. Nejsou nikde v uruketo ani v ploutvi.“</p>

<p>„A žádná stopa po nich nezůstala?“</p>

<p>„Žádná. Bylo mou povinností probudit se dnes ráno jako první, abych zaujala místo u řízení. Je záhadou...“</p>

<p>„Není!“ vykřikla Vainté a všichni couvli. „Jedinou zá­hadou je, proč mne to nenapadlo dřív. Dobře věděly, že je v bohatém městě Ikhalmenets nečeká nic dobrého. Proto vyhledaly úkryt v Yebeisk. Obrať uruketo, Erefnais, ihned se pro ně vrať.“</p>

<p>Ve Vaintině hlase zněl příkaz a postojem vyzařovala autoritu. A přece neučinila Erefnais ani náznak, že hodlá poslechnout - a zůstala stát zcela nehybně a tiše. I ko-lemstojící členky posádky bez hnutí přihlížely a každým z očí sledovaly jednu z hovořících. Vainté naznačila na­léhavost, nutnost poslušnosti a hněv, a vznášela se jako bouřkový mrak nad menší velitelkou, sehnutou, zchrom­lou Erefnais.</p>

<p>I ta však měla vůli a vlastní názor. Enge k ní byla vždycky laskavá a nikdy ji neurážela ani jí nevyhrožovala; o Dcerách života toho věděla jen pramálo a navíc ji tento problém nezajímal. Kromě toho si byla vědoma, že zabí­jení už bylo dost. A nemohlo být pochyb, že za každým z Vaintmých. zuřivých pohybů leží smrt.</p>

<p>„Budeme pokračovat v cestě. Neobrátíme. Velitelka k cestující: konec rozhovoru.“</p>

<p>Nato se otočila a odkráčela, využívajíc kulhání, aby jím zakryla držení těla, v němž se značily potěšení a nadřaze­nost.</p>

<p>Vainté ztuhla hněvem, zcela ochromena bezmocností. Tady neporoučí - nikde neporoučí. rozléhalo se jí temně v mysli. Nemůže ani použít násilí. Členové posádky by to nedovolili. Cele ji zaměstnával tichý, vnitřní boj se slepým, žhnoucím hněvem. Logika musí být nade vším; chladné uvažování musí zvítězit. Fakt, na nějž však stále narážela, byl zdrcující: v tuto chvíli nemůže dělat vůbec nic. Enge a její následovnice jí pro tuto chvíli unikly. To nebylo důle­žité. Až se naplní čas, opět se sejdou a pak bude následovat okamžitá spravedlnost. Nelze ani podniknout nic s velitel­kou uruketo. Převaha na straně Erefnais je příliš zřejmá. Teď se musí soustředit na říční město Mesekei a důležité úkoly, jež je tam třeba splnit. Pokud má uspět, musí si pečlivě naplánovat každý krok, nikoli se bezhlavě vztekat. Po celý život držela hněv pečlivě pod kontrolou a nyní žas­la, jakou dokáže mít sílu. To způsobila ustuzou - to ona ji okradla o klid a rozvahu a učinila z ní tvora, zmítaného vášněmi. Za to může Kerrick a jeho ustuzou. Nezapomene na to. V budoucnu bude svůj hněv kontrolovat vždy a za všech situací. Za všech - až na jedinou. Tuto nenávist bu­de chovat na tajném, dobře ukrytém místě, a nechá ji růst a sílit. Jednoho dne uvolní zábrany a dá jí volný průchod.</p>

<p>Poté, co jí toto vše proběhlo hlavou, napětí povolilo a tělo ji opět začalo poslouchat. Rozhlédla se a zjistila, že je sama. Erefnais stála nahoře v ploutvi spolu s členkami posádky, jež byly právě ve službě; ostatní ležely dole ve ztuhlém a mrákotném stavu. Vainté pohlédla k místu, kde spávala Enge a její následovnice; bylo to však jen prázdné místo a nic pro ni neznamenalo. Tak tomu mělo být.</p>

<p>V temnotě se kdosi pohnul a Vainté jasně zaslechla žádost o komunikaci. Teprve v tu chvíli si vzpomněla, že je zde i otylá vědkyně a její samec. Přistoupila k nim.</p>

<p>„Vysvoboďbezmocné samčí stvoření, velká Vainté,“ ža­donil zajatec a kroutil se v Akotolpině pevném sevření.</p>

<p>„Tebe znám z hanalé,“ konstatovala Vainté, pobavena tvorovým kňučením. „Ty jsi Esetta&lt; - Ten, který zpívá, že je to tak?“</p>

<p>„Vainté je první mezi všemi, neboť si pamatuje jména všech, od nejnižších k nejvyšším. Ale ubohý Esetta&lt; dnes nemá, o čem by zpíval. Ta mohutná, jež mne drží, mne vytáhla z hanalé, vlekla mne pachy a mlhou, která mi zra­ňovala hrdlo, napůl mne utopila cestou k uruketo a nyní mne drží ve stisku, jenž je pro mne velkou bolestí. Snažně tě prosím, promluv s ní, řekni jí. ať pustí mou paži, dříve než mi zahyne v rameni.“</p>

<p>„A proč jsi ještě nezahynul celý?“ zeptala se Vainté brutálně. Esetta&lt; se stáhl do sebe a zakvílel.</p>

<p>„Ach, velká Vainté - proč přeješ smrt nedůležitému? „</p>

<p>„Nepřeji, ale ostatní jsou mrtvi. Všechny statečné Yi­lané Alpéasaku. Byly svým mrtvým městem vyvrženy a tak zemřely s ním.“</p>

<p>Vainté při těch slovech pocítila drtivou vlnu strachu. Jsou mrtvé - ale ona ne. Proč? Věrné Stallan to vysvět­lila nenávistí, kterou obě chovají k ustuzou. Byla to však pravda? Byl to dostatečný důvod, proč zůstat naživu, když ostatní umírají? Pohlédla při těch černých myšlenkách na Akotolp a poprvé si uvědomila, co vědkyně cítí. Pochyby-o-životě, vyhnutí-se-smrti. Akotolp pracovala v mnoha městech a cítila tedy věrnost až k zániku ke každému z nich. Byla však také samicí-vědkyni, jež znala povahu a účinnost oné reakce. A právě proto v ní zuřila ta tichá, navenek neviditelná bitva. Silou vůle se Akotolp držela mezi živými.</p>

<p>Vainté ten poznatek vlil nové síly do žil. Pokud může zůstat naživu tahle tučná samice pouhou silou vůle, pak může žít i ona, neboť má silnější vůli, vůli Eistaa. Může přežít - a znovu vládnout. Nikdo a nic se jí nemůže rovnat.</p>

<p>Před zastřenými zraky Akotolp a vyděšenýma očima samce vztyčila Vainté zaťaté palce v triumfálním gestu vítězství a zadupala na pružné podlaze, zatínajíc do ní drápy. Jejím opojením pronikl vyděšený sten. S potěše­ním pohlédla na přikrčeného Esettu&lt;. Sexuální žádost se dostavila takřka okamžitě.</p>

<p>Sehnula se a silnými palci vypáčila Akotolpino sevře­ní. Opakované zvuky samcovy vděčnosti se rychle změnily v úpění, když ho Vainté převalila na záda, drsně jej vzru­šila a brutálně na něj usedla.</p>

<p>Akotolpiny pevně stažené svaly se ani nezachvěly - ale jedno oko se pomalu pohnulo, aby se zaostřilo na proplete­nou dvojici. Ztuhlé rysy povolily, ale ani dobrý pozorovatel by nerozluštil jejich výraz.</p>

<p>Vainté skončila a dopřála si hluboký, strnulý spánek až do dalšího rána. První, co po probuzení spatřila, byla otylá vědkyně, jak se supěním šplhá na vrcholek ploutve. Rozhlédla se, ale samce neviděla; bezpochyby se před ní schovával. Maličko se pohnula, vyzařujíc veselí nad tou myšlenkou, a pak zjistila, že se dokonale probrala, vzrušena představou Esetty&lt;. Uruketo se zahoupal, jak narazil na velkou vlnu, a vnitřek prostoru osvětlil paprsek jasného slunečního světla, který sem pronikl otvorem v ploutvi. Slunce se jí zdálo teplé a lákavé - Vainté vstala a se zíváním se protahovala, aby se za ním pomalu vydala na ploutev. Tam už stála Akotolp, mhouříc v jasném světle oči tak, že z nich byly jen svislé štěrbiny v okrouhlé tváři. Vrhla pohled na Vainté a dala najevo vděk a zaznamenání její přítomnosti.</p>

<p>„Pojď se vyhřívat na slunci, laskavá Vainté, aby ses potěšila, než ti vyjádřím díky.“</p>

<p>Vainté naznačila přijetí díků, potěšení - a dotaz po příčině. Akotolp přiložila k sobě masité palce v gestu klidné spřízněnosti a promluvila.</p>

<p>„Děkuji ti, silná Vainté, neboť tvůj příklad mi pomohl zachránit si život. Mé existenci vládne logika vědy, ale dobře znám i úlohu, již hraje tělo bez ohledu na to, co si přeje mozek. Vím, že rozkaz Eistaa může v Yilané spustit metabolické změny, jež vedou k okamžité smrti. A po tra­gickém skonu všech v Alpéasaku jsem zjistila, že je může vyvolat i zkáza města. Když jsem si uvědomila, co se děje, pocítila jsem strach o sebe samu; bála jsem se, že i mé tělo může zahájit smrtící změny - bez ohledu na mé rozsáhlé vědomosti. Pomohlo mi přežití toho samce. Pokud zůstal naživu on, mohla jsem žít i já. To je také důvod, proč mé prsty zůstaly zaťaty do jeho zápěstí, zatímco jsem bojova­la o život. Pak jsi přišla ty, vzala mi jej, já to zaznamenala a zrak a sluch se mi vrátily. Viděla jsem, jak jsi báječně živá, tak silná a vitální, že jsem z tebe mohla načerpat síly a odvrátit tak smrt. Děkuji ti za život, silná Vainté. Můj život je nyní tvůj: jsem tvá fargi a udělám, co mi poručíš.“</p>

<p>V tu chvíli rozhoupala uruketo další dlouhá vlna a Ako­tolpino bachraté tělo se počalo kácet. Vainté po ní sáhla a podepřela ji. Držíc ji v náručí, vyjádřila upřímné díky rovného rovnému.</p>

<p>„Nyní ti i já musím poděkovat, velká Akotolp. Čeká mne mnoho práce a mám před sebou dlouhou cestu. Budu potřebovat pomoc. Vítám tě jako svou pravou ruku v tom. čeho musím dosáhnout.“</p>

<p>„Bude mi potěšením, Vainté, a poslechnu každé tvé slo­vo.“</p>

<p>Obě zakolísaly naráz, jak se uruketo opět rozkymácel vlnou, a slunce na okamžik zakryl jakýsi stín. Vzhlédly a Akotolp naznačila radost-z-viděného.</p>

<p>Byl to opravdu úžasný pohled. Míjeli právě ústí velké řeky, lemované po obou stranách bujnou džunglí. Tam, kde se řeka spojovala s oceánem, vznikaly velké vlny; pěnily a navzájem se tříštily. A právě tam lovila nespočetná hejna estekel*. Tvorové se kolébali na vlnách, velká, srstí pokrytá křídla měli složená na zádech a dlouhé zobáky ponořené hluboko - tak, že z hlavy vyčnívaly nad vodu jen dlouhé kostěné výrůstky na týlu. Další estekel* kroužili pomalu</p>

<p>nad nimi a vytvářeli na mořské hladině rychle se míhající stíny. Z hejn zaznívaly drsné skřeky a stále sílily, jak si uruketo razil cestu jejich středem.</p>

<p>„Podívej, podívej, jak se zvedají do vzduchu,“ křiče­la nadšeně Akotolp. „Tyto tvory jsem osobně studovala. Pokud si je dobře prohlédneš, zjistíš, že mají tak dlouhá křídla a tak krátké nohy, že se nemohou zvednout do vzdu­chu jinde než právě na takovémto ústí řeky. Zde se tvoří vysoké vlny a jdou i proti větru. Tak se mohou estekel*, jakmile se dosyta najedí, vymrštit z hřebene vlny do větru - a nechat se jím nést. Jak nádherné!“</p>

<p>Vainté nadšení vědkyně pro rybami páchnoucí tvory se zcuchanou srstí nesdílela. Potápěli se až příliš blízko a je­jich křik bodal do uší. Opustila tedy Akotolp a sešplhala opět dolů, kde navzdory houpání uruketo znovu upadla do spánku. Takto, v mrákotném stavu a nehybná, strávila zbytek cesty a spala i ve chvíli, kdy za ní Erefnais poslala jednu ze svých podřízených s informací, že dorazili k ostro­vům a že zanedlouho přistanou ve městě Ikhalmenets.</p>

<p>Vainté vyšplhala do ploutve a zjistila, že oceán za ni­mi je prázdný. Již od rána se plavili od břehů Entoban&lt;, neboť souostroví, jež bylo jejich cílem, odděloval od pev­niny pustý oceán. Míjeli právě velký ostrov, jehož středem se táhl vysoký hřeben hor. Vrcholky pokrýval sníh, halily mraky a bičoval déšť - pochmurná připomínka zimy, jež se stala úhlavním nepřítelem. Tyto skalnaté ostrovy se na­cházely na Vaintin vkus až příliš severně a bývalou Eistaa zamrazilo při pomyšlení, že by tu měla strávit delší dobu. Odjede, jak to jen bude možné.</p>

<p>Nebo by neměla? Před nimi leží mořem-obklopený Ik­halmenets s džunglemi a žlutými písečnými plážemi, nad nimiž se tyčí vysoké, zasněžené hory. Zde leží její cíl i osud. Pohlédla na bělostný horský štít, zářící nad ostrovem, a upřeně se na něj zadívala. Stála tak dlouho bez hnutí a dopřávala myšlence čas. aby mohla dozrát. Snad je přece jen dobře, že se ocitla v Ikhalmenets.</p>

<p>Es et naudiz igo kaloi, thuwot et freinazmal.</p>

<p>marbacké pořekadlo</p>

<p><emphasis>Pokud honíš dva králíky, nechytíš ani jednoho.</emphasis></p><empty-line /><p>3</p>

<p>V poledne se najedli, neboť Sasku usmrtili a vyvrh­li jednoho z jelenů v ohradách. Kerrick vyhledal vhodné kameny a vybudoval z nich na volném prostranství před hanalé kruh pro ohniště. Pak došel na pláž pro naplave­né a vyschlé dříví. Mohli si postavit tábor i kdekoli jin­de ve zpustošeném městě - ale Kerrick chtěl být nablízku samcům, kteří přežili. Přestože Sasku nesdíleli prchlivost Tanu a nebyli jako oni neustále připraveni vrhnout oštěp, nemohl jim věřit natolik, že by je s Yilané nechal samot­né. Kdyby polevil v dohledu jen na okamžik, nebyli by již samci mezi živými.</p>

<p>Než se lovci vrátili, měl už připravenou zásobu žhnou­cích uhlíků, na nichž se dalo péci. Hladoví muži ani ne­čekali, až se maso dokonale propeče, ale rvali z něj zpola syrové kusy a ty pak chtivě žvýkali. Kerrick dostal podle práva játra, ale rozdělil se o ně se Šanonem.</p>

<p>„Na tomto místě je k vidění mnoho nových věcí,“ pra­vil stařec a pečlivě si olízal mastné prsty, než si je otřel o tkaninu bederní roušky. „A také mnoho záhad, o nichž je nutno přemýšlet. Jsou mezi tvory, jež zde žili, také mas­todonti?“</p>

<p>„Ne, v ohradách byli chováni pouze murgu, přivezení z druhé strany oceánu.“</p>

<p>„Ale teď jíme jelena - to přece není murgu?„</p>

<p>„Jeleni, a také obří jeleni, byli pochytáni už zde. Ale v oné vzdálené zemi, odkud pocházeli murgu-jež-jsme-zabili, žijí jenom a pouze murgu.“</p>

<p>Sanone tu myšlenku dlouhou chvíli přežvykoval spo­lečně s velkým kusem jater. „Nelíbí se mi pomyšlení na zemi, kde chodí po nohou jenom murgu. Ale ta země za oceánem, o níž mluvíš, je jistě součástí světa, který stvořil Kadair, když zadupal nohama a rozrazil skálu. Z té skály pak vzniklo vše, co zde vidíme a známe, z ní vznikl jelen i mastodont - a také murgu. To vše má svůj důvod. Exis­tuje důvod, proč jsme sem přišli a je zase jiný důvod, proč zde toto místo vzniklo. O tom všem musíme přemýšlet, než pochopíme.“</p>

<p>Když Sanone promluvil jako mandukto, všechno bylo důležité a všechno mělo důvod. Kerrick se ale musel zaobí­rat praktičtějšími záležitostmi. Je potřeba nakrmit samce v hanalé. Ale co s nimi bude dělat? Proč si s nimi vlastně přidělává práci? Kdyby byl nezasáhl, mohli zemřít rychle - o dobrovolníky na takový úkol by nebyla nouze. Bylo mu těch hloupých stvoření líto, ale zároveň měl pocit, že ho k jejich záchraně vedl i jiný důvod. S tím si však může lámat hlavu později. Nyní je potřeba dát jim najíst. Peče­né maso to být nemůže; pach kouře by je k smrti vyděsil. Odřízl pár kusů z dosud syrových čtvrtí jelena a pak se s nimi prodral rozbitými dveřmi hanalé. Mrtvá těla tu ješ­tě ležela - a už začínala páchnout. Musejí je odklidit ještě před setměním. Jak se blížil k ohněm nezasažené části pří­bytku, zaslechl zpěv - byl to zpěv, přestože zvuky samy o sobě nedávaly smysl. Stál neviděn ve vchodu do místnos­ti a naslouchal chraplavému samčímu hlasu, jenž vycházel z hneheiho hrdla. Pochmurnost písně ihned připomněla Kerrickovi onen dávný den po Alipolově odchodu na pláž, kdy Esetta&lt; zpíval. Když uviděl gesta, porozuměl i slo­vům písně.</p>

<p>Ony chodí volně,</p>

<p>my zavřeni jsme. Ony hřejí se v slunci,</p>

<p>my trpíme v šeru. Ony na pláž nás pošlou,</p>

<p>však samy nejdou nikdy...</p>

<p>Imehei si všiml Kerricka a zarazil se v půli věty - a pak, jako mládě, rozzářil dlaně barvou radost-z-jídla, neboť si všiml masa, jež lovec přinášel. Oba samci jedli hltavě a rychle drtili maso mocnými čelistmi a ostrými, špičatý­mi zuby.</p>

<p>„Znali jste Esettu&lt;?“ zeptal se Kerrick.</p>

<p>„Bratr-žijící-zde-uvnitr,“ hbitě opáčil Imehei, a s da­leko větším zájmem dodal: „Jídlo-další, otázka?“</p>

<p>Kerrick naznačil zápor a později, a pokračoval ve vy­ptávání. „Žil zde ještě jeden samec, Alipol, znali jste ho? Byl to... můj přítel.“</p>

<p>„Imehei nedávno přijel z Entoban&lt;,“ odvětil Nadaské. „Já ne. Byl jsem zde, když Alipol žil v hanalé, ještě než odešel na pláž.“</p>

<p>„Alipol pracoval palci a vytvářel věci velké krásy. Víš o nich něco? „</p>

<p>„O <emphasis>těch </emphasis>víme všichni,“ skočil mu do řeči Imehei. „Ne­jsme přece tak drsní/primitivní/silní jako samice. Známe krásu.“ Jakmile domluvil, otočil se a odhrnul jeden ze zá­věsů, aby tak odhalil otvor ve stěně. Postavil se na špičky drápů, vytáhl z otvoru drátěnou sošku a podal ji Kerric­kovi.</p>

<p>Byl to nenitesk - snad dokonce tentýž, kterého mu Ali­pol ukazoval onoho dávného, teplého dne. Kostěný límec, zvednutý vysoko nad tělo, tři ostré, trčící rohy, jiskřivé drahokamy očí. Imehei mu sošku pyšně podal a Kerrick ji vzal a otočil, aby na ni dopadalo světlo. Cítil tutéž radost jako tenkrát, když mu Alipol poprvé svůj výtvor ukázal. Vzápětí radost podbarvil žal - a vzpomínka na dávno mrtvého přítele, jehož poslala na jistou smrt na pláži nelítost­ná Stallan. Pravda, i ona je dnes mrtvá - alespoň v tom našel Kerrick jisté zadostiučinění.</p>

<p>„Vezmu si to,“ prohlásil Kerrick - a pak spatřil jejich poděšená gesta. Imehei byl dokonce tak troufalý, že v nich naznačil pojem samice. Kerrick jej chápal. Brali jej jako samce: celé město vědělo, že je samec a nepřestávalo nad tím žasnout - ale v tuto chvíli jedná jako brutální samice. Pokusil se to napravit.</p>

<p>„Spatné pochopení záměru. <emphasis>Chtěl bych </emphasis>si vzít tuto věc velké krásy, ale ta musí zůstat zde v hanalé, kde ji chtěl ponechat Alipol. Esekasak, která se starala o hanalé, je však nyní pryč, takže zodpovědnost je na vás. Hlídejte tu věc a chraňte ji před zlem.“</p>

<p>Nemohli skrývat, co si myslí, a ani se o to nesnažili. Odříznutí od světa, zbavení jakékoli zodpovědnosti, zvyklí na zacházení, jehož se jinak dostávalo jen fargi, neschop­ným řeči a čerstvě vystoupivším z oceánu - jak by mohli najednou změnit své chování i život? Nejprve před tím ná­vrhem couvli, zalekli se, ale pak jej přijali a dokonce dali najevo hrdost. Když to Kerrick spatřil, začal pomalu chá­pat, proč tyto dva musí udržet naživu. Nejen pro jejich dobro - ale i pro svoje vlastní. Z vlastních sobeckých dů­vodů. Byl sice Tanu - ale stejně tak byl i Yilané. Pokud zde budou samci, může tomuto faktu čelit - nemusí před ním utíkat ani se za něj stydět. Když s nimi hovořil, jeho mysl ožila - ta část mysli, která patřila Yilané. A nejenom část mysli, ale i celá bytost.</p>

<p>Byl tím, čím byl. Kerrick, jeden z Tanu; Kerrick, jeden z Yilané.</p>

<p>„Máte vodu - jídlo přinesu. Neopouštějte místnost.“</p>

<p>Dali najevo souhlas a přijetí instrukcí spolu s důvěrným vyjádřením kontaktu samce <emphasis>se </emphasis>samcem.</p>

<p>Usmál se síle, která se v jejich vnější křehkosti skrývala. Jediný náznak, že se chová jako samice, jej rychle odkázal do patřičných mezí. Jak pomalu poznával to, co se skrývalo</p>

<p>za naříkavým samčím zevnějškem, začínal je mít rád.</p>

<p>Venku už v ohni praskaly ohryzané kosti a Sasku s plný­mi břichy podřimovali na slunci. Když se Kerrick objevil, Sanone zvedl hlavu, vstal a přisedl si k němu.</p>

<p>„Jsou věci, o nichž bych si s tebou chtěl promluvit, mandukte Sasku,“ oslovil ho Kerrick obřadné.</p>

<p>„Naslouchám.“</p>

<p>Kerrick si uspořádal myšlenky a promluvil. „Učinili jsme, co jsme sem přišli učinit. Murgu jsou mrtví a hrozba, kterou představovali, již není. Nyní vezmeš lovce a vrátíš se do údolí ke svým blízkým. Já však musím zůstat zde -ačkoli důvody, které mne k tomu vedou, teprve začínám chápat. Jsem Tanu - ale jsem také jeden z Yilané, což jsou murgu, kteří vybudovali toto místo. Jsou zde věci velké ceny - velké ceny pro Tanu. Nemohu odsud odejít, aniž se na ně podívám a budu o nich přemýšlet. Myslím kupří­kladu smrtící hole, bez nichž bychom murgu nikdy nemohli porazit.“ Zarazil se, neboť Sanone zvedl dlaň.</p>

<p>„Naslouchám tomu, co říkáš, Kerricku, a začínám ro­zumět troše z mnoha věcí, jež mne trápí. Má cesta mi dosud nebyla jasná, ale začínám chápat. Nyní již rozumím tomu, že když Kadair na sebe vzal podobu mastodonta a stvořil svět, dusal těžce po skalách a hluboko do nich vy­ryl cestu, po níž se ubíral. Co nyní potřebujeme, je moud­rost - abychom tu cestu dokázali sledovat. Ta cesta k nám zavedla tebe a tys přivedl mastodonty, abys nám ukázal, odkud jsme sem přišli - a kam se máme ubírat. Karognis poslal murgu, aby nás zničili, ale Kadair zase mastodonta, aby nás dovedl přes ledové hory až na toto místo a ne­chal tak skrze nás na murgu dopadnout svůj hněv. A tak jsou zničeni a místo, kde žili. je spáleno, ale ne docela. Ty v něm hledáš moudrost, což znamená, že jdeš po stopách mastodonta stejně jako my. Nyní teprve vidím, že naše údolí bylo jen zastávkou na cestě, kde jsme čekali, až nám Kadair ukáže další směr. Zůstaneme zde a zbytek Sasku dorazí za námi.“</p>

<p>Kerrick měl sice potíže sledovat manduktovy vývody, neboť starcova moudrost byla nesmírná a on se s ní nemohl měřit, Sanonovo rozhodnutí však uvítal s nadšením.</p>

<p>„Ovšem - vyslovil jsi právě to, co jsem se pokoušel říci. Zde v Alpéasaku je víc moudra, než jeden člověk dokáže pochopit <emphasis>i </emphasis>za sto životů. Tví lidé dokážou zhotovit látku ze zelených rostlin a tvrdý kámen z měkkého bahna, pochopí tedy i věci zde. Alpéasak bude žít.“</p>

<p>„Ty zvuky a pohyby, které děláš, mají nějaký význam? Mělo toto místo nějaké jméno? „</p>

<p>„Jmenovalo se Místo teplých, jako slunce zářících - ne­vím přesně, jak to říci v sesečtině - písků, které leží na břehu oceánu.“</p>

<p>„Deifoben, zlaté pláže. Je to dobré jméno. Ačkoli je opravdu těžké, dokonce i pro mne. který je vzdělán v zá­hadách a jejich odhalování, uvěřit, že murgu mohou mluvit - a že zvuky, které vydáváš, jsou opravdu řečí.“</p>

<p>„Nebylo lehké se jí naučit.“</p>

<p>Kerrick, jehož myšlenky byly plné Yilané, nedokázal zakrýt bolest. Sanone chápavě přikývl. <emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>byla také jedna ze stop na stezce, kudy se ubíral Kadair - a nebyl to snadný úsek. Ale nyní mi pověz něco o těch zajatých murgu. Proč je nezabijeme? „</p>

<p>„Protože válka skončila - a protože nám nechtějí ublí­žit. Jsou to samci, a jen zřídka opouštěli svůj dům; vlastně byli samicemi vězněni. Mohu si s nimi povídat a oni mi po­skytují. .. společnost, která je jiná než společnost lovců. Ale to jsou jen mé vlastní pocity. Daleko důležitější je. že nám mohou pomoci poznávat město, neboť jsou jeho součástí daleko více než já.“</p>

<p>„široká je Kadairova cesta a ubírají se po ní všichni tvorové, dokonce i murgu. Promluvím si se Sasku. Tvým murgu nikdo neublíží.“</p>

<p>„Sanone je nejmoudřejším z moudrých a má Kerrickovy velké díky.“</p>

<p>Sanone pokývl a přijal poděkování, jak bylo zvykem.</p>

<p>„Řeknu nyní Sasku o murgu. Pak mi ukážeš Deifoben.“</p>

<p>Chodili spolu po zbytcích města, až už neviděli na ces­tu, a pak se vrátili k příjemně hřejivému ohni před hanalé. Sasku, kteří je doprovázeli, žasli na pláních, kde se pásla zvířata - a radovali se, že jen malou část z nich pohltily plameny. Najedli se ovoce, až měli prsa lepkavá od sladké šťávy, s posvátnou bázní se dívali na nenitesk a onetsenast s kostěnými deskami na zádech, plavali v teplých vodách u zlatých pláží. Zatímco obdivovali živý model města, jež se zachránil nedotčen - shořela jen část průhledného stro­pu místnosti, v níž byl umístěn - Kerrick se s úžasem díval, jak se město rozrostlo za těch pár let, co zde nebyl. Hlavu měl tak plnou představ a vzpomínek, že poprvé za tu dobu, co opustili sammady, si ani jednou nevzpomněl na Armun a tábor, tolik vzdálené na sněhem zasypaném severu.</p>

<p>Tábor stále byl tím starým ležením v ohybu řeky. A znovu zem pokryl bělostnou vrstvou sníh. příliš časný vzhledem k roční době, a znovu se řeka potáhla ledem. V táboře bylo víc stanů, než kdykoli předtím, a mastodon­ti ze všech sammadů vytvořili jedno malé stádo. Zvířata troubila, až jim od tlam stoupala v chladném vzduchu pá­ra, a rozrývala sníh v marné snaze najít trávu. Všechna však byla tučná a vykrmená, neboť se ještě nedávno cpa­la mladými větvičkami, jež jim Tanu na podzim nasbírali. Ani lidé netrpěli hladem. Měli dost uzeného masa i su­šených olihní a pro případ nouze dokonce i konzervované maso murgu. Děti si hrály ve sněhu a nosily do stanů vědra z kůry plná sněhu, jejž matky rozehřívaly na vodu. Všech­no šlo hladce, přestože ženám, stejně jako dětem, chyběla přítomnost lovců. Sammady nebyly úplné. Ano, byli tu starci a hrstka mladších lovců, jež zůstali, aby sammady ochraňovali. Ale ostatní byli pryč, kdesi daleko na jihu. kde se jim mohlo stát cokoli. Starý Fraken pečlivě vázal uzly na svých šňůrách a dobře věděl, kolik dní uplynulo od chvíle, kdy se rozloučili; to však neznamenalo zhola nic. Jestlipak splnili úkol, kvůli kterému se vypravili tak daleko?</p>

<p>Nebo jsou všichni mrtví?</p>

<p>Ta druhá myšlenka, která se jim pár dní po odchodu lovců zdála nepatrná a pošetilá, den ode dne sílila v mys­lích těch, kdož zůstali, až se změnila v bouřkový mrak, který je všechny zastínil. Pokaždé, když Fraken zkoumal soví vývržky a rozhrnoval myší kůstky, shromáždily se ženy kolem něj a čekaly, co jim z budoucnosti odhalí. Všechno je v pořádku, ujišťoval je pokaždé šaman, muži zvítězili, vše je dobré.</p>

<p>To od něj chtěly slyšet, a tak mu pokaždé schováva­ly nejměkčí kousky pečeně, aby je mohl sežvýkat i svými vylámanými zuby. Když však padla noc, staré obavy <emphasis>se v </emphasis>temnotě stanů vrátily. Lovci - kde jsou lovci?</p>

<p>Armun mívala o Kerricka takový strach, že se v noci budila, lapala po dechu a křečovitě k sobě tiskla dítě. Arn­hweet, probuzený a vyděšený tím podivným chováním, <emphasis>se </emphasis>pokaždé rozplakal a musel být uklidněn několika doušky z nalitého prsu. Nic však nemohlo uklidnit Armun, která ležela v kožešinách, oči dokořán a tělo rozechvělé strachem, dokud nezačalo svítat. Osamělost, v níž žila od mládí, se opět počínala vracet. Jeden chlapec jí už ukázal na ústa a zasmál se. Přestože se jeho smích záhy změnil v boles­tivé kvílení, když jej dostihla Armunina rychlá trestající ruka, dávno zasuté vzpomínky se vrátily. Aniž si toho by­la vědoma, znovu chodila po táboře s pruhem jelení kůže přes tvář, aby zakryla rozštěpený ret. Neodvažovala se ani pomyslet, jaká by byla budoucnost bez Kerricka - nepo­chybně však studená a prázdná.</p>

<p>Pak začalo sněžit a sněžilo bez ustání po mnoho dní. Dní, jichž bylo jako prstů na obou rukou. Sníh se tiše sná­šel a skládal se do obrovitých závějí, jež dokonale změni­ly tvářnost krajiny. Když se konečně nad zem navrátilo slunce, nebyla v tom novém, bílém světě řeka k rozeznání od břehů. Mastodonti zlostně ryčeli a drtili pod nohama měkký sníh a jejich dech tvořil bílá oblaka, jež se odrážela od bledě modré oblohy. Armun zabalila Arnhweeta do mnoha jeleních kůží, než si jej zavěsila na záda. Stan za­padal sněhem a ona se musela přehrabat ven. I jiné ženy vylézaly a volaly na sebe. Nikdo však nevolal na Armun. Její staré zoufalství vystřídal hněv a Armun s dítětem na zádech vyrazila pryč od stanů, aby nemusela poslouchat křik ostatních. Propadala se do závějí až po pás, ale byla silná a měla radost, že může opět vyjít ven. Arnhweet jí na zádech zavrněl; zřejmě se také těšil ze slunce a oblohy nad hlavou.</p>

<p>Armun kráčela dál, dokud stany nezmizely za hustým stromovím. Teprve tehdy se zastavila, aby popadla dech. Před ní se táhla bílá pláň, a nejen pláň, ale i zmrzlá, sně­hem zapadaná řeka. V dálce se po ní pohybovaly jakési černé tečky a Armun se náhle lekla, že se od tábora vzdá­lila tak daleko. Nemá žádnou zbraň, dokonce ani nůž. Ale i kdyby měla, jen těžko by se ubránila vyhladovělým šel­mám. Černé body se přiblížily a Armun se obrátila k útěku - když vtom se zarazila.</p>

<p>Těch tvorů bylo čím dál víc a objevovali se další a další, šli v řadě husím pochodem za sebou.</p>

<p>Lovci? Mohli by to být oni?</p>

<p>Bez hnutí vyčkávala, až přijdou blíž, až už bylo jas­né, že to jsou lovci, v kůžích odění lovci se sněžnicemi na nohou.</p>

<p>A tamten vpředu, ta mohutná postava, to nemůže být nikdo jiný než Herilak. Vede lovce a razí jim cestu. Zacloni­la si oči, aby vyhledala Kerricka, a srdce jí bušilo, jako by se mělo rozskočit. Šťastně se rozesmála a zamávala. Museli ji vidět, neboť vzduch rozrazil mnohohlasý vítězný pokřik. Nemohla se ani pohnout; jen čekala a muži šli blíž a blíž, až zřetelně rozeznala Herilakův zmrzlý vous, až mohl volaný porozumět jejímu výkřiku.</p>

<p>„Kerrick - kde je? „</p>

<p>Herilak neodpověděl, a neozvalo se ani jiné volání v od­pověď. Zakolísala a málem upadla.</p>

<p>„Je mrtvý! I já jsem mrtvá!“ zaječela na blížícího se Herilaka.</p>

<p>„Ne. Kerrick žije a je zdráv. Zvítězili jsme.“</p>

<p>„Tak proč mi neodpovídá? Kerricku!“</p>

<p>Vrhla se do hlubokého sněhu, aby mohutného lovce v čele obešla, ale ten ji svou velkou tlapou zadržel.</p>

<p>„Není tu. Nevrátil se s námi. Je ve spáleném městě murgu. Řekl mi, ať se o tebe postarám ve svém sammadu a to také učiním.“</p>

<p>„Kerricku!“ zakvílela a snažila se vykroutil z Herilako­va sevření.</p>

<p>Marně.</p><empty-line /><p>4</p>

<p>Herilakova slova v jediném okamžiku smazala všechny Armuniny obavy. <emphasis>Není tu. Nevrátil se s námi. Je ve spále</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ném městě murgu. Řekl mi, ať se o tebe postarám ve svém sammadu a to také učiním. </emphasis>Alespoň tak. Svět byl dost drs­ný i bez lichých obav. Tiše se odvrátila od lovců a ploužila se sněhem ke stanům. Muži kráčeli svižně za ní, volajíce do tábora a naslouchajíce odpovědím.</p>

<p>Armun to vše slyšela - ale nevnímala obsah volání, ne­boť jej přehlušil silný, vnitrní hlas myšlenek. <emphasis>Žije. </emphasis>Kerrick žije. Nevrátil se s ostatními, ale určitě pro to má dobrý důvod. Měla by se na něj zeptat Herilaka, ale to počká, až odezní první vzruch z návratu. Zatím jí stačilo, že je Kerrick vedl v oné bitvě - a že bitvu vyhráli. Konečně jsou murgu zničeni. Nekonečný boj je za nimi. Kerrick se k ní vrátí a budou zase žít tak, jako jiní lovci. Aniž si to uvě­domila, začala si nahlas prozpěvovat radostí a Arnhweet se jí na zádech šťastně zasmál.</p>

<p>Později, když dítě usnulo, vyšla ze stanu a naslouchala vzrušenému hovoru žen. Jak lovci vypálili město murgu, jak pobili murgu do posledního a jak se nyní vrátili, po­kryti vítězstvím. Kličkovala bludištěm stezek, vyšlapaných ve sněhu, až dorazila k Herilakovu stanu. Stál venku před</p>

<p>ním, ale jakmile ji zahlédl, chystal se vlézt dovnitř. Zavo­lala jej a on se k ní zdráhavě obrátil.</p>

<p>„Ráda bych s tebou mluvila, Herilaku. Chci se tě zeptat na Kerricka.“</p>

<p>„Zůstal na místě, kde žili murgu, to už jsem ti přece řekl.“</p>

<p>„Neřekls mi, proč to učinil a proč se nevrátil s vámi.“</p>

<p>„Nepřál si to. Snad <emphasis>se </emphasis>mu líbí víc tam, kde žijí murgu. Snad patří víc k murgu nežli k Tanu. Několik murgu zů­stalo naživu a on je nechtěl zabít - a nechtěl ani, abychom je zabili. Když se to stalo, odešli jsme a vrátili se domů, neboť jsme byli hotovi.“</p>

<p>Jalo ji neblahé tušení a s ním se vrátily i dřívější obavy.</p>

<p>„Neřekl ti, kdy se vrátí -“</p>

<p>„Odejdi, už se mi nechce mluvit,“ zavrčel Herilak. Oto­čil se, vstoupil do stanu a zavázal za sebou cíp. Armunin vztek přehlušil obavy.</p>

<p>„Ale mně ano!“ zakřičela tak hlasitě, až se lidé v táboře otáčeli. „Pojďven, Herilaku, a pověz mi o všem, co se stalo. Udalo se víc, než jsi mi řekl, a já to chci vědět.“</p>

<p>Ticho uvnitř ji dohnalo k zuřivosti a ona sáhla po ků­žích stanu, aby je rozhrnula. Lovec je však zavázal pevně. Měla chuť mu vykřičet, co si myslí o jeho činech - ale roz­myslela si to. Jen by tím pobavila přihlížející. Jsou i jiné způsoby, jak se dozvědět pravdu o tom, co se odehrálo. Zavířila dokola a nejbližší lovci se odvrátili, aby nemuseli čelit jejímu hněvu. Rozzuřeně odkráčela mezi stany k mís­tu, kde tábořil Sorliho sammad, aby vyhledala samotného Sorliho. Ten seděl u ohně s ostatními lovci a kouřil s ni­mi kamennou dýmku. Armun vyčkala, až všichni potáhli z dýmky a odložili ji, pak vstoupila do světla ohně. Stále cítila hněv, ale už jej pečlivě ovládala.</p>

<p>„Slyšela jsem, jak dlouhá a namáhavá byla cesta, Sorli. Ty i tví lovci jste jistě unaveni a potřebujete si odpoči­nout.“</p>

<p>Sorli mávl nedbale rukou.</p>

<p>„Lovec, který nedokáže jít po stezce, není lovec.“</p>

<p>„To ráda slyším. Pak tedy velký lovec Sorli není unaven natolik, aby nemohl mluvit s Armun.“</p>

<p>Sorli zúžil oči; cítil, že se nechal zaskočit. „Nejsem una­ven.“</p>

<p>„To je dobře, neboť můj stan je odsud notný kus cesty sněhem a je v něm cosi, co ti musím ukázat.“</p>

<p>Sorli se rozhlédl po ostatních, hledaje pomoc, ale ta nepřišla. Dýmka už opět hořela a žádný z lovců pohled neopětoval. „Dobrá tedy, půjdu do tvého stanu, ale je již pozdě a ještě mne dnes čeká mnoho věcí, které musím uči­nit.“</p>

<p>„Jsi velmi laskav k osamělé ženě.“ Nepromluvila až do chvíle, než dorazili k cíli a nevstoupili do stanu. Zavřela za nimi cípy, poté se obrátila a ukázala na spícího syna. „Toto jsem ti chtěla ukázat.“</p>

<p>„To dítě...?“</p>

<p>„Kerrickův syn. Proč se s vámi nevrátil, nevrátil se ke svému synovi, ke svému stanu, ke mně? Herilak o tom nechtěl mluvit a odvrátil se ode mne. Nyní o tom budeš mluvit <emphasis>ty.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Sorli se rozhlédl, ale nebylo úniku. Povzdechl si. „Dej mi napít vody, ženo, a já ti to povím. Mezi Kerrickem a Herilakem již nevládne přátelství.“</p>

<p>„Tumáš, napij se. Tolik už vím - ale musíš mi říci proč.“</p>

<p>Sorli si otřel rty o rukáv. „Důvody mi zůstaly utaje­ny. Povím ti jen, co se stalo. Vypálili jsme místo, kde žili murgu, a murgu, kteří neuhořeli, zemřeli také, ačkoli ne­vím proč. Jsou to murgu a tedy je nelze pochopit. Někteří z nich unikli na věci-která-plave. Kerrick s jedním mara-gem hovořil, a nenechal Herilaka jej zabít. Nechal jej unik­nout. Pak byli nalezeni jiní živí murgu a ani ty Kerrick nedovolil usmrtit. Herilak se nato velmi rozhněval a ne­chtěl už na tom místě zůstat; přál si ihned odejít. Cesta zpět byla dlouhá, tolik jsme věděli, padlo tedy rozhodnutí, že odejdeme.“</p>

<p>„Ale Kerrick tam zůstal. Proč? Co vám řekl?“</p>

<p>„Hovoříl s Herilakem. Neposlouchal jsem je a mnoho si nevzpomínám.“ Sorli se neklidně zavrtěl na hromadě kožešin a hlučně vypil trochu vody. Armuniny oči ve světle ohně zajiskřily; žena jen stěží krotila netrpělivost.</p>

<p>„Dokážeš říci víc než jen to, statečný a odvážný Sorli. Jsi dost silný, abys mi pověděl, co se toho dne odehrálo.“</p>

<p>„Můj jazyk hovoří pravdu, Armun. Kerrick mluvil o vě­cech, jež je třeba na tom místě učinit; rozuměl jsem mu jen málo. Sasku mu zřejmě porozuměli a zůstali s ním, když my odešli. Všichni jsme šli s Herilakem. Vykonali jsme, proč jsme tam přišli. Cesta zpět byla dlouhá...“</p>

<p>Armun chvíli seděla se skloněnou hlavou a potom vstala a rozvázala stan. „Mé díky Sorlimu za to, že mi o všem pověděl.“</p>

<p>Zaváhal, ale žena mlčela. Neměl, co by dodal. Pospíšil si ven do houstnoucího šera, šťasten, že je opět volný. Armun uzavřela stan, přiložila dříví na oheň a sedla si k němu.</p>

<p>Tvář měla potemnělou hněvem. Jak lehce se ti udatní lovci obrátili ke Kerrickovi zády. Šli za ním do boje - a pak jej opustili. Pokud s ním zůstali Sasku, pak jistě o totéž požádal i lovce. A v městě murgu musí být něco důležitého, tak důležitého, že to vyvolalo roztržku mezi oběma vůdci. Však se to brzy dozví. Zima časem skončí a na jaře se Kerrick vrátí. Tak se to jistě stane.</p>

<p>Armun si dávala pozor, aby měla stále co na práci, a zima bez Kerricka jí rychle ubíhala. Arnhweet už zapo­čal druhý rok života a byl nespokojen s vězením těsného stanu. Armun pro něj uschovala a pečlivě oškrábala ty nej­jemnější jelení kůže a dlouhým kusem tenkého střeva mu z nich ušila oblečení. Zatímco jiné děti jeho věku se ještě nosily na matčiných zádech, on si už hrál ve sněhu. Ostat­ní děti podle místního zvyku sály mateřské mléko do čtyř či pěti let. Arnhweet byl odstaven od prsu již ve druhém roce života. Armun ignorovala nevlídné pohledy a štipla­vé poznámky jiných žen; byla zvyklá žít jako vyvrženec.</p>

<p>Věděla, že ostatní stejně jen žárlí na její svobodu a kojí jen proto, aby zabránily dalšímu těhotenství. A tak, za­tímco jejich děti vypadávaly ze závěsů na zádech a cucaly si palce, Arnhweet rostl a sílil a pevnými zuby žvýkal tuhé maso.</p>

<p>Jednoho slunného, chladného dne, v jehož vzduchu však dosud nevisel ani náznak jara, se vzdálila od stanů. Arnhweet poskakoval za ní, aby udržel krok. Teď už s se­bou nosila oštěp pokaždé, když se vzdálila od sammadů - a náhle byla ráda, že jej má. Tam před ní cosi bylo -tam, mezi stromy, a vydávalo to kňouravé zvuky. Napřáh­la oštěp a znehybněla. Arnhweet se jí s vykulenýma očima přitiskl k noze; naslouchala a pokoušela se rozeznat, co je to za tvora. Teprve pak si všimla stop. Ze stezky odbočova­ly lidské šlépěje. Sklonila oštěp a sledovala je. Záhy odhr­nula sněhem obsypané větve, za nimiž se skrýval chlapec. Obrátil se k ní a fňukání utichlo - alespoň než se poškrábal na obličeji, skropeném slzami a krví.</p>

<p>„Tebe znám,“ Armun se sklonila, aby mu mohla ruká­vem otřít tváře. „Ty jsi z Herilakova sammadu. Jmenuješ se Harl, viď?“ Hoch přikývl, oči plné slz. „Byl jsi to ty, kdo přišel jednoho večera k mému ohni s tím, že zabil sovu?“</p>

<p>Po těch slovech se dal chlapec znovu do pláče a schoval hlavu do dlaní. Armun jej jemně zvedla a oklepala mu z kožešin sníh. „Pojď ke mně do stanu. Dám ti něco teplého k pití.“</p>

<p>Hoch se odtáhl a nechtěl jít. až mu Arnhweet důvěři­vě podal ruku. Kráčeli tedy ke stanu vedle sebe. spojeni Arnhweetovýma ručkama. V teplém přítmí pak Armun za­míchala do horké vody trochu sladké kůry a podala nápoj Harlovi. Arnhweet chtěl také, ale chuť výluhu na něj by­la příliš výrazná; vyprskl jej a nechal ho stékat po bradě. Armun očistila hochovi z tváří krev. posadila se k němu a ukázala na šrámy, které se skrývaly pod zaschlou krví. „Pověz mi o tom něco,“ vyzvala jej.</p>

<p>Naslouchala tiše, usínajícího Arnhweeta držela na klí-</p>

<p>ně, a brzy pochopila, proč se chlapec při zmínce o sově rozplakal.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že je to sova. Byl to můj první luk, můj první šíp, sám strýček Nadris mi jej pomohl zhotovit. Sammadar Kerrick řekl, že jsem udělal dobrou věc, neboť tvor, kterého jsem zabil, nebyla opravdová sova, ale sova murgu, a takové je správné zabíjet. Teď ale alladjex říká, že jsem udělal špatně. Že není dobře zabíjet sovy. Pověděl to mému otci a teď mne otec bije a nenechá mne v mrazu ohřát u svého ohně.“</p>

<p>Hoch se při té vzpomínce znovu rozvzlykal. Armun sáh­la pro ekkotaz - opatrně, aby neprobudila spící dítě - a na­bídla Harlovi hrst drti sladkých oříšků a lesních plodin. Hltavě směs spolykal.</p>

<p>„Co jsi udělal, bylo správné,“ utěšovala jej. „Starý Fra-ken se mýlí. Margalus Kerrick zná dobře murgu, věděl tedy, že to byla sova murgu a že jsi dobře udělal, když jsi ji za­bil. A nyní se vrať zpět do stanu a pověz otci, co jsem ti řekla. Co jsi učinil, bylo správné.“</p>

<p>Vítr právě sílil, a tak za odcházejícím chlapcem dob­ře zavázala cípy stanu. Starý Fraken říká častěji nesmysly než pravdu. Od té doby, co její rodiče zemřeli a co osa­měla, cenila si Frakena a jeho varování a věštění ze sovích vývržků stále méně a méně. Kerrick se Frakenovi dokonce smál a pomohl jí zbavit se strachu ze starce docela. Byl hloupý a pošetilý a jen dělal lidem potíže -jako tady tomu chlapci.</p>

<p>Téže noci se vzbudila ze spánku a srdce se jí rozbušilo hrůzou; cosi škrábalo zvenčí na stan. Zatápala ve tmě po oštěpu - a v tu chvíli zaslechla hlas, který volal její jméno. Rozfoukala oheň, až uhlíky zažhnuly, přihodila nové dříví a rozvázala cíp stanu. Harl vstrčil dovnitř svůj luk a šípy a teprve potom se vplazil za nimi.</p>

<p>„Zbil mne,“ vyhrkl, ale tentokrát bez pláče. „Otec mne zbil mým vlastním lukem, když jsem mu vyřídil, cos mi řekla. Nechtěl to poslouchat. Křičel, že Kerrick zná dobře</p>

<p>murgu, protože je sám napůl marag...“ Hlas se mu vytratil a hoch sklonil hlavu. „Stejně jako ty, říkal. Pak mne začal bít znovu a já utekl.“</p>

<p>Armun zalomcoval hněv; ne kvůli ní samé, dostalo se jí už horších urážek. „Starý Fraken by neuměl věštit budouc­nost, i kdyby místo sovích vývržků používal lejna murgu. A tvůj otec není o nic lepší, když takové hlouposti poslou­chá. Kerrick zachránil sammady - a jen je pryč, všichni na něj rychle zapomenou. Kolik je ti let?„</p>

<p>„Toto je moje jedenáctá zima.“</p>

<p>„Je ti dost, aby ses nenechal bít, ale příliš málo, abys mohl být lovcem. Zůstaň tady do rána, Harle. Počkáme, až tě otec půjde hledat. Pak mu o murgu něco povím!“</p>

<p>Ráno Armun vyšla ze stanu, procházela se mezi stany a naslouchala, co si ženy povídají. Po chlapci byla sháňka a lovci se jej vypravili hledat. To je jen dobře, pomyslela si, stejně jen tloustnou, když leží ve stanu a dívají se do prázdna. Vyčkala, až se slunce skloní k západu, a pak vyšla ven znovu a zastavila první ženu, kterou potkala.</p>

<p>„Běž do Nivothova stanu a řekni Nivothovi, že se Harl našel a že je v mém stanu. Pospěš si.“</p>

<p>Žena pochopitelně nepospíchala natolik, aby se cestou nezastavila u mnoha lidí a neřekla jim, co nese za novinu - s čímž právě Armun počítala. Vrátila se do stanu a če­kala, dokud neslyšela venku volat svoje jméno. Pak vyšla a zavřela za sebou stan.</p>

<p>Nivothovi se po tváři táhla jizva, jež stahovala ústa do věčného zamračení. Výraz tváře se k ústům dobře hodil.</p>

<p>„Přišel jsem si pro chlapce,“ utrhl se na ni hrubě. Za ním už rostl zvědavý hlouček; zima byla dlouhá a nudná.</p>

<p>„Jsem Armun a tento stan náleží Kerrickovi. Jak se jmenuješ ty?“</p>

<p>„Uhni stranou, ženo - chci chlapce.“</p>

<p>„Abys ho zase zbil? A říkal jsi, že Kerrick je napůl marag?„</p>

<p>„Pokud vím, tak je celý marag. Zbiju chlapce, aby pří-</p>

<p>stě neroznášel klepy - a zbiju i tebe, pokud rychle ne­uhneš.“</p>

<p>Ani se nepohnula a on do ní strčil. To byla hrubá chy­ba. Měl si pamatovat, co se stávalo, když byli ještě mladí a někdo jí nadával do zaječích pysků.</p>

<p>Pevně sevřená pěst jej zasáhla přímo do nosu a muž padl zády do sněhu. Když se zvedal na kolena, krev mu stékala po bradě. Udeřila ho znovu, do téhož místa. Za to se jí dostalo hlasitého uznání od přihlížejícího davu - i od Harla, který vykukoval štěrbinou ze stanu.</p>

<p>Lovci nebijí ženy, alespoň ne cizí. a Nivoth si tedy nebyl jist. co má dělat. Přemýšlet o tom však neměl čas. Armun nebyla o nic menší než on - a zuřivost jí dodávala síly. Obrátil se a uprchl v přívalu dalších ran.</p>

<p>Dav se pomalu rozcházel - s lítostí, že tak zajímavý střet skončil tak brzy.</p>

<p>A tím to také celé skončilo. Harl zůstal v Armunině stanu a nikdo už pro něj nepřišel, a pokud byla přítomna, nepadlo o celé záležitosti už ani slovo. Karlova matka ze­mřela předchozí zimy a otec o něj zájem nejevil. Armun byla ráda, že má společnost, a při tom zůstalo.</p>

<p>Jaro přišlo pozdě - poslední roky přicházelo vždycky pozdě - a když led konečně popraskal a odplul po řece v podobě velkých ker, začala se Armun rozhlížet po vý­chodním obzoru po Kerrickovi. Každým dnem ji stálo víc a víc sil krotit svou netrpělivost, a když na lukách odkvě­taly první květiny, nechala jednoho dne Arnhweeta hrát si na břehu řeky s Harlem a šla vyhledat Herilaka. Seděl na slunci před stanem a napínal na luk novou tětivu, ukrou-cenou z pevného střeva. Lovci se chystali opět vyrazit za zvěří. Když na něj promluvila, jen pokývl, aniž zvedl hla­vu.</p>

<p>„Léto je zde a Kerrick nepřišel.“</p>

<p>Jedinou odpovědí jí bylo zamručení. Vrhla pohled na lovcovu skloněnou hlavu a jen stěží ovládla vztek.</p>

<p>„Je čas dát se na cestu. Pokud nepřijde za mnou on,</p>

<p>půjdu já za ním. Požádám některé z lovců, kteří znají ces­tu, aby mne doprovodili.“</p>

<p>Zavládlo strnulé ticho a když otevřela ústa, aby pokra­čovala, Herilak k ní zvedl oči. „Ne,“ prohlásil. „Nepůjdou žádní lovci, nepůjdeš ani ty. Jsi v mém sammadu a já to zakazuji. A nyní odejdi.“</p>

<p>„Já chci odejít,“ rozkřičela se. „Odejít od tebe, odejít od tohoto sammadu a odebrat se tam, kam náležím. Běž a pověz jim...“</p>

<p>„Povím to tobě a už naposled: odejdi,“ zavrčel. Vstal a nahrbil se nad ní. Toto nebyl Nivoth. Herilaka uhodit nemůže - a stejně jí nebude naslouchat. Nebylo co dodat. Otočila se a zamířila k řece, kde usedla a přihlížela, jak si chlapci hrají a válejí se v nové trávě. Od Herilaka pomoc čekat nemůže - naopak jí bude klást překážky. Na koho se tedy má obrátit? Napadl ji jen jediný. Odebrala se k jeho stanu, nalezla jej. jak sedí sám u ohně a zavolala na něj.</p>

<p>„Ty jsi Ortnar a jediný, kdo přežil z původního Heri­lakova sammadu, ty, jenž jsi byl jeho členem, než jej vy­vraždili murgu.“</p>

<p>Přikývl na souhlas a přemítal, proč za ním žena přišla.</p>

<p>„To Kerrick osvobodil tvého sammadara, když jej mur­gu zajali. To Kerrick nás všechny vedl na jih, když nebylo co jíst. To Kerrick vedl útok na murgu.“</p>

<p>„To vše vím. Armun. Proč mi to nyní opakuješ?“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>tedy také víš, že Kerrick zůstal na jihu a že bych tam měla být s ním. Odveď mne k němu. Jsi jeho přítel.“</p>

<p>„Jsem jeho přítel.“ Ortnar se rozhlédl a pak ztěžka vzdychl. „Ale nemohu ti pomoci. Herilak s námi o tom mluvil a nařídil, že žádný z lovců s tebou nepůjde.“</p>

<p>Armun na něj nevěřícně zírala. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Jsi </emphasis>snad malý chlapec, který močí do kožešin jen proto, že promluvil velký Heri­lak? Nebo jsi lovec z Tanu, který dělá, co uzná za vhodné?“</p>

<p>Ortnar urážku přešel; odehnal ji jako dotěrného komá­ra. „Jsem lovec. Pouto mrtvého sammadu mne však pojí k Herilakovi - a to je pouto, jež nelze zlomit. Rovněž neučiním nic proti Kerrickovi, který byl naším margalem, když jsme jej potřebovali.“</p>

<p>„Co tedy učiníš?“</p>

<p>„Pomohu ti, pokud na to máš dost sil.“</p>

<p>„Mám, Ortnare. Pověz mi tedy, jaká bude tvá pomoc a k Čemu mi bude potřeba síly.“</p>

<p>„Víš, jak zabíjet murgu pomocí smrtící hole. Viděl jsem, jak jednu z nich používáš, když nás napadli. A já ti poradím cestu do města murgu. Je snadná, jakmile dorazíš k oceánu. Až staneš na pobřeží, musíš se rozhodnout, co učiníš. Můžeš tam vyčkat, dokud se Kerrick nevrátí. Nebo můžeš jít za ním.“</p>

<p>Armun se usmála --a pak se rozesmála nahlas. „Pošleš mne samotnou do země murgu! To je báječná nabídka -ale pořád lepší než kterákoli jiná, jíž se mi dostalo. Jsem dost silná, abych to dokázala, statečný Ortnare, a věřím, že i ty jsi tak statečný, abys dokázal riskovat Herilakův hněv - neboť jsem si jistá, že se dozví, co se stalo.“</p>

<p>„Povím mu to sám,“ odtušil Ortnar s ponurým odhod­láním.</p>

<p>Armun odešla, ale po setmění se vrátila, aby převzala smrtící hůl a všechny šipky, které během zimy vyrobil.</p>

<p>Armunin stan stál stranou od ostatních, a ona sama příliš mezi lidi nechodila. Trvalo tak dva dny, než sammady objevily, že zavřený a tichý stan je prázdný.</p>

<p>Po několika dnech se vrátili lovci, jež za ní Herilak po­slal, s prázdnýma rukama. Armun se uměla dobře pohybo­vat v lese a nezůstala po ní žádná stopa, již by lovci našli - ani jediná.</p><empty-line /><p>5</p>

<p>„Ukážu vám cosi velké zajímavosti,“ oznámil Kerrick. Dva Yilané dali najevo touhu po nové informaci, zvědavost a vděčnost - to vše bez jediného zvuku, neboť právě žvýkali syrové maso, jež jim Kerrick donesl. „Ale abyste to mohli spatřit, budete muset opustit hanalé.“</p>

<p>„Teplo a bezpečí zde, chladná smrt tam,“ bránil se Ime­hei a lehce se přitom otřásal. Pohlédl na prázdný list a na­značil nesmělou touhu-po-dalším-jídle, kterou Kerrick ig­noroval. Oba samci se rádi přejídali a měli sklon k nadváze.</p>

<p>„Venku se nemáte čeho bát, o tom vás ujišťuji. Pojďte za mnou a příliš se ode mne nevzdalujte.“</p>

<p>Následovali jej v těsném sledu - téměř mu šlapali na paty a neustále se rozhlíželi vyděšenýma očima. Na všech plochách, kudy přešel požár, sdělovali strach a zármutek, a když míjeli lovce, otřásli se a odvrátili s ještě větším strachem. Pří pohledu na prázdné město reagovali posun­kem osamělosti. Teprve ve chvíli, kdy se octli v místnosti s modelem, se začali cítit bezpečněji.</p>

<p>Model Alpéasaku - Kerrick jej v duchu vždy nazýval takto, ačkoli nahlas hovořil jako ostatní o Deifoben - byl jen fyzickým popisem zmizelého města. Bylo na něm jas­ně vyznačeno každé pole či houští, ale chyběl popis, co zde roste nebo žije. Mnoho jeho částí znal Kerrick ještě</p>

<p>z dob svého zdejšího působení - téměř všechny z těch, co se nacházely nejblíž městu. Zatímco je Sasku prozkoumá­vali a žasli nad divy, jež na nich nacházeli, Kerrick chtěl spatřit ty končiny, které vznikly až po jeho odchodu. Uká­zal nyní na jednu řadu kanálů a bažin.</p>

<p>„Půjdeme sem. Není to daleko a pohyb vám udělá do­bře.“</p>

<p>Oba samce záhy přešel strach. Těšili se z nově získané svobody a prohlíželi si části města, o nichž nikdy neslyšeli. Pastviny, na nichž se pásla zvířata, bažiny a zelenou stěnu džungle, v níž žilo ještě více zvířat -jak místních, tak i do­vezených. Krátce po poledni dorazili k bažině, obehnané ze všech stran vysokou hrází. Podél její základny vedla do­bře vyšlapaná stezka; stoupala po rampě na široký vrchol hráze. Odtud se jim naskytl pohled do močálu, zarostlého rákosím, který na vzdálenějším konci končil malým jezír­kem. Rákosím se pohybovali nějací tvorové, ale Kerrick ani samci nedokázali rozeznat, co jsou zač.</p>

<p>„Nedostatek zajímavosti, nuda pozorování,“ signalizo­val Imehei.</p>

<p>„Potěšení ze společnosti druhých, teplo slunce,“ opáčil Nadaské, optimističtější z obou samců. Kerrick si jejich de­baty nevšímal; rozprávěli takto téměř neustále - na rozdíl od samic, jež se ozvaly teprve, když měly nějaké důleži­té sdělení. Přesto měl Imehei pravdu; opravdu tu nebylo nic zajímavého. Obrátil se k odchodu, když vtom Nadaské hlasitě požádal o pozornost a ukázal dolů do rákosí.</p>

<p>„Pohyb plný zajímavosti; nějací tvorové tam.“</p>

<p>Sledovali, jak jeden z plazů opatrně vylezl z bažiny. Podobal se hadovi a stejně jako on vlnil tělem, vzhlížeje k nim malýma očkama. Vzápětí se vynořil další a ještě dal­ší. Nepochybně je přitahovaly siluety postav, narýsované proti nebi. Kerrick se podíval důkladněji a všiml si vybě­lených kostí na pokraji močálu. Možná, že na toto místo jim Yilané nosili potravu. Stále si však tvory nedokázal nikam zařadit. Patou uvolnil z hráze kámen a skopl jej do bahna, lemujícího bažinu. Dole se to zahemžilo, jak se nej­bližší plazi přiblížili, aby předmět prozkoumali, a pak se opět stáhli pod ochranu rákosí. Měli dlouhá, pružná těla zelené barvy, a malou tuponosou hlavičku, s níž vyhlíželi jako hadi - až na nepatrné nožky. Určitě je nikdy neviděl</p>

<p>-              a přece mu připadali podivně známí.</p>

<p>„Znáte je?“ „Slizcí, plaziví.“ „Nedobré k jídlu.“</p>

<p>Samci mu moc platní nebyli. Kerrick se už chystal k od­chodu, ale ještě se naposledy ohlédl. V tu chvíli pochopil - nebylo pochyb, co jsou tvorové zač.</p>

<p>„Jdeme zpátky,“ poručil a vedl samce zpět po rampě.</p>

<p>Poté, co Kerrick odvedl své svěřence zpět do hanalé, vyhledal ostatní. Šanone seděl mezi nimi a Kerrick pospí­chal k němu, přerušuje obřadné manduktovy pozdravy.</p>

<p>„Potřebuji ihned maso - nemůžeme si dovolit, aby nám nějací pomřeli. Jsou bez jídla přinejmenším několik dní.“</p>

<p>„Pomohu ti. Kerricku, pokud mi řekneš, o čem to mlu­víš.“</p>

<p>„Spěch zatemnil smysl mých slov. Nalezl jsem ohradu, ohrazený kus bažiny, kde žijí malí murgu. Musíme je na­krmit a pečlivě si je prozkoumat, ale myslím, že vím, kdo jsou. Jejich tvar i velikost odpovídají. Jsou to nedospělí hesotsan. Smrtící hole.“</p>

<p>Šanone užasle zavrtěl hlavou. „Stejně jako mnoho ji­ných věcí zde v Deifoben, i toto je nad mé chápání.“</p>

<p>„Není to tak složité. Murgu nevyrábějí předměty - tak jako my třeba zhotovujeme luky nebo látku. Chovají si zvířata, jimiž uspokojují své potřeby. Smrtící hole jsou ži­vé, jak jistě víš, neboť jsi je sám nejednou krmil. Dokud jsou však mladé, žijí tak, jak jsem je dnes viděl - jako ma­lá zvířata v bažině. Jakmile zestárnou, změní se ve smrtící hole, jež používáme.“</p>

<p>Šanone pochopil a spráskl radostně ruce. „Kerricku, ó moudřejší-než-jiní-tvého-věku, budeš naší spásou. Tvo-</p>

<p>rove, o nichž mluvíš, budou dobře krmeni, vyrostou a my tak získáme dost zbraní, abychom mohli žít v tomto svě­tě, plném murgu. Doneseme jim tedy jídlo a důkladně je prozkoumáme.“</p>

<p>Když plazi vylézali z rákosí a chňapali po kouscích ma­sa, bylo již jasné, že to jsou nedospělí hesotsan. Kerrick pocítil, že toto město, které zásobovalo vším potřebným jejich nepřátele, bude teď na oplátku zásobovat je. Sanone s ním souhlasil, a s každým novým objevem, který uči­nili, se před nimi budoucnost rýsovala ve stále jasnějších barvách.</p>

<p>Lovci nalezli útočiště před deštěm v jedné z nespále­ných budov. Po haultu dní deště ustaly, noci však zůstaly chladné. Sanone strávil značnou část času ponořen hlubo­ko v myšlenkách a často se chodil dívat na model měs­ta, stejně tak jako na pruh země, za nímž se rozprostíral oceán. Konečně dospěl k jistým závěrům, o nichž se dlouze radil s ostatními mandukty. Jakmile se dohodli, poslali pro Kerricka.</p>

<p>„Učinili jsme rozhodnutí,“ oznámil mu Sanone. „Dlou­ho jsme usilovali, abychom pochopili směr, jímž se ubíral Kadair, a ten se nám konečně vyjasnil. Nyní chápeme, že když na sebe vzal Kadair podobu mastodonta a stvořil svět, když zadupal do země a vyryl tak svou stopu hlu­boko do pevné skály, zanechal stezku, po níž se můžeme ubírat, budeme-li moudří. Jsme jeho děti a učíme se, jak jej následovat. On nás zavedl k tobě a tys přivedl mas­todonta, abys nám připomněl, odkud jsme se tu vzali -a kde je náš cíl. Karognis poslal murgu, aby nás zničili, ale Kadair nato vyslal mastodonta, aby nás vedl přes zamrzlé hory na toto místo, kde skrze nás na ně dopadl jeho hněv. A všichni murgu byli zničeni a jejich sídlo bylo vypáleno. Pouze zlo však shořelo - a to, co zbylo, má nyní podle je­ho záměru sloužit nám. Dnes vím, že údolí na severu byla jen krátká zastávka na naší pouti, kde jsme čekali, až nám Kadair ukáže další směr. Budoucnost leží zde. Dnes večer se sejdeme a budeme pít porro a Kadair přijde za námi. Za rozbřesku pak lovci naleznou stezku, která vede od Deifo­ben podél oceánu k západu, stezku, která vede k jižnímu okraji ledových hor, stezku, po níž se ubírali murgu, když nás napadli. Jakmile ji objevíme, přijdou za námi všichni Sasku a toto místo se stane naším domovem.“</p>

<p>Kerrick pil té noci kvašené porro s ostatními a znovu měl dojem, že se jej zmocnily podivné, neznámé síly. Věděl však, že manduktové jsou moudří a to, co dělají, musí být správné. Chtěl jim to říci a nakonec se mu to podařilo; potácivě vstal a pozvedl hlas do chraplavého zvolání.</p>

<p>„Toto město se narodí znovu; budete tu vy a budu zde i já. Já budu zároveň Tanu i Yilané, a toto město rovněž.“</p>

<p>Manduktové jeho slovům přitakali - a stejně tak i ges­tům, neboť mluvil v Yilané. Samozřejmě mu nerozuměli, avšak cizí a neznámý jazyk na ně zjevně udělal dojem.</p>

<p>Následujícího jitra spal Kerrick dlouho, a kdykoli se pohnul, hlava jej zabolela. Zůstal tedy ležet se zavřenýma očima - a poprvé od chvíle, kdy lovci odešli na sever, si vzpomněl na Armun. Musí ji sem přivést také. Rok však už značně pokročil; pokud vyrazí nyní, bude muset cesto­vat v nejkrutějších zimních mrazech, než dosáhne tábora. Neměl chuť nechat se odříznout od světa závějemi sně­hu na stanech, to raději zůstane zde v teple. Stejně by Armun nemohla jít v mrazu. A také dítě, na dítě úplně zapomněl, dítě musí zůstat v bezpečí stanu, dokud zima neskončí. V tuto chvíli tedy nemůže nic dělat. Až se dny opět začnou prodlužovat, tehdy bude vymýšlet plány. Ale v tomto okamžiku potřeboval místo plánů spíš studenou vodu, kterou by si mohl vylít na hlavu.</p>

<p>Armun si útěk naplánovala do posledního detailu. Vě­děla, že za ní Herilak pošle své nejrychlejší lovce, a věděla také, že nemá šanci jim utéci. Musela je tedy přelstít, utéci tam, kde ji nebudou hledat. Nikdo si nevšímal, kam Ar­mun chodí a odkud se vrací, nečinilo jí tedy žádné potíže postupně vynést z tábora vše, co na cestu potřebovala. Harl jí přitom vydatně pomáhal. Když byla hotova, nastal čas k odchodu. Za soumraku dobře uzavřela cípy stanu, uhasila oheň a dohlédla, aby oba chlapci brzy zalezli do prázdného obydlí.</p>

<p>Jitřenka právě vyšla nad obzor, když vstala, vzala do náručí dosud spícího syna, naložila Harlovi náklad kožešin a vedla ho do noční tmy. Ve svitu hvězd se tiše proplížili mezi černými obrysy stanů, držíce se dobře prošlapaných stezek, a dál kolem temných stínů mastodontů ke skalna­tým kopcům na severu. Vše, co budou potřebovat, už tam na ně čekalo, ukryto v hluboké trhlině pod skalním převi­sem.</p>

<p>A tam zůstali po tři dny a tři noci. Měli dost sušeného masa i ekkotazu, neprodyšně uzavřených vaků s masem murgu, a vodou je zásobovala nedaleká bystřina. Ve dne, pečlivě skrytá jakýmkoli pohledům zvenčí, řezala dlouhé pružné větve a vyráběla sáně, na nichž povezou zásoby. Čtvrtého dne opět vstali před rozedněním. Arnhweet ra­dostně zajásal, když jej posadila na sáně. Harl sevřel luk a šípy, Armun se chopila tyčí saní a dlouhá pouť započa­la. Klestili si cestu na jih lesem, aby se širokým obloukem vyhnuli ležení, a pozdě odpoledne překročili stezku, kte­rou sammady vyšlapaly, když směřovaly na sever k táboru. V rýhách po saních mastodontů už vyrostla nová tráva, ale hluboké stopy mohutných zvířat zakrýt nedokázala. Harl šel napřed, aby pátral po zvěři, a Armun, zapražená do sa­ní, postupovala pomalu, ale neochvějně na východ. Dítě, ukolébané pravidelnými pohybem, záhy usnulo.</p>

<p>Se setměním se utábořili a pojedli studenou večeři, pro­tože se neodvažovali zapálit oheň. Pak se uložili ke spánku, zabalení v kožešinách.</p>

<p>Nebylo to snadné, ale to Armun ani nečekala. Kdy­by stezka nevedla převážně po rovině, patrně by nedošla. Když musela stoupat do svahu, urazila navzdory maxi­málnímu vypětí jen malou část toho, co ušly sammady.</p>

<p>Netrápila se tím však, ani si nenechala podlomit odhodlá­ní nekonečnou únavou. Každého večera nasbíral Harl dří­ví, rozdělali oheň a připravili si teplé jídlo. Pak si obvyk­le hrávala s dítětem a vyprávěla mu různé příběhy, které s napětím poslouchal i mnohem větší Harl. Děti se ani tro­chu nebály tmy, jež začínala hned za kruhem světla ohně a táhla se do nekonečna, a tak si nemohla dovolit strach ani ona. Oheň hořel po celou noc a Armun spala s oštěpem v ruce.</p>

<p>Zažili mnoho dní, plných slunečního svitu - a také prudký letní liják. Ten trval dlouho - až se stezka změ­nila v bláto, jímž sáně neprojely.</p>

<p>Nakonec Armun zbudovala přístřešek z listí a v něm se schovali. Potřebovala si odpočinout, ale zoufala si při po­myšlení na promrhaný čas. Léto, jak je nyní znali, bylo pří­liš krátké. Harl chodil každý den na lov - a jednoho večera se vrátil s králíkem. Hned ho stáhla a upekla; čerstvé maso bylo lahodné. Pak déšť konečně ustal a zem oschla tak, že mohli pokračovat dál. Následující noci však před svítáním přišel mráz, a pokryl stébla trávy bílou jinovatkou. Zima se už zase blížila. S tímto zjištěním si trpce uvědomila, že tu dlouhou cestu na jih neurazí, než napadne sníh. Když se opět pustila do nakládání saní, zjistila další zlou novinu. Smrtící hůl měla otevřenou tlamičku a byla mrtvá; zahu­bil ji mráz. Byl to tvor jihu, nezvyklý na studený sever. Budoucnost před Armun potemněla.</p>

<p>Té noci, dlouho poté, co oba chlapci tvrdě usnuli, stále ležela s očima dokořán a hleděla na mihotavé hvězdy. Vy­šel měsíc a hvězdy se rozprostřely po celé obrovité báni, přeťaté od obzoru k obzoru Řekou tharmů. Každá hvěz­da byla tharmem mrtvého lovce a vznášela se v jiskření studeného světla. A přece jí žádný z nich nemohl pomoci. Nebyla hloupost vydat se na tuto beznadějnou pouť a ris­kovat tak život nejen svůj, ale i dvou dětí? Snad ano, ale na pochybnosti už je pozdě. Už je tady, uprostřed pustiny a daleko od sammadů. Nyní se musí rozhodnout, co dál.</p>

<p>Má vůbec na vybranou? Ortnar jí řekl, že může na po­břeží počkat na Kerricka, ale to vykládal hlouposti - jen se sám před sebou vymlouval, aby ji nemusel doprovodit. Nemá dost zásob, aby mohla strávit zimu na pobřeží, ne­má ani stan - nic, čím by se mohla bránit chladu. Může si tedy zvolit: buď se tu utáboří a zmrzne - nebo půjde na jih a zmrzne také. Nezdálo se příliš pravděpodobné, že by dokázala postupovat na jih rychleji než zima. Poprvé od chvíle, kdy opustila ležení, jí do očí vhrkly slzy. V návalu zuřivosti nad svou slabostí si je otřela, překulila se na dru­hý bok a spala; bude potřebovat síly na další den - den, který stráví na cestě.</p>

<p>Noc nato přišel sníh a Armun ráno oklepala z kožešin bílý poprašek, nacpala je do rance a zatvrzele pokračovala v cestě. Toho večera přistihla při jídle Harla, jak ji přes oheň upřeně pozoruje.</p>

<p>„Jen to sněz,“ vybídla jej. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mám </emphasis>ráda maso murgu asi stejně jako ty, ale udržuje nás při síle.“</p>

<p>„Nevadí mi maso,“ odpověděl, „ale sníh. Kdy dorazíme na místo, o němž jsi nám vyprávěla, a kde čeká Kerrick?“</p>

<p>„Kéž bych to věděla...“ Natáhla se k němu a pohladila ho po jemných, plavých vlasech; všimla si přitom temných kruhů pod chlapcovýma očima. Bylo mu jedenáct a na svůj věk měl síly dost, ale musel už ujít příliš velkou vzdálenost. „Běž se vyspat, ať jsi ráno čerstvý na další den.“</p>

<p>V noci už další sníh nenapadl, ale ten včerejší zůstal ležet na zemi, aniž by roztál. Den byl jasný, ale slunce sví­tilo slabě a hřálo jen málo. Cesta nyní vedla říčním údolím a Armun si byla jista, že to tu zná. Zde sammady tehdy tábořily, nedaleko od moře. Armun se dokonce zdálo, že cítí ve vzduchu sůl, a zrychlila.</p>

<p>Ano, je to tady: bílé, zpěněné vlny, jež dopadají na písek, pobřeží, skryté přímo za zády útesu. Sklonila hla­vu a stejnoměrně a pomalu táhla za oje saní, postupujíc po stezce. Zastavila se teprve ve chvíli, kdy zazněl Harlův varovný výkřik.</p>

<p>Kousek před ní, chráněna patou útesu, stála chatrč z drnů, a před ní v kožešinách oděný lovec. Stál nehyb­ně; očividně byl překvapen stejně jako ona. Chystala se na něj zavolat - ale slova jí záhy uvázla v hrdle.</p>

<p>Nebyl to Tanu, už podle oděvu. A jeho tvář...</p>

<p>Byla pokryta srstí. Nejen vousem, který by zakrýval bradu - ale srstí, měkkou hnědou srstí po celém obličeji.</p>

<p>uposmelikfarigi ikemespěyilaně. uposmelikyilaně ikemespenéyil. eleiensi topaa abalesso.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p>Fargi <emphasis>se ukládá ke spánku a jednoho rá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>na vstane jako Yilané. Od vejce času se spící Yilané probouzejí vždycky jako Yilané.</emphasis></p><empty-line /><p>6</p>

<p>Vainté s velkým zájmem sledovala ruch v přístavu. Až do této chvíle pro ni Ikhalmenets neznamenal víc než jen jméno: mořem — obklopený Ikhalmenets, téměř pokaždé to říkali takto a nyní pochopila proč. Ikhalmenets vyrostl ko­lem křivky přírodní zátoky - ta byla také důvodem, proč zde město mohlo existovat; všechny ostatní ostrovy sou­ostroví byly holé a skalnaté. Nikoli však tento. Město se rozkládalo na pobřeží, na úpatí vysokých hor, jež zachyco­valy vlhké větry a ochlazovaly je, takže se vlhkost srážela do mraků a záhy dopadla na ostrov jako sníh či déšť. Sníh pokrýval temena hor, zatímco déšť stékal po svazích a od­tud byl sváděn do města.</p>

<p>Ikhalmenets však bylo více mořem než pevninou. Uru­keto se pomalu sunul podél pobřeží a přitom rozhoupával menší rybářské čluny, vrchovatě naložené úlovkem. Eref­nais volala pokyny, které měly zabezpečit bezpečný prů­jezd tím ruchem až k místu, kde uruketo spočine na dně. Vainté ustoupila, aby členové posádky mohli sešplhat po ploutvi a připoutat živé plavidlo ke břehu.</p>

<p>„Všichni zůstanou na palubě,“ nařídila Erefnais a chys­tala se opustit plavidlo. Vainté ji vyslechla a pak si dala záležet, aby v jejích slovech nezazněla ani stopa nevraži­vosti.</p>

<p>„Platí tvůj příkaz i pro mne, velitelko?“</p>

<p>Erefnais na okamžik znehybněla v přemýšlení a potom odpověděla. „Nepřeji si, aby se po městě šířily divoké fámy o tom, co se stalo v Alpéasaku. Nejprve si promluvím s Eis­taa a vyčkám jejích příkazů. Ale ty - tobě nic přikazovat nemohu, Vainté. Mohu tě o to jenom požádat...“</p>

<p>„Potřeba o takovou žádost je zbytečná/blízká urážce, velitelko.“</p>

<p>„Nic takového jsem nezamýšlela.“</p>

<p>„To<emphasis> </emphasis>si uvědomuji, nebude tedy bráno jako urážka. Vain­té nemá ve zvyku klevetit v ambesedu.“</p>

<p>Za nimi se ozvalo funění, jak se otvorem v ploutvi pro­drala objemná Akotolp, a s námahou za sebou vlekla pro­testujícího Esettu&lt;. Naznačila Erefnais poslušnou — žádost.</p>

<p>„Sluší se, abych se zbavila přítěže tohoto samčího stvo­ření. Vaše rozmluva byla zaznamenána, buď tedy ujištěna, že nikdo ve městě od mne neuslyší nic o zkáze Alpéasaku.“</p>

<p>„Je mou povinností ti pomoci,“ řekla Vainté. „Samec se mezi námi odebere do hanalé. Tak způsobí jen málo rozruchu/zájmu mezi fargi.“</p>

<p>„Jsem Vaintiným dlužníkem,“ opáčila Akotolp s gestem potěšení-z-vděku. „Osamělý samec je jen zřídka k vidění. Nepřeji si vzbudit mezi obyvateli nepatřičné emoce.“</p>

<p>Erefnais se k nim obrátila zády a přestala se celou zále­žitostí zabývat. Divoké zvěsti stejně brzy proniknou na ve­řejnost, i když je nerozšíří Vainté ani otylá vědkyně. Člen­ky posádky se o to postarají. Než k tomu ale dojde, musí vyhledat Lanefenuu, Eistaa Ikhalmenets, aby ji zpravila o všem, co ví, o všem, co viděla. Pak se záležitost stane břemenem Eistaa, a ona se od té tíže konečně osvobodí.</p>

<p>Zatímco Akotolp pomalu slézala, Vainté už čekala u otlučeného dřeva přístaviště, záklopky nozder doširoka rozevřené vstříc pachům města, které za dlouhou cestu po moři málem zapomněla. Ostrý pach ryb, teplý dech fargi a slaboučký zápach rozkladu, přicházející z nízkého pod­rostu, ale nade vším se linula sladká vůně růstu města</p>

<p>samotného. Nečekaná vlna rozkoše, že stojí opět na břehu, jí prolnula celou bytostí.</p>

<p>„Správně pocítěno, Vainté, i já sdílím tvé pocity,“ sou­hlasila Akotolp, když se k ní s otevřenými ústy přikolébala. Esetta&lt;. pevně vlečen za zápěstí, se se zájmem rozhlížel po městě - když však jej Vainté uchopila za druhou paži, s leknutím ucukl. Vainté pocítila z té reakce rozkoš a stisk­la mu ruku oběma palci silněji, než musela. Takto kráčeli k hlavní ulici vedoucí do Ikhalmenets. Fargi se za nimi s vykulenýma očima otáčely a brzy se jich za ně připojil celý zástup. Vainté je prozkoumala jedním nazad stočeným okem a pak je gestem požádala o pozornost.</p>

<p>„Ta z vás, jež má dokonalost-v-řeči a znalost-města, nechť postoupí vpřed.“</p>

<p>Dav fargi se zavlnil, jak se mladší tlačily dozadu, vy­děšené takovou výzvou. Jedna starší fargi je odstrčila.</p>

<p>„Od nízké k nejvyšším, jež vedou samce. Mám určité vědomosti a toužím pomoci.“</p>

<p>„Víš, kde je hanalé? „</p>

<p>„Jeho umístění mi je známo.“</p>

<p>„Veď nás.“</p>

<p>Fargi, nadýmajíc se důležitostí, se rychle odkolébala do čela a celé procesí se vinulo po hlavní cestě. Ta byla zastřešena velkými, převislými větvemi, jež chránily před sluncem; chladivý vítr od severu však činil snesitelným i pl­ný sluneční svit. Pokračovali přes otevřený úsek až k velké stavbě s neprodyšně uzavřenými dveřmi. Před nimi stá­ly dvě fargi a v rukou držely vysušené a vypreparované hesotsan.</p>

<p>„Povolej esekasak, která zde vše řídí,“ poručila Vainté. Stráže se zazmítaly vnitřním bojem, který v nich příkaz vyvolal, až musela Vainté vyštěknout upřesnění rozkazu.</p>

<p>„Tato půjde, tato zůstane na stráži.“</p>

<p>Esekasak, která se objevila, signalizovala při pohledu na nově příchozí nedostatek-vědomostí a ochotu podřídit se. Vainté, která každičkým pohybem svého těla dávala</p>

<p>najevo požadavek poslušnosti a respektu, ji oslovila.</p>

<p>„Zde je nový samec, spadá pod tvou loajální ochranu. Přivedeme ti jej dovnitř.“</p>

<p>Jakmile se octly za dveřmi a ty za nimi zapadly, nemohl je už slyšet nikdo nepovolaný.</p>

<p>„Toto musí být učiněno,“ začala Vainté. „Zde je Eset-ta&lt;, jenž právě překročil oceán na cestě z velmi vzdále­ného města. Je unaven a potřebuje odpočinek. Potřebuje také samotu-bez-konce, dokud vaše Eistaa nenařídí jinak. Jídlo mu budeš nosit ty a s nikým jiným nepromluví. Po­kud budeš dotázána, kdo ti dal tyto příkazy, odpovíš, že Vainté. Rozumělas?“</p>

<p>„Velká Vainté překročila oceán, aby se stala Eistaa da­lekého města,“ dodala Akotolp pokorně a hrdě. Záměrně hovořila v čase minulém, ale tak, aby se naslouchající ese-kasak zdálo, že je tomu tak i nyní. Vainté obratnou pomoc vděčně ocenila.</p>

<p>„Jak nařídila Vainté - tak tomu bude,“ odpověděla esekasak spěšně. Naznačila žádost o povolení k odchodu, a jakmile povolení obdržela, odvedla Esettu&lt;. Ten byl dost chytrý, aby nedal najevo nenávist a strach, který po posledních událostech cítil. Namísto toho se rozhlédl po teplém bezpečí hanalé a vyjádřil radost-z-příjezdu, kte­rou nepochybně rovněž cítil.</p>

<p>Venku před vchodem stále přešlapoval hlouček fargi; neobjevilo se nic nového, co by upoutalo jejich pozornost, a tak tupě vyčkávaly na místě posledního rozruchu. Starší fargi, která je sem přivedla, stála mimo ostatní, a jakmile k ní Vainté pohlédla, vyjádřila uctivou poslušnost. Vainté ji mávnutím přivolala.</p>

<p>„Tvoje jméno?„</p>

<p>„Melikelé. Je nízké dovoleno znát totožnost vysoké, která hovoří?„</p>

<p>„Toto zde je Vainté,“ představila společnici Akotolp a dala si záležet, aby jméno doprovodila všemi gesty, na­značujícími nejvyšší úctu.</p>

<p>„Přeješ si mne následovat, Melikelé?“ otázala se Vain­té.</p>

<p>„Kamkoli povede tvá cesta. Jsem tvoje fargi.“</p>

<p>„Nejprve jdeme do místa jídla. Pak si přeji dozvědět se víc o městě.“</p>

<p>Akotolp zažila už dříve přirozenou autoritu, kterou Vainté měla, a přece ji musela obdivovat znovu. I v tomto městě na skále, jež trčí z moře, kam dosud Vainté nevkro­čila - i zde se jí dostává od ostatních okamžité a absolutní poslušnosti. A jak mluvila o jídle - to byl skvělý nápad. Akotolp při té myšlence hlasitě sklapla čelisti.</p>

<p>Melikelé je vedla zpět s kopce k pobřeží, a podél něj k malému ohrazenému pozemku vedle pláže. Protože neby­la doba jídla, otevřená plocha pod průsvitným přístřeškem byla prázdná. Dlouhou stěnu lemovaly velké nádrže a ob­sluhující fargi z nich vytahovaly velké ryby a opracovávaly je strunovými noži, aby po očištění a vyvrhnutí vložily výsledné plátky masa do enzymového roztoku.</p>

<p>„Mrhání,“ zamručela Akotolp. „U masa ze stoletého nenitesk by taková procedura byla na místě - ale u ryby ne. Podíváme se, co mají v těch nádržích. Malí korýši, lahodní již začerstva - skvělé!“</p>

<p>Zmocnila se zvlášť velikého kusu, odlomila mu hlavu a končetiny a jediným, dobře nacvičeným pohybem rozlo­mila krunýř. Nato si korýše nacpala do úst a blaženě se jala žvýkat. Vainté se pramálo starala o to, co jí, vzala si tedy porci rybího masa na listu. Jakmile se Vainté odvrátila, Melikelé si dala totéž.</p>

<p>Akotolp si šťastně pobrukovala a u nohou jí rychle rost­la hromada prázdných krunýřů. Vyzařujíc každým pohy­bem potěšení-z-jídla, nevšímala si ani trochu fargi, které kolem ní pracovaly, ani Yilané, jež se vynořila z přilehlé budovy - Yilané, která se na ni podívala, pak se podívala znovu a pečlivěji, a nakonec učinila několik kroků k tlusté vědkyni.</p>

<p>„Ubíhání času - konec oddělení,“ promluvila nově pří-</p>

<p>chozí vzrušeně. „Ty jsi Akotolp, ty musíš být Akotolp -není jiné Akotolp než té jedné.“</p>

<p>Akotolp na ni užasle pohlédla; kousek bílého masa jí uvázl v koutku úst a průhledné mžurky očí překvapeně zamrkaly.</p>

<p>„Hlas známý, tvář známá - jsi to ty, Ukhereb, hubeněj-ší-než-dřív?“</p>

<p>„Ano, stále-tlustší; léta-uplynula-od-rozloučení.“</p>

<p>Vainté se zájmem přihlížela, jak Akotolp a nově pří­chozí sevřely navzájem palce ve vášnivém objetí efenselé - ačkoli gesto obsahovalo i rozlišovací znak, který povahu jejich vztahu maličko měnil.</p>

<p>„Vainté, toto je Ukhereb. Přestože nepocházíme z téže efenburu, jsme si blízké jako dvě efenselé. Vyrůstaly jsme spolu, studovaly a učily se od prastaré Ambalasi, jež byla stará jako vejce času, a která věděla vše.“</p>

<p>„Bud pozdravena, Vainté, a vítej v mořem-obklopeném Ikhalmenets. Přítel-přítele je vítán dvojnásob. A nyní pryč z tohoto veřejného místa do mého pohodlného soukromí, kde si dopřejeme náležitý odpočinek.“</p>

<p>Prošli rozlehlou laboratoří, kde se Akotolp rozplývala nad vybavením, a vstoupili do pohodlně zařízené místnos­ti za ní. Nacházelo se tu mnoho měkkých míst k ležení i sezení, i ozdobných závěsů ku potěše a odpočinku oka. Vainté obojího využila; natáhla se na zem a naslouchala rozhovoru dvou vědkyň. Trpělivě vyčkala, až obě vyčerpají staré známé i nové objevy a Ukhereb položí první konkrét­ní otázku.</p>

<p>„Slyšela jsem. že jste byly v Alpéasaku v době. kdy se tam odebral celý J_negban&lt;. Četla jsem o některých výzku­mech, jež se tam prováděly, o množství nových živočišných druhů, jež byly objeveny. Jaká radost-z-objevu to muse­la být! Ale nyní jste zde v Ikhalmenets. Proč jste přijely k našemu ostrovu, když vám u nohou ležel celý kontinent, plný neznáma, hodného objevení?“</p>

<p>Akotolp neodpověděla; namísto toho se obrátila k Vainté o pomoc. Vainté ji umlčela gestem pochopení a touhy-pomoci dřív, než Akotolp stačila prosebný pohled doplnit příslušným gestem.</p>

<p>„Ukhereb, věci, o nichž nelze hovořit, se odehrály, a Akotolp váhá, zda má o nich mluvit. Je však mou tou­hou odpovědět na tvou otázku, je-li to možné, neboť jsem se účastnila všeho, co se odehrálo. Zde je, co se stalo.“</p>

<p>Vainté hovořila co nejjednodušeji, bez uhýbání či okraš­lování - a záhy vylíčila čím dál zděšenější vědkyni pří­běh zkázy vzdáleného Alpéasaku. Když skončila, vyrazila Ukhereb bolestný výkřik a na okamžik si zakryla oči před­loktím v dětském gestu neochoty-se-smířit-s-faktem.</p>

<p>„Mysl se zdráhá přijmout události, o nichž jsi mi řek­la - a jež jsi přežila jen díky své neuvěřitelné síle. Co se však má stát, stane se.“ Pomalu se zakymácela ze strany na stranu v dalším gestu mláděte, naznačujícím pasivní unášení silnými vodními proudy.</p>

<p>„Vaše Eistaa je právě informována o událostech tragič-tějších-než-si-lze představit. Až se dozví o všem, půjdu se s ní radit. Ale ty, Ukhereb, by ses neměla znepokojovat událostmi už-uzavřenými. Budeme spolu hovořit o jiných věcech, předmětech velké krásy, aby se zmírnila tvá bo­lest. Tak třeba hory na tomto ostrově, černá skála, poprá­šená na vrcholu bílým sněhem. Je-li pak na vrcholku stále sníh?“</p>

<p>Ukhereb dala najevo strach-z-novoty. „V minulosti byl tento jev neznámý; nyní však sníh na horách nikdy neroz-taje. Zimy jsou chladné a větrné, léta velmi krátká. Proto jsem vyjádřila dvojnásobnou-bolest nad zkázou ve vzdále­né Gendasi. I pro nás byl tento kontinent nadějí na záchra­nu. Města umírají - a v Ikhalmenets je čím dál chladněji. Nyní však tam, kde byla naděje, sídlí jen strach.“</p>

<p>„Naději nelze zničit - a budoucnost bude jasná!“ Vainté promluvila s takovým zápalem a jistotou, že jak Akotolp, tak i Ukhereb pocítily radost a hřejivé teplo ducha bývalé Eistaa.</p>

<p>Samozřejmě, že budoucnost byla pro Vainté jasná. Mlhavé obrysy se měnily v konkrétní a jistě úspěšné plány. Detaily se už zakrátko vyjasní a pak opět získá jistotu, co je třeba učinit.</p>

<p>Ne tak Enge. Dceři života se zdálo, že zažila smrt kolem sebe až příliš zblízka a příliš často.</p>

<p>Uruketo opustily všechny za rozbřesku, když nikým ne­viděny vystoupily ploutví a vklouzly do vody. Moře však bylo neklidné, nad hlavami se jim lámaly vlny a nutily je plavat pod vodou. Byla to dlouhá a vyčerpávající cesta. Uruketo zmizel v oparu svítání a ony zůstaly odkázány sa­my na sebe. Zpočátku na sebe volaly, udržovaly kontakt, ale to jen zpočátku. Po chvíli už všechny síly potřebovaly k tomu, aby dosáhly spásné pláže. Enge, obávajíc se o své společnice, se vyškrábala z příbojových vln jako první, ale nalezla v sobě ještě síly, aby se do nich vrátila a vytáh­la ven jednu zmáčenou postavu po druhé. Konečně ležely natažené v písku a hřály se v teplé sluneční záři.</p>

<p>Všechny až na jedinou.</p>

<p>Enge se bezmocně prodírala příbojem, nejprve jedním směrem, potom i druhým, ale ta, již hledala, se už ni­kdy z moře nevynořila. Laskavou Akel, silnou Akel pohltil oceán.</p>

<p>Po chvíli za ní přispěchaly ostatní; dotýkaly se Enge v gestu porozumění a uložily ji k odpočinku, zatímco samy pokračovaly v pátrání. Bezvýsledně. Moře zůstalo prázdné - Akel zmizela navždy.</p>

<p>Enge konečně nalezla sílu se posadit a potom vstát. Po­malými, unavenými pohyby si oklepala písek z kůže. Voda před ní se rozvlnila a zpěnila a na okamžik z ní vykoukly malé hlavičky dosud nedospělé efenburu, aby se při jejím prvním pohybu vystrašeně stáhly. Ani tento nádherný po­hled však nezmírnil hloubku Engina zoufalství. A přece: alespoň trochu odvrátil pozornost, přiměl ji vrátit se do reality. Uvědomila si, že na ní závisejí jiní a že její povinností je žít, nikoli zemřít. Pohlédla podél písečného pobřeží k vzdálenému obrysu přístavu Yebeisk.</p>

<p>„Musíte odejít do města, jež leží před vámi,“ řekla družkám. „Musíte se vmísit mezi fargi a ztratit se mezi nimi. Musíte se pohybovat obezřetně a vždy mít na pa­měti ponaučení, jež jsme si odnesly ze strašlivých událos­tí v Gendasi. Mnoho našich sester tam zemřelo, ale je­jich smrt bude mít smysl, pokud se z ni dokážeme poučit. Vzpomeňte, jak Ugunenapsa jasně viděla pravdu a jasně ji i říkala a předávala nám. Některé z nás byly slabé a ne­pochopily ji. Nyní však víme, že se Ugunenapsina slova potvrdila. Víme to - co však s tou informací učiníme?“</p>

<p>„Budeme ji sdílet s ostatními!“ pronesla Efen s důraz­ným posunkem radosti-ze-zítřka. „To je naším posláním - a my je nezradíme.“</p>

<p>„Ano, na to nesmíme nikdy zapomenout. Je však nut­no uvážit, jak to učinit. Naleznu si místo k odpočinku -a k přemýšlení. Tam pak vyčkám vašeho návratu.“</p>

<p>S tichými gesty souhlasu a odhodlání se lehce dotkly palci. Nato se obrátily a vydaly se k městu.</p>

<p>Hoatil <strong>ham </strong>tina <strong>grunnan, </strong>sassi pe-ria malom skermom mallivo.</p>

<p>marbacká moudrost</p>

<p><emphasis>Bídu dokáže snášet každý, ale jen má</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lokdo vydrží dobré časy.</emphasis></p><empty-line /><p>7</p>

<p>Hodně co dělat bylo v městě Deifoben. Kerrickovi při­padalo, že je tu mnohem víc práce než v dobách, kdy se město nazývalo Alpéasak a vládla v něm Vainté. Vzpomí­nal na ty horké, líné dny a litoval, že se nedíval pozorněji a nepochytil víc z toho, jak bylo velké město řízeno. Pře­stože to on nyní seděl na místě Eistaa tam, kde se první ranní paprsek slunce dotkl stěny ambesedu, nikdy by ne­mohl z toho místa vládnout, jak to činila jeho předchůd­kyně. Tam, kde ona měla k dispozici pomocnice, rádkyně, vědkyně a zástupy fargi, měl on jen pár sice ochotných, ne však příliš bystrých Sasku. Pokud byl úkol, jejž jim hodlal zadat, jednoduchý a mohl být v nezměněné formě mno­hokrát opakován, dokázali se jej naučit a tak jej splnit. Žádný z nich však nikdy nepochopil složitou a spletitou síť života, která z města činila jeden komplexní celek. Ani on sám o jeho zákonitostech příliš nevěděl, ale aspoň jej viděl v chodu. Jedna každá část závisela jemu neznámý­mi vazbami na ostatních. A nyní bylo město těžce raněno. Z větší části si dokázalo rány vyhojit samo - ale zdaleka ne všude. Velký pás porostu, který se táhl podél pobře­ží, jednoduše zhnědl a odumřel. Stromy, popínavé úponky, křoviny, stěny a okna, sklady a obytné čtvrtě. Všechno mrtvé. A Kerrick s tím nemohl dělat vůbec nic.</p>

<p>Co dělat mohl, bylo pečovat o zvířata, nebo přinejmen­ším o značnou část. Obří nenitesk a onetsenast na vnějších pozemcích nevyžadovali vůbec žádnou obsluhu ani dohled, neboť se dokázali uživit v původní džungli a bažinách. Je­leni a obří jeleni se rovněž snadno napásli sami, stejně tak jako většina ostatních zvířat, chovaných murgu na maso. Jiná však bylo nutno krmit ovocem, a to už dalo jistou námahu a shánění. A péče o další se chápání lidí zcela vymykala. Ta zvířata uhynula. Některá nijak nepostráda­li. Jízdní tarakast byla zlá zvířata, k nimž se nemohli ani přiblížit. Yilané na nich jezdili a dokázali je ovládnout, oni však nikoli. Nepásli se, možná se tedy živili masem. Přesto však, když dostali maso, zavřeštěli a zadupali je do země. A uhynuli. Stejně jako ti uruktop, kteří přežili v bažinatých polích kolem města. Tito osminozí tvorové, vyšlechtění k nošení fargi, očividně nebyli vhodní pro nic jiného. Odmítali veškeré jídlo, dokonce i vodu, a jeden po druhém padali a hynuli, strnulí a neteční ke všemu kolem.</p>

<p>Nakonec se Kerrick rozhodl, že to bude město Tanu a ani trochu už Yilané. Ponechají si, co se jim bude hodit, a nebudou si lámat hlavu se zbytkem. Tímto rozhodnutím se mnohé značně zjednodušilo, ale i tak zbývalo práce dost na celý den od svítání do soumraku; navíc s poradami, jež se táhly často dlouho do noci.</p>

<p>Díky tomu Kerrick snadno ztratil přehled o ročních ob­dobích, jak plynula na zamrzlém severu, a v teplém a té­měř neměnném jižním počasí již dávno přestal počítat ply­noucí dny. Zima skončila, aniž si toho všiml, a než začal vážně uvažovat o sammadech, jaro se již chýlilo ke konci. O sammadech - a taky o Armun. Ale teprve příchod prv­ních žen Sasku jej přiměl zastavit horečný pracovní shon a vzpomenout si - a také pocítit osten viny. V tom hor­kém podnebí bylo tak snadné zapomenout na roční doby. Kerrick však věděl, že manduktové znají mnohé a tak vy­hledal s žádostí o pomoc Sanona.</p>

<p>„Listí zde nikdy neopadá,“ začal Kerrick, „a ovoce zraje</p>

<p>po celý rok. Je těžké udržet si povědomí o ročních dobách.“</p>

<p>Sanone seděl se zkříženýma nohama na slunci a vyhří­val se. „To je pravda,“ souhlasil, „ale jsou i jiné způsoby, jak sledovat běh času. Lze pozorovat, jak měsíc dorůs­tá a ubývá, a počítat, kolikrát se to stane. Slyšel jsi už o tom?“</p>

<p>„Alladjex o tom cosi říkal, ale nic víc nevím.“</p>

<p>Sanone si odfrkl nesouhlasem s primitivním šaman­stvírn tohoto typu, ale neřekl nic a uhladil před sebou písek. On sám byl zasvěcen do všech tajů nebe i země. Ukazováčkem pečlivě do písku načrtl měsíční kalendář.</p>

<p>„Zde a zde jsou dva měsíce, kdy se vše mění. Smrt léta, smrt zimy. Zde se dny prodlužují, zde zase noci počínají tmavnout. Díval jsem se včera na měsíc, když vyšel, a byl zcela nový měsíc - což znamená, že se na jeho pouti nalé­záme zde.“ Zarazil do země větvičku a usadil se na paty, očividně s diagramem spokojen. Kerrick dal najevo nechá­pavost.</p>

<p>„Pro tebe, mandukto Sasku, toto znamená mnohé. Na­neštěstí tu já nevidím víc, než jen písek a větvičku. Žádám tě proto, moudrý Sanone, vysvětli mi, co to znamená. Po­věz mi, zda daleko na severu již led popraskal a rozvinuly se květy?“</p>

<p>„To již učinily zde,“ Sanone posunul klacík zpět po kruhu. „A od té doby měsíc dorostl a ještě jednou dorostl.“</p>

<p>Po těchto slovech Kerrick pocítil lítost. Když však o tom chvíli přemýšlel, usoudil, že léto teprve začalo a je</p><empty-line /><p>tedy ještě čas. Má tady přece ještě tolik práce. Pak se mu</p><empty-line /><p>jedné noc zdálo o Armun; dotýkal se jazykem jejího rozště­peného rtu. Probudil se s chvěním a pevným odhodláním vyrazit okamžitě za ní a přivést ji sem. A dítě samozřejmě také.</p>

<p>Jenže stejně  naléhavé jako přítomnost rodiny byly</p>

<p>i úkoly, jež měly učinit Deifoben obyvatelným - a ty byly bez konce. Ubíhal jeden den za druhým, a než se nadál, při­šel opět podzim. V Kerrickovi se svářily dva protichůdné pocity. Zlobil se sám na sebe, že si neudělal čas a nevy­pravil se na sever pro Armun. A přece cítil úlevu, že již nikam nemůže, neboť by se nedokázal vrátit dřív, než na­padne sníh. Teď už si dá pozor: dokončí práci brzy zjara a řekne Sanonovi, aby mu připomínal běh času. Přinej­menším je Armun v bezpečí, ona i dítě, a toto vědomí jej uklidňovalo ve chvílích, kdy po ní toužil nejvíc.</p>

<p>Kalaleqa nijak nevyděsil nenadálý příchod Tanu. Setkal se s nimi už dřív - a byl si také dobře vědom, že se nachází v jejich lovištích. Všiml si však, že žena se jej zalekla.</p>

<p>„Buď beze strachu, sněhovlasá,“ zvolal a hlasitě se za­smál na důkaz přátelských úmyslů. Moc to nepomohlo, neboť žena poděšeně couvla a pozvedla oštěp. Stejně tak chlapec, který šel <emphasis>s </emphasis>ní. Malé dítě na saních se rozkřiče­lo. Kalaleq sklopil pohled, nešťastný z obav, které vyvolal, a pak si povšiml svých rukou a nože, z nichž dosud kapala krev, jak zabil to chlupaté zvíře před sebou. Rychle upustil nůž a dal si ruce za záda, usmívaje se úsměvem, který, jak doufal, vypadá přátelsky.</p>

<p>„Co jsi říkal?“ zvolala Angajorqaq, odstrčila kůže, za­věšené ve vchodu, a vyšla z chatrče - aby strnula při po- • hledu na cizince.</p>

<p>„Podívej, jak jejich vlasy září! A mají tak bílou kůži. Jsou to Tanu?“ zeptala se.</p>

<p>„Jsou.“</p>

<p>„Kde jsou lovci?“</p>

<p>„Není mi známo - nevidím než tyto.“</p>

<p>„Žena, chlapec, dítě. Jejich lovec je jistě mrtvý a oni po něm truchlí. Promluv k nim, ať se uklidní.“</p>

<p>Kalaleq si těžce povzdechl. „Nevládnu jejich jazykem. Dokážu říci jen maso a voda a nashledanou.“</p>

<p>„Neříkej ještě nashledanou. Nabídni vodu, to je vždy příjemné.“</p>

<p>Armunin první strach trochu opadl, když muž se srs­tí na obličeji upustil nůž a o krok ustoupil. Musel to být</p>

<p>Paramutan, pokud tu žil na pobřeží, jeden z lovců, kte­ří odjakživa žijí u moře na severu. Slyšela už o nich, ale nikdy dosud žádného neviděla. Pomalu sklonila oštěp, ale znovu jej pevně sevřela, když se z chatrče vynořil další. Byla to však žena, nikoli lovec, a jí se nesmírně ulevilo. Oba Paramutan spolu rozmlouvali nesrozumitelnou, pro­nikavou řečí. Nato se lovec zeširoka usmál a pronesl jediné slovo.</p>

<p>„Vó-da.“ Když nezareagovala, úsměv zmizel a muž slo­vo zopakoval. „Vó-da, vó-da!“</p>

<p>„Neříká voda?“ zeptal se Harl.</p>

<p>„Snad ano. Voda, ano - voda.“ Přikývla a opětovala úsměv a tmavá žena vklouzla opět do chatrče. Když se vrátila, držela černý kožený pohárek a nabídla jim jej. Harl sebral odvahu a uchopil jej. Nato se napil.</p>

<p>„Voda,“ oznámil. „Chutná odporně.“</p>

<p>Chlapcova slova Armun zcela odzbrojila. Její strach zmizel, vystřídán nesmírnou únavou. Tak velkou, že se za­potácela a musela zarazit tupý konec oštěpu do země, aby se mohla opřít. Pohled na ty přátelské chlupaté tváře, vě­domí, že už není sama, to vše popustilo uzdu únavě, kterou již tak dlouho přemáhala. Snědá žena to viděla a rychle se přikolébala k ní, vzala jí z ochablé dlaně oštěp a položila jej na zem. Armun si to nechala líbit; zdálo se, že žád­né nebezpečí nehrozí - a i kdyby snad hrozilo, bylo už příliš pozdě se bránit. Dítě plakalo už tak hlasitě, že mu­sela vstát a zvednout jej; držela ho jednou rukou a druhou hledala kousek sušeného masa, který by mohlo sát. Para-mutanská žena vydávala obdivně mlaskavé zvuky a dotkla se Arnhweetových světlých vlasů.</p>

<p>Armun se ani nepodivila, když se odkudsi z dálky ozva­lo volání, opět tou pištivou řečí. Podél pobřeží sem běžel chlapec; chlupy na obličeji měl o odstín světlejší než rodi­če, a vysoko nad hlavou třímal králíka, zavěšeného v oku. Když spatřil nově příchozí, zastavil se a s otevřenými ústy na ně zůstal civět. Harl, se zvědavostí dětem vlastní, k němu popošel blíž, aby si králíka prohlédl. Chlapec vypadal starší než Harl, ačkoli byl dobře o půl hlavy menší. Oba chlapci se očividně dobře snášeli. Kdesi v hloubi nesmírné únavy v Armun vytryskl náhlý pramen naděje. Možná, že se přece jen dožijí jara!</p>

<p>Kalaleq byl dobrý lovec a dokázal uživit značně po­četnou rodinu. Navíc, jak bylo u Paramutan zvykem, byl ochoten se o vše, co měl, rozdělit s cizím člověkem, i kdyby kvůli tomu měl sám hladovět. Jediná válka, kterou ve své věčně zamrzlé zemi vedli, byla válka s počasím. Cizinec -host - byl vždy vítán a vše mu bylo k dispozici. Navíc, když je hostem takováto žena - dobře viděl plnost jejích prsů pod oblečením a dychtil se jich dotýkat. A dítě - to bylo vítáno ještě víc. Zvlášť dítě s vlasy jako sluneční papr­sek odražený od štítu ledovce. O ně se musí postarat. A ta žena jistě ví. kde se nacházejí lovci, s nimiž často obcho­duje. Lovci Erqigdlit každé léto přicházeli k jeho tábořišti - nevynechali ani jediný rok. Jenom letos na ně čekal a ni­kde po nich nebylo ani památky. Tato sněhovlasá žena to jistě bude vědět.</p>

<p>Přestože Armun nerozuměla ani slovo z toho, co jí para-mutanská žena říká, vnímala teplo a vlídnost, které ze slov vyzařovaly. Laskavé ruce ji přivedly do chatrče a podsu­nuly jí náruč měkkých kožešin, na nichž mohla spočinout. Zvědavě se rozhlížela; tolik se to zde lišilo od jejího stanu. Obrátila pozornost zpět k ženě, která se tloukla do prsou a opakovala znovu a znovu 'Angajorqaq'. Mohlo to být její jméno.</p>

<p>„Angajorqaq? Jmenuješ se Angajorqaq? Já jsem Ar­mun.“ Zabušila se do hrudi, tak jak to předtím činila hos­titelka, a obě se rozesmály. Volaly pak na sebe jmény a An­gajorqaq přímo výskala nadšením.</p>

<p>Kalaleq si šťastně pobrukoval a stahoval ještě teplého králíka, zatímco oba hoši se zájmem přihlíželi. Nato lovec odřízl pravou zadní tlapku, trofej, která přinášela štěstí, a vyhodil ji do vzduchu. Ten bělovlasý kluk ji chytil jediným mocným skokem a pak odpelášil po pobřeží s ječícím Kukujukem v patách. Chvíli se honili na břehu a potom si tím zkrvaveným kouskem srsti začali házet. Kalaleq je sledoval s radostí. Kukujuk si tu neměl s kým hrát a toužil po kamarádech. Dnes byl opravdu šťastný den a on si jej bude dlouho pamatovat, aby o něm přemýšlel za dlouhé noci zimy. Vrátil se k vyvrhovanému králíkovi, a jakmile vyřízl vnitřnosti, zavolal syna. Kukujuk přišel a obdržel játra, nejlepší kousek, protože úlovek chytil on.</p>

<p>„Rozdělím se o ně s přítelem,“ řekl syn.</p>

<p>Kalaleq šťastně zazářil a rychle rozřízl játra vpůli pa­zourkovým nožem. Kukujuk myslí jako dospělý muž - ne­boť ví, že je správné se dělit, a vždy je lepší dávat než brát.</p>

<p>Harl si vzal krvavé sousto, nejistý, co si s ním počít. Ku­kujuk mu to předvedl, žvýkaje důkladně vlastní díl a hladě si přitom břicho. Harl zaváhal - a pak ohromeně sledoval, jak Kalaleq udělal do králíkovy lebky v týle malý otvor a vysál jím mozek zvířete. Po této podívané už mu žvýká­ní syrových jater nevadilo. Dokonce to bylo příjemné.</p><empty-line /><p>8</p>

<p>Armun se nedala přesvědčit tak snadno jako Harl, aby snědla svůj příděl masa syrový. Čerstvý úlovek, to bylo něco jiného, to už jedla i dřív, ale ne maso, které Kalaleq vytáhl z výklenku ve špinavé stěně. Bylo staré a páchlo. Angajorqaq <emphasis>si </emphasis>toho příliš nevšímala: odřízla kus nejprve pro sebe a pak pro Armun. Armun nemohla odmítnout -ale nedokázala si je ani vsunout do úst. Zdráhavě porci držela konečky prstů, neboť bylo slizké a nepříjemné i na dotek - a přemítala, co s ním udělat. Pokud je odmítne pozřít, urazí tím hostitele. Zoufale hledala, kudy z toho ven. Položila Arnhweeta do kožešin, kde spokojeně žvýkal kožovité sušené maso, a nato se odvrátila, zvedajíc ruku k ústům, jako by si do nich strkala sousto, které dostala. S předstíraným žvýkáním se prodrala závěsy ve dveřích a šla k saním. Skryta zrakům hostitelů ukryla maso mezi kožešiny a vyhledala načatý vak <emphasis>s </emphasis>masem murgu. Zroso­lovatělé, téměř syrové maso, jež Tanu jedli tak neradi, by mohlo Paramutan zachutnat.</p>

<p>A také zachutnalo. Angajorqaq shledala jeho chuť vyni­kající a zavolala Kalaleqa, aby tu novou věc také ozkoušel. Hltal jej dosud krvavýma rukama a hlasitě křičel nadše­ním vždy, když spolkl jedno z obrovitých soust. Nabídli i Kukujukovi a i Harl si vzal svůj díl. Zatímco jedli, ohřála Angajorqaq trochu vody v kamenné míse nad ohněm, na­lila ji na usušené listy do kožených pohárků a vyrobila tak nálevový čaj. Kalaleq svůj příděl hlučně vysrkal a potom vyjedl listy z mísy. Armun okusila svou dávku a nový ná­poj jí zachutnal. Tak den skončil daleko lépe, než započal. Měla co jíst a kde si odpočinout - aniž by musela jako dřív usínat s obavami z dalšího svítání a dalšího namáhavého pochodu.</p>

<p>Ráno se Kalaleq chvíli přehraboval vzadu v chatrči a vytáhl několik dobře zavázaných ranců, aby se na ně Ar­mun podívala. Byly to vesměs vydělané kůže, černé a tak obrovské, že si Armun nedokázala představit zvíře, z ně­hož pocházely. Ležely zde i sešité, srsti zbavené kůže, plné mastného bílého tuku. Kalaleq jej trochu nabral na ochut­nání a nabídl i jí. Vůně, kterou tuk vydával, byla bohatá a sytá. I Arnhweet chtěl ochutnat. „Jíst, jíst!“ křičel a Ar­mun mu nechala olízat prsty.</p>

<p>Kalaleq zatím cosi předváděl. Balil a zase rozbaloval kůže, ukazoval na Armun a pak zase na cestu, po níž přišla, potřásal v jedné ruce pazourkový nůž a v druhé kůži, pak ruce vyměnil a zvolal „nashledanou“. Byla to záhada.</p>

<p>Nikoli však pro Harla, který zjevně Paramutan rozuměl lépe než Armun.</p>

<p>„Myslím, že chce vědět, kde jsou další Tanu. Chce jim dát část toho tuku.“</p>

<p>Armun ukázala na sebe a oba chlapce, pak mávla rukou po stezce a dokola opakovala 'nashledanou'. Když Kalaleq konečně pochopil, zhluboka si povzdechl a zase sbalil kůže, načež je odnesl ke břehu. Kukujuk mu pospíchal na pomoc a Harl se k němu přidal. Po první cestě k moři však pádil zpět k Armun a křičel vzrušením.</p>

<p>„Podívej, podívej na tamtu černou skálu! Není to skála, ani trochu. Pojď, uvidíš. Je to člun, člun je to.“</p>

<p>Arnhweet se batolil za nimi, klopýtaje přes duny a vy­sušené travnaté drny na písečnou pláž. Harl měl pravdu, černá masa měla tvar člunu, obráceného dnem vzhůru. Kalaleq jej právě opatrně ohledával; prohmatával dno, zda v něm nejsou žádné otvory. Byl to podivný člun, niko­li vydlabaný z kmene stromu jako u Tanu, ale zhotovený z jedné velké černé kůže. Když byl Kalaleq spokojen s vý­sledky prohlídky, uchopil jeden okraj a plavidlo převrátil. Harl se zachytil boku člunu, aby se vytáhl vzhůru a mohl se podívat dovnitř a Arnhweet křičel tak dlouho, až jej zvedli a mohl se podívat také.</p>

<p>Byla to úžasná konstrukce. Tenké dlouhé kusy dřeva, svázané dohromady, dodávaly člunu tvar a zároveň pev­nost. Přes ně pak byla napnuta kůže, představující vlastní tělo člunu. Armun si nyní všimla, že je kůže ořezána, aby tvarem odpovídala tvaru člunu, a pak opět sešita dohro­mady. Svý pokrývala tatáž černá hmota, která utěsňovala i kožené pohárky. Byl to opravdu div.</p>

<p>Jakmile se Kalaleq rozhodl odjet, nepromarnil už ani chvíli. Záhy už z chýše vynesli veškerý majetek, dokonce i kožený závěs do vchodu, a navršili jej na písek. Všich­ni se zapojili do práce - i Arnhweet klopýtal pod vahou jedné kožešiny. Jakmile bylo vše na pláži, odstrčil Kala­leq člun na vodu. Nádherně plaval, pohupuje se na malých vlnkách, a Kalaleq se do něj vyšplhal. Každý kus majet­ku měl očividně své přesné místo, podávali mu tedy kus po kuse, za lovcových neustálých hlasitých pokynů. Když mu Angajorqaq podávala zásoby ze saní Tanu, uvědomi­la si Armun, že je čas se definitivně rozhodnout - nebo že spíš bylo rozhodnutí učiněno za ni. Rozhlédla se naposledy po dunách, rámovaných kopci v dáli, a bylo jí jasné, že ji zde nečeká nic než mráz a smrt. Neměla na vybranou, ani trochu. Kamkoli Paramutan míří, ona musí s nimi.</p>

<p>Harl se na palubu vyškrábal hned za Kukujukem a Ar­mun podala nahoru Arnhweeta, který se smál a očividně to všechno považoval za novou hru. Pobídnuta jemným postr-čením Angajorqaq, vylezla Armun do loďky. Angajorqaq si sedla do písku, stáhla si kožešiny, které jí halily nohy, a hodila je na palubu. Stejně jako její tvář a ruce, i no-</p>

<p>hy pokrývala měkká hnědá srst. Nato si nadzvedla kožené suknice a vkročila do vody, aby odstrčila člun na hloubku, vesele pištíc, jak se poprvé dotkla ledové vody. V okamži­ku, kdy člun sklouzl na hlubší vodu, Kalaleq uchopil veslo a Angajorqaq se vrhla hlavou napřed do člunu s hlasi­tým smíchem, jejž ztlumily jen hromady kožešin, do nichž při skoku zabořila obličej. Armun jí pomohla se vyprostit a osušit srst na nohou. V tu chvíli se už usmívala také a obdivovala veselou povahu Paramutan; ti lidé se smáli skoro pořád.</p>

<p>Kalaleq vytrvale vesloval po celý den, navzdory prud­kému dešti, do nějž se později vmísil sníh a který ustal až během odpoledne. Když dostal hlad, cosi zakřičel a Anga­jorqaq jej krmila lahodně zkaženými kousky masa. Jednou kousl omylem ženu do prstu a oba se smáli tak divoce, že Kalaleq skoro nemohl veslovat. Armun se schoulila u stěny člunu, tiskla k sobě chlapce, aby neprochladli, a žasla nad tím, co kolem sebe viděla. Teprve za soumraku se Kalaleq přiblížil ke břehu, hledaje místo, kde by mohli přenoco­vat. Dovedl plavidlo na hladkou, písečnou pláž a všichni napnuli síly, aby je vytáhli z dosahu přílivu.</p>

<p>Tak to šlo po bezpočet dní. Kalaleq celé dny vesloval, od rána do večera, očividně zcela imunní vůči únavě. An­gajorqaq si šťastně pobrukovala a vylévala vodu ze člunu koženým pohárkem; nebyla zde doma o nic méně než na souši. Armun se z neustálého houpání začalo dělat špatně; ležela, přikrytá kožešinami, a celý den se třásla. Arnhweet, jehož držela v náručí, její nevolnost sdílel. Naproti tomu Harl si na pohyb lodi zvykl už po prvních dnech a při­pojil se ke Kukujukovi u boku člunu, odkud chytali ryby a povídali si - každý ve svém jazyce.</p>

<p>Dny ubíhaly a neexistoval způsob, jak si udržet přehled o čase. Jak postupovali na sever, počasí se zhoršovalo a vl­ny rostly, až poletovali mezi mořskými horami jako kousek naplaveného dřeva. Bouře postupně ustaly, ale vzduch zů­stal studený a suchý. Armun ležela pod kožešinami, svírajíc Arnhweeta, a podřimovala. Chvíli jí trvalo, než si uvědo­mila, že Harl ji volá jménem.</p>

<p>„Blížíme se k něčemu, podívej, vpředu. Led, černí tvo­rové na něm, nevím, co jsou zač.“</p>

<p>Led se ukázal být souvislou pevnou masou, která vy­plňovala celou velikou zátoku. Na moři plavalo množství ker a Kalaleq musel dovedně manévrovat, aby se mezi ni­mi propletl. Na severu se v mlžné dáli rýsovaly ještě větší ledovce. Člun zamířil k oněm temným skvrnám, kterými byl posetý bělostný povrch ledu. Když se přiblížili, Armun zjistila, že to jsou to čluny, položené dnem vzhůru. Teprve zblízka si však všimla, že většina z nich je mnohem větší než ten, v němž se plavili. Byl to úžasný pohled.</p>

<p>Kukujuk si stoupl na okraj člunu a jakmile příď za­vadila o led, vyskočil na něj. Šňůrou, ukroucenou z kůže. plavidlo přivázal ke kře na ledovci - a pak se rozběhl k po­břeží.</p>

<p>Armun ani netušila, jak za tu cestu zeslábla. Kalaleq i Angajorqaq jí museli pomáhat, aby vůbec vystoupila na zamrzlou zátoku. Záhy jí podali Arnhweeta a ona si sedla, třesouc se po celém těle, a křečovitě k sobě tiskla vzpí­rající se dítě, zatímco ostatní vykládali loď. Sotva však začali, už přiběhl Kukujuk, následovaný houfem Paramu­tan. Lovci i ženy žasli nad pletí a vlasy cizinců; tak dlouho ohmatávali Karlovy kadeře, až chlapec vzal - za výbuchů smíchu domorodců - nohy na ramena. Teprve potom za­čalo vykládání doopravdy. Brzy ležel veškerý náklad na břehu a člun spočíval na ledu vedle ostatních. Armun se potácela za hloučkem Paramutan a Arnhweet se batolil za ní - až ho popadl jeden z lovců a posadil si ho s radostným smíchem na ramena.</p>

<p>Minuli skupinu, která na ledu stavěla stan z černé ků­že; jakmile je její členové spatřili, přestali pracovat a zírali na cizince s otevřenými ústy. Za nimi se tyčily další stany, některé chráněné před větrem krytem ze sněhových kvád­rů. Táhly se do dáli, roztroušeny po ledu - a Armun, už téměř padající únavou, napadlo, že jich je tolik, jako by tu tábořily nejméně dva, tři sammady. Z většiny stoupal dým a ona zatoužila po ohni a teple. A také po bezpečí. Vítr zvedl sníh ze závějí a vmetl jí do tváře bodavé jehličky. Zima už začala - alespoň zde na severu, a všude ležel jen led a sníh.</p>

<p>Paramutan před ní však minuli bezpečí stanů a pokra­čovali k pobřeží. Zde, na místě, kde se setkávalo moře se zemí, se vysoko kupil navršený led, pokrytý sněhem, jenž se jen těžko přelézal. Pobřeží za ním však bylo bez dalších nerovností a zvedalo se do příkrého kopce. Na jeho úpatí, zpola zakopáno do svahu, se choulilo několik dalších čer­ných stanů.</p>

<p>Angajorqaq ji chytila za ruku a táhla ji k jedné z čer­ných kupolí. Byla dobře uzavřená a Kalaleq právě rozva­zoval šňůrky u vchodu.</p>

<p>Pomocníci shodili zavazadla z lodi vedle stanu a odešli. Kalaleq se protáhl dovnitř a musel mít už ohniště připrave­né, neboť se vzápětí otvorem ve stropě vyřinul pramínek kouře. Když Armun zase ucítila pevnou půdou pod no­hama, nevolnost ji záhy přešla a za chvíli už s ostatními stěhovala rance dovnitř. Vše bylo zase dobré. A také bude. Jsou v bezpečí, ona i Arnhweet a Harl. Přežijí a zase spatří jaro. S touto myšlenkou sevřela dítě v náručí a ztěžka do­padla na hromadu kožešin.</p>

<p>„Přilož dobře na oheň,“ volala Angajorqaq. „Sluneční vlas je unavena, vidím to na ní. Cítí zimu a hlad. Přinesu jídlo.“</p>

<p>„Musíme přestěhovat náš paukarut na led,“ prohodil Kalaleq mezi dvěma fouknutími do ohně. „Zátoka je za­mrzlá, zima už je tady.“</p>

<p>„Zítra. Dnes si všichni odpočineme.“</p>

<p>„Zítra, ano. Led je teď teplejší než země, moře jej ohří­vá. A nanosím sníh, aby nás chránil před větrem. Bude tam teplo; budeme jíst a radovat se.“</p>

<p>Při té myšlence se potěšeně usmál a natáhl se po Angajorqaq, aby si hned užil trochu radosti, ale ta ho pleskla přes ruku.</p>

<p>„Není čas,“ napomenula ho. „Později. Nejdřív jídlo.“ „Ano - nejdřív jídlo! Hlad oslabuje.“ Žalostně zasténal,</p>

<p>ale nedokázal potlačit šibalský úsměv. Bude to dobrá zima</p>

<p>- velice, velice dobrá zima.</p>

<p>esseka&lt;asak, elinaabele nefalak-tus* tus'ilebtsan tus'toptsan. alak-tus'tsan nindedei yilanéné.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Když se vlna roztříští o pobřeží, malí plovoucí tvorové v ní zahynou, jsou sně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>deni ptáky, jež létají, a ti zase zvířaty, jež běhají. Yilané je snědí všechny.</emphasis></p><empty-line /><p>9</p>

<p>Lanefenuu byla Eistaa Ikhalmenets už tak dlouho, že jen nejstarší z jejích pomocnic pamatovaly předchozí Eis­taa a ještě méně si jich dokázalo vzpomenout na její jmé­no. Lanefenuu byla veliká na duchu i na těle - o hlavu vyšší než většina Yilané - a za její vlády doznalo město značných změn. Kupříkladu ambesed, kde nyní na svém čestném místě seděla, zbudovala ona; starý ambesed po­kračoval ve své existenci jako sad ovocných stromů. Zde, v přírodním amfiteátru na úbočí kopce, kus nad městem i zátokou, vytvořila Lanefenuu ambesed podle vlastního vkusu a pro své potěšení. Ranní slunce se už plnou silou opíralo do místa, kde stálo její vykládané sedadlo, přestože zbytek amfiteátru ještě tonul v hlubokém stínu. Za ní, do­konale vytvarovány podle zakřivení skalní mísy, stály nád­herně vypracované dřevěné desky, vyřezávané a malované tak realisticky, že se kolem nich po celé dny tlačily fargi a obdivně na ně zíraly s ústy dokořán. Bylo zde znázorněno temně modré moře s bledě modrou oblohou a vyskakující enteesenat, zatímco temný obrys uruketo, téměř v životní velikosti, se táhl od jednoho konce obrazu ke druhému. Na vrcholu vysoké ploutve stála vyřezaná postava, podobizna velitelky - více než nápadně podobné Eistaa, jež seděla pod ní. Lanefenuu velela uruketo, než se povznesla do sou­časné funkce, a v duchu na něm setrvala dodnes. Její paže</p>

<p>a horní část těla krášlily obrazce lámajících se vln. Kaž­dého rána k ní byl ve zdobných nosítkách, obklopených zvědavým davem, přinášen z hanalé Elililep, doprovázen dalším samcem, jenž mu nosil barvy a štětce, a obnovoval jí ony krásné obrazce. Lanefenuu bylo dávno jasné, že jsou samci senzitivnější a více umělecky založení; rovněž bylo příjemné dopřát si každé ráno samce. K tomu byl určen Elililepův nosič barev; Elililep sám byl příliš cenný, než aby skončil na plážích. Lanefenuu byla pevně přesvědčena - přestože se o tom nikdy nezmínila Ukhereb, dobře si vě­doma, že by se jí vědkyně vysmála - že toto každodenní sexuální uspokojení je důvodem její dlouhověkosti.</p>

<p>Dnes však svá léta cítila. Svit zimního slunce ji nedoká­zal zahřát a jen teplo dobře vykrmeného pláště, v němž se choulila, jí zabránilo upadnout do strnulého spánku. A to jí ještě ke všem starostem přibylo břímě, které na ni vloži­la ta velitelka, která právě dorazila do přístavu. Alpéasak, perla západu, naděje jejího vlastního města, zahynul. Zni­čen zešílevšími ustuzou - pokud lze věřit Erefnais. Musí jí však věřit, neboť toto nebyla nějaká zprostředkovaná zprá­va, tlumočená yileibe fargi. Erefnais, jež velela uruketo, na tom místě byla, a viděla vše na vlastní oči. A stejně tak ta druhá, Vainté, jež město vypěstovala a stála uprostřed té zkázy. Ta bude o celé události jistě vědět víc než ve­litelka, která celou dobu trávila v uruketo. Lanefenuu se pohnula na sedadle a naznačila, že chce pozornost. Murus-pe, pobočnice, která ji neopouštěla ani na okamžik, rychle přispěchala, připravena převzít instrukce.</p>

<p>„Muruspe, přeji si spatřit nově příchozí Vainté, která dnes připlula v uruketo. Přiveď mi ji.“</p>

<p>Muruspe zasignalizovala ochotnou poslušnost a pospí­šila si k přihlížejícím fargi, jimž přesně tlumočila přání Lanefenuu. Nato je požádala, aby příkaz zopakovaly. Když jej některá z nich zkomolila, ať už vinou špatné paměti či nedokonalosti řeči, nic to nevadilo. Poslala pryč nešikovné nešťastnice, které jí, zahanbené, rychle zmizely z očí, a ty zbývající pak přiměla opakovat instrukci tak dlouho, až ji zvládly dokonale.</p>

<p>Záhy se rozprchly z ambesedu; běžely do všech stran a nadýmaly se pýchou, že nesou vzkaz Eistaa. Každý, koho se zeptaly, roznášel zprávu dál, takže se v krátkém čase roz­létla po celém městě - až přiběhla za Ukhereb jedna z jejích asistentek, gestikulujíc informaci-velké-důležitosti.</p>

<p>„Eistaa poslala zprávu po celém městě. Je požadována přítomnost tvého hosta Vainté.“</p>

<p>„Půjdu.“ ozvala se Vainté. „Doveď mne tam.“</p>

<p>Ukhereb mávnutím odehnala asistentku. „Já sama tě tam odvedu, Vainté. Je to vhodnější. Eistaa a já spolu pracujeme na blahu Ikhalmenets - a já se obávám, že znám důvod, proč si přeje <emphasis>s </emphasis>tebou hovořit. Mé místo je v takové chvíli po jejím boku.“</p>

<p>Ambesed byl prázdný, jako by vládla noc a ne den, jen potemnělý mraky. Fargi, které se jinak všude hemžily, by­ly odehnány a nižší hodnostářky a jejich pomocnice nyní stály ve vchodu, aby jim zabránily se vrátit. Tak se tu stře­žilo soukromí Eistaa. Lanefenuu vládla pevnou rukou; toto bylo její město, a pokud se ona rozhodla, že dá přednost soukromí celého ambesedu před malým pokojíkem, pak tedy měla mít, co si přála. Vainté nemohla neobdivovat vzpřímenou sílu vysoké, přísné postavy, trůnící na pozadí pestře malovaných dřevořezeb. Cítila, že tato Yilané je jí rovna.</p>

<p>Vaintiny pocity se odrážely i na jejím pevném kroku. Kráčela hrdě, nikoli za Ukhereb, ale vedle ní. a Lanefenuu přihlížela s velkým zájmem, neboť od vejce času se k ní nikdo nepřiblížil jako rovný k rovnému.</p>

<p>„Ty jsi Vainté z Alpéasaku, jež právě přijela. Pověz mi o svém městě.“</p>

<p>„Bylo zničeno.“ Pohyby bolesti a smrti. „Zničeno ustu­zou. „ Doplňková gesta, jež zmnohonásobují význam před­chozího sdělení.</p>

<p>„Pověz mi vše, co víš, co nejpodrobněji. Začni od začátku a nic nevynech, neboť chci vědět, proč a jak k tomu došlo.“</p>

<p>Vainté před ní stála, vzpřímená a rozkročená, a vy­právěla dlouho. Lanefenuu se ani jednou nepohnula, ani nepromluvila, přestože Ukhereb se několikrát nechala strh­nout ke gestům bolesti či tichým výkříkům. Pokud nebyla Vainté dokonale upřímná ohledně svých vztahů se zajatým ustuzou, zvláště pak co se týče té nové věci, zvané lež, pak na to očividně pouze zapomněla, neboť příběh byl dlouhý a namáhavý. Vynechala rovněž zmínky o Dcerách smrti jako nepodstatné - o nich mohou diskutovat později. Ny­ní vyprávěla jednoduše a přímočaře, jak budovala město, jak ustuzou pobila samce na porodních plážích, jak brá­nila město proti nepříteli, jenž udeřil z neznáma, a byla donucena na něj zaútočit. Pokud zdůrazňovala nesmrtel­nou nenávist, kterou ti tvorové chovali vůči Yilané, pak jen proto, že to byl holý fakt. Když dospěla ke konci vy­právění, ovládla se a nedala najevo nic ze svých pocitů při popisu konečné zkázy a útěku těch několika, kteří přežili. Pak zmlkla, její ruce však naznačovaly, že má ještě co říci.</p>

<p>„Co ještě lze dodat k takovým hrůzám?“ otázala se, poprvé za celou dobu, Lanefenuu.</p>

<p>„Dvě věci. Je důležité, abych ti řekla o dalších, kteří opustili město a jsou nyní na březích Entoban&lt; - avšak v naprostém soukromí. Je to nanejvýš důležitý, avšak ne zcela související problém.“</p>

<p>„A ona druhá věc velké důležitosti?“</p>

<p>„Ta souvisí!“ Pronesla to hlasitě, s rozlišovacími zna­ky velké naléhavosti, síly a naprosté jistoty. „Souvisí to se vším, o čem jsem hovořila. Nyní již vím, jak hájit měs­to proti ohni. Nyní již vím, jak hubit ustuzou po velkých množstvích. Nyní již vím, kde chybili ti, kdo zemřeli. Nyní již vím, že Yilané jsou předurčeni osídlit Gendasi, tu veli­kou, prázdnou zemi za mořem. Toto je věc, která se musí stát. Od vejce času dosud nevanuly tak chladné větry ja­ko nyní, a neničily města Yilané, jež leží odtud na sever.</p>

<p>Nikdo neví, kde to skončí. Je tu Eregtpe, kde se v ulicích hýbe jen suché listí, roznášené větrem. Je tu Soromset, kde v bílém prachu leží bílé kosti Yilaně. Je tu mé město Inegban&lt;, které by bylo zemřelo v Entoban&lt;, ale namís­to toho odešlo žít do Gendasi - kde nalezlo smrt. A nyní cítím, jak chladné větry vanou mořem obklopeným Ikhal­menets a mám o něj strach. Přijde chlad až sem? Nevím. Vím však toto, silná Lanefenuu. Pokud přijde a pokud má Ikhalmenets žít, musí žít v Gendasi, neboť není kam jinam jít.“</p>

<p>Lanefenuu pátrala po jakékoli známce slabosti či po­chybností ve Vaintiných slovech či postoji - ale nic tako­vého nenašla.</p>

<p>„Lze to učinit, Vainté?“ zeptala se tedy.</p>

<p>„Lze.“</p>

<p>„Až dorazí ledové větry do Ikhalmenets, může jít Ikhal­menets do Gendasi?“</p>

<p>„Ten velký teplý svět vás očekává. Odvedeš tam Ikhal­menets, Lanefenuu. Odvedeš jej tam ty, neboť v tobě cítím sílu, která to dokáže. Žádám tě jen, abych ti směla pomo­ci. A až tam budeme, prosím tě jen, aby mi bylo dovoleno hubit ustuzou, která nás zabíjejí. Dovol mi, abych ti mohla sloužit.“</p>

<p>Vainté a Ukhereb se odvrátily, jak velela zdvořilost, za­tímco Lanefenuu upadla do nehybnosti hlubokých úvah. Obě návštěvnice však stále upíraly jedno oko za sebe, oče­kávajíce nějaký náznak pohybu, jejž snad Eistaa učiní. Tr­valo to velmi dlouho, neboť na Lanefenuu čekalo mnoho věcí, o nichž musela uvažovat. Mraky se rozevřely a přes oblohu se sunulo slunce, všechny tři však zůstaly nehybné jako sochy z kamene - tak, jak to dokáží jenom Yilaně.</p>

<p>Když se Lanefenuu konečně pohnula, obě čekající se k ní s napětím obrátily.</p>

<p>„Je to rozhodnutí, jež je třeba učinit. Je to však natolik důležité rozhodnutí, že je nelze učinit ihned. Ukhereb mi nejprve musí povědět, co říkají vědci ze severu. Vainté zase o oné záležitosti, o níž nelze hovořit před jinými. Má ta věc nějaký vztah k teplé Gendasi?“</p>

<p>„Nepřímo ano, a může značně ovlivnit vše, oč nám pů­jde.“</p>

<p>„Následuj mne tedy a promluvíme si.“</p>

<p>Lanefenuu kráčela pomalu; váha rozhodnutí, které před ní leželo, ji nepochybně značně tížila.</p>

<p>Místnost, kterou používala ke spaní, byla temná a ma­lá a vyhlížela spíše jako útroby uruketo než jako součást města. Světlo pocházelo z fosforeskujících skvrn a jen jedi­ným maličkým, okrouhlým okénkem byl vidět kus mořské pláně venku. Lanefenuu uchopila vodní ořech a zpola jej vypila, načež se usadila na měkké rohoži. Dvě další, pro návštěvníky, ležely o kus dál - jedna u zadní stěny a dru­há u vchodu. Lanefenuu pokynula Vainté, aby se usadila na té u vchodu.</p>

<p>„Mluv,“ nařídila Eistaa.</p>

<p>„Budu. Budu mluvit o Dcerách smrti. Znáš je?“</p>

<p>Povzdech, který unikl Lanefenuu, nebyl známkou zou­falství, ale spíše trpké zkušenosti. „Znám je. A z toho, co mi prozradila Erefnais, jsem pochopila, že právě ony by­ly těmi dalšími cestujícími - a nyní jsou svobodné a mo­hou šířit jed svých myšlenek v teplém Yebeisk. Co cítíš ty k těmto bytostem?“</p>

<p>Ta prostá otázka otevřela pramen nenávisti, dosud ukrytý ve Vaintině nitru. Vainté se jej nepokoušela zasta­vit ani jej nějak řídit. Její tělo a údy se zmítaly všemi zná­mými pohyby hnusu a pohrdání, zatímco hrdlo opouštěly jen neartikulované skřeky, neboť zuby jí skřípěly v gestu bezmezného vzteku. Dlouho trvalo, než opět ovládla tělo a než se zklidnila natolik, že se odvážila promluvit.</p>

<p>„Nedovedu vyjádřit svou nenávist k těmto tvorům ra­cionálnějším způsobem. Stydím se za výbuch hněvu, který jsem předvedla. Ti tvorové jsou však důvodem, proč jsem zde. Přijela jsem vám říci o jejich zvrácenosti, varovat vás před nebezpečím, které představují, a zeptat se vás, zda už Dcery smrti a jejich duševní nákaza dorazily do mořem obklopeného Dthalmenets.“</p>

<p>„Dorazily - a nedorazily.“ Ačkoli Lanefenuu seděla pev­ně a klidně, v její řeči a gestech se skrývala smrt a zmar. „Dozvěděla jsem se o nich už dávno. Rozhodla jsem se, že se zde jejich choroba nerozšíří. Ikhalmenets není bez­důvodně nazýván mořem-obklopeným; naši mladí se rodí zde a zde i zůstávají. Žádné fargi sem nepřicházejí z jiných měst. Naším jediným kontaktem <emphasis>s </emphasis>okolním světem jsou naši uruketo. A o tom, co přivážejí, se dozvím okamžitě. Některé z těchto Dcer smrti přijely a byly vráceny zpět, než se stačily dotknout nohou půdy. Tak to lze dělat s tě­mi, kdo neuznávají náš řád.“</p>

<p>„A přece Yilané jdou, kamkoli se jim zachce,“ namítla Vainté s úžasem, neboť volný přístup kamkoli byl stejně přirozený jako vzduch, který dýchala a voda, v níž mohla plavat - tak tomu bylo a nemohlo tomu být jinak.</p>

<p>„To je pravda,“ připustila Lanefenuu. Hovořila jen s ob­tížemi, protože jí jakási silná emoce stáhla všechny svaly. „Když jsem tě spatřila poprvé, Vainté, vycítila jsem tvo­ra, který uvažuje jako já, který se ubírá po téže stezce. To, cos mi řekla, ten pocit jen prohloubilo. Vidím, že naše bu­doucnost bude spojena, povím ti tedy něco, co dosud nikdo neví. Ano, do morem-obklopeného Ikhalmenets přišly Yi­lané, a mezi nimi i takové, co hovořily v dobrém o Dcerách smrti. Všechny ty, jež byly podezřelé, že by mohly způso­bit nějaký rozvrat, byly přivedeny sem ke mně. Mluvily se mnou a já jim naslouchala.“</p>

<p>Lanefenuu se dlouhou chvíli odmlčela, oči nepřítomné a ponořené do hlubin času a vzpomínek, jež znala jenom ona.</p>

<p>„S těmi, které byly připraveny roznášet zde svá slova zkázy navzdory mé žádosti, aby opustily Ikhalmenets, s tě­mi a pouze s těmi jsem zde zúčtovala. Poté, co jsme spolu pohovořily, dala jsem jim pokyn, aby se posadily, zrovna jako tobě. Avšak na tu druhou rohož. Pokud si ji ve světle prohlédneš, uvidíš v jejím středu zářivou plošku. Je to živý tvor, který má jednu žlázu hesotsan. Rozumíš, o čem mluvím? Nikdy tuto místnost neopustily, Vainté. Všech­ny jsou zde,“ pokynula rukou k malým dvířkám ve stěně. „Vyživují kořeny města svými těly, nikoli myšlenkami -a tak to má být.“</p>

<p>Když Vaintinou ochromenou myslí konečně pronikl vý­znam toho, co Lanefenuu řekla, padla Vainté k zemi do pozice nejnižšího před nejvyšším, a stejně také promluvi­la.</p>

<p>„Dopřej mi, ať ti mohu sloužit, Lanefenuu, po celý svůj život. Neboť ty máš sílu, jež mi byla odepřena - sílu jed­nat, jak považuješ za nejlepší, bez ohledu na to, co o tom soudí ostatní. Ty máš sílu vzepřít se věky zaběhlým zvy­kům, když chceš chránit své město. Budu tvou fargi, budu poslouchat tvé příkazy a sloužit ti navěky věků.“</p>

<p>Lanefenuu se k ní sehnula a dotkla se lehce palci Vain-tina hřebínku - v gestu, jež znamená sdílené štěstí. Když promluvila, byla jí v hlase znát velká úleva.</p>

<p>„Služ mi, silná Vainté, a stejně tak já budu sloužit to­bě. Jdeme obě tímtéž směrem - jen jsme se dosud ubíraly jinými stezkami. Nyní však půjdeme společně. Ani ustu­zou, ani Dcery smrti nás neporazí. Všichni, kdo se nám postaví, budou smeteni. Zítřek po zítřku bude jako včerej­šek, předcházející včerejšku - bez jakékoli stopy po těch nepatřičných tvorech.“</p>

<p>Uveigil <strong>as </strong>nep, <strong>as </strong>rath at stakkiz - markiz fallar <strong>ey </strong>to marni.</p>

<p>marbacká moudrost</p>

<p><emphasis>Ať je léto dlouhé a horké jak chce -stejně na jeho konci čeká zima.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>10</strong></p>

<p>Zima se opět vrátila do Deifoben. Deště byly toho ro­ku silné a severní vítr, který se proháněl větvemi stromů, rozhazoval všude odumřelé listí. Toho rána se Kerrick pro­budil do tmy bubnováním deště na průsvitný strop. Už ne­usnul. Za prvního šera svítání si vzal hesotsan a nakrmil jej kousíčky masa, které si schoval od večeře. Tuto zbraň ny­ní téměř neodkládal. Vydal nesmlouvavý příkaz, že každý, kdo se vzdálí z bezpečí města, musí být ozbrojen. Výjimky neexistovaly - ani on sám si ji nemohl dovolit. Když skon­čil s krmením, vyšel ven a procházel se, tak jako posled­ní dobou skoro pokaždé, po stezkách na severních polích města, až k poslednímu porostu, z nějž nenitesk rvali listy a hlučně žvýkali šťavnatá sousta. Přilnavé šlahouny, kte­ré zde zasadili Yilané, aby uzavřeli přístup do města, tu stále ještě visely a on je opatrně obešel. Křoviny s jedova­tými trny však vymýtili; byly totiž určeny k chytání lidí, ne zvířat. Měl zbraň připravenou k raně, dobře si vědom množství dravců, kteří se pohybovali kolem města. Opatr­ně se rozhlížel a naslouchal. Byl zde však sám; cesta na sever byla volná.</p>

<p>A prázdná. Kerrick stál, aniž vnímal déšť, který mu promáčel dlouhé vlasy a vousy a stékal po velkém a malém kovovém noži, jež mu visely z obojku kolem krku, a v prou­dech se mu valil po kůži. Prázdná. Chodil sem skoro každé</p>

<p>ráno - a byla to nejhorší chvíle každého dne. Později, když jej pohltil nával denní práce, mohl alespoň na chvíli zapo­menout. Ale ne teď ráno, hned poté, co se vzbudil. Snad se vrátí Herilak a přivede mu Armun, nebo třeba přijde nějaký lovec a přinese od ní vzkaz. A přece mu bylo jasné, dřív, než se sem vydal, že jde zbytečně. Měl za nimi jít sám, na jaře, měl vyrazit na sever a přivést si Armun sem. Dnes už je jaro dávno pryč - je příliš pozdě na takovou cestu. Čím je to město pro něj tak důležité, že v něm zů­stal, i když ostatní odešli? Stále si tím nebyl jistý. Avšak stalo se a nelze to už vrátit zpět. Příští jaro si pro Armun půjde a nic na světě ho nemůže zastavit.</p>

<p>Když se obrátil k návratu, stezka za ním byla stejně prázdná, jako když sem přišel poprvé.</p>

<p>Déšť ustával a skrz mraky už probleskovaly kousky modré oblohy. Ve městě ho čeká řada problémů i rozhod­nutí, jež bylo třeba učinit. Neměl chuť jim čelit, neměl chuť mluvit <emphasis>s </emphasis>lidmi, neměl chuť dělat nic. Nedaleko se rozkládal oceán; dokonce až sem zaznívalo tlumené burácení příbo­je. Na pobřeží nikdo nebude. Mohl by jít po pláži a vrátit se do města tudy.</p>

<p>Jak se vynořil zpod příkrovu stromů, zazářilo koneč­ně slunce a zajiskřilo v čistém písku i v bíle zpěněných příbojových vlnách. Alpéasak, krásné pláže. To slovo mu samo od sebe vytanulo na mysli a současně se podvědomě pohnuly pravá ruka a brada přesnými rozlišovacími znaky. Se sklopenou hlavou se ploužil pískem a krása pláže pro něj neznamenala vůbec nic. Svět byl prázdný a pustý.</p>

<p>Přístaviště už zarostlo křovím, nepoužívané více než rok - jedna z mnoha změn, které nastaly poté, co Yilané odešli a jejich místo zaujali Tanu. Přelezl několik pískem zpola zasypaných, spadaných větví a vylezl na dřevěný dok, v němž spočívali uruketo. Někde poblíž by měl stát strážce. Na tom se dohodli se Šanonem: je nutno hlídat místo, kde se moře stýká s městem, a to od svítání až do soumraku. Nepřítel byl zahnán, ale to ještě neznamenalo,</p>

<p>že se už nikdy nevrátí. Ano, támhle je strážný - sedí opřen zády o strom. Kerrick o rozhovor nestál, vydal se tedy po stezce, jež směřovala k městu. Sasku na hlídce se nepohnul a dál seděl, ochable rozvalen na určeném místě; patrně si jej nevšiml.</p>

<p>V náhlém záchvatu strachu se Kerrick zastavil a vrhl se k zemi. Rozhlížel se kolem, hesotsan připravený k rá­ně. Nikde se nic nehýbalo. Jakýsi pták zpíval; jiné zvuky neslyšel. Na loktech a kolenou se plížil, kryt nízkým po­rostem, až jasně viděl lovce. Seděl rozvalen, oči zavřené, prsty zlehka spočívaly na násadě oštěpu.</p>

<p>Spal.</p>

<p>Kerrick vstal, usmál se svému neodůvodněnému stra­chu, popošel blíž a zavolal na něj.</p>

<p>Vtom spatřil šipku. Trčela lovci z krku - uvědomil si, že se vyplnily jeho nejhorší obavy.</p>

<p>Yilané se vrátili!</p>

<p>Vrhl se zpět do skrytu houští a divoce se rozhlížel. Kde jsou, kam zmizeli? Než ho panika stačila ovládnout docela, přinutil se násilím k chladnému uvažování. Yilané jsou zde, tolik je jisté. Tohle nebyla náhoda - strážného nezabil jiný lovec. Každý z obyvatel města si nyní vyráběl své vlastní šipky a pečlivě volil výrobní materiál tak, aby létaly co nejpřesněji. A přece šipka, jež trčela před jeho očima ze strážcova krku, vyrostla na keři. Utrhla ji z něj fargi -a vypálila Yilané. Přišli od moře. Ale kolik jich je? Musí varovat ostatní. Ale kde jsou zde nejbližší Sasku? Opatrně, jak jen mohl, pospíchal k městu.</p>

<p>Před sebou slyšel hlasy - sláva, jsou to Sasku! Běžel k nim, připraven zavolat, jakmile spatřil dva muže, sto­jící mezi pomerančovníky. Vtom zaznělo ostré prasknutí a jeden z nich zakolísal a padl. Druhý se překvapeně začal otáčet, ale než otáčku dokončil, ležel na těle svého druha.</p>

<p>Slova uvázla Kerrickovi v krku; vrhl se k zemi a zpoza padlého stromu pozoroval obě mrtvá těla před sebou.</p>

<p>V malém hájku zašustilo suché listí. Ležel bez hnutí,</p>

<p>ani nedýchal, a upřeně sledoval temnou postavu, jež se pomalu vynořila do slunečního svitu.</p>

<p>Yilané!</p>

<p>Zastavila se a znehybněla - jen oči se pohybovaly a zkoumaly okolí - jeho však neviděly. Paže měla napůl ochablé v gestu strachu, hesotsan sklopený k zemi. Byla mladá - pouhá fargi. Mohou zde však být další. Nemý­lil se; okamžik nato zaslechl podrážděný hlas; přikazoval <emphasis>Kupředu... </emphasis>Fargi se zavlnila strachem a nerozhodností, ale nakonec se pohnula. Za ní vyšly z úkrytu dvě další a tvá­řily se neméně bázlivě. Nato se ze stínů vyhoupla čtvrtá postava, vzpřímená, velitelská - a čímsi povědomá. Vykro­čila do plného světla.</p>

<p><emphasis>Vainté.</emphasis></p>

<p>Kerrick se otřásl bouří vášní, jež se ho zmocnila. Nená­vist, hnus - a ještě cosi, nedokázal to definovat a raději ani nechtěl. Vainté se vrátila, a s ní i nepřátelské šiky. Musí varovat ostatní.</p>

<p>Nejprve ji však musí zabít; na nic víc v tu chvíli ne­myslel. Už jednou do ní zabořil oštěp a ona přežila. Nyní postačí jediná šipka, takřka neviditelná kapka jedu na hro­tu - a smrt nastane okamžitě. Ano!</p>

<p>Pomalu zvednout zbraň, podívat se přes ni na cíl, tem­ná čára hesotsan a za ní postava, otáčí se k němu, jak dobře tu tvář zná...</p>

<p>Stisknout...</p>

<p>Zbraň v jeho dlani hlasitě praskla právě ve chvíli, kdy jedna z fargi postoupila o krok - jen proto, aby se zapotá­cela a padla, zasažena šipkou.</p>

<p>„Ty!“ sykla Vainté, zabodávajíc mu oči do tváře. Ne­smírná nenávist jí rozvlnila plnou silou tělo a podbarvila pronesené slovo.</p>

<p>Kerrick bez přemýšlení vypálil znovu - ale už byla pryč. Jeho zbraň praskla znovu a další fargi padla. Mezi stromy zazněly hlasité, vzdalující se kroky.</p>

<p>Běží, utíkají.</p>

<p>Není to tedy útočná armáda - snad jen průzkumný oddíl.</p>

<p>„Jsou tady!“ zařval co nejhlasitěji mohl a vyrazil váleč­ný pokřik Tanu. Nato zaječel v Yilané: „Zabít, zabít, zabít - Vainté, Vainté, Vainté!“, doufaje, že ho nepřítel uslyší.</p>

<p>Ozval se vzdálený křik a on znovu zvolal své varová­ní. Potom se rozběhl, náhle zcela slepý k nebezpečí, za slábnoucími kroky. Prodíral se za nimi houštím, lapaje po dechu, a toužil jen zabít jich co nejvíc. Vyběhl ze stromoví a spatřil na molu dvě postavy, jak se vrhají do vody.</p>

<p>Záhy už stál na otlučeném dřevu doku a pálil na dvě vzdalující se hlavy - znovu a znovu, až se mu v sevře­ných dlaních slaboučce zakroutil prázdný hesotsan. Šipky však minuly cíl; nepřítel dávno uplaval z dostřelu a mířil k černému předmětu, rýsujícímu se notný kus od pobřeží.</p>

<p>Hřbetní ploutvi uruketo, který tam na ně čekal.</p>

<p>Teprve tehdy si Kerrick uvědomil, že se chvěje. Sklonil zbraň a díval se, jak se plovoucí hlavy zmenšují a zmenšují, až se ztratily ve vlnách. Vainté je zde, před chvílí ji mohl zabít. Za ním se ozval rychlý dupot a vzápětí přiběhli dva lovci.</p>

<p>„Viděli jsme je, dva murgu, mrtví, zabili Kerimadase a Simmacha, co se děje?„</p>

<p>Kerrick ukázal třesoucí se rukou na moře. „Tam jsou murgu, stále živí. Přijeli sem jedním ze svých člunů-zvířat. Přijeli, aby prozkoumali město - a teď vědí, že jsme tady.“</p>

<p>„Vrátí se?“</p>

<p>„Ovšemže se vrátí!“ zaječel Kerrick, ústa stažená do zuřivého šklebu. „Je zde ta, která stále rozdmýchává válku proti nám, která nás chce všechny vyhubit. Dokud je tu ona - budou se vracet.“</p>

<p>Lovci couvli a nejistě Kerricka sledovali. „O tom musí­me říci Sanonovi,“ prohlásil Meskawino. „Musíme za ním doběhnout a říci mu to.“ Vyrazili k městu a Kerrick na ně musel křiknout, aby je zastavil. „Pouze jeden z vás doručí tu zprávu. Ty, Meskawino, zůstaneš tady.“</p>

<p>Meskawino zaváhal, ale pak uposlechl, neboť zde ve městě poroučel Kerrick. Sanone byl jejich manduktem, k němuž Sasku stále vzhlíželi jako k vůdci, ale ten vy­dal příkaz, aby Kerricka ve všem poslouchali. Meskawino sevřel motyku a bázlivě se rozhlédl. Kerrick si toho po­hledu všiml a snažil se opět ovládnout. Čas na slepý vztek skončil. Teď musí uvažovat chladně, jako Yilané, myslet za všechny ve městě. Natáhl se a dotkl se konejšivě lovcovy chvějící se paže.</p>

<p>„Jsou pryč, tvůj strach tedy musí pryč také. Viděl jsern tu, která vede, jak ještě s jinou plavou do bezpečí. Jsou pryč, všechny jsou <emphasis>pryč. </emphasis>Ty tu teď zůstaneš a budeš dávat pozor, pro případ, že by se vrátily.“</p>

<p>To byl pozitivní povel, konečně něco, co lze vykonat. Meskawino zvedl motyku jako zbraň. „Budu dávat pozor,“ oznámil, obrátil se a podíval se na moře. Vzápětí si však všiml zhrouceného těla strážce a rozplakal se.</p>

<p>„I on - můj bratr!“ Motyka mu vypadla z ruky a muž padl na kolena vedle zabitého.</p>

<p>Další vraždění a další smrt, pomyslel si Kerrick, roz­hlížeje se po nyní už prázdné zátoce. Vainté, ta bytost smrti. A přece za to nemůže jen ona. Města Entoban&lt; by jí nepomáhala, nebýt studených zim, jež zasely strach na pevnině, kde se jedno město dotýká druhého. Až zima dorazí k severním městům, mohou zůstat, kde jsou, a za­hynout. Nebo překročit oceán - a rozpoutat válku. Tak jim to říkala Vainté, sám ji slyšel - a věděl, že v tom bude pokračovat, dokud ji nezabije.</p>

<p>Jednoho dne to udělá. Ne dnes; už je z dosahu. Teď musí udělat něco jiného: přemýšlet jako ona a zjistit, co má v plánu. Znal ji dobře, daleko lépe než kteroukoli jinou Yilané. Co tedy učiní?</p>

<p>Jedno bylo jisté: není sama. Jen kousek za obzorem možná pluje celá flotila uruketo, naplněných po zuby ozbrojenými fargi. Byla to děsivá představa. Do myšlenek mu proniklo žalostné kvílení a on se otočil, aby zjistil, že</p>

<p>přišli další Sasku. Sanone šel v čele a za ním ženy, jež si začaly rvát vlasy, jen spatřily mrtvého lovce. Sanone přejel pohledem z mrtvého na Kerricka a potom na moře.</p>

<p>„Vrátili se, tak jak jsi říkal. Nyní se musíme sami brá­nit. Co máme učinit?“</p>

<p>„Postavit stráže, ve dne i v noci. Je třeba hlídat pláže i všechny cesty do města. Murgu se vrátí.“</p>

<p>„Po moři?“</p>

<p>Kerrick zaváhal. „Nevím. Až dosud vždycky útočili z moře, kdykoli to bylo možné - to mají nejraději. Ale to bylo v době, kdy měli toto město a malé čluny. A dokázali zaútočit i po souši. Ne, příště už neudeří z vody, tím jsem si jistý. Musíme dávat pozor zde - a všude jinde také.“</p>

<p>„A to je vše? To máme jenom stát a hlídat a čekat jako zvířata, až nás pobíjí?“ V Sanonově hlase zazněla trpkost.</p>

<p>„Učiníme víc než jen to, Sanone. Už o nich víme. Po­šleš své nejlepší stopaře, aby pátrali po pobřeží na jihu i na severu po základně murgu. Až je nalezneme - zničí­me je. A k tomu budeme potřebovat pomoc. Potřebuje­me sammadara, který žije jen pro smrt murgu. Potřebu­jeme lovce Tanu, jejich znalost lesů a jejich sílu. Vybereš dva nejlepší běžce, kteří dokážou běžet mnoho dní, aniž se zhroutí. Pošleš je na sever, aby nalezli Tanu a předali Herilakovi vzkaz, že se k nám musí připojit. Se všemi lovci, které má. Až se dozví, že jsou tu murgu, jež je třeba zabít - potom přijde.“</p>

<p>„Zima je tu a na severu leží hluboký sníh. Běžci se ni­kdy nedostanou k sammadům. A i kdyby ano, lovci nemo­hou odejít uprostřed krutých mrazů. Žádáš příliš, Kerricku - žádáš po Sasku, aby zbytečně zahynuli.“</p>

<p>„Smrt je může potkat i zde - a daleko dřív. Potřebuje­me lovce Tanu. Musí přijít, stůj co stůj.“</p>

<p>Sanone nešťastně potřásl hlavou. „Máme-li zemřít, po­tom zemřeme. Kadair nás vede a my můžeme jen jít za ním. Přivedl nás sem, protože k tomu měl důvod. Zde mu­síme zůstat, neboť sem jsme přišli po šlépějích mastodonta.</p>

<p>Nemohu však žádat po Sasku, aby zahynuli ve sněhu zim jen pro něčí rozmar. Na jaře to bude jiné. Můžeme se jen pokusit vyzvědět, co si Kadair přeje.“</p>

<p>Kerrick měl na jazyku zlostnou odpověď - ale pak se ovládl. Nebyl si příliš jistý, co si vlastně přeje Kadair -jen se vždycky zdálo, že na jeho vůli dochází vždy, když starý mandukto potřebuje něčím podpořit svoje argumen­ty. Možná, že Sasku opravdu nedokáží projít tam, kde by prošli lovci Tanu - nebyli na zimu zvyklí. Ale i kdyby se k sammadům dostali - neexistovala jistota, že Herilak jeho žádost o pomoc vyslyší. Budou muset počkat do jara.</p>

<p>Pokud jim nepřátelé dopřejí dost času.</p><empty-line /><p>11</p>

<p>Jižně od města a jižně od řeky začínaly bažiny. Ne­proniknutelná stěna džungle a mokřin se zde přibližovala téměř k okraji oceánu a znemožňovala jiný průchod než po pláži. Tam, těsně u hranice příboje, postávali dlouho­nozí mořští ptáci a trhali kousky masa z mrtvého hardaltu, vyplaveného na břeh. Náhle se něčeho zalekli a s křikem se vymrštili do vzduchu, kroužíce nad dvěma Sasku, kteří opatrně vstoupili na pláž. Bílé pásky na hlavách zdobila okrová skvrna na důkaz toho, že mají velmi důležité po­slání. Nezdáli se však jím být nadšeni. Pohlíželi na stěnu džungle se zřetelným strachem, míříce smrtícími holemi na neviditelné hrozby, jež tam jistě číhají. Když míjeli mrtvé tělo hardaltu, Meskawino na něj vrhl znechucený pohled.</p>

<p>„V údolí to bylo lepší,“ utrousil. „Měli jsme tam zů­stat.“</p>

<p>„Do údolí přece přišli murgu, aby nás zničili - už jsi za­pomněl? „ ozval se Nenne. „To Kadair nás přiměl, abychom sem přišli murgu vyhubit, a také jsme tak učinili.“</p>

<p>„Murgu se vrátí.“</p>

<p>„Pak je zabijeme znovu. Fňukáš jako dítě, Meskawino.“</p>

<p>Meskawino se bál natolik, že přešel dokonce i takovou urážku. Život zde u oceánu nebyl podle jeho gusta; příliš se lišil od dávno ustálené existence v dobře chráněném údolí. Jak rád by se vrátil do těch skalních stěn...</p>

<p>„Podívej - támhle před námi. Co je to?“ sykl Nenne.</p>

<p>Meskawino se zastavil a ucouvl o krok. „Nic nevidím.“ Hlas měl chraplavý strachem.</p>

<p>„Tam, na moři - plave to. A támhle je další.“</p>

<p>Opravdu se tam rýsovaly nějaké předměty, ale byly pří­liš daleko, než aby mohli rozeznat více. Meskawino sebou škubl a napůl se otočil, aby uprchl.</p>

<p>„Musíme říci Kerrickovi, co jsme viděli - tohle je důle­žité.“</p>

<p>Nenne vyplázl pohrdavě jazyk. „Co jsi zač, Meskawino? Žena, nebo Sasku? Utečeš snad s hrůzou před kládami, plovoucími v oceánu? Co povíš Kerrickovi a Sanonovi? Že jsme něco viděli. A oni se nás zeptají, co - a copak jim povíš? „</p>

<p>„Ten jazyk jsi na mne vyplazovat neměl.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Můj </emphasis>jazyk zůstane v ústech tak dlouho, dokud se bu­deš chovat jako Sasku. Půjdeme na jih a uvidíme, zda o těch předmětech dokážeme zjistit víc.“</p>

<p>„Půjdeme na jih,“ hlesl Meskawino rezignovaně. Byl přesvědčen, že jde na jistou smrt.</p>

<p>Drželi se nyní daleko od příboje, nejblíž stromům, jak jen mohli, kráčejíce s dvojnásobnou opatrností. Pláž však byla prázdná. Po chvíli dospěli k hřebenu, který vybíhal do moře jako příbojem ohlodaný mys. Proklestili si cestu mezi hustými keři a trpasličími palmami, aniž polevova­li v ostražitosti - třebaže je před pohledem z moře kryla bujná vegetace. Na vrcholu hřebene opatrně rozhrnuli vět­ve a podívali se dolů.</p>

<p>„Murgu!“ zasténal Meskawino a padl k zemi, tvář ukry­tou v dlaních.</p>

<p>Nenne se tak snadno zastrašit nenechal. Murgu nebyli v bezprostřední blízkosti; hemžili se na pobřeží o kus dál a také v moři. Mezi nimi plula zvířata-lodi, tatáž jako to, které odvezlo zbytky murgu ze spáleného města. Viděl je</p>

<p>na vlastní oči, poznal je tedy snadno. Avšak dál na oceánu jich bylo mnohem víc, počet prstů na obou rukou. I menší zvířata se houpala na vlnách a plula na břeh a zase zpátky, vozíce murgu-zabijáky. Ti murgu, co už byli na pobřeží, tam cosi dělali - ale co, to neviděl, protože je zakrývala stě­na hustého křoví. Dál na moří spatřil další zvířata-lodi, jak se blíží. Připlouvaly od ostrova, který se v moři nacházel. Všechno to bylo velice podivné.</p>

<p>„Musíme blíž, zjistit, co to dělají,“ rozhodl Nenne. Mes­kawino jenom zasténal, hlavu stále skrytou v dlaních. Nen­ne se na něj podíval a pocítil lítost. Meskawinův otec a je­diný bratr byli zabiti murgu. Zuřivost a touha po pomstě přivedla Meskawina do města murgu - a bojoval dobře. To však již bylo minulostí. Všechna ta úmrtí v něm cosi zlomila a on byl teď jako polámaný strom. Nenne se jej pokoušel zahanbit, přimět ho, aby se opět choval jako Sa­sku, ale nemělo to smysl. Sehnul se k němu a dotkl se lehce jeho ramene. „Vrať se zpátky, Meskawino. Pověz jim, co jsme nalezli. Já půjdu blíž a podívám se, jaké Karognisovo dílo zase mají za lubem. Vrať se.“</p>

<p>Meskawino zvedl tvář. Stále v ní ještě sídlil strach, ale už smíšený s úlevou. „Nemohu si pomoci, Nenne, není to z mé vůle. Šel bych s tebou, kdybych mohl. Mé nohy však nedokážou jít vpřed - jenom zpátky. Povím ostatním, co jsme našli.“</p>

<p>Nenne sledoval, jak pádí zpět po pláži - nohy mu tím směrem fungovaly opravdu dobře - a pak se obrátil k mur­gu. Půjde zjistit, co se na pobřeží děje. Se vší zručností dítěte divočiny se přesunul do pralesa a tiše pokračoval dál.</p>

<p>Trvalo mu velice dlouho, než se dostal na dobrý dohled k zelené bariéře, a slunce už viselo nízko nad obzorem. Ba­riéra se vypínala vysoko a zasahovala až k moři, chráníc tak pláž a její okolí. Tvořily ji jakési křoviny s velkými ze­lenými listy, mezi nimiž se mísily nějaké jiné, tmavší rostli­ny. Udělal prvních několik kroků podél džungle k bariéře, když spatřil první z těl. Vzápětí další a další. Dlouhou chvíli stál, ochromen hrůzou jako předtím Meskawino, než se konečně ovládl a pomalu a opatrně se stáhl zpět. Ačko­li klusal k městu pravidelným a svižným tempem, ani na okamžik nezahlédl Meskawina, který musel běžet mnohem rychleji, poháněn strachem. Poprvé za celou dobu Nenne pochopil, jak mu asi bylo. Kerrick už o přítomnosti Yi­lané slyšel od Meskawina; měl tedy co dělat, aby zkrotil netrpělivost, když Nenne hltal vodu z vodního ovoce a vy­mačkával si zbytek obsahu na hlavu a na potem pokryté tělo. Když Nenne konečně mohl promluvit, třeštil oči dě­sem z toho, co spatřil, a jeho snědá pokožka měla znatelně bledší odstín.</p>

<p>„Zprvu tam ležel jen jeden - jelen, který se přišel na­pást na těch keřích. Byl mrtvý a trnité šlahouny měl omo­tány kolem nohou. Pak jsem spatřil další, z některých už jen kosti - všechna možná zvířata, dokonce i zvířata mur­gu, která zahynula u té živé stěny. Zbytky mnohých křovi­ny obklopily, jak rostly výš a výš. I ptáci jsou tam, mořští i jiní. kteří na ní přístáli - a nikdy už neodletěli. Ať tam roste cokoli, je to živá smrt, která vezme život každému, kdo se k ní přiblíží.“</p>

<p>„Ale proč? Co to znamená?“ ptal se Sanone a ostatní posluchači udiveně přikyvovali.</p>

<p>„Co to znamená?“ opakoval Kerrick pochmurně. „Nic dobrého pro nás. Přemýšlejte. Murgu přijeli ve velké síle, s mnoha zvířaty-loďmi. Zbudovali si základnu na ostro­vě kus od pobřeží, kam za nimi nemůžeme. Ano, můžeme postavit čluny, ale pokud bychom se pokusili na ostrově přistát, asi bychom zahynuli. Dokud zůstanou na ostrově a my na pevnině, je vše v pořádku. Jenže už zakládají další místo smrti zde na břehu.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je </emphasis>to daleko odsud,“ hlesl Meskawino s nadějí.</p>

<p>„Teď ano,“ opáčil Kerrick a v hlase neměl po naději ani stopy. „Ale můžeme si být jistí, že se časem rozroste blíž, nebo postaví nové a bližší. Murgu změnili taktiku a já z toho mám obavy čím dál víc. Když nás napadali dřív, poslali pokaždé jen ozbrojené fargi a ty jsme zničili. Nyní však mám strach, že ta, která je vede, plánuje něco daleko složitějšího a nebezpečnějšího.“</p>

<p>Jak nebezpečný je její plán - a dá se vůbec překazit? S touto myšlenkou jím projel ochromující strach. Když opět promluvil, všichni jej z jeho hlasu slyšeli.</p>

<p>„Musím se jít podívat na tu bariéru na pobřeží. Uká­žeš mi ji, Nenne? Pomůžeš mi donést k ní věci, jež budu potřebovat?“</p>

<p>„Půjdu s tebou. Hned?“</p>

<p>„Ne, je pozdě, a musíš si také odpočinout. Půjdeme ráno.“</p>

<p>Opustili město za svítání a šli obezřetným, ale pravidel­ným krokem po včerejších stopách, dosud jasně viditelných všude, kam nedosáhl příliv. V poledne už měli bariéru na dohled - dlouhý zelený oblouk, přerušený jenom mořskou hladinou. Jeden rozdíl tu však byl.</p>

<p>„Jsou pryč,“ poznamenal Nenne. „Tak tomu včera ne­bylo. Plavaly tu zvířata-lodě, ty menší se pohybovaly mezi většími a pobřežím, ty větší připlouvaly od ostrova. Teď jsou všechny pryč.“</p>

<p>Kerrick tušil nějakou past. Prázdné moře se lesklo a od­halovalo v odpoledním oparu šedý obrys vzdáleného ostro­va. Za ním se nacházely ještě jiné, menší ostrovy; Kerrick je zahlédl, když jel kolem v uruketo - byl jich celý řetěz. Alakas-aksehent, řada zlatých, rozházených kamenů. Do­konalé místo, kde přistát po dlouhé plavbě oceánem a být v bezpečí před kýmkoli na pevnině. Ale co ten oblouk smr­ti, zasazený zde na břehu - co ten má znamenat?</p>

<p>„Vylezu na strom, támhle na ten vysoký,“ navrhl Nen­ne. „Z jeho koruny uvidím přes bariéru a zjistím, co je za ní.“</p>

<p>Uměl šplhat dobře; mnohokrát zdolal skalní stěnu údo­lí, a lézt zde bylo mnohem snazší. Drobné větvičky a listí dolů jen pršely, jak se škrábal do koruny. Na okamžik zů-</p>

<p>stal stát na jedné z horních silných větví a pak se rychle vrátil, kudy přišel.</p>

<p>„Nic,“ hlásil udiveně. „Uvnitř je prostě jenom písek. Tvorové, kteří tam byli včera, jsou pryč. Zmizeli - leda by se zahrabali do písku.“</p>

<p>„Půjdeme se podívat na místo, odkud jsi je včera pozo­roval, blízko místa smrti,“ rozhodl Kerrick a vzal opět do ruky luk. zatímco Nenne si hodil na rameno svůj kožený vak.</p>

<p>Mrtvý jelen tam stále ležel a už se hemžil mouchami -a za ním se tyčila zelená zeď, proložená mrtvými zvířaty a ptáky. Kerrick si připravil luk a vyhledal vhodný šíp, zatímco Nenne otvíral vak.</p>

<p>Kerrick pečlivě ovázal šíp páskem tkaniny a pak lát­ku polil charadisovým olejem z koženého váčku. Nenne jej tělem zaclonil před větrem a on vykřesal jiskru. Při­hodil suché větvičky a záhy už v jamce v písku plápolal malý ohníček. Kerrick vstal, založil šíp do luku a dotkl se olejem nasáklým hadříkem plamenů. Látka vzplanula; pla­meny sice nebyly v prudkém slunci vidět, ale temný kouř, jenž začal stoupat, přehlédnout nešlo. Nato se Kerrick roz­kročil, napjal luk, namířil do výše - a vypustil šíp.</p>

<p>Vzlétl vzhůru, opsal oblouk - a dopadl do zelené barié­ry. Viděli jej jasně; pronikl jedním z listů a lehce dýmal. Když se kouř rozplynul, poslal Kerrick za prvním zápal­ným šípem druhý, a pak další a další. Výsledek byl však stále stejný.</p>

<p>„Poučili se,“ řekl hlasem temným jako sama smrt. „Už poznali oheň. Podruhé už jim střechu nad hlavou nespálí­me.“</p>

<p>Nenne si s údivem poklepal na čelo. „Ničemu z toho nerozumím.“</p>

<p>„Já ano. Už mají základnu na souši - základnu, již nemůžeme spálit ani na ni zaútočit.“</p>

<p>„Můžeme užít oštěpy a šípy; před nimi je bariéra ne­ochrání. „</p>

<p>„Tato ne a ani jiná téže velikosti. Ale pokud si vybudují větší, budou se do ní moci na noc stáhnout bez obav -mimo dostřel našich šípů.“</p>

<p>„Ti murgu provádějí podivné věci,“ Nenne si s nechutí odplivl k zelené stěně.</p>

<p>„Provádějí - protože neuvažují tak jako my. Ale já je znám a měl bych proto zjistit, proč to dělají. Budu o tom usilovně přemýšlet. Toto neudělali bez důvodu - a já bych na něj měl přijít. Pojďme blíž.“</p>

<p>„To znamená jistou smrt.“</p>

<p>„Pro zvířata ano. Jen běž, ale dávej pozor.“</p>

<p>Kerrick shledal, že se mu chvějí nohy ve chvíli, kdy je opatrně kladl na tvrdý, udusaný písek. Když se trochu přiblížili k mrtvému jelenovi, Nenne mu stiskl paži a tak ho zastavil.</p>

<p>„Podívej, jak ten trnitý šlahoun, který chytil jelena za nohu, vyrůstá z písku. Přímo jelenovi u nohou - hned vedle trávy, kterou sem přišel spást. Jak to, že ho jelen neviděl a nevyhnul se mu?“</p>

<p>„Myslím, že vím proč.“ Kerrick se shýbl a vydoloval z písku zpola zabořenou škebli, načež ji opatrně hodil vedle ležícího těla.</p>

<p>Písek se rozlétl do všech stran; zelený, trnitý šlahoun vystřelil ze země a narazil do škeble.</p>

<p>„Jsou ukryté těsně pod povrchem,“ konstatoval Ker­rick. „Uvolní se ve chvíli, kdy ucítí tlak shora.“</p>

<p>„Mohou růst klidně i tady.“ vyhrkl Nenne a opatrně couval, kráčeje ve šlépějích, které právě udělali. „Je to mís­to smrti, kde nemůže žít zhola nic.“</p>

<p>„Ne tak docela; podívej se támhle - přímo na úpatí té stěny.“</p>

<p>Stáli bez jediného hnutí a téměř ani nedýchali. Lis­tí bariéry zašustilo a rozhrnulo se. Objevila se skvrnitá, oranžověpurpurová hlava, jasné oči zatékaly sem a tam, a zase zmizely. Vzápětí se tvor vynořil celý - byla to jaká­si ještěrka. Rychlými skoky přeběhla přes písek - a pak se</p>

<p>zastavila a znehybněla, jen oči se rozhlížely kolem. Oprav­du ohavné stvoření: mělo plochý, silný ocas a záda hrbolatá jakýmisi boulemi, jež se vlhce leskly na slunci. Ještěrka se pohnula znovu, zanechávajíc za sebou slizkou stopu, a za­stavila se u trsu trávy. Začala ho žvýkat, pohybujíc přitom čelistí ze strany na stranu. Jakmile odvrátila oči, Kerrick pomalu sáhl do toulce, založil šíp do tětivy a natáhl.</p>

<p>Pustil.</p>

<p>„Dobrá rána,“ pronesl Nenne uznale a pochvalně kývl. Zasažený tvor chvíli kolem sebe kopal a pak zůstal tiše ležet na písku. Obešli jej velkým obloukem a přiblížili se od moře, po čáře příboje. Dorazili k úlovku a sehnuli se k němu.</p>

<p>„Ošklivé zvíře,“ ucedil Nenne. „Podívej - kape z něj sliz jako z měkkýše.“</p>

<p>„Snad je to ochrana před jedem stěny - a možná i před trny. Tento tvor byl vyšlechtěn, aby žil tam, kde všichni ostatní umírají. To musí mít nějaký důvod - neboť Yilané nedělají nic bezdůvodně.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je ale </emphasis>nemocný - podívej na ty boláky na hřbetě. Jeden je dokonce otevřený.“</p>

<p>„To nejsou boláky ani rány - vidíš, jak pravidelně jsou rozmístěné? „ Kerrick natáhl ruku a šťouchl do otevřeného hrbolu tak, že se vyřinuly hnědé částečky, jež se v něm nacházely. Nenne si sedl na bobek a prohlédl si je zblízka.</p>

<p>„Tomu nerozumím - jsou suché. Vypadají jako seme­na.“</p>

<p>Kerrick se pomalu zvedl a otočil se k smrtící bariéře; navzdory teplým slunečním paprskům pocítil chlad. „Já rozumím,“ řekl hluše. „Rozumím až příliš dobře. Čeká nás porážka, Nenne. Jistá porážka. Nenapadá mne žádný způ­sob, jak vyhrát tuhle válku, ani možnost, jak bychom mohli přežít.“</p><empty-line /><p><strong>12</strong></p>

<p>Jeden z mladých manduktů rozhrábl oheň a přiložil další dříví. Světlo plamenů ozářilo malou skupinu kolem Sanona, jenž seděl naproti Kerrickovi na druhé straně ohně. Kerrick chtěl původně mluvit se všemi lovci, ale to u Sasku nebylo zvykem. Rozhodnutí činili manduktové a tak se také dělo. Právě teď se tlumeně radili a Kerrick se upřeně díval do ohně, pokoušeje se nahlédnout do budouc­nosti - ale namísto toho viděl v teplém světle jen zoufal­ství.</p>

<p>„Nemůžeme s tebou souhlasit,“ obrátil se k němu ko­nečně Sanone. „To, co jsi říkal, jenom hádáš, bez nějakého důkazu. Musíme počkat. Pak uvidíme.“</p>

<p>„Budeš čekat na první mrtvé? Copak nevidíš zcela zře­telně, co se stalo? Podívej se na jih, na tu pláž, na to, co vyhlíží jako prázdné ležení. Nezáleží na tom, že v ležení nejsou murgu - je prázdné úmyslně. Rostliny, které tam rostou, jsou jedovaté a zabíjejí, ale někde musí vyrůst, aby je murgu mohli sklidit. Proč by nerostly zde na pobřeží? Vždyť v tomto prostředí se pak mají rozmnožovat. Byly zde zasazeny, aby rostly a kvetly - a jakmile dozrají, mur­gu sklidí semena. To také vysvětluje malého maraga, jehož jsme zabili.“</p>

<p>„Je to jen tvá domněnka...“</p>

<p>„Snad. Ale páchne ošklivou pravdou. Vzpomeň si na toho tvora, vyvinutého, aby žil mezi šlahouny a keři, kde všechno ostatní živé hyne. Proč by si dávali práci s cho­vem takového zvířete, kdyby ty rostliny měly sloužit jenom k ochraně? Ne, ty mají daleko děsivější úkol. Mají být roz­neseny. Rozneseny zde. Ti malí murgu budou běhat a skrý­vat se v temných koutech - a kamkoli půjdou, všude roz­nesou svá zhoubná semena. Budou běhat zde v Deifoben tak dlouho, až celé město naplní smrt a my buď odejdeme, nebo zemřeme také.“</p>

<p>„Pokud se sem malí murgu pokusí vniknout, zabijeme je,“ zvolal jeden z manduktů a ostatní zamručeli na sou­hlas. Kerrick měl co dělat, aby ovládl hněv.</p>

<p>„Opravdu? To jste tak zázrační lovci, že dokážete s luky a smrtícími holemi uhlídat toto město dnem i nocí, celou jeho plochu do posledního keře a stromu, a zabít každého maraga, jakmile se objeví? Pokud si to myslíš, pak jsi hlu­pák. Všichni se chováte pošetile. Cítím totéž co vy, také se zdráhám tak strašnému plánu uvěřit. Ale musím. Budeme muset odejít - a tak brzo, jak to jen bude možné.“</p>

<p>„Ne, to se nesmí stát,“ vyskočil Sanone. „Kadair nás sem dovedl a Kadair nás neopustí.“</p>

<p>„Možná vás sem přivedl spíš Karognis,“ odsekl Kerrick. Slyšel kolem sebe poděšené vzdechy a zadoufal, že se Sasku tím šokem konečně proberou a pochopí. „Nemůžeme zabít všechny ještěrky, až sem začnou pronikat, nemůžeme ani zabránit semenům, aby rostla. Je nutno odejít dřív, než zemřou první z nás.“</p>

<p>„Tak to být nemůže,“ namítl Sanone. „Něco takového by neučinili, protože by jim pak město nebylo k ničemu. To, co zabíjí nás, zahubí i murgu.“</p>

<p>Kerrick ignoroval souhlasné výkřiky a zakřičel tak, aby je přehlušil. „Mluvíte jako děti. Myslíte si snad, že by mur­gu vyvíjeli a pěstovali takové rostliny, aniž by věděli, jak je zneškodnit? Až město opět ovládnou, všechny keře zkázy budou opět odstraněny.“</p>

<p>„Pokud to dovedou oni - pak my taky.“ „Ne, to nedokážeme. Nemáme znalosti, jež mají oni.“ Sanone pozvedl paži a ostatní zmlkli. „Roste hněv a moudrost mizí. Pronášíme věci, jichž budeme později li­tovat. Možná, že vše, o čem Kerrick mluvil, se skutečně stane. Ale i kdyby ano - máme na vybranou? Pokud do­kážou změnit toto město v místo smrti, což nás nebudou pronásledovat a nezaplní smrtí i naše údolí nebo kterýkoli tábor? Možná nás sem Kadair vedl na smrt, snad právě to je součástí jeho plánu. Nevíme a nedozvíme se to. Zdá se, že opravdu nemáme příliš na vybranou. Bude snazší zůstat.“</p>

<p>Poprvé za celou dobu Kerrick mlčel, protože nedokázal na Sanonova slova odpovědět. Je to skutečně jediná mož­nost? Zůstat zde a zemřít, nebo uprchnout, uprchnout přes nesmírný kontinent. A po návratu najít smrt i tam. Bez jediného slova se zabalil do pláště z jelenice, vstal a ode­šel do své ložnice. Byl to dlouhý, namáhavý den a Kerrick byl unaven; přesto nedokázal usnout. Ležel ve tmě a stá­le hledal nějaké východisko, nějakou cestu, po níž by se mohli dát a které si dosud nevšiml. Na jaře mohou poslat pro Herilaka a on přijde s lovci Tanu. Mohou zaútočit na ostrov, kde jsou Yilané a vyhnat je z něj. Zajmout něja­kou vědkyni a přimět ji prozradit, jak lze vyhubit jedova­té rostliny. Zabíjet ještěrky, jakmile se objeví, vykopávat rostliny, jakmile začnou růst. Spoustu věcí lze udělat - je nutno udělat...</p>

<p>Ráno bylo jasné, slunce hřálo, a noční obavy zmírni­lo denní světlo. Kerrick si právě loupal pomeranč, když spatřil Sanona, jak se vynořil z listím rámovaného ústí jed­né ze spojovacích chodeb. Tvář mu křivila bolest a sotva se vlekl. Kerrick vyskočil; pomeranč spadl na zem, rázem zapomenut.</p>

<p>„První oběť,“ řekl Sanone. „Začíná to, jak jsi říkal. Dí­tě, malé děvčátko, si hrálo na břehu řeky, když z písku vyjel trn a zabodl se holčičce do nohy a ta zemřela. Vy-</p>

<p>hrabali jsme tu rostlinu ze země oštěpy; nebyla větší než má dlaň - a spálili ji v ohni. Ale jak se dostala až sem -do samého středu města?“</p>

<p>„Mnoha způsoby. Yilané mohli nasypat semena do ře­ky, kus proti proudu. Mohli jimi nakrmit ptáky, aby je šířili trusem. Jsou velmi chytré, ty Yilané, pod jejichž ru­kama vyrůstají noví tvorové. Pokud vymyslí nového tvora, vymyslí jej dobře. Je nutno všechny varovat a přijmout protiopatření. Nebo přece jen odejdeme?“</p>

<p>Sanone v tu chvíli zestárl o mnoho let a vrásky na tváři se mu prohloubily. „Nevím. Promluvíme si o tom dnes večer. Do té doby musím provést jisté věci, abych se dozvěděl záměr Kadairův. Je velmi těžké přesně zjistit, co je správné učinit.“</p>

<p>Kerrick se šel se Šanonem podívat na ohořelé zbytky rostliny. Dloubl do ní holí. „Je maličká - ale trny jsou velké zrovna tak jako na těch velkých. Jsou tu ještě nějaké?“</p>

<p>„Pátrali jsme po nich. Jen tato.“</p>

<p>„Každý si musí chodidla ovinout kůží. Nikdo se nebude dotýkat neznámých rostlin. Vetší děti musí dávat pozor na ty malé. Všechny děti zůstanou na vyhrazených místech, která každého rána pečlivě prohledáme.“</p>

<p>Kerrick dostal hlad a tak se odebral k ohni, kde jej Nennova žena Matili vždy ráda přivítala. Pekla v popelu lahodné maso; pokaždé je pokrývala vrstvou hlíny, která záhy ztvrdla, a pod ní maso zůstalo šťavnaté a křehké. K tomu připravovala do malých mističek kaši z rozdrcené­ho ovoce, smíchaného se solí a pálivými papričkami, do níž mohl maso namáčet. Byla to chutná krmě a Kerrick měl pořádný hlad.</p>

<p>Když však přišel k ohni, vzhlédla k němu Matili chlad­ně a učinila gesto, které dosud neviděl: zvedla dlaň svisle před obličej, mezi oči. Kerrick na ni promluvil a chtěl ji uchlácholit, ale namísto odpovědi se otočila a utekla do místnosti, kde s Nennem spali. Byla to záhada a Kerrick se už chystal odejít, když tu se objevil sám Nenne.</p>

<p>„Doufám, že nemáš hlad, Kerricku, protože žádné ma­so nebude.“ Odvrátil při svých slovech tvář, což obvykle nedělal.</p>

<p>„Co se stalo Matili?“ divil se Kerrick. „A proč před sebou takhle držela ruku?“</p>

<p>Zopakoval to gesto. Stejně jako Yilané však i on po­hlížel na gesto dlaně jen jako na součást postoje celého těla. Aniž si to tedy uvědomil, svěsil přitom ramena, dal si druhou ruku před prsa jako žena, která se před něčím chrání, a dokonce na okamžik pokrčil nohy tak, jako před­tím Matili. Nenne všechny ty pohyby viděl a nerozuměl jim, stejně jako mnoha věcem, jež u Kerricka vídal. Příliš se mu nelíbily, ale nechával si svůj názor pro sebe. Přišel však čas, aby to Kerrickovi řekl; čas, aby Kerrick konečně pochopil. „Pojď se mnou - pokusím se ti to vysvětlit.“</p>

<p>Vzdálili se spolu mezi stromy, tak daleko, aby je nikdo neslyšel. „Je to kvůli slovům, která jsi včera v noci pronesl. Hovořil jsi s mandukty, křičel jsi a mnozí tě slyšeli. Řekli to i Matili. To, co dělala s dlaní, když jsi přišel, bylo gesto, kterým se pošetilé ženy snaží od sebe odvrátit Karognise.“</p>

<p>Kerrick vytřeštil oči.</p>

<p>„Co mají společného moje slova a Karognis? Nerozu­mím.“</p>

<p>„Karognis je zlo samo, je zlý jako murgu, a na kom spočinou jeho oči, toho stihne pohroma.“</p>

<p>„Ale co s ním mám společného já? „</p>

<p>„Někteří tvrdí, že hovoříš jeho jazykem. Hovořil jsi -slova, která jsi včera pronesl o Kadairovi, byla slyšena. Tos neudělal dobře.“</p>

<p>Kerrick se díval do Nennovy zachmuřené tváře a věděl, že třebaže to Sasku bude popírat, myslí si totéž, co Matili. Tihle lidé naslouchali manduktům a přijímali jejich slova o tom, jak Kadair stvořil tento svět a všechen život na něm a jak o tom celý svět ví. V tom byli podobní Tanu, kteří viděli život ve všem - ve zvířatech, ptácích, dokonce ve stromech a řekách. Měli jasno v tom, odkud se zde tento život vzal, a proto nehovořili o Ermanpadarovi jinak než s nejhlubší úctou. Na to Kerrick pokaždé zapomínal, neboť nevyrůstal v prostředí víry tak jako Tanu i Sasku. Pokusil se to napravit.</p>

<p>„Mluvil jsem v hněvu a strachu. Pověz Matili, že to nemluvil můj rozum a že jsem to tak nemyslel.“</p>

<p>„Musím už jít zpět.“ Nenne se obrátil a bez odpově­di odkráčel. Bylo jasné, že tomu věří také. Kerrick nedal najevo hněv, který jím zalomcoval, ale slova, která by za ním volal, mohla vztah jenom zhoršit. Nenáviděl hloupost a pošetilost těchto lidí.</p>

<p><emphasis>Jsou to jenom ustuzou.</emphasis></p>

<p>To jsou, ano, ale myšlenky jako tato patří Yilané, a jeho by napadat neměly - nesmí. Je ustuzou právě tak jako oni - není ani trochu Yilané.</p>

<p>A přesto automaticky zamířil k hanalé, podívat se, jak se daří samcům. Byl Tanu - ale v tuto chvíli se cítil jako příslušník rodu Yilané.</p>

<p>„Velmi nudné,“ uvítal ho Nadaské a připojil pohyb s významem spící-navždy. „Pořád jsme jen zde a nikdo za námi nechodí. Jednou, dávno, jsi nás vzal na procház­ku kolem města a to nám bylo potěšením. Ale víc už jsi to neudělal a my můžeme jen rozmlouvat mezi sebou a po tak dlouhé době už nemáme o čem hovořit. Někdy si můžeme povídat s tebou, ale ty máš ovšem i jiné úkoly a jsi zde jen zřídka.“</p>

<p>„Jste dosud naživu,“ opáčil Kerrick s hněvem a trpkostí v hlase. „To je aspoň nějaká útěcha.“</p>

<p>Nadaské se odvrátil, naznačuje přitom pojmy samicí a tázavý. Kerrick se usmál; samec naznačoval, že se cho­vá drsně a urážlivě. Jako samice. A přece jej před malou chvílí právě samice odehnala hladového od ohně. Od rána ještě nejedl. Rozhlédl se. Samci byli mlsní a od včerejška tu zbyla trocha konzervovaného masa, které jim moc ne­chutnalo. Kerrick z něj uloupl kousek a snědl jej. Imehei zakvílel.</p>

<p>„Zemřeme zde, v odloučení od světa - a ještě k tomu budeme hladovět.“</p>

<p>„Nebuď hloupý.“ Gestem vyjádřil totožnost samců a pošetilosti - značně podivné gesto, neboť jej používaly výhradně samice. A přece se k němu ti dva chovají jako k dominantní samici. Vzedmul se v něm hněv; copak jej nepřijme za svého vůbec nikdo?</p>

<p>„Vainté se vrátila,“ řekl prostě. „Nablízku je ona i mno­ho dalších.“</p>

<p>V tu chvíli měl veškerou pozornost, kterou si mohl přát. Samci jej zahrnuli omluvami za svou špatnou náladu, ujiš­ťovali jej o jeho síle a laskavosti, a žadonili o informace. Zdržel se u nich notnou chvíli, šťastný v jejich středu -a uvědomil si, jak mnoho s nimi má společného. S nimi mohl hovořit o všem, co ho zajímalo, tak hluboce a kom­plexně, jak je to zvykem jen u Yilané. Nemusel se starat o Kadaira, Karognise - a ostatně ani o Ermanpadara. Na chvíli zapomněl na mnohé z toho, co jej trápilo. Bylo již po­ledne, když od nich odcházel, a navrátil se před setměním, přinášeje maso. Najedli se společně, ve společném potěše­ní.</p>

<p>A přece se za potěšením skrýval temný stín budoucnos­ti. Vainté je nablízku a mezi jejími palci číhá smrt. Jedo­vaté rostlinky v silném slunečním svitu Alpéasaku rychle vzejdou a maličké ještěrky běhají sem a tam a roznáše­jí smrtící semena. Budoucnosti nelze uniknout - a nelze uniknout ani před obavami z ní.</p><empty-line /><p><strong>13</strong></p>

<p>Když se s přicházejícím jarem začalo počasí oteplovat a zimní bouře ustaly, vzrostla i aktivita Yilané. Na jihu vy­rostly další jedovaté rostliny - ačkoli kupodivu už žádná ve městě. Zdálo se, jako by Yilané dokončili všechny pří­pravy, ozkoušeli si účinnost svých zbraní - a nyní čekali na nějaký signál k útoku. Dny však míjely a žádný útok nepři­cházel; dokonce i Kerrick začal pochybovat, zda byly jeho obavy opodstatněné. Vlastně nezačal pochybovat - jen na své obavy pozapomněl. Věděl, že boj tak jako tak dříve či později vzplane. Vainté byla nablízku. A Vainté se nikdy nezastaví, dokud je nezničí. A tak, navzdory občasným ná­řkům, Kerrick dohlížel, aby byly všechny přístupové cesty ve dne v noci hlídány, zatímco ozbrojené skupiny pátraly na pobřeží po nových známkách aktivity Yilané. Kerrick sám vedl výpravy na jih; byl si jist, že útok přijde od­tud, ale nenašel jiné stopy po nepříteli než rostoucí stěny smrti. Jednoho horkého odpoledne se vrátil z průzkumné výpravy a spatřil Nenneho, jak na něj čeká.</p>

<p>„Přísel lovec ze severu, Tanu, a chce mluvit jenom s te­bou. Sanone šel za ním, ale on jen opakoval, že chce mluvit s Kerrickem.“</p>

<p>„Znáš jeho jméno?“</p>

<p>„Je to sammadar Herilak.“</p>

<p>Když Kerrick zaslechl jméno, přejelo mu po zádech za­mrazení neblahé předtuchy. Armun. Něco se určitě stalo Armun. Neměl ke svému strachu žádný důvod, ale přesto se rozechvěl od hlavy až po konečky prstů.</p>

<p>„Přišel sám?“ zeptal se, aniž se dokázal pohnout.</p>

<p>„Nikdo jej nedoprovázel - ačkoli jsme zahlédli další lov­ce, jak čekají před městem, mezi stromy.“</p>

<p>Přišel sám, ostatní čekají v lese, jaký k tomu má dů­vod? A co Armun, co je s ní? Nenne stál a čekal, napůl odvrácen, neboť Kerrickovo tělo se pohybovalo po způso­bu Yilané spolu s myšlenkami jako jejich fyzická ozvěna. Kerrick s námahou přemohl ochrnutí nerozhodnosti a stra­chu. „Odveďmne k němu - rychle.“</p>

<p>Běželi městem a lapali po dechu v horkém vzduchu, těla zbrocená potem. Klusali k otevřenému prostranství ambesedu, kde stál Herilak a čekal. Opíral se o oštěp, ale napřímil se, když spatřil Kerricka, a promluvil dříve, než mohl Kerrick otevřít ústa.</p>

<p>„Přicházím se žádostí. Naše smrtící hole už jsou...“</p>

<p>„Promluvíme si o nich poté, co mi povíš něco o Ar­mun.„</p>

<p>„Není tu se mnou,“ odpověděl, bez úsměvu a ponuře.</p>

<p>„To vidím, Herilaku. Daří se jí dobře? A dítěti?“</p>

<p>„To mi není známo.“</p>

<p>Kerrickovy obavy se vyplnily. Něco se jí stalo. Potřásl zuřivě svým hesotsan.</p>

<p>„Mluv jasně, sammadare. Vzal jsi ji do svého sammadu, abys ji chránil, tak jsi to povídal. Proč tedy teď tvrdíš, že o ní nevíš?“</p>

<p>„Protože odešla. Učinila to sama od sebe, přestože jsem jí to zakázal, přestože jsem nařídil, že jí nikdo nesmí po­moci. Za to, co učinila, nese odpovědnost jenom ona. Jen jeden lovec, Ortnar, mne neposlechl a pomohl jí k útě­ku. Bylo to vloni touto dobou. Ortnar již není v mém sammadu. Poslal jsem za ní lovce, ale nenašli ji. A nyní si promluvme o jiných věcech...“</p>

<p>„Budeme mluvit o Armun. Požádala tě o pomoc a tys ji odmítl. A nyní mi říkáš, že odešla. Kam?“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Na </emphasis>jih, za tebou. Musí už být tady.“</p>

<p>„Není - nepřišla.“</p>

<p>Herilakova slova zněla studeně jako sama zima. „Pak leží mrtva někde na cestě. Mluvme o něčem jiném.“</p>

<p>V rudé cloně vzteku a nenávisti pozvedl Kerrick třesou­címa rukama hesotsan a namířil na Herilaka. Ten stál, bez hnutí a beze strachu, oštěp opřen o zem. Potřásl hlavou a promluvil.</p>

<p>„Tím. že mne zabiješ, ji k životu nepřivedeš. A Tanu nezabíjejí Tanu. Jsou i jiné ženy.“</p>

<p><emphasis>Jiné ženy. </emphasis>Ta slova Kerricka dokonale odzbrojila a on sklonil zbraň. Pro něj nejsou jiné ženy, jenom Armun. A ta je mrtvá. Herilak však za to nemůže. Je to Kerrickova vina, jenom jeho. Kdyby se byl vrátil k sammadům, mohla být dnes živá. Bylo po všem. Nebylo, co k tomu dodat.</p>

<p>„Chtěl jsi hovořit o smrtících holích,“ Kerrick promlu­vil, prázdně a hluše. „Co je s nimi?“</p>

<p>„Jsou mrtvé, všechny. Byla to studená zima. Přestože jsme se je snažili udržet v teple, mnoho jich zahynulo už první zimu, zbytek pak dřív, než nastalo letošní jaro. Nyní musíme jít lovit do zemí murgu, protože na severu již není zvěř. Potřebujeme nové smrtící hole. Dáš nám je?“</p>

<p>„Mám jich dost, rostou nám mladé... Kde jsou samma­dy?“</p>

<p>„Na severu, čekají na plážích s mastodonty. Polovina lovců zůstala u nich, aby je chránila, polovina čeká na mne zde v lese. Přišel jsem sám. Měl jsem pocit, že bys mne mohl zabít, a nechtěl jsem, aby to lovci viděli.“</p>

<p>„To jsi učinil správně. Avšak na lov na pláních ti žádné smrtící hole nedám.“</p>

<p>„Cože?“ Herilak ve vzteku zamával oštěpem. „Ty od­mítáš pomoci mně, odmítáš pomoci sammadům? Mohl jsi mít můj život, pokud bys chtěl. Nabídl jsem ti jej - pro dobro sammadů - a ty nám teď odmítáš pomoci?“</p>

<p>Aniž si to uvědomil, zpola pozvedl oštěp a Kerrick na něj s chladným úsměvem ukázal.</p>

<p>„Tanu nezabíjejí Tanu - a přece jsi pozvedl oštěp.“ Če­kal, až Herilak zkrotí hněv a teprve pak pokračoval. „Řekl jsem, že nebudou žádné smrtící hole pro lov na pláních. To­muto městu hrozí nebezpečí a potřebujeme lovce, aby nám je pomohli bránit. Sasku jsou zde. Tak, jak oni kdysi po­mohli Tanu, žádám tě nyní, aby Tanu na oplátku pomohli jim. Zůstaňte zde a pomozte nám. Je tu dost smrtících holí pro všechny.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>nemohu rozhodnout sám. K tomu jsou povoláni i ostatní sammadaři a stejně tak členové sammadů.“</p>

<p>„Přiveď je sem. To rozhodnutí je třeba učinit - rychle.“</p>

<p>Herilak se hněvivě zamračil, neměl však na vybranou. Nakonec se otočil na patě a odrazoval. Málem přitom vrazil do Sanona, ale nevěnoval mu jediný pohled.</p>

<p>„Stalo se něco?“ zeptal se Sanone.</p>

<p>Něco? Armun je mrtvá. Kerrick se s tím stále nemohl smířit. Dalo mu hodně práce, aby Sanonovi odpověděl.</p>

<p>„Jdou sem sammadaři Tanu. Řekl jsem jim, že pokud chtějí smrtící hole, musejí zůstat ve městě. A také přivést své sammady. Spojíme se, abychom bránili jedni druhé -není jiné cesty.“</p>

<p>A nebylo.</p>

<p>Sammadaři rozmlouvali, dlouze a hněvivě, vdechovali kouř z dýmky a podávali ji dalším. Rozhodli se však zůstat; neměli na vybranou. Kerrick se debaty neúčastnil a igno­roval i zlostné pohledy lovců, kterým Herilak řekl o jeho ultimátu. Co si myslí, o to se ale nestaral. Tanu a Sasku zde zůstanou, a odejdou pouze, pokud budou vyhnáni násilím. Přes clonu mrzutých a utrápených myšlenek proniklo vě­domí, že před ním stojí nějaký lovec. Okamžik mu trvalo, než si uvědomil, kdo to je: Ortnar. Jakmile však pochopil, pokynul lovci, ať jde blíž.</p>

<p>„Pojď, sedneme si do stínu a ty mi povíš něco o Ar­mun.“</p>

<p>„Už jsi o ní mluvil s Herilakem?“</p>

<p>„Řekl mi, že jí nařídil, aby zůstala v táboře, a vydal příkaz, aby jí nikdo nepomáhal. Přesto jsi jí přišel na po­moc. Co se stalo? „</p>

<p>Ortnarovi to nebylo příjemné. Sklonil hlavu, takže mu dlouhé vlasy visely přes tvář, a promluvil šeptem. „Byl jsem tažen dvěma opačnými směry, Kerricku, a stále ještě jsem. Herilak byl mým sammadarem a my dva jsme jedi­ní, kdo přežili z původního sammadu, vyvražděného mur­gu. To je pouto, které lze jen těžko přetrhnout, Kerricku. Když Herilak nařídil, aby nikdo z nás nepomáhal Armun, poslechl jsem ho, neboť to bylo dobré rozhodnutí. Cesta sem je dlouhá a nebezpečná. Přesto však, když mne Ar­mun požádala o pomoc, cítil jsem, že i ona má pravdu. Tím jsem byl trhán vedví a ve své hlouposti jsem jí po­skytl pouze polovinu pomoci, již potřebovala. Měl jsem jí dát všechnu: jít <emphasis>s </emphasis>ní, teď už to vím. Poradil jsem jí však jen cestu a dal jí svou smrtící hůl. Jen poloviční pomoc.“</p>

<p>„Ostatní jí neposkytli žádnou, Ortnare. Jsi mým jedi­ným přítelem.“</p>

<p>„Přiznal jsem Herilakovi, co jsem učinil. Srazil mne k zemi a já ležel jako mrtvý dva dny - tak mi to řek­li. To sem mne uhodil ve svém hněvu.“ Ortnarovy prsty opatrně osahaly temeno hlavy, až nahmataly jizvu ve vla­sech. „Již nepatřím k jeho sammadu, a on od té doby na mne nepromluvil.“</p>

<p>Zvedl tvář, a než Kerrick stačil promluvit, spěšně do­dal: „Toto jsem ti musel říci, abys věděl, co se stalo. Od té doby jsem se stále díval po jejích stopách, celou cestu na východ až k pobřeží. Nenalezl jsem však nic - žádné kosti ani tělo některého z nich. Odešli tri; Armun a tvůj syn, a chlapec, kterého vzala s sebou. Nějaké stopy však po nich přece zůstat musely. Ptal jsem se všech lovců, které jsme potkali, ale nikdo je neviděl. Byl však mezi nimi je­den lovec, který obchodoval s pazourkovými noži a měnil je za kožešiny; obchodoval s Paramutan ze severu. Rozuměl částečně jejich řeči. Od nich prý slyšel, že v jejich táboře byla žena s vlasy jako máš ty, žena s dětmi.“</p>

<p>Kerrick ho popadl, zvedl na nohy a zuřivě jím zatřásl.</p>

<p>„Co to říkáš - uvědomuješ si, co to říkáš?“</p>

<p>Ortnar se usmál a pokývl. „Uvědomuji. Přišel jsem na jih, abych ti to řekl. Nyní odejdu na sever, dokud je ještě léto, abych vyhledal Paramutan a pokusil se najít Armun. Přivedu ti ji zpět..“</p>

<p>„Ne, to není potřeba.“</p>

<p>V tom jediném okamžiku se celý svět pro Kerricka změ­nil. Napřímil se, jako by mu z ramen spadla neviditelná tí­ha. Budoucnost byla náhle jasná a přímočará jako stezka, která se před ním vinula, jako Kadairovy šlépěje, vydupa­né do skály, o nichž pořád mluvil Sanone. Zahleděl se přes Ortnarovo rameno do městské ulice, jež vedla na sever.</p>

<p>„Není zapotřebí, abys šel ty - půjdu tam sám. Samma­dy zůstanou zde, město bude dobře chráněno. Herilak ví, jak zabíjet murgu - v tom mu nemusím radit. Půjdu na sever a najdu ji.“</p>

<p>„Nepůjdeš sám, Kerricku. Nemám teď jiný sammad kromě tebe. Veď mne a já tě budu následovat. Půjdeme spolu, neboť dva oštěpy jsou vždycky silnější než jeden.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Máš </emphasis>pravdu - půjdeme oba.“ Kerrick se usmál. „Jsi daleko lepší lovec než já. Kdybychom záviseli jen na zruč­nosti mého luku, brzy bychom hladověli.“</p>

<p>„Půjdeme rychle; nebude mnoho času na lov. Pokud tu stále ještě máte šedivé maso murgu, vezmeme jej s sebou.“</p>

<p>„Ano, je ho tu dosud slušné množství. Sasku mají mno­hem radši čerstvé maso.“</p>

<p>Kerrick nashromáždil značnou zásobu vaků s masem a odnosil je do hanalé pro samce. Co se ale stane s nimi? Pokud je tu ponechá samotné, čeká je jistá smrt, tolik bylo jasné. Musí vyřešit i toto. Čeká jej ještě mnoho přemýšlení.</p>

<p>„Vyrazíme ráno,“ oznámil. „Sejdeme se zde. jakmile se rozední. V tu dobu už sammadaři jistě dospějí k rozhod­nutí; nemají příliš na vybranou.“</p>

<p>Kerrick se odebral do hanalé, zavřel za sebou těžké dveře a zavolal své jméno. Nadaské mu hned pospíchal vstříc; škrábal drápy po dřevěné podlaze a pohyboval ru­kama v gestech uvítání a štěstí.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dnů </emphasis>bezpočet uplynul, osamělost a krutý hlad na nás doléhá.“</p>

<p>„Neptám se tě raději, co vás zajímá víc, zda jídlo, nebo má společnost. Kde je Imehei? Čeká nás důležitý rozhovor, než opustím město.“</p>

<p>„Opustíš!“ zakvílel bolestně Nadaské a naznačil smrt-zoufalstvím. Imehei zaslechl rozhovor a už se sem hnal ta­ké.</p>

<p>„Nenechám vás na pospas smrti,“ chlácholil jej Kerrick, „takže přestaň neobratně napodobovat hloupou fargi a do­bře poslouchej. Půjdeme se teď projít kolem města. Sasku si toho ani nevšimnou; už vás jednou viděli a navíc do­stali příkaz vám neubližovat. Poslouchají svého mandukta daleko lépe než vy mne. Půjdeme k hranici města a ješ­tě za ni. Pak budete sami pokračovat na jih, až uvidíte ostrov, o němž jsem vám vyprávěl, i ono místo smrti. Tam naleznete Yilané a uruketo a budete před ustuzou navždy v bezpečí.“</p>

<p>Nadaské a Imehei se na sebe podívali a naznačili sou­hlas a nezlomné odhodlání. Pak promluvil Nadaské, na­značuje, že hovoří za oba.</p>

<p>„Hovořili jsme spolu. Během těch mnoha hodin osamě­ní jsme spolu hovořili. Viděli jsme město a ustuzou v něm a kráčeli po něm a hovořili. Povím ti nyní, o čem jsme hovo­řili. O tom, jak je podivné být daleko od samic a procházet se s Kerrickem-ustuzou-samcem-samicí. Velmi podivné. Žasli jsme nad tím, co jsme spatřili, oči vykulené jako far­gi, jež právě vylezla z moře, neboť jsme spatřili ustuzou, jak žijí v tomto městě jako Yilané. Co bylo nejpodivnější -spatřili jsme samce ustuzou s hesotsan a samice s mláďaty. Hovořili jsme a hovořili o tomto...“</p>

<p>„A ty už hovoříš příliš,“ skočil mu do řeči Imehei. „Nejenže jsme hovořili, také jsme se rozhodli. Rozhodli jsme se, že už nechceme jít na pláže. Rozhodli jsme se, že už nikdy nechceme vidět samice a jejich stisk-jenž-bolí-a-ohrožuje. Nepůjdeme na jih.“</p>

<p>Oba dali najevo pevnost-rozhodnutí a Kerrick užasl. „Máte v sobě udatnost, jakou jsem nikdy nespatřil - u sam­ců.“</p>

<p>„Jak jsi ji také mohl spatřit, když jsme stále zavřeni v hanalé,“ opáčil Nadaské. „Jsme neméně Yilané než sa­mice.“</p>

<p>„Ale co budete dělat?“</p>

<p>„Zůstaneme s tebou.“</p>

<p>„Ale já odsud zítra ráno odcházím - na sever.“</p>

<p>„Pak tedy půjdeme na sever i my. Bude to lepší než hanalé, lepší než pláže.“</p>

<p>„Na severu vás čeká jistá, studená smrt.“</p>

<p>„Na plážích nás čeká jistá teplá smrt. A takto alespoň před smrtí uvidíme i něco jiného než hanalé.“</p><empty-line /><p><strong>14</strong></p>

<p>Kerrick toho tu noc naspal jen málo; měl příliš mno­ho látky k přemýšlení. Sammady půjdou sem na jih, na tom se sammadaři dohodli; lovci s novými hesotsan vyrá­žejí za úsvitu, aby je sem dovedli. S lovci Tanu bude měs­to v bezpečí - nebo alespoň tolik v bezpečí, jak jen být mohlo. Kerrick na to však nyní musí zapomenout a musí myslet i na svůj vlastní sammad. Nechal Armun samotnou u sammadů a ona se pokusila jít za ním. Ani na okamžik si nepřipustil, že by byla mrtvá: žije a je na severu, musí tam být. Však ji najde - s Ortnarovou pomocí vyhledají Paramutan. Najdou ji, a dítě také. Tím to bylo vyřešeno a zbýval jediný problém. Dva samci Yilané.</p>

<p>Proč si s nimi vlastně láme hlavu? Nic pro něj přece ne­znamenají. Ale to je špatné uvažování. Znamenají pro něj hodně. Byli uvězněni tak, jak býval i on. Chodil po městě přivázán za krk - prsty se při té vzpomínce podvědomě dotkl kruhu na hrdle - a oni zase byli zavřeni v hanalé. Bylo to totéž. A navíc mají odvahu, kterou on sám neměl - rozhodli se statečně vydat do světa, o němž nevědí zhola nic. Jsou připraveni jej následovat - protože mu důvěřují. Chtějí se stát součástí jeho sammadu. Při této myšlence se ve tmě rozesmál. To bude opravdu podivný sammad! Sammadar, který jen zřídka dokáže trefit z luku cíl, lovec s dírou v hlavě, již mu tam udělal jeho bývalý sammadar, žena, dítě a dva bázliví murgu! Opravdu sammad, který budí strach v srdcích nepřátel - přinejmenším ve vlastním sammadarovi.</p>

<p>Ale co jiného může dělat s těmi ubohými tvory, ne­schopnými postarat se sami o sebe? Nechat je zde by zna­menalo odsoudit je k jisté smrti; než je takto opustit, bylo by už lepší je rovnou zabít. K samicím se vrátit nechtějí, což je pochopitelné. Pokud však vyrazí s ním na sever, do­zajista ve sněhu zahynou. Co má tedy s nimi dělat? Vyvést je z hanalé - ale co pak?</p>

<p>V hlavě se mu začal rodit nápad, a čím více o něm přemýšlel, tím se mu zdál rozumnější. Ráno se blížilo a on s tím nápadem spokojeně usnul.</p>

<p>Ortnar už na něj v ambesedu čekal, se všemi zbraněmi a vakem věcí na zádech.</p>

<p>„Půjdeme o něco později,“ oznámil mu Kerrick. „Nech si tu věci a pojď se mnou; chci si prohlédnout cestu na sever.“ Odebrali se ke stále ještě nedotčenému modelu Yi­lané a Kerrick pečlivě studoval terén kolem města.</p>

<p>„To není potřeba,“ mávl rukou Ortnar. „Znám stezku dobře, šel jsem po ní již mnohokrát.“</p>

<p>„Půjdeme jinudy, alespoň zpočátku. Pověz mi, Ortna-re, poslechneš vždy mých příkazů, i když se ti nebudou líbit, nebo půjdeš k jinému sammadu?“</p>

<p>„Možná že jednoho dne půjdu, neboť lovec poslouchá jen toho sammadara, který dává správné příkazy. Ale ne teď - ne, dokud nedojdeme na sever, abychom našli Armun a tvého syna - neboť se cítím vinen, že jsem jí nepomohl, když mne požádala o pomoc. Proto tě budu následovat, kamkoli mne povedeš, dokud nesplníme svůj úkol.“</p>

<p>„Jsou to tvrdá a upřímná slova a já jim věřím beze zbytku. Pak tedy půjdeš se mnou na sever - přestože s ná­mi půjdou dva samci murgu?“</p>

<p>„Ti pro mne nejsou ničím. Tak jako tak zhynou ve sně­hu.“</p>

<p>„Dobrá. Vyrazíme tedy po poledni, až lovci budou pryč, neboť cítím, že by si Tanu jistě rádi vyzkoušeli nové smrtící hole na samcích.“</p>

<p>„I já bych to rád udělal - kdybys nebyl mým samma-darem.“</p>

<p>„To věřím. A teď půjdeme pro pořádnou zásobu masa murgu. Pokud se tě někdo zeptá, proč si bereme na sever to maso, odpověz, že tak půjdeme rychleji a nebudeme se muset zdržovat lovem. Pověz jim, že až nám dojde maso, zabijeme samce.“</p>

<p>„Nyní již chápu, sammadare. Je to dobrý plán a já ti dopřeji, abys je zabil sám, až nadejde čas.“</p>

<p>Nato vstoupili do hanalé. Oba Yilané sledovali nezná­mého lovce vyděšenýma očima.</p>

<p>„Chovejte se jako samci,“ nařídil Kerrick. „Poputujeme všichni společně a musíte si na sebe zvyknout. Toto je Ortnar, jenž mne následuje ve všem.“</p>

<p>„Páchne po smrti-kouři, strašně,“ stěžoval si Imehei a naznačil zachvění.</p>

<p>„A on si zase myslí, že tvůj dech ohavně páchne po syrovém mase. Teď klidně stůjte, než vám toto připevním.“</p>

<p>Ortnar mu pomohl nasadit jim na záda kožené vaky s masem a oba Yilané, ještě než pocítili jejich váhu, už kvíleli nad nečekaným břemenem.</p>

<p>„Ticho!“ poručil Kerrick, „nebo vám přidám další ná­klad. Jste jako dosud mokré fargi; nikdy v životě jste ne­pracovali. Venku, mimo hanalé, je mnoho co dělat a vy nám s tím budete muset pomoci. Nebo snad toužíte odejít na jih - na porodní pláže?“</p>

<p>Pak už byl klid - jen Imehei udělal gesto nejvyšší nená­visti, když si myslel, že se Kerrick nedívá. To je jen dobře. Trochu vzteku mu jen pomůže. Nadaské se otočil a sáhl do výklenku, aby odtud vylovil drátěnou sošku nenitesk, již zhotovil dávno mrtvý Alipol.</p>

<p>„Kam půjdeme my, půjde i toto,“ oznámil pevně. Ker­rick naznačil souhlas.</p>

<p>„Dobře ji zabal a dej do vaku. Pak zde zůstaňte s tímto ustuzou, dokud se nevrátím,“ dodal a obrátil se k Ortna­rovi s instrukcemi v marbačtině. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Jdu </emphasis>si pro svůj vak a pro zbraně. Zůstaň tu s těmi murgu, dokud se nevrátím.“</p>

<p>„S nimi? „ vyhrkl znepokojeně Ortnar a sevřel křečovitě oštěp. „Mají drápy a tesáky - a jsou na mne dva.“</p>

<p>„Bojí se tě víc než ty jich. Tak jako tak spolu někdy zůstanete o samotě. Je čas s tím začít.“</p>

<p>„Zemřeme, smrt padá na nás,“ sténal Nadaské. „Až vyjdeš ven, ustuzou nás probodne oštěpem. Zpívám svou píseň smrti...“</p>

<p>„Ticho!“ okřikl ho znovu Kerrick a snažil se zaujmout tu něj pánovitější pózu, jakou jen mohl. „Povím vám nyní toto, a zopakuji to jemu stejnými slovy. Zůstaneme všichni jako jedna skupina. Všichni mne budete poslouchat. Bu­dete mými fargi. I on bude mou fargi. Vy všichni si budete efenselé. Toto je naše efenburu.“</p>

<p>Jakmile řekl zhruba totéž Ortnarovi, otočil se na patě a odešel. Venku před hanalé na něj čekal Sanone.</p>

<p>„Odcházíš,“ konstatoval.</p>

<p>„Vrátím se - s Armun.“</p>

<p>„Všichni sledujeme šlépěje Kadairovy. Půjdeš sám?“</p>

<p>„Ortnar jde se mnou. Je dobrý lovec a zná cestu. A ve­zmeme s sebou i murgu, aby nám nesli jídlo.“</p>

<p>„To je dobře - neboť bych ti nemohl zaručit, že budou po tvém odchodu v bezpečí. Až se vrátíš, budeme tu.“</p>

<p>Nebylo mnoho co brát s sebou; Kerrick neměl moc ma­jetku. Onen kruh, jejž nešlo rozlomit, měl stále kolem krku, a velký a malý nůž mu visely na něm. Na severu však bu­de potřebovat veškeré kožešiny, které má, a tak je pečlivě sroloval, dal do vaku a ten si hodil na záda.</p>

<p>Po návratu do hanalé se mu ulevilo při zjištění, že jeho malý sammad přečkal tu chvíli bez úhony - přestože se Ortnar tiskl k jedné stěně a oba samci ke druhé. Když vstoupil, všichni si očividně oddechli.</p>

<p>Zpráva se rozšířila opravdu bleskově a zdálo se, že při-</p>

<p>běhli snad všichni Sasku, aby spatřili ten podivný průvod. Kerrick šel v čele, nerozhlížeje se ani vlevo, ani vpravo, zatímco oba samci klopýtali za ním, sehnuti pod vahou nákladu, a z každého jejich pohybu čišel strach. Ortnar kráčel poslední a tvářil se, jako by tu nejraději nebyl. Nesl, stejně jako Kerrick, hned dva hesotsan - pro případ, že by jedna zbraň uhynula, jak vysvětlil Kerrick. Kráčeli přes město k severnímu průchodu mezi pastvinami, kde k nim nenitesk otáčeli své mírné oči. Teprve ve chvíli, kdy byli notný kus za městem, nařídil Kerrick přestávku. Ortnar se jen zastavil a čekal, samci však padli na zem, zmítajíce se gesty únavy a zoufalství.</p>

<p>„Smrt je lepší - porodní pláže jsou lepší!“ „Naším domovem je hanalé, tam náležíme.“ „Neužiteční samci, mlčte,“ poručil Kerrick. „Odpočiňte si, dokud můžete, pak půjdeme dál.“</p>

<p>„Proč tak sténají a třesou se?“ ptal se Ortnar. „Jsou jako děti. Nikdy neopustili město - ani nevyko­návali žádnou práci, jako je nošení břemen.“</p>

<p>„To není práce,“ mračil se Ortnar. „Jsou velcí, silní a oškliví. Přimějme je pracovat, ještě než je zabijeme.“ „Jsou to moji přátelé. A nezabijeme je.“ <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>je zabije zima. Pro mne je to totéž.“ „Ani to se nestane. Když jsme si prohlíželi plán města - všiml sis toho velkého jezera na sever odtud? „</p>

<p>„Říkáme mu Okrouhlé jezero. Už jsem u něj byl.“ „To je dobře. Tam tedy půjdeme nejdřív - pokud nás k němu dovedeš.“</p>

<p>Vzhledem k neustálým stížnostem a loudavému kroku Nadaskěho a Imeheiho trvalo téměř tři dny. než k jezeru dorazili. Na jižní straně se rozkládala bažina, ale Ortnar znal cestu, jak ji obejít, a záhy již stáli na břehu. „Je tu hojnost ryb,“ prozradil Ortnar. „I zvěře.“ „Tím  lépe,“  kývl  Kerrick. „Protože zde zanecháme murgu a zásoby masa. Dál půjdeme sami. Budeme rych­lejší.“</p>

<p>„Nezabijeme je? Tomu nerozumím.“</p>

<p>„Já je nezabiju - protože jsou to mí přátelé. A patří do mého sammadu. Ani oni mne nežádali, abych zabil tebe.“</p>

<p>Na to Ortnar jen těžko hledal odpověď. „Ale ty jsi Tanu - a oni jen nečistí murgu. Zabiju je za tebe, neměj strach.“</p>

<p>„I já jsem zčásti nečistý marag, Ortnare, na to nikdy nezapomínej. Vyrostl jsem s nimi - a nevnímám je tak jako ty. Zapomeň nakrátko na svou nenávist. Pomoz mi vytvořit tu pro ně bezpečné útočiště, a pak půjdeme dál.“</p>

<p>Ortnar zašilhal po murgu; jeden z nich zívl a lovec ucouvl při pohledu na řady ostrých zubů. „Pokud to oprav­du chceš, sammadare, uposlechnu a pomohu ti. Nemohu však lhát a tvrdit, že se mi to líbí - nebo dokonce chápat důvody, které tě k tomu vedou.“</p>

<p>„Děkuji za pomoc - víc nežádám. A teď jim povím, jak jsem se rozhodl.“</p>

<p>Počkal, až se jekot hrůzy změní v zoufalé kvílení, a pak je umlčel.</p>

<p>„Dosud-mokří-z-oceánu - nebo nebojácní-samci? Co jste? Zde máte příležitost žít, svobodně, bez samic a bez hanalé. Být silní a nezávislí. Než odejdeme, ukážu vám, jak používat hesotsan, jak lovit a chytat ryby. A až se vrá­tím ze severu, přijdu pro vás. Do té doby nemusíte dělat nic než zůstat naživu.“ Jedinou odpovědí mu bylo chvění, signalizující strach. „Samice by to dokázaly,“ dodal zlo­myslně.</p>

<p>Ortnar zatím uřízl několik silných větví na přístřešek; nato začal lámat větve na střechu. Oba Yilané jej se zá­jmem pozorovali.</p>

<p>„Dokážu to také, ještě líp,“ prohlásil Nadaské. „Ruce ustuzou jsou neobratné, nemají dost palců.“</p>

<p>„Zkus to tedy,“ nabídl Kerrick a podal mu svůj pa­zourek. Ortnar to zahlédl a odskočil od nich, vlastní nůž napřažený. Kerrick si povzdechl.</p>

<p>„Ortnare - bude jenom dobře, pokud si ten přístřešek postaví sami. Myslím, že tvá zručnost bude využita lépe.</p>

<p>když vezmeš smrtící hůl a půjdeš nám ulovit čerstvé ma­so.“</p>

<p>„Učiním to,“ přikývl Ortnar, šťastný, že se dostane od murgu co nejdál. Nadaské a Imehei byli jeho odchodem potěšeni neméně.</p>

<p>„Toporný-nemluvící,“ ohodnotil jej Imehei. „A bojím se kamenného zubu na holi.“</p>

<p>„Jde nám ulovit něco k jídlu - dokončíme tedy zatím svou práci. Vezmi si můj kamenný zub a nařež další vět­ve na přístřešek. Ale ještě předtím vám ukážu tajemství hesotsan, abyste se dokázali bránit a obstarat si čerstvé maso. V jezeře je dost ryb i měkkýšů a není těžké je ulovit - když víš jak.“</p>

<p>Kerrick skončil s instruktáží ohledně hesotsan mnohem dřív, než se Ortnar vrátil; dobře věděl, že by lovec protes­toval, kdyby spatřil zbraň v rukou Yilané. Než Kerrick vydal poslední pokyny, seděli už v dokončené chatrči.</p>

<p>„Konzervované maso jezte pouze tehdy, když nebudete mít čerstvé; je ho málo a nevystačí vám dlouho.“</p>

<p>„Bolest-v-rukou, bolest-těla,“ signalizoval Nadaské. Imehei zazářil barvami dlaně na souhlas. Kerrick ovládl netrpělivost.</p>

<p>„Silná-žádost o veškerou vaši pozornost. Musíte činit tak, jak jsem vám řekl - jinak zemřete hladem. Pomalou smrtí, při níž se maso rozplývá, kůže visí ve volných záhy­bech, zuby se kazí a vypadávají...“</p>

<p>Nadaskěho bolestné zakvílení a pohyby oddanosti svěd­čily o tom, že se Kerrickovi konečně dostalo plné pozornos­ti.</p>

<p>„Pokud budete moudří, pak k tomu nedojde, neboť ko­lem je spousta zvěře. Největším nebezpečím by se pro vás mohly stát samice Yilané. Musíte dávat pozor, aby vás nenašly.“ Tiše jej sledovali vytřeštěnýma očima. „Slyšeli jste o ptácích, kteří létají a vracejí se s obrázky. Držte se tedy pod příkrovem stromů, jak jen budete moci - a dá­vejte pozor na velké ptáky. Až uschnou větve přístřešku,</p>

<p>nahradíte je čerstvými. Dělejte to tak a pak vás nenajdou a neodvedou zpět do hanalé - a na pláže.“</p>

<p>Kerrick a Ortnar odešli za svítání, sledováni vykulený­ma, poděšenýma očima obou samců. Neměli však na vy­branou - ani Tanu, ani Yilané. Kerrick pro ty dva udělal, co mohl, zásobil je jídlem a zbraněmi. Doufal, že se naučí lovit dřív, než jim dojdou zásoby konzervovaného masa. Pokud to dokážou, budou mít na vybranou alespoň oni. Budou-li chtít, mohou se vrátit ke svým. Dost. Už jim po­mohl, jak jen bylo v jeho silách. Nyní musí myslet na sebe a na dlouhou cestu, která jej čeká. Musí myslet na Armun, která čeká kdesi na severu. Živá.</p>

<p>Jezero a chatrč zmizely za ohybem stezky.</p>

<p>efenabbu   kakhalabbu   hanefensat sathanapté.</p>

<p>Tak pravila Ugunenapsa.</p>

<p>Život <emphasis>je protiváhou smrti, stejně jako je moře protiváhou oblohy. Když někdo za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bíjí život - pak zabíjí sám sebe.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>15</strong></p>

<p>Enge si upletla přístřešek ze širokých palmových lis­tů a zapřela jej mezi kmeny stromů, aby ho chránila před nočními bouřemi. Období dešťů zde na pobřeží Entoban&lt; již začalo a zem pod stromy nevysychala ani na okamžik. Však také na zem nanosila vysokou vrstvu větví a nyní na ní seděla, tváří obrácena do sluncem zalité mýtiny. Obro­vité barevné vážky, dlouhé jako její ruka, jí klouzaly vzdu­chem přímo před očima - ona je však nevnímala. Zrak obrátila dovnitř, ke vzpomínkám na slova Ugunenapsy, a probírala se mnoha vrstvami jejich pravd, skrytých za zdánlivě jednoduchou formou. Před sebou měla vodu, kte­rou do tykve nabrala z nedalekého potoka, i dostatek jídla, které jí z města nanosily její následovnice. Víc nepotřebo­vala - alespoň teď, když zkoumala rady své velké učitelky. Byla vděčná za tuto příležitost k nerušené meditaci i za teplé dny, jež plynuly jeden za druhým - nic víc nežádala.</p>

<p>Tak usilovně naslouchala vnitřnímu hlasu, že si ani ne­všimla Efen a Satsat, které vystoupily z lesa a zamířily přes mýtinu k ní. Teprve když stanuly přímo před ní a za­stínily jí sluneční jas, opustila svůj vnitřní svět.</p>

<p>„Jste zde.“ řekla, obracejíc palce v gestu uvítání.</p>

<p>„Přinášíme ti čerstvé maso, Enge,“ odvětila Satsat. <emphasis>„</emphasis><emphasis>To, </emphasis>co leží vedle tebe. je už horkem zkažené.“</p>

<p>Enge stočila jedno oko dolů. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Je </emphasis>to tak. Nezaznamenala jsem to.“</p>

<p>„Nezaznamenala jsi to, ani jsi je nejedla. Tvého masa ubývá - a od paží až k nohám ti vidím zřetelně každé žebro. Jíst znamená žít.“</p>

<p>„Živila jsem se slovy Ugunenapsy a žila tak život ne­konečné krásy. Ale máš pravdu, i mé tělo potřebuje žít. Povězte mi, jaké je město.“ Pozorně naslouchala a přitom ukusovala chladné, měkké maso.</p>

<p>„Jak jsi nám řekla, vmísily jsme se mezi fargi a prošly jsme město a poznaly jsme život Yebeisk. Malá řeka pro­téká ambesedem, přeťatá mnoha zlatými mosty, a fargi se v ambesedu tísní v hojných počtech. Pastviny jsou boha­té, zvířat bezpočet, přístav je plný ruchu uruketo, slunce teplé a město plné rozkoší.“</p>

<p>„A co Dcery života? Jsou ve městě nějaké?“</p>

<p>Efen se usadila na ocas s gesty stísněnosti a neštěstí, a Satsat učinila totéž. „Hovořila jsem nejprve o věcech dne, abych tím vrhla trochu světla na věci noci. Dcery tu jsou, nemohly jsme však s nimi hovořit. Pracují v sadech a jsou tam uvězněny, za vysokou stěnou z jedovatých trnů. Kaž­dého dne nosí k východu z ní ovoce pro zvířata, ale samy odejít nesmějí. Ovoce je pak odneseno a na jeho místo far­gi položí maso. Kolem stojí množství stráží. Zeptaly jsme se a bylo nám řečeno pouze, že uvnitř jsou Dcery smrti, žádné další otázky nepovoleny, důrazný příkaz k odcho­du. Když toto slyšela Omal, dotkla se našich palců a řekla nám, abychom ti toto vyřídily. Ty, jež jsou uvnitř, také po­třebují pravdu, jíž hlásala Ugunenapsa a pravdu, již jsme se nedávno dozvěděly. Povídala také, že pochopíš. Potom šla a řekla cosi strážím a ty ji srazily na zem a zavřely k ostatním.“</p>

<p>Enge se otřásla při představě onoho násilí, protrpěného ve jménu Života, ale současně pokynula v náznaku souhla­su a uznání. „Omal je nejsilnější z nás a učinila, co jsem měla učinit já, mít její sílu.“</p>

<p>„Tvá síla udržuje při životě nás všechny, Enge. Omal zná tvou vůli, ví, že bys šla do ohrady. Odebrala se tam tedy místo tebe, abys nemusela skončit za trnitou stěnou. Ty musíš být volná, abys mohla učit ostatní slovům Ugu­nenapsy.“</p>

<p>„A to také budu - a Omal opět vyjde ven, svobodná. Pověz mi něco o zdejší Eistaa.“</p>

<p>„Je oblíbená a uznávaná,“ odtušila Satsat. „Každý se k ní smí přiblížit v ambesedu, je-li to zapotřebí.“</p>

<p>„Je to zapotřebí,“ přitakala Enge. Vstala a otřela si zbytky masa od úst. „Ve dnech míru, jež jsem zde strávi­la, jsem přemítala o slovech Ugunenapsy a o tom, jak jejich průzračné moudro aplikovat v našich životech. Zvažovala jsem, jak nejlépe předat její učení všem a odpověď, která pak přišla, byla jednoduchost sama. Ptám-li se tedy - proč se nás všichni tak bojí a proč nás nenávidí? odpovídám - protože je naše víra považována mylně informovanými za hrozbu vládě Eistaa a hierarchii moci, která ve městě vládne. To Eistaa vládne svou mocí nad životem a smrtí a jakmile ztratí moc nad smrtí, cítí se oslabena a ohrožena. Toto tedy musím učinit. Půjdu za zdejší Eistaa a zjevím jí pravdu Ugunenapsiných slov. Jakmile pochopí, stane se Dcerou života a shledá, že její moc není oslabena, ale na­opak posílena. Tak to učiním.“</p>

<p>„Nedělej to!“ Efenin hlas byl jediným bolestným zakví­lením. Satsat zrcadlila její pohyby a zalomila údy v gestu zoufalství. „Je nás příliš málo a jich zase příliš mnoho. Budeš odvedena do sadu a tak vše skončí.“</p>

<p>Enge odpověděla uklidňujícím gestem důvěry. „Teď promluvila všudypřítomná-bolest-z-odchodu, nikoli silná Efen. Kterákoli z nás je nedůležitá; důležitá jsou jen slova Ugunenapsy. Vykonám, co je třeba vykonat. Následujte mne do ambesedu, ale neprozraďte své smýšlení. Čekejte, dívejte se a učte se. Pokud se mi nepodaří naplnit poslání, pokusíte se o totéž v některém z dalších měst. A nyní -pojďme.“</p>

<p>Kráčely po pobřeží, neboť tudy vedla nejsnazší cesta k městu. Těšily se za pochodu pohledem radosti na mlá­ďata, hrající si v moři, a dokonce i na celou mladičkou efenburu, která stála po pás ve vodě a měřila si je vy­třeštěnýma, zděšenýma očima. Její členové byli již dospělí, a přece se dosud báli vkročit na neznámou pevninu. Enge jim pokynula dlaněmi, plnými barev hřejivého tepla a uví­tání, ale efenburu se vyděsila a zmizela v moři. O kus dál se rozkládaly strážemi hlídané pláže a ony se zastavily na návrší nad nimi, aby se rozhlédly po tom krásném místě. Tam dole se na slunci v písku vyhřívali tlustí a ochablí samci a nechávali se kolébat vlnkami v mělké vodě. Bylo to nádherné a uklidňující a dodalo jim to novou sílu k další cestě.</p>

<p>Ambesed vypadal tak, jak jej Efen popsala. Protékala jím čirá bystřina a mnoho ze shromážděných se nad ní shý­balo, aby se napilo z jejího proudu. Na mnoha místech se klenuly přes čistý tok lehké můstky ze zlatého kovu. Nej­krásněji zdobený můstek se vypínal vysoko nad vodu, aby rychle klesl tam, kde na čestném místě seděla Eistaa. Tělo jí zdobily ladné obrazce a obě zápěstí obepínaly ozdoby ze zlatého drátu, napodobující ornamenty mostů.</p>

<p>Enge pokynula svým následovnicím, aby se od ní vzdá­lily, a dorazila k bystřině, kde ponořila ruce a nechala je omývat chladnou vodou. Očistila prach z tváře a předloktí a okamžik je nechala schnout na slunci. Nato se se vztyče­nou hlavou ubírala pevným krokem přes zlatý most před Saagakel, Eistaa města Yebeisk, a stanula před ní v postoji očekávání - nižšího před vyšším.</p>

<p>„Vítej, nová v mém městě,“ oslovila ji Saagakel. Uznale si všimla pevnosti a síly nově příchozí, a také toho, že přes svou sílu a autoritu ochotně uznává nadřazenost Eistaa. Líbilo se jí to. Dokonce i nejlepší z jejích asistentek před ní často zaujímaly formální postoj nejnižší z nízkých, jen aby rozlišujícím znakem daly najevo pravý opak.</p>

<p>„Jsem Enge a přicházím ze vzdálené Gendasi, abych</p>

<p>ti přinesla zprávu o tom, co se tam stalo.“ Kruh rádců kolem Saagakel užasle vydechl při náznacích smrti a zkázy, skrytých za Enginými slovy. „Mám tvé svolení hovořit teď a tady?“</p>

<p>„Mluv, neboť tito mí nejbližší jsou z mé efenburu a vě­dí vše, co vím já. Voda za tvými zády zde není náhodou. Každý ji smí překročit, ale nikdo nesmí zůstat, pokud si to nebudu přát. Mluv svobodně, ačkoli se chvěji jako strom před bouří při pohledu na zoufalství, jež zračí tvé myšlen­ky.“</p>

<p>„Vše bude řečeno. Vše o tom, jak Inegban&lt; přijel do Alpéasaku, jak Yilané začaly bojovat s ustuzou - a jak bylo velké město zničeno.“</p>

<p>Přestože Enge nemohla lhát, mohla si pro vylíčení sledu událostí zvolit takový způsob, jaký jí vyhovoval. Čekala proto až do úplného konce, než prozradila úlohu, jakou v příběhu hrála.</p>

<p>„A tak město zahynulo. Oheň je pozřel celé a vše, co tam žilo, zemřelo spolu s ním.“</p>

<p>„Přesto jsi zde. Enge, nebo snad ne? A v tvých posled­ních slovech nezazněl žádný náznak konce vyprávění, což znamená, že máš ještě co říci. Než však budeš pokračovat, nech mne se napít z vodního ovoce, neboť cítím v hrdle oheň. Jednou, když jsem byla velice mladá, jsem spatřila oheň zblízka a dotkla se jej. Pohleď.“</p>

