%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/566.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author> <book-title>Poslední neuvěřitelné dobrodružství</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>Harry</first-name><last-name>Harrison</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>d503f349-0775-4f75-a2f7-276090c2a197</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2004</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Obsah</strong></p> <p>KAPITOLA 1 6</p> <p>KAPITOLA 2 12</p> <p>KAPITOLA 3 20</p> <p>KAPITOLA 4 27</p> <p>KAPITOLA 5 34</p> <p>KAPITOLA 6 37</p> <p>KAPITOLA 7 44</p> <p>KAPITOLA 8 50</p> <p>KAPITOLA 9 56</p> <p>KAPITOLA 10 62</p> <p>KAPITOLA 11 69</p> <p>KAPITOLA 12 76</p> <p>KAPITOLA 13 82</p> <p>KAPITOLA 14 88</p> <p>KAPITOLA 15 92</p> <p>KAPITOLA 16 98</p> <p>KAPITOLA 17 105</p> <p>KAPITOLA 18 111</p> <p>KAPITOLA 19 116</p> <p>KAPITOLA 20 122</p> <p>KAPITOLA 21 126</p> <p>KAPITOLA 22 131</p> <p>KAPITOLA 23 136</p> <p>KAPITOLA 24 143</p> <p>KAPITOLA 25 149</p><empty-line /><p>Název originálu</p> <p>BILL, GALACTIC HERO</p> <p>THE FINAL INCOHERENT ADVENTURE</p> <p>© Copyright 1991 by Byron Preiss Visual Publications, Inc.</p> <p>ISBN 80-85782-64-2</p><empty-line /><p>Je dokonalý mezihvězdný kavalerista: velký, silný a vlastní dokonale vymytý mozek. Prostě perfektní hrdina: ochotný udělat cokoliv, aby si zachránil krk. (Jednu z mála částí těla, která je původní.)</p> <p>Kapitán Kadaffi, známější jako kapitán Cadaver, naverboval našeho superhrdinu – pro sebevražednou misi k planetě Eyerack. Bill prochází smrtícím tréninkem, na který nikdy nezapomene.</p> <p>Opravdu se Bill dostane na sebevražednou misi k Eyeracku? Přežije výbuchy bomb, blondýny a alkohol? Najde konečně milovanou nohu?</p> <p>Harry Harrison, oblíbený autor „Na západ od ráje“ a „Planet smrti,“ se spojil s Davidem Harrisem, aby poslali Billa, galaktického hrdinu, napříč časem, vesmírem a střízlivostí.</p> <p>KDYBY TERRY PRATCHETT PSAL SCIENCE FICTION, NAPSAL BY BILLA GALAKTICKÉHO HRDINU</p><empty-line /><p><emphasis>Věnováno Jenny Mershonovou, Bettinu Harrisovou a Shelley Rochesterovou.</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong><emphasis>Speciální poděkování Kate Mislinské</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis>Speciální poděkování Natu Sobelovi, Henrimu Morisonovi, Dainisu Bisenieksovi a Chri</emphasis></strong><strong><emphasis>su Millerovi</emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 1</strong></p> <p>NOHY. NOHY VŠECH DRUHŮ A tvarů a velikostí. Celá skříň na nohy plná nohou. Byly tam nohy, které vypadaly jako normální kavaleristické boty, a taky nohy vypadající jako běžecké boty a nohy jako blatníky z nerezavějící oceli. Dokonce tam byly i nohy, které zřejmě pocházely od všech možných odporných zvířat, jako jsou bobři a ptáci. Taky tam z čistě sentimentálních důvodů byla jedna, která vypadala jako ty, co patří rezavým robomulám. No a pak ještě i nohy jako sportovní auta, vesmírné lodě a nohy některých Billových oblíbených holovizních hrdinů. Skříň na nohy si svoje jméno skutečně zasloužila, protože v ní byly všechny druhy nohou, na které můžete jen pomyslet, a některé, na které ani nemůžete. Všechny, kromě opravdových nohou. Všechno to byly umělé nohy. Billovy nohy.</p> <p>Noha byla pro Billa problémem už dlouhou dobu – od chvíle, co uvázl na Venerii, mrtvé planetě, a musel si nohu ustřelit, aby se z té planety dostal. V téhle lidské válce byl vždycky nedostatek vyměnitelných nohou. V minulosti už zkoušel sloní nohu, nohu satyra, různé nohy podle nálady – víc nohou, než si vůbec dokáže pamatovat. A teď jich má ještě víc a všechny naráz. Nakonec vzdal své úsilí o získání lidské nohy k transplantaci. Zatím visela z jeho znetvořeného kotníku svítivá ponožka.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>. Zíral na černou lakovanou botu s červenozlatou špicí? Ne, pro dnešní večer ne. Potřebuje něco víc elegantního, kdyby se náhodou na vycházce vyskytla někde poblíž nějaká žena. <emphasis>Cvak</emphasis>. Bill prohraboval šuplík a hledal nohu s větším sexapealem. Snad ta růžová plyšová se světle červenými kudrnatými plastickými nehty? <emphasis>Cvak</emphasis>. Ne, ta není dostatečně svůdná. <emphasis>Cvak</emphasis>. Ano. To je ono! <emphasis>Cvak</emphasis>. Bill ustoupil o krok zpátky, aby mohl obdivovat svou volbu v malém zrcátku na noze své pryčny.</p> <p>To byla noha, se kterou se dalo počítat, noha, která říkala: „Tady kráčí muž, který má všechno, co má správný muž mít:“ – i když ne všechny části, které měl teď, byly ty samé, se kterými se narodil. Byla velká, chlupatá a divoká, přesně tak, jak si Bill představoval sám sebe, a velice podobná opičí – skutečně jako Billova vlastní. Toto byla matka, jestli ne otec, všech nohou.</p> <p>V táboře Buboe byl časný večer a Bill získal díky jemné kombinaci úplatkářství, vydírání a třesení úředníka za krk od toho samého úředníka vycházku. Vzhledem k tomu, že město mimo základnu, do kterého byl díky vycházce oprávněn vstoupit, bylo odporné už jen proto, že bylo na druhé straně plotu, nebyla to zas až taková výhra. Ale objevily se pověsti, že tam jsou ženy, ženy, které nechodí v nezajímavě olivových uniformách Císařské kavalerie, ženy, které sedí v barech, kde jsou alkoholické nápoje podávány po litrech, ženy, se kterými se dá mluvit a dotknout se jich a – Bill začal supět a musel krotit svou rozpálenou obrazotvornost.</p> <p>Venku kousek dál se zvedl nějaký rozruch. Bill zaměřil své smysly trénované pro boj na prostranství před kasárny a zaslechl křik: „Důstojník jde!“ Jeho bojem vycvičené reflexy ho okamžitě strhly k zadním dveřím do bezpečí.</p> <p>Příliš pozdě. Narazil dveřmi do cihlové zdi.</p> <p>Ne, ne přímo do cihlové zdi. Byl si jistý, že by si pamatoval zeď přímo za zadními dveřmi, a ani v táboře Buboe nenosily zdi uniformu. Ale seržant Cihlozeď byl dokonce ještě větší než Bill a prchajícího kavaleristu poznal vždycky, když nějakého viděl.</p> <p>Bill ztuhl, pak na seržanta vycenil své skvělé tesáky a temně zavrčel.</p> <p>Cihlozeď vycenil své vlastní implantované naostřené řezáky a v odpověď zavrčel jako vraždící upíří králík.</p> <p>Bill zařval a sklepal sliny ze svých tesáků seržantovi do tváře.</p> <p>Cihlozeď zařval na oplátku a sklepal zpátky na Billa jeho vlastní sliny spolu s trochou svých.</p> <p>Bill znovu zařval a praštil ho pěstí do hrudníku.</p> <p>Cihlozeď udělal to samé a znovu blýskl tesáky.</p> <p>* * *</p> <p>Bylo jasné, že s jemností se Bill nedostane nikam. „Hni svym tlustym chlupatym tělem,“ houkl na něj zespoda. Cihlozeď se zasmál tím nejurážlivějším způsobem.</p> <p>„Tvoje matka nosí vojenský boty!“ ušklíbl se Bill posměvačně.</p> <p>Cihlozeď zamrkal. „Samozřejmě!“ zafuněl rozhořčeně. „Je kavaleristka. Co jinýho by měla nosit?“</p> <p>„Tvoje zuby vypadají hloupě!“ křičel Bill zoufale. „Králíci jsou plní blech – a kdo by se bál hlodavcovitých vegetariánů?“</p> <p>Cihlozeď si přežvýkal Billovy urážky.</p> <p>Stejně byla celá ta diplomacie nanic.</p> <p>„Ehhh, co se děje, Bille?“</p> <p>„Buď kámo, kámo,“ mumlal Bill. V náhlém návalu zoufalství se vrhl na zem a ovinul paže kolem seržantových kolen. „Prosím, nenuť mě, abych se tam vrátil. Tam vevnitř je <emphasis>důstojník</emphasis>. Určitě se stane něco příšerného.“ Ale ani tahle patetická prosba nepomohla.</p> <p>„Promiň Bille, ale znáš pravidla: krej si vlastní zadek. Když nechám jít kohokoli ven, budu muset jít dovnitř sám. Nesmíš zapomínat na zákony kavaleristů.“</p> <p>Samozřejmě, že na ně nezapomněl. V nich všech byly pevně zakořeněné, v nejsurovějších rekrutech i vysloužilcích na odpočinku: hypnoticky zaryté do jejich mozků.</p> <p><emphasis>Každý týden může některý z tvých kámošů zařvat.</emphasis></p> <p>„Jsem rád, že jsem tě znal, Bille. Můžu si nechat tvé tesáky, až tě zabijí?“</p> <p>Bill byl příliš sklíčený, než aby odpověděl na tuhle obvyklou otázku. Zdvihl se zpátky na nohy, rychle se rozhlédl, jestli by kolem seržanta nemohl proklouznout, s křupnutím odskočil dozadu a pak se zasmušile vplížil zpět do kasáren. Ve svých nejlepších dobách to bývalo depresivní místo, pečlivě navržené císařovou švagrovou v barvách, které zaručovaly, že morálka bude udržena na neotřesitelně nízké úrovni a žaludek přesně na bodu zvracení. Teď už Billa nemohla potěšit ani jeho sbírka nohou.</p> <p>A pořád se to jen zhoršovalo. Důstojník, který vešel, byl nízký šlachovitý muž, doprovázený šesti vysokými, mimořádně dobře vyvinutými ženami – osobními strážci. Nemohl to být nikdo jiný než kapitán Kadaffi, hrdina Císařových domácích velitelů. Přežil tucty bitev, množství výpadů za linii nepřátel a nespočet pokusů o atentát od svých vlastních kavaleristů. Byl známý a obdivovaný, samozřejmě jen ostatními důstojníky, pro své odhodlání vytrvat v bitvě až do samého konce, dokud není zabit poslední řadový voják.</p> <p>Řadoví vojáci tuhle část zas tak neobdivovali, ale jejich názor se nepočítal. Koneckonců to byli oni, kdo se ho pokoušeli zabít. Snažili se ho dostat, dokonce i když je vyučoval. Heslo znělo: „V hodině ho chyť, zachráníš si řiť.“</p> <p>Strážci se rozestoupili do polokruhu kolem Kadaffiho, sejmuli zbraně a natáhli kohoutky. Kapitán zaujal pózu, která byla jen o něco míň svůdná než ta, ve které stály ženy. „Potřebuji dobrovolníky!“ zakvičel s důstojnickou důležitostí.</p> <p>Bill a ostatní kavaleristi šoupali nohama a snažili se zacouvat. Strážkyně stiskly kohoutky a vypálily do stropu kasáren několik varovných výstřelů.</p> <p>„Potřebuju dvacet hrdinů s červenou krví! Je tu někdo, kdo nemá červenou krev?“ Kavaleristi se snažili na tu otázku vhodně odpovědět, ale Kadaffi jim nedal čas. „Dobře – všichni jste dobrovolníci.“</p> <p>Důstojník hvízdl a zmizel za svými ochránci. Nejvyšší z nich, zrzavé ztělesnění hrozivé smyslnosti, pokročila vpřed a muže zakryla. „Popadněte svých pět švestek a jdeme. Hned!“ Svůj rozkaz podpořila flirtovní salvou do podlahy, jen kousek od Billovy nohy.</p><empty-line /><p>„Hej,“ zaprotestoval, „to je jedna z mých nejlepších nohou!“</p> <p>„Tam, kam jdeš, ji nebudeš potřebovat. Po dnešním večeru ji nebudeš potřebovat už vůbec. Moc špatné, moc. Je to docela sexy noha, Honzíku.“</p> <p>„Nejsem Honzík, jsem Bill. Se dvěma l, jako ten váš důstojník má dvě f,“ Ale zrzka už ztratila zájem.</p> <p>Skříň na nohy byla otevřená jako víko od pokladu, ale její vnady už pro Billa nic neznamenaly. Prohrabal se až na dno a vytáhl nohu, kterou nenáviděl, tu, kterou nikdy nechtěl nosit– Nohu švýcarské armády.</p> <p>Byl to mistrovský kousek umění návrhářů nohou. Byl to vrchol technického pokroku, co se nohou týče, se speciálními úpravami, skrytými zbraněmi a tajnými skrýšemi. Byl tu otrávený nůž, který vystřeloval z paty, minilaser, který mohl být používán ke sváření nebo ke střílení lidí, kuš, skříňka na munici, řemeslnické nářadí, váček na kondomy, malá plechovka ostré omáčky, dlouhé supersilné jednovláknové lano, kompas, signalizační pistole, skládací misky na jídlo, pilka, vývrtka, lupa a spousta jiných věcí. Kvůli některým z nich si musel znovu přečíst manuál, protože zapomněl, na co jsou. Manuál měl víc slov než obrázků a byl skoro stejně velký jako noha sama, takže ho Bill nikdy pořádně nepřečetl. Ani to moc nevadilo, protože jediná věc ze všeho toho nářadí a zařízení, kterou Bill zatím použil, byla konzerva ostré omáčky. Naneštěstí snědení té omáčky bojovou nohu nijak nevylepšilo. Zůstala po ní totiž velká díra do obalu celého výrobku. A stejně to bylo skoro nepoživatelné.</p> <p>Bojová noha byla taky strašně veliká. Vypadala dobře, když měla všechny díly naleštěné, ale byla moc těžká na chození.</p> <p>S bojovou nohou pevně přicvaknutou na ponožce svého kotníku se začal Bill poohlížet po dalších věcech, které by si měl vzít s sebou do boje – a samozřejmě možná i na onen svět. Bylo jasné, že všechno, co kdy vlastnil, má jen sentimentální hodnotu. Všechno to byly jen připomínky jeho dávno ztraceného domova Phigerinadonu IV. Ztratil dokonce i holofotografii své robomuly. Zamáčkl malou slzu svou levopravou rukou – to byla jeho jediná varovná připomínka na jeho starého přítele, woodoo šamana a zástupce šesté třídy, reverenda Temboa (jako protiklad k jeho druhé pravé ruce, která byla ještě původním vybavením), narazil si svůj císařský erární klobouk na svou císařskou erární hlavu a vyrazil vstříc svému císařskému erárnímu osudu.</p> <p>Když odcházeli, obklopila je jednotka těžce vyzbrojených kavaleristů, aby bylo naprosto jisté, že žádný z dobrovolníků neuteče, a eskortovali je do zbrojnice. Už na ně čekali bojové výsadkové obleky a neměli jinou volbu, než se do nich nasoukat.</p> <p>Tyhle obleky měly ve skutečnosti hodně společného s Billovou nohou. Byly vyrobeny stejnou společností (Obranná společnost císařova druhého vlastního bratrance, s.r.o.), se stejnou péčí a smyslem pro detaily. Obojí mělo hodně ozdobných znaků a spousty zařízení, která někdy pracovala velice dobře a většinou skoro vůbec. Měly stejný, ošoupaný, otlučený, rádobychromovaný povrch.</p> <p>A všechny byly stejně velké.</p> <p>Bill poměrně rychle pochopil, že se mu noha do obleku nevejde. Udělal velké představení s tím, jak se pokoušel nohu tam nacpat, a ujistil se, že ho kapitán Kadaffi i jeho strážkyně vidí.</p> <p>Tlačil a škubal a vydával legrační zvuky.</p> <p>„Emmm!“ emmmal.</p> <p>„Kšrrr!“ kšrrral.</p> <p>Byla to studie působivého představení. Poskakoval a kymácel se a vytáčel piruety a důvěryhodně předváděl člověka, který se snaží nacpat věž do podběráku. Při známkování uměleckého dojmu mu ostatní dobrovolníci přidělili 9 bodů z 15. Na kapitána Kadaffiho to nezapůsobilo. Rozkázal zrzce, aby se šla podívat, co se děje.</p> <p>„Co to tu hraješ za hru, chytráku?“ sykla na něj.</p> <p>„Nevejde se mi do toho obleku noha.“ Klekla si, aby se na ten problém podívala z blízka, a Billův nos zachytil nezaměnitelný závan něčeho – olej do pušek? Tep se mu zrychlil a v bedrech ucítil bušení. „Myslím, že s vámi přece jen nebudu moct jít. Když se nedokážu obléct do toho obleku, ne?“</p> <p>„Chyba! Tu nohu ti ustřelím.“</p> <p>„To nesmíš! To je moje bojová noha,“ křičel Bill v panickém strachu, „nejlepší z nejlepších!“ Na vteřinku se nad tím zamyslel. „Na druhou stranu,“ řekl podlézavě, „kdybys mě třeba nechala jít zpátky na moji ubytovnu, tak se mi snad během pár hodin podaří najít nějakou náhradu.“ Znovu vdechl její vůni. „Potom bysme možná mohli zajít někam do soukromí a svoje nohy trochu seznámit.“</p> <p>„Ani náhodou, chlapečku.“ Zavrtěla hlavou. „To není ani trochu lákavé, ale teď jseš velitel. Znáš to heslo – V čele, hrdý a mrtvý. Nevyplatí se mí začínat si s veliteli.“</p> <p>Zrzka si znovu klekla k obleku. „Tady je ten zádrhel.“ Vytáhla laserový řezač a odstranila nohu od obleku. „To by mělo stačit. Tvoje noha není nejhorší a takhle jí budeš moct použít v boji a k čertu s tebou. Stejně budeš brzo po smrti, takže jsou všichni spokojený, co?“</p> <p>Bill si sundal nohu, navlékl se do nohavice obleku a pak si bojovou nohu zase přicvakl. Strážkyně přidělala nohu obleku na bojovou nohu nějakou pružnou páskou a poplácala ho po zádech. „Gratuluju, starouši, brzo zemřeš hrdinnou smrtí ve službě císaři. Ráda bych byla s tebou, ale musím zůstat s kapitánem Kadaffim v týlu. Lepší dobře najedený, než dlouho mrtvý.“</p> <p>Bill pokrčil chápavě rameny a začal si kontrolovat zbraně. Laserové dělo, dobité na maximum. Zásobník s granáty a vymršťovač, doplněný a připravený. Brnění, otlučené a popraskané, ale ne moc děravé. Kulomet, nabitý. Nadhodil si jednu ze zbraní a vypálil zkusmo několik kulek směrem ke Kadaffiho levé srdeční komoře.</p> <p><emphasis>Cvak, cvak.</emphasis> Nic se nestalo.</p> <p>Až na to, že kapitán obdivně vykřikl: „Výborně!“</p> <p>Pyšně vykročil směrem k Billovi, kterého teď obklopovaly ty podivné ženy ve vražedné náladě a který se třásl očekáváním náhlého a nechutného konce.</p> <p>„Co se stalo?“ zeptal se Bill.</p> <p>„<emphasis>Tohle</emphasis> se stalo,“ řekl Kadaffi s očividným potěšením a vytáhl nástroj, který vypadal jako holografický dálkový ovladač. „Můj dálkový ovladač, chápeš? Snad sis nemyslel, že jsem takový blázen, abych zůstal v pokoji plném ozbrojených kavaleristů? Žádná z vašich zbraní si ani neškytne, dokud k tomu já nedám povel. Ale ty, můj milý,“ řekl a odporně se na Billa zubil, „ty jsi ukázal iniciativu. Budeš mít tedy tu čest a povedeš útok.“</p> <p>Bill přijal svou novou poctu s narůstající hrůzou.</p> <p>„A sakra,“ zamumlal a pořád naprázdno mačkal nefungující spoušť.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 2</strong></p> <p>UVNITŘ ÚTOČNÉHO TRANSPORTÉRU bylo temno a neustálé hlasité vibrace motorů udržovaly žaludky kavaleristů přesně na hraně naprosté nenávisti, ale těsně před přímým útokem na ostatní. To aspoň odvracelo jejich pozornost od smrtícího útoku, který měl přijít. Zezadu se ozývalo tiché sténání.</p> <p>Bill seděl vepředu, v nesténající části. Když nastoupili, byly dveře do kabiny první třídy maličko pootevřené, ale pak je někdo velice rychle přibouchl. Neustále marně doufal, že se mu podaří podruhé zahlédnout tenhle vojenský ráj. Ten první pohled byl mučivý, záblesk všech těch nesmírných požitků vyhrazených pro důstojníky: nach a purpur kůží potažených pohovek, melodie klasické hudby hrané na brnkačku, elegantní originály uměleckých předmětů z černého sametu, cinkání a bublání něčeho nepochybně alkoholického nalévaného na led, strážkyně odkládají své zbraně a začínají se rozepínat… a pak někdo dveře kopnutím zavřel. Bill se nestaral o ten led – akorát to zředí pití, když roztaje – ale všechno ostatní bylo blízké nebi. Protože bylo velice dobře možné, že se do té kavaleristické Valhaly odebere co nevidět, bylo by jenom správné, kdyby z ní kousek ochutnal už teď. Se zábleskem světla a uši týrajícím chrčením přední stěna obživla vítěznou černo–bílou barvou. Stíny se zvolna shlukly do roztřeseného obrazu kapitána Kadaffiho. Krátkozrace mžoural do kusu papíru.</p> <p>„Protože míříme společně ve jménu císaře do slavné bitvy, chci, abyste všichni věděli, že srdce všech svobodných lidí jsou v tento pohnutý okamžik tady s vámi,“ četl nechutně nosovým hlasem. „Účastníme se strašlivé bitvy proti bezbožnosti,–“ tady se obraz odmlčel, protože vpadl jiný hlas „Chingerovcům“– „ve které je v sázce celá budoucnost naší civilizace. Císař sám chce, abyste pochopili, že vaše oběti nebudou marné. Vaše jména budou zaznamenána v Císařově vlastní Velké knize hrdinské smrti. Kdyby se jakýmkoli nedopatřením podařilo někomu z vás přežít, dostane medaili a dvanáctihodinovou vycházku.“</p> <p>Kapitán se znechuceně podíval na papír, pak ho zmačkal a odhodil. „Jo, jo. Je tu ještě spousta keců o slávě a vlastenectví a tak dál. Blá, blá, blá. Vaším úkolem je tohle.“</p> <p>Přehrávaný obraz se zavlnil a byl nahrazen jiným, barevným. Někteří kavaleristé na něj najednou vzhlédli a málem začali dávat pozor. Bylo to jen proto, že jedna ze strážkyň, blondýna s dlouhými vlnitými vlasy a rozepnutou blůzou, se nahnula Kadaffimu přes rameno a poslala kavaleristům pár polibků spolu s hezkým výhledem na svůj hrudník. Začal trochu šilhat, jak se ten výhled snažil zachytit taky, ale pak se zase rychle soustředil.</p> <p>„My, a samozřejmě tím myslím vás, dosáhneme v několika minutách oblasti přistání. Tam dole probíhá velká bitva. Nepotřebujete vědět, kde to je, ani kvůli čemu je. Nic jiného, než že míříme za linie Chingerů tajným sebevražedným útokem. Vy jste jen pobočka hlavního útoku. Všechno, co máte dělat, je dostat se na zem a střílet po všem, co se hýbe. Pokuste se nezabíjet se navzájem, ačkoli na tom moc nezáleží.</p> <p>Ty tam, kavaleristo Bille – ty jsi hlavní muž. Chlapci, vy ostatní budete následovat Billa vpřed do slavného boje. Představ se, Bille.“</p> <p>Bill neochotně zvedl ruku. Nikdo se neobtěžoval podívat.</p> <p>„Díky, Bille. Chci, abyste věděli, že celou dobu budu za vámi. Daleko za vámi. Samozřejmě řídím všechno odsud dálkovým ovladačem, ale někdo se musí vrátit, aby mohl vypovědět příběh vaší odvahy, ne? Tak.“ Blondýnka načechrala Kadaffimu vlasy. „Nashledanou, věrní kavaleristé.“ Zašklebil se, a když se otáčel, už na ně zapomněl.</p> <p>Obraz zhasl a pak zase naskočil. Byl skoro stejný, až na to, že blondýna měla rozepnuté další dva knoflíčky. Kadaffi se chytil za hlavu a snažil se odtrhnout od toho pohled. „Zapomněl jsem vám říct, že byste se radši měli připravit na vyskočení. Další upozornění už asi nedostanete.“ Zeď zase dostala svou obvyklou nemocně žlutou barvu. Všude kolem Billa si kavaleristé rychle začali nasazovat helmy a rukavice, uzavírali ochranné pláty na tváře, překontrolovávali své zbraně, psali závěti a vyprazdňovali žaludky.</p> <p>Byli teď v atmosféře nějaké planety, protože bylo slyšet zvuky bitvy vně transportéru. Soudě podle explozí, nedaleko odsud se děje spousta nešťastných věcí. Některé nárazy byly skutečně silné. Přilétaly sem nějaké věci. <emphasis>Vlastně</emphasis>, přilétala sem spousta věcí a některé z nich pěkně blízko.</p> <p>Transportér začal uhýbat a kývat se a kymácet a snažil se letět mimo protiletadlovou palbu, což byla docela dobrá idea; až na to, že se moc nepovedla. A najednou už tam nebyla žádná podlaha.</p> <p>V prvním okamžiku Bill zadoufal, že tu podlahu někdo ustřelil, a ne, že ji otevřeli, protože to by mohlo znamenat, že kapitán Kadaffi není v bezpečí a mohl by někam zmizet spolu s těmi, kdo tam zbydou.</p> <p>A pak Bill vypadl do prostoru.</p> <p>Chvilku křičel, ale vypadalo to, že to nepomůže. Soustředil se na padání. Dostal se přes „Och sakra, sakra!“ a „Já nechci umřít!“ a „Pomóóóóc!“ a dokonce i „Mami!“ a prostě jen padal. Pokusil se zapojit antigravitační zařízení obleku, ale to bylo napojeno na stejný dálkový ovladač v malé horké ručičce kapitána Kadaffiho jako jejich zbraně. Nebo studené malé ručičce, protože už může být mrtvý, a to by byl konec tohohle všeho.</p> <p>Nakonec se Bill pokusil podívat pod sebe.</p> <p>No, nebyl to zas tak špatný nápad, jak si myslel, že bude. Pořád ještě padal, ale nepodařilo se mu zahlédnout zemi, jen mraky. Ve skutečnosti to nepociťoval jako pád, až na ten vítr – a ten jen slyšel, ale taky ho necítil. Zapečetěný v obleku vlastně nemohl cítit nic.</p> <p>Rozhlédl se a uviděl ostatní dobrovolníky. Jejich rádia byla také řízena dálkově, takže mohli jeden na druhého akorát tak mávat a padat, což už pěknou chvilku dělali.</p> <p>Pak propadli mraky.</p> <p>Okamžitě byli spatřeni a začala palba. Kulky, patrony a záblesky laserů kolem nich hvízdaly – ale hlavní oddíl v tu chvíli padal tak rychle, že byli sotva vidět.</p> <p>Ale oddíl viděl dost dobře. To, co viděli, bylo moc a moc malinkatých postaviček, které se rychle zvětšovaly. Maličkaté postavičky ukazovaly na padající kavaleristy a střílely po nich. Ale dobrák kapitán Kadaffi měl zatím na starosti jinačí věci a knoflík dálkového ovladače ještě nezmáčkl. Nemohli na střelbu odpovědět. Všechno, co mohli dělat, bylo padat – a v tom byli skutečně dobří.</p> <p>Bill si nemyslel, že by potřebovali ještě další výcvik padání. Dokonce i on, neohrabaný, jak občas býval, si padací techniku vybrousil během několika prvních vteřin. Samozřejmě, vždycky tu byla možnost, že celá jejich mise byla vlastně jen tohleto. Kavalerista v obrněném bojovém obleku váží celkem dost a pravděpodobně by dokázal zničit menší budovu, kdyby ji přímo zasáhl. Ale to by zřejmě zničilo oblek a obleky jsou drahé – mnohem dražší než kavaleristi. Takže kapitán prostě zapomněl přepnout na antigravitační program. To bylo uklidňující. Trošku.</p> <p>Bill se pokusil uvolnit, vychutnat si let a být připraven na cokoli, co přijde. Hodně ho překvapilo, že to bylo prudké trhnutí, které přerušilo jeho pohyb a cuklo celou spodní částí obleku do jeho rozkroku.</p> <p>Když znovunabyl vědomí, byl jemně unášen dolů, přímo do náruče čekajícího nepřítele. Čekali velice trpělivě. Posílali nahoru spoustu haraburdí, aby ho přivítali, a podle toho, jak explodovalo, nebylo to úplně přátelské uvítání. A dostávali se na dostřel.</p> <p>Bill se podíval dolů na celou tu armádu, která se ho pokoušela zabít. Podíval se nahoru na transportér, kde se ho pokoušel zabít jen jeden muž.</p> <p>Zvážil své vyhlídky a rozhodl se. Kadaffi byl větší hrozba.</p> <p>Zvedl ruce a osahal helmu. Ta velká anténa bude na dálkové ovládání. Ta prostřední by mohla být na radiové spojení s ostatními kavaleristy, jestli vůbec někdy fungovala. Ta malá – to je ono!– bude ohlašovač polohy. Pevně ji popadl a trhnul s ní, ale návrháři s tím počítali, a tak se ani nehnula. Ani oběma rukama ji nedokázal ulomit. Mohl ji ustřelit svou zbraní, ale nechtěl riskovat, že poruší antigravitační signál, nebo třeba svoji hlavu.</p> <p>Kdyby se jen mohl dostat ke své Noze švýcarské armády! Mrskal se, dokud nedosáhl na nohu, odpáral pásku a stiskl knoflík, který uvolnil brašnu s nářadím. Byla to malá brašnička, dost malá na to, aby se mu vešla do ruky, a ze stran jí vyčuhovala nejrůznější náčiní. Malý nůž, pilník na nehty, velký nůž, nůžky, šídlo, plochý šroubovák, čtverhraný šroubovák, otvírák na lahve, otvírák na konzervy – kde to k čertu je? Nakonec našel, co hledal – přenosnou skládací cirkulárku. V okamžiku anténu odstranil a zahodil.</p><empty-line /><p>Teď už ten Zatracenej kapitán Kadaffi nepozná, kde Bill je.</p> <p>Bill začal pálit ze svého kulometu na nepřítele. Nestaral se o to, jestli něco zasáhl, ale zpětný náraz ho posunoval různými směry. Začal se posunovat směrem od místa dění, ale měl proti sobě vítr a pořád padal k zemi. Teď už byl úplně sám a zahalený v dýmu. Za chviličku už se dostane přímo do křížku s nepřítelem usilujícím o jeho život, místo toho, aby jen střílel naslepo. A to vůbec neměl v úmyslu.</p> <p>Nejdřív spotřeboval veškerou munici svého samopalu. Tím trochu snížil svou váhu, dost na to, aby zpomalil svůj pád, ale ne dost, aby ho úplně zastavil. Pak odhodil všechny svoje granáty a doufal, že pod ním není nikdo, koho by mohl trefit. Nechtě! nikoho rozčilit, zvlášť ne někoho s plamenometem. Stejně to ještě nebylo dost závaží.</p> <p>Další šly rukavice se zabudovaným plamenometem. Potom batoh s dehydrovanými vodními pilulkami, čisté, nepoužité spodní prádlo vyrobené z recyklovaného toaletního papíru, které mohlo být použito také jako toaletní papír, pilulky pseudojídla a příděl poslední císařské měny. Pořád ještě pomalu klesal.</p> <p>Obrněné vojenské boty mohly někoho zranit, když dopadly, a po obrněných kalhotách zůstal malý kráter. Teď už byl Bill dost nízko, aby viděl zem – a střelci na zemi mohli vidět jeho.</p> <p>Ale od té chvíle už k zemi jen zvolna plachtil. Odhodil pásek a začal létat. Jeho obrněné spodky spadly a žuchly na zem a Bill vyletěl ještě výš.</p> <p>Až na to, že ho vítr stále postrkoval k liniím nepřátel, ale se spodním prádlem třepotajícím se pyšně v povětří a rukama rezolutně zvednutýma nad hlavu, Bill doufal, že je docela v bezpečí. A vypadalo to, že má pravdu. Nikdo na něj nestřílel. Dokonce ani ostatní kavaleristé.</p> <p>Viděl je teď padat pod sebou hodně vpředu. Formovali se do útvaru pro útok. Protože se toho neúčastnil, vypadalo to docela zajímavě. Seřadili se do klínu – s prázdným místem na špici, kde měl být on – a vrhli se do řad nepřátel.</p> <p>Samozřejmě, že útočili <emphasis>dolů</emphasis> – a Bill pokračoval dolů za nimi. Kapitán Kadaffi možná neví, kde Bill je, ale stejně se ho bude pokoušet zabít.</p> <p>Co dalšího by mohl odhodit, aby snížil svou váhu? Jeho boty zmizely už s jeho kalhotami. Bill pevně doufal, že nebude muset odhodit svou bojovou nohu. Neměl ani ponětí, kde by si za ni sehnal nějakou náhradu, a v posledních letech už strávil příliš času bez téhle nohy.</p> <p>Přesto si nohu sundal. Malý laser zabudovaný v Noze švýcarské armády byl dost silný na to, aby mohl odřezávat zbývající brnění. Kousek po kousku odstranil celou horní polovinu bojového obleku, ušetřil jen helmu a příjem antigravitačního signálu. Řemeny z antigravitačního zařízení na zádech vzal do zubů a setřásl zbytek brnění.</p> <p>Ach, znovu vyrovnaný let. Zavázal si řemeny do šortek, udělal si pohodlí a pozoroval tu část dění, kterou mohl ze své pozice vidět. Nebylo toho mnoho, ale dalo se usoudit, že sebevražedná mise pokračuje přesně podle plánu. Sebevražedně. Z císařských kavaleristů se stávala fašírka. Na prchavý okamžik pocítil Bill lítost nad koncem svých bývalých kolegů. Ten pocit ale rychle zmizel a přál si jen, aby měl u sebe pár těch dehydratovaných pivních pilulek.</p> <p>Bill už se účastnil spousty bitev, ale nikdy neměl příležitost nějakou podrobně pozorovat. Když jste přímo ve středu dění, dává to ještě míň smyslu, než když to pozorujete nezaujatě zpovzdálí – a i to bylo přinejmenším dost mlhavé. Vždycky při tom je spousta hluku a zmatků a samozřejmě lidi, co po vás střílí. Takže prostě schováváte hlavu a tím pádem toho moc nevidíte. Obecně řečeno, tedy čím míň vidíte, tím líp pro vás. Když vidíte nepřítele, může on vidět vás. Tím pádem je docela dobrý nápad zůstat radši někde za větrem, zvlášť když jediné, co se většina kavaleristů při výcviku naučila, je jen poslouchat rozkazy a čistit latríny. Jak zamířit a vystřelit z nejrůznějších zbraní bylo vedlejší. Bill se už kdysi dávno naučil používat plamenomet, ale to jen díky tomu, že si přečetl Oficiální císařskou komiksovou verzi manuálu pro kavaleristy. Pak si to mohl spoustukrát vyzkoušet na Venerii a různých jiných nebezpečných a smrtících planetách.</p> <p>Ale nehledě na to, jak dobrý byl v sestřelování důstojníků a jiných nepřátel, nepocítil nikdy plné uspokojení z válčení. Nikdy nepoznal, jestli je jeho práce co platná a oceňovaná, že je součástí nějaké širší snahy. Samozřejmě, komiksové zprávy hlásily všechno o tom, jak kavaleristi vytlačili Chingery ze všech planet galaxie, ale vypadalo to skoro, jako že je pořád vytlačují z těch samých planet. Ze země, na které Bill strávil mnoho času v nejrůznějších bojích, to vypadalo, jako by v tom ani nebyl žádný cíl.</p> <p>Odsud to ale všechno vypadalo jinak. Tady nahoře ve vzduchu, s šortkami rozpustile třepotajícími ve vzduchu, když rozvážně pozoroval oddíly na obou stranách pod ním a přemítal, kde by mohl být nejbližší bar, viděl bitvu v plné šíři, jako na mapě. Síly Chingerů byly rozestaveny do dlouhého, úzkého zeleného pravoúhelníku, přesně jako v komiksových zprávách, a císařské oddíly na ně útočily jako velké, pokřivené červené šipky. Nebyl to nejlepší způsob, jak vyhrát bitvu, ale působilo to dobře na reportážních fotografiích ze vzduchu, které musel velící personál posílat císaři.</p> <p>Dvě velké šipky se pohnuly vpřed a zpět, znovu vpřed a zpět, ale žádný výraznější posun kamkoli nebylo vidět. Jenom se pokaždé trochu zmenšily, jak plamenomety umazávaly jednotlivé tečky.</p> <p>Malá bílá šipka žuchla bez většího užitku na druhou stranu pravoúhelníku a soustředila na sebe hodně pozornosti zelených střelců. Bill nemohl poznat, jestli je některý z dobrovolníků ještě naživu, protože s tím neměl dálkový ovladač kapitána Kadaffiho nic společného. Ta malá krabička prostě jen udržovala obleky v připravené formaci, takže bylo možné líp je zasáhnout plamenometem. Kapitán už možná ani nedával pozor, protože šipka zůstávala úhledná, mířila správným směrem a někdo střílel na někoho jiného. Kdokoli na kohokoli.</p> <p>Hopla! Možná, že kapitán Kadaffi přece jen <emphasis>dával</emphasis> pozor. Billovy šortky najednou zamířily vzhůru, jak sledovaly antigravitační štít. Naštěstí to bylo poctivé průmyslově silné kavaleristické spodní prádlo, a tak vzaly Billa na tu jízdu s sebou.</p> <p>Maličká bílá šipka kolegů se jemně – a schlíple – zvedla a odlétala z bitvy pryč. Těžká brnění spolu s ostatním vojenským materiálem – a možná i nějakými živými – těly zvolna stoupala z povrchu směrem k transportéru.</p> <p>Billa na druhou stranu už nic nezatěžovalo – a tak vystřelil k nebi.</p> <p>Šipka se otočila a plula vzduchem směrem k místu, kde strážkyně kapitána Kadaffiho čekaly na obleky, aby je očistily a připravily pro nové použití. Celé se to pohybovalo téměř elegantně a vířilo to nad bitevním polem, jak všechno pomalu stoupalo do vzduchu.</p> <p>Bill cítil vítr, který kolem něj svištěl, a narážel na antigravitační pole, protože s ním pohazoval dopředu dozadu a otáčel s ním dokola. Byla to celkem dost dobrá jízda. Kolik jen utratil peněz v zábavním parku Kavaleristův přítel a obchodě Vyklepávač mužstva, ale nic z toho nebylo tak prudké a nezvedlo mu tolik žaludek. A nic z toho nemělo tu příchuť skrytého nebezpečí bolestivé smrti, která byla hlavním kouzlem tohohle.</p> <p>Nebyl to jen vítr. Billovi začalo být zima. Protáhl se mraky a na všech nezakrytých částech těla se mu začaly shromažďovat krystalky ledu. Zvlášť na noze mu vytvořily překrásné struktury. Led tam vytvořil vzorek a zima si začala razit cestu vzhůru nohou. Kvůli řidšímu vzduchu bylo dýchání těžší a to trochu odvrátilo jeho pozornost, ale přemítání o tom, který z těch dvou problémů ho zabije dřív, mu ani jeden z nich neulehčilo.</p> <p>Začal cvakat zubama. Celé jeho tělo se třáslo, a přitom se potil strachy. Kapičky potu téměř okamžitě mrzly a chvění těla je střásalo. Za Billem se linula malá, kouzelná stužka ledové tříště, která se třpytila odráženým slunečním svitem. Což by bylo docela hezké – kdyby měl čas si toho všímat… a kdyby rychle neumrzal k smrti.</p> <p>Stočil se do klubíčka, aby zachytil teplo. Byl by si snad sundal nohu a pokusil se přejet si ruce a tělo laserem, ale příliš se třásl.</p> <p>Tentokrát vůbec nekřičel. Ale i kdyby byl teď znovu zpátky v transportéru v nesténajícím oddíle, tak by na to nedbal. Sténání bylo jediné, co mu zůstalo, a rozhodl se užít si to do sytosti. Sténání byl určitý druh umění, který kavaleristi zdokonalovali, a čekalo se, že ho všichni kavaleristi budou pečlivě procvičovat právě pro takovéhle případy. Bylo to hodně příbuzné křiku, takže to, co Bill sténal na své cestě <emphasis>vzhůru</emphasis>, bylo hodně podobné tomu, co křičel cestou <emphasis>dolů</emphasis>. Dokonce zachoval i pořadí. Začal několikrát s „Ach sakra, sakra!“ pokračoval k „Prosím, nenechej mě umřít!“, přešel k „Pomóóóc!“ a skončil se starým dobrým „Mamííí!“</p> <p>Fungovalo to stejně dobře jako křik, to znamená vůbec. Ale bylo důležité udělat to všechno pořádně. Mrznutí a dušení se během přímého letu do stratosféry ve spodním prádle nebylo součástí výcviku v táboře, ani Billova speciálního výcviku a ani tu možnost nikdo nikdy před ním nezmiňoval. Nemohl se tedy spolehnout na své pečlivě vycvičené instinkty, ale sténání bylo určitě v pořádku.</p> <p>Billovi se nepodařilo vymyslet, co by mělo přijít po sténání, tak si to dal ještě jednou a pak se připravil na ztrátu vědomí. V tom měl spoustu zkušeností.</p> <p>Teď už mohl vidět hvězdy. Ani se moc nechvěly, protože vzduch tu byl skutečně řídký. Opravdu umíral. Mohl to říct, protože obě své nohy už pociťoval úplně stejně, tu vyrobenou i tu pravou, a hukot větru kolem jeho uší se ztišoval. Nos měl úplně necitlivý a ruce už od toho taky nebyly daleko. A teď začal mít halucinace.</p> <p>Nebylo pochyb, že blouzní, protože viděl obrovský černý tvar, nejasně se rýsující nad ním, a přitom byl úplně na konci zemského prostoru, takže tu žádné velké černé věci nemohly být. A letěl přímo k tomu.</p> <p>Na velké černé věci se objevily oči, otevřely se a zíraly přímo na Billa. Pak se otevřela strašná, lesklá, červená ústa. Příšera roztáhla paže, spoustu paží a začala se sápat po Billovi, aby ho stáhla do svého žaludku.</p> <p>Bill chtěl kopat a křičet, ale na křik tu nebylo dost vzduchu. Aktivoval nůž na spodku své nohy. Místo toho se vysunula pila, a tak zaútočil s ní.</p> <p>Bylo to z pevného materiálu. Billovi se zdálo, že odněkud z dálky slyší křik. Objevil se záblesk světla a pak všechno zčernalo.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 3</strong></p> <p>PUSTO. TEMNO. CHLADNO.</p> <p>Bill už se pomalu začínal bát, že celý vesmír je pustý, temný a chladný. Přinejmenším to, co z něj mohl vidět.</p> <p>Tohle je nebe? Bill neměl přesnou představu o tom, jak by takové nebe mělo vypadat. Z jeho předchozí náboženské výchovy mu zbyly jen mlhavé vzpomínky, ale tohle se nezdálo být úplně v pořádku.</p> <p>Na druhou stranu měl Bill srovnatelné zkušenosti s tím, jak už se několikrát probudil na místě, které nepoznal a o němž nevěděl, jak se tam dostal. Tohle vypadalo – jako vždycky – spíš jako něco odporného než jako nebe.</p> <p>Prohlédl si své nové prostředí podrobněji. Pusté, skutečně pusté a pěkně nudné. Povrch měl pravidelný vzorek, trochu jako kosti vzrostlého herinka. To vypadalo tak nějak přátelsky.</p> <p>Kde už to jenom Bill viděl? V učebnici astronomie? Ne, nikdy neviděl učebnici astronomie. V starém vydání <emphasis>Imperial Geographic</emphasis>? Ne, Bill se díval jen na obrázky v příloze s nahými ženami. Ve výcvikové příručce?</p> <p>To byl zásah. Nebylo to přímo v příručce, ale mělo to něco do činění s vojskem, že?</p> <p>Ano! Byla to protiskluzová kovová podlaha, zrovna jako v kasárnách. Billovi se zvedla nálada. Možná nic z toho nebylo skutečné – možná z něj nikdy nebyl dobrovolník, co jde na nějakou podivnou misi, možná jen upadl a uhodil se do hlavy při cestě na svou dvanáctihodinovou vycházku, nebo upadl v opilosti, když se vracel zpátky. To bylo mnohem příjemnější a dodávalo mu to sebejistoty.</p> <p>Pak se Bill upamatoval na něco o velké černé příšeře se spoustou rukou a nohou a vlasy na hlavě se mu při tom pomyšlení zježily hrůzou. Pavouk? To musí být sen. Ve vesmíru nebyli žádní pavouci a nikdy neslyšel o tak velkém pavoukovi, ani žádného neviděl na žádné z planet, jejichž nebezpečími prošel během let své služby. Ani na Venerii nebyli pavouci <emphasis>takhle</emphasis> velcí. Muselo se mu o pavoucích zdát.</p> <p>To bylo trochu neobvyklé. Ve většině Billových snů inspirovaných alkoholem se objevovali obrovští hadi a králičí nory, nebo sloni, jak se snaží vytáhnout hrachy z jeskyně, nebo sám Bill, jak dělá všechny se ženami ty věci, které si nikdy neměl příležitost vyzkoušet, když byl vzhůru. Někdy také snil o sudech s pivem, kádích s vodkou, sprchách šampaňského, vlnách whisky a všech dalších omamných látkách, které byly pro život u kavalerie tak potřebné. Ale nikdy se mu nezdálo o pavoucích.</p> <p>Tak co to teda všechno znamená–?</p> <p>Bill zvedl hlavu od podlahy a rozhlédl se kolem. Pokoj nevypadal moc jako kasárny v táboře Buboe. Vypadal spíš jako nákladní prostor, nebo skladiště, nebo vojenský transportér.</p> <p>Vojenský transportér? Bill nechal svoji hlavu s bouchnutím spadnout zpět na podlahu. Copak spadnul zase zpátky do spárů hrdinného kapitána Kadaffiho? Pavouk by byl lepší.</p> <p>Bill nepřítomně bloudil pohledem po čistých, čerstvě natřených kovových stěnách. Vlna zoufalství nad myšlenkou, že přežil jako hrdina oddílu, mu zabránila všimnout si, že stěny jsou <emphasis>příliš</emphasis> čisté, příliš čerstvě natřené. Prostor pro pobyt mužstva by nikdy nebyl takhle čistý. Už ho vyráběli špinavější, než bylo tohle.</p> <p>Tak co se ksakru stalo?</p> <p>Bill nakonec pochopil, že jediný způsob, jak něco zjistit, je zvednout se z podlahy a porozhlédnout se kolem.</p> <p>Postavil se. Helma jeho výsadkářského bojového obleku ležela stranou, vedle antigravitačního zařízení. Měl na sobě jen košili a spodní prádlo z uniformy. Takže se mu to všechno jen nezdálo. To bylo zajímavé.</p> <p>Byl v malém pokoji, který se mohl nacházet kdekoli, pokud toto kdekoli bylo u kavalerie. Zdi měly stejnou barvu jako podlaha a byly ze stejného materiálu. Kdyby to bylo určeno pro převoz řadových vojáků, byly by zdi natřeny tou nejodpudivější představitelnou zelenožlutou barvou. Kdyby to bylo pro důstojníky, byla by na zdech červená a zlatá tapeta. Takže byl v nákladní lodi. Jediná věc, kterou mohl dělat, bylo prozkoumat to tu.</p> <p>Až na to, že jediné dveře, které tu byly, byly zamčené. Bill s nimi chvíli lomcoval a nakonec se z druhé strany ozval hlas: „Jo, jo, ať se moc nezadejcháš.“</p> <p>„Vůbec jsem se nezadýchal,“ zakňučel Bill.</p> <p>„Tak zklidni koníčky,“ poradil mu hlas.</p> <p>„Nemám žádné koníčky,“ stěžoval si Bill. „Míval jsem robomulu před dlouhou, dlouhou dobou na jedné velice, velice vzdálené planetě, když byl život mnohem lehčí a já jsem studoval na technika umělých hnojiv.“ Smutně se ponořil do starých vzpomínek.</p> <p>„Prostě sklapni a počkej na generála,“ vysvětlil hlas.</p> <p>„Řekni, žes právě neřekl „na generála“, nechtěl to připustit Bill.</p> <p>„O.K. Neřekl jsem „na generála“, souhlasil hlas. „Ale právě jde.“</p> <p>Těžké kovové dveře se zlehka otevřely a uhodily Billa do spánku. Klopýtl, zapotácel se a spadl na ruce a na kolena.</p> <p>„Dobře, dobře, dobře. Copak to tu máme?“</p> <p>Bill se podíval nahoru za hlasem. Ten byl samozřejmě neviditelný, ale jeho vlastník měl přibližně rozměry a tvary mrazícího boxu. Na hrudi měl víc hvězd a prýmků než většina mrazáků (samozřejmě vyjma osobního císařova, který měl ministerský post). Na náprsní kapse pouštního maskovacího mundúru měl zlatě vyšité jméno „Weisseprd“.</p> <p>„To není nutné, vojáku. Jednoduché zasalutování stačí.“ Řekl generál.</p> <p>Dva vojenští policisté zvedli Billa zpátky na nohy a ten vysekl své obvyklé dvojité zasalutování oběma pravýma rukama. Běžně to byl Billův nejlepší kousek, jak oslnit důstojníky, ale s generálem Weisseprdem to ani nehnulo. „Pojďme si trochu promluvit,“ řekl. „Odveďte ho do výslechové místnosti.“</p> <p>Policisti popadli Billa za předloktí, překlopili ho na stranu a vynesli na chodbu. O pár zatáček a poklopů později, jen s pár lehkými odřeninami lebky, jak se protlačovali úzkými místy, strčili Billa do výslechového křesla. Výslechový technik mu připnul elektrody na lebku a genitálie a jiný použil něco, co vypadalo jako malá mačeta, aby si vzal vzorek tkáně.</p> <p>Generál si stoupl stranou do jednoho kouta pokoje a něco si pro sebe mumlal. Bill ho slyšel, ale když se otočil, aby se podíval, koply ho elektrody dávkou napětí. Čím víc se otočil, tím víc elektrody zasyčely. Zírat přímo před sebe se ukázalo být mnohem lepším nápadem.</p> <p>„Takže, vojíne,“ začal generál srdečně, „jak dlouho už jste špiónem Chingerů?“</p> <p>„Ne příliš dlouho, pane.“ Bill nadskočil, jak mu technik uštědřil malou dávku. „Myslím, samozřejmě, vůbec nejsem špión. Smrt všem Chingerům! Podívejte se na mé záznamy – jediný Chinger, kterého jsem kdy viděl živého byl ten, co jsem ho potkal v táboře.“ Znovu sebou škubl. „Nenávidím Chingery!“ Tentokrát nedostal ránu, takže se trochu osmělil. „Mohl by mi někdo říct, kde to jsem?“</p> <p>„Copak to nevíte, vojíne? Neposlali vás sem snad Chingeři, abyste se vetřel do naší důvěry a sabotoval naše plány?“</p> <p>„Podívejte se na mojí helmu! Je to císařské vybavení, obvyklá výstroj!“ Bill zakviknul v očekávání další dávky elektřiny. „Podívejte se na moje spodní prádlo!“</p> <p>„Nebuďte nechutný, vojíne.“</p> <p>„Ne, vážně, jsem stejně loajální jako každý jiný kavalerista!“</p> <p>Generál zafuněl. „Takže připouštíte, že můžete být neloajální?“</p> <p>„Jau!“ Bill vykřikl, jak jím projel záchvěv elektřiny. „Ne, ne, miluju císaře! Miluju císařovnu! Miluju všechny císařovy sestry a jeho sestřenice a jeho strýčky! Jeho sestry a jeho bratrance a jeho tetičky!“</p> <p>Generál Weisseprd se obrátil na jednoho z techniků: „Zvyšte napětí. Určitě lže, zkouší na nás tu starou hru.“ Jeho stín se nejasně rýsoval před Billem na stole. „Víte, že lhaním ničeho nedosáhnete – nic jiného než mou nepřízeň,“ zahřímal. „Pán přinese pravdu do světla konce!“</p> <p>„Mohl by to být Ahura Mazda?“ zeptal se Bill.</p> <p>„Bůh je na naší straně!“ řval muž v mundúru. „Je jen dobře, že mu trochu pomůžeme několika elektrodami. Kromě toho je lepší, když budete trochu trpět tady, ale odejdete v pravdě, než byste pak trpěl věčnými bolestmi zatracení. Správně?“</p> <p>„Jistě, pane. Jen pravdu?“ Bill se široce a falešně usmál. „Vy mně povíte, co to všechno má být, já to řeknu a všichni budeme spokojený? O.K.? Jau!“ Zařval, jak ho štípl náraz proudu.</p> <p>„Špatná odpověď, vojíne. Nerozumíte.“ Weisseprd potřásl smutně hlavou a čelisti mu o sebe narazily. „Musíte si ulehčit vyznáním pravdy dobrovolně, bez napovídání nebo vynucování. Zvyšte ještě napětí. Pusťte to do něj, když bude lhát. Hlášení, vojíne!“</p> <p>Bill se rozhlédl a hledal pomoc. Postávalo tam pár znuděných techniků a bez většího vzrušení se drbali v rozkroku. Jeden byl u kontroly napětí, které trápilo Billa. Druhý zíral na obrazovku a čekal, až z počítače vypadne jeho odpověď na vzorek Billovy tkáně. Začali si tiše povídat –</p> <p>což znamenalo ještě větší škrabání v rozkroku – o svých plánech na večer, které nebyly nic moc, protože trčeli na malé lodi uprostřed ničeho. Nikdo z nich by Billovi nepomohl ani trošičku. To byla situace, která volala po odvaze, tvořivosti a představivosti. Bohužel, Bill všechny tyhle tři vlastnosti naprosto postrádal. „Jau!“ A taky mu začal chybět čas.</p> <p>Tak rychle, jak mohl, poskládal si v hlavě něco z poslední literatury, kterou si pamatoval, že četl. Věděl, že generálové obecně mají v oblibě hodně komplikované příběhy, takže dal dohromady příběh, ve kterém vystupovali tři bratři jménem Karamazovi, opuštěná planeta s obřími červi, japonská princezna Genji, detektiv robot, který vypadal jako Člověk, a velká bílá velryba. Nebyl si jistý, odkud se vzala ta velryba, ale ten zbytek byl z posledních vydání <emphasis>Komiksu fantastických šesti superhrdinů.</emphasis></p> <p>Ale osudem generála Weisseprda bylo tuhle výpravnou pohádku vojenské logiky a výmluv nikdy nevyslechnout. Zrovna, když Bill začal: „Říkejte mi Bill“ – computer zacinkal a začal tisknout dlouhou, předlouhou roli papíru.</p> <p>„Aha!“ Zdůraznil generál a četl papír ještě před tím, než úplně vyjel z tiskárny. „Vaše pravé jméno je Bill, že?“</p> <p>„To jsem zrovna řekl, ne?“</p> <p>„Nemá cenu to zapírat. Vaše DNA nelže. Vím, kdo jste. Mám tady vaše kompletní služební záznamy, <emphasis>Bille</emphasis>. A jsou to pořádně slátané, ale působivé záznamy. 974 krát předvolán za pití ve službě. 63 povýšení, včetně polního důstojníka. 62 degradací. Nevadí vám trochu, že nosíte uniformu Císařských vesmírných kavaleristů?“</p> <p>„Ano, máte pravdu, to vadí,“ zavzlykal Bill. „Vylučte mě z armády. Nestojím za nic.“ .</p> <p>„To není <emphasis>tak</emphasis> jednoduché, vojíne. Hleďme. Máte speciální výcvik. Váš poslední záznam – jak působivé. Dobrovolně jste se přihlásil k výsadku.“</p> <p>„Byl jsem hrdý, že to mohu udělat pro svého císaře a svého generála, můj generále,“ chytil se toho Bill. „Jau!“</p> <p>„Vypněte to napětí!“ Rozkázal generál elektrošokovým technikům. „Vypadá to, že jste jediný z vaší mise, kdo přežil. Jeden přeživší – fantastický úspěch. Jsem potěšen, což je velice zřídkavé. Jste po čtyřech letech první kavalerista, který přežil misi kapitána Cadavera. To ukazuje iniciativu. Nebo štěstí. Nebo skutečnost, že jste špión Chingerů.“</p> <p>Četl dál papír, až se šokován zastavil. „Dobrý Bože!“ Když se podíval na Billa, žhnuly mu oči vzrušením. „Bůh je na <emphasis>naší</emphasis> straně!“ Generál byl nadšen. „Kráčí po záhadných cestách, aby nám ukázal své zázraky. A je jen na naší straně, protože všichni Chingeři jsou špinaví ateisté! Vy, Bille, jste odpovědí na moje modlitby!“</p> <p>Bill se rozhlédl. Nedostal žádný elektrický šok, ale ani ho nic neosvítilo. „Jaké modlitby? Jaká odpověď?“</p> <p>„Odvažte toho muže!“ Rozkázal Weisseprd. „Tenhle kavalerista je galaktický hrdina!“</p> <p>„To jsem já, správně,“ řekl Bill, když mu pomáhali na nohy. „Bill, galaktický hrdina. Můžete se podívat do mého průkazu, jestli mi nevěříte.“</p> <p>„To není třeba,“ řekl generál. „Všechno je to tady v jeho služebních záznamech. Tenhle muž byl vyznamenán samotným císařem! Nebyl ani cvičeným střelcem, ale ve velké a strašlivé bitvě proti Chingerům zachránil svou loď, slavnou <emphasis>Christing Keeler</emphasis>, mistryni císařské flotily. Hrozila porážka, pohroma stála za dveřmi. Osud celé civilizace, jak ji známe, visel na vlásku, ale on sestřelil posledního z ničemných chingerovských útočníků. Bez výcviku! To mohla být jen sama ruka boží!“</p> <p>Zavalen nečekaně laskavými slovy, šoupal Bill svou Nohou švýcarské armády po podlaze. „Možná, ale fakt – byl to jen šťastný výstřel.“</p> <p>„Není žádné náhodné štěstí,“ zahřímal Weisseprd. „Jen božské a tajemné zásahy samotného Boha za to mohou být odpovědné! Tady Bill musí být jedním z těch chráněnců na výsluní božské náklonnosti. A k nám byl poslán za nějakým účelem! Sežeňte mu kalhoty.“</p> <p>O půl hodiny později našel Bill sám sebe v nové uniformě, jak usrkává čerstvou vodu a snaží si představit, že je to vodka. Poslouchal generála Weisseprda a snažil se předstírat, že mu to dává nějaký smysl.</p> <p>„Máte nějaké otázky, kavaleristo Bille?“</p> <p>„Otázky?“ Bill se mračil, jak se snažil srovnat si myšlenky. „Možná jednu. Když jsem do téhle lodi narazil, vypadala jako vesmírný pavouk. Takovou loď jsem nikdy před tím neviděl. Byl to sen?“</p> <p>Generál se blahosklonně usmál. „Ne, Bille. Nechal jsem tuhle průzkumnou loď vyprojektovat tak, aby vypadala jako vesmírný pavouk. Takže je pro nepřítele těžší nás najít.“</p> <p>„Ale nic takového jako vesmírní pavouci není,“ odporoval Bill.</p> <p>„Přesně tak,“ vysvětlil generál. „Takže není ani nic na jejich vyhledávání – a tak jsme dokonale bezpeční. Koneckonců, Bůh pomáhá těm, kdo si pomohou sami. A je velice důležité, aby byla tato loď v bezpečí. Teď, když mi bylo svěřeno takové velké poslání. A teď budeme ještě bezpečnější, s vámi, božím pistolníkem z pověstí, který nás chrání a hlídá. S vámi, Bille, naše špatnosti a temné stránky nikdy neprorazí na povrch. Vás si Bůh vybral jako svou loď a my jsme vaše posádka.“</p> <p>Bill se cítil velice potěšen, že je Bohem vybranou lodí a všechno to ostatní, ale nebyl si příliš jistý, kterého boha tenhle pomatený generál Weisseprd myslel. Pravděpodobně to nebyl jeho vlastní Bůh, Ahura Mazda – Bill byl vychován jako přísný reformní zoroastrián – a možná to nebyl ani oficiální Bůh oficiální Církve císařství, což byl samozřejmě císař sám, ale i tak zůstávala ještě spousta možností. V císařství tak velkém, jako bylo Císařství, byla spousta náboženství a podivných kultů, které fungovaly vedle toho oficiálního.</p> <p>Vedle reformovaných zoroastriánů tu byli oživení a rozšíření mitristé, sunnité a moonisti, budhisté, unitáři, uctívači Slunce a Tau Ceti a Aldebarana a NGC 4681, konfuciáni, taoisté a jonesisti, woodoo a hindové, elvisisti a lennonisti a marxisté (s různými sektami pro každého bratra, až na Zeppa a Karla, kteří se spojili v jednu) a spousty dalších skupin, které udržovaly v chodu různé nepojmenovatelné svatyňky se svými bohoslužbami.</p> <p>Takže nešlo nijak poznat, o kterém bohu si to generál Weisseprd myslí, že je na jeho straně, a Bill se rozhodl, že to ani nijak nevadí, ale byl by rád věděl, který že bůh si to vybral jeho. Kdyby se k němu někdy potřeboval pomodlit, bylo by dobré znát přesnou adresu. Na druhou stranu mohl být tenhle generál prostě jenom pomatenec, co myslí kolenem.</p> <p>Bill to dělal nerad, ale musel toho zjistit víc. Přinutil se, aby upil ještě trochu téhle – fuj! – vody a zeptal se: „To je všechno velice lichotivé, pane, ale o čem to k čertu pořád mluvíte?“</p> <p>Generál se napřímil a začal kázat. „Líbí se mi vaše tvář. Bille, když už ne způsoby vaší mluvy. Možná, že jste se před tím dostal do nějakých problémů kvůli pití, ale to byli jen klukoviny. Ale to se nestane na <emphasis>téhle</emphasis> lodi.“ Bill neochotně přikývl na znamení souhlasu, ale generál už si ho nevšímal a nadšeně pokračoval v samomluvě dál. . „Věřím vám. Pán mi řekl, že vám mám věřit, tak to dělám. Máme spolu dobré vztahy, Pán a já.</p> <p>Ale to není to, o čem jsem teď s vámi chtěl mluvit. Byli jsme poctěni velice zvláštním posláním. Vy a já – no, hlavně já, s trochou pomoci od Boha a od vás – podnikneme útok, který ochrání pravdu, spravedlnost a císařský způsob života. Nám připadlo to obrovské privilegium a nám bude náležet sláva a vítězství.“</p> <p>Bill už byl příliš starý kavalerista na to, aby se nechal strhnout takovými nadšenými žvásty. „Tohle poslání, pane, že se v tom žádným způsobem nevyskytují lidé, co by po nás stříleli? S tím už mám pár špatných zkušeností…“</p> <p>„Vůbec ne,“ ujistil Weisseprd Billa srdečně. „Bude to jednoduchý chirurgický řez s téměř žádným odporem. Nepřítel je úskočný a nebezpečný, ale hned v první vlně zničíme všechny jejich zbraně, takže budeme naprosto bezpeční. Není čeho se bát. Nic se nemůže pokazit. Věřte mi.