<p>Saagakel zvedla pravou ruku a mezi přihlížejícími to za­šumělo při pohledu na bílé jizvy na místě jednoho z palců. Zatímco pila, Yilané kolem ní zasypávaly Enge otázkami, plnými hrůzy a bolesti.</p>

<p>„Všichni mrtví?“</p>

<p>„Město zničeno?“</p>

<p>„Ustuzou, která používají oheň a kráčejí a zabíjejí?“</p>

<p>Jakmile se Saagakel opět vzpřímila, zavládlo okamžité ticho. Odložila ovoce a pokynula Enge. Ve zděšeném tichu všichni naslouchali dalším jejím slovům.</p>

<p>„Řekla jsem vám již, že Vainté byla mou efenselé a že</p>

<p>vím o všem, co se odehrálo, neboť jsem byla tou, která učila ustuzou řeči. Neučila jsem je nenávidět - přesto však ustuzou nenávidí Vainté stejně jako ona je. Ono zajaté ustuzou žije a žije i Vainté - jako jedna z mála, kteří se vrátili zpět v uruketo. Neboť když zahynulo město, všichni, kteří nebyli pozřeni plameny, zemřeli také - jak by mohla Yilané žít bez svého města?“ Dostalo se jí vlny poděšené­ho souhlasu od rádců, nikoli však od Saakagel samé. Ta seděla klidně a bez hnutí. „Velitelka přežila, neboť jejím městem je uruketo. Vainté přežila - snad proto, že byla Eistaa a Eistaa je město. I já přežila.“</p>

<p>Saagakel pochopila tam, kde její rádkyně dosud nechá­paly. „Pověz mi, proč jsi zůstala naživu, Enge - nebo to mám říci za tebe?“</p>

<p>„Jak je ti libo, Eistaa. Ty jsi město.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>vskutku jsem. Nezemřela jsi, protože jsi Dcera smr­ti.“</p>

<p>„Dcera života, Eistaa, neboť jsem dosud naživu.“</p>

<p>Obě hovořily jen s minimem pohybů, jež by prozradily jejich vnitřní pocity. Rádkyně šokovaně přihlížely.</p>

<p>„Slyšela jsi už o ovocných sadech?“ Enge pokynula na souhlas. „To je dobře. Znáš nějaký důvod, proč bych tě do nich neměla okamžitě poslat?“</p>

<p>„Znám jich mnoho, Eistaa. Vím věci o Gendasi, které neví nikdo z živých. Znám tamější ustuzou a mohu se s ni­mi dohovořit přes jedno z nich. Přes to, které jsem učila -přes to, které ušetřilo můj život tam, kde by mne ostatní na místě usmrtila.“</p>

<p>„Ano, to jsou věci velkého zájmu. Nejsou však zajímavé natolik, aby tě uchránily ovocného sadu. Souhlasíš?“</p>

<p>„Souhlasím. Existuje však pádnější důvod, proč ne­mám jít do sadů. Vím mnohé o životě a smrti a přežila jsem tam, kde ostatní zemřeli. Toto je umění, jež bys měla ovládat i ty, Eistaa - a já tě mu mohu naučit. Máš nyní moc nad smrtí každé Yilané v tomto ambesedu, dokon­ce i nad smrtí svých efeneselě. Stačí, když jen poručíš -</p>

<p>a ony zemřou. Život je protiváhou smrti, stejně jako mo­ře protiváhou oblohy. Mohu tě naučit, jak získat moc nad životem.“</p>

<p>S těmito slovy Enge tiše znehybněla a s pohledem upře­ným na Eistaa vyčkávala její odpovědi, stejně jako ona lhostejná k povyku, jejž tropily rádkyně. Saagakel Engin pohled opětovala stejně strnule a mlčky, a nikdo nedokázal odhadnout, kudy se ubírá tok jejích myšlenek.</p>

<p>„Všichni budou tiše,“ nařídila konečně Eistaa. „Dospě­la jsem k rozhodnutí. Tvé argumenty jsou nepochybně za­jímavé - avšak stejně tak nebezpečné. Řekla jsi to sama - existence Dcer smrti ohrožuje vládu Eistaa. Jako Eis­taa tedy nemám jinou volbu.“ Učinila gesto, jímž vybídla dvě rádkyně, aby přistoupily. „Chopte se toho drzého tvo­ra, svažte jej a odveďte do ovocného sadu. Nikdo nebude rozsévat nákazu v mém městě.“</p><empty-line /><p><strong>16</strong></p>

<p>Do Engina masa se zaryly silné palce. Byla sražena na kolena a držena na zemi, zatímco jedna z pomocnic odspě­chala pro vazače. Saagakel se důstojně opřela v sedadle, očividně nevšímavá k rozrušené vřavě kolem. Nad směsicí hlasů však jasně zazněl jediný a nařizoval shluku rádkyň, aby ustoupily; ozvalo se bolestivé vyjeknutí, jak čísi noha šlápla na ocas jedné z nich. Změtí těl se prodrala Yilané a stanula před Enge, důkladně si ji prohlížejíc.</p>

<p>„Jsem Ambalasi.“ představila se nově příchozí chrapla­vě. Enge zblízka viděla vrásky stáří, jež brázdily její tvář, a potrhaný, vybledlý hřebínek. Ambalasi se obrátila k Eis­taa a zaškrábala drápy jedné nohy o zem na znamení hlu­bokého nesouhlasu. „Nemyslím, že je to moudré, Saagakel. Je mnoho věcí velké důležitosti v tom, co Enge říká. mnoho toho, co se od ní lze naučit.“</p>

<p>„V tom, co říká. je. moudrá Ambalasi, příliš věcí vel­ké důležitosti, než abych ji mohla nechat šířit svobodně po městě jed. Uznávám tvé rozsáhlé znalosti na poli vě­dy - toto je však záležitost politická a zde se řídím svým vlastním rozumem.“</p>

<p>„Neuzavírej mysl před radami, Eistaa. Učení, jímž se ří­dí Dcery, přímo souvisí s biologickou podstatou nás všech, a ta zase velmi úzce souvisí s celou naší existencí.“</p>

<p>„Co ty víš o jejich učení? „ vpadla jí užasle do řeči Saa­gakel.</p>

<p>„Hodně - neboť jsem s nimi dlouze rozmlouvala. Ur­čitým primitivním způsobem náhodou narazily na vazbu mezi tělem a myslí, která je nesmírně důležitá pro biolo­gii dlouhověkosti a stárnutí jako takového. Je proto mou zdvořilou žádostí, aby byl vězeň jménem Enge uvolněn do mé péče za účelem vědeckého studia. Dovolíš mi to?“</p>

<p>Slovní formulace, sama o sobě zdvořilá, byla však pro­nesena nedbale, s pouze povrchní zdvořilostí. Navíc s ne­gativními rozlišovacími znaky, znamenajícími neúctu-k-Eistaa, a - míněno na poli vědy - i nadřazenost-nade-vším.</p>

<p>Saagakel vyskočila a hněvivě se rozkřičela. „Urážka všech urážek - a v mém vlastním ambesedu! Respektovala jsem vždy tvé rozsáhlé znalosti a vysoký věk, Ambalasi, a respektuji je dosud. Nenařídím tedy proto tvou okamži­tou smrt. Přikazuji ti pouze, abys odešla z mé blízkosti a z mého ambesedu, a navrátila se sem pouze, pokud si to budu přát. Nebo, ještě lépe - opusť moje město. Tolikrát jsi hovořila o tom, že odejdeš. Plánuješ odchod, co pama­tuji. Nyní nadešel čas, abys učinila, čím nám tak dlouho vyhrožuješ...“</p>

<p>„Já nevyhrožuji. Půjdu, jak jsem měla v úmyslu. A zba­vím tě tvého břemene - vezmu si Enge s sebou.“</p>

<p>Saagakel se roztřásla vzteky a sklapla zuřivě palce. „Odejdi ihned z mé blízkosti a už se nikdy nevracej. Ode­jdi i <emphasis>z </emphasis>tohoto města, neboť má mírnost a shovívavost má své meze.“</p>

<p>„Jsi mírná a shovívavá asi jako epetruk na lovu. Když už považuješ moc a vládu za tak absolutně nezbytnou pro svou existenci, co kdybys ji trochu vyzkoušela? Vypověz mne z tohoto města, dej mi příkaz zemřít. Byl by to na­nejvýš zajímavý experiment...“</p>

<p>Ambalasina slova zanikla v Saagakelině zuřivém řevu. Eistaa se k ní vrhla a již se tyčila nad provokatérkou, čelisti rozevřené a palce připravené uchopit hrdlo. Stará vědkyně stála na místě bez jediného náznaku strachu, naznačujíc pouze kratičce úctu-k-věku a úctu-k-vědění - spolu s tá­zacím rozlišovacím znakem.</p>

<p>Saagakel znovu zavyla nepříčetnou zuřivostí, zasypá­vajíc Ambalasi sprškou slin a zápasíc sama se sebou o vlá­du nad tělem. Nakonec se otočila a těžce dopadla do své­ho křesla. Zavládlo zděšené ticho, rušené pouze spěšnými kroky prchajících fargi, jež se bezhlavě řítily z ambese­du, chvějíce se strachy. Tři z nich zůstaly ležet na písku v bezvědomí, možná dokonce mrtvé - tak velký byl hněv Eistaa.</p>

<p>Když Saagakel konečně opět promluvila, znamenala je­jí gesta pokyn k odvedení obou Yilané, jež před ní stály. „Je mým přáním, abych už je nikdy více nespatřila. Obě do ovocného sadu, a to okamžitě.“ Ochotné palce ucho­pily Enge i Ambalasi a odvlekly je z ambesedu. Jakmile zmizely z očí Eistaa, mohly již jít pomaleji, neboť odpo­ledne bylo velice horké, stisk palců na jejich končetinách však nepolevoval. Enge měla o čem přemýšlet a nepromlu­vila, dokud nedorazily k mohutně zabezpečenému vchodu do pozemků sadu a nebyly hrubě vhozeny dovnitř. Jak­mile za nimi dveře zapadly, obrátila se Enge k Ambalasi a naznačila vděčnost.</p>

<p>„Riskovala jsi vše, silná Ambalasi, a já ti za to děkuji.“</p>

<p>„Neriskovala jsem nic. Saagakelina slova mne zabít ne­mohla, a fyzicky napadnout se mne neodvážila.“</p>

<p>„Ano, nyní to už chápu. Vím již také, žes ji záměrně dráždila tak, aby tě uvěznila spolu se mnou.“</p>

<p>Ambalasi učinila gesto potěšení a veselí, rozevírajíc ústa a odhalujíc tak stářím zažloutlé zuby. „Líbíš se mi, Enge, a jsem ráda, že jsi zde. A nemýlíš se. Skutečně jsem měla v úmyslu navštívit tento sad - to, že tě sem Saaga­kel poslala, mé plány jen o pár dní uspíšilo. To město je městem velké nudy a ochromeného myšlení a já nechápu, proč jsem sem vůbec přišla. Snad jenom kvůli vědeckému vybavení, které tu mají slušné. Už dávno bych byla od­sud odešla - ale pak začali zavírat do vězení ty tvé Dcery zoufalství...“</p>

<p>„Dcery života, prosím.“</p>

<p>„Život, smrt, zoufalství - pro mne to vše znamená to­též. Nestarám se o slova nebo filozofii, jen o fyziologic­ké důsledky. Říkám jim Dcery zoufalství, neboť jsem si při výzkumech, jež jsem s nimi prováděla, musela neustále zoufat. Před mnoha roky, když stěny tohoto sadu-vězení teprve vyrůstaly, jsem sem přišla, abych na jejich budová­ní dohlížela. V té době jsem také rozprávěla s některými z Dcer, zoufala jsem si však nad jejich inteligencí. Připo­mínaly mi onetsenast, pasoucího se neustále na jediném stromě. Jednou v životě učinily skok do temnoty své filo­zofie a jsou šťastné, že se až do smrti nemusí nikam hýbat. Myslím však, že ty se pro mne pohneš, Enge - vlastně to vím.“</p>

<p>„Pokud mi povíš, co tvé pohnutí znamená, pokusím se ti pomoci. Takto tě vítám jako Dceru života...“</p>

<p>„Nedělej to - nejsem jednou z vás.“</p>

<p>Enge zůstala zaraženě stát. „Přece však - říkala jsi, že bys neriskovala smrt, kdyby ti ji Eistaa nařídila. Pak tedy musíš věřít...“</p>

<p>„Ne, nevěřím. Rozumím tomu - a to je něco jiného. Jsem tvor vědy, nikoli víry. Chápeš ten rozdíl? Nebo ti připadá pro tvou víru příliš nepohodlný?“</p>

<p>„Neshledávám jej nepohodlným ani v nejmenším,“ opá­čila Enge, naznačujíc radost-z-myšlení. „Právě naopak. Považuji tvůj úkol za zkoušku mé odvahy i pravdivosti Ugunenapsiných slov a ráda si o tom všem s tebou pro­mluvím. „</p>

<p>„Já také. Vítej tedy do ovocných sadů Yebeisk. Nyní ti položím otázku. Pokud byste ty a tvé Dcery byly odsud propuštěny a mohly jít, kam se vám zlíbí, šly byste se mnou do města, kde budete vítány? Kde byste mohly žít svobodně, bez útlaku, tak, jak žít chcete? „</p>

<p>„Netoužíme po ničem jiném, moudrá Ambalasi. Je to naším jediným přáním a pokud nám je dokážeš splnit, bu­deme tvými fargi.“</p>

<p>„Dokážu. Ale než vám pomohu, mám ještě jinou otáz­ku, a dobře si rozmysli, co odpovíš. Až budete volné, chci vás opět zajmout pro svá studia. Toužím porozumět, jak tento nový jev funguje a strunový nůž mého výzkumu mů­že někdy zajet velice hluboko.“ Na Engin strach-z-bolesti reagovala Ambalasi posunkem negace. „Špatně jsi mne po­chopila. Hodlám použít strunový nůž myšlenek, nikoli sku­tečný. Myšlenkami zaříznu hluboko do vaší filozofie, abych zjistila, na jakém principu funguje.<emphasis>“</emphasis></p>

<p>„To vskutku vítám: sama činím totéž a pokud mi při­tom pomůžeš, budu jen ráda.“</p>

<p>„Možná to bude nejen pomoc. Enge. Možná zaberu tak hluboko, že vyvrátím kořeny tvého stromu vědomostí a tak jej zničím.“</p>

<p>„Pokud se tak stane, pak to byl špatný strom, mrtvý. a já uvítám i to. Otevírám se ti. Ambalasi. Obejmi mé myšlenky - a dělej si s nimi co chceš.“</p>

<p>Ambalasi sevřela Enginu paži v rychlém gestu největ­šího-potěšení. „Pak tedy dohodnuto. Nyní se však musím zaměřit na náš odchod. Jsem už dlouho odhodlána opustit toto město, a tak jsem již vydala svým asistentkám veškeré potřebné pokyny. Do jednoho dne <emphasis>- </emphasis>nanejvýš do dvou - se dostaví hmatatelné výsledky mých příprav.“</p>

<p>Enge naznačila omluvy a nepochopení.</p>

<p>„Pochopíš, až nadejde čas. Teď máme na práci jiné věci. Mezi Dcerami je jedna, s níž si chci promluvit. Jmenuje se Shakasas&lt;.“</p>

<p>„Nevhodné-jméno.“ odpověděla Enge. „Shakasas&lt;. rychlá-v-pohybu. je jméno, jež by žádná z nás neměla po­užívat - jméno, které jsme nosily předtím, než jsme po­chopily Ugunenapsinu pravdu. Na znamení toho. že jsme ji přijaly za svou. si bereme nová jména.“</p>

<p>„Vím o tom rituálu. Jsem si však jista, že si Dcery</p>

<p>pamatují i to, co bylo před jejich obrácením na víru. Nech ji zavolat pod tímto jménem a já ji pak oslovím, jakkoli si bude přát.“</p>

<p>Enge dala najevo uctivé porozumění a otočila se, aby vydala příslušný pokyn. Teprve v té chvíli si uvědomila, že se jejich rozmluva odehrává v kruhu mlčenlivých poslu­chačů. Omal vystoupila z kruhu a uvítala ji.</p>

<p>„Ta. jejíž přítomnost je požadována, za chvilku dorazí. Cítím potěšení-ze-shledání a zármutek-nad-uvězněním.“</p>

<p>„Zapomeňme na zármutek. Tato Yilané velké moud­rosti, s níž jsem právě hovořila, může být naší záchranou. A nyní bych se ráda seznámila s našimi zdejšími sestrami, neboť si je přeji všechny poznat.“</p>

<p>Ambalasi ustoupila při jejich rozhovoru stranou a trpě­livě čekala, dokud se před ní neobjevila Yilané, signalizující uctivou pozornost.</p>

<p>„Ty jsi Shakasas&lt;?“ zeptala se Ambalasi.</p>

<p>„Byla jsem. v dobách, než jsem pochopila. Na důkaz mého radostného přijetí slov velké Ugunenapsy jsem nyní zvána Elem. Co si ode mne přeješ. Ambalasi?“</p>

<p>„Odpověď na jednu jedinou otázku. Slyšela jsem. že jsi kdysi sloužila v posádce uruketo. Je to pravda?“</p>

<p>„Když jsem ještě žila jako nevědomá Yilané, bylo to pro mne potěšením. Tak jsem se začala zajímat o vzdušné a mořské proudy. Studovala jsem tajemství navigace a přes ně jsem se dostala k pracím Ugunenapsy.“</p>

<p>„Vysvětlení je dostatečné. A nyní mi pověz, kdo vás vede?“</p>

<p>„Ugunenapsa, neboť to její příklad...“</p>

<p>Dost! Hovořím o tvé fyzické přítomnosti v tomto ohav­ném sadu. Kdo z vás je vůdce?“</p>

<p>„Nikdo, neboť jsme si všechny rovny...“</p>

<p>Ambalasi ji umlčela hrubým gestem obvykle používa­ným pouze vůči fargi a rozzuřeně zaškrábala drápy o zem. „Ticho! Vaše Ugunenapsa zanechala hodně otázek, které je nutno vysvětlovat. Musí tu přece být někdo, kdo stojí</p>

<p>nad tebou v té vaší bezduché hierarchii. Vidíš zde Enge? To je dobře. Mohla by ti poroučet?“</p>

<p>„Jistě. Slyšela jsem již mnoho o její moudrosti a ochot­ně udělám vše, co mi poručí.“</p>

<p>„Konečně nějaká odpověď. My tři si tedy nyní půjdeme promluvit. Až skončíme, budeš se mi stále držet po boku a vykonáš vše, co ti uložím. Uděláš to, pokud ti to Enge příkaze?“</p>

<p>Elem dala najevo potěšený souhlas. A Ambalasi ji rych­le propustila dřív, než mohla znovu začít o velké Ugune-napse.</p>

<p>Ostrov nedaleko pobřeží Gendasi a jižně od Alpéasaku byl malý a přeplněný rychle rostoucími stavbami, z nichž většina nedokázala víc než jen ochránit před deštěm. Pou­ze místnosti, kde pracovala Ukhereb, vyhlížely o něco by-telněji a úpravněji. Sem byla dovedena Eistaa Lanefenuu hned poté, co vystoupila z uruketo, vysvětlování však na­slouchala jen s povrchním, znuděným zájmem. Zajímaly ji pouze výsledky vědecké práce, nikoli detaily. Jediné ma-sinduu si vysloužil víc než jen krátký, nedbalý pohled.</p>

<p>„Tento tvor je velice zábavný,“ pochvalovala si Lane­fenuu. „Musíš mi vypěstovat také jednoho, abych si ho vzala s sebou do Ikhalmenets. Nikdy jsem nic podobného neviděla.“</p>

<p>„To máš pravdu, Eistaa,“ odtušila s jistou pýchou Ako­tolp. „Důvodem je, že ten tvor dosud neexistoval. Ukhe­reb a já jsme potřebovaly dále pracovat s nově vyvíjený­mi rostlinami, a společně je vylepšovat. Práce s nimi je však velice obtížná, neboť jsou značně jedovaté. Potřebo­valy jsme proto zvětšovací schopnost sanduu. Znáš tvora, o němž mluvím?“</p>

<p>„Neznám,“ opáčila Lanefenuu, hrdá na svou nevědo­most. „Mám příliš mnoho práce, než abych mohla podrob­ně zkoumat vaše nechutná zvířata.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Máš </emphasis>naprostou pravdu, Eistaa,“ přitakala Akotolp.</p>

<p>„Je to pravdu špinavé zaměstnání. Vysvětlení-nabízeno. Sanduu zvětšuje, to znamená, že věci pod ním vypadají větší - až dvěstěkrát větší - a je nezbytným nástrojem vědců. Může ho však používat vždy pouze jediná Yilané -zatímco já potřebovala pracovat společně s Ukhereb. Pro­to jsme vyvinuly masinduu, jehož lze popsat jako sanduu, promítajícího obrazy. Obvykle jej využíváme pro mikrochi-rurgii, ale dnes ti jeho pomocí předvedeme, co jsme doká­zaly, aniž bychom tvé cenné tělo musely vystavovat neú­měrnému nebezpečí.“</p>

<p>„Mé cenné tělo je velmi potěšeno takovou snahou. A na co se budeme dívat?“</p>

<p>Akotolp stočila jedno z očí k jasně osvětlenému obrazu na stěně. Do oka masinduu proudilo protější stěnou sluneč­ní světlo a tvor jej zesiloval v jasný, zářivý obraz. „Toto jsou rozsivky, Eistaa, nepatrní tvorové, žijící v moři. Uží­váme jich k seřízení masinduu. Barvy, které vidíš, vyvíjí polarizovaný filtr...“ Akotolp se zarazila, protože Lanefe­nuu naznačila znuděnost-vědeckými-detaily.</p>

<p>Místnost se rozjasnila; vstoupila Ukhereb, následována fargi s podnosem plným obrázků.</p>

<p>„Vše je připraveno, Eistaa,“ hlásila a pokynula fargi, aby položila tác a odešla. „Zde jsou nejnovější záběry; předvedou ti neumělou snahu, již ve tvém jménu vyvíjí­me.“</p>

<p>„Začni hned,“ nařídila Lanefenuu.</p>

<p>Obraz rozsivek zmizel a jeho místo nahradila mořská pláň, za níž se táhla bílá čára pobřežních pláží a o kousek výš i bujná zelená vegetace. Zatímco Ukhereb hovořila, manipulovala s masinduu a obraz se postupně měnil v jiný. Zdálo se, že se pobřeží přibližuje.</p>

<p>„Toto je pobřeží Gendasi, jižně od města Alpéasak. Vy­brali jsme si toto místo, protože je mimo dohled města a můžeme se na něm nerušené usadit. Teplota a půda jsou tam tytéž jako ve městě - rostliny se tedy vyvíjejí ve správ­ném prostředí.“</p>

<p>„Proč nejdete do města samého?“ podivila se Lanefe­nuu.</p>

<p>„To obsadila ustuzou,“ vysvětlila právě přicházející Vainté. „Byla jsem se na to podívat na vlastní oči. Jen část města shořela - zbytek je zamořen těmi škůdci.“</p>

<p>„Jejichž údělem je smrt. Vainté,“ doplnila Lanefenuu. „Nařídila jsem, abys byla přítomna, protože mi tyto věd­kyně chtěly ukázat, čeho tu mým jménem dosáhly. Budeš se na to dívat se mnou, protože ty jsi to vše začala.“</p>

<p>Vainté naznačila potěšení-z-vděčnosti a usadila se na ocas hned vedle Eistaa. Ta záhy nařídila pokračování-v-dění.</p>

<p>Zelené keře dále rostly, až byla pod nimi jasně vidět mrtvá zvířata, zasažená trny. „Mutované šlahouny a ke­ře,“ vysvětlovala Akotolp. „Rychle rostou a proplétají se s těmito širokolistými rostlinami, jež jsou bohaté na vodu a proto ohnivzdorné, čímž chrání před plameny i ostat­ní. To vše zatím nebylo nic složitého - jednoduché variace na stěny, chránící naše města. A zatímco vyvíjíme rostli­ny a rozmnožujeme je, abychom získali dostatek semen, vyvíjíme i toto zvíře.“</p>

<p>Obraz vyplnila měňavá, lesklá ještěrka. Akotolp popoš­la k ní, aby mohla ukázat na řady boulí na zádech tvora. „Tyto cysty se vyvíjejí, když zvíře dospívá, prasknou a vy­rostou znovu. Všimněte si silné kůže a slizu, který zvíře chrání před smrtelně nebezpečným prostředím, jehož zá­rodky rozsévá. Dokonalé přizpůsobení.“</p>

<p>„Potřeba-objasnění,“ gestikulovala ostře Lanefenuu.</p>

<p>„Omluv-bezpočet, Eistaa. Přeskočila jsem část výkla­du. Smrtelně nebezpečné rostliny, jež jsme právě viděly, jsou určeny k zasetí ve městě, jež okupují ustuzou. Zva­žovaly jsme různé procesy, které se samy od sebe opakují, a nakonec jsme dospěly k tomuto tvorovi. Jakmile cysty prasknou, uvolní se z nich semena jedovatých rostlin. Za­čnou růst a ještěrky žijí pod jejich ochranou - tam, kde žádné jiné zvíře nepřežije. A tak, bez jakéhokoli dalšího úsilí z naší strany, bez ztráty jediného života Yilané, vyže­ne město samo drzé útočníky. Nedojde k tomu okamžitě, ale ten proces půjde pomalu a nezadržitelně kupředu jako stoupající příliv. Naše rostliny naplní město, ustuzou z něj budou vytlačena - a zítřek po zítřku tak bude stejný jako včerejšek před včerejškem.“</p>

<p>„Obdivuhodné.“ Lanefenuu vyjádřila potěšení a štěstí. „Ale jak budou v tom městě smrti žít Yilané? „</p>

<p>„S velkou snadností. Už máme vyvinuty parazity a vi­ry, které zničí křoviny a vyhubí ještěrky - aniž přitom zasáhnou cokoli jiného.“</p>

<p>„Vskutku skvělý plán. Proč tedy dosud není naplňo­ván?“</p>

<p>„Chybí nám poslední detail,“ vysvětlila Akotolp. „Ten je nutno vyřešit. Je zapotřebí vyvinout parazitického čer­va, který vnese semena do cyst na těle ještěrky. Tento červ ještěrku nakazí a způsobí jí na těle cysty, které rozšiřují semena. Vajíčka červa jsou pak spolu se semeny rostlin roznášena výkaly ještěrky...“</p>

<p>Zarazila se pří gestu Eistaa, naznačujícím ukončení.</p>

<p>„Dobrá Akotolp, já vím, že tyto detaily fascinují vás, Yilané vědy, avšak já je shledávám odpudivými a nudnými zároveň. Ukonči svou řeč - podrobností netřeba.“</p>

<p>„Vše je připraveno, Eistaa,“ ohlásila Vainté, otevřela dveře a ukázala do slunečního svitu venku. „Jakmile Ukhe-reb a Akotolp ohlásí, že jsou hotovy, pošlu pro tebe. Za­tímco jsi cestovala na náš ostrov, rozmnožili jsme zde celé generace ještěrek, jež nyní chováme v dobře uzavřených ohradách. Všechno je připraveno - čekáme jen na tvůj po­kyn.“</p>

<p>„To je úžasné. Promluvím nyní. Dokončete svou prá­ci. Alpéasak bude vyčištěn od škůdců a postaven znovu. Až tedy do Ikhalmenets dorazí studené větry, Ikhalmenets odejde do Alpéasaku. Učiňte nyní, co učinit máte.“</p>

<p>„Celý proces už započal, Eistaa,“ přitakala Vainté.</p>

<p><emphasis>Započal - ale zde neskončí, </emphasis>dodala v duchu bez jakého-</p>

<p>koli gesta, aby nebyla slyšena. <emphasis>Město bude očištěno a sta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ne se opět městem Yilané. Až tento úkol skončí, požádám o laskavost a má žádost bude vyslyšena. Požádám Eistaa jen o to, abych směla použít rostlin a učinit jejich pomocí zbytek této země neobyvatelný pro ustuzou. Pak je vyhle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dám a zničím je. Tak konečně zahubím Kerricka-ustuzou.</emphasis></p><empty-line /><p>17</p>

<p>Saagakel se nadýmala hněvem a převislé tváře se jí třás­ly zuřivostí. Ambesed byl prázdný a tak tichý, že bylo zce­la jasně slyšet bublání vody pod zlatými můstky - neboť při prvních známkách její nelibosti všichni uprchli. Zůsta­la pouze jediná fargi; ležela bezmocně na zemi - ta, kte­rá přinesla tu nepříjemnou zprávu. Saagakel tiše zápolila se svými emocemi; musí se ovládnout - ten prostoduchý tvor na té zprávě nemá vinu a nesmí proto zemřít. Saa­gakel věřila ve spravedlnost a nebylo by spravedlivé zabít to mladé stvoření. Mohla by ji však zabít - opravdu mo­hla, jediným slovem. S tím vědomím se dostavilo potěšení z moci a ona je chvíli vychutnávala, opírajíc se o pohodlné dřevěné opěradlo křesla, vyhřáté sluncem. Vychutnávala moc i teplo slunce a pocit krásného města, obklopujícího ambesed. Když opět promluvila, zněla z jejích slov opět rozhodnost a síla.</p>

<p>„Vstaň, mladičká, a pohlédni na svou Eistaa. Vez, že tvůj život bude dlouhý, dlouhý ve službě jí a jejímu městu.“</p>

<p>Fargi se zvedla a chvějíc se po celém těle stanula před ní, oči zvlhlé láskou ke své Eistaa, tělo schoulené v postoji ochoty vyplnit jakýkoli příkaz. Saagakel přijala její hold a hovořila dále laskavě a měkce.</p>

<p>„Opakuj znovu, co ti bylo uloženo mi vyřídit. Nic se ti nestane - máš slovo Eistaa.“</p>

<p>Tělo fargi ztuhlo soustředěním, jak se posel ze všech sil snažil vzpomenout si na přesné znění zprávy. „Od toho, kdo slouží nízko, své Saagakel, Eistaa Yebeisk, jakož i vyš­ším města. Pohyby a barvy nejhlubšího zármutku. V po­sledních dvou dnech sestoupila nemoc do porostů, kde se pasou okhalakx, a mnoho jich leží bez hnutí. Ještě více je mrtvo. Pomoc je žádána na záchranu živých.“</p>

<p>To nemůže být nešťastná náhoda. Saagakeliny oči se zaleskly hněvem - tělo však zůstalo nehybné a pod kon­trolou. Fargi čekala v ustrašeném mlčení. To není náhoda. Před několika lety se mezi okhalakx rozšířila tatáž nemoc, ale Ambalasi ji vyléčila. A nyní, jen pár dní po Ambalasině uvěznění, se nemoc vrátila.</p>

<p>„Vyřiď mou touhu-po-přítomnosti těch, kteří mi radí. Běž. Tamtou bránou - tam je najdeš.“</p>

<p>Přišli a třásli se strachem, když spatřili její postoj, věš­tící smrt. Pohled na ně Saagakel trochu rozveselil; je dobré občas připomenout i těm nejvyšším ve městě, že její vláda je absolutní. Jakmile se první z nich bázlivě došourali před její křeslo, dobrá nálada se jí navrátila úplně.</p>

<p>„Dozvěděla jsem se, že okhalakx hynou ve velkých po­čtech - a vy, stejně jako kdokoli jiný, víte, že jejich maso jím nejraději. Vidím stín Ambalasi, jak se vznáší nad jejich těly. Běž do sadu, ty, Ostuku, a běž rychle, neboť tučníš a chůze ti prospěje. Běž a ihned mi přiveď Ambalasi. Tak zní můj příkaz.“</p>

<p>Pouhé pomyšlení, že by okhalakx mohli vyhynout, způ­sobila Saagakel ostré hryzáni hladu v útrobách; poslala si tedy pro kus masa. Spěšně bylo přineseno a ona z něj lač­ně utrhla veliké sousto. Stále ještě zadními zuby žvýkala poslední vlákna, když do ambesedu vstoupil malý průvod. Ostuku šla v čele a silné stráže kráčely po bocích. Mezi nimi se blížila Ambalasi. Šla pomalu a opírala se o široká ramena své společnice.</p>

<p>„Nařídila jsem přítomnost Ambalasi samotné,“ řekla Saagakel ostře. „Odstraňte tu druhou.“</p>

<p>„Pak tedy odstraňte i mne,“ opáčila Ambalasi, nazna­čujíc podráždění. „Odsoudilas mne pracovat v sadu a v mém věku spát na zemi. V noci cítím vlhkost a chlad tak silně, že se musím nyní při chůzi opírat o ni. Tato silná zůstane - bez ní neučiním ani krok.“</p>

<p>Saagakel učinila gesto naznačující, že tato část hovoru nebyla podstatná, a vložila maximální důraz do dalších slov.</p>

<p>„Okhalakx v porostech hynou. Co o tom víš?“</p>

<p>„Ztuhnou jim údy a bezmocně leží? Pokud ano, pak je to plicní choroba, zavlečená sem divokými kusy z lesa.“</p>

<p>„Ale ty jsi tu nemoc už dávno vyléčila. Jak se mohla vrátit?“</p>

<p>„V lese nauky o živém je stezek bezpočet.“</p>

<p>„Nakazila jsi je?“</p>

<p>„Věř si tomu, pokud chceš.“ Dvojznačná odpověď. Než mohla Saagakel nařídit objasnění, Ambalasi pokračovala. „Ale bez ohledu na to, jak se choroba ke zvířatům dostala, je jasné, že vyléčit ji dokážu jenom já. Přeješ si, abych to učinila?“</p>

<p>„Učiníš to a já ti to přikazuji.“</p>

<p>„Přijmu tvé přání - ale nikoli příkaz. Na oplátku žádám propuštění z toho vlhkého sadu, a stejně tak i propuštění té-na-níž-spočinu-svou-vahou. Až usoudím, že jsou mé nohy opět tím, čím bývaly, můžeš ji opět poslat do sadu.“</p>

<p><emphasis>A tebe taky, ty starý hlupáku, </emphasis>pomyslela si Saagakel v nehybném tichu. „Učiň tak ihned,“ poručila hlasitě a od­vrátila se s posunky znechucení a propuštění-ze-své-blíz-kosti.</p>

<p>Ambalasi podrážděným pohybem odehnala stráže a od-kulhala se z ambesedu, opírajíc se o široká ramena Elem. Po celou cestu městem nepromluvila a setrvala v tichosti, dokud za nimi nezapadly venkovní dveře jejích vlastních prostor. Teprve pak se narovnala a lehce vkráčela do labo­ratoře. Na zdi tam visel gulawatsan, drápky pevně sevřené, tlamička zakousnutá do mízového úponků. Ambalasi silně</p>

<p>zmáčkla ganglion na jeho zádech a on k ní obrátil nevi­domé oči. Z úst, vlhkých kapkami šťávy, se ozvalo ostré, pronikavé zavřeštění. Elem ucouvla, ohlušena tak silným zvukem. Ambalasi pochvalně přikývla, neboť se záhy ozval spěšný dupot jejích asistentek.</p>

<p>„Ty,“ nařídila nejrychlejší z nich. „Vezmi z chladné ko­mory sérum pro okhalakx a podej ho nemocným zvířatům. A ty, Setéssei, doprovodíš tuto Yilané na místo, kde stu­dovala, a přinesete mapy.“</p>

<p>„Byl mi zakázán vstup do těch míst,“ namítla Elem.</p>

<p>„V tomto městě nade mnou stojí pouze Eistaa,“ ujis­tila ji Ambalasi přátelsky. „Proto budou mé příkazy upos­lechnuty. Setěssei bude hovořit mým jménem a dostane tě tam. Vrátíš se se všemi navigačními mapami, které jsi kdy používala. Je příkaz jasný?“</p>

<p>Než Elem napřáhla ruku ke gestu přijetí rozkazu, Am­balasi už k ní stála zády a vydávala pokyny dalším asis­tentkám. Bylo mnoho co vykonat a málo času. Pouze fakt, že se na tento čin připravovala přes rok, jí umožnil ak­ci zvládnout úspěšně. Engin příjezd byl šťastná náhoda, kterou se Ambalasi impulzivně rozhodla využít, a tak vy­provokovala Eistaa, aby její plán o pár dní uspíšila. Ale to byl jen podružný detail. Už dávno ji nebavil život v tomto nudném městě a chystala se vydat se jinam. Blízká bu­doucnost jí určitě přinese mnohem víc vzrušující zážitky.</p>

<p>Obávala se jediného: že Eistaa zrušila svůj dřívější pří­kaz, jímž jí dala k dispozici jednoho uruketo. Ten příkaz byl vydán už dávno, když bylo zapotřebí dovézt nějaké vzor­ky divokých rostlin z horního toku řeky, a, jak Ambalasi doufala, všichni na něj zapomněli. Její naděje se vyplnila.</p>

<p>„Členové posádky uposlechli mých příkazů,“ hlásila Se­téssei po návratu. „Naložili na uruketo veškeré naše vyba­vení. Dospěla jsi již k rozhodnutí, kdo pojede s tebou, aby ti pomáhal?“</p>

<p>„Pomohu si sama. Všichni zůstanou zde.“</p>

<p>„Musím zůstat i já? Já, která jsem byla tvou fargi a ny-</p>

<p>ní tvou první asistentkou? Mám i já zůstat ve městě? „</p>

<p>„A chceš zůstat?“</p>

<p>„Ne. Nepřeji si nic než dál sloužit Ambalasi velké ge­niality. Město je pro mne nižádné důležitosti.“</p>

<p>„Dobřes to řekla, věrná Setěssei. Chceš tedy vyklouz­nout z města se mnou - přestože nevíš ani trochu, kam půjdeme? „</p>

<p>„Jsem tvou fargi.“ Setéssei doprovodila slova gesty od­danosti a síly.</p>

<p>„Dobrá. Pojedeš se mnou. A teď dohlédni na naložení zbytku materiálu.“</p>

<p>Když se vrátila Elem s mapami, poslala zbytek asisten­tek se zavazadly k plavidlu. Nato pokynula navigátorce, aby šla za ní.</p>

<p>„Vyber tu dva velké pláště, neboť už mám dost spaní na vlhké a studené zemi. Všichni ostatní zůstanou zde - ale ty půjdeš se mnou.“ Cesta je vedla zahradou, otevřenou slunci, a Ambalasi vytočila jedno oko k zapadající žhnoucí kouli. „Kráčej rychle, máme velmi málo času.“</p>

<p>Elemina ústa se během rychlé chůze doširoka rozevřela, neboť kromě dvou plášťů musela nést i těžký válec, který jí vědkyně vstrčila do rukou. Už se jí z horka začínala točit hlava, když konečně zastavily. Chraplavě a prudce oddechovala, aby se aspoň trochu ochladila.</p>

<p>„Běž do stínu tamtěch stromů a nehýbej se, neboť jsi přehřátá,“ nařídila Ambalasi a převzala od ní válec. „Pů­jdu učinit, co je třeba, neboť to musí být hotovo ještě před setměním.“</p>

<p>Elem nechápavě přihlížela, jak Ambalasi zkroutila ko­nec válce tak, že z něj vytryskla jemně rozprášená sprška tekutiny. Uchopila válec do natažených paží a pokropila tekutinou stěnu rostlin a úponků, která se táhla mezi řa­dou stromů a vyplňovala ji. Nacházely se v části města, kterou dosud nikdy nenavštívila, a tak nemohla tušit, že stromy jsou součástí stěny, jež odděluje od okolí ovocný sad - jejich nedávné vězení. Než konečně Ambalasi odhodila prázdný válec a vydala se houstnoucím soumrakem zpět k ní, vychladla už Elem natolik, že uvítala hřejivé teplo pláště. Ambalasi si vzala druhý plášť a rozložila jej na zem. S gestem značné rozmrzelosti se na něj natáhla.</p>

<p>„To je naposled, co kdy hodlám spát na zemi. Musíme se probudit za prvního světlá, než se město pohne k živo­tu. „ Pronesla to s pohyby maximální důležitosti a naléha­vosti. Elem signalizovala přijetí pokynu a zavřela oči ke spánku.</p>

<p>Probudil ji až zpěv ptáků; ráno bylo na dosah. Přitáhla si plášť úžeji k tělu a vzhlédla k větvím nad hlavou. Jak­mile nebe mezi nimi zbledlo, vstala a uctivě oslovila starou vědkyni.</p>

<p>„Světlo... příkazy... jít...“</p>

<p>Význam jejího sdělení nebyl s ohledem na tmu jasný, avšak zvuk hlasu vykonal potřebné. Ambalasi se zvedla, odhodila plášť a na ztuhlých končetinách kráčela k rostlin­né stěně. Obloha už poskytovala dostatek světla, aby byla vidět zrněna, k níž na vegetaci došlo. Místo, které Amba­lasi včera postříkala, bylo zežloutlé; úponky a listy byly zkroucené a uschlé. Ambalasi naznačila potěšení z úspě­chu, shýbla <emphasis>se </emphasis>a zatahala za silný šlahoun. Zlomil se jí v dlani a rozpadl v prach.</p>

<p>„Kupředu,“ nařídila čekající Elem. „Zavři nozdry, pře­táhni membrány přes oči a proraz cestu keři.“</p>

<p>Elem se opřela do stěny; vyvalil se oblak prachu a úlom­ků. Za okamžik se prodrala silnou bariérou a s vytřeštěný­ma očima zírala na dvě Dcery života - stejně překvapené jako ona sama.</p>

<p>„Nestůjte tam s otevřenými ústy jako fargi,“ poručila Ambalasi a doprovodila slova gesty, jimiž přikazovala ticho a rychlost pohybu. „Probuďte všechny a nařiďte jim, ať se zde shromáždí. Musí však jít rychle a v naprosté tichosti.“</p>

<p>První z Dcer se objevily v sílícím světle a Ambalasi je vyzvala, ať jdou za ní. „Ty,“ řekla první příchozí, „zůstaneš stát u otvoru a budeš všem. kdo přijdou, ukazovat, kam</p>

<p>mají jít. Až projdou poslední, běž za nimi. Vy ostatní mne následujte.“</p>

<p>Obrátila se a vedla je přes probouzející se město, ná­sledována tichým procesím Dcer. Těch pár Yilané, jež po­tkaly, je přešlo mlčky a bez zájmu. Pouze fargi ten průvod zaujal a tak se přidávaly na konec, dychtivé poznat nové věci.</p>

<p>Slunce už stálo notný kus nad obzorem, když Ambalasi zastavila průvod na břehu za shlukem skladišť a poslala dozadu pro Enge.</p>

<p>„Pojď se mnou a buď zticha,“ odpověděla na Engino tázavé gesto a vedla ji ven z úkrytu k vysoké ploutvi nej­bližšího z uruketo. Na ní se právě objevila jedna z členek posádky, oči zúžené do štěrbin v ranním slunci, a Ambalasi na ni zavolala.</p>

<p>„Přítomnost velitelky v mé blízkosti, žádána okamži­tě.“</p>

<p>Yilané zmizela a o chvilku později sešplhala velitelka po ploutvi a seskočila ze zad uruketo na dřevo doku.</p>

<p>„Příkazy, jichž je nutno ihned uposlechnout,“ promlu­vila Ambalasi s gesty naléhavosti. „Běž k Eistaa.“</p>

<p>Velitelka naznačila uposlechnutí a odspěchala. Jakmile se jim ztratila z očí, oslovila Ambalasi udivenou posádku. „Všichni, kdo jsou uvnitř, ven na pevninu. Jdou sem další a já nechci, abyste jim stály v cestě.“ Poté, co první z nich začaly slézat dolů, obrátila se k Enge. „Běž - a všechny sem rychle přiveď. Zastav ale fargi - pro ty nemáme v uruketo dost místa. Jakmile se Eistaa od velitelky dozví, co se děje, pochopí. V té chvíli už musíme být pryč.“</p>

<p>Ambalasi, jež nikdy nevynikala trpělivostí, rázovala po doku sem a tam, než se vynořily první Dcery. Pokynula překvapené posádce, aby uhnula stranou a naznačila nej­prve Enge a pak i Elem, že je potřebuje.</p>

<p>„Ve chvíli, kdy se nalodí poslední, odplouváme. Po­sádka zůstane zde. Elem, ty budeš velitelkou, protože jsi sloužila na uruketo.“ Zarazila protesty ostrým pohybem.</p>

<p>„Sledovala jsem práci velitelky. Není to tak složité povolá­ní. Ukážeš ostatním, co potřebují.“</p>

<p>„Je to riskantní,“ namítla Enge.</p>

<p>„Nemáme na vybranou. Tam, kam míříme, nás nesmějí nalézt. Nestojíme o svědky, kteří by se vrátili a informovali Eistaa o tom, kde se nalézáme.“</p>

<p>„A kam míříme? „</p>

<p>Ambalasinou odpovědí bylo jen mlčení - a posunek, značící konec rozmluvy.</p>

<p>Šokované členky posádky jen křičely vyděšené otázky a zmateně pobíhaly sem a tam, když byla uvolněna po­slední pouta a uruketo vyplul na řeku, doprovázen dová­dějícími enteesenat. Námořnice jen nešťastně kvílely při pohledu, jak se přes hřbet obřího tvora přelévají první vl­ny a jak se uruketo zmenšuje v dálce.</p>

<p>Stály a zíraly na hejna estekel*, kteří lovili ryby v ústí řeky, když - s ústy rozevřenými vyčerpáním - přiklopýtali první poslové Eistaa. Na udýchané dotazy se jim dostalo negativní odpovědi.</p>

<p>Moře bylo prázdné; uruketo odplul.</p>

<p>Měr sensta.</p>

<p>pohřební píseň Tanu</p>

<p><emphasis>Umíráme.</emphasis></p><empty-line /><p>18</p>

<p>Mířili stále na sever a Kerrick cítil jásavou radost -takovou, že se mu chtělo křičet zplna hrdla, a to i přesto, že lovec se má po stezce pohybovat vždy tiše. S každým krokem za sebou zanechával kousek těžké zodpovědnosti, s každým krokem se mu šlo lehčeji a lehčeji.</p>

<p>Udělal, co mohl, aby město zachránil; nyní už je na os­tatních pokračovat tam, kde on skončil. Před očima se mu v pravidelném rytmu pohupovala Ortnarova široká záda. lesklá potem. Kolem lovcovy hlavy bzučeli moskyti a Ort­nar je volnou rukou co chvíli odháněl. Kerrick k němu ná­hle pocítil lásku; hodně toho spolu urazili od chvíle, kdy tento lovec zabil Inlénu&lt;. Yilané, s níž byl Kerrick spou­tán. Tehdy se jej Kerrick snažil ze všech sil zabít, aby ji pomstil. Od té doby mezi nimi vzniklo pouto, které nelze přetrhnout. To je skutečnost, v níž teď bude žít - ono pou­to a les kolem. Město a jeho problémy se s postupem na sever stávaly čím dál nepodstatnějšími. S večerním šerem byl už velmi unaven a toužil po odpočinku, nechtěl však být první, kdo jej navrhne. Byl to tedy Ortnar, kdo zasta­vil, když dorazili k travnaté proláklině u nevelké bystřiny. Ukázal na šedivé pozůstatky dávného ohniště.</p>

<p>„Dobré místo na noc.“</p>

<p>Slova pronesl v marbačtině a myšlenka sama byla ry­ze tanujská. Kerrick nemusel hovořit yilané ani sesečtinou</p>

<p>a přemýšlet o složitých vývodech a argumentech manduk­tů. Nebe a les, to je realita. A na konci pochodu na něj čeká Armun. Pocítil úlevu, jak z něj padá velké břímě -břímě, o němž ani nevěděl, že je nese. Bylo mu dvacet čtyři let a za tu dobu prošel mnoha místy a různými světy - za těch šestnáct let od chvíle, kdy jej zajali Yilané. Tu noc spal tak tvrdě a dobře jako už dlouho ne.</p>

<p>Když se ráno probudil, nad bystřinou se vznášel řídký opar. Pocítil lehký dotek na rameni: Ortnar mu pokynul, aby byl tiše, a pomalu zvedal hesotsan. Jelínek, stojící po kolena ve vodě, sebou trhl, jako by něco tušil - ale vzápětí se překotil, když jej do boku zasáhla šipka.</p>

<p>Syté, čerstvé maso bylo příjemnou změnou po kon­zervované potravě murgu a oba se najedli dosyta, zbytek kořisti usušili v horkém popelu.</p>

<p>„Pověz mi, jací jsou Paramutan,“ vypravil ze sebe pl­nými ústy Kerrick. „Znám jen jejich jméno a vím, že žijí na severu.“</p>

<p>„Viděl jsem jen jednou jejich lovce, náš sammad s ním obchodoval. Měl srstí porostlou celou tvář, nejen vous jako my - ale hřívu jako dlouhozub. A byl malý, jen o málo vyšší než tenkrát já, a to jsem byl ještě chlapec. Slyšel jsem o nich, že žijí na pobřeží daleko na severu, kde mořský led ani v létě neroztává. Chytají ryby v moři. Mají čluny.“</p>

<p>„Jak je ale najdeme? Mají také mnoho různých samma­dů?“</p>

<p>Ortnar se poplácal po tváři; očividně nevěděl. „Pokud mají různé sammady, pak mi o tom nikdo neřekl. Ale na­slouchal jsem jejich řeči - jsou příliš hloupí, než aby se dokázali naučit marbacky. Lovec z našeho sammadu znal několik jejich slov a tak spolu rozmlouvali. Myslím, že mů­žeme zkrátka jít na sever, držet se při pobřeží a dívat se po jejich stopách.“</p>

<p>„Než se tam dostaneme, bude zima.“</p>

<p>„V těch končinách je zima pořád. Máme kožešiny, pone­seme si sušené maso. Pokud se budeme držet téhle stezky,</p>

<p>potkáme časem sammady, mířící na jih. Od nich dostane­me ekkotaz. To musí stačit.“</p>

<p>„Také nějaký sušený hardalt -jistě ho mají.“</p>

<p>O mnoho dní později konečně ucítili pod stromy kouř, nesený deštivým větrem. Šli za ním až na mýtinu, kde se tyčily tmavé stany Sorliho sammadu, zpola zahalené v šedém oparu deště. Mastodonti oznamovali hlasitě jejich příchod a oni vděčně přijali pohostinství a možnost najíst se až k přecpání a potom spát a spát, v suchu a teple, skryti před deštěm. Ráno <emphasis>se </emphasis>opět rozešli, sammad zamířil na jih a oni dále na sever. Další Tanu už nepotkali.</p>

<p>Vzdalovali se létu a šli vstříc pestrým barvám podzimu. Na stezce ležela vysoká vrstva spadaného listí. Králík, kte­rého Kerrick zastřelil - lukem, neboť jeho střelecké umění se zlepšovalo - už měl v srsti bílé zimní chlupy.</p>

<p>„Velmi časná zima,“ poznamenal Ortnar zasmušile.</p>

<p>„Všechny zimy jsou nyní časné, to přece víme. Nemů­žeme dělat nic než jít dál, dál na sever, tak rychle, jak jen lze.“</p>

<p>Než dorazili k tábořišti u řeky, obloha už byla ocelově šedá a ve vzduchu byl cítit sníh. Kerrick to místo poznal okamžitě; stál na vyvýšenina nad pláží, pod nohama pár kousků stářím zteřelé kůže a rozlámaných kostí - vše, co zbylo z otcova sammadu. Zde našel Herilak Amahastův nůž z nebeského kovu - zde, v kostech otce. Dotkl se krku v místě, kde na něm nůž visel. Sem přišli z moře Yilané, zde zničili jeho sammad. Je tomu však už velmi dávno a jemu na ten čas zůstaly jen vzpomínky na vzpomínky. Dnes je jeho sammad na severu, s Armun - a tam také musí jít. Na Ortnarovo zavolání se obrátil a oba pokračovali na západ podél říčního břehu.</p>

<p>Až dalšího dne pozdě odpoledne nalezli padlý strom, jenž se zachytil na břehu a byl tak velký, že je unesl oba -ale ne tak velký, aby jej nemohli vyprostit ze změti krovin. Opracovávali ho celý večer a skončili dlouho po setmění.</p>

<p>Voda, do níž vstoupili hned nazítří ráno, byla mrazivá</p>

<p>jako právě roztálý sníh. S hlasitým křikem, jímž si dodá­vali odvahy, odstrčili kmen od břehu a vytáhli se na něj, mezi přivázané zbraně a vaky. Pomalu, po kouskách, se <emphasis>s </emphasis>objemným kmenem posunovali k druhému břehu rychle proudícího toku. Než k němu dorazili, byli už modří zimou, necítili prokřehlé končetiny a zuby jim neovladatelně cva­kaly. Zatímco Kerrick vytahoval na břeh skrovný majetek, Ortnar rozdělal velký oheň. Zůstali u něj, dokud se neu-sušili a neprohráli si oděv, potom si sbalili dosud vlhké kožešiny a opět vyrazili na sever. Pokud půjdou stále dost rychle, neprochladnou. Neměli času nazbyt - mezi stromy se už snášely první sněhové vločky.</p>

<p>Dny se krátily čím dál víc a oni každého dne vstávali před rozbřeskem a kráčeli dál potmě, jen ve slabém svitu hvězd, dokud nevyšlo bledé slunce. Byli stále zdrávi a plni sil, začínali však mít určité obavy.</p>

<p>„Mnoho masa už nám nezbývá,“ staral se Ortnar. „Co si počneme, až nám dojde docela?“</p>

<p>„Do té doby najdeme Paramutan.“</p>

<p>„A co když ne?“</p>

<p>Vyměnili si mlčky pohledy, neboť oba znali odpověď. Přesto ji však ani jeden z nich netoužil vyslovit nahlas. Přiložili na oheň a přisunuli se k němu co nejblíž, vstřebá­vajíce jeho teplo.</p>

<p>Nekonečný les obrovitých jedlí zasahoval až k pobřeží a končil na písku úzké pláže. Občas museli zabočit do vnit­rozemí, neboť pláž ustupovala vysokým útesům, o něž se tříštily vlny. Les byl tichý a sněhové závěje v něm hluboké a bez jediné stopy. Šlo se jim pomalu a těžce. Pokaždé, když se opět probili zpět k pobřeží, rozhlédli se dychtivě oběma směry, zda nenajdou nějakou známku po lidském osídlení. Nic. Jen holé pobřeží a pusté moře.</p>

<p>Zásoba jídla už jim téměř docházela, když přišla sněho­vá bouře. Neměli na vybranou; mohli jenom jít dál, vzpírat se celým tělem proti ledovému severáku a rozhlížet se po nějakém úkrytu. Zkřehlí chladem a napůl zmrzlí objevili</p>

<p>nakonec mělkou jeskyni v patě útesu, přímo nad pláží.</p>

<p>„Tam,“ křikl Kerrick, aby přehlušil řev vichru, a uka­zoval k temnému otvoru, stěží viditelnému za mohutnými návějemi. „Musíme dovnitř, schovat se před větrem.“</p>

<p>„Potřebujeme dřevo - hodně dřeva. Odlož všechny věci dovnitř, pak půjdem pro dřevo.“</p>

<p>Prošlapali si cestu závějí, která zpola uzavírala vchod. Zde v závětří jim bylo téměř teplo, ačkoli věděli, že vzduch je daleko studenější, než když mrzne voda.</p>

<p>„Nemůžeme tu takhle ležet,“ prohlásil Ortnar a vrávo­ravě se zvedl. Sevřel Kerrickovi ruku a pomohl mu vstát, potom ho před sebou vystrkal zpět do vánice.</p>

<p>Neobratně a s velkým úsilím ulámali a usekali zkřeh­lýma, necitlivýma rukama pár větví. Ortnarovi z mrazem ochromených prstů vypadl pazourkový nůž a spoustu dra­hocenného času promrhali jeho hledáním v závějích. Z po­sledních sil dovlekli dřevo do jeskyně; bude muset stačit, znovu už ven nemohou. Kerrick pracně vylovil krabičku s pomůckami na rozdělávání ohně, ale nedokázal křesací kameny uchopit, dokud si neohřál ruce na těle.</p>

<p>Oheň se konečně rozhořel a lovci přikládali, dokud pla­meny nešlehaly skoro až ke stropu. Choulili se k němu, kašlajíce v kouři, a vnímali, jak se jim do prokřehlých údů navrací život. Venku byla tma, vítr vyl bez ustání a zanášel vchod sněhem, takže jej museli často odhrabávat, pokud se nechtěli zadusit.</p>

<p>„Nejsme první, kdo se tu schovává,“ všiml si Kerrick a ukázal k nízkému skalnímu stropu, kde se táhl obrys obřího jelena, načrtnutý zuhelnatělým dřevem. Ortnar za­mručel a kopl do země vedle ohniště.</p>

<p>„Alespoň tu nenechali své kosti.“</p>

<p>„A my je tu necháme?“ otázal se Kerrick.</p>

<p>Ortnar v odpověď obrátil dnem vzhůru svůj vak a vy­sypal zbývající zásoby jídla. <emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>je vše, co máme - ve tvém vaku není o nic víc. S tím se zpátky nedostaneme.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>musíme jít stále dál. Nalezneme Paramutan. <emphasis>Mu-</emphasis></p>

<p><emphasis>se jí </emphasis>tu někde být. Mohou mít tábor třeba za nejbližším návrším.“</p>

<p>„Půjdeme dál, pokud nám to bouře dovolí.“</p>

<p>Postupně se střídali; jeden vždy udržoval oheň, druhý šel pro další dříví. Noc přišla náhle a Ortnarovi dalo práci, než jeskyni s posledním nákladem paliva vůbec našel. Tep­lota prudce klesala a lovec měl na tvářích bílé skvrny, které si třel sněhem. Oba mlčeli; čas hovoru skončil. Nebylo více co říci.</p>

<p>Bouře pokračovala po počet dní lovcovy ruky. Jeden den za každý prst - včetně palce. Vycházeli ven jen pro dřevo, k pití si rozpouštěli sníh. Při pečlivém odměřování posledních zbytků jídla pocítili v útrobách první hryzáni hladu.</p>

<p>Dalšího dne bouře polevila; vítr ustal a chumelenice jako by prořídla.</p>

<p>„Skončilo to,“ soudil Kerrick s nadějí v hlase.</p>

<p>„Nejsem si tím jistý.“</p>

<p>Vyšli ven do zachmuřeného dne. Z temně šedé oblohy se i nadále snášely sněhové vločky. Nakrátko prořídly a lovci zahlédli vlny, které se tříštily o pláž a stříkaly vodu vysoko na oblázkový břeh. Moře bylo neklidné a temné, pokrývaly je zpěněné hřebeny vln.</p>

<p>„Tam!“ vykřikl Kerrick. „Támhle jsem něco zahlédl -nějaký člun. Mávej na něj, mávej!“</p>

<p>Doklopýtali k pobřeží, na kraj zpěněných vln, vyska­kovali do výše a křičeli až do ochraptění. Jednu chvíli vyjel člun na vysoký hřeben vlny a jim se zdálo, že už na něm rozeznávají postavy. Pak se jim skryl v úžlabí dalších vln. Když jej spatřili znovu, byl už dál od pobřeží a mířil na sever.</p>

<p>Znovu zmizel za vodní horou a už se neukázal.</p>

<p>Mokří a vyčerpaní se dovlekli zpátky k jeskyni, sotva již viditelné v prudké vánici; bouře se vrátila s dvojnásobnou silou.</p>

<p>Den nato dojedli poslední zbytky jídla. Kerrick si oli-</p>

<p>zoval z prstů drobečky zatuchlého masa, když tu náhle zachytil Ortnarův pohled. Chtěl promluvit, ale nemohl.</p>

<p>Co by ještě mohl říci?</p>

<p>Ortnar se zabalil do kožešin a odvrátil se. Venku dul severní vichr a sténal v puklinách útesů. Zem pod nimi se chvěla, jak do pláže s hromovými ranami bušily vysoko vzedmuté vlny.</p>

<p>Přišla noc a s ní i hluboké a vše pohlcující zoufalství.</p><empty-line /><p>19</p>

<p>Venku kolem paukarutu zuřila vánice s nezmenšenou silou a vítr hnal sníh po arktickém ledu. Nic nemohlo přežít v jejích poryvech, nic se nehýbalo v holém a pustém kraji -jen běsnící vichřice. Metala sníh proti oblým paukarutům, až se na závětrné straně každého z nich vytvořila závěj jako dlouhý bílý vous. Ve zmrzlé poušti nekonečné noci nyní vládla jen temnota a zmar.</p>

<p>Uvnitř paukarutu však žluté světlo olejové lampy osvět­lovalo strop z černé kůže ularuaqa, bílá žebra, jež jej pod­pírala, kůže a kožešiny i rozesmáté tváře Paramutan, kteří namáčeli kousky zkaženého masa do vaku s tukem, krmili plnými hrstmi děti a řvali smíchy, když si děti, místo aby jedly, roztíraly tuk po tvářích.</p>

<p>Armun se těšila z jejich společnosti a příliš jí nevadila Kalaleqova stálá pozornost - jeho ruce, které se pokaždé, když se octla nablízku, natáhly, aby se jí dotkly. Byli pro­stě jiní, nic víc. Sdíleli společně dokonce i své ženy a niko­mu to nevadilo. I v tom nacházeli důvod ke smíchu. Měla jinou náturu a tak se obvykle nezapojovala do výbuchů smíchu, jež co chvíli burácely stanem. Usmívala se však jejich žertům a pranic nenamítala, když si k nim přisedl i Harl. Ostatní si jenom trochu odsedli, aby mu udělali místo, a někteří natáhli paži, aby si sáhli na chlapcovy světlé vlasy.</p>

<p>Tohoto rozdílu se nikdy nenabažili a vždy o Tanu ho-voříli jako o Erqigdlit, což v jejich jazyce znamenalo bájní lidé. Sami sebe pak nazývali Angurpiaq, opravdoví lidé. Armun už rozuměla jejich hovoru: trávila v paukarutech na ledu svou druhou zimu. Když poprvé přijeli mezi Para­mutan, byla šťastná, že je vůbec naživu. Ztratila značnou část váhy i spoustu sil a obávala se, jak na tomto podivném místě přežije Arnhweet.</p>

<p>Tábor Paramutan se v každém směru lišil od ležení Tanu - jazykem, jídlem, způsobem života. Jakmile se však přizpůsobila novému prostředí, ubíhal čas velice rychle -a než si to uvědomila, začala její druhá zima na severu.</p>

<p>Třetí zde však již nestráví - k tomu byla pevně odhod­lána. Na jaře dá Paramutan na srozuměnou, že nastal čas k odchodu. Síly se jí opět vrátily; ona i oba chlapci jedli dobře a dosyta. Ještě důležitějším důvodem k odchodu by­lo znepokojení, které v Kerrickovi jistě vyvolá zpráva, že Armun odešla od sammadů. Určitě si myslí, že jsou mrt­ví. Při té myšlence jí úsměv pohasl. Kerrick! Musí za ním, na jih k tomu podivnému místu murgu, které spálili, jít kamkoli, kde bude on...</p>

<p>„Alutoragdlaq, alutoragdlaqoq!“ volal na ni Arnhweet a cloumal jí kolenem. Silný chlapeček, který právě spatřil sníh své třetí zimy, rozrušeně žvatlal dosud řídkými, no­vými zuby. Usmála se znovu a otřela mu z tváře špetku tuku.</p>

<p>„Copak chceš?“ zeptala se jej marbacky. Rozuměla mu docela dobře, ale nechtěla, aby mluvil jenom řečí Paramu­tan. Pokud byl ponechán s Harlem o samotě, rozprávěli spolu jazykem, který nyní denně používali ve styku s oko­lím.</p>

<p>„Chci svého jelena! Jelena!“ Tloukl ji pěstičkami do no­hy. Armun se chvíli přehrabovala ve zválených kožešinách, až nalezla žádanou hračku. Vyrobila mu ji z pruhu jelení kůže, k níž přidala vyřezávané kousky kostí jako parohy. Klouček jelena popadl a se smíchem odskotačil.</p>

<p>„Měla bys víc jíst,“ nabádala ji Angajorqaq. Usedla k ní a nabídla jí hrst bílého tuku. V teple paukarutu odložila většinu kožešin, jež jinak nosila, a jak natáhla paži, zaký­valy se jí obnažené, srstí porostlé prsy. Armun si nabrala špetičku mastné hmoty a olízla ji z prstů. Angajorqaq ne­šťastně mlaskla jazykem.</p>

<p>„Byla žena, co nejedla rybu, kterou jí lovci přinesli.“ Na všechno znala nějaký příběh, ve všem, co se udalo, hle­dala nějaký skrytý význam. „Byla to stříbrná ryba, velice tučná a velká a dívala se na ženu a nechápala. Pověz mi, řekla ryba, proč mne nesníš? Hluboko v oceánu jsem slyše­la správná zaříkadla, která pronášel rybář, a spatřila háček se třpytivou návnadou. Spolkla jsem ji a nyní jsem tu a ty mne nejíš. Proč?</p>

<p>Když to žena slyšela, velice se rozzuřila a řekla rybě, že je jenom ryba a že ona bude dělat, co se jí zlíbí - že ji sníst nechce. Když se to ovšem dozvěděl rybí duch, rozzuřil se ještě víc a vyplaval z temného dna oceánu, kde žije, a plaval rychleji a rychleji, až narazil do ledu a prolomil jej a otevřel tlamu a spolkl paukarut a všechny kožešiny a dítě a olejovou lampu a pak snědl i ženu. Z toho vidíš. co se stane, když nejíš. Jez!“</p>

<p>Armun olízla z prstů ještě trochu tuku. „Až bouře usta­ne a slunce se vrátí zpět a bude teplo - pak s chlapci ode­jdu...“</p>

<p>Angajorqaq zavřeštěla a upustila tuk, popadla se za uši a jala se kolébat ze strany na stranu. Kalaleq zvedl při tom hluku hlavu, oči rozšířené úžasem, pak vstal a šel se po­dívat, co způsobilo ten rozruch. V teple paukarutu odložil veškeré oblečení a hladká hnědá srst mu zářila ve světle lampy. Ani po té dlouhé době, kterou zde Armun strávila, si ještě nezvykla, že takto vypadají všichni Paramutan -pokrytí srstí od hlavy až k patě. Mezi nohama se Kala­leqovi pohupoval osrstěný ocas, a štětička chlupů na jeho konci barvou kontrastovala s okolím.</p>

<p>„Angajorqaq je velmi nešťastná,“ řekl a pak, aby svou</p>

<p>ženu rozptýlil, ukázal kost, kterou právě vyřezával. „Toto bude píšťalka, a podívej - do ní vyřežu podobu ularuaqa. Když se na píšťalku zapískne, hvízdnutí vyjde z jeho tla­my.“</p>

<p>Odstrčila mu ruku s píšťalkou; nechtěla se nechat tak snadno připravit o svůj žal.</p>

<p>„Je zima a tma - ale vlasy Erqigdlit jsou jako slunce v paukarutu a my se smějeme a jíme a je nám teplo. Ale teď...“ zakvílela znovu, aniž se přestala kolébat, „...teď Armun odejde, světlo chlapců s ní a všechno bude černé.“</p>

<p>Kalaleq ten výbuch sledoval s otevřenými ústy. „Ale vždyť nemohou jít,“ namítl. „Když vane sněhová bouře, smrt sedí před paukarutem s otevřenou tlamou. Když vy­jdeš z paukarutu, vlezeš jí přímo mezi zuby. Nemohou tedy odejít a ty nemusíš plakat.“</p>

<p>„Na jaře,“ ozvala se Armun. „Tehdy musíme odejít.“</p>

<p>„Podívej,“ chlácholil Kalaleq svou ženu a hladil ji jemně po srsti. „Podívej, nikam nejdou. Najez se. Zůstanou.“</p>

<p>Paramutan žili pro dnešek a každý nový den pro ně byl nádherným překvapením. Armun již mlčela, ale rozhod­nutí nezměnila. Vydají se na cestu, jakmile se jen trochu oteplí. Olízala si z prstů zbytek tuku. Budou teď hodně jíst. aby byli co nejsilnější. A vyrazí na jih, jak jen budou moci.</p>

<p>Bouře během noci vyčerpala síly a jakmile ráno Kalaleq uvolnil šňůrky na otvoru, kudy stropem stanu unikal kouř, vklouzl dovnitř tenký kužel slunečního světla. Všichni se rozkřičeli vzrušením a hledali mezi kožešinami odložené odění, pištíce smíchem, když našli kožky někoho jiného. Bouře je věznila v příbytku bezpočet dní a děti se nemohly dočkat, až opět vyrazí ven. Armun jednou rukou pevně držela zmítajícího se Arnhweeta, zatímco druhou na něj navlékala měkký spodní oděv, obrácený srstí dolů, aby více hřál. Přes něj mu natáhla vnější, silnější kožešiny, opatřené kapuci, a potom vysoké boty, rukavice a vše ostatní, co umožňuje Paramutan přežít na dalekém severu.</p>

<p>Kalaleq ležel na břiše a hekal námahou, jak odhrnoval sníh, uzavírající vstupní tunel. Konečně tunelem dovnitř proniklo světlo a zase pohaslo, jak se lovec plazil tunelem k východu. Záhy se prodral ven a všichni uvnitř zamrkali, oslepeni tou září. Zazněla další salva smíchu a pak se už tlačili jeden přes druhého ven, nemohouce se dočkat.</p>

<p>Armun pustila chlapce před sebou a lezla hned za ni­mi. Venku vstala a zaclonila si oči před oslnivým jasem. Po zatuchlém, vlhkém vzduchu paukarutu, páchnoucím po zkaženém mase, moči a dětech, jí řízný chlad čerstvého po­větří připadal úžasný. Vděčně dýchala, třebaže ji studený vzduch řezal do nosu i do hrdla.</p>

<p>Paukaruty, roztroušené po ledové pláni, se změnily v pouhé bílé hrbolky v krajině stejné barvy. Do sluneč­ního jasu z nich vylézali další Paramutan; zahlaholil křik pozdravů a salvy smíchu. Nebeská báň byla světlounce modrá a ozdobena jen několika vysoko letícími oblaky. Klenula se nad krajem a na konci ledové pláně přecházela v temnější modř oceánu. Čluny, přivázané na ledu, neby­ly ničím víc než bílými mohylami, dokonale zasypanými sněhem.</p>

<p>Kdosi varovně vykřikl. Natažená ruka naznačovala směr, doprovázena hlasitými slovy.</p>

<p>„Tam, na moři - ularuaq!“</p>

<p>„To nemůže být zvíře!“</p>

<p>„Není to ularuaq - ale jeden z našich člunů.“</p>

<p>„Pak je to Niumakův člun - je jediný, který neleží s os­tatními. Ale Niumak je přece mrtvý, zpívali jsme jeho po­hřební píseň - o něm i o těch, kdo jeli s ním.“</p>

<p>„Zpívali jsme ji příliš brzy,“ rozesmál se Kalaleq. „Do­bře nás tentokrát oklamali. Ještě dlouho nám to budou připomínat.“</p>

<p>Harl s ostatními chlapci se rozeběhli vstříc blížícímu se člunu. Arnhweet běžel za nimi, ale klopýtl, upadl a hlasitě se rozplakal. Armun jej zvedla a osušila mu slzy; plakal spíše leknutím než bolestí.</p>

<p>S pomocí všech shromážděných byl za chvilku člun vy­tažen na led a připoután k ostatním. Arnhweet už stál ve sněhu, držel se Armun za ruku a čerstvě oschlýma očima přihlížel bouřlivému přivítání. Niumak kráčel ke stanům, ostatní pobíhali kolem něj, dotýkali se ho a poplácávali po ramenou - aby i na ně přešla trocha ze štěstí, které on i jeho společníci očividně mají. Přežít takovou bou­ři, to bylo něco opravdu mimořádného. Všichni čtyři nově příchozí dopadli vyčerpaně do sněhu, dychtivě hltali vo­du z mis, které před ně byly postaveny, a cpali se nejvy­branějšími kousky masa. Teprve ve chvíli, kdy už blaženě seděli a hladili si plné žaludky, začaly padat první zvědavé otázky. Niumak zvedl paže, aby naslouchající utišil, a v tu chvíli zmlkly dokonce i nejmenší děti.</p>

<p>„Zde je, co se přihodilo,“ začal, a odevšad zaznělo šou­pání nohou, jak se všichni tlačili co nejblíž, aby dobře sly­šeli. „Už jsme viděli tento led, když bouře začala. Už jsme viděli stěny paukarutu i teplo v nich a jídlo a děti, jak si hrají, cítili jsme jejich srst a mohli se jí dotknout jazykem. Jenže bouře nás odvála pryč.“</p>

<p>Dramaticky se odmlčel, paži zvednutou, a posluchači bolestně zakvíleli, protože věděli, že se to od nich očekává - a ustali v okamžiku, kdy Niumak paži spustil.</p>

<p>„Nemohli jsme k ledu a k paukarutům, mohli jsme jen plout, kam nás bouře unášela. Kus odtud vybíhá do moře kus země, známý jako Zlomená noha, a tam jsme se dlou­hou dobu skrývali před nárazy vichru, ale nemohli jsme na břeh, protože, jak víte, není tam kde přistát. Pak se vítr změnil a my byli opět odváti na otevřené moře a v tu chvíli jsme zpívali naši pohřební píseň.“</p>

<p>Od posluchačů se ozvalo další zakvílení a příběh tímto způsobem pokračoval ještě dlouho. Nikdo však neprotesto­val, neboť to byl dobrý a vzrušující příběh. Jenže Niumak byl unaven a začínala mu být zima, a tak rázně vyprávění ukončil.</p>

<p>„Posledního dne, kdy bouře slábla, jsme se přiblížili</p>

<p>k pobřeží, avšak moře bylo stále rozbouřené a my nemohli přistát. A pak se stala podivná věc. Na pobřeží je jesky­ně, známá jako Jelení jeskyně, kvůli kresbám, jež jsou na jejích stěnách, a my kolem toho místa jeli a spatřili dva naše bratry, jak vyběhli z jeskyně a pobíhali a mávali ru­kama. My však nemohli než plout dál, protože vítr nám vál do zad. A měli tam teplou jeskyni a my toužili se k nim připojit, ale nemohli jsme. Kdo ale byli? Všichni jsou zde, i všechny naše čluny. Jsou někde nablízku jiní Paramutan? Ale v zimě by tu přece být neměli. A pak jsme se plavili nazpět a vy jste nás spatřili a my přišli sem a nyní již chci odpočívat.“</p>

<p>Vlezl do svého paukarutu, pronásledován křikem do­tazů. Koho to viděli? Jak vypadali ti muži? Nebyl někde nablízku jiný člun?</p>

<p>Armun stála jako ledová socha, stejně zmrzlá a nehyb­ná; dívala se před sebe. ale nic neviděla. Věděla, kdo byl v té jeskyni na pobřeží, věděla to tak jistě, jako by jí to jméno někdo zašeptal do ucha. <emphasis>Kerrif':, </emphasis>Musel to byt on, musel být jedním z těch dvou lovců V její mysli nehledala žádná pochybnost, ani trochu. Jako by tu to vědomí bylo už dávno a Niumakova slova ho jenom uvolnila. Přišel za ní. Dozvěděl se, že šla na sever a vydal se ji hledat. Musí za ním, za Kerrickem.</p>

<p>Ochromení z ní spadlo a prudce se rozhlédla kolem se­be. „Kalalequ!“ vykřikla. „Musíme do jeskyně. Vím, kdo je tam. Můj lovec. Kerrick tam na mne čeká.“</p>

<p>Kalaleq užasle zalapal po dechu. Ti Erqigdlit dělají to­lik překvapivých věcí. Přesto o jejích slovech nepochyboval ani na okamžik. Zvedl se a vzpomínal na Niumakova slova.</p>

<p>„Je dobře, že je tu tvůj lovec a že je v bezpečí a v teple, jak říkal Niumak.“</p>

<p>„Ne, není,“ odsekla zlostně. „Není Paramutan, takže není v bezpečí. Je Tanu, který sem došel pěšky a nesl si jídlo s sebou. Na tom místě ho zaskočila bouře. Musím za ním - ihned.“</p>

<p>Když Kalaleqovi došla závažnost Armuniných slov, roz­křičel se. „Člun, můj člun, musíme ho spustit na vodu. Je třeba něco učinit.“</p>

<p>Armun se otočila a spatřila Angajorqaq, která si ji mě­řila užaslýma očima. „Musíš mi pomoci,“ řekla Armun. „Postarej se o Arnhweeta, dokud se nevrátím. Uděláš to?“</p>

<p>„Neměla bys tam jezdit,“ namítla Angajorqaq nepře­svědčivě.</p>

<p>„Pojedu.“</p>

<p>Než ke člunu dorazila, byl již na vodě a Paramutan do něj nakládali věci. Kromě Kalaleqa na palubě seděli čtyří další muži a opírali se do vesel, zatímco lidé venku podá­vali poslední rance. A pak již byli na moři, hnáni lehkým severním větrem.</p>

<p>Snášela se noc a oni ještě veslovali na jih. Pobřeží tu tvořil jednolitý pás útesů, na nocleh na souši tedy neby­lo ani pomyšlení. Zastavili a vyhodili dlouhý pruh kůže s těžkou kožešinou na konci, aby je v noci vítr a proudy nezanesly příliš daleko. Živili se kousky páchnoucího ma­sa a sáli hrsti sněhu ze zásoby, kterou si před odjezdem narychlo naházeli do člunu. Téměř všichni muži přišli za Armun, aby se jí dotkli a poplácali ji a utěšili ji uklidňují­cími zvuky. Neodpovídala; jen se dívala směrem k pobřeží a čekala. Vyčerpána usnula až k ránu a když se probudila, veslovali opět k jihu.</p>

<p>Armun připadalo zasněžené pobřeží prázdné a pořád stejné. Nikoli však jednomu z Paramutan - který nadšeně vykřikl a ukazoval jakýsi neviditelný orientační bod. Za­znělo souhlasné volání a Paramutan zamířili k oblázkovité pláži. Jakmile člun nadzvedla příbojová vlna a donesla jej ke břehu, kde se skřípěním zastavil, byli dva z nich vmžiku po pás v ledové vodě, aby vytáhli plavidlo na pevninu. Ar­mun přeskočila přes okraj, těžce dopadla na zem, ale záhy se zvedla a rychle běžela k zalesněným kopcům. Její dlouhé nohy hladce předběhly ostatní - ale pak se musela zastavit; bezradně se rozhlížela po bělostném, neporušeném sněhu.</p>

<p>„Tudy jdeme.“ křikl Kalaleq, když ji dohonil, a uká­zal před sebe, padaje do jedné z hlubokých závějí. Smích umlkl, neboť sníh dosahoval ke korunám nižších stromů a ničím neposkvrněn zakrýval zem i vše na ní.</p>

<p>Rozhrabávali ho, až létal na všechny strany. Pracovali se zoufalou urputností. Objevil se otvor, plný černé tmy, a rychle se zvětšoval. Armun hrabala ještě zoufaleji než ostatní a doslova padla do temné prostory, jakmile odstra­nili poslední zbytek bílé překážky. Támhle leží hromada kožešin - co skrývá?</p>

<p>Vrhla se k ní první, odhrnujíc ztuhlé, zmrzlé kožešiny na Kerrickově tváři. Šedé tváři, pokryté jinovatkou. Strhla si rukavici a natáhla k ní ruku, bez dechu strachem, který na ni dolehl.</p>

<p>Dotkla se jeho kůže - byla tak chladná. Příliš chladná.</p>

<p>Byl mrtvý.</p>

<p>Když se však rozkřičela hrůzou, víčka se mu zachvěla a nadzvedla se.</p>

<p>Přišla včas.</p><empty-line /><p><strong>20</strong></p>

<p>Rozlehlé pustiny věčně zamrzlého severu byly Paramu­tan domovem. Věděli, jak tu žít a přežít, věděli vše, co se dalo vědět o omrzlinách a smrti chladem. V tu chvíli začali vzrušeně pokřikovat jeden přes druhého a odstrčili Armun stranou. Zatímco Kalaleq stáhl z Kerricka kožešiny, další dva lovci se rovněž svlékli a rozprostřeli své ještě teplé odě­vy na zem. Na ně pak opatrně uložili Kerrickovo bezvládné tělo a oba svlečení Paramutan si lehli k němu, zahřívají­ce ho tělesným teplem. Zbylá trojice pak na ně nakupila hromadu kožešin.</p>

<p>„Taková zima - já sám tu umrznu, zazpívám svou po­hřební píseň!“ ječel Kalaleq. Ostatní se rozesmáli; dobrá nálada se jim opět vrátila, když nalezli lovce živé. „Při­neste dřevo, zapalte oheň. rozehřejte sníh. Potřebují teplo a pití.“</p>

<p>Ortnarovi se dostalo téže péče. Armun si uvědomila, že nejvíce jim pomůže, když dojde pro dřevo. Kerrick je živý! Slunce ji hřálo do tváře a teplo se jí šířilo po celém těle při pomyšlení, že jsou s Kerrickem opět spolu, zdrávi a v bezpečí. V tu chvíli, kdy se celou vahou pověsila na větev a ulomila ji. si slíbila, že je dva už nikdy nic nerozdělí. Byli od sebe vzdáleni tak dlouho. Ta neviditelná šňůra, jež je k sobě pojila, se napnula příliš - a málem se přetrhla.</p>

<p>To už nikdy nedopustí. Kde bude on - tam bude i ona. Nikdo a nic mezi ně už nesmí vstoupit. Další zmrzlá větev se s hlasitým prasknutím zlomila. Táhla za ni vší silou, opojena směsicí hněvu a euforie. Už nikdy víc!</p>

<p>Oheň šlehal až ke stropu a jeskyní se rozlilo teplo. Ka­laleq se skláněl nad Kerrickovým bezvládným tělem, třel mu údy a šťastně pokyvoval hlavou.</p>

<p>„Dobré, moc dobré, je silný - jak bílé má tělo! Jen tady na tváři je zmrzlý, ty tmavé skvrny. Kůže sejde, to nevadí. Ale ten druhý, podívej jak špatný.“</p>

<p>Stáhl kožešiny z Ortnarových nohou. Prsty na levé noze byly zmrzlé a černé. „Musím je odříznout. Udělám nyní, nic neučiti. Uvidíš.“</p>

<p>Ortnar nahlas zasténal, aniž se probral z bezvědomí. Armun ignorovala příšerné skřípění a údery sekerky za svými zády a sklonila se nad Kerrickem. Čelo už měl tep­lé a dokonce mu vlhlo. Přejela je konečky prstů a víčka nemocného se pohnula - zvedla se a zase zavřela. Vzala jej kolem ramen a nadzvedla ho, přikládajíc mu ke rtům kožený pohárek s vodou. „Pij, prosím tě, pij.“ Zavrtěl se a polkl doušek - a nato se ochable svalil zpět.</p>

<p>„Musí zůstat v teple, mít jídlo, musí trochu zesílit, než se vydáme zpět,“ ozval se Kalaleq. „Přineseme maso z člu­nu a možná půjdeme chytat ryby. Za soumraku zpátky.“</p>

<p>Paramutan odešli a zanechali jí zásobu masa a hro­madu dřeva. Udržovala velký oheň, rozhrabávajíc často uhlíky. Když se v průběhu odpoledne jednu chvíli od ohně ohlédla, zjistila, že Kerrick otevřel oči, pohybuje rty, a sna­ží se cosi říci. Dotkla se jeho rtů ústy a pak je pohladila, jako by tišila plačící dítě.</p>

<p>„Já budu mluvit. Jsi naživu - a živý je i Ortnar. Našla jsem tě včas. Zase budeš zdráv. Je tu jídlo - a voda. Nejdřív musíš vypít toto.“</p>

<p>Opět jej podepřela a Kerrick se napil, pokašlávaje vy­prahlým hrdlem. Položila jej zpět do kožešin a přitiskla se k němu, šeptajíc mu přímo do ucha.</p>

<p>„Složila jsem přísahu, sama sobě. Slíbila jsem si, že už mne nikdy nenecháš samotnou. Kam půjdeš ty, půjdu i já. Tak to bude a nikdy jinak.“</p>

<p>„Tak to... bude,“ zachraptěl. Oči se mu samy zavřely a Kerrick znovu usnul: dostal se až na pokraj smrti a odtud je cesta zpět dlouhá a obtížná. Ortnar se pohnul a zasténal a Armun dala pít i jemu.</p>

<p>Byla už skoro tma, když se vrátili Paramutan, pokřiku­jíce a volajíce na ni. „Pohleď na maličkého tvora, kterého nesu,“ halekal Kalaleq, jen vstoupil do jeskyně - a zvedl velkou, ošklivou rybu s tlamou plnou zubů a tělem pokry­tým tvrdými destičkami. „Dodá jim sílu, kterou potřebují. Nyní budou jíst.“</p>

<p>„Jsou stále v bezvědomí -“</p>

<p>„Moc dlouho, ne dobré. Potřebují maso. Ukážu ti.“</p>

<p>Dva z nich zvedli Ortnara do sedu. Kalaleq jemně oto­čil lovcovou hlavou, štípl jej do tváře, zašeptal mu cosi do ucha - a pak hlasitě tleskl. Ortnar pootevřel oči a za po­chvalného křiku přihlížejících zasténal. Jeden z Paramutan mu otevřel ústa a Kalaleq mu do nich vymačkal šťávu z ku­su rybího masa. Ortnar zakašlal, trochu jí vyprskl a zby­tek polkl, za což si vysloužil další bouři radostného veselí. Když přišel aspoň trochu k sobě, strkali mu Paramutan mezi rty kousky rybího masa a povzbuzovali jej, aby je sežvýkal a spolkl.</p>

<p>„Řekni mu v jazyce Erqigdlit, že musí jíst. Žvýkat, žvýkat, jíst.“</p>

<p>Kerricka nakrmila sama - nedovolila, aby se k němu přiblížil někdo jiný. Podávala mu do úst malá sousta a tisk­la si jeho hlavu na prsa.</p>

<p>Trvalo další dva dny, než Ortnar zesílil natolik, že se mohli vydat ke stanům. Když mu Paramutan odřezávali další zčernalé maso z nohou, rozkousal si rty do krve.</p>

<p>„Ale jsme naživu,“ těšil jej Kerrick, když Ortnarovo utrpení skončilo.</p>

<p>„Část mého těla není,“ zasípěl Ortnar a na tváři mu</p>

<p>vyvstávaly kapičky potu. „Nalezli jsme je však - nebo oni nás - a to je důležité.“</p>

<p>Kerrick se musel plnou vahou opřít o Armun, aby vůbec došel k člunu; Ortnara přenesli na nosítkách z větví. Měl příliš velké bolesti, než aby se mohl dívat po okolí. Zato Kerrick se po člunu zvědavě rozhlížel.</p>

<p>„Zhotovený z kůže, lehký a pevný. A ta vesla! Paramu­tan staví stejně dobře jako Sasku.“</p>

<p>„Některé z věcí, jež zhotovují, jsou ještě lepší,“ odpo­věděl Armun, potěšena jeho zájmem. „Podívej se na tohle - víš, co to je?“</p>

<p>Podala mu dlouhou, vyřezávanou kost a Kerrick ji zno­vu a znovu obracel v rukách.</p>

<p>„Pochází z nějakého velkého zvířete, nevím jakého. A byla zevnitř vydlabána - ale co je tohle?“ přiložil oko k otvoru na konci a zatáhl za knoflík na druhé straně -aby objevil, že se v duté kosti skrývá dlouhý kus dřeva, silného asi jako šíp a okrouhlého průřezu. „Nevím, co to je, ale je to nádherně zhotoveno.“</p>

<p>Armun se usmála, odhalujíc rozštěpem v horním rtu pravidelné zuby, a ponořila konec předmětu do vody, jež jim šplouchala u nohou. Když zatáhla za knoflík, ozval se zvuk, jako když někdo srká vodu, a jak knoflík zatlačila, z otvoru na druhém konci vytryskl tenký pramínek vody, aby skončil v moři o notný kus dál. Kerrick hekl úžasem - a oba se tomu rozesmáli. Ještě jednou vzal předmět do</p><empty-line /><p>dlaní.</p>

<p>„Je to podobné jednomu tvoru, kterého vypěstovali Yi­lané - ale tento byl zhotoven, nikoli vypěstován. Líbí se mi.“ Obracel věc obdivně v rukou, sleduje prsty vyrytý obraz ryby, plivající velký proud vody.</p>

<p>Návrat k paukarutům byl triumfální. Ženy se tlačily jedna přes druhou, pištíce smíchy, aby se právě jim dostalo výsady nést nosítka s tímto plavovlasým obrem. Ortnar užasle přihlížel, jak se strkají, aby si mohly sáhnout na jeho vlasy, a přitom na sebe pokřikují tím podivným jazykem.</p>

<p>Arnhweet třeštil na otce oči; jen málo si pamatoval, jak lovci Tanu vypadají. Kerrick si klekl do sněhu, aby si mohl chlapce zblízka prohlédnout: velký a statný hoch se jen málo podobal malému dítěti, od něhož odešel na jih. „Ty jsi Arnhweet,“ řekl a chlapec vážně přikývl - ale ucukl, když Kerrick napřáhl ruku, aby jej pohladil.</p>

<p>„To je tvůj táta,“ konejšila ho Armun, „toho se neboj.“ Dítě se jí však přitisklo k noze a nejevilo chuť v kontaktech pokračovat.</p>

<p>Kerrick vstal; to slovo v něm probudilo dávno zasu­té vzpomínky. Táta. Zalovil ve svých kožešinách a vytáhl dva nože, jež mu visely kolem krku. Sevřel prsty menší z nich a utrhl jej ze šňůrky. Když poklekl znovu, chlapec tentokrát necouvl. Kerrick k němu natáhl ruku s lesklým kovovým nožem, jenž zářil na slunci.</p>

<p>„Jak ho dal můj táta mně - tak ho teď dávám tobě.“</p>

<p>Arnhweet se zdráhavě dotkl nože, zvedl hlavu ke Ker­rickovi, usmál se a řekl - tiše, ale zřetelně:</p>

<p>„Táto.“</p>

<p>Než zima skončila, Ortnar byl již téměř zdráv. Ztratil několik prstů a noha ho dosud bolela, ale mohutná těles­ná síla mu pomohla dostat se z nejhoršího. Na nohou mu stále zbývala trocha černého masa, hnilobná a páchnoucí, ale Paramutan dobře věděli, jak s ní naložit. Jak se dny prodlužovaly, tkáň se hojila a rány se uzavíraly jizvami. S botami, vystlanými měkkou kožešinou, každý den vy-kulhal ven z paukarutu a učil se znovu chodit. Chybějící prsty mu ten úkol ztěžovaly, ale i tak jej postupně zvládal. Jednoho dne se vydal daleko od paukarutu, až k moři na okraj ledové pláně, když spatřil, že se blíží člun. Byl to jeden z těch velkých člunů, s velikou kůží napnutou na ty­či, a nezdál se mu nijak známý. Také nebyl. Poté, co lovec přiklopýtal zpět k paukarutům, zjistil, že se všichni dívají k moři, křičí a mávají na člun.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Armun, neboť se z toho podivného jazyka dosud nenaučil víc než jedno či dvě slova.</p>

<p>„Cizinci, nejsou z našich paukarutu. Je to velmi vzru­šující událost.“</p>

<p>„Ale co to všichni dělají? Proč všichni křičí a mávají? Zdá se, <emphasis>že </emphasis>ten člun pro ně cosi znamená.“</p>

<p>„Nevím, všichni křičí najednou. Už jsi na nohou dost dlouho. Vrať se do paukarutu; přijdu za tebou a povím ti, proč ten rozruch.“</p>

<p>Ortnar byl v paukarutu sám, protože ostatní - Kerrick, Arnhweet i Harl - vyrazili vstříc neznámému člunu. Těž­ce se posadil a hlasitě zasténal bolestí, která sužovala je­ho chodidla; mohl si to dovolit, neboť jej nikdo neslyšel. Zakousl se do kusu masa a úlevně odpočíval, očekávaje příchod Armun.</p>

<p>„Zřejmě se děje něco velmi dobrého,“ hlásila, jen co vstrčila hlavu dovnitř. „Jde o ularuaqy. Všichni hovoří o tom, jak zlá byla zima, jak jich bylo méně a méně. Nyní je, jak se zdá, opět objevili. Ularuaqové jsou pro ně velmi důležití.“</p>

<p>„Co jsou to ularuaqové?“ zeptal se Ortnar.</p>

<p>„Zvířata, která loví - na moří. Nikdy jsem žádného ne­viděla, ale musejí být obrovští, větší dokonce než masto­dont.“ Ukázala na žebra nad svou hlavou. „Toto pochází z ularuaqa. A kůže, kterou je paukarut pokryt, rovněž. většina masa, které jíme, i ten bílý tuk. Paramutan je­</p><empty-line /><p>dí jakékoli maso, opravdu všechno.“ Pohlédla významně</p><empty-line /><p>na mořského ptáka, jenž visel za nohy na žebrech stropu</p><empty-line /><p>a „příjemně“ páchl. „Ale téměř všechna potrava, i věci na</p><empty-line /><p>stavbu člunů, pocházejí z ularuaqa. Paramutan tvrdí, že je</p><empty-line /><p>odsud vyhání počasí, dlouhé zimy. Led postupuje každým rokem dál a dál na jih, a něco ve vodě - není mi jasné co - se změnilo. Ularuaqů tedy začalo ubývat a to je to nejhor­ ší, co se mohlo Paramutan stát. Nyní ale musíme vyčkat, co se vlastně děje.“</p>

<p>Chvíli trvalo, než se do paukarutu vrátili další. Prv­ní lezl Kalaleq; přeplazil se úzkým vchodem a před sebou strkal jakousi mřížku z tenkých kůstek, následován ostat-</p>

<p>nimi. Šťastně mřížkou mával; byla to složitá spleť kostí, svázaných střevem do nejrůznějších úhlů a křivek. Armun Kalaleqa přiměla, aby mluvil pomaleji a překládala jeho slova do marbačtiny.</p>

<p>Kerrick byl první, kdo výkladu porozuměl.</p>

<p>„Ty kosti jsou znázorněním krajiny či oceánu - pou­žívají je, aby nalezli cestu na moři stejně jako Yilané své mapy. Zeptej se ho na místo, kde se nalézáme.“</p>

<p>Po mnoha ukazování na změť kostí, mnoha otázkách a nepříliš jednoznačných odpovědích bylo vše konečně jas­né. Kerrick, který již jednou překročil oceán, pochopil smysl nejdříve.</p>

<p>„To ty zimy. Změnily oceán, stejně jako změnily zemi, a změnily i tvory, kteří v oceánu žijí. Ledový příkrov, na němž se nalézáme, se na severu táhne od nás přes moře až k zemi na druhé straně. Byl jsem v té zemi, třebaže ne tolik na severu. A ularuaqové z nějakého důvodu nejsou na této straně oceánu, ale na té druhé. Ikkergak, který právě dorazil, se přeplavil přes oceán a spatřil je. Co hodlají Paramutan dělat?“</p>

<p>Když Kalaleq pochopil otázku, doslova rozehrál odpo­věď. Během svých slov tahal za neviditelné udice, plul přes pomyslné vlny a dělal spoustu dalších věcí. Téměř mu ro­zuměl i bez Armunina překladu.</p>

<p>„Spustí ikkergaky na vodu a připraví je na dlouhou ces­tu. Jakmile led začne praskat, chtějí přeplout oceán a lovit ularuaqy - vrátit se, než zase přijde zima.“</p>

<p>„Pak tedy nastane čas, abychom odešli i my,“ pronesl Kerrick. „Jen jim ujídáme jídlo a nic za to nedáváme.“ Koutkem oka však zachytil neveselý úsměv na Ortnarově tváři.</p>

<p>„Ano, bude čas jít na jih,“ souhlasil lovec. „To však znamená dlouhou cestu pěšky a tu já nepřivítám s rados­tí.“</p>

<p>„Nemusíš jít pěšky,“ vyhrkla Armun impulzivně a sti­skla mu povzbudivě paži. „Znám Paramutan. Pomohou</p>

<p>nám. Přivezli mne sem i s chlapci, aniž sebeméně zaváhali. Mají nás rádi - jsme pro ně tak zvláštní. Chtějí, abychom zůstali, ale pokud budeme chtít odjet, vezmou nás člunem na jih. Jsem si tím jista.“</p>

<p>„Nebudou však potřebovat všechny ikkergaky na lovec­kou výpravu?“ zapochyboval Kerrick.</p>

<p>„Nevím. Ale zeptám se a zjistím to.“</p>

<p>„Musíme odejít tak brzo, jak to jen bude možné,“ po­kývl Ortnar. „Musíme zpátky k sammadům.“</p>

<p>Kerrickova tvář při těch slovech potemněla a svaly na čelisti se stáhly - vzpomínky, které se vynořily, nebyly prá­vě příjemné. Sammad. Spolu s nimi přišly i dávno zapo­menuté obavy.</p>

<p>První, na koho si vzpomněl, byla Vainté, Yilané věčné nenávisti. Stále tam někde je a chystá zkázu Tanu i Sa­sku, zkázu všech ustuzou na celém světě. Obrátil se zády k jejich městu i hrozbě Yilané, protože musel najít Armun. A dobře udělal. Jsou nyní opět spolu, zdrávi a v bezpečí. Mohou však někdy vůbec být v bezpečí? Těžko, alespoň dokud bude Vainté naživu, živena svou nenávistí. Budou se muset vrátit do města. Zpátky k Yilané a hesotsan, do světa ustuzou a murgu, do světa války, která nemá konce. Alespoň ne takového, který by neznamenal zkázu samma­dů.</p>

<p>Armun jej pozorovala a snadno pochopila, co se v něm odehrává, neboť tělo následovalo mysl, obírající se slovy murgu. I tvář zrcadlila jeho myšlenky, a mračila se čím dál víc.</p>

<p>Půjdou nazpět.</p>

<p>Ale co je tam čeká?</p>

<p>ambesetepsa ugunenapsossi, nefa-tep lemefenatep. epsatsast efento-peneh. deesetefen eedeninef.</p>

<p>úsloví Yilané</p>

<p><emphasis>Ugunenapsa učila, že známe smrt a tak známe i hranice života, a že v tom tkví síla Dcer života, které žijí tam, kde os</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tatní umírají.</emphasis></p><empty-line /><p>21</p>

<p>Jakmile uruketo opustil přístav v Yebeisk, nařídila Am­balasi, aby plaval na západ, přímo na otevřené moře. Byla to nejrychlejší cesta, jak zmizet z dohledu města - aniž by jeho obyvatelé měli možnost vysledovat jejich budoucí kurs. Elem se vyškrábala na vrchol ploutve a nalezla zde vědkyni, jak upřeně pozoruje temné obrysy enteesenat, že­noucí se před nimi. Elem vydala zdvořilý zvuk s významem žádost o pozornost-k-hovoru.</p>

<p>„Nikdy jsem neřídila uruketo, jen jsem na něm sloužila. Jsou určité problémy...“</p>

<p>„Tak je vyřeš,“ opáčila Ambalasi pevně s rozlišujícími znaky konec-tématu, dotaz-následuje. „Kdo slouží u říze­ní?“</p>

<p>„Omal, Yilané klidné inteligence, jež se rychle učí.“</p>

<p>„Říkala jsem, že budeš dobrou velitelkou. Nyní si pro­hlédneme mapy.“</p>

<p>Sestoupily ploutví a minuly Omal. Ta stála s rukama poblíž uzlin nervových zakončení, jejichž pomocí se uru­keto ovládal, a upřeně hleděla ven průhledným terčem na stěně. Na římse před ní trůnil šedorůžový pták, který se dí­val týmž směrem. Ambalasi se zastavila a přejela mu palci po peří; pták zavrkal.</p>

<p>„Nový kompas,“ vysvětlila Elem. „Je daleko užitečnější než starý.“</p>

<p>„Ovšem - vždyť jsem ho vyvíjela já. Přesný, spolehlivý</p>

<p>-   a je dobrým společníkem na dlouhých plavbách. Jakmile</p><empty-line /><p>byl jednou nařízen správným směrem, bude jím ukazovat</p>

<p>-   bude-li dobře krmen - dokud nezahyne.“</p>

<p>„Nikdy jsem nepochopila...“</p>

<p>„Já ano. Magnetizované částice v předním mozku. Kde jsou mapy?“</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>Výklenek byl sice osvětlen jen skromně, ale jakmile roz­balily svitek první mapy, jasně zazářila v matné záři pur­purové skvrny na živé stěně.</p>

<p>„Tato je v největším měřítku, které máme,“ komento­vala Elem. „Je také nejnovější. Zde je Entoban&lt; a tady, na druhé straně širokého oceánu, Gendasi.“</p>

<p>„A tyto barevné víry?“</p>

<p>„Víry chladnějších barev jsou nebeské větry, které proudí jako velké řeky atmosférou. Vznikají zde v tropech, kde slunce prohřívá vzduch, a pák se vlivem rotace planety pohybují na sever či na jih. Pro má studia měly velký vý­znam, pro praktickou orientaci však daleko více poslouží tyto víry v teplých barvách oranžové a červené, jež značí oceánské proudy.“</p>

<p>„Vysvětli-podrobně.“</p>

<p>„Potěšení-z-vysvětlení. Nalézáme se nyní zde, v oceá­nu západně od Yebeisk. Podle tvých příkazů pokračujeme na západ až do setmění pro případ, že bychom byli pro­následováni. V tu dobu již budeme zde, v tomto červeném proudu, tekoucím na jih. Necháme se jím unášet po ce­lou noc, a za svítání, poté, co ověříme polohu, můžeme vyrazit k cíli. Důvod otázky: přesnost-plavby, touha-po-informaci. Jaký je náš cíl?“</p>

<p>„Dosud-nejistota. Ulčaž mi nyní, co bys dělala, kdyby naším cílem bylo Gendasi.“</p>

<p>„Dychtivost-vypočítat. Na cestě do Gendasi bychom</p>

<p>museli sledovat tento proud, mířící na jihozápad, dopro­střed oceánu. Je to nanejvýš zajímavá oblast, překypuje životem. Až bychom tam dorazili, zvolili bychom si vhodný proud, jenž míří správným směrem. Patrně tento, kolem Alakas-Aksehent k zelené zemi za nimi.“</p>

<p>Ambalasi pečlivě studovala mapu. Okamžik se upřeně zadívala směrem, kde ležel Yebeisk, a pak nechala levé oko stočit se na oceán, ke Gendasi.</p>

<p>„Otázka. Plujeme velkým obloukem na jihovýchod do středu oceánu, a pak dalším obloukem severozápadně k cí­li. Pomysli, oč rychlejší by bylo plout jednoduše nejkratší cestou přes oceán - takto.“ Přejela přes mapu rychlým pohybem palce. Elem ucouvla a zalapala po dechu, barvíc hřeben do zářivé červeně.</p>

<p>„Nemožné!“ Rozlišující znaky zoufalství a strachu. „To, co navrhuješ, je... <emphasis>nepřirozené. </emphasis>Na krátkých úsecích, to ano, tam to užíváme, třeba při plavbě z jednoho ostro­va na druhý, tam je to v pořádku. Ale nic se nepohybuje přímočaře. I mořští tvorové sledují mořské proudy, a ptá­ci vzdušné. Kurs, který navrhuješ - ten je proti přírodě. Museli bychom uruketo donutit, aby se odchýlil od prou­du, v noci by však jím byl přesto unášen, ráno pak nový výpočet polohy... zhola nemožné!“</p>

<p>„Pouhá otázka vědeckého zájmu, Elem, vzpamatuj se. Vzhledem k tomu, že i ty jsi dělník vědy, povím ti pro větší úspěch tvé práce něco o dvou rozdílných stavech hmoty. Nebo už jsi snad někdy slyšela o Atepenapsině zákonu?“</p>

<p>„Stud-z-nevědomosti, žádost-o-poučení.“</p>

<p>„Maximálně zjednodušeno, neviditelná hmota se pohy­buje po přímých liniích, zatímco viditelná nikoli. Odstraň si z očí tupou strnulost a zavři ústa - jsi dokonalým obra­zem hlouposti fargi! Víš něco o neviditelné hmotě?“ Ne„</p>

<p>„Ach, ty hroudo nevědomosti! Neviditelná je třeba gra­vitace - pokud upustím toto těžítko, poletí přímo dolů. To-co-přenáší-světlo, je samo o sobě neviditelné a pohybuje světlem v přímé linii od zdroje k oku. Setrvačnost je neviditelná, a přece brání pohybujícímu se objektu v... dost. Vidím, že tyto věci se vymykají tvému chápání. Ne­styď se za svou hloupost. Je jen velmi málo Yilané jako jsem já - které nemají nějaké intelektuální omezení. A ny­ní zpět k našemu kursu. Co se nachází zde?“</p>

<p>Ambalasi přejela prsty a palci po prázdné oblasti za Maninlě, jižně od Gendasi. Elem užasle vydechla. „Nic. vůbec nic.“</p>

<p>„Tvá je prázdnost-mysli. neschopnost-života! Musím tě snad učit tvému vlastnímu povolání? Co je to na té mapě, tady a tady?„</p>

<p>„Proudy, samozřejmě oceánské proudy.“</p>

<p>„Skvělé. A nyní, zaobírání-se-detailem, co tyto proudy způsobuje?„</p>

<p>„Teplotní rozdíly mořské vody, vítr, rotace planety, vliv pobřeží, spád mořského dna...“</p>

<p>„Dobrá. A teď tyto dva proudy prozkoumej podrobněji. Ty se nevynořily jen tak zničehonic ze tmy. Jdi po nich zpět, k místu vzniku.“</p>

<p>„Už chápu, už chápu! Velká Ambalasi, vytáhla jsi mne z mé nevědomosti jako je fargi vytažena z moře. Tam, kam jsi ukázala, musí být nějaká pevnina. Přestože ji dosud ni­kdo nezaznamenal na mapách, ani neviděl - ty jsi z pou­hých map odvodila její existenci...“</p>

<p>Když Elem konečně došel plný význam tohoto odhale­ní, sklonila hlavu v gestu nejnižší-z-nízkých k nejvyššímu-z-vysokých - neboť poznala, že Ambalasi toho ví o navi­gaci přinejmenším tolik, co ona sama. Ambalasi pokývla, přijímajíc její hold.</p>

<p>„Jsi zběhlá ve svém oboru, Elem,“ odpověděla. „Ale jsem to já. kdo je zběhlý ve všech oborech - jak jsem prá­vě prokázala. Tento můj závěr však nebyl dílem okamžiku; dívám se do map již po několik let a po tutéž dobu pro­vádím i takovéto dedukce. Naše cesta pak správnost mých vývodů prokáže. Pojedeme sem, do toho bílého místa na mapě. Jakmile k němu dorazíme, ta bílá barva z mapy zmizí. A nyní mi přiveď Enge.“</p>

<p>Enge dorazila s Elem záhy. Ambalasi ji očekávala v pá-novitém postoji, vzpřímená tak, jak jí jen stará páteř do­volovala, mapu svírajíc pevně v ruce. Elem se k vědky­ni blížila pokorně jako fargi; naproti tomu Enge, přestože i její údy signalizovaly značnou úctu, tak daleko nezašla. Ambalasi k nim natáhla ruku s mapou v gestu nejvyšší-důležitosti.</p>

<p>„Nyní ti ukážu vše, Enge. Nyní ti prozradím náš cíl a město, které tě tam čeká.“</p>

<p>„Chováme v sobě skutečnou vděčnost za to, cos pro nás učinila.“ Enginy paže opsaly oblouk, naznačujíce, že hovoří za celou skupinu.</p>

<p>„Výborně. Podívej se na mapu. Zde, na tomto místě, je cíl naší cesty. A zde - je naše město.“</p>

<p>Během svých slov otevřela druhou dlaň a natáhla ji k posluchačkám. Na dlani jí leželo velké, spirálovitě stoče­né semeno. Enge přeskočila pohledem z mapy na semeno a zpět, než sklonila hlavu ve vděčném přijetí.</p>

<p>„Jsme ti vděčný. Ačkoli na mapě je jenom prázdno, mohu pouze předpokládat, že se ve své rozsáhlé moudrosti nemýlíš, když tvrdíš, že je tam země. Země bez Yilané, tedy místo, kde tvé semeno může vzklíčit v město, jež bude jenom naše - a podle našich představ.“</p>

<p>„Přesně tak,“ pravila Ambalasi ostře a až zbytečně prudce stáhla k sobě semeno i mapu. Po hřebínku jí pře­běhla vlna jasných barev. „Máš prvotřídní mozek, Enge, a já se těším, až ho prozkoumám.“</p>

<p>Nedodala, že tentokrát neuspěla, a nezmínila se o tom ani Enge. Ta jen dala najevo vděčnost a souhlas. Stará vědkyně byla popudlivá a podivínská, ale po tom všem, co pro ně udělala, měla na své výstřednosti právo.</p>

<p>„Je dovoleno požádat o další informace ohledně cíle naší cesty, ku potěše práce mozku s takovým problémem?„</p>

<p>„Je to dovoleno.“ Ambalasi přijala hold, který jí pravem náležel a barvy na hřebínku jí pohasly. „Dívejte se dobře a učte se. Síla, šířka a teplota těchto proudů, těchto řek v moři, jsou na mapách zaznamenány, aby se z nich po­učili ti, kdo jsou toho schopni. Mezi ně patřím samozřejmě i já. Nebudu zacházet do podrobností, jimž byste nerozu­měli, sdělím vám však závěr, který jsem z nich vyvodila. Zde neleží nějaký ostrůvek či jejich řetěz, ale velká pevni­na, jejíž rozsah zjistíme až poté, co u ní přistaneme. Leží jižně od Alpéasaku, což znamená, že bude báječně teplá -více než to město. Znáš už jméno té nové země, Enge?„</p>

<p>„Znám,“ odvětila pevně tázaná.</p>

<p>„Pak nám je tedy pověz,“ vybídla ji Ambalasi s nepo-tlačitelným gestem potěšení.</p>

<p>„Jmenuje se Ambalasokei, aby i po zítřku zítřka, do­kud budou Yilané hovořit jedna se druhou, znovu a znovu opakovaly jméno té, jež přinesla život na toto neznámé a vzdálené místo.“</p>

<p>„Dobře vymyšleno,“ pochválila ji Ambalasi a Elem na­značila souhlas spolu s rozlišovacími znaky zdůraznění. „Nyní si odpočinu a obnovím své zásoby energie. Samozřej­mě budete občas potřebovat mou radu; neváhejte mne te­dy probudit, i když by se vám to zdálo nemístné.“</p>

<p>Zpráva o tom, co se stalo, se rychle rozšířila po celém uruketo a vyvolala nemalý rozruch. Dcery života naléhaly na Enge, aby jim odhalila význam Ambalasiných objevů a ona jim vyhověla, stojíc ve sloupu světla, padajícího sem otvorem v ploutvi - tak, aby ji všichni dobře viděli a slyšeli.</p>

<p>„Ugunenapsa, naše učitelka, nám říkala, že nejslabší je nejsilnějším, a nejsilnější zase nejslabším. Tímto parado­xem nám chtěla objasnit jedinečnost každého života, fakt, že život fargi, na níž ještě neoschla voda oceánu, je pro tuto fargi stejně důležitý, jako život Eistaa pro Eistaa. O tom Ugunenapsa hovořila už dávno, ale pravý a věčný smysl těchto slov jsme pochopily až dnes. Ambalasi, přestože ne­ní dosud Dcerou života, se poučila ze slov Ugunenapsy tolik, že nás vyvedla ze zajetí a vede nás do nového světa, kde vypěstujeme nové město - město, jež bude naším. Skloňte se pokorně před nádherou této myšlenky. Čeká nás město, kde nás nebudou pronásledovat za naši víru. Měs­to, kde nebude smrt. Město, kde můžeme společně růst a učit se - a vítat fargi, aby rostly a učily se <emphasis>s </emphasis>námi. Řekla jsem již, naplněna vděčností, a neváhala jsem ani okamžik, že se nová země, kde vypěstujeme město, bude jmenovat Ambalasokei.“</p>

<p>Posluchačkami projela vlna emocí, vlna souhlasu, která rozvlnila shluk těl stejným směrem - jako vítr, ohýbající vysokou trávu. Všechny jí daly za pravdu.</p>

<p>„A nyní si odpočiňme, neboť po příjezdu bude zapotře­bí mnoho vykonat. Elem potřebuje pomoc s řízením uruke­to; ty, jež mají patřičnou zručnost či aspoň touhu pomoci, nechť tedy jdou za ní a dají jí najevo ochotu a připrave­nost. My ostatní si uspořádejme myšlenky a připravme se na to, co nás čeká.“</p>

<p>Ambalasi, jak odpovídalo jejímu věku, strávila větší část cesty v nehybnosti, byla však jediná. Pro Dcery živo­ta byla situace, v níž se ocitly, příliš nezvyklá a vzrušující: poprvé za celou dobu byly někde v početní převaze, nikdo je nepronásledoval a neomezoval. Mohly otevřeně hovořit o své víře, diskutovat o jejích aspektech a popřípadě žá­dat o vysvětlení ty, jejichž bystrost myšlení byla uznávána všemi. Mezi ně patřila samozřejmě i Enge. Každým dnem, který uplynul, se blížily víc a víc nádherné, zářící realitě nové existence.</p>

<p>Ambalasi se probudila až ve chvíli, kdy uruketo opustil proud, který se vinul kolem Maninlé a Alakas-aksehent k pevnině Gendasi. Stará Yilané se napila chladné vody, pojedla něco masa a pomalu se vyšplhala na vrchol ploutve uruketo. Enge a Elem, které tam na ni již čekaly, naznačily končetinami uctivý pozdrav.</p>

<p>„Je teplo,“ pronesla Ambalasi a v jasném slunečním svitu stáhla oči do úzkých štěrbin, doprovázejíc slova roz­lišovacími znaky potěšení a radosti.</p>

<p>„Jsme zde,“ hlásila Elem a ukázala polohu palcem na mapě. „Zdejší vody jsou bohaté životem a obsahují nezná­mé ryby obří velikosti.“</p>

<p>„Neznámé snad pro tebe a jiné omezených vědomostí -přede mnou však oceán nemá tajností. Chytili jste nějakou z těch neznámých ryb?“</p>

<p>„Jsou lahodné.“ Elem naznačila potěšení z jídla. Am­balasi okamžitě reagovala gestem znechucení-nad-obžer-stvím a priority-vědomostí.</p>

<p>„Myslíte především na své žaludky a až potom na své mozky,“ opáčila upjatě. „Než pozřete veškeré zdroje po­znání tohoto oceánu, přineste mi alespoň vzorek.“</p>

<p>Byla to opravdu impozantní ryba - průsvitná, hladká a dlouhá, se zelenými ploutvemi. Když ji natáhli, předči­la délkou i vzrostlou Yilané. Ambalasi na ni vrhla jediný pohled a vyjádřila opovržení-nad-nevědomostí a nadřaze­nosti-vědění.</p>

<p>„To je tedy opravdu ryba! Jsem tu snad jediná, kdo používá oči k vidění a mozek k přemýšlení? Toto není ry­ba o nic víc než já. Je to monté. Podle tupého lesku ve vašich očích soudím, že tento odborný termín vůbec ne­znáte. Monté jsou úhoří larvy - a doufám, že víte, co jsou to úhoři?“</p>

<p>„Jsou velmi chutní,“ odtušila Enge, dobře vědouc, že tím vědkyni povzbudí k dalšímu proudu spílání, v němž si tak libuje.</p>

<p>„Chutní! Už zase procesy zažívání namísto uvažová­ní! Jen těžko se smiřuji s myšlenkou, že jsme všechny té­hož biologického druhu. Ještě jednou naplním vaše prázd­né mozky novým poznatkem. Copak si neuvědomujete, že největší úhoří larvy, které známe, jsou kratší než nejmen­ší z nehtů na mé noze? To už snad víte, že dospělí úhoři dorůstají značné a - je mi jasné, co řeknete vy - chutné délky.“</p>

<p>Enge sklopila oči k pomalu se svíjející larvě a dala na­jevo vděk za informace - a rostoucí úžas.</p>

<p>„To ale znamená, že dospělí úhoři budou skuteční ob­ři!“</p>

<p>„To vskutku ano. Což je dalším důkazem, že před námi leží neznámá země - neboť úhoři těchto rozměrů nebyli známi. Až dosud.“</p>

<p>O několik dní později nařídila Ambalasi, aby jí přinesli vzorek mořské vody. Jedna z Yilané sešplhala po ploutvi uruketo až na jeho široká záda a nabrala vodu do průsvitné nádobky, nedbajíc vln, jež se jí rozrážely o nohy. Ambalasi zvedla nádobku před oči, kriticky si její obsah změřila -a přiložila ji ke rtům. Elem signalizovala nebezpečí; dobře věděla, že pití mořské vody vede k dehydrataci a smrti.</p>

<p>„Jsem potěšena tvou starostí o mé zdraví,“ odpověděla Ambalasi, „ale staráš se na nevhodném místě. Ochutnej sama.“</p>

<p>Elem zdráhavě usrkla z nádobky - a dala najevo šok a údiv. Ambalasi vědoucně přitakala.</p>

<p>„Pouze veliká řeka, větší než jakákoli z těch, jež známe, dokáže vyvrhnout sladkou vodu tak daleko do moře. Cítím, že se nacházíme na prahu velkého objevu.“</p>

<p>Následujícího dne zaznamenali velká hejna kroužících mořských ptáků, nezvratný důkaz, že se blíží k pevnině. Zakrátko spatřili ve vodě plavat kusy vegetace - ve vodě, která už zdaleka nebyla tak průzračná a čistá jako na ši­rém moři. Ambalasi odebrala další vzorky k prozkoumání a teprve po něm učinila nové závěry.</p>

<p>„Ve vodě je hlína, bakterie, vajíčka hmyzu, plankton, semena. Blížíme se k obrovské řece. která sbírá vodu z roz­sáhlé oblasti ještě rozsáhlejšího kontinentu. Má prognóza s vysokým procentem pravděpodobnosti říká, že jsme již blízko k našemu cíli, blízko k Ambalasokei.“</p>

<p>Téměř celý následující den pršelo, ale vyčasilo se ješ­tě před večerem. Když z obzoru před nimi odpluly mra­ky, spatřili všichni, kdo se dívali z ploutve, západ slunce, jenž předčil svou velkolepostí a barevností to, co znávali z domova. A ve chvíli, kdy se uruketo vyhoupl na jednu</p>

<p>z dlouhých vln, zahlédli na okamžik pod planoucím nebem i temnou linii.</p>

<p>Tu noc spali tak, jak spí Yilané vždycky, hluboce a bez hnutí; za prvního rozbřesku světla však byli všichni na nohou. Elem většině z nich nařídila, aby slezli dolů, do útrob uruketo - neboť tlačenice nahoře v ploutvi začínala být neúnosná. Ambalasi si stoupla dopředu, jak bylo jejím právem, a sledovala, jak se země na obzoru blíží a roste. Po chvíli se však čára pevniny rozdrobila do shluku menších ostrovů.</p>

<p>„Žádná řeka,“ pronesla Elem s pohyby zklamání.</p>

<p>Neschopná-pochopit, to znamenaly pohyby, jež Amba­lasi energicky učinila v odpověď. „I malé řeky mívají široká ústí. Reka, jejíž povodí sahá přes celý kontinent, přináší s sebou bahno, jímž ústí zanáší, a vytváří tak deltu plnou ostrůvků. Nalezněte jeden z průplavů mezi ostrůvky a zá­hy uvidíte, že jste skutečně na řece. Na jednom z jejích břehů pak zasadíme semeno města.“</p>

<p>„Nemám nejmenších pohyb, že Ambalasi mluví prav­du, neboť se nikdy nemýlí,“ podpořila ji Enge. „Tam před námi se blíží náš cíl, začátek nového života pro nás pro všechny. Nová země Ambalasokei, kde vyroste naše měs­to.“</p>

<p>Angurpiamik nagsoqipadluinarpoq mungataq ingekaqaq.</p>

<p>pořekadlo Paramutan Pro <emphasis>Paramutan je čerstvá ryba nade </emphasis><emphasis>vše.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>22</strong></p>

<p>Nakonec přece jen padlo rozhodnutí. Trvalo to dlou­ho, neboť tak to bylo u Paramutan zvykem. Nekonečná rozprava, přerušovaná jen tu a tam rychlým soustem tu­ku a zkaženého masa, byla jediným způsobem, jak vyřešit důležité záležitosti. Když v paukarutu, kde se radili, za­čalo docházet maso, přesunula se porada do jiného. Lidé přicházeli a odcházeli, někteří dokonce usínali, a když se vrátili či se probudili, museli být zpraveni o tom, co se mezitím odehrálo, takže se diskuse protahovala ještě víc.</p>

<p>A přece dospěli k rozhodnutí. Většina ikkergaků pře­plaví oceán a bude lovit ularuaqy. Cesta přes oceán však bude dlouhá a lovci se třeba nestačí vrátit s koncem pod­zimu - možná budou muset dokonce čekat na další jaro. V paukarutech však bude potravy zapotřebí daleko dřív. Zdejší pobřežní vody skýtaly ryby - rozhodlo se tedy, že jeden ikkergak vyrazí na jih, aby se tam porozhlédl po ji­ném úlovku, a přitom odveze Erqigdlit zpět do jejich země. To bylo něco nového a vzrušujícího a každý z Paramutan se chtěl té výpravy zúčastnit, ale všichni také uznali fakt, že ikkergak bude řídit Kalaleq, protože to on byl tak před­vídavý a jako první sem přivezl Erqigdlit.</p>

<p>Jakmile rozhodnutí padlo, nepromarnili již ani chvilku. Led zvolna začínal praskat, slunce hřálo a dny se prodlu­žovaly. Léto bude krátké - a pak znovu zavládne dlouhá</p>

<p>zima. Se spěchem, téměř až nepatřičným po tak dlouhém váhání a rozhodování, byly na ikkergaky naloženy záso­by. Posádky naskákaly na palubu připravených člunů a za volání a smíchu - smutné tváře a slzy by jim zaručeně při­nesly neštěstí - odrazily lodě od břehu. Když byl k odplutí připraven i ikkergak, jenž mířil na jih, Angajorqaq se kam­si vytratila. Armun však pozdržela odjezd a vrátila se pro ni, aby ji nalezla schovanou pod hromadou kožešin v koutě paukarutu.</p>

<p>„Neplač,“ těšila ji Armun a utírala dlaní slzy, jež se kutálely po hnědé srsti tváře.</p>

<p>„Pláču - proto jsem se schovala.“</p>

<p>„Když u Erqigdlit někdo odchází, všichni pláčou - to aby měli odcházející štěstí.“</p>

<p>„Jste podivní lidé a já nechci, abyste odešli.“</p>

<p>„Musíme. Ale brzy se vrátíme.“</p>

<p>Oči Angajorqaq se rozšířily a žena tiše hvízdla na zna­mení úcty. „Když to říkáš, pak jistě vidíš přes led a sníh mnoha zim, které přijdou. To jsem nevěděla.“</p>

<p>Armun nevěděla o nic víc; ta slova jí přišla na jazyk tak hladce a přirozeně, jako by hovořila o něčem zcela sa­mozřejmém. Její matka to dokázala, nadzvednout temný příkrov noci a spatřit zítřek dřív než kdokoli jiný. Snad to dokáže i ona. Pohladila Angajorqaq po tváři, vstala a ode­šla. Ikkergak na ni čekal a všichni volali, ať si pospíší -a tak poslechla. Všichni se z odjezdu radovali: Arnhweet blaženě poskakoval, Harl pokřikoval a dokonce i Ortnar se usmíval. Jenom Kerrick měl na tváři ten zachmuřený vý­raz, který jej neopouštěl od chvíle, kdy padlo rozhodnutí odejet. Pokoušel se ovládnout, usmát se a povídat si s ni­mi, ale nikdy to nedokázal déle než krátkou chvíli. Špatná nálada se mu držela stále nablízku, připravena opět zauj­mout své místo. Pravda, v noci jej Armun dokázala přimět, aby zapomněl na obavy z příštích událostí - ale ráno bylo vše při starém.</p>

<p>Až do chvíle, než ikkergak vyrazil na cestu. Nový zážitek, plavba v ikkergaků po širém moři, zaujal jeho zvěda­vost, neboť nic podobného dosud v životě nepoznal. Cesta přes oceán v uruketo byla něco docela jiného - dlouhý čas, strávený ve stísněném živém vězení, plném pachů a zápa­chů, v temném šeru, kde nebylo nic vidět ani co dělat. Ikkergak se od uruketo lišil snad ve všem. Plavili se po moři, ne pod ním. Mořští ptáci jim kroužili nad hlavou a křičeli, a do jejich křiku se mísilo skřípění kostry ikker­gaků, jehož velká plachta se nadouvala svěžím větrem. Zde již nebyl na obtíž jako cestující, ale stal se aktivním účast­níkem plavby. Na dně ikkergaků bylo vždycky dost vody, kterou bylo potřeba vypumpovat, a jeho nikdy neomrzelo tahat za knoflík pumpy a sledovat, jak čůrek vody stříká přes palubu. Mnohokrát nad pumpou žasl a přemítal, ale nikdy docela nepochopil záhadu, jak pracuje. Mělo to co­si do činění se vzduchem, podobně jako dětská foukačka, která po fouknutí vystřelí tvrdá semínka. Nevadilo to však - podstatné bylo, že zatáhnutím za knoflík mohl zvednout vodu, šplouchající na dně lodi, a zatlačením ji vystříknout přes palubu.</p>

<p>Pohyb ikkergaků pomocí plachet už tak záhadný nebyl. Kerrick cítil vítr na tváři a viděl jej, jak plní koženou plach­tu, všiml si i napětí dobře spletených kožených lan, která přenášela tlak větru z plachty na samotný ikkergak. Poslu-šen instrukcí zkušenějších Paramutan se postupně naučil tahat za správná lana a zvládl i uzly, které lana přidržo­valy. Dokonce se s ostatními střídal u kormidla. Bylo to zapotřebí, neboť se plavili dnem i nocí, od zimy k jaru.</p>

<p>Řídit loď ve tmě pro něj byl příliš těžký úkol; nedokázal zatím určovat správný směr podle větru na tváři a tlaku kormidla. Ale ve dne, s dobrým větrem v zádech, dokázal držet ikkergak v přímém kursu stejně dobře jako kterýkoli z Paramutan.</p>

<p>Ikkergak sám byl složitou a opravdu geniální konstruk­cí. Přes značnou velikost byl celý vnější potah zhotoven z kůže jediného ularuaqa a Kerrick přemítal, jak obrovité to asi musí být zvíře. Kůže byla napnuta na kostře z ten­kých prutů pevného dřeva, propletených křížem krážem a dohromady svázaných koženými řemeny. V určitém smě­ru mu cesta připomínala plavbu v uruketo: pružné boky lodi se pohybovaly v rytmu tlaku vln, stahujíce se dovnitř a zas se vydouvajíce, jako by ikkergak dýchal.</p>

<p>Armun cesta ikkergakem připadala nepoměrně lepší než plavba na sever v malém člunu. Pohyb nebyl tak prud­ký a tak netrpěla mořskou nemocí. A také dny byly čím dál teplejší: měla už dost ledu a sněhu. Strach z toho, že chlap­ci spadnou do vody, jí však zůstal a tak jejich hry bedlivě sledovala. I přes její dohled však Harl v jednu nestřeženou chvíli ztratil rovnováhu a přepadl přes okraj. Armunin vý­křik upozornil kormidelníka a ten ikkergak obrátil - za mohutného pleskání náhle uvolněné plachty. Kalaleq při­spěchal a hodil chlapci do vody koženou rybářskou šňůru. Udalo se to během několika okamžiků a vzduch, zachycený v oděvu, chlapce držel nad hladinou. Vzápětí se už zmá­čená postava škrábala zpět do člunu za hlasitého řehotu přihlížejících Paramutan. Od té doby byl Harl mnohem opatrnější a Armun hochy hlídala dvojnásob.</p>

<p>Paramutan byli dobří rybáři a udice měli hozené do vody téměř stále. Háčky vyřezávali ze dvou kostiček, jed­né zašpičatělé a druhé s otvorem pro šňůru. Pohromadě je drželo tenké střívko. Tri či čtyři vždy byly navázány na šňůře, s návnadou z kousku kůže, obarvené na žluto a na červeno. Velký kámen s provrtanou dírou se nacházel ja­ko závaží na konci velmi dlouhé šňůry. Obvykle jej hodili přes palubu a pořádně popustili šňůru. Když jej pak opět vytáhli, často na háčcích visela velká, tučná ryba. Úlovek samozřejmě snědli zasyrova, stejně jako valnou část vší potravy. Tanu trvalo dlouho, než si na to zvykli.</p>

<p>Vodu k pití přechovávali v dobře zašitých kůžích a zá­sobu doplňovali z bystřin na břehu. Ten se již zelenal no­vou travou a na stromech vyrážely první listy. Dřív, než se nadali, dorazili k ústí velké řeky, kde tábořily sammady cestou na jih. Počasí už bylo také teplejší a dny delší. Tanu při tom teple okřávali, zato Paramutan je snášeli čím dál hůř. Už dávno odložili veškeré ošacení a vyhýbali se po­bytu na přímém slunci, jak jen mohli, ale i tak byla jejich hnědá srst neustále zvlhlá potem. Veškerý smích ustal. Na sklonku jednoho teplého, slunného dne si Kalaleq odvedl Armun stranou. Vyčerpaně seděl v koutku lodi a ovíval se kusem kožešiny.</p>

<p>„Musíš se naučit řídit ikkergak a musíš to naučit i os­tatní Erqigdlit, neboť nadešel čas, abychom odešli. Odchá­zíme od vás, umíráme...“</p>

<p>„To neříkej!“ vykřikla zděšeně, neboť bylo známo, že smrt vždycky čeká nablízku a ochotně přikvačí, jen ji ně­kdo zavolá. „To je tím teplem. Přistaneme; musíte zpátky na sever.“</p>

<p>Ještě mnoho dní Paramutan strádali horkem, ale pře­sto trvali na tom, že poplují dál; vyložit Tanu na břeh a vrátit se odmítali. Musí něco udělat - ale Armun ne­věděla co - až náhoda učinila rozhodnutí za ně. Plachty se náhle zatřepetaly; ikkergak se zakymácel a změnil směr. Kerrick, který stál u kormidla, je ostře přehodil, cosi křičel a ukazoval k pobřeží.</p>

<p>Pluli jen kousek za čarou příboje, podél dlouhé plá­že, která se táhla v obou směrech až po obzor. Vrcholil právě odliv a většina písčité mělčiny byla obnažena, hlad­ká a neporušená - až na tmavý předmět, na nějž Kerrick ukazoval. Vypadal jako šedá skála. Armun nechápala, co muže na ní tak rozrušilo. Pak se však podívala lépe a hrdlo se jí stáhlo.</p>

<p>Byl to mastodont. Mrtvý mastodont.</p>

<p>Přirazili s ikkergakem na pláž poblíž těla. Kerrick vy­běhl ze člunu první a brodil se příbojem k velké, nehybné hromadě. Dlouhý chobot ležel ve vodě, kolébán vlnami sem a tam. Oči už vyklovali mořští ptáci. Kerrick na okamžik zmizel za mastodontovým tělem, pak se znovu objevil. Kráčel pomalu a tvář měl ponurou jako sama smrt, když zvedl v ruce šipku Yilané, již předtím vytáhl z vrásčité, tlusté kůže.</p>

<p>„Musíte se vrátit,“ zakřičela Armun v řeči Paramutan. Hlas se jí třásl strachy. „Jeďte na sever, ještě dnes v noci, a nezastavujte se ani na chvíli. My zamíříme do vnitroze­mí, co nejdál od oceánu.“ Napřáhla paže pro Arnhweeta; Harl jí již se sprškou vody přistál u nohou. Ortnar bolestně šplhal z boku člunu. Překotným vodopádem slov vysvětli­la Armun zděšeným Paramutan, co se stalo. „Ti tvorové, o nichž jsem vám vyprávěla, murgu, zde byli. Zaútočili z moře, od jihu. Pojedete-li na sever, budete v bezpečí.“</p>

<p>„Mastodont přišel odtamtud,“ Kerrick ukazoval ke stromům za pobřežními dunami. „Ještě jsou vidět stopy. Jsou dva tři dny staré. Pověz Paramutan, ať se vrátí, od­kud jsme přijeli. Pověz jim, ať jedou.“</p>

<p>Mrtvý trup mastodonta dohadování urychlil. „Pojede­me,“ souhlasil Kalaleq, neschopen zakrýt strach, který mu čišel z hlasu. „Pojedeme na sever a budeme chytat ryby a přivezeme úlovek k paukarutům. Pojeďte s námi, nebo murgu zabijí i vás.“</p>

<p>„Musíme zůstat.“</p>

<p>„Pak se vrátíme my. Na toto místo. Dřív, než opět započne zima. Musíme nalovit více ryb. Vrátíte se s námi.“</p>

<p>„Pochop mne, prosím, to nemůžeme. Musíme zůstat zde. A nyní jeďte, rychle, musíte zpět.“</p>

<p>Stála na břehu, u nohou pár věcí, co jí patřily, ruce kolem ramen chlapců, a dívala se. jak ikkergak nabral vítr do plachet a rychle se vzdaluje od pobřeží. Paramutan se při odjezdu zachovali, jak se patří, a tak se smáli a hlasi­tě žertovali; jejich ostré hlasy pomalu slábly s narůstající vzdáleností, až se ztratily v hukotu vln. Ortnar pomalu kráčel od oceánu, opíraje se ztěžka o oštěp. Ostatní si na­ložili věci na záda a vydali se v jeho stopách. Dohonili jej na pokraji háje - na místě, kde ležel povražděn celý sammad.</p>

<p>Obraz, který se jim naskytl, byl všem hrůzně známý -</p>

<p>všem až na Arnhweeta. Ten křečovitě svíral matčinu ruku a zděšeně mlčel.</p>

<p>Rozbořené stany, nehybná těla, mrtví mastodonti.</p>

<p>„Byl to Sorliho sammad. Mířili na sever,“ pronesl po­chmurně Ortnar. „A přece jsme je minulý rok potkali, když kráčeli na jih. Z jakého důvodu...“</p>

<p>„Ty ten důvod dobře znáš,“ odpověděl Kerrick, ponurý stejně jako smrt kolem. „Ve městě se něco stalo. Musím tam jít, zjistit to a -“</p>

<p>Zarazil se; z lesa zaslechl zvuk, nezřetelný a z velké dál­ky. Zvuk, známý všem. Troubení mastodonta. Kerrick se za tím zvukem rozběhl, přímo přes mrtvý sammad a dál, směrem k mýtině, k níž vedla proklestěná stezka, jasně patrná podle polámaných větví a podupaných keřů. Mas­todonty při útoku zachvátila panika a dali se na útěk. Na­razil na jedno mrtvé tělo, pak na druhé. Zastavil se, aby naslouchal, a zaslechl troubení znovu, tentokrát mnohem blíž.</p>

<p>-Potichu se plížil tmavnoucím lesem, až zvíře spatřil. Tiše na ně zavolal. Obrátilo se a zvedlo chobot, aby za­troubilo v odpověď.</p>

<p>Když se pohnulo, zahlédl Kerrick ve stínech za mas­todontem malé děvčátko; tisklo se vyděšeně k rozložitému stromu. Děvčátko ne starší než osm let, tváře umouněné od slz, oněmělé strachem. Chlácholil je oba; dítě i zvíře se dosud nevzpamatovali z otřesného zážitku. Sklonil se a vzal holčičku do náručí.</p>

<p>„Pusť mě k ní,“ požádala Armun, jakmile dorazila na mýtinu. Podal jí děvče.</p>

<p>Byla už příliš velká tma, než aby mohli dál. Zůstali tedy zde, pod ochranou stromů, a čekali na ostatní. Ho­ši šli Armun v patách, ale Ortnarovi chvíli trvalo, než se přibelhal.</p>

<p>„Dnes žádný oheň,“ rozhodl Kerrick. „Nevíme, jak jsou murgu daleko. Mohli také přijít po souši a utábořit se ně­kde nablízku.“</p>

<p>Holčička po delším Armunině úsilí konečně promluvi­la, ale neřekla jim nic, co by už nevěděli. Jmenovala se Darras. Toulala se sama lesem a schovávala se v křoví, když zaslechla z tábora křik. Moc se bála, nevěděla, co má dělat, a tak zůstala v úkrytu. Později nalezla mastodon­ta a zůstala u něj. Měla hlad. Když se jí zeptali, proč šel sammad na sever, nevěděla. Hltavě snědla studené maso, které dostala, a zakrátko tvrdě usnula.</p>

<p>Zavládlo mlčení, které přerušil až Kerrick.</p>

<p>„Ráno se půjdu podívat, zda tu někde nejsou stopy po Yilané - ačkoli jsem přesvědčen, že už jsou pryč. Pokud je tomu tak, vydáme se na jih, k jezeru, kde jsem zanechal dva samce murgu. Jestli budou dosud naživu, získáme tím jejich smrtící hole. Najdeme tam i nějaké jídlo a bezpečný úkryt. Musím zjistit, co se stalo v Deifoben. Půjdu tam však sám - vy zůstanete u jezera.“</p>

<p>„Ano, to je třeba,“ přitakal Ortnar zasmušile. „Jsou tam sammady - nebo aspoň byly. Musíme zjistit, co se přihodilo.“</p><empty-line /><p><strong>23</strong></p>

<p>Za úsvitu Ortnar odkulhal, opíraje se těžce o oštěp, aby se podíval, kam odešli Yilané. Kerrick chtěl jít mís­to něj. ale věděl dobře, že se mohutnému lovci v hledání stop nevyrovná. Zatímco Armun dávala jíst dětem, naře­zal dlouhé, pevné kmínky, a s pomocí popruhů z batohů vytvořil sáně. Právě je připevňoval za mastodonta, když se vrátil Ortnar.</p>

<p>„Přišli z moře,“ hlásil a vyčerpaně klesl na zem. Tvář měl zpocenou a šklebil se bolestí. „Nalezl jsem místo, kde vystoupili na břeh a nastražili léčku, do níž pak sammad vešel. Jsou pryč; zpátky na moři.“</p>

<p>Kerrick zvrátil hlavu k nebi. „V tom případě jsme v bezpečí - dokud se nevydáme dále na jih. Po tom ma­sakru už tu nebudou mít žádné ptáky, kteří by hledali Tanu. Vydáme se tedy na cestu a půjdeme ještě kus na jih. Pak budeme muset cestovat v noci.“</p>

<p>„Ale sova...“ připomněla Armun. Kerrick přisvědčil.</p>

<p>„V noci je to pořád lepší. Dravci létají vysoko a vidí daleko větší plochu. Sovy vidí méně. Nic víc udělat nelze.“</p>

<p>Jakmile minuli mrtvý sammad, narazili na dobře pro­šlapanou stezku, kterou pobití Tanu vyšlapali cestou na sever, a vydali se po ní na jih. Arnhweet běhal za dusa­jícím mastodontem, vzrušený a rozesmátý; jen občas se</p>

<p>zastavil, aby obdivoval velké hromady čerstvých výkalů. Darras šla tiše, otupělá otřesnými zážitky, a nevzdalovala se od Armun ani na krok. Arnhweet se chůzí rychle unavil a vklouzl na saně, kde se k němu záhy připojila i holčička. Harl byl ve svých třinácti letech na takové dětské pohodlí příliš velký a kráčel vedle saní s dospělými.</p>

<p>Ortnar odmítl jet na saních - přestože musel stále pře­máhat bolest ve zmrzačené noze. Byl však lovec, nikoli dí­tě. Kerrick se o té možnosti zmínil jen jednou a po nevrle a pohrdavé odpovědi již návrh neopakoval. Během dopo­ledne začalo mírně mžít, postupně se spustil jarní déšť a během dne houstl. Ortnar, který se mazlavým bahnem ploužil daleko pomaleji, zaostával stále víc a víc, až zmizel z dohledu.</p>

<p>„Měli bychom na něj počkat,“ ozvala se Armun. Ker­rick zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Ne. Je lovec a má svou hrdost. Musí splnit to, co se od lovce očekává.“</p>

<p>„Lovci jsou hloupí. Kdyby bolela noha mne, už dávno sedím na saních.“</p>

<p>„Já také. Jsem ovšem jen poloviční lovec; Yilané, když nemusí jít pěšky, také nejdou.“</p>

<p>„Nejsi přece marag!“ protestovala Armun.</p>

<p>„Ne - ale někdy přemýšlím obdobně.“ Úsměv mu po­hasl a Kerrick nevesele pokračoval po rozbahněné stezce. „Murgu jsou někde poblíž - a děje se něco strašného. Mu­sím zjistit, co to je, musím se dostat do města.“</p>

<p>Kerrick se zdráhal v poledne zastavit; Armun však na tom trvala, neboť od chvíle, kdy začal prudký déšť, Ort-nara neviděli. Zatímco tedy žena vybalovala jídlo, uřízl Kerrick několik borových větví, aby skupinu alespoň tro­chu ochránil před studeným deštěm. Harl donesl vodu z ne­daleké bystřiny a všichni jí hojně zapíjeli nevábné maso. Kerrick nakonec své sousto vyplivl. Musí jít na lov, zís­kat čerstvé maso a upéci je na ohni. Žádnou zvěř dosud nezahlédl, ale musí tu nějaká být. Cosi se v lese pohnulo; sáhl po luku a založil šíp - ale byl to jenom Ortnar. Klo­pýtal k nim, pomalu a nejistě. Přes rameno mu visel párek holubů hřivnáčů.</p>

<p>„Myslel jsem, že by se nám hodila... trocha čerstvého masa,“ oddechoval, když se ztěžka svalil na zem.</p>

<p>„Dobrá, tak je rovnou sníme,“ navrhl Kerrick, znepo­kojený strhanými rysy Ortnarovy tváře. „Můžeme zapálit oheň - v dešti kouř nikdo neuvidí. Harle, ty víš, kde najít suché dřevo. Přines ho.“</p>

<p>Armun, s Darrasinou nepříliš obratnou, ale o to nadše­nější pomocí, oškubala a vykuchala holuby, zatímco Ker­rick rozdělával oheň. Dokonce i věčně zachmuřený Ortnar zvedl hlavu a usmál se, když ucítil vůni masa, opékaného na rožni z mladého prutu. Holubi byli ještě napůl syro­ví, sotva se stačili prohřát - a už se na ně vrhli, neschopni čekat déle. Měli už dost zmrzlých ryb a páchnoucího masa.</p>

<p>Po hostině nezbylo nic než dokonale ohlodané kosti. Zahřátí a s plnými žaludky pak pokračovali v cestě s dale­ko větší chutí než ráno. Dokonce i Ortnar s nimi zpočátku držel krok, přestože postupem času opět zpomalil a ztratil se vzadu. Déšť ustal a řídkými mraky prosvítalo slunce. Kerrick k němu zvedl hlavu a usoudil, že nastal čas hle­dat nocležiště. Pravda, bylo ještě brzo, ale zraněný lovec musí mít dost času dojít je ještě před setměním. Jakmile před sebou spatřil mýtinu, obklopenou vzrostlými duby, a nedaleko potok, rozhodl se, že zde zůstanou.</p>

<p>Lámání větví z nedalekých borovic a budování přístřeš­ku jim zabralo nějaký čas. Přístřešek však již byl dávno hotov a Ortnar stále nešel.</p>

<p>„Půjdu po stezce kousek zpátky,“ řekl Kerrick. „Podí­vám se po nějaké zvěři.“</p>

<p>„Pomůžu ti,“ nabídl se Harl a sáhl po svém malém oštěpu.</p>

<p>„Ne, ty dostaneš daleko důležitější úkol. Zůstaneš tady a budeš hlídat. Mohou tu být murgu.“</p>

<p>Lov byl samozřejmě jenom výmluva; Kerrick měl strach o Ortnara. Kráčel cestou, kterou sem přišli, a na lov si ani nevzpomněl. Něco s tím musí udělat - ale přinutit Ortna­ra, aby jel na saních, je nemožné. Měl by to však přesto zkusit. Když jedli holuby, všiml si, že kůže, do níž měl lovec zabalenou zraněnou nohu, je prosáklá krví. Musí si s Ortnarem promluvit, říci mu, že je tím brzdí, že je vše­chny ohrožuje. Ne, to by nebylo dobré; lovec by se od nich mohl odtrhnout a jít sám na vlastní pěst. Začal mít strach. Ušel už pořádný kus cesty a Ortnar pořád nikde. Tamhle vpředu cosi je - velký předmět se černá na stezce. Pozvedl oštěp a obezřetně se k němu blížil.</p>

<p>Bylo již dlouho po setmění a Armun zmítaly obavy a strach. Slunce zapadlo a muži nejdou. Neměla by poslat Harla, aby zjistil, co se stalo? Ne, je lepší zůstat pohro­madě. Nebylo ale tohle volání? Zbystřila sluch a tentokrát zvuk zaslechla jasněji.</p>

<p>„Harle, dej pozor na děti,“ popadla vlastní oštěp a po­spíchala zpět po sáněmi rozryté stezce.</p>

<p>Támhle jde Kerrick, pomalu, a na ramenou nese ně­jakou tmavou masu. Je to Ortnar; bezvládně mu leží na zádech.</p>

<p>„Je mrtvý?“</p>

<p>„Ne, ale stalo se mu něco zlého,“ zasípěl Kerrick vyčer­paně; nesl tělo dlouho. „Pomoz mi.“</p>

<p>Nemohli pro bezvědomého lovce udělat o mnoho víc, než jej pohodlně uložit pod přístřešek a přikrýt kožešinami. Na rtech měl pěnu a Armun mu ji jemně otřela. „Nevíš, co se stalo?“ ptala se.</p>

<p>„Takto jsem ho našel, zhrouceného v blátě. Nepoznáš ty, co mu je?“</p>

<p>„Nevidím žádné rány, ani kosti se nezdají být zlomené. Nic takového jsem nikdy neviděla.“</p>

<p>Mraky odplynuly a přišla jasná noc. Oheň se rozdělat neodvážili. Střídali se u nehybného lovce a dávali pozor, aby zůstal dobře přikrytý. Před svítáním se probudil Harl</p>

<p>a nabídl pomoc, ale Kerrick ho poslal spát. Když sítem listí proniklo první ranní světlo, Ortnar se pohnul a zasténal. Otevřel pravé oko a Kerrick se k němu sklonil. „Co se stalo? „ zeptal se.</p>

<p>Ortnar se namáhavě snažil promluvit. Slova vycházela těžce a nezřetelně, zdeformována zkroucenými rty. Teprve nyní si Kerrick všiml, že má nejen zavřené levé oko, ale že celá levá polovina obličeje je nehybná a strnulá.</p>

<p>„Bolest... padl...“ Víc ze sebe nevypravil.</p>

<p>„Napij se vody - musíš mít žízeň.“</p>

<p>Podepřel bezvládná lovcova záda a přidržel mu nádo­bu u úst. Většina vody mu stekla po bradě; s nehybnou půlkou úst pil jen s obtížemi. Poté usnul, tentokrát však normálním spánkem, a dýchal lehčeji.</p>

<p>„Když jsem byla malá, znala jsem v našem sammadu takovou ženu.“ ozvala se Armun. „Také měla jedno oko stále zavřené a nehýbala jednou paží a nohou. Říkali jsme, že je stížená prokletím a alladjex tvrdil, že má v sobě zlého ducha.“</p>

<p>Kerrick potřásl hlavou. „To bude tou zraněnou nohou. Zřejmě se do ní hodně uhodil. Měl jet na saních.“</p>

<p>„Nyní pojede,“ odtušila Armun, klidně a věcně. „Polo­žíme na saně nějaké větve a přivážeme ho na ně. Alespoň půjdeme rychleji.“</p>

<p>Ortnarovi bylo příliš špatně, než aby mohl protestovat. Po několik dní ležel jako mrtvý a probouzel se jen, aby se napil a něco málo snědl. Dny byly stále teplejší a zvěře přibývalo - byla však také nebezpečnější. V těchto kon­činách už žili murgu. Zabili a snědli cestou několik těch menších - věděli však, že se tu zdržují i obří masožravci. Kerrick stále kráčel vpředu, s lukem připraveným k ráně -a xastokrát litoval, že jejich hesotsan nepřežily zimu.</p>

<p>Ortnar se nyní už mohl posadit a podržet si pravou rukou maso při jídle. Dokázal dokonce i odbelhat se pár kroků s pomocí berly, kterou mu Kerrick vyrobil. Bezvlád­nou levou nohu přitom táhl za sebou.</p>

<p>„Ještě udržím v pravé ruce oštěp - a to je také jediný důvod, proč s vámi zůstávám. Kdyby tu byli další lovci, zůstal bych tu pod stromem a nechal vás odejít.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>se zlepší,“ chlácholil jej Kerrick.</p>

<p>„Snad. Ale já jsem lovec, ne mrzák, který jen ujídá masa. To Herilak mne zahubil. Než jsem padl na stezce, hlavu jsem měl v jednom ohni - tady, kde mne uhodil. Pálilo to tam a pak po celém těle, a nato jsem padl k zemi. Nyní jsem napůl mrtvý a k ničemu.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>My </emphasis>tě potřebujeme, Ortnare. Ty znáš les nejlépe. Mu­síš nás dovést k jezeru.“</p>

<p>„To mohu. Jestlipak jsou tvoji milovaní murgu ještě naživu?„</p>

<p>„Také bych to rád věděl.“ Kerrickovi se ulevilo, že může mluvit o něčem jiném. „Ti dva jsou jako - jako nevím co. Jako děti. které nikdy nedospějí.“</p>

<p>„Mně se zdáli dospělí až dost - a také oškliví.“</p>

<p>„Jejich těla ano. Ale viděl jsi sám, kde byli drženi. Uzavřeni v místnosti, jídlo a pití jim nosili, nikdy nesměli ven. Je to vůbec poprvé, co se někde octli sami a odkázáni pouze na sebe - poprvé od chvíle, kdy vystoupili z moře. Murgu pokaždé samce popadnou a zavřou je do ústraní, ještě než se nauči mluvit. Jestli ti dva přežili zimu, bude to báječný výkon.“</p>

<p>„Ještě báječnější by bylo vidět je mrtvé,“ opáčil Ortnar trpce. „A s nimi i všechny ostatní murgu.“</p>

<p>Postupovali nyní už jen v noci, stále na jih, a ve dne se i s mastodontem ukrývali pod hustým stromovím. Lovné zvěře tu žilo hojně - a syrové ryby a páchnoucí maso se změnily v nepříjemnou vzpomínku. Měli štěstí; velcí mur­gu zřejmě do hustého pralesa nechodili a menší, dokonce i masožraví, před nimi prchali.</p>

<p>Ortnar pečlivě sledoval cestu a záhy nalezl místo, kde musí odbočit k okrouhlému jezeru. Tato stezka byla úzká, zarostlá vegetací a očividně dlouho nepoužívaná. Nedalo se po ní jít v noci; museli tedy pokračovat za dne, pospíchat přes otevřené úseky a ustaraně přitom vzhlížet k obloze.</p>

<p>Kerrick šel v čele, oštěp v pohotovosti, neboť Ortnar tvrdil, že se už blíží k jezeru. Tak opatrně a tiše, jak jen dokázal, se plížil kupředu a nahlížel za každý strom a do každého stínu. Za sebou slyšel vzdálené praskání větví, jak si mastodont razil cestu lesem. Vtom zapraskala větvička i před ním; ztuhl a čekal.</p>

<p>Cosi se pohybovalo ve stínech stromů. Temná postava, povědomá, až příliš povědomá...</p>

<p>Yilané - ozbrojená Yilané!</p>

<p>Má se pokusit napnout luk? Ne, ten pohyb by byl vi­dět. Postava se blížila k němu a za okamžik vystoupila do slunečního světla.</p>

<p>Kerrick se zvedl a zavolal.</p>

<p>„Buďpozdraven, velký lovce!“</p>

<p>Yilané se bleskově obrátila, zakolísala, ústa rozevřená strachem, a pokoušela se zacílit hesotsan.</p>

<p>„Odkdy samci zabíjejí samce, Nadaské?“ otázal se Ker­rick.</p>

<p>Nadaské couvl a posadil se ztěžka na ocas, naznačuje strach a smrt-jež-se-blíží.</p>

<p>„Ach, ustuzou-jež-mluví, přivedlo jsi mne na pokraj smrti!“</p>

<p>„Jak ale vidím, nikoli za něj. Jsi živý a já jsem tomu rád. Co je s Imehei?„</p>

<p>„Daří se mu stejně jako mně - <emphasis>je </emphasis>silný a bdělý, a sa­mozřejmě také velký lovec...“</p>

<p>„A také tlustý?“</p>

<p>Nadaské učinil pohyby odmítnutí a hněvu. „Pokud ti nyní připadám tlustý, pak je to jen důkaz toho, jak dobře jsme obstáli v lese. Když došlo maso, velmi jsme zhubli, než jsme si osvojili umění lovu a rybaření. Nyní je zvládáme skvěle - Pomoc! Něco hrozného se sem blíží!“</p>

<p>Pozvedl hesotsan, ale vzápětí se obrátil na útěk. Ker­rick jej zavolal zpět.</p>

<p>„Učiň zbavení-se-strachu a oddání-se-radosti. Mí přá­telé přicházejí, s velkým zvířetem, jež vozí náklady. Nepr-chej - dojdi však pro Imeheiho a pověz mu, co se stalo, aby nás nezastřelil k večeři.“</p>

<p>Nadaské naznačil souhlas a rychle se odkolébal zpět po stezce. Za ním to zapraskalo silněji, jak se zlomil nějaký kmen stromu, a z houštiny se vynořil mastodont.</p>

<p>„Už jsme skoro tady,“ zavolal na Armun. „Právě jsem hovořil s jedním z murgu, o nichž jsem vám vyprávěl. Pojď­te dál, všichni, a nebojte se. Neublíží vám. Jsou to - mí přátelé.“</p>

<p>Znělo to v marbačtině podivně, ale nenašel jiné slo­vo, které by lépe odpovídalo pojmu efenselé. Možná bylo vhodnější slovo rodina, ale s tím by se asi nesmířila Ar­mun. A říci, že jsou murgu součástí tohoto sammadu, by se asi nelíbilo nikomu z nich. Pospíchal; těšil se, až opět uvidí oba samce.</p>

<p>Ortnar se skulil ze saní a pracně se zvedl, aby se vlekl za ostatními. Takto dorazili ke břehu jezera a zastavili se, aby si odpočinuli pod stromy, které lemovaly sluncem za­litou vodní plochu. Imehei a Nadaské na ně čekali v ne­hybném tichu pod baldachýnem ze zelených popínavých rostlin, svírajíce v rukou hesotsan. Mastodont byl zastaven škubnutím za sáně a Kerrick zaznamenal postavu Tanu za ním; čekala stejně nehybně jako oba samci Yilané. V tichu, které se rozhostilo, přelétlo nízko nad vodou hejno jasně zbarvených, křičících ptáků.</p>

<p>„Toto jsou mí efenselé,“ zavolal Kerrick na samce a vy­kročil do sluncem ozářeného prostoru, aby zřetelně viděli jeho gesta. „Velké-šedé-neinteligentní-zvíře nám nese vě­ci. Není zapotřebí zbraní.“</p>

<p>Když se ohlédl přes rameno, spatřil, že holčička skryla tvář v Armuniných šatech; ona a Arnhweet byli také jediní z Tanu, kdo nesvírali v rukou oštěpy.</p>

<p>„Ortnare,“ pronesl Kerrick jemně, „šel jsi s těmito sam­ci dlouhý kus cesty a nikdy ti neublížili. Armun, ten oštěp nepotřebuješ - ani ty ne, Harle. Tito murgu vám neublíží.“</p>

<p>Ortnar se opřel o oštěp a ostatní zbraně sklonili. Ker­rick od nich odvrátil pohled a odkráčel k stále nehybným samcům.</p>

<p>„Pracovali jste opravdu těžce,“ pochválil je. „Mnoho jste vykonali za dobu, co jsem byl pryč.“</p>

<p>„Jsou tito malí-oškliví ustuzou mláďata?“ zeptal se Imehei, zbraň stále v pohotovosti.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>ano, a na rozdíl od vašich mláďat-fargi jsou už dnes Yilané. Budete tu stát celý den jako fargi s otevřenými ústy, nebo mne uvítáte, nabídnete chladnou vodu a čerstvé maso? Samice by to učinila. A vy snad nejste hloupější než samice?“</p>

<p>Imeheiho hřebínek zrudl a samec odložil hesotsan. „Žili jsme zde tak mírumilovně, že jsem již zapomněl ostří tvé samčí-samičí řeči. Zde je jídlo a pití. Vítáme našeho oškli­vého efenselé.“</p>

<p>Nadaské s jistým zdráháním položil zbraň také. Kerrick úlevně vydechl.</p>

<p>„Potěšení-ze-společnosti,“ opáčil. „Konečně-mezi-svý-mi.“</p>

<p>Úpěnlivě doufal, že to tak zůstane.</p><empty-line /><p>24</p>

<p>Pro tuto chvíli byl sammadar šťasten, že se obě čás­ti jeho sammadu od sebe drží v uctivé vzdálenosti. By­ly si příliš cizí, příliš vzdálené - propast jazyková nebyla jedinou, jež mezi nimi zela. Vypráhl mastodonta ze saní a přivázal jej pod strom, kde se zvíře spokojeně páslo na mladém listí. S mastodontem bude problém - tak velké zvíře před ptáky Yilané neutají. Řešení bylo nasnadě: zví­ře zabít a maso vyudit. Budou to muset udělat, ale ne hned. Už tak bylo zabíjení dost.</p>

<p>Armun zapálila ve stínu rozložitého stromu malý oheň bez dýmu, a děti si hrály kolem ní. Ortnar spal a Harl se vydal na lov; opatrně proklouzl do lesa tak, aby se vyhnul druhé polovině tábora. Prozatím zavládl mír a Kerrick tak měl čas přemýšlet. Vyhýbaje se otevřeným místům, ode­bral se k přístřešku, který si samci na samém břehu zhoto­vili. Obdivoval hustý listnatý příkrov, zakrývající přístře­šek shora téměř dokonale.</p>

<p>„To jste zhotovili vy?“ zeptal se. „Vypěstovali jste si ten příkrov, aby vás neviděli ptáci samic?“</p>

<p>„Brutální síla je zbraní samic, inteligence zbraní sam­ců,“ odvětil Nadaské nevinně, usedaje na ocas.</p>

<p>„Nekonečné řezání čerstvých větví.“ doplnil Imehei. „Usychaly a rychle měnily barvu. Nařezali jsme tedy dlouhé kmínky a zasadili k nim popínavé rostliny.“</p>

<p>„Práce-plná-chytrosti, obdiv-bez-hranic.“</p>

<p>Kerrick význam svých slov umocnil důraznými rozlišo­vacími znaky. Oba samci se museli potýkat s neznámým prostředím, čelit problémům, s nimiž se v bezpečí a po­hodlí hanalé nikdy nesetkali. Dokázali vybudovat bezpeč­ný úkryt a ani o jídlo zjevně neměli nouzi. „Lov je dobrý?“</p>

<p>„Jsme odborníci na lov,“ prohlásil hrdě Imehei. „I na chytání ryb-“ Odkolébal se k jámě v zemi, plné mokrých listů, a chvíli se v nich přehraboval; pak se vrátil se dvě­ma velkými sladkovodními korýši. „Chytáme tyto tvory. Dřímá v tobě touha-pojíst?“</p>

<p>„Později. Hlad-prozatím-zažehnan.“</p>

<p>„Jsou lepší než maso zvěře,“ prozradil Imehei a strčil si jednoho do úst, zatímco druhého podal Nadaskěmu. Bla­ženě žvýkal; ostré zuby si s korýšem snadno poradily. Za okamžik vyprskl zbytky rozkousnuté skořápky.</p>

<p>Nadaské se se svou porcí rovněž vypořádal rychle a vy­plivl střípky krunýře do křoví. „Bez těchto tvorů by jídlo zdaleka tolik nechutnalo. Neznáme tajemství přípravy ma­sa - ty ano?“</p>

<p>Kerrick naznačil negaci. „Viděl jsem jen ve městě, jak to dělají. Čerstvé maso je vloženo do van s jakousi teku­tinou, která je změní. Nemám však ani ponětí, co je to za tekutinu.“</p>

<p>„Lahodně-rosolovaté-maso,“ pronesl Imehei a Nadas­ké přidal znaky souhlasu. „Ale to je snad jediné, co z města postrádáme. Svoboda ducha a těla činí z práce a námahy jen malou cenu za věc takové důležitosti.“</p>

<p>„Neviděli jste nějaké jiné Yilané - nevíte, co se děje ve městě?“ zajímal se Kerrick.</p>

<p>„Nic z toho!“ opáčil Imehei vehementně. „A tak nechť to zůstane. Svobodní, silní - a bez myšlenek na pláže zro­zení.“ Slova zněla trochu tlumeně, jak páčil drápy velký kus skořápky, jež mu uvízl mezi zuby. „Cítíme pýchu nad tím, co jsme dokázali - často jsme o všem hovořili. Smrt a nenávist patří ustuzou za to, že zničila město. Vděčnost Kerrickovi-ustuzou za to, že zachránil naše životy a osvo­bodil naše těla.“</p>

<p>„Zdůrazněno bezpočtukrát,“ dodal Nadaské.</p>

<p>Oba Yilané zmlkli, ale jejich těla zůstala v postoji, zna­menajícím vděčnost. Po zimě, strávené mezi Paramutan, vypadali oba samci nízcí, tlustí a oškliví - s velkými zuby, drápy na rukou a nohou a očima, z nichž každé se často dívalo jinam. Tak by je viděl Tanu. On však v nich vidí věrné přátele, inteligentní a vděčné.</p>

<p>„Efenselé,“ odpověděl podvědomě, s vyjádřením vděku a přijetí jejich slov. Obratem obdržel automatický souhlas. Potom se vracel k Tanu; šel pomalu a cítil radostný pocit z dobře vykonané práce.</p>

<p>Ten pocit mu však dlouho nevydržel. Jakmile se posa­dil ke své rodině, myšlenky se mu opět zatoulaly k městu a starostem o jeho osud. Musí se na vlastní oči přesvědčit, co se tam stalo. Krotil však svou netrpělivost; dobře věděl, že si nemůže dovolit ponechat ty dvě tak odlišné skupiny pohromadě, dokud si na sebe alespoň trochu nezvyknou. Darras se neodvažovala samcům přiblížit víc než na deset kroků a při pohledu na ně propukala v pláč, neboť věděla, že jiní téhož druhu vyvraždili její sammad. Harl se cho­val jako Ortnar: ostražitě a nedůvěřivě, kdykoli se dostal do blízkosti obou Yilané. Jediný Arnhweet se jich nebál -a ani oni jeho; říkali mu malý-neškodný a právě-vylezlý-z-moře. Věděli, že jeho vztah ke Kerrickovi je velmi těsný a velké důležitosti, nechápali však, jaký vztah může být mezi rodičem a dítětem. Yilané se rodili z oplozených va­jec, donesených samci, a vzápětí po vylíhnutí odcházeli do moře. Jediný příbuzenský vztah, který znali, byl mezi čle­ny efenburu, mezi těmi, kdo spolu vyrostli v oceánu. Ale ani na to se už samci příliš nepamatovali; byli odděleni od samic, jak jen vkročili na souš - a příbuzenské pou­to tak bylo rozbito v samém zárodku. Arnhweet doprová­zel Kerricka, kdykoli si šel promluvit se samci, a kulil oči v úžasu nad jejich kroutícími se těly a skřípavými hlasy. Byla to opravdová legrace.</p>

<p>Dny uplývaly, aniž se obě skupiny jakkoli sblížily, a Kerrick už z toho byl zoufalý. Když ostatní usnuli, po­stěžoval si jednou Armun.</p>

<p>„Jak mám mít ráda murgu?“ zasyčela a Kerrick cítil, jak se jí tělo napjalo. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Po </emphasis>tom všem, co napáchali, po všech mrtvých, které zabili?“</p>

<p>„Tito samci za to nemohou - byli celou dobu ve městě, uzavřeni ve vězení...“</p>

<p>„Dobrá. Tak je tedy zavři opět do vězení. Neboje zabij. Pokud to nechceš udělat sám, vykonám to místo tebe. Proč s nimi musíš pořád rozprávět, stýkat se s nimi? Proč musíš pořád vydávat ty strašné zvuky a kroutit tělem? Nemáš to zapotřebí.“</p>

<p>„Mám. Jsou to moji přátelé.“</p>

<p>Rezignoval na vysvětlování; už jí to opakoval tolikrát. Pohladil ji ve tmě po vlasech a dotkl se jazykem toho roz­košně rozštěpeného rtu, <strong>až </strong>se zahihňala. Tak je to lepší, mnohem lepší. Ale takto dobrý by mohl být celý jeho ži­vot - kdyby se mu podařilo spojit obě poloviny své duše.</p>

<p>„Musím do Deifoben,“ oznámil Armun nazítří. „Musím zjistit, co se tam přihodilo.“</p>

<p>„Půjdu s tebou.“</p>

<p>„Ne, tvé místo je zde. Budu pryč jenom pár dní, jen tak dlouho, abych došel tam a zase zpátky.“</p>

<p>„Je to nebezpečné. Mohl bys ještě počkat...“</p>

<p>„Tím se nic nezmění. Nebudu pryč dlouho, to ti slibuji. Půjdu nejkratší cestou - opatrně - a vrátím se, jak to jen bude možné. Tobě tu nic chybět nebude; masa je tu dost.“ Zachytil její pohled upřený <strong>na </strong>druhou stranu tábořiště. „A ti dva <strong>ti </strong>neublíží, to ti mohu zaručit. Samci nejsou takoví. Bojí se tě víc než ty jich.<strong>“</strong></p>

<p>Odebral se k oběma Yilané, aby jim sdělil totéž - a do­stalo se mu očekávané odpovědi.</p>

<p>„Okamžitá smrt - konec života!“ kvílel Imehei. „Bez tebe začnou ustuzou zabíjet. Vždycky zabíjejí.“</p>

<p>„Zemřou však s námi, slibuji,“ signalizoval Nadaské s pochmurným odhodláním. „Nejsme silní-samičí, ale pře­stože jsme pouzí samci, naučili jsme se bránit své životy.“</p>

<p>„Dost!“ nařídil Kerrick ostře, používaje formulace, jíž se samice-nahoře obrací k samci-dole, jediné velitelské pó­zy, kterou podle svého soudu mohl v této prazvláštní si­tuaci použít. „Žádné zabíjení nebude. Tak jsem to nařídil.“</p>

<p>„Jak to můžeš nařídit - ty. pouhý samec - samici ustu­zou?“ opáčil Imehei se slabým nádechem zadostiučinění v gestech. Kerrickův hněv byl ten tam a muž se rozesmál. Samci nikdy nepochopí, že Armun jako samice neřídí celý sammad a že on sám není jen pouhým tlumočníkem jejích rozkazů.</p>

<p>„Uctivá-prosba,“ gestikuloval. „Jen se od nich držte dál - a já slibuji, že oni se budou držet také dál. Uděláte pro mne alespoň to?“</p>

<p>Oba zdráhavě pokynuli na souhlas.</p>

<p>„Dobrá. Nyní půjdu říci ustuzou totéž. Ale než odejdu, požádám vás o laskavost. Dovolte mi vzít si jeden z vašich hesotsan. Ty dva, které jsme měli my, zahynuli chladem.“</p>

<p>„Smrt-ze-šipek!“</p>

<p>„Nedostatek masa - smrt hladem!“</p>

<p>„Zapomínáte, kdo vám ty zbraně dal, naučil vás s ni­mi zacházet, dal vám svobodu a zachránil vaše bezcenné životy. Znechucující ukázka typické samčí nevděčnosti.“</p>

<p>Dostalo se mu od nich dalšího kvílení a stížností na samicí brutalitu, ale nakonec mu zdráhavě předali jednu ze zbraní.</p>

<p>„Zdá se být dobře vykrmen,“ zpola konstatoval Ker­rick, šťouchaje tvora do tlamičky, aby se podíval na zuby.</p>

<p>„Péče jim byla věnována, jedli dřív, než jsme my po­žili prvního sousta,“ odpověděl s mírným přeháněním Na­daské.</p>

<p>„Vděčnost. Bude navrácen, až přijdu zpátky. Za pár dní, ne víc.“</p>

<p>Odešel nazítří hned za svítání, s sebou jen malou záso­bu uzeného masa. Nenesl víc než jen to a hesotsan, a tak šel snadno a rychle. Stezka byla zřetelná a dobře prošla­paná, neztrácel tedy čas. Teprve ve chvíli, kdy dorazil na okraj městských pastvin, zpomalil a dál postupoval s nej­vyšší opatrností. Zde bývaly hranice Alpéasaku - zvířata, jež zde byla držena v ohradách, jsou však dávno mrtvá a ohrady z keřů zmizely s nimi. Před ním zasvítila svěží zeleň jedné z vnějších trnitých bariér.</p>

<p>Zelenější, než jak ji kdy viděl - a když se přiblížil ještě o pár kroků, zjistil proč. Byla pokryta velkými, plochými a vlhkými listy. A na dlouhých trnech hnila mrtvá těla zvířat a ptáků.</p>

<p>Yilané.</p>

<p>Ale vyrostla zde bariéra, aby zadržela nepřítele ve měs­tě, nebo mu má bránit ve vstupu do něj? Kdo nyní sídlí uvnitř? Je to, co před ním leží, stále ještě Deifoben - nebo už se opět zrodil Alpéasak?</p>

<p>Nemělo smysl pokoušet se proniknout dál; nová bariéra dozajista obklopuje celé město. Trvalo by celé dny, než by ji obešel - a dost možná by mu to stejně nepomohlo. Moře, musí přes moře. Zapomněl na opatrnost a dal se do běhu. Teprve ve chvíli, kdy lapal po dechu a záda měl zmáčená potem, zpomalil a zastavil se ve stínu stromů. Takhle to nepůjde. Pokračovat dál tímto způsobem by byla jistá sebevražda. Musí se pohybovat pomalu a opatrně, neustále se rozhlížet. A je už skoro tma. Musí najít vodu a trochu se vyspat. Za prvního ranního světla pak vyrazí k pobřeží.</p>

<p>Sežvýkal trochu masa a uložil se na zem, přesvědčen, že stejně neusne. Měl však za sebou dlouhý a únavný den, a tak první, co si vzápětí pamatoval, byla ranní šedá ob­loha a nízká mlha, která jej zmáčela rosou. Nebyl daleko od pobřeží. Mlha však houstla a znemožňovala výhled dál než na několik kroků. Z nevelké blízkosti k němu doléhalo šplouchání vln, narážejících na neviditelné pláže. Obezřet­ně se prodral posledním pásem podrostu a stanul na zná­mých dunách. Zde může zůstat, dokud se mlha nezvedne.</p>

<p>Nastával další teplý den a slunce se rychle prodíra­lo ranním oparem. Když mlha prořídla, rozeznal ve vodě temný obrys, který se vzdaloval od pobřeží. Skryt v křo­ví sledoval, jak se stín vynořil z ranních par. Černá kůže, vysoká hřbetní ploutev. Uruketo.</p>

<p>Plul pomalu na jih, k zátoce. Mohlo to znamenat co­koli - mohla to být jenom hlídka, pátrající po známkách aktivity na pobřeží. Nebo zde mohl už dávno mít základnu.</p>

<p>Veškeré naděje se však záhy vytratily: objevily se dva menší čluny a mušle jejich přídí se leskly v narudlých slu­nečních paprscích. Na obou seděly fargi, přichystané na každodenní rybolov.</p>

<p>Deifoben se opět stal Alpěasakem. Došlo zde k vylodě­ní, bitvě a zkáze. To vše se stalo, zatímco byl pryč.</p>

<p>Ale kde jsou Tanu a Sasku, kteří zde žili, než odešel? Co se stalo s nimi? Bariéra ze smrtících keřů se táhla do ne­dohledna. Přes ni neviděl, ale čilý ruch na moři byl jasným důkazem, že město je opět v rukou Yilané. Černá pěst zou­falství jej srazila k zemi. Jsou opravdu všichni mrtví? Ležel tváří na písku a kolem rychle běžel pavouk. Napřáhl se, aby jej rozmáčkl, ale pak se zarazil a sledoval, jak pavouk mizí kdesi v křoví. Jsou všichni mrtví, opravdu všichni?</p>

<p>Tím, že tu bude ležet, nic nezjistí. Uvědomoval si to, ale pocit zoufalství a zmaru byl tak silný, že se nedokázal ani pohnout. Připadal si bezbranný a bezmocný. Teprve když mu černou tmou myšlenek proniklo vzdálené volání, pohnul se a zvedl hlavu. Kolem pluly další rybářské čluny a Yilané na jednom z nich volala na družky. Byly však příliš daleko, než aby rozeznal smysl slov a pohybů.</p>

<p>Jsou to však skutečně jen rybářské čluny? Nebo část další válečné výpravy na sever? To se musí dozvědět; tam, kam míří, mohou být další Tanu. Sklouzl za ochrannou hráz dun a skryt za nimi pádil na sever. Běžel, dokud nepocítil únavu, a pak se vyplazil zpět na duny, aby se podíval na moře a zjistil, kam až dopluly čluny.</p>

<p>Vítr od východu zesílil a hnal před sebou těžké dešťo­vé mraky. Zakrátko dopadly na zem první kapky a záhy zhoustly do vydatného přívalu. Teď už Kerrick neběžel; s hlavou skloněnou proti větru se pomalu probíjel vodní clonou. Čluny postupovaly spolu s ním, jen kousek za po­břežním příbojem, a on čas od času vykoukl přes duny, aby je zkontroloval. Bylo už poledne, když se zastavil ke krátkému odpočinku a zhltl pár soust masa. Jakmile sta­nul, obklopil jej opět těžký závoj zoufalství. Jaký to má smysl - čeho tím dosáhne? Čluny plují kousek od něj, na moři, a on nemá možnost cokoli na tom změnit. Má tedy jeho zoufalé pronásledování vůbec nějaký smysl?</p>

<p>Když tentokrát opatrně vystrčil hlavu za písečným va­lem, shledal, že i čluny zastavily a připojily se k dalším, jež rybařily na druhé straně úzkého kanálu mezi pevninou a písečnými ostrůvky kousek od ní. Sledoval, jak fargi vy­tahují na palubu sítě a dělí se o úlovek s nově příchozími. Není to tedy útočná síla - opravdu jen loví ryby. Moře teď bylo daleko neklidnější a vlny rostly čím dál víc, jak vítr nabíral na síle; tropická bouře byla na dosah. Uvědomily si to očividně i Yilané ve člunech, neboť se plavidla na nějaký rozkaz obrátila a zamířila zpět k zátoce a městu.</p>

<p>Kerrick se zvedl a díval se, jak odplouvají, jak pomalu mizí v šedivé cloně deště. On sám byl promočen až na kůži a vlasy a vousy mu zplihle visely přes obličej, ale déšť byl teplý a tak jej téměř nevnímal. Hesotsan, jejž stále svíral v ruce, se slabě zavrtěl, když ucítil vodu, a otevřel tlamičku, aby nasál pár kapek. I Kerrick nastavil tvář dešti a pil. To stačí. Nyní může odejít. Může tu snad dělat něco jiného? Nic ho nenapadalo.</p>

<p>Tam, kde se původně nalézaly čluny, se nyní pohybova­ly jakési temné stíny; vyskakovaly vysoko nad hladinu a se šplouchnutím zase dopadaly zpět. Vlny se zvedaly mnohem výš než před chvílí a přelévaly se přes písečné ostrův­ky na druhé straně průplavu. Ostrůvky, vlastně jen písčité výspy v moři, neznamenaly pro rozbouřené vody žádnou překážku; vlny se hnaly přímo přes ně a s mohutnými úde­ry se rozlévaly vysoko po pláži. Ty stíny jsou enteesenat, nyní je poznává, mnohokrát je viděl, jak dovádějí kolem uruketo. Nikdy však nevyráželi na výpravu sami; někde tu musí být i jejich mohutný příbuzný. Ano, támhle je. Plul rozvážně v brázdě svých průvodců, bičován vlnami přes záda tak, že i vrchol ploutve byl zahalen vodní tříští. Pohyboval se jen pomalu; očividně nebylo snadné zápasit s rozbouřeným mořem. V úzkém kanálu neměl, kde by se obrátil - či kudy by unikl na otevřené moře.</p>

<p>čluny byly už dávno z dohledu a tak se Kerrick a ente­esenat stali jedinými svědky katastrofy. Uruketo dál bil do vody mocným ocasem - ale nehnul se ani o kousek. Uvázl na mělčině. Vlny se zvedaly stále výš, tloukly do obrov­ského tvora a tlačily jej dál a dál na mělký písek. Záhy ho síla vodních mas převrátila na bok a vysoká hřbetní ploutev se tak octla pod vodou. Několik Yilané, které se držely horního otvoru na jejím vrcholu, bylo smeteno pří­valem vln. Vzápětí vnikl proud tmavé, zpěněné vody do otvoru v ploutvi. Nato zpětný náraz vln, vracejících se do moře, tvora opět narovnal a Kerrick spatřil jeho oči, tupé a kulaté, notný kus nad vodou.</p>

<p>Byl na mělčině, zřejmě poraněn, napůl už na suchu. Oba enteesenat plavali zmateně sem a tam jen kousek od něj a vyděšeni tím, co se stalo, stále vyskakovali z roz­bouřených vln. Byli dobří a silní plavci a jim nebezpečí nehrozilo; jejich chráněnce, uruketo, však byl ztracen.</p>

<p>Když do velkého, nyní již značně ochromeného zvíře­te narazila další velká vlna, překlopila ho zcela na bok; hřbetní ploutev se položila naplocho na písčité dno. Z to­ho už se nezvedne. Z vody, kolmo vzhůru, trčela břišní ploutev, a občas se malátně pohnula. Kerrick sledoval, jak se voda valí otevřenou hřbetní ploutví dovnitř a zase ven, pravidelně v rytmu vln. Jakmile voda trochu opadla, zača­la vylézat posádka. Její členové, zjevně otřeseni nárazy, se zoufale snažili dosáhnout břehu dřív, než přijde další vod­ní příval. Jedna z Yilané právě vylezla a vytahovala další, když udeřila vlna. Obě zmizely za zpěněnou vodní stěnou. Za okamžik se vlna rozstříkla po pláži - ale po Yilané ani památky.</p>

<p>Uruketo dodělával a břišní ploutev už trčela zcela ne­hybně, ale posádka stále zápasila o život. Vlny už tro­chu ztratily ze své strašlivé síly, začínal odliv a vítr slábl. Kerrick sledoval jednu Yilané, pravděpodobně velitelku, jak stojí po pás ve vodě a řídí záchranné práce. Lodnice vylézaly z ploutve jedna po druhé, vlekouce těžké rance zavazadel, a pak se opět vracely dovnitř pro další. Mno­ho však nezachránily, neboť otvor v ploutvi záhy ochabl a uzavřel se; posledním musely pomáhat, aby se vůbec do­staly ven.</p>

<p>Jen pět trosečníků dopadlo vyčerpaně na písek k těm několika málo věcem, jež se jim podařilo zachránit. Čtyři zůstaly ležet, pátá Yilané však namáhavě vstala a spolu s ostatními strnule hleděla na umírajícího obra.</p>

<p>Kerrick se pomalu vydal k nim, hesotsan v pohotovosti. Proč ne? Žádná neměla zbraň, jsou vyčerpané zápasem s mořem a nebudou klást odpor. Ale mluvit ještě mohou. Mohly by mu prozradit, co se stalo s městem. Krok za krokem se blížil a krev mu bušila v uších. Teď se konečně vše dozví.</p>

<p>Už je viděl docela zřetelně a všiml si, že stojící Yilané je podivně sehnutá. To držení těla zná. No ovšem!</p>

<p>„Erefnais,“ zvolal, a když se k němu velitelka obrátila, aby na něj ohromeně vytřeštila oči, zašklebil se. „Jistě se na mne pamatuješ, velitelko. Nebo jsi snad někdy hovořila ještě s jiným ustuzou?„</p><empty-line /><p><strong>25</strong></p>

<p>Erefnais se dívala na vysokou postavu, jež se před ní tyčila, a v očích i gestech byla patrná otupělost i šok. Hlava jí unaveně klesala. Spustila přes oči průsvitné membrány, aby z nich vytřela poslední zbytky mořské soli. „Kerrick?“ pronesla tupě.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Posádka se při zvuku hlasů obrátila a pohyby lodnic prozrazovaly zmatek a strach. „Poruč jim,“ nařídil velitelce Kerrick, zaujímaje postoj nejvyšší vůči nejnižším. „Poruč jim, aby nic nedělaly, aby vyčkaly dalších pokynů. Pokud poslechnou, nic se jim nestane. Rozumíš?“</p>

<p>Erefnais mlčky stála a zdála se otupělá přestálým zá­žitkem natolik, že nechápe, co se jí říká. Ostatní jsou na tom stejně, uvědomil si Kerrick. Erefnais ukázala na mrt­vé či umírající zvíře a promluvila, pomalu, jednoduchou formulací fargi.</p>

<p>„Můj uruketo. Byla jsem u něj, když se narodil, a vlast­ní rukou ho krmila čerstvými rybami. Tak to musí dělat každá velitelka. Nemají velkou inteligenci, ale nějakou ano. Znal mne. Pomáhala jsem s jeho výcvikem, prováděla s ním vše, co mne naučili instruktoři. Vím, že je starý, padesát pět. téměř padesát šest, uruketo o mnoho déle nežijí, ale dosud byl plný sil. Být na moři, nikdy by se to nemoh­lo stát. Neměli jsme být v tomto úzkém kanálu, když <emphasis>se</emphasis><emphasis> </emphasis>hnala bouřková mračna. Ale takové byly rozkazy.“ Upřela ke Kerrickovi zoufalý pohled, plný zármutku a beznaděje. „I ty jsi s ním plul, vzpomínám si na to. Měli jsme dobrou plavbu, přestáli jsme i bouři bez jediného problému.“</p>

<p>Její podřízené už rovněž vstaly a naslouchaly slovům velitelky, neboť i ony strávily kus života v těle uruketo. Byl jejich domovem, jejich světem. Jedna z nich znovu usedla na písek a ten pohyb upoutal Kerrickovu pozornost. Ne, nesedí, hledá cosi v obalech <emphasis>a </emphasis>vacích, rozložených na pláži.</p>

<p>„Jdi od toho,“ nařídil Kerrick, používaje znaky naléha­vosti a velkého nebezpečí. Neposlouchala jej však a usedla do písku - s hesotsan v ruce.</p>

<p>Kerrick zařval a vypálil, ale šipka se zaryla jen do jed­noho z vaků. Otvor té druhé zbraně se zhoupl k němu a on se vrhl k zemi právě ve chvíli, kdy zapraskal výstřel. Zvedl vlastní zbraň a vypálil znovu.</p>

<p>Tentokrát zasáhl. Šipka se zabodla útočnici do prsou a ta padla tváří do písku. Kerrick se k ní rozběhl, dřív, než její družky stačily zareagovat, popadl volnou rukou zbraň, prudce se otočil a zamířil hesotsan na zbytek posádky.</p>

<p>Trvalo to jen několik okamžiků - a přece to dokonale změnilo situaci. Další z lodnic ležela schoulena a mrtvá na boku. Šipka, která minula Kerricka, nalezla ji. Kerrick mířil zbraní na Erefnais a její dvě poslední podřízené.</p>

<p>„Varoval jsem tě, říkal jsem ti, ať je zastavíš. Nemuselo se to stát. A nyní všechny ustupte od věcí. Dvě z vás jsou mrtvé. To snad stačí.“</p>

<p>„Osm dalších leží mrtvo v uruketo,“ řekla Erefnais. Ho­vořila tak tiše, že jí sotva bylo rozumět, a údy se téměř nepohnuly.</p>

<p>„Pověz mi, co je s městem,“ vyzval ji hlasitě Kerrick, ostré pohyby žádaly rychlost-odpovědi. „Co se tam stalo? Jak vypadá nyní Alpéasak?„</p>

<p>„Tys tam nebyl?“ otázala se Erefnais, jako by teprve teď pochopila význam jeho slov.</p>

<p>Kerrick naznačil zápor, rychle přejel pohledem posad-</p>

<p>ku, aby opět upřel zrak na velitelku. „Byl jsem ve velké dálce. Právě jsem se vrátil. Co se stalo?“</p>

<p>„Vainté tvrdila, že žádný boj nebude, ale mýlila se. Eistaa jí naslouchala, pomáhala jí, neboť v Ikhalmenets začínaly dout chladné větry a ona chtěla uvěřit. Vainté jí vyprávěla o tomto městě a žádala o pomoc, chtěla, aby sem přišla, slibovala, že nebude boj. Semena byla zaseta, ustu­zou měla zemřít, a Alpéasak pak měl opět patřit Yilané. Ale pak zaútočila ustuzou na naši základnu na ostrově a byla odražena. Přivedla jsem Vainté do tohoto uruketo, a tak vím, jak byla zprvu velkolepá ve svém vítězství, ale pak odhalila, že to byl jen uskok, a její hněv byl tak velký, že fargi kolem ní umíraly.“</p>

<p>„Uskok, jaký uskok?“ dožadoval se Kerrick, náhle roz­rušený, znaky žádost-o-vysvětlení, větší-jasnost-zapotře-bí.</p>

<p>„Na ostrov zaútočila pouze malá skupina. Předpoklá­dala, že všichni zahynuli. Ale zatímco zuřil boj, ostatní z města uprchli. Stopy nalezeny, ale chyceni nebyli. A tím to nekončí.“ Erefnais se otočila ke Kerrickovi tváří v tvář a napřímila se, jak jí jen zmrzačená záda dovolovala. Ze slov a znaků čišela naléhavost.</p>

<p>„Proč to dělá, Kerricku-ustuzou? Ty ji znáš. Proč ji stále žene nenávist? To město opět patří Yilané, proto jsme sem přišli, proto zemřelo tolik z nás. A přece Vainté neus­tále přemlouvá Eistaa, přesvědčuje ji, že se ustuzou vrátí. Hovořila s ní o tom v ploutvi mého uruketo, takže to vím. A Eistaa s ní souhlasila a rozhodla se pronásledovat ustu­zou a zaútočit na ně. Tak zemřou další Yilané.“</p>

<p>„Zemřou i ustuzou, Erefnais,“ dodal Kerrick, skláněje hesotsan. „Ani mým přáním není, aby to vše pokračovalo.“</p>

<p>Erefnais jako by zapomněla, že před ní stojí. Dívala se na moře, kamsi za mrtvou masu uruketo.</p>

<p>„Enteesenat jsou rozrušeni - podívej, jak vysoko ská­čou. Jsou to však inteligentní tvorové a nezůstanou zde. Vrátí se do zátoky, budou vycvičeni, aby doprovázeli a krmili jiného uruketo. I my musíme jít. Musíme podat zprávu o tom, co se zde stalo...“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Kerrick, pozvedaje znovu zbraň. „To ne­můžete. Nesmíš říci Vainté, žes mne viděla. A ty jí to ne­můžeš neříci, že ne?“</p>

<p>Erefnais dala najevo souhlas a nechápavost. „Až podá­me zprávu o tom, co se <emphasis>zde </emphasis>stalo, bude zaznamenána i tvá přítomnost.“</p>

<p>„Já vím. Dokonce i kdybys mohla lhát, neučiníš to.“</p>

<p>„Výraz 'lhát' mi není znám. Objasnění požadováno.“</p>

<p>„Je to výraz, který vymyslela Vainté, aby popsala jis­té chování ustuzou, dosud Yilané neznámé. To však není důležité. Důležité je, že nemohu připustit váš návrat do města. Vainté se pustí za mnou, její ptáci vzlétnou k ob­loze, budeme nalezeni. Jen samci by patrně přežili - byť ne na dlouho. Vím, jak by zaplatili za pokus žít svobodně. Šli by na pláže, tolikrát, kolikrát by bylo třeba. Je mi líto, ale nesmíte se vrátit.“</p>

<p>„Vezmeme si mapy,“ řekla Erefnais a shýbla se pro ně. „Ty by zde zůstat neměly. Zbytek ať tu leží, přijdou sem fargi a posbírají vše cenné...“</p>

<p>„Přestaň!“ nařídil Kerrick. „Co to děláš?“</p>

<p>„Sbírám mapy,“ odpověděla Erefnais. Měla plné ruce práce a tak byl význam gest poněkud nejasný. „Jsou jedi­nečné a velmi cenné.“</p>

<p>„Kam je to chceš odnést?“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Do </emphasis>Alpéasaku.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>nemůžeš.“ Hesotsan se opět zaměřil na velitelku. „Byla jsi mým přítelem, nikdy jsi mi neublížila. Ale život můj i mých lidí je cennější. Pokud se pokusíš odejít, budeš zastřelena. Je to jasné?“</p>

<p>„Ale můj uruketo je mrtvý. Nemůžeme jít už jinam.“</p>

<p>Kerrick se rychle obrátil, když zazněl výkřik. Jedna z členek posádky se rozeběhla po pláži. Zamířil a vypá­lil; Yilané padla k zemi. Prudce sebou trhl a zamířil na družku, pro případ, že by hodlala také uprchnout. Bylo už však příliš pozdě, neboť skutečně uprchlá - utekla je­mu i ze života. Ležela na boku v písku, ústa rozevřená, v očích skelný pohled.</p>

<p>„Pochop,“ pronesla Erefnais. „Uruketo je mrtvý. Kdy­by se mohla vrátit do města, mohla žít. Ale tys jí v tom zabránil - a tak zemřela, jako by ji Eistaa vyhnala z měs­ta.“ Upřela na Kerricka ztrápené oči. „Ani já už nikdy nebudu velet uruketo.“</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Kerrick. „Nedělej to!“</p>

<p>Erefnais se od něj odvrátila a ztěžka dosedla do písku. Běžel k ní - nechtěl, aby také zemřela, ale než se k ní dostal, už se překotila na bok. Pohlédl na ni i na druhou umírající Yilané, a pocítil Htost nad tou ztrátou. Nechtěl jejich smrt - a přece jí nijak nemohl zabránit. Bylo to mrhání životy, strašlivé a zbytečné.</p>

<p>O kus dál na moři se enteesenat začali vzdalovat a pla­vali rychle k městu. Věděli, že je uruketo mrtvý, věděli, že zde už je nic dobrého nečeká.</p>

<p>Kerrick se díval za nimi a uvědomil si, že mu hrozí ne­bezpečí. Až se vrátí, strhne se poplach, neboť je známo, že enteesenat nikdy neopouštějí svého uruketo. Začne pátrá­ní, na moře vyrazí čluny, možná i další uruketo. Zvedl oči k nebi. Stále ještě bylo světlo; možná sem dorazí ještě před setměním. Začala se jej zmocňovat panika, ale potlačil ji. Musí si vše důkladně rozmyslet. Není spěch, má čas až do večera, dost času na vše, co potřebuje vykonat. První věc, která je nabíledni: nesmí po sobě zanechat žádné stopy, ani jedinou.</p>

<p>S touto myšlenkou se obrátil a ohlédl se přes rameno, k jasné a zřetelné řadě otisků svých nohou; táhly se sem od dun. Déšť slábne; možná by je smyl, ale jistý si tím být nemůže. Odložil hesotsan a obezřetně kráčel ve vlastních stopách až k místu, kde vycházely z husté trávy. To stačí. Nato se sehnul, pozpátku se vracel zpět a přitom rukou zahlazoval šlépěje. O zbytek se postará déšť.</p>

<p>A nyní mrtvé. Vytrhl šipky ze dvou zasažených těl a za­hrabal smrtící střely do písku. Pak odvlekl mrtvoly jed­nu po druhé na kraj moře a strčil je do zpěněných vln. Erefnais byla poslední a její sevření bylo pevné i po smr­ti; musel jí vypáčit prsty jeden po druhém, než jí z nich vypadly mapy.</p>

<p>Přehrabal se zachráněnými věcmi, ale nenalezl nic, co by mohl použít. Jen jídlo a voda; bude lépe, když je ne­chá, kde jsou. Druhý hesotsan si však samozřejmě vezme. Položil zbraň vedle vlastní a pak odtahal rance se zásoba­mi do vody. Když je moře opět vyplaví na břeh, vadit to už nebude. Nyní uhladí poslední stopy a potom se vydá po kraji moře opět na sever. Dokud nikdo nebude před­pokládat, že tu byl, bude vše vypadat jen jako přirozené neštěstí. Uruketo byl bouří vržen na břeh a posádka se utopila při pokusu zachránit, co se dá. Všechny známky jeho přítomnosti samozřejmě zmizí.</p>

<p>Co s mapami? Už se je chystal hodit do oceánu ta­ké - ale pak změnil názor. Dozví se z nich něco o nové Eistaa? Všechny Yilané pocházely z Ikhalmenets, tak to říkala Erefnais. Jméno si pamatoval, ale neměl tušení, kde se město nalézá. Ne že by v tom byl pro ně nějaký rozdíl: jen mu připadalo hloupé zahodit mapy, aniž si je prohlédne - a na to teď nebyl čas. Vezme je s sebou, spolu se zbra­němi. Stál po kolena v dorážejícím příboji a naposledy se rozhlížel po písku. To bude stačit. Pro jistotu udělal ještě krok do zpěněné vody a vydal se na sever. Šlo se mu snáze, neboť si vzpomněl na radostnou zprávu, již nese. Pro tu spoustu práce na pláži neměl čas ani si ji vychutnat.</p>

<p>Jsou tedy naživu! Někteří z nich uprchli, ještě než měs­to padlo, tak to říkala Erefnais. Možná dokonce většina. Patrně se stáhli zpět do údolí Sasku - lid Sasku určitě, a Tanu šli nejspíš s nimi. Vainté přísahala, že je bude pro­následovat, ale dosud tak neučinila. Jsou stále naživu.</p>

<p>V noci opět pršelo, ale krátce po rozednění déšť ustal.</p>

<p>Kerrick by si byl přál jít rychleji, ale pod stromy bylo příliš horko a vlhko. Slunce opět svítilo a jeho jasné prsty pronikaly zeleným baldachýnem, ale z listů dosud kapala voda. Mech a tráva, jimiž byla pokryta zem, umožňovaly snadnou a tichou chůzi. Jeden hesotsan mu visel na zádech, spolu s mapami, druhý byl v pohotovosti, neboť o dravce v těchto porostech nebyla nouze. Ani o zvěř - ale Kerrick nechtěl ztrácet čas lovem. Jeho cílem bylo vrátit se do tábora tak brzo, jak to jen půjde.</p>

<p>„Slyšel jsem, jak přicházíš,“ ozval se Harl. ukrytý za stromem. „Myslel jsem, že jdou murgu.“</p>

<p>Kerrick se překvapeně obrátil a pak se na hocha usmál. Harl byl Tanu, žil od malička v lese; Kerrick se už tak dobrým lovcem a stopařem nestane. „Co se děje v táboře? „ vyzvídal.</p>

<p>„Zabil jsem včera jelena, měl na parozích sedm výsad.“</p>

<p>„To se všichni najíme dosyta. A jinak? Pověz mi, ne­došlo k nějakým... potížím?“</p>

<p>„Myslíš s murgu? Drželi se kdesi daleko, nezahlédli jsme je ani jednou.“ Chlapcovy oči se nezastavily ani na okamžik; neustále pročesávaly les. Přestože se nikdy přímo nedíval, kam šlape, šel zcela bezhlučně - zatímco Kerricko­vi co chvíli praskla pod nohama větvička, ukrytá v trávě. „Půjdu napřed, povím ostatním, že jdeš,“ nabídl se Harl.</p>

<p>„Tak běž.“ Hodlá ohlásit tu dobrou zprávu - nebo chce být co nejdál od mastodontího hluku, který Kerrick tropí? Muž se usmál a díval se. jak chlapec rychle mizí v porostu.</p>

<p>Když dorazil do tábora, všichni už na něj čekali. Arn­hweet se mu s radostným výskáním rozběhl vstříc, a záhy se ocitl ve vzduchu, vyhazován do výše otcovýma rukama. Armun se usmívala - jen Ortnar se tvářil pochmurně ja­ko vždycky, belhaje se ztěžka k nim. To nejpodstatnější Kerrick sdělil na místě.</p>

<p>„Sammady již nejsou v Deifoben - jsou však naživu. A mám další smrtící hůl a tyto mapy. Povím vám víc - ale nejprve vodu. Mám za sebou dlouhou cestu.“</p>

<p>Vylil si trochu chladné tekutiny na hlavu a hltavě pil, až se rozkašlal. Potom si sedl a vyprávěl, co viděl a zažil.</p>

<p>„Ale nevíš přece, kam šly sammady,“ namítl Ortnar, když skončil.</p>

<p>„Je jen jedno místo, kam mohly jít - zpět do údolí. Cestu znají Sasku velice dobře. Mají mnoho smrtících holí. Murgu zjistí, že zabít je nebude snadné.“</p>

<p>„Přesto však murgu, s nimiž jsi mluvil, říkali, že budou sammady pronásledovány,“ připomněla Armun ustaraně. „Snad bychom měli jít za nimi, varovat je.“</p>

<p>„Vědí to dobře sami.“ Jeho slova byla ponurá, stejné jako myšlenky. Co tu zmůže? Co zmůže kdokoli z Tanu? Copak to zabíjení nikdy neskončí? To Vainté stojí za všemi masakry. Nebýt jí, boj by dávno ustal. Vainté však není na dostřel šípu či v dosahu oštěpu; nelze ji zabít a učinit tomu konec.</p>

<p>Není, jak to změnit, tak zní odpověď. Není jiné cesty. Sammady budou prchat - a Yilané půjdou za nimi. Tak zněla děsivá, ale neodvratná pravda.</p><empty-line /><p><strong>26</strong></p>

<p>Toho dopoledne překročil Kerrick neviditelnou hranici mezi oběma tábory, aby vrátil samcům hesotsan. Potře­bovali jej k lovu; s lukem či oštěpem zacházet neuměli. Arnhweet otce zastihl na odchodu; zavolal na něj a pak se rozběhl za ním. Pod paží nesl jednu z Ererhaisiných map; fascinovaly jej barvy a byl kromě Kerricka jediným, kdo jevil alespoň nějaký zájem o výtvory Yilané. Kerrick ho vzal za ruku a pomalu se s ním vydal pod stromy. Těši­la ho chlapcova láska a dychtivost, ale ani v této chvíli nedokázal zapomenout na zoufalství jejich situace.</p>

<p>„Ten, který odešel, se vrací,“ zvolal, jakmile zahlédl Imeheiho. „Zpráva velké důležitosti ke sdělení.“</p>

<p>Nadaské jej zaslechl a vystrčil hlavu z přístřešku, aby dobře viděl. „Radost ze znovushledání,“ pronesl, a v ges­tech se mu zračila nijak nezastíraná úleva.</p>

<p>„Souhlas,“ podpořil jej Imehei. „Smrt od zlých ustuzou hrozila neustále od chvíle, co jsi odešel.“</p>

<p>Kerrick ignoroval očividně přehnané prohlášení a vrá­til hesotsan s posunkem vděčnosti-za-použití. V odpo­věď na jejich tázavé pohyby jim vypověděl, co se stalo v Alpéasaku.</p>

<p>„Ustuzou uprchlá, Yilané znovu vládnou.“</p>

<p>„Samice a smrt. moc blízko, moc blízko,“ zakvílel Ime­hei.</p>

<p>„Netvářili jste se moc šťastně, když město patřilo ustu­zou.“ připomněl jim Kerrick. „Měli byste se už rozhodnout, kdo je vám milejší.“</p>

<p>„Obojí špatné,“ posteskl si Nadaské. „Smrt kamenným zubem, smrt na plážích.“</p>

<p>„Pak se držte stále mimo město.“</p>

<p>„Podívejte, mám,“ ozval se Arnhweet. Vkročil mezi ně a natahoval ručku s mapou.</p>

<p>Imehei si mapu od něho vzal a poděkoval mu přísluš­ným pohybem a sytými barvami. Kerrick chtěl něco říci -ale zarazil se, dokonale šokován. Arnhweet promluvil v yi­lané. Neobratně a jednoduše - ale bylo to v yilané! Imehei a Nadaské obdivovali detailně propracované křivky i barvy mapy a chlapec pyšně přihlížel. Sledoval a naslouchal vše­mu, co řekli, a zdálo se, že jim zčásti rozumí. Kerrick pocí­til prudkou vlnu lásky k synovi. Sehnul se k němu, popadl ho, vyhodil výskajícího hocha do výše a pyšně si jej usadil na ramenou. A proč by vlastně nemohl rozumět? Byl mla­dý, a jako všechny děti se učil posloucháním ostatních -Kerrick byl kdysi daleko starší a přece se tomu jazyku nau­čil. Cítil hrdost na synův výkon, takovou, jakou už dlouho ne. Došlo k něčemu velice důležitému; vzniklo nové a silné pouto, jež je od nynějška pojí. Až do této chvíle byl sám, jediný živý tvor na světě, který hovořil jak jazykem Tanu, tak i řečí Yilané. Nyní jsou dva.</p>

<p>„Předmět velkého potěšení,“ chválil Imehei mapu a na­táčel ji ke slunci, aby mohl lépe vychutnat její barvy. „Vel­ké umění; podívejte, jak se čáry krásně kříží a splývají.“</p>

<p>„Mají svou funkci a účel,“ připomněl Kerrick. „Jsou pomůckou pro navigaci, pro určení směru, jímž je třeba přeplout oceán.“</p>

<p>„Nepatrná funkce, malá důležitost,“ usoudil Imehei.</p>

<p>„Byly zapotřebí na uruketo, který vás sem dovezl,“ opáčil Kerrick trochu jedovatě. „Bez map byste skončili ve věčně zamrzlém moři.“</p>

<p>„Protože už nikdy nevkročím do útrob uruketo, pach-</p>

<p>noucích-nudných, jsou mapy bez užitku. Snad jen jako ná­stěnné závěsy, zpestří místo žití, hned vedle sošky nenitesk, zdvořilá žádost.“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Kerrick. „Chci si je prostudovat. Jsou z Ikhalmenets - víte, kde je to?„</p>

<p>„Vzdálené-plné-ryb.“</p>

<p>„Ostrov malé důležitosti.“</p>

<p>Samce jako obvykle nezajímalo nic než vlastní existen­ce a pohodlí. Těžko se mohou chovat jinak, pomyslel si Kerrick. V hanalé neměli pražádnou zodpovědnost. Doká­zali se však přizpůsobit, postarat se sami o sebe, to se jim musí přiznat.</p>

<p>Odcházel s Arnhweetem na ramenou a mapou v ru­ce, podivně zadumán. Fakt, že hoch začíná mluvit yilaně, je velmi důležitý. Cítil to - ale nedokázal to nijak logic­ky zdůvodnit. Když už všichni ostatní spali, ležel dosud s otevřenýma očima a tiše rozmlouval s Armun.</p>

<p>„Arnhweet dokáže trochu mluvit s murgu - brzy se naučí víc.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>M</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>l </emphasis>by se jim vyhýbat; jsou tak nechutní. Postarám se, aby si s ním Darras hrála častěji. Kdy se vrátíme k sam-madům?“</p>

<p>„Nevím. Nevím, co dělat.“ Jenom Armun a ve tmě se dokázal svěřit se všemi svými obavami a strachy, pevně ji svíraje v náručí. „Údolí je daleko a murgu jistě hlídají všechny přístupové cesty. Jak bychom jim mohli uniknout? Ortnar nemůže chodit. A nemyslím, že by s námi šel, po­kud bychom ho vezli na saních jako malé děcko. Asi by odešel do lesa navždy, kdybych jej k tomu nutil. Ale kdo by nám potom zbyl? Děti - a jeden zpola dospělý chlapec, který je nyní naším nejlepším lovcem. Jistě lepším než já.“</p>

<p>„I já mám silnou paži a dobrý oštěp.“</p>

<p>„Já vím.“ Přitiskl ji k sobě a zhluboka se nadechl čerst­vé vůně jejích vlasů. „Tvá síla je i mou silou. Neumíš však lovit o nic lépe než já. Budeme potřebovat jídlo. Zvěře je zde dostatek. Harl uloví dost, aby nás nasytil, a v jezeře je spousta ryb. Pokud bychom se však vydali na sever, če­kala by nás dlouhá a přetěžká cesta. Myslím, že takových už jsme zažili až dost. Potřebujeme klid a odpočinek.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>tedy chceš zůstat zde?“</p>

<p>„Nevím ještě, co vlastně chci. Jakmile se pokusím pře­mýšlet o budoucnosti, cítím bolest a mé myšlenky se stočí stranou. Zde však jsme v bezpečí. Dopřejme si dostatek času k dalšímu rozhodnutí. I o sammadech občas přemí­tám a říkám si, zda jim vůbec můžeme nějak pomoci. Jistě je pronásledují murgu.“</p>

<p>„Lovci sammadů jsou silní. Dokážou se o sebe postarat. Starost o jejich osud není tvou starostí,“ namítla.</p>

<p>Byla to pravdivá a realistická odpověď. Armun chápa­la jeho myšlenky - ale nesdílela jeho pocit zodpovědnosti za ostatní. Vše, čeho se jí v životě dostalo, si musela sa­ma vybojovat. Kerricka, syna, tento maličký sammad; toto byl její svět a také to jediné, co pro ni bylo důležité. Žít v míru se ,svou rodinou, přežít - víc nechtěla. Sammady ji nezajímaly.</p>

<p>Pro Kerricka to však tak jednoduché a přímočaré ne­bylo. Ještě dlouho <emphasis>se </emphasis>převaloval a obracel z boku na bok, než konečně usnul.</p>

<p>Probudil <emphasis>se </emphasis>za úsvitu, odebral se na břeh jezera, usedl a upřeně se díval na klidnou vodní plochu. Jen občas se tu a tam rozběhly vlnky, jak se pod hladinou mihla nevidi­telná ryba. Kolem prolétlo hejno velkých, zářivě červených ptáků; letěli v řadě za sebou. Svět zde, alespoň v tuto chví­li, žil v klidu a míru. Arnhweet rozházel mapy Yilané po táboře a Kerrick je cestou k vodě posbíral. Nyní před se­bou rozložil jednu z nich a pokoušel <emphasis>se </emphasis>v ní nějak vyznat. Nevedlo to však k ničemu. Některé barvy možná znamena­ly pevninu, zatímco jiné moře, ale kroutily se a proplétaly tak. že nebylo v lidských silách tomu porozumět. V tom se podobaly mřížkám svázaných kostí, které viděl u Pa­ramutan. Jenže ty alespoň měly nějakou logiku. Kalaleq mu na nich ukázal, kde je polární led, ona vzdálená a věcně zamrzlá země, a Kerrick hned rozuměl mnohem lépe. Paramutan by snad pochopili tyto změti barev, on však nikoli. Možná by je přece jen měl dát samcům, aby si jimi vyzdobili příbytek. Odhodil je na zem a nepřítomně civěl na víry a kličky čar.</p>

<p>Co bude dělat? Když se podíval do budoucnosti, vi­děl jen chmurnou čerň. Zůstat zde u jezera znamenalo jen dočasnou záchranu; budoucnost je tady žádná neče­ká. Jsou zde zalezlí jako zvířata, která se zahrabala do písku, když jde kolem nepřítel. Ptáci-vyzvědači stále léta­jí, Yilané pátrají po celé zemi, a jednoho dne je naleznou. Pak vše skončí. Ale mají snad na vybranou ještě něco ji­ného? Mají se snad vydat na dalekou cestu do údolí? Byl by to nebezpečný výlet - přesto však na jeho konci čekají přátelé, sammady. I nad nimi se však neustále vznáší stín neštěstí, neboť Vainté jistě také míří k údolí. Co má te­dy dělat? A co vůbec dělat může? Ať se podíval kamkoli, neviděl nic, nic než zoufalství a utrpení - utrpení, zakon­čené jistou smrtí. Nemohl dělat vůbec nic, vůbec nic, vše je ztraceno. Seděl ve stínu stromů a hleděl do vody, dokud se slunce nevyšplhalo do výše a kolem tváře mu nezača­la bzučet hejna much. Mrzutě se ohnal rukou, ale ve své úzkosti a obavách je prakticky nevnímal.</p>

<p>K večeři snědli skoro celou kýtu jelena, jehož Harl ulo­vil, a tak dlouho a hlasitě obdivovali chlapcovo lovecké umění, až se šťastný střelec červenal rozpaky a radostí zá­roveň. Jediný Ortnar byl jiného názoru.</p>

<p>„Měl by ses stydět. Vyplýtval jsi na něj celé tři šípy.“</p>

<p>„Podrost byl hustý a listy mi překážely ve střelbě,“ bránil se Harl.</p>

<p>„Křoví je husté vždycky. Pojď sem a přines si luk. Řek­něme, že támhleten strom je jelen. Ulov mi ho.“</p>

<p>Ortnar se pohyboval jen s největším úsilím. Nemohl již používat luk - ale stále ještě dokázal znamenitě zacházet s oštěpem. A lovit uměl dokonale; mohl by Harla mnoho</p>

<p>naučit. I Arnhweeta, napadlo Kerricka, když spatřil, jak hošík běží za nimi, vždy hotov zúčastnit se nějaké zábavy, dívat se a učit od jiných.</p>

<p>„Ortnar se nesmí odebrat navždy do lesa,“ poznamenal Kerrick k Armun. Ta přikývla.</p>

<p>„Chlapci se od něj musí učit. Ortnar je lovec, který zná vše. co je důležité.“</p>

<p>„Zatímco já nikoli.“</p>

<p>Rozzlobila se. „Ty znáš věci, o nichž se hloupým lovcům ani nesní! Dovedeš hovořit s murgu a přeplul jsi oceán. Ty jsi ten, který vedl sammady do boje a vydobyl jim vítěz­ství. Kterýkoli lovec dokáže střílet z luku či vrhat oštěp - ale uměli snad Tanu používat smrtící hole, než jsi jim to ukázal? Jsi víc, než všichni lovci dohromady.“ Její hněv zmizel stejně rychle, jako se objevil a Armun se usmála. „Všechno, co jsem řekla, je pravda.“</p>

<p>„Když to říkáš. Avšak věz, že v tuto chvíli tápu a nevím nic. Dívám se do slunce a vidím jen temnotu. Pokud zde zůstaneme, jednoho dne nás murgu jistě najdou. Půjdeme-li za sammady, připojíme se k nim ve smrti, až na ně Vainté zaútočí. Co budeme dělat?“</p>

<p>Ještě chvíli přemýšlel o tom, co mu prve řekla, a hledal v jejích slovech nějaké východisko. Zasvitla mu nepatrná jiskřička naděje. „Mluvila jsi o tom, jak jsem přeplul oceán. Já jej překonal v břiše velkého zvířete, patřícího murgu. Jiní jej však překonají na palubě svých člunů.“</p>

<p>Armun přisvědčila. „Paramutan. Plaví se po moři, aby lovili ularuaqy, tak to alespoň říkali.“</p>

<p>„Ano. ti by jistě dokázali oceán překročit. Paramutan, kteří nás přivezli na jih; říkali přece, že se sem vrátí za ry­bolovem. Kdybychom tak mohli jet s nimi. Nevíme však, co nás čeká na druhé straně oceánu. Možná jen smrt, zrovna jako tady. Neměli bychom tam plout, dokud to nezjistíme. Jenže to už může být pozdě. Co tedy dělat? Snad bych s nimi mohl plout alespoň já. Přeplavit se s nimi na druhý břeh oceánu. Paramutan tvrdí, že se tam nachází studená zem. Ale jih té studené země je přece teplý - to vím, ne­boť jsem tam byl. Je to zem murgu a ti žijí jen tam, kde je horko. Snad bych však dokázal najít zem mezi horkem a ledem, kde bychom mohli žít a lovit zvěř. Snad.“</p>

<p>Stiskl jí dlaně, rozechvělý vzrušením. „Mohl bych jet s Paramutan hned a vyhledat tam nějaké bezpečné místo, na jih od ledu a severně od murgu. Možná, že jej nalez­nu, klidný kout s dostatkem zvěře. Pak se pro vás vrátím. Odjedeme odsud a uchýlíme se tam. Dokud se nevrátím, budete v bezpečí zde - nic se vám nestane, pokud se bu­dete držet pod stromy a dávat pozor na ptáky. Jídla je tu dost a tak vyčkáte mého návratu. Nemyslíš, že to je východisko, které hledáme, cesta, jež nás zachrání?“</p>

<p>Kerrick byl tak unesen svými novými plány, tak šťas­ten, že konečně nalezl východisko z pasti, v níž se nalézají, že si nevšiml chladu, který vystřídal Armunin úsměv, a je­jích pevně sevřených rtů. Neměl o té změně ani tušení, dokud jeho žena nepromluvila.</p>

<p>„Ne. To nemůžeš. Neodejdeš ode mne.“</p>

<p>Rozhořčeně na ni pohlédl a vzplanul hněvem.</p>

<p>„Nemáš mi co poroučet. Dělám to pro nás pro všechny a budu to já, kdo dá život v sázku na dlouhé plavbě přes studené moře...“</p>

<p>Zmlkl, neboť se Armun natáhla a položila mu jemně dlaň přes ústa.</p>

<p>„Špatně jsi pochopil má slova a je to má vina. Mluvila jsem rychle, ovládána strachem. Chtěla jsem říci, že už tě nikdy neopustím. Kamkoli půjdeš ty, půjdu i já. Už jed­nou jsme se rozdělili a oba jsme vstoupili na samý práh smrti, když jsme se pak hledali. Bylo to strašné a už se to nesmí opakovat. Ty jsi můj sammadar - a já jsem tvůj sammad. Pokud si přeješ překročit oceán, pak tedy překro­číme oceán. Nepůjdeš však sám. Půjdu s tebou, kamkoli budeš chtít jít. Budu ti pomáhat ze všech sil a žádám je­nom jediné. Nikdy mne už neopouštěj. Půjdeme společně.“</p>

<p>Chápal ji, neboť sám cítil totéž. Celý svůj život byl sám - tak jako ona - dokud nenašel ji. Nenapadala jej slova, kterými by své pocity vyjádřil, a tak ji jen mlčky tiskl v náručí a Armun stisk opětovala. Zbývalo však vyřešit několik důležitých věcí.</p>

<p>„Já jít musím,“ řekl. „Pokud půjdeš se mnou, bude to pro mne snazší. Ale nemůžeme s sebou vzít ostatní, dokud si nebudeme jisti, že je vedeme do bezpečí.“</p>

<p>Pro Armun to nebyla lehká myšlenka a v její duši pro­pukl těžký boj. Musí tu zanechat syna, aby mohla s Kerric­kem přes moře? Nebo má jinou možnost? Žádná ji nenapa­dala. Nezbude jí tedy nic jiného. Nebyla to dobrá odpověď - ale jediná možná. Musí být silná a věcná. Chvíli pečlivě uvažovala a teprve potom promluvila.</p>

<p>„Ty sám jsi říkal, jak je to zde bezpečné. Harl bude lovit, není už dítě. Ortnar na ně bude dávat pozor, dokud se nevrátíme. Arnhweet a to děvčátko nebudou strádat -Darras se už učí hledat v lese rostliny, vařit a dělat vše, co dělá žena.“</p>

<p>„Ty bys tu Arnhweeta nechala?“ otázal se užasle. To nečekal.</p>

<p>„Ano. Je pro mne vším a bude mne moc bolet, když se od něj odloučím, ale necháme ho zde. Jeho dokážu za­nechat v péči někoho jiného, jeho ano. To tebe již nikdy neopustím ani na okamžik.“</p>

<p>„Musím si to rozmyslet,“ hlesl Kerrick, šokován jejím skálopevným odhodláním.</p>

<p>„Není co si rozmýšlet,“ odpověděla neoblomně. „Už je rozhodnuto. Vypracuj jen podrobný plán, jak to učiníme, a my poslechneme.“</p>

<p>Síla, s jakou podpořila jeho záměry, jej přinutila uvěřit v úspěch. Vždyť co jim zbývá jiného? Jít za sammady do údolí? Pokud nezemřou cestou, zahynou v dešti jedovatých trnů a šipek od fargi, vyslaných Vainté. Zůstat zde? To by byl život bez vyhlídek. Čekalo by je jen skrývání, skrývá­ní po celý život - a jistota, že budou stejně jednoho dne odhaleni. Pro oba samce Yilané to mohlo stačit; stejně nemají, kam by šli jinam. Musí však myslet i na ně - alespoň je seznámit se svým plánem.</p>

<p>Imehei hlasitě zasténal, když jim jej Kerrick v hrubých rysech vyložil. „Neodcházej znovu, příliš strašlivé o tom jen uvažovat.“</p>

<p>„Uspokojivé zde, žádoucí, abys zůstal,“ doplnil Na­daské pevně.</p>

<p>Kerrick poskládal údy do příkazu té nejvyšší k nejniž­ším tvorům města. „Nebudete pozřeni ani zabiti. Nežádám po vás teď víc, než abyste se mnou odešli do našeho tábora a promluvili si o tom. Chci, abychom byli pohromadě, až budeme hovořit o budoucnosti. Nebojíte se přece Arnhwee­ta, právě-vylezlého-z-moře, a dlouho jste šli s Ortnarem. Nic se vám nestane. A nyní pojďte.“</p>

<p>Dlouho mu trvalo, než je přesvědčil - byl však neob­lomný. Rozhodnutí již padlo, musí přeplout oceán a nalézt bezpečné útočiště pro svůj sammad. Nemůže přece dopus­tit, aby mu tito dva stáli v cestě. Nakonec je přiměl, aby šli s ním, ale na místě se posadili, jak nejdál od Tanu mohli, a tiskli se bázlivě k sobě.</p>

<p>Kerrick stál mezi oběma skupinami. Přejel očima oba Yilané. Byli celí strnulí hrůzou - nebo to aspoň zdárně předstírali. Na druhé straně seděl Ortnar, opřen o strom, a zlobně se mračil. Zbytek Tanu už si na přítomnost mur­gu jakžtakž zvykl - zvláště Arnhweet, který se k nim hned rozběhl a ukazoval Imeheimu svůj nejnovější poklad, kostě­nou píšťalku, již mu zhotovil Ortnar. Zbraně neměl nikdo, na to Kerrick pečlivě dohlédl.</p>

<p>Bude to dobré. Musí to být. Možná je to zoufalý plán. který nemá naději na úspěch. Ale na tom teď nesejde. Musí jej dotáhnout do konce.</p>

<p>„Chystám se vám říci něco důležitého - důležitého pro nás všechny.“ Hovořil v řeči Tanu, pak se obrátil k Yilané.</p>

<p>„Hovor-velké-důležitosti. Pozornost a poslušnost.“</p>

<p>Všem jim vysvětlil, že on a Armun na čas odjedou, ale zase se vrátí.</p>

<p>umnuniheikel tsanapsoruud mari-kekso.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Bez smrti zvířete nelze připravit chutné maso.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>27</strong></p>

<p>„A co tyto?“ otázala se Vainté, pokládajíc obrázky na pracovní plochu před sebou.</p>

<p>„Právě přišly - před okamžikem zhotoveny,“ odpově­děla Anatempé a rovnala záběry po pořádku do řady, aby vzápětí ukázala palcem na nedaleký model Gendasi. „Pták, který létá vysoko, letěl tudy podél pobřeží, na zá­pad odsud. Prchající ustuzou mohou být v těchto místech, u moře.“</p>

<p>„Ale na obrázcích není nic vidět!“ Vainté ostře sklapla palce v gestu znechucení a rozmrzelosti. „Jsou tam jen mraky!“</p>

<p>„Naneštěstí je tomu tak. Byl však vyslán další pták -“</p>

<p>„A než se dostane na místo, budou už ustuzou dáv­no pryč. Já chci <emphasis>ustuzou - </emphasis>ne záběry mraků!“ Ruce se jí otřásaly prudkostí emocí, které v ní zuřily. Prudkým roz­machem paže smetla obrázky na zem.</p>

<p>„Ovládám své ptáky, ale mraky ovládat nemohu,“ od­tušila Anatempé tak mírně, jak jen dokázala, ale i tak jí do gest proklouzlo něco z jejího skutečného rozpoložení. Už dávno ji přestalo bavit sloužit jako hromosvod Vain-tiny špatné nálady. Vainté si toho všimla a její vztek se změnil v chladnou a smrtelně nebezpečnou zášť.</p>

<p>„Tobě se mé příkazy nelíbí? Možná ti připadají urážli­vé?“</p>

<p>„Plním přesně tvé příkazy, protože mi to bylo ulože­no Ukhereb, sloužící naší Eistaa. Chci pouze konat svou povinnost.“ Poslední slova byla doprovázena znaky věčné-služby a poslušnosti.</p>

<p>Vainté se užuž chystala spustit příval výčitek, ale pak ztichla a znehybněla, s výjimkou krátkého gesta, naznaču­jícího vědkyni, že může odejít. Své nelibosti dala průchod až za jejími zády. V dobách, kdy bývala Eistaa, by tako­vou urážku okamžitě potrestala smrtí. V tom, co té bytos­ti uklouzlo, však bylo hodně pravdy. Lanefenuu je Eistaa, která vydává příkazy a poroučí i Anatempé. Vainté se s tím musí naučit žít. Znechuceně se obrátila a spatřila fargi, na­kukující nesměle do místnosti s modelem. Trpělivě čekala, až se jí Vainté bude chtít věnovat.</p>

<p>„Zpráva Vainté nejvyšší,“ pronesla potom; význam je­jích slov však byl zatemněn chabou znalostí řeči. Vainté ovládla podrážděnost; pokud dá své náladě volný průchod, ten hloupý tvor zemře nebo vzkaz strachy zapomene.</p>

<p>„Já jsem Vainté. Mluv, pečlivě-pomalu. Poslouchám tě.“</p>

<p>„Yilané Naalpé uruketo přítomnost přístav pohovor žá­dán.“</p>

<p>To už se téměř nedalo vydržet, ale Vainté zmobilizovala všechny své síly a ještě okamžik udržela klidnou tvář. „Po­třeba objasnění. Informuješ mne o tom, že Naalpé je právě v přístavu se svým uruketo a přeje si se mnou mluvit? „</p>

<p>„Souhlas!“ fargi se zavlnila potěsením-z-hovoru a na Vaintin pokyn se ihned obrátila k odchodu. Unikl jí tak zlobný výraz bývalé Eistaa nad ubohou kvalitou její řeči. Jakmile Vainté vykročila z místnosti, byla zastavena další fargi. I ta dávala najevo žádost o komunikaci.</p>

<p>„Mluv,“ uťala Vainté stroze. „A silně-žádána lepší kva­lita řeči než u předchozího posla.“</p>

<p>Hovořila vskutku mnohem lépe, neboť přicházela od Eistaa - a Lanefenuu užívala pouze takové fargi, jejichž mluva se blížila yilané.</p>

<p>„Žádost od nejvyšší, předávaná nejnižší až k Vainté vysoké hodnosti. Vřelé pozdravy a po dokončení současné práce přítomnost žádána v ambesedu.“</p>

<p>„Vyřiď Eistaa radost z přijetí vzkazu, brzký příchod.“ Bez ohledu na to, jak zdvořile bylo formulováno, bylo přá­ní Eistaa příkazem, jehož je radno okamžitě uposlechnout. Přestože se Vainté těšila na Naalpé, bude setkání s ní mu­set počkat.</p>

<p>Neměla však v úmyslu spěchat - a dorazit tak k Eistaa udýchaná a neschopná promluvit. Rozvážně kráčela stin­nými ulicemi k ambesedu. Alespoň dopřeje poslovi čas, aby oznámil Eistaa její ochotu podrobit se tomuto přání.</p>

<p>Chůze známými ulicemi měla pro Vainté hořkosladkou příchuť. Sladkou v tom, že město opět patřilo Yilané, hoř­kou v tom, že stále bylo v troskách - a že ustuzou uprchlá. Nebudou se však skrývat navěky. Prchají, ale budou nale­zena.</p>

<p>Velký ambesed byl téměř prázdný; přes moře dosud dorazil pouze předvoj mořem-obklopeného Ikhalmenets. Město musí být opraveno a obnoveno. Ještě mnoha příprav bude zapotřebí, než dorazí obyvatelé Ikhalmenets. Posí­lit obranné systémy, to byl prvořadý úkol. Do Alpéasaku už nikdy nesmí vkročit žádné ustuzou. Lanefenuu se roz­valovala na čestném sedadle u zadní stěny, zalité teplým sluncem. Zde sedávala i vznešená Malsas&lt;, nyní dávno mrtvá, zde trůnila i Vainté sama a vládla - ale to už je dávno, v dobách, kdy se toto město teprve rodilo. Byl to zvláštní pocit, vidět na tom místě sedět někoho jiného -a Vainté okamžitě potlačila osten žárlivosti. Už nikdy! Už není Eistaa a ani o tu funkci nestojí. Lanefenuu je silná, Eistaa, kterou každý respektuje a poslouchá. Ve své laska­vosti poskytla armádu ozbrojených fargi a své vědce, aby Vainté mohla opět město ovládnout. Aby mohla vyhubit ustuzou. Lanefenuu je Eistaa dvou měst, vůdce mezi vůdci.</p>

<p>Lanefenuu vyčetla tyto myšlenky z Vaintiných pohy­bů a přijala je jako poctu, která jí právem náleží. Rádci</p>

<p>ucouvli a vytvořili kruh, do jehož středu mohla vstoupit Vainté.</p>

<p>„Dorazil uruketo se zprávami a otázkami,“ prohlási­la Lanefenuu. „Pomyšlení na ně ve mně neustále hlodá a já cítím potřebu nadechnout se znovu vzduchu mořem-obklopeného JJchalmenets. Jsem zde již dlouho a mé nosní záklopky se stahují, když cítí puch ustuzou a kouře, jímž je město prosáklé.“</p>

<p>„Bude vyčištěno, Eistaa, právě tak jako jsi je vyčistila od ustuzou, která je poskvrnila.“</p>

<p>„Vhodně řečeno a dobře přijato. Ukhereb zůstane zde a bude dohlížet na pokračování prací. Je to vědecký proces, nikoli politický, a tak za něj ponese zodpovědnost ona. Tvou povinností bude město hlídat, chránit před ustuzou a zachovat pro Yilané. Je jasnost mých slov dokonalá?“</p>

<p>„Dokonale. Nebudeme spolu vládnout, ale pracovat; jedna na stavbě města, druhá na stráži. Ve městě je jen jeden vládce.“</p>

<p>„Odsouhlaseno. Nyní mi pověz, co je s ustuzou.“</p>

<p>„Ta, co uprchlá na sever, jsou všechna mrtva. Přesto jsme neustále na stráži a prohlížíme pevninu všemi směry -pro případ, že by se tu ještě nějaká skrývala. Jsou zákeřná a smrtelně nebezpečná - jako had, ukrytý v džungli.“</p>

<p>Lanefenuu naznačila souhlas a porozumění, podbarve-né stínem starosti. „Až příliš dobře jsem si toho vědoma. Až příliš mnoho Yilané je mrtvo - těch, co měly žít, aby poznaly své nové město.“</p>

<p>„Bez smrti zvířete nelze připravit chutné maso.“ Vainté svá slova mínila jako útěchu a doprovodila je gestem po­chopení. Trudnomyslnost Lanefenuu však byla toho dne příliš velká, než aby ji mohla změnit pouhá slova.</p>

<p>„Těch mrtvých bylo příliš - daleko víc, než se podle tvých slov zdálo. Ale to vše je za námi - přestože dosud truchlím pro Erefnais, jež byla mému srdci blízká. V mém životě že je mezera, kterou právě ona a její velký uruketo zaplňovali.“</p>

<p>Nejasná formulace Eistaainých slov se zdála naznačo­vat, že Lanefenuu snad mrzí víc ztráta uruketo než jeho velitelky. Naslouchající kruh rádců stál poslušně a bez je­diného hnutí. Jak Lanefenuu často a ráda připomínala, i ona sama kdysi velela uruketo, ještě než se stala Eistaa, a tak bylo snadné pochopit její pocity. Když se Lanefenuu tiše dotkla palcem paže ve vyjádření smutek-ztráta, její rádkyně účastně zrcadlily její pohyb. Eistaa však byla Yi­lané činu a tak její melancholie netrvala dlouho. Pohlédla tázavě na Vainté.</p>

<p>„Tvá ustuzou jsou tedy všechna pryč?“</p>

<p>„Prchají ve strachu a zoufalství. Neustále je sleduje­me.“</p>

<p>„Žádná z nich nejsou příliš blízko?“</p>

<p>„Žádná. Ta na severu jsou mrtvá. Ta na západě - smrt se k nim blíží a odplata přijde vzápětí.“</p>

<p>„A jsi si jistá, že víš, kam míří?“</p>

<p>„Byla jsem na tom místě již dřív, viděla je na vlastní oči. Jejich město se jim stane smrtelnou pastí. Neutečou.“</p>

<p>„Posledně utekla,“ opáčila Lanefenuu s brutální upřím­ností.</p>

<p>Vainté se pohnula gestem lítosti a připuštění pravdy, doufajíc, že jimi dokáže zamaskovat hněv, který s ní při té připomínce zalomcoval. „Vím to a přijímám výtku Eis­taa. Má-li minulá porážka nějakou cenu, pak ta cena tkví v poučení pro příští vítězství. Tentokrát bude útok nená­padnější a mnohem delší. Popínavé šlahouny smrti vyros­tou kolem jejich města, zardousí je a usmrtí vše, co v něm bude. Zůstanou jen mrtvá těla.“</p>

<p>„To je přijatelné - dokud půjde jen o mrtvá těla ustu­zou. Když jsi tu byla posledně, mrhala jsi fargi na každém kroku. Bude zapotřebí dovést na pláže celou efenburu sam­ců, než ty ztráty nahradíme.“</p>

<p>Vainté, stejně jako ostatní přihlížející, svým nehybným postojem signalizovala pouhé přijetí Lanefenuiných slov. Když Eistaa chtěla, mohla být stejně hrubá a nevybíravá</p>

<p>jako nejnižší lodnice z uruketo - ale stále to byla Eistaa a mohla si dělat, co chtěla.</p>

<p>„Po mém odjezdu budeš velet Yilaně a fargi mého měs­ta - a jedna každá z nich je drahá mému srdci.“</p>

<p>„Jejich existence bude respektována,“ odpověděla Vainté, „zaštítím ji vlastním životem. Mou bezmeznou vděčnost tobě, že mi umožňuješ pronásledovat a zabíjet ony tvory dřív, než se vrátí a zaútočí znovu. Činím to, k čemu jsem byla vyzvána, s vědomím, jak drahé jsou ti životy všech z Ikhalmenets.“</p>

<p>K tomu už nebylo co dále dodat, a jakmile Vainté ucti­vě požádala o propuštění, pohyb palce Eistaa jí vyhověl. Opustila ambesed bez nezdvořilého spěchu, ale jak jednou byla z dohledu, znatelně zrychlila krok. Tma již začínala houstnout a Vainté s napětím očekávala, co přijela hlásit Naalpé.</p>

<p>Uruketo ležel u doku, dobře přivázán, a fargi stále vy­nášely náklad. Jeho velitelka stála u nich, ale jak spatřila přicházet Vainté, pokynula jedné ze svých podřízených, aby převzala velení, a šla Vainté vstříc.</p>

<p>„Buď pozdravena, Vainté,“ doprovodila slova znaky nejvyšší úcty. „Informace k sdělení, soukromí důležité.“</p>

<p>Odsunuly se mimo dohled okolí a Naalpé pokračovala.</p>

<p>„Jak jsem byla požádána, zastavila jsem se na zpáteční cestě z JJdialmenets v Yebeisk. Hovořila jsem tam s mnoha Yilaně a nebylo těžké dozvědět se o té, jejíž jméno jsi mi řekla, neboť se v městě nemluvilo o ničem jiném.“</p>

<p>„Objasnění požadováno.“ Vainté skryla rostoucí netr­pělivost za zdvořilá slova.</p>

<p>„Tato Enge, Dcera smrti, o níž jsi mluvila, předstoupila nestoudně a drze před Eistaa, aby se jí otevřeně vyznala ze své víry, a byla proto uvězněna spolu se všemi sobě podobnými...“</p>

<p>„Skvělá, nanejvýš skvělá a hřejivá zpráva, laskavá Na­alpé -“ Zarazila se v půli slova, neboť si všimla gest po­plachu a pobouření.</p>

<p>„Nic takového, ani v nejmenším. Jak k tomu došlo ne­zdá se být jasným, podrobnosti zkresleny uplynulým časem a mnoha různými názory. Co se však stalo, mohu předat s jistotou, neboť jsem osobně hovořila s velitelkou onoho uruketo. Hovořila se mnou tak, jak by nemluvila s nikým jiným, neboť jsme stejného povolání. Vylíčila mi, co se sta­lo.“</p>

<p>„Ale - co se tedy stalo?“</p>

<p>„Ona Enge, po níž ses ptala, ona a všechny jí podobné, všechny ty, jež byly Dcerami smrti města Yebeisk, všechny se nalodily na uruketo a odpluly. Nebylo možné je pronás­ledovat. Nikdo neví, kam zmizely.“</p>

<p>Vainté ztuhla, neschopna promluvit, a myšlenky jí víři­ly v kruhu otazníků. Co to znamená? Jak se jim to mohlo povést? Kdo jim pomáhal? Kolik jich je? A kam se poděly? Uprchlý - ale kam?</p>

<p>Poslední větu pronesla nahlas, ale nebyl nikdo, kdo by odpověděl.</p>

<p>„Uprchly... ale <emphasis>kam?!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p><empty-line /><p>28</p>

<p>Ten ostrov v říční deltě ležel nízko nad hladinou a na­půl jej tvořily bažiny. V jižním cípu však vyrostl cypřišový háj a vzrostlé, husté stromy zde vytvářely báječnou oázu stínu - a úlevy od pálícího slunce. Většina Dcer si nyní ho­věla pod širokými listy a usilovně přitom studovala slova velké Ugunenapsy. Kruh posluchačů, napjatých maximál­ním soustředěním, lapal každé Engino gesto i slovo. Když Enge skončila s výkladem, zavládlo ticho. Každý byl zahle­děn sám do sebe, zkoumaje, zda Ugunenapsina slova jsou i slovy jeho samého.</p>

<p>„Dotazy?“ vyzvala je Enge.</p>

<p>Dlouhá chvíle uběhla, než jedna z posluchaček, štíhlá Yilané, která se teprve nedávno obrátila na víru, opatrně požádala o pozornost. Enge naznačila oprávnění-promlu­vit. Posluchačka okamžik hledala co nejjasnější formulaci a pak promluvila.</p>

<p>„Než pro nás Ugunenapsa zaznamenala své myšlen­ky, než učinila svůj objev, byly zde ještě další, kdo snad, spojení-se-v-úsilí...“ Zamotala se do otázky a Enge jí při­spěchala na pomoc.</p>

<p>„Ptáš se, zda Ugunenapsa, naše učitelka, byla první ve všem - či zda se v něčem učila od předchozích učite­lů a myslitelů?“ Posluchačka dala najevo vděčný souhlas.</p>

<p>„Pokud podrobně prozkoumáš Ugunenapsiny práce, po­znáš, že na tuto otázku sama odpovídá. Ugunenapsa sku­tečně <emphasis>hledala </emphasis>moudro u všech předchozích myslitelů Yi­lané, kteří se zabývali otázkami života a smrti, ale nenašla nic, co by jí pomohlo, žádnou zmínku o problému, který ji zajímal, nebo možném řešení. A když pátrala po vy­světlení, neboť ji v její skromnosti nenapadlo, že právě jí by se poštěstilo přijít na zcela novou myšlenku, dospěla k jistému závěru. Co žije a co umírá? ptala se sama sebe. Yilané může zemřít, ale město Yilané žije navěky. Přesto však právě v té době jedno z měst zemřelo, první, o kte­rém kdy kdo věděl, neboť Ugunenapsa prohledala veškeré záznamy a žádný podobný nenašla. A přece město zemřelo chladem. Obrátila tedy otázku naruby a zeptala se z druhé strany. Pokud může žít město a nezemřít - proč nemůže žít a nezemřít Yilané? Město zemřelo, tak jako umírají Yi­lané. Ugunenapsa byla skromná a nedomnívala se, že by město zemřelo jen proto, aby ji tím dovedlo k jejímu obje­vu. Byla však za ten úkaz vděčná, neboť díky jeho smrti ona objevila život...“</p>

<p>„Pozornost, informace velké důležitosti.“</p>

<p>Ozval se šum a pohyby hrůzy, protože Ambalasi vstou­pila mezi ně a Enge a přerušila jejich učitelku. Jediné Enge ta nezdvořilost zřejmě nevadila.</p>

<p>„Jak můžeme sloužit ku pomoci Ambalasi, která nás zachránila?“ Připomněla tak všem, že vědkyně si zaslouží jejich úctu víc než kdokoli jiný.</p>

<p>„Čekala jsem trpělivě, až skončíte, ale po dlouhé době jsem shledala váš hovor nekonečným. Proto to přerušení. Čeká zde práce, již je nutno vykonat před setměním. Po­třebuji na pomoc mnoho silných palců.“</p>

<p>„Ochotni přispět, dychtiví pomoci.“ Enge se rozhlédla po posluchačkách. „Která z vás přispěchá jako první na pomoc Ambalasi?“</p>

<p>Enginu ochotu však sestry očividně nesdílely. Jen těžce nesly to nezdvořilé vyrušení a nijak netoužily zaměnit vyčerpávající téma diskuse za vyčerpávající práci. Nikdo se nepohnul - jen jediná z nich, a to v kratičkém gestu, značí­cím důležitost-učení. Enge se nerozzlobila; jen se očividně styděla za jejich zdráhavost.</p>

<p>„Nejsem dobrý učitel,“ pronesla. „Ugunenapsa hlásala, že všechny formy života jsou si rovny, a tak jsou si rov­ny i všechny Yilané. Žádost o pomoc kterékoli z nich má být vyslyšena stejně horlivě jako žádost o život.“ Obrátila se k Ambalasi a dala najevo pokoru a odevzdání. „Budu první, kdo ti spěchá na pomoc.“</p>

<p>Posluchačky při těch slovech zapomněly na svou neo­chotu a draly se jedna přes druhou, aby daly najevo jak pochopení pro Ambalasinu žádost, tak dobrou vůli.</p>

<p>„Bez Engina vedení jste hloupé jako fargi,“ zavrčela Ambalasi stroze. „Potřebuji pět z vás na nošení nákladu a pomoc při sázení.“ Kriticky si je změřila, neboť mnoho jich bylo vychrtlých a samá kost; vybrala tedy pět, jež se jí zdály nejsilnější a ty pak odeslala se svou asistentkou pro zásoby.</p>

<p>„Omluv je, prosím,“ přimlouvala se Enge. „V rozrušení nad hledáním pravdy zapomínají na práce běžného dne.“</p>

<p>„Mrhači-času to jsou. Pojď se mnou, je nutno probrat pár věcí.“</p>

<p>„Potěšení v poslušnosti tvým přáním.“</p>

<p>„To je pravda, neboť ty skutečně cítíš, co říkáš. Jsi však sama, Enge, jediná. Nikdy jsem dosud nepracovala s tvory tak neschopnými uposlechnout rozkazu jako jsou tvé Dcery života.“</p>

<p>Enge naznačila omluvy a pochopení. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Má </emphasis>to svůj dů­vod - stejně jako všechno. Potěšení ze spojem s jinými, společné objevování neznámého a náhlé zmizení veškerých utlačovatelů - to je silná směs. Je těžké sestoupit z výšin rozumu do hlubin manuální práce.“</p>

<p>„Snad. Ta práce však musí být vykonána. Abychom jedly, musíme pracovat - to jim řekni, s gestem síla-argu-mentu. Neříkala něco takového kdysi Ugunenapsa?“</p>

<p>„Nikdy!“</p>

<p>„Bylo by pro nás všechny lepší, kdyby ano. A teď se mnou pojď sem na břeh a rozhlédni se. Vidíš támhleten poloostrov?“</p>

<p>„Nepříliš jasně,“ odpověděla Enge a snažila se pronik­nout zrakem přes bahnitý tok řeky. Ostrov, na němž stály, byl nízký a plochý, stejně jako všechny podobné kousky země v říční deltě. Ambalasi učinila posunek znechucení a nato ukázala na nedalekého uruketo.</p>

<p>„Z vrcholu ploutve uvidíme lépe.“</p>

<p>Na rákosím zarostlém břehu nebyl samozřejmě žádný přístav ani dok, přiměly proto při přistání uruketo - láká­ním na čerstvou rybu - aby svým zubatým zobákem vyryl do měkkého bahna hluboký kanál. Nyní tvor ležel v rýze, kterou si předtím vytvořil. Obě Yilané opatrně vkročily na kluzkou, zablácenou kůži zad a škrábaly se k hřbetní ploutvi. Velké, okrouhlé oči uruketo se přitom maličko po­hnuly, ale to byla také jediná tvorova reakce. Yilaně zaťaly drápy do drsné kůže a šplhaly k otvoru v ploutvi. Enge po­stupovala zvolna, aby jí stará vědkyně stačila. „Někdy... lituji, že jsem se rozhodla opustit Yebeisk...“ supěla Am­balasi. „Ale žádná oběť není dost velká, když jde o vědu. Ty i já to víme, avšak tvé následovnice jsou inteligencí nepoznamenány.“</p>

<p>Enge neřekla nic, jen naznačila souhlas, respektujíc Ambalasin věk a znalosti; navíc ze zkušenosti věděla, že pokud se mají věnovat i něčemu jinému než nekonečným hádkám, je lepší s Ambalasi souhlasit. Ta ještě chvíli lapa­la po dechu, rozhlížela se a postojem sdělovala nelibost. Po chvíli se vzpamatovala natolik, že mohla jasně promluvit.</p>

<p>„Podívej támhle - odsud už to spatříš. Vidíš tu zelenou skvrnu na poloostrově?“</p>

<p>Z výšky hřbetní ploutve měly úzký dlouhý výběžek ze­mě, jenž se mel stát jejich městem, jako na dlani. Veškerá vegetace na něm byla zažloutlá a mrtvá - až na vzdálený zelený pás.</p>

<p>„Trnitá stěna,“ oznámila Ambalasi s hmatatelným za­dostiučiněním; byla to toho dne první známka její spo­kojenosti. „Infekce mikroskopickou houbou zničila veškerý rostlinný život - ani snad nemusím říkat, že trnitá křovina je proti infekci imunní. Zvířata prchla nebo zemřela hla­dem. Je už pomalu čas, aby náš ekologický systém nahradil ten původní.“</p>

<p>„Tam zasadíš semeno města, aby vyrostlo, vysoké a sil­né.“</p>

<p>Enge dala najevo značné potěšení - které však záhy zmizelo, smeteno výbuchem Ambalasina hněvu.</p>

<p>„Konec-inteligence, omezenost-mysli. Pokoušela jsem se trochu studovat tu vaši absurdní filosofii - žádám tedy příliš mnoho, když chci, abys pozorně naslouchala a chá­pala nejzákladnější fakta biologických věd? Proč asi žijeme v nepohodlí tohoto ostrova bažin? Protože je obklopen ze všech stran vodou - stejně jako všechny ostrovy. Rychle plynoucí proud nás chrání před dravci pevniny. Znamená to však také, že spíme v nepohodlných přístřešcích a jí­me jen pár ryb bez chuti, jež tak neochotně chytají tvé sestry. Tak zde čekáme, než doroste stěna z trní, jež bude chránit naše město. Zatím v lásce krmíme mladé hesotsan, aby rychle dospěli a poskytli nám zbraně, s nimiž se bu­deme moci bránit. Sedíme zde a čekáme, až dospějí čluny v rybníčku, abychom je mohly užívat místo uruketo, ne­vhodného pro pohyb při pobřeží. Co však teď neuděláme dozajista: <emphasis>nezasadíme </emphasis>semeno města!“</p>

<p>„Tázání vyjádřeno spolu s pokornou žádostí o informa­ci. Proč ne?“</p>

<p>„Proč ne? Proč ne?“ Ambalasin roztřepený hřebínek zaplál rudě, stejně jako pokožka na rozevřených dlaních. „Protože kdybychom je zasadili teď, sežerou je brouci, zni­čí je plísně či je pod svou nohou rozdrtí jedna z tvých neohrabaných Dcer!“</p>

<p>„Nyní již chápu,“ odvětila Enge klidně. „Značné omlu­vy za nevědomost.“</p>

<p>Ambalasi se obrátila a zadívala se na řeku, mumla­jíc si nevrle poznámky, doprovázené pohyby údů. Když se uklidnila, pokračovala v přednášce.</p>

<p>„Myslím, že trnitá stěna už je dnes dost vysoká. Chci, aby se zítra se mnou přeplavila na břeh velká skupina, nej­méně polovina z vás. Jen pokud budeme dobře chráněny, můžeme započít s nanejvýš potřebnými pracemi: je nut­no obdělat zem a rozhodit po ní pečlivě připravené larvy, které půdu vyčistí docela. Potom přidáme bakterie, za­chycující dusík, a za nimi rychle rostoucí keře, jež rychle i odumřou a rozloží se na hnojivo. Teprve <emphasis>pak, </emphasis>pokud vše půjde dobře a já řeknu, že je vhodná chvíle - teprve pak zasadíme semeno města. Mohu doufat, že jsou má slova jasná?“</p>

<p>„Průzračně jasná,“ odtušila Enge, velkoryse imunní vů­či sarkasmu. „A děkuji za podrobné vysvětlení. Očekávám nyní tvé rozkazy.“</p>

<p>„Kéž by tak činily ostatní. To je další problém. Potře­bujeme zde nějakou formu vlády, někoho, kdo těm bezcen­ným stvořením řekne, co mají dělat.“</p>

<p>„To je vskutku naším problémem,“ souhlasila Enge nadšeně, „neboť právě proto jsme se octly zde. Mé sest­ry, které stejně jako já jsou ochotny zemřít za svou víru, pochopily smysl Ugunenapsina učení teprve ve chvíli, když nezemřely na příkaz Eistaa - a od té doby se radují z nově nabyté svobody. Společně budou pracovat - ale ne, když jim to někdo přikáže.“</p>

<p>„Pokud je nemůže vést vůdce - jak je tedy přimět, aby pracovaly?“</p>

<p>„Velmi závažná otázka - i já jsem již o ní usilovně pře­mítala.„</p>

<p>„Možná bys měla uvažovat ještě usilovněji a hlavně rychleji,“ odsekla Ambalasi podrážděně. „Než dospěješ k řešení, můžeme už být mrtvé. Všechny společenské živo­čišné druhy mají vůdce, toho, jenž činí rozhodnutí - podí­vej se támhle.“ Ukázala na hejno drobných, pestře zbarvených rybek kousek od břehu. Cosi je vyplašilo - a celý houf se vmžiku obrátil a zamířil na opačnou stranu.</p>

<p>„Jedna z nich je vždycky v čele,“ zdůraznila Ambalasi. „Když se rojí včely, také vždycky následují novou královnu. I mravenci mají královnu, z jejíhož plodného lůna všichni povstali. Sestry se v tom příliš neliší od mravenců. I ony potřebují vedení.“</p>

<p>„Chápu ten problém...“</p>

<p>„Nechápeš. Pokud bys chápala, řešila bys ho na prvním místě jako nejdůležitější úkol, který máme. Takto tvé roz­pravy a výklady skončí a ty se budeš zabývat jen a pouze tímto problémem, než nalezneš řešení. Musíme nastolit ně­jakou formu vlády, předat někomu pravomoc rozhodovat za ostatní, hierarchický systém.“</p>

<p>„Právě jsi popsala Eistaa a systém moci kolem ní,“ poznamenala Enge tiše. „Ten, který jsme odmítly.“</p>

<p>„V tom případě najdi jiný, který jej nahradí - a to dřív, než zahyneme hladem nebo nás zahubí tvorové noci.“ Uvě­domila si pohyb žádosti o pozornost a otočila se k Elem, jež právě vyšplhala na ploutev. „Mluv.“</p>

<p>„Omluvy za přerušení: záležitost velké důležitosti, ne­boť uruketo je již příliš dlouho u pobřeží. Musíme na moře, za ústí řeky.“</p>

<p>„Nemožné!“ Ambalasi doprovodila svá slova znakem propuštění-z-blízkosti, který však Elem tvrdošíjně igno­rovala.</p>

<p>„Pokorně prosím o možnost zdůraznit důvody. Byly mi vysvětleny velitelkou uruketo, před dlouhým časem, kdy jsem sloužila v její posádce. Paměť se vrací, jak nyní po­zoruji uruketo. A také enteesenat, kteří vyskakují z vody a vyrážejí pronikavé výkřiky. Je čas vrátit se na moře, pryč <emphasis>z </emphasis>těchto bahnitých vod, neboť je nutno nakrmit uruketo.“</p>

<p>„Zítra. Poté, co se přeplavíme na břeh.“</p>

<p>„Ne. Příliš pozdě. Poplujeme nyní s odlivem. Musíme strávit den dva na moři. Je to nanejvýš důležité.“</p>

<p>Enge napjala svaly a čekala, až <emphasis>se </emphasis>Ambalasi obrátí</p>

<p>a zdecimuje toho troufalce, který se opovážil protivit se její vůli. Zapomněla však, že je Ambalasi na prvním místě vědcem.</p>

<p>„Máš samozřejmě pravdu. Postarej se, aby se před ná­vratem uruketo nakrmil pořádně, neboť jej bude ještě za­potřebí. A v budoucnu mi dej vědět předem, až bude opět nutno vyrazit za potravou.“</p>

<p>„Jak poroučíš, učiním.“</p>

<p>„Naše výprava počká. Možná je to dokonce dobře. Enge bude mít další dva dny na řešení svého problému. Pojďme na břeh.“</p>

<p>„Bojím se, že ani za tu dobu nenaleznu odpověď. Je to nesnadný problém, neboť se dotýká samého srdce naší víry.“</p>

<p>Jakmile dosáhly pevné půdy, zastavila se Ambalasi a usadila se na ocas, značně vyčerpána. Fyzické práce, kte­rou bylo třeba vykonat, bylo příliš mnoho a ona na ni nebyla zvyklá. Enge na vědkyni trpělivě čekala, zabraná hluboko do myšlenek; téměř nevnímala, že se uruketo dal do pohybu. Mnoho šplouchání a ran ocasem bylo zapotře­bí, než se obrovitý tvor vyprostil z bahna a než se otočil a následoval rozrušené enteesenat k moři. Ambalasi měla dlouhou chvíli zavřené oči - nato je otevřela a upřela jedno z nich na Enginu tiše vyčkávající postavu.</p>

<p>„Touha vyslovit návrh.“</p>

<p>„Plna úcty k velké moudrosti, dychtivě nasloucháno.“</p>

<p>„Obrať proces rozhodování a podívej se na otázku z druhé strany, mohu-li citovat vaši Ugunenapsu. Nech rozhodnutí přijít zdola, nikoli shůry. Jste Dcery života, zá­kladní potřeby života tedy musí být i vašimi potřebami. Začneme s jednou z nich. Jídlo. Chápeš, kam tím mířím?“</p>

<p>Enge naznačila úctu a porozumění. „Obdivuji tvé myš­lenky, a také jejich srozumitelnost a jednoduchost.“</p>

<p>„Nic jiného ti ani nezbývá - protože břemeno odpověd­nosti na tomto ostrově zřejmě stejně padne na má silná bedra. Opakování argumentu. Jídlo. Jakmile je přiměješ</p>

<p>připustit, že potřebují jídlo, aby žily, zeptej se jich, zda jej chtějí získávat kolektivně nebo každá na svou pěst.“</p>

<p>„Úžasné!“ Z Enge sálal souhlas a nadšení. „Dovol mi dokončit tvou myšlenku. Tak, jak jsme to činily v moři, jak jsme chytaly hejna ryb, tak budeme činit i v efenburu sester. Všichni budeme chytat ryby...“</p>

<p>„Ne! Nepochopilas, o co jde. Už nejste mladé yileibe, plovoucí v oceánu, ale Yilané s potřebou pracovat společ­ně na svém blahu. <emphasis>Některé z </emphasis>vás musí být vyčleněny na chytání ryb pro všechny, a jedna ze skupiny rybářů musí velet ve všem, co se rybolovu týče.“</p>

<p>„Rozumím a obdivuji tvůj návrh. Toto rozhodnutí však bude obtížné-obtížné.“</p>

<p>Ambalasi souhlasila celou svou bytostí. „To je vtip pře­žití: nic není jednoduché. Žijeme v našich městech tak dlouho, že už jsme dávno zapomněli, jak jsme kdysi soupe­řili o život a místo na slunci s jinými životními formami. Nyní je přizpůsobujeme naší vůli. A tak také nyní bude radno vymyslet způsob, jak přizpůsobit tvé sestry, než vy­hynou.„</p>

<p>Trvalo téměř celý den, než Dcery po dlouhé diskusi souhlasily. Ambalasi seděla stranou, zaobírajíc se svými sazenicemi a rostoucími mláďaty, a jen občas, když zrakem zabloudila k mnohohlasé vřavě, naznačila gestem nejvyšší-znechucení. Když k ní Enge nedlouho před večerem zamí­řila, vzhlédla k ní s pohledem, v němž se mísilo očekávám a netrpělivost.</p>

<p>„Tak dočkáme se přece jenom nějakých ryb?“</p>

<p>„Dospěly jsme k rozhodnutí, které neodporuje žádné z tezí Ugunenapsy. Rovnost ve všem, rovnost v úsilí. Deset z nás půjde najednou na lov ryb, neboť deset je úplné číslo, odpovídající počtu prstů na obou rukách, jež budou konat práci. První z deseti povede všech deset a celý první den bude ostatním velet. Druhého dne bude v čele druhá z deseti, a tak dál, až po desátou z nich, a následujícího dne zaujme jejich místo nových deset a tak to půjde dál, až se všechny vystřídají, a potom znovu. Není to dostatečně okrouhlé, úplné a uspokojivé řešení?“</p>

<p>Ambalasi dala najevo znechucení a zděšení. „Absolut­ní nesmysl! Je to ten nejzmatenější nápad, jaký jsem kdy slyšela. Co bylo špatného na tom, abyste si zvolily vůdce rybářů, který by si vybral své podřízené - ale dobrá. Vidím tvé zuřivé pohyby. Nebylo by to podle učení velké Ugune­napsy. Učiňte tedy, jak jste se rozhodly. Kdy se vydá na lov první skupina?“</p>

<p>„Hned teď. A já jsem první z deseti. Půjdeme s radostí zajišťovat potravu pro všechny.“</p>

<p>Ambalasi sledovala, jak se Enge vzdaluje, vzpřímená a hrdá. Bylo to neuvěřitelné - avšak pochopitelné. Dů­kladnou analýzou se dala zjistit příčina. Jakmile se jednou chytíš do pasti nějaké víry, musíš ji následovat až do kon­ce, všemi jejími zákruty a přeměnami - nebo ji opustit. Ambalasi začínala své cesty do říše té nejtemnější z filo­sofií litovat. Jemně očistila hlínu z kořínků sazeničky, kte­rou právě přesazovala. Jak pravdivá, jasná a uspokojivá je proti téhle věrouce biologie! Ona se však nezalekne. Ta odpudivá filosofie má překvapivé biologické výsledky. By­la odhodlána je prozkoumat a odhalit jejich příčiny. Bude těžké být první ve všem: ve vědě, inteligenci, v rozumném uvažování. Ambalasi si povzdechla, ale tvářila se šťastně: bude to těžké břemeno, ale ona jeho váhu vydrží.</p><empty-line /><p><strong>29</strong></p>

<p>„Pozornost a naléhavost, pozornost a naléhavost!“ Ta Yilané to opakovala stále dokola, nesouvisle a tr­haně jako fargi. Ambalasi vzhlédla od své práce, připrave­na vylít si na někom vztek za tak hloupé vyrušení. Když však zjistila, že se to zablácené stvoření chvěje strachem a obavami, požádala ji místo příkrých slov jen posunkem o vysvětlení-podrobnosti.</p>

<p>„Jedna zraněna při rybolovu. Kousnutí, mnoho krve.“ „Počkej - za chvilku mne k ní odvedeš.“ Ambalasi měla pro podobné případy v pohotovosti ba­líček zdravotnických potřeb. Nalezla jej a podala jej vydě­šené Yilané. „Nes to - a jdi; půjdu za tebou.“</p>

<p>Prodraly se kruhem rozrušených Dcer života, aby po chvilce nalezly Enge, jak klečí v bahně a podpírá hlavu krví zbrocené Yilané.</p>

<p>„Rychle,“ naléhala Enge. „Je to Efen, jež je mi nej­bližší. Zakryla jsem ránu, abych zabránila odtékání krve.“ Ambalasi vrhla pohled na chumáč zkrvaveného listí, které Enge tiskla k boku raněné. „Chytrý čin, Enge,“ po­chválila ji. „Drž jej tam, než jí poskytnu úlevu.“</p>

<p>Maličký hádek líně ležel, stočen ve svém košíku. Am­balasi jej uchopila za hlavou a stiskla mu ji tak, že otevřel tlamičku a odhalil jediný, dlouhý zub. Volnou rukou vy­táhla nefmakel a obnažila jeho vlhkou spodní stranu, aby</p>

<p>jí dočista otřela kůži na Efeniných slabinách. Tím odstra­nila nejen bahno, ale díky látkám v nefmakel i veškeré bakterie. Odhodila použitého tvora a stiskla mokrou Efe-ninu kůži, aby odhalila pulzující žílu. Nato do ní jemným tlakem vtiskla ostrý zub. Do Efeniny krve pronikl upra­vený jed a raněná během chvilky pozbyla vědomí. Teprve potom Ambalasi odkryla ránu.</p>

<p>„Čisté kousnutí. Vytrhlo kus svalu, ale nezasáhlo omen-tum. Stačí ho jenom trochu vyčistit.“ Strunový nůž rychle odstranil rozervané maso. Jakmile rána začala opět krvá­cet, rozvinula Ambalasi nový nefmakel a přiložila jej na po­stižené místo. Tvor se ihned přisál a neprodyšně je uzavřel. Krvácení ustalo. „Odneste ji k odpočinku. Uzdraví se.“</p>

<p>„Vděčnost Ambalasi jako vždy,“ řekla Enge a pomalu vstávala.</p>

<p>„Umyj se - jsi znečištěná bahnem a krví. Jaký tvor ji kousl?“</p>

<p>„Tento.“ Enge ukázala na říční břeh. „Zapletl se nám došití.“</p>

<p>Ambalasi se ohlédla - a poprvé, co její paměť sahala, oněměla.</p>

<p>Tvor byl dosud živý, svíjel se na zemi a drtil pod se­bou keře a menší stromky. Dlouhé, kroutící se šedé tělo, o nic méně silné než trup jedné z nich, se na zemi táhlo do délky dvou, tří Yilané - přičemž značná část těla spočíva­la dosud ve vodě. Jeho čelisti z velkých kostěných destiček se doširoka rozevíraly a malá, nevyzpytatelná očka hleděla strnule před sebe.</p>

<p>„Našli jsme jej,“ pravila Ambalasi s upokojením, když se vzpamatovala. „Viděli jste mladé úhoře v oceánu. Toto je dospělý.“</p>

<p>„To je úhoř?“ Enge dala najevo úctu a hrůzu zároveň. „Nový svět Ambalasokei je vskutku světem mnoha překva­pení. „</p>

<p>„Musí být, už samou svou podstatou.“ Poté, co odezněl prvotní šok, vrátila se Ambalasi k obvyklému poučování.</p>

<p>„Pochybuji, že bys dokázala pochopit teorii tektonických ker a kontinentálního driftu, nebudu ti tedy podobnými věcmi zatěžovat mysl. Důsledkům této teorie však jistě po­rozumíš. Tato země a náš vzdálený Entoban&lt; byly kdysi jedním kontinentem. Všichni tvorové, kteří zde žijí, by­li původně stejní jako tam. Toto však bylo dávno - jen krátce poté, co prasklo vejce času. Od té doby proces di­ferenciace a přírodního výběru způsobil mnoho závažných změn - a musel tedy přivodit i značné změny v životních formách. Předpokládám, že nalezneme i další, i když už asi nebudou tak dramatické jako tato.“</p>

<p>Za pár dní si byla Ambalasi nucena vzpomenout na své prohlášení - patrně největší omyl, jakého se v celé své vědecké kariéře dopustila.</p>

<p>Efenina rána se hojila snadno a dobře - takže jediným výsledkem celého incidentu zůstal zakrátko už jen onen úhoř. Byl obrovitý - a velice chutný; najedly se všechny a ještě mnoho zbylo. Záhy už Dcery zhotovily nové, sil­nější sítě a k úlovkům se chovaly obezřetněji - a tak byl zajištěn zdroj potravy. Úhoří maso, změkčené enzymy, by­lo tím nejlepším pokrmem, jaký od svého uvěznění Dcery poznaly.</p>

<p>Jakmile se vrátil nakrmený uruketo, přeplavili se na říční břeh k budoucímu městu. Dcery dychtily spatřit ono důležité místo a o dobrovolníky na výpravu tedy nebyla nouze.</p>

<p>„Kdyby se tak vaše dychtivost vztahovala i na práci,“ bručela Ambalasi a vybrala si pouze nejsilnější z nich; os­tatní odehnala. Jakmile se všechny nalodily, přikázala jim, navzdory protestům, aby zalezly do nitra uruketo. V ot­voru ploutve zůstala jen ona, Enge a Elem.</p>

<p>„Povšimni si, Enge,“ doporučila Ambalasi, „že tvé sest­ry, které se skutečné práci vyhýbají, se mohou potrhat, když se naskytne šance dostat se ven. Když jim tedy ne­můžeš přikázat, aby pracovaly, možná bys pro ně měla vymyslet nějaký systém odměn.“</p>

<p>„V tom, co říkáš, je jako vždy mnoho pravdy a já o tom budu přemýšlet,“ uznala Enge. „Přestože vím, jak se cítí a chápu je, chápu i nutnost vymyslet nějaký systém, jak se dělit o práci. Prostuduji si ještě důkladněji myšlenky Ugunenapsy; možná, že i ona se s podobným problémem střetla.“</p>

<p>„Studuj rychle, jinak zemřeme hladem. Předpokládám, že sis již všimla rozkladu v tom tvém systému dobrovol­ného rybaření? První desítky se cítí podvedeny, neboť ty pozdější nemusí už tolik pracovat - stačí jim občas chytit úhoře. Už dnes žádají o reorganizaci celého uspřádám.“</p>

<p>„Vím - a trápím se tím. Ten spor má mou nejplnější pozornost.“</p>

<p>Uruketo pod nimi se zakymácel, jak se vyhýbal plo­voucímu stromu. Ijesního obra zřejmě podemlela vzedmutá hladina řeky a on se skácel do vln. Jak jim majestátně plul vstříc, z jeho dosud zeleného listí vzlétali ptáci. Uruketo se pod Eleminým vedením pomalu srovnal do původního směru a přistál na dně u šíje pevniny, kde mělo vyrůst město.</p>

<p>Ambalasi sešplhala jako první a s cákáním se přebrodila na souš. Zem tu pokrýval zežloutly, odumřelý porost, spoře stíněný holými větvemi uschlých stromů. Ambalasi učinila prudké gesto spokojenosti.</p>

<p>„O mrtvé kmeny a pahýly se již brzy postarají brouci. Tvé Dcery ať posbírají větve a menší stromky a naházejí je do řeky. Pak půjdeme zkontrolovat trnitou bariéru.“</p>

<p>Ambalasi kráčela v čele - pomalu, s ohledem na horko. Než však dospěly k zeleně stěně, musely se zastavit k od­počinku a ochlazení v ubohém stínu tenkého stromu bez listí.</p>

<p>„Horko,“ řekla Enge s námahou, rozevírajíc čelisti, jak jen mohla.</p>

<p>„Nelze jinak; jsme přímo na rovníku. To je zeměpisný pojem, jenž ti není znám.“</p>

<p>„Místo na kulovitém povrchu, stejně vzdálené od pólů,</p>

<p>jež procházejí osou rotace.“ Enge se upřeně dívala na řeku, a tak jí ušlo Ambalasino rozmrzele gesto. „Při svých po­kusech porozumět Ugunenapsiným pracím jsem objevila, že její filosofie je zčásti založena na studiu jistých přírod­ních věd. Pokusila jsem se tedy následovat jejího zářného příkladu...“</p>

<p>„Zkus teď následovat pro změnu mého zářného příkla­du a kus zase jít. Musíme se ujistit, zda bariéra nemá ně­jaké mezery. Jdeme.“</p>

<p>Kráčely podél stěny plochých listů a ostrého trní, a Ambalasi čas od času sáhla mezi větve, aby utrhla zralá semena a podala je k nesení Enge. Když dospěly k řece, ukázala Ambalasi na mezeru, která dělila křoví od vody.</p>

<p>„Tady na kraji rostou vždycky špatně,“ pronesla. „Za­sadím sem další semena a také husté, nízké křoviny, které dokážou zakořenit i ve vodě. Podej mi jejich semena.“</p>

<p>Stará vědkyně zkušeným pohybem nohy vyhrábla v bahně jamku a pak se s hekáním a vzdycháním sehnula, aby do ní uložila semínka.</p>

<p>Enge se rozhlédla po proudu řeky - až k místu, kde se k mohutnému proudu připojoval jakýsi přítok. Cosi se tam hýbalo, plulo to do řeky; snad nějaká velká ryba. Enge se zájmem přihlížela, jak za rybou pluje druhá a na okamžik vynořuje hlavu z vody.</p>

<p>„Další semena,“ žádala Ambalasi. „Náhlý záchvat hlu­choty, „ dodala podrážděně, když si všimla Engina chování. „Co je tam?“ zeptala se, ale odpověď nepřicházela. „Tam ve vodě něco plavalo, už je to pryč.“ Enge hovořila ges­ty, signalizujícími takovou závažnost, že se Ambalasi ihned otočila a pohlédla naznačeným směrem. Neviděla však nic.</p>

<p>„Co to bylo?“</p>

<p>Enginy znaky znamenaly důležitost-života-a-smrti. Chvíli váhala, než promluvila.</p>

<p>„Pečlivě jsem uvážila viděné a porovnala se všemi ži­vými tvory, které znám a jež se tomu mohli podobat. Ne­existuje však nic, co by mne mohlo zmást v mém soudu.</p>

<p>První tvor mohl být cokoli; viděla jsem jej jen nejasně. Druhý však vystrčil hlavu nad vodu. Spatřila jsem ji. Ne­mohu se mýlit. Bylo to ono.“</p>

<p>„Touha po vysvětlení,“ ozval se Ambalasi mrzutě do ticha, jež se rozhostilo. Enge na ni upírala pohled, tichá a nehybná, a dlouho se vědkyni dívala do očí, než promlu­vila.</p>

<p>„Uvědomuji si důležitost toho, co se chystám říci. Ne­mohu se však mýlit. Tam, v říčním proudu, jsem zahlédla mladé elinyil.“</p>

<p>„Nemožné. Jsme první Yilané, které do těchto končin dorazily. Nejsou zde žádní samci a tedy ani vejce, jež by se mohla líhnout, žádná mláďata, jež by vstoupila do moře, žádná elinyil, z nichž by vyrostly fargi. Je to nemožné. Leda by...“</p>

<p>Nyní byla řada na Ambalasi, aby ztuhla a zmlkla; jen obrysy myšlenek občas zčeřily nehybné svaly. Dlouho tr­valo, než opět promluvila.</p>

<p>„Není to nemožné. Hovořila jsem před chvílí s pochopi­telným etnocentrismem - považovala jsem naši kulturu za jedinou kulturu všech Yilané. Vzhledem k tomu, že jsme vrcholem ekologické pyramidy, automaticky předpokládá­me - já automaticky předpokládám - že jsme zde jediní, něco jedinečného a neopakovatelného. Víš, o čem mluvím.“</p>

<p>„Ne. Osobní hluboká neznalost odborných výrazů.“</p>

<p>„Pochopitelné. Vysvětlím. Vzdálený Entoban&lt; je náš - naše města se na něm táhnou od jednoho oceánu k dru­hému. Nyní jsme však v novém světě, kde se životní formy vyvíjely a diferencovaly nezávisle na nás. Není však žád­ný důvod k předpokladu, že se náš druh vyskytuje pouze v Entoban&lt;. Může docela dobře žít i tady.“</p>

<p>„V tom případě - viděla jsem skutečně elinyil? „</p>

<p>„Dost možná ano. To je možný závěr. Nyní však musí­me provést průzkum a zjistit, zda je správný. Pokud ano -pak se domnívám, že jsme učinily nejzávažnější objev od chvíle, kdy prasklo vejce času. Pojdi“</p>

<p>Ambalasi se kolébala ke břehu a s vědeckým zanícením se vrhla do řeky. Enge ji spěšně následovala, bolestně si vědoma možných nástrah, které číhají v bahnitých vodách. Zde v tišině proudila voda jen pomalu a Ambalasi rychle dorazila k hlavnímu řečišti, aby se jím vydala proti proudu. Voda jí sahala jen po pás a tak brzy zjistila, že bude snazší jít než plavat.</p>

<p>Enge vyrazila, předstihla starou vědkyni a razila jí ces­tu bahnem. Nad vodou visely nízké větve a vlhký, těžký vzduch se hemžil mračny bodavého hmyzu. Proud vody dostatečně chladil horko z fyzické námahy, ale jakmile se kanál trochu rozšířil, obě se rády ponořily pod vodu, aby unikly hmyzím pronásledovatelům. Vynořily se, šlapajíce vodu a rozhlédly se, neschopny sdělit si víc než jen pár nejjednodušších pojmů - až do chvíle, než se vyšplhaly na travnatý břeh.</p>

<p>„Jsme zcela jasně na dalším ostrově, odděleném od na­šeho říčním kanálem. Voda je zde teplá a má stálou tep­lotu - zároveň není hluboká, takže se jí větší vodní dravci vyhnou. Pokud - zdůrazňuji pokud - by tu byly Yilané, pak by zde nalezly ideální místo pro porodní pláž. Vodu, chráněnou mělčinami před většími formami života v řece, spousty ryb, jimiž se mláďata mohou živit. A snadný pří­stup k řece a moři pro ty mladé, které už odrostly a staly se elinyil.“</p>

<p>„Toto by mohla být stezka kolem ostrova,“ všimla si Enge, ukazujíc na zem.</p>

<p>„Nebo také jen stopa zvěře. Půjdeme po ní.“</p>

<p>Enge kráčela první a začala litovat, že vyrazily tak bez­hlavě. Nemají zbraně - a v džungli se může skrývat cokoli.</p>

<p>Stezku sledovaly zcela snadno. Obcházela velký vy­vrácený strom, jehož kořeny trčely nad řeku, a pak se opět vracela na písčitou pláž, ohraničenou měkkou travou. Obou se v tu chvíli zmocnil tentýž pocit: ideální místo pro pláž zrození. Cosi šplouchlo do vody - ale když se podívaly po zvuku, nespatřily víc než zčeřenou hladinu.</p>

<p>„Mám dojem, že jsme sledovány,“ signalizovala Enge.</p>

<p>„Jdeme dál.“</p>

<p>Stezka obkroužila pláž a vnořila se do hustého porostu stromů na opačné straně ostrova. Zastavily se před stromy, pokoušejíce se proniknout pohledem přítmím husté spleti listí. Enge učinila prudké gesto stísněnosti.</p>

<p>„Mám dojem, že jsme příliš daleko. Musíme se vrátit k ostatním. Přijdeme znovu, až budeme lépe připraveny.“</p>

<p>„Musíme odhalit další fakta.“</p>

<p>Ambalasi svá slova pronesla pevně, s posunkem priori-ta-vědomostí, a jako první vstoupila do zeleného přítmí.</p>

<p>Zpoza stromu se s zavřeštěním vyřítila jakási bytost a strčila Ambalasi do tváře pavouka, jehož třímala sevře­nými palci.</p><empty-line /><p><strong>30</strong></p>

<p>Ambalasi před neočekávaným útokem couvla o několik kroků. Enge se vrhla před ni, palce napřažené, luskala jimi hněvem a ostře se na vetřelce rozkřičela.</p>

<p>„Běž pryč! Přestaň! Špatné-chování!“</p>

<p>Tvor už neútočil; pavouka však držel před sebou v na­tažené paži. S ústy rozevřenými dokořán zřetelným stra­chem si měřil obě Yilané. Nato se obrátil a prchl.</p>

<p>„Viděla jsi.“ pronesla Enge - spíš jako konstatování než jako otázku.</p>

<p>„Viděla. Fyzicky vzato je to v mnoha směrech Yilané. Proti sobě stojící palce, v nichž drží pavouka. Je nižší, pod­saditější, zbarvení světle zelené, které přechází do tmavě zelené na zádech, zvláště podél hřebínku.“</p>

<p>„Obdiv tvému pozorování. Já zaznamenala jenom po­stavu.“</p>

<p>„To samozřejmě dělá vědecký výcvik. Nyní však uvaž! Objev, který byl učiněn, je obdivuhodným, převratným a vskutku historickým. Zajímavý nepochybně jak pro so­ciální historiky, tak i pro biology.“</p>

<p>Enge jedním okem stále střežila džungli; nijak nestá­la o další nečekané napadení. Druhým okem sledovala řeč Ambalasi. Naznačila nevědomost a otázku. Ambalasi ten­tokrát reagovala blahosklonné.</p>

<p>„Biology to zajímá z důvodů, jež jsou na první pohled zřejmé. Ale ten pavouk - copak sis okamžitě nevzpomněla na stěnu historie? Ne, asi ne. Naslouchej tedy a nech se vést. Jistě si vybavíš skořápky humrů, umístěné na keřích stěny, aby nám připomínaly pradávnou éru naší existence, kdy, jak se soudí, samice, třímající tyto klepetnaté tvory jako zbraň, bránily samce na porodních plážích. Nyní má­me konečně důkaz, který tuto teorii dosvědčuje. Báječné!“</p>

<p>„Ale - žádného humra jsem neviděla...“</p>

<p>„Nejsi než tvor-plný-nevědomosti! Hovořím o podob­nosti chování, nikoli o druhu živočicha. V moři se Yilané nemohly bránit ničím jiným než humrem s mohutnými kle­pety. Na souši, jak jsme právě viděly, stejně poslouží jedo­vatý členovec.“</p>

<p>„Informace pochopena. Musíme však už jít, vrátit se s ostatními, je zde příliš nebezpečno. Hrozba smrti jedem.“</p>

<p>„Nesmysl. Jenom nám hrozila; byla to čistě obranná reakce - jinak by v útoku pokračovala. Copak sis nevšimla zmatku v jejích pohybech? Jsme stejného druhu jako ona - a přece ne tak docela. Nejistá hrozba a ústup. Musím uvážit, jak v kontaktu pokračovat, aniž bych je vyplašila ještě víc.“</p>

<p>„Ambalasi, nemohu ti nařídit, aby ses vrátila - ale mo­hu tě o to požádat. Můžeme se sem vrátit, až nás bude víc...“</p>

<p>„Zápor, čím více nás přijde, tím víc je vyděsíme. Va­rovali nás - ale nenapadli. Taková je současná situace a já ji nechci měnit. Zůstanu zde. Já zůstanu zde. Ty se vrať k řece a chyť nějakou rybu.“</p>

<p>Enge se zmohla pouze na znaky pohyb a zmatení.</p>

<p>„Mysli,“ nařídila Ambalasi. „Pyšníš se přece svou schopností racionálně uvažovat. Obřad krmení, který stá­le používáme při zvlášť důležitých příležitostech, je nepo­chybně starý jako vejce času samo. Co může být přátel­štějšího než nabídnutí jídla? Sdílení bytí a znamení souná­ležitosti. Potřebujeme rybu.“</p>

<p>Stará vědkyně umanutě odmítla veškeré pokusy o dis­kusi, posadila se pohodlně na ocas, ještě jednou imperativ­ně naznačila <emphasis>rybu! </emphasis>a upřeně se zadívala na les, končetiny stočeny do znaků uvítání a tepla. Enge nezbývalo nic jiné­ho než se obrátit, odejít k řece a ponořit se do ní.</p>

<p>A tam je spatřila, pohled, jenž je symbolem zářivého štěstí pro kteroukoli z Yilané. Spatřila nedospělou efenbu­ru, pomalu brázdící čirou vodu; zdaleka ještě ne elinyil. Mláďata byla malá, velice malá a pronásledovala hejno stříbrných rybek. Dlouhou chvíli je Enge sledovala, až si jí všimla a na dlaních se jim objevily barevné skvrny strachu. Zvedla k nim své vlastní dlaně, dávajíc jim na srozuměnou, že se nemají čeho bát. Ta se však bála dál; Enge pro ně byla příliš cizí, neznámá. V okamžiku byl celý houf pryč. Jedno z nich svíralo právě ulovenou rybu - sotva jí stačilo prokousnout páteř; nyní ji však v panice upustilo a prcha­lo. Enge připlavala blíž a sebrala osiřelý úlovek, načež se vrátila na břeh.</p>

<p>Ambalasi si drobnou rybku pochybovačně změřila. „Spěch v rybaření znamená hubený úlovek,“ poznamenala.</p>

<p>„Nechytila jsem ji. Překvapila jsem nedospělou efenbu­ru, vyrušila ji při lovu. Byla krásná nad pomyšlení.“</p>

<p>„Nepochybně. Ta ryba bude muset stačit. Zůstaň zde; půjdu dál sama.“</p>

<p>„Můžeš mi přikazovat, avšak já neposlechnu. Půjdu za tebou, a bude-li ti hrozit nebezpečí, přispěchám na po­moc.“</p>

<p>Ambalasi chtěla něco říci, ale včas si uvědomila, že by to bylo mrhání časem a naznačila neochotný souhlas. „Nejméně však pět kroků za mnou. Jdeme.“</p>

<p>Držela rybku před sebou a postupovala pomalu po stez­ce, zastavujíc se na místě, kde předtím vkročila do stro­moví.</p>

<p>„Ryba, krásná, chutná, přátelství,“ zvolala hlasitě, ale laskavým tónem. Nato se usadila na ocas, rybu stále v na­přažené ruce, a opakovala výzvu. Cosi se v temnotě pohnulo a Ambalasi dělala, co mohla, aby jednoduchými gesty vyjádřila co nejvíc vřelosti a přátelství.</p>

<p>Listy se rozhrnuly a neznámá váhavě vylezla. Okamžik se navzájem zkoumaly, cizí samice váhavě, Ambalasi se cvikem zkušeného vědce. Veškeré rozdíly se zdály zane­dbatelné. Velikost, stavba těla, zbarvení - vše téměř stejné. Mohl to být nanejvýš jiný poddruh. Ambalasi se pomalu sehnula, položila rybku na trávu a ustoupila.</p>

<p>„Je tvoje. Dar přátelství. Vezmi si a jez. Vezmi, je tvá.“</p>

<p>Samice se zatvářila zmateně, trochu se stáhla a nechá­pavě otevřela ústa. Dokonalý chrup, všimla si Ambalasi. Musí ještě jednodušeji.</p>

<p>„Ryba-k-jídlu,“ sdělovala, používajíc těch nejjedno­dušších výrazů, beze slov - jen s barevnými změnami na dlaních. Samice proti ní zvedla ruku.</p>

<p>„Ryba,“ sdělovala barvou. Shýbla se, popadla rybu a zmizela.</p>

<p>„Skvělý první kontakt,“ prohlásila Ambalasi. „Pro dne­šek to stačí a já jsem unavena. Jdeme zpět. Viděla jsi, co řekla?“</p>

<p>Z Enge nadšení přímo sálalo. „Ano. bylo to báječné! Existuje teorie, která hlásá, že prvotní komunikace kdy­si dávno probíhala takto. Podle ní jsme se učily mluvit v oceánu, nejprve fyzicky a jednoduše, pak lépe a nakonec i slovy.“</p>

<p>„To dává smysl i biologicky. Neverbální komunikace by­la v moři zřejmě univerzálním dorozumívacím prostřed­kem. Když se naše rasa oddělovala od jejich, komunikace barev už musela existovat - jinak bychom se teď nemohly domluvit. Otázka však zní: jsou to yilané nebo yileib? Jsou tyto primitivní znaky vše, co umějí, nebo ne? To musím zjistit. Mnoho práce čeká na těchto bytostech.“</p>

<p>Rovněž Enge jásala. „Dostalo se nám příležitosti jako dosud nikomu v historii! Jaká rozkoš. Dlouho jsem studo­vala komunikaci a s očekáváním se těším na další práci.“</p>

<p>„Těší mne, že máš i jiné zájmy než to filosofování o životě a smrti. Pomůžeš mi tedy, neboť práce je mnoho a úkol nelehký.“</p>

<p>Stanuly na břehu řeky, ale tentokrát váhaly daleko víc, zda se mají vrhnout do proudu. Rozrušení už vyprchalo a obě si plně uvědomovaly nebezpečí, jaké v kalné vodě hrozí. Snažily se tedy alespoň postupovat po mělčině. Ko­nečně obešly trnitou bariéru a celé od bahna se prodíraly odumřelou vegetací. Dcery života stály v hloučku nedaleko uruketo a rozmlouvaly. Ambalasi se rozhlédla a zalomcoval s ní hněv.</p>

<p>„Práce nebyla vykonána! Žádné výmluvy nepovoleny, maximální lenost-pomalost-neschopnost.“</p>

<p>I Enge naznačila otázku a Satsat ve středu kruhu po­žádala o povolení promluvit.</p>

<p>„Far&lt; toužila oslovit nás všechny. Samozřejmě jsme naslouchaly, neboť je hlubokým myslitelem. Nyní diskutu­jeme její myšlenky -“</p>

<p>„Ať mluví sama za sebe!“ zavrčela Ambalasi znechuce­ně. „Která z vás Dcer-klábosení je Far&lt;?“</p>

<p>Enge označila hubenou Yilané s velkýma, zadumanýma očima, která plnila celé své dny myšlenkami velké Ugune­napsy. Pokynula o pozornost a promluvila.</p>

<p>„Ugunenapsa pravila, že...“</p>

<p>„Ticho!“ poručila Ambalasi tím nejhrubším způsobem, jímž nejvyšší oslovuje nejnižší fargi. Far&lt; se zbarvila tou urážkou. „Slyšíme zde až příliš mnoho o slovech Ugune­napsy. Ptala jsem se, proč jsi zastavila práce?“</p>

<p>„Nezastavila jsem je - pouze jsem navrhla, abychom je prozkoumaly svou myslí. To proto, že jsme na toto místo práce přišly ze své svobodné vůle. Jakmile jsme sem však dorazily, vydala jsi příkazy, co a jak máme dělat - nezepta­la jsi se však, zda a jak pracovat chceme. Přikázala jsi nám to jednoduše a pánovitě jako Eistaa, jež velí poddaným. Ale my nepřijímáme příkazy. Příliš dlouho jsme žily pro naši víru, příliš mnoho jsme pro ni trpěly, než abychom ji nyní mohly opustit. Jsme ti vděčný, ovšem, ale vděčnost</p>

<p>ještě neznamená podlézavou poslušnost. Jak řekla Ugune­napsa -“</p>

<p>Ambalasi tentokrát neposlouchala, co řekla velká mys-litelka; namísto toho se obrátila na Enge a signalizovala naléhavou potřebu její pozornosti.</p>

<p>„Zde končí má trpělivost, končí má pomoc. Já vím a umím vše, co je třeba učinit - ale tvé Dcery hlouposti neumějí nic než se hádat. Skončila jsem s vámi - ledaže bys je velmi rychle přesvědčila, že s tím odmlouváním musejí přestat. Bez mé pomoci budete zakrátko všechny mrtvé a já začínám mít dojem, že to pro mne bude velmi šťastný den. Odcházím nyní do uruketo, abych se očistila, najedla a napila, a utřídila si myšlenky. Až se vrátím, povíš mi, zda si stále ještě přejete, aby zde stálo město. A pokud ano, povíš mi také, jak budou všichni spolupracovat. A nyní - tiše, mluvte, až tu nebudu. Nepřeji si slyšet ani slovo z vaší diskuse, ani nechci slyšet jméno Ugunenapsa, pokud výslovně neřeknu jinak.“</p>

<p>Otočila se a hněvivě oddusala k uruketo, vyzařujíc kaž­dým pohybem těla zuřivost a pevné odhodlání svého zá­měru. Poté, co se omyla u břehu, vyšplhala se na záda uruketo a usadila se ve stínu ploutve, volajíc kohokoli, kdo byl nablízku. Shora z ploutve se vynořila Elem a pohlédla k ní.</p>

<p>„Jídlo a vodu,“ nařídil Ambalasi. „Rychlost dodání. Naléhavost.“</p>

<p>Elem jí žádané zanesla sama; vážila si totiž vědkyně pro její velkou inteligenci a odpouštěla jí urážky, neboť se jí dostávalo poučení. Ambalasi tu úctu četla z jejích pohybů a trochu ji to obměkčilo.</p>

<p>„Tvůj zájem o vědu víc než vyrovnává filosofickou de­formaci, jíž trpíš,“ konstatovala. „Jsi tak lepším jedincem a já snáším tvou přítomnost.“</p>

<p>„Laskavé myšlenky té, jež ční nad rovnými, hřejí jako paprsky slunce.“</p>

<p>„A ty jsi Yilané ladné mluvy. Sdílej se mnou maso a slyš o vědeckém objevu, jenž je neuvěřitelný svým významem.“</p>

<p>Vyprávění zabralo dlouhý čas, neboť Elem se ukázala být nanejvýš vděčnou posluchačkou. Slunce už sestupovalo po obloze, když Ambalasi skončila řeč a vrátila se na pev­ninu. První, čeho si ke svému zadostiučinění všimla, byly Dcery, odklízející odumřelý porost. Enge složila na zem náruč dřeva a obrátila se k vědkyni. Pečlivě volila slova, aby se vyhnula jménu Ugunenapsa.</p>

<p>„Diskutovaly jsme, jak se jeví práce zde ve světle naší víry. Bylo přijato rozhodnutí. Musíme žít, neboť jsme Dce­ry života. Abychom mohly žít, musíme mít město. Město je nutno vypěstovat. Ty jsi jediná, kdo to dokáže. Proto se budeme řídit podle tvých instrukcí, neboť jen tak budeme moci žít. Proto nyní pracujeme.“</p>

<p>„To vidím. Ale pouze <emphasis>nyní, </emphasis>jak jsi právě řekla. Až bude město stát, přestanete potom poslouchat mé příkazy?“</p>

<p>„Neuvažovala jsem dosud o takových důsledcích. Ne­myslely jsme tak dlouho dopředu,“ pokusila se Enge vy­hnout odpovědi.</p>

<p>„Mysli tedy teď. Mluv.“</p>

<p>Nemohla jinak a tak promluvila, byť s krajní zdráha-vostí.</p>

<p>„Domnívám se, že až bude město postaveno - Dcery tě již nebudou poslouchat.“</p>

<p>„Myslela jsem si to. Váhám, zda mám pro ně počítat s jinou budoucností, než je jistá smrt. Prozatím – pro své vlastní pohodlí - přijmu toto chabé a chaotické uspo­řádání. Čeká nás příliš mnoho důležité práce, než abych se mohla unavovat dalšími hádkami.“ Zvedla ruku a ukázala</p><empty-line /><p>velký kus rosolovitého masa, jejž držela mezi palci. „Vrá­tím se do džungle, abych pokračovala v kontaktu s těmi, na něž jsme narazily. Doprovodíš mne? „</p>

<p>„S velkou rozkoší a radostí-již-vidím-v-zítřku. Bude to bohaté město, bohaté životem i vědeckým úsilím.“</p>

<p>„Vědecké úsilí, ano. Nevidím pro něj však příznivou budoucnost - kvůli tvým Dcerám nesouhlasu, následovnic té-jejíž-jméno-bude-zapomenuto. Myslím, že tvá teo­rie života se jednou stane smrtí.“</p>

<p>Imarne qiviot ikagpuluarpot taku-guvsetame,</p>

<p>pořekadlo Paramutan</p>

<p>Na moři <emphasis>je mnohem víc stezek, než kdy najdeš v lese.</emphasis></p><empty-line /><p>31</p>

<p>Armun nyní nejvíc tížilo čekání a nejistota. Zprvu by­lo všechno v pořádku; rozhodli se, tak tedy opustí tábor u jezera bez jediného zaváhání či ohlédnutí - alespoň co se jí samé týče. To ona musela být ta silná a nutit Kerric­ka znovu a znovu připustit, že to bylo dobré rozhodnutí -a také jediné možné. Kdykoli ho nalezla, jak sedí zachmu­řený obavami, trpělivě mu vypočítala důvody, pro které se rozhodli odejít - ještě jednou a naposled. Nemají na vybranou. Musejí jít.</p>

<p>Arnhweet, jehož se Kerrickovy obavy týkaly nejvíc, si zjevně nelámal hlavu vůbec. Nikdy nebyl odloučen od mat­ky a tak neměl nejmenší tušení, jaké to může být. Darras, která se konečně zbavila nočních můr, nebyla tou chys­tanou změnou ani trochu nadšená a hodně si poplakala. Ortnarovi to bylo jedno - zatímco Harl se nemohl dočkat, až odejdou. Pak se stane jediným lovcem sammadu, jeho živitelem.</p>

<p>Oba Yilané si však byli jisti, že nadchází jejich konec. Imehei si skládal pohřební píseň. Nadaské byl odhodlán ne­zemřít bez boje a hesotsan neodkládal ani ve spaní. Kerrick jejich obavy chápal - ale odmítal je akceptovat. Obě části jeho sammadu se konečně podařilo přimět k alespoň ně­jaké fungující spolupráci a on neviděl důvod, proč by to tak nemohlo jít dál i bez něj. Nebyl důvod, proč na tom něco měnit. Yilané byli přeborníky v chytání ryb a ko-rýšů; každého svítání plavali na jezero, aby rozložili své pasti a sítě. Lovit zvěř však dokázali přinejlepším průměr­ně. Z tohoto nepoměru se zrodil výměnný obchod, ryby za maso, a fungoval hladce ke spokojenosti všech. Arnhweet, jediný, kdo byl bez jakéhokoli podezření vítán v obou tábo­rech, se staral o vlastní směnu, pyšně vrávoraje pod tíhou vyměňovaných úlovků. Samci budou v bezpečí - alespoň dokud Yilané neodhalí jejich tábor.</p>

<p>Odchod a cesta na mořský břeh proběhly snadno a bez problémů. Zbaveni odpovědnosti a nutnosti starat se o dru­hé, kráčeli Kerrick a Armun lehce, radujíce se z nově na­byté svobody a pocitu sounáležitosti. Mnohokrát dokonce letním teplem kráčeli ruku v ruce. Skutečný lovec by to byl neudělal, neboť na cestě je nutno jít tiše a neustále sledovat okolí; o to víc však Armun Kerrickovo chování ocenila.</p>

<p>Tak to šlo první dny cesty - nyní však již řadu západů slunce čekali v táboře nad zátokou a čekání jim vyrývalo další a další vrásky do tváří. Den po dni se co chvíli rozhlí­želi po prázdném oceánu. Kerricka temná a mrzutá nálada téměř neopouštěla; stále jen seděl a zíral na moře, vyhlíže­je ikkergak Paramutan, který však stále nejel. Seděl tam a nelovil; maso jim už téměř docházelo a jemu to bylo oči­vidně jedno. Armun věděla, že jeho chování stejně nezmění a že pokud se o to bude snažit, řekne nejspíš příliš mnoho - nebo příliš málo. Vyhýbala se mu tedy a trávila celé dny hledáním rostlin a kořínků, nyní tvořících převážnou část jejich stravy.</p>

<p>Bylo krátce po poledni a košík ještě neměla ani zpola plný, když zaslechla mezi stromy Kerrickovo volání. Při­hodilo se něco zlého! Zaposlouchala se však do jeho hlasu a strach pominul; Kerrick byl rozrušen, ale v tom rozrušení se neskrýval strach ani obavy.</p>

<p>Rozběhla se k němu a odpovídala mu voláním, až se</p>

<p>setkali uprostřed malé loučky plné vysoké trávy a žlutých květin.</p>

<p>„Jsou tady Paramutan, blíží se k pláži!“</p>

<p>Popadl ji do náruče a zavířil s ní dokola tak, že oba upadli na zem a kořínky z košíku se vysypaly. Posbírali je a pak ji opět objal a položil vedle sebe do měkké trávy.</p>

<p>„Nemůžeme, teď ne,“ napomenula jej jemně. „Nechce­me přece, aby nám ujeli.“</p>

<p>Když dorazili do malé zátoky, černý ikkergak se spuště­nou plachtou se houpal na mělčině kousek od pobřeží. S cá­káním se k němu rozeběhli; vstříc se jim ozvala změť hlasů a objevilo se mnoho mávajících rukou - které je ochotně vytáhly na palubu. Byla tu i Angajorqaq; zděšeně na ně upírala oči z chlupaté tváře a ruce si tiskla přes ústa.</p>

<p>„Sami,“ zakvílela. „Dva chlapci - pryč...“</p>

<p>Zatímco Armun vysvětlovala, kde nechali chlapce, pro­dral se k nim Kalaleq a nesl jim kousky lahodně zkaženého masa na uvítanou.</p>

<p>„Jezte, buďte šťastni, je mnoho věcí, o nichž si budeme povídat -“</p>

<p>Kerrick jej zastavil zdviženou dlaní.</p>

<p>„Pomalu, prosím... porozumění obtížné.“</p>

<p>Zapomněl už to málo z jejich řeči, co se během zimy naučil; zavolal tedy Armun. Naslouchala záplavě slov a pak mu je přeložila.</p>

<p>„Odjeli - všichni ostatní Paramutan - přes oceán na místo, které nazývá Allaniovok. Tento ikkergak je posled­ní, který se tam odebere. Nalezli hejna ularuaqů a dobré pobřeží, kde je mohou vyvrhnout. Vzali s sebou všechno, malé čluny, paukaruty, děti, úplně každého.“ V Armunině hlase zazněl strach.</p>

<p>„Myslíš, že pokud pojedeme s nimi - už se sem nikdy nevrátíme? Zeptej se ho, hned teď.“</p>

<p>„Je to dlouhá cesta,“ odpověděl Kalaleq. „Bude se vám tam líbit - nebudete chtít zpátky.“</p>

<p>„Lebko prázdná, oči, jež nevidí,“ hubovala ho Anga­jorqaq a uhodila ho pěstí do chlupatého ramene. Byla to však slabá rána - měla jen zdůraznit ostrá slova. „Pověz Armun, že pokud si bude přát vrátit se na tuto zem, od­vezeš ji sem - nebo ji snad chceš oddělit na zbytek života od jejího prvorozeného chlapce?“</p>

<p>Kalaleq se usmál, zamračil se a plácl se do čela, aby ná­ležitě demonstroval svou hloupost. „Ovšem, snadná cesta, po jedem, až budeš chtít, není žádný problém pro toho, kdo zná větry a moře jako já.“</p>

<p>Po halasném přivítání se všemi na palubě zazněl návrh, že by snad toto mohl být dobrý den, kdy započít cestu do Allaniovoku. Samozřejmě mohli odjet; nebyl důvod zde zůstávat. Tanu tu byli, a tak na této straně oceánu již nemají co pohledávat.</p>

<p>Jakmile padlo rozhodnutí, všichni se vrhli do práce s ty­pickým zápalem Paramutan. Všechny měchy na vodu byly vyneseny na břeh, vypláchnuty a znovu naplněny z bystři­ny. V okamžiku, kdy se poslední lovec škrábal na palubu, už ikkergak klouzal od pláže a otáčel se, aby nabral do pla­chet svěží vítr. Řemení plachty bylo utaženo a cesta mohla začít. Mířili na severovýchod a tak se pomalu vzdalovali od pobřeží. Země se zmenšovala a ještě před západem slunce zmizela docela. Když rudý kotouč zmizel za vodní plání, kolem nich nebylo nic než moře.</p>

<p>Zmítání a houpání plavidla usnadnilo oběma Tanu od­mítání zkaženého masa a bílého tuku: oba záhy trpěli moř­skou nemocí. Ostatní mezitím dojedli a většinou se vplazili pod přístřešek na přídi, aby se uložili ke spánku. Armun s Kerrickem zůstali na svém místě: v dnešní teplé noci byl vzduch venku čerstvější než uvnitř.</p>

<p>„Nevíš, jak dlouho cesta potrvá?“ zeptal se Kerrick. Armun se rozesmála.</p>

<p>„Ptala jsem se na to Kalaleqa. Počet dní, povídal. Buď neumějí příliš počítat - nebo jim to nestojí za to.“</p>

<p>„Od obojího trochu. Zdá se, že jim vůbec nevadí pla-</p>

<p>vit se z dosahu břehů. Jak najdou cestu, aby nebloudili v kruzích?„</p>

<p>Jakoby v odpověď na jeho otázku vylezl Kalaleq na stěžeň a chvíli se tam držel, kymáceje se v rytmu houpá­ní lodi. Nesvítil měsíc, ale jasná záře hvězd poskytovala dostatek světla. Kalaleq pozvedl cosi k obloze, podíval se na to, a pak křikl na kormidelníka - a ten přehodil řídící veslo. Plachta maličko pleskala a tak Kalaleq povolil uzly, utáhl některé ze řemenů a jiné uvolnil, až měla opět správ­ný úhel. Když skončil, Armun na něj zavolala a zeptala se, co to tam nahoře dělal.</p>

<p>„Hledal cestu zpět k paukarutům,“ oznámil s jistým uspokojením. „Hvězdy nám ukazují cestu.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Tímto.“</p>

<p>Podal jim několik podivně svázaných kostí. Kerrick si předmět prohlédl, několikrát jej převrátil v rukou, pak po­třásl hlavou a vrátil jej se slovy:</p>

<p>„Nechápu to - jsou to jen čtyři kosti, svázané do čtver­ce.“</p>

<p>„Ano, ovšem, to je pravda,“ souhlasil Kalaleq. „Ale svázal je Nanuaq, když stál mezi paukaruty na pobřeží Alianiovoku. Důležité tajemství ti nyní povím. Takto se to dělá. Vidíš tu hvězdu tam?“</p>

<p>Po dlouhém ukazování a mnoha radách, volaných z pří­střešku, konečně Armun s Kerrickem pochopili, o jaké hvězdě je řeč. Kerrick věděl o obloze jen málo; Armun by­la rychlejší.</p>

<p>„To je Oko Ermanpadarovo, tak mne to učili. Všechny ostatní hvězdy jsou tharmy statečných lovců, kteří zemřeli. Každou noc vstoupí na nebe tam na východě, přelétnou nad našimi hlavami a pak se na západě uloží k odpočinku. Kráčejí společně jako velké stádo jelenů a jsou sledovány Ennanpadarem, který se však s nimi nepohybuje. Stojí stále na severu a vše sleduje - a ta hvězda je jeho okem. Stojí klidně na místě, zatímco tharmy krouží kolem něj.“</p>

<p>„Toho jsem si nikdy nevšiml.“</p>

<p>„Dívej se dnes v noci - uvidíš.“</p>

<p>„Ale jak mohu pomocí té hvězdy hledat cestu?“</p>

<p>Následoval další křik Kalaleqova výkladu - neboť se Paramutan domníval, že Kerrick jeho slovům nerozumí, protože je hluchý. Pokud bude křičet dostatečně hlasitě, jistě Kerrick pochopí, co chce říci.</p>

<p>Díky Armuninu překladu se Kerrick záhy dozvěděl, jak kostěný rámeček funguje.</p>

<p>„Tato tlustá kost je dno. Musíš si ji držet před okem a dívat se přes ni na místo, kde se voda setkává s oblohou. Nakláníš ji nahoru a dolů, až nevidíš její celé dlouhé tělo, ale jen kulatý konec. Jakmile jsi s tím hotov - ale nesmíš už potom s rukou hnout - musíš se rychle podívat nahoru, podél této kosti, což je kost Allaniovoku. Ta musí ukazovat přímo na tu hvězdu. Podívej a zkus.“</p>

<p>Kerrick zápolil s rámečkem, zaměřoval jej a mhouřil oči, až mu začaly slzet. „Nedokážu to,“ prohlásil konečně. „Když první kost ukazuje na horizont, ta druhá míří nad hvězdu.“</p>

<p>Kalaleq radostně zaječel a zavolal ostatní Paramutan, aby se přišli podívat, jak rychle se Kerrick naučil řídit ikkergak - hned první den plavby. Kerrick nechápal, proč všechny tak rozrušilo, že ten úkon nedokáže správně.</p>

<p>„Udělals to dobře,“ oponoval však Kalaleq. „To ikker­gak dělá špatně. Jsme moc daleko na jih. Uvidíš - až bu­deme dál na sever, kost ukáže na hvězdu.“</p>

<p>„Ale tvrdil jsi, že se ta hvězda nepohybuje tak jako všechny ostatní?“</p>

<p>Kalaleq se rozeřval smíchy a válel se po palubě, plácaje se do břicha. Trvalo dlouhou chvíli, než mu to byl schopen vysvětlit. Zdálo se, že se ta hvězda nehýbe - dokud ses sám nepohnul. Pokud ses plavil na sever, stoupala výše na nebe, pokud jsi směřoval na jih, klesala. Což znamenalo, že každé místo, na němž jsi stanul, odpovídalo určité poloze hvězdy na obloze. Tak se hledala cesta. Kerrick si smyslem</p>

<p>této metody nebyl příliš jistý a hloubal nad ní tak dlouho, až přitom usnul.</p>

<p>Ačkoli Kerrick s Armun i nadále cítili slabou nevolnost, jak se člun neustále houpal, zvedal, klesal a nakláněl, by­lo jim už mnohem lépe než v prvních dnech plavby. Jedli i nadále jen málo masa a tuku, ale pečlivě odměřenou denní dávku vody vypili do poslední kapky. Pomáhali při rybo­lovu - protože šťáva z ryb, zmáčknutých záhy po vylovení, hasila žízeň lépe než voda.</p>

<p>Každé noci se Kerrick díval na hvězdu, jež stoupala s uraženou vzdáleností stále výš, a přemítal nad záhadou kostěného rámečku. Až jedné noci Kalaleq po svém měře­ní radostně zavyl a všichni se u rámečku vystřídali - ano, dokázali nyní ukazovat zároveň na hvězdu i na horizont. Ostře změnili kurs na východ a znovu vytáhli plachtu. Rá­no se Kalaleq chvíli hrabal ve svém vaku a vytáhl spletenec kostí, který už Kerrick viděl v zimním táboře.</p>

<p>„Jsme zde,“ prohlásil pyšně a poklepal prstem na jednu z krajních kostí. Přejel po ní ukazováčkem až k místu, kde se křížila s jinou. „Poplujeme tudy a dorazíme sem - a to je Allaniovok. Zcela snadné.“</p>

<p>„Možná cokoli jiného - ale snadné ne,“ zavrtěl hlavou Kerrick, převraceje složitou změť kostí v rukách. Pak si vzpomněl. „Armun - mapy murgu. Půjdu je najít. Ty za­tím pověz Kalaleqovi, co to je.“</p>

<p>„Ale - co to je?“</p>

<p>„Pověz mu - není to snadné. Pověz mu, že murgu se plaví přes oceán ve veliké rybě. Přitom vždy používají plo­ché předměty s barevnými čarami - radí se s nimi, kudy mají plout. Nikdy jsem nechápal, jak je používají - třeba alespoň on pochopí, co která čára znamená.“</p>

<p>Všichni Paramutan se s úžasem shlukli kolem map a vy­ráželi ohromené výkřiky. Ti vzadu volali na své šťastnější druhy, aby jim podrobně předměty popsali. Zprvu jen ob­divovali barvy a obrazce, obracejíce mapy ze všech stran. Zvlášť velký dojem na ně učinilo, že čáry se nesmazaly,</p>

<p>ani když je třeli nasliněnými palci nebo dokonce škrába­li nehtem. Stále zůstávaly nedotčené, pásy syté barvy na tvrdém, poloprůsvitném podkladu. Kalaleq vyčkal, až se dostal na řadu, a pak si k mapám sedl na bobek a pečlivě zkoumal každý detail.</p>

<p>K večeru vítr začal sílit a hnal před sebou černé mra­ky. Už v předchozích dnech zažili několik prudkých lijáků a menších přeháněk, ale tentokrát to vypadalo na pořád­nou bouři. Kerrick sledoval oblohu s určitými obavami, Paramutan se však tvářili radostně a vzrušeně přikrývali palubu velkými kůžemi. Než bouře propukla a než se strhl prudký příval deště, drželi už největší z kůží za rohy a chy­tali do ní déšť. Liják ještě neskončil a už naplnili tři velké měchy a všichni se napili dosyta.</p>

<p>Počasí se po bouři ochladilo a slunce se většinou skrý­valo za vrstvou mraků. Jakmile se mořská nemoc změnila v pouhý žaludek na vodě, nalezl v sobě Kerrick dost ener­gie, aby se zdokonalil v řeči Paramutan. Armun jej učila a pomáhala mu, kdykoli se dostal do nesnází, ale pro prak­tické cvičení vyhledal Kerrick Paramutan. Nebyl to žádný problém, neboť všichni mluvili rádi; pokud nebyl nablízku zrovna žádný posluchač, hovořili alespoň sami se sebou. Čas takto strávený plynul rychle a příjemně, až jednoho rána nastal velký rozruch. Na nebi, zbarveném lehce do na­chová vycházejícím sluncem, plachtili dva bílí mořští ptáci. Kerrick nechápal, ale záhy se mu dostalo od Kalaleqa vy­světlení.</p>

<p>„Je tam zem, odkud přiletěli - a nemůže být mnoho dní plavby!“ Po tomto zjištění se všichni natlačili k bokům plavidla a upřeně hleděli do vody, až jedna z žen radostně zavýskla a málem přepadla. Taktak že ji dva z Paramutan stačili zachytit za kotníky a třetí za ocas, který jí vyklouzl z oděvu. I tak však až po ramena zmizela pod hladinou. Záhy však zase seděla mezi nimi, mokrá a rozesmátá -a v ruce svírala dlouhý kus mořských řas.</p>

<p>„Rostou u břehu!“ pokřikovala a vesele mačkala plovací měchýrky rostliny, které s hlasitým lupnutím praskaly.</p>

<p>K zemi jim však ještě notný kus cesty scházel. Přehna­la se bouře, zavál protivítr, a rozmrzelí Paramutan museli stáhnout plachtu a spustit na vodu jeden ze člunů. Při­vázali jej k ikkergaků pevným koženým lanem, spleteným z mnoha řemínků, a všichni se pak střídali u jeho vesel. I Armun s Kerrickem se zapojili, a s hekáním a supěním táhli za sebou hlemýždím tempem velký ikkergak. Všichni byli šťastni, když zafoukal lehký západní vítr. Člun ležel zakrátko zpět na palubě a plachta se vrátila na stožár.</p>

<p>Následujícího dne, těsně před západem slunce, kdosi spatřil na horizontu před sebou temnou linii. Zaznělo mno­ho dohadů, zda je to země nebo jen mrak - a záhy radostný křik, když pevnina nabrala svou definitivní podobu. Spus­tili plachtu a ze zádě shodili dlouhý řemen s kamenem na konci - to aby je vlny v noci neodnesly od pobřeží. Za úsvi­tu byli všichni vzhůru a dívali se na zalesněné kopce, blížící se každým okamžikem. Kalaleq se vyšplhal na stožár, aby se zorientoval, u které části pobřeží se nacházejí. Po chvilce cosi zakřičel a ukázal na sever k maličkým ostrůvkům, rý­sujícím se těsně u pevniny. Zabočili tím směrem, zachytili svěží mořský větřík a pluli hladce a rychle. Před polednem minuli ostrůvky a za nimi, nad písčitou pláží, se vynořily černé kupole paukarutu.</p>

<p>„Allaniovok!“ zvolal kdosi a všichni Paramutan se roz­křičeli radostným souhlasem.</p>

<p>„Les a křoviny,“ pronesl Kerrick. „Měl by tu být dobrý lov. A nežijí zde murgu - Paramutan žádné neviděli. Toto by mohlo být místo, kde budeme žít. Kde zapomeneme na murgu a nikdy si už nevzpomeneme.“</p>

<p>Armun mlčela, protože nebylo co říci. Věděla, že vzpo­mínku na sammady, pronásledované stále murgu, nelze ni­čím zapudit. Kerrick o tom očividně mluvit nechtěl, ale podle ustaraného výrazu bylo patrné, že i on o tom pře­mýšlí. Možná tu opravdu budou v bezpečí.</p>

<p>Ale co všichni ostatní?</p><empty-line /><p><strong>32</strong></p>

<p>Jak bylo u Paramutan zvykem, jejich příjezd se ne­obešel bez spousty povyku, smíchu a jídla. Ochotné ruce vytáhly ikkergak na pláž k ostatním. Chichotali se a překá­želi jeden druhému, jak se tlačili k lodi, aby vyložili náklad, dojídajíce přitom bez ostychu zbytky lodních zásob. Jen se po nich zaprášilo; hlasitý obdiv sklidilo zejména maso, zvlášť lahodně zkažené po tak dlouhé cestě. Armun zůsta­la u lodi, aby pomohla ženám, ale Kerrick dychtil poznat novou zemi a věděl, že při stavbě Kalaleqova paukarutu moc platný nebude. Vzal tedy oštěp a luk a vydal se me­zi černými kupolemi k zalesněným pahorkům za nimi. Po nekonečné cestě v ikkergaků to byl příjemný pocit, stát opět na pevné zemi - ačkoli i tady měl občas pocit, že se mu houpe pod nohama. Dorazil ke stromům a zhluboka se nadechl vůně listí. Bude to dobrá zem.</p>

<p>I sem však už dorazily studené zimy. Přestože léto prá­vě vrcholilo, v hlubokých stržích dosud ležel sníh. Na vět­vích zpívali ptáci, ale po velkých zvířatech v lese nebylo dosud ani památky. Lepší lovec by možná stopy našel, ale on nikoli. Navíc se rychle unavil; po tak dlouhé době na lodi nohy odvykly námaze delší chůze. Navzdory bolesti však stále cítil rozkoš měkké hlíny pod chodidly, a šel dál, nedbaje únavy. Znovu nasál vzduch. Zatuchlost lesa, tráva - a slabý závan zdechliny, přinášený větrem - zároveň se slabým praskáním.</p>

<p>Kerrick se zastavil a znehybněl, pomalu se sehnul a od­ložil na zem oštěp. Vytáhl šíp a opět oštěp uchopil, pak tiše pokračoval dál, luk a šíp v jedné ruce, oštěp v druhé. Praskání sílilo a záhy spatřil, jak se na mýtině před ním cosi pohybuje. Pomalu se kradl, vyhýbaje se otevřeným místům, až náhle zůstal v stát, omráčen úžasem.</p>

<p>Mrtvé zvíře se zkrvaveným, roztrhaným břichem vypa­dalo jako jelen.</p>

<p>Zato tvor, který jej požíral, se nepodobal ničemu, co Kerrick v životě spatřil. Byl vysoký, hubený a sehnutý nad mrtvolou, hlavu zabořenu v nehybném těle. Záhy se však narovnal a táhl ven dlouhý kus masa. Hlava, rudá od krve, zobák, strnulé oči bez víček - nějaký druh murgu. Ne - byl to pták! Vyšší než Tanu, i nohy měl silnější, a droboučká křídla. Kerrick se musel v úkrytu pohnout, protože jej tvor spatřil, upustil cár masa, vydal drsný skřek a zatřepetal křídly. Muž odhodil oštěp a pozvedl luk. Natáhl tětivu, jak jen mohl, a vypustil šíp.</p>

<p>Minul o několik kroků. Pták stál na místě a skřehotal; Kerrick napřáhl oštěp a pomalu couval pod příkrov lesa. Bude mít dost času jindy, aby vyhledal a zabil některého z těchto tvorů. Jakmile se pták skryl za stromy, obrátil se a vydal se lesem zpět k pobřeží.</p>

<p>Jejich paukarut už stál, a před ním seděl na slunci Kalaleq, na kline rozloženou mapu Yilané. Když spatřil Kerricka, usmál se a zamával na něj mapou.</p>

<p>„Něco to znamená a brzy tomu porozumím. Už teď vím hodně. Vidíš tu zeleň, vypadá jako šupiny - víš, co to je? Oceán. Brzy již porozumím.“</p>

<p>Ze stanu se vynořila Armun, která je slyšela hovořit. Vyprávěl jí o své procházce lesem a o setkání s velikým ptákem.</p>

<p>„Je to nová země, musíme tedy očekávat nové věci,“ prohlásila pevně a prakticky. „Musím se jít podívat také.</p>

<p>Bude tu jistě mnoho keřů a rostlin, které neznáš. V lese je vždy dost jídla, pokud víš, kde je hledat.“</p>

<p>„Je v něm však i nebezpečí. Nechoď ven sama. Musíme jít spolu.“</p>

<p>Trochu posmutněla a sevřela Kerrickovi rameno, jako by ho už nikdy nechtěla pustit.</p>

<p>„Všichni čekali jen na náš ikkergak, aby mohli vyra­zit na sever, lovit ularuaqy. Jdou jenom muži, ani odrostlé chlapce neberou. Je to nejdůležitější práce, jakou kdy vy­konávají.„</p>

<p>Všiml si její zachmuřené tváře i strachu v očích. „Co je na tom špatného?“</p>

<p>„Chtějí, abys jel s nimi.“</p>

<p>„Nemusím přece.“</p>

<p>„Jsou přesvědčeni, že bys jel rád. U nich je taková mož­nost veliká čest a všichni čekají, že nabídku přijmeš. Ale já nechci, abys ode mne odešel.“</p>

<p>Chápal její pocity; v minulosti jej nevídala příliš často. Pokoušel se ji uklidnit - a zároveň i sebe. „Nepotrvá to dlouho - jako bych šel na lov. Uvidíš.“</p>

<p>Po té dlouhé cestě sem Kerrick nijak netoužil vydat se na moře znovu. Přesto se tomu nemohl vyhnout. Chlapci se na něj závistivě dívali a ženy jej poplácávaly, kdykoli šel kolem, neboť dotknout se někoho, kdo se chystal na svůj první lov ularuaqů, přinášelo štěstí. Celý zbytek dne strá­vili Paramutan přípravou ikkergaků - a noc hodováním. Snědli spoustu zásob starého masa s tím, že brzy přivezou čerstvé.</p>

<p>Odpluli ráno a Armun zůstala po dobu loučení v pau­karutu, neodvažujíc se vyjít na břeh. Vylezla, teprve až se malá flotila změnila ve šmouhu na obzoru. Vyrazili na se­ver a Kalaleq hbitě Kerrickovi vysvětlil proč, vychutnávaje svá slova jako všichni Paramutan.</p>

<p>„Led, plujeme k ledu, tam jsou ularuaqové.“</p>

<p>Kerrick nechápal, proč se tato záhadná zvířata zdržují na severu, blízko ledu, neboť Kalaleq používal slova, která</p>

<p>nikdy neslyšel. Bude muset počkat, až k ledu dorazí, aby jejich význam zjistil.</p>

<p>Strávili na moři mnoho dní, než se v dáli objevila bílá čára ledu. Nastal rozruch a odevšad se ozývalo vzrušené volání, ale to už pluli stále blíž a před nimi se zvedala vysoká ledová stěna. O patu se jí lámaly zpěněné vlny a pokaždé, když vlna opadla, viděl Kerrick tmavé pasy, visící z ledu.</p>

<p>„Qunguleq,“ vysvětlil Kalaleq a pohladil si břicho. „Ularuaqové připlavou sem, jedí - a Paramutan jdou za nimi. My přijdeme a sníme zase je. Moc legrační!“</p>

<p>Jak se ikkergak otáčel, aby srovnal kurs podél ledové stěny, Kerrick zjistil, že qunguleq je nějaký druh zelených řas, jejichž nesmírně dlouhá vlákna se táhla po stěně dolů, ponořená druhým koncem do vody. Nikdy nic podobného neviděl. Vtom pochopil. Ularuaqové sem přijdou, aby se krmili qunguleqem. Začal se těšit, až spatří zvířata, která se chodí pást na tyto věčně zamrzlé severské louky.</p>

<p>Navzdory původní nechuti, s níž se na výpravu vydá­val, zmocnilo se Kerricka vzrušení z nadcházejícího lovu. Jkkergaky se jeden po druhém obracely na západ a plu­ly podél ledového srázu. Jakmile dorazily k místu, kde se ulomil první ledovec, roztáhly se do řady, aby prohledaly okolí, zejména pak úzké kanály. Žádná z lodí však nejela sama. Lovili společně a tak byla vždycky na dohled ales­poň jedna další. Kalaleqův ikkergak plul zhruba uprostřed řady. Nejbližší ikkergak po levici i pravici viděli snadno, avšak další se již ztrácely v dálce - či je od nich oddělova­la ledová stěna.</p>

<p>Ikkergak, na němž se plavili, patřil Kalaleqovi a tak měl lovec právo sedět na přídi a vrhat oštěp. Ten měl dlou­hou dřevěnou násadu a vyřezávaný kostěný hrot s mnoha zpětnými háčky, které se zachytily v mase a zabraňovaly vytržení hrotu. Kalaleq se usadil a mazal dlouhý řemen tu­kem, stáčeje ho vedle sebe na příď. Všichni ostatní dávali dobrý pozor, zda neuvidí zvířata.</p>

<p>Takto pokračovali po pět dní stále na sever; celé dny pátrali po kořisti a v noci odpočívali. Každého rána vy­ráželi na další plavbu v okamžiku, kdy už alespoň viděli na cestu, a ihned zaujímali loveckou formaci. Šestého dne, právě když Kerrick vytahoval udici s ulovenou rybou, se ozval od jednoho z hlídkujících Paramutan radostný vý­křik.</p>

<p>„Signál, tam. podívejte!“</p>

<p>V ikkergaků po jejich levici kdosi mával nad hlavou tmavým cárem. Kalaleq popadl nejbližší kůži a předal sig­nál dál - ale to už se ikkergak otáčel, aby následoval pla­vidlo vlevo. Stádo bylo konečně spatřeno: lov započal.</p>

<p>První ikkergaky křižovaly proti větru a čekaly, až je dohoní ostatní plavidla; potom vyrazili všichni naráz na západ.</p>

<p>„Támhle jsou,“ křičel Kalaleq. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Jak </emphasis>nádherné - nikdy jsem nespatřil nic tak nádherného!“</p>

<p>Kerrick ovšem neviděl víc než šedé hroudy na pozadí ledové stěny - ale pro Paramutan znamenali tito tvorové jídlo a přístřeší, vlastně celý život. Na ularuaqocích závise­la celá jejich existence, kvůli nim překročili oceán od jed­noho kontinentu ke druhému. Nyní nadešel čas, aby svou snahu zúročili.</p>

<p>Pokračovali stále blíž a blíž, až Kerrick rozeznával pod­robnosti na velkých šedivých masách těl. Tvorové, kteří plovali podél ledu, měli tupě zakulacené hlavy a cosi ja­ko tlusté rty. Jimi pokaždé sevřeli qunguleq a velký kus ho odervali. Připomínali Kerrickovi uruketo; byli zhruba stejně velcí, ale chyběla jim vysoká hřbetní ploutev. Kaž­dou chvíli se některý z nich vymrštil z vody a s obrovitým cáknutím dopadl zpět. Jkkergaky se přiblížily, objely ob­loukem stádo a začaly se rozdělovat. Kalaleq pokývnutím manévr schválil.</p>

<p>„Dostanou se před ně, ukážou se jim, zaženou je k nám,“ ukázal na sousední ikkergak, který měl skasanou plachtu a stál na místě, pohupuje se na vlnách.</p>

<p>Ostatní ikkergaky spěchaly dál, s plachtami napnutý­mi, aby co nejdříve dorazily ke stádu. Potom ostře zahnu­ly, hledajíce vhodnou pozici pro útok. Obrovská zvířata se klidně pásla, zdánlivě netečná k blížícím se plavidlům Paramutan. Kerrickův ikkergak čekal na místě a povole­ná plachta pleskala na stožáru. Napětí narůstalo; Kalaleq poskakoval z nohy na nohu a potřásal oštěpem.</p>

<p>„Už jdou!“ zaječel kdosi.</p>

<p>V tu chvíli se začala dít spousta věcí - a Kerrick raději couvl, aby nestál v cestě. Plachta byla vytažena až naho­ru a upevněna, zatímco kormidelník - který se předtím nečinně díval do moře - zamířil s lodí vstříc blížícímu se stádu, vyděšenému první skupinou ikkergaků. Kalaleq stál připraven na přídi, pevně zapřený a nehybný, a očividně ignoroval hlučné rady, které na něj pršely ze všech stran. Temná, velká vřetena ularuaqů se hnala přímo k nim.</p>

<p>„Tedi“ zařval Kalaleq. „Jeďkolem!“</p>

<p>V jediné vlně horečné aktivity se kormidelník ze všech sil opřel do vesla, zatímco ostatní zatáhli za řemeny a pře­sunuli tak plachtu na druhou stranu stěžně. Zatřepetala se a práskla - a vzápětí se znovu nadmula. Za chviličku už se zase hnali plnou rychlostí, ale tentokrát jiným směrem. Zamířili od prchajícího stáda, mírně šikmo, aby zvířatům křížili cestu.</p>

<p>Smysl tohoto manévru se stal zřejmým hned vzápětí. Ikkergak se rychlostí nemohl měřit s ženoucími se obry - neměl šanci je dohonit. Když jej však mohutná zvířata míjela, plula - vzhledem k rychlosti ikkergaků - o něco pomaleji a Kalaleq měl tak čas vybrat si oběť. Učinil tak klidně a tiše, a jen rukama ukázal kormidelníkovi, kam má zamířit, hluchý k radám posádky, týkajících se velikosti a vzdálenosti vybíraného cíle.</p>

<p>Stádo už je obklopilo a po obou stranách se sunuly vlhké, tmavé hory.</p>

<p>„Tedi“ zaječel Kalaleq - a bodl oštěpem do měchýře, který visel na šňůře u boku ikkergaků jen kousek od něj.</p>

<p>Hrot zbraně, kterou vzápětí vytáhl, pokrývala černá ka­palina a z protrženého měchýře zavanul odporný zápach. Ikkergak se zahoupal, neboť se otřel o záda jednoho z ula-ruaqů.</p>

<p>Kalaleq oštěp zarazil plnou silou, hluboko do kůže ob­řího tvora - a hbitě odskočil; dlouhý řemen, připevněný k oštěpu, se začal rychle odvíjet. Puch z proraženého mě­chýře byl neuvěřitelný a Kerrick se naklonil přes okraj ikkergaků, aby se vyzvracel. Skrze slzy viděl, jak Kala­leq odřezává měchýř - ten spadl do moře a záhy zmizel ve vlnách.</p>

<p>Jakmile byl hotov s měchýřem, skopl do vody nafouklý měch, sešitý z kůže, jenž visel na druhém konci dlouhé­ho řemenu. Kůže zmizela pod vodou, zanechávajíc stopu z bublin, a ikkergak zamířil za nimi.</p>

<p>Kalaleq vyšplhal na stěžeň a křikem informoval kormi­delníka. Pokud by ztratili bubliny z dohledu, celá námaha by byla k ničemu.</p>

<p>Kormidelník si všiml Kerricka a rozesmál se. „Dobrý jed, dobrý a silný. Stačí přičichnout a vyzvrátíš vše. Ani ularuaq s ním v těle dlouho nevydrží, uvidíš.“</p>

<p>Měl pravdu; zakrátko se nafouklá kůže vynořila na hla­dinu a pohupovala se na vlnách. V hloubi pod ní se rýso­valo obrovské tělo ularuaqa. Zbytek stáda byl pryč, zato sem mířily ostatní ikkergaky.</p>

<p>„Dobrá rána, co?“ chlubil se Kalaleq poté, co slezl ze stožáru a obhlédl zálibně úlovek. „Už jsi někdy viděl tak dobrou ránu?“ ptal se Kerricka.</p>

<p>„Nikdy,“ ujistil jej tázaný. Skromnost nepatřila mezi ctnosti Paramutan.</p>

<p>„Brzy vyplave na povrch, pak se bude chtít potopit, ale my ho nenecháme.“</p>

<p>Než dorazili všechny ikkergaky, vynořila se už obrovitá ularuaqova záda z vody. Kerrick užasl, neboť Paramutan jeden po druhém odhazovali kožešinový oděv a vrhali se do ledových vln. V zubech nesli kostěné háky, připevněne ke koženým řemenům, a postupně mizeli pod hladinou poblíž mořského obra. Záhy se opět vynořili a byli vytaho­váni na palubu ikkergaků, rozstřikujíce kolem sebe vodu z mokré srsti. Třásli se zimou a hlasitě se ujišťovali, jak byli stateční, přičemž se nezapomínali osušit a obléknout.</p>

<p>Nikdo si jich však příliš nevšímal, neboť všichni ostatní měli plné ruce práce s taháním za řemeny. I Kerrick mohl pomáhat; tato práce nevyžadovala nějakou zvláštní zruč­nost - jen sílu. Cíl jejich úsilí se brzy ukázal: tělo ularuaqa se ve vodě nejprve pohnulo a pak se pomalu převrátilo na záda. Háky byly zabodnuté do břišních ploutví. Nyní plul ularuaq světlým břichem nahoru.</p>

<p>Paramutan nadzvedli část kosticové mříže, pokrývající podlahu ikkergaků, a ze špinavé vody vytáhli jakousi změť smyček a záhybů. Z ní se vyklubalo dlouhé střevo nějakého zvířete, konzervované tlustou vrstvou tuku. Na konci byla připevněna dlouhá, zašpičatělá kost. Kalaleq ze sebe shodil kožešiny, vzal kost do zubů a skočil do vody. S hlasitým cákáním postupoval kolem dlouhého těla a táhl za sebou střevo. Občas někde zastavil, vyškrábal se na záda zvířete, zabušil do nich pěstmi a prohmatal prsty pružnou kůži. Celý postup zopakoval několikrát - a pak na ně zamával, aby vzápětí vyňal ze zubů ostrou kost. Pozvedl ji nad hlavu a oběma rukama ji celou svou vahou prohnal pevnou kůží. Chvilku s ní ještě kroutil a tlačil na ni, až zmizela celá v mase zvířete.</p>

<p>„Zkuste to,“ zavolal a čekal, zatím co si rukama třel promrzlé, třesoucí se tělo.</p>

<p>Zpočátku se Kerrick domníval, že ti dva Paramutan jen vypumpovávají vodu z ikkergaků. Pak si všiml, že je velká pumpa připevněna na konec střeva a že pumpuje vzduch - ne vodu. Potrubí se zavlnilo a po chvíli se narov­nalo. Kalaleq nějakou dobu sledoval celou operaci, potom se spokojeně vrátil na ikkergak.</p>

<p>Hlasitě se smál, sušil se a oblékal. Snažil se i promluvit, ale příliš mu drkotaly zuby.</p>

<p>„Pusťte mne, chci... zahřát,“ vypravil ze sebe koneč­ně k jednomu ze dvou Paramutan, kteří zuřivě pracovali s pumpou. Oslovený byl už značně vyčerpán a těžce od­dechoval; ochotně přepustil místo udatnému lovci. „Teď... naplníme... vzduchem. Poplave,“ vysvětloval Kalaleq pře­rývaně Kerrickovi.</p>

<p>Ten převzal pumpu od druhého Paramutan. Pumpoval stejně zuřivě jako jeho předchůdce, a tak zakrátko předal pumpu dalšímu dobrovolníkovi.</p>

<p>Jejich úsilí bylo kousek po kousku odměněno a všichni sledovali, jako se tělo ularuaqa pomaličku vynořuje z vody. Jakmile usoudili, že to stačí, rozdělili řemeny, zajišťující ploutve zvířete, i do dalších ikkergaků.</p>

<p>„Jídlo,“ povzdechl si Kalaleq šťastně. „Bude to dobrá zima a my budeme hodovat.“</p><empty-line /><p><strong>33</strong></p>

<p>Plavili se zpátky občasnými poryvy husté vánice - prv­ního znamení, že podzim končí. Paramutan se z toho ra­dovali, spokojeně nasávali vzduch a olizovali sníh z ikker­gaků. Než dorazili ke břehu, chumelenice ještě zesílila; so­tva mezi vločkami rozeznali tmavé obrysy paukarutu. Plu­li však kolem stanů dál, ke skalnatému pobřeží za nimi -k místu, které si předtím pečlivě zvolili, a zde také vztyčili paukaruty.</p>

<p>Na tomto místě vlny bušily do skalního, zčásti zalesně­ného masívu, který se pomalu svažoval do moře. Kerrick jeho funkci pochopil v okamžiku, kdy se ženy na pobře­ží chopily řemenů, zaháknutých v ploutvích obra. Celý zbytek osady vyběhl při spatření malé flotily z paukarutu a nyní volal a mával na břehu. Kerrick mezi nimi obje­vil Armun a volal na ni, až si jej všimla a zamávala mu zpět. Nato se všichni rozkřičeli vzrušením ještě víc, a jali se táhnout veliký trup ularuaqa po šikmé skále vzhůru. Za křiku pokynů bylo tělo obráceno tak, že směřovalo oca­sem na pevninu; řemeny se napjaly a všichni zabrali, aby je nestáhl odliv. Jakmile moře trochu ustoupilo, ležel ula­ruaq napůl na souši, napůl jej ještě omývaly vlny. Háky byly z ploutví vytaženy a řemeny pevně obepnuly mohut­ný ocas; Paramutan jej přivázali na okolní skály. Tak bude ularuaq zabezpečen po dobu odlivu, než jej příliv vyplaví zase o kousek dál na souš.</p>

<p>Kerrick se prodíral jásajícím davem k Armun, ale ne­mohl se dostat přes Paramutan, kteří se tlačili a ječeli. Kalaleq se záhy octl na ramenou svých lidí a byl předáván z rukou do rukou, až bezpečně docestoval na jednu z ob­rovitých ploutví. Jakmile dosedl, vytáhl nůž a jal se řezat houževnaté maso. Po chvíli držel v rukou velký, krvavý kus. Otíral si jej o tvář, až ji měl stejně zkrvavenou jako ruce - a potom ukousl obrovské sousto a podal maso zá­stupu, který se tlačil a strkal, neboť každý chtěl ochutnat z čerstvé lahůdky. Kerrick se konečně protlačil k Armun. Ukázal na horu masa.</p>

<p>„Lov byl úspěšný.“</p>

<p>„Co je důležitější - jsi opět se mnou.“</p>

<p>„Nebylo čeho se bát.“</p>

<p>„Nebála jsem se. Vadilo mi odloučení. Už se to nesmí stát.“</p>

<p>Nezmínila se ani o jednom z dnů, které uplynuly od jeho odjezdu, o tom, jak sedávala na pobřeží, dívala se na moře a přemýšlela o něm a jejich společném životě. Když se přistihla, jak si znovu zakrývá kusem kůže rozštěpený ret, uvědomila se, že to on je celým jejím životem, novým životem, tolik odlišným od dnů ústrků a odmítání, jež za­koušela předtím. Jakmile Kerrick odešel, změnila se opět v to, čím kdysi bývala. Nelíbilo se jí to - a nechtěla už to nikdy zažít znovu.</p>

<p>Odešli spolu do paukarutu, kde se Kerrick svlékl a ona mu z těla omyla špínu dlouhé cesty. Pak se uložil do teplých kožešin. Armun se svlékla také a vklouzla k němu. Nikdo je nerušil; všichni Paramutan se radovali na pobřeží. Blíž k sobě, ještě blíž, jejich dech se spojil v jeden a výkřiky rozkoše také.</p>

<p>Po chvíli vstala, oblékla <emphasis>se a </emphasis>přinesla jídlo pro oba.</p>

<p>„Hned, jak jsem tyhle ryby chytila, rozdělala jsem oheň a vyudila je. A tady, tady jsou kořínky z lesa, chutnají stejně jako ty, které jsem vyrývala dřív.“ Spatřila jeho ustaraný výraz a usmála se. „Nešla jsem sama. Šli jsme společně, mnoho žen, a chlapci s oštěpy. Spatřili jsme vel­ké ptáky, ale ti byli daleko.“</p>

<p>Paramutan se ke stanům vrátili až za soumraku, na­jedli se a hned se uložili k odpočinku, neboť příští příliv vyvrcholí uprostřed noci. Chlapci, kteří zůstali u moře, je přiběhli včas vzbudit. Všichni se vyhrnuli do studené no­ci, kde se dech srážel v páru a jako oblak stoupal k jasně zářícím hvězdám, a pospíchali opět k obřímu úlovku. Celá osada táhla ze všech sil za mohutný ocas a tentokrát se jun podařilo vytáhnout po šikmé skále tělo o notný kus výš; odtud už do moře nesklouzne.</p>

<p>Ráno začali Paramutan tvora porcovat. Odstranili vel­ké pásy kůže a tuku, odsekali maso od kostí. Skála záhy zrudla ularuaqovou krví. Kalaleq se prací neúčastnil; jen na ně dohlížel, a jakmile se vše náležitě rozběhlo, vrátil se opět do paukarutu k mapám Yilané. Po chvíli zavolal Kerricka.</p>

<p>„Po celou dobu, co jsme pluli za ularuaqem, jsem na ně myslel. A začal jsem chápat. Plaví se jinak, ti murgu, dělají spoustu věcí jinak, ale některé věci na oceánu musí být tytéž. Ukážu ti, co si myslím, a ty mi povíš, zda je v mých myšlenkách alespoň něco pravdy.“</p>

<p>Rozložil na podlahu mapy a došel si pro svou kostě­nou mřížku. Chvíli ji převracel v dlaních, potom poklekl a pečlivě ji položil na mapu, ještě trochu upravil polohu a spokojeně se zašklebil.</p>

<p>„Pamatuješ si, jak jsme pluli přes oceán za nehybnou hvězdou? Toto je kurs, kterým jsme pluli - a tady místo, kde nyní jsme. Toto je země, toto led, toto pobřeží, kde jsme se setkali.“</p>

<p>Kerrick sledoval hnědý prst, jak se míhá po kostěné spleti, a neviděl nic z věcí, jež byly tak zřejmé pro jeho přítele. Jenom kosti. Přikývl však na souhlas, aby se ho nedotkl. Kalaleq pokračoval.</p>

<p>„A zde jsem začal chápat. Murgu se plaví pouze na jihu, neboť jsi říkal, že nemohou žít ve sněhu a ledu. My žijeme ve sněhu a ledu, žijeme jen na severu. Ale tyto pruhy vedou z jihu na sever, ze severu na jih. Zde, přímo zde je reka teplé vody; teče mořem a přichází sem od jihu; v ní jsme chytali ryby. Je bohatá na jídlo a teče daleko na sever, a mnoho ryb v ní plave, neboť i ony v ní naleznou jídlo. Ale odkud přitéká? Víš to?“ Usmál se a čekal na odpověď, přitom si ohlazoval srst na tvářích.</p>

<p>„Od jihu?“ Kerrickovi se ta odpověď nezdála příliš slo­žitá, ale Kalaleqa očividně rozjařila ještě víc.</p>

<p>„Ano, ano, já si to myslím také, a ty se mnou souhlasíš. Podívej tedy na mapu murgu. Je-li <emphasis>toto </emphasis>země a toto moře</p>

<p>-              pak tato oranžová barva může znamenat teplou vodu,</p><empty-line /><p>proudící z jihu na sever. Nebo ne?“</p>

<p>„Může,“ souhlasil Kerrick, ačkoli jeho necvičenému oku to stále neříkalo vůbec nic. Povzbuzený Kalaleq však hor­livě mluvil dál.</p>

<p>„Řeka tedy končí tady na kraji mapy, a protože murgu nikdy neplují na sever, musí zde být sever. Ale ještě než mapa končí, je na ní toto místo - což, jak myslím, je toto místo na mých kostech! A pokud mám pravdu - pak je­jich <emphasis>tady </emphasis>je <emphasis>tady </emphasis>na kostech - což je místo, kde se právě nacházíme!“</p>

<p>Kerrick se absolutně nevyznal v labyrintu kostí Para­mutan - avšak na mapách Yilané jistá logika vládla. Oran­žový zatočený pruh mohla být teplá voda, to dávalo smysl -              přestože nechápal, co jsou zač ty modré křivky, jež kří­ží oranžové. A je všechna zelená plocha oceán? A temně zelená pevnina? Možná. Přejel prstem k temně zelené li­nii vlevo a sledoval ji prstem, jak se táhne odshora dolů a ustupuje světlé zeleni moře. V určitém směru to trochu vyhlíželo jako model, který znal z Deifoben. A co tyto vloč­ky zlatého kovu, zalité hluboko pod průsvitným povrchem kousek od pevniny, co ty znamenají?</p>

<p>Alakas-aksehent.</p>

<p>Ruce a nohy se mu maličko pohnuly, aby doprovodily myšlenku.</p>

<p>Alakas-aksehent.</p>

<p>Řada zlatých, rozházených kamenů. Ukázali mu je, když kolem nich plul v uruketo na zpáteční cestě do Alpéa­saku. Jeho prst zamířil od ostrovů k pevnině a dotkl se temné zeleni v místě, kde svítily dvě maličké, zlaté čárky. Alpéasak.</p>

<p>Krásné pláže.</p>

<p>„Kalalequ - měl jsi pravdu. Už rozumím mapám -dávají smysl. Jsi velmi moudrý Paramutan a zasvětíš do svých znalostí celý svět.“</p>

<p>„Dává to smysl! Já to věděl!“ vykřikl Kalaleq. „Jestli mapám rozumíš - pověz mi víc o těch podivných symbo­lech.“</p>

<p>„Zde, zde je místo, kde leží vypálené město. S tebou jsme se setkali zde, tak jsi to říkal. A oceán jsme překročili zde, téměř na okraji mapy. Ano, zde - vidíš to místo, kde se úzký pruh oceánu rozšiřuje? To je Genaglě. Je na pokraji Isegnet, které pak odděluje tu zem na severu a kontinent na jihu - Entoban&lt;.“</p>

<p>„Je to velmi velká země.“ Na Kalaleqa Entoban&lt; zjev­ně udělal dojem.</p>

<p>„To je - a celá patří murgu.“</p>

<p>Kalaleq se sklonil nad mapou a s posvátnou úctou objížděl obrysy kontinentu prstem. Pak se vrátil zpět k se­vernímu pobřeží, aby poklepal na místo, kde se nacházeli, načež pokračoval dál na sever k čemusi, co mohl být velký ostrov, notný kus od pevniny. „Toto není správné,“ usou­dil. „Zde je sníh a led, který nikdy neroztaje. Nevím tu o žádném ostrově.“</p>

<p>Kerrick si vzpomněl na chladné zimy. rok od roku chladnější, a na sníh, postupující každým rokem dál na jih - a pochopil.</p>

<p>„Tato mapa je stará, velmi stará - nebo je kopií staré mapy. Tato zem nyní leží pod ledem. Murgu sem museli</p>

<p>kdysi zavítat. Podívej, zde na tom ostrově je jedna z jejich značek, červená.“</p>

<p>Kalaleq si označené místo prohlédl zblízka a souhlasil. Pak jel prstem dolů po pobřeží k jejich táboru.</p>

<p>„Zde jsou paukaruty. A dál na jih po pobřeží, nedaleko, je další červená značka, vidíš ji? Vypadá stejné jako ta na severu. Tomu nerozumím.“</p>

<p>Kerrick se podíval a útroby mu sevřelo zoufalství. Značka nebyla daleko od jejich tábora, přímo na pobřeží, notný kus severně od Genaglě. Obě červené značky měly stejný tvar.</p>

<p>„Znamená to, že jsou tam murgu. Jsou tady, nedaleko dosud. Uprchli jsme před nimi, ale zde jsou také - odedáv­na!“</p>

<p>Kerrick se bezmocně sesunul na podlahu. Copak před Yilané není útěku? Copak putovali takovou dálku přes stu­dené severní moře jen proto, aby i zde našli murgu? Zdálo se to nemožné. Murgu nemohou žít tak vysoko na severu, tak daleko od tepla. A přece tu byly ty červené značky, hned dvě najednou. Jedna z nich, ta severnější, nyní pod příkrovem nerozmrzajícího ledu. A jedna jižně od jejich tábora... Vzhlédl Kalaleqovi do očí a upřeně se do nich zadíval.</p>

<p>„Myslíme si oba totéž?“ nadhodil Kalaleq. Kerrick při­svědčil.</p>

<p>„Ano. Jestli jsou tu murgu, pak nebudeme v bezpečí. Musíme tam jít, zjistit, co červená značka znamená. Musí­me tam co nejdřív. Dřív, než začnou zimní bouře. Nemáme mnoho času.“</p>

<p>Kalaleq posbíral mapy a spokojeně se zazubil. „Chci vidět murgu, o nichž mluvíš. Pěkně se projet, užít dobrou plavbu.“</p>

<p>Kerrick Paramutanovo potěšení nesdílel. Copak puto­val tak daleko, jen aby musel znovu bojovat? Při té myš­lence se mu v hlavě vynořilo přísloví Yilané a jeho tělo doprovodilo tu vzpomínku pohybem. Ať cestuješ kamkoli, ať jsi na cestách jak dlouho chceš, svého otce nenajdeš. To přísloví jej naučila Enge a on tomu tenkrát přes Engino vysvětlování příliš nerozuměl. Dokud jsi ve vejci, jsi v bez­pečí - ale jakmile opustíš jeho ochranný vak a odejdeš do moře, už nikdy tě nebude chránit. Cesta života pokaždé končí smrtí. Ale copak na konci všech jeho cest musí čekat smrt?</p>

<p>Armun byla stejně zoufalá jako on, když se o nové hroz­bě dozvěděla.</p>

<p>„Jsi si jistý, že jsou tu murgu, že jsou tak blízko? Pro toto jsme tedy opustili Arnhweeta a překročili oceán? „</p>

<p>„Nejsem si jistý ničím - proto se musím na to místo podívat a přesvědčit se.“</p>

<p>„Proto tam musíme jít. Oba.“</p>

<p>„Ovšem. Oba. Navždy spolu.“</p>

<p>Kalaleqovi se hlásilo tolik dobrovolníků, že by svůj ik­kergak naplnil hned několikrát. Poté, co byl ularuaq uloven a spočíval za táborem, těžká a namáhavá práce s porcová-ním a konzervováním masa už nebyla tak vzrušující. Cesta na jih ano. Kalaleq si vybral posádku, zásoby byly nalože­ny, a dalšího dne opět vyplouvali na moře.</p>

<p>Kerrick stál u kraje plavidla, díval se na pobřeží - a po­rovnával je s mapou. Co je čeká, až přistanou?</p>

<p>mareedege mareedegeb deemarisi.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Sněz, nebo budeš sněden.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>34</strong></p>

<p>Vainté seděla obkročmo za krkem tarakast, živé otěže, vyrůstající zvířeti z tlamy, pevně v rukou, a z každé li­nie těla jí vyzařovala síla a autorita. Jízdní zvíře neklidně přešlapovalo, unavené dlouhým čekáním; obracelo dlouhý krk a vrhalo na ni zlobné pohledy, syčelo a klapalo ostrým zobákem. Tvrdě zatáhla za uzdu, aby je přiměla k posluš­nosti. Pokud si to ona bude přát. musí zde tarakast stát třeba celý den. Dole pod srázem právě poslední uruktop přebrodil širokou řeku a připojil se k ostatním. Jeho osm nohou se vleklo jen pomalu, neboť měl za sebou dlouhé a únavné plavání, a ani pobídky jediného jezdce, usaze­ného před prvním párem nohou, příliš nepomáhaly. Až si zvíře odpočine, bude moci nést přidělený počet fargi; ty právě překonaly řeku ve člunech. Všechno šlo podle plánu. Pláň u řeky ožívala, jak fargi, které dorazily už včera, prá­vě balily noční tábor. Trnité šlahouny, již uspané denním svitem, byly svinuty, osvětlovací tvorové a velké hesotsan sneseny na hromadu. Brzy budou připraveni k další cestě. Válečné tažení může pokračovat.</p>

<p>Vainté se otočila a rozhlédla se po mírně zvlněné pláni až k pahorkům za ní; v duchu putovala ještě dál, až do údolí, kde se skrývají ustuzou. Půjde tam za nimi, přes jakékoli překážky, a najde je. Její tělo se zavlnilo silou obvykle potlačované nenávisti, rty se stáhly, aby obnažily zu­by; tarakast se zavrtěl pod stiskem jejích nohou a Vainté jej utišila divokým škubnutím za rty. Ustuzou zahynou, všechna, do posledního. Ostrým kopancem pobídla jízdní zvíře, aby se vydalo ze svahu dolů, k ležení předsunutého oddílu.</p>

<p>Jakmile Melikelé spatřila blížit se Vainté, odvrátila se od fargi, na niž právě dohlížela, a složila paže do gesta po­zdravu od nejnižší k nejvyšší, vřelost uvítání. Její pozdrav byl zcela upřímný a nijak neskrýval potěšení nad Vainti­ným příchodem. Už dávno nemyslela na vzdálený mořem-obklopený Ikhalmenets nebo na jeho Eistaa, již vídala jen z velké dálky. V tom městě bývala jen jednou z mnoha fargi, neznámou a nevítanou - a to i přes svou zběhlost v řeči. Vainté to vše změnila, dopřála Melikelé, aby v je­jích službách stoupala, jak rychle jen dokáže. Vainté tvrdě trestala neúspěch - ale štědře odměňovala své stoupence, kteří vynikali inteligencí. A poslušností. Melikelé byla po­slušná a hodlala takovou i zůstat. Nechtěla nic, než sloužit Vainté tak, jak jen si to vznešená Vainté bude přát.</p>

<p>„Všechno je v připravenosti,“ hlásila v odpověď na na­značený dotaz. Vainté ladně sklouzla z tarakast a rozhlédla se po dobře organizovaném hemžení fargi.</p>

<p>„Děláš to dobře, Melikelé.“ pronesla a doplnila zdů­razňující gesta.</p>

<p>„Dělám, co mi bylo nařízeno, Vainté nejvyšší. Můj život leží mezi tvými palci.“</p>

<p>Vainté přijala hold s radostí, neboť Melikelé slova do­plnila gesty síly a povinnosti. Kéž by měla víc takových podřízených. Věrnost a inteligence byly vlastnosti, jež se hledaly těžko, dokonce i mezi elitou Lanefenuiných rád­kyň. Po pravdě řečeno to byla pěkná chamraď, vybraná spíše pro svůj zvyk hlasitě velebit Eistaa než pro nějaké skutečné schopnosti. Lanefenuu byla příliš silná a nezávis­lá, než aby ve své blízkosti snesla někoho, kdo by jí mohl konkurovat. Kdesi hluboko ve Vaintině mysli se skrývalo vědomí, že jednoho dne se s Eistaa střetnou. Ten den však byl ještě hodně daleko. Dokud Vainté vynakládá veškeré své síly a schopnosti na ničení ustuzou, Lanefenuina vlá­da nad městem není v nebezpečí. Ničení; údy se pohnuly, hnány silou pocitů, a Vainté promluvila.</p>

<p>„Běž, silná Melikelé, a vezmi s sebou své fargi. Já bu­du s hlavním vojem následovat s jednodenním odstupem. Průzkumný oddíl je zase den pochodu před tebou. Jede na tarakast, bude tedy díky své rychlosti schopen prohledat i široké okolí. Pokud spatří nějaké stopy po ustuzou, zasta­ví se a vyčká, až jej posílí vaše skupina. Víš, kde postavit další tábor?“</p>

<p>„Studovala jsem obrázky znovu a znovu, ale nebudu si jistá, dokud to místo neuvidím. Při pochybnostech se spolehnu na oba průvodce.“</p>

<p>„Učiň tak, neboť ti tudy šli již dříve se mnou.“ Vainté ocenila Melikelinu upřímnost; dokáže přiznat i slabiny, ale zná i svou sílu. Ví, kdy se spolehnout na sebe a kdy požá­dat o pomoc druhé. „Je ti známo, kde na nás počkáš?“</p>

<p>„Ano. Na březích žluté-zakroucené řeky.“ Vztyčila prs­ty na obou rukou. „Bude to desátý tábor od této chvíle a já dám pozor na počet dní.“</p>

<p>„Měj se stále na pozoru. Pokud jde o zabíjení, ustu­zou jsou velmi vychytralá zvířata. Buď připravena na pas­ti a uskoky, vzpomeň si, jak nás napadla na ostrově a pak uprchlá za noci, v nejprudším dešti. Tentokrát uprchnout nesmějí. Musíme je najít a zabít je - buď si však neustále vědoma, jak jsou nebezpečná, jinak zemřeme sami.“</p>

<p>„Sněz nebo budeš sněden,“ opáčila Melikelé pochmurně a sevřela silné ruce do pěstí ve znaku nekonečné-požírání. „Má chuť k jídlu je však největší!!“</p>

<p>„Dobře řečeno. Setkáme se za deset dní.“</p>

<p>Vainté zaryla drápy nohou do boků tarakast; ten se vze­pjal na zadní, zasyčel vzteky a odpádil dlouhými, rychlými kroky. Melikelé se vrátila ke své práci. Jakmile fargi sbalily obranná zařízení, naložit uruktop už trvalo jenom chvíli.</p>

<p>Podřízené stály připraveny se zbraněmi v rukou a Melikelé rychle dokončila závěrečnou kontrolu. Během dlouhého po­chodu od města už mezi nimi objevila ty, jež vykazovaly známky inteligence a schopnosti řeči. Takto si mohla být jista, že na každém uruktop sedí alespoň jedna fargi, kte­rá na zvíře i posádku dohlédne. Náležité zásoby byly na náležitých místech. Všechno je, jak má být; svižně se odko-lébala k uruktop v čele a vyšplhala na něj; teprve potom pokynula průzkumnému tarakast, aby vyrazil. Vainté jí jednoho nabídla pro osobní použití, ale ona na něm neumí jezdit. To však nevadí. Umí vést ostatní a plnit Vaintiny příkazy - a to jí k dokonalému štěstí stačí. Na její mávnutí se dala kolona do pohybu.</p>

<p>Uruktop kráčeli pomalu, ale pravidelnými kroky osmi silných, mohutnými svaly vybavených nohou. Neběželi rychle - dokázali však pochodovat od svítání do soumraku bez jakéhokoli odpočinku. Inteligenci neměli téměř žádnou a pokud by nedostali příkaz zastavit, šli by dál, dokud by nepadli. Melikelé si toho byla vědoma a starala se, aby zví­řata byla v dobré zdravotní kondici. Dbala na to, aby je fargi každý večer dohnaly k vodě a aby se vždycky našel kus bažin nebo mladých stromků, na nichž se mohli na­pást. Již na samém začátku dlouhého tažení objevila, že mohutné nehty na zadních dvou párech nohou mají sklon praskat a zatrhávat se. V takovém případě pak rána neus­tále krvácela, aniž si toho tupá zvířata všimla - krvácela tak dlouho, až oslabený uruktop padl. S Vaintiným svole­ním proto nechala dvě nejchytřejší fargi vycvičit u Akotolp v ošetřování ran - a každý večer sama uruktop prohlížela.</p>

<p>Den uplynul tak jako všechny předchozí, v bezmyšlen­kovité strnulosti neustálého pohybu vpřed.</p>

<p>Jezdci na tarakast propátrali terén po bocích kolony a pak vyrazili. Monotónní krajina pomalu ubíhala. Pozdě­ji odpoledne je trochu ochladila bouře s vydatným deštěm, ale pálivé slunce se brzy prodralo mraky a záhy je osušilo a zahřálo. Svítilo nyní přímo před nimi - a už se sklánělo k obzoru, když dohonili skupinu tarakast, jež čekala u ši­roké bystřiny. Zem na břehu byla plochá a hustý porost řídký a podupaný. Nebylo pochyb o tom, že tu před nimi už kdosi stavěl velké tábořiště. Bylo to místo, které hleda­li. Jakmile obdržela souhlasné gesto průzkumníků, vydala příkazy ke stavbě tábora.</p>

<p>Jízdní zvířata byla napojena a odvedena na pastvu, přesně podle jejích pokynů a v dobře zaběhnutém stereo­typu. Na tarakast musely fargi dávat pozor, aby neuprchli, na uruktop nikoli. Ti by dokonce ani nejedli, kdyby je far­gi nepostrčily k nejbližšímu keři a nenacpaly jim do tlam první listy. Pak začali žrát a neustali, dokud je někdo ne­zastavil. Byla to skutečně velmi hloupá zvířata.</p>

<p>Teprve poté, co fargi rozvinuly všechny trnité šlahou­ny a připravily hesotsan, měly konečně čas se najíst. Než poslední ze zvířat stálo uvázané u stromů a vše bylo při­praveno ke spánku, padla již tma. V těchto končinách bylo v noci chladno a všechny fargi si připravily spací pláště. I Melikelé šťouchla do svého, aby se otevřel, ale neulehla do něj, dokud poslední zbytky světla nezmizely v houst­noucí tmě. Teprve potom se z dlouhých šlahounů vyno­řily ostny. Chvíli ještě vyčkávala, s uspokojením sledova­la, jak se jedovaté úponky zvedají do vzduchu, a cítila, že den je u konce a že obranná zařízení splní svou úlohu stejně, jako ji dnes splnila ona. Teprve potom se zabalila do pláště a ulehla, spokojena, že dokázala další den věrně a neochvějně plnit příkazy velké Vainté. Oči se jí zavřely a okamžitě upadla do hlubokého spánku.</p>

<p>Všude kolem spaly fargi, chráněny kruhem jedovatých trnů, svítičů a nočních hesotsan, připravených vystřelit při sebemenším pohybu. Jen někteří z tarakast se ještě převa­lovali a zuřivě syčeli jeden na druhého, ale zakrátko se i oni stočili ke spánku, hlavy položené na smyčce ocasu. Yilané i jejich zvířata spali.</p>

<p>Tábor stál z větší části na rovině - jen na jednom mís­tě se tyčila hromada kamení, kterou vítr za dlouhé věky</p>

<p>stmelil navátou hlínou v nízký pahorek. Většina kamenů zpola vykukovala z hlíny, jen vrchol by zcela holý, omytý deštěm dohladka.</p>

<p>Jeden z těchto kamenů se pohnul a zarachotil o jiné.</p>

<p>Několik fargi, spících nablízku, okamžitě otevřelo oči. Neslyšely však už nic dalšího a viděly pouze jasné hvězdy; zavřely tedy opět oči a usnuly. Tak jako tak ovšem v noci viděly velmi špatně, takže by si pohybu kamení nevšimly. Nějaký kámen se skutečně pohnul, tentokrát tiše.</p>

<p>Herilak pomalu a opatrně zvedl hlavu nad navršené balvany.</p>

<p>Rozhlédl se po táboře. Srpkovitý měsíc právě vycházel, ale hvězdy, zářivé na jasném nebi. i bez něj jasně osvět­lovaly spící ležení. Mohutná těla tvorů s osmi nohama, menší temné hroudy spících murgu. Na jedné straně vaky s masem, poskládané na hromadě.</p>

<p>Ostře se rozzářilo světlo a zapraskaly hesotsan, jak se nějaké pouštní zvíře dotklo jedovatých šlahounů. Herilak ztuhl a bez hnutí vyčkával. Murgu, spící nejblíže světla, se posadili a zmateně vykukovali do tmy. Světlo pomalu pohasínalo, až zhaslo docela. Murgu se uložili. Herilak obe­zřetně a tiše zvedal kameny a odkládal je stranou, až se dokázal protáhnout otvorem.</p>

<p>Chvíli jen ležel na zemi a naslouchal, pak se otočil a tiše zavolal do černé díry za sebou.</p>

<p>„Teď. Pojďte. Tiše.“</p>

<p>Odplížil se kousek stranou, aby udělal místo dalšímu ozbrojenému lovci. V jeskyni se jich skrýval celý hault. Tu jeskyni si sami vykopali a podepřeli stěny tlustými poleny a pak ji zakryli balvany, které prve tak pracně odkutáleli. S kopáním začali už ráno, hned jak murgu, kteří zde strá­vili předchozí noc, odcválali z dohledu. Nyní se vynořovali jeden po druhém a zhluboka dýchali svěží noční vzduch. Byli zde uzavřeni celé odpoledne; v horku a zkaženém, vy­dýchaném vzduchu. Nikdo si však nestěžoval; všichni se na noční přepad přihlásili dobrovolně.</p>

<p>„Je to, jak jsi říkal, Herilaku,“ zašeptal mu druhý lovec do ucha. „Vždycky přespávají na tomtéž místě.“</p>

<p>„Ano. A my toho nyní využijeme a uděláme, proč jsme sem přišli. Zabijeme je.“</p>

<p>Pracovali nelítostně a zručně; nezabíjeli murgu poprvé. Jen občas zaznělo mezi tichými ranami nožů a oštěpů bo­lestné zakviknutí a spící umírali jeden po druhém. Teprve ve chvíli, kdy zemřel poslední, použili lovci hesotsan, aby pobili jízdní zvířata. Sem tam se některé pohnulo a zařiče­lo, jak ucítilo v nozdrách pach smrti, pokusilo se uprchnout a skončilo ve smrtících ostnech. Konečně zemřelo poslední. Masakr byl dokonán.</p>

<p>Nikdo z lovců nemohl usnout. Otřeli si z rukou a zbraní krev, jak nejlépe dokázali, posadili se a tiše rozmlouvali, vyčkávajíce svítání. Když se rozednilo natolik, že viděli kolem sebe, Herilak vstal a vydal pokyny.</p>

<p>„Ještě nás čeká trocha práce. Chci, abyste dobře uza­vřeli a zakryli díru do jeskyně - tak, aby ji murgu nenašli. Naházejte některá těla na kameny. Možná, že murgu přece jen vchod najdou - ale pokud ne, budou si s tím lámat hlavu. Budou přemítat, jak se to mohlo stát, jak jsme se dostali přes pasti, a to je zpomalí.“</p>

<p>„A vrátí se pak zpět?“ zeptal se Nenne s nadějí v hlase.</p>

<p>„Ne, to se nestane,“ opáčil Herilak a cítil, jak v něm opět stoupá hněv. „Budou na nás útočit dál. Můžeme je však zpomalit, zabíjet je. To lze. A nyní vy ostatní, co ne­budete maskovat jeskyni, počkejte, dokud nebude pořádné světlo a dokud se trny nezatáhnou. Ničeho se nedotýkejte, jen odhrňte šlahouny z cesty. Nechte vše tak, jak to je. Vezmeme si smrtící hole a nějaké maso, nic víc. Jakmi­le projdeme, vraťte šlahouny zpět na místo. Až to murgu uvidí, budou velmi, velmi nešťastní. A právě to chci.“</p><empty-line /><p><strong>35</strong></p>

<p>Plavili se na jih podél pobřeží. Paramutan byli radost­ně vzrušeni tou cestou do neznáma, ukazovali si na kaž­dý nový mys či pláž s výkřiky úžasu a obdivu. Kerrick jejich nadšení nesdílel - naopak, každým dnem se propa­dal hloub a hloub do těžké melancholie. Armun to viděla, ale bylo jí jasné, že to nijak nemůže změnit. S postupem na jih se zlepšovalo počasí, nikoli však Kerrickova nála­da. Armun byla téměř vděčná za každou bouři, protože se Kerrick alespoň zaměstnal u pumpy či u promočených plachet a povolených řemenů a neměl čas přemýšlet o bu­doucnosti.</p>

<p>Linie pobřeží se zde stáčela, to bylo z mapy jasné, a tak podél ní záhy pluli na západ místo na jih. Slunce sice hřálo, ale zimní bouře přinášely od severu studené lijáky. Osmého dne plavby je častovala jedna průtrž mračen za druhou, ale v průběhu odpoledne déšť ustal a pásmo mraků se od nich vzdalovalo směrem k pobřeží.</p>

<p>„Podívej, duha,“ všimla si Armun a ukázala na velký oblouk, přetínající oblohu od moře až na pevninu. Zdálo se, že její konec leží kdesi na blízkém skalnatém mysu. „Můj otec říkával, že pokud najdeš místo, kde duha končí, potkáš tam obřího jelena, který mluví lidskou řečí. Když přijdeš, neuteče a odpoví ti na každou otázku, kterou mu položíš. Tak to říkal otec.“</p>

<p>Kerrick mlčel a díval se k pevnině, jako by ji vůbec neslyšel.</p>

<p>„Myslíš, že je to pravda?“ naléhala.</p>

<p>Potřásl hlavou. „Nevím. Nikdy jsem neslyšel obřího je­lena mluvit. Jsou chutní - ale jejich radami bych se asi neřídil.“</p>

<p>„Ale toto je zvláštní druh obřího jelena. Nalezneš ho jenom na konci duhy. Já věřím, že tam opravdu čeká.“</p>

<p>Prohlásila to jistým hlasem a sledovala, jak duha sláb­ne a slábne, až zmizela kamsi za bouří, která teď řádi­la nad zalesněnými kopci. Kerrick neodporoval; utápěl se opět v hlubinách své melancholie.</p>

<p>Zakrátko ustal i vítr a slunce hřálo. Armun mu na­stavila tvář a čechrala si vlasy, až jí dokonale uschly. Jen Paramutan se změna počasí nelíbila; svlékali si kožešinové kabáty a naříkali na horko. Byli to lidé severu a v teple se necítili dobře. Kalaleq stál na přídi a rozhlížel se po pobřeží, zatímco svěží vánek mu čechral dlouhou srst na zádech.</p>

<p>„Tam!“ zaječel náhle a kamsi ukazoval. „To je něco nového, co jsem nikdy neviděl.“</p>

<p>Kerrick přiběhl k němu a upřel oči na vzdálený ostrů­vek zeleni na pobřeží. Vyčkal, dokud si nebyl absolutně jistý.</p>

<p>„Obrať loď, jedeme ke břehu,“ řekl potom. „Vím, co to je. Je to...“ Jeho slovní zásoba v řeči Paramutan ho nechala na holičkách. Obrátil se k Armun a přešel do mar-bačtiny.</p>

<p>„Neexistuje pro to slovo - ale je to místo, kam přivádějí murgu svá zvířata, která plavou. Bývají tam i murgu.“</p>

<p>Armun pronesla několik rychlých vět v řeči Paramutan a Kalaleq vytřeštil oči. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Je </emphasis>tam místo pro přistání, oprav­du,“ kývl a opřel se o řídicí veslo, zatímco ostatní muži spěchali k řemenům plachty. Ikkergak se obrátil a zamí­řil k pobřeží, notný kus od doku Yilané. Kerrick zkoumal mapu, pomáhaje si přitom prstem.</p>

<p>„Je to ono, musí být. Přistaneme a půjdeme tam pěšky. Musíme zjistit, co se tam děje.“</p>

<p>„Myslíš, že tam budou nějací murgu?“ zeptala se Ar­mun.</p>

<p>„V tuto chvíli nevím - ale mohou tam být. Musíme být velice opatrní, jít tiše - a jen několik z nás.“</p>

<p>„Pokud půjdeš ty - půjdu i já.“</p>

<p>Chtěl něco namítnout, ale zaznamenal, že má v hla­se neústupnost a tak jenom přikývl. „Tak tedy my dva. A jeden, nanejvýš dva z Paramutan.“</p>

<p>K průzkumnému oddílu se sám přičlenil Kalaleq a po dlouhém křiku a diskutování byl vybrán ještě Niumak, známý jako skvělý stopař. Vyběhli z ikkergaků na písči­tou pláž a ozbrojeni oštěpy se vydali po pobřeží k doku.</p>

<p>Pláž končila skalnatým výběžkem do moře, který mu­seli obejít směrem do vnitrozemí, mezi stromy. Zdejší pra­les byl téměř neproniknutelný; padlé stromy se proplétaly s živými a mezi mohutnými kmeny rašilo všude malé, hus­té stromoví. Co nejrychleji si klestili cestu zpět k oceánu, řídíce se zvukem vln.</p>

<p>„Umřu, horko zabíjí,“ naříkal Kalaleq. Klopýtal a ne­měl daleko k úplnému vyčerpání.</p>

<p>„Led, sníh,“ skučel Niumak toužebně. „Tam patří sku­teční lidé. Kalaleq říká pravdu, smrt horkem se blíží.“</p>

<p>Před nimi se otevřela modrá obloha a s ní zavanula i spásná bríza. Paramutan blaženě nastavovali těla chla­divému doteku vánku, zatímco Kerrick opatrně rozhrnul husté listy a vykoukl na skály a vlny; tříštily se v hloubi pod nimi. Dok byl takřka na dosah. Za ním se rýsovaly nějaké okrouhlé pahorky, ale na tu vzdálenost nedokázal rozlišit, o co se jedná. Nikde se nic nehýbalo; místo vyhlí­želo opuštěně.</p>

<p>„Půjdu se podívat blíž...“</p>

<p>„Jdu s tebou,“ ozvala se Armun.</p>

<p>„Ne, raději půjdu sám. Pokud tam budou murgu, hned se vrátím. Znám je. vím, jak budou reagovat. Ve dvou by</p>

<p>to bylo mnohem nebezpečnější. Paramutan tu zůstanou s tebou. Vrátím se tak rychle, jak jen budu moci.“</p>

<p>Chtěla něco namítnout, jít s ním - ale chápala, že to není možné. Na okamžik se k němu přitiskla a položila mu hlavu na prsa. Pak jej odstrčila a udělala krok ke stále těžce oddechujícím Paramutan.</p>

<p>„Zůstanu s nimi. A teď běž.“</p>

<p>Bylo velmi těžké projít lesem tiše; příliš mnoho větví musel odstrčit a příliš mnoho suchých, praskavých větvi­ček leželo v cestě. Už si trochu zvykl, když tu narazil na stezku zvěře; vinula se od pásma kopců. Stezka se stáčela správným směrem, k pobřeží, a tak se po ní vydal. V místě, kde opouštěla příkrov stromů, se Kerrick zastavil a opatr­ně vykoukl na volné prostranství. Prázdný dok ležel přímo před ním a za ním ony vysoké, okrouhlé hromady. Byly příliš hladké a pravidelné, než aby mohly být přírodního původu - a vedly do nich otvory, podobné dveřím.</p>

<p>Má jít blíž? Jak jinak zjistí, zda jsou uvnitř Yilaně? V přístavu neležel žádný uruketo, ale to znamenalo jen málo, neboť zde mohl Yilaně vysadit a zase odplout.</p>

<p>Ostré prasknutí hesotsan si nebylo možno splést s ničím jiným. Uskočil stranou a padl k zemi, bez sebe strachy. Šipka jej nepochybně minula. Musí pryč.</p>

<p>Ozval se dupot těžkých nohou, které si klestily cestu podrostem, a Kerrick, pokoušeje se zmizet mezi mladými stromky, zahlédl koutkem oka, jak sem běží Yilaně s napůl pozvednutým hesotsan. Spatřila jej a zastavila se v půli kroku, ruce rozhozené v gestu údivu. Vzápětí však zvedla zbraň a zamířila.</p>

<p>„Nestřílej!“ zaječel. „Proč mne chceš zabít? Jsem přítel a nemám zbraň.“</p>

<p>Oštěp mu vypadl z ruky a během řeči jej zakopl do hloubi křoví.</p>

<p>Účinek, který měla jeho slova na útočníka, byl drama­tický. Yilaně couvla a nevěřícně promluvila.</p>

<p>„To je ustuzou. Nemůže mluvit - a přece promluvilo.“</p>

<p>„Můžu mluvit - a mluvím dobře.“</p>

<p>„Vysvětlení přítomnosti zde: okamžité a naléhavé.“</p>

<p>Zbraň sice nemířila na něj, ale byla v pohotovosti. Šip­ka mohla vyletět během okamžiku. Co jí má říci? Cokoli, cokoli, co ji zaujme.</p>

<p>„Přicházím z velké dálky. Byl jsem naučen řeči - učila mne Yilané velké inteligence. Byla ke mně laskavá; díky ní vím mnohé. Jsem přítel Yilané...“</p>

<p>„Slyšela jsem kdysi o ustuzou, které mluvilo. Proč jsi zde samo? „ Nečekala na vysvětlení a znovu zamířila hesot­san. „Uprchlo jsi svému vlastníku, uteklo jsi, to jsi učinilo. Stůj a ani se nehni.“</p>

<p>Kerrick poslechl; neměl na vybranou. Tiše stál a zá­hy slyšel další kroky; po stezce z lesa přicházely dvě fargi a nesly jednoho z těch velkých ptáků. Kerrick se proklínal; mohlo ho napadnout, že je ta stezka příliš dobře prošlapa­ná, než aby to mohl být chodníček zvěře. Tak přece tu jsou Yilané. A tato před ním vypadá surově - bude zřejmě lo­vec, zrovna jako kdysi Stallan. Očividně byla na lovu, nesla čerstvé maso, a prakticky o něj zakopla. Mělo ho to napad­nout; pořádný lovec by poznal hned, že se nejedná o stezku zvěře, a byl by se podle toho zachoval. On ne. Fargi prošly kolem něj, stáčejíce k němu jedno oko, a vyjadřovaly své ohromení gesty, zkreslenými těžkým nákladem.</p>

<p>„Běž za nimi,“ nařídila lovkyně. „Zkus utéct - a ze­mřeš. „</p>

<p>Kerrick neměl na vybranou. Klopýtal po stezce, ochro­mený zoufalstvím, k okrouhlé stavbě na pobřeží.</p>

<p>„Odneste maso řezníkům,“ poručila lovkyně. Obě far­gi minuly první z kupolí, ale Kerrick dostal pokyn, aby vstoupil.</p>

<p>„My půjdeme sem. Myslím, že Esspelei budeš zajímat.“</p>

<p>V boku kupole byly kožovité dveře a jakmile na rozkaz své věznitelky zatlačil na kropenaté políčko vedle nich, ro­zevřely se. Na ně navazoval tunel, matně osvětlený žhnou­cími skvrnami, který končil dalšími dveřmi. Yilané stála několik kroků za ním, hesotsan připravený v ruce, a na­řídila mu, aby pokračoval dál. Prošel chodbou, dotkl se políčka u druhých dveří a zalila jej vlna teplého vzduchu. Matně svítící skvrny na stěnách byly v další místnosti vět­ší a poskytovaly více světla. Na římsách zde leželo mnoho podivných tvorů - tvorů vědy, tím si byl jist. U stěny, plné map, se jakási Yilané skláněla nad jedním z živých nástro­jů-</p>

<p>„Proč mne rušíš, Fafnege?“ zeptala se mírně podráždě­ně a otočila se. Její gesta se okamžitě změnila v symboly překvapení a strachu.</p>

<p>„Nečisté ustuzou? Proč není mrtvé, proč je sem přivá­díš?“</p>

<p>Fafnege signalizovala nadřazenost vědění a pohrdání strachem. Byla Stallan opravdu podobná - i jednáním. „Jsi v bezpečí, Esspelei, zanech tedy třaslavého strachu. Toto je velmi neobvyklé ustuzou. Podívej, co se stane, když mu nařídíš promluvit.“</p>

<p>„Nehrozí ti nebezpečí,“ ozval se Kerrick. „Ale mně ano. Poruč tomu odpudivému stvoření, aby odložilo zbraň. Jsem neozbrojen.“</p>

<p>Esspelei překvapením ztuhla. Dlouhou chvíli trvalo, než mohla promluvit.</p>

<p>„Vím o tobě. Hovořila jsem s jednou, jež hovořila s Ako­tolp - a ta jí vyprávěla o ustuzou, které mluví.“</p>

<p>„Znám Akotolp. Je velmi-velmi tlustá.“</p>

<p>„Pak musíš být tím ustuzou, neboť Akotolp je tlustá. Proč jsi tady?“</p>

<p>„Uprchlo,“ odpověděla místo něj Fafnege. „Nemůže být jiné vysvětlení jeho přítomnosti. Vidíš kruh kolem krku? Vidíš místo, kde bylo přetrženo vodítko? Toto ustuzou uteklo svému pánu.“</p>

<p>„Je to skutečně tak? „ otázal se Esspelei.</p>

<p>Kerrick mlčel a horečně přemýšlel. Co jim má říci? Co­koli - Yilané nedokážou lhát, neboť myšlenky se jim zrcadlí v pohybech. On však lhát může - a také bude.</p>

<p>„Neutekl jsem. Došlo - došlo k nehodě, bouři, uruketo se dostal do nesnází. Vypadl jsem do moře, doplaval na pobřeží. Byl jsem jediný. Mám hlad. Je dobré moci opět hovořit s Yilané.“</p>

<p>„To jsou věci velkého zájmu,“ usoudila Esspelei. „Faf­nege, přines maso.“</p>

<p>„Ustuzou uteče, pokud je necháme bez dozoru. Zavo­lám fargi.“</p>

<p>Odkráčela, ale Kerrickovi bylo jasné, že nešla příliš da­leko. Uteče, jak bude moci - ale nejprve musí svého zajetí využít. Musí zjistit, co dělají tyto Yilané tak daleko na severu.</p>

<p>„Od tvora velké hlouposti k jedné z těch nejvyšší inte­ligence; uctivá žádost o informaci. Co je Yilané zapotřebí na tak studeném místě? „</p>

<p>„Právě informace,“ odpověděla Esspelei bezmyšlenko­vitě, stále ještě udivená příchodem tohoto Yilaně-ustuzou. „Zde je místo vědy, kde studujeme větry, oceán i počasí. To vše je samozřejmě nad tvé chápání - nechápu, proč se vůbec namáhám s vysvětlováním.“</p>

<p>„Velkorysost ducha nejvyšší směrem k nejnižšímu. Mě­říte tu snad chladnost větrů, těch studených větrů, které vanou od severu každým rokem víc a dál?“</p>

<p>Esspelei dala najevo překvapení a slabý náznak respek­tu. „Nejsi opravdu fargi, ustuzou, máš v sobě i nepatrný zárodek inteligence. Skutečně studujeme větry, neboť zna­losti jsou věda a věda je život. Zkoumáme toto.“</p>

<p>Pokynula k množství nástrojů, k mapám na stěně a slo­va doprovázela gesty velkého zármutku. Hovořila nyní spíš sama k sobě než ke Kerrickovi.</p>

<p>„Každým rokem jsou zimy chladnější, každou zimu po­stoupí led dále na jih. Zde je mrtvý Soromset a mrtvý Inegban&lt;. Města bez života. A chlad jde stále dál. Zde Ikhalmenets, který zemře příště, až zima postoupí ještě dále.“</p>

<p>Ikhalmenets! Kerrick se otřásl silou emocí, které v něm</p>

<p>to slovo rozbouřilo. Dal si načas s odpovědí, aby chvě­ním v hlase neprozradil dychtivost, s jakou očekával odpo­věď na další otázku. Jkhalmenets, město, o němž mluvila Erefnais na pláži před ztroskotaným uruketo, město, které pomohlo Vainté, město, které rozpoutalo útok, v němž se Yilané znovu zmocnili Deifoben. Ikhalmenets, jeho nepří­tel.</p>

<p>„Ikhalmenets? Ve své hlouposti jsem nikdy o takovém městě neslyšel.“</p>

<p>„Tvá hloupost je vskutku kolosální. Mořem-obklopený Ikhalmenets, zářící ostrov v oceánu. Pokud nevíš o exis­tenci Ikhalmenets, pak nejsi Yilané.“</p>

<p>Během řeči natáhla ruku k mapě a poklepala palcem na jedno místo.</p>

<p>„Tak hloupý, až se divím, že jsem ještě naživu,“ sou­hlasil Kerrick. Předklonil se k mapě a přesně si vryl do paměti, kam palec ukázal „Jaká velkorysost nejvyššího vů­či nejnižšímu, že ses obtěžovala se mnou hovořit a mrhala svým drahocenným časem na rozšíření mých vědomostí.“</p>

<p>„Pravdu říkáš, Yilaně-ustuzou.“ Otevřely se dveře a vstoupila fargi s měchýřem plným masa. „Pojíme. Pak mi odpovíš na mé otázky.“</p>

<p>Kerrick jedl mlčky, pln náhlého pocitu divokého štěs­tí. Dál se už neptal; věděl vše, co potřeboval. Věděl už, kde se v nesmírných rozlohách oceánu nachází nepřátelský Ikhalmenets.</p><empty-line /><p><strong>36</strong></p>

<p>Kerrick právě dojedl konzervované maso a otíral si tuk z prstů do kožešin, když se dveře znovu otevřely. Nestála v nich však žádná vyjevená fargi; vstoupila Yilané pokro­čilého věku a mohutného těla a přejela jej pohledem, do­provázeným gesty pochyb a podezření. Esspelei se zvedla do postoje uctivé podřízenosti a Kerrick ji okamžitě na­podobil. Nově příchozí měla tučnou, těžkou spodní čelist a silné paže jí zdobily i zde, daleko od civilizace měst, slo­žité obrazce. Očividně byla pánem situace. Fafnege, stále ještě s hesotsan v ruce, vstoupila za ní, a i ona vykazovala náležitou úctu. Kerrickovo bylo jasné, že tuto Yilané ne­půjde ošálit tak snadno jako ty předchozí. Jedním okem detailně zkoumala jeho tvář, zatímco druhé obezřetně hlí­dalo zbytek Kerrickova těla.</p>

<p>„Co má znamenat toto nečisté ustuzou? Co tu dělá?“</p>

<p>„Nejnižší Esspelei nejvyšší Aragunukto,“ zavlnila se Esspelei pokorně, „lovkyně je našla v lese. Je yilané.“</p>

<p>„Opravdu? Jsi yilané? „ Byla to majestátní otázka, spíš příkaz. Kerrick odpověděl se všemi atributy podrobení se.</p>

<p>„Je mým potěšením hovořit a nebýt němý jako ostatní ustuzou.“</p>

<p>„Strhněte z něj ten ohavný pokryv - je těžké tomu zvířeti rozumět.“</p>

<p>Esspelei přispěchala a Kerrick se nijak nebránil. Stál v pokorném postoji a čekal, až z něj Esspelei odřeže stru­novým nožem kožešiny. Než ležely všechny na hromádce pod jeho nohama, krvácel z několika řezných ran.</p>

<p>„Růžové-ošklivé. nechutné.“ řekla Aragnukto. „A oči­vidně samec. Nepusťte k němu žádnou z fargi, aby v ní pohled na něj nevyvolal nepřípustné myšlenky. Otoč se! Já to věděla, ani ocas nemá. Viděla jsem obrázky bytos­ti tvého druhu, bezpečně-mrtvé, ve vzdáleném mořem-obklopeném Ikhalmenets. Jak se ale dostalo sem?“</p>

<p>„Vypadlo za bouře z uruketo, doplavalo na břeh,“ vy­světlovala Esspelei. Konstatovala to jako fakt; když to Kerrick řekl, musí to tak být. Aragnuktiny rysy však po­temněly hněvem.</p>

<p>„Jak by se to mohlo stát? Je mou jistou vědomostí, že je jen jedno Yilané ustuzou a to uprchlo a je divoké a zuřivé. Jsi ono ustuzou?“</p>

<p>„Jsem, velká Yilané. Byl jsem zajat znovu, poslán v uruketo přes oceán a pak bouří spláchnut přes palubu.“</p>

<p>„Jakým uruketo? Kdo mu velel? Kdo tě zajal?“</p>

<p>Kerrick se zamotával do sítě vlastních lží. Aragnukto byla příliš prohnaná, než aby ji mohl ošálit - ale jinou možnost než pokračovat dál už neměl.</p>

<p>„Tato vědomost mi není dána. Byl jsem udeřen do hla­vy; bouře, noc...“</p>

<p>Aragnukto se odvrátila a nařídila Fafnege pozornost-k-rozkazu. „Tento tvor hodný znechucení hovoří, jako by byl Yilané. Není však. V jeho řeči jsou stíny, odhalující jeho povahu ustuzou. Cítím se pošpiněna takovou komunikací. Žab jej, Fafhege, a tím bude vše vyřešeno.“</p>

<p>Fafnege s posunky štěstí a zadostiučinění pozvedla he­sotsan a zamířila.</p>

<p>„Ne. Nemáš důvod,“ zařval Kerrick chraptivě. Příkaz však již byl vydán a bude zjevně uposlechnut. Uskočil co nejdál od zbraně, a narazil na šokovanou vědkyni. V zou­falém pokusu přežít ji popadl za mocné paže a vystrčil ji</p>

<p>před sebe, schovávaje se za mohutným tělem. „Mohu vám pomoci, mohu dát důležitou informaci!“</p>

<p>Yilané mu však nerozuměly, neboť trup Esspelei zakrý­val veškerá jeho gesta.</p>

<p>„Žab ho! Okamžitě!“ běsnila Aragnukto.</p>

<p>Famege se přikrčila, zbraň připravenou k ráně, a plížila se za Kerrickem jako za divokou zvěří. Esspelei se kroutila a snažila se mu vytrhnout. Jakmile jen na okamžik odkryje část těla, je ztracen. Cítil, jak se mu vědkyně vyprostila ze sevření a v tom okamžiku zahlédl koutkem oka dveřní otvor.</p>

<p>A v něm šokovanou, zarostou tvář Paramutan.</p>

<p>„Žab tu se smrtící holí!“ zařval Kerrick, jehož tělo se nyní odkrylo vražedným střelám.</p>

<p>Ve chvíli, kdy vypouštěl slova z úst, si uvědomil, že volá marbacky. Vrhl se k zemi současně s prasknutím hesotsan. Šipka minula jeho tvář tak těsné, že pocítil závan. Fafnege sledovala, jak padá, a souběžně pohnula ústím hesotsan.</p>

<p>„Co se to děje?“ vykřikl Kalaleq.</p>

<p>Fafnege se zuřivě obrátila po zvuku. Kerrick však už nalezl slova v řeči Paramutan.</p>

<p>„Zabij! Tu s holí!“</p>

<p>Kalaleqova ruka dokázala vehnat smrtící harpunu do obrovitého ularuaqa; nyní mrštila oštěpem se stejnou přes­ností i silou.</p>

<p>Zbraň zasáhla Famege doprostřed těla a silou nárazu ji odhodila nazpět. Střela z hesotsan, vystřelená v pádu, udeřila neškodně do podlahy.</p>

<p>Niumak se prodral vchodem s napřaženým oštěpem, a hned za ním Armun. Okamžitě se rozběhla za Kerrickem, který se právě zvedal.</p>

<p>„Ne - tu ne!“ zařval. Bylo však pozdě. Esspelei zavřísk-la bolestí, svírajíc Armunin oštěp tam, kde se jí zabodl do krku, a zhroutila se na zem, vykašlávajíc ve slábnoucím výkřiku krvavé bubliny.</p>

<p>„Byla to vědkyně, chtěl jsem s ní mluvit,“ řekl Kerrick</p>

<p>chabě. Armun vykroutila oštěp z rány a obrátila se k němu, aby jej chránila.</p>

<p>Nebylo však už před kým. I Aragnukto ležela mrtvá a nad ní se tyčil Kalaleq. Supěl rozrušením a námahou v nezvyklém horku a rozhlížel se očima, zarudlýma zlobou. „Další?“ ptal se. „Jsou tu další?“</p>

<p>„Ano, v těch dalších stavbách. Ale...“</p>

<p>Byli pryč, než jim mohl vysvětlit cokoli o tom, co jsou to fargi. Unaveně posbíral rozřezané kožešiny a prohlížel si je. Armun mu jemně přejela po krvavých šrámech na kůži a tiše promluvila.</p>

<p>„Když jsi se nevracel, padl na mne strach. Na Paramu­tan také. Niumak šel po tvých stopách, našel oštěp i místo, kde se tvé stopy spojovaly se stopami murgu. Sledoval je až sem. Zranili tě?“</p>

<p>„Ne. Jen pár drobných říznutí. Nic víc.“</p>

<p>Pokoušel se dát dohromady trosky odění i myšlenek. V tuto chvíli už budou všechny Yilané mrtvé. Tak ať. Arag­nukto nařídila jeho smrt jen proto, že se jí nelíbil způsob jeho řeči. Ale znovu byla kolem jenom smrt; na mír ani pomyšlení. Snad je to tak lépe. Vzhlédl; Kalaleq se právě vracel, těžce oddechoval, a z oštěpu a paže mu kapala krev.</p>

<p>„Jaká podivná a děsivá stvoření! Jak se kroutila a ječela a umírala na našich oštěpech.“</p>

<p>„Všichni mrtví?“ zeptala se Armun.</p>

<p>„Všichni. Vešli jsme do každého z těch velkých pauka­rutu a vyhledali je a ubodali oštěpy. Někteří uprchli, ale i tak zemřeli.“</p>

<p>„Nyní je nutno učinit toto,“ Kerrick se silou vůle přiměl přemýšlet, uvažovat. „Nesmíme po sobě zanechat jedinou stopu. Pokud murgu pojmou byť jen stín podezření, že jsme na této straně oceánu, vyhledají nás a zabijí.“</p>

<p>„Naházíme těla do moře,“ konstatoval Kalaleq praktic­ky. „Otřeme krev.“</p>

<p>„Přijdou další?“ otázal se Armun.</p>

<p>„Ano, připlují ve člunech, které umějí plavat, přístav tu je. Pokud zjistí, že všichni zmizeli, bude to pro ně záhada - ale nás podezřívat nebudou. Nechte vše, jak to je. Nic neberte.“</p>

<p>„Nechci nic!“ vykřikl Kalaleq, mávaje oštěpem. „Nic z toho, co měli tito tvorové. Musíme pečlivě omýt jejich krev z oštěpů, jinak budeme mít strašlivou smůlu. Hovořil jsi o tom, jak děsiví a silní a odlišní tito murgu jsou a já žasl. Neřekl jsi mi však, jak se budu třást hněvem a nená­vistí, sotva je spatřím. Je to velmi divné a mně se to nelíbí. Do moře s nimi a pak se navrátíme do radosti chladného severu.“</p>

<p><emphasis>Ne, jihu... </emphasis>pomyslel si Kerrick, ale nahlas neřekl nic. Nebyla ta správná chvíle. Před odchodem však ještě jednou pohlédl na mapu na stěně. Natáhl se a zlehka se jí dotkl v místě, kde ze světle zeleného moře vystupoval tmavě ze­lený, nepravidelný kruh. Mořem-obklopený Ikhalmenets.</p>

<p>Armun viděla, jak se Kerrickovo tělo svíjí, jak se po­kouší to jméno vyslovit v řeči murgu, a vzala ho za paži. „Musíme odtud. Pojď.“</p>

<p>Než byli hotovi, padla již tma. Moře ochotně přijalo těla i zakrvácené zbytky jeho kožešin. Byl právě odliv -jistě zanese těla daleko od břehu. O zbytek se postarají ryby.</p>

<p>Niumakovi nečinilo žádné potíže dovést je zpátky. Stez­ka však byla příkrá a tak byli již značně unaveni, když konečně spatřili blikat mezi listovím záři ohně. Za křiku pozdravů vyklopýtali na písek pláže.</p>

<p>„Jste tady! Vše v pořádku?“</p>

<p>„Věci se děly, strašlivé věci!“</p>

<p>„Smrt a krev, tvorové nepředstavitelní.“</p>

<p>Kerrick dopadl na písek a hltavě pil studenou vodu, kterou mu Armun donesla.</p>

<p>„Jsi v bezpečí,“ pohladila jej po tváři. Znělo to však, jako by o tom chtěla ujistit i sama sebe. „Zajali tě. ale jsou mrtví. Ty jsi živý.“</p>

<p>„Já jsem v bezpečí, ale co ostatní?“</p>

<p>„Vrátíme se k nim přes oceán. Jsou v bezpečí, tam u jezera. Neboj se o Arnhweeta.“</p>

<p>„Nemyslím je. Co ostatní sammady, Sasku - co ti?“</p>

<p>„O nich nic nevím a také se o ně nestarám. Můj sam­mad jsi ty.“</p>

<p>Chápal, co Armun cítí, a přál si, aby cítil totéž. Zde s Paramutan jsou v bezpečí - dokud zůstanou na severu a budou se vyhýbat tomuto nebezpečnému pobřeží. Na jaře opět překročí oceán, aby sem přivedli i zbytek svého malého sammadu. Zde budou v bezpečí všichni. To lze. Ostatní sammady jsou silné a dokážou se bránit, budou-li napadeny. Za jejich osud Kerrick nezodpovídá.</p>

<p>„To nemohu,“ pronesl se zaťatými zuby, sevřenými pěstmi a tělem, které se zmítalo vnitřním bojem. „Nemohu - nemohu je nechat zemřít.“</p>

<p>„Můžeš. Ty jsi sám - ale murgu je mnoho. Nic z toho se tě netýká. Ten boj nikdy neskončí. Držme se od něj stranou. Potřebujeme sílu tvých paží a oštěpu - Arnhweet ji potřebuje. Na něj bys měl myslet především.“</p>

<p>Zasmál se tomu, smíchem, v němž nebyla ani stopa veselí. „Máš pravdu - neměl bych myslet na nic než na něj. Ale já nedokážu zastavit myšlenky. V táboře murgu jsem cosi nalezl - viděl jsem mapu, velice podobnou té, kterou už máme, a spatřil jsem na ní místo, město murgu, odkud přišli vrahové...“</p>

<p>„Jsi unaven; musíš spát.“</p>

<p>Podrážděně odstrčil její paže, vstal a zahrozil pěstmi k obloze.</p>

<p>„Prostě nerozumíš. Vede je Vainté - a ta bude samma­dy pronásledovat, dokud nebudou zcela zničeny. Já však vím, kde se nalézá Ikhalmenets. Nyní vím, kde Vainté zís­kává zbraně, síly i fargi.“</p>

<p>Armun zápolila se strachem; očividně nechápala bolest, která jej sužovala.</p>

<p>„Víš to - ale nemůžeš s tím nic dělat. Jsi jeden jediný lovec proti celému světu murgu. Sám nezmůžeš zhola nic.“</p>

<p>Ta slova Kerricka odzbrojila; těžce dosedl na zem vedle ní. Mlčel, ponořen hluboko do svých úvah. Samotný hněv jej Yilané nezbaví.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Máš </emphasis>pravdu, no ovšem, co já zmůžu? Kdo by mi po­mohl? Všechny sammady světa mi nejsou k ničemu, pokud budu chtít bojovat proti městu na vzdáleném ostrově.“</p>

<p>Sammady mu nejsou k ničemu - ale jiní ano. Zahleděl se k temnému obrysu ikkergaků a na Paramutan, kteří vzrušeně rozprávěli, sedíce u ohně a trhajíce syrové maso ostrými bílými zuby. Vzpomněl si na Kalaleqův výraz -jaká nenávist jej posedla tváří v tvář Yilané, murgu, těm novým, odpudivým a neznámým tvorům.</p>

<p>Mohla mu ta nenávist být k užitku? Nedalo by se přece jenom něco učinit?</p>

<p>„Jsme unaveni, musíme spát,“ prohlásil a přitiskl k so­bě pevně Armun. A přece neusnul hned, navzdory únavě; naslouchal Armuninu tichému, pravidelnému dechu a upí­ral nevidoucí oči ke hvězdám, zatímco myšlenky pádily o překot v bludných kruzích.</p>

<p>Ráno se usadil k ohni a tiše studoval mapu Yilané, zatímco Paramutan nakládali ikkergak a chystali se k od­jezdu. Když už byli hotovi, zavolal na Kalaleqa.</p>

<p>„Znáš tuto mapu, vid?“ zeptal se ho.</p>

<p>„Musíme ji hodit do moře stejně jako těla murgu.“ Hněv z něj během noci vyprchal a oči už neměl rudé zuři­vostí, ale tichý odpor v něm zůstal. Kerrick potřásl hlavou.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je </emphasis>to příliš cenná věc. Říká nám věci, jež potřebujeme znát. Ukážu ti to. Zde jsou naše paukaruty - a zde místo, kde jsme nyní. Ale podívej, zde dál na jih, podél pobřeží, kde úzký proužek oceánu ustupuje velké zemi...“</p>

<p>„Zemi murgu, tak jsi to říkal. Nechci na ni myslet.“</p>

<p>„Pohleď ale sem, jen kousek od pevniny jsou tyto ostro­vy. Tam žijí murgu, kteří zavraždili mé bratry. Rád bych ty murgu zabil. Tento ikkergak k ostrovu dopluje snadno.“</p>

<p>Kalaleq ucouvl a zvedl před sebe ruce, jako by se chtěl bránit. „Tento ikkergak může plout pouze jediným směrem. Na sever. Ikkergak popluje rychle pryč od murgu -ne k nim. Už o tom přede mnou nemluv, neboť na to nechci už ani pomyslet.“ Zasmál se a zadupal nohama. „Pojď, po­plujeme k paukarutům. Pomysli na všechno zkažené maso, které sníme, na tuk, jejž budeme lízat. Jak krásné a pří­jemné! Nemysli už na murgu. Nemysli už na ně a neohlížej se po nich.“</p>

<p>Kéž by to dokázal. Kéž by.</p>

<p>Ardlerpoq,    tingavoq,  misugpoq, mulu vo q — nakoyoark!</p>

<p>úsloví Paramutan</p>

<p>Lovit, milovat se, jíst, zemřít - jaká zábava!</p><empty-line /><p><strong>37</strong></p>

<p>Byla to dobrá oslava. Ne - mnohem lepší, než jen do­brá, uvědomil si Kalaleq, když měl čas o tom chvilku pře­mýšlet. Mnohem, mnohem lepší než dobrá. Byla to ta nej­větší oslava, jakou kdy Paramutan zažili, větší, než jaká kdy byla uspořádána. Hostina na oslavu vítězství nad no­vým a strašlivým nepřítelem. Jaké příběhy se nyní o té bitvě vyprávěly! Kolik úderů oštěpem a smrtelného chrop­tění těch podivných tvorů teď ožívalo v ústech vypravěčů. A příjemně vystrašené ženy tak báječně křičely strachy. Potom hodovali. Jak báječně jedli a jedli, až sténali boles­tí, když se jim kůže na břiše napínala k prasknutí, potom spali, a znovu jedli, a znovu spali. V paukarutu, kde seděli všichni namačkaní, bylo horko, a tak každý postupně odlo­žil kůže i kožešiny. Když se Kalaleq opět probudil, shledal, že je tlakem ostatních pevně přitisknut k teplému, pří­jemně vonícímu tělu Angajorqaq. Zhluboka nadechl vůni teplé, měkké srsti na jejích prsou a olízl ji. Angajorqaq, která přes svůj spánek koutkem mysli zaznamenala jeho pozornost, zasténala a to Kalaleqa nesmírně vzrušilo. Vy­táhl ji na hromadu kožešin a vzal si ji před zraky těch, kdo byli zrovna vzhůru. Hlasité veselí a povzbudivé výkři­ky probudily i zbývající spáče. Muže zachvátilo vzrušení a ženy ječely a s předstíraným strachem prchaly, ale ne příliš daleko.</p>

<p>Bylo to nádherné, opravdu legrace! Hlasitě zasténal nad tou blaženou vzpomínkou, a zasténal ještě jednou, když si uvědomil, jak jej bolí hlava. No ovšem, ten boj! I ten byl nádherný.</p>

<p>S kým to vlastně bojoval? Na to si nevzpomínal. Věděl však, že to bylo krásné. Jak to začalo? Ano, to si ještě pamatoval. To ten muž Erqigdlit, ten to začal. Byl tak pošetilý. Vždyť přece Kalaleq neudělal víc, než že rozhrnul kožešiny na těle jeho ženy. Jen tak, z legrace. Pak ho ten muž uhodil a on se rozčílil a uhodil Nanuaqa a ten mu to vrátil. Krásná zábava.</p>

<p>Kalaleq zívl a protáhl se - a pak se rozesmál bolesti v unavených svalech. Angajorqaq ještě spala a tiše kňou­rala ze spaní. Kukujuk se změnil v hromádku kožešin. Ka­laleq je oba překročil a vyklouzl ven z paukarutu, aby zívl a protáhl se, tváří v tvář rannímu slunci. Nanuaq, který také stál před svým paukarutem, popošel k němu a zvedl velkou pěst.</p>

<p>„Tímhle jsem tě praštil!“</p>

<p>„A já tebe.“</p>

<p>„Krásná oslava.“</p>

<p>„To ano.“ Nanuaq se rozesmál a přikryl si ústa dlaní. Kalaleqovo čelo se svraštilo; když se někdo směje do dlaní, znamená to, že má nějaké tajemství. Bude další legrace.</p>

<p>„Pověz mi to, musíš mi to říci,“ zvolal hlasitě. „Musíš.“</p>

<p>„Povím. Erqigdlit je pryč. Musel odjet, ještě když jsi spal. A ujel ve tvém člunu!“</p>

<p>Oba se neovladatelně rozesmáli, až se zhroutili do sně­hu a tam se váleli, svírajíce si smíchem bolavá břicha.</p>

<p>„Mám rád ty Erqigdlit,“ sténal z posledních sil Kalaleq. „Dělají věci, které by jednoho nikdy nenapadly.“</p>

<p>„Probuď ostatní. Podělme se s nimi o legraci. Vezmi si ikkergak. Musíme s ním závodit a dohonit ho, ještě než se setmí.“</p>

<p>Křik venku vzbudil Armun. Zjistila, že je cíp stanu od­hozen a že venku pobíhají Paramutan a volají na sebe.</p>

<p>Po té rvačce a výstupu v noci si Kerrick rozložil své spací kožešiny mezi ni a lovce, aby zabránil další nevítané po­zornosti. Určitě je venku s nimi. Přitáhla k sobě hromádku oblečení a zahalila se od hlavy až k patě. Zdejší muže je­jí hladká, holá pokožka až příliš lákala a Armun nestála o další potíže. Vyšla ven a zjistila, že Paramutan právě odstrkávají na moře jeden z ikkergaků. Přispěchala k ní Angajorqaq a její chlupatá tvář byla roztažena v širokém úsměvu.</p>

<p>„Tvůj Kerrick, je tak legrační. Zatímco jsme spali, od­plul ve člunu, abychom ho museli honit.“</p>

<p>Armun sevřel strach. Toto není legrace, alespoň ne pro ni a pro Kerricka. Ten se v noci nesmál s ostatními; sotva je vnímal, zachmuřený a chladný, myšlenkami kdesi daleko. Probral se k životu teprve ve chvíli, kdy jeden z Paramutan zatahal za její oděv. Potom zaútočil se zuřivým vztekem a byl by lovce zabil, kdyby mu v tom Armun nezabráni­la. Tohle nebyl žádný žert. Pokud si vzal člun, mohlo to mít jediný důvod. Chce plout na jih. Pokusí se najít onen ostrov; o ničem jiném už dlouho nemluví.</p>

<p>„Jedu s vámi,“ vykřikla na odplouvající ikkergak. „Po­čkejte na mne - musíte počkat!“</p>

<p>Paramutan se zalykali smíchy a natáhli k ní paže, po­koušejíce se pres silné kožešiny dotknout jejího těla. Když je plácala přes ruce, rozesmáli se ještě víc. Nemohla se na ně zlobit; byli prostě jiní než Tanu. Všemu se smáli a o své ženy se dělili s ostatními.</p>

<p>Stáhla se stranou, aby nebyla příliš na očích, a sledova­la, jak vytahují plachtu. Nanuaq si stoupl ke kormidlu a na­táčel ikkergak tak, aby zachytil vítr. Kalaleq se okamžik zkoumavě díval na plachtoví, nato uvolnil jeden z řemenů a upevnil jej trochu jinak.</p>

<p>„Jak ho chcete najít?“ hlesla Armun, rozhlížejíc se po prázdném, jen bílými hřebeny vln tu a tam zbrázděném moři.</p>

<p>„Nemůže plout na západ na oceán, na sever je jenom</p>

<p>led, poplujeme tedy na jih a najdeme ho rychle, neboť se plavíme lépe.“ Upevnil pořádně řemen a přitom se pokusil sáhnout jí pod kožešinu. Odtáhla se a zalezla na příď, co nejdál ode všech.</p>

<p>Byla tu zima a vítr jí foukal do tváře slanou tříšť, Ar­mun zde však vydržela téměř až do večera. Pobřeží ubíhalo zoufale pomalu a moře před nimi bylo stále prázdné. Proč to udělal? Copak si opravdu myslel, že dokáže sám do­plout až k tomu dalekému ostrovu murgu? Ale i kdyby to dokázal - co si tam počne? Byl to šílený nápad.</p>

<p>Kerrick byl ale dost šílený, aby na něj mohl přijít. Uhý­bala před tou myšlenkou už dost dlouho; nadešel čas si ji připustit. Kerrick žil dlouho jinak a jinde než ostatní lovci, to věděla. Ale příliš dlouho ten rozdíl nechávala bez po­všimnutí. Tentokrát se pravda ukázala v celé své nahotě. To, jak se teď zachoval, bylo velmi nepatřičné a nenormál­ní. Občas jí připomínal jednoho starce, už ani neví, jak se jmenoval, který žil v jejím sammadu, když byla ještě malé děvčátko. Mluvil pouze sám se sebou a neposlouchal ostatní - a slyšel hlasy, které neslyšel nikdo jiný. Dávali mu proto najíst a byli k němu uctiví, ale nakonec jednou odešel do lesa a už se nikdy nevrátil. Kerrick neslyšel hlasy své duše - ale vzdálil se na moře zrovna tak jako stařec do lesů. Bylo to totéž? Může Kerrickovi nějak pomoci?</p>

<p>Strach ji přiměl zůstat celý den na přídi ikkergaků a vy­hlížet loď na prázdném moři. Kalaleq jí přinesl jídlo, ale ona je odstrčila. Žádný člun nebyl v dohledu, nic než vl­ny. Možná se Paramutan mýlili a Kerrick odplul na západ, pryč na širý oceán, aby se jí ztratil navždy. Ne, to si nesmí myslet, to by neudělal. Vyrazil na jih podívat se po ostro­vě murgu, to udělal. Přesto ji strach neopouštěl, a jakmile obloha potemněla blížící se nocí, ještě zesílil.</p>

<p>„Tam,“ zvolal Niumak. Vyškrábal se do půli stěžně, a zatímco se jednou rukou držel, druhou ukazoval na moře. Malá tečka v dáli se vyhoupla na vlnu, aby vzápětí zmizela v údolí za ní. Kalaleq přehodil kormidlo.</p>

<p>„Jak chytrý je Erqigdlit!“ vykřikl. „Drží se na moři, zatímco my hledáme u pobřeží.“</p>

<p>Hlasitě na Kerricka volali, smáli se a pochvalně hu­lákali, zatímco ikkergak se hnal jako o závod za člunem. Musel je slyšet - ale přesto se ani jedinkrát neohlédl. Jen se dál upřeně díval před sebe a plul dál. Nevšímal si jich, ani když se mu hnali po boku. Teprve v okamžiku, kdy ikkergak člun předjel a odřízl mu cestu, odstrčil kormidlo a se sklopenou hlavou tiše seděl na sedátku. Ruce opřené o stehna, bradu na prsou: nehybně se díval do prázdna -jako by vůbec nevnímal jejich existenci. Kdosi mu hodil ře­men, ale Kerrick se ani nepohnul a nechal jej spadnout do moře. Paramutan přimanévrovali s ikkergakem ještě blíž. Jakmile do sebe boky plavidel narazily, využila Armun pří­ležitosti, doklopýtala k boku ikkergaků a napůl spadla do člunu.</p>

<p>„Kerricku,“ zavolala tiše. „To jsem já, Armun. Jsem u tebe.“</p>

<p>Pohnul se, zvedl hlavu a Armun spatřila slzy, které mu po tvářích stékaly. „Zemřou,“ zachraptěl. „Všichni zemřou. A já tomu mohl zabránit - mohl jsem. Teď ale zemřou a všechno je to má vina.“</p>

<p>„Ne!“ vykřikla, uchopila ho za ruce a přitiskla ho k so­bě. „Nemůžeš za to. Ty jsi nestvořil svět tak, jak je. Ty jsi nepřivedl murgu. Nemůžeš za to.“</p>

<p>Zcela přišel o rozum; teď už si tím byla jistá. Toto nebyl Kerrick, který beze strachu bojoval s murgu, který za ní šel až do věčně zamrzlé země. Dělo se s ním cosi strašného a Armun neměla ani ponětí, co má dělat. Takto se choval už v táboře u jezera. Tam ale jeho zoufalství nebylo ještě tak silné a poté, co odtamtud odjeli, se jeho stav zlepšil -zdálo se, že je v pořádku. Nyní se mu však nemoc do hlavy vrátila - a byla horší než kdy dřív.</p>

<p>Kerrick celou noc tvrdě spal, zcela vyčerpán, a tiskl se k Armun, zatímco ikkergak je oba unášel na sever.</p>

<p>Ráno už se choval klidněji, najedl se a vypil trochu vody. Neodpovídal však na otázky a Paramutan se zlobili, protože měli pocit, že kazí legraci. Brzy však na to za­pomněli a když se krátce po rozbřesku v dáli opět objevily paukaruty, šťastně na sebe volali a smáli se. Armun však zapomenout nemohla. Dívala se na Kerrickovu ponurou a tichou tvář a pozbývala i posledních zbytků naděje na jeho uzdravení. Teprve když konečně osaměli, promluvil.</p>

<p>„Ano, plul jsem na ten ostrov. Nemohu dělat nic jiného. Závisí na mně jejich životy.“</p>

<p>„Ale co zmůžeš sám - i kdyby ses tam dostal?“</p>

<p>„Já nevím!“ zařval <emphasis>s </emphasis>tváří staženou bolestí. „Vím jen to, že se o to musím pokusit.“</p>

<p>Armun neměla co odpovědět. Neznala slova, jimiž by mu ulevila. Mohla ho jen tisknout v náručí, jak nejsilněji dokázala, a nechat hovořit své tělo, když byla ústa bez­mocná.</p>

<p>Téhož dne začalo sněžit. Zprvu jen pár vloček, ale chu­melenice vytrvale houstla, až se za každým z paukarutu táhla dlouhá závěj a všichni věděli, že zimní vánice zapo­čaly.</p>

<p>Jídla měli spoustu a Paramutan byli již dávno zvyklí dlouhé zimní noci prodřímat. Během krátkých dnů vyrá­želi na lov a na ryby, ale nepouštěli <emphasis>se </emphasis>daleko od tábora. Kerrick s nimi nechodil; zůstával v paukarutu a hleděl do stěny. Armun o něj měla čím dál větší strach. Ať se snažila sebevíc, nedokázala jej z těžké melancholie vytrhnout.</p>

<p>Nakonec už to nevydržela. „Nemohu se na to už dívat! Přestaň!“ zaječela.</p>

<p>„Nemám na vybranou. Jinak nelze. Musím ten ostrov vyhledat. A zastavit Vainté. Nebudu mít klid, dokud to nesplním.“</p>

<p>„Věřím ti. Pojedu tedy s tebou.“</p>

<p>Vážně přikývl, jako by její zoufalá slova považoval za racionální úvahu. „To je dobře. Tím jsem už v půli cesty. My dva to ale sami stejně nedokážeme - potřebujeme tře­tího. Jednoho Paramutan, který umí zacházet s lodí. To</p>

<p>bude stačit. Ve třech to zvládneme - už jsem dopodrobna vymyslel, jak to uděláme.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>Podezřívavě se rozhlédl, jako by se bál, že ho někdo zaslechne, a potom zavrtěl hlavou. „Ještě ti to nemohu říci. Než se se svým plánem někomu svěřím, musí být naprosto dokonalý. Teď běž požádat Kalaleqa, aby jel s námi. Je silný a nebojí se - je tím, koho potřebujeme.“</p>

<p>„Když jsi jej o to žádal posledně, odmítl.“</p>

<p>„To bylo posledně. Zeptej se ho znovu.“</p>

<p>Kalaleq ležel, přikryt kožešinami, a nepřítomně žvýkal kus prastaré ryby - ale při pohledu na Armun se usmál a posadil se.</p>

<p>„Mnoho dní bouře, mnohem více dní zimy.“ Vystrčil ruku z kožešin a sáhl po Armun, ale ta mu ji odstrčila.</p>

<p>„Co kdybychom opustili zimu a pluli na jih?“</p>

<p>„To není zvykem. Paramutan jsou lidmi severu a umí­rají, pokud jsou dny stále horké.“</p>

<p>„Nemusíš jezdit tak daleko; ne až do léta, které nikdy nekončí. Jen část té cesty. Popluj s námi ke Kerrickovu ostrovu. Pomoz nám.“</p>

<p>„K ostrovu? Ještě stále o něm přemýšlí?“</p>

<p>„Musíš mi pomoci, Kalalequ, mně i jemu. V jeho hlavě se dějí podivné věci a já mám strach.“</p>

<p>„To je pravda!“ zvolal Kalaleq rozrušeně a vzápětí si zakryl ústa dlaní, neboť Angajorqaq a Kukujuk k němu obrátili hlavy. Zmlkl a vyčkal, až se oba vrátí ke své pů­vodní činnosti, a šeptem pokračoval. „Myslel jsem si, že by to tak mohlo být, podle jeho řeči, ale nedoufal jsem. Jak jsi šťastná.“</p>

<p>„Šťastná? Co tím myslíš?“</p>

<p>„Že máš tak velké štěstí. Že máš lovce, k němuž pro­mlouvají duchové oceánu a větrů. Ti promlouvají jen vel­mi vzácně - a jen k nemnohým z lidí. Ti však, kteří za­slechnou jejich hlasy, mohou potom hovořit s námi. Tak se Paramutan všemu naučili. Jak stavět ikkergaky a lovit ularuaqy, abychom mohli jíst a být tuční. Nyní hovoří duchové s Kerrickem a on nám pak řekne, co se od nich dozvěděl.“</p>

<p>Armun nevěděla, zda se má smát, nebo plakat. „Copak nevíš, co říkají? Jenom to jediné, znovu a znovu. Jeďte na jih, k ostrovu. Jenom to a nic víc.“</p>

<p>Kalaleq přikývl a skousl ret. „To že říkají? Dobrá tedy, pak to tak musí být. Pojedeme tedy na jih.“</p>

<p>Armun dokázala jen užasle zavrtět hlavou.</p>

<p>yilaněhesn    farigi    nindasigi nin-ban*.</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Dokud se fargi nestane  Yilané, nemá své město.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>38</strong></p>

<p>Ze všeho nejdřív muselo stát nové město. Ambalasi to věděla, ale litovala každé chvíle, kdy nemohla zkoumat So­rogetso. Tak pojmenovala nově nalezené příbuzné Yilané - mlčenliví, protože dokázali komunikovat pouze nejjed­noduššími výrazy, jako mladí elinyil v moři. I tento Am­balasin názor však byl jen odhadem, učiněným na základě onoho prvního setkání; podobný úspěch se jí už zopakovat nezdařilo. Sorogetso se neodvažovali do blízkosti poloost­rova, raději zůstávali skryti v okolní džungli. A Ambalasi měla příliš mnoho práce s nekonečnými problémy rostou­cího města a lhostejnou, nedbalou pomocí Dcer zoufalství, než aby našla čas vyrazit za nimi. Začínal na ni také dolé­hat věk.</p>

<p>Teď zrovna ležela ve stínu rychle rostoucích křovisek a zkoumala v sanduu vzorky půdy. Oční čočky mutanta zachycovaly plné sluneční světlo, zatímco promítaný ob­raz směřoval do stínu - a byl proto jasný a ostrý. Většinu mikroorganismů, které sanduu zachytil, Ambalasi znala. Nenalezla ve sterilizované půdě žádné patogenní zárodky, žádné škodlivé plísně. To je dobře.</p>

<p>„Pošli pro Enge,“ nařídila své asistentce Setéssei, která jí právě připravovala nový vzorek.</p>

<p>Nato se rozvalila na odpočinkovém lehátku a povzdechla si. Život byl příliš krátký, než aby stihla vše, co by chtě­la. Saagakel k ní byla velkorysá a život v nyní-vzdáleném Yebeisk byl potěšením klidného bádání. Jak dlouho vlast­ně v tom městě žila? Už dávno přestala počítat. Zřejmě by tam zůstala natrvalo, nebýt zájmu, který v ní vzbudily biologické aspekty té hloupé filosofie. A poslušná náhlého popudu, hodila za hlavu všechno pohodlí a vyměnila je za toto tvrdé lehátko a ubohý keř. Ne! Tělo se jí zazmítalo intenzitou myšlenek. Snad bylo chybou začít studovat Dce­ry zoufalství - ale cesta sem chybou nebyla. Jaké množství nového materiálu objevila, jak ji budou uznávat a velebit vědci Entoban&lt; ještě po mnoho generací. Vychutnávala tu myšlenku. Samotní obrovští úhoři jsou objevem, který za to stojí - o celém kontinentu nemluvě. A ještě jedna věc velké důležitosti, důležitosti mnohokrát zdůrazněné rozli­šovacím znakem.</p>

<p>Sorogetso. Trpělivost, musí mít trpělivost. Musí postu­povat pomalu, krok za krokem. Potřebuje jistotu, klid, ti­cho na práci. Potřebuje město, aby v něm mohla praco­vat, a ty bezcenné Dcery, aby jí zajišťovaly vše nezbytné a veškeré pohodlí, zatímco bude studovat Sorogetso. Už jen z tohoto důvodu, když už ne z jiného, musí město vy­růst rychle a dokonale. Znovu si povzdechla; tento řetězec myšlenek jí probíhal hlavou až příliš často. Ať se jí to však líbí nebo ne, nic jiného než vybudovat město jí stejně ne­zbývá.</p>

<p>Do zorného pole jí padl stín a Ambalasi si uvědomila, že přišla Enge a že trpělivě čeká, až ona dokončí svůj vnitřní rozhovor. Ambalasi k ní upřela jedno z očí <emphasis>a, </emphasis>naznačila potřebu bedlivé pozornosti.</p>

<p>„V budování nového města jsme dosáhli důležitého okamžiku. Ochranná stěna je silná, neužitečné rostliny jsou odstraněny a křoviny, důležité pro poskytování stínu, utě­šeně rostou. Tento kousek země po mém boku byl něko­likrát zryt, sterilizován a pohnojen - a tak je dokonale připraven. Zbývá už jen jediné. Zasadit semeno města.“</p>

<p>Ambalasi je vyňala z obalu a zvedla na otevřené dlani. Enge přiklekla a v tichém obdivu si rýhované semeno slo­žitého tvaru prohlížela. Dlouho jí trvalo, než promluvila.</p>

<p>„Prvním a nejsilnějším zážitkem mého života bylo obje­vení Ugunenapsy. Tento okamžik je však jistě druhým nej­důležitějším v celé mé existenci. Za něj můžeme děkovat jen a pouze tobě, velká Ambalasi, a tak nazýváme na tvou počest tvým jménem celý tento kontinent. To tys nám při­nesla svobodu, převedla nás přes oceán a k břehům Am­balasokei, kde nám buduješ město. Smím zavolat i ostatní, aby přihlíželi zasazení?“</p>

<p>„Důležité je samo zasazení - nikoli obřad kolem něj. Jen ať pokračují v práci.“</p>

<p>„Budou chtít vzdát hold semenu. Semenu - a hlavně tobě.“</p>

<p>„Dobrá - když na tom trváš. Ale je to děsivé plýtvání časem.“</p>

<p>Zpráva se rychle roznesla a Dcery pospíchaly od své práce, ústa rozevřená v poledním žáru. V tichosti se shro­máždily kolem Enge a tlačily se jedna přes druhou, aby do­bře viděly na mělký dolík, který Enge vyhloubila v kypré půdě. Nyní jej zalévala, poslušná přesných Ambalasiných instrukcí.</p>

<p>„To stačí - jinak se utopí nebo shnije,“ nařizovala stará vědkyně. „A nyní - která z vás semeno zasadí?“</p>

<p>K Engine mrzutosti propuklo hned několik vášnivých debat najednou; paže se jen míhaly a barvy na dlaních se měnily jedna v druhou.</p>

<p>„Musíme prodiskutovat...“</p>

<p>„Jak by to chtěla Ugunenapsa?“</p>

<p>„Jedná se o událost, s jakou jsme se dosud nesetkaly. Ti, kdo přišli k Ugunenapse první, musí být nejmoudřejší. Měli by tedy událost rozebrat, přezkoumat její aspekty...“</p>

<p>„Uctivá žádost <emphasis>o </emphasis>ticho,“ zasáhla Enge, opakujíc svá slova se znaky naléhavosti a důrazu, až konečně zmlkli i ti nejzapálenější debatéři. „Je jen jediná Yilané, vhodná pro tak velkolepý úkol. Ta, jež nás sem dovedla a která přivezla semeno města - ta také semeno zasadí.“</p>

<p>„Hloupé mrhání časem,“ pronesla Ambalasi a s heká­ním vstala. Přes rozmáchlá gesta pohrdání však nemohla zakrýt, že jí Engina slova zalichotila. Jakkoli jsou ty Dcery hádavé a líné - alespoň dokážou ocenit inteligenci a schop­nosti. Přišourala se k okraji vlhké jamky, svírajíc semeno mezi palci.</p>

<p>„Tímto obřadem...“ začala Enge, ale vzápětí se zarazi­la, zcela šokována tím, jak vědkyně prostě upustila semeno do jamky, přihrnula na něj trochu hlíny a pak se vrátila k lehátku, udílejíc přes rameno poslední pokyny.</p>

<p>„Ještě je trochu zalijte - a pak všichni zase do práce.“</p>

<p>Zavládlo zděšené ticho. Enge se vzpamatovala první a pracně shledávala správná slova.</p>

<p>„Vzdáváme díky, veliké díky Ambalasi, nejvyšší mezi nejvyššími, neboť nás poctila zasazením semena našeho města, prvního města následovnic velké Ugunenapsy. Jak jsme již prodebatovaly, znovu a znovu...“</p>

<p>„To si dovedu představit!“</p>

<p>„.. .nemůže se naše město jmenovat jinak než Ugune-neb, Ugunenapsinu město, a slávu tohoto jména ponese navěky.“</p>

<p>Pohyby štěstí, výkřiky radosti. Gesto pohrdání od Am­balasi, která záhy přehlušila vřavu.</p>

<p>„Dost. Do práce. Je nutno ještě mnoho vykonat. Ty, Enge, zůstaň. Ale nařiďtěm tvorům, aby se vrátili ke svým úkolům.“</p>

<p>„Nelze jim nařizovat -“ Enge si všimla rostoucího hně­vu v Ambalasiných pohybech a spěšně se otočila k zástu­pu. „Na počest Ambalasi a na počest Ugunenapsy, jež nás všechny vede, musíme vybudovat toto město dobře a tak se nyní musíme vrátit ke svým dobrovolným povinnostem. Připomínám vám, že jsme se na tom všechny dohodly. Uči­níme, co je třeba učinit.“</p>

<p>Obrátila se zpět k Ambalasi, která naznačila důležitost</p>

<p>a ukázala k džungli. „Myslím, že nyní můžeme započít s prací na Sorogetso. Pozorují nás?“</p>

<p>„Pozorují. Jak jsi žádala, všichni mi hlásí, jakmile ně­kterou z nich zahlédnou. Pozorují nás často zpoza stromů, a někdy se odváží dokonce až na říční břeh.“</p>

<p>„Nikdo se k nim nepřiblížil?“</p>

<p>„Ne, tak jsi to nařídila. Ale všímáme si jich. Právě teď nás tři z nich pozorují.“</p>

<p>„Cože? Proč mi to nikdo neřekl?“</p>

<p>„Přikázala jsi sledovat a zaznamenávat to - nic jiného.“</p>

<p>„Jsou chvíle, kdy je zapotřebí i trocha vlastního myš­lení. Jsem překvapena, že ho nejsi schopna ani ty, Enge.“</p>

<p>Enge věděla, že nemá smysl na toto obvinění reagovat. Ambalasi vstala a rozhlédla se.</p>

<p>„Kde jsou? Nic nevidím.“</p>

<p>„To proto, že se díváš špatným směrem. Za tebou, pří­mo u řeky, je nad vodou terasa, na níž rostou nové keře. Sorogetso sem plavou každý den a z úkrytu nás pozorují.“</p>

<p>„Nikdo je přitom nerušil? „</p>

<p>„Ne, ovšemže ne.“</p>

<p>„Někdy - zřídka, a patrně jen čirou náhodou - udě­lají tvé Dcery něco správně. Nyní se pokusíme Sorogetso kontaktovat. Půjdu a začnu komunikovat.“</p>

<p>„Ne,“ opáčila Enge a doprovodila slova znaky důrazu a ostrosti. Ambalasi couvla, zcela šokována, neboť, co její paměť sahala, se s ní nikdo neodvážil mluvit takovým způ­sobem. Enge spěšně pokračovala, dříve než ji mohl smést výbuch Ambalasina hněvu.</p>

<p>„Vyprávěla jsem ti už, že jsem studovala komunikaci. Vyvinula jsem teorie o zvuku-barvě-pohybu, které ti nyní ráda vysvětlím. Dlouho jsem také studovala komunikaci fargi a elinyil, jakož i mluvu samců v hanalé. Prohledala jsem staré záznamy a shledala, že jsem za dlouhou dobu jediná, kdo se něčím podobným zabýval. Jsem tedy odbor­ník na komunikaci a vím, že proto vyslechneš mé návrhy.“ Viděla, jak se Ambalasi nadýmá hněvem, hotova vybuchnout každým okamžikem. „Elem jsi také nekárala, když se rozhodla nakrmit uruketo,“ dodala rychle.</p>

<p>Ambalasi se zarazila - a učinila pohyb, značící by-strost-oceněna.</p>

<p>„V plnosti času se mi nemůžeš rovnat, Enge, avšak tu a tam se blýskneš nápadem, který mne pobaví. Jsem znač­ně unavena a tak využiji této příležitosti k odpočinku ve stínu, zatímco budeš vysvětlovat.“</p>

<p>„Zaprvé,“ začala Enge a vztyčila jistým gestem palec. Dlouho a usilovně přemítala, co vědkyni řekne, a znala každé slovo i gesto nazpaměť. „Ten, kdo půjde, musí jít sám - jako jsi šla s tou rybou.“</p>

<p>„Přijímá se. Pokud tím někým budu já.“</p>

<p>Enge se s ní nehádala. Pokračovala dál.</p>

<p>„Zadruhé, musí mezi tím někým a jimi vzniknout tr­valejší vztah. Už si od nás vzali potravu, jako symbolický dar, ale nyní je nutno postoupit na vyšší úroveň - úroveň informací. Sorogetso jistě přemítají, co jsme to za divné tvory, co tu děláme. Můžeme jim odpovědět, ale nikoli na všechno naráz. Informace je třeba nejen brát, ale i dávat. Pokud jim něco dám, chci něco na oplátku.“</p>

<p>„A jak toho hodláš dosáhnout?“</p>

<p>„Pokud se budeš dívat - uvidíš.“</p>

<p>Enge se rychle odvrátila, než ji mohl stihnout Ambala­sin hněv. Pomalu kráčela ke křovinám, v nichž se skrývali zvědové Sorogetso.</p>

<p>Jakmile zaznamenala obavy v pohybech Sorogetso, zpomalovala stále víc a víc, až se zcela zastavila a usadi­la se pohodlně na ocas. Byla dost blízko, aby jí rozuměli, ale ne natolik, aby ji považovali za hrozbu. Zvedla k nim dlaně.</p>

<p>„Přítel,“ oznamovala, znovu a znovu, nejjednodušším možným způsobem, pouhými barvami beze slov. Ustala a pohlédla ke křoviskům. Když se nedočkala žádné odezvy, opakovala své poselství ještě několikrát. Její tělo, uvolněné a klidné, vyzařovalo trpělivost a vstřícnost. „Přítel.“</p>

<p>Víc neřekne. Další krok je na nich.</p>

<p>„Přítel.“</p>

<p>Slunce postupovalo po obloze a Sorogetso se v úkrytu neklidně ošívali. Nakonec se jedna z nich prodrala křovím a zůstala stát tváří k Enge, měříc si ji zornicemi, staženými v prudkém slunci do svislých štěrbin. Nebyla tím jedincem, na něhož s Ambalasi narazily v džungli; byla vyšší, sval­natější a vystrkovala vyzývavě vpřed dolní čelist. Když se Enge nepohnula, nově příchozí zaškrábala drápy po zemi v jednoduchém gestu agrese.</p>

<p>„Neboj se,“ odpovídala Enge. „Neboj se mne.“ Soro­getso se tvářila udiveně a Enge vzkaz opakovala nejrůz­nějšími způsoby, co nejjednodušeji to bylo možné, až So­rogetso pochopila a hřebínek se jí vztyčil hněvem.</p>

<p>„Já... bát... ne! Ty... bát.“</p>

<p>Kontakt byl navázán, ale Enge nedala najevo radost. Namísto toho prostě zablýskla z dlaně barvami přátelství. A připojila své jméno.</p>

<p>Ambalasi, přihlížející z dálky, neviděla žádný z detailů tohoto prvního rozhovoru. Kontakt však trval až do doby, kdy se slunce sklánělo k západu. Pak se Sorogetso náhle otočila, prodrala se mezi keři a vrhla se po hlavě do vody. Enge pomalu kráčela zpět, tělo ztuhlé a nemluvné.</p>

<p>„Doufám, žes ten čas strávila moudře.“ přivítala ji Am­balasi. „Odsud jsem neviděla téměř nic.“</p>

<p>„Mnoho se udalo, mnoho komunikace.“ Enge hovořila nejasné, neboť byla zabrána hluboko v myšlenkách. „Trva­la jsem na tom. že ta, která vyšla z křoví, bude následovat mého příkladu, udělá vše, co udělám já. Řekla jsem jí svoje jméno a pevně ji ujistila, že jsme přišly v míru. Opakovala jsem, že si nepřejeme nic než jim pomáhat, dát jim jídlo, budou-li o něj stát. To pro první kontakt stačí; dostaly jsme se pres nejzákladnější pojmy.“</p>

<p>„Snad ano. Doufám, že tím jenom nemrháme čas. Znáš aspoň jméno toho tvora?„</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Tak mi je pověz. Jak se ta samice jmenuje?“</p>

<p>„Eeasassiwi. Silný-rybář. Ale nejmenuje se tak sami­ce.“ Enge zaváhala při pohledu na Ambalasino gesto ne­jasnosti a potom promluvila znovu, pomalu a pečlivě.</p>

<p>„Není to jméno samice.“</p>

<p>„A koho tedy? Snad samce?!“</p>

<p>„Ano, tak to je. Silný rybář je samec.“</p><empty-line /><p><strong>39</strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To, </emphasis>co říkáš, je naprosto nemožné.“ Ambalasi zdů­raznila váhu svého prohlášení znaky nekonečného zmno­honásobení. Enge se sklonila před silou jejího hněvu, ale nezměnila nic na svém tvrzení.</p>

<p>„Může to být, jak říkáš, velká Ambalasi, neboť jsi ze všech nejmoudřejší ve vědách života. Pokorně se skláním před tvými vědomostmi - avšak vím, co vím.“</p>

<p>„Jak bys mohla vědět?“ zasyčela Ambalasi. Celé tělo se jí zuřivě třáslo a naběhlý hřebínek byl v jednom ohni.</p>

<p>„Vím - přišla jsem na to tím nejjednodušším možným způsobem. Když jsem neodpověděla, jak si Sorogetso přál, rozzlobil se a učinil několik výhružných gest. Jedním z nich bylo i otevření pohlavního vaku. Co jsem viděla, viděla jsem. Je to samec, ne samice.“</p>

<p>Ambalasi se sesypala na lehátko, náhle bledá, lapající po dechu. Hněv z ní zcela vyprchal. Nebylo pochyb, pokud to Enge viděla, je vše jasné. Údy vědkyně se zmateně nakr­čily, jak zoufale hledala nějaké vysvětlení, nějaký význam toho gesta. Závěry, k nimž dospěla, byly logicky neúprosné a nevyhnutelné - avšak odporné.</p>

<p>„Pokud ten tvor učinil výhružná gesta a pokud při jed­nom z nich použil sexuální orgány, nemohu z toho vyvodit jiný závěr, než že ten jedinec musí náležet k agresivnějšímu</p>

<p>pohlaví. Což nevyhnutelně vede k závěru, že...“ Nedokáza­la pokračovat dál, ale pohyby končetin význam sdělovaly jasně. Enge to dořekla za ni.</p>

<p>„Že jsou zde dominantní samci - a samice nanejvýš rovnocenné, ale spíše v podřízeném postavení.“</p>

<p>„Jak nepřijatelné a ohavné! Toto není přirozený pořá­dek, nezbytný u Yilané. U nižších zvířat, tam ano, neboť to jsou jen hloupí a neuvažující tvorové. Ale inteligence je sa­micí vlastností, i myšlenka, stejně jako zdroj života, vejce - to vseje nepopiratelně vlastní samici. Samci zabezpečují primitivní biologické funkce; zabezpečují polovinu potřeb­ných genů a reflexivní prenatální péči. K ničemu jinému ale dobří nejsou - a jinou funkci také nemají. To, co jsi objevila, je zrůdné, nepřirozené - a zcela fascinující.“</p>

<p>Ambalasi konečně nalezla ztracenou rovnováhu a uva­žovala už ne jako bezduchá fargi, ale jako skutečný vědec. Je něco takového možné? Ovšemže ano. Rozmanitost se­xuálních rolí a vztahů je mezi živočišnými druhy světa té­měř nekonečná. Proč by tedy taková rozmanitost nemohla vládnout i v jejich vlastním druhu? Jak je tomu asi dávno, co k rozdělení obou kultur došlo? O tom bude muset pře­mýšlet. Fakt, že jsou Sorogetso schopni byť jen primitivní komunikace, by ukazoval na oddělení poměrně nedávné. Ledaže by ovšem základní formy komunikace byly vroze­ny, zakódovány v genech - nikoli naučeny. Čím dál tím zajímavější. Ale už dost. Nejprve pozorování, pak teprve vymýšlení teorií. Potřebuje fakta, fakta a zase fakta.</p>

<p>A ona bude tím, kdo to vše objeví! S námahou se zvedla na nohy. „Naléhavé! Musím vidět, slyšet a znát vše, co se týká Sorogetso.“</p>

<p>Znak, který použila Enge, znamenal trpělivost. „Stane se tak, neboť tvá je vědecká mysl, která odkryje veškerá tajemství. Ale nejprve komunikace. Musím se naučit ho­vořit se Sorogetso, získat jejich důvěru, a teprve pak lze proniknout do hloubi jejich kultury. Nějaký čas to potr­vá.“</p>

<p>Ambalasi uvolnila postoj a unaveně si povzdechla. „Ovšem. Okamžitě však pokračuj. Věnuj tomu úkolu veš­kerý čas. Vezmi s sebou Setéssei, zprostím ji veškeré další práce. Ona vše zaznamená. Je nutné vést o všem podrobné záznamy. S tímto objevem bude mé jméno dunět v análech historie jako řev nenitesk. Samozřejmě, i tobě se dostane určitého ohlasu.“</p>

<p>„Tvá velkorysost je bez hranic,“ odtušila Enge uctivě, skrývajíc značnou část svých pocitů. Ambalasi byla naštěs­tí tak zaujata úvahami o budoucí slávě, že si nepovšimla lehkého negativního nádechu Enginých slov.</p>

<p>„Ano, ovšem, to je dobře známo. I já se musím naučit jejich jazyku - Setéssei mi bude denně přinášet vaše zá­znamy ke studiu. Ty se s nimi naučíš mluvit, získáš k nim přístup, budeš jim dávat jídlo. Doufejme, že časem někdo z nich onemocní a já ho budu moci ošetřit. Přitom si pro­studuji jejich fyziologii. Dveře nových vědomostí se otvírají - fakta dostatečně nashromážděná je brzy odhalí!“ Spoči­nula zrakem na Enge a její výraz zpřísněl. „Vědomosti jsou však vyhrazeny pouze těm, kdo jsou schopni porozumět. Stejně jako jsou samci drženi stranou, aby unikli nežádou­cí pozornosti fargi a nevhodných, tak musíme i my držet informaci o samcích Sorogetso v tajnosti před tvými spo­lečnicemi. „</p>

<p>Enge zaprotestovala. „Ale otevřenost je základem naší existence. Společně sdílíme vše.“</p>

<p>„Úžasné. Ale tahle informace není ke sdílení vhodná.“ Když viděla Enginy pohyby, argumentovala dál. „Uvedu příklad. Yilané by nevložila hesotsan do ruky yileibe far­gi, která má ještě na zádech mořskou pěnu. Znamenalo by to jistou smrt buď pro fargi, nebo pro někoho jiného. Samčí kultura Sorogetso může znamenat podobnou zbraň, jed, který dokáže otrávit kulturu - hrozbu. Rozumíš mi a souhlasíš se mnou?“</p>

<p>„Ano, ale s vážnými výhradami.“</p>

<p>„Pak tě tedy žádám o mlčení pouze v zájmu vědy - prozatím. Až se o Sorogetso dozvíme víc, můžeme si o tom promluvit znovu. Souhlasíš?“</p>

<p>„Souhlasím.“ Doprovodila slova znaky důrazu. „Musí­me zjistit pravdu a pak ozkoušet, jaké účinky bude mít pravda na nás. Dokud s tím nebudeme hotovy, budu ml­čet.“</p>

<p>„Výborně. Souhlasíš se mnou a můj respekt k tvé in­teligenci vzrůstá. Pošli sem Setéssei, abych jí mohla dát další instrukce.“</p>

<p>Město rostlo hladce a Ambalasi se o ně starala čím dál méně. Když za ní Dcery přišly s nějakými problémy, zuřila a zasypávala je urážkami tak dlouho, až se jí mnohé zača­ly bát. Začaly tedy postupně řešit problémy samy. Neby­lo to tak těžké, jak záhy zjistily, neboť město Uguneneb postrádalo vymoženosti, známé z měst starších, větších a dobře zavedených. Odpad nebyl zpracováván v dalším řetězci a vodu musely brát z řeky. Život zde byl mnohem nepohodlnější než v jiných městech, přesto se však nedal srovnávat s vězením v ovocném sadu. Musely to prostě vydržet. Pravda, spaly pohromadě pod primitivním pří­střeškem z hustého listoví a živily se jednotvárnou stravou složenou z ryb a úhořů, ale to nebylo důležité. Daleko důle­žitější byla ničím neomezovaná možnost diskutovat o Ugu­nenapsiných myšlenkách, hledat její pravdu a objevovat další aspekty jejího díla. V takových chvílích se Dcery cí­tily nádherně a nevyměnily by tuto existenci za žádnou jinou.</p>

<p>Co se Enge týče, ta si na Ugunenapsu po valnou část dne ani nevzpomněla, neboť měla hodně práce se Soro­getso; stále se snažila jim porozumět, naučit <emphasis>se </emphasis>jejich řeč. Eeassasiwi se po prvním setkání už nevrátil, ale Enge se podařilo navázat kontakt s jiným Sorogetso. Zprvu byl ostýchavý a plachý, ale díky mnoha rybám a nekonečné Engine trpělivosti se posléze nechal přesvědčit. Jmenoval se Moorawees, což, jak se zdálo, znamenalo 'Oranžové-barvy' kvůli slaboučkému oranžovému lemování, jež se mu táhlo podél hřebínku. Tentokrát to byla samice a Enge zjistila, že se jí s ní pracuje lépe.</p>

<p>Pronikání do tajů komunikace Sorogetso postupovalo pomalu, ale přece. Tento národ znal zjevně jen málo dopl­ňovacích znaků a většina sdělení byla tlumočena obyčejnou změnou barvy. Enge zaznamenala i několik málo zvuko­vých znaků a poté, co pronikla do jejich tajemství, doká­zala se s Moorawees domluvit o takřka všech základních věcech. Teprve v té době se naskytla příležitost zapojit do rozhovorů i Ambalasi.</p>

<p>„Příležitost nebývalá,“ naznačovala Enge, spěchajíc k staré vědkyni - a ta okamžitě zanechala práce a dala najevo poslušnou pozornost. Enge se zarazila; nikdy by ji nenapadlo, že Ambalasi takto uctivá gesta vůbec ovládá.</p>

<p>„Naléhavá potřeba vysvětlení,“ žádala Ambalasi.</p>

<p>„Je na cestě. Má informátorka se zmínila, že jedna z os­tatních - z jejího sdělení ani podle jména nelze rozlišit, zda se jedná o samce či samici - byla nějak zraněna. Pověděla jsem Moorawees, že jedna z nás má zkušenost s ošetřová­ním těl a Moorawees to potěšilo. Myslím, že nás ke zraně­nému jedinci dovede.“</p>

<p>„Skvělé. Nastudovala jsem si všechny tvé záznamy o je­jich řeči.“ Napřímila se a promluvila přesnými gesty Soro­getso. „Pomoc-dána, osoba-pomoc, uspokojení.“</p>

<p>Na Enge to udělalo dojem. „Dokonalé. Nadešel čas, abychom pronikly do džungle. Obávám se jen o tvou bez­pečnost - vždyť tam jdeme poprvé. Snad bych mohla s se­bou vzít alespoň protentokrát Setéssei, umí také léčit, a možná by pro první návštěvu byla vhodnější...“</p>

<p>„Půjdu já.“ Pronesla to s veškerým důrazem a převa­hou. Enge to akceptovala; bylo jasné, že tentokrát Am­balasi nepřesvědčí. Vědkyně zatlačila na vyboulenou kůži transportního tvora a jeho tlama se otevřela, aby umož­nila přístup k uskladněnému zdravotnickému materiálu. Ambalasi pečlivě probrala obsah a přidala několik nefma­kel, hlavně větších, vhodných pro rozsáhlá zranění, a další pomůcky, jichž možná bude zapotřebí. Spokojeně tlamu zavřela a obrátila se k Enge.</p>

<p>„Poneseš to sama - žádné svědky nepotřebujeme. Běž první.“</p>

<p>Známá Sorogetso čekala v řece, jen hlava vykukova­la nad hladinou. Jakmile spatřila Ambalasi, vypoulila oči strachem, otočila se a vyrazila pryč. Plavaly za ní, ale So­rogetso byla rychlejší a její oranžový hřebínek jim záhy zmizel z dohledu. Ambalasi si všimla, že vylézá z vody na vzdálenějším břehu a s cákáním tam zamířila. Enge ji po­malu následovala, značně zatížena zdravotnickým materiá­lem. Když se konečně vydrápala z vody, sotva popadala dech. Moorawees už stála na kraji pralesa, a jen učinily pár kroků směrem k ní, zmizela mezi stromy. Pospíchaly za ní; po chvilce ji definitivně ztratily z dohledu, avšak to už měly pod nohama dobře prošlapanou stezku. Jakmi­le se vynořily z porostu na břehu úzkého říčního ramene, shledaly, že tam na ně Sorogetso čeká.</p>

<p>„Stát,“ zableskly její dlaně, doprovázené kýváním hla­vou ve smyslu nebezpečí-hrozí. Obě Yilané se ihned zasta­vily a rozhlížely se kolem, ale neviděly nikde nic, čeho by se měly bát.</p>

<p>„Ve-voda,“ vysvětlila Moorawees. Otevřela doširoka ústa a vyrazila vysoký, pronikavý trylek. Musela však sig­nál zopakovat ještě jednou, než se z druhé strany bystřiny ozvala odpověď. V křoví se tam cosi pohnulo. Objevili se dva další Sorogetso a pochybovačně se dívali přes vodní tok.</p>

<p>„Nebezpečí-cizinec, mnoho-strachu,“ naznačil jeden z nich.</p>

<p>„Smrt Ičikčli větší nebezpečí,“ odpovídala Moorawees rozhodně. Museli přečkat ještě mnoho váhání a velitelské­ho křiku Moorawees, než se ti dva přišourali k velkému kmeni stromu, plovoucímu u břehu, a odstrčili jej do prou­du. Jeden konec zůstal upevněn na jejich břehu; když tedy proud dopravil volný konec k nim, vytvořil se tak primitivní můstek. Moorawees šla v čele, zatínajíc obezřetně drápy do drsné kůry a přidržujíc se pahýlů větví. Enge čekala, že se Ambalasi pohrne jako první - ale ta stála ztuhlá a bez jediného gesta či slova.</p>

<p>„Půjdu první,“ nabídla se tedy Enge. „Myslím, že se není čeho bát.“</p>

<p>„Hloupost a nechápavost,“ vyrazila Ambalasi prudce. „Nebojím se těch prostoduchých tvorů. Zastavil mne tok myšlenek a pozorování. Viděla jsi, co učinili?“</p>

<p>„Ovšem. Přesunuli kládu přes potok, abychom mohly přejít.“</p>

<p>„Mozku nejnižší-fargi!“ vybuchla Ambalasi. „Tvé oči vidí, ale mozek nepřemýšlí. Použili <emphasis>artefakt, </emphasis>uměle zhoto­vený předmět. To dělají ustuzou - nikoli Yilané. Už tedy chápeš, co se děje?“</p>

<p>„Ovšem! Radost-z-objevu, pochopení-hlouposti. Ač­koli jsou fyzicky stejní jako my, ustrnuli na sociální úrovni jen o trochu vyšší než nižší živočichové, bez jakýchkoli zna­lostí vědy Yilané.“</p>

<p>„Je to očividné. Ale pro tebe je to očividné, jen když ti to někdo ukáže. Jdeme dál.“</p>

<p>Překročily můstek stejně opatrně jako před nimi Soro­getso - až na okamžik, kdy se Ambalasi zastavila v polo­vině cesty a sklonila se, aby se mohla zblízka podívat do vody. Sorogetso vykřikla strachem, ale vědkyně naznačila zápor a záhy pokračovala na druhý břeh.</p>

<p>„Žádné viditelné nebezpečí,“ konstatovala a se zájmem přihlížela, jak oba Sorogetso tahají za větve a liány, visící z kmene - dávali si dobrý pozor, aby nevkročili do vody - až můstek opět spočíval na původním místě. Jakmile byli hotovi, urychleně zmizeli mezi stromy. Enge upozornila Ambalasi.</p>

<p>„Moorawees šla tudy, musíme za ní.“</p>

<p>Kráčely po další dobře prošlapané stezce řídkým po­rostem, až se ocitly na mýtině. Spatřily pouze čekající Moorawees - ačkoli si byly jisty množstvím dalších očí, jež</p>

<p>je pozorují z okolních křovin. Ambalasi dala najevo štěstí z dalšího objevu.</p>

<p>„Podívej - břeh, tam mezi stromy. Jsem pevně přesvěd­čena, že jsme obklopeni vodou ze všech stran, že jsme na ostrově, a že to rameno, přes nějž jsme přešly, funguje jako ochranná bariéra a skrývá nějaká nebezpečí, jež je nutno odhalit. Pohleď na primitivní a nechutné zvyky těchto tvo­rů - na odhozené kosti, jež se černají mouchami.“</p>

<p>„Moorawees nás volá,“ řekla Enge.</p>

<p>„Pojď za mnou - i s potřebami k léčení.“</p>

<p>Moorawees odstrčila nízko rostoucí větev a odhalila tak pod stromem hnízdo ze suché trávy. V něm ležel se za­vřenýma očima Sorogetso, zjevně v bezvědomí. Na první pohled samice; pohlavní vak byl maličko pootevřen. Po­hnula se a zasténala bolestí. Do levé nohy ji kouslo nějaké zvíře, část chodidla chyběla. Okolí rány bylo oteklé a zčer­nalé, pokryté mouchami. Oteklé a podivně zbarvené byly i kotník a noha nad ním.</p>

<p>„Nedbalost a hloupost,“ oznámila Ambalasi s určitým zadostiučiněním, otevírajíc transportní zvíře. „Je nutno provést drastická opatření a ty mi pomůžeš. Zároveň tím získáme příležitost k jistým vědeckým experimentům a po­zorováním. Pošli Moorawees pryč. Řekni jí, že život raněné bude zachráněn, ale nikdo se nesmí dívat, jinak léčba ne­bude úspěšná.“</p>

<p>Sorogetso byla ráda, že může odejít, a rychle zmizela. Jakmile se za ní křoví zavřelo, vstříkla Ambalasi rychlými, přesnými pohyby trochu anestetika do těla raněné.</p>

<p>Když Ičikčii utichla, obtočila kolem postižené končeti­ny vázacího tvora, umísťujíc jeho hlavu na velkou tepnu v podkolení. Dloubla do vazače a ten se zakousl do svého ocasu; pevně se zatáhl a přerušil tak přísun krve do posti­žené končetiny. Teprve poté uchopila Ambalasi strunový nůž a jala se odřezávat infikované chodidlo. Enge se od­vrátila, ale stejně nemohla neslyšet, jak ostří s praskáním projíždí masem a kostmi.</p>

<p>Ambalasi si toho všimla a dala najevo úžas.</p>

<p>„Taková choulostivost! Jsi snad fargi, která nemá žád­nou zkušenost s bytím? Dívej se a uč se, neboť vědomos­ti znamenají život. Nohu lze vyléčit - ale jen její část. Chodilo bude lépe odstranit celé. Nebo ještě raději vše, co zraněná nebude bezprostředně potřebovat. Polovina člán­ků prstů a metatarzálních kůstek je pryč. Se vší zručností a opatrností odříznu zbytek a zastavím se na tarzu. Tak je to potřeba. A teď - ten velký nefmakel, ano, ten, očisti ránu. Podej mi všechno.“</p>

<p>Ambalasi vyhledala malý měchýřek s jedovatě rudým rosolem. Rozřízla jej a maličkým nefmakel vyloupla z jeho středu bílou pecku, aby ji vzápětí upevnila na pahýl. Tepr­ve ve chvíli, kdy pecka přilnula na ránu k její plné spoko­jenosti, uzavřela řeznou plochu a zakryla ji dalším velkým nefmakel. Vyhledala dalšího jednozubého tvora a vstříkla další injekci.</p>

<p>„Antibiotikum. Hotovo.“</p>

<p>Napřímila <emphasis>se a </emphasis>třela si bolavá záda - aby si vzápětí uvědomila, že mají společnost. Z úkrytu se tiše vynořilo několik Sorogetso. Stáli několik kroků od nich a přihlíželi - uhýbajíce a couvajíce, když na nich spočinul Ambalasin pohled.</p>

<p>„Bolest skončila,“ sdělovala jim vědkyně prostými ges­ty. „Spí. Bude slabá, ale bolest je pryč. Bude odpočívat po mnoho dní a zas bude celá jako dřív.“</p>

<p>„Noha... pryč.“ Moorawees třeštila oči na ovázaný pa­hýl.</p>

<p>„Vrátím se a ošetřím ji. Pak se stane, co jste dosud neviděli.“</p>

<p>„Co jsi s ní udělala?“ ptala se Enge, neméně udivená než Sorogetso.</p>

<p>„Zasadila jsem shluk buněk, z nichž vyroste nové cho­didlo. Pokud nám jsou tito tvorové geneticky tak blízcí, jak se zdají být, pak jí vyroste stejné chodidlo jako dřív.“</p>

<p>„Ale - co když nevyroste?“</p>

<p>„Pak to bude pro vědu neméně zajímavé. Jakýkoli vý­sledek bude velké vědecké důležitosti.“</p>

<p>„A ještě větší důležitosti pro Ičikčii,“ opáčila Enge se zjevným nesouhlasným zabarvením. Ambalasi signalizova­la údiv.</p>

<p>„Pokrok vědy je zajisté přednější než zdraví tohoto pri­mitivního tvora - který by dozajista zemřel, kdybych ho neošetřila. Taková lítost není na místě.“</p>

<p>Sorogetso přišli ještě blíž, a nejméně deset jich tu stálo v hloučku kolem, čelisti dokořán, jak se snažili porozumět tomu podivnému rozhovoru. Pozorně sledovali řeč Amba­lasi a někteří se přišourali téměř na dosah, aby si mohli zblízka prohlédnout měnící se barvy na jejích dlaních.</p>

<p>„Tady je máš,“ změnila Ambalasi náhle téma. „Je tře­ba získat další informace. Promluvíš si nyní s nimi. Jak báječná příležitost. Opravdu velkolepá!“</p>

<p>Sorogetso trochu couvli před přívalem rychlých slov a gest, ale na přátelské zavolání se zase vrátili.</p>

<p>„Jsou jako fargi, právě vylezlé z moře,“ prohodila Enge. „Musíme být trpělivé.“</p>

<p>„Trpělivé, ovšem, ale i my se zde učíme. Nyní jsme jako fargi, získáváme informace o jejich životě, jedinečném a unikátním. Začneme hned.“</p>

<p>kakhashasak burundochi ninustu-zochi ka'asakakel.</p>

<p>přísloví Yilané <emphasis>Svět bez ustuzou je lepším světem.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>40</strong></p>

<p>Vainté necítila žádné zoufalství, žádný strach z blíží­cího se setkání s Lanefenuu. Pravda, měli ztráty, strašlivé ztráty - ale také úspěchy. V boji se musíš smířit se ztrá­tami, chceš-li dosáhnout úspěchů. Jediné, na čem <emphasis>záleží, </emphasis>je konečné vítězství - jen na to budou vzpomínat Yilané i jejich historici. Tím si byla zcela jista, necítila ani stín pochyb; přesto si to opakovala znovu a znovu. Lanefenuu může pochybovat - a Vainté se ji nepodaří přesvědčit, po­kud jí z každého pohybu nebude sálat neochvějná jistota a přesvědčení o brzkém vítězství.</p>

<p>„Touha po změně polohy, nedostatek světla,“ žádala členka posádky se štětcem a barvou v ruce, doplňujíc žá­dost znaky nejvyšší pokory.</p>

<p>Uruketo změnil kurs - zřejmě se už blíží Ikhalmenets - takže sloup slunečních paprsků, dopadající otvorem v ploutvi, sklouzl mimo Vainté. Předklonila se, aby pře­nesla váhu těla z ocasu na nohy, a udělala krok ke světlu, aby si prohlédla výtvor umělkyně. Po pažích se jí vinuly složité spleti zlatých listů a na hřbetech dlaní končily mal­bami ve tvaru ovoce. Možná je malba příliš zdobná, ale na tak důležité setkání se hodí. Dala najevo spokojenost. Členka posádky odpověděla projevem nesmírné vděčnosti.</p>

<p>„Tvé dílo je dokonalé, jemně zpracované, vkusně vy­zdobené,“ chválila Vainté.</p>

<p>„Je mi potěšením dělat cokoli ku prospěchu Spasitel-ce.“</p>

<p>Vainté to označení v poslední době slýchala stále čas­těji. Zpočátku je mluvčí formulovali spíše jako ta-která-nám-pomáhá, ale postupně se význam posunul až na ta-která-nás-spasí. Tak to cítily Yilané v Ikhalmenets a tak to také vyjadřovaly. Nepochybovaly o tom, co Vainté dělá, a nezajímalo je, že umírají fargi, které by mohly žít. Na­místo toho viděly sníh, jehož spodní hranice ležela stále níž od vrcholu jejich hory, cítily dech nekonečné zimy, jak se blíží den za dnem k ostrovu. Jejich Eistaa tyto pocity musí sdílet.</p>

<p>Vainté stála po boku velitelky na vrcholu ploutve a sle­dovala, jak se k nim blíží zátoka a přístav Ikhalmenets. Ob­rovitý tvor majestátně minul řadu dalších uruketo a spo­činul na vyhrazeném místě u doku. Enteesenat se vyříti­li vpřed, zanechávajíce za sebou zpěněnou brázdu, neboť se už těšili na zaslouženou odměnu. O dřevěný bok doku šplouchla malá vlnka a spláchla záda nyní již uvázaného uruketo.</p>

<p>Vainté nakoukla ploutví dolů do obrových útrob a po­kynula nedaleko stojící lodnici.</p>

<p>„Vysoce postavená Akotolp, její přítomnost potřebná.“</p>

<p>Zatímco čekala na vědkyni, přejížděla zlobným pohle­dem prázdné okolí doku a maskovala rozmrzelost nehyb­ným postojem. Eistaa si byla dobře vědoma, že Vainté při­jede a že cestuje tímto uruketo. Přesto ji na břehu nikdo nečekal, nikdo odpovídajícího postavení, kdo by ji uvítal a dovedl k Eistaa. Pokud to není přímo urážka, je to při­nejmenším varování. Vainté je však nepotřebuje. Lanefe­nuu se nikdy netajila svým názorem na způsob, jakým střet s ustuzou probíhá. Zezdola zaznělo hekání a supění - a teprve notnou chvíli nato se objevila udýchaná tvář Akotolp.</p>

<p>„Taková výška,“ stěžovala si otylá vědkyně. „Cesta uruketo - značné nepohodlí.“</p>

<p>„Půjdeš se mnou k Eistaa?“</p>

<p>„S potěšením, silná Vainté. Dám ti veškerou pomoc a podporu, jíž jsem schopna.“ Stočila oko k velitelce, obrá­cené k nim zády a dohlížející na uvazování k doku, a teprve pak pokračovala. „Čerpej sílu z vědomí, žes vždy jednala tak, jak ti bylo přikázáno. Nikdo nikdy neklade Yilané či fargi za vinu. když plní příkazy.“</p>

<p>Vainté vyjádřila vděčnost-za-pochopení, a dodala: „Kéž by to bylo tak jednoduché, Akotolp. Stojím však v čele vojsk, a tak nesu odpovědnost za neúspěchy. Pojď.“</p>

<p>Jakmile dorazily do ambesedu, zjistily, že jsou očekává­ny. Eistaa seděla na svém čestném místě, obklopena rád­ci. Velká, otevřená plocha ambesedu však byla prázdná, a písčitá zem uhlazena a zkrášlena obrazci. Kráčely přes ně k Lanefenuu a zanechávaly za sebou dvě řady šlépějí. Eistaa seděla zpříma a nehybně, dívajíc se jinam. Teprve ve chvíli, kdy dorazily až před ni a vyjádřily svou oddanost a pozornost slovům Eistaa, Lanefenuu se otočila a změřila si Vainté chladným pohledem.</p>

<p>„Zůstává za tebou neúspěch a smrt, Vainté, jen ne­úspěch a smrt.“</p>

<p>Vainté složila paže do gesta úcty k nadřízené a promlu­vila.</p>

<p>„Smrt, to ano, Eistaa. Zemřely dobré Yilané. Ale nikoli neúspěch. Útok pokračuje.“</p>

<p>Lanefenuu se rozzuřila.</p>

<p>„Copak pro tebe neznamená zničení celého vojska po­rážku? „</p>

<p>„Nikoli. V tomto světě platí 'sněz, nebo budeš snědena', Eistaa, to ty jako nejvyšší z nás víš jistě nejlépe. Ustuzou nás kousla - ale my žijeme dál a pozřeme je zaživa. Říkala jsem ti, že je to nebezpečný nepřítel a nikdy jsem netvrdila, že se obejdeme beze ztrát.“</p>

<p>„To jsi vskutku netvrdila. Ale zapomněla jsi mi vyčís­lit počet mrtvých Yilané, oznámit, kolik zahyne tarakast a uruktop. Jsem velmi rozzlobena, Vairrtě.“</p>

<p>„Skláním se před tvým hněvem, silná Lanefenuu. Vše, co říkáš, je pravda. Zapomněla jsem ti říci, kolik Yilané padne. Povím ti to tedy nyní, Eistaa.“</p>

<p>Vainté rozhodila rukama v gestu, zahrnujícím vše, a vy­slovila jméno města.</p>

<p>„Ikhalmenets zemře, zemřou všichni, toto město se sta­ne městem smrti. Jste ztraceni.“</p>

<p>Lanefenuiny rádkyně zoufale zakvílely nad děsem, ukrytým v jejích slovech, a sledovaly Vaintin prst, namíře­ný k mohutné hoře, k vyhaslé sopce, tyčící se nad městem. Viděly - ač vidět nechtěly - jiskření sněhu.</p>

<p>„Zima přichází, Eistaa, zima bez konce. Každou zimou se sníh spouští níž a níž. Jednoho dne, již brzo, dorazí až k městu a už nikdy neroztaje. Všichni, kdo zde zůstanou, zemřou.“</p>

<p>„Hovoříš povzneseně a drze!“ vykřikla Lanefenuu a vy­skočila na nohy s gestem nesmírného hněvu.</p>

<p>„Hovořím jen pravdu, velká Lanefenuu, Eistaa Ikhal­menets, vůdkyně svých Yilané. Přichází smrt. Ikhalmenets musí odejít na pevninu Gendasi dřív, než se stane velké ne­štěstí. Nesnažím se o nic jiného, než abych město zachrá­nila. Stejně jako ty, i já truchlím nad smrtí našich sester i zvířat. Ale část nás musí padnout, aby ostatní mohli žít.“</p>

<p>„Proč? Máme přece Alpéasak. Tvé zprávy tvrdí, že ros­te dobře a že se tam Ikhalmenets již brzy bude moci přesíd­lit. Pokud je tomu tak - k čemu potřebujeme, aby umírali další z nás?“</p>

<p>„Potřebujeme zničit ustuzou. Jejich hrozba musí být odstraněna jednou provždy. Vzpomeň si, jak už jednou zničila a obsadila Alpéasak. To se už nikdy nesmí stát.“</p>

<p>Lanefenuiným tělem stále zmítal hněv. Přesto jeho ma­jitelka pečlivě uvážila Vaintina slova a teprve pak se chys­tala odpovědět.</p>

<p>Akotolp chvíle ticha využila, aby vystoupila a Eistaa předběhla.</p>

<p>„Velká Lanefenuu, Eistaa mořem-obklopeného Ikhal­menets, mohu tě informovat o tom, čeho bylo dosaženo a co je třeba ještě učinit, aby se tvé město mohlo přesu­nout?“</p>

<p>Lanefenuu ten vpád rozzlobil znovu. Vzápětí však uti­šila rozbouřené city, neboť si uvědomovala, že hněvem dnes nic nedosáhne. Vainté se před jejími výbuchy netřese tak jako jiné - a ostatně ani tato tlustá Yilané vědy. Usadila se tedy zpět do sedadla a pokynula Akotolp, aby pokračo­vala.</p>

<p>„Existuje mnoho způsobů, jak může zvíře zaútočit či choroba zabíjet. Po každé infekci dobrý vědec určí příčinu a nalezne léčbu. Jakmile je taková léčba použita, je jisté, že tento konkrétní typ útoku už nikdy proti nám neuspěje. Ustuzou spálila naše město - budujeme tedy města, která nelze spálit. Ustuzou na nás zaútočila v noci, skryta ve tmě. Silná světla je nyní odhalí, a naše šipky a šlahouny usmrtí.“</p>

<p>Lanefenuu odmítla úspěchy minulosti přezíravým ges­tem. „Nepotřebuji hodinu historie, ale vítězství.“</p>

<p>„Dostaneš je, Eistaa, neboť je neodvratné. Zvířecím zvykem ustuzou je zaútočit a prchnout, kousnout a dát se na útěk. Avšak pomalý růst a budování neodvratného vítězství, taková je cesta Yilané.“</p>

<p>„Příliš pomalý růst!“</p>

<p>„Dost rychlý na to, aby přinesl vítězství.“</p>

<p>„Nevidím žádná vítězství ve smrti tolika Yilané.“</p>

<p>„Učíme se. Už se to nestane.“</p>

<p>„Co jste se už naučily? Vím jen tolik, že naše dobré Yilané zemřely. Obklopeny vašimi nepřekonatelnými záta­rasy - a přece zemřely do poslední.“</p>

<p>Akotolp naznačila souhlas - ale přidala i znak všemo-houcí-síla-inteligence. „Hloupé fargi mohou prchat v pa­nice a tlachat o neviditelných ustuzou. To jsou však slova</p>

<p>nevědomých. Svět nemá tajemství, které by věda neod­kryla cílevědomou pílí. Co dokážou ustuzou, to pochopím i já. Prozkoumala jsem to místo a pak použila vycvičená zvířata s ostrým čichem, která dokázala stopovat ustuzou. Nalezla jsem, kudy se přiblížila k táboru, i cestu, jíž se z něj dostala.“</p>

<p>Eistaa vyprávění začalo zajímat - a s rostoucím zau­jetím opadal i hněv. Vainté pochopila, co Akotolp dělá, a byla jí za to vděčná.</p>

<p>„Zjistila jsi, jak přišli i jak odešli,“ pronesla Lanefenuu. „Ale jak zaútočili a zabíjeli - na to jsi přišla také?„</p>

<p>„Ovšem, Eistaa, neboť zvířecí ustuzou nikdy nemohou předčit vědu Yilané. Ustuzou vypozorovala, že naše šiky budují tábory pokaždé na témže místě. Než tedy dorazil další voj, zahrabala se jako zvířata do země a vyčkávala v úkrytu. Jak prosté. Nepřišla ona k nám - my jsme přišli k nim. Pod rouškou noci pak vylezla a zabíjela.“</p>

<p>Lanefenuu užasla. „To že udělala? Takovou inteligenci tedy mají? Tak prosté - a přitom nebezpečné.“</p>

<p>„Disponují zvířecí inteligencí, kterou nikdy nesmíme podceňovat. Tento útok se jím však už nezdaří. Naše skupi­ny budou v noci tábořit pokaždé na jiných místech. Budou mít také s sebou tvory, kteří dokážou vyčenichat a odhalit ukryté nepřátele, tajné vchody či dutiny.“</p>

<p>Lanefenuu během naslouchání zapomněla zcela na svůj hněv a Vainté toho využila.</p>

<p>„Nadešel čas, Eistaa, abychom se obrátily zády k zasně­žené hoře a radostně pohlédly ke zlatým plážím. Alpéasak byl už očištěn nejen od ohavných ustuzou, ale i od nebez­pečných porostů, jež je odtud vyhnaly. Obranná zařízení jsou opět vzrostlá a složená z rostlin, které nehoří. Ustu­zou se stáhla o značný kus a mezi nimi a městem stojí naše šiky. Nadešel čas vrátit se do Alpéasaku. Stane se opět městem Yilané.“</p>

<p>Lanefenuu při té dobré zprávě vyskočila a drápy <emphasis>vítězné </emphasis>zaryla do země. „Pak tedy jedeme, jedeme do bezpečí!“</p>

<p>Vaintě zvedla dlaně, zbarvené zdrženlivou růžovou. „Jsme teprve na začátku - konec je ještě daleko. Potře­bujeme pomoc, abychom zabezpečily město, podpořily je­ho růst. Nemáme tam ještě dost jídla, abychom nakrmily mnohočetnost města. Můžeš poslat jednoho uruketo Yi­lané a zručných fargi, nanejvýš dva.“</p>

<p>„To je jen pár kapek tam, kde bych si přála mít oceán,“ opáčila Lanefenuu s hořkostí v hlase. „Nechme to tedy tak. Ale co s ustuzou, co si s nimi počneme?“</p>

<p>„Považuj je za mrtvé, Eistaa, nemysli na ně. Ambalasi potřebuje nějaké zásoby a já zase další fargi. Až je nabere­me, odjedeme. Nedojde k žádnému konečnému, rozhodu­jícímu střetnutí - daleko spíše je budeme pomalu a neod­vratně rdousit jako velcí hadi své oběti. Oběť se často brání a zmítá - její konec to však neodvrátí. Až přijedu příště, přivezu ti zprávu o konečném vítězství.“</p>

<p>Lanefenuu se opřela do sedadla a přežvykovala tu myš­lenku, slabounce skřípějíc špičatými zuby v ozvěně úvah. Všechno trvá až příliš dlouho, a až příliš mnoho mrtvých leží na pláních Gendasi. Ale má jinou možnost? Kdo by mohl nahradit Vaintě? Nikdo - na tuto otázku nalezla snadno odpověď. Nikdo neznal ustuzou tak jako ona. Ani k nim necítil takovou nenávist. Pravda, Vaintě dělala chy­by - ale nikoli osudové. Ustuzou je nutno pronásledovat a zničit, tím si nyní byla jista. Byli příliš nebezpeční, než aby je mohli ponechat naživu. Vaintě se o tu zkázu posta­rá. Zatímco levé oko Lanefenuu se stále upíralo na Vaintě, pravé se pomalu stočilo k zasněženému štítu nad ambese­dem. Tuto zimu zasáhlo smrtelné nebezpečí studené bělo­by poprvé okraj zeleně na úpatí. Musejí odejít - dřív, než smrt zasáhne město samotné. Není jiné cesty.</p>

<p>„Běž tedy, Vainté,“ poručila, naznačujíc propuštění. „Vezmi s sebou vše, co potřebuješ a pronásleduj dál ustu­zou. Nechci tě však vidět dřív, než mi přineseš zprávu o je­jich zkáze.“ Její hněv vybuchl nanovo. „A pokud nezemřou oni, zemřeš místo nich ty, to ti slibuji. Rozumělas?“</p>

<p>„Dokonale, Eistaa.“ Vainté se napřímila a každým pó­rem těla vyzařovala sílu a jistotu. „Jinak to ani nejde. Bu­doucnost je jasná. Pokud nezemřou oni - zemřu já. To je má záruka. Vlastní život. To ti slibuji.“</p>

<p>Lanefenuu naznačila přijetí a neochotný obdiv. Vainté učiní, co je nutno učinit.</p>

<p>Vainté si vyložila reakci Eistaa jako definitivní propuš­tění, obrátila se a důstojně odkráčela s funící Akotolp v pa­tách. Vědkyně měla co dělat, aby jí stačila, neboť Vainté natahovala kroky čím dál víc. Pospíchala vstříc svému osu­du.</p>

<p>Svému vítězství.</p>

<p>Nangequaqavoq sitkasiagpai.</p>

<p>moudrost Paramutan</p>

<p><emphasis>Cíl není důležitý - důležitá je pouť k ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>41</strong></p>

<p>Jakmile padlo rozhodnutí, Kerrickovy oči ztratily část šíleného lesku. Zmizel onen neřešitelný vnitřní konflikt, který jím dosud zmítal. Na jedné straně byl on a Armun, oba v bezpečí - zatímco v dalekém Gendasi se nad samma­dy Tanu a Sasku vznáší stín smrti. A čím více v bezpečí bude on sám - tím blíže budou sammady záhubě. Stále si vyčítal, že to on může za tuto děsivou situaci, a viděl Vainté jako ducha smrti, kterého sám vypustil. Byl si jist, nade vši pochybnost, že Vainté pronásleduje ustuzou jen proto, aby zabila jeho. On za to byl zodpovědný. Uprchl. Teprve teď přestal prchat - a jako zvíře, chycené v pasti, se otáčí, aby zaútočil. A stejně jako to zvíře, ani on neu­važoval, zda bude žít či zda zemře. Věděl jen jedno: musí vyrazit, kousnout a zase se stáhnout.</p>

<p>Armun naproti tomu viděla jasně cenu, kterou za pří­padný nezdar zaplatí. Kdykoli jej pozorovala, jak se sklání nad mapou, toužebně si přála, aby měli jinou možnost. Ale neměli, tolik jí bylo jasné. Nemohou než se plavit na jih, do neznáma. Buď plout na jih, nebo tu zůstat a če­kat, až Kerrick pozbude rozumu docela. Teď byl spoko­jen, dokonce šťasten: studoval blaženě mapy a usmíval se, když prstem projížděl trasu, po níž se zanedlouho vydají. Navzdory temné a nejisté budoucnosti Armun nelitovala,</p>

<p>že spojila svůj život s Kerrickem. Ten muž naplnil smys­lem její prázdnou existenci, vyvedl ji z izolace, ze živoření, v němž nebylo radosti. Nebyl jako jiní lovci, uměl věci, které lovci nedovedou. Vedl je a oni jej následovali k ví­tězství nad murgu. Jakmile však ovládli město, zřekli se ho. Věděla vše o tom, co se tehdy stalo. Má však ještě ji - a ona ho bude následovat kamkoli. Má malou armádu o jednom člověku. Ne, vlastně o dvou, nesmí zapomínat na toho Paramutan, který vidí moudrost tam, kde Tanu vidí šílenství, a který se bude ochotně a šťastně plavit bouřemi arktické zimy.</p>

<p>Kalaleq byl skutečně šťastný. Za zpěvu písní lovců peč­livě prohlížel plachtu, steh po stehu, a kde se mu zdály byť jen trochu slabší, ihned je zpevňoval dalším kusem střeva. Obdobně prošel a zpevnil i trup člunu. První úsek cesty na jih bude velmi namáhavý a nebezpečný - je třeba připra­vit se nejlépe, jak to jen půjde. Musí nachystat dost jídla a pevně je přivázat, aby se nerozsypalo při vlnobití. Totéž s měchy na vodu. Dobře věděl, co dokáže běsnění zimních bouří. Povezou dvě pumpy místo jedné, neboť kdyby se­lhaly, budou ztraceni. To by byla legrace! Hlasitě se při práci rozesmál, předstíraje, že nevidí závistivé pohledy os­tatních. Že to ale bude cesta!</p>

<p>Přípravy skončily, museli však čekat, neboť zima právě vrcholila a větry běsnily s plnou silou, zasypávajíce pau­karuty sněhem a vyjíce bez ustání po celé dny. Mohli jen čekat, až se počasí trochu uklidní. Během dlouhého ne­činného čekání se Kerrickovi zase vrátila trudnomyslnost; snažil se ji však ovládnout, neboť věděl, že zakrátko budou na cestě. Kalaleq, který už dávno neměl co na práci, celé dny prospal a sbíral síly. Armun zachovávala klid a ne-zlomné odhodlání, což mělo blahodárný vliv i na Kerricka. Vyrazí, jakmile to počasí dovolí.</p>

<p>Když se Kerrick jednoho dne probudil, věděl ihned, že se něco změnilo. Skučení větru, který cloumal bezpočet dní paukarutem, ustalo. Všude vládl klid a ticho. Kalaleq už byl na nohou a otevíral šňůry stanu, aby do něj vpustil sluneční svit.</p>

<p>„Jak je krásně! Jaká nádhera!“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>tedy vyplouváme?“</p>

<p>„Hned, ještě teď, honem! Duch větrů nám říká, že musí­me ihned odjet - dokud odpočívá. Nebude odpočívat dlou­ho a my se musíme snažit, abychom opustili zátoku větrů dřív, než se vrátí. Do člunu!“</p>

<p>Sněhová smršť ustala a tak všichni věděli, že začíná dlouho odkládaná cesta. Paukaruty se vylidnily a kolem člunu se seběhl rozesmátý a povykující houf. Záhy bylo plavidlo vyzvednuto do vzduchu a odneseno na kraj moře. Vlny se stále ještě hnaly s plnou silou proti břehu a zasypá­valy okolí slanou tříští. Zaznělo mnoho hlasitých dohadů, jak co nejlépe člun spustit na vodu, ale rozhodnutí netrvalo dlouho. Ochotní dobrovolníci odvlekli plavidlo do příboje a drželi je tam, smějíce se a křičíce nad ledovou vodou, která jim zmáčela kožešiny. Jiní uchopili trojici cestovate­lů, posadili si je na ramena, aby jim uchránili suché odění, a klopýtali s nimi k moři. V okamžiku, kdy se octli na pa­lubě, vytáhl Kalaleq plachtu a ochotné ruce je odstrčily do lámajících se vln. Jakmile se člun pohnul, pomocníků se zmocnil silný příboj a vyhodil je na břeh. Zůstali tam ležet, zesláblí smíchy. Armun v úžasu přihlížela; nikdy ne­pochopí ty podivné, srstnaté lovce.</p>

<p>Při kursu jihozápad <emphasis>se </emphasis>museli přečasto vypořádat se silným západním větrem. Kalaleq věděl, že pobřeží jižně odtud ubíhá od východu na západ a že pokud se nechá větrem unášet k pevnině, už se mu nikdy nepodaří obrátit potřebným směrem. Bedlivě proto sledoval plachtu i nebe a obezřetně vedl své maličké, rozhoupané plavidlo notný kus od břehů.</p>

<p>Armun přepadla takřka okamžitě mořská nemoc a tak ležela zpocená a ochablá pod vrstvou kožešin. Kerricko­vi, jak se zdálo, už zmítání člunu nevadilo a tak pomáhal s plachtou, kdykoli toho bylo zapotřebí. I on se usmíval, dokonce se smál jako pravý Paramutan, když mu mořská tříšť mrzla ve vlasech a vousech. Kalaleq sdílel jeho nadše­ní a tak jen Armun se tvářila vážně, uvědomujíc si neustále rizika, která touto cestou podstupují, šílenství podniku, do něhož se pustili. Bylo však již pozdě se vracet.</p>

<p>Dobré počasí, mírný vítr a jasná obloha jim vydrže­ly téměř dva dny. Když se však bouře vrátily, nebyly už tak zuřivé jako mezi paukaruty. Pokračovali v cestě další tři dny, než se řemení, plachty a člun pokryly tak silnou námrazou, že museli přistát a očistit je. Na malé pláži vy­táhli člun vysoko na písek a odlamovali led tak dlouho, až byli všichni promočení a promrzlí. Pak se schoulili kolem ohně, který Kerrick rozdělal. Drkotali zuby a přistrkovali mokré svršky tak blízko k plamenům, až z nich stoupala pára a cípy nejblíže žáru se kroutily a černaly.</p>

<p>Za stále zuřící bouře minuli základnu murgu; nezahlédli z ní nic; nečekali však, že by zde některý z těch teplomil­ných tvorů zůstal i v tomto ročním období. S každým dnem plavby na jih se však počasí zlepšova1 Bouře ztrácely na síle a malý člun pomalu plul pot7 i skalnatého pobřeží, stále na jih.</p>

<p>Za svítání stoupala z moře mlha a drobný déšť je pro­máčel až na kost; studil víc než ledové větry severu. Kerrick stál na přídi a namáhal si oči, aby rozeznal detaily pobřeží. Z mlhy před nimi vyrůstal skalnatý mys a člun se k němu rychle blížil, hnán větrem i proudy. Kerrick vrhl pohled na mapu a zase na pevninu. Skousl si nervózně ret. Musí to být ono, o tom lze jen málo pochybovat. Rychle se obrátil a zavolal Kalaleqa.</p>

<p>„Obrať člun a zamiř na západ, jak to jen půjde. Jsem si jist, že se blížíme ke Genaglě, kde je silný proud; žene se z tohoto moře do druhého.“</p>

<p>„Už jsme tady? To je báječné!“ zakřičel Kalaleq hlasitě a rozesmál se. Otočil kormidlem a pak odspěchal nastavit plachtu. „Teď to vše uvidím, celý nový svět - a plný murgu. Plaví se teď murgu po moři?“</p>

<p>„Nemyslím, není vhodná roční doba. Ale až mineme ústí Genaglě, přiblížíme se velkému kontinentu Entoban&lt;, kde je věčně teplo. Tam si budeme muset dávat pozor.“</p>

<p>Murgu, Yilané, ta dvě slova mu vytanula na mysli tak­řka současně. Už brzy dorazí k ostrovu. A on bude muset napadnout Yilané, stejně jako oni napadali Tanu na dru­hém břehu oceánu. Určitě v tom útoku pokračují i teď.</p>

<p>„Nebojují,“ zavrčel Herilak, rty pevně sevřené hněvem. „Nezaútočí na nás - a pokud napadneme my je, skryjí se za své jedovaté stěny, kam za nimi nemůžeme.“</p>

<p>„Jsou to murgu a od murgu nelze čekat, že budou bo­jovat jako Tanu nebo Sasku,“ odvětil Sanone a natáhl se k ohni, aby jej rozhrábl větví. Plameny vyšlehly a rozhodi­ly jiskry do studeného vánku. Za zimních nocí prochládalo dokonce i dobře chráněné údolí, a mandukta už nehřála horká krev mládí. Přitáhl si silný oděv těsněji k tělu a roz­hlédl se ztichlém údolí. Pouze on a Herilak bděli; ostatní dávno spali.</p>

<p>„Učí se, ti murgu, učí se,“ pokračoval Herilak s trpkostí v hlase. „Zpočátku jsme je mohli ubít oštěpy za noci, po­bíjet je, jak se nám zlíbilo. Dnes k nim v noci nemůžeme. A ani ve dne ne. Zůstávají v bezpečí a nevylezou, dokud neodejdeme. Pak postupují dál, pomalu, ale stále blíž.“</p>

<p>„Jak už jsou blízko?“ zeptal se Sanone.</p>

<p>„Obklopili nás ze všech stran. Nejsou v dohledu, ještě ne, ale sedí všude, čtyři dny pochodu všemi směry. Kruh ještě není uzavřen, jejich opevněné tábory ještě nesplynuly v jeden, ale jsou zcela nezranitelné. Jakmile zaútočíme na jeden z nich, zůstanou murgu uvnitř a ani se nepohnou. Ale zatímco jsme pryč, ostatní se posunou blíž. Jednoho dne budou všichni zde a údolí bude obklíčeno ze všech stran. To bude náš konec.“</p>

<p>„Pak musíme odejít, dokud je ještě čas, abychom neu-vízli v pasti.“</p>

<p>„Odejít kam?“ Herilakovy oči, zrcadlící hněv ale i řadu</p>

<p>jiných pocitů, se rozevřely dokořán a bělma se zaleskla v záři ohně. „Je snad nějaké místo, kde budeme v bezpečí? Ty jsi mandukto, Sasku, ty vedeš své lovce a ženy. Znáš snad nějaké bezpečné místo, kam je dovedeš?„</p>

<p>Sanone se neklidně zavrtěl. „Přes poušť na západ. Je řečeno, že na druhé straně pouště je voda i zelená tráva.“</p>

<p>„Hodláš tam Sasku vést?“</p>

<p>Oheň zapraskal, jak spadlo velké poleno, a mandukto dlouhou chvíli mlčel. „Ne, nepřeji si odejít z údolí. Žili jsme tu odjakživa. Je vhodné a správné, že zde zemřeme.“</p>

<p>„Já si zemřít nepřeji - ale jsem unaven věčným utíká­ním. A stejně tak mé sammady. Odvedu je odsud, pokud si budou přát odejít, ale mám dojem, že se cítí stejně jako já. Čas útěků skončil. Dřív nebo později se musíme zastavit a postavit se murgu. Ať k tomu dojde raději hned. Jsme všichni unaveni.“</p>

<p>„Vody v řece je méně, než by jí být mělo. V tuto roční dobu ji obvykle naplní deště z hor až po okraj.“</p>

<p>„Myslíš, že to způsobili murgu?“</p>

<p>„Nevím. Ale mám strach.“</p>

<p>„Všichni máme strach, mandukto. Murgu se k nám blí­ží jako sněhy zimy a stejně jako sníh ani je nelze zastavit. Jedna z žen spatřila zelené šlahouny, jak rostou z horní­ho okraje útesu. Neviděla je zblízka, ale připadaly jí jako otrávené šlahouny murgu.“</p>

<p>„Útesy jsou vysoké.“</p>

<p>„Šlahouny rostou do velké délky. Každou noc se mi zdá o pohřební písni. Víš, co to znamená?„</p>

<p>Sanonův úsměv byl chladný a ponurý. „Na vykládání takového snu nepotřebuješ mandukta, silný Herilaku. I já slýchám v noci pohřební písně.“</p>

<p>Herilak zasmušile vzhlédl ke hvězdám. „Jakmile jsme se narodili, už jsme začali umírat. Vím, že jednoho dne tam nahoře bude svítit můj tharm. Ale blízkost toho dne mne mrazí víc než studený vítr. Copak nemůžeme dělat vůbec nic?“</p>

<p>„Kerrick nás kdysi vedl proti murgu, vedl k vítězství.“</p>

<p>„Nevyslovuj to jméno. Odešel a nechal nás napospas smrti. Už nás nepovede.“</p>

<p>„Opustil on tebe, nebo ty jeho, silný Herilaku?“ zeptal se Sanone tiše.</p>

<p>Herilak se hněvivě pohnul a očividně už měl na jazyku prudkou odpověď- ale mlčel. Zvedl ruce a zaťal je vší silou do pěstí, aby je vzápětí zase rozevřel. „Kdyby se mne tak­to zeptal lovec, tímto způsobem, udeřil bych ho. Ne však tebe, Sanone, neboť ty dovedeš nahlédnout do nitra dru­hých a poznat jejich tajné myšlenky. Od chvíle, kdy byl zničen můj sammad, žijí v mé lebce dva různí lidé. Jeden z nich pokaždé vzkypí hněvem, touží zabíjet, neposlouchá rady mých bližních a odmítá jejich přátelství. To je Heri­lak, který se odvrátil od Kerricka ve chvíli, kdy potřeboval pomoc. Avšak už se stalo. Kdyby tu Kerrick byl, přivítal bych ho jinými slovy než tenkrát. Jenže Kerrick je pryč, zemřel kdesi na severu. Nyní, když jsme opět zde v údolí, obklíčeni murgu ze všech stran, cítím, jak můj hněv slábne a já jsem opět jedním. Je už však pozdě.“</p>

<p>„Nikdy není pozdě navrátit se na správnou stezku vel­kého Kadaira.“</p>

<p>„Neznám tvého Kadaira. Ale v něčem máš pravdu. Er-manpadar rozfoukal už jiskru, která se stane mým thar­mem. Již brzy zazáří na večerním nebi.“</p>

<p>„Stopa je jasně vyznačena ve skále, stopami velkého mastodonta. Stačí jen po ní jít.“</p>

<p>Oheň vyhasl a změnil se v žároviště rudých uhlíků. Vítr, jenž protahoval údolím od severu, zesílil, a odkryl jasné a ostré hvězdy. Sammady a Sasku spali a murgu se s každým dnem blížili, stále víc a víc. Sanone sledoval Heri­laka, sedícího u ohně se svěšenou hlavou, a přemítal, kdo zde bude, až se první zelené výhonky jara proderou kyprou prstí údolí.</p><empty-line /><p><strong>42</strong></p>