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 4</strong></p> <p>JAK TAK GENERAL WEISSEPRD POPISOVAL tu skvělou misi, na které se z Billa stane hrdina, i když při tom nebude muset vůbec nic riskovat, začal Billa pronásledovat pocit, že nejenže to není tak úplně košer, ale že v tom někde bude schovaný háček jak prase. Byl si jistý, že ten zbožný generál, co pořád zvedá oči k nebi, je jen pytel keců. Nebylo to nic určitého, co by mohlo Billovi vadit – ale čím víc si byl jistý generál, tím víc měl on pochybností.</p> <p>Na první pohled to vypadalo jako mistrná ukázka přihlouplé vojenskopolitické akce, do jakých posílali kavaleristy vždycky. Nepřítelem byla vláda Eyeracku, planety, která se vzbouřila proti císaři. Generálu Weisseprdovi bylo naprosto jasné, že ani on ani císař ani nikdo jiný z celého vedení armády nemá nic proti lidem z Eyeracku. Byla to jen ta vláda, a dokonce jen malá skupinka lidí na samé špici vlády, která měla být zadupána do prachu. Samozřejmě bylo nevyhnutelné, že určitý malý počet těch, kteří pozvedli zbraně proti svému milovanému císaři, bude nešťastnou náhodou rozmetán na kousky, ale při moderním způsobu totální války se několika nehodám – řekněme pěti nebo deseti – nedalo vyhnout.</p> <p>Kdyby to byla normální vzbouřená planeta, byl by obvyklý postup vyhodit to tam všechno do vzduchu. V Runtově společnosti, císařově oblíbeném vědeckém ústavu, bylo provedeno mnoho pečlivých studií o různých způsobech, jak odstranit rakovinu vzpoury z těla politiky. Blokády nebyly k ničemu. Trvalo to dlouho, nebyly u toho žádné dramatické příležitosti pro tiskové konference a projevy před barevnými mapami a bez přímého povelu z Císařského úřadu svobody tisku se ani nedaly obrázky z akcí použít na zadní stránky komiksových zpráv. Jednání byla ještě horší. Měla všechny chyby blokády a k tomu ještě ukazovala slabost, protože jen slabí nejdřív mluví a až pak střílí. Někdy Flotila po bitvě jednala, ale jen když se jim povedlo najít pár vězňů, což se stávalo opravdu zřídka. Jenom vyhodit planetu do vzduchu zaručovalo rychlé a spolehlivé řešení – a k tomu ještě obrázky pro první stránky novin. Přesně tak to bylo zapsáno v příručce pro důstojníky: „Jestliže se planeta bouří proti císaři, vyhoďte ji do vzduchu.“</p> <p>Ale Eyerack, to bylo něco jiného. Eyerack měl něco, co neměla žádná jiná planeta v galaxii. Eyerack měl neutronový důl.</p> <p>Neutrony, jak všichni vědí, jsou hrozně, hrozně maličké. Jsou tak malé, že můžete kolem nějakého klidně jít po ulici a vůbec si ho nevšimnout. A nejsou moc společenské, takže se nestává často, že byste našli víc než asi tak sto pohromadě. Ale potřebujete strašně moc neutronů, abyste udělali neutronovou bombu.</p> <p>Ze všech zbraní, které kdy lidstvo vynalezlo, byla u všech generálů a admirálů a polních maršálků naprosto nejoblíbenější neutronová bomba. Vybuchovala fakt skvěle, udělala nádherný obrázek, ze kterého byl císař šťastný, a pozabíjela všechny nepřátelské vojáky (a někdy i některé spřátelené, ale to bylo vedlejší) a <emphasis>všechno zařízení zůstalo nepoškozené</emphasis>.</p> <p>Co mohlo být lepší?</p> <p>Takže Eyerack byl velice důležitý. Bez eyerackých neutronových dolů nemohly být žádné další neutronové bomby. A kdyby Eyerack vylétl do vzduchu, bylo by dost těžké ty doly najít. Dokonce by mohly být i na vždycky ztraceny.</p> <p>Ale zatím Císařství stejně žádné neutrony nemělo, právě kvůli té vzpouře.</p> <p>Někdo někde udělal strašnou chybu. Celý Úřad pro obstarávání neutronů byl předvolán, odsouzen a zastřelen za to, že nedávali dost pozor. Zatímco byli usvědčováni, proběhly na Eyeracku svobodné volby.</p> <p>To samo o sobě by stačilo způsobit krizi v celém rozložení sil. Svobodné volby byly zakázány už před staletími Ediktem za zachování svobody a demokracie. Ale bylo to ještě horší.</p> <p>Aby snad nebyly svobodné volby dost špatné, Eyeračtí se v referendu většinou rozhodli pro mír.</p> <p>Jediné použití pro neutrony byla výroba neutronových bomb – na zabíjení lidí.</p> <p><emphasis>Už žádný vývoz neutronů! </emphasis>křičela strana míru. Už žádné války!</p> <p>Pro císařství existovala jen jediná možná odpověď. Krásný, rychlý, čistý, přesný, smrtelný útok. Chirurgický řez. Odříznout zkažené a nechat dobré. Možná bude nejlepší všechny z druhé strany barikády pozabíjet, takže nevzniknou starosti o nějaké problémy v budoucnosti. Ale císařství potřebovalo ty doly zpátky rychle a v provozuschopném stavu, aby mohlo pokračovat ve válce s Chingerovci a ještě ji rozšířit. Takže to, co potřebovalo okamžitě, jestli ne ještě dřív, bylo nelítostné řešení a důstojník, který se nezastaví před ničím. Situace volala po generálu Weisseprdovi. A teď volal generál Weisseprd po Billovi.</p> <p>„Ano, Bille, Hospodin mi tě seslal v hodině mé nouze! A s tvou božsky vedenou rukou na mé zbrani zadovce nemůžeme chybit!“</p> <p>Bill se ani nepokoušel vysvětlit generálovi, že neví, jak pracuje zadovka. Proč se tím zatěžovat? Jediné, co potřeboval, bylo krýt si vlastní záda a najít na téhle lodi kohokoli, kdo se zabýval něčím nezákonným. Někdo se vždycky našel. A věž pro střelce ze zadovky by mohla být ideálním místem, kde schovat pár lahví. Nikdo, kdo měl všech pět pohromadě, by tam nešel, pokud by nemusel.</p> <p>Vyklouzl z generálovy kabiny. Bill si nebyl jistý, jestli si toho generál vůbec všiml. Byl plně zaměstnán jakousi nábožensko–vojenskou extází.</p> <p>Protože generálova loď <emphasis>Nebeský klid</emphasis> nebyla normální vlajková loď, ale loď průzkumná, nebyla bojová posádka ubytována, jak je obvyklé. Například generálova kabina zabírala míň než jedno podlaží a neměla dokonce ani obvyklou soukromou tělocvičnu. Generál musel používat tu samou jako ostatní důstojníci a sdílet s nimi i parní lázeň a masáž. Loď byla tak malá, že tu byla jen jedna jídelna pro důstojníky a jedna společná místnost pro mužstvo, která byla vlastně strojovnou se stoly umístěnými nad písty. Bylo tam takové horko, že většina vojáků nemohla jíst, což bylo v pořádku, protože jídlo bylo stejně nepoživatelné. Šéf jídelny má určitě přístup do vinného sklepa, takže se asi nezatěžuje záležitostmi s destiláty. Bill se vydal navštívit kuchaře společné místnosti.</p> <p>Razil si cestu změtí zohýbaných kovových stolů a pístů. Stoly byly pečlivě uspořádány napůl mezi cik cak a polokruhem, takže vojáci museli chodit se sklopenýma očima a všechen důvtip věnovat tomu, aby se přes místnost dostali bez zlámaných kotníků a kolen. Naštěstí tam teď bylo prázdno – snídaně zrovna skončila a většina posádky byla nastoupena k zvracení na záchodě; nejsložitější část mohl tedy přejít po stolech.</p> <p>„Zavřeno. Ksakru, vypadni,“ zavrčel kuchař.</p> <p>„Taky přeju dobré jitro,“ zadeklamoval Bill. „Nebyl by tam šálek něčeho tmavého a horkého pro nového člena posádky?“</p> <p>Kuchař popadl hrneček a ponořil ho do dřezu, kde KP robot umýval nádobí. „Tady máš.“</p> <p>Bill těžce polkl a pak si usrkl tekutiny. „Ňaaam!“ Lhal. „To je <emphasis>mnohem</emphasis> lepší než to rádobykafe v táboře Buboe!“ Vyprázdnil hrnek, zašklebil se a natáhl ruku ke kuchaři. „Prosím, pane, mohl bych dostat ještě trošku?“</p> <p>Kuchař se zamračil, podíval se na něj a zavrčel, ale vzal hrníček a znovu ho ponořil. Tentokrát to ochutnal sám.</p> <p>„Víš, že máš pravdu? Tohle je lepší než normálně. A taky levnější. S penězi, které ušetřím, se mi možná podaří koupit mé mamce tu dřevěnou nohu.“</p> <p>„Ach.“ Bill měl taky jednou matku a možná, že ji ještě pořád má. Pošta nechodila zrovna pravidelně, takže si nemohl být jistý. „Vaše mamka přišla o nohu? To je moc zlé. Můžu doporučit jednu továrnu, kde dělají skutečně kvalitní nohy.“ Zvedl Nohu švýcarské armády na linku.</p> <p>„Ne, ne. Ona má všechny části vlastní. Jen sbírá umělé údy.“ Kuchař se podíval blíž. „To je opravdu hezká noha, to musím říct. Asi byste se s ní nechtěl rozloučit, že ne?“</p> <p>„Promiňte. To je jediná, kterou s sebou mám. Můžu vám ale dát adresu výrobce…“</p> <p>„To by od vás bylo hezké. Teď už jste mi prokázal dvě laskavosti a já se ani nepředstavil. Julius Dítě, proviantní seržant.“</p> <p>„Bill, kavalerista první třídy a Boží střelec ze zadovky.“</p> <p>„Boží střelec ze zadovky? Tak to už jste se setkal s generálem. Co pro vás mohu udělat, Bille?“</p> <p>Bill se podezřívavě rozhlédl a ztišil hlas: „Nevěděl byste náhodou, kde bych tady mohl sehnat nějaký alkohol?“</p> <p>Seržant Dítě vypadal, že přemýšlí. „Hmmm.“ Podíval se na police a poličky kolem kamen a dřezů, jako kdyby procházel seznamem ve své hlavě. „Je tu čistý alkohol, kterým se čistí děla na torpéda, ale to by vás zabilo a kromě toho do toho přidávají ledek.“ Ještě chvíli přemýšlel. „Pak je tu kaplanovo mešní víno, ale je to důstojník a důstojníci se nedělí a klíč k místnosti s vínem nechává v krabici se svými mešními chřestýši. O tom už jsem přemýšlel.“ Podíval se na Billa, aby se ujistil.</p> <p>Bill tu věc pečlivě zvážil: na jednu stranu víno, na druhou stranu naprosto jistá smrt. Po chvilce nakonec souhlasil s Dítětem.</p> <p>Zatímco proviantní seržant ještě přemýšlel, Bill ho přerušil.</p> <p>„Opravdu byste nemohl něco udělat? Nějaké zapomenuté ovoce, trošku cukru, kvasinky, voda, teplo – a kdybyste chtěl být fakt třída, tak destilační přístroj?“ Bill nebyl žádný chemický kouzelník, ale během let si osvojil pár základních dovedností nezbytných k přežití.</p> <p>Dítě vypadal šokované. Bill věděl, že vypadá dobře, protože sám sebe už šokovat dávno přestal, a jen se rozhlížel, kde až končí seržantovo vedení. Žádné nenašel, a tak se podíval zpátky na něj. Seržant řekl: „<emphasis>Jako já?</emphasis> Vyrábět nezákonně alkohol? Nikdy. Takový nápad mi nikdy ani nepřišel na mysl. To by byl přímý útok na všechny mé nejniternější zásady. „Rty, které se kdy dotkly likéru, nikdy se nedotknou mých“, takže taky zapomeňte, že byste mě někdy líbal.“ Pokračoval by v tomhle naříkání ještě chvilku, kdyby se nebyl objevil voják, oblečený do maskovací pouštní zástěry, který nesl dva kbelíky bramborových šlupek.</p> <p>„Co tu proboha vyvádíš, seržo. Mám ti vymáchat hlavu v tom chlastu?“</p> <p>„Chlast?“ Bill zavýskl. „<emphasis>Máte</emphasis> chlast!“</p> <p>„Ne, ne,“ zapíral seržant a gestikuloval na přicházejícího vojáka, že má držet jazyk za zuby, nebo ho čeká jistá smrt. „Řekl <emphasis>splašku</emphasis>, že jo, Brownknowsi? Budeme mít k obědu splašky, vyrobené z pravých zeleninových šlupek z jídelny důstojníků. Muži to mají strašně rádi. Bille, můžete říct generálovi, že všichni muži se mohou utlouct po svých splašcích. Ano, skutečně.“</p> <p>„Proč bych to měl říkat generálovi?“</p> <p>Brownknows položil kbelíky na zem a uchechtnul se.</p> <p>Bill se na něj zamračil. Brownknows se zamračil na oplátku.</p> <p>Rituál byl skončen a Bill se znovu zeptal: „Proč bych to měl říkat generálovi?“</p> <p>„<emphasis>Jste</emphasis> snad jeho špión, ne?“ dožadoval se Dítě.</p> <p>„Ksakru, ne!“ popíral to Bill.</p> <p>„Ale no tak,“ vlichocoval se Brownknows, „musíte být. Většina z nás na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis> jsme něčí špióni,“ dodal.</p> <p>„A jestli nejste špión Chingerovců,“ vyvozoval seržant, „musíte být špión generála Weisseprda.“</p> <p>Brownknows souhlasně přikývl. „Jo. Nekontaktoval jste žádnou jinou špiónskou buňku na lodi. Jediná osoba, se kterou jste trávil čas, byl generál. A kdyby si myslel, že jste špión Chingerovců, byl byste mrtvý. A to nejste. Takže jste jeho špión.“</p> <p>Bill to dlouze zvažoval a analyzoval své přednosti a výhody. „Řekněme, že bych <emphasis>byl</emphasis> špión Chingerovců,“ nabídl možnost, „ale neříkám, že jsem, jen zvažte tu možnost, že bych mohl být, dostal bych tu potom pití?“</p> <p>„No,“ zvažoval to Dítě, „za předpokladu, že byste byl špión Chingerovců, neměl bych žádné námitky proti hledání něčeho k pití – to tady na lodi stejně není, protože náš milovaný generál to řadovým vojákům zakázal. Ale kdybyste pracoval pro Chingerovce, musel by vás Brownknows zatknout, protože je špiónem Císařského úřadu proti podvratným aktivitám. Je to tak?“</p> <p>„Ne tak docela,“ opravil to Brownknows. „Mám tu za úkol provádět špionáž důstojníků, ne řadových vojáků. A taky kradu zbytky z jídelny pro destilaci, kterou bysme dělali, kdyby nám to generál povolil. Ale v mých rozkazech není nic o Chingerovcích nebo jejich špiónech. Nebo řadových vojákách v těhle záležitostech. A co ty?“</p> <p>„Já nemám s Chingerovci vůbec nic společného,“ odmítl proviantní seržant. „Provádím špionáž pro Společnost za zachování starověké morálky. SOZASAM už po staletí proniká do jídelen, potlačuje přirozené hédonistické spády vojáků a zajišťuje, aby nebyli příliš povzbuzováni stravou.“</p> <p>„K tomu ještě,“ pokračoval, „ jsem placen Pouštní Monsoonovou nadací, že nebudu podávat žádné eyeracké speciality, což by mohlo podrývat morálku mužstva.“</p> <p>„Ale,“ vrátil se Child k tématu, „to všechno nemá co dělat s vámi, Bille, protože jste popřel, že byste byl špión Chingerovců.“</p> <p>„Přesně tak.“ Vzkřikl Bill. „A nebylo by to přesně to, co bych udělal, kdybych byl chingerovský špión?“</p> <p>„Pravděpodobně,“ zahučel Brownknows.</p> <p>„Ale ne nutně,“ namítl Dítě.</p> <p>Bill chtěl v tom argumentování pokračovat, ale nepodařilo se mu vymyslet žádné jiné synonymum než „řekněme“. Místo toho začal dumat nad tím, že by mohl najít tu zadovku a podívat se, jestli nějaký jeho předchůdce střelec tam po sobě nenechal láhev.</p> <p>Na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis> byl podivný život. Nikdo z posádky, koho viděl, s ním nechtěl mluvit, ani mu říct, kam jít a kde ta zadovka je. Nemluvili by s ním, ani kdyby jim nabídl horkou omáčku ze své bojové nohy.</p> <p>Na druhou stranu to pro něj byla aspoň určitá zábava a za pár hodin už byl příjemně uveleben v kulovité střelecké věži zadovky.</p> <p>Bill už něco takového viděl, ale jen jednou a kdysi dávno. Vlastně kvůli době, kdy tohle naposled viděl, se sem dostal. Byla to doba, která z něj udělala galaktického hrdinu. Ale protože byl v tom období neustále hrdina, nebo zraněný, nebo na pokraji věčných lovišť, tak neměl moc světlých okamžiků a na střeleckou věž na <emphasis>Christing Keeler</emphasis> si pamatoval jen mlhavě. Byl tam joystick s červeným knoflíkem a obrazovka s červenými a zelenými světly a žádné pokyny.</p> <p>Tohle bylo mnohem propracovanější. Stěny věže byly pokryty barvitými obrazy Chingerovců a tanků a mostů vybuchujících pod praporem s nápisem „Nintari Electronics uvádí: STŘELEC ZE ZADOVKY!“ Křeslo se otáčelo a naklánělo dopředu a dozadu. Místo joysticku tam bylo kormidlo, zrovna jako na ovládání vznášedel, a na něm dva knoflíky, jeden červený a jeden černý. Černý měl malý štítek, na kterém bylo napsáno <strong>STŘELBA</strong>. Na červeném byl štítek <strong>BOMBA</strong>.</p> <p>Když sebou Bill praštil do křesla, rozzářila se obrazovka barevnou počítačovou animací portrétu císaře. Oči mu vesele a nepřítomně bloudily sem a tam. Za chvíli byl obraz nahrazen obrazem generála Weisseprda v pouštním maskovacím mundúru. Obraz řekl: „Jak se jmenuješ, vojáku?“</p> <p>Bill řekl: „Bill.“</p> <p>Přes spodek obrazovky se rozvinul nápis <strong>VOJÍN BIL</strong>.</p> <p>„Ne.“ Řekl Bill. „Dvě L.“ Ale obrazovka si ho nevšímala.</p> <p>„Jsi nový střelec, VOJÍNE BILLE,“ řekl kreslený generál. „Chceš tréninkovou lekci?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Bill.</p> <p>Obrazovka ho znovu ignorovala. „Stiskni červené tlačítko pro střelbu naostro, nebo černé tlačítko pro zkušební,“ řekla.</p> <p>Bill stiskl černý knoflík.</p> <p>„Vhoď minci,“ rozkázal digitalizovaný Weisseprd. Vedle něj se objevily hodiny a začaly odtikávat deset sekund.</p> <p>Díky bojovému reflexu sáhl Bill okamžitě do přihrádky na mince ve své Noze švýcarské armády a vytáhl čtvrťák. Jak očekával, otvor byl přímo pod obrazovkou. Vhodil tam minci čtyři vteřiny před koncem.</p> <p>Přes obrazovku se rozvinul seznam cílů, jejich bodové ohodnocení a vyobrazení každého cíle. Cíle byly různé, od jednoho bodu za obyčejného nepřátelského vojáka až k milionu bodů za malého člověka s černými vlasy, divokým knírem a velice špatnou pletí. Mužíček byl označen jako <strong>VŮDCE NEPŘÁTEL</strong>. Na spodu se ještě objevilo <strong>VÝBORNÝ ČAS ZA 500 000 BODŮ</strong>.</p> <p>Billovi se zazdálo, jako by z veliké dálky (ačkoli tady nebylo nic dál jak šest stop) zaslechl sborový zpěv Hymny kavaleristů, ale zatřásl hlavou a přestalo to.</p> <p>Vrátil se obraz generála Weisseprda, držel ukazovátko a stál před plánem. „Černé tlačítko, označené STŘELBA, zničí malé věci.“</p> <p>Ukázal na obrázky vojáků, stanů a tanků a každý obrázek vyletěl do vzduchu. „Červené tlačítko označené BOMBA, vyhodí do vzduchu velké věci.“ Ukázal na obrázky mostu, domu a bojové lodi a zase všechny vybuchly. „Je tu jedna výjimka.“ Na plánu se objevil VŮDCE NEPŘÁTEL. „Abys dostal body za VŮDCE NEPŘÁTEL, musíš použít bombu. Jinak se to bude počítat, jen jako že ses ho pokoušel zabít, a žádné body nedostaneš.</p> <p>Stiskni černé tlačítko, až budeš připraven začít.“ Naštěstí pro Billa umístili v střelecké věži přístroj na rozměňování drobných, takže když mu došly čtvrťáky, nemusel opouštět věž a dostal další rovnou. Protože nesehnal nic k pití a nikdo si s ním nechtěl promluvit, strávil zbytek výletu na Eyerack tím, že se pokoušel zapsat své jméno do Síně slávy STŘELCE ZE ZADOVKY.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 5</strong></p> <p>V URČITÉM SMĚRU TO BYLA NEJLEPŠÍ cesta, jakou kdy Bill podnikl. Lidé ho nechávali na pokoji, neměl nic na práci a jen celé dny hrál videohry a při tom se ho nikdo nepokoušel zabít. Na druhou stranu byl ale celou dobu střízlivý a na palubě <emphasis>Nebeského klidu</emphasis> nebylo nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo ženu. Dokonce ani lodní kočka – byl to zle vypadající kocour, měl jen jedno oko a uši měl potrhané a zjizvená od vesmírných krys, které uvnitř lodi naháněl. Ale přinejmenším se ho nikdo nepokoušel zabít – a to znamenalo hodně.</p> <p>Několikrát se v živém vysílání do střelecké věže objevil i generál Weisseprd a Bill musel poslouchat jeho modlitby a žehnání, ale i to se dalo vydržet, zvlášť když Bill zjistil, že u toho nemusí zůstávat vzhůru. A dokud tomu Bill plně neuvěřil, opakoval generál stále dokola, že to bude bezpečná bitva. Nebude ani muset útočit na žádné lidi, jen na zbraně a domy, které nebudou na střelbu odpovídat.</p> <p>Bill trochu litoval, že se mu nepodařilo získat milion bodů za VŮDCE NEPŘÁTEL, protože v modu boje naostro byl milion bodů přesně ta hranice, které musel dosáhnout, aby získal jako výhru dvanáctihodinovou procházku. Taky se ale z té hry naučil, že lidé typu VŮDCE NEPŘÁTEL byli obvykle obklopeni jinými lidmi, kteří měli pušky, raketomety a zbraně všech druhů. A tyhle lidi by mohlo urazit, kdyby se někdo pokusil zabít jejich vůdce. Bill už se za ta všechna léta mnohokrát poučil, že je lepší vyhnout se urážení lidí, kteří mají spoustu pušek.</p> <p>Tak se stalo, že když pravý generál přerušil toho počítačem kresleného, aby řekl Billovi, že už jsou na orbitu Eyeracku a že doufá, že během dvou týdnů Eyeračtí pochopí nesmyslnost své cesty, nezačal Bill hned plakat nad svým životem. Dokonce se ani nepokoušel si vzpomenout na některou z modliteb svého dětství. Jen přemýšlel, jestli má dost čtvrťáků, aby mohl dokončit bitvu.</p> <p>Jeden hodil do druhého otvoru, který našel pod obrazovkou. Křeslo se naklonilo dozadu a začalo vibrovat. Za okamžik už Bill spal.</p> <p>Zdálo se mu o domově, jeho matce a jeho robomule. O velkém domě s bílými sloupy vpředu a veselých človíčcích, kteří si přišli zpívat a hrát na dvůr, když pochodoval po cestě vydlážděné žlutými kostkami, která vedla ke kanceláři rekrutů. Někde hluboko v podvědomí věděl, že farma vůbec takhle nevypadala, ale bylo to tak dávno, že už si nebyl ani trochu jistý.</p> <p>Pak se mu zdálo o jeho milé staré učitelce, slečně Phlogistonové, která mu pomáhala, když začal s korespondenčními kurzy na technika umělých hnojiv, které už teď nikdy nedokončí. Ve snu mu řekla: „Bille, vždycky musíš být připraven vytěžit co nejvíc z jakékoli příležitosti, která se ti v životě naskytne. A abys to dokázal, musíš pečlivě plánovat. Víš, že každé velké dobrodružství musí mít plán.“ Ale proč na sobě slečna Phlogistonová měla pouštní mundúr? A proč na Billa křičela?</p> <p>„Bille! Bille! Haleluja, synu, je čas vstávat!“</p> <p>Billovi postupně došlo, že to na něj nekřičí slečna Phlogistonová, ale generál Weisseprd. Oči se mu okamžitě reflexivně otevřely a obě ruce zasalutovaly. „Ano, pane! Ano, pane! Tři zavazadla připraveny, pane!“</p> <p>„Dobrý bože, synu! Ne, ne, tohle není rozkaz. Ale vzbuď se, Bille. Za chvilku zahájíme slavnou bitvu proti bezbožným pohanům, kteří sužují samé základy naší civilizace, kteří se pokouší podrýt morálku a náboženské principy, jež jsou jádrem našeho Císařství a celého lidstva. Jsou ztělesněním zla nevědomosti už od časů bájné Země…“</p> <p>Billovi se znovu začaly zavírat oči.</p> <p>„…zničit nepřátele v našem středu, abychom mohli zničit ateistické Chingery…“</p> <p>Oči se mu zavřely úplně a dech se zklidnil a prohloubil.</p> <p>„…nebeská sláva pro naše hrdinné jednotky…“</p> <p>Další věc, kterou Bill zaznamenal byla, že na něj generál znovu řve přes obrazovku.</p> <p>„Vzbuď se, Bille! Jak už jsem říkal, jen díky tvé věčné bdělosti a boží ruce, která povede tebe i zaměřovací computer, můžeme zachránit galaxii před ateistickým totalitarismem.“</p> <p>Bill automaticky řekl: „Ano, pane!“ a zahálčivě přitom přemítal, jak se ateistický totalitarismus liší od toho, být příslušníkem Vesmírných kavaleristů. Asi mají míň kaplanů. Ale samozřejmě Chingeři a Eyeračtí nevěří v císaře, kterému Bill jednou osobně poslintal jeho vlastní vznešenou ruku, když dostával medaili, která ho oficiálně označila za galaktického hrdinu. Takový druh osobního kontaktu musel silně posílit loajalitu naivního farmářského hocha a Bill byl císaři vždycky velmi oddaný, ačkoli si pořád nemohl zapamatovat jeho jméno.</p> <p>Zatímco Bill přemýšlel o všech těhle věcech, generál Weisseprd skončil svou energickou řeč. „Takže Bille, střelče ze zadovky, jsi připraven?“</p> <p>„Ano, pane. Cvičím už týdny.“</p> <p>„Výborně! Pamatuj, ve skutečnosti nechceme při tomhle útoku zabíjet nějaké lidi, protože každý lidský život je posvátný, dokonce i životy bezbožných pohanů, kteří si zaslouží smrt mučením. Jen vyhoď do vzduchu budovy, které budeš mít na obrazovce označeny červeně.</p> <p>A tady je malá ukázka mé důvěry v tebe. Útok začíná za pět minut. Pán, císař a já na tebe všichni sázíme. Hodně štěstí a Bůh tě ochraňuj!“</p> <p>Generál zmizel z obrazovky videa, než mohl Bill reagovat. Ale Billa stejně víc zajímalo, co se stalo s přístrojem na rozměňování drobných. Sypaly se z něj mince a na displeji blikalo NEJSOU DROBNÉ! NEJSOU DROBNÉ! NEJSOU DROBNÉ! Pět kreditů ve čtvrťákách! Bill zamáčkl slzu nad tímto projevem velitelovy víry v něj.</p> <p>Posbíral popadané mince a srovnal je něžně do malé prohlubně nad kontrolkami. První mince dopadla do otvoru a Bill poprvé zmáčkl červené tlačítko pro střelbu naostro.</p> <p>Zaměřovací obrazovka nebyla stejná jako ta, na které celou dobu cvičil, ale to bylo v pořádku. Bill se naučil očekávat v boji překvapení.</p> <p>Umělá přitažlivost <emphasis>Nebeského klidu</emphasis> držela všechno v klidu na místě, ale Billova židle se otáčela, vrtěla a houpala, takže se mu při noření do atmosféry směrem k eyeracké obraně pěkně zvedl žaludek.</p> <p>Tam! Maličký bod na obrazovce se zbarvil červeně! Všechen ten čas a všechny ty čtvrťáky nebyly při tréninku vyplýtvány nadarmo. Bill počkal, dokud nebyl na dostřel, a potom vypálil chytrou střelu.</p> <p>Říkalo se tomu chytré střely, ale ve skutečnosti byly ještě hloupější než Bill, takže hrozně. Nestačilo jim ukázat cíl. Bill je musel na cíl směřovat pomocí televizních obrázků, které střely vysílaly zpátky k němu přes kamery na svých hlavicích. Člověk z toho měl pocit skoro jako při šílené jízdě podél pobřeží, při které na konci vyletíte do vzduchu, nebo jako když jste útočné komando, až na to, že ve skutečnosti nezemřete.</p> <p>Všude kolem bylo slyšet exploze, ale Bill si jich nevšímal. Soustředil se na to, aby vedl své střely přímo tam, kde byly umístěny zbraně. V posledním okamžiku zahlédl eyeracké střelce, jak utíkají ze svých pozic, a pak obrazovka zčernala. Nahoře se objevil nápis ZÁKLADNA ZBRANÍ: 50 BODŮ a na celkovém skóre se objevilo 50. Potom se objevil na obrazovce další červený objekt, připravený jen pro něj.</p> <p>Velká bitva začala.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 6</strong></p> <p>NEBYLA TO ZROVNA MATKA VŠECH BITEV. Ale přinejmenším to byla sestřenka z druhého kolena všech bitev.</p> <p><emphasis>Nebeský klid</emphasis> byl výzkumnou a velitelskou lodí pro velký útok a nejmenší lodí armády. Generálova loď měla stěží dost síly, aby zničila planetu. Ale vedla největší ozbrojené síly, které se kdy dokázaly shromáždit od minulého února. Miliony hrdinných vojáků na palubách tisíců skvělých lodí ukazovaly svou udatnost tím, že z velké dálky shazovali bomby. A za celým tím obrovským dobrodružstvím stála jediná mírně vyšinutá mysl, vůdčí inteligence generála Wormwooda Weisseprda.</p> <p>Císař řekl: „Jdi a přiveď zpět ke mně mou zbloudilou ovci Eyerack!“ a generál se vrhl do akce s brilantním plánem, skelným zrakem a organizačním géniem.</p> <p>No, nestalo se to <emphasis>přesně </emphasis>takhle. Ve skutečnosti zašeptal jeden z pobočníků novinku z Eyeracku do císařova ucha. Do ucha, které už je skoro hluché. Potom císař něco zamumlal a významně zaslintal a další pobočník, který stál v bezpečné vzdálenosti od císařských rtů oznámil císařova osvícená slova a myšlenky. Generálův plán je smrskl na: „Vybombardujte je do mladší doby kamenné!“. Organizace se sestávala z toho, že oznámil skupině důstojníků: „Vemte své lodi a pojďte se mnou.“</p> <p>Ale roboreportéři na palubě <emphasis>Nebeského klidu</emphasis> dali do oběhu svou historku a tu tam udržovali. Občané Císařství, kteří věděli málo a starali se ještě míň, se rozhodli, že to určitě musí být pravda. K tomu tam ještě bylo těch pár zabedněnců, kteří věřili nekonečnému proudu vojenské propagandy.</p> <p>Takže tomu všichni věřili i ve chvíli, kdy obrovský nálet narážel na eyerackou obranu vlna za vlnou, v masivním chirurgickém řezu, který měl ze světa smazat celý obranný systém planety, aniž by byl zabit nějaký civilista a možná ne víc než 2 500 obránců. Bylo to příliš dobré, než aby se tomu dalo věřit.</p> <p>Ale lidé tomu věřili, zvlášť Bill. Důkazy mohl vidět na vlastní oči, rovnou na obrazovce – a obrazovka nelže, ne? Viděl, co se děje, hned z první ruky, skrz kamery na hlavicích chytrých střel, které dělaly svou práci. Chytrých střel, které on, Bill, budoucí dvojitý galaktický hrdina, řídil s téměř nadlidskou přesností vstříc jejich určení.</p> <p>První vlna lodí, s Billem na zádi vedoucí lodi, se soustředila na obranu proti vesmírným lodím. Ohromná armáda se vrhla hluboko do atmosféry Eyeracku a ničila jakékoli zbraně dole, které by jim mohly ublížit. Tisíce skvělých střelců, jako byl Bill, riskovali hrůzy moderního boje na velkou vzdálenost – mořskou nemoc, nudu, vyčerpání, žízeň, mozoly na palcích – aby ochránili své kamarády před hrozným hněvem Eyeracku.</p> <p>Na Billově obrazovce červenal jeden bod za druhým a z odpalných ramp generálova vesmírného pavouka startovaly střely jak na běžícím páse. Billova sebedůvěra a důvěra v systémy zbraní – byly tak rafinované, že to nemohly být jen jednoduché zbraně – rostla s každým přímým zásahem. Jeho první chytrá střela zasáhla zbraň, na kterou ji nasměroval, ale brzo už se snažil o větší přesnost. Teď už umisťoval střely přímo do hlavní zbraní, nebo s nimi objížděl kolem a zezadu střelil do skladu munice. A pokaždé, jak mu bylo řečeno, varovné sirény blížící se střely daly posádce dost času dostat se z těch zatracených děr pryč.</p> <p>Bill začal být díky svému úspěchu lehkovážný. Vyslal svou střelu kličkovat mezi rachot jejich hlavní a raket, prohodit pár slov s jejich obrněnými vozy. Začínalo ho to opravou bavit. Za chvíli dokonce zjistil, že může používat kamery na hlavicích svých střel, aby se v naprostém bezpečí porozhlédl po bojišti.</p> <p>Rakety tak úplně v bezpečí nebyly, samozřejmě. Eyeračtí, kteří nepochopili, že ta obrovská vojenská síla, která obklopila jejich planetu, nemá na srdci nic jiného než jejich prospěch, dělali co nejvíc mohli, aby sestřelili všechno, co se objevilo na obloze. Pokoušeli se sestřelit i střely a někdy byli dokonce i úspěšní. To Billa rozčilovalo, protože potřeboval sehnat co nejvíc bodů. Kdyby se mu podařilo dosáhnout dobrého času, nemusel by přidávat vlastní čtvrťáky k těm, co mu dal generál Weisseprd. Někdy eyeračtí střelci stříleli na něco jiného, na něco, co Bill nemohl na obrazovce vidět. A někdy, jak si začal Bill všímat, neměli vojáci u zbraní žádnou šanci utéct, když se jim nepodařilo střelu sestřelit.</p> <p>Kamera na hlavici střely samozřejmě vybuchla spolu s ní, takže vlastní výbuch nikdy neviděl, ale pomalu mu začalo docházet, že někteří eyeračtí vojáci vyletí v tu chvíli do vzduchu. Bill už do vzduchu párkrát výbuchem vyhozen byl, a tak cítil k Eyeračanům určité sympatie.</p> <p>Během jednoho krátkého pomalého letu vzal svou střelu na malý výlet nad celou oblastí. Poprvé viděl celou letku, rozprostřenou po nebi jako uspaný pacient po stole. Byly tu tisíce lodí. Některé byly malé průzkumné, jako <emphasis>Nebeský klid</emphasis>, a velikost ostatních se různila až po tak děsivě obrovské, že se ani nemohly ponořit do atmosféry. Menší lodě útočily ve vlnách, každá vedená jednou průzkumnou lodí, která je držela v těsné formaci dálkovým ovládáním. Každá z větších lodí vypouštěla vlastní vlny bombardéru a stíhaček a plošiny se střelami.</p> <p>Plošiny se střelami vyletěly nahoru nad probíhající boj a skrz mraky vypouštěly střely dolů. Bombardéry útočily přímo na své cíle, obklopeny bzučícím oblakem stíhaček. Bill zpozoroval, že jedna skupina stíhaček se oddělila ze svého oblaku a zamířila dolů, aby se utkala s jinou, která přilétala odspodu. Z té vzdálenosti to všechno byly jen body, takže nemohl říct, kdo zrovna vyhrává, pak ale bombardér vybuchl. Bill stočil svou střelu dolů směrem k letišti, které zasvítilo červeným – <strong>LETIŠTĚ: 100 BODŮ</strong> – těsně před tím, než ho zasáhl.</p> <p>To nebylo správné! Císařství tady dělá, co může, aby nikoho nezabili, a tihle ničemní Eyeračané se pokouší zabít Billovy kamarády! Někde v podvědomí Bill chápal, že vlastně nikoho z těch lidí nezná – a kromě toho přece u kavaleristů <emphasis>každý týden může některý z tvých kámošů zařvat</emphasis>. Taky na něj ale možná měly vliv týdny povznášející vlastenecké hudby. Snad se mu i během spánku zachytilo v hlavě něco z kázání generála Weisseprda. Možná, že to mělo i co dělat s hypnostimulátorem zabudovaným v křesle. Ať to mělo jakýkoli důvod, Bill teď bojoval jako šílenec.</p> <p>Teď už pro něj poslání mělo jasný smysl. Jeho práce byla zničit všechno, co by mohlo ublížit jeho kamarádům, jeho parťákům, jeho přátelům ve zbrani. A v neposlední řadě jemu.</p> <p>Odstranil další základnu střel proti vesmírným lodím, pak vyhladil protiletadlové dělostřelectvo, pak vyhodil do vzduchu sklad munice a zničil nějaké další základny střel, rozbombardoval letiště a vymazal další dělostřelectva.</p> <p>Odteď uvedli velitelé eyeracké obrany své jednotky do pohotovosti a čelo útočné vlny bylo samo napadeno. Bill už se nemohl soustředit jen na zařízení na zemi. Teď už používal své lasery, aby sestřelil střely, které byly namířeny proti <emphasis>němu</emphasis>! Židle se zmítala, viklala, nakláněla, vířila, pohupovala a vlnila, takže Bill byl nakonec rád, že jediné jídlo, které za ty týdny měl, byla tekutá výživa ze zásobníku střelecké věže. Přes cokoli jiného by teď neviděl na obrazovku.</p> <p>Už neměl ani chvilku na oddech. Většinu času byl příliš zaměstnán sestřelováním stíhaček a raket, než aby se staral, odkud vlastně přicházejí. Věděl jen, že přicházejí stále další. Jediné přestávky, které měl, byly, když musel vhodit další čtvrťák, ale nemohl si dovolit, aby to trvalo příliš dlouho. Naštěstí už nasbíral dost bodů, takže zbraně mohly fungovat poměrně dlouho samy.</p> <p>Bill měl stěží dost času, aby mohl přemýšlet o tom, jak bezpečná měla podle generálova slibu tahle mise být.</p> <p>Teď, když používal hlavně lasery, měl poměrně normální rozhled po okolí. Bylo rámováno zášlehy, zářivými červenými signály a zelenou září okolo lodí armády, ale pořád se dalo rozeznat, co se tu vlastně děje. A dělo se to, že se ženili všichni čerti.</p> <p>Celá bitva se odehrávala ve vzduchu a pohybovala se obrovskou rychlostí kolem planety. Ale pořád to byla bitva.</p> <p>Střely vylétávaly nahoru k lodím i dolů proti zemi. Létaly mezi loďmi a bombardéry, stíhačkami flotily a eyerackými stíhačkami. Laserové paprsky křižovaly nebe, někdy vzplály, nebo explodovaly, nebo rozcupovaly na kousky cokoli, co se jim postavilo do cesty. Někdy se stalo, že výstřel z laseru císařské lodi rozpáral některý z jejich vlastních bombardérů, když se snažil zasáhnout nějakou stíhačku. Kdyby Bill neměl na obrazovce zelené a červené značení, nikdy by nedokázal určit, kdo je vlastně na čí straně, a pevně doufal, že ostatní útočníci mají stejný systém jako on. I s ním vypadala někdy obrazovka jen jako velká změť červených a zelených bodů.</p> <p>Obloha byla plná hvízdající smrti. <emphasis>Nebeský klid</emphasis> vedl celý útok a mohl si dělat starosti jen z toho, co bylo opravdu namířené přímo na něj – ačkoli i toho bylo až dost. Ostatní lodě a letadla prolétávaly neutuchajícím deštěm kulek, střel, nábojnic, stíhaček, bombardéru, elektronických potvor a trosek. Hlavně trosek. Lodě měly odpuzovací pole, které se postaralo o malé kousíčky kovu, ale letadla dostávala na frak kusy bomb, střel a nábojnic, které tu zůstaly, a dokonce i zbylé kusy zničených letadel byly nebezpečné. V párání křídel nebo prolétávání kokpity a střeleckými věžemi byly tyhle zbytky stejně dobré jako bomby.</p> <p>Teď už nebyl žádný způsob, jak určit, kdo na koho vlastně střílí. Když padal bombardér – nebo někdy císařská loď – k zemi, mohlo to být po eyerackém, nebo císařském zásahu, nebo proto, že vletěli do haraburdí.</p> <p>Vlastně na tom už nezáleželo. Ani Bill už nedával pozor při vybírání cílů. Ani na své bodové skóre (které bylo pěkně nízké, protože za poletující zbytky, ač byly pořádně nebezpečné, nedával computer žádné body). Prostě jen sestřeloval všechno, co vypadalo, že by se to mohlo k němu dostat moc blízko.</p> <p>A pak se najednou začalo všechno vzdalovat.</p> <p>Billovi trvalo pár minut, než pochopil, že se <emphasis>Nebeský klid</emphasis> stáhl zpátky z útoku směrem k orbitu planety. Zatímco computer počítal celkový součet jeho bodů a bonusů za dnešek, vyloupl se generál Weisseprd v levém horním rohu obrazovky v malém čtverečku. Generál si opásal svůj mundúr pásem, takže vypadal trochu víc jako uniforma, ale ne o moc. Stál před hologlobusem Eyeracku, který byl celý poset šipkami a obrazci a hlas vně záběru ohlašoval: „…zde stojí váš oblíbený generál, důlní inženýr, voják a novinář, sám zatracený bouřlivák Weisseprd!“</p> <p>Ze zabíraného studia zazněl výbuch nahraného potlesku.</p> <p>„Díky, díky,“ řekl generál. „Jak víte, před pár hodinami začal náš čistě obranný, naprosto oprávněný a morálně čistý útok na bezbožné pohany Eyeracku. Všechny detaily celé operace jsou samozřejmě naprosto tajné a tajné taky na vždycky zůstanou. Ale mohu vám nastínit, jak zatím celá operace postupuje.</p> <p>Všechno běží jako na drátkách.“</p> <p>Obrazovka se rozpůlila. Na pravé straně byl záběr na reportéry, kteří poskakovali jako malé děti a máchali rukama, jak se snažili upoutat generálovu pozornost, ačkoli byli na jiné lodi, vzdálené miliony mílí daleko. Nějaký voják nastavil mikrofon před jednu z nich a podal jí kus papíru.</p> <p>„Generále Weisseprde,“ četla, „čemu přičítáte drtivé vítězství v dnešní bitvě?“</p> <p>„Samozřejmě, většina zásluh musí být přičtena mně jako tvůrci brilantního strategického plánu a vůdci našich skvělých jednotek. A počítám, že trochu zásluh na tom mají ti stateční muži a ženy, kteří dávají své životy všanc v této odvážné, i když dokonale bezpečné operaci. Ale nejvíce ze všeho je naše vítězství službou naší víře v Boha a víry Boha v nás jako nástroj potření troufalých vzbouřenců Eyeracku. Za všechen svůj úspěch vděčíme Pánu. Aleluja!“</p> <p>Bill si pomyslel, že možná za trošku toho úspěchu vděčí všemu tomu tréninku během cesty sem, ale do té konference se stejně nedalo vstoupit.</p> <p>Mezitím dali dalšímu reportérovi papír s otázkou. „Byl některý z našich statečných bojovníků v této velké bitvě zraněn?“</p> <p>Tohle Billa obzvlášť zajímalo, protože sám utrpěl malý puchýř na prstě, kterým mačkal spoušť, a doufal, že by mohl dostat Purpurovou ledvinu (tradiční medaile ze puchýře, odřeniny, modřiny a lehké řezné rány utržené v boji, kterou obvykle dostávali důstojníci).</p> <p>„Jsem rád, že jste se mě na to zeptal,“ začal generál Weisseprd. „Jak víte, účastní se tohoto velkého dobrodružství miliony vojáků a při akci takových rozměrů jsou určité ztráty nevyhnutelné. Samozřejmě, že tragédií je každý zraněný voják a mí osobní zaměstnanci budou posílat mé osobní komputerizované formální dopisy osobně rodinám každého vojáka se zraněním třídy C–7 (otevřené krvavé zranění), nebo vyšší. Naštěstí to vypadá, že dnes večer nebudeme žádný takový dopis psát.“</p> <p>Bill se rozhlédl po okolí. Z toho, co viděl, tu byla velká možnost, že někteří vojáci mohou být zraněni v třídě tak vysoké jako A–2 (Naprosto mrtev, žádná část použitelná. Jediná vyšší třída byla A–1, Totální sublimace, která byla brána stejně jako Zmizel beze stop a u vojenského soudu vzbuzovala podezření). Když loď vyletěla do vzduchu v atmosféře, což jich už pár udělalo, tak se lidé opravdu mohli docela vážně zranit, potom, co padali pět nebo deset mil k zemi. Bill si nebyl jistý, jak to, že se to nestalo, ale byl rád, že nikdo není těžce zraněn.</p> <p>Voják s mikrofonem podal další list papíru.</p> <p>„Jaký druh trestu byl stanoven pro neloajální a bezbožné nepřátele?“</p> <p>„Mnohem nižší, než si zaslouží,“ řekl generál. „Samozřejmě, že nemáme žádné podrobnější zprávy o ztrátách nepřítele, ale zatím jsme naprosto zničili eyeracké protiletadlové dělostřelectvo a základny střel proti vesmírným lodím. Naše výzvědná služba mi nahlásila, že prozatím je potvrzeno jen jedno eyeracké neštěstí. Jednalo se o starého muže, který byl na návštěvě u svého syna na raketové základně, když začal útok. Překvapení a hrůza z našeho útoku byla pro starého muže příliš silná a jeho srdce se zastavilo. Ačkoli jsme za jeho smrt nebyli přímo odpovědní, poslal jsem jeho rodině omluvnou zprávu.</p> <p>Teď, když byla eyeracká obrana vyhlazena, budeme naše útoky v dalších dnech směřovat na továrny, kde tito hanební lidé vyráběli takové zbraně hromadného ničení, které bychom my sami nikdy ani nepoužili. Budeme se také zaměřovat na vojenská zařízení, která tyto továrny podporují, zásobují je nerostnými surovinami, součástkami, elektřinou, jídlem a odvozem odpadků. A každopádně to budeme dělat tak, abychom nezpůsobili potíže civilnímu obyvatelstvu.“</p> <p>Billa na chvilku překvapila přesnost jeho videem kontrolovaného systému zbrani, a dokonce i on měl trochu problémy s tím, představit si, že bude bombardovat popelářské vozy a do vzduchu vyhazovat jen odpadky z továrny na zbraně. Ale podvědomý hlas a hypnozařízení ho mírně štouchlo a chvilková pochybnost rychle zmizela.</p> <p>Computer konečně dokončil sčítání Billových bodů. Bylo to docela dobré, když se započítal i bonus za to, že se nenechal zabít, ale ne dost na to, aby se dostal do top ten. A určitě to nebylo dost, aby získal tu dvanáctihodinovou vycházku. Bill by toho asi litoval víc, kdyby tu bylo kam na vycházku jít, ale na téhle lodi nebyly žádné ženy a jediné místo, kam se dalo jít, byla společná místnost a jídelna pro řadové vojáky. Protože by s ním na žádném tom místě nikdo nemluvil, ani mu nedal něco k pití, tak mu to ani nescházelo.</p> <p>Tohle bylo v každém případě zajímavější než generálova tisková konference. Bill se zrovna zaměstnával úvahami nad tím, kolik bodů mohl získat, kdyby na něj byl nikdo nestřílel, když dovnitř strčil hlavu generál.</p> <p>Bill zasalutoval oběma rukama a pokusil se postavit do pozoru. V té židli už seděl pár týdnů, a tak mu to nějak nešlo. Spadl zpátky do své obvyklé pozice s obrazovkou před sebou. Generál Weisseprd odpovídal na další reportérovu otázku.</p> <p>Bill se podíval zpátky ke dveřím. Generál Weisseprd tam stál a vypadal netrpělivě a nesoustředěně. Bill se podíval zpátky na obrazovku. Byl tam ten samý generál a vysvětloval, že uvidí jedenáctivteřinový videozáznam z kamery hlavice střely, který je naprosto typický pro miliony střel, které byly vystřeleny.</p> <p>„Zázrak!“ vykřikl Bill a pokusil se padnout na kolena.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 7</strong></p> <p>KDYŽ GENERÁL UVOLNIL BILLŮV bezpečnostní pás a párkrát ho profackoval, aby ho zase probral k vědomí, začal vysvětlovat.</p> <p>„Jen Pán uskutečňuje skutečné zázraky, synu. Tohle je jen videozáznam. Nahrál jsem ho dnes ráno, těsně před útokem.“</p> <p>Bill se pokusil znovu povstat a bezpečnostní pás ho zase strhl do křesla. Tentokrát si ho už odepnul sám. „Samotný Ahura Mazda vás musel obdařit svým duchem, aby vám poskytl takové informace o budoucnosti! Je to zázrak!“</p> <p>Generál Weisseprd shlédl netrpělivě dolů na Billa a zvažoval, jestli má něco vysvětlovat, pak vzdychl. Nezdálo se, že by to zrovna tomuhle moulovi něco přineslo, a tak to nechal být. „Dobře, synu, byl to zázrak. Teď není čas na hovory o teologii. Chtěl jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku, a připravit tě na zítřejší bitvu. Dá nám to pořádně zabrat a já s tebou počítám.“</p> <p>Bill se znovu podíval na obrazovku a zpátky na generála. „Ale– ale–“ zakoktal. Zatřásl hlavou, aby si ji vyčistil. „Právě jste řekl, že jsme zničili veškerou obranu nepřítele.“</p> <p>Na obrazovce generál znovu vysvětloval, jak moc on i císař litují celé téhle nepříjemnosti a jak oba doufají, že už kvůli tomu nebude muset zemřít nikdo další.</p> <p>Tady v té věži říkal něco jiného. „Bille, dneska si odvedl pořádný kus práce. Vsadím se, že jsi ani nespotřeboval všechny ty čtvrťáky, co jsem ti dal, co?“</p> <p>Bill pyšně ukázal na dvě mince, které měl v přihrádce.</p> <p>„Dobře. Brzo budeš mít příležitost je využít. Teď by ses měl radši dobře vyspat. Jdem do toho znovu zítra brzy ráno a budeš mít hodně práce. Spousta lidí bude střílet na tuhle loď a je na tobě, abys mě chránil. Pamatuj na velkou čest, kterou jsem ti prokázal, měj neustále v patrnosti mé zájmy a budeš v pořádku.“</p> <p>Generál Weisseprd se otočil ke dveřím. „Ach, ano. A dostal jsi medaili. Vem si jí z automatu.“</p> <p>Na stroji na drobné teď blikal malý elektronický displej mezi <strong>VÝBĚR DROBNÝCH </strong>a <strong>KREDIT: 1 M</strong><strong>EDAILE</strong>. Bill zmáčkl kredit a světlo se rozsvítilo u položky <strong>VHOĎTE ČTVRŤÁK</strong>. Tím by mu na zítřejší bitvu zbyl jen jeden, pokud nechtěl rozfofrovat své vlastní těžce vydělané peníze. Ačkoli je neměl za co jiného utratit a jestli zítra zemře, tak už mu stejně na nic nebudou, měl přesto takový nějaký odpor, dát je jen tak císaři. Nijak ho to nepřekvapovalo, ale prostě už k tomu ze zvyku měl odpor.</p> <p>Bill už někde mezi svými věcmi měl zastrčenou jednu nebo dvě medaile a byl oprávněn nosit drahocennou Purpurovou šipku v uhelné mlhovině (ačkoli samotnou medaili ztratil už před dlouhou dobou), ale nakonec se rozhodl, že díky další ozdobě na uniformě bude ještě přitažlivější pro fanynky kavaleristů, o kterých pořád četl, ale zdálo se, že je nikdy nepotká. Kdyby někdy nějakou potkal, tak ten čtvrťák bude dobrá investice. Takže vhodil polovinu z toho, co měl do automatu.</p> <p>Z vnitřku stroje se ozval příšerný skřípavý hluk. Sténalo to tam, křičelo, škvrkalo a kvílelo, až z toho byl Bill nostalgicky vzrušený. Připomnělo mu to dobu, kdy byl výcvikovým trenérem. Hluboko v rozměňovacím stroji se začalo ozývat temné hrkání a postupovalo směrem k výdeji. S radostným cinknutím něco spadlo do malé přihrádky.</p> <p>Bill to vylovil. Na jedné straně té oválné kovové věci byl portrét císaře. Vypadalo to skoro jako portrét na všech mincích, až na to, že byl diagonálně zmáčknutý. Po okraji se táhlo heslo císařství in hoc seor wences, které taky vypadalo jako natažené do nějakého podivného úhlu – do toho samého jako portrét. Na druhé straně mohl Bill mlhavě rozpoznat vkusnou plastiku znázorňující velitelskou kabinu, ve které se podle tradice narodili Všichni císaři. Tento obraz, tak důvěrně známý ze všech těch čtvrťáků, byl téměř smazán a místo něj tam byl vyražen nápis Bojová medaile operace Přátelské přesvědčování. Na jednom konci byla proražena malá dírka.</p> <p>Nebyl to zrovna nejkrásnější šperk, jaký kdy Bill viděl. Vlastně mu to spíš připomínalo suvenýr, který jednou vyrobil na karnevalu z měděné centové mince. Přemítal, jestli ten suvenýr ještě pořád má. Kdyby ano, mohl by penny a tenhle čtvrťák zavěsit dohromady a dělalo by to mnohem lepší dojem. Šance, že by se na to kdokoli podíval tak blízko, aby mohl přečíst nápis na penny – Přežil jsem IV. Svátek hnojiv Phigerinadon – byla téměř nulová.</p> <p>Samozřejmě, Billovy šance, že někdy získá zpět cokoli ze svých pokladů, včetně skříně s nohama, byly stejně skoro nulové. Jen vítězství mohlo Billovi umožnit návrat do relativního bezpečí tábora Buboe a bylo docela dobře možné, že tam na něj čeká vojenský soud. Že se někomu nepovedlo zemřít na sebevražedné misi bylo zajisté chvályhodné, ale taky to bylo porušení přímých rozkazů. Bylo smutné si to přiznat, ale nejbezpečnější Billovou skrýší byla zatím zrovna tahle zadní střelecká věž na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis>.</p> <p>Bylo by manipulování s fakty tvrdit, že se Bill probudil osvěžen spánkem. Přesto se aspoň probudil – a to bylo prozatím dost velké vítězství. V téhle věži už seděl týdny, byl na tekuté dietě, zahákovaný v křesle se zdokonaloval v záludnostech nintarského STŘELCE ZE ZADOVKY a zbytek posádky ho úspěšně naprosto ignoroval, takže nebylo divu, že mu už tak trochu zdřevěněly nohy. Ale vzbudit se po bitvě je vždycky lepší než ta druhá možnost.</p> <p>Nevzbudil se zrovna jemně. Přímo u ucha mu drnčela siréna a nějaký hlas křičel: „Potápíme se! Potápíme se! POTÁPÍME!“</p> <p>Bill sebou křečovitě škubl. Celé jeho tělo se vymrštilo, až na tu část, která byla připoutaná ke křeslu. To měl za zády. Zabolelo to dost na to, aby ho to probralo k vědomí.</p> <p>Obrazovka plála všemi barvami duhy. <strong>VHOĎ MINCI! HNED! VHOĎ MINCI! HNED! MYSLÍM TO VÁŽNĚ! RADŠI BYS TAM MĚL HODIT TU MINCI ROVNOU! NEŽERTUJU! VHOĎ HNED MINCI, NEBO SE PŘIPRAV NA SMRT!</strong></p> <p>Bill popadl svůj poslední čtvrťák a strčil ho do otvoru. Prošel výběrem na systém boje, jak nejrychleji dokázal, a začal hledat cíle.</p> <p>Všechno, co viděl, byla obloha a vesmírné lodě, žádná zabarvená do červena. Pak sebou obraz smýkl, jak se <emphasis>Nebeský klid</emphasis> vzepjal z potápění a vrhl se do útoku.</p> <p>Země se zalila jasnou oranžovou září raketové palby a o chvíli později se pokryla červenou pavučinou. Jestli bylo celé protiletadlové dělostřelectvo nepřátel zničeno, museli ho poměrně rychle znovu vybudovat. Někde v pozadí slyšel Bill cinkot, jak se stroj na drobné snažil vyhovět všem jeho potřebám. Dneska asi nebude mít moc času, aby si šel někam půjčit drobné.</p> <p>Eyeracká obrana začala zase za první vlnou, stejně jako včera. Bill rychle vysílal střely namířené na lodě, které se snažily sledovat pavoučího průzkumníka. Ale obránci se dnes zorganizovali mnohem rychleji a víc své snahy soustředili na vůdce.</p> <p>Skupina eyerackých bojových letadel se vynořila rovnou za <emphasis>Nebeský klidem</emphasis>, ale nenapadla ho přímo, jen se snažila odříznout generála od zbytku útoku. S pomocí střelců z ostatních lodí je Bill svými lasery rozcupoval na kousky.</p> <p>Na obrazovce se rozsvítil velký cíl <strong>MUNIČNÍ SKLAD</strong>, říkala obrazovka, <strong>1</strong><strong> </strong><strong>000 BODŮ</strong>. Bill potřeboval dnes nahnat body, jestli chtěl získat tu dvanáctihodinovou vycházku.</p> <p>Vypustil chytrou střelu dřív, než by řekl popel.</p> <p>Eyeracké lasery se na ni zaměřily a pokoušely se ji odvrátit od jejího úkolu. To by Billa na téhle lodi zdrželo déle, než je nutné. Začal tuhle válku brát osobně. Podnikl se střelou střemhlavý let plný propadů, otoček a zhoupnutí. Proplétal ji pavučinou obrany směrem k malému terči, který mu počítač namaloval na vstupních dveřích. Ve srovnání s ostřelováním útočících obránců byla tohle skoro zábava.</p> <p>Bill vytočil střelou spirálu kolem laserového paprsku. Smyčkou se protáhl kolem protistřely. Podletěl jakýsi explodující předmět, přehoupl ji přes dávku kulek. Smýkl s ní okolo přilétající stíhačky a vyhnul se úřední budově. Přeskočil živý plot a provedl ji skupinou stromů. A pak už tam nebylo nic, jen přímá cesta k těm dveřím.</p> <p>Na dveřích byl nějaký nápis a Bill se na něj zaměřil, když střela vlétala do muničního skladiště. Nebyly tam žádné obrázky, takže to bylo těžké přečíst, ale prokousal se celým tím textem chvilku před tím, než bomba zasáhla svůj cíl.</p> <p>PROTILETADLOVÝ KRYT – MAXIMÁLNÍ KAPACITA 600 CIVILISTŮ, říkalo se tam.</p> <p>Billovi se to nějak nezdálo.</p> <p>Neříkal snad generál Weisseprd něco o nezabíjení civilistů? Zapamatoval si to, protože se mu to zdálo tehdy trochu divné. Normálně bylo úkolem pozabíjet tolik civilistů, kolik jen bude možné, a nepatřilo zrovna k vojenským způsobům dělat změny tohohle druhu, nebo se vzdát možnosti pozabíjet lidi, kteří nebudou klást odpor.</p> <p>Nezabíjet civilisty se nezdálo být <emphasis>špatnou</emphasis> myšlenkou. Prostě to jen bylo neobvyklé. Bill si už jen matně vzpomínal na dobu, kdy byl civilista, ale v té době se mu nápad nezabíjet ho určitě zdál jako dobrá myšlenka. A teď to vážně vypadalo, jako že zrovna zabil 600 civilistů.</p> <p>Ale obrazovka tu budovu jasně označila jako sklad zbraní.</p> <p>Morální dilemata se nemohla vejít do Billova omezeného rozhledu. A vůbec už nebyl připraven potýkat se s něčím takovýmhle. Radši to přenechal vyšším místům.</p> <p>Generál odpověděl na Billovo zavolání tím, že se objevil ve stejném malém oddělení na obrazovce, kde byla vidět ona tisková konference. Sledoval jinou obrazovku a povzbuzoval každou bombu, která dopadla.</p> <p>„Co pro tebe mohu udělat, Bille?“</p> <p>„Generále, pane, myslím, že jsem právě vyhodil do vzduchu protiletadlový kryt civilistů!“</p> <p>„No a?“</p> <p>„No, neměli bychom se toho vyvarovat?“</p> <p>„Jistěže měli, Bille, ale s tím si nedělej starosti.“ Generál Weisseprd to hodil za hlavu. „Musela to být nějaká chyba.“</p> <p>„Ale můj počítač mi za to přidělil 1 000 bodů, jako za sklad munice!“</p> <p>„Pak to muselo být něco jako sklad munice, ale trochu jinak.“ Generál zlehka zajásal, jak na obrazovce před ním něco vybuchlo. „Proč si myslíš, že to byl protiletecký kryt?“</p> <p>Bill se na chvilinku hluboce zamyslel. „Byl tam velký nápis Protiletadlový kryt.“</p> <p>Generál se zasmál srdečným smíchem, který se naučil na Císařské vojenské akademii hrdinů. „To je jen nepřátelská propaganda, synu. Toho si nevšímej.“ Na okamžik se pozorně zahleděl na obrazovku. „Teď bys měl radši udělat něco s tou stíhačkou, která se k nám blíží, nebo se dneska večer oba sejdem v nebi.“</p> <p>Dlouhé hodiny strávené v tomhle křesle se vyplatily. Bill odpravil stíhačku a zabořil svůj laser do přední řady přilétající malé letky střel.</p> <p>Ráno se nudně vleklo. Dokonce i z adrenalinové bouře boje se může stát rutina, když v ní není žádná přestávka pro oddych a celá akce pokračuje vytrvale bez přerušení. Když nebyli v přímém útoku, měl Bill pod sebou na zemi víc cílů, než mohl zasáhnout. A v přímém útoku byli skoro pořád.</p> <p>Bylo to napínavé. Bylo to vyčerpávající. Bylo to hrozivé. Ale nebylo to zajímavé.</p> <p>Zajímavé to začalo být až chvilku po době oběda.</p> <p>Z Billa se stal odborník na sestřelování samostatných blížících se letadel a střel. Dvě naráz už pro něj nebyly žádný problém. Na tři najednou už bylo potřeba věnovat trochu pozornosti. Čtyři naráz, to už začínalo způsobovat jisté těžkosti. Jak se počet přehoupl nad pět, potřeboval už pomoc předního střelce lodi za <emphasis>Nebeským </emphasis><emphasis>klidem</emphasis>. A přesně v tuhle chvíli bylo na Billově obrazovce červeně označeno šest střel a pět stíhaček, které si to k němu mířily.</p> <p>Bill vystřelil zápalnou střelu do středu seskupení a doufal v to nejlepší. Ve chvíli, kdy zápalná střela zasáhla jednu ze střel, trefil chytrou střelou stíhačku. Přepnul si na lasery. Rozřízl jimi přilétající seskupení a vyhodil do vzduchu další tři plus jednu ze stíhaček své vlastní eskorty. Střelec z lodi za nimi dostal další dvě stíhačky, ale pak se sám dostal do tlaku útočníků. Další zápalná střela vyhodila do vzduchu další stíhačku. Teď už Bill střílel dřív, než se přesvědčil, jak skončil předchozí výstřel. Pak přepnul zase na lasery a zničil jednu střelu těsně před tím, než je zasáhla. Poslední zápalná střela zasáhla poslední stíhačku.</p> <p>Zničení deseti cílů blížících se najednou bylo docela dobrý výsledek. Bill věděl, že to byl jeho nejlepší výkon, a přemýšlel, jestli by to nemohl být nějaký rekord.</p> <p>Bohužel to nebyl dostatečně dobrý výsledek. Bill jich chytil deset, ale bylo jich tam jedenáct a ta poslední střela si našla jedno z těch malých a zranitelných míst na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis>.</p> <p>Ozvala se obrovská exploze a loď začala strmě klesat. Rozezněly se sirény, tedy aspoň většina z nich, a rozhodně hlasitěji než budíček. Křeslo se znehybnilo a bezpečnostní pásy utáhly tak, že mu drtily dýchací cesty a málem rozdrtily malý, ale důležitý kousek jeho těla. Obrazovka byla celá červená. Začla na ní probleskovat elektricky modrá písmena. <strong>PŘIPRAV SE NA SMRT! PŘIPRAV SE NA SMRT! PŘIPRAV SE NA SMRT! PADÁME! PŘIPRAV SE NA SMRT!</strong></p> <p>V rohu obrazovky se otevřelo malé okno – to, o kterém už Bill přemýšlel jako o soukromém generálově okně. „Rád bych poděkoval celé posádce za všechno její úsilí v našem velkém snažení. Zejména bych vám rád poděkoval, že díky vám vypadám tak dobře. Přál bych si jen, abych mohl být teď, v okamžik této vaší velké zkoušky, s vámi. Ale <emphasis>Nebeský klid</emphasis> byl sestřelen a já jsem pro válečné úsilí natolik důležitý, že si nemohu dovolit být zajat, nebo zabit. Takže opouštím loď ve svém velitelském modulu. Ale přeji vám všem, abyste se dostali na povrch živí. Když budete zajati, což budete určitě, pokud se nezabijete při nárazu, prosím pamatujte si, že se od vás očekává, že při mučení zemřete, aniž byste jim cokoli řekli. Ne že byste věděli něco užitečného, ale je to velice důležitý princip.</p> <p>Pamatujte, že pokud zemřete při mučení, bude uctěna vaše památka. Samozřejmě, pokud přežijete, budete souzeni vojenským soudem a potrestáni jako dezertéři.</p> <p>Hodně štěstí a Bůh vám žehnej.“</p> <p>Byla to pohnutá a dojemná řeč, zvlášť v porovnání s tím, jak se se svými vojáky loučil kapitán Kaddafi.</p> <p>Prostorem se začaly linout tóny dobře známé hymny <emphasis>Blíž, než ses kdy dostal k Bohu</emphasis> a slova se odvíjela na spodu obrazovky. Na zbytku se objevil překrásný obraz oblohy, korunovaný soukromou únikovou kabinou kapitána Weisseprda, která odlétala do bezpečí.</p> <p>Bill se znovu připravoval na smrt.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 8</strong></p> <p>TEĎ UŽ SI BILL MOHL JENOM DRŽET klobouk a užít si jízdy.</p> <p>A že to byla jízda. Kdyby neměla skončit obrovským nárazem, byla by to jen řada kliček, střemhlavých pádů, otoček, propadů a obrovského množství nárazů a náhlých obratů. Pilotovi se podařilo najít chvíli, aby vypnul sirény, ale zvuky hymny nešlo umlčet. Takže smrtící pád do hlubin byl provázen po celou dobu zbožnou a truchlivou hudbou.</p> <p>Bill se pokusil zpívat spolu s hudbou, ale neznal žádnou oficiální císařskou neurážlivou hymnu. Pamatoval si jen jednu modlitbu – „Spas mě! Nechci zemřít!“ – a jeho repertoár setříděných volání po milosrdenství a proseb o pomoc už byl poněkud opotřebovaný častým používáním. Všechny tyhle pomůcky ve vážných krizích, které se v minulosti ukázaly tak užitečné, byly teď naprosto k ničemu.</p> <p>Ačkoli ho bezpečnostní pásy držely v křesle tak těsně, že mohl hýbat jen tváří a prsty na rukou a na nohou, držel se pevně opěrek křesla, jako kdyby na tom závisel jeho život.</p> <p>Samozřejmě že to, na čem jeho život ve skutečnosti závisel, byly schopnosti pilota <emphasis>Nebeského klidu</emphasis> a z velké míry taky štěstí. Pilot dělal, co mohl, a zatím se jich drželo i štěstí. Za prvé na ně žádná z ostatních císařských lodí nestřílela – a Bill si byl naprosto jistý, že to je jen štěstím. Za druhé se zdálo, že se na ně nezaměřuje ani žádný z eyerackých střelců; to mohlo být buď štěstí, nebo sebou loď tak zmítala, že pro ně bylo asi nemožné, aby ji zasáhli. Ale možná si Eyeračané jen mysleli, že nestojí za to sestřelovat je dvakrát.</p> <p>To neznamenalo, že by všude kolem nich nesvištěly bomby, střely a kulky. Svištěly a některé explodovaly ne zrovna moc daleko od nich. Na obrazovce, nad zbožnými verši a poskakujícím bodem zaměřovače, měl Bill podrobný výhled na smrt a destrukci za výzvědnou lodí. V tom pohledu byla jistá útěcha. Všude kolem trosky a úplně vybuchující lodě, které padaly k zemi ještě rychleji než <emphasis>Nebeský klid</emphasis>, s ještě menší šancí na přežití. I když ne o moc.</p> <p><emphasis>Nebeský klid</emphasis> se přinejmenším stále ještě trochu pohyboval vpřed. Z větší části měl jeho pohyb směr spíš do středu planety, ale ne úplně. Bill doufal, že se pohybují dopředu dost na to, aby v zemi vyhloubili příkop, ale spíš tušil, že výsledným účinkem bude kráter. A samozřejmě nemohl vidět nic jiného než nebe.</p> <p>Těsně před koncem se ve výhledu mihly spodem obrazovky nějaké stromy a pár domů, které se pohybovaly stejnou rychlostí a ve stejném směru jako Billův žaludek. Pak se loď vytrhla ze svého nejpříkřejšího pádu a po dobré dvě tři vteřiny letěla téměř vodorovně.</p> <p>Pak dopadla na zem.<emphasis>Řach!</emphasis></p> <p><emphasis>Nebeský klid</emphasis> se odrazil zpátky do vzduchu.<emphasis>Řach!</emphasis></p> <p><emphasis>Nebeský klid</emphasis> narazil znovu o zem.</p> <p>Pak se znovu odrazil vysoko do vzduchu. Zadní část střelecké věže se nárazem otevřela a obrazovka i automat na drobné vylétly ven.<emphasis>Řach!</emphasis></p> <p>Další náraz zničil nějaký mechanismus, který zajišťoval bezpečnostní řemeny.<emphasis>Řach!</emphasis></p> <p>Při následujícím odrazu vyletěl Bill ven ze zádi lodi a při tom tam málem nechal tu svou část, za kterou byl připoután ke křeslu. Bolest, kterou to vyvolalo, byla dost velká na to, aby odvrátila jeho pozornost od jinak neuvěřitelně bolestivého nárazu na hladinu jezera.<emphasis>Šplouch!</emphasis></p> <p>Chladná voda znecitlivěla jeho bolavé údy natolik, že mohl začít plavat k nejbližšímu břehu.</p> <p>Bylo dobře, že po celou tu dobu trénoval aspoň svoje paže na ovládání nintarského STŘELCE ZE ZADOVKY, protože krok neudělal ani jeden. Nohy měl naprosto nepoužitelné a ještě ke všemu ho Noha švýcarské armády stahovala ke dnu. Přes všechnu sílu svých paží ve chvíli, kdy už se dostal do mělkých vod jezera, by to nikdy nedokázal dotáhnout do konce, nebýt pomoci dvou laskavých cizinců.</p> <p>Cizinci popadli každý jednu Billovu pravou ruku a zvedli ho. Vynesli ho na břeh tak, že se mu nohy kývaly nad zemí. „Připraven?“ řekl jeden z nich.</p> <p>„Připraven.“ řekl ten druhý.</p> <p>Pustili ho.</p> <p>Bill okamžitě spadl na zem a vzhlédl, aby si mohl jasně prohlédnout své dva nové přátele. Ti lidé vypadali moc hezky, byli velcí a upravení (i když ne tak velcí a tak upravení jako Bill), velmi zdvořilí (i když ne tak zdvořilí jako Bill), oblečení do čistých, dobře padnoucích uniforem (dokonce čistších a líp padnoucích, než měl Bill).</p> <p>Bill se trošku zarazil. Uniformy? Podíval se ještě jednou.</p> <p>Jasně. Uniformy.</p> <p>Eyeracké uniformy.</p> <p>Z Billa se stal vězeň nelítostných, bezbožných nepřátel.</p> <p>Už tak bylo dost špatné, že přežil pád <emphasis>Nebeského klidu</emphasis>. Samo o sobě to bylo rozsudkem smrti a hanby. A teď mu ještě bylo souzeno projít nepředstavitelným mučením a stejně umřít. Smutně zasténal.</p> <p>„Prosím, pane?“ zeptal se jeden Eyeračan. „Jste nemocen?“</p> <p>„Máme sehnat lékařské ošetření?“ zeptal se ten druhý.</p> <p>Bill ožil. „Sestry?“</p> <p>„Jistě. A doktory taky, když bude potřeba. Budou potřeba?“</p> <p>„Ne!“ Bill zavrtěl rozhodně hlavou. „Žádné doktory. Jen sestry. Spoustu sester!“</p> <p>„Jistě, pane. A byl jste na své lodi sám, nebo jste měl nějaké přátele? Budou také potřebovat nějakou pomoc?“ Eyeračané otočili Billa na místě, takže mohl vidět <emphasis>Nebeský klid</emphasis> na vzdáleném břehu jezera – nebo spíš to, co z něj zbylo. Z velkých trhlin na trupu už začaly vyšlehávat plameny. Zdálo se, že kromě nich se tam nic nehýbe.</p> <p>Bill se na vteřinku zamyslel. Z toho, co věděl, mohl usuzovat, že celý zbytek posádky je mrtvý. A ani mu na tom nějak nezáleželo. Ale jestli se ho tihle Eyeračané chystají mučit, bude lepší, když začne spolupracovat hned. „Nevím.“</p> <p>„Prosím?“</p> <p>„Víte, já jsem byl střelec na zádi. Nikoho jiného jsem na lodi nikdy neviděl. Od chvíle, co jsem se nalodil, jsem střeleckou věž neopustil. Proto nemůžu chodit. Takže o zbytku posádky nevím nic.“</p> <p>„Dobře, pane.“ Eyeračan se obrátil na svého společníka. „Snarki, měl bys dohlédnout, aby ten vrak šla hned zkontrolovat první pomoc.“</p> <p>Snarki poodešel diskrétně o několik kroků a mluvil do své vysílačky.</p> <p>První Eyeračan se zeptal Billa: „Myslíte, že se dokážete dostat támhle na tu lavičku, pane?“</p> <p>Všechna ta zdvořilost byla zákeřná. Bill cítil, jak krůček po krůčku podrývá všechnu jeho morálku a dělá ho zranitelnějším pro odporně bolestivé mučení, které na něj bezpochyby čekalo, jen co ho tihle dva dostanou někam za zavřené dveře. Pamatoval si dobře, co mu dělal generál Weisseprd na palubě <emphasis>Nebeského klidu</emphasis>. Nepřítel bude určitě ještě horší. Ale prozatím neměl na výběr. Musel jít s nimi.</p> <p>„Abych řekl pravdu, vojáku, myslím, že teď zrovna se nemůžu hnout vůbec nikam.“</p> <p>Eyeračan zavolal na svého partnera. „Pro tohohle muže radši sežeň taky nějaký odvoz.“ Snarki zamával, že rozuměl. „Ale musím opravit vaše nedorozumění, pane,“ řekl Billovi.</p> <p>Bill ztuhl. Ještě nikdo nikdy neopravoval jeho nedorozumění, ale prostě <emphasis>věděl</emphasis>, že to bude bolet.</p> <p>„Nejsme vojáci. To jsou uniformy Civilní obrany. Proto jsme tak zdvořilí.“</p> <p>„Naším úkolem je ochraňovat bezpečí lidí během útoku a potom se postarat o zraněné. Jste zraněný?“</p> <p>„Nemyslím,“ řekl Bill, „prostě jen nemůžu chodit.“</p> <p>Snarki se vrátil. „Co myslíš, zranění páteře?“</p> <p>„Ne,“ řekl jeho společník. „Říká, že není zraněný, a není tu ani žádná krev, ani žádná bolest.“</p> <p>„To je v pořádku,“ řekl jim Bill. „Je to jen tím, že jsem byl připoután měsíc nebo dva v křesle. Všechno, co potřebuju je, řekněme –“ Billův mozek začal pracovat na plné obrátky – „hodně odpočinku na lůžku, fyzická terapie, dvakrát denně masáže a každý den čtvrt nebo půl galonu lékárenského lihu.“ Možná by s tím mučením mohli počkat, než se úplně uzdraví. Nemůže uškodit, když se zeptá.</p> <p>„Poslyš, Bismire?“</p> <p>„Ano, Snarki?“</p> <p>„Všimnul sis uniformy tohohle muže?“</p> <p>„Ano.“ Bismir ztišil hlas. „Pořádně smrdí, co?“</p> <p>„O to nejde. Podívej se, jak vypadá.“</p> <p>„Och, ano. Je to smutné, že? Zoufale by potřebovala vyztužit límec, možná nějaké zlaté prýmky. Cokoli. Úplně tomu chybí styl.“</p> <p>„No, to taky. Ale podívej, Bismire.“ Snarki ukázal na znak na Billově uniformě.</p> <p>„Zatraceně, Snarki, myslím, že máš pravdu.“ Bismir si dal ruce v bok a podíval se na Billa v úplně novém světle. „Tenhle muž je nepřítel.“</p> <p>Bill zasténal. Teď je v tom po uši. Teď ho začnou mučit.</p> <p>Bylo na čase začít se modlit. Ale ke komu a jakou modlitbou si nebyl jistý.</p> <p>„Přesně,“ řekl Snarki. „Nepřítel.“</p> <p>„Co s tím budem dělat?“</p> <p>„Dělat?“</p> <p>„Ano. Je to nepřítel. Měli bychom ho zajmout – nebo tak něco?“</p> <p>„Ach. Aha. Správně. Máš s sebou knihu pravidel?“</p> <p>Bismir otevřel kapsu na pravé nohavici kalhot a vytáhl štíhlý svazek předpisů, ne obsáhlejší než bible. Rychle ho prolistoval a pak začal hledat v obsahu. „Není tu nic pod „nepřítelem“ a ani nic pod „vojákem“. Hmm.“</p> <p><emphasis>Podívej se pod „mučení“,</emphasis> myslel si Bill, ale nahlas to neřekl.</p> <p>„Zkus „zajetí“, navrhl Snarki.</p> <p>„Och, to si nemyslím,“ řekl Bismir. „Jsme Civilní obrana a tohle bude rozhodně necivilní záležitost.“ Ale stejně se podíval. Nebylo to tam.</p> <p>Nebylo to ani pod „vězeň“, „POW“, „výslech“, „třetí stupeň“, „zajetí“, „špionáž“, „mučení“, „trestanec“, „odpůrce“, „sok“, „bojovník“, „Amalekit“, ani pod žádným jiným slovem, které Snarki, Bismir a Bill vymysleli.</p> <p>„Dobře,“ řekl Snarki, „vypadá to tak, že nejsme oprávněni vás zajmout.“</p> <p>„Takže?“</p> <p>„Takže budeme jen muset dohlédnout, že se vám dostane dobré lékařské péče. Musíte se zase postavit na nohy, ne?“</p> <p>„No, spíš na nohu.“ Billa napadla smutná myšlenka. „Nejsem si jistý, že ta jedna je vodotěsná.“ Pokusil se zatřást Nohou švýcarské armády, ale ještě pořád neměl dost síly.</p> <p>Bismir a Snarki si klekli k Billově neobvyklé noze a pečlivěji zkoumali. „Hmm,“ řekl Bismir.</p> <p>„Jistě,“ řekl Snarki.</p> <p>„Velmi zajímavé,“ řekl Bismir.</p> <p>„Jistě,“ řekl Snarki.</p> <p>„To je zbraň?“ zeptal se Bismir.</p> <p>Bill nechtěl riskovat, že tihle dva Eyeračané najdou ve své knize pravidlo, že mu mají sebrat nohu. „Ne, ne, je to naprosto neškodné. Má to hodnotu jen čistě soukromou, ale bez toho chodím trošku směšně.“</p> <p>„Jak jsme zatím viděli, tak nechodíte vůbec,“ dumal Snarki. „Podívej, tady jsou nějaké malé přihrádky. Copak v nich asi je?“</p> <p>Snarki se zrovna pokoušel otevřít otrávený vyhazovací nůž a Bill se připravoval mrsknout horní půlkou těla tak, aby přikryla tu dolní, když vedle nich zavyla ambulance.</p> <p>Dva zřízenci v uniformách Civilní obrany vytáhli zezadu nosítka. Dva jiní muži ve stejných uniformách, ale se zlatými prýmky vyšli dopředu před vůz.</p> <p>Billovi spadl hřebínek. Žádné sestry. Otočil se na Bismira. „Žádné sestry?“</p> <p>„Očividně ne. Speciálně jsme o ně žádali, že Snarki?“</p> <p>„Ano, jistě Bismire. Ale znáš to, je válka.“</p> <p>„To tedy je, Snarki. A víš, vojáku, tví kamarádi bombardéři způsobují spousty zranění, takže sester je teď nedostatek. Ale neboj se, tohle jsou dva naši nejlepší doktoři. Můžu tě představit?“</p> <p>„Nejdřív bys asi měl zjistit jeho jméno, Bismire, abys to mohl udělat.“</p> <p>„Skvělá myšlenka, Snarki. Jaké je tvé jméno, vojíne?“</p> <p>„Bill,“ vyslovil zřetelně. „S dvěma L.“</p> <p>„Ach,“ řekl Bismir. „Takže to nebyl jen přízvuk. A jaký je váš řádný titul?“</p> <p>Billova stálá hodnost byla pyrotechnik první třídy, ale už to bylo dlouho, co se naposled staral o nějaké třaskaviny. A snad ještě déle už to po něm nikdo ani nechtěl. Takže se rozhodl vytěžit co nejvíc ze vznešené, i když dočasné hodnosti, které dosáhl v táboře Buboe. „Desátník krátkého kopí,“ pronesl.</p> <p>„Tedy, tedy, to zní působivě,“ řekl Snarki.</p> <p>„Takže,“ vložil se do toho Bismir, „mohu vám představit dr. Johna Watsona, desátníku krátkého kopí Bille. Desátník Bill, dr. Watsone. Dr. Walter Husone, desátník krátkého kopí Bill. Desátníku Bille, dr. Watson, dr. Huson. Myslím, že Snarkiho už znáte. Snarki, dr. Watsone, dr. Husone, Snarki. Snarki, dr. Watson.“</p> <p>Bismir se chtěl zrovna pustit do představování zřízenců, když ho Bill přerušil.</p> <p>„Není tohle náhodou něco jako lékařská pohotovost? Myslím, že byste mě hned teď měli odvézt k nějaké sestře.“</p> <p>Celý tým civilní obrany se na Billa na chvíli pochybovačně zadíval a pak se podívali jeden na druhého. Potom všichni naráz pokrčili rameny.</p> <p>„Dobrá tedy,“ řekl Bismir. Zdálo se, že má situaci pevně v rukou. „Předběžné diagnostické vyšetření bude správný postup. Čistě pro pořádek pak zajistíme i další názor. Myslím, že to je ten správný postup. Je to tak, jak by to udělali i vaši lidé?“</p> <p>Bill se rozhodl, že nebude Eyeračanům říkat, že jeho lidé by ho už dávno mučili, aby zjistili, jestli neví něco užitečného. Pravděpodobně na to už dost brzo přijdou sami i bez jeho pomoci. „Naprosto,“ řekl.</p> <p>Bismir chvilku přemýšlel. „Oba doktoři vás vyšetří rovnou tady. První Watson, druhý Huson.“</p> <p>„Kdo?“ zeptal se Bill.</p> <p>„První Watson.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Druhý Huson.“</p> <p>Snarki se poškrabal na hlavě. „Já nevím.“</p> <p>„Třetí stupeň,“ řekl Bill.</p> <p>„Prosím?“ zeptal se Bismire.</p> <p>„To mě jen tak zničehonic napadlo,“ vysvětlil Bill. „Znamená to něco?“</p> <p>Eyeračané se poradili. Nakonec dr. Watson prohlásil: „Pravděpodobně zranění hlavy. Teď se podíváme na ty nohy.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 9</strong></p> <p>NAVZDORY SVÉ SITUACI SI BILL NEMOHL pomoci, aby necítil určitý záchvěv vlastenecké pýchy.</p> <p>Jestli tohle byla ta nejlepší snaha, jakou mohli Eyeračané předvést, pak neměli proti vojákům Císařství šanci.</p> <p>Pokud byla tahle nemocnice skutečně příkladem jejich válečného snažení, mohli se rovnou vzdát.</p> <p>Bill se rozhlédl. V jeho pokoji byla ještě jedna další postel a civilista, který k ní patřil, mohl volně přicházet a odcházet, jak se mu zachtělo. Teď zrovna byl ten muž na procházce chodbami, i když měl (podle Billových zkušeností) ležet v posteli, sténat bolestí a doufat, že mu chirurg opravdu vyoperoval slepé střevo, a ne něco zajímavějšího, nebo životně důležitého.</p> <p>Stěny byly čisté a bílé, místo aby byly důvěrně známé, nechutně hořčicově žluté.</p> <p>Na oknech nebyly žádné mříže. Skrz sklo viděl Bill něco velkého a zeleného – téměř dokonalý hologram skutečného živého stromu.</p> <p>V polštářích nebyly zabudovány žádné reproduktory pro oznámení a poplachy. Místo toho Billa budil zřízenec, který mu nosil snídani. Jídlo se skládalo z mnoha pevných složek, které chutnaly podezřele, jako pravé jídlo.</p> <p>Bill už dokonce včera viděl živou, lidskou sestru – ženu. Těžko by se asi mohla stát snem každého vojáka – na to byla až příliš podobná Billovu bývalému příteli seržantu Cihlozeďovi, kromě těch zubů teda – ale na každý pád to byl člověk a skoro určitě žena. Hravý důrazný levý hák, který mu uštědřila, když ji štípl, mu nechával určitou naději na další, intimnější a romantičtější setkání.</p> <p>To všechno ale neoslabilo jeho zdravé vojenské pohrdání civilisty, kteří hrají své role ve válce. I když jedním z nejkrásnějších Billových snů, ještě větším než jíst skutečné jídlo a získat pravou nohu, bylo stát se civilistou. Ale to byla spíš jen fantazie než reálná možnost.</p> <p>Eyracké vojsko ho zatím ještě nezačalo mučit, aby z něj dostali tu trošku užitečných informací, které možná mohl vědět. Dokonce ani neposlali nikoho, aby ho vyslechl. Dělali to asi, aby ho vystrašili – aby ho zlomili. A očividně nedělali nic, aby nemohl vstát z postele a z té nemocnice odejít.</p> <p>Samozřejmě, hlavní důvod, proč byl v nemocnici, bylo, že nebyl naprosto schopen chůze, ale v císařské nemocnici by ho drželi v řetězech prostě jen pro to, aby si byli jistí. Tady ho jen ověšeli nějakými elektrodami, které mohl strhnout kdykoli by si vzpomněl.</p> <p>Vlastně by to mohlo být i horší. Ačkoli byl ve světě, který byl odsouzen k hořkému a úplnému konci z rukou generála Weisseprda a jeho armády, byla tohle jeho nejlepší dovolená od doby jeho tajné mise proti hipíkům z Pekelného světa, která začala luxusní plavbou.</p> <p>Jen kdyby tu mohl sehnat pivo.</p> <p>Zrovna se ukládal, že si trošičku zdřímne – a bylo to od snídaně už po třetí, takže by mu to krásně vyšlo akorát k obědu – když do místnosti vstoupil muž v bílém plášti. Bill potlačil nutkání zasalutovat. Ačkoli se ukázalo, že je to doktor – na malé jmenovce stálo PŘEDPOKLAD, L.I., LÉKAŘ – byl to pořád jen civilista.</p> <p>Dr. Předpoklad zkontroloval Billův štítek s diagnózou a pak graf z počítače, který byl zavěšen v nohách postele.</p> <p>„Tak ty seš Bill?“ Ani nevzhlédl a nečekal na Billovu odpověď. „Nemůžeš chodit, co? A jseš v armádě, koukám. Dobře, postaráme se, abys moh zase chodit a pochodovat a střílet a všechny ty věci, co dělají vojáci, co by dup. Podíváme se na to.“ Dr. Předpoklad vytáhl z kapsy malou slánku. Začal s ní klepat nad Billovýma nohama a při tom vydával jemný vrnivý zvuk. Tam, kde byly připevněny elektrody, vysypal pár zrníček soli.</p> <p>Bill to všechno pozorně sledoval. „K čemu to je?“ zeptal se.</p> <p>„Naprosto k ničemu,“ řekl lékař. „Ale někteří pacienti díky tomu mají pocit, že se s nimi něco děje, když je prohlížím. Mám to z jednoho starého holovizního seriálu.“</p> <p>„Takže, doktore, myslím, že tu budu muset pár týdnů zůstat, co? Možná měsíců, správně?“</p> <p>„Chápu, jak jsi nedočkavý, aby ses mohl vrátit zpátky do akce a vzruchu, Bille. Takže udělám všechno pro to, aby ses mohl vrátit zpět ke své jednotce do zítřka. Kde je tvá jednotka?“</p> <p><emphasis>„Do zítra?“</emphasis> Billa to zdrtilo. V pořádné vojenské nemocnici by jim zrovna tak dlouho zabralo, jen aby zjistili, co všechno mu mají uříznout.</p> <p>Doktor se na něj díval s veselým pobavením. „Samozřejmě, že zítra. Potřebuješ jen nějaké cvičení a ty elektrody na tvých nohách je právě cvičí.“ Podíval se na graf. „Zrovna teď jdeš volným krokem. Dnes večer pohodlně poběžíš. Zítra ráno budeš hrát mistrovství ve fotbale. A to všechno, aniž bys opustil postel! Zítra kolem oběda už budeš moct chodit sám! Není věda fantastická?“</p> <p>Bill se podíval na své nohy. <emphasis>Nevypadaly</emphasis>, jako že zrovna jdou, ale naučil se zbytečně se na nic neptat. Nikdy z toho nebylo nic dobrého. Odpovídání nebylo o moc lepší.</p> <p>„Teď, co ta vaše jednotka. Tvoji kamarádi tě musí hledat, ale zdá se, že jsme ztratili tvoje záznamy. Kam si byl přivelen?“</p> <p>Tak to konečně začalo. Teď už Bill věděl, že ho budou štvát dnem i nocí a nutit jeho nohy k neustále bizardnějším atletickým variacím – golf, fotbal, skupinový handball a klidně i synchronizované plavání – dokud neřekne sadistickému doktoru Předpokladovi všechno, co ví, i to, co neví. Obrnil se proti bolesti a zavrčel: „Bill, desátník krátkého kopí, sériové číslo 2956756383204596 8132011245 1231245263121452.“</p> <p>„Prosím?“</p> <p>„Bill, desátník krátkého kopí, sériové číslo 2956756383-204596 8132011245 1231245263121452.“</p> <p>Dr. Předpoklad se podrbal na hlavě. „Nevěděl jsem, že se sériová čísla vyšplhala takhle vysoko. Tolik lidí nemáme ani na celé planetě. Dobře, já si to poznamenám a podíváme se, jestli tě můžeme někde vystopovat. Můžeš to ještě zopakovat?“ Zvedl malé nahrávací zařízení, které bylo podezřele podobné té slánce.</p> <p>„Bill, desátník krátkého kopí, senové číslo 2956756383204596 8132011245 1231245263121452.“</p> <p>„Výborně. Uvidíme, jestli počítač ví, kam patříš. Ale bylo by to rnnohem snazší, kdybys mi to prostě řekl.“</p> <p>„Bill, desátník krátkého kopí, sériové číslo 2956756383204596 8132011245 1231245263121452. Nemusím vám říkat nic jiného než tohle.“</p> <p>„Zapomněl jsem na něco? Nemáte dovoleno mluvit s doktory? To je nové pravidlo?“</p> <p>Bill zavrtěl strnule hlavou. „Ne s doktory, s nepřítelem. Nemusím říkat nepříteli nic jiného než své jméno, hodnost a sériové číslo.“</p> <p>Doktorovi to pořád ještě nedošlo. „A doktoři jsou nepřátelé?“ Bill zavrtěl hlavou. „Já, já jsem nepřítel?“ Bill přikývl a čekal na bolest.</p> <p>Dr. Předpoklad se znovu podíval na tabulku. „O zranění hlavy tu nic není. Nebo zranění lebky,“ bručel si. „Proč si myslíš, že jsem nepřítel?“</p> <p>„Možná bych vám to neměl říkat.“ Bill se snažil si to utřídit. Bylo pro něj lepší být tady za větrem, kde ho ale můžou kdykoli poslat zpátky k nějaké jednotce, kterou nikdy neviděl, do armády, do které nikdy nepatřil? Nebo by měl říct doktorovi, že byl císařským vojákem na vesmírné lodi a pravděpodobně se nechat umučit k smrti, a když ne, tak být zavřený do konce války v táboře pro válečné zajatce? Hmm. Tři možnosti: pravděpodobná smrt, pravděpodobná smrt a pravděpodobné nepohodlí, ale pravděpodobně naživu. „Jsem císařský voják, ale nevím nic, takže by nemělo žádný význam mě mučit,“ řekl vzdorně.</p> <p>„Aha, takovýhle nepřítel!“ usmál se doktor Předpoklad chápavě. „Tím se to vysvětluje!“ Bill se připravil na nejhorší, protože doktor se k němu naklonil blíž. „Všichni usedlíci budou zelený zlostí, že jsem tě našel. Věděli jsme, že tu někde byl císařský voják, ale lidé od Civilní obrany zapomněli vyplnit tvoje papíry, takže jsme nevěděli, kdo jsi. Je vypsaná odměna za tvoje nalezení – a ta je teď moje!“</p> <p>„Odměna? Jako živý nebo mrtvý?“</p> <p>„Tak nějak. Až na to, že tahle je od ENN, Eyerack News Network. Chtějí s tebou udělat rozhovor a představit tě našemu prezidentu, Miliardu Grotskemu. Jsi pořádná veličina, to víš.“ Dr. Předpoklad se vypotácel z pokoje, oči navrch hlavy, a už plánoval, co podnikne s penězi z odměny.</p> <p>Takže veličina? To si Bill ještě nezkusil, ale znělo to, jako že k tomu patří večírky s kokteily a s ženskýma, což byly dvě oblasti, se kterýma měl sice málo zkušeností, ale o to víc výstředních představ.</p> <p>Pohodlně se natáhl a popadl dálkový ovladač holovize, kterou měl nad postelí.</p> <p>První pořad, který zapnul, byla teologická diskuse o skutečné podstatě „odosobnění“, dokonalého stavu, který tak dlouho zoufale hledal Bugs, první mistr neo–zenu.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>.</p> <p>Sportovní komentátor s vojenskou helmou na hlavě vysvětloval, že dnešní zápas v baseballu bude odložen, dokud nebudou z hřiště odstraněny nevybuchlé bomby z posledního bombardování.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>.</p> <p>Obraz jiné komentátorky se vynořil před záznam něčeho, co vypadalo jako výbuch skladu zbraní. Říkala, že to ve skutečnosti byl kryt a že byli zabiti civilisté.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>.</p> <p>V přímém přenosu představovali ženu, která se provdala za muže, jehož matka byla panna.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>.</p> <p>Stará inscenace o bandě lidí, které vysadili na pusté planetě, a o tom, jak se nesmyslně snaží, aby je někdo zachránil. Bill to chvilku sledoval, dokud nepochopil, že se z té planety nikdy nedostanou.</p> <p><emphasis>Cvak</emphasis>.</p> <p>Najednou se v holovizní schránce před Billem objevil důvěrně známý obraz generála Weisseprda. Generál vypadal mnohem víc rozezlený než při své první tiskové konferenci. Možná, že tuhle natočili až potom, co byl <emphasis>Nebeský klid</emphasis> sestřelen, a ne dopředu. Měl teď na sobě skutečnou uniformu, díky které vypadal o trošičku vážněji, protože, po pravdě řečeno, maskovací výsadkový pouštní oděv z jednoho kusu látky muži jeho postavy a tvarů zrovna nelichotil. Přesně opačný účinek ale měla jeho nová pokrývka hlavy. Bill si předtím nikdy nevšiml, jak velikou hlavu generál má. Velikost čepic pro vojáky byla různá, ale i těm nejrozměrnějším stačila velikost 9/38. Ale pro generála Weisseprda byla očividně malá. Zlehka mu spočívala na vršíčku hlavy, uhnízděná v krátkých vlasech jako marcipánová kytička na svatebním dortu. Bill si všiml, že kdyby kdokoli chodil takhle oblečený na veřejnosti, považovali by ho za blázna.</p> <p>A usmíval se. Bill ze zkušenosti věděl, že tenhle muž se usmívá, jen když už <emphasis>opravdu</emphasis> neví kudy kam.</p> <p>„Tato zpráva se skutečně nezakládá na pravdě,“ říkal zrovna. „Všichni naši podřízení byli podrobně poučeni o naší politice, která je <emphasis>nebombardovat</emphasis> civilisty. Bylo jim řečeno, že nesmějí bombardovat, střílet, nebo nějak mrzačit, zraňovat a zabíjet <emphasis>vůbec</emphasis> žádné civilisty. Takže jestli jsme to vyhodili do vzduchu, byl to sklad zbraní. A jestli byli vevnitř civilisté, nevyhodili jsme to do vzduchu. Je to jednoduché. Lidé, kteří tvrdí něco jiného, jsou bezbožní ateističtí vůdci nebohého eyerackého lidu, vůdci, kteří se snaží zmrzačit císařský způsob života. Nemáme žádný spor s lidmi Eyeracku, jen s jejich zlosynným rádobyvůdcem Miliardem Grotskym. Kdyby měli jiné vedení, mohli bychom celou operaci prostě odvolat. Všechno by to skončilo, než byste řekli švec.“</p> <p>„Generále,“ zeptal se reportér (a Bill si všiml, že tentokrát byly kartičky s otázkami rozdány už dopředu) „znamená to, že pobízíte lidi z Eyeracku, aby povstali proti vyvrheli Grotskemu?“</p> <p>„Takhle úplně jednoduše by to nešlo. Ačkoli doufáme, že si zvolí návrat pod milující ochranná křídla svého císaře.</p> <p>Vláda Eyeracku vede svůj lid ke dnu po stezce záhuby a zmaru a přitom jim nestydatě lže.“ Otočil se a podíval se přímo do kamery. „Váš císař a my, jako jeho služebníci, bychom takovou věc nikdy neudělali. Jsme přátelé všech lidských bytostí a jen neochotně – a tak ohleduplně, jak je to možné – trestáme ty, kdo potřebují nápravu.“ Otočil se zpět k reportérům. „ Samozřejmě, jak postupujeme – čistě v rámci naší vlastní sebeobrany, rozumějte – ničíme obrovské množství bojových zbraní, které šílenec Grotsky vložil do rukou eyerackému lidu. Při tom je však možné, že v určité chvíli, při kombinaci špatného počasí, lidských omylů, únavy materiálu a snahy samotných Eyeračanů, může nešťastnou náhodou dojít ke zranění některých civilistů Eyeracku – i přes naši nesmírnou snahu se tomu vyhnout. Pokud se tak stane, chci, aby všichni věděli, <emphasis>není to naše chyba. Všechno je to chyba Grotskeho!</emphasis>“</p> <p>Grotsky je to zlo? On je opovrženíhodný? To je ten šílenec? Grotsky je důvod, proč je Bill tady? V Billovi začala narůstat nesmírná zlost, dokud si neuvědomil, že tohle je to nejpohodlnější místo, kde se za hodně dlouhou dobu vyskytoval.</p> <p>Takže Grotsky je zlý, opovrženíhodný šílenec. Ale to byli všichni vojenští důstojníci, se kterými se zatím setkal. Už měl co dělat i s horšími. Grotsky pravděpodobně nebude horší než, řekněme, kapitán Kadaffi. Nejhorší, co se může stát, je, že by Grotsky chtěl Billa zabít. Billovi se to nelíbilo, ale začínal si pomalu zvykat na myšlenku, že skoro každý, koho zná, se ho dřív nebo později pokusí zabít. Jak špatný by tedy mohl být Grotsky?</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 10</strong></p> <p>TI DVA ODPORNÍ CHLÁPKOVÉ BY klidně mohli být dvojčata.</p> <p>Vtrhli do pokoje bez varování a dveře za sebou přirazili s takovým třeskem, že se všechna okna v místnosti zatřásla. Jeden zůstal u dveří s připravenou zbraní a druhý se zatím vrhl k muži, který sdílel s Billem pokoj, krátce se na něj zadíval a pak mu rychle zašeptal do ucha nějaké pokyny. Muž se začal sbírat a přitom se lehce chvěl, zvedl se z postele a vyklopýtal z pokoje.</p> <p>Chlápci se pohnuli směrem k Billovi a v každém jejich pohybu byla cítit hrozba.</p> <p>Nevypadali jako civilisté, kteří se o něj poslední dva dny starali. Vlastně vůbec nevypadali jako civilisté. I kdyby neměli uniformy, zbraně by to dosvědčovaly až dost.</p> <p>Dva dny odpočinku, i když bez rekreace, nestačily na to, aby otupily Billovy bojové schopnosti. Dr. Předpoklad říkal, že by Bill teď už mohl chodit, ale zatím to nezkusil. Tohle vypadalo, že by to mohl být zajímavý test.</p> <p>Chlápci se postavili každý z jedné strany Billovy postele.</p> <p>„Todlecto je Sid.“ řekl jeden z nich.</p> <p>„A todle je Sam.“</p> <p>Bill se musel podívat na jejich rty, aby se ujistil, kdo z nich mluví. Sid i Sam byli stejně vysocí i stejně stavění. Menší a podsaditější než Bill, ale s dokonale vyvinutými svaly. Měli stejné uniformy, na kterých nápadně chybělo označení Civilní obrany. Měli stejně uhlazené tmavé vlasy, stejně přistřižené knírky, stejný výraz rozezleného odhodlání. Až na to, že byli svalnatější, vypadali hodně jako obrázek „vůdce nepřátel“ z výcvikového programu STŘELCE ZE ZADOVKY.</p> <p>Ale byli jen dva. Dva Eyeračané se zbraněmi proti jednomu císařskému vojákovi, který možná mohl, možná ne používat své nohy. Billovi se to zdálo fér.</p> <p>Sid a Sam zakřičeli: „Stu! Sheldone!“ Vešli dva další chlápci. Vypadali úplně jako ti první dva. Jeden z těch čtyř zavolal: „Shermane! Steve!“ A najednou jich tam bylo šest.</p> <p>Jsou to snad klony? Bill už s klony kdysi pracoval a nebyla to pro něj zrovna hezká zkušenost, ale když si pečlivě prohlédl šest mužů, kteří stáli kolem jeho postele, zjistil, že nejsou úplně identičtí. Někdo je velice pečlivě vybral, ale byli mezi nimi malé rozdíly, jako třeba velikost nosu, hustota obočí. Bill přemítal, jestli je opravdu dali k sobě, protože si byli tak podobní. Neměl ale příležitost se zeptat.</p> <p>„Dobře, důstojníku krátkého kopí Bille, půjdete s námi. Žádné otázky.“ I když nebyli úplně stejní, byli si ti muži tak podobní, že vůbec nezáleželo na tom, kdo z nich vlastně mluví, a Bill to naprosto nedokázal rozeznat. Vlastně na tom už vůbec nezáleželo, protože tohle byli určitě lidé z výslechové a mučicí divize. A i když by se Bill dokázal vypořádat se dvěma z nich, se čtyřmi už by to bylo těžší a se všemi šesti to byla jistější smrt, než když půjde s nimi.</p> <p>Pokud –</p> <p>Bill smýkl nohama z postele směrem k podlaze – nebo směrem ke dvěma Eyeračanům. Když se jeho pravá noha přiblížila k tomu, který stál nejblíž, aktivoval čepel otráveného nože.</p> <p>Ze štěrbiny v noze vyletěl kondom a prosvištěl pokojem. Dvojčata ohromeně sledovala jeho let.</p> <p>Zatímco jejich pozornost byla soustředěna jinam, aktivoval Bill laser zabudovaný v jeho Noze švýcarské armády a seknul s ním skrz pokoj. Konec měřícího pásma se odrazil a rýpl do několika dvojčat. Tím je přinutil, aby se otočili zády, protože jinak riskovali ošklivé pořezání.</p> <p>Bill vyskočil z postele a dal se do toho pěstmi, aby vyřídil jednou ranou dvě z dvojčat.</p> <p>Naneštěstí, tím jak mu léčení vracelo obvyklou sílu a svalové napětí do nohou, tak je taky hrozně moc unavilo. Bill se zřítil jako hromádka neštěstí na podlahu.</p> <p>Jedno z dvojčat vzalo kondom a vrátilo ho zpět do nohy. „Tohle nebudete zrovna teď potřebovat,“ řekl. Jiný smotal měřicí pásmo zpátky do jeho přihrádky. Třetí vyšel na chodbu a vrátil se (Billovi se zdálo, že je to ten samý, ale mohl to klidně být další z nich) s kolečkovým křeslem.</p> <p>Tři až čtyři z nich byli zapotřebí na to, aby uložili Billa jemně, když už ne pohodlně do křesla. Nakonec se celá skupina seřadila kolem něho. Jeden vepředu, druhý vzadu strkal křeslo a po každé straně šli dva.</p> <p>Jak procházeli dveřmi do chodby, všiml si Bill, že je tam shromážděn malý dav doktorů, zřízenců, pacientů a byl tam i Billův soused z pokoje a dokonce i několik sester. Když se Bill se svou eskortou přiblížil, vybuchla celá chodba potleskem.</p> <p>Bill se ponořil do křesla.</p> <p>Chlapíci se zastavili a zaujali nejrůznější pozice. Vyhřívali se na výsluní obdivu svých druhů, přijímali slávu za porobení (jak to Bill viděl) děsivého a nebezpečného nepřítele. Po zhruba minutě hrdinského obdivování se jedno z dvojčat sklonilo k Billovi. „Nechcete přeci přehánět svou odtažitost. Dav miluje, když se může seznámit se svými hrdiny.“</p> <p>Bill se rozhlédl po všech těch lidech. Vůbec nevolali po jeho krvi. „Tohle je kvůli…mně?“</p> <p>„Samozřejmě. Jen na ně trochu pokyňte a můžeme jít.“</p> <p>Opatrně, splihle zamával Bill jednou rukou.</p> <p>Hluk v chodbě se zdvojnásobil. Jeden z lékařů omdlel a musel být odnesen z cesty.</p> <p>Bill jim poslal polibek.</p> <p>Hluk se znovu zdvojnásobil. Dr. Předpoklad a ona působivá sestra předstoupili a vtiskli Billovi kytici rudých růží.</p> <p>„Rád bych poděkoval všem těm pracovitým lidičkám, kteří se přičinili, aby se to podařilo,“ začal Bill.</p> <p>Dvojče se sklonilo. „Žádné proslovy. Máme svoje rozkazy a musíme dodržovat Časový plán.“</p> <p>Bill znovu zamával svým fanouškům a pak se se svou eskortou vydal chodbou k čekajícímu výtahu.</p> <p>„Co teď?“</p> <p>„Nedali vám pokyny?“ Dvojče, které hovořilo potřáslo lítostivě hlavou.</p> <p>„Měli vám dát na dnešek podrobný itinerář,“ řekl další.</p> <p>„Teď jdete dělat rozhovor do ENN,“ řekl jiný – nebo to možná byl zas ten první.</p> <p>„Ale nejdřív,“ řeklo nějaké dvojče, které už možná mluvilo a možná taky ne, „nejdřív musíme jet na fotografování.“</p> <p>„Setkáte se s naším prezidentem.“</p> <p>„Myslíte?“ řekl Bill.</p> <p>„Ano,“ řekla všechny dvojčata naráz. „Se samotným Miliardem Grotskym.“</p> <p>Billovy emoce se začaly bouřit. Aniž to věděl, byl jeho život tak moc ovlivňován tímhle záhadným Miliardem Grotskym.</p> <p>Miliard Grotsky začal tuhle válku, bez které by Bill – no vlastně, prostě by bojoval proti někomu jinému, jmenovitě proti Chingerovcům. Ale čekalo se od něho, že bude nenávidět Chingery. Nenávist k lidem, kteří nebyli důstojníci, byla něco nového a těžko se to učilo.</p> <p>Miliard Grotsky z něho udělal veličinu, což prozatím nebylo k ničemu, ale mohlo se to vyplatit každým okamžikem. Bill věděl o tom, že existují fanoušci, ale nečekal, že někdy nějaké získá, a teď se zdálo, že byli na dosah ruky. Tedy metaforicky myšleno. Fyzicky byli téměř na dosah ruky jen jeho osobní strážci.</p> <p>Díky Miliardu Grotskemu se Bill seznámil s generálem Weisseprdem, který se teď, když už Billovi nemohl nijak ublížit, zdál být mnohem menší blázen než většina důstojníků, které kdy Bill potkal, a mnohem zajímavější.</p> <p>A za Miliarda Grotskeho bylo ještě pořád půl milionu bodů v STŘELCI ZE ZADOVKY, což by Billovi hodně pomohlo k jeho dvanáctihodinové vycházce, kdyby byl někdy repatriován.</p> <p>Miliard Grotsky byl podle Billova přítele a mentora (díky vzdálenosti a nepřítomnosti se srdce stávají vřelejší, a to zvlášť rychle, pokud je někdo tak trochu pomalejší, jako třeba Bill) generála Weisseprda kořen všeho darebáctví, nejhorší muž od doby toho, který byl nejhorší naposled, ať už to byl kdokoli.</p> <p>Billovy pocity z návštěvy prezidenta Eyeracku byly hluboce dvojaké.</p> <p>Celou cestu k prezidentskému paláci si pohrával s myšlenkou, která pro něj byla hlubokým a složitým morálním dilematem: Mám se chopit příležitosti a pokusit se toho chlapa odstranit, nebo co?</p> <p>Grotsky pro něj starostlivě poslal tuhle čestnou stráž, aby ho přivedla, a to od něj bylo hezké. Ale neočekával Billa u vchodu do paláce, a to nebylo hezké. Obstaral hezké motorizované kolečkové křeslo, aby provezlo Billa sály paláce, a to bylo hezké, ale pak Grotskyho lidé nenechali Billa, aby se na něm povozil kolem dokola jednoho sálu, a to nebylo hezké.</p> <p>Takže si Bill pořád ještě nebyl jistý, co by vlastně měl udělat, ani když dojel k prezidentově soukromé kanceláři ve čtrnáctém podzemním podlaží paláce.</p> <p>Párkrát popojel se židlí sem a tam, když čekal spolu se svou eskortou a tlupou fotografů, až bude skončena bezpečnostní kontrola a až se otevřou neprůstřelné dveře. Pak se z vnitřku ozval hlas: „Pojď dovnitř, Bille, promluvíme si nejdřív chviličku o samotě.“</p> <p>Bill věděl, že tohle by mohla být jeho velká chvíle. Když přejížděl přes práh, chápal, že tohle je příležitost nezklamat víru, kterou v něj vkládal generál Weisseprd. Mohl překonat svou předchozí hodnost obyčejného galaktického hrdiny a stát se jedním z největších galaktických hrdinů celého roku, nebo dokonce i roku minulého!</p> <p>Byl sám v uzavřeném pokoji s vůdcem nepřátel. Bylo by poměrně jednoduché, zabít Grotskeho rovnou tady. A to by přece skončilo válku, ne?</p> <p>Jeho silné pravé ruce se třásly nedočkavostí, jen jen sevřít Grotskyho krk. Rozhlédl se po pokoji, aby se tomu muži postavil. Natáhl po něm ruce–</p> <p>A dotkl se jimi něčeho tvrdého, kulatého a chladného.</p> <p>„Dal by sis pivo, Bille?“</p> <p>Bill se zarazil jen na tak dlouhou chvíli, aby si stačil všimnout, že láhev už je odzátkovaná. Po dlouhém loku postavil prázdnou láhev na stůl, zvedl znovu ruku a řekl: „Ano, prosím.“</p> <p>Druhé pivo utišilo jeho největší žízeň a se třetím v ruce už se dokázal uvolnit a rozhlédnout kolem.</p> <p>Kancelář byla malá, podle měřítek Císařství, dokonce menší než důstojnický záchod. Chyběla tu výrazná výzdoba císařských kanceláří a latrín taky. Místo obrazů klasických starých mistrů, jako třeba <emphasis>Klaun se smutnýma oč</emphasis><emphasis>ima</emphasis>, <emphasis>Malá holčička s velkýma kulatýma očima</emphasis> nebo <emphasis>Psi, hrající poker</emphasis>, byly na stěnách obrazovky počítačů, schránky holovizí naladěné na nové kanály a legrační pravoúhlé objekty, které vypadaly, jako by byly vyrobené z papíru. („Knihy,“ vysvětlil někdo později. „Je to něco jako komiks, ale bez obrázků.“)</p> <p>Za stolem bylo největší překvapení. Sedělo tam další z dvojčat.</p> <p>Bill zamrkal.</p> <p>Ne, ne tak úplně dvojče. Tenhle muž nebyl tak impozantní jako ti ostatní. Nebyl tak svalnatý, neměl tak pečlivě upravený zevnějšek, měl horší postavu. Ale určitě vypadal hodně jako ti strážci.</p> <p>„Vy jste ten opovrženíhodný Grotsky?“</p> <p>„Ano,“ řekl ten muž, „myslím, že jsem.“</p> <p>„Začal jste tuhle válku,“ řekl Bill družně mezi dvěma loky piva.</p> <p>„Do určité míry se dá říct, že ano, řekl bych,“ souhlasil šílenec Grotsky. „Nebyl to tedy můj nápad, ale ano, myslím, že to jde na můj účet.“</p> <p>Bill o tom přemýšlel. „Generál Weisseprd říkal, že to všechno je vaše chyba.“</p> <p>„Generál je šlechetný muž,“ řekl muž na scestí, Grotsky. „Dáte si ještě pivo?“</p> <p>„Jistě.“ Bill usrknul a ještě trošku přemýšlel. „Říkáte, že válka nebyl váš nápad?“</p> <p>„Ne, skutečně ne.“ Zlotřilý Grotsky se opřel do křesla a začal s Billem důvěrný rozhovor. „V těhle záležitostech války nejsme zrovna dobří. Máme málo zkušeností.“</p> <p>Bill se snažil eyerackého prezidenta ujistit. „Na začátečníky si nevedete špatně. Tím myslím, že teď už čtyři dny vzdorujete vojenské síle Císařství a géniu Wormwooda Weisseprda…“</p> <p>„Ano, ano,“ přerušil ho opovrženíhodný Grotsky. „Dostali se k nám taky holovizní tiskové konference. Ale já si nejsem tak úplně jistý, kdo vlastně sestřelil víc vašich lodí, jestli vy, nebo my.“</p> <p>„No,“ vysvětlil Bill, „nemůžu říkat nic o ostatních lodích, ale vaši chlapci rozhodně dostali <emphasis>Nebeský klid</emphasis>. To byla moje loď.“</p> <p>Tvář šílence Grotskeho se vyjasnila. „Skutečně? To je dobrá zpráva. Naši vlastní mládenci vás sestřelili? <emphasis>Nebeský klid</emphasis>? Pamatuju se, že už jsem to jméno někde slyšel. Nebyla to vedoucí loď útoků?“</p> <p>„To se můžete vsadit,“ řekl Bill hrdě. „Generál říkal, že jsem božím střelcem ze zadovky na téhle lodi, i když nikdy tak úplně nevysvětlil, kterého vlastně boha.“</p> <p>„Generál?“ Zlý muž na scestí Grotsky vypadal zamyšleně. „Není nějaká šance, že na té lodi byl, když jsme ji sestřelili, že ne? Jejda, tak rád bych se s ním setkal. Jsem velký fanoušek Zatraceného bouřliváka.“</p> <p>„Skutečně? To bych si nikdy nepomyslel. Ale je to špatné – byl na lodi, když dostala zásah, ale odletěl na svém únikovém modulu. Bylo to velice hrdinské – pro důstojníka.“</p> <p>„Ano, to je špatné;“ Trochu míň opovrženíhodný Grotsky položil další láhev piva na stůl místo prázdné, kterou tam odložil Bill.</p> <p>Billa osvítil náhlý nápad. „Proč se prostě nevzdáte? Pak byste se mohl setkat s generálem Weisseprdem a válka by skončila a já bych mohl jít zpátky domů do tábora Buboe, kde mám svou skříň s nohama. Moje nohy mi skutečně chybí.“</p> <p>„Prosím?“</p> <p>„Moje nohy,“ vysvětlil Bill a zvedl Nohu švýcarské armády na desku Grotskeho stolu. „Tohle je jediná, kterou s sebou mám, ale na základně jich mám celou sbírku. Nemáte tu náhodou někde navíc nepotřebné pravé nohy, třeba v márnici, nebo tak někde, ne? I když svoje sundávací nohy mám rád – skutečná lidská noha by byla hezká.“</p> <p>Zlehka ospravedlněný Grotsky si začal pohrávat s počítačem. Bill pořád popíjel svoje pivo. Bill dělal větší pokroky.</p> <p>„Jejda, je mi to líto, Bille, ale nemáme moc lidí, které by výbuch roztrhal na kusy, takže není připravena nabídka nohou. Možná za pár dní.“</p> <p>„To je v pořádku,“ řekl Bill blahosklonně. „Už jsem si na to dost zvyknul.“ Ale něco ho zlehka zašimralo v tom nejvzdálenějším koutku jeho mysli – koutku, který se ještě vzdaloval s každým lokem piva.</p> <p>„Něco vám řeknu,“ povídá Grotsky, „zařadím vás na přednostní seznam čekatelů na nohy. Jejda, je to pravá noha, že?“</p> <p>„TO JE ONO!“ zakřičel Bill. Starostlivě se zadíval na svého kamaráda Grotskeho a pátral po svatozáři kolem jeho hlavy. „Pořád říkáte „jejda“!“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„Ano, říkáte!“</p> <p>Grotsky o tom popřemýšlel a pak kývl. „Myslím, že ano. Musel jsem to pochytit od jednoho mého přítele.“</p> <p>„Jste si jistý?“</p> <p>„No jejda. Vlastně teda, jo, jsem si úplně jistý.“</p> <p>Bill zauvažoval o opovrženíhodném Grotském. „Znával jsem někoho, kdo říkal „Jejda“ často. Můj starý kámoš Eager Beager říkal „Jejda“ pořád.“ Říká se, že nepřítomností se srdce stávají vřelejší. Bill a ostatní vojáci nenáviděli Eager Beagera s vášní jinak vyhrazenou jen důstojníkům, ale vzpomínky na všechny ty boty, které Beager tak nádherně nablýskal, zůstaly, zatímco vlastní nevábná osobnost toho člověka byla už dávno zapomenuta. „A ukázalo se, že Beager byl špión Chingerů.“ Zahleděl se na zlého muže Grotskeho na scestí.</p> <p>„No, já nejsem špión Chingerů. Za prvé nejsem dost vysoký. Chingerovci jsou sedm stop vysocí a zelení a vypadají jako ještěrky s ocasem a nic z toho se nehodí na mě.“ Grotsky se postavil a otočil kolem dokola. Měl pravdu.</p> <p>Grotsky podal Billovi další pivo a zahleděl se mu zpříma do očí. „Nemůžu být špión Chingerovců. Nemohl bych ani <emphasis>znát</emphasis> žádného špiona Chingerovců. Koneckonců jsem skutečný člověk. Věř mi.“</p> <p>Bill se snažil si vzpomenout, kde už <emphasis>tuhle</emphasis> frázi slyšel.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 11</strong></p> <p>BĚHEM FOTOGRAFOVÁNÍ S PREZIDENTEM Grotskym drželi dva osobní strážci Billa v poloze vzpřímené. Nohy už měl teď sice celkem v pořádku, ale jeho krev nebyla příliš odolná proti obsahu alkoholu – vlastně skoro vůbec – a těch čtrnáct piv ho dost odrovnalo. Bylo dobře, že přivezli to kolečkové křeslo.</p> <p>Během cesty do studia ENN o sobě Bill vůbec nevěděl a mírně přišel k sobě až v průběhu rozhovoru. Naštěstí byla reportérka ENN expert na politické a vojenské záležitosti, takže na to byla zvyklá. Vlastně to interview s Billem vyšlo líp než leckteré, které dělala ještě před válkou.</p> <p>Na viceprezidenta ENN pro vlastenecké bubnování udělala Billova přítomnost před kamerami takový dojem – a rozhodně byl přítomen, i když ne i duchem – že rozkázal, že se celý rozhovor bude vysílat minimálně jednou za hodinu.</p> <p>Z Billa se najednou stala hvězda.</p> <p>Eyeračané měli s válkou jen malé zkušenosti a jak daleko jen pamatovali, byl Bill jejich jediným válečným zajatcem, takže se ho museli ptát, jak se správně zachází se zajatci. Strašně se jim snažil vyhovět.</p> <p>„Luxusní hotely, obvykle. S dobře zásobenými bary na pokojích. Tohle je důležité. Dívčí obsluha – jo, dívčí obsluha tam musí být. Každý by měl mít svoji posluhovačku. Pokojová služba. Skutečné jídlo.“ Bill se zasnil nad představou nejrůznějších fyzických potěšení.</p> <p>„Jejda,“ řekl Sam, nebo Sid. Teď, když byl veličina a prezidentův přítel, měl své dva vlastní osobní strážce. „Mně to nezní zrovna jako vězeňský režim. Jste si tím úplně jistý?“</p> <p>„Naprosto.“ Bill zuřivě kýval hlavou. „Byl jsem vězněm už mnohokrát a přesně takhle by to mělo být. Podle Gineverské konvence. Eeh– eh. Jo, to je ona.“</p> <p>Sam se podíval na Sida a obráceně. Nebo to byl Sid a díval se na Sama. „Nejsem si jistý, že to zvládneme.“ řekl Sid nebo Sam. „Jejdanánky, zní to, že to bude pěkně drahé,“ dodal ten druhý.</p> <p>„Kromě toho,“ řekl první strážce, „je tu ta vaše propagační cesta. Ne ve všech místech, kam pojedeme, mají luxusní hotely. A většina dobrých hotelů je stejně plná reportérů. Nezbylo v nich moc pokojů.“</p> <p>„Dobře,“ řekl Bill, „určitě nechcete, aby se v Císařství proslechlo, že zacházíte špatně s vězni. Tím byste je totiž opravdu vytočili.“</p> <p>Sid a Sam se na sebe podívali. „Tím chcete říct, že to, co nám dělají teď, ještě není ze vzteku?“</p> <p>„Ne tak <emphasis>úplně</emphasis>.“</p> <p>„Uh–oh,“ řekli Sid a Sam naráz.</p> <p>Billova první zastávka byla v supermarketu. Postavili tam malé pódium, na kterém držel řeč místní starosta a pak představil Billa. Bill potom zvedl svou Nohu švýcarské armády a laserovým paprskem přeřízl širokou červenou stuhu. Dav šílel.</p> <p>Billa trochu překvapilo, že celý supermarket je v podzemí, ale jeho matka ho naučila, že má být zdvořilý, a když je host, tak neklást příliš vlezlých otázek.</p> <p>Pak šli do ateliéru, kde Bill rozdával autogramy a fotil se s místními politiky, počůranými miminy a tak podobně.</p> <p>Nebylo to přesně to, co Bill čekal od toho být veličinou – neobklopovaly ho hordy kyprých mladých žen žadonících o právo zahřát jeho postel – ale nebylo to špatné. Dostával pravidelně najíst a bylo to skoro skutečné jídlo, nic recyklovaného a znovuvytvořeného. Mohl spát ve skutečné posteli, aniž přitom byl v nemocnici a v okamžitém ohrožení smrtí. Mohl být pořád se svými kámoši Sidem a Samem, kteří se ho ani jednou nepokusili zabít (což bylo víc, než mohl říct o kterémkoli ze svých přátel od chvíle, co se dal k vojsku).</p> <p>Lidé se k němu taky chovali úplně jinak a nesnažili se ho zabít. Říkali mu „pane“ a dokonce „děkuji“, když se jim podepsal s věnováním, a to i když napsal jejich jména špatně. A žádali ho, aby něco udělal, místo aby mu to rozkazovali zvýšeným hlasem.</p> <p>Bylo to zvláštní, ale Bill se na to bál zeptat, protože by se mohlo ukázat, že to je chyba, a jemu se to takhle líbilo.</p> <p>Na své třetí zastávce, kde měl na autovýstavě představit nejnovější model vznášecího auta, ho napadl fantastický nápad.</p> <p>Samozřejmě, že všechny modelky, které vznášedlo představovaly, chtěly jeho autogram. Stály ve frontě první, protože se musely vrátit ke své práci, postavit se vedle aut a pevně ukazovat ve směru teoreticky nových a neuvěřitelně obdivuhodných prvků auta.</p> <p>Sam a Sid přidržovali Billa v křesle, strčili před něj obrázek na podepsání a do ruky mu dali pero.</p> <p>„A jak se jmenuješ, drahoušku?“ zeptal se Sam nebo Sid první modelky. Velice brzo pochopili, že nechat Billa mluvit s atraktivními ženami na veřejnosti byla skutečně špatná myšlenka. Když ho poprvé poprosila dobře vypadající dívka o podpis, popadl ji a dalo jim pět minut přesvědčování, aby ji pustil.</p> <p>Skutečně to nezapadalo do té představy, kterou chtěl pro Billa vytvořit prezident Grotsky. Takže oba S–muži omezili Billovu komunikaci s ženami jen na to, že jim napsal svůj podpis.</p> <p>Právě přítomná zrzka řekla: „Kitty.“</p> <p>Sid nebo Sam se sklonil k Billovi a pošeptal mu to tak, aby to dokázal správně napsat. Na každém věnování už bylo předtištěno: „Pro mou přítelkyni ………… Bojuj ve správném boji!“ imitací Billova rukopisu, takže musel jen doplnit dvě jména – a už věděl, jak se píše to jeho. Ale Bill byl chytřejší, než si mysleli. Dokázal dát sám dohromady většinu ze jmen, která neměla víc než čtyři písmena, a dokonce hodně těch, co jich měla pět. Takže už psal, když strážce řekl: „Velké k, malé i,malé t, malé i.“</p> <p>A když podal s velký úsměvem a ještě větším zamrkáním fotografii zpět, nebyla na ní napsána jen ta dvě jména, ale pod jeho podpisem taky „pokoj 318“, což si pečlivě zapamatoval, když se v hotelu přihlašovali. Protože se tam shromáždil dav, který ho chtěl vidět, předpokládal, že Kitty a ostatní modelky nebudou mít žádný problém zjistit, který hotel to je.</p> <p>A měl pravdu.</p> <p>Ten večer, po přepychové večeři v hotelovém baru, Sam, Sid a Bill odpočívali ve svém pokoji, krkali, vycucávali si zuby a pili pivo.</p> <p>„Škvrrk,“ řekl Sid nebo Sam.</p> <p>„Škvrrk,“ řekl Sam nebo Sid.</p> <p>„Škvrrk,“ řekl Bill.</p> <p>Takhle ta skvělá konverzace po nějaký čas pokračovala dál, dokud nebyla přerušena zaklepáním na dveře. Jemným, citlivým zaklepáním.</p> <p>Jeden z S už byl na půl cestě ke dveřím, když si Bill rozvzpomněl, že někoho čeká, i když si nebyl tak docela jistý koho. Popadl své pivo, zvedl se z pohovky a vydal se na cestu pokojem. Spěchal tak, že při tom Sida i Sama porazil.</p> <p>Stála tam, vysoká a štíhlá, ohnivě rudé vlasy rozpuštěné až k vosímu pasu, oblečená ve flitrovaných večerních šatech, které měla na sobě při autoshow. Bill by sice dokázal spojit své ruce kolem jejího pasu, ale kolem jejích prsou by to byl už předem prohraný souboj. Od země vyrůstaly její nohy a byly dlouhé, dlouhé, dlouhatánské, dokud se radši samy neukončily krásným zadečkem. Ten Bill samozřejmě neviděl, ale pamatoval si ho z dnešního rána, protože kvůli formě a způsobu pohybu byl skutečně pamětihodný.</p> <p>Nepamatoval si její jméno tak dobře jako její zadek, ale i kdyby si ho pamatoval, nebyl by schopen promluvit. Byla zjevením neuvěřitelné nádhery, spolu s tím, že Bill se nedostal do přímého fyzického kontaktu se ženou (vyjma sestry v nemocnici), přinejmenším od posledního dílu série.