<p>Pobřeží Entoban&lt; se rýsovalo na východním horizon­tu jako temný stín, sotva viditelný v posledních zbytcích světla. Když se člun vyhoupl na vlnu, spatřili hluboko ve vnitrozemí vysoké, zasněžené štíty hor, zbarvené ještě do nachová zapadajícím sluncem. Sklouzli do údolí mezi vl­nami a plachta se zatřepetala v slábnoucí bríze.</p>

<p>Kerrick pohlédl na Kalaleqa, rozvaleného u řídícího vesla, a promluvil znovu. Tentokrát pečlivě volil slova a ze všech sil potlačoval výbuch hněvu.</p>

<p>„Voda už téměř došla.“</p>

<p>„Netoužím pít.“</p>

<p>„Já ano. I Armun má žízeň. Musíme na břeh doplnit měchy.“</p>

<p>V houstnoucím šeru Kerrick zaznamenal, že Kalaleqovi projelo tělem zachvění a že se mu zježily chlupy na šíji. Paramutan už dávno odložil oděv - záhy poté, co pominula nejhorší zima a vzduch se trochu oteplil.</p>

<p>„Ne,“ zanaříkal Kalaleq a zachvěl se znovu. „Toto je zem murgu. Jednou jsem je spatřil, jednou zabíjel. Už ni­kdy víc. Je mi horko, musíme na sever.“</p>

<p>Zatlačil na řídící veslo a plachta zapleskala, jak ztratila vítr. Kerrick vykročil k zádi, rozzuřený na nejvyšší míru, a zastavil pouze na uklidňující dotek Armuniny dlaně.</p>

<p>„Počkej, já s ním promluvím,“ zašeptala. „Křikem s ním nic nepořídíš, to už přece víš.“</p>

<p>„Tak si s ním tedy promluv.“ Odstrčil její ruku a vy­dal se upevnit plachtu. „Přesvědč ho. Potřebujeme přece čerstvou vodu.“</p>

<p>Kalaleqova srst se při jejím doteku zachvěla, ale Armun jej hladila tak dlouho, až chvění ustalo. „Máme spoustu vody,“ zamumlal.</p>

<p>„Víš přece, že to není pravda. Brzy nám zásoba dojde docela a stejně budeme muset přistát.“</p>

<p>„Přistát na ostrovech, plout zpátky, ne na pobřeží.“</p>

<p>Pohladila jej znovu a konejšila jako dítě. „Nevíme, jak daleko jsme od ostrovů - a zpátky nemůžeme. Duchovi větrů by se to nelíbilo. Víš, jak nám dodával dobrý vítr do plachet.“</p>

<p>„Ale ne dnes, ani včera.“</p>

<p>„To tě asi duch slyšel a rozzlobil se.“</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>Kalaleq ji k sobě pevně přitiskl. Vzápětí si uvědomil, co dělá, a vklouzl jí rukama pod volný oděv a přejel dlaně­mi po hladké pokožce na zádech. Tentokrát jej neodstrčila. Kerrick v té tmě neuvidí, co se děje. Musejí přece na po­břeží, musejí nějak překonat Kalaleqovy obavy. On je nyní hlavním problémem, neboť cesta na jih zřejmě Kerrickovi vyhnala z hlavy všechny černé myšlenky - jen aby je pře­stěhovala do hloubi lebky malého Paramutan! Nyní musí uklidňovat místo Kerricka Kalaleqa - stále ona, jediná, kdo nesmí zakolísat. Uklidňovat však uměla dobře. Lovci Tanu a muži Paramutan byli stejní, snadno vznětliví, zuři­ví v boji, zmítaní bouřlivými emocemi. Jenom ona si musí neustále zachovávat zdravý rozum a vydržet všechno. Ná­sledovat muže, kdykoli ji potřebují - a být silná a vést je, když ji potřebují ještě víc. Nyní musí pomoci Kalaleqovi stejně, jako předtím utěšovala Kerricka. Paramutan však chtěl víc než jenom útěchu. Chlupaté ruce se jí pohybovaly po těle, klouzaly ze zad níž - a Armun je jemně odstrčila.</p>

<p>„Kalaleq se nebojí velkých ularuaqů, kteří plují v se­verním moři,“ povzbuzovala ho. „Je nejlepším zabíječem ularuaqů a síla jeho paží živí nás všechny.“</p>

<p>„Ano,“ souhlasil a sáhl po ní znovu, ale Armun uhnula.</p>

<p>„Kalaleq zabíjí nejen ularuaqy, ale zabíjel i murgu. Vi­děla jsem, jak zabíjel murgu. Je mocný zabíječ murgu!“</p>

<p>„Ano,“ zavýskl Paramutan a zopakoval to ještě jed­nou a hlasitěji, bodaje neviditelným oštěpem. „Ano, zabí­jel jsem je, jak já je zabíjel!“</p>

<p>„Pak se jich nebojíš - a až je spatříš, zabiješ je zase.“</p>

<p>„Ovšem!“ radostně se zašklebil a začal se bít pěstmi do prsou. „Potřebujeme vodu - na břeh. Možná najdeme murgu a zabijeme je.“</p>

<p>Nasál vzduch, aby ozkoušel vítr, a pak si nespokojeně odplivl. S mručením odvázal vesla a upevnil je na místa. „Málo větru, plachta k ničemu. Ukážu ti, jak veslovat.“</p>

<p>Ale neukázal.</p>

<p>Zanedlouho lapal po dechu a po těle mu stékaly pra­mínky potu. Nechal se Armun odstrčit od vesel a vděčně srkal poslední zbytky vody, když mu přiložila ke rtům po­hárek. Kerrick zaujal jeho místo a ráznými záběry vesel pomalu posouval člun k pevnině. Kalaleq upadl do neklid­ného spánku a Armun doufala, že až se probudí, nezmění názor.</p>

<p>Noc byla klidná a teplá; nízká oblaka zakrývala hvěz­dy. Když se Kerrick unavil, Armun jej u vesel vystřídala a pluli dál. Matný stín měsíce tu a tam vykoukl mezi mra­ky, takže se měli podle čeho orientovat. Zatímco Kalaleq spal, Kerrick a Armun se střídali u vesel, znovu a znovu, až před sebou zaslechli slabý lomoz příboje. Kerrick se po­stavil na přídi a viděl právě tolik, aby rozeznal bílou linii pěny v místě, kde vlny dopadaly na břeh.</p>

<p>„Vypadá to jako pláž; skály žádné a vlny jsou malé. Pojedeme přímo?“</p>

<p>„Vzbuď Kalaleqa. Ať rozhodne on.“</p>

<p>Paramutan se probral rychle - a naštěstí bez včerejších</p>

<p>obav. Vyšplhal se do poloviny stěžně, rozhlédl se, nasál vzduch a pak napřáhl ruku přes moře.</p>

<p>„Přistaneme,“ rozhodl pevně. „Veslujte přímo, já ří­dím.“</p>

<p>Když se pobřeží přiblížilo ještě víc, spatřil Paramutan v linii pobřeží průrvu a zamířil k ní. Záhy už manévroval člunem mezi písčité břehy ústí malé říčky.</p>

<p>„Nikdo nezná čluny a oceán jako Kalaleq!“</p>

<p>„To je pravda,“ pospíšila si Armun, než mohl Kerrick nějak srazit Paramutanovo znovunabyté sebevědomí. Ker­rick ostatně užuž otvíral ústa, ale pak rozumně usoudil, že bude lépe mlčet. Vesloval dál, až se člun dotkl písčitého dna, a potom vyskočil do vody s koženou šňůrou v ruce, aby vytáhl plavidlo na břeh.</p>

<p>Voda, do níž vstoupil, byla slaná, ale jen kousek pro­ti proudu chutnala sladce a příjemně. Nabral si do dlaní a pil, načež zavolal své druhy. Kalaleq se válel v nádherně chladivém proudu, až voda stříkala; jeho obavy byly dávno ty tam. Vytáhli člun tak daleko nad vodu, jak jen mohli, a přivázali jej. Leželi a odpočívali, zcela vyčerpáni. Měchy mohou naplnit až ráno.</p>

<p>První šedé světlo se rozlévalo nad východním obzo­rem, když Kerrick zatahal Armun za ruku, aby ji probudil. „Rychle, vstávej,“ vybídl ji. „A pojď za mnou.“</p>

<p>Kalaleq už ležel za klenutou dunou, mával oštěpem a vykřikoval urážky. Byl však naštěstí dost obezřetný, aby zůstal v úkrytu. Běželi k němu, aby se kus od duny při­tiskli k zemi a zbytek cesty se doplazili. Opatrně vykoukli přes okraj písečného valu.</p>

<p>Na moři, jen kousek od pobřeží, plul kolem veliký tvor s vysokou hřbetní ploutví. Před ním se hnala dvě menší mořská zvířata.</p>

<p>„Uruketo,“ řekl Kerrick. „Vozí murgu.“</p>

<p>„Jak si přeji, aby byli blíž a já je mohl bodat oštěpem, všechny je zabít!“</p>

<p>Kalaleqovy oči se v prvních paprscích ranního slunce</p>

<p>rudě zaleskly. Elán se mu vrátil a veškeré strachy jako by nikdy nebyly.</p>

<p>„Podívejte, kam plují.“ Kerrick ukázal ke slunci na ob­zoru a pak zpět na moře. „Na sever, míří na sever.“</p>

<p>Díval se, dokud uruketo nezmizel z dohledu, a pak po­spíchal ke člunu, aby vylovil mapy Yilané. „Dostali jsme se moc daleko na jih, podívejte, teď jsme někde tady, na tomto tmavozeleném výběžku pevniny. Uruketo pluje na sever k ostrovům.“</p>

<p>Kalaleq mapám rozuměl, Armun nikoli. „Může plout i sem do toho moře, tím ústím,“ nadhodil Kalaleq. Kerrick potřásl hlavou.</p>

<p>„V tomto ročním období ne - je příliš chladno a možná už na březích Isegnet nežije ani jedno z měst. Musí mířit sem, do Ikhalmenets.“</p>

<p>Zatímco muži debatovali, Armun šla naplnit měchy vo­dou.</p>

<p>Než slunce vystoupilo kus nad obzor, měli na palubě tolik vody, kolik jen pobrali, a další kurs byl stanoven. Zamíří za plovoucím tvorem murgu. Závěr zněl, že ostrov leží tím směrem. Lehký větřík nyní vál od pevniny a rychle naplnil plachty, unášeje je k obzoru - a k tomu, co se za ním skrývá.</p>

<p>Celý den se plavili pustým oceánem; zem za nimi už dávno zmizela z dohledu a vpředu stále nic. Kalaleqův strach se opět vrátil, ale Armun se jej zeptala, jak zabil ularuaqa a Paramutan se jal ochotně předvádět slavný lov, doprovázeje gesta radostnými výkřiky. Kerrick seděl tiše na přídi a upřeně se díval do dáli. A byl to také on, kdo první spatřil zasněžený vrchol hory.</p>

<p>„Je to ono, Ikhalmenets. Nemůže to být nic jiného.“</p>

<p>Tiše přihlíželi, jak se ostrov pomalu vynořuje z moře. Vzápětí se ale objevily další kusy země a Kalaleq na ně ustaraně upozornil.</p>

<p>„Tam - a tam. Další ostrovy, ne jen jeden. Který z nich hledáme?“</p>

<p>Kerrick ukázal k bílému štítu, který teple zářil v šik­mých paprscích večerního slunce. „Tento, nemůže to být jiný; je přesně takový, jak mi jej popsali. Ostrov s jedinou vysokou horou ve svém středu. V okolí jsou i další ostrovy, ale tento je největší a hora je nejvyšší. Poplujeme k němu.“</p>

<p>„Mineme jiné ostrovy, uvidí nás.“</p>

<p>„Ne, nejsou obydlené. Murgu žijí pouze na jediném mís­tě, ve velkém městě pod horou. Tam máme namířeno...“</p>

<p>„Vstříc smrti!“ zaječel Kalaleq a strachem mu drkotaly zuby. „Murgu je bezpočet. Jsme jen tři, co zmůžeme?“</p>

<p>„Můžeme je porazit,“ odpověděl Kerrick, s jistotou a důrazem v hlase. „Nepřekonal jsem takovou vzdálenost jen proto, abych zemřel. Promýšlel jsem to, co učiníme, znovu a znovu, vše pečlivě připravil. Zvítězíme - protože já ty tvory znám. Nejsou jako Tanu - či Paramutan. Ne­jednají, jak jednáme my - kdy každý z nás se řídí svým rozumem. Ke všemu, co dělají, dostanou příkaz. Jsou jiní.“</p>

<p>„Hlava mi těžkne. Mám strach - a nerozumím.“</p>

<p>„Pak tedy poslouchej a brzy jasně pochopíš, co mám na mysli. Pověz mi, jak žijí Paramutan. Pověz mi, proč jsi ty, Kalaleq, zabil ularuaqa, proč ho nezabil někdo jiný? „</p>

<p>„Protože jsem nejlepší! Jsem nejsilnější a nejobratněj­ší.“</p>

<p>„Ale i jiní zabíjejí? „</p>

<p>„Ovšem - jindy, když plují na jiných ikkergadch.“</p>

<p>„Pak mi tedy rozumíš. Tanu mají sammadary, kteří je vedou, ale pokud se nám nelíbí, co sammadar říká, na­jdeme si jiného - stejně jako si vy najdete jiného zabíječe ularuaqů.“</p>

<p>„Nenajdeme - já jsem nejlepší.“</p>

<p>„Já vím že jsi, ale to jsem tím nemyslel. Mluvím o tom. jak to chodí u Tanu a Paramutan. Ale u murgu, tam je to jiné. Murgu mají mezi sebou jednu, která poroučí všem, jednu jedinou. Jejích příkazů uposlechne každý a nikdo o nich nepochybuje.“</p>

<p>„To je hloupost,“ usoudil Kalaleq a přehodil řídící ves-</p>

<p>lo, neboť vítr změnil směr a prázdná plachta zapleskala. Kerrick přisvědčil.</p>

<p>„Ty si to myslíš - a já taky. Ale murgu o tom nikdy nepřemýšlejí. Ta nahoře poručí a ostatní poslouchají.“</p>

<p>„Hloupé.“</p>

<p>„To ano, ale pro nás je to výhodné. Protože mohu jít za tou, která vládne, a přikázat jí, co musí vykonat...“</p>

<p>„Ne, to nemůžeš,“ vykřikla Armun. „Nemůžeš tam jít. Byla by to jistá smrt.“</p>

<p>„Pokud mi pomůžete a uděláte, co po vás chci, vrátím se živ a zdráv. Na žádném jiném z murgu nezáleží - jen na té jediné, vůdkyni, které říkají Eistaa. Vím, jak uvažuje a vím, jak zařídit, aby mne poslouchala. Přinutím ji k tomu tímto,“ zvedl vyřezávanou krabičku Sasku s pomůckami na rozdělávání ohně, „a také měchýřem jedu na ularuaqy, který s sebou veze Kalaleq.“</p>

<p>Armun přejela pohledem z jeho tváře na krabičku a za­se zpět. „Ničemu z toho nerozumím. Děláš si ze mne leg­raci. „ Aniž si to uvědomila, držela si při řeči před ústy kus oděvu.</p>

<p>„Ne, to nikdy.“ Odložil krabičku a přitáhl Armun k so­bě, odstrčil jí kožešinu od rtů a jemně se jich dotkl, aby ji uklidnil. „Dopadne to dobře, nikomu se nic nestane.“</p>

<p>Přiblížili se k ostrovu tak blízko, jak se jen v houstnou­cím šeru odvážili, skasali plachtu a čekali. Noc byla jasná a sníh na horském štítu zářil v měsíčním světle. Kerrick se vydal vytáhnout plachtu, ale Kalaleq jej zastavil.</p>

<p>„Když půjdeme blíž, uvidí nás!“</p>

<p>„Murgu spí, všichni. Nikdo není vzhůru. Říkal jsem ti přece, že je znám.“</p>

<p>„A co hlídky?“</p>

<p>„To je nemožné. Nikdo nebdí po setmění, to nedoká­žou.“</p>

<p>Kalaleq zdráhavě zamířil k pobřeží; očividně v něm zů­stala část pochyb.</p>

<p>Ostrov se blížil stále víc, až nakonec se octli jen kousek od skalnatého pobřeží a vydali se podél něj pomalu na sever.</p>

<p>„Kde je to místo, kde žijí murgu?“ zašeptal Kalaleq, jako by se bál, že jej z pobřeží někdo zaslechne.</p>

<p>„Na pobřeží, dál na sever. Pokračujme v cestě.“</p>

<p>Pobřežní skaliska ustoupila písčitým plážím, lemujícím ostrůvky stromů. O kus dál se moře zakusovalo do pevniny a vytvářelo zátoku; na pozadí světlého dřeva doků se před nimi rýsovala řada velkých, temných předmětů.</p>

<p>„Podívejte,“ ukazoval Kerrick. <emphasis>„</emphasis><emphasis>To </emphasis>jsou uruketo, živé ikkergaky - stejné jako ten, který jsme viděli. Toto je mís­to, kde žijí murgu, toto je jejich město. Vím, jak to zde vypadá, neboť všechna města jsou budována stejným způ­sobem. Na kraji porodní pláže, obklopené trnitou stěnou, a ve středu ambesed, který se otevírá směrem k východu, aby se mohla Eistaa, usazená na čestném místě, vyhřívat v prvních paprscích ranního slunce. Toto je Ikhalmenets.“</p>

<p>Armun neměla ráda, když Kerrick mluvil o věcech mur­gu; pokaždé přitom vydával ty podivné zvuky a škubal tělem. Odvrátila se, ale Kerrick na ni zavolal.</p>

<p>„Armun, podívej, vidíš to místo, kde do moře ústí vy­schlé říční koryto? Tam přistaneme a tam se také opět setkáme. Zamiř ke břehu, Kalalequ. Toto je vhodné místo k přistání; je dost blízko k městu - ale ještě za bariérami, které je obklopují.“</p>

<p>Pobřeží zde bylo pokryté vrstvou bahna a písku, na-plavenou v období dešťů z kopců nad městem.</p>

<p>Člun dosedl na dno a lehce se kolébal, nadnášen jem­nými vlnkami.</p>

<p>„Zde zůstaneme skoro až do rána,“ rozhodl Kerrick. „Vyrazíme však ještě za tmy. Armun, ty musíš jít do vnit­rozemí až k místu, kde terén začne stoupat. Tam počkáš, dokud se nerozední natolik, abys viděla na cestu. Pak se pustíš vzhůru, do kopců.“</p>

<p>„Mohu jít i potmě,“ namítla Armun.</p>

<p>„Ne, je to příliš nebezpečné. Budeš mít dost času. Mu-</p>

<p>síš vyšplhat tak vysoko, až se dostaneš notný kus nad měs­to. Pak připravíš vše tak, jak jsem ti říkal.“</p>

<p>„Suché dřevo na velký oheň, zelené listí na kouř.“</p>

<p>„Ano, ale neházej na oheň listí dřív, než slunce stoupne na dvě dlaně nad oceán. Oheň musí být velký a horký, s bile žhnoucími uhlíky. V pravou chvíli pak do něj naházíš zelené listí, aby se vytvořil hustý dým. Jakmile s tím budeš hotova, vrátíš se rychle zpět na pobřeží. Rychle - ale ne tak rychle, aby ses zřítila. Kalaleq tu už bude čekat. Já se k vám připojím, jak nejrychleji budu moci. Je všechno jasné?“</p>

<p>„Cítím, že vše, co děláme, je šílenství a zmítá mnou strach.“</p>

<p>„Neboj se. Všechno půjde tak, jak jsem to naplánoval. Pokud splníš svůj úkol, nic se mi nestane. Ale musíš jej splnit v pravý čas, ani dříve, ani později. Je to jasné?“</p>

<p>„Ano, je.“ Byl jí v té chvíli tak vzdálený a cizí; mluvil tak chladně. Uvažoval jako murgu - a jednal stejně jako oni. Vyžadoval pouze jediné - poslušnost. Má ji mít - když už pro nic jiného, tak proto, aby to měli za sebou. Svět byl náhle smutný a prázdný.</p>

<p>Chvíli podřimovala, natažená v pohupujícím se člunu, pak ji probudilo Kalaleqovo chrápání, ale vzápětí usnula znovu. Kerrick nespal; ležel s otevřenýma očima a zíral na pomalu putující hvězdy. Zakrátko vzejde jitřenka a hned po ní začne svítat. Do soumraku jsou hotovi. Možná, že v tu chvíli už nebude žít, tolik je jasné. Riziko, které pone­se, je značné a vítězství není zdaleka tak jisté, jak o tom Armun ujišťoval. Na okamžik zatoužil, aby byli zpět na věcně zmrzlém pobřeží, v pohodlí paukarutu, daleko od všeho nebezpečí. Odmrštil tu myšlenku; dobře si vzpomí­nal - přestože mu dnes připadalo, že se to byly vzpomínky někoho cizího - na temnotu, která se tak dlouho vznášela nad jeho myšlenkami. V hlavě se mu tísnilo příliš mnoho různých lidí. Byl Yilané i Tanu, sammadar i vůdce v bo­ji. Spálil Alpéasak, pak se jej snažil zachránit, a znovu jej</p>

<p>ztratil ve prospěch Yilané. Potom před vším uprchl - a ny­ní si byl vědom, že ničemu neutekl. Všechno mu zůstalo uvnitř hlavy. To, co dělá teď, je správné - a jediné možné. Sammady je nutno zachránit - a na celém světě to jedině on dokáže. Veškeré jeho úsilí, všechno, co dosud v životě učinil, jej dovedlo sem, do tohoto města a v tento čas. Co je nutno vykonat, bude vykonáno. Hvězdy se přesunuly k horizontu a on se obrátil, aby probudil ostatní.</p>

<p>Armun se mlčky přebrodila na břeh. Měla na jazyku tolik otázek a odpovědí, že bylo lépe neříkat nic. Stála po kolena ve vodě, v dlani svírala krabičku Sasku a dívala se, jak temný stín člunu tiše klouže pryč. Měsíc zapadl a světlo hvězd nestačilo ani k tomu, aby si mohla napos­led prohlédnout Kerrickovu tvář. Pak už byli pryč, zbyla z nich jen černá šmouha v ještě černější tmě. Obrátila se a unaveně se vydala ke břehu.</p>

<p>„Ach, jsme mrví, mrtví,“ mumlal Kalaleq mezi drkotá­ním zuby. „Sežráni těmi obrovskými murgu.“</p>

<p>„Nemáš se čeho bát. V noci se ani nepohnou. A nyní mne vylož na břeh, protože už skoro svítá. Víš, co máš dělat?“</p>

<p>„Vím - už jsi mi to řekl.“</p>

<p>„Povím ti to tedy znovu, pro jistotu. Jsi si jistý, že jed na ularuaqy dokáže usmrtit i tyto tvory?“</p>

<p>„Jsou už mrtví. Nejsou větší než ularuaq. Mé bodnutí znamená jistou smrt.“</p>

<p>„Pak tedy bodej, rychle, jakmile vystoupím na břeh. Zabij je - ale jen dva, ne víc. Buď si jistý, že zemřou, to je moc důležité. Dva z nich se nesmějí dožít rána.“</p>

<p>„Zemřou. A teď jdi -jdi!“</p>

<p>Člun zmizel ve tmě ještě dřív, než Kerrick dosáhl pís­čitého břehu. Jitřenka jasně zářila nad obzorem a pod ní se rozlévalo první šedé světlo svítání. Odložil kůže, které měl na těle, i ty, jež mu chránily chodidla, a nechal si jen bederní roušku z měkké jelenice. Oštěp ponechal ve člunu - jeho jedinou zbraní tedy zůstal kovový nůž na krku. Ten však neměl ostří - byl ozdobou, nikoli účinným nástrojem na zabíjení nepřátel.</p>

<p>Narovnal ramena a zvedl hlavu, lehce nakrčil končetiny do přezíravého, sebevědomého gesta nadřazeného jedince, a docela sám důstojně kráčel k městu Ikhalmenets.</p>

<p>ninlemeistaa nahnutu eisteseklem</p>

<p>přísloví Yilané</p>

<p><emphasis>Nad Eistaa už je jen obloha.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>43</strong></p>

<p>Hlasitý křik Lanefenuu probudil a rozlítil na nejvyšší míru. Průhledný disk ve stěně místnosti, kde spávala, byl jen chabě osvětlen; nepochybně teprve svítá. A kdo se to vůbec opovažuje tropit takový hluk v jejím ambesedu! Byl to zvuk, znamenající pozornost-hovořícímu-požadována, hlasitý a drze sebejistý. Vmžiku byla na nohou a dusala ven, drápy na nohou vztekle trhajíc velké kusy z podlahové rohože.</p>

<p>Ve středu ambesedu stála jediná Yilané, podivné barvy a postavy. Když spatřila vycházet Lanefenuu, opakovala hlasitě své sdělení, poněkud nezřetelné s ohledem na chy­bějící ocas.</p>

<p>„Lanefenuu, Eistaa Ikhalmenets, pojď blíž. Chci s te­bou hovořit.“</p>

<p>Urážlivé oslovení účinkovalo okamžitě; Lanefenuu do­slova běsnila vzteky. Sluneční světlo se rozlilo ambesedem a Eistaa se zastavila v půli kroku, ocas zvednutý překva­pením. Ta nestydatá drzá Yilané - nebyla Yilané.</p>

<p>„Ustuzou! Zde?“</p>

<p>„Jsem Kerrick. Kerrick velké síly a hněvu.“</p>

<p>Lanefenuu pomalu kráčela, ochromena úžasem. Bylo to skutečně ustuzou bledé kůže, se srstí uprostřed těla, na hlavě i tváři, s prázdnýma rukama a blyštivým kovem kolem krku. Ustuzou Kerrick, tak jak jej popisovala Vainté.</p>

<p>„Přicházím s varováním,“ proneslo ustuzou, drzou se­bejistotu a urážku v každém pohybu. Lanefenuu! hřebínek zazářil ve výbuchu hněvu.</p>

<p>„S varováním? Za mnou? Přišlo sis pro smrt, ustuzou.“</p>

<p>Hnala se k němu, sálajíc hrozbu každým pórem těla, ale zastavil ji jeho postoj. Měl význam jistota-zkáza.</p>

<p>„Přináším pouze bolest a smrt, Eistaa. Smrt je už zde a přijde další, pokud nebudeš naslouchat tomu, co ti nyní řeknu. Přijde dvojnásobná smrt. Jednou, a ještě podruhé.“</p>

<p>Ve vchodu do ambesedu se zakmitl pohyb a oba po­hlédli na vyčerpanou Yilané, která k nim spěšně mířila, ústa dokořán horkem z rychlého pohybu.</p>

<p>„Smrt,“ hlásila s týmiž znaky důrazu a naléhavosti, které použil i Kerrick. Lanefenuu zdrceně dopadla na ocas a šokována přihlížela pohybům posla.</p>

<p>„Poslána Muruspe - zpráva velké naléhavosti. Uruketo, jemuž velí - mrtev. Je mrtev. Náhle zemřel za noci. A další uruketo. Mrtev. Dva mrtví.“</p>

<p>Vzduch rozťal bolestný nářek Eistaa. Proč právě ona, která sama velela uruketo, která strávila značnou část ži­vota s těmito velkými tvory a jejíž město se vychlouba­lo nejlepšími uruketo v celém Ěntoban&lt;? A nyní - dva z nich. Mrtvi. S tváří zkřivenou žalem se obrátila k velké dřevořezbě uruketo za jejím sedadlem, a k velitelce, která se jí tolik podobala, na hřbetní ploutvi. Dva jsou mrtví. Co to říkalo ustuzou? Pomalu se otočila tváří v tvář tomu strašlivému stvoření.</p>

<p>„Dva mrtví,“ potvrdil Kerrick s těmi nejponuřejšími znaky, jaké mohl najít. „Nyní si promluvíme, Eistaa.“</p>

<p>Pokynul poslovi gestem okamžité-propuštění, od nej­vyššímu k nejnižšímu, a Yilané se obrátila a spěšně se vzdá­lila. Kerrickova demonstrace síly však tentokrát Lanefenuu nepohnula; nic nemohlo proniknout jejím hořem nad ne­nahraditelnou ztrátou.</p>

<p>„Kdo jsi?“ zeptala se nepříliš zřetelně, jak jí ještě zmítal velký žal. „Co tu chceš?“</p>

<p>„Jsem Kerrick-nejvyšší a jsem Eistaa všech Tanu, kte­rým říkáte ustuzou. Přinesl jsem ti smrt. Nyní ti přinesu život. To já nařídil usmrcení uruketo. Příkaz provedli ti, kterým poroučím.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Proč? Ty se odvažuješ ptát proč? Ty, která jsi poslala Vainté vraždit ty, kterým vládnu, pronásledovat je a zabí­jet jednoho po druhém? Povím ti, proč byli zabiti uruketo. Jeden byl zabit, aby ti dokázal mou moc, to, že zasáhnu, kamkoli si budu přát, a zabiji kohokoli či cokoli se mi zlíbí. Ale smrt jednoho z nich bys mohla považovat za náhodu. Dva už nejsou náhoda. Takto snadno mohli zemřít všich­ni. Učinil jsem to, abys pochopila, kdo jsem a jakým silám velím. Abys učinila, co po tobě budu chtít.“</p>

<p>Poslední slova zanikla v rozzuřeném řevu Lanefenuu. Přiskočila, drápy napřažené a čelisti dokořán, zuby připra­vené trhat to nestoudné ustuzou. Kerrick se ani nepohnul; jen promluvil, urážlivě a sebejistě.</p>

<p>„Zab mne a ty sama zemřeš. Zab mne a <emphasis>všichni </emphasis>tví uruketo zahynou. Opravdu to chceš, Eistaa? Smrt tvých uruketo i celého města? Pokud ano - pak udeř - a udeř rychle, než si to stačíš promyslet a změnit názor.“</p>

<p>Lanefenuu se zmítala zuřivým vnitřním bojem. Celý život jenom velela, měla moc nad životem a smrtí; nikdo jí neporoučel. A to ustuzou se odvažuje mluvit tímto způ­sobem! Přestávala se ovládat.</p>

<p>Kerrick se neodvažoval ustoupit či změnit svůj sebejis­tý postoj. Stačí jediný náznak slabosti a Lanefenuu udeří. Možná ji zahnal do kouta příliš - ale neměl na vybranou. Odvážil se vrhnout kradmý pohled na svahy nad městem. Nic.</p>

<p>„Je ještě jedna věc, o které ti chci říci,“ pokračoval. Musí mluvit, zaměstnávat ji, nedovolit, aby bouřlivé vášně měly čas zatemnit jí úsudek. „Ikhalmenets je veliké měs­to, klenot mezi městy Yilané, krásný, mořem-obklopený Ikhalmenets. Ty jsi Ikhalmenets a Ikhalmenets je ty. Tvá radost, starost i pýcha. Ty zde vládneš - a jenom ty.“</p>

<p>Zariskoval vrhnout další pohled ke kopci nad městem. Plul nad ním mrak - nebo to není mrak? Ne. Dým. A La­nefenuu se už zase blíží. Zavolal co nejhlasitěji, aby slova pronikla zaslepující clonou Eistaaina hněvu.</p>

<p>„Ty jsi Ikhalmenets - a Ikhalmenets stojí na pokraji zkázy. Pohleď na vrcholek nad sebou, tam na ten hřeben. Vidíš nad ním oblak, který není oblakem? Je to kouř. A víš, co kouř znamená? Kouř pochází z ohně a oheň pálí a ni­čí. Oheň strávil Alpéasak, zabil všechny, kdo v něm byli. O tom přece víš. A nyní přináším oheň i do Ikhalmenets.“</p>

<p>Lanefenuu <emphasis>se </emphasis>obrátila a zakvílela děsem a bolestí. Ze hřebenu stoupal dým ve velkých, válejících se mračnech. Kerrick se hlasitě dovolával její pozornosti a ona k němu stočila jedno oko, zatímco druhé stále upírala na černý sloup.</p>

<p>„Nepřišel jsem sám do tvého mořem-obklopeného Ik­halmenets. Mí lidé zabili tvé dva uruketo, zatímco já kráčel do ambesedu. Mé šiky nyní obklíčily město ze všech stran - a jak víš, vládnou dokonale ohněm. Oheň je již připra­ven a čeká na můj pokyn. Pokud jej vydám - Ikhalmenets shoří. Pokud se mi něco zde stane - Ikhalmenets shoří. Rozhodni se tedy, ale rozhoduj rychle, neboť oheň je lačný a nemůže se již dočkat.“</p>

<p>Lanefenuin vzteklý řev se změnil v bolestný nářek. Je poražena. Svěsila bezvládně ruce a zdrceně usedla na ocas. Její město a uruketo jsou však přednější. Smrt tohoto tvora důležitá není. Ikhalmenets ano.</p>

<p>„Co chceš?“ zeptala se. Tón a znaky neprozrazovaly poníženost; jen slabost a porážku.</p>

<p>„Chci pro svá ustuzou jen to, co ty pro své Yilané, Eis­taa. Klidný a nerušený život. Vyhnala jsi nás z Alpéasaku. Ty a tvé Yilané i fargi v něm zůstanou, protože je to město Yilané. Nikdo vám tam nebude škodit. Vidím sníh na hoře nad námi, sníh, který je každým rokem níž a níž. Než sníh dorazí až k tobě, odejde Ikhalmenets do Alpéasaku a bude žít v bezpečí pod jeho teplým sluncem. Ikhalmenets bude žít.</p>

<p>Ale má ustuzou musí žít také - a žít v bezpečí. Právě v tuto chvíli jedná Vainté podle tvých příkazů, pronás­leduje a zabíjí má ustuzou. Musíš ji povolat zpět, naří­dit jí, aby se vrátila, nařídit jí, aby přestala zabíjet. Učiň tak a Ikhalmenets bude žít. Nechceme to, co jsi chtěla ty. Nech si své město. Žádáme pouze své životy. Musíš zasta­vit Vainté. Učiň tak a Ikhalmenets i všichni tví uruketo budou žít i v zítřku zítřka, tak jako žili ve včerejšku před včerejškem.“</p>

<p>Lanefenuu se dlouhou chvíli ani nepohnula. Seděla tiše a snažila se uspořádat změť pocitů a protichůdných myš­lenek. Konečně zvedla hlavu a s novou silou promluvila, už zase pevným a velitelským hlasem.</p>

<p>„Stane se tak, Vainté bude zastavena. Nebylo nikdy nutné, aby útočila na váš svět ustuzou. Bude zavolána zpět. Ty odejdeš. Zůstaneš i se svými ustuzou tam, kde žijete a my také. Už nikdy s tebou nechci mluvit ani tě vidět. Kéž by byl tvé vejce vysušil sluneční žár a ty ses nikdy nevynořil na svět.“</p>

<p>Kerrick pokynul na souhlas. „Ještě něco však musíš učinit, abys Vainté zastavila. Znáš ji a znám ji i já. Je schopná neuposlechnout tvého příkazu a pokračovat dál. Je - nebo není? „</p>

<p>„Je,“ opáčila Lanefenuu ponuře.</p>

<p>„Pak musíš za ní, vyhledat ji a nařídit ji, aby se vrátila. V tu chvíli se bude muset zastavit, neboť její Yilané jsou tvými Yilané, její fargi tvými fargi. Tak to musí být.“</p>

<p>Lanefenuiny oči se zajiskřily nenávistí - ale tělo držela Eistaa pod kontrolou. „Učiním tak.“</p>

<p>„To je dobře.“ Kerrick sáhl ke kruhu, který měl kolem krku, k noži, jež na něm visel. Uchopil jej a utrhl z kožené šňůrky, aby jej podal Lanefenuu. Nenatáhla pro něj ruku, takže nůž dopadl do prachu u jejích nohou.</p>

<p>„Tohle předáš Vainté. Zná to - ví, co to znamená. Tak bude vědět, že jsem to byl já, kdo zde byl - a proč. Bude vědět, že jsi neměla na vybranou.“</p>

<p>„Je mi jedno, co ví či cítí Vainté.“</p>

<p>„Ovšem, Eistaa.“ Kerrick hovořil pomalu a pečlivě, vo­lil znaky, které znamenaly ledově chladnou nenávist. „Chci jen, aby se dozvěděla, že jsem to byl já, Kerrick, kdo se o to postaral, kdo ji přinutil se zastavit. Chci, aby dokonale vě­děla, co jsem učinil.“</p>

<p>S těmi slovy se Kerrick otočil a odkráčel. Vzdaloval se od ambesedu a míjel zírající fargi, jež se shromažďova­ly v poděšených houfech. Když se k nim přiblížil, kvapně a vystrašeně uhýbaly, neboť zdálky onen rozhovor sledo­valy. Neslyšely slova a tak nevěděly přesně, co se stalo; věděly jenom, že to bylo strašlivé, tak strašlivé, až se to vymykalo všemu chápání. Dva uruketo jsou mrtví a toto Yilaně-ustuzou kráčí městem a smrt mu jde v patách.</p>

<p>Kerrick prošel Ikhalmenets až k pobřeží a tam oslovil přítomné Yilané a fargi.</p>

<p>„Jménem vaší Eistaa vám nařizuji, abyste odsud odeš­ly. Všechny. Eistaa vám poroučí, abyste přispěchaly za ní do ambesedu. Běžte.“</p>

<p>Yilané, samy neschopny lži, pochopily jeho slova jako příkaz Eistaa a rozeběhly se do města.</p>

<p>Kerrick, stejně osamělý, jako když přišel, vyběhl na vy­hřátý písek a rychle opustil město Ikhalmenets.</p><empty-line /><p>44</p>

<p>„Poslala jsi pro mne,“ řekla Enge. „Ta zpráva nazna­čovala velkou naléhavost.“</p>

<p>„Každý příkaz, který vydám, je naléhavý, přestože to ta tvá líná stvoření nejsou schopna pochopit. Kdybych ne­zdůrazňovala naléhavost svých přání, pak by neochotný posel místo doručení vzkazu ještě dlouho rozvláčně disku­toval o nevhodnosti toho, aby sloužil jako fargi, a o dalších nesmyslech.“</p>

<p>„V tom mají pravdu, neboť Ugunenapsa řekla...“</p>

<p>„Ticho!“ zaburácela Ambalasi, a hřebínek se jí vztyčil hněvem. Setéssei, její asistentka, v panice uprchlá, a do­konce i Enge se sklonila před bouří nevole staré vědkyně. Naznačila omluvu a poslušnost a tiše vyčkávala, až se Am­balasi uklidní.</p>

<p>„To už je trochu lepší. Od tebe alespoň mohu očeká­vat pozornost a přinejmenším trochu slušnosti. A nyní se podívej sem - není to úžasný pohled?“</p>

<p>Ambalasi ukázala na Sorogetso, uloženou v nedalekém stínu. Úžasný byl ten pohled pouze pro Ambalasi, neboť její výzkumný objekt se třásl strachy a choulil se do klu­bíčka, oči zavřené. Očividně očekával smrt.</p>

<p>„Ne tobě, pošetilé stvoření, můj hněv patřil jiným,“ houkla Ambalasi. Se značným úsilím se ovládla a promluvila po způsobu Sorogetso. „Pozornost, maličká. Přátelství a pomoc.“ Pohladila Ičikčii zelený hřebínek a ustrašená So­rogetso bojácně otevřela oči.</p>

<p>„Výborně. Podívej, tady Enge se na tebe přišla podí­vat, obdivovat, jak jsi statečná. Tiše, bolest-nebude.“</p>

<p>Ambalasi jemně odstranila nefmakel, který zakrýval a chránil pahýl poraněné nohy. Sorogetso se zachvěla, ale nebránila se.</p>

<p>„Podívej,“ poručila Ambalasi. „Zírej na to s obdivem.“</p>

<p>Enge se sklonila, aby lépe viděla. Tam, kde Ambalasi při operaci zakryla kost dlouhým kusem kůže, byla svraště­lá tkáň. V jejím středu se nalézala jakási nažloutlá skvrna. Enge to neříkalo zhola nic. Neodvažovala se však přiznat to nahlas a přivolat tak opět na svou hlavu Ambalasin hněv.</p>

<p>„Hojí se to dobře,“ řekla tedy. „Ambalasi je mistrem vědy hojení. Nejenže se rána po amputaci úspěšně zhojila; zde, ve středu, se objevuje cosi nového. Lze z toho učinit předmět-obdivu?„</p>

<p>„To jistě lze - ale při tvé nevědomosti nemohu očeká­vat, že plně pochopíš význam tohoto jevu. Roste jí nová noha, žlutě kropenatá noha - a na zelené Sorogetso, která je o hlavu menší než my. Dokáže alespoň něco z toho­to úžasného poznatku proniknout tvou masivní kostěnou schránkou do mikroskopického mozku, jenž v ní dřímá?“</p>

<p>Enge spolkla tu urážku - což byl ten nejmoudřejší po­stup, jaký se dal při komunikaci s Ambalasi použít. „Dů­ležitost nechápána. Nevědomost přiznána.“</p>

<p>„Bedlivá-pozornost-zapotřebí. Dřívější teorie zamítnu­ty. Zapomeň na všechny zmínky o tektonice zemských de­sek či kontinentálním driftu. Naše rody se od sebe odděli­ly před daleko kratším časovým úsekem. Deset milionů let nás od sebe nedělí - i jeden milion by byl příliš mnoho. Na pohled se možná jevíme jiní, ale geneticky vzato jsme stejní. Jinak by ta noha nemohla růst. Záhada se prohlu­buje. Kdo jsou Sorogetso - a jak se sem dostali?“</p>

<p>Enge se nepokusila o odpověď; dobře věděla, že nepří­tomné oči staré vědkyně se nedívají na ni, ale kamsi dál, do hlubin záhad, které si ani nedovede představit.</p>

<p>„Dráždí mne to. Cítím tu temné, nekalé pokusy, k nimž nemělo dojít. Už dříve jsem nalezla důkazy o neúspěšných experimentech mých kolegyň, ale spíše v moři než na souši; byly to výsledky práce, která neměla být nikdy vykonána, ohavní tvorové, kteří se nikdy neměli narodit. Uvědom si - ne všichni vědci jsou jako já. Tak jako existují Yilané se znetvořenými těly, existují i ty se znetvořenou myslí.“</p>

<p>Enge byla tou možností zděšena. „Něco takového se nemůže stát.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Ambalasi ovládla výbuch hněvu alespoň natolik, aby mohla přiložit nefmakel opět na místo - ale jakmile skon­čila, dala pobouření volný průchod. „Proč ne?! Vždycky budou existovat neschopní. Viděla jsem laboratorní ex­perimenty prováděné tak nevhodně a nešikovně, že by tě jala hrůza při pohledu na jejich výsledky. Pochop - vše, co kolem sebe vidíš, jsou úspěchy. Nezdary většinou skryje ot­vor s trávicím enzymem. Nalezly jsme Ambalasokei docela snadno - mohli ji tedy nalézt i jiní. Záznamy se nevedou, vědomosti se nepředávají dál. My Yilané máme tu chybu, že se nestaráme o změny. Víme, že zítřek po zítřku bude stejný jako včerejšek včerejška - a tak nám připadá zby­tečné zaznamenávat uplynulý čas i události, které přináší. Záznamy, s nimiž se setkáváš ty, jsou jen ozvukem našeho sebevědomí. Vždy se jedná o něco, co bylo objeveno, co zase trochu posílí naše maličké ego. Záznamy o nezdarech se nikdy nevedly.“</p>

<p>„Pak se tedy domníváš, že jsou Sorogetso výsledkem nějakého nezdařeného experimentu?“</p>

<p>„Anebo takového, který se zdařil - ale který neměl být nikdy proveden. Lze samozřejmě manipulovat s genovými řetězci ustuzou a nižších živočichů vůbec - je ale neslýcha­né, aby Yilané manipulovala s geny Yilané.“</p>

<p>„I kdyby je chtěla vylepšit, bojovat třeba proti choro­bám?“</p>

<p>„Ticho! Mluvíš mnoho a víš málo. Chorobu lze elimi­novat změnou <emphasis>jiných </emphasis>organismů. Jsme, to co jsme, takoví, jako jsme byli od vejce času. Diskuse je skončena.“</p>

<p>„Pak ji tedy opět započni,“ pronesla Enge s nečekanou energií. „Prohlášení-současné odporuje prohlášení-před-chozímu. Pomáhala jsi nám přece na toto místo, protože jsi toužila studovat vztah naší filosofie k fyziologickým změ­nám těl. Není to ve svém principu experiment s Yilané?“</p>

<p>Ambalasi otevřela ústa a nakrčila údy, chystajíc se pro­mluvit - ale vzápětí znehybněla. Zavřela ústa a dlouhou dobu tam stála, strnulá a ponořená v myšlenkách. Když konečně promluvila, doprovodila svá slova znaky uznání.</p>

<p>„Strunový nůž tvé mysli mne nikdy nepřestane udivo­vat, Enge. Máš samozřejmě pravdu a já musím mnohem pečlivěji přemýšlet o tom, k čemu se chystám. Možná, že můj záchvěv odporu nad pokusy s Yilané nebyl zcela přiro­zený, ale jen naučená a tudíž podvědomě prováděná reakce. Pojď, najezme se - neboť toto téma vyžaduje daleko více přemýšlení, než jsem mu v tuto chvíli schopna věnovat.“</p>

<p>Ambalasi se podrážděně rozhlédla, ale její asistentka byla tatam. Dala najevo rozladění-z-nepřítomnosti. „Mě­la by nám přinést maso. Dobře ví, že v tuto denní dobu jídám.“</p>

<p>„Potěšení ve službě tobě, velká Ambalasi. Dojdu ti pro ně.“</p>

<p>„Dojdu si sama. Hlad vzrůstá čekáním.“</p>

<p>Enge kráčela po jejím boku rostoucím městem. Míjely skupiny Yilané, zabrané do vážného rozhovoru. Naznačila potěšení-z-viděného.</p>

<p>„Jako nikdy dřív můžeme dnes pátrat po pravdách Ugunenapsy, bez nebezpečí a strachu.“</p>

<p>„Těm tvým bezcenným tvorům hrozí značné nebezpečí - ode mne. Ve městě je spousta věcí, které vyžadují více práce a méně řečí. Copak si ty tvé Dcery tlachání neuvě-</p>

<p>domují, že v tomto městě nemáme fargi a že tedy veškerá špinavá práce je na nich?“</p>

<p>„Děláme práci velké Ugunenapsy.“</p>

<p>„Ugunenapsa vás nenakrmí.“</p>

<p>„Myslím, že ano,“ namítla Enge hrdě. „Přivedla k nám tebe, díky síle svých myšlenek, působící na naše těla, a tak nás přivedla sem. A výsledky vidíš všude.“</p>

<p>Ambalasi nezavítala do jídelního místa od chvíle, kdy dohlížela na dobudování výroby trávicích enzymů. S obje­vem obřích úhořů bylo zásobování masem vyřešeno, třeba­že za cenu poněkud jednotvárné stravy. Kupodivu však od té doby neslyšela žádnou stížnost Dcer na to, jak namá­havá a nepříjemná je práce s přípravou jídla. Nyní zjistila důvod.</p>

<p>Jedna z Dcer, byla to Omal, pohodlně odpočívala ve stínu, zatímco u nádob s enzymy pracovali tři Sorogetso.</p>

<p>„Učí se rychle,“ prohodila Enge, „a jsou vděční za jídlo, které od nás dostanou.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Moc </emphasis>to neschvaluji,“ zakabonila se Ambalasi a vzala si silný plátek úhoře na čerstvém listu, který jí podala jedna ze Sorogetso. Ta vzápětí sklopila oči a - odspěchala připravit porci pro Enge.</p>

<p>„Neporozumění,“ naznačila Enge a položila před sebe svůj kus úhoře.</p>

<p>„Neuposlechnutí obdrženého příkazu,“ řekla Ambalasi a ukousla velké sousto. „Narušení vědeckého pozorování. Tvé Dcery zkazí úplně všechno.“ Spolkla poslední sousto a rozzlobeně mrštila prázdným listem do trávy, načež uká­zala k protějšímu břehu řeky.</p>

<p>„Tyto pseudofargi je nutno navrátit tam, kam patří. Odešli je zpět. Jen ať pracují tvé líné sestry. Všechno zka­zíte. Copak jsi už zapomněla, že Sorogetso nežijí jako my -ale mají mezi sebou samce, místo aby je uzavřeli v hanalé? Musím prozkoumat, jak k tomu došlo a učinit o tom pod­robné záznamy. Mám před sebou příležitost, jaká už se nenaskytne. Musím pozorovat a zaznamenávat každičký</p>

<p>detail jejich života. Potřebuji je studovat v jejich přiroze­ném prostředí - ne zde, jak porcují úhoře pro nenasytné žaludky tvých sester! Copak jsi neviděla plovoucí kmen, který chrání jejich osadu? Používají neživé nástroje jako ustuzou, ne živé nástroje jako my. Toto zasahování do je­jich přirozeného vývoje musí přestat - a to hned. Okamžitě je pošli zpět.“</p>

<p>„Nebude to tak snadné...“</p>

<p>„Bude to jednoduchost sama. Poruč těm svým Dce­rám letargie, aby se tu všechny shromáždily, do poslední. Promluvím k nim. Budou vydány rozkazy.“</p>

<p>Enge zaváhala, chvíli přemýšlela a pak naznačila sou­hlas.</p>

<p>Čas zásadního střetu konečně nadešel. Věděla, že ne­mohl nepřijít. neboť očekávání Ambalasi a životně důležité potřeby Dcer se od sebe lišily jako den a noc. Věděla, že za svou existenci vděčí vědkyni, ale zároveň jí bylo jasné, že to už není podstatné. Byly prostě zde. Co bylo, bylo. Postoje se vyhrotily a střet je zákonitým důsledkem.</p>

<p>„Pozornost,“ pokynula nejbližší Yilané. „Nejvyšší mož­ná pozornost, všichni se shromáždí v ambesedu. Naléhavá potřeba, čas co nejkratší.“</p>

<p>Mlčky se odebraly do ambesedu. Přestože jejich město nemělo žádnou Eistaa ani nebylo rozhodnuto, jakou for­mou vlády bude řízeno, ambesed byl vybudován, protože tvořil střed všech měst Yilané. Dcery sem spěchaly ze všech stran; uposlechly naléhavosti příkazu, poháněny dosud ži­vými vzpomínkami na poroučení a pronásledování v rod­ných městech. Všemi zmítal strach. Rozestoupily se, aby mohly projít Enge a Ambalasi. Bok po boku ty dvě kráče­ly k vyvýšenému pahorku, kde by měla své místo Eistaa -pokud by nějakou mely. Enge se obrátila k mnohohlavému zástupu, pokynula žádost o ticho, utřídila si myšlenky -a pak promluvila.</p>

<p>„Mé sestry. Ambalasi, která nám dala svobodu a životy, Ambalasi, kterou uznáváme a ctíme nad jiné, si přeje nás oslovit a probrat závažné záležitosti, důležité pro nás pro všechny.“</p>

<p>Ambalasi vydusala na vrchol pahorku a pohlédla na ztichlé, čekající Yilané. Nato se jala hovořit, klidně a bez jakýchkoli vášní.</p>

<p>„Jste bytosti inteligence a chápavosti, to nemohu po­přít. Všechny jste studovaly a snažily se pochopit myšlenky Ugunenapsy, měly dost inteligence, abyste její učení apli­kovaly na své životy - a staly se za ně odpovědnými. Ale jakmile jste učinily toto, přetrhly jste nit kontinuity, která váže fargi k Eistaa. Přivedly jste na svět nový způsob ži­vota, novou společnost. Cítíte radost nad tím, co se stalo, a máte k tomu jistě důvod. Pochopitelně musíte - po část dne - uvažovat nad důsledky, které má učení Ugunenapsy na vaše životy.“</p>

<p>Sestry rozvlnil tichý pohyb souhlasu. Ambalasi se do­stalo jejich plné pozornosti. Jakmile si tím vědkyně byla jista, napřímila se, tělo ztuhlé hněvem, velitelský tón v hla­se.</p>

<p>„Po část dne - ne víc! Zanechaly jste za sebou Eistaa a její příkazy, které umožňují městu růst a žít. A proto, abyste mohly dál žít, abyste si uchovaly životy, jež jste za­chránily před hněvem Eistaa, musíte nalézt způsob, jakým řídit toto město, jenž by odpovídal učení Ugunenapsy. Ale pouze po část dne, jak jsem již řekla. Po zbytek dne budete v zájmu života a růstu tohoto města pracovat. A protože žádná z vás neví, jak budovat město, budu vám radit a vy mne poslechnete. Diskuse nebude možná - pouze okamžité uposlechnutí.“</p>

<p>Po těch slovech se ozvalo mnoho bolestných a naříka-vých výkřiků a Enge vystoupila, aby vyslovila nahlas, co si všechny myslely.</p>

<p>„To není možné. Byla bys naší Eistaa - což je to, co jsme odmítly.“</p>

<p>„Máš naprostou pravdu. Budu Eistaa-čekající. Čeka­jící na to, až vymyslíte přijatelnější způsob řízení města.</p>

<p>Jakmile tak učiníte, ráda uvolním místo, po němž nijak ne-dychtím, ale jehož odpovědnost jsem, ač nerada, ochotna převzít, neboť si uvědomuji, že není jiné cesty, jak město udržet při životě. Říkám toto nikoli jako návrh, ale ja­ko ultimátum. Pokud přestanu poskytovat své vědomosti, město zahyne - a vy zemřete hladem bez mých znalos­tí přípravy jídla, zemřete hrůznými chorobami bez mého léčitelského umění. Mohu odejít a vzít s sebou uruketo -a zanechat vás zde blížící se smrti. Ale vy jste odmítly smrt a zvolily si život. Zvolte si mne a budete jej mít. Nemůžete tedy, než s mou velkorysou nabídkou souhlasit.“</p>

<p>Ambalasi zmlkla, otočila se a sáhla po vodním ovoci; měla vyprahlo v krku. Zavládlo šokované ticho, které po chvíli přerušila Far&lt;, stoupající na pahorek.</p>

<p>„Ambalasi nemluví než pravdu,“ pronesla zapáleně. Oči měla vlhké a rozevřené doširoka jako fargi. „Ale pod jejími slovy je další pravda. Nikdo nepochybuje o tom, že to byla síla Ugunenapsiných myšlenek, co nás přivedlo až sem. Sem. kde jsme našli čekající Sorogetso, prosté tvory. Mohou být vycvičeni ke všem práčem města, a my tak budeme mít dost času studovat naše pravdy...“</p>

<p>„Odmítnutí!“ zaburácela Ambalasi, tlačíc se zpět na své místo a přerušujíc Far&lt; těmi nejdrsnějšími zvuky a po­hyby. „To je nemožné. Sorogetso, do posledního, se ještě dnes navrátí ke svému způsobu života a již nebudou mo­ci do města vstoupit. Mou velkorysou nabídku můžete jen přijmout či odmítnout. Žít nebo zemřít.“</p>

<p>Far&lt; pokročila před starou vědkyni a postavila se je­jímu stáří mládím, hněvu klidem.</p>

<p>„Pak tedy musíme odmítnout, přísná Ambalasi, a, po­kud je to jediný způsob, jak žít dál - přijmout smrt. Ode­jdeme se Sorogetso, až opustí město, a budeme žít stejně prostě jako oni. Mají jídlo a rozdělí se o ně s námi. Pokud některé z nás zemřou - i tak budou dál žít Ugunenapsiny myšlenky.“</p>

<p>„Nemožné. Nelze se vměšovat do života Sorogetso.“</p>

<p>„Ale jak nám v tom chceš zabránit, naše laskavá pří­telkyně? Zabiješ nás?“</p>

<p>„Ano,“ opáčila Ambalasi bez zaváhání. „Mám hesot­san. Zabiji každou z vás, nebo třeba všechny, kdo se odváží narušit přirozenou existenci Sorogetso. Už tak jste napá­chaly dost škod.“</p>

<p>„Far&lt;, sestro má, Ambalasi je naším vůdcem,“ ozvala se Enge a vstoupila mezi ně. „Je mou nejnaléhavější žá­dostí, aby ani jedna z vás nepronášela věci, jichž později bude litovat, nedávala sliby, jež nebude moci splnit. Vy­slechněte mne. Existuje přece jen jedna možnost. Pokud by v celém Ugunenapsině díle nebyla žádná pravda, pak je docela určitě v aplikaci díla na naše životy. Věřím, že smrt vše skončí - naše životy i životy druhých. Proto udělá­me, jak nám moudrá Ambalasi říká, pokorně poslechneme její instrukce jako instrukce Eistaa-čekající a zatím bude­me hledat trvalé řešení toho závažného problému, jenž nás rozděluje.“</p>

<p>„Mluv za sebe,“ ozvala se Far&lt; - pevně vzpřímená, údy složené v gestu odmítnutí. „Mluv za ty, kdo ti na­slouchají, pokud o to stojí. Ale nemůžeš mluvit za nás za všechny, za ty z nás, kdo věří v efeneleiaa, ducha živo­ta, základní sílu, která se skrývá ve všem živém, ve všem myšlení, a která odlišuje živé od mrtvého. Během svých meditací o efeleniaa zakoušíme velikou rozkoš a hluboké city. Nemůžeš nás o něco takového připravit hrubou prací a znečištěnýma rukama. Nenecháme se k tomu donutit.“</p>

<p>„Pak nedostanete najíst,“ opáčila Ambalasi věcně.</p>

<p>„Dost!“ zahřměla Enge a všichni zmlkli, neboť takovou ji ještě nezažily. „Budeme o těchto záležitostech diskuto­vat - ne však nyní. Budeme se řídit Ambalasinými inst­rukcemi, dokud z našeho studia Ugunenapsiných myšlenek nevzejde řešení, jak si vládnout sami.“ Prudce se otočila k Far&lt;, která couvla před silou jejích pohybů.</p>

<p>„Od tebe chci mlčení - žádám tě o něj zde. přede vše­mi. Odsuzuješ Eistaa, která nařídila naši smrt - a vzápětí</p>

<p>sama sebe pasuješ do role Eistaa-jež-zná-vše, která vede své stoupence do jisté záhuby. Raději bys měla zemřít ty a nechat ostatní žít. Neusmrtím tě - avšak chápu již pocity Eistaa, která odsoudí jednoho k smrti proto, aby ostatní mohli žít. Odmítám to - avšak chápu.“</p>

<p>Mezi sestrami zazněly výkřiky bolesti a zoufalé stony. Far&lt; zavřela své velké oči a zachvěla se. Enge zvolala žá­dost ticho-všichni - ve jménu Ugunenapsy, kterou uctíva­jí. Když zmlkly, pokračovala - s pokorou a lítostí; veškerý hněv byl ten tam.</p>

<p>„Mé sestry, jste pro mne víc než jen životem - neboť bych radostně zemřela, pokud by toho bylo zapotřebí, aby nejnižší z vás mohla žít. Vrháme takto bláto na památku velké Ugunenapsy i na sebe samé, když dovolíme, aby do našich řad vstoupil svár. Služme Ugunenapse tím, že bu­deme poslouchat Ambalasi. Opusťme v tichosti toto místo a přemítejme pak o samotě o tom, co se s námi stalo. Po­tom vše probereme společně a vypracujeme oboustranně uspokojivé řešení. A nyní běžte.“</p>

<p>Uposlechly mlčky, neboť každá z nich měla mnoho lát­ky k přemýšlení. Když Enge s Ambalasi osaměly, promlu­vila stará vědkyně, pomalu a unaveně.</p>

<p>„To bude prozatím stačit - ale pouze prozatím. Budeš mít teď dost problémů, má milá. Dávej si na Far&lt; pozor -zasévá konflikty a hledá ve vašich řadách sobě podobné. Je trhlinou, která může ohrozit tvé jinak pevné postavení.“</p>

<p>„Já vím. A mrzí mne to. Už dříve žila jedna, která si vykládala Ugunenapsu po svém a která zemřela, když ko­nečně pochopila špatnost svých myšlenek. Ale s ní zemřelo mnoho dalších Dcer. Kéž se to už nikdy nestane.“</p>

<p>„Už se to děje. Bojím se o budoucnost tohoto města.“</p><empty-line /><p><strong>45</strong></p>

<p>První jarní deště přinesly do údolí Sasku nevítané změ­ny. To, co dříve bylo tenkými šlahouny, které visely z hor­ního okraje skalních stěn, se nyní změnilo v hustý zelený vodopád, jenž se každým dnem prodlužoval, blíž a blíž dnu údolí. Spálit se šlahouny nedaly, to už Sasku zkoušeli a bez úspěchu, a přiblížit se k nim šlo s ohledem na jedovaté tr­ny jen velmi obtížně. Navíc na dlouhých stoncích začaly dozrávat baňaté, jedovatě zelené plody.</p>

<p>„Co až plody začnou padat - co pak? Jaká zkáza murgu se v nich skrývá?“ trápil se Herilak, vzhlížeje k zelené mase nad hlavou.</p>

<p>„Může v nich být cokoli,“ odpověděl Sanone hlasem unavenějším než kdy dřív. Léta na něj doléhala jako nikdy v životě. Mandukto a sammadar se stáhli do ústraní, jak to poslední dobou činili často - aby hledali odpovědi na otáz­ky, jež žádné odpovědi neměly. Sanonova tvář se zkřivila znechucením při pohledu na spleť zelených lián na skalní stěně. „Může se z nich vynořit cokoli - cokoli jedovatého, smrtícího. Zvířata a rostliny murgu se pořád mění. Ne­bo možná obsahují jenom semena, z nichž vyrostou další šlahouny. I to bude dost zlé.“</p>

<p>„Včera tekl v řečišti jen malý pramínek vody. Dnes už ani kapka.“</p>

<p>„Máme ještě pramen; je dost vody pro všechny.“</p>

<p>„Chci vědět, co nám murgu učinili s vodou, musíme to vědět. Vezmu dva lovce a půjdu se podívat.“</p>

<p>„Jeden z mých mladých manduktů půjde také. Zabal se však dobře do látky a zakryj si i nohy a chodidla.“</p>

<p>„Já vím.“ Herilakův hlas zněl ponuře. „Další dítě je mrtvé. Ty trny vystřelí z písku, když na ně šlápneš; ne­jsou vůbec vidět. Mastodonty jsme museli zavřít do ohrad a dát je hlídat. Žerou cokoli, co je zelené. Jak tohle všechno skončí?“</p>

<p>„Může to skončit jenom jedním způsobem,“ odtušil Sa­none dutě. Obrátil se a odešel.</p>

<p>Herilak provedl svou skupinku kolem stráží a přes ka­menný val, který uzavíral vstup do údolí. V mnoha vr­stvách silné látky bylo horko, ale nechráněni jít nemohli. Murgu se drželi z dosahu a při útoku se pokaždé stáhli, ale jejich vrhače šipek už rostly všude.</p>

<p>Kráčeli obezřetně vzhůru údolím podél říčního koryta, jehož bahno už ztvrdlo v pevný škraloup. Před nimi se cosi pohnulo a Herilak namířil smrtící hůl, ale nic už neviděli, bylo jen slyšet dusot tlap, který se vzdaloval. Ještě několik zákrutů údolí a dorazili k zátarasu.</p>

<p>Od jedné skalní stěny ke druhé se zde táhla hustá spleť trnitých šlahounů a do nich vpleteného křoví se zářivě pes­trými květy: doslova svislá džungle. Živou přehradou pro­tékal tenoučký pramínek, aby vytvářel malý rybníček u její paty.</p>

<p>„Můžeme rostliny odřezat, spálit.“ navrhl Sarotil. Heri­lak pomalu zavrtěl hlavou. Tvář měl sevřenou hněvem, ne­návistí - a zoufalstvím.</p>

<p>„Když je odřežeš, vyrostou znovu. Nehoří. Pokud pů­jdeme blíž, čekají na nás jedovaté trny. Pojďte, chci vědět, kam se poděla všechna voda.“</p>

<p>Jakmile se vyšplhali kus nad vyschlé řečiště, ozvalo se odkudsi nad jejich hlavami zasvištění a do oděvu se jim zabodly šipky. Herilak střelbu opětoval a rychle se tím</p>

<p>směrem rozběhl. Žádní murgu tam však nebyli. Mandukto ukázal na křovisko, které se ještě houpalo, jak nedávno uvolnilo své břímě. Dlouhé kořeny rostliny se táhly s kopce dolů.</p>

<p>„Sami jsme tu past spustili, když jsme šlápli na kořeny. Vysazují tyhle rostliny všude kolem nás - stále víc a víc.“</p>

<p>Nebylo co dodat. Opatrně obešli křoví a několik dal­ších, jemu podobných, a vystoupali na příkrý svah, až se dostali nad živou přehradu. Za ní se rozlévalo malé jezero, které zvedlo hladinu notný kus proti proudu. Zastavená řeka si už našla jiné řečiště, tekla do pouště a mimo údolí Sasku.</p>

<p>Ještě že mají alespoň pramen.</p>

<p>Jakmile se vrátili do relativního bezpečí kamenné ba­riéry, pečlivě vytrhali z oděvu všechny jedovaté šipky a teprve pak s úlevou odmotali důkladné odění. Herilak vyhledal Sanona - seděl a přemýšlel na jejich obvyklém místě - a informoval jej o tom, co nalezli.</p>

<p>„A neviděli jsme jediného murgu - naučili se už, jak se držet z dosahu.“</p>

<p>„Tu přehradu lze strhnout...“</p>

<p>„Proč? Jen proto, aby vyrostla znovu? A šlahouny jsou mezitím každým dnem blíž ke dnu údolí. Přiznejme si, že se murgu konečně naučili, jak nás porazit. Nikoli v boji -ale pomalým a neustálým růstem svých jedovatých rostlin. Nakonec zvítězí. Nemůžeme je zastavit o nic snáz než pří­liv.“</p>

<p>„A přece příliv končí každého dne odlivem.“</p>

<p>„Murgu ne.“ Herilak dopadl ztěžka na zem. Cítil po­rážku, únavu a stáří o nic méně než mandukto. „Zvítězí nad námi, Sanone. Zvítězí.“</p>

<p>„Nikdy jsem od tebe neslyšel nic podobného, silný Heri-laku. Ještě stále můžeme vyhrát. Vedl jsi nás už dříve a zví­tězil jsi.“</p>

<p>„Nyní prohráváme.“</p>

<p>„Překročíme poušť na západ.“</p>

<p>„Půjdou za námi.“</p>

<p>Sanone se podíval na svěšená ramena svého protějšku a sdílel, přes všechnu snahu, jeho zoufalství. Je tedy oprav­du Kadairovým přáním, aby byli Sasku vymazáni z povr­chu země? Následovali snad stopu velkého mastodonta jen proto, aby na jejím konci nalezli záhubu? Tomu nevěřil. Ale čemu jinému měl věřit?</p>

<p>Temnotou úvah pronikl rozrušený křik a on se obrá­til, aby zjistil, co se děje. Běžel k nim hlouček lovců; muži křičeli a kamsi ukazovali. Herilak popadl smrtící hůl a vy­skočil. Zazněl hukot a šum, jak se k nim prázdným kory­tem hnala vlna vody, žluté bahnem, a rychle plnila břehy. Poděšení Sasku a Tanu se rychle škrábali do bezpečí, co nejdál od té hřmící záplavy.</p>

<p>„Hráz se protrhla,“ pochopil Herilak. „Jsou všichni v bezpečí?“</p>

<p>Sanone pročesával očima bahnité vody, ženoucí se údo­lím, ale žádná těla neviděl - jen valící se kameny a ulá-mané větve. „Myslím, že ano, řeka se nevylévá z břehů. A podívej, hladina už klesá. Za chvíli spadne na normální úroveň.“</p>

<p>„Dokud murgu znovu nevypěstují svou přehradu. Což znamená jen nakrátko.“</p>

<p>Dokonce ani tato radostná událost nedokázala zmírnit Herilakovu beznaděj. Vzdal se už všeho a byl připraven skončit se životem. Nezvedl ani hlavu, když slyšel volání ostatních, a reagoval teprve na Sanonův dotek.</p>

<p>„Něco se děje,“ křičel mandukto; poprvé za celou dobu mu zazněla v hlase naděje. „Šlahouny, podívej na šlahouny! Kadair nás neopustil, stále jdeme v jeho šlépějích!“</p>

<p>Vysoko nad nimi se od skalní stěny utrhla zelená masa popínavých rostlin a pomalu sjela do údolí. Kolem místa dopadu se zvedl oblak prachu, a jakmile se trochu usadil, zjistili, že silné stonky, které nesly veškerou váhu zelené spleti, jsou šedé a suché. Dokonce i během těch několika okamžiků, co přihlíželi, ztrácely voskově zelené listy svůj lesk a odpadávaly. O kus dál se ulomil další kus porostu a zřítil se dolů.</p>

<p>„Něco se tam děje, něco záhadného,“ vykřikl Herilak a konečně se probral z melancholie. „Musím se jít podívat.“</p>

<p>Se smrtící holí v ruce proběhl údolím a vyškrábal se na kamenný val. Naproti němu, na protějším břehu řeky, se tyčily útesy druhé strany údolí, vzdálené na krátký do­střel luku. Spatřil tam náhlý pohyb a okamžitě se přikrčil a namířil zbraň. Na okraji útesu se objevil marag, a za ním další a další. Jejich odpudivé ruce s dvěma palci byly prázdné. Stáli tam nehybně a zírali dolů.</p>

<p>Herilak sklonil zbraň. Na takovou vzdálenost už nebyla přesná - a on potřeboval zjistit, co se děje.</p>

<p>Dívali se na něj a on na ně, schopni na tu dálku sdělit jen to, že tu jsou. Dělila je od sebe celá šířka říčního toku - ale také jejich rozdílnost, hlubší a širší než jakákoli řeka či moře. Herilak cítil temnou nenávist a věděl, že z těch úzkých štěrbin očí naproti sálá tentýž cit. Ale co se to tedy děje? Proč uvolnili řeku a zničili šlahouny?</p>

<p>Přišel další murgu a přinesl nějaký předmět. Největší z nich, jenž stál k příchozímu nejblíž, se k němu otočil a pohnul končetinami v jakési trhavé křeči. Uchopil věc do náručí, pohlédl na ni - a pak upřel pohled na Herilaka. Otevřel ústa v skřeku jakési nedefinovatelné emoce. Nato se rozmáchl a vrhl předmět přes údolí. Sledoval, jak věc opisuje pomalý oblouk a klesá, až narazila do kamenného valu a zachytila se mezi balvany pod vrcholem.</p>

<p>Herilak zvedl hlavu zpět k murgu, ale byli pryč. Čekal, ale už se nevrátili. Teprve po dlouhé chvíli sklouzl po ka­menné suti a zastavil u věci, která přilétla shůry. Odzdola zaznělo chraptivé supění, jak za ním šplhal Sanone.</p>

<p>„Viděl jsem... to,“ říkal. „Stáli a dívali se na tebe, a ne­dělali nic. Jen hodili tohle. A potom odešli. Co je to?“</p>

<p>Byl to jakýsi vak tvaru a velikosti melounu, šedý a hladký, bez jakéhokoli nápadného rysu. Herilak do něj strčil nohou.</p>

<p>„Může to být nebezpečné,“ varoval Sanone. „Dej po­zor.“</p>

<p>„Může to být cokoli.“ Herilak si klekl k předmětu a šťouchl do něj palcem. „Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit.“</p>

<p>Odložil smrtící hůl a vytáhl kamenný nůž, zkoušeje pal­cem ostří. Sanone poplašeně hekl a couvl, neboť Herilak se vzápětí sklonil a řízl do vaku.</p>

<p>Vnější vrstva byla tuhá. Herilak přitlačil a zkusil pilo­vat - a slupka náhle povolila. Zhroutila se a vytékala z ní oranžová tekutina. Uvnitř se rýsoval temný předmět. Heri­lak do něj dloubl špičkou nože a vyhodil jej ven. Sanone se opatrně přišoural a díval se mu pres rameno.</p>

<p>A díval se přímo na Kerrickův stříbrný nůž, jenž se ná­hle zaleskl na denním světle. Na nůž z nebeského kamene, který měl vždycky zavěšen na krku.</p>

<p>„To je Kerrickovo,“ konstatoval Sanone. „Je mrtvý. Za­bili jej a tohle mu odřízli a poslali nám to jako zprávu, že je mrtvý.“</p>

<p>Herilak popadl nožík a zvedl jej nad hlavu, takže se čepel zaleskla v teplém slunci.</p>

<p>„Máš pravdu, že je to zpráva - ale zní, že Kerrick žije! To on tohle způsobil - nevím jak, ale udělal to. Nezemřel na severu - žije. A porazil murgu.“ Herilak máchl rukama v gestu, objímajícím celé údolí.</p>

<p>„Tohle všechno je jeho zásluha. Porazil je. Murgu pro­lomili hráz a vyhubili šlahouny - a odešli. To říká ten nůž. Můžeme zde dál žít. Údolí je opět naše.“</p>

<p>Zvedl nůž do výšky, vysoko do slunečního svitu, obrátil jej tak, že jiskřil a blyštěl se, a zařval z plných plic.</p>

<p>„Vyhráli! Vyhráli jsme - údolí je naše!“</p>

<p>„Prohrála jsi, Vainté,“ pronesla Lanefenuu, sledujíc jedním okem vzpřímenou postavu po svém boku, zatímco druhé s nechutí upírala na nečisté, chlupy obrostlé ustuzou, jež stálo na druhé straně údolí a dívalo se na ni. Nato pokynula Akotolp, aby se k nim připojila. „Je destrukce dokonána?“</p>

<p>Vědkyně zalomila paže v gestu dokonáno-dle-příkazu. „Virus byl uvolněn. Je neškodný pro běžné rostliny i živo­čichy, ničí však s jistotou nově zmutované buňky. Zahynou všechny. A virus zůstane v půdě, takže zahubí i semena, která časem mohou vzklíčit.“</p>

<p>Vainté Akotolp téměř nevnímala a hrubě odstrčila její tučné tělo, aby se dostala opět k Eistaa, v zuřivé snaze popřít její nedávná slova.</p>

<p>„Nemůžeme prohrát. Musíme je zničit.“</p>

<p>Tak byla zmítána vášnivými city a svaly se jí tak škuba­ly v křeči myšlenek, že sdělení znělo nezřetelně a zmateně. Myšlenky však měla jasné. Stála zpříma proti Lanefenuu a hlásala hrozbu každým pohybem.</p>

<p>„Bitva nesmí ustát. Nesmíš ji zastavit.“</p>

<p>Její gesta byla tak zuřivá a prudká, že Akotolp s po­děšeným výkřikem uskočila a přihlížející Yilané pozvedly hesotsan ve strachu o bezpečnost Eistaa. Ta je však máv­nutím zastavila a obrátila se k Vainté, pokrčujíc paže do znaku znechucení.</p>

<p>„Ustuzou-Kerrick tě zná opravdu dobře, Vainté. Ří­kalo, že mne neposlechneš, že budeš ignorovat mé příkazy, pokud ti je nepředám osobně. Mělo pravdu. Odmítáš upos­lechnout, Vainté, ty, která jsi přísahala, že budeš celý život mou fargi.“</p>

<p>„Nemůžeš to udělat -“</p>

<p>„Už se stalo!“ hněvivě zaburácela Lanefenuu, jež vyčer­pala poslední zbytek trpělivosti. Přihlížející rychle zmizeli. „Ty chceš odmlouvat? Pak bude mým posledním příkazem tvá smrt - příkazem, kterého nemůžeš neuposlechnout. Ze­mři, vyvrženče, zemři!“</p>

<p>Vainté se obrátila a potácela se pryč. Lanefenuu vykro­čila za ní a vztyčený hřebínek se jí třásl zuřivostí.</p>

<p>„Co to má znamenat? Ty jsi nezemřela! Ty, která jsi je nenáviděla, ses stala jednou z nich. Jsi Dcerou zkázy. Tvorem beze smrti, vyvržencem. Vstoupila jsi do řad těch, které sis tak ošklivila. Dám tě tedy zabít. Pozornost k pří­kazům pro všechny přítomné!“</p>

<p>Prchající Yilané se zastavily a obrátily, sahajíce po zbraních. Vaintiným vztekem jako blesk projela chladná úvaha. Otočila se rychle čelem k Lanefenuu a zády k os­tatním, hovoříc tiše a pohybujíc údy jen tolik, kolik bylo pro sdělení významu nezbytné.</p>

<p>„Velká Lanefenuu, Eistaa Ikhalmenets, která vládne si­lou a mocí, Vainté se před tebou pokořuje. Uposlechnu každého tvého příkazu.“</p>

<p>„Neuposlechla jsi příkazu zemřít, Dcero smrti,“ zasy­čela Eistaa.</p>

<p>„Poslechla bych, ale nemohu. Žiji, abych ti mohla slou­žit.“</p>

<p>„O tom pochybuji. Nařídím, aby tě usmrtili.“</p>

<p>„O to se nepokoušej.“ Ve Vaintiných slovech zazněla nepokrytá, chladná hrozba. „Všude kolem čekají Yilané, jež už zapomněly <strong>na </strong>Ikhalmenets, které mi věrně sloužily <strong>a </strong>které mne dokonce mohou považovat <strong>za </strong>svou Eistaa. Ne­pokoušej jejích oddanost <strong>- </strong>mohlo by se ti to zle vymstít.“</p>

<p>V Lanefenuu vzkypěl hněv; zadržela však jeho výbuch a zavrtala zrak do nebezpečného stvoření, jež před ní stálo, odhadujíc reálnost jeho hrozby. Zároveň přejela pohledem znepokojené Yilané, jež stály dole pod svahem. Vzpomněla si na chlad, jenž ohrožuje Ikhalmenets a kvůli němuž se octla zde, tak daleko do svého mořem-obklopeného města. Na tom, co tato Yilané plná jedu řekla, může být hodně pravdy. Když Lanefenuu konečně promluvila, učinila tak stejně tiše jako její protějšek.</p>

<p>„Budeš žít. Pro tuto chvíli budeš žít. Vrátím se do Jkhalmenets a ty pojedeš se mnou. Nevěřím ti, pokud tě nebudu mít přímo u sebe. Válka proti ustuzou skončí. Ne-zůstaneš však ani v mém městě. Jsi vykázána z Gendasi, z Alpéasaku, i navždy z mé přítomnosti. Kdybych tě moh­la hodit do moře, s radostí bych to udělala. Nebudu však</p>

<p>riskovat, že mne někdo uvidí. Budeš vysazena sama - do­cela sama - na pobřeží Entoban &lt;, daleko od všech měst Yilané. Staneš se opět fargi. Tak to učiním a takový bude tvůj osud. Máš k tomu co říci?“</p>

<p>Vainté se neodvážila vyslovit nahlas své pocity; bylo jasné, že pak by jedna z nich musela zemřít. Nemohla ris­kovat. Musela však ovládnout své tělo tak silně, že svaly vibrovaly námahou, když zvedala palce na znamení přijetí.</p>

<p>„Dobrá. Nyní opustíme toto místo ustuzou a já budu s radostí počítat plynoucí dny až k tomu, kdy uvidím na­posledy tvá vzdalující se záda.“</p>

<p>Vyšplhaly se do sedel a odjely, následovány fargi na uruktop. Když prach, který rozvířily, konečně usedl zpět na hlinitou půdu, byly už pryč, bez jakékoli stopy či pa­mátky.</p>

<p>„Měla jsem dnes v noci sen,“ svěřila se Armun. „Byl tak skutečný, že jsem vnímala i barvy listí a oblohy, ba dokonce cítila i kouř ohně.“</p>

<p>Stála v přídi ikkergaků a přivírala očí před září zapa­dajícího slunce. Kerrick stál za ní a objímal ji rukama, vychutnávaje teplo jejího těla a pocit vzájemné blízkosti. Obrátila hlavu a pohlédla mu do větrem ošlehané tváře.</p>

<p>„Alladjex vždy rád naslouchal, když někdo hovořil o svých snech,“ pronesla zpola vyčítavě. „A pak ti vylo­žil, co sen znamenal.“</p>

<p>„Starý Fraken je hlupák. Dělal vždycky jen potíže.“</p>

<p>„Chceš říci, že můj sen nebyla pravda?“</p>

<p>V hlase jí zazněla bolest. Projel jí prsty dlouhé vlasy a chlácholil ji. „Sen může být pravdivý - tolik je jisté. Naše snění musí mít nějaký smysl. Myslel jsem tím jen, že jeho význam si můžeš vysvětlit sama, nepotřebuješ k tomu toho starce. O čem byl ten sen?“</p>

<p>„Byli jsme zase u toho okrouhlého jezera. Arnhweet seděl vedle nás a jedl maso, které jsem upekla. Také dívka Darras - jen byla větší, než jak si ji pamatuji.“</p>

<p>„Vždyť také je starší. Setkala ses i s Ortnarem a Har-lem?“</p>

<p>„Ortnar tam byl také, seděl a jedl s námi, a nemocná ruka mu visela dolů. Ale ten chlapec tam nebyl. Mohl sen tvrdit, že je mrtvý?“</p>

<p>Všiml si úzkosti v jejím hlase a rychle odpověděl. „Zní to jako velice realistický sen. Říkala jsi přece, že jsi viděla barvu oblohy, musel být tedy den. Harl tráví celé dny na lovu.“</p>

<p>„No ovšem.“ Úlevně se rozesmála. „Ale možná se mi to vše jen zdálo, protože v to tak moc doufám?“</p>

<p>„Ne! Je to pravda. Viděla jsi, co se stane, viděla jsi je­zero, kam míříme a všechny, kdo tam na nás čekají. Čekají v klidu a bezpečí.“</p>

<p>„Chci tam už být.“</p>

<p>„Ikkergak pluje rychle a jarní bouře jsou za námi. Za­krátko tam budeme.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak </emphasis>jsem šťastná. Nechci, aby se naše další dítě naro­dilo na studeném severu.“</p>

<p>Pronesla to klidně, plna radosti, a Kerrick se rozesmál a přitiskl ji k sobě. Už nikdy se nerozdělí, nikdy víc. Hladil jí jemně vlasy a cítil klid a mír - ten klid a mír, který cítil stále od onoho rána v Ikhalmenets, kdy přinutil Eistaa, aby mu jednala po vůli a zastavila útok na sammady. Ten jediný čin jej zbavil obav a strachu, které jím tak dlou­ho zmítaly, zahnal démony, kteří mu dosud sídlili v hlavě a zatemňovali myšlenky.</p>

<p>Jdou zpátky k jezeru, zpátky ke svému sammadu. Za­nedlouho zase budou všichni pohromadě.</p>

<p>Ikkergak stoupal a klesal na dlouhých vlnách, ráhnoví skřípělo a od přídě stříkala pěna.</p>

<p>Ze zádi zazněl náhlý výbuch smíchu - od místa, kde Kalaleq u kormidla rozmlouval s druhým z Paramutan. Byla to pro ně snadná cesta, a dobrá zábava. Opět se ro­zesmáli.</p>

<p>Obloha před nimi zrudla, aby věštila dobré počasí,</p>

<p>a pás oblaků se zbarvil do růžová posledními odlesky za­padajícího slunce.</p>

<p>Svět žil opět v míru.</p>

<p>Daleko na jihu, ve světě, který ikkergak právě zanechal za sebou, stála v moři Vainté, omývaná teplými vlnami, a dívala se na uruketo, mizejícího v krvavém západu slun­ce. Paže měla zkřivené do nenávistného výkřiku, zaťaté palce toužily drásat. Byla však sama a nikdo nenaslouchal jejímu volání. Nikdo jí nepřispěchal na pomoc, aby s ní sdílel hněv i žal. Byla sama.</p>

<p>Možná je to tak lepší. Nenávist jí zůstala a její síla ji stále žene vpřed. Víc nepotřebuje. Má před sebou zítřek a zítřek, jenž nastane po zítřku, dny, táhnoucí se před ní do budoucnosti jako kameny poházené po pláži. Dostatek dní na to, aby vykonala, co je třeba vykonat.</p>

<p>Otočila se, vyšla z oceánu a stanula na hladkém písku beze stop. Stěna džungle, jež se před ní tyčila, vypadala masivně a neproniknutelně. Ještě jednou se otočila a vy­dala se po pláži, zanechávajíc v písku rovnou řadu šlépějí. Kráčela pomalu a pravidelně, dál do houstnoucího šera.</p><empty-line /><p>SVĚT NA ZÁPAD OD RÁJE</p>

<p>Yilané</p>

<p>Historie</p>

<p>Fyziologie</p>

<p>Strava</p>

<p>Rozmnožování</p>

<p>Věda</p>

<p>Kultura</p>

<p>Jazyk</p>

<p>Tanu</p>

<p>Jazyk</p>

<p>Paramutan</p>

<p>Životní prostředí Jazyk</p>

<p>Slovníčky</p>

<p>Marbacko-český Yilané-český Sesecko-český Angurpiaq-český</p><empty-line /><p><strong>Fauna </strong></p>

<p>Poznámka překladatele Následující pasáž byla přeložena z Yilané — což znamenalo řadu těžkých problémů, nepředstavitelných pro překladatele z lid­ských jazyků. Aby byl text vůbec srozumi­telný, překladatel se musel uchýlit k vol­nému, přibližnému překladu, a tak se pře­dem omlouvá za jakékoli nepřesnosti, jež by snad přitom vznikly.</p>

<p>Historie světa</p>

<p>V samém úvodu je nutno podotknout, že se popisova­ná historie liší od mnoha „historií“, jež byly zveřejněny dosud. Tento rozdíl je zcela <emphasis>zásadní, </emphasis>jak pochopí každá soudná čtenářka. Příliš dlouho byla totiž historie Yilané doménou pohádkářků a snílků. Dokonalou ukázkou výplo­du fantazie našich spoluobčanek, tvářícího se jako seriózní fakta, je v současné době rozšířený výklad „historie“ toho­to světa, který popisuje, jak před sedmdesáti pěti miliony let dopadl na Zemi obří meteorit a vymazal z jejího po­vrchu 85% v té době žijících biologických druhů. Detailně rozebírá, jak se vyvinuli teplokrevní živočichové a jak se stali dominantní formou života na této planetě. Je to přes­ně to, od čeho se autoři této stati s politováním distan­cují: divoká a ničím nepodložená spekulace, nikoli přesný historický výzkum, ústící v teorii podloženou fakty. Žád­ný meteorit této velikosti nikdy do Země nenarazil. Svět,</p>

<p>1 Čtenářům, kteří nejsou obeznámeni s matematikou a počítáním Yilané, doporučujeme prostudovat její úplný popis na straně 431</p>

<p>jak jej vidíme, je takový, jaký vždycky byl a vždycky bu­de, svět bez konce. Ve světle pseudohistorických výkladů současnosti je tedy, ještě než začneme, nutno definovat samotný pojem <emphasis>historie.</emphasis></p>

<p>Historie, tak jak ji známe dnes, je až příliš často velmi nepřesnou vědní disciplínou, tak nepřesnou, že jsou její teorie často spíš fikcí než faktem, daleko více spekulací než logickým vršením důkazů. To je způsobeno několika aspekty, jež jsou přirozenosti Yilané vlastní. Málo se sta­ráme o to, čím jsme byli - ale zcela přesně víme, kam směřujeme. Často žádáme krátkodobé změny, ale zároveň vyžadujeme, aby se budoucnost nelišila od přítomnosti, aby byla neměnná a nezměnitelná. A protože ze své pod­staty toužíme po kontinuitě, nemáme dobrý pocit z mi­nulosti - mohla by totiž obsahovat dlouhodobé a trvalé změny, jež nám nebudou příjemné. Proto o minulosti vět­šinou hovoříme mlhavě jako o „době, kdy byl čas pouhé vejce“ nebo o „vejci času“, a představujeme si přitom, že tehdy se v jediném okamžiku zrodil náš svět, tak jak jej známe - a od té doby se nezměnil.</p>

<p>To je samozřejmě nesmysl. V dějinách Yilané nadešel čas, abychom dosud uznávaný výklad našich dějin ozna­čili za zcestný. Mohli bychom tyto řádky označovat jako „novou historii“ - ačkoli skutečnou historií vůbec nejsou! Proto tedy pouze odmítáme všechna dosavadní pojednání o historii a prohlašujeme, že od nynějška existuje historie jediná. Tato.</p>

<p>Za vytvoření historie vděčíme vědám geologii a paleon­tologu, a to i přesto, že se obě těší zájmu jen málokteré Yi­lané. Přejeme si proto, aby tyto vědy došly uznání, a pro­hlašujeme je za vědy pravé, stejně pravé jako fyzika nebo chemie. Hloupý posměch, jehož se jim doposud dostávalo, není na místě. Minulost existovala, ať se ten nepříjemný</p>

<p>fakt snažíme ignorovat jakkoli. Máme dojem, že každá od­vážná a inteligentní Yilané by měla být schopna smířit se s touto skutečností a přiznat si, že se Yilané nevynořili náhle, když prasklo vejce času. Zde je pravdivá a daleko uspokojivější historie tohoto světa.</p>

<p>Dovolte nám před vlastním začátkem ještě jedno kra­tičké odbočení. Nemáme v úmyslu vracet se až k úplně samému počátku, ke vzniku života prokaryot. Tento pří­běh byl detailně popsán v mnoha jiných pojednáních. Naše historie začíná zhruba dvě stě sedmdesát milionů let PP (před přítomností), kdy už plazi nějakou dobu plnili na Zemi roli dominantní životní formy.</p>

<p>V té době se zde vyskytovaly čtyři hlavní skupiny pri­mitivních plazů, označovaných jako thecodonti. Tito tvo­rové byli přizpůsobeni životu ve vodě, kde také lovili ko­řist. Plavali snadno, pohyby mohutného ocasu. Někteří z nich posléze opustili vodu a vystoupili na souš, kde svým způsobem chůze vývojově předčili mnoho jiných živoči­chů, jako třeba proterosuchy, předchůdce dnešních kroko­dýlů. Však víte, jak neohrabaně krokodýli chodí: kolébají se <emphasis>s </emphasis>roztaženýma nohama, mezi nimiž tělo vlastně visí. To však nebyl případ vyspělých thecodontů, kteří natáhli nohy přímo dolů, pod trup, a tak se mohli vzpřímit.</p>

<p>Historie těchto dní je zaznamenána pouze ve skalách a zkamenělinách, jež se z oněch dob uchovaly, že je v ní tedy stále mnoho děr. Přestože však detaily, jimiž bychom díry vyplnili, nejsou dosud k dispozici, celkový obraz je úžasně jasný a zřetelný. Našimi vzdálenými předky byli tvorové zvaní monosauři, mořští ještěři s evolučně velmi úspěšný­mi vlastnostmi. Specializovali se na život ve vodě a tak vyvinuli dlouhý ocas, zatímco údy se změnily v ploutve. Jednou zvláštní formou monosaura se stal <emphasis>tylosaurus, </emphasis>vel­ký pohledný tvor. Velký proto, že byl delší než šest Yilané za sebou. Pohlednost tkvěla v tom, že v mnoha rysech při­pomínal dnešní Yilané. Důvodem pro tuto podobnost je fakt, že byl naším přímým předkem.</p>

<p>Pokud bychom vede kostry dnešní Yilané postavili kos­tru tylosaura, příbuzenský vztah bude okamžitě zřejmý. Kosti končetin, skryté v mase a vazivu ploutví, prozrazují čtyři palce a čtyři další prsty. Dnes tedy máme na kaž­dé ruce dva palce a dva prsty proti nim. Ocas se zkrátil na vhodnou délku. <strong>I </strong>u hrudního koše existuje nápadná shoda - páry žeber se táhnou od klíční kosti <strong>až </strong>k pánvi. Podívejte se na ty dvě kostry a uvidíte minulost a součas­nost bok po boku. Zde tedy jsme, trochu jiní, uzpůsobení pobytu na souši. Toto je naše skutečná historie, ne něja­ké vágní konstatování o vejci času. Jsme potomky oněch vznešených tvorů, kteří se před zhruba čtyřiceti miliony lety stali Yilané.</p><empty-line /><p><strong>Rané </strong>období</p>

<p>Mnoho z popisu, který následuje, jsou z nedostatku něčeho lepšího pouhé dohady. Jsou to však faktograficky <emphasis>podložené </emphasis>dohady, ne smyšlené báchorky jako je ta o obřím meteoritu. Je nutno číst v záznamech země a skal. My jen sbíráme jednotlivé části a skládáme je dohromady, tak jako byste složily dohromady rozbitou vaječnou skořápku.</p>

<p>Pokud byste zatoužily poskládat je samy, pak si pro­studujte příslušné geologické a paleontologické texty. V nich objevíte původ jednotlivých druhů, změny, kte­ré podstupují starší druhy, aby se z nich vyvinuly druhy mladší, objevíte historii různých dob ledových, jev, zvaný pohyb kontinentů, dokonce i důkaz o tom, že magnetický pól nebyl vždycky na jihu, kde se nalézá nyní, ale během jednotlivých geologických ér se pohyboval mezi severem a jihem. To vše můžete objevit samy - nebo se spokojit s naší zkrácenou verzí.</p>

<p>Pohleďte tedy, jaký musel být svět čtyřiceti milionů let PP, kdy se na Zemi objevili první jednoduší a šťastní Yilané. Byl to svět vlhčí a teplejší, a potrava, kterou potře­bovali naši předkové, ležela všude v hojnosti; stačilo po ní sáhnout. Stejně jako dnes, i tehdy byli Yilané masožravci</p>

<p>a živili se tvory, kteří naplňovali moře i zemi. Stejně jako dnešní mladí, i tenkrát se mláďata shromažďovala v efen­buru, jež brázdily vlny oceánu, a díky vzájemné spolupráci neměla o potravu nouzi. Co se s nimi stalo, když vystoupi­li na souš, už z geologických důkazů jasné není a můžeme se tedy pouze dohadovat.</p>

<p>Poté, co se však Yilané naučili spolupráci v oceánu, jistě tuto schopnost na pevné zemi nepozbyli. I tehdy by­li jistě samci jen prostoduchými, dobráckými tvory, které bylo nutno chránit. Tehdy, stejně jako nyní, musely stát stráže na plážích, kde samci tloustli a zahřívali vejce. Jídla bylo nadbytek a život byl příjemný. Ovšemže právě tuto dobu lze označit za skutečné vejce času, neboť právě ten­krát byl život poklidný a šťastný.</p>

<p>Už v této časné době lze najít zárodky vědy Yilané, tak jak ji známe dnes. Ještě dnes je lze spatřit v Trnité stěně zde, v našem městě. K ochraně samců byli vycvičeni velcí korýši, jejichž klepeta představovala mocnou zbraň. Čím byla mocnější, tím lépe mohl korýš chránit samce - byli tedy vybíráni ti nejmohutnější jedinci. V tutéž dobu byli nalezeni ti nejsilnější a nejostřejší korali, aby bránili pláže z moře. Tak byly zvládnuty první, neohrabané krůčky po cestě k vyspělé biologické vědě, jak ji používáme dnes.</p>

<p>Ale tato prostá existence byla odsouzena k zániku. Jak úspěšní Yilané sílili a zaplňovali Zemi, začali patrně sta­vět na břehu domovského moře první město. Záhy vyrostlo další a další. Když hrozil nedostatek potravy, logickou re­akcí bylo vytvořit louky a pole, chovat na nich masná zví­řata a chránit je před dravou zvěří.</p>

<p>V této činnosti prokázali Yilané svou nadřazenost os­tatním životním formám. Pohleďte na tyranosaura, ma­sožravého stejně jako my. A přece tito obří, ale hloupí tvo­rové nedokážou víc než divoce pronásledovat kořist, roz­trhat ji a promarnit na jejím těle mnoho dobrého masa. Nikdy nemyslí na zítřek, nikdy nechovají vlastní stáda ani je nešlechtí do nových kvalit. Jsou tupí a bezmyšlenkovi-</p>

<p>ti a život jen ničí, zatímco vyšší Yilané jsou inteligentní a život zachovávají. Pro vědce jsou si všechny formy života rovny. Zničit jeden druh pak znamená totéž, co zničit druh vlastní. Naše úcta k životu je zřetelně vidět z nesčetných druhů zvířat na našich pastvinách, zvířat, která by, ne­být našeho úsilí, vymizela z povrchu Země už před mnoha tisíciletími. Jsme stavitelé, nikoli bořitelé, zachováváme, místo abychom spotřebovávali. Když uvážíme všechna ta­to fakta, je zřejmé, proč jsme se stali dominantním druhem této planety. Není to žádná náhoda - ale logický důsledek okolností.</p><empty-line /><p>Fyziologie Yilané</p>

<p>Abychom pochopili svou vlastní fyziologii, musíme si ozřejmit fyziologii ostatních živočichů. Primitivní tvoro­vé, jako většina hmyzu, jsou poikilotermní. To znamená, že se přizpůsobují svému prostředí a teplota jejich těla se neliší od teploty okolního vzduchu. Pro malé a jednoduché organismy to stačí, složitější však potřebují svou tělesnou teplotu nějak regulovat. Tito živočichové jsou pak homeo-termní a jejich teplota je tedy relativně stálá a nezávislá na teplotě prostředí. Yilané patří ke skupině teplokrev-ných a exotermních tvorů. Všichni významní živočichové světa jsou exotermní, neboť tento způsob kontroly tělesné teploty je daleko lepší než systém, užívaný ustuzou - ta to­tiž musí neustále vynakládat energii, aby teplotu udržela na potřebné výši.</p>

<p>My jsme nedílnou součástí svého okolí a využíváme k regulaci vlastní teploty přírodních teplotních rozdílů. Po chladné noci vyhledáváme slunce; pokud je nám příliš tep­lo, ochladíme se ve větru, nastavíme slunci menší plochu těla, vztyčíme hřeben či dokonce vyhledáme stín. Činíme tak automaticky a nepřemýšlíme o regulaci své teploty víc než třeba o dýchání.</p>

<p>Ještě v mnoha jiných věcech je naše tělesné uspořádání vývojově nadřazeno fyziologii endotermních ustuzou. Ne­týká se nás jejich nekonečné shánění jídla a sycení věčně</p>

<p>hladových buněk. Náš metabolismus se mění, aby se při­způsobil vnějším podmínkám. Tak například během dlou­hých plaveb v uruketo prostě jen zpomalíme tělesné po­chody. Subjektivní čas ubíhá rychleji a spotřeba potravy rázem klesne.</p>

<p>Ještě evidentnějším příkladem fyziologické nadřazeno­sti Yilané je úzký vztah mezi naším metabolismem a kul­turou, jenž je unikátním vlastnictvím naší rasy: jsme naše město, naše město jsme my. Jedno nemůže žít bez dru­hého. Důkazem toho jsou i nevratné metabolické procesy, k nimž dojde ve vzácných případech, kdy jedinec přestou­pí zákon společensky netolerovatelným způsobem. K po­trestání provinilce není zapotřebí žádného fyzického násilí. Spravedlnost se nachází uvnitř jeho těla. Eistaa, ztělesnění města, naší kultury i zákona, jen provinivšímu se jedinci nařídí, aby opustil město, a zbaví jej jména. U takto vyvr­ženého jedince pak dochází k nevratné metabolické změně, která nemůže skončit jinak než smrtí.</p>

<p>Princip této reakce tkví v hormonálních změnách -konkrétně ve změně hladiny prolaktinu, který jinak běž­ně reguluje náš metabolismus a sexuální chování. Pokud je však některé z nás důrazně připomenut její přečin, její hypotalamus se přesytí množstvím hormonu a tak dochází k nerovnováze organismu. U našich předků byl tento me­chanismus nezbytný pro jejich přežití, neboť jim umožňo­val hibernaci - zimní spánek. U našich, výrazně vyspě­lejších organismů však vede nevyhnutelně k tragickému konci.</p><empty-line /><p>Strava</p>

<p>Již bylo řečeno, že když se podíváte do úst nějaké­mu tvoru, hned víte, čím se živí. Chrup ukazuje na slože­ní potravy. Nenitesk má hranaté, ploché zuby, aby mohl rozdrtit nesmírné množství rostlinné potravy, již je nu­cen denně zkonzumovat, zatímco přední zuby jsou tenčí a ostřejší, neboť jimi potravu ukusuje a trhá. Naše úhled­né, krásné řady kónických, zašpičatělých zubů ukazují na zdravou stravu - rybí maso. Mohutnost našich čelistí a sí­la jejich svalů naznačuje, že ve výživě předků hráli velkou roli měkkýši. Naši předkové dokázali - a my ostatně také - rozdrtit zuby skořápky těchto chutných stvoření.</p><empty-line /><p>Rozmnožování</p>

<p>Existují určité věci, o nichž Yilané nemluví, a to je ostatně v naší dobře uspořádané společnosti správné. Do­kud jsme mladé a proháníme se v moři, je pro nás život jednou nekonečnou radostí. Tato radost pokračuje i v ži­votě fargi; naše prosté a nekomplikované myšlenky nejsou zneklidňovány záležitostmi, jimž bychom nerozuměli.</p>

<p>Jako Yilané však nejenže můžeme diskutovat o čemkoli - my to přímo musíme učinit, máme-li porozumět světu, v němž žijeme. Životní cyklus Yilané je dokonalý ve své jednoduchosti a symetrii a my začneme s jeho popisem ve chvíli, kdy život začíná, kdy se mládě vymaní z otcovy ochrany a zamíří do vod oceánu.</p>

<p>Toto je počátek vědomého života. Přestože drtivá vět­šina toho, co čerstvě zrozené mládě dělá, jsou vrozené re­flexy - plavání, dýchání, shromažďování do skupin - už v této chvíli se začíná vyvíjet inteligence. Objevují se první náznaky komunikace, mláďata si postupně vyvíjejí schop­nost pozorování, odhadování a vyvozování závěrů. Členové mladých efenburu se učí pozorováním starších hejn.</p>

<p>A zde také začíná náš jazyk. Ti, kdo studují jazyky, jsou rozděleni do dvou táborů podle teorie, jíž začátky komunikace u mláďat vysvětlují. Pokud vynecháme od­borné detaily a cely problém trochu zjednodušíme, může­me je laicky nazvat teoriemi plav-plav a cink-cink. Teorie plav-plav předpokládá, že naše první pokusy o komunika­ci jsou navozeny pokusem o napodobení ostatních tvorů v moři - tedy že pohyb paže, napodobující plavací po­hyb ryb, znamená pojem „ryba“. Naproti tomu stoupenci teorie cink-cink tvrdí, že prvotní je zvuk - a že celá komu­nikace <emphasis>začíná </emphasis>pokusy napodobit zvuky ryb. Nevíme, která z obou teorií je pravdivá a možná se to nikdy nedozvíme. Můžeme však pozorovat mláďata, učící se mluvit na širém moři, a také to děláme.</p>

<p>Základní pojmy a gesta, jež mláďata užívají, jsou ví­ceméně stejná jako ta, jimiž budou komunikovat později na pevnině, jsou však mnohem jednodušší. Základní po­hyby končetin, změna barvy dlaní, neartikulované skupiny zvuků. To však zcela stačí k tomu, aby se členové každé efenburu semkli k sobě, naučili se spolupracovat a pomá­hat jeden druhému, a vytvořili mezi sebou silná pouta, jež je budou provázet po celý život.</p>

<p>Teprve když mláďata trochu dospějí a jako fargi se vynoří z vod, zjistí, jak složité místo je svět. Domníváme se, že v dávných dobách, kdy byla naše rasa ještě mladá, nebyly konkurence a soutěžení mezi Yilané tak kruté jako dnes. Jakmile se ovšem vyvíjí vyspělá společnost, začne být komunikace čím dál důležitějším prvkem - a v té chvíli začínají jednotlivci trpět pod jejím tlakem.</p>

<p>Je přírodním zákonem, že slabí nevydrží a padnou. Po­malá ryba je pozřena rychlou rybou a nezplodí žádné po­tomstvo. Naproti tomu rychlá ryba přežije a zanechá příští generaci geny, způsobující rychlost. Stejně je tomu i s Yi­lané, neboť mnoho fargi se nenaučí mluvit tak dobře, aby se mohly zapojit do šťastného páření města. Dostávají na­jíst, protože žádná Yilané neodmítne nakrmit druhou. Cítí se však nezabezpečené, nežádoucí a nejisté sebou samými, když pozorují ostatní ze své efenburu, jak hladce zvládají jazyk a zapojují se do rušného života města. Sklíčeně od­cházejí lovit si do moře svou vlastní potravu, bloudí oceá­nem a již je nikdo nespatří. Je nám jich líto, ale nemůžeme jim pomoci. Je přírodním zákonem, že slabí padnou.</p>

<p>Rozumí se ovšem samo sebou, že všichni tito vyvržen-ci z vlastní vůle jsou samice. Jak víme, veškeří samci jsou pečlivě vyhledáni a starostlivě opatrováni, sotva vystoupí <strong>z </strong>moře. K zániku by se odsoudila kultura, která by necha­la zahynout tyto prosté, roztomilé a nemyslící tvory! Ještě vlhcí od vln oceánu jsou přiváděni do hanalé, kde vedou, jak je jejich právem, pohodlný a snadný život. Dobře kr­meni a chráněni žijí šťastně a těší se na den, kdy budou moci prokázat svému druhu službu nejvyšší.</p>

<p>POZOR!</p>

<p>To, co bude nyní následovat, může být pro některé z vás příliš podrobné. Citliví jedinci by se mohli cítit do­tčeni detaily, jež zde budou popsány. A protože si autoři této studie nepřejí nic, než informovat občanky města, do­poručují každé Yilané, která netouží po informacích toho­to druhu, aby si přečetla pouze následující odstavec a pak přeskočila <strong>až </strong>k pasáži s nadpisem <strong>Věda </strong>Yilané.</p>

<p>Existuje proces zvaný rozmnožování či reprodukce, při němž se malá částečka samčí tkáně, zvaná spermie, spo­jí s malou částečkou samicí tkáně, zvanou vajíčko. Takto spojené vajíčko se stane vejcem v pravém slova smyslu a samec je potom nosí ve speciálním vaku. Během doby, kdy vejce udržuje v teple <strong>a </strong>bezpečí, samec značně ztloust­ne, je spokojený, líný a ospalý. Jednoho dne se vejce vy-líhne <strong>a </strong>roztomilé mládě z něj vyleze do moře, a to je ve stručnosti všechno.</p>

<p>Podrobnosti, jež by se mohly někoho dotknout</p>

<p>Ke spojení spermie a vajíčka dochází při procesu, je­muž se technicky říká <emphasis>pohlavní styk. </emphasis>Následuje popis to­hoto procesu.</p>

<p>Samec je přiveden do stavu vzrušení stimulací, kte­rou provádí samice. Jakmile k němu dojde, zvětší se jeden nebo oba samčí orgány a vynoří se z penisového váčku pod kořenem ocasu. V tu chvíli samice usedne na samce a zasune jeho penis do své kloaky. Vzájemná stimulace,</p>

<p>již není zapotřebí popisovat, přiměje samce, aby vypus­til obrovské množství spermií. Tyto vysoce specializované organismy naleznou vajíčko v těle samice a spojí se s ním, aby jej oplodnily.</p>

<p>Spolu se spermiemi je uvolněn také prostaglandin, způ­sobující u samice ztuhnutí končetin a řadu jiných změn, jež prodlouží sexuální spojení na značnou část dne. (Sexuální styk bez uvolnění hormonu je technicky nazýván <emphasis>perver</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ze </emphasis>a nebude zde rozebírán.) Během této doby se oplozená vajíčka rychle vyvíjejí a rostou, až jsou konečně vyloučena do samcova vaku.</p>

<p>Úloha samice je nyní, když je odbyta tato nejdůležitěj­ší část, skončena a odpovědnost za zachování rodu Yilané leží teď na samci. Oplozená vejce obsahují nyní geny jak samce, tak i samice. Záhy si zárodky vytvářejí placentu a rychle se zvětšují, takže potřebují čím dál víc výživných látek. To způsobuje podstatné změny v těle samce. Nej­prve pocítí naléhavé nutkání vrátit se do moře, do teplého moře, kde setrvá dva dny, neboť dozrávající vejce potře­bují stálou teplotu. Jakmile se samec uloží na pláži na okraj teplých vlnek, těší se z nových metabolických změn: tloustne, stává se malátným a pomalým a většinu času prospí. Tak zůstává, dokud se nevylíhnou mladí a neode­jdou do moře.</p>

<p>Měly bychom se zmínit, že - ačkoli to nemá žádný vliv na pokračování našeho druhu - několik samců každoročně na plážích umírá, neboť jejich těla nejsou schopna vrátit se do původního metabolického stavu. Protože však tento jev postihuje jenom samce, není pro nás nijak důležitý.</p>

<p>A tak začíná životní cyklus Yilané nanovo.</p><empty-line /><p>Věda Yilané</p>

<p>Existuje mnoho věd a každá z nich představuje mno­hem víc studijního materiálu, než kolik můžeme uvést v té­to krátké studii. Eventuální zájemci mohou nahlédnout do specializovaných děl, zabývajících se chromozomální chi­rurgií, chemií, geologií, fyzikou, astronomií atd. Zde se do určité míry zmíníme jen o genetice, technice a matematice.</p>

<p>Stejně jako všechno ostatní v historii Yilané je i pravda o vývoji v oblasti biologie zahalena závojem času. Můžeme však učinit některé logické předpoklady, jimiž vysvětlíme dnes obecně známá fakta. Máme-li dostatek času - a trpě­livosti - můžeme vyřešit jakýkoli biologický problém. Zpo­čátku asi existovala jediná technika, jak změnit vlastnosti organismů kolem nás, a to primitivní křížení. Jak ubíhal čas a zájem o reprodukční proces stoupal, začal výzkum struktury genů. Prvním průlomem byla izolace genomu, jež přinesla možnost vytvořit stabilní geny, nepodléhají­cí evoluci. Pouze tehdy, kdy dokážeme zastavit evoluci, jí můžeme porozumět.</p>

<p>V tuto chvíli se možná nezasvěcená čtenářka podiví a napadne ji otázka: jak můžete zastavit evoluci a záro­veň provádět genetické změny? Odpověď není jednoduchá a máme-li na ni odpovědět, musíme začít od začátku.</p>

<p>Abychom porozuměli principu genetického inženýrství, je třeba vědět alespoň něco o biologické skladbě života na Zemi.</p>

<p>Organismy, které zde žijí. jsou dvou různých typů. Nej­jednodušší jsou prokaryota - běžné bakterie, sinice, mik­roskopické řasy, viry, atd. Druhý typ, složitější a větší or­ganismy, zvané eukaryota, probereme za okamžik. Zdržme se krátce u prokaryot.</p>

<p>Všechny organismy, které do této skupiny náležejí, ma­jí svůj genetický materiál uložen v kruhu DNA, nebo, u některých virů, RNA. Tyto drobné částice života vy­užívají, jak se zdá, svůj genetický materiál hospodárně, neboť mnoho úseků, kódujících jednotlivé geny, se pře­krývá. Přesto však mezi mnohými geny mají speciální se­kvence DNA, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé: sekvence ovládají uplatnění genu. Například enzym, vy­produkovaný na základě informace genu, se naváže na tuto speciální sekvenci a zablokuje produkci dalšího enzy­mu, aby tak zabránil jeho nadprodukci. Zadruhé existují sekvence DNA, které jsou schopny včlenit DNA svého ge­nu do jiných, cizích vláken DNA. (Příkladem nám může být včlenění plazmidu nebo bakteriofágu do DNA hostitel­ské bakterie, viru či eukaryota.) Některé bakterie dokonce produkují enzymy, jež dokáží vlákno DNA rozpojit a zase spojit tím, že rozeznají speciální sekvence mezi jednotli­vými geny dotyčného vlákna. Použitím těchto enzymů pak lze přečíst sekvence na celých vláknech DNA. Toto se pro­vádí postupným rozštěpením vláken specifickými enzymy, z nichž každý rozeznává jiné sekvence mezi geny. Směs rozštěpených úlomků vlákna je pak dále štěpena dalšími a dalšími enzymy.</p>

<p>Je to zdlouhavý proces: vyžaduje miliony a miliony opakovaných pokusů. Trpělivost Yilané je však nekonečná a náš druh měl miliony let, aby tuto metodu dokázal vyvi­nout a přivést k dokonalostí. Abychom přečetli jednotlivé naštěpené sekvence, musíme je spárovat s radioaktivní­mi DNA nebo messenger RNA o známém složení. Pak už víme, které geny chceme použít a jak - a pomocí speciál­ních enzymů je vyřízneme z původní DNA a vsuneme je do DNA jiného organismu.</p>

<p>A takto je modifikována kruhová DNA bakterií. Za­prvé použitím plazmidu, přirozených „rozmnožovacích“ sekvencí bakterie. Zadruhé pomocí fágů - virů, kteří na bakterie útočí. A zatřetí pomocí kosmidů, uměle vytvoře­ných kruhových DNA, obsahujících speciální sekvence pro připojení nových genů, takže není problém do nich včlenit nový či modifikovaný gen - a modifikovaná bakterie může produkovat protein, který dříve neuměla.</p>

<p>Je tedy zřejmé, že není těžké změnit chemii bílkovin bakterie či jednoduchých eukaryot, jako jsou třeba kva­sinky.</p>

<p>O mnoho složitější je však dosáhnout žádoucích změn u velkých eukaryotních zvířat. U těchto tvorů je totiž</p>

<p>„výrobní program“ buněk naprogramován již v samotném vajíčku v hloubi matčina vejcovodu, a z něj je tento pro­gram předáván do dalších buněk. Teprve po dokončení základních tkání embrya každá z buněk produkuje speci­fické proteiny a postupně se specializuje na svou určenou funkci, aby tak dala vzniknout jednotlivým orgánům. Způ­soby, jimiž lze zvládnout a pozměnit tento složitý proces, jsou však příliš komplikované, než abychom je zde mohli rozebírat.</p>

<p>Je nutno se věnovat i jiným aspektům vědy Yilané.</p>

<p>O matematice se musíme zmínit, protože mnoho Yi­lané už o ní slyšelo a protože na jejích poznatcích často staví i ostatní vědy, třebaže mnohdy nevědomky. Násle­dující vysvětlení bude, jak se domníváme, krátké, ale do­stačující.</p>

<p>Princip matematiky je založen na číslech a počítání. Pokud toužíte číslům porozumět, položte ruce před sebe, dlaněmi dolů, aby se vnitřními palci dotýkaly. Zvedněte vnější palec na pravé ruce. Tomu se říká číslo jedna. Když nyní budeme přidávat další prsty odprava doleva, ten nej­bližší je dva, další tři a vnitřní pravý palec čtyři. Levý vnitřní palec pět, následují prsty šest a sedm a konečně vnější levý palec je nazýván deset. Desítce se také říká základ, což je technický termín, který zde nebudeme ro­zebírat. Stačí jenom vědět, že po desítce začínáme počítat opět od jedničky, deset-a-jedna, deset-a-dva, až k dvakrát-deset. Počet násobků deseti je nekonečný. Proto jsou také čísla tak důležitá ve vědních disciplínách, kde je zapotřebí něco vážit, měřit, počítat, atd. Matematika sama je velice jednoduchá - vlastně je to jen porovnávání věcí, které jsou menší, větší, stejné jako jiné či nestejné.</p>

<p>Počátky matematiky se rovněž ztrácejí v hlubinách ča­su. Matematici se však přesto domnívají, že základ deset byl zvolen proto, že máme na obou rukou dohromady deset prstů. Tvrdí také, že jako základ by se dalo zvolit jakékoli číslo, ačkoli nám se to zdá vysoce nepravděpodobné. Pokud bychom vzali jako základ například 2, pak 2 budou 10, 3 potom 11, 4 = 100, 5 = 101, 6 = 111, atakdále. Bylo by to velmi neohrabané, nepraktické a navíc k nepotřebě. Kdosi dokonce řekl, že kdyby ustuzou uměla počítat, jejich základ deset by se rovnal našim dvanácti. Tím by se změnily veškeré hodnoty; kupříkladu čtyřicet milionů let existence Yilané by se smrsklo na pouhých třicet milionů. Sami dobře vidíte, kam vedou tak divoké spekulace, a tak raději nechme nezdravého teoretizování.</p><empty-line /><p>Kultura Yilané</p>

<p>V této historii jsme byly nuceny zavést několik nových pojmů, a <emphasis>kultura </emphasis>je jedním z nich. Lze ji definovat jako souhrn způsobu, jakým žijeme a jak je tento způsob celé věky přenášen z jednoho pokolení na druhé. Lze předpo­kládat, že i naše kultura měla historické počátky, ačkoli si nedovedeme představit, jak vypadaly. Můžeme popsat jen naši současnou existenci.</p>

<p>Každá Yilané má své město, neboť život bez města je pro ni nemyslitelný. Když se vynoříme z moře. díváme se v němé úctě a bázni na krásu a harmonii našeho měs­ta. Jdeme tam jako hloupé fargi, a obyvatelé nás přijmou a živí nás. Nasloucháme a učíme se od ostatních. Dívá­me se a napodobujeme okolí. Jakmile se naučíme alespoň trochu mluvit, nabízíme své služby a dostává se nám las­kavého zacházení. Vidíme před sebou bohatý, rozmanitý život města a jsme postupně vtaženy jednou z jeho čás­tí. Některé z nás slouží dobře a poslušně na pastvinách či jatkách. Všechny Yilané, které čtou tento <emphasis>záznam, </emphasis>by měly mít na paměti, že služba městu nejsou jenom vědy a studium, kterým se věnují ony; smyslem služby je služba sama a v ní jsou si všechny Yilané rovny.</p>

<p>Stejně jako je město stavěno v kruzích - obepnuté zvenčí prstencem polí a pastvin pro zvířata, uvnitř pak skrývá prstenec obytných čtvrtí a v samém srdci ambesed a pláže zrození - tak je také vystavěna naše kultura. Velký vnější kruh tvoří fargi. Blíže středu jsou asistentky a dobře vycvičené pracovnice, zběhlé v řadě různých specializací. Ty obklopují vědkyně, stavitelky, dohližitelky - všechny, které dosáhly vrcholných znalostí ve svých oborech. Tyto vzhlížejí ke skupině vedoucích funkcionářek města, a ty zase na oplátku k Eistaa, která vládne všem. Je to logic­ké, jednoduché, úplné; není jiné možné kultury než právě této.</p>

<p>Toto je svět Yilané. Tak je tomu od vejce času, a zů­stane to tak navždy. Kde jsou Yilané, tam je i jejich vláda zákona a všichni jsou šťastni a spokojeni.</p>

<p>Na obou pólech našeho glóbu je velký chlad a nepří­jemné prostředí a Yilané jsou příliš moudré, než aby se do takových končin pokoušely proniknout. Teprve nedávno však bylo zjištěno, že jsou na světě i příjemná místa, kde dosud nežijí Yilané. Jsme povinovány samy sobě a světu zaplnit tato prázdná místa. V některých těchto končinách se nacházejí ustuzou, nepříjemná a nechutná. V zájmu vě­dy však i tyto tvory musíme prozkoumat. Většina čtenářů nyní odloží tento svazek, neboť se o podobné záležitosti nezajímají. To, co následuje na další straně, je tedy urče­no zvláště dychtivým zájemkyním.</p>

<p>Poznámka překladatele Zde končí překlad z jazyka Yilané. Abys­te pochopili alespoň část z nepředstavitel­ných — ale také fascinujících — problémů, s nimiž se musel překladatel vypořádat, přečtěte si prosím následující pasáž.</p><empty-line /><p>Jazyk Yilané</p>

<p>Pomalý vývoj, trvající miliony let, dal vzniknout bo­hatému a složitému jazyku. Tak složitému, že jej mnozí příslušníci rodu nikdy pořádně neovládli a nestali se te­dy Yilané. Tato kulturní bariéra rozděluje rasu do dvou podskupin, z nichž jedna zůstává mimo civilizaci a žije povětšinou v mořích a oceánech. Nerozmnožuje se však, protože nedokáže ochránit neohrabané samce před dravci z okolí. Prohra divokých jedinců znamená, že se genofond populace pomalu mění; tato změna je ovšem velmi, velmi pomalá.</p>

<p>Yilané hovoří v řetězu na sebe navazujících větných celků, přičemž každý celek obsahuje jeden až čtyři pojmy. Každý z celků má také svůj kontrolní znak, vyjadřova­ný postojem, držením těla či pohybem, který podtrhuje a zpřesňuje význam slov. Větné celky se jen zřídka opaku­jí, neboť kombinace jednotlivých pojmů v nich vytvářejí velké množství variant - přibližně jich je asi sto dvacet pět milionů.</p>

<p>Jakýkoli pokus o přepis Yilané do češtiny naráží na dosud nevídané problémy. Nejprve je nutno vzít v úvahu kontrolní znaky. Zde je jejich neúplný seznam, doplněný zjednodušenými symboly Yilané:</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>nahrbení</p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p>roztažení končetin</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>pirueta</p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>

<p>skrčení   se</p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>

<p>šplhání</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>zakolísání</p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p>sehnutí</p>

<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>

<p>pád</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p>třas</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>

<p>protáhnutí</p>

<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>

<p>zdvih těla</p>

<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>

<p>sáhnutí</p>

<p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p>

<p>schoulení se</p>

<p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p>

<p>skok vpřed</p>

<p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p>

<p>sáhnutí2</p>

<p><image xlink:href="#_16.jpg" /></p>

<p>dřep</p>

<p><image xlink:href="#_17.jpg" /></p>

<p>vztyčení</p>

<p><image xlink:href="#_18.jpg" /></p>

<p>sed</p>

<p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p>

<p>leh</p>

<p><image xlink:href="#_20.jpg" /></p>

<p>odstrčení</p>

<p><image xlink:href="#_21.jpg" /></p>

<p>neutrální postoj</p>

<p><image xlink:href="#_22.jpg" /></p>

<p>obejmutí</p>

<p><image xlink:href="#_23.jpg" /></p>

<p>plavání</p>

<p><image xlink:href="#_24.jpg" /></p>

<p>zakroucení ocasem (po sm. hod. ruč.)</p>

<p><image xlink:href="#_25.jpg" /></p>

<p>vyhřívání se</p>

<p><image xlink:href="#_26.jpg" /></p>

<p>potopení se</p>

<p><image xlink:href="#_27.jpg" /></p>

<p>zakroucení ocasem (proti sm. hod. ruč.)</p>

<p>Artikulace Yilané zhruba odpovídá lidské; pro základ­ní porozumění stačí uvést jen několik principiálních odliš­ností. Tak například zh odpovídá výslovnosti českého „ž“, x zase „eh“, čtyři zvuky, specifické pro Yilané, mají své symboly. Jsou to ' (náhlé zastavení hlasivek), &lt; (klapnutí čelistí), ! (mlasknutí jazykem) a * (zamlaskání rty).</p>

<p>Bohatost jazyka Yilané a obtížnost přesného překladu si lze ukázat na následujícím příkladu: <emphasis>Opustit lásku svého otce a vstoupit do náruče moře je první bolestí života - první jeho radostí jsou však přátelé, jež tam potkáš.</emphasis></p>

<p>Nejprve si text rozebereme na větné celky a ty si pro lepší orientaci označíme C1-C12. Cl (<image xlink:href="#_28.jpg" />)enge C2 (<image xlink:href="#_29.jpg" />) han.natě.ihei C3 (<image xlink:href="#_30.jpg" />) aga.ptě C4 (<image xlink:href="#_31.jpg" />) embo.1&lt;kě2ka&lt; C5 (<image xlink:href="#_32.jpg" />) igi. rubu. shei3 C6 (<image xlink:href="#_33.jpg" />) kakh.shei. sěsě C7 (<image xlink:href="#_34.jpg" />) he. awa. ihei C8 (<image xlink:href="#_35.jpg" />) he. vai&lt;. ihei C9 (<image xlink:href="#_36.jpg" />) kakh. shei. intě GIO (<image xlink:href="#_37.jpg" />) end. pelei. uu Gil (<image xlink:href="#_38.jpg" />) asak. hen C12 (<image xlink:href="#_39.jpg" />) enge</p>

<p>(1) Dvojznačný smysl lze v tomto případě naznačit</p><empty-line /><p>i kroužením špičkou ocasem.</p>

<p>(2) Teplo lze naznačit i pohybem čelistních svalů, jako</p><empty-line /><p>by mluvčí lapal po dechu.</p>

<p>(3) Povšimněte si, že celky 4 a 5 mají stejný kontrolní</p><empty-line /><p>znak, zatímco 3 a 5 znaky, které se doplňují.</p>

<p>(4) Zde se Yilané odmlčí a opakuje už řečené celky v obráceném pořadí, aby své řeči dodala určitou symetrii.</p>

<p>Doslovný překlad úsloví, s významem kontrolních zna­ků v závorkách, by zněl asi takto:</p>

<p>C l (vyhřívání se) Láska</p>

<p>C2 (leh) Samčí pohlaví. Přítel. Pocity, vjemy doty­ku/pachu.</p>

<p>C3 (odstrčení) Odchod. Já.</p>

<p>C4 (pád) Tlak. Zdráhání. Přestání.</p>

<p>C5 (pád) Vstup. Beztíže. Chlad.</p>

<p>C6 (plavání) Sůl. Chlad. Pohyb.</p>

<p>C7 (skrčení se) Číslice 1. Bolest. Pocity, vjemy doty­ku/pachu.</p>

<p>//</p>

<p>C8 (roztažení končetin) Číslice 1. Potěšení. Pocity, vje­my dotyku/pachu.</p>

<p>C9 (plavání) Sůl. Chlad. Lov.</p>

<p>CIO (protáhnutí se) Představa. Objev. Růst.</p>

<p>Cil (plavání) Pláž. Samec/samice.</p>

<p>C12 (sáhnutí) Láska.</p>

<p>Volný přepis do lidského písma vypadá takto:</p>

<p>Enge hantěhei, agatě embokéka iirubushei kaksheisě, hěawahei; hěvaďihei, kaksheintě, enpeleiuu asahen enge.</p>

<p>Překlad, který by dodržoval ducha originálu, by měl být ve verších, to by však ubíralo překladu na přesnosti. Přibližný překlad je tedy následující:</p>

<p>Láska tvého otce, být od ní odtržen a jít do chladného, nemilujícího moře, to je první bolest života : první radost života (v tom chladném lovišti) je narazit na tvé přátele a cítit kolem sebe jejich lásku.</p>

<p>Základní rozdíly mezi lidskými jazyky a yilané jsou</p>

<p>tak velké, že by bylo pro člověka téměř nemožné naučit se yilané. Lidské bytosti začaly vytvářet své jazyky tím, že braly do rukou jednotlivé předměty a pojmenovávaly je. Kámen... dřevo... list. Když lidé zvládli základní po­jmy, snažili se vyjádřit činnost, která je s těmi předměty spojená: zvednout list, hodit kámen.</p>

<p>Toto se u Yilané prostě nemohlo stát. Yilané nepojme­novávají věci, ale prostě je popisují. Místo slova „židle“ řeknou „Malé dřevo k sezení“. Kde člověk použije jedi­né podstatné jméno „dveře“, sahají Yilané ke zcela jiným konstrukcím. „Vstup do teplého místa“. Směrem z míst­nosti se ovšem tentýž předmět řekne „Výstup do studené­ho místa“.</p>

<p>Příklad naleznete v prvním dílu trilogie Na západ od ráje. Enge se pokouší naučit mladou tanujskou dívku, Ysel, mluvit po způsobu Yilané. Ysel se naučila nazpa­měť několik slov a získala jakési mlhavé ponětí o tom, jak používat kontrolní znaky. Když se s ní Vainté pokouší ko­munikovat, vypadá rozmluva následovně:</p>

<p>Vainté říká: (<image xlink:href="#_40.jpg" />) esekapen (<image xlink:href="#_41.jpg" />) yidshepen</p>

<p>(<image xlink:href="#_42.jpg" />) yileibesat (^) efenduuruu (<image xlink:href="#_43.jpg" />) yilsatuu</p>

<p>(<image xlink:href="#_44.jpg" />) yilsatefen.</p>

<p>Což lze přeložit jako (roztažení končetin) maximum-žádost (nahrbení) tento-vyslovuje-žádost (protáhnutí se) mluvení-obtíže rovno (protáhnutí se) život-pokračování-růst (nahrbení) řeč-rovno-růst (roztažení končetin) řeč-rovno-život.</p>

<p>Volně přeloženo: „Osobně to co nejnaléhavěji žádám! Mluv, prosím, tak jako jedna z Yileibe. Tak budeš pokra­čovat v růstu a životě. Řeč znamená růst - prosím! Řeč znamená život - pochop!“</p>

<p>Jediné, co ze sebe Ysel dokázala vypravit, bylo „Has leibe éné uu.“ Domnívala se, že říká: „Je pro mne těžké mluvit, prosím.“ Výsledek, který se jí stal osudným, však byl přibližně „Samice - věk/entropie - ohebnost - růst.“</p>

<p>Chyby, které učinila, byly následující:</p>

<p>(1) has neznamená <emphasis>já, </emphasis>ale <emphasis>samice. </emphasis>V tomto bodě ji zmátla Enge, která to slovo pronesla a ukázala přitom na sebe.</p>

<p>(2) <emphasis>leibe </emphasis>opravdu znamená <emphasis>obtížný </emphasis>- ovšem jen když je vysloveno s kontrolním znakem, naznačujícím zábrany, jako třeba „nahrbení“, „dřep“, „sehnutí se“. Beze znaku se význam slova posouvá spíše k pojmu <emphasis>věk, </emphasis>tedy k procesu, v němž cokoli (nejen Yilané) chátrá a rozpadá se.</p>

<p>(3) <emphasis>éné </emphasis>vůbec neznamená <emphasis>mluvit, </emphasis>ale <emphasis>ohebnost, </emphasis>neboť Yilané tyto dva pojmy často spojují.</p>

<p>(4) <emphasis>uu </emphasis>je obvyklé zakončení věty, které Enge používala ve svých lekcích, aby své žáky povzbudila. Symbolizuje však pojmy jako <emphasis>růst, pokračovat, pokoušet se, </emphasis>nikoli však <emphasis>prosím.</emphasis></p>

<p>Protože Ysel nemá ocas, nemůže náležitě provést skrče­ní. Navíc učinila osudovou chybu, když napodobila Vainti-no poslední gesto, roztažení končetin, naznačující hrozbu a dominanci. Vainté se tedy domnívá, že Ysel řekla co­si jako „Stará samice je stále zručnější“, nebo dokonce „Rostoucí ohebnost přidává samicím léta.“ Je to nesmysl a Vainté právem ztrácí trpělivost, rozzuřena navíc faktem, že byla k tomu zvířeti zdvořilá; neměla se vůbec krčit, ale jen roztáhnout končetiny. Yselin osud je zpečetěn.</p>

<p>Naproti tomu Kerrick se vytasí s tímto:</p>

<p>(<image xlink:href="#_45.jpg" />) esekakurud (<image xlink:href="#_46.jpg" />) esekyilshan (<image xlink:href="#_47.jpg" />) elel</p>

<p>(<image xlink:href="#_48.jpg" />) leibeleibe.</p>

<p>Říká tedy (skrčení) maximum-nechuť-přestání (zdvih) maximum-řeč-přání (neutrální postoj) dlouhodlouho (ne­utrální postoj) silněsilně.</p>

<p>Vainté to chápe jako „Velice moc nechci zemřít. Ve­lice moc chci mluvit. (Vzdání se). Velmi dlouho, velmi silně.“ Zpočátku si Vainté nevšimla gesta „zdvih“, proto­že Kerrick nemá ocas. Pak je však poznává a pomalu si uvědomuje, co se jí hoch pokouší říci.</p><empty-line /><p><strong>Tanu</strong></p>

<p>Historie Země je zapsána v jejích horninách. Přestože v ní stále zůstávají nevysvětlená místa, hrubé obrysy vý­voje, jímž naše planeta prošla od prvohor až do dnešního dne, zůstaly v podobě fosílií zachovány. Prvohory byly vě­kem prastarého a primitivního života v dobách před šesti sty pěti miliony let, kdy jedinými tvory v mělkých a tep­lých mořích byli červi, medúzy a jiní bezobratlí. Kontinen­ty tenkrát ještě pluly společně v jediné pevninská mase, zvané Pangea.</p>

<p>Dokonce už tenkrát někteří mořští živočichové vytváře­li vápenaté skořápky, jež jim poskytovaly ochranu a oporu pro měkká těla. Vývin koster uvnitř těla přišel až pozdě­ji, spolu s prvními rybami. Ryby o něco mladší měly už plíce a laločnaté ploutve, o něž se mohly opírat, pokud vylezly z vody a vydaly se na souš. Z těchto obojživelníků se zhruba před dvěma sty devadesáti miliony let vyvinuli předchůdci prvních plazů.</p>

<p>Nejstarší dinosauři spatřili světlo světa před nějakými dvěma sty pěti miliony let. V době, kdy se v Pangei začí­naly objevovat první trhliny zalité mořem - tj. před dvěma sty miliony let - rozšířili se už dinosauři po celém světě, do každého koutu obří prapevniny, která se později roz­dělila na menší, nám důvěrně známé kontinenty. Toto byl tedy jejich svět, v němž vyplnili každou ekologickou niku, a v němž pak neomezeně vládli po sto třicet pět milionů let.</p>

<p>Bylo zapotřebí globální katastrofy, aby jejich vláda skončila. Do oceánu se zřítil desetikilometrový meteorit a vymrštil vysoko do atmosféry miliony tun prachu a vo­dy. Dinosauři zemřeli. Zemřelo sedmdesát procent tehdy žijících druhů. Tím se otevřela cesta pro drobné savce, podobné dnešním rejskům, aby se rozvinuli a zaplnili pla­netu, pokládajíce základy savčí expanzi.</p>

<p>Byla to jen náhoda, hříčka galaktických sil osudu, kte­rá způsobila, že ten obří kus skály narazil do Země právě</p>

<p>v tomto čase a právě tímto způsobem, a zavinil tak kata­strofu takovýchto rozměrů.</p>

<p>Jenže co kdyby byl naši planetu minul? Co kdyby vr­tkavá náhoda rozhodla jinak a tato bomba z vesmíru ne­dopadla? Jak by svět vypadal dnes?</p>

<p>Druhou nejrozsáhlejší změnu, jaká kdy Zemi postihla, lze nalézt v historii globálního klimatu. I ta dosud čeká na zevrubné objasnění. Víme, že různé doby ledové přicházely a odcházely - ale nevíme proč. Víme, že se polarita Země v minulosti měnila a že byl severní magnetický pól tam, kde je dnes jižní - ale nevíme proč. Zdá se však být téměř jisté, že kdyby nedopadl obří meteorit a nevyvolal tak roz­sáhlé atmosférické změny, změnil by se i čas a průběh dob ledových, stejně jako posun kontinentů.</p>

<p>Pohleďte, jak mohl vypadat náš svět.</p>

<p>Vláda dinosaurů trvá dál. Svět patří jim a ještěři domi­nují na každém kontinentu - a nad nimi vynikají Yilané, kteří kolonizovali celý svět.</p>

<p>Celý, s výjimkou západní polokoule. Přestože v Jižní Americe panují plazi, na severu tomu tak docela není. Pev-ninský most Střední Ameriky, který spojoval oba subkon-tinenty, se v různých geologických érách střídavě potápěl a zase vynořoval nad hladinu. V jednom zvláště kritickém období způsobil jeho propad vzestup moře, jež záhy zalilo větší část Severní Ameriky. Mrazivý krunýř ledovců, který <emphasis>se </emphasis>brzy poté rozšířil daleko na jih, zasahoval téměř k okra­ji tohoto vnitrozemského moře a v této oblasti zavládlo na miliony let severské klima, jehož mrazivý dech se zmírňo­val pouze na kratičký čas vrcholícího léta. Studenokrevné druhy vymřely a teplokrevní tvorové se rozšířili. Překotně se vyvíjeli a stali se dominantní životní formou na tomto subkontinentu.</p>

<p>Postupem času. když ledovce opět začaly ustupovat, expandovali savci na sever. V době, kdy se můstek Střed­ní Ameriky opět vynořil z vod, ovládali teplokrevní ži­vočichové celý prostor mezi oběma oceány. Přesto však</p>

<p>nemohli zastavit pomalý návrat plazů. Nebylo jiné obra­ny před obrněnými monstry, vážícími osmdesát tun i více, než ústup.</p>

<p>Savci mohli přežít pouze na severu, v podhůří a v ho­rách. Mezi těmi, kdo přežili, byli i primáti Nového světa, z nichž povstali Tanu.</p>

<p>Neexistují žádní savci Starého světa, protože Starý svět náleží plazům. Neexistují medvědi ani vlci. Ale po Novém světě běhá množství druhů vysoké zvěře, od drobných je­línků až k mohutným tvorům typu losa. Přežívají tu mas­todonti, stejně jako mnoho savců včetně šavlozubých tyg­rů. Celé spektrum savčích druhů žije v úrodném pásu jižně od ledovcových polí a severně od studenokrevných ještěrů.</p>

<p>Většina Tanu, omezovaná drsnými životními podmín­kami, se nikdy nevyvinula dál než ke stadiu lovců a sbě­račů. V této specializaci však byli velmi úspěšnou formou života. Existovaly určité výjimky, jako třeba Sasku, kteří se dostali dál, k stabilnějšímu životu neolitických zeměděl­ců. Ovládali mnohá umění jako hrnčířství a tkaní, vyvinuli i složitější a rozvrstvenější společnost. To však neznamená, že byli v něčem nadřazeni Tanu s jejich bohatým jazykem, jednoduchým uměním a schopností přežít i v těch nejtěž­ších podmínkách.</p>

<p>Totéž lze říci i o Paramutan, obývajících nehostinnou subarktickou oblast. Ovládají četné techniky a žijí v ma­lých, pospolných komunitách. Svou existencí jsou zcela odkázáni na lov a to na lov jediného mořského zvířete, ularuaqa.</p><empty-line /><p><strong>Jazyk marbak</strong></p>

<p>Marbak, stejně jako ostatní jazyky, jimiž hovoří Ta­nu, je novodobým nářečím dávno zapomenuté prapůvod­ní řeči, jež byla nazývána jazykem východního pobřeží. V marbačtině se „muž“ řekne <emphasis>hannas, </emphasis>v množném čísle <emphasis>hannasan. </emphasis>Jeho obměnou jsou <emphasis>hennas </emphasis>ve wedamanštině, /mas v levrewasanštině, <emphasis>neseš </emphasis>v lebnarojštině, atd.</p>

<p>vesKere názvy těchto malých kmenových rodů jsou po­pisné, tj. Wedaman značí „ti z ostrova“, Levrewasan „ti s černými stany“. Stejně jako slovo muž, <emphasis>hannas, </emphasis>je i výraz pro ženu, <emphasis>linga, </emphasis>množné číslo <emphasis>lingai </emphasis>velmi podobné v celé škále dialektů. Osoba, u níž není specifikováno pohlaví, se označuje jako <emphasis>ter, </emphasis>zatímco množné číslo <emphasis>tanu </emphasis>je všeobecně bráno jako označení všech ostatních lidí kromě mluvčího. Nejčastěji užívané skloňování mužských podstatných jmen je následující:</p>

<p>              jednotné číslo               množné číslo</p>

<p><emphasis>nominativ</emphasis><emphasis>              </emphasis>hannas              hannasan</p>

<p><emphasis>genitiv</emphasis><emphasis>              </emphasis>hannasa              hannasana</p>

<p>dativ              hannasi              hannasanni</p>

<p><emphasis>akuzativ</emphasis><emphasis>              </emphasis>hannas              hannasan</p>

<p><emphasis>ablativ</emphasis><emphasis>              </emphasis>hannasi              hannasanni</p>

<p><emphasis>instrumentál</emphasis><emphasis>              </emphasis>hannasom              hannasom</p><empty-line /><p>Paramutan</p>

<p>Stejně jako Tanu, i Paramutan se vyvinuli z primátů Nového světa. Přes chybějící důkazy ve formě fosilií do­kazuje genetická analýza, že Tanu a Paramutan si jsou vývojově velmi blízcí a pouze geografická vzdálenost mezi nimi zabránila jejich významnějšímu křížení. Ačkoli by­chom podle vzhledu soudili opak, je prokázáno, že jak srstí pokrytí Paramutan, tak i Tanu s holou kůží mají na těle zhruba stejné množství chlupových folikulů. Mnoho Tanu se narodí s rudimentárním zbytkem ocasu - a třebaže má formu pouhého prodloužení kostrční kosti, obsahuje tentýž počet kůstek jako ocas Paramutan.</p>

<p>Na první pohled patrné fyzické rozdíly mezi oběma kul­turami tedy nejsou příliš důležité: podstatné jsou faktory sociální a kulturní. Paramutan migrovali dále na sever, než kterákoli jiná skupina primátů. Můžeme jen předpo­kládat, že důvodem zde byl tlak jiných skupin či vhod­ná technologie, již Paramutan ovládali a která jim život v subarktické oblasti nejprve umožnila a pak jej učinila nutností. Jejich závislost na jediném zdroji potravy i ma­teriálů, jímž byl ularuaq, už neumožňovala návrat na jih. Materiál z klimaticky mírnějších krajů, jakož i dovednosti, které jej využívají (dřevo na čluny, tříslovina na vydělává­ní kůží) jsou stále potřebné a důležité, ale ularuaqa jako zdroj potravy již nahradit nelze a tak jsou potřebné věci získávány občasnými cestami na jih.</p>

<p>Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Paramutan je nevhodné pojmenování, neboť toto marbacké slovo zna­mená „pojídači-syrového-masa“. Přesný termín v jazyce severského národa je <emphasis>Angurpiaq, </emphasis>což znamená „skuteční lidé“, neboť tak se vidí oni sami. Ve své osamělé existenci severských pustin cítí, a mají k tomu dobré důvody, že jsou jedinými skutečnými lidmi na světě. Proto také na­zývají Tanu <emphasis>Erqigdlit, </emphasis>bájní lidé. Jsou to pro ně podivní tvorové, přicházející z neskutečného světa, a proto tedy musí i oni být neskuteční.</p>

<p>Životní prostředí</p>

<p>Paramutan žijí v subarktickém pásmu kvůli potravě, kterou oplývá v těchto končinách oceán. Moře je zde mno­hem bohatší na život, než pevnina - co do množství i co do rozmanitosti, život v moři započal a všechny význam­né skupiny živočichů mají dosud své vodní zástupce. Zá­kladem potravinové produkce celého oceánu jsou plovoucí jednobuněčné řasy. Tyto mikroskopické rostliny žijí pouze u hladiny moře a v několika metrech pod ní, kde mohou ještě čerpat sluneční energii. Existuje na šest set běžných druhů řas, které tvoří základní článek potravinového řetěz­ce. Ty jsou požírány drobnými planktonickými živočichy, z nichž nejběžnějšími jsou korýši z rodu <emphasis>Calanus </emphasis>(mimo­chodem nejpočetnější živočich na Zemi - jak množstvím, tak i vahou.)</p>

<p>Tito tvorové jsou požíráni většími korýši typu garná-tů a mnoha dalšími obyvateli moře včetně medúz, hlavo-nožců, malých rybek, larev měkkýšů a sépií, a stejně tak velkých korýšů, žijících na dně, jako jsou humři a krabi. Produktem vší této aktivity je pomalý déšť odumřelých těl a výměšků, který klesá dolů, k bakteriím na dně oceá­nu. Živiny, nezbytné k životu, zejména dusičnaté a dra­selné látky, produkované bakteriemi, pak hlubinné prou­dy roznášejí dál. Toto je primární zdroj života, který kypí v polárních oceánech. Navzdory nízké teplotě a nedostatku světla je produktivita tamějších organismů vysoká a vý­robní cyklus neustává ani na okamžik. Naopak: chlad je motorem, který přináší nezbytné živiny. Teplota povrcho­vých vrstev je ledové čtyři stupně Celsia - zatímco teplé jižní proudy kolísají mezi pěti a osmi stupni. Teplejší voda stoupá vzhůru přes studenou a tedy hustší vrstvu, aby na­krmila živinami hojné organismy u hladiny. Neobvyklým rysem světa polárního ledu je qunguleq, vyplňující eko­logickou niku, jež je v nám známém světě prázdná. Eko­systém chladnomilného qungulequ se značně liší od ostat-</p>

<p>nich mořských ekosystémů. Obrovitý vějíř zelených úpon­ků, který je zachycen v ledu, se natahuje dolů do more, z nějž čerpá živiny, a zároveň nastavuje své větve slunci, z nějž čerpá energii. Tuto severní louku spásají ularuaqo-vé, největší žijící tvorové světa. Ti trhají zelené prameny silnými, svalnatými rty - a i oni jsou odkázáni na tento jediný zdroj potravy. S tím, jak se polární čepička ledu šíří na jih, změnily se i mořské proudy a s nimi i výskyt těchto mořských rostlin. Ularuaqové následují qunguleq a Para­mutan zase následují ularuaqy. Každý článek potravního řetězce je závislý na článku předchozím.</p><empty-line /><p>Jazyk</p>

<p>Každý z Erqigdlit, kdo se zajímá o jazyk Angurpiaq, brzy zjistí, jak je složitý. Zpočátku se sice jeví jako jedno­duchost sama, ale podrobnější studium odhalí jeho boha­tost i úskalí.</p>

<p>Potíž pro ty, jejichž rodným jazykem je marbačtina, je hláska „k“, kterou je nutno vyslovit jinak než stejnou hlásku v „q“. Při vyslovení „q“ je jazyk mnohem víc vzadu v ústech, než při „k“. Nejpodobnějším zvukem, k němuž lze cizinci výslovnost přirovnat, je naše „kch“.</p>

<p>Rovněž „l“ lze vyslovovat dvěma různými způsoby-znělým a neznělým. Neznělá forma je zde přepisována jako „dl“ či „ti“, aby byl rozdíl zřejmý.</p>

<p>Lingvistické potíže však nenastávají pouze těm, jejichž rodnou řečí je Marbak. I Angurpiq mají značné problémy s některými zvuky marbačtiny - a prakticky vzato je ne­dokáží vyslovit. Tak například Armun zní v jejich podání jako „Aramun“ a Harl jako „Háral“.</p>

<p>Jednou z nejzajímavějších zvláštností na struktuře ja­zyka Angurpiaq je to, že se skládá pouze z podstatných jmen a sloves. Jedno z nich stojí na začátku každého slo­va - jeho konec je však otevřen velkému množství přípon, které lze různě kombinovat. Tímto způsobem vznikají slo­va, dlouhá jako celá věta. Tak například:</p>

<p><emphasis>qingik</emphasis><emphasis>              </emphasis>dům</p>

<p><emphasis>qingirssuak</emphasis><emphasis>              </emphasis>velký dům</p>

<p><emphasis>qingiliorpoq</emphasis><emphasis>              </emphasis>on staví dům</p>

<p><emphasis>qingirssualiorpoq </emphasis><emphasis>              </emphasis>on staví velký dům</p>

<p><emphasis>qingirssualirfilik </emphasis><emphasis>              </emphasis>muž může postavit velký dům</p>

<p>atakdále - očividně zcela donekonečna. Co je také důležité, je rozšiřování výrazu na pravou stranu, tj. za podstatné jméno. Ze své mateřštiny jsme zvyklí na rozšiřování směrem doleva, jako třeba takto:</p>

<p>dům</p>

<p>velký dům velký bílý dům</p>

<p>Jakmile si člověk ve své mateřštině zvykne na jeden z těchto systémů, stane se pro něj „přirozeným“ a sa­mozřejmě se jen těžko smiřuje se systémem jiným.</p>

<p>Kromě uvedeného typu přípon existují v jazyce angur-piaq ještě jiné, které obvykle rozlišují osobu, pád a způsob slovesný. Slovesa mohou být ve způsobu tázacím, oznamo­vacím, pracím, podmiňovacím a infinitivu. Jako názornou ukázku si zvolme sloveso „milovat“, v infinitivu <emphasis>alutora.</emphasis></p>

<p><emphasis>alutoroq</emphasis><emphasis>              </emphasis>on miluje</p>

<p><emphasis>alutorut</emphasis><emphasis>              </emphasis>ona miluje</p>

<p><emphasis>alutorauk</emphasis><emphasis>              </emphasis>on miluje?</p>

<p>aíwíorassuk              oni milují?</p>

<p><emphasis>alutorliuk </emphasis><emphasis>              </emphasis>ať (on) miluje (prací způsob)</p>

<p><emphasis>alutorlissuk</emphasis><emphasis>              </emphasis>ať (oni) milují</p>

<p><emphasis>alutorpagit</emphasis><emphasis>              </emphasis>miloval by</p>

<p><emphasis>alutorpatigik</emphasis><emphasis>              </emphasis>milovali by</p>

<p>Ačkoli marbačtina a angurpiaq nejsou jazykově pří­buzné, jsou si strukturně blízké, byť zrcadlově obráceně.</p>

<p>Pokud by chtěla třeba Armun použít slovo <emphasis>alutora, </emphasis>pak mohla ukázat na sebe, pronést zmíněné slovo a na objekt jejího citu - a výsledek byl srozumitelný. Angurpiaq ji si­ce mohli považovat za hloupou, protože používá špatné koncovky, ale chápali by, co se jim snaží říci. Zcela odliš­ná je situace v yilané, kde není rozumět žádnému výrazu, pokud není vyjádřen v přesně vymezených vazbách.</p>

<p>Čas je v angurpiaq vyjádřen velmi nepřesně, protože se severský národ o tuto veličinu příliš nestará. Existuje zde mlhavá forma budoucího času, ale používá se jen vzácně. Nejčastěji vyslovovaný termín je v tomto směru <emphasis>tamnagok, což </emphasis>může znamenat „brzy“, nebo také „potom“ či dokonce „nyní“. Jiný časový termín je <emphasis>eetčuk, což </emphasis>znamená „velmi velmi dávno“. Je však tak neurčitý, že může znamenat čtyřicet let - nebo také dvě tisíciletí.</p>

<p>Jak lze očekávat, jazyk Angurpiaq odráží fyzickou exi­stenci těchto lidí. Rozlišují mnoho detailů, které Tanu ne­znají, a naopak mnoho věcí zcela ignorují. Samozřejmě mají mnoho výrazů pro sníh. Existuje určitý výraz pro udusaný sníh, prachový sníh, zmrzlý sníh, mokrý sníh, sníh, jejž lze krájet do bloků a dokonce i takový, který klouže pod nohama. Na druhé straně však berou zelenou a žlutou jako jednu barvu. A zatímco červenou rozlišují od žluté, výraz pro oranžovou neznají. Vzhledem k tomu, že výrazy pro barvy existují pouze jako přípony a nikdy nejsou použity jako samostatná slova, nemají svůj přesný, abstraktní význam.</p>

<p>Existují teorie o tom, že náklonnost Angurpiaq k pří­ponám a nekonečnému počtu koncovek a jejich kombi­nacím může souviset s konstrukční zdatností těchto lidí, schopností si představit, jak mechanické části nějakého za­řízení do sebe zapadají. Přes nesporné úspěchy Angurpiaq na tomto poli (vzpomeňme dokonalé kostry člunů, pumpy či navigační mapy) tyto teorie však dosud nebyly podlo­ženy věcnými důkazy.</p><empty-line /><p>Stručný slovníček marbačtiny</p>

<p><emphasis>marbacky </emphasis>alias alladjex amaratan arnhweet as atta</p>

<p>baňa beka benseel bleit</p>

<p>dalas dalasstar dia dři já</p>

<p>eghoman ekkotaz elka elsk erman ermanpadar es ey</p>

<p>fa falla faldar</p>

<p>gentinaz grunnan</p>

<p><emphasis>česky </emphasis>stezka šaman nesmrtelní (božská stvoření) jestřáb jak otec</p>

<p>syn uzlovat rašeliník chlad</p>

<p>polévka silná polévka být krvácet</p>

<p>zasvěcení jedinci žaludy a lesní plody svítit mastodont nebe nebeský otec, duch kdyby vždy</p>

<p>dívat se čekat oheň</p>

<p>vůdce bída</p>

<p>ham, hammar    být schopen (jedn., množ. č. )</p>

<p>hans              sdružení válečníků</p>

<p>hannas              muž</p>

<p>hannasan              muži</p>

<p>hardalt              oliheň</p>

<p>hault              dvacet (počet mužů)</p>

<p>hirnin              hory</p>

<p>hoatil              každý</p>

<p>istak              stezka</p>

<p>Kargu              horští lidé</p>

<p>katisk              veselý</p>

<p>kell              klín</p>

<p>kurmar              řeka</p>

<p>kurro              náčelník</p>

<p>las              dolů</p>

<p>levrelag              místo k táboření</p>

<p>levrewasan              lidé s černými stany</p>

<p>ley              (vypálená) mýtina</p>

<p>linga              žena</p>

<p>lingai              ženy</p>

<p>lissa              vědět</p>

<p>madrap              mokasín</p>

<p>mál              dobro</p>

<p>man              muset</p>

<p>mař              vlasy</p>

<p>marag              studenokrevné zvíře</p>

<p>margalus              rádce v otázkách murgu</p>

<p>marin              hvězda</p>

<p>markiz              zima (roční období)</p>

<p>marsk              ichtyosaurus</p>

<p>mensa              zařídit</p>

<p>modia              možná</p>

<p>motrig              mé dítě</p>

<p>murgu              množné číslo od marag</p>

<p>nat              zabiják</p>

<p>naudinz              lovec</p>

<p>parád              brod</p>

<p>Paramutan              pojídači syrového masa, severní lidé</p>

<p>sammad              smíšená skupina (muži i ženy)</p>

<p>sammadar              zvolený náčelník sammadu</p>

<p>sassi              pár, málo</p>

<p>sia              jít</p>

<p>skerm              časové období</p>

<p>so              kdo, ten, jak</p>

<p>stakkiz              léto</p>

<p>stessi              pláž</p>

<p>tais              obilí, zrní</p>

<p>tanu              lidé</p>

<p>tarril              bratr</p>

<p>ter              osoba</p>

<p>terred              skupina lidí s určitým úkolem</p>

<p>terredar              její vůdce</p>

<p>tharm              duch, duše</p>

<p>tina              nést</p>

<p>to              k, do</p>

<p>torsk              ichtyosaurus</p>

<p>torskan              ichtyosauři</p>

<p>torskanat              zhouba ichtyosaurů</p>

<p>ulfadan              ďlouhovousý</p>

<p>veigil              těžký, důležitý</p>

<p>wedam              ostrov</p>

<p><emphasis>Yilané</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>česky</emphasis></p>

<p>(pozn.: tento seznam obsahuje jak slova, tak i některá rozlišovací gesta)</p>

<p>aa              v, uvnitř</p>

<p>aga              odjezd</p>

<p>aglě              průchod, průjezd</p>

<p>aká              znechucení</p>

<p>akáš              rostoucí země (na obzoru)</p>

<p>akel              dobro</p>

<p>akse              kámen</p>

<p>alak              řada, řetěz</p>

<p>Alakas-akse-hent    Bahamy</p>

<p>ale              klec</p>

<p>alpě              krása</p>

<p>ambei              výška</p>

<p>ambesed              centrální shromaždiště</p>

<p>anat              abnormální rozměr těla</p>

<p>ankanaal              oceán, obklopený zemí</p>

<p>ankě              přítomnost</p>

<p>apen              žádost</p>

<p>asak              pláž</p>

<p>ast              zub</p>

<p>asto              pohyb</p>

<p>awa              bolest</p>

<p>baň*              domov</p>

<p>buř u              obklopení, okolí</p>

<p>dee              toto</p>

<p>ee              ven, venku</p>

<p>eede              tamto</p>

<p>eesen              plochost</p>

<p>efen              život</p>

<p>efenburu              skupina, vzniklá v dětství</p>

<p>efeneleiaa              duch života</p>

<p>efenselé              člen efenburu</p>

<p>eisek              bahno</p>

<p>eisekol              zvíře, hloubící dno</p>

<p>eiset              odpovědnost</p>

<p>eistaa              vůdce města</p>

<p>eksei              opatrnost</p>

<p>elin              malý</p>

<p>elinou              malý masožravý ještěr</p>

<p>embo              tlak</p>

<p>empé              uznání, chvála</p>

<p>end              vidění</p>

<p>Entoban &lt;              Afrika</p>

<p>enet              jezero</p>

<p>ěně              pružnost, poslušnost</p>

<p>enge              láska</p>

<p>enteesenat              plesiosaurus</p>

<p>ento              jeden každý</p>

<p>epetruk              tyranosaurus rex</p>

<p>erek              rychlost</p>

<p>esek              nejvyšší</p>

<p>esekasak              strážce pláže zrození</p>

<p>esik              jih</p>

<p>espei              postoj, držení těla</p>

<p>estekel*              pterodaktyl</p>

<p>eto&lt;              střílet</p>

<p>fafn              chytit</p>

<p>far&lt;              dotaz</p>

<p>fargi              jedinec, učící se mluvit</p>

<p>gen              nový</p>

<p>Genaglé              Gibraltarská úžina</p>

<p>Gendasi              Severní Amerika</p>

<p>gul              sluch</p><empty-line /><p>gulawatsan    křičící zvíře</p>

<p>hais              mysl</p>

<p>han              samčí pohlaví</p>

<p>hanalé              příbytek samců</p>

<p>has              samice</p>

<p>has              žluť, žlutá (pozn.: význam těchto dvou</p>

<p>konceptů se rozlišuje podle příslušného</p>

<p>řídícího znaku - gesta).</p>

<p>he              číslice l</p>

<p>hen              samec/samice</p>

<p>hent              obrácení, rozhození</p>

<p>hesotsan              zbraň, vystřelující šipky</p>

<p>hornsopa              genetická kombinace</p>

<p>huruksast              geneticky modifikovaný tvor</p>

<p>igi              vstup</p>

<p>ihei              pocit, vjem pachu/dotyku</p>

<p>ineg              starý</p>

<p>Inegban &lt;              domovské město</p>

<p>inlé              veliký (tělesné proporce)</p>

<p>intě              lov</p>

<p>ipol              leštit, třít</p>

<p>Isegnet              Středozemní moře</p>

<p>isek              sever</p>

<p>ka&lt;              ukončení</p>

<p>kain              dohled</p>

<p>kakh              sůl</p>

<p>kal              jed</p>

<p>kalkasi              trnité křoví</p>

<p>kasei              trn</p>

<p>kem              světlo</p>

<p>khets              vypouklost, konvexnost</p>

<p>kiyis              východ</p>

<p>kru              krátký</p>

<p>lan&lt;              kopulace</p>

<p>leibe              obtíž, nesnáz</p>

<p>lek              špatnost</p>

<p>mál              bezstarostnost</p>

<p>man&lt;              poslední, trvat</p>

<p>Maninlé              Kuba</p>

<p>masinduu              optický projektor</p>

<p>melik              tmavý</p>

<p>melikkasei              šlahouny s jedovatými trny</p>

<p>natě              přítel</p>

<p>nefmakel              obvazový tvor</p>

<p>neni              lebka</p>

<p>nenitesk              triceratops</p>

<p>nin              chyběni (něčeho)</p>

<p>ninsě              nereagující</p>

<p>nu*              přiměřenost</p>

<p>okhalakx              býložravec</p>

<p>okol              střevo</p>

<p>onetsensast              stegosaurus</p>

<p>pelei              objev</p>

<p>rubu              pocit lehkosti, beztíže</p>

<p>ruud              přestání</p>

<p>ruutsa              ankylosaurus</p>

<p>sanduu              mikroskop</p>

<p>sas&lt;              rychlost</p>

<p>sát              rovnost</p>

<p>sele              pouto, svazek</p>

<p>sěsé              pohyb</p>

<p>sete              skupina, vytvořená k dosažení</p>

<p>určitého cíle nebo záměru</p>

<p>shak              změna</p>

<p>shan              vůle, přání</p>

<p>shei              chlad</p>

<p>sokéi              vymýcená zem</p>

<p>son*              prvek, základní součást</p>

<p>stal              kořist</p>

<p>takh              čistý</p>

<p>tarakast              zvíře, na němž lze jezdit</p>

<p>tesk              konkávnost, vhloubení</p>

<p>top              běh</p>

<p>trumal              útok všemi silami</p>

<p>tsan              zvíře</p>

<p>tso              výkal</p>

<p>tuup              tlustý, malátný</p>

<p>ugunkshaa              záznamník</p>

<p>umnun              upravené maso</p>

<p>unut              plazit se</p>

<p>unutakh              plž, požírající srst</p>

<p>uruketo              mutací změněný ichtyosaurus</p>

<p>uruktop              osminohý nosič nákladů</p>

<p>urukub              brontosaurus</p>

<p>uštu              krev</p>

<p>uu              vzrůst, růst</p>

<p>ustuzou              savci</p>

<p>yil              řeč</p>

<p>yileibe              neschopný řeči</p>

<p>Sesecko-český slovníček</p>

<p>bansemnilla              masožravý vačnatec</p>

<p>charadis              len</p>

<p>Deifoben              místo zlatých pláží</p>

<p>Kadair              nebeský bůh</p>

<p>Karognis              bůh zla</p>

<p>mandukto              kněz</p>

<p>porro              pivo</p>

<p>tagasso              kukuřice</p>

<p>waliskis              mastodont</p>

<p>Angurpiacko-český slovníček Podstatná jména</p>

<p>angurpiaq              skuteční lidé</p>

<p>erqigdlit              bájní lidé</p>

<p>etat              les</p>

<p>ikkergak              velký člun</p>

<p>imaq              otevřené moře</p>

<p>inge              vulva</p>

<p>munga              malá ryba, nedospělá třesk;</p>

<p>nangeq              místo určení, cíl</p>

<p>paukarut              stan</p>

<p>qingik              dům, přístřeší</p>

<p>qivio              stezka</p>

<p>qunguleq              arktická chaluha, řasa</p>

<p>ularuaq              velký vodní savec</p>

<p>Slovesa</p>

<p>alutora              milovat, mít rád</p>

<p>ardlerpa              lovit</p>

<p>ikagput              byt mnoho</p>

<p>liorpa              budovat</p>

<p>misugpa              jíst</p>

<p>muluva              být nepřítomen</p>

<p>nagsoqipa              byt si rovni, nedělat rozdílu</p>

<p>nakoyork              být vynikající</p>

<p>siagpai              být důležitý</p>

<p>takugu              vidět</p>

<p>tingava              mít sexuální styk</p>

<p>Přípony</p>

<p>-adluinar              úplně</p>

<p>-eetčuk              před dlouhou dobou, dávno</p>

<p>-guaq              nižší</p>

<p>-kaq              malý</p>

<p>-luarpoq              příliš mnoho</p>

<p>-qaq              rychlý</p>

<p>-taq              čerstvě chycený</p>

<p>-tamnagok              pak, nyní, brzy</p>

<p><image xlink:href="#_49.jpg" /></p>

<p><strong>BANSEMNILLA</strong></p>

<p><emphasis>(Metatheria: Didelphys dimidiata)</emphasis></p>

<p>Šedočervený vačnatec se třemi černými pruhy na zádech. Má chápavý ocas a na zadních nohách je palec obrácen proti ostatním prstům. Živí se masem, nejraději myšmi a krysami, a proto je chován Sasku v blízkosti sýpek.</p>

<p><image xlink:href="#_50.jpg" /></p>

<p>člun</p>

<p><emphasis>(Cephalopoda: Archeololigo olcostephanus mutatus) </emphasis>Dopravní prostředek Yilané. Pohybuje se vystřikováním silného proudu vody směrem nazad. Tito tvorové mají — stejně jako olihně, z nichž pocházejí — pouze nepatrnou inteligenci, ale lze je vycvičit, aby uposlechli jednoduchých příkazů.</p>

<p><image xlink:href="#_51.jpg" /></p>

<p>DLOUHOZUB (ŠAVLOZUBÝ <strong>TYGR)</strong></p>

<p><emphasis>(Metatheria: Machaerodus neogenus)</emphasis></p>

<p>Dravý savec s dlouhými tesáky. Velký a divoký masožravce, kte­rý kořist zabíjí mohutnými, značně prodlouženými předními tesáky. Někteří Kargu tyto tvory chovají jako pomocníky při lovu.</p>

<p><image xlink:href="#_52.jpg" /></p>

<p>ENTEESENAT <emphasis>(Sauropterygia: Elasmosaums plesiosaurus)</emphasis></p>

<p>Dravý mořský ještěr, dobře adaptovaný na podmínky širého oceánu, jenž nedoznal téměř žádných změn už od dob druhohorní křídy. Má relativně krátkou hlavu a dlouhý, hadí krk. Ploutve ve tvaru pádel se podobají ploutvím mořských želv. Novější varianty, vyšlechtěné Yilané, mají vyšší mentální kapacitu a tak je lze vycvičit, aby zajišťovali potravu pro velké uruketo <emphasis>(Ichtyosaurus monstrosus mutatus).</emphasis></p>

<p><image xlink:href="#_53.jpg" /></p>

<p>EISEKOL</p>

<p><emphasis>(Eutheria: Tňchechus latirostris mutatus)</emphasis></p>

<p>Býložravý vodní savec; přírodní forma se živí vodními rostli­nami, jež vyrývá ze dna. Genovou manipulací vznikl tvor mnohem větší, který je využíván k čištění vodních kanálů a prohlubování dna přístavů.</p>

<p><image xlink:href="#_54.jpg" /></p>

<p>EUNOU</p>

<p><emphasis>(Saurischia: Coelorosaurus comsognathus)</emphasis></p>

<p>Malý, čilý dinosaurus, oblíbený u Yilané, neboť vyhledává a ni­čí drobné škůdce z řad savců. Pro své pestré zbarvení a přítulnou povahu je často chován jako domácí mazlíček.</p>

<p><image xlink:href="#_55.jpg" /></p>

<p>EPETRUK</p>

<p><emphasis>(Savrischia: Tyrannosaurus rex)</emphasis></p>

<p>Největší a nejlépe vyzbrojený ze všech velkých dravých ještěrů. Je více než dvanáct metrů dlouhý a samci váží až sedm tun. Před­ní končetiny má malé, ale silné. Vzhledem k velké váze je pomalý a útočí proto jen na největší zvířata. Značnou část potravy získává i tím, že odežene menší dravce od jejich kořisti.</p>

<p><image xlink:href="#_56.jpg" /></p>

<p>ESTEKEL*</p>

<p><emphasis>(Pterosauria: Pterodactylus Quezalcoatlus)</emphasis></p>

<p>Největší z létajících plazů (ptakoještěrů) s rozpětím křídel přes deset metrů. Kosti jsou velmi lehké, <emphasis>ale </emphasis>pevné, zatímco váhu mo­hutného ozubeného zobáku vyrovnává kostěný hřeben na týle lebky. Vyskytují se výhradně v ústí velkých řek, neboť se dokážou vznést do vzduchu pouze tam, kde velké vlny běží proti převládajícímu směru větrů.</p>

<p><image xlink:href="#_57.jpg" /></p>

<p>GULAWATSAN</p>

<p><emphasis>(Ranidae: Dimorphognathus mutatus)</emphasis></p>

<p>Při bližším prozkoumání tohoto tvora nelze neocenit možnos­ti genového inženýrství. Tento tvor byl vyvinut z ozubené žáby, již ovšem nyní připomíná jen málo. Hlasité kvákání, slyšitelné v tropic­kých džunglích během období páření, bylo genovou manipulací ještě zesíleno, takže zvuk, který tvor vydává, dokáže zblízka ohlušit.</p>

<p><image xlink:href="#_58.jpg" /></p>

<p>HESOTSAN</p>

<p><emphasis>(Squamiata: Paravaranus comensualis mutatus)</emphasis></p>

<p>Tento druh ještěrky z rodu varanovitých byl geneticky pozměněn tak, že nyní jen málo připomíná tvora, z něhož vzešel. Žlázy, přene­sené z brouků rodu <emphasis>Brachinus, </emphasis>vyvinou oblak páry a její tlak vymrští prudce šipku, záhy otrávenou kontaktem s pohlavním orgánem ryby z řádu čtverzubců, která zde žije v symbióze s hesotsan. Tento jed, nejnebezpečnější ze všech známých jedů, způsobuje ochrnutí a smrt už v dávce pouhých pět set molekul.</p>

<p><image xlink:href="#_59.jpg" /></p>

<p>ISEKUL*</p>

<p><emphasis>(Columbae: Columba palumbus)</emphasis></p>

<p>Tento něžný pták je ukázkovým příkladem praktických aplika­cí vědy Yilané. Stejně jako mnoho jiných druhů i tito tvorové se orientují podle magnetizovaných částic v předním mozku, kterými detekují magnetické pole Země. Díky pečlivému šlechtění dokáže ise-kul* mířit hlavou ve zvoleném směru po dlouhé hodiny, dokud jeho pozornost nerozptýlí hlad či žízeň.</p>

<p><image xlink:href="#_60.jpg" /></p>

<p>JELEN <emphasis>(Eutheria: Cervus mazaná mazaná)</emphasis></p>

<p>Malý jelínek s nerozvětvenými parohy, který se vyskytuje v hoj­ných počtech v severním klimatickém pásmu. Tanu si tyto tvory cení pro jejich maso a kůži, z níž po vydělání vyrábějí oblečení a drobné užitkové předměty (madrap neboli mokasíny; váčky a brašny).</p>

<p><image xlink:href="#_61.jpg" /></p>

<p>MASINDUU <emphasis>(Anuwa: Raná Catesbiana mutatus mutatus)</emphasis></p>

<p>Sanduu je nepostradatelným pomocníkem vědců v laboratořích, kde dokáže až dvěstěkrát zvětšit zobrazované předměty. Jeho ne­výhodou však je, že jej může používat pokaždé pouze jeden badatel. Masinduu je jeho obměnou, která umožňuje promítnout obraz na jakýkoli bílý předmět a tak jej zpřístupnit několika Yilané zároveň.</p>

<p><image xlink:href="#_62.jpg" /></p>

<p><strong>MASTODONT</strong></p>

<p><emphasis>(Eutheria: Mastodon americanus)</emphasis></p>

<p>Veliký savec, vyznačující se dlouhými kly. Má chápavý chobot, schopný dosáhnout až na zem. Byl ochočen Tanu, aby jim jako tažné zvíře pomáhal překonávat velké vzdálenosti při putování za potra-</p>

<p><image xlink:href="#_63.jpg" /></p>

<p>NENITESK</p>

<p><emphasis>(Ornithischia: Tricemtops elatus)</emphasis></p>

<p>Býložravý čtvernožec, charakteristický třemi rohy na kostěném límci, chránícím hlavu. Od druhohor se prakticky nezměnil. Roz­množuje se kladením vajec. Má malou mozkovou kapacitu a ještě menší inteligenci. Roste pomalu a tak není příliš vhodný na chov pro maso, je však velmi pěknou dekorací.</p>

<p><image xlink:href="#_64.jpg" /></p>

<p><strong>OBftl </strong>JELEN</p>

<p><emphasis>(Eutheria: Alces machlis gigas)</emphasis></p>

<p>Největší z rodiny jelenů. Od ostatních jejích příslušníků se liší mohutnými rozložitými parohy, jež rostou samcům. Tanu jej loví nejen pro chutné maso, ale i pro silnou kůži, z níž s oblibou vyrábějí stany.</p>

<p><image xlink:href="#_65.jpg" /></p>

<p>OKHALAKX</p>

<p><emphasis>(Plateosavridia: Plateosaurus Edibilus)</emphasis></p>

<p>Jeden z největších ještěrů svého druhu. Ačkoli obvykle chodí po čtyřech, dokáže se zvednout na zadní, aby spasí vršky stromů. Jeho maso je považováno za mimořádně chutné a je proto velmi žádané.</p>

<p><image xlink:href="#_66.jpg" /></p>

<p>ONETSENSAST</p>

<p><emphasis>(Ornitschia: Stegosaurus variatus)</emphasis></p>

<p>Největší z těch dinosaurů, kteří nosí na zádech kostěné destičky. Tato obrovská býložravá zvířata chrání před napadením dvě řady velkých kostěných destiček, táhnoucí se po krku a zádech, stejně jako mohutné kostěné trny na ocase. Vyvinuli se ve svrchní juře, a do dnešní doby tato živá zkamenělina přežila jen díky pečlivému ošetřování Yilané.</p>

<p><image xlink:href="#_67.jpg" /></p>

<p><strong>PLÁST</strong></p>

<p><emphasis>(Selachii: Elasmobranchus kappe mutatus)</emphasis></p>

<p>Používán Yilané pro zahřátí za noci nebo chladného počasí. Tito tvorové nemají absolutně žádnou inteligenci, ale jsou-li dobře živeni, udržují si stálou tělesnou teplotu asi třicet devět stupňů.</p>

<p><image xlink:href="#_68.jpg" /></p>

<p><strong>RUUTSA</strong></p>

<p><emphasis>(Ankylosauria: Euplocephalus)</emphasis></p>

<p>Tento obr je snad nejimpozantnějším ze „živých fosílií“, které Yilané tak pečlivě uchovali při životě. Při kostěných deskách jeho pancíře, pokrytých trny, a zbytnělé kouli na ocasu, kterou se do­káže dobře bránit, je těžké uvěřit, že se jedná o zcela neškodného býložravce. Tento druh se ani v nejmenším nezměnil po více než sto milionů let.</p>

<p><image xlink:href="#_69.jpg" /></p>

<p>SANDUU</p>

<p><emphasis>(Anuva: Raná catesbiana mutatus)</emphasis></p>

<p>Rozsáhlá genová manipulace změnila toto zvíře k nepoznání; pouze pokožka připomíná jeho původ. Při správném nastavení slu­nečního svitu a prozáření soustavy čoček v hlavě tvora je možno dosáhnout až dvousetnásobného zvětšení mikroskopických předmě­tů.</p>

<p><image xlink:href="#_70.jpg" /></p>

<p><strong>TARAKAST</strong></p>

<p><emphasis>(Omithischia: Segnosaurus shiungisaurus mutatus)</emphasis></p>

<p>Masožravý dinosaurus s ostrým zobákem; největší exempláře jsou dobře čtyři metry dlouhé. Je obtížné je vycvičit a ovládání vy­žaduje značnou sílu, ale jsou-li splněny obě podmínky, jsou z nich jízdní zvířata dobrých vlastností.</p>

<p><image xlink:href="#_71.jpg" /></p>

<p>UGUNKSHAA</p>

<p><emphasis>(Squamata: Phrynosoma, fjernsyna mutatus)</emphasis></p>

<p>Vzhledem k tomu, <emphasis>že </emphasis>význam sděleni v řeči Yilané je závislý nejen na slovech, ale i na pohybech a zbarvení kůže, je psaný záznam řečí nemožný a Yilané se nikdy nenaučili psát. Zkušenosti a vědem jsou z generace na generaci předávány ústně a záznam informací umožnil teprve vynález obrazovky z organických tekutých krystalů, doprovázející zvuky obrazem.</p>

<p><image xlink:href="#_72.jpg" /></p>

<p><strong>UNUTAKH</strong></p>

<p><emphasis>(Cephalopoda: Deroceras agreste mutatus)</emphasis></p>

<p>Jeden ze silně modifikovaných živočichů, využívaných Yilané při zpracován! různých materiálů. Tento hlavonožec konzumuje bílkovi­ny, zejména chlupy a jiné modifikované buňky epidermu.</p>

<p><image xlink:href="#_73.jpg" /></p>

<p>URUKETO</p>

<p><emphasis>(Ichtyopterygia: </emphasis><emphasis>lchtyosaurus </emphasis><emphasis>monstrosus mutatus)</emphasis></p>

<p>Největší z ryboještěrů, obrovských vodních dinosaurů. Tisíce let genových manipulací a šlechtění dalo vzniknout kmeni, značně vzdá­lenému od původních předků. Nad páteří se po celé délce táhne velká dutina, přístupná uzavíratelným otvorem v hřbetní ploutvi a použí­vaná k přepravě nákladu a osob.</p>

<p><image xlink:href="#_74.jpg" /></p>

<p><strong>URUKTOP</strong></p>

<p><emphasis>(Chelonia: Psittacosaurs montanoceratops mutatus)</emphasis></p>

<p>Jedno z nejrozsáhleji modifikovaných zvířat Yilané. Je užíván pro pozemní dopravu. Díky zdvojení některých genů má osm nohou a tak dokáže nosit těžké náklady na značnou vzdálenost.</p><empty-line /><p>Edice západní fantastika:</p>

<p>O 1. Harry Harrison: NA ZÁPAD OD RÁJE 189 Kč</p>

<p>O 2. Harry Harrison: ZIMA V RÁJI 189 Kč</p>

<p><emphasis>připravujeme:</emphasis></p>

<p><strong>O 3. </strong>Roger Zelazny: JACK, <strong>PÁN STÍNŮ </strong>(zima '99)</p>

<p>O 4. Harry Harrison: NÁVRAT DO RÁJE (léto '00)</p>

<p>Edice česká fantastika:</p>

<p>O l. MLOK '99 - Sbírka vítězných prací CKČ 149 Kč</p>

<p>O 2. DRAKOBIJCE - fantasy povídky mladých autorů 95 Kč</p>

<p>O 3. Stanislav Švachouček: ROBORAMUS 110 Kč</p>

<p>O 4. Zuzana Hajžmanová: VOLAVKY 105 Kč</p>

<p>O 5. Jana Rečková: MEZI SLOVEM A MEČEM 115 Kč</p>

<p>edice Bard</p>

<p><strong>O 1. </strong>BARD <strong>1998 </strong>30 Kč (vyprodáno)</p>

<p>O 2. BARD SPECIÁL - PETER S. BEAGLE 30 KČ</p>

<p><emphasis>připravujeme:</emphasis></p>

<p>O 3. ZdeněkNeubauer. O CESTÁCH TAM A ZASE ZPÁTKY</p>

<p>Knihy si můžete objednat na dobírku na adrese: Michael Bronec, Horáčkova 1208, Praha 4,140 00</p>

<p>Harry Harrison</p>

<p>ZIMA V RÁJI</p>

<p>Obálka Luis Royo Grafická úprava obálky Petr Bauer</p>

<p>Překlad Martin Janda</p>

<p>Jazykový redaktor H. Šebestová, M. Bronec</p>

<p>Odpovědný redaktor Michael Bronec</p>

<p>Vytiskla tiskárna Havlíčkův Brod a. s.</p>

<p>Vydalo nakladatelství Straky na vrbě</p>

<p>jako svou 9. publikaci</p>

<p>Svazek 2 v edici SF</p>

<p>Praha 1999, vydání 1.</p>

<p>Náklad 3.000 výtisků</p>

<p>Cena 189 Kč</p>

<p>ISBN 80-902704-7-6</p>
</section>

</body><binary id="_26.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANABEBAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgcF/8QAJBAAAgEEAQQCAwAAAAAAAAAAAQIDBAUGEQASEyExB
0EiIzL/2gAIAQEAAD8Aq17v1rxy3G4XesSlpgwTrYElmPoAAEk+zoD0CfQPCWHxX7J72cxu
NyrqK2s0i26067aSQa0ksgDHZIZj5GyQCD06HHvJrN8eUuYZpkFxyCtepihYUVPBGGj7H6o
pFdW6z5AkPgjpLEtrzrmh8Q5DcsiwwzXSbvzUlS1Msx/t1CIwLH7b8tb+9Dezsl1z/9k=
</binary><binary id="_69.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACZAIEBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAcEBQYDAgj/xAA9EAACAQMEAQMCBQEEBwkAAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRRBFSMyUWGBFjNCcQgkNlJidbMXJSc0Q2aRpLH/2gAIAQEAAD8Ac2jRqouW6bFa
nnhqrvQpVQryNK9XFHKTjIGHYYJGMZIHY71hq/1stMlqWrt0dTTnz+Mmop4ZmPtJ/ulqEfH
x7/0/b50v7l6s3isuM86woVZsKUqq2nBUdA+NKjipwBkD757PzrJ3e+3O+T+S4VtTOqszRR
y1Ekqwhj2F5sxA6HySehknUKGGWpnjggieWWVgiRopZnYnAAA+ST9tfX9soIrVaqS3QM7RU
kCQIzkFiqqFBOMd4GvFVco6S6UNFKMfXeRY24ucuq8uOQpUZUOfcwPt6B7xiV33dDW0FdWU
NTao62dbdBaKxAHqJ2UHy5Kq0cauwQuPICD+hT8jerNLR2C011dbamKerg81SJomp0CqF5G
EsD5SxZeCqT02WZACdc7N62bbul0qaaqjmttNHF5IKioIPlwuWUqueLf7oBPL+CQDdW/1K2
3U7Yjv9bXQ0EMssiLDJIHl9r8R7FyeXEoxABwHHeO9a3Ro0aqNxbotG1bc9bdatIgFLRwgj
yzEY6Rc+45I/gZySB3pef8AbRDcbp4LZL9NFJ/drW2+MccLk8pWq0X7HHQ+w7Pzk997suzV
UddSbnrIpp8K1PQVKLCAo7bEVXLxbtRjCg9n5ByudGjVht9lTcdsd3RFWriJZ6gwKBzHZkX
tB/xDsfP219S0QorXYPpdu0STRU1IJaOCFuMUwIYoFlPtJYjs5J9wY/IJ7mqNTSVZqKWpjp
DAHjli5iV0ZckBABIkg76Az2uDyyFVlktdwZBum9JXUbW5TBW11XQNBVT04PFSvDm4bxsec
uA2ERFcfmSasPVXb1stVrprzHaIamkhrmnrqdpZV85kY5OVUlGJY+/ko9qKQ+EVcZuuz7fo
/UMbVorP5DNLBT+XzmBoi4XgEIDL1yAZ2RiwA65hpHx9Va6i11cs1BVvK9uZTNJGjwy00gY
rkq2GADqMNjrknLizcQyfSHfde1dHYq6rmrFnlcqjxKWi5EuZBIDzkZnY8lKnAy/IKrDTt0
aNfPm/927jtHqNXt9RXRUYYeGkaqqYoZEC8OQCmM4LKTlesg4LDs0s3qTc6mCSCekSWKVSj
xvcrgyupGCCDUdgj7azlxljMhp1oKOleGWQO9NK8gfLdDkXZSq/AK/I7Jb51D0aNGvomwXO
lo57lRW+3pV2yWenuNDb1VhJBTuQzzqjdNGGXyIkQZgzBSFY4Xhve8XDcF7pdsWW7PZWjq0
FTWGRoWGQwC55L2xzwj7aTBb2oqu9he7nbaKx3Pau6JeCLQt9JWVr4WujCjDB8P8AnI2M+0
sSA6r3xCjuNXfb7smnp7jc6H6K0QRNFHEJZGVcMsfMwq0as2QgEhVhwH6eTFszDeaiDccd9
RENTHVirCuzupcPzwSzFiM/u2T++e9QoZWgnjmQIWjYMA6B1JBz2rAgj+CMHTDisVgoIbfe
IL7NYpLlQiZRJQx1UaPzbyeCUv7Gj4ggZ8oBUAl246eW27wl/wBu0V1j7FTFyzhRkjonCu4
XsH28iR8HsHVpqLcyVtVWQjuRA5CI7qze09AxguD/ACoLfsCdIzee67zY7jRiCirqSmdS/w
CfcroRMw5ArmUxHA5Ifavzj3YJXS2rK2quFU9VW1M1VUSY5yzSF3bAwMk9noAf01x0aNGjW
22TJVXyrtdtp7xTWe5WycNQVsnFCYnY+SL95W5MCiHoh5QTgga2cSbWsXpy9UaF4K36SnpK
xqBQ9ZQVIZ3EspEo4DyqpCnicqqt8BUzkO76nfu67DYtz1FHPboakxM8EcypVsRxVmUMpDE
/pOF48ySMZXWp9I952+02Cbb24K9LfU0VW0cSVfGIKrBmK94IIZZMlvgsozkgaznqxbaapu
Av9FcYa60zyuhqKVYZfHOU5CJpA/N8lc+7qNSAuR7dYOyXVbLcRWtbKG4lVKrDXRmSIE/fi
CMnGfnI7zjIBEkVF2odu1NnNHD9LVeKvlYwI0sajKoxb9SKeYxnHTDHUh5b30XraWh3i9IZ
KmCOupHWjVoWVa7jIzeV/eQrKquoxlemGc55PbUK71s1utc1XT0/1MsfHjFiQ8ssB/6aO33
z0p/oOx8+X17XuC1CphShsUTzrIjPTHhxZWwitDRKSAwde3OTE/6sBtYPRo0aNGjV5SVFw3
Td3pqihe83SvVIopvIyzIyJxU5zxIwq8i4OQpOVJLajVM1atLbbmb155o8xQIs7majERBUd
gcV92V4kj5+CCNdt0S3W432vudztH4dUPKn1MUdM0SRuy5GQ3YZgpbs5PuOiz22C8TO8yQ0
VLT+Mz1D1JiiVVRuS5Kuxlk45UKD2GwhH6bbZNn25PbrvfNwVKTx2uDmlrV3jeoZvapLKMh
eTKuVzgkFsD9Ubce6q/dN4pZIa6sjQRGnhgqalcU4fKsnl9vJSpGXfBIOGLceR03o3U2227
9jpo6qaqqK2mqKcskHGIFWDqysW5FSsbfKqQSBj5I+gNI/1P8AS24R1NVuO1TvWU3HyVEM8
zNLAiRjLeSRiZB7T1nIyAAR8KPRo0aNGjRqz21dvwLc1tuheZUpalJJPCcOyAjmo7GcrkYz
g5wdWa2e/VcdVUPRTT0kUvC5VLrUFFnKuzSTD9XOLm3IhcDAyG5e+planpbcIYXqYqyRVFR
wqEkhnjbDge3HEqQmVJbvOeBXBs9r7dpbxbrxcp61EazwLUiiMDSGqXvIPBgyrkKGYfpD5J
GM6hXOtiuG4Kuts0KWyKdXcQI4iWNTGfIgJbsEclwMcs4CrkIKwysYEhITijMwIQBskAHLY
yR7RgE4HePk52fo9NLF6mWxI5XRZlmSRVYgOvidsH9xlQcfuB+2vpbRpf789J7bur/XbaYb
ZcxyZnWL8upJyfeB8NyP6+zgnIbrCDvljuG3brNbrjA8UsTMAxRlWVQxXmnIDKkg4P31X6N
GjRo1YWY1VPVtc6VHLWxRVc0dVMTBlWN/cCGAkZMrjsZHXyNtdJqnblnoNr1NT+OUhppah7
bU2WaH6VlzIHRiY5GUt5AXyMLzyD8aXOu1KZ4pDVU03hlpsSq4lCOpDAAr2CWBIPt7GCfgE
j2blWm1JajUP9Ek7VAgHS+QqFLH9zhQBn47x8nM2isYKVU91qkt8FGxjmjLI1VzBC8VgZ1Y
kFuycABW7yMHc+k+6Kr+2UVvo7La4qaoUqwgiVZokAJPCR35uOWGZWZzhTxAAxp+6NRaq40
tFPTw1DOhqW4I/iYoGyAAzgcVJJAAYjkTgZOs5uGK27guEu07/HzjrvfQKIPG6cEy0qylyG
YMccQoYZOVZCW0nN8elF32s8tbQq9xtXJiskalpYEA5ZlAHQAz7h17cnjkDWD0aNGjTD2/s
qW7PT7TMj0tfxa53WGZTGVUBVp4g2Gw2JWYnj7RN2GKcdV/qBvyv3Xcmjmt34ckMQgkpZws
rxursWKsyBo2PQYLgniAc4wMZrtFLAPCk9NyRJS0jRuVkkU49uTlRjBwePyxznoDtNXxrxF
vpvouHlXyrM7Syo+Rxc5CnCkr7VUEE5BzqVt/cldtyeaSjZysyhXjFTPCrEHonxOhJHeMnH
uPWnz6bpVXq3U24p6qp8UisqQPPVEFx7WPvqZFZQeYHJAcgHA6zvdGllvysolqP+6oLdWSQ
8oniFQgZWaQtPxDAIjKORkYFun/ADo2QhlxNxucssDT1BQ0dUqSTGRj+cmAyrKruZGZoi5V
JnBDRBoJsELqba90XSz1sVxtM6VFGs5FUstSCs0fFWkduCAzsFKSGVU80fvEqkcc89yWPZ2
7+dVtc/hd0aUU6UbCNaaaUc/ywUJRHYKCrcuD/Ay3MqubjZrraPH+J2ysofLnx/UwNHzxjO
OQGcZH/wA68U9traqeCCGncyVKloFPt8wBI9mf1ElWUAdlhxGT1opbfNWQVE0T0yrTrycS1
McTEYJ9qswLno9KCfj9xqwitUNproZ71JRzUyZkNPS1sc7VHEj8vMTHx8s/qJGAGI5EBTtr
F6oWW22i5yVFnf8AHa9aiQ1cESIPJK7t4+assgjHsOeRbJOMcV0tqyWCaqeWmpvpomwREHL
hDjsAnvjnOAckDAJY9njo0asLJaJL5cRQwzpFK6lkDRSyFyOyAsSO2cZPxjAPenT6TbYl27
cpzL9YJZaYiZitTHDIQ44kJLToOQBIzzY9tgYJw09cKmtpaPxfVVMMHnlEMXlkC+Rz8Kufl
jjoDvS/9Wabz0sElrnhF7p8SRwxvidgSVRwOweJZwhIBDuODhjwkWCXakq6ShqJaqmiqKdX
YPBFFCwXifLF4v0Yy/LgR45lyAY5GkD2Fp2rfNw8YtqfR09LHKPPUo7COKQYljKyYLNjkeJ
x5oxI0chwATqd0bZtfp7YMW/dFTaVkgmEcaqXqqyfHIYkH90uViDcEUEABmPtwk44ZZUkeO
J3WFecjKpIRchcn9hlgM/uR++tBY/pbdebJWNFU/W0tXSyNRR0reWpVpGk5LliCePiAGF5c
xgdFmrLJYbpuO4i32ijeqqSpfgpACqPkkkgAfAyT8kD5I1f7d2vZ6mCGurdzpSStcHpqONL
VJWLVMgjOQv3BMi+1l7z8fI1WfhtUtuuN2qKOujqYZ3hlUWlfpY2bCsrPkCJhzOFCe08cYO
MRr5tu87aqhTXi3TUjt+guMo/QJ4sMq2OQzgnGe9V8wiWeQQO7xBiEd0Csy56JAJwcfbJ/w
Azrxo0xtl0H1djOKKGuWKXiJYrb5MZVXKs30ExLAsQcv8AboccEtbYK1FLBU0QtqU1MreUu
YXgYuQAAE+kgUjCnJGSOgeiMbDSi9b0roqJXkr3joqhcJHEk4V3RkxE+JDGSeUkgYoD+SBk
6X9r3LLX0EVFU1qU9bRqfpWnkK01T+WsKRSRqAvIIWxJIeJA4SZT46VlioLrXJZ7VH47gf8
AykAhZZC2XLwyL2V4lD7pDyQtxJkjAmVk2reW2dqW6vjiuFNUJb4H+j8dST9c44hhgMxADC
OJOakrGnJXdSxVLbh3Dct0XiW6XSbyTSdKo6SJfsij7KM//pOSSdaaWxwWP0ygrYj9Vdtx8
h40BcQ0kLeRypQkcg0cZYt2BkYBVjrH0TNTP9crupgYcGhqBHKkhDFGX5OAygkgfsMqWB1q
rY0FzhsqtuKamCU00F3EERp0pKFXBCEomJGcs/Z5cndFIz8yZPU6usVujsezZ6mmtdO3OKa
ujikqDnJZel4BeTE/Bb/iweIydfuC9XWBYLjd66tiVuYjqKl5FDYIzhie8E9/zqFDNLTTxz
wSvFLEwdJEYqyMDkEEfBB++u09U1yuNRW3CdzLUtJNJIkYJaQ5b4yAAW+cfAJIBxgxtGrmi
2xuc+Ctpdu3GZDxlif8PeWNx8g4KlWU/wA5BGnNsWpuNo8ET2LxS1/hWpP0EtP4z9+o6FF6
5H9TkDH6sZJZulr6z2iKttVvuMlHXVJtzSvxp4BLCV4his2HV0U8B71/SA2eyukHWo8ddOk
lL9I6ysGp8MPCc9phiWGPjsk9d6vdsbiit9yjqrgiSy0atNR1EiB2SVIsRRtkHlGSqLjop0
VZMHOc1ufTemnpvxG9PS+Chji+nmu8k4jWgVv7xoxxLNMV9qcfguMghtVm4d0fi1VLcoG+m
qKqL6aOlgGIqGlUcRCpIzyYDJ4cV4sw78jKvjaOyrhuyeV0kSht9Mpeor6hWEMaqV5DljBY
K3LBI6HyNXnqNuq2tjau0vDT2Kmx5/pk4rVTDrJbOZFAVez8kZy2FOsBo0aNezNK0CQGVzE
jM6xljxViACQPsSFXJ/gftrxrtRwR1NUkM1XDSI2czTByi9Z74Kzd/HQPzp+ekFDcbPZpKF
Upqmimn+qNWBUwkq8YC8FlgUOPYOw3Qb/LLK1iN97a3Ju9Gs8IssNndo2M8/kkqo2ByzoAA
oOMrjPYz2OXWMm/0fJVgkMG5UeUKSiPRFVZsdAkOcDP3wf8jrDXLZsNhuNxtV1vdCLhTUjS
xRxNIF8g4OEZmjAJaMvxAPbAAkZweOyrJa7zdXF5r0paONQvEKZJp3dgipFGp5s3ZIIVgCo
5Ag4Og3hvUfitLHbo6anpbazS2+30bIYKWXkCkzmMlJJO2bip4qSoJb8xTlY7VBUV1FYaN4
Z7jVVMcUlV5CYo2Y8RGhXIZQWyz4OSBx6HKS93tdaK00kezdtViSWqFY5a6eB+S11SVXL55
t7cBfaMAMD0cA6xOjRo0a7Uf0v1SCt8wpzkOYcc1yOmAPRwcHjkZxjK5yO1ptdVd65aalpK
ypxhpRR05mkRMgFgoxnGfuQM47GmNafRmmu/FY79caaUxCRo6ywTQ8PjKlmYKWGfgE/fGR3
rdbQ9O75srzpbd1wy08/bU9TbmaMN17wBMCGwMfPY+c4GJv8A4p/+0f8A7WtnrC+qV6v1is
RrLfDRtQLxWdnkqFmLFhxCmErwUY7YuM54/sGX+05tp7gkr5JoYaK5im+qlrZnlpxE/IdrU
PUSFX8zREScM4DAqeWNQ5pKKhjoLi+5rRTrLTT+RKKmQyzoygpHJTwRoob9AKSyshYH5UMD
jJLrBFI0VuofDQvw80E8pkeoCsWxJIoU8SSOk4j2ocFlDatoKml2ZdGqqdXqKme1qKcido5
aSWemjYzAhcEDyuFGc9d4IBOco6KquFUlLRU01VUSZ4RQxl3bAycAdnoE/wBNMC0+lVSm51
tlXeduT1EMoSahlqZvIQUDkqgCM+FYMMMBkYJ6OtBbvQq1PdJKeo3Z9V9Nj6mmpoFSVOSkp
kl245+e17A/rqLuL0GrYXebblwSpiClvp6w8ZcgDADAcWJOfkKB12ezrDbj2i1inSJap/Jx
YywV0QpJoypfsAsVkUiM8WjZgTgdEqGzmtTc6Rqr1Sq6SkoUZY7o8aU9NSjiI43IwI1jYEB
VyfY2cEkN3njW2q7wXGlqbjbHsdHEwignuFuKxKFyyLJwh/NYgYJKEt9+vjTbXvscd/pqKG
utb3CZgKauoaSKlQM5CCLuhZwxyfd0uDjOnnZKe401uC3WqeoqmYsxZ0cIPgAMkUeRgZ7XO
Sez1qw0aTPqZ6jWxrpX7cqLH+JRUvsWVbpLHEzlVb3xx45cXGMFsgqewdXnolGtD6dz1TzJ
KslXLMUgBkeMBVXiVUZ5ezIUZJDL++lnvv1BuO7aCkpJwiUxZargpTp/GsZXAyygSCYjk2S
sikjAXVFe0tMNDb1tlbDWGSmjMwMDxy0sgBMiE4CyKWc4b3MAoXIA90KC4/T2esoEiw9XLE
zTBsEInMmM9dqzFG+cZjXo9Y2fpHvG27SvFZ+LVk1PSVkSqQlPzTkuSGYj3DGSAFBzz7xjT
qvd02TdaQ2+93SyzxOocR1FVFkBl9rrk5UlWyGGDg5B1mLlctx7ApEudNdqbce3JFUxi41i
JVDKu/sm6EgPRH6mIwqr1nRJ67bTRI2Wlujl15MqwJmM5IwcuO8AHrIwR3nIC53z6q1u87c
tsW101FR8lkYMfNLzGew5A4jBHwM/PeCRqp21Tx2Lwbqui8IovI9rheNz9ZUJgLjBGER2Vm
JIzgqAxziikplht0c0quJahuUWcqPGMgtgrhgW6BDdGNwR2Dqbbd17hs6QR2+911PFTtyjh
SobxA55fozxIJ+QRg5Odban9Y5a+uEu4bZM6exA1ruVTScFyeRKCTi7d9fp+ME/GHBs3ddm
3XZxNZ5ZiKbEUkNS2Zo8dKXySTkDPLJz33kHGg1wrTAKGc1U3hpxE3ll8pi4Ljs8wQVwO8g
jHznXyNPdKq4VSSXarrK5PLzkElQS7ZChsM3LDFUUZwf0r0cY04Ni+ojyeodxs9zqOdPWyr
T0LJWtNBCYgyqFZzlvIAPf8s2Ovd0n7xM9ReKqWW3Q22UynyUkMbRpCw6YBWJK956+3wAB1
q63dcrde6GzXOAcK9qb6etiRYkjQxBUTiqKpGV92SCAGCqfYQuZ1MoaOjrMJNdIaF/cWapi
kMeBx4gGNXYsct0VAAX5OcAqaGmgroqeO7UdTFJjlUxJMI48nB5BkDdfJwp6+MnrVhDt2gn
njhTdtlDSMFBdapFBJx2zQgAfyTgavf7K7Ftc2Lvvn6t4YuU1NbKRn5twzxjmOUPZAyQP2P
H7RTuuw2GdDtPbyeWNWC3G7nzz8iQyusYPjRlI6ODkAfyDTGa4X241d8ucqVXjYS1MtUzBJ
G/wxe3By3HiFXGACfaqkrWTStPPJM4QNIxYhECKCTnpVAAH8AYGvGpNJbLhXo70VDU1Kxsi
O0MTOFZzxQHA6LHoD7n408Nt+kKWfcVFcpIeApZfJy/ElqOx8exqVQe8d8gR8g5A009Gvmz
fNjk8lXcpbRcbeafjF4otvpSUa4YKT5FmcHJJIb3ZJABxjELeFovLXJK69QW6iq6mmeV2gf
CVMsblJQWBMfm9pZlUgfAxzbiab8Z+oofpLjRw1fCLhBUY4Tw4GF94/Wowow4bCrxUp86hf
T+eu+moVmqfJLwgHjxJJk4X2gn3HroE9/c67QUD11K70ME0ktLFzqEVWkPHLFpfauERRwB5
H5OfgkLD0aNGjVhVVVvaenggpX+hp29ze1J6jJHJmbDcSQOl7VB/vHkzcLlNFPcZ3p5amSm
DcKdqpgZREvtjDY6yFCjA6GOutRtaPZlgq7xe6PwVtrpVefwl66SCTBI+0EhzITnC+3BbHY
xkfUVFSpQ0MFJGcpBEsaniq9KMDpQFHx8AAfsBrvo0nPUvZz2fdFBu6xpTJK9WJ6hauqhgg
EqcGQDkUyWKuzdkk5PWl/YLs1nuNVtqthS9WqqnaCSGlAmPkOYxPTEg/mYPtOPcMA/Yjxvv
Z77QvEcUTzTUFZEJ6SWaJo34n/A4IGHXrI/kEgZwMzrU3Ddy3s28y0qUVbDAlLNVCUmmkRX
jKc6fiyiNQhJjQYLHljric5VRcJBIlPNDTz5enEp5EpyIHuwA2CpBIAGQeh8a8SwywOEmie
NiquFdSCVYBlPf2IIIP3BGvGjRo0ak0FsuF1naC3UNTWyqvMx08TSMFyBnCg9ZI7/nTT9OP
S7dNHdaW+VdY9liRkcwBj5qhAyPwdVI4qwyCGOQR2unho0a4VtKldQz0khwk8TRseKt0wwe
mBU/PwQR+4OstD6WbSptxx3yCgeKWJhIkCSssKSh+YcKPgg9cc8cf4dG/PTqi3ykEktfU0d
VTKVidTziAJBOYyR3gfIIPxnOANKK7+i+6rRa5q7lR13i4/6vRGWSV8sB7V4DOM5P8A6yFf
t+9WqBZ7jaK6iiZuAkqKZ41LYJxlgO8A9fxr3U3ye5Qyi6j66o8XGGpkIEqMXQ8ncDlL7VK
AOTgN1jGNRam5VtYCs9Q7KViUoOlIiTxx5A6JVegfns/udcRIogeMwoWZlYSEnkoAOQO8YO
RnIz7RgjvPuKeOOlnhakhleXjwmcvzhwcnjhgpz8HkD/ABjXiGVoJ45kCFo2DAOgdSQc9qw
II/gjB1YUe2b/AHClSqorHcaqnkzwlhpJHRsHBwQMHsEf01bWT013Ze7iKNbRU0I4lmnroX
hiUD+SvZJwMAE/0BIZu3fSm5Urol7/AAt14iMzUsVOxVFB4/ly0h5NknL8gSCM54jTGsloj
sduFDDO8sSMWQNFFGEB7ICxIi4zk/Gck96sNGjRo0aNGjXz/wCvX+3FH/y1P+pLpZ6NP/0F
/wBh6z/mT/8ATi0zdGjRo0a//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAI8AXMDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABQADBAYBAgcI/8QAUxAA
AgEDAgMFBQMIBgYIBQQDAQIDAAQRBRIGITETIkFRYQcUMnGBQpGhFRcjUpOxwdEWM1VikuE
kNXJzlPA0NkNFU1RWgiUmRHTxRqKjsmOD0v/EABkBAQEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAABAgMEBf
/EACgRAQACAgEEAgICAwEBAAAAAAABAgMRIQQSEzFBUSIyFGEjQnGBUv/aAAwDAQACEQMRA
D8A7IMYpNjHOs5Fav4UG1KqX7QPaFBwjai3tlWfUphlI26IP1mrkc3tU4xmlZ/yrsz9lIlA
FB6RrFea/wA6HGP9sv8A4FpfnP4x/tmT/AtB6U5VgkAV5tHtP4w/tmT/AACsfnP4x/tmT/A
KD0oCCKWRXmv86HGP9sv/AIFrb86HF+3/AFy+7/drig9JZFKvNn50eMRz/K7fs1pfnT4y/t
c/s1oPSdLI8682/nT4x6/lc/s1pfnU4yz/AK2//iWg9JZFLIrzcPapxjnnq3L/AHS0vzqcZ
D/vb/8AiWg9IbhSDedeb/zq8Zf2qP2S0vzrcZf2qP2S0HpHI86WQa83/nX4y/tRf2K1n87H
GX9pp+xWg9H8qVecfztcZD/vKP8AYLWR7W+Mx/3lH+wWg9G0q85j2u8Z/wBoRf8ADrSPtc4
zJ/1jF/w60Ho2sV5z/O7xn/aMP/DrWfzu8Z/2hD/w60HoulXnUe17jP8AtCD/AIZaQ9r3Gf
T3+D/hloPRVKvO353+Mv8Az8H/AAy0vzwcZ+F9b/8ADLQeiaXKvO354eMv/PW//DLWR7YeM
v8Aztt/wy0HomlXnb88XGX/AJy2/wCGWsj2xcZf+ctf+GWg9D0q88j2x8Y/+atf+GWl+eTj
D/zNr/wy0HoalXnr88nGHjcWn/Dis/nl4v8A/Htf+HFB6FpV56/PLxf/AOPa/wDDil+ebi/
/AMa0/wCHFB6FpV57/PPxd/4tp+wFZX2z8Wkf1lp+wFB6DpV5+/PPxYOrWf7GrRwn7aPe7u
Oz4ht4oBIdq3MWdoP94fxoOsVFv4BLbuAoOR086lKwdQykFSMgjxpdaDn0gUSMGWQEHmAtK
pF9az+/TbScbzjvUq86rz41pJnArcDnWsnQdetehHm72mzyT8d6jvJOwhVz4DFVizs7i/uo
7W1iMk0hwqjxqxe0gf8Az3qn+8H7hVbtppILiOWJ2R1YEMpwRV+WZ9LIPZxxI0e4wQKf1TM
M1CseDdb1C4nghtlDW77JC8gAB8vWuyATXGjAxt+mkg7pzjvEVUeCuG9d0jV7i41AbYpUO7
9Ju3NnrXsnBXca28UdRaYmZ0pmqcF63pFo13dQRmFPiZJAcUHtbWa9uo7a3TfLK21V8zXRv
alPIlnZwrIVR3JZQevzqu8A6ebniBbskCGzUySN4DyFcb44jJFYdqZZnHNpQNY4P1nRLUXN
3Aph+08bbgp9aCAEkAcyTiu7295pvEmlTCFhPbybonGPGuLa5pMujarPZSA4jbut5jwNXLi
iupr6MWWbbi3sVT2fcSSRrItpFhxkAzLmtx7OeJtuTaw/Lt1roPAUsk3CNq0rs5G4AscnGa
14etdZi1/Vpr7tBZySfoA75H0HgK6xgpMRP24znvEz64cjv9MvdMuza3lu8M36rePyo0ns+
4lkjWRbOPawyMzLmjHtP1Cyuby2tYXV7iDPaEfZz4Vb+B5ZJuE7NpXLsARljk4BrFcNZvNW
7ZrRSLOdfm64mAybOL5dutCX0LVI9VXTHs3S6c4WNuW75Gup8N2utRa7qst92otJH/QiRs+
PgPLFVr2l6ravfWkNpNm7tiS7xnmnkM+dW+GsV7ima827Qf8AN1xMRu91hHoZ1oe/DGsR6u
mlNagXci7lTeMEeeavvA3GR1VRpmovm8UdyQ/9oPX1orq2i6bZ6t/Si6mkQ2sfeQHkfKnhp
asTVPNettWc3veB9f0+zkuri2jEUY3OVmUkD5VX6N8R8VX2v3bkyvFajlHCGwMevmaB1579
u/xeik21+Q9ZcFcQahbLcQWOI3GVMjhcj603dcJa5Z3cFpLZEy3GRGEYMGx1510D2a3Vxc8
PyLPK0gil2puOcDHSoPFGh8S33E8V7YI7QQ7ezZZQNvnyzXfw17ItG3DzW75rOlZPs+4mCb
vcoz6CZc1Xri3mtLiSC4QxyxnaynqDXdtWnmtdBup1O2VICQR4HFcJ/TXlzzLSTSt1JyWJr
ObFWmtNYctr72LWHCGuanp/v9paB4TnblwGb5DxoRLG8MjRSoUdDhlYYINdt0Saz0q2sdBk
nUXiwBuz8/OqT7TNBNtfLq8Kfop+7Ljwfz+tW+GIruEx55tfUqzpPDWr61E0un2hljQ4LFg
Bny51PHAHExP+rwPnKtEPZjcTJr724kbsniJKZ5ZHjVx4wXW2l04aN22e2zIY+mP73pVpir
NO5L5bxftcx1LhfWtIh7a9sXSLPORSGUfUVrpfDmra1E8thZtMiHaWyAM12HX720stBnbUX
RVeIqVP2jjoBXPfZrdSx8RNbpIwhkjYsmeRI6GlsNYvEb9rXNa1Jt9Bw4C4mJ/1d98i1C1L
hjWtIi7e9sHji8XXvKPqK6hxf+Wu004aOJs9tmUx9Mf3vSiHEd1aWnD90186KjxFcN9piOg
861OCvLEdRfj+3G9L0DVdZDNp9m0yocM/RQfnUy74K4hsrZ7ibTz2aDcxRw2BRP2bX9xDxC
LRZCIJ0JZPDI6Grb7SLya14aCQyNH20gRipxkeVYrirOPubtlvGSKuY6XompazIyafaPNt+
JhyVfmaIzcCcSQ4/wDhzPn/AMNg2PnXVOFre1t+G7NbTb2bRhiV+0T1JoNdR8ZaXrEl5FIu
p2DMT7uCFZV9B5it+CIiJln+RabTEOU3NtPZzvb3MTRSxnDIwwRRLTuFNc1OETWunyGM9Hf
ug/LNXC0hs+L+OGuns5IYrSIGWKZcMzjpkf8APSiXHfEeocPx2cen7IzKTlmQEYHgBWIw11
Npnhqc1txWI5c81HhfW9KiMt3p8ixjq694D7qj6Xouo6y7pp9q05T4iOQX612HhnW04j0Vb
mRFD/BMnUZ/kap1xbScK+0G3jsXaK1vWBMYPIg9R99W2GsamJ4K5rTusxyqmqcN6xo8Imvr
J44ycbwcjPzFR9N0q+1icwWFu08gGSB4D1rvM8EV1A8M8ayRuMMrDIIqhng7UtB4ngvdEZm
s3kAkUNzRfEHzFW3T6mNemadRuJifam6lwzrOkW/b31i0cWcb8ggH6UMHlV49p+oXP5SgsB
IwtxGHKDoTnxqiiuGSsVtqHoxWm1dy9ScFXEl1wZpU0py7WyZJ8eVHarvAJ/8AkfSAP/LLV
h8K5uqu3Q/0qTp8R+zSpu6n23Ug3NyY+FKuXAs1avyANbVhhkV1Hmr2kgf061Mj9cZ+4VWr
WCW5uY4YY2kkdgFVRkmrT7TYJIeO9R3jG9gw9RgVWbC/udMvUvLSTs5oz3Wxmrxvlmd64d2
KTw6J2cOROkGFx+sBVL4C1PXdQ1u5TULieSGJCGWQclbP76BN7SuIDFsBtg364i51B0zjTW
dKmnkimjkNw++QSIDlvOvZOakzGpeKuC8VmJhbvafbSywWLxwvIAxU7QTgnpTuh2tnwnwk0
usRyD3w/pVRCSARyBx05VWJ/aJr85Vu0hj2NnCxjB+eaa1Hj7WtSspLSXsEjkG1ysfMipOW
ndNmoxX7YrPpeuEdS4Zkkls9BiliLd91ZGwfqaGe0vQZLmCLVLaNnaIbJVUZJXwOKpWhcUa
nw8si2JjKSHLK6Z5/Ois3tJ4gljKobeIn7Sx8/wAaeWlqdtjw3rfuqv3A9rLa8KWiTIUcgt
tIwcE1E0XiC8l4v1HR75u6rFrfK4wPL1qmQ+0riCKIRsbeUqPiaPmfuoRc8Uard6ymrPMq3
UeAhRcADyxV81YiNfCRgtMzv5Xr2kaBDLpy6nbW3+kRviQovNlPicUd4KtpLXhWyjmQoxXd
tIwQCaoU/tL1ye1MKxW0TMMGRVJP3HlWkPtL1+GIRsttIQMb2TB/CkZccX7knFkmnat+hcR
Xs3FmoaPqDEhWLW+VwQB4evKoXtI0CCTTRqlvbhbiNx2rIvNlPiao13xPql3rMerPKiXMWA
hRcADyx40Yu/aVrN3ZvbdhbR9opVnVSTg+hqeWlqzWy+G9bRaqDwHaz3HFlpJFEzJExZ2A5
KMeJrpfG8EtxwnepCjO20HaoycA865XoPFGp8O9oLJoykhy6SLkE0Yn9pmuzQtGsdrEWGNy
oSfxrOPJStJiWsmO9rxaPhTz8qVZYl3LNzLHJPrWMV5XqdZ9mdtLDw67yIyCWUlcjGR50L4
n13iK04uSxs7iSOGRk7NFjBDDx8KDWPtG1qytEt+ztpljUKpdSDj6VEueNtYudVg1FmhElu
CI0Cd0A9a9c5a9kViXkjFfvm0w6vr0ckvDt5GqlpGgbkB1OK5v7PdAa91c6hcRkW9nz7w6v
/lW7+0/W2j2rb2iNj4gpP4Zpu09pWs2tv2Rt7SQ9dxQrn6DlWrZMdrRO/SVx5K1mIj2slxr
XBMvEI1Caef36Jtofa4AI5VaNY06HXdFmtDgrMmUYjoeoNcVn1u7n1sauyxC4DBgAg2cvSr
KvtT1hVwbKzJx17w/jSuavPclsF+Jqc9nmm3VpxXcJNCym3jZHJHIHNWrjTXr7QEsp7XHZN
LibK5BHl6VS4vaXriXDzGK1dX/AOz2YA+o51H1jj7VNasXspba2iik+IopJ/GsxkpWmolqc
V7Xi0w6leafY8QaWq3MKyxSoGTI5qSOoPga57wDp01txlcRlG22yurEjpzwKjaP7RNT0mwj
s2t4blIhhGckMB5cq2i9pesRXcs3u9oVkx+j2YA+o5mrOXHMxZmuLJWJquvGeu3ugRWVxa4
7N5ts2VzlfL0opf6fY8QaV2VxEsscqbkJHNSRyIrmGse0DU9Z0+SyktbWKKTkxUEn8a30b2
ialpVglk9tFcpEMIzkhgPI+da81JtO/SeC8VjXtvwNYy23HBgZDm33hiR0HSrV7S4Gl4dRg
pKpOpcgZ2jzqpxe0XVYdRluxaWh7UAFNmMY9etLU/aPqupWMtoLW2gSVdrFQWOPrWIvjik1
23OPJN4tocVNY4LtYJtMV9U0uVAzRMMtGx8seFW3QtYGt2Auvc57XngpMuD9PSuX6Px/rOj
2yWw7K5hjGEEoOVHlkVNvPahrFxCUt7a3t2PIuMsR8s1quakfP/jN8N5+P/VufUrCy4993L
Kkl1bBXP8AeB5A+uKzxzw/Lr2jr7qu65t23ov6w8RXIZrie4uGuZpneZm3GQnvZ86tGme0f
WLGAQ3CRXiqMBpMhsfMdakZq2ia29NTgtWYtX2tPs50vUNN0+6F9bvbh5AUSQYJ5czQniG9
TVvaDp9vafpfdmCuV5jOcn7qE6r7Qta1KEwxdnZxsMN2Odx+poToGv3PD1813bxxys67WEn
iPn1rM5a6iseljFfc3n2vnGvEep8PaxZSWxJtyhLxkd1znmPnVj0DiKx4hshPathxykib4k
P/AD41y/iLja94hshaS2kEMYbdlclifmelBdM1K70i9S7spTHIv3MPIjyq+fV/uE8G6c8Ss
/tN/wCscf8AuB+81Tx1ojrut3Gv6iby4RI22BQqdBih6ivPkmLWmYenHWa1iJeneAuXBOkf
/bLVi8KA8DI0fBWkqwwRbJy+lHjyrDorlzDm5kO77R8aVPTq3bv3c94+FKuMyD1YIyOdKka
7Cj+0L2dJxaiXllKsGoRLtBcd2RfI+XzrlM3sq4xhkKfksPj7SSqQa9HZrBdRyzk0Hm781/
GP9jt+0X+dYPsv4x/sd/2i/wA69Jbj5Ut3piiPN6+y/i/bz0dv8a1g+zDjH+x3/wAa16QD+
dLf5fuoaebvzYcYg/6mf/GtI+zHjH+xpP8AGv8AOvSPMjr+FLn5mg82/my4x6/kWT/Gv86x
+bLjAf8Acsv+Jf516UAPrSw3nQea/wA2fGH9iS/4h/OsH2acYZ/1JN/iH869KgHxNYGSfiz
ig81fm14wz/qOf7x/Ol+bbjAf9xz/AHj+deliG8G/Clz9KDzP+bbjD+wrj8P50vzb8Yf2Hc
fh/OvTPP0pc/Shp5m/Nvxf/YVz+H86X5uOL/7Cufw/nXpjJ8vxpAn9U0HmY+zni/H+obr7h
/Ol+bri/wDsG6+4fzr01n0NLIoaeZfzd8Xf2Bd/cP51j83fF/8AYF3/AIR/OvTe4edZoPMX
5u+L8/6gu/8ACP50vze8Xf8Ap+8/wj+denaVB5i/N/xaB/1fvf8AAP50vzf8W/8Ap6+/wf5
16dpUV5i/oBxb/wCnr79n/nWp4B4t/wDTt9+z/wA69P0qDzB/QHi3/wBPX/7P/Osf0D4s8e
Hr/wDZ16gpUHl88CcWf+nr/wDZVj+gnFY//T1/+yr1DSoPLv8AQbir/wBP3/7Kl/Qbiof/A
Kfv/wBlXqKlQeXTwRxSP+4L/wDZVj+hPFA/7gvv2Veo6VB5c/oTxR/YN9+yrX+hXEw6aDff
sq9S0qDyz/QviYddCvv2Rpf0N4lB56FffsjXqalQeWf6HcSZ/wBR3v7E1ZeFvZNrmrXccmq
W7afZqQXMvxuPID+NegaxQN29vHa20dvCu2OJQqjyApw1msEUAK4jY3EhCtjcaVS5d/bPzH
WlXGYBKlis1g9K7BFQTkilWaVBihmqambb9FCR2nifKp9zL2Fu8n6oqpyuzuXY5LHnXowY4
tO5eXqMs0jUe0tdZvFHxq3zFbjXbseEf+Gg19fW2m2j3V3KI4kGSTVDvfaqFmK2Om70B5NK
+CfoK9Nq4q+4eWls1v1l1b8u3flH91YOu3n/APj/AMNcw0b2lSahqMNnPpeDMwUNC+SPoav
p5DNK1xW9QWvlrOplPOtXp+2o+S1j8r3p/wC2x9BUGkcedb8dPpz8t/tMOp3h/wDqGraLiJ
bBg+pXkcUBOC8pAAPzqBJIkUbSSMFRBlmPQCuNcYcTy8QagY42xZQsREv63941yyxStfTth
m9re3pOK+tJ7UXUNxHLARkSIwIP1ofPr6AkQRbvVuVUb2X8N6rb8Jyz3Dskd1IJIIGP2cdf
TNE7nUrCyuntbm9ghnj+KN5ACPpXLDjpaNy7Z8mSs6rA42u3ZPIIv0pJrt2D3gjD5VWpuJd
EtxmTVbUD0lBP4UD1H2k6JaRsLQyXkvgEXaufUmu01xVjl54tmmeNus2F6t7EWC7WU4IqVX
mafjrX5tYTUbe8e1dOSRRE7ceRHjXorQ7m6vdDsrm9j7K5lhVpExjDEV4ba3+Pp9Gnd2x3e
0+lSpVltilgeVZpUGMUsetZpUGOfnS5+YrNKgwM+IpVmlQKlSpUCpUqVAqVKlQKlSpUCpUq
VAqVKlQKsEZrNKgVYrNYIzigGTbe2fIPxGlUe4VveJOvxGlXMG6zWKVdBmlSpUDc8KzwtE3
RhiqXr15Y8Oui6ndxwCTJjLfax5VeKDcTcL6bxXp3ueoI3dO6ORDhoz5iuuPLNPTjlw1ye3
CONOKhr9wLe0LCyhPdzy3t50f9nXsxh161Ora2JFtGOIYVO0yepPlR/T/YjZQX6yXmqPcWy
tnshHtLehOavOoXMdhapY2arGqKFAXkFXyp+WWyfjiorf8ARnh3SbsNpOmRQyRDHaZLN+Jq
Sc48qzmsGvfWsVjUPm3vN7blqetbVg8+VU/jnixtHtzp9k498lHNh/2a+fzrVrRWNylKzad
QC8f8WtcTSaNYyYhQ4ndftn9Uela+zXgNuJ7/AN/vkI023bn4dq36o9POgfCPC95xdriWkW
4Rg77iY89i+P1NektM0210fTobCyiEcEKhVA/efWvmXvN53L62OkUjUHyYbaEDuxxoMAdAB
XOOOeCtH4ovDf29zJbXxADOFyj48xV71SwkvEUxvgr9k9DVaWRJC3Zur7GKttOcEdRXbDjp
aNzLz58t6TqI4US09lOnoc3eoTzHxEahP50Ti9m/DkY71vNJ/tyn+FWnxrOa9XjpHw8fmvP
yg8OcF8J6Zfi9e2iWVCOy7eXKg+gPU1fyyqu4kBfPwrh3tV5W2n4P22/dXQuCo59S9nmmhp
maTs+rHOQDyFePLWIya+H0MNpnHv3KxTavaxNgOXI/VFRJNfPSKHHqxoRIjQuUYYZTg1rnl
Xorgp/15LdTkn+hFtbuz02D5LU7TdUEyMLqaNGBwuWC5oBmh+qQaURHeamkIFucpJKcBDVv
hrNdRwmPPaLbmdrrdarb23dB7R/JaGya7ck9xUQfLNALHVrDUgTZXkM+OoRwSPpUs0phpH9
l+oyTP0IjWrwHJZD/AO2p1lrSTuI51CMehHQ0ApZIOa1bDSY9M16jJWfa4TTxQJvlcKPWhU
+u8yII8/3mqqahxRpdpdi2v9TjSfHwu3T5+VSbO+tdRtlubSdZom6MpyK5UwVj3O5dsnUXn
1GoGTrV3nqg/wDbTkWuzKf0qKw9OVCaxnniu3hpPw4ebJHyt1rdxXce+I/MHqKfrnus65ec
PaTPqNltLw4JRxlXGeYo5pvFcXEHC8eqWIMbSHZIvUxt4ivFfF237Y+Xvx5u7H3T8DlzqFv
a8pHy36o5mh0uvtn9FCAP7xoMWLHJJJPjVY4t4xt+H7cxQFJr5/hjzyT1NeiMNKRuzzTnyX
nVV4bW7w+KL8lrQ6xe45SD/DXB4eLuKbm/VodQuJJWPdhjXIPptFdh02a4uNNt5rqB4J3QG
SN12lT48qtPHf1CZPLTmbD0Wuzqf0iI49OVE7TUre77qna/6pqsc6SsVYMpII8RVtgrPrhK
dRes88rnSqraDxraalrdxoNyOxvoOaZPKZcdR6+lWmvBManUvpRO43BUqVKopUqxWCeYoBU
6kzv/ALRpVieQCdx/ePhSrlwC46VmsUq6jNKlSoFSpUzc3CW0Jkc9Og86sRvhJmIjcmdRvR
Zw8ucjclFVqRmkcuxyTzJp25uXuZjI55noPKmPGvoYsfZH9vl5sk5Lf0WM+NYPKs9TTdxMt
tbyTyZ2xqWOOuBXZw0EcT8QwcPaY07Yad+7DH+sfP5VyG3g1HibW1ijDXF5dv8A8/ICnNf1
m54h1h7hw2GO2GLrtHgB61232acERcNaSl/exj8pXK5Yt/2Snoo/jXz82TunXw+phxdkf2P
cI8L2nCmiR2UCqZiA08uOcjeP0oq1/ao+xp0BHrQ7VtRRR2UT5PiQeQoKOQrWPB3RuWMvUd
s6quSsrqGUgg+Iqr6hYW1heyC2hEQmbtHA6Fj1NCNR49g4Qltobu3eaG5Y7mRucY88eNGdR
u4L54ri3cSRSRhlYeINXFWaZdM5rxfD3IRxmkKR61keVe14HP8A2rf9GsP9tv3V0r2bf9Q9
M/3Z/fXNfaqp91sDjlvYfhXS/Zv/ANQ9M/3f8a+fn/d9Tpv0hvrSqt+xHLIGagc6n6wQ9+/
oAKgV7Mf6Q+fl/eWK5x7VLmTtbG0DER7Wcr5mujiuY+1MH8rWn+5P76zmn8JbwR/khL9nfA
uqXMUfEq3iWsCMQqFSWlUdfpXRKn8NQrbez+wjUYAtVP31AxWOnn8ZdOqj8oYJwM0ieWayR
WCMivTt5HDZbO613iqW0gHaXFzcsq5+ddg0LgeXgyzZH1I3XvBBZOz2qjeOOdULgGPPtShB
HwzyH99ds4gP6OIeprwY5nyvp5YjxSBilSpV73y1f44OOEr3/ZH7xTXsOYzadqsEmGjEiHa
eY5g1tx42OEbzPjtH4ionswtrnTuH5592xb1wwA64HKvNmpN7xEPbgvFMczJ3j/TOK24iMe
hXDLYSoMCNwojI65PUVVofZjrFy7SXl/bo7cySWck/Ouo9eZzWenOteGP9p25znnf4xoP4M
0DTOELcsluLm+cd+5br8lHgKK3ExuJ2lIxuOcCuUcQ+0PVfylNb6YyW8ELFQxQMz48edXzh
bUbjV+HrW8usdrIp3EDAJz1qY+zumKrl8nbE2kWpUgMchS6V3eZyvVr2Sy9qcdxExVo7iLp
9Aa9DqcqD5ivO/EtsYvaXAXGFlliYHzHKvRC/CPlXzcn7y+xi/SGaVKsHODgZNc3RmsYpVm
gB3DN7xJg/aPjSrS4I94k5t8R8KVcZtBsfpUqVdgqVKlQYJABJ6Cq5qV4bub+4p7o/jVjID
Ag9DVD9o97PwzosV5pkO+SSYIxcFlUYrthtWs7l589L3jVUs+lYrlA9pHEGM9nb/sjWn5y+
IQfgtv2Rr1eejyfx7us5wazkEdK5L+cviH9S2/ZGl+cziD/w7X9kan8ih/Gu6kNOse1Eos7
ftAchuyXIPnnFTGmmYd6Vz8ya5D+cziD/AMO1/Zmth7TuIP8AwbX9manmxr/HyOsGsE8s55
CuXw+1LVk/rrC2f5blqFrPtE1TVbZraGOOzjcYYxkliPLNa89NJHT32L3dh/T3iudUuOzsb
EBCy8y3niug2VpFYWUVpACIoVCqCcnArmPsx0HWNV4gSa0klt7KM5uZh8LD9X1Jo7xPxfr3
DWvXVnNpMfuyyHsXcMN6+Bz0Nc6Zqe59umTDedRHpd/lWRnNc0HtYmHxaTGT6Smk3tYn+xp
MYPrKa6+an24/x8n0vWuaLaa7YNZ3anaTlWXqh8xRzhprfQeGbfThOJ5LcFcDkfTI8K41ee
07W7hCtvHbWuftKCxH31B4b1LiWbXxJprT3VzcsBKCpcMM+PlXDJfHaYejHjy0idO1zStNK
0jcyxyabIqj69x5qfD+sz2F1owCxNhWZipYeeemKgj2sHHPSB+2/wAq7Rmx/bhODJ9Oidap
ntK0b3zSU1KP47Tkw81NB5fareEfoNMhU+byE/uxVe1ri7V9eTsbmZUhznsYhgH5+dYyZqT
XTpjw5ItEu3aRqsc/CGmwQHI93QMw+XSsfKql7Pk1WPgbULqW0mkFplrRSCO0GMkDzFBl9q
skeVm0cbx1Alx+8Ux5Mda6MuLJa23R+VYxiud/nXBHLRz+3/yqNce1W+YEW+mwR+Rdy2K6e
an25xgyT8DNlpC6D7U9Pvd492vZG25+yxHMV0PVbz3q4wvJE5CvPl/r2q6xqEd1PcO80ZBi
EYxsPoBXab2fV4PZ/b60NLaXVOzVpYMHp4sQOfTnXnrekXmz03x5JxxVMrFc6T2rOndn0fv
eO2bH4EVs3tXTHc0ds+s4/lXp81Pt5fBk+l21fTY9X0uewlO1Zlxu8j4GoHCzC3038lSsvv
NgezkC+XUH6iqPfe0/Vp4ylpbW9rn7fNmH38qH8IXmu3HFCGweWee7bZMcbgVPUn5da5Wz1
idw616e811LsgFZqm6xxDxJwheNb63pa3VuD+ju4QVEg+fQH0qF+de128tKmLeXajH7q6Rm
pPy5TgyR8C83s+0ibXF1Il9pffJbHmjn+AqzqiRrtjjSNB0VFwo+Qrlmpe0/VLlClhbxWYP
2j32/lQjTtZ4rv9QR7K6vrucHIRAXH1HlXPy46zxDr4clo/KXa80s1SLjjTWdBWOPiLh+aC
RhlZFOFb/n50Pu/asShFlpeG/WmkyPuFdPNT7cvBk36XjU4dLSL33UoYWS274kkUZXHkatG
gcVaNxDbRtp9/FLIUyYt2HX5rXnDV+IdW4gmHvk5dQe5DGMKPoK6T7JOBb+1vxxDqULW6qh
W3jcYZs/aI8BXky5IvPD24Mc0jmXYKVKlXF6CpUqVBXblX95k5j4j5UqVzIPeZO8PiNKvPO
tm1irFZpV6AqVKlQKtWVXUq6hgeoIyK2pUEU6bYHrZW5+cS/yrH5L0/8A8hbfsV/lUulQRP
yVp3/kLX9iv8qX5J03+z7X9iv8ql0qCJ+SdN/s+1/Yr/Kl+SdN/s+1/Yr/ACqXSoITaPpbj
DabaMPIwL/KoUvB3DUz730OxJ9IVH7qNUqBq2tbezgWC2gjhiX4UjUKB9BWZoIbiMxzxJKh
6q6gg/Q05SoAs/B3DVwcy6HYk+YhUfuqOfZ/wkTk6Fa/4T/OrFSoaAouCOF4GDJoVlkecQP
76LW1na2abLW2igT9WJAo/Cn6VBHu7Czv4+zvLSG4T9WWMMPxoPNwHwpOxL6FaZP6qbf3VY
KVBWx7POEVORoVt/8Au/nU604V4fsGDWujWUbDowhUkfU0WpUGAABgDA8qF33C+hak5e90i
0mc9XaIbj9etFa1kfZGz4J2jOBQVa79n/BsMLTSaDBgdQpYfxoUvDHB8b5Thq39NzMf40Zv
dSnuiVJ2J+qP40PkmigQvLKkajqWYAV7ceCIj8nz8nUTM6on6aug6awNrottbMPtxxrn7+t
WSCeO4jEkTblNcm1j2g6NpqslvL77OOiRfDn1aq/o3tZ4jtNQAaOG5t5JP+j7MEZPRSOea5
Za0j9fbtgtkn9vTtN/w1oepsWvdJtJ2PVmiG77+tCn9mnBrnJ0KDPo7j+NWWCQzW8cpQoXU
MVbquR0NA9T1Cdp3hUmNFOMDqa50pN51DrkyRjjcoycBcFWjbvyPaKR+sxb8CaMWa6Npydl
ZR2tsv6sSBf3VXc5PM5+dZJr0fxo+ZeT+XPxC2MtteQtG6xzxt8SsAwPzFV699nHCN+5eXR
YFYnOYiU/AHFAr/jTTeFJUkupDK5ODBEQXI88VbOH+KNL4n09rzTJjIqcnjYYdD5EV58lOy
2tvXiyd9dzATb+y7g62feNIWQj/wASRiB9M1YLS30rSouys4ba1T9WJQv7qDXmoT3DsCxRA
eSioRNdq9PMxzLz26qIn8YWS8Gk6nbta3ot7iJuqSAEfjVdk9lfBlxJ2q6YFB+zHM2399a5
odL7RNG4Zv1tbuWSbf8AGIAG7P1POpkwRWu4lrF1E3tqYWvSuEeHtEIbT9Jt4XHR9u5vvOT
Rqoml6pZazp8d/p86z28o7rr+6pdeZ6ypUqVAqxWawelBUbuQi7l732j4Uq1uQvvUnx/EaV
eWZFwrNKsV6hmlSpUCqPPe29ucSSAHyHM1IoBxDDDYWdxqs0pWKJd8gxk49K3SKzP5S55Jt
Fd1hPbWrQdC5+lafly2/Vf7qrNhqFrqdol3ZzLLC/RhUivZGCjwz1OSFgGt2p6hx9Kfh1G1
nYKkmGPQEYqr5qr8X8Y3PC8tqLS0SZ5O9ulzt5eHLxrF8FIjbePqMlradXkkSJC8jBVHUmo
TazaDoWb5LVV4H47XjuK5srrT2tp4VDM8ZzGfkfA+lTJkEcroG3BTjPnXPDjrf2658t6a16
HPy5a5+F/up6DVLWdwiuQx6BhiqNruvWegWBurpic8kjX4nPkKoMvtW1cXIktLS2hRDkBwX
J+dayY8dY/tjHky3/49B0qpHs647u+MYrlLywEEluAe1iz2b58OfjV3ryvaVMyXVvF8cqj6
0P1eW6RtqBlix8S+NBST516MeHujcy8mXqOydRCxNq9mv2y3yFarrVqzhe+MnGSKr2aWcV2
/j0cP5V1wLKF3EgDrk1Ck1ezjYrvLEfqigUl9dTRdnLMWXPIYA+nKo9Zr0/8A9Ol+qn/WFn
h1O1nbasmCfBhiplU0ZpW/H1hZ64mg34dJmQGKUcwxP2T5GsZcPbG4bw9RN51ZcaYlvrWH4
5lB8s5oBealNdMRuKp4KDQjUdTtdKs3ur2YRxL4nqfQedWvT8btLNuq51WGOPYtQ1qyhttA
uo7UliZ3IKMR4YIrnFx7N+I7jvzahDO3k8rH99T5vaqPfMQabutgcbmfDkeeKvtndxX9lDd
wkmOZA658jXStMduIlzvky15mHM9N9lmtXdz2d1c2lnGD8bPuz8gK6vwp7ONC4aCXKJ77eA
Z94l54P90dBTYNTLPUJLJ8liYvtL15Vi/T/NWsfU86tCz0I4ks7mfRbqTTY0OoLGTDu6FvK
ptjqVnqVmLuxnS4iOe8hzzHh6GgN5qNxcOVZii5+Ecq44qWtPD0ZslaR+UbcrTiTj6aZ4I9
LHaIcN/oxGD8yazPZ+0fUkKSSdgjdVEix/u510jJPj99Z8K9njmfcy8Plj4rDkR9m3E0sm4
rBJI7eM4JP1Ndh9nvBR4P0uVbiYTXdyQ0pX4Vx0A/nUS7uGtLSW4jwXiQuoPTIFDfZ/7RtV
4n1C7sb21g3RQmSNogQTg9CK82bHFZjT14Ms3idjvHsGrW2j++8P2qTXUb5lQru3Jjngedc
sh4s44v27O204ZHIkWxGPvNdXuLy6mYiWRh/d6YqLknxNd6Y7xHNnnvlpM8VcxuNP8AaHqy
lZ3kiQ/Y7RYx+FQrX2Y8UXV4kK28JLnLSdsCF9TXW6EcS8S3nCumflCxjikl3hMSgkYPyqZ
MUdsztcWae6I0uHCHDicLcPQaWsxmZCWd+gLHmcelG6rHAPFM/FvD3v8AdQRwzJIY2Eedpx
4jNWevC+iVKlSoFWD0rNYPSgpl1My3Uo2/aPhSrS6ki96lyGzuNKvJMci7Uj0rNKvWFSrFZ
oFWksUc8TxTRrJG4wysMgjyIrelQVteD9N0pZpdJhNuJDueFWJQnzAPQ1Bbu9auVA9Xs+yf
t0HdY88eBr14Mn+svF1OL/eAnFCeJOHoOItMNrKdki96KTHwn+VGc1g4xXqmNxqXiiZidwa
4ft7bh3hqDTbSBI59v6eRftt4nNYuJ0t4JJ5nCxopZmPgKdJrm3tF4oMsp0SzfCIc3Dg/Ef
1a5z24q7h2juzW1KscUa7LxBq7z97sEO2FPJfP5munez72XWEemx6nr9qLi4nAaOB/hjXwy
PE1XvZZwU2uX41i+T/QLZu4pH9a4/gK7njAwBXz7TNp3L6VaxWNQatrS2soRDawRwRL0SNQ
oH0FPUqVRo3PGZoJIw20upUMPDI61UFhkt1EMsvaundZ8fF61cqqdwc3Mh82NerpvcvF1fq
DXStGbCsx6AZpytJRmFxj7J/dXseHTnNr7UJodVmj1G2Q2YcqpiHeQA9T51b7Xi3QbyESxa
pAAfB22kfQ1SPZrYwX3tEWO5iWVIxK+11yMjpyrpPFnss0jiEm4stunXfi8aAo/wA1/iK8U
Z7R7fQnpq25jhXdX9oOiadEwgn99mxySHpn1Ncz/KOpazxLFeISbyaZezCeBzyAq+L7DdXM
mG1a0CfrBGJ+6rbw9wHpXBAF47e/6ifgldcLH/sjw+dZtkvknUNVx0xRMyg8canf8JW1gba
wa8kuVw7HOEYDpyFc41Kx4x4qnE9xp85QfAm3Yi/IGuzXNzLdPulbdjoPAU0TmvT47TGrS8
s5a1ndKqDwb7NrftfeuKDtRT3LRDkt6sR4elXww2tv+hsohFbpyjRRgKKp2ve0SDSdRksra
yNy8Rw7s+0A+QqyaLqY1jSbe/WMx9sudpOcUx1pW06ky2vasd0cJgPOkxyp+VZwBWDzGK7v
OoHst1uex46n04Oxtrx3BTPLcCSDXWOI7S5aOCezjiwsn6ctyOz09a4xwDGU9qUEbLgrPLk
fQ13nUv8AV83+zXzKzMXfWtETjnaqjrnNInApZrBr6b5GkPVT/wDCrr/ct+6qX7FP+t91/w
DbH99XXVcfkm7/ANy37qpvsUweLLs4/wDpj/8A2FeTqfh7uk+XVeILWYywXKSKIlBWRMc2J
xg/voPVk1v/AKB/7hVdNb6efwcupj/I1qn+0z/qyv8Avlq44A9T51UPaUoPDS/79a6ZP0lz
xfvA/wCxX/qdL/8Act+4V0Ouf+xhQODZMeNy37hXQPGvmPrlWaxWNrbcbznzxQbVgnlSGfE
1gg4POgptzIguZBuj+I/ZpVEvYnN7NiJj3zSryz/0X+lSrFeoZpUqVAqVKlQKtJI1ljKOMq
wxW9Kgq97avaTlG5g81PmKjGrTd2cd3EVbkw+FvI1yjiPjibhy9m0660iRbuP4SX/RuPBgf
EV7qZ6zH5PnZOntFvx9JfGPE0fD+nFYiGvJwREufh/vGuZ8NcP3vFuvpZQklpG3zzHnsXxY
1GvLzUOJNZ7Vw01zcMFSNB9wArv3s/4Pj4T0QCVQ1/cgNcP5eSj0FebLk75/p68OLsj+x/S
tMttH0y30+0QJDAgRR5+vzNS6r+r8U29lcNapNHGyg7pJAcZ8h5mgVzxZbyRRgQXN3JuO87
Cvd8xnlg+lcnZfqVVC01q3lu4U7R9PJXJUHkT4ZByDVgtdR7S4FvMV3MMxSICFkHpnxoG9R
1QW7NBEuXxzJ6CgWSTk0a1yzHuNxeQxNJPFEzKi/bIHSuSJ7VI0YpcaPKjjkQJRyPyIr2Yr
461eDNjy2t/ToFKqKfarp+Oem3Of9pabf2r2Q+DS52+cgH8K7eWn24eHJ9LLoXC1noXFp12
3mkCurh4CAQC3iDXR45FljWRDlWGRXBbv2q3boy2emRxMejSSF8fQYqd7PvaBxLc8SW2m3E
pv7e4fayuvOMeYI6AV48s45/V7sMZI4u7fQXXo33RyAd3GPlRqtZI0lQo6hlPUGsUt2W26Z
Kd9e1T6WKB8W61qXCOpN7zpZudOlOYbiIkbf7rdedBl9qOklMtZXYbyAU/xr3xmpPy+dODJ
Hw11f2dLqOtvex3oihmfdLGUyw88GrfY2VvptnHaWiFIYhhQTk/U1Qb72pSspXT9NVPJ5nz
+AoTb+0HiiS5iUSRz4b+qWAZf05c65+THWdw6+LLaNS64eYrUjBqnn2iR2JEOsaPe2dxjOw
r19eeKhXvtTgAK2Omu5/WmcAfcK6eWn25eHJvWloFhoGj8QW/EN1i2m7UKZA2FYty5j61fL
+WOXS5XidXUryZTkGvM+ra5qfEF2rXchk54jiQd1fkK677OuGtT0LhW9n1IyRvd4ZLdycxq
PEjwJ8q8lrRbJEw9ta2pjmJFPGlWBWetfQfMQ9X5aRef7lv3VTPYqypxReuxwq2pJP8A7qu
Ostt0a9Y9Owf91U/2LRrJxLfK3NWtSD/irydT8Pb0vqXUdU1JbwCKIEIpySfGhtQ+N9Xg4N
jtZWt5blLlmXukDZj1qrD2naOw79per/shT/GulL44jUS55MeW1tzC6UN1/Ro9e0mSxkk7M
sQyuBnaR0qv/nM0UDu296fmq/zqJde1G3VcWumSu3nI4X91anJj1qZYjFkidxDoHsz0e50L
h6WyuSjOLhmDIeTA4wauNeerH2ncQWesm+iMZicBTaEEoR+/PrXe9Nu2vtNtrt4WgaaNXMb
dVJHSvn21vj0+nTfbG/aVSpUqy0VYPQ1msHoaCmXUDNdSnI5saVOT3g7eTl9o+FKvHMctc/
S31mm8TZ5OuPVaaknmhGXiDKOrK38DXsZSaVMLdxEAsSgPiw5ff0p4HIyKDNKlTck0cQ77A
Z6DxNA5SqH+U7bdt3Nu8ipH76eW5U/ECo8G6j7xQPUJ17hjR+JIFi1WzSbZ8D9GT5EUVDBh
kHI8xSyKCv6BwLw9w1MZ9Psv055dtK29gPQnpUzWtVSyhaJJkSYqSATz+Q9aJSSrFE0jHko
JP0qmqTxZqXuoTbaQMJLmTxJPRAaBaJw6mtLHqGormMfBEPE+JJ+f31avyVp4UL7jbkDwMY
NSIokhiWKNQqKMADwFb0Fc1nQ7KCBrtYlMSA7rZz3Dn9X9U/Khmg6kbu0ktrqCW2ubc74oS
wYoB0PLp9at19H21jNFy76Ec/lVK0VprCG5tuwhtwJypePvPKviSD0++gvFrcLdW0c6fDIo
NCtU4P4e1pzJqGk280jdX27WP1GDT+iyK3vcMalUinIUE+YBonQUmX2R8HyHIspU/wBiY00
PY7wjn+ouv25q90qCmQ+yfg+E5OnNJ6PMxqw6Vw9o+hgjTNOgtS3Isi94/U86JUqBUqVKgb
mhjuIzDNEksTDDI4yD9KqeoeyzhLUJDIdPa2Zupt5Cg+7pVwpUFDi9jnCkbZIvZB+q0/L91
WfSOGdF0FNum6dDAf1wuWP/ALjzorSoBus8P6VxBbe76pZR3Cj4Swwy/I9RVSPsY4VMm4Nf
AZztE4x+6r/SoK5p3B/DnDERubLS4+1Qf1r99/vPT6U7c6000DxCEDcMZzRxlV1KsAQeoNc
64/1LVuF7iG5sdMS4051/SOdxKNnocdBXbFNI/Z581ck/pIpypGubSe1K7K/o9MgDf3pCaF
3vtE4gu1KJJDahv/CTn95516pz0h5I6fJK6cd61Dp2iS2okX3m5GxYweYU9Sag+xCBjr2oT
Ad1bYDPqWqkaboWucS3pFpa3F3K570rA4HqWPIV3fgLg5eENIaKV1kvLghp3XoPJR6CvHky
d87e7Fj8caWG/wBOs9Utmtr61iuYW6pIuRVTuvZJwjcuWWzmt8+EMxA/HNXWlXN1c/PsY4X
8Jb8f/wC4H+FZX2M8LKQWe/b0M4/lV/pUFb0j2f8ADGiyLLa6ZG0qnIkmJcj7+VWSlSoFSp
UqBVhvhPyrNav8DfKgodxJCbiQ+8svePLYOVKo1wp94k6jvHypV4+W3R6xSrRpGzhIyfU8h
XsYNPYwOSQGjJ67GIz9OlR+ylsHBSYtC3QSHofKpUskgXAhkJP6mP40G1DTNX1EsvvK2sZ5
AISWx6nH4CgWpcUWdnJ2UkpjcnAiA/SN68+QFBpNV1Sd5V7H3eJhyfGWI+Z6/Icqft+CBbz
5a5jaQjIZoySfqTUl45ocwyQG7ZO7tIwQPTpWeZajQbptrc3fblLrMka/GeWfQ/zpt9auIh
FCVEdwjYzvI5+R8DW1hfiDUbqLJiWRQFEynPLwqTc6Ta38s0coXtdgeCVRjBqaNiekcQC8j
Z5IewdM7x0Vsfxo9FKkyB0OQao2mwTxSXOn3D4Yx4yMYz9af0HWLk38lpM/Zwwx4VzkkeVa
idpMLPrMxg0qaTYXUAblXqVzzxUThcRNpO9FAZpGLjOSOfIfdinrC/8AepGt7pQJGXK+KSD
zU+PyqdDbxW6FIYwik5wBVQ7WKVLn5UEbUZ1trGaVsYCH6k8gKps081np72zTCSS56KPi2Z
5sfKrNxFKI9OTIGWmQAE4BOfOqDHHFf8XW6AS9rLLyjducSA8x16eVBfOGLfsdLMhUKZpC4
A8ug/dRitURY0VEAVVGAB4Cs0GaVKlQKlSpUCpUqVAqVKlQKlSpUCpUqVAq1ZFdSjqGUjBB
GQa2pUAK64K4ZvXLz6JaFj1Kx7f3YrNrwXwzZuHg0SzDDoWj3fvzRylQaRxRwxiOJFjReiq
MAfSt6VKgVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFWsn9W3yNbVrIMxsPQ0HOZpZO3fDNjcaVS5dOUzOd
32j50q8ba+UjSpYzXsYZpUqVA3PCs8ZQkg+DDqDQuMh3FnqK4kBwkn648M0YqNe2aXkOxu6
45o+OhoId1w9aXSYZpFYfCwbOPvobcafcaWI5W/0iMN3mRO8v8AlRCC+uLQ9hcxlyg8PiA8
/UfjUmLVLW6jJT9Im7YcYPPyx1oAsenpql606y7Djl6jHI0HtHawvpMxh2ywZ2HX5GjxjMV
729oWCrnuY8PHl4VHubVgk0hC7WOV8SB5EViY01HKCJbeK4nubqdktFUSRyRt3oSB0FWHT9
ct5lRJJ1bcuUm+y49f1T6GqcXSK4ZYUExPIo/ifL5U9ZaleWtjLBZ26SsWGVYA4x1yK1E8J
MOgBwRkcweeR0rDyLGpZiAoGST4CqxprvaxZkkKXIBkCo2UcDqP8qY4+1RbfSrKFpGiiuph
2rL12Dmf4VUQ+MOI1lNpBa20si9oTuZMKT0H3ZzUThHRZLXiaK9uRCJZFY7YnLHpjJz4VpZ
8S6Pe9naLbxTSZzEdzL2Z8MGjfCluEv72YlmYMIgSc8hzPP50FwpU0JGHUA/Ktw6nxoNqVY
rNAqVKo91eQ2iFpHVSFJAJxmgkUqAXvEyRQhoF3HcAw8V+YoJdcYXlpMzMyvG4PZKRjveXn
QXqlVRXjJyqyvEFUAbwDnBPT1qw6bqUWo24kjIzjnjpQTaxWaVAqVYpUC8OVKs0qBUqxWaB
UqVKgVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFWr/AflW1av/Vt8jQUm4uk94k5kd4+VKosskomcFCe8ee
KVeNt0GlSpE4r2MM0qwTjrQm41aa4uGtNLRZZF+ORj3VoC9Kg40nUJe9PqPePgqZA+81Gut
J1hUPu93FIRzGSyEenjU5Xgdmt4bhds0SuP7wzihk3DOmyNuVZIW80kP8AGokN9qtpADeWz
KwOCUGVOPvNTItciYDtFwD9sdB8/EVNx8mpQpLW40ydGkk3xZwJQMEA+BqbcwlFEkZQ7xyx
0rWbUba4WW3lkQZGO6/X61GS8js4ewm/qMZjY88VRVNVQWupNKT2UqoeWRjPhiiPD5VZA8z
HIUMcj7zUjVtOjvbQneQWOY5iemKBwSy28axEbpEOwEqRnxPPnSBaoYXW+ivUClXzlOvI1U
eMb7TL7iCDTElcQwd2Ry36ON+uATyzRjUNYntNAvpkiBljjzH/AHfDNUuwh1LVey02wtWRJ
ogZ2nONx6l/UHzoD2jw6O0BtoruO3lEnKRI8sx8CTnGPlU7h2+uLDV7qxkmzAneIdApDH9w
/nXPdag1LQbz8n9pGrLJvQxHJ59MHrVi0O3bT7qFp4is88POV5A+XznB/lVR06PUIc5Msf0
cVrNrlrE3Zqe2kI+GMj9/QVWYLpo42ecq5ZsMgUDb8qciNjfSr26D9GTghcE48DQFDxZAsq
I1q8W74WMgwR+6i9vqcMqqZP0e74WPwt8j0oBe3ELW/u+mwkHb0Ud3HQYHhQywN5psL2azd
p2p/SLIQyofHr40Fx1XURYW4cFSzHAB8apusam8wWWTazDl3pOn061rqWoyorKk5SDOESS4
OR6ALnI+dCkh/KbdnfvLGifpAcbwfDu+JPpVRlb+JHa5kMgQpgqOWG/lQe6vpr7TROjDuvt
ww+Q5Dwqw/wBF0uLSZoA0EUnNY5QQ+R5gA0Hk4LvZbZ4bdGGZNxeaRYwMeQJpEiLYXRFmEd
0EikgA8sA9T5mrHpeuPpsa7ZeRHNtv7h4VXLvhjULKRrgRrNKfiMUqkAegBoQVnEjJIzB88
w5wf/x86bHctK1y1v4l/TIHPIDPM0UrknC949oibJQDnvHG8/gRiun6dqEd7bh1IBHIjOai
pnPzpVqXxSDcqmxvWKxu9KW7lTY2pVrmlmpsZpY55zSpVRmlSpVQqVKlQKlSpUGKzSpUCrW
Q4jb5Gtq0k/q2+RoKLOyGd+nxHwpVJk2CVhtbqfClXi22uY6UmOBk9KwDUbUpngs2aNC8jd
1FHiTXtYR7lm1KVrKJmSMD9M69QPIepqba2kFlAsNvGI0XwFN6fae52wRm3SMd0jebGpVQK
lSpVRggEYIzUG80e0vDvKtHL4SI2CP4VOrNBXP6JRxK/Z3UrEnIUkfvqNMLmGI2l5+kTnsO
3vgetWymLlO6ZAu7Awy+YqaNqWLho4uxDZjXoDzANNRdjqNnkHbcwNkqx5P686n30cM03aQ
EscHIHl8qEXkVzp47e1Uurd7J+HHiPSszxLXuG9zG19p81tyE0kbRlSc58RypcM2kmmRSXN
0Fhgith2h3Hljw/CmJ7yOSJJxlZYxzXzHh91SNb1aG702C2TkrgSy48SPhX6mtI5/fW1/rN
zd644ZUjlGB0wueWD6VZbPUYbuwijEu17WTegcZL+eDRzWdOlj4XewjUCUR7xsHxEHJFCNC
stOi0W71QyIZHjIijkG7vY51UOX8oFxAxwQG7h9CKkdoyq0icmI5bT405ptlFqWiWrlm7q4
BXn0p+W0itIRLLJ2UI5ZYZLfIDrQTNJleKNpyAjAd/JA5UJ13VV2OYURm8W2A49MVtHdpKw
SKIrERndKNxY/IUH4hha3iLC4clTkdkMD1yM1UDxrTxT9mYgIrgbVeNcEeeKsPD5NiJ7jtp
LdGcb2ZeYAHXmSOXlVJtr5nuDNO4bJ2DLDJ+uCcVb9avGtNDhgiVhFM+3kOgHT+JqCVca1r
F/KyxzPb2jHEbTMUd/72cVCuNLgk3vd3Mc8oYDHadoc+eTyx51GaDSbllVtQleXG2NF3Fh6
N/l1o7oGl2dmt1CLYOrJtZ2x8XkPKqKvfW2nxRBnV5EOMCHaNo/WJxgUDkukF33pWdOgklP
eVfAZ8atFzpFvCzRTh7ecEsI9vJ18x4Yqtas2nAGGL4l5g7Ad38RUE3T7/AAexhuWBJ7hVc
Fj+7Hzq8aVdTLGHnE0cikAPgYPz6/hXNtOXcoDgMCDtVcNj5g08t7daVc7AWQscq5PNf5fS
iu4Wmoo7dk7bWA5EjBNTlcEDBB+tcxsNc1IWxdZ1l5ZLgbn+89Klw6zerco0+ozIGXcQG25
/Ag1nQ6NnPj+NIt60M0u/F1Ap7ZZuWQ4xz+eOWanhs1kOZrI50306E0gT51A6OtbimlNOCt
QNqVKsVsZrFKkTigzWPGlkGlQZpVilQZpuY4hfw7prfNaTkdg+f1TQUOXPavh/tHxpU1JHB
2rd49T40q8O23QxTMsHa3MUjN3Y+aqPPzp0daTdV+de1hvSpUqoVKsZGawGB6UG1KsZrNAq
0Zt0bbc8sit6xQCJLONYnuFBt2+LcAOX06UKaS8SGUSQpPav1IUZyfHH8KLahIZ5BGnJFcI
uRyLH+QofrF2YewsLWMyOWwADjnjr/HNBXLf3fBs5C0HeJhfwb0qAEaHUI4J8FRdpk+g6ff
RibRrld0twe3OMEbs7OecoP+fnUO8sUuIZpJpG7VUDAxDmwHiR86zwqz30qyxI0RV2SQfd4
1Rir6frc9hDcS20Mkh5deZ8vIHoal6Vr8c8xju9yCLBlkCkjI86jXdzH/SVb23ZhFdIpE7q
c46FgPp+NIk0sehL2XDMYij7aWMsmxf1sn4vIVCEVzLK894UnK/9mTtGfIY8BSsr9dPS8V5
S4FxuQZxu3DI5AVHuNSmkLo9nhMc1UlWPz5cq0iHd3M09yY1ltgT9lF6elC9WN/bx9jNIrQ
DnkLzAx0J8a2u1gkuEe3lEKZ76O2T8sUN1AyJI69sWRhnvNkLjyqbAOSZkGyMYGc7FU86uu
g6na6/po0u+k7PI7soJJQj0qqvu7AdkiqG5b/tY/hWbW4a1IkXClDnGclflVFss9MGlTz2g
XNwgJWXxZcd0r55P3VP0iXiDT5oo8loWUhoyBhW9Pn61C0LULO9tzNqKCXaw2tuKlTjnjnn
6UdnuYYYySCkKJuUylncknl48hRA+6sdTaZr69nEzyIRg8ggJ5gCqRqUKJqEnZsm3Pl3vUG
rTqGoB2kWN1VFBAKMWAPL7JJz154xVG1SS4j1Bu2IMgPh0PkaCVdTSIgiWJ1IX4gevr8qj2
lq+oSxLL+jViQrs+M48hTBupCwcd4gYIIpyxkRLRoplWRS4ZSQf0Z/lRVnTt7SC1iilW4Rg
Ds2jI8hkdRUyaTT7eaZXb3WJowyiUZkjfxC4PLPlQe+nh0+23x26ygMjZGdq5GcVItpLa4d
LzZEwcdyQHOw+CkHp86iLHw5xHdxIYBBIJebI80RG5f51YrbjK37ZUu2SNDyLhWGD65qlWt
zctqO+aW4lniXdsZu648cHp9Kdj1f32ZoxFJsL84VXLZ+XXPy5VPaulRa1p8rhPfbfc3JcS
DvVNLHwrkUvYLqyaf7xdNG45RyDJBPyOR88V0DRNUiFrHZPMzSouAH6tjyPjWZjQsKNmnFY
VHjIIBBGPA08vXrzpAerDMFGSaQOKF63qQsbKSUfZXJ861M6gb32u2VhtE8wXccDn1oDde0
GwhJ2qxUct2PGuW63qdzf3jgTiSPmV2P1+YqFLfYgSPtHYdSAcY9DTmR1yD2j6PJdrC1wAG
AwwU9as1rqMF5GHglWRT4g15lYmKckHmD4eVW7hTiybTrgRs7BWI7oY8hSYkd07QVtvoXpl
6uoWyzRk7W6ZqYGIOM8qm5Ejdmm7j/o8g/umkjVrcti2kI67T1q74FIlRhK4BTr5UqxL2va
tmNM5pV4m1+B6Vs3PHzrTp91ZJ+HnXvYbk4pme5S3Te568gB1J8hW0siopYkAKMkmqFqfEz
S3qNawTXMzA7BE4VY1zjmT4miLTPqM2SHmht1AzsDAuR556Cm43S5j3WWoqxHeaTtN2B+6q
OdXub15TLorHCHLCc5C+J6UY4bvYJEU2YSRGG3sHChkI9fEfOirdb3jF1inaPe3wsh5P8Ay
NTFJPPwqnpemS9khaZBhMqUHRgeoxjpR3R9VF7FtcbZl5MPPHiKApuFYLZ6ffWpbHSm3J6j
ANTYgxKHvWLDGwswyeWTyzQi4YScTLKw5oAiAjmeu4j8KOj/AKQ524GAMjxNDUhabUpLoNi
NMogH2j4ms7DjtjmR9woRcMsFvK5IUCQhcDmSfAedE7iWO2jeWQEKgySozVM1DiYQuwZt8x
BcQwxhzF6knkD88mpHK7Spbu5W1lsrOEWwJPbNIoLD7uh+dCdWt5Ll9N7buu0JZXblkgjni
hn9L7oSRiPT4ohIf6ycszN58/X0qY6pHbW9480ZuUnXdtlDR7TywATnxraLMZotNvZDmNxd
QI6P1QMOR5nwqpcRa1rPvM1od6JKMB94UfQ0XmfdpwFyuPdpihz9kN06+Rwar+oTyRgQPJH
JGeQ3ENupIDXeqnbFHc6e6pEoVFz3SfEk9SfrUqDULX8ntvik2bsb0XujPgKaMazBlUNGDy
Ifmn08qlwafCk0dtPbBBJ0feSv0H86AbPdpENsTMd4Ayw5mm42EgcucE/aJ6US1DRuxk7rK
A/2guWP39PpQ2a17I7NpXbzOSDQHOG3kYTWqyd7HaqMZLAdQPXxqySLZe7LKkqySSYIa4PP
r08eX0rnMWoyQXSup2lehFWNNRtNRtikjJaPgc2B2Ng5yMePzqiXrE0fdjNurykZXsmJC5H
Wq9f2xmImAO7vbifLP+dFZLiySeQi9SRQ2VCLzxjxz/DNM4ivpF3DsoFHhnvAefpRAiztnl
ik7NS2znI3ggp5IoY4iZZHCbjiNT1Hr8qlrHb3sG6C3ePdMFMhO0MB4Y86YNkkzXMhG9Y3U
BUPiTiinodr2Vyjg4cBgHHShFm8ttMOyf8ARyHaQP5UTViO33n7AGFGMD5VDRBugjUElnL8
uWBUBCz1G4lVYZLl0EZwY8ciP4GiIlistMnkDNvk5RSdr3lY8sjxquWqlbqRycKmc8+tSI7
lHnjlmzKVPc8lPnigM6OX0uKed5pUnLbS4cNu+hzzolBrNw04kl3Rp1OG+I+Y8QflQOW4la
RSFBVckEjA+8cqI28/aKItyCYoWRt2AcczWeR0rRNUacRpOyu7Duyo2Q/ocePrVhVifDFcl
0LVHivIrTazwzHcCrBdreefxq/6JqwmhkWeftVUb1kYjOPEEeYpANSvtXHnXLuOeJlF4bVA
dycu6QyketXPV9VM9pJBb9xyvMluYH8K5RrM0TO8bSGOQnoQMBae5DGlaTdaldSyW2Iy/wC
ogx60R1bg5rdO07cCRQDIrdcU5oGm3dxaE2d2kWTg7Tt3fyNG7fRbyWKWK8nM3ZR5iZjvZR
6kdRVFO1DhOS1tGuiS6AZ3dAaAQuyOHUYU8vI1etQ4YuDYm7fUlkABOJGO7I8ABVGAVJ2Rn
ZgPAgc6sDsHs7122ubD3dmZXXkN46/Xxq4GVGdufSvPOkcRXei3e+Bu7u5pjkRXX+HeKbTW
bdefZTHkUblz9KzfeuBa0kPhSuGIt3wcnbTSNyH8azOQIJMnqp8a5RPAqEqztK57LqT40qd
aK43HkOvnSrhp02u+fDrypMea00W2jJyBQTWdYC5toC4Yc3kHRR8/Ovc5t9X1iOVTaQk7Wf
Y8vhy6qPOqojX8l3O+n3EFuna7XQ83A6A8/Onbi4E9tEWDbVZghAOQAOtZ0q0druK8W7Cvu
z2bIMtnlj93OrAi6pBdQbrG0mbsmXLs6nOfH6VV5zPomoxz29+JJOWQnP6Z8RVx1C0e1vJT
d3PUbiY027fUeeKqckf5Q16OCZhKI13yPnr6cqCxWWs/lS7tt9q0N0uUlTbt3ZHLrRYakLe
4ZArhwVJYMBsfpmq7FDIlwbtCNid2FV5nJ8c+NSbmeO3KWIFvNIxBJII2sepPOnsXm01nMX
+lDJVirSJzB8jj1oik8U65idX+R5j5iqTA88UQkad+xiHTGA/p8qkQcRw3CF5IGiljfBaFs
nHn6/5VJgWS4DpAwViWkbGR9nNZSJIYlROSqMCtba57VSrsGYDIYfaHnUgINvnWdCt8V3ot
NLeMECWQgJVRurCX3CJEWMxS9QMDLeeasF4G1jVpVS3Nwtt8IB2jPmTUbUUk060f3eNCIzk
tI64U+JHPp8zWogU250XVrq5jiNukZkAWOR357R5eNH9O0u2j0We27eW5uHRhGrFdqnGd3m
CCKq+rcU3FzIim4Mxj7pCjanXypRcUXE4jhMGAowAsu0Y9fOkA3p8893a3DTvuaWIPkHmWX
zPzFDtQbObuJYdrjBDDA+7zqbw1Ml1DdIY9nYs2FA6K3PGaAappksk4VixQoXiUtyA9aqJc
Nxp8vemu4Ry5qpKk/wA/rUxhbWkDK063NvIe7E55/NTQUadphs7eVrd1YjMmJD3hnBx6jrU
XU9OjtQUgkfunqTyA8PnmgsltNFaTxlZmktpe6cnmjeRHgad1bShsaWInaRjFVPTbqWzOJg
rwyd1wwyCKPpdNHHst3JVuYR23Aj0PUVmVVq6t2ibvKQfWpFh2hBSNsFhzqfdSWl4pKuEZe
TKeRBrOl2R96eNco2ORPgPE1diCls3bhAAfPwx86dnvh3raM+GGIHX/ACp7WZ4bJuwh647x
8WPzofptqbi6jVj8TZNBYdOQfk6z7uezaVyfHI5furXSoQ1nNI6EsLpS3Pw/5NaxdpDJPZY
JVHbHLpkf5VCLyWc022RlSW33sh54Y8hRG91GI1nc88uQMeQNRlDCLcELzzYVQP8As06D6k
1JvyXt4IVBxJjoegA51I02dRZXS2ygS55OV6L4ZoodbrLGZY0hJMIIlIb8aJ6XCt4VeQKvZ
rz5dfKo5toIkecSO0qd+Vs8h5D61NsLpYYl7UHtGXtJD4Y8MUG+pRTvGqMhiK5IYHKv5YND
4SZJ7eGabvP/AFZjIBVvDNSOJNcD3SxxAKgVcsPA4z0pvQkE2tWs0zRo0SFgFQZcDp9aaSB
eCNdNlLXsc3Z25CusXMsSO6w8hR20Sa2gKx2+15pO0t/0uGQ4558gOXI1GgtJL2+NxKzxvD
kzTN9jn3R6kCnNPkGrz3UkV2YoYE7KJ2O5nOck5blzp6hTc99IzOZe/MhIXc45kdapWqxvc
XDTNFli3whugo/qsEKLvJWSbpuA2j51Vrq6nLMEYtGOtZrCinDyG4vUjWR9ueaKxAz611aC
xulBe3vo4YzCVbMQJD+efH5VxbSbtNNvkkZ8Bjz9K6Va6vP7rBi27SFFyJZJDmQ+eACa18o
G8YaRcw2vZi+Fwyrv3MAN308K5sxaLduAJ6Yq5cVa9JPI1sVbf9ko+Vx5dAaqaxSMD3c4I+
+kRoRUYgh8dOnLNW3Q7qS3aJ1ulDyD4CoIbyFArmykWVYyB2h5sB4U9YxRzXCFpRH2fJBnG
40nmB1fStXluXQQ3TbshWiYhufpnFWF7pi0tvKwWVE3EKDgjz51yWzuLa4uFlN21u0ThcIM
7j5n19KsqcQy6jqCR9iTHF3O2iBwTjxJrnMcKMuw3n9Mo5/q0qjG6gBI7T8aVeXTSbqnEkg
mW12mNXxuVXXeoPn5UEur6P3iW1hEyQbGJMjjLHz6eFVLVtUTSpkFlerNKebSbSSwP62eR+
VRJtUu9XmhRysEn2WUEdfPn0r3MLPeyS3FtDEhVokgdg6uct8x4HNRdO1aYWKxi7ihcZU7g
CRg1mN5pNIWOS4VLvBQAd4Nt8Krt80kE4u4VePd8anqreIqQsjtzqssgMbTJNhv6xWOGHkc
9KhafcLDDd3obDN1YeG44xQA3DSBgS3eOKOWe22sreMqHkc9oFyck9FFaQd0e4jjAle3MSR
jeBgDJx1NQLR3munuGUuJH3dAcDPUmldO8Wnbd27tW/SAHn8vSmZJXtbaMA7pJc5C4wPIVJ
FjttXS+jaGfMKI24BOpA5DP1odF7zgo0BWQRsC5cAjvHmR8jUKxmNtCGbvzP8ACoOceWfQV
Eu9aa1JRHy7nvSeJ+vlUF00WRzbNJHNJAsXehBfmoHLp6+VWSPVrpLBpJ497qp6DGeVcw4f
up3vzqM0okiAOcjkcdcj086uNhqs2sT9xsB8OpYjuJ4DHnjnV2aCNY1mdLdbSzgDZIkJV8B
if1unL0qpa0mq3sfa3VwZUXn2a9yNPkPH512M8NaTeJulsow7c+0TusfXIqtcVafoek2ps7
WzEl7MMJ2khbYPPmaqOeJo6x2SSzYjJAJAHeIPiPOhRZopsJybOAp6tV1kmiitmhnLdptIB
XAb5Z8vlVZtrVnna9nyyKcBm8/CgtHDiadbyK05nmnlj77I+xeX2enOi8sejTxBvydBgsAC
S25c8+fSqc1/EkEsKTAzbjsVV38sUxZWvEUpD21tIFHUyDA+oNFWC/srKNN9huSFnYNDKMh
OWcgjnzofqGmrcxxSRyRvHt5bSDnlyHKodydVtJVutQOIW7+bds4PQePKiWh61p15dpBqFv
DOjsEMjJtfny3Ajn99TSAOoRNaHsnTmB0ao+nXjkmJm6c0zRnXrApNcxbt4tJDGG8Tz5Z9a
rUB7GYuRzQg1VHzYmWMgqqKo3SHHeYiilnbvY2sRckF03HJ5j0qCdQgkHa26lWbG5GXKty5
mmr3UpEtHYSMwkyNx54J9azPIGkPrGsSygblQ4GTgUetbKKw1GF2wV2nLHzodwjEJDcZHw4
wfOid8oE5yFYRjKgHwzzzikz8DV5UkvrlnBQM3Lb4nGBQq+baLksyu7siAqThcDoKak1ENM
xWPMsjZj8ApPLOKi5YwmNSWCszE56+GaomwXXIyNljjs0BGeRouo3O9jaQhIsBp5c4IoQsA
VljDbVjUNnGcsKIzXq2uniGF83E43OfKggXl8SfclXCM+53Z9xbFR9QvUeIQwOwk5bqiW43
Ttle+zY5dKlXCjIAXtJjyUAZ5VQ1p8ck1woO05OBv6E/WrLbLAs3vCswEX9bMgB5+S+Z9aC
x27N2dsSJXHNlC8kHjz8/M0WmnislRexSPeoWOIHcWH6zHwFJQYivmu9I9xtZD2tw/Ip3QB
5kHrUaTSLnT0NqpAXHJxIct9PCsWs5twbwMh7PbvIGAq5+HHh51Cv9Vlu7grHLuTdkEcqxb
c8QsNL9Bp9vGJJmububkibuSj1xVcuHlLlJABt+yp5UTnYTyl3uEUofjPjQwt73PIxZFRft
bdoI8OVagNJGTMCACD19KK/l/ULGJbaG5xEoxhDyNQlgKBpImXZ4oTz+lRuzYyElG2t0qhy
S9kllMkjbmPPNbw3ht42ORknPMdDW6QLFbCRsNI3QeQ8zUN1E0mxCdni2OtBNtrlrh5JJZC
I8d5vE+lNhJLyePmEUnIx9kVhrZ0tVwwx4LUiKMRwyXEudq4GB0P1oNbW4W21ISou4R/AP1
m86Nz6o2lxwWcJD3LtlwoGBk+dV22mEl/u28/sL5UYhgjiMSSR7rmTvNIrElR5YqSroFrte
1jYouSuTkUqIWVsi2cQAjICjnuFKvHM8tObapYLbTII1QTRNmR8d0Z6D1qG9mVjE8chYZJZ
PMeJ9PlU25hlvisnZzxRjniXx8uXiTT0ha0ZXlhCgJ3UJ/EivYw3slEQS5tT+hkGNjvkqaj
PLCN8c/ejcnLZ+386W8izZ41wsneKjwIra82X2lqbch3ABckjuHypEEoi2C2ZF1euHQ81QN
zenUlZ5pLlyhLD4R0QUKPayyESSlhH0UnpUhWPZlVHf8aoJQXcc8vvBCjAAbJIDEdCRTtvH
Jma6kdw0rFEBPNR4mo+n2rCSNWJQA9o5B6AVMvLoXU7y7Asca4CZ6/51AwCouAJpikbjkAe
bH1obeTSSOLV9roxwkhHMCtL25e5lxuCqBy9Kk6VumYROFcRnduPgPMnypoMxLLFvjR2KKp
DbOmD4GrbpsaW62kKyHtVG+V0JyPI/5UGl1Wwss2ttEk43kyPkgNn99TNBumlv3uGwnbPyU
eJpaNQRLo8mue6aOsrsrXHwhR4nz9BVKvczX7yTS9veuQ0krLhIcjkq+JojfSSNcxDbuQdQ
OWT99AZoZmled5d+R/VRDIGfDn40hJI9jE00jSGZ0GO0RQoHzNRNkd3NFahlIfAUE45kZZj
US+F2scaEFYQcADn9KbmdYLRG2hJCMDK4IwetUFL+NdKJaxWM9kd3ID7s1BXXbi/cMbhYGQ
5CMnPp4Edattpa2k+hI8MaXTsFLCQbwT8vKgGrai9tOLWK2hhVeQnA2genlQDl7dI3Z9xjC
MuJOhzzA9DW0VtBaaRaEW2Z55Qe1zz68h8hW73Ju7CaE3Jld+qJjacdPSo1mXFqy3ag+5/p
d+cE8uSfPOKAxJbJLpxjIbtJZGaRiASSKqJjSHUWSQblYYqdPxBLI6EcimTjyJ60PnlWZ45
N2DnnUVLtnFurDA8qhahel1Nsh/RbsgU6XMEys4yucGtLO3F1dsyqGCnkhqgrosy6dp8h2Z
lcZ+lR7y6kuWZXk/RgjeR9o+VSWmaMqEAWRk2sWGAgHiaGySI8qmA4t0bALD4z4moMxbVW5
m7IZT4W/VrWEBLM88tJgc/nk1o0haCZNwAeTwp8IotVPI48TyqjdSxD4JbI7xz8Pyoe9yVn
Yj/ZyfAVsbpYkKjkM+FRpJTNzChVHj50BjS3QXTTLGHSJMDcOWT0+tGG063t4pWkYhiMtMP
A+I+VB7G4SK3VFwqp32bHxN4Uze6hJfhII22wIebMfiNElmXU4oG2WSKCT0AOPr51N0xhPc
G8u3LyEEksvInwFD0tII33dqDGPtkYz8gaNaBLDLIYZIu0UMG3McD5UB66CfkmeOMr/ULld
u3Lk9cdennVbfQ9TuIsiTA252girTqkZiskBUB5Ze0K7ebAdOY5/fQm/ub7TXhubrMcckhU
xBfDryNZnfwsAq8PMLcyTTPG6nBjdSSfljrWmy0sYnmiErEdz9IvLPnijsWrie4eFHEMcWW
bxJ+v8KgalbNJZz6hcYSPP6KP+fnU39gHLcrM0aSxKqZGSBhiKISMJXJhjVmYhIkyScDxNQ
bSyluR7zICVLBVHmaOXtra6fY9xSsqAZlBycnyrUgfqMAt447eIdreSc5COe30qDBGN5jfO
Ae9RW0hj0y2N3d3G2SYZVDzfH8KjSaraJgW1kuR0LGpEjTbGZPe5i0cCDCIfib0FQ57mS4I
VeUYbuR01c3ElzIZHbmOg8B8qYikPvCnOOfL0rQI+5vaMkqkNIQSQOZFF7e7WWx/SyGBhyI
jHef5mh0t+sKiKHvMR33z1P8AKoTXrSzJFGRsByT0LH1qa2LtbNdyW0bpvZSvIlgM0qf0+H
R2sIGkkhDlBkFSTSrlKoySkHfPMHY/Cm3AU01fyJe91zubGWfoT6Z8aZlgkEa98BWPNm55p
MqQqdgBZ/kcfSuiNCsjWvu0ClifvNDY5ZNFvNrKsgYd5Ccj60ShuZ2l7BcB2I3LHhc/yqBf
9nFcmNYyZW/rI5F6H0IrcJKPNPFdXGYIREGbOM5p+ytjJI7IrOFOFC+JqNa2kvvBjJxuPhR
wqYBCsbGMKThc9fuHjUU/BblUCMqiR+ch8h5VEvYt8Yt4o3aRj3QoHL54o7BEOyzKyIQAzt
/AUA1bUoo5HtdOwFJIZ1OS1SIAa5txauUMgYj4yPA+VZe+dbcRQL2cWe8M83PmT/Cl7u8qS
YUsUGWbwX/Opkmi/wCiwEu2+XcR0C4AznNUDu1LKskke0HyGPuq28L4KduIwAoOXPh6CgM+
nO8EPNRGF70m/pj7OPOielO8RhKNiMKdinpjzP1rMiwyXzzTRQGUqhzkhfhXxPzNEptQgsb
GSSBFjhUbQwAyTjw9arplR1UKclTliPE+VO69cS2smmWqQCfL9uY9xO7y3HwxViUSrcyW+R
uje/b9LOW7xt1PwooPIHzNVLXZJb3U52O5gSQCSeePnR5+3tNDmvJZyJruUtkHJ2jpzPhVZ
vrtrmcMWUEEFSOWauwU4a1KSNDZvMIYgCTIz7do8hT2ocQWcbRvp4EpB5q5yCR4nPWqrcNl
iPqcdDTHvO0hhgbfAAc6irRqGrapPH2jWsUEJDEqoAHP93pUGK99zsNzjtZXbJVySMHxNB5
r2SVQjueuQByUfTzreGU71nVjuTHI8800G5lO8yYyreNadeh5ij8nu7w+9wxBoZMdpHn4G8
xTVtZW15OqQghiejHFUDxa3E1uJNpKDx8Ca2jWW22yqm0t8NH9O0y6F1LBbXRhROcitzAI6
0riyjhMt3cN2pjXuqeuT05fjU2AV2biQdioLkjdK3n6VGZpVhWLHdBz8qLz2j6fbpubMkg3
SDPSoeEmiZ8EciRg1QOV3wBzxnNOPcvsMYJxTkCrGSWXdjpzxTU0faNlF+dAwSMZNJRkEDH
rSKbOtYJLDA5CgmNK66dkqBvIVf41JtQuYgvd3DkeozQxnLxqMHC9B5VP0lI5WKz7gijkd2
Bn19KByVVaY9pKCF+0fH5UR0aSSadYLTkGOHkGBtFC76aJmKRxbB+ser+voKM8OwIHDsndG
MkthfuHP76C038Mtlp0Jl/0iKQlT3s7Dju4880EYXWoymW8VxCifo+0YKoOOZqw6xdQTaXN
ANgcR5Viw5n08qqV5NZzabaq00qSBQjJvwPnisjNokAl5qq8uRXJU46fM1B1C41DULlbK6u
FEIwxGMBaVhDN7yygsQCcSFsIoB5k1pd3FvBLK6yG8nfwB7i/Pzp8gtbF7e3iMdmZhC5wYl
3A/wB40KvdXNtI5lghlvC2QeqxfIdM1Cl1K+miMRuDHEBzji5CoTQFNplO0sMgEdaugTt7G
S/3Xd5OxdzyHUsa2uBb24GyKMMvXnnJqN21zHCEUFUPRuhqMUaRwC+4mqMFiSXK9fCtYwFf
J6HyqxWXCuozxpLIEjTcEAdxlSegI9asln7N7W4BS5vWEuO8iKBg1dJtzeWUnIQYXxrW1Ut
cqoBJPQV0DVPZbLBA8tncsWXpHMoG75EH99UqK2uLPVRBNG0U0bY2kc81BfdNsL19OgYWik
FBzLmlVn0xUGm24eREbYMqw5j50q8s25b0oUNw9xEAypGNwA2rj7/OpVxGz3AdFV2MeAWG1
AfP1qC+o2dm2EZmKDu8vGh+o61dag+wgxqOmPGvRpkTRvdSUs9s9x9uTbkLUUW/ZSszEPKe
pPIA1LsL+CGAW/YBQqZGF5sfPOa054H6KOMMc7i3P586sCTYRhEMrvvZuWB4VOjZfyaJWlV
CzZOOfj69KCPf21vMT2gkHkDk/hUS91Ga+HNeygX4VNBJ1PWnaNraHup4kHmR5VEt7GTtZU
WRe0CA8/XyphLV5oO15rHvAUnx9anWjKdQmZMszNt5tyHLrVDZjmsGSCZwDcEbkBzgZ8an6
u3ahdkDwtHFhRzByTgf/mtIY/etXUpMES2BPaNzVfnW+oXKSWwkjQ7pZw3NsllXkMZ59cmp
sM72uIYNMGxEB3TNnvHHiT86mxwtHbSXB6Y2oF+yB0NCPe9t0ZXUNtILIc4J8qPaRI1zcFI
wJIpDyJzkemKzIgadeC2vVlkGQOo86Japfx3FyHSXsneMICPDzz9M1GvLeOzvXt3XYzlgGP
LH0oDPMY5yuB6ZrXsE9b1mW+cRRjESKqoo6KAMUAEgEuyUY5+FE11HfZbUjTtV68uoqJptq
NQvQuXwW6Ac6Arb2FrPZbpZ3R8dFjDZz4cjnNB76wSONuzV8L1ZhzJ8seFWq3M1hIsaxqWJ
/rd284HkOmaBazIReTxxMMScyoOcH5+dBA1G3K2Fhd42h0KEeeD1pu2hWWFyDzozd2rTcH2
x25WOY9/OcEjpVchmkhlyORHUedUF7Q3NoBPCoZOjLReKBdXjM1qRFMn2EGD86gw6/ElmIh
EgJTDEKM59fSs6fqTWknbLGBnxHnU5BuKcWZnaYYlmQKwZSMAdcev86HXEgk1CFGGEQdrIh
JwW8B9OQ+lSbzWhqDxxFV7oySR0HU0KW7Lds6sAJmz08B0qRsa6zdPdTd1xjHMAf85qLbqy
WszSDGE7uR61Nt7BO0E00i4Pgxxis3eHtXlkkIV3CR45bgD/APmqByW81woYAdOfpTj2jIP
iwB6cqN3U0Cu/u+NuBjI8qr99etO5DSZA8qRIhyAF2z8I8a0VlUFsZ8qzO5YKqjlWoQAgOc
VRlQ20kii6WrQWqy4IUjCgeJ8zUCP9IyEdC/T0FWG5mD2iwqcjbzZh+7+dBX1XtJ8lsc+bH
wq1aPcALtDFsdB0HzJqrud0m0dAfhHSjmkXMuSoZQAO8FFAQuXt5LpVkLneCAQeZHiAPXpQ
a994s8TG2SeJTtAkU9350daOR2ZwdhjUbnUAfT+dQLq6ns9NvUXlulBJUchkZqIBy3d7qsn
ZryyMlY84Ap624emnaNI5iWk8cFVH/uPWp3DqLZul8ZTG7khFA/E+manRXXYxvcXkm+Aykw
gSZUMT1+Qp/wAVXb23W1mjsEO51J7QjxNKYLJagMD28Zx9KZM0h1F5WIlftCdw6N8qK3UMc
IdFjCiQg4bmRyzyNBppGjyatcxwRRySGQ42k81/nVg1G10jhK3a392961LGCW5qufPPQfjU
/h25i4Zs4v0kY1C7B7MyocRqR5AZoffaY2q3onkl7UzElnDDa7dPuqoY4X1+0utUhh1FJBP
vzCe0PY7vAFPD51adWupbOQS28zwhgT2jKzgE9enjVUPBF5aXguWmiURuGCxqz/iBj8asF3
qWkOOwvbhjIUL5gm27fTAzz+ZptD8HEK+5uZLwySAZIbI+4VXtYki1mD3xU7OaDmGI2kjyo
HfXPZXEtuzlkDHa+eZHgTit7HUXkxAqg8tuRRXSdIkmm0m2kYO5aMEtnrSrn8GratDAsUd3
dKijAVS2BSrjOOWg280yO1u4o5Y5wHi3Mx5EnzHpWscUsKzb5ISIlyuRktmjHE12vvsDKRv
Refy9aGWxkkWeRQrBhzZutdYRDF5cbsKBjwGOlbe7SSwmeWQ9cczUlLfflOzKuWAPovSldx
Mty1qWKpGuSB0PrVEYKARFGOfUmpEKIJA08uQv2NvWo0JSFGJPfPQ+VbxM8p5AepoJzSNIg
jQbYt+fKiWj2sNraNdXOPiJGRyxQ2FgZ1SNg4BG4sakate5aO3Vx2YA5DxxWZ+hKjZNP0uZ
sgTXZPJvBPChSrLdXaWazP2UfwKBkk+QHmaUztOxllkYRqABu6sasvBmkOt09/cRhWXlGPt
L60mdQQD6ho7Jq1vp6jbMI1Nwy8ypPPHrU/S9kGqR2yBkjB2sUPMn1NTb+POsO+3vzyFdxz
n6YqFpgWG+czZIjyGI6s3kP3VN7hRfivSVvbaO7siXWNipwDkD+IzVDnVo96Tqwc9G25DD5
11O0f3iArJECmMBBkjFMzcG6XNAvamYLKDsUS42k+QNStlmHJ17WFhtYHy+VWLRNaubYFha
2ZyCDvBy+fIDxqy/m0i2ARTKT13+J9DzonY8GwWS+8XhiIjHdRAcj61qZhlSZkuW3SvmA9V
Cjby9BUA2bRyCRgxfrtAyRU/WdTN5fXkySBBG2FDHqBy5VBW4kntpEdxvlHaNjqAvSnIIW1
wZtOu9JbOwntUyOh/5NVK4jaK4wwBYHng1ZNFnMt0oYGTPJhjJCeefDFDeJLT3DXZItu5d2
5c/aB6VRvDplte2yle0tLhwNgk5xyn+6fCsRe86JcGC/tiAfh3DIPqDTIuZo7NEfDQK+dwO
cHyz4UW03VpZbf3d3t7uFCcQXKgsB6E4/A0QzOe0W4ugFChNq49aHoAgXrnHOit37pPamWx
thEsgAZA5YKfTPMfjUSOO5kj7K3iidmHNQ3eH40VtbXVvF+luW7Qr8KZyKg3epNO/PAUOWU
eApybQ9UiUFtPnCnxK9flUSXTrkTLEIJNzdBt5mgU2oSSjaGyT1PnUbOX5nkKLf0V1NEVp4
0g3DIEsgU4+VMG00y2cLNetMwHNIE8fLcf31REiPeMhG4joK1bcx7xqbcSo6KkQW3jC5A/W
Hz8TUOMBpV6keVBL0/8ArkBPIDnyqbfXKpITIMHGNoPQeA9Kj6eqG5Bb4duSMePlTN9IWnY
4BzzOfCgb7R5XAHdFWbSLdFs2cIQmO/I3I49Kq0IMsgAIo6k10lj2agqpO3aW6/SpIMi7Wa
YWsKIUQBnYLk4/Vpe7reWQZyoWeVpVDD7I5AGosdq1tpYSNgLi7cJndjA+lFJLMNerbzTRm
K0jVGwcoB1Jz9+aiNnhVPcVtGVTIxJSMgnYPMeR65qrcTX63t8tlBtSKEnJwAC3j0qfqmrR
20cssbRvcSYSAocGJB48sczQW1tLySRWECSrjcUcgZHnVVtYwTS2pV0DxRsGO0d4j0oxYi3
n1Rrt/wDotqoZ8tnOOgofML+GDbbQi3jJIH6UE8/AHxpR9vFowtlB7SeTmAcZA86se0GLG/
utTvrrUQneZ1jiYnIVfIA+njRG+1G5073ecGWGEzdizSykhvHp0GKicPLDaW0SyEZ3O5AP0
rTWpVvOEXumcymK7YAbjgZNX4T5P3OpwTvj+kAWE8uxiP8AE8hQy5l0K7lRVhdeyOWmWUHd
686rdvb+8iSR87Y16j8K3gEdtOu8MQcg4PhiptdDzaXpV8RL+UFTcdq7IyR9Rmmn02bSbnZ
iOSE9JYnDbh54zkU5YWdsbftjGlumMciWc46/84qJeXtsZwQd45Lk8zWuNJy6Tppthp0ASQ
7dgxvXB+tKo2majpa6Zbq88SsEGQcZFKvJNZ267c41KSS4vN0hycfhU/SoYWh70Wdqlh3uu
PSovupeSV+Z2+ZqdZmS2sncZ3Mu2NR0Ynr+Fehg3CV91knYrvdgAAeeM1kwyzC4ugMLK+A3
mB1pyQwXRig92FlMSO8T3SPnU2XSr9IswyN2Z5ZRNy/eKzsA5LNUXcxXHgSetaM6xRbxyXw
xyyanyacSpM0i8vHcBj6GmuxIz2oLRp/VAEEE+Z51rYYtI3lcCKJufeLdMUrmIwZfGRnG9z
1qVFL3270QDDaO08APSnE086g+y2DXD4wr9FjNTYYtEkkiZjGoZySHkHJV8/4Crbw1If0vu
jkwhVzuHLd44FQbHhy2V8X14sxQ4MKZ2k+pq3W66fpNrHtgSBd3M8sv5Y86xbcrHAQ+m6lP
ficRBI4mZg2ABk+POsx8P5lJmcRb+8Fj+19fCibzrdFiWkihkOXye/IPLH2RQnVuL1g3Wdj
GmBhRNnIX6nqaREmxGKSPT2WBQDcgcojzwPXwA9amzSXDRie4uY2dR3cL3UHktV+zk/0ADm
Z7s43E5JPiSflUvVrqaK1WOBxhVwSe8TXKbT6hrWvbDcWmCUxqQdnjjAz5c6e/L76gHhWVd
+3JUjFUpblu0P8AVEbu8HUkj5cqmaa/Z3ZlJTdsb4VIOPM5rp2s7VuV83MzvGDtGW9KZS9T
sp2kjG+UbUOPgFbXP6aZ4x3Sz8qh3cccUvZxSGTHU+Ga6oKaBIBeKAThkZfmalcTWjT3NvO
QwLQgDB8RyoJp1w1vcRyKTlHB+VWviEpJpcN3ET21tJ+kxyOG6GpM8ipWc8lpKzou4g4dXX
cpHqKlNDa3hL27Lby5/qye6fl5VDuJhKzNvJEnU+I+dMiZo3bJ35GM1oGTb3emwg3NsYlbm
k6nKt8yKlQ3kE4C3EEMuOYkgUq/4dagWGpXEKmGFi6Ou14nG4E+HI1aYdQ1DQVg0fSYbe1v
Jou0knuEG92PPavhURVYJ5nm3Pdzqof4Q7AgZ/lUw3WjSXpig/KKqc7S0w6/Wpt3qN5f7oO
IbPtWQf8ASoIdskR9eXMUGlsxaSZM24Fd0UqfbHp6+lNhu9vIprVFQMJYyQzZzn60xPcAxR
pBEsShcMyjm58yazFFBuYzSYBHQ8ifTnW7SW6xlAiKPDnuP31VRO53cbjgc6cU9mGYZDkcj
5VuZVVe5hSB1bHL5Ct7OF5n7se/Ocknl86BywkMcbsXJJ+Gocg7SUgk58qmXF+8ECwWqCFS
O86/E/1pnT3CXGZAHGPhk6H6+FEbW8fZsOQXPUtReyR5Z+zUb2PTGe6PHFFNKtdKu3hkW2u
cvlSVZCsZHgQRmpd5bQWNvcNYKkuBgvuxt9GHXP1qSbR7JnuNbj7MAtChjQnng+Jx6Vjiq/
trFYrW3YjEZSXIwz55nJrbSpE0KVHmYGR1IY/qnriqvq18L/UHl2ggN1OTk/ypAhSSNcSmS
Q43damW/Z3LxoBI234iASSPkKjyQbQ9wT3W5KAuOf8AKp2mNaxQuzxCRyQCpkI+vLrVJN3S
WqytyuImB7it5fWsXEsDwwJJIyFU57T1OaWoSp7yiBAq46OTgePLxxWYnsRPC0pkSFRulZB
kn0HlQHLXV9JhshDJMyGOPkGTmx/5xQ9NXtk4Wn09pSssrlijKeZzyNCLifddGS03dkrfoz
JgsB6020J7fNy5wx+IeJoaO2gu2ic28jLERh8HkalWliHRp5JF7OPq2eef41He5EaLDbgtg
d4r0JqO0s0qhBkL+qByoore6ukoWGEAKq7WdVAL48efSh0NuZ5h3uefhzTUcShv0jbR+Jol
pFnLeTN2e1Ux1Y4H+fyoOg6dbWC6fAHspXYIMsJBg0q0tInW0iUQyMAvXb1pV55nk2pkLM9
s36m/mRWZbiRyY7WT+r7oJGABRG2ihFvdgIVTbuCYPI+QoGYJDHtXf5tyNd4BiHVbuKBWu1
S4h+Fgyg7h5VHn1BIA0+mXEtsc84gxx+NK2iTslhuVaOE8u0wcZ9TWbvTo4gY8qAzd2TyPz
8qmo2GZtbvbhFF1ILjI6yKCw+Va2WnXOqSFLa1BA5s/whR6mmprJk7rOgx4g8jVr0u1mt+H
FEswt4ySzPkc/wCfKtaRrofC+mRyb9Qdr1wTiKLkgx5nxo3BZXEsAaO3t7eDdyCnYm3wBxz
JprT5bYQCKyhXqP08jd1j6L4n1NRr15ollIMzbG3NuyBGvTlzNZkS1vYtPjIijV3GV7SVen
+yv863tZbdg19PLuVuQkccx6D+QoFqesWFlhcvcSSAERI2AP8Aabw+QqPFqE15BLcXTruUj
bGoysQ8qzPCwn8R6nezMLPSbX9Eq5cEZZvn/KqqLiZJyLpQjoeavHyFSLq9huZmJAWedvjb
J2jwAHnUqziSITRvcLLIwxsZDg/MEVfUcgzp1/DczCQARQW0fnyyR4etNXepyzh3gQdgvws
ftH51AttPT3OVI5XjTILuzcvXAraSOKNFc71gKFAucl/mPCuWoXYeN6qGLYL8+R6Hyp5Lib
sp2mZ+agZ6Gm4iS+JCML8Kgc8etaXNzvt5QgOAdoPXJroiHaBZrqWZ1XZGMKpHWhd3IHnc7
cDPhRA4jtGUcifSh20vMiYySennWwQtbQQ6M9xKNjSHMRY4zjrgUXsnF9ol3CpzIYxyPpzo
VqZlk7OA83jA3+QPl9BUjhuZYr8KxbDAoR4HNZmONgGyyW7YZTzHMEUkUTSogXG4/DnANHt
RtDE7CQY2sQM8sfzoe9n2gIKj0IrUTsMm3S0mykxKnkQB3h6Gnrppl93n7eaSJeSs5Pc9BW
tsGZjZOAS3wtjmKdiuH0+GS3lhEscnn0PqKqG21fVIQVW9lAYc+ecipCSBdLRJnZQJg0bhs
MM/FUa0vLGJ909oZAPslzj7qbur1b2Ubv0MIPJVHIUE+8murNFurXUFvbdm2HegJU+TAj8a
jRa4e33XOn2cy55qYQo+QxSiSIQ9kHJE0fMZ5bvCoQ2xA7oSx8SDQ0mS3qyAmKxtbcHmSiZ
I+prSIsoVypO47ceLU3F7zLC+VCRBQSxHQDpRPS7OKUGXsTcGPAERk2epJNPZ6Rbu3baCts
5U+YwR9KVj33MLQbwR0YAbfXNSJ2tFvtyLPZuO92YIdT9SedES7T2puJHE8S+CDBHrjw/dV
TZvSfdbfUYw5ZYye8JRkE+HOi99qaSTkOsT3MeQZEXAkAPIGq9c30dxE1t2aK0R7rqcEn+8
PGis8SJY5SANcOo/SY5jlzNc7SoNeXBklncI29m2J3sjJ8foKHybbO9khYrOgHePnT0Fs87
MgDNEnNmXlj1qLeQNbS7HznHPIxWoVNj7OdAqd5SMAeK/zpqSyktZiRJ3V+042Z/nUKAt2n
dk7Ns8jnAojBrN2ym3eKK55YBZRn/OqjVrmBGkWRY5HfkGUck+XnTZaHskjjYNjmTjBB8vU
U5qGob5Qj2cEBiAURqo5HxqMLqT4yI0LfaA50EiGPF6sJt+0Ctkqp6n1IrF5bCG4O4LGWOR
EOZHpWbWG6kQ3JuGitwdpnOQM+XLnTtrGssZ7LbAOrzyNl3/ANkGgZltpYIBmRIg4z2ecuf
n5VvDZu8O+e5FvEBlVcEA+lbGeCG1kRIXWVua3G7LEeRFNWVlc3YDFkcdf0jYx9aCXHFpkl
3AhiI7ddpw2MN/nRZbjTowLSFAtxCdw2kEDHX0+tD77TpWMDCIbMAGYcu8emPShph3S80bK
fEB4/Og6NaX5FpHtlXG3lzpUHtJ8WsQ7dB3RyIHL8KVY1CuxxabbkjdEp5dMCtm0my3g+7p
z690c6mLjP0FbNzI+dbEM6PYH/6aP/AK1Oi6eRztYiB4GMUR6VjnUA8aLpoGPcbcj1iX+Va
zaNp7gb7OFwOgMYNEfStJfDlQV/WdO0+z0yeeKzjWRYyRsUAj5GqBe6nJd6NcJCgjCBFO9Q
Gznz8a6DxcudDum5/1RFcyiR49NEaIq7mjDJnOOWf5VJFee333yB27aUnuopzg+ZqbdxraQ
LbBgzkZlbPw58APP1p0SC3juSF/SIT+lI+0fKmbswxW0EWX7ULl2K+JrO9hjTbaznkY3Kpg
clG8rgfxp6VWVlRZ98YJVMgbsfPyrMatbW7SwL2gccnwPwqLDJJDcBpYmbsyZHC9au9grJO
USO2VdhUZYNgZqHJcSXErBXBbGCz8gPlUO9u3luTJJlc9ATnAqMb93/RpgKOpAzmkVE1OUg
ijbJfOWPXHia0faqLEh7qEs3zNZsjuZ5COW3FaFmKE4Cg88+dURrhiQq8u8wAWsW6iHWI2y
CUyTjnim592VlKkA8lPnTdvMTcs/Md01Q5cky4YuAXJc+eSaWnzGG6DBiMHNaXRBKLjBAGT
6UkIjdWx1qiwakGnkEiNvWRQw59fqaiKY1VldX3jps51KiZLyzhOzaVJUt03H+FMXIESOS8
icsMFPL0rMR8IGamimNZ1ILD4h4j5iiVlDFqGk7nYM8J2FT159KE3EvaR9894ePnUvhu4Mc
9zEQCskRIJ8GHMVQKnj2T7PpU2ytcGWXcP0KBsMPi59KYANze8s5bnjrRASxpDdFByZVxnr
61Va3Nk9tOtwECwM65x0BPPFaS3bJv9zbZFkliwB8eXWpRuJbqPZLmRQBtHPr4VpHClmFnu
I9y/ZjK/GR/CoMWenX99C8yWkkkeecjKQCf3Gt2ltY2WHU4LiFUUhezbBz4nFTouI2CIqtK
0zHDbj3APIL4CoWtXs08caypnqeafCPQ1UNrYC6j7SKRJIV5L3u8PmKYCXNoXGSIyu08x08
qj2kr284ZMojcsg4oh7wDayb0eRsHbsxhfDnQYZ4J5ocIVkK5lbOeQ6Ct7u87OAs5JaQER5
PQeJpvT7Lte6jjDfE58K0M6S6j2iwlo4hsQFepHiagXvMNvHDHbsLjdgyKMlWPkRUTVGZ7k
dpaLbbRjYrEn8aNR6bqOojdHawRRH7ZUZb5UF1uzms7oxzAhx4nxFIA/buQkcwOtSLSVbaB
p1GZj3UJ+z5mo25tm3Jx5U/aqWPkqiqqUptUhjMsHaF1JLq3PdUPCtvYxEA8lOehqS0W1Ud
sqjHCg/jWlxMrShIxtVBgZ/fQbteDaquuQmNqKe6Pp506Jmu5O1dVi7MYBxnaPr0oaDl8tz
p1ZCSA5yo+yKArHC93J+iYdmOfaSjl93jU46LcC3S5julIHQ5wPu8Kh2/8ApmM4ijHIlT19
BVrt4oBpBjWI9OYY8/31dxDE7VubUZ4+0triJVYFWTvEjI8vSock4N4N/ISHfy8zWdUYxal
tKhxGcd/n8q2Zhc2sELdkqRDJkCYYnyBqNLRb380UCRiZMKMfBSqDDDI0KEKxBHXYD/ClU0
rvq9KyO83LwpL4cvCsqO8cVRkjNZ9KzWMUCOK0Ycq3rVzyoAPFpZeHrvZzfszgdedcthYW2
lT9qhDqfHkd2PGum8Xz9loV02DyTqPCuR6jfv2WJJQFzuJxktms254A+4ZktU7Vjl33OB61
Ouok1PUoIwwVcAHC+AHjUK1ljuFkgxgNzZnqZps1jFLIWdQqLhFJIJ8zUngFJpbSDFqQhBU
CNQMfM48KBahOI5J3QKRIe6fSidppzX87304MMbnz5lfAVC1uCITptBCKduaxXUToB2SSbB
di+efXGKSxAbdg5Gn5AmNm7IJ60wiMASsiDB5gjBrqJ8a7LdmBxkVtdRnsSSCTgDOOVMe9D
s9uSoPI7hipzxH8nB2BxkePhWZAueHm0hOVhUAAjFQoM5kJ6lTjlRS7tU2TTvcjaOQXr8gK
GAbFIIwSua1E7G3KaZMZLEAcjTzxoCY1O4j0xUW2mWNmYqO4vKlHK0km/d3s551UH9JLPp8
8YUBUIc8+pH+VT9cgCW0bczkc2I55xULh+RBftHKAElXBNO6nche0tJ2LCPujn4joakeyVW
uCUZlP0qVoS79TjXJ2tlc5x4VBuZC85GeQ5CpOnN2bB+fdYdKsqfjBivARyxyrMiNmXByAO
ePGlF2bTFiPHkCcU1PORI4HRsDrQENNbMjySD9HGu4gculY1GdpYWuCyhicBDyAUdAKxC8c
VnMjA7ZUABB55zTE0M1wywu4VRzYkDGTRDdtcKqhj552qK1nmLltu456k+AotDBDbxi4LCJ
UXlh+bUIEjSb0JCg5ag2hjVImJGWZSEycVtpU/u9/DFMoeMyDcvnUZRnn9wpRljdq55YNAb
tlS2uL1lYKiBtoPX6VBsgGtnMhwCc9PGtr2QJ22AcuRmmYMxzGIH4sHaelQgViFpDCJ9QuH
l5d2Ltiu77ulD9UuLa7tR7taTRBDnMjE5Hz8RWlxDNlXjiQqT8YqYLt47Z2uVFxLKNsY6EY
8vIVRXMBs45USs7VJY1VQWkZsKuPxqMLWRmJEe4dTt5/d507BL2R3IT5DHX/ACop7VmPvEU
bOC0YxtTntqA8e0NnJYkAGiaRTveGW37jquSTy/CohgIlUuQxkBPXxoII7xO5sYHKt9jEZC
naa1aNkfDKQfEUQRQLfc55+APgKBzTzOHUIpCZx061cbe6t7e2Y3DpuVQe6f30A0mFbiUAf
ERgU7rlqtvALhEJjDYOW+L+VJT5Brvs5buR0J2ueWTk1mVWWFIhnYjDfz6tTtmryydrFGzs
TiLwApXrmK493XJAPn1PjRVzs9Nvms4mS8iRSowu7pSqRY2UD2ULNIASgyMmlWdjsC8sfKs
jk1YUHA+VbfarQyawazg4rBHKgxnBrWTnW1aMfGgrXG4xwxeleR7M1wi5vGeERKMknLOT19
K7xxq+OHLzPw7OtcIvYdt6R2XZg8wp8KCXpqQvB2ZTvnO5/Gp1vDb2t9ETtlmcgJhcBfXHj
ypnTLPencHffkOVTYozBxGibjGezxGcZ8K52kWSQlYScgEDqfKgGsW8k0UjAd3kenOiZS+5
jeki9cHlQu8lnMcnbQMAQQGUcvw61xpGpWQLswII5QnMPzODz+tOSqXucOioWAxkdan2Npb
tZKJXTdJyC7znJ8cU07K8YieIK8ZKlyMkgV6JllFWCMZaVd/kAMDNFIs3GkTbm3OAAAeg+V
D3glUFnA2rz5dB/nU6ynYWm3A2u2MnwFZt62qPe2yu8dvyB3A428+nnQy6ge3lKFtxRTnFG
YCGvmLEEY8Of3UMvUzd3A54CnGTSszvQF24LSFeR3KRSt4iQzE4FbWyZuE2joedZhViWKk7
AeY8a6IkwTunfidkkQ8jiiGuxSyvDcscCeFWZjyBPQ1FEJnthMpKFeit1I8aKMV1HQipIaa
0IzuAICnlnH3VBUXALsPWp9mimBuYB3DOelRhD/poiZhgv8WMDFT+wVZJUjbKh8biMcqqtz
CkczoGyAevhUR1DPnPU5+lTZC6ytvbedoGQRjHzqO8oKsUTljAJoCMdsklmrCSNSrAlW54H
hzqEIibgGJlbcc/IeZqPJ27DMcgwwGQfClb26kMHmPXBIPKiJF5Mkk29VZolGFHT76i9uss
5eQg56+vpTkrQImAGlY8sscAUwrHlkDl05YoCUCIsLNsXtMY5DoPIVBcbJydwJ8gKmW75iO
SeZyTUaXbkuu3yxnnRSmkQyKZOakgnbT0scE7ySpNtYjcqnu4P1rMFrHNNAki5D+RpvUrY2
FwYY5G2nntfGDU3zpGjgxgGSVsNzDJzqKbljMCfhUYA8qcjJkhMPj1B/hUbmJMEZPlVVPhu
nifchBc/CQOlb3JZUjvYkwrMdwA5BvP60xveKIqiAnqSPAVKthJNECivICe8v8Al5URNsFk
vhMVXIWMnmPCh+pQiCSKMoyMYxuB8zUy3mktGNtG6NuB2kHry6U3q2bm5tWYczGvIVPkC5I
jHPjcSFA5nyrE8zThTnKr4UZ4ms5baWGT4RJCpY0BUksVB+VVUy2vp7RN0Z5nl9KeudQutS
gWOVwURfhAxt+dRnhMcXMYOM58qi5bacch40Fp0uFodESQIqsWxubrtPXFB5f0l086sTiTA
5eFWrS5I7jSECrjsl72fPHWq9HAewaVh8bscnxrMTyLNbabJLbRyCOQhlznt2FKrVpgdNNt
1whxGKVc5tJp0heg5eArP26wvQfKs9W5V2G/zrV845YrJrQk7hy5eNBpPIYo94QufIU3HMJ
EJ2MnPHMU8Tz861fnQVrjkA8MXYPQp4Vwu4/rQFUlseNdv4+crwxcjoCB++uK3KyCc7Cyk8
iAeZoJumTm1TdMsiYB2kcyT/CiEMLSXtkZcDk3ePMnl40PsgVgaJrdV3DIZ25gUW02Q3Did
wo2r2cZHp1OK4345IGCAV2KoIxzIGRUYKkswZQOzXOO7W2xpGEYYKvVioGadkxHHtAGFFed
Vem0+3MsmwlADy8cfKh8jQApFyLF+85qdqCSxTMFwVkO7nUGO0MjhioYsRg+Ar1V9b2idNY
chsfcP1W5imLeaOQqm0w8yDtPL5c6MCDOwll5ZODmgiQqsoaVTsOWA+tZrO4QRWFIbgTqzA
FQAxXlnxx5Cht3blriaRWWRWU9DzH0oxAwlnkye6iDA3cqETRFpu6ApbIHLFInkCbdhGJHI
yy551rCqrD2ruufBf41tHGznsTyLttz5Vl7Rbe4eEYl2cmkHMH5V2DkE5uJ0ijCg5wNx6/O
p2nK8eom3kAHagxuu7A9DUvSo7VoNslhBKp6u/xD5VD1JUguT2Y2qQCuPAis/IgazbNDKsq
rtHwnzJFMQSMIGkB5hsjPPNFNSV5YSVKMkyCQEnGCOoHrQu0BZJoiD6cvGtCeIop4Um24yp
JRfhzUBh8eOQPh5UQZ2hhSFAF7vPlUBlIcnbkUCwwwOhI5ZrSJ9qvhcnpnODUpAGjdo15AY
LHz+VMKQyHJ5jl06UVHLMOR5DNJNyvk9KRTeE58+ea276LjJIzn0oJQLLERlWUAcsZpqINN
KpkPInArUEFQWk+gFS9FRbnWYgykxjP7qIKpamO4TBABQ4waia5YysS+OgG456E+FEYI5Py
nFuDOeZxj4R4VK1KHtBuLbUB3PzzzHTl4Vzm35EKc0bRhd7YHgfKm5kIAG7mOeCuDjzqwXe
moIlmkC4b4cnmPpQrYsUhRyCh8hW4nammcTWGS+JFIyAOo862h7SApJFuDKMlk6/PFaGCIy
YUttbp4kVYdLsra0tJb2IzNNGNq7uhz6CkyBjaqt3tS6hikbPdkRtjZra0uLaWVBLKwZHzv
JOWHljpTNx2klyDPHvYZBJHWi+kcP2WqqS6SwkNnejYwvyxzpvSC+pGy13SSBtnliX9GY2A
YfNT4VTVsntyY5oGR25KpByT6Uc1LhOSylaW2uA8arkZBRiP3GhkGoT2N4bozGSWJdsaOOa
58s+VI18CLd2jRjbJ2qunxRspBX501axlsqFzzxRu14ju5Nkd9Csu0HDyRBjz8zRm2j0i/t
d+oWsNuUXvzWrdm6erA9fpVNh+hqq2FzGWAz3V3fa9APGp6cNRInvNxNJbxQr3k3bmc+OF8
PrU/S9Nk0xI3tLy0m7dv0YxhyPLIHP1qdeFIGMF7AnZv3uy7NsgnqVfOamojlJmRC0eQWkQ
jjZU2jAPMgUqUW0RKEGFxyB58qVcZlp0RX72ADjA51umK0A6YrccjyruNjjwrFZrXIzigxy
Oaw1bnGPKtGoKpx+u/hi5UdcdTXHknXtYGDJFgYZ25j611/wBomP6LXAxnOOX1rlWmxQSwG
OaN2wcoA2AfQ+JqSFqGovfOkBlB7IbQVTAYeYoraRiOJNrYVFI6jBHmRQK8MSahHJBEYtmM
gdMelEzGkjJJLHtOcJljgjxxXK8cJAorxo+UGAVGMdMVtJKMc2HM4GAaiAsmFC4UDlzIpyG
Nmi3OrcuY3cs1x7VNagYvd8lNzA93pUG3s3EkZBG7HPyqdOhZ0AHLGQcjHypRmLtG3sSPsn
wrpHEaQ88YdAGTmD5/jQW7id7grtJUdMeVGWk7uVIGeuDypiG0L73JU+fe5/dUrOuVaWUK+
4+BbOfkaZvrXCh1PeUZ6dTU+O2eIks67PIcq0uFDcs8gM4qb/LaKvIAkzfoy7HJwSNoPpTc
pMe5pRtdfsL1P8qONYCWM7UGcjHIZoNeWphuGjkLd0Y3AZPyr0RMSGraUyvmSUxhm5hOtTd
QjtIrNezkkZ85Af8Ah50HV2L45rnkdo61JSOOQqmWZj5+FUTIY2fTJZwdwhONpA5A1AihCs
GLLhhnGeZNENI2H3qxLlRMpVd3XNaTLHHZwOIwHDFHz40GJTkhxju8lB8KiBsKfnz5URvow
oZIUbA7w558KHxBw6O/IA5zVGQdsU+QQSgP40xGgwSQTk9B1qczdtLJI+TvHMgc+tSIosow
h5ljk+WKAd2KOo7JSpHXnmo7QSgnkceNGHRbfKKpIIzlaa2skiMvMDGBjmaCFb6bcXDqEiY
56EDlVpsLCLTYGBAM5GCx6AeQpyxWSNA7bi5+FfAU5JFIW2gE45k1ytb4T2bidEzKkJLDkd
vUin5gs6rGBjceeK1hWRX2dFHWpaphS4AHLxFYn2rCQxMmHVCMY5r4VWtUs7eKVwhyjEAEN
kqaL4uoLkGJQ0DnLsx6UOYSS3Mh/R7Sc5ZSQKtI1O9iAbSJsbFZV+0cVPsouzspGZs4IAQY
GR41GElvae8TX0tw0abFC2+0Ek55ncPSm11vRACB+VgD/ei/lXYTbdEvZ2SKM7mOO8c4FWv
QLUWcT7o2K7tqlRyA8SarWk3umvp19d2supRpZoryBuyJYE45cqaXjWyjiEK3OqqvliH+VZ
mJlVq1RdzMqqCHXA8AD86rw0e7vWQC2ithu+OUYJ9cdfvrFhxRBcO8dnPfLcLG7o80UTAkD
PPlmnr7X7+5sTNLcIpwBsgUL4dcnx+WKtY17ZnYdqOiCxDRiYXI3YwhYYH05fjTI0rSTcKl
3qDhsjcIgXOPXr++obXTXDl5p5WfB2gkuQfmasHDEEbwG4ncPM56E+A861M6XSba6LpNpep
cWesPIEXKGR1UR+YYHn+FSLviS4aNo7ZZpoc4DxxbUIz1GeR+6pLWMM6FJZNw3Z76rk/XGa
cgsra1gfsS2M5Adywz6eVYm8JpMh7R4VYg8xnypU8u4qO8aVcm3Q1HMfKt16860Xkc+lbr4
16EbH5VpyzWxrHzGKDHU4xWGxith1zmtW5/KgqHtCA/ozORnJYCuVWaSxxO6AsqYBbHPNdZ
9oORwzIQpzuGMda5ZY33u0c0bwnZKCCxOf8A81JD5tDNNiSULhcHIx1/fU+Ab4E3YOzkATu
BxTdtOXhTaqyFVI6Hn8vI1JtIHMpYqe90Ocla42nhCfsnXLRtHjrgciflWhK42bgc8uYNG4
LCARqBATuXkC/j51Hm09gokhRnUHqGBrmoNFG0TLvPIZ6cwK093btnZpSynovLlRho3RcGI
f8APnTcsSqFYKpJ8eta2B624EYRpNxHiOVOQGbfliVYHkVfwqTHESdxhyvTAOMGpMFkrsYz
DLuGSdzcvwxU2BrWxbKA5LfZLGtPdnJAznH4UXexiZ9qxyDHXI/zp6HTlcFQhI8yDTmQGaM
xjc4O5edV/VY3YvMynvnrjxq+vpCxW4MmMnoBzI/hQDWbKCC33bT8ecEha6U4lFDZSqnaBk
nJJ/hRHS52iYg2yucdWHhWJIZJXIRAVHe5MCBWkokhtxKUQLnAzXYaTSNBfCaDOT3tuOhFT
ZVkmRolUgSHtY05c89aiOC0JkcZAwwOOo6VNiIktYJo5UBiJQEjw61AwZma0xzMi93y5Uzb
xe8XBViFGMk1vIGS6faAA5yMdKdgiLvKJQUOwgFBnJ9aCZ2RaGJLbDBTkuB1PoK1jYRb41U
7XBDDxIolaWwMKLj9Kvh401LaOzyMVIK9MVNs7aQWjC1y69nEOQJXnT1lp8csikxF9r8yW/
GpMe+a1jQsNiAcvP60R0yJu2YS2u9SOYOR9cjnU3yjE1kTOp2lQR1PjW6QgvjB5Uds7KOSA
xMWk281yOY+tZjsE3nJ5ffXC/EtwAe5t2oaQ4BPIVJW1HZOxHToSKKNbqJATzUHxqPcusIY
dTj7hWdqDTKqWcpCLnGAxPT6UIEyRl83SliO93R1+6i9xNbOCgkJ6lnAzj050FYZdniD7B9
s8sn511oyDa7IslnclGZgGi5t4/FUHh7hbV+Jrkw6ZbGQJ/WSscJH8zRa6spNRkksolPayz
wxqOvM7hV048vY+AuEbHhnSCIprpSbiRfiYeJ+prs18AVrw/pOh6NrVtca9HdsYkFz7lHu7
HveBPJjRLgvUvZ/baY+l3Sx3Lzk757qDa5z0Hjj6GqZoJ/+WOIjn/sov/71Wvvqg7YJBFxF
eJakmBUnEeeu3acU02WCZbciAbh0Na6E7PqMjMcn3eXmfHuGpttE80UcaA9Om0cwf30DAFv
2xKg7GOR3s4++jOhyW8co7NwX3cs8iP8AKo0emQ5KXDHtAOUajn/lWJNN7FxJGckA4ypLAf
LpUmE2tfvLh2IbkR9B8qyZ9yLgMpU+WQaC2twZFUhzzAz44qeJ22Y5HBAy/IH5VymNCzI4K
A4PTxNKsqwCgelKue3Tl0YHmPlWVNYx0+VJPHl416mG2cjBrYAEDlWMVsBjxoMbQK1YelOE
ZGK1bwxQVzjCA3OjmIAklxyAzVHTh8qxPYR4YdWdVA+ldE1+FprIIpAO8dTiqw1od5BAb1F
efJfUrEbCPybDEuTMmPKPvVvHBCrLmMv/AO7H1ostgjttyVJ6ACpB0OZY97KQFHMZFcdmke
0jh2MQka8scznFaO88kbxQRjYOgAAIqZDZ9mhR2wT8JxRqy02H3XcxbdJ8RHKt7FKa3uJSF
7J/kRipUOmW3Z77yUKByCg8/lRm80ueS4lAnG1VyHYnOPKg7WrFdyDJBG4ddvrU2JscWm26
CJbZ3LHJDA8/vpu4niR2WNAYseinPrSdwrJCFa42ruVskbfQ1r+T7i4cyKNiHqMZA++rEIi
iV1bKbeXM5x+6lHdSSZWJ2Kk8uVPyRqncZQVHhsxmmXmKRsIVEYx9a3A0kG5wwlZlXkzE8s
1VdZkjmnaNA0jk8guelGr64MVoe3YCPxA5E1UrzVN8vZ2cBwW77MAQa6xDMpK2yCxUyDE4J
IUlFwfU5zTM8UMmnyRzlVIGYxsPI/PyqBLPM4dkaQICcIrY2imLW7nXtI5RI8D/ANYoODge
Oa2mm1pzQBwWG3s1862s42SO6tgPgO4ErzBFFoYYgkT2wLqzgBiACPPNM3dobTWk38lcc6T
wROwm4O7s3zgOuCc1L0yNpbnarbwAQTnGfpT89kGhmEa7gJe6wJHLypjTpBbXILL9rmD1FR
Vx0/Tg8YYKN3qKeOnLLKUYDcATgeIpmwuXC5CdORxzxUqR2bDK2G9KMAcX6GSQOdgjPeGM5
HlipDazPEUWALboR1A3N8h4A1DvIZptRYKuQRuOKfTS7uSGSdFUiP4mI5jH6vKselhZdO1C
ZI1kE8zIcbhK+SPw5UUMkQn35UIw5eRqpadHd3NuCrnYOfn9+OlG0jkigT7S82V17+zzFc7
VmzUSlzbf60AFQedD7nbIrBuSty7viKlc4BHvdJO0GcjoRTRjBJO7qfhIrlqYaBBYncxVVO
D0Y4GKhXVk7DCBgqnd0z+HhVqKpGAir1HU8z/lTBtmYMI1Jc+JPOtd0wmlZ4bhlt+LIdyiV
hPG4DnAPdfxpcbW9txbrbaj+Wra1jWMIiSQytnacHaduDz8qJW8a2fGlv2x7PnHv38gO6/j
UHUtF1u4QxWRitoVjb9F+UlaPtN2QUBY4r0xO4a+AjTdD93WbQbe+iuptYZYVcRughZSG7w
YA8wfCsan7MrnSbtLS81m1E7rvCJBK525xnug1d7oX2sa3oV1KltZrYMRNM13Ezt3QN2AfO
pN3pU9zxjY3E3ERnslt3Se5ju0gfOcquEIyKo58vB02hxHUfyhbXcDpND+iVgVYIcggisW9
3FHbKkbquUGVUcz9asGrWk9lYXkE1xHIkl5cSwBZxIdhjPPkeWfWoB4bF1aW7LDGCIxggnI
pvSSBTXTQ3CgDBfmpzimGnkTMhJkj3AMATgGj/8AQ+6lI3zyKqHug4xj08aKw8KiKARqY18
SXUMc+tNsqhamYXjRgEh++MEgCiMvvexO3iIwRg+I+nhVjj0WOCbedryZ6gcyfPPh8qVxZZ
YksW6YQjAFZmyiMYLRqe7zHnSrYR4GAGGPClXnl0dLHQfKsoCc1qp6c/Ct4zXrYb7RWaxmk
KDNalc1tWp6ioIGpRB4lB/WFQDaDIOKLXY3BR/epoxZXGc5ryZombNRKBDAqzBuRAPhU144
5wQwBHn0rHYqowBWdmRiuUToNSRII0QYyvLcKejk2RqvxAcsitGUjGBnJpNCHUqw5HyOKd2
jTZpIVBkVc5GCAP30PWyjuJ3Yggk8mAAx86lm3XbgD6UhbsTjdgelIts03ht4okx3WPmRmt
njVk2Ec28B0rAeOPuA5PnSM4GQpP3V2iYTQLfaV2bZ7Xcv2UIOaA3jLB3XKjHix6VabiW5k
VlyOf0qo6zouoXTzdnJIqbNxbdkMfL0q1tG0mFe1C9hvHSO33sVJ78g5H6UCuS00jxW8QJB
y755fyo3baVc9oAIwk1y5jjLjGAOvKmb8jTZRYpFvkHekIXOxvl0P313iYZBEtbyaTslJKD
4nYbQD86mPocSxgF5JHHI8sKaK2k1rFamS6Z5rgZK8skD18qiQnUr2V44LfcXPIlhyHhTe/
QkcPLbLAsQRVftSnI5zyolqel5jjlUb3jPT0NGdG4PeztIZLvHbIeSrzAz48qsCaHFvXeuS
vMcqxe3KxChWmnyDekkRZWAHTr9+KjT8LJPKz9qwY9COv1rp0mmDyyPl0pk6PEvM4OKz3/M
Lpzq34euLdy5v5N3TIFFUgMcQVt0nhuPU1b30wA42KB60m07bEWjj3cuSrjn9avfMppRb2O
VAWtl2PjDcviFM22rzDaJ+0jdfh5EA/Tpir2dFWXrGOdR34etmGyS3jcZ8Rmp3GlViuTDc+
9WbMjMe8qjajHx5VInvXiuBc2w7JW/rYlOQfOrDDw5bRZ7KLb8q3/IUPZBQpHoRit98JqVZ
gnGzCo+CeQA5CpCGVxnlnw55NFk0RomymQCfEU8mnlV5g/PFc5mJWEe0DGBJGkjR92O6Mkf
T+NE/c5hIX7QsPFiuCD91R4bYK2doPPr1qcA4jCKc5PPJooZc6DbalqBup7q6hmMYRjBIAH
UdMgg86jXPDVmo2xalfhs/adTn/8AbRpoXXGF3ZPMDHIUhbHBIPSndIrEvDvZsf8A4leNz6
ZT/wD5rX+jzOeV7dKD4ZQ4/wD21ZzbkDc2Bk9TTi2hByAK1EyKu/C3aRNE+o3hSQbWUFBuH
lkLRODTo4YkhCkhAAobyFGkgycYOfUU8LQD08ela3ICe6bRgDGfTnTUlmNpUFlJ5bhyIqwN
ahjy55pe5jGGoK01iS3Qjl4VDurLu8geRyeVW6S0z9np6cqHXNhL2rSBwYtmOzC88+eakiv
sU3HrSrWYntn+Lr4LSrk3y6JDKJI1dQcMM8xinozjNMhsMBtHSnImyTyFepg6DWc1rn0pE4
HQUG26lnnWmfQUt3PoKBu5YAL86bQ7lrN2chQQOtNQv3T3R19a43jdg7SwB4Vtu/uitSw/V
H41y7YGOlZGOlaGYjPdX8aw0xUclXp61O2A4VpuXKgYHXrzxTfvT7c7V/GozXDySAMBjy51
nthdpQiUcxzPnS7PJzWpuGAACr+Na+8vnotTtNtzGB4Vp2CtyIrCzs/UCn0flnaPxpo2jtZ
xtjMasVPL0oXe8KadfTdrKkiSNyZkcgkeXyo8GB+yPxrIII+EfjUjcG1TfgDR3nWSQTOi/w
DZF+RPmT1ovZaTBbQpHZ28EKq+CDFnI+fWirbQp7orSzUbGOPteZrrWZmdTKHBGF6AVsF73
Ot8j9UVnI8hXXtGpUEYrQpg428jTuRnoKWR5CrMBoxK3VQc1hIdhbLZUnurjAWngfQVnPLo
KsVDQjC9OtaNErDBAI8AaeJGPhH40sg/ZFWYDHZYx3awY1zgg/PHKpQAP2RWSAPCp2iG0Kl
eQrBgUkjHhUo7SOag1qApO/bzAx1NO2BCWzijHwgeAHlWwt+eeWKlZH6opcsnuj8anbAjGB
Qc8/pWOyGR3fnipJYD7I/GtWk8Noq9sBgwKeRXI8jzrZU54AAAp1D3eY3HzNR7K4acTb1Xu
SsoxnoKukObGC5RQxz4nFOgAcqxuC9FH41iRVmQow5MMHBIP3iqNgACPCkTikCEQKFGFGBk
k0xJIeuAMVQ4xzQjUbotE4jwFHUjxp6+vJIrZigXNB/eZZiwdsjb08BWLLAE8rNIxxnJ8jS
qS4Xe3cXr5Uq58Nbf/9k=
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAA4BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgQH/8QAJRAAAQQCAQQBBQAAAAAAAAAAAQIDBBEFBiEHEiIxE
wAyUWFx/9oACAEBAAA/AND3jcIWm4B2Y84gzHUqTDYI7i65XFix4gkFRscfsgGLpZDdjaHD
ffyS8g7OUuWtwvl0IUs2Ugn0QfuHPmV8/RnWMbC3TqdtWRz8dE04h8RIsd3zZSjucRZQq7N
Iv8WpRq6p/gtYxetrnHFNLYbmv/OtkLPxNqoAhCPSRxfH89BIH//Z
</binary><binary id="_31.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAoAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAA8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgD/xAAkEAACAQQBAwUBAAAAAAAAAAABAhEDBAUGEgATIRQVI
jFBMv/aAAgBAQAAPwB/nt/w2ByiYnheZLKPB9Dj6HeqqCpaSJA+hMTMEGI89H9F2fa9s2/I
nKU/abHG0lDYzs8ahaoWNMuXXkfiCSQVkhSBBPVl9AfCbXhdg0rC2Yq0rmp62jUuGRCtQce
QBJCqoL/yPErCsBHSez1C1s95yG2Jc1muL62Sg1ExwWOIJH75CJ4/Pl9yI//Z
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAA8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgX/xAAlEAACAQMDAgcAAAAAAAAAAAABAwIEBREABhIHIRYxM
kJRYXH/2gAIAQEAAD8AedTHXCm6e3V9sbUqqlRXOLKaUozhEMiZEGPcAR5ZPxnU/pZuLxHQ
3yqlWOdyu7mJVUN5MSiQiVxxk8Y+oADtkHHlp1oLsGw1Vp3XvSqqGJlCquUeAWSSMgt75A9
r4D9Evon/2Q==
</binary><binary id="_40.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAQABIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgf/xAAhEAACAgEEAwEBAAAAAAAAAAABAgMEEQUGEiEAByIjM
v/aAAgBAQAAPwB/vaLd4q1Le0LMJmry5npSomLSkjrk384wcgFchj3kAGYeufYe8Luqz6VH
A+uWbs6zB7M3BKqcv1JIU8VIIAA6U4wpJ4m7eD967d3TuedNN07Wq2maJNAUuFULTyMSesd
fOAowGXIZs5GB4V2l6VShJLb1a9NHbr3hJQlq8Q6LGzcXYMGX7+W44OOI77YeVrz/2Q==
</binary><binary id="_44.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAQAA4BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgD/xAAkEAACAQMDBAMBAAAAAAAAAAABAgMEBREGEhMHITEyA
CJBQv/aAAgBAQAAPwC6j3jWuk5LtDLWzT2u8Sq9DWwsYnomDKeMFfH0Urj+vYHO8fHOiNep
rfmems9ZS08ESclRKVMfMfaNTnJwMEHHg9wvbcM6r6CQW+9avrLxWVcycIpKdgoSBS6qU8d
1+xIxtx+7iSSw6baUumkrAKS4XR6lZlSRaRowBRuQTIgYMdwyfzAyCR7H5//Z
</binary><binary id="_48.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAA8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQb/xAAnEAABAwMDAQkAAAAAAAAAAAABAgMEBQYRAAchQRMUF
TEyYXGBof/aAAgBAQAAPwCr3ZtuJWbUkVGQ/KSumMLdZabWA2pXHKhjn88zpGxLSiWxSUKh
zZzrcplCyzIeCm2yRklCQBjJPP1ozcigXhcTHh1FfhimvoHbIcUUOBQOfV1B449tUdqtVxi
hssV5ERElpIbHdlEgpAwCc9fjX//Z
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAAsBAREA/8QAFA
ABAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABv/EACIQAAEDBAICAwAAAAAAAAAAAAECAwQFBhEhAAcSFCMyQ
f/aAAgBAQAAPwBT2LfsK3URYsechUpqoRVTo7K/mTHyXD47GyGwCD+LGceQPHvBnYVgsXZR
3hT4lOYqy3UL9t5opWoDRBWnf11sKGsYBwpLPn//2Q==
</binary><binary id="_68.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABwAOQBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUEBgcDAgj/xAA1EAACAQMEAQQBBAEEAQMFAAABAgMEBREAB
hIhEwcUIjFBFSMyUWEzQlKRFhdicSRVpMHS/9oACAEBAAA/ANm0aNGjRrnJNFE8aSSojTNw
jVmALtgtgf2cKTj+gf61xiuFPV2411vkS4RFWaM0siMJSMjCtkLnIx2QM/ZGoVt3RaLmj+O
rSGWKdqaWCchHjmUorJ94YhpEXKkglgATkao28d4bjtm6q63WWrR+EB5U5RJzApjUrOcIqw
qr9MZZGwG5cOOM1ym9SpJrNLV1Vdd6Wpkyy1UUiTRuVkwqNG/iXmitESsJw4blIpHJdLLtY
rvcqUy0m55msdR4xWVdfLUrEahyrIsvIEthGhxMURCoT6P3J2/v7cPpxBNb7xQVN2opGC2+
Z52SEog4kwuyHnGRwIx0BggfLUqj9SblWRpFHcIZqCllLvLVVvsqqLC/FlHJ/Ii5/gfcMxQ
lgeSjXii9TpYp0rkvNTBFIsjzx1GZGeVShC8S0mQQzfwWlVvwyYwuzWi+2y+QeS31tNOyqr
SxxVEcrQlh0G4MwB6P0SOjgnXa5SSw26eWGrpqNo15meqjLxRqO2LAMvWAe+Qx96za6eoV2
tkwmnn8KRyvziMKHx5R3AkWTxu3SkIG9ux6wJ+zpnR+rVtrY0EEEMkolKycarCMoXmxQMok
6XstIkcYw2ZABktrT6kbZuySlKx6c07FagzxnxQHJA5zLmIBuPxPPByAO+tWaGaKpgjnglS
WKVQ6SIwZXUjIII+wR+ddNGjRo0aNGjRo0aNcJ6jhIkETQtUP8likk4koGUOw6JPEMPxjJU
EjOdI6rce1rqksE90tdbbY1UVYdRNCrMSYy8mSijMb9N+SnYJAbL7tt+8y0LT0orKuGuzFL
dLVL7wyoAQQ0g5TVHJV4FT4Ig6jrByKrty5Wev3RU1G6LzUrRxUk0VHI8cir38VjMcJykfF
3PjRlX/bnB7jV24qaaNYI6maWJJWlRGt8MEAZVQxv7eNvGXLCRGZ+XwI6JGB2s25JK2NbZU
2+armXwezqIKlIpqRYVJPGaVJGjToOcMqpxYjipI0muFoksNdX2y9wTQV8ES+OON0ZVclG+
ZBI4+Mt9HOeP8AnUy70d2tVLba64V1YasYW3yxzJNCsMZwPHOkhwyv1wA+PRyM40jmlaeeS
ZwgaRixCIEUEnPSqAAP8AYGmFsvlbRUs1tFwrIKCr+M6QyvhQSoZhGHVXYqOOG6IOOuiNTh
3cLR+j3C4U8MVJ7byNNQ1MsMdZ4fHGpVI3WNmOP4snIALG6Rovk1c6fcVt35H7G03OGCvpJ
WklVH5PCvGRAVbj8s8lDGJ1xyPGX6LUW43q8WjcxF7t9ZdOXkp4Jp55KaaScHiDTeOMGNXW
IDjCCD51EkhyAM/muNLT1GJ7RDHLRyxQ+CdAtQgSRyeljWMtxCo5lRyT3jGQsOK40vuqOar
imqglM0NQoYK7dMi4ZxIPihQAhRjiAACOZbQ7jNRPHOt0ehudTAI6i4Sq5aN0Pxk82ZZiXT
KsIxGO1Hag5tNk9SrnQQ08lbe5hSNL51V54pWKB1MkHjKSzcjl1RpJUBHE5GNabZvUvbt29
yKif9Heml8TxXSaGCQsP5AJzLDH0cgd9d4OLbo0aNGjRo0aNQrjebVaPH+p3OjofLnx+5nW
PnjGcciM4yP+9L9yJtu6JHY73V0KzzMklPDPJH5eecIyI+cnORjBB7UggkHP7r6a0j0Ue4b
FeKGtpaFZJI1lSJknj5FpE5sWgQAmTjxiVVJ7+uWsjF7utvrp5KK7zCYyyF62mdo5J+RHIl
8B2UlQcN9HvAJOhIqCO8U/6ZeZqdFw4rauBoDC4yRgRNI34GCO8n6GM6Z2ylrdyV1zpajdl
ujMnEyT3WpdVquBwrq7oSGA6GeLcWI+iw0bX3RfdnVFxS2NmJuArWgCScVSQDksmGUfyKhs
Mvz+ieOpO2qG6bt3bVyUMNDdZ6dp7j47jCIhVksowwQ/ZJUhC3AHPeCcptv2atuU81bDanu
FFbFFVXIJPEvhU5ZS/4JAbGO+iQDjXGpoYilZX0sNctrE7RUk0sIIZsgqkjghQ3jyxxnsfW
DkQpYZYHCTRPGxVXCupBKsAynv8ABBBB/II05tu8r7bngR7hU1tHCvD2FVUytTumMBGQMMr
j/b9HGCCMjRJfbXWVc0tXt2mp45lYOlskMJLFlYEeUShAOJACBemIzjrVq2Lvy426ooLfNe
oYqZYgMVFVKqsRJhI3Z45VjULn/TVBxIy+VwL/AE9RtS/0sm2ammsVsRqmOanktldRzxSyg
px4KwDFz2hDRYKgjJyBpHdvQZf0SljtFwR7pG3GeWoJjhlTLnPEByGGUX7xhc4ydUm8elO6
7XVUMENtmrveRIeUC8hDIQOSSEEheLHHIniR3n7Ar9+25dtsVyUV5pPa1EkQlVPIj5UkgHK
kj7U/9aYbd3XVWarqBRultWpbKS06qpp2LKV5O0ckjRDiMxg/ID85OdG2b6kbet8Fwq66wU
NJPTMyGts9AsUMkZAKICzByzspwuPoZIAViKzd/W3dtfPmgemtkSsxVIoVkZlJ6DFwckD8g
LnJ6+sT/T2kvO+fUd77crzNUCz8Waqg+Ak7ISNVwpVGAcn4jI5AgFs63rRo0aNGld8rrlbq
UVVvoP1Dj08APEjsHmWGTxVQ3xVHZiVwPvNZuU+wbtNSVd6jo6euaVGasj8sPhqFQnxvUhU
KuoU/ByrDC5UHGs5vWxLjYLFXXeyz0d7sc8oedKSql8TRKysMxq3aoyyKSZHPFs4UqWGc1N
ZPV+LzychBEIo1ACqij8ADodkk/wBkknJJJ46ZyWU0VdRw3Kto4aeolCvPTVMVX4lyAzFYm
J6BzjrOOtTLeu1LffamnuzVl3tw5LDV0DeE4KthvHIoJYEr1yABU/zH232lQ7mr0qazbm5k
porKskkEVVWiF2iyHYiLLKqkhC3I8CSMk4OG2xLRZ7nQy3Tb12mtm8abzNTUJaMxOSHIWNZ
MllKZXJYlT2esZq21p6r9XrLrQXRLdeKWCarpVFIpilwjNKowOKHx8io48esZXrTC0WeqSS
3WNb37ezbtiiL1Ioy4MqMQIiCAeSzfHKtjDKx6ONL7LR0tdAtyrL7UxyU88cNdEitzioCEh
aQSd5ADiPgATg/WNRayyRrb7f7L3k1zaV6a4URpnBpp+bCNAcds6g/Hs5Rv/gJtPIaqyXi4
1JukKWYVc6Ok9DA0kVOOw6+IuPiSwbIJK8MKuDgSpdr2WaSCG1byt1TNJKystTDLSoi8vi3
N14/xyxBIxjC8zjNge3+pdBeKinluV9qkostzBr2hqiuMxqyqGOexn4jokN9E+LXv/e1jSo
prvXV3joVAennmghqgznKn9+N3cYJ6AOAQcga0mw7ott0tdvO8KOH3C00mLrW0XgpJQzFMR
vKFy0kWHIAAKk9DBUL98XD0wsdulpZrJa66qdmj9tbo40lR07w7pgxjkAD+ez0cHWP7pv8A
Q36ekNBaXt0VLAIVSSulqm4g9KC5+KgfSgDGT95GEetJ2RbN32KrpKKOyXSgW5VcMstb7aV
xGsbEIHRWTCkl+YdjlGBAGAW3+GVZ4I5kDhZFDAOhRgCM9qwBB/wRka6aNcK2sgt9DPW1Un
jp6aJpZXwTxVRknA7PQ/Go095p6Z7f5UeOK4MEjlmZIQjkZVGWRlfk30FCk5ByBqTTVkFZ5
fbyeQQymJ2APHkP5AH6OD0cZwQR9ggUO7769Oa664qo0r5YFZZbjBRs/s1VsK3lA5KC7AK0
ecMQcjIOvcmwrLuuqt1/o6yY0hiyr1cctRNKuHAA90zKE+QYAxH6yD3nWRb8p7vtzcE1uqq
p3klUTGd3M07BozGVNS0SO6lQRxHwwcdkHVQ0aNTKK5z2m6QXG0yzUlRT8WR+YZg3HDH6AK
k5+JB6ODnsm2rvCfdHjqtz2W0XkW6JvJNLVihqZVPJgFKuofBHQVG/+Mtk8aqVK+8QwrTTW
WFooKi2VdY6xTUueKr+6eLTQhvirdsiIGHSsrc6iXbZrUq6T3LUdJa0gqZKOaOhmmnZWUER
uzlgVKpJwyM827B+UOSz0VTarnFbqd5rhbZ/cO0M/mX2hXDgkKFYxPwBdem5sRlVDBhvmo2
1LNUVO3qOF6WpqXjglEEkSwqqROeH8QWLyyghuXFQgAUcc890XO91s9wq797aga90lLXxU8
cCyLUBSEjKtlmiPAyNnIJwQf5Aaq1avGunXxwxYlYeOCTyRr39K2W5KPwcnI/J+9NreKK+z
01BcbolJK0AjirKiD4xupYJG7hv9MgqDIykrxVQAq51DNA1trUFxiR6ZmaJpoWE6Z4jJRkc
K7IHVscsZwG6JGnlp3ZNQVQP65cY6GOpkPt4nkjR0cMVKwRSRqmGySBKB81wCFOS8b/mu9w
oaxrJbono+DGRRJ5pnVAoZ5wwlOCMr8gfrJbGdVaaaWpnknnleWWVi7yOxZnYnJJJ+yT+de
NSbdUU9LWrLVwPPBxdXjRkViGUr0WRwCM5zxJGOsHBDOxU1VE8VVb6BL1LUK8D0kaVXKEsG
6Yx8MlkWToMwKhsjrV62RdHpJ//ABmG+7gktVTSGpjkt1PDJJTciQwZY/O6A9fRVlY9qOXL
V52VfrxU3WK0XCpecUkEkRVoI4pnVWASeZZJzMCyqDgxr3Lk5GDq+6NUXc/qdtu30tbRw3e
aOuh80Y9vGOazRFf2zzRgOROAxUr03eRrA73f73c3NHc7k80VOwVaeKRfbxlBwHjRP2wAOg
VGDn/OrT/6wbrp9u0tviuELVScT7wR8pQo5gpJzUqzH4Hkv4HZJJwsn9R71cL5QXO6JR1Zo
5YHwKSJJGETBsCXgXXkQScHGWOBjrTel9Q91bg3NSR2uShoKaiZ6mioXSNIIUihfKFyAcGP
muSQMtn4gDC/1T3Vbd3bqjrbX5jTwUwp+cqcfIVdzyUZzxIYYzg/2BqmaNGjXamelXy+6hm
lzERF4pRHxf8ADNlW5KPyowT/AGNM6iKxxUJSkvtxkSXmzU70Cp+4gHjLATFeJ5yDlksuD8
Ty1atp2LZW63q6rcG4nt9SqxExiOmt8XIghggBIcDiOwq/2Rlurff/AE/nq9sW64bNr4bjc
KemjpZKuCYRNVLG6FGVkYJyjMYA5Z6HZLIp1lK3CopKL2SWRIqmigqKevcxv+5G7AL5k+g0
cjfFj/u8YxlBmVTTwU9TLcaaO419PBbTBU1Zy6xNNR+FEOVHFVlLKCT2oAAOPklu09BPXN+
mUntqSPKRcixkkUE4eTLEcyMZ44XP0BqHptSyNZq2ott2hc0s68Z40IfBKnxzJ3hivIOpBA
ZSRy4uclbti6Udu/U1iSrtvIr72kcSxD+OOWO4yeS4Vwrd4xnI0v8AZVXsffe2m9p5fD7jx
nx88Z48vrljvH3jTai26stJ72epQ0ZUcqmIloqclWx5uCs8ZEnFQDHh/lxYABjetsWV7Htu
9X65JU2emMEyxz00EM0R5sqPTPDMplJWRQuGPHpvkASz+/Sh7Nuq+XiiuNko4ZZOFdTezi8
XtirAP45A3kTLFCFDYGGxgHBp+66G3UW5EiXdKbjlmXjU106OYoyV4qeauzOVGD1kDiBhu1
DOk9TJrBteltW30eKtCgzVrxRxqpPHkqxKOLnCIPLJyc5foZ6TWLfu4Ns26Sis89NSiRlZp
lpIjKQOXRYr8hl/92SMAAgZBZw+sO+Yp45Hu6TKjBjG9LEFcA/R4qDg/wCCD/nX0fRVkFwo
YK2lk8lPUxLLE+COSsMg4PY6P518u1tLaE3bNb7xNXU5jq6mKtrfOKo8+TBHxwUsA2Cx+2G
SAp612qzsu0QVVNRmp3DPJAY0qZYmpUikIYiVMPkgZUFHTsqSGA6K+4Rbbnpbc1plrKSoll
kStjrpBKkIyvBwyRglSC2eifievok/8deu62/JNeXj+M8UFMwkU/8ANU7Zoj9B8Ag9MqZXk
m0aNSaCGinnaOtrHpFK/CQQ+RQ+RjngghfvJAYjHSnUbRo1JrbfUW5/DWxvT1SsVkpZo3SW
MYUgsCB0Q3XeejkDrMbV22T6h3Pa6XdYZKECrX3CR1KSCITA9hEiGAWUkY+I6X5ALgs7LW0
XqddVj3J+l0typljMDqfbNc35IpjlYA8iwUKCpUryyqsOlsG+qqJal7VQ2mmNDb4DLPS0yC
aJYBOyyTJGGCZGXV8CKVGPUhQMdZfuGmoF9vU0Fz98rcoX5TM7LwxwxyRG4CNo0BKjLRyYA
UDSbXuSaWVI0kld1hXhGrMSEXJbA/oZYnH9k/3qbYZpae900sEtMkiscCqYiGTo5jc/8XHw
OSFwx5EDJG+en1ta8bQuVLdDRrRVtS4a20DTw+yOB5YW5MGj+WSYxgfJsEqwA8b1otp7Qe3
X2WsrrVPSNItFS21kIJcBX4QyAxqMdkgKMnJyxGsy9Sd30u8L3SihudStvdY2KTyN4YGIx3
EsfTKS+WBkyCMH/bqk01bVUfl9rUzQeeIwy+KQr5EP2rY+1OOweteJYmhcI5QkqrfBwwwQC
OwT3g9j7ByDggjUnjbZLXlWmgroe2Ejc46gFsYTCgoyjBwxIYcjlSArcaap9t5SIIZWkiMY
MqcvHn7ZR9csZAJBxnIwwBHiKVoXLoEJKsvzQMMEEHog94PR+wcEYIB19H+jly/UPTykjIh
DUcr05ES8fo8hyHEDlhhkjln7J5EgPblsja12ScVtgoXaobnLKkIjlZs5J5rhsk/Zz33n71
XLlsTZVohC0u1fdVNLipjR0q3jfLqpDOiScvrPjIbrJwAWOkVysuyILRPSVVp2zHW0LeOCC
nvvKUsz4k8hcwlin2FZu8FQU1lNx2rc6GQtDB7unaKSojkp5Ypz4EbiZHETuEXPRJOMgjJw
dcZv180tFZp/1E083Gaion8nB+ZPFo0PR5Etggd5OuF1s9yslUtLdKKajmeJZVSVeJKsMg/
/AKP9EEHBBGoejRrtFFA1LPLLU8JU4iKIIWMhJ7JP0qgA99nJUAEElZtvucFBfLXX08HtxQ
ywyOxzMzsrBmcjKg9/Sgr0AM5yxmXe6WOr3FNcY7f5qeSJStNDAtDEkgwACitIShAyQGViW
OCv2UGjXaiqnoa6CrjGXglWRRyZe1OR2pDD6+wQf6I1ZqfeT3OSqp72eCT1MlZRVULMr2yp
di/JCMt4i2OSjJ/3L8h2mrVgnhneVqOmrqaVhIsTErVcn+4wimNePfYZVK8eIyCWWaNGn9h
31uXbFC9FZrl7WnklMrJ4I3yxABOWUn6Uf9agXu/XTcdxNwu9Y9VUlQnNgAFUfQAAAA+zgD
7JP2Tpfr3DNLTTxzwSvFLEwdJEYqyMDkEEfRB/OvctP7fzQ1KzQ1cUoQwvHjGMhuWTlWBAG
Mfk9jHfaptjwUMVbFPDVU74V3h5fsyEZ8bhgCGwDg9qcNxJ4thhW2y2W/attrH9zNcLmskq
FZ41igRJCgBTBdieLHOUHYxy4tpTT0rz4dj4qfypHJUOrGOItnHIqCfpWOACSFOAcaudi2v
6gtTzja0txSgEoYeKuSn5c40dWZBJgMY3jJ7OM4z1r6PkhileN5IkdoW5xsyglGwVyP6OGI
z/AET/AHqh1WwdutcqDcUW3bjbKumlE4pqMw4aRHQRoyKzKOWM5UhQORdl+9Jd9Q1L2umUb
xx+v0yRw0lba4ahqnDAhfLTxN/HygrxDfI5U95FMrrtdqu4Vlkqt726vtvilhauqIUkwAhK
qOa8/kaeMkx8hyKsCzkZ8Vt1grdyUtbUXzcD1NqgEFQZxT0FVFEikScJDIS8nJm+BUswJBY
kZ1TLlXS3K4z1k01TM0rZD1Uxml4jpQzkDkQABnA+voa4iJjA8wKcUZVILgNkgkYXOSPick
DA6z9jN2HpvdrdtCpu97tntkMsTiU1SJNTRYJdjE2FflyACFlfkAMdnNZqbBWUtriuEktGE
kiEhhNVGs6BmwuYiQ5yOLggEFWBz944fpVT+l/qPko/D/x97D5f5cf9Llz+/wD2/Xf13qx2
r073BW0FVWU9spq6OJZP3YLhFMilY2JXjExZpMlCoBxnGQQeqt7uT2Ps+MPi8vl5eFPJnGM
eTHLj/wC3OM94zr29zuEk9NO9dUtLSKiU8hlYtCqnKhDn4gH6A+tXPcm62v2zY7fGj1ApGS
ZZ63FXV+FziTnMP9MLMoX6UurxdAA8qfbrNdbv5P0y2Vld4seT20DScM5xniDjOD/1qHq31
9ivSbV29ApulZHdYJZaW3LI7COVJCS6xcTlTEwIx2SzNnHRD6f36mtSG4bauiSzK01NNRwe
4ZviP25Yw37YyQQxww+QKt1wqc0MtNPJBPE8UsTFHjdSrIwOCCD9EH8a8aNGvcMixTxyPCk
yowYxuSFcA/R4kHB/wQf86YUt2/RL7NXWN5kRfPHSvMcSojqyBiVIw4Vs5HQYaXyzSzuHml
eRgqoGdiSFUBVHf4AAAH4AGu0duqpbdJXxqjwQtxk4yqXT6+RTPILlgOWOOSBnJxrw0CR0q
yPJ+7Jho0Tiw45YMWIbKsCowpHYOehjl4E0qwPAJXETsrtGGPFmAIBI/JAZsH/J/vX0/wCm
lritWw7ckUKRCpVqrpgzFZCWTm3FeTBCik4H8eusatWoVxs1qu/j/U7ZR13iz4/cwLJwzjO
OQOM4H/WvlC92G6bcuJt93o3pakKH4MQQyn6IIJBH2Mg/YI+wdL9MI7ndFsElujrnS2+fnJ
TLKFEjsB2VzlwPEO+wpA+i3a/Um21q264wVj0dNWiFuXgqlLROfxyAIyM94zg47yMjTqi3g
bVU1U1ss1DC08BpleTm5ERjEfFlDCOQnjyPJCC5Jx9ATKHd1lqLJc6G+7boZKqekKUtdRUq
QukoLFCyrxUDLDJUAkKAwb8Q77UbN/To6fb8F6aUMzeSuaBQhPH/AIIWcEKeiwCnsZyde6a
+2ejjp6iL9dWrilkaNaStjpEplKqi8WWNubsijm/FOWOwfvSKrVpUSu4PioZ+bCnEUQkByy
px6ICshwAMcsYxgmNrXLdBb7V6Q1Fivtzelqrw0pooDTrHGZY2VkImC8XViYyZWbjxIAI4k
6lQbOoNm3Sl/VLBaLo1RzprdEZmjqKucLgPIkszQhGwexkgvHhQx4jJbzQ/pl8r7fjHtamS
HHPnjixH8uK5+vviM/0PrVn9KBRrvmnqayG4yLSxPKhoIpJCrdAFxGC3Dsg4+yVB+JOvoWK
to7ra4b1R1FYKfxGSN44pA0kfIMf2mXLcgmAePLDHiRyzqubs2XZN70k8kdreG5NAzQ3B4m
pysnFCgkyAzgggfxbiFcZVhjXztd7RX2G6TWy5weCrg4+SPmrccqGHakj6I/OoejRo0zivT
/oU9oq4fdxfFqN5JGzRMGyxjGccXBYMuOzxP2o1wa6zi6VNwpkhpHqfMDHBGBGiyqysiqc4
XixA/oaKW3e7tddVxy/u0Xjd4eP3EzcWfln8OY1x9nyZ+lOnu1tp1G5rVV+0pkkniYqrIju
+SuVzhwqDmqICy4xNI3YiJT6TsVkotu2iK1W9XWlhZ2jV25FQzs+M/kAtgZ7wBkn70w0arm
69h2HeSIbpTutTGvCOqgbhKi5zj8gj76YHGTjBOdYZuj0n3NttKmqWFK+306mRqmnYZVMkZ
ZD8gQME4yAD99HVVeugnpaWnmoIV9tFInmgJSSYsWZTITkHix/ABKjGfojxcqwV9xnqliSF
ZGysaRogVfoDCKq5wBkhRk5OO9RtGjRo0a9wytBPHMgQtGwYB0DqSDntWBBH+CMHTCdLld4
aaWKl506SmkpoKccvEWdpFjAyX7Lvx5ZLYYAnicWZdg3mupbdZ5L1C1zemlrKK1vUcovAT9
xyBinOQgsFXripZmH1rtN6V3yvp1ko7jDc66GploKuFWYrA0UZKKJOwVKKqjPHiWRDg549L
f6Z75oZ6aa3UtTArMGlqImiiqadlLRuFy6kjtiOLBXUoSR9LoVjnTb1VdKKOPd0FJTeOiha
q4ywhQBGJ4fIv8uf1GvLlzXijfxS4R3cV1FNcrLzusTwS+BUkRIXliZl4hz3l2yOXa4TPWf
lXN87Pg39StTl6yjuNH5BSeaIiEEEciWAIKyBo++RI49AFZFOB3Lam4bOk8lwsldTxU7cZJ
np28QOeP8APHEgn6IODkY0p0aNGpNtt1VdrjBb6JUepqG4RI8qxhm/AyxAyfoDPZwB2dSrR
dbltPcUNwpk8NdQysDHPH9HtWRlPY6JB+iP8HX05tyy2uC1W+rp7KlrkZTVe0AI8Esqgvle
vkASgOAVXKjAJGnujRo0aqW7/Tix7ujmlmj9pXycT7yFF5kqrBQ2ftfl2Bgnioz8Rj55v2z
9wbY4G82ualSTHGXIeMk5wOakry+JOM5wM40m0aNGjVm2q9g8nut0VUNVSU0TRxW5zUeVhy
DftsgCr/JyAWwWyCF5cxCoat6zcVI9LRzSvF8YU94wqGC58fGTr91V4qnFQCUQBDnB3O33b
atuqhUQ19orb40X7xpJIglXNiXxzEKpbyt81KxBmHnwQ44nVV3req697oSvs9PXUwtCnhek
870lORl+QCxNlXiZeRwQ2UweCkyMKG/73hs7UFtF3rLjJEtPT/rltjoyGHMmSNy+JGCKMo5
ZifnkgMurBvPft12jHDWTWOEUb8CvlqW8kpZTyi+CMkbqcEksQyg8cnPHvtrfce6b7NFSVd
HDQxSmOAPE/OvwpYmJ2KEMoK808bcevkQwIRXv1Zp9rX80VVbqa5yowp6yvo5EiOVPIqsWX
bCCTHyYAvzAxg6bWz1f2pcIamplq/Y09PFG2KnqVmZ3UqI1yWwFRsqW6fvGDrMPUP1FW9GO
3bfr7otFG1T55ZZynuhK5PHiPuNR0obvicEDHefxyKiSK0KOXXirMTmM5ByMEd4BHeRgnrO
CPGjRp/su1XW47ipprZZZrr7WVXkjSVoVX7IzKpHjb4kqc/YHR+j9LPte0T3Wmu9bSJW3Km
gSFKqoAZgFbkG4gBA3LJ5BQRnrA6030aNGjRo1zmhiqYJIJ4klilUo8bqGV1IwQQfsEfjVZ
3D6dbev0FY4oKakr6pT/wDWRwKWVyG+RU9Enm2T9no5BVSuX3z0HvNDSiaz3GG6OP5wvH7d
/sAccsVP2SclfrrOdUncFg3NRwQ3m+22pp46xiiPLGEwVGAnAf6YAGFUgDivxGBpY9trY6S
Sqkp3jiiaJWL/ABIMis8fR7IZVJB+sY/saYHddzmqrXPWrR1wtUSw08VTRxMhiAwI3+OXXH
9nIySCCc6hSVVBNSspt3hqFiRI5IJ2CEgnk8ivyLMw/wCJQDH1+NRopWhcugQkqy/NAwwQQ
eiD3g9H7BwRggHU2ipKiSk8kVsStE84p0YF2dZCrBVCow7JbkuR8jHgZAcHVvT66b4rbwKe
svc1VBFKhMUUlNOk6p4UlHmy3HiksbELnn8xkOSdRZpbpuMbiulZena22erroYqb9PE9TTx
SpKrMwJSRFw3EAkgFfkFWMkU/9duW8rPRbduF1o6OK00zGi8x8SVLLxCo7E8FYIGCsQP6Jy
2dTd/Vu36S+rU7WqKMzPTGmqjQxGOENxeOUrGyleLqy8SjHHFj2SG1T6e4VFFPBU0Ej0VTA
pUT08jo7Ek5Oc9HDcesDA+s5JjamUMns8VFTQ+4oqjlC/JePLHEtwfB4uuVORnGQCCrFT0t
dqW5TxRy3Oht6zMUSSrkIXkCvR4hio+Q+TAL03fR0v1c9s+lW590ULVsEUNDT/HxvXF4/MC
M5QBSSuCO/o56Jwcatt30W2zZ0SS5B7xVKwbnNlIgQSRiMHsEYyGLA4/GSNX+GGKmgjggiS
KKJQiRooVUUDAAA+gB+NdNGjRo0aNGjRo0a4eypfY+x9tD7TxeH2/jHj4Yxx4/XHHWPrGlN
/2dZdxWR7TU0qQRMsSJJTxorxLGSUCEqcAAsAMdB2A+zqmV/oNt6aiWOguFdS1KrxEshWVW
PIkllwuTg8eio6BwTnPu6+hm36yOo9hUTW6VpeUBTMiRrxQFWDMS3auQQV/n3kAaU270Zud
v3stySWh/R0q3YUy1Egc05JHjblGQw4nDKT8hkZ7zptv30eg3JXSXayVENBXS9zRSKfFO2R
l8jtGxnOAeRx9HJNWf0m33Z56a82uuppblRqgUx1jM7EHiAvNFUKI+K8WJGFP4IXVc/wDSL
ff/ANi//Lg//vRF6Wb7qaGHjYMRHMq85YI5PkB02WDfgfFvo56BJ0vqvTzeFHBTzS7drmWo
Xkgii8rAYB+Srkoex0wB+/6OudHsLd1dVJTQ7cuKu+cGanaJOhntnwo+vydaPtT0Tkq/HX7
uk8LLhRb6UIuQvEDm6ddgHPHs5BLcidaHQenmz7bA0MG3aF1ZuRNRF52zgD+UnIgdfWcf96
Z0G37Lap2nt1ooaKVl4GSnpkjYrkHGVA6yB1/jTDRo0aNGv//Z
</binary><binary id="_45.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOABABAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgQH/8QAJBAAAQQBAwQDAQAAAAAAAAAAAQIDBAUGERIhAAciM
RMUQcH/2gAIAQEAAD8AeZdnLWHWNaifWSVVsxRQ7YIIKGFfg2jUk+yRxwDt3EEAfT5fazu6
KzjU6ZkdFO+P7SXWlNtwNdw8SUgJ0CSRwN4Oh3K8urcig3ncHMbHFTPZg0FS7HXLDQUHpAc
bCwP0HRQOnoDUEhRA60OtrYVPXMV9fHRHix07W20egP6SeSTySST1/9k=
</binary><binary id="_29.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAA8BAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAgMFBv/EACMQAAEEAgICAgMAAAAAAAAAAAECAwQRBQYAIQdRE
mExgZH/2gAIAQEAAD8A0rHlvAwp2ThZuWpl6LOcZaCIy+200ATVi7+X6A6HH6t5Hi7Tuk3E
wSHYKIyXo7waKFWKCwqz7UK698uRNL1+HkZ85GNZcdyDgddDyA4AruykEdWSSfvgwtNxGO2
p7YYjRYkPRwwWmwEtAWCSEgfk0P598//Z
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAAsBAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABQYH/8QAIRAAAgEDBQEBAQAAAAAAAAAAAQIDBAURAAYSITEHQ
cH/2gAIAQEAAD8AL+m37d1N9HikoY7jQCHjTW4RhsVPas2ACVk5MVyB6AgYZGNbbZ5blNZ6
WW8U0NNXtEDURQvzRG/QD/O8eZb0k7j2fFuO/wBhuc1Y8K2adpxEiAmViUKjkT0AUGejkEj
r3VHr/9k=
</binary><binary id="_39.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAAwBAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAYHBf/EACEQAAICAgIDAAMAAAAAAAAAAAECAwUEERIhAAYHE
zFR/9oACAEBAAA/AKH9AtYqj0mzyHsnrpWgaPHljYB2lIPFV6PZI1sdgbOxrY2azPitarEs
YFdYsuBJ0VwAwVlDAHW+9Hybe8+tXPsVhd2V/jwxU1JW5D1aQzbM0pTfNuuXXEEg6AIUDkO
RLZ83ycrL+eUsmZB+GVcYRqvArtFJVG0f6gU7/R3sdHxn8PP/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAQABIBAREA/8QAFw
ABAAMAAAAAAAAAAAAAAAAABgQFB//EACMQAAEDBAICAwEAAAAAAAAAAAECAxEEBQYSACFRY
QcTFEH/2gAIAQEAAD8A1a/XuixyyVN3uClimpkhStE7KUSQAAPJJA7677IHfK/DcytuaWcV
tEfrebhNTSqVK2FePaTBhX99EEBBwxnmGMZrY/yOPvNVDGzlMUulLZc1ITuIIKZI7jYCYIk
zG+PMDpcNtCC/T0yrw4lSKmqZUpYWnclITtECNZAAkgTMA8Yc/9k=
</binary><binary id="_64.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACOAJABAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcCAwj/xAA+EAACAQMEAAYBAgIFCgcAAAABAgMEBREAB
hIhBxMUIjFBMhVRI2EWFzNCUiQ0NmJxdYGRs8ElNURWk7HT/9oACAEBAAA/ANm0a8xNE07w
CVDKiq7RhhyVSSASPoEq2D/I/trMPFfeEFn3BZLfKlYvpqmmr5GglPCaESNzRkyAWDRxlSc
/fa/enwzRVMEc8EqSxSqHSRGDK6kZBBHyCPvSHbLzX/11Xa11Nz/yD0x9LSNOv9r5dOzYTO
fxyR1j+0I/v6fJpVggkmcOVjUsQiF2IAz0qgkn+QGTr00aNGjSlurd1btK+UU1ZQebt2eIr
UVcMbtJSScgAz49vA8lAH5E8sZwAVzdO86WTfWxp7FXpULVMyyBeXF4J3SPv47BRvae1ZBk
dacN27xoNp0sXnxTVVdV5WiooUYvUuCo4ggEDtl+e/2BPWl+PdW8Y1W1rYJqmvWV/UXB6SR
KZB5oAWNDx8z5Kr7wOPB3Zf4gRso736iqSkqbXcaGokyVWan5oQBnJliLxr8EYZgevjsZtN
ec0qwQSTOHKxqWIRC7EAZ6VQST/IDJ0s3ff1no7Bd6ylrEFbboGb0tVDJHKHIUR8omCvxLO
g5Yx7vnVF4P3b+kNPfb7WPCbtWVyioEZxxiWNREOOelGXAPycHJJGlbx+tEqXW13oc2ilgN
K2IzxjZWLDLfuwdsD/UPz9NPgvumC7bUjs01RmvtvJeEkhZ3hzlWGR+IzwwM44r8ZA1ntyu
VFtLx1nuFPUJJSx3DlPI/8QIJV/jfj9qXcAfIKgHODnb95/6D37/dtR/021ReFO4LffNqyJ
RQJSNTVc5ekUriFZJGkQKB/dw/EHA7VsDrTbRXKiuQlaiqEnWFlVnTtcsiyDB+CCrqcjI71
K1UVO6rDR3U2qoutNHXBok9MX95aRuKAD7JOCR9AgnAIOuN5/6D37/dtR/020ueHdybfHhj
JR3OoqZZSs1vqp2xzYFeiD3khHUZIySDnPycZ2XQRUPiNSQXtnpVtc8s9SUIYxtTq0hHWcj
MfeM5GcaY13X/AFheL9jmkl/T6ClqV9IkrZ/A8xkZwHkZVXr91Hux39AaNGjWM+Nm2I5aiW
/irxMlNEVgaR25IshSQgEELhpqfABAOZDgns5ZY9yXnbVUamz3GakdvzCHKP0QOSnKtjkcZ
BxnrVhfd/bj3NahbrzWJVxLOs6MYURkZVZcDiB0Q/ec/AxjvK5o1oez/GK77Yt0dsrKRLpR
wqVgDymOWMdYXng5UDOARkZHeABqF4T7oXbe8olqqtKe31ymGpaUkIpwSjHBwCGwOR6AZvj
50+TVFL4f7zorxt9qOTa+5JVhqmjkBhglDkclkA4oo5MQuSOpBgADjqFyuVFZ7dPcLhUJT0
tOvKSR/gD/ALknoAdkkAaQvDSxVVzqqjf24I4Xud1waVRCV9PEAVyAf8ShQD2eIB5HmdePi
t4hWqhsVdt+grfOudXEYXMAWRIByCyLISemK8xgZI+8dHWc2nxVutk2MNs0VJCjr5iJWh2D
oj8icAEYcMxIbOBge370s2Hcd22xXPW2ar9LUSRGJn8tHypIJGGBHyo/5ambN9VcPEGzSHz
qqokuUU0jHLu2JAzsT8noEk/yJOvq3Ro0azzxZ23cdwW5J7VT1xrLbBI8bQFOE6SYSWLHIP
y4DPQIIyvZYAfPM0MtNPJBPE8UsTFHjdSrIwOCCD8EH61xo0aNXkmzL7AkZrIKagaVeaRV1
dBTSlckZ4SOrAZB7I7xqj03743vNuyktcZuNdKIYENVTzwxxxCoCgM6FD7gTy/Ie3Jx02Ao
aNGu4YZameOCCJ5ZZWCJGilmdicAAD5JP1ps21sPeFbdRSRWmut8dQvlVFVPS+X5ULMA5Bf
jk4JyFOWXkPgnX07o0a8KyCSppXhhq5qR2xiaEIXXvPXNWXv47B+dY5ebtv8A3JO9BtCG9f
prL5v6jUgU71gyuHVyEVFwF4rHxJHJmBLNhcunh5ve4/p9L/Q6jpJaam8vzaR4088LxHKU+
YV595z0WyfkL1Kh8Cd2SwRyPVWuFnUMY3ncshI+DxQjI/kSP56i/wBTO5ILX+oXOutFqiX+
0FbVlfL92ByZVK99Y932PvrStabEtyuMsclxpqa30zH1FxkyIlXsjiCAzswU8UxybHwMEjY
PDrw32sYBfqG+PeJUZ0p6hYRGtM4Aw3luG/iKexy67U8fg6WN2eHm9rRZLrW1u50rbaGEsy
SV0qtUAFVVmV/aWwqdcifaAMnGrqmse2bLbtoUO6p0zSUlTcqiKsqTGIy/AiMwEMWPLoICo
Jjc4YkrrMq6ptYt1yoae51zKLgZaKmhjK0bp2vMh3LqxUjGQSAuCTyytZbbbW3i4wW+3071
FVUNxjjT5J/7ADsk9AAk60Dbthit+46uD+j9TcLVIsYqqK7W8R18UEjsnnQqvJ2CdcmTBJb
8RgMrt/VX4fbh9tsNZQy039vBFM6Sry/HzI5gWT4JHS5Bz2MadrJtWw7cQC0WqmpWClPNVM
yspOSC5yxGcdE/Q/Yat9GjRo0v1VVu6krq309ut1zpFiElP/HalkJy+Y+/MDNgJ7jwGW/24
izb2a3VslPeLFXUTTKWtsKAVM9cVXlIAkXIIV6/JsEHORg4U5PFLbdKbnUUcl0t12jbiYLv
6iZCeeZFWESFVYAEAEoASBkDOKK87jtdxtNNebxcppXkuXI0qVUFWwiMXtdaUsYo1xzXi4Z
1ZwxduJDtNFtO/C3VV2a/01xoqikJp7RXUXqaVYhhoQEgYJyConcaEZJ4huibobaZ3pLtti
pSiEU5aGiuFtCw06MPLl8tCiSxE454DAMc56YnWRbl3DWWy+w2m+wzVkVmiDpQVMcaQzTlR
5bPFE5REVGT2KWB4HpTK5EbxRvlPed2yL5iVgoqSOlhq6eqSRZyG5+YxVAMlXIKrgBvgkDB
SdSbZXy2q60lxgVGlpJ0nRXBKllYMAcY6yNfVO1txU25LPDVQS+c4iXzpY6aaKF37DeWZFH
JQysOskdZ1daNGjRo0aNQkvNqkpaeqS50bU9VKIaeUTqUmckgKpzhmyCMDvo6LraKC9Uq01
wg81I5VmjIdkeN1OVZWUhlYfuCD2f31UnYdhh2/NZbbTvaopmjdp6NuM/JJPMU+Y2SSG+Cc
4B6xrLJ/ArcMNxqHt1dazSlpFg9U7M/lnIHIeURy4n5HwexjAOkWl3lfaB0kobhU00kawIj
JUykKkQIVOLMVKksWKkEA5ACgkHtq6zVO/am4XszV1rlrpppTRJ5bTgsxHFWbKqTjILZAJ7
z3q98Qd+WjcooaSz2p4qKlVzwqgBxYoI1EYVj5aqFBCqwUt2ynHaHo1rnhzu7Z9S9voLzaa
Gz3C3qrU90ibyBOygg+Y4wQSvyGJVznOOgdmpLZb6B3eioaamaRUR2hiVCyoOKA4HYUdAfQ
+NStRaC5UV0gaaiqEmVG4OB00bgAlHU9qwyMqQCPsalaNGvOWRo0DJC8pLKvFCMgEgE9kdA
HJ+8A4BOBrxpa1qieohko6mmaFsAyqOMq5IDqykgg4PRIYdZAyMxRTla6eirJay409fFI/C
ohiNPCoIBjyqAnkJOg3LIQ99HNBLvvb9rrpqZr5brfR2nFPUUBpi0oIJVfLZH4lel9qqxUd
NxPS21BvXblynaCG5pHKJ/TiOqjenZpQQDGokC8mBIyoyRyGcZGeLlvHa9NUCiqr1CJUlHm
CCRm8grIo/isn9mvMqp5kA5IORka9v0bau4P/FP0y0XPz//AFfkRTeZx9v54OcYx8/WNfNO
9o6WHeV0ipKSmo445yjQUsjPFG4ADhSyqccg3XEAfA6xqj0aNGmxd7USbQjsq7TtD13lNDJ
c5adDIVIYAqFUEOAVwxY9rk5J1WUW8tz2/wAgUu4LjGlNx8qL1LmNQvwOBPEr1jBGMdY05y
+I0G4ZIJG2zYpb08Tec1XQGZKuTliOONVVpC/EIFLOF7YEfiRo1i3FPa9qW6tuu2bvRQ0VM
IZXjiCxU8YIUkwmZpSqBR7ipbiGYYDEaZrTuG33viaEVjI8QlSWWhnijdTjBV3QKc5BGD2O
9WmjVL+hXH/3Zd//AIqT/wDDS/eKbddHH5lTa7RfYUphFLVR0XOqkIV8uYC6qy8XdOCvnMj
EdEppDq6e9wUVVuGXZz2OmiUqlbaqxbPMYQze2SJmfJY8SABkkKAWGNJ9LYAbpRU9CZq8jN
U3pLXLPUxxlUaPzYJMRlTlfxZl95yzDjmTXWOqs9uhSlg3BDUmrRqRqiwLTO056VVnEjODg
EhRkZHxnvVfeKSBrx6edf06WpxNPUXGuNXLE/v5BzCmVYnGVZC4YDOATr3ut+W87Qp4aufz
KujqQIYo6SCmipkcSFwgjYF+RWMk8AFK4z7vcs6NGjRo1MtFDBcrpDRVNfDQJNyUVE4Plo3
E8QxHwpbALfQOfrW21FDarLYq6m3RvWGluNR/5hTU8qy+YCxMaOePqpECMoIL54kjkB3p82
t+nf0bo/0ipSot/E+ldGdgI+R4rl2ZsqMKQT0VIwv4i30aNGoUtrpZbxBc3pKNqiGJkWd6c
GZc/HGT5VcF8jHfL5Hee7lRNcbdPRpWVNEZl4+fSsFlQffEkHBx1nGRnrBwdZnd/DmKmGaq
w0N7qpYGLXMzVcP8RE+ZYYvMLs3EsWBXm2R0xXllF6sF3/WIqWLbE1E8vNIIqamqcVPDJZ0
ExLnog/WBjIHenfwtqpdnWi77ivlpugooYImppQhCFZXUNwVmUMWxEeQB6T5HQKlvOy25Lr
WXLblalztrt583paR40oRI2UjY44gYYAdg5BBVSMaVtGjRo17PRzpQxVrR4p5pXiR8jtkCl
hj56Dr/AM/9utTgrt13VbBfrdXXeKnioYXqYV9ZVpVyxSyRv7UHAswiUlWZAefbdltaht+r
295E021rOgU1YpKsUtGtK0TqMkyK/AkLy7wCe+ge9MejRpCvfjLtOy3E0SvU3EqoZpqEJJE
CfrkWGTjHxkd4zkEBj25uu1bnt9NVUUvlvUxNMlLMyiYIrmMsUBPt5KRn41da8KyipbhSvS
1tNDVU8mOcU0YdGwcjIPR7AP8Aw1WXPaNlu94hvFXTTevgi8qKohqpYXRfd0CjD/E3/PS5W
7Lp6meutdbDuu50VYyqJZbsjQU4JzlVaUMQpI/NXOUGAfvA9w7euW17xLa7pD5c0fasO0lX
6dT9qcf/AGDggjUKtrJ7hXT1tVJ5lRUytLK+AOTMck4HQ7P1riKNZHKvMkQCs3JwcEgEgdA
9kjA+skZIGTrjRpz8PdiPumqe5VssNNZbdKrVsk5ZRIoBZlVhgfAHI8hxDA96hb7qLMl4jt
O3W5Wu2RCFJRJzFRKe5JT0AWJwuR0Qi49vEDXLzcIPDm0WSz0d0eljtqxzVQHp2FbGXPmKI
3cyhmYNxKjiC2CQAWRG/rnu9Hd4Jbejvb1YSVEFXIZJahmRRIC5yEAYMV8tUUZ/D+7radq7
qtu8LP8Aqds85YllaJ0mTi6MMHBwSPgg9E/P75AT97+JV8scHn2awPJSqwL1dZSVSKi4Awy
tHGFJZsAh2+OwMjWM7hvm5L2grbvPXGirZ5J6eOR5PT8gSCIgxIwvIr18fGqPXcM0tNPHPB
K8UsTB0kRirIwOQQR8EH71rln8fZ4aWlp7xZfUyrhairhnCFxnthHxxyx9cgCf8I+Njt9yo
rrSJVUNQk8TqrAr8gModcg9qSrKcHBwRr2mmipoJJ55UiiiUu8jsFVFAySSfgAfesQ3v401
lRXQw7QqZqSnh5iWeWGM+oOcAqrAkKAMgnBPLsDGq+/+Ith3XarVQ3e01INunppHkU+Y1Qn
ECoj5M/NAfo8mLcV5YPYzbRo12I1MDyGZAysqiMg8mBByR1jAwM5OfcMA9440aNWFjpIqy6
wx1NFXVdKGUTpQAecFZggK5BGeTKACOyQMjOda/sbbDwVscdol3vZ4o53kmNZDDDAVZXC/w
3J5NgIC3Fux8LkFdZmhiqYJIJ4klilUo8bqGV1IwQQfkEfWsG8WdpVFIf1amoK6Chpm9MiG
nplgiQu7Ap5LZVSzdc0zlu2yQNZhruSJo0jdihEq8l4uGIGSOwD7TkHo4OMH4IOiKRY3LPC
koKsvFycAkEA9EdgnI+sgZBGRp8TZsCVVPd9u78sVB50QmRZa40k1MXBzHgNIRhTg5bPyDn
5Knddy3y9xrFdLtWVkSceMcszMgKrxB4/HLHyfk5JJJJ1WamTwW2O100sNfNLXSZM1P6bjH
COTDHmFss2ApwFxhvnIxqHo0aNTLpBxqBVx0fo6Su5z0kPm+Zxi8x1A5fJwUZcnBOM/eoej
Rr6F8F9tXKxbZlra6o/hXXy56elDZEa4OHPeOTgr0PpVyc9DQ5o2lgkjSZ4WdSokQAshI+R
yBGR/MEfy1ge5jbqvcSyz76/VbGaluUVzWrkjEo6k4eSqo/EOGHBlGGA+OzGsGzbFed232i
u5rrfHQKGgpKGinEsqcgvmcHEjqMFG4nJ/iZyAp0sDbFwkur0Rs16p5SyyrSiiaWZaYsQXP
48iDxA6AYk9rjBZ6/b+xrVAs9xtG/aKJm4CSopoI1LYJxlgO8A9fy17U3hreKOkrNx2q2VM
8cTOtDbrnRRtO6FWDPJGWxlf7oAYswB4AHSfc7JRwWeG72y4zVlJJL5DiaikheOT3HiSOUZ
9oB6ct7vjo6ptWF1oIrclBGGf1MtIk9SjEEIzlmQDH0YjE3ye2I6PQr9dmGVYEnMTiJ2ZFk
KnizAAkA/ZAZcj+Y/fQYmECTEpxdmUAOC2QATlc5A9wwSMHvHwccamS1NK1jpaVIMVcdTNJ
LLwHuRliCLn5OCjnB6HLr5OvFPVehl4ed6TzU83GfL54bhn65Y54z3jlj7146ZttbJ3Jdrx
bRDaKyKnnlRxVzURaFU6bmeY4OuO8E4b47zr6WsFoisNgobTDwK0kCxl0jCB2A9z4HwWOSf
5k/OrDS5cNj2uvv6Xpaiupakzwz1CU9SRFVtEVMYkQ5BC8RjGPk/ei9+H21dxXE3C62hJ6p
lCtIsskZYD4zwYZOOsnvAA+hosnh/tjblxFwtFuelqQpTmtVMQyn5BBYgj4OCPkA/IGra61
VHSUqvW0808RlXCxUklQQwPJTxRWIwVBBx0QO840mbiu9NJ6CnpKLdwoKfiVpbJa5qX8euM
jsFPAqQAqYxgkn8eOc79WwTXSS+zbS3TR+tl/jeoWOiiD8R+OY35M2GY5IOcnvPVFDDshqK
Oqn9chLAPSpcOU6rywSM0gjJx7scx19g9a43ItLX7zrYLJH66kpKbyImmkHvSnpuBlDKQDg
Rlxjo4HRzx0s6mfqk0X+Yr+n86b00/pZZF9Qp/Lnljnl1kDC9Doa4qo7ekFOaOpqZpWXM6S
06xrG2B0pDtyGc9kL8DrvrximlgcvDK8bFWQsjEEqwKsOvogkEfYJ0STSypGkkrusK8I1Zi
Qi5LYH7DLE4/cn99WG39w3LbF0/UrXN5VR5Tx5PakMpHY+Dg4YA5GVBIONOdg8UEqrpBBu+
02iuo55Qa2se3K07kKwjdse08eWOlyFzjJPemVPiztOo8qltt/hjqaiURrNUUUpih++T54e
3rjnl0WBPQOnCgudvusDT26upq2JW4GSnlWRQ2AcZUnvBHX89StGjRo1mvihJtSnopUvVwc
XLyCIwlDTzTukrPwwXT8UKv+LKQPluTKThtVcbpfp6eCZnqpS3GOOOIcpJGIBYhR75GIXLH
LNgZJwNXlzoaay2eSOev9TuVeUFdTTCGaKkgXEaorNy5Sj2YMZyihhheJ0v2q7VVmqmq6F/
KqvKaOOcEh4eQwzKQem4llyc45EjBAIjTTS1M8k88ryyysXeR2LM7E5JJPySfvXGjRo0aNd
yxNC4RyhJVW9jhhggEdgnvB7HyDkHBBGtj8BbddVkuFfNLWRWzygsMLqwhndmw0i98Sy+Vx
OAT7vkY72bRo0a85olngkhcuFkUqSjlGAIx0ykEH+YORrLd4+DZvFxiewvTUUHGWWokqZnl
lmnbsEkqWIJC5JcgZJC5zzT7p4QX2x+pkWlhusKxSlZ/UpTxQr/dkfm4PILyJX8QeJ5OOS6
T5TZUsAiprjdDWuyySwPTItOzAADsSE5XlJhivfIDC95s7Nbgtua/W6y01zgtig1z3OqRYl
c8WXEIdWxkFRyLiT/CD7RFNikq5ruxjmkmo8CaVIUpaeCdqgRgNz48UKk4GEIPyoVSdcWvb
i19oqLxNPUwW+iUeqlWkLnmX4hYzkIxHKMkMyHDHAPHuj0ak26GinrVjuFY9HTcXZpUh81g
QpIAXIySQF7IAzknGpVDt253Gz1l2pYoWo6H/OZGqYkMefj2swY5+BgdnoZPWuKW1VFwnqK
K2UdTc6mNuSvRo7qYwSC3DhywSUwTjHwRk9attjwOen3FUPuNoau1w8lgWKVkaoPXFmA7Vc
FsjkDyX7Xs7FDDFTQRwQRJFFEoRI0UKqKBgAAfAA+temjRo0aNeFZRUtwpXpa2mhqqeTHOK
aMOjYORkHo9gH/hqpOytuSXGrr6i2JVT1jB5/VSPOjsPxPByVBAJAIHtBIGASNL8Pg9tmOt
utU/qeVcz+T5Mhh9IjqQyoEwCPc3TAjjhcHst3P4W0Vws6We5XWskoKX20VPTKkCQD2+9gA
fMlOGy7dHzHwq50n3bwT3JV0kUK7qSvWkYR0sVYZFSOLiM47bgcgDiBjABz9DLZL5XPSR0y
+mhWJeAenpIoZSpUoQ0iKHYFSQQSc57zp52DsGTeVgjrKWSmtEtDVuDcomleod1CMgCcgig
cieQOel6GCS0weAdqPpTUXasXhzFSsZVvN+kZCVHl/uVIf5xk45GbSeB9mpeQW51nu8xTKh
4S8HyCoIPH8eK9qQQ0uR7l8tqh8PNnwTxzJt2hLRwCAB4ualQc5KtkFv9cjkf30x6Nf/2Q=
=
</binary><binary id="_43.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAA4BAREA/8QAGA
AAAgMAAAAAAAAAAAAAAAAAAAYDBAX/xAAkEAABAgUEAwEBAAAAAAAAAAABAgMEBRESIQAGB
xMUIlEWQf/aAAgBAQAAPwBm5H5G/Ntrk8kT5U8caUtQQm8QiAkqK1D+qtBUAcAC5WKBU3HW
+orcHbI59CPQc/gWgt5DjJb7kY97SBar2TUYBqCMGia3JUhlcm433I/L4NDDswfafiXASVO
rL6DUkk4qTQDAqaDJ007Ugujasi8mG64uHlrLJ7G6ON+iLk5yMpFR9SPmtrRr/9k=
</binary><binary id="_59.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACBAJIBAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAAAAYFBwIDBAj/xAA5EAACAQMEAQQBBAECBAQHAAABAgMEBREAB
hIhEwciMUEUFTJRYSNCcRYkUoEzRld2kaGlscHC0f/aAAgBAQAAPwC5tGjRo0a4rvdqWy22
euq3wkMTyBARzk4IzlVBIy3FWOP6OkzafqBX3KsuLXyh/AR5ab8GjLK0yB5jTPn9pKrMveQ
COR+faNVF6j7zl3ZuCV6WvqXtAWJqemfKrG3jHLK/BYMzjl3/AESMatr1QoJbX6Ti1UDJ+H
TLBBNLUEllijA4n2/LM6xr8Y93eBkikod8bsgnjmTcl0LRsGAerd1JBz2rEgj+iMHTVsH1G
vlLvOmpJqysr6C5VKU/hrqppniDPhWDkfuGe8ABu+h0Rdm491W3bFKKmv8AM8QljSYwJ5DT
q5YLJIM5CZUjPeT0ATrTbN+bUvEkcVFfaN5ZePjjkfxu5ZioAVsEtlT189qcYYZYNGjRo0a
NGjRrlFfEorXnV6aKibDzTgIjLwVy4Y/KgNgn+Vb+NUN6iX9W/OpVuTtXflshCyEssa1FwR
kJHwOEsY4n/Sw6xqJ2NeHW71lyu1bNJFSxU8sksrNIVX9Qp3c/Z+SzHHyST8nUFtSNpd22l
I5nhlarj8LoBkSchw7IIA5YycNgZPFscT6mudPFe7JV0MTpLFVq9LKySgcVJMcmDhvco5dE
fuGDjsjyNNE0E8kLlC0bFSUcOpIOOmUkEf2Dg6zSWAyU/mpv8UeBKInKvKORJOTyAbBwCBj
odE5zcfrbe1ktFkmoWSWlu1JMokZSCYy9PKpAOMElF+R8E9apbXqW8X+l2dsaWupKDmlqig
hNAagB4c8FEbMOeGCup+89dnOddW1N4WjeVuestUjgxNxlgmAWWI/XIAnogZBBI+fsECd0a
NGjRrXNNFTQSTzypFFEpd5HYKqKBkkk/AA+9K26t2/pF4prbFVQwYiiqaqSRceOI1cEWeR9
oUq8wP2MA9fdWXC4wUNBJXXGrmeou9NGnJ1L+5LRxyzZJLO9Yg+PoknSlvG9QX26JW00vKJ
vOyxmIo8QepmkCsckM2HByvXuA+QSYmkr5aOmrYI1QrWwCCQsDkKJEkyP7zGP+2dMewFnt9
0e/wAbeE0MUhgkdgkZkKhAGLKVKcpI42HJWUTK2QASLZuXqDdUtdc0NLDBKYm8Mjhlamyze
91CvyZEZeSAfupqv6jwaQ3NQ1dDd+NZDUwtJBFIkdRDLEY1KAeNRISxVCDGCSchNR7mf8GI
NNmn8r8IvKDxbC8jwzkZHEZx3xxk8Tjtivk8ldb5roP1GnoYhTiCYj3QZYmMNgkdMwDfK9Y
xxGIzVrA3v1M2lbLfDWvcapquasu0jqoNIUUJEiL7VAdCSF+GfkeQw5HLeLvavS+Sqs2z5/
yrzJKRV3SZFc06BsiBBjiW6HI4xkfzgJaHp96g0W9rcUcJT3WnUGppgeiPjmmflSf+6k4P0
S4aNGjRquN07qg3BYXhofzIEkoZ5OHAlqhpKaJYoeCE55NXRH+mj+PhhXN7usFSlwuVsSZq
6rwWo6uMuywPU1FYX8TZHEJHTscZTEjE5LZ1B3S91FTbIaKdnoLhbmljkTi6F08NPTeP7Ib
jE/INgYyPvjpfkkV0jVYUQovFmUnMhyTk5J7wQOsDAHWck7qGglr3mEbIiwQPPJJISFVVGc
E/RY4UfyzKPvTBbHipBSW6lrntlZWskzSVjBYaZwgEMhYxcgSJJmBXpRLC3PKE6Y9rXWSi8
tb+q/lzUXlqKeSpmRW5yfsaU+Rxw5SIhDcSrVs5DAxswT92yVtddzdp4an8WsVVpKmc8jPH
GiopZwSGk4heeD05YED4ETTUVVWeX8Wmmn8ERml8UZbxoPlmx8KM9k9a6pFoqS3TJFVJU1U
s7RHjH7FhXiQ6l1zl2+COJUIwIPPAz29t65bovEVrtcPkmk7Zj0kS/bsfpRn/AOwGSQNWfv
fddF6fWr/gfaCPTVKKDWVh6dSyg5DdZkYEEsOlGAveOFQQwy1M8cEETyyysESNFLM7E4AAH
ySfrT5bI7T6e0sd2uSzSbqWJWpbYJnUUxYkiSYrx45TAMRJJB7/AH+y4PT3fcG+LO8pi8Ff
ScVq4gDwyc4ZT/0nB6+Rgg56JbdGlW57qalraueglprhBRq8DUkU4SQ1CqWYdqS55NTRKE+
GnYMCQAEy7XqK5JFDcr0lTSyMIzWEiJOBIomcY/xgvzuEoxk4RCfanHSnfrpW1aSXG90lS1
ZGvBp6V/LEpBecwyxv8Kk1TRoyOGA8ZAORjS/dL0xtVHTiqedgszU9RFKInSNljpxHLGoOD
4qc5UMciRSSe+UFVVtVXSCSrqZqhxnDSyFz2xY9n+WZif7JP3rTqTrp7bHZ6Oioo/JUn/NW
1Td8mP7I0yoKqik8v+pifkKh1ooJYzJDTmgo53eUAPUSvGDlk6Zg6qq+0jPWA7EnpSr1ZZp
rpeRZKG4w1ktXEshkqEkkWTnG+VYiZmDHzOJAgPE1NQ3xErBFu1znu1c1RPLNIBlYxM4dlX
JOCQACxJJZsDkxZj2TqT2lV7uoaqWp2otxZ0x5hSQtKnYYLzXBU/LY5D+canbbs+thqYNt1
Mb0W4vy/OtHUHMFXH4/8cnLDxsIiJCwK+5WdQeXWrWu9u2h6d08d/lpMVCSpBRySM7NGfGy
KnMAtwClyS3IgAAA8I1FB0tqum6rrUParakks0/I01IoVYubHGFz7YweuX7VyuSMjMmbvS7
Terp7P+NNdioga60sjNFAoHF/By75N8mXr9zBABhjBWeh/UrxS0ZGUllAkJfgEQduxbi3FQ
oJLYIABJBxr0hsynVnNXYrRQ2jb7KiQFqUiqr1UECUtyHFckceYZmGScchpw1xXmqnobHX1
dKITUQU0kkQnYLHyVSRyJIAXI7JI6+xqj4bsf0qRqSqrgfAvnNVE4ZHKytDISvJyffUVzNh
wvGNVbIB1GUN0p6yzTSxM6mOB1lWWZFkEax+M5dVK4FOscEZeMZkqpCvYxpPu1yku1c1XMP
8smWkYqgZ3YlnYlVXOXZiMjIGFyQo1pq6yeumWapk5usUcQOAPaiBFHX8KoH/AG1p1upqKq
rPL+LTTT+CIzS+KMt40HyzY+FGeyetTtLtq30jxVG4b9Q09NyYvT0M61dRIqgHC+PkilieI
LsPs4IHcRWVdK0jrbqL8anaIRkTOJ5G93LkXKgBsgDKKvtGO8sWbbLuizbFpY6mwNNcbvX2
146qokHjSilYgqsakEPxI92QQ3FcEAsNI2s45pYkkSOV0WZeEiqxAdchsH+RlQcfyB/GnbY
m175WXyzT09g8lPDXQVr3IM3HxBl5KG5eM4+SoBcEEfRAbd7G2vePyvUO+wz/AIsrGksNmH
N0U+M4eQhSMr2Q3HPypH7dIu6vUa87npf00LDbrQnER0FKvFAqk8Ax+TgYGOl9oIUEaU9S1
PV1tktEyRxvBJeIAFqUlwWpg7rImB9M6DPwcRkfDHMzcNwW+suMFpuN6ulx29ExaU08CwsX
XyBDFG7sqLhwMKEHEAcAQDr0hZkgjsdAlLSzUlOtNGIqecESQrxGEYEkhgOjknsajN909NU
7KucdWsJhEQdhPHNJH7WDDkISH45AyR8DsggEa87bhkiraYTfr1rnMLSOKamWr5SPJIWZyZ
Y/c2CAWZslY1BJI7X4RE08Ynd0iLAO6IGZVz2QCRk4+sj/AHGnD/hjYn/qL/8ARZ//AO6zO
w7JWwJNZd/WWZQzLILjyoWUgAjirZLDs94A6++8QUdVWWeorKahp7dVCkyk9StJHVxyBZCo
kDSKwVSXVQVCgjhkZ+eK43m63fx/qdzrK7xZ8f5M7ScM4zjkTjOB/wDDXHrstNnuV9rlorX
RTVdQ2PZEueIyBlj8KuSMk4Az2dNtp25RS1VBYKKto6q9XHlDUGnVKmOnjYK7OXccOSIGAW
L3cuR8vwmlzdVpp7Fui42qkmeaClnaNHcoWIH0SpIyPj6PXYU5UROrW9Gd3rDPPtO61rpSV
ikURMxTxyE4ZEYdqWzke4YZevc2t3rbYKKyWrb8NptqUtFE06sYo8LzKxAcm+2IQ9k5PE/O
NVHo102+gluVWlNCyKzsq+4kn3MFGFGWc5Ye1QzYycdHThadtWez1C0l/qPz7vVSinjsdC0
bNz8g4iWoyViyycWCHmAw7wSNek9Re5ZfBtm5Tmomp0ipneSWAf5VQAl/H2MPxB4nOA2CQc
YPlO51f5FVJGi0Yhjlbxmlh4IRgKMEgOVwoxz77JPuZiePXZQ0ME+Jayvho6f3e4gySNx45
VUXvkQ3t5cVJBHIYOJ3aUlJW3+goILY4Z18beGkirZqpiVLZE58cYGGIcL7R+7l22p31c23
QWrc1HR2OxTUhq+RHjjYpUuxHUeHI6JxwCqR18hlxBSWLc63GOtotj1NEY14iFbZNPEx77K
zc8nB/wBugQM96kJ9u3na8NVNuC5W60/myo8lvL+WSUK/NXWmizEy5V1USYTOR7ejqMuu8p
6yqUZmrqSGJVhgr2HhjkQcVlSnj4xphQAIyHXtgeedLk0rTzyTOEDSMWIRAigk56VQAB/QG
BrOesnqY0SeTyeP9rMAXxxVQOXyVCooAJwPoDJ1p0au+Weo9U/R0S1LutzoKtVd0gdlkkXA
zwjV2IMcuTxUe7PQUarz/gP9Mm47pv1usfGXxyQeT8qpXKclbxRZ9p67JH/zGSK97UtFLPS
2+3Xe5xVVMqzrXVv40LzKcqxhh7ZQewDJ9kfOG1hcN4bjuVqqYaMU1ttUjF5qO0wpAi+1UY
uF9/FuajLnixOB8YE76P0Uc27bbV09NNJLBK4qJBG7rCDDNhiwwqK3JFCnkSUY5UYDehtRG
6NxUW1bBU3WtdAIlIijZuJmkweKDo9kj+DgZJ6B15prrtturqqys/Q7iaip8rL5rsJER3Bw
x/xB24kg9tk47J7zAaNTm0b9dLBdZZbRWU1FPUwGFqqoAKwpyV2bBBycJjGGJzhQWI0x3X1
RJuFRcbHa4ae41Uvme5VkcU1RCSiL44iEAVAFZe+RYHJwSdJNfc7hdZ1nuNdU1sqrwElRK0
jBck4yxPWSev71zaNGpC42G6WqdoayjdSsCVHNCJEMTEBZA6kqVJYDkDjJx86j9GrG9MKGv
vVj3Db6C+3Giq4IlqaOko6tYfPLxdcnPfHPjBwQO1z8LhcvlqstZPNcdrViCh4tI9FXTJDP
Tdn2Dk3+UEDK8CzYwG7wWXNGrp9BLXWwpcrm1WiUtQqoKQp75CCeMuT8KD5FGOiQ/wD0auP
VJeu9tqpr5Z6j82EQzxfjwU0kpXD8iXfJARVw0YJLA/H0MirKm3pQ+WOpq4WqF6WOmdZ1z7
CCXU8OJDN2pY5TBAznXNNIss8kiQpCrsWEaElUBPwORJwP7JP96DDKsCTmJxE7MiyFTxZgA
SAfsgMuR/Y/nW6OOiieQVEzzDwcovxxgGQgYDFh0FJOcA5K4BweY5tGjW6SWCSNsU3il9gU
xueGApDEg5JZjg5yAPdgYI46dW5sanuFf6M7npbpTO1qjgknoHdmHJ1VnYL3+1XRD0MFi/z
2BUejTTsfeNbtW4xNHcamOladfLScsQOp/czHi/EgqnaoWK8gCOs2bdxsbf1JW3qiokuF5o
aTyzrG0sEBIUqollfxKVBOc5VysfXQK6pW8U0dHeKqnhno5kSUgPRO7Q/7Iz+4qPjJznGcn
5PVZKq12txca6lS5TxsRBQyZEXIDIklOPcuSMIP3YOSoAD356ZWfdFJQ1V03NcJmmucpqPw
pEUMhIUc3OMhuKqAgICgYxnpXrVBeulyY7xho6eoTilvRJ1iwGyZC/ByOyPbGwVuh0QO8mu
RVRQhxT0qAuqjnNiRl9hV8dBcEsSPaWXC4bIJOkzStAkBlcxIzOsZY8VYgAkD6JCrk/0P40
SzSzuHmleRgqoGdiSFUBVHf0AAAPoAaw0alttWprtdRGlztduaBfMJLpIEhYhh7fcCGPf7S
MEA67bxse52GtgS4z00dBUKrQ3VPJLSOGUsuHRCSTg9Yz9/HeiXY12obiKO6vQ0TIyiZHud
IJY1ODng0q5ODkAkZ671IQbEoLtu+l29t7cP6ry5mrrFo2SKnVT2QeR5/HR6UlkAbvq0t43
alsVrj2jt2ntxggiX9QpZKoQ8KdmAMfNukaQM2ZGIxkd85I81bYNo3XdEdduaiP4QjlqJKe
O3wMxWoRVlWNVU5jUhiFbJwVA+SuVWgSnM7S1kTzU0S8pI46lIXYZCjiWDZOSDgKTgH4AJG
FY9K9U7UUM0NOccI5pRK467ywVQe8/Q/wDzrOa5Vs8ElO9Q4ppJzUGnT2QiQjHIRrhQcddD
odfGubT5tqv2zsWAV14tr3Tcsc/KGk5lUowAMeQkYEnuY4w5UqAeDA6sn0l3HctzTX2tr18
yLLDHDWNB42lCoRxOCVGMByinCtK5/wBWrH15p9VaeVvVC4CrempxO0WHEpkVE4KoZ+I5Kc
DJXjkfXIYJSdGjWcpiLgwo6LxUEO4Y8sDkcgDonJA+gQMnGTurrhUXF4WqJHYQQJBErSO4R
FGAByJwM5OB0CTgAda5tTm1KK/Xm4vY7FXPTtXLxnj/AC/CkqDo8hkcwAzHiATjlgHvVrWH
0Ms1PdHkud5/V4YMpJSxx+HDlQRzZXJHtYHHR7U5x0Zebe/p7sq1VgsP4Mk9Oscf49Co5VD
cTwzJj3gDPJ8tjJz7iAVyg2FfLxub8+a8W6e3X2KeWvltYbwqQSnGNgAOZEhwxOT/AJQwcc
g7t6iXSnsWyai2UlIkk9fAaGjooXRGIceP2J8sF5L7UBPY+BkilrpsmqsP6fbbjb+dTJ/zl
dLCSzU9OOIbJRpMIMnLmEYZTxLgaT5jE08hgR0iLEojuGZVz0CQBk4+8D/Yaw0ambHt6+by
vBhoYZqqaWXNRUycikZbJLyP3jOGPfZwcZPWvT+27VbbLt2it9ofyUMUWYZPJz8gb3c+Q6P
IknrrvrA1Ka8xepO1r9t+/mrvtclwa4s7x1anuTiQMFf9JAK9D2gEAE46UNGjWcJiWeMzo7
xBgXRHCsy57AJBwcfeD/sdZypSilgaGaZ6huXmjeIKid+3i3Ilsj5yFx/fzrCUxFwYUdF4q
CHcMeWByOQB0TkgfQIGTjJw1P2XcF52LeJWoaiEyjh5EjqPNC+MEZ8b8H6LL2Tjk2MMARL2
rf8ARW21Xy3ttuhnprq2RAyY744Bd1I6UgMFRVHJ2KmMALpw9PW3rT21127tyGjoqqVTFNc
5iIUjCEhuACu7uWGZRlThVCqqgK2W700T8GSput3rH3BWSiaqutKypKpwR44mKkxoAce3iS
BjpfaO267FsvkW6R2L9auMXGOJLlcJZE4lsHJkLjioZmxxPx0M41Rm5bvBHeKhWX8ipgpmp
IJaWvLU8aHmvRUkOpjcYVPCinKmPGVKzR035dUkHnhgDZLSzPxRABkk/Z6B6AJPwASQDIWK
ha6zmGqqHS10CtWVX+YLwjyofgG68jexFH2xUHoZFh7Eo39SLxJDVxw0e2rPEY47TAWXKyd
qhdcM3uiEjMxOWUdd9Xno0seoW25N0bQqqCnj8tSv+WCPkicnUHA5MrY+friT8clBJ15qNn
ljKCoqaaAFmyzuSoQOI/IpUESLyLD/AB8z7HOMDOiqsVxoElNbClLJCqtJBPMkcyhiQP8AE
SHz1nGMgEMeiCd01EtDuCSnp6x4qYqWE6MQ347x8jjyCIuTGxGMLzzgdMNZ8bZd75xhjo7b
SJ0kfklh/IAbocnMojdgfljwXHZ+y837be0YLPb2rqy405p+TOaO3LJHLAvWVnEEIk5HxKJ
CWAaQfIYtrt2zS+mku0LlU+SGkqDFUQBa65kVEqYypeMLx5ftICJIAVUjkw6qmGSGWCOjeG
mhZ5wxrXMhZFIxghSRxHz0hb+/rUttLbNLuSqlWt3DbrLTwY5yVcoV3yGxwUkBsFRnsYyPn
41dVN6QbWq7dR1L1VTWVpZamS6LMJDVsctyKvzQqSc/ByAMk95eaC2W+1QNBbqGmoombmY6
eJY1LYAzhQO8Ad/1ri3FfHsFuesW3vVKqklzUwwRRt0FDvK64DEgZAb/AG+M0hfr9drnQpJ
ddw83EQ/5dZUqIpJ4QZCDxEdKyHkhIzK4PjXByV0pVu26qDz1jR/h273PSzVbFPyU+U8XJV
aXPt7VAByBYID1hJO1bZo6KjtdNT09M3kmq2A8skhjJw0rYwCEfhGuM/GHYZMYJpVgeASuI
nZXaMMeLMAQCR9kBmwf7P8AOrZ9AYbot1uk6ROLU8ASSQqOLThgUAPySFZ8gddjPyurw0aN
IW+PTanvVJLVWMJbrg87TVDwRJzqQy8JF5Egglc+3kqMSeX7uQqa9bdve34EpLhQ1NsgucE
dNMpnVoWmQAxuzJ44QGKkYdnZRzc5JUnip7q10gq7UaxIIrlAsohRxBDHURgZDLzhgUP4wc
lXwOAGWydMEdsqqqrkuMdDU2611dm4SVKxLTxL5GHRbFHGx9w6/wAinr94/bcdFs/aUlDA8
dktFWjRKVqPwoD5hjp8qoU5+egB31rsrNs2C4VT1VbY7dVVEmOcs1JG7tgYGSRk9AD/ALap
b1R9O4toz01+2/Sv+n8gJonUTJTuCOJPPOVY/TAjPRPuA0rbJ2vbd3XRLTNeZrfXS8jCv4X
ljkCrnHIOCGwGOCMYX5yca9DbO2dQbMtclDQyzS+SVneSR293uPH254hgpVSVA5cQSPgCZr
ayC30M9bVSeOnpomllfBPFVGScDs9D61WG7vUWlq4Ioks7oQwe31NRcWp1lnIaMmOWAmNlQ
P7yZlHuI6I1Usl/l/UY47VJTWemin/5eop6cwyxKcqWaQF5sEMSV5v84GQANR5tci+BWqaM
S1HjMcYqUOQ+e2YHimMDkHKkch1jJHHqxqL01pduxw3TftwhooTzeO2RSBpqrgrMycgQq54
rjBOeQXKsRqT9M7hct0b7oJKekho7RZKbIpo0zHATE0ZCNgkM7uzkMcsB2WKDV56NGjWuWG
KdAk0SSKGVwrqCAykMp7+wQCD9EDShc/TWgnuUl1s9wrLPXSytLK0EjcJi7hpBIVKyFW4gc
RIoHyADnKFU+ju5rZV0ctDV0NdS26dJIvDEKeqkBZSxJBXkQc4zMCAOiucaafTvbe6Np2Lx
NZ7d+RN/4omrljcYZ8ZMdOxbpv8AU74+uPY1Y+jWuSGKV43kiR2hbnGzKCUbBXI/g4YjP8E
/zrZrXJDFK8byRI7QtzjZlBKNgrkfwcMRn+Cf50p7s2Cu4nnmo69LbVVStHPVJAfK0ZCDx5
R05KQnYkD/ALjjGBqtazblyn/UIae21kdPHElfGZqXhSRTR5DMRKtLCuVCBsxSZUsf50uXm
xVdTV09JOamnZIIFpY66SWSoRZGVFh4uqM6oRIf8ET4zj3fILVE1DBDLt6xV094gWGonuVb
EPDQlgzAqhyiqVKkSykjALAL8jtHpvv/AHXO95rqNxPWTqHetkET4JILlD2qrxAxjOCvEEf
F+besFBtqzxW6300MCL7pPErAO5/c3uZm7+ssSAAM9alNGjRo0aNGjRo0aNGjSZ6cf+av/c
lZ/wDppz0aNGjX/9k=
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKQAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAA0BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQb/xAAlEAACAAYABQUAAAAAAAAAAAABAgMEBQYREgAHFCIxE
yFBQoH/2gAIAQEAAD8Afvm7LgsWutUYsTrqLPy0SHKwBAAEpMhQV3YAFlYgnGwOC+B2DNnb
cKrQbdklrsz1FTMLaZfREwx99cJ29udcjzjPzwZzCtV7wtSNTJf0Vm1ipFlnjOyojA4JOoP
0LjwfP6Kfj//Z
</binary><binary id="_67.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACaAHkBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcDAgj/xAA5EAACAgIBAwMDAwIFAwIHAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFTJRI2EWJEJScTOBkSVDVFaUlcHS0//aAAgBAQAAPwDZujrhctx0ar2ZlmZE
1sQwvK/k68KgLH5/A6T+7O6vUxTR4jL3sLdjV7HqT4Kw6vGi+4HlF7VBZNvo8fH89ZtDncn
Tku5bNdz3JEeVilOHKxWgqsw0QILcLchsjSpxA86H4X8539l7VoListkateP4kS3ZR5dgfu
V55QNHetH8+f4FZ2/Vy3cPcX6fSMNi9lOaPJcVJPnbO5ZwSGABPIe7515PmbW7VprelxeWv
XMblK2/XglgrpGuj44ySWEDbBBGh5B2Njz1bYar3b2zSScGiatteFeSXuFYUKozFghisoGA
Z22POiT8bO1a5azFy0/cji4vKyAtwNIwjkA2qCViTyVQNbYtoDpg7W+pGaw+Yhlu5OY1HlV
rrpVimsWVXZCtI+mb/aCW9oPj4A63nB964nPYI5qFblaov72s1nQKORXfIAqVGiSQSFHliv
nq8hmiswRzwSpLFKodJEYMrqRsEEfII/PXTo6Ojqvy+XTFQbNezPK6sYkiqzSqWA8BjEj8A
SR5I/nQOusG7+zWVnytbH2UR7NiDgZsjVhDBGYqoV5asLRgHkeXwN7BBB6WB25YWB6zy4s2
pGV43GUrFQighwX9bipJZNAgk6JBHFtw8gEto+VfIVns252eSopmaWPZJ2WdSCP782byN+d
6KuEu2UimkVKdWZWdLVtvSidVIDlSf+oVJ8qgZv4B6aWzceIqr212Hbmkms6e9mE513s8Sz
qFDN/SRFY8m8b4knSgltgxHb0GF7Vkv5nNw9wPV536mVvVzY+2XgpDJ7mYqOAb2sN/j+eov
dGatSfTuxbgztazastGlZaVBT9z6qqUgaCVnJLK/Ijw3Eg8TohsMynaWUo1LWRjoXv02rOs
Ek1uuIJY3Kq2ni5MVHuGj8Ha+dnXVH1eYGOqs9aegl7IZlGLxUEqNwZgSQRJFMsm1A57Cjy
P489bz9PMln7eOSPI4Z6ZDM1lrdm56qk7C8VnRtjSjYWUgb34J1079HR0dJ/d2WhnEtCDKp
BbpsWNGAyS27J4Bl9NIJ431pjsN48cjpQGPz/l73+JcjdyFrLpEIV41o7bWJHlQb0q7MvEk
+SGfQL+Dr4rLViuzyx0YHhquysqTsksqkAj/qBF8bJ8AAfG96B6jdN/ceUyFbDYnF3Y0yFJ
MehrmyWkNaV41c8JQkbbCPGfTLSKAVB5aGo3aF+TEZjJXsfW+8rwUZw8zzJVmhibSCWNiWC
S7ZQAOR9xA3vfTZnu5cPNRyCyX6fcFyhejt1rN6vGHtVHAdYA3Ak8JpBzj9hKB1HEbCrn09
zkq/VDEZHJz2bcs0/oNK7mR2Z0MSklj5ALL/2H/bq3+q+fzA7iirSXaYf7Hi01CGStLJDLo
mGdGYsNa3wP4bZHnQTO48Da7YztnDXZIZLFbjzaEkoeShhokA/DD8dQh9q9qIH1oa54CQjU
rjwObAe0Hzshdj8An89ah2DHXxk9W/hqWUBdZE/VJMBZkSRdnYYRWirDY1oIdEAnyN9blCJ
VgjE7o8oUB3RCqs2vJAJOhv8AGz/yeunR1V9w5WliMPLPfk4xSf0gotJXdy34V3dAG1s/uB
8HXnrFsndy0iZjI5PEXqdKspGPGXrzTgbLcSTYhnAY7jBAeJSQPP5GYdHVt2vhGz+frUmVx
VDCS5MrBRBXBHqSFm8KAu/J/Oh53rq5sZ3Id5d0Y6OdEXFWshDDXw63GSCJV4IF4rsoOLa5
hR5LcR4IDn3X3B24KyYzt7Edvi1bg2lmGWsa8dhJNSK6SBVICB+ErjzzPAe49ZmM8i1MhTT
D0VrXWjkEQabUDorqrITJvf8AUY6YsN/jXjqzxVCK7dk7oGKrU8NjWjeStLODHZlVQxgQyn
3FyrMV2xVSfDHirVNyhmb1V87NiplpvrdmGl6VfweHjgoQeRrx+f79Qq0sEXqmet65aIrGC
5VUY+OR15OhsgbHnROwCpHrcaMVr14T6krx+kH/AKi8Qp5EfhTz0D+Srfx07di2cH2d3Glj
uCJL1qRQteKuatiGJi6lZfW9XijAqR51oHexvr6JpzyWaqTTVJqjtvcMxQuvnXngzL5+fBP
z136Osl+tlqzfopi6mAyNsVf8xNeEUwrwDWzrXsdtb2x2FBIHknjlncV6kaNDG0HpziCJTN
ZrwovNgOOuRrxSfySGL72PJI6OxMHB3J3rjMVaOq80paUaPvVFLlfBBHILrYPje+pX1Lx93
G9+ZGG5GiKWVqvpx8E+30BEFGgNKoCePypGzrfVnbyfckWATt2zes0MVjGeDI3FlkkEsutG
upJAJVSEEKHiSGcnj71dpfpXVxOYgzGZytybHUImlX7CEV46KRf1AN+o0nE+79gLliWLbJJ
Q+8rOYlzcK3a1bJXMnB6tKykEbtNBMFWMgLFGzSAKybddje1VSA3VFPZwyZytH6H3OLx+4+
UacHvhWZuTnwV5k638onEe4r5YM737hstJVC9rQqlCtNFVVZfThWVmVlm+3AKDRDEoSwblp
mbiOl/Id25nJSTme1/RnlsSGuF5Rp67BpFAbft5KrAHemAYabz1WXbk+QvT3bUnqWLMrSyv
oDkzHZOh4Hk/jqwrwrSxUFjJVrz0r05ZI4ZjAsojUryBaNkYhpNAgkrpwQOQPXHEZC3Tn9G
olFmsMq7uVoJVB3oe6VSEHnydgfz8dfQX0fxd/FdjLHeswzCWzJJAIbKzpGngcQykr+5XOl
JHu/nY6eujrOPqTfNrtSeW52Jcsyxa9KS0kUiQjYZyWgmMiLxQ7I0PABOusKy+dyecn9TIX
bM6qzNFHLYklWEMfIXmzEDwPkk+BsnrSfpn2dJ2/cod252X7f1/ZiaqOha28kTFdsTxXa7C
hiCW1sjwGtsR9Q8J3PhP0DvuR8Zlq86otjg0TLMp0sqsB/RkU/O9Af8ABKii7l+lfc88cJo
ZGnksXT1BEldnX0OKhZX9IcvdzQlwhZmbZ47OhDyFrK/a5Lte5k8cyXa0FmzbryMsNYxFuZ
sKYjJ60jheW9OXMan5CdVncPdlCPOy3O3p8vNahi+2r5O/eaRwnHi7opUMjNt9EsQObEKp1
xTOpONvy4vIwX66oZ67epEXBIRx+1tfkqdMAfGwNgjYPGGNZZ443mSFXYKZHBKoCfk8QTof
2BP9uvb+nXksQj0bQ8okw5gDTA813o+QNe4fDHwDrRWl9H1ZFsTQy+kVQxD9/L2srHY0pQt
v538a0SRc9s9swZ7lNPncRQSGVRJBeuGtJIvztGKMvnyN+dH5Hxv6W7VxtfE9r46lUkSWCO
BSjo6OrBvdsMqqHHn93EFvk+Serfo6yX6uvhbGNlnxFrBPlklaO8jGo0xjCEN5cc+alVUBS
G8/BIGsZND7j0P0xLlvn6ccm63HjO+9RrxZuW+J4nwTo+0a60D6pT5bAZTtuqsc1VMLWjFF
zwljZkWMlxJxHJgyhSrKPCK2vfoOFfG9s/VQQdz0K9ZMpXUxZCjZ2VlBQqFcrog/7JgCRr9
pK8VsE+mhx9W1f7Wy+RwmSuRRuYHaIw+opVtOiKQNsDvgeI5MACh4lC787kiyWbmx/e3aT4
ydYAKdqpKJJ4FIJ2fISdS41ra8QXAPLZ6TMv2rYo0v1XH2Ey2HZmUX60bhYyG48ZVYAxsdq
dHweQ0T1TQxNPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD+5Oh1Jq3q1eqYZcTTtP6of1pXmDgAglPa4Xid
EHxv3HRHjXG5PHZtPNDUhqI2tQwlyi+NeObM3n58k/PXHqTQrRW52gdrPquvGvHXgErSykg
KmuQ0CfyNn+x6ZjP3TPikkzXd17G1rqssceRku8bMZUbK8Y2VlIYfn/toje7fT/MwZntlWr
WIZ4qkprq8ROtAKQNejCBoMAAqa0B5J30z9HXz/wDV6B8Z3cLdrHzerLEr0pjcaxCeMrluS
SxkfBX+kp4rsfuDa6Y4+0o+y+25O9+4q9azm6UG4KlerFHXgkZgIyyRhQ7KzeW34/Gyqnpc
+mV+r3RHf7Jz9b7uLJSveS4ZgJo5+I2wLHbNob8bP7tgqW1NpxZn6KZhJchX/U8RclKLYhP
hFP7tAjaSkJG2uXFgmtsQGTVu2u88D3ZAHxN9HlC8nrP7Zo/A3tT8gFgOQ2u/gnrt3BhMR3
VjrGEyapKCqyFVYerCTyCSL/tOw2j8HTDyNjr5tv4jN9iZGhla16swdmalkKFhZYpSug+j+
QC3Ehho+R5HRJRq9zUsnl8fClK9UX7mxja8LGFouWmkiOzwCll2h8AbYHXtVc6Ou0t21PVg
qzWZpK9bl6MTyEpFyO24j4Gz5Ovnrj1Z4avZb7m3HgP1evWi3OHSYxwD55sYmUr4Vvk61v8
Ajxo2DXuruLMHGZ/tPIzULcXH0rd7IwV42TbhmZmf50Boj5C6153s2HrPSw9Wo9WGr9vEIl
hhnaZEVfCgOyqT7QPkf+fnqb1nH1gzsuFxdSatYuQ2FlXisS2Y45NsDppY5EQeI2BB5NpvA
X93VhjrOIyWc7o7PzbVrM81sSlJNRmzG8KMgVeWy0aoF2oGgit+4k9Yn3L2p3D9Pc2ZA9mO
NG1WydblGrhgfAYftbQba738/I0T9Adu9wYX6gdtpM0FaZZVBtUJykxiYMdB1/jaEqSBsAH
Q6z/vf6PLj4P1rsv7mKzWYSmmshZgFA00Lfu5AjeiSTvxogAp9D6lz26sOP7rq/qsMOhXvx
kR3qZ2mnjl/LDhvz5Y65Nrx1C7k7bxuPxb3u3u66eTxc0oY1Hm9KypDOqloTotxB1y0D7iQ
oXZ6XMbkruHyMGQx9h69qu3KORPkH/8gjwQfBBIPXe/Ni7UC2Ktd6VotxerGC0HHR9yuzlw
fgcTy87PIbCgxOOyF15ZqlV3ghUizYNZpoqyMCC76VuIA5HetjjseR1CmjWKeSNJkmVGKiR
AQrgH5HIA6P8AcA/268dHTfhsf/htGytnPvSljYK8eMuV5zLHtfafTtJIQT8hR4A3v+N97I
yk2Y7ZguTGYg+IvWqSQPwAHEnnJIX2PPMMQd/yD0wdfN/dCx9y/ViwHyOLlpCePdp7MSwmD
a/LqY/UIDa0Dz0vHkePLrY++u0v1qGtmcZVhfP4qVJ6TSNxWXg4b0nP5U6OvI0fyAW2did8
R911ZK1xIaeZq7FqiC4dNHiWIZRr3A+0FuO12dnXS5a+l+R7XuzZfsS1WE5V9Vb8CSMhKuP
6UrDakcgAD4OvcxHjpZTLfVvsmpG92lZt1kaWeV7B+8BXioId1YlFXXIeV8lt7HxRZbuztH
uvlLme25sVfaIlr+KdW9WbzstC3EFSzFieXLwBy/PVFHmsRZx0NXK4BJJa6qkdvHzCrK6jl
4kHB0c+4e7iG9o2T1R9HVhisgtQWq1mSyaVmCRZIIpCqySBG9EsAQCFkKt5/g+D8GERF6CE
O5lLMGQoOIXQ0Qd+STy2NDWh5O/Hjr3LNLO4eaV5GCqgZ2JIVQFUefwAAAPwAOrPDXMZip0
tXKz35CvJEikjCxHbKQ6ywyK5I0RrwNjzv9u+fS96dvDtcrzQxu/uNGCzXYQBtaaRIIo1Dt
wH7gSAugRth09dfO3dmKz/AOt2oO6MnZp4evbRYRZkuNBYGjoxOROFYqCfcSQWI0dEBmn7o
u9nd4PcSCzJhmWOfNLWTm4sPAoBdGSMREsVbfFeZLbJI9ONpyWO+n/fGslFk6cd6GIW/vqN
pYbMCrxPN/yOICjbj2/2PS/3RP8AUftCu1hrn63RNn15L1aIx2IFEYDAx+Y0TiH8lHUH3HT
a6QLn1X7vsyPrLTLEsokgBCK8em2NmNUD+PBDAqdn271qFkfqJ3Nl/T/U7VO96W/T+5xtaT
hvW9cozreh/wCOlno6Ojo6Ou1OeOtaSaapDbRd7hmLhG8a88GVvHz4I+OmntjIZySeMmllL
PbbztXlo17FpKi+qdCPknIgcpFPH3M29eS3nZvphHisbiruDoRvDZpziW1HI0zPuRfazepD
FokLrQXWlB+T079YZh+381mfq3VzXccENCW1KLsFWaeJpeKjcamMSJIOKprlxPuT3KRy6L/
1QxtP6j5i19hDbxNiJKUwjTl92qHizH38G2GbTENtVVfaGYhJ7gu9rNPDf7UhymLtRzlvRl
cMiKD7HSTlzVvAYg70WOj7RuFie6c1g6ktbGZGzVWVix9KZ1A2pVtKDx2QR7iOQKKQRrqp6
Ojo6Ojo6Ou1OpJetJWhaFXfejNMkSeBvyzkKPj8nqViHhSficamTsyssUNSRJCrFj8gxurc
thQB5B5H4IG9p+ndDveTKUbtyn+jYavE8TU5bNhmmXiQoWKV34cWVdfs8HxsHrU+sZFGXtr
6g5TuzMW5hD982rLVrOoYTJx48nqup9vFBwdfHgNo9ZLmMTawWYtYu6nGxVlMb6BAbXww2A
SpGiDryCD1D6Ojq87a7Mz3dk4TE0HeINxey/thj8je2PyQGB4jba+AepXe2JweCtVMbhbcO
R4xerNkIrayiUsAOPBRqPiyuQNsdONn4AoqAqidpbbp6cK+oImRm9dgRqP2kaBPyeQ0oYjZ
0CQw2sxlY4IIke1dnCJGirGpd20AANKo2fjwB/br3mPsBmLS4vzRSUpXc8tyIvhXPLzyYDk
fAGydADQEPqwihwpxxebIXku8WIhSkjRcvPEeoZQdHxs8fGz4OvJjaKs8FzIVbP6U0/oSWE
JjRXI3r1OD6IHuICk6B0Ou1m1HnMjTo1krY+qGSGF7CxKYweKlpZY405gEb5MCQN/Pkl2+n
GEu1r1qo2Shge16fA0bb2t6JHvFSyrKvuHucFR/K792zf4Ux3/xOX/+82//AOvSt3J21j2y
81iOdEV7YsGGpQv2DDZCITIwrzhUkIYMG4qSDvz5PSF9UaWRyeC7c7hlxNyu4omvdE0EvOB
kYAc2dm0rMx4lvcd7JbYAzaUxFwYUdF4qCHcMeWhyOwB4J2QPwCBs62fHT5272HSrYBO7u8
rD0sQrBoKar/WvDRIC+RxDHWvyRyO1Gm6rM33/AJS/UOJxTPh8EqhIsdXcaVePFg0gUM4Yl
iQ29lvO/nqF232nkO4nknVXrYusryXMg8TNFAiDk/x+5tEaQeTsfA2RDy2YlyrxD7atTrQK
Fiq1UKRJ4ALeSSzNxG2YljobOgAPeNRKlG3krNX1UaJ61UuFKGZgAxIJ2eKMzbXfFzET8jd
Z1Jt3TdRDLChs8nea0XdpbDMd7fkxGx/IA3vzs+eo3XuERNPGJ3dIiwDuiBmVd+SASNnX42
P+R1pNGarUw9PG4XLXKb5CWKOJsfKBM8raAZohkCqs2gCWQAb148a0n6b4nMYgZeHK2spYM
k8b88jDGrM/ABirrLIXHERjZOhx0PPLTv1ln1Yiw+PtC3fhpr99WdRpY1mnZBogMakpDcWQ
BjIuvGta30sY+pJ3J9II3o42aWXB5eT7JIaiW5ShHMK4YryUvIoYqpGlBKEA6c8j9Ieyr1G
O+xuY1FiM08yuIOYIBLOjrxj15OlVANkaGgAmZHL9o/TyOzV7UWa7l20VyVnj6lfkp4mLlE
UZCPJI1yWReLMPKZ7l8nlM3P8AqeVvPcllZkDSShmXR5EBN+xdv4GgvyB8HV52J2rBmLUmY
zn+X7cxu3u2HcoHOvbGpA2zEldgedHwQSu73OZPKfVPLxYXtjH2Uw9dohCkyhIqekIJb0/a
q6B0G5t7TwI5FOkbN0qWOyJpUriXhAoWWzE24pZPlvT8D2gniD55ceQ0GAHbPFqprYYl1bG
q8ViNognGxzb1P2uwc/tXn42qKNe0dVPR0ddq1K1c9X7WtNP6ERml9KMt6aD5ZtfCjfknx0
00sCe2Md+t5/H2RJyCQ1ZoHiPI8gQ3rVZInJX3AcvAB/PgbH9Ko1sYKTMw0oalfIa9NU9AO
eDOp5CKCIfPxst8/jzt66z/AOrIylfDwWsOcjBM8oSe7XszrFUhG2Z3SNv/AC3BvaD8Hj1C
xdKbAfQedsde+3s/bS2PvadWTlJtyQwDKrjacV5kDiNMDpQesjjydpjWxsl5CaatGsJlVYG
fmgVB5aFowyJKzMFDkPyYni3THnPpX3WuNEtLGf5Sn4WqJNTSngC85j9WReTcQukbZ4rpR1
M7N+mWZy2HEOYwcNSuLInjmst6Mz/6WV1CGRkHHfDlFvkTy8hlerXbXYuJkw2L7hsQ2raSp
Hj6jswRC7eAsCH9hcHbScifh3bpc797zxfaWOt4DtG+6ZGacx2fR2IqaeSViA0kbbbjtBvw
xY8xy6zztCt+n+v3bbh3UxPurcx7Z7nj0ox7lJ4kiRtb0qHY8jpZ6OjqY36bLRklaSaC4vF
Y68UHKJwAoLNI0nIMfcSApG/jQOhdWcCKvZUVx4JoLU2rDetFL/UjDcAUJrhVX+qhJExU7X
Y2VA7fTjt2fuDuZPQG/tOMpIYbQ7ADkCaJ+KnzyQkghfB319J4ilNjsXDUsWPuZY+XKXch5
bYn/wBx3b868sf+w8Cb1S91VLNvD/5WaaJopVkcwiYuV8g6EUsbNre9AnevCs2ulb6xd3RY
PteXEV50/UMmvp+mCCyQHYdyNHwQCg+D7iR+09YTgp7/AN8lKpk5qEViVGlZLKwr7DyDEs6
KWXRK7YedaIJ6f+3Pqxfxq1pchfmnpry+4gPGy4LykqiBykg0it7zJMByTfk6EruL6qZfvB
K/bvalOzWvWJ9NPUsHcgUt4QlVYKQEcseJADAjWyfeUxGK+lnaorCWGXuW/E5a+kyrJU9j6
9IFWcKxBTkFGyTt09usmu2nvXp7cg088rSMOTN5Y7PliWPz8kk/yT1e9z2mpUqPa8M7+njV
JuxiMIrXSzeoTonmUBWMMf8AYePg+Vzr3CImnjE7ukRYB3RAzKu/JAJGzr8bH/I68dWEOHy
CzxmfE3niEAuOiRsrNW35kBKnS6/16I/56mdo1RLm4rcklZIqrB2MtpIWDaPEqGmhJIYA7V
xrwT/B3PsylRzjm7YyT3J6E6SQxx5OVzC2iOTBbc6kMCy6OvAYEEHp96OjrHO/e2bXeGEWX
GyVruX7daStbihKtNYi37SNSyPscW0sjcmPM6B8HGTNK0CQGVzEjM6xljxViACQPwSFXZ/s
P46YO2Owu4e6541oUXirSKzC5YRkg0p0ffo7O/Ghs7/sCRp+Rl7f+lHbNmjjK0N7MekIZ7b
OUkZpQTrlHto9cVYISm1G1YsGPWM3stayUarbf1HErStISduzKikkb48jwBLa5MSSxbxpn7
R7enq4e53ndhmirUYnONkGhztj9jnl44Iw35IDMFQcyeBVcjQlxl1qk7I0iqjEoSV9yhho/
wCoaP7htT8qSCCfFNoEtI9lecSbYoVLByBsKdMpCk6BIIIBJGyNdeJZpZ3DzSvIwVUDOxJC
qAqjz+AAAB+AB0x9kYEZi9NYeCadKfBgkUUr+4nYLcK8ylfadqyje/zojqznxMma71rdqXL
uOx8U8pZZY8UkEkJKsUjfcMDMx9o+ACWUgb8DacZ2fQtQVLmRuPlmhnS3UlS5aMIIAKOFee
QMfk73og/H8s0UbRoVeZ5SWZuTgbAJJA8AeADofnQGyTs9dOjo64XfuvsZ/sfR+79JvQ9ff
p89e3lrzx3revOusw7R+h9LGzxXu47SX542DCpEP6GwT+4sNuP2nWlGwQeQ6du6sY0vbP2t
C3Ni0g4hHpQTu8a6KAJHA6sdbB17lGvKnWx87ZmePKzvTDvNajn1jo6UETxSxyFeKDgsZQj
ydBPLO20jYvy5thEwliQ5Ot9/LQlX7+nBZULAPUUcXddk7AZTx8IXj23IlOtH7k70yWVwd3
G1sbDicVBjeEsSycZIpgujAdcV4ryUFQRomNW2zfbtkWSSVMjOLFtLk5blLMkhkDOfLe//A
FHZILDYJBIJGifeKy1rD2mnqv4liaGeIk8J4mGmjbRBKkfwQR4IIIBGh4zEp9Rcy2bqs8sd
FYYmqWbMzSxO0hKbaRLAkj/cCdKPBJRBvk22fojibFIlLVmO1YnilsJyh4J7v6gQrCpA4s/
EAKpIXY8DTbg+w8F27BDFjheiETLIdZCdVlcAe50VwhJ0Njjo/GteOmPo6Ojo6Ojo6zL6Tf
8AqkEWQyH+cuJRjmWxY/qSB2ntRswY+eRSONCfkqij4A60mOGKJ5HjiRGmbnIyqAXbQXZ/k
6UDf8Afx1R3KVV+5sTjHrQtRXG2+NUxgxDRgjGk+PCO6/H7XYfBPUmbtPtuzPJPP29i5ZZW
LvI9KNmdidkkkeST+evH+DO1f/lrEf8A0MX/AOvVhQxmPxUDQY6jWpRM3Mx14ljUtoDelA8
6A8/26ldHR0dHR1//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAoAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPABgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABwD/xAAgEAABBAICAwEAAAAAAAAAAAABAgMEEQAFBgcSEyEx/
9oACAEBAAA/AGbDiN3Xx9e8dgzoszVx2Wj5vTGz7A8FUWy2gKI+WbJ/QRWI+WD8zpbeT+TL
2snl/m6unjNEdSXg8D8ASFUlIAFEKFUAEgC8YM//2Q==
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAMAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABwP/xAAjEAADAAIBAwQDAAAAAAAAAAABAgMEBREAEiEGBxNBM
WFx/9oACAEBAAA/ALYHuDi6L1z622WbqdjXHOTCD0xJCqS+LukC7EqF7iAQP6PryuRtLJhO
8KpWVVDpRGDK6kcggj8gj76LZ4Etbne7EIs7K+ItyXIJ7qQrRh4+uXPH646TNZgS1WqxNdB
naWJBIIzkFiqqFBPHHngdf//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPABYBAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABwYD/8QAJhAAAQMDAwIHAAAAAAAAAAAAAQIDBAAFEQYSIQciF
DFBUVKBwf/aAAgBAQAAPwBcuVyhWe3P3C4SER4sdO5xxfkB+kngAckkAVJaR6qWHVL7sZbi
LdKL5RHYkOdz6MpCVZwE7iVY2Ak8etW9YTIUW4RVxZsZmVHcxvaebC0KwcjIPB5AP1Rn080
1Cj691izNtMPfCnNOwwplCvDpUpxaCj4duw8Yxge1Kdf/2Q==
</binary><binary id="_38.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwApAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAKABABAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgAE/8QAIRAAAgIBBAMBAQAAAAAAAAAAAQIDBBEFBhMhABQxI
hL/2gAIAQEAAD8A2anrm9db3fqOqbdEzaVtiyIHoqSjXiDiZR0yu3RxntQUKj+j2jpbwl3P
vyjT25bSbRqlRrGozKhKyNIMRx5KflgcNjIz+ge1I8YVqVWny+rWhg55TNLxRheRz9ZsfWO
Oye/KtSq0+X1a0MHPKZpeKMLyOfrNj6xx2T35/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwApAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAA4BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgQH/8QAIxAAAQMEAgEFAAAAAAAAAAAAAQIDEQQGEiEABQciM
UFRcf/aAAgBAQAAPwB/el6Ispuhq6vrXqmgqHVNPPMuJzZVjKAEGMsoV8iMfwcm8W1/fdlZ