</p> <p>Naštěstí sama převzala iniciativu. „Kitty,“ řekla. „Potkali jsme se dneska ráno.“ Natáhla k němu vláčně dokonalou, smyslnou ruku.</p> <p>„Bill,“ řekl na to on. „S dvěma L.“</p> <p>„Samozřejmě.“ Podívala se mu do očí a on cítil, jak kdesi hluboko v jeho nitru něco jihne. Na druhou stranu zase něco jiného začalo tvrdnout. „Můžu dál?“</p> <p>„Bill,“ odpověděl.</p> <p>„Budu to brát jako ano.“</p> <p>Jemným dotykem ruky ho Kitty odstrčila stranou a vešla do pokoje. „Máte s těmito pány něco na práci?“ zeptala se.</p> <p>„Ne, ne, vůbec ne. Zrovna odcházeli – že, chlapci?“ Bill zlehka naznačil vymetání, a to tak, že mával oběma rukama nad hlavou, aby naznačil Sidovi a Samovi, že by měli odejít.</p> <p>Ale to neměli v rozkazech.</p> <p>„Jejda. To nemáme v rozkazech,“ řekl jeden z nich. „Řekli nám, že vás máme chránit před problémy a před vším, co by mohlo poškodit vaši pověst.“</p> <p>Bill se otočil zpátky ke Kitty, zastrčil jazyk zpátky do pusy a řekl: „Neurazíte se, že ne?“ Přesvědčivě při tom zavrtěl hlavou.</p> <p>„Vůbec ne.“ Zvedla znovu svou perfektní ruku a zastavila Billovu hlavu, která sebou ještě pořád třepala. „Jsem tu ze své vlastní vůle a už dávno nejsem pod zákonem.“</p> <p>Bill si zašeptal to, co si pamatoval z modlitby díkůvzdání Ahura–Mazdovi.</p> <p>„Jejda,“ řekl jeden ze strážných. „Myslím, že je to v pořádku. Pojď, Side, půjdeme do druhé ložnice.“</p> <p>(<emphasis>Mám to!</emphasis> řekl si Bill pro sebe. <emphasis>Sid je ten na levo! Sam je ten napravo!</emphasis>)</p> <p>Kitty se převlnila k pohovce, sedla si a pod záda si podložila polštářek. „Nebylo by vám tu pohodlněji?“</p> <p>„Nevím, jestli pohodlí je zrovna to správné slovo,“ řekl Bill a rozběhl se přes pokoj. To bylo zvlášť nepohodlné, protože zapomněl obejít stolek na kávu a posledních pár kroků musel kulhat.</p> <p>Praštil sebou na gauč a ona ho stáhla k sobě a sedla si mu na klín. „Miluju slavné lidi,“ řekla.</p> <p>Bill vzdychl. „A já miluju být slavný.“</p> <p>Pak ta vzrušující zrzka položila Billovi jednu ruku na stehno a druhou mu omotala kolem zátylku. Jemně zdvihla hlavu a přiblížila své rty k jeho.</p> <p>Líbání nebylo zrovna to, co měl v plánu, když jí na fotku dal číslo pokoje, ale byl to dobrý začátek a Kitty se líbala zvlášť dobře. Byl to slibný začátek a Bill se málem nemohl dočkat splnění toho slibu.</p> <p>Zrovna se svíjeli v nejpevnějším obětí, když se ozvalo další zaklepání na dveře.</p> <p>Kitty se odtáhla. „Čekáte někoho? Třeba pokojovou službu?“</p> <p>Bill ji zase stáhl k sobě. „Ne. Asi si někdo spletl číslo.“</p> <p>Ať to byl kdokoli, zaklepal znovu, silněji.</p> <p>Bill se pokoušel pokračovat v líbání, ale Kitty pohybovala rty. „Jsi si jistý, že to není pro tebe?“</p> <p>Zavrtěl hlavou. „Pro mě ne, ani omylem, ani náhodou.“</p> <p>Zaklepání se ozvalo po třetí.</p> <p>Sid nebo Sam – Bill je od sebe ještě pořád nemohl rozeznat, když viděl jen jednoho z nich – strčil dovnitř hlavu. „Jejda, Bille, mám jít otevřít?“</p> <p>„Uh – ne, já to udělám.“ Bill vymotal rezignovaně ruku z knoflíčků na zádech Kittiných šatů. Ať už je to kdokoli, zbaví se ho velice rychle.</p> <p>Dveře se otevřely a v nich se zjevila žena stejně krásná jako Kitty, až na to, že měla krátké tmavě hnědé vlasy.</p> <p>„Ahoj, Bille,“ zaševelila. „Pamatuješ si na mě? Misty?“</p> <p>„Ach, ano,“ vzdychl.</p> <p>„Můžu dál?“ zeptala se Misty.</p> <p>„Kdo je to, Bille?“ zeptala se Kitty.</p> <p>„Och, ech, hmmmm,“ povzdychl si Bill.</p> <p>„To jsi ty, Kitty?“ zeptala se Misty. Zlehka políbila Billa na tvář a vešla do místnosti. „Och – nevyrušuju nějak?“</p> <p>„No, ano,“ řekl Bill. „Vlastně teda, ne.“ Snažil se udržet si jasno. Byl vychován k zdvořilosti, ale prostě nemohl přijít na to, co říct zdvořilého v takovéhle situaci. Taky nemohl přijít na to, jak tu udržet obě ženy. Nemohl přijít na to, jak vysvětlit Kitty a Misty, že byly pozvané obě. Nemohl přijít na to, jak drží Misty na těle její jednoduché zavinovací šaty. Možná nějaký magnetismus, nebo statická elektřina. Kvůli tomu všemu byl na hony vzdálen jakékoli racionální myšlence, nebo promyšlené akci.</p> <p>„Abych ti řekla pravdu, Misty,“ vysvětlila Kitty, „zrovna jsme se chystali intenzivně se zabývat heterosexualitou.“</p> <p>Někde hluboko v Billovi se ozval bolestný výkřik. Byl si <emphasis>docela</emphasis> jistý, že tady jde o tohle, ale v těhle věcech jeden nikdy neví. Hlavně s Billovými zkušenostmi.</p> <p>„Och, skvělé!“ vzkřikla Misty. „Můžu se k vám přidat?“ Na nějakém tajném místě se dotkla zapínání a její šaty se rozpadly a splachtily na podlahu.</p> <p>Bill tu stál naprosto paralyzován, ale mnohem šťastnější. Podařilo se mu otočit se směrem ke Kitty. „Prosím, prosím, uh–huh, uh–huh, prosím?“</p> <p>Ale zrzka už si rozepínala poslední knoflíček. Její šaty neplachtily, spíš klouzaly. A narozdíl od Misty měla Kitty spodní prádlo, ale všechno to byly jen stužky a krajky, což bylo v určitých ohledech hezčí než nic.</p> <p>Bill se rozvzpomněl na další kousek té modlitby.</p> <p>V okamžiku sevřel obě dívky, každou jednou paží, tiskl je na odhalené části své kůže a pracoval na tom, aby jí odhalil ještě víc.</p> <p>Kitty mu sundávala košili a Misty se zatím zabývala zapínáním jeho kalhot, když se ozvalo zaťukání na dveře.</p> <p>Bill zařval.</p> <p>Obě ženy se odtáhly a začaly se zabývat sebou navzájem. Bill si natáhl košili a šel otevřít.</p> <p>„To jsou prsa, co?“ Drobná, ale smyslná žena s dlouhými rovnými černými vlasy si rozevřela blůzu. Měla naprostou pravdu.</p> <p>„<emphasis>Dvoje</emphasis> prsa!“ Blonďatá Amazonka skočila do dveří a přetáhla si přes hlavu těsné tričko.</p> <p>Bill vyvalil oči, vzpamatoval se a pak uvedl nově příchozí za bradavky do pokoje.</p> <p>„Sue! Debbie!“</p> <p>Bill se podíval z jednoho páru žen na druhý. „Vy se všechny znáte?“</p> <p>„Samozřejmě. Svět modelingu autovýstav je malý,“ vysvětlila Misty. „Pojďte dál, holky, tady je dost potěšení pro všechny!“</p> <p>Bill nečekal na žádné další vyrušení. V okamžení bylo jeho oblečení rozházené po celém pokoji a on byl tak zaujat hlazením, oštipováním, olizováním, ohmatáváním a …zkrátka a tak dál, že ani neslyšel další zaklepání na dveře. Otevřít museli Sid a Sam.</p> <p>Byla tam jen jedna žena, ale zatímco Sid a Sam zjišťovali, co se děje, a pouštěli ji dovnitř, objevily se dvě další.</p> <p>„Bille, můžeme s tebou na chvíli mluvit, prosím?“</p> <p>„Nemůže to chvilku počkat,“– pozorně se podíval a na chvilku se zamyslel– „Same?“</p> <p>„Ne, nemůže.“</p> <p>Sid ho popadl za levou paži, Sam za pravou, setřásli z něj ženy a odnesli ho do vedlejší ložnice.</p> <p>„Jejdanánku, Bille, máme o tebe starost,“ řekl Sid.</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Sam. „Leží nám na srdci jen tvé dobro.“</p> <p>Posadili ho na postel, sami se posadili do křesel a při tom se vyměnili. Teď se z toho, co byl Sid, stal Sam a obráceně.</p> <p>„Chápeme, že se ti do toho nemůžeme míchat,“ řekl Sam, „kvůli té Gineberské konvenci, o které jsi nám řekl.“</p> <p>„Ale máme strach o tvé zdraví.“</p> <p>„Přesně tak. Tvoje zdraví se nás týká.“</p> <p>„Bojíme se, že vyplýtváš příliš mnoho síly na–“</p> <p>„Tvoje srdce, tak, co tvoje srdce. Všechny ty ženské by na tebe mohly být moc.“</p> <p>„To je v pořádku, hoši,“ řekl Bill. „Jsem zvyklý podstupovat riziko. Koneckonců jsem galaktický hrdina.“</p> <p>„Ale Bille,“ řekl Sid, „pravděpodobně nebudeš schopen plně uspokojit sedm žen za jedinou noc.“</p> <p>„Správně,“ řekl Sam. „Zvlášť, když chceš, jak jsme si jistí, s každou z nich vytvořit hluboký a trvalý osobní vztah.“</p> <p>„Sakra!“ řekl Bill. „Uchránili jste mě od strašné chyby, díky které bych byl zodpovědný za naprosté zničení mé případné budoucí slávy ponížením ženy kvůli svým zvířecím vášním!“ Bill plakal mužnými slzami.</p> <p>(POZN: Následující scéna byla vyřazena na základě pokynů Rady pro politickou bezúhonnost. V originální verzi na sebe Bill, Sid a Sam prozradili, že jsou sobecká, sexistická prasata a chovali se velice nevhodně. Bill nabídl svým přátelům, aby tři z žen využili jako sexuální hračky, bez jakýchkoli ohledů na jejich vlastní touhy a naděje na jejich osobní uspokojení, jakožto plnohodnotných individuí.)</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 12</strong></p> <p>KDYŽ O TOM TAK PŘEMÝŠLEL (což bylo až po nějaké době, protože jeho mozková kapacita byla poněkud umenšena množstvím alkoholu a tím, že byli pořád na nohách při cestách, kterými křižovali hotelové bary), přišlo Billovi veselé, že nebyl venku od té chvíle, co u jezera nastoupil do ambulance.</p> <p>Taky se mu ještě nepodařilo přijít na to, co ti dva S mysleli tím, když mu před pár dny řekli „Uh–oh“. Neviděl kolem sebe žádné známky hrozivé destrukce, ani nic, kvůli čemu by se museli opravdu vážně strachovat.</p> <p>Ale teď bylo jeho největší starostí, jestli minulou noc tancoval a jestli toho hodně vypil.</p> <p>Protože na období mezi tím, kdy vešel do pokoje a kdy ho dnes ráno Sid a Sam probudili mohutným třesením, neměl vůbec žádné vzpomínky.</p> <p>„Jejda, Bille, je čas vstát. Je před námi další rušný den.“</p> <p>„Eště chvilku,“ zamumlal Bill do polštáře.</p> <p>„Ne, Bille, brzo už musíme jít. Dneska ráno ještě jedna malá zastávka a pak už začíná tvá cesta po vojenských základnách a obranných stanovištích. Královny krásy, Bille. Dívčí sbory. Podlézání vojáků.“</p> <p>„Neci.“</p> <p>Sid zdvihl Billovu hlavu z polštáře. „Nemůžu uvěřit, že jsem slyšel dobře. Dívčí sbory, Bille.“</p> <p>Něco malého a zakrnělého se pohnulo kdesi v hlubinách Billova mozku. Bylo to jeho vědomí, které si postupně uvědomovalo, že neví, co se dělo minulou noc.</p> <p>Za normálních okolností by v tom nebyl žádný problém. Hlavním důvodem, proč si Bill vypěstoval v armádě zálibu v alkoholu, bylo, že mohl zapomenout, co dělal, co udělal a že je vojákem. Ale normální okolnosti nikdy před tím nezahrnovaly možné vyplnění Billových hormonálních fantazií.</p> <p>„Dívčí sbory,“ zakrákal Bill.</p> <p>Sam mu strčil mezi rty brčko. Bill mocně nasál a zařval: „Eejaughhhhh!“</p> <p>„Jejda, Bille,“ omlouval se Sam, „myslel jsem, že po ránu máš rád horké kafe.“</p> <p>„Ne takhle horké.“ Ale Bill už byl najednou vzhůru a na nohách. Nasával si kolem jazyka studený vzduch a pokusil se znova promluvit. „Včera v noci…nemůžu si vzpomenout…“</p> <p>Sid a Sam se na sebe podívali. „Chceš říct, že si nepamatuješ, co se stalo?“</p> <p>Bill zavrtěl mrzutě hlavou.</p> <p>Sid se podíval na Sama a pokrčil rameny. „V tom případě jsi prožil nádhernou noc. Miloval ses se spoustou krásných žen na spoustu zajímavých způsobů. Spoustukrát.“</p> <p>To byl vždycky Billův sen a předpokládal, že by si nikdy nemohl stěžovat, kdyby se uskutečnil, ale v hlavě si udělal takovou malou poznámku, že až se to stane příště, chtěl by u toho být. Nebylo to tak dobré, když o tom jen slyšel z druhé ruky.</p> <p>Bill zmáčkl své osobní strážce a kamarády a dostal z nich všechny podrobnosti slavností minulé noci, zatímco oni ho vytáhli z postele do zvukové sprchy a další ranní rutiny, která končila tím, že ho strčili do jejich vznášezíny. Dneska si tedy své platy opravdu zasloužili, protože nejenže byl Bill ráno naprosto neschopný normálního fungování, takže mu museli nacpat snídani do jeho ochablých rtů a vyčistit mu zuby, ale taky si museli vymyslet celou tu historku.</p> <p>Při vytváření toho příběhu odvedli tak dobrou práci, že je Bill nutil, aby to opakovali pořád znova a znova s dalšími a dalšími detaily. Bylo to pořád lepší a lepší, až si nakonec skoro myslel, že si to pamatuje sám. Bylo to téměř tak dobré, jako kdyby se to skutečně stalo.</p> <p>Taky si díky tomu Bill nevšímal, kam to vlastně jedou. Což bylo, mimo jiné, ven.</p> <p>Moc by toho neviděl, ani kdyby se díval, protože okna limuzíny byla natřena téměř neprostupnou černí, a kromě toho byly ty poslední kousíčky jeho vědomí, kterými teď oplýval, plně soustředěny na snahu dozvědět se víc o svých hrdinských činech, než aby se staral o to, kudy jedou.</p> <p>Sama ale naopak celá ta historka začala skutečně nudit. Zapnul si malou holovideo obrazovku, nasadil si sluchátka a naladil ENN. Bill tomu nevěnoval pozornost, dokud neuviděl, jak se vedle něho vznáší obraz generála Weisseprda.</p> <p>„Co říká?“</p> <p>„Pořád ty samé kecy. Slavné síly vašeho slavného Císařství letí do slavné bitvy, slavně. Bombardují jen vojenské cíle, žádní zranění civilisté, žádné nehody, žádná sestřelená císařská loď. Chceš to slyšet?“</p> <p>Sam se natáhl, že zapne zvuk nahlas, ale Bill ho zarazil. „Ne, už jsem to slyšel. I osobně. Počkej – myslel žádná <emphasis>další</emphasis> sestřelená císařská loď, že? Říkal něco o mně?“</p> <p>„Ne, samozřejmě že ne. Kdyby připustil tvou existenci, musel by přiznat, že jsme sestřelili vaši loď, a tím by připustil svou chybu. Takže k tomu nedojde.“</p> <p>Bill z té novinky poněkud pobledl. „Znamená to, že už nejsem voják? Teda, tím myslím, když neexistuju, tak nemůžu být voják. Je to něco jako vyřazení?“ Protože ještě nikdo nebyl nikdy z armády vyřazen, neměl Bill o téhle procedůře ani ponětí.</p> <p>„Jejda, Bille, o tom bych pochyboval.“</p> <p>„A proč vy, kluci pořád říkáte „Jejda“? Znával jsem jednoho, kdo to taky pořád říkal, a byl to špión Chingerů.“</p> <p>Sid se zasmál. „Jejda, Bille, protože nejsem sedm stop vysoká zelená ještěrka, myslím, že bych nemohl být Chinger. Každopádně to musíme říkat podle prezidenta Grotskeho. Hodně to používá a většinu času jsme strávili tím, že jsme ho hlídali.“</p> <p>„Myslím, že by to mohlo být z toho,“ zamumlal jen napůl přesvědčený Bill. „Co je tohle?“</p> <p>Vznášející se obraz generála Weisseprda byl nahrazen obrázkem eyerackého letiště, zabíraného z velké výšky. Kamera se přibližovala k letišti neuvěřitelnou rychlostí.</p> <p>Sam si vytáhl sluchátko z ucha a zvuk byl na chvíli z povzdálí slyšet.</p> <p>„Tento kousek filmu byl vybrán zcela náhodně a nebyl nijak měněn nebo krácen,“ říkal generál. „Jak můžete vidět, je kamera připevněna na hlavici jedné z našich nejnovějších střel, Mírotvůrce XXXVII. Tato střela má vlastní počítač, který byl naprogramován tak, že se vyrovná dokonale vytrénovanému vojáku i se všemi těmi nejposlednějšími technickými vymyšlenostmi.</p> <p>Teď, vidíte ten malý červený bod, který se zrovna objevil ve středu celého obrázku? Ten označuje střílející mechanismy protivzdušné obrany. Když vyhodíme do vzduchu jen ty mechanismy, střely nevybuchnou a málokdo je tedy zabit. Jen muž u spouště, pokud mu včas nedošlo, co se stane.“</p> <p>Ten obrázek se Billovi zdál důvěrně známý. Až na všechna ta podivně plochá místa kolem letištní plochy, která vypadala, jako by je tam někdo dokreslil tužkou, to vypadalo zrovna jako výhled z jeho střelecké věže na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis>. Bill čekal, že se objeví to malé „50“, jako zisk za baterii protivzdušné obrany, ale neobjevilo se.</p> <p>„Vidíte, jak červený bod zůstává přímo uprostřed obrázku,“ pokračoval generál Weisseprd. „Nejsou tu žádné odchylky od původního plánu, žádná možnost omylu. Když se pozorně podíváte, jak tohle skončí, a my vám záznam zpomalíme, abyste to měli jednodušší, vidíte, že pozemní posádka protivzdušné baterie vidí a slyší, že se Mírotvůrce XXXVII blíží, a mají spoustu času se dostat z místa výbuchu.“</p> <p>Obraz se zpomalil, střela zahnula a namířila si to do dveří. Na papíře na dveřích bylo rukou načmáráno „Velitelství eyeracké vesmírné obrany: zákonný vojenský cíl.“ Pod nápisem byl nakreslený červenobílý terč.</p> <p>Pak se dveře otevřely a vybatolili se tři muži, pohupující se ve zpomaleném pohybu, jako když chodí po měsíci. Pak se nápis na dveřích dramaticky přiblížil a záznam skončil.</p> <p>„Jak jste mohli vidět, tenhle náhodně vybraný kus záznamu, který je naprosto typický pro miliony střel, které vystřelujeme proti ateistickým válečným štváčům eyeracké militaristické vlády, jasně demonstruje přesnost našeho útoku a snahu, kterou věnujeme tomu, abychom neublížili žádnému z nevinných a utiskovaných občanů Eyeracku, kteří jsou milovanými Císařovými dětmi.</p> <p>Tohle by mělo udělat konec všem pochybnostem a pomluvám, že se stávají nějaké nehody eyerackým civilistům, snad vyjma těch několika lidí, kteří byli vystrašeni hlukem.“</p> <p>Maličký obraz generála Weisseprda se samolibě vznášel limuzínou, dokud Sam nevypnul holovideo.</p> <p>„Ty mu věříš?“ zeptal se Billa.</p> <p>„Je to důstojník,“ odpověděl Bill.</p> <p>Sam vypadal zmateně. „To nechápu.“</p> <p>„Nemáme s důstojníky moc zkušeností,“ vysvětlil Sid.</p> <p>„Pravidlo pro všechny vojáky je, že cokoli důstojník řekne je přinejlepším lež, přinejhorším se vás chystá zabít.“</p> <p>„Ach,“ řekli Sid a Sam.</p> <p>„Máte se chlapci hodně co učit, co to je být s někým ve válce.“</p> <p>„Myslím, že nám to dochází docela rychle,“ prohlásil Sam.</p> <p>„Ale nedochází nám to tak rychle,“ doplnil Sid, „jak rychle se to na nás valí.“</p> <p>Vznášezína zpomalila a zastavila u kraje.</p> <p>„Jsme tu. Tady žádné autogramy, Bille.“</p> <p>„Žádné autogramy?“</p> <p>„Ne, Bille.“</p> <p>„Žádné modelky?“</p> <p>„Ne, Bille.“</p> <p>„Žádné dívčí sbory?“</p> <p>„Na téhle zastávce ne. Tady musíš jen položit věnec.“ Bill se zazubil. „Ne, <emphasis>tohle</emphasis> jsem nemyslel! Věnec, velké kolo z kytek. Místní starosta ti ho podá, až vystoupíš. Vezmeš si ho a odpochoduješ k památníku. Před památníkem se na chvilku zastavíš, jako by ti bylo smutno, a řekneš: „Na počest zemřelým.“ Pak opatrně položíš věnec k úpatí pomníku a pomalu se vrátíš zpátky. Chápeš?“</p> <p>Bill se na minutku soustředil. „Jistě. „Na počest mrtvým.“ Žádný problém. Znám spoustu lidí, co jsou mrtví.“</p> <p>Čekal tam velký dav, ale ne takový jako ostatní davy, které už Bill viděl. Tenhle byl tichý a stál za zábranami, aniž by do sebe strkali a natahovali se, aby se Billa dotkli. Předstoupil boubelatý muž v černém obleku, potřásl Billovi rukou a představil se jako starosta města. Bill nevěděl, co to je za město, a jeho jméno by pro něj stejně nic neznamenalo, takže jen zdvořile pokývl a převzal věnec.</p> <p>Na věnci byla navázaná velká stuha a někdo na ni předvídavě napsal Billovo věnování. Začal si to strkat pod rameno, ale Sam mu zezadu zašeptal, že by ho měl držet v natažených rukou tak, aby ho všichni viděli. To bylo trochu nešikovné, ale věnec naštěstí nebyl moc těžký.</p> <p>Nejtěžší část byla projít dlouhou, širokou uličkou mlčícím davem. Každá z těch tisíců tváří byla otočená k Billovi, mlčeli a čekali. Pro jeho nervy to bylo mnohem těžší než ty řvoucí tlačenice, které viděl před tím. To bylo spíš trošku jako boj a on věděl, jak si s tím poradit. Tohle ale bylo spíš jako ta chvíle před bitvou, kdy nevíte, co vlastně máte Čekat, až na to, že to určitě nebude nic dobrého.</p> <p>Památník nebyl hned na konci uličky, ale trochu stranou nalevo. Na konci napravo byla velká hromada sutin. Bill se nemohl moc rozhlížet – pokaždé, když se pokusil pohnout hlavou, zašeptali Sid a Sam: „Přímo hleď!“ A protože byl zvyklý poslouchat rozkazy, koukal přímo před sebe. Ale z toho, co ze svého okolí mohl vidět, zaznamenal spoustu dalších velkých hromad sutin, domy, jejichž vršky byly rozstřílené, a na jedné straně uličky velký kráter, který už se zčásti zaplnil vodou. Vypadalo to, jako by tohle město někdo vybombardoval.</p> <p>Bill se konečně dostal na konec ulice mezi barikádami. Velká hromada sutin bývala budovou a nebylo to ani tak dávno, jak se dalo soudit ze zachráněného osazenstva, které stálo vedle ní, pořád ještě zpocené a špinavé. Na zemi nedaleko ležela velká kovová deska. Byla zkroucená a uprostřed zela díra. Přesto ji mohl Bill snadno přečíst.</p> <p>PROTILETECKÝ KRYT – MAXIMÁLNÍ KAPACITA 600 CIVILISTŮ, stálo na ní.</p> <p>Bill udělal mírné vlevo v bok a popošel pár kroků k památníku tak pomalu, jak jen mohl. Věděl, kde už tuhle značku viděl. Mohla to být náhoda, že ji viděl znovu?</p> <p>Památník byla zase jen hromada sutin, ale zformovaných tak, že tvořily malý sloupek. Do nosných trámů byl vyryt dlouhý seznam jmen.</p> <p>Bill položil věnec jemně k základům památníku a řekl: „Na počest mrtvým.“ – tak, jak mu to řekli. Postavil se do pozoru a vzdal čest svým jedinečným dvourukým zasalutováním.</p> <p>Po celou cestu k další zastávce jejich cesty z něho Sam a Sid nemohli dostat ani slovo.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 13</strong></p> <p>BILL KLIČKOVAL PO PARKOVIŠTI, přeskočil několik malých kráterů a jeho instinkty mu přesně říkaly, kdy se má uhnout padající bombě a kdy se krýt v nějakém větším kráteru. Další velká exploze a hned vyskočil ven a zase zpátky. Ohlédl se zpět a zamával rukou, aby shromáždil své kamarády. „Za mnou,“ zakřičel.</p> <p>Kryl se za převrženou vznášezínou a vykukoval dozadu, aby zjistil, jestli jdou za ním.</p> <p>Sam a Sid v tom nebyli tak dobří jako Bill, ale rychle se cvičili. Císařští vojáci naštěstí nebyli v ofenzívě, dokonce ani vážně neútočili. Konečně se osobní strážci dostali až k němu, ale než mohli popadnout dech, vedl už je Bill na poslední úprk přes několik závěrečných yardů do jedné z mála budov, která ještě stála.</p> <p>Oba Eyeračané se sesypali do nejbližších křesel, sotva popadajíce dech. Bill ale ještě nedosáhl svého cíle, a tak odpochodoval k pultu.</p> <p>„Tři superburgry, tři tupláky piva. Rychle,“ řekl. „Tady.“ Otočil se na Sida a Sama. „Co ještě chcete, chlapci?“</p> <p>Exploze zatřásla okny a dívka za pultem odskočila, aby se kryla. Než se znovu vynořila, dal Bill dohromady zbytek své objednávky. „Jedno chilly–chili, jeden horse dog, velkou Klid–Colu.“</p> <p>Odnesl tácy k jejich stolu.</p> <p>„Jejda, Bille, to jsme teda měli kliku.“</p> <p>„To teda. Jen si to představte, najít otevřený Burger Barn. Neměl jsem burger už od…od…možná, že jsem nikdy žádný neměl. Ale viděl jsem na to reklamy!“ Bill spláchl první burger prvním pivem. Obojí vždy na jedno polknutí.</p> <p>Dívka za pultem zapnula holovizi. Ve skříňce stála miniatura prezidenta Grotskeho, byl trošku hubenější, než když ho Bill viděl, a rozhodně byl mnohem podobnější Sidovi a Samovi než kdykoli před tím. „Válka pokračuje tak, jak se dá čekat,“ říkal „za daných okolností. Ztráty na obou stranách jsou poměrně vysoké a všude kolem padá z oblohy spousta odporného harampádí – rakety, bomby, šrapnely, kusy letadel a vesmírných lodí. Doporučuju vám, abyste radši opravdu zůstávali uvnitř. Podzemní města a tunelové vlaky jsou dobrý nápad. Já osobně se chystám zatím zůstat ve svém krytu.“</p> <p>„Jejda, chudák starý Miliard, nezdá se, že by byl nějak mimořádně nápaditý, co, Side?“</p> <p>„Ne, Same, to teda nezdá. Ale koneckonců je na něm obrovský tlak.“</p> <p>„To je pravda, Side. Ale přinejmenším nemusí jíst v Burger Barnu.“ Sam s přemáháním dloubnul do svého horse dogu. „Myslím, že v téhle věci ani žádný opravdový kůň není.“</p> <p>„A to <emphasis>musí</emphasis> být?“ řekl Bill a z brady mu odkapávaly umělé přísady. „Všechno tohle je vyrobené z dobře zpracovaných výživových produktů nápodob masa. V armádě byste nic tak dobrého nedostali.“</p> <p>Sid přikývl. „To vysvětluje, proč jsou tak agresivní.“</p> <p>Bill si strčil poslední kousek jídla do pusy, dvakrát nebo třikrát ho zkousl a polkl. „Uuuurrppp,“ krknul si. „To byla mňamka. Jaká je naše další zastávka?“</p> <p>„Neutronový důl. Aspoň tam budeme v bezpečí. Všechno je tam v podzemí, včetně domů, kde budeme bydlet. Včera v noci byly některé bomby až nepohodlně blízko.“</p> <p>„Děláš si z toho zbytečně moc starostí. Ani se nepřiblížily k hotelu.“ Po týdnu potloukání po oblastech, které byly neustále pod palbou, si to Bill navykl ignorovat. Protože nikdo nemířil přímo na něj, nebral to tak osobně, jako když byl na palubě <emphasis>Nebeského klidu</emphasis>. Ačkoli potají se také šťastně těšil na to, až se dostanou do hezkého, bezpečného, hlubokého dolu.</p> <p>Sam posbíral tácy a odnesl je do recyklačního koše, kde se odpadky přetvoří na další burgery. U pultu se zastavil, aby se podíval na poslední tiskovou konferenci generála Weisseprda v holovizi.</p> <p>Mladý důstojník ho představil. „A tady máme Bouřliváka!“</p> <p>Vojenská kapela zahrála generálovu znělku, reportéři začali aplaudovat a Zatracenej bouřlivák Weisseprd prošel oponou na pódium. Nechal ještě chvilku znít potlesk a pak řekl: „Děkuju vám, děkuju.“ Když se dav ztišil, pokračoval:</p> <p>„Víte, kolik Eyeračanů je potřeba na zašroubování žárovky?“</p> <p>Zástupci tisku nastoupení v jedné řadě volali unisono: „Kolik?“</p> <p>„Jen dva, ale musí mít opravdu pořádnou křivici.“</p> <p>Povinný výbuch smíchu přestal na generálův pokyn.</p> <p>„V posledních dvaceti čtyřech hodinách vystřelily císařské síly na Eyerack přes dvanáct milionů střel a tím se celková bilance války doposud přiblížila sto padesáti milionům. Téměř celá eyeracká protivzdušná obrana byla zničena už před pěti dny, ale dnes bylo na císařské lodě vystřeleno šest střel z mobilních základen.</p> <p>Naše dnešní přesné bombardování bylo zaměřeno na obranný průmysl. Máme náhodně vybraný a naprosto neupravovaný záznam, abychom vám mohli ukázat výsledek jednoho z těchto útoků.“</p> <p>Generál Weisseprd byl na pultě nahrazen stejným obrázkem, který už Bill i oba strážci viděli. Střela, tentokrát popsaná jako chytrá střela řízená dálkovým ovládáním, se zavrtala do stejného červeného bodu. Ale nápis na budově byl jiný. Teď tam stálo „TOVÁRNA NA STŘELY: ZÁKONNÝ VOJENSKÝ CÍL.“</p> <p>„Máme nepotvrzenou zprávu, že jedna mladá dívka byla zhmožděna padajícím smetím, které se nešťastnou náhodou uvolnilo z jednoho z našich bombardérů. Pokud se tato zpráva potvrdí, bude celková bilance eyerackých obětí na počtu dva, od počátku celého boje. Cokoli jste slyšeli jiného, byla jen nepřátelská propaganda.</p> <p>Boj pokračuje přesně podle plánu. Cokoli jste slyšeli jiného, byla jen nepřátelská propaganda.“</p> <p>Sam se k Sidovi a Billovi přidal ve dveřích.</p> <p>Bill ukázal na nebe. „Čekáme jen, až se tam nahoře přestanou štěkat.“ Na to, co venku zbylo z dlažby, se snášel jemný deštík vystřelených nábojnic a trosek. Někde daleko nahoře se ozvala malá exploze. „Stíhačka,“ zamumlal Bill. „Vaše.“ Za chvíli přišla další malá exploze. „Zase vaše.“ V modři nahoře manévrovaly drobné body, zatemněné jen zlehka kouřem. Bill mohl díky svému cvičenému oku a naprosté jistotě, že ti dva toho nevědí tolik, aby mohli odporovat čemukoli, co řekne, přesně popsat situaci. Zvukové efekty k tomu sice nebyly nezbytně nutné, ale bylo zábavné je dělat. <emphasis>„Ra–ta–ta! Buuum! Buuml Cvak! Prásk! Prásk!“</emphasis></p> <p>Nakonec se ozvala další exploze, větší než ty ostatní. „Skupinový útočník,“ řekl Bill. „Císařský. Tím to končí. Jdeme.“</p> <p>Proklusali těch několik set yardů přes parkoviště k obrněné vznášezíně, která se blíž k Burger Barnu nedostala. Auto neutrpělo mnoho škod, zatímco jedli –jen pár nových dolíků ve střeše, to pravé přední světlo se jim rozbilo už před pár dny.</p> <p>Zbytek cesty do neutronových dolů proběhl bez výraznějších událostí. Bourali jen dvakrát, jednou je z cesty odhodil nedaleký výbuch bomby, museli dvakrát přebrodit řeku tam, kde kdysi existovaly mosty, a šestkrát museli jet přes pole a dvorky, což jejich cestu natáhlo asi o pět císařských mílí, ale silnice byla rozcupovaná jako ementál. Nakonec celou tu cestu, která byla dlouhá padesát mil, zvládli za míň než čtyři hodiny.</p> <p>Většina dolů má nejvíc zařízení hned u vchodu, kde se zpracovává ruda, nebo cokoli, co z nich vychází na povrch. Ale u tohohle to tak nebylo. Neutrony jsou totiž strašně maličké a do jednoho docela malého balíku se jich vejde strašně, strašně moc. Takže neutronový důl (tedy aspoň tenhle a tenhle byl koneckonců jediný v celém vesmíru) vypadal zvenčí jako cesty do podzemních garáží. Do podzemních garáží s ozbrojenou stráží a neprůstřelnými pancéřovanými dveřmi.</p> <p>Neprůstřelné dveře se otevřely do čisté, dobře osvětlené komory. Jediný důl, který Bill kdy viděl, byl ledkový důl, kde byl na exkurzi v rámci předběžného výcviku, když se měl stát technikem umělých hnojiv (jeho největší nehormonální sen, který se už teď ale bohužel nikdy nenaplní). Tenhle důl nevypadal ani trochu jako tamten. Především nebylo tohle místo pokryto ledkovým prachem. Přestože silně uznával hnojiva v jakýchkoli formách, tohle Bill musel uznat jako určitou výhodu.</p> <p>Neutronový důl vlastně vypadal spíš jako továrna, aspoň ve svých horních podlažích. Opravdu tu byly garáže a po nich pokoj s recepční ve velice těsné uniformě. Snaživě návštěvníky ignorovala, ale Billovi dělalo problémy ignorovat ji. Byla trošičku baculatá, ale roztomilá a kolem hlavy měla záplavu kudrnatých blond vlasů. Ztělesňovala všechno, po čem Bill u ženy toužil, což bylo to, že byla žena.</p> <p>Bill se usídlil na recepčním pultu a chystal se seznámit se s recepční, ale Sid ho odtáhl pryč. Vlastně tedy těsně před tím, než z toho byl Bill celý pryč.</p> <p>„Sid a Sam, prezidentská stráž, s Billem, čestným válečným zajatcem přišli na návštěvu ředitele. Očekává nás.“</p> <p>Recepční na chvíli zastavila romantický holoromán, který sledovala, vyndala si sluchátka, vyfoukla ze žvýkačky bublinu a celou trojku si prohlédla. „Ne v tomhle oblečení. Provozujeme tady solidní neutronový důl.“ Plácla do zvonku na stole před sebou a křikla: „Vpřed!“ Ze stěny se sesmekl malý robot a šinul se k nim. „Skafandry najdete na toaletě. Všichni tu nosí skafandry. Pořád je mějte zapnuté. Nepokoušejte se z dolu vynést žádný neutron. Rozuměli jste?“ Nečekala ani na odpověď a řekla robotovi: „Vem tyhle tři do apartmá pro hosty číslo 8, dohlédni, ať se převlečou, a pak je přiveď zpět sem. Volno.“ Znovu udělala bublinu a nandala si sluchátka.</p> <p>„A co naše zavazadla?“ zeptal se Sam.</p> <p>Recepční vzdychla, ještě jednou sundala sluchátka a podívala se na muže. „Nevidím tu žádná zavazadla.“</p> <p>„Jsou ve voze.“</p> <p>„O ty se můžete starat až po návštěvě u ředitele. Čeká vás za deset minut a právě jste z nich vyplýtvali třicet sekund.“ Nasadila si sluchátka na hlavu a znovu zapnula holoromán. Na desku stolu se položily drobné polosvlečené postavičky.</p> <p>Robot už byl asi na polovině cesty halou a zrovna zacházel za roh. Dohonili ho těsně před tím, než nastoupil do výtahu, a pak ho následovali bludištěm chodeb až do malého apartmá.</p> <p>Říkalo se tomu apartmá, ale s hotely to mělo společné jen to, že tu byly dvě ložnice a obývací pokoj. Celý prostor, včetně nábytku, byl očividně vytvořen z jednoho kusu. Bylo to celé lehké a útulné, jak jen může umělá hmota být, což není moc. Bylo to odolné a trvanlivé – na kteroukoli židli jste mohli vzít kladivo a nijak jste ji nepoškodili – a asi stejně tak pohodlné jako kámen.</p> <p>„Máte dvě minuty a osmnáct vteřin na převlečení,“ vyslovoval robot. „Pak vás zavedu zpět k recepci. Důstojníku krátkého kopí Bille, váš pokoj je napravo.“ Nohy se mu zasunuly dovnitř a na displeji se objevilo odpočítávání, které ukazovalo, kolik času jim zbývá.</p> <p>Bill si pospíšil do svého pokoje a cestou ze sebe strhával šaty. Výběr nového oblečení byl jednoduchý – mohl si vzít jeden z bílých skafandrů, nebo nějaký jiný. Všechny byly stejné. Ale ocenil znaky, které byly namalované na rukávu.</p> <p>O trochu víc než za dvě minuty už Bill a jeho dva strážci poskakovali chodbou za robotem, ještě se soukali do obleků a snažili se přijít na to, jak je zapnout. Když se dostali znovu k recepci, drželi si na sobě skafandry oběma rukama.</p> <p>Recepční se na ně podívala, zakoulela očima a začala je poučovat. „Podívejte,“ řekla a vstala, „je to jednoduché.“ Ukázala to sama na sobě, Bill dával dobrý pozor, i když ne tak úplně na to, co se je snažila naučit. „Prostě to tady a tady scvakněte, sem strčte ruku, tyhle dvě smotejte dohromady, tady scvakněte a za tohle zatáhněte. Pochopili?“ Sam a Sid vypadali tupě. Bill vypadal vzrušeně. Ale nějak se jim podařilo se pozapínat.</p> <p>Zvonek na stole zazvonil a v rohu se otevřely dveře. Recepční si znovu sedla. „Teď vás ředitel přijme.“ Další pozornost už zaměřila jen na holoromán.</p> <p>Dveře za nimi zapadly a zavřeli celou trojku ve stejně malé místnosti, jako bylo jejich apartmá. Byl to zase umělohmotný výlisek, tentokrát s jednou lavicí. Zkusmo si posedali na lavici jako na bidýlko, tváří k jediné věci, která narušovala jednolitost pokoje. Byla to velká lesklá čtverhranná skvrna na zdi.</p> <p>„DÍKY, DÍKY, DÍKY!“ Hlas bez těla přicházel odnikud. „Promiňte, hned ztiším hlasitost. Musím vám říct, že je pro nás skutečnou ctí vás tu uvítat.“</p> <p>Bill se rozhlédl kolem. „Měl jsem ještě něco udělat?“ zeptal se šeptem.</p> <p>„Nemyslím,“ odpověděl Sid.</p> <p>„Ne. Nic,“ řekl Sam.</p> <p>„Vy mě nevidíte?“ zeptal se hlas, „Jsem tady. Jejda, zapomněl jsem zapnout video, že?“ Velká lesklá plocha se zamihotala a objevil se na ní muž sedící za stolem. „To je lepší, co?“ Byl skoro holohlavý, jen na skráních měl malý věneček vlasů, a byl očividně dobře živený, ale jinak to byl další člen stejně vypadající skupiny prezidenta Miliarda Grotskeho, Samů, Sidů a všech ostatních. Všichni měli stejný knírek a stejné tmavé vlasy. Bill přemítal, jestli se před třiceti, čtyřiceti lety nevyskytla na klonovacím stroji Eyeracku mírná závada.</p> <p>A taky říkal „Jejda“. Tentokrát už se Bill ani neobtěžoval se na to zeptat.</p> <p>„Jejda, Bille, vy jste se vůbec nezměnil,“ řekl ředitel.</p> <p>„My jsme se už setkali?“ zeptal se Bill.</p> <p>„Och, ne. Myslím oproti fotkám ve zprávách. Jsem Snorri Yakamoto. Jsem šťasten, že vás poznávám.“</p> <p>Bill se rozhlédl po pokoji, který byl spíš jako cela. To, co mohl z ředitelovy kanceláře vidět na obrazovce ve stěně, vypadalo jako pravý dřevěný nábytek, plastikové táflování stěn a okno. „To si myslím. Máte hezkou kancelář.“</p> <p>„Díky. Jejda, nebudu se moci s vámi setkat osobně, ale řekl jsem Sylvii, že má udělat všechno pro to, abyste se tu cítili jako doma a aby bylo jisté, že vám po celou dobu vašeho pobytu bude poskytnuta nejlepší možná péče.“</p> <p>„Sylvii?“</p> <p>„Má recepční. To je fakt kus, co?“</p> <p>Bill cítil, že s tím by mohl souhlasit.</p> <p>„Máme pro vás připravenou večeři a zítra vás provedeme celým dolem. Jak to zní?“</p> <p>„Napínavě,“ řekl Bill bez stopy napětí.</p> <p>Večeře dopadla přesně, jak Bill očekával.</p> <p>Výlisková jídelna vypadala úplně stejně, jako všechny ty jídelny, kde už Bill jedl. Jídlo nebylo vyrovnané na samoobslužných pultech, ale roznášeli ho roboti, i když taky na tácech, a všechny části jídla, o kterých by se dalo předpokládat, že budou jiné, byly šedé, nevýrazné a promíchané dohromady.</p> <p>Ostatní hosté byli po celodenní práci unavení a uzavření. Billovi se podařilo sednout si vedle Sylvie, jediné ženy v místnosti, ale pokaždé, když se jeho ruka začala přesunovat směrem k jejímu kolenu, dostal od ní ze strany ránu pěstí do hlavy. A to byla jediná pozornost, kterou mu věnovala, protože byla ještě pořád zcela zaujata svou holoromancí.</p> <p>Zkráceně by se dalo říct, že nejlepší okamžik večera pro Billa nastal, když se vraceli do auta pro zavazadla.</p> <p>„Jejda, Bille,“ řekl Sam, „aspoň víš, že zítřek bude oddechový den.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 14</strong></p> <p>„TADÁÁÁ! TADÁÁÁ! TADÁÁA!“</p> <p>Siréna vrněla Billovi jemně v uších.<emphasis>„Chrrr! Chrr! Bzzzz!“</emphasis></p> <p>Vymrštil se, sedl si a natáhl se po ovladači své střílny ve věži, než si vůbec uvědomil, kde vlastně je. Pak se upamatoval, že ať se dá proti neutronovému dolu namítat cokoli, určitě se ho tu nikdo nepokouší zabít. Oddychl si a natáhl se zpátky s hlavou na výlisku plastikového polštáře.</p> <p><emphasis>„Tadááá! Tadááá! Tadááá!“</emphasis></p> <p>Bill zvedl ruku a mohutně máchnul směrem k umělohmotné siréně. Odřel si při tom ruku, a tak neměl jinou možnost než vstát.</p> <p>Siréna se automaticky vypnula.</p> <p>Vešel do společného obývacího pokoje a ztěžka dopadl na gauč. „Jau!“ Začal se vrtět, aby si poškrabal zadek.</p> <p>Sid nebo Sam vyšel ze svého pokoje. Měl už za sebou zvukovou sprchu a teď bojoval se skafandrem.</p> <p>„Jejda, Bille, radši by sis měl pohnout, za chvíli tu bude ten robot a nebude na tebe čekat, až se oblečeš.“</p> <p>„Vrrr.“</p> <p>Sid nebo Sam popadl Billa za pravou ruku – tedy za pravou ruku na pravé straně – a zdvihl ho. „Mám tě zase strčit do sprchy?“</p> <p>„Vrrrrr. Ne.“ Bill se odpotácel zpátky do své ložnice a ani ne za minutu se vrátil. Skafandr na něm visel. Sid (teď, když byli oba pohromadě, už je od sebe mohl rozeznat) ho do něj zapnul.</p> <p>„Dnes si prohlédnete důl,“ řekl robot místo přivítání. „Následujte mě.“ Otočil se a odjel.</p> <p>Sylvie na ně čekala pod velkým nápisem ADIT.</p> <p>„Adit?“ zeptal se Bill.</p> <p>„Snorriho velký přesmyčkový vtípek.“</p> <p>„Ach,“ řekl Bill a zmatený byl pořád stejně.</p> <p>„Tento neutronový důl je ve vesmíru jedinečný,“ začala Sylvie svou připravenou řeč. „Ačkoli všechny druhy zbraní mohou být vyrobeny bez neutronů, jsou naprosto nezbytné pro výrobu neutronových bomb. Proto je těžba neutronů pod vládní kontrolou, jako strategický průmysl. Nepovolené vynášení neutronů z těchto dolů je považováno za velezradu, trestanou doživotním vězením s těžkou prací v nejspodnějších podlažích tohoto dolu. Na závěr této exkurze dostane každý z vás jako suvenýr jeden neutron, ale pokus o přivlastnění si jakéhokoli dalšího bude hodnocen jako zločin.“</p> <p>Dveře s nápisem Adit se otevřely, a tak mohli vejít po rampě do vlastního dolu. Vypadalo to tam spíš jako na chodbě velice levného hotelu. Bylo to hodně podobné vyšším patrům, jen umělá hmota nebyla vylisovaná, ale jen nastříkaná na stěnách.</p> <p>„Jak vidíte, nebyly zde vynaloženy žádné prostředky, aby tu byly nejlepší možné pracovní podmínky. Protože zásoby neutronů jsou vyčerpané, byly horní prostory přeměněny na rezidence, kanceláře a laboratoře.“</p> <p>Sylvie otevřela dveře a nechala návštěvníky nahlédnout dovnitř. Bill tak dlouho manévroval kolem, až se mu podařilo dostat se přímo za ni, a ona ho bez míření trefila pěstí do pravé ruky. „Zde pracují vědci na zlepšování metod, kterými se sledují neutronové žíly, procházející okolními skálami.“ Kolem stolu sedělo několik smutně se tvářících lidí v bílých pláštích oblečených přes skafandry. Sylvie zavřela dveře dřív, než si vůbec všimli její přítomnosti.</p> <p>„Tyto výtahy dopravují horníky dolů do vlastních pracovních podloží. Jsou tu tři typy podlaží – průzkumné, v nejhlubších a nejnovějších částech dolu. Výrobní, v částech, kde už byl průzkum zcela ukončen, a renovační, kde byly žíly úplně vytěženy a podlaží jsou připravovány k jiným účelům. Půjdeme teď do hlavního výrobního podlaží, dvě míle pod povrchem.“</p> <p>Všichni stáli tiše v klesajícím výtahu. Bill zívl. Po něm Sam, pak Sid a nakonec se to přes Sylvii Billovi vrátilo. Tak to chvilku pokračovalo, až Bill řekl: „Víš, já jsem uznaná veličina. Kamkoli přijdu, jsou na mě lidi hodní.“ Silvie ho dloubla do boku. „Takhle jsem to nemyslel. Jak to, že nás ředitel nepřišel pozdravit osobně?“</p> <p>„Ředitel se s nikým osobně nestýká.“ řekla Sylvie.</p> <p>„Ani s prezidentem Grotskym,“ dodal přemýšlivě Sid. „A</p> <p>přitom jsou to dobří přátelé. Prezident jmenoval Yakamota do téhle funkce, a nikdy ho neviděl jinak, než v holofonu.“</p> <p>„To je divné,“ komentoval to Bill.</p> <p>„Snorri říká, že se bojí nemoci,“ vysvětlovala Sylvie.</p> <p>„Já jsem čistý!“ namítal Bill.</p> <p>Sylvie se na něj podívala a popotáhla nosem.</p> <p>„Ne skutečně! Pořád se sprchuju. Sid a Sam mi to mohou dosvědčit.“</p> <p>Sylvie zvedla obočí. „Skutečně? Takhle to tedy je.“</p> <p>Tak by to mohlo pokračovat do nekonečna, ale výtah nakonec dojel do požadovaného podlaží.</p> <p>Když vstoupili, přepnula se Sylvie zase na průvodský program. Bill si nebyl jistý, jestli je to lepší.</p> <p>„Protože jsou neutrony tak malé, mají v přirozeném stavu tendenci mísit se s jinými malými věcmi, jako je písek, prach a kamínky. Velká část prostoru ve výrobních podlažích je proto věnována zařízením, která oddělují neutrony od kamísku.“</p> <p>„Kamísku?“ zeptal se Bill.</p> <p>„Snorri má rád přesmyčky.“</p> <p>„Za touto zvukotěsnou stěnu po vaší levici je třídící místnost. Je to největší místnost v celém dole. Prosím, držte se blízko mě.“ Strčila do Billova ramene. „Takhle blízko ne.“</p> <p>Hluk, který se vyvalil z místnosti, když otevřela dveře, byl působivý. Přepravní pásy, jeřáby a nakladače, které se pohybovaly všude kolem byly dost hlučné, ale obrovský řidič je zdaleka překonával.</p> <p>Třídič byl veliký stroj, který zabíral skoro celou délku místnosti, skoro půl míle. Na různých místech do něj nakládali a sypali různé množství rudy, od velkých balvanů na začátku, po písek téměř na konci. Kvůli hluku nemohla Sylvie nic vysvětlovat, ale naštěstí bylo všechno tak jasné, že stačilo, aby ukazovala přes oblaka písku a neutronového prachu na hlavní rysy stroje, a dokonce i Bill to pochopil.</p> <p>Každá část pracovala v podstatě stejně. Ruda byla nasypána násypkou do velkého, těžkého síta. Síto se třáslo, dokud všechno, co mohlo, nepropadlo skrz. Co zůstalo nahoře bylo sesypáno, rozemleto a s další várkou šlo znova do násypky. Co propadalo, šlo další násypkou na jiné, menší síto. Všechno to bylo neuvěřitelně hlučné a stejně tak nudné. Bill cítil, jak se mu zavírají oči.</p> <p>Třesení, nasypávání a rozemílání pokračovalo, dokud nebyl pudr tak jemný, že téměř tekl, a skrz poslední síto už propadly jen neutrony. Snášely se do průmyslových přepravních kontejnerů jako mlha. Dělníci pravidelně zastavovali déšť neutronů, zapečetili kontejner a na jeho místo přistavili prázdnou přepravku. Kontejnery hlídala stráž. Technici s neutronovými detektory a opravdu a opravdu velkými lupami hlídali všechny ostatní, zajišťovali, aby se žádné ztracené neutrony neodkutálely stranou, nezachytly se v záhybech skafandrů, nebo nebyly ukradeny.</p> <p>„Teď se podíváme,“ oznámila Sylvie, když se zase dostali do chodby, „jak je získávána neutronová ruda.“</p> <p>Ale než se k tomu mohli dostat, ozvalo se hlášení z rozhlasu: „Desátník krátkého kopí Bill, prosíme zvedněte jakýkoli služební bílý telefon. Desátník krátkého kopí Bill, prosíme zvedněte jakýkoli služební bílý telefon.“</p> <p>„Já?“ zeptal se Bill. „Kdo ví, že tu jsem?“</p> <p>„Jejda, Bille, psali to ve všech novinách,“ podivoval se Sam.</p> <p>„A jo. Vždyťs mi to říkal. Já čtu jen kreslenou přílohu vtipů.“</p> <p>Sylvie zavedla Billa k nejbližšímu telefonu a diskrétně poodstoupila.</p> <p>„Haló, tady Bill.“</p> <p>„Jejda, Bille, kde jste.“</p> <p>„Prezident Grotsky? Jste to vy? Jsem v dole.“</p> <p>„Ne, Bille. Tady je Snorri, ředitel. Pamatujete se? V které části dolu jste?“</p> <p>Bill se rozhlédl kolem a snažil se upamatovat, co právě viděl. „Jsem před velkou místností se spoustou strojů.“</p> <p>„To je řídící místnost. Hlavní výrobní podlaží. Dobře, takže máte asi pět minut, než vás přijdou zatknout vojáci. Nemůžete se dostat ven, ale možná, že se vám povede se tam někde schovat. Vemte s sebou Sida a Sama, dobře?“</p> <p>„Schovat? Proč? Jsem veličina. Neschovávám se před lidmi.“</p> <p>„Jejda, Bille, už žádná veličina nejste. Teď jste nepřátelský voják. Došlo tu k vojenskému převratu a nová vláda z vás chce udělat vězně. No, zrovna teď se mi snaží vyrazit dveře. Musím jít!“ a co-nevidět-bývalý ředitel Yakamoto zavěsil.</p> <p>„Sylvie! Kde je tu zadní východ?“</p> <p>Sylvie vyfoukla ze žvýkačky bublinu. „Nikde. Je tu jen jeden východ. Proč?“</p> <p>„Vládu převzala armáda. Jdou sem pro mě, Sida a Sama. A myslím, že pro tebe taky. Musíme se schovat!“ Sylvie znova praskla bublinu. „Co myslíš tím <emphasis>my</emphasis>?“ zeptala se, bledá v tváři. „Já tu jen pracuju. Co je se Snorrim?“</p> <p>„Když zavěsil, dobývali se mu zrovna do dveří.“</p> <p>„Dobře, pokud se tam nedostali, pracuju pořád pro něj. Ale musím tě varovat, až se tu objeví ti noví hoši, tak pracuju pro ně. Nejlíp uděláme, když vsadíte na průzkumná podlaží. Nejsou ještě tak dobře zmapovaná.“</p> <p>Bill popadl svou tělesnou stráž a cestou k výtahu jim vysvětlil situaci.</p> <p>Dno dolu nebylo ani tak luxusní jako výrobní podlaží. Na stěnách ještě nebyl nástřik z umělé hmoty, klimatizace nebyla instalována, bylo tam málo světla a celé to místo vůbec vypadalo jako důl.</p> <p>„Tudy,“ vybral Bill náhodně směr.</p> <p>Za chvilku už se ztratil v temnotě.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 15</strong></p> <p>„SAME?“</p> <p>Žádná odpověď.</p> <p>„Side?“</p> <p>Zase žádná odpověď.</p> <p>„Bille?“ řekl Bill.</p> <p>„No?“</p> <p>Dobře, pomyslel si Bill, přinejmenším <emphasis>já</emphasis> tu jsem.</p> <p>Neměl nejmenší ponětí, kde to <emphasis>tu</emphasis> vlastně je, nebo jak dlouho tu je, nebo jak se odtud dostat, ale aspoň něco věděl.</p> <p>Taky věděl, že ho vojáci nenašli, a to něco znamenalo. Ale ne mnoho, protože vojáci by mu aspoň mohli dát něco k jídlu. Tady dole nic takového sám nenajde. Cestou už zapadl do spousty kaluží, takže voda nebyla žádný problém, ale začínal dostávat opravdový hlad. Byl už tak hladový, že začínal zvažovat, že se sám vzdá.</p> <p>Vlastně už to ani tak nezvažoval, jako spíš na to pořád myslel. Podle toho, jak dlouhé měl vousy, mohl usoudit, že tady v temnotách bloudí už přinejmenším tři nebo čtyři dny. A poslední jídlo měl večer před tím. Nebylo tehdy moc dobré, ale s odstupem času se mu zdálo pořád lepší a lepší. Bill se skoro dobral bodu, kdy je i vojenská strava dobrá.</p> <p>Klopýtal pomalu vpřed, ruce měl natažené před sebe, aby si příliš často nenarážel nos o zdi. Řach! Tady zrovna jedna byla. Jen tak pro formu se rozhlédl do stran. Už to bylo dlouho, co naposled něco viděl. Tohle místo bylo přiměřeně temné, jako dno dolu.</p> <p>Doprava? Přesně jak očekával – nic. Doleva? Už asi slepne. Vyplul před ním světlý bod. Protřel si oči. Bod tam pořád byl. Ale počkat! Upamatovat se, že něco takového už viděl. Byla to věc, které se říkalo světlo!</p> <p>Aniž na to myslel – což nebylo v Billově životě nic nového – potácel se směrem k záři.</p> <p>Zpočátku klopýtal pomalu, ale důsledky jeho objevu se mu pomalu prodíraly do jeho zkamenělé mysli, a tak pomalu zrychloval. Když nebude sledovat to světlo a nedostane co nejdřív něco k jídlu, zemře. A kdyby byl mrtvý, neměl by z toho, že utekl vojákům, vůbec nic. V tom případě by stejně tak dobře mohl být vězen.</p> <p>Být vězeň nemůže být přinejhorším o moc horší než být voják, ne? A přinejmenším je to o trochu lepší než pomalé umírání hlady v temnotách.</p> <p>Potácel se, klopýtal a padal, ale pořád směrem vpřed, k úlomku světla. Bill začal nabírat rychlost. Nakonec bylo světlo tak jasné, že mohl rozeznat stěny chodby. Zrychlil na středně rychlé belhání.</p> <p>Teď už viděl na podlahu. Aspoň tak, že se mohl vyhnout největším kamenům a dírám. Přidal a všechnu svou sílu dal do toho, aby dosáhl světla dřív, než zmizí, než ho nechá zhynout samotného v temnotách. Zoufalství ho vybudilo téměř k normální rychlosti chůze.</p> <p>Světelná skvrna rostla, stal se z ní malý žlutý míč, lákal ho pořád dál, přinášel s sebou dráždivé halucinace vůní jídla: káva, pivo, fazole a slanina. Jak se přibližoval, byl si skoro jistý, že má nějakou tu psychickou příhodu, jak o tom mluvili v nemocnici. Bezpochyby jí způsobil stres, hlad a dezorientace. Buď tohle, anebo se úplně pomátl.</p> <p>Ano, to musí být ono. Jak jinak by se dal vysvětlit táborák v dole? Možná by to Billovi moh! říct ten malý podmračený stařec utábořený u ohně. Nebo když ne, mohl by možná jeho kanárek pár věcí vědět.</p> <p>Jak se Bill přibližoval, udivovala ho dokonalost halucinace. Oheň skutečně hřál, slanina prskala na pánvi a stařec smrděl tak, jako že slovo koupel neumí možná ani vyslovit.</p> <p>Jen proto, že ten muž byl pouhá halucinace, nebyl to ještě důvod být nezdvořilý. „Promiňte, pane Halucinace,“ začal Bill, „mé jméno je Bill.“</p> <p>„Ech?“ Staroch vzhlédl zpod široké krempy svého klobouku, zavěsil si palec za opasek svého overalu a zeptal se: „Co pro tebe můžu udělat, synku?“</p> <p>„Vím, že jste jen výplod mé vyhladovělé představivosti, pane, ale nezbylo by vám tam trochu toho imaginárního jídla? Byl bych vám velice vděčný.“</p> <p>„Nejsem žádná halucinace, synku. Jsem prospektor. Copak‘sto nepoznal? Kanár, plnovous, overal, slanina s fazolemi, táborák? Heh heh heh,“ hehehtal se. „Tohle vždycky byly jasné znaky všech prospektorů v historii a to sem taky já, kopáč. Gabby Gormless, prospektor. Někde tu mam i unijní průkaz.“ Halucinace si marně prohledávala kapsy. „Ale přičapni si k ohni. Tady máš talíř a lžíci.“</p> <p>Bill si ještě nikdy nepřičapával a v jeho oslabeném stavu to nebylo jednoduché dokázat, ale starosti mu to nedělalo. Koneckonců, i kdyby spadl tváří přímo do ohně, jen by se praštil do hlavy o kámen, protože to všechno byla jen halucinace. A v minulosti už schytal tolik ran do hlavy, že to pro něj bude důvěrně známá zkušenost.</p> <p>Talíř ale vypadal velice opravdově a fazole na pánvi dělaly dokonce dojem, že by si o ně mohl spálit rty. Za celý život se nesetkal s halucinační zkušeností, která by byla tak obdivuhodně realistická. Ale mezi všemi možnými dovednostmi, které Bill získal v armádě, byla i schopnost naprosto ignorovat rozdíl mezi fantazií a realitou, která ve vojsku vlastně ani neexistovala, a tak si toho prostě jen užíval a nepřemýšlel o všech možných důsledcích.</p> <p>Hlavní důsledek samozřejmě byl, že umíral. Vzhledem k tomu, kolik úsilí věnoval Bill tomu nezemřít, kdyby se nechal o tomhle přemýšlet, musel by to považovat za hrozně nespravedlivé. A radši se nezmiňovat o tom, jak to bylo depresivní. Takže na to nemyslel.</p> <p>Prostě se jen usadil a užíval si halucinace. Bylo nádherné, jak ty iluzorní fazole dobře chutnaly a slanina se zdála být přesně na hranici mezi měkkostí a křupavostí a káva, káva vypadala úplně jako pravá káva, bez mletých žaludů nebo vedlejších ropných produktů nebo jiných recyklačních náhražek. A to pivo – jako skutečné pivní pivo. To byla část, která Billa přesvědčila, že to musí být halucinace. Ačkoli měl po druhé porci zjevný pocit nasycení a když skončil, zdálo se mu, že má víc energie, věděl, že to všechno je jen iluze.</p> <p>Stejně jako obrovské krknutí, které následovalo.</p> <p>„Musels být skutečně vyhladovělý, mladíče.“</p> <p>Bill si srkal zuby a zvažoval. Právě snědl celé imaginární jídlo a teď chce jeho stejně imaginární hostitel začít konverzaci. Je to jasné – všechno ukazuje na to, že se úplně zcvoknul.</p> <p>Ale jestli je šílený, tak se přece říká…</p> <p>„Jo, dost hladový. Jste moje halucinace, že jo?“</p> <p>„Sakra, synku, jako halucinace se teda necítím, ale předpokládám, že bych se tak necítil, i kdybych byl halucinace. Zajímavá epistomologická otázka, co? Jako ta, jestli jsem člověk, který se probudil ze snu, že je motýlem, nebo motýl, kterému se zdá o tom, že je člověk.“</p> <p>„To neznám,“ řekl Bill. „Jak to dopadne?“</p> <p>„Na tom nesejde. Stará zenová metafora. Ale co ty? Co tě přivádí sem dolů? Jak dlouho se tu motáš bez jídla a světla?“</p> <p>„Jejda, já nevím.“</p> <p>Iluzorní prospektor se na Billa pronikavě podíval. „Dyž na to tak myslim, znával sem chlápka, co řikal „jejda“ pořád. Ale byl mnohem menší, než seš ty. Ale na tom nesejde. Jak to příde, že nevíš, jak dlouho tu seš? Todle se mi zdá jako druh věcí, který by měl člověk vědět.“</p> <p>Bill se cítil trochu hloupě, když se měl bavit s někým, kdo vlastně ani neexistuje, ale nic lepšího na práci stejně neměl. „Tady dole jsem od převratu. Utekl jsem spolu se svýma dvěma přáteli Sidem a Samem, aby nás nezatkli, a ztratil jsem je – teda, nejdřív vojáky, ale pak i Sida a Sama. Od té doby je hledám a snažím se vyhnout pátracím skupinám.“</p> <p>„Už jsi viděl nějaké pátrací skupiny?“</p> <p>„Ne, vlastně ne, ale někde v dálce jsem slyšel nějaké lidi, kteří mě mohli hledat.“</p> <p>„Aha. Tak proč jsi přišel k mému ohni?“</p> <p>„Vy nejste skutečný,“ vysvětlil Bill.</p> <p>„Sakra, myslím, že to dává smysl.“ Imaginární prospektor se uchechtl. „Tak tni řekni o tom zatracenym převratu. Kdy se to stalo a kdo převzal vládu? Jsem tady dole v tunelu už měsíc a úplně bez kontaktů. Přišel Snorri Yakamoto o práci?“</p> <p>„Poslední, co jsem slyšel, bylo, jak se mu snaží vyrazit dveře u kanceláře. Ale převrat byl proti prezidentu Grotskemu.“</p> <p>„Generálové dostali Miliarda!“ Gabby vypadal opravdu šokované. „Museli to bejt generálové. Ale jesli šli i po tobě, musíš bejt Millardův kámoš, co?“</p> <p>„Svým způsobem. Dali jsme spolu pár piv.“</p> <p>„Sakra, to mí úplně stačí. Udělám, co budu moct, abych ti ňák pomoh! Jen mi řekni, co chceš.“</p> <p>To jsou věci, myslel si Bill. Nic se nemohlo stát, když to tomuhle chlapíkovi řekne. Co by mohl Billovi udělat, když není skutečný? Možná ho dostat z tohohle dolu. Jistě, proč se nezeptat?</p> <p>„Hmmmm.“ Imaginární prospektor si mnul svůj imaginární, ale přesto špinavý plnovous. „OK.“</p> <p>Bill si byl docela jistý, že když nic jiného, tak ten spánek byl skutečný.</p> <p>Ale když se probudil, Gabby Gormless a jeho kanárek tu pořád byli i s popelem z ohně.</p> <p>„Vy jste ale pořádně odolná představa,“ řekl mu Bill.</p> <p>„Sakra, to si teda myslim. Chceš trochu studenýho kafe, než ho vyleju?“</p> <p>Bill si vzal hrníček. Na halucinaci to bylo obdivuhodně silné. Kdyby bylo skutečné, vytrhlo by ho to z jakékoli halucinace. Protože ale pořád viděl i Gabbyho i jeho kanára, muselo i to kafe být imaginární.</p> <p>Vydali se dolů tunelem a cestu jim osvětlovala lampa, kterou měl mezek zavěšenou na krku. Byla to elektrická lampa, ale byla vyrobená tak, aby vypadala jako starodávná petrolejka, i s tím blikajícím a nestálým plamenem. Gabby krátil čas vyprávěním neuvěřitelně nudných a opakovaných historek o svých dobrodružstvích a výzkumech. Bill zjistil, že by sám – nebo jeho podvědomí, což bylo v jeho případě skoro to samé – mohl takové historky vymýšlet, takže o nic nepřijde, když je bude ignorovat.</p> <p>Tady dole na dně dolu nebyl žádný způsob, jak měřit čas jinak než pomocí hodinek. Bill si ani nebyl jistý, jestli v halucinaci běží čas stejně rychle jako v realitě, ale zastavili se na další iluzorní jídlo. Na Billa mohutně zapůsobilo, jak dobře hoří imaginární polena (tady dole nebyl žádný zdroj dřeva, takže Gabby si musel palivo vozit s sebou) a všiml si, že se po každém jídle cítí jakoby silnější, ačkoli to bylo jasně nemožné. Káva na něj působila stejně – a to bylo ještě nemožnější, vzhledem k tomu, z čeho vlastně byla. A naučil se vyhýbat imaginárnímu mezčímu trusu, když si sedal.</p> <p>Konec konců to bylo mnohem příjemnější, než se kodrcat ve tmě a čekat na smrt. Samozřejmě byl Bill stále ještě přesvědčen, že zrovna tohle dělá, ale dělat to tímhle způsobem bylo bezpochyby lepší. Billovi se ta představa líbila tak moc, že byl šokován a zůstal stát jako přimrazen, když najednou zjistil, že kráčí sám a v tichu. Když mu došlo, co to znamená, zalapal po dechu – teď už je pravděpodobně velice blízko smrti a bude odsud už muset jít sám. Vzlykl a uronil pár slz za své zmrhané mládí, za ztracený domov na Phigerinadonu IV, za své společníky Sama a Sida, které už nikdy neuvidí, a i za ztracenou společnost své představy.</p> <p>Plakal hořce, až nakonec zaslechl hlas.</p> <p>„Pssst.“</p> <p>Bill se rozhlédl.</p> <p>„Pssst.“</p> <p>Před ním nebylo nic, jen další z křižovatek tunelů.</p> <p>„Pssst.“</p> <p>Bill se ohlédl.</p> <p>Gabby! Tak nakonec přece jen nezmizel! Bill se k němu rozběhl a byl fantastickým prospektorem tak nadšen, že ho objal.</p> <p>„Ksakru, Bille,“ šeptal Gabby, „se trochu kontroluj. A drž tlamu zavřenou. Za tim dalšim rohem můžou bejt stráže. Počkej tady s mym mezkem, dokud to nezkontroluju.“</p> <p>Stávala se z toho neobvykle složitá představa. Bill se pokusil protestovat, že nic z toho není nezbytně nutné, ale Gabby na něj znovu zasyčel, aby mlčel, a vydal se za roh na kontrolu. Bill se opřel o netečného, i když neexistujícího mezka. Bylo to pohodlné, protože mu to připomínalo jeho robomulu z farmy, jen téhle chyběl teplý, důvěrně známý zápach kovu a mazadla. Na místo toho smrdělo tohle zvíře jako stará špinavá mula.</p> <p>Gabby se vrátil po době, která mohla, ale nemusela být dlouhá.</p> <p>„Sákriš, mladíčku, měl sem pořádnou kliku. Jeden můj starej kámoš dělá v téhle partě kontrolora ryzosti a ten mi dá spojení na odboj. Pomůžou ti dostat se odsud. Bereš?“</p> <p>„Všema čtyřma, pane. Takže teď se asi chystáte zmizet?“</p> <p>„Ne přesně, synu. Nejdřív se musíš seznámit se svým kontaktem. Běž na křižovatku, zahni doleva, potom doprava, běž přesně sto kroků a tam počkej. Až ti někdo řekne: „Slepá liška spí na půlnočním rozcestí.“, odpovíš: „Ale ví půlnoční rozcestí, že tam slepá liška spí?“ To je tvoje rozpoznávací heslo. Pamatuješ si to?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Bill pohotově. Vyvodil si, že s čímkoli ho seznámí tahle představa, bude taky jen iluze. Jaký význam by přesnost hesla mohla mít pro halucinaci?</p> <p>„Bezva. Hodně štěstí, Bille. Já i muj mezek teď dem zas pátrat po velkym mateřskym ložisku neutronů. Víš, mezci maj na neutrony nos. Jako prasata na lanýže. Snad se ještě někdy uvidíme!“</p> <p>A Gabby i se svým naloženým zvířetem pomalu odkráčeli do tunelu, zanechávajíce Billa znovu ve tmě.</p> <p>Otočil se tak, aby byl tváří ve směru tunelu, zdvihl ruce před sebe, aby věděl, když se dostane ke stěně, a vydal se na cestu za svou spojkou. Stěnu našel bez problémů. Pravou rukou ji sledoval, a tak našel jednoduše i správnou odbočku. Dostal se na svou pozici a čekal.</p> <p>Po chvíli se na vzdáleném konci chodby vynořilo poskakující světlo. Pro případ, že by to nebyla jeho spojka, snažil se Bill vypadat nenucené. Naneštěstí byla jeho nabídka nenucených činností velice omezená, a když se světlo dostalo dost blízko, aby bylo vidět, co Bill dělá, zrovna si potřetí hvízdal stejnou melodii a leštil si nehty košilí.</p> <p>„Slepá liška spí na půlnočním rozcestí,“ řekl hlas za světlem. Protože měl světlo v očích, neviděl Bill, kdo to mluví. „Něco, nebo něco jiného něco dělá,“ řekl Bill slabě a přál si, aby byl věnoval trochu víc snahy na zapamatování.</p> <p>„Tak to není. Ani podobně.“</p> <p>„Ne? A co: „Rozcestí zlehka dříme v půlnočním slunci?“</p> <p>„To není ani náhodou. Seš špión?“</p> <p>„Nejsem Bill.“</p> <p>Hlas vzdychl. „Gabby říkal, že se tak jmenuješ. Aspoň <emphasis>trochu</emphasis> ses mohl snažit si zapamatovat heslo.“</p> <p>„Když je tma, tak se mi pamatuje špatně,“ chabě se vymlouval Bill.</p> <p>„Tohle není zrovna nejlepší omluva. Podívej se, já jsem z Podzemí. Máš aspoň pojem, co to je?“</p> <p>„Jsme v podzemí. Je to důl:“</p> <p>„Pojď, Bille. Gabby mě poslal.“</p> <p>„To je od něj hezké.“</p> <p>„Zavři pusu. Pojď za mnou.“ Světlo se otočilo a začalo se znovu pohybovat.</p> <p>A tak byl Bill zachráněn.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 16</strong></p> <p>PROPAŠOVAT BILLA DO UBYTOVEN dělníků bylo překvapivě jednoduché. Koneckonců ale nikdo nepředpokládal, že by se do dolu mohl vetřít někdo z hlubin země. Pátrání po Billovi, které nikdy nebylo zrovna horké, už dávno utichlo. Vojáci už dávno odešli. Nechali po sobě rozkazy, aby ho popadli, když se objeví, skřípli ho a strčili na práci v dole.</p> <p>Takže když se trochu pomohlo několika náhodám, mohl se Bill bezstarostně toulat po ubytovnách, vyměnit svůj neuvěřitelně špinavý skafandr za čistý, s číslem vyznačeným na zádech a pak se zamíchat do davu.</p> <p>Bývaly doby, než přišel do tohohle dolu, kdy by byli Billa poznali, kdy by ho lidé obklopili, žádali ho o autogramy a pozdravy a magický dotek slavné veličiny. Ale teď, se stylovým vzrostlým strništěm po celé tváři, ho nepoznal nikdo.</p> <p>Nikdo, kromě dvou jeho společníků na ubytovně.</p> <p>Podzemní odboj se tady v neutronovém dole zorganizoval pěkně rychle. Horníci byli ostatně vždycky dobře organizováni, stejně jako jim dobře šlo umírání vyčerpáním a v závalech. Se všemi těmi novými politickými vězni, kteří se tu krátce po převratu objevili, nebylo těžké najít vůdčí postavy. Okamžitě rozpoznali důležitost toho, že tu mají skutečného živého nepřátelského kavaleristu, a vymysleli spoustu způsobů, jak by mohl být užitečný jejich věci. Takže aby ho chránili, tak trochu omezovali jeho přání.</p> <p>Samozřejmě čistě jen pro jeho dobro.</p> <p>Odboj dohlížel na to, aby nemluvil s nikým, koho před tím neprověřili, a tak se stalo, že nikdo, kdo nebyl součástí uzavřeného okruhu lidí, se na něj nemohl ani podívat.</p> <p>Přesto tu byli ti dva chlapíci, kterých si Bill všiml a kteří ho pořád pozorovali přes celou ubytovnu. Jeden z nich na Billa ukázal a druhý chvíli mluvil. První se pak vydal směrem k Billovi, ale vůdce odboje, který měl Billa na starosti, velitel Luther Anastasius Lambert Hendricks Bavan Drosophila Melanogaster Farkleheimer je odřízl ještě dřív, než se dostali do konverzační vzdálenosti, a rozkázal jim odejít z pokoje. Varoval Billa, že musejí být opatrní kvůli atentátníkům.</p> <p>(Velitel Luther Anastasius Lambert Hendricks Bavan Drosophila Melanogaster Farkleheimer bylo krycí jméno, vybrané pro to, aby zakrylo jeho pravou identitu, a také, aby nadělalo co nejvíc problémů úředníkům junty. Věděl, že všechny počítače jsou naprogramovány tak, že přijímají maximálně tři jména o celkovém rozsahu do třiceti písmen. Doufal, že uvedením svého nového jména způsobí zkrat celého systému. Jeho přítel mu ale říkal Ede, což bylo jeho pravé jméno.)</p> <p>Bill nevěnoval mnoho pozornosti každodenním událostem, protože byl plně zaměstnán tím, jak se snažil dozvědět co nejvíc o dolování neutronů. Bylo důležité, aby na své další směně vypadal, jako že ví, co dělá, a nepřitahoval moc pozornosti. Velitel Luther Atd. taky nechtěl, aby Bill vypadal moc zkušeně, protože to by mohlo přitáhnout ještě víc pozornosti. Bill řekl veliteli, že se nemusí bát, protože byl vždycky pomalý a opatrný žák, který ale přesto zvládl všechna úskalí pyrotechniky. To znamenalo cpát pojistky dovnitř a ven.</p> <p>Strážce, který měl službu na místě, kam chodil dolovat Bill, byl asi taky pomalý žák. Věřil všemu, co se mu řeklo, ať to znělo sebestupidněji, a horlivě kýval hlavou, když ho ujišťovali, že už tu Bill pracoval. Když pak Bill několik minut tiše stál před strojem, který mu byl přidělen a škrábal se na hlavě, vzal to strážce se stejným klidem.</p> <p>Což bylo dobré. Bill stál a zíral na kontrolky, čekal, že si na něco vzpomene, na cokoli z toho, jak tahle věc funguje.</p> <p>Byla tu dvě velká tlačítka a páka. Nic nebylo jasně označeno. Jedno tlačítko bylo červené a jedno zelené a vedle páky byl velký šíp se dvěma špicemi. Jedna špice ukazovala k Billovi a jedna od něj.</p> <p>Bill je studoval. Jemně zatlačil páku ze střední polohy co nejdál od sebe. Zapadla na konec, ale nic jiného se nestalo. Zatáhl za ni až k sobě. Zase zapadla, ale to bylo všechno.</p> <p>Takže takhle to tedy není.</p> <p>Bill začal skutečně obdivovat všechnu tu technickou zručnost, která je součástí dolování. Bylo to úplně stejně těžké jako technik umělých hnojiv, což by byla Billova specializace, kdyby se mu podařilo uskutečnit svou kariéru v zemědělství.</p> <p>Bill tvrdě přemýšlel a pak vrátil páku do střední polohy. Z nějakého důvodu ji tam tak museli nechat.</p> <p>Znovu tvrdě zapřemýšlel. Ponořil se hluboko do své paměti, znovu se vrátil zpět k té epochální bitvě, ve které zachránil <emphasis>Christine Keeler</emphasis> tím, že pečlivě vedl svou zbraň pryč od zeleného světla a zamířil ji na červené. „Červená je to, co chceme zasáhnout,“ myslel si tehdy.</p> <p>Zmáčkl červené tlačítko.</p> <p>Nic se nestalo.</p> <p>Už vyzkoušel skoro všechno. Začal si z toho skoro zoufat a strážce ho navíc podezřívavě pozoroval. V zoufalství zatlačil páku dopředu a zmáčkl zelený knoflík.</p> <p>Stroj ožil, zařval a vrhl se vpřed. Udeřil do stěny před sebou stovkou kladívek, aby uvolnil neutronovou rudu. Velké ruce robota odhrnovaly rudu do stran a dozadu, kde za sebou nechával dost velkou hromadu pro četu sběračů, kteří to všechno museli smést a nasypat na přepravní pásy vedoucí do výrobních hal. Třetí skupina měla potom přijít s vakuovými vysavači, aby posbírali všechny zatoulané neutrony, které byly pečlivě spočítány a označeny, aby je tak chránili před případnou krádeží.</p> <p>Bill se rozběhl za strojem, který už se protloukl o pěkný kus od něj, a popadl obě držadla. Tahal za ně a strkal je dopředu a tím mohl udržovat značku na videoobrazovce namířenou přesně na malý animovaný neutron, který se před ním snažil uniknout.</p> <p>Nebylo to tak jednoduché jako používání joysticku u STŘELCE ZE ZADOVKY, ale bylo to přiměřené Billově mozkové kapacitě. Vlastně se to hodně podobalo řízení robomuly.</p> <p>Protože si nevšímal vyrušování (zejména těmi dvěma chlapíky z ubytovny, kteří se neustále snažili upoutat Billovu pozornost, nebo spíš podle velitele spáchat na něj atentát) velitelem Atd. a jeho mužů, ztratil se Bill úplně ve své práci, jak se do ní zabral.</p> <p>Přes rozruch, který se odehrával za ním („Ne, skutečně, chceme s ním jen mluvit. <emphasis>Musíme</emphasis> s ním mluvit. Jistě, že je to důležité, ale nemůžeme vám říct, o co jde.“), se do toho Bill rychle dostal. Nebo aspoň natolik, že, jak myslel, nebude přitahovat žádnou pozornost po tu krátkou – doufejme – dobu, co tu bude.</p> <p>Koneckonců se ho velitel Atd. a jeho muži chystali propašovat z dolu ven, aby tam mohl znovu shromáždit příznivce svého starého kámoše, prezidenta Miliarda Grotskeho.</p> <p>Generálové oznámili, že prezident rezignoval kvůli svému zdraví, ale to byla tak očividná lež, že jí stěží kdo uvěřil. Všechno, co by to potřebovalo, byla podle vůdce Odporu jedna Billova plamenná řeč, nejlépe z vršku tanku, a celý převrat by tváří v tvář široké podpoře demokracie skončil. Pak by se z Billa znovu stal hrdina a veličina a možná by dostal i výnosné místo ve vládě. Doufal, že by se z něj stal předseda Rady pro kontrolu alkoholu, protože měl dojem, že by to nějak souviselo s testováním kvality.</p> <p>Život tu byl docela dobrý. Postele byly nepohodlné, vzduch vydýchaný, jídlo mizerné, jediná žena pracovala o sedmnáct poschodí výš a stejně neměla Billa ráda, nebylo tu nic k pití, nemohl dělat <emphasis>nic</emphasis> bez povolení strážných, nebylo tu žádné volno a nic, co by se dalo dělat, kdyby nějaké bylo, a nikdo se ho tu nepokoušel zabít. Ano, život byl docela dobrý. V tom smyslu, že byl aspoň na chvíli mimo dosah armády.</p> <p>Pravda byla taková, že se Bill vážně zabýval myšlenkou, že by se pokusil o kariéru jako neutronový horník. Přestože to byli prakticky otroci, měli neutronoví horníci dokonale propracovanou bezpečnost při práci – ve srovnání s císařskými vojáky, plus delší očekávanou délku života. Pracovní podmínky tady nebyly rozhodně o nic horší než na <emphasis>Nebeském klidu</emphasis>.</p> <p>Takže se tu Bill usadil s nezvyklým fatalismem. Těžce pracoval na zacházení se svým strojem, dokud neodhalil všechny jeho jemnosti a záludnosti. (Když zatlačil páku dopředu, jel i stroj dopředu, když ji zatlačil dozadu, začal couvat. Někomu to možná připadá jednoduché, ale nekřič hop, dokud sis ani nezkusil skočit.) Své denní předepsané množství dosahoval snadno. Ačkoli Podzemí vydalo rozkaz, aby všichni pracovali co nejpomaleji mohou, jako protest proti převratu, rozhodl velitel Atd., že by Bill měl pracovat normální rychlostí, aby nepřitahoval pozornost.</p> <p>Práce byla skoro tak zajímavá jako téměř všechny činnosti v armádě, ale už po pár dnech, které Bill strávil jako horník, pevně doufal, že se ti dva atentátníci k němu dostanou. Velitel Atd. a kruh jeho blízkých totiž všechen čas věnovali plkání a pření se o ideologii a Bill nerozuměl ani dokonalosti jejich plánů, ani složitostem jejich ideologie. K vlastnímu zabavení měl jen práci a možný rozhovor s těmi atentátníky, nebo jejich odstranění ( a Bill nikdy nepochyboval, že by si trénovaný kavalerista neporadil se dvěma eyerackými zabijáky) by bylo vítanou změnou.</p> <p>Jedno odpoledne, kdy Bill vedl svůj lamač neutronů do dalších úseků skály, přikradl se k němu znenadání velitel Atd… Bill to pečlivě pozoroval, protože nikdy před tím neviděl někoho se přikrádat.</p> <p>„Předstírej, že tu nejsem,“ zamumlal vůdce Odporu.</p> <p>„OK,“ řekl Bill a otočil se zpět ke svému stroji.</p> <p>„Ee…ami…mu…ady,“ zaslechl Bill přes bušení kladiv. Přesně podle jeho instrukcí si toho nevšímal. Zaslechl ještě spoustu podobných zvuků a taky je ignoroval.</p> <p>Někdo mu zaťukal na rameno. Byl to zase velitel.</p> <p>„Pochopils?“</p> <p>„Pochopil co?“ zeptal se Bill. „Předstíral jsem, že tu nejste.“</p> <p>„Správně.“ Velitel tiše počítal do deseti. „Teď předstírej, že tu jsem.“</p> <p>„To je těžší,“ řekl Bill. „Protože tu opravdu jste, abych mohl předstírat, že tu jste, musím nejdřív přesvědčit sám sebe, že tu nejste, což není to samé, jako předstírat–“</p> <p>„Dost!“ Velitel zdvihl ruku a musel se dvakrát pokusit ji dát zas dolů, než se mu podařilo uvolnit sevřenou pěst a položit ji Billovi na rameno. „Jsem tu. Nepředstírej, že tu nejsem, nepředstírej, že tu jsem. Prostě jsem tu. OK?“</p> <p>„No, <emphasis>jasně</emphasis>. To je jednoduché. Proč jste to neřekl hned na začátku?“</p> <p>Tentokrát počítal velitel potichu do dvaceti. „Máme plán, jak tě odsud dostat.“</p> <p>Billa to rozrušilo, ale téměř okamžitě se začal strachovat. Venku to bylo dobré, jistě, znamenalo to superburgery a pivo a možná i ženské, ale taky to znamenalo bomby padající na všechna možná podivná místa, kde se zrovna mohl nacházet i Bill. Na druhou stranu měl velitel Atd. na tváři onen výraz nezměnitelnosti rozhodnutí, který Bill vídal na tvářích důstojníků. Výraz, který znamenal, že Bill stejně nemá na vybranou. Takže se jen zeptal: „Jaký je to plán?“</p> <p>„Ve výrobním poschodí je jedna nehlídaná chodba, hned za místností s neutronovým mlýnem. Můžeš se se svým strojem odsud probourat rovnou do té chodby, pak tamtudy půjdeš asi tak míli a prokopeš se rovnou do výrobní místnosti. Tam si vlezeš pod strojovnu a proplazíš se až ke konci toho mlýnu, kde se neutrony plní do přepravek. Až do teď to chápeš?“</p> <p>„Jistě,“ řekl Bill. „Viděl jsem to. Pod stroji je dost místa, aby se tam daly vymetat ztracené neutrony. Bude to těsné, ale půjde to.“</p> <p>„Zítra budeme mít u plniče dva naše lidi. Vlezeš si prostě do jednoho kontejneru a s dalším nákladem se dostaneš ven. Domů svobodný!“ Velitel se usmál nad vlastní důvtipností.</p> <p>Bill přikývl. „Docela dobré. Viděl jste nějakou tu přepravku?“</p> <p>„Ne, na vlastní oči ne. Ale řekli mi, že jsou konstruovány tak, že se do každé vejde kvanta neutronů.“</p> <p>„Kvanta?“</p> <p>„Biliony a biliony. Takže by tam mělo být dost místa pro jednoho člověka, ne?“</p> <p>Bill poodstoupil a rukama naznačil rozměry jedné přepravky – asi dvě stopy široké. „Nemyslím si.“</p> <p>Velitel Atd. se zamračil. Roztáhl ruce do rozměrů krabice tak velké, aby se do ní Bill vešel, kdyby se pořádně zkroutil. „Ne takhle velké?“</p> <p>Bill zavrtěl hlavou.</p> <p>„Zatraceně,“ řekl velitel. „Dobře. Žádný problém. Prostě musíme vymyslet nový plán. Možná větší přepravky.“ Celou cestu z tunelu si pro sebe něco mumlal.</p> <p>Ale další plán velitele Atd., byť mohl být sebedokonalejší, prostě nebyl.</p> <p>Příští ráno při nástupu prošel podél nastoupených dělníků předák s notýskem. Třikrát se zastavil a ukázal. Pokaždé řekl: „Ty.“ Když dokončil svůj výběr, řekl Billovi a dvěma předpokládaným atentátníkům: „Pojďte se mnou.“</p> <p>Tři muži předstoupili, dva netrpělivě, Bill spíš opatrně. Koneckonců už několikrát dobrovolníkem byl.</p> <p>„Tihle tři muži,“ řekl předák shromážděným pracovníkům, „jsou jediní tři muži v celém dole, kteří překročili své denní předepsané množství. Jako uznání dostávají dnes ráno volno, oběd s vedením dolu a trest se jim zkracuje o šest hodin.“</p> <p>Velitel Atd. se snažil proklouznout k Billovi, aby mu předal nějakou bezpochyby životně důležitou zprávu, ale kolem tří privilegovaných mužů se seřadila jednotka stráží a odpochodovala s nimi k výtahu.</p> <p>Jeden z atentátníků zašeptal koutkem úst: „Bille!“</p> <p>Strážce ho šťouchnul zbraní do žeber. „Mlčet!“</p> <p>Jízda výtahem vzhůru probíhala v tichosti, ale Bill viděl, jak se atentátníci snaží výrazem tváře říct něco jemu, nebo sobě mezi sebou, ale neměl ani tušení co.</p> <p>Pochodovali bludištěm chodeb tiše, až na dozvuky nárazů bot stráží, které měly zabudovaná speciální hlučící zařízení, aby to znělo jako holínky na dláždění i v chodbě s kobercem. Po páté zatáčce přestal Bill dávat pozor a skoro prošel zavřenými dveřmi, když se celá skupina zastavila. Strčil ruku pod velkou 8 zrovna v pravou chvíli, aby se neuhodil do čela.</p> <p>Předák otevřel dveře a stráže zavedly tři muže dovnitř. „Umyjte se a vemte si čisté skafandry. Pak jděte za robotem. Nepokoušejte se utéct. Budeme nablízku a stejně tu není žádná cesta ven. Uvidíme se po obědě.“</p> <p>Četa odpochodovala a jen dva muži zůstali hlídat u dveří.</p> <p>„Zdravím vás, dámy, nebo pánové, nebo jakéhokoli pohlaví jste,“ řekl robot. „Kdybyste si vy dva vzali pokoj nalevo a desátník krátkého kopí Bill ten napravo, budete mít šest minut a třicet sedm sekund před odchodem na oběd.“ Malý stroj zatáhl nohy a objevily se odpočítávací hodiny.</p> <p>„Nemáme čas, Bille, ale musíme si promluvit,“ řekl jeden atentátník naléhavě.</p> <p>Převlékli se a znovu se shromáždili v obývacím pokoji téměř půl minuty před koncem limitu. Bill vyšel a s mírným zmatením obdivoval elegantní znak nakreslený na rukávu svého skafandru. Oba atentátníci se k němu rovnou vrhli a on jednoho sejmul dřív, než ten druhý stačil říct: „Bille, to jsme my. Copak nás nepoznáváš?“</p> <p>Bill neroztáhl svou pěst a ani nepovolil sevření na mužově krku. „Jasně, že vás poznávám. Vy dva jste se pokoušeli na mě spáchat atentát.“</p> <p>Muž řekl něco hlubokým hlasem v přerývaném jazyce, kterému Bill nerozuměl. Ukázal si rukou na krk. Bill trochu uvolnil své sevření. „Ne, žádný atentát na tebe. Chtěli jsem se k tobě přidat. Bille, nevíš, kdo jsme?“</p> <p>Bill se pozorně podíval na muže, kterého držel a pak na toho, který se pomalu sbíral z podlahy. Nevypadali jako nikdo, koho znal, a ani navzájem si nebyli podobní. „Ne,“ řekl, „neznám vás.“</p> <p>„Já jsem Sid,“ řekl ten napravo.</p> <p>„A já Sam,“ řekl ten nalevo.</p> <p>„Donutili nás oholit si kníry.“</p> <p>Bill se díval střídavě z jednoho na druhého. „Ne, to nemůže být pravda. Vůbec si nejste podobní.“ Zvedli prsty a přikryli si rty. Bill začal vidět podobnost. „Ale stejně nemůžete být oni. Vím to, protože Sid je ten nalevo a Sam ten napravo.“</p> <p>Sid a Sam se na sebe podívali a opatrně se před Billem vyměnili. „Je to tak lepší?“ zeptal se Sam.</p> <p>„Zatraceně, jste to vy!“ řekl Bill. „Mí drahý parťáci!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 17</strong></p> <p>BILL A JEHO DVA DŮVĚRNÍCI pochodovali svižně za robotem – následováni dvěma strážnými s prsty na spouštích jejich zbraní – složitými chodbami k výtahu a do oblasti, kterou už Bill poznal.</p> <p>Vlastně to nebyla <emphasis>sama</emphasis> oblast, kterou Bill poznal, protože v dole jsou všechny oblasti stejné, ale poznal osobu, která v ní seděla. Dokonce i malé holografické postavičky muže a ženy, svíjející se na desce jejího stolu, se Billovi zdály jako dotek domova po pustině dolu.</p> <p>„Nazdar, Sylvie!“ řekl radostně.</p> <p>„Zas ty,“ zaznamenala ho. „Takže nejsi mrtvý.“ Vzhlédla na něj, aby se ujistila. „Snorri vás čeká za osm sekund. Jděte dovnitř.“ Ukázala do rohu, kde se otvíraly dveře.</p> <p>„Jsem rád, že tě zas vidím,“ zašveholil Bill.</p> <p>Sylvie si odfrkla a ignorovala ho. Sam a Sid ho odtáhli do pokoje s lavicí.</p> <p>„Snorri?“ řekl Sam podezřívavě.</p> <p>„Jistě,“ sykl Sid. „Snadno mění názory. Nebo je to možná zrádce.“</p> <p>„Je to důstojník,“ řekl Bill. „A důstojníci jsou nepřátelé. Copak to chlapci nevíte?“</p> <p>„JEJDA, BILLE, MYSLÍM, ŽE TO OD TEBE NENÍ SPRAVEDLIVÉ!“ Obrovitý obraz Snorriho Yakamoty se na obrazovce ve stěně naklonil dopředu, aby ubral na hlasitosti. „Možná v armádě, ale tady máme přeci demokracii. Nebo jsme aspoň donedávna měli, což je podobné.“</p> <p>„Zrádče!“ zakřičel Sam.</p> <p>„Kolaborante!“ ušklíbal se Sid.</p> <p>„Kde je náš oběd?“ ptal se Bill. „Měli jsme tu dostat oběd.“</p> <p>„Bill má pravdu,“ řekl ředitel. „Měli byste, chlapci, skutečně dostat něco výživného k jídlu. Budete potřebovat sílu pro svůj útěk.“</p> <p>Ve zdi se objevila malá dvířka a z nich vyjely tři tácy horkých burgerů. Bill je popadl a začal je hltat a žužlat a až po nějaké době odhalil, že jíst znamená taky žvýkat. Na Samovi a Sidovi nechal, aby pochopili, co Snorri myslel tím, co řekl.</p> <p>Ve chvíli, kdy se na chvíli zastavil, aby se nadechl, vypadalo to, že všechno je v nejlepším pořádku. „Nepředpokládám, že byste tu měli nějaké pivo?“</p> <p>„Ne, Bille,“ řekl Snorriho obraz. „Tak, a teď nezapomeňte, že opravdu nejsem žádný zrádce. Vážně ne! Prostě jsem si jen uvědomil, že prezidentu Grotskemu budu moci pomoct nejlépe, když zůstanu u své práce. A teď jste tu vy! Jejda, jde to nejlépe, jak může, co?“</p> <p>„Vypadá to tak,“ zamumlal Sam mrzutý souhlas.</p> <p>„Takže chlapci, můžete se vydat na cestu za pár minut. Mám tajný zadní východ do garáží. Vaše auto tam pořád ještě stojí a na předním skle má ještě pořád propustku. Klidně dojezte. Mezitím, Bille, protože jsi už svoje jídlo zfutroval, mohl bys jen nakouknout za dveře, na malý soukromý rozhovor?“</p> <p>Otevřely se další dveře a vytvořily díru v obrazovce na stěně. Za nimi byla tma, ale Bill měl silný pocit, že pokud tam nevstoupí, nic dalšího se nestane – žádný útěk, žádné další burgery, nic. Vstoupil. Dveře se za ním zavřely. Byl ponechán v temnotě, jako na dně dolu.</p> <p>„Jejda, Bille, dlouho jsme se neviděli, huh?“</p> <p>Světlo se pomalu rozjasňovalo a odhalovalo maličkou kancelář vytesanou ve stěně. Kdyby měla normální rozměry, byla by to dobrá kancelář pro obvyklého lidského tvora, ale tohle mělo rozměry pro někoho, kdo byl vysoký sedm palců, a nebylo pochyb, že za stolem sedí někdo zrovna takový. Od kamery před stolem vedlo spojení k dodatkovému počítači na vytváření obrazů, který byl označen PROGRAM KONVERZE CHINGERA V ČLOVĚKA.</p> <p>„Bgr!“ krknul Bill. „Co ty tu děláš?“</p> <p>„Jejda, Bille, víš jak je těžké zbavit se dobrého Chingera. Nechceš se na chvíli posadit a trochu si zavzpomínat na ty skvělé časy, co jsme spolu strávili na výcviku v táboře Leon Trotsky, kde jsem byl v přestrojení za patolízalského Eager Beagra?“</p> <p>„Ne,“ nenápadně odmítl Bill.</p> <p>„Dobře,“ řekl s ulehčením Bgr. „Abych ti řekl pravdu, vojsko jsem opravdu nesnášel. Všechna ta lidská havěť kolem, po celou tu dobu. Ale myslel jsem si, že aspoň ty bys mohl předpokládat, že my, Chingerové, musíme být tady v tom nějak zapojeni. Byl jsem poslán na Eyerack, abych se pokusil rozvrátit zbrojení a posílit tady mírové hnutí.</p> <p>Ale jejda, nepokračuje to zrovna tak, jak jsem očekával. My Chingeři se ještě máme o válce tolik co učit. Zabíjet svůj vlastní druh – to by mě nikdy ani nenapadlo.“</p> <p>„To poslední jídlo, cos mi dal–“ začal Bill.</p> <p>„O to se teď nestarej,“ řekl Bgr. „Byl jsi pro nás v CIA, Chinger Intelligence Agency, skutečným zklamáním. Myslím, že si nemůžeme dovolit dát ti nějaké nové nohy, pokud z tebe nebudeme mít nějaký skutečný užitek. Kromě toho, ta, co máš teď, vypadá, že je docela dobrá.“</p> <p>Bgr chvilku přežvykoval, pak se opřel dozadu a zahleděl se na Billa sžíravým pohledem. „Copak‘s nepochopil, že celý náš projekt tady je v tvých rukou? Ty jsi jediný, kdo může zvrátit tenhle puč a nastolit na Eyeracku znovu demokracii. Jejda, Bille, myslel jsem, že se ti můj kámo Miliard líbil. Tak to udělej pro něj, když bys to neudělal pro mě.“</p> <p>Bill o tom dlouho a těžce přemýšlel.</p> <p>„Mohl bych dostat další burger – a pivo?“</p> <p>„Máš ho.“</p> <p>„Pak teda dojednáno.“ O minutu později, když si otřel bradu a ocucal prsty, si krknul: „Znamená to, že jdu odsud ven?“</p> <p>„Jdeš ven.“</p> <p>„Dobře. Kde jsou zadní dveře?“</p> <p>Vypadalo to, že na povrchu Eyeracku se od převratu nic nezměnilo. Bomby stále čistě náhodně padaly víceméně všude. Cesty byly pořád ve špatném stavu. Všechen obyčejný život, který přetrval tváří v tvář demonstraci císařova milujícího odpuštění, byl omezen na podzemní nákupní centra.</p> <p>Vzduch byl poměrně hodně zakouřený a slunce mělo s ozařováním celé scény tak trochu problémy, ale přesto to tady nahoře bylo o moc radostnější – vyjma těch bomb – než v dole.</p> <p>Sam, Sid a Bill jeli ve svém obrněném voze s otevřenou střechou, užívali si větru a vyžívali se v neuvěřitelně chytré léčce, díky které se jim podařilo projet kolem stráží u východu z dolu.</p> <p>„Rozhodně to byla neuvěřitelně chytrá léčka, Same,“ řekl Bill. „Mohl bys mi ji ještě jednou vysvětlit?“</p> <p>„Jejda, Bille, myslím že ne,“ řekl Sam, který vykukoval zpoza obrovské hromady popsaného počítačového papíru.</p> <p>„Bylo to stejně neuvěřitelně složité, jako to bylo neuvěřitelně chytré – a tys to nepochopil už osmkrát, co jsem ti to vysvětloval. Nech to být. Dej si přestávku. Užívej si čistého vzduchu a slunce.“</p> <p>Bill pokrčil rameny a postavil se do střechy. Zhluboka se nadechl začouzeného vzduchu; rozkašlal se a vzdychl. Už za pár hodin se dostanou do města, které Sam, Sid a Bgr (o kterém si ti dva stále mysleli, že je jen Snorri) vybrali pro Billovu dramatickou řeč proti převratu. Najdou tank, Bill vyleze na vršek a strhne davy k demokratickému šílenství. Generálové budou svrženi, zavládne mír a Bill dostane výnosné zaměstnání.</p> <p>Tenhle plán byl pro Billa dostatečně jednoduchý a považoval ho za dobrý plán, který má jen jeden problém. Nebyl zrovna dobrý v řečnění.</p> <p>Ta dramatická část by neměla být těžká. Myslel si, že si s tím poradí. Hrál divadlo, když chodil do mateřské školky, a jeho výkon ve Zvířeti s deseti prsty byl ve školních novinách ohodnocen jako „digitálně dramatický“. Hrál jeden z deseti prstů.</p> <p>Role využila Billova talentu téměř beze zbytku, ale neměl v ní příliš replik. Ačkoli v ní bylo hodně drbání. Dokonce i v době, kdy byl eyerackou veličinou, si neužil mnoho něčeho, co by nebylo jen předváděním. Nanejvýš občas jedna dvě repliky.</p> <p>A teď měl přednést celou řeč. Bgr už s Billem pracoval a věděl, že nechat Billa improvizovat podněcující řeč bylo, máme-li být zdvořilí, přinejmenším riskantní, takže pro Billa řeč napsal. Řeč, u které se dalo prakticky zaručit, že bude mít požadovaný účinek. Všechno, co musel Bill udělat, bylo naučit se ji.</p> <p>„Naučit se to!“ prskal Bill a odhodil tisk stranou. „Nestihnu to ani přečíst, než se tam dostaneme!“</p> <p>Ale neměli tolik času, aby mohli dát dohromady novou řeč nebo nový plán. Jejich jediná šance byla, že Sam zkrátí řeč asi na jednu dvě hodiny – zredukuje ji na slova s jednou nebo méně slabikami – během jejich cesty a pak naráz shrne Billovi hlavní myšlenky. Pak už zbude jen doufat v nejlepší.</p> <p>Takže Billovo rozjímání bylo pravidelně přerušováno, když mu Sam shrnoval další stránku. Bill jich většinu četl, pár jich ve větru ztratil a nepamatoval si prakticky nic. Tímhle způsobem víceméně řeč k vlastní spokojenosti zvládl ve chvíli, kdy se dostali k centrálnímu náměstí Centrálního Náměstí, místu svého určení.</p> <p>Centrální Náměstí bylo středně velké město se středně velkou univerzitou. Bgreho studie mu řekly, že tohle by mohlo být semeniště neklidu a odporu, které by mohlo vzplát jiskrou z Billovy řeči a rozšířit se po povrchu Eyeracku, vypaluje přitom nákazu převratu a šíře slávu do všech konců.</p> <p>Sid zajel s jejich obrněným vozem přímo do středu náměstí. Byl večer. Na jednom konci sedělo pár lidí v předzahrádce kavárny (protože generál Weisseprd musel vést každou vlnu císařského útoku, podařilo se Eyeračanům vypracovat rozvrh. Během doby, kdy bomby nepadaly, bylo módou večeřet venku.) a několik jich korzovalo kolem sochy Gar Ganchua, zakladatele města. Většina lidí byla ale shromážděna poblíž tanku, který byl postaven před něčím, co vypadalo jako městská radnice.</p> <p>„Bezva,“ řekl Sam. „Čekají tam na nás diváci. Možná už tam nějaký protest probíhá.“</p> <p>„Jejda, Same, mně to nepřipadá jako protest.“ Bill zatřásl hlavou, aby si ji pročistil. <emphasis>Jejda?</emphasis> Opravdu to řekl? Už se moc dlouho pohybuje ve špatné společnosti. „Vypadá to spíš, že něco pozorují.“</p> <p>„Ne, to musí být tichý odpor proti juntě, jsem si jistý. Vidíš, jak mezi sebou vůbec nemluví? Vidíš, jak se soustředí na přední stranu té budovy? Používají morálního nátlaku, aniž by provokovali násilnou odpověď. Nádherná strategie.“</p> <p>„Nejsem si tím úplně jistý,“ řekl Sid přemýšlivě. „Neměly by tam být nějaké transparenty nebo něco, kdyby to bylo protestní shromáždění?“</p> <p>„Jistě.“ Sam ukázal přes dav. „Támhle je nějaký nápis. Přečtete ho?“</p> <p>Mžourali do dálky na nápis, ale byl pro ně moc daleko, aby ho mohli přečíst.</p> <p>Snažili se být tak nenápadní, jak to šlo, a propracovali se kolem davu před budovu. Drželi se při zdi a přibližovali se k tanku. Bill se vyhoupl na jeden z pásů a vyškrabal se nahoru. Sam mu podal poslední upravenou verzi řeči.</p> <p>Bill udělal svůj vstup na scénu tak dramatický, jak to jen šlo. Náhle se postavil na poklop, tváří ztichlému davu, ruce doširoka roztažené v pozdravu.</p> <p>Z davu shromážděných lidí začal zaznívat bouřlivý hluk, dravý zvuk, zaměřený na Billa. Těšil se ze vzruchu, který jeho příchod vyvolal.</p> <p>Ale jen chvíli, dokud nerozpoznal, co to lidé volají.<emphasis>„Dolů tam vepředu!“</emphasis></p> <p>Ale nemohli ho zastavit. V jeho nitru hořel nezdolný plamen boje.<emphasis>„Jdi z cesty!“</emphasis></p> <p>„Přátelé, Eyeračané–“ začal Bill. Cítil škubání za nohavici svých kalhot, ale pokračoval.</p> <p><emphasis>„Pohni svym zatracenym tělem!“</emphasis> zaječel někdo a několik lidí teď hrozilo pěstmi.</p> <p>Sid škubal Biflovi nohou. Byl čas věnovat mu pozornost.</p> <p>„Bille! Pojď dolů!“ Sam křičel, aby ho bylo slyšet přes rozzuřující se dav, a mával na Billa, aby slezl z tanku.</p> <p>„Ne, teď mi věnují pozornost! Nechte mě pronést tu řeč!“</p> <p>Sidovi se konečně podařilo popadnout Billovu nohu natolik, aby ho mohl strhnout dolů. Oba jeho strážci ho chytli před tím, než mohl narazit hlavou o dláždění. Někdo z davu zajásal a někteří pískali.</p> <p>„Nemyslím, že tahle banda bude zrovna vstřícná, Bille. Podívej.“ Sam ukázal na nápis, který už viděli.</p> <p>Teď byli dost blízko, aby ho mohli přečíst. Venkovní dvourozměrná noc starého filmu, stálo tam. Bill se podíval za místo, kde stál. Na stěně blikaly šedé matné postavy. Sid mu ukázal, že všichni z diváků mají na hlavách zařízení, které bezpochyby přenášelo zvuk „filmu“, ať už to bylo cokoli.</p> <p>Bill kopl do kamínku. „OK,“ řekl. Pak se uhodil do hlavy a zvedl prst. „Mám nápad.“ Tohle byla póza, kterou vždycky viděl v komiksech, když měl někdo nápad, a používal ji, aby zvýšil svou dramatičnost.</p> <p>„Ne, Bille, nemyslím, že bys nějaký měl mít,“ zavrtěl Sam hlavou.</p> <p>„Pravděpodobně špatný nápad,“ souhlasil Sid. Začali cpát Billa zpátky do obrněného auta.</p> <p>Bill se zapřel svou Nohou švýcarské armády. Když to postrkování přestalo, pokračoval: „Ale ještě jste ho neslyšeli.“</p> <p>„No, technicky ještě ne.“</p> <p>„Ale slyšeli jsme několik tvých jiných nápadů, a jestli je tenhle stejně dobrý, tak na něj snad ani nejsme moc zvědaví.“</p> <p>„Ale mohli bysme jít na univerzitu!“ prosil Bill.</p> <p>Sam a Sid přestali tlačit. Podívali se jeden na druhého.</p> <p>Sam řekl: „Hmm.“</p> <p>Sid řekl: „Jistě.“</p> <p>„Šlo by to?“</p> <p>„Právo průměrných.“</p> <p>„Správně. Musíme to promyslet. To je opravdu dobrý nápad, Bille. Pojďme.“</p> <p>Čtvercové nádvoří univerzity bylo plné lidí, kteří něco dělali. Byli tak zaměstnaní, že si vjíždějícího obrněného auta stěží někdo všiml. Byl tam taky tank a kolem něj dav lidí. Ale tenhle dav tam jenom tak nestál. Křičeli, řvali, ječeli a mluvili nahlas a někteří i hrozili pěstmi. Tohle bylo slibnější než centrální náměstí.</p> <p>„Jak to tam nahoře vypadá?“ ptal se zrovna jeden student, když se Bill se svými strážci přiblížil k tanku.</p> <p>„Myslím, že tak ještě jeden,“ odpověděl dutě znějící hlas. Mohl být z vnitřku tanku?</p> <p>Bill se vyškrábal na věž tanku, ale nemohl se postavit na střechu. Poklop byl otevřený. Aby si připravil prostor, začal ho Bill zavírat, ale z vnitřku vykoukla hlava.</p> <p>„Ani omylem, člověče, jsi moc velký. Potřebujem někoho menšího. Možná nějakou holku?“</p> <p>„Cože?“ snažil se pochopit Bill.</p> <p>„Dovnitř se nemůžeš vejít. Potřebujem někoho malého. Pokud sem dostaneme ještě jednu osobu, zlomíme rekord v počtu studentů v tanku.“</p> <p>Bill se podíval dovnitř. Bylo to tam docela nacpané, to jo. Bylo to dokonce horší než ve vojenské lodi. „Ne, já se nechci cpát dovnitř. Jsem tu jen, abych tu promluvil.“</p> <p>„Och. V tom případě, než začneš, mohl bys sem přinést zezdola nějakou holku?“</p> <p>Bill vytáhl nahoru na věž nejmenší studentku, kterou se mu podařilo najít, a spustil ji nohama do otvoru ve střeše. Nějaký student mu podal pivo a Bill ho vypil, než zařval, aby si zjednal pozornost. Začal svou řeč.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 18</strong></p> <p>„UŽ TEĎ MŮŽETE BÝT VÍTĚZI!“</p> <p>Začátek projevu neměl přesně ten dopad, který Bill očekával. Bgr mu řekl, že za tu řeč od začátku do konce ručí. Byla pečlivě sestavená chingerským počítačovým programem na psaní projevů. Ale zatím žádný šok pochopení dav nezelektrizoval.</p> <p>„Přátelé, lidé, Eyeračané, můžete se mi třeba smát. Přišel jsem si vypůjčit Grotskeho, ne ho vychovávat!“</p> <p>Několik dalších lidí začalo dávat pozor, ale nezdáli se nějak zvlášť rozrušení. Ačkoli jeden z nich se přesně podle instrukcí zasmál. Udělat na ně dojem asi bude pořádná práce.</p> <p>„Násilí při obraně svobody není žádným extremismem!“</p> <p>Tohle měla být řeč, která nadchne k činům, ale jen pár studentů na nádvoří vypadalo nadšeně – a to ještě ti, kteří věnovali víc pozornosti studentům opačného pohlaví než Billlovi.</p> <p>Bill tomu vlastně ani moc nerozuměl, ale stejně tak nerozuměl většině ostatních projevů. Vzhledem k podmínkám to nebylo žádné překvapení, ale nemohl kvůli tomu podat dokonalý výkon při vlastním předvádění, o kterém věděl, že v něm dřímá.</p> <p>Nemohlo to být tím, že by řeč byla nějak vadná. Bgr jim to vysvětlil do nejmenších podrobností.</p> <p>„Víš, Bille, ta řeč je výsledkem výjimečných výzkumů a geniální práce některých nejlepších chingerských myslí. MA–5, naše nárazová vojenská archeologická jednotka, prohrabala banku starověkých lidských pamětí a rekonstruovala velký slovník citátů. Jestli si chceš udělat představu, jak staré citáty to byly, byly tam použitelné zmínky o volnosti a svobodě a zahrnovalo to i citáty lidí, kteří nebyli příbuzní Císaře.“</p> <p>Bill hvízdl úctou před tak nepředstavitelným stářím.</p> <p>„Jsme si poměrně jistí, že máme správné znění těch citátů. Takže než jsem nechal svůj počítač tu řeč napsat, zadal jsem mu klíčová slova a subjekty vyhledávání v citátech obsahujících vítězství, svobodu, volnost, demokracii a tak podobně a výsledky zařadil k vstupním datům projevu. To znamená, že mnoho z toho, co budeš pronášet ve svém projevu, bylo napsáno největšími lidskými politiky, mysliteli a řečníky. Budeš působit na nejhlubší archetypy, které vedou lidi k altruistickému chování. Rozumíš?“</p> <p>Bill sebejistě přikývl. „Ne,“ řekl.</p> <p>Bgr hlasitě vzdychl.</p> <p>„Nevadí. Prostě mi jen věř. Nemůžeme neuspět!!“</p> <p>Bill už měl nějaké srovnatelné zkušenosti s lidskými vojenskými génii a tyhle zkušenosti mu napovídaly, že když říkali: „Prostě mi jen věř. Nemůžeme neuspět!“, bylo nejchytřejší reakcí držet celou dobu hlavu co nejníž to šlo, aby vám ji někde náhodou neustřelili. Jeho zkušenosti s chingerovskými vojenskými génii byly mnohem omezenější. Vlastně jediným možným chingerovským vojenským géniem, kterého kdy znal, byl Bgr; a to nebyl zrovna vzorek, ze kterého by se daly vyvodit všeobecné závěry. Ale Bgr občas vypadal, že ví, o čem mluví. To samo o sobě ho vyvyšovalo o hlavu a ramena nad všechny lidské vojenské génie.</p> <p>Takže Bill bral všechno, co Bgr řekl, jako dané.</p> <p>Teď se prodíral textem, příležitostně se odmlčoval jen na tak dlouhou dobu, aby si urovnal stránky do správného pořadí, nebo si vzal další pivo. Některé pasáže křičel. Některé části šeptal. Získal si publikum a předával mu své nadšení. Byl výmluvný a mluvil jasně. Odhalil jim celé své nitro.</p> <p>Ale přesto se studenti jeden po druhém ztráceli.</p> <p>Poslední z nich zrovna slézali z tanku, když Bill jednoho člověka popadl.</p> <p>„Co se děje!“ dožadoval se a třásl s ním.</p> <p>„Ee–ee–ee–sta–aa–aa–ňň–áá–áá–áá–st,“ řekla ta dívka.</p> <p>Přestal s ní třást. „Cože?“</p> <p>„Řekla jsem,“ odpověděla, když ji postavil na zem, „přestaň se mnou třást.“ Urovnala si šaty a Bill na ní oceňujícně hleděl. „Tak je to lepší.“</p> <p>„Určitě lepší než většina. Ale co se děje?“</p> <p>„Och,“ řekla, „v bazéně v tělocvičně probíhá přednáška s ukázkami o polykání zlatých rybek jako dekonstrukce zápasů aligátorů.“</p> <p>„A co můj projev?“</p> <p>„Starý. Unavující. Nedůležitý. Co jiného?“</p> <p>Sid a Sam pomohli Billovi a tmavovlasé dívce z tanku.</p> <p>„Nedůležitý?“ zeptal se Sam zděšeně.</p> <p>„Jo. Jako že se současnou situací stejně nemá co dělat, chápete?“</p> <p>„Ale bylo to volání po vyšších principech, svobodě, demokracii a všem tom podobném.“</p> <p>„Jo. A co?“ Vydala se k tělocvičně a muži ji následovali.</p> <p>Sam byl úplně mimo. Vložil se do toho Sid. „Copak nevěříte v demokracii? Nevěříte prezidentu Grotskemu?“</p> <p>„Je pravděpodobně mrtvý. Co by na tom záleželo, kdybych mu věřila?“</p> <p>Na řadě byl Bill: „Copak nechcete bojovat s tyranií junty?“ Tahle fráze byla z jeho projevu. „Chcete, aby armáda řídila <emphasis>všechno</emphasis>?“ Tahle fráze a nefalšovaná hrůza, která v ní byla obsažená, byla z Billových vlastních zkušeností.</p> <p>Dívka se zastavila. Počkala, až ji ti tři muži dojdou, a řekla: „Podívejte, za Císařství byl mír. Možná prohnilý, ale mír. Pak přišel Grotsky a vojáci – chlapi jako ty, střelče,“ a šťouchla Billa do břicha neuvěřitelně silným prstem, „na nás začali shazovat bomby. Studenty začali odvádět do armády. Takže za Grotskeho jsme měli bombardování a odvody a za junty máme bombardování a odvody. Kde je rozdíl?“</p> <p>„Takhle to cítí všichni?“ zeptal se Sam.</p> <p>„Většina,“ řekla.</p> <p>„Všichni studenti?“ Přikývla.</p> <p>„Mluvili jste o tom spolu?“</p> <p>„Samozřejmě. To je to, co děláme. Jsme studenti. Kvůli čemu myslíte, že jsme na kolejích?“</p> <p>Bill o tom přemýšlel. „Kvůli mejdanům?“</p> <p>„OK, jo, ale mezi mejdanama spolu mluvíme.“</p> <p>To byla možnost, kterou ani Sid ani Sam ani Bill nikdy nezvažovali. Pro Billa se objevila nová myšlenka, že lidé dělají také něco jiného, než že si na kolejích užívají heterosexuality a alkoholu. Bylo to pochopitelné, protože všechny jeho vědomosti o vyšším vzdělání pocházely z komiksů. Ale Sam a Sid byli zděšeni, protože se zdálo, že se nikdo nezajímá o to, že jejich milovaný prezident Grotsky je držen v zajetí vysokým vojenským vedením. Strážci si o tom mezi sebou temně mumlali a celá skupina zatím dorazila na demonstrativní přednášku.</p> <p>Bill se mezitím snažil přesvědčit Calyfigii, což bylo jméno oné studentky, že je morálně rovnocenný studentům, a proto vhodný pro potřeby mejdanů, které jsou spojené s pobytem na koleji. Nebrala Billa ani trochu, ale to ho v nejmenším neodradilo.</p> <p>Plně se soustředil na svůj plán, když ho jeden z jeho osobních strážců přerušil.</p> <p>„Bille, udělali jsme rozhodnutí.“</p> <p>„Jistě, chlapci. Cokoli. Jen mi dejte pár minut, dobře?“</p> <p>„Bille, odcházíme.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Dlužíme Millardovi příliš, než abychom ho nechali hnít v nějakém vězení. Vezmeme naše obrněné auto, najdeme ho a zachráníme ho, abychom mohli znovunastolit demokracii.“</p> <p>„Jistě, výborně. Hodně štěstí,“ odtušil Bill s naprostým nezájmem, s očima zaměřenýma na Calyfigiin velice přitažlivý zadek.</p> <p>Sid šoupal nohou tam a zpátky po dláždění. „Neodporovali bychom, kdyby ses rozhodl jet s námi.“</p> <p>Bill se na ně podíval, pak na Calyfigii a zase zpátky. Na jedné straně, velké morální dobrodružství. Na druhé straně, vzdálená šance na nemorální chování. Na jedné straně jistota dobré společnosti a dobrodružství a možná i sláva. Na druhé straně téměř jisté ponížení a prohra.</p> <p>Bylo to to „téměř“, které rozhodlo.</p> <p>„Jestli vám to nevadí, chlapci, myslím, že zůstanu tady. Je čas, abych získal nějaké vzdělání, přemýšlel o budoucnosti…“</p> <p>Proud neupřímností byl přerušen zvukem explodujících bomb. Odpolední útok začal.</p> <p>Některé z nich vybuchovaly poměrně blízko Billa a Calyfigie, kteří mávali na rozloučenou utíkajícímu Samovi a Sidovi.<emphasis>Křááách!</emphasis></p> <p>„To byla budova matematiky,“ řekla Calyfigie. Podívala se na hodinky. „Teď by ani útok neměl být! Ti tvoji zatracení kámoši z kavalerie zase změnili rozvrh.“</p> <p>Bill se snažil vysvětlit, že přes svou uniformu nebyli ani kavaleristi a natož pak lidé, kteří vymýšleli plány útoků, žádní jeho kamarádi. Snad jen v technickém slova smyslu. Ale Calyfigie stejně neposlouchala.</p> <p>„Musíme jít do krytu. Ten pod budovou matematiky by asi ale nebyl nejlepší.“ Rozhlédla se, který bude nejblíž.</p> <p><emphasis>Křááách!</emphasis></p> <p>„Atletický stadión,“ řekla Calyfigie nepřítomně.</p> <p>Bill si všiml, že atletický stadión byl mnohem blíž místu, kde stáli, než budova matematiky.</p> <p>„Budova geologie!“ řekla Calyfigie procítěně.</p> <p>„Neslyšel jsem křachnutí,“ řekl Bill.</p> <p>„Ne, tam je nejbližší kryt. Pojď za mnou.“</p> <p>Calyfigie už rozuměla kličkování, které musel Bill naučit Sida a Sama, a užívala ho, i když z oblohy nepadalo nic přímo na ně. Bill obdivoval její profesionalitu. Následoval ji v těsné blízkosti.</p> <p>Následoval ji tak těsně, že slyšel padající bombu, a strhl Calyfigii na zem těsně před tím, než budova geologie vylétla do vzduchu.</p> <p>Budovy, i takové, co měly kryty, se nezdály být pro přežití jako nejlepší sázka.</p> <p>Bill a Calyfigie zůstali chvíli tam, kde byli, a snažili se splynout se zemí. Bill se také párkrát zkusmo snažil splynout s Calyfigii, ale se všemi těmi kusy země, bomb a budov, které kolem létaly, do toho nemohl dát celé srdce.</p> <p>Nakonec se útok přehnal, bomby přestaly padat a země se přestala třást. Nedlouho potom se přestal třást i Bill, postavil se a zjistil, že Calyfigie už se oprašuje.</p> <p>„Myslím, že semestr skončil,“ řekla.</p> <p>„Huh?“</p> <p>„Podívej se kolem.“</p> <p>Bill to udělal. Měla pravdu. Škola už neexistovala, pokud tedy nechtěli konat hodiny venku. A žít ve stanech. Části několika budov ještě stály a taky většina stadiónu, ale zejména hlavní areál byl připraven na osetí. Za hlavním areálem byly další trosky a dokonce i pár stojících budov. Lidé už se probírali zbořeništěm, hledali přátele, nebo svůj majetek, nebo cokoli, co by mohlo být ještě v použitelném stavu.</p> <p>Přes hlavní areál se vinula řada lidí, mířících k tomu, co zbylo z hlavní cesty vedoucí do krajiny.</p> <p>Centrální Náměstí bylo opuštěno.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 19</strong></p> <p>NEŽ ZACHRÁNILI, CO MOHLI, Z CALYFIGIINA majetku v jejím bývalém pokoji (tužku, krajkovou noční košilku, tři páry ponožek a obušek s olověným hrotem) a přidali se k proudu uprchlíků, byla už cesta tak přeplněná, že i ti, co měli fungující vozidla, jeli jen krokem.</p> <p>Bill nabídl Calyfigii, že jí pomůže nést její věci, ale ona ho správně podezřívala, že chce jen dostat do ruky její prádlo – a kromě toho se jí to všechno pohodlně vešlo do kapes. Všechen Billův majetek zůstal v obrněném autě se Samem a Sidem, ale byl zvyklý cestovat nalehko.</p> <p>Taky byl zvyklý pochodovat, a když to mohl dělat bez obvyklých císařských stolibrových zavazadel (v každých kasárnách byla zásoba kamenů pro případ, že by někomu dělalo problémy zabalit si tak těžké zavazadlo), bylo to skoro příjemné.</p> <p>Vlastně když už se dostal do rytmu, začal si ten pochod užívat. Po svém boku měl atraktivní ženu, a i když ho neměla zrovna ráda, ještě ho neuhodila svým obuškem. Počasí bylo dobré – slunečno s mírným kouřem a občasnými šrapnely, k večeru přecházejícími v sedmdesátiprocentní pravděpodobnost těžkého bombardování – a botu (eyerackou repliku kavaleristického vybavení, vyrobenou podle jeho popisu) měl pohodlnou.</p> <p>Takže ho trochu překvapila Calyfigiina špatná nálada. Jistě, její domov vylétl do vzduchu, její škola přestala existovat, všechno, co jí patřilo, bylo zničeno a hodně jejích přátel bylo mrtvých nebo pohřešovaných, ale Bill věděl, že na všechny tyhle věci se dá zvyknout. Staly se mu už mockrát. Pokoušel se jí trochu zdvihnout náladu tím, že jí zdůrazňoval, že za a/ jsou stále ještě na živu a za b/ zůstanou naživu zřejmě přinejmenším několik dalších hodin. Ale zdálo se, že ani to na ni moc nezabírá.</p> <p>Nakonec vybuchla. „Všechno je to tvoje chyba!“</p> <p>Billa to zaskočilo. „Moje? Co jsem udělal?“ odskakoval zase.</p> <p>Calyfigie ho dloubla prstem do žaludku. „Tohle je uniforma, ne? Jsi snad voják, ne?“</p> <p>„Jistě, ale nejsem váš voják.“</p> <p>Podívala se na něj i na jeho uniformu pozorněji. „Už jsem tě někdy před tím viděla, že?“</p> <p>Trpělivě vysvětloval: „Byl jsem ten chlápek, co stál na tanku tam na nádvoří, když tam ještě nádvoří bylo. Měl jsem řeč. Pamatuješ si to, ne?“</p> <p>„Tohle jsem nemyslela, ty vojenský tupče, před tím. Nejsi jeden z našich. To je uniforma císařské kavalerie, že?“</p> <p>S určitým odporem připustil, že to tak je (i když byla trochu upravená, protože ji eyeračtí krejčí ušili podle jeho popisu ze skutečné látky a ne z recyklovaného papíru).</p> <p>Podívala se blíž na jeho Nohu švýcarské armády, která byla i v tomhle davu poněkud výrazná.</p> <p>„Ty jsi Bill, že?“</p> <p>„Jistě. Já jsem se nepředstavil?“ Podal jí ruku.</p> <p>Ignorovala to. „Ty jsi ten slavný válečný zajatec, je to tak?“</p> <p>Bill se nervózně rozhlédl. „Vlastně, teď zrovna jsem slavný uprchlý válečný zajatec. Proto mám tenhle plnovous.“</p> <p>„Takže je to všechno tvoje chyba!“ Hleděla na něj a udělala všeobjímající gesto, které zahrnovalo uprchlíky, bombardování, válku, převrat i její bývalou sbírku holonahrávek.</p> <p>Bill chvilku zvažoval, jestli to má na sebe vzít, ale pak pochopil, že nejen že by mu to nedělalo žádnou čest, ale začínal mít i plíživé podezření, že by to na Calyfigii neudělalo zrovna dojem. „No vlastně, nic z toho nebyl můj nápad,“ pofňukával a přitom si hověl v sebelítosti. „Klidně by se dalo říct, že jsem byl proti tomu, ačkoli ne před důstojníky. To není vojenský způsob.“</p> <p>„A ty jsi voják skrz naskrz. Jsi zoubek kolečka ve válečném stroji!“</p> <p>„To je špatné?“</p> <p>Teď bylo na Calyfigii, aby byla zaskočená. Byla tak rozčilená, že víc než míli nemohla mluvit.</p> <p>Bill tak docela nerozuměl tomu, co jí vlastně žere, ačkoli se mu v její společnosti z určitého hlediska líbilo mnohem víc, když nemluvila. Byl vojákem už tak dlouho a celou tu ideologii už měl tak zažitou, že ačkoli nesnášel být vojákem, nemohl si sám sebe představit v jakémkoli jiném způsobu života. Byl Bill, voják. Byla to spíš rovnice než jméno: Bill = voják.</p> <p>Ale později, když pomáhal staré ženě vytáhnout její nákupní vozík z kráteru po bombě, promluvila Calyfigie znovu. „Jsi jen najatý zabiják!“ řekla.</p> <p>Stařena se na něj zděšeně podívala. „Ale ne na vás,“ vysvětlil. „Tím chci říct, že lidé, kteří mě najali naposled, si neobjednali žádné zabíjení. Zatím.“</p> <p>„Aha!“ řekla Calyfigie.</p> <p>„Ne, skutečně,“ fňukal Bill. „Zabíjet lidi není zábava.“ Chvilku přemýšlel. „Myslím tím, že v tom není žádné uspokojení, zvlášť když oni se snaží zabít mě. Až na důstojníky. Ale ani toho jsem žádného nezabil pro zábavu, ale vždycky v sebeobraně.“</p> <p>„Mohl ses tomu bránit.“</p> <p>„Bránit?“ Byla to šokující myšlenka, která Billa před tím ani nenapadla. „Jak?“</p> <p>„Nemusel ses dát zapsat.“</p> <p>„Odvedli mě.“ To nebyla tak úplně pravda, ačkoli z morálního hlediska to Bill za pravdu považoval. Technicky nebyly v Císařství žádné odvody a Bill <emphasis>podepsal</emphasis> papíry s dobrovolným přihlášením. Samozřejmě byl ale v té době pod vlivem hypnózy a drog potlačujících sebekontrolu a na vlastní podpis těch papírů neměl žádné vzpomínky. Později je ale viděl a jeho podpis na nich byl. Ale celé to nebyl jeho nápad, takže to pro něj bylo stejné, jako být odveden.</p> <p>Všechno to pro Calyfigii nic neznamenalo, i když jí to vysvětlil. „To je chabá výmluva,“ ušklíbala se. „Mohl jsi utéct. V noci překročit hranice, aby tě neodvedli.“</p> <p>„Jaké hranice? Celá planeta patří Císaři.“</p> <p>„Pak jsi mohl klást odpor uvnitř armády. Ale, och ne. Jsi přece galaktický hrdina, ne? Ty jsi měl pracovat pro mír. Snažit se ukončit války, místo abys je rozdmýchával. Jak můžeš být věrný lidem, kteří ti nechali takovouhle nohu a tyhle směšné tesáky?“</p> <p>Bill se zastavil a podíval se na svou nohu. Tuhle měl obzvlášť rád. Byla o hodně lepší než některé nohy, které měl na své pravé noze. Byla stejně dobrá jako pravá lidská noha, ale uměla spoustu věcí, které lidská noha nedokáže. A podstoupil spousty problémů, aby získal ty tesáky. Vůbec si nemyslel, že by byly směšné. Ta dívka byla opravdu strašně nerozumná.