NNUXAlZdKiKd1wet5iBitX2SZEmCQAdzJP340m5fKlt2l2BWeqUwurcbbWUl1cOaVv2huNA
EBaoO9ahz/9k=
</binary><binary id="_74.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACEARYBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUEBgcDAgj/xAA4EAACAgIBAwMDBAECAwkBAQABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyUUIWYSRxgRczNFJWYpGUwdIm/9oACAEBAAA/ANm6Ojo6Ojo6Ojo6Oot+
3NTgWSDHWb7FuJjrtGGA0fP7jqNeP735+Oq5Z7+jrelPJhcilR4gZHsV3rNA5/xdplSEL8D
l6pJYgAHe+ix9QaHmXH1ZsjWgleO1LXDMsetcWEoUwcdEMxaVOK/PnaiVh+/MDmaU9tLD1Y
qzMk8tleMMTBgujMNxEnkpAVzsMD1zf6gYP7WxYgaayleUxu8Sr6O9jX/EEiAbBUgGQH3Aa
5e3pTf+pSzQLLg4EmrBvSsXJFJSpIASVZmKQMP4rsTjZca5DXJTS7zxVyrJPJj5qBSzLu5i
7i1YmsbHJ5C7pA7sArqnOfa73sb3wpfUfuCLFwZKWTHPjpuLRS3XCSSAN+8rP+0SyA+DDBI
CdL7iDua/1ij/AEt/Xxf6NkRyXjlGcRKeTqOIRDI+mQg+xQCGUsDrfjF/VsZR6tAQJJPeZo
onrSpDY8huLiKQtEh5DiFeYsfB4kMAbH2+e7nxf38l+G6s0rvFTyVJqlhE5EKjyKNKwABP7
RBOwCVIbozPc/cFX7alT7XuLcsS8DYZBYrIB/IgxsGO/AX1PSB3tioDaix99Zei8keb7UvQ
iFuDS11LAjQPqsSPRjj0Tv8AeYqRo7ALdWOLuLGPVntTSzUq9fj6kt+tLUQcjoeZVUHz48f
2P7HTCGaKzBHPBKksUqh0kRgyupGwQR8gj89dOjo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6OjrhFFPF6K
NZ9VEiKyNIg9SRvGm2ulHw2wF8kjWtaNT7m7ywUNFfvYcusS8pfY742Q8R8L6jwtL8/wAU5
edbAJXdcqi9mnSWhhL2YgFSBq2WytWI2IlIJCIT9u3IElvUSWTWlIO22Jlf6f2M+n6xbezi
7Uy1pa8dm2954Ap58C0iJNEd72ElB2x8+AOjM/TrIX5a6WhWykBngE8jSsJRF6ql1BmEsuu
PI+2dB5Ol3vn7yf0ypTLdy+Gydy5fezHIDYmScgxSjaJKQJVYBWQalQ7ADMNbB2pg47ORjy
n2+Oy6veE36pVyLmzUIrqPTf3yFl2OJX1nB9QHXH4uGR7VwOVnazcxVZrTMj/dInpzhlIKk
SrpwRxHkH4GuuI7cwuKxT4zH9vp9reVallaoRGMRUrykcsrMACdkEt52AfPVZr9p4zsyK3k
qGVeft711lmxkssfFLCTDiyTPIioUdVBDE74EHkdaUVfqbnMReuTZmGG7jLNaa7jnRGrb8q
ViWSZYvUUKR5VGY8gRv4FWv8A1IylYLksDfs1Ksi+jLVkyIuMJeBZXH3AaQAF+LaQKfT0HP
IFV9L6jdyYaaDMxywvLYiWJ4mtmWOf009NpJoeZZZTxj0+02EPhgx6seN+uOeGXggyePxbw
SLvVZ+BLMm4wZGkKIORXkT/ABHLY2Nda5V7hxU+HOTfKY4V4tLYniuK8MTnW19TwPlhrYBO
x4G+uOV7x7bwlpauSzVOvYaVYjEZAXQsNgsB5RdeeTaA2PPnptDNFZgjnglSWKVQ6SIwZXU
jYII+QR+eunR0dHR0dHR0dHR1T/qD9QaXZOOCIEsZWwpNasT4A+Ob6+FB/wCrEaH5ImnuwS
wJFhqr9yWhAzPNjmRawkAHtaRn4qSTviCzAeSD4Jrdz6tydv2nrd19pZHFudeiYZEsJL422
m9qnW1/iW+fOtdTf+2Xsj7H7j9Sm9X0uf232snqb1vhvXHl+P5a3+deemfbX1AwfdtWZ8Q0
0luCIyPRkVUm1sga2eJ3oeQ2hyXZG+m9DPYvJztWq3ENpF5vVkBjnjXYG2iYB1HkeSBsEH8
jrtayNWlPXhsM6Gy3BH9JigbYADOBxUkkABiOROhs9doYYq0EcEESRRRKESNFCqigaAAHwA
Px1lp+unb1G6lGnh7LY2BmiSWHimo1UBCkZ14J2NErpQD8kqLte7sqx4enkqqTfZ3/AGx35
YhHDW3/ABklEjxsEPyNfy8AHbLusZj6oO3A4FKbV7EUklW5c5RRzFOIKH1jCo9za2jyEBTt
fPik3e9u5lxGNv3MzZhxWQnkkmesQSzcy/pRqwimCodIzLKy6Og/jj067X7zyeKxVe9bt2b
kGTaQI89iRoK8hVmUBrMcYIXhwK/cnZ5EbPVfzHdOR7xrDJy0HiCW0rR5WpVSIVEWRGV2eR
TwYl/AFhQD86Hl+NMZTJHL5R8g8hjtitBdnIl+0RX3tJpVeNSA+11ZQ8te5iVJ52c3mXvZW
3T/APFwejUivxWfXWBJDIA7TyGYRbD8TxnQAn/LTadHGXcvaFuTEZGxKl6J6c0Vd0kkACAS
etxkMiAliCbigqo4lAFIhVMLP2tcYZHHTY1/1KT7abkIFRWiJX93a7XjyHEXB5+Q2jyhdu9
l/r+Sx0NKp99VrS2ILs5TcSgOeBbgY1Le8NpJ5Tx1rwApYXfov3DjO371qK2ktlIFDVKbtJ
92PU5MPKpoABCF95Zl8aOh1U+3+xsv3IY2pNWigZUZ7FmQxJGXd40B2NsWaMqOAYbIBIOwH
NfsXMdudxwVLMlFLkikwRS3I4msSq5MQiZSZFDGNdORET7k5KSCZowOewGbetb7as1sQ86z
tHFF6tRo1BANgetpgGVH1JPxj950Q3Wrdn08dlsHUs2Jocz9lKFqTz46KL7UqqBliKDgVDo
dMhI+AGbjvq29HR0dHR0dHR0dcLln7Sq8/oTTldBYoU5O5J0APwPJHkkAfJIAJHzz3Bme3e
61uXMs2R/1DDLI4QW4ftWhWUfsRyAFfbEGKsB7nLH3llBR3e7M1Tf7PEtZ7eoBjNBSqSvGQ
rhSGZ/DyErxIZifB9uhodL8z3Jme4ftv1fIzXPtIvSh9Q/xH9+PljobY7J0Nk66sf0pwGPz
XdDz5eOtJj8dA1mdZ7Coo18MVI96g/Pwo8cj/iy+1cp4vKXc727JNjzBkhHiWhEnpvCqvzJ
L7JbRh2pPxKRx0dC02fqlbu26Y707UrSViqT1pa6S1rESllIlictvXs/xK8tD3a60qv3LQy
XbNqe5Y/WsBLFJFPfrQsjwoAQyzxA8w2iDzRQPcTxRQCYUvdlztGODF37cORgtxNJictJPH
+/GF3qTkyqzryQ8i6LIpJDB/a2DZ2jjaV5xi7/3NcyuqxyD92IKdAOy7jbfnTIzAgb9u9dN
sdG02AoWZoESuJ5aEtmaMNF6OvVcepIz+lIAzcRHECdsRzbY6F7qhuT0Gu10NmNllkvGSRJ
jYBCo8s25JWjCqCVj9PyTxAKqeoXeGSyeRzY/VY7MM9eCOIQ2UkV4gRzKn1GZyOTsQWYkgj
4GlEq5atVu83jyEVz7hZRE0s1oxWm9/KKQzzpuNgPT9/BPYvwuz0iF0vO89uFLssk6zSSTu
5aTySykhhsMT5P8vA0R53pPeOYweNw8Fvty7TuXcrytyWr7LayFM/shIkkHIxsqltcySOLa
bkB1Nori+4Oyhncxc+3vWJWijr5H0JUmVWUMIZLLiXhxbzqdeLlyujoF7jPqjPUwlS5ZppY
ozTpBXndbFZ2XYQgtIJImYcXbZseQPJB31CT6p5qzBkllxSWceJ0prkIFeusLMCrOXWRo9K
SutTpvkpDDe1lYbvQYSrYtjG070TWYorN6GSUSEEqAJZm9WFmXnscrOgpA9p8dViXuqfue5
Tz1j9gxXnrJZCCuoURSFQH3GU2G2UNs+SfaQQOqtgXu1+4Kly5cQMbdpXsiXTNIIxzJsCWI
ODyGtTfknXvAe01e8s4uGpZbLw3MxgxRMM1e3TaxE8iyINvIUjQcigCsTMyne9k66vVSDs2
jVqdwdv5/9Hr2JZp4axyBq1brg8WDRyggKCOO1UEAgj4XXvCd3Y+/3HI0+OrYzLlvtpRfnV
JJNvHwWIuRMFKe8J6SqzH5U7JZ5R2y72oMX3I5tNAszYpgFljTSsNKjwzRsTx/nIB7yCPI0
m7W/wBfwznHXbbssShPWv0RL6YBfizMskYJZeGwjzkMDyZd66s2GjzdTItWyOQe9E0AlJeq
oMDniOHrLwWQbEhAEQIGuRG1DPejo6Ojo6Os17uz6476pUq9ulZyEAw0n29enGTZWSRyHaI
qOXLhH88l0oYg78NkGdwkuJpA2sf3AYgqxVLGQqmokLcmZk4HnyBBJGnXyWOj0w7V7spV4/
su4sZDnqzxNF/xQRZakKqNejMx3/HnqMcfcF4kFj1F7wyfbjvJjO3u13xKxTgzS25HawWUE
cOLMfTALNsAnelJ1rXSnFZ+5iY2hjip2YW5EQ3Ksc6IzLx5qHB4t/E+PngvLYGumHbZGT7k
oHLIlilYaau6K6KKsbKxeRU0RGsfqtKDxCgqxGtHUlJcTaw3Z82SrenXrXp6d2Xm59WBZI5
T4XyNCw48ef8Af4AZ2O2e6Oys7mct2k1xqOJlaCS2UUOFKqzBo28uoDqeXHidBxofCxu7f/
8AMrHBamhtLZDNQK7rqdMVsVyNGu6uSSqkAlxr27QRsx3jJmsJBQt4ytLZjVeeRnllmsswJ
+HZzxUg+U8rsswAJGrB2DUwrfUq921LSrZbFXWsV4ZZQjsqpyKSK4GwSqkbQr/IH8DrUr30
k7WtzyzxR2a0s6yLPIJBO0vMgliZxJptg6ZdN5Pnr5w+39e99tRWaz6kvCAenqSTZ0vtBPu
PjwCfP5PVtwvdl/BfoiXKdyP/AE5knDShV/bim/72Aoy/zPCQglgfLD8Aiv8AcmRky/cV3J
yxQwtcl9cRwsjKgf3AEoACwBGzre98vdvrhbupNxX0oZQtaOFH+3WBkI0SdRnTtvkvJ9lgd
nR1xFylqLDtjIbdyOvLKXmgFg+jJ/HjuP45Ar8knft8DXnvi7sYrz1MhZmagkUs0dQSPxew
YykbBR45BirEnXtUjz4U8LORnyfqy5K3NPY/mssiiSSRjwXTyE8uIVfH8tEaAHInqwRZ2O9
evZD1Ifv55ab1xZmdW5qV5ASvzdVBH8vXiOvP/tUtwPXvZnKVZPuTRvVrhm9z7LFjx9WJpO
Pub5M6k8f8n1xmzWoB3PXl/XuN45dAbb2jySCREDFnjZiUUe3f3RIAI0pLN1eex+6uy+26M
NJ56cmaX1a800MUKKRGD8WCkasj+kpUsxJMi7J+Qsi7+7UytWnXnw3PI5Lkcr9pY/S4WDFu
YdvVAlbXwHbTcz5UsV6rlzvjFw9uHAYqpZiqyLNqY2Cj8ShRVljhEKOx4ISzGXQY75eV6Z1
O9+zcLlVyFGjZuqYFk9CxSgj4zI0nDxFwSNgSD6vGVuL6HHRB42M/3b9T8BlKa4tL0FJo7a
+mq+rBJrXFdOm1IEuhxkbyFJJ0wYdqp9Urd6KrFJcpyx1naae/bcsQ5cRtJHN6mtPEQOEYJ
HyQG5dM8HhO5Pp13yd/qOXxeS91y6lYtzcbJZgglkOuZ1/Asx8niCTsHR0dHR0dcPsqv333
320P3fpej9x6Y9ThvfHl88d+dfG+sQ+s3ddLKzwU8R3M9qBVCT0aq7gJ3y5tIDpz/ABdMAV
PkHwcyhsRVDHLEiTy8QT68QKxOH2NDZDgqoB5jXuYcfAbqN12pVvvL0FX14YPXlWP1Z34xx
7OuTH8KN7J/rp72jhRlUyTxSUZLqQCClTtTpGbEsp4bUOQCVUuw0QQ/p/Px1271yi8Md2tD
USCLt1ZKzuHLGawSPXcE/Cl1PEf158b4refpf8AUjEYzFZOHO3HXJXMg9sExhVnaRVBAbwi
Hkp3yKqOQ863pp399KK/cUFbL9oLRgYQf+GhVI4bCaLKyFRrkd62fBBHka845h3yV+1VwVW
1qK5ZCJDMeUIkkHp8ypBAbTfyA5D5HkDrhFP+lXobdC5zt1LJeOVIv2/YQUdeXk7IJ0yjQA
+dkCxn6iZAJbs1xZqZSxAKwtRW2lCxb3xHrCSRT5b+EijfE62NmuQY2S3VexVO0rxcrLzMk
SI220isze9iq7Cj3HTAKeOzD6mQZHh9y9mL7uaSsIIZJm5ejrioIBBB1GCgH+OwRoqOofUz
Ly42bKTNiK01eiOKwpO/OQgKByYjxyYgsQPAJ0PA6h9HR12luTzVYKryfs1+XpoAAAWO2J1
8sdAbPnSqN6UATYrcIqztUpQxTfbLHMZXjkQjfFmRJFLBzuM7VtrpyNKdJCdHtSWJ4KvCJN
yOkQZkhUsAPJJIXbKoJJ+R5JPXvG427mMjBj8fXexasNxjjT5J/wDwAeST4ABJ69tZpfo61
Yqsy22lDyzvKjIwHIAKvphl/kN+8g68j413xGTq4mSC8lSaTJ1bKT15TOBCOLKwDR8OTfB8
hx8j+vNj7P8Aqjl+05zCkKWMSWkYY7mQsRY7/bduTKAfwSQdn8nl0s7b7rsdpJJZxaVnluQ
PWspPzLgb2HR04NGCCBpXJ2hJ17NJcdkLGLurcqSPHOiuqOkjxshZSuwykEEb386/sEbB0P
tL6v3MTerx5a3kbWMjrFZI5fTsyyTE75K54Mq/0GL6HjzsFd5p3auQqpapWYbVeTfCWGQOj
aOjojwfII/6dd+jo6OjqpZb6X9oZnKNkreK1YllMkximdFmJUg8gDoeSGJGiSNknZ2z/wBG
dq/+msR/9GL/APnrx3B2Zge5cVDjshQQRVlK1mh/bav7ePs18ADXtO18DYOh1hne/wBLMvg
M36eFx17JY2VQ0MkUZmdSAOQfgo0d7140QR5JB1XBgs/gpIspd7cuLXqypI/3tKQQtphpX2
ACpOhrfneujCdwJjb2QluY+G7XyVaSvYhULFoOQwaPSlUZWVSPaQNeAPBC+WhLGgZGSfUCz
y+gS4gViAA5HgH3L+TosAdNtQ97X7rmoZTHQZOX18dFkq1qT12kf0fSUxhlCn8IR40d+mg8
gaNs+psODxHc1Du7t3I07FuSyluSusitG5BPF0CAclLwyczyJ5EfHLrPc/Yx9vP3rWKR46U
87SQxvEsZjVjvhxUkADeho/AHx8D3ZxEEOLitxZanYmeITPXRiGRS3HXu1twwPJdfBVl5KW
K9p4MVP2hWux2/Tylaya01Qhf3ImDOsoIUHweSnZc/x8qOI6UwytBPHMgQtGwYB0DqSDvyr
Agj/YjR67ZGrFTutDBaS1EVR0lXXlWUMAwBOmAOmGzpgRs63027SpY29+tjIV/uHhxE81RB
Lwb1l4kMPcvLivNiPPhT4OtdIOjrtdrfZ3p6vrwz+hK0fqwPyjk0dclP5U62D/XXHo6OmGI
IL24/uK0LPUl4mzCkitocioL74MQpCso5cuIGuRIZ4qtjrGboCZa1da1QTTqnN1lZQX2SFs
AnjxZwUCji6lV1syZLdC5NgXvSwioKL15JpJ2Mi6QrxKlrBjUE7QiJNliQq6DCuRyrMkNMi
tWjZlEk7ISd7b3sdMwAD6IQaIVfBI309tYHG3PsVxNqGNLNmSINNN68m/hAFj/dZWKEjcCE
FwDy2CCDBYalajizdi5Vf0mE8FtftHilAjIACrM5UhzotGgOvB8EdTb1KheyVPET1qeMcUd
RQwRsrrad9cJOH3EsjA+OD8GGtaT/ACYUfpbNlLsVHEdyYW7WnaOWYpLG9msgU8mZFLeAW4
6VyGJQnx5XZuy+1Je0cdYotlHuQSTtJBCIykVZT5KIGZm1sn5Y/wDzsmx9HR0vv4Spkp1mn
lvIyrxAr5CeBdbJ/jG6gnz863/8dUiv3bmMZ3napf6Vy8tCWzJG92aWQI7cz6XpiZ/SRSSV
0GHPakBfCdGX737pxWYgE2Op1qDWSsq5AwVZfTHEkRMbRWVgr6LABQ3j+wG8X1NwDOfuXSr
EqszyvfpyBQAT/GOZnYnWgFUnZHU3tvv7tzuu3JTxNx5LMavI0Twuh4K3HlsjWjtSBveiNg
HYHDvTvml2elcyK9mUssk9aGPk6198DITsBAGZQCf5H2jWyy0bKZlXnlM3bneMOEWAG0ltL
sjSLtvVBP3Sqq8OPkhvltjQ85/m+1qP2hyvbt9J6ZUOKNm1A15F48mcpEx2oHk/DL52oClu
qzFNLA5eGV42KshZGIJVgVYePwQSCPyCeu1+xVtTrLVopSBXTxRyMyctnyvIlgNa8Fm87Ow
CAI3UnHUJcndWpAyLIyuwLkhfapY7P+I0P5HSj5YgAkaTjMPH31Njv0GtNB/wJivXJKrrHW
cJ6LRCVZAXX0ivFDyOkj5b9SY9Z7Xx2UvYS3chV5MfjGV59ygLE0pCghSfJYqASB/iN/HW5
W/plj6/01btqulaTNtA1qOR+Lu849MyemW48VJVE2NAArvZ+cDsCeDdKxD6TwSvzR4gsit4
DBjrl44/B+DvwNnbZcbke2Zat3J17NWDJY+ZqssXB/VWSFlHk7GjzXkP5BW34OukfR17mla
eeSZwgaRixCIEUEnfhVAAH+wGh146OpMt+W1ZE9tUssIFgUOCoCrGI0Pt15UBdf2VG9+d+F
kSD03gbm7RMsglhUqpPJdLve/aQQ2gQT4+ATKu4eapjqt4MksUyjm0cscgic7Kq3B2KkqN6
cKdhhr2k9e/SfEQ5OlkI7lO88SRitJAy7BdXPP3qV8KpAKuDvegQGFptV4kty4ys6Q0reGV
okmlFeKdgx9J2LioHI+Q7LJ+Tp/8YVfAZMwPkjjXSplqjiRpo5K8MDEKyOX/AGYQrSBSg5M
oBA0zBQe+Dgi7jTIY3FY7NRQWlrROK0QtBWUniXKNBGoOh5kVvIZtg7PXCvg8jSFuhBBZmi
sVFGQqlLK/ZS8A0bz7EKKOeyCxZVXkTy0Cb6Po9mZ/uZ5L+OrTNFE6wLH6leSwm9P6axxoi
69uiknh33snpz2viu7O08xIlvCw3qMlYENiZYogJjxB3ETDH/ix5cCwBVeZA60frDPqj9Qc
xV7ifD47MwvXrczIaIkgZJDyUI7q+2ZBo+CFLeGU60PH0y7/AMjbzc2KzUV7PyXFiNVDKje
m8ILAhZGVQdAMW3vkgPknY5904iCt3fk8/kcJTzWIqRccjLRJrRmyxIGgJ2IfnwD/AJAYsU
2QzVDOd8ZfKzzR05nxOLZWijxlFzFAkZJ2pVdBidnkSPJJ+BoDg+cjv0jLfjR8pVYSwWCkQ
WY8k2JVEJMzH3MTI+j53snTeIblJ5Lt+LHZFbccrWIZ6tpIkqgsAhZVh/DkeVKDyAAvjqxn
szKVgmRwFLNYm3XVmCypbkmclAdI0dVAp8sh22id+ePk+O8s5WGdxHcOOvzNmTWjGRAjmr+
o6qAJQw4kJKhGgnE8dHwW0PeVyuKOfyWQw0ta9amZMiDFVmKSMhkWxCVcchHJG7SuCeIClN
toN0mydqpUu4i79rRnH6Wn/Cw+kVilCsitIVBDsWVZirjfu4N4HSjK5L9VtLZNKnUcRKjip
F6SSEDXMqDxDH88QB/t89Q+u1SBLEzJJJ6YEUj79vkqhYD3MB5IA+d+fAY6Bs30xxFXNd80
q1yCGzEm5TBM4VJOP4Ozs6G24gNy46IClmXYO/cxB2/JWoZb0YsBlZX3JRBhtUpgyyCYEOT
J+5tyVQaOt8idNl+LmP057ysYjJSpfwWUgENiVGdYrFWUeJk4/JAJ+N/5qD530w7j7vjx3c
WIyMUnqZrtqzJjbRkkdpL8Mel9TZUqvLcwPksC4O2+RbcJ3DP3Zi89hu2IfWsQ3p5aWTnjE
MdZZ2duZPMyB/dMqsq/HHkBth1XO/sd3D2db7fspO+Xq4jH/bvJLSb7cKzMhWRdFAGjZYz7
uR47OtqTUu8cTi8fkcVk8fVdMPlakVlYIZSwib+MsKyty2ykeSR4LAFfHm52+1cXP2dcGCs
vWiXHyWpPUlLs8aRwWAjQsfbI4eDnJGSo9FNBeZQZNJE0aRuxQiVeS8XDEDZHkA+07B8HR1
o/BB68dPGwlXH9t18zdv1pJ76v9nj1VmcqGeNpJCCvAKV2v8uRGiNBuk0cMsqSPHE7rCvOR
lUkIuwuz/Q2wG/7I/vp4O2qsXbtPKW8zDHNeisSQUo1DSaj2AzlmUKrMjj5J2FChySFUvBd
xc9aaeq8LOqWIRYg2siE7VuLDTKdf0QerNV7jpNPks1W54bJSVGj+3xyejADtQrRlZ42U74
7TUg2Gcgjwq+5dSt2dj6cS+nNa5vKyIqF4xI2gx9BWdSwBH7rruPyAQAsA5HKUp5nkZ0tWW
jsNPLEDOG36iyLIw5qTsNyUjkCN76uxF+jegl7uysMkSUY2rjIWlstP6xLGRAY7S8R6ZXkq
rsCMnRYg2Otlsp2n2bTsT4960kc60WyhyIkQQAlf2klMjxNyRecYhJ1G21UqAjCbvbunB4O
xayEfouZZ3qHJrBynjRVAAHqV5B7w5/7ktp18H8sMV9UZGyVDHZyhWoNIoW9YeWWFachiLq
siyxKFL8TxAdvg+T8nQ+sF77+mHodzR/o6zWDkLIZ6WOobSlCx0GYmTQ2d63xU8X0VC6FZv
8Ab2cxV66UpXDY9WrZrvXpNBJG0pJjbSoRHolkMasv7mgOXDpZjO4f03tjOYT7X1P1f7f97
1Nel6Tlv469296+Rr/fqNi8bDkksI19ILSqBUrejJI9uQnQReCnR1v5/JUfkkX+ObD/AEvS
TF5DBvfyl7F/8dJNakgBWUgNXjCoykKBv1A3khgGB0vXHDfUftLtqdLeG7CSO0y7eSW+ztE
22GkZlYgFT5I472QQdAnja+tHcEkGRrVKtatFdaUhzNPJNDzGvY7Se0ga1xAUHyFHVSx92l
MmVGV5yWrsDGO5KfUMcgPqbI0SWdkCcuQ0HYnfUXHtTSG81pYXf7YiukqyHchdRtSjDTBSz
Attfbog7HXixHSSlUMEzy2ZFZ7GxpYzyIVANeTpeRbejzA0CpJ95dIP1KeelVmrULEryUkl
B36PNgvkk71oqTs+VPnqx/UfsiXsvL1o04PSswIIZVY7d0RRKSpJKkseWtkaYAHwQLB9GsI
ubTPLMqSxR1PQ+35GEzGUg6aZPeF/YA15Gmbx5IZn2f8ASS2ScjW7oymLInkgkRKMtSaSIP
4ILMCA6hW+CATo7Knq29wYPC/U3DWBiu5HsaVbEdaKwhijnMbLG0gKs8YI8FRoeCePLZOHi
rat9uS17mRmAxNYXa1NoDpFmljRhybRXYaOQcQykNvYJO0cRiDkzI7rxYAI4U8tHidkHwDo
kfkAjY3sfSX05+ywXbcOJFl5okb1I7zN+zOJWVowAWJiYrLF+2wUksSoby3SP66zpXw+JlW
X0LcVkyVpY0X1Qw18PzDIvnZKq3uVNlfG8i7bfHXLtah3BkkqYms0tgconfcjKo1qMciCUj
2Nr7VbTKTvqx2u/sVDJZuYuHLi5aovAZJ7KrJC7srbE6ASyLGY0CiQkspI9oGnoHUzD4m1n
cxVxdJOVi1KI02CQu/ljoEhQNknXgAnrWvqD2RVgwWAxbT3Mp3N6X2OPMEQjSaJG3+4vkKq
I2uWwfOzsAkZ5eiXtadMJdNbJKZ69rJVonI9OSMyA1/UB1vjIeRG9MdA+07k3O2Z4vplj+5
LuT5RSWXr0qiQBioLNy5SEgqu0kIUBgCd+C7ahd3TySSYmtYuTWLVLGx1p45YkQ1WVn1Dpf
8AyqV3sltk8uJBVUHUmbI2rJkadklklUq8jxKzvt+ZYsRssW/y3y143rx1xjiaRJHUoBEvJ
uThSRsDwCfcdkeBs62fgE9eOvYiYwPMCnFGVSC4DbIJGl3sj2nZA0PG/kbmxZy9DjjQ/wCG
lg4si+vUileNW3sI7qWQbJOlI0SSPJJ652L8d21Vks1tJDFHFKIpn5yqgA3ycvxbiABocRo
aX8dbb9Mu65RRtLZv5fM0TKSlqxj7MthJNLtP2/VThrRHvDA79uiD1c+7MBSyuPeY4unZv/
txQzS10d1BceOTRS6X3HfsIGyTrywyzuFMPN3Vje3qkEzvTrfbZe9j5Y0WrC7sZVPGAIixl
/dIoXas6P8AJ1m2aeK1kbF6lUevjZZ3jqAxhQEXXFSR4LBSnI7JJOySTs87oTH5ycVYZo0r
WW9KK9EpkUK3gSIRxLeNMCNb2Ndd+5nSTurLPHa+7Rr0xWxtT6w5nT7UBTv58ADz46XiJjA
8wKcUZVILgNsgkaXeyPadkDQ8b+RvsMfMyVHD1tW2Kx7sxgqQde8cv2xs/L6GvPx56lYilV
k7ihx2TsQwQyStXksbEscRO1D7V1BVWIbfLWhv3DwZOZ7VtYJ8hWu2ayXcbOsc1cyqDIjja
SRbO3H9jQKgqT8txUxWnhqzwIOPr8Q7hmBKg74EA6KlgreQfKLrXnY1fdVbEKzOi6WZzHpI
3JbiobZ3tV350fDDXjZu0uXzfdv0tak71ng7dnhL8o1iYQ8JFQ+oZAGI1w4hNna+SSenXb3
cGB7OwmA7uigRsheVsdeqVjpTFGfdKB/jLoQMQSA3InQ5ch7p/XPJU5Mh93XhvrLKk1MJ7f
RUspaBjxXfFCwD6PuH+Skar9z6bd5dvVXyuPmhsU1rCy93HXQE4KfUB8lWbXBXGgR4UjyPF
SfLWp1sfdv9488RjElkmR4tyiUshJ8MW5bP55v/AHvqNMIlnkEDu8QYhHdArMu/BIBOjr8b
P/M9Tcbfu45HsYq5Zo2kVvVmht+kXjJQBVA0SeXkgE7GjocSer5l+2cn21mMb3vmW/VK8ko
fISUEijelaHtPhdozJIN7PtZ1IYDl5z/M479Izl/Ger632dmSD1OPHnwYrvWzrevjfXQ5VZ
KCVZsZRkZGZlsCMxyaMYjAPAgEDirjYJ5bJJ5MDCmmlszyTzyvLLKxd5HYszsTskk/JJ/PW
rfRTE1aX6r3XlE9OKjW5QSMA3FPf6kgXRbx6ZUMPB/cUbIIDDL9018nhMx3XYdKNqJp6eEt
xQoktmvsqGh5tz5cnXm+jxXkECsWPWP36sVKdYI7SWJFX95o9FFfZ2qsD7wBr3DwTvWxpjp
PdBpYDD4HtuzNylwmNlu26ksqOpty6ES8QeLskjlyrDXp7/kCQct6efoOexr5E18Y9ytArw
zW46XrwcNBuauykKCpVg40eLAggHpfjsRdykgFWtM8QljjkmSF5EiLtxXlwBPk+AACT8AE+
OrBQwNbG9uZPOWshC4etJDQWGWavJM5lEZZOcYEicOfJRs8W0wUnxXK8i/ZW4ZJ3RSqyJEJ
CFeQMACQFIYhWk1srrZ8/wCLWPsXtqbI5yhNke2MjksTalEXqRLJHEu24l2dVO1X3EgEeR5
OgQfeJy+I7RyOYTIdoPPaeBFp18tqQ138E+opRdgg8thQdAKP5FupsPcuEmMeK7b7YdFzSi
texdm0zQyTB913SXkHBDH3AlQR4/8Ad1u3amTzOWwcdrO4f9Kttr9r1OXMcVPPXymySODeR
rz1VvqTj+6S5vYbIWRWMDx+lWQmwHIBCxtFAzopaNSxZ9N/HajR6x+hh+9sZjr9Kn23lIhk
FWOeZcfL6vpje4w3HwrEjkB88QPjYK/NUr9fIVcD9tcR4YovTpyxr6gmlRGf2p8szEAb93E
Ip/jodu7Puq/c96+PWqS3ZXkkhfcUsJlQPJGynTcR6pTkQA4BI8bA747tfJ96+pa7foevZj
0b0MaxV4oidhSnKTzy4sxAVQp8Aa1pFkq8tPIz07FZK09ZvQliRiwDp7WO9nZJBJ0dbJ1oa
HUbp/3PRgp4/t+SN7iy2casrwTxlUiHNwDHtmPFiGf8A8uQ0G4r3xFrG9xeji+5Lk0M0FZq
+NvNNxjiPkxxzbB/aDE6YaKgkHa64VyaGWtPJBPE8UsTFHjdSrIwOiCD8EH8dTcEMW2Xijz
LvHSkV43lRC5hZkYJJxBBIVirEA+QCPPx0zwuXbE4juPt+aCtOMjAq8jKOKyQvyBDhwCOPM
jXLkwQAEEg1zo60/tP6q9zQ4qriKeLS/JQgdPUJCxrCFARpfA4iM8duWVeJIbzpxRs9RyNU
1pr1itOsyuY/tJkkhhPNi0YMfsUgtz4L4AkU+N66U9e45pYkkSOV0WZeEiqxAddhtH+xtQd
f2B/XWzds9zdv2PpPNh+4QmHWeCSGGSSvLJFMFCIJo1I4lg5BZUO+Ss/jZIxmOGWVJHjid1
hXnIyqSEXYXZ/obYDf9kf3146OrZirOVT6cZWjj4Jr1e9ZDW0jRnFFIQr+oQPC+oTrkdDUL
fP+MbvnD57B59aXcFlLE4gVoHifcQiJOljGhwUHkAoAA14GtdVzpzksnBmaIv5CWabMjUMj
s5/eUBRHIdg8mCq6N5Xe429x5kwsPjZMxmKuOhOnsyhBpkB8/1zZVLf0Cw2dDfnrc8D9Hcd
RxuQx1nM3LInlUTapRInhPaV9VHPICRvejD5I8FT1TO7/p3DhsXB3HhsnTmrQfP3zRxNIyM
QsQhMYUuqoeYY8nYPtQdgpsThsdk85Tp5u5cykt+sstOtgDE3omRmdo35aWLj7iUA0OROwB
5Z9tduTduWsj3FYxFzN4CrWdRwNcx2W0p1IqyOGiVtkspfiyAnypA8Vvqjewbrd7fwVajWs
L6MqTQRGKZ0C+4GGKI8hyJIJI/c8BRrq55PCVfrBBStmWtjLUMAkWanyuKUYAmGV+CKsikq
QnMkcmOvO+mafTPtnI5vOSSPeiyn6gLSWo5TFNAHCyAx6JUrz9QBiu9hh8py6v4iUTvMC/J
1VSC5K6BJGl3oH3HZA2fG/gaJjKsEhgRHlCkojuVVm14BIB0N/nR/5HrAMt9Te8+6cjFiKr
pgo7DBgYuUbJE2nV5JTtgqoORdQoK7JGuq/wB4Z5Z+7hPUlS02NgjqJfBKPZkjTj9yWVyS3
L3K3L4VN78gwsXWbuW7lLmYyFmRq2PltPYklDM7ooWNWZ23osUXxsnYAA3sI+mGHxhy089S
IO9owM9aNFdmkdSCVCojFiVDfPED5LDWjwmxmQrXZKU9GzFaiUu8DxMrooXmSVI2AF92/wC
vPTbvLMT5DMHHi79zjsRulj+LAp6MfsVtjwWYKCW/P40AAEZkUwJGIUDKzMZATyYEDQPnWh
o60N+47J8am52217Ly2TGkUbqghiSUSCKEIojTkPkqgVTvzsHl530v6eYTCVcvKPv79bE0q
1Qz2Laq07cfV9MExqSeRZ1XXt9oDa/LI+jrSexew8RnJ8xHfyt6lWx1SFb+iINyMS7q/Nfa
sZj4kEHbJy2BodL1t/TzEVWyVDDZ3JWPKVEy3piqZVKklvTILcQQSvkENo62CKZbuT3plms
yc3WKOIHQHtRAijx/SqB/0649WyGrSwvY+Ny9inwyd+9YarYeFLEbQRx8CrROePmVtbK7AB
P4APjuvAy9s0sebNt0yuYgazepxxGFIYmZWjQqABvkrEr8KVAAGgTVujrT/pBGtvFd04ppk
Vchj2V2QGSaEKpUERAbkB9Vv4kkFNEDku1P1FWhHi+2a9aOZ7NOi1axaMjSRy8GHEIxJ9vk
yL4H7c0R+CAKtWwOUtZGnj0pvHZvKr1UsEQiZW3xKlyAQdaB35PgbPWv9sfT/tjszI47Kdx
5d6+Q5STVoL/owxaTS+dM6lgXDDT7+Dr2npZlPq329ju5K9rt7tSjPFWUxvakgWGZwF4IIm
AJRQoHyNkHjpddSv8AXGVzveNJruUp9nS0pWBqX4mZyhjVtOWjQcXPyDIoOkIXkoZuGCxtL
tLtmo3c1iGXB5GzPXlnxmQsmJvDad/Tl4vz4FOKx/xALMCCpTXO6+y8727jMNNgP01Kss6w
t+pTH7NTwflyET8ubcl0VbXH8b2JnbPf+N7Fo16lOC59nfljuSeofuNJp0kVCUg9/JEXe3T
w2vIIPf6ov27jchUzFDCU7Yz9GWX13imQhnTSyqS3plveGK8OQI2SCwIu30mp1JOycbPCbI
+3aTiRbnKOzAc9oyohAbkAAGVSCQxYseryYYmnScxIZUVkWQqOSqSCQD+ASq7H+w/rrp0dU
/vXsKPu6dJntJGqQGN4ft4g8pBLIFnKM8Q5HzoMCPx87oWB+hU8152z8/29MRFVSpZDymQE
Dlsx8eDaZgP5AFQfIPU3NfSHG49pJ7fen2uOl4RpHlBscliKR7cSIGZByKjXgDWiN7z+ar2
/jsythoqeSxlGWWpKi2DB96yRkrKOMskg5PvTKoj8J5HJgsal3FXr29UYXxIktjjPDKgatW
LMeCyiJpQw5kGQEkrpSrAAdSZcqI43r3O6/ufu/UNm9j60stqUFUQRSvN6RMXFTpQxGx5B9
ulkuJxctV58bk5puEUjlbccFYkoU8AGdidq5I0NkroA+4qpjhllSR44ndYV5yMqkhF2F2f6
G2A3/ZH99dpILsmOjuNVcU4m+3WwsHFC/l+JcD3Nok+STrX4A6YWcFShoxW17gp/vVhMkMt
eykjnWmVf2yh04ZA3LRK/I86lVqsUX03vW57SI1rKQJWhXRd2ijkLkgkaUCdfI350CBvfVc
60/wCluE7e9CbNX7aG/Sge2dSq32cIDqJVj4MWlRo96I4hZEbydDqudy930LkcOGwOJhqdu
1bIsx1ZUYSTvxAYyuHLH5YDTA8SP6GlMeMz3cbyZGKjZtKW9Npki1ErAALGCAFB1xVUH9qq
jyB0vu1vs709X14Z/QlaP1YH5RyaOuSn8qdbB/rrwY1ECSCZCzMymMA8lAA0T41o7OtHftO
wPG9Zw1GlV7o7ZytwpHi8H27DbuT2a/FFeT1GQLpArNzkBXWySjeS4PWX26dOHKLVrZSGxX
Ppg3PSkSMEqOR0V58VJI3x2QN6866sGSzlCfFxK9amr2opZUMFKqZKxDSIiuUjTfJT5BG1I
jlU/wCAqfTntztzuDPzS/oFSad4/wBqRopAnEOj+GJI0rKrg78edf5AGFmDkv1i0mYmmmvx
SmKw00vqPyT2kFtneta+fx13yfcmZzVWGtlMjNdSD/ujYPN18sTpj7vPLz586Xe+K6MjSfC
SWcfZr07TS6MF6KVnQqGI5xMrBWVtEHkDrRHtYHqFcnjs2nmhqQ1EbWoYS5RfGvHNmbz8+S
fnr3XxmQtzwQVqNmeWypeCOOJmaVQSCVAHuAKt5H/lP9dShjFhqxLOsL2L3D7SSLJQcIvI3
6q+Suww/kU153vRAZ18LgcfjbX+oLswvyRSGiMfZr2IQyoSolKM7DkxUAaH/P546hjOxcd3
fBjs7JBR+7qtUEj15n9G4iCPkJIHhX0wYlBRVABDgn26Jv8Aa7WwV2evJaxFGZa8HoRxyVI
mVUBHEDakgLo6AIHuPg+NM4YYq0EcEESRRRKESNFCqigaAAHwAPx106Ojo6i5LG0sxjp8fk
K6WKtheMkb/BH/AOEHyCPIIBHVMzP0c7YzF17BNmirNyEFJYYkU8VU6/b3r2A6JI2WI1s9L
z9GMRHmJRBUpvjJIncG1JO80cx3xRQjovpD2nySx0RvyCI2O+guMqhWt5uzPJycOUrxqpjZ
Cugrc9MCd8vOteADpgoh+iOco5K7PUzv2tReTVvtWZ7MgVw8asD6ahvap3y0GUf8wdpfRC/
/AMPkM9ahqypKSaJhWf2jwCW5ceX5AIZfA5BgSvVw/wCx/t85GC81u8skE4nUQCCuOQ4+Nx
RKQPYPgjRJI0SSXWc7N7bykE02cWzNWRmsOLGTsCGMgEluJk4qACfgAAf7dUXvl/pXQxy5K
HFYvK2uSwpVxt4QjXklmETeABv3cSd8R/yy/vLIJYzBoUo/tsTQ2lGottbCQq3uY81ZgWZi
WPuOt8d6UddO3OyMp3JSe9Dwgpidaq2ZGHATsyKqMAeYB9Qe4Kw2RvQ2y2buunisD22gqmt
elrW/0iRHtzKOELerIBGFQkPI3J9s4QsoRvIK0/tqtiprU02Uk2laIyiFkUpKACCPM8Lchs
EKpJP9ePMq53YExwx+Bgs4isGhkISdC7vHyPJ5FjV3PIqwBbSkHQ1xCVzrtVWAyF7LftR6Z
owxV5RyAKq3FgG0SdsNeD8nQOoPksDnO4DUy+ZswRFRZ7jktR/Z/eNDGixQrGCx5K3Lkg1t
uRX4TjlkwiWeQQO7xBiEd0Csy78EgE6Ovxs/8z0RQyzuUhieRgrOVRSSFUFmPj8AAkn8AHo
hhlszxwQRPLLKwRI0UszsToAAfJJ/HVp7Cg7qW9NP25hprv3MTVnl3LFGuishHrI6cG9q/w
CQ2DrzvqF3N2j3L2/xu9w1vSe5K2nktRySSt8sdBix+fJ/sjZ8jppjO3TkspjsnkreCmhvb
9apWli9SH28U3XieJix8HjGS2/kFvae2c+m8uNqh8T+r5qV/bwGGs1jEdghjyQh10GGtqQS
p8jY6ufZP0nd6KQd1472RStIYZXb5Ya/beKxxH8EJLRgn42dAizZP6cPDjYcd2jmrnbtZrP
rWEhlZgfYwLA75liQg1zC6G9bHlf2h9PJ/wBOmrd0UnkWWeab1f1Wws0rPtOUsSOY+TIWBZ
XPghTvyerh/oztX/01iP8A6MX/APPTOnSq4+qlWlWhq1498IoYwiLs7OgPA8kn/r136Ojo6
Ojo6Ojo6Oq/k+4mfBXbWKlhpWK/p6lzlaepXHJgPJdVJ8bHj8ld/PVF7yyGCzX2dfuL6i0/
sPf6lbCV3/f/AIkeoVklA0wUjkv96/sZzl4Pp5TozQYy3nclfSJRHY1HDWkcgbbTLzCgk+3
W/Gt/5dce0aHbE8wnz+ampoPVWWKOqj8YygUNybfuLPoBEdhxLe3XIRcvnMfkql30sRWq2b
eQ+4RoYlQV4FUqsS8dAj3edKp2gJLE+33gO8M52n6BxOU/ZaUWJKumMZYck4uCBva+TxPwV
O+SjiVe7Z4pMLLZg+5lxWSe+0hcB7Bdo2IZtbLbjPvbkfcB8KOkcMMtmeOCCJ5ZZWCJGilm
didAAD5JP46vi/STJJXrX8pkcdgaM3oqWyFnUm2jVm0CqjkDz9hIIKkbIHIw7306mbcvb+R
/Wq0dla08tepI/pMeR5/tCRWTiFYlWLDmAVB8dVjG0obv3frWPQ9Cs8yeYxzYa0vvdfnf+P
Jv6U9SpMeZKFl8Tds26azrzgau6OeMbv6jqvKMAAS695bQY6A3027ThnhtUrlfA08lN7mri
vkAtxZIxJIJFj5tphxHhoyrBFABLbbQKuS70o52tVxGAmuCbg0+QtVZvVbirJqSRkrCTink
CTe2I929cRe2u6auUjtYHs/9JvPK3rZSbIQTtIWVh6hWX1Xj8tyYIxJBZSWOmBe+lXemdmN
fOd1Q2aksqzvI0kztE/BuQSHxHx5MRvwdAEcfKlnjvoljoKtZLubuNYpyl69ijBFVddkEbb
izswI2CW8eAAPzYB9MO05LUVy7QmyNxOBezdtyyvMVAALgtxb4HjWvxrXjqwY7DYrEep+mY
ynR9XXqfbQLHz1vW+IG9bP/AM9Tejo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6OjrnNDFZgkgniSWKVSjxuoZX
UjRBB+QR+OkeW7F7YzNUwWcNTTfpgywwJHJxQrpA4GwvFQvgj2+BrpFf+i/ZdyBY4Kdmgwb
kZK9lixGj4/c5DXn+t+PnrOfq72bhO0IMHHh6zxtOsyzyPKztKUEeidnQPuP8QB5+OtAofR
Ds+nO0k4vX1K8RHYsaUHY8/thTvx/evPx0Xfol2nbf9p71OIMWWKCRNKSFB9zozke3eixAJ
OtbPUnI/R/tS9ejuxpcq2FlMsjrP63rsSDtxMHDed/89ne+uOJ+jmDwt5bdHMZ2FxoOIrix
eouwSjFFDcTob0R0wh+k/Y0E8cyYFC0bBgHsSupIO/KsxBH+xGj1Fo/SLtupJc9WfI2q97z
PUawIYXIbkp4Qqg8Heh8DfgfGvGJ+jnbGKu17BNm6tdnYQXFhkRyy8Ty/bBYDQIBOgfI+Tu
8wwxVoI4IIkiiiUIkaKFVFA0AAPgAfjrp0dHR0dHR0dHR0dHR0dHX/2Q==
</binary><binary id="_46.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAA8BAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAgQGBf/EACgQAAECBQQBAwUAAAAAAAAAAAECAwQFBhEhAAcSE
xRBUbMiNjd1g//aAAgBAQAAPwCmomsIyYVVWEFOZoz48riVeMhwNt9TKVuBZuACUgBFyb2x
nOndq6gnNS0h587PN4RK223urr7kAA8sWBsoqTcAD6fcHR1pR9KxcJMKjmsjRGRULCLdVxf
cZLobSSASgjNha5BNrewGktl241G3MKqKeQtpb7qoVKRltvlYg4GeYWfXBGfQUdZ/Y8+/Wx
Hxq1jbRfjCUf2+ZzX/2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANABABAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABQYH/8QAKRAAAQMDAgUDBQAAAAAAAAAAAQIDEQQFBhIhAAcTI
jEUFSMlQVFhYv/aAAgBAQAAPwDTMqyq24fZ/c7n1lNKdS0hDKNS1qMmBJA8Ancjx+YBG5V5
RX5XiHq7mrqVdPUrYcehI6uwUDpSABAWEx/M/fgXKvqPPLFbZV/JSU9Mqqbb8aXfkVqkbnd
pvaY7f2ZsMRxG34Zanbdbnql1p18vlVQpKlailKY7QNoSOP/Z
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwApAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANABABAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQP/xAAhEAABAwUAAwEBAAAAAAAAAAABAgQRAwUGEiEAEyJRB
//aAAgBAQAAPwB/+kZfcserOGNys3vx25MajdLltVir7lIIgkjVH5EHn0CYKA1gmaUMvpvQ
wtrxuwYeqlRcOqhWuuSk7Anv0mBP0onYExPjOSWOhkuOvbO5OqHVLULgnRQ6lUAiYUAYnsR
5Sw2RljlkbWi3pWGzZJSndWylEkkkn9JJPOd4AOef/9k=
</binary><binary id="_27.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAA0BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABwMG/8QAIBAAAgICAgMBAQAAAAAAAAAAAQIDBAUSBhEAITFBB
//aAAgBAQAAPwBP5FyXH8apLPcLyyysqQVINWnsMWVeo0JGxBYdgfnl8FYylvERT5milC67
OXrJIJBGu7aDYEgnXXsj979D4MRhONcoyf8AUZuU8mrw1IaETw0I68yurA7KPg7K6s5JbU9
sPQHahH8//9k=
</binary><binary id="_32.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAoAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPABABAREA/8QAFA
ABAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABv/EACQQAAIBAwMEAwEAAAAAAAAAAAECBAMFEQYSIQcTIjEAM
kFC/9oACAEBAAA/AHN/6jWazymtsJa16u53BIFvXuvuAbIYjIXBUgjlh724+EqV41eeqNmo
6om1rJDmdypEhRmRqRPKijUf6ux2g/0QXXaELeKC89OabamtF90+1GBIj3Jpc8lnDyVcqam
G5PpWGzhfNvXOUF90rbdQzrVNmd5ZFpkiRHek+OQQSrAggqSq5/eOCOc//9k=
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAKAA4BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQb/xAAnEAAABgAFAwUBAAAAAAAAAAABAgMEBREABhITIRQVM
QciQVGRYf/aAAgBAQAAPwB/Naj/ACh6hxeZyyCxomWVIwforrFKkhxRBC/BQsx/HAlP7gA+
LqOmYqX3O2SbN9tVudMuVTRd1ekRq6H8wZnVk1fQjdN22RcECSZUVVMDhy5TKPA/ZTGAf4I
h84TjoaKiNztkYzY7tbnTIFT11dXpALqx/cf/2Q==
</binary><binary id="_37.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAAwBAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgUH/8QAJBAAAQMEAQMFAAAAAAAAAAAAAQIEBQADBhESIUGBI
iMyUWH/2gAIAQEAAD8AsZzleQR7h1i5ZKN6WWLcY9bp1ytq0FpI5b5p2QD32DoVoENFN4OH
aRjUe01tBCf37Pk7NGsvxmRmMyxaTaC0W8c4UpwVL0QPSroO/wASPIplX//Z
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAoAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOABEBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgf/xAAjEAACAQMEAwADAAAAAAAAAAABAgQDBREABhIxByEiE
0Fh/9oACAEBAAA/AKte79a9uW43C7zEixgwTmwJLMegAAST2cAdAnoHQLbe/LtvffqW+KK1
ltkOMZT0npI9WYpZOHIsPhSrqfnPonDHIIpup55M8Z1d5149xt0pKVwpKtArIqFaP4gXbPy
pPLkw/mNIImz6UPyBN3bTmOWmxBHqRmQYDDh9Bs9Ypj1jvJz+tI9f/9k=
</binary><binary id="_49.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACCANEBAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAUGAwQHAgj/xABEEAACAQMEAQIEAwMICAUFAAABAgMEBREAB
hIhEwcxFCJBURUyYSNxgQgWFyRCUlPBMzRUVWKRpNI2VnKV03WUpbPU/9oACAEBAAA/AOza
aaaai7tuWx2LkLpdqOkdYjL4pZlEjL32qfmb2IGAckYGqsnrRstoKmQ1lSjQs6pGaZuU4A6
KY6Ab6cip+4GpCq9Udm01nFzF6hnRshIIgTMxGevGcMuePRYAdjvsapM38oOJZ5BBtp3iDE
I71oVmXPRICHBx9Mn9514o/wCUF+0Ra3buEMp5yQ1XaoW6wpXtguPqASP7OcCTqPVr+cm2a
6n2/t2+zXN6bxlqaLklM7gjl5EJYY+Yg8QTx+n08el25l2zYI9v7sFTZ5fPI1C1wpzBE8ZH
JgHIAyGLE8v76gE+w6fR1tLcKVKqiqYaqnkzwlhkDo2Dg4I6PYI/hrPpppppppppppppppp
rHNNFTQSTzypFFEpd5HYKqKBkkk+wA+uuAb39YrpfJ/htvTVNrt4UAsCFnlbIOSyk8ACMAK
exnJOcDnM00tTPJPPK8ssrF3kdizOxOSST7kn668a9xTSwOXhleNirIWRiCVYFWHX0IJBH1
BOs01PLLBJcVpkgpXnMaKrHiGxy4pyJZgoxk94yuT8wzJ7Lt1vu26qShuquaKVZfMySrGYl
EbHycmIACY5nP0U9H2PYPTqxXPbwvO1L5ca6Jp1WKikh8iwAFGdjTysMeT5ySAAQUz82Dxp
9/wBzwbfoZ9gbQea70NTlGqJagzMzShcRwGEqOIPuDnkzMCMZ5dp2rRS27a9uo57dTW6WKB
Q9LTOXSNvrgn3JPZ7PZPzN+Yy+mmmmmmmmmmmmmmmmuU+uG7pbbbqfblDO8U9cpkqmQkHwd
qE9vZjnODnCEHptcMjhllSR44ndYV5yMqkhFyFyfsMsBn7kffWz+G8qWimiraOR6yVovD5e
DwEFQDJyAVVPIENkjo5IwcWOK+y7MtVdaLcEkku9IILklXGeSNxbDwlG4mMpKOLZblxLYAK
5q0FN543ZZ4VdOxHI/EsArMSCfl644xnJLKAD9Jmy7n/DNsXyxTUkM8NziQoTHhllV1IJYE
HiF5EA5HIDrBbMNR1k9BVJVUsnjmjzwcAEocYyM+zDOQR2DggggHUzTb73RSWOWyR3iZqCa
IwtDKqyYQrxKqzAlV49AAgD6a1tv7ovG1p5p7NVJTSzKEeQwRyNxznALKcDPuB74GfYas1o
9Zt4WuDwy1FNcVCqqGsiyyADH5lKliesliT1+/Njo/5QVUlKi1u3YZqgZ5yQ1RiQ99YUqxH
WPqf8te6D+UBKAwuNgRjxyHp5yvzBB1hgei4Peelb2Yr81gsnrltmvQLdYqm1S8SzFlM0Wc
4ADIORJHfage/ftmz0HqHs+5QNNBuKhRVbiRUS+Bs4B/LJxJHfvjH/AC1Y9NNNNNNNNNNNa
tyuVFZ7dPcLhUJT0tOvKSR/YD/Mk9ADskgDXzB6g3ui3Fvi5XW3s7UszIsbOvEsFRUzj6Al
cjPeCMge2o+7UL2Koa3rX+SoaIx18UQZVikEhzCxPT4KISRlc+xOATGaatNgpbdXbYqoYbC
l0vInZVHxTrMI2iIQwxKf2hR1LN0cDHRBJSPfaF/p6Woq661VlBS00Rkknq6eSNB2Aqgle2
ZiqgD75OACRGVVHPRSCKpj8UvfKMkc0IYqQy+6sCp6bB9jjBGsOmmmmmmpbbu6LvtW4pW2q
reIhg0kJJ8UwGenXPzDBP6jOQQe9dj2z62WyanZNzTwwVJlXjJR08piCGPl3nLclYFTgYyV
xkZYdPhmiqYI54JUlilUOkiMGV1IyCCPcEfXWTWrS3O3109RBR11NUS0rcJ44pVdomyRhgD
8pyD0fsdbWmmmmmou+7itW3KF6q51kMPGJ5I4mlVZJuIyVQMRyb2GPuR99fNu+N8V+97otR
UJ4KSDPw1LlW8OVUP84UFslc9+3trVp6KWdLbt6lmdKm7TwyTpOhRI3JZIP7PLHCQvyBIIl
HWVyZD1Lmnqt3TVUtuo6OGfm9K9LGFFXD5ZAs7YJ5M+CeXXIYI6IJqems1FWT2+ugraWTx1
FNKssT4B4spyDg9HsfXVz3/6lz71ttvoBS/DRU+JaggjE03AAkDsqqkyAfMchgT3qjaaaaa
aa6NPV7Ki9JEmjpqOr3DL/VX5RCOWJiVJfirD5VSNQHGcsfmGXkB5zrNBRz1MNTNDHySliE
sxyBxUuqZ79/mdR199Sdm3huDb1DU0Vpuk1JT1X+kRAD3jGVJGUbH1XB6HfQxrV8UXgWpqL
k9VcqlvNKgAkUKwJy8vLuQnBK4OM9sGBUds9PrPtPZFIXue4LWt7ZgajlWpG9OeOGgYCQhg
rcs/QkKcZVSLBNN6Y1M8k88u1JZZWLvI7UzM7E5JJPuSfrrVqrha4ZBcLHuDblwmpqk1DLc
KiBEo4ZGPl8TxJyRnZ0BZ+Wc95J7s1luVuqqWOGlv0N3cc/2wmid3wQWz4wF+Xmg6Axlc+/
cpppr5p9W79Led+VsArHno7e3ggjIIWJgAJABgd8w2T9cDvAGqTqftFHchvWGkqZ6yG40Er
ANBT/GSpJAp4oqA4bBjCjviB+g1BzTS1M8k88ryyysXeR2LM7E5JJPuSfrrxpprZtttrbxc
YLfb6d6iqqG4xxp7k/5ADsk9AAk63b5ta97bSB7xQPSCpaRYubKSxQgN0CeskYPsQQRkd6i
dNe4RE08Ynd0iLAO6IGZVz2QCRk4+mR+8aRxNIkjqUAiXk3JwpIyB0CfmOSOhk4yfYE68aa
vlpstk3R6cy0trpXj3JaWNTMRE0j1iOxXgioSxAHj744U/YMzarNksy1u46O1V7vTNLcIaS
aAqVmUM/FyMqQCuMHPeSOj3jvO9qW07H2HU1Nlp6a2SxtCIRFFDyqJFP7PkZEbmVOZP73yE
8h2dcMotqXe5WD8QobJdKg+cKskNOXilQhvy4GcqyEEjkPmAPEgc4+0UtBWXSGnudx/DaR+
XkqvA03jwpI+RezkgD+OdXqL04sdfVTxw7mmNRHxeant9iqqmKHmOShXySyEflY/mXB71c9
obX29tihnhmn3HVVE8vJp6a3XKjyoACqVj6ODyOT/e1J1NHDWV0UVruN9pUkwnGspby/zE+
5fzIqr7e/tgkn7Wal2xSw0pjmq7jJLJEElcXOrAJyCSoMpKdj6HOMjJBOZaQSl4zG6KobMg
ZCSy4PQORg5wc99AjHeRk1grayC30M9bVSeOnpomllfBPFVGScDs9D6a+Q7nXy3W61dxnVF
lq53ndUBChmYsQM56ydLbRNcbjBSLzxI3zsgBKIO2b5iowqgkksAACSQO9eKKp+DroKrwQz
+CVZPFOnKOTBzxYfVTjBH21muKQT1VTWW2lmhoDKOKsCRAXBIj5ZOcYYAntgucDsDT00010
O6b+ot47XSm3RNUrcqJswfDR/sJw3jQu6BhmVQZHXtEz17HiYWTalP/ADjhtFVWpRVtZVxQ
JS0ypOtOWdVcOwlbiFJYKOTOeHzBMgmP3NtqfbdcqfEQ11DPyajr6dg0VSoOCQQSAwPTLno
/cEE5tvWij3DJFTVdTR2empf9YuBEkjtzbCck5YChiF5YRRkcjkqD2Ddk1g/mVdk2xS2i3T
GmaWR5Yo6WTgrSQyBYyvPnnnEOSqMy4DZyNcA01uWm6VVorlqaWrrKbOFlNHUGGR0yCVDDO
M4+oIzjo67btuk2jc/i9+W1pqG4mKStqWeZZ1trjkJA0QPJlk/aHsZKg8TGeOrTuKzbjqry
9Zt+5pQSSW8wiV4UdFdZAyhge2LciAxDCMCTCkyZHILb61bmoKuAvBQvQxL4/go4BEipyyA
pHakL8g9wABkE5Ji/UNrJcKu37gsj0yC7QNNWUqVDSSw1PImTmG/KCWAHsDxJAx751u+2xa
LVX1ttrheKWkEYVhGKerjV3QODLHLzYDr5gFHjIXHFV1u0G49uVkDSTw0NAwbiI6iCmLEYH
f7O3MMd/fPXtq52beG26SyIBvWuoIoW4NFRW+NoImYsQA3wS9sAxxxHYb3xnVss9ztVngnj
Rb1O1RO08kj2CaNmdgMk+KnQEnHuQT+vtqatFfQ1cHgoKapp4qZVRY5aGWmVVxgBQ6LkAD2
Ht1+mpDULvP8A8D37/wCm1H/6218m6lpo2sMElP5nS6TKY50UD+rRkfNGxIyJG9mCkcVyjZ
LMqROp/YpnO76CGObx08so+NDShI3plPOYSZIBTgrEg9ED2OoOaVp55JnCBpGLEIgRQSc9K
oAA/QDA0hhlqZ44IInlllYIkaKWZ2JwAAPck/TWylElPVU/x0sPhkiE5EVQrFlwTwygfg5x
gBh0SOQA1p6avN0vVVHS7Yp7lNCqLmqAjpzSfDLIflkjKU6MmMlsoZVZkBwcAGM37JVT3yG
qqbh+JLU0yyQ1izF0nQswDKh7h7BDR+yuHxhcAXb09iiqaK0S/C11HLVN8PVXZkDh+DEwcT
NDJGFUpFGoV0bngcTxU61fXS622rvFBQUaYqabyyVZ8fDLNwQcvqW4xDsjtShBII1y3TTWa
iqfg66Cq8EM/glWTxTpyjkwc8WH1U4wR9tdz2XvTZtRYqOuuQt1iuK1L0xho806Es0b8uKN
ngRHEGd+vlIJwcGP9TfSe43O9te9twpO1Y2amk5JFwfH51JwCDjvPfI57yePIqyzXW3xvJW
2yspUjlELtNAyBXK8gpJHTcSDj3wc6tW2o7veNr11mjgqamSGBqq3JHGfNFGeazNE3JeUbE
CJoxnJkLAEoQ3jY99o7XyoleaOorMFpxUyUyoRyOCwqYkdQAMBuJzK3fyhXvhslduqyUUlT
tqhrY1XKz01PFJlstyAnW4BpBzZyST2xJIzqwbfp9wbcsk1toNv1Ma8g1MBFEyREnL5V65i
QfoAygEk95OrBDDuyWCOR7pa4WdQxje1OWQkex41JGR+hI/XU7queoF3t9m2Tc5rjzaKeBq
YRRyKjytICvFS2e8En2OACcHGNfNNZPbaWleit8fxErYWeul7D4OcRIVBjXP9o5ZgB+QMyG
M01Y45KjbG25FaF4a6/wAHFWYujR0XIHIwcESspHfssZ6IkB1XNbNFDFIlVJNFUyLDAXAgU
YDEhVLsfyqCw7wcnC9cuQ1tNNWa5LS7u3PUXCjj/CqCXwo8lTICsMzIq/O7EFuUgZi3bFQ7
lThhrBuupoK6SmqYoJqS5jyQXGlmRufNGwsrufzOykB+lPNGYgctbti3nfLft1LTS3j8Op6
auSeGcMxZWbrgyhsmHAd2ARvmwCPm1Wa2snuFdPW1UnkqKmVpZXwByZjknA6HZ+msOmmms0
tZPNSwUryfsafl40AAALHLE492OAMnvCqM4UATu2d+X7aNJU0tpqESOpbmwkXmFbiy5UHoH
5lOcdlFzkAg9Z2B6jU+44LjLuy6WulZZ4mp6WV0iRAoyGUOMk8l5Z5sQQOkwOVzuG6trUlb
Sw191oVl88qQu7grFLGuHBf2jYK+MEg/Nj665zt59o+nW/L/ACXO5Jb51b4alooYppUWnYR
yByxDEsflyM9EN7gjFw/pd2J/v3/pJ/8As0/pd2J/v3/pJ/8As1uW71I2bc/J8PuGjTx45f
EsafOc+3kC59vpnH8dbv8APPav/mW0f/fRf92vnbc+4dx7xvdVS1Ne9ZFTtNJHAjIkKpGHc
sFVipITl3yYkdBm6zGC6v4K2C30dDT0ZXJSeGGWYKQqdSSLzLHonhjBLMFUDqJ1uU1NSihl
q6uf7xwQROPI74/M3vxRcgkkZY/Kv9pk1ppWnnkmcIGkYsQiBFBJz0qgAD9AMDXjWairJ7f
XQVtLJ46imlWWJ8A8WU5Bwej2PrrDpprZirpaakMNNNUwtIzGXhMQjqVKgcQPfDyAkk5DkY
HecMk0sqRpJK7rCvCNWYkIuS2B9hlicfcn769/G1XwPwPxM3wnl83w/kPj54xy4+3LHWffG
vEMMtTPHBBE8ssrBEjRSzOxOAAB7kn6a9wUc9TDUzQx8kpYhLMcgcVLqme/f5nUdffXugtl
wus7QW6hqa2VV5mOniaRguQM4UHrJHf661tTlBRWKssCioudNQ3JZ5QTP58FCIuBwkTggYm
GPlOWByQMaiayCOmqnhhq4atFxiaEOEbrPXNVbr27A9tS1tkstC8FZDf71RVqLkvS0CAxsR
hgrioUkdkZwMj6aj6a5eChlo5KKjqYpMsrSxYkjcjAZZFIbr6KSUz2VJ1nmvtVLMqySTVdJ
BFLDSU9fMZ1p0dCg4+wDKOJBAAyqnHWNRmpCgmsscDC42+uqJeWQ9PWpCoXA6w0T95z3n+G
rntG3+mlbPFJd5a6OWRgkVv80tQ0jElQG8VOneeJAVjnPePY91sVpt9qoUFtFYlPJEnCKpq
J38agfKAkrEx4BxjA9sEdalNfN/qBtOGjvdznpqmmhkSdm+DLUdMscOCV4Is5cnjxwPGC2c
ns4NJpajwSFXaY08uFqI4pOBlQMGK5wR7qCMggEA4ONZq2OChuk8Uaw1ES8lVfMZFTK9Dmv
EOyE/mHykrkZU96000tTPJPPK8ssrF3kdizOxOSST7kn668amaHbU9x2zWXilqIZpaOX9pQ
xsDMsIGXmK5zwBKDIB92JwF7htNNNNNSd0/APgbf+EfiPxfi/r/xfj8fPC/6Lj3xzy/N3jH
663L7drVcrHaoKWCGCroohHL4basHl+UAs8glYyMCvRKrnkx69tZLZb6e21t3tV+d6eSW1u
0DQVKFDIFWeLLKxV1YKAB3ksuMHBEFR1tVb6pKqiqZqWojzwlhkKOuRg4I7HRI/jrDr3GIi
khkd1YLmMKgIZsjonIwMZOe+wBjvI91NU9T4gw4pDEI40DMVUDs45E4yxZiB1ljgD21h001
b9tbXsk8AqdwVzhZFzHDRXGgRgCAQWMswIPuCpTI679xq4Rbd9PKzw09MLdbfFEfLU3S4xz
+YjAGBBWLxY9k/Lj93sem7UtNTaaGOKO50dXbGiDU6wRzHAwvEq8k8nycR0owO8j9ZmmraW
s8vwtTDP4JTDL4pA3jce6tj2YZ7B71n1Vd77JpN20WWiQ1SKEBHijZ15A4MzRSOgHzEBcZy
Qffrie5fTm40E5FpttdUBG8bwpDUztyBOXEhp40K9AdZ+4yD1EWVX25eJaytl/Dbta+E9NS
V9CzpMwweDfVGKkFTj9eSHB1YLpvizb1oalt1W/xXZaaVaKqo14RxFRyjUjJZubFlPIkKOP
EKWZhUKi1BDSPS1lNPFXMwh5TIjx4cqPMpb9kSMN2eOD+Y4OEEF3tlIl3ipamGlqFkp0qmg
PikDqyOoYjBJXmOuxg/bWrWTx1NU80NJDSI2MQwlyi9Y65szd+/ZPvrxDE088cKFA0jBQXc
IoJOO2YgAfqTga90VN8ZXQUvnhg88qx+Wd+MceTjkx+ijOSftqdrrXbpKKWtnV7JOVk+HiW
F5qKraNgrCGfkxz3/wAS5GeYDALXNNe5omgnkhcoWjYqSjh1JBx0ykgj9QcHXjXsmLwIAji
UMxZy44lcDAAx0QeWTk5yOhjvZo6GmqY0aa7UdIWlKFJkmJUcc8zwRhxJ+Xok5PtjvXi5xL
BdauFDTFY53UGlcvCQGI+RmJJX7EnJGNa2mpyww2GvnpqCso674qZinmSt4ozEniBGtPI+T
0uBnJP0+k1D6VXueeOFKhA0jBQXt9eigk47ZqcAD9ScDVzsnpt6hWNBDDe6GWlRSqUrXOtj
iQk5JAi4d5z9cdnrVmotnbokTNfeKaBuIOIKy5SjllsjJql6wFOfuSMdAmx/zUt3+03f/wB
5q/8A5dbtutVNbPJ8PJWP5Mcvia2aoxjPt5GbHv8ATGf4a3dNNR99slFuK0S2q4K7UszI0i
o3EsFdXxn6AlcHHeCcEe+uH749Hamw8ayyVPxNAc+Vq2eGH4f8oHKRmUNyYnGAMdDvVPSzX
q1wVM0FxoYVeB0mFPeqYtJGRlk4rJlgcflwc/bWGa1zWaCSarhtdYsqmJAlxjmaJiMhwsMu
cjB7YFe+wetYXeqsk5hgqHgrEYGSakrVdGXKOgDRkjIZeWeR7C9Ar2q7pW1tuSOrrUqSZ3f
9qnKdD+YkyFc8WZ2PENjlyJAJBOrUxQR+I09T5g8QZwUKtG3syn6HsZBBOQQejlRmprrPT0
MtCyQz0suT45ow3jYjHNG/MjdKTxI5cVDcgMal9t7W3VuSkkey0D1dLTM6nyNGIld1w3ESE
DlxC9jsYU9fKdSH9EW+/wDcX/Vwf9+rntD0O/1S4bmm/v8AxFr4/wDqC/tUk/8AS3X7tdP2
/taybWgmhstAlIs7BpCGZ2cgYGWYk4HeBnAyfuda27aTaNdSxU262tyo+fCauZYn6KluDZD
D2XPE/bOtK1bP9P6+ztT2u12iupByiaaIrM4J7I8uSwb5uvmyOsY61Sdz+iVwqp40sF0phQ
xs5ipq3kGplYg8FkAYsvLkQDjGT7lmJ0rJ6CXA3EG/3OmWiCkkULsZWb6DLoAB9c9+2Md5F
ttu0fTPZ9xg81bQi6UTcw9fcF8qse1JQsFBAIweP2Pv3qZve6tgz24m73Wy19NEwfxM8dSQ
3sCEHIk9nsDoE/TOom3eonpfaPJ+GVVHQ+XHk+GtskfPGcZ4xjOMn/nrAvqYg+Pu1NJDV2l
ZQiyyGqWKDGAO1ojxZuSkhnbBIwce8ZW+rdfXeeCxLbquolpmSmpaIVUtT5v8RedOqMqj5i
pA/Ke/pqPp9x+p0k8FXVXJKE1E54W6ostT3glvHladiRxUnpy3EZzkHW1S0O+L9uszVt2mg
p6zCSQ06XSkjp1AAZ4uSKivhSRzJUsewc66BYdpfgNc9V/OG+3LnEY/FcK3zRrkg8gMD5us
Z+xOrBppppqv1m0oHpXWir7jDUHHCSa6VsqDvvKidSes/Uf5a5rfvQu4TGpr6O+JV1k84fw
vAyL87jkTI0jNhQS2TyY4+pOtb+gC6/hfk/HKP4//AAPE3i/N/ie/5e/ye/X66pm7/T++bK
8D3JYZaefpaimZmjDd/ISQCGwM+3Y9s4OIWhio6vFNU1MNARyZaqRJHVj8uFfjkhQA2Cqk5
OD12t63H6f2OohN22zfKOlo3lqI1p7rVLF5Wjcj+ryH5ZEPQBJ66y2SQtVexbg26aa9xwpx
p2SojqqWaKpSMh8KzFCygF1IHLolSBnB1cP51+sv+zXf/wBmX/4te5fWre1qcUNwtlClVCq
rIKqlljlJwDll5jBI76AHfQ1B13qVvertZWo3NwWbiVjp1jjlI5N3yjUFMFOwSCQw6KnOq4
tXVXi4qlxrXlarnjE1VOVeUY+UHnIRgAH2LKpwMkYBF/2/XT7QgmpbLVIyysGkqBe7VC0px
1lWWUqB2AOZHueuRGvdx3ZU1ddG12v1xoOURCSU25YWjOCOitJTNhvm92AyB79Y1YKPfG0h
b0eu3fcZ6tKE0vw5qqoROQ/NHMscCNz6VS4XPHIIbsnahuDVMEc8FruksUqh0kS73tldSMg
gin7BH11XLtbt4XvcTXmulhYvTGkelit11iieE5yjcIQ5UkliC3Z/TrVflsax1UET2K0R18
lM0iWk092E0vWegfdhwYZDcfzZJwCFHZ656pFrfTSaGnOeckNBXyuOusKZ1B7x9R/lq22H0
ua7c5aq0WKkp1yobwXMSFuuuEskZ44P5hnsY++LfbfSXalGkEs1tQ1sTcxPSz1MIDA5UqDK
xUjrvl7jPWrhR0kdDSpTQtMyJnBmmeV+zntnJY+/1Os+mmmmmmtWvpJqyBY4LjU0DBuRkp1
jLEYPX7RGGO/tnr31BXHZMd38f4neayu8WfH8TR0MnDOM45U5xnA/5aqd89Mr4aoLt/8AAk
p195K+hpWd+h/ZSkAXB5fVs9e3tqq3L09813nkqaKpBE+HWlhqFTgE44Ux0ATPMcuSjBHWC
Ty1GV/ppUyTqbclTTxccFKikrpmLZPeVo06xjrH8da39GF4/wAf/wDGXD/+bSLal4tdDDy2
d+Myz5dudFcFkp+h8jY8an6/l5d57xjWrYdgbsr73TU6Wapo2LFhPcKNxApUFvn5IQQcYwQ
QSQPrqzVXpYm2bVT1m79001JSpV4jp46aaphdmUE54lGUsI8HAHSj5vbEhtCi2zeaGeO2Xe
3Wr4yX4aSiqPiYJKroYHBa481PMgfrkaw7v2lYNleB7laYZaefpaimoKhow3fyEmuBDYGfb
se2cHGlRemu1f2FRN6h2j+y700/i/eUYpUfwPFv3H66ttZtv0fpqV5oVt1W64xDDewHbvHX
OZV69+yPbUedjbE3VAlHYJqGy1sjMoSWsWsncABsosdSygYDA5BOM9DGTbJvSDZLQSCCyok
pUhHeonZVbHRIEgyM/TI/eNZK70+hluhqKGn25TUg48aWXb8cvsrA5cOpOSwPWPyKP73Kcs
m3bfZ0EsdutcNaVKST0NCtMGUnOMZYgdDrkexnUvpppppppppppppqpbk3ptOx10RukkKXS
CKR6P4mklDLkshw4jYorFCMgHI7AIIzz+Xf1LPVQVU25oZKim5eGV2BeLkMNxP4ZkZHRx76
j631Ggttx/EaOsetrahSk1TSPTrLxHHAZpKBCQcDAGfy/TrVP/FdtfHfGfglx8vl8vH4+n8
ec5x4/huPH/hxjHWMauF2qbPui3RPXXN6mitChFaGaSOKlV8KAeFuAUHiAAft1qmWe7XWin
nfb9EjLTM1WGeghqpqdFI+cyNGSAuB2OIB7wM66bH6obgtFxkWazXS7xef4SJzURGCaRsMh
jaOlQsWXDL32rA47GujU9vtG6aKC63XbtMZ5FKqlfRgzRoGOFYOoIP1I9sk4LDDGd1go6Kl
t9KlLRU0NLTx54RQxhEXJycAdDsk/wAdZ9NNNNNNNNNNNNNNNNc19dZpYNlUbwyvGxuCoWR
iCVaGVWHX0IJBH1BOuB1lbVXCqeqramaqqJMc5ZpC7tgYGSez0AP4aw6aa+zNNNNNNNNNNN
NNNf/Z
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAA4BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgID/8QAJBAAAgECBQQDAAAAAAAAAAAAAQIDBAUHERIhQQATF
EIGFTH/2gAIAQEAAD8Awx4unauVJbIau4q81MrzQCoypWQO2nOP2fUP0nIBV2PC3Bq8/b/E
JfIudZXV8VS3k+XP3GTMDRpzJIQqOfYP1eNEda+HNU1LMiRJPE1UrDeSPVkANjvrKHjYHfg
vev/Z
</binary><binary id="_73.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACCASMBAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAAAAUDBgIEBwj/xAA+EAACAQMEAQQBAgMEBwgDAAABAgMEBREAB
hIhExQiMUEHMlEVI2EWF0JxJDNVVoHB0ghDYpGTlKTTUmNy/9oACAEBAAA/AOzaNGjRo0aN
GjRpQlbfluNDBPZKb006uampgr+YpmGeI4silw3t7HwScjABKm7U24aHklDW7juT+IsjRG2
xx8u8KxeMMPgZIU9H7+NcpT8p70qtx1McF2poVWd2p6EwLULMeftgR4oyXJ/SGyAfnkMjW7
dN5bxtL098S0XSFo2MlYK2lrI6VWYceGGqGQryfr2pgquP21VandVPUeKS70M0txEoqmrLd
PSUzFz7lblHTlg3uGQXJ5DvBGBntr8mbksd1FTPdamuikXxulbJJUKilgS6oZFywA67HyR1
nUk/5CuFpulVPtOpht9PWcHmjitMFOoZV44ClpDxwM/q+WboZ7gfe25ayOoulVu6YVBygoR
PUQlsqFDqIgIxjPLthkqcg5wep/j7eFju/wCPBbdy3uH1B81NVC4VqpJMrEnIJbkV4uFz12
CB8a1qG2Vu5TFSXff9lu9bM0bimim8sIETl+HgjdFmDjtmYZUJgA55Kv2n+Hr7a6VL4l4/h
d9jik9PAYUkSJySo5NlgysmfgZHIHvjgzWfdUtgqqWybkhu9v3L0sdRNUVNfSzBhhWMKze9
m7XCggP31jAsG19/bkuXGhvOzqykr5OoJWU09PK3ZwfL2uFAJC+RiA5C9Y1YP7UNb5vTX63
zUdTJLwpxRRT1kc44csq6RD3dPlSAQEJ+CDphJfrXBbo7hWViUFNK3BHrgaYlu+sSBSD0Tg
jsDPxrchmiqYI54JUlilUOkiMGV1IyCCPkEfepNGjRo0aNGjRo0aNGjRo1HNNFTQSTzypFF
Epd5HYKqKBkkk/AA+9Sa1aqoqFSWOhgSaqRVZUnZ4omBJH+sCN3gHoAn4zjIOqZd9zbgtm5
IaWSw00E9VSOI7hLdZzb4eKySfzB4lXkBGSeg3H/ABAfC/cl7uV2s1JS3DbcN3p5fHUQ3Gy
p/E6czRSLyUxkIVUgOp9/wxGT7sVmX8kUdttdwt62exNTjKtap7VJRyGoDKOTRgyRsq4GQz
K2V+sDMG5t/Ut9rrLQ2WG40FXRypClPBUhaSJ8hDx9ODJKpUsgKMp4/pHuIPTd/wBokue0E
sFK0x9XLHCMcJZWCAydGWVOTfy8klmOAej2QwNDYrXakudotFrZolaWh8KxQrJJIoVQkmMK
ZPYufvI+dedv7NXi43y50VktNxpQ3APQyQyBoxIyssTnsBQew0hUER8ujgavO6vxBbrVa6K
ojq5ovDEUramJIliY8gFdhPULwY5wcMQSOgvwecwR2yH1Nt/iOJZ8L/EY55VpCntfi8XhMj
e5cfQ5cTjAybVsv8dW/em0qirp7m8VypJ28kMcCs5XjkLgygEHA4seHfkB5DBWzbb2L+Ttv
26Smst6obdSyzvL4KpUaXP6QzYSQAlVU4DkD/z1nBu78jbcvD0lfTf2p4/66GloJo3hHuCk
P4VBVmBwcODwOCPnTCe9Vm7aKuekvW4LBb0neGprq00cCUMqshEZUcZcd8c8wQSoPLLYZ/j
ysnlnqrdSbtptwUtAwNTPJBUNO7sXAAkeQpxHBcFMgjPQ/U1wu9ooL9a5rZc4PPST8fJHzZ
eWGDDtSD8gfeqZcvx1Z1vlRU2WKaluL+Gqiijp44qaIxsoHCU08gjbI5FQct9jB6uE1kpJ6
2SreWuEkilSqXCdEAK8ekVwoOPsDIPfz3ovdJcay3GK1XF6Cq5DjMqowA+DkOjZABzgYJKg
clyTpZtao3StqqzuVKaespWMccdHEUabiuefJyEYvkEY4qPg4OVVnLuCywXEW6a70MdaWVB
TPUoJSzY4jiTnJyMD7yNMNGjRo0aNGjRo0aNGqxuGlt/qpXglhSv8XqKiE3ue3jwqOJmYRZ
zjCryK/AA5e0DWnue1biis9ppbSs1zlp5fFPOa6aCXw/AYqs0YlfAGSzj3ZwAGPGbZ0N8/m
euNZTUsUrHx1UTeSZu0I5vUztwGM4HHJ4kEgnNc3TbtwW+60ldV073qpecLDVUdHEWplDcg
eJo5mjVC3X8xmPyBnICVaL8nVtuWB5kvsFM0eKadKmidWXtJPIywM5Ur/wDm3ZBIzgiuXnZ
lU9dTR3W0Xegr3ps+mtlAa6Moh4AiRqlicLwBHQUcRjsE1xrlUVlxaluFBTVUcSyLLHa6am
hYqvuZlkjiYYHDPIA+0NggMdLK0UTP5qEPFE7FVp5pfJKgAXtmCKpBJOMDIwcj4JzqaG5WK
uiFdQTUlQuJUirKbHIZ6JRxhlyCOwQcEa6VaPz3d6WDx3a0U1eyqqrJFIYGJA7LdMCT18BQ
O+v2pm6t31G6quSrq+ZBaRaeld3ZKNCyvlG5e5ieQOVwBgAABQlc1nDNLTTxzwSvFLEwdJE
YqyMDkEEfBB+9PLHu68WS+nciXD1NeP5bpVvJIahWUj3EEclXivRb544BwcWST8uXOrv81V
dBU1lvVWSnpKOqkt4UkrhyY2ZicKfazMAWODq2WP8AOEVRPDSPtqpSliVVknFeJmjXIRWdp
AoxyKgs7j9WSf3vthvt6u9c/qtuegtjRGSmrf4hFP5hkcfamcZU5yCR18n51hS7Yoo93VF3
jo3ppI25q/paMJMzoQxV1QzZySSWYZJ6yNWPRo1BHRwRSLKI+Uq8+MkhLuodgzAMckKSB18
DioAwBiv3Gw3G8bnjmuUFG1rpcmilpquWnq4SyAOSVXJyQRhXUcTlgxC43aWzw2uqNUs9xC
rKI1U19RViVWAHuSTlww5zlfgKCWClhptKZQgMKI7clBDuVHHI5HIB7AyQPsgDIzkSaNGjR
o0aNGo5RKUAhdEbkpJdCw45HIYBHZGQD9Eg4OMFZS3aurLjEq2WugonVszzpEoPwUbHl5qM
AjiY+WWGeODrWutXdptqLXLDWWqvXi0lNEUmcHPErlYpsr3kFUz0M8e8JbRuOrauhS9W67k
UcTNHWRw1r+ZnJBV4kpYkbiB8lesrjJ5EbV1vlzSCva7WapprPLAYj5FolaMsAuWkkqSjDJ
PRTByAc/dZl/Ilm2HZKGitFhQwPAXUtWU4apKlY+eafyBmOGyzcQfGwBJGNP7NT1tzqW3JS
WJLZdKxgtX6qurECcY1VC0LRospUMwx0uV6fJJV1ab1cZ7jLaq6z13lpmKy3AUyQ0rg5KlM
yszAgAdZIJ7C/Ae6jhhipoI4IIkiiiUIkaKFVFAwAAPgAfWq5Vbd2bZqUSXaKj9O0p4Nd6k
zorsSzcDOzBWY5J44LYyc41zP8kVf4/qZKS3WOmtz1YlCu1BEsKYZozjzhljXK8hyKyAd54
9nXPK6guVreG4PU0KSRsixvQ11O7oyj2tiFyQfbnlj57Jye87DYblvC8VEUVVCsqxSVdVV1
s3FEUds7scn5I77+cnrJCmaJoJ5IXKFo2Kko4dSQcdMpII/qDg6w0azhmlpp454JXiliYOk
iMVZGByCCPgg/etmCeZvSrb6TxVdJzm9RTGTytx9/I+4gcApOVC4Ayc4zq4W38zbxpLjBPW
16V9MjZlpngjjEi/Y5KoIP7H98ZBHRs0X52lKGaaFEbkzCkShLDjk8V85nHZGMt4+iT7TjB
uFFvy/1m3YL8mzZpaSSVVeCCokapVD/wB4sbQqJFwQRxYg5+RhsOrTvGiu1QtMtJWUtR4hJ
JT1CoJ4cyBAHhVjIueStyK8QrAlhp5GJQ8hkdGUtmMKhBVcDonJyc5OeuiBjrJk0aNaVPST
tS1UNbUzS+olkxiUKYoySFVWRUI9uD9sCT7jgHWFksVu27bhb7VC8FKrFljaZ5ApPzjmTgZ
7wOskn7OmGjRo1HNKsEEkzhysaliEQuxAGelUEk/0AydUm8/kW4W30xj2jWRJPF5DLdKyCi
jGf0qHLMvM+4lCQwAzj5xDS/lqgipTNeqKGjxKFJpLpS1gVSQORCOHOCTkKhwBn/JTJ+dLd
JtuargpEhuqqypRTO7AvyUKQyphl4lmOSpymAO+WoIfzvT1L1IW1PCVgR6dGdCHdQWmVmLL
gEAKhAJz3xJITW1cvzLSz0NI9mrrRS1EkSPULcFq38TEHlGBHFg4OPdy7wevvSKT893OG4x
r/CKGopYl4TGKSRTO4yOcbMPYpOCFZScfJ76uFV+adqQUoqYI7jWRCUxyNBS4EZyeHIuVHv
CsygEnAOQCMa0v7+tq/wCz7v8A+jF/9mih/NdLdaqsp7Zti71rxRc6ZIEDvJ135FXPjUMQM
jl85wPjWlVfkW6x1QvNX+KKxailiOK2VWDwoAc+8w5VcFs947Oqt/bSKh3VPU1e0LpNViAp
JQ3KtFSY4hGxYZmgaVV4szEBgCCc+3rXQKH817WqktqSiphqa1gkyFRwpGJAy7sVBXvORno
dgHrSjcu4qy9V0sdJ+RrdarUnmFR6cRrLGEIaMoVkZ5WcMO0KjCkEBspqs0tn2bTrX0e5L1
R1b1EpqJLnDcDLUALK6q6KkTryfkCyGRjg8iBx6X2yz2vckvq7BuChtF9rauSQW+pQxJTIZ
QYkhlCf6wELjhgkNgYwQ1ZvG3aiwwQfxCppo62VVdrflzPCrAkGQceKnAB4luQDDIH1Nbdt
LUQTyXO4JaGjgSrijq4ijVVOQ3Joc4Dt0vFcjlk9jB0j1nNNLUzyTzyvLLKxd5HYszsTkkk
/JJ+9YaNdD/EOyrfuu61VZcZHMVraFxThVKzMWJw/IHK4QgjHfL5GO75+U6PeFRVQTWS4Vl
JTwxPwioXqXeoOAexDDhGz0ObkHojj7tczvm2oUoaG6Db9ZZf1+uo6ysjp1fgEz6YTHytkE
k5D4LADljV5t35DrLVZ6a3Wu2zCltVMVrcU9RcJqQrjCzc/AseMSZwzAcMAAAas20907Bij
r57abdYnep8c8U00ERkKKAGXi5Up30VOCeR+ySS/kvbcdZMtNNcWlirhFPG6CFOXiPTNUFV
jX2H25Ri6Hogktht/cm0bBBNHHR3S01MkAqaqkntsyMqIOBmMcaGNAePbIAD1nsYFpi3NYJ
6Weqhvlukp6bj5pUq4ykXI4Xkc4GT0M/OllqpbTc7611te5pqz08rO9NSXN5oSJFwBIhdh0
wcrxCAdDB4506ufr46WSe3fzKhImCQNx4OSR7u8EsADheSg5wSOmWajSqSlRa2aGaoGeckM
RiQ99YUsxHWPs/8ALU+jRo0a5ffd23ilnEl4/HyUMs6rTiuN8jp24ktIIxUKBgZjYleQ+s/
qGaTbamz32+G0Wn8eeoKRFJKSC5xtGwRmbmZzGXHbY5LIAwCL2MArLv8Ai/d9L5qyPb0wp/
a3igdJGQtjKqiyO7KCSAeyQMnHeFE1jtQnkiTcCUbRMY5IbpRTQzK4PY4xCUY+u2ByD0OiY
Tt9o7UlwqLra4VkVmSEVYlmJ4hlBSPkVLZIHLABUhiuRnVprNdayhlrqW2Vk9JBny1EUDNH
HgZPJgMDAOTn61rRSLG5Z4UlBVl4uTgEggHojsE5H1kDIIyNPLjcbHBSmho7Hbqio/meS4R
1FUUbkcp40cqV4A8feGzxBOfvTrNw3CtpXpnFHDFJjyCloYKcuAcgMY0UlcgHB6yAcZA0vk
kV0jVYUQovFmUnMhyTk5J7wQOsDAHWck2naWxKm++nulwnhodvCUrVV5qoR4sf4SC2VYniB
kf4gcEfPSrRuD8U7Wq6uey1KW64cZaXyOlTUpgN03RKspKqwwwJGOxk65/uiq2u1TUrbLbQ
wyOpJeopaunJLRlllhVZmXix7VWVQA8fRHIiny+NaWBV8LOeTu6c+a5OAjZ9vXHkOI/x9k/
C5yW+aO3R17PTGKVuKqtTG0oPfzGG5qOj2QB8fuNQyRqiRssyOXXkyqDmM5Iwcgd4APWRgj
vOQMNGjWcwiWeQQO7xBiEd0Csy56JAJwcfWT/mdYasew91ts3dEN0KPLTMphqY0xyeNsfGf
sEK31njjIBOun7a/NMNTVTHcFTbqak8pWJo4ahJuIBwxQCRTn2jHMYw3z1qSl/N9k4XWqqr
YkVZCqR0wgkaQ1wBbA5mNeCgnPu7w5wM9HOu/LO2qyhMG49szVPglXyrEKeupo3YMUxLy4l
iob6z0w+jrZ2juL8dU97rbjZ70lta4wRtPb540poIigAGMoAGGTkK5BLMe8ZGdil/FJhSS3
1FihhpZUaBqgeGpSVX8nLySkOy54Y+uiMkHAs9FZ9nXqhgNLRWi609FEtJFLxjqfGqDpOZy
egc4J+8/esK/YW3quBVo6FLPUo3KOstSLTTxnBBw6j4IJBByMH98ETDZ1nFxpK90qaiekYt
Eayqkqguf2ExbgchW5LhsqO8ZBe6jmMqwSGBEeUKSiO5VWbHQJAOBn7wf8jpfQ3KtMwprrb
vSVEkrLCaZnqYnUIrcjIEUJ2SuHAyV6zppo0aNIt4LXS2CSmobCl7aoYRvTvNFGEXBIk/mq
yEqwXAIPeD9a8+Vlg3Z+OKq33tqaagqDzVJysUqI5DAqCGcHKHPuAP6sD251Y9yn8pxz0Ju
de6lGWWmhaekiaaVSjELCj/AM4q4XiMMT10C2NLE3V+S91Vos9LdameVZygNG8UKlwrnHmj
4ggqjkDlg8cjONOodu/mK13WN0uNc6rOIhO9eKiHDNw5mNixK95yUyB3gY62W/GX5Hq/ItV
ebdLLFKpirKmQyVA48WBjmMZkRQ30CvYbrBya/wD2dviXTG7d7w2eom/0CZZ7g1TU+N15BW
VGIERJ75sqj5P1mf8AuwsHruH95Fi9J4s+XyR+Tnn9PDyY4475cs56x96scP8A2fIlnjM+5
XeIMC6JRBWZc9gEucHH3g/5HV2sv482dYqWO2fw2jrZn5yh6+OOaaQAgE9j9Iyo6AAyPs5L
m71FtNDM9VR/xNKaVY5YIYPUPGXAU5QZP6JckAZ4MejnB5BfPx/Du/8Ait225YrvaKuLweK
3VtFHSRSZyr+M8gPgKx/Yg/PMcec3qzvaKqSGo/0Wb2P6GYs00SuCyhzwC8gvAn4/WOgQwX
VpbbW1rxJT07uZ2ZIvoSOoBKKT+psFfaOyWUAEkA2C2fj+91b8a213SlPGSURrSKZWjjA5s
qO6FiGeIAD9XJsdrg6VTs290lTWUktMnrKBWkq6ZZVZ4IxGJPIcHBUr9gnBwDgsoZT6Kq9D
67003pPL4fUeM+PnjPHl8csd4+cah0aNGs4oZZ3KQxPIwVnKopJCqCzHr6ABJP0AdYaNTN6
qj8kLeaDzxLzQ5XyIeLrkfanCsPr4P7ah0azhmlpp454JXiliYOkiMVZGByCCPgg/em39s9
1f7y3f/wB9L/1awsm6r9txwbRdamlUMX8SvmJmIwSUOVJxjsj6H7DT3+93ff8At3/4kH/Rq
aL8y73jpZ4WuUMry8eEz0sfOHByeOAFOfg8gf6Y1tQ/m/eEU8cjmhmVIBEY3p8K7A/6w8SD
yP7Ahf8Aw636P8+X9KpGrbTbpqcZ5xwiSJz11hizAd4+j/z06ofz2lZdKSnmsPpaeSXjK4q
1dsFSAByCKvu45ZmwAD/mOuQzRVMEc8EqSxSqHSRGDK6kZBBHyCPvUmuGbq3TFHePDT3m+z
q8qw00lJuWmjilHfOR+Ct4suwI5YHEnHBUCCn3upq7Nu0pbd0v71CGtp7lLUCJXbm4aVUUu
ORLkKp7P22dJoqg2O6+ahqaarlp2SSnq41fijqyuGUOFyQRxwykdnr4OtKaaWpnknnleWWV
i7yOxZnYnJJJ+ST96w0aZ2iezfxmF73STfw7xMksdEf5mfGVDryb9XPDHJxnPWPbruX8W/H
diobZumeko6GsMTz0UNNSGnqGSQMADEp93tBXm3sJ7BAYadXTcVEm3bfdNwXOs2yJ4uUtDz
TyyZ4gr0pk6yO04sA2TxI9vLP4/wDiKT31W3b7V1Ddy1E8xMkzfbsRMAWJ7OAOzpM1+o6/d
aptmqm2ba5Igk8iVUg5rEGIkZVPblAAFBOW+yWJ16Cr7xT+tW3UFyoXu0bchb5KxI2lHEkh
hxdwAp59Ln2jvBOta41de1tNqt18t1NfG8kURqSsrylUyDxHDD8Wjc4RgvL9LDBPOdxxUF2
qhV2mk2jXV1wijn9BWRNS1RE4bxjIm4PKRKxY5U5CN2eGI7/Rw33ZdFRtHTUdXUq3oI3u0l
QtXVeWHm0fGR4yWeeoTLkt2pJChuKm67tSths9ZBYbc9JY/NVxyW6oWnZAzqqnwZbxMsrxk
hg4ZlyCUyThuay7PuW5+e3/AE00VTBE8NDRV3haeSWUKOJdGVGBYhoSF4qFYH9SrT7t6W2T
NTUtru9pr0ysorKwMwRkIKlREhHJW+zggno51D4a24TegjsvkuNTL6hTBA4lZWTkFWNTwCY
PMYT4+DjrS+aVp55JnCBpGLEIgRQSc9KoAA/oBga2Yqul/h88NTReWo8Sx0syOIxD7+TMyh
cyMRlQWPQP3hcaepvPH6H0/pIfL5efqcv5MYxwxy48fv8ATnP3jrUOnP8AbHcje2ovVZWRH
9UFbIaiJv8A+o5OStj5GQcEA/I1YNv7gRK6F67+yNakksUTUlXalh6cpybyJAFXjlgSxIHF
iA3tzc95bRudwhrrJbtkWKSYSrPS11snip5IIS5CCSNsFmKq4JzxJPXa645X2+a2zrDO9M7
MvIGnqY51xkj9UbMAevjOf/PWtpnt61wXm8RW+easi83SNSUZqnz9koGB4heRJGT18HTn+x
9loa70953zaIkMXNXt8ctb3nAB4qFHwf8AFn467zqeS57It9K0tjs/q6inlSVWv8kjPL2QU
WKHEZUYViXYZyRg6jl2/Qbp3IEtV62/RS1zKEpI/VJF5OI5BS8IChmyQueshRnrTet/B26q
OhnqvU26fwRNJ4oHlaSTAzxUePtjjAH76u0P4J2xLBHI9VeoWdQxjeeEshI+DxQjI/oSP66
ttt2PbbbboKJa+9TLAvBXe7VCHiPgYR1UADAAAHQGnNRPRLW0lPPVJFUyMzU8Jn4NMVU8sL
kcwA2SMEDo/IB1yb8i1fqbjWSvbEvUUayQzG2zU870MadfzGakZ4Sfc36zgh8HrXNbqhs0a
vbrdWU9BdKZWU3agid88fd4pSva+4EOgQ9jroHSDRo1NRUc9wroKKlj8lRUyrFEmQOTMcAZ
PQ7P3ro1vax/j2aO67kih3BuSWpkk4QVyy+iZUz/ADf/ANplbBJ5Y4lgcrhiwUv9sbxNvjf
dx9HbqWVGhSaDENUBzPhi5dFVKdqAxbJ+yTqs3apue/rxX3mato43EqrFTVddFCY4jyKqhc
qpVcYOMHLA47J05stTWbgsUsW8N6w09jEqTGOeSOrrJG5BcRqeUsfQPf7NniQW1RqxKVKp1
opppqcY4STRCJz13lQzAd5+z/y02opdzUhTcNMKmJoGkrVuDIA0hLpG7c2GZRyZVK5Ye5sj
tsvauCjqZNul75WWT1VS06U08UjPQK7BYZY5n4B4hHFCueft4ZGewNWv/JFzrrvFd1o6aCs
LSCrRGkanq42SNCjwuxGCsYBxjPt+CoOlkd6twlqDDRVNsV2inh9FVufDNHDIFIDE5BlZWy
SWReQU951Y9vTbaqLDchV11xqHem/0iklkkXKw0y+NvIrCNVE+UTmsnzEAoyclvrdt3DZlt
h3XU87jDLOtumEgcRQoilIqjx5lERkLADHIDPEqNVCa3UqpU+C601Q1MvMsoZEmUmNQI+YD
M2XbIKjAQkE60pZpZ3DzSvIwVUDOxJCqAqjv6AAAH0ANTSUwkSaqpwkdMGYpHLUoZQoKgAj
osfevYUZwxAwrYhkmllSNJJXdYV4RqzEhFyWwP2GWJx+5P76w0aNGjWzBcq2muNPcI6h/VU
rRtDI/vKGPHD5z0AoAHxgAa6NW/kvae5LVXJuPZ6C5TQKoq6PhzkkC4z5GHKMAhcfr66IIG
Cs/G/4/te855DWX5IjCvN6GnUifjlhnkw4gA8TlefTYPEkah3ydq223W21bTrUqJYlliuk8
KyKKlh4sElshlLRlgFJUHsfOTSdMKCayxwMLjb66ol5ZD09akKhcDrDRP3nPef8Ahp5R70t
9kqkmsO1qODNMaec1tVPUGoBGG5gMiFWGPbwxkZ/bHYNpb7L0NPS3ZrFSvHlDDRVsRwoGI4
4IonlaVusY9n6gFDY10DRqCso4K+lemqY+cT4yASpBByCCO1YEAgjBBAIII1xP8l/jw2qht
KUO4JqpI+caU94ukSeNQFx4g/BQowAQD9p1rk2jVs2rsmiv1L6u57stFmhbkESaoRpmIIGT
GWXip77Jz18YIOugU23fxraqeWmte47Q9dLKYfV3UJWLGDHy9q5SMYwCHIIzlTknjpZd7vs
eptc1FUb2u9Xa4uPprXbaBKT5YF+WIkjf3e4ZC4wfknWla/yBtDZl2nn23taad28sRq5bg6
84zKSoVSp9vFUIyAw+DnBZkV93naNxbklvddtx4pWZGT09aMsVVR/MEkbo49owAijGQeXzp
NV1l089VdKaKpoKWtUxFoYxCjxMWUIfGqIwPjYHCgMUY46OnN72rcrM5rN5WqpoFrGCQ1Vv
SnMUTKOwYY8KSQBgck+Gb3YI1UNdJ3Jv3+I22CO1WymsDWedngWjq6eVJGWWMleIVSV5FXB
XkrFM8W48kpNxu081ZS1ENzrKiWl5eKolQRSofM8gOQzEsS/MknIZiMkAErNGpqatqqPy+l
qZoPPEYZfFIV8iH5VsfKnHYPWitlgnrp5qWm9LTySs0UHMv4lJyF5Hs4HWT841gRF4EIdzK
WYMhQcQuBgg57JPLIwMYHZz1ho0aNGjRo0aNGjRrOKaWBy8MrxsVZCyMQSrAqw6+iCQR9gn
Ty0783XZOIob7WKiRCJIpX8saKMYCo+VGMADA6HWp3/IW5Km+0t5uFb62oo4pIoVkBjRQ6s
rECIoQ2G/UCD0vfQ16J2pf6rcduetnpaGnUNwCUlxWsKsPkMUUKDjiQAT03eNPdQSVtLDI0
ctTCjrw5K0gBHNiqdf+JgQP3IwNcp/I1ss+53m3A+8aGWioIPBHTQwyVMUDuG4vI0LkoS3+
Ljj2qCGxg8WeCNZKhRVwuIc8HAfE/uA9uVyOjy9wXoH7wDDo0aNZiJjA8wKcUZVILgNkgkY
XOSPackDA6z8jOGjTaybqv23HBtF1qaVQxfxK+YmYjBJQ5UnGOyPofsNatxutTc/H6iOjTx
54+mooafOcfPjVc/H3nH/AB1p6NGs44mkSR1KARLybk4UkZA6BPuOSOhk4yfgE6c23bEs1X
Al3le0Us0/pzWTQlooZQ2GjlIP8tgAx4tg/pzhW5ifeGxrvsmeljubU0i1as0UlPIWUlSOQ
7AIIyv1jv5+cVzRo0aNGjRrZjt1VLbpK+NUeCFuMnGVS6fHuKZ5BcsByxxyQM5ONa2jRo0a
NGs4Y1lnjjeZIVdgpkcEqgJ+TxBOB/QE/wBNektg/j+ybeoqW5pS001yZZClZHUNOpjdiUK
sQqk+MqOSque/onN31yLc21c3GU0NstduqoWeNTTbdqKqKSH3NGT/ACmiDHMatxUkYYh/+7
1yalluMVuiuC09MtLQs0cU01uR0lkbGY2YxkOwUlgJD0AcY6BWRytGkiKEIlXi3JAxAyD0S
PacgdjBxkfBI1ho0aNGjRo1uUdt9TGk01bR0lO0piMs0uSp48smNA0nE/HIKRk4zqe9VVmm
kihslumpaeHmDNUz+SaoyxIZ8YRcDA4qP3yW0s0azimlgcvDK8bFWQsjEEqwKsOvogkEfYJ
1NLc7hPSCkmrqmSmDK4heVigZVCKeJOMhQFB+gAPjVz2jv6IQRbe3jwuG3woRFlphK9P0VB
VwwZQAx7HJgFAUDPW7e/xjSW2rN5t8tTd9pxQCaaopJ4mm/VwdUIBDFf1klQuAwJBGdJaj8
fS1lkS8bWuKX+AKhnpooitXTsxYYaEFusj5BOeyAVHLVQ1nDIsU8cjwpMqMGMbkhXAPweJB
wf6EH+upkmuFqnqYElqaKVlenqIwzRsVzho3HXWR2p/bUMMayzxxvMkKuwUyOCVQE/J4gnA
/oCf6aw0amo6yegqkqaaThKmcEgMCCMEEHplIJBByCCQQQdFTLBL4jBTeArEFkAcsrsOuQz
2MjBIye8kYBCiHRo0azihlncpDE8jBWcqikkKoLMevoAEk/QB1hpzs+6/wTddvuPrfQiGX3
VBp/OEBBU5TIJUgkHByASR2Bru341/h7pNVUDuFqFPUFCsdPIqkAN5RSQcmBLDjk47/AK4v
ujWrcKGKvpHhkhppW4sI/UwiVFZlK5K5GRhiCMjIJGe9cTvVrv8AQ2pKCTYG36puMavDQ2q
saaMcQ3c64DEYAYrIxJJBz3rl9ZU+rqnn8EMAbAWKFOKIAMAD7PQHZJJ+SSSSYdGjRo0amg
qfBG6rBCzv0JJE5FQVZSAD7e+Wc4yCqkEfcOjRo0aNGnNh3huDbHMWa6TUqSZ5RYDxknGTw
YFeXtAzjOBjOrVe992jcoo6+ap3BZrxRsVWppphUq6FApIHOIRscd8AoPeQc9UKqrJ62QS1
Mnll75SEDm5LFiWb5ZiWPbZPwM4A1Do0amWo5+NapppooomSJBJjhnkRjIOF5tyIA7yewTn
W1X2yKmgWrpLhTVlK7cQQwSZCQTh4m9wIGMleSZOA51HPap4fTCN4ap6imNTwpZBK0SjkSH
454sFUsR9AjOOwNaURBwIXd14qSXQKeWByGAT0DkA/YAOBnAw0aNGs4o1kcq8yRAKzcnBwS
ASB0D2SMD6yRkgZOsNP9vbbo7zJEZtw2ikx75aerqJKd+IbBAkMRTkR2MFvnOOiNdw/Gdpu
u3IKi0T7aqbbROzVIqai5w1LNIQi8MRquBgZz/T+ur7o0ajmhiqYJIJ4klilUo8bqGV1IwQ
QfkEfWqZuL8cWSdHuNq2/azXU0BaCnaFlilkUhkDKkiIQfcp5A55Lk4XB5HfNu/wPbFYaoz
UE0kqn0c9hwvlLkNFFWMXPFVTkCGwy4+SWApJhlWBJzE4idmRZCp4swAJAP2QGXI/qP31ho
0aNGjRo0azjiaRJHUoBEvJuThSRkDoE+45I6GTjJ+ATomiaCeSFyhaNipKOHUkHHTKSCP6g
4OsNGjRo1nCImnjE7ukRYB3RAzKueyASMnH1kf5jRJGqJGyzI5deTKoOYzkjByB3gA9ZGCO
85Aw1NUVPqMs0EKytK8jSRpwzyx7eI9qqMHAUD9R+sAbVFbqeqtFyrJa5IJaNY2igbhmoLO
FIGWDZAPLpWGAcles2/b2wdsbnpYqim3rDb5p5fGtvq4UMyMT0gPkXyfIwyqM/sDlRX9wbP
rLB6+V6qjnp6Ou9GGiqI3kYnyYZkRmKdRnIbBycd4OMNv7Vrdx1s1LboqmsZIA6vSwckWQr
yCSM7IEHTAt32vtDda3amx7et9uZ7he0jqp5+UVLQqtfLBCOQHOVZEiJP2Bk9IRjJGnVs3f
EtbDb9m7QppaxYJYkqqoA1c0Sq5BXw+PhJwLglSWboZJAJplVQXAXGUXdnpKkzqKlq4sJVa
TLc2Q5cjGSSFPyPthmCE29rrGZ0qUt5nBdEdWmWLl2ASAC3H7wBn6Gr7sr8aUu9La1XTTzQ
U8NTLBJVSTDm2EJQiAIQO2jyPKfhgPkEds2tta27Us8NDQ08KyrEq1FQkfF6hhnLMck/JYg
EnGcDrTrRo0aNRzRLPBJC5cLIpUlHKMARjplIIP9QcjSC4bA23dUeOupKmeJ52qDC1fUeIS
MSzMED8VJLN8AfJ1SLj+FLa0dzraelmWVZSaGgpbhxRowqjDSSRsQ7EOcdqMgZx3qoVH4o3
C0E4ptp10crMDA8l4pXVFwMhgFHI55dgrjI6OO0tFtMUu5qGj3PRV1ooaiBnLSyJEzssPPC
ySAICX4jB/TyCk5GdIo7dPX+sqaCkmFHTZd3kYFYVOSoeTAXkcYHxyPQGSBrT0aNGjRqb1t
V6H0PqZvSeXzen8h8fPGOXH45Y6z840U08cHl8lJDU+SIovlLjxk/DrxYe4fWcj9wdbtq27
c71S1dVRRQmnouHqJZqmKFI+ZIXJdgOyCNLNGjRrOExLPGZ0d4gwLojhWZc9gEg4OPvB/yO
pphb2usggepS3mchHdFaZYuXRIBALcfrIGfsawrab0ddPS+eGfwStH5YH5RyYOOSn7U4yD+
2pqWg9Ra66s4Vh9L4/dFTc4l5Nj+ZJyHj/p0cnrrUKQRtJTqauFBNjm5D4g9xHuwuT0OXtD
dEfeQHNHT7V/hbzTLfa6rhi5zRQRxQRJlkXuQmQhQSwyV9xZBhftgd23u+2pNvWqO12OijV
mlipZ1o1qBxCHyPLJ7zjojOW+TnGRrXbZElsoWqo9x7cuHDJaKjuaNIAASSA3HPxjAySSMA
6Z3nd9ut+0Kbbe1qaah9TFyuk8nieWcMOax+WP9SjmwOQpAAUge4ap9Bb5rlO0MD0yMq8ia
ipjgXGQP1SMoJ7+M5/8tW2h/EW8ai6xUdVanpYi0fmqDJGyxozEFhh/cQASVBz8fGRnvm2d
vJt+haFo7cah+IknobetJ5QowC6qSC2SxyMD3dAadaNGjRo0aNGjSi+baodwQTRVc1dGJoG
gPp62WJeJB74K3Bj2f1Kc/ByOtVa3fhPZtF5PUQVlw544+pqCvDGfjx8fnP3n4+taX9wu1f
8AaF3/APWi/wDr0f3C7V/2hd//AFov/r1pVP4AtTV0T0t8rIqQY8sUsSySN33xccQuR0Mqc
Hvv40srP+z7VJSu1FuKGaoGOEc1KYkPfeWDMR1n6P8Az0pm/BO7IoJJEqrXMyKWEaTuGcgf
A5IBk/1IH9dV+v8Axpu61wLUV9rSmgLcTNJVwhEODjk3PCjrGSQMkD5IB0rvZNwWIfwS5yp
AvJqg0f8AEImVXVM8mRXIVipGM4LZwM/GlIpJDVRU3KHnLw4kzJwHIAjLZ4r8jOSOPecYOn
sM193FZqax08z3Mxt5YofVytLEEjkxGsTNxICRs2UUkclXlluOlkliuMFxjt9VClJVSLy8d
XMkBQd/r5kcCQMgNgkFSP1DK/TOjsnqObVN0t1DEsXk8k9Rzz+j2hYw7cv5g6x/hf7RgF8w
iWeQQO7xBiEd0Csy56JAJwcfWT/mdOaasuFogG4KK5U0ctc0tPLTJSsFZSPerKY/Cy4KngC
cck6H0vpbcaulMiTQrKZQiJJPFGCMgEks4IwXTHWCOZyAjawkt80dujr2emMUrcVVamNpQe
/mMNzUdHsgD4/cahkiaNI3YoRKvJeLhiBkjsA+05B6ODjB+CDojiaRJHUoBEvJuThSRkDoE
+45I6GTjJ+ATqzUn4z3jXwUs9LZXkiq4BPDIJowrIQpBJLe0kMMA4J766OJovxPvmZC6WFw
AzL76iJTkEg9Fh1kdH4IwRkEHUn90W+/9hf/AC4P+vVzsX4M8t0SsvMnpqAcHFvWfzSt7fc
jyhUA92P0g5GQCOmPRrTsPalk4mhsVGrpKJUllTyyIwxgq75YYwCMHo96sGjRo0aNGjRo0a
NGjRo0aNGjRpL/AGM2r/u1aP8A2MX/AE62qLb9ltr86C0UNI3IPygpkQ8gGUHofOHYZ/Zj+
51NX2y33WBYLjQ01bErcxHURLIobBGcMD3gnv8ArrVo9s2C31SVVFY7dS1EeeEsNJGjrkYO
CBkdEj/jppqOWGKdAk0SSKGVwrqCAykMp7+wQCD9EDSzdk0tNs69TwSvFLFb53SRGKsjCNi
CCPgg/eueb/vN1o/w9tqupbnWQVc/pfLURTsskmadieTA5OSMnP3rk39s91f7y3f/AN9L/w
BWvQ34traq4fjq11VbUzVVRJ5ucs0hd2xM4GSez0AP+Grbo0aNGjRo0aNf/9k=
</binary><binary id="_51.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACOANEBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABQYDBAcAAgj/xAA7EAACAgIBAwMDAwMBBgQHAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyQlFhcRYXJDNSgWKRlcE0Q1NmctTi/9oACAEBAAA/ANm67ruo5pVggkmc
OVjUsQiF2IA34VQST/gDZ6QMz9QrtTNvVgD06zLygkyOK+3WQALy4vPZh5EFvjiD/qPJC0O
5cxZyN+xP3Ri65dlEUr5PH1i8fkhOKx2DpGL65SfDD8767G5HM0EgyFJspdgSDnE7xZTIy2
WY+DphBDx4NsHX9II2T4H0+/c9LVSzD3HNkEl3oTWMXjXj0deVf1WO/wDIXWv6t+CeK7jzF
Gqy4Cf9WSGVo7dmZ8hlnkKnfGMiKOIMAT8EBtrsj56p3O6c7ekelazk0cViUF2OVoYp6nu/
gUHqzLx1523L5UrsHcE9jL2Zq1yTDfrOMaUywxfaZXI8VZG4PwsNHFJ4IHLx/LYHXubuHNW
oJIsj3U8f26mxztZGtjmDqP8AkvBWEk7H52vJCfI0rAE3TWvGClatq/3sE/rSzpg55JII0D
MdW8i/GNQBv8aY+AfO517hltZFZ4cy9mdp446yT5U2JQq+93+zx68XGuY97+eI3oeDNW73t
15xZyV51khWWaWtl7UGNWI79qrXiEs7Hgx0smwdBhslSLNnu3OxXpZZv1E1KUXqc1xSYytY
YlOKvNbkYhdnjpVVvcSN6HV1u/5ltK8KQ5VI9etT7fgkyLqGDcXM+40TyuuBUnxv8+2GX6j
vdyEFPHyY6r60rBNu2SsOqpyJEFXkB7j8mT4VjrqrX7xytBPtrGRQWnWsD+stD9wrufcI6V
VTISQyni7gjY/sSa0PfeaqQtWWflceKIA59oopVmLhSiUqymY8wwI5fjR+PLEH+oVqlSnrS
y0VuQrO8lnLzLR17iYwtVS8xHEjQYKzKoO9t0Zr96L68Fe3VeBipLidDHZsAErzgqLzlKll
Y+8KQvn3aOmChda9A0xp2aq8tILChWkXQIfiCSoO/hgrDXkDq113Xdd13XdRiVTO8ID8kVW
JKELokgabWifadgHY8b+RsTck7gnzD18eIadSOIH7i1TEySN+QpWwrD5+Cg/ifPkdKVLCVM
NJCmQy1yHLU+aQCjh6Rl9Es37kcUUMrpESzDZI9xOwC2ulnJQdzY3VnET9x5QLEA9W9Nk2Z
2PHZThDCBxPLyzeR50D46BmbE2LduWjUrRZKKcfdpk4IYXl237ik3LUoDeCSwjZgQAdAnc2
Dnt5tJ7/AG/VymLZGjjZoHlWvPxJYq6Uqi7IDEbLKw5jR66/QsXAuTsYO9QygXnJayOLcwF
+BUJJLctMnHZADMu9hdDeh14/Vo8bN6lbMw4eV5fUkp/rDyVpRw48uOPhVVbwP6wfb5BBBP
u1W/SrcsuVw1apLeZUTJfpNiwhkdiWDG/KiK3t3yKnwzeRo9TDJ2qj1KNLN1q7euTHHDZWK
K6zjiQYMarMrA8AC0p3rwPJAhmwctbKyZKxjbMErKfuHfEn7KZi3LZsZBzwZjpebJ4PgBt+
6yLdazVix1+/CUvWUiWlZzc2QRUUjxHXoqiDyy8VZgPZoAfPVaLPVquKvQVrmUguVpw1qOu
KOBbiqsOOlDSSMDy9o38/AOt9eXKevLl7naL1lsrIbFmbGW8hZpxoQVL/AHTekxKqByHwu/
4/HQWHLSd1wR1LsL37qKIoodSyMia1upXhCRoURQWDtpuII15HRC82Vp0baX8Llxjl9+7VN
sbRk8AgS166eXLjireoPPp70BrqsvcuPpPJFCXkoWaknpwR8cfE3iRRHOsBeSYeFC+pIG8k
k6YsZqWfXGvyXJVsZEjCWKOpIYxZrEMFRkq+8yrrYE1gEE6J8sx7F2cWpiiqqjy3KhpQTTz
mBZ15qCklWkrS8m2QPUc89cvPgBgbuaXHI0F53xsESyCtXmunGpC7nkOVOorTqB+ObkEbPI
Fx0xxd1ZTEzQtJ60Vf7k14K95K2GpCFUC8kWUvOyglW8a+daGuJdh3Rh1gee1afHxKyp6mR
gkpqzEEgKZVXkdKfA38dE4ZVngjmQOFkUMA6FGAI35VgCD/AII2OpOu67ruoLqzvRnSq3Cw
0TCJuQXTa8HZVgPP5Kt/ofjpJktZ6vjpnsZbNC6s7RRww1PVibjx2TIMfsD3HRClW14J86X
LcObyXbqr3FDNNUqRR1p5p0mrwS8dFWb1rkBdiSu3aMbbwCdDpcMMmNuzQTUMLNV4xtVX18
RWdUK8hy9QTMwIK6YuSR5JO/Huzdjo4uXuDFQ6lpfsyfZSvFFtmQNHJJVqQq+vaRqbW9EFg
dMJq2MPnKVi2MRi2yvLnKlyzJCjszHZ9WW8GY62SQh8+D8767HZmrdxSnLYZIa0rPXlySVK
sMCuVJCgpTd1bjr4JO/PgfA/I5nH5PBx46/amNjG7jpy10nmjkVVCjzNOBGrEAkLENADx/T
0Z7ex/cq2oquU7TmWosXBZTgY1KkDwWf7SVm+NfxJJIJPz1WqU+8f056OW7ZzWVrRKhqVrk
FxoomX2gAJIgUcS3nTfAAABJ6J1vpT3VHiFpW7fb+PNtuXo3DGbAPNUGpBGxALGMaVte8D5
Yjpgg+idjJYDHQy93JJFEpli9KB5olEgUkRkyheOxsEKpbls/gAzj+xu6e1ESt2qe3yqKoa
/eiItS+QzrtE8RkjXEl2A/q+OPjI4T6pfZx+t3XiI2krGrJIWeHi8ko0VKpouQERW0CORCj
l7iasZe12blHtdx5K5k4svZgqUYqlMla5CksdL8bd2AX3OVVfLkHRml3l2xkPQFXuDHSPZ4
+lF9ygkYt8DgTyDedaI3vxrpJ7r+iOLy1tLeCnTEszfvw8C8TbbZZRv2kAt7R7TpQOPk9Zz
mOxsdgZ4KmR7jo02mZWmWzE7W6wBOwY4GkTTKysOTAnxoj3bgtdqd6YnHS5Wxi3kxVxlnsx
1JlavOg3ICyQN4jA2QRoDfgjx1T7dzUlNEigyz4iVGDPKbEsUFiNSSI3WvH6jNt295bwvga
0OjmJzuEoQrJj5LiRQ2Q0zpNDi2SJ3Go+SerZmTfLlpyQAvjYB6cMK64nNuLEtbtlbc8kr3
/tis0qEE8DYvkO55BSwSJhvidryOmrE5zE4uisuKo53Ko9YTT5K0jruNANM01pkUqeTMAp4
jbkAbPTHhMrFmMcLMdijMwYpJ9jbFmJWH456XZ0QdaHz/36Idd13VJXtVKMc2QvUx6HJ7Uw
hMUZQBj4254a9pJJYaB8DfjL+7u989BBK2H7sxbtVUsGpx0wlgaBP/Msu+wN6Cpsnx52D0C
z3cfcU2Cr9xl+449+npGtzRQiPlsF/SrRIysDoFZOXvXz40KDXV7swDT5UUfugsi1Fnyhcx
kjW/374KEsPzGRoA6b46Bdt0Mt3LTlwtKjDKn7aLOtBC0TPKui8yxM4XXM+WXwp8nXFnPuD
sdMV2/Sp90d93IK8MoRQ1C1PCriNdIp58OKgniQqk7cf0kKPFntvtnt98r2/wBvpmor6qRJ
mxHO1Vo5Crgxxp7Bp4tkuN+rHoHR6u5a79ST3JF2bBmK0JsMI41x0X28FYKok9NZOCsAkZQ
kKSeJA8k66YIe1FpwTdxZJ+6+4buAtladO1sevIoQepGvuYxmT3hgf4rohuJ5R5jEXctjcb
ke9O4cjDbuROYcLh4HEjgpKzII/O3CSKhYqAFBVieXLrIIO28zZo1blfHTTRXJXirLGOUk5
QbcpGPcyj8sBoHxvfUEtzJVppq1mSYOuopYbA5cSiGMAq3wyKSq+Nr+Nda1Tz2OHb6LQny7
5nGRHKQyWqkRkSAx8ZFhCsY60RRQQrggK6lVclOkwfUXJVrUt3H2pqttohp1TkHbUY0/N2a
TjqUK0rS+GAVI/lT+e+omcX6fV8Xdipy/qFaNI7RtMZpofT4uxWN2IYSKQWdhy8gx/wAwqZ
25jc/3jna2MpXZmsLWaFJZpZCkEAUgqSASqEMV1rXv1+euo90ZnB5YWJ2mN6nKxVZhxZZjK
rSGTY5Fm4lGO1YjSluI4nQMd3FgO/po7XefrWvRl9KOIGOnUpB0i2xdpAzMWWTQ5sSqMQg+
Ap4nL5j6b96rjv1WGevUsgWoYrMhqOWUK5YKN8lB0TxJDJ8HWuiHceCwmewmQ7h7ax6I1Rg
1iLG2GmhQEkszxypG8Y0dgoGTSMNLonpf7UvZqfN16GGmsw3Lk8EfGtM8ELogIPqrEAxGvJ
cEEAOTsnYOZZcZhO+a2P7OydMpPFD608SyyIJxvaRSRh5lVxoERuT7ypbx4L4jtfK2Lv6im
HvV7OTnWN0sxQ1Ggm48mkimsNNOSPc20UMdFgQU49az2kMj+kB7zoI3ZjBCUsmWJebeHksH
m51ryVT/AANa6O9RzCVoJBA6JKVIR3QsqtrwSARsb/Gx/qOkPI909zYz01y0f2EM2x65p1o
tfGwsj3WQPo7UMDvRPFgp6TMl3nmb32lS1dyIE9lI0OP7hptJybYGxWrmQr5+AD514J10Ty
N+TtXsyzlMgc7bsPZFeobOZvKeZQn3qUgPABd7AJYkjY+Qv4DDWsvgpMlkav3r5mWaw00VM
u45MUb3LRm4NyViArjWwQB8l2+m3YORx2ABz+SvcZ1R61KveswCqpBZgwVl0xLeRrwV+Ts9
Ln1Q+o/3uHXBV6cMNqTxab1+clV12ssa8RoeS8fLe2UP7eLqzZzZ7uzl7Fy425kJp6snn0m
dlXkWRi5CkBmJTZ5cvLO38mLdPv0k7dibuhJ826Wnpq0eNjRxaiV14yO4eMsihPVX58cpfH
uHWmUZcpl587NWxtHGyxTvTqXQRJI7bCyTkhdMAqxaT/qiKMRr2s0MSwQRwoXKxqFBdy7EA
a8sxJJ/yTs9QjG0hlXyorp968C1zOfLemGLBR/YbYk6+fG/gaRvqo8sEEFTB1Em7g7gX9OB
9Ms5qqGaQKT7UG3Gyfwd/wBIKhZcB2t2Kgp1KNmfNxwKq5lqgtIlliGVEiMgHrn2lEAJAZW
JK8j0J7uxlXBTGOPMetn19KSSvWjCrAShjjlmnbScw8pZpnXmS6FfRB30mZu3PJD9rXvQyi
76tmaVKggSZebPpbEupp15Kw1J/WgA5EA9L9KnPkL0FKrH6lizKsUSbA5Mx0Bs+B5P56J4+
aelju4ce16GJJKyLJF6gdZ2SxFoIVbiWHuIYcvaG187FLFYm1mLTQVU8RRNNPKQeEESjbSN
oEhQP7Ak+AASQDu3ZnZfYGLlp2qdpMzfjt+jHcLl0+4EPqEIF9mgoLAnlo+OWwNXcwvYlGc
4vujIpkrKQWZpJcjZWR4g5jLKFBHBiCvBUUHStx0Sd5Z3lJ9MZcdOvbEN6G9AyLCylzDYDa
LE+oSwCgEf0nbDww8hfsX+3j2jUo18bZXMBma1bLqEYhzw0CGYjgSCFKDeieWhofiZ5oryx
w1PvvuNQtTJk42NkcVIjZWPuCkAH5UdaBiMTnK36XBwuY1rOq3kVcJY5jgNCTTTWE93n27J
4ny3jp2p9pZGl3GLl6hixPatwyRSxV7OSnCRuCeViwwWIhNDloFgDxHJVHWldVcnJXixVuS
3Ck1ZIHaaNygV0CnkDzIXRG/5ED+511jJyONfKp9thMLVgFtnScZnFQssZYcQTHEXQKBsFG
5jZ0xIBFWK7ku56s9WGzjsvXHH1okkzs6DzteQ8j5XY3/b/HXjvDElfpbVmq4u9jYqOUZXr
PReqrK6D92RWkkLENpVct/UV18dM/0Ir5D9Et2rF68apb061SWNvQC7JMiMRoktzBCkaIPL
e10x/UbueLt/FgSvkax8TRS0rFaNpWVvEepCXK7KFuKN4PnY5DrBaeOzne+YmyM4uXOdmJb
1uKBp3hD703pp5KhUbQA0NAeNjqhYw8tTN3cTPZrRy0mnR5GchGaIMSFJHksV0o15JA8b6Y
+ze6kxXcWHhk9E4qr7rAkRYuR9zvI3luTKxUgDy/oQ+OSrrTPpN3FVyFruD/jKcSZHLzWad
SSULabkOTEpvyvELrW/If8AsOtN6zL6kfUKbD2pcZirtOCxSlrvOJxJzkJDyhF4kHjqJFbw
QfXAJTRJVvpdNF3F9To7RlstHisfI1ZpWBeRi3F3k3s7dppZCOR0W1sgdannFxHa+EmtVUT
HT+g1SiKtcOyyOSVSGHwpZnIJA1y4jkdLsYzHgMhmZ5o8V268mPWCX0Wi5NUpciyyFHKt9z
IDwBdQWPBxGPbG6JmTv5CS/bFlXqyyM8diHTKx3IXKyFvc5D/lyze0bPgdD+jKZmrFVryVq
f2l+pEI0eEApNsnmZA2+SldjgQeXqNtgirGK0d27FhLFWn9zFSnaIXtHaSyKZDGCQBoa3pS
TsqW/AC0oZpa08c8ErxSxMHSRGKsjA7BBHwQfz1dxcdfJ5/H18jMlerNPDDPKgSIRx7VS29
aBC+SxHk7J356b6GZ7Xx+Clot2lTydOGIma/ZsNDNdnDQhhA/Dkqrz3w8EponR5BvGW+nkU
fYdXuupdSrHKuxSvAQyupLnw7PqRuIHHiqc1UELs6IzC0qNyzXpQxuzBUmsUZJpbgvN6ZIM
UddF0yhnPF5BotosNN02jMtRgu14ZLOJM0+7iJ9lg3gQBXQCMLJO4AZjsbJB0AxJ2Wwr2Mp
eGTr4+HI+vKq07MFG3dmiRC52tm6yRRsp+CAQWP8fGutg6jmkaKCSRIXmZFLCNCAzkD4HIg
bP+SB/nrDYcvfnysc1nKXgsk4aQP31VSEAts7WJAQv+EGwPj8ddF2zN+om/f7eozMGad2TF
5izLK42wHCUqjlm0DzYDyd9WZcxcx/rP8AoNzHYyzEK9ymO2o8fWshtoBJYMxaPfPXPel+d
HyDruTtrge3Ld1I3nXH1HlCPKSzhEJ0XbZJOvk7P589Yke3839Qc3hHyT5SaCaBJ7U7zKqq
jBQxgikjiAA0vIx+oBzU7Y6DPWY+ouBwf0/GR7YNGOQskdWiYtKHbhJIpVCBtVk2xB0GOid
+Ovnylcnx96C7Vk9OxWlWWJ9A8WU7B0fB8j89aHk+7ez8z2jbnv03sdzWldpJGg4cnLkoFf
bkKnq+3RBZa4ViF4qVKmcj253Heu9v3UmbDNIRdRUKtHz9HmA2wQ3qD43/AC3+N9Xa/wBQs
1H23N29NK8lKWoKoKzOsiKrOy6JJGjzCsNe5EC+Pnr33V3p/tZ2zhK10TDJ4rnE8h9yWEYJ
pyxbkH9g2NEHZOx8dHfocJYe7b19nSGlWx7m1NKh4KpZSAX2Ah9pbZ34VvH5Dgt6z9RPqHf
wq3pj21RiEkgh9GRZm0F4rMg3GrqzbHIsVDj27IXvrFnYcNRwuApJjofVl5n7ivHNHViUcF
/aKNpfcdEDekIAOz1h8xq18rIYESzVjnJRHdisiBvAJARiCPzpT/hfxPkcu18NGlGjTgLIw
irVwOJVAnh225BA2QWILEn5O+h/RnvDE1cF3XkMXSS4terL6afeACRtAbbwACpOyp15Ug9U
rGIv1LVWtag+3e5FHNAZXVEdJACrcieIXz5JOho71o6nuVI72detjmxyo+uBhmeKv4XZ01g
hh8H+R+fj8dQNUqrHVsG7uvNL6ciqgM0XFULt6fLRXbkKeQ5cDvj+HpMzD9QIe1+zq1OaHh
ele0IxHCqxFyw4BOMZZYyxJMYOx4HuIKqtW3Dkb3bj2nMdeeUR0bHqkTWBuNeMcJYer58ee
OxosR8naF+hWqw3KmUuJFDqs09eWriJo1JQEusXqzWF/iSdHXEn3EnWs/TvHW6trJWrI1LP
wWVpoLpmmCjUbPNY4hmA5AhIwPg+BpenroR3BksxjoIThsA+YldiHQW44FjUD5Jb5JPwAP7
7I8bza7n8hkL08+ay36QMfKztR/2qgi5edtHxrQGRtceOieXnwdk9Uou1Eytqe13Bj4TYfj
qVMVm7TyaGvcXdCNAKB8/9tdLluGtB2rfNWylmSpB6MkE2Eo1p6zeosZ9XbNMTo/yUH3Mu2
BDAOf1d7jiwXbGGwPb9lEgswHRhnDg1fSMaqQd8lYOdMT8psbI2K3cubs9kfTDF9uy27lHO
S1iFjq+jH6Wplbk5jYkbUMqsD79sWG/jIo4rs8FaHbitJOywmV+EIkIQN7mIUHXp8jvwOO/
GutTi+nmI7X7Ft3e6o0iyFpZIYfVcbjJRX8cSV9RTFKU0yhwwViOelBZjIfS3L/ZVqONy+H
4comsKEZUDbId1LO0nFiPAIPEnyeKjpDhmlrTxzwSvFLEwdJEYqyMDsEEfBB/PXuWz6lWCu
IIYxDyJdE98hJ+WY+T4AAHgDWwNliYetS7Hx1qp24cHRlyNbO9z+jZSWspUUqccuvWckqRy
Hq60TyHAeOQ2z46/2x9Iu3ZKlbKU8vk57wjslZURkPke8JzdUQA+NMeRPgcvGLZvO5HuLIn
IZWZJ7TKFaRYUjLAfG+AGzrxs+dAD8Dof13XdaHh8TF9UMj3PfWrWqZQ1I5q1eGUKGnHHmy
odbDlSCxbSmUb5E7C3M3cnefc1LF5CSaxk140U9eMh4wpO/U0OXt2xZiCfBJ+Op892Bme3c
bj8hbenLXyETSI8E/JE0nPizkBCxG+IVjy4njvxtZ69wzS1p454JXiliYOkiMVZGB2CCPgg
/nohiVN7OLamanGkcosT+q0UMfEMCwVSpU/PhFRvHwjfHT52/je4sZbrxUbGau4e0rfZxU4
rxih5MpQli1ZdEMTzB4/JIGwQ9fTDF4CCB4qNKtYnoKjDISPTlnLuHDgGBmKL48cmJIYjel
60PqC49pKrtShhmsDXCOaUxIfPnbBWI8b/AAf/AH6zbuKj3jWyL2EStHFZYskcN/MWSh8ct
+hpVGz4HFRrwPjql/u7trjoGxWPrVo3gFkr+hQSysz8R6TfdWXZWUedDS/y8k+Okmav3kY7
eINzEUPU5LYrUZ6UMs7KrAQlIPe7EkqE0dsw2PyGmn21mO9p5PqB3MESnVVp6GNm9NPXgQv
IiO7AKseyByYEsuydDRKtQxMdyjd+oncNiGtFLelepTaq7x3bGmkCH51EXHE/OwHBKnz0Cl
7syEc+HkxjPjhhoBHWWOVm05JaWQ8vG3Zm2Na46XyB1P3N3tk+5aVfHzs6Uqk80sKPPJK5D
sSokdieZQHip0Drf9+lzruu6Idv0Isr3HjMdOzrFbtxQOyEBgrOFJG9+dHrbO8e+6V6fM4P
G1XyF01LGOgijqcpmmJUS8WDFwoU70YwGMR0510hdt9g3a/buez+c7dmlFCsftqdwvX5t4L
yHTK3FFBOv6tkA7HSB13Xde5IZYkjeSJ0WZecbMpAddldj+42pG/7g/26u4nPZTBvKcdceF
Z1KTREB4plII06MCrjTHwwPz1Ztd3525nRnZb3HJiIxfcxRJE+ipQn2qPdxYgN8jxo+Brki
yudwVq1Yy/rV8HFHwq2bLM6o7LH+0h2AoPAH4A9v+Oh9KKUpani4H7eAs4eEyDixEZ/pIU+
/wAMdaOtHlx3W6c+yatKXhbopcbMVeTGOCWy7MnwWWOCIH+LcRudAW+SFOict4ODAZ/GVos
XWVcwsEa1pYa8bxvIfY5Ww1qRQNur6VRtB8/l27KwZt3rMeSvXJUpyxWIKEz3I/QGwYiAyw
xlA8T6QQ6GgN+NdaP13Uc0MVmCSCeJJYpVKPG6hldSNEEH5BH468U6VXH1Uq0q0NWvHvhFD
GERdnZ0B4Hkk/8AfrIPqX3TH3PkK/a/bR/Vr0kp9KenM6pErIAybV+EjEc+Tn2qjFfnkRBc
zOGho4zE3u5Zv0XCxT1rS0bm5MqdIUT00kfUTISAxbQIdNReOs87r7gizmRSPHwPTw9JfSx
9IkahT8k6/qY+5iSTs6JOgejXbH0+tXoI7mYx94wXYGOOhqOqzTvraswKtwi2ApkYAAyxn+
JJHuDsrFX7GLSQZ3ArkZTWVrlNbMQn9R0CGVShDEpriUBB2T7fPQzvfsmfs29Cn3sN+nZ5i
C1FocmQ8ZEZdniyt4Pk/wDnsBZ67onB25lrPbtnuCGpyxlWURTT+og4seI1xJ5H+a/A/PW0
9l2Kv05+nkMl2ylqzmGFvHVIlb1bDvBGREFAYg8hx5aI8qTonXQL6hdtd4z9u2sn3Hb+/eK
XnDDj7En28K+TswiD+lS/7jOPGgSfg5t2rhG7j7ox2ICuVszqsvBgrLGPLkE+NhQx/wC3wf
jp2767V7R7BtUa5x+XyTzSrOzTzrHFJEocNEsir4bkYy3tJ460V30Wzc+E7AyuBs9sLWg+5
nlsX2jkYTGtGxHolZpDxJBdSp0WkiGgrKAFPumTNd35eWljIHvVaTWbteCCu4lEU9guHKsA
zFg8bDjscSp8e7pMhlaCeOZAhaNgwDoHUkHflWBBH+CNHpjyv6NNkl/QaXGvmKKhKQT7man
OH16akvsszxD3fPCU+34HXYqp3F2jabKXe3ciKBiaC7HPDNDHNDIODIzgDW9jR/DcTo66gz
Hb0j521Hh7UOZrisb5s1Y0iQRceblo1OouJ2OB0fgAeQOtNn+lSds5Vr/b2Z3NDWsKIrFlY
5kaaFoq4QgAcmlL6YlfwB5BJ0DtntGDteSX7a/ctRPWhrqLchkdRG0hGj8BdSABVAA4/kk9
DPqX2lJ3Lh69mjV+5yeNlMlaIsgEnLQKn1PYV2EYhgdhCvjlvo5hzFnO3Mdeto8ouY9DJHM
4ZXWRFLB1ACMf88R8nQAJHWYf7sO+/wD6/aP/AKZB/wDrdM31C7pk7L7iwuXNblUl5wWvSs
IJJ0+dGMrtuBIZWDaBLqePPZJ1/qj2bYsCJc1CqtEkiyyAop5SGPj58qwIBIYD2sG/jshS7
u7ryWdhljw9+anXnwlyW1ir2P8Acojd4nLuuyjECTXnQaJQf59IbWVwf0jrwwX0gyGayDzN
HXcrLJUVHiKyEa9vMNpSSDs6/q0pY3G3cxkYMfj672LVhuMcafJP/sAPJJ8AAk9abhfpjhM
d23X7j7gy1a4kjIxrwOzwhAx9YcodtIyxhm9mgpQ7JUE9Nk1VcLlcHQqZqzcty21j/ZjIRK
4aATrGOXEATVl5Rof245JPZxXfXjuX6c4bPduy5StFcjlretPWqVqn2xZBr9hYnTku+B141
zld+JDcesc7m7yzfd71mzFlJRVXjEqRKgBIUMfA8lioJ/G96AHjoH0W7d7Zyfc+RSnj4HIL
BXnMUjRQk748yitxBI1sjX99AEhg70sTYnCYrAUsvZkxssBspWS1HNCqOVJRnjVRIyzpN5O
wAE1o76ae5XTvnKdgUL1r7lLtHnYeqVEgkZQJD7Q+tMh8GNVBVhy/kU8fWbNZStn5sdZsVm
pNUQ06ojDH3kh5W5ow5Dg6ggqyh1Kn+YOedo4zJZnuODGYmeGC3bimiV5v4cTE4cHwflOQ+
Pz+PnrXU+jay9uQRCZIZ/QgsNSsguiW1QCUeorbWOT4cL52qENpQvVW/wDTLuCTuvIT46b7
WtY5oLSOEeTx60LluTtyWZI0dgFZuIb3F3IYLPZl/Hf7Wml95fiyWNWtjq5nVVg5eqDCqlg
oROSlfA4qxC7O95t9Tfp9d7fnbL1aaLjWbgRVj1FWQHhECSxdmZVBZioHJvkk9IuNyV3D5G
DIY+w9e1XblHInyD/7gjwQfBBIPRC93j3Jk4bcF/NXLMNz/nQyyFoz7w/tU+F0yjXEDQ8fH
jpm7B+okHZeCuQRU4ZLckpmYyIQZxyhVYw4+NIbDe4aB463sgj8tnu44kiWE2av6fAKx9Ow
kg+2Qg12cIACV9YcJtAMShTTAsbWD767nF7FWvV4vWingORlqvYexGCJmSZiSzImlJKe5EY
kA/Bac1ms3Pke7IpMU9SCnb+9iyU6KIqtivr0mQOvlpUWunHkf5lgCrcemDD/AFIwldcTFB
Ts/d9wW3MUAZgkUb3JFDvyYgMeTk8d7K68Lx1pXWOfXTLYt3xlJbVaxdoz+pPQaIklGGxyk
XRQe0bQMCQ6n8A9Z529lq0VWLHWa9ORJZfaHtTV3Qg+/cnlVWaNjCdaHtRm48eRs902812r
nLmAa6jyVoBUaxEXUSwNCF0UJ4AtF6St43uFCDsFmAX6ygrBWoWYpKMHG80iEN6nMhiy+eA
BdY/88QSAW0Gnt7vJ/p3aydfEmnf1ZlheV2bVtQCIZFC7AVGVifd7hNr8BlGdsfUDuDtaN6
9K/M1RonVa7kMkbFW4soYHjp25EDXLWj0+f79FnQyTYes0tWCCWAyb29jYWcL88AUeTiSfA
XzvlxAzt760ZuN60OauJKDkImlnasuhWIZZQQmvIJRl0N7B2SPHQzvfF9vXM36mIt1qf3ai
xTYosdazCwAUAr4ikEgkQh1RdICzBgzOk2aVqn6X3VaaD14hNF6sZX1EPwy7+VOvBHjonhe
6L+Gqy0Vb1aM8qSSQsFPEggMycgwVmTlG2wQysQwYdQ3Ln2qvWx2Umt056whImh4Oier6np
lSWC+9Q/sYg7+QSwHYW68WYoyT2KfpVthBkomnrqvuYoUCseJLN8DwW34PkTd1d1ZLvDMfq
eT9FZViWJEhTiiKNnQ2Sfkk+Sfn+2gDv03y2Xwd2S1iIbNizM2lpaPo3o41ZpkBAP7qhkZf
7DkPJYK3ip9R+58LJiTVkmWhRikFOtad2SaNmdQZCOPqcf4gjSj0xoDztpP17yHqoBjKwjE
DFnKNsy+iNADn4UTctnZJQjwCPIz/AH19wT5HIyyzPWqzwOtOGtHExqyeDGSXU8wSum3+HY
gDQHXte/cbHLWSpNkThosbCk+Nms8xGRdVpIgHYCRfR3GNbJQgNoBtJ/ddDF18il7AM7Ye8
vqVg5JaFv64XJ/qU/jZ9rIdnlsg+jPb2OTJ/cR1RNJmYeM9GsIFljsBNtIhU/LcRyAIIYKy
6JYdFu3OzrHcuOvZCvmsXhopmliSrPZeMSiPhK6+dkxopDbJYgoN/wDUG2P6idudp5GRI+0
HjylJftyq5B5UVk0oUu48sgeaPlxOgoVWKN4Zu+cVkO8R2tFHK+InyMEqTw2K7SIqukbvGx
1/zFCFlDBdmMkMrKN1k+mOLXO43J43H+vi4bKRrGjQTJYrOskhmYv/ADUPIkY+XCR7BJKkM
H+7j/717u/9U/8A56y/6rZWlT7+ykUGMrS2ngWKaaaPkCHhA+GLe5R6ZV09MghgQ299Uu5u
7s2ufxmTzOJrR3YseBXnDK7TFSfTnBG00JkMi8VAZTx2yNsgsxetdw5j9fmxOOiEupbCQOU
hkYcyRJ79q7iN/aCrNrYBLbNChGIbrQSTvDLPBwhlgsIFVpFGg7EgcSrFGBYceR3viVMc7w
SVUnmtTWrLxenwYlTAUKhfJBDp6Y4gAqQR8AKOfiaGkIJJK9x3ZZyixyw8GePXtfwWAPg8l
342ui2zxhhMSzxmdHeIMC6I4VmXfkAkHR1+dH/Q9dJE0aRuxQiVeS8XDEDZHkA+07B8HR1o
/BB6YO4zEO38FCmPsxmus8cV6QDhcgMnqJrTFQymRwygkqTonfgCKtn7ZTJWm9B0iBlSU+o
lkiUMF4ceJXwpKvsHgTvyF6Z++6eJsXos3jJ5ocZexsL0I5K7+WiKQNByJPuVULFtn8DzsE
rmHw8uZnnRLNarFWgaeexZcqkSAgbOgSSWZVAUEksPHUGRkpSXWOPheKsqoi8z7nKqAXI2d
FiC3EEheWgSBvqt13XuKaWBy8MrxsVZCyMQSrAqw8fggkEfkE9dFDLO5SGJ5GCs5VFJIVQW
Y+PwACSfwAevHXdXILNqhVeJ4OVW9Fy9OZDwfRZVkX49yty0w/8AEp2Cym7ksDBi85UqzZS
GTGXOEsORhQupgZivqFB7gy6YFD5BUj/PV212Zn8QuSy0UFyrTxEqtFdngkqvLuULG0asOQ
byG/8ADryd62Q+ouRCjEYWs1aKKHHwWLtenEkcLXHTbSftgK5KFNMNjR8fJ6TJYZYHCTRPG
xVXCupBKsAynz+CCCD+QR0ZHdWasY6pTtZV3rYpS9KGR3Uq/wDFSrJo8k3yUsdKF0PB4lwX
6q90dq4ut27JUp+tSrQqk/NZeQ5K6eUPFkMJVPHnzy5b8dfQHXzf9RGmn7usUrdWtPdqTms
12zJHA9lJU3C0iowXaDf7nga4Bwv8Ssw31vnE0pca9xqqtVWKJyGmR3ZlCgAkSBpH0fIPsB
U6PKGfFyl4IqUL2mZYVd67GVWllBdEGlGm17Snk8kfR/AjvYqfHRqbLwrK0rIYVkDOAFRg/
jwUYOCrAkNokePJrSmIuDCjovFQQ7hjy0OR2APBOyB+AQNnWzZig+wkp2chT9araiaREEvE
unJoywI3xYMra2CNqNhh4PXYo6ccdb7f95oopXmcuD7lLAKpC6Uq6b2G2U2rcW8yZmy1mzX
DY9KIiqQRrGsQQuBGv7h0o5FyS+zs6YeSAOmOjTeHtDM04spDka6cJXpJExAfRZZ4ZOJAYI
AWU8XKCYMq+mG6q5TM4/J5GuBPWjiSczVp1x6xpVU//JkgHJTGHVWHEtoPIxDs5UD4jTyck
8RmhxmOF5ZUjklklepE7cWMa7Ak0PT5f1ngpHgNo1nMJh7V65YxzwolXjHNUqXI7DRqCSZo
dKoniEK+fIkDbLnwSVW1SWq8qfeVpjGyhPRYsJVYEh1OvAA1sNpgWAI2GA8U6VrIWkq0q01
qxJvhFDGXdtDZ0B5PgE/9uvE0MtaeSCeJ4pYmKPG6lWRgdEEH4IP46s1cekuQmqWbcNf0Yp
2MgdXRmjRmChgdHkyhQQTvkNb/AD1yKOeN8hUr+hXMoR4VLuIWK7HuI1xYh+ILFtIdk65Hx
kasVO60MFpLURVHSVdeVZQwDAE6YA6YbOmBGzrfVbohictaxjyrFaeKCVSZYTEs0UzKDwDx
v7GHI/JB472ASAOmnF2sb3DROHxQ/RsmJUtY2vy9n3ahFb07DHmnqAeI22OaJ+4P4km3fPc
uVx+R7f7nvTUphFEsqSpHU5Q8+UpZjpw5QqAER+S8h6bE8ujWRxeC7l+ovdC5hvRr1oqeTM
jxOsvoxwr6qFePIKyv5G1YME8NogZTn7+QymfvXcqrpdmnYzRuGBjbeuGm2QF1xAPwAB+Oq
UJiWeMzo7xBgXRHCsy78gEg6Ovzo/6Hpwrdp3MZa7fWrYhizmRvCajM1qMQiABDFLwZeXvY
toNonhx4EnXX0z1jn1GNJe6shPHdTIlajVshjnX9+qjxhhLCDx9ZUCCQpshG23tLFkyy9ay
OSnlp5Kd1utkJJTFNGkKiaUgSs7ErwO0QaI0PP8debLZF4ZJBibdzJ/qFad8jFZVj6jBptS
OgJBZY+MuyW4ts78dDMpbv37AvZBf3bXOYS+isfrcpHLN4A5e/mN/jWvhQAaPdH6v6EGWbc
q+myX7Q+6aOVNgcuYZjC29vHtgG2yjX7Zq5zG0q2Oguw17NSeeeSKWs/lIJE0JIvd7wV2jD
fLYlCk8o2L2uyqMFh8raa/DDYq422yVpAQ1hWrTKxQ/HJSVPH8gsf6T1SuUqCVbtkWKcYll
L04oyzy6BQhCA7BFKTb9xYhoWXYO9+LeGyMlRMtParWDbZ3kcXEkdTx9Tcp2eLOOelY82KM
Nb+asGOn/4WxJUmsVZub6rsOTLH5kGwG4sFGzseAQxGiN9WxF+5RluVYPXig2ZVidWkjUDZ
doweQQb8uRx343vqGL7qp6N6H1oeMp9Gwm1066PtYf1Danx5Gx/fr3ZsVZQVr0UgBWIcjIz
MGVOLkedadtsRo68AEDe/dN4KsL2/upo7ieagrkq0UiuhDsdeF4l9cTy5KN6HydxPdgOOlx
2bu3rEEk5mYTRpdibe9gRuVaNmLuTIkgbz8b9wIN25hc7Xkt9ttTlydKVTLh0nlaO9GI1Zm
g9QJL8iTabLaB038eS5VmyHbrxX60qS1rsDRPwZvSnRgBLC+tEEbAI8Ee1lOijG7kIlt/T/
EZBjWSWnbnx4UORLLH7ZlPEnRCtLICRr+aDz0udd17hmlrTxzwSvFLEwdJEYqyMDsEEfBB/
PROLMRRVDQsVkyVQQMIfXQRy15WU+UdSW4rIzHgTxbZJUM2wQPcM9jG5nJtNDXv24quNMUG
oga/A8yqLrX/w8SnXt1Iw15GmPux45ns2q2SfNS4vDV4p7GUiiInhnA4vCuhIrKZUYMdnbE
Mw0BImdq4Ru4+6MdiArlbM6rLwYKyxjy5BPjYUMf8At8H460nt6lB3r9ZbGRhlpjGYOVVr1
VsE7jiBSNoQo1wDqrkDSjmPnfnbesS+tfa1qXMV8+lOGvTfjXs3FcsF+Aryoqcl+SuwX2FU
eDoFWsY2x3JjZ0ir2Z8xBAJ7FZObSJYSUQTKYf5cpEaCV5CDto3H/UFXL1qBJKdvFXLkXoe
IoJpi0tQq3IFZAFBUsxYEBSG5bHgM3VcvwkM1mKGYxWRbhgeHcJfkOaGMMqKjADelJ/bRRo
b6uX407T7ryFNF+7ojmiIZlZLUDjlEWZfDKQY38aPgFSjAMsmKpV+5e5K0mVuPTxTMsMlgs
jvXhjVI4w/EDiNGJPUZQuzvzojoRHLVj+8mr2LlSXytaJQH5I21dXkBXXsOvCkNsjQHXWoI
BVDQSQu1eUwyPHsCYEkpIA7cjvTA6RQoVN+5urVL0zgLVeOs8lqwxZXRYpjwjAZhxK+pEAC
zGQNohSpB0SrBjIIquNxRuTVqqWmi+1MtQSU8hqVm3OW48DE5aN3G24OAoK7LiO5cTfoxwv
lkmr5OLVWevOFU8EUJFJHoDkhVCm15Dcey3vUdSYruKk2Ov0e4qz5GORnuVZNblW2eO+b8g
3puF042T4BGiN9e8dBg8rIKMcU0UMksYQO6tagd29MlSqf8Sg9jGMKr7Ol0A7MJv4a1Qx1C
9LG4guqxjkPHizLokKQx5ABk2TrTcl1tT1Zyvbz42qrrNDb3EtlZ6sjSRywOeIYDgCnGQFG
5kHkygL4JMOTo/p9WGvcozVLy+5XHuitQktqQNvR8jQZNqy6I0VJfQ+3cTju67rYq3NWgv3
qjCZ2LvDkQqt6V2E7B9dWBDq2iQZd8T6i9Uu2MRSzXbfcPa17HvDm8RBJNGlTy1mSJn1yAB
DMjOyDR9yy60SisFyft+ezVTuTtyhNPQhi9a0rQB0qTIV9SPTFuaDkrDe9o3nfByB+R7flq
pds0p0yFKnbkrvYgBYKqkBJG1sKr8vad+SrAfHUOB4nN1o3spWWVjEXkYrHpgV4yMrKRG2+
LkHYUsfPwYEiuxT2acBd24usy135q6IebeVJDKOHLfke3f430dGG+8yXbwwJ+xuX6ImT1LX
H/AIiN5E9jnXFnaEFRvwz62BrSz059jY6/jO58zY9X7S/2/jbs/HismpUQx6+deGfe/IPHX
560/wChd+1a7JmqzK5ip23jgchQvEgOVGvJIZiSSP6xonWhpXUc0MVmCSCeJJYpVKPG6hld
SNEEH5BH46QM92rLg4Kz0rNl8Q6vjMhF6p3FQkDBWZ3LDUDO5B47CHROlYnJRSWnO9S3cfI
oiquTrKxZ2hjJX1IVcK6SQqGXg4BULv3RM4WRO1Pv8P8AY0IvWljy8KVskF1HYr2dojvoEq
qvCB8ni0jqRyBHQKU2ozh7+RsJwdR6X7KzOII3KhmVtK42rqFY71HxOl49OFSS/if0ifLLD
ka9eIJicorL9pZifw9SaR4zpSglRQ3Exsx2OPlV/v3s2fszuKSlqaSjL76diRR+4vjY2PHJ
SdH4/B0AR0x9ldj2reKiy1K2l3H5ZZMbehSusktXmoCyMhPwk3F/BDBVRv6iFVchU/2dzN+
sLsNa3VorEUhT1FklkjSOeInkwDASS7betodBdgA1+ldwJ2r9vm39SnmJfu6iiQTWPu5E5Q
yFV27esEkiGzoEsxG1G2bsm/hu6e3U7X7nx0JheVo6GVgr+nGs0v7rQqxUCOUMfAX2sF46I
1zz/uLt61he77WMztqaJmldhemjL+sGJ4ynRJKsf5EFiPd4ZhxM93t21ZuVJJ6f6ZFPjZpF
URH+dSJ1kVgQunZ4CWHkj1ATs9e+36N3L47J5aCwlu5i50yNundm5pejXkWcodcih5ctk7E
uho+HcFwPHsKPKUJLlvC07LT17QO7K0Z1aG3AIiCodOOy38TssCPPQns+zSXtc4jPY+zJhb
7STuxi08bp4Nqs3H3hBoSJ5KgchyUuomq9sZDs/uRP0qVO46ytBbhjihb0rTIpl4h1JCTqo
5oATyRj5Ib03fO6+0+3++a8OXoZPjLmIhFV4EiGeaOOV0Zgo2HUBlJcHShlADEEK1Lsq72b
kqNG1lbNOh3Rj2oWVEPrLHbeLiI3IPHXNyUYHfhl+OTdeO0e1cx2b3/B2zmPRsUO4aM0VgQ
vJ6UihHJAOl9446/Olk/HLqllOy6uBms0nNyepVsy7fxKVAT1JkQMojV2qSRuHbzzrMF/pP
Sfm61goa06pJaxCiGSeLm4sVyf2pd8fKgMqhyw2jQhR4JNa5acyQ5KkLlOJLMopR8mZKqqw
kVI5SdllMhJ8DWw3kt4bO/2xvcWNw/ecKzRTZKKSDJGJeaR2YkUIui3s5a8bbfABtE72Q7f
wl2TFd2viVs3cxbx+ORZHbm7i2qPODvxo7PuPlQN7Hk9bB2f2pS7NwEeKpu8pLGWeZ/mWQg
Atr+kaAAA/AHydkneu67pfy3ZGDy97E3ZK329jDyxvWesFTSodrGRrRTYHj8fgjZ2TxWIoY
Sq1XGwfb12laURB2KIWOyFBOkXfniugNnx56BUfpv2zRJ1TeZRUkpRrLIT6UMjyO6qfBBPq
svLe+IA35YknN2zjJ6UmNeBBiZIDEcYkUaQAluXMcVDBt/kNoHzrfnqnl+zKWd7X/RsoyXJ
4oGir354+U0R/pfe9lvahYggOQfAB0IOz+z5e08jl2S4ktLINHPHXjQxpBL7vVCpshVO115
3oAHfEEr+Z+i+IydvIXvu7JtXsgtnkXCiKMtuVB7TskM5BI+Qg/DFnCn2f2/QuJbq4uGOWO
IxIASURfW9bQQniNSHkNDx41oADoNS7CeLt3I9uWbkMmKNlpMbCI2/ZjbbcJPd+4oZj+eQ1
yDK3EoP717MbI/S1IsveexlMLUNn7xgHZ3RCXTloEqda34PtUtyIO6vZuB/2q7dwjZqTk+E
ikqlIz7LNexUQhToKVZUljXYJ/g3zvYJ4vs2rcylbuzEX5qkN6WLJx15YRI0byL+6ASxCrJ
G5DAeeQQhtIF694jtqLBZ/LduaSbBZ+Ce4lcajNdgUjmjHED2sJU4kEcQutf1G1232zmcTR
7f+7vwm3Qiere9H/l2K4D+kv8AAEsh9PR8aBk+eR2x1MfXpO7QRogZUjRVjRRHGg0sa8QPa
CWIB3ou2vHgUr/bWPvY1aID1xHb+9ilj4s8U/qmUupcMASxb8a0xHx1Pk8W16elZgtvUs05
w4kRA3qRkj1Im3/Sw/8AJlRvlR17yWKgyn2hmeaN6dlLMLwyFGDLsaOvlWUspB+Qx/16pZH
tellMsuRsSzc1+3KxgIVDQSmRHBKlg3udTojauR/nqlf7CxWRr4+vLYuJFja1mrXVHX2xTR
+mVO1O+KaCn58AtyO9ibX0px9jsnG9rJeeGKrbW1YsLCvOy2mDf/iSG0CeWgqjzrq72z9Nc
R21FZr+vZyFWWf1ooLbBkiPpNE3tAAYsruDsaI4jXt2WyGGKtBHBBEkUUShEjRQqooGgAB8
AD8dSdd1/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKQAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAMAA0BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgAF/8QAJRAAAQQBAgUFAAAAAAAAAAAAAQIDBBEFBiEABxIiM
RNBQmFx/9oACAEBAAA/AG2s+YCdL5GHiYOIk5jKy0l1MRiwQ2OrusJVZtJ2A8Ak1tdyszzu
odDsS5cxcuah95EpawQQsrKwPFV0rRQGwFD2oIHMDi3c+3nnIaF5Jlj0G31EkoRZNAXQPcd
6uiRdHjC5bYGLp7TkmLEceWhWSl2XSCex1TQ8AfFpJP2T+D//2Q==
</binary><binary id="_28.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAA4BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABQQG/8QAIxAAAQMEAgMAAwAAAAAAAAAAAQIDBAUGESESEwAUI
gcxMv/aAAgBAQAAPwBa/vyI7Zd7RjElIqLTkTrm0sqKelQJUhwL3xUoL2MfykZ/aSNNYddu
G5Kc/VazTo0CHIUFU9tHLtU3v6Xk7BHHBAGcE4wR4hCs+36fOqM2PS2fYqnL21uEudoUSVD
CiQEknYGAda0PIrJtB+zYsuAKy9PgLd5xGHWgkxhkkjln6zkZ0BkEgDkfP//Z
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAALAA4BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQb/xAAnEAABBAECBgEFAAAAAAAAAAABAgMEBREGIQAHEhMUM
SIyYXGBkf/aAAgBAQAAPwBm15qM6U13e1l2JkmI34/hNxmWz2stBTmSSknJUPZP64d5aarm
6xoJljNQhBRYOtNJT7S3hK0pJ2yQF9OcDIAzvkmjap61m4fuGoTKJ8hpLTsgJ+a0p9An+fn
pTn6RgXQtPW1ddPegwmY65NlL7pbTjIRIcQgfZKUgAAbDfbc8f//Z
</binary><binary id="_36.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwApAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAMABABAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABQMG/8QAIRAAAgEEAgMBAQAAAAAAAAAAAQIFAwQGERMxABIhF
kH/2gAIAQEAAD8AczHMZ79xSx/Fnfkj7Srd3qra8wqsE5EpEa2AdKvsrd1gOxrxCrmlTJJi
Aj8Ru6LGv6X8kS6MaFqNe1JhpgHYtrSn2Ugb0DvzTReORMLfSF7H2nDcSVXlun5HbkbbHei
SB9Zutd+Ui4CIhHuHio22sjdMGq8FMIGIGh8HQA/g+bJPZJP/2Q==
</binary><binary id="_52.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACAALQBAREA/8QAGw
AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAAAAIEBQYHAwj/xAA2EAACAgIBAwMDBAIBAgUFAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyUUJhcYGRFiQzUnJDVpTB0v/aAAgBAQAAPwDZujo6Ojo6Ojo6ynL/AF0o
0J9UKFbJxMzBXitSxsqg+CweAaJH4BbWj5+N8Ln1ju3ks2O3KjvFE0S6u47jFEXIUerOLHF
ATvRKgfj+z0jB/WWysdtc6+IWytllVBPMqKoVRpTFDKGXkGPLmd7P410Zz6+VRVC9v4mZ7D
fMl8BUTyP8UYltjl+V14+fjrP8t9Ue8svyWTNTVojKZFjpgQ8PnShl0xUb+CT+N7PnqrRRN
M5RCgIVm97hRoAk+SR50PA+SdAbJA60Ds/6m3e2L5q28nZu40NI837X3PryNJtnjLmN4wy7
/kW9xLFdtoaZU76sc3kfPdnXqsio1dzkXoygEbPONhJo7PxsEa8/Ohfejo6Ojo6Ojo6Ojo6
zXuz6wDtnKtTi7fe3ErPGbBuoFMiNplHAPogcSQxDDkNqNjdDP1azE1qWhkrv3FBbLuluFZ
FmCgEKB6T1+S//ACC/O9eABH5XvTNQJQvVc/eq3WVJTUr23nrhdsQWZ7EhLeF3Gyr/ALH/A
LohL2HXFvYgyWXo5ezFMlxK9eMVpwzbWMcXQohGuQ4sP6GhoorZKlPAIMtYsx4tWlkjxeO9
updbQsz7GjzK8z6jhU4ka4nptJmfRkb9Kpw49PZxZR6kwKMWV/Vb3I/xsx8AdfxHx0yLvdt
SzWrX7snOR5pizF20W8kAksx8bP5PkgbPRBZ9CN1WCFnfwJJE5FQVZSAD7fPLe9bBVSCPzx
67RVJJqs9lWhCQceYeZFc8jocVJ5P/AL4g6/Oul43IWMVkYL1WR0lhbkCkjxkj4I5IQwBGw
dEHRPnrvQzmQw+VbI4id8dKW2Fru3ELyDcPcTyXYHht71531o2F+qXeE717dTnmAGSvYxz1
+crvouZEaKFQgKo4CksRpjpgNjQ8V9QUs2mgs43IycpWPKtTWU1F17UnSKWV0fYI9yrs79o
4nVvhlWeCOZA4WRQwDoUYAjflWAIP+iNjrp0dHR01v5PH4qBZ8jerUombgJLEqxqW0TrbEe
dA+P8AXUf/AOM+1f8A7lxH/wCdF/8A10y7q7oymAk44/t+bL/tK/CET8ySxBAKwsngDflwf
9fG6N3B9a6r2qVenjJoa51NZ/UaAlceFeFo0Eyg+dNskf4kdZtlu4bfcGKsXM3JWsXZZ0WG
SKOCKYlV9xfhFzZeJUDbqNkaDcTxZPGc697IvPRx0dWBNQyWHJbQCJHErF3Y6H/xUDyVGuo
nqZixvodmT5n7303s3lpJXSXRlRU9SQsuvKhvQ150D8j+PUN0dHR05v24bk6yQY6tQULxMd
dpCpOz5/cdjvz/AHrx8dClazrbpXXSWFo2j9pjlD62WUjYAVhrewTtSB8hSXJXbORGQtWHt
2uSsZLX7xcrrXLnvkNADR2NeOm3Un29SW9mIlexDXSL91pJTBrx8DjM6I/nW1J+N+DrXVg7
W7hp9v8Ac2SS5JM0NiVl9SDISUYRxLEMy1Q+/wClCEqOR1saI0yl9XcePQqwDHTheKcf1Oc
SFR8nnYgRCwGz75ByI1vZ6sHbv1M7Y7ltPWq3PtpV9IIttkiMzSD+CAttmB9p0PnWtgg9W3
prkslSw+OnyGQsJXq115SSP8Af/sk+AB5JIA6xO/8AUHvD6g5tcP2uHxlKaf0kkQ8H1ouDJ
KN8TqN20mjoMPfrpeR+jlWn6dnuHv2nTt29u5sxj9x/BfTPIC/k/OgfPkDfTmH6T9jZKCOj
jO9UnyrqApSzBKrMBtiIl02tBvHLx/Z15pmd7TzXZc4lVUy+GkVbH3EUTvUlRiyJzPwrFWO
iG2vMFW2QeqybzBLcUVetFFaYMUEIcxgHYCO+3Ufjw2yPknpt0dLihlncpDE8jBWcqikkKo
LMfH4ABJP4APVj7ks2oO2O38BkIPQt477mQxFCrxpK4KrID5D7V21oDg0Z87PVZ6OnN/GZD
FTrBkaNmlKy8xHYiaNiuyN6YDxsHz/rpt0dHR12lpWoKsFqatNHXs8vRleMhJeJ03E/B0fB
18dSFSW/dxD0Ihi1gRkUtMlWKYln8akcCQjfyQdKPnS9R9ypJRtPWmaFnTWzDMkqeRvwyEq
fn8HouQR1rTww24baLrU0IcI3jfjmqt4+PIHx1M9pYZ73d9epIvNKspknaKo1+PSH/JIiea
M3FSQdab569W9Y/wDVG5P3f3riewcfJxCyrLafQPFipO9HW+ERZvDe7nr5HVZzvetbtGSrg
+wLXGHH+ss2Rkhhle0zspIDFPKjgo5DXLivyFUmmYbDplfuZZ8jTo16kXqyNPMokkA/xiQk
GRyAdDwN6BI2OtT7do/TXF+mbWKmmsL6staxlmSBbkJ5FHEcsgQqQUVWKryJ2AOLlLzU7Y7
XyszZDAWacVf0pK0qYuKqYpOSEESERkt4cHgxK7VCVOuqzB9DsOZHtLduVph5hiaOOSJJFZ
vdwbnyiPtIRm5cfDMSTqQl+jvaEM/6jkZ7MkECu8iSPFBDxJZiW9JE0AWJ3saAA/iAOq/lu
yuz8O8XdvbneaYSCrOE9SA/eoJNDSJpuRJGyyktsMfAUHqP+rHedK/g6fbkVuHK2IfTllvx
hDHKwXRkQxy6Rt8wUZT4bY1pScm67WXqt6X2sM0WogJfVlEnJ/yy6VeKn8Kdkf2enuDx+Oy
Vo1rt+ao7f+kUjiKHwSeTSSxqvwNeTvf/ABvb7q9iL9P6vc1bF4UAqBWlyFNYg83mMiRIk9
5B5kqqkErsaADDA6tK1ekMdStNYca2sUZc+WCjwP7ZlA/2QPz06x1SK5SyIFK9YtQwCaF6w
DJEqsObSjRPHiT7gRogb3vwyljWNwqTJKCqtyQHQJAJHkDyCdH8bB0SNHrtj7UVK2lqSqll
oWV445dGJmDA6kXXuUgEEbHz8+NEyV+XKZGe7MqI0zbEcYISNfhUUHelUAKB+AAPx026OnN
C6cfO06Qo8oX9mQu6tA+wVkQoy+5SPG9j/R6ttH6od8xwRc85ZFKFo4ZJxTimZAQdbLL7mI
ViOTbbifPyevQXb2ZoZ3DxXMbcmu1x+2LMsDRGUr4LaKqD5+So1vY/GhiHYd2kcjn+/r3Ox
lcez248bTOi4k5CRyGB/bBkHkElQCSPjebdT9fA0KdqiucyEMAs1vuniErDijAekC6RylXY
HnxKaC8fO20LBlu6+7cF3U2QpZnI2oYt2HhsSTvEo5mN1dXiiHHntfCAKSACGHg7f7uwaTT
2FWbtnJtymimohZKRnCTBWeN0d0XUpXSbHnel0Ot2xGYltVKQvVnSzYXxLXQy15tKCZEdCw
WNt+3mVY/1vqX6a2JaWLgnuShIVdg0rKm2kcgIvgDbMdKoA2T7QPwOsz7FvZfunK3e8LmXR
cbjYLNKpJaYoyHksgkmjQrGQEYBtEA8F/Khup/J9mYju7tG2Y2xd3JXVdo8tWjHukDkrpyZ
GCggIQGOlBA0NAQfY30xjwmYsDKYuGyPtlQWxZdjBOvFiY9xxkcg4KupYoY2HLZ6r/c/07y
2V+oLjPZ6GvUyMsv2FiSwkpUGQlIRHI6N45AaQMAWUfkkWnt/6ZUpYJsV3V2/RnXHMFpZKq
fQa5Gw/wDqLGQeS6AJbfz435ZnWR7f7B7Iq2Zz2lNc1EJXVaMtwBQTs85Nomhsn3DwPP46h
b2c79HY57le/wBuYD7rjaQJHqW0PTbQJfkpcqicVGyQACV46NMyXC3eGc76o902LS1gftZK
awREoVXXq+OMRZhsLGCplHkny3Gje7awWPuZilbxF63a90eCvYqSykAL+FE7cfcqE7PwdH5
8HqpVsNlblGW9VxlyepBv1bEUDNHHobPJgNDQOzv8dNpImjSN2KESryXi4YgbI8gH2nYPg6
OtH4IPT2hm7eNgaGCKi6s3Imxj4J23oD+UiMQPHxvX/frhVqS5F4qdClZs3XZjwhBkLroEB
UA3saYk7PjXgaO9Z7N+nMfcaPdu5q9YpxQS44w3K8S2KxQrpArmb0wAX/8AY6+CPDb62DG1
ZaOOgqTWntNCvATSb5uo8KWJJ22tbP5Ozob0Mf8Ao2UyPZ3ceDiRJbVhXISZ5vRIaPgA/Ec
UBO/KtzYA+PYD1lvb9CLK9x4zHTs6xW7cUDshAYKzhSRvfnR63Xub6RnP5RcnH3PcguNE0U
80laItKpXjr9oR/wCJZTvewQPga6zDL/SnufHUvuYMVesBWYSLwhLBeWkKrHK7MSDsjXt/s
jz1TJYZYHCTRPGxVXCupBKsAynz+CCCD+QR1Zux+/Mp2bkYhFYdsXJOr26vEOHX4YrvWm1+
QRshd7A11uGD7txuOhp07l2FcZYrNNj8tayfq/dhXAcSGQKyy+5SV8gbYDXHXUs+dxGcJx+
HzVa1dVRaRKlseRG6Hi7qG4qxKqfGyrNoHz0vA9zU81JYqLJD9/Tlkitw1zJIkLI2tF2Rfn
fjwN6bW+JIRU7fr0Z8hDRxeLqQSrFJXaLHoqiRSxBfi+5CrAMPCa2NEnZHGp3VHlMu+IjZM
TkK06CWrkDE8syFObCNY5id8SDy8gefB0dS1zKwY3DvlMgk1aGKISTKYzI8Q/OxHy3r8kbA
0TvXnpkveHb5vX6UmUhrWMbr7pLQMHpgkAHbgAqSV8jY9y+fcNrr9rYWrn5s5DjqyXZlAMi
woCrbcs4IGwzeoQx35AH9dce4s7lMRjrdqh27ZyLVWjAjWQA2FbwTGEDsSpI2GVfGyCddYt
3b373XmJslTuXP/D1GaIr+mWB+77UQmPax+oOfLYLcVIJG9A9VWS/Sws8LYrG2YbsLRTxXb
z7dSCrpIkQAVQw0dP6g0Ro/ks83nsp3HkTkMvce1ZKhObAAKo+AAAAB8nQHySfknrhVr17E
FgPO8dlF5QpxQI4AJbk7OOJ0PAAYsfHzrrvQxVjLQNFjadm3djbk8MCPKzRkD3BVQ6CkaJL
eea6HgnrTO3e0ctm+327dkq5qpVjZizXIJqyMvqM6jTWCgLcQCVgfiW2Qf5HVsPgLOEjq1o
M3cs060QhFe1HCQEVdLxZERgw0vklhrfjZBE1152xmTX6bfVi7WnWzWxqWyhgitEIIWJ9N3
ADGQLG/IL87153sGL+onaNrA5uxkq8CPhMhOZKNqAL6JVxzCAKToAEgfHIKSPHxptz6h904
6Cjmzj6OQ7bsrGZLyxmH02ca0wSWYqFbQYlT7gVA3olEn1rEcjSw4H7+hBwNu5RnlZK4ZiA
D6kKe7x4B0D4G/nVSvd/9t5jMXIJu3cR9jfilBuzURWswO2/cXQTlm1/kFBLHegB5z+CDGi
08Vy/MIkl4iWrW9QOum9wDsh+QugdeGJOiNGX7P7gymMyMdKvAmSoTsTZxlog15lGizMG9q
FQgb1D/AB47PgEdPMb9R87hkgxuGyVnHYeJtJE8MFmWJSdueRReZ2WIB18gb/PVn7a+rPdM
0Ajt5fCzStPrhdhMc3DQ2VIMcOgORAd1JII35XrhgrWb7HSQ9l42znBcVRdmeqtiJXQtxCN
WmcA8X8qx2NA/DAB73Jn+7c3lcddfsm9NVib1JqFrGrYVV5ANGrPWDIWCbJBb+Q+NaFWv2M
7FnGr4itc7U5+rbFW1eSnx9VlD8HYRew+nGAnnXAkfnVfpz4meqlTIQfZ+ntvvasLzTSHfh
WVplQLo/IAPtH9k9LkzMMdaOrDQrWDUbVa7ZWQyhBIXAMRkaIA7O14keT8k76k6v1N70pz2
Jou4LLNYbk4lCyqDsn2qwIQeT4UAfH9DqM7d7jtdtZFLtWpRssrBwlyqsoDDfEgn3KQTvak
eQN711M5Duavlex3xWQqVobUVtruNasUVIY5HIkgCqpKjltgrEbGjv2oH49r4rt+0la1Ys2
cjeWcLJgoqErPYj2ORjkjceQhZhvXlNEa8nUIPpb2JlaNnK1bdzH1WiAswGeI/ZFQrMjl1d
o3XXu22xsj4OunPbv0Zx2LtpLmrqZ2KFQK0U0LxiEhi2gBIVKksxKlSCT/zu4Uu0sHStQ3I
cPjoLdeV3imqVVgKghlAOvn2No78E+dDwBNdHWa/V/sOXuPHR5nFV3mylJeDxqx3LANkhV/
LAnYA0SCw8niOspx/feSlwcfbeUn+4xixSRReq2ljLrwRpCFZnSLZdVA2CF0faoHftvuXJd
hZSXEZQTSYyz6b2q9W5pgGVXWWKWJvDcSp8Nph4P4IO4cCL9qWTtpIcxjpJfUivxvL6lOED
gsMwdtRIoXwzgbVdhtAgVyzHdZLn7yOBO0lqCqP2kKkKsh4D0+O5CqlTobIGgRt5U7UyMtt
09BLogVJHioWUnaYFtemjR8x6nEO2j5CozaIHT3N4S72TiDjsiqRZXLKGlhVuRgrK+wCRtS
XkQN7TtREPPvIC+xM32/hLUjZjD08jLY2ge/v0aygb3pUkLMx8fw9vEedMdIyUlHu/vKdq0
NHD49F4otUwRoFUa2vqGEOWY792m0fj266icXgbOWo5C3A/FKEXqSD0JpNjTH5RGVf4ny5U
f78HTmv22GwkGafJ4uaIsTNQXIpFbVFJ5e1x4JC+Ncj7l9p6j4MVPbtPDVeGWJJfT+5aQQw
k6Yr75OIXkEYgNonXxvx1xqwR2JCstuGqPHvlDkHbAH+Kk+ASx8fCnWzoHj12igjkqzzNbh
ieLjwhcPzm2dHjpSo18nkR/rfS6+OtWYHnRUSJFdvUllWNX4BSyqWI5MAy+1dt5HjrvQ7fz
WVgafHYi9diVuBkr1nkUNoHW1B86I8f764XbpuJVT0UhWtAIVVHdgfJYt72OiSxJC6XZOgN
npeMylrEyTT0rdypYeLgktWwYiPcpPLXll0D42POjvxoztT6i900nezX7gvJPxSMRSubETL
r3OfVZtMSqnwP8m1xA0ZbFfWXvKvaZrWSp2k9JtJbqgICBsa9IBuR1xGzr3edfI2rtbvnC9
046nNDcrQXbSkmg9hDMjLvkOIOyPaSDobGjodWPo6yX6sdidvyxjJ1pYcVlrUrsGlJSvaYL
sqzn2RuQCQSV5HlvZOxkdbJ2Kj06ObW9bxVdlnGMa08KMGBZSNg8QwfewNkMdEb309sGvis
qmc7Ku3vQpqkpawqLPVYsyacL4ZTobIHHUiq3k6Jby3bmWxVoz4VMTlTOZopscjtDIpVtxt
G8uoxyIPJd6HgKNeWWD7jyGAeWSnZsoxgljiEc7IsbSAKzkD5OlBGiPcqHzx0WsV2exJPDY
sQ/8An5VNizZiEjqeWy/PizjySTx8n87+Op3uWxRz2bNLEyVvSrN6NCVrEqo9YAlVd7MnsK
gABQACWbX+O3uL7SxN3HLBnM5Wxt1Z0hqGi8N82FbmeJigJfkG172J2GC68DqFyfa1rHz24
iXjNZnYffKtNpoATwkRJWDuW4v7QpI0Bsk6Enj+0u25cJWyGT7wei0yhmRcPYlRCxYAep4D
H2OPHjaMATrfUZlMHjKyV58dm0tVZpzE086xxFADoP6SSPLx8E7ZFOteDsDpFjtXJQXjW/Z
Ce/hZsP8AaRSlCFcK1gR7ZWPEjWwQfHUfNjrUN2SmFSeWNS7fbSrOvELyJDISCAuySD40d/
B6QLPC1FYhghjMXAhCnNCVA8lX2DsjZB8eSNAeOilaejegtxjbwSrIo5MvlTseVIYfHyCD/
RHVptd4m/3RXmltWZcYq+iUsSOysraLM6TNZGgwUkANv01IAbWprF901I7djD5WiljFRsPt
IJBFBIkU7fuNFP8AsFFf1A/Hhpk8HgoLdWPE/Sj6e5rilHuG5NYMQkevFkK0skY8b5BFI8E
gEgkb/PQ30e7Op5JaGU7m9KaXQqV0mjhmkDO2iwctzY7Cgqqj2/GyepA/RSrHdmMWVSajIs
YFO3VbiGReKuTDJFyYDl5I/wA23sknq4dpdm47s2rLWx000qS62Zki5+Cx8siKzfyP8idfj
XVg6Osy+sbUxRr+rkaYmP7TVbArloopAymdQ0bS+HCb9PzpToAjkM2zcuUsinLl4EyEdSAy
15rs9tIMhGUHN1aeVGLA8CFiUciT4IABqs8VCf7qxUl+0ij4elVsyNLLJvwdOsYXx5Pnj4O
hs9IievbyJkyEr14pWZpHq1kYqTs+2PaLrf4BAA+PjXUnN2V3HDSkvDGPPTjgM7Wq0iTw8A
3EkOhKkg72AdgAkjQJ6hozEEkEiOzFdRlXACtseSNHY1sa8eSDvxo9jSX7JLEdytI3FmkgD
FXiAYKN8gAxO9gIWOgSdaPTbpcM0taeOeCV4pYmDpIjFWRgdggj4IP56R05o5CxjnmavI6i
eB4JVWR0Dow0QeJGxvR0fBIGwR46k+2+5f0F5FkqpPE6uPZDX9XbDiR6ksMh4ldgr4B2f97
l73dMPcdc4erioa9ccVpV7uVsPHABGwLepJOsasv+IKa0dfjTdsfVn7j7ioZHF4G5JReJq0
61aoZUZualXMC1k8h1J938WG2I2oj+9ey73a86WZqz16tpj6aSmJGDbJKqizSsVA4+4n8gH
8brMIiaeMTu6RFgHdEDMq78kAkbOvxsf8jqwZvs2Tt1zXyubxcF5YBK1JWlklUkbCEpGUDf
6La8g70QeiaplDjq1i+lmO7RZxD+pIFiaCLQMamZ+LlH2PRVCfc29/xFm7Du4qpkcjnRzoy
WWMdH1TMsUEg4sWmkhEcQg9R4lKcTrmnhQNtt/biQR4KslXKfqsK8glwzmYyjkfJcs3Jh8E
g62DoKNKJTo6Ojqi9zfSbt3PcZoK32DwxMI4KKw1o5G+duwiZvPgb86HwPneOZnC52pkVvd
wXb1oxQFq9u1UleJpF5OsLG0I/BCsdANvegrEkdVOaVp55JnCBpGLEIgRQSd+FUAAf6A0Op
PCd1Z7txwcRlbNVQxf0lfcTMRokodqTrXkj8D+h1Y8H3r23D3PTzeV7VhrzVpWfeLISI+wB
NwPsclYbBVk8neiR5r/cEtOx3Fr9YmylccFkyhik9WwPBLFJH3yUHgBtQQg+Nk9NrVnEMkq
UsbZiDqvpvPbEjo4J35CKCpU/GtggENramP6XHE0iSOpQCJeTcnCkjYHgE+47I8DZ1s/AJ6
XVnSGQiaP1IZNLKo4hyvIEhWKng3jXID+x5BIMtR7khxGRmu4zB0Y5fXeWnJYMkz1Af4Bds
EYp8gspO/P8AWoaaVp55JnCBpGLEIgRQSd+FUAAf6A0Ol0rk+PvQXasnp2K0qyxPoHiynYO
j4PkfnrUMP9YMqyRvNbea1G0SmvcsQxxWixAfRWsPTAGztpAF8H36IN5sfTXA56dL8tDNYj
IKyTfeNkPUn5KWULyMknkBVbY+AV0fDARK/Q+nBaYRZb7mgNmGnfhkkEbMF5PuKWP3HiB8f
Ggd6B64V/otchhFP9dhRK/Caner044rEUwckhtDm66OwfVGiB7Toas8XamUo3obTU8FnHj2
yzXvXSxAwIKFJZGnbiPceI46J2Pk9W+EytBGZ0RJSoLojllVteQCQNjf50P+B106Ojo64XJ
5K1V5oak1t11qGEoHbzrxzZV8fPkj46ynL/UjK3cr+i16da9SyatHGKjQyzxDltg6xtZVlE
e9/tgsC2gNdZfk7sC2rr2Iv/PJZjnpSvXMglh0OCMGKIIuHAqPR8jQ0q+OoanBHZtJDNbhq
I29zTByi+N+eCs3n48A/PSBDK0DziJzEjKjSBTxViCQCfwSFbQ/0f66lsN2rks9h8vk6Pot
FiIllsI78XZTyJK+NHQRidkfHjZ8dR9rGZCjBXnuUbNeK0vOCSWJkWVdA7Uke4aI8j+x0R3
5Ux0lB1SWB29RA4JML+Nsh/BIHEj4I1sbVSrbo6XFDLO5SGJ5GCs5VFJIVQWY+PwACSfwAe
l8Kv2PP1pvu/V16XpD0+Gv5c+W+W/HHjrXnf46XUnYI9IvWiitMiyTTQBzGAfkNxLqP74eS
PGj8dE0S47KyQua11a05UlHLQzhW14ZSCVOvkEHR/HXfE5CWpdrmO29Ioz8LULGJ4mdePIu
qlyo8EqN+OQGixPWn9kfVLJWKsGJt5GnWli8Gzdi9QFdjbvLLaQltsTxUHwPaNeBpXZ/eNf
uyC0ghStdpMq2YI7CWEUMCUKyp7WBAPx5BBBHwTY+jo6Ojo6ZZHDYrL+n+p4yne9Lfp/cwL
Jw3reuQOt6H/brOe9Pp9gMF27Zs43A86KxM1sR3LDSxN4VJkj5FJPTDyMQxXx/kBveX4zCW
Fu3YcHbsjMUGMsE1OV5WmhKkaUVkkCt5AJMvEcuP9nquU7trH2ktUrM1WxHvhLDIUddjR0R
5Hgkf9el0LFeCdhcgeetIvGRI2RHI2COLsjcDsDyBsjY+CejG35cXkYLsKo7QtsxyAlJF+G
RgNbVgSpH5BI/PTqtn7+O9WDHWZo6Dyl/srDLPE39c0ZeDsAF8lfkAgDQ0s38Xkp0GQoJjx
xbnYx0ZLM5IPJomcJrwRxT0wOW/hQpiejo6OpCldirY60iyPDZdTGAsIkWwja5LIWfSheIZ
SEJ5edgqpC8VPhhmGtZipM1NeUi06h0JG+VjLs3JE/Bb3Nof2di4Zu52l3HiD3Bi563bGdo
qHix9bkEdVfwQyxLqUlgQVLaCjevJWn4PMLiLRaapDaryf8AqRvBA7nQOuLSxyBfJ86HnX/
BGjfTqvnrck1HG/qMeOjlklx9wyWPtyoY+0PzSP8AkB8wPssxZNAr1seEr5GtjguVtPYtMx
Zizo4QfAAZIo9jQ35XeyfJ8dSHR0dHR0dHTLI4bFZf0/1PGU73pb9P7mBZOG9b1yB1vQ/7d
UnvH6b46/BYfEdpYtp/tGWGRLj1GWTTcdRInBjsjyxG/g6A31jmc7NnwuYGHnE0Ft4vWriw
oL2gdKkaRw+pxcuHA2+j4/j+a/Ypz1dixH6TrK8TxOQJEZdcgyfyX515A2QR+DpdWoth4ty
OwZmMqQRGSWONQGZ+PgEceR/l/gd8Rokv427i51hu13hZ15oT5WRCSA6MPDKdHTAkH8HriI
mMDzApxRlUguA2yCRpd7I9p2QNDxv5GyERNPGJ3dIiwDuiBmVd+SASNnX42P8AkddsaKTZG
BcgH+1ZuMhSX0yoPjfLg+gD5OlJ0DodSD4WGH9VN8XMXLT4mKnOkZlPPfFWDvGx/wAdsiN4
OyANbWO17cvbdTLwxuyzzlHdklSJFLcFLSNGIlHIEE+of5KNDR6dZrC4vG4eRktQyzLKiQP
FJBI8o8klxHafh/IjwhH7aeQWbchH2JIbuMsQVrNnGvB61qwIZTDpV5ly8yV1WNh8fubA37
t629wX07XJ5mQX6VlcfanX7OxRlLxemZGU+6OOwm10PDyLr8sd7Gv9u/TvA4EtYkqpkcg87
TNfuL6kxbmzK223pgCAWXXIjZ/1aujo6Ojo6Ojo6OuFylVyFV6t2tDarya5xTRh0bR2Ng+D
5AP/AE6p/cH0wxeSnhs4Z0wUoUw2UqxFYbcBO2jkSNk2Cfkgg68HfjVG7l+jFuHI0psbHWk
pcXNxayyxCNU93jk8zszDajip0QPb56qWS7P7pRJ4HhRqQb7uSeSuaNeF2PAhWnSIITtfau
gdL88RxZ4PtLuyaeHJ4/AXpFrqtxHMbxLIqkMODAqWJ8aCHkfx1ecZ9NO4LOfzS26Cfa2lE
nK6YklcyFtlJClniQeQOn5+UYn46lsD9JLVnF4+r3BZ9D9LsyFEjBl9QciQU5yPEEYlSQYV
J46I/JtVX6ZYKtkYrzSWWlgVliMAiplC2gTyrJGxOgR5JGifHnpeN+mnbuPvW7MkH6iLUry
tHkIYbHFmIJIdk9Q/H5Y/JJ2TvqZxPb2PwnEUTcVEiESRS3p5Y0Ua0FR3KjWgBoeB46KfbO
Ax9pLVLB46rYj3wlhqRo67GjogbHgkf9epTo6Ojo6Ov//Z
</binary><binary id="_65.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACeAMsBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcDAgj/xAA3EAACAgIBAwMDBAEDAgUFAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyUWEWJEI0cSUzQ4HBF1JikZL/2gAIAQEAAD8A2bo6Ojo6Ol/Od89v9v2h
St3vVvv4jo1kM0ztoFU4rvizchrlre+ljPdxZxqKSdzR/wCjMYJQpmjstaltSaLJGDDpkT2
kuQQxGlBGyekbAVeyvvoF7gxWIlx1zSRZHGXLYjry7YBJ1kfknLiSCQBoE+RyKu2Y7Iyf6j
NFje+cpFLJPHJBTmzEikxtzLRfDMDqNyr+7YVgV9pY+6mEzqUWi7e+pk0sqSyVnjyECTs9x
AeaBn2yL7N8dNoAsOQO+r2KTvvFz/7mHF52lGqJyrlqtuQ7UM/FiY9j3HjyUH8EfHUrCd74
PO3psbFZ+2ycErxS0bJVZVZSwIGiVf8AgT7C2h866YOjo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6z/AOq
vc2ZxWLON7eXduStJZtzRP+7VrqyqXC/I2X1y/AViPjkuLYnDd09yT15sLHlLsoneZrB2qR
Wd8mYSltBiqxksSpJ0POgTbduds5DBZK1L3F2/cr1INLYuTpAIYI+YDsPWikWVvI4hPcfIG
99VN9MLZnXJ28tZnSRfEKxIs82iQBwUmOvGAvADk7KFVgnFgBXyZydL1O1THoPQlElaWQiW
X2kenzcj3cVVFA0FAXwo224tu/LbntOFSvFanM7VoAUhVttoBfwFDMB/QJ62D6Td8485KbA
QYx68uWyli2iIVENaIxcgo18kGPjrQGjvfjXTh3hTx3dseQw8K8c7iIvucfJFaiSZZeIZSu
n5ou+APMKPKkfAYWGB7pmy/a9bJpi7Nm7yMF2nB6aPXmXYcFZJBxGx4BPLTL4+ep9OC7ZtJ
kZreRqI294yYVii+OPkorN5/l4kPz/7dWnVfLlRXxAyN2JMaoZRKt+wkYiUuFJLqWXejsDf
kkAkb8VFP6kdm3o0kh7hpqHlMQEzGI7C8tkOAQuh/I+N+N78dM/R0dHR0dHR0dHR0pd3/UC
r2pegpfYzXZjF9zZCMI1r1wSC5ZvBYsOKrscjobBKgq2Czfc2eypDXrMBFtp5sYhBYvyUpA
ZuOo441VPVAGxz0eTy+mnbuuTN28p3RDj5632pgNXIyzSKppVkrLLGwAVmIZ5rAPtYkDQKa
5DP/p5293Nn3TEwm9j+37zNLcuQQhBMigqU9XQ5gkleOyASTxOj1CyfcdLIT0quMxr3mgUQ
UK0tf04K5JH8K6u5kkLAMWd2DliGQ6B6c8R9Esplbv3/AHZlEhEiqTBT0XHt0E3rggXSgBQ
y6GhoAdWFb6AYpb0r2s5clqHfpRRRLHIvnxyc8g2h4OlGz58fHSB3t9Mcz2dztf8AX4teI+
8jXjxJ8adNkr58b8jyvnZ11wuSfpNV+5OzshNRp3dVbNdZtWKLk8/S5fyKH09q48kKVbyDt
2p99Zu/3t23dali8bDbnko2JYZlnW3ITEsuyhJU+yHhv/8AElmQ9K2D7oyXaH1BN+XJ+pSy
Vn1LcrxcRZgeQn1miHlGKkuo0DphoFW87ZnOxaWb7mqdxHJZGjfpxLHC9SRFAALHyGRt75k
EfBHgj56vY6kyZGS02RsvE68VqMsfpRnx5BCB9+D8sR5Pj41K6pcpgWnw+Wgx1u5DcvRMY5
Xvz6il8lCvuPpqGI2EABHjRHjrLPp2b2M7ijmyfZk2JqQRSPHJHjb87B24qQgZ3CMQBtuOy
F4/nrYJTyozZChX/wB3LWBjLwakbQJRWVih8Fj7WZdEnyuyeu1OeSzVSaapNUdt7hmKF186
88GZfPz4J+eu/R0dHR0dHWM/U/6rzw2pMF21amrS15ZIbtn0gCSBx4xsTsaJbZ0DtQVOvlS
7IzHKK2kkcMdijjY4KViSb0ooCbyOssmwd8JZVf8AA4xkEHewRWL9O1Pmcc2RxstKsrQV60
ilESQetBCOIPJBErzOzjT8WDBWPNn3v2HC5vHds2LGavU2zS10lMkyQrZqrqRmm8iNWTmWG
gfc2gp2OKR3x2tQXJCr2zNqCOWYPRawxihdH9ORkeTXuCpG0inyqsrAsnuWpp36HbqQEy4X
PVfXieekq2lMrIXKyEuijYV2TXlSGG0byevoPtLvbDd51ZZsU8weDXrQzR8Xj5Fgu/lTviT
4J/zrq8mmirQSTzypFFEpd5HYKqKBskk/AA/PVBk+4+0MrireOn7nxaxW4HgdkvxBgrKVJG
yfOj18+dp9ofrffKdtZOz9i6SyJOB7nJj3yRSNry9p8nx4J8+AeGEsXMB3xjEs0/UsYy8sM
leGCOSRiJDyUD4d9khTsnfHRGhrV+4sNhJeze7sq+KTLZmKdo7VhZGkMUm1cCN/JCwrKFOg
mxEQwA+Lb6Od0fr3aC4+dt28Txgbx/KLX7Z8AD4BXXk+zZ+enbJZKlh8dPkMhYSvVrrykkf
4A/8Akk+AB5JIA690rkGQowXasnqV7MSyxPojkrDYOj5Hg/nrv0dc5oYrMEkE8SSxSqUeN1
DK6kaIIPyCPx0jQdgS0M/XsVatGSrBPHIJXjqRy6BBJ4pS8EHetSA/Hlfw+9HR0dHR0v8Ad
WffF1ftqMVyxek4krSqtYeGPZ25ABCsQrKnIcS+t+0OR88yUsS8N2aOvDFXyVaSxjpJJX/2
Ukb8nrs3LTNwDKNgs3OE6TmdUV2ktR/2rla5EWKrLAx0xAUn2uFcD3a2VAJB1vR6eqBx+ez
d+5FYf7bNZBa3shWOxVe3aO15+dg14HB0SB6pXRBc9c+7e6E7nvVLmemmTF3LLS1oIK6mxX
qRlkUoS/ENI3MPvzuJT5UKOuMuQrd45SbHYnE3LWRysQaRhNDWWaxGp/dKFWQbCc/aVYGSZ
ebBh1Z9vds5bFZKLC973YamF9Lmcfb7gSCNgX+RGjMW0eTAe0Fl8sPguec7jwv0tq1Bg5Yb
NS3Erw4wTSyllJY+qsrSMsSHlvwh5EH58lc87g+qGT7opQ17VfF1541MqXFqyJNVkVuYELh
2ILcEG9DydHQHLqvyv1E7gydWpN+v5eK+nNLHpWBDCy7BQqsYXTeWB3v4Xz+AvnJzx5iXJV
pZhK8ruGncTOwbexISNPsEhtjTbOxo66cPqThMj2p3kc3Ar148qz2q7SMjywyMAZFOthWVn
8Mu9e0hiRsXuWycHbH0Sp4uKWEZPOcWm+0crxUqjksANBvRMKsvjlzLe7ZJ7Wpf9PYPtnJd
lWIbGarxDG26dcfdfc+1bMqjRO1VySxj+PU1yGgOtDxF3C98wfdixegu1VWK5Tiv2a7VZNb
KMismyDyHLj54kb8aE3t7BT4hyLNizaaOCOMWpslYmNhtDm7QuSkZ5DxxLeCfj46r2737fx
lrI3LfdGIloP6TwpXsGaZW1xcFAzbXwhHAD5YkfLG27a7nxfdmKGRxMrvEG9N1dCrRvxDFT
v5IDDyNj+ieu+Wyk2MSJ4sReyIkYKfsxGShJAGw7r42fkbAAJOgN9F/ER38jQvGd4ZaLMyF
IomLBtBhydGZQQNHgVJBPn41JigkjtTzNbmlSXjwhcJwh0NHjpQx38nkT/jXXfo6Ojo6wz6
gdu2cp3y2QlhzuUi9UK8cGDmaGKNOQEasZVL7IGypVTzZgQfHSLl2yNa9NYXuOa3ZSVZphL
JLDZieMhE9QSa3KvIjSM5XTedDfVTfSITrNAEWKwvqLGpH7eyQU1yYgBgQOR5FQrH+XTN2B
kYquRo1Ayfcz57HuiPEHBQesjnyCAR6i6PyCQR5GxGhy809Kw00/r2MXiIYqNqJJC8JFqKQ
HmRtGQO6BhoeAoJ2NueUowdldlHCzX8ir3K0El63ECNrI0np1o430yqP35G2E5cGUlfU9qF
LQizN3nj2rUsbGzwwmUgzLGitJzljj5SMSASzhSoPgFVUAW/dNbBZLORZCl3X+sy2PS+7Fr
nWlnlLabgzRenEnHWuTaUA/IAHVFfOLNJZaNhJAV9Ja1iEpPBti5bmnslA/hzYhiD/AAUBS
PE9dHatAtz7tJoitIvOsX249ZgBKG2qb0zceQA9QNy+d+M/I0mfvcp0nCTtGjxyB0KKeKhW
VVBUKABpVGgNADx02VvqDD/pE4zM0q2Wswzx26CSLIYYpA7KySrzVQoj1xSMcNEbG99VOBp
X+7sxYhqVvvs3kpZGlmmjUQ1kby8p145EsRvWl/4gsy8Nf7Q+m8/Zt6fuK5euZvKSxaaCsw
TkzkGQlncCTz52xHxvRbWqbv8A7igqXp8pVyf6N3jholgkrxOZorUDlSFBdQra9Xl5XYKt4
ICsL3t36o4Luqola/cfESxQA23lnirRSuylWSNi5k1slgV0RxGyN6ML/Tf0dpW4LouYsiJg
oh/UjMjsWXiWUudgH+/bpmLDQ2HzHUsBiaotYutjqVe36epa0ccaTcjqPyug2y2h/fLx89J
PeWa7Y73u4/tSvmsXI7W1keSUzOvIKSqIU4o5bkVP7g1sgbbWr3Pdtd1Z6ilX/VsON4SiT1
cfRlhkbQI4k+ufb53r+wOl/tfH5xMWva/b/cc1Svi/dJelwDRtydi/pETSbLacN4TwOPu86
Nn+sfUjH0fspO1KeUuRRcf1GHIxxxStrwxjYK3jxse3ZB1oEdTcZB9QP1iOxmJ8Q1QcVNej
M0aa88mIeFmZvI0A6D2jfyem3o6Osf7jynZGUzHcNyrhppe6MVydTPbkriVofazxlJBvgqc
9DixC+POyE8U+58R2zdyMXcD42CBfVhxVXJzRtEjTKokRCCJIjzOnVyDyB5Egg0WWoUL2Lb
NYyzC0qSlblNIWjaNSxCTcAOKK2hyVWZUZlAIDhVo5Y1jcKkySgqrckB0CQCR5A8gnR/Gwd
EjR6k0cj9lTyVf0uf39YQcuWuGpY5N/Hn/y9a8fO/x1NzTSLTqx5CT1cg0UUihI0UQweigj
VmA27FFjIG9KP7Z2C1MUMs7lIYnkYKzlUUkhVBZj4/AAJJ/AB6vErZHuGSvjqwhytiTVmW1
XqSvNBzY+p6zKnOTRYEkh9aAU+SDo/bFD6WYm9YrZWCaHI1bLKqZxWHKNiFRuBVU4kMraZe
S7YnwvLrn3LiO0Iu47YqfYyY/Jq1K6kUcSthbCOsaWOPtZY+fhv4qd7Jbko6ppse9Cj3EKl
SikmWx8rSwusPKpZrzqbVeMciAoUtIo+eIjI8rvpcyPakEOKiytK3NJUkxEd3lJCQDN6yQT
RBvG+LsTvXxxHnfI9m7m7rr9zKkt65Uv0tQXpKY5yTCAsS8qhuMzIuxtjoqvk/J6c+3vqrm
a3dcVW/fmzeDtWftorn6Z6UjMBr9tE+fc6Eg8m460ATrqF3xgcNgcbk+2zJDjhDkoL2MlsH
1XlimT05UHEF1RDGST5J4qCCSpOezxV6KY9mqpLKVE0wNxJYpVJ2qlY9NGdAhlLcvP/Hr6C
wdTs36l9oU5Dg4Y61SVl+1QGL7aXQLqrJx2p5A+PB2CQCNCwwWN7V7Vz8mCxQejalgWda73
ZGSYOWBKRu52wEPkhdga8+T0v5/tDtXI5W73Xdz2UrNibaCx68sgSAoyuUTkA4DBtrwbW3B
XfgdQ8p9J72dnRcx3YhsyQcoqjLPOtYgx+o0RknLEb0CW8e/4B46k9ufRPGYmS0uVvfqtez
EEMYSWuRpg3kpLpl2AdEHyqkEa8sfeXeFXsHFY+WWnZuRSzrXOnZmRAp2xdgeTaA0GYFvJ3
4J6rM33jkK3cmOnxmO7mt41FYXa0OEYI+1biVaRVcMG47H8SNedgg9vp135L3YlyjlYkq5i
k25qywmIKuyugGdmJUj3EhdFgNfku/Wf9+9wdwYnKQzdrZGHI2IeMdnAx1hPIAVY+s/A+oq
+Yx+Bsr586KFcbszvOzOlbJ5qk1lZZIEyLrMi2EjQBmfckscfHy5b2kJ/IekAKPIQZ3Ffrs
GZp08zWi/atTRypJ9tO20ScMnuRy0Q58gC+gJBtgelW1fluwV451RpK6+ms2jzZAAFVj+Qo
GgdbAOt6VQOIhlaB5xE5iRlRpAp4qxBIBP4JCtof4P9dWGQx0ceHx2VglhKW/UhkhjVwYZY
uIbfInfJXR9g627DQ10WLNCRY56MENOVK0gnidGkSR2lcaj5c9aidNFiCOBO+WiZlHLUk+0
mQ/p96rF6gsJXRlM8O2gf+JPuH7bKABsLIxY7HV0kVAR2qMeAmvYyX08sZI52c0arKqyiAb
HJ0Z+DOWKkwjkg4HRh+15sjh73CXBVMZXsvU+9yd6SEWZvJR9RyNGXRCeOtrpz/PyQuX8Hm
Fgnuz8LcVRYUmngtx2ViVgUjBZGbQ1HxA/GlHja78Y7MPXtCS7/ALuJfTcRWA0qM0Q/aDJz
UFdD0/O9I7aG9deI8zapiaGhI8NV2lMccvGRkWRGjYcio8lG0xAG9Kde1ddq/cV2nkoMnWd
1uxVDV9UtrQ9IwqycQpUrGVA8k8l2Sd66hV7a054LFaN1niUnmZSNSbPF0K8SpXakeT7l2d
g8em36hT281bgzOWylZLrVIwtD7SWIheTD9pgHSWMnk4k9T3AnWtAdJkRiDkzI7rxYAI4U8
tHidkHwDokfkAjY3sXmIzGW7EzEGQxd2m8s9ZHb02SZGjbi5jcfKsCumHhhrwdEEu/dP1Rw
vdmEqOtOzi89jpxbpzMqSxRup3x565EMAPHEDkF2dAnqss/VeWe7k7MVO9WGSt1p5IoMkUU
JEqqyAiMMC4U7ZSp8KPhSG0btj6j1O4J7z0mefJWZwKmPkE/GGupVAZGSJkQli7lvP8lUto
DTTFPnJ8HkpMjHDi7X7orGpyttEoXSvriPUYsGYKB5BUEb3187d9Z7M5PKvVvS2VqQMUgjY
2ESYRs0Yl9OZ2IY8SD+dht+7kTX4ft3OW5Kt+thcjPUMoYTw45rCEBtEhSOL60faTo60etD
waXaffkOfPb2UoxoywrDX7T9OEQkAM2lkLI2y/uHM6/sHh1uHXy53NlqOfzuSsRWq1DHi2W
EdeKXndUyyH1uLeGkCyMfeyeDxGvjqVb+670mq+pd9OEcvsqSubdngqKrJHBAgRNCPYBSIN
y8sQOQpZJsVjvs7mKS5NNBZDrYsWFi58NNr0Yzzj8lQGEnnR1o+FhOshq2L0UdOKvPKYvRE
iM8fkOAqsTIFGgOf/cFjsg2GAxd21UtTw20oxyq1cSW04VbB4l2iMrexZPCsobQ2OXJSq7s
IMhNn++HtdxTTVMi8taJmrwSLYEqSQxsUVP4yhFdvKkbBAUErqpu4tqva+KyJt1pVuz2QIo
kHOEp6YIdvnZ2CFPgDRH8z1FzGTfM5i1k5YIYJbcplkSHlw5HyxHIk+Ts/P58aHjrpWzd2s
8LckkFepNTiV18JHKJA3xrZ3K5BP5I/A1009l5XG9tydzdu92J6VS1WaGZEj9WUTxMQqofK
hvc5BPjkqnY/PHJ4TtWlJdgkqdx1gsUdmlcT0rMc1d2AWZkKxlVYFQPd4ZtHyNFM6OjqTkk
iTIz/bhFgducSoQQEb3KP5PogEbBZiDsE7B6JMldlx0ePlsPJVhblFG/uERO98N/xBJ2QNA
kAnehr3hopJ85Qhhr/cyyWY1SHaD1CWAC+8FfPx7gR/YI6uu7e1f9O9xWMfJJz9GsLFj7OL
nHXZv4oNuWCcmReT6bTA8Tscq/NRZPDW7Hb+VLynHs8USSPJwgJYMXiUkaDgb2Roht63oip
60z6aXu6+1YYr1bt6bI4jLcgrQx74srhebtGjyBV0wCkedsQCetAzP1WxjUa3+mJP1C3as+
igetKFAUcn4huAkcAqBGHBJdf7AKZ9Tcp2jf+1qtjLmFtz6u2JRg1Ww5bkOLF3jJ88ixHIE
603g9JNrtSF4K82Jylawsq8mFy3TrMoIBHt+4Y78nYIBGv/1wh7aycE8cyWMKWjYMA+WpOp
IO/KtIQR/gjR6+luzrRudoYqVhCHWskb+g0TR8kHBuJiJTjtToL8DxofA+c+5q/av65lno5
O5/1Mxgigx8X2/8jxVXE38PgBgvx51+OouCw+b7igOHxrWbKuzTRU4pVKeooUM7qXAjHFtB
yPJ0o/OpR7G7sx8ctg0/tXjovakjNyJJlrlSHYx8+YXRKka/JB/rqlyNKfG+nUt14YrA27F
ZQ8g3ocHAYhGUqfaQGBJ3+NCG5hrVezFNCJXiEiGOWOYcWBBVwCR5GwyN+DojR6ba2TTNQ4
yaKX7WxjJUWtYZ1P6aS68BIXBMlYPoKxbcXNg3P2czufEVcP2/lcAIJjew2bM0bu4Y/ZzRg
Kx4nXkpDskDRdB4La6RupmIx6ZTKQ0pLcNQTch687qkaHiSCzMQAuwNnydfAY6U8bj1XtO1
KGaGudcI5pRK48edsFUHzv8AA/8Anq2TOSxpRxk+UvNSx07mF6cxVE8kpLGhVTyDM7bYhmB
C7TW+o3cL3DmJYb1qncmg9hs1DGyT/nmXQe9jvZZtsf8Al5GhFxlWK9lalOe0lSKxOkb2H1
xiVmALnZHgA7+R8dMHdX0/ynaKUPv5qxkuLOeAkChfSJ3okgEMpVl+GJbjx3ra5TnjrWkmm
qQ20Xe4Zi4RvGvPBlbx8+CPjrj1edm5TH4fuSC9kI3ZY1f0ZFK6hlKkJIQUfYUnfhSQQCA2
uLNtXFr3b3tios4rtJm52vRbhMCxUlMzemIw3gylSxIJ14bk5duq/vfHWu4Y8j38ksIo2Mk
1WFWUxGWJFVY5EDnb7CkMB5BUnWt8UmaaWzPJPPK8ssrF3kdizOxOyST8kn89Mfbnc3dHb0
dqt23lf2jELM0aIrjwo5FVkXfJQfdxHwhPlV2PeftZDJ90Xe7E7XerVhtobEEtdpII5V4hk
lPFRtm/kDokv/nqixC32ykK4yn95bPL04PtVscvad/tsrBtDZ+DrW/x1Z4aWShlsnk7JmpZ
HHRNPCI6COsdj1UUB4yvFFHI+dDieOvICmUMn29PjqmQyP3NjPWMybWQlWBdCv8ALKqsTGx
YnY2vyGBGtctc7c+nnamQwVa1h8hNaoycvSlmx9N3bTEHZkr8z5BHn+vHjXS5kIak897C0s
RRjuR5CzzswQxQwpVUkGOSeONfTjVGUy6cvplTe5GEdAO9RUx1THdrR1qFKtOWhSdkZ55n9
kb2eZUcl4PLzXlGpMKkDiCKjM9xX614KtyGFqssNinFWlW2tf0jxrwmTfArGjO20Dci/v2x
PBctWYpIK8FZbMcUa8njlnEimUgB3UBV4ghV8eT7Rsnx1G6k12ZIHkrO8M8av6sn3ATlGwV
OKr4JPubYBO1PwApJvT3BQr4eXH38N+pZeGJ6sWRs5Fp466eVCxxj2cVBJU7IDHkPGh1WXu
3cnjsPTy1qKFad7/ppFsxOZNfPtViw18HY8HwdHx1Wddpac8NWCzLHwiscvSJI24U6JA+eO
9jfwSrAHanXazFjf3VpWZmEXuWSynptMDwAUIvIKwJc7L6IH4Pg9ExsSUhbs2H9J4CyNWiE
vpylnVIpdsvAsI2b8njogHzqv6+mewrGN7p7Hwc3pTA4j0o0PrcGE0UYQn9t98SGYcX1sHy
uiNp9r6R5eDt+alhbCQT5O26XopZCIBBHI7Qso2xAPGPweb7YDko58svz0l/M5TIZGSj9t9
p6cM0AVVaBUURLyQBda4KrEKqhiBpeSr1CmppTo/7uOaO5N6UsC7Xj6JD7Lj+QY/tlfjakn
4Kk3UmXyWcsU5MtlYZrlusKFazLZ9NqcfqBS8zKPKsplUhiWIYsRrjycPSx3dk+B7YwRebt
rt1RYyt6d3gglBIaRiGO1PiTWzsF21pVLdKvcizXclmO6myc0Ne9ZnXGO6yc7ycwjKp17UW
J9Hlof8AD54r9DJz0JIZopZhLUlE9TTjhDNyQ8ypBB2EA143pdkgaP1BXhuxdoCtZhuQWo6
KSzFLTyM0hBaSJZNyS/IK7ALAMOBJHjOa3b1O5Rlr5vtPHB69YrQfH4rKRfua0BNqMNIp0P
cW5DR+eRIyK/UhpzrHBka19SvIyV1kCg7Pj9xFO/H9a8/PXvHXq1L1PuMTTyHPXH7l5l4a3
8em6/O/zv4/HWu9rdxfUmbtum/bnaWFGKCla/BuI0GIPhpgd8gdk+SdnzvfXvvztzuSx3H3
BlJZpqOCNaNmvQ7mmMKRaaBI1cHgzuSwbivt5E+POc5PvrMvakhw+TuY/GRSsKkMDeg4iAC
xiRk8uwREXbFj7fnpcETGB5gU4oyqQXAbZBI0u9ke07IGh438jfjo6OpkuQjkw8GPGNpxvD
K0huIH9aTf/ABYluJXwNDiNa8fLblV8nj2xGZgvY9JLtxopalmJVQV3VzzAVdAKys3geAVX
x8FeOdxkWHy8tCHIVsisSoTZqsGiZiiswUj5AJK7/wAfA+Oq/pj7I7ck7hzempPaqVFMthB
6qq4AJCF443KltHQ1ttEA8iOmmv2n2hTtWqF+xDDLkqMjY/8AU7TwzY2dQeK2FCqBzDK4LD
XtKjmCGZDkxVjG5GOpm6dnHmVdj7lHhKg7CuQUJKhvJ0CSFIHnyH/6Sd/YXteCXE5Go8ct6
2hF1OAUKQF1IWI0qnZ35/k3gfnc6mSpXneOtYR5YlRpYT7ZYg45LzQ+5CR+GAPWOfVcz0+/
YshjprmxR/8AEIvVCI0CsCRtyVKPyVdFCjP4AdyyjOe669Vc5Jdxy6x2S3bpj0xHxRmYFOI
J1wdXT+jw2PBHW4fTX6axdqpHk8lWR8s8A25mEggYluSqAoAPHgC3JtnkBofyhZaplfqJ3d
Ywk+YrVe2YVSX7WrchNmynDay6XmeJZkPu4jiUOuXS/DQPf/e0fbWOatF2h2+wYRVC7QyqD
o7fxykclhy34HMqW8lsvy9xL2UmmhkmeuvGKuZwok9FFCRhuPjkEVQdfkdfRP0/7oaTCS4f
uO28OdwqsL63CFb0wSVk5b0y8Su33/k/yBOR1+6b+Eq/6nr94TT5zMcvvKCQqeABkVHZmDJ
4KrpOIIVtDiDvpSnq/dfdXMZj7i0K/D1Gkb1vR5eBzkVVA229eB/Xnp3y3YmJgx0VdMpWqW
cTUE2YtywW9mSbRhQoY9KByVfkMQWJTakdbT2HjHw/Y2HpSxejKtZXkjKMhRn97AhiSG2x3
/nego8BM+vGDnvdu0cxCdpjJWWZND+MvEctk/hlUaAP8t+NdYN0dWcnbuVgo37VinNB+nSw
x2YpYmWSP1QxRiCPC+3Wzryy/O+qzr3CYlnjM6O8QYF0RwrMu/IBIOjr86P/AGPU2vFjITb
rZQ2VnVlWGao8cqKQ4D7G9OOPIqVcDYHyDsPMk3c3deKyfbN/ux57uPX1a+P+3BXJRovIMk
y6eQlfeoIPL2t58lULL5L9Xyk177KnR9Xj/t6UXpxJpQPauzretn/JPXft/I3cblPUo5j9I
eWJ4ntEvxClTsHgrN58a0Do6PjWw8/TRpRHYzWezmRhxdi8KywwzWS9y3IpYkei4bn4XyVY
Ny18+RdZqfE2e7ooKXa1zOU7lF6z3b0N6eWswlKyMFkJYrHsbCBWDMQHUnpI+pGZTJd22V/
TLNf7eBakf300zS8VbaygSaZSya9rA/yJO2PLpThlaCeOZAhaNgwDoHUkHflWBBH+CNHp5x
fcMrzy2Zs4nbVPKq+6+KlMUNdkMShxFH6jhjxJIIj5AeJNMR177tzOTvVcmMLTprg8femge
7AIpbD+oePOSQe/i4Xjz8cx7WaQ7JjdiYrKZH6gYXDz3Hkgxc/3QEMwswwKupDxKMUAZgqk
g/LDez460D60972sRBH23j+cUt2AyWZiqlWgYOnpgEHySCSRojQ1vZ1n/YOI7pz8FnC4XnR
xt9uOSviM8Sigewt+SAx0i6LeoeR4/wAWPvf6hY3Eduw9m9mTwzU1rPVt2fR3sfxPBvCsze
8swUg8wQd/Cf2xSXCQR94ZPgkFdmOMgkBLXbKj2kAEH00bizNvXjj5J0O3dGLtYeelms7Ck
eSzc9m1aoKy8ooHK69rq3psS0uieRXS/DKela0sEcgigb1PT2ryhiUlPI6ZQVUqpXj4Pn5P
jeg+/T6pFcz5yXbOLvQWcUosSS2rwliKb00fGOsWLOhcADz8kbI11oypVy9233NRbKPTs1I
MjXaKdmWO4VaFQkcUTnkqqRJ5ce7TIwA1ofXC7TgyFGelaj9SvZiaKVNkclYaI2PI8H8dfO
eb7Q7m7IvWGr4qGWhavfbU5LNetckm8t6YClWIZlH4A2f/AGHTt9NcFayfZseOjfKYmB2Em
RisU1NfJRSFgfTc+8ExhFLKQB4IGzvpc+oFCPt7H3MG2Up/bwyn9LoQ3naatEziSRJVEWmV
iUcCRgRwGmbR3mfXuGGWzPHBBE8ssrBEjRSzOxOgAB8kn8deOnPC/f5C5ku6e2Ps8RdwtaK
QUo+LbiERjmkTnvetbIbZ/c/kW1you5atqLKm7ZtJbGUX76OyvEeqrsdllUkIwYMrL+GUgb
GianpsxHa3bd/t2HJXe8oaVuSVojQ+1DSB/PEbMigKRo8zpATosNHr3B2nEl23JTyWUSnWn
ai9r9PETyyssimGOIy83ZtIvDW9SEuFA8rJpiRLc9WVHrV2ABmkSKV1J0pEZYkn+wvLj+Tr
z1G6Ojp5+l161irHcGTxphN+niHmjjsITEyLJG0myrA8uI9o1ok+SNea+7kXud5Vb3flp8n
BxBmFCzDKSgB4oDG3BRyHkAg6JPyd9WHd/wBS583RgwuFq/pmGqRejFGxDyuoBQEufKez2k
A+QzgswPSN1c9q5K/jMx6mMpU7VySJlha1EriuRpvWUseKMnHfJvCgEnxvqNkuMFudZbKZG
1Mu7E5YsEmLcmKuG/cOhosdglm1vSuZPa5jrZRcnJU+/Wh+81OOy8ErgKT6iOo2OBCsdHeh
vXEMVZh9Qe98hj4q2RvZdUycqJTs0oI4y3FwH4BYw0jfA0rr58Eneurf6Vdtd0yd5WL9qaz
FSq25Y8mfvSDPYQH2sFbbkM4bZ9pHLyd6O7dHVF3nfu4vte5kKONrZGSovrmKw/FUCe4Sa1
7ipAbW1Pjwd63jlz6rZi3eyFy523DORWT7eCwZHr1YWJ3I8Z8OzpMqc/bsEAeGIKf3bnqvc
GRrT06j1IK1SOskTSs4VU3xUcidAAhfH8ipfSliBR9dqlyejM01aTg7RSRE6B9roUYef7Vi
P/fq2v5+vle3FrXaSPmI7fqLkEjRGlhKEMshUAu3IK3NuRO28j/lWUJjVnayJUUxL5iZnX1
1JCtHtNHRVm35X28hvZALnLgkwuEyuYu4hIMhUyFWH7ahamjmxWizM5LcvEgVOD7ddvsHxx
6SbssE96earW+1rySs0UHMv6Sk7C8j5Oh42fnXVniMjknw+SwUWYhp0LERsSwWD7Jmj9wVD
xPFzxGvK8uIBPwOo0lnJxJH6N+zNVxk/GtPE8gihdiWBj3rgWKFh4BPHevHVf17khliSN5I
nRZl5xsykB12V2P7G1I3/YP9dTYsJbmxxvpLREQVm4vkIFl0N7/bLh9+PA1s+Nb2OudFZLm
sekdMtJyMcliRIfTPtJPqMVHwmgGJHuOhyO+nP6TYm0vf9SG6n21ezRlkevaBQXoHQgKqka
kUnTa+NIT+OpuY+mrn6r0sLaaGtRy3KdJaNdo4wFUs6KrMwVtr8BmCh1OtaXrObtOfH3p6V
qP07FaVopU2DxZTojY8HyPx1x67O7mjEhtckErkV9t+2SF2+tcfdoDwd+zzrxssywSekK9b
0QkQVyXLNI3yzH8DydAADQAHk7Y8etSqTHL9zY7BWO2uTT8aDizioqQSFDHNI6oeXCUpJY5
BGXxJGwAbQ62bt7H38Zh4q2SyU1+wvzJKVYoPwnIKpfQHl2G2Oz43oWnR0dYZ9Z+1bWJUZa
tkdYm1ZjjGMQFI4HWEIrKoPE+2MjegQNDyPjLKcEdm0kM1uGojb3NMHKL4354KzefjwD89e
48ZkJcdJkY6Nl6ULcJLKxMYkbx4La0D7h4/yP761nsr6c2s3g1yBs0aWPswcK8CRrZedPWd
iLLjjsgNx0hUgrGfa0QHSZS+n3dVbFW862IrPSgqTPynljdXTiULoA3kgEyK3weIIJ2oKh1
cmjamzoxSZ2nKLMUUTXDbKVzFxRlDM+iFQKo4kbBQADYA67d5WHyeYOZkp/ZzXNi3XWBo0h
sp7ZU8/LHSyH8j1dHZGzU2K1iOlUsyUHggmVlinKOFsFWPIgnwSNhTx0BobG9kzc3mKWXgp
vFhq1C7GpW3PWPBLJ0ApEQHGMgA74+CSTofHVT0dHR1Z9t5yftruKlmKw5PVl5FNgc1Phl2
QdbUkb143vrY+8u8MXlu7eyY8NbeWQ5COX140KD0nZUIDFASG2ykK2gVZWBIHHH+67LW+7c
tM198gDbkVLTuGMqBiFO10NcQNaAGtaAHVZMIlnkEDu8QYhHdArMu/BIBOjr8bP8A3PXjqT
UqxWK12WS0kLVoBJGja3MxkROA8/OnLfnwp/7j3kPsJppLFD9iI+nqs/IsGKbk4nz7FcEDk
3LRX5PIj6T7M7Y/Tr2T7is0psbfzEpeah916scGid+QdOzNt9/8Q/EAedtvR0dHUXJY2lmM
dPj8hXSxVsLxkjf4I/8Agg+QR5BAI6zx/ohg697E2MfPMRVso9tbhWVbEalmIK8QCxPBfwv
HZ0T8+Mt9GOzIkiByNnGtPbCxGSwun5EahUMPJ0rBfltnZ5a10X/qJ2l2D2+uH7atJkpa0+
466szoEeQyOPV+CArFQQWIPHYOm6zzvP6lz90YubE16v2NP76SZBARGs0ZYsolTzt+R5Ehu
JJJ4kgEK2dxa4bLy0o7aW4gqSw2EQqJY3RXRuJ8qSrDY/B2PPz1X9WE2ZtW4LkdyR5TbaOV
mHFeUqAqHf27Y8Xk35BZm5EkjzfzSXcL2TJh8lj61zE3pzbx96va4sZtcA6/PJQEYMhUMvM
cuBK9K1KKCe9BDas/a15JVWWfgX9JSdFuI8nQ86HzrqVl8Jdw0/CwqSQOzLBbgb1ILAU6Jj
kHhh5G/wAg+CAfHUVXez6cU9rikMTCP1SxVQOT8FAB1tidfjbbOvJ68SzSzuHmleRgqoGdi
SFUBVHn8AAAD8ADomkWWeSRIUhV2LCNCSqAn4HIk6H+ST/nrx1qWB7Xof6IxXdgxmXa3j60
tj7ihLVji5RTyspf1NsWGhs8W9oUAHWukDNXclm5jnspY+4sXJWjZ/S4bMaIPwoT4ZRoHfj
yBsE18U0sDl4ZXjYqyFkYglWBVh4/BBII/IJ692JE814G5145XaN3hVJGB0NtrZ+FHt5EAk
6+STYR4+uvb9i6HrSz8YvZLZRHjDSSAlIw23PsTe9FQ5PAgq4s8fWu/Uf6gIzUEjN6dZLi0
U4LFGNCST3b0dbOzvbH8k66+o+jo6Ojo6Osi7z+iS3p7mV7fuus7r6n2VhjJ6sm/cfVZtgt
8+7fu+SAfGbZf6d90YDFzZLLY77WtFxHP1Fk2SwAHsLa+d7bQ8a3sgFfsenHuvH6Mvpyv/u
Y+f7o8AeG17fBI9oPuO/wAM72vUlsWtvHEoT1SzM4Xiiop0daX43oALr+gePVzU/8T7Znx6
/9RjpXuwqP/URgizDXyWUJG41oBVlJPgdeO34luy28fMXMElSexpXI4yQwySI2t6J9pXyD7
XbWiQRU9M3alyTHYvLXUylOJY/RD427CksV8cmbTIx2dFAAVUkFx5ReTCw7x7TxaUsbnO0F
vWcfkoJ7DwPEWaosTAPsj4VS3HZ3rjvk2x0nx055Y1lEfGJufGSQhEYooZgGOgWAI8fJ5KA
Nkb7JlZ0xcuPVIVSXgGkWMLIVVmbgWGuSlmBPLflI/wD7R14oUJcjO0MLIJAu1Uk8pG2AqI
o2WZmIAAB+dnQBI13vDN4LNR4Ktl4KdTBpl7CQWa8bsBVrqqcF4qNrKx+YzxUBfkqdZLdtQ
WfX9ATVq/3LSVaXIyRxK/8AL3E75ALGN69wHkjQBjQmJZ4zOjvEGBdEcKzLvyASDo6/Oj/2
PVhTbFV8kluaSb7ddzRV0jWZwQ/tikLgJ5A2WCuPI9p8qGzEdn969242CKpi4cfQmiSOS3O
ShnVEUoWZy0rIQselX9vaqQo1sbV2Z2Ri+yscYKPOSzMqC1ZdjuZl3o8d6UDkdAfjWyT56Y
+jo6Ojo6OjrnNEs8EkLlwsilSUcowBGvDKQQf8g7HWR536C0lovNgsncNiKJ2EFkI/rsBtV
DDgE2fGzv5/GvKli+yPqJgsoaOOrTQGfhIzgBoGkiVLCAkgqGDcVDH2luShiOXVeO3e8O8s
25yqXjdknWskl1eCpIwMvAhiCiiPm+lU69oC+4dLmKyP6Zcksel6vOtPBx5cderE8e/j8c9
6/OteOjEZe/gcpDk8ZP6FuDl6cnBW47UqfDAj4J/HVhNawOZnkknqvhbUzFi9b9yorE+AIt
c4187JDPrR4p5AFZZhtS27jtEjtCzPO1ZVMSe4LscPYF5MACPb5GvkdMFG9aw+Mr1oZnx2a
xs5ydSYzKElimhjLL8a5cURgCdMC6kctK3u729ichRnyNCb9GsLE1r9KuSPNqDXJXEqoAnI
lVRJNFtqeR5rumlvH96nlE+6MMQhikgki5KybCEyhWMiAEjQI2AgDaVdXna2OORNvJWsqnp
TKf1W04fnTgZ9yMZWH/myAcFVQ5cSODrzu3h7oQ4PN56SLLpasS/ptK/TK1YacIUyQxRoGP
H3RqHUE6U/y2fei46tTuepDZuw0X8Mk9gyGPQ2CvGON2LHYIPgAKfnY1puH+j+Z7povku4r
tzHX5fTIktP9zJKNNssuwU9pjUAsSCj7A2ANWwPZuC7egrLUx9Z7NVSqXHrRCcjRHl1VdnR
1v5I+dkkm96Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Os/sfRPs2aYvHBcgU8/247BKjaBR/LZ9pBYefkne10oX
Mv9CJXpeniczWBhZjEk9Uq0nJv/UlBJJC6A0oX2+FBZie3Zv0ky/bmXgv3XxdscnhswMxdJ
a7oVbXKL2sD/8A2GKkqN8o0n0FebuK6/6nDWxD+o1VYgzSoT/BWDeOKk+TyJYL+C21v/8A6
PYaLubH3Ia0LYyprlWlbfqbM7nl7ffpngA5HyqMG343TfVLER5DIU+1sLBDVleX9TtSSO6r
I89hYFPgnk3NySWXaqAFIG1KzlvpNdbvk9uYmzTXjjY7ayTM6hgOMbkjTEM0gZteQAfn8dM
yfQKAR2kOa0zemsEjQF+ICqZG4hl0xfYA2wC/PJiCvuv9BImngGR7ns2asKlBFHXEbKuydK
zMwUcmJ1x/J/vfWh4Hs/t/tjmcNi4aryb5S7LyEHWxzYluPtB1vWxvXV10dHR0dHR1/9k=
</binary><binary id="_60.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACnAQkBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABQYABAcDAgj/xABJEAACAQMDAwMBBQMHCAgHAAABAgMEBREGE
iEAEzEUIkEHFSMyUWEWQoEXM1ZxkdLTJFRVZpOUlcEIGCZSlqGk40NTYmWmp+L/2gAIAQEA
AD8A2boRNea+KeSNNMXSZUYqJEkpQrgHyN0wOD+oB/TpcrfqHPPQzw0uk9XUtRJEyxT/AGO
H7TEYDbS2Dg84PnHQO7aw1bXPEaGm1NbFRQGEOllkMjYGSS8zYGQSAMYBwS2M9Sgr9YVkDS
T6s1BQMG2iOo0bliMDn7sMMc/nnjx1o1jqzV2qEvLUzyxKsc01RRPStK4Ubn7bqMAnnjj4+
OiHU6Vbld7xR3GeBa9AqtlQmma2oAU8gdxJNrHBGSPnPA8dWqy3auqaV4YdSW6kdsYmhtDF
15zxvmZefHIPno4BL33JdDEVUKgQ7g2Tkk55BG3AwMYPJzwma816mm3go6C62WGtLEzJXGa
QxrgEDZCpIJ3A5YjgcA54AS/UPUcNuFe+otBGIqrbUlqWlwcY+7GXzzyMZHOcYPXaHXGp54
I5k1J9PAsihgHq5kYAjPKsQQf0IyOvf7Z6q/pL9Of9+l/vdBq2e63Dviq1RouRKnd3Yv2jr
hGwbyNgm2hecYAxjjHQX9lLd/nP05/4zV/4vROHR+k6ySkhSDSzVR2oY6XVMuJ3LL4Vo2YZ
wVABzhzyTghqpfplolIKg3exUNFLTr3ZEiu88qxxYOHYts2jKv8AGPaefOAVZpf6dPYnaif
S0N3ONkc1/mlpx7ucsHVj7c/A5/TnqWUVmlI5aiwV/wBP6GnrNiSPJdaiUSPGo3YZmxwXJw
OQGUEnydM09UXWqs8U94a3PUSe5ZbbIzwyoeVYbhkcH8yOM55wOMX7K6Yjnkh+yLQhlWGZk
7UAL7dyqx4921sgHnBz89T9s9K/0ltH+/Rf3uknVlBoi+GqnpqnRzVW1Hp5Jq7s75WcmYym
JwWG3btPJ3bs+ekmuutpb1dHPH9P/vJfvGp6KuGCuB7JEXhfaPwHB5PO45sw6Oo6meOCCT6
eSyysESNLvWMzsTgAASckn462DSel6HS1qWCkpUppZlR6qOGeWSHu7cMUEjHAz8+SAM+B0d
6nU6nU6nU64UaVSUqLWzQzVAzvkhiMSHnjClmI4x8n/l0Pm0npupnknn09a5ZZWLvI9FGzO
xOSSSOST89VtRaNtOo6GgoqmhozT0UqlEaJxsjAwUQxuhTIx+a8D2nAwPh+lGiaaeOeCzvF
LEwdJErZ1ZGByCCH4IPz0zUFvhtsDQwPUurNuJqKmSds4A/FIzEDjxnH9vS/rmyXbUduW2U
dtstVTFlkd7lNMCrDP4RGoIPj3B/BYYwes2t1tktHc+zL5oWh7uO56bUFdHvxnGdsozjJ/t
6O0FcscDC43/T9RLuyHp9a1sKhcDjDF+c55z/DqlRXVZL/AFTTXBIqUKVjWfXx9OSCBlNgM
uTgn3ccngcDrhqC6sZ4Y6C4OFVSzSW7Xw2sSfDeoGcjHwMe7yfgZDV3apnjgguN6lllYIka
a7pGZ2JwAAF5JPx0wR276gx26SgW16mMUrbmZtS0jSg8eJDFvUcDgEDz+Z6IWW1a1obXcqj
ZqOOrXtenpam90lV6j3ENh3hYR7Qc/wD1ePjo7QW3VtysjST3y6WO5btojqEoqtAARz93Gu
4EfqpB+CByMrdGaiS40t1uF8e+ywsFX0tloI6iMDLKVkmOFAbnjJ54HyOFsqoaa4tb0sGq6
eqmnhhW4NZqNRSlMxhg6JtKhGK7iGAQnbjPT7aoKmnpWWqq6yqfuth6sQhwAcDHaULtONwy
M+7nHgXesy/au4/5t9Rv+DUn+F1dulyvNDa7fVx1OtJHrff2YrXRzSQKGXIkVYxsZlJxycH
yOCvXuqq62Senag1nqDsK3+UD9nvUbxkZVXSnARh7lIIYq3BAKkdD/wBq7j/m31G/4NSf4X
Q+XUuqzcQ8M+t0otykwvpimaXbxuHcGBk84O3jI4OOSY1Y0MD1V1uesbNRoyo1TcaCiiXcw
OAq9ou5O08IrY8nA56DR1lUbjJWSRfVRWE/cjCxqUbweY9oQDdkbMFcAfngHLHq6SyUppms
X1AuSfuGvt6SOnJJ9wwxzn94nGBjHTnYb39vUL1X2XcbbslMfauFP2ZGwAdwGT7ecZ/MHop
1Op1Op1Op1Ogv7Yadk9lLe7dV1DcRU8FbCZJm+EUFgCxPAyRyek++a1utAZrXW6YSljlZpU
9RqqGmnZC5IbIfcoyCMBsADaOBjoTLDqi+0sFVarFfYac7sS0GtVlSXnHl944II4x85/S7R
6Xvj0qNWv8AUCGoOd8cN/pZUHPGGLqTxj4H/PrxX6Y1DHAptw17US7sFKjUNLCoXB5yrPzn
HGP49cKXTWq3eIVkGt4VLMJTDqemkKrgbSoO3cScgg4wADk5wHqgtt4rIGknvmoKBg20R1C
W8sRgc/dxsMc/nnjx17pdKPSSFor9cVR6kVM0ccVLEJ3DBiXMcKsd20BuckcHpg6nU65zSN
FBJIkLzMilhGhAZyB4G4gZP6kD9es81Tebz6WagWg1dDLUbnylpo66HtuQDGwUkFQAwALbv
dliwx0s0mn5PQtWSmbu9qTFFN9P07mcEDBRdu7wR7sZxu4yOrtHp2qt9UlVRagmpaiPOyWH
QJR1yMHBEWRwSP49M1HdK630qUtFPDS08edkUOja9EXJycAPgckn+PS/ddP0FyuS3SWgo5q
wSqzE6TuUSP78szKr7Xbkn3A7uATjkU/2R/8Au/8A+vf/AGurNJY4bcjtLFTXUyMihZtASK
YxnBI2BOMHJzk4XgZ4KNDUx2XVd/s0VvSotsNXKkKSxRSrRkTqobdOrKgYBYmduBuVjuKKD
dkv9kRI1WgoXqnn7LUymgzGckbjIaERbeB7g5GCD+eLLTPT11Bpmlt1ouOpavMNbutlK1NQ
uxONvbiBLovLklkXDcN+741TXUNxtzW+jD3i71jJ668XSog2UhG51hhkDmKMNtdgqvjBK+4
8I50DW/UlE1XYfp/ZYaFFy9zq6JXRmVgJBDCiCSYYztPsyQQQCMdUqDSlz77Q22n0/dmZdz
m9aUkoFiAIHsZYwGJzyCc+0Y+em3T+mLJWwTTVljssyhgqAadahZSBk5WUksORggAcHz8dr
3oK01tuMFot1ltdSzA+pazwzlVHkBTgZPHJzxnjOCPFt0rqKmoauhrtVw11JLQvSwU/2RDH
HASAFbaDhlAyNh4IPQmx2LWlrooZReKlKWlnUm0R2ehhaZNwLBSkuxQctzuB8nHjJyx6roJ
qqrpLhc4aerauaKCkq66laYZCjYFiPGHLKFJZuOTzgM/U6nU6RY/p9WGurKusqdOV71Upkx
U6bjPbJJJwVkDHOfLFjx585B19jpKyBY4IqGgYNuMlPoCcsRg8feBhjn8s8eej+n/pxBbp5
jefsW8ROoCIbDTwNGwPkFfII8gj8sEc5YIdJ6bpp454NPWuKWJg6SJRRqyMDkEEDgg/PXeg
0/ZbVO09utFDRSsuwyU9MkbFcg4yoHGQOP06s01FS0fd9LTQwd+UzS9qML3HPlmx5Y45J56
79TqlcbrTWzt+ojrH7mdvpqKaoxjHntq2PPzjP8Oln9obx/pD/wDELh/idUrdpimufc9Pbt
OJ28bvU6Pmp85z47ki58fGcfx6M27Q9qi7n2nZtOVOcdv01mWHb5zncz5+Pyx+vwTo9M2C3
1SVVFY7dS1EedksNJGjrkYOCBkcEj+PRTqdUrraaO80q01aJjEkqygRVEkJ3KcqcowPBwR+
oB8gdLlys6223T1kzvCsU+0PVaqrYYu0eFZnOdrEkDbgjn8R6EWnQsFHtrrNpy3Qd+Ibaij
1RWr3EOCMMsfKnAP5eOuP8llu/oTaP/EFX/hdZ/8AV2y0dovFs7UUNJVy0KrPRwyyTJGsf3
cTCRwN2UUDGBjZznOS1fTS7XS9VpqbjUJLa7bAslTXfbVWjJIFVgXjeUgj8QbKKh2tgkDBz
KnuNbpqCrtE9DU0c9WypX7vupzT4B7SllzGGzljzuGzjAIYhYKW5fULU1rsch7VBTZ2w067
I6SDO59vB9x8bmyWYruJ89btUfTbSUk89XDYaGOqlUBS0bNCrKQVPaDBcZUZAxuG4E+45J2
KxRWeAg01rSUMxV7fQClUKwXIxubklFyc87V446E6jq9dUNVU1NqWxNbE29sTQ1UtRyADlY
gc+4nwPHn56UrlftamYTR3O+qXwGgt2ki0UZCKSVadg5UksMnnKngDbkeabVuqZ0hrDeqto
FZkNx0nRIqAkA7WlkAyeOAcnH6dM9v+mcvYt8lXU2tmSfvVUb6dpFaWMhPuTtyFIw/uUn8f
6Dp/hhipoI4IIkiiiUIkaKFVFAwAAPAA+OunU6nU6nU6nU6nU6C/tnpX+kto/wB+i/vdEI5
LgbjIklNTLRBcxzLUMZWbjgx7AAPPO4+Bxzxa6nU6nU6nU6pXf1P2XN6T1ne9u30XZ7v4hn
b3vZ4znPxnHOOonqbfS08J9ZdHaUI8x7KuoJJ3tjYu0ePaM+ODz1Srb/VUPfeTTtxNPBuLV
HepFj2r5fLTAhcDPIHHnHS/Wa+orjSuKSWso+xiSWaluFrYqudvu3zMAu5lGcDnAzzg559X
bdA9us2oJrrXT1tapjjgrBTsTAuWDh4BsxlwfJJEg8YI6zDq5aKGC5XSGiqa+GgSbcoqJwe
2jbTtDEeFLYBb4Bz8dO+g7vFa0ntjQuzLOBPK+qxQ06MSRvRUxvGAMkF/wgjyAWOX6jNaK6
aK03mxRpwki11bc7jllJ5Rym0Lz+75xnJ4xzi+rF2hQol+0oQWZvfT3Jjkkk8lTxk8DwBgD
AAHVOv+oddcp1mn1Fp9GVdoFPLd4Fxkn8Me0E8+cZ/s6H27T1DcJKZorXYpaeoyyyU1HeZS
yKwV2QcBtpIHkDJAJGemCi0tR2zsVFLZrdJUSbUqUqtNXSaONTyxTezBmBHGVXIzyvjp5tO
m62h21trOnKF5oh74tOvBJtODhh3ww8DIPyORx0dttJdIXeS53RKtmZiscFMIYlUhABglmJ
BVjnd/8Q8cLgh1Op1Op1Op1OhGoLfe7jBDHZb6lnZWLSSGiWoZxjgDcQAPOeCfHI5yGOmtb
dhAPqE4lDMWc2eDaVwMAD4IO7Jyc5HAxyMtn0xr6C60la98tci086SlE03SxMwVgcB15U8e
RyPPTnZbULNRPSJKjRd+SSGOOnSFIEZiVjVUA4APk5JOT84BDqdUrjPUxdtKekrJt2XaSmM
I27MNsPcYfjxt4HGfK/iCZU3W9UldFRyR66aWbG1oqK3SRjJwN0iqVX9ckYHJ46sw6c17LB
HI/wBQHhZ1DGN7LTlkJHg7WIyP0JH69ALjVa9oL21qS/6grGDIoqKbTNOYGLAHiRpAABnBJ
wAQfy6M1Vo19HPTwwasrpAW7cs62qiKDkHuYMisFw2MYZsox8FemNNL26qpaf7epqO910UQ
R62root78k8ALhVyTgfH5k5JrTaJ04BJGmn6E+pYqJEoKb/JRs8jcnIyvyHO5vG3wq3XSFv
tdUsIsV3rUklWJJqS02l0JYZycxBlUeCzAAY8+OiGj7Lpy6QVUc+kKmNoWVhJerLTU7OGB4
TtoAQNvPGfcOfyy/60X37W1zJRxSbqe2RLAoWbehc+5zjwrZIQjz7OfyCN6V4670lUfSOsv
blM6sOyc4O4AFhj5ABPHjq1WUFcHqXqammmajWJHYV0UpK4CoEw53gAAYTO0DnGOqtHW1Vv
qkqqKpmpaiPOyWGQo65GDgjkcEj+PWzaEtVfrSlkrmveqaGhXKpKNRrM7ODypQRArgc+7B5
XAIOQ2/ycf666u/4p/wDz1KLQMEnYq49aapq6dtsij7XJjmXyOVAJUj5BHB4PTZR0kdDSpT
QtMyJnBmmeV+TnlnJY+fk9D75qS2WOCZZ6+hStWBpYaSorI4GmODtGWPAJGM+P7Okn+Vm4/
wBH7R/4ppOmPTGrqrUU8aGGyxEqzyw096WqniUHAOxE2kE7ed3Ab8+OmrqdTqdTqdTqdTqd
ToXfNSWbTVKKm8XGGkRvwBzl35AO1RlmxuGcA4zz0uH6w6GE6Ri7uVZWYyCll2qQRgH25yc
nGBj2nJHGTVk1tpnUTiO1XmmnlZiqwsTHKxA3HCOAxGPkDHB/I9Sr0RpauuKXCqsFDJUozu
XMIAkZ/wARcDhz85YHB5HPR3oXWaZsFwqnqq2x26qqJMb5ZqSN3bAwMkjJ4AH8Ou9us1qtH
c+zLZR0Pdx3PTQLHvxnGdoGcZP9vV3qdTqdJH1N15Fo+yNBR1CC81S/5NHtD9tc4MjD4AGc
ZzlvggNj5q6dlqNQXp5IK+ioasXqeSSlpZq2JJaeSUSOpiV33RKzsr+B3NqDJDe4LHpLVka
SIumLoRKu1t1udiBkHglfacgcjBxkeCR1JNFajiSPuWx0nmXfHRtIgqnXJGRBnuEe087fAJ
8DPRP6eX+8UWqkgtslSrV8DUxioqeNizCMiN9jFUJRsMWJHAYk8tlzN61s06Tms1WZUVkWQ
6Pg3KpIJAO/gEquR+g/Lrpp6C+0vqPSXS72Hdt3f9h0TvecfzIbOOfOPxcfPRyXUVypHEDS
69r2RVDVNLYqeOKRsDJVXiDAZzwf7T5JqxNc77AZhc9V25QzKRcKOihYEBSPb2iSDuOCBj2
NnHGXDqdTqdTqdc4pVmQugcAMy+9CpyCQeCBxkcHwRgjIIPVOgv1rulxr7fQ1iT1NuZUqkQ
HEbNnAzjBPtIIBOCCDg9dq240tA9KlQzhqucQQqkTOWcgtj2g4GFYkngAHJHVrqdVblcqKz
26e4XCoSnpadd0kj+AP+ZJ4AHJJAHWM376xaprICbHZnoKWpaV6SskgMjvFGAWIzlMja5Y+
4AHHG3ccsuDNNVvVs7sKpmmUy1AmlwWI+8YY92Qc5AJ84wR026Y0/FfbrG8c7rb/AFbNRRS
AQ0wlZsCJnl7gEhVYjsVZiwwCeCQx3z6LwU1VSRUNzmgaSJXmimQ1JwAxlMZjUM23CDDIoJ
dRu3MF6Ey3LVv0yqxb7deXngiVZ56CaNZDTJuGBKql0iDs/wC5JkhlJwSOr9H9fL+lUjVtp
t01OM744RJE544wxZgOcfB/59FP+sJ/qt/6/wD9vpjovrfo+qfbMa6iG4Lunp8jGGOfYW4y
APzyw4xkh2tN4tt9oVrbXWw1dO2PfE2dpwDhh5VsEZBwRnkdXep1VuVyorPbp7hcKhKelp1
3SSP4A/5kngAckkAdfK2rdTVWrtRVF3ql7XcwsUIcssKDgKM/2nGASScDPQbrTPonpT7W1E
99qot1JbP5rcuVec+PIIO0e7ggglD023zTWm7vVBobRDS08f8ANxppS4I4yBnc0TRhuRxkc
Z/rJznVWk7Tb7xshvlHQJJErinqrdXUxXyParpIxU4zkt5yMDHTno/TdDZbO7RTQ3H7RiRp
ZKjSddUoy8MFRsqCm4BgdozwT4GHOw6WtNdvqKqzWKWnGUCfs09FJu4OfvWJK4Pwvn54I67
Uf0s0RQ1SVMNghZ0zgTSySpyMcq7FT5+R0Qh0PpOCCOFNN2srGoUF6RHYgDHLMCSf1Jyeid
BbLfaoGgt1DTUUTNvMdPEsalsAZwoHOAOf06tdTqdToLq29yaf07UV1N6NqvhKaOsqUgjdz
+bOQOBlsZBIUjI89L921nDbLG0UcNilq55SWo6PUEcGIpVLmYSMqEMxbPAydwYHpcrfqhHp
qwUsNFaKYRywCIpS6giqXo2AMaKow/ASNGzjblucknILTeqJhXUVzkqrvPSrLuaGt1lTjIB
wS0TBGOPIUkBsDPB6L2TU0qatF0rq2piiknLGCTV9JNSxh2w2Yhg7UVmYAZOVUfOQwXvWFX
eLrR2O12quqYKiczeotd1gVpqaNgGfcpJRS29eWjJ2gbgWZVOXDWVHR6qobBPDWQVc+JVBe
nWORC7RKCXfJyQHCp78Y4/EvWLa01nLr/VtPbWr0orElWsUDnIQKW2md923JwScHG0cfmS2
/We06cobJQxUtK5utJBFFCIpXPYo0JUFwcjbuYKCcEsRycEHKdNU89Tqa2xU1t+05fUowoz
jE4UglTkEBSAck8AZJ460/RVRFoKteg1RZEQ0FwFJTXSIho0lqFBdmZ3AAMaRnKqCq53AFj
kprzSUNqoptdaRCJWowqzPBJJIWDsWklX3FWGCOMBNhkzuyu3L6/WFZPJNMjQj1NCaaONYo
29EpZw0Ss8eVTa8gVUb2q6DcdmOqVZU194s711xm7pglCRTMVzk8sjbVLbm5kBcqCVmPudm
6HzW2tpa2Siq6d6SpiUs8VT9yygLu5DY5I8DycgDJI6rdWaC53C1TtPbq6popWXYZKeVo2K
5BxlSOMgcfp1dpNV6hobi9wpr3XJVSsjSyGoZjKU/DvyfeAOMNkY46O/yu67/ANO/+kg/ud
BbnrDUF5s8Npud0mrKSCXuoswDPu93JcjcfxHyT/5DoN1Ovq/SFDRWPS9otEFRTOwpBIOzN
vWY8GSRCeSpZ858e4eMgddqq62GvSW3yXqmDd9ad0gr+1KspJ2x5RgysSpG3OTgj8+rVG1B
cLOi0VZ6qjkiMSTw1TOWA9pIlDbi3B92c5HnPVmGJYII4ULlY1Cgu5diAMcsxJJ/UnJ66dT
qdTqdTqdToFqq81dopITQw1Mk8jMfubZLWjaqk4IRk2knaAS3k+MZZUK+S3LVl4HqftGhpI
Yt0AqdF+pRN2CVyxdt/IBICqdnHxlfuNa1ivFStzqtLV71OJlkvemp6eZs53NtSEZy2eSWz
t+OR1Qr9QUlZAscFRoKgYNuMlPZJyxGDx95Awxz+WePPQK40Nlre36e7act+zO70yXFt+ce
e4jeMfGPPz17jpLGjws1x0zII1VWVlueJSAwJbCDklgTjAyi4AG4HtNX2q2QSVdtXTJrEUi
FqUXLvIxG3end9gZc7gT4IBHIHVO0UFKuh9QXaqapjkLU9HRlSwimdn7jqccMQsYOCcDIOM
7etT13QLaLNp66XWZILnRT0lHJcpIDUl3WMnvKd4O1GaV8FSXdFBG3ymU9XRaY+tcFwijqR
bZqsmKeulx3I5QUaYSHO+PLMysSdygZOcnrSfqxaq2us4aB5jSNE61MfcfsoV96yyhfCIgm
b28s4hBV8ADJtM/UC+aXrmtt1aatth20tXb65Wl7UanayojEbWC7l2n2/BHAwmdalbLHBfv
pRR1NKe69NFU0dZHg7hIGeam2AnBfe6xjapYipZQR8MF3hsWq9FSVrP3b1Z6aoko6uqp3aS
WCnZHRpA4Cyb4nhY7gRmZiB5HWJ1tN6Ounpe/DP2JWj7sD7o5MHG5T8qcZB/Lp2sX0/ib6m
RabuMyVVBLA80dVDIIxPE0TGOSLJ9xyQcLuGVbyAT141DorTdvvltttv1VCVeX01ymqgF9L
KGZS20c7SUYY8LhSzhXVuh9x+nV+tctQtQKbt0zSxyyrLlVeOFp9vjJLRKGBxj3KCQcgK3X
uSGWJI3kidFmXfGzKQHXJXI/MZUjP5g/l0waR03W3aeW4CgrpqKiUuz0tH6gtICoVVRhsch
nRmQkZQN001v1FuFZqaaiL3Fu/QpbW79vglmWbK9wrTHgdxlKtHuOcgknaqgZprVFVURzUC
nFXV5VKe36ZpJ8gKcsACmW2NKpBVhtdvz41DQtZFYbBVTVVounqXq0RtmmhSSshA2nZCCGV
feSc5GSMZKhi2mvqHRapvE1sorNd4ZabPqXqYERICMjD+8kMSCMYzweMAkD9Wa2rRPVWWyW
/UENbTshesp7L6ldhJ5RWdeCVYBiCDtbGeCCdTrdRcaO1QWW9LWXCBJI5HtxMVOW28ye5ch
C6b9pwM4znwQseo0vdVVwpRTU/ppWXEzKsgXC7WeInfHvJcqGXlUycZA6u3G70VrjJqqmFJ
TFJJHC8yRvKEXc23eQOBySSAPJIHPSyPqLbrrdJ7XaIayaGLuCou0bRJTwIijfKjyHD7GeP
IxjB3DcMBjlt1NbLtd6y2Uk6PLSLG+RLGRMjorh0AYsVAdfcQBk8E89F+p0F1Raqy52tvsy
TZXx/zHcrainiOWG7f2WUn2g484P9Z6zatElbbqWJLxQ1d1inDRfZOs5VlkdsoBGk4cA7Xx
+LJ5wedpH01Zd2oZVU3eo7+e3Uft3AWi7Y3ybNoCnCkFtwOBg8eeu1dDqKy0qm5Q6pp3qNy
LJVavhjijwUIKybQpc+4bWH4QSM4JVMvmrbzTVQpqK932B4/wCdL3/1iNkAja0YVeOc8n+G
D0POrNXrAk51DehE7MiyGtl2swAJAOeSAy5H6j8+vdJcLrqyuobHc7zcaj1ddDHG9RVNLHF
uJQt22PLe4YORwCOc5DPqqKa8aO/7P081NpLTm0Qy1RkD3B5JCjSrxtOG3ccFdx8Z2jxqm/
0Wo4qzVk9ySYyqKWgsksndNJI8QWWRlbGFAUsrIDlyhOCCvTnpaKk1/wDSert1y9NRUtExC
1ywxRdqUDus/aVQiKu/bkHLLuJ2Z6zVteX+KzV2nb33q+J5cyR10khkV1kibaxJ3BR2mXaC
pBkY5yBhWmmlqZ5J55XlllYu8jsWZ2JySSfJJ+evHWxfTNLfV/SO/wAFZV1MK0lW1ZKaGRV
qI1jSORWXPgkxHBP5HnjjM6XVV+oq2GspbrUwSwKiJ232qFVUUAqOCNsUYIIO7YM56E9az9
Pqe66bsUutbnU+koaKhlo4oZ6FmdkdkkiaMArvVpZDyTjjGcHKJOl9I3DW1xuCWyBIFp4JK
jYoYoG57cSljwWPA3N4DHJxzSnv9VWpAaiREajghSNUp1ZKhoiRGZlJ2sVjZlBIOQoUjkno
ZDDLUzxwQRPLLKwRI0UszsTgAAeST8dHLRp6g9dCdTXeG0UndZZY8NJU+0kMvbQMY2yMfeB
fOQGwR10r7fbK2dXj1Bp+jjRdqQ08FaFUZJ8tCWY5J5Yk/A4AApRWagkQs+p7XEQzLteOqy
QCQDxCeCBkfOCMgHI69/YVu/pZaP8AZVf+B0QoKSx0cDRz3HTNexbcJKhbmGAwOPu0UY4/L
PPnr3SavTTc10pbZabFUw3CLsyyxpVFTEyANGhkdXVSck/JPzgLilR3W01NUkM2nrFSI2cz
TSVxReM87JWbnxwD56IQyaflgjkeHSkLOoYxubsWQkeDtJGR+hI/Xqsurrlp+avorDU26Kh
rMd5KWl7kUo2AEZqFMhXk8NxktgYPQkJLep62smkpqcwwd59lMY0OCqhQsSbVJJUZIVcnk5
PLTaa+O77YaUTVNWIg8sNHo6hm2eAcYYEqCcZIHxwOnDT9zu1lgmgNLrFInYOsdu0tSUqhs
YJYYbcSAvPHj5+NMsd0q66CFZ7RdKVewrCorxArSHA/EsbkqxzkjaoGD48dF+hd6eteOKht
tb6Grqt4SoagepRAFOTkEKjcggucHGMHpcvema2oraPfPa7hUvSFTHcLB3oZqlVG6Z5U/mS
wVFwTjCgAMQAFnWVjo4L3b6GlsmmYi6rSdyptdZAk1TKCCFaIdsgjG3LEod3IIz0Gn+m76h
SoSnl0zRXI1ckaR271TAvGSJlcMSIlXK4ITBLIAQGXcIuVRphZhS2ir0sLYMM61FFXd2dii
7iX2tIih1JVUkHBwd2TkTT0ljhggjkuOmahomLPJItzDTAg8NtQAAZH4QD7RknnPa/w2+0p
XUiRaZSvp2aB0pVr5JVbOxwvezHkc8nx5U5APT1JRUX0/wDpDc7dU1lCt6uUG4xwt2p5Y5G
2LlZRvIClsjYuBuAw2X6x+218truMFbCqO0LZMcgJSRfDIwGMqwJUj5BI+ertv1ReLXbkt9
HVIlNHVrWojQRuUnXG1wWUkH2gcHGMjwTnQJdcxXf6a09Nqa2VNwgqZ6mGa5ghnpqoZkRlT
gYCyKAN68K642jnNUtNVP3Wo09ZFHUpTLJACe477tgVSAx3bGxxn88E46O3LTlksulUqa66
VMl+q1VoKCOnaNacCR0k7pcckGNlwMEMP3hz0WotDfUKp0hBQ0NDDUWi47a9Y99PuViMK25
8MrFVU+0+GweSw6Rq2jnt9dPRVUfbqKaVopUyDtZTgjI4PI+OmDRGmZNcargt0jdmnSLfUy
QoilIkAXgcAsTtGcE5bcQeeprbVqamqqSnoYJqW026Ls0VNK6uY1AC5yBnlUTIZmwc+7B6J
6Z+qVbpW1R0VBaqN5UphCZ5mdixE0kgJAIG0CVxgYOTksQNvSN1rP0t0BJNQ1l8rnrKWrNN
ut6Uc6R1IRwwMgDDC7wGVGYgfiIxhWF3Xv03pnoZKi33i43q7we1xcbrD/k8KgO7NvAO1Q6
cZGO6D48qVlpntN4lgWruNmparY49LqClSQImM7slFfduyhyo2tuAkA5lZa6G4VT1VbBNVV
EmN8s2sqB3bAwMkpk8AD+HVWzw0MjwzWq03qA1LSKkq3+CEEwhJnyxhGAo2Pk4GQCOR053q
jutrnSGG56mqGipI568vqyGFaGRiB2pGZMA+5dpJG7J2g4PStDPdGrmudBdKynStiiabuau
plqJSCOXY7TwmVCsuVJz8bSWhu9zgnjmS6XQtGwYB9dUTqSDnlWQgj9CMHqR3e5xpIi3S6E
SrtbdrqiYgZB4JT2nIHIwcZHgkdLJslQ081TPHa62eZo3Z6vUVM2WzmUnbKpJdh5zwrMOWw
4J2PSs1XPfGipLX2HtcriBdQRlYWBRt2Y2YlVYZCye0e3c+RkkKbQdua+wrV2+jpKVqGKri
jn1LEEmULudiViLlSASSoCjZIVbG3DbJbtO3f1tRf6rSyQ3GWSVqlL5NP3KhOIhgsg2xxyk
MqsM7lwFGAHbTFu0taoJKPTS0KhVR5vTSiRyrAshdsliCGJUk+Dxx0d64VD1S59NDDJ905H
clKZfjavCn2nnLeRgcHPFKWARXS1wRNuEEUnElxlWTaFVc9vkT8lQS59pIOST0AtP7RQXQX
Otst3w1DJvpBdoZ0WVqlmCBDtBYIQQ+4AIAnJHNW7PqKTTcST0+oEnnUQSqtxoKdo5NwZGW
VQMlnKxDAGV3EruxuT1nvTX1rfarhq6s+xaY1VfHFcIqgipKqRBvwAyqykEEOSVcLH+IkGa
3UlPAlsNdrGv1E0DTz01NWyKtGrAdsMu12c4ZWblcb1X8WcPNseqoIm1RqybUFmpqOCFqaj
qb6rrWssR9pjAQ9w7AxViNzMcjGR1l+r9K6ro6GDVWpPc90l9/cf72NiCVDrgbcqpwB+EDB
C8DpT6b/pzpGi1hqeGimqnWKng9VUxtFxIFlVTGCGBwVYe7ggkjHGT4pZKW83S6WLTVDNBQ
XGKSaOCpUVMu+BZJY+3gAqxUGPGWOHbJbjpZpayeikMtNJ2peNsgA3oQwYFW8qwKjlcHyM4
J6IQWy/arq7hcKWhqbjOGM9U8EWTudvOFHkkk4A8AnGAcWbZddT6AvEc0aVltmO2R6apjeN
J1GQN6HG5fxDPxzgg89Oc/wBS9fJZ0rq7TULU4pu39pSUM8RKSbQWEqsoXcQpyuBnbjwOkO
3XK91WqFrbfUOLxXzuqyptRmkmypweApO88jGM5GMde9Uaar9KXKO23Kn7VR2i5cTLIkw3s
A64AKqQuMNzwTxnAHmCtrkq7glK7xRMGqJIYNsURc8Z2jagJ4A4HwOvFFOlNXQVEkfdSKVX
ZPb7gDkj3Ky8/qpH5g+Ovpaz3CFbjdIbPRJR2+npAaSaKxSCKYDLAxyI+JlDO5Cqqlt+VJ5
Jzy26ooCtJbKSvtF8qLxXQpKtdZWR4zPK7zvIoO123enHD4+7AAG0MQV3kpK+drha20+1JS
rBLVmnss8cEU7lo/JRjtXCttYqjkfzbNuBc7PabZeNOUd2nhprW0FrlmrhLpWPsuQh2zK5T
BIyHwrEOAMKvI6NWDTIjrrfK9bQ1tnqWnno4o9PopmglgUYlkVAsRxx4UuBg5ztUEBbNQUo
qamS3SWi4XKvr6xntEscr0tOTs2vGqk4DkmRiG3SbfcdyNk1Tc1eltrRtC1RSZ3Rm2wRoME
bcsOZsgc9wfn5yT12/au4/wCbWj/g1J/hdXbrqF6OqWG31NouCCJTJMNP0sSbyMsq7o9xUe
NxCk88fmWtlRfblaPURaYSXfBIkU1LpSCZHcOCrb8AZPvQ4BChR7WYki6KuotVtv8A6yjqa
d1pEEPf0jTQqd0sZQyYyACyOoDZX27gSwC9Gb7NdBqYS2zT9T6NaRaZpoNHg7swsjkCQh8D
KKFJC7cgghfvJbLxc7GZ7RTXWupJ6pYPTwfs9RULCaV0AZYnkQyH2tGSAQPOcAHrWhJVpU0
lKYa6RI2KyVZMG2UCPy4yDgs37ig7k8BfJDrhUS+aaGohiq5InaESDd4wN20EFlBZc4I8jk
Z6B3KqqEN0pa+92WKmSBWZKu3uEjjlcqvcZpgrghHXA25OD44NWpuNppfVVM9daI6iplqJu
69tfdItJkYYb8yPE4DZB5Cnao/EM51BcNM0MldaaZdIw1FLXQkNLaqkNlGLTqxCNhTKAoVW
I7ZZc+Ol+CbT1vrqmSlm0jUxPKDF6uluTbVUqQNpDAZKZIJb8TLkqcdO2iZLVprQuodWW6G
1z1kbNHG9KZhEgCJtjzUFWxvO4gHLZAGSFUUrC9xkgpvqL9Rrk7UtCp+y6RokDTuwJDLGAB
k+VPBO0MSFUEgNS0V+1lOdXagoa6htssH+RrRUXqWSBSWy3uXaoBLF3IJ3AqCudtKXRDTOH
eh1WCFVfZpgKMAADgTDnA5PknJOSSemzRNIug7JqTUBhromgpFWI3ezmnZpCSEVGEjEqW2h
hx5Q5GOrWltBQaN0ZctS3qs9PXz21jC4jKy28sjDC7mXMp3IMe0hsqDyScjorW0tJ9p1q1M
FqWcU8lVDCJCJCrMFVSy7jheeeARnyAXaOms9NYzFaprvcKNJRc4p205HUrRIyyRyJIZGCt
nYuWHszDkcg4EfZtu1JV1lULmlttoq4kpZqmhpqcyb2jSQEIygmNSrkKCuMsdhfkgNLaUpJ
lopLr62VfUn1Mc9GscoKKkZ5qxt2Od4BwXBIIwpx30VaLIPqnaaSnrZneHLkLTQvGXSMMPe
JpVO7DMSOVbhQvlPH1j1dFqLUcdupoXSKztNA7SKAzS79rkYJyuEXHg+c/HSraIYaeohqNl
HVu9Mx9NWtGsTM8hh2se6pXCtvDcMCAcBRv6mpLJDa652t8/qqBsMkgkjlaHcX2xyNEzJvw
jHhuRzgcgeKiqN4tVJCKVGrqFWRpU3tLUQBSwLDBGIlVhnIO0oMYTI4y1ckFb62K3JRR1MD
rFFG0qoUZWiYqS5YjO7yxBIIIIyvROonumn4Eqrfq53arVFAo5KuJpI0DIpy8aBlXaUGCce
AODhjsUWraalpL+1fNDDHTTs4q4rmyMkpZnkZ40KjOQ+5GA9qsfcCerNr1BqWsFo0/Z7tQv
GIJKCkng+0FVmZPcxJAy0YCkcbU7qkAAZRWvVfV2yxRaZW6QzxRSuJ44Ja1CpDE7JIpdsY9
xz7UzlOefI9qn7Zra+6XKvphOVZliq3qJGlJUhQjDccrhcb2xwuSRnrwsMdttcdWzwzVFdE
yxQvTue0m5laTcwClvaVXbvAyxyjKvVyFtKLeWqpVrJbZTxRBKML25auQRjcWO5hGhdSWIY
sA4CjyVGXe6z3q6TXCpSGN5doEcEYSONVUKqKo8KqgAfoPnrxSW6qr56WClVJJaucQQxiVQ
zOSoAIJ9oJYYJwDzzwcEKyCzUWq3p/UeotlLKI2mhg3CfYMFgve5V2BORIOGyNvCgml4Vq6
Woke3W+mra5GhEmnoGUU7FkaVAVbCp21GwMcktySGJ1DTF7q71ao6TTU9dT2200jSVFdHRQ
QrVVDLvMCxLE+0gtnKBvkYcsrl2+wrj/Sy7/wCypP8AA6EzfUCkNbWQ0tXp8xQtGKeeovsU
a1ClSXOFVypVsDBHOc5458UerqOuvCU9VX2JFkiMrtR6gkl2LD787RGqjz7ssNyg53KpAT7
9quvqCaKCrQRo0rGpt+saWPuiRxJjMiBgEI2rwCFyMkHlcrL5W0NK9TNc76yJjIh1vTSvyc
cKiFj5+B0POqrjX26rktt21BTy06ht9ZqhMY8nEZRGkOAeFOckfoDrOlqe0XT6V0dRqqVKq
nnUy1E9zrhOFckoGEhP3ZwcAAgqTj8WScWoKy8rQ2y6i6VlRVwVLU1npWh9Uquoj3AK5ITi
SPbtViSv7uAepVWiyNSi7VFwu8VPVSntyfY0MSSnJ3dtRUAFQQQdowvAOMgEFBRNX3Gnobf
vnlqWjijVwELSNgbfJGNxwCSMjBOPA1miuVPput0/oS31FNWVVFPLVXFodkSVNWFZoqfe+V
J37UyVyCseCrLhQf1C15S61vCU0XeSxWzdJ7JAklW3ChgrHA5IA4ZlVnYg8qEW43SS49tWp
qOnihyI46amSPaDjgsBufGBy5Y/rkkmtDK0E8cyBC0bBgHQOpIOeVYEEfoRg9EJdQVs1VBU
tBbg8G7YEtlMqHcMHcoTa/6bgcfGOrlTf7zR9r1FHaIzNEJUU2ej3bT+EkdvIyORnGQQfBB
PfQl2rKPXtmmpzDG81TBSuRTx/wA2WVGx7eGK8Fhhjk88nM+o3YOvbuYLhNXk1L9x5Yynbb
cR21ySWVAAoPHjgYwSPjsV9vDyTUNFXXeKFuwKqmp5ZUIQAKASuQAu3AIBAxwOiEVmuNn1X
PpSeH14klWKpghjlIbAz3EGzeGQFiHCHjPDoxDDL5YqqyVQEkczUc/voqt4SiVURAZXXP5q
ykjOVzg4PVKdoJI0eNe1L+F41U7MBVAbcWJLMdxIwAPjg4VpttNa5LFYZ3tKVpjnuLVsYBj
adYoo5AC4kBwFPBGMc+xzneuU32alDLLPJM9ZysdOYMxEEY3GQSBgwySBtIyozkEjpntc1F
YtQWmgFlxc4q5d81fQ1KTRZkBiftJP722kHZtHwBuzkr+pa6O56muVdCYWSepdxJCjokmSf
eFdmZd34sE8Zxx46lElHcK6A1NL6ShpYlNa9IJGZkBwX9xYB2JCjwm5l/CMnqVl5uNVVPcj
c5lqJ6kTGNZ5WeNox9225iSdoYqp3Fhg5xkEj5YZYHCTRPGxVXCupBKsAynn4IIIPyCOoJF
EDxmFCzMrCQk7lAByBzjByM5GfaMEc5s/a9bHdPtGlqZqSoXiJoJnDQrt2hFYksFC+0ZJ4G
OicC0FdeHrHjm+wLZwkc8jZdBuaOEkE7XlYHOzgFpHACqcDLjd6+7VVTVXCf1NRVSiWWWRF
LkgEAA4yq4ONowOF49ow76duV1uV/TT9otNDcYwo3UtVBDLSQOpILbgGbtIHcAiQlmYvkmR
kbb/ALCuP9LLv/sqT/A6Rte6ll0rebpUyisllkigFHFHWVIp9skcyEuFZVjcNGWyCdwVdoV
t0gTLbDWavkqLb6qxUNPHbaankmEtRKaelDepbaWZh7CArFyFUhUBGeUKYyywSGBKkW+Kcl
Edy6xM44BIAG4rH5wM7PHHHeq7VruMsdHK/qaSdRFV09UGTcmQzowUEgsAykEYHHuPIv2ek
oq1pbhqJaySKq9S0dUlckZeaKLuMrb0cszFowDxy/7x46bb5rewVP0npNNJBWS1jRLJTtPL
HUem2zsArSe0q2xSAAgwrKPB642DUtLbaOCe1iGavt1oFDQxGMPUPW1ErOXj+7yyopYYIwC
doLb9zD6v7PuFqud8kV4aG1QRWm0QxxqyTyMrbmMjRDJx3JTlFbMg5U46C2S3vS3EVj3Smo
Z6SkNxpZVlhlBkT3IhG/hiRjbgsDjK4yQx0FxNTZ9R3XSsMNBKsqVNVbaiCKq+5PdRmhygA
RRMVZSnC/v4JXpJp0p3oqsyRO06KrROKlI1UbgGyhGZCcjAUgjknIBxxEMrQPOInMSMqNIF
O1WIJAJ+CQrYH6H8urtxt8NAGh9Sks6MjB1EirNG6BlZFeNSAPksfdvXaMAk86mmoxQxVVP
Wwl3wr0ZMjSoQPcxPbCbSRkAMSAwHOCert1Y32sjr6WKGmp27FDFFPXRGRe3EiAtnadpC5L
lQoJxno7YKXsa4qr2sCU1DaFasnlElPVRRPsJjUFAkTFpMBUTaRnClSu4VZ5bTeLzTXH013
vCC0GW6pvd5Y50jaMvvOcIGEb7juAB8fuAvq+11GnrbPpqkhppILfb6aa5SK1NvNS0pPczt
7rKO5sA9pAZc+1vefm0FKbRctZ6tehp56xZKmSJICvpkenkAUI20GXuyRcHB3JneWY9IBhi
p9LpQSV6PLOrV7RmvDU9OvCoBGnmpYgqQc7UcZA5ZBFqhpaiqZKvhBE0gPqBDnYN5XJVvcy
qyqMfiZf6jo1JCbZ9EZ7g4o43bfFQz4iZ5jOyLMFDRB1YIrp+Ik4c/hWMhGqquGzzR0lAtH
VtSVM0sdc8Mcq1MUiIEDRsGAwFLbWyVLkYDA9Up7rU1FUlS8dGHjl7oEdFCiE4UYKqoUr7R
7SMctx7jmn1ZpiuxYUrXpzUt2qjcpEQjypBYrksNwyRt42qRk8Ct1ZhSW63WNJ6tFlq5wHq
aqQhQzNy7sc8ZOSf6+q3RBaCKnt1RPXs8U7KgpIAQHZjsfeynkR9tjg8biy7cgNiVpqqOii
tkiPTgM0k8LOu4yhmT3qAGUqBgI+SMswwH6v2i4yXDUEBEUwqvZT2yno2SNYmaRQEVnDbPa
0hD8sJCHJJyeiGm7xUXG4yWe22amSqvlW4qGgLxgwtyIBtBMcCtln28sgxkYz19B/sZpX+j
Vo/3GL+71i31kW127Uc1uorYkUtQsVVLUlCrFy9Qz4JHuDGVckHA7YX93CplNDfqiioLZBF
UrS3Gd0pFK9tKl2aNWAc4DDdHFkE4BUHjpjnE9v8ApdpyjpYfV1F4u81dEvaD7WixCI9hBE
m4nPP9WD0T1lbnrrhaNDafEPZopY6WR4oGRKyr2ASzNs3Ke2oTcT713t5HIXLjS1untMWmn
uUFTR1Us9fKIO52ZhHJFFErMpBIUsjjBA3BWA856q1UUGpNcw2+kqcUk9TBQU1QUJJhXbDG
5U4y2xVJHHOeB4Gh01Np7S2stLSWugrkFNV3C3vLUIolrZFG1NpGFYGSUoGO3xhiAvGeWOl
novXXCoqNtHaZUkdIasATVI3iAKUb3+7cSyHIQOVYHGXDTVJq7VNkvFTNVotNXQSVM1wram
qgh3E9tkO11jICIzZCOoAVWwOFT7VT3ugjaoti3GmeGmaaqqrfHMJIkdd0aynKqEOwOGHG1
85bG0dNTMt3f7SWN6eupoIqe40LQlTC8YEXcAVAiRnEY2kgh2IxjB692KyznSV51E9uhlp6
LtCnq5GDducTRZTtk4ZSkhzuUjgfrm7pG4Wagjv1c1t7tRS2gNSzEZEUrKsD5iZmV1Zpsnd
kYU4UZ2ghbdPR2+8Wuo1TSJUWWsszTwinpokaoWOnE7L7GVlZScdwnc+3B9rHBmwaFuN5oL
JaqaeppLKsHq66spZU3S1E8asyMndyoEDLGDs/eJKlXz1d1Fqe3zUS6J+mtmpq8uympeOkW
WFdrKoJ3gq5JVcytlcYOSTlat2tn7IW+4xaXvExuIpqS9mopY+KtA8iSAKn3awrvVwuCME5
3ADaM09T0ul7PSUtevr6PVstOYpIoxMImh7cgDRAkyr3pTGyZVsRtjlgB2fUdyuOkaAUy/Z
/2p9t1FwAg2x1bCJnyOcsoVygJJwyDIbYOhmqbRRUt21VS0FNDLQ2a20tNFOkKeyTu04JZ1
ABlJ7oJPuPuHgYCB1ZNyrTaktRqH9Ek7VAgHC9wqFLH8zhQBnxzjyc+O16uu7NDTzN3pdsE
Oe5IcnCrwBubwOAMn468TSLLPJIkKQq7FhGhJVAT4G4k4H6kn9evdRVPVZecdyoeV5JKh2Z
pJS2PxEnB5BOcZyxyTxi1SWiWooa2rk3wrTUgqo90ZxMpnSHg/llzzzypH9VIQytA84icxI
yo0gU7VYgkAn4JCtgfofy68de4pFjcs8KSgqy7XJwCQQDwRyCcj4yBkEZHXaK5VsNxNxSoc
1hZn77+595zl8nPuychvIOCCCAevdZbHorfb6t54W9fE8qRJu3oquyZbIxyyNjBPjnHHTBR
S0T12qdSU9N2aGOKeKjh3pFhqktGibec7Ymlbav/wAvyB07fS+ip7JPQehrKarqbkqTXOri
ZCtuhJ+5p9zDHclkIVlznjAXID9bV1muv/pSNU3V7xS1zx1UrU8ZiEKbVQNtkcn2liFIYZJ
PsK85UL3uX00panWNmrLayUFLZFpTHCqNtKJJM7DJGGYt2+d2RlmYHK7mCTRFrmn0+Z988W
n4O3So7ENvBi2SEqRkgReMYO79Ovdm0TZrNXG4ok1VXtLNM1VUybm3ynLsEGEViAFyqg4GO
lLWOlrVNrux3a3zd29T3uH1EPqF4ijiV39vxtREb8/vPnKgYnZqyCy6qoK2ST1FPQ10crPA
D94qOCSobB5A4zj9cdblo+86F1d6SioaX0D2iULb6OSoaKSRfZKW2q2JPfHkgl+UDH8XTBV
fTfRtZVCpl09Rq4iMWIlMSYIIJ2qQu73HDYyOMHgY71lfpG3219NVt1t1LTx0wpXpJq1UdY
im0KctuHtI58856WNV/WHTFthkoqan+3DNEQVjZPTuN7IyOxyfCk/hIIKnw2esQvdzt9VeZ
6q0W9KOB2nAR1VgyvJIVOw5VCI3VQF8FAQc9D4q2qgpZ6WGpmjp6nb3okkISXacruHg4PIz
4649O2lr9Z10pcaK+Vjx1VDBU/Y4Akbc08DxyRnAKhc7GHj3EnPJ6mp9eS1+kaHSdLQU1vi
pGPqxRuTFIyu21VIZty4wxYk7m5+MkZFq9qS2VNuobbTQQSN91lQXVDDNC29wA0jETlsk4U
jhQp2jtQ66qKOiNO9ElQzWaS0tPLM5cRs0jDbzgAb0GCDxGACueg10u8t0prZFNvLW+k9KH
eQsXUSO6+fAAcKB+Sj+oE63Wtwr5XqZ40eqlnrZHdmZl21MKQlFBOQEVfbyfgfHJDVF8ttX
p2dKQQvUXm91F0Yg/ewQjckccmBjcS0jY3HA5/f6TOp0QsRaO7xVMdalFLSK9VDM6ggSRI0
iLg8EsyhR+pHB8dc51SntdMitDI9VmdyrKzRgMyKh9u5G4ZiNxDBozjgdXdZTz1Gs7zJVRw
xTeulV0hxsUhyMAhVz4/EQCfJ5J6pXC4JXQ0KrSQwPS0wgkeJFXvkOxDsFA921lUk5J25J5
68SXKtkt0duaocUcTb1gX2oX595A/E2CRuOTjAzgAdS2Cla60grXRKUzoJndGZVTcNxIUhi
MZ4BB/IjrjFK0Ll0CElWX3oGGCCDwQecHg+QcEYIB6kgiCRmN3ZiuZAyABWyeAcnIxg545J
GOMkhdayCpt1khhk3PS0LRTDBG1jUTPjnz7XU8fn14kvNUbBHZI5HWiE/qpIm2kNPgrvB2h
gNmBtyRkE/OA5/Si0S3y/0dLDvWioZ0uVdJ2ypMsZYQxhvcCOSfCkhpPO1T19E9TqrFcaWe
mNRCzyRidoCUiYkOshjYYAzgMCCfAAJzjnpM1fdmirZLgkKX630CxdmgpwGMdwSpjXmVQWS
QCVQE53DeCB+9nP1A+qFXeZaKOxXOppVgaoMktHNLAJVMpEQK8HIjRGznzIRgYI6QrVd6+y
VTVVtn9PUNE0QlCKXQMMEqSMo2ONy4IyeeemD6i6I/Yi+RUsM81TSVMRlhlki249xGzI4Zg
NpJGPxDgdA6L1tIn2raqmpgkpVHdqEbsmJ2LKFRg2WJXnAwcb+MKT1f/bi/wD7VftH6+b1f
d3bO9J29m/f2cbs9rP7ucY6GXe719+uk1zuc/fq59vck2Ku7ChRwoA8AfHVPqdTotQWRjPb
nuavSUV0WRaWqZgse8FkBZjkBVkC7/kLk45Gbsd6sM2h5LTWWRFvFO2aK4QDaWVnDOJeRuI
AIUkNwQMDGSudTr3JE0aRuxQiVdy7XDEDJHIB9pyDwcHGD4IPVmWqgex0tIom9RFUzSOSx7
e1liC4GcBso2TgZG3k4GKfXuKVoXLoEJKsvvQMMEEHgg84PB8g4IwQD1CIuwhDuZSzBkKDa
FwMEHPJJ3ZGBjA5OePHVyh9B6O5es/nvTD0f4v53ux58cfzfc88fxx0a1hUJQXW5WSiuUN0
oDLStFVrtJKxQlI1yh2nashUnHJXPHI6Wep1OvcU0sDl4ZXjYqyFkYglWBVhx8EEgj5BPXj
pvtmlLvcdPiCV6a2Um0Vyz1madZi0kcQ3M+0MqKxcMgYDu4/FIB1TuE1h0/W0smmq+pudVC
somq6iDtRbmXCPCud6sm4nJPDKpHQKjo56+qSmpo98r5wCQoAAySSeFUAEknAABJIA6+nPp
pHaF0HbnssDxU0isXaSMI80iko7sAzckqfk4GB4AHTV0kfUTUVbZZrbTULvDLLBX1QlVuAY
aSQqpUjDDc6tzxlBwfjNrr9Qnt1uvtpp55vUS3uoqqbuQtupitRDJF7XwFUlZiVwTuxkDJz
qeqNeWDRlnjqU7NS9VmWnpqSSMGTubnEp5/AzA5cA8t89fMyUc70MtaseaeGVInfI4ZwxUY
88hG/s/q649GbpqG+anpaCirZpq77OilMbHdJIQSXd2Y5JwoH6BUHjkn2a+1mBICryUNvZm
pqSQEPVyuAGkkYfgXEa5VTkAKoOS0oDCNTA8hmQMrKojIO5gQckcYwMDOTn3DAPOPHU6IUE
VFU26vhlKRViKs9NI74Dhc74uSBkq24E85iCgEv1Z07FbaiG8wXCphp3e2yNSSSpuzMjpIF
U/usyo6g5/exznB43WWOCNaG23Saotku2qFMWfEMpXBVgQqs6/h3qMEYPGcAZ1Ou08sEkNM
sNN2njiKzPvLd5t7Hdg/h9pVcD/u5+evERiDkzI7rtYAI4U7sHackHgHBI+QCMjOR46uem9
Na/U1EPuq/bTbh+6re+QYYHyNgypU5k5DJ1T69yQyxJG8kTosy742ZSA65K5H5jKkZ/MH8u
iFHpm/3ClSqorHcaqnkzslhpJHRsHBwQMHkEfw6LSaT1TBYI6RNPXrdVz9+ZBRFkKoCkR4G
5WBabIOMgoceD0P8A2M1V/Rq7/wC4y/3erVFpzV9ClUIdMXTdUwGAyGgl3RqSCxUgcEgFT+
asw+eodA6p9Ek40/dDIVaRkNIeE3BBjnJYtuymAQoDcg5AKsoqq31T0tbTTUtRHjfFNGUdc
jIyDyOCD/Hq1NWrTUUlto9m12IqalCT6oBsqBkArHwp2kZLct4UJLZFRIjXCuKTRU08INEH
2vUgklhkHKrtRgWGSCyDHORfuepLzq+qhpK+4w01HH/NU4PZpaZFDEYQf91SQOGcjCjccDq
hWyQ0tJ9mU06VAE5llqYJJBFONqhBsdVwUJk5Iz7z8Yy501vraG0UdnoY0OoNaKskzLHsFJ
SFyVC9scK4BZ8cBFwUGM9bFoCW2/s69FZqaaO2W+pkpaaeV9/qwuC8ysOCrOXwRxx8fhDP1
Ol++6G0/qGhekrKHto8rz5pnMX3zDBlIX2u/wCrA/8AmcoVf/0f7fJOpt1/qaeLbgpUQLMx
bJ5ypTjGOMfx690v0XuVpoZEtmp4fULUw1kLSUGMTQh+3zvIC5kOfafA4+Cs/wAguqv9IWj
/AG0v+H1Lb9GtV0F2oauekt1ZDDUq8kD1HtdVlUYbKn2suW8H2g5G7CmtW/TWtsd30vHdLe
hpKqrio62RKjKzSNUSYxg7gDCE5AH8Gz0t6o05PpWG3W640nZucsT1M57gbarOUSPgleO2z
ZHnuYP4ejVp09WV2htWW2ph/wAr09Ux1McY7eY296VAL/K7IwcA8mNcZ+ZcdF3aiElFYYfU
IYvR3CXcid5jcJYouHb27mgj/D4xyeST7tn0e1dLdaSO42h4aJ50WokSqhLJGWG4j3HkDPw
f6uvC/RrW57ebbCu+JnOaqP2EbsIefxHAxjI9wyRzgn/ILqr/AEhaP9tL/h9dqP6B396pFr
btboac53yQmSVxxxhSqg84+R/y6Kf9Xv8A1p/9B/7nXam/6PtKvd9VqKaXMREXapRHtf4Zs
s25R8qME/mOjMH0O0rBDUx+puMnqIhHukeItH71bch7fDe3GfyZh89XaP6NaIpqVIZrbNVu
uczTVUgduc87Cq8eOAPHR2u0Tpm51cNVW2ammkp4Ep4gwOyONG3KoTO0AH9OQSp4JHRC3Wa
1WjufZlso6Hu47npoFj34zjO0DOMn+3q71Op1Op1Op1Ogv7GaV/o1aP8AcYv7vXGfQelJ4a
qE2KjiSriSKYU6dncqvvA9mMe4AnGM4Gc4GKUv0x0pJ9lxrb9lLa5ZJY6UNmOZn25Mm7LP+
BfJ8DByOOo/09op7pf7lUXCsaqvkXp3lTYrQwFVDRqNpU5243EZxj5yxtaa0fFp+41tc9Y9
ZJMqU9KHQAUdKn4IUOScD5OfcQCRnJLH1//Z
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANABIBAREA/8QAFw
ABAAMAAAAAAAAAAAAAAAAABgAEB//EACQQAAIBAwMDBQAAAAAAAAAAAAECAwQFEQAGIRIUM
gcTIkFC/9oACAEBAAA/AFm+t19h39juVmuMFpq6ExNeoofdihaX4ZZR+RnnkMSMBSCCa3pF
u6K8WRrBNOktZZ1EaSqQFqIASEdFIVsKAqnIz4k8sQND1NCN87Yilr7VuW3SpQXWkuFOhmS
EHuFlkjixJ0lWYAEcdXj1L95DfX//2Q==
</binary><binary id="_72.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAC4AOsBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABQYAAwQCBwj/xABLEAACAgIBAwMDAwICBAkHDQABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyUWEWQhczUnEkJTRiZnKBkdImQ1VWlKXiJzdjZ4OSlZaXoaaxs//aAAgB
AQAAPwD2bqdTqdTqdTqdTqdToRks5YxrzlsHemrQLza0k1ZIuIGyffKpAHnZIHwfx56GSd4
33ghsUu1b0sDTxI001urEhRwumjb1SJCeagAHRJ1yBGuuP8Z5F6tuxD2vM6U/XWZ/1Kpwid
D7VdvV9nt8vvynxpvnoL/pVu/Y+r/hqH1fV4+p+tVvtNa+PuN8fV/+j+ePu+Ottf6o1H0JM
ZycxIRFUylKxI8h3yREE3J/8oXQ5MTriPG5jvqW929JWXt+azylC1xjMhVuSMpJHORUk/aX
+O2JKgnyw8bIX++kxU6xZHt/KUgy8hNYkqxwnyfb6jTBOXgnjvlob1rz1m/0m43+Ixtwyn+
EAs0zLJ/s8I/X5Py8FeIPIEFdgjbNWzOKuXpaNXJ057cG/VrxTq0kejo8lB2NE6O/z1xN3B
ha0Ek8+XoxRRTmu8j2UVUlA2YySfDAf5fnruzmcVTvRUbWTpwW59elXlnVZJNnQ4qTs7I0N
fnrir3Bhb0Fienl6NiKqvOeSKyjrEuidsQfaNA+T/Q9EOp1Op1Op1Op1Op1OheYzseG4epQ
yNvnFI6/ZVHn8rx0h4g8Wbl43oeDsjpD7g7x7gyM8MmFpd44dVUrJGe3YrCud+COTAg/O/J
Hx4HnYLJfUHu/GXqljIT5ehjIokRpJ+3Uj+4mBJIZWl/zKDsq6/HhR89be3vqVdv3rFhL+d
zHCVXFGphqwVEJPIcBK0rKB4DBtKePLlsAr9XNdp5DJFKSzeiIgTFbxuHrHfMBmErqFOlJ0
nHZI/kBvUp31jtTYifGzTcZYnsQyY7GY+bZB4hKrxuZnClium2eetDe2E2crWhS4kcjmzUV
jJFL2fRQRsCF1IeRKDkQpOvBPwT467/V6V69xw0lOVBLzaDIYfF0v2d+QJm2pfyB/H+p141
1lx2StXcqtGWXCwiNXNmT9KxgVGDEARs5VJAfb5DD5OgQNmz9RuXKNWxShwUDzcY+FiDF+5
gHLudojRL7RxDKd7/l5UG77eKK961GPHRyiX1J6tq5ipo2RztikxAVW9gAQRkINnYD8TdH9
9LaVZf8OVK5lctIv6NYdU0OC8fYCwO9tsA78Aa0YGzb+vXaxgnpw+pJXMVTEyKGOgGlAfjC
rcVBfZ88F9xI6pa9FSqq2UvY6Ox45x0cFiraDZbWmWQE+F8+BrY38qSTOWxFyOW8tTHRVJI
ndXhqYqF4CqkACrKXkk9y7/1ik8vA8Dea/NRxsCzT5ai6s3ECvgMRO29E/wAY5mIHj51r/v
6u7fv4C/PMbVtJYo1A4HC4ei3InwQZXPIaB2APyPI/J3tqYTY2ahRtXBcycR4wQY7D1fVQo
SvqV2fm66LN5IBVvHg7J+XEdxyUcbW9LOn7GWJ9PSxDRrwGv2l5ftN/snbcR+D1qkyN+jkY
4813DmsPWsLqKS8+JjAZdljsbLDyg0F8H5Oj4YKSJBdovJ3fZui2rPWrytVC2l47JXhErMA
CG2p/pvx0QxGUhzOLhyFdeMU3LiPVjk+GI/lGzKfj8Mf+/wAdaYY2igjjeZ5mRQpkcAM5A+
TxAGz/AGAH9urOp1Op1Op1Rcu1cfVe1dsw1a8eucs0gRF2dDZPgeSB/wBvXi2dy3bOC7uSs
keFnxptzxySR44x2aEipwMbrEY/Vg2/kHfNea+4gHq6bO9jSwSRplu1IWdSokTtCUshI+Ry
cjY/uCP7dUzydqDHWL8GR7felIsldUftSykBnbb/AOvDF0bR0AraVdaXwOl+tL2zis2K1Xu
PFz4u0srmaXt0z/ayEaVdS7fiBoqQ7e4e5dEk95GDDyRm9ie4oczboxSSivT7TjjRV4+XlB
AXgPA5MG472B0QNfEmBLkPcdaxjwzJPfi7Hh9CswA0HYqPJLAAAHyRvW+qY2w0zyLD3HWmH
L06rR9lVyLsmgTHF48sCyghuPlh+DvriA070jpisrDlXX4r0ey68k2gzAuVKhQnhCDyJ94B
VddYstXzOa5VKODhmqRRGGaXF9ucJVmTZ4y7QGOXfEOEbiAfHL4OIVchhM7FWmx9yGtd4RQ
vb7cgaaUqoUBIZNjlyIB4tttgnZOuiFqe3iXlbK4R6NORlEWSn7UgWVyASIvSZhEo8ueQ25
4jZ0NLLdTutEQ0u2rMzFnDibs+tGAoPsIIRtkjyR40fALfPWqzjc+vpPUw1yRPVCzLN2TXj
kVT8sgCsra0dgsvkrrfkrJaGcHrejhMi/GIGHn2PVXm/n2trfFf4+4bPk+PHnvHQZ2vAtm5
2rZsWlVz9m/ZcBgdtEKDIpR9fB2B4P4P5plo9whwIcBedfXVSX7KqqfS0OTaAPuB2AvwQAe
Q3oXDH5b13Bw+UEQVSrjsWpyLbOwRvwAOOjs72fA15IY7I92VPUsVMXl8BLY16tXFdoRGIc
dge9mDN+T5+CxA8dMH+L+7mjuzejnUM3FIof8ACbbg9rAvH+/o+QCeZbyRoa3qXu6O7nw9N
YJc7HYP+teDtJvWHHx+5zlMfu/l7B+P8vx1pyEa3EeaShi7llVYx/c9kXdFiS2i2yQCzEk6
PlidE9HcPmYKHP7qGZ9RRwxfZdr3a/BE5aU7D7UcvAGgNn+vRaPuWhIkjrXygES8m5Ym0pI
2B4Bj9x2R4GzrZ+AT0Qp2471VLMKzKj70JoXifwdeVcBh8fkdX9TqdTpc717xr9mYpL00KW
Wdiog+4SN2HE+VDeWHIoDoEgNy0daK/J9U5UtxhcXi3qu3ude46nqxpyI8oWA5cQG0GI8gc
vnSxlu7reWyMV01nplGDSQ0++oI4pgNeCu/aND/ACcT5J3vz0p28lNNBazXbTWcE1tjNYUd
zxs0gUNvcbFZWYtsjZJOzoeR1px3ck9j1Ks+ezq3oNIVbukRR2GG+RRzCYwo0T7pPIIALHr
iO/dyzyPH38iUvQ9WbH5XKXGLJoc4nYRIJCdkcU8kHxvW+h65+zHg44phceJpWkxli5lJpI
6QiVgqRpFoCYErot4AKHiqts93r+Nw+Z/UqFhJ7KNLBOY8nYktM5kflZWdY0TZXQB9w0QWV
iT1wcjjLscTyHERLYsmWxHcnyEkrkLIFedk9rMeW+UYB5N8KpYdYsnBiZ/X+2t4Kt6cSOn2
ovH1COe0X1VPuPt3y0P4aI9/WrHSYOWksliHtmGR2djHZOTLoCx0D6ZK6A1ryTrWzvfVN+3
h1xSyQY7t955l4mOu2Q9aAlT5/cfgSp/uw3+COh+NvUodpZxOOn1Ef3LT2Rsjk3/m3HubYX
414X49zG7Gz46r93XsVMRc9Lm8dm0bY9bWgEQRsut/I5qPk7I8DonK1CplJsfkMBgsfLDKE
JtDJLsFSQ/HmWCnS/Kg+9fGtkX/APk5/wBEf/e/Q+OPDo8mSabt9w8HJcWwyGo20DoMAPds
EeZCuyfOtEbBH2+J3kM3ahVlVRGRluKkE7I8b2djezr2jQHnZCTFYWL7PlJ2KfvNenxu5Fu
O9fz037fyP58def6HVIp4UWoqky9lxWJOAKm1kXRCwB0ZUcx+N6JDEDR8+Oqf/Jz/AKI/+9
+tl6h29Uq05j/gv9+LkfTuZKYk73sqh3H7So4t52G/3DjI1u3Kd1q4HZwKKgbhZyk6luI2Q
6e0gnZ0N6+CSQT1qSv23Zw9q/NH2WXj9OKIx3MhCV48QSYNc5NjXuXXnkSW89aXbtmx2/ja
cv8AhmSd2dahfMZEwQEyDluEruIHx5ZlBPu+OvQ+zLlyTMTQGfBT1zzkjNPKWJpmQ6BdjIC
LGiscfqbAXiyj4Kh66nU6nQ+xDhcVPPnLMVGlKyhJ70ipGxXYADSHXjYUaJ/A68JyNqDtu0
bmBydx8TJ6jXsc+Tx+pGccdrFG0iMpBAK+kdBf6fx7r9y5OCpNbN69NVeASos/dNKWxEeLh
mTnGXRij60iq48jzsAcU85dvVUsw5POqj70Ju960T+DryroGHx+R1izUUOYjiFjLTXbUfOJ
a1zuWOYwO6llf1GiERTUZ5BXJJZASp8HFF3hkaNqeG73Jncog4+lNQzEtdPjZ/1kZY/IHwv
wfnY6IUM7R7jnbHZPLWYqdhfRYZ7JS2vTdiOE0RSJVRkI88yAysV2ASelOOSlQyMkdjHpai
C+lIhtcirDQZ45I9LvYbiSHUAjYfWzvx2R7najJaxufuKa8QjeCK+6SrDGCV0mwWRQXOl3w
AYkKCCcErSTY4Qy5pJIqSq1aqzSkbk0XEYK8VIP8tlQSPBbq7JCHKJPk6YdSjbnimlknsMC
dmeWTgE0XcL44n+PgkliMhjWWeON5khV2CmRwSqAn5PEE6H9gT/botBYpL9rBYanb+zsvEJ
LMlkxSwv8EKgDKiMHfxpiZf4nRHWKfHCGqlkXIZIpIuSsscoBk2vKLZQAuoYMfPHXwxJAO3
KT47/i+xVqYj/bmrVDb/5p4SmVv94/bb+vn4PRaPJw43N4y7Fm6M9OrPwjoU7OQiSsjjUjK
zLzQHyTxJJJ/iw8dU4bJ0MNbZa1pII7KhjbrXbUNqBGZR6JkVOBK6DMfSYEBuJ3xALSP2vi
8XTu46D7uKpZEs32vcTRSyurAoXjkgRjrmQrRKCAW2QfPW2XuKgMhBPZjuWJrkTPQsv3czn
Hl02UUhOUTe5UPq+Nr5PEMepTyiGPIQpmMjDfEqSuj94Kry6VV2soh9Bthl3t+X7WhrRBlX
K2Z7Rhmz2XqIsoiaaXvWFkUkAg+yJmZfcAWUEDzsji2tuOezd9T7juu5j+GuP3PfULc97+P
Tib41+dfP56xfqWR/8ASuX/APz7U/8AD1qha8t2OlP3dZcBQHvp3xEsDNx2SFMZkA341o+f
yR567yOVyKenRTPXLUNbfp2K3etROfLRO2aJXbR8e74148dbcUlrNZJqda93TJFDExV6Hd1
SxNKOfh3j5AL4YA8ToaUeSST65jBKMVUE9d68voJzheYzNG3EbUyH+ZB8cvz89aup1XNG0s
EkaTPCzqVEiAFkJHyOQI2P7gj+3SnlsV3yMdE1XupDLXUKy08RF6tk+Bs+rNwBHk+OI8nx8
Drzyncy8OPRq2amrQ+qYhCcFjInRoX5kGMzhl9NmLnYHDZc6HnpPkymT7SyMeQxTUa1qwu5
JIpqV0iTzyMfpqfQUh9BR+PGzrxlzNCbG/bZePJc7zy852TI155Em+fUV4pC52QzbKrxJA2
x8kg+ezWVnrV0vumSxk6TI0uUrRUEMR4p6URCxgj264sQQGOiCdZrPc0l6jFNZsZexNV0Um
sZZHkjsa2kkW4+aoCrFlU+T6e2BC7ug7tzK3qtOxm87JKsrxWWjz/COUk6QpIQVRR+WJYEe
dqOqbF2eDIffvdmGUpSq9m1HmRJYsxskaERyqCvt03wWYCUAhgjEDGyGVf1MyczM1uSVY5W
NpvuDx4sjEk7ZdoNEE8Sg3r27ouwcq8GQgp/bVJdQL+7z5Sxxx+ofPkbLhtfA56Hx1mmMTT
yGBHSIsSiO4ZlXfgEgDZ1+dD/AHDrTLh8lDh4MxLSmShYlaKKwV9jsvyAf+//AH8W1/E6L5
jsuxgHxa5PL4uEZOAzqyTPKIU0CC/BW8MToFeQJB86G+tmdxHbMCUamHzmavxGD7g6xxMRO
yJ5UDMhACxE60R7NF/BK2Xe08dLex0uIr3HxOa41sbYt3okkawxClnRULcEYlWAXyRsPphs
EO2sg2byWJQI8uLWw9iReRRVhDFjvXgEroEgeWUeN9Uy2MpO4z02QeSyJ1UTvcBsB1AKtot
z0ABptaGgN760/wCM+6v/AFly/wD7dL/4ujtT6kd94aCraFyz9lOwaP7uNpksFAqvqSTbEE
j3BWABY649URd85Z5/1GLMWcaK06OMbVuTLDJHtRwhjZXRANMSHPHTABdDRE/4z7q/9Zcv/
wC3S/8Ai6arPdlvJvTdu8L2KWuqJJBNlZZHmi0rKQ9evxDaYgl+Tb/kPbow5a9XnmtW+78o
KitHEa0WdnleF3PgtYjgeJhxDtpfOgR5ZSDQ/cU7wGCPvPKQyhQFyEmcsPBI4CFtQrB6qg8
jrlobB0za8nYspQbD4yM983FtTyuszpmWriV/YvqM61mk4nwB6/EqE0pKgMWDtnJwZBamJm
7n+2hbbRRLkcfOI5VlX04lRoA3INyK8RwARODEEa9T6nU6Uu7ck8H3Br9wZfDvXiBeSLCta
rKB7mdm9E79p0dOANf2O0+K9kcxgDDh+zMXZw0Ntp2yFPHI0VgID5jpylGLEajYhifDhSTr
SH3BkaFPuL14YZqNj2RT0rfblWNYIzpmZYyxBbZ2vIcuJALnWzMscRdkOTxFDLtgppY0yk8
uKrIYeLL/AKqSNeEbEMPAC7OtluXij7PC0e4v0bIx3HwdiX1a1iE1FsefapM/uRkBDKdOF2
Cx0QV6B2IsZBBPCDZeyGD15w8ZSSMgEK6KTwbRJJDtojiV3thMl+mPBBNjalmsrM6uLF6Od
iQFP8VjQqPPyQQfx/E9XZavbWpE9yWtLLVYVjJFegmLIFDIAEJZgo2OZLDXFPHDXXGMymVr
VZqsFvIjGfzu16tho0ZGKo3LW1G9quyCPIGj8dE7OFzidhRZO1moTiEsiOvRF1pf3GXn4RO
SI2mYkMVYedjZG8tvDUoOycfmoHs2LNm3LBYYLxhrFApWM+33MwbkDyA0CNEgkF8RL939Pp
62HxHHM4+8LU+QirbdK6xs/L1jv02DRjQBXehrZLbua7a7u+mWRnytmaxc7csxSQ2ZpC7yR
TtwaM/7mUNyPI/5RodCboqX+xauRsZBDlKlsUIaaGJAtUIX58FUMT6jNtz8knez05yyUpO4
sDNNC96LH9l87NeE+CPt5dpIwO4gVce7RO2Xx7t9Auc+P7CwtefI+obN6W1Xkgvhv0xYlR2
4oGVfWPIkKzeN6AV3PXb904yp3xlO7Ud4rFmCWXFJQhjKpI6NGGnDN7WB8sNHkxLDakcg1P
uSU4jEY9sUk9LC22u2o03wtKzoB6w0RseUDHfhwuv61vZzsvbuVzEkEL1MveWG3dKJ6jSjc
xjA+VUnix0ACUUb8aN+VXO1L3b7TU6ZmlxsP6fViqpMpiYuq8oypDO7FnO9nb/g+APtfe3c
rXwdjLVngqz/AGsEvq6qRDkFMikDQU6DFtbb+R2T0PrVJLfq+m0K+jEZW9WZI9gfIXkRyb+
ijZP4HXcmTyEuOjx0l6y9KFucdZpWMSN58hd6B9x8/wBz/XongMxPFkbQkFaefJK0cs161Y
iD8tllZ45F2HOgS+13okgbPR2OTN5r7KtNivWrmKP0MNL+pSxxw/C21UMTwAPAFWPj4X89M
GMfuMxzQ4+1DNDXl9D0YTneFUoqqYgFHt1rej5HL+mgNL2c3VnrHL27NeJ50SNK9rNwNPIT
4j3LHJsMN+FAb+jDR279q5GX9Y+1lkmrpJExWjNds2JeXg+qVsQLKqaBXlz9Pl4A5Hpz6xZ
fFQZrFzY+y80aS8SJIJCkkbKwZXVh8MrAEf3H56BUu5IcniLVLKWHp5mkxS3Xx4keaNlcBZ
Y4+Jdo22jD2spDabY315fksf2Xfmljxtb7PuSrLPyx0VGaxFkfYToRgkw8h+Nq0R5Ajahhx
gr1CWd8FawNHG5KVoJJqE+DtTKTEfaQFnZy3plmPsAfbBiQxJT5Ja1S9Tn7eh5RTxCs8uUp
Q+k8wI5FRK0iL4MZJLeCzfxUgCmWWslGbFXpZqz1NGJBiYRKZtHmkknISBQ5I8lvHniNAdY
rN83KMUU3oo9bSRLDTij5LryXdQGZhxXXLlvbHY/MpVZ87nIKkZhSxfsrGp4iONWdtDwo0q
7PwB4HwOrMviJcHkbuMv8ANLtSf0+AjPB187cE6Oj7Svt8ht+NDZPu3uXH9z5E3osXZpMIF
hihFxXhgVeIVUT0xxXQf2g/Lb8aINFLCXf8UYztrMrZqrNbhV4C2miE3DZAOwrFSu9jfgAj
xrpg7dxmP7d+oF21dyFGDD4q3Yqyi8yyyzx+YighX3uWV/5ceI8k71xObtiXMYnsLuPLY+t
DNVs8KNtpXkHpRurAsq+EdtugB2WX/Z0++stYq30pvLKbKhczA0RERMTuYpARyL6BC+Tpd/
w2SGHC7NJj8H2lhsbHbo5mSS3JkJHryKYlVlRfRb4mUkKCf9X860xXa8YmKf6mfUUJlrPoz
ZP1C0kKACMrCxQBfyo4KNb2QPnZ30M7axtXK9543Hb9anPeRG9ZhCZIuY3v3eGK78BidnQJ
OumbH08b2b9UbWQyEcK4jF2Z3iSM/c+f3BDHteQWXa7AkKkcCSQR0Mx2X7fEOXoxdvXJ7GV
lir1lpTmLUIdW0qv6pDs6ISCX3sgFde6mXLZTP9qQYmHtyGaphImK2q8U7PXDHm7ueZUcuJ
J5DQ861rxiyWZzuRtPnLeT5WJ5YpmeKdEfmgZI29NCCGUI2joEbB8cwTmpUaU+OtWZ7VkSw
qWWKvV9UAeAGkYsoRSzKoI5He9ge3lvgxEMGPxFu7g8jYTKeqlc1r0YNl1cKOCekzLrfHR2
WJBBGtEN6sCXvWjrc66y8lgncttd7Csy8SfHgkcf7a6lmeOf0vTqQ1vTiCN6Rc+oR8u3Jj7
j+daH9AOrquWtVqppF/XotKJXpykmJmBHnQIKsQvEspDcSRvRPRCtjv1LI048dj0yBiqLLN
BjoLExZhvxKGIIJbirGMhQG2vnwXDH9p1JI7Jn7WuRCKVmQWMHkPUmQqzAII7BUMG0gDEDj
pixOx16t2R2/Xw1LlVhSKBlIiEUdmty2x5c4Jnb3bA1ITyKkDwqjbV0v9x9zyYS1VrU6UOT
sS7eWnHcRLQiAJLxxHzL4VvAIOwNb8keOdwdzFJ4c929kXkVFMVypFmb8/JFPtdyyxuihpd
A89FmAA/lvLmoou58fJZqy078tWJBavGTKWpK4LliwLRhEiUcvawY8VbyzeelOzchyvpVKP
b9OrYklAQ0zYeSQnwEAeRwdkj4G9gdFsP2vnc9SnxuO7QSSzXZkmuuZYnR1YFkJeQRhhsDj
x3rzrfnrbhfp3nu5e0Xy8NWtFBUgkkquq7mu6c7j0m/IKvokciSq+V1wXLeKp14cW8eapzG
9FznCrJ/wM8yun9uz4G/AJ+dAjiWIYuel2+cRnTi70k8ayTRNZGq1iwj6TgRo8U9rN5O2HH
Sg8uqO8s3V7i7knydWJ0WZU5vJyDSPxHJiGd+I3sBQ2goUfjov3r2TSwOHxWawd2bJYu5Eq
vcfgEaY8vCgHkP4ttSvt1osTsDL3n3XX7jzdLOUUs1MkIIzakHCNVmUDzFx92gRsMzFvIHg
KOpRorn+0e6M/k7Fmzkse1NorEkxZmDu0bBt72Ncf7jiPOtg3XK1Ltzsm5jXzla5kspPWlN
bHWPUSKNBIf3XUFHPJtcAfBCtsjqzN5DujuyTBYyxNwxdyVYcVuBa8LaYQ8iqbAYEeV2ePI
8QFI3O1OzYMh9UT23cE1unTszpYeJSnJYuQBbW+KswUHz/m0DvR6y43ORdnZPOPiZ3drdSa
pUcOGeDcygFnQheQjQsGjLLsr/AH1thxPceSw2UztRnOPszrHdf7lJljiEannOiJ+6wEqsX
A5KySMVDeRM/wBndvYCfELP3KliDJwbknp8Z1qOpRWfQIMkZb1QNcSOP+YqQaLN/KYDtzF2
8aqQVbM9j9OvyAG6EVPTkAI2I42aR2CDZViTs+GY7j+zsb/pcxfbUlOGNMfWhe/qxzW3MsQ
kZgsnyrMVUoB/EE6HnS/gsz23j8p3LIac0UN2jbgxZcBvt+atwDDyeRXS8g3jZB2CSBMfcE
sPaUnb8ECRLYt/cWbCkh5lVQEjOvlVPJtHfkgjWvNN3IZHPTxeqiSNXgZY461ZIlSNS0jaS
NQABt2J1/Unof13NDLWnkgnieKWJijxupVkYHRBB+CD+OuOu4ZWgnjmQIWjYMA6B1JB35Vg
QR/YjR6dsZkIsnHHK9jHUw/GLg2IxTH1QpLn9xoyE0AQxGttw2SAWefp5cgxfcStLdhjTI1
oq7xxx4+KubC+fY8Mn7jBmYcQnICWPl/lPXrXQK/2lUvTrMMnmqrev6rivlZ1WQbJKcSxCq
d/ChSNeCOgXeP0txPcnp3q6+lk68SojTSO0drjris53zbwOPMMG0d7OgOlP6adu04quSpSY
zHV+9cXKfTXIJJIAu1ZJCvLX8vAeP4HE+d+7T3BH3923kcZ3PLh8LNWxEDxTR4f1Ix9t7Rw
cN5Kr/JdAhSCxGh059opi8jl813XiMsl+tmGhTgsRQwNChQg7O9nYOiB4I+QQes2DxmG+k/
bNtchmP8AgMt5pY5JY/eOQVVTS7LtpNkgD8nQA688jn7Lv/U6S5BWe9iM232bLPVZhLalYF
3iZivphSyFm3yBc8V0QV81u1If1yenRb9n7looGnmj/jy0paQHh8a2wPH8710d7+7bbtzK1
ohjUxsEsG4oGtiadgrFec2mIDNrft9mjobKt0ufe2vsfsfuZvtPV9b7f1D6fPWuXH45a8b+
ddOcaYlvo4uRs4im1+vknowWFjcOwdBJycq67ZdniWDAcQOPknpSgy1qth7mLhfhXuyxSTa
JBb0+fFT50V2+9EfKqfx1t/Q0HY/+ICZmdsl9mAAojQCPmd+eRZtjWhoBG2fI6IfTy5i8d3
dj7d2J7EqtIIYmjJQS8P2T7VdmJckaC7U8WBPkdUw9vS5PEZTupr6XKVG2otRyzFLkyu6gO
RpwpbkfJJ8hv5a8nMrbynbV7K9j2a2OsJmLKS2YsfFO/wBuzkMiwxlkXkPaQAPPtUk60LKF
LIVbvcnanc152GPw08kFdbbLHLLGqvE2lI9QhACAwJCqoIAQABe0+6cf27gO5Ks9F57uVqC
rWkUKBGrBg+2PkD3KdAHZUb189cdz26tzH4mhQl0mIo8JYxOGhdmfkZoiW5FpPUBZOIZOOi
PaeIXMZa1ncxayl1+Vi1KZH0SQu/hRskhQNADfgADqXMXNj43W632tyOUI9GaKRJlBXkHIK
8Qvkfnfn4156vg/QP8ADtn7j9R/WvVH2/p+n9tw9u+e/dy/n8eP4/36oa5cs3pMkkkNexDx
lDVxHW4kFQCipxHIHR9o38t+Cett7M91U5rdHIZPLwSz/wDKq9ieVWk2gHvUnztAo8/jX46
xQUPv/ta+MS5cvy8/UrR1t615HAqxL+0En2jWvz89E4u18zBVnhu4aGm83H0pspP9m66Oz6
fqOiv+A3htbHxsbzTdtX4IJJnsYsrGpYhMtVdiAN+FWQkn+wGz1lpWruCykFuMTV7EXGRRy
eJmVl2PKlWCsrfII2G8Hz17n9NibmUmzF6bIzS3eP2TLLckgWFVfQcsXj5eWbTSycWYqArA
g+m9C85mZMJVFlcPkckn+cUI0kdPIA9pYMd7/wAoOtHeuuMd3VgcrOtanlazWmZ0+1d/TnD
KSGBibTgjifBHwN9IH1QyMqd44zG2GrUongSfG5SzEeNO4kjHfLXlWAjVwdhdo5Ht8n8B9Q
MXm8dax+fhSpkqjNWyVMxmWJdbV3JAYCLwQzMeK/DHRBbH3T2lDcgqd49p13o5bFKHig+1k
g+6jjGvSaLSuDxHEeByU8fggqP71+6ztrtDKT/qOHS3zqRvX3DYoXJgoHPlxZ09rAgBPAJ5
HkB14/3dj0w/c13DwW5rNbHytBAZXVii7LcfaSB7mbeteSdhTsDFkcd9g0RWX1Elijccl4O
C0SORwJ5cRz0G1ptbG/xxdyNq+lVLDIVqQCCFUiVAqAlte0DZ2zEk+SSdk9OH1Iz1OTMZXB
Y3F060IyTWLVmN5JJbE681JLNrSjmfYBoNyIJB8q02YlmwFbDCtWjgrzvP6ioTLI7gAksSd
DSqNLoHQJBIB6efqfVo9n26vbNCik1BsekoE80u1n5SqZtI6q0hGvLKRpQAABroFTzWPr9j
4/Cyy07Ly5d7divYin9OJfTESl3Qq3j3NpOWxryNcWO9lY7CVPqNg6Xb/ct68Zmle3Yhhaq
jIi80i4tssC0Z5b8EFQPIJ6VaWKgf6iwYe1V4V2y61pa+yul9biV8OxHjx4dv+sfnov373Q
s31UlzeMtpeiozwNVZiWi3GFJA8j28w3x4OyQfO+gVnNPnKs0WWlh+5EstqK40TF2ZzyaH2
nSoW5MAFOnb/KGYgTDDLZnjggieWWVgiRopZnYnQAA+ST+OtNR4MblG+/pQ30h9RGh9c+m7
cSFPOM+VDaPtPkD58762y9xZ2lem9OX9LtrqGX7OslOReJO1PpqpHknY/JC73xXQ+jNVheY
Wq6TLJA6IWDExvr2sArr52APOwASeLa101doY7t/NWspR7g7qmozPElenYWQrDOqA65l1Hs
X04iqsU+ABo60Ptlb89q9PdfMLUnMFX1FMEAhUs45b0I1ZVcJChB3y1x4gOQwsgxdqX9bzM
2JVYklguw05WuXoQAqLXkdR6SFEIDe3YYBgyjSj7fel37K1jMLVrYTF2lMcleqm3lTkxAkm
bbudMQfIGvGgCR0Mq4S3cSJ4paKiZWZfWyEERAUgHkHccTs+AdEjZGwCet9XtKzkpDPSFxM
W+hBft4+ZUlYsE4ARLL7i5Kjyd6/BOumCT6V95QUbtO0acFSp6lpGmmHpycBpmSTREexx2H
KcgFJ3wPFn+nHa/cXbsaZWDE4jNJPKqwSRXIQYOSgSSeqI2YqvlCFf5D6Vtg9ejU8j3dZqp
NN23jqjtvcM2XYuvnXnhCy+fnwT89acX3BFeyNjE2YHpZSqoeStIQRIh/8AORN/nj3sb0CC
NMqnx1T3L2Zge7ICmWoI8oXillPbNH4OtMPkAsTxO138g9KUfceUwGfhw31CqVrlATq+Pzp
qhYhLtihf/Kja2NjRXjs7B59avqBRtdvZSp37g6PrWae48nDHtfua5XXJ9H/JoedHXtJ8J0
8/e1fsfvvuYftPS9b7j1B6fDW+XL44687+NdfPv1G79td7pNWpJWhw+Nn5DlOolssSypIFb
i5HE/xUHjslj8aVYa1W9g2szz3LGUezFUi5OEr10CgKZJH8eQCqrtQojYk6AHWbL1MfSn9C
nYvSSxsyTx3Ka12jYHWtCR/O97B1rX5/GyqmYz9TK2TbrXJ+KSWPvJI2tSIisxaNpPeQqx+
4Id6KjRHwJ9dHh4TR7McXCEx8U0efLb6Xb+Cw8nflfOl11KTQJege0vOusqmVeJba78jQZS
fH4DL/ALx89Gbl/N53Dw069bIzYyj6rpuaacKia/ls+mPTR1G1VAAw2PI6IdrYtX7H7ry91
XanBBFFEjQlkawzji4PJdMgOt+dCU7BBKtPpj3JiO1e6JMnmIneMVJFhZIg7JJ4I1v4JAZd
/wDO86BJCtduT5C9PdtSepYsytLK+gOTMdk6HgeT+OuJZFkcMkKRAKq8UJ0SAAT5J8kjZ/G
ydADQ621aFJqkVy9kkhiedomhgT1bCgKG58CVXjsgbLg/OgdHrvIzTzyWbfrffepqG1b+1A
QvyJUqxG+TLGG5EK7e/e/cT3jLdJ8rUnyOOrS46mqLYro3ptJHyAYg81Z5CWLfy8f0CLoMG
exuC7a7kkx+FyyZLH2anqfcxzxM9clXSQF1K8zwLkRhkDlkBDa010fYTU4Jsp3TkcXj57VS
Wavi3lEM7TSBlh3GOKxrzIb+ihdMAA3ENje18dmUg+z7rxdaVoOc8WT51jE+9FQ2mRh8EEN
sg/xGj1ppWu38Fj4bORH+IMtHziix8jH7WjxdiGLgkTKzEMFU8SGfZ2QesWaz+V7xkvZDKW
ZpZYNTRoGb0YELKjKqBSF2Wj9xZR7TsszDrbVw2Do5A4uaX9cyN+sIa0VRlEVazIg4EyiTi
7LIeJA2nE8uWwU67xOdu5K9jDazT1IK7RwfaUbf2UqqkHp+v6jgRcuI47ZuTfxGl1pwp/Q6
fM1UydruG5BNb3K6XcePW2Tvb6mPuPz5O/PnR2Otr/TrBjuKLsrG9w5dq7RPcylb75QqKOI
T2CPiXZih8/CpvXlT054n6Zdr4ji8VWaSb0hDJK07J66ePbIiFUdSAAQV02ttskkk/wDCWI
X210uU4h/GClfnrxL/ANWON1Vd/J0Bskn5PV2c7exvcNUQ3of3Y/NezH7ZqzbBDxv8qwKqf
Hzob2PHQPDdxZTEZVO3e7EdpZG408yECwXmZmKoQABHJxGgmzsqfPleRzuHt7G90YeXF5SH
1IZPKsPDxN+HU/hhv/8AsHYJHXm3aPeFXtCpkuy+/raBqDCKEujWElgdf4aVD7QNEcvOnC6
HHXXHbmP7K7c9V5/qD99jMpF9nHQMoCiGTmeMoG2XXMnlqPiS29ciOvP8jHQk+l2ItVMfDH
ZS9LWu2jC3qSMvKSMBx7QvGUg70zFV1sJ4B4uLI5IPhqJQrYb7h0d0jXcSSHkXYgKFVpD8g
f8A7dbO7Wu5Hu3M3JXS0fXaZ5a1j7mJIywCakHyoDIo3rXgaB8dd95dt/4XylWj6cw9SjDO
ZJW/1rMvuKqVVkUMGUK45e3Z+ddU4DGVbdPLZDIVrk1THVkkP20gi27SoiqXKMB4ZzrWzx/
setvcXe0+bwdDt+rShoYjH8TDCumkdguubuAAWJLnwq7Lnez56HpdtYc4u7TyKTympIPTdF
lWurPKjRFW5DTKS2iB/rPj8nur3NardoXu2uPKtbsx2AeZX0yo93ga5ctJ4bYHHYG9EButJ
x1pYJppFSIQrG7JLKsbsrjalUYhnBBB2oPggnwejsveEEOHgx+K7dx1GVKLVZbxUyWJC/iV
gx0ByGx5BKhmCkA9UPgMriODT4PIt9xLDCkNzGMizsfc0YbfINyUKOBDMpbyvlSUxXaceYz
kiU8bcsVJPXrrJVieWvDYLOsXN1JCIoaNyQ8vgDy3IgAqHbGVyU7V4I6yWVn+3Nexchgm9T
YHH05HVidnXx8+PkdE+3cdFh8+g7uqvRpVFF6WtarBZrPAlUjjDrtgzNor4UgMSfaCAWYy1
rO5i1lLr8rFqUyPokhd/CjZJCgaAG/AAHW1sJfzfcUlXDVPvZbPGdY6nF1iWTiwDFVVV48w
rHSqpBHgdbcx2jWowpYxmY/VKiWZILl2KlMK1XTqqFpACG2GBIXevgctgkn23iu10vUkmyk
NqUy8LckOWanGIWPFyRNXTa8G4lVk5MCdeN6y9t9i5LNT5HGPBZWWpPwmWrBXmZHQlWDO8q
cBtvABIfRPnh4d8fj6fan1tvHN25oku1jbhnieSNZJGZXcsIyeMQZZiRISoVNsTrZ9SxN5Z
+NeriZq1COIfbWVeA15EGgvphHJ4lfI2oGv6fHSn9PP1W53X3dlrv2bpLeFJ3h5IedccARG
eWlZWB/nsEfB3segdTqdYsxiaudw9rF3U5V7URjfQBK7+GGwQGB0QdeCAekLtX6hWMbFN25
3bWs/4goKqxVqsL2ZbaCIMPKluUhAJJJA8j++lnK91ZvuvuiPEY6KzicxO0lcJ9ktOdK/mS
MvYLu+lCo7IqryBYDfg9LPe57exj3cZhZLNyxJOklnIZArLLZDAvuMmPwoPE8wyl/UPh10Q
qy5Ge5j4Kdu3MYaETLThCgopZ+TA+Rre2PLyTpR8aIbVrwJ9Re4BS/4sXE1rwqLTkMRBhhd
EPLmGLe3kxHIsd7HEsQpWHgnom3PamsZOxZcyByTxXQPNiR72dmP5GuB3vkNE+6c9a7uzs2
eyUc1evPyjrhAZETgo4xqWIHyyliPjmW4+QDKueq43sq9hqkc0lvLyxm7JKAI4kiblGsejt
mJJJY6AHgA/wAusF8YWOBY8c96xLy5GxYRIVC6Pt9NS/nejy5/24/nqvIxYqL0/wBMu3LO9
+p9zUWHj8a1xkff5/pr+/4x9dwxNPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD+5Oh1ps4i/ToxXLUHoRT6
MSyuqySKRsOsZPIodeHA478b31xdlltv9/Lw5TsQ59Yu7uAvJ2DMW2xPLZ8EltfGgx4vJ90
d0VcT2e2WmfGWLKwJEgWR41UgksB7yihuQDHj7PH8PGLvLuqfunMGUfs46tuLH1FQIkEI8K
OIJAYgDf8Au0PAAGZqAvpiZo2SstxvtJbFgpFCsqFQT7fIURvCWZhskufPVJxsJe3DWvpcl
gUSR/bwyFJkA3IQWUMCo8nkoGlc7GgGrw/35zFWPF/8ullEVcjjsO3tUgt4Vtnw3gqdEEEA
9NsdSy02Bw9W7DIl7Gy46xJXSGdGf7iWUxKZWVC4Ji8hgfKlSdqWae3/AKYqMdkc7k5XEV+
CaBatjAk2IS/tEqwox9NlfyAoI4edrv26uzfqDnoMeKuQkxEn2eoJ48hbsVrEchfW5ZpVZC
2g7cAeWlPEe3j0WxWeFT6lQzw1Hni7ux8MjtXlSZIrMPJXRZQQrKiBuWuR3rXyB1f9T6FWk
e2s/K1n0sVmY5J320qxxSOHdm+ToMigAeBviB8Aeh9IX0XoRU/pzVnjZy12eWeQMRoMG9PQ
/tqMf9u+n3qdTpY7t7pmwlGwK9CZn8RJZltV6kQkYb0rzHywX3DSMuxr8MB4b3tZhyPOexl
MdZvJxff3ti3Z03uMfqKgrcVLk6QKBx0CTvYjGzYyiJZqdmzNdkx88fCeGOGKN3Ti45eoS4
9NpePhSWCeDsjrVes2q9OzNmYOdnI/cuzxoY2aw0qB4rGuP8PT9VYx8M6EghtdEOz3tdwZx
snmaj5Griqlme/daNZZSnovwDeptHYMPZyBP4O1QBRHcPZ93trD4q9ffjLk/VIrmJ43hCcP
DBwDy2xGta8AgkHqLnIIe3c/Soj7JMperstTZk1AnrNx5kf5WMXnwT/39DMXWtZO9Ww1afh
9/ZijCu5EZcnirMB/TmfOiQCf69Pt3B/TqmlWLHT3s7crMIbDLZSpTlkBLH1JpBpAyhwvBj
sJ4O/cUm529kKVV7LmnNFHr1DVvQWCgJ0CwjdiF2QNnxsgb2R0PlhlgcJNE8bFVcK6kEqwD
KfP4IIIP5BHXHRDA2MXUzdabNUXvY9WIngSQozKQRsEEeQSDrY3rWxvpzxC4vLZG7DRpvQw
ss8UtT720ZaON/krTzryI9VvT0iSHieejtdbos4HsY1Gr4jvO9cleD249aEu7dsKwj4+3Sg
swABBIBYcvOwMq2MX252vYlhs1r+ZzEHpRNEpP6fAdrKG5j/WOOSaA2F2wbTDa/Uxt28jyV
q7vFEyLLMfbFEXPFebn2oCfyxA69DbFWp/pxkcc1ynkhViisxxY+iRHWnQbkLWY1ETsID55
MxLHQ8qOeaPuiK08LSZDtnHY+dV+9xWPrW6gsDTArI8URYkByNcimwPB87F9sUMfj83HUyd
yzjsrFkGqyyV8otVqqAad+RiKED3jxIC3wB52XDuqtjsde7ZyeM7lyPdEVHLxmSM2orkiFi
rBVKkNyb0TxXRBIPlT/L0O12pkMxBXrdwWsLlool4O8uIZZipADlXE37bMB8qBo6IHgdApY
07S+tMEyL6NDuesyPuZY4/uVO9hR8sdKPPktM2idkdX/VSrBBJ2z3FYMwixOXiM7opZI4WY
FnYAE+DGgH/AFteSR1t79yGAzPaGcw36zTe3HWlk+3htRmXnCDJxK7J8GPyNb1v46LdkZJc
t2Th7osPZZ6kayyvss0iji+yfJPJW8/n56E/SL/5sMR/9t//ALSdOfU6y38lSxcCzXbCQq7
cEB8tI5BIRFHlmOjpQCT+B155ncpkMjlH+6ykNLGe9K8eUqwY6OT26Yq1hZZHbhLwOolUgt
5Hwyl3TB9OrNWaGPuyaxcg5KJpas1h1VSCsUHAxwqmwwA0V9/ggAdI2F7Uy3c9qWDt+nNe9
CJHlZuEQQkDY2W1/LkB52QN6HkC7I4fuXCx2f1Kl9jEmo3inWONJiqmINGh8SsoY+9AxHLl
sE8i+931avanaWH7Pmr3kqCdHytyKJoYJ5WUnQn4HkFOjr03JVFGwya6Ru58jFJBHRrtRsw
NO9yOetEI/T5ARmMKoQa4xRklokYsCQOJBZc6ZsVB63b9FcZbpx5ma9ZqrXI/esJNHDEFB4
lQvuk8uVHluPnfWlJ8DRgyT4yeiI6KpHXtW6P3FnIyMDvUMjGOOPasefEMq8B5LEHN24Lnc
OZlr0YYUzlj9yo8UUcUTBI39SFowBHxkT52CCV0Rp2Io7s7cgwvdb4fEXf1WKT02rGJSzsJ
AGRfA0zEMuiuwdj4JIAOaRZZ5JEhSFXYsI0JKoCfgciTof3JP9+uOtNgGjPPWq5BLEUihHl
rl1SVdhtaZVJAYDwR8rv+h6zdEMhSWpl0itcK8Uyw2CKoMgijlRZAFDkEkK4Gi3yP5fnonR
tzXamNgs2byRC2Egq1cXHLBI6KNNw5Kssu2RSGUkqw2x8KS1M9v1ckjXHwSvFZJnOTx92Ow
hD7YPXhYwjR2AgOiAAdeQDPZGP7Ur3s92z3Hbp1bGNvM9HJl/tbAZC0ZZZN6HEhGVCT5JOm
1447hfH4Tvym+N7nzU2IyUCJbu0corPLOgKAGZmCbG42YMdKHOuIIAId78Mh9Lo8s/dFzI4
yaWD9MguVVFhJl5I6ySqPf7fV3seSq6Y/53OL6y9kSWp4WyU0SRceEz1ZOE2xs8dAsNfB5A
f230G+pOTw3dvak9zt3LQ2MngLIsKaw3MqqQrsh8MEHJX5rtfYPPjYeVgod69oVv1OnyqZO
tDPJX9VhrYVwOS6Pg68+N664h7I7WhgjhOAoziNQivZhE78QNAF32xAGgAT4AAHgDpV+kX3
WK/xB2na9Z/0a9+1LLteSPvXFD/FTw5jRIPqb/uW3trtir2rVmp4+3cenJKZIq08gdK2ySV
jOuQXz8En438kkmup1iuVJ5ZHniszNxiHp1DKIomkVuSsXVS42QFPkqV3tT+UnPW+08Fdsz
ZztB7dmVRZt3JoUmhMhUbijmsMvMgDwiD4HhQQQPLO58t+r3ZDLeo0KVJlaLBHIWLcMhVdj
g0QMYB5FAEZAo8e3WyWyuG9XD1I+8u5qfa4tSvcr4apitiMHQDusWiG0NDnsgAje+QFMRxP
0uq08hXmp53uWzylrTwyu9OtDtoyQVK+ozacf2I/HH3vndXeK1+6MGk+FozLJBBYgjyNY/c
wyS+roLx5ujBooxpY28nRZfbvzOhgKkl/NZDLZt8bLVaWxUtfqET2TLHIdq0LlJWkbRIJEZ
2NkeddKV+THyTqcdWs14uOiliwszFtnztUTxrXjX/b1m6LA4vLzu89hMTYdV2RCWrO+zyYh
PdECNaVVccidcF0FuozYfB2ZppJXy86q8UaV2kgrurx65M/tkIHIqY+K7/29eCJZHhqqJav
H19SRTOGBKgsp4+dFSwIJ0fKaBHkGXIvRtOorzV0bTxxzHbhGHJNnQ3tSDvQB3sDz0TTu7N
Lja+NNmGSjVlEsNaWrFJGrcCm+LKR8Ek/1Ylj7iT1iyNurd9OaKl9tZbZsGNwInPjRSMKPT
/JI2Rs+0KNL1MdYnT1KlSnDYsXNQqWgE0nnY4oDsBiSPIHIEDRGzs13RFmLGCwOYzVmaaax
FLBF66SeoY0YSK7O/8APfrnRX28VXzvYAzDKx+545+HEepF6L+oZx66N/Jf2kba+BsNoHx8
/h5hzGJ7ptVKPctLHZKWKJaYzkeYeoY4VC7kMc2i7qZGbZUcyGABCnrbms/jezvrBetztDl
MXcoipaijf7mRVCKhR+TeX5xDkGJ9refJ6y99d3UvqN23YtVMTZqy4Kf1PuJW5Ia8jLGFOv
AkZip4nehG2mPkE1Ofpx3BjoLd7Ap25emWFI/uqc8dfT7KtuFkRlbUgDsVJ4Enwuup2j2jZ
vJYGNetQrGdBJdwOSvVhIql1bRmR0nAO9cSNEfy03Tgfp0fTlh/xXnZorMTwWPu5YrDtCyk
MiM6Ex7PEkj54jxsAjzX6f8AY36/ipbMQo08xh7bK0M62FmZwpKeoUmUxjkSAVQEGL8+QWe
SzmO2MjHW7hyVarZsLzrS1sxdA4rvmB90JK7sR4AcrokeQSpGWlmTT+ssGWrVf1J+4sQrGv
SsRP6DAaZVkLBJOJrkE7X5P9NH2DqdToL3PHjZKNc5TOTYeullX9WK99r6xAP7bPsEqRskA
g+NgjXStdl7Lpv61XtO93QbLFnuwUWyIJAVR+/KTyGhrSsQCpB0evP4GvdrOgqQJUs02kan
Pm8zEz4+CUMdimpDLIUdSwKuSV8Js66BWMQ2etXs1fz82XI/ctzYzHzzvF4JDP6ixIiAKf8
AN40ABoHQPJYsU3neGRzBFP6BW0EhsBwNsGgDsygHY38ePkHx0Zr5SXMh665B6tXDwPbx5v
5IieFlRQI4pAgBJYIwTiPCaUrsk9z97930MOlI90XH+7/ebjYSV0U8eP7wYujbB2nt1rzvk
ehM0lVDJbv1rNt8lUMkUj2GDxz89NKWKakBZH8DY0+uXJSRitW4bEFeOLHVqrQrxeSJpC0x
0PLcnYA+D/EKPJ8fGmDCdnxdx9r3LeIuPazdNhJLjOAVjAN8mj8n1Dsp49pGiNEldiadB69
VMjk8XcOLsbRLKxMoZgd6Rz7eR4FSTy0Cx4kgDrTSiompwqd0vj2dQbMVuCWNGYqykKYfU5
gB5FJYL4b4PIgY72Lu4DIwxZOkhJVJ1Rn5RTxnyCHRvcpHjat/XyCOru4u5Lvct1bV2KtGy
Kqj0otMQFVfdI23kOlHl2Y/OuhkUMs7lIYnkYKzlUUkhVBZj4/AAJJ/AB6IY6jSlmk+4y2O
hVYhx+5SyVYuh+PTQnkhP58Ej/Mvy+X8V3Yv0vnzWVzSWVr24blawmSezMjq5h4ghiijblu
SNsFdHfjg7VqFrubDw909w5vI9rwz1on1RzZSFt+A5Vl4xctpoBj8jem3sZV7b7Vr5S9c/w
BK9wfden7os1EkrcV1+5Js+p/bwNDx56ndnYecSq+UvZf9amMsZk+07Zqy2DojiTtgzKOKg
gE+PBHHfQ/t3DZe3Zu0oaL1zfx9im01/tw44qHjOuLQckI5qnIyaIA0myxHQP6f9mX+5MOu
QoY/EL9rZMRtSW7UNoMOL8kKEorAMOJ4nRHkH8v/AOud94zt37SXtbIx+lF6YyP3cGRsr+A
3opw9RhsDe/8AnNy0djMTnO7pryx5Cxl5q3hmGV7Rb00KkMrKIGLFwwXW9ADZ3sAEHNZsdn
fWOTIR163HI1DZUWbL0kmLxcnJ5sfTLSo4CSbAJA8eGDTY+ok+bw97HzYr0LE8XCFcVepZS
R975bg5bddfICnalvK630pcc3QzOM7nkvTRWcfE9aGLM9vzVI0iWNiAorq6lQrSH5UgJv4H
Xq/bvcGQzDojP2/bWJQLU2MyrTFWIOiI/T8AkHQLfG/J10x9TrFkaNm76f2+WuY/hvl9skL
c96+fURvjX418/noT3LnchjZzBQs9vwFIPWlbKX2iZVJKK3AKfbzKe4nz5XwSCEizN3pfzk
pp2c7fMHvi9PCw4yMqWRiiWJyXCghdqVbmE0dj3dSLsHuKxNDelw+Ot3Itj1O5cpNfYqUBC
BURU4qWce4H3bI8aJs7g7U70vPjElzFmCSFXaCp2/UWOvTChY/EjzRnZVvAOyNuB430iz4G
jHkbEl+pWitI0jWHy3c0E6hxst6kcCiZm3vwp3y1vfkdcY/A4zP5SOCjdxFYJFJ6wxePyF2
Qqy8dmOVCPBIAIK6Lb3sDrVJ2LYr5GOtUfuvICNfQhaPDPWidH3yjEkkn7Sku4JKEDkx0R8
hcjg8XDSZ4oEqtyRfXfuKpbWMFgCTFFHzYaJ/j5Hzo610CvUa1TfoZane1x/5Okw3vlv8Am
i/HEb/6w1vzp9+n3fFjI5E9q91zPlsVmGEJNx3keKQ+E03k6LBR+OJ0wI0dquQtydt5zKYS
usNuhWvTRCG7CkuwrFSQ2tozKoBaMqToeRoazWLd292vUinydZ62MnaKvRI4zIJduzj2+5S
V0TyJB14AI3iqUZbCPZaGyaVdkFqxDCZBArHQJ8gbPnQJGz4316HTqdz0JEetk/qAnCUyhT
hXZCxbkSVM+m2xJOwd7O976eW7u9fByULPa3ei2bESizep4v7aWSUKq+qCj+G9o8eRoAeR4
64737oq57tfMYibt7uavEYJHS4+NZIeUfvQknZClkUbKjQPnj5I82pd/wCQPbsGLs93Zekk
USxCKljIP21TwoWUSo/wBv4/I8/nbjpKeYkrR0szNkrU22sAdnV7M0ADAGSZtsz73ssC5P5
8nR0xdxxYrHGrHb7OeO9UaKS0+Ht1pbEb7DruKJQVDBlBGt8ATo7059ud2YHBdo4+vg/8Pi
WVi1iIZX7eNW5hWcmYeqSf5AMp9qkAnSBkPDZWz2b3zl8RiIMi9e7ZVoExMkMztX9zoyh45
PU/acMNFf7n+npnbPds6coctU7ulcxKTPewgSPkPBCLAhYb3vTb0B8/17zXc/ZOepJiO5Jb
NETLHO1O+k9NvLBQGPtDAMfOiVHEt8LseefUTtOzle66uE7epQk4+staGKTMwvJIgHqACOR
vUXjzceSRxC60B0axn0+w2Iq1W7raGvbH2szSNT/4KqoVJWWTXphz+5EffxcFGKs5B6ZsN9
Nu0FqyXMHbuCKxsw2aWSfUbAyLzRkOiyiRk88vC6PktybcTj5MZRWrJkrmQ4aCy3CjSAAAA
Eqq7+N7OySTsnrb1Oq5hK0EggdElKkI7oWVW14JAI2N/jY/3jrHiMfax8HCxdSYcVRIYK6w
QQKo0BGg2wGtbDM3keNDx0uZ3uShk5oKmNyPbl6HyX5lshOdo6ssdWLy21bRbl4Uvsa6F4n
t+/muOOtdzd0pFSiBisU6K4iuqnSiIIVDOw472AVAIHgnyXtUu1ex8BL/AIguWblW/Oqzy5
RpLhsSAEryXRGwqAbCjwi73odD6vceDx9oydr9gZGaWxEFr3KmIWtDOGAKgysFKoTrbEaGt
+QB1dkbnZ3dUMc+fyX2deWIotGxmo0isqHBEnGGYq2mVlB38g7B0uhlTsftnG9ux9w9x4un
kbMfptCMbLZsRyr7UgjQPI3qb9gGwF0QNaGyPrdzV+30XIf6P3htRtxSw2BTGRIXKovKdpH
9MaLgk+DyUe3RJ4z3e0Xc9FKWZ7UxFqvHKJVT/FtZNMAQDtWB+GP/AH9ef2a2JX0lpZPBYm
zWlDrPFNelsKV+A0io0TMDolowASNrodD89Yx/cHe1mzjEvfa5G2HVGiV5+UhBYKinTHkW4
jfkaG+r5ezs0KgSHtbuB7PJWMz03VOPEcl9MITsNvTcvIA9oJ8O3av0wyf/AAS++Iy+JmX0
uViPNRRS6f2u6IISV4qSSjMDrx5PTTF9Ce043LPaykoKsvF500CQQD4QeQTsfjYGwRsdX1f
o12tiYLE8S5S3aVedeQWgk0LqCQYivBeW9aL7GwPjz0q9tdn38v3XN+qYTumojbhyFy1mFI
mTR/bJ9JWlRuAU8WI0Qd/HTN2d9HMNgvUsZpIcxb9VvS9RP2kTyB7D4ZiDs72AdAfHIkLOZ
wnbefuT4/srNWbllmazco4hiGbYDDm3HYJQN7faSeWyST1tod+w3J2jn7b7moKF5CSxiZCp
Ox4/b5Hfn+mvHz0Mtd89gZeevU7jrJWuo3EVMzjiHrliP5FlKoCOJ3y1rRPSF9SKlVfqHjs
7TbHX6Gci9L1rkweoXA9FyWQgqqKUblvYbZB8aDBP2FZwtpLOL7Fheb1eUU2L7jmikgUBdq
zSAb5e8bXXtJHggMSfbn01kjwVZZs13ThHHLdCHLo6Q+4/BRAp3/LwPz1fc7fzX3UNfuDvT
HZKFIpbf22SwMTQ8YwFZyQw48fUXzyHz+Rvpc7P7bwuRz8bzXO2YJUUpXPb+Ssx2i8ZCkBW
fyrIrhmA2wPIHzy69GwnbM2Ecce5M1ei5FmivTRzBiRr+RTmAPB0GA3/ALzs71Op1OlzvBc
nJSCRJhWxvKMWlydeSx6gLfCRrrkwITivkuzaHEgcgVHGXZqNSDJZjuNMdU/ca3FHWxVYIg
PtZBxnRABxI8DxyGhohjy3ceH7ewEVmXKJFA8A+2sMslsFdALI3ElnXbJtifJZRy2w355cy
3cuequtQ93ZHnZEsEtKvHiazQseKlJCru67YH3H+J5NriT1diOx8ldykM2Q7QhhtLyabK53
JfqbSjiVCmJGRWbyoBOgAv5OunfExdoM8p7Z/S47MimBrOJhid4eQLAsUUhR7CRz9pIA8nQ
6EZrtCSCO9l8h3p3SyLpwlS2kAVQqjRCqEHkElvaoB22tFijYD6cJmZFsV+14YqksSqlq1n
Vt1/ayq7KtcKzudP45quyfjQHTN/8AI12x/wCiJvuf+tf1x/8Av8P5f23/AH144l+sHYONQ
YyljLM1KBleIVaUaQ8gQ4KqzKQQ3nfEeRsf16O/6R/+hXd3/wCF/wDxdBexsPjW7jXLVO2+
6cRZWKNJfvZNV4lERT0gXbnImwuvB0UT+I8dJ+Ux7dzd22ro7Ks2GknWaSpLmBHe1yVAJIy
S0cRBUkcdry2JAmh0X/wR/wDU7/8AyX/4uj+J+mPaeH42czShp25bw+zK5eU8GOiiRtqI8g
QdDRbx/I/i89r/AE3bISi3k4beUjieOzNPmpDYYKhWT1NSD/IGDDQAGxoDx1t/0T9p/wCp+
3ufYfy/T/vZft/V+PV1y3z4+3e9a/H56X5MRZsfe2o/9JcEUEsgaJchCOOvJEYaQtIv4BHL
f4JPQz/9Xeu3GaaCsMdne/aUS20Yw38M9mZW1/rGkUjcWtAx+7yCeJ30ufUfLUMlg6taz3T
Nm81RvSKQ+Nan6UTKAyspUe5XjH537j48eJe+ondk1q5McjgpbWOsyx17CxxF0DAlmrs48o
FhK78lvVAPIleOWp2bns+j2pezrM0l5ktR24b/AKYZCfUfbSlwxZZkAJOwU/zFZATtPtCSP
t9KV+PvquI5TWCwxpJWrStHxkYRKxd4ttIeagBlbjskklpylrIFLQk7nrWaUqqsdPuvBtWr
s21PmbhGGbwSF4n4+PHIEOx8JTsTNmJq3bhsV5QsM3btmQVyQjDTxj2cwJG0x2dP+NeXrqd
TqdTpMuj6a1LE4tQ4Kxcey3qxeklqy8zyeRwAaRm5trQHj40APDTFOuTxxlrPZriZWVHeAx
SxnyN8JF8EHyOS6PjwR0pXOxu2MRPHnrcCTWqarKcllMrMrNOhQRF2JK6JHk60NABTvQVk7
/7lzdGX7HLQyywypv8Aw7grFuQAhv5+vxVV8DWtkn+gB6Hv293P3Biik9fvHLxswjljuXIc
YnFFTh+05k5nY2X8bI/J2ettb6XZEpTs0+0u36bRKvOLK5CzZlZ1J9z+nqMg6B4gEef76G2
/gu6cJAuRGP7fxksLftS9tYI2rbMQQV4uAFXiWJbY+APzor8cHcFBIWx8vc1MuyzOuP7Pir
HkpYKsnB15jR3xPJdMN+dgO2H7Dnv4eratd2d6VppYgzxTZARuD/UoOXHfzxLEjej531pP0
e7GM6SDEOFVWUxi1LxYkjRPu3saOtHXuOwfGh9zsj6S4+09W6MdVsR65xTZZ0ddjY2DJseC
D/29WVcJ9IabxPFL2+xhZmX1sgsoJYAHkHc8hoeAdgHZGiSeiFnHdz1Jom7GHa1bDS6sKhg
dPVLJryY9qyn2sGHE+APIHu81zWcyGT7oRsj3J2RYlVo4xE1Fp4OPg8fWaBtKSSSfU8Et5H
4H1s7WgvS2JLvYtmKTfGtLg5hHHs7HErXDePgbY+PnZ89E6/ed9dVO3st2jiLFmVATi8TaE
k58hUIMDBvLePG9/Hyd+j0rH1Jn9Czy7Rs1JOL7gksD1EPn2tojyPg6I/seljLdv3M3ea7e
+j0LWH3zeLPRxcySSSwTQLEk7J8n+vRrBxZPtXDmPBfTm5BYnl5T1XzUTQrrY5K7SMeRHHf
sXf8AU8R0Qm+oTQTyQv2X3WWjYqSmODqSDrwyuQR/cHR67sZnt3Pb/V+2MjL9tK6Q/fYCaX
kPHvTUbaVtD50fHkDpPyWK7GymfSf0u1IseGWKSKa1LjbUIUusitECAW5aILBToFT+GDnB2
N2+yV7+Is3qsqwRpVu1cjLIVhBDKi82ZGjOh7SCuj8dNXQ+/wBv4XKzrPkcRRuyqvASWKyS
MF2TrbA+Nk+P79Ype0qjIPtsnmqsqsrJKmVnkKkEH+MjMjA60QykaJ6O9TqdToXcoZa3acJ
mvsqngxrVqp6wOvIZ5Oalfk6CA/HnwdqHc3ZEX2lbnhcp3pZVtK17MCAV0CqvjRUbPEfCkk
7LNvWyfb2I7kx9QwU6fb/b1LjG0VSOCS3KG4gN6rh4wzeB7hy3/U62WyaRooJJEheZkUsI0
IDOQPgciBs/3IH9+lzOZnuCLDi7j6uOw/py6nfuCwFRV8BSPRZh5ZtbLDWtaOwQs/4jzGV/
4ZV7vmlSr+3ZrYHtySxHJIvlkSZw6ljvQY6XXE689E8d3Xn3oyJje1u48pYSUFmzIr0NKQf
CkABtFfjj+fJ+B133X2n2/l3TM5bE1ntSwa1kstLXEZUcuHsLKAEErHj42pPnZYAKn1Gz9m
28Jz3ZzCGdIZFrw3JZXLNx/aTx6x3/ALBI+PIB31R3LFk7+Opfd2r2ZtVWdVlXsuR5eL+W2
szCLXtQbC8vA/q2184jJiBJji8pxdmUAdi0i2wATteewPcNEjR86+DovPRz4xdbMSS96WLj
2TJytYuvajRuTEMlRpC0LDQ0/jQ3rQYDpmSDuE5SXcneml4TBf8Ai0KGKsh93Lgy6A9gHtI
5HywPWKzh+6e5s5tp+6cXVk9dBa+/grR1iGk4L9vHtpFHtXnz2w87A104dv8Aay4CeaY5zN
ZNpVCgZG6ZljG9niugNnx5IJ8eNbO9uXt268Hp1MdetNMrL6lNoA0J14P7rqCfPjww8eR/X
zmLufuEY4pMe/Xu8WAmTt6qsXLzxPplSdDxscvOj5G/BnsqTvHIzvcv5i8KsbBGr5bBR1mk
8gkpwl5AgeNkFfd8HR0+9CIu1O3qzmSrhKNSXiyiarXWGVAwKni6AMp0T5BB6vw1a3BSQ5A
Itrj6ZSKzLMiorNw8yeWbiRycgFj8/A0Q6nU6nU6nU6//2Q==
</binary><binary id="_53.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACWAKEBAREA/8QAGw
AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAABgADBAUHAgj/xABFEAACAQMEAQMCBQIDAwYPAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRRBFSMyUWEWQhckUjNxpVNVkcHS1CU2VldmdYGTlJWks9HT4v/aAAgBAQAAPwDZ
tLS0tLQlfvU3athoUqvxKG5c5RH4rfPFNIuQTyI5j29Yz+5Gh/8Ax62r/wA33f8A9zF/+zS
T142xJVU8QorjHFJKFmlljQCJcH3YVmLYOMj9skZIAOeb8utLuKtmli3fQ3ClhUGm+poGjq
2wpyhdKdRjkWwCwXsE/voTorbcai3VVVR06VESqVnCcJJY0XDF+HboowMyAAdlc9kGzsnqD
urbtuFvtV3eClViyxtFHIFJ+cc1OBnvA6ySfudWH+Lu+/8An3/6SD/sa7oPVvd0Fa0tZeKm
eCRuUkcawoxPEKOJaNgg6BwFwe/uSdG1N64XV7XLcW2ZNNSRSlXqop2ESZb2qzeMgNhlB77
JzgZA0Qbe9ZtsXuqipKnzWqZ4uTPVlFhDAZKiTP8AvwWC5x9iQNGFBuCy3WdoLdd6GtlVeZ
jp6lJGC5AzhSeskd/zqw0tLS0tLS0tCu5d90NmgK26e13KtSfxTUj3aCmaIAHkSXPyCAMfP
f8AGsW33vev3VSxzG7UccMmFa20clUCFzyUSh1ETMpGOS/J/cAYBtSaC21t0naGip3mZF5u
R0saAgF3Y9KoyMsSAPudd3GkpYKqp/Dq36yjhlEaTyIIXlyD7hGWLcfae/t7c4JA1Ghiaee
OFCgaRgoLuEUEnHbMQAP5JwNPQpLSXWNBVpSywzgCpSQssTBv1ho85APeVz8dZ0/cKm53i4
v9RX1N3lhVlWdnklJjTLEjn7goHJuwMDJIHelVXmaunp5KuloXWBuXjio46dZBkZDeIISDj
98jJwRnUIGLwOCjmUspVw44hcHIIx2SeODkYwejnpQzS008c8ErxSxMHSRGKsjA5BBHwQfv
ogoPUPeFtnaaDcVc7MvEiol864yD+mTkAevnGf8Ap1qe0L5uGS3Ut13LZqmO31E6TvdmvbU
6KPhWaF5QOJZslV4owK4Q4UEzot0QVIlgsdsrrxS0TLAaumqaeRHYIrYDyTBmIDDJP3z2dW
1urqmt8n1FprLfwxx+peFuec/HjdvjH3x8/fU3S0tLTc0qwQSTOHKxqWIRC7EAZ6VQST/AG
Trz7ffUfdG8pnSw/iNuip4nqp4qeqXjGiJ23NURgvySGZgSwA7wNCsW2b3c7cdw1RSGhnnZ
XuFdUKgd+yxHI85D0x9oYkggAkY0QWb0kvV+uLGinQWfkDFc54niE0Z4kMkTAOTxbP8ApJB
Ab7nQIfSLZm1YI73eq+pqIqBRJP8AUsogdgPugXJBbGEycnA92cHNr1uuqipa5aazWi0C9R
BRHSQmOogpcqyqSuF4ydk5HJwckBDHqw2NW+mMdoak3PR1JrpVYzVMyu0QHMFUj8Z5KcAHO
Af1DODjTF/umw6C411tp9lJMsbNHFW0t9dwy/2yL0y5wQcHOD0fgjVFcItnVFLTC01N3o6t
uImWvSOWFSSuTzjwwVfcc8CT10NL+nr1BZ62eiho7jQHiZqik8VQ8ajkyufmWFSFJOQnxhv
21WVxglzVLBDSGbi0VNTMXjVfcrElnZ1bKg8WzkNnoccw9LXZiYQJMSnF2ZQA4LZABOVzkD
3DBIwe8fBw9bSouMCSVr0MUreKapRSxjjf2ucDthxJyPuMj7602y/hO2np4DtGhuttubI9P
drlXQvSpkHI8zUylSOLZRvcChwuT23s300ukd4Fbbb9tyv8GFkeluE7PThuuQ8JQ8uIYAFg
D2P5G7QxLBBHChcrGoUF3LsQBjtmJJP8k5OnNLS0tZZJR22Oz73koLf+HzU9T9LWQ0S+B2o
R4y7iF3MfIx+bi+By7IAJI1x6mWGKLbm3am12x5Irez5eSiAgp43Tk0s0KKCCGUORw45DBl
7Cm5svqLFbEp7Lvkvar6ioHeWICGfkSFdXQsoGAORPFQc4+DjOfWfdNwut/WzSUNTQ0VAzG
MTBlNU2Svlx8FfaQp76LHPeBn9whigqUSGKpjUwQuVqVAYs0asxGP7SSSp+6ldRtLS13DNL
TTxzwSvFLEwdJEYqyMDkEEfBB++rC2/g01DV09y81NUrE8lJVRe5WcAERyJ/pOCAy4Klsty
H6SOk2LFeNr2y8LcLXY5KlpYyLjcAiVCx8VEkYwSDy58gT84IwCAKi+bG3FtqlFTeKOGkRv
0B6yEu/YB4qHLNjkM4BxnvUaF6L+l5ozaqZ60zlxXvXYdIxwBRYeQycsPcQcgvge0lZNA1F
avqIo1o7nNdKFIKdqhUEdM0mPI5LN+W6MrIpOMg88hcBqDVz/WW5z1JuC4zIf1RT1LyxuPu
GRiVZT8EEEEdEa0a3+o1HsSlqaNKK0XOrFS0cj0dNJbpmVS3HyxmAKGXsYB6zjB7J2mGaKp
gjnglSWKVQ6SIwZXUjIII+QR99OabmmipoJJ55UiiiUu8jsFVFAySSfgAffWc3PbHp9f9+T
XKs3Aj3RKuKOSgaphCSSIEAj4MuWBwAQCe+Q+QQJu8dwbZsc9RJI1DZ9zywM9LV1NuMzgZa
NXLxq3RCnGSSARlT2ugaj3NbqWvku1tnta3S5K0F6sNTK/01S3kcySrOzeIFl/SCSoDMAWJ
wYUc1DuV5LUl8qdvzs30FLt+5Ry3CJJMBFKu6/knJ45xyT3YODgQrXti62yB7deNrV1Spn+
ogrrZTQ1jQSIJEKPhWWReYHKJnXHD+exO8UNwp6uSprYa4LUTyhKithaN52ViHJyT7gf1DJ
weidW1psm0K6hWau3lNbajoPBLaXk7wCSrI5BXJIBOD18DU3+mNif+cX/gs/8A+dVf/gO0V
3ntO5buKiGXilTBb1hypPFmVvPyHtJIBAz8HGTjgU0tWXtm02vVfFNAr1sIgK+Vlc4JjjZv
aoKYLE+4k9ZA1b2nYG7IK5VXb1HU1clMJ4qasqYhJGpIxKYjID0esOpXOQyn41ZwWLfe1pH
rbra7c1HP+UaW510CUZJZnA8QlVDgl2VcYBJIAPY0az7nqqa30rUlHbloJpRDFS24UgSCZn
yYPJ9WFdyuSOKjPNWx8prPN4WW37nuon2+9NTSFY4KS2pVUITPLsArVHBJZjhEAJPxkliM3
+w7m2rA9NcaV7XTVixK8EdUClQVBwSA55kFSx+ylh0oZQRzXcM0tNPHPBK8UsTB0kRirIwO
QQR8EH76U00tTPJPPK8ssrF3kdizOxOSST8kn763b0Fu31O2bha3eZ3oqkSLzOUVJB0q99e
5HJGMe7P3OtT1lnrnuKCjsUFg8flmr/zSyVJQwhGXBZB+tW9wGesrnsjrCYoZZ3KQxPIwVn
KopJCqCzHr7AAkn7AHXdZVPWVTzuOPLAVAzMI1AwqAsSeKqAoyT0BpnXcMixTxyPCkyowYx
uSFcA/B4kHB/gg/zrTLBXW6XblNSWudLOysn1M8O63o2lk4Rh2MUiEYPMklQf8AZMAT7Q1n
W7R3vdKv6q3bxobxSVrGWOmnrfqInXkokPjZPE6xs3yFHwCFVsKKm7WTeFNuJopNtUdLRTZ
nX6OwU9asCHLCIMsXucfo7IBIBJCnlofvNVuKw/TfX2+3RfUxc18m3YYuJ/uT8yBcsuRnjk
djs6vbNuG6VV7SM7cprFHUUn1Ektugq6ZWhUMUkZY540Kljx8jEKOWSwA13PRW2821Lde9z
bplqTF9cJZf83DBBwV1nlhRmMeVcqBzJHTNxDAaM9pp6btYkhoLPNdYqeWSM1M9ikqZGPIn
3OkRHwQQPkKVyAetd3S+em1luNPS3HaaUsVQpZaueweKIEfIw6Byfj9Kke4d/OACt9U7fw4
WjYW36NZVKVCz06zCVcqwHtVOgVBwc9gfGNBBq6WC4SzUVF/l2ieNIaxxOV5IVLcgqgsCSy
nAwQPnHcPS0tLWn+gkrDeNfCAnF7ezElAWyJEAw2Mge45AOD1n4GN91iXr1JcmrqOJmrBbE
iRkUQ/5dpmMvIl/9YVVwvfRY9d8smgrJ6aGphhk4pVRCKYYB5KHV8d/HuRT1+2mdLT1XRz0
Myw1MfB2ijlAyD7XQOp6/dWB/wDbpnRTYt9VFms1dQPRJWS1S8YquWZ/LTARhV8eSQpVkhY
EAH8oD7IUtq9dyWCq/C/6krIqWaWCG3VcN/P0sKOAw5YUFlVCuSAgUFWxh0zNsl93Fb/NFU
eon0czUzyuaqWGvi5ryMaIwkkPuVXLEKCCFGGLJm6sx9QLpQ1NzsfqDbqm2Un+Xapq42jws
Y5cnEkJw3FgWbJz92ONMVFXvepz5PVTawzE8X5dwjj6bGT7Yx7uhhvkd4IydU034pBVXWE+
rXl+hppJ4BDXzsakqAVQEkJyYH4V2IPWDg4Aq8rJOsxrXrJ5l8tRKyn/AGjEkjLdsexkkD3
csZADGbfNvXqzzzS3Gx1NuiM7RjMT+ENk+1HbPIYBweRyBnJ+dVOlpaWlo29HppYvUy2JHK
6LMsySKrEB18Ttg/uMqDj9wP216W15c9S7ZVWrflxhq7g9wkkZZRPIylyrAEBgv6SB1jA6A
IABGhbT1NUeHyqzTeKaIo6RScOf3Xl0cqHCsRjvj8g4IZ13NNLUzyTzyvLLKxd5HYszsTkk
k/JJ++kRF4EIdzKWYMhQcQuBgg57JPLIwMYHZz1Zw2K93a1TXmOF6qmplKu5mVnVI1QHCE8
yqK8YJAwoI+Bpbju8V1vdwrKH6mCluE4qpKeWQHEpBLfGAQGeQKcZ4n+TrRvTPatdLParkb
VXW+op4JJae5cIvCwctw8iHDSKw5jAw4BB58XTx6bvG1UtVaqitktVNcJIoGDipr2peEQVi
/CQA8Cw9rfpDL0zYAGssm3xs+jpLXaKnbTrT+Bo7zQin4iGZVZAUVzkShs/mcg3BsMWYDhY
WfdXp28zywea3PdfHQ3GiCGlp5YyjIZAilkRcuCferKEJB7YSSbta/Shp6g3G8pVBaRI45o
alG+lQHhGqCIcpWA+7CQhYxyIGOQfuC5bapNsTU+2d3X3m9TKi2vlItMIGd+uJ+F4kdlmLZ
7UcjxANLS0tLVzsz/x4sP/AKyp/wD7i69Z680+rNfDct7VVRFLQlomaleOmWQODGePKUsih
mPY9pIAUDJwCQnS0tLUxLTVT0tVV0qfUUtFFHJUzxghIuZUBSWA93JuOB84YjIGdFXpz6jS
7HnngnpnrLfVsrPGshDRMDgugPRJX5HWcL2Mar7Fb4N77inW6XaG0n6YMjLCZPKy8EWOOPk
CWI+ET9uKqBgDQ9ub5t/pzbRtu9WxxcKNpI/q4CrxVMQldunHZIZpFCkYDZDFMtxk27bm4P
VHyXrcVbNZ7NVYEFvpVCyTwjJQu5HahsMpcNklioUMCab1G9JrbtvbAvFmqZsUWFqkqW5NM
GfCsCAAGBYDGACBn5B5Blq3fcrVtlrTPaLdcLTPK3jWspMhZAPeVdCp58XXskso44IGtzjt
O3a7btFeLNs2xXUVHjZ46eKFfaenKM6KGZTn2tw+DnB60GX617blhusdy9Prvb6S31MiRVl
rpQGK82ZpSzEBkIXocGWMfDe5QMiqrjVVsFPDUMjimXgj+JQ5XAADOByYAAABieIGBgaja7
ihlncpDE8jBWcqikkKoLMevsACSfsAdcaWnqKsnt9dBW0snjqKaVZYnwDxZTkHB6PY++vY2
vN/rBTQRbymnUVP1M7MZzUVNO56ChAscXuReHHBf3MD8ZBJA9LS0tTLNTUtZfKClrp/BST1
Mcc8vML40LAM2T0MAk5PWn2ltNNuKpZ6b6+2CWZY0gd6fkp5BGUtyZcZVgG5fGDnvSeySNU
Wmko54aurucSMIYpEPid5GVY2YMQGICsc4I54IGNWdRYKO02euob8s1rv8cvlphOkhSWNMq
UHFce9iSr5ZT4yPYO23PZG6P6smmqbNavoLLScKZXml90nFMhEhU8Y+PMZbJyAowf7KK7Wb
1M3pRVFjvEdltVvM6CWeHkzToGzlBybrIDYbgT0MjvQ/uf01rdmXWTcFinofwcMvmjr2z4I
y3vVsjLRnAUhTzZXKYbJ5AVq3zuCxSM9orvofJyMscSDxSMzZL+I5RWxxUcVXCqB++dmp99
V9/2dQ3q0XO3Ut3h91bbZGWSIoZBE0kgH5kaLkScgcBc55DvWJ7jvNVftx1N2vVH4qiqiVj
FCDEB+UBGw5cjxI4N/I+CMgim13DDLUzxwQRPLLKwRI0UszsTgAAfJJ+2ptJbDc6ugoreHl
qahcSqivKUbk2TxVOWAgDELz6yc59qydyWmG2XStVZIacrU4Sg4VAkjjZeanMsakqAQuWwx
IzjBzrixWCrvM5MVJUzRRq0hSGGVmn4FeUaFI3w2HXthxHIZ+Rn1toP9VLXT3T0/uP1NWlK
KRfqUd0QhnXPFMt8FieIKkHJA7BKnBpPT7dkVujrXsNdiZuMcK0ztKQM5JUA8ACB+rBPIEA
jJA5paWlrszStAkBlcxIzOsZY8VYgAkD7EhVyf4H7a7oqye310FbSyeOoppVlifAPFlOQcH
o9j76Lbpu68+oFOKO8NRpFb6Z6j6pabDKUjf5bPXlcxoR0OXjwM9Ev9P73VVdqFDbLlQ7Ys
luWGSrrDCrTzylUWXmzsyIGdjxZgCQFCghWCmdnvxrzPZ9jUiSUdFOwnutdK8kHNnDvw7Lz
seTntlGcHkQwzb7vttg3Dt2rob3Ww09JDKnlqPLGrUz+0j3MCEYhgO+yH/nQF+Dbm2bQ260
wy024dvzVaUclJcbaIokaSc+7PubHMH3sCv5iFQ+eg/dO1LNZZJo77uajprmZWqXtlptflE
fkYYVXLJhQoBCMRxHwO8szS7x2pLtQ266bTxXxUwp0qLfP9P9SMjLSkfLDgjDkJAWGcLoMr
HpXqnaihmhpzjhHNKJXHXeWCqD3n7D/r1xCYlnjM6O8QYF0RwrMuewCQcHH3wf8Acdegtue
mdHsmlqrwKjz164kUzV8lLDBGCGZHkQe9RjJLJxbiPavesdtVNS3ncFVcJ7ZdKq1Ksj1chk
ad4WaNsSSyonQD+8ngegfa+MEz3XuKeg9OaKxUaXS2ziBYK0VyVCM0SsyxoAwKqZRzfCtgL
EUywUDQ5/ifeP8AkP8Aidw/7zq89dAV3RCZ3pnlkgQQoiOHigXOCxJ4kvI0vQGQI07GTnM4
ZpaaeOeCV4pYmDpIjFWRgcggj4IP30pY1jcKkySgqrckBwCQCR2B2CcH7ZBwSMHXdTRVVH4
vqqaaDzxCaLyxlfIh+GXPypx0R1riaNYp5I0mSZUYqJEBCuAfkcgDg/yAf40pZFkcMkKRAK
q8UJwSAAT2T2SMn7ZJwAMDXGlo2rbXFszb9FNV2560blszgyfVhURzIkkZVQvLKBYyQThi2
AcA5k7+3DYt4UNiayUtZ+LPmOopzI8jK2ERQcg+V24qA4PIhQGBOAtnXVf4BQ2bbXppfJq6
rusTtXGnOWkZgOLYbIgYDnnHFlCgsegdM/1/Ns3/AC9Ne/6trz73qKwySU9HKvtxCWbLZVp
gWGAwZCPhgVeqLdG4KWK978uv4bbPK7rajIsFQ6ITnwwuVUsOZALEvj7N7Q1fZ/VCXaVMaD
bVnoVpgzg1NZETUVC+R2QyFGUZCsFx3jBwcHAVxpag7JZku22aiKdUnWgR6YVNMzgSTOCFj
KtyRU8a8va3HvgDoD0talvO77+25Q2ya87i43MyiVYqSsiTxoQCFlgWNefuUjlyZOiMd5Nh
6LUtys9FWXRKGprorgq8Kakmp+QVGdRI4kdSAWDquD3xfI6U6GfWKorhviqoKipSamiYTwA
LEGXyInIMUAORwVRz93FV+QQTG/w4/wDTXaP/AM0//nUz1Zo7lX+qdXTCOZ+cUX0wkPFBGI
wWILdKgYSEnpRhiSMHQtX7eqKCiWpNVQyBVzKsdwppGVixACqkrMwxxOcDGT1gZMmx7trLR
Smi81ZDSH3H8Mmjo5nYE4LzCNmdRyb2n9x+2oF2qbRUvE1qttTQhVCyLNVicOQAMj2Lgkgk
/IyegAMaegSy1yU9DDTVNLWzNHGauquCfToxIDOyiIEL8/3dfzjspovSuc+CrkuMN4oXqVp
2G3mFVIGPZDFuKRrj5ck8SVyCDpzc/p9tnbsElVNuypCll8VJ+Glp8MOQU8nQclUqWB4kBl
yBzUHPzGogSQTIWZmUxgHkoAGCesYOTjBz7TkDrJZvTf8AUboSnpKOJ7db4YFialhldYnAP
JVMYbhhOlBABPHPWQqcUF2op6WlmtprLbuqLyxRSUlOnhqRIZDgKihklPl8a8QQOKfp+VLa
y01XppI95RPr7mkQ/EblXAqPLK36KNmHvl4lyzsrgBe8ZZDJ2ns+30lEsm4qypo933adJKL
zIs88DBvKkojBY4LIebSBcAMp49lqDa229uEVe4d53V5bRS1ZttOnvdpnVPbyMRbChAMBWI
6+cAcot83p/WV9Fsnu01g2uPZDAkPNIUVRx5Rx45ZZFwCSEz0cDupG2oq+9vT7eFTebfRqr
1VaMUyMuC7EtIMQjiCoLk5Kk95CiirHpXqnaihmhpzjhHNKJXHXeWCqD3n7D/r0zrbNi+jl
taO17guld9fDPTR1K0Jg4oGZQwDHkeSjPxgZ6z1kEmslgotuXT+pZ1rLG91lipntFOiNTRs
VWNVbxqw7fLCTK/rAOMkHPN8Jd9xbjYxbcqYqW5NSxSVktjMM0R5kKnORscvzERm5IGKKAQ
vZ0r/DCz/8v/wy3/8AdtMerG3qq9bZFVRVVxWooOZSloozJ9T5B4ypQEH4Ygt3hWfo515t0
tE1y3pX1djpLPNT2ip+mpkgSu+hVqgRcTiLm4648sZUA5XIY/JGdG3p96lVuyXNFJAlTap5
xLPGFxKhxxLIcjvAXo9Hjgcck6MNz7hsfqvt2nt9vmhob7BxqIYKzivlY5RqeOU4BYngR/q
9nQw3DH62jnt9dPRVUfjqKaVopUyDxZTgjI6PY+2mdWG36+K1bjtlxnV2ipKuKd1QAsVVwx
AzjvA1pN03DBv3d9vuHmt09stFt+uloa3MUaykqGgaRuIZi5jAY4TGPa2CGi7ZqaqHYu5t9
TmmqK1lW2eNqZVRYuCIAFHsxl4jgoRiIr/eSC3ZVTaLd6Q0D70t9NT0EM7Gn+tiE3nDszK6
x8ScnmwHRPFS3wdBlWJam/0Ue4nSl3BdGNRLVXlCaW10xLsI445CVckZ6bpSQow4YqKxPte
y32dZoZtzUMfHwyJK1EkmV93JeJfonrBH6fuDjVTV1FLNPVGloUp4pZzJChkZ2gTLYjBJ9w
wRkkZ9o+O83uy59t014iN4pLvXmaIxpBQEIWd+SGPAYM6srDsMpzlSrA51se7vVSz7Tgltl
skS43ClUweJ5JH8cgAALuR7wBy5e/lyAH3YqP2Ha259zVbbp3mlSIKJaiagtxmmhlSXlzGF
RTIq5zjGX9iAAqADxt630tbvmKO4+m8NDa4Ivp6eY0VWwYj2qzck4vnJPKRFIGCWyoB2bTc
xlWCQwIjyhSUR3KqzY6BIBwM/fB/3HXm2/bWNJdSg2beqG30dXK1dUxM9QrQBhnxM0agKqq
xVmyTy7PWq/dMlipd3xCh2zWW6gpvF57fWyOks3fJuWSTHyUgDBPQB++NW1ySnlSe2Wb00u
lpvEkHNJEq6mSVIieLnxlRlWBZCT17joZh2nuSpgjng29dJYpVDpIlFIyupGQQQOwR99M1V
nuFmnpzerTXUsUjZ4SxtA0qgjkFLKe8Ed4OMjrRHXbStlFDV1e2N3fi1faf8xLFT0UsTIiu
FMiSAkHixU5BxjLZ61fjdexN43K0S7ppLu1emaaSWSaIQsrOeJkdPHhV5Zyqr988saINy+m
u0K/bNRU7QpIairhiadTS3F5C6gOBgYk55dCAo45Kkchg6zal9Nt23KeoFBYa7xRNhXrI1p
WZSTg4dh3gdgE4/f4yOH6q31UsZ81LUR84ZFOUdcgq6kfI6JBH8kHWp2zdFjp/TDbe3q+hh
r3ramRHM7rFDTfnNktKUbg3FxniOSq/LK5Uk5LWnfN9luVqutHcavbvP6GE07iFJnUgGVzn
yrzjDKY+OMZyejrOd37d89VNTXG5Vlxu9BEtVerrM+KeiQhmWCFDxDM5ccVyASBjiC3HNoZ
paaeOeCV4pYmDpIjFWRgcggj4IP31tPo9tKps1LX32/wBLDBRz00E1NJM0LIUB8vkJ7ZOPF
G7Kj7kEqCtTujcS3r1gskUL2uoghuFIsdRRMZWZBLlVaQjGfexITr3AEsUGNMj2VaZt2w3q
5XGpu90ooFESVRhxCpZij8I0XvIfBOe847UYtqf62604NXH9HTyRIwFPO4kk5RkOrco0ePi
WBBBDZUE8e11YRxLG8jqXJlbk3JywBwB0CfaMAdDAzk/JJ05paD/U6uuNDteNrYKETyVcYD
1tQkKxlcyK6l3VSwdEIByDg5BGdZTPuf1FqZqaabcVoZ6WUywn8Qtw4sUZM9N37XYd/voVt
EVshSin3DV1LW/z+WOjpDHMZACBKGXyq0JYKoBIyR2P0jTN8rbJXpBLarQ9rlDSLNCs7SxM
mQYyCxLcsEhvseIIAyQDC0eqlNZaGG2U1mrJLXFE0Zt89bC8UgYHlyJp+Z5EliOWMnGAvt0
xU13pHPXRVEdp3HTRR45U0TxmOTByeRZy3fwcMOvjB70YenW4fTeC9i32mgqaWsqZ3kpqi5
QxFkZgF8McgJYDGQAT3kjJJANneF9TqO/yTUdlst7ijnlloKqZUEtLG5IEYJZCDxAyQDnP6
j9uKn1lhsU0Vs3HYqynu0OBXR07RvGmU5BkPP3ZyntJGAx7JXumqd+emu8K6KG97amjqKip
CmqZUjwM8EaSVXVuIXBIOQMffAOmK70s2XV2urbbW45rhX08Xm8ENVDUsUVhzxGigs3HIUZ
ALFQSM6DKDfe7rC0NTT3iaqp5KkVDPMrOlRKIkV0d2AZuKlVIzgYBH9raOqre22KG4VO39y
2ear+vrnqLo01SlUlDI6KoWJlUE8F9hxhkwQpbA0OX31EspSro7Nszb6sJ5Uhr2okIaLLBG
EZQYbHE+4kZB9veBc371R25uH07qbdPaXparkIaW3wTuERQo4SFlVV4qfhO+1Xr7gZ9K9nt
urdEc08aPbbcyy1QYj3nsonEg8gxXsYxxDdgkZ1/dMW4a6yUlFt+23S0FFAApmpV8S58ZU/
ngYEZdgq/3GMhlKnT+2LednVsdrvO66683C8MxpFqg5ULEvJguS3E4bJJYZ6AHXZhpaWlrP
PUfej7XutDTJU3SnNUq++MQpTBeRDMXaGVyw9uVUfBB+fnLK/cu356241F42xQ19bUQRzU1
RTVUqgyOqk+cIyqWAb38FT3qwwOWVhR1lHeLjJFYPT6mmULzECy1lTKqjAJJSRcjJ+eI+QN
XW5N37vEFuqrntOmtJtrcLfUm3SxrTsQOkWRjGThBgFTjGRgjIel9XNyboQWGayWWsW4MsA
geKQB2YgKMmUYOcYORg4ORjVfT7dr6NaGe7bWt1qp56nyCaorFhqOCygsqRVM3A4HtAdCCC
M5zknth9Y9sUFFTWpBuCsYMVFRcGhLsWYn3yNIAAM4ycAAD9tWd/8AUXbJs1LU33blTU0VQ
yvAk60kx5GMOD4/KWU8HU5IGA4z+oZrNleoexKa9vbLTa0sVJUQB2q6t1j5yIAoQ9sAOIJ5
FhluXXJsk2tcO3d10JvS2WjlS4RJymnghdp1wjYYgtniyhSG+Gj+OgdZz6rWiisVLXV4prd
JLdJShFdCizE5Dh6bwhSMGRubSnJ4KDyBHLInqJauApNUokcCho4eJVWbCIeKqMBiqqSxxy
4dknGTqwQUlo25RS7jtW2UpKhnkRa5p1r6hHRlWQGNXKx/PE8QMqCMMQ2qKj27aXkuEFx3H
bqaG2yopq6UPO9SZGVcRoxXmiYZiyjPZxyBGLPZNVf7vMmy9uXCahpJa5qx7hGskcyIE4kv
wYgKQF9uccio5ffWh7d3PsnZD1FFJuahqZHbMs1NRzyFlwviQSc5AVjXKgZPWPghi1ttLdE
HqTSypeNpeGkjxLTNVRmohmILKxVmjChl+PnPZ/Y6NoYYqaCOCCJIoolCJGihVRQMAAD4AH
205paWotyhqp7dPHRVD09SVzFIhUEMOwMsjgA/BPE4BOBnWZ3u2+qFDcTNt+JGlqVDVdUst
FIZSOkBLQRNlRn5DDBGCMHUKutHrLUXGGlqJ6GtihnSSKraKlaKN/tIAycwVyewuejjP3tv
8ONy7p/K39uCGqp4PdSrb4o1kDH9RLmIELgD2jOTgnHEZ4m9C9oU0Ek890ukUUSl3keoiVU
UDJJJj6AH30zS+hNleeoFZNXQxK2IHirkkaRcntgYF4nGOgW+T313Mh9CdpxTxyPVXSZUYM
Y3nQK4B+DxQHB/gg/zq9rks3prYlrqGyQpbKTl53ifNQnkZB7eQPPk3DPJ1wEX5wBq5jvVj
u0a01NeaOf6vnFGKasXm5CguEKNnkFIPt7GQetUdfsi5m6rXWXd90tipBwSCSWSrTycjl2E
rkMOJI44GCA2esGw3ls2270s5oq0eOaPLU1Uq5eBv3/lTgZX7/wQCAzaG07xs2sShjudovG
3b5KqBZjIGmBiZmKKA0YygYnJIcIoyMjCvPpZs3/LV9ou81ileLzUlVHMZKf2fmGTmx/Vwy
Rhx0pYAhW1ku8bHZrFdI6ay3+G8ReJfK8a/ofiM+4e1lOcjBJHansZNp6f1t+jknt9gscNT
LWSxxT15WoD06sw4gywuDGmVJOPnBzkAAbFt305tVMWrL5YbXPcplYzyrNNUo7s7EnjPywc
BDyySSW+B8lVus1qtHk/DLZR0Plx5PpoFj54zjPEDOMn/p1N0tLS0tLTc0bSwSRpM8LOpUS
IAWQkfI5AjI/kEfxpzVRdLFb7pcaeWssNrr14lJZ6uNWljUdqFBQ8hknILLjOe9cf0ZtX/w
AmrR/8DF/2dRtx2S9zbXprdte7JbqukaHhI8aqsiJ/aeK4UdA4VcHHHHEnQLuj0zutfZqm7
7j3PTSy00BqqlqaywiVikZyokBRnAAwM4BwOhjrI7XYaq7UdVVU8kKpS55iQkE4hml6wD/b
A4/3lf5I7pt1X6jtQtVPdamOhCyp9MH9hWReLgj7gjJA+xJIwSToj9P9vX/dH4pUWa6TUlf
SxQQrUmvkh4ocgKQqMXXjGAByUDA+fgWe2aS+Xmx3rdy3O4x08HNp0p7w1LIzIpmlICwspU
tIzKvt4lmHec6122bMoKO1UlK890RoYEjKpeqriCFAwOLqMdfZVH8D41fwxLBBHChcrGoUF
3LsQBjtmJJP8k5OnNLS0tLX/9k=
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAMAA8BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABgUH/8QAIhAAAgIBAwUBAQAAAAAAAAAAAQIDEQQFBhIAByExU
UEi/9oACAEBAAA/AJeu9zN9Q7z1HH02XniYupHEjxo8NXRyHKohNFiz8D4DAn+qqvGm9tt3
5W9NsvqObjQwZEOS8DiG+DUFYEA2R4YCrPq/2gpjhiieR44kRpm5yMqgF2oLZ+mlAv4B86G
dsYYsaDc8EESRRRbiy0SNFCqigIAAB6AH51//2Q==
</binary><binary id="_30.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOABABAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgX/xAAjEAABAwQCAQUAAAAAAAAAAAABAgQhAwUGEQASIgcTF
BZB/9oACAEBAAA/AFPqLmSraTjVsp3QX1zQQ6Z1GLcVZSsq6kdgSD7agqCOpMGRytgmX/br
PUqOW3w7myqmg9amChY/Qk+QSZhUghQnWyn4IzTAat4uLfIcddoteQtVJKXB2EVkiNL0DIE
b0djxII11/9k=
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAA8BAREA/8QAFg
ABAQEAAAAAAAAAAAAAAAAABQIH/8QAJxAAAgICAgADCQAAAAAAAAAAAQIDBAURBiEABxMSF
CIxMkFCUYH/2gAIAQEAAD8AT85eGY2xhr3LWnuC9WihjWP1dxEGQL9JBI6Y9KQN962TvQ8D
h4uP4StiYLNmxFVUokllw7+zskAkAdAHQGugAPAXmbjMtmuFWMVhsf77Ytyxqw9ZI/TVWDl
viIB7UDW/y39vEeXY5bXxRx3JsXWoxUYIIKTROrNIqqVYtp270F/XzP8AP//Z
</binary><binary id="_35.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKQAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAA0BAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAYHBf/EACQQAAEEAQMEAwEAAAAAAAAAAAECAwQRBQAGEgcTI
SIUMUFh/9oACAEBAAA/AGndnVbH7QzcrFTIK5LrbCHGDGeSq1KB9HQa7ZsA+OXqoH+aadt5
V/O7dhZWTB+CuY13Qx3Q5xSfKTyAF2mj9eLr81NutO1cXC245msdikImScg2uZIbQTSeCxZ
/EgqKbIrkoi7NaoGz9tx9rYBvHxXZymlKLobnOoWtgqAtA4eoANmhYsk2b1u6Nf/Z
</binary><binary id="_54.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACbAJcBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYDBQcEAgj/xAA9EAACAQMEAQMDAgQDBQgDAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRQyQRVRI0JhcRaBkRckJTNDN1JVV2Jyg6Sz0tP/2gAIAQEAAD8A2bRo0a4rhd6C
1yU0dbP4TVSrDCSjEO7MqhQQMciWHXzgMfhWI7dIW4b7W3Hcg2iYkigu6yUsYZ+LmEKTUTM
pXkpwGSL+ViHY5XjpgtW77Zd7/X2SHmlZQs6urPGwcKVDEcGbABdfu4nJIxlWC3ujRo0aNG
jRo0aXPT+91u49l0V3uDIampaZm4LxVQJXAAH7AADvvrsk96Y9GjSZ6u/9mF3/APh//NHpC
s/rzWxWqeC729Jq1IG+nqYRhXkCgL5EyOicklSP2C6vbVe7bfNo1dTZL3+jVtXUpDeLvXx/
xv8AlHEgAciJWYcUyyquWCYbjlwoKCK02CltmzWtfILA7yzEENEwx52WPHkZghwcqGIJ5dY
0x6grK2lt9K9VW1MNLTx45yzSBEXJwMk9Dsgf568UFzt91gae3V1NWxK3AyU8qyKGwDjKk9
4I6/rrq0aNGjRo0azX0OmlXaVdbqqVxU0VwdGppWPOBSq9FT2o5B+v35fnOtK0aNQVogNDO
KqHzU5ibyxeIy81x2OABLZHWADn4xrI796MU90tVTerC9TTVtWwqoLdUxpEsaMoYwkD7WBJ
x3gdKf8Avazm2IdtXutoLzt2pqa6BSU8NS8E9G6At5UZcggL7skEYAYHGctlv9abvZkSAlL
xSsqtGavK1EABAMbuAA54q2Hxk81Y/mMbbZL3RX+3CtomcAMY5YZV4ywSD7o5F/lYH5H+Yy
CDrNfXiw19Za6G9wSc6S38kniJUePmygOOsnJAB7P8uB9x1mG36WiVKdrpBXW6WqZjarrFJ
4YhMCqgyMwx40bBLJhl7znI4s23PWHc1irYKbcHO4UXGPkssYWdYyuQyt1yJBVsvnkAOxnO
tT2p6n7e3fcXt9EammqgvKOOrRVMw/PHDHJA7I+cdjODhw0aNGjRrH97Cf059R6TeFBD/wA
Ouv8ACr0SIHvIMgHQAZgA492SyuT1ka1yGaKpgjnglSWKVQ6SIwZXUjIII+QR+dSaNGjVRX
7YtN1uq19xo6atKweERVFLDIo9xPLkyF89kY5ce/jPeqncuwrBXbZuVNQbcty1j0z/AExhp
44n8oBKYYYx7gPzj9+s6r7BJWzW6h3htyFKiO6qr3e1xnxJJN9sksPMgLIrAggnDgfOcMV/
1rtlwvu3LJfKOhqfFTrI88DxN5oFkRXy6gHiFCEMSeiRrL9u08F+vtBa4v8AhM1TxpfqqeQ
4YFXVy6yOMs/IAhWUYyAjFgNSXm0XfadxW2bjt7z0sbFIychZEHI5glx0MylsDrkRzU4xqa
npVsN5tt12rekudQiw1EcJjMMxdpGQwmMMeRyAGUNlhJkArlh9B7Q3V/iihnaot01rr6SXx
1NDUH+JFkBkbBAPFlPRIHYPzjOmDRo0aNUW89tRbs2vWWlwgldedPI2P4co7U5wcDPRIGeJ
YfnSN6M7ulkgn2leZ3SuomIpI6gkOUAw0WCPlCvwTnBwAAmtW0aNGjRqvjs8UV/ku8dTUo0
0HikplcCB2yP4pXHcmFC8s/aAPxqw1iW+vSqgsFdTX+2Uc09jglRrlQRszSRxAjmyEnJUqD
nvKnvOM8fdp3dRbOnp6Ka7vuLZt1V4opp05PRlTxaIofcVCGPKlQCGBUfIZcvlpoNoXgXyy
3zblyo6Su89DRJO0kwLYKhuHuKpxBBZ8e392Klqh3TT1x2hvIXehguyMtvu9PJVorSU7OUM
jJyXABzJgL1zBPSa2PRo0aNGsF9Q6f8AwZ6v0O4I1mipKmWKrc08fDODxmQHIDMwBLfGfJ3
85O7QzRVMEc8EqSxSqHSRGDK6kZBBHyCPzqTRo0aNGjRrMt3ellBT0tbedsU/hqhEzT23DP
T1iZLNHwHuDHrjxIAKrxCnDDL947PitNJSXykKUtvukCVNLTSTCRl5qjGNT9zFSz9lQoUL7
izcdKZEXgQh3MpZgyFBxC4GCDnsk8sjAxgdnPX0/wCne7ot37Xp6h50a4U6iOtjBHIOOg5A
AwHA5DAx2R/KdNWjRo0azz1n27Fd9pLcWdI5LWzSeRnAPBlIKAEhSS4j+e8A8cnCt2ekV7a
9en9IsrO0tvZqN2ZQAQuCmMfICMgye8g/3Lvo0aNGjRo0ayz1J2tHaLEgs001NQ11SlJU0c
1Q/wCn06yMzeYr/wBLjLwOVIUfGCCQcsuu1ay1UN1oqvwrXWOpRp0R4z5IZQAJFOA5UER9d
/8AOHSENyadub+stv8AUqC4Wuke12q6wRwXClbgkMEvwHTiVXipCkswzhpDgZxreYZGlgjk
eF4WdQxjcgshI+DxJGR/Qkf11Jo0aNUu8qWCs2ZeYKkwrE1DKS8ylkjIQkOQAT7SA3QJ667
1iHpNuVrA98EaI8gpPrVjeoEQnEIblH2jEni7OMYOYxnonWjWP1r2tdZ4aarFTbJZFXL1Cg
whyQOPNSesk+5gowMnGn8TRNO8AlQyoqu0YYclUkgEj8AlWwf6H9tSaNRzTRU0Ek88qRRRK
XeR2CqigZJJPwAPzrjoNwWW6ztBbrvQ1sqrzMdPUpIwXIGcKT1kjv8Arqw1HMJWgkEDokpU
hHdCyq2OiQCMjP4yP7jXNcamso/HNTUU1cnavBTiMSZOCG5SSIoUYII7JLD4wc8W4bAl2ob
gadYUrqq2z0KSuijIce3k/EuFB7wDj3E4JxjBlkguOxC1HuCsqKiCKOkuNNc2JjpIGliYSw
KGJCK8caHAYkEHivWqzbFv2/cNu7jW6VcNLc4KZJ7c8rleRTkXRRkKzN7VAOT3kA4OtA296
iUFupYry7UcNRcIuFbHKjQJJUIfc/KGjYuxBDnLnHmIx8HWv0VZBcKGCtpZPJT1MSyxPgjk
rDIOD2Oj+dT6NGk/c8txoaux3SppElFPcJI5p6YJilp3bqRzJE5VREv8Qq0fZPeCCuWXS31
WwPUDb14mran6TkkDVNTTqjBIcU8oCLklTGAynGSrr2WBOu2+R7rpb3Maj1JoamWSdqVKan
ragSc8FF/3enU8GBAOPjl0eWe7Ci3rvmi3EbfQ2WG7uPAlUkSV/wDCHwqsagjxMVGS5XBzy
JbB07VvqAtHPE0u3twQ0QZnmq3thMYhBZS5w3KMAgN7lzxH2+4HS/Rb1uG/a2Wmtke2ZbVJ
OqLbb0zLVzqqq7HgpdcZ5YODjjnHWpvTmeaquN1qKfaCWiWKeKKRalI4DFG+XZUMdOrMQPG
eLk5BU8h8ltmhudrvdZXUlNTTW2qWOWpUzSeZJFBV3RFjYuTGsQCgjtPjLEnts7ytSRo9Il
AsUEUZoljIFO/EFlVxhXUBlUFRgFW7Pwtho1j/AKqWey22bna7P4b7NEk1JUwTyxeGOBCzs
owIhwjiQAA8vdnAwOSTFt29XCtv16vm164GSCpqn507wRwsVdvIrM69q/D2e/Kl+sgZUpJV
r62HmKajUrFEWVCEUKqpzYKCSTjkxAJJJOO8a2D0gkls+4907Sjq3klgZmp5HjJhDRuY2cp
yHZLR9A9hcZGBrWa64U9BBLJNInKOCSfxmREZkQDkRyIAAyuSSAMjJGvcVTz8KyQTQyyxGT
xumeGMZVmXKhvcOs94OMgE6n1HLKsKB3DkFlX2IWOSQB0Aesns/AGScAE6XL7HU1lO9RZor
i9VHUvDKh8yLgx8WKo08Clel4spIBJK9ksM89WAKuip0utrSgrHpDVUtQXSJpalGVJ0dVd1
IMSxsuWz7FUFieOpLPLb/VCz0or6yF6uy0ISWjq6eeolYj750MUqNJzwgKkMQygD7stS/wC
H9tUF0/UqiCamipan6NYKm1SRUzT8fJG0gmqeRV1zgFlA9pk4qfc4Vdrjk23TVd6RKKepq4
pHnuVBbqdfcyCZuD8yJJIyzkEluUJ6UYQr+2KG4bQv53Kb3tS4LWKaM09FOymViY/bEkMJ9
wPjJCoem7HedPtuv1p8gs9kvUy5ijho6VaZ5nojE3jZZYvGHjTPAEyvk8mwUwG03yRLI8bs
XBibkvFyoJwR2AfcME9HIzg/IB1U0G4bdepIWtV0o6ioEQaWhSsicqpZOTNw5nkgyBg8STg
nsMK+XcO7muIhpdjP9KzKoqKq6QxlQcZLKnPABz8EnA+PxpMj9dpVq5IaraFTCtM2KvjUln
gXkFYlTGMEEgYJHZAyM6SdyXmjuXqLartcmo2oWlheoijq5K5YUEx8iOWGD2H9qDhxK8cg5
Lh6pX+93SyVOdtpJtgsFhuBZWlMgJCTIQTwjJwASvuVumHMYxbT5sihraTdVlvtRdKby3SC
vnV5KnEsRSOVTJKzqwUFgxDEMPaSQcEa22ptsF7s4a81dMjs0lO7IaepRWaoXEYaSHBIaNU
4lfno8mAYW1HZ7bbqqapoqKGmlniiikMS8QyxghBgddAkD+mB8AY7dLlRuOy2yiraSDc9rN
wRpyi3CvT2SlmYI+DkKrHjj5CgD8a+fKi/1I3nXT1jWiUVVdiqljo4ZYSA5BaMtE5CkZPIK
S3RIY6aay4WS/bbqdtUVZQvVVM8UtviiDIPqeQXACUcK5dGZcuSAePx8hWtIuVbVG+bbhmh
vFHLETTUEXMvyEnOVUUe1BxRWXBXMmPapCavaTcdo3fbnTd1kqUEE6SVN+tkQMoLe1ROWVs
KSWPRx7VVUAAGrOtqtu01gpbTs69Jc6aKrE1RTXNKGFOJBywaoiUtIfgMA/EDBwOIM30kB2
3U3Gmqtv2ypjnp50me7U7mklhaRkPipqcI7MpkwDyJGOsrjV7c6V7vY7Yt4ttHuy51sreNa
HcLQ00wiXBkRGZV5jsERqR9xJXONctyu+1r4k9JdNqVNtaSr+mu1wooB4YZWOCr1IKAlZGj
ZuasuV6De1tKdRvKt2u9VSWCpSGxSXCrplpaSLiGjUIolSqIZmkIfIPI8SqnHEqujbNwqln
oqHbFmeG/TWaekq0aVabmrnyRTxMzcmkwVc5+VHtAAyJvTfb1+3KlTVUdRQ01E0AtVaRT+K
U05Ks/ArHwaQqCOTEt33jKnVf6ivbbR4tq0NV+qvQylpbhUHnNCBlUpVbHSIuCQCRyJ6XBG
r31I3dty7+nlms9pnRKmnamkajQvIKdPAw4eQjDFeSqe85znsHWX0VN9ZXQUvnhg88qx+Wd
+MceTjkx/CjOSf21oHojSR127q+mmaZUe2vkwzPE/UsR6ZCGHx+DrfzL9LSyz1tRCqRc3eU
jxoiAkjOScYXGTnBwTgfAKiipavP1NNDNyieE+SMNlGxyXv8AlOBkfBwP20v2GW30tdFQwb
dhttQPMshpaCdYkbK9LKYERlYICWyMlUA5dEWdZt+irqp6mae4q74yIbnUxJ0MdKjhR8fga
XJrXURXWQJZ9zTUSKUAS8OGdw33h2rR7SP5SgP5z+NZHvHY922z477SW+soaeOVcsiIi0zD
HAqVqJn7IPZIwSAD2AKySrpbpbWvjy/T3OllSCuhgnEL10DoVaUMzFjKcMJMKQfIGI+7LB+
nWCTZXnks9G4MXipL5CKjxQe73CrjRmZJvcCOnUl0Ayi6g3ftzdGwbba4Kuro7hblldqflS
LOlPKyDmn8RCApJYhc4bhy4gjpfvu27zabXBNdrdDbfppTRIjDhLVEM7tJj+dV5BeY6wUAz
3p9q7Ne/pLjdrjsypgqrhPS09MbUivNbDTrxMsSgEhSyDiFIBAI5j2MzNT7FWmpKVbZuupr
KWjuEs9+j5Gc1rlU8sbIhPIkx48bcjiRuz8Mmeq0dxnsFmnk2uljoaSeaKIQyoYnEgVlKph
XQng5IZFI6z2SApx78v0NBVUENQkdLVUgpHiVfbxEcURbB/mKQquTnHJuIGdR2DeFbYrXWW
jh9RbK+WNqqDyvGzKrZdUZT7ea+1jg5GP21aVW3t10lUN312zofpPKZDSGk4QxhQfugQhlQ
cc5bo4HInl3bXu7+m19sFNUz0L226mBFdbTT8CkuH5co2xGY88SCH5kEA8caSb5brZb6oLa
r5DdqdviRKeWF16H3K4wOycYJ+O8fGmb0v3jY9l11fW3WkrJqieJIoHplVuK5JcEFgOyE/f
4/H51aT1PtxSOhqHSCsuNJ5rfNQu9TFIWJRFz4eSycww4mJgMd5Pt07Uc71NKk7x+PyZZVP
IHjn2khlUqxXBKkdHI7xnXiltlvoZ6iejoaanlqm5zyRRKjStknLED3HJPZ/c6KuO4O6Giq
aaFQrhxNTtISxHsIIdcAHsjvI6BX50pSVXqdRmGael2zVRGeJHipvqeZVnVSQSDgAHJODgA
nBxjVfd9nbsu+3ZrHJVQikeJUSL6+JY044KdJQqeIKr0COhjI0hx7R9V4HkordW3SSmo28C
PFcHgiPEDqMSMhKj4BA4nHRI121+3N8idb7/hWmtFyoV5x3CjuMUS4BJd5/JI/lJGcsWBOT
yLDoVG3d1W2jrqWruXhoKheCxXOzJ4eRBDmOpp1Kh4gXUMVVS3iIUt8hw3hfbhu70vqZ0tV
DcYFVXaut07SfTyxunMtFIiPGChfsciFPftPLSTs6v+msd2vMl3mE1tiXzW9k8i3CJlEMSS
BpMNEjEAjhlVfpsleO57Co4KHYVjhpo+CNQxSkZJ9zqHY9/uzE/56QvV2+0VTfKbb0la6xR
W+rmq4hUcInkMJanVgG7YPGrBSP5lxnlrHEo4JqWnSmnmqbjUShVpIqckAEkAcs5LkgYVVI
ww92cqHqg9Jr7d7xby1gmtNok4GaSetR5gn3MW/IfB4geMAYUEZ5MWze/q1+iRz2bbKc6ih
l+knqqt+ZQhSPYrNzkYFTl2BAKjPLmDpJ216c3fcc9JcbnBXSR186ySYyjtA5blUGV1KZDc
SE7dwScAYYu1+9Oq2mtaW+1bZsVzEOJQ30z0zNliCvm+qMjMOWcN7cfnIC6XN5+klwo7VRX
iy25/I8EYrrZAWlaCUqORj7YsvLORkkfOSPt5tk1V0rNupbtp27y3OmlZ62J7tPB51b7JUR
Jo19uODfP/AE/nJxq21ob9SXFY7hRV30xVwJJn5BGPE5YtWzEj2YAC9FjggFsuGjVfX3Kro
51jgsddXqV5GSneAKDk9fxJFOev2x386T9x1e4t0R1NvtNJd7WKWVUmeFYRNHLxD9OtYgKl
HXoqw7+cgYzavsnq9bYFmnl3A6s3ECnuDTtnBP2xuxA6+cY/11y2b0q3juj6mtqIvoX8vve
6GSOSZj2xA4lj89k/JPycHHbWehm7qaleaGS3VbrjEMM7B27x1zVV6+eyPjS/uXblzivsNE
tk+nuM0Q8tFS1EVS7ShQzuI4u4lYHkExgd46GBNadvbx2/dFm/w1d5IZYglVBFBJxqIJFBe
JmUHGVOD+VP7MvT16N75ttJHU7bq3mpovLLU0clRNzSOMLyaNmwAuArPnAU5b4OMp+86+Kr
u9xrKy4U01TcLgKeWa2SBlFLCkeGEYkIYSckYBm6aEjOc8dJobx6a+mVrBt1bDcKqTl/Fpm
SpqZQWXILrhVUe04JUHjkAnOc53v6p3ndFVPTUVRNQWhvYlOh4vKuCCZGHZ5AnK54/HyRko
2nPb3qhuK0VURqq+aviWXlyq5ZpjGCMMQokQP12FckAjI4kklp/wBom67+kFpvYfbdNdVBp
LhR26oaWRgVZRHiQEhsgZUN9wGMHIppd+UlBbhPZtzbxmvEaqENfLE9KzdByYyW6wWwDnBx
31nSxU3yquN3a8Us70F1C8mmhdYTK3BjLIXUoFY/AVV9wOCS2S7ntP1mulugWmv1Y9VFEyc
XFEJpnQDBUv5UwcDpiHJLEn41pVl9RNtV+FhrKOzxLxqHSsmp18wl5k8eEp4vz9zBhkZ7GW
yG+aVYIJJnDlY1LEIhdiAM9KoJJ/oBk6XLxveit9nqqyGju7vDEWGbNU4X/wBR5qi8R8nLL
0D3rI5fWW4UtF+m260WU28q6Gna3NEnEs3XBZWGGUgkfuzDvGT07fte9Irp+v2j05t1HVxy
vxaUzU/EspDcYpJwOOGIGFwPx8dPu2N0b+u9FJPW7QpoDGyR8Z55KRnYseThWRjxVSmf/a2
ORPFUKh3pRVEdZcJd63GzJUe0WpDU10yRKuGVJpDwV3OSGwSvtww9w14O8LftR6u2WRa7bD
POJJENjWSo449qOZqlsjBB+0fuMZOeq4+otTReP6f1MrLhzzy+m25CvDGPnyMvzn8Z+Pxqv
qN6773Hap6Cgp66+WtpwJakWxonlXiC0D+FiFU57weRB+QDjVfH6d3Gooay/Xqgm27bo4i8
cFPRy1EhKg5HjZyyL7GJaRgMkfg9WFJsbZ9ouL1N73ba7jaomRgaOv4zMPyDCiOWBYge1wQ
MnP7XvqNV+nFnsYs1DZqOqr3pg9LJRYXw5XCPJKpy2VbkAeXLAJxkHWM6NaHV7h35M6VO4a
6mt9TSK89D+r2lEeRlHJhCxhIDe1fkrklQMnVfVX673SluV5qrztyrqKWVUZZ7bAaiqGQqv
GHgy64/cggL2B1mCz2iHeMNbVV99sVqqYIljp4pfHRKzcweRCRhWXj5Bke7IXPWNO22PTO+
yTx1b1+2a61VU7STSUkEErHJw3jZ6dlABH2DC9Ee3OdaBQbDprVO09uutTRSsvAyU9DQxsV
yDjK046yB1/TTVo0uVW0aeCenqduUtls9TE3Iz/pKSORkdKVZOII5KfkkN0Qe9cW4PUPb9n
q6ihfctDT1SqoVTSS1IicMwcP42HeBjjlSpGTnIGsJqvUDcVbchVTXa4wRPKXlho6+aMMC5
YhcswTAPEYGAFHROSe3alxxuq6X632isEx5tbqa3JlopZHz41PjZeoRN9yYwpwAQCGa67M3
L6kSUlx+kuNBVwxPDUPfDHGgAYFFjEcSs33sSSgH4z1pm/2W7q/8zrv/AKS//wBtTUfpruW
mqkmm9Q7jVoucwzfUBG6x3wqFbr56I+NQ0FL6vXmuqJa640e3oRw4RJBDMp7Abj9x6UM3ub
s4AwCStEnpt6kW4VM9HeqFA6u5pKCqlpUd+HEFUjVEDdLgnAJA5ZGdZbbrWtRe1t1xq0tSo
ziolqUI8AQEsCvyW9pAX5LYH51r+2F9GKKeOngqqasqXVlM91jcqwzy78iiNT1gHAP4+T31
VO8fSbbfiFDbaOsqKOUIho6BXkQr8OJXADYKj3BiSSD386gu3rFsS+0LUV0sdxq6ds+yWni
PE4Iyp8mVbBOCMEZ6Okmive3I56uNNybggsyLNLDZGV4oZlJJWm5pK+AxOCxXscuwTrm/xB
sSq/3f/Av0fl9n1P6zOfDnrnjg2cfP2n4+D8aKaj2bHt2WiqKy3TXN8lLiKqtXxn+UCP6bi
V67ByTk9jrG87bu9KaGita2+sonii8SRfR1fijVBhR5ZYk/lA+7HfXf5YNLl72VS364mqqb
xeoYJFCT0NPXslPMvwQyfgMOiFIz/ckmaHY+04II4U23aysahQXpEdiAMdswJJ/qTk6X9xW
DbE+7lqbhtGpuFyqWVopPrIVWpMaLnjE868goABBTHXeQcn3cfVmy2mqNLW0FYkw8nJEqKS
QoUGWDcZzxb8AHBJ6AJ60jejMF9goa2rtEWYqupSCaWSlSWOPgM57qI2/6hJAVugMZPWtz0
aNVE1TuRZ5BBabW8QYhHe5yKzLnokCA4OPxk/3Os2ve3vVfdlRc7TWzUdJaJ5WZFlkiaMqJ
AUVWRPIfgEEgZA7wetVkPohfEs9bBWz26SWOJpqNqUsZWm6/hsWVQUYDHZ9rYIwC4ZP2pUb
StM9wg3rZK6rlVlSGOIsjQspYOGHNO88ejn4Pxqwv129MaihRLNtq7w1AlBZvqxFlcHIyxl
HzjriP7/grMFVY466paa1VktHJEFhj+uVZYWyp5cxHxb4YYKfDfuM6YNq3P07pLP4tzWC41
tf5WJlhmPAr1gAB0x+ejn9894FnU7n9L6LxVNm2dcXq45QymWvkp+GOwyssjHkCBjof360z
enO9NwbjmLXS8VkwppS8y01MD/DCcgCqUrD3FWH/ADFY/AGcZ1yGVZ4I5kDhZFDAOhRgCM9
qwBB/oRkak0ajkmiieNJJURpm4RqzAF2wWwP3OFJx+wP7ahuM1vpqJp7nLTRUsTI7SVLKqI
wYFSS3QIbjg/vjS5ub06s26b7QXKthhCQeT6qJIuL1fJQqcpFIYcOII+f261lPprvtdiVc1
ovbOKGoYtJGkB8tHUcgh55wccVyQOXwuO+Q1qH+13Yn/jv/ANSf/wDTVXuD1A9MZv8Aeq6K
jvNUkScFFAJZCrYIAZ1CjHIkgsMHIxnrVNU+vVqovFTWbbcz0kcQVRLMtPwx0FVVDDiABjs
f260s3z1X3du6qFusUE1Akv2U9BykqJMAMfeBy64k+0L0SDnRQ13qe1CLW1pvs8ssreOrqH
rI5Ii4VfvDqvEcQRzBAJJ+CdctVsD1Ov0FPNcKSurFC8ohWV6FkDAE+13yp6GQQD138apod
l7suVbHHU2uugZlEaTV8TxJlV4xx83GAThUUEgZKjrVLX2y4WqdYLjQ1NFKy8xHURNGxXJG
cMB1kHv+mvD03GhiqvPCfJK8fiD/AMReIU8iPwp54B/JVv21NbrNdbv5P0y2Vld4seT6aBp
OGc4zxBxnB/0057V9JbjuGPFbNWWeoWVucVVbJQPEFGHVzhSxYgcMg4BP4wdK2t6UyWCrV6
3c1dX0sUDxQU0Ly0ohLsrMVKS9Alex8E4J+BrQ9GjUBoqU0stKaaE083PyRGMcH5kl8j4PI
kk/vk51U23adsttxrKiO32tYpmjanSG3RxPCF4kguPvHNA46BB/JwMTVO3KRnaa3SPZ6mSf
zzVFvjiR52wwxJyRg495PuB7wfnSfvFvS9LpHS7tkhmukUSmWURyCV8qADIYAAWwoOD8A9A
A6qb5R+me4bVNdbZb3EdKrCaegtNUFCKpZgvEJGsnYIZ8gdcgR8YnCImnjE7ukRYB3RAzKu
eyASMnH4yP7jTzX+nlhjtS11u9QrLUHj5DHUHwsE4k/arO/L49nHP+fWq+weoe4rNSrbaK5
Q0FO3FUdKSFURsqDJJiJmf2gg/zHo5OMG6vFFeKvddDfX23uO+LFw+opbpbJERuIHLjxZ8K
zl344CrkDDLka0azx+pMdnpforftG3U7xCRKQw1ERh5e4qUHStknI/fOi43nf1o8f6nc9i0
Plz4/qZ54+eMZxyIzjI/10DcVVXW+Ja3f+0aKoEqSOKMlx7HDBeZqFJVgoDDiOiR/XSlU+o
dVP4n3Ttnbl5d5RDTqlzpGjh5fJwTIy5wOTFguFX47J0Ow7G2rR1tNuK32qmgrXUzLJS1Uk
kILqc8OwpXDHGFAxjAGmrRo0aNGjRqlqNp2uprjWyPcfqDzw6XSpTiGILBQJAFUlV6GB0Ou
hpS9bK6tte1aKtt1fWUVQK4Rc6apeLKsjkghSAe1X5+Px8nXj0v2zbbhsumvU7VwuFxaV6u
oiuNRE07CVwC3Bxk4/P8AU/vpqXY23f1SO5zUc1VVxxNCslZWTVHsZWVlIkdgVIduiMdnXZ
R7ZsFvqkqqKx26lqI88JYaSNHXIwcEDI6JH+erTRriqbNaqyuirqq2Uc9XBjxVEsCtJHg5H
FiMjBORj867dGjRo0a//9k=
</binary><binary id="_47.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAATAA8BAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAUGBP/EACQQAAIBAwMFAAMAAAAAAAAAAAECBAMFEQAGEgcTF
CExFiJB/9oACAEBAAA/AKzqVb91mCbxYNxeDHttLyasThx59sOxbmAS2RgdthxOMnW3p5+U
SLGtz3Ld6M/z6VKtFp0qKp2UK8v2IVcseQyMEDj6JzpL1O3DuRIs3btn2tcZKTIwU3GjTNR
MMcOoVVb6uV9lSM5A+EvenVykTNpQ4U20zrZKt1CnGqU5dB0DhV4h1JAyCB7H0H0f4TVaNf
/Z
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKQAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAAsBAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAABAUGB//EACQQAAEDAwQBBQAAAAAAAAAAAAECAwQFERIABhMhM
QcUQVFh/9oACAEBAAA/AAt9p3jRfUduBTdw1FuNW3QIZdlOFpsunBSPFhipXWIJSkoPm2ts
hRvZwWIvO8/wNJb5X15OOWFslH5UbXJ+9JtzbSY3JOos1T/BIpE5ElC8CrNIIKm7XAGRSnv
u2P6dUGv/2Q==
</binary><binary id="_71.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABvAOMBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcDAgj/xAA7EAACAgIBAwMDAwICCAYDAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBFSMyUWEWQhckM1ZicYHSCFJVkZSkNEPB/9oACAEBAAA/ANm6Ojo6Ojo65maJ
Z0gMqCV1Z1jLDkyggEgfkAsuz/cf16r81n6eCjiNmK5NLPzEENWrJM8rKpbgOIIDEAkciPg
n4BIQ819Se6+diXFdp2cdSqwPM8+Xo2CZdAHiBGNIf5eWbjobJXqLc+oPeGYkeLE0KdSukQ
aZsZZr5W5H7tckiWQAqSVU7U6BJ38a6We4sw10nGfUKtUlgaJ5sX3JRjpuisvIqzhByO//A
CAaB/l8EmW7xynOKPu76VvbWkoaxaCCxFEpAMjptGUDQ3rn+NE+N9Wfb9nsLui7G2Fy16pb
KpyppkbFZmQK5EITmBxTbHjH4XXj2nR52Pp53Jgdt2P3TNTiMrhaN5jJXhibTaQFW9wcN51
shvnYJajq/VnubtVIqHenblmSX12U3PEJdARy4qF4SFd/KkAjj/zOk9s924bu6i1rEWvV9P
iJonXjJCSN6YH/AKjY2CQdE66uujo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6OjqFkczisR6f6nk6dH1d+n9zO
sfPWt65Eb1sf+/VTgc5a7xxVm1BVvYSqzIKliRVE8q8VYuEdGQKd6B22xv410v57Bd/TXa1
fEHCjG1p3at97JJbmjbi3CZ3lVjyVvK8d6LAHkoJ6YKXZsMWA/SshlspkRMoW5JPdkJsjTb
X+R4LtvhCCQoDFhva/wBw9t4TF9uQwYruN8JBHPKlBXuN9tHb4SqxMu+aHXqDQcKGHlWJKs
izd591Klb9Zo4XucxK9ppaxjmsUo1ID6krn9k6CsJAPHIHe10LDCd1Ve45II1jx2UKeqVw3
ccokmRi3tWtaZNPzLIOMnu9mt69wm4/tScVbOT+mvdNynLDykkwVogmKYllZJFY6VgFKjmp
8oDy17hxrSdt/VqaXGZqj+gd1V9j1IlAawypxbkGALcSvmMnkAvhv5a51O6+5vpZkXw2cR8
1gqzJXgsxaBhB9wAbz7uB36TnYAXRC6J1ZBg+7cPXsmGnlaE2pYTLEsib8jemHhhsg/keQf
z1gfdfbea+mGfS/h7lmvWkbUE0bu54g7Cyv6aoSxQt6fnwPOxol97f+tSZSGFLeG4WPViim
MVlTyLui8o4j+4/zIeKhiOKjZ5bV/p9wUr1pK0MGRV33ozYyzEngb8s6BR8fk9WnR0dHR0d
HR0dHR0dHR0sdw5PB5XtmWf9cm/Tll1YsYpFtDSjkyScUkATWi2xojwfDEFT+n/a2Oz1xe7
BTmrURuOpGXiiNj05lZJGSukarxZP4tz2dfhVLOfcvdEeIkhxVFoZ87f0tKo4cg7YKZH4Al
UUcmO9bCNo+Dq8hEqwRid0eUKA7ohVWbXkgEnQ3+Nn/meqDubu6rhcR97WnrTLxileYlnSG
CRwizaQHmNsCF2pcK/E+09ZRZ7N+o/fmDiyl67Ca7RCavTltEetteQkVRtQzc21yK63xAVQ
AM5AyXb+Yid4ZqN+nKkqrNFxeNhplJVh/wAj5HTnhqlL6pXrMN+zNV7oatzjtvKgr3GQ/DR
hQVYJxX2b8IWI2Dyt56fdPa+Xx995U/VGgAqZCSQ88r7PUevNE7eox8+mjcVbaxqQCyFGnJ
dtYn6o4Op3TgLEONznsZrEbOWSRFP7TkEaYMV/c4ltKpGxrqUMlV+oeEu9v5SvZr5WsvG9T
hlau7oCrrLCkqgMGZIwPUClA52Rv3Zr2l3znPprmJcLmKs0lSOUJYqSuxeuPcSYvdxG+fL+
jePI3vpt+qeXkl7fxWS9eEmfd2nEyJPC6GOFCOMoQHRlYjccj/ncY2Bi0M0taeOeCV4pYmD
pIjFWRgdggj4IP56YMblLWLlg7iwU1lLtdueTjVVih8y7UBY2BMR0isOIUHQ37lAfB9crX2
sTF4RYPD1IxiTwXZHPTfdbOhvXgb0N8d7DhQ+r+AyUDTQVbKKrcSLFqnA29A/xknUkefnWv
/br3L9WsFDagrNWmLz8uBS7SZBxGzyYT8U/tyI3+N9WFD6kdsXJ2rz5OtQnC8wli1CVK7A3
6kbsm9n+PLl43rXnqwq949t3rRq0s1TtWPVEQigkEjuSAdqF2WUBtlhsDTbI4nV10dHR0dH
R1wuW46NV7MyzMia2IYXlfydeFQFj8/gdZh3n9Y7GLnaHt7GJYjiZVmt21cKjkuDGYxxZG2
h/mQfa3tI0xziG53lnO6I+3LeSzVNr84hmqPNO3oxv5bcbtyKhCT7j/EeT+evo3J2ou3+3L
dyCqnpY6o8iV00i8Y0JCDQ9o0NfHjrMvolHYzGRzvdOTmezenZIBO4cHX8nHwE14j0B5UKB
pQRub9XO+hi6ljtytIiSXICss0ZSZkUq/KNo+QKE7i9xB9rsQNqNpPbvcaZ+THf4wyXr4nB
1rFlq1q0sj351YsAVZgS3GVQobYPpsB4LaUs1C+AyUWMjhhrZHFSus12raZzNIHJVgd6TiO
IAADAg8vPgeM7nrXcCUbGQuWbV2vB9s7TBSCiklCGABJ9xB5bOxvkeWlufpZPXpd+U8hbtV
q0FRXZzPOkXIMPT8FiASPU5Eb3xVtbOgdD+v/o/oeJ5f7b7l+H+z/jx93z7/nj/AB9v/m88
Olz6fd8V8Z3kb1yZK9POqEvtK6AJbUbMp1shWZifIRQZWHkR76avqfTn7d7mxffWMjp+rS/
/ADIgQk08e1Qk72GXTiPYXkvNfJGuKT9VVXIvj+46mRsyY3JqXq1bVkylHIBlMYBZUUEqpU
sCHDADiB0i1ZIpXirX7dmKkrM/7MYlKMQNlULKNnioJ2PAHzoDqN1Jx1+XGXVtQqjkK8bo4
PGRHUo6nWjoqzDYII34IOj19Adu9kfTTubAJexWISStMwLhp5fVidQdox57Ujl5AOj7T5HE
9XI+mXZapUQdv1tVGLR7LEsSd+87/cGx8Psa8fHjr2/037NerYrHt6mEsymVyFIcEkHSsDy
RfH8VIHz48nrpD9Pe0q1KOrBg60QiYOkyclnRg3IETA+oCD+eXx4+PHXOn9N+zaMiSQ9vU2
KRGICZTKNFuWyHJBbZ/kfOvG9eOpuN7O7bxH3f2OFpw/ecxP8AthuavrknnekOh7B7f7dTa
2GxVO9Leq4ynBbn36tiKBVkk2dnkwGzsjZ3+epvR0dHXBrkC2lq+pymbW0QFioIYgtr+Kng
wBOgSNb346zzuT6v0ayTVO32rSZKOcQenkllgHLaAnRUAAbcHm8fEoT5Gt4zn7wTI1RWGL4
1VVliqQI6RuNBkZzGPWAK+CxkBB/m+ySx/SPtu/b71xmTlx3KhF6k3qTBQrcVZQyBvL8ZCm
yoPEld68dah9aLEsP05tRxo7LPPEkhWIuFXly2TscBtQN6Pkga92wv/SLMUcP2HcmWV1kE5
Z0u2YIYDJtVLIx94UK8HMsDokcQSdHI+4sxdzuctXb137t2lfg6s5jVeRIEYf3Knk6B1oH4
6rOm+Pvm1ncdJhu65UuwPB6dS9JEpmpSDRV+YUsysVUP8sR5HnwazOYaLC4jHwWI3jyzz2T
aRtEKiOIkAIYqRzjm8+DvfjXEmmhkWKeOR4UmVGDGNyQrgH4PEg6P9iD/AH6cMZfnzn08zm
Hk9F3xv296rBDTCtxUmOWQmMLtgrptn5eAfH+YLH33rVbsUx4GxKs4EScULgsNcVYIq6kcg
hSRoAaBPX0TJ3E3cv0rjyZrOEyMHo3eACiJNlJ2G29o0HCsSQCVL6UMRixy9/PfTyt27Vim
k/RJZbk0cUKlWgJH7jMW5claRwQF1xbZ/jvqjpYS7kcdau0lSwKamSzCjfuxRjX7nE/yXZ8
ld8dEtxBBNf0dat9CO4lp5u32/O78b6+rXBYlRIgJYBdaBZfJPj/ZgefHW7dHR0dHR0dHR1
S5zuerg4wxqXL5EvpyinGHFf2hi0rkhI1AZTtmHg7+NkZ4ncVvurN2WxgyjBp3iT0/VjhLK
P4K65BInYKN+weQC2tbPXeD6ZZnutMdd7ssJSNWcs2PWexaMke12DI87cCwU/w/BBJJ8Bjr
dudpdl3pXxeNyNK5YrGP7inVtW+KsfweLoGBUHRH4Gxo+VztbDUcJ39TtmvevWbymv8Af3q
8sB9QQl2kCPWUBj6bDfqsxDEnZLHq/wDqXKuY+kuQtY8PYisQQWIyiHZj9RH5a1sAL5O/gA
76w2n3nLT7Xk7fGDwssUqsGsy1C05Y89Py5fyUOwU68Dpc6bOx+xct3Pep3Y8b91iI7yRXH
9dE0oKlxrkG/i34/r489WH1EwtK3lRn8LVvV62SyE9aYX4vRQWFYcnDufarEt4fWij/AABp
azv2lSxeRpYijcS3FjaiQLMG2Zg/7/qjQ4hWM5CgMx0nk+QSrdM3ateP9A7quWF5QxY1Yte
m7e954+B2CoGmT8tv88XAYdLPWrfSfuGWlQyXalh0x0lpTchtWAUWNDGC7N+7G2jGqlSh2N
lt6Gwkdi9wv2x3fQyXrelX9UR2ieRUwsdPsL5Oh7gPPlQdHXUru02u1vqBmYcaj41fXYegr
qyPE2nClQApjYEH0yCACFO9HpW6Ou1K5Pj70F2rJ6ditKssT6B4sp2Do+D5H56+iaH1fwGS
gaaCrZRVbiRYtU4G3oH+Mk6kjz861/7dQrH1rxNadJHw958e8CP9zFJDIySOW4oyq5CkqrH
TMG8H2/nr3i/rHQv3shXnxn26VZeEb/qVUeqNsN++RF/A/gzjz8/BNZ3H9S6WRx9U1600Fl
rxrKyZlERE5kF2WGwhb2oCORVBy2H15bxV+qD4g1O3oilqV1eQ5KzdhlVNu7BCPuCCAulHO
cN8fPgM1dvd9jI2osfOIblueXSNUnpqFXXklBakY60xJG/H48ebzHd04LKTrWqZejJZdnVI
EtxSO4UnyArHYIHL+uvkA7At+jpcm7dwlOlJdziJdnRizZGdWaaIFvDB9kxBd7JQoinkwCD
4n2e4cfW9I6uWEmiEsctOjPZjZT8EPGjL5+fn40fyOqm/3jZjnUY7D2bEXHZexTvQsG2fGl
qv41rzv/p0k2snmc7hxNaq5HJ1xuaCGSp6wl1sKybxhT3DypJHhvOvOlbveeXB46lFSrvj7
NmdneVKRquFj4FAritXLAs3IjTaMcZBB62nCX6Xdnbs0c0/3le9E7MrMisYJuXFSI2JXiOU
RJ0S0T/8+vmnujt272rn7OKuo4MTExSMvETR7PFx5Pggf1OjsHyD1e9jXO0MJVsZ7OSTXMt
UlVsfjow6AspVlkLjx/LxonwFbwxIHXO79vl8JezeeZ6lmsq18djadRK8KiQ+qnlQeK6d3A
YAuB7XJDarJsxKMBW7Wv1nqx08g808ioRKuwFKmPahmXTeXPLyFBUA78d3XpMp3HPfmvfev
ZihlMp4bHKJDwPABSyb4EgDZUnQ+Oqbq8yMi4vtyvhRChs3GiyFqQk8kBRvRjHnjr05DISP
P7oU6KHcZacCTVrWQj9Gi0sMci1CXaReCmQox2nMAqWUsNNIBxA2FYLt3J5LuvE2rmK+1qm
iP06kY4pQlNA4QEzArx9rEyyA6G31oAdKX7l+9/8ApWWxL/wQxgsf+iovn+wA/oOm36tVYK
v1DyHomFXl4yTRQqQsTEfkkDkzLxkJA+ZCNnWypRXbUFWerDZmjr2ePrRJIQkvE7XkPg6Pk
b+Ou2OyX2HqI9Knchl16kVmLe9b1p1IdPJ37WG9aOx4673MrSs1Xhh7ex1R21qaGSyXXzvx
zlZfPx5B+eq8zStAkBlcxIzOsZY8VYgAkD8EhV2f7D+nVhjs1JjcXdqRGZJbEsM0UsbovpP
GxIbyhYN7iAUZCNnex46s5H7lzP2cuNwkyDxPXlo4uOORmj0ruskMSkqHPx/lJUEkgHqvi7
g7kwyHHQ5fKUFrsyGslmSIRNs8hxBGjvex/XfXabu/L3bsN6/dsy3a0Ahr3IpjFPEoVwBzX
5BL7YkFmA1yGyeoaZPNQQWZ0vXo4skzpYkErhbTAbYOd+86k8g7/n/fqzrydx920oMXBDet
wV5zJPKhs2FDyMT6kiguARt/KqCdt/I9O2J+pmZxGZXt+O1Ts1hotfuS+tI59MEks1sxDZH
wJAN70Afb1ufSR9T8RSu4D1mqVvvJWFVLT1fVdA4YKu1glYDmw0AFOyNMCfOeZWOrRkWN1x
1B4uM9hbeKG/Q5cSQP0xeO2IAc7G/Gj1WdxXsdRo2lFenL6vOokcVKKOSGZQeZZmoR/wAeU
e1Uqyk/PkFab9bmwuU+2t18deqj90tBi68TSCReYKtNXLBfcNbXWvC+NHrxnLIudsUp1KFW
yl0KUrJXBURVQD6ae1ToDYH535Pz177U7vtdv2qsqSaepLzSRpCNwaZpK3hW2sjcdb8I3uG
uTN1qeci7Q7/x9R5JqcVmbii2/vXksVWsOxgj4hSJGLBuURYekOXE603WRdz9n5ftS7JXvx
pLHGyobNcl4ebLyCctDTa88SAdedaIJYHYUu3Mbk8pPZliSd5K7Y3g8CysglCq6yA1JVaRt
qqcSY0PB+B3X9rd01cb3rLlrcMMFSaKWNuFcCSJOPgRej6YSVgoTmAoBckj567/AFNiw1TO
VaOMr04bdasFyQon/VxYLMzqoI34JI+TocV0vAjqFWweNwtGW53QZkueVqYlBqUuBsNYGw0
cR8DXh2DbXQGy547t25m6cndfc0kOMqnRyVi1WjaQyQykbQSeo3I8SjRhYl2VAVwOJX8TU/
xrnFy+YihxnbWJiAlcQcIhEjAmEGNVBldpNnWiS5Kj+K9MeFq2pO3Mt3jkcVWSW/Aaoqz11
RVgRFkWWtG+kkVI0UiNgS3oEiQeQcsx9pqFtL0M7w2qrLNWZYw49RWBG9nwANn4PkAa87Bk
78uVytvIzqiy253ndUBChmYsQN78bPUbo6tsBRxmTe1Tu2Hq2ngZ6U7TRpD6igtwk560HA4
huQ0SNg78eLGJmGLOQVIRRhlestuMSFbUoYNryPa3BwRyCAqh/wAwO4Vm7auel91Zmn9CIQ
xerIW9NB8Ku/hRvwB46ae2/qLkO2cVkaFSpRlq3Z+f2Niu0kKqykOOXMNrQRdNy2PyPPJZv
24bk6yQY6tQULxMddpCpOz5/cdjvz/XXj46jdWeJvw4+MzvHDK62Ym9KSKNy6cZA+vUidfy
Pk6B4ni2gUsLWa+xz8tuChWNG0ysokpV3EsaEoWiL11VQSreRGPP8gSD004nM9qY6QPZkwV
9RLI5img0jBmYgEjHcvGx8MB48AL7Rs3+DO1f92sR/wDBi/7erO5Sq5Cq9W7WhtV5Nc4pow
6No7GwfB8gH/p1keXl7Oizfp1MLWxVrkzzr61MMskQ4oFdba+gVcqxCFWfjrfhulXtmvjsH
mL6VcpydIo1+4exFAfdssqtHfjVl8ITpm8jRC681na1eAYO/Yez9i8sU1YzyMY45FZUJHIW
EZ+OtlFjk8ONq+1Uce57cE9V44s5TyqC9LLAVN31YkcksOM3sCk6J8s5Y+Wbyelnpjo5tch
kfv8AKXngzMTRS1MrIS6h4+AUTKFYsAqeCBvkfdyB2thF3j3l2bHPjqua9euJVhhtJILUOo
1/jCzbQLqRCQBse0HXkdc7eYt5Se1kc9iqOblgUi1eihlPottkjR2geOMglRp/d7WGi2go7
vZ7b/RK2Rqdko9aBkS1LYvWG9U70U9QGNVl1xbiiuOL8tKEI6uTg+98plUg7f7Zrdv1Y2aG
GzDU+3dUVgPUM8iibZVxsjRcBvafcOmqh2P232dHj8r3PkMdRyFPhLG8TDcpiXTDi44yb9p
HCNXB17mb3nNe9O95e8sjXowcMXgqrLHUrFSEjUe0SOEB8gfhQeI8Dfks21xi+5e28XjYne
n2n2zPJJlLthCsVxg3s9Pzz5SBnJQa4+qB5PEGm+pP1Fi7igq4bt8vWwkUEZeERCLk+thCA
f4oNAAeOQJ8gKes86OjrtSignvQQ2rP2teSVVln4F/SUnRbiPJ0POh866vcZVr57I/byRvH
hsVBJYnkp00FhoV1tj5JLM3H5ZlTmSNIp1RWbP3PpEwQxNHEIyYk4+pr4Zh8ctaBIA3rZ2x
JPHqzzeFfAzQ1LU27zRJLPAI2X7cOisqsWAPPTe4AaHjyTsLWdHXuKRY3LPCkoKsvFydAkE
A+CPIJ2PxsDYI2OmnCrZxccprYf9RqS1ke9cgaZ3hgdRzSQV51UKODnjIVJ1tuPwNg7bwWG
v4ulVr4XLpQ/ks8GZ/1QOrcuSrHbcj9xdjWyG/PjfWgdHSf3xUzv2kt+lYR4q6s0cEby1ig
47LSyi1EpXa/OiVB8A+T1lnc1XIZXuPE00vWY5ak7mxYFhpmx6h4w0r/AOtz+mEPkkmPWvk
69q/kquIgtz5aaBDXXIelHiRIIZ4o4216M6aDKWj1+6pfTKQ22bY02xQ+kneGEnykbVsYa8
AaY1z9tNAoIJ/aHtY7cJyCtsnQJOusifK0qlqxSppNewckpZIbkaJMoIGyrDl6b+B7l8NwX
kpHt6r71MVJ5RHKksSzyRI4kQs3EjyQrNoEEaIJU+dE6PRQyeQxU7T469ZpSsvAyV5WjYrs
HW1I8bA8f26av9KGWs+/M4nBZuwPC2MhjkeRV/CArxHEHZ+Pknpsi/8AEFaFqdpu3YXrtx9
GNLRV08e7k3Ehtn40F1/f56rJ/rR3lfxdp664in6XDlLGAJRtv8iSOefxo6U6B34+es8v5P
IZWdZ8jes3ZVXgJLErSMF2TrbE+Nk+P79Ruu0VSSarPZVoQkHHmHmRXPI6HFSeT/34g6/Ou
mnsr6cZfvKB79U1kpQTiKT1ZzG0h0CyqQj6IBHkjXuHzojq9H0RyUWLnlv53HUryeo6V5W/
baFGAaUyfKro7/idArvRJASZu2MssElynTs5DHopf7+tVm9BlA9xDMi+FIIJIHkHqp6Ou1M
z/dIlab0ZZdxBjKIxpxxILEgBSCQdnWid+Oi7Tnx96elaj9OxWlaKVNg8WU6I2PB8j8dM30
2pVZ+55L2QrQ26GKo2LtqvLGH9RFQjSqfBbkykb0PHz0p9HR0dSYchNBBHCiVisc4nBetG7
FgNaLMpJX/gJ4n+nX0B9Pe38Lke32W929hZjUnlrCVoUknPCRhxmVoUKsFCfI5MDshSddaH
0dc5jKsEhgRHlCkojuVVm14BIB0N/nR/5HrOc73xFPkY8LlMB2/kFSdlkezkwK9eROIbbzQ
KrMokG1Tkw87HSBH3T2dBlbAt4d72IzUEVi/XFiSWaraRpNcJH4MxIb3Hfy7aYgaKx3DZ7e
TIiz2k2UqxSLIssVviDGG2CqsrElSrFSG86+S2/FH0dHR0dTLcnpceFmnY+4rRq/o1+Ppa1
7TyRdOOA2y73s+48m3GMaiBJBMhZmZTGAeSgAaJ8a0dnWjv2nYHjfjqTYurNAkMVOtXUKgc
xqS0jKGHMsxJBPI7CkKdDx4HWh9s/VCDtbDY7H8JrqY+szJBDuJJZ5JGZi8hO+KI3ELwILl
j/lRuqbGZLuDue9k0p47I5I3rKzSsjB9yA/sCwShjaJNN7eKKfzoKoXt9QKWWw9GpTyOMuV
3tymSe9dvJZlyDRDijsAW9LisjAKCfDAEtx30jdHR1JydiK3lbdmBEjimnd0RIhEqqWJACA
niNfjZ18bPXipcnozNNWk4O0UkROgfa6FGHn+qsR/16myUf1fMMMHRmWvZspFBE3xE8m+MX
MnR8hgGJBYLsgeQKzo6OmntjtbI5ieTHQw2XW3AkjT47hY4rssI5f3kRASvLTnlyjXQG+vp
nGUIsViqmOgZ2iqQJAjOQWKqoUE6150OpXR0dUvdPbv8AifFxUf1K5j/TsxT+rUfix4NvX/
8AQfwwU+daPzZ3t2zB2j3E+Hhyf6g8UStM/oGL02bzx0Sd+0qdg/5tfjqg6Ouy1JHqtZDQ8
F3sGZA/gqPCk8j/ADH486bX8W0RU55/REEfqvPKYo4oyGkZvHjgPd55ADx5OwN6OrD/AAzl
/wBOnt/pl5hAxEhjrl0hC8hIJWB/bZSo9rDejs6GuRJ2n3JE8aSdvZRGmbhGrUpAXbRbQ8e
TpSdf0B/p1CiqSpkTWsUrLtAzGxXQFJQqbMg8g8SAG2SDrRJHjoyBlW29aRLMK1maKOvZcs
8C8ieB8DRBJ34Hkk6G+o3R1c9sduP3LesQ/ew0q9Ks1u1PKrNwhQgOVVQSzANsDxvXz1o2O
+r3bHaeHrYvtjt25LCmzM1qVIXdvHvJXnyY/n41oAeNAZNduT5C9PdtSepYsytLK+gOTMdk
6HgeT+OuPXuGaWtPHPBK8UsTB0kRirIwOwQR8EH89e7l21kLT2rtma1Yk1zlmkLu2hobJ8n
wAP8Ap14MMqwJOYnETsyLIVPFmABIB/JAZdj+4/r0Qwy2Z44IInlllYIkaKWZ2J0AAPkk/j
rQ48r3Jmu0KWD7W7NmoQ24o69zIVID/r/EcPdIEUKpblyJJ+SCQOW0m9gcpjLstO/TerLE0
iN6xCLyRQzAMTpjxKkAE75LrfIbi1YvuJDXSvNPYm0ldIj5Llhr26JbY2ABo7IO/GjKo1Ii
Yi6PZtStGatOJBKtj3lSjlHDoTrwAOR2PjYJ3z6S9nz9vYJL+SrQxX7UWgprBJoY+THgzA+
7ew3kBh4U74qF0Do6Ojo64XacGQoz0rUfqV7MTRSpsjkrDRGx5Hg/jpT/ANEXYn/oX/25/w
Dv6P8ARF2J/wChf/bn/wC/r3D9J+xoJ45kwKFo2DAPYldSQd+VZiCP7EaPVh/gLtH777z/A
A5jvV9L0uP26+nre9+n/Hl/xa3rxvXXb/Bnav8Au1iP/gxf9vR/gztX/drEf/Bi/wC3qFkf
p32peq2Y1wGOilniCB1r8QhUkqdIVI8nzxKlh4J0BpMs/RuGjg8mn6njuEnOwGsQ2Io4CFb
j5FjiFTbaZ1cgE738dKHc/ZqV8rJjauFevBCygZCKlNF9xJy00UQnsESHiSVC+52XSjjtuk
+WlNi72QrTYmaX0YiCLsEkUldWKhJWVWHFvcugxZdsPnY6k4fJ2u083PHIa0kViBql1EZbK
SQSAcgDG42daPtdTsaJHnqw7V7/AL/b9X9LnSGxiG5O9YQKrl9hg4kUq6vtVAcklPBAJVR0
rSiIOBC7uvFSS6BTy0OQ0CfAOwD+QAdDeh46OvYMXoOCjmUspVw44hdHYI15JPHR2NaPg78
W3b3aOc7otRQ4vHzSRSS+m1kowhiOtnk+tDQO9fPxoEkDpgi+mHctqjj0pY24ovygTteqxw
fbsobzvm0gT+eyVXlpPBJUdPvbv0IxdN0n7gvPkW4gmtCDFEG0eQLA8mGyNEcfjyPOumM/T
DDUo5f8P2LmFeWJ0kWKX14Z9qVHqxS8lkUbbx4/kfPwRX/6K7uRedu4e981kBIxZEgf0EQs
GV/aS40VYroAAAkfB6acD2f2/wBsczhsXDVeTfKXZeQg62ObEtx9oOt62N66uujo6Ojo6Oj
o6Ojo6Ojo6pcr2lhMtVWGXHU43iiWGGYU4XeFFOwq+ojKF+RrWhs610jdx/RmtetVZ8e/qc
drOryQ0xx0eIUQ1iOXI7LEfA152CtLlfolmbVWpDjp8dWSDmDHNLzc7IPIypAjP+RxYHjrw
Ty0EPGdlZHIZHGQhHkq5Vp1p2KoRzOId8iqyOmhsf5yp1+D8ddsT2DlbvdFrt25Wsw3akHr
SR1xDKyg8NfylRdacfDE/wBvnTz2h9Iv1TAVbOVixaRWoEmjnh+4ewyOOXn9xY0YAgD2MP6
g68vUn0r7RepHSWjZSmk/rtWW9N6Uj8Suypc+dEeRo+AN62D2i+m3bEWVq5E1bMstFYlqLL
dmda/psWXjtj42R7TtfA0B521dHR0dHR0dHR1//9k=
</binary><binary id="_55.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACIAOcBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUEBgcDAgj/xAA9EAACAgIBAwMDAwIDBQYHAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxRBIzJRFWEWQnEkM4HB0xdUVpOVsTRDUlVilNL/2gAIAQEAAD8A2bo6Ojo6Ojqi
5z6v9r4K0KsyZGawP95ElNoni8AjkJeB8g7Gt/8AtsufU2i9V1pejDYOuEk16hKg8+dqLak
+N/kf8us57j+rdnJR1XqWpmlglJaNIJqSSKVIIZorbFtHiQND4+dbDIs39QspZcw4rIXq8S
sGWwty2krjXkFXsSKBs/g78DyPI6QZfKZe/P6OWylm+1ZmVTLaM6qd6PFtkEHQ8g6Oh0v6O
vcUrQuXQISVZfegYaIIPgg+dHwfkHRGiAevHWmdofVbueGZIMtlITjBxie9covP9uQjFQfT
KszPx17iT4J/B6e9u/WrNZG2leXtt8oxUPKuMhcPAvIhiF2/MaKEE8PJI/g9aHiO+MBl4Yf
9vho25ZWh+wuzRx2UcOU4tHyJDEjwPnyOrB0dHR0dHR0dHR0dHR0dHSLuDuur25PDHcrOVm
UskhtVYVYg+QPVlQkjxvQ17h56xnvzvbuK3dmkFzFz4dpwa1V1oWmjPE+SgaU7/d7t68/5d
hRWZu/+5J8JJhHt1hjZFKmqlCuiAE78BUGjvzseQfPz1Cpdz5rHY77OnmcpWVGBiSC68cSL
7iw4D8kkHYI/Pg78GZy13JTuuchd8lAvomdh6c21KqBMNe8qFYbOn23liFA67Z3JY/O91S3
7Fy99tOqerZeBXmZxGoZvT9TiAXB0ofSggDwAOkfR12uXbWQtPau2ZrViTXOWaQu7aGhsny
fAA/4de6GTyGKnafHXrNKVl4GSvK0bFdg62pHjYHj+3Ubo6Onl/NwXsIte1WrNcdvUSWnXr
1li0SODqsAZjrZ8Px9y/lSOg9y9wVoEsw92XmltszzxRW5w6MAFBcnQJKgaILeAAda11qeD
+u+LaeGnkcNZpVVVUFgWjZZfIG35AMRrZJ2zePg7603CZ3HdxY4ZDFTPPVZiqyNC8YYj51z
A2N+NjxsEfg9MOjo6Ojo6Ojo6OjqhZv6nHET3t4V4qtC3HSknvSPD6krFj7AkcnJQih9kg8
WGgdjdWudjPl5H7itUJnlhlHPZaN5G5ctmAY4GTZbySp352dA6rmcw/dfb/ceNwdyHt9pcm
yJBPHh6xh5M/DRYwDyCQSADoMP56sdb6C8u3ZRayHpZob9JopvUrN+RyBjVl38HROvnz+3p
fH9Ac0cdI8mZordDajhVXMTL48mTQIPz44n4Hnz4rGX+lndWEwn9WvVq0cCKzTr91GGgAOh
y2QCW34Clifj58dVb7K19j999tN9p6vo/cemfT563x5fHLXnXzrrj0dHR0wu0mw71XS5Rtm
1UEv6DCYRBwQUcEe2QD8fKnRB3o9RZXqmrAsMMyWF5etI8oZH8+3ivEFdD52W3/b4649HUm
PJ5CLHSY6O9ZSlM3OSssrCJ28eSu9E+0ef7D+OvFZKrer91NNFqImL0ohJyf8K22Xip/LDZ
H8Hq59o97WsfkKUkufyMJg4wQ0CpmpleAQFvUsoF87OvCqQCNDwNJwn1OuLPcGfjxbxBgKj
0cjTVmXZ2XD2jo64+AT+fJ60aKaKdC8MqSKGZCyMCAykqw8fkEEEfgg9dOjo6Ojo6OjrP+6
PrBhO3+UdSH+qyt/unrW4Wif43tlZmTWz8p5I8ePPWWdx930u97Vlngp4SWfi0k9pEmBCgA
Krx1jMGOgdltaBHwQOoVL6pd6Y+jBSq5n069aJYok+1hPFVGgNlNnwPz1CzPffdHcH239Sz
E0n2kvrQemqxcH/DewD3D8H5GzrWz1YMd9bO8qXqfcT08hz1x+5rheGt/Hp8fnf538fjpfk
vqbn8ik/B3pSzNy9WrfuKUO9nipmKAfjXHQB8a8dI7nc2fyFV6t3OZG1Xk1zimtyOjaOxsE
6PkA/8OmE9btK6liSvlrNCSKCSSKJ8YwSd9krHy9eQqfIUEjWlBOzsnh26/bcOfQZk3jSE4
9K1EIwY1BOmkhZZA4Pt2oPgb/d8dbTg8x9KstVPKDtyKaH2ymxQiqhzsjkgf/KdbA2SARvR
6qFTsn6YZfIvisZ3VeFx4EevJNJH6Tu/7VG0XkwJXabB86+Q3FFjexcbU3fy/c3bliGtKWe
lHldNPGvLZ5IrMN6UhVUsQxHtYa6Z9xr9Kpu1LP8AQ2hrZr0laMBrjoGBBZQXXR2AwBIHyN
6/Gf16tBrVqG1kfTSKKQwTRQM6TOoJVfPFlVtaDEbGxsDzqH1Jq4zIXoLE9OjZsRVV5zyRR
M6xLonbED2jQPk/weu8UOFOOLzZC8l3ixEKUkaLl54j1DKDo+Nnj42fB15k/wCFMj/3nEf+
s1P+r14Pb1iS7NWr2qLGBYy7S5CtGpZl2QrGXi4B2NqT+NhSddcTBUx081bJQPYlVoyrU70
RQLvbDkquGJU6BB9p+QfjrTO1vqRVxOOpxrl3StXUotC/caQqvkAFkok6HggB/A0Pga61Dt
XuuHuar6yQ8eXJo5IY7DQuoIBIlkhjBblscRv4/wBdWDo6Ojo65zSrBBJM4crGpYhELsQBv
wqgkn+wGz0p/wAV47/u2X/9Gt/9LrI++e/72V7ooU48le7ew4XnHeqCcNYjf9spQ+mWXwBo
A69+i3jq55H6qdmWsI1V+4HezIqIZK1azDp9j3jiVYKD7iofZUEbJPnIktdnRyV74yfccmW
jsixNZlrRlJTyLfCzK6sTrbepv5I0SNaVH3D9IZKkiZCxWv2bC6sWrFO1LK7cQpKvIGdBoe
AG9v4O/PWa2oPpzHmAIL/cclCPauorQl5T50yuWXip9p0U38/G/DC5mPpvF24aeJxWU/qEa
zGK1dhik9RpEK6fTjwAQVIHtZQwB9wajSytM4dwgIVV9iBRoAAeAB50PJ+Sdk7JJ68dduPG
jyMcJ9SXSyep+ovEeRxB8KeY8keSvg+GHXZccZaMdqCaEj3LIss8UbKyhm0ql+TLxA02htj
xGzrdn+nndAw/dZyFqjDesvFO7WrDyl0JAdpGKpIfCo/kLv8AUbkdfEntzGJHlYLeN7d7ge
qchGYstUmmZVrq3CUAxwozBhz8jiw9o0NNyZ5fFdn57I3ahr3u2rsOQ9Mzz1Ld2W76mzH4Y
goz6ZuLLyPjRPu6WZPtbtztRN5WHuDKQWWjjFpce+PSvsktx9UH1JNL4UgLot535WNFQ7Bn
knuwp3dJjK0SibhWgJidm0rNJy4hT8BSuyfz+OleHwYlyVW6LNNsctkMfWu04pmjV/JMMsh
AYgftban+4+ZvcmUjxHcV1cJWxwoWpfuYo5q1G40fL5UMocKoYHSA+Brx52UdrLvkp65v16
3pRNtkp1YarMpI2Nog86HgkHX8fO7NLhcm3bYzWRwKSdtoqtBLSnpRTqCwROcqRl3I3xYFQ
eXk6I6r9/FSyUly2OweUr4rjo2LBMyFuRXfqLGi63oa/n8/jqTg7djD1Tepd0w0nb3y0Elt
xvPwJ0jGNAp3517xrl8jzq4do+s2biz2Q7IsowYWorMGMuXPXJBYnk8+gzeOLFWHJgx1rfW
p9rd4ZDuHK26dztTKYiKJS8Fi3EyrKobWjtRxbRB0C3+bz482ro6Ouc0qwQSTOHKxqWIRC7
EAb8KoJJ/sBs9LI7+F7owEk9Va2bpOuzAoSQOwAcIVfQDft8NrR1vXVfhqYyfKx4yz2Rmnj
ZQ4S7JHPSrry47VWmaNCv4VByC70NHqk99Ve1cvXSpQwdPEXqssokKXsdXYH03ARgs3n9UR
72NgBtaJ81+5g+zO35kmuHOxWKWS9GzVsCoZSnB3QrESwZQRECzexgx186Fqqz9gd1ZmK/V
tYvA0oKjJLWnrVIpTK0g0eMkTIw4ofIdiNgaXbcq/iu2fphL2vQyuW7kvVLM6hZq6zRu6SD
Yb9NUZgpKkgn8Fd+T1xsdv/TSXCTy47uG82QjgDlZBKYImJC7Z1rbKhmA3obOh7d+M/lEQc
CF3deKkl0CnlochoE+AdgH8gA6G9AkmllSNJJXdYV4RqzEhF2W0P4G2J1/JP89eOnh7m9el
NBextGdmaNo/SpV66gK22DGOIOQQNe10I8+TvXSn0oGh5LZ4usXJkkQjk3PXFCN79pDbbj8
MPwOVgx/a3dVSjHk4O2rlqHI1pEgkjSVmVWHEvqNgRtSdcxxYE+GHVmw3ZveVC9ZvQfT3ET
rN+kte8wkjh4nTFFkm35I3yO9j9p4nz4w1FUyLZ9O1L04vQBvtP8LGxTjLcWLRbsDxseD4G
mOgBoCTPZo57uK1HgcPNViWVIGpSdt0EWq59mnmkY6YuCQjaLH2AqTsOu9YO2bFVcfW7fp4
HKVrMUwZnxiFRsbDoZvcpRiQp0CQu/HSXJQ9mZmjUNT1pYXlR5D9xiMfIi6PLxxVyykkcSA
rEbDa0SsxWI7XzNVsVUwdylayUrDEZTLXmRJuJ0VHCLgW2FHHR3yYcweO7Phfoz3VWtS2rH
d/9OsekkKS0WlkdkAA4kkoQoCoAPI8D40Oovc/avYlOCSDLd/WZcxMyiazIq3GEkY4sGCqX
QaJHEuPgb5cOvfZceb7d7GvT46GHunF2rKn0sRdmr2IHHhj4jEnnUewDvWjriSemHZtHId2
Ushhu7cHmoJGVpYZ7li99sw5AqjI0o2VJBA3shfJBHI8cJh+9+3Z6MtDsDF6rtJIy/c+6Np
Cqyem72H0WSNByI8bI1rfK59xTfUX+nPLhKeFWUqUMAmeWUE6AdHcIm/JPFl0OPy3LiF+J7
27rp0Vsd09oZF3s6aumIpepxXQJMm5SyseQ9pVdaPz5AtmDzsedqmZaGRoOv74b9R4HXyQP
kcW+N+0nWxvXTTqFlr4x9Fpf1g77SNoqctrixB0WSMcivjz8fxsbHWMz2qvZvc2JzPaOT1g
u4onrcZJBAiMh9MMeURCqhZCHZWY8X5E8jvx239XLdjuSRc9nL1LEPA6xEQwSvHJx0CzLCN
jfIjS/PHYI3uTc+sFFKrtSy3dM1ga4RzQ0IkPnzthExHjf4P/AD68Wvqr9zgJZcZ3PlKmVj
VWEORgrtE50SwQxVzyOxocuA9wO/BHUKHuP6t254612LNR1ZmCTOmL9JlQnTEOsJZTrfkAk
fIB6dWu+5O5RX+ntDg8tlvsrGT+5ltK8QQbdWRUZ2JDbJAQ8fJKsSHmd+lSZHD5Ge1mcvl8
tLWLRiayqRGddshVNAKvJnUKSQqyNrR8jPexe0MdnsZkMdNwiz3rywNDdR0EaiFygU8fbJ6
wDEb5cIn8a5BldTNUl+p2KsVLTnFUbcFavLel9ULXRgvPcg9gI5PrQ4FvGtDqrWXqt6X2sM
0WogJfVlEnJ/yy6VeKn8KdkfyemHq47D5HHW6YrZYJAks8VpH9L1jslGXS+FOhoFg2t70xQ
MD33mJsxLblvZGpUmleWSnjMhJXQM2yxTkX47clj4Pyda/CyjJTikuWkxX30Ufla9n1HSKM
trm8kTIeQJRfjieZ+DoFnL2vm5cfBcxOJy7DJRM89evj5hDGhflGiuSTIpCq/nwPb5J3qwR
dsYLOejj7/wBTJoZaMRVamUpPF9prStGPUk4qw0AVU/5fyB05yHZHaNXG1oqVbunLU5+NkS
UcerS+5FKESNANoVJ2vPw2vaTsqpkfD4XtuOC/9KspJBE3q2Ll6WSF1csVA9VY12uivj2jZ
+CfcXP04u2Mvn7Nft7t7t+jTx7P6eRWm9iWMOW47eSVJGDAMNgb+AVUHxfe7e2sr3B2hYqz
XIZctWlFvHzU4mr8JUG1A3KfcfcvItocgdbHWE9tY3O985G7j4u40jtW1RpY71uUG4E+PgN
zKAb0fIHkfB1Y/wDsF7q/+4Yj/wA6X/p9WPtrsP6mdpwCtic5hUqmf13gfkyyNoAgkxcgCF
A8Ef2113zcf1rTIlqU1F4nUMFoiH0oz8a/WAffjf5HnwfwEtDuf6tdsQNip+37OTaJuQnsV
pbLaYA69WNtMPP8kjet+NAj+vOaq5GT+odvVjWZecMCu8Uqq2mQlzsMOJ+Qo3sEaHjq24T6
19q38cJsrM+KtcirV2jkmGvwQyL5BH8gHe/HwS57f75wmYnm4dz4uwss4iqwCJq0wJPhSJH
3ITtQCqgEg/6Cx1rtW56v2tmGf0JTDL6Ugb03Hyra+GG/IPnpN3N3tgu1eMOSyEMNuWJngh
cOeWvA5cFYqpPjevwdA6PWRd693WstOl/LYytYxE0BqSUKuXWx6EoJdJw8YKRyHZC7BJWOQ
EaPTrtX6lZGHHTccvRzUVVVVYstMmNuMToDixZ45FABJJbnsnf+Xl7yP1Z7LzVU1e5u2Zp7
EfqRMsYhspHs6Jjm5A+QAeS6/GidA9Z/lu4uz25JhuxoYtSnjLcyFiTknnW0V14sfB/cQPI
8/PTpPppPF3FisXatU4JsxKy26kQD/aKupnjjkPMh1QJ5Ov8AeKAXUuRp+PsdpJlbVKCRKF
XtNYoVlWw0EUbSttlZ1k1ICyIGVx+5TvlvxlNr6q5U4fOY/e72SveuuTpTtCIwvpqAi8Q3H
jEBskHR8+d7U9r3LQ7ghgbBVu4shctxWOE7LN6qmOTmpPnRIlDEk+1owWHg6U5rAz4a1JF9
1Tvwx8N26Ewmh2wJA5D4b2t4Oj7Sda89LOtDxUmUqYat3DhMti8dUrqsDWJ8MGmglEaLIHk
jrNoEv7SW2wYbJbkBP/xH2vYkpWMthP6PWm5QifHYWrJVtFWUGdHmi5hQS20CsQOP52DUO7
rtczxUsbmq2TpcRK71cUlBfU2w0yKo5kD4J3rmQNbO+fbGL7ls/cXe3LX27wxN67xZKOtIs
Y0WLAurcB7dn9u/z46Ml3Z3BdxYxObk+9QRAwvegDzwh2WQOkhHP3AD5JBU/wCmrVFb7S7d
qHJdm995THXfQaR6Vqo0onfieEbaUICCWGzyAJ2PjZ7WO/8AvzI9wT494nyFV4BJJRxVRHW
SB4wVYGSKRgrB1YhwT7tEL8CrduL3R213XW/o8e8p6TOaiSLIXRQWeKRFOw2kO4zpwQNANr
q5y/VbvRspkMjWix1WnBuM4vIWIVkgZFXlpSY5WbYPjR8kjRI8Z5mpjmrdjNmWik9tnnsVY
GdTExYAn9T9xYty0jNob8KBodpO9u53SNV7gyiFF4sy35tyHZOztz50QPGhoDxvZM3Cd7d9
rkRHiszlLtqVSqwsWtFh+46Rw3nQ+QN63/frXO15clj+2cNkcvFNFmbVk1I4snmLkSSnTgF
0YOoduJ0pXR8EEEheo3dH1H7s7Oy9kZLt2tYxQtmKtZiLxiROBYKWO/dpk861tJAN/K++1/
rRD3FlFxn+HLi25v8A4eOtYjk56Us2y5jC6A/k7/8Ad7me4O05zQi7oxSQ2ZmdYIctUT9MB
+Dn1G3GB7Q3h9leOgSygs4e0+0LMEc8Hb2FlilUOkiUomV1I2CCB5BH56bU6VXH1Uq0q0NW
vHvhFDGERdnZ0B4Hkk/8evmP6mXrV76gZY2Znk9CcwxBplkCIvwoKgAD5PH5BJDbbZMXEdy
WpL2Lo5rIzTYeGUQzRTEyKtdigkUfJ4hY1IA/aVBXTDfTSX6dXMjRmyXbFiHK14dNJWjnje
xGpBYHip2y6GhyCSE7/TXqmdWbBdxYqpku3Gv430q+Gleaaemi/cWn5l05E6BUEIuidgctH
yAHr5HMD6ez57M36zy3mnr4mNxGH4zSE3JFURnySOOyV0GfWtqGotea09SbHxSosErCeRHZ
VBaNX0dn86dwAD5JA0Trrxcpz0LT1bUfpzR65oSCUOt6OvhhvRB8g7BAII649HVvX6X90+h
QM2MsxS5CdY409EusKEDckxXfpDbL4I34feuI5eO4eye6OyY5TbSFKr+BcgkXUm14lFY6fy
JGBTQ5AMdEJsL+4u5snmrKetk7M8QqQQshsSOpIjj57DAeS8YZvGuQ3ttBjYO2sn2LHAMnn
cZRjlrz+3G1q9qV5lAGmDvOY9bJ2rA7CkfkdWPufvT6cZfKV8tGM7WyhiVmvYrUMqe0qY2L
MAWAOiQD40AxHjoyNv6X2Oxj25D3FNO9X1JMdYs1pA9d288eSwjaFvkEE+f7LrIOrNNau9o
dxV8zghNXoy8HpyBn4WYxwYpIwOnbehIqniH5AaAHWp9ydx47u7tWlk65x1e36UqxpbvRRS
VrHCORTFLsEMp4Hat8kI6jZaLCYpFjcs8KSgqy8XJ0CQQD4I8gnY/GwNgjY68dHXandtY+0
lqlZmq2I98JYZCjrsaOiPI8Ej/j1Zou+Jr1WejnZMjZq2Ky12VL8kibB36zRyluThgjAK0Y
9mvhj0sudyZ3JxvauZH13WIVTLIUM3Bl1xBPv4kIQSPHvbf+8blCV52kbKQWoYbMcpmKwkQ
vEQy6ZAAB+5vATyOJOgBvq1Zj6hZDuLs0YjOV60ywqgp2I3Yz+vGUBeXchJBjaQbK6LHx8H
XjsL6j5Ls69HDPJNbxDe2SoX36Y2Tyj34VtknXgNvz50R9C4DNR5vFwWwYVlliE3pRu50jM
wRveiNxbiSCVAOjrY89Yb9R+wk7fzlmWtW518nKZKRjnWOOmOSCT1QUCqnKUKp5KFGtk9Vj
GdvQdzZjEYnBTcLdysxsC3ISkcy+oWAKp+0oisBo65a2dHrUO2u05PphWu389erJVtwJFYt
w1pZDCTJrhHJGQ6hk3tiFAcxaLaI64x3cd9QjkEyV6jlbqYadhBi8O4auyOCjJLKVkdjy8R
jSnyD/AC2P36RozqgmSxFIvOKxGjqkq7IJXmqkgMGXevlT13qnIZFIsbQS9ZsurRejC7SB4
tiQIsYG9BgznyRvR0CCSSyZTDZ8WZoHoZKvOs4R64iMT7DqfTIAA+CBrWteNdT5LmNx8GOn
ig/qEr43SRW7HqpSnE77IQAArpSwjYEfq7PIfKzMZa1ncxayl1+Vi1KZH0SQu/hRskhQNAD
fgADpn2d2hf7wyklWrHMIYImknmjjVuHtJVfcygszDiAWH5PwDr6Wn7gq18NYvNNWkkqLIt
hYJGlihljjLujuiEqBo+SoPx42QDX+3fqv25n6iEmzWulghpCB5pWbiWJQRgl1HFvOhrXkD
Y3VrP1Ex2QzkVbun6cw17bxD0nyLRK3Dl5906IAuvUI86LDj43se4VlvQR/4Z+lvb9ylXnE
Rne7UsNJGo/aSpPGQgqdln1vzy3vrx/inu7N0f6M30thk4y7opdqstauij2qyuAvILyAYMg
8jQ/BWXPqPmey5HoXux8RjczHEFgmhj4RrAzcuIVSeSluZ9rgcj8bB3X8t3f3R3H2lcj++x
zUDK1m9TrRLFJCHmXjsMoLL6mjtCx2/vPkdVylLaaL+hWbqJj5mFpkNlRFHJ6TcZCQG8gN7
kUcm1w1yA0p69zGJp5DAjpEWJRHcMyrvwCQBs6/Oh/oOvZgSW1LHVk5RLzZHm4xFlUE7ILE
BiB+0E7PgbOt+7+Su5SdZrth5mReCA+FjQEkIijwqjZ0oAA/A6L11brwutOtVMUCRN9upUS
FRrmwJPuIA2RoE+dbJJm9tNl48qJ8Hjnu34F9SIpWM7QEMP1AmiNj42wIHLY0dEeMjl8lP6
1W/Z+7mEr+pPLN9wzH9Me1yWX/AOUoDJokeCSugFnUm3Qlp1qU8jIVuwGeMKTsKJHj0f77j
P8Aw11xkMRSMRo6sF1IWcEM2z5A0NDWhrz5BO/Oho308+qlftDHJi71O9ZqlmZnWwjCE+T+
nGVGgTrYL63sjWyDvl2WeCjPNVrfdWI4maKDmE9VgNheR8DZ8bPxvr5dzeau0e8jlaOKftq
9CwYVY09MQnXt0hUaBTjsEEMSx+G4ivxTSwOXhleNirIWRiCVYFWHj8EEgj8gnphHPg2+yh
ehcjT1YzdnFlZJGUeGES8VVd7J03LyF8jzyYZ2p2tjsjKlD+qW6zMhiWdhXlVPaxY7jIZZF
YFG9pH+ZSNcl9OW1mM6nrZSGjNa3CbMzGKKNSvDieA9icfZoDiF8eFHg/oNqWOkKUkOQtXO
WqdMmaaPiqt7lUflW34J1pgdFSBFr1JcjPBUx1KzYtOpBjjBkaRgSdqqjYAXXjz8E786GwY
j6CV5MV6mWy9mO7NArLHFGgWvIV8hvLeoASPgrvR8+fGf5zGZ76f5WaiuQejKjMYJK7enNZ
gdiOfJN6XcS+xm2CfA8serN9Nu/sgbtrGZOo+clmgksV2l5S2JJYV9WOPmxPtBRyoCkh22P
k9M4/rtKuOkhxnaCQrWg0nGyWigXwqkqsY0oJUa2PkDY30vwf1h74eqXOJhy9el77lhKrhw
myTyZDwTwCAeOvGyDo9cbOSkz+QuYvt7tqmK9iKrY/pIN6MSl0i5MUjdIgqsV97BAQFYE73
0pT6Vd3Tmy8PbdlIyzrAsl2ENGQ+vdvXMaDDYCg7DDx4KiC6mSvVUGGuX8RiYnk+zV19VId
8n5zpEDw5sTsjwGIBBO+uOa7bv42rFl1x1yHDXpX+wmshebpslOfH4Yr5/APkjY6jUMWJ4G
vXJHr4+NuDzIEZ2bQ8Rxs6eoQSvIKfaGBP43q2N+h2KyuDiyFfO3F+9rQTVjJXX9PkoL81D
e7e/ADDj/LfJr9D6NZLNY/73D5anND9zPCJJ/YkqxuUWSMoX5K2j88da8bGiaTnMVkMPlZq
2Rxr46UszCAq3ELyI9hYnkuwQG2d6+T12zncV3PQY2Gy7iPHVEqxRcvYoUa5KNeCQF3skkj
5A0q8aeLWR6z5C2mOq2llMViVC4JUHRKrtuJccOQBG+Wt8SOtCyP07zF/tk1u27lO7gKPqW
kmjeT1MhOBwk0g2CwaIqmgBxYaZiWPWW9ezDKsCTmJxE7MiyFTxZgASAfyQGXY/uP56YZHO
T5DDYjFMONfFxSqg2DyaSRnZvjY8FRrZ/bv8npZ1f/o12/BnO75XvUIbdOpWZ3FiAyR8iQq
j54hvLEcgfCnQ3oj6N6xL6nfT3KyZK7l639RzZsaavGsjO9Qc/enHgQybccVVlI2TxYKx6y
a6JxenFqH0bAlb1YvSEXBt+RwAAXR8aAGvjXXt7NjIz1o7t9ysapAklh3dYIwfA8bIUbPgD
/QdMFT/ABN3PWret6UL+jW+4MXH04IkVPVdeRA1GnNvdoaPkDr3De7TinjkfAZSZUYMY3yy
BXAPweMAOj/Yg/36seO+oFns31Di+zMdi3uamrS2I5nkau2/HN25Op4oQQQu1J4+fEruD62
ZrM4ixQq00xrTMpWzXncSxqHZtAjXkjgpP9n8e4BafjrdDK5SSTuaxcnln1/tkl1l46U/vP
pSs3woGh4/0+Lz3JRp9wfTj7qjmf6xfx1l7RWXJyW7CViFST2tHGyqGCMeSaABPLzrpN9Lc
523iM6Ic5jYZDd5QG9ZlBiroyka9MqR7j7SxOgp/A5bu2Q777U7Yxzz4VUkz0LMslVvuYAr
HY4N+mglWLfFEcLxRdAqfB40vqxR7lx2Yp5qq6VvtJHioo0rTW297svrRKoSNVUKdr8ElmI
Db0PtjvDG90Rp9rZp+t9tFLJWjs85YmZQzqV0NqvJByH+YsCAV6Zx5nFTWlqxZOm9hpXhWJ
Z1Ll0ALrre+SggkfI356yx+zpu0av9Mqy5Fr2TrTXN4Z5I/QeAh2iBB5OjqwiQycyreQCZC
BC7p+k+Or42bJ0L+Rv3rHK0sVyeKBxFwBeSUy8T7XYMx1v3BSATzGc2sClbGiae1DUswymK
aCaZXMu0MiSRhNkoy8V5EcSWUhyGPDxjM9nsGn3ePuWayywSUkmA2Amw7ojEe0gsG9uiC2/
G+mHb/fXd+Eo/0zCZKZa6c5RCIEl4AAs5HJSQoALHXgeT/J6i2O589PlamWy8r5IhmnhiyK
erA6sxDBUb2hSVI9utFfGio1dl+oidx2myEUFPtnLU6xllyyUVtiZtLGFb9JniUlgA3I6B4
kMSOoFr6lW+6MVXwV6zW7fq8vSkkpwyiFYOIH7UYtsBSoTyjCTyF4BumeS+qVXFz5TCY6kk
9WJVgr5NJWWeZoyWZ5HidTIHkLHkrL4kZiG2VMW32DlOz+5oMrikhNahElsvkLFYmJmL+mk
qM6hfcAnJWPkFlO9Ks2X6TJ3HkIMhW7qwXpXJWSdcdCoihkCchFCqtp9AHeyrcRyOyT1T8l
9Psnh8/TxOQu0aouLIyXLDSRVwULBgXdB52vjQIPNCDpgelOTxiYiOShfiuVs1Xssk0EiL6
Xp8QVIbe+W9/gqyspB/ndvo12wcH2v/AFJ5Ukky6pNoQujIo5cVJY+4aOwQo+T5YcT1ofR1
mX/ZJjsRncbk61b+p1YJbInx8kMRQxMsrRAcyOTKxVNuWJ2p2oXQp976MZSh2TLk7eTrR2q
kEluSmK4PHQBZTMDtiFXwNFQ2wD5LGrdp3qXbmYnmy9DHX4pYpqkf3BSxFDMOJWVlXkWQHQ
5L8qW4liNdWax9LEyMxu/4nwVV8jZf7OKFlWvOSgJEBDElVmb0ta2AN6+FKzI9vZQ/ZVB3L
2jar+rMd17dZI65l0HdgVUnxrXEMVCDjrS9e5O1eye3sdHN3D3M+VtTtxWv2/JFIIgN7LM/
yCOPyFO96DaJFflPadi2K1WDKUonnVBdtWklEcfIbdokiBJ47PEP8/k/lhTzlXH1Uq0u9e6
atePfCKGoERdnZ0BZ0PJJ/wCPXfvIw9y5I28TbhyP2NEiWWGGw000cb8VlmLRAc/TZeTElf
0z5G1XqmdMIM3diev67JdirzxzLBbX1UJQBQvnyFKqqlQQCFUH9q6mU85FWOXyMM97F5Wyw
NRcW4hgRWflIjaPIKBriB+QN9d8Qe2cXBjcjbu3rV15yZ61NTA1JAHAdZD+6TZjddePaQ3z
1Y+18T2hisxQy8HfNNpo7LpDDfxDlOQ9odgJBxX3KysSNf2KsBp5+oXYE1JDczda5qoyvJP
WJeSNmCOpUIPLFQSgA2AG48QD1TMxW7Dx/cFyt3KLMkmUqRSJlHsvPGYvTGpYNeo4YyLrTl
hxU+7R4NG7p+l+KwmDiyNPJ5fK0JbMRp1akay79RdH3g6HqMsaiQKde0cX2Os/yOCnwfp1M
/Umx1iWsbUBWMSSS8tBFcFwEXat+OQJOwfGiSv23ZyTCLJ3KteWVOJbHjhEGc8/HrO3FF0R
5Yt8HXyfHcGNw+OnhGGz6ZiJ1JdxUkgaNgfghvkEfBB/nYHjcWCVKTPDbrQ2YpIuYVXXas0
Tem3NdkcS4YpvyV0w2PHGzPHP6Xp1Ia3pxBG9IufUI+Xbkx9x/OtD+AOmEXdObhQol9yDj2
xvvVWP2xJJj2QfGz4PyBoAgADptie663aeUW52zcy8VezEFuVJfRDAhRoLIVdX03LTGNSB4
/zHpZku68tks5UzM1yaS5T4NDLNwdkYMX2NKBx5sxCkHQIXyB1be1u4+6+8/qGBXt/apelS
a5FDHzgjWMJ+oEkDqr/poFYj93EbG+vobo6Ouc0MVmCSCeJJYpVKPG6hldSNEEH5BH46ybu
v6cdzQOlft3O5qxirDek2PFkcKtfWio5zLzGjpV18DRb8nPMj9PMjh6puZe3Diar2ZIIDei
l5ycT8kRJIq70dAt50SNjyUebwtvA5E0riOG4h0doJYg6n8gSKra2CNkfIPS/rtcqSUbT1p
mhZ01swzJKnkb8MhKn5/B67Vcb9zi71772nD9n6f+zyy8ZZ+ba/TXXu18n+B1D6bJirFZ6L
QZOt6t2B3kWrI8jVYSCGMvpg6HDkWUbIXfID469/0LHf+LMR/wCVb/6HQO2LNqSJMPZhzHO
VInapFMqQs7BYw7SRoF5MdDz+D8dLPtJPvvs+UPq+r6XL1k9Pe9b9TfHj/wDlvWvO9dNrXZ
HdNPIy4+TAXnswqrukEJmAVt8TtNgg6I3v5Uj5B6h1e381ensQU8ResS1W4TxxVndom2Rpg
B7TsHwf4PUn/BndX/hrL/8A6Mv/APPSbp/B2z3pWjeOvg87Ekn71jqTKG9rL5AHn2u4/wBG
Yfk9KcjNkLN1p8nLZltSqjtJZZmd1KgqSW8kFeOj/Guo3Ul8daWetAipPLaVGhjryrMzcjp
V0hOm3/lOm/t1asJ9N+6bk2Q+3rTI9P1KrtUsQP8ArcByiY+qulKvpiOWtkaPkB/ivpl9Q8
Vh2mi7hhwVccppoTkpIhHrwWb0wU+FB3v41v4674+Xv6OrkcwnfWCSKhFHXsWGsRWC0SFvT
baxuTyLvrlp2J8jeuvctulnscMZlfqZRSjWVbJxqUNQ+iuikXqIITIeJXaKFIIOlBXxY+1O
yOwL/py12p27o1ZgkpTWqzBBx06q0zMdN4LA6DAr4ZSOtDqY2lRd5K1dEllVFlmPullCDiv
Nz7nIH5Yk9Sujo6OjpL3D2vT7k+3+7fj9vy4/7LXm3y1v/fRvr9o+Nf3341Ust9KP6nyrWs
9nchUSIyRC5l+W5xsAFTCwC6P7wSRs+09Zn3F2h23gMklCzlpoybMsU8iuJXrIX/RdoSiM2
1V+QUkfscHTKrRZ+xBaxUWQwt5LAiqTT5CKV0/2ZoV04V1YiUMwJHEeFeItoOCa5irMkFpo
4oKcxtRNW1bRCi8xoMGbQRlOiH2Na8nWwZTU8XQgvpcsJdtRTtXgFOyVXwD+rsxFZIyda0y
t/bzsMIfqBnKNdq2IaHE1zZisrFSVkVGSMJrySWVgFLB+WyN/k7s1P669zpGkVmDHPwiIMp
rOzuwXwSBIoG21sjWtkgHWuk17vK13L3zTyCS08NYeX7U5SCExP6T/AKfqSBpGAZUY+Q2x/
wDV4BHvJQ97pjp0u9w3h6c/2N+pcynpmN3/AGghpNPG6nYb4IV9+1eRr5sZ7tO7NTgyFnHy
usbyfZ3PbIpXkh5RtphxfYOz89FqhLWyte3m2s2KNyf1GvQEt90nIGRo3f8Ac2j5DeQx0wB
2OrB3N9O1xUGXyeJzlG/jcc0RKiQ+uElCGMkBeJBDjTA6IB1o7UTZ/pJkLHcmPgxE72MFlF
E9bJNExEURXlqQADTa1regxI+PIVFhO04cp3FRx63PuYbP25Y1WjMg5+iZV48iRwWVvdxbz
G3jSuVhZvtq12/nLFLIQ3I6lez6RtGqRzTkwV1UkA8gjlRy0eJ8+CerbmuzOz5e2ZMh2rlZ
rdpbKQst7I1oEjDAsGPILvkq+F5AjZ2AUZRScdQpS5taOWySY6sGdZbaJ9yqEA60EPuBIA2
Drzv46mX8hRpPQs9t2HqzwKyPYjSWvYZtAFm/VkXRBP7CvywKgcdr6eWtUplkV/V4VpqyLK
SyokqOrBRvx/vGI/Gzvz56h9PO2uzM93ZOExNB3iDcXsv7YY/I3tj8kBgeI22vgHr6T7R7U
pdoYSLH1neeRVAlsSfukOydAf5VBZiFHgcifJJJe9HR0dHR0dc5olngkhcuFkUqSjlGAI14
ZSCD/cHY6yDvb6M2r2XOSwll5vuVkktJMV5mcIzBh+1dSOACPAUtsDj4XNXw/cWNjsSilcw
7yVjG9crNC9mEKPVIDfvUaDOu/HLYXiDxTWa32/pETwzLLEJAYn3rfyrD5VgQQQR+NjakE+
BIogeMwoWZlYSEnkoAOwPOtHY3sb9o0R532ioSyIWdkg3A08XrkoJ1UkEIT4J9rfkbKkDba
U+7FWhDCTHkfXlHNeMcDBSwcAHba9jISQdctggqBpjD67WYoIvSEFn1y0QaQhCqox88Rvyd
DQJ0POwNgBjx6k46K7PdWGgXE8iuu1fhpCpD8m2AF48uRJ0F3vxvphkO7Mtk8pfyViSE2Mj
WWtaPoIVkVVQb0QQrbjVtrrRGxroTvDuCKraqx5SaOG3LHLIiAKFaMqUKaH6fHioHDWgqj4
AAWG7aNqW0bMxsTc/UlMh5vzBD7PyeQJB/nZ30z7hz+S7yzsuTvtCszReED8I41Rd6Xmx1v
ROt+WY6GzrrjJNdwf3tKnmvZLLJXsJSnf051XwGJACujcm18+N7A2Nr5JpZUjSSV3WFeEas
xIRdltD+BtidfyT/AD146bUO1c9lEpvRxVmwt1nWBkTw/AqrN/ZQXUFjpd78+DrRu3/oRau
Y6vPnbz46z67GWtEFlJi9ugGB0reH8+4aK+NgjrZsbjaWHx0GPx9dK9WuvGONPgD/AJknyS
fJJJPUro6Ojo6Ojo6OjrhdpwZCjPStR+pXsxNFKmyOSsNEbHkeD+Os5y30Mwd+MvVyuRgsi
KONHmdZkARVXypAJ9q/AYAfgAAL1Waf0Vz+IzCWuOIzNNZTG1eaWSMyxP7Cx9vsYKxbYJKk
bHIgA1nO/TPvLEc4Fxly9Qisutdq+pOe/HqekjMU5Ki72PwAT8dL4uyO88tkSGwGUezYZna
W1C0YZvJJZ30Nnz5J8n+56XwYK0Zqq2Y5oYr0TtUljhMq2HCbWNOP7mLlUOvKlvIBBHTy39
Psp/RMLYo4+zPcyFSS28auJOaAk7RVX2gJ6RPJts0yqo2COvGU+mncmFw+QymRhhr18f6If
k5JkMnHwmhpuJcBjvWwQCdHqvvTyWNrxXWjmqpY5xI++DODGpYa+eJSZf7EP+fPUqvDFd7X
thYk+6x06z8lUBmgk1G5Y/kK4hCgeR6rnR8kKerZG3dCz4uS3hZrJuY2eDHiKmqSTxNA0IO
0Tk/BdEBtniAfAbZ8N2H3Jdt16FHtm8skavG9l4pI4rDBnYSblChBx4qAdb4j8nXTOv8ARf
vSaeCOSnWrrKpZ5JLKlYSCfDcdkk6H7QR7hsjzq7YL6C42vwmzuTmuOODGCsPSjBHllLHbM
p+Njgdf6+L1hexO1+3rUdrF4eGCxFz4Slmd15AA6LEn4XX9ttrXJtvIYYq0EcEESRRRKESN
FCqigaAAHwAPx106Ojo6Ov/Z
</binary><binary id="_33.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwApAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAALABEBAREA/8QAFw
ABAAMAAAAAAAAAAAAAAAAABQMGB//EACIQAAIBBAICAwEAAAAAAAAAAAECAwQFBhEAEiFRB
xNBYv/aAAgBAQAAPwC2ZnmVyp8itmK4qaOa81Uoef722tPGun0w/pQxPnsFHgbZTw+f5Erc
oS32TFo6mgvtROFuKzUvc2yNDqQt30pO9a9jY0rEDmlcLtuN2a0V1XXUNuhhq6yV5Z6jXaR
y5BYdjshSQD1Hjf5xCOGKJ5HjiRGmbvIyqAXbQXZ9nSgb9AeuSc//2Q==
</binary><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAALABMBAREA/8QAGA
AAAgMAAAAAAAAAAAAAAAAAAwQFBgf/xAAmEAACAgIBAwIHAAAAAAAAAAABAgMRBAUSAAYhE
yIHFBcxQVFh/9oACAEBAAA/ALz8Qe6p+3tXj4Wr92820ox9chQFeRZQWJJCiuQq/wAkWCLq
C+oG0l0EGhSF8bvWWcYBhmjDhHAUvksFFCPi3IGiLugyqT1oeFFPBgwQ5WT81kRxKss/AJ6
rAUW4jwLPmh9r6Wk0Orl38e+kw0fZQwehHOxJKJZNAXQPuPmrokXR6NHrNfFsZNjHg4yZsy
8JMlYlErr48Fqsj2jx/B+umuv/2Q==
</binary><binary id="_34.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAPAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABgX/xAAnEAAABQIFAwUAAAAAAAAAAAABAgMEBQYRABIVITEHQ
VETFjJicf/aAAgBAQAAPwBJ1RqpzAsVGLmGUcRki3MiV2kvlMVYQGxbWG3ADf8AfGEdFa17
TYjPqkVfGTARMXnKPxzfa3OIpqTk6grw8xPrAWNjFQ01kQ+YDDYB9Q23nsO/bgN3GP/Z
</binary><binary id="_56.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAB6AMsBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUEBgcDAgj/xAA/EAACAQMEAQMCBAMEBwkBAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRRBFSMyURZCgVZhcZQXMzRUYpHSGCQlUlWTlcHTsf/aAAgBAQAAPwDZtGjRo0aN
GotVc7fQz08FZXU1PLVNwgjllVGlbIGFBPuOSOh+41X796lbV25W1NBcLg4raZQzUyU8jMx
KhgAccckEfJx32Rquf6etq/8Ap93/APZi/wD00v3T64ikgpBt+3o0syiV3rHSRVQjoYikOG
z8hiCuOx30vrPXg1tK6Jaqy3Srho3pauJy5zgq3khYBcEnIBOVA+CTqk7n9SNzbrgkpK+sS
KikZWNJTxhEyo677YjPeCxGe/sMPdper9bZLXT2O6Uf1lsiiMPlhmeOpRS3yH5fyqSFA44w
uGGNWCpvW8NlXyW6TxfX2WopvDS1q1tTPRLyZClQ4Z5WH6gMAjPYUn5N/sXqHte/cIae80Y
qzwVoWdo+Tt1xTyKhfvroZ+OhnVn0aNGjRo0aNGjRo0aNRblcqKz26e4XCoSnpadeUkj/AA
B/9knoAdkkAazPfPrHJZ56CPblOk61EHneSupJY1ZGPsKZKEg4bvBHxg/OsZvd+um47ibhd
6x6qpKhObAAKo+AAAAB8nAHySfknUKSaWVI0kld1hXhGrMSEXJbA/YZYnH7k/vr3WTx1NU8
0NJDSI2MQwlyi9Y65szd/PZPzrjqZbrPcrt5DQUU06Q480qr+XCDnt3PtReicsQAATnrU3+
FLj/vNo/+ZpP/ANdJtX/013lfNtyNO5mqduQSxQ1quzMlGJGbjIoGSvfInAw3weypGrT+m2
w9ypUXOGlSdq9pJDW0ta7AuxPJlwxTIbPWCMjGPtqbT7p23tqgorNUXFKWSiWCkkhqpoxNB
mNSpcA+4YKgsnJQST0AxBcq+77hooKzZFxpisM7o8lQSsExVlyO4mMi9MOSOoz8E46YWiXc
58K3emtzBuXmkgd42jIyMKh5h1JAIYupw3aAjBdaNGjRo0aNGjUK43m1Wjx/idzo6Hy58f1
M6x88YzjkRnGR/wA9Zzuv1voLTXSUVipYbrxiI+q8zLGkuWGOPH3qMA5VsEHo/fWLXy7G+X
Wa4vRU1JLUM0ky05fi7sxZm97Ngkn4GB18a4UtzuFDBUQUddU08VUvCeOKVkWVcEYYA+4YJ
6P7nXGWaWdw80ryMFVAzsSQqgKo7+wAAA+wA12epqLjPTR1te5WNUgSSod3WCMHodZIUZPQ
H+A1Kp6m00GHWi/FHeJOS1geKOJu+YAjk5P/AC4YsvXLKdggiv1VRVU89qjhtZm44+lB5xY
GPy5HLSJnJzhu8kHrrS+aaWpnknnleWWVi7yOxZnYnJJJ+ST99AEXgcl3EoZQqBBxK4OSTn
og8cDBzk9jHfjTOw7gr9uVz1VCYW80RhniniWSOaIkFo2B/lOADjBx99XO33K+7N/C90UEM
1u21XywiopaepSeJm68gRWkY8mWInLcWUkpnrJ2O7Wbb3qLtuJndKilqFDU9ZAq+WMcgTwZ
lPEkrxYYz0QdUytWi9Nauls9L6hVNspQoqBQ11s+sDAsc4dFXipKn2gg5yc961KESrBGJ3R
5QoDuiFVZsdkAk4Gftk/4nVTl3Num3XXw3Da7y296t0Wup2L+OLk3A+KPyuxKKDkhBybiQu
OReUe5LNXVSUcNxhWsfOKOY+Ko6Ge4nw46Gex8d/HemmjRo0aNGs13l6ubZoEntlKKm6y8U
bnQ1RhizkHHnRuQIHftBH2J+cYNX1MVROoplqUpYl4QRVE4maNckkcgqjHIscBR+r+p4xQy
zuUhieRgrOVRSSFUFmPX2ABJP2AOvGpNBRLXTtCaympW45Q1DFVkbIATkAQpOfliqjHZGvd
dbvw3MFTLitHEvTqufFnlyVzn2uML7QDjkQSrKV1xqqyeskDzycuOeCgBUjBYsQqjAVeTMc
AAdnrXHRr3CYlnjM6O8QYF0RwrMuewCQcHH3wf8DojkVEkVoUcuvFWYnMZyDkYI7wCO8jBP
WcEEU0sDl4ZXjYqyFkYglWBVh19iCQR9wTojhllSR44ndYV5yMqkhFyFyf2GWAz+5H76m2m
7y2x5Ym5zUVSpSqpfIVWZcEA/ccl5FlJB4sAcHGNX/02uMuyPUAWepZ2tt6VBTztEUE6tk0
8wGCcNkrjIwXPLtTjXd77Vg3htme2S+2ZfzaVy5UJMAQpOAfb2Qej0TjvBFC9Ndkbq2TvKY
Vtupp7fUwGKSthmjIQ4DArkCTGRxIwASQTniNa7qv3zdVhoKoWm4T0cvn/AC6mKSrp1EKsB
/rEkkUlSrZwA2RnrsZbW2a3z26B7VLTSUQXhC1KymIKvtwvHrAxjA+MalaNGjXCsraW30r1
VbUw0tPHjnLNIERcnAyT0OyB/XWAb99U5Ny10NPa6i401lMSiqpcpDJMcsHHNeXtKMBg5Ge
yp1XLTZ6W8JLM9pulNbY2KG5U0bVCUyglmaYBQHIVlB4mPAHLiT0Xm5/Ti27Woaeta+zXNJ
+Mkaw0nhiljwWOKhmaMMURuIHJiSuFOdVya4Xd7JWW6gRPwenaMVUtFTFUkIJCPLIVDkMxL
AOcAnoDAAR6Z0e2b/cKVKqisdxqqeTPCWGkkdGwcHBAwewR/TXb+DN1f2au/wDkZf8Ap0fw
Zur+zV3/AMjL/wBOj+DN1f2au/8AkZf+nXaCx7rt0b0w23WD678oCe0+R2PFjiMuhKtx5H2
4PWft0mrKKqt9U9LW001LUR45xTRlHXIyMg9jog/102h2pUCeOnulwobLPKwVIbg7q+Sf51
VWMQ7BzIFBBBGRkhmPTDcFXO8dlntd8WNVaSS3XCJ1jJJwG5FSD0ftj+/5wprNm7noJHSp2
/cU4SiIsKZ2QsW4gBgMNliAME5yMZzpNp5S38VlqpLBe5HNqpGd4JKenRp6dirnCkkclZ2U
sCewowRjWx+lfqOl8oWtd5kt1DUUnhgpAjrD9QCCoVY/jkCo/T17gABjvtv/AHpW+nl4hmp
bbR1NJd/zZOUjiUzR+NHOe1CmIIowP1dnOMMsu3rFTVFpaS3XCjpK+lqS3hHmkjq4hESAGa
AEZkKgghDhDhlyG1Y9mbmtnqZYCLpZ6aSWjZPqIZ1jli8hBwyKSWAxntgPkgFsE66f6Ldv0
f5ljWa01A78sMhdmI+AXY+RF+QRG6FgSCfjBaLVvqzXKCOpvUN5taRJCxlVRNnmuZOPEfCZ
U8pGPy/uOI9P6HclmuV4rLRRXGGauof9ohU9p9j/AHHB6OM4PRwdNNK9w7htu17PLdLpN44
Y+lUdvK32RR92OP8A+k4AJ1823y/3LeUguu4bzCkUUvjhpY1y6qWBfxxjroEdyMvLAHJipw
sFwttPSxCjtP8A3scGeoq5vMAykHKRhVUKewVcSdYHXZPCku9fR3RrnHPzq38nOSdFm8nNS
r8g4IbIZs5B+dd/qnv1dm73bwFYuEEk0bNFEAciMKgJjQAtgIpAOBgAkjdvTDc9vqNr1qQ2
2hoo7XOEmkoWWOGRPjzkSMHACLlmfshTgk5UQvUHaVr25aq3cNmvlTteVlVWp6JzHDVuqtw
QIhGGJ+46ADEj5OsWrNzX+4Ur0tbfLjVU8mOcU1XI6Ng5GQTg9gH+mlmjTm3bmutDS01FT3
y70NOkp5/TVbcEQkH2RgqOQPM/qwcj4wSWEe5bzU3GSGHfl0p6VV5JUV09Qhc9ZHGIyYOSf
vjA+R8ai1W6t1U0gUbsuM6NkpJFcZSGAYrnBIZc8cgMAcEHHY0mo62qt9UlVRVM1LUR54Sw
yFHXIwcEdjokf11c9k7uoIvUlNx7jaGn5xNzmhpm4+Ux8S5VCMM3uJPFhlj7Rnkt5p7H6l0
NLVVVs3nRraDLJNBPcqkVD+AE8ZDIY2AUoA3Rx3nAOdLLtvndNw5UldQbFudPFKShlrYHjY
jIDqHnyOicZAOD9tU/cF3UTwzV+1NqcnUqot1QSuAc+5aeowD7vkjJ/p1Ka7bDprpQQ1G2q
OpoxETWz0FXWOzNxIAjWUx8fcMkHl0fnI093X6yW+8OiUe06GsWFsxTXeJZiFI9wEY/Scgd
hjkL8ftT5fUG/vJAYvw6CKklaSkhjtlPwpSW5fl5Qle8HOc9Akk96YbJ3Pe1vN3FNuKhtNZ
dl8z1NdGoieYScj7sEIeLSfIIOcYyVIsA9Vq2zXGks89Ja6Sit9WXklsI5xSx/PGNfIEIbL
5LE45g8Q6abb29RLbZtuvQbXv9ZXVFyiVon+o8n0MZ7Y+RgZObdjizFl+RwwoOeemt5qLLv
q2PTIjGrnjpH5s4ASR1DHCsMnHxyyM4OMgEfUesl9Q7fVbouFfJdrl+CbdtMTx0pqiYxW1n
BjyVSvIqPjIDZCnhnkSMz3RtW22Onae27hhuqR1P07MsPBXJjD8o2DMsijPFuwVJXI9wOqz
rtRSwQV0E1VTfVU8cqtLBzKeVQcleQ7GR1kfGdamlN6f+p9VT0Vtgm2zejEFjjiplMMpwXc
YTAbiFbDHgTkfOMD3Ls0ekjjcdVf66RXnWkhW3RJG7K4DMz+TkpACvhMHJCHkv8uf7l3E14
Sit1O9SbValeKhWrYPNwJzl2AHeAoAHShVAzgko9GjTBb5cGnoHrJ3uEVuZTBTVjtLCqgj2
cSelIUAgY6GmdFuDb/4d9JddoU1RJHAIoqmkq5aeUH3Eu2S6u2WyCRgYxgjADmhtG3t8UUV
JQ3uuoL7AscVPBe6tZIHj5FRFE6oCCMghcfJIAPbBTePT/c9uvFVSRbeuMsUUpEbwwvOjL8
qRIqgN1jvA/vAPQRW2ha53GCiSopqczNx81VMIoox9yzH4AH9T8AE4Gm265YKWSmsFvvH4r
QWvyCOcRFEMjtlyuXbK9KMjCnBIHZZkGjVv2NsFd63WvokvdNTLRryDrGXaccsckRuJ49dk
4I5KMd9N95elEm3/AMKo7RPNdK+qiqZZlPCPmI+BxHGTktxY+0FicZA0vsFsistovtXdLdT
PU01IFkpLlSBpUZnC4VPOjoCJIj5eHWWAwR73NVv7bMqSxWbYtDJdZp1gihEZlo5lBPGQRc
U5SEsyrlAwDfq+V1XIYLbs6lrTXyefc68oaanh98dvbIBkeRWAMoBYrwLcGXJ93S1PRr6c2
rvCgm2vbmeoulxYQKpqls9UfIR17iquCwxhiGILA67eodDSvtK53J4UarpLfURwStC0pjWR
QHwqnokDHP8AlGSfbyBrl7pL5un0jt8U23YY6w1May26OFoHijWUoBCGB8bcePub2hC5+NY
Bo1JpJoqdHmWWphrYmSSllhYAKwPefgg/BDA9FcYPLK3ra3qgtPaquxbxpam+22sYs8kk5k
mQcfgcj2MqpGCpU5IJONUymqzDeaN461zBSTqKeWpLoI0EhYEiMlkGSWIQ5BJwSe9bTs71Q
StqrjWXW6+SibDrSvCqzUPTswVUBM8QUAFx7hxyyKpLBFNvPZN7nkt9p2lZaRTAXMlzgipv
OQfdCjp1ExXJWQtgMMY7B1X7n6b3imgq6mfa10ozJO7UqUUsdcqKQSkTIp5gD7y5PwBxJOq
ZcrfUWq4z0NVG6SwtxIeN4yR8g8XAYAjBGQDgjrUbRo05sdVtuhjNTeLdWXSoEuEpEnFPDw
4nLM4y5bJGFAUddk5xo3DuL8b+np6e20dsoKPkKelpUxjlgFnc9u5VUBY/PEHA70m12pKOe
umaGmj5usUkpGQPaiF2Pf7KpP8ATWx+gNHRPBdK40iCthYRCpFRljG4BKGPPQBQEMR3kgH2
nUL1ovdOd7WmiqGSSmtsBndYlR38jnPjYNlQCI4/lTgOSVYYU5/cb3e95z26lq2SqqaSAwp
MVVXdASxaWQ/IUZyzHAALHssTKtW5f4Ojq47OKOquckqGK7iPmIUCnKxJJGGVjyIZj0QMAf
DarOjRpnR7Zv8AcKVKqisdxqqeTPCWGkkdGwcHBAwewR/TWjD1HvtZvm6U1d9HS0oiaB7Pc
KpPp2MfUkRkKFeTfmYJKgkrlmChTfNy7trarZJuO0y9dU1E/ijltkf1bQDBdS6FeiQEVgwB
TyfzEANjO89s0O2LRa6Jp6F7wrTfVtSzyyidOZVG9yhFKskiFQc5APeThTS27yx034fLR3I
zSo0lFKvjm5qrHx/IZlb3geNyW9mQrlF14rq+n5wo22aGiZGSYqrVIMqEcgp5yn2sCDkYOM
YOptXX7ea4pFRw11FSwVbzIROtdAo/4IZEjyCVjHvbPEe4HUW1RWCoqmoamnu87zSslNPSG
PmcjEeacg8mLYyBIPnAPWSzFhuVqqoltr+W40lSk9JEIOFYr4DcHpyhkLBQj5yYlCuAzFtW
OusG39zbJl3LbYEoFigkaohpaKVmirlAdx1yAgdf3IWPCEEcnU1Pa++79tarpjS3CpeihYc
6JpcxOnIMygMCEJ79wGRk/vradq+qu393x/htzjhoKurlanSimYypOpUfLFAvuyV4n5xjvI
Gpt39Jdm3fzP8Ahf0M0vH82icx8MY/SnaDIGD7fuT896+f937e/hXc9XZPqvqvpuH53j4cu
SK36cnH6sfP20phhlqZ44IInlllYIkaKWZ2JwAAPkk/bWx2H0r/ABO1vbL5tH8Gq1pjwvEN
y83KUMOOYeZHYznvHRxxyMK756D3mhpRNZ7jDdHH64Xj+nf5AHHLFT8knJX46znUOs9DN3U
1K80Mluq3XGIYZ2Dt3jrmqr189kfGmdj9DrtUWcvc62G31dRLweIxpP4YRk5BH85cJ+lhhe
WScldahtbZ9v2NaquC1GurBKxmMcsyszMFwFUe1ATj56z1k4Axiu5dmX2a8XLcm7//AAShn
leUSPOlVISc+OCNVbLtjAGeICqTkAY1Vrxe4q6CCht1Alut8CriFWDvM4BzJLJgeRss2OgF
BwoGTlfSxQSyH6mp8ES4LEIXdhyAIUdAsAScMVB4nvOM+JjE08hgR0iLEojuGZVz0CQBk4+
+B/gNeNe4YZameOCCJ5ZZWCJGilmdicAAD5JP219RWf092xa7PS0Mtkt1ZLBEFkqJqRGeVv
5mJbJ7OTjJx8Doa+ffUGCth31eHraV6czVcrxcoPEJI+bBXAwMggfq+5ySScnSKjraq31SV
VFUzUtRHnhLDIUdcjBwR2OiR/XWgT7lpfUbb6Wi8VFutd9jqfPHcJ4RFDUKI1RhJICSrsBn
PHifGi9dYWUu4Llsvcxt+4LfDd/wqURolQMSReMhojDMV5qgKqQv6SrH2+7OtPi9UvT2+24
xXuR3VZ2dYbnQCUj5IICKy4AYqD+rA7znJzzc9JsSGup7ztdqOvt1LxSutU008MkmSfejOQ
zfseOeJCkggnUOp3Fte0W2al2vSXGWWpiljklukVLmMSJwPFlQyfpLdB1AOOmBIMncXpZLt
7bdXcpL9Q1Vbb2jFbQwZJhWRsIeWc5OVOCq9ZwTjs/g/e9ns09AYU/C57ebpUCen5xQYjbK
5kT2T49uE93Y7wMih69wzS008c8ErxSxMHSRGKsjA5BBHwQfvrVvTb1bqqWqgsm5Knz0s0p
CXCpmPODIJw5IPJS2BkkccnJwAAz9b7dS3jbtt3PbJYaqKCVoJJ6ZRIro3wTIp/SrqVx8Zk
+x+cWhmlpp454JXiliYOkiMVZGByCCPgg/fWk0vrrf4KoyPaLQUllD1AiikR5cAA+7mfdxU
AEg4wOjjGrgnrNS11FBHS0yUt3aeAfRyhqlJ0kYAqkkWSGCkE5UkHK8WPw2v2z933ahRaXf
NZSOsQcweNBmbB680Sxtw7x2p+M4+AKZt63b62PQ1F/vsd3qqW1RKtPbI7grROpBVmcBm4p
GveAp7KnoKTpTun1qu9+tzUVtpnswZkYzQVJMuBy5DkFGATw+MEcSCSGwM/r7ncLrOs9xrq
mtlVeAkqJWkYLknGWJ6yT1/fqNo0aZ0VBQVmYlqZjM0sCxxrCzSy8upFjjUEMwYjHJ0yB8Z
bC6/wCk+z6WWQ7hqqKjkCRJTxBwJSs8TYaWNlRY+J4rhl8hJyfJnkDrWsy9ZdlzX21xXm2U
n1FfS8Y5EjSR5ZIuRwqKpx0zkn25x9xjBwZ0ejkqKappeMy5jZZQyvCwYZ6yPd0VIYH5PWc
EH0VV9D9d9NN9J5fD9R4z4+eM8eXxyx3j5xqUl0lqEoaO4zPLQUavHFHxLCBXJLOqhlywLc
uz2VUHoY1PpdovX2c19De7RUzdAW8VDJVOxx7FjdRzbv8AlJyQQuT1rxXWukFTDaaa3V1Dd
FVDO10q4oE5ePk44Oq8Bn9JZzkY6yeuMX4vtav8dZTV1uadUMkZUwTPGJFcFGZSVPKMYYDo
r9+xrY75tjZsljrLrYNtzXuOOuUyUtruBMVQ3E9lUduKr5TgKoYH7BCSaF6g+pl33WgtL0L
2ilhYippDIWeSRT8OSF6Uj9OPkZOcDFD0aNWbaW759r11Oq1E1Ta58rcrfLGGikVjxcKhbD
NwC4Y8e/acrnPbcOx/pI5bntu4Q320D3l6Zuc1KhXkPOgGU6Dd4x7TkKTjVT0a0zanrJVWm
qpYbnbaNqNYvHU1FNATVTYDEMzM4DMXYsSfku5+TrTbH6qbdvtdR0iGakeu5CnNQ8PuYEDg
QjsyMc+3kBy+2es1j112zJV2um3JA2focQzx8EGEZum5dMcMQOPY92QB7icj2tbLfeNyUdB
dbgluopWJmqXZVCqFLYy3QJxxBP3I6PxrUL/erHZKWOwUdxhraWqih5UfFShkUjg2ZR7EPj
Qq8s0qhCv5bx8TrHJjE08hgR0iLEojuGZVz0CQBk4++B/gNeNaf6ZbJrdxQUdfV0aC101Wr
P8AUNiGrRQ/XiVQZGVnYeR3wAeOGAK63mGGKmgjggiSKKJQiRooVUUDAAA+AB9tdNGsy9YL
FY2oaS8XC1TBBUqtZXUAX6hVIAAZSOLqeIXkzDgSuOWSpx+1T3nbsjbg21WTGGLlHJURxdw
qW4qsyHkq8vaRnkpPwSynDeWXZ+8nDuE2pd2VV9iZt8zAADoDMJZj2e1VVJOSSdRbv6a7kt
800lDQzXagEqrBWUUZkWdWQOrqoyePEjLDKg5HI6jfxXd4queC+o9fJ4DRSmrytVCnJiwWX
9aN73U5yCG4srAAav537sDdW10sN5tz2hqekaGlmliNStKRhU4OvvJwqk5AB4kEn70CRqr0
/wB5R1VqudDcWpG509TTussUqEFSGAJ4kgkEZyPsfhtWPf8Auram+7Wl1j+st19o4o4xBKn
OOoUsSyKwOBwJYhiFyDjByOOc6NXzZHpdLvbblVdILslLLDO8CQPAWV2CKwJcN7QS2P0nGM
9/Gll4tO6ttUUFo3BW1NFbZWXNElfHNhCxbkIFk7GVJycDkPkHTbZK0tNu2irdpx/X1ceYk
prlIIpJD4XeV14nCcgrIgPkAJJcrlM97xV7H3DuaqbcNFcdsXMVJjq/pXSop8ofezYXlzbD
LlQRnDHOWzT75t2ts08zhHqbaJ2ip7jGuYKgZOCrqSpJAPQJIIIPYOlOplqr3oKpvz5oYai
JqeoMTNkxuMN0rLyx0QpPElRnrOvpnaW/LNuqhp2jraOGvlyGoRPmRSByIAZVLYX5IGMg4J
xnWTep3pam2YfxixrM9s7NSksin6YlwECkkMynkABgkccknPWZ6NXz079Pr3uaenq3L0li8
4lklcKyzNGcALG2Q59zDLKVGXHfan6Q0aNGuc0MVTBJBPEksUqlHjdQyupGCCD8gj7ax3ef
o1+GUM102fNWGZPIZaIycmaJgQVjIAJwpI4kksDjJPTY/WUVVb6p6WtppqWojxzimjKOuRk
ZB7HRB/rqwbfpoaKh/Ef4um29XTc1jQU9QPNCAcMJIwcqZV4kfbiT2QAbtW793pZ0+jmrts
7pHE1flgdZjGIypxxQp2pAf9JIGWzhTxU0vqXtiGMmb01tEk0mGlYMgQtxAJVTGeC9Z4g/u
eySSvr6v0wr4Fkgt24LTUmDiY6do5oVkwe/zH5MMn91yB8A6qsVtkrZJ/w4/UJHKqRq7Ik0
vJuKcYuRZmPWQnLGfn767vU3OyR1FpqaGGnds+WOrt8RmTko+GdOadYIwRjOR851Fqkp5Xl
qKGJ4KVWVVjnqUklBIP7BeQyp7C4GQD8jNt9Pd60+3kqbNc7Ul1t9znh5QzzIsURB7bi44E
n2nJKj2DJ6yJu5T6aUU5aks108/gwlNBcYHgYkkczIrylWHyB8ZVcjBOUVh3Ht+yXR6ibaU
NzpxkwpW1ReRCVAwxC+N1/UQDHkEjvrU2e0XHeP0ybZ2F9BSNkU9RGZW5AciweZ2Ebe7l2Q
D0q56xqFbqfde275JQ2esmhrocSVkdHPmODgxH57D8viuckklVDYYg8gCuu9Nf66rm3dVzf
iMf5aVdupYZPKQQPfxdEZVCkKV7PLtiFUark0axTyRpMkyoxUSICFcA/I5AHB/vAP92vGre
fU/cM1gq7JWmmr6OqgEWKxGleM47cOWyWLe7LEgEDiFAA1Wbbba28XGC32+neoqqhuMcafJ
P8A9ADsk9AAk62PZHon9HVQXPdEkMxT3rbkHJM4BHkb4ODnKgEHA9xGQdg0aNGjRo0i3Xs+
0bytyUd1jcGJuUU8JCyxH78SQeiBgggj4+4BGDbs2RvPbsDW6b664WSmZ5YHhZngVQMlygJ
8RwxznHfLBI71TITEs8ZnR3iDAuiOFZlz2ASDg4++D/gdMKKKguU0Aud5mpZWlWOSWaBpY4
oFTAIKsWLDAUJxxjHuA+LzBsrY9fbXrLLvejparxePw3NkKcyjBx+YiMVPJeLhMrxJAJxxh
S+lUkscH4ff7RW1U8TNDRUtaksk/Fccoy3AMpdZM/8AkVT25BGln1W+rNQ+Gvp6yKjMXhQX
ikV4lVRz8aedSq/6sEKuORReiQNLLdfKCmukktXYKOe3T48tBGzL8KccJm5yJ7sMcN38Hrr
XiOPbc7yPJU3SgXliOFaeOrIXA7MnOLvOeuPQx2ddqh6Sqe6XGNaarVVjjQTwRURHIYMiQx
Sj3KQOlDqQSzY+/iG30dXeK2lgp+CRxMIVmu9OgRxgcjMyhJFzk8VwSD0eiTbbzZtv1/1NN
t7bHlpbfLGJ77DdDT00pHASIDPyRcl8L7if0kch0Vkl/wBhXK6UctXs+st1NDgSiguHPyhV
AAZWUZ/SASGUnkxJJ1Cjve0IfrHXZs0zz5MC1N2do6c94ACIjMvY6ZicD5HZ0ltlFdamqjk
tNNWS1Ecq+NqWNmdXwWXBXsNhGI+/tJ+2rBafS7eV34tHZZqaIyiNpKwiHh8ZYq2GKjPyAf
vjJ61fbJ6AxBA9/vLsxUgw0KgBWz0fI4ORj7cR2fnrvT7HtuzbapTTWe3Q0iN+soMu/ZI5M
cs2ORxknGetNNGjRo0aNGjRpXWbZsFwqnqq2x26qqJMc5ZqSN3bAwMkjJ6AH9NZ7d/Qa0TJ
Wy2m4VNPK68qWGYhoo3ySQxxyKkcQPuMEkt8ap9y9HN2UldSQx0UN1pI4k5vSTRU7HJJdMv
glgSwDkN1x/biFlVtywWylFTeKHd1uSSIovlt0YRJySV97MvNQowRhS3Etlc8Ql+un2rfPL
YLlcaeoh9krT04ppFYN3GyB3BXKjIb5PRHWrBY/UeloKUw3Xalur3XuGanApHibJJdeC8Uf
9I5oEb2LkniMCXLYV4jp0+im2zXR1If6sxfXQ+JVPFGTKg98R+hieILFizHUKez7LpbOkx3
X9dVxe96alt0yPMTxBjEsh4qowcNwz2SQ3S673HYNHFa46y2brtFTMc+SiqaynhlX3ADBWV
0PWT+oYH7noVi62uS01S08tTR1BaJZOdJUpOgyO1LKSAwOQR/dkZBBNt2ht6wX2unt9FFcb
vKYvI4aijhkiQEBmRvqwvL3D9SuM46IyDsY9K9nvbqSjqrUlSaVSqzn8mWQf8AGYuHMgADJ
Gf6kk2mno4KXAp4/EixJEkSEiNFXPEKn6V+cdAZAA+wx30aNGjRo0aNGjRo0aNGjXOWGKdA
k0SSKGVwrqCAykMp7+4IBB+xA0p/gzav9mrR/kYv+nWIXm2W+K6WBI6GmRZtnvUSKsSgPL9
NO3kPXbZUHl85A/bVS2nDFU7xssE8SSxS3CBHjdQyupkUEEH5BH21of4Nav8AtE/hf4ZR/Q
f7p4F8X+ycv0Yx+rv4+e9bNbrNarR5Pwy2UdD5ceT6aBY+eM4zxAzjJ/56m6NGjRo0aNGjR
r//2Q==
</binary><binary id="_63.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACAAOsBAREA/8QAGw
AAAwADAQEAAAAAAAAAAAAAAAUGAwQHAgj/xAA7EAACAgIBAwQCAQMDAgQEBwABAgMEBRESA
AYhExQiMQdBMhUjURZCYSRxFzM0UiVDYpFUcoGVscHT/9oACAEBAAA/AOzdHR0dHR0dHR0d
HS+bN1IIJJnivFY5zAQmPndiwG9hVQkr/wDWBxP+ekVzvK8lp1pYOaauNcJJq1+Jz487UVG
A87/Z/wD66WZHufuG76ft6dzH8N8vbQ225719+pj2+tfrX3++kV3vrI4zCXshdyeaRoZ1gq
osSBLT71IPUeioQrpho+SUYaGgTJr+RbNLHWMniKaVLkqpTjsvLRaWMLwP/lpXRyvBAoJ+A
8fsDVHi+1Z1x+JyEOK95VnlWzMsuIpNJaidweKRqhWNT6qeXnUqochAEGrztjtWl2thJPfR
YuFQqSzCCDhDGYyX5F5GZ3KsSQzNoBV0q6O2CvnI+62Ny1jo8LJEY6kKFhYlm0rfLY0dBJS
Ap+vJB1sa0Knt/P4bBYqm70J6k4lMlp3NZIinAqHY7G5eOh50V86QDrH29ju38D3FkqVLJz
W8ve/6iyli0Z5Y404hFJPkKBIOPL5EH7IHgWTufO0Yz7THY+vPyjtVcjWed1GmR00rqrryX
YbYDpJvQ4/OM7iizX48mtZrt/NQ24rFl3yNO4Yli9bgX5HcisJWVkbhGByIJ0F4oLPs3v3D
d51R7KX0ryRB7FKT+cfnR0dadd/sf5XYBOuqfo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6S/wCq8d/+Gy//AOz
W/wD/AC6n8r3DfnzCy1sfcnoRcStaelaRJGHyDsvsXYMraI4v/sU/56j7Xb0N3HS0psC4Er
K3rQ4+SGVAN+FZMYNAnW/38QN6JBJsQ0UEkidvPMyKWEaYgBnIH0OWKA2f+SB/z1OZHOR4j
0/6n2Vco+rv0/c1KMfPWt65URvWx/8AfpZbfuOzlJMO2Ep0HsxSSRw3MXUryLCFYljI0Sa0
qt8xx8qda6UzdtX4IJJnsYsrGpYhMtVdiAN+FWQkn/gDZ6s+wp+xu14LGTz2VebMIsiR16q
yhoCBIjBJY24OXUjTbAHjR/fXQ/8Axi7Fp2PbVp5jC39wyw1GWPk8ny2CA3L5FydeRvyW8F
tmoM9lZ8TRsds4W3TknEl6SzP7hK6qWB4qyKSxUji2jolgQB8izuywZLI/06n3I9K7XUvNW