</p> <p>Pokusil se vysvětlit, jak se snažil spolupracovat s Chingerem Bgr na podpoře míru, ale nedařilo se mu, aby kterýkoli z jeho nezdařených polovičatých hrdinských činů zněl dobře, a měl trochu problémy chlubit se tím, co byla koneckonců zrada.</p> <p>Naštěstí byl přerušen novým útokem z nebe.</p> <p>Generál Weisseprd se musel dívat na staré válečné holosnímky, protože tenhle útok začal prudkým náletem do středu cesty. Vzhledem k rychlostí císařské stíhačky dopadaly kulky vždycky tak jedna po padesáti yardech, takže skoro nic nezasáhly, ale dav byl opravdu vyplašený vším tím hlukem. Rozprchli se do všech stran.</p> <p>Bill se rychle podíval na nebe a viděl, že první stíhačka už přeletěla – ale ostatní mířily jejich směrem. Přepnul se na program výcvikového instruktora.</p> <p>„Z CESTY A K ZEMI!“ Jeho hlas se rozlehl nad hlukem davu a lidé začali poslouchat jako nováčci – bez otázek. Musel rozkaz párkrát zopakovat, ale ve chvíli, kdy začala nálet druhá stíhačka, nestál už v prostřed cesty nikdo, kromě Billa a Calyfigie.</p> <p>Sledoval nebe, aby viděl, jak se útok vyvine. Ona ho kritizovala, že nařídil lidem, aby se rozptýlili kolem.</p> <p>Ale stíhačka se vracela. Strčil ji do strany a vrhl se za ní. Udělala pár kotrmelců, než přistála v jednom vhodně umístěném kráteru po bombě. Bill dorazil o chvilku později. Místem, kde před tím stála proletěla dávka olova.</p> <p>Bill se vyškrabal zpátky na silnici a varoval všechny, aby zůstali skrytí tak nízko, jak to jen jde. Třetí stíhačka začínala nálet.</p> <p>Podíval se nahoru a dolů po cestě. Pár set yardů od něj ležela dvě těla. Doběhl k nejbližšímu. Byl to malý chlapec. Nebyl zraněný, ale tak strašně vyplašený, že se nedokázal pohnout. Bill ho zvedl a hodil ho do davu v nejbližší kráteru. „Chytejte!“ zařval na ně.</p> <p>Pak pospíchal po rozbité silnici k druhému tělu. Přitom se ohlížel přes rameno, aby měl stíhačku pod kontrolou. Měl nanejvýš pár sekund. Když viděl toho muže, řekly mu jeho trénované reflexy, že má zavolat lékaře. Ale pak si uvědomil, že tu žádný lékař není. Nebyl tu nikdo, jen on sám. Bylo to jen otevřené zranění na noze, ale pro toho chlapíka to muselo být bolestivé, když ho Bill popadl a spolu s ním se odvalil z cesty. Třetí stíhačka přeletěla a Billovi dalo chvilku práce, než utrhl jeden rukáv mužovi košile a převázal mu zranění. Zanesl ho do bezpečí a vrátil se ke Calyfigii.</p> <p>Zrovna se škrábala ze svého kráteru. A taky se zrovna začínala rozehřívat. „Za tohle teda dostaneš, takhle se mnou zacházet–“</p> <p>Bill ji strčil zpátky a skočil za ní. Bylo tam málo místa a tak dopadl přímo na ni. Vyrazil jí dech, takže přišla o čtvrtý a poslední nálet. Vyskočil z kráteru, než ho mohla zase začít peskovat.</p> <p>Tři stíhačky odletěly k zajímavějším cílům s vyšším bodovým ohodnocením, ale jedna ještě kroužila kolem a připravovala se na další útok.</p> <p>Bill se rozhlédl po tom, co zůstalo ze silnice. Nezbyly tu žádné cíle pro přímý útok, až na pár vznášedel, která nebyla odklizena z cesty. Věděl, že kdyby <emphasis>on</emphasis> byl pilot té stíhačky, nestálo by mu pár bodů, co by dostal za opuštěná vozidla za to, aby na ně podnikal nálet. V STŘELCI ZE ZADOVKY by za ně nedostal vůbec žádné body.</p> <p>Ten pilot musí mít za lubem něco jiného.</p> <p>„VŠICHNI ZŮSTAŇTE, KDE JSTE! JEŠTĚ NESKONČILI!“ volal.</p> <p>Calyfigie se samozřejmě škrábala z kráteru. Zaslechl, co říká. Bylo to něco o nevzdělaném rvavém blbci.</p> <p>Bill neměl mnoho vzdělání a vůči všem poučkám byl většinou imunní, ale přes to všechno se během svého života v armádě naučil něco o systémech zbraní. Snažil se přijít na to, kterou z nich pilot použije proti rozptýlené skupině lidí.</p> <p>„Žhavé tělo,“ řekl.</p> <p>„No, ano, lidi mi to taky říkali, ale do toho ti nic není a neměň téma rozhovoru. Musíš pěstovat své politické uvědomění a pochopit své místo v soustrojí války–“</p> <p>„Žhavé tělo,“ přerušil ji, „je válečná multihlavicová samonaváděcí teplovyhledávající střela. To bych použil, kdybych byl on.“</p> <p>„Kdybych byl <emphasis>jím</emphasis>, si chtěl říct,“ opravila ho Calyfigie. Význam toho, co řekl, jí nedošel. „Cos tím myslel?“</p> <p>Bill se začal rozhlížet po něčem, co by mohl použít k obraně. „Myslel jsem tím, že je to hejno malých střel, které jsou přitahovány teplem lidského těla.“</p> <p>Nebylo tu nic, kromě těch vznášedel – mohl by použít jejich motory? ne, všechno to bylo na elektřinu – a několik dřevěných vozíků. „Když nepůjdeš dolů a nezůstaneš tam, jseš vyřízená.“ Podíval se na ni zpříma, zavrčel a vycenil tesáky. „Chápeš?“ Vyvalila oči a přikývla. „Teď to nech odborníkovi.“</p> <p>Podíval se na stíhačku. Ještě nezačala střílet. Rozběhl se k nejbližšímu vozíku a odvlekl ho do prostřed cesty. Pak běžel pro další.</p> <p>Billovi se podařilo shromáždit tři vozíky, než se z většího bodu stíhačky oddělily dva menší body. Prohledal si všechny kapsy, ale protože nikdy nekouřil, neměl sirky, a to dokonce ani v žádné z tajných přihrádek své Nohy švýcarské armády.</p> <p>Bingo! Zvedl nohu, namířil na dřevo laser a zmáčkl aktivační tlačítko. Z přihrádky vyskočil kondom. Bill ho nepřítomně sebral a strčil do kapsy u košile. Zmáčkl tlačítko na plamenometu. Vylezl otvírák na lahve. Zastrčil ho zpátky. Zatáhl páčku pro zapalování táboráku. Vyskočila malá lupa.</p> <p>Bill popadl lupu a podržel ji pár palců od kousku dřeva. Podařilo se mu vypálit horký bod a začal na něj foukat.</p> <p>Dva malé body na obloze se zatím zvětšovaly a začaly se rozplývat do dvou mraků.</p> <p>Dřevo začalo doutnat. Pořád držel lupu a začal se nadechovat a foukat jako o život, aby získal plamen.</p> <p>A konečně se to podařilo!</p> <p>Měl závrať, takže nemohl jít. Plazil se tedy směrem, který byl, jak doufal, pryč od ohně. Podařilo se mu dostat pár yardů od něj ve chvíli, kdy se oba oblaky střel srazily v ohni a vybuchly. Pak ztratil vědomí.</p> <p>Bill se vzbudil a ležel na něčem měkkém. S tím před tím neměl mnoho zkušeností, takže zůstal ležet s očima zavřenýma.</p> <p>Vzdychl a jemně ohýbal všechny části těla, které mohly být při explozi zničeny. Zdálo se, že je má všechny – a většinou nezničené. Trochu pohnul ze strany na stranu hlavou. Byla tam taky a celá, jako vždycky byla.</p> <p>Ale odpočívala na něčem měkkém, pevném a teplém. Na něčem, co pravděpodobně nebyl polštář.</p> <p>„Jsi vzhůru?“ Znělo to jako Calyfigiin hlas, ale byl měkký, přátelský a teplý. Jako ta věc, co pravděpodobně nebyla polštář.</p> <p>Probudil se ještě o trošku víc.</p> <p>Přesto, že se mohlo zdát, že Billovy intelektuální schopnosti jsou trošku omezené, byly tu dva druhy podmínek, za kterých byl Bill vždy zcela při vědomí. V boji Billa hypnózou vytrénovali dělat všechno, co bylo potřeba, aby zůstal naživu.</p> <p>Nebyl zas takový odborník v tom druhém druhu podmínek, ale vždycky tomu věnoval tolik pozornosti, že z toho byl taky úplně při vědomí.</p> <p>„Jsem vzhůru,“ řekl.</p> <p>Těmi druhými podmínkami byla samozřejmě vyhlídka na intimní kontakt s osobou ženského pohlaví.</p> <p>Otevřel oči. Byl na zadním sedadle luxusního vznášedla.</p> <p>„Ostatní mi vysvětlili, cos udělal. Chtěla bych se ti omluvit za to, co jsem ti řekla. Zmýlila jsem se v tobě.“</p> <p>Podíval se nahoru. Ano, ty tmavé vlasy rámující bledou tvář, to byla Calyfigie. V pořádku. Přemítal, jestli má pořád tu krajkovou noční košilku.</p> <p>„Je tu něco, co můžu udělat,“ pokračovala, „abych to nějak odčinila?“</p> <p>Bill otevřel pusu, začal mluvit, ale ona mu vtiskla na rty teplý a něžný prstík.</p> <p>„Ne,“ vpadla mu do toho. „Podíváme se, jestli uhádnu, co by to mohlo být.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 20</strong></p> <p>BILL SE OPŘEL DO SEDADLA VZNÁŠEDLA. Byl to jediný typ vozu, který si mohl poradit se silnicemi v tom stavu, v jakém teď byly. Solární panely na střeše zaručovaly, že se nemusí starat o to, kde najdou nějaké palivo. Až na mírné problémy s jízdou do kopce – neustálý kouřový opar na obloze jim trošku ubíral síly – to byla rozhodně nádherná jízda.</p> <p>Dokonce ani ty kopce nebyly takový problém, protože nemířili na nějaké určité místo.</p> <p>Vděčný dav na cestě trval na tom, že si Bill a Calyfigie musí to vznášedlo vzít, a jeho vlastník nakonec, s rukama dobře svázanýma, souhlasil taky, i když nerad.</p> <p>Vůz byl skutečně dobře vybaven. Sedadla se dala sklopit, takže tvořila nádherné letiště, byla tu klimatizace, autopilot, stereo a holovize, mikrovlnná trouba, autobar, toalety a miniaturní hry Super Nintari.</p> <p>Kdyby se jen Billovi podařilo zaparkovat někde stranou od ostatních – a najít páku na sklápění sedadel – byl by v nebi. Zatím tedy utápěl své frustrace v luxusu a udržoval pomalé tempo s ostatními uprchlíky.</p> <p>Bill usrkl svého pití. Alkohol došel v autobaru už první večer – původní majitel a jeho přítel ho pořádně vydrancovali – a teď se tedy Bill snažil přijít na chuť řepné limonádě, zatímco prohlížel další nabídku baru. Řepná limonáda rozhodně nebyla to, co bývala, zvlášť když byla bez rumu, a tak nedělal Bill žádné pokroky v tom, přijít jí na chuť.</p> <p>Ve skutečnosti se nudil. Nejdřív si toho pocitu užíval. Od chvíle, co se stal vojákem, neměl moc času se nudit, takže to pro něj bylo z určitého pohledu zábavné. Ale brzy ho to začalo nudit.</p> <p>A Calyfigie mu moc nepomohla. Byla studentka, a proto si myslel, že by to mohlo být vzrušující, ale ve skutečnosti to znamenalo, že dokud tu budou ostatní, musí držet ambice svého libida na uzdě. Takže bez alkoholu a sexu, který by je mohl zabavit, sklouzla ke třetí obvyklé zábavě studentů. Mluvila o mluvení o idejích.</p> <p>Billovi se hlavou honilo spousta idejí. Většina z nich se týkala toho, jak zůstat naživu, nebo sehnat pití, nebo ženskou. Ale Calyfigiiny ideje byly úplně jiné. Calyfigiina idea dobré ideje byla: „Jen zvaž ideu Antonia Artauda, že divadlo je karze behainího libismu.“ nebo tak nějak to aspoň znělo Billovi, který se naučil přestat poslouchat, když se v konverzaci objevila určitá jména.</p> <p>Takže se opřel dozadu, usrkl své bezalkoholové řepné limonády a rychle se naučil, jak říkat: „Velmi zajímavé.“ ze spaní.</p> <p>Pořád se ho ale nikdo nesnažil zabít a vždycky tu byla naděje, že najdou místo na zaparkování, a v lednici bylo pořád spousta nakládaných fazolí a růžičkové kapusty, takže nezemřou hlady. A pak ho přemohl spánek.</p> <p>Zdálo se mu o jeho mládí na farmě, o těch bezstarostných dnech, kdy mohl pracovat od svítání do setmění, rozhazovat hnůj, nebo chodit za svou robomulou brázdami, rozbíjet hroudy a sbírat kameny. Znovu slyšel hlas své drahé milované matky, jak ho volá, cítil znovu mateřské dloubnutí do boku, kterým ho vždycky budila. „Vstávej, chrápale.“</p> <p>„Zííív, mami, musím?“</p> <p>„Nudím tě snad, ty slaboduchý lotře?“</p> <p>„Zíív, ma–“ Proč s ním matka mluví takhle? Bill se s leknutím probudil. Eyerack. Calyfigie. Správně. Podíval se z okna a viděl vstup do podzemního nákupního střediska. Protáhl se, pak otevřel dveře a vystoupil. Zapátral po obloze po válečných lodích. Bylo jich tam jen pár a nemířily jeho směrem.</p> <p>Než zavřel dveře, Calyfigie ho zastavila. „Bille, ty se nudíš?“ Připustil to. „Tak moc, jako se nudím já?“</p> <p>„Pravděpodobně víc.“</p> <p>„Pak to pochopíš.“ Stáhla ho dolů a dala mu polibek na rozloučenou. „Jedu navštívit své lidi.“</p> <p>Zabouchla dveře a auto zmizelo v oblaku prachu.</p> <p>Bill se rozhlédl.</p> <p>Byl docela sám na opuštěném parkovišti, před vstupem do nákupního střediska, které mu nebylo na nic dobré, protože neměl žádné peníze. Od východu vedla silnice. Vydal se po ní.</p> <p>Snažil se jít po cestě volným krokem, ale byl příliš dobře vytrénovaný. Pochodování měl v krvi, i kdyby si oddělal hypnospirálky z bot. A musel uznat, že při pochodu ubíhala cesta rychleji než při procházení se. Nešel na žádné určité místo, ale rozhodně se tam dostane dřív, když bude pochodovat.</p> <p>Pochod měl ještě jednu výhodu. Doteď už si to nacvičil tolikrát, že mohl docela bez problémů pochodovat i ve spánku. Pokud byla cesta dostatečně rovná. Tahle cesta byla naprosto rovná, kam až dohlédl, což bylo pár mil dopředu, až tam kde mizela mezi stromy.</p> <p>Naneštěstí vždycky, když Bill spal při pochodování, zdálo se mu, že pochoduje, takže z toho neměl takový odpočinek, jaký mohl mít. Zdálo se mu, že pochoduje beztvarou krajinou k malé skupině stromů. Sen byl stejně beztvarý jako krajina, dokud se nedostal ke skupině stromů, a pak mu hlas z nebes rozkázal zastavit.</p> <p>Bill se probudil a zjistil, že stojí uprostřed malé skupiny stromů. Byl pořád na cestě, cesta byla pořád rovná, ale něco ho zastavilo.</p> <p>Asi tak míli daleko byla kouřící hromada trosek, od pohledu to byl zbytek jednomístné císařské průzkumné lodi, ale to by ho nepřimělo zastavit. Už před tím několikrát ve spánku prošel bojištěm. Pouhý náraz letadla by na něj neměl žádný vliv.</p> <p>„Vzhůru hleď!“ přišel rozkaz z nebe. Bill poslechl.</p> <p>Asi dvacet stop vysoko visel na stromě císařský kavalerista.</p> <p>„Nazdar, ty tam,“ řekl Bill.</p> <p>„To teda nazdar,“ řekl kavalerista.</p> <p>Bill se podíval z kavaleristy na vrak a zpátky. „To byl tvůj průzkumník?“</p> <p>„Jo. Pokoušel jsem se to uřídit, ale na poslední chvíli jsem se musel katapultovat.“</p> <p>„Je na palubě něco, co stojí za záchranu?“</p> <p>„To bych pochyboval,“ řekl pilot. „Narazilo to dost tvrdě.“</p> <p>„Och. To je špatné.“ Bill se vydal na další pochod.</p> <p>„Hej! Počkej!“</p> <p>Bill se zase zastavil. „Kvůli čemu?“</p> <p>„Jsem přišpendlený tady nahoře.“</p> <p>„No a?“</p> <p>„Nepomůžeš mi dostat se dolů?“</p> <p>Bill o tom popřemýšlel. „Ne.“</p> <p>„Není to uniforma kavalerie, co máš na sobě?“</p> <p>„Jo. A co?“</p> <p>„Tak bys mi měl pomoct.“</p> <p>Bill se té myšlence zasmál.</p> <p>„Co to znamená,“ zeptal se pilot, „to je jako ten týden, kdy může každý z tvých kámošů zařvat?“</p> <p>Bill pokrčil rameny. „U kavalerie může každý týden někdo z tvých kámošů zařvat.“</p> <p>„To je pravda,“ připustil pilot. „Předpokládejme, že bych ti zaplatil?“</p> <p>„To je jiná řeč. Kolik máš?“</p> <p>Pilot si vyprázdnil kapsy. „Čtyřicet sedm kreditů.“</p> <p>„Císařských kreditů?“</p> <p>„Samozřejmě!“</p> <p>„Ty tady nejsou k ničemu dobré. Co máš dál?“</p> <p>Pilot chvilku přemýšlel. „Svoji výstroj pro přežití.“</p> <p>„Přežívám i bez ní. Ne, díky.“</p> <p>„Počkej! Piloti nedostávají výstroj jako vojíni. Piloti mají speciální vybavení. Skoro jako důstojníci.“</p> <p>Billa to začalo zajímat. „Co v ní je?“</p> <p>„Podíváme se. Příděl jídla, miska na jídlo, kompas, signální pistole, sebevražedná pilulka, léčivé brandy, toaletní papír, sladkosti, skateboard, punčochy, kondomy–“</p> <p>„Počkej chvilku.“ Na kondomy bylo moc pozdě, i kdyby je nebyli dodávali v nerozdělatelných fóliových obalech, ale na tom seznamu bylo ještě něco. „Jak velká je ta láhev brandy?“</p> <p>„Půl litru. Plná láhev.“</p> <p>Bill se posunul pod pilota. „Hoď ji dolu.“</p> <p>Celá torna s výstrojí pro přežití spadla dolů, ale Bill ji odložil a nechal si jen láhev brandy. Po chvilce přemýšlení si vzal i skateboard. Pak prozkoumal situaci.</p> <p>Pilot visel za dva svazky parašutistických lan. Mohl je přeříznout, ale při pádu by si asi zlomil nohy. Potřeboval něco, co by ztlumilo jeho pád.</p> <p>„Seženu pár větví,“ řekl Bill. „Naskládám je na hromadu, ty se pak odřízneš a spadneš do nich.“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 21</strong></p> <p>AŽ DO TEĎ TO BYL SKORO UKLIDŇUJÍCÍ pocit. Nebylo to poprvé, co se Bill zvolna probíral z temnot nevědomí po tupém úderu.</p> <p>Znovu přezkoušel všechny důležité části svého těla. Zjistil, že žádná z nich není zlomená, ačkoli měl několik nových modřin. Vzhledem k okolnostem to nebylo špatné.</p> <p>Znovu se pokusil, před tím než otevře oči, zjistit, kde vlastně je, a znovu to vypadalo tak, že jeho hlava určitě leží v něčím klíně. Pokud se nemýlí, má ten někdo útlý pas, dlouhé nohy a dlouhé rusé vlasy.</p> <p>Nedopadlo to přesně tak, jak si plánoval, ale líp by to nevymyslel. Teď nejenže by mohl být užitečný, ale ještě si získal sympatie. Možná by mohl den dva strávit v posteli, než začne pracovat. Bylo by nádherné, nechat o sebe pečovat tohohle anděla.</p> <p>Žena ucítila jeho lehké pohyby a zeptala se: „Jste vzhůru? Jste v pořádku?“ Hlas měla muzikální. Dokonalý hlas pro dokonalou ženu.</p> <p>„Och, je mi dobře,“ řekl Bill a jeho plán hrát invalidu se rozplynul v řídkém vzduchu. Tomuhle hlasu by nikdy nemohl lhát.</p> <p>„Jste si jistý?“</p> <p>„Ano, jsem si jistý. Jen pár modřin. Nic vážného.“</p> <p>Chvilku ho jemně hladila po vlasech. „Co jste tam dělal. V těhle končinách jsem vás nikdy neviděla.“</p> <p>„Vlastně jsem hledal práci. Na farmě už jsem kdysi pracoval.“</p> <p>„Báječné!“ Obdiv v jejím hlase byl pro Billa jako chlazené pivo v létě. „Tolik našich mužů odešlo do armády, dobří pomocníci jsou vždycky vítáni. Nechtěl byste pracovat pro mě? Nemůžu vám moc zaplatit, ale dám vám dost jídla a pokoj. Ten nad schodištěm, vedle mého, ten je pohodlný. Líbilo by se vám to?“</p> <p>Bill se usmál. „To by se mi líbilo moc,“ řekl.</p> <p>„Slíbíte, že se nenecháte zlákat na nějakou jinou farmu?“</p> <p>„Slibuju.“</p> <p>Bill otevřel oči, aby se podíval do tváře, které se právě zaslíbil. Něco s ní nebylo v pořádku. Částečně to skutečně byl anděl. S hlavou v jejím klíně ji viděl vzhůru nohama. Ale bylo tu něco jiného. Tvář mu připomínala někoho, koho znával, a nebyl to přesně ten odstín rudé, kterou viděl ze silnice. Vlastně to spíš byla taková myší hnědá. A pak si upamatoval, jako kdo ta žena vypadá: jako jeho nejdůvěrnější společník z dětství, jeho spojenec, jeho přítel, jeho robomula.</p> <p><emphasis>Něco se strašně pokazilo.</emphasis> Pomyslel si.</p> <p>Posadil se rovně, aby se mohl na ženu podívat ze správného úhlu. Nevypadala o moc líp.</p> <p>„Jestli se cítíte líp,“ řekla tím nádherným hlasem, „měla bych se představit. Jsem paní Augeasová. Ale myslím, že budeme přátelé. Můžete mi říkat Eunice.“ Podala mu ruku, Bill se představil, potřásl jí pravicí a tak tak, že se vyhnul vážnému zranění. Byla to silná žena. „Tak pojď nahoru a ubytuj se, Bille.“ Usmívala se vstřícně.</p> <p>Když už oba stáli a zvlášť když šel Bill za Eunicí do schodů, měl dost příležitostí, aby zvážil svou situaci. Eunice nebyla starší než on o víc než deset let. Byla asi stejně veliká, a protože v ramenou nebyla tak široká jako Bill, doháněla to v bocích. Určitě to byla příjemná žena, ale ne ten výtvor romantické fantazie, který viděl ze silnice. Kromě toho se mu představila jako <emphasis>paní</emphasis>, což bylo podle Billových zkušeností poměrně jasné znamení, že je vdaná.</p> <p>„Myslím, že oblečení mého manžela ti padne, Bille,“ řekla a otevřela skříň v Billově novém pokoji. A měla pravdu; potom co si párkrát přehrnul konce rukávů.</p> <p>No, tohle všechno nebylo přesně to, co si Bill naplánoval. Ale byla to farmářská práce, nepadaly tu žádné bomby, z kuchyně voněl koláč a to mu připomínalo domov (jeho maminka používala stejný osvěžovač vzduchu s vůní čerstvého jablečného koláče, který byl cítit, i když připravovala játra Limburger se sardelovou pastou, což bylo ve středu). S neochotným vzdechem se pustil do čištění prasečího chlívku. Bill odhadoval, že se tu nekydalo dlouhou dobu – roky. Přemýšlel o tom, že by to místo prostě vyplavil vodou, ale v hadici nebyl dostatečný tlak. Musel to naložit na kolečko a vyvézt.</p> <p>Ale těžká práce nebyla pro Billa nic nového, ani zjitřený zápach prasečího hnoje. Pustil se do toho s vervou a v době večeře se už jeden roh chlívku blýskal čistotou.</p> <p>Při nakládání hromad prasečích splašků a pomyjí se Bill nemohl ubránit, aby nesrovnával Eunice s tou rusovláskou. Obě to byly ženy, ale jedna byla mlaďoučká a na té druhé už byly jasně vidět stopy únavy a stáří. Eunice prostě tvrdě pracovala, aby udržela svou farmu v chodu, ale ta rusovláska vypadala, že má dost času na to, aby se starala o to, jak vypadá. Bude se na ní muset zeptat.</p> <p>„Och, to je moje sousedka, Melissa Nafka. Na svém skateboardu jsi musel jet rovnou kolem jejího domu. Poctivý chlapec jako ty by pro ni nechtěl pracovat, ne, ne.“</p> <p>„Skutečně?“ Bill neukázal nic víc než jen zdvořilý zájem. „Vypadala tak…příjemně.“</p> <p>„No, řeknu ti to <emphasis>takhle</emphasis>. Na svém majetku nehne ani prstem. Je to pořádný skandál, to teda.“</p> <p>„Vypadalo to tam docela udržovaně.“</p> <p>„Och, to ano. Ale ona na tom zásluhu nemá. Jezdí tam všichni muži z údolí, aby jí pomáhali. Ne, pro ni by se ti pracovat nechtělo. Za všechnu tu práci nezaplatí nikomu ani zlámanou grešli. Čestný chlapec jako ty by se s takovou neměl vůbec zahazovat.“</p> <p>Bill to chvíli zvažoval, zatímco skládal další fůru hnoje. „Tak proč to potom dělají, když jim neplatí?“</p> <p>Eunice se naklonila dopředu, jakoby ji někdo kolem mohl slyšet. „Nerada mluvím o někom špatně za jeho zády, ale tohle ti řeknu.“ Začala šeptat. „<emphasis>Spí</emphasis> s nima,“ tiše pokývla hlavou, pak se zas narovnala a hlas se jí vrátil do normálu. „Se všema. Není to hrozné?“</p> <p>„Naprosto,“ řekl Bill prázdně.</p> <p>Billovi se nějak podařilo udržet konverzaci i během jídla, ale rozhodně mu to nešlo od srdce. Ani se na to moc nesoustředil, ale naštěstí už na Eunici udělal dostatečný dojem, takže neočekávala žádnou dokonalost. Ale Bill se pokoušel vyřešit problém.</p> <p>Na jednu stranu Eunici slíbil, že pro ní bude pracovat, a slib je slib. Ale na druhou stranu, kdyby se mu zítra dopoledne podařilo vyčistit ten chlívek, mohl by se odpoledne vyplížit druhými dveřmi. Na třetí stranu to ale bude trvat týdny, než ten prasečák vyčistí. A na poslední stranu tolik stran ani není.</p> <p>Problém ho zaměstnával i v noci, když šel spát, i ráno, když se probudil. Oholil se a vzal si čisté oblečení pro případ, že by se řešení problému znenadání nějak samo objevilo. Ale i když se to snažil rozluštit celé ráno – za přátelské pomoci prasat – nepodařilo se mu to. Nic se nestalo do chvíle, než uslyšel dunění.</p> <p>Byl to zvuk, který určitě nepatřil do tohohle tichého, starodávného údolí, kde bylo nejsložitějším zájmem, jak se dostat do kontaktu s vyhlédnutou rusovláskou. Bill vyšel před prasečí chlívek, aby se podíval, co ten hluk způsobuje, a na dvorek se dostal zrovna ve chvíli, kdy slyšel to <emphasis>fučení</emphasis>, které následovalo.</p> <p>Sníh? To není možné. V téhle části Eyeracku na to teď není správná doba. Ale z oblohy něco rozhodně padalo. Něco, co padalo příliš pomalu, aby to byl déšť, nebo kroupy, nebo šrapnely, nebo jiný normální druh počasí. A ačkoli to padalo po celém údolí, padalo to z pěti, nebo šesti jednotlivých bodů.</p> <p>Propagační bomby, pochopil Bill, když ze vzduchu chytil jeden lísteček a přečetl si ho. VÁŠ CÍSAŘ VÁS MILUJE!, začínalo to. Skoro všechny tak začínaly.</p> <p>VÁŠ CÍSAŘ VÁS MILUJE!</p> <p>„Ano, opravdu vás miluju!“– Císař.</p> <p><emphasis>Od samého počátku našeho Císařství představovali farmáři to nejlepší, co mohlo Císařství nabídnout – silné, oddané, produktivní občany, kteří milují svého císaře, stejně jako on miluje je. Každý Císař zůstával vždy v úzkém kontaktu se zemí a s těmi, kdo na ní pracují. Každý Císař byl vždy pánem mnoha farmářů a dobře se o ně staral.</emphasis></p> <p><emphasis>Bez farmářů bychom neměli většinu našeho jídla a najít několik oficiálních císařských zásobovacích skupin by bylo velice těžké. Farmáři jsou pro zdraví lidu Císařství velice důležití, a to je další důvod, proč má Císař všechny farmáře tak rád.</emphasis></p> <p><emphasis>Farmáři jsou zvlášť důležití pro armádu, protože armáda sní hodně jídla a stěží nějaké vyrobí. Váš Císař má armádu rád, a to je pro něj dalším důvodem, aby měl farmáře ještě raději.</emphasis></p> <p><emphasis>Bohužel má ale láska vašeho Císaře také své meze. Právě proto, že vás tak miluje, musí vás přivést zpět do své milující náruče. A aby to mohl udělat, musí porazit hloupě pomýlené armády, které ve své tvrdošíjné hlouposti odporují jeho lásce. A jídlo, které vy ve své oddané poslušnosti své tradiční roli zajišťujete ozbrojeným silám Eyeracku je dýkou zadírající se do srdce vašeho Císaře. Čím déle budou ozbrojené síly Eyeracku odolávat, tím větší zkázu musí váš Císař bohužel seslat na vás a vaše města.</emphasis></p> <p><emphasis>Proto, přes nekonečnou lásku vašeho Císaře k vám, jsou tu určité meze. Proto se jeho Císařská kavalerie nerada a neochotně chystá zničit vaše domovy a farmy, aby vás uchránila ještě větší zhouby, do které by vás strhli vaši vůdci.</emphasis></p> <p><emphasis>Máte dvacet minut, abyste to tu opustili.“</emphasis></p> <p><emphasis>A pamatujte:</emphasis></p> <p><emphasis>VÁŠ CÍSAŘ VÁS MILUJE!</emphasis></p> <p>„Utíkejte! Utíkejte pryč!“ Bill běžel kolem domu a křičel: „Pryč odsud!“</p> <p>Eunice už lístek četla, popadla pár věcí a běžela varovat Billa. Spolu vyběhli na cestu a přidali se k rozrůstajícímu se davu.</p> <p>Běželi po cestě ven z údolí. „Utíkejte! Utíkejte!“</p> <p>Dostali se až k domu Melissy Nafky. „Utíkejte!“ Byla uvnitř a neviděla lístky, ale slyšela křik. Bill zahlédl její ohnivě rudé vlasy v okně nad schodištěm. Hned zase zmizely a o chvilku později vyběhla celá žena z předních dveří.</p> <p>Bill se na chvíli zastavil, aby si ten zázrak prohlédl. Její tělo naplňovalo všechny sliby, které dělalo její domácí oblečení. To mohl Bill vidět v té sekundě, než si pevně stáhla své roucho, sestávající z několika kožených pásů a vysokých kožených bot z lakované kůže. Za ní vyšli tři muži. Jeden příliš starý, aby mohl jít do armády, další dva zase příliš mladí. Možná to byl otec a jeho dva skoro dospělí synové. Všichni si natahovali kalhoty a zastrkávali si do nich zmateně konce košilí na zádech.</p> <p>Bill vzdychl. Zase další ztracená příležitost. Snad by se mohl vrátit, až císařské válečné lodě skončí vyhlazování téhle malé komunity, vrátit se a najít tuhle ženu svých snů. Ale prozatím měl důležitější záležitosti na práci.</p> <p>„Vypadněte zatraceně odsud!“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 22</strong></p> <p>BILL STÁLE JEŠTĚ SLYŠEL DOZVUKY explozí bomb, když uviděl starou kamennou stodolu. Už dřív ji mírně zasáhli, takže mohl předpokládat, že aspoň na chvíli bude bezpečná. Skutečně nevypadala na to, že by někomu měla stát za dvojí bombardování. Rozběhl se přes pole, do jejího ochranného náručí.</p> <p>Dveře byly překvapivě zamčené. Bylo to tak neobvyklé, že to Bill zkusil znovu, a pak do nich narazil ramenem. Nepovolily ani dveře, ani zámek a rameno ho bolelo.</p> <p>Nebylo jiné volby. Bill chvilku intenzivně přemýšlel a pak problém vyřešil. Šel za roh a vstoupil do stodoly obrovskou dírou ve stěně.</p> <p>Ve skutečnosti už většina té budovy dávno neexistovala.</p> <p>Část střechy držela pohromadě a na vzdálenějším konci se zbortila a vytvořila jakýsi přístavek, protože tam byly zbytky zdí. Jediná zeď, která se zdála být celá a úplně v pořádku, byla ta s dveřmi. Střecha byla úplně pryč, až na ten přístavek v rohu, kam se sesunula. Ze zápachu a zbytků mohl Bill usoudit, že cokoli bývalo vevnitř, bylo výbuchem rozmetáno na kousky, nebo podniklo spěšný odchod. Jestli tam ještě bylo něco živého, bylo to v tom zborceném rohu. A pravděpodobně to bylo vyplašené a nebezpečné.</p> <p>Byl to ale jediný možný úkryt.</p> <p>A Bill ho chtěl.</p> <p>Říká se, že většina zvířat je opravdu nebezpečná, jen když jsou zahnaná do rohu, nebo brání svá mláďata. V absolutním smyslu je to většinou pravda. Ale v relativním smyslu může být jen velice málo zvířat považováno za nebezpečná v situaci, kdy jsou postavena mezi podrážděného císařského kavaleristu a zlepšení jeho šancí na přežití. A Bill už teď byl rozhodně podrážděný.</p> <p>Jedna z prvních bomb zasáhla dům Melissy Nafky. Pravděpodobně se vůbec nevrátí. Jedno z prvních aut, které projelo davem, ji nabralo, takže ji Bill při masovém útěku nemohl sledovat.</p> <p>Na vlastní oči viděl, jak jedna z dalších bomb zasáhla místní obchod s likéry. Teď už <emphasis>opravdu</emphasis> neměl nejmenší důvod se tu zdržovat.</p> <p>Na druhou stranu, přesnost útoku byla jedinečná. Došlo jen k několika nehodám (jednou z nich byl ten starší muž, který vyběhl z domu Nafky, přišlápl si kalhoty a rozrazil si koleno), zatímco celá oblast byla zničena natolik, že nemohla být lidskému životu jakkoli užitečná. Bill se nemohl ubránit obdivu nad dobře odvedenou prací.</p> <p>Ale raději by ji obdivoval z určitého odstupu, a aby to mohl udělat, potřeboval nějaký úkryt.</p> <p>Prošel dvorem, který býval stodolou, a zabušil na to, co bývalo střechou. Mezitím nahlas křičel, aby ohlásil svou přítomnost.</p> <p>Nic se neobjevilo.</p> <p>To bylo dobré znamení.</p> <p>Pokud to, co bylo vevnitř, ať už to bylo cokoli, nebylo příliš vyplašené, aby se to objevovalo.</p> <p>Bill se připravil na všechno, co ho mohlo čekat, a vstoupil do kůlny ze spadlé střechy.</p> <p>Byla tam tma, ale ne taková, aby Bill neviděl ty spousty párů očí, které odrážely matné světlo přicházející ze stran. Všechny byly v tom nejtemnějším koutě a ať to bylo cokoli, bylo toho tam dost na to, aby způsobili Billovi pořádné problémy, kdyby se rozhodli zaútočit. Odstoupil od otvoru, aby měly blýskavé oči výhled do oslňujícího světla a sám aby si mohl přivyknout na temnotu.</p> <p>Oči v rohu se začaly pohybovat. Snažily se od něj stáhnout, jak nejdál to šlo.</p> <p>Pak uslyšel zvuky. Bylo to téměř jako lidské šeptání. Skoro z toho mohl sestavit slova, něco jako „uniforma“, „schovejte“ a „ticho“.</p> <p>Nakonec si Bill zvykl na tmu, dřív než potřeboval útočit, nebo se bránit. Viděl, co mu stojí tváří v tvář.</p> <p>„Nazdar, chlapi,“ řekl.</p> <p>„Kdo jsi?“ zeptal se ho jeden z mužů.</p> <p>„Bill.“ Popošel dopředu a natáhl k nim ruku.</p> <p>„Pro koho pracuješ?“</p> <p>„Pro Eunici Augeasovou.“ Billovi začala dřevěnět ruka.</p> <p>„Eunice je taky v komisi pro zálohy?“</p> <p>Než mohl Bill odpovědět – což bylo jeho štěstí, protože neměl nejmenší tušení, o čem to mluví – řekl jiný hlas: „Ne, nebo přinejmenším nebývala.“</p> <p>„Nemyslím, že by ještě existovala nějaká komise pro zálohy,“ vložil se do toho Bill. „Ledaže by tam teď zrovna nějakou zakládali. Celé údolí vyletělo do vzduchu. Ale o čem to vlastně mluvíte?“</p> <p>„Copak nečteš noviny?“ zeptal se první muž.</p> <p>Bill to chvilku zvažoval a pak zavrtěl hlavou. „Ne.“</p> <p>„Ale o převratu jsi slyšel?“</p> <p>„To teda. Vlastně jsem na útěku před juntou.“</p> <p>„To je v pořádku. To jsou oni taky. Myslím, že o tom druhém převratu jsi neslyšel?“</p> <p>Bill zamrkal. „O druhém převratu?“</p> <p>„Jo,“ ozval se ze zadu ze stodoly další hlas. „Dva chlápci, jmenovali se Sid a Sam, před pár dny. Osvobodili prezidenta Grotskeho, shromáždili davy, dostali na svou stranu armádu a převzali kontrolu nad vládou. Předvedli parádní řeč z vršku tanku.“</p> <p>Bill znovu zamrkal. To byla jediná možná odpověď.</p> <p>„No a když se Grotsky vrátil, prohlásil, že mu zhoršení situace nedává na výběr – musí vyhlásit stanné právo. A suspendovat ústavu. Ale přinejmenším máme zpátky demokracii.“</p> <p>„To je hezké,“ podařilo se říct Billovi. „Ale co je s tím Sidem a Samem? Co se s nimi stalo?“</p> <p>„Oh, ty uklidili do nějakého doživotního zaměstnání v jakési Komisi pro kontrolu alkoholických nápojů. Pěkná vděčnost, co?“</p> <p>„Jejda.“ Bylo jediné, co dokázal Bill vymyslet jako odpověď. Posadil se k mužům na udusanou zem zbořeniště.</p> <p>„Takže, Bille, co tu děláš? Taky se skrýváš před odvody?“</p> <p>Bill zachrochtal jednoslabičnou odpověď a zašilhal na nebe. „Možná. Ale můžu říct, že mnohem víc se zajímám o déšť.“</p> <p>„O déšť. Vždyť neprší.“</p> <p>„No, ale každopádně z oblohy padají různé věci a já bych byl radši, kdyby nespadly na mě.“</p> <p>Teď se najednou muži kolem Billa shromáždili, začali mu třást rukou a poklepávat na rameno a vůbec různě projevovali chlapské kamarádství. „Takže jsi jeden z nás, co?“</p> <p>Bill už se jednou nebo dvakrát dostal do jiných situací, kdy se ho spousta lidí dotýkala a ptala, jestli je jeden z nich. Obvykle to bylo v barech a ti lidé byli obvykle dost špatní. Ale nechtěl tady dělat nějaké ukvapené falešné závěry, protože se skutečně necítil na boj s těmi nechtěnými projevy soudržnosti, ale ani se mu nechtělo tenhle rozpadající se kryt opouštět. Takže se zeptal: „Jeden z koho?“</p> <p>„Jeden z těch, kdo se vyhýbají odvodu!“</p> <p>Bill si byl poměrně jistý, že by to někdo – třeba aspoň Betty, nebo někdo takový – zmínil už dřív, kdyby byla na Eyeracku všeobecná branná povinnost. „To je něco nového?“</p> <p>„Další z reforem prezidenta Grotskeho,“ vysvětlil ten, který se zdál být vůdcem celé skupiny. „Protože demokracie byla zachráněna, je důležité, abychom se všichni pilně podíleli na budování naší základní svobody. Takže všichni mezi osmnácti a třiceti pěti lety budou shromážděni a cvičeni v bezvýhradné poslušnosti. Je to jediný způsob, jak chránit naši svobodu a volnost.“</p> <p>„Jistě,“ souhlasil Bill. „To dává smysl naprosto dokonale.“</p> <p>„A ačkoli naše vůdce ve všech směrech podporujeme, máme mírně odchylné filozofické názory v záležitostech týkajících se toho, být ve velkém počtu rozmetáni na malé kousky.“</p> <p>„Tomu úplně rozumím.“</p> <p>Teď už se mohli všichni v klidu vydechnout, protože věděli, že se nikdo z nich neobrátí na nějaké vyšší autority a že žádná autorita s největší pravděpodobností neprojde silným bombardováním, které dopadalo na okolní pole obilí, jahod a květáku a měnilo je na jednolité hnědé bahno, aby je dostala.</p> <p>Byli relativně v bezpečí a v klidu, takže se z mohutných hromů občasných explozí stala podivně uklidňující zvuková kulisa jejich lenošivé konverzace.</p> <p>Pak se v otvoru přístřešku objevil muž. Světlo měl přímo za zády, a proto působil mohutně. Dokonce i Bill zjistil, že kvůli tomu zjevení vyplašeně ztichl.</p> <p>„Ahoj!“ řekl cizinec.</p> <p>Po určité odmlce, kdy Bill čekal, že promluví někdo jiný se zeptal: „Jak jste se sem skrz to bombardování dostal?“</p> <p>„Profesionální dovednost.“</p> <p>Bill vyskočil a rozběhl se. Povalil cizince na zem a snažil se dostat k zborceným stěnám.</p> <p>Dostal se zhruba do prostředku stodoly, když mu cestu zastoupil kruh ozbrojených mužů. Zvedli své zbraně a s klapnutím je odjistili.</p> <p>Bill se zastavil.</p> <p>Odpírači vojenské služby, kteří běželi přímo za ním, se taky zastavili, ale ne dost brzo, aby nesrazili Billa do bahna a hnoje.</p> <p>Cizinec se sebral ze země a oprášil se z nejhorší špíny. Z kapsy u košile vytáhl malou plastikovou kartičku a četl: „Zdravím vás!“ Odpírači zasténali. „Váš demokratický prezident a loajální členové výboru generálů vás vítají ve velkém dobrodružství svobody a demokracie. Abyste mohli plně chránit lidské svobody, jste tímto odvedeni do ozbrojených sil Eyeracku.“</p> <p>Odložil kartičku. „Nějaké otázky?“</p> <p>Vzadu v davu někdo zvedl ruku. Jeden ze strážců do ní prostřelil čistou díru.</p> <p>„Zavažte si to zranění. Nějaké další otázky?“</p> <p>Žádné nebyly.</p> <p>Základní výcvik v táboře Hynline byl pro Billa vlastně dovolenou. Ačkoli tentokrát probíhal v podzemním nákupním středisku přeměněném na vojenský tábor, už tím vším prošel. 1 jako nováček i jako instruktor. Mohl to dělat i ve spánku.</p> <p>Vlastně toho většinu opravdu ve spánku dělal. Na důstojníky udělal dojem hlavně tím, jak dokázal pochodovat a plnit všechny rozkazy, aniž se vůbec vzbudil. Bylo jasné, že ví, co dělá.</p> <p>Velitelé se kvůli tomu dokonce sešli a dohodli se, že je tu muž, jehož talent a také jehož tesáky nesmí být promarněny. Měl by být povýšen na poddůstojníka.</p> <p>Bill se stal seržantem eyeracké armády.</p> <p>Tahle změna se mu rozhodně líbila. V každé vojenské síle mají poddůstojníci většinou dozírat na plnění nejrůznějších aktivit, což je mnohem příjemnější než aktivity samotné. Nikdo nemá míň práce než poddůstojníci, vyjma důstojníků. Také mají přístup do poddůstojnických klubů. Eyerack byl ve vojenské kultuře ještě natolik primitivní, že tu v poddůstojnických klubech ještě čepovali pravé pivo místo recyklovaných náhražek piva, jako v opravdových vojenských putykách. Takže to Bill v souladu se svou optimistickou povahou považoval za příznivý vývoj.</p> <p>Ale něco ho trápilo. Možná to byl záblesk vědomí, nebo pravá morální kuriozita, nebo snad vedlejší účinek škeblí, které jedl minulou noc.</p> <p>Ale Bill přemítal, jestli není konfliktem zájmů být členem dvou nepřátelských armád. Dlužil eyeracké armádě víc loajality, protože tady dosáhl vyšší hodnosti než u kavalerie? Nebo dlužil víc loajality kavalerii, protože tam občas měl i vyšší hodnosti? Nebo dlužil víc eyeracké armádě, protože už si vybral zálohy na sedmnáct měsíců dopředu?</p> <p>Nevolnost po škeblích ho nakonec přešla, ale nechala ho s nerozřešenou otázkou. Byl naprosto připraven ji nechat nerozřešenou, a dokonce na ni i úplně zapomenout, vyjma snad, že si ji bude pamatovat jen jako malou připomínku toho, aby už nikdy nejedl škeble. Ale jak už to tak v románech na pokračování bývá, zasáhl osud.</p> <p>Protože na povrchu planety už nezbyly žádné pozorovatelné znaky lidského života, rozhodl se Zatracenej bouřlivák Weisseprd, že je čas odvážit se efektního pozemního útoku.</p> <p>Prezident Grotsky nařídil totální mobilizaci k zastavení nepřítelovy převahy. Přispět musí všichni vojáci eyeracké armády, kteří mají zkušenosti.</p> <p>Velitel tábora Hynline poznal talent, když ho viděl. Ani ne hodinu po rozkazu měl Bill vlastní jednotku a byl na cestě na frontu.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 23</strong></p> <p>TO, ŽE POSLALI BILLA NA FRONTU, mělo víc než zajímavý dopad na jeho morálku. Normálně by ho něco takového na dlouho uvrhlo do strašlivé deprese. Teď mu to ale nabídlo řešení jeho morálního dilematu, které neměl čas ani vyřešit, ani ho dostat ze svého vědomí. Teď už věděl, že nezáleží na tom, ve které armádě je. <emphasis>Všechny</emphasis> chtěly jeho smrt.</p> <p>Posílali ho s jeho jednotkou navrčených, nevycvičených, znechucených, unavených a sexuálně frustrovaných branců od důstojníka k důstojníkovi a tím si propracovávali cestu od plukovníka k poručíkovi stejně jistě, jako se posunovali ze vzdálených zadních linií do předních linií boje.</p> <p>Nakonec se nahlásili druhému poručíku Harounovi al–Rosenblattovi. Bill dělal všechno pro to, aby se nikde nepředstavil jako desátník krátkého kopí Bill. Přece jenom zastával v téhle armádě místo seržanta a asi by se jim nelíbilo, že má hodnost i v té druhé armádě. Přinejmenším by mu asi potom zastavili plat, do záznamů by mu dali černou známku a zastřelili by ho. Opravdu si přál mít čisté záznamy aspoň v jedné armádě. Stejně jako zůstat na živu.</p> <p>V civilním životě – což bylo do poloviny odpoledne minulého úterý – byl Rosenblatt umělcem. Většinou maloval květiny a specializoval se na nástěnné malby ve velkých venkovských domech. To byl pravděpodobně důvod toho, proč ho okamžitě poté, co byl povolán, zařadili mezi bojovou inteligenci a jmenovali důstojníkem. Billova jednotka byla Rosenblattovi přivelena, aby nahradila jednotku, kterou poručík ztratil den před tím. Skutečně ji ztratil – odvelel je někam blízko k císařským liniím a sám se zastavil, aby obdivoval zvlášť elegantní a teď už řídký případ rozkvetlé louky. Ačkoli na ně pak čekal, už se nikdy neobjevili.</p> <p>„Dobře, seržante….?“ Rosenblatt se zamračil a mumlal si pro sebe.</p> <p>„Bille,“ ochotně pomáhal Bill.</p> <p>„Och, ano. Je to tady ve vašich rozkazech, že? Seržant Bill. Na tom nezáleží. Stejně si nezapamatuju žádné z vašich jmen. Všichni mě opustíte, jako ti ostatní…“ nešťastně zasténal a zpod řas se mu skutálela slza.</p> <p>„Ne, pane!“ Bill velice vojensky zasalutoval. „Zůstaneme s vámi v dobrém i zlém! Jsme věrní vojáci–“ Ne, Císařství ne. Tohle je ta druhá armáda. Co to tu vlastně je? Ach, ano. „– republiky.“ Šťouchl do svých mužů, aby sborově souhlasili.</p> <p>„Ne, ne,“ zakňučel důstojník. „Žádný z vojáků, které mi posílají, tu nezůstane dlouho. Zajmou je, nebo utečou, nebo je zabijí, ale z hlídky se nikdo z nich nikdy nevrátil. Ani si nezasloužím být v armádě…“</p> <p>„To si nezaslouží nikdo z nás, pane,“ ujistil ho Bill. „Ale tak už to na světě chodí. Takže tu všichni jsme a musíme pracovat společně, ne?“ Položil ruku kolem Rosenblattových chvějících se ramen. „To víte, že se vrátíme. Jsme výborně trénovaní profesionální vojáci. Tihle chlapci byli ve výcvikovém táboře celý týden. Půjdeme tam a přineseme vám všechny zprávy, které potřebujete.“ Obrátil se k jednotce, ale ta dokazovala svou dychtivost pomoci tím, že začali pomalu narušovat nastoupenou řadu a dali si pohov. Musel se tedy uchýlit k jazyku, kterému důstojník určitě porozumí. „Věřte mi,“ vnucoval se.</p> <p>Poručík Rosenblatt si váhavě setřel další slzu z koutku oka. „Dobře. Tak tedy… Když to říkáte…“ Rozhlédl se po svých jednotkách. „Musím říct, že jste hezká skupinka mládenců. Dobře, jdeme do toho…“</p> <p>Bill položil jednu ruku na hrudník svého velitele a skoro úplně ho zakryl. „Co kdybyste nám řekl, co je to za misi?“ navrhl něžně.</p> <p>„Och. Myslím, že je to dobrý nápad. Měli bychom jít tamhle…“ Neurčitě mávl rukou směrem k linii nepřátel, „…a zjistit, co se tam děje, kde je nepřítel a všechno možné…“</p> <p>„Můžu vám dát návrh, pane?“</p> <p>„Co? Snad ano…“</p> <p>„Jste příliš cenný, než abyste riskoval v rutinním průzkumu. S těmihle věcmi mám mnohem víc zkušeností. Myslím, že byste měl zůstat tady a plánovat naši strategii, a my tam prostě půjdem a podíváme se tady kolem. A za chviličku budeme zpátky s informacemi. Tím budete mít spoustu času, abyste popřemýšlel o našich dalších rozkazech. Dobře?“</p> <p>„No, nejsem si úplně jistý, že je to dobrý nápad…“</p> <p>„Pane, můžete nás sledovat dalekohledem.“ Bill znehybněl Rosenblatta uhrančivým pohledem. „Věřte mi.“ Obnažil své tesáky.</p> <p>Občasná dělostřelecká palba z obou stran vytvořila na zemi nikoho mezi liniemi důvěrně známý zemědělský povrch. Byl tak důkladný, že se z něj stal největší problém, kterému se museli postavit. Kvůli tomu museli muži z Billovy jednotky neustále klopýtat přes hroudy a kamení. Ačkoli díky tomu začínali vypadat jako správně ošuntělí veteráni, žádnou skutečnou akci ještě neviděli.</p> <p>Normálně se Bill ozbrojeným konfliktům raději vyhýbal, ale tentokrát potřeboval, aby jeho muži viděli nějakou akci, a tak vypracoval poněkud pochybný plán. Z toho důvodu se pokoušel dostat co nejblíž k císařským liniím a v jednom náhlém záchvatu dokonce zamával na několik kavaleristů, ale nikdo po něm nestřílel. Ani nezamával v odpověď. Nemohl si dovolit střílet na ně. Mohli by to vzít vážně a začít se snažit opravdu ho zabít. Místo aby prostě jen stříleli ze svých zbraní a ukazovali tím důstojníkům, že jsou vzhůru. Ale možná by mohl něco rozhýbat, kdyby zavolal eyeracké dělostřelectvo.</p> <p>„Poručíku,“ zašeptal do kapesní vysílačky, kterou mu dal Rosenblatt.</p> <p>Žádná odpověď.</p> <p>Zkusil to znova, normální silou hlasu.</p> <p>Pořád nic.</p> <p>„Hej! Zatraceně!“ zařval. V dálce viděl, jak poručík nadskočil. „Pane?“ zašeptal.</p> <p>„Ano, seržante? Potřebujete mě, nebo něco…?“</p> <p>„Dostali jsme se teď tak blízko k nepřátelským liniím, jak to jen jde, ale je tu něco, na co bych se rád lépe podíval. Možná bych dokázal identifikovat jednotky, kterým čelíme, kdybych se mohl dostat ještě blíž.“</p> <p>„No, nevím, v čem bych vám mohl pomoct…“</p> <p>„Potřebuju krytí dělostřelectvem, pane.“</p> <p>„Krytí dělostřelectvem, seržante? O tom nic nevím…“</p> <p>Krok za krokem vysvětlil Bill poručíkovi, jak dát povel k dělostřeleckému útoku. Pečlivě mu nadiktoval svou vlastní pozici a řekl Rosenblattovi: „Ujistěte se, že zamíří přesně na tyhle kóty. Jestli zamíří přesně tam, jsme v bezpečí.“</p> <p>Za pár minut už všude kolem nich dopadaly šrapnely. Všude kromě místa, kde jim Bill řekl, že mají zůstat, aby se kryli.</p> <p>Bill se začal propracovávat tou vřavou vpřed. Jedním okem sledoval útočící dělostřelectvo a druhým linie nepřátel. Brzy to bylo na jednoho člověka, který nešilhá, příliš, takže jen sledoval přilétající šrapnely.</p> <p>Jakmile viděl jeden, který vypadal, jako že se chystá spadnout přímo před něj, rozběhl se dopředu tak rychle, jak jen mohl. V posledním okamžiku se vrhl k zemi, ale tlaková vlna ho zvedla a smýkla s ním do řad císařských vojsk, kde přistál v náručí několika velice překvapených kavaleristů.</p> <p>„Nazdar kluci,“ řekl. „Tak jsem doma.“</p> <p>Nikdo nevěděl, co dělat s cizím vojákem, který se objevil v předních liniích. Měl na sobě označení eyeracké armády, takže by to mohl být válečný zajatec nebo zběh. Ale taky měl na sobě něco, co vypadalo jako uniforma císařské kavalerie, a tak by to tedy mohl být dezertér. Ale uniforma byla jasný padělek, protože byla příliš pevná a příliš dobře ušitá, takže by to mohl být špión. Aby si byli jistí, dali ho do želez a poslali do týlu. Celou cestu se usmíval.</p> <p>Bill se jim to snažil vysvětlit, skutečně. Říkal: „Jsem válečný zajatec.“ A oni mu na to odpovídali: „Samozřejmě, že jsi, právě jsme tě zajali.“ A on jim vysvětloval, že ho nezajali, že přišel dobrovolně, a oni na to, že na tom nezáleží, a on na to, že byl zajatec – a celé se to pořád dokola opakovalo.</p> <p>Co bylo ale pro Billa mnohem důležitější, dostával se pořád dál a dál od bojiště a tím samozřejmě což bylo možná ještě důležitější, pořád blíž a blíž své skříni s nohama.</p> <p>To byl v závěrečném zhodnocení rozhodující prvek, který ho přiměl konečně se rozhodnout. Nosil už Nohu švýcarské armády strašně dlouho bez přestávky a na Eyeracku za ni ani nebyla žádná náhrada. Jestli si ještě někdy chce vyměnit nohu, musí se nějak dostat zpátky do tábora Buboe. A k tomu bylo prvním krokem dostat se zpátky do kavalerie.</p> <p>Kromě toho, jestli už má jít do boje, radši by snížil šanci, že bude nešťastnou náhodou zabit na své vlastní straně a tahle šance se v eyerackých silách rýsovala více než reálně.</p> <p>Takže Bill šťastně bojoval ve svých okovech, vytvářel další a další administrativní problémy, dokud ho každý důstojník neposlal zase zpátky do želez a k svému veliteli, pořád směrem do týla.</p> <p>Samozřejmě, že každý důstojník trval na tom, aby mu přidali další pouta, aby nemohl být obviněn, že se vzniklou situací nic neudělal. V době, kdy ho vojenská policie vyváděla z plukovníkovi kanceláře, museli ho už tlačit na příručním vozíku.</p> <p>Nakonec ho dostrkali na mechanickém vozíku na velitelství úplně znehybnělého a vyjma části tváře taky úplně neviditelného. Pořád se ale usmíval jako sluníčko.</p> <p>„Nazdar, pane! Jsem doma!“</p> <p>Generál Weisseprd se pomalu otočil a zadíval se na hromadu chromované oceli před sebou.</p> <p>„Jako že je Bůh nade mnou, ten hlas znám!“</p> <p>Generál se pokusil odmotat pár řetězů, aby viděl lépe Billovu tvář, ale bylo jich tam moc.</p> <p>„Odstraňte pouta tomu muži, okamžitě!“</p> <p>Pobočníci, pomocníci, stráže a všichni, kdo byli v pokoji přiskočili, aby vykonali generálův rozkaz. Po Billově levici vypukl pěstní souboj, jak dva důstojníci a poddůstojník soupeřili o to, kdo mu bude moct osvobodit nohu. Poddůstojník sejmul kapitána jednou ranou, ale složil se, když ho poručík nakopl na solar plexus. Většina celé akce byly nejrůznější zápasnické variace a Bill se celým tím zápasením zmítal sem a tam.</p> <p>Řetězy byly jeden po druhém odemykány a odkládány stranou a postupně odhalovaly božího střelce ze zadovky. Aspoň Bill doufal, že v něm sám božský generál pozná božského střelce ze zadovky.</p> <p>A nezklamal se.</p> <p><emphasis>„Ty!“</emphasis> řekl generál Weisseprd.</p> <p>Bill otevřel náruč do široka. „Vrátil jsem se!“</p> <p>„Spoutejte toho muže!“ rozkázal generál.</p> <p>Dát všechny ty řetězy zpátky bylo ještě složitější, než je sundat, a tentokrát Bill ani moc nespolupracoval. Ale výsledek byl skoro stejný. Brzo byl Bill opět úplně zabalený v poutech.</p> <p>„Máte mi co říct na svou obranu?“</p> <p>„Mmrrgm ffmrff hmmff. Mm nrrrf ffrrm mrrffm. Mrggnff!“</p> <p>„Jakým jazykem to ten člověk mluví? Přiveďte překladatele!“ rozkázal generál.</p> <p>Téměř všichni v pokoji, kdo měli nižší hodnost než plukovník, se vrhli ke dveřím. Všichni tvrdili, že vědí, jaký jazyk to byl, a že znají někoho, kdo by mohl překládat.</p> <p>Poddůstojník, kterého předtím omráčili a zrovna se sbíral ze země, neměl v té soutěži pravděpodobně šanci na úspěch, protože už by se nestihl dostat ke dveřím, ale měl jiný nápad. „Má plnou pusu oceli. Dejte dolů ty řetězy, co má kolem hlavy.“</p> <p>Generál Weisseprd zařval: „Stát!“ Úprk ke dveřím se zastavil. „Proč mu prostě nesundáte z hlavy ty řetězy?“</p> <p>„Skvělá myšlenka, generále,“ řekl plukovník.</p> <p>„Výborná myšlenka, pane,“ řekl major.</p> <p>„Brilantní úmysl, generále,“ řekl kapitán.</p> <p>„Naháníte mi posvátnou bázeň, pane,“ řekl poručík.</p> <p>„<emphasis>Můj</emphasis> zatracenej nápad,“ zamumlal seržant.</p> <p>„Seržante, sundejte mu ty řetězy!“ prohlásil generál Weisseprd.</p> <p>Rychle to udělal a kroutil při tom konci řetězů tak svižně, že jemně nakleply zadní stranu Billovy lebky.</p> <p>„Teď tedy, Bille, máš co říct na svou obranu?“</p> <p>Bill se zlehka kolébal a pokoušel se vybrat, který z těch generálů, co před sebou vidí, je ten pravý. Weisseprd vypadal vždycky tak trošku jako halucinace, takže to nebyla snadná volba, ale naštěstí stáli všichni dost blízko sebe, takže nebylo tak důležité, kterého si vybere.</p> <p>„Desátník krátkého kopí Bill se hlásí do služby, pane!“ Bill se pokusil zasalutovat, ale povedlo se mu jen lehce zaharašit řetězy. Pohybovat se jinak vůbec nemohl.</p> <p>„Ha ha! Tak tohle tedy říkáš! Ale řekni nám, dezertére Bille, <emphasis>zrádče</emphasis> Bille, proč máš na své uniformě znaky eyeracké armády? A kde je tvá pravá uniforma? Tohle je očividně padělek.“</p> <p>„Vypadá úplně stejně,“ protestoval Bill.</p> <p>„To je ale sprostá lež. Tahle uniforma je vyrobená ze skutečné látky, ne z recyklovaného papíru.“</p> <p>„Nemoh jsem si pomoct,“ kňoural Bill. „Vzali mi ji v nemocnici.“</p> <p>„Aha! Takže jsi taky přijímal pomoc a pohodlí od nepřítele! Vrchol dezerce.“ Generál se otočil a ukázal na tři důstojníky, kteří byli v pokoji. „Vy, vy a vy. Co tomu říkáte?“</p> <p>Všichni tři se na sebe podívali v náhlé hrůze a modlili se, aby někdo z nich odpověděl první. Nakonec se jeden z nich rozhodl, že špatná odpověď bude přece jen méně nebezpečná než žádná odpověď.</p> <p>„Odstranit!“ řekl.</p> <p>„Odstranit?“ nechápal generál. „Co je to za rozsudek? Chci slyšet vinen, nebo nevinen!“</p> <p>„Vinen!“</p> <p>„Vinen!“</p> <p>„Vinen!“</p> <p>„Och, ano pane, opravdu vinen.“</p> <p>„Hodně vinen.“</p> <p>„Extrémně moc vinen!“</p> <p>„Dost!“ generál Weisseprd se otočil zpátky k Billovi. „Tak, Bille, poskytli jsme ti spravedlivý proces a byl jsi shledán vinným z dezerce a spousty jiných věcí, které doplníme později, až budeme zařizovat papírování. Máš něco, co bys mohl říct na svou obranu?“</p> <p>O tom Bill ještě nepřemýšlel. „Jsem na smrt příliš mladý!“ zasténal.</p> <p>„Synu,“ řekl generál otcovsky a zlehka mu položil hlavu na hlavu (pod všemi těmi řetězy nemohl rameno najít), „smrt si nevybírá. Žehnej ti Bůh, chlapče. Dobře, vojáci, vemte ho ven a zastřelte ho.“</p> <p>Vojenská policie začala Billa zase strkat na vozík.</p> <p>Pak se objevil hubený šedý muž v šedém plášti. Pravděpodobně vyšel z kabinetu, protože před tím ho Bill neviděl a teď si ho všiml jen proto, že i když se do zápasení před tím nezapojoval, šel ke generálovi a zašeptal mu do ucha pár slov. Generál vypadal, že mu opravdu naslouchá. Pár minut si mezi sebou šeptali.</p> <p>Bill měl dost času to všechno sledovat, protože policisté měli spoustu starostí s tím ho na vozíku vyvážit. Neustále přepadával a jen tlustá vrstva řetězů ho pokaždé ochránila před vážným zraněním, což by mohl ocenit mnohem lépe, kdyby se zrovna nechystal zemřít. Ale nakonec ho pevně usadili a začali ho tlačit pryč.</p> <p>„Počkat!“ promluvil generál. „Bille, chtěl bys dostat šanci vykoupit se?“</p> <p>Shromážděné velitelství zalapalo překvapením po dechu.</p> <p>„Jistě,“ řekl Bill. „Zůstanu pak na živu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Zůstanu na živu o trošku déle?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>To byla další snadná volba. „Co musím udělat?“</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 24</strong></p> <p>ZATÍMCO ČEKAL NA SVÉ ZÁVĚREČNÉ odpočítávání, procházel si Bill ještě jednou seznam svého vybavení.</p> <p>Sebevražedná pilulka – zkontrolováno.</p> <p>Miniaturní vysílačka zamaskovaná jako šváb – zkontrolováno.</p> <p>Tak, má to všechno.</p> <p>Teď mu zbývalo jedině čekat.</p> <p>Nevěděl přesně, na co čeká. Katapultem nikdy před tím necestoval. Bylo to něco velice staromódního, což znamenalo, že to snad kdysi používala jenom šlechta, ale přesto se mu to nezdálo příliš pohodlné.