qPXaXieOiyyI5AGxojX8v346M1HFA4zC4d8hdx1SxJVK62GIXcajyeT6ABCnwGHjemTVe4m
h7ySnO9n1c5UgsUalphGKyKCZY2jUFlk1zfk3hiOGxw2fec9thbWRu5buinRqXeEterLVh3
G0YTnIuxyllHBeJ88Tx+LaA6553VRvd2PDjoEs2EnyDSvcS/PPFG2i3oRxycFc8JEdHVUXg
fvikknSLvKe/YsU6LVP6bksJZevFZJWBXX1F4hZXZd8OUbrxVVCzEhI0QFrPsP8l5LL/8Aq
0muPFxa9HWo85ADqMSKPX5FfCswjh0CT4G9nqde3HZ16azDcSS/3IXj8NvQ+QHy8Ha/Y8bA
2Os/R0dHR0dHR0daVnM4qneio2snTgtz69KvLOqySbOhxUnZ2Roa/fWrm7eQOAN/AXcWrBR
MJrxY12i1stzQjQ18uXkeP+djnmf7sky1GnJai7jj9j6nvbvattHqEAeX5qT/AO1TwfiVVy
Tvxt125kY+4o7VvEYvEZp2iFe7kLbvDJPyUFo2IqKrqNBdD/aFJA3rqmpNn4PQrf0TEVqkf
FNQZGQ+mg8fFfQA8D6GwP8Akda3cJt9u4TLZjHyWZ1igeUUIzBCkZJDSSqxjJ5D5v8AIsCS
fB2OuJR5qGa7Nk8pksXNSlWWVA+JprdtyBWOiqxSiMmTQ3IRsHY350wxVLO90VWy+HvduYs
iJpmo4aqiZCBEPFvTCr6nJteB6gDcwNgNrpnk/wAVYvGySWsdg+48vDU5FopJ4IkslWGwD4
l46DjQjJfalSBolTje6+wAkFGr2HWSXIt6Nl794+lXBPFWWVgzKNMSzAKRr96BHVq3447Ff
Fy06+Epy15JTzkDs8gZW0wEuy66K6IBHkEa8npf3X+LcflUSz2/7bC3Y14skddfb2lB5qks
YHEjmqnZB+vIbQ1zy72z3P213fPkI6M2Kris016fCl/QeEncohZl1GwTZCuRpk2utxr1Z9n
fkL+tdq5aXK3fXmhsrXR2HslWJ0Co8kinUXJlkYkMSCdLslFOlir9Xteq1nty1/V4r8rWB7
3LgztcQ6mhKIdSM6OApQPtyjHkpRgvzv5Dmy+fjyFOCtXxmIZopbBmjmNqOUrIhjV1ASULA
ZFDHw6BT8tIxN3FXx3dGWerlX9SzkFtUZr06PFDJ8Y9spdSImjlIDKH3E6MujC3WHLd+PUz
8V3ARXoclVUPlqLwwxRTwgiR1VQ7lWDNKzeGkX1ZeTAIQJbubP2e7e4LdSy0OOigiFWtFfe
ZH/tyN6fqEsw9bTupaQ8RyfZB89T+KyE/b2YZp6nPhygtVJ0HyH0VZWBHJWAYclIDKpIOtd
dy7duDt607Y/G+5oXvSkWzDRlUtCRyVwK9FVZuL74ljo+Njz10fo6Ojo6Ojo6Oo/LzYqhkb
scfd1HHWpl4yw38hNIYw22binuE9MkFOJUKVAOv5DU/VmxtrHRSSd80adksxeOfLWGIXwFG
kvsAfBO+R2GHgEHeax3Nge3btS3XzL5OOtAz2zDmfWWVuJGkjlueCDs64Sb2ADsb6g/yxbj
PdcEtvDQxw360VwH5xXArCNSshJKq6+iygcSqhidFjvqjxtyPGdtwY6j3LROKZePof1SKYI
krefVBoEopZ9EyaALAHWwOvcvehNqCWz3T7qGjZaaaKtmIoy4hHJhr2kXqq2woUNpyfHhWZ
YzN4XOdm3oe5u3IrlDHWYkkDQytJ7Rtr6leY6H8ZfjxcedAHZDAW343/KeMtzyVe4hWp5Sd
eUuVcRxrbKluIkIVQpVSAu9g6PkEgHqeTpLksVboPwK2oHhPMErplI8hSpI8/og/8j76+U8
6pxnckppVrOLaBkeKN4XrywsFUg8WkdlO/IPM/YI19D6J/GNGOn2NSlQTA3NzkzO7vxPxjB
LKu+MSxrsKFPHa+CCa3qV7+x8+dwEmGp3bNKzOyKJI69h0bkHARmj8BTohi3JVB2RsqevnM
5vL4wXMbEz0YHnkaSiVJWF2R4mAD7ZTwdlOzv62dgEU0Xaue7OSlmMdlkmktwBLEGLscpx6
hjHpKVDDZWWJg+uIYrryY+ZHeyNTN4zOZOvi7eJRfavXrQoleaso9QtwPFCXb1HRW0TLG44
gpxG1/ozJSw/1SbH058WuX9fJJjrfGN4S+gFjYqERU5Orkj+3ZVthQSEVxanbefszywXksw
rFPh5I/Sj9NlICiZTHpmXWn1/8yN1OySw2u7cFPhMPFQt5aGaKCU2MdAtoSoK8vEgowQF+R
VtnSKvosdblTavvCpklyFfK5Kz7qXK1orTTer6mmZFYox4qFYBlPAD4q6DZGiaT8Yd1Q4y3
7aeuj3K6lqMvqSepIhZTLWVVOnLKHaNW8CQ/5frrPbH5NwXdk8lbHx2Y7KMirBZMUbyhidl
Bz+QUAs2vIH0CfHVh0dHR0dHR0dc4u989zw3p4o8Dl1RJWVV/028ugD4HNbXF/wD8w8H7HU
Nm87mMl27/AFbB2O9GsPZlsT3OMkVIQnltUCyOFVCAB5/92z9Ac/pwTZvMJDNb1YuSnc0wk
kLu3nzwVnZmPjwCST10D+qZPB//ABjLfjmnNi5fE0NrDxQe2ceCEcJsIS6EGRSftQSVLFsP
ylgslO8PuLONivKr2v6hBPdSGUEtuNlsAxgNriURSCFPjQ4rJu0O4e8YLlrG1KPKW3HXe5F
kmmaeHRJMrGzKAF4wkp8j5XW+Pmn/AClh8vh4KuTwMSLiacD1XxlWsQhjlEjWGk4a4xkLGD
58E7BUgEzf5C/Fj4THpkqVmm8RsssjGJoXPqOOAYgmFVXZHLUSjx9kgdePxF+RIsBO2BzVp
1x9hga0rsOFVyTsH/CsSPO9AjevkxDDvFLX5I7/ABh8dkIUo0vRRqk94wmZuDyO6xlSVdRu
NvizKdbGtgXvc35FwvZL1qWRN69OV4vJBEjEMoUnmdqoYhg3FfoMDoArv3S/IWHy+LNurep
0CksHMZGxGqiN22fKOwDlEl0pIYFfkAPvnnd35KsHvyL+h+5vQNjxV9nHcfg1iQMQy+hIQz
LzVfBPlSAQQrDl+TryU5Iac68LEEXGaMxopjYszcSVJLMAw3y0ynaEDgOqCnSgvdgTZilLc
gy3btmIyStYPD0ZXPARADaMsm214/kx2SQFdXM7jYu9c1ToZXjiMrKLguoeLI7KsvIsCp/t
OearovyiEY0ZH25/1XV7XhxmAryw2rz4h6WR/qTCWFZkduED+RpVf1o/tVCyoxLKo6R2FzW
TgnSpmH9vCwv07k1h43irkB3DFE4ySEoJGCkt6lScgFtlmc8tW1jngtexxC1WjsRNcmbm8D
cYXgauzD1TXNYfflzWT4N6hJnKcsfdHcz4/JYanVuGjZrlp53qxVJUMkgkbSkhYkHphG2Aq
KNgDxHwzS1p454JXiliYOkiMVZGB2CCPog/vr6C7a7bluZSLvLMJ7w3ZYbWPlW3ZM9KOZSx
h4r8WRWdV1oLxLs2h8euj9HR0dHWMyMJ0jELlWVmMgI4qQRoHzvZ2daGvidkeNyGZ7vv4Xu
KtXvj2NC3Z9GDnRWeSbX3x9OwXPI+AfS8F1BH+TAd8TZqGCSqlO3XayKzWiZK7SsXYf24Qs
u9IvLTOrADkwRSGMZ3P+QO5Kd6vPhu6sRk/UsrBBj8dTLNY4khy4JZl23FVCv8weS6+zpQf
lernva1clJNgzHzZ7KTW5o5Gb5MSIpo3VdjSr/c0GAHEDyvl7VwuFyIx0xwuSrJAsgyD2kj
llZ9Mv8AbN6MceLDTeN+PBB5GVvYm7gvdz43LQmo8Xou0WRrLLKjaDK0UUzkrv7GyNDZ1+s
MktDuHJMxip4WxYlRI44I2WrtnPJ5GeQmJQD/ALQRofQ+zpWal/CXomZvRmXU0E9eZXU6Ph
kkQkHTAjanwVI+weum9iflP3scnbXetj3FG7Ea6XJDxKArxKSMNEqR/v8AsEkk6O1c5v8AI
8eC9Htrtan/AF6hjsags2a87lkReIJ9SMaXUYO3HgM4PjiVMT+R+zaXbLi3iqzvir7RyU7Y
l9ZNEOWQOCOI0U4ghywXYcaYdL6f5O7rodspgauQ9OGPapOF3MketemHP0o3sEDkPGiAAOp
mW3JNVgrMsISDlwKQornkdnkwHJ/+OROv1rpz293Tk8PDYo46HHCW/EtU2LFeLkiFySpZ/j
xblpi+xoL9BRrDZagIYsxTyPtb/h/bQhvUWcPsuCscaRJobUKWIPEfslVM00tmeSeeV5ZZW
LvI7Fmdidkkn7JP766n2jm7VS3jFzFBJcT3lA1OcwsvOacN6BkdtB9kaLDkQTK7g7JUc1t5
a1ayi5FX9vNH6YhMBK+iI1CxhTvfxVVAJJPjZJPnqtXP0nwcYmb0isTCMxunIKyshiHJpXX
lGZ4eRU+I6ZPEDqZxGSq4+aGxbpQ3/bStJHVliHpyEoRuRwQzKrLGeHkEchtdnbxMtlMeDl
3tUcnSSeQGtciDiw0iQ6M6x7HJ1VX07/zgkJJdTtMO4ZYxTerQo1bVKeOeG1DCRIGREUA7J
VgTGHOwfkWPjkR1hu4+qLdWribr5SSdQrCOuyH1SxXgoPlgdKQdAkMNgHYH0rBWhh7Kx64b
J055q1aKlVyKTRor/JEYK5SUDkyAceLbIA+9EMMYmYrQXbWTZ7ErsXhqQzxyKigEhUYxReS
Tr5k/Q+Xk9MKc8lmqk01Sao7b3DMULr5154My+fvwT99Z+jrHNNFWgknnlSKKJS7yOwVUUD
ZJJ+gB++pnu58dhoJc9mszZSmimL2XoVnWZWA5QryjLkPwGxy/W9gDY5nhbFVM9lsflpMpa
7pv1DYhy2NsMW+VVZvTCRyKrhSoCgEq3gfEAdKO8s1Q7gxd6ax3zcyVmvZUUaLU2jiki5HT
HSqvPi/liqnauumBVuozLwpXyk0McMMKJxCpDaWwoHEaJkUlWY/ZI0Nk6C/Q0+nPbOYhxd5
o7VSnPWs8UkexBG7Q+fDqzxycdfvSNsE+N8SN3LU8BhrzVbWDy/7aKVcpH6c6bIEkZNYckb
Www8EdM6nbnatvt1sz7iGHjFJJ7KbuKJbJ47+IT2v8jrwN+dj/AD1M+6S/N/ToR7OjJLygi
ZlfhJw4qTI5ULyIXmwKr43x0qqPGLwGXzc8UOMxtm00rFVMcZK7BUHbfQA5psk6HIb1vr6C
7X/FPb+I7dWllcbTyF6eLjasMpbZO/CEnaaDa5LxJ0D4P1zbvXuC7+QreO7cweIeeXGtIkj
wy+6DnkIwyzEBvT0FJdiASw5fxBMz3L2ivb9uljIctWy2VmZ0nq0VMggcNxVOX+5id/HQII
+vIJRV/ajT2fWfjKm4o9LzTzy+Z3xb6A+JHkn9aLm33SVjgiwtX+m+34GOyvpC0pCupHrRR
xkqysNhtkld78npB0dWeOys+R7Cu0K6TVbWKsw5CGWrGFWRkUof46KyhPnsb2sDNoEO7R8R
iDkzI7rxYAI4U8tHidkHwDokfsAjY3sBmlaBIDK5iRmdYyx4qxABIH6JCrs/8D/HXjrZOQs
SJbWeR7BtsJJGlkckyA79Q+fk2i422/Dt+zvrx/1SUf8A5y1Jpf8AkRu6D/7FlEn/AHAf/n
r3WyFitbp2PUeQ0mVoVaRwEAYvoFSCo5En4kHZJBB89dg7F/JubvTvJnI0ixUbTyC2CsayT
ElxAZJn460/xVSGHFNniGPTDD91Y6lz9/cmt/3Y5Y/SzkScSvLw3PISclO/K+AdeQfGra93
TRp4qWW1arYy7xkVKt2xBzEiqCFIEoUnTI2uY8Ouyu+kVPP94ZCqlqlVhtV5N8JYaVd0bR0
dEZDR8gj/APTpf333PhGz7YHJ9y2cbViWNrKVSyypID6qMuqz+d+mdiVdf48eXWBzvdncgs
yJjqOKqBkercl52VsRsisOKbjJB3y5krrYXjyDER+ZuyZ2935euWYas3b8UcWLlaRJVrHbF
in6WWRo1HL+aEgA7XXSX8aSXFo5DuiS5TketLUpvFLejp8YVAVWkk9MsEGo/AI5+mwbnoK0
n3T3BVv5CZ8fSuYyYSspjjygnrIpQROsYVBpWVVHhivEBQOOgN3sHtLG9w0c7kcpPMlfF1g
dRJvgXDj1W8glYwpcqPLa8b/i0Z0dM8T3HmMLxSjkrkNcSiR68VqSKOQ+N8gjA+QACQQdfv
rN3D3bme6PbrlbXqxVOQrx8f8Ayg2tjkds38V8sWPjySST0m67Z3NkCe6uwu2cRU40VlrZI
rCkR57c/IiIcBxAkYlDxPMn6APXQ+9sucF2blMivAtFAQoeR0BZiFHyT5A7Ya1rzr5L/Icm
zvcuW7e/F+EEOVs2shn1aSfIDIzSNEsbhgibb4Npwra1/Fgd/Y55g5pFkt1a6QixdrNBHNL
YSAQ7ZWY83IA5IroRsbDked6NZ3zcwadq4zF0cdgoLkfpO8tG0tmwVCMpEsiQqhbei2nPnR
0Qd9ROTjpRZW3HjpnmpJO615HGmeMMeJPgeSNfof8AbrW6On/bNj+m0c1lJGmEQovRRY5OK
yyzgqquNHahBJJ+huJfIJG0HR0dHR1uYmw9G8uQSKGU09ShJZmj87ABUo6uWBII4nfjf0D1
b9k59oZcvAmWswY/jwpVWuCCKINLz5BXtxsCApGldj8ztj/uprzG/hskkWde5HHUMlhKt15
3WIxkyNwOSIIT+JBBBJGgw65z3V3Nd7zzcDSTuyoqQRGeX01dtBWlKluERcgEhdKPGydFj9
H9mzz2ezMNPZjhjlkoxMVh0E1wGiAFULsaPEDQ+hsDfXFvzNcy1bu65TbM2Wo21jcUBJMER
QieSrAIQXDEFS3kHeiOmfbH5b7nyl2PG1sTRjrQQM3GhjJp2jRF+IWNZB4J4qPIA5DZA6Yf
kKanS7rSa3Zp1KHcuNaCxNZwsjPAqgMj72GaXloa8cOMfJTxU9S2Iy3blPI0qsdqtJUzFT+
nZarJE/t4pI9JFZBPp7DECQnwy7fyGI1zzqswfb+WvdmW7GIyHqS37LVpcSCgezHCizGRQW
27KSvhVLeT+iR1MwVXsQ2ZVOhWiEjfFjsF1T7AIHlh5bQ/W9kA4ejo69iNTA8hmQMrKojIP
JgQdkeNaGhvZ38hoHzruf4QxtK9gBmLVdJb2PnlpVZm+4oSFkKgfW+Uj/LW9MRvXjpnmstD
J3bav9xzXsZ27hGgWtzaSKK9Z5Ft+mI9yhWUEaYgemG0VY65T+Se/f8AW+Uh9vX9GhT5e29
ROMp5qnPnpiP5L41+up+tnbNGjFUqJCIhL68q2K8MyySgOoOmT+IRyApLAHbDRPjxk8qMk/
NqdaJuMYDxQpERxB5aESommZifKlgAo5eDtf0dHTCzax74CjUgqul2Ged7MzcSJFYRhACAC
AOLeDvRJIPy0F/R1Z9j/jTJd70bl2C1DUr19xxvIOXqzaB4aHlV0RtvP2NA+dRnR1s4+ytW
y8js6hoJo9pve2jZQPDL42fPnWt7DDan3TzOVx8aR0sncqpHKZkWGdkCuV4lgAfDcSRv70d
dVWc/KmZ7hgmhv0KLLNA0JVWsBACDpvT9XgWBOwxUkEKf0NR9OpJetJWhaFXfejNMkSeBvy
zkKPr9nrs3bfZPbt3t2lPa7CuXbBi4y2aWWhlilZfiWVhZA8kbIA8HY/XXv8kYzNy5uT3bV
szVnUPSx8tW+FR1EhCIIDwaQqGJZ239+FUdKe3cn2v2NkHjuWfYZfGxRGx7WNpVuOU/uwN8
3HJDsbDxoZCCUIjHULc7ryU2Yhee569SnZlaCGv8YkjfSvHEJFPGIooUIylQvgr5IKa5Ven
aeBzy46KuFZRIpG1cBgDxZSGGwPBHWHqzpWcz292HiM/j4PbvFl7QhuumyvOGNdKrfFlbhI
CeJ0Y/sedxnR17mhlrTyQTxPFLExR43UqyMDogg/RB/XXjphjchRpQTizhq2RlkZDG9iWVV
jUBuQ1Gy7JJXyT44/XnxZ9n/ldO0oLUEPbNb0p2VxHXuTIoYAgnUjSeSNeRr6878aj+4e4c
l3RmJcplJvUmk8Ko8JEv6RR+lG//AOSdkk9LOjrcqLjRRtTXGmewOKV4Im4bJDEyMxVgVUq
oK+C3PwRo9afWzJkLD1o66yOkaQegwWR9SJ6hk0QSRrkQdAAbAOt7J1ujo69wwy2Z44IInl
llYIkaKWZ2J0AAPsk/rrqeN/Effb9rz49srWoQWp0lkx0k7FSV5DkxQMAfCHQ2D4J0UA65f
dpz4+9PStR+nYrStFKmweLKdEbHg+R+usPR0wyQpIiPUjQi2qznxo1ztw0SgSP8d68vpyAp
0AdtmxGRuyXfZy5q9TrXVWvYaKX+aBeCKwZ0UqBpfkwCrv8AXjpzWxvb+Dz9Mvl7NicMrxh
YYDEGJIUmWG6OBB875jWgT46+lqS8aMC+nNFqJR6c8nqSL4+mbbcmH7Ozs/s/fXKe4vy/ms
Sj1cj2TZx05YiGSa44RnQg7BVF9RQdbCtpgdb0euLXbT3r09uQaeeVpGHJm8sdnyxLH7+yS
f8AJPRB7URu1j1mf6SOPSg7VvkWO9abh8dfIcvK+D14lmlncPNK8jBVQM7EkKoCqPP6AAAH
6AHWYmJsUg9wgljnb+yYQGKso+QkH8gCuira1sFd8m06zN+W52P21AFQVqTW4ASDzMpdZHP
+OPGSLX73z/WulF3HpRjj524ZpZoopoxXdZE4spLByDtHU6BUj/P6A5afR1mpNAl6B7S866
yqZV4ltrvyNBlJ8foMv/cffT3LYNcRAtl8feT2s8SNFkKRre4Rw7BnHrFgSY3TSADigPIMe
sFDebxVyrYid5aEDW0sxVXnnZVWOMRMwYBYlUA8mHxCnX3oncOGxeLqUJaGTexZlUx3qU0J
jlpToqc1beiRyZgDoD4kbJBPS92TI2rFqVYaqrEZHWBVUFtADihYfycgkL/EFiF4roeLsNp
TFcsxIgvK08fBVVWXmykhV8KOSMNaH14Gtda3R1mue1904pesa40EM2ubaHliB4Gzs8dnW9
bbWzh6zUq3vL0FX14YPXlWP1Z34xx7OuTH9KN7J/x1tZfC2sLP6VmSs5LMo9KdWYcT55Jvn
GfP8XVW+wQCCAz7LhMGRsdwSxI1bBwNbLSq5Qz/AMa6nh+zKUOiQCFbzoHoi74y8ktKbKTP
lJcWwlx72nJMMnqxyFmI+UgIQrpj4DeNaHWlDdxDYTLw2KbxXZ54ZaJgUFIQpcOhZiX4lXG
hsklV2fHSno69wxNPPHChQNIwUF3CKCTryzEAD/knQ6eZbtWSnavx4ySbL16fF/dVIkli9L
Tcndo3cR+U8BvJXZPHWjT9mdqZDHZ3GWn7euG77kNX9/bgpBiqqz/2JEd3VSSeaedaICsPH
0N1Od19kYruxEkuwJJahXjA87zNFGCdt/bSRNkj97B8De9Adci7o/FN/F5xpcbBDdqx1vdN
Xip2hGSrBfRGjIxZ971z2ByJ4AA9TKdkZiW1XGSrQ9uw2Ih6U+SEkMLMoIILkNwduDNptb/
QAKg6uY7Sy+Oz8mLTGWTK88qVoFBkllRCfkoChmXX0/EBtNr6IGtk69nG2oYchgP6fKK3H0
ZkmjMuwyiUhm3y358aXa/x1sFZ1m9la9H1vbTel6Xrc/TPHhz4ct/+3n8d/W/H30wxna+Yz
OKu5PH1Unq49S9lhPGGiUKW2ULBtaB0QPOiB9HpZHE0iSOpQCJeTcnCkjYHgE/I7I8DZ1s/
QJ68de4o1kcq8yRAKzcnB0SASB4B8kjQ/WyNkDZ6eYOq8vs6iYPEZOxkJWFc2LzJJsaHAhJ
kCbP8eQBYnxvx1SY7Hd7VqmehxOHs0ocjUSKWpJipYy6hfksR4sNqvNdu/Jw2/MhGoWWvLJ
UF9ayQ1uSwAqx07hRyIDEkn6ZteFLj+IZR1u4zE1MhirtlrVkWqqlxXihifmvEnfylVyBpi
xVG4qOR6pu3rByKZnEW/wAkWcdi68Big9dHZLVcHzwRnHA6VPgPkQxXRGx1GZGGlBdaPH3H
uVuKMsrw+kxJUEgrs6IJK+CQdbB10ZO2t/K27qRvGtid5QjymVlDMTou3lj5+z5P31rddf7
Zo3KXYEuNp18ji712tDaW9Tq2CZ3Z5CoaaOKT4LEYW4po7LKSCX1GfkDH2f8AVuUnlhhrSx
RVXtRPPCJPVkhQvoLx9RuZYsUXWyToA9aU+W/p/ZiYCu8Jlu2feXZITslAi+jEzA6Ojzcr5
Ckr5DBgN3vXs6729klqGnTj9rjYrE7VbDyBhzERkYyaPJpD/FRoAj/BPUn0zsxYl8pE/ufQ
pzxCSRaaPM1divlAJOG9N/8AUdAj5OQSdWocfwdLqWQzsgSaF1IiXfzJjI+Z19Dknn7PWt0
8q5TE5GexP3THesSiDUElAwxNJICT/dJQ8ixPmQ7bx55b8dW7P7U7fXJV7PZXdMM8UksU1l
JyRcWOJ2LBeJQhHPBWV0KkabyQo6610dTFrO9yVO38xkbmCp0XoRTPEDeM4lCRswcAIPiWC
jRKnRYnWgGkO4fyxmu0u6JsRmMRWeLlBJHNAHGom0ZNcj/dIHJA3wHJSSP9oXzfmPGWLGOj
sVfVt/KrcyMXqwRQwySJ6hhUMZDtU8MeLAqDobK9UYwfbfb3bl26cBRycUU//T1rTxj2KMi
lI3kskGMMxDlSNq05AVvs+89c7b7SmaSx2pTa9XiW4l2WIMjD3CRc2nKNIZRzSRvix8/ZJB
PjK/kTC1q1+jeCNcZTJNDHbSatMvoCVEVpB5jlReHxj8Mx+iys0/Dn+yO28VGuMyFbD5emw
nU1IvfNKrLzatJKqqsi7dkA9TxwRuQI8asFzsLuXG0lm7UmxuMgszk2aUXOX0q6Rnc5RC/B
hN8iCSGA+R3sUEuP7LWHF0MDj8dC9izJFFDfwc0stponUyR+pIpaNRsqzsrcQTrXA6krPcH
Yl69LSxND2gii9CpZTAxWFjjBRpJpQ7lpdLGSGKhlVnJDHrPnc721bhgv5ztv28OarG/G9b
27K00bvuAzJDzHqFVLtyLKXAPEculNjvBh3BUsRYKjiaS22ifD05xRnWZIynOWdVVkG52AJ
IGlYEeCTMZHISwVoo48o+SrXVsTypNtHDySFCZeLklj6EMumYjfHwR5bqcPfPbOP7FoQY+x
i8hFjWrrZpWqRimMLp6c3poW4vKS0hJBK6Zgd/bc87h7ngXv+XP4OOma3/lQ1jCWiMKp6HB
kZVHF413xH0rgbBB1LSytM4dwgIVV+CBRoAAeAB50PJ+ydk7JJ68dHXUu2PylhsdHihkK+d
rnE1hAsdS960Nv4kEyRuQBonagE62B9Ko657lc5kMxlb+RszuJcgxM6q7cSvIME8k/EFV0D
vXFf8dZu1MauY7txOPkrvYisW41mjTezHyHP68gBdkn9AE9M/yBmIr/AHjk5cdlr1yrKzRE
zyBl4iQtwQqxDRcgGX6/XjxspstVlrGqbNp5bTwanik3zqsjvEImBOwQsanR1oEDXjpf0dH
TPC4G13BmKOKxskMtq7vQJKiLXLfIkfpV5fHfgj9+Ovob8c/j+DsrFl7Kwy5efYsWI2LKF5
fFEJAIXQBPjyf8gDVn0dHUL3TV74t18m9WXHQw0JfcY6SGq7234xl/iOZHIt/aII+Ss/gAh
W45ZoNjci3ancdOtWq4lvWt3aFQSWGT5Mv9z/EhljQc/C/29gaO93Gdwmu7Xcz3PlLNmrBD
kMR72N56s84B5xsj7Ow3KNZFIAKs2wQB1tY38q/kR91I1/qNi/ETVJogyADkC8YQANoq32G
G0/4PWz3N2/i+z09pWnvZCpXyEVpLNUEy4yIkRzOZV4oJXkh4KrAhfSP0x6n7PcGPi7jMvb
uaymPo38hFatm7AsjQsj8lckOxmCsztxbW9LvkfPT1fxnlbkDUhL7mxeiMtOW3C0E0QrzrA
AwfZWIwyh+P38VAHxHJfQw1Wpg+2+4s3k7MVaK2sddoIWMRgWZHZfUTTxyBpLJ3ok+meJ0F
LD9xXbdG5kLeazU9HJQTe5r1I9GNxOnwlkKBGDRtGvqKNqHROPABGJKHcfd1+vZiZK0Xciy
1MbVBQpHXgkjb0z9enGgUkFRyJjPx+WzLWMbakq3slkbsMVqKz6UlezKfdTSkkueGiw15JZ
9DfjZPjpZ1uUaU8mrft4XrxcnIsyiKObhxLICWUs2mX4oeWm8dafR0de441dJGaZEKLyVWB
3IdgaGgfOiT50NA+d6B92/a+svs/W9L0o+Xra5c+A561/t58tfvWt+evEJiWeMzo7xBgXRH
Csy78gEg6Ov3o/8AY9U3YWQx+DyN3PXLbxz46o5qQQsqyzSyf2xx5KV0ock72fo8WAYdTl2
5PkL0921J6lizK0sr6A5Mx2ToeB5P662rNWV4L9zIWnXIRW0jlrz79aRmEhdzs72rIAdj7c
b1+1/R087X7Qy/dWRrQUqVk1ZZxFLcWEtFCPBYlvA2FO9bBPgD7HXduyPxbie1Ggvzr7nLR
/JZxI+oi0QV1A2Ay8uZBK70wH2N9XXR0dHR1q3cbSyQiW7XSdYWZlR/K7ZGjOx9EFXYaOx5
6X5nBvZ7Yv4fFGGsb3qK7zBnVRM5MzAb2W07kDYG9DwOpmv+LPb4tK8eZ9vbr+ulS3Vq+m9
WKRg4RG5l/i4byXJKSSL/ALuQjPylgc5QvU8TjspkblHLWf8A0joyRCeQr/KTwjM8iu/HwE
OyAAeoWGz3Jh8aMdDBNEk3/UxSxIS6jhFOxV1+vileQ/teC/x2wNPnvyHfyeFrtSxs1C1S9
OanagrqiV67Qe3mWMjyietsK2z9gbUqB1MVscklq3i61T+soa3q1Zq7LE8TOI2VnIDcmHiM
xEn5uVU8iCVlillRCfc1rnpUucJ9SNuMHFxyXz/HTyjY/RkH7bzrQzS1p454JXiliYOkiMV
ZGB2CCPog/vp5ga0OSkyGSys8xEHGWed3jYzB21KgMvgzMhd0O97iOgToroY7HyyBbs+LvW
8erOjtW2m2VC5AkKMAQo5EaPxB+vvr3/RJ/fek0FyKvJF60E09cRco2PGKRuTBURmKgtyKj
f2daJboQVaKzJBcsJJFGy3OJjiDOB8dFfPFksJsN8iuxriQaPEfjy73H2/7jHxol2pbWtKU
f1YZ0eTiHDoW0yHZYAAenwcfe3S3MXjqsWOq2raVbki855I0d0EckUcsDsP87kZW470E2FJ
/m3i/GvcucsZK1isPDBXgsyxit76N2iZZOJh3y3yUHe21sDezsbLvbeWrdqR1v9PQpDLLFc
GUd0/tgkwGNpyAhRn4yKAxAVg22B5B/wD+F+a7ko+/lxVOhkIpfbSRVZoo684A4er8C4V0c
EyIFUMBpdNvch3B2Hnu2kxgyNdBZybOkNWFvVlDKVGjx2CTyGgpP3+j46wYnsvuHMZWvjoM
XZiksM6h54mjRQjcZCWI+lPg/vehrZA66N3J+LhmO8psjUFlqWQygjYVAkiqukM8jSGTaHl
64A4n5Jx8clHWHCfhjH59BkYcnepUhOYmr2K6mVuB4ycX2pA5BwC8asNeU/z0Ptj8bdv9s4
9IY6/ubZ9JprchIeRo3EikDfxUOqniPvivLlrfVb0dHR0dHR0dHR1jmhiswSQTxJLFKpR43
UMrqRogg/YI/XSbJdo4/KZmfKWJrIksY/8Ap0saMoR4DJzYfWwW8qSDvROtHRGbOYZr8Xuq
DpXytdXarYKjXqelLGnP4naqZmOv8n/uCjqfjqh/odu3rkNP1v7hWeGJuHq+mYUnMZOufp8
SRvXPZHnz1pYL8U0qOLxNfJSw2Xpf3J0FdHjkkLMT/MH4lX4MdcmEcRBTgB0wP4zwSRO0ca
S2hUNaGa5XisCMiKKNHKlfkVEIIH1t3/8Ad43cp2NicxPLPbLtJOwec+lCfVZS3pFgUPmMO
QD/ALl+L8x46n8z+JaV+d6uOuPi8TLU4NWr+dWFKhXPLfJWCrzUFeTRIxJPkRFH8Y9yUMFa
huesjy42zahhhUyPXsIyqYwyEg+tCSugflvyp9MdbXYn4usX4Lcl+ZJMLcZoDDKjxTgoG1K
F+o5Y5Bw0djRlGypBezwXaizdj3u2OeUx9pJ//Xy75SPE4WKaM/pdQJpAQVUDz5V2Z3O3pe
48cLF+vZryXGhNzFW7hkrqq8kkA4EjZVyylSPnHExAIPWe52/k7lC9AtujVs2rcNn3K1pJN
tHHEA/AyAKwkiBA2y8VUEMS3WzF2f2/Xqy1a+LhghminidIiUDLMVMo8H98FA/wFAGgNdM7
UXuIxXevDPXm2lhJT4KFTv46IbZ0CDoaJO/Giss9u1ZMzFkVp052ayJpjaiDtERHx9SEkbV
yUgB861HsAN5LrrHFDFAhSGJI1LM5VFABZiWY+P2SSSf2SesnR0dHR0df/9k=
</binary><binary id="_50.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACMASwBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFBgMHAgj/xABLEAACAQMEAQMCAwIJCQUHBQABAgMEBREAB
hIhMQcTQRQiFVFhIzIWF0JWgZGV09QkM1JTVFVxk5RXlqXB1SUnNEOSpNJlcrHl8P/aAAgB
AQAAPwD2bRo0aNGjRo0aNGjRo1LrNzWC31T0tbfLdS1EeOcU1XGjrkZGQTkdEH+nXm1z37s
a2XWrje67mu7SzvKZKW4SrDCSx/ZpxkjHEY6IBGCPuPwt/GfsT/Ubu/tOf/E60e0fU/Z9ZP
Lb4KiuoFCmYzXmrypOVXiHklY57zx8dE6c3B6tbYsE8MZle5LKpYSW6WGZVIPYb9oCD48jB
z0Tg4ry7xo46G21cdtu9SlxiimUUtBJN7McgyGcqCox8gEt2MA6Zh3LQTzxwpT3QNIwUF7T
VIoJOO2aMAD9ScDTtJcIa13SJKlSiox96mkiBDDIwXUZOPIHano4PWmtGjRo0aNGjRo0aNG
jRo0aNGjRo0aNGs/u+7XWzUMFVbIJqnlL7ckVPbWrJOwSGwssfFRggnvsjxrJbh3HZNyWOn
tm6dv3em9zk8clV7NvzKihWdBLOPHujAJYdn97icZyt9U7XYan8It23Ue3xKVqIo56RYq4v
GoJlEUbpn/9jAfBH8kT/wCNLav/AGY2j+uL+51dh33smmnjngsW1IpYmDpIizqyMDkEEUXR
B+dUKPe++LhSpVURsVVTyZ4Sw2m6OjYODgiPB7BH9Gpn094/mjtH/uvcP7nTldbtyQUtG9T
tnZcsTxfsFjsdbMY1zywVWMmPtycMB2W6znUO5XS+rcZ1t/pJa/pVbjGXsMshYDrPLimQT2
MqDgjI1ZoorJuWyS2zcHp5XbeqXVc1lvsrHJUqfsZYiyEnPRBHHP3ZOqFddNiWear/ABXbt
opIpO7b9RZJ4Wmwg5K/Kn6w5/eXl0w6yO8ZefUO2W2upqnb+29otx+7MdFK8kTqchuTRxY+
MYBIKnvxq7t/17i9iYbktjiUMDE9uQcSuOwwd+iD8gnOfAx3pqD1o2XWQNJPWVNAwbiI6im
YsRgd/s+Qx3+eevGqyeoFjqNzU9ioGmuUs8QkNTQKtRDCCSv3shJXvGTjA5KSQNafRo0aNG
jRo0aNGjRo0aNGjRpK40NTW+39Pdqy38M8vpkhbnnHn3Ebxj4x5+dY+HcNvqRGYN47mlErB
EKWZW5sU9wAYpOyU+7H+j341Mh9ZKCKCON6m1zMihTI9VVBnIHk8aMDJ/QAfpqhU733HW0M
U1mtdGnuYdZpaW41EboRkceNKvnIIOSMfHepNfvj1BoYFcUFrqJZG4RU8dpuSvK2CSF5ooJ
Chmxnwp0rR+ovqS9Ui1u0Joac55yQ2WolcddYUyKD3j5H/lqn/D3dX+47v/3Vl/xelo7xv2
93GT6Ko3BQjjyETbbp4YlAwOmmn7JPeORPnHQ6f9n1AWh9iGSshqGl9yasjtVAJZzjH35q+
B6CjIUHCL3+ca/VXqraaFKilrLvVu0oQp+EUZwME5/ZPI3x8qB358A5lPVHf1ivFONxPWe0
MSPRy0sVM8q947MRIUkYJA+CAQexoE9abNuCqp6G/bXo1oTKGeWrm+oSLAP3BBCSWwSB/wA
fIGTqK/qbtKKqqPZ9OrdPC0pMRlWBCq4AAwITjOMkEtgse8YxTo92UtwpUqqL0VhqqeTPCW
GlDo2Dg4IgwewR/RpKm2xt+91Vyum5LBuPbESYkVYaUtCFweWAlMAiqAOz5zkknJ1U/iw2J
/r93f2ZP/htcKz0y2elK7UX8KZqgY4RzUNREh77ywpGI6z8H/z1Dl2nSWurCpsbcF4jZVbk
k06opDAkd0kbZIXB+MOcHOCKdp3l6f2NJYm23uCzVpYpVQUdwmADKSACfeQkjvoqMEka0dH
637RoaVKaGivrImcGbjK/Zz2zylj5+Tr0Ow3iLcFkprtBTVNPFVKXSOpQI/HJAJAJ6IGQc9
gg6oaNGjRo0aNGjRo0aNSL3dLrQIVtW3am6y8QylaiGGLOcEFnbkCB30pHjvzhajuO7qmlS
abbdupHbOYZruxde8d8IWXvz0T50rX7lv8AbZ1hnsFM7MvIGnmrJ1xkj96OkYA9eM5/r1Cv
m49x3WlFLDYLcad/89FX2241SSYIK9fTIBgjPefjxjWJlu25C4MPpDa0XioIfb8jHlgcjkY
6JyQPgEDJxk/dHuLelvqkqqL0ut1LUR54Sw2CZHXIwcEHI6JH9Oq81xrbtPJX3Ch9TqCpmY
s1Nb/8xEM4AT7V6wB5Gc5ySezwkhileN5IvVp2hbnGzKCUbBXI/I4YjP5E/nqNuCl3ZcZ4a
Db8G/XpqhTFP+MSOFcsccSAAoXHkscd94AybNVsX1BorJT3Cr3+9ExXlVpWXOaNKckgKPcB
IY94PgA9At51QtO192mhW7Nuea9JLiKOnt1fPPEQAAZfcaph+7krAgEgFuh8LPudwvFJBVp
PT7rpRCrh6lKOtZYsA5cMa8oQPOe16+RrLS+ou8LRSwLbtzzVVDJy9mSqjp3qDg/d7i5kde
yccj2AMddDj/G7vv8A37/9pB/+Gq1t9X9wzJBTTS3SsrZG4D6V6VBIxP2hUNMxz2BjJyf6t
aOs3L6iWu2vdLhab6tG2HQpUUZeJOGT7iimLDGGJJCgZAIyMnP/AMc9x/1l3/6qk/wmqY9V
Lbui5RCp9O6Ovm+yMzTN75iUuFGcQM3Hk4GAD22ACTjWml3JfqilghorTWWWKn5RrDTU9Rg
qDxXpre4C4XIAx03Yz0OP4xur/arv/wBNL/6XpJNnb3q6WnrbLuK400olDj8SvFRICFJ6ML
0yHyB+90R8EHVC5bW3tdXnmqrRsJ6qZeJqnpJZJQcYBy6nJAxjII6HWstH6U7+tH1lZRbgo
6H3cyzrb554+eMnAjijGcZOFA+cAa7WmS+wcaeqfelT7kozU1lsrR7YOB2IqwfaPPSk+fPQ
1o6CSupK1p47jdA0LcUNRZLvMkgKjvg1QwI7I+4ZyuQPBLsm7L+lxjpV+peJ15NVrtKs9qM
99EGYPnoeFI7HfnG90aNGjRo0aNGp9fe6S2zrDPFXOzLyBp7fPOuMkfvRowB68Zz/AF6yre
rm35qpYLTRXe88sDnQURYBiGITDFTy4ozePAP5HC0vqDejcQ8O2twJRclJhfbrtLx65D3BO
Bk94PHrI6OO2dw1m/K2OUWOjrLbj7oVNLRyOxC/us7VJHEt3kJkdee85P8A9+3/APvotM0t
V6v0cFRNdqGuqlReSijqKGNgACT9vtSFyesADP8Axzpb+Gu+/wCbu7v+XB/gtJbosu59xcl
/FLusU3/xEFTHXyRPjHHEaUUarjGfBye/PmhLv31RoXFKm20uIiVV+rS01aiU4GTg8O8+ft
AznAxjWpoqn1TrKGCq9ja0HvxLJ7U6VSyR5GeLD4YZwR+esnubf286WuXb4WxXWsn5c4LK1
W0sRQ5ILI6srfacgHOAcgA95ha01sNfDe7Hta0zUePeF0WsSrlMrhyRh2ldsgEk9hW88WOq
9oozQQe9ab1sigWpVWYRX2vgZhjI5L7oIIyeiMjJ0zXb43Ds6hNVT3ba119+VY2ip7nV1si
9MeWJJTxX4JHyRpag9at4XKdoYKPb6Mq8iaiT2FxkD96SZQT34zn+rWgu2/d5WuyVF2jrtn
XKCmZFlW3PPOyFzheWDhR0e2IHWB2QDn6/dvqTcp1mn2fXIyrxAp47jAuMk/uxyqCe/OM/1
an2yhSyyR01NcrvY5ouMlQtTEtvetUsePMPWpyUYZcoBjJycnOnKzeHqElU60W7LdNTjHCS
aptkTnrvKiRgO8/J/wDLS1Rfd23eekhr96vA0Ss1SaOtooVQMSE4sk6CUnj2CQUz85GVbuN
zVFrmtdv3JWX+Gt4/UUktTTTyngwZfbRJ5XPeSeIHS5OQOsz/AAM3V/Nq7/8AQy//AI6u27
0y37BOtXT7fQtGzqFqTTupIJU5SQkEecHGD0R8HVDb22t8zxxM+0YZaOH9k0ctBQ00zYXo8
poix8jLEHPfeexTu+3900lrmnp9i+3KvHi3tWyqx9wH+ajpgzf0Hrz4GkuN0n/Yx7AuNK8n
2rPPaqZ44iegzKtDyKjyQOyB1p2C0XOm+lpbjtv3ql+YqJqa0RLFAR2AcW98/wCjlGcEjOQ
CNT7huql2xW1NGlueOd1ME6RQ0sDNGyq2GV6BDxbljBHfE9Y4ku7C3TuS6Xtrft2jeCiM8c
pQR08cEYAy4meKm8uEKqQFIOP3sa0d49X7rt6+JS3naM1LSCWSJpRMx97iygvEWRQygZOPn
kva/Podov8AaL9B71puVNWKFVmEUgLIGGRyXyp6PRAPR/LVDRo0aNGslu/eNw2xXQQw2ajq
qeeLks9TeIKPLAkMoWTs4HE5H+lrM0frfRVNKk00FupHbOYZqypLr3jvhSsvfnonzpm5eo+
543npabYV0lBXilXSibAJHlRJTDsE/wApcZHgjUao2/6o7rnSuiuNdYohAgWOsuQVpMljnj
TxrxIBGQ6hv1PgT6nY3q5BQxVEd/rKmWTHKmiu8gkjyMnkWIXrwcMe/GR3pWPbHrEiSKz3R
y68VZr0MxnIORiYd4BHeRgnrOCPjcFr9RNsQ/i0l0vs9spuDTtWV4jyS4HErFUOxU5UZBB7
PjGdSbPd7Pd6S6V25fro77JOJKXcCSScKeXiWjRwmeIzH1xUnBOOPEHVzZF1tF9960bnjt0
FbHElRDcIaKmmqKsnso5dZPclPNMBV5kqwP3ZBqfXeln84/8AwGl/wetZR0GyKalSGbbk1W
65zNNtaQO3ee+FOq9eOgPGvivj2pHApt2x6aol5YKVG36mFQuD3laZ+846x/TqfVXf03oqU
U18s9us1fLETwFlkJQEkK6mSnXPj5XGQR3jRWWXZ0Ub1MqXGlhiiBkY7VjCKFX7nJajOM4L
HvAycYHQjVnpl6c0kbo+55oKsRB1pq24Q07gleSh1aPkmcjyuRnxqFFZNyQIUh9VrLGpZnK
puGQAsxLMeh5JJJPySdFRQbrpIEqX9S0rIjOkHC2XOoq5mdgxVFRR2zBW4hioJGMjVmWluN
hQPuut37QUvJUFfT3VJ4sZCl5FTl7QyVwuXJyQCcd63be1r1R1cl2tXqA94op1dIUrkeriC
8vIKzAFhxxkY+ehqtbbXuql+r/ynblH7tS8n+S2uU+9nH7R/wBsuHPyO/A+46y12v1XRz1F
4t27ts3GsRUMNKK+WJJWJ4sDG1X7SgLhgcHJz0CAT5tcay1buukaVG47v8+zFUwL7UP2jlh
56w8c8c9t2evyGmaDd+64J2G3931NTFMuXe8zU0TKykZAE0r4GHHYI5d9HgcJbn3tvOsopL
NerzTVVNUKrOlOaaVSA2R98QODlQcZz/QdcdrXnce04DX009da7VcGCSVsdvSdZGUPxC+5h
Sc8hgMPnzjGmrrvEVlUtWLzNUVckqiaqk29RxTRqBjmkiuW5rgce18dMMDW2l3Jsu5uK2p9
St108syqzwpI0QjOB1xjh4Aj549E5OT518fi2xP+1Ld3/Uz/AN1r7mgiq0pptvbk3vdKWZX
ZqpqqrjiUqQAAUpX5Ekt4GBwOT418fhl4/wB57u/tC4f4DWj28LTRT1kst13XeaWVXpfZr6
WrqoXXID8k9gAMGV0Iyes58kDX0e4KKuqkpoYLirvnBmtlTEnQz2zoFHj5OmqW2W+hnqJ6O
hpqeWqbnPJFEqNK2ScsQPuOSez+Z01o0aNQrxudrTdYLem371cWnVWE1FTB4VJYrhnZgFPW
TnoAg518Uzbrrvdm92jtqe6RHBWW73JOPkEtHVFT5xnrsHoda8M3btv1LuNVFU7gt1xr3bP
tiECdI+lBwsWVTOF+BnHz3qhDuX1fpoI4IKK6RRRKESNLIiqigYAAEXQA+NcY9nb/APUO4y
TXWjSjlhXk1VXUQpDKTgAZSMM5wvyCFA8jIyrWUnqxQ1T00zbpZ0xkwzTyp2M9MhKnz8HXx
DL6qwTxzIN1lo2DAOlQ6kg57VgQR+hGDrU0fqB6h01KkO4tqzVdsXP1801qkDtBnMme1j6T
I7AHXfzqTvWkp9o263VthkeW1bkt8iiiuMSSmnjOJFVGOSoDTBgAf30BJbWCeseqtcVHNJC
ooubwswYyOHZf2YIyAoPJwDgAtIc5bB9T/g9sHclD+JU1125ZTXRczTzNL7tLIR9wANQi9N
nH7MLjHRHnz+Si2/aYaOsjv34rWLKHkpKahIiAVx0ZJgM5XP8A8thkYIx57ipkvVvigmu23
KV6qVIzCbYlPJHlwORlSAKqj94kP+7n/hqZXWmvsElHUzJC4l/aRSKFnhYq3a8sGOTHWQpY
fdg95A4VNxNwroqiuhhKJhXSjgipeSg5IHBOIbs/cVPx5xjTv1W1f9zXf+1Yv8Pp203TZVL
XK9dtm41dO2FdZbqDwGRllCRISwGcAsAc/wBI0e5G2je9nU1FsWlrlrXuCu9rMk0j49uTLi
IsyscIMsuSBgEjONeeVlFVW+qelraaalqI8c4poyjrkZGQex0Qf6daPYe/K3Y1xnmhp0q6W
qULPTs3AsVzxIbBwQSfgggnrwR+lheLb+DxXh62GGgliSVaiZvbTi+OJJbGM5Hn89ebbw9Y
LXb7rSiyyPcRAzCZ6WqManDDkjB4mR1OBh0PLzgqD93l9VXlqUXifYlujpKqU8KgJWRws2T
kKRMF+G6HjB661o7Cu22gprnHbbKkpUkxVIjZVbBDApNcRkZzgsg+CAOtJboa5y26pp6G/U
zWyVjNNb46qip4YguSqxRR1D5GSSVAySATybsZzbO7bztGuaqtFV7XucRNE68o5gDnDA/0j
IwQCcEZ1ua31VsW7vw6i3ZtOGWKOVfcqkrHX2c4DuqqvLj88ORzgeSAddK1fSOruNLQ2ay3
q4SlhLi2LKxlAyTGVlYNjAySoBx4Yd6n1l19H6mleGHb19pHbGJoZAXXvPXOVl78dg+dT4Z
PSqKeOR4d1zKjBjG5pwrgHweJBwf0IP66oSz+j92qoIVpL7ZEHLnMhDoesjllpG+MDiPnv9
NNYdj7Ro656WPe9oraeolP09P9PQy1HJiAo9yQOW66wFGScgDwdhJZdgWFI6K7pt8VPHnzr
oKSKV1JODgKox0RkD4/POu1t9QNnT3GCw2q4pJOG9iGClpZCg49YUqvHiAPIPEAZzjWq0aN
ZXd25I7fBLTUO47XRVsalZIJTE84LAcSokmjVSAeX3ZBGOvg+B37e193Vwtl0vfv0C1IeOS
elSLj5UOwjUkfaxyAW/TPWnaC3bcs1Vb56yvt1VUwSpNNFVtViGeMjkoEf0oIypUglmU/Kk
HGtnRep/ptB7FT/Az6arj4vmC3059tx39rZB6Pg4B/QaSu/qJtW73Sau/GN9UPu8f8noqmK
OJMKB9q8jjOMn9SdZW910VzcvX3vdYsUzB7c1dEKkzMo4yHuVEyrEjK56PePmvaL/frdQw1
O4b3xo6mJp4aiS7VE9RIMEKiQw1C+WVhl+IB5AsCANVqy+Ul4pqmon2LdKm3wrF+2ue454g
YZpAImIkbHFmRSSCVBUEnrOlbZ6qba2rVTJtnalYlI/gTXWRQxIXJMR5qG+0DIJOB5Gca71
G4337vuCkv1FNbRaaaonpaS3s0lW03tK3AOCAJVKcgCBhk4MM682vNfFdKta8K4q6hTJXEg
BXnLNllHwGHFiPHItgBcAcKW4TUcFRDElMy1C8XMtNHKwGCPtZlJQ9ntSD4/Ia9A9PvUC0b
M2lV07I4utVVlhIlIJgsYVOPPLx5GTJgBujk/PfG9eotw3BbKiCvvNMYOLu1D9IzCVpIQFV
WAUERyFj9+OBCsGmIGsRXV8c+YaKm+ipPtzCszv7hXkFd8nBfDEZAUdnCjJ0tDDLUzxwQRP
LLKwRI0UszsTgAAeST8a0dLsPesVKbtTWK4w/TSjiwQpMrAjBVOnOCR2o6we+jjP1v1X10/
wBd731fut7/AL+fc55+7lnvlnOc9518QzS008c8ErxSxMHSRGKsjA5BBHgg/OrlJHed7VzN
XV01StsoZJp6iZvckjp4yXbGSC7ZcgAnyQMhRkQNbbZG+LZZYPw3c1nS9W1WLUwljjlajJB
L8FceGPHI5ADBPZJzrJr36e1tuqbhY7rU7erWb3np4AKJ+P7OPh7kcMh4/bz4JyyWLEdZV3
b+8Lmlqmo9t1yXeVJxJLUXB7hcGjVlwE+ylTiMrkZP+l+fUaK6X2nuJWq9JLXW0qMyk0thl
iMg7AKs6nAzg9rnHwPjf0tv3za7dFTWi17OoG5M9R7PvrFIxxgqioOJwACSWzgePGlo19To
frLlX19ip0jyUgklKU0SrkM7/sy5Ugcx+0XGe/lRJgjlrUuFxrKT0xrlRS0tTHIQIpXP2vK
xVsgnPRwWPzrJD0uve6Z3mo7/ALUq2gVVcW6RUVASSOSxRAZPfZGTj9NTIfTGWpnjgg3htS
WWVgiRpcizOxOAAAnZJ+Namj9I9q2mlSDeG6oaS5vl/ahrIokCZwuPcXk3g94A+MdZM+87f
9N66tewWSuehrqSDIuk1ZEaKduKn72Z+yT9v7MDBJPEheplNb9zWOro6Gg3ra5aFGViKfcQ
jp0BYlgyh0fHkngM99HOtnLYNqXZBUX3dW2aut9hUVnr6mURNkEjk9Xll7cAfb2QfzBjE+l
dvSrhrrG9dLQsFlqKKsCxTBj9piU1TMwxjOCSPkL4Fm313p9t2rSvtNiro6rkqKtDeIZpZS
WGE9tKomQFuP24IPyNb22bgrb3VUU1FbZo7ZJ7nu1DtTTI+AQOLx1BxhgQftbPj7ezrQan1
+37LdZ1nuNooa2VV4CSopkkYLknGWB6yT1+usLMbSs8gg9O7W8QYhHe1Vasy56JAojg4+Mn
/idYCb1Qlkvcku4tkbfq5VYpUq9EUnLKOIBd+WCCAMEHoY612u+z7ZuyD+E9hqKaw22onaI
m9SR0iM4HSwpGnHiACM8iSQ2ewSbu1fR22/wf/GL1fJofdiaWOot9R7cX0zxjJYyRgjKls5
64nv51z3P6qVVrnk2vtWypYzFOqRT1EawcVJ5E+06hYwxOct/JOSAT1iaO72mmpUFNaf4Qb
huGXFZWK7mCZzxMfsHkszeWVj5LjIyMap7hp4JLXT3vcG7ZrzWNyzaZAVkpKnkC0bxFwyxf
Y6MV4EHgVBHWs/W114uM08VNQViJTxNNAuZJJaKiZP8AN8/Jh4Ov73WDkY5tyrzbUa0iTcd
mgqb1Z/YMlLU0tSFmoJinNTOI8kNF+8cYGQuSMldYnRo1o9n0G07jcY6bctyrqITMURoERY
kPXFnkYnAzkY4YGQSwGdb+4ej1urbc9bt+tppKGngYwTpUPUS1r98i5RSqhCAAsaMWwQSCQ
R5NcKRaKreBZHYozKySxGOWMhivGRT+62ACQCwGcZyDhq1bkvNljaG33GaKnk5e5TE84ZOS
8W5RtlGyOuwfA/LXCmpo3oZZBPRtM2VEErukiBRzMinpD0pUAsSS2AucHSenLjdJLj7atTU
dPFDkRx01MkfEHHRYDk+MDtyx/XJJKeqFksN03HcRb7RRvVVJUvwUgBVHkkkgAeBknyQPJG
tmnopulbJU3GqNNDLDA8iUSsZZnZT+59oIyVBIwTk8R1kkZI7flG10vjTpGGnaMQTAxtKgw
PciLdSgNyVguSuAT0elaNa+hjS7w0fKnSUwiaalWWHmVzxPNShbBzg9/OnbZuGSjvE1xmas
heWLgfwidKA/yf8AQjK8ft7AUZODn85lbUfV109Tymb3pWfM8nuSHJz9zYHJvzOBk/Gu1TQ
00FDFUR3ajqZZMcqaJJhJHkZPIsgXrwcMe/GR3r0Pb+4aGPaM1VetsXSkYsGj3BZaCCBkHP
iQkiogQdBD2xbkwyOhoj3ttNEkVtweobl14qzV6ZjOQcjDjvAI7yME9ZwRo7FvjYFfwpai7
bjpJV4RrLcLnVL7xPXImOUqv5kniBn8vHxcpqkXGcWreO2XouWYTVblrll4/kwWcjI8ZHnG
cDOBPrPTS+7qpXr4Ttaoepxi4w3GtnduJx0zs6n93j2Dj9Madpqe5bK92DcFhuItMERaBtu
VlY0S/wAp2YmoHtqMnyoycnOB3Qjv+3zdaaGupN42dZFYA3S6S0kLDkgL8pKgElc+FJOGPR
6xo329uS2SVFVY7rRzStlYYLk1bKgUsDgs1Qw5AD94J3+gJ1WirbvbttmsvFGlbcIVZpoLS
pYOORx7YkIJPHBxnJIOM9DTttrWuNugrHo6miMy8vYqlCyoPjkATg47xnIz3g5GvDLvWbAv
24/au27dwVlEIGnWtlmJVJmfuJYvY+0YAORgdAY61n7hSenUduuz2643qashYLQxzqkaTA4
XOQhyAcv93AkELjOTpa923bdtjsTW2t+rqJqFau4JUSh4Q/EH2R7QDqxKspBII5L2OyPQK/
eu0d/fRbdp6asslXHUxJaK9YFP0p+3GAjgrkjgAMgfY2Rj7eFtv122Huqnsl9qqykFylm+q
ZqpKiniWR29qogMhJjw5ct7nLIHJgScBLf6x3rc1W1425NaSblDSUtzMbwxVMQLK/uzN9gy
MOrhGIVcHIGdYbclguVoulaamzTW6nSp4CPl7scJZfcWL3RkMwRgfOcd640dTbbdzMtL9dU
e1yilWXEcUh4MpMbxkPxIdWVsqwbrGAxct0VVe45fZu9utYpfcWmp56kwkrKrs0Ubtk8MKw
w7hcyecucu7d2rvKprq+bakFxi+llamkmEoo5POeDZcfd0CygnBxn41o71U7qhsiXXduzLL
daKZozPc1WP35kJBU+9A/2jAChsYxxBznBmVFr9K5oEjpNxXqlnlVG92opxKkJIYsHVVBJH
EKeJxl1IJAbGfuO3KWnnZLduK13Eck4BZGhbg5HFmMiqgP3LyUMSveelYjjabHcqy4ypQ/Q
yT0TF2Warp+B4ZYkc24yKApJIyuPPR0rKtUklZHTx+2kUSx1QpZC8ZVWUcmYEgqXCnOePIj
GOhrvcqO+TXQG8x1i1k8oiaW4lkYsFXpnkxjCsh7PQIPQ0zHs67SpI8clrdYV5yMt3pCEXI
XJ/adDLAZ/Mj89EO0a+WeON66ywq7BTI95pSqAnyeMhOB+gJ/TVCXZVst9VAt13vYkp5eWZ
KBpax1wP9FEwOyPJHzjOMaaulm9OrUlPTruS6XOqScirkoaVPaKKewvMjBIxhgzjonHY0zR
3bZVhjS5W/ZFxvNIspT627zhUWQr3FxVWjbC/cM/d2T8A6Lhu/eps9NT0Voh2xbq2VeM1BS
GiinZ+JU+6xwOl8hhlc5JHhPb903ZT7d+moN00dtoF5vDDLcIkkZ2zHwVQS6ZLEjlxQH78r
jlqfW7h3Va7jSyVN9eoqqdhPTzLXR1hiPakBwzcQRnkmcMMcgetJVO69w1b1jTXuuIrmZql
FqGVJSQFOVBAxxAXGMYAHga42kWXnK95euKopMUNGiAytg4BkY/YM8ewr9Z61zuMtql9v8M
oqymxn3PqatZuXjGOMaY+fzz+nynpypqqWKuiqbNFWUPtYZTLVCSRXByGVlRMfGOsgjz+Rb
rrU2z3Pp46N/cxy+pooajGM+PcVsefjGf6NXbXuu9VCVFvjrbLQxVKgvHNa6ZIqllP2I2Ii
ucnIL4UdkkaKD1K3XaoGgt1fTUUTNzMdPb6aNS2AM4WMd4A7/TRU7ku1zsFZWVm9641s07I
9rZpgk0TAcmBX7AMsRwIAwD+gNDb/qnu63/ZJf4ZYaaJ3WK4xNL757wnNVL8snIywAxgkDr
VaX1B3PfXCpvuy2sVqqn0yU80YgLAAj3DCeJz5bngHJBAxrEx7m3VU1SyRXy7y1EcT8WWrl
Z1TAZ+85C4QE/H25PjWmtPrVu62UK0sjUdw4YCy1kTNIAAAASrLnxnJySSck69qttRfbxbo
Lhb9w2WopaheUciWqXBH/UdEHog9ggg6i7q2FbpKK43AB55ahmZokoKbkebYOHSlklyORPI
At1knydeefxdW7/dt3/+qr/9O1GueyzZZIa562G3QrL9puNHWOjNyZlH3UiqftABBBzxY4w
cDPotHZ7xTyiv/EIo8Se7bZZKd0YZ44eSPKsCAc8T+hz4rH1EvdXAlPeo6G+QRwNDGlxpVd
owQAWWReLhsAfdyz8+cETI7hbammko5LNQ0skzYjrllqM0+ZAcleThlC5XHHljBySO+1Vat
uUlFTuNzPW1UjYlio7e5SJeQBPOVoyTxJIAXyMEjzohtVwo547zt6V7jFRMKj6inp2LUpU8
h7yEHgQBnP3IcMAzcWwnFLbKtybgKmnllnZ5KilSNkVCD9qwYQZ5fIcADoL1pmlvE/0p20L
xNTWCorhLMxgGcZA9xlUknCgHhyIyox3g6WBhWyPLHWpBUsy070kSycqiPJcyOx+zAYRgKP
PEHAIyyUMayzxxvMkKuwUyOCVQE+TxBOB+gJ/TVb6Xav8Avm7/ANlRf4jXxX22zx0S1Vuv6
VB45NLUUkkM4bkRj7eceMYbPPx8Z61xslFbq+4iG63dLVS8SzVDQPMc/ACoOyT+ZAxnvwC5
NUbZoEpmt1LU3WXi61QuiGGLOQUMawy8gQMg8mI/T8vuK/2MUs6zbNtz1DcfZkSqqlRO/u5
L7pLZHjBXH6+NLRVe3mQtVWeu91mZiKW4rHEoJJAVXidgAMDtievOmfxjbVPQ+zS7U96oMv
Iz3C4yS4XGOIWIRDz3k5+f0xDhmlpp454JXiliYOkiMVZGByCCPBB+dM115utzz+IXOsrM8
c/UTtJnjy4+T8c3x+XI/mdJ6NGjRo1Tse27zuWqNNZ7dNVuv75QYROiRyY4Vc8TjJGcda9J
uXoJLR26eph3PTFol5n6qnMMQUfvFnDNxAGTnHx8edZZfTSsqoY1td+sVyrm5D6GnuEZlch
2GU7wy8AHySpAJBGR39mz7/tMCWSq23U11JTMzLBLbxVIocAsElVSUB6z7bgg5OQ3eotBc7
fRXVp7dXXqxRGDgZKeVaiZ25A4yphwpAHXfa/Oep89LQH6qSkuPKKHh7SVMDRyz584Veajj
35cZHjvoO/wruP+zWj+xqT+61Wte5d7XK3VFutFElXRcg9RTUlkgeLkfBZVixn7Bgn/AEf0
1xrbbVxJ9dfdkV1HTRKfempI5aQO7FQGYyK6KM5wqKgy3XQA1xttdt6O4wfS2C9Tyu3tiBL
suZg32mP7IAxDAlSAQSCRr2ayUl7vVuFa23K63BmKrDXbqr45SB88QpwM584PWcYIJ9D1gt
4bbqqurkqYbZXXypKj2ucVsEUalj+z5zRFwACSOm8jvJJGJuNBXWj2/wAT2nR0Pu59v6mus
0fPGM45UwzjI/r155HcK/b7yUCpa5SG5MzU1LWDJA8SFX6xjoHAOfnOlbdQ3K6e5RW2gmrX
OJWSnpvdkAXIzkAsF+7v4JxnwNJ6+4YZameOCCJ5ZZWCJGilmdicAADySfjRNDLTTyQTxPF
LExR43UqyMDggg+CD8aBNKsDwCVxE7K7RhjxZgCASPkgM2D+p/PVaLd99SOeOau+tSolWaR
a+JKsF1XiGxKrYbj1kd4AHwNFxvFLc7XG09DRx3FMxcqaiECsnIMHJRwvMdpj28cTkkkDEb
TkjUSW1o4KiZ5nlRmSSkRQAEOSJOZYfczDiAAwCscEABPX3DGss8cbzJCrsFMjglUBPk8QT
gfoCf0191kEdNVPDDVw1aLjE0IcI3Weuaq3XjsDxp2x3GejqjTwWyjuX1f7I01RSiUyEgqA
hGHVst1wYHIHnGnLrZ7vNVUlKuzZrXUTc/aihp6nnUYAJwJGYniO/t/Pv40myXajsciSW72
6GaVc1EtAnLkVV1CzFeQyvFgAwyDnGCcpU0Ec/u+5Vw03txF190OfcI8IvFT9x+M4H5ka46
7S0kkNLBUs0JSflwCTIzjicHkoPJP05AZ+M646NGnLTdJLRXLVR01HU4wGirKZJo3GQSCGB
xnGMjBxnBGvWrz6h7Ku0NM1Pct02cU1NxSntcggUgPxWMrkoGA+4EYHHrJICiFc73ty5QVd
BRb93XTni6iW6SvNTVK4I4cY/vAbIOSvQzkZ61jJdtV8KB3qLWQWVfsu1KxySAOhIesns+A
Mk4AJ0zR7IvlwqkpaIW6qqJM8IobtSu7YGTgCTJ6BP9GqEfqDv/bryW+a710EqtyeOuiEkq
kgY/wA6pYDGDjx3n50tc/UXdN5jhiudwhrIoJfdSOaigZOXFlyVKYPTHzn8/IGko70lfVL+
LUVukhWJxiKmWlIyAcqYFGX+3Clwygt2MZ12mt/4fVUS1FZbrmV4xR0M1ZyRQwJJMkUnBEE
jN/8AMU/yioBOo3tpUTcaZfbAi5ETTL2VTLEE4HZBwvnsL9x8u7emrYrxFFQXr8GlqP2Rqz
O8KKD3hmQEhSQP0HROAMj3n092lf6SnpbzuPcN3mq2/aJRPWyNEEaMYWVHGeYJbrOAQPy16
Bo0az+4dvy1sctXQVVZFV/vFBWVPBwFxxWNJ4lVjgd5A858515ZujacLcpL3TfQVdX+7WVM
kfutxxnBmuTBsDA7BwD8daiwbY29F9LzrKOf2Ofue5NSD6jPjnxuAxx+OPH9c6n1O0LfI9Z
LDdqaIlmamhWqoeBGAQCTWEqOWR/LOADkk41J/gpcf9ptH9s0n97o/gpcf9ptH9s0n97qYs
6P7a1EfJIomRBFxjbJ5FSx4nlhm7z2QOOR1gqYI4Pa9urhqfciDt7Qce2T5RuSj7h84yPyJ
18ERewhDuZSzBkKDiFwMEHPZJ5ZGBjA7Oeu1fb5rbOsM70zsy8gaepjnXGSP3o2YA9eM5/r
0to0aNGjRo0a+4YZameOCCJ5ZZWCJGilmdicAADySfjXxo1rNl/wIqaWuod3+9SO3F6Wvp/
cLr39yEDkvfWMofLd/u6+9yenNws0U1ba6lL5bYWCyVNJG2YsxJLyZexxKuCGUsuPJBONZD
VyXbskTj8VqaGwycVUU9UZTKSAAS0aK7oT033hQeWVGPDVHX7KtkiF7Lcb9mIiRqqqFGgbl
0VSPkelAGS5zk9eNK1e6WntyUFLY7LQRKrqzQ0QklcN+ckpdwR3gggjP6DEy21FPSXGCoqo
HqIom5GNGRSxHj99HXGcZBUgjI+dOypRXe4iV7rTUZeBXleeh9iJZBgFESBX6x3y4rnvIB8
s0t0sNJZzb5qKsrvexJLKBT07xt1lFcxSuVBXyGXOT9o7y1Ns+WvnkSy06BooDO8bXikqVW
NT+0keVGUIByjwCO8sc9Y12tHp9u6ug9y30FNcqITq0scVzheGR1HQbhL5w58EEBjgjOvU9
oel9Fbtyfwgkp6mhESqsFCx4GOQKnKQOk8mVY8xwYnpiDkAZ9K0aNGjUjc9Ndq2ySU1mFN9
VIyjlUVM0CooOSeUWHz1jAI89n4PkFXtv1EE9VIN010SxzlDHC10dVJLYCfsiXUcT9wLDxk
9jKv4F6hfzsu//Kuv9xo/AvUL+dl3/wCVdf7jUyKD1PkpZ5mq90xPFx4QuKznNk4PHClRjy
eRH6Z0rNN6nU0Ek88u64oolLvI7VKqigZJJPgAfOstWVtVcKp6qtqZqqokxzlmkLu2BgZJ7
PQA/o0VFbVVefqamablK8x9yQtl2xybv+UcDJ8nA/LRTTxwe77lJDU+5EUX3S49snw68WH3
D4zkfmDrjo19wiJp4xO7pEWAd0QMyrnsgEjJx8ZH/EaoRbfrZvZ4z24e/EZV53OmXA66bLj
i33D7WwfPXRx9zbar4IJJnqLWVjUsQl2pXYgDPSrIST+gGTqTo1QhvdXBRR0iRUJjjYMGe3
wO5Ibl27IWIz8E4I68da+6fcFbTY9uC3HESRftLZTSdLnB+5D93Zy3k9ZJwNFp/CpeNNVWu
411XLKFiFHWLHyzgBQpicls/ke8jr86dNsO/V1dKn4PcbbT9tG1ZQ1EnWelJjiJLYPniB0f
HQ1wqti7lp5AsVluNUO/vit9QAMMQP3kB7ADDrwwzg5AQhtktwpKmpt9DXSrSKjTcIjKka8
Tzd3AHAZXIBHjOT9uTwpLncKBHSirqmmWRkd1hlZAzIeSE4PZU9g/B8apvvTcNRaK61Vt0q
a6lrlRZFq5WlKFHDgqSftORg/BB7HQIh6+4YZameOCCJ5ZZWCJGilmdicAADySfjVC42W+W
uhjNys1ZRU4lPGWoo2iyzAdcyoJ6XIGeuyB2dM0NXaKFJqmnuF0p5ZVdGohAGiljJ6iklSV
GZWAUMQg+cDoa+J6umr7XVPT2C0UftcOUsdVMJRlv5CSTHn4wcKcA56860Fo2lWXL3Fv+2r
6tW0rzNXv9Qnu8uP2sBTyktnk3LAzyOT41rdvemELXKKa036+2SX2v8qjFLUIWXn2FqGjhH
Y49FDggnBA1udubDjtVVTXK83Ga+Xej5JTV8xdHjiYH7COZDdu5y2T92PAGtbo0aNGjRrhW
UVLcKV6WtpoaqnkxzimjDo2DkZB6PYB/o1lrl6cWed556KCmp2K5ipkoKIRBgOhyandgCfJ
7xk4HxrJV+1ZrbOsM9npnZl5A09DHOuMkfvR2tgD14zn+vXGO1yxJIkdpdFmXhIq2ogOuQ2
D/wCyuxlQcfmB+Wvj8F//AET/AMI//qtRf4urd/u27/8A1Vf/AKdpK4+mskvt/hkNZTYz7n
1NNXTcvGMcaJMfP55/T5jV2wb1QZeSKZqdOJlqBb6tY4lPLk7FoQQqBQW68MMZ7xwt1m3pD
HTVVstl9RFzNTS00EwA5qAWQqP5SgDI8gDVqjj9SKyqSNLruNYWyGqj9a0cbAfch4qW5KwK
HAP3A/HelUrd/wBJd6EV8O4Kqcs701LVvVgyMEIYrxZXyFY5Knwe+iQaktf6g/hwoqLbN6t
yoqpE9K1yBiUYwFDSsoGBjGPHjWfuNBuOKta+X7bldNGios73CKpCOQoQF3LBsk4P7wGcAD
HWlfx23fzTtH/Nq/7/AEfjtu/mnaP+bV/3+vuG92lp4xPta1pEWAd0arZlXPZANQMnHxkf8
RoqodvV97p1oamppaaobjIv0axrCcALx9yobIJ8lnUL58dBq47Pji9v8MutHU5z7n1NfQw8
fGMcal8/P5Y/X4mUe4K2hpUpoYLcyJnBmtlNK/Zz2zoWPn5OrNbu61VNDPTx2H2nliZFfhQ
/aSMA/bSK3X6MD+RHnUmmukdY9HQ3WKmFDGyqz09PFTygYKgtKkTOQM5OQxOPBODrUzbEnr
ZKKqtpmmoI4lMUVVBcKhHUsXwrJSphG5Zwv5k570VNkulsrompfT2juHDEgkiobm0YIP7rL
Ky58dgggg/PY1Qko3uyR1F32HXQ1Krw9mksNV7MS5JAQCrQAHJYgKO2Y9kkmNNWbJpp5IJ7
O8UsTFHje2zqyMDggg1/RB+NbPZlfHbHMe1IaFZbiqMYUSJ5ZAoLD7HuJYEAtkYBHefGttf
NtbovtKKWbc1uhpz/AJyJLGsqS9gjkJZHHRGRjH/8Yk7Z9IqGy3GprLpV012E7cvYe2QJED
92eiG4jLAgIUHQzkYA1NFs3bFv9g0u37dG9Nx9qX6ZDIpXweZHIt1nJOc951a0aNGjRo0aN
GjXCqp/fjDIsIqIstTySx8xE5UqGxkHwxBwQSCRkZ15/uP02a61VTea2nt1zrpePNYaOdHk
wAowDWIgwAPkePk6wc3o9WU0Ek85ukUUSl3kemo1VFAySSavoAfOosuy7YEBhv6O3JQQ89v
UccjkcisPYGSB8kAZGchqm9PaGs936W8TT+xEZpfa+gb20HlmxWdKM9k9aSt+1r7FVVJs4t
FbFT8py01VQTFY1DDm6tI4VcPkjJUHBySoISo9v3ahqkqYZ7EzpnAmudDKnYx2ruVPn5Gip
3BdqT2vcgsTe9EJV9q2UMmAfAbih4t+anBHyNLQ7lr4II4Up7WVjUKC9ppXYgDHbNGST+pO
Tq7PDvWktdVc6vblHSUlJw92SpsNJFjk3EYDRAt3jwDjPeNRf4V3H/ZrR/Y1J/dadpLYlZa
2u1VtS+1SN7kstZRSLDTYDHJUCnZVUYwcHAwfHgdqOx0twpUqqLZW6aqnkzwlhqw6Ng4OCK
bB7BH9Gqdu2RTVvufUbX3Hb+GOP1Mszc858e3RN4x848/Omo9kXO2vJNYKi6WypduIlVLgT
7WBlDwo0JJYZzkDGBjIzrtUW/eMVknpq+Op3IrsGMFRHeCzjIwMYjTAI5d9/r4Gof4TeP8A
st/+2uH97r7moqCjtUku4No1NkaRjFHMltqnUEr0Q0tUo5dE4KkdfPY1Io7Vtquqkpob3cV
d84M1BTxJ0M9s9SFHj5OtJQelbXWBp7dVV1bErcDJTxUUihsA4ytYe8EdfrqnZNl189uAtE
iV9NExT3Vs9pqSG8kFzUMSex0T0CPjGt5afTCkpuL3Sro691lDcYrJRQRsvX2sPaZu+8kMO
j1jzrR2nbdDZKuWa3qlPHMpV4IaaCJGPIspJRAxKhuIycY8gnJNfRo0aNGjRo0aNGjRo0aN
GuFZSR11K9NM0yo+MmGZ4n6OemQhh4+DrjTWqmpKGWjjkrGimzyaWtmkkGRg8ZGYsv6YIwe
x3qfNtOjaCQQVl0SUqQjvd6xlVsdEgTDIz8ZH/EaI9p0YeQyVl0ZS2Ywt3rAVXA6J945Ocn
PXRAx1kq3HZxrYzSJcJvoGikV4aiqrJXdnXH3OKhcp0v2EH+VgjkTrGXb0fpoKFvpaCjqZZ
MoPo6aYSR5B+8e7Whev1z3jojOlqD0iWGyNJPa0qKmJuIjqKYieYEjv9nXCMAZ/MHC+CfPC
L0xaNCr7VeUlmbk8IyASSB1cR0AcD5wBkk5OuMnpTM9xjqlsFSkSLxakWCP2pD32SbgXz2P
DAdDrzlWD0ZuIhqRm4pyiAxJQ0jM/3r0h+qPFvnOR0GGe8F23bWlrrxTWuW7W6jqKymNTTe
9t21uJ0GO19uRycgkjrBCsR4OtB/FNcf5wWj/utSap0fpbQpSotbWwzVAzzkhs1BEh76wpg
YjrHyf/AC13/iws/wDr/wDwy3/4bTlu9PtvUXufUUFHcOeOP1NupF4Yz49uJfOfnPj41To9
s2C31SVVFY7dS1EeeEsNJGjrkYOCBkdEj+nVTRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNG
jRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo1/9k=
</binary><binary id="_62.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACVALIBAREA/8QAGw
AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAAAAIEBQYHAwj/xAA5EAACAQMEAQMDAwIFAQkBAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRRBURUjMkJhFjNxgZEkUlNUYnOClbHB0//aAAgBAQAAPwDZtGjRo0ap+5fVLa22
JzTT1b1tUrcXgogJGj7IPIkhQQVwVzyGR1rL7v667krPNHbKSjtsT8fG/EzSx4xn3N7TnB/
o+D+e9UwXrc+4JIrO95uNd9ZKkS081Y7JIxYcQQzY/lj51YLTad9U/G30tRum10ixAxE0tU
kSOcFlKx8iFyXwwUknGQuSVkKDfvqDtyiaqjne+WeNeKV1RSTPAxLDvysqOSGynuOM9AfGt
Z236i2HctxktkJqaK5Rs6mirovHKeP8sYJGR37c8vaTjAzq1aNGjRo0aNGjRo0aNGjWU+sP
qFLZ0/w3aJXirZVSSoqoZirQLnIReJyGOATn+kj55ZGGQxrLPHG8yQq7BTI4JVAT8niCcD+
wJ/tqWktFpnuTUtt3DC0QlSJJq6B6cSFnKlhjmAijDEuVOCesjGrGnpDeqm1VNxt13st0ip
lclaCpeZnZV5cF4p2xGMD+4022NvifZ/iMizNQy1JaUU1UPIccOQMTck4kY74qxPQkABGt8
e+bbSipqIz0Jt9aqU1IqPG8NTlvEYo0UnkFPEN1xAYd9HFf3x6Z2S9WCV4HS3VVIrSQVM0r
GKJAMmNuRPCIAdBcBOyB2Q1MsnqhdNl3EWfcUz3ig4mRZwwasi5dhJAXOGUgqyMeSknDEBc
3mX1h2NGgZLu8pLKvFKWXIBIBPajoA5P3wDgE4Gpq2732tdkgNFf6F2qG4RRPMI5WbOAODY
bJPwMd9Y+dTujRo0aNGjRo0aNRG49x2/bVqnrKyppklSCSSCnlnWNqhkXPBc/JJwOgfka8m
zTS1M8k88ryyysXeR2LM7E5JJPySfvqZ2ptttxXF0mlSkt8C5q66aURxUwbpCzN0SWxhei3
YyvbCPraCOKonFvqf1Cmh5MZ44XXigk4Kzgj259h+SBzUZzkB7tfdd12jdFrrZL/AOpTyM3
im9pA5qpHLHIkfg6db53XFvK/rdo7WlubwLHIiyBzIwJ95PFcnBA/0Ua4UW6K2msH6Y1XUg
Us4nolzziQkMssbITgq6sT2GHTDjiRzrafTj1DsddtlEu1yo6G6QcUqmqZFiNSQAqycmPvY
oqgnOcj4A46qe9LTteybiEU6eG11VN9DSTKGmNC68leSJcGNkDEiRWPlDlnGCQxza63Goqx
S073Cpq6amgjWFJZ3kWElF5KoYDiMjGAMDAGWADFqtFVPStVJTTNTrnlKIyUGCoOT8dF0H/
vX8jV92j6rX7aM8Vou8b1dvpmELwSpxnp1UkFVJx2Cf4tnpQo463Wx7ks25aU1NnuMNWi/w
Awhw6dkDkpwy54nGQM461KaNGjRo0aNGmtzr4rVaqu4zq7RUkDzuqAFiqqWIGcd4GvKG4dw
3LdF4lul0m8k0nSqOkiX7Io+yjP/wBk5JJ1Gac0FJDWTtHPcaagULyElQshUnI6/bRjnv8A
GOvnV2f0q+tttRcdv7qtF0p6aIzSAyeF0TgGXkDkIxIcYcqBxBJ7IWkmOqts6TxzpHLDOyp
JBUKzK6EHkCpPWSMMOjg4JwcW0eq17mnhqbhbbLcqmKCSAz1dArPIjn4JUjAALLgYBDtkEn
OnO5LVS3G2+erstHtq8xxPVGWOUJb7hAEUgQYLK0vuTCocHLEnJwKBq57Cu81ZeIrBdJ6Oq
tlwliienuSSSjPtiBhKgmOUIeKtkAADJ6XFsu/opS2yumljqbjWUE0SxUkVLGJKlahiAC/Q
TxAcmLFk+wz9zn67auVFR7iFZUfp9RaoolqKJmxJOHlQAYBwUB4ty7GeGM5BGobR2faN9em
sSVMdMtSFCRV8ZD1UMiZXhIcDkoAUqpP8GVcAoHaP3D6NXm3XiWs2hNCaWT3xxyScZqZl94
COR17kUKwIb3YPXJjO7d9RL9ZLdSH1CtVTR01S0ixXRoeJ5DsJJEoyp6bBwMgDojLa0mjra
W4UqVVFUw1VPJnhLDIHRsHBwR0ewR/trvo0aNGjUfQXukuU7QwRVyMq8iai3zwLjIH8pEUE
9/Gc/wDGqF6wbtsw2dWWSKq+orKqVYlEK8kRo5FZwz/xDLgArnkOS5GDnWAatNsr7JbtuVr
y22hra0wGkVy7cmM6FhKFcHDQmMoSgAPkHfQLVbVj2ns3c25Z1qrFTOq086KawyiJYXzkEN
nJK9E8ckdddjMZf7XLZL/XWyaF4Wpp2QI7Fjxz7TkqvIEYIPEZBBwM6j9PLXSz3SuprPTmF
XrqmKNGkUdMTxX3YLBfd2B89dHA0z0a1yTek1nnhppbpQ3iC5wRU/lppY2jmQFVEtVHKeSy
8AFcMyh1cDmhizrj627WloJ7ffEKPFIv0krBSG5KWMZdmYtIxj9pY/8Ad56yAKlsrd1wslz
p6MwvcKKonp1ek4s7/tzeRPEAQQwYsQueJLHIOden5JoonjSSVEaZuEaswBdsFsD8nCk4/A
P41U99Wetvm3LrBW09DJS07JUUoM/iZkVP3A7spEbD3lXBx/EN7eQbItt7tqvTDc8tAtV+q
WWfxyusaleaSIrpKitji/Blyp6PwT0GHomGaKpgjnglSWKVQ6SIwZXUjIII+QR99dNGjRo0
yu/6V+lzfrf0f0Ht8v1vHxfyGOXLr+WMZ++NeY99VEB3JUUNBUpNbaRsUxiWnVGyq8nAgAQ
kkDvHLAUN2uBXNLMMqwJOYnETsyLIVPFmABIB+5AZcj+4/OlypSilgaGaZ6huXmjeIKid+3
i3Ilsj5yFx/f51O271B3VaYFp7fd3poEnedYUijCKzA5AXjgL7ieAHEHsDPeq/NK088kzhA
0jFiEQIoJOelUAAf2AwNI05oamKleZ5FqSzQPHG1POIirMOPu9p5LgkFesg/I020sQytA84
icxIyo0gU8VYgkAn7EhWwP7H8aXRVk9vroK2lk8dRTSrLE+AeLKcg4PR7H31fd1UtnGxqm4
7ZqnNkq7pS+KifyBqSdaeXyqeZOSQ0Z5AkH4+FBPCw7z29EbMtXt+moK23z0xa5U6KwlWN8
MXjKk5MbuxZSWLqh+w43a6ese3577YqinSaakhlc1AlUxmmZlRRL0Dz4pJOpUfJyfspOlXW
a1yWqvNwlR6OkUtWKGJ4qqiQq4XsgrglT/JTggg4OH+pG47bdLPYau0Vc1fFTytTrLWx83L
QYyzhwQ3MSRt0Fzj3hjxEdj9C9xLUJc9v83WKFvqqKKVjI6Rk4dS2AuASh6C5Lscd9a7o0a
rlRuOen35SWMtTLS1UDBVlhqEmeVQXJR+HidQvHI5Agk99YL+8Vr0Viqp6io+glOYopoYmq
SjO3CJggXLMSyHjj5OMkd68uzUlki25JIlxea8JcDEI0VhC9ME/wAwckByW+xIOP6dR9ZTf
R1T0/nhmKYDPC/JM47Ab4ODkZGQcZBIwTx1J3MzwWu2UTzUbw+JqpUppRIytI2D5CCeL8Y0
9o+AFyAxbMfNDLTTyQTxPFLExR43UqyMDggg/BB+2kaNGjRqWs+57pYaKppbdKkIqZ6ed3K
Bm5QsXQDORjkQT13xH2yC9tdPZdyX+lop3SywGBozUSyoFLAsUeRsKoIj4g4HvZO+JkLLEV
tHcrLUT0VVHNSu3KKVM4WQJJgjI6ZQ8f2yMp/bTPTyh+g+juX1n+d9MPo/5f5vljz8df5fk
+ev98a0ab1Yqm2vX1SUEMddc7lGZY54DJTTRLTxpKqk9dlFDKewsowSfcKYlNy9Oparz3Ee
O7pH4i//AEjcoWPID7yjhgn7Ky/nVk9I4qKu9UIKqIpQLBBJLFTF+fkcpwZEJOce9mAPIhV
wSe216J0aNYT62UVVct9WqmprdUieogSmgld1EVQxc4VPwQXweR+46AwW5p6obo2jHVba3H
bIZ6iLxooikWnMERVcophGB7COJXBUnPeMDNq6ainnlko6N6VXnkdIzN5FjjJHBBkZJXvLE
99dDBy20aNWneaRV9JZdyQ1b1DXKkWCqE0geVamBUjct+Aw4MMkk8iTjI1VtGjRo0uORUSR
WhRy68VZicxnIORgjvAI7yME9ZwQjU/X2y7bGroYbhb/AKO7pLDWUs/mSTxqpcfxBKnLBT3
8cPjB1AaNOai5VtXRUlFPUO9NRKy08R/jGGYs2B+ST2fn4HwBhc1d/wBD9JTHxwzeKSohCY
Xyxh1VgxZicq5Y/Ay5GMAanfTStFt39b61oXmWBZ3ZEdEPEQvk5dlUADJJJHQOtcqvU2G3b
Zqay4Q/od8qOclNbq5KictwCgZUqnBWxgEe3OTkkOA99Lr+96obslZW1k1zirmlqqeqhaP6
QuB+0gLN7AyuAMgjByo+961gu/tyUdZuax7qmtHkpI/NT/Smrkp6xZIT2JeP+Syu4ZQuWI7
J7AE1SWZLbDDvbb1HbtwyxyymqSgnqvPLzeMxleTSMso7aQHHtdlII7OZb5ttmtW66umsFb
DV248XiMUvlEeQCU5YwcHOME9Yyc51AaNGlyTSypGkkrusK8I1ZiQi5LYH4GWJx+Sfzpzd5
bbNdJmtFNNT0I4rCk785CAoHJiOuTEFiB0CcDoaZ6NGjRqQ2/FRT7jtkNxKCikq4lqC78FE
ZcBstkYGM9561f8A1is9dBTWS7XOpeWtmWaCQSvEHEYkLxAqgALBZMOVyuQO+wWzDSxDK0D
ziJzEjKjSBTxViCQCfsSFbA/sfxpGjVvsFZVenu8bhTVs9TR1USmkMkHFVOZEPImSJz4+IL
AhCx9uB3qP/Sam77i/Rptx0dQaSLww1cks0lOETvijBCVRRyOSAgCsc47Nq9P7y8W9rZQbb
tiRRKqxXGeOaqmSqwQrTlBjiME8QycVMmWx0V9B6wKegt959ObjRWigea+2+4BZ1Xb6xVTq
7M3A8C/jAIfsFcCMJgZGc5t1xqrVWrWUbIsqq6e+JZFKspVgVYEEFWIwR99IpKOeumaGmj5
usUkpGQPaiF2Pf4VSf9tImMTTyGBHSIsSiO4ZlXPQJAGTj74H+g0jUttOGKp3jZYJ4klilu
ECPG6hldTIoIIPyCPto3ZDFTbxvUEESRRRXCdEjRQqookYAAD4AH21E6NGjRo1P2+x/q2zL
jXUVBNJWWqpjeoljkyDTyI2cp/5GjzkfZ2yMLkd9y7s/wAT2e3CsTFzo4kp5ZTFzNQicuLm
VnLBvccqFwxJYsfaq1nXZ6yd6GKiaTNPDK8qJgdM4UMc/PYRf+P9dcdSe2fpf8VWn67w/Sf
XQ+fz48fDmOXLPXHGc56xqTu25nvu9zfkrprRNURRhqmEMvikECoxHFiwQsCMgluJ+CfaWu
35KG13WaukvDxS0DCSnEHljWtUNh4xKuHiLJnBK/c5460P0r9QrfSx1y7qvdZ9WuWhmq6ue
VHj45ZQnahhw6P8m58R+DdofV/ZLQRme9IkpUF0SnnZVbHYBMYyM/fA/wBBqPbc+0Ke+SWu
guNxkvFPXLTQ09ZdK8RTS8lGCwLjjyJX3LglT/Sc6pN22dUX7aprBS2Wi3BTTzy1NMlY4me
nSRkeR3llIJEvkJdicgLhhx4mk3e50a+ais8ENPTy8fqJIPJxnIx0vkJcRAjIBOWPuYDCpH
DaNaH6M2Snrt0T3mvVBRWaAztJIyBEkP8AEty+wAdsj4KA5H3oUv1VX5q6bzTcpR5qh8tl2
yfcx/qOGPfZwfxrjo0aNGjVmi3zcotu1loDzKK2mSnlZJuKkJ4wjccdN4kMTYIDKVyMqS1f
+sn+h+iMmafy+UIQDxbGCQfkZGM4+eK5zxGOOjRo12qab6bxAzwytJEJCIn5ePPwrH45YwS
ATjODhgQJNKuvtslwtdNcubiKSjM8NWvhenVmeRELDtXYAjiRnJGG541puytq7OulDbIIZ7
jZ76aZKlKyG4xpLVcxIHEXFmHEFXBHFWAA5ffOmf4Ut3/ibv8A/M1f/wDXWGbgtV/tm9b8k
L26nFxqakyNJJTzSxwMsjs/H3Sxr4ixPEAkEDskDUNuLdFfuX6CxULVklroeMFvpZArSyf0
oXCABnxhQAOh12SzNE3KwXezvOtwttTTinn+nkd4zwEmOXHl8ElfcMHsEEdan9s2Ta0aRVm
5dzJQT8klhpoKcVYKZVsuVDqCRzXxsMg4JBHtM16n2G31m5Pr7QKmGtubBkoJ6dYTP7W5yI
pIdSWUDi6BndiULZ1O3Omk9NfRaS01M/ju96lYPEro/DkAJB3/AEiJQpIzhm6OCDrMtv3B4
fqrdDSQyPcaaWmLFGeSQtxaNVGGHLnGoXC5y59y+1khtGjXaKiqp6WeqhpppKem4+aVIyUi
5HC8j8DJ6GfnXHRpcZiCSCRHZiuIyrgBWyOyMHIxkY67IOesFGjRo1J7etP63dTQhJndqao
kjSEZd3SF3RQMHOWUDHyc9as09Vuegp6C/wB32nR3Cjp6GCmpJaymeSCKFYxxJCuFPLyg5f
PuJAwVIFPr7hNcp1mnSmRlXiBT00cC4yT/ABjVQT384z/xrTdjUVvvr24SVNTY7wrTSWmtp
LYsAq3ILy8mGUkWNgVCewcOv6iq3O503qG11qzRXa6JSmdzCiWy3sqpyPEAtOGIxjsgH8ga
ovrDXLJu6WyWqnRqqpaNqtoIT5p2ZIxHCSclgOCsApCksvt5LyOeVjJTRvbo1hfhKGknCqz
swXBUOGYFA3PBUjlkE5woW+7PtdJJcY7FuCuoaymr4Dao2pLnEDS5xVDoD9wmUhQwJXmGU8
hxBoVHPQUV4Saak/UqGOU5hmLQmZPjvg2UbHfRIB/7Q+dq2f6eUWyLdHuLdc9CppVNRIjw8
jTydBP3OR5FRywqr27jtiqEZZvzdbby3RNdAjxUyqIaaN8ckjXPzj7klm++OWMkAagqWp+m
kLGCGdGwHjlTIYBg2MjDLnjglSDgkZ7OpC/2RrU9LUwq7W+4QLPSTFg4IIHOMsvRZGJRugc
jPEZA1E6n6Wwz3WOvq7Fb/r6C1UxapmnxA+CrnyMnlPuXBwFJB4LkHJBZ2O/19hqi9LUzJT
ze2qp0ZeFQmCCrKysjdMwHJWAznGo+YxNPIYEdIixKI7hmVc9AkAZOPvgf6DSNGjRo0asdp
sxipJXvc9TbIJIDW0cFVTOKe5NGpYJz5LgkNgEZ/mcEEgNbPT23Xiz2ipaqoLW1Ne1hkpaK
7GMC5eN/8uPlICrHmCpMbKTxPQwTWaHbk26bzNdIoaG3Wiad55S1dHFFRxmTAjZgD4ySeKZ
Tv5CkA4XZdpCfcEsF1T9K8PCogtt08sctbH5APGrKmSxUEZVeRbHFfnj6Dh2PtOCCOFNt2s
rGoUF6RHYgDHbMCSf7k5OsZ3FZL3tOwXHcd3oaaO77gq5IW4hZBRRyBzIFPI4aQEgEBuKBv
cC2NZtrWaCj3fuTakOyIbBcbZCkQL1NcEhpzxKNggU4Y+5SQAxbLksWAOLNtDZm2/Tannvd
8u9HNXxftvMxAWmYxhmjRflnKknOORUjCjJzl/qD6g1u9riEQPT2qnYmmpieyfjm+PliP9l
BwPuTU45pYkkSOV0WZeEiqxAdchsH8jKg4/IH40jU/tm8UEPKzX+OaostVKrMqTMn0sv8fq
FAByyoW9uMN1nOBrjWbcFvvD2+rvNujiEQkirlMstPOPj2MiMWweQJxgFGGcjU7S3a2WlIp
p5rLc44aRqOentzVtFNWxsRjmyxqjEfcsPcM55HBEZaLhRVNurdtQ2J6mW61cTUMv1vCWGQ
cljDEjg4/cI+Fzybse3jC3K21tnuM9vuFO9PVU7cZI3+Qf8A9BHYI6III1ZvTigt9wuV0Fc
1TAIbXVSfVxFWSnQxNG7PH/JxiToKc5A6IJIqGnNyoxQXGelWVJljbCyJIjhl+QcozLnBGQ
GODkZ6020a7JRzvQy1qx5p4ZUid8jpnDFRj57CN/x/prULzSO3p/ZKG5pUiaqukcMVBUJVQ
TUy98xGrPJ5FUeNEYRtxDH2l2OqxWWa9+n2641mtVMjTTq1DJVyLJHhJ0dWEvtAPsUMTxPF
zkLy1cL5VUFx3ja492Un6PdoaaSSq426lWOqYxnj+9NK6MoCqilgfcD2pPssFJ6mUl8vtkt
dsrLjAyyx/VtO1EoqY2UYyeR9/MplUw2DIAOQAGm6gt5bZXd+257O1W9IZWRllUFgCrA9qG
HIYz0TjOD8ga87VO8rrQ10X6TDR2KWkxE/6Q7COo4H2mT3ssuO/cc8gxyWGNPWvMdRDItx3
9d6uKPi3070r1Mc7q6n+EkgVk+GXmASFbkqniGhbdR0F1kENZeKymp6WKPEz0bSxwIWzJy4
sSqh3IXAIZmGeHI47WGSG3xrLV1cNGlTyY/U2eOrLoqvxaLyAg5dWQ9qASvZw3BtVT2mtt0
tXPPUreJGUiGChhhpVUZBHsYdkcTkIOwQQc8hGTStPPJM4QNIxYhECKCTnpVAAH9gMDSNS1
quSzT0FsvNQ72dJwHV8t9MjEh3jx2pHItgdMyryDYA0i+W62W+qC2q+Q3anb4kSnlhdeh/J
XGB2TjBPx3j41HwzS008c8ErxSxMHSRGKsjA5BBHwQfvpdbWT3CunraqTyVFTK0sr4A5Mxy
TgdDs/bTqz366bfnnntNY9JLUQNA8iAcuDEEgEj2nIHYwRjo6eWfbC3a1T3B9wWW3LAzKYa
2pKTMAobKoqksO8DHZIIxove3IbdaqO6266JdaKdjBNPFTyRrDUKoZo/eBkYYFT1nDdDGoP
Rp5b5/HDXQGs+mWppihzFzWXi6yBCflclBggfIAOFJIl7ZWXa+ziM3lKGK20geKWqkmdKVY
zH3G2HMTFlXBXjkniP5BS5MdVuSlobjuXc0NNb2qZkykZnemZy8rO0UYwvN+QGSGOMgFV6k
22BNfLzJZrVvm0XX6bj4UmqZFZsxr/BQGVsLGAeDNgIucYwLn6b2AJXW9LnaLFEYKY1FBNH
QyyS1sWVPn8rNxVuRjIDDmoYjigIzrWjXn/1L2jPYN109VDUQ0tlqZTNA81MPpaWbAzGY40
YHIjT5T3D55cWOs2kmllSNJJXdYV4RqzEhFyWwPwMsTj8k/nSNGjRo0sysYEhITijMwIQBs
kAHLYyR7RgE4HePk5RpzRVa0iVR8bmWWAxRSJKUMRJHI9fyBTmhB6w5/GuMsiyOGSFIgFVe
KE4JAAJ7J7JGT9sk4AGBpGu1HW1VvqkqqKpmpaiPPCWGQo65GDgjsdEj/fRWTx1NU80NJDS
I2MQwlyi9Y65szd/PZPzrjo05t9fLbal54VRmeCaAhwSOMkbRsevvhzj++NFQFpZ56d6J4p
FUROlQx5wyKRzOBxwchhhgcBsdkBtLuST00woZ6WGmMODxjAPLKL7+eSWVgAwwSvuJXAbQ8
si87fW1GYoOSoYwk/ErzKqjZ6Qu5J4nBzywxA16D9Lrnu2+UVTcNyzuscLGlhhanWJndWJd
3HEdgkIMED2sCMjOr7o1wrKKluFK9LW00NVTyY5xTRh0bByMg9HsA/7a84epOzLht+911xe
gpqO21NWVo1puRRlILdfPAgDtTjsngCoOKTqTqbb9RQy3W2W64pQRy8JHlTyxw9JjMyqoLF
mPXEYBXs51HyQyxJG8kTosy842ZSA65K5H5GVIz+QfxpGpCnmtfgq4pqd0LwKYJSDK6SqBk
DDooVjnJKuVGAAT3qP0aNLikWNyzwpKCrLxcnAJBAPRHYJyPtkDIIyNLlaBqWDgvCZOSyAK
cMM5ViSx93ZGAAAFX5JOu0VZRpZ56R7XDJVySq0daZZA8S/1KFDcTnA7I693zkFWelyQyxJ
G8kTosy842ZSA65K5H5GVIz+QfxrtRSUUL+WrheoAYKYAeIZCGDEOD7WB4lfawz8ggcWsFl
ttE89qudTTpRxluISt6pql1PFZAz9NH5CgmQEkAsV6JEcgNrUFPu60U9LUw/p9yytBVz07T
o8nlKFZQG4M6Hr2ZjbjGSOLsdL3rsW92+tslAtK9VK8DUq1A45mK1LRxs3Z4jhJTqORwAVX
PWBY6T0X8dVtuGqE0hm5T3X9r2RgAExFxJgdlUXiCTmR84AUbbo0aNc5oYqmCSCeJJYpVKP
G6hldSMEEH5BH21mfqJ6RRX+eovVhZKe4MpeWlIASqfPyDn2MRnJ+CcZx2xym7bE3Zteha5
3Kz+GmGYmkLRTKvMFckAtj56bHRxgg40VdVW1fGsxNRUdTTR00MtUz/TLAuEkjRZDI0ipIy
sODErxLBQccK/W0r0NdPSSHLwStGx4svanB6YBh8fBAP5A06itkVVbjU09wpvPErNNSzsIX
AGe0Le1xjj0DzJJAQgcjwpbjVUcFRBCyGKpXjJHJEsinogMAwOGALYYYYZOCMnS3tU4paWe
F4an6mKSTxQSB5IhGW5eRB2uFXlkjHE5z0cPdt2qCvrkNa8KUrZVmlkKonaLykZctEv7g4y
FWXnxBBHLFm3DtGG0W2W30pu9ckEX1M4WCN/oZgmG8qglolPDOQeLqysC/hHkqdNaEN0pbf
can6B6mWn/ccK0ccMqhvIzchjCshx+CclcdoNBVVj1dU7U0fFRMzKVWIs45hFKexW4hiE6/
gygcgF0VVjuFNPTxrA9RHWNxo5oEZkquwP2zj3HJAK45AnBAORqcOyPDXQRieat4SxiqooI
uFXIhJ5tTo2fIq8WB+HVlIdE4nUhdPS6t509ft2Z71ZrgxFHPSpzlQkewSqeIUcvazZwuCS
AcLp7tn04u+4rVUR01W9PBQzwtJba+UmCSq4jyhjG3JSEK59oYFyhOULavO1vTvcMFTbavc
G5amalpFgZbSrMIlMca8AeL8cpIo+AQ3AEn3HGlaNGjRo0aNGq/V7G2/U/q7pQ/S1F5iMdX
UU7lJGB+cH4GT2wAwx/kG1C1npJY6ilehp7jd6C3PjNBS1KrCTnOWDKS7ZAOWJPQAICgBs/
ohs9p6aQCuRYVRXjFR7ZyD2XyMgt9+JUfgDS92+kVp3PcIq2KrmoZhEUnkJeZ5yEVIiS7f0
8Rn7t3kg96xy4bUlsnqMm1Ibo/KSeGlNWkZQ8ZlUN7Q3xiQgjPYz+dS22bZBVWO03OKKGkN
Ve4bTOIkJk/iGWojlYl4pQST7CFJC5XAIbbbVsu026ztb2h8n1FM1PVsjPGkwf+eEDYRSxY
hVwE5vxxybOc3704oNo0lNU/9HcKaL6/EU1KwkmzSzSL5ZA/fHxKBwCYJLDBOdZ5sC0rf95
UFnmmeOlq2IqUUkCaNB5ShwR0TGPv0cH7a2+L0wgalnpau81kqSVK1STQkxTRzIf25eQJXy
8Syu/H34RsBgWawXzaNj3FGFuNvhkYS+TyBFDklQjZOPugC5+RhSCGVSJOmoqWj8v0tNDB5
5TNL4owvkc/LNj5Y47J7130aNGjRr//2Q==
</binary><binary id="_24.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAAwBAREA/8QAFw
ABAAMAAAAAAAAAAAAAAAAABQAGB//EACIQAAIBBAMAAgMAAAAAAAAAAAECAwQFERIABjEHI
RUyQf/aAAgBAQAAPwDTLZcqCfsd5oVm1roJUV4HrGcsgijYSLETiNcyanUYJGSSfGuUz5G6
p+YtYvdsi1v9oxUUUyLln0bbQrg7+EqMftjwFsudWudwvHW6Ovutve3VsqkTUzqylWDFc4b
7AONgD/CPs+8X5Of/2Q==
</binary><binary id="_70.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACPAM4BAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcDAgj/xAA6EAACAQMDAwQBAwMCBAUFAAABAgMEBREGE
iEAEzEHFCJBMhUjURZCYVJxFySBwQgzNENTVnKRlNL/2gAIAQEAAD8A2bo6Ojo6Ojo6Ojo6
Ojo6qLlqvT1neeO4Xuhp5add0kL1C90DG78M7iSPAAycjHWWas9Yq65TtS6MmSkipVeWarq
jEjTBTjEayHkEYIGN5/gYOctrbnep6uluNdXV0lSFD01TPK5cKrHBRic4DBuR4IP302aa9R
td2utFBSTvfJJ13pTT7qtslQ2QVbfkKOVzgfLIBzi6rfUHX9rgi1Gl3td1s807RAQRDspIQ
x7RVlSYEAbhn628nPOzWO+W/UVqhuNunSWKVVJUOrNExUNsfaThgCMj66sOjo6Ojo6Ojo64
VlXHQ0r1MyzMiYyIYXlfk44VAWPn6HVfctQ09A88C0tdNUxrlQlvqXiZsZA7iRMMcjJGcc8
ZGOla/TX+8WtKmoo+1QT4jajjEk28hidzxSW93HK+SAOF/nJk2e/3mjgnmucddVrIrCAPTV
DsJFAOCqUMZVTuHyIbxwDhumMXyGKqioqqmrFq22K/ZoqiWFWYDgTCMKVGfyOMfeOcWnR0d
HR1nHqP6p0um6V7bZKiGqu8m5GdCHSkwSCW+i+QQFPjGW4wGyDTOgrzq6haptEW/tVKwzGX
4RoGGdwYn5Y53KBkApgNu4Y5PS26aUeOtvc9lqKCZuxKjTDPILAjuNDg5UfjIGxnyNwK5U6
ftNp1FFQm+267hqkRoYpHSnCn8XmlxhVyULBC3G8blIBLg2hdY2G/tqay2RKaqomkmeFJY5
YJucMIEXDhWVnxGQGVV4YsQAuXbSz6d05X1F8p4bZX18qmgphG0mVSVlmiBJOzH7Th8ncuA
GO5ukzpp0j6iX7SE8SU9U9Rb1YF6GVsoVySQpOdhyxOV+8ZB8dbNpH1dsOp54qGoV7ZcJmC
JDKdySMScBZABzgDhguSwAz0+9HR0dHR0sVvqDp2nuk9mp673V2i3KtLDBNJucLnaWjjbxj
nAJGDxkY6sIf12rtUcyVdDT1MzCUB6GVljjK57ZVpEYsD/cQv/wBgPia9DFVwUwuMNNVy07
JKHMI2rKo/NAxO05zjkkZ89Suqi+1txhgEVlRJ61WVpIRGkrLGwbDFWmiwCVIB3HweDyQma
wvNYXtCXXTlrRdsgmmvSUbHdheYI2qhwT+QLcArycc+NDS6paRae13ixV1pgljE8DxQRS06
liWMaUjug3AnBZuWB4A5Om9HR1lmutQ3LU90r9KWSb2drt8Re+XUfNY4wuWQbeTwCCo+TEF
eFDE4Z2oFh3NU7naLcqRoTtbfja5OMfEFsru8qPs7dQ0/6u1WmtJW2kks1DIsbbIlpp1QvE
qkMXUFmjkMm1slcOC2APJWNSantsmpI7narbQ1K7kmD1rVFXK67dvan7zFScedoO3gK5xnr
vQerWpqGBqMrQ1Vt7Ht0t9RTBoY48ABeCHYBRt+TNkHnJ568Wb1MuumK6p/QYu3a5f/ACbb
XTNUR0/O74EbSOS3+4PO4jPVfetZVWqKuoqtRU6VkhgeOkMAWA0rFgy8hSXUYI2sTwxwQee
lzr3HGrpIzTIhRdyqwOZDkDAwDzgk84GAec4B8da56ZerMtNOtl1TWPLBK37FfO5ZomJ/GR
j5Unwx/H7+P47h0dHS/rfUkmldMz3KCCGaoHwhSadIk3YJydzAtgKTtXLN4H2RmtrGrPUK3
VFbaam9WyVWDJWVd4eOGYH4kLHFAqEL22zt2nL5JbwG3QfpeuirjPWtfKmtMihVhRTBFnnl
1DHeQCcZ4GScZwQ8ySrG8aMHJlbau1CwBwTyQPiMA8nAzgeSB0TQxVMEkE8SSxSqUeN1DK6
kYIIPkEfXUa0WyCzWuG3UsUMVPBuWJIUKqq7iQDkklsHlifkcnjOOpvSxrqS3V2hrpTy3Cj
iFRFJDC8s0So865xHuk+IbchB8EYJBBGRmGiPULUFrgs6XiGuazvPHRw1T9qCkSPGwZYw5Y
rhjnuD8efBztkVyoqm3G4UtQlXS7WYSUv7wcLnO3ZnccgjAyc8dJ+ptZpQ1VBXUtqvs1PS9
ySqlS3VSoiADIZGMSHI3EO24Jt/HnIY6HVNlrrdba1bjTQrdFBpY5pkV5GOAUAzywJCkDOD
x1gxuVXatUXahn0ZQ3fUk9wmd2mhlnjKN8iscBxxkbw/naf4Oera1ejGqL7I02oKyG1Im4R
RhVlK5bdhUQhETLucAjBz8ec9UepfThdITk3nUVCIC37cVMDJVyISQrCE7QBxyS+BggEnAK
lHSLUVciU8j+1jbLVMsRAjjLBQ8gTdtGWXOM8nAzxmbp/TF01PPNT2mJJ54lDdouFZufrPg
AZJY4UcDO5lDahavSPTenvaVGtr7RiWTu5pTUiGKT8QuHJVjtyScY5ZR4B3TLxrn070tb6r
+mLdbqy6CUqix0hCBt+/cZCBuRXUEBSfC7cAAjHb9e63Ud7qbvcGQ1NSwZti7VUAAAAfwAA
OeeOSTz1X9HR19C+jmskvunVslScV1qiVASyjuw+FIAwfiMKeP9JyS3Gj9HWcak9TbNPNW6
bg09cbrXtF+1Sz23dHI+zeu6JyH2g4J+OcDI+j1oFFF2KGCH28NN24lXswHMceBjavA+I8D
gcfQ6hWimu0Uk9RdK3ud/BSkBR0pjubIWQRoWUqU4ZcjaeTnqHqG82bTVdT3OuEPu6iJqWC
OKl7lXUnIZY4yOduc8EY3MvK/fC036SvrluOy4pbKrEcbSz0DUiNkKNrRuZCxcbQMt8mxjx
hn6zz1LrrpHU0NDSM8EtQ0i0ns66rWaYdvaxMcMRGI2dZOWJIjIA+RHWf3b041zbKSLVMNy
qbjcnYb2pXnNUiFQqt8grk4JUrjKjH1nbc+lOtr62o309dKSurZCrLLJJJLJNC6vyZO7Jtj
VQWB2qCSFGCeq/WnpxDUX2W16Pt8PuKbDPTJVR7yhVSWYyVBfgkY/bQfLyeCYejNPW2lj1B
Q3u72623ml2pDFWijlh37Wxl5BJnDcMEwRxkk8LbWa56q05d2sU9SiRVSieintNJHHT1Z2K
zGPt0chlO0ryFAG05Pjq609eda2u8mtvjPeIJljgkSCz1MMqL3B88+1XcEDSHaSPyOOfLtU
3022hucuoKj9Jp45XWmrGWJN64bbsHckLuApPKjOR8PI6+X7x2DeKo01wmuURlJFZNGY3nJ
8uQSTycnk5Pk4PAlG40lROkNwapnt9GrLTQ00UVM0nIG5sBgrFQCzEOx2qpJ4YTZNY6krrN
HYaWqqY6KKDDwU8kjGRUjIYsWZmC7AcoCIwBnaOvdFoepq6WGonu1uoIp5XiSWr7ywllLAg
TiMwnOxsYc5/34693v031NZKQ17UaV1v2h1raGQTRMhXdv4+QUDPyIA/zyMrMMixTxyPCky
owYxuSFcA+DtIOD/gg/567XGopautaajoUoYmVB2EkZ1VgoDEFiTgsCcEnGcZOOo3R1eaM1
LLpPVFHdkLmJG2VEa5/ciPDDGRk45AJxuCn66+rIZoqmCOeCVJYpVDpIjBldSMggjyCPvrp
0pU9pvn64NQU1JaKaorJUiq0qqNkqVplY8dyOZ0Z8Y+gDhc42gCi1zratsOpFo3qqm3UrKq
xzhtsUh2lmPypJckHap2sR804/La22TW2mdROI7VeaaeVmKrCxMcrEDccI4DEY+wMcH+D0h
epMVNp3UCahnqbddsxIJ7TcUhklkXuMFMe7lECswzGPyRSwfLsDUfrX27PS1+mqajlEspjm
Suk/ehIzwYVIJUjaQ4YjyCAcdanRTvU0MFRJH2nliV2T5fEkZI+Sq3H+VB/kDx1Cv10qbTQ
pUUtF7t2lCFMTHAwTn9qKRvr7UDnz4BIpaO/WuGG4W/uJVRF5KeopZDGCrDIIkRfDYK7lBI
GQODiBX6H0/LAppLDa4pYm7gQUUCrNgH9ty0bbVJxkqNw+uuGmrpW3i3Vt4p7Ba6O4TMiSx
e+zKXXgpUMsWUZVIwpDEZwQvWIeo9zusuuaysuFJWW6uiljFIRO2yNI8rujJRSVZ13qwwB8
uCTkQrTrbUiXigmd/wBcqKeVvaw3CM1R3vtHxz8w2UQjaQQRx5OdjOpb7QVtFdbpabokUy5
k9taYIleIK2BO7VDmIKzhgWKAfPIOSVyLXlBp6Cu97ZJJo/dys5pTLSSxx8kna0ErbFGVCq
V8A/I4x0LYqK70rUtrjhrqylpjLvssNTK8mCqfuxz7fLMp3Rfj8soQQVqbDcLPSXWme9WZK
6hVTHPGksiO2WJ7gIYfIAgY4UgfRO7radfXG2270ygr9K2y3T2urroJZljpf2WUNuy6rjGX
jRG3fztODjGJ1GorrNVV08VZNSi4cVMVPKyJKMEYfnL8E5LEk5JJJJJefSf1FqrLXUemaqH
3FBWVOyJwxMkDyFQMZONm7kgAHLE5Pg67d/T3SV8n79fY6ZpdzO0kW6FnZjklihG45+zn7/
k9YTrmxvoLV8tBAYai3VOKuKlkDNGYyXQI4JzuUF1DA7gDuBUnhfuMUdVQx3Wktc1FC0pgl
7au1MHABAR2JO4rklCSRjIOG2rWdHX2LRUcFvoYKKlj7dPTRLFEmSdqqMAZPJ4H3136Ol9G
t+urPVU9VR9+y1Hb7LN34XqB8XztZEIXO3BVmDfyOR14i9PNHw240CadoTEVZdzxbpcHOf3
Dl888HORxjGB0kR+gFqHvO5fKxt+fabYlXtecb/Pc/t8bPB8Z4zDRFwqItY2eBJHjjnnjo5
BBI8DPHJJzl4irEgtkEk/io5AA6+qeq+73yhscHfr/AHKxbWdpIqSWZUVRkliinaMfZx9/w
eq+ohs3qBpmNoXhq7ZVdwCV6fLjh490e8DY6t4Yg+DxzkXkMMVNBHBBEkUUShEjRQqooGAA
B4AH11R2+Oi0bRx22Sro6e2RRSTCoqqlIpNzS5YdsIqBAZVGQRgsq7eQeqX1D0fVeoFDaEt
lxhjpEl70kpnLRujAYZUVSJGxkqdygAkc7shTT0pptIVVPWTVn6u7SjbEdPzVaAYKNuVJNu
0bw/PPwG3OCDpn9V2Ck/5au1JaFq4fhOPdRx4ccN8SxK854JJH89ZtqK5W/wBUtUUlBpmSu
mqrdBJNDWGoWkgp2+JEgzG0rHdsUj44KjHkt0uXyxerFiqhC1ffa9G/Cagq550bgE+DuXzj
5AZwcZ6bKX0erbpHTVGp71NcJp4kFQZmc1FGArMUik3sjfMgHcpGMkYPlTuOktSemclTUVN
LDeNO1WIqxFYiOZCx2h1/KNxwVcZCswAY5IKTe6e109xIs1c9ZRSKJIzLGUliz/7cgxgsvg
lcqfI/gc5IZLf7OvpKrG/DxSJKiyxuuM5VWLJhs7ScFgAQB4H15DNFUwRzwSpLFKodJEYMr
qRkEEeQR99Zz6x2UPbqDUdOlMlTQTiGaeogSWJYJPjudGVi4ViuAASNzEDPIo/SazvHZ9RW
nUFFNU2upiSVFjVqinl27u4Y3j3Kzj4fgd2VGOV4zydqKgu70NO9NWyq0bUF2oqj2ZU7F7R
bPwUDguCFcODmTg5X5ppameSeeV5ZZWLvI7FmdickknySfvrbNM+r1FQWSxW2ayV06ikWlE
lIO4zVCEJ2wrBQxK7H4Jx3FGD560DS2rrfqyCrejhqaaWinME9NVqqTRtjyVBOBnI5+1b+O
kzUFu9Uqqrt01TVULUS1cKT0lnqJoCylsFnfbvC4bDbScDDbeCetJrK2lt9K9VW1MNLTx43
yzSBEXJwMk8Dkgf9es2oPXewyWpqq40NTT1Xf7YpKc95im0HubmCLjORjOelzW/rUl5s89p
sNDNBFVxdueoqtu/achkVASORj5Z+zwDg9KXpvbp77r2ywKNiUUoqGkjgB2rGxk+ZGM5bC7
mPG5R9AdfUHUW5W2ivFunt9wp0qKWoXbJG/gj/ALEHkEcggEdKVNXw6Ov9HpWxaOrjapWUz
V9PHIyRSOTyxZfmANmW38Dj+3HVBrXXN0u2rk0TpcP3NxSqqYJQJCwQsRGQ6YKDJILDLLtP
GQ3P1I9PNP2nRTXCkpoaZ7dTRwmZYC0sx3KqE7XRNxJO5irEg8eAOlOrqbVYdO2vUuk6242
nvxdqelSuVmnqkzguuTlV5ZsqFIkiAVd7FWnRFJcfUi1e/wBWXF7tSJOYYaeFUjWnfaS7Sr
sUMSu1VZSxXukja3yVjrvSDSlX7t46TtPPL3olHEcDcZAC7WKNtGVLcAnZsznrFtT6GrdK1
skd0ZIYEgVkkhk7/dkK8AYClAzB8bwvxR8Fyvyc9Iaw9Qrclcgo31PRW2cwVEbOfdI2WAIB
HdwWP96HhSPjg4va/XlLrWlmpbderdbrZNTGOqgr6oUdUWYupXc0csZQpg/D5AkcjwV+76M
07pmS2xalEKUkEoLxU90hao7bt+boKaOSVNwwcMWUZ2+D1U6k01aL1PqK82q4UNFRWthHBI
IhFBcJCXcxxYwoZIwqAKDvKhuN+ek+jis09UkU0s0CSUxBkmk2pDOB+RKRuzocZ2hVPyxn4
7i00Gqbn/QduobLX1yVNonkkqrfTLIFlp8tIZ2ljCsiguUZd/8Apb4kdVk+o9W3+0W/Ts90
rqta6cCGCdVAny+1D3SdzjubxhjtUoOePi+6CoqCw0tzui13tbHXRC31dJdaVpXpK0ELtmw
qqYhvb5EoD3ArYI6RfUCprGuUFFcZ+7V0XcifFTHVBfmfEw/c27t2I5csgA5O44VoYmnnjh
QoGkYKC7hFBJxyzEAD/JOB07WfSum9T07raLjMtfTSxtJT1QFP7iARsX7KKZnaXKFjgEDdw
vgdanpDTEx79bDLNZnH7SvTUVPFI44LAiShibb+PjIJ/wBumDWWsrbouzmtrT3JpMrTUqth
52/j/CjIy31/kkA/NmptW3nV1ctVd6ru9vcIYkXbHCCc4UD/AKDJySAMk46purOx6bvOpao
01nt01W6/mUGETgkbmOFXO04yRnHHX0Z6e6Eg0PZ3iMvfr6va1XKCdmRnCqP9IyefJySccA
NvXOaVYIJJnDlY1LEIhdiAM8KoJJ/wBk9LlBeK3Vc1R+m9mnsy7FFS4cy1augZgoDo9OwBG
GYHIdWXjGeOlfTXT+kKr3lv95LV/Id+aoOdpABQqu1SvGeQeefoY966objfKKLT9HSu0Fer
e5qQU2wqGRRkOjBiO53AAyN+0drA9YherppezWeTT9o0/wC6rHiRa25XNGSZJRksqRg/tsr
EDg4O0ghx8jbaNn1vR6Ve4Wy4pabJTQSg1dyl3QhzIpYxIFJJOAoBVhkyYIZsdaZH6h0sVu
kgoqW6airaODBno6Bu1VuMJvVlBUKziTkZH7T4zhdyhZLzefVzvW+Sjo6SGkpnE1wYb5Ynl
3AqgG0hCuRtBBwg3u4yjxdV2+t0FqO33eluFSzSMyRNca3ZHFTo6r2zFCAWj3OkirGeFyDF
8TlpvukdFa0s9TfKOo39zcy1FtphI8cj9s5eOJN7sCMlXyw7j5xwVwOaOip7rJGkz1tFFOV
EiDstPGG8jcDsJH8g4z4PTHW0t5oLHbtLW64zV/6rEtynttHBu2FlDIpIy7NsVWKkAD4kZ8
9Uckc1fSR1c81DBFCvt12iON2KqWGY0G9ifHcZSCSAW/iLR1tVb6pKqiqZqWojzslhkKOuR
g4I5HBI/wCvU21VSWuRppx/6imYwTQMpmp5FbdG6nOY27kag5+Wxmx+QPW5aU1Gl00/e9VX
yzUdN3+xS1MChYvcKI1IZ2mdUKsJ/jnHxwMv8esArUeOunSSl9o6ysGp8MOyc8phiWGPHJJ
456KOiqrhVJS0VNNVVEmdkUMZd2wMnAHJ4BP/AE6YKWya00tVG4RWi70giiEkzxpNGhiwHK
u8ZBC4A3DcCMc4I41n091tbXpXmul1hp/cRK2au4cIykhlAlqpX5J4OxMhcnyOsv8AU+/Ra
k1b+p0lYlTRSQBKUAANGisykMMZBLB3APO118eAodMeg9KNrLVENrLvFTKpmqZExuSNceM/
ZJVfvG7OCAevp+222is9ugt9vp0p6WnXbHGngD/uSeSTySST12mmipoJJ55UiiiUu8jsFVF
AySSfAA++lC/erGkbDsX3/wCpSvg9u37ZtoOeS2Qv14znkcY56LZdqzXtrtxqNPzUdunzPW
e5MbRsFbMcYWSMmVXG19yhQB4ckEdWepdW0enpIad5ITUS4co1TToVQMM/GWaM/IBgCMgEZ
IOMFC1Vq1NU1MOj9J1iV8lzZnMjNNGkcckZZg0glBJXLsUKFcFV25TaWCr1JpnQlkqrZZqi
hiuFKxmkpKgGBp2yzPnaoAZljbbgbeYsDayA55ddSUuv9QVF3raH2tgtEW+qkkgEs0sRkTZ
CrKBsZ2UYG7K75TvK8dMdJaqW+Cl1jrWVKezUKiK22qGnY07oiKe6iY3mNtrvsKZ2KCxKL0
X2m1hrjTccVvW12XS7QNIDP+yGhVleMsCpMYVcD4/EmNzkqyZ4+ll5qrNry8aWvMlNLWVDf
CaDaVLxAjtgqvChPCkgJsKhQSR1C9aqcvW1E8dNTU8aNCJ5gzh6h9rdsFc4Y7TLhimAIiBI
TmNUyWsrtT24VkTPTz2K1rTSOtVEitAMRhQpKuAVZw2DIWZwuFDABW6mSXevmtrW+WffTtK
krbkUuSiFEG/G7aqkgLnAzwOuOyl9jv703u+7jtdodvZj8t+7O7PG3bjHOfrrj1c0dvm1Xe
EprXbaO3hYi0xSSQQwovLSyNIzFVAPJzjgYGTy53TX2oNM0NTo+reGVKDu0UTCnEcrxqMRt
IsiPG0TIw+IAYheWGctmfUm210ttuMFZDNUwtE2S9LMYZdp4YK4B2kgkZwfPg9fQd0rf170
oFbGn61Vy7zSP7T3e6VWcA7fbAeAy5MSjnG4Z39SfSwagTTZjvlI9KAxaCFqCKlEYLNuAVC
OMgN8kQ5Y8sCCKnU1Npuvp6iWvs/6hZZ6mSV662RBai1TmNBJ3o1Ab6MjM2SDhWThc55crd
6W26rTt3XUFwppoFdGpBDlG3OrBt4Ug8DA2jjnJDDF7peqjjWSTSPpxWPFUxCka5VkrzpPA
ZVRy0RKxsxxyquAOckKD0zf09ri80/tq3UP6HCtT7elp7RSvFFEscf5g4DlMq67XKqThlYj
YrY/qKnttNNIi1nu6ySKKSefv+5ZqgorS/NcJsJkYZzI26HyA2err000F/VtVUXCtimktlv
wXhi+L1b4JESsSFHgZO4Ebl8Z3DQ/TDUEdz1df6eFKZF2xt+zDFEpEaJEoRVkc7V2t4Z0O4
EGPOHota+oVG9wu0Nsrts3EcTyVEk1PKpQ7sRq8kDqQm3DIMmdSQpjYsek0sFDDf8A1D1BX
7EaU08kgQn5O6O7FFX7Zo8Y/luPHTbftA6UvddTXavqbi1GfbdtkrO7T1TSFYl5+T7mCxKz
AjI2nOQSOw9K7VNZp6CueGd5ZZHRoqVYY6XuSB37KryG2qiguz4CgY25QpOtLlp6r9TqeGt
qESyaZpF7lIm0pLIrZ7MUfKkktGjKdvCMDgLnqvu+vZ9d1E1OtnmmSOmUiJCFjC9wPIJWz8
Itwg3SbhxBx2+62yb6benV2pKqDVEyQ1HYlIpIKa4IBIcFS7SR7gUDcFQckb+DgI6/rOluN
b3qSnt9xq4bTLI7VBaVu0JMyyM8TqHjViwYM+Tw4LygAos6bvk+mtRUV4phuell3FMgb1PD
Lkg4ypIzjjOemDWFkohS09wo+9Cy0MR7LTJVh0QrCz96OV/7yFGUjTC4GGG00ukL1PpzU9J
eKaGGZ6Te5jmkEauuxgwDE8NtJx55xwfBsNZ2hVutZeKW3paLXUtupKeTKszBtkkYTGVZWV
9y4CpjAJDR7lbrQ9JVVLpNKmaWudKaupJKSfvQs9O0+RLA0kezd2JYTtBK7zmXAUDIz+YxN
PIYEdIixKI7hmVc8AkAZOPvA/2HRCImnjE7ukRYB3RAzKueSASMnH1kf7jrY9M2n0kulCz1
tRbhUDazLJLUUWwMPxxJMwZgQclWI8f7nnrD07qNEEaj0tfHt1FBPHLNHPI57Ll9isNqneo
ErAhgTt3fluI60C0U+nNYQfqdZp2hlqpVV3mlt7ssikfArJNEhkG0DkDjgfwSn+pto1Bpe6
VGutN3aaBJu2tfDuG0EKI0bafi68gYIJUnI8/GstPrhX09OtBqW2TLK0Q/52jCpKFaMFHET
jazHIbOQuGGFxwbOh9V7ZU0bTXSajZzEtPGyvKk0KyQuz7pUQMWMkSBjFGFTchBbGBD1vrD
VFLHBfrNW5oZ4leMEqHo9yo/MSuQylJYlJlD4ckqEDpnJbteLlfa5q26Vs1XUNn5ytnaMk4
UeFXJOAMAZ4HT1cL5JpyzV+nEa3e7t0S0jIIEnjlCyI7MRI5Vm7jvjIkIAbEcHy3TPQqtpY
NRVNO9DCameIpHV+6CyAfkU7bMN6/t5yqkqfPB4zapq1rausq6iNzLUs0i7ZSQjlgSSX3Mw
xuHJzkgknBB2DTtfLp3Q1nsVtoKaKsvTTT1Mt7jIpJYhTiV3yrn47GjUHwdj7gpz1Z6j9Rr
fQWO02kOlra5QIXltU6zLQQCZUYI6rtJ7ayjKAlWTAB4bqFVV0tq0dcdQxW5INSajWWSmqB
WGWQ0pj75ZSSpQRREphR+UacEFeln020LS64S8V9zmqZWMBjWaaNsCqcse4HD/uFQFYg+TJ
z4BOs0tesep2ten7bTSQFi9dclcyCJzLK8kRwMFgzH4lwVM4IQqG6Y+27V3dZcIkW1GEzfI
sfkCn48bVw3J5Ycc7sG9ZbNHb7pFNDDWNCu2CFjG6U9Km0sIVJTDZZmZSrkKMptUKOsz6Zq
O/0f9KJbK5ppPbynt0xeRon57gJQsQMsChMZiZVcnMm5gFnp/wDVT2tjvtDYbPW1gS10IgZ
C4VI96/IBVRfk6nc7ZO7uY4xjpA6Ojo6mUtRGvslhb2VXHUlzX9x/iDs2cKCRsKs2VBJ3eO
B1dXC81tTNJFDqOaeuq+3S1MsDvDT1sYTarSySMpLAHYdyBcAsSSSS4el1kt1Uam7SadS9C
ZSDRIlNItHlztx3ajcAQv8Aem7jhsZLbTTVtqv1DL7Wpo7lSPmGXtSLNG2RyrYyPB5B+j1g
12j1P6bbrTWrWVNrjlMlFVwTPHGXOSoDcmPju7kjMbsHbLlcHpYjulggpaiKG1zCY00sKVB
7bd5mMaoxSQP2sKrsdjFtzEBlXGI17ulFdEppY6R4KhIEiZVf9pApcbV3bnYbO1gs5K4ZR8
doWp69iaVYHgEriJ2V2jDHazAEAkfZAZsH/J/npj9O71NYta0NXCc798LRF5FWXcpCqe2js
fltIAU8gePIqb/AtNf66JGQhZ24SMoEOcldpjjwVPxI2KMg4AGOplDrC70F1s9zhkRqmzwe
3gaQF90e5ztbJ8YkZeMYUDGCM9TdY3qy323WKe3RvBW01J7WtgECRRBlw+9FQbQGeSX+PHg
fewWTVmmdeX8U3saYy1NmMFRK1SUlzIcyUoUhWkAClt65A5xjdyq6a1T/AMN47zQVdNDdKi
C5K1wagqNscSOqjdHFtC/FtyNwgDGNcnjaaU1G9N6v3SKRfczXGudKaVoGkZqdzuBEqnITY
kTLlXXA4Malm6erprb9E9T6LT9a+KG40MfZIjyUqGldRkjnawAH3ghfA3HpS9dqOjeOhrJ5
6wSr+2qinkeJcrIRtbIjDMwUMDltqqQMKQ2J9HR1JrqiWvnluNVUpLVVc8kkyhSG3EhixwA
uCWOAP4PA4zG6Ojo6OpMcdvNukeSpqVrQ2I4Vp1MTLxyZN4IPnjafA554+kPTOymk0zTXSt
o7ctfWxCUVFJTRREwuFZVOyNMfWR8uRnPgC8sWm6GwQGOmVHbczCQ00ETKGC7gO0iDB2Lnj
JwMngYr/UKK2z6UmiubwiJ5U2JNP20kbOcHM0QbgE4Lj8c4JAHXzhdUtBvdesLvTU0akQLT
wh1aQADHMz4Und8g7/yBg4Bp/S941TPNBZqVKmWFQ7xmeONtucZAZhkZ8keMjPkdM1h9LK2
o1RTWXUFdTWqeRTMaTub55YRnmMqChJIIwWyAC20gc22jNOaUna56hq6T3ESSmqt1qnk27a
TvFe6xyQ2CrKQ5CDblyFYOOnq/cbCtqt1qsVKlLF32qcQU/Zhmyu3eAGG4Yxh9jKwztfhgc
81HDBDfakUoxDJtlTAIBDqHyAYosKd2RhFGMYyMEwhVO1VFPUj3fb2ApMzEMqgAISCDt2gL
wRgeMdW2o7ItEKa50CpJbayCGTfAxkjp5nTc8BbnDKQ2FJLBduSTnqvobTWXDBhEMaHdtlq
aiOCNiu3cA8jKpYb1OAc4OcdSrlNfqC4zyXSWpaprYNsklS3dFTEeAwY5Ei/EFWBIyqlTkA
i9ptCXI6Kl1VfJZoLZTUxFHADmVyzYjIU8LEXkLE+SMkD5BuucV9u+v9ZWikuFa8ETslGqQ
1BQRQsAsm1pGJLMuclixYkDngdUF0uV3qkp7ddaipYWxTTxQT5BgAPK4Pgg8c84UDwoAr+j
qZLa6qKzwXN6SsWnmlZFnenIhbHjbJ4Zsh8jHG3yecd56G1TSJHa7nNI7cEV1OtMCSygAMJ
HX7JJYqAFPP11WdHR17lhlgcJNE8bFVcK6kEqwDKefoggg/YI68dN+gNNrqTVFNaY5XemK9
+5PHKQklOO23aK/Fs9wBSQTyQQMLk/TvXOYStBIIHRJSpCO6FlVscEgEZGfrI/3HSzZtNXC
sFfPrQUNylqp0eOkTdNSU6om0GNJR8WJLbj98f56ttSW6juuna2kr6T3lO0W9oN0i9wr8lG
YwX8qPxBP+D46xazel+oFq2qKWnulDS1c4jEc5iAeidlyJ9k6PnZncgXkjGRnhgs2iNN+mo
S96hu6VdwgXeKdY4ygbYzqqhwSG3RPsfKZKgccg5tetXVpqoqay3Cakt1FK729aZ3hMMbA7
UYAgF1DOpfBZiz5dxg9VlooBfdRQ0scHbSeVm7MCyttUZYqu1ZH8AgHa2PJzyerDWdZa7lW
0VZap07TUkaPSLke2cKC42iKNFBdmOEyC25uNwAXOpNBc7hap2nt1dU0UrLsMlPK0bFcg4y
pHGQOP8AHTNDcG1rZI7NXSPUajhnH6dV1Eg3VMbHDU7SMRggkupYn7UYyAaC2UEUmo6S3XZ
noomq0gqmciNoV3hXJ3fiQM+fGOet59UNN3fU9JDb7fTvUgVcM0xQlTDCFdRtWRhHI2WkJw
ynHbBBGGDGG036d6ZiWaSGgoYdkZkMY3zPgLuIQZdyFySBngnwOvlmtqfeV09V2IYO/K0na
gTbHHk52qPpRnAH8dSrJY7hqC4iht0DyybTI5VGYRoPyYhQTgfwASSQACSAbmS5WpdJTUFv
oKmsKzs7+4mmCQIFVFqTGjBBI7ybRkkKERSGJLN4GrdXJZ7RNDVVkVDZpTFS1CK2zu8nDMc
hmCNtCngJxjBObO9x/r1tlqdQW+Gw32DubJzD2EuBRFkkSVPKzESKyvgB9+3/AE9JkVFVT0
s9VDTTSU9Nt70qRkpFuOF3HwMngZ89cepNur5bZWrVwKjSKrqA4JX5KVOR/cMH8TlT4YEEg
8ZppameSeeV5ZZWLvI7FmdickknySfvrx19E+juj63TFgqay5xvBWXJkYwMeY41B2bhj4sS
zEjJwNvg5HWh9HR0dfJ9TqDUNs1bWXL9WqVuqzss1Qu5DIVYfEqwHxyo+DKAAACoxjqsqLh
UTzzyCR4lnURtGsjlRGpG2P5Ekqu1MAk42r/HUbr3DNLTTxzwSvFLEwdJEYqyMDkEEeCD99
XNdbtR3mkh1JcVeSCsnSjStqZUQSuq7VyWI4ATBc8ZU5Oc9U0ZiCSCRHZiuIyrgBWyOSMHI
xkY45IOeMHx0de4ZpaaeOeCV4pYmDpIjFWRgcggjwQfvr6WpdfWW06ZNbdLrC3aiDU8QjlS
aojwAjKsx3ybzzu5UZILNtLlfu+ndZepccDXWjt2nbYMlI5YhUVigqrZyQNuWUAgGM4yGBw
MxYdA+nmmLdTQ32R71VVFX7czwNJlXbuBV7UTEgbonT+4lwR9YX3Xalr7NVUdVXVFHo+x0c
vfpLLBCr1lYhGcSRKdqK/7gycBXPOSA3WJwVk9NDUwwybUqohFMMA7lDq+OfHyRTx/HXuSK
tp7dG7FxR1bbl2vlHdMjkA8MoY8HkBwfDAm6vcuo6KyUduvWyroZFL2+ZpkqFj2kKwimRjw
AgUpkqM52g7SK+xUMF5vFus8z+191UiL3UcZkfL4VQVLAbQ38YPybzgDqvmhlpp5IJ4nili
Yo8bqVZGBwQQfBB+uiERNPGJ3dIiwDuiBmVc8kAkZOPrI/wBx1462L0d9O5e/Fqm80qCILu
t8MqncWyCJsfQA/HIOc7hjCk7V0dHR0dUWotG2TVKP+pUz91oDB34ZWjfYSGAODhgGAYBgQ
CM489Z/a/Q9bZrKlrJaqmuNkiZneCpBWXOG2KQBtcA7CSSAefjjg6BNofSc8EkL6btYWRSp
KUiIwBGOGUAg/wCQcjrtZNK2HTiAWi1U1KwUp3VTMrKTkgucsRnHBP0P4HUa/Ut9udclsop
Yaa1zxD3c8lKkrFcncibnILMMDDRFQCx3E4Xrg3pzpGWhkpZ7FRy93aZJREscjFQoyCgXZn
aCQm0Ek8cnKNcPSSmsOpqa50ddMbHLUqamgFHNUuUUrIIisYbuIWTy4AGFzuPlm1J6UaUul
DWzUtp9pXPFmJ6I7cMBwFjLCPnGCDjOTyDz1829WGn6+K1ajtlxnV2ipKuKd1QAsVVwxAzj
nA61nUHruY4If6foaZ5GYlzVFztXGQNoC84I5DHDK4wRtds/p9fagnndK6+1NLHOztNV0lL
EakFipOHGxsEpGMbwAqqPCgdLlVLBLIPbU3YiXIUFy7sNxILHgFgCBlQoO0cZznj1c/0Zqr
/6au//AOjL/wDz14s9qobpBOj3B6etRWaONxBHC4AGMyyzJgknwATjnnkDxU6euFN2hmjqH
mlEUcVHXQVMjMfACRuzc+PHnA+x07an9OpP6Xkv1uo3pv05VjnhYS750HmTa1PFgqCuSFIY
BmJDKxZS01oy/asnCWmgd4g216l/jDHyM5Y+SAwO0ZbHgHrY9KeidmtPbqr7J+q1a4btY20
6H4nx5fBBHy4IPK9ab0dHR0dHR0dHR0dHVXftOWnU9ClFeaT3VPHKJVTuOmGAIBypB8Mf/w
A9d7TZ7bYqFaK10UNJTrj4RLjccAZY+WbAGSck45PWf6m9ELNeK5aq0VX6Nu3GaJIe7G5Jz
lQWGzyRgcYxgDHK/Wf+H2qSldqLUUM1QMbI5qUxIeecsGYjjP0f+/XH/gBdf0vufrlH7/8A
+DtN2vy/+Tz+PP4eeP8APVYno/qu0Xineay0d+pFw0scVb2kccgruJRg32CAR488jqwPpVq
PT2qKKvsVLU1lHt7jM8yQzU+7cpjOydCzKpHKuqsePGem+H09u9fba0T3iajNy3d6Gb3LOm
UEfO2sZG4UH5F/ODwAo8ad9GaGzQVcdZckrWnaNkkNugLRBQ2QO6JBhtwzgA/Ec9NVo0TZL
PNDUx0sMtXBK0kVT7aGGRMoUK/sogK4ZuCDyf8AAwwdHR0dHR0df//Z
</binary><binary id="_58.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAB5ALMBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUDBAYCBwj/xABGEAACAgIBAwMCBQEDBwcNAAABAgMEERIFA
BMhBhQiIzEHFTJBUWEXJDMWNTdCUlV1NGJxdpOz0zZERnKEkaS0tcHCxNL/2gAIAQEAAD8A
9m6OjpRyPJtVia0/uUpKyB5Y4AphKzBXLmQ/4ZByWC4CI7beV6hqeoIvd2RfmSCQtKtarHI
JjMkTOGdNUy0h1O0alyoCZAJIKyT1vFZrTLFvXsrUaY1Qo7/mRUAQsCO6u2vbKlWlbthiUf
FU85QnkigivzUblfIeRI2awEjaSIxyq+3e1aUIjK0geckhSFYGlDzFClHYp1I5niFaFoqve
abQRLEqSVRKNSgbURtqTNMw+ypt0d+1w17uVJ5rHE8jR9zNXhmLvAGPx1Il/wAWTwiFGJll
llkJIRV6oQ+pTS5uObkLrrTVh7yhckeRa/ZGGkDMJMrG6pGrLq01gudsBR1fT1XyUtx7UXL
U4nmlmVatldFjKxbJA4L/AA7SsZbD4BB1jUtjUNON9byXfd2jBoBui1Z5Uj9sUwT3WGdcIw
eViQI9o4wrSbA6mlda6nc9nZrxsoZGnUKWBLAfHOynADYYAgOAfIYC10dHR0dHR0dHR0dRz
TRVoJJ55UiiiUu8jsFVFAySSfsAP36wHqL1Xx1mBZZ56zVLar2StZ2sRQ4WVtlXYSxOqLJI
mYysRUMNnUdJbPqzkIp7Mk11Ej780Qs9ti1FVMTM4JIZAHZZHgcvnaGADO4RZJ6s5GxLHBJ
ZRalldZYK7o0k0ndOXrhUxJIrHxIgTawzMC0UWE4vc1+a5ewbkssOpoSxvmVQ2xhXymzu36
IGcNKBJLOQAVAX3525qzctci72pbrJIyxQACQtGyxhEK7BnASODcO4QyzFF2B6HerOkk89R
LWWikNSKNgtvcsqKiH5IWRljgUkskKSyqisVz3YktR1aui3HRoo5642MfenYhBPEO38WdYz
DXjCEqq9zEeuTxXsrSoPGGrFXV7HuRmQ1WjjVO6jlslYtmr1xuVaXZtxhR0Jdi46B0jhSva
pLE+0Th5KixiNgjoWVcRli7htO7aZVCnRumda4YnWWLgq0LUV2hSJnVKghCzdqYr8mjhMnc
lyA8k7IoB06ZnmObuSzQ1ZXtUFWOvJByllcKI4dm75GCqpuHsMfLOyw4IyWYVfXJl5it7i9
yNNDKkVhZEiOBHtmNx+lX1czTuoURKqRnDeevSZJoonjSSVEaZtI1ZgC7YLYH8nCk4/gH+O
pOjo6Ojo6OjqOaVYIJJnDlY1LEIhdiAM+FUEk/0AyevI/VnqG5H76483u7AldXqr2+xXhiw
zVXbyPJeEzEN82McKbeSiKKelcSvJbtWW4+ys68ZLen0R2B7rbiQ6SkPh5C5CyT9tFxGjN1
CaUVtzWm46zSqSskcLO4lrRoQ5KBl2jQojFllYE9t5rHlnjAhE1RoHsy3K00KwLblhF+KCS
ePBQRlUcYkdAyCJcrBCxADyP5qpzPpirMlae/cmrxSq8g4+igjsCVENoAs0bx7lRGNFULGm
MHduktP1DVS0nfqzR12yJlhkAU7j6zBAFC7EIusZj+mnbz8i/TC16n4hrtcxLelrRLpMHUI
9oMoadnbdmEk8mUZ1YFYwB8wdRJDN6a5yu0vK8nDUlXtKBLDIJX+mDKQYo2VV2VIox5VIwx
7e36rlazxHuoZLfrWmoSWJ2epUnjcnGHfzCwDRpmOEKFC+GXQghhksxRrFPb4ivVgiFgS0+
YhfsOis0YijVw5aMPIFUHLzMXd3B6Zy8Xd9xNQqcJy9K1TiEkxgjd1rxmQmJItQrv2yuRqQ
ssxaR2Kx7GtNx12nWrRDhb3YVnqz2Wi9xEsiSARwBEQCQKxxg6pNYYliyp5mjlbhkkjUJWl
VexYgnQGKOvCQvbL4yYjJt3yqjvy/CMHLN06o2IuIszXuFs3lswK7zGdRIIR2+5Is+RlmLL
G9h1y6ExQpkkY9MoepeP5G61OIuJ0btunxfSUKGkQ6E+UDIGb9IZ1UMWOOm/R0dHR0dHSL1
lz0Xp/0vyVz3iV7UdSR6+QGbfwqkLg5Ad4wTjA2Gevm/nOX5mnyQ49p4ab8b9BI6CdrsYcO
YtwAz6SDOWLfJSwY52N305R9KQcTDzvOPcvpDeWvc4+KPTVXimKMHDDbLIv7rjVgQcgnOck
OPHIzjinsvS2zCbSKsuv8MFJGR9sj74zgZwNNT9NenuKHL0PWvIXuL5ioo9vWrxLKrEpsPK
5DHyvglB/zvJ1X8Nxnpe3wdmxy/qObj78cv0a0dJpu4gXP3BA2ZiAMsANTn75DRIvwvPdma
z6pCDRUg0g7hJ2LNt+kr4UY8EE/62Trc/Lvwpuf3gc5y9D3NnK1mr7e0i+5ViA22dSFYMSN
0yDqxKmzx/oT8ggapzvKHlWWV3E1JRECoYojKCdS51AYM4HnIGfFXl6fpQ8PBY4LlLnu48r
Zr8hFq8p+OGiEasoXy+Qz58fv+6y1xvtuLo3ve05vedz+7xS7SwaNj6i4+OfuP5HUK1XNVr
LntReRGzq2JWBXZFIGNgHDHJHj+pALn0gnqCK9PyHp2r7qxVi+rHGA0vbchTooPcH3wWjwy
hvuuenvf9bJZM3HennQbQNJHx8cs6xvBGEhSTDNq0RUP2387EFwRqBWpV/XdDsGH0zyIevr
23/LpQQE8xjAAGqv9TGMM/ycP4xpuE9S+sOJkiX+zu5FViijjEPH1rNcuI2ZkVmYPldpHY4
ALE/IkZU6mP8AFrkKaSWef9Cc1xtKNcmwqM4DEgAHdUABz98/fAx564/t69K/7v5f/sYv/E
6YVfxl9JST2IL7XuKlrto0dyq2xbJBGE2wQR5Bx9/+nq1/a76E/wB+/wDwk/8A/HU1P8U/R
F60laHn4Vd84M0UkSeBnyzqFH2/c9aDjuZ4rl+5+WcnTvdrHc9tOsmmc4zqTjOD/wC7q715
l6xqT3ePtcHesw17/MSxxNO0oZMs+8K4C7aKyrCuNS208pj+DE+RzcZy/J+oJLnI8Beue4n
KzDjwR35jHuSjhXUlh9T4ggqSVAXGKvK89BZ41eJ4vi4eOoLKszjcyzTyKmoaSQ4zjLkBQq
jc+P36TdHR0dHR0dHR1c4n81W8s3De8FuPGr09u4uxCDBXyMlwv9SwH79MKsXqxpYuGrnlI
iytXSsXeNVSSURupBICq0uFbOBsMHz064j1T+JM9L2fH3+UngtsqiaRd8GVu0uJnBKAspUE
MAGBxg56JaX4jCsOWXlb1pYlVFmq8wth9ZZAgChJCxDSIBgfcp/zfFWu3r31hhVucjaiWJN
TPa7URDZgXBdgpZvkn8sd/udup6XpP19wsJm4x5qiWexk0uUiHcEr6Qk6SeVZiQD9vv5+/W
mreifxVsdpG9UzQWG8y15OYlMldTvq7hSRqxQgak+T/RsVYvwL9XwOXh5Ti42KshZLEoJVg
VYeI/sQSCP3BPXH9gvqr/eHEf8AbS/+H1NT/APn3tIt3luOhrnO8kJklcePGFKqD5x+4/8A
t17hxlCLiuKqcdAztFUgSBGcgsVVQoJxjzgdeZ+tXNz1BzNc1K0q1YNllEbxiJe3EZ93X5M
THr3GUHESJECHnGMxyUctd5xylR47bLtJKJCYJZWH97Re0pYjOzzyJ5VYzACq6lsz6n9R2+
SgkpWLN4SVGWrpenlMzIBl8p5AJlTdw7MQe0q+IzlZF6k5Gohq1bDtx6Mxgp3glqKIEk5CO
pTbyfkFB8n7ZI6mST0zyQHuIbPCz7FneuTYg0COcJGx3DFhGBmQjLMSVAA6hu0uBgt61ebs
2qwYp3BQ0c4ZQWCl8alSxX5bErgqoIbqrRo1reO/y1Ojnb/lCTHGNcfoRvvscf8AqnOPGZL
vG1KqbQ85RunUtrAk4OcqMfONfOCT/GFPnOAaRhlWBJzE4idmRZCp1ZgASAf3IDLkf1H89T
NNSV2aGm5BaTVZ5tgEIwn6QvyU5OfsTj4gAgkfITRJCipWIhZWXatGxJUsRsSvyGXOQcggK
DkKoHcXJYmhazSp2ooc/ReLtq/wC/JoyrH9IP6vvk/dmy34fmOQrcdyn5fWo0qzMJnsOjMY
JBkwrEzFisg+oqEfLDuxOF2Q4tLtJFrU4ng5CxAlmEy2fAIL4lCAYjYRtsryEBEDuD8kK3K
HKci9mOndqOJb0BkzA6IxiaN1JZT8Yx2jorNhIoizqh2DdXZbwl4AHlJkWIQLbkptMgfLgR
ApGQB3GVQEwmkEGrKGZgerXH8vaqcpHYSeGHkZJZLEMVNCgEIXCOO6CqKYmZU7oCwwoz6Eu
CdNL6hcWoFpTZgv2WtS27GyPKzDDMmcvAvZHhgR2a7ByXeRAvqHA2mvcJWuNO8/uFMqytGI
+4rElWVQTqpBBUElguNvlnph0dHR1gvWvI2qc6cdTqvRCsbVV0rrMtmXJLvoGxlWddFfBks
SRYwFJbzbkOOezInFwVPaf40dqAs0pWNWYJDCqhSyxyaqCWCz2W+767DK8tSr2YLF+rpG1V
khniiCCFDjHwYEgj7KuGkdxHJIxHSn3trvd73M3d7XZ37h20001z/s6fHH2x4+3UPR0ddma
VoEgMrmJGZ1jLHVWIAJA/YkKuT/AEH8dcdHXchiKRiNHVguJCzghmyfIGBgYwMefIJz5wOO
uzNK0CQGVzEjM6xljqrEAEgfsSFXJ/oP467ltPY7z2B3rE8okexIzNIT5285wdickkE5A8j
zm1FJC1s3+QnS87K08kUkkgaWQsRqza+ST8zgjK5AYMfE1fnuQJeSe4kgRXLRzhs2O46mUb
KNtnHhn2VigK7YwpbXOTrQ1XLS++1xNHJM8M0hkkO4LoQQGZl3kb6raiOEsvyzoKVi1BJIw
bsOYpWsQ2pC4ZgwklhlOCZG0QTWGwWICwgR5CnVN6yuy1GPM2Ul48TyLJUlixYmKr4glWIH
VUQLPOwBA3Mevgp1s/8ALfi4KkEl/erZmnEXtGU92LKrIS4IGoSJ1eQ/pTyMkgZfxzRSvIk
cqO0LaSKrAlGwGwf4OGBx/BH89SdHXln4l+pJH5SXg6cEM9urEssDSTpElNypBsPIWARgHV
YwWUh2LEH6W2Fm5ulXo9vm+ChmMXaBbj7SWK8nh1RJGV2AYQxCGPJLIGll+T4zibd5riIrV
60RVndmhhCF2Y5JOPsAMAKMKAPABLEs6/pWWeCCduW4uGKSAzzSPYJWqMEqshUH6jhW1jXZ
/Byoweu5PRnJQXqdGzPTrWp4hNYjnl09hGSArWGI1jzsCBkt5AwCwBrS+nbFdA09mtAZmUV
FnLxG2hIAkTZRrHgg7yaAjOMlWAJuAKcrJRr8pRuRwKXsXIGcwQKG1JLMgyM4wVB2LKF2JA
6WSQyxJG8kTosy7xsykB1yVyP5GVIz/IP8dcdHU0tK1BVgtTVpo69nbsyvGQkupw2p+xwfB
x9uoejo6Ou45pYkkSOV0WZdJFViA65DYP8AIyoOP5A/jq7S5NoExPpYECg1o54BKqsC2B5I
1UGR318qzAbKwPizPejr1ZIal73FWSJYzVn3LRqxkcIrgLsqMVZh8VaTB0cLnp1Ukq0tqw5
Cm8K9yNI55hKFIy6oz+Q8MTESEKgE0vxVJAAyzcJyf9+r1vyeFq8kXt6wsSd6t2lKzhZXXG
FR378x8n4hNY12HXofpT1Fx3E23SF3kgnb+7xbOJZTI2ElmZwBJZssFZVbULEpbZVznZ8N6
rpcujSlHqRSMDVaf4meFiqJKR/qCRywRWwXC5A+4D3rwL1BxfKT+quQjmkvSSR8zanePiwJ
r0S9tDUlKh8tGuwC+BplxsCwAznrX1D6b5nj+IqenuIm45OP9wjCUhiyM+yfPJY/d2IPhS5
AJ+/SzkEf30lS3xEPBpD23swJG3dUZxsqzuXLYkB0DAEAEj47Dc+ofVf4dv6Ulp8LwX+crP
etQBjBYgZTlWVjHIgXGwwp8ByAPk2Mtd5r0mBel47gLPuWgWrVNuZGiVNNDMURFxLgA/dhs
7N91GYRzXp4zvMOAeH2tRYuPjWZZFabJzJY2T6pyxbAAHwVCpU+EsqV50D04nhEMCmfv2UY
u+QCUGF8ZI+I2IAJyQCRPZ5u7f5G5yN9ku3LisrzWF2Kk4BKj7AhcqPGFB+IBCkd0+cn4uq
icWPZ2Tky3FIMxOfAR8ZiXXwQpBbLbEghVq144q88EvI1LL1ZVLhY5BC0i5K5V2VhjYEZwf
0kf9FqvfoLyg5Bq01Ttyo0dbjpmi1wp+SyuXZWDBT9mzk+VwOoPczwcX2q080Ne18LUQsgr
MyNspMYwQoDLjbPkMQfuBC1K0vc2rTDtxLM+Yz8UbXVj/CndcH7HYfyOrt/05zHG+3Fvjbk
LzxPIEkqyIwCZL/qUZwoDEjIAIyR5AqycZyETxpJRso00HuI1aJgXiwW7g8eVwpO32wD/HR
HxnIS8dJyMdGy9KFtJLKxMYkbx4LYwD8h4/qP567k4blYvZ9zjLie/wAe02gYe4zjGnj5Z2
X7Z+4/nqSP0/zUvIycdHxF57sK7yVlrOZUXx5K4yB8h5/qP56s0+H5Wzw6Tfklz8sMpmm5G
Gi0pCL4OGOF1X5nAKgn9R+K6lWj6n5uqZKFDkblZIhUPtKztGFUh9CEGP1Ycj92OxyTnpnQ
sc+/D+/l4LkeQq/Xklu6SaOjZ7mXVf8AWYESvtuyKEDIAc6r0/zNq+/G1mn5TjaV237OtyH
5eqRnYFWkR18LO2ohQAFYY8qCcE9ejTerPU888knC+iX5Hj9iILbcnDD31BxuqnPxJBKnPy
XB/fpz6i9L8R6q456XK1ElBUrHMAO7CTjyjY+JyB/Q4wQR468J9R/h/wAl6WtXqsNCHkak0
U00LTjLxxxhiZVdCMaIyBg+qs7gBH1B6R8PzFqGXgLdqsk1LgrfeLwIpnWISxuytg512f4l
sDaRgD+wecVz3Een+Y9O2q/J07R4e9LVecQTqZaUnyEhUjAZTLOMDznXwwGeqcYpU+HsVeN
5mH829OcvLcqTO6JFbh+mu0echnDRIwXPlScbHwILUPFCTkqfH2oRxfL6zcaJZVUwTIwKrK
NiyarJNEGf4sWDZ1+SrBx1KXg54kmhj5ejZkaZWnTtzwajyjl9WZWVviuSwkBGQPEJ4hDNA
YrPeqzRR/3hQoWOZ0OI3LMAnzV1yxHxUuARjPcHEV7HHchm9Wg5Dj2LGKSwmlmP7N2mHxLK
RnAY7hvj+n5dxRcbUjp8hDZhmimiaC5WlTuS1mZWQuqnQP4zIpB+LaqxyAWhrcZQ/NJad/m
Ia0QiLQ24o2midtdk21+Sqf3+JZT4Kg5xBHYtcdVVq7XKj3InV5FkKJYgJC64AGV2VwfJBx
jA1OeDZiEE0CLZWKRY2EffGvdUYLsNfkMGTA8Eb/c4O11PU/LBI0luWZ1Vpe4slqbE6SlWk
jbDj4sVycYJLHJPjHFX1LzlKQy1uWuRS+2FRZBM26QhgwRW+6qCo8Lj9x9ieuJOf5eR5nPJ
WVM6ss3bkKCUMFD7AY2LBF2J8sRlsnz1AOSu9iGu9h5YK6yLDDL9RIg4+WqtkKTnOQM5wfu
AeoYppYHLwyvGxVkLIxBKsCrDx+xBII/cE9AmlWB4BK4idldowx1ZgCASP3IDNg/1P89TV+
Su1KVulBYdK11VWxEP0yBWDLkfyCPB+/3H2JyGiwpJZFisdlZzEJhuqhgoJH8kk4UfLCliA
uCdb6C/D6x6l5+olwolNFFq1Gwfbs5GinGNTICdcsDqC2Ma7fS3R0deZerPwV4nlvavwLQ8
Q8WEmGjusq/Bc+W8Mqhj9vkT5IznryPm/QfPcDbNS3XR59gFSFty4ZtIyv8AtFyG1QfPCMS
oAz1nOjo6OjruGaWtPHPBK8UsTB0kRirIwOQQR9iD+/U1/k+Q5WdZ+RvWbsqroJLErSMFyT
jLE+Mk+P69Frk+QvQV4Ll6zYiqrpBHLKzrEuAMKCfiMAeB/A6rdHR0ddzRNBPJC5QtGxUlH
DqSDjwykgj+oOD1x0zq+n79uMvGIQDgRkyriQlQ7AEeBoh2ckgIB8ipIBuR+lu/GskVmYCT
cxLNX7TONQ0f6mwPgRI7Z0jjKsXJYL094L8PouXeRkSzbWGBZnStOFY7BkhUbR7AyyKJAWU
LHFhmJ2yPRvQv4aDh3r8gvqC9JBDP36scMidifIZTKU+SgPGwUYJbXzsC2qeldHR0dL+Q4S
lyzv79XsRNA0IgZsIgcFXYYwdirFds5AyFxs23lnOemg5mS2L1+5aZhM8uiF5dzCszhgQhl
Y9mAYKxoWlHkNhFQ4T8oprW9pcfs9qX3dLzvtKye4QanZ3z2a4z/tS4j2z0vuenpVgIm4NF
AWY2mgiIELQgrK0f22jgQqpy69yZvLSgdJh6bEl2GutSzXMk8kMps2UVa7FdlDEKSREuHlb
Ua51KxkAksemopIENAWWklVJEE2AVVgyxoUUEmWZhsiDOqEHZwWdFE9OAe69nPNbFbQmVK5
EZX9LOSTlV3KhcgbBhnU/HqSTh7ELzRyRWTIisFEdZ8dxArSo22pUxqTt4OCP4O3UctSrXj
g713aWWJpHSBBIIsrmNS2wBYn9QH6AR922RZIeLlapZknhet2FSQzTMUQKylkTXUlmk+JXB
+wYn45ZY+1xsP+JZmsE1tsQpoomP2Us3nVQQSdfJBUeCJOpLvHS8dA8Nha3fVo+6vdPersQ
/0yuR5wAW8HU6qSrZXojs1GE1icutyZpSdK0RhRSjYATwMlmxka9sLlQxIC92aFCOvFizNX
smIM0VmFhtmPubDAOqtsip+rbyzFAQOnlfiIm46R7nEJTrStYkFpWEsX08h2R9slU3RI1Da
ySuNpCFC9aeDiRZtpVWqlNYWkjsxSSo6QRqza/Ftc1qxUs7nKzTjB3yGGmFaY+o3tcat6vd
i5BapR+3FByJDlnZJol1BYV+5PlC5KCIEfpOt4KgFumW1wdYEM1mpyKwIrtuqqzSgqjrO+C
WwgXGFySOtH0dHR0dHR0o5zgF5p4Jfe2astdZFiaKQgIZAEaQAEfUCFwjHIUuTg/brJ/5Mc
pxnFR2oorPddYSYlcTmiEVhEmh8SR1lYuAoZ5ZQrfHHnOcjwRaitCjxU0yS1q8HtpBEjqoB
eGocBW7ryEWJ8FdEH3Phjn+W4n221UpNyERlL15pxl7fdyssynD5lneMJDgNhFaQqCO4SnR
p8LVSKC/TkSPKm3GJCqNnEvID9OyxbdmHz8pNmTDEhljxScXxbwpXuSN8iYXKStXMbPItZg
RhkQHvTAKRtorLG2T1SqQx2trN+17+jJZkkhe3K8Ty2DkBGywUbfSeVgx1QL9QMQDd9m9Cx
+YzRzLbmre4juZZ5BH3PnfJl0GznZYlOrEspyHCNJmGgoTyK1e37ZHlCmOyGYxBmbzsindV
ULk4Ukt4U4z0zn4yCGa17/j/wAtrmVIIWaYu0Umn6XIJJ1DB5dYywYBMR74E78BzPHV3WzW
9tLBWYu0S6WIwY3doiuy9zKSK0hAcojLnABTqbiOFg5rj4EiippjREhaUiaaR3VSO8AQksj
KVjjZSqoHcgY7j+m0/SUFb1MkN+fuKbJsLLEhhjjJPZVZEYq0ajxHW0ZiG3dSV+IuW+Mng9
qlGf8ALjRiaP3bYWaoseoKfMQmanEG22LPsxQkMAQzSDhbVK09ak1OE2Yu5Y9PyOWpPEA0Z
WF+2Ai5feQCNiWKA6hsts+jo6Ojo6Ojo6Os5P6L45a1hawssZKklZYZbjlGWSQySgs2xBlY
gO/lsAa4I6xj+nWpUJxdTlHrK09chlCd09swyWI4wQoZwUrwQ5wqkMFYEjpfyvF3OHtLylq
aGLsyq/va1ON6UM4HaZsBsBK0a6RI4DtKxwDkjpFNwy2uOswQO8Trx/btRhT26ccfbcQFtf
1Ifrzssf69UGrSYbiLjHq2p65i9vSpag0JUZbTLKMxVhqSTYsqPqFQdEAGwUGIUrtFOThnq
z38JViaxYsxBUinET6Gdc4V0GRXgjQgEgn6WSrKbdawwtKKHFlUUznso6p2wjRgpL4UrG4K
5DfUkIyZvHTbiIPdcxPSe9NFXqVh7ivJx3e9okezESD6YKRHDSZADzY+nL9z3xtU0HeDkfS
KTUpWYRVbt50JwE27Tjwki9vaeQ4VQhQ9r9J2fFeluH5ZK0DFObrbK7XwsnuI+6UZ3sQMwO
Z9pFWQLsiJG+zABl2fH1panDQS1hZFSVpJs1rJmNRTHLh4QMrLFjtrFEI/AKsVLZAdNxxrp
HFRVErBoyYBK8YXUxhdCpwiqqH6YXVicHALZuRQxQIUhiSNSzOVRQAWYlmPj9ySST+5J6k6
Ojo6Ojo6Ojo6OjpLW9NQVvUUvMrYm7s2WkCsU7rH4gyakB1RAqopHx+THZmyPP5vSE9C9Xn
o15qwWsje0SQPPTkUo+VGoE9eAuH1j2aSbG+x8rJd4Vbs94WKqTW2Zewa8RhFpJDuYXAKNF
cmQDvPphYsEhVPVWj6epcnxrU+TmuS/pCVoZEPupJEdPcwKUKFWEJiiUhVjhjMuVyCFknBf
5L2mWxH76rZlSWleoQ9pJTICTLGqZVrHzMcCKcJhpCqjLM2jo8fU4qxdHIpxM8E8Re17NZ3
49o1kXsSbD6sCCCONGBO06bAlsAMDwftbQ4mvwtOFJJYkl4y1dzDeEQRkSuzAMYo93mlPbJ
Z9l+eW6bcPRpJysFnjrF6xHAojm5JZu7Kzlog1exG+7dxiAzvpGUVI1yAvjW04mQyOTZRWZ
gIZnD4O7kuDknDZGATgKFAC4I6tdHR0dHR0dHR0dHR0dHR0deZcV/5D/iR/wAS5T/ux0U/8
7/hV/w2f/5ROnXpj/Sf63/9g/7k9HoL/wA1/wCrfFf/ALHSX0Z/oZ4H/iVf/wCor06/Dj/0
q/6yXP8A8Otn0dHR0dHX/9k=
</binary><binary id="_57.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACAAH0BAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAABgcABQIDBAj/xAA5EAACAQMDAwMDAgUDAQkAAAABAgMEBREGE
iEAEzEHFCIVMkEjURZCUmFxJIGRFzM0Nld1pbPB0f/aAAgBAQAAPwBzdTqdTocvGubRaHkV
VqbiKdZWqmt0YqBSFATibaf0yxBAzxkHJABIGNQazuF70bbqzTdfTQNfJ4baAu4S0VS5y+Z
P2ABXAQH5BwfAI5U3mq9Q/TytlqbnDbkXUEXuw85PZpXKom4ZAKqzD+hT2i33ZJ6tX6tqNP
6k+iUdzulVWC1tbTTRl5T3GVzDOH3Lmckwk4Q4DMAxI60V8nqlSabs1qameiqoKvP1Ce7wm
WskLMY4/k/yGCRsO7dtHjGOrCXWfqBpi3wLf7DDSxTVzPNdHLVUVPC75IZI3JG0uAuWGVAU
AkZ6LbV6jWa51VXGVmgp4rklupaorviq5WBwEZcjyp/ttKEkbsAt6nU6nU6nU6nS49QPVP8
AhHUVJaqSKGo/SL1pK72h3f8AZ4AcfIcsVOMgrhhnIRVhnuNLe6aotNUlJWxMWimedIVUgH
OWchcEZGCcHOOc46Z+rtJV8GkDqSOlh0pV08sUtfRQsvakljBWKWAxbijEyEbeBlsk/Hc2G
ptW1t70r9Dq9OVMOoNQTxQ+4A20swSQGPsyM7blxs8EJmRmzz8uLVOsZdGvWaZ0/VPU17qE
ut8nkMlRPLgDCNuO0IMpg5K8gYI3MuZp627VslRV1T1NS6lnmqZ8swVfyzHk4XAGcngDnA6
I9G6ye1yCy3o++05WYhqqSdmZIVLZ7keMlWUkt8fP+cESSjuVPeG9N559lI97TbLJT7XDHM
QkAz9rIytgk+FwRkklWrdSXj09uNfbLVeE97c6v6nUpFDG6UbSbt0QLAlyfgclUwEUgfM4b
Oj63UNxsEdZqWjpqKsmYskECspSPA27wxOGzk4zwCM4OR1e9TqdTqdLX1H9RbvpLUdDRW6g
SemhgWsrSwJ3xs5jC5A+Azj5c/IqPGQys01d4q7WIoKv3NXQ3O4foxvICsUskgXvmOXuq7b
Cy4fcfl92QG6GaGGineZa2selCwO8TLD3A8gGVQ8jaGPG7nBIyMZIcEHqTZz6Rz0lfcXlul
TSTUi05Mks28oFLO7k5BLF88AA7VBKHITBr2qNrpTUS/6u0W16G2lcqyPI21pgUC42wjYMk
ncEbByxAlTUVVWd32tNNP2IjNL2oy3bQeWbHhRnknjrOBJbpcaeCarRGmaOAT1UhCRrwilm
OcKoA/wB/bq91VpefQt4+l3CWGs91QrJuhAG0nOMFlJGJE8jBZRjK7iBo1PWT11u01NUyb3
W0CIHAHxSonRRx+yqB/t0/dH+mVh0e8dXCj1lyVSDVz+VyAG2KOFHB/dsMRuI6EtcetcVG8
tu0qEnnRmSSukUNEOMZiGfkcnyfj8fDA56uvSz1EGqLcbdd6pPrEDEbnZENUp3MCiDHKgEE
AeADnk4YfU6nVXqS+Qaa07W3ipG5KWLcEyRvY8KuQDjLEDOOM56XtLaJdT22HTI308VfpS2
SNXCMusLRysQhXjJYFscj7T5/AlqPQNosesb1Tyw101tp7WblS09FIDKB3FTazMpwoJck4J
CgEkkEdCWmLFe9STyWqz0STLUMizzvTqywAEkEylSYxwftILYxg+OuqXQtaNVwaYpLlbq64
yStHItPI+yAqMtvZkA4GchdxG0jGeD06nt1r0bBHa7ZdUrry6vDdZYwdtPwMxxNgcEMyseW
O0j4hmU6dFen131tO7UhSmooWCzVcoO0HIyqgfc2DnHA8ZIyMsnT3pDW6T1NFdxqKZqCmi7
swpInSacqd3aKLu3IdoJGSWxgL4PSs1vqqfWGpp7nL8YV/SpUKBSkIJKg4J+XJJ5PJOOMAY
atmpfqNNbqKWmmprXSR0izUzMySuMvKwZvIMryYIwMYwMdXV31jqnX1F7atqqakoaZmaolE
hghIdtyq43HuFQh2KAXIViAxBPQ5cGsf0e3RW1axq9e41fLOqqjE7dqxgMfiuG5OCc5/YCv
hmlpp454JXiliYOkiMVZGByCCPBB/PXsWESrBGJ3R5QoDuiFVZsckAk4Gfxk/5PWzrRV1Pt
IVk7E026WOPbCm5hucLuI/pGck/gAn8dc1bcrR72KyVtRTPU16sq0b4ZpU2sTlP6cI3J44x
5OOgW+3u6WfX18uEtBTR0tus0csVTuCNOndQiJpGDhSzCdQoVS3+ystNqev1BcbdcdXwaVq
Yoq2wx0SO1TFIiU8mXmkKqd5I3KF4GBlmx9vVLozU1RY/SW7w22kqautmq5g5pS4ajjMCjv
syqdoBHGSucHB+JxUjXttsmmYrbpKz/AE+4z0yJXXVzmYsQBIIzklVJVSDkY5woOD0DdOLT
vq0shodPWSzU1nV56elpI2Q1KAM5WRnIeM5+SsOCSQ2T8sg61Rry2U1gqRYLtQ111lUx0sd
PVRuUYg5kbyFVFDOS2FwvJGevP8VLS2Zzc2qnmUKwoGj3QvNKAV7y8hljjkyQxwXKBdo+ey
j6nU6f/pToyq0xp271N/g/7/lJaEwGRgkXcU5AB37snAUEEYwTuwGTDNFUwRzwSpLFKodJE
YMrqRkEEeQR+etnU6V+u9NXCs9TLTqIhILVaaSOrqaqTcVCwzF3UBQTu2sCAQM4ODweqXWu
v6TVlNfNN2i0o0jNFH9TapiSJoopNxdnOFC78BMtg9zPBIU00Nj9Q9EQR36nt1dC1IoauZ6
+OohnjQbUBiU7tqpkeWwOQUxxRSakvOm7w1ztdxmNPeKZJWLnBnTlWDldpLq6yIZRtdiGcE
b89dUnqXLdkji1Vp+13xVXY9Q0ZgqmXJZQJU+0AnwF5GR+Seq+2aYpdVSTLp6r9vUQxdxqK
4yAFssqKscwAV2ZmUYZY8F1A3cnqW/081LcbhU0UNJCstNK0Ds9THsMwRn7SsGIZ8KcgZ2/
zbRki2Wbv1a6diitdstXYjkaAXSnZKp1bAaqqkYFgGZnKLzhQFVeHA5erv345KGCf3CPKkt
RU7NondFKoETA2RIrMqKADg5IHxRJPbvd0tpoqCWsud0eJ2emhXupAhO9I02kktgu7Y4G/B
AYN1UzRNBPJC5QtGxUlHDqSDjhlJBH9wcHq50rQxT6jsBnheWKpukcLpLCDC6h48rkn5HD/
JccAr53ceqUrIHrpaJZM1EMSSumDwrlgpz45KN/x/jpc6CefTnqHedC01VNUWiiplqacVJD
SRsREWAIAG0mQnGPIz5JywLVWvW0rd6KZJoJWglMlO0IdlOC6Ak5RvKkE8HzkHrc9TtroqX
sTHuRPJ3Qn6a7So2k/hjvyB+Qrft1J5Z45qZYabupJKVmfeF7K7GO7B+75BVwP6s/jrz7ZY
1vFXqPUF3mqYNKSTrXV8dKCRUTFt0dNuIUkhpSCRxkA5GVYB9Nep7Z3aeil7tKJS8DTRBZI
2/llQglon4QnY3JVQ24DHWdPeaVq15rlbEq4NrtHRRzNBAs7KqmQqvgEqCVQoMgAEKAvVna
7HUXw6e+nChpmZnpWnqIn7JqA7yqJWaPYzMrKoUF8hQDjOOtMuiNZ2m4gLYLolTTsrrLSwt
IFbggq6ZGRxyDwf7jqstki2nUdJJcYamNaOrRqiNCY5lCONwHIKtwfyCD+R1xQwy1M8cEET
yyysESNFLM7E4AAHkk/jo5vMS6M0bcNNxGmrqyvq1juVbE57UZjO5YI8kb2U8uwXC9wKeSM
A00rTzyTOEDSMWIRAigk54VQAB/YDA6w6e2kgyemeiar2SVcVNeQZVdgBGHlmhV+fJV5UIx
zkDx5BTp2sttvvN5s6we3TT1DRUz109RnuwiN3UsMBV25bJ/OfxgDrO0WC0W3X1xmoLbTUb
R2umVRTxiNcPLOW+K4BJ7ackZ+PVnbaq6PqC80dbSutHE0MlDUHG2RGjwyDA8q6MTk5+Y8D
GdOs5KKk0ld66rhpnMVvnjUznaGDrjt7gQQHYIMAgk4/OOl5c9XTV19h1PK0OnbY1N7W31V
2ppJ6jLKzPNTwIdvO6NS5yMBeTkr0BaqrKSvuMOlNMskNnt7MqGeqiRKucZ31DyEhSSBhST
jAG3G7b1TQ2OWkuTUl+gqbYfaTzotQhhZmWJ2jHzHIZ1C/38DnrddrRdNE3u3yPvgquxT18
DPGAyMQGwUOcFXDLhhztzjnrTHd61XudZFQ03s61mWaD2+aeJ5A+zYD9jKC5Qg5GD5G4E2p
/WXUhpaqFLlRqWikkSWvpSZYzkhY0MQ2O2MEM6KNxYHgDK8uVyrbxcZ7hcKh6iqqG3SSP5J
/8AoAcADgAADrOno4KmYCOeZ0XYZFSnLShdhaV1UHaVTa3llyMHjnbHu9fJa4rZJP3KSDf2
Y5EVu1vZWbYSMrkovgj+b+ps4VwpYZ5aWkdKiKKeQR1YRkadMgKSpPxGBkDGfkck8Y0wiJp
4xO7pEWAd0QMyrnkgEjJx+Mj/ACOmt6VUr3OGCh9nNUWmi1AlXFUGFkJYU82CxBIGGSA4yc
FwCSGHTMu66f0vNXXW4tCp1BUwU1Qaxj2mATYFOFIChA5+QwSSCwGMD/pxRz0Ovdew1Mex2
ro5QMg/F2mdTx+6sD/v0x+lTre62WhuLz6suTtPULFE1ls7JMI+33HR5jIBvAMocKyqpOMr
IAT0rNQ3XTNdbhHarVXLcDVySS3GurDLLPGckFgMLuJbnA42jltxIoqczwYraebtPBKmx0l
CyK3JUqM7uNvkeDjkZGT0awu/qRA+m7xJQiRoFahcgxM9WgO3BztLSBihDFVGQVwRtYMjju
d+eGFJqm4VUSrBTUoEk0vbAY4QAHCqB4yMbuB5xnaHSpjntNRVe3hqsSIxKhO+it2txI4U7
2TOVA3hicLjose0UDemVRd7bB9OvNrlNFeqaR2PeR2CgmNy2G3bCPtAZXIGVXFNqHTcFjvF
sW3965RXOKKspKWaIh3hkx2432NkuSGUhceAQcthSNtA2+w25q/X9WlogmaR6O223bJUM/5
XeQ2VAVQMsQN4yykndU/xPoT/AMuv/ep//wA6pbDeoKLfb7vDNWWapz3qdJCGiY4/WiBO0S
rgckcjKng9YSUVFZtUQwXDfWW2OeKVig2NUUzbXDAZypaMg4JBGcHBHXpbT4sd60h3tPQ/T
KG5RPg0cS08kbEFGIwMB1IxnnlRgkY6wvUNVctJ0yQVDzyPV0bJVUxWVmjFTGRMMIFzsG8/
HaOfIGT001lgs99veoBNNJ9SihaaERlyhhVlyoUZbKkfHBOQcZyAObQdzv120vDUajt70Vc
rGM712NMoxiQp/IScjH9sjAIHSorfQq8i8TLQ1cJtgqUSOSVv1jE23c+0fE7dzZyVLbDgDI
HVHqzQNbpyzWSanSpnN5WIyU70f6tPUdtf092M5ZnfCYH2jO4rkW2kabQWpLbRWkT1lh1Es
qvT1YfO+fYFG1/6SyK+1ipDOQjc9L+spqqxXh4O/sqqSUFZYXIKsOQR4ZWHHBAZTwQCCB1X
S5LV1dPeqeoeK5ysZavZlCtQGz3UI8BgVPB4cPgKu0dFukvTi36nsFTcHuT0kdJPJTyVqur
w/EB+6UcRskYT4+SxLgkKFIIxqa9S3C45SopnxSRUs0tDGYYahUwV+GxDgbU4YHlOMKFCtb
0ulkg0PdtXV1R36umpmpoGISXsU8EYKoEBUrk5JUsu7CnjO4j/AKZUc+stXtd9Tx/WA0Uyx
e8IeNdpUvheR8TMgCbQuJGIIKAG0r/SGm1XVXC9WS7Q0tNLK4pIRTwmF9owCrwuQELAjJXc
MHcCeSn6Mz+6RKabsyy5iDGURjDjaQWJACkEg5OME546s9QSvTrBYammhFXZJZ6R6mJ2ImX
ulgMH9nMhBwMhhkcdNn0M1FSjTNxtdXWdt6CVqkd+UBEgIGSuTwqsGLcADeD+eirWdRa4r/
YzfKl4qCjWe4rGili88JiCHCguQqySMQOMKS3CnrC1S1N41fUVs9fDWWC720+wo5UmVu2pj
EhMTKEKsZDy2WIZcHbnovjjZHkZpncO25VYDEYwBgYA4yCecnJPOMAbOg/U9rrbjdLLDVVa
CL+Ioaml2pkpHFTM5Q+OS8b85OAw/bHSW1d6e/wxJXxw3T3r0EVPNKr0/YJSRnUsoLHeqsI
wSuRmTBxtPXFV1v8AFlDSyXGpo6e7RboRWTSYauVQu1ZSM7XXIAkcBWBO5wY+cNPS0umtbW
mW+W2pgFFOjVcdQWRkbJKybQu4BQUbbzu2+cNgMPWt01dZ9RrqjTFN3LLXRRVxnpqZnE6rE
B/qCRuVdp4XhQMMMOGIuda6P0jaNM3aut+mvdyLKDVx0Uqh4eC2csGMSqHV8Io8LkbM9C3p
PeYpoLloq81aRUtxpCIJffD49wAdqNSSgY90nAAbcCGB8LS2ytu+jnqrbS74L3YKuapKkkx
VlOwjWVNhAZhiNJAePgHbgqD1KX1h1NQabitNJ7aOeNmLVxjDSsCwbJB+JYnfuYglt2fuyx
HNLUXc1dYI6um3U9VXQYWWPKTIZQp4PDLkMD+OCOubUFfFddR3O4wK6xVdXLOiuAGCs5YA4
zzg9XNi0zS/TorveNUU1hpqpXSAIrT1EqncjHtJyIziRSSfwRjBHTJ0VS1+udGTUxuPs6i0
yiit1zpYFxGipCCYydsoYqhzyoImOQcbVI9T3WWx3u53qGJKiegt9DHDFPUGOILPVOsvJIV
SwRPmfGwZ4BHRv1OqW21E1BcksdRTbEeKWakl99JVO6I6hu4ZAGVv1UwMsPIyMDKj11arZZ
dTWeo1HE95r6ikmqboTVRwrO6whY0TaUKKGQ4O3LZwN5G0DE6UsutaibSlPU3u31LSS1NBT
0TRjsGY5i2gNhcBCrgAqShAVl441qrWtXXWS50tStJG0sVvnqspUW9txK9wKDlc/emDjLlA
GJ3NP011rYbjo2i0lcrm8dykWSkCVEe8OrFtgUsGQjaQoVvyMbSMZH/TWopfTzWNzt2qamp
t0syiGBnVlpp8SFd5yBxkfFzhQC+SM9WHqpfKUag0zfKG2+7FJFFclqo5Qpkg7gIWRNu9Fz
s2s2Bl2GCc4nqzpq03zTq69sdRC4ba1TIGc+4U7I0IBOFZSACuB5OeRg1em9J6R1Xq+/S1V
ZDSUFplPapKZlSKWnjIUSmQsSVKp8yMcuG3c9Fupam3W7TtZqOguNHFaaemkpbJFbqeKNkq
H7kcpVyu77sNuiZchScMBlkM9K8MlRDUn201PkNDKrBywYKUxjhhkk7sfafzgGzscFBddXW
ihNHso566KF4zKzPIjS/zMMfLa23KhRwDgHJ6ZMuoZdGaO1G9uoKGWKXVdVRmmqIS0PaMf2
7VI4woGPGPx0wNT2uLXdge2Qwo1MauAmrkYAGLCSNLTsFYMSrFAeBktzgYJV1OuWSgikutP
cSz92nglgVQRtKyNGxJ/vmNcf5PSv8AVuw77bdqq2SVlXVPLT1dfSsd0VPDseMSomMBiYQG
YZYKp5ClsgEGutfaapXtMdymhhtcvtHVoIpRCwLYTeVP9LYGfC8cDrlm1jQVqU0ddpWhmih
ndzDHV1UcSI5DMsSCXbESd2SARyPjxyTaySw3TVFvXRgeW6WyBQtNCd0dSkGSmyWNtzSCNQ
fuyVAG5XXabe5XOD1toRbLZLNa7nbsVCU1Q5anqFIVXJKjhkYkKceD4+R2cti1jaP+l950l
UQ1NNPbbfPmZKgSxysXCjDx44aWUDGCu3yxBPQt6a6or7VqKksxb3FputSsFVRSBTHJ3P08
8g4+4EgY3BQDx4M7nrvSJ9QbvX10FHWWyGhWkEcVKsr3CUyRsXyVCsqdsAbmx8QVznpcal1
tedV3iG5XJ4SabHYp1jzDHjBPwbIOSMndnPjwABTe8n9j7ISYp+73SgAG5sYBJ8nAzjPjc2
MbjnT01rZS0Vx9IaQ3OCudbhqJGra+eTaICzBXqAxBBXb8CX43s37AdOa1WiK0y1xg2LFVT
pIkSRhFhVYY4ggA/GI8/jzj8dWHU6nQ/rG3T1lkkFtHZr5qmjVamOASPGFqUYMR/MqZZsHj
7v3PQTqvRk0NoS2R21Giu1533C7d+OSbLvshdgY1wd82dkYAAVhu+bN0BXy12O+2KpvFhm7
MOnrbQwTg0axGrmkZlZzhuGGRk/LJB5IwSLWe+XCwzzzW6d4JJ4GgdkdkbaSDkMpBBDKp4P
OMHIJBM62vpf4Xor2daPHqmeB8zUhZGeJNiinmKYfucZEjDDYILEBW6EqW2Srpyov0FwSAw
z+0eLcQ79xDwu3JwVEmdwVSBgFiSBU9bo5YI41zTd2X5hjI52YKgKQBghlOTnJB+ORgHdFr
J0pWpkk2RPneEAUuCVOGI5ZcopAOQCMgAk9aernRn/jiw/8AqVP/APIvXoD07oaqp9PqGlv
9DWRVMdS8zisyskjicyrIed33YPywSQeCCCTPqdTqdTrlW20SvUP7dGNTOlRLv+QaRQgVsH
wQI0xj8qD556S2h6L6FpSNa6mrKK41uqaGlkjaPaWCGOVFdX5VcF2BUAklfx10679MFu15p
qnTQf3lxgqrhUJWOYzIRIjABSo2tmbbhsABRnBySnes5pWnnkmcIGkYsQiBFBJzwqgAD+wG
B1BIogeMwoWZlYSEncoAOQOcYORnIz8RgjnOHU63U9FVVePbU0026VIR24y2XbO1eP5jg4H
k4P7deg9D+l1FZ7BQNd4n+prVx18ypNlRJGHES8fhQ5Jx5bPJXA6YfU6nU6nU6nVXftOWnU
9ClFeaT3VPHKJVTuOmGAIBypB8Mf8Anrf9KgN8+sM8zVApvbIpkPbjUtuYhfG5iFyf2RfHO
UTdvRDU1HRUslAKavnK7amOOoAw+58Fd4UbdoTyc7ieMdCU2h9WQTyQvpu6Fo2KkpSO6kg4
4ZQQR/cHB6ppYZYHCTRPGxVXCupBKsAynn8EEEH8gjomoPTLWlygaaDT9Siq20ioKwNnAP2
yFSRz5xj/AI6I6L0H1PP2Hqq23UqSbTKvcd5IgfIwF2lh+wbBI8/npoaa9LdLaYnFTBSPW1
StuSetIkaPkEbQAFBBXIbG4ZPPRh1Op1Ov/9k=
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKQAoAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABwX/xAAhEAACAQMEAwEAAAAAAAAAAAABAgMEBREABxIhBhMVM
f/aAAgBAQAAPwCnuRuV82ja2w2K4w1aV0bQz10Hrp5fRKr8kIOXUlVHWOmzkfhU9GXne0Uf
kE1TcrRPxulXUpJK9dUOY0QIwKphSezwODkALgcR1pN1/9k=
</binary><binary id="_25.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAOAA4BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAABQb/xAAnEAABAwQBAwMFAAAAAAAAAAABAgMRBAUGEhMUISIAF
jEVMkFCgf/aAAgBAQAAPwC/yHMvbWRW2juFBxWmv8DdVvQ2y75QhSdTEwnuSBBJ+En0nj+Q
UGTWv6lbS8aYurbSt1pTe+qiNkz8pMSD/DBBADzjCq3N1tUT91RRWphPKlttnd1yohaQpRJ
7JSCnsPulQMeJCGBdV7CsfWcPL0LWvDOumo0mf201n8TMdvX/2Q==
</binary><binary id="_41.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAKAAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAARAA8BAREA/8QAFw
ABAAMAAAAAAAAAAAAAAAAABAAGB//EACYQAAEDAwMEAgMAAAAAAAAAAAECAwQFBhEHEjEAE
yEiI0EyYYH/2gAIAQEAAD8Av9+3kxZluuTcsuTnfSHHcUfkV4ycDztSDk8fQyCR0bT7UGFe
1OKFhEeqx0gyYwPgjjejPKSf6knB+iS3pYcWrPVe4ZHeqEtFIcYgwy2FJaWELwUgDKlEq9Q
ckEk+fXaLTvT2LBpdv1yfCeg1qG09vQCE9wOKXt7icfkEL/RHB4AGj9Tr/9k=
</binary><binary id="_42.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAQAA8BAREA/8QAFw
AAAwEAAAAAAAAAAAAAAAAAAwQFBv/EACUQAAIBBAEEAQUAAAAAAAAAAAECBAMFBhEhAAcSQ
RMUFSIxUf/aAAgBAQAAPwDU5Jml3w3Mqb3qKjYtNVKVGTQQlo9QDbF/6Sd8e1AK7KsC7ZO4
C5Nkgg2K0SZloRT813bdOkjhd+IVl/I7KDWweSdaGybuZbZt27e3WFb47yZLrTZaScswWor
HQ9nSngcn9DnqhhsL7fhlmimN9K9ODS+SkafgVcoC+x6byJJ97J31/9k=
</binary><binary id="_66.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACBAPABAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAAAAYFBwIDBAj/xABBEAACAQQBAwMDAwIDBAYLAAABAgMEBRESB
gATIQciMRQyQRUjURZhJEJSM0NxgRc1dZG0wQglN0ZTVHaEobXD/9oACAEBAAA/ALm6Ojo6
Ojo6Ojo6qn1m5rLRW6bjdujctMqCuqkY4gVslYvB8M4Qkhv8mfBzkVfw3nt54ZVD6KXu0Ly
h6iik+yTxg4OMo2PyP4XIIGOvRPFOYWjmVuestUjgxNrLBMAssR/GwBPggZBBI+fyCBhfOc
8f4/VCiq67u17+I6GmQzTO2AVTVc6s2wxtjOeojjXqfb7/AMgFjnt9Tb6yZe9Sh2WRZojGJ
EJK/axQ7a+QMY2z46c4ZGlgjkeF4WdQxjcgshI+DqSMj+xI/v1g9TrXRUvYmPcieTuhP211
KjUn8Md8gfkK38db+jo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6T6f1EjrLJBeaPi/IKqiqGKxvTwR
SsSCQfYshYDKkZIx/3jrCt9U+O0vfpV+s/Vk2WG2zUc0csz/7tR7Djf2kZ84YZAPjqj+Z17
Ut/FBHKlRLb53lrJXUOk9c5BqH1ZANdlCBca4jBx7jmPvV5pbtb6FUo+zVwYSWTAO6LTwRJ
7vk+YnbBGBv4Jyeo+gudwtU7T26uqaKVl0MlPK0bFcg4ypHjIHj+3V7emXM+N3qx1Vka0Ud
o+lpjJVQgA088QVVeRmb/kGDknBHubzituYVksl/kqnampKunUZdKo5pajJlkWNEJcN9QtQ
NmLLiRPtXRjfPEeQ0XLLJFfaQPG06iKaBpt+y6E5XAOAfdnOAWUqT+AOmay0zx1dOUmqKe5
bJWJPXTMAjK2e2pJC5LYwuowc59oHUhDDFTQRwQRJFFEoRI0UKqKBgAAfAA/HWzqPEN677k
3ChMRnVlQUT7CLJypPd8sRrhsADB9pz4kOjo6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo61zTRU0Ek88qRRRKXeR
2CqigZJJPwAPz1DVHKaSpopzxuahv1wiUOtDT3CJWddgCdsnAAOcn/h+et1rul1rZ4o63jt
TbV7BeWSWohdVkyuEXRiWHlvcQv2jx58Vn6ETSk1cUkr1EYg/aKMdabDnaOQePJLB08FfMu
pBMg6cOSS1X9c2yCoqPoKN6GZLbWkFkW4v7V2XOpYR7ahgM7MASfjzzBcJ7TdqkPSfTI8oS
qotB4VZVcxYlD4wyKPcG+MHPkHPktPdKG6m33qmSG4Uq4nbYO8rOxl3kcE7sRIBnPwAPx1E
9XN/6Pf/ALwf/bf/ANetfOI47be7oYpqY96d1+knEUEEkzCBmPuB2ILUMh2OGMVQWCqcGA4
fyeq4JBVQQcisskczK81M8dVUNGyghhHqFjZj8Z31bVfdjz1H331BuVw3j/Wbjc0npngl+p
H0cYDfGIYH1LD3e5ywYNgr7fNv+jl2/U/TykjZ5nloJXpnaU5zg7KFOftCOoHxjGPgDp66O
tc0MVTBJBPEksUqlHjdQyupGCCD8gj8dbOjo6Ojo6Ojo6Ojo6Ol+58xtlLJJR2+ohuNzTbN
JB3ZSmrBX7nZjkZMZ/K+T4/nCrNeuRvPI9P+qUsbsWEKR1MiqScnBktrNjJPjOB8DAAArnn
fL+XxckZHud0t8awRiKNJJYA6hcF8GOIsS22ToPOQPAHUZDz7lNpnjnoOV11SZYButSxl7b
Z9ylZNlzkeGHypHwSVEt6a8uoLdXUlpuw+khNSrxXGGdoWhwdijgDDo7BFbbHjGxIRNG3ln
qJBzK113H7NaO9SVETha+umMEZaJgxKKPJwNGySNQ2zgIrHqqT9byq41dS7PUXeoYSLBT0n
mpP+cgRjwwHuPtwQHJOcBpCb0/5Bbq6njvdBNbaOSpSCaucB4oAxQF2YHXUbjySASCM5Bxh
yTgl+41Uxx1VvqXjeBJO8kWyBu3vImykjKavnz8IW+D1LcC9UKrhFDNb/ANMhrqSWVpsdwx
yByFH3YI1wvxrnJ+fx1hTeoTRXeGuqKZKkxTzVmHhGhmZJGiXTOQsc88zBttiHB8FVAT1lg
Ttlabc9plkErkqWOwDLrgjAKkAk+Vycg69aerG9KOTz8apb21LZKy6TT/T6LDhY1IL+Hc51
ZtsKACWb2gZI6sPivqDc6vnE3Fb+LW0rQLLS1NsMhilJQSYBbOQUbIPge0jzkdWH0dHR1rl
migQPNKkallQM7AAsxCqPP5JIAH5JHWFTW0tH2vqqmGDvyiGLuyBe45+FXPyxx4A89b+o+/
Xml4/ZKm6VkiRxU6g7PtrsSFUHVWIBYgZCnGc46ztN4tt9oVrbXWw1dO2PfE2dTgHDD5VsE
ZBwRnyOu3o6Ojo6OjqLvEdqoeM1X1tvhntlFTGR6QQqyaRjYKEPt8ajA+PA68+88uVojv8A
brlxAoKOOkEDVEdEIUmmBbuBl0VWJR02GuCGwRg46Sen/wBP+CV9yqluNTZ/rqHtFlwy+Dh
WVlZj23b7hqdxspSRUB2ByuxvYrXI9AZo6U5aOSkDIrKWaN1lUnbUdx1y2ZIyxik2DRubN/
6LeP19ps81vWGiqIO1M1bSSF2lHaC5SRSg2yEdX1xsNtTswM7W3yiluP8AS/IaZKU3KkOj9
/8AYqA2qPCrnQmTZiNQM66t4JwIjU0FD/Ql6aspbdUxfQ267hov8SpH+wI1IjcIdASPfqxG
DjqDk9MeOcitVTFaYKamrKOBaV2WR/2qoK7ujAMwB2kjDMXlwoKDUqG6ry/+lvIrNIxpKaa
6w91kDUtLNuAGYAspX86E+0sB4OcMhZM6OnO1zR0/p0CaWjl2uU8spmidiwjhjVQxVT7P33
QeVIeZGVlwx6heN8hnsvL6K/TTTSPFU9yofw8kiscSfd8sylhkn5PyPnr0zU8x43SUMVdJe
qNqSapFKtRFIJIxKRkKzLkL48knAA+epro61zTRU0Ek88qRRRKXeR2CqigZJJPwAPz1W3rX
dqU8Gp4UeskSvlWSnqKQg074wQsjZ8qyksoGclAfx1VPFuT3pb/Ro9ZTVms5liW9VT/SwSk
ljMcuAGGWOfJyxwC2OvT800VNBJPPKkUUSl3kdgqooGSST8AD89UhzLlFmauvFmuVx/VaCr
/xFDPTL9UtM7lc6/4rA1CeBgHLvgBDq8F6e1dpt3MYxDfrpBb9Ulkcyw0KvIsgwJQ0pDxhS
2QCWOTgfPXoa23KivFuguFvqEqKWoXaORPgj/yIPgg+QQQeuro6Ojqpbx662qO6USWukrJq
SKpb6yRlVO7FqVGgOT8kP51PsAP3HEnZvWO03fl9Ta9Ozbu1/g6llcyVEinyAgBPuH2j7iV
xglwocy9t5bxmUU1V3qC50zxiaE4OrAqcZHhhkjBHgjBHjHVJ26sszemUvG+SpWQGklknWa
L3PSThnVUZGfGzEMAg1J97FUC91ub0+4vaLxTXOqkpKmolp5446CeqAjp5C0iKNgQUEgyvt
LSA9zxHJrhvQohiWd5xEgldVRpAo2ZQSQCfyAWbA/uf56VuXrU0m9xq7nNTWmkiarMsSwiW
CVNQqRlh5Z8kDORhpUOwkTtsFPeLbVVwoqethlqGpkq0RGzvCxIV1Pwy5HyM4yP5Gap9abX
aKCmNYaJFqqxdVnZw0ss3cDAjLbapH3VP4/chGDqukQ/OUuPpZDVXCuo25Da6lYqKSdFlqm
ZZIpFlUn7VCKysSDsVGWz4LvwSSiHqVziO2wuaZp4WeQH2rMN+4DsdsmQvjAx7T5A1yzchs
tzutxs09BdXoYqKrEtUqPIDPGPOmFYKQSACGB8EkEYKsk+onpbPyqaTkNpXsXOaKMy0dRIB
tqjZGQWXc/tKACFGpOTnPVEzQy008kE8TxSxMUeN1KsjA4IIPwQfx0x19+/qKltllijo7aj
SxxucdqnhCkrGMks2q9yV2cnJMzZB1U9aKvlME/0qQ8ctESUUTRwMYCZG+3V5SCFlca/5l1
JZsr5wIOWaWdw80ryMFVAzsSQqgKo8/gAAAfgAdepuAciblPDaC5TOjVWpiqdWBPcU4JIAG
pYYbGPAYf8AHpj6888u9Vr3U3Qw2m7QmGCWKSOto4pqfu6qTqYndhrs5BBHu1XOQAOuW780
nquE/o03JamorqSdkE1OagrXwSDJDu7L4U7KQyE/YF8bHpcrIL3BeHqr5V1luuaRCpjluAm
WaUr4TU6ltvbgE4A1+Rjq6eX8wstfxy72aLlj0FRbmNLWtLSJJNWroUdEQ6gksSCy4wVJ8K
Qeqj4/weq5Dxm73ynuFHGlriZ3p2YmVtQG+APCld8H8suMfJDHyX0vt9BceNQWy8JrfGWMi
WVZQvwWkjkCorrhhgHVmOMZ2wtzcfp4uLcSttvub0NE1LB23McoETsqlmcFgvkhWc+PHuPn
GepmGaKpgjnglSWKVQ6SIwZXUjIII+QR+eiaaKmgknnlSKKJS7yOwVUUDJJJ+AB+elys9RO
K01ne5Q3ijqwsQlFPDUxCZh84COynYDzqcHxjGfHVWeo3qtauWcdFotlsm/clDyTVsahotf
I7erH3HyCf4yMHbxVvWcM0tNPHPBK8UsTB0kRirIwOQQR8EH89MfEec3bi9VRQQ100drjrl
qamniRCZRgK48/OUGACcZwfBAPW7nPI7PebxV13HVrKWK56tXQTwRx5ZcEFWQklWPuZT8sA
xyca2n6U8SrafjNDVXiSaSKSUVtFEK5wKUYOhVF8e8SylhtgjUFSScWTDDFTQRwQRJFFEoR
I0UKqKBgAAfAA/HWFbSpXUM9JIcJPE0bHVW8MMHwwKn5+CCP5B6rCh9RltPLZuPXuehV4le
npLiczGjct/spnLDdcqg2BUkKpk1YtpP8AJfTtuXVdFNcr5XQRQQPTTwQyAioTbZXzqqqxK
ozDQjKqBjUHrz1TR1vfNglmSiWoq41nFUO2sUilkBckZUL3Hz/zyPHVzen1etFcZrikKSVX
MLzOYF75EQpod3aVTpkkMzLqwUt7fC+T0/3Groqs09G8aTrNVxLC5lwjzRu0jKCmSGj7DMQ
wAJAXPk4zvNDcq76YW6v+geCXvd7G6uR47bx+N0ZWfPuUghSM/ikPUbjtVFYI+QXeChp7w9
WsFTHb5VKbSCWYiRAg1kUNGM7vsMEn8mvJ6Oemhpppo9UqojLCcg7KHZM+Pj3Iw8/x1p6On
bht1t8tJauPyVF6p62W87Ry2+rWnRFmVItycMSy4IAwPDt5846WYuQXqC3G3Q3eujoirIaZ
KlxEVbOw1Bxg5OR+cnrllnjkpYIVpIYni23mQvvNk5G2WKjHwNQP756zhqVkrY5q9nqFjUD
V8vuEXCIfcpC+FXwQVX4+AOmO38b5Lzi5VNFbE7tJQVLDR6uMw0YldiSuuFK+0kmJcHGQPg
dM1x9JrPaORWiy11+rEe6RSrFUfTRiJphtgZMmy/MY1wdicBhn2rN8pbxwv6yw3CL6qlqol
jjMlRIFjAzIF1jl0DqZQxRtwCwIyGDNGcXutVbr7QSRXr9KSCV2WpkiMyQbrq7CPByxUAfH
nC5IxkWta/WVL49RSSUlTbWkYOsyV9KDCgGCEM6ohJYL4Oxw7kEagdWNx2+0N7tyNS1qVEs
KhZlNRBLKp8gF+yxQFtSfHj+w+Agept45N+ttQ8f4/epBFBo9dA9WqFmGQY1icISu3ksDk+
CML5rLkVBVUFxp5uU3Wpusuuv07NVQ1Hb92CGqIcBQ2fwfz4+SFmSVpEjRggES6rqgUkZJ8
kD3HJPk5OMD4AHWdNBHP3e5Vw03biLr3Q57hHwi6qfcfxnA/kjoovpfroPru99J3V7/AGMd
zTPu1z42xnGfGemnl3A14zf7nRNdaaGCmgWqpPqyRLVRscBVCKQWDZU51zjbAXJGn0/4tLy
+619rirnpT+nySYBIWZgy6I58+3cox8H7fHnBF0+oyz2HiFHdKFsm0VyVMrBhFJLuHjZhou
u5abY5XUnOVYZUyFvvVDVRWm326oSSiNWaWGdI5UE6wRFjo0aLGDumMA9tkVwM+VDNDKs8E
cyBwsihgHQowBGfKsAQf7EZHVIerVgo5f1C+BZoa6OpUZmSQNVw/YXHt1Co2kY8L4UMzOZY
82+KTt8Zip62KGF4KZC60MG6QugBBhjKtnVlBQak+F8HrzNyOGCbnNTFVXGjFNNUrvV0chq
o442wc7AAysqn3E+5mBJJJJ6tOmvf6JSrcLfBisklrDrUx9x4ASy0ltQIp1Ys0TmEOCmj5A
B6faK1Sw8tqq2llSmtogKPRx05jE1U7B3nY4Ac6hF293ksMgg5z/V46qRIO1WSmoikq6aJI
XpZNYWiBRu4ynYuwxkKpU4Pjy1c+qtthuvK7Xx2nt0P1l3qYpmuMaRvNGgBjZSiqHKAAPsz
Y8MAcL7XDl3CLRW8DltFJQpAtDAWpDBSieaIKQ7CMEgln1wfcCxPknrzZTW2trAGgp3ZSsr
Bz4UiJO5JgnwSq+SPnyP5HWFFFBPXQQ1VT9LTySqss+hftKTgtqPJwPOB846nbnrcbj9Zw+
010NvtEEeKhIj3kIy5mmdCQG23IbIACjGMdaHtMV0or3eKa7vUGgaGVxWIEnqVkbV3wHbyr
lc+TkNkkHAMfaqxKGskmkkmQNTTxZhClsvE6AHbxqSwB/OCcecdSfEeOV/I6qshgmmpqGGm
eSuqE10RFG6q2zopyyLgFgPG3wpIaqjlUtp9P7DV8epkggerQXOIxFovqqbtlCWwMGQKjsA
fOng53Lctv9Rr7yPlVrhv12o4bctyhqSJadFjh1cMNX1LL/pBJ+D7jgk9K3K61rjy27Vb/T
Ey1chzSkNERsQCrADYY/zYBb5PknqZ4Vwu0csgdarldNaq0TiKOklhBaUMBqVJddiTkYGSM
D+R023f0d5zdZ8VnJaa4xQswgesqp2YKT84KtqSAMgE/HycddvB+PwGptFVQcz4+blTqdaJ
bZTmUOI2R1LxurygAsds4bAbyMHpw5fbuC0MLy8hsEK09VtJPXw0DHRg6/fLEN1Zi3g/nDA
n8GteLVfphBe6u9z1tdahsY6OhU1CtAuMGTuxEsSw/GRrsw9ww3Vc3OSilutXJboXhonndq
eNzlkjLHUHyfIGPyf+PXN1LW22GW1T3E0NTOYJ07eYnNPMqqzSxsyDIYLq/wBy4RXOQdep3
lfqRVcvsVNb7laqNqqGWSQ1vnddmyFjAxqoX2kNttgH5GerZ9NvTql4rI92M1Ya6SJ6WSKV
QqLqyhyvjJUvGWVvGUZcjPnqTvEsHK6W+8QuFN2asaiJEcsXhYqY6ldtNlR/uUE4KEZOQDS
3GOYVXGbdcbN9G9NVCkq4lbdYXjnbTLlnG6MqxkaqcMUjAUNljcfEOUSXueOKoqaOaopIoK
aWSOtQiaV4O7KyrGxV22TUDUABJCrn3KEL1dp6oVNWrU1Ns86yGZmVQqGMkMNycNIKcR4BB
zSHAHf1Nkz3umj4Y0gq+3LLQ1DwifvbwiNGyJSjNIrR+Fdts7+BhmA6852usqrf+oX2gT6N
o/2IZIMn6d5dsBSX2H7aygMdyP7MQwefT683X+r4Ki80c0cMNCslI9SG+nt1HlULxxt51Kh
E7gbwCzvuAx6tOa40dwujcTU3GnSDCPWLPJGzOiwyrEs3y7OjNt7t8I5/IbrTfrvHxKxXus
p7zDLURb1CRVjPUOspZSUwHBVMSwooAUJsGO23VWenvIa1/VmOGlmhr6ef6iljll3T9gyPO
WUts+xOWG5YnOCR8i3efUEVZwm9OWeKWK3zFZoiFcKAHKbf6WKKGH5HXmahvdbQRLDGyPEi
1KrG6+FM8XakORg51Ax5wCB4+c7uQ21aCqp2gp3jppaSmYOclWkamikkwT+cyZI/Gw+Bjri
NyrTaktRqH+iSdqgQDwvcKhSx/k4UAZ+POPk5luMVVtNLdrbertWW+gqabuhaWPczzxn9pW
GPK+5jglQSBkjAI7ajidmgsUd3N6uMdPU00ktLJNaMRSyqzqIC6ysFcmMn+Avkn8dF/wCQv
Rcfj4bbJqOW1p2amSqptg9VI0Ydw58bKHbADKGHbQHyvUGLvL/Tj2V92i+rWqjxIQqNoVfK
/wCYkaYJ+3U4+5uo/qQu1yiu15udykp3jatnknjRZRiJnk2wfb7hgkfjzg/jB4oZFinjkeF
JlRgxjckK4B+DqQcH+xB/v103Gupq3t/T2mjt+mdvpnmbfOPnuO3xj8Y+fz16A9L+PNa6Vr
ktvtECVsX+1tdynmQ4IwjIxZCyncbq5x5A+SeoLnHKLOHlccv5AVDMKd7RXURiVmGRlI2WR
lXGPf8Ax93nJpasSlSqdaKaaanGNJJohE58ecqGYDzn8n/y6Kqjno5Ak8eu2dGBDJIAxUlW
GQy7KwyCR4PnptvFkZ7FQ3jkXK+/c7jEhpKepad3jgLD9xyULajL+0AA+WVmxq2vjtOnG7i
nJaHk9lna1sJGpg00cs6tlTGgeEZLAlcgHXOTj56evTr09ivNFU8mu9tpoJLg0rUtHLTA06
qWjeKRU2BChlca59yEDOD7rP5JdYLJx2tuFTVfSpFFgTYPsZvap8I/+Yjzq2P4Px1XPJqq5
V9jo+Z2msht/JqKm1nSObEdVSFXkDIkg96lVMigjIAcHLx4FJmtqjVS1RqZjUTb9yUyHd9w
Q+T8nYEg/wA5Oen30+5VcKW72Wkappn+svMjzSVQaRy0iRox8MTs2SAxQYORuVaQCwvVp44
LO9HO8whuv7aku4RZRqVUsz9tMukJ9wUBEqCDs3ms63l94oOMC1y1FYUqIp41jrY5IWqqed
+4tSCre59g4OzFcMAA2ZCXD0TttFdOHcioZaepjatb6eeqXwrxtGQFQnI2XZyfH+dc5/Et6
r8WuVxakrrVTzTyyymKqlp496mGARP7IwCoKENMWUnLs6LnGAKmpbnyDg3Iqyvlghe5t3qd
qmoxUduY6l2VwSplXYZ8nGxDDzjqCrLlW14jWqqHkWJVVEPhVCokYwB4zrGgJ+TqM56avS2
1QXfk1TAXhSvjoZJrW8shUJVqVMbYH3Y8sRgjAOQcdPnJOS8kuPGL9ZriaGK6W9pBW01H3A
GpTEGSYEEsy5JBAxguhfVA6tSHTfzKtqoqCG2JcUmt7T7QxIilZVp41pUqQ4z4kMUnsz41z
5yCeO/WuKm4fxa5xwojVsFSkjqwy7Rzt5I1+cOBnY5AAwNfPLYuT1XH6G60tLSUcv6rTGml
lmjJkjQgghCCMZzk5yMqv8dZ8WpZb1fILfJVVyqKSpWMUmXlCiGV9EXIyGJIKZG2zDIznrj
mtUtsnkgvlPXW6UwGSGN6Q7SNnC5DFcKSD7hnGPg9cRjUQJIJkLMzKYwDsoAGCfGMHJxg59
pyB4zh1008UxoquaM03bRVWQSvGHwWBGisdicr5KDIGc+CcyFwk/VpKaijoaOnrqKJaQLQr
sK0hlVcBAweUksS+2GAGPIGzbw2s53yWGspeLtbrckcSR1ktNSwUzSbuwViVTOwUscrjATx
7j7rps1musVJb5L9enuFdTM0shWnhWIuy64X9vYBQWwQQTs2fB1ClzmqhqLjSxVt5oYai2K
NRD9GlQlV+3Ikyiok9sWRgpsrHAyWU5FTXOktcN3zTJTXK4d+OM2+BC1PV9xCd0ML+1gSoa
JGKhydWK+1eKx2eXmPKIaKOpeKSqZWnnqHMzljjuPgAFyWJbH4HljhWcO1j5CUjq+R09bR2
2vuNS1PSUkVbEO1CFVUaSEvHGFhjjkVN/vaRcge0lDsloa+38U9Fb66opVYzSw02JJ0p1OW
wcAFtfA8DLEADyB16prKy28fs71NTJDQ0FHEMkDVI1HgAAf8gAP7ADpM5pz7jdLQj6uy/rd
JBcvpJ+7TgxxSqG7mu6kF1GMA6hg/tY4bFTcm9Trzf7xQXGn/AMA9slkkpHRtpF3xlWbAVl
GuoGo9vhtvJKlW1P1ldPVdiGDvytJ2oE1jjyc6qPwozgD+OmDgh7nL+PQx0/1UqXJXaLsfa
uU9+6kM2urNg+1dc+QzDp59X661Vk0Fpq66amr6KIM8jau1ThJ9e4sYwG2WMr5GoqmOo8jq
tq66Xfk88tRcq15uysk8kjodVJI8nRfBY6RgkYH7a5CqMXzY+V8S4zxyGKB6ahpadlExKtu
6FB2ZmCR+6SVO0+CAcF//AITAQXLeU8ZqeRUldSyUa3aLaH6qasqaaSnp02Misgj9jtieMD
7wXRlySNUPkHLaHmdutjcgut0jrqRXWRYLfBJDk6jKe9GBIQFs5GSdQo8dLNVZK2ltVPddU
moKhu2tRE2yrIFBMbD5Vhn4YDOCVyPPWuz3aqsV4pbpRPrUUsokTJIDY+VOCCVIyCM+QSOn
e3XK53TlVNyAXVEuF+pK2GWOgkkklhdY3SPaKJC6KMRFfvP7e+f4r+aJoJ5IXKFo2Kko4dS
QceGUkEf3BwegRMYHmBTVGVSC4DZIJGFzkj2nJAwPGfkZsbjnN+LR8Dt9i5RR1NWaC4Genj
pYg2FUhwZN2CsGLyKR59v4Bwes/U3iM9z5XQXbjdvmqaTkUSSRPEgVGmYEnxga5QByW/lzn
wcJl645yDh9VEl0pJqCWoiftssgIdSCrjZCR8HBGfhvIwfMZTpStj6maaP91Ae3EHwnnZvL
D3Dxhfg5PkY8y0XEOTxuWfil0lBVl1ehmwCQQD4A8gnI/GQMgjI6l7fU1t7oY4b/AFtGLLU
3KS41zx11NFUl2GjP2yS3twSEVMtkgZypEnN6YLTLdbVOs0F3pKaSspKiWugFPUwJKFLsmC
0OVIxs2CdskBT12WPg6S302tLVyOkiP+IpbjTXJZKOWRFLRP3VgACkE4cZYFsYyThw4TxGK
je13aPhr0FfCoElRX3EK4RgVBVIl1Zu2fcHSM5+SSS3VldIvqBSw37j7ccpKeHkF3gwxpzX
xwTU57bAVDKCoOC6+3AB3H46WeecamvfDBJS1H0k3H6ZHmsUjU870ahFGBKp3C6Kz+4tvhf
AIAGfAoeCLarOtpvFNR8hKkSTzIpmMjqiyIokGM+8BMfkHG47gaW5F6NWa9fVVsM01PcXic
R9uTWKR/OjSbB2LfaHYHLEFsAk9bKbhdpstx43c6epSw3RIIaeSmaGGcSqMdwMwUYkYssZm
BGSyqPLgFf9SfUi3/qNRx2S3vWU0SskrQVSwyxS/uxsNwrjBVlOFwfJV8gunVOVtU9dXT1c
gw88rSMNmbyxyfLEsfn5JJ/knoo6KquFUlLRU01VUSZ0ihjLu2Bk4A8nwCf+XTGvC1oqaoq
Lrd6FJKWkStehp5jJK8bSIqjuIrRqXDgqct9yEjBJDbYfS9aOzWjkc3KXtsrQPX1P0xKyx0
nbBJjI9xYBgGOMfufnGHTOftZG5lXnj7vJR7DaZqhphLJj3sGbyQWz5JbJyQcEASyelfO1o
ZaX+nIT3JUk7pqIO4uoYag7+FO+SPyVX+OkkTSrA8AlcROyu0YY6swBAJH5IDNg/wBz/PXT
ZqalrL5QUtdP2KSepjjnl3C9tCwDNk+BgEnJ8dW1dvSHiq2lqizXzuynIWSsuUUcK/tGUMS
sTbYTD6+Mrk5A89JH/R7V3Wrnp+JzPfBSsVnl/YhQDZlUqe82QxRz5AONTjDDpQ6bONeoFV
xzj81lShhqKeepMzszEHVozHIupyjZGMbqygjJVvGJfmXArxR2Cfl1+d4q+onRZaSGCNwGI
AaWR49UQMwY+Fbyygkkk9IsttrYaQVj07mlLKn1Ce6LcqHCbjI21OSucjzkDB65umyH1CuU
XGbVaJY/qZbRco62lnmkyFWMELEVABKgknO3geBgAYYE9V63k0dwtfJKG3SUFRQyMkQLwos
0StLGSQ+x2ZVXXYZ9uMeQy/zjj1jtN0rprHeKOpo+7CaaCCoWZgsiyFwWB/yNGBjz4kTJz8
9tm5Bf7LY6mmtXI6yjFvl+ppqSqip4lkjdchv3JdjspZu2quuSpHlgepC3UXGeTWRam2cTv
V3vFNO9RctrgdnjyW98muHL5wFRA51bz4y0zBxzgN+u6W6g4zdKGejq5EnjepjBqWiRi8CF
5zk51yUzgEZKhthYfHKK7W27S009tt1PbhTYjloqFKfLCV/YQJnOuCXHj/eHOpBBZ+jrlq6
SapdGiuNTSBVdSsKxkOWGATujeVPkYwM/II8dQVz4vd7rT3Gkm5ZWLSVdMIIoVpIPbmPVy7
aZfY+7C6YyQMeMeebxxZLNJ9HPd6N7ilMJ5aeORWSNgzh4TIGx3VCqdTjOWAJIUPgebcmkg
SCe81NVGjMwWqIn8kAH7wcgga4+NWdfh2BjJbncJp+/LXVMkurp3GlYtq5YuM5+GLvkfnZs
/J65up+yXex2KOCta0/q9x/dEkVcq/SxgrhCFGTI2fJLYGMgDOHDnxz1MuUU09/5ByP2dp4
YLbBH3Gkm0hXuNH4UJ42+9MsH1xlgcOWcimrfSqzi6V1TXT3RqieKQwRrrIkybB87HA2lCt
GU9uqlcE45r16hfqsMFfWdn6mulpWliSPdqNKd2O0RV1ZGLGQ+W3IkIygVXkw9W+N2Wz3WK
6W66vVS3lnqzB7HUKzFu4HUj2ksAo1OdWO3jHXLY/U282q1x2iz0VuopTKUiqMY1RmlIR2k
J9qvNspJAXU7bBm6TKym+kqng78M4XBWWF9kcEZBH5HgjwQCPggEEDT1Y169UqPkViko7tx
2jnqX0qMoJI4zUhihLayBmXsagHOQy4wRjCqOYXePi8PHKSRKKiRpGmNMDG9UX8HusD7hg6
48DGM5wMQfTZbrtHB6dSW96+GnqVu4rKHtyOs0bpCdnbVT7T7FTGp2JJOFPVjXvlkHLfS79
TNshnuYppUnalBlegzspOFIeNZAhPuIXQNsXwEkQOD82gstDWcevVFDXWO45MkcmV7chAAf
ZQW19q5wCy4DL5GGk+QWngtzuH0/GR9PS/QpMtclQ3bikaoERFQszbKnlPK4ZQ22rgjCFNI
0VbItRDTStGphIQjTIXQMDGQGIwG2yQxGTtk55upbjFbbqG9xzXOjpqqDVgoqVdo45MZjdl
QgsoYLsMNlS3gnHW6lutdV2qopnq7XmGDRFq6OJp5UCkYSZoyQVUYALg4CqmTgdb7HypbRP
UViU701fIpC1NHIYlYEuWR41IGr7IvsKFNFZfI8zn9YXKrrqW91l0mqaegqVzHAO5UCnkLm
cl8KYmAnSHKhFY6an9sEXnx7j72SOXvXCaslllaUsSyIGdU7pCbFRtIryeB7e4wGATma6Oj
o6T796dcZuV1N7qaBEaKCUyingLNJIWDLLoMh2GH9pRt98EHAHVH10ElxkrhHx+ZnrO3Wxd
qjSjMcRZ4YhFGNtkdpYCdTklSMn7+ox+LXmG6PY5rPWLdjs8UR8boiuX1GPfnX2lTg6kAMS
MFh4pduQx1E1vo5qmKnikeT6fR3UquVBUsD7iQB+ThtQxUjqJmhlpp5IJ4niliYo8bqVZGB
wQQfgg/jrDrOGNZZ443mSFXYKZHBKoCfk6gnA/sCf7ddKdtrHL/gv3Y6lP8AFBHOAyt7C2+
o+3IGmT7vcAuD1XC4VHKbu9ZWSU0FU0DPNPJI4E7IhbJ2JwzBQoVcLnUADqMmlaeeSZwgaR
ixCIEUEnPhVAAH9gMDrdJXyy26OilVJFhbMMjA7xKclkB/0knbBzg5Ixs23N1nJIrpGqwoh
RdWZScyHJOTknzggeMDAHjOScOjrOSVpEjRggES6rqgUkZJ8kD3HJPk5OMD4AHTtwK/zVHb
4nV1MKUlXLpC1Q0j6tJmPtqoVgqsJZM69pjsf3V6UrzQ/pl8r7fjH0tTJDjffGrEfdqufj5
1Gf4Hx1zRzSxJIkcrosy6SKrEB1yGwf5GVBx/IH8dEc0sSSJHK6LMukiqxAdchsH+RlQcfy
B/HUzablxyF6EXSwPUrTrIZzHVupq2Ik1DD/KATEMrjAViQ+wC75ueX5qKGgpahKGhhUIKO
mXELKGdsMrZ3BEhVg2dwF32Iz1o5VdhdbrPU01rprdb6lt6OKKiSHMSs6qcgeSTtsQSCwx/
lUCTvNlslfSW1uP/AEwuta1NFNQQVzOsckqnCoJEHjIXYmVtGYqfwerwtfp1ZrNdjPb4YYa
BokzS9raTvLKkiyd8kvqDGn7edcjOPJ6bejo6Ojo64pbTSyXCCuROzURStIzxAKZtk0KucZ
ZcBDj+Y0/0jqtr/wAe5nbuP3amevpqyOpq6daSt7zNXhVkVaePJCLnudslthqWlbDFuq8uF
55dT8go6CprO1WWqurJoa6KBgBtIe/J7V90QaOQn2nxuCCBqFy/S3ee91M1+FSLlIwacVKF
HBIBGVIGBjGBjAGMeOo/o63PTa0MVV34T3JXj7Qf9xdQp2I/CnfAP5Kt/HWnrMiLsIQ7mUs
wZCg1C4GCDnySdsjAxgeTnxh1nDIsU8cjwpMqMGMbkhXAPwdSDg/2IP8AfqQTj1yNrnuUkP
Zp4Iu5mX2s42hHtHz8VETAnAIOQT1GdHXTLRH9RFFRTJcWdlSJ6VHIlY4wFDKrE5OMY+fjr
D/FW2u/31LV00v90kidT/3qwI/4gjoqfql7UNV3h24h2klz7Ub3jUH4U77DHg7Z/PUhScWv
VyuL0Vst1TXMjIO5DC4TV/MbksBqrD3Atjx56KvinIaCkSqrLJXU8UjOqmWnZTlF3bIIyAF
ycnxhW/0nHTxzh1fyuMpZpYZqyLuNNTSOsZRFVSjAk+7Ziy+BhSF2IDA9S8XDeSUtou1umt
DwUnfpDJUVsEiss+/aAhEZbuDMrjIDAqAQAxUdZ2P0i5Pe7aarsfQS/U9kQ10bxELoWMhyM
651UYBySfgLnq6eI+ndh4hBE9PSpUXBVAeulXLlsEEqDnQYYjC/jGSfnpq6Ojo6Ojo6Ojpf
vnC7Te4WVofp3kljaR4WdN1DyF1IVh96zTqT+e6Sc4HS/wAs9LqW6yVNdZ0o4ayeKQNFVRB
o5JXZ8yl9S4YCWQgDxsIvgRgdV/yLgHKOLzpbLBb/ANQpZIpZfr4aVWmbaDtzRu2MouN9UB
87+CzDwwcV9Ma+yX2hu1RaIZHjqRM8RkUpCCsQCpl2+xpZm2OxP0yYK7ZMhF6M0tTfJZ7xU
pV0Rt8dJEIi0cqPHDDGso/GfZJ7TkD2/dk4Wb56I3CCWCmtM6VLJb5JGlZGQVE6yj2HJKxk
xyKF84JjOceT1H2n0svNx5PWUFXTwrFSULDuSjsKz6PFEyqnuK92MsGIBZU2IywBX7vxC8t
WUpt1qrKyKe20lSppqffAeIeSI18e9XHkZOuTknJnaXhNwo4+QQpTvcOP0sEkktTURNSOlR
HStJG3aZhICDLjBBUhs4+COmxS8yr7JWLdLR9dR0dCtroqevphFGXkqYIu3kaMWHb+7OVZR
kg/Om9WGvs9VdIaWyTW8vUzmnqZYValqKKANIsTKykbg0isCfMgZi2QQSpf0hff6n/pn6H/
ANbf/L91P9G/3ba/b5+f/wA9ObcBv9745Y3qblWVoqa6QSBoZHNvd5QkwYEbs2QWYsURTG/
klwSzU/o+lLyIXmVJrrD+pIWpK+dS8kJyHlkYDDtuRIF8ZRcNlm1G+1ej9bNNSQ8pv36rbL
dLKtNRYfzGyKq+/YMn2qdBlRr4Pk9WNbrPbbT3PoKKGnMuN2RfcwGdQT86qDhR8KMAAAAdd
vR0dHR0dHR0dHR0dHR0dHR0dHR0dVlS/wDtmun/AGlR/wD66q6OQf8AW/Lf+zbl/wCEt/Rf
f+qOOf8A1u//AIuo6s3o6Ojo6Ojo6Ojo6Ojo6Ov/2Q==
</binary><binary id="_61.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACCAMkBAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAAAAYFBwIDBAj/xABAEAACAQMEAQMDAwEECAMJAAABAgMEBREAB
hIhEwciMRQyQRUjUWEWQnGBFyQlMzRSVtJDVJRVYmNykaGkpcH/2gAIAQEAAD8AubRo0aNG
jSZfvVjaNh4L9f8AqUr4Pjt/GbiDnstkL+PjOex1jvULN62W1qqragtU09upImL1s0viDSY
bxoq8STzKjHwwBZioCMdcW2PVevSzVFx3JB+y/KeGd+MCv+4E8FOgBM3Fcnlnoni5Ue/Szu
D1jvt481DYn/TqY+VvqJnQVDp7zgN0qe0gALl8qMMxPatLvC5paqGggu1dJBSqQIXeSNQ3F
SjgiQklGHsHSjxI2Ms41M1t+nue2/7QwVlTQbggYxyVFEKhBPS8lXhJJg8pIyYvczdo8eWZ
+hNbB9W7pFcY6PctxSa3xQOPLKAJeuGCWx7yoVjgkM3Ju3bgp1739aLlX1U9BtmX6OgHsFW
ExNN0QSM/YpyMYAYYByM4E16beqV2uc01DfW+vlaVTC0UaLLx4OzgRoMvgJywF+OQyWMaM2
7t9UbBtSSKAv8AqNQ8pSSKkljYwcWUPz92VbBOBjsqQSPnRt/1V2xuCOtdJZqH6OIystWEV
5FCszFFVmLcVQk4H8aY6DcFlus7QW670NbKq8zHT1KSMFyBnCk9ZI7/AK6kNGjRo0aNGjRo
0a5YblRVM8cNPUJM0kAqFMXvXxk4VuQ6Abvj37sNjPE4SfWq01Vz2E0lKnP6CpSplUAligV
lJAA/HPJzgAAn8a88008cHl8lJDU+SIovlLjxk/DrxYe4fjOR/IOmmv25RWYLUyzvX2ukXM
vOk8D/AFsiErSuQSSV4qXAccBzAKuQGVqysnr6p6mpk5yvjJACgADAAA6VQAAAMAAAAADWn
Rrs/U3a6fqEsEM7t/vkn5SLMSuHLFiW5N2SQQQTlSuBjqq6RbJcqrwSU1wpkUxxyTRGPyJN
E3CQRPhwQp5A4IDcTkgqTIUVppdt+C67iTlUxVKmOxsAJZQvZM3IHxJ9uAykuCcAD3az3PJ
uqtgkmvUKW2mRlZLcTHScQBwRkpyQ7gLhA/FjxXHLCnCtqT/RPDXfS110t1HmLyCX6j6iM9
445gEmG+Tg46H9RnRVwvZ7oopbjDO8PjliqqKRuOSocFSQGDDODkAggj8atOT1zqqbdbARw
11jXhGxSAxSNgHnIgLHGWOQrH7VUe0knVm7e31tvc8cX6bc4TUS9CklYJMCF5EcD2cD5K5H
R7ONMGjRo0aNGjUfcb5b7ZPT09ROnnqZ4oI4g6huUhbiTkjAIRyM/PEgZbAOdVSUF9tojlb
6ijqYj3FMwSVHQqe1I5KVY4/HwR2AR260VtHBcKGeiqo/JT1MTRSpkjkrDBGR2Oj+NeSrAq
tf6FpERoo51lm8lOZ0WNTydmjHbKFBJH8A6z3FfJ9xXyquU48Ymldo4QRxhUsW4jAA+WJJw
Mklj2SdRmjRo053W+Ja9sbdtsQm/VqGmklDMV8dIJ3MqumBkyshQ8iSEGMAP2u6KSl9O7XC
8lDDU7qrIjJxqlDfpA5Axt4yCDKw93ZBX25HzyTDUeeqlqK1pqh5ebO5k97OQcMWIOfcQT+
T2MjOQ87ZkvO2o6Skqlo6+nqq400+16pvFM8sirwaRJI8BcpEwfsDoZGW1zCy7ZWirafdlb
U2LccFX4jDBSF4yjMreQoo44w7YCMo4qpCn+9oqbRfobjR2q+cKmiiZHpZ2j84q4hxCx08g
w8qsHULGjAAvk8MMy6d8baqLPWw3CKw1NpttdBFJFBIXfwOVw0bOf72UZsE54kZCnKjitm4
IrNbvHTwPV1MiyB0rCHpYueM4h+Hb2Rtyc8cgDgSqtq0PSj1OmrZKfbN6809Qef09aWkmkl
JYEIwwT0Cx5kgBVGfjOrg0aNGjRqC3JuFrUkdLbxTVN1lZDHSSzBMpn5Y59gYjxqxGPI6A/
Oqv27uimqKp6qtirLhVx00VJFVkwuxZh5IwAzSZl4UqOid/vvKGxyBEhc967x9PL3RDcsyX
i1XBQ4cwRwzxYA5qBGeIZSwzksrADDDJx1f6fLB9dw/Sbj9J4s+XEfk55+3hyxxx3y5Zz1j
86X/AFV9TqO90NNads3CZqd+T1kyLJFzBBUR94JUgsWBGD7e/kaqyjp/qapIysxTtpDDH5H
VFGXYLkZwoJ+QOuyPnTTBNZb/ALbuEl5lS31tFAf0owMniCI2fp/EPeSzTZ8jFieyW9j8lm
t5K/hqKZ4KyFjFKpURgBQqhSgUYYFW5Ekkk995Jk9qVtPaqutu0nA1VBSNLQo5TBqCyxq2G
B5FA5kAx8xj+DqGmESzyCB3eIMQjugVmXPRIBODj8ZP+J1uuNfLc61qudUErqgdlB97BQpd
s/LMRyY/liT+dSFN/tnc9XV0P+yv+JroFg/8Dxo8yopHHGOAUEYx846xqJmmlqZ5J55Xlll
Yu8jsWZ2JySSfkk/nXTQRSVDeOip/JVLFO8hkKMhiERLYVh0yqHOck/bxAIye2mWlrPFbrc
fplqKblXS1sAn8bx83Zo2SMyInEAnAz8hiVGdSG1b0LRdYKmz1FdZiIPHcq8xpWqiMyDmI+
C8V58c9sewBk9NxPV3SktVtnNVXLauTtRRJcQfFUxqOThR/uyHcPgqDxbo98tMdqrdwb2qm
u259zTW+y0sTU1TV8xCJFYcmgjVQA7sF7GD0BkHCqYnd36FV0FJdbJTVMS1FXPC71CxRs4S
OAj9uJVRAC7fAyfknvAWYZpaaeOeCV4pYmDpIjFWRgcggj4IP516P9LN5W3cW3YbfGfDcaG
ICenZvuH/Og+AmT9oACdKABxy50dbS3ClSqoqmGqp5M8JYZA6Ng4OCOj2CP8tb9GjSfvrfU
W14HpKWSm/VWgM8S1RAiCgM2G9wYlhG6rxz7uIbHIZryCb9IhdN+J9XVVdD5/BJUeNpQKdu
Al5nlyfiEJUArJSQk8iysXDZW01spe43GmrqyprJxHGk6FgTzDmq4s58ZcRwu3kw6vGQOyq
6WPWbZlUZ4L5SLdLnPVTiGQl1dKZScRxpGqA4LNgHPz85Z86qCGaWmnjngleKWJg6SIxVkY
HIII+CD+dM0NdVb3go7NWzPNeYmkFHW1My/vqQGFO7MAc8g3Bix9z8cAHkq+gloJ6mOV6mj
qoleLgEKtyJ4Oj9gqOJcHo/wR2SMKasnpPL4JOIniMUikBldT+CD0ewCP4IBGCAQ4R1ku9d
myQXe8v+pWWflSSVchYTxzEBkdsZQKyLiRzxBkVSVBBCZFK0Ll0CElWX3oGGCCD0Qe8Ho/I
OCMEA6znp+EaTxLM1O/tWWSPiC4VS6jsg8Sw/OcFSQM41p1J7cevS+036bHNJUPyQrDSLVO
UZSsmIm6f2Fuj1/UfOpC13G10W2d0UBZGlrVgSilliKzOqzBmGAGCgqAWBf5VQOXyIKkrJ6
GZpqaTg7RSRE4B9roUYd/yrEf56KOtqrfVJVUVTNS1EeeEsMhR1yMHBHY6JH+et1y/Sv9U/
S/rP+GT6r6rj/v8Avnw4/wBz4xnv5zrtMtmjmuVNbqD6yKX3UlRcZfDJToEct7UcKz/bjJI
JXpctgdWw5dswbohm3WHNBGpZRwLoZBgr5FAJK/PQHZxnrOrJ9Rrn6f3baFHQW+4UcDxSpJ
R/RQrxp/IHJ5qAGVDxPMKOSngSp6Bqas2/X0tK9ZGIayjTBappJVlRAThS4Hui5Z6EgUnsY
yCBM0O5v0r04rLXTLDHWXSp8Ek0T4k+nQciGUY+WkIDHlyUupwEXTV6G7oaiutVYKurpoaK
oXzQiUhWaoLIgVSSMlgft7+0Yx3m9tGojdN9i21tusu8wcrTqAOEYkIZmCqeJZcgFgSOQ6z
3qo6+kutdTtdlajSvovLeIqczNLFROsavOY2BYP5GlpZ0GSgJZT8Nzk9mR3m97rporzXTVa
UXQJbMMqwiIlo2JMjcnFBMG9qtyk6791p2200trhKwJylfJlncDySkuzksQB8vI7YAABY4A
HWu3VX+s2x6i/UUF9tkLzVtGohlgjR3eaMt7eIGe1LMfjsMTn2gGhoo1kcq8yRAKzcnBwSA
SB0D2SMD8ZIyQMnUhdKt666QJc6b6F6WKKjqPFExkxEoj5Mjt94VQCMqMr+OzrirEpUqnWi
mmmpxjhJNEInPXeVDMB3n8n/+asb0qutjFj3DY7ikNPUVNM9T9XURrPGViUkDwt0zIeUgAB
5DOccRpWuG0LnNVvPZKJ7nRTM0kLW+GSQLGWIQlfcyggdZJ7DKTzRwvFdrE1ptFnrJZX8tz
gecwOgUxoHKofu5EMByBKgEEYLd4idbqKp+jroKrwQz+CVZPFOnKOTBzxYflTjBH8aKlKVf
F9LNNLmIGXyxCPi/5VcM3JR+GOCf4GtOjWckMsSRvJE6LMvONmUgOuSuR/IypGf5B/jW6gi
medpoDTBqVfORUPGFIUg44yHDn/3MEn+DrA0c61UtLLH4ZoefkSYiMqVBLA8se7ojHyT0Bk
41hCImnjE7ukRYB3RAzKueyASMnH4yP8Rpsm3qyRS2SyO9q2+sEyLCSPLUsYnXnM4RuTOSP
b0o9oBXiHCho16f9ON5JvHbKTynFfScYatSy5ZsD9wAYwrdn4HYYDOM6bdL9Tu2Cn3fFtnw
f61URCSB3cqr4OZBjBIwnuVscWIZeQKnWFps23oy1so3SoalgoxLhVDEwOyxO8iKCzBoSCC
SB48YGTmWoLZBao4aa3xQ09JHEEaMIS7FVREJfPeETj2CT7exjvpijaNCrzPKSzNycDIBJI
HQHQBwPzgDJJydbNGvJm8brBe933W5UqQrTz1LmIwxlFdQcByD3yYDkc/JJPWpP07tUG5tx
R2CvrvFSzRSMkTRGTk3tLcDn9t+KZ5//DCkMCVKnpj2/uC32rdEd+qoKmqljuCTBKgrPmI8
/IzE8eUoJQq3Q5Ak/jXozb9z2sbVNNYa6hWhiUTypDKFSmUrnJTP7QwpJGF75EjJOqG9Sdy
27em5DPZbfUsYFdWqWldzPGqg5EZ/3aqFduvkEsQDnSTrMQytA84icxIyo0gU8VYgkAn8Eh
WwP6H+NSFhv1Vt+qqJqaOGZKqmkpaiGYEpLE4wyniQw+AcqQev8daKKh/V75Bb6EeH6ypWG
ATvy4c2wvJgozjIyQv+X41p4PQ13CqpcvBLiWnnDL2p7RgCGHxg4IP+Gp28Q7MbbkFVY6i6
JdTOqTUlaVZVTgSzKyoARywBkg/PtGl+SVpEjRggES8V4oFJGSeyB7jkns5OMD4AGpawWW7
VtdBLbrdDXHrj5WRokZiyJ5CSFViy+1X+48Rhg2DxQUH1H0vjSsf6nnGnjpuXOcfbGnu92e
UeT0Rz+04HLA2y4LRJWmhqRSurOs5ibgyhghIbGCAzKpP8kD86saz+lm6dw0he9UFNRMVeZ
KyolIqpmdXZVcLyBHkILF1EmDgHrARrVY1rdx0FmrKl6WSrnFPJiAs9NIXKBXRuPeQCcHoH
+QV16W2jsu07OoTDb4cVE0Ua1U/J/wB9kBHLiWIXJZjgfzpg0kVb1Vm9RqKSqKSW25MYeUo
VRFUlXMUgbiAZCokg4rk8Fj5MSyjTParJRWV69qJXUXCreslVmyBIwUNj+ASucfyTjrAEho
0agt63OK1bOus71yUUrUkyU8hlEbGXxsVCHI92R0B31ryhp/8ARumpRuupu9TPxNooZalIQ
4QydcSSzYQKAx+5l7Kn4DY49h1l3pq68Xmgaji/1Zo6ppaWp8caOeTMppU/axw6OVAHx8dK
VFTfWV0FL54YPPKsflnfjHHk45Mfwozkn+NXhJQUVioPUCmtNAlMskFNSww1Ev0qeMxmHyc
pVVSOZlPLmeZX8ZDMpWtNnUux6ix3K7UNqvVUwSsq4YpK8vEr+RQrRngpyFyFZhhRn3dKmX
ewi2wfVwXOhraWSdo4TFUoZmTGUkaIMWQMPwe1IIbHWYwTSrA8AlcROyu0YY8WYAgEj8kBm
wf6n+dYazhhlqZ44IInlllYIkaKWZ2JwAAPkk/jTnLQXS53Kqs97pqa5VFmglrq6tiqgtTw
WIFommwwcq3FcFWIIKhgvYTJREHAhd3XipJdAp5YHIYBPQOQD+QAcDOAx2ze89NSx0V3tVu
vlJHEsCfWwAzRQgnKRzDDL9xwTnj1gDGt12vG2636O37dsk1vhqJVat8tYEZuXAGFZGJHiD
Rhw0mcMc4UAg9Tb1ud0sE1PVpUpFIqwyz0NXIq00KiCM/6qriMKRyHYVWaXAI4402bdm9N9
xwNaILBdLtcHnaoZ6yWJKupYhizeXyryAHyuRnPLicMwYLJfTs9BaRd3utFApMFDW0r0lxV
GOIkhEvEVAHFhgBT8Bc+1Ndu7K6JaKO/bempoQ9XFTXWoSYQMUZkQxznHKMgN9+PJF0AAGY
qx7UvMd6sVLUJWfXHxd1awPGk+GZOeGVQGJQkoPtzjsEEzWtc0MVTBJBPEksUqlHjdQyupG
CCD8gj8aIoYoEKQxJGpZnKooALMSzHr8kkkn8knWzRqI3Ve125te43csgamgZouallaQ9IC
B3gsVH+fyPnXk2aaWpnknnleWWVi7yOxZnYnJJJ+ST+dTm0Nl3XetdPS2wwx/TxeSSWo5CM
dgBcqp9x7IH5Cn+NOE23PTy07Xktst7objuaeAvDUJLI8CyHpUDIwRRkY5SHonkw4+3SBba
uaOCegpKRKiprmSJM00czYIYcUDIWDEsuChB6/JwRObLagsV0N5vNsmqFoYvOiys0Cxy8Vk
pirA5dnIIC8ccTz7UNjffNwz3uQXTeM01VU+LnbrXDiOKNWYMDLjtUK/AH7jqASyjgzKtVc
JqyCnhlSmVadeKGKmjiYjAHuZVBc9DtiT8/ydSH1T3j/Z0dZDarTB+6sM8zGNSPaHYKC0sp
5YLBScHoKi4XTWPYGpXjoobilQmOE80sbJN3g5jCgx5GW+98Y4955CM1P7GWg/tbSzXOOaS
kpop6mRYJGST9qF5AVZSpDAoCOx2NdVma6V1FujcBudNFI8BjqklcRNVtOxYquCuDhHfAPf
ALxYMRpW0azhmlpp454JXiliYOkiMVZGByCCPgg/nVuemWybNvP0+nhuqTB4LlL4ZoZOLx8
o4S2PlTniB2D/TGtNz3G9qs8NVc6uGPe21q76VHmjZ3r4G5DvIXKFGJ5HJ9ucgyAlm3rUXy
+xqG23DfNn1cUU8c9ErfWxh1ADopOeYJ5Y4YKnBIy2Imx7y29Ns3cFv3PGguFMv09RLXU6i
ouABZYeUYYO0iYAI5ZXAPMZJFX3bdV1ukLUhrqxKFsg07VLMsvvLBpB0rP8ZYKORHIjkSTZ
v+jj1T/wCtf/2lV/26ubRo0n3v1U2fZEPK6pXS8QyxUP7xYE4+4ewEdnBYHH+IzRm9fUG77
2nRasJTUULFoaSIniDk4ZifubBxnofOAMnK5RxeaqRTTzVCLl5I4Thyijk+Dg4woJzggYyR
1q2dyx3namwLN6fRV0Mt3uNSyeOjbiDA7thGZiD7ncd4UEBlPQJZj3tbLpVudrWWhrqOiNJ
I9LFbIhBSyuQxInmxhR048QXDFlJccvYuUmwN5QTNupXt1ivCSyS1U9ZOGUew85V4h0VXDs
WVh7SmVKq3Ec3qrcb1X3enguFLUy22zQRGv8FO5o2rGQMRyDKeJ5xpksGUMcDJ91X1tZPcK
6etqpPJUVMrSyvgDkzHJOB0Oz+NYCGVoHnETmJGVGkCnirEEgE/gkK2B/Q/xoM0rQJAZXMS
MzrGWPFWIAJA/BIVcn+g/jQDF4HBRzKWUq4ccQuDkEY7JPHByMYPRz1hrOKaWBy8MrxsVZC
yMQSrAqw6/BBII/IJ1IW+4QRWe42yqGIqnxzRusRd1mj5BB96hVIkcEkNjPS57EZrpjilud
XIU4GpmbMcMUJBmdmA4Roi4B92QOhgYHeAebTHsretw2RdXrKONKiKdQk9PIzBXUMDkYPTA
ZAJBxyPRzrXd7nQX3fs1ymqZmoKuuWR5K2Ni0cRYZVlRySqr7QFYEhRjj8C3d1+p9i21ttL
ftY0yV00HKCOkSKSGjLN7uXBinLtyAvIZGT0RmCq6VPVf08kukB8m4rPLJz5qrTTQ5Z1jxG
BnKkBTwGWRgAMk6qaiE5roBSw+aoMq+KLxCXm2ehwIIbJ6wQc/GNextU/dLN6tbZ+p/RbxN
dKAyyypzkSoqEQfaG8q5LFQPamRkHA77Rv9Lu+/wD27/8AiQf9mlyv3BerrAsFxu9dWxK3M
R1FS8ihsEZwxPeCe/66j9Gm/wBPm2ZBcTVbprKmGSFg8UZpVmp5F+Crgq5JOT/dGOOeWSMd
vqruWlve8aK72WtR4oqSMQTwSMrqyyOckEAxsGzgfxxbPfVwV10s09ghsu2LpQ1ssSpDDbq
eqp5jPCBxZGWQ+9QmWI5KWC45rnOuKbdlDNtiVdxTV0E9UswehqrbLSCVPE4ZAFWRxGFHNn
VmKkgkgEJqttx7zuN+a21NbaJrhbKvlVS0riVYpOEUSyrGf7nBoZHDoxwsp5fLqTanplbd5
2+prbVfeHHxr9LMn7tKxf3B8dOojB4sOPNj3w4kaYNmbVoLza/o6ah8dRbLbI4julMx/wBo
zs8TuwbKlE+mAA4n5OfcpGl/1Q2rY9m2ex2mi/euJ8stTUF1DyA8RlkwSFJB494HFvuJJ1X
9HPHTVSTTUkNWi5zDMXCN1jvgyt189EfGiKdP2YqiPnTxyl3WPikjA45DnxJ+F6zkAknHZz
p1nGYgkgkR2YriMq4AVsjsjByMZGOuyDnrBJo1inkjSZJlRiokQEK4B+RyAOD/AFAP9NdNd
Z7lbaWjqq2imp4a+Ly0zyLgSrnGR/8AY/4FT8EE8ejWcMMtTPHBBE8ssrBEjRSzOxOAAB8k
n8as+x+g95rqUzXi4w2tz9kKR/UP8kHlhgo+ARgt894xqapPS687Q+qq9v78hpquCJZpopo
fFFw9w5S5ZhxAEhBKkZB+PkLOxdsUE/qrQrbquG62uDyVySJIyvEiMyxeQEIQ4cRkqBg5B7
U69Daj79QW+52SppLqyLQsoaoLlQvBSGOS32jA+7oj5BBAI8s3GpWaesRmpniCh6UvkuqEx
hFVlZzlY1A4SOwQBx93zE6NGs4ZWgnjmQIWjYMA6B1JBz2rAgj+hGDomlaeeSZwgaRixCIE
UEnPSqAAP6AYGsNZwzS008c8ErxSxMHSRGKsjA5BBHwQfzrppbxcqKlNLTVs0UPlEyoG6SQ
EESL/AMrjiByXDYyM4JGu3bW4LztWqmu1nPAmI00krRc0XmCVHfQbKch/PD8jI0zbJ9T/AO
xtLVh6Ssu1RXy+eoM9X40R8nJUcWLMwwWckE9DHtyVC/Xut3He6m73BkNTUsGbgvFVAAAAH
8AADvvrsk960RULVCFoaimYpA00ivMIygBI4+/HJsYIVeRII/IIGdZbhSxvMlZDUwiURxzR
RyhJjx5NxLov25UEHB9y4BHetlbboqak8sFVTVapOYzPDUAB8qrDjE6rIAPcC5HEnAHx3ro
YqWGupJLzT1n0E3uY05CSOmSpZCwIOGB/oSpGR8jC5W+otVxnoaqN0lhbiQ8bxkj5B4uAwB
GCMgHBHWp2feFyrdoVVrul0muT1FSjRR1Q8rQBRlpA7DkGPtVQGIwZcgZUnlFjtkdupHqb2
n6hWqWhpaZY5EiB6TzSmRVjJOcjsqO2x8ak5fS/c9LeRbp6NJGDKWFLUQySmIyBPKsRdWK5
Py3ED8le8WhtxPT7ac0tLZU+o3CnshjuaPBUyysjsiAyooj5A8cgAdqDkkZVt1ertdLdbjF
Ya6mNEaRoUn4To0xZumjXP7ciByOXQbiSc+xVRblunc24HnqayvqagovKZ41CBUI8Xu4AYX
DlcHrMrfl2zdvpFsdts2RrpcIXjulwUco5UAanjBOF/kFumYHH90EArqw9aK2jguFDPRVUf
kp6mJopUyRyVhgjI7HR/GvPPqX6dw7Njp6m3x1j0ckpjaoqKiNwxKgqoUKrK3tkz0RgL3kk
BDmhlpp5IJ4niliYo8bqVZGBwQQfgg/jWGuz9Guv6X+qfplZ9B/5vwN4vu4/fjH3dfPz1qQ
ue24bTBRVU18oaymq2Hut4klZVwC33Ki8lBXKFgw5LkAHOoyUW+Of9p6moi4uPciwsGywQ/
L9Y4MR/wDMoPw2tMsiyOGSFIgFVeKE4JAAJ7J7JGT+Mk4AGBrDRqfpqO2w7Ma6Vs/kqZKma
moqNafGW4RF5XlBBKqrDin/ADYPYLgxj0cCWOKuM831EtS8Qh+nPj4qqkt5M4LZcDiAcDsk
ZGZDclrtFngt1LR1dTPdPBzuayIFSCRgCIgPnkvYbOex+DlR1XGal2rUR0NFS0dTcYqYxVt
RPEJ4i7SBwUjlX2OqYjbkMg8hxBHI9NDHZbte4kv890rZameOmq54qhJp45cFFMbAt542IO
cJlQEAZv765cqSloa6upYa36r6epaKGWNB450BYc8hjjOFIAyCGPfXZ9VW1lP+n0wmFKv75
pIWdo+SR4aUqSfdxUkn8DPwOhL7sFwei29LV06CAWuOKmqYpmlSdQzMezniyl+DJn2legFK
jXFSRtbZ6W8UEz1P06iflEAr0sylQC6kMOIkZMEjDggZDcgsttWzw32l+hku9usNG/L62sq
qqPyzkEFEWMsrcB7Tj4LAksSqKrBu/cs9oukFwo94W7cN5pv246uO3iOSlVlJPBkzFKpDMC
G5cSfaASxC/cLnuCmvVk3Rf5frpYaluMbOFkjaGcu8LjGUYFgQCOldcdDAU9W/6WellUa6H
cO4aealWmlD0lHICkjOp6dx8qoI6HySMn2/ddujRrRW0cFwoZ6Kqj8lPUxNFKmSOSsMEZHY
6P41Q2+9rTbFuEdRa9tUc9sjiHC4TJJUnJTxnzKzGMNzbkvsAJ44zhl0nneu41gSClub2+J
WZ/Hbo0o1ZiACWEQXkcKOzn41GQ18sd1juM6pWyrOJ3WqBkWZuXIh8/cCfn+cnT7uzatG23
VvMlhrNtXMRJNUxNFI9FKG5/YUV/E5bgODlAuQP6mF2rVbC+l+l3PbriKh+SCsp5+SLzIHM
oMFeAGR9+eTZB9oFx7U9Otgw0jzW8U1+UT5NRPLHUhWC44e0ccYfOCPkgn4XGd53L6b0/0z
112o5ahYvFDV0s0k1TGq/jzxZkXPI/LDllvnJ0rbn9ZLLcbVGINpvcYnZwj3WJPCkqqMEAc
uZAfsZUgEd+7SzU7UvdHbm3DbLXQyT1NJ+rS1FPMqC2RvyZViiLAghVY8iGwcBMMnIplRfL
hUmkczuktIzSLMjsHeVnLmVmz3ITxHL5wifxrp27Zqm7yPDDVTQRSyxU8yw080zyKzcjhY1
IbiIzJxYjPDrJHWmupq+1UJttzopqKYyrPHFUUKxyMpDKT5GAfjkABe1JyeiO8JbxUVFWKu
SWpWWnVVofHUvikCsCqqW5NxUZAGQQSDnog2zt/0ks9/9ObbUtG8F2qF8pqlkkUFWY4yjjB
AUg4AHIqMOAeWoizWSv2BfKm50lLcauG1y8qx6uxKiyQK3jdqeXmx5cXLDBUFQSxwMHZvDb
lE1/rNv2y92u22i4wQ3qlFTL46dZMtEVRuRADKzPkD+6oAAGdIs1g3ZteeSue23S2tSMVNY
kboqEnj1KvWDnGQcHP5zrOo3XfJ811TTW6T6iV81ElmpT5H6Le4xdt7gT+fcP51wVV8rque
nnP01PLTNziko6SKmZWyCDmJVyQQME/H4132y1bn3/eI4Y3rLlMOMb1NTI8iQKckc3OeK/c
cfnvAJ61duy/SOzba+mr7gP1C7RcX8jH9qFxn7F6zjI7bJyoICnrVgaNGjRo1Wu8PRi0Xx5
K2yulprCo/ZSMfTuQDj2j7CTxyRkdE8SSTqoL9szdO0zUpW0FSlKVCy1MGWgkTmOOWHQBZV
IVsHPHoda10e4XgtSUTzfUU0FMcUNVyaFpDNk8VPIBvGx9yeFh3g5+/jraagmxJb54eUss8
niLtH4Yl7RSHyAxAYgCSQnIH3fdhQXKko4GjnsdDXsW5CSoecMBgdftyKMdfxnv50C5XG2z
wxU9QlNPQNIsc9HwV8k4b96Ptx8gHkRg9dHUfpsj3vPF5hHU1kaT2iChMRIeONoePH2E8XR
+DAggYE8gw2DzNr2+xXrddBFLDClHVc2q6aad4hSCMeR2WTvKFVOOXYHJSQQspg7S1KzyxX
CpdKIKZngWZozO6ghFUiNwG9xwWXGCwyM6k923u6Vb01oqlulHTW+COJKCulBMfEHieKxxj
PFgMlS2PyQeoi03aqslwFdRPwqFikjRwSCnNGQsCCCGAYkH8EDVgWX1bvv0sq1FZR0VPbaF
Gggp6VB9S6EIseCcBWLqz8ACFiPAL2dMFuq7rF6aXzdG8L5M8t6oXp6GmlLIq8kZV4xjC8n
wCCF6Ucs4ZsU5XXKtubwvW1DzGngSni5fEcaDCqB+AB/8AUkk9knTNet/1Fzt1mWjie3VVu
gkpJY4ZXanlp/ZwTg7NkYUhg2eWFyT0FjLdtTc25Z1qLfZKmZatnZZkpxFASCc4bARRkEYB
Az0P41aG3vQWCGSKo3Fc/qOPb0lICqEhugZD2VKjsBVPfR67tO02e22KhWitdFDSU649kS4
5HAGWPyzYAyTknHZ126NGjRo0aNGlW7+mez7xB45bHTUzKrKklGvgZSR8+3AYjAxyBH9Ozq
v736Ayhy9gvKMpYAQ1ykFVx2fIgOTn8cR0fnrtMvnp9vS2JBRT2F6iKFpFhmoKZZTIMjJZo
xzIPXHydgdADsaXK6iutozQ3CmrKHy8ZjT1EbR88cgrcTjOMuAf6n+upfbdMstJJI9Pt9BG
zt9bc6sh4iq5GIQ/7gyOh4nBJwcjIEn/AGxpLTbrjBQO9bW3KkeiqHjpYqOjVDj3LFGAZG7
kw7cCAwyvyNLNjvlw27dYbjbp3iliZSVDsqyqGDcH4kZUkDI/OtcsFBLDNUU1X4eGCtLUBm
kbLkBVdV4theJLNwySQAcd6aKsnt9dBW0snjqKaVZYnwDxZTkHB6PY/OpabeV6nnkqHahFT
Ixc1CWymSYOTnmJFjDBs98gcg95zqd9PNy7YsddU3XctPWVtdBEi0hKpMuFKBQoYZR0Cji3
LHEEDBAzxbkXcm6bxzS5zboT3tTPSKWIQcVLGnUcoc+0HKgE9gt8nfQbZ/thXVFBY9rVlBX
wcEqS9fimpWyFYsjxlxkhjx5lh3jPHGrs296Y7U23JFUU1v8AqauL7amrbyODy5AgfarDAw
VUHr5+ctujRo0aNGjRo0aNGjRrXNDFUwSQTxJLFKpR43UMrqRggg/II/Gon+xm1f8Apq0f+
hi/7dZw7T23TTxzwbetcUsTB0kSijVkYHIIIHRB/OpfURNtPbdTPJPPt61yyysXeR6KNmdi
ckkkdkn866v0a1fpf6X+mUf0H/lPAvi+7l9mMfd38fPeuL+xm1f+mrR/6GL/ALdRO7Np7bp
tnXqeDb1rilit87pIlFGrIwjYgggdEH868x69Beh80tdti5XGsleprZ7gUlqZmLyyKsUfEM
x7IGTgH4ydWVo0aNGjRo1//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0