</p> <p>Policisté mu sundali řetězy, což bylo mnohem pohodlnější, než se s nimi tahat, a určitě bude díky tomu mnohem jednodušší úspěšně ukončit svou sebevražednou misi. Ale vojenská policie tam pořád stála na stupínku nad ním a zbraně měli namířené na některé jeho oblíbené části těla.</p> <p>Let katapultem, ať už to bylo cokoli, zahrnoval čekání ve veliké misce. Tam teď ležel. Také se zdálo, že je to do určité míry riskantní. Na zádech měl jakýsi vak, který byl zřejmě nějaké automatické zařízení. Muž v šedém kabátě mu řekl, že rozhodně vůbec nepotřebuje vědět, jak to funguje.</p> <p>Takže tam Bill jen tak ležel a čekal, dokud důstojník nevystrčil hlavu přes okraj misky a neřekl: „Připraven?“</p> <p>„Připraven na závěrečné odpočítávání, pane!“</p> <p>„Odpočítávání? Och, dobře. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď!“ zastrčil hlavu zpátky a dal znamení někomu pod sebou. Bill zaslechl zvuk sekyry, která se do něčeho zatnula, a vyletěl do vzduchu.</p> <p>Odhlédnuto od toho, že ho to překvapilo, bylo vystřelení z katapultu poměrně zajímavé, ne-li příjemné. Mezi Billem a čistým zážitkem z letu nestálo vůbec nic. Žádný stroj, ani žádný ochranný oblek jako u výsadku. Byl tu jen Bill a povětří, kterým prolétával spolu s přeživšími ptáky nad bitevním polem.</p> <p>A pak, po krátké chvilce od okamžiku, kdy vylétl, dosáhl nejvyššího bodu oblouku a začal padat.</p> <p>Doporučení pro budoucnost. Bill si všiml, že mávat rukama jako pták křídly není vůbec k užitku. Ani modlení. Už věděl, že ani svíjení se není k ničemu dobré.</p> <p>Začal přemýšlet, jestli to zařízení na jeho zádech není něco jako bomba. Ale zdálo se mu, že by to byl příliš komplikovaný způsob, jak ho usmrtit. Možná ale, že je to experimentální způsob popravy, pokud armáda nějaký nový potřebuje.</p> <p>Řekli mu, že až ucítí, jak klesá, má se sbalit do klubíčka, a na to si taky vzpomněl, poté co vyčerpal všechny ostatní možnosti. Bylo to snad prý kvůli tomu, aby zmenšil svůj radarový profil a tím vypadal prostě jako ostatní střely kolem něj. Bill si nemyslel, že by to nějak zvýšilo jeho šance na přežití, ale ty už beztak byly skoro nulové, takže na tom vůbec nezáleželo. Protože se v nebezpečí do téhle prenatální pozice stejně stáčel, strčil si ještě k tomu do pusy palec pro připomenutí dávno zašlých časů. Bývalo to uklidňující.</p> <p>Tentokrát ho to málem stálo přední zuby.</p> <p>Pár stop od země (pokud to mohl přes své pevně zamhouřené oči odhadnout) ucítil najednou na zádech nepříjemný trhavě drtivý pocit. Náhle se zastavil.</p> <p>V několika zlomcích vteřiny zastavil antigravitační generátor na Billových zádech jeho pád. Ohňostroj odpálil zadní část celého zavazadla, takže celá ohňostrojová sprška simulovala dopad skutečné střely. V ten samý okamžik se popruhy zavazadla uvolnily a spustily Billa posledních deset stop k zemi. Poslání přístroje bylo úspěšně ukončeno, a tak se jemně položil na pole a vysunul malé automatické lopatičky, které ho rychle skryly do hlíny.</p> <p>Bill se zvedl, oprášil ze sebe nejhorší bahno a rozhlédl se. Vypadalo to, že si jeho příchodu nikdo nevšiml. Vyhodil sebevražednou pilulku a zkontroloval štěnici. Pořád ještě vypadala jako šváb. Malé nožičky a anténky měl schované stranou, ve skleněné trubičce.</p> <p>Teď musel zjistit, kde je. Malý šedý muž Billa ujistil, že přistane někde poblíž eyerackého vedení, kde měl uvést do provozu nepatrného robota vysílacího zařízení.</p> <p>Pečlivě se rozhlédl. Nedaleko odsud byl v zemi otvor, který mu připomněl vstup do neutronového dolu. Byl asi stejně velký, ale mnohem vytíženější. Tudy projížděl téměř bez přerušení proud vznášedel, aut a lidí. Velké dveře měly stěží šanci se zavřít. Protože to byla jediná viditelná stavba v okolí, vyjma několika zákopů a pár bývalých domů, rozhodl se Bill, že je to nejlepší kandidát na velitelství nepřítele. A pokud se tam dostane, nabídnou mu tam určitě úkryt, kdyby se kavalerie rozhodla k zakrytí jeho příchodu zorganizovat nějaké vážné ostřelování.</p> <p>Bill se připojil na konec kolony vojáků, kteří pochodovali dovnitř. Důstojník v čele musel říct heslo, ale zbytek mužů byl vpuštěn rovnou. Procházeli přímo pod nápisem nad vchodem: OPRAVDOVĚ DEMOKRATICKÁ A SVOBODNÁ ARMÁDA SKUTEČNĚ DEMOKRATICKÉ A REPUBLIKÁNSKÉ PLANETY EYERACK – Tajné vojenské velitelství. Takže je to ono, bezva!</p> <p>Kolona se zastavila ve velkém pokoji a důstojník vydal rozkaz, aby se přepočítali. Bill rychle přemýšlel. Důstojník má určitě záznamy, kolik vojáků s ním mělo přijít. Tohle číslo by mělo odpovídat poslednímu nahlášenému číslu, které bude odpočítáno. Takže aby ta čísla souhlasila, bude muset Bill buď mlčet – ale toho by si osoba, která stojí ve formaci před ním mohla všimnout – nebo nahlásit stejné číslo, jako osoba před ním, což považoval za nenápadnější.</p> <p>Bill byl předpisovým vojákem, pohled upřený přímo před sebe, takže nemohl registrovat mnoho z toho, co se děje kolem. Všiml si, že voják před ním by potřeboval holiče. Eyeracká armáda už musí být pěkně rozvrácená, pomyslel si, když ani nedokáží každého brance pořádně oholit. Taky si všiml, že hodně hlasů, které se ozývaly, bylo posazených poměrně vysoko, a tak si pomyslel, že je ostuda, že už začali odvádět takhle mladé chlapce.</p> <p>Pak už byl skoro na řadě. Voják před ním pípnul: „Čtyřicet pět!“</p> <p>Ve svém nejlepším vojenském stylu Bill zaburácel: „Čtyřicet pět!“ To by je mělo ošálit.</p> <p>V tu chvíli se rozhostilo naprosté ticho. Pak zaslechl Bill boty důstojníka, který pomalu procházel přes pokoj kolem řady k němu. Pohled držel stále upřený v před.</p> <p>„Vpravo vbok,“ rozkaz přišel hodně z blízka.</p> <p>Bill udělal dokonalou otočku a pohnul pří tom jen nohama. Ve výhledu teď měl vršek důstojníkova klobouku.</p> <p>„Co ty tady děláš?“ tázal se důstojník.</p> <p>„Seržant Bill se hlásí do služby, pane!“</p> <p>„Vím kdo jsi, ty přitroublý buřte. Jak si můžeš myslet, že by ses mohl vydávat za jednoho z mých vojáků? Udělals to, jen abys mě našel? Jak sladké!“</p> <p>Tenhle člověk nemluvil jako žádný důstojník, kterého Bill zatím poznal. Dovolil si podívat se dolů. „Calyfigie!“</p> <p>Ukázala si na rameno. „Pro tebe major Calyfigie, hastroši. Přinejmenším dokud jsme ve službě.“</p> <p>Bill se rozhlédl po pokoji. Nejen, že tu byl s náskokem přinejmenším půl stopy nejvyšším vojákem, ale byl tu taky jediným mužem.</p> <p>„Co je tohle za jednotku?“ zeptal se.</p> <p>„Třetí dobrovolné komando žen v domácnosti,“ řekla major Calyfigie pyšně. „Připravené bránit své krby a domovy tím, že povraždí všechny nepřátele. Infiltrujeme se k nim v převlečení za uklízečky a pak klademe pivní pasti a bomby. Ale já tady tlachám a přitom vím, že prezident Grotsky umírá touhou tě vidět.“</p> <p>Celou cestu chodbami velitelství mu Calyfigie neskutečně dlouze líčila, jak invaze změnila celý její pohled na válku. Shrnout by se to dalo tak, že se z ní stal krvežíznivý rváč, žhavý po pomstě. Chraplavým hlasem se přiznávala, že se teď Bill stal jedním z jejích hrdinů. „Jestli pak budeš mít čas, ráda bych s tebou prodiskutovala různé formy boje holýma rukama,“ řekla mu s významným mrknutím, když ho nechávala u dveří poradní místnosti.</p> <p>Naštěstí byl Bill na pocit zmatení zvyklý. Neobtěžoval se Calyfigii vysvětlovat, že pak má v plánu být mrtvý. Podle plánu se stejně nikdy nic nedělo, takže možná, že se přece jen potom sejdou.</p> <p>Když otevřel dveře, vyvalil se z poradní místnosti hluk. Lidé křičeli nejnovější informace, volali po nejrůznějších dokumentech, probírali vývoj, řvali rozkazy do telefonů a hádali se o strategii, zatímco v jednom rohu vyhrával malý swing band. Bill vstoupil do místnosti a najednou všechno ztichlo. Dokonce i kapela přestala v polovině Boogie Woogie synthesizer boy. Všichni zírali na Billa.</p> <p>„Nazdar kluci,“ řekl. „Jsem doma!“</p> <p>Zpoza stolu zvolna vstal Miliard Grotsky v uniformě polního maršála a zíral na Billa. „Řekli nám, že jsi mrtvý.“</p> <p>„Kecali,“ řekl Bill s úsměvem. „Skoro, ale ne úplně.“</p> <p>„To je dobře,“ řekl Grotsky. „Velmi dobře. To znamená, že tě můžeme postavit před soud za dezerci!“</p> <p>Na to neměl Bill připravenou žádnou odpověď, protože z čistě technického pohledu to, co udělal – utekl během boje z téhle strany, aby se přidal k druhé straně – mohlo být považováno za dezerci.</p> <p>„Potřebuju tři dobrovolníky!“ Prohlásil Grotsky. Nikdo se ani nepohnul. „Aby byli soudci, nic jiného.“ Zvedl se les rukou.</p> <p>Během minuty bylo uprostřed poradní místnosti vyčištěno místo. Na jedné straně stál prezidentův stůl a na druhé křeslo pro Billa. Tři soudci seděli po straně.</p> <p>Prezident Grotsky povstal. „Důstojníci soudu, dámy a pánové. Rád bych vás všechny přivítal na našem úplně prvním vojenském soudu zde v svobodomilovné, demokratické a právní republice Eyerack. Pokud mohu, rád bych jednání zahájil krátkým prohlášením.“</p> <p>Ukázal prstem na Billa. „Tento muž dezertoval z armády. Měl by být zastřelen. Děkuji vám. Jaký je rozsudek?“</p> <p>Soudci se podívali jeden na druhého. Prostřední pokrčil rameny a řekl: „Mně to zní dobře.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Můžeme se teď vrátit ke své práci?“ zeptal se ten první.</p> <p>„Námitka!“ namítal Bill.</p> <p>„Proč namítáš něco proti tomu, že se vrátíme ke své práci?“ zeptal se druhý soudce.</p> <p>„Ne, já namítám proti tomu procesu.“</p> <p>Třetí soudce řekl: „Soud proběhl. Co bys chtěl víc?“</p> <p>„Nedostanu šanci se hájit?“</p> <p>Soudci se otočili na prezidenta Grotskeho o radu.</p> <p>„Jejda, Bille, my jsme tu nikdy před tím vojenský soud neměli. Měl bys snad dostat nějakého advokáta nebo tak něco?“</p> <p>„Samozřejmě. Když jsem byl před vojenským soudem kavalerie, tak mi dokonce i oni poskytli obhájce, abych se mohl hájit.“</p> <p>„Hmm.“ Grotsky to projednal s několika svými pobočníky. „Ne, nemáme po ruce žádného právníka. Všechny jsme je poslali k bojovým jednotkám, protože všichni souhlasili, že nebudou nikomu scházet. Ale myslím, že bysme tě mohli nechat, abys mluvil sám za sebe. Mluv.“ Zaklonil se do křesla a poslouchal.</p> <p>„Nejsem vinen, tím jsem si jistý.“ Bill potřeboval rychle myslet a v tom nebyl nikdy příliš silný. Ale tohle byla bezpochyby otázka života a smrti, a tak to jeho mozkové buňky pořádně rozpumpovalo. „Nejdřív ze všeho, nejsem občanem Eyeracku. Ve skutečnosti jsem občanem Císařství, takže abych se mohl stát členem vaší armády, musel bych se vrátit do Císařství a tam se vzdát svého občanství. Pak se hned vrátím. Co tomu říkáte?“</p> <p>„Na rychlou improvizaci to není špatné,“ řekl Grotsky. „Soudci?“</p> <p>Jeden ze soudců dělal něco s počítačem. Počítač hlasitě hučel. „Je mi líto. Abyste mohl být odveden, musíte opravdu být občanem, ale podle našich záznamů jste se přihlásil dobrovolně. Vidíte?“ Otočil obrazovkou, takže Bill i ostatní mohli vidět kopii Billových záznamů, kde bylo „odveden“ škrtnuto silnou čarou a změněno na „dobrovolník“.</p> <p>„Radši to zkusím jinak.“ Bill mučil svůj mozek, dokud se neupamatoval na něco z toho prvního procesu. „Vyhlásili jste stanné právo, ne?“ Prezident Grotsky to potvrdil. „Takže celá planeta je jako vojenská základna a já jsem planetu nikdy neopustil, takže jsem nemohl ani dezertovat. Je to tak?“</p> <p>Třetí soudce zvedl ruku. „Můžu si to vzít?“ Prezident souhlasně kývl. „Naposled jste byl viděn poručíkem Rosenblattem, když vás exploze vymrštila do vzduchu. Pokud můžeme říct, dopadl jste o chvíli později poblíž velitelství. Rozhodně jste ale po určitou dobu nebyl přítomen na povrchu planety Eyerack. Pořád vinen.“</p> <p>„To je falešné obvinění,“ kňučel Bill. „Nemůžu být dezertér, protože jsem pořád člen císařské kavalerie, takže jsem se jen hlásil ke své jednotce do služby.“ Opatrně se rozhlédl kolem. Když mu nikdo okamžitě neodpověděl, začal se omluvně usmívat.</p> <p>„Tohle se mi líbí,“ pronesl prezident. „Moc se mi to líbí.“</p> <p>„U svatého Jiří, myslím, že na to přišel,“ řekl první soudce po tom, co to krátce prodiskutovali.</p> <p>„Určitě. Dokázal to,“ řekl druhý.</p> <p>„Rozhodně,“ řekl třetí. „Není vinen dezercí.“ Ozval se potlesk. „Není to dezertér. Je to špión. <emphasis>Vinen!</emphasis>“</p> <p>„Nádherné,“ nadchl se Grotsky. „Odveďte ho a zastřelte!“</p> <p>Dva vojenští policisté popadli Billa a začali ho postrkovat ke dveřím. Podařilo se jim dostat asi do půlky cesty, když prezident zavelel: „Stop!“</p> <p>Grotsky mluvil s šedou postavou, která se objevila na holoobrazovce za ním.</p> <p>„Snorri!“ křičel Bill. „Snorri! Zachraň mě!“</p> <p>„Příliš pozdě, Bille,“ ozval se Grotsky. „Ukázalo se, že Snorri Yakamoto byl chytře zamaskovaný chingerský špión. Zmizel dřív, než jsme ho mohli zastřelit. Tohle je Bodger Portcullis, můj nový poradce ve vnitřních záležitostech. Řekni ahoj, Bodgere.“</p> <p>„Jejda Bille,“ řekl Bodger, „vypadá to, že ti pořádně teče do bot, co?“</p> <p>Bill nemohl mluvit, protože měl přes pusu ruku jednoho policisty.</p> <p>„Předpokládejme, že bysme tě místo zastřelení nechali jít na sebevražednou misi? Líbilo by se ti to?“</p> <p>Grotsky přikývl, jako by chtěl Billa povzbudit k souhlasu. Protože Bill už sebevražednou misi podnikl – a na jedné vlastně byl i zrovna teď– rozhodl se, že se klidně může zapojit i do téhle. Přikývl taky.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA 25</strong></p> <p>BODGER BYL MOŽNÁ NOVÝM přírůstkem do Grotskeho informační služby (Bill zaslechl, jak si nějaký jiný špión stěžuje: „Nepotřebujeme tu žádného vlezlého Bodgera!“), ale jeho nápad byl milý.</p> <p>Posledních několik minut strávil Bill přivazováním ke kuši. Narozdíl od katapultu, což byl neforemný obrovský stroj, byla kuš ukázkou vysoce vyspělé technologie. Sestávala z obrovského luku a to, na čem měl Bill letět, byl oštěp, který to vystřelovalo. Cílem bylo, že bude díky tomu pro radary vypadat jako normální náboj dělostřelectva. Měl přistát poblíž velení kavalerie a umístit tam malou vysílačku, chytře zamaskovanou za vypotřebovanou roli toaletního papíru, která bude vysílat naváděcí signály pro eyeracké střely.</p> <p>„Jak to bude s odpočítáváním?“ zeptal se Bill technika, který nabíjel kuš.</p> <p>„S jakým odpočítáváním?“ řekl technik a zatáhl za páku.<emphasis>Vžžžuum!</emphasis></p> <p>Bill zatím nikdy příliš podrobně neuvažoval o nábojích. Většina zbraní, které používal, byly buď energetické, třeba plamenomety, nebo řízené střely, jako chytré střely ve STŘELCI ZE ZADOVKY. Nikdy nepřemýšlel o problémech spojených se zasažením cíle něčím, co je vymrštěno a letí vzduchem. Možná by se sám od sebe ani nedostal k principu gyroskopické stabilizace, kdyby si ji nevyzkoušel na vlastní kůži.</p> <p>Gyroskopická stabilizace znamená, že pokud se něco otáčí kolem své nejdelší osy, letí to rovně. Čím rychleji se to otáčí, tím přesněji to letí. Tenhle oštěp se očividně chystal, být velice přesný.</p> <p>Výsledek nemohl Bill dost dobře posoudit, protože když dopadl a řemeny, které ho poutaly, se uvolnily, dokázal se jen pozvracet na zem. A málem se netrefil.</p> <p>Nebe nad ním se točilo, a tak se radši převalil. Pak se točila země, a tak zavřel oči. Točily se taky, ale myšlenky, že by je měl zase otevřít, se děsil.</p> <p>Ale nakonec uzavřel vesmír s Billem smír a za vzájemného respektu se mohl konečně pokusit zjistit, kde je. Bylo to těsně za císařskými liniemi, nedaleko velení.</p> <p>Bill věděl, co musí udělat.</p> <p>Prohlédl několik liščích nor, aby našel ty nejčerstvější brance, kteří se tam dali najít. Tamhle! Tihle by se hodili – mlaďoučcí holobrádci, všichni obyčejní vojíni, všichni vyplašení k smrti. Všichni zelení strachem.</p> <p>Bill skočil doprostřed skupiny, popadl pušku a svým nejdokonalejším hlasem vojenského cvičiště řekl: „Neříkejte mi zatraceně, že vás to tu vystrašilo? Dem do toho – tady to, to je válka a určitě potřebuje nějakej boj!“</p> <p>Vyskočil a přískoky přes zákopy začal útok na eyeracké linie. Jak přeskakoval jednotlivé zákopy, křičel další povzbuzení. „Nebuďte srabi! Do útoku! Do útoku! Udělejte to pro Císaře – a taky pro své matky!“</p> <p>Postavil se na vršek posledního zákopu, zaujal hrdinskou pózu, zamával puškou nad hlavou a zařval: „SMRT NEBO SLÁVU!“ A sám zaútočil do bojového pole.</p> <p>Když odhadl, že je asi tak v polovině, začal se pozorně rozhlížet. Kolem začaly stoupat do vzduchu malé obláčky špinavé mlhy. Kdyby se mu podařilo se dostat trochu do leva, asi padesát stop–</p> <p>Křřach! Bill spadl po hlavě do hluboké jámy po střele. Dokud tu zůstane a bude držet hlavu dole, nemůžou ho vidět ani z jedné strany. To bude jednoduché, když sem tak hezky zapadl. Bylo to přesně to, o čem Bill vždycky snil – bezpečí. Teď měl spousty klidu i času, aby popřemýšlel o tom, co by měl udělat dál.</p> <p>Ať už vymyslel cokoli, co by mohl dál dělat, mýlil se. Za ním se začínal vzmáhat podivný hluk. Znělo to skoro jako… Ne, to není možné. Ale znělo to úplně jako tisíce vojáků útočících přes bojiště.</p> <p>A ukázalo se, že je to přesně tak. Obrovská vlna, která rozdrtila řady nepřátel a do bahna zadupala všechno, co jí stálo v cestě.</p> <p>Když se Bill probudil v nemocnici, byl zabalený v obvazech tak dobře jako tehdy v poutech. Nebyl si jistý, co je lepší. V obou případech se ale nemohl hýbat a mohl stěží mluvit. Na některých osobnějších částech těla ještě pořád cítil otisky vojenských bot i chodidel nohou. Copak po něm přepochodovala celá armáda? Od okamžiku, kdy se vlna útoku dostala k jeho jámě po střele, si už nepamatoval vůbec nic. Nebyl si ani jistý, čí je ta nemocnice, ve které leží. A ptát se někoho bylo nevhodné, protože obě strany ho přece odsoudily k smrti za dezerci k té druhé.</p> <p>Chvilku tam ležel a zíral na strop. Kdyby se mohl hýbat, zapnul by si holovizi, ale zatím nemohl ani pootočit hlavou, aby si zkontroloval, jestli tu vůbec nějaká je. Kolem a kolem to bylo jen o trošičku lepší než být mrtvý.</p> <p>Nakonec přišla sestra, aby mu vyměnila kapačku. Bylo to obzvlášť bolestivé a to ho úplně probudilo. V záležitostech, jako byla tahle, Bill věřil, že bolest, která nakonec přejde, je mnohem lepší než necitlivost, která přejít nemusí.</p> <p>Taky se mu podařilo zahlédnout tu sestru. Vypadala tak moc jako generál Weisseprd, že ji Bill nejdřív podezříval, že je to on v přestrojení. Ale měla větší knír než generál a hlavně byla mnohem mužnější. Taky měla na rameni označení císařské kavalerie s důvěrně známým sloganem: „Ošetřuj, až to bolí!“. Takže teď už věděl, kde je. Zaplavila ho únava a temnota.</p> <p>Podruhé, když zahlédl sestru, začal sténat, jako každý dobrý voják, aby naznačil, že stěží potlačuje křik agónie. Podle legend to prý dělá dojem na ženský personál a někdy to vede k předepsání masáží nebo psychoaktivních léků. (Bill za svou vojenskou kariéru strávil v nemocnicích hodně času a tahle finta zatím ještě nikdy nefungovala. Mýty jsou ale v lidské představivosti zakořeněny natolik, že to pokaždé zkoušel znovu.)</p> <p>Představte si jeho překvapení, když k němu sestra skutečně přišla! Zkontrolovala záznam a část těla, která nebyla příliš těžce zraněna, pak ho pohladila něžně po čele a řekla: „No tak, no tak. Nedá se ta bolest vydržet?“ Bill přikývl, aby jí dal najevo, že to bolí tak strašně, že nemůže ani mluvit. „No, nemůžeme vás nechat takhle sténat. Máte tu návštěvu! Tady, tohle skousněte.“</p> <p>Strčila mu něco mezi rty a odešla. Bill to něco zkoumal jazykem a zuby. Nemělo to přesně tvar prášku. Jeden konec to mělo kulatý, ale druhý plochý. Jemně se toho dotkl zuby. Bylo to tvrdé.</p> <p>Kulka. Dala mu kulku, aby ji skousnul. A on byl příliš zavázaný v obvazech, aby si ji mohl vyndat z pusy.</p> <p>Ale sestra říkala něco o návštěvě, ne? To bylo trochu matoucí. Bill neznal v celé císařské armádě nikoho, pokud nepočítáme generále Weisseprda, a ten kdyby věděl, že tu Bill je, tak by sem rovnou poslal popravčí četu.</p> <p>Hned se ale ukázalo, jak hluboce se mýlil. Bill rozpoznal zvuky generálových patolízalských zaměstnanců v pokoji dlouho před tím, než sám generál došel k jeho posteli.</p> <p>„Tak tady máme našeho hrdinu, co? Bůh ti musí být obzvlášť milostiv, synu, že jsi přežil ten skvělý útok, který jsi vedl. Ví tu někdo, jak se tenhle muž jmenuje? Přes všechny ty obvazy z něj nevidím ani kousíček.“</p> <p>Bill si přesunul kulku mezi zuby a rozhodl se, že se nenechá poznat. Trochu zasténal, aby ukázal své hrdinství.</p> <p>„Nevadí. Jsi pro nás všechny obrovskou inspirací, chlapče. Jednoduše jsi dokázal naše muže přimět, aby mysleli na vítězství – pro změnu. Nejen pořád na smrt. Pak jsi je vedl do beznadějného útoku, bez myšlenky na vlastní bezpečí, bojující blázen, který inspiroval všechny vojáky, aby ho následovali do čelistí smrti! To, že při tom většina z nich zemřela, nijak nezmenšuje tvůj úspěch.</p> <p>Abychom uctili tvou odvahu a velitelský duch a taky na počest Císaři, rád bych tě vyznamenal – jakou medaili tu máme po ruce?“</p> <p>Pobočník přiskočil s malou skříňkou a generál se v ní chvilku přehraboval.</p> <p>„Ano, tahleta je hezká. Rád bych tě vyznamenal Řádem galaktického spodka. Měl bys vědět, že tě to taky opravňuje k jednomu nápoji zdarma v důstojnickém klubu podle tvého výběru, pokud se někdy staneš důstojníkem. Což je velice nepravděpodobné.“</p> <p>Generál osobně Billovi medaili připnul. Naštěstí měl Bill tu kulku, do které se mohl zakousnout, když mu špendlík zajel do masa.</p> <p>„Teď, synu, je tu ještě něco, co bychom pro tebe mohli udělat?“</p> <p>Bill spolkl kulku, aby mohl jasně promluvit. „Ano, pane. Chtěl bych novou nohu!“ Zvedl pro ilustraci pravou nohu.</p> <p>„Jako by se stalo!“ řekl Weisseprd. „Doktore, dohlédněte na to, ať je na konci téhle nohy hned teď náhradní lidská noha!“</p> <p>Bill vzdychl. Jeho sen se co nevidět naplní.</p> <p>Během několika minut ho zřízenci začali připravovat na operaci a odváželi ho na sál. Zdálo se to jen jako okamžik – pravděpodobně proto, že většinu času strávil v bezvědomí – a už byl zpátky ve své posteli v nemocničním pokoji.</p> <p>Pomalu se probouzel, probíral se z anestezie, protáhl si nohy, zahýbal chodidly. To ho úplně probudilo. Zahýbal pravou nohou. Cítil ji úplně jako nohu! Ohnul prsty pravé nohy. Cítil je úplně jako prsty u nohy!</p> <p>„Sestro! Sestro!“</p> <p>Sestra hned přiběhla, za zády s doktorem. „Něco není v pořádku? Bolí vás to?“</p> <p>„Moje noha! Moje noha!“ Billa to rozrušilo tak, že nebyl schopen souvisle mluvit.</p> <p>„Bolí vás noha?“ zeptal se doktor. „To je po operaci normální. Brzo to přejde.“</p> <p>„Ne! Ne!“ Bill se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit. „Nechte mě podívat se na tu nohu!“</p> <p>„Ach!“</p> <p>Doktor opatrně odvinul obvazy ze spodku Billovi pravé nohy. Bill už mohl skrz gázu zahlédnout záblesky růžového lidského masa. Sestra mu podpírala hlavu, takže mohl celé to vybalování pozorovat.</p> <p><emphasis>„Voilá!“</emphasis> Se slavnostním výkřikem odvinul doktor poslední roušku.</p> <p>Bill nebyl schopen slova. Tam na konci jeho pravé nohy, byla noha, skutečná noha, lidská noha – důvěrně známá noha.</p> <p>Podíval se na ni pečlivěji. Byla to levá noha. Dobře, nevadí, aspoň že to vůbec byla noha.</p> <p>„Tak, co si o tom myslíte?“ zeptal se doktor.</p> <p>„Je nádherná,“ řekl Bill. „Konečně mám tedy znovu dvě nohy.“</p> <p>Doktor se zatvářil rozpačitě. „Ne tak úplně.“</p> <p>Billova radost začala vyprchávat. „Jakto že ne úplně?“ dožadoval se vysvětlení.</p> <p>„No, generál chtěl, abyste měl nohu na konci nohy tam, kde mi lékaři říkáme, že je <emphasis>kotník</emphasis>. Ale zrovna teď je chronický nedostatek nohou. Myslím, že o tom víte víc než já. Každopádně ale jediné místo, kde jsme našli nějakou nohu, kterou bychom vám mohli dát na pravou nohu, byla, no, vaše levá noha. Jsem si jistý, že se vám ta noha bude líbit. Koneckonců jste na ni už dlouhou dobu zvyklý. Je to vaše vlastní levá noha.“</p> <p>Bill vyrazil tak příšernou vražednou přísahu, že doktorova tělesná teplota rázem klesla o, deset stupňů a málem omdlel. Pak začal Bill křičet. „Co mám potom teda na levé noze?“</p> <p>„Bude se vám to líbit. Jsem si jistý, že bude. Mám-li mluvit za sebe, je to velice hezký kousek,“ drmolil doktor, když ztuhlými prsty a s drkotajícími zuby rozbaloval obvazy. „ A myslím, že zjistíte, že je i velice šikovná.“</p> <p>Bill znovu vykřikl. Tam, kde bývala jeho levá noha, než se z ní stala pravá, tam byla ruka. Výjimečně ošklivá, chlupatá ruka. Měla silné špinavé nehty a kolem zápěstí tetování SMRT VŠEM CHINGERŮM.</p> <p>Sevřel tu ruku v pěst, švihnul s ní po doktorovi a sejmul ho lehkým hákem. Setry doktora odtáhly pryč.</p> <p>„Zvyknete si na to,“ mumlal doktor. „Je skutečně výjimečná.“ Nepřestával Billa ujišťovat, i když ho vynášeli z pokoje.</p> <p>Transplantovaná noha se rychle hojila, ale Billovi chvíli trvalo, než se naučil chodit na své nové ruce. Pokoušel se chodit na konečcích prstů, po dlani, nebo balancovat na pěsti. Všechno to bylo velice nepohodlné. Štastný byl, jen když mohl svou ruku–nohu sevřít v pěst a ohnat se s ní po doktorovi, kdykoli šel okolo. Doktor se mu vyhýbal, a tak Bill kulhal po nemocnici a hledal ho. Kdekoli ho našel, byl připraven skočit mu na záda a praštit ho pěstí.</p> <p>Na jedné ze svých expedic se zastavil před nástěnkou, aby si odpočinul. Jediné věci, které se tu daly číst, byla nová oznámení.</p> <p>VÁŠ CÍSAŘ VÁS MILUJE!<emphasis>„Ano, opravdu vás miluju!“</emphasis></p> <p>To, co následuje, napsal skutečně sám Císař.</p> <p>Císař a celé velení by rádo poděkovalo všem odvedeným mužům a ženám svých udatných a slavných ozbrojených sil za jejich štědré vyžádané dobrovolné příspěvky do Císařova hotovostního narozeninového fondu.</p> <p>Díky vaší spolupráci bylo možné zakoupit něco, co Císař vždycky chtěl: transplantát mozku, díky kterému možná jeho IQ vzroste nad 35. Mělo by vás těšit, že díky pouhému jednomu týdnu, kdy jste neobdrželi svůj plat, bylo možné poskytnou tolik potěšení.</p> <p>Bill přemítal, jestli to byl jeden z těch týdnů, kdy byl vězněm na Eyeracku. To ho přivedlo k myšlence, jestli by mu nemohli zpětně vyplatit plat za službu v eyeracké armádě. Usoudil, že asi ne. Všechny jeho zpětné nároky pravděpodobně propadly, když byl odsouzen k smrti. Bylo tam další oznámení.</p> <p>VÁŠ CÍSAŘ VÁS MILUJE!</p> <p>„Ano, opravdu vás miluju!“– Císař.</p> <p>Zaměstnanci domácnosti císaře s velkou lítostí oznamují, že milovanou císařskou rodinu opět zasáhla tragedie.</p> <p>Bylo zjištěno, že díky dědičným problémům s krevním oběhem je mozek hlavního admirála císařského námořnictva Kvetche už šest let prakticky mrtev. Všechny jeho předcházející rozkazy jsou zrušeny.</p> <p>Chudák, politoval ho Bill. Sloužil už pod jinými důstojníky, kteří byli klinicky mrtví, a nikdy se nezdálo, že by to jejich chování bylo nějak na překážku. Nebo že by ho to nějak zlepšovalo. Ale samozřejmě je to mnohem vážnější, když se to přihodí příbuznému Císaře.</p> <p>Byly tam ještě další císařské vyhlášky, ale Bill se příliš utápěl v depresi, než aby je četl. Pomalu se vracel do své erární postele. Cestou jednou zahlédl doktora, ohnal se po něm pěstí a málem ho dostal. Místo toho ale zasáhl zeď a vyrazil do ní díru. Pomalu se mu ta jeho třetí ruka začínala líbit, ačkoli by rozhodně dal radši přednost noze, kdyby si mohl vybrat.</p> <p>Sedl si na okraj postele a drbal si prsty na noze svou novou rukou. Šikovné. Ale depresivní.</p> <p>Stejně jako kavalerie a celá válka a všechno. Brzo už bude v pořádku a pošlou ho z nemocnice zpátky do bojových linií. Pokud něco rychle nevymyslí.</p> <p>Nemohl nic vymyslet ani pomalu, což mu způsobilo depresi ještě větší. Zapnul si holovizi a procházel jednotlivé programy. Všude reklamy. Včetně jedné, kde hledali dobrovolníky, do náborové služby. Kyprá blondýna v těsné uniformě lákala do armády.</p> <p>„Potřebujeme kurážné muže. Muže, kteří se nebojí sloužit svému Císaři tam, na drsných koncích Císařství. Muže, kteří jsou připraveni verbovat vojáky potřebné k tomu, aby bojovali v téhle válce, která ukončí všechny války.</p> <p>Je to zvláštní zaměstnání, které vyžaduje zvláštní schopnosti. Žádáme zejména válečné veterány, aby se přihlásili. Zvlášť ty, kteří jsou zranění tak, že už toho mnoho nevybojují. Služte svému Císaři. Tohle je pro vás vhodná příležitost. Nevadí, jestli máte tesáky, dvě pravé paže a tři ruce. Váš Císař vás potřebuje!“</p> <p>„Opravdu mě potřebuje,“ vzdychl Bill, potřásl si sám se sebou rukama a lehl si na záda, aby si mohl volnou rukou poklepnout na tesáky.</p> <p>Dlouhá sága Billa, galaktického hrdiny, se neochotně blížila svému konci.</p> <p>Sága Billa, náborového seržanta, měla právě začít.</p> <p>KONEC</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAPiAl0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwRpMggD07UqkZ6Dp6VGAd xz+lG7PTOcV56XLY0BiSCwxWv4ZkC60rAKSikjK5FYzgYPOBWt4XUy+IbWLf5bM/XHGMVol aQiTxOSuusSjAOu4Flxn3rPhJYcEflWt4sjJ1yEtIZGki3MfQ57VkwqAMZ+b0oavLQSLyMS AFGCPaklyXBbkj2qIlhjGQalALDkA/7Va8vMve3HZApIyQMe2KmDNt4x78U1UwvvTguO/4V tCDitR6CklsEAD8KkXpgoD74qNUOMHp2qeNWIx0FdUKSkRKViSPJxwMfSr0TbTgKD+FQxKA ADzUwB5KHAr0oR5VY4KkrsbMSAcY57YpsRKy4XG4+1TeQx5+8PWkRAXOOD61FSPvaFU/dWn U9G8BeGtK8Q3klrrerLpjceRuAxIfevR/F3w/HhnTIb+0mS6tzhWOwDB9a8Nsp5RNFuf5lI YEdua+p/ETm9+DUVxISzeWhJ9a8TF4mq04Te2x9JVyzDUsNTxdD7Ts0+jPFAyv95VODx8op coildieX3G0UFRtCgcelLKivBJkZKqT+lcHtZzt7xyezgl8Jx2q641876baWgRY32mQAZAr 1vwh8G9B1KwF9p/iSG+Z4xvjMYOxiMkH3r52S7eHUZzFIVbec57+1e+/Ai/mj8VT24YiOaH dsHrnrXUqk1aPRnpUMFh8Th5yg2qkFe3RmRqPh+20rVLjT7mxg3wMVLbBzVP7JYoc/Y4NwH 9wc16D8S7cReNJmVQFaNWYeprinUZAK8jnNcMrwb5TzlGMkrmDrDaZpuntdzWEDhflVdg5N eQazdC5vZJ4oFt0b+BcV6J8QZ/J0aIdjJXl7lX+YmtKU27qRFWKRnvISysQDnge1bOi6TNq upWlu7rb208ojedhwnuayJAFGfwzXZ/Duwvtb16HSojmOWRVC47+tXNuOx2ZZhqeKxEaVR2 jrc9ul+A+n+FfC82syapb6vEwDIrw4PPoa5ceHtB35k0m3Of9ivZviRe/2doGleF4myVQNI PXAry+WCdY0lZP3UhIRux9axqqMpOxzqEYuy2voY3/AAjXh9mB/si2Iz/drm/G9homiaC8s OiwmSY7EcD/AFZPeu5LMMIOKw/FlmdT8L3kBAZ1Usp9xWKk07FuKZ4RHcMr5G3PuOtW2S5v oVhtoRIoPzMo5Ws0DBO/gjjNXbG/urCbfbPtRiNy/wB4VtaPxWIw8oe1UJv3ep9IeA/2ddO 1Oyt9Yj8U2epJJGDJb+VnyyRnBPrWfqngXRdI1W50640a3EsLFSdvX3rovgBqtwPFDWaSHy LiEOyDgA10HxOQR+PbhgCcxqSPenUtOKlE9PMsvWAxHsovmi0mvRnmH/CKeHQOdJgwP9mkb wt4eYgf2Rb+21K2AW9gPeqeo+IX8MpDqkRQNu25dcj8qxUrPlkcVOl7Sag7K/Ur/wDCFaSk e7/hHVMfUuYuKjHhXw/s/wCQVbgjqNuTmvVfhz8XhrusQaJren2pFwdsUyIME9gRVn4saBY aVqdpe2CLCLrIdBwM+taunp7SGxvjMDWwVVUqq+LVPdNHjDeEfDsoKvpyIP8AY4rkvEPgSK zha80di8a/fibqPf6V6YkZyQnWqepsttpN08jBAqHdnue1Z35ldHKqcebUxfhl8J7bxtGZr jxJBptyj4W0lTc0gHf6V33iz4XweEJIWuLSzuoJf+Wqxbcn0xXlvgfU7iLxHpt4sjJNHOq7 hwSM19T/ABVYzeB9PuGPzeYG+uVrpUrwbfQ9DH5dTw8aVek7xmvxR4KNJ0bGDpVt/wB8U3+ w9GY5OlWwP+7V1d2NxXApLiUpayPgHYu7H0rmmnHU89QTdkiBPDWmyRbotDhcf7MWaRtA0T cE/siBCOoZMc1s+F/jndac1tbXOk2VzZKdj4TDqPWvZvF+m6L4g8B/8JHY28UUyRiaN0UDI 9DWns1KPMjtxeXVsHCFWpFcstmnc+e5vDujHj+zYFJ/iC8Vj6l4MsJoy9mPJkA4DDKk/Sus mYtIHbBJ9P8ACowW3ccjP5Uo1HB6HDydTlPAfw2PjbUrywutdt9IntzhUlTJmPoor0rxH8H B4W0yO5ktLXUIFAV5ljwV9yK8ovNTMPieX7JIYZY3+SVTg5+tfU/ww8WweNfCsukaoRNdRJ 5cyt1dccGuq7n7stP1PWxGVxjhFjsNLmS0kuq/4B4ANB0Tbn+y7brtGEpw0PRcDGlW312V1 3i3w7P4a16axdf3LZeFvVPSsFBgDIGP6VyOLlueQoq3MjHm0nRLS3luZdLtwqA5+Tr715xf zwX+omWytFtogNoRRx9a9buIo57aSCRRiTIPtXld3Zz6XqUkK8FCdhI6jtXfgZptxe5M4Qj Jc+z3PS/h/wDBtPGWm2+pr4ktYJgctZNHuYD3rQ8R+BbHw1rMml3FhZs6KHDBPvA1u/AzS5 bR77xhfyGGztYtpY8Bj1rK8V+ITqmtXuu3Z2qSfLz2XsKivXlLTqehj8DSwuJ9lRldWW/Rv ocbqa+HNJgEtxp1sxl+6nl5J/wrzy9kinvJZ4YhDC7ZEQHAFaWo3s+p6i1zLyCcKvoKz5IN vOM/0r1cNhHFc89zw5VIpuKKbAMDnAI4HFJwGwFBz3xU3+rKuyB8Hoe9Qn7zAHrzx2rWcY3 swVmyKRhkqcflUQkbG1RweelSuAE+4DnuOtRKSCOOQMY9a8uq7PQ0SRDIFYZOM/SqzHAwSM fSrMifuTIZEBBxsP3m+lU3BMh+XCjseprnlH7QdGKzlh2GPaoS580fMMY9KGGCctxTFK53F eOlT8YdB7yfwn5snHSoXOEYhfmFKxXzP3eSKbK6txt2+vNK9tBDVLYyFGTTlByFIwT1OKai sT8oPFOZmB5OM0WW4PUfIjjYxwNwzSKAoLM2G9BTkcs+x/nz09qawOwqAKqzlsBLHOVlRjg gdOK0bm3WZ1kRWwR/DWXHmMcoGY9q1o7giJFBHApwk1owsMxtY/ShTgg9e1NB2ydCRinM2c BQAetSguMkOTtxWp4TZ18W2BjIV9+Fyfl6d6ypCGGSCO1aHh95F1y2MKBmDYXimrqQuhp+I zcL4h2TY82FSo2tkEZ7VlDDyBuQx610njGKMeIoooh923GTjG73rnkBAwR061rZp3QImQAH kfjUv8OO9NiZS+Cflp+d5LLyenNdEI8yuVoGDtB9KljjLHOaFcDGRyO1SK7bN2APpXbGzVm Q9wwA5B5+lSqhx1pnGMrxTl3Feoq4qzRlN6aF2MAgAcVNs/Gq0cmWHPFWN45IPPavRjJNWP PlF3uPbjABK+1O8rEeW5zRnIUn71TIzlAOMfSplBvUuNrk1llpkCdR3P1r6q1AsfgZEf8Ap in86+VrUgTjjjjNfVV98/wMiC94U/nXzmNT9o79j7BO+VQ/x/oeM5yRStzGQec8EetIBswQ N2DzRI4Clxw6jIry5Jws0cK1ViBfC9s7eYNBLbgTuEZ+b3rd0iLUdEkF1peny2kyjb5iRkG ueT46+ILBRZr5ZSH93/qQeleg/DH4ka34s8TR2l+IXtnXcB5QBra12lc9OlgKvJOdKpF2V2 k3e33HN6rqGpX+omfVHka4K8+YMcdqoHlsA5J64rtvioqR+M12AR/uV+VRXDeYC2AefpWTb jLU8pX5UkcX8RowdCgB6768sBK5XJ4969T+Ie5tCi9pK8vKYUMRV0ldsit2RVuG+XivpH9n XwtuvW1u4jAjs03EkdSeRXzzp9t9s1aKEjKlulfZuiW3/CDfBgvgR3V8oUevI4rVy1u+h6O ETw+HqV+svdXz3/A4rxfrD614rvLrd+7L7I/YV6F4n8NQp8KNPntlBe1USsy9weteLam85s njtoi80nI2+tfQXgG7PiT4WrY3IxOIWgZG6jArGnaTdtzCVB/Vvbp7NI8LRyR068kmo3IcF GA2sCDxU1zbvaXc1uwIaJ2Rl9MGqu4tyanSei3Mk0ldHgviXTzpviC7tsYQvlfxrIHQjPSv SPibpgD2mqIp+b9259684wMYwD6mtKMna0jmkrPQ+mv2fCf+Etts4/1Fdl8UyP8AhPJ+f+W S964v9n1V/wCEytipP+ors/ioN3jubAAxEM1nqqS9WfT58r4ikl/JE4gYPauM+Iv/ACLSFm 3DzOmOldf39fas7WNJt9atltbossIYMUHehWk9dzwW9LIofBXSJ9Q8T6ddNlbWzczTTE/Ki j1NeqfEfxTD4g15Y7Bg9najYjkffbua462Yabpa6dpx+y2n9xeCx9z3qIgYAQZ9T3puo1Hl R3YrFfWI0op/BGy++4Gby13M20ep4rifFWt/a4vsNsQ8PVjnr7VpeKLa/NuLiGZjbLy6L1N cLJICCUAOT09K78NQg1z3+R49WpKL5Ujc8LKf7bs88fvlP619YfE7j4faeCeNy/8AoNfKHh YH+3LId/PXP519YfE1A3w/08Z/iX/0Gsaqu5r0PqcfL/hMwVv735niRdtmc5FVrxi9hMpJU bSePpVoDkqBxSSQB7d4ySFYEZA5FcV3blkeC9bM8l0G1mu9R+yWyO8s77UVedxJr6s1zV49 A+Gtj4RjkEl80YE6qc+WO4+teRaJptp4dYzaen+lnpORkgH0Hb61qeY8jvLI7NI3LMxyTWr naNonoVcXz4OGET0Tb+ZHuyfkOM9B6+9c9ruuQ6ZA8NuQ9y/GM/dPvWtqdtdzafItnP5MxH BA5IrzG4iljneOfczrwS3r65rrwdCNeVmzx69R043RWYuZjKzEvncSK77wN4uufDmvWmpxS sdh2yqD95O+a4YLkk1btT5coPQfzr1q+Ec4XjvHY7cizeGFxLhX/hz0kv1PtDxXpVn458FR alpzLLcJH5sMi85GORXgBSWJ2jdSHU7WU9Riuy+B3jn7LdHwrqEw8qT5rck8A/3a1/id4V/ s3Vf7bsov9EuT+8A/hf8A+vXhVotrnj8zozHASwGKdDeL1i+6ex5o25Rhjhe/FZ914bOv6t p9vBIqzvKIsn0NaRTBwxpys8cokhyrp8wYHBHuKyT6w3OSnP2c1Jq53njC6tPDehWfgbRMB YFDXTr0J7g+teA+KdYW4uP7PgY+REfmx/erq/EOtPbWjySP5l3OMB2OTj1NebsFd8nnJ5J7 16mDoOpJzkcuKqtpu92yNGYtk8nOM1My5jyTnmhVVWIHrTZ3Kx/LgCvpLNRVzy0ru5nzBAS uCOetRqsPIZznHp1p8h3vuzxURbOMdK8vEe89DrSsiFgQRj7tRuNv3SP96pznP4VWkIz04r y6mm5ZXk4bJ5x39aibDHIAXPp2pzv1PYVC7fLngCuXmtuOz1RA5XJVhio8r90ninE53bhnH Q1EFGQR365qel0TrYXeUOYv1pudwJccmnHHamsTtxjFO6YD1c4GSBjpUchJkLMMk9aFUs4V RuZ+APU9qkuLSe0naK4Qxy4BKk5xU81tBk9gsZvI1fAHIyaZcKsc8keQcHqO4qAHbJuNS4D 8rjcOtWm0tAHRyMFAXH1qQoSBkknHYVXGWwAoHtVhVwoHm7OPWrUkkJmh1HPXFMYkJtCjjv 3pXVSMLxxTORjH40thCuSR2PHFXdFiY6rFJuISIhiw6gd6zicEE960bCNmW42ybSE49znpV Qd2JvQ2PENyl34nea3/ANV5fyfTFZqEbdx5BHatfVI/ssUM7IoJGzHpxWGvA2c4q3LldhrY tRkAZzinDduJPHpUMXXGOPep8HIGckV00720GgBycdSetSpksAKbsUHcTyalj+XoK7Yq7Ik +g5kxzSgFTgUgbcu0+tTACMEk5NdBg5WGjdkbW5HWrcIz1H41DCMOWYde1Woiv456VrTWph NosIrYJ9PWp4z8uDxUIb5sAGpTkda6ndGUWS267ZwRzn/Gvqq6/wCSFxdv3K/zr5WtT+/XH TNfVF1k/AiIk/8ALFf518zj4t1H6H18GnlMf8f6HjhYDbxjNJIoML4bkg0m/wCRcrQXGwgL j5TXkxlpaRx6P3XseK34xqNyeM+Y1e1fAlgvi21HX911/GvGL8Z1K55/5aGvZvgaT/wl9qu eQldso2lFnsZLa2Jt/IzvPiuo/wCE0B/6YL0rgWAHOOcV6F8V2CeMUyMgwLXAEAgjp9a5ZO 8mmeLC6irHF/EN9nh2JvSSvL5LqMx8kYPTFem/Ek/8UzGMf8tK8hILyKqj7x2gU6MuVyFWT fKluz074R+HH8ReMbeNUJBkB6cYHJr6F+KWpq19Z6HbH91YxgMAe56VjfALw9Ho3h+88TXO FEEZVSR1IGc1zut6oL2/v9UuGwGZnyT2qn8N31PSxjVH2eGj9la/4nv+hNbaHqt7Z/arWwm khX+JEJ3fSlsb3WvDd8JYZrjT5TyVbI3fgawfCfxv1fSzHbWN1HJbRMQLWRQu78a938O+NP CPxHt2sNTs4YL9l5jkA3H3U0qdnonqXWy3FQo+3i+aHW3T1R5Dqd9JqeoS386KlxNywQcE1 SxnjHGa7bxv4EuPDE32y0Zp9NkPDf8APM+hri9wxtH51lKDg9NzzIyTjoYvinTTqXhq6hxl gpZR6EV4LjkjGDX0sSChVx94bSK8F8SaaNN8SXVuo2qW3r9DTg7uwprY9+/Z92jxba7fvG3 5/Oux+KOf+E7mOcDywOtcf+z9g+MLchcEW/P5113xTIPjqYcf6teab0gvU+iz7/eKX+CJw/ OQGyfYd66jwDpWlat4rjstY2mJlJRScbz6VzGCAOgPY5rN1S9uLB7a8s5DFcwyblZTjpS2f OeRhqDxFaFGLs5aHpfxB8Fjw7qS3tjEf7PnOFP9w+lcISdoAYH3r37wrrOnfEvwA1vdgGbZ smXPKP2NeI61pM+jaxcadcriWFyBx1HY1rUgmr9zKpSqYerKhUVpxM0orAowBU9fevN/EOj tpmol1X9xL8yn09q9LBx2Gay9cshf6RIhALj50+tTRqunNIylFSRyXhMf8TmyUnnz1Ofxr6 t+JzbfAOnf7y/+g18reF2VNeskC8+eoPsc19U/E4Z8B6dn++vf/ZrorKzqfI97HK2W4P8A7 e/M8UAJbIGBVmJV8+JZn2RMyqx9ATUIBA5HFR3RD2kq/d+Q4Ncd00eJFa27nr/iz4caevhi LUvDiFnhTewBz5i4615KNy/KOMcE16D8EPHjXlr/AMIvq025owRbtIeWX0qv8R/C39g64bu 2XFjdncAOit3FbSSUVKJvisLVwVb2NbtdeaZwZ+Zv6iuW8UaMZbf+0YAFdfv8cYrqT8rkLn A5pH2TRFH5QjBUjrSp1JUpqpA5ZwUo2Z5ZHHuB28g9Cak2scKBgZxknpWlqVmLS+eBgdg5X HSq8UYPylQB+dfaUpKrTUony1SEo1GuiLFnNeabPDeW7NHLGwkjk6Zx6V9dafqsHi/4Qte3 sAZ/s5LAj+MDqK+QZS3kESSsUQbVB7V9S/D4BfghKwfP7h+TXzuLiqdaS6NX+Z+je0eKyGn VrL3oT5U/Kx44ThynGAaQ5z168cUjH96xHc0FuACcc143K/iieKmkcH4jZ5NYmBc4QBQPas JlZWAc/LnqK3deRjq1z25HWsaQfLg4NfXYCHPQizzKt1NkAYY46g5qGU7+3FPY53ZIGDwKr yOQ3GRXXKTtZkKD3QzZtJz3NREqDyOKR5iPmb1qm8+45zXkVq6gzezJZJF5wKrO2FLMRn0p rHchxnNQuSRjrmvOqS59SmQuS+ScYJqJwTjAytPZlUBSMmo3+U4BGDWDs9GGrI+hweMelMk yWGCOlTqFCkuM56Gq5ILnBxxU/ASmAZgBhcmkkPzH1qTcyoMNnPFRkguc+lDXUYgJVueV9K VnLtvLNj3Oc0zPzYp54HJBxTTjJWsAmM9DzSkEHPQ+tO4wCRikY56dBSb5Q3GZbgZwQasxB CmXBJ9qhyOo5Ip75j2hBuBHanyN6j2NVjz9BTNxxgDJNSlQCTkdKT7uNverIvciYkOBkYxW z4dydUQ/KUBBaNujCsto13Akjiuh8OIkurLC6qeONw4J9/8AGqjq7isafilYTebYXCp97yh 0z6j2rnthbGP4T0rc1KJbTXru1fEmB8pJ6D61jK/DBcknvW6cXuISNMyHPBqwFIYlutV1lU N8x5qXzUZxnpW1KaggYuASQTTwSV4PSo2dTgcdacjBs8dK0jP3roGPJ4yDzU8bMxyQCBVf5 R9KmDEj5RXXGdznlFk4dTJ6GrERychgOaqLIo525BqzE0YGSMc10wloZSjoXFZDJkHJp3r1 61EHjU5U4NSxuob7rc967FJS0Zhy8quT2zFZlIGRnrX1LeOYvgRDuOS0SgD15rwLwT4Nv/F 2qSCzmihggI8xpGxj6DvXuHiDw54u1TT7fQ7VrOPS7UAIfNAL8dTXzWYXdVuPY+tpytl0aT 3cr/K1jyYttODnkcc04EbSDwSK7Nvhl4mZuPsZ/wC2wpP+FY+Ke/2Qn/rsOK8ydN21RzeR8 +avBGl/NGo+bcTXqvwQVv8AhNbbaOkWT+dcf4rstPtNTuLB0f8AtWGTY23lSfWvY/h14B8Q +GLA6+q2st7LEBDD5owAecn/AAr0a0+aEHbZnflNRYdV3N6Si0vUsfFOZJfGe3g+XCvSuBJ I+XHTvXd6h4H8ZapqMt/di1eeQ5Y+cMVUPw08VEgBbbpk/vhXmSpuTcjzo7e8tjx/4hqZPC 7Mp+444rzjwxpp1TX4LZMn5h0GcnNfQPjXwdfaH4cluvENorWEhEZMDBmyelaXw7+DtzoVk fFFsYbmdlD2ttIw4B6E1ME7yR2YdQc41qvwr8Tr/EMkXgz4baf4YicC5uVBkx1x614h4zvG sPCN0V4MnyD8a9c1PwP431i+kvdR8iWZ8ceaML6Ae1cT4+8JyeHvDgl8WRhLKdvLDxOGKn1 p1Iy3OepU9pUlUk7tnzOuUZSrkOvIK13PhTxPdpdQ/wCkNDdQEGOVTjPtXJ6jBaRahNHp0j SWoPyMeuK1vBGgap4j8Y2WlaTGHnZtxLnCgeprVxjKKfU6sqx9XB11JarqujR93eEtXi8df DWR79FZ/KKSg/3gOteCzhIbueAbX2OVHFepaZ4Y8ZeFfCB8P6MkEslyN9xOJB8jHqq1yjfD fxYX3fZYy2ckmQc0pOUnfr1IxnsViqjw79xvT0OVxuGBj1rzr4laZlLfVUThfkcj9K9xPw5 8WBeLSLnn/WDisbxL4K1bTPD8l1rVkpsiQjbWDHJ6cVhOm1qltqc0Wn7u7Kn7PoJ8Wwkc5g FdX8TmD+PLg9VCAHHrVn4eeBdb8JWsmu2NpHLPMgW3gaQcKRncag1Dwd401XUp7+8tEM0zb iN449q15G4JWPWzXEwxFaEoPaKX3HDPyNuCR79q5fxe8qaTFJGMeW+c16u/w88VZ5sk9Pvi uc8XeEL7RNAluvEFp5dlIwXcrA7TURjyy2ueVGok04uz6FL4ReL5NA8XWyNJixvSI5RngN2 NeyfFzRo5rG18RQAB1wkmO69jXzn4N8Mah4h1x7Lw6yyRQMr+ZIduBmvovxTZeMtV0eLQId Pja1iC5mEgJkwP0rblfI49tj385q08RSo4tte0atJemzPHiVGSOVNM+QkNztPauqPw98Vrz 9hU5/2hSf8ACu/Ff8ViBnnhxWNudHz7aPL7WzFr4ztVA2q9wrr75NfSfxRZU8E6XETh2ZTj 8K89h+HXiIarZ3kuk+a1o4kUF8ZxXSeKNM8b+KJoPN0pba3gGI49+TWq5rS5j08Xi4VsJh6 Md4Xv82ecFhgjNQXIb7JJjn5TXW/8K/8AFIOTp2T9RSSeBPFEcMkrab+7jUs3I6d6ydOW6P M51tc8e0jVbrSNTg1C1cxzWsgcAfxDPIr66nktfHvwtF8mGleLzUP91wOa+T7yxs7nVUtNL dzdTybDGRwGJ6Zr6I8I6d4w8IfDyPTYtMS6upyRsD8RA967p01GVorRo9uti4Y7LI+1f72n KyfeL/yPJ3+ViDwR8pFR5IPUYrrJfAnit2aX+zCd53EZ9aYfh/4odAW01vbnpXCotO1jw21 3PN9ftWkVLtRkAYI9u1YsERZCRXqmpeCtfsdMlur7THW2VfmYn7orzuSK0WcfZHZkPY19Hl 1e0fZtHl4ykpPnizOnQrasxwAD3r6g8DkQfA6WQj5TA59K8H0jwlrXiwNBpUKuiMBJIxwFr 2Kaz8ZQ+D4fCthowjtoRteYNnzfp6Vy4981a9uh9PQrU4ZKqF/ec728rHl5LOc5yM9Kbnp1 HPbrXUjwH4qAA/stxz1Apx8A+KQpxpsmeea8d80dEjzOaL6nkesxt/akxJJzzzWM0JY52iv SPFXhu50hohrdu9m8gyjHnNefTysrMqYPOAcdRX1mBn+6UUtjhrLmbd7XMqaNhnaozWdLv3 YzzWjeMR0P1xWU5dxjdSxEvd0KjpuU5vMI+hqFFb7zN8vfFTOkjHAqFo3UFemeteC2+b3im DrkfIR0701ImccYGOabLllC8Aj3qIMwXI+nvWTbi9RDzbjZlnVW9ajdI1Td5qufpTNpds84 HvTHKKpG3BpyV9WCFkjU7TvwMdKrGNQxwcj1pWckqOKj53HJxWcXzaSEkO+6hwcj3pCsax7 g4J+lN3DafWkBwcAVLm1oikhQEwvPJpSP3mAfpSjGOT+FIxwcLwab6MLCkgn5v0pQxxwMCl yeFADU05z049au3MShQcdanDhVACqeO4qBQerHaB3FDyBcZDHjtSTewS3NgEHtjilOMADqK fMoUKwPNMVt2ecVVyVqRsdxOeld/wCBNbsLCJom0xJbwnCykZ4964D/AIF0rq/BdvHc3kqM 7oyDcrJ1zUXdwL3ifUrh7qWdLdQWcgkAbSP51yZuRg7T5Y7jtXTa3YTWsltaxy+dbs2Wdl+ YfjXJXqiO7kjiJdVbjNbJ9QFe4B4zznrTxcBvl3dKpoSUK4Bzzu7itO00PVb21W5tLKSaIn h1XgkUn7y1HbWyEWQZ57VZR0OQD1oHh3Xx8v8AZU59wtPi0DXg2Tpk2PdaaqWGo3Y9CFyBz Uivhc7utOOj60sZLWEg2jOdvSqkJkkuljiVnkY4IA5rojVtqiWmt0Www446VMrhkLOcYNSr o2sKpxp0o/DrUq6NqoJzYTDnptrqhiopWZDpSZEH45HfrVtGIAJYYqE6Vq+SDYTYH+zUMkd 1aMEuYXjPXDCuyOJg2mjH2MnudBbajNbxj7OzJkYJRyufyq9HrWpt8pu5vQYlb/GuWhuAzA Hj2rUglUMGOcVvChhqrvKOrOp5rj4LlVTRbbG+NSvsDN7cD6TN/jVO91vUTAY0v7gZ64lbI /WmJDLcEpBGxIGflqA6RqTji2kJzjpXTHCYVT2SOarnOPqQanNtbbGVHNMkjXLZmdjlmckk +9TjxfrSfJHeSqg6DzWxj860To9/5e02z/8AfNZOp+H7+KBpY7OQhOT8vaufG4Si4ud195W BzrGU4qipNLpoTf8ACaa6vP2ybH/XVv8AGoH8ea+jE/a5iP8Arq3+Nc2ZgByaqXEuzBzwa+ anGK+FHu/2tjbX5/wRpT+L9aa4mkmvZblJeTFJIzIv4Gp0+I/iWOELHdyIq8YEjAY/OuYMU 91cCO1heWRv4Y6lOj6wvB0y45/2Kxkld26k0s0xdKLjTn7r9NzpB8UPFDEAXknHP+tb/Gue 1LxBrGrF01LUZ54mbeI5JGZVP0NRDR9WByNMuMf7lMOk6oGydNucd8pS20uZYjG4jEK1aV/ kVAf4W45zkVuaT4pv9GAFiiRyL/GpIb86oHStUaPH9nT/APfFNXR9TJAXT7g5/wCmdNpdzP DYqthp+1pOzOuPxR8VogC38gA7eY3H60L8VPFQ/wCX+U/9tW/xrj2sLyFSZrKWPtkrVbYTw VAI9sU1yyeh3f2zjd+f8F/kd6Pip4q5P22TIPB8xv8AGqb+PvEdw832q9lnhlOTG8hKg+uK 5JAXcbVJPQADrV4aXqgw39nz56fdqHFR0kQ80xlTVz220W52Vv8AErxMu1Vv5gqLgDzDwKt r8RvFBO/+05/p5hri4dO1LepNhOc9fkq89jqOR/oEwX/cq4QT1TLecY1tXl+C/wAjpz8RfE x4/tSfHr5hrM1DxFreqRsl9qE8sLNu8lpCV/WsxLDUGyPsExGf7lTf2dqP3RYz/wDfFb0vZ XOXEY/EV0o1ZXttoaWneKNR0tj9gdrUngmI4zWxH8QfE5Yg6rcDJ4w54rlf7Nvx96yn+Xn7 uKRVClg6lW7g9RXXChSbuaTznHRivf0Xkv8AI7JfHfiXdj+1rnnn75p7eOvEuQRq91/32a5 WMhVAB5NWks7qWIPFaysrdCBXpxwNC2qR58s+x7lZT/Bf5HRf8Jz4lyM6xeD2309vHXiQtj +2Lrn/AGzxXPmwvu1nLx/s0n2G9IybSYEf7NaLCYW2tjGWeZmn8f4L/I6AeO/ExJb+2roAf 7ZqK58beJZ0K/21dKB1+c/MPSsVrC9C7jaSbRkkkVVfcxBA/DFOGFw6vOC1OfEZtj60HTrT 930RZt77yZVnDMsobzAydQ3rXRjxz4kCjbrV2vvu61y4jABIGT6VctNMvrpDJHbuR29KKuH oX5pLU1w+bY+hSVGlP3V5I6OLxp4odedevAfUtV1PFvicIG/ty7H1esWHRb1VBZUB9C2DVo 2F5HGB5Wc+nNee6eGeiPUjmmPcVeX4L/Iv3fifxBeQNb3OsXDwsu11Zj84rJCxEKoY9Pyp0 trcg+UsLkv0OKa9rNbJi4ByK64SilaB5lXnnLnk7yLlrqV/o8bJp+oXFsJTmQIcAmr3/CUe JVQM3iC7GT0DcAelYCMXkPmDIHQVM7B4iFUcVo8HSS5mjtWdYyXwz28kax8ZeJl4/t67bj+ 9UbeN/FCYK67dlfdqwimR8xAI609bcy4CIzHsAKn6lQSvY0/tfFtW5vwRNqesaprCIdUv5b rafk3nO2sGXO48c10Y0q6dflXa3fdxVSbR7tCW8sSAehrpU6NNNXR515yfM1qctPHg4znnm qTxj6Ct64066QkNbuoHfFUWiUKVYYPvXM1Gb0dzRaGK8YzkHmq0oHfk1oTph93vVFlkdtsa FmPYda8ivBJtML6GdKASMDkjNQ5YrnGF9e9aMlrdFSv2WQZ/2e9V2t7lYzH9lk+u2vPulZM t6NIolmViN1MkcFRkVObS6LY+yy5B4wtN+yXKkZgfGehWk9NUFtbMgkEZRCoO4iolABJbPS pXR1k2lSvfbnnNKlrdM+DbSDPtSmr6oSurornbjgd6dzswRg9qlNvOFA8h8H/ZqOSN0Yo6l WHOGGKlNbPcqzGDqMH8akJbPY+/pTRsJIHNOAzmizT1EthQDjjA96ETg4HAowcdaVPmTPQ5 xz0rR+QthmJMErwvvUlzuZ1NqhVNoyCR1ppZki2btwfstC9B9Kluw2a8uDJjOeKj5zT35kJ A4xTaTIDtXX+AtQh03V5JZojKrKVOO4rkD05rV0Z1W7jRsAPwc8CnEDoNavZzcteRNtglc4 7hR7VxkpLTSfNuyc5FdbeoZNOgtWnRQkpyTxtrlZEAkkVG8xd3DL3rVxtuNHceBbXQrPXLX VtTgj1S1TiWzbjP/wBevq1PCXg/UPh9LqPh3TBY4jMyBT91u4r4u8Nyypr8ZLZ8wEHI9q+2 Phq5f4QsW7B+KL30Z79Slh6uAVaEbTi0nr3PG1Z8YZivPXP6VG2QGIYkfWlmJ8+Revztx+N NLjaR2rnWt0zzHZrU4PxZrV0usx6PbXhtomT969el/CGz8CzRQaPrmiR3GoFy0d7u++OwNe LeMtP1K58TzS21jNMnADBMjpXV/DSDULXUNNluYZYRFdAFpBjAz/Kim+VK57WX0cNiJzoV1 9m6d9me1fEnw3Z6DqdvPpqmK2uF+aPP3G9BXCFmwfnNepfFS7s76001ra5iuHXg+W+cfWvL duFxinN3k0eKlylS/vPsmnTXRJby1JIzXlN7q93fy+fdylm6Aegr0rxAQPDd92+TmvHZbhF zzuyK0pNxm0Z1HpdGjHJk7ienStvSpDLLtd8gc49a5GOfkLnJIzXVeFbOTVNbt7eFSS7BeP c4r0I4pwi2nYvAYeNbEwhNXT3R9SaN4b8FXnwwbX4NI+zTpAQ0pYglx3rzEF/mCyHk5Fem+ N3Hh7wTpXheAqGdQ0gHfFcKNHuX8OPrSDFvHL5RGP1rgrVZyqe+zSdOlGco0laF9P0MwFuR vxn0NZmuG7Oi3CW0rIzLgk+laWcj5QFyKjdd6GMrkEYOayvzta6EppPY8KuYBBIyk5PPWob Kxk1O6MBuUjwMgMcc1u+KIY01WRoGG1PlYEY5rl5CztlVAI5yOK7q3Im1F6HHh5JNSqq/dH 1j8I/B/wAL9bs4UOitHrtrGBNMXOJT3Kj0qHxfokWheKLrToQDEmGQt6GsH4FXUjeJ7Eszb pIju5713vxVQHxiDj5hGMn1rhlL93zeZ9BmeDpYWvFUPhnFSt2uef4XfkKOe2OlSW1nLf3c drbRLLLIcKpwKjII4HJ9a5vxZq1xomnRXdszKwkAO04JFY3i9WcFOKc0pOy6s9RX4a+KGhW VLFH9lIzXL3VjcWN1Ja3UBhuEOCjLjbVv4S/EHV/+Egsrd7+W5sbw7GSY5MZ9q774xQ2yax YTxgLcSId+B1HatFaMbnVmGBngqkU5KUZK6aPLisBBDxRlR6oDmuO8XeDrC+s2vbONLa5Qb mK8KRXZgkvjAUg56ZrC8XX8dj4ZuSWGZlKAHvUeaZxxspe9t18zQ+EfhD4d6iLfTPFVkZ9Y aTMFwr4Rh6fWvQ/iF4OsPDN5ayafj7PcDAUjoRXhXwuupDremOWIeG4VQPXNfUXxiH/Em0t guTuP4cVtzc0fe6HpZjhcNRjRrYW/LNO6fRo8bZFU8Kp/CmYz8qqpJOACOc0ofHB71S1CR4 NPmuIiVlRSVPf8K5+W0rrY82Nn8R2un+AfEt9bLcQaeFjYZHzDJrJ1jQtW0KbydUs2t2blc jgj61yHhj4ieIrLUba6t9SnYRMFeF3yjc9xX0p47ubTVfhkmoXEa+YQjx56gnritnCLTtud +NwUsNCFaMlOEv6seEKEY5IyT6iqWpaTZajbFDbosgHysoxz71cPPIzupHmWJCzyKiLyWPa opzcbpaM89xT1ZyvhG18NWXiMp4xt3uNPGUKocFW7E19C6r8OvC0fgY6p4ZDRrGnmx4OQy+ lfLb3cdzqVxIrZWRyRjvX1r4Dkef4IHzNwAt2AB5x1r0KtWo1yzfS56VbA4Z5bDGUY8slLl fW/meL7TkYGM88U1xt4IJNNLMq9xThywZicV5976pnmWWiZyuvavPHObK34Xb87+me1UfD/ AIc1bxNqK2Oj2rTSfxv/AAoO5JpusRmXXZEUHLEAYr6J07SYvAPwbP2eMLfaiBvl/iORn+V e/Ct7CimviepySwTqRdeppG9l59/uPHx4Z0/SLsxvMLyePhnT7ob2q/jamF+Tn7uKXgsMnA PXHWo5dyxOFY8jKnvXjVa9WpO8nubQpQprQ19L8O6vrJI02080d2JAA/Ota5+Hfi63hMv9m vIgGfkIrzS31PW4U8q11O5t2Ddd2AK7Lw18W/FXhm4SDU5G1GyyNwlOXI9jTnR5Y81RP1Pc oZasUv8AZaqcv5Xo/kZ8kEtvM0NxE8UsZ+4QQR+dZmpKSyHdgtx65r6NvLbwz8R/CD6tZAe ekZdZEGHUgfdavnq/iVZQrDJRthAreheFWLbujxalOUOaE1ZrRmE8TiQnZjtmnW9vdXd3Hb WcTSyycCMLk/U1qrZtPdwWkCma4nYJHGOST616TqlnZ+ANBj0qxKvrt6mbq4xzGp/hX0r6D EY6NBXOOOElyqT0R5qugmwuWGplXlHWJTnb/vGraiNdqIgjA6DH9akY5J6nJ+Yk9T7+tUry 4MFu7An0FfP1sTVxUtDphShD4je07w9rWs8aZp0tyM4yOP1NJqXh7WdHYLqunz2uemRkD05 rnNM8aeKdBnjfTtXl8pOkLH5M/SvoTwF4+074h6RPpOtQRG9RdssRHEg9RWcqLirVFqz2q2 W1I4ZYuhJSh1tuvVHhZHy+WVz9ef8AIrI1HQIbyJzAohmHQjoa7/xz4Xfwt4ha2i3NZzDfC 3YD0rmhhl5OCKwjUnRfus8tWmeTXWmXcV81pcYicdC3f3r3X4W+Bvhz4gtrWG5eZPEEKfvQ SNrnuV9q4jxHpSanYFkUC5i5jbH6Vc+Elw9v8RNJxuD4KMSa3lX55Js9nLsBh8XSqwmrTin JO/bpY7bxx4VtPC3iI2cEfmW0iBomZRn3FcyYYD8ogQ4GfuDmvVfjQM6tpLcZ8pq4vTPCt5 rHha61nT8vJaSEPEpyStc83dtHhRaUbs5wwW4bcYY8f7g5pZ4o1t5JIrWF5ApKAoOT6UHBO CG75phdwxw2P6VnzNbmySlqZnw98JeBfE+rMPG08tnrc0/7lYABH14X616n4++Htj4XtbW9 08LLbSny2EkYyrevHtXllzYiHU7fUrMEOkquwH1619GfEoiX4ZWUxyWxGwPuVFdCd6bfU7s wo4WFOlXw0vivzLs0fOniPU7bQvD82o/YoGZTtjXYOWP9K8I1fVLnWr9725WNJT1RBgCvWv iSP+KO2nGTKu7NeMhSTgdKxpS9o3c8urokNjUs4VVJY9B71OY9rMvOVGWx2qFmLZABwPQ08 7kBCPjeuGI7j0rov0ZzDWZM/IcA0xWP5U8phACNoAyDTNpx3/Gpb5XcrcAeD60EuD8q54pu 11+YdKkADYLKDx3pO24maznL8elIKMc/hR1PWjcgVV3nFaNj5ZuYoypyW+8eo9qz0bAPvVq xZjf24Tn5scVpFDNK7MUkdyqTeYSxCrjnA71gqSCCvAXjAraD+TrjKE3YBB3VjSKBcSYyPm 69quXmBp+Hyf7fthgnk/yr7b+Gn/JH5cccSV8R+Hmzr9t65PNfbfwy/wCSQS8YP7zipWkvk e3S/wCRbU/xR/Jnjk6nzX5/jP8AOojEd3qKsSZMkhBz857e9RnJfluKw5b3Zw277G/o3gzU 9V01b23urSNHOAskmDj6VfHw31x2H+m2WT0Cy9f1rwbxR4p1XS/EVza2c22NWGBk+ldJ8Ot d1HU9c06a7uXDC4UYBODzTurJM9jB4Glip8tOpaVr7dj0LX/DGr+GVhOpbGMo+UqelYBYsc dga9a+LZLWml85715OBgHdwKU4pSdjx0uxieJjjwzqJxx5Rrw7BPJHWvcPFIx4YvjnK+XXi jbVXr16U6LvJ3M6kXYYuUGFyCDmvoj9n/wybzXBqVwn7m2HmsT614BZwtdXsUGNxY4OK+yv B9ongv4Py6myhLi8T5QRg8jFbNqL12PQwS9lQniPkvV/8A5nxtrJ1jxXeXAOY4j5aHsAK9J 8L2Fnrnwca2tQC8kZZv8AeFeJTxvPbyRh8GQ/M7c4zXpPwk8SafoNjNomrXoVZH3ROfuj2P pWMJqcuV9TNUabw85X95NWXl1PPGSSOR4nGGUkEelJyNp7iug8Z2aWHjC7ELK0Mp81ChypB 9KwQy/eOc1le25hbTRnFeKdJjAlvkQMZRyCO9eetYvIGZYycHHAr2jWYVuNMLbdwQ5Ncctv HFK6xqAh+8CK+lwdGGOpp7cp42Kqewk3bc7z4HK0Xi6xjbl1jIr0H4rE/wDCY8dfKFcR8HY 0j8eW+zO0hjz1ruPirx4zH/XMV4NWPs7x/vH2udS5pUH/ANO0cCck8HGa474goToEYALsJR 0rsSNw649Kie0+2zpB9lN0+cqgXOCO9c8knblPFv0Kvwg0q20fyvEWvloIoP3kULfekb0Ar pvEmv3PiHWpNRuDsUnaif3V7fjWPMWEnkzBldeNrjBU+hoTgZ6ntTi27pnTia7r8l9oqxm6 prGn6RbF7+4CNjKop5avIvEOu3Ov3e+XKWyn91GO3ua9E8XeGY9VtmvrVSLuMZwP4q4Gx0G a5c7so3VsjpiurDUZTm+TU82tV5VqdJ8M1Ya7ZAD/AJeVyfxr6o+MC50bSwM5B6/hXzT4Lt WsPE9hA/BNwp6e9fSvxg40fS8dc/0pVabi5J76Ht4x82Cwr/xfmjxcrkjPXNUNXBXSLvJKs Yz19K1TjIOADSPDHNE0cieYH6jOcj0xXLGXI7SPMsef+BtCuNW1aJpGEFohDSTOMKFBzXtf jHxhFqsFvoumArptqAAx6yEDr9K5VrSW1iS3aJ4IsbkjK7cCq7qQAR9MCrqTd3Y654jnoQo dI3fzZHLPGq72baB1Ncn4h1oSRNaQyCOLuT1aurltY7iPa/H07V5h4k2x6u0ZjZWUdxwR61 24VUpe9Lc8utzppR2ItPMf20FCxOOFAr7C+Hv/ACRGTP8Azwbv9a+OdKbfejbkrggkda+x/ h+CPge46/uG/rSrtSqP0Po0rZH/ANvr9TxcIcDjFDKRj1pxYADJ/GkwSQQc1wW5XzI8bscl Ggl8YxF2+UTrke2a+oPiVZmb4d2MsakpBsYhew218p30xg8Q3JUlWBBUjrkV9VfD7xPpvjr wP/ZF/Kv2lIhFLEx56cGux80tHu0rHtV6DnllOtRV1CUub521PC+jYzz1z/SnjDAgjpXUeK vBWreGruQPA89kSTHOgyMe/pXLb88AE+tcjunyyPDUlNaEMtpbyE70zxjI7VRutIaaAxxyh 1H97qK0iWzkDFKW+XHU1sqlSKstUaU5yhNVIuzXYv8Aw/8AEmoeDLuX7Ujz2MwZJIk67ccE VnXDmS5mukG2MyNIit2BOaA7LgY5HQ+lQXnmS2FwE5lI+XFduExEErVFsa42vUx2I9pLRu1 /kd38GdKGqa7qPim7jzBZApDkdCOSa5/xHqE2qeJby+kO8NIQuT0A6V6d8J7d7P4OXkzLsk kV2OPoa8dyzOWY5LMeTXLWqc9r9TozFxWKlSj8ENF8gI+XaG6c1iaxMSYlBBz2rbwTjHA9R XPa4MTIM8dqvCxtXi13PNlrFsyJXZWxgE9zWt4R1uXQ/GWnalCxRVkCyYPVe+aw5G4OR0qC ORhL8oA53c17mYQUqfP1R7nDFZxxqoSfuTTT+Z9e/E+2j1nwHBqsKjMLLMD/ALJFeCYJOc9 D+de8Rzf2l8BvOc8m1HP0xXg/zKoBI9M+tfPVbc9zx50/Y1p0v5W19wu0ZI61D4CtzbfFyx RT8pkJx7VMH64zx1qfwimPjDpDEjByeKwhpUSPbyary1Zx7xl+TPUfjS2NV0rPTym4/Gsr4 VeN9O0nV5fDWpFITefOkjdC392tP41LnWdKP/TJv5188eJLxbbxRaw7jF+7DCTPIPbFVflm 5HDllChiKqo4h2i1v59D6E+JPgX7C7eINFgLWsh3TRp/AfUe1eVuNyA8bRwR6ivXfhR8Rov EGnr4a190e7RNiO/SdPT61ifELwM/h69bUtPjZtLmbJA/5ZH0+lbVFGS5l1MMXhK2BrSw9Z a9H3Xc8/3MYscFOMcciu81DxqNc+HaaPfnF/buAGH/AC0UDjHvXCsNpXLNnsaEO35iM9qw5 3ST5jmkr6HFfEo48JnceRKoJFeM7ypNe0/E3afB42rtxKK8VJwuMZqKWrlJEV1ZRE3Z4z1N PWUxSpKqh9pBAPrUYGCO1LgZ9QK6N9TnLmo6hPqV3JdXTKJG5OxQoP4DpVIqwjB3YzzilVh joRj1o+U4yaN3ZiiKHOBtP50rOeDkUjYAyOB64qRXUKPlyfXFLlGah/pSDrgd6D/SlUkMMU zMkCFVwRzU1j5iarD5Tc7vwphdm+4MnHNLYgnUIVxjL8kVqii9FK/9vtLOm88jHrmsu5XFz KrLt2scCtK5Bh1lM5AzuBrNu5DJdO7ZJLVctdxIveHyDrtscEcmvt34bYPwgkwT0kOa+IvD +Tr9sO2T/Kvtv4a/8kel/wB2Ss4q8vke1St/ZlTX7cfyZ5BI372QYP3z/OoCSZPY9KlYEzS 45+c/zpmOeeK53Fxehxdm9jxjxqQPF12CMjjP5V2Hwly2raepJ2i7B/WuQ8bD/irrv6iuy+ E/Gr6f3/0ofzq1rFep7uRO+Lkl/K/yPon4uH9zpfHavKeSrfWvVvi+p26WwHG2vKSS2MjA7 mpndTb8zwr32MbxPx4VvsDjZzXjTWnmFWBGMZFez+KhjwnqAznKV47ZBjjOSf4aulaU5fIz qq0Udf8ADDw3JrXjC3haM7WkCfh619I/E7UFt/sHh22I8m1QM4HTOMYNc78BtAhtYbzxBcp tS1T5WPuMmsvXtTfUdbvdWnIw7MwHoB0olJpO56uLXsY08N2V36v/AIBseF/CD+JbaWWLUL e1ZGACSPgsan1n4a+JNMhaZYkvocZcw84+teAp40uoNYmlLSIgkO1o2wRXuXgD4y3to8Nnr U/2yxfC+cfvIPf1pcsX0szelln1mnz4WfNNbx2fy7nPuZiwWYuSg2hXPK+1MwSecj2r2zxp 4P07xBpX/CRaEEW5Cb22dJV/xrxkLtzxgLxg9fpQ1Z8szx1o9VZoiHzo0bcqeornpYYzJJE 6KDmukIXIZTz3rG1GALcFhy7DIr1sqrOlVce5w42j7SCb6HS/CNWT4gwAnorda7L4rsP+Ew XH/PMVx3wjYn4hQ+YPnw1dn8VFz4wA4z5QxXn19XJeZ9VnPxUP8CPP8kAfKcetdN4D1qw0L xnbNqgAjuB5Ssw+6x6GudztUZ5rC8QzbYbdmY7vMGPauPWl7zPOw9KNerGm3pLQ9z+J3hKN 0PiXTYhhubhUGfo1eSBwWGc59fWvZvhV4rj8U+GH0TUyrzwJ5bhjkunTNebeLPD8vhvxPcW W3/R2JeInpt7CtakFJKcdmZ4jD1MHXlh6m6/FdzEBIO9WHvmo7DStPfWoTesIbRz85A5p5C hs8ZI/AVXvFdraUxn94B8pFa4Su6M1fRHLXgqsWie7h0y3+JthBpjl7dZF2tjryK9k+MIP9 j6XnJG49PpXzx4XvXv/ABnYPPId6TKpz3wa+h/jAT/Y2lYwOT/KrxLvKcl5Hq4nTBYVPpzf mjxxmHHGKks9Qt9P1G3vrxC0EMgZ1A6jvUDHPvVLVCo0q4yOAhOTXIkpWuclJRdWMZbX19D 6J8UaDp3jfwfDqmkhRMiCSFk/iGM7TXgcoeKR0lQo4O1l9CK6z4HeOms7pfDGoz7reYbrZi e/pW38V/DAsdTi1qyjCwXXDgdFb1rWXvR9qvmdGYYGWAxPsb3i9YvumebjYVxurlvGWjfbb D7dEP38HJ2/xCuph3QsSAGPTmkkUMrKSCrZDL7Vi4taxOLbSR5HaXEl3qyytEsYEYQonA47 /WvsPwCcfBFwP+fdsfrXydc6ebDXpYAMLy6n2NfWfgPA+B7HHIt2/rXS3f7j3ZJrJLf3/wD M8VUD7vX1o3EDA4ANC8qGzS5w4OMiuWLadnseDY4S40nVda8YyWul27z3R5RF7gdTWtp19q ehQx6pZTPZ30EpSQjsR6jvXTfD+Xy/izZOGwwm25HUg9q3viH4QGj+JtShMIW1v2M0BHTnr +tehUcXRj5HpUquJyyqoqWk4p26O/Q1dB+PhMMdp4o04XcTAAyRrkt9R0rpwPhZ41ObG8Sx vX6qDtYfUdK+ZJIp7O6eA5UqcAkVNC2TgHyz6rkE/jXR9UnNKcbNfiXLE5ZXlarB0n3Wq+4 +gtV+EepxwtLo99FfRjkAt8x9uK4K/wBG1PR5/K1Gylt36fOKwtF8f+K/DEizWOoSzwoeYJ Gyn4+tfSOj6zp/xD+HEt9d2yBzEd+RyjAdRXFOnZuLumu5GLy2dCksVSmp027XXR+aPAduR 83BprBVU44x3p5wJZFBJVSQv51GRk59O3rXK/ds1qeemkz3L4ZTpffDu+sEUZi3ptHfK14n PAYb2aFhgxuVx716P8GPEUI1nUPDxcBz+8H+0fSsn4laE2i+LZJ44sWt2fMQ/wC13FbTSdN TRM6c6U17T7SucRsOCnauf8QQuYYZR0ViK6AHPJPOaqX0AnsZEVQ7AHAbpToTdKpFzBpu6R w8jEK2RVVGPmjdyG4x6VYl+ViGGx1PQCmWyPPfLEsZd3IAx3Jr6XGNexc1sb5TCTxlNLe6P rXRXCfs+BiuB9nI/UV4ptJy65x3yK9e8Qz/APCPfBfT9GLD7Rcoq7e+CMmvH1dghUjG7r+F fM1I3dvIrFTUsVWmtnJ/mRkKGKgnnrUnguTf8YNMCjhMj6VBd3EdvaSXcxCrGpJqj8Jrpr3 4m2FxIOZJGOayptuSv0PYyaCc6kpdIS/Jns/xqOdZ0nGc+S386+X/AB+HOu25xx5VfUPxpV f7Y0oE4/dN396+ZvHbZ1uBRjIho19qz5yC90paBrN5azxSwXDQ3UDB43HtX2D8OvHWm/EHw 22j6sF+3rHtmjb+Mf3hXxDG7Jghvmzxiuv8NeI73S9Vtr+xuTHdW535U4z7e9ds4un71tD6 zB16Wb4f6hi5WqR+CX6PyPbfG3hK68LamwClrKUkwynoPY1yKuTgbTzyfavf/DmvaL8VPBb 212qC4A2yx/xRP614r4i0G78Oa9Lpl182w5jf+8vrWVSCS12Z8vVpVMPUdCsrSj0POPiU2f CZzkfvBxXjQHNex/EogeFVbaMeYK8cVwHJA6iuTD6OXqZV1dRGuCOgz9KYvUnnIqQjJ+U/j TMAZOMH19a6pKzOZCc45Oc0ibt+Og6Z7CnkY6jr3pqg425OD196lq7H0LMEwtLzzCEuNoPy n7pzULtli3mFd3ONucU0H5dycL6GnfPgEAHNDb2Ga3+FC/fzRnjJ9KcB8uT3px1MgB+YBsg HqRUtoN2oQKpwxcYHdhUWTnCntSxYNzFtOBuH1BrROzGdBqsUX9thkBZYkAEbcH6Vz0+TO+ flOT07e1dBqbKmsB5EC70DEqe9c5M5853xk57dac2+gJmn4fydftynGM819peDLmPTPgnLN cSLHuVyATyxPSvlv4Z6Hoj+I47zxZcPbaeqbkMfJc19B32p/DLUFgiPiK7gghjCpBGCF474 qbq17nv0qVSGCdFwb5mpfdc4UN8xJQ5Y5pHz5mQBj611QX4WjJXxDdj6imufhXGjTv4mugi jJO3pURjZanJLC1kruLPnvx5aSQ+I3uWiYJMNyvjg113whgeXXdNhVS2bjcPWm+M/EmmXOt NpPhOSHWdPkTKTTJhlP416D8N7TwF4b8PQ3F7rUiavOh8xlU/uWPUClBO1vM9PLJzozdaMb rla+bO2+Ld/DNqlhZxShngiO8A8A5715tuGNpbr612Elv8ADWZy9x4pvJnfl2cEljSG0+GX AHia5+pWqfvSdzzXhqy2gzz3XLeS60G8iQbiY+B615noOmy3mqQWawsZGcAADuegr3rXH8A W+nXC6N4lkuNURC8NvIhw59Kn8EDwHZ6cNT1q/WHWJk+ZUj4gb1HvUwhySfKaYehPnU5Ruo s6XU57Xwb8PrXwtZyj7fdKGuAnO0HqCa8v1ZZTo1x5GTJtI4ru2tPh7NM00viy5kmbqWUnN ZuuR+BbDRpZdJ8Qvc6gg/dwMhw3rWsacqlrIxxXtE3UqLd7ngC6DIIncjb3O7jNWdMY2soQ thGOCOtbGtXjXW9ioQjHC1W0PS49Q1a3S8kNvYNIBNMOqivTq0oQirqxzYCtXWIUqDvJH09 8D9Zlu/DV5Z3smbe0Pys54APavPNXeBtcu/I/1RlYgjp1rrYv+Fe2miR6TpnimWzg6ylQcy /WqP8AZfw928eLHC9funrXkzpuaUX0PYzCM8RiZVoQavbp16/icgAQCBk1Tu4FnVZAMSRcg k4B+td9/Z3gADC+LGGf9k1m63beDbPSrmXTPEwub+JQVgZDh+aqlz0pqS6Hnzw9SS5ZR3KP wihlk+IcbbR8qkn1FdH8S72O68aT+S4fy1C5H8Jp3htfB+naVJcL4nNrqt4iiSVV/wBWB2F JJpXgiWRpJfGG5nOSSDkmpqRclfu7nqZhOpXlTfI1yxUduxxYfPy4BOecmue8XRSS6LuTf+ 6kBwgycetepf2L4G4C+LVB7nb1rE8TWnhnTtLe40fXotSudwDW5Q8r3NEKM5SStc8iadDVp xOT+HPiK40fxLYXxY/MwjlUcBgeK98+LFlBdaFY6ugBlVgg7ZBrwXwVpei6j4gmm1zUBptt EyyxhejnPSvYNal8Na3KFn8bD7NHgR27dFq5QcHKPQ9rH1Hi6NCoo++lZ6dOh5oUU8A4OeR SEqcccc12Z0DwWqkDxhDnHJI6Ui+G/BiqCPGMOD3NZOm5bnlexqp35X9zPNdF0tofiHYrHG fLmuFZCO1e5fGG5h2aVZbwZFBLL6DFc3baN4VtLxLuDxpBHLGco6r8y1Le6V4c1S5Nzf8Aj xbqbGCz9RSipNWZ2YiVStRpU+V+5fp3PP3PzYBGPSqupRtPpdxEFJ3Iflr0H/hG/BvT/hMI PyqrqGheE7exmmh8ZW7zxxlkjKn58dqPZSb904JxnBc04tHh3h++ns7iJlPlz2kgdH7rg19 iR3lv42+E7XcwAJg35I+6yivlS0t7PXPElnFcrFYQu+2ScdMepr3tItBtPC9roGmeOUtbVA RLk/63PrVuEou1tGe9ian1rLqcJJucW7O3TseYsR0AyM8kU3oNoXCj1rsx4U8KAjPjO2HFS nwr4WLf8jnaY+tZqnKx4nsanw8r+48l8Q6a0ssV/FyyfKw9q+g/DEqaX8BjJcsUDwlVz3z6 Vyn/AAivhggL/wAJnZMp+8COtaFxpel3mnQaZL8QbdrSD7kOflFWotN+h6Eq1WeC+qcrtzX 2Z5wFwNrZzS8BTjNdyPCHhcHcvjKyYZ5JPNH/AAh/hhwceNLIY61KpykjzHTnFczTt6Hnnh FzZ/FewdhlXkABIxzXtXxijymmTk8YIx+NeSzy2Wj/ABDsbK2uItQiilRhdJwMHrXq/jzxH 4N1qTT9LuPEEdu0DBpSqluMdARTUZqDg+jPbzHnxVLDSjBr3betjxy6sbe6BW4jyD0Ydawp dCnjO2GVShPRq9vj8E+CdSg3aT4sjDNyPPkHX6VTuPhXep89n4gsLpeyhsV0UK1ak0qex89 Ww99KkWn6M8ebR7uaIQI8CNngs3H416hpviSHQvAC+GtJy8sgIuJumM9dtNl+G+vBvmnswO 7GZRiq0/g9rGAy6hr2n26Zx8reZ/KirVniJ8zWp00qs6WGeGXwt3+ZzhOwEAgEc5NRSSYUS Ac+lT350y2HkWt2123eVRhPpg1zOo3hJW3ifY4PI6hq7cHlk5NOeiPMrYqMHaO5Lp2s3Xhn xVDrFjuJjfPB4YdxX1Cj6J8UPBSNHKom25B/ihf0NfKjxD7L5byKyt0Ufw1c8PeK9b8GaoL rSbn92cbomOVf6itMVgHh23BXi/wPqsLiKGc4WNCo1CvT+FvZrszrtc0HUfD181nqNuYmB+ Rv4XHqDWVgtznaB14616xp3xd8FeLNPSx8U2S28p4/erkE+oI6Ul18O/C+qZn0HxPboX5CS yA4/AV48qXPs7nl18JisNK1WDX4r7zw/UdDiu3aaHMch6DsaueENDttM1uHVdemR4bY+YIY TlpG7ZHpXpE/wv1yLCxXlpcKDwyOAD+dUJPAepQHdeXtjaonzFmnU7fwrVVqvL7NonD1HRq qrDf/AD0M7xR4muvEuqG6mQRRRfLBEp4jHpXOzzLFGZZJFjRfmLN29aZ4g1Xw/oqskWqJql yTjyoVK7fqTXm2ranfar89xIQpPyxKeFqoYOc/eZlLR2Zc8SeIxqY+x2Z22iNy39+uy+DNu X8faWcMWBJB7AV5fFbyySFAgZj2PavpT4beDdF0PRYtYPi20h1eeEeVucf6OT1yPWtKsFFJ o9jKa7oKrOS3i0tL6s2fjJdRT+I7O3Qhmt4fmHpntXzr45gxqNrNs3K8e0+mfrX0Le+DrHU Ll7q8+IOnzzMcvI7cn9a808d2uleHp47f7Va69E6790B+WM/41hTjJT5raHiuEoK0tjxt0M Kjch3dh6VUku2tmEqHaw5qLU9TkluXlXKgk7R6CsjfPdOqqC8jdFFa4iq3pYxi7TThuj3v4 QeLJtL8WWF5bs2y8cQSJn7xPevc/jQtsyaXcLtF4wxjvt968k+CXgXQ00SDxDr2v29rdrIx itWcAow6Ma9H1Twxaazftdaj8QLC5l6Lvf7o9BzXK1elyn1Gb1Vi/YzUXzxjaTs9WeC/EeC SbwmxQbjG6kgeleLHGM7ufavqP4h2mgeFPDEl8mvafrse8RyWUDDzCDXzVq13Y3mpyXGn2Z sbZvuxZyRWNNe84HzM3dJMzxwSAQcUu3PU0dTnOfrRwRk1pqYIXO7gngUpPYHgdKaSCCKRR 1JHH1q33QlsPKM7YUDPpSkFcAoenY05Vblip2gdaDtOMsV9s04NSWozUPXB9KXqBmpGTGSR 2pgwQDiqSIQucHpT4Is3cUcmFUsGyaiByeRxViyWOS/gM74QuAfpTW4GhLceZr6gqHQLsAH 86xJwUuJFHZiAa3fs+7XL1ogD5fzA+1YUzbp5H/vNmqkCFS6uY1CrczIi9MNUi3l2GA+1Sg /79VgcnFHRs9QetQ4qx0RxNaCtzOxd+13mP+PqUg/7dRtd3Wxle5lZTxjdUsEsUdpIksOZT /qm9KqM2W+brVKKCWJq296TJEmaP/VMY2/vKcbatC+vQCq3kvvhqoEDrnrSgBRjd1oshQrT iuWEmi8uoXmMNeTf99U5by8MuPtcpHrvNZ5BJ68VJEcDb71UYpl/Wq8X8bNy1uZzP5rykyL wHzyK27a5lyoaRhuJJOa5i2kVX24zWrZXCSyYY7QK6sNZS95GDr10nyyZ0fnOqAhyfRs1Uu b2QHliTjqOtV5b2NAAqg4GKzJLtmORjAr0pzhD4Uc7qVqnxyujYt5oHOJ9zDHBHXNTxQYjY RSMg+8AD96se2bdwOhrahl/cfLxgVvT5asffRzudSjLnpyszMnnuIpcrM23PQ1NFdyABzMT /s1Tmbe7yEHC0scHmqWH3x0BrmdOHNsdn12ulrUZsyTPN5bRMyq/3vY0+4t/ssAuZLgmVuh B6+1Z0MxES7iYyDjFaTW8lxbhcFucg+1dlOjTa+E4KuOrfam2ZU1zdElldtx7ZqvLrEds6J cTlXccDNbUmmNLuVOX9q888RW1xDqLOyExqQoPvWFShTorm5bo6KOYYmentGdnFrMtswDEO vr1NdFBfQWdj593IFLfOSw5UeledWwkubGCZMsMdQehrqNPlE2kXjXjKfLiIXcM1nhpXqXs krFYmtUqL35Nlw+K9GlZlgZ5SoycR8LUsWqW17FusJY5hjLeorh/BkyxapfEoHDxldrDOcm s/SrltO8RyomVV5Su0dKuTh9pIcMTiE0ozaR3t7qtvaQrJdyLEh4z61BPqkMFsk0kgEDdG+ vSuf8AGAkvIYzEo8qFd8nt2p2lzDUPCE1tKBvjBVR1+lTJU+eyRUcbiuVt1H95uWesWt47R QTea4GeB0pBr1oFkkaf5UO1jjoa5HwjdLaahdQvwWQ9PUVuXlui+Ep5XRczEyHjnmiFOm4/ CKeNxSt+8f3mjDrlpd5MNwH2Dlh2qqfEOnSTCLzWkbPDKKy/BUSvBeMQBgentWdoAU+M9jK pUM56VCUIKLSsE8VWq3p1Jtqx3VnqFrfJ/ok6yKOHUD5hV9eFJ2gk84I6V5nc3D6T4wle1P lgSAEDoQa9TRBKqMATkDJrphTp1JO8djJ47EU4xiqjS7GPc65plrKYLm4SOQdVI602bWtMt wpmmSMONy7u4rkPG8aJ4mztAUBc+tL4zubSeDTxbOXxEM5TGOKxqU6cZNKOx0QzDEtL949T vLS6t72Iz2uHQjtTLS9srq8eCCWJ54zyi9RS6XstPBcU6gbhDkYHU1wugSTaL44jjuxs8xi rn68j+daOlStF8q1JWY4m7XtHoegX17Y6e6vePHEJOAW4FRJrmieWWF7Eitxv7VU+I8ap4X iJVOJl+bGTmsCzbTo/hXdrcvD5zv8AION2fX1rSdOlCaiomMcdiZxadRneRXNqlsb+KWN4A MtKvNZi+ItDkkJjvY3cHOMZrL+HlvdL4f1F50b7My/u1ccH1Ncv4O8hfFsrSmJIlL5Z8YAy fWh8jSbjuVTxNeGiqPRaanoFpqGl6hP/AKHcI8vJKo2CKlfxNY6fI8UusTQSKPuecRXnujw tefECR9LQ+UJyxZR8oX/69P8AiGqjxXGNgA2jGB71PsaVm+RbnT/amYaJ15ao9EHiS5Nmbs 6k5t8ctI5IqrbeKdKeTc12NsjBVc8KTXMeM7S4j8L2E8UZFuB+9C/SqvhzUdI1DSE8O6rH5 Mu4PBOuPyrpao0pJKKR5PtsbiE1Uqt/M9LuLlYYN4GcjPBzmsHybq5nEkcb5blgeNtdPb2C 3MqI3zKgA3np0rpE0q0mjUKwV0HJUcMK6pVUormRvQwrquyep57O6QQbWIyOrHiseafz3+X cpHTHeui8aSQrcR6faW6BYxvaRep9q5yCLI3fNkVl7VS3Npw9nKy3HCWYER4ye+e1JBqM9t PmJ5I2z/C5Umo5N/mHBIJNSRQKqZY7mriq4elN3cT06WbY2j7sKrt2uakfibVFj/5CF4uDj /XEiqmoajLdWzPPeO0xP8Tc1VdI8cjmo/sgdwGb5DyRThhqa2Qp5liKukpsqACdwAuSf4qn igkWFl25HfPWtOGxHDFcKOlSm2McZCpjvmtJwtuTTXPrIxVhliLGNirdB3pGknBLbue5960 TEqgsXyay7pyrHYRiuWpCnu0d1PE1aCcacmkBuHWM/P8AKetZl/q6JbNBGuyM9SOpouJlWO QBmBAzxXKTzNJJ96vKq1Yq6hoc+IxVav8AxJX9RZZPOO/kc8A062nlt7gTREeYtQDOeTScn jvXnc192cqc07rc1DruqA4M4B7HHOKT+39T3D/SBxz93FZhUFQd/OcH2peH5AAI4IFKSO/+ 0sXbSoxZZGlne4lw0rnLMDUZ5HPWldMOCTmkJO7PU9KTWmm5wOTk7y3BOuCcZ74qRdi5DoW PY56UwZKZ/iBpM5PzCqj5kjmA3HFKI8neAQFHJxTWB5x0oV8fLnr2qdUxdCUcxHJOOoOaU/ NgqgIx3pm7CBcc5yKkBJAz6Vo12C5sSMCevBFRYwcdvWnkZJJ6AUzKlQTxVEoOOR1OKb5m1 1J6DvTiF3ZB/OmEbZVxy24ce1VbqI3p47my+z3M0bxfabfcCR94djXPA/NgjnrW2JFea4tp HLpt/d72ztGOgrCOM44x2NObvoNoDywx3oIHQ9ulIoIGcU4YycrWd3flAeuTjjFJt5JwTT0 ICkH8KQkZ5zWrV1eLEyIbjnOAKfg7eoIpTxwuD9aaMDJY4PpU3vp1G3fYBk98U6PI5HrTCf SpEPAB/Smu6DqkTK7bjjg1ctJSvcZqpCsjKxC5XPWlwy5+XBrVO5PmXnuc7scU1XJkGOcnm qWfUZ/GrECrvJyQKV3vcainsa1q4DEA8VtxGNYSGfJPQCubQ7X46VrwX6QbZZF+7/FXs0Kq cbM5asHLVF6OyXyS0w2rnIJ4zVkwR7C5hOCOGFX9M1O0u3XzYC28hQTinXRkaSW2hIMKnP0 rvjGMldHBKTV7nPyYCjKZ+tamj3DEyWxcfMuFJ9fSqd/psscEc+GAPHNJar5cignlecf1re npOyOSppC8hiajcafrLTXD4jiz5imsnXtMkuNC/tGO6WRJGaUDHQZ9a6vVo7WaxSS4txIfp jP1qmlnb3ujCCG3WKKJv9Vk81MqV24y1XYt13GClFa9zj/Cl3CtpNabN0pOVB7CtmeNhYz4 LLhCT2FW10WzhmE0FqIn6MynvVw2EcsBglQOD1BPUVMMK9UyZYq+xw3hOQf2hcs0gjIjJDH jiqWkwteeImlw3lpIXL9jXpkfhrSZFKLYqWYYGCRinr4figtXihRY17pj7341zSwk0lH5nZ TxClrY5dLJ9Vi1GWK5CRvlRFtz0FYnhKdLfVZbKTPzjGD0zXcQaNbQRMtrGqiT74yeagh8P 2EM4kW1VSp+/nmh0paSS1KVW0bM4A2U0fi9rKMmN2k7HqK7vxKkcfhidANgVQBnrWkmk2n2 r7Y1upuB/wAtD1FWZ9Ns75DHeR+ag6Anirp0Wk79TOdVu2mxxPgc4tLwcZ9/pWRoIH/CbZZ lQb2ySeK9HXw/pcQYQ2ixKwwVViM0xPC+hrg/YEGO+45o+qzaS7ErExUmzzqe2fVvGrxWy7 180bivQAd69eihEYSMLwoA61Fp+k2NipFnbpCCc5HJNaaRAHKgZPOc11UqDi3J9TGpiFNK3 Q8m8dpGPFowN2Audv8AI1N8REjWHS9u3DQg4XtxXpT+F9Eu5GnuLFXlkOS5Y9anPhHRLtkN zpyzFF2rkngVlLCuc5NPc3hiEox8jloY3n8IaNp1vKsct0VG7rtHrXLePdIu9G1e0v7m5Fx K4Db1XbyP/wBVeuw+DtC3xf6CQYj+7w5G2tweCNH8QXWb62jleFesjHGB2pSpPk5ZPYqNS8 7rqeT+N7hL34d6dfxnd5zIWKnv3rlW0NLn4arrcUYE0E+JCByVr3v/AIQzwpFaNDJokcqKS UBkbCfhWPLpGg6fDdW9rZLDbzDEiEnbj6VnyOdr7I3T5LtanH+AtajvvCc9hK4E9qpA56r2 rgvDVjBqXiW5s5o8pJv/AAOTivV4fCvh0Q77SyWBmyDscgFaSHw34esZlubazjimXkSK5qv YzaXM9he1inK3U878Daq3hvxfPpt4o8uYmF1b17Uz4jFT4uiGBkAfQDNehXGg6BfXhubqxi kuWG4uSQT+VRf8IpouoTsZNO8xsYJ3E4A+tUqElFpa6ke0V1KXYrXmsW1vJpGlXMMctreR7 GZvXFec+LPD66N4gW3sP3hnO6OIclea9gl8KaTdWsNtNbK8cPMeWOV9806y8MaRZXyXSWga cdJXYsV/OtKlGc42saUpxUzQ0JJV0a1E4Jk8sbs9c4rVNxJBEcPyew6moT5mRjC9sio3dgQ oYfU1ajol2OyErNtHJaxau9007FWklPKjtWWY/J4FdZexQspMY+buawpoifkx+NFkjGXM3q ZmwtITgdaspFtbLAZqyLYJGSSOKrXMqRkozcnoazasOMnexA6qJvLI5zV+0sjIwLoSvY471 zd3qTwAuoDE9DTLTxfq0Mm2NlOB8qmuSpi6cXY6qa1949Kt9HaWAOp4PTisjWrzTNMhcSru cDGA3U1yMnxD1u2geFpArMcgr2FcZf6rcX9yLiaYyndkgnvXDWx6t7p6ca1OCaSNnVPFO4k afGIz0IasL+2LxlzIwZs89qpMS8jsccnPFMK5TrnJ4FeY605K7ZxTq8z5kWWvJZmIyTn0NV Srr95SCfWlRW3cDFBGTyWJHqa5G29SOzDcA3rimse4708Ack8GkZQAQW605RT1QLR3R0MsP hSPwRBJHeXD+IZJG82Mr8kaDp9c1z2Tjg5Whc/wjDe/emrtVvlPWhSWzJa0An5vTjijcVBO M5FPkYSbRwpUYphUetKSa1RSTaERz1bp0peg3DkZ6U08ED0pc8bl6ZprVB1JPvE88GmoEVj lc+9NdgcL0pVfacxjI96Sl0YWJWKGNf7wo+YgYbHHpTchs5GCOlPTp+FVZrYHoa7ZBPGaa3 J9TSncCfmoyoYZA5FVa25KE5I2hAe9R9HUjHuT2pwYjjtT0Km4jLKCMjIFF2BpXcS/aoGK4 eRBkCsiSMLO64GAcc10PnrP4lj+1BhDHEVQAdBisGTBnkxll3HGe9Oa6oaOw+G/hTRfFniA 6brd+2nxOP3c45APuK3NZ+F0fhXxRqGj67LL9nFu11ZXcQysyjsfeua8Gpi3v5RfW9owjO0 zEjef9n3r1LSfiJpfiD4U6r4c8VMkuq2Ns32C6Y8yf7Oamv8Aw+aO6Q6e+pzy/Dbw9H8N9P 8AG0t/cNHeTeU1siklT7etReEfhxoHivxdqGjQ6tPDHBAZ0leM5OBkqy9jXawa1b2PwJ0fS NN1qyj1qGYS+TINxA96j+HNs+hfETVtT1K4V0m02W5kuApWPcy8hSetKo+XXr/wC4RTZy+i /DLw7qngrX/Ef2m4kfSJ/JMCnBcZxxU938INJi8Q+HLT+2GS216MFE25ktm9GH9a6LwTrNh Y/CXxVbx6pbW+pandmWzjkPLc9a1p9e8PXfijwPLdanbya1YoH1K4U4RAOg+tZpymoye+g5 RSbt5nhXjbw7Z+F/GF7odpctcJZNsaRhyx9a7d/Cd/B8CG1qGys2jeceaxh/fqnZg3YGrXi jw3p/iX4ka1rKeJLBNPMgkifd/rDnpXZeEvE+izXGveEtWSztNKntvJW9EpZCQPlOD7+laQ 5pUNQqcvtdNjx/w1oGiarY29rNdznWrucR29pAm7K+prtNV+FHhnTPHlh4TuPFBa4uIy80g j4tuM4b3rofh/YeHfAGmax4mnv7O819A0Wnw7skDoG9q5Cy0y4HiH/hI9X161uNSvxP50e/ iMFflJPr2qpVVZN7dSYp6xINe+E6+FPFcem6vfl9Ju499rfwpkScdParVh8N9Am+Ht34yk1 ySO2tZ/Iki8rnOcZzXQeDfHum6n4N1DwT4yZJp7BGk066kbow/hz/Ko7C4tU/Z31XS3voFv p7szRwsw3MmeuKxnKVNtLVGkacXG7fUxPFnw3svDNnoN/a6s9/YasAyzBMbQe31ro/BXgbw 9d6jrXk6vHeQafBvnjnt929cZyvoaz9F8a6PL8E73QtcIbUdNmD2AJySW7j2FanwXu4rHT9 fu7q+gt5bu0MUPmkZkkznGDXa29YpmCWkWyjBofhrWNc0u8tr+O1tLtzbFPK8vyyOBx3zXo Fr4Aj0PxW1hp4i1KOGIy3PnJkhcfwjvXNz22pTW2h32qm1ku/t0cZW2jGFAPU44Fdh41ttb n8fyaz4P1xLfWbC2AW0J+WZe+a9dt04RjE4eRVJSbMu7t/D+pX2kxbIbSKaXyPszxYYPnjP rXJfEDSorDxpLZBYFNugVzBF5aj8K7y+11/EGk+HbrWLCysNYtdQRrsxkBVVTyc+tZfxBsV vvGt3f28yTW065RlOQ3Fb4SvKVVKRhi6KdJ23M668KeGYPh/a+I73XN1rM2wlY+ENRH4cTQ Gwl0eePU9O1TAguVHRvf0rWGn21/wDBSLRFuLY3KXLSPCXX5VPrTLDxxpvgbwp4Y0a3m/tC Czvd95cRfdjU9h9Kftpxk5re5Dow0j5GVP4O0CDxSvhafWxFqEnymRk+TzP7o9asaN8MYbj W9V0bV9U+yahp6GYxqu7egGcip/Fuh2ep+LYfEFjfW7aZLcR3S3fmAeWoIJ966rSvEWn6v8 U9W1qCeKO1/s9rWCaRgDM+OOD1FZzxVblUl13KWGpczV9jjz4S0yLw7ZeIYdYUafcT+Q+5M FGzjitmX4dWZ8SHw1F4jU6hJbG5hVocblAz1qjfXIvvh1HY+IZIDr0OoD7NHAyqojDZyQOO nrXb6l4h0dvGttpF9LbLbajp/k2+pIwBhkx9zcPWolia1lubxowTPKrLwY50W/1nVLpbOxs nMZkxkysD0FEvhG2v/C3/AAkuj6pHc6dC226IXDQe+O9dHYXcGoeDtY+H15exRazYXJlt1k YYuU9Qaz/D5i8K+C/FGnXflm91dVSGxDA7PVjjgV0e1nOLa3RzcqjZPZjNY8FeHNAtNJvL3 xP+41NQYpPJ4GemaX/hXMsHiqz0LUNTjgj1Fd9pdAbhN9BWp4z0hNe8A+G7GGe1f7PAI5z5 i4hPrnParcOs2N54j8FaVZXUVzaaHGFnvpGCgnvgmsfa1YJyWu5SpwqOzZky/DmyeHWf7O1 5Lm60Q4uYXj2Y981Uv/BunWHgu08Sw639qiuT8iiP8813N/qGm+IpPGHhtvI03Usme1mVwv 2xMdz3rnNMkg134N2miaZJE+pabcNHcWxYBl56/Sqp16jabfUcqNNXSWljEtdM8Oi306/fx BBHDcMd7SJ8qY6geprtRoWhax4Qu9c0+SK2tgdhneDb5pHaNe2fWuV0Dw/pWp3Gj6Pq09tb C1d2mErKAvzdB2JrtfGsMuuAaBp9xFpeiWsbKkyyKoY46gZrpqzmpqKfX8DnpQhyXaOYm8I Wml/ZI9Z1QWT3cfmRfJlcdua1fDnhrQtbJisfEkT3McRmeNFyFANReGNb8UaLfW/hjxhY2W ueGzDth1VipdFxwPWpPA8dlB8SNRntoILKwaxaKLcwXccnAx3rCVerJO+ljeNGmmrdS3pmi eGddn+waN4qgkvsOxi2fN8vUAVz2mHTLe61RdT1X7P9iOXLJywzjp61x+rJc+CPF+n+KbOM QNZ3eZlX+NGPzV2nj7U9Bubm7udBSO4k1ODfLgAgMy9P1rZSqqag9boz9xxu9LHYaxZWqeH bK6gEAiuU8yJwvMinuT/SvOYPCUHjSy1K803xAkMunKxns1j3tgd62PGrzQfDnwnHDOjLa2 oW4SKUEq3ocGvOfBPi638KfFa01B28vTb8fZbxexB7n8653zxoybfU7VZySRo+H9AW/soJ7 PUEn1Fp/Iis8cOc9z2rpPEVl4ctY7ywLppmpW203iyxfKfXy/auP1x4Ln4lSab4R1RNOht7 sy21zkBfM649xXeXXi/Udc8FazpHxB8OWcGqovlWV1GVL3T9ATjpWca1SylbQupFXtcp3/g fw1otvpF/qPijEOqqDbbYTh/8Km07wzJPBfXy3MVjpFmfnvX/AIsdgO9bOrz6rD4M8E6dpl pYX8sMIju45XRvIPbntVLSdYs9T8I694Al1C0/tuzm85EDfu5wecKT6dKv61OKvcj2MZaGZ ZWfhq98oweJocSzeTho8EE8DFat/wCErDT/ABZbeGbjX41u7jGzdHgEnoPeuLTwvPbtZzyx QW9wL2IiEyLlgG+Y9cCvTvGV9ft8UtA+yrZTaaZoybhiuUUDn5q3qYicZckX0M1S+1c5HxH o8WgavLpi3f2p0++4Xbg1astJj0rSP+Ek8SJFDo8g2BjzJIfRR6+9O+JbPH4p1O6t3R9ylo tpBDccdKdHrVr8Q/hNpq6fJFJqulny7mycgMPcA03Vk4R8zSVoSsjC8R3Wi3kVpcaDJE9pK u1I0XDqf9r1NUPFng+78NWem3k7LLHfx70KDof7prR0vwTfJPblfs4l5kkt1kXKAcjPPeuk 0yUeN/hVq+hT/wDEv1TTbhngNzIu489Bz0pV6jp8sY/MmM3K8mcRN4MTT7Owm8Qat/Zz6jG ZIF8kuhHoT2NJZeBLFPDD+OZtcW80/T59s1qI/wDWEH7ufSut8I+JPFWg3Nn4U8XaXY694b 2lV1RmUtCuOQM1Q0i40zVvhv4x8L+G5I5L0ag01vaFgC8eeCM1xV8TUjeyOilFO1zzLxRpm ha1p9z4w0y8WzMkoiXSo4uIzj1rgrHw7f65rttpNm6K9xIsYBODz3rqdbS70fwu+k6nGbW/ lvBL5CkFgoXGTirngvSbyw0rUfFstj9oit4ykZWQCQ7v4lGc5FcEly1GnsbO7hdbnE+PvBW o+A/Fk3h/UpPNkiVWWUDhwR2rU+HHw1l+It3dafZ6xFZX9vGZFgdMmRR1I969c+LFhF4/+E nh3xvYog1O0j8i5hkkUSmMcbiM5zXjngDxDc+CfGWmeIFuhG0M4EkY6mM8MD+FcdODc2pf1 2KbdouJBZeDrCabWItQ1p7FdJYqzNCT5mDjj39q67Vfg7YeH7LQ9S1TxYIrXWSDayiDgj1b +7V744Xvh9vGrWXhPbMuptFeXAQjaHbkAH8ea9N8fnWIvA/gGx0nTbPVrlLfyLi2klQiIsu MnnjFOHNKDctGipKCaUfmeDxfDW4bTNR8SXmoNBoNrd/ZhewRed5xzjOB296veFfhMvjDxV e6BpPiKGSe3i82J/Lwk644Oex7V6D4M8QeM/hxZR6dHY6f4k0a9uGW4sC6kWrZwfrVi+vdL 0z4g+J/EfgOBI4bWKB5UjkVQJQ4Mir7Yz0pRT0v2JaTeh5X4R+E2u+LfHGoeEo3Wzn0/f58 0gyAV7fjXT/D/wCGmlanqviQSONWfRo33eYPLVAMgvj+Lp0r2vSfEPh6++NdtceGjDHDqlk t5qkpkVVR9vyjJ7+tct8MNPutP8R/E9p/KhSaCWKEvMgEjEkgDnninTp6XkDaT0PI7f4TRa j4Ll8cx+IRFogujbs/kYZDnH3fSprn4GaxaeOdI8L3WqQo2tQ+dYXKLlZe/P8Ad4r1vwRGN E/ZseLXbCG6eHVDcTWDzLuaINycZ5pdfePT/wBoDwZ47k1uKfwvcIoiYyrtssrgR7QeKOT3 vIcmrHkWp+GvDmkzn4bXc0a6+l2Uk1UR5CH+5715fqtpDYarcWcFx9ojgkMay427yDg8V61 8QPD+qwfG7UdaeBDprXf2sXCyqVaPrng15HqUsc+qXkyEMkkrMvuCa5OZ+097ax0ShFQ06F UjJz396cvCkEZzTQAW+lPxwMcVootO5z+QmCVwcD2p235c4FB2EZ6EU1Wzkk4q3aT0DoPB4 AYUu9R7UzcxHPAp69KmU+gmbLfMfu9qZgHGeKczEsOo4poPp+tWnpqSKU5xnj1oiRXuo4l5 LEUjMTx0FLb7vtCKijLnA9TTjpuNbG1PA/8AbTRABGhTkk9eKwZADM52kYPIB6e9bSvHN4k kWY43Lglj6CsWdh57jjG44I71cxJjS27ALHjtQrso27sYPGecCmcg5xSbiCOOtTfmVh3sW4 5pEYv5jkHvnGRXSar8QfEur6Bb6HcXgFlbJsj2Lhyv90n0rlQxwV6+gpBu7gCrUm42YLR3H tPJhVEjAjnGeKQSzDOJSufvHPP50xhx60YyOeKlptATJIQuC74btu/WnvcHyVhVzgNuCg9/ rVX5mGC3SjORtHXPJpqfmO92mWRcPgESvuz3JOaiZ2OVLPk8lS3U/Wm4xnv9O1OMREe9XV8 +nUVTbewtXqNGSuCeT71K8sjZZpG3rwAScVCM596fx/FyabfMrE6jjO5xnsMACvQfh7pn9o 34up90qp6HlK88KAjIFevfCxoEs/3d3Cku4mSPPzEe9dmESdVEVbqDO70u68RWQl0S0jt/7 JmmWZMpmVWHU59a7SfRreZ0uZN/2jbtMqnDEdwai0yWGRwRGuRwDjpXQIm856mvTqSjF7GN KBztz4U0q+s0tLmzVoFO5UGQCfX61FcaFHbW6wRqfKA24z90V2ixDA+XoOKZLaLLH8wrGNW zbRp7Pm0Z5VP4S020jkW1tWRZOZAGP7z61SOk262zWj2ytGRjaRxj0r1Z9OjLAj0rH1G2hi G7aufccV106sdrHJUoNu9zzSXQLVVCbGZF5SNidqe4FZV14fhmuku3aTzY/uOGIK/SuzvZC H+tY0rHceeM10KV/dsYOKRhDRbRY5UlDMJeZPmOX9zTP7GsdiQFJHWI5jJY5T6VrthuppqA ljg4FbLlejRzyi1qmQSaZaXE6XDbxcINomVsN+J707+yreK2lhTcvmn94+SWeribAMDJPpV naCAW600otXSIfM9zCh0C0ihNuvmGAnJjLnaTS3uj210kaXBdlT7qg4Cn2rccfLhBjHeoyj EDA49aSjHa2hGt7pmSulWz3qXTGXz0Xbu3nJFWE0i0jkeWBpLZ5OXET7d319a0UGz0yfajy SQTJxk8VXLTT2L97uZl5olheLEt0shEfKqHPHvTxpNtNIjXDTT7FwoZzgVp7MLyM46U+JQJ ACMjrVJRbdxTuloTWOjoGibdLKYvuCV8hfpUmpaPpbXKahdJKbyPlGVyNtbViuYfMYcAcCs LWLomUoVJ+bj3rPli3y2L5mopoytYkGo27QzrmNxgqec1istjDAbXzGijCbMqcEj0rVAafK Yxk8k9q5fxFA0HKsR/u1dRqCujH3pvlJPM07S7B7ezkbY/OwuTz7VwGpvPdTTSwYMYPIbk5 rTiYtNhyzD0FQXe9ZDb2wOD1GK8avNzjorHr0Yrmu2Z2ms7yrvnfIbOVOCvtXWXVzHDaMzS yySuuCxc5x9a52Oz+ygGUbWBJx7U27uy0ec/KRXLSqOlB82528qbuVZ5xBGUgubhIjyQJD+ tV49bkN3uSTZIAAJckNj3NV7mZNjdwRWXFG80uyIZJ/SvPlVlGVzTlV7Hbw3wvt9rc3DyK2 Pn3k59BmutjtUu7CGzurid4IxlV808mvII7h7O5ZFPyr1rrNJ8StFdxiViwC4we9ehhcSr2 kZShdaHpJvPskcUAlZo1/ikbJAqFLOx897+ykkgaT/WNA20MfeuV1PWUaMlBuaQdR2pfCWr yLfSW9xKpt1HKt1J9q9SOKhCfspbM5atFundP3jp4LSGK5FzHczrIh4y5G760keiQX2oyXj zziV+GCuRuFTCbz7oLEF2k4966Gw03y2G/cFbtivc9lS9nqj5f2lVVeWLKel+Fob+8jgMk8 scZJAZzgGuSawtrb4gl5ZZLNY28omNthb3Ne9+H7aGzVpSq4xkGvEvipLajXnkt5EYzff2n GK8TEyin7qtY+hwsZJe91Oc8fXulWOreXpcyzTlf3su7cSfrXDRXN7cXCNaSSrIONocnLdj U5VN6pI3zSNgEjt611tj4ftGuUtrSb7U3l7meL+EjtXgNutJvZnqcqijBu9G1RPDv2uRJ7W 73F3aWQqrr3IHf6VyRJJPUnOSxPU10ut69qpil0SSdjao3yh/mI/E1zZVsnaOf1rmqtqat8 y1srCLI6HeGLN15OcVK11MX3NcTMzf9NDx+tQ+WU+/wfT1pP4ueMVg3pdD6lkTXEPzpPIpY ZZlc5x6UkPnSkqk20AFjuYgNURcEYpXWLyFKvlv7tVzX06ivqCTzRg+XIyK3XaxBpxnuAm0 XE2w84DkZ+tQEc4pWbC81Cm46D3J/tV3tC/aZSB/CZDik82Tydryuw7ZYnH4VArBmBHSn9T g4FPme6FYfJd3EkYjaeQxDqhc4qLeMZz16cUFdo4ORTTnHbFRpLVla7CZy2Qc8U8MduKTgg kCgcHnnjpTTezFpcVunIpMKAFxzSkJj5iQewpqgjjdS2d0CFyS2AOKsdQPpUQwRgDmnFQME ybcirVp6g0arbs+v0p4KjOevamHOPl4p5yFJ4prUhCYyxI7U+ykWK/idhlA2TUBOCSnX0ph 4wQeTzxRuBsoFk18GSLzA4JGByKyp/lnkQfdDkcVt2Rmh1iGRhhjDlP9oViTHNzI3IBYnHp Vu/UCHdkAYxRnIOMUD3/M0mRk4GfYVCugXmPw647+9Jk9TTt7YAHSmH5VPWr31E9xQfm9qc TkZXpTATjpSb+M4pbDY4vzwTSBsDtyeOKTPcUq4GM5p7hsPPXA70zcQcA4z2FKW25y2fSkK osakNuY9R6U7taMEHmEDHFLu4Ckc1GuM4p+cN1zSaW4MkDZUjFdV4J1T7Fqj2+FMcwwTjkf SuTzkHtVzTLg22oxShtqgjJrpo1LVE2RUjzRPrHwu6S2aEHJCiu5sUyMkYGK8V8F64FiciY EnAAJr2XSLnzrdGf5WI4Br2cRLmXNEzo3jubGwBVz1FRSDaCe1WgMqOhqGZeCM15sdXqatm TNLwcVgai29SGPHvW5fIVTisS8hMijB+tehSXU5ajZyN7FhvlbOexrJaLOVIxzXT3sSkAAL /WsWaAg5Gce9di7nMmZkkY7CogCeF4q/JCSwPaozEg5wc1pDuZyKgD7wcnNWVY7sk80eWuQ elO2kDpyema3Tsc8h642Yzn1p4A24T9ahHQ9z3xUiNgEHipv2ISQuMdRTi24AHnPSk5Y4qR F4DKelI0XYktjHG7PNE0iYwQOx9aZaw7rhW4ALZxV2Iy+U6AriTrxU1vb77gELhRRGeo5U7 o24IFFuVJ5I7dKyZLdS+14w21s5rRLnZndhRwapXIAiJQMS3QVKbvuWopKxg664jdYrZUy3 UKOa4vVbSeQiOQGQnoe1dhPbFbgeY2C3c9RUbWBc4QgqO5rpcbx1OZyanc4ODRZpn2oNr+1 Sazplto+luYkNxdYyWxwvtXo1hpiQkSFcN7iquoaGs8csuQEDZGeQfqK5KlKPL7u500ptS5 nsfPE+qXWpX6kqwKjaI0HPHc0y5mZU2kHB7mvSr/S9J0iY3NrGqyMCWY9c159qlxbSsxkYb 8kgDivna9Fwu5PVnr0pqaujAmZ8c85qNfMi/eI+M9cVPJOrZJACgdqqs3QL0auBqy3NXqBz kuSWB656mrEE22RTJ8oUYBqtgjg9aUFQ2ZORUu97odze/tWOSDyUyxX+LFFlfm3v1nGT2OK yYndpPs8JA3ngkVeXTL2CdFnjMfPU9AK6Yzk3zpbE8t1Y6278SfY44HtpGL5ySTXS23xsaG 2jt7jSElKjBkHWvO9RsNNa1WRNRbz0HzRsv3j7VgKoUlmUj2FdkswrvdnOsLSg+bl1PpSx+ Kej6n4YJhuVtrtBteEjBJPQD1ry7WLTVtTd7iGwnO6QgmZSu386X4Y6Bbahqcmq3sYeG3Py BhwT617fc3Fl9iaKZRKzjBVq7YQqYind6EucYO1j5llsrq4laOTc0i8DYcgH0pNPm1LQ5Td rNNZ5BHynqe1ezyaRp1qJTbRJGrEtkDJFcNrCLKksRRfKU9xXJPB2jzJ6m8KzkcdPdtqV3J P+7M8nJH3R7n61mqp+0MXGx/r0q/eaWRKTbtgdQPSq8tswiAaL95n533da81qUG1I3V2ypO QG5O846+lQypgK0b78jJ9qui1ZYpUkkCDrg9TVPBxk8fyNZtNCvqIFwoIpY0XfgtwaHwvfB 9KajYIGeRWfKmMU4Ukk5waacNx2p3JzuPJ7UFSTjgU/IGIFw3+FIRh8npTu2CfypHUKVKnd xzSS5feC91YRuV4OBS4GMfzpm4FSew7U4fOAT07Chq60AbkAtjoO1TSJsyjgiTgj0xUZXli SCB6UFmIJYksO5oUtLMLBkshbHQ0DLrjODTk2556EdKXaEB5yCelJK24xmMDK/nU4IIwVBw O4pm0BcDoetNOQBg4qlC/wAbhxv3Nxx0pMnAPY0cZOTk4p2MgZ4qmmtiLkTDBz04phGCxI9 gamfB6rUTA9jVWEa8csps2nJ3PEgCH29Kxi2XZ26k5IraZJF0y3VGXDEjZ3+tYp/wBY4HJB 5q20C03G5JxikJw2cc0ZBOBwRRuxk5rNPuA8EAikfjd70i4I3Zwc0ozyeuad+wxnK89qXNK ckn19KaQcg9KE9dQE5BzTlYk80z+L1p45B5xim/IQED1pnr3NOxnmkOAxyO1K9yrWEB2/eF P+YjgcU3HI54NO5ByCcDsKWpL1FHHDUoZVO45OCKU9cLlyOS2OlIQ3Rhtpt6qw1qdG+s3sN jAbaUjDbvlPTFfR3wr8Xtr+lJY3hH9o24BfP8S9iK+VIWYERDODxX0F8HPBuoS+I01y6dhZ yQAxqp28iu2jVldmU2o2PohQwiBIoeMMuRVsICgUfMKYYijcj5aObqxtmVdW26Lp0rmbuKT LegruJYsoQKxLmxfJ4yDXXRqWMakLo4e5jHJPWqDwZQFuR3FdPeWDAHJBHbisqW3ZcnGa9B VE0cqg0zBlgCnhRiqcifMcgZ9q6K7hgM5a3UqgAyDzWJcRkSkehrSEmTNaFFlI4FLHFI5Co rSEckKMkVK4PccU+G4ktpjJC5R2G0kdxVub6HPyrqVQrLnoBn0pQBls88dKkYnHXOTS7DyT TUu5Nk3oNUkBRnk1OuVwMnGaYA67WCj8afESJAWGVDdKnmNOWxoWuxsb8jnpWgMBcKO9UEl V5d0Y4H8NW0Yh+elEdWaPREoTewXPHer/ANkH2YNt+f8AhPpUcUUJeNo5C5P3hjpXSW9qWi CkAk9PpWdSfKyqUeY85lsZbjUvLYkAty/YV0NjowwjSxAgV1M2mWqxiRVXeOSMc1oadbI0e do3e4qJYvTQtYdKWpgJo0GDJtwo5rkPEssA8yOILtUdjivSNbxZaVNJnYApP1rwPxbrNqlu 0jSAO33sHpUU67ac29CpU0nyo4/WJheSNFIQGjBxnvXnGpW6NK5GN/seKsarrUt5PIIC2wH BfuagijBQLtO49z1NePia3tZaHbShyR0MkQndjd+FNAXcVk3H6Vsx2UVoss0snPYEVmvOxd ggCqe5FcTXRmtiFvLyMRt+NAMYOSuQO1Phjee4VMnJ4z7VIIZlkyib9jEZ7GqWmgizYWEnm x3ZGFjIbB71uX94dzOzlQw69aqvdxpFEjsC4A4XtWbe3xkbYBla1dor3WNMje4iExO3OT94 VE7A5dep9ah+8x5xz2FXnt5kVWWIOg5OTzWMVd3Fe71O88E6rPZaS1tIuxWkzkdCK7v7WJr bzkk+ToCTzivC4dYu1uESLKL0Cg9K9J0rU420kRynY2MEdRXv4HEe7yvoclanfU1bzU1jjb D/ACqM59a43UrySeXcqBA4yefvVLeu0kuxD85P3Cfu1Lb6K9zF+9kIU9CR0p1eaq7rccWqa uznWlw5YZAz39arl9z9OWPU9q37jT7SxcF5jIyng44rKuYF+0GbkoemBxXnV6MlvudUKils Z1zbTOrSY8z/AGh2FZbgxuoZtxHYjj8a0ZbiRHURsQd3PpVW9AM7BeAw5rkm+hXmQsYbjzJ niVJCMKsfAqqRiTa5/KpQSo2lN/FTxWsfkTvM4GFG056Vi09xXKhGcHFOKqeM80EFSFzwD1 HNN5Vtxx06Cla4XvoNIyVA/GghSOvNKM9zgtQF2nA6VN7vlY+ggxuxkBacuCD+lNYFhgAVJ EjkjJGBRZoWowAAjOcseRU0zq0caJGoKZDN60mxjJnjjsaBCHDHcq96tx6hcjVF/i5Jq0IQ sIem/d+6MkDrTGmbaVXoaE09x2EbZwaPNkGNqgiouSNqjOamMkcICywMWx2NQ246QC5qkfN kngjigFRnqDQScnPTHFPyPJAI+Y1qtNyUiM7i3P1qMANMBn5SakI5zmmAfvVUetK7TA2g4n 0yB2UL5IK7u5NYLHLk9jngdq3NOigng2XDMpBIGO9Y0qhJGUEgBiB71bSerEQkDqOtIeegp 5OBmm8g/Wo3GPG0DJ7UDb34zSYp4PtmnsANs4J5x0HrUZOEK9Ae1Oc7j0xik4/GiwxmCD0p R97O3gUHk81NbwGaTapojoKWwx8bdw4zTeCx57VYlgeMkMvSqu0lsniiSfQQAdB+FSISjg5 /H0phBC4HapUkZI5I2AG8dcZoi2lZlJWL0EIkT5fvZ4I/irctNJt7uFRPGVmzjNYOmxSm5V 1Zvl+6wFdzplrcTTB3HyDktnHPrXdh6SkyJSsi/oHw/g1PUVgijMmeGc8Ba+ovCtjHpOl2m noRi3j2DaOtefeC41+yxtEoQd2PVq9P0zywPl+93Nd9anGnHQ44Lnldm1z1HAqTarIE7nmq rSngA8U6OVjJ615drHZK5KkXJDdajntiIyRg5q6AOD3pzYC4K5zUKTTEczLZrtJK5zWDd2h jZjjiuwuItpPBxWRdRbj0NdtOozNpHHzWgCknOOtYt1bjfkLXcXNqvlkEVz11Bh/l6V3U56 HPONzm57ZQmc8npVYxHbjitqWDqetVJIOM13RehxTiUFjGT0JFPEW4liwFS+WmMnINTCJdo JPTnB71E2OESpt3qQx4XpT4UH3gDjp071evphePGPIjgCrg+X3+tRKCWBBKsOM+1Yq50WQs US/wg7j2FW44dwDcmrC2dzZRwzvGFLco3XNWorSeRidnz9Wz6VaqIn2bJ7GCKMiTBckcj0r rLDDJGMc/yrK0uzU8SKTiuhg2hgsUYUDvXFiJ3OmlCxZS1jD52glvWrKRoikqoGPSqNxcSR OkeOTVszCO2Zz/AHa85uSOmybOC+IOqvbaLKiYO/5dvevlvxBp+q3t60ESMN5yc9xXu3jrU TJeMM5C9q4c/wCloJTjKjnivQhQ5oWOWdRqVkeXzeFotM09ru6kOQMmuZbUwHz5Zx/Ku58S anbzF7NmIVeCa8+mEavhPmHqa8uuo0naJ0UHPl94mbUy2Pk3DuGqkzl5Gb+E9sdKCPRac6I hXbJvyOf9muZ66mwwPscPHkOvQ1L9olO5mlLseSelQFiflz+PrS/LjpTjLUB/mMhPPJ7mow Q2d2QalWBpIJ5lkjAiAZgW5I9qhH3c569qlyew7DkUlxtPJPFWGSSK4WOaXy89STkCqoLAA 4/Gnq2cFwXBqrMlHVWNlawDzLdlmz/y0A+99M1rfaWhhbLBW6KMctWNYCf7GiRqd6jOPSkl uZCqJ5gCjJGT37816cK0VCyJcbmnZust8hkDtKCSeccVtxX7G08vOGz0rlILsLMJMhmAxmn m+fOQcdgcVrRxPstWRVo85e1SYvwFwKyZZXChS/yDqKsDzJmkDzqNi7uvX2qsHZGYgK649M 81jXqufvF04KKsim4XecjryKguIGRBI3RxlT61YfaAM9arSncAhy23gc9K45arQt7lHDKQw OB09afFHE0cx+1BWA4Qg/vf8Kcqny88Ag9AaibHOAFz3rP1AkjFrHZuJon+0Fx5ZB4A75qs y9dvGTU7cxquc7TwaNg+X61DXYaIm5jUFOh61EM5Bzk1cMaFQy881D5e0jj73b1pWuhITYM hgc+1S4G04BB9KULtTaOMevpTgwV247U1puO1xuxjwPxzTTsXAwCRT3Zy3JwKhYAHOelOTl v0HoK0gDk9ARUGc8dO9PYbjjNNOFA7ms5Lm1QrgkYYHJ4FKyhyCysccDFICBkg09eVGSB9W xTTG0bB64bI4pCeg/WnZ+YjqMUY+XBHB6VfQzQ0jBA6Z71GciVCD1OBUjZyB2FRfMSGYZww GO9CBG4FubO+WLZ5WY9yk/xe9Yj7nkd2IyWwa6G7lSTULbIO1YQoJ559K5+YnzpBwMMeKqf uiGbeCCM0zbzzzTxz3pjA7vlqbaXQ0iVeFyTnHak/hJNMBOQTSk5HUii91qOwmGA54U0j4x 8p/GnDPQnIoIGfahp9BsT5cDFSW7FZN2cY6VGcD7tAyOfWmhFmWQNxvNV85BwfwpNxB4HNN Oc89fam3YEOOOuaNx3jPP1pAPl96DkkCnZSQvUtW99JayiWFRheq5616v4JQan5crQlVk+Z gT39q8eIzjjGK7Lwb4haxle0dnTAzEwbG016GBn++tPZnJi3KFJuJ9Q6RYwafbAQghcZx7+ ldVo1wjzqmQGPPFeByfFGPS9Ha1k/0i7ZThwcbD6+9dP8HvFdzrmvXjXUckcQj+Td0P416G KtzOCdzLCz54KdrHvBgHHOamihAIJqgl6rMckYFXoJ1kTI/DNeNKMlod17osFf+A0pwB1zQ CGXJOaZuVh8vQ1j6it2KdywCnnrWHcs+8AE4z1rcniz16EVnTQADC845zXTRsxNW1M6fJwF HbmsW6gPmZxgGujlX/ZrKu4wy4Arug9TGS6nOTJj5BVNo8A5GK1pLVg3eqssW4/Su+L0ORx 1Mtoehxu9vSjyi3JOMVf8oltqqd1QshU4Iye9S2y1EqwxrLMFmykZ4JXvUotCZf3a703cE+ lXIEjU/voTKvYdNtWIYyzhVBPsBWfMaqIW8MkjKHl5TlQeR9K37WG5lH2idMkHbnpkVWjkQ wRxLbYYHlh1rWtUCkHBI9GOawlKyNYxLtvGvnZjUIOmKti3aKTIHBojCk7tu0D0rRgUSrki uCUzaxW+zrIqu3LVX1NTDpztz92tpIVQDnNVNUR20+YwRedJtwqk8ZrmdTWw7Hz94kVftEt zICQASfauNn8R6Fa2yFbxHjuDtLD+A+4r1DXdB8R+VJNb6dBcXDKS0KSAlRXy74l8LeI7G9 kubzSpUWRy22NeK9KWL5UuUh0Y3vcq+IZLZr+4+yOXRmzz0/CufIJ9RinFzjy33ZHG09RTA T05PrXkuXO9TX4dBc5GBx70xjk+ppNxJwelG7Axjms72KsNyevUdMUuGxn+VJwD608dOQfw pW1EBXMgXO3vk0MME8g/ShieBg5680jP83C1V9AAAqwI+tWhLEMP5QVz1HrVXI65pY5Wjfe AGOc8impco0jRF5KyBvNKc447VPLPLhklkE4XGGUdR7VlNKrBSqlD/Fg/eP8ASpwGEav5gw 2QAD2rS6lsJstG5d+SuB7VOL10hERkyvoBVBZHiiKDhD681GjnblecGjmvoxo2EPAJJAPNO ZiR8gqqLlpVRdoA9a0IYCxQA9fStEnewaLUpJGjsqzllGcFvamXkEMVywtJWnjQcyDoa1p7 ZI5QrZXHG/rWPJcm3d0jAKvwcjrV1aThqLRlQkDllwSOAO9NEbspG0YA4J70EgqcgD+lPDN 8rSLvVBhQOM1z3UtBLQayouwRltgHAYd6f5LNyqhaQF2IJ5B/Spo2IY5bge1SvcdivMb5ZC FWGOeDVU4WcEDIU1oltx34JGDxjiqLqGckHJ9uxpuP2kISaRZHaTbgZ6e1BRiuVXI7/SpBB uUsSwYDOMcVYtk/evCTksmAB+dCXNoO9igYtxK5JFQs2M/3enNWpsx5cHaSarMQVyRuB7+9 TKTh7rBrqNVv4smhx3WhgdnpTcN13cVPLYfUbtJO3OCafhAAGNRu+ORT9/Ayo6d6lWkNpm0 c7yegxS72KgU5lHPOelNIAI4rboZCSc4HeoCw3AklccA1K5+fuaZsy6BupOSOwFAkdVcwx7 tOnlX78JOF7n1rlnc+azHhtxBBFdLNIky2cyK3CFE54HFc24Jd9zEkMRnP61Ul3GiIN0z60 u7JpCgDDGTQAM+/qaztYBe44pQpPINIOv8AT1oyQOOKvSQdRCcNilyqDijHXNNwMY4zSba0 LELZNIGyfpQfvEfypNvuRzSSEx5Y4yDSIcrnHNNI5xipVjYgbjwemKE+jBEZyGxS7ueKc6b XCg596aVIbB/A0arYTAN1zT0fawZSeuBjrTcYGWwBV7TjBbn7VcoX/uL6GtIpN2DuaOm6RJ cot7fO3k7sbW716/4c1aSxt447fFuqrtyvWvHZNbmOAMBQenauw0DVY3slDSB5WPTuPrXq4 V01KxjNaH1L4WlF3pcU28ysw5JrrIlWMZJ49K8a8J+M9P8ADvhl7vVXc4fCoOoHrXp669p9 zpcGo2c/nRXCBkCioxCbnaIJaWZtSTxpEW3bRjvVaPWtLhji82+hXzX2KN3WvL/HPiPVZNJ kgs1khWQFTIg5FeERa3qkUyW13dM6wvlBu5FQqSulImd4q6PrvUvENvb4WECbPdTmrFmZL6 ESKpwRn0xXmHw+1OK4gLCBZ5Bzhm5r1LTr57hPLltTakdM963xFBUV7qOWjV53qxZoNowy5 NYd1EwcrXTzc8ZFZdxASxY/pXLSnrZnVNWMCWMhehqg1q0hYxIAB1ya3bhQFIBrPljwDg4J r0Yt2OfS5ibXEg5K/SrENg0kmSMg96tR2+XPc5robSxUlCOtE6nKi4K5mLopCBiPwqWC0az kE8MYY9CGFdfHZowBbjA6VWuY0KNGgGQa4HXu7HQonHFJftLSEEFjkgCtmwKPgD73vU09uY oVfhSDzTY41D+YWXaey1bd0LYtu3lz4zgYqe1neN+uQaiAjkkBxmpliG7piuZpdSjQN2ioc rk1yuva3OhEMUhjUDOK6FItx65qpe6ba3TYeMEr3IqYKCldkSvsjzTVL25unWaW9mjRR1j4 x+XWsm6vZ20+HT9Qjt55ZZNtqZjiUj1b2rtPE8NpplmlxGkbTA4ig9W/vY9BXAwtbW2sS6r rUK6lJOR5gkHA9k9K6Z01KP7tGKl7N2qPU8f8eeANWOoNdW+j/ZpCfnKkbG/EV5VcwTW1w8 EgCuhwVHOK+rdT1PSdPkMkAM91fHyoNJmbIB7MfSvnzxHo3kaxqHnWkluwk+Uj7gkPO3PpX n1Ur6aM64Xd2zjcYPIo6VI6lXZWyCDz9aZkEe9YrbUq7EBGcEcetO3EfSkIAOCetB5+T9aT 01KQhPzAk0Mc9OlAGe+MU0c0NX2EOC4IpTnoAKU9AM0igMw3HHNPfQL2EyQT3OKcgwcr3HH tTenzD6U+OQRfK0YYZzn0oXu6huSYLdX/AApyEoMAZzUAbcWPQZpwlKjGcfSqvfVAi5HN5Y A6c961be6ACsOucisDd696lSRxhQQR2zWtOpbRjN25uQRy2GPA9c1m3zN5vksgR0XnvVRnY n7/AF603cVBBDMOvWipVk99RW10HqiFwGkwtOz90AmmrhUJz17GnoADjdnnr/8AXqOVWuMc FwpznnpThHjoCefWnCPcCpJOP0p4U8EYGKcWpaMQ3e8IDMfl/u1D5m52bao9KdOpUcdSfzq PEajKsSe4pN8rsG5JGrlhvUHPoauQbYZRJGdsnQg1VjYIwO0H61ModizO+0Hp6VXmhoguoy W/egDJziqXluQwj4StOXbt2qeAO9PRALYylRsPGMUaSWoGI+Qu1h+NRFfkPWrk4DSEDgVU2 MWK8gVktHZjfcYAdmcHNKUkY8E9PanMpxgEilMO7BJbp2FRya6DuzbZizHAxUZO45zirDKT zjrURjBHNbGSEbO3IP50xyVO1Tx6n1qbaDHgDpVZhtO4HnPbgUNaAtzclW5i0yEnIjKhkPY E8GsNiAxH8Sk/jXUTTmXwlbxjdkSYrmZ+ZX+8GBxiqkr2DqNDknJFIdvvn0NMHHFLkbDUKX RjRLjuSD/Sm4JOP501eTz0qTaNrknGelHLbVDEbLY2rTce2TTscBQ2M0rKysAMkHnNNO4mi Jhg5HFAXJwT0p2FIbGTikK/NnB9qnzG9h0ahpcYJBq75SMBtBG3tTbUL94jBq1hvLJUda0X vbAZ0p+bjAqBvvVauBg4A5qryj89ai/LoxMMfLknPtQxJX5cqfSkwSu8dc0oPIJ60NNu6AC vyBvXtVrTrySxuVljbBB5z3qopOSKQgE5xThOUSWro7241qXULeGNZCxyMrnqfSvpDwxPdS eErZbm2jsjFCCqqeBx3r49tLqa0uIp48NtIPzdxXrVn8To00g2qOYSVx5fXtXrUaindshuz R2HiTxFdIClverk53J1FeYPIbi+eRlBLn7wHSoX1OS+n818sCTtANbllol06LMlqz7xkADq a74JTascuIqckWze0a4ntVQwytGwHVDivYtE8Xo8MEN27ZQAZPUmuA07wTe6pZwXFs4h3Jl vUH0qFLC8s52gkcuynGSK9/6vRrU+RvU+MqYvEUavtEvdZ7lZawt4rPGdyDjmpPtMsjEMu0 HtXE6A81ppqqoYux7Ct2G4uWkG9yx96+fr4WEJWifTUMROpBcxfnBLEAc1n3W4HleR29a0r cu7EsuRVl0gjVfOA3HkE1z83LodXK3qZdtY3D4lfbFF1+Y9a6O0jRUDxsGUdTWFqNzHK0Sx Ddj7xHSorVrhrkQwyEK3apqQlONzWM+V2OwNxGEJz+VZlzOASw4xUE0ojKxA8Acn3rIurp1 YoG5Jrlp0bm7nZF4zvMhR+cngGpooCuAybfrWTDKzkFs5HpWzbyMwG9txHeuicOVGEZ8zNC KONY9+fmqYMCRxmqqfM3SragMox1ril5nQLcTxW0W/Irm9Q8TRQxMsY3P7VrX+nPdW7IrkM elVbDw1bwbpbtRKzcba0pqmtWYzlLaJ5zqN3fajOJHidgMlflz+VYc09zps81sYxJcyDIDL ujgB7k+vtXtV1FaWFk4hiRDg9R0FciNStlg+z22l28DsdzuBkPXTKU6nu0lZGMKUYS5qruz xnXfDVxDor+JreJ557OUPLcSE7peecemK1/iHotvrPg6w1O3hFtZ3EavKoHJOPvH8a7O98Y eFdd07UPCk7rZXjZXYFwrN6iua1TXpU8NzeBJ9PnvdUghxDNGu1ZU9QPauGdqc5VJdTqjFz SimfPj+Eb688N32soy4sH2Fj/y1X29xXHYB+bHHrXoZvtW8OaXcWGoQ77G5n3AKclOeQ3pm uP1rTZNPv8DBt5/3kTDpg9vwrh+KTZ1WSSMwj0/WgkcHHI60fxdOtISc4qU7uxIEgimkgjG OKdgY5pMA9DV3sAELj1FIpAIY8AelHfGKXaStRvqhsGwcnoM0hYjIHIPSgr8vr7UEHAxxTT voCY8KQOR1FA4Occj1pCzHAJoB2nJ+ai1gFUscsRyewqVX28EdaiY7vmx+FP3Dg7B+NaaSF qiRs43AAUi88nJpygOxwcGmFWHO7PNNW2Y7u4/PyFsnIp0bk8Hg56VBu2jINKMEg7uSeTSb sxo07fGDt5JoLBXzgnB6Cq8cgQFFJwO470K8hBHAT1707J6oa3G3LEsCDjnketRA7ScDrT5 cK+PvZ6UkSFnYM+MDpUrV2BDtxB3Fcg+lSB2xgkHI4HpQIzgKBnHenCPBwcZNOzjuTqTw5l Y4GcU6R3d/KJxGvYCnwERsRt5+lSSAMwKHqeea1aTjdDTbM+6hVSM4GazAQXIOeK2JsuNjp 071nOiqOnOazsnoGpXfBGcE1ch+ziMbyc496qhW3cHFXI2AQfu9xxycUorViZoHhhycYpi5 zjH41LMjIQpwc46dqjIJONuPbNXFEWEORwpwe9MQB7mNHXhj09afnPy7c1HuxMrKCT7dqT0 Q7HV3Rik8L27xxeWQ+3d2yK5GTc0jEj5icmujmnaLQorRhiMneN3qa5tid7jPzhuPpRIVyP bl+OKTA+9nNPBKt7mkyDnip06DFXGfrUqqpX58+1MAGPU04Nn5dufeqTfUAKgElQTmpBFuU glgOtCHc23gGrQTjpQ4XG2U0iAUuep6gVPHbp5YJzktxVmO2QEvgtUhClQB1U8U7W0AhWJF HlqpPckmnKQq4YnA7CpFUqCWXrTHJZhtG0d8VTjbVCTKFyRuyAeaqFdzfMcYq9PEzscHIFU WTa/Qmsmr7g1cVCQmM96QcnAFIOF2mk3H6GkhWFKnPPXtS4OR3NNLc4JpVID5UEmn7sgH8A H5c06CUxPvWMEjtTNxH8OKUPgkjI47VSfKK12db4XkgvNdtkmZYo2cA5r6ttfD1uNLhS3Xc iqCGHFfHfhqGa78RWFvCWy8o6DNfcliHj0y3gHBWIK2fXFexh6n7ptHLJc00mYjPJo8JNva nJGCc5rmim+9+0y7iXPCnsa75rMXLgS/Mv8AdqzDo+niQN9nXd9K76WMjTTb3ODFYB1Wktj AtoLu4WMRLtUVtQWIg5kOW9K1tkMS7Y4wv0qlO5VtwFck8T7R6HVTwvs1YdFhcjGBS3c0KW 7GXDHsKZFIHBZjisO8ik+3ONxZT0FTGF5alzdojkIbc2QBnpVq3m8iXevJFVoLcLEdwJNWP IMjKqrwa6ZctrGEL3uWpNSHJFvweoPeq13CzKs6Jt39j2q3HZsF3sm4K2KW9QibaT8uMgCu dWT0N27rUy1fySFIOR1rStbtSwBGM1lXC7GBOemTWa2pvFPtjG6utUvaI45TVJpnexyoOhJ HrTJ75Ij8pPFY2nXs0iqJMcjNJfSo0nlhwGz2NcDoWlqdcavNG8TattQ3yD5utaP2tFTJPI rikvBbShWYZ7c1PqOuR6fZ+eylgOcHvRUwrk9gjVS+I1dU0/8AtdAizmMd8GuJ8WaXf6XoV 5caSvzRRklm/mKoW/xd0ePXksr+dLVJDjH+NW/HPxD0PTvCt60F1FNLNGVRQeuaf72krIpR hWlc+Q9X1a/udUa5luZBdBtyup2kGu0+G3i3X5vHtoJdTmmldPKQ7d5X8683urp7m7lmcZa RicjtXT/De5Nl8SdIcnK+bjI+leSvflr1Ot+5F2PpLxj4H0W40AXEEWbu5HzjHzMx68dM14 DrnhnHg64kX97d6fNtkOfuJ6Yr7IVGuvD4ZwHeIhuR2FfO/iOK3sviBqumyhTZaoMEHorEV vVpJNhTkfO25cE+nekOT054q9q+nS6TrFzp8w5hcgH1HY1TyMZxjHYVw2voy7CYXZuz+FBG BkdKMfMMcZpGUgdOPWhDsAxilLEjApc/LkUgPqKWt9AEUANluB3pWIJHGR2xQh2sX2BiPXv ShUeRQ5CBzg47VSSaYhqq2MBSxz+VJx6cmrDTsLU2yAFQ+d/fFQnGCBx6Uotx0YxpOce1OX rgdKQgAcDmk2t1UgCklZ3QMl3EHA6imFyeenrSbWxuAwaa3cE1bd9ibkmRt5HFOU/KVxSID 5fA+X1pwO1eBzSi7aSKHrwV4ORVhiGzuGKr4bhj61eihVkdp5AmFDKvUv7UcttUNFUhVc8b s+/SnDGxmxgAVaNqQNyAqjdATnFMEbCNoiMk9zVOPNqO1xYsbc47dalVQrKSTk+oqOAFsAr tKnqDWi0eVZpOHHPPpV2vowjYpyF1TCtg5p0UrzMBgZHHFLM0i/LLCYywyuVxketLAu396B kelKzT0BJEcwUcHhvrWVKD5pcdT2rRvS0kqbgAOvFZz5MmMUmr6oHpqKcAgEgE96njk/dgA qePXFVmYIwDAihd20YGRT5miLJmuRtyE5Lc80xhxvJ474pz4B2gZ6dKay9sEfWiOpI5pHMS RkAAEketRps+0xknAJwcUMOOTTUQG6iU8kkZob6AdHdMH8NLL5JkMMm3ce49K5uVdkzKoIG c49Pat+J2/ta908sRGWDY7cc1z87ZuZyc8uePSnJ6gRkDqOtJ3wOTSng+1BAKZVsMe1ZvR6 AgUt0PWnjgbqaqkY7il5K9KtO+jG3qTQFd24jPp2rQjIIGV4rPiwEBxhs8VbWYbcY5HU09Y iZbWUMMj5AO3rQzqTxis83BD5NSpLvBYcVrzKSDYtOMsDz70h2jt0qJGO4DOR1pxkHRuDmo u7jsDQmQfujxVBrSUyMOwrat1wyghQc1cYCG4CFRk9Dito01PUluxxxUq7RMhLn7vFSPp1+ kYmktmVTXoP2K0Yx3TInnR8g4qzbIJUZ5UVcnOMVrSwl9yHOyPL0t5nYosTEjk8dKkkt5re JXcFd9epXENskJMVum9++Mc151qyXEl8QWaVM8ADG01lVwqpeYozutShG27IYZowWfYAeTg Ad6249AjFjvaSWaYn/lnwq+3vW/pumWaGOV4I0C8Hd1NKFJy0loVJtL3TX+GfgrUpvEVrrM 26BIZAQo7j3r6yVlEeARnGTXzhaeNLDQNiJMqBV5AOc1oR/GR9SK26RGFP7/AHNenKioxUY SIheT5mj35JoUlI8wVbW5iI+Rua8Z0Lxg+osqo65zzk8mvRbG+WSMfOM+lVUw8rcyDmV9Td M3OWqvNNGwNRPKShPtVbzV3YY81jGL6hJjyWI+X7tT3ETSRQzKnAG0mmiVNm0sKRZmR8KSy nqO1aO61Rlp1HwRA45zVlLeQPu6LUtltcN+7AHqK04LcOMhuKxnU5dy4wTIHhLwrtO0jt61 VeyJPmP941v+QgQYAzmle0BUswzXN7bW6K5VY47ULaVvlAxkY4rnJNLlW4GY8j1Nej3FuiL vfAA9a5XWdb0+0jkHmpuUZzXpYevN6RVzjq0o/aOdv9TOno6A7SB0rmLnxLP5e9QdwGQDUe q6lFe4mSUSZrnHceafnBHp6V7lDDpxvJanmVsQ17sGUpfH91b6t5soxtP3T0rpL7xxba94b dof+PjoVH8NcnqWkW15BkRfvP71c+mi6lpUzXWnP8xBGxv4h3rkrU60XdK6NqMovRnBeIPN XVZXkcsGJCnPeqH2zU7i0Fq8sk0IP3mGSv413Vv4Wlvrky6hGY4wSwVTUOr21vpEG0mLCdI wPmP1rw6mDqWdSWiPVhWjfkhucLPZtBjcdpbn61qeEyR4x0kqSGE6jH41lzzyXLmTgIOi1v 8AgNFm8f6R5iAoJcnn2rghZy0OiXwu593aI0cunyR7eGXBH4V87/FHSWi1Ga4APmu2UkHYC vavDhvFsZZfMVGf7m7muP8AGenGaH+ytTUR3Lt50U3RXXrj6+1dlaFn7zMoSdlY+efFGky6 94eh8VWce+SBRFdIByMdzXnmOC2Qqk9DXufhmeOy8UaloV0qm11aA/u8cBugrxXVLM2er3l oePJlZdv0NcteFkqkev5lUpO7jLf9Clkk5zjFKWyMFsijZuPpTkQb8O233xXIrs2uJuAG0D NMJPdcCn7cA87vfFJx0FLmadihA2OgpWVkILjGR1pCnyM+fmApckj5zmi1tUK4dgGPA+9TQ Fx39ql/hzximMOcDoav4lqFxmeeRSnHQZxQCe9OQ5Ybh0qVo7BuIWwMDJFJhSu7H1qQbd23 IwOelMzgnbzmm9NUIliG7EecA0+OOTO3GQKbCRgjb81L5mcc81pZTQE6bHbBJx3FWovkBJA wOh/u1nK+11JOBVmOXORtIGKIu2jQywrup3bshu3rToIJCw3k4PIHoKrxk71BXjrWlE/JJX kjg1pTumO5Mn2S2jEjpuz6VVfVbT/VhCxJ++ah1S4AhVAvPT61lRiKPJlzv6hRWlSs9kSlY 6CWfeVeaXeMbVyc7R6Uq7I4Gdjwelc88ryHrj6GgySMmwyEj0rFVbaNDLct2XbGPl7GqTMw fAHuDT3dSAfSm5GMg4zWb93Yd+jHiTc4yM46U7bwCWI/CmQxqWPmHGe5pWWN8EjPuM04ptD 0NXdnJ6GmF2LZJJpmfmP0p2flFJuxLQpAIwaSAgXsBPQOMn2obpmmRhvPQA4G7OPam9STd0 8sfEE7PukQk4cDpxWJcY+0z8nhyCTXTpdwWaPcxh0Ei7gVAI6cVy0knmOXY8scknuauWoiL kgGkU4HGMU4ZwPSkGM4IrK9mkNDh0570gPOKP4uRT8gY6VfL1Al3L5YyB7c03cMEDIzTfkL Df0HpSr3APB6UkxiBWZ8HtU0alSfTPSmBcN8x5pScD5s4z1zVcutwew/cFbbz1qXcMAAc1B GMktjA96m4zkVXN0HYu2xYvufr29q008yeVMrwvc1m2eGkAYGtu1jLEkdF7GumhFvYxnKxY LM0YTZkL1I71Zy8bJtYsNvQU2HLI+0Yq7BbK2DvMhK9hjFenSTtY5XK5RmmcgKpII6bumal t47fbI9zbK7quc4x+FLcCOMlCQxXkgnGKyLzU4ymyKQrG5+Zyfu1E3GHxastLmSsZGsarLG 5trFvKgz07isKS9upiS9w59cHrUt5JG16V+9Gp4b+9VL+MsMKO3tXjVKrlJ3OpK2hZjRmUy PMfYd60Y43CI8chXtx1rGWR84yB71KLqZVx5pxmohLl3DY63SdRvbG+jNvI2c9j1r1jTPGm pW4jM8BxxkV8/W9/JBexzmQkI2TXpNlrcc7xPFhhgFvavawVRSVmznqRPoXS/Elte2SmVzG 7cYNWriYoQXb5RzxXmmm3lvdoNrkOmOBXTTajPJAqopYgct616joxvdHPUm0rHTvqMcNvvX G31aq0Ou2v2j/XEk9s8Vw11fzt+7kLBaqrPscMp5rVUEzilVkj2Gz1mNCTFIuT2rat/EFsk bGQhWHA968MS/uWuAttvkkHRU5roYIJVSKfVrwQoCGKEHJzXNWwdNbsdPFybs0ez6VfrqFu 8m4bQaauvWP282RkAYd88GvOZ/GNlY2C2WiEEfxNWBFeXd5qKSIxMjNz71ywy5u8nsbyxsf hTueua7OjaXcSK20KhOfWvnXUru8uWk3KxidiOa93cGfTlgnyQUw1cD4j8OQw/6l/3fUCuj LeShNwl1M8dGdWCcOh5yFKw7RnA4wKfbRDzlypOT1xWxNpYgjKnJJ6GoLe3ZXUKCeea+jlJ Ne6eJBcjtIv29jbXhJkjMfbINU9W0WSxUXMAMkJ455xXSWdoTGo8o81sS2sE9k8Ei7QVwQe xrz51XGWp6cKakj5/8SeJodJ3W8QPnE9cZArzfUrzUdQmLyxklxxivSvEPhEQ6hcNcyrOS5 K56Yrmbk2NnKqeXjGDknkfSvAxrq1NZOyPUw6pwVlucX9nnG3MRGBzxW/4IU/8ACcaYVAXE hLH8Ki1XU4riVwhDHpuIxj24qbwRfRaZ4z0y5kwVEm1lPTBGP615XIlNcp2N+4z7N8O3aT6 VbTkgIy4UZqr8Rxp9/wCCJJr6J3S2O7dGcMpA6g9qwfDeplbKezY48hyFHbHtS+Lb6O78H6 lAZcfujjaa9athuZNs5KdXlaueDa/eW1pP4b1PT5ywY/M+fmB9DXn/AIjlMviC6kB5d92at zSyy6dAxOVhuCAB9etZesPv1WRhx8orwpXjFK2h1OzqOfXYq/w7sjP1ppyx64x70wEE44py t8uARms7mgFnxg9PSk6DO2nupUDcwFNYL0zmha7jvoNbnJPGaXAPJpueDn8qUlmAA4pXs7C sDAADOTSg9j+FJ179KTcQMtTfcoXac5PFNGQ1OO/buwceuOKYTimnzIVy4sUfkIxY7s8ioX CgFhnOeho8weUAcgj0pjF888g0nK2jCxLEQeVJB96FUE7gw47VEp4wpzS8cnoac9NYiLKOi v8ANHuI9KtrcK7ARx/his+PLMeOQO1XbePIHlq2R1q02xosJhWBYdKshtzNge4FZtxI8bsD 6UWVzO0jgA/WnCdpWYxb9nCFZMDJytURLJGrxqqlXHzEjJq5fOpk3NIWP92qDsduAMZrOrf mbQbjeBhVXgd6mHC/NxTEzgZqTczc45HSmldXYhhwTkDj3pV2k9MgU0bs5elGfmA4FEGk/e BkvJjbgUrP0A446Co1zgHPFSsFOD7VSvuhl514/CmBsdqeemKjOc+1EkOw73xTc4beGGRSn JFMbOQBgGsiDfdCPDCJu3FvnLentXP4HLD5h05rrJokbwgk1upHlja5bua5UkE8jH0rWSuI TPQDimFcOSDUg6Z9KDjGMUo7ahYauMjPNSBcZIAqNeegzUg5zjoKOW2o73G47gc0/Hy8rml xkDFTxRbkOM7veqXvaAQASEcDk1KtuxBHHvU8C/OSASferDfd4GDnmiScUK5QPLDPbjipgo ZSGXjtinvGS3HA9qnSI4UjGapRUtinJdSSyjPHynHrW7ax45BJJ7ms63hKjoee1bNvG6hTg BR1Br0cNTaR59Woti7awMCQ4467q1IVEUBIyWHPI4rPgYggbmIz0NaAxJayJGQWweD1r2Iw tC6MYw5jhtbvo5rmQSPjYeQBiuTlmO8hXLRddrVa1aaY6jLHINpUkYrO6cd+9fL1avNJ3PS UbKwKc5JzQCpzzSE8cd6aD82CK52nuVbQUjC4BNLwF70EkDINN3HGM1d7oLC9Qe2a07K7mX bDDJsLHaQD1rNA3d/zq/pl5b2F8JbiATY6e1a0nyySvYzqXUW0rs948C6bJbWTNPNuZ1yC3 8q9JsNKxaM8ucYz8or540z4jaiNQsbTTbTYWlCFG5354wfSvobTrXUS0djeTESyJuaGI/oT X0ksRS0jTlseVTjUavX0ZyV/G8160NvEz84wOTTrDw3c3UjfabqK1iTJZmPJA7Cu5v7O30O zae4nig4+WKPBOffvXFXusHxlKdGN1DZ3NvCTbvFxvI7H61lPGNrRFqjzbslv9Z/si1ih0f R3gkY7VuGXLOfXPpUg8S6jJHBFdRQSshxIXTcWFc5BqGuWmjNZanNHdW5yskIPzx49O4ptt N5kUb7iYicI5P6V04FU60v3u72PPx86lKN6WyOqng0a4jEunySxz7sNCVwo/Gum0GxhhK3E pyRXEafcATIrDgHrXUpqkcEeGO4V6lalKMOWOx5+HrU3PmkrWOxuNQABEWMHgVz2pTPIh81 lPtWcutxs5zlatBoLuEFTvLHvXnxwzpe8z1vrSqe7EzFsRdkeWSQvUVEti9rLu8sYByDW3a wSWt68R5jVcswGAoqp4kkv49Lmk0mwa5lCFsr2HqK1eI5d3oKNBS9TzTxX41vLO++y2RdSp ySvFYg+KOorYlF3vKgxIx5/GuW1XVZbm5k+3l0YZ424I+tcpdk/MYWK7uGAPUV42IzCSf7s 9Glh01aZ0WseNrq+lI2ASHuK46e+muJNzEk55qBz82fm3DvUQHGc4zXk1cTOq/3h2qkofCS qSSSTzSq2yRJUzuQggjsaiCkHk8HuKuQwptXjcx6AVik91saKy1Z7v4f8Uvf6TYXsKFPkFv MQeS49a2/F07Wnh+6YIzNNFhAONxx/KuB8D6NOdFuLO8hlt4rj94kvTBHSun1jw34ru/DUM EcbPEykB7dsmRffPT8K9yGLlGg1boef7BSqrU8dWwf+y7KNlYvcznCofvAGqnimzFpr0sOM fIvHpxXX6NbfZfGmnw6rDEkNvlViduY9vJJ+tW/iwNCu5rfVdPBS4b5WiX7pH97NeLFKVJ1 G9L2O2pHlqqFtdzybbj0xS4CjI709+furSbQVI6VzNKL0LFlVQVw+/IyfaogCR0pQhL4HFK w28YptX1QxOQeDg96UsMbcZz3pGPOWwBUbMdwA6UJq1mIkPynHrRgA/eA+tNBzy3NOHI+bF JMosfbZjpn9nHb5Bk80bl+bP19KrAdyOBS8AAEZ+tGABgEjNOS00EmIo5OOKMc8nJoAbHJp MnHpVc3MrMGOBAUrg5NEatkDrilQ9znPanqUC/MWB7YqVdMCWCMu6iNTJKeAoGSatmR7WMq YzDJna4PU1Sj+Vw2ShHIKmpL9lExWB2kQYO5jyatpvUTRHJcGR/m5o81kjKq3U54qsASRk4 HtTw/BUD5fWs1Z6BayJA4DAlck9zUbYdjgdKFCq+B0NOK7eB3pJtOxVuogBYqR27VNnZJvK glex71CoYNxwM9aXcdxz82RVuOvMg3HxKC2XOQxzgdqfKECZwM+1Rj5I/Q1K21QGABVu5rS ymhESttTB5+tPKsQCsm3jpSbSfvKPYjtUvkkgYXPHrUptFF4imHnint1/Cmn1reSKYgPbFN IwuB93vS+9KCQvPTtWNjM6iYS2/gpEAzDM2Tg5x9a5QHKgnjPSuyvEaTwo5wERkUIo9j1rj AeemRVy0YrCkLtzk5pCfxNGQDwaMfN05qN9RApI6dDUyjKsARUKqQ2QKk+XJ65qk2tGPYmV UwCTyTVlAAm0Nye9VANqZHXPAqdSRCM9c02uwrk8bEZHGPWnFioxnqarnAG3nNSqg68k1Se lmIlUZy2QR0q5CnALDioVhjUjaeo6VdiBAHQgdK3px10Jk9NS5Eh3Dae1a1vD5m0AE+tUrR RIS7Ng9AKbq98lpbhElIlPQLXtUnGlDmmebFOpUNmWMrIABhV64pYnZXYh+B3rh7XxDfQSk rKSM/Mr85rdXxJby4EkW3cOcUU8VTaep2xptaHP+IoFe/kdQGLc5Fc66NGclMbu9dHfyrKz MpGCeKxmwVKsCfrXz9ZRc20dN31M8g5HOaQjaSQc0+SMqeuKQYKnIrmu1oAgO44yKUoQOoJ 9abjBHpUijjJHFVa2qI3AIShOM47imvtznOMDmrSX91Hp76fG6/ZZG3ONo3Z+vWuu+Hvgs+ KNW+03o8nSLb5ppP75H8P41pCPtPdS1CVo6nRfCXwJNql9Fql7EIxJkWztwuR/Ea9O8ZePo 9K+z6dp8qw6ja/LLcFeJFHXaa7jR4tPsPDFxdTW621r5ZiiQcFRjtXzFqcsE3iu7umm8+2t WLLHKe/auzEN0+WlB28zGjC96sjuvEPiz7b4ce8iuYklUfPIj+c/wCX8NedaPfSW5OqlrgT rKHEg4BHoary6paNCyKI03cNsGNwrb0nUtLvobbT5sxxo3AXGH+tUoTqyXvImU1Tg/dOp0W wvbnXo/FvmC4iZubSQ5D/AI1a1/7V/bX9pW1iLe2Zhm3RsrGfUV0tmlstjFBaqiRAcYqndo fIdAAcjmvpY5epRTu7nzMsfNuWisc82vvDMN2AB2rfsNSW/sxIj4buPSuOudPUliwJz39Ki 0qSS0nMSOWiB5ycV2LEShJRqbHD7BODqLc9BVpBIMtyTjFdzbpZ6LYRTXjl55FBCA5IrjfC 9supalCVBkVDvYdRx611sGp2kmrPqd7psl1ErbY1iGQMe1Y4+vb3InZl1F6zZUv7jxHeTeZ YadI9oRyrDrWpZ6+1iyw65p72SrgJIBnBPvW1B440/V4p47SA2v2dcuhGMAVhXupnxbYzWe labJ5K5H2m4IClvQV8tOFSesna59Uppe6lqeZfEzwfaX93JqulqUkYFj2WU+3vXgF2XSRgR tIOCPQ19Th47cLpG5XeNdrxOc7W9q+bvGVgdO8T31rggo+7DDGQa8mrW5K3smdcKd4c/Q5n PzHnrTQQOAPzqTcOSFyPWojy2cYFbJEJNbihSeSSPavYvhV4AOtXa6jexeYqcxJ2J9cV5ho WntqWt21mB8srgN7L619leDbS18O+GzcGMBtuIgPYV6GEouSlNq6Ry1p29xdTitSW5jv5I5 ofs/2VRAR2JHU/Q1b1XTnudPtFWe7slSPf5lrJvXH0HSoImn1a71LU5Jgd04jDHlV571vai tjb+Hrg3bra3DRkyYfAKAdR9a7XKPsddPIxjGSqJnzdrlhaQ+MVTT5ZWaUkySXEmWfP8qxv FFxGt2tnDP5oQDcB0X2rQt44tV8WTXPk+SFDOU3E9Oh5rkrt915OwHVz/OvBaXI+VaHqzsp JdUV+c5PT60vGeD+FB5zxwPSjC5BUYJrNWWjMwOQcimE85NKXyMY6HmlXaWIb8KlvlegDSw 5yMikYrwNv40hXGaCo49KT97UpIUhTgDoKB1Oe/SkAxx2qRtiqBGWLH26UJ6CGHHTv2pzhg gYkH2odBGwCyK2OePWjDMMsMZoj7rCw3hsEUp54IobhVCrz60pBUY9etUo31QMTJHOOlO3g spcfKeoFXNOsre7u/s894topBIkk+6PrVNlEcrKp3hGI3DuKvfRiuTqFaRVtiW44BHNRz7d wBQq6jac0/Kg/uSUPr3pjgEcksO5PWk7xVkPch4TIJoDY69KdswCcbhTBjmojHS479B64XB 98UMSTxk80jt/DigMQeDTWujCw7Jzgc+1PZgAvAB9qQq2Aex6mmOF37U+73zTu1oC3JMEks xB9hUg27NpP0FRKACMUp6528017quBKCfLPOaUngcgcVEFbBxwPrSEtkBcfjVxkmgNYLuIH fFMYdqfkggg9qaOevWthjPajIXDH7op2ADUkYXKBuBnke1Z2A35bqKXwyxtn3LFGsZ39jnm uaC4OFAz2rp9V0a0srRZbKZxaXMQZ93/PQdRXLKVK+YpIOeh7U5bmYrMM4wOO9NGcknFLjc cfrTcEn3rLZAtRysB2wfWpgfSoOpwDx3pykheDV3ugLCzlAW2gntmpAd6ZPysTn2qsrBRzz 71KCcD9BSWgydGyCR696tRcHHUGqEYcc5G09q0rdVLDHFbRXMyZOyLccRKkjntzVlFKgJjk VJbhU5I60lzOkXzAZz39K9CFNQjdnDObk+VFgT+RFnqa5rU7mae5899pK9ParjXgkJCvVV4 llPzDIrHEVnUjyx6G9Knyu5mb3LFy/LVIGZFDFsg1LJAiPuGcLVRjvVivygdM151+XRnUKb rL5NNFwu855+oquQc5PGajY+5qXpsImnMZ9/pUGdp9qQsMgClG0HJGad76EjuuDjinrGW/i I5/Ck56ilUuxCqMMxwOauCvoJm94U8L3fijXEsbf5IAczTY4RfWvpbw5odqGt9C0aHZp0GN 8mMGU9ya5TwnoQ8P+DrTT0GLu/xJNx8wB7Zr2DSo7fRvDjvBbvdThcfuuSp969ulTjQp+06 nDd1J2WxzXj3VYLDSrgllSyso9uP779gK+XtVNxb6a1zc4Wa9l8wr7V3/AI48U3up+JbPQ5 rIJFDP5kmGzvPvXDeONTg1DWxHbIFSFcYAwAe9eRWq887xPRceSPIzl9+XzwOKQStDIkkXV DnI7U0fIx3MCKYWySemahNxd77ESu9FseqaF8QIBaRRXj7GQgV1H/CUabdQu8NyD7GvBBje AO1XUZocTRuysOdvY17tLOaiik0eRLLKLfMup6zda3atDugYc8ZJ71gXuop5uI5QWHXb3Nc LLdTSDPnEc5wDxTtPjur7VYLaB3MszhcrzgetRPNJTdorU2p4KMPQ+l/hndx22hTTu6q8qF TuPX6V12ieG9YvI5X07UcWkhOZQcMn0Nc94T8P/wBlaYtxPE5tIE2OduWJI64q54e11tPur 2zsbhpLZ2KxsTjB+ldChUrqUW9TD3aHvdLlrVPCupadZta22qIIXBMt1Kw3s3p7CsXwNDfz XdzpGpTQXlrbsTFPbydCe+PWrepx38l1IUhGsTyj5ndysUI9MDrVBI20/WEvtQ0u3tBFH1s JCAf94V59nGSvqjsclKN0T654ctvDF+NTg1U6jP5g3I/3gD2rhfjDYaZrloNet2WK9gQErj aZF9x60urazqGtJc61ExWxsZMlv4nPZRWh4L0i28b2F5dzTJJNeMVaJz9xcdBnpXl16D9oo U3v1Z2YeScG5bHzr/CGLcGmdq6Pxl4cHhfxDcaWJRIsbEoR/d7CudAGNxP4UarQpW3R6V8K 9MFzqMl7KoOCIoz9etfTtwhi0Foh822Py0X3PGa8D+F9qgsLMITneXavZPEGvR2FpaRxuFb ktxz04r3qfLSwyneyPOa5qvKzl9Gt10bQr1JpPliuGJHUSHsK81+IOuTXE0ViJ3MsgzPGjf dHZMfSurnuNQ1iaDT4R5SA+bNO/ADH271u33hDQfDvhfUtZtoDd3AtzvurkfMzEdh2rgm/b R5Y7LqdUH7KV3qzxDwfC891qc5G5xCQD2AripgDPICMHca9J8EJs0fWpzwwicivM3YF2yxO TkmuJrlile9jpk7y5hjAgAA9KYcgZPXtUh24yKYTkeuKxcb6oQw5GBxmlA3HipDsEZ9T39K YhwSTxSTXUYw8NgmnBl6EHFOPIJpi8HuDUyuFx8qr5m1GyvrjpTPmU8MCAfzp5OFGR1Pamg DGMUJXQx2FYrl8H1xmntsDkK5kTvxURwCDzmpHBjAwVIYZPNVDsxsa3l5G39afEjyEhI2cD ltq5phHcGnQzSxElXZCRjg4yKabi7kg4JPTBPbvikzjAHIX0FOd2kKu5yw4z7U1Qu0gg8+h pvXUBzEqisDwenFI20RqwYknrTi58tEIwAeKRV3BuelEXdaiGKxQEHnPP4VNeWFzYvF9qVQ Jl3rtbPFQE7ix6j0p292f95ubjjJzUXsFiMgk8DmgKSeacwwwbOPanIQBjGcHND8iiTOBsz k+gpm0EM5yCO3rTi3zZXg9aRmZflJ6881d1bUBGK/IEypAw2fWgKvVmJpMfJuPXHNSqA0Wc 89xULRjK4zkgHg+tKc9MJx61JJhdhQ5PpTJPOZ/lQY+gpy0eg0bJ9Pam96Xknik711XsMdt PXFKoO7aBnnJpwyRjNXNPVDdxAjcdw4qUI25rt9L021N1CJyRuWNv4feucvZbee486CPyvM 5KjoTXceNIrcaZZXJlie4ZAz7eij+7Xn0pVRwOTyOOlSzLqMPJwtJuYEbhxntSZ+brTxz1N SnbQQMCqqx4zTEyck807luB29aXaUzzxTa6oe4vTAUfXNTQoSd38IqHgrnOM1KpPAXoOooT 1sOxYByVAGAK0IlGARVWEb2AIwKsqcZUciumKUXdES1L6S4IHbpWffSlwVBwFNSqzZ29qZJ GGQnpWk5ucbEQik7mehdhhTt59asFSqndkcdc0/ygIwyAFs0xlZcnrXJZx2NG0yKZsBf0qi xZn2jIBqeUljgtgGocMGAXLMvek1zDKsgy3OeKjC5J4qeUErycVCW2gAVn1ENwAcYoAYHOP lpQSWFOORwenpVcvYTYm3Jyprq/Amhf274phWUZtbXE0uemB2rlixPQYxXsfgm3i0zwJDdb cT3k2XcdducYrrw8E5Xl0Mqreij1PSYTLqmuRWNs/lSH5SwH+rQenvivVLd9M0nw29lGuYs YOed59TXlGjX0dvqd1JjDHEa/Qd61bzXXeBo4yTnjPavXlhp1nd7HPGcYNxj0PJPE1haw/E K7WzQqk8YfnnBzXkuqRlNYulZuRIeleyvaz6hr2p6uqF7aBPIEmeNw5NeM6g5k1K4lLFg0h wfSvlvZ2xE1sj16zcoQkrbFMqO4oK5IxSkMWGQ30INHQ4HTPU106bM5b32FMeTkHmgszHk8 CgSNuwelJngHp61LTWqBX6oVQACSa0NC1K50nX7XULNl82F8gOOOay3YEE7uhpjEDhc5zke tUpdVug30Po9/iD4g1CS38gXEDXLqk6R42Jx1xXXeFdKhvNTuPtzRwNC3zB/lOe5xXgfhPx zcadbNY3sYuWBXymPB68c11fxA1K61fT212za706/iAinKnEc/H869PD4qVLma6nBWpKfLC WyPUPGvxR8PeCI4tM0q1TULknJ9AfrXB6n8TdYv4lutR0m1EUqblWGQZGfUV43Z3Kyyl764 Mj9MynJFegeHtM0u8RHnuYI4+pJPOKVKUpyu3e5pVjypeyjsV9P1e9v1S1g06UxPKTJGRxz 3rW0Lw7faddJPdalLptq7NIjxvtLHuvtxXUf8JFoek6e+n6TZBpp2EYunHP0WvO/H2v3wP8 Awj5lPlK/mAkYKZHQmscVBOUeV6rc1w0pWfOrXOR8V6imqa9M0EjTQR/Irnlmx3zWr4b8Ba hrkYuZ3+wWZH+ukHzN9BW98MvAI1jUE1zWo2h0ezYMS3HmsOw9a+gntF12Vv7O01LS38soG 29gOOO1a4TDOpeVXYzrVre7Dc838JWtrokrW0tyDa2q8zvxkDv9agh1CTx748C2k7QaNZKQ XP8Ay2xzk+2aj+LFiND0fTbO2lDM4zOV5BPoar/DuzjkhiskZ1dhuuCOAo7J/WqqzjUkqFP 4S6UHBOpLc9Q8LaB/aepPJImYg2Rgcj0rP+Omt2Wi+HbbwrblHvrw7njxyE9aueKfiJpXw6 0FLWxKT6zIuI0B4jHq1fPOveMLrxrrVvJ5LS37tie7J5k9lHYVjja0m/YU9jTC0lH97M2tI thYeBNTvJUI3xkfnXkW1iA2cj09K9e8f3iaL4NsfDkLf6RcYeUDqB2ryTAIH8Pr7Vx1I8sk vKxspcyuhhAA680mT6Ae1K5C8YyfWoyWGeetYPTYY/A4yOKFxk5oDII8OCW9c00bdw44pyS aCw5icHbz/SkUFjlQz/SnhYyzO2dq8/WkNzISRGQqjpgYoS0swQ4W8xXnEa+j96ZMUQ7Ixl sc46ZpjMzHa7FvqaQDB5Gai1noAoBwuRyRzSnAIDjNIGYggnFGR35qtNxi5xuFO+XANNH3h 396kkYg4BBA7+tNO+jEJH9zJ9aVjyvcUgxjA6daUYHfipaaQDV5JAHOaD/EG4+lBVQc5xzS t90jjOMk0+VvUbGde1LgAc00Z9zUmAR1zRHazBicgccfWnAfLz1NNI6LySakKKCgzgnrk0l dMNyMHB6Zp5QcEtgnsamFq22SQSJ5ac9eTTAiNw3HcGtJQT1AbJEy8E1IEUxgZx6mkY/IeS T24pu1iueelVeL91AM25LBOAO9O8qPAzIfzpvzcjace1MYNx97p2XNRG8NJFRNphtP4VH0P NWZSCd5HaoOtasARipyelTLOVnjliOGU5qNU45704IoJ45FTzWJudXrCzX/AIdfUZLYRgFS MdP/ANVcc3MhDZHsK7Ce5J8AGHIDscN838PbiuPUEkDHIGATxxSmuxn5iBRg5FIFG7J4xU6 hT8rGo3CrkKc01qtAEHOWH4e9Ix4Oe9JvJwAOlGzceQaPh0GAQsmehFWYgFYbgeaiTOOmBV qNAFzkk9hTUUxoswsN2CcZFTHh/lOarJhQMfe96mEoJOe3pVptCaJAcyDJP0p4zg845qHe/ BHSlXPXuTVpX2J0RJklchcAd6ZgMh3dT0qYuzLtyOKgzyeMVPNbRjIpEXbynSqjgIpYnGK0 ZVDKAPxrKuDl3QNkYrOScdUMqSMDyRyaixzkdKVtwbA5WjgD5am92IUAFQwNIR83PWnBAcc 4FBHJwQfrT6BcBGW+4ck9AO9e9+ENMl1LQ9P0aKHl13EkYKGvD9Nlii1a184qkfmLk+2a+i dZ8erplrp0Pg6zhM/lATysuTn6/Su/D8sIOq/Q4qs25xprrqZdvLNpWrXOmapMEmLb1zxle nFQeIfE9lo2nSM04NywKxRq2T9a5nxf/aviNorxrSW1uEPE5PylfT2pkfhG+8QtbWum6TJB CqAy39wSfMPfbmtKWaT5HR5bNGksLFSVS9zQ0O+Y+CrnT7W8S41fUcusLOAIl7sfc9KPCnw ra7InnjN0xPLMpEae3ua9A0rRvDvh7SrbSG8MLL5gxJfO37wt3xXTp40sfDZhgNiTpO3bHc N/e75rONNNc9RhUqPm5IaGLB8N7RMefaRMCMcJ1+tc9r/wh0u6hkMVr9ml6rJGME169ZfEf wXPYtcPqtlER/Cz4xVeP4jeCr1xEl3FJLnC+W27ca63Xg1yuCsY+wmvf5j5A1LwRrOna4+l i2MhBysmCAV9a0rX4aazfMqQuZGfgDyiOfrX1Xc6HpmtTDUNKuYTdR9VcZH0IrnbK08S2up XUV3KI2iOYY4kzvHc+1c3s6cbtsTqTdkmeFv8DvGCp5ghRBj+LiuK1zwhr+gTNHqFhIFHBl UZFfZzQ3EkEZvJZvNxyN1ZWo6NBeW5WX96G4KycitfqUZrmi7DdaUJWa0PjCylEN7FISQqn JPX869ih1Cx1C0tZnt5BbXNsF8qM5DOO59q6DWPhdoNzcOz2kluG6vAcAfhWR/whCadDbR6 bq0jiAkkSrsqqeGq0Zq6umZVa8akHbRleT4ZX1/pv9p6DYx3kaoWltnYblA64rzvRbC6Pi5 LZLV4x5m027EjHNfQvgh5NNu2DwSzW/SSSGT5j+FcT4k8J3OpfE6Gy01ZLFJGLCU8MUPvWe PovD1OaKtF9B4CpOpTtN+8ZuqJaXHjOCxtrfy4NOUebsbO9z71sS+BLfVvEj63rbNHpwwYo P45vrU/hbwRPpms397fozLDKREjn75/vGu+0nTptY1IzXHKKcLjoK6MBhlOl7WpotwxNRwl yU9y7oekNqZhV4fIsoOIoEGFAHSu6njj02z8tPl3DGB1rWsrC10rSzNNtCqua4/WNWjWOS+ u3xGozGvcU6ldVZWhpFFQpuCTfxM8D8f30qeLW8OeYFtrlhN8wyWY9vYVV8PeI4vCPg++vb kCS6knKqy/xkdBXL+LNU1HV/Gd7r8e0NaMFRTzj0rvPB/w60/xvp8F/q0kljCuZZV8w/f/A NztXiRqyVVzprX9D1pRSpWmeQ30uq+I5bzxBqUjCNm5J/QCui8GWNvpOlz+I9RwiKP3YIxk 9qv+JLeG+8VjwrpihLO3c7gp4YDvXKeL9aWe5GkWblbGz+UKD95vWpoScr1JEVlooLYzNc1 u51vWZb+5bLOcAdkXtissk4yefX3pjZyMYHHOKaWboO9Q5OTbYJW0QoyTkGgnHGKaSc0pHc Vne2jGhQVHVdwpqZ3HH5Uoz1PSm4AOQ2aWzHcmdm8jAI681EQARxUkWwZSQkI3UintbOiBl IZPUc1o/fRJFxnjnNC8jcQSBxmk5XIX5SOTmr013HLaRQwQLCFGHOc7z6+1JXWjKuUwF57H 3poyTxTiI2yG7dCP8aO2O1HKk7oSfcaoyDtNBBB4P4U5UDHk4FOMR6rmqlG6DyEjA27iM5p WYHAxjNSAKATnt0pEZElDSruBB/D0pLblY7MYQUYhjjj8Kdm3FirKX+0lvmz0xTQuCMilAB zgVNnDbYPUa28EbsAHninRruc4HGOnrSMPm+7wMCp4kC72J6dqEnLUGxWRUiBVgrHqDzUYT 5hgAjHBp24Fxx17+lX95ubhGeEBVG35OAPc1pHXRiKyqxxFsJY9sdfamyx7W2ybg/dcYK1o sWtZAsUgaQEMG+nQ+1U7jzZ5JJZpSZXOSTRK6dkNEDbeob5RUYyynB5NOZQQcr070R5A3YB PrVWW/UAZAig7+fSonXJGYi3HrT5RluvzU8t0HtU88be8VFaGlMfnwPSmquOWp78sSRg4oA yMU27oi9xyc8DmpHxtAAIz6VJAqrFuYc5p5UlSQdoHQGlHXRkmvK+PCXk7E3sikMfrXMuCz DbkgYrpWhkl8MebIPlX5Yx6nvXN7mUZZCT0GKqb5WCG7AFYgd6hU53ZBzVg5KAAckU11A/h xjrR00AgCsRjH41Mo5G1eaYM/wAJ/M1NEHYbuxoTVtQHL6Y+tWVbIAJqBQyg8U8EBcnIp8r 3Reg5WCsSuW56mpIyFGeCWPeon+YZU7c0EliRtBweuatSWxLLIKsx7Y9Kl3diOKrIQoO1j9 KfGSvLHINCvHYmxZVuCO9QuSWBA4FLvAGTwTVd2A5B4pu0gsSeaNjAj8KqXKDBcjGakEg39 RTJ/wB6R830rNSa0Y7Gcw2n5fxpBypzxUzovQn5qjxjgjj1pW6iGgnhcdB1puQx5OKc3HA/ E1GwCAZI5p80dmGvQeU4wrY9/Su/8L6/b3FpDZXUiQNb8+ZjLSmvPQT26e9SQSyW84nico4 6EU4y6mc4e0TT0Prnwpqng/UbWNBNFIygbt5GC3vnpXbiPRZUWL7QkTP1wuBj0HavjixnOp MJtNmFnqAIL24bCTH1FdWt144ubt7dRczTeWNyxTZWBPXHauqeJi37S2pFKjFR5ZPQ+idRs tIjmhLalbxgPubc45+lcl4j0u21CCSGy1H90zbzbyLhW91JrO8O/DnR9StrZtT1VpGVcndc /MW7nHavR4fhtYyxwg3E9xFEP3YebcFFdEpucVfZmbUU7pao8KvfD9hBZvc3MaiMcSFcHZ9 QKxLfRtAmvFm0jUGW4gO9cDZz+NfSl34D8NWNq8l/dw2qgZZncD86+bPireeF9O1WGLwvqI vJA2Zwg+UewNZVo0IrmhuFKNWTtN6GxovjnxLbX72ekMl2ScPIyHj8RxXW6h4k8Sxz6bfw3 Rna3J8+NEOSD159K8e0LxtA3iuwn1ItpmkwsPOitujj39a9/wBQ+IXw6uPDt6uk3Mj3LwlI kjj+YEiqhUpyo+9uthzp1OdOGx1nhrxRpniWwjnHD52tnsfSuhk0qCZP3RHJr5O8N+P5NC1 VnELmFziWFuMf7Q96+g/DfjS31SwjuredZEPHHUH0NXSq+1V07NdC5w9m1Hc2bvw+7MwUfU etc7qHh8MMS2/TuBXe2ev2k+FkKhjWkUtLocFWFdMcXUpfEYToQmeJXOhmMn7O7xt1yDire jWDanLbm8MhurFswS+3cE16jfeHreeMsAE+lctYKtjrTaerBvMOPetpYyFem1JXZlDDOnJN PQwdalkkvFs4gBLM2Hb0Fdn4d062sIAZMARjJJ71zV3Yuni+EPlUc8EjgCui1a5t7aLaJQI Yxy2fvU51b0oxhsylT/euTGa3q7XKvNJN5VpFyAeh+teJeO/FMltZfatweSQlLOAdef4yK6 7XPEemPa3ZnuR9mtoy3lqf9Y/8KfjXldh4evNSuJNa1Qs07AtHEx/1a9hivGxU+S1OOh6WH p8zc2c/FaHS/C0uoXeGmnuUJLeuea978NxS6rqPmwP5UbwopKDAPHpXjfi62iFpaaUSQkcT XDn1bsK9n+DMzX/hy3nZDuUYOR6UssnByqOW60DHUp2jd6Hkniewi0TWPFN1C4W8UbTxyoP cfWvEPMDSK7DOck5r3H4y3S2/j/XbaBhiaBdwA647V4U24ADI56CvPVS8bLu/zNpQUZfJCZ U7gB9PapAqCF3Jwc4UUwAcj14NBIDdc4os90R1G9+Bk5p20hznAFLtLDII60hx04P4U1aWr EO8qQqWAwo75pqqgORmjPQ4Ix2FSLulkEapim+zGNIJIyDn3qTLxnqeeSe1IrbZGLqWwcc0 15A7YAI9qaSS0F1HtN5gbdEshPG9uCKhUfKQBmnyqFjUsQc+hppK5AAxx2NCaYAfLwBg5qR I1aULny19TzUeCFwBn3IqzGpQZzjihXT1C4ixEuF7etTchOgKjgetPiIAzjLdiaZk5OGzzn pWtuqEV2AzkEn2pUiklKqFzk/kPenOx4IAyadbzlGZsHPcDjNQ0mVZieQq7lO7zE6U1MEZw EGcFjUs1wZkG9FVhklsdfxqFSFB3oSvpnFS/d3AJY/KIUvu8zG3AxzSbCULAnPQg9qQyPIc ysXIAA3enanEnIDZRT1I5zU3e6DQA3lkKFGOoarALqqybSSx4weBVYyMXXphenFPXeysFOd 3VR0qk0w2HkSGRmXt37GpI9xTBG4noD2piPIUEZbgdAKcZAo+YHA746U29bMVupEwJJU8cc 80RRHndyMU5xtQkYOB1IqJpCPlB7dqb93UL2Q117dOetRyLKXyg4xTmcYGSfyobzcja4Ax3 pSUSovQ3mhbcSc9KEQAZzir8o7c54qF/QCqcOVEoaXKqFUj8ajlkOwjjnuKeyA7cHnNHkjC hRkO2OTSunsI3Y7p5PCLwyfLgArnvz2rnGJLZPGe3pXReasljLarbYjjGC4/SueRcuN5+mO wq7X3JGYbbkAH3qLYzjGeB0zU8g2tkDKk9qb8pyw7HpUJOBREIe561LGOCSMBaaxUuV568m peAhA4qtJbAI5yuADQgBXpyPWkYjBy3J9KavyjORgUXsO1ycDd8p/ShY9u7JpA57YGaUY2k MSeaqysPYMBe/WpFA28c4qJmQYABP0pfMHPp7UovuSKR8wLHg1GW+8mcVGz7iAuTj1pGc7x 0yKUtNUBDKWVyM5xSrLnGe1NlbcSeQajZ9zZKheOgo3QA7AnIOR3FRlvTkelLlSQoBzTduG 3HAqdUIjJOeDinhI2t2fzcTK2AhHUetMYgkcZpQOd3QUpJSEtxGJA4GPWlyWXikbAB5wKFy QWHBH6ikm1oDQqvIriSMlWTkMDg12OneM/tFstjrzyquNovIGKuo9Gx1FcbgkbuCKRsNgcD 8a0UnFOxEoo9KfQYpR9rsNTujbMcxTpKSG9iAcimvrXiLRMR/29dNGeAEmOR+ZriNL1PVNK m87Tbt4efmHZvrXYWXjPSbjH/CReHo5W7zwfLn8KuLU+th6rVIjufEMd23/EznvrsntJMcf zqp9q0aJ8waRGzH+8Sa6Qa18MSu57O53H+HaaoX/i7w5Cnk6LoChR/wAtJef0qlFJ62Ktzb 6HNanqJyEhsYYAecBP15rrvhd4Wh8U6o/9o3UljbEEecgALH0FYXky6tq9rb7Q0986rnGAi Z5wO1e7XHh2DSrS0s9NjEaw7QpXjcfWu3A4OOInLmeiObGVXQivZ6ngWr2C2OqanpfmHzbK UmNnPzOAeK7D4d+IYNM1W1a9kMVhqB8qbHSOTs1dh4v+G9hq+qW9/YSNLecfa9vC/hUGoeA rS20n7HZafcC3xvbeMlW7kHvXGqNam20rpPc6XiKU4xjPTQ9TnCWEaSNL5iHhZARhvQ1Mni OW02iOUzHrhRxXlttZa3PoFjo0GsRQpA+RJcHMhH90+ldUNKlWMLPq6AAAfumxmu2FaM9LG caE23JM6q68cy/ZJPNvFglIwIk+Z5D6D0rW8G2UV68WrTB/tDZLiQglfY1wjeEVlMf2NXMj c+cD/XvXU6Fp2u+H7BxBOshyWO4cn61Ork7KxpJJJG345LWhgkRIgqnhjXnWo3ks8hXJuJv 4Y1+4nua7nVLfUPFWjRwMGQD78i8FT7V5zqvg7xJo062y6h51jL96QffUe4pU67pv2clcyn 3Whx+oQS6hrtpY2YHkWsonlbAxI4/oK2b3xBcy+Np1v9Lexs0thtbb8rsO/FammWei6NI0t 5JMzrnAaMgGsXWdbuPFet2WhWNvJaW0zbS+37wB7HvXjVI1KtW8VoejSlTpwvcoro1jrQk1 G9tJGlmOIpFz8ifw8V6v8LbM6Fply+q3KqhYspJA4A6flTr268IeFPC5a4u0kkgUKYYfncH 3rxvx944t18MwS6RLIDdyHCnggYr0qkcPQV6WrW/mcUPa1pN1Ho/wOP8AiBqkGtePtZ1G3b 90SwX3XtXmDZ3EAfN61vQeadPuLuckl+DmsVkJBKqwUeprgVPlirnROanLToRqrMTmmZw5A FPPHIJJpNvv9aWqZG4hDKcjmnfLnpRgKmW/CgevQ1TS6AJg4yDigN3AOR3pSGHBbFNyS2Oo 709xDmDZJzwaRkKoOfmpWztAVetDoykbm3ZHapWg9yMqCOc5BqRRwKFwBhlLHHUGnKMptHH fNK3VBsPBIG3qKmPZSMjFQxBcjJyCaexHn/KCFFbRd1ZiJGfaijH0FCttU/wk96Z94l+eOm aTJ2s278PWqTtZD0Y3BLnaSSOc4p4bO7cPmPpQpb7qEgEc4pudpJ6N0/Coa6gSMABgZYqOl NujFuDw4UgcgdKVtowqybwBwRUTRuRhhnJobTQkPAXyoyqfvOct2pQCJORnjp60KpxgEDHp S7SSD3qU+g7DSNxPGD3pyoUAGSv+0O9ADu2D2qYj5MntS5eqKuhQke0MHIJNKB8pJXd70z5 h8rHbu6e1OAUIWUg4PXNXuSRlVdiQ2CR36U2QKDgybj6gUyQs0h2qTt71KhYtl8dKafRhoV yh2M6DKjqfSpVjYqCOcimt1IUYz6d6sQoHjBMxX8KHFBex0LuoY5bOQMVCQxz8ppRIjZ+XD E9e1MdxuznO7pThLSzJGKw37ec+9OztGMjGevp9Krq7K2C2MmnbR1ySvepcXHUDr7O0nbw5 c3235CSqj+8cc1yKtgZ/hXpjrXX2VwZ/Dk1rG5SSBNyjsc9f0rj93ACA99xzjIrSautCb6k LuMgFiMelIHDP8g69aZtBdlNNwu/OOPaoTutR3HnIOBw2etOV2bcpI471HuCkgDAPc05W68 k7qbvENx7A9e4p21SO5P6U0yAFSCTjgjFSr7Z+lJNS3KtYdgbcYqHJKnGRzzT5OAAM571Hn 5SAc80Wa2BjQ4EgOTgelOdj5ZXjk9RUDHaxqPdjnJIobuInQ5B65psjEkA8EUkbErkdaHJJ zjmkpOICNIT/AA81DtJAOeaUuwPzDFHOM4xRLXVECcq/v605xtVSB17mmDJkz+vpT2Hyhjl v5VN+jKt1Im3MTgAUgDbdv4mpCpzxnmnLFucKMFicfMcCntqTuQNjZ071MI7cWwbMv2knp/ DipXhZXZCQxU9B0FKIgFznOOlPSRVtCqEd51hHViAKbPE8UrRuPmQ4Iq4YTjdnYRyDTHgYM C+4lvm561FnHcLEPmFYdvT6UgcgZxj39aU7VyMfnUPmEjBPfpTb00FfUtEMY8EY46etCtgD LKCB0qEZfcSSSo7dqYGOcEj8atSvoM9A0t1D6XrCEhk+Qk9ARzXuNn4stNX0mK/EJaWEBTG O7V88eGbuGV5NHuZtsN0vyP8A3H7V1PhbVLrSb1tNuIS8sMhLpnBYdjXpYWq4TjBbM58RTV WDb3PZbXW5rC6E9hpLypL8zRTHkNT9a8aeJtU0pLOLTBpTeZzMqZG32z3rBufHllpiwy2sS 3V63PlTDYo9yT1qQ+OvE3jOeKyl0+y0rTRxJOY+SP8AZ9a9DETpOahHWxx0YVXHmbRsRxaf b2Vu93It5cSHLnaAR78V0em6GGaN4oBJA/IyM4rlG0zyrj7PbzrcqBkSjgYrsPD/AIimtLQ 2D25kP3QwPQVu6cYUvc+IiNSo52e3kdbbLY2EOLiaOMD1NNvfFPhywiwJTMgxuaMcLn61x9 3bNPLLGsbPu5BY5xWZNonmgQzpICf+Wh4rhnh51IXTsdHtYU3yvU6GD4iaf/wkt1p9spEMS Bi2MDmszxBd3t9qMIwLZJxnLNya4Wy0Oe18X6hZXVxN5Z2yYLZL+gz6V1s+mC8VS3msyDCy A8rWuDi03OVtNCcT71orY6BtH0vTtENzqcsdzNjK55xXkV5anVNdU2gkDRMSPLJUKPTiu6s oZlufsOpXn7hhhZJBn86k1E6ZoNtLLaoGdgSzE8EDuBVzowm26j08jnVRpKNPc89TQ4LuO6 GpX0FnZW/zOpf5pT6ZPJJrx3xZbXFs8SSyEQFibeLuiZ4rp/EOr38msLf21mtwbljshblVA 7j0Ncfe3cmqTfaZ9yyq2xEbqvPIr57FUoxlGMI2Xdnt4ad4ylOV2LeqtvolrbMMGQbmHeud kOMgErmr+oTfaLos7ny1G0DuKoMFJIQ5X3qaj5n7oRTS1GAEDPP1p6HYQ6Lk1GCeRjK06Mn jb8uD61nfox2FfczEkEP1wRim/MQCR+NSzSPNMZXYs7HlyeQKYPlJwfkJ4PrSSaeomARCpL 5JFAA3fJgexpCSGAFPJzzgAjvV2W6Aaytt+b5c9KQxELkmkO5st9496Ut8owpHsaV1sxWsN 25YY4A7CnKpLYDYHfNKNuMYOTShiq7eSO/tS22K3F4H3RxnAp7K429gfWmKvz7gOBVkQ78s CQV9apLqNPoRc5H93rTWI3DChgRip3h2qpJH4GnRxhcbcsMelVurMT8isInCKduOcNzRzj5 OvbNXETzHZWI45wabKqjBVcUaoCvGp5z0I6+lTypGuwglt/PHaiJfkJ6kn07VLdKFlV4pAw xnaR0pctldAVdo8wfKcGn7SWK/dx0NNVzvBz9amALvjGVPQ0rqWg9nYiRcMdxJA9KkYDlRu K+9HzBwyoAAePenO4JJHHHShO25QIORgjj8ajdFMjbVLYHP1pY/mGFOPQ0FJEXd3P605Lqh XYKCAT09RTGILBSCCewp+A4PRWx0qFvMyGBB/Sno1bqSK3HtipI3jVccn6VAzlVIBAz1xTl 2kDL449KXNYdjXZsZVegFMPMWR1z+VK0ZDjBxkUmMEFQSvf2oTUldEAseGBJ3Z5qX5QmAaZ kHp1HekcjyhzSb6MXU6XTnX+xr1mmxiL7neuWL8DJyvXjsa34Fx4amYRNlvlLjvXNhdseVf qehq5txtYS3H4BYHOKjI2SHac5pzZG2nIpkXC4NL4lcZDyXw4z71Km48dPSnKMfLty9PIGR n9KSb2Y/Qh2lHO498mplLjHBXJ4JpsgV+uaDM8jBXPCjAxVW7Bcldh8rhuRxUBYAc4yDTgV 3DdkgdqjPTHI70uboxA+WO4AU3ywECjknk00tI3HUZ6VKoAQDcN/ei1tUCI4wMbMEj1qQgg cNnHal48sZ+WnErtGBxilfmGVyoxu25OamEYKEHBpFTJxjGOetBYK5VQVHvQ9AIWUqAAOKd sLJkttWmscttByO5pGJCYXkChWeqE7oerAqVGG9GHpUkkdv5URjLtLj59w4B9qjiy2Swx2P qakPzR7cFRTvbcLaCKvYH5jVkW8nHPApiYVQpGPerQ+ZeCfrVcl9UMrtheCOnrTGbP3+SeB U7IxOHYAH1qu67W5PQ1O+jG0UrhQso+Xiq4CsSQMGrF0/Ymq3O4f3TWd+VkifMpxuxTic4z imtjOACD6GjJ6NSaT1QIlSR0cbRhhyhB6H1r0DTdQhvWs9TkAF1agJcDPLA9GrztTk9Pxq/ pt39m1BJJJGEZ+RgvdT2NdNGty2XYlwUlqe/an4h07Q7W3KafBdrNFuJeMNke2azrS9+0xi +khaxQ/NEmd2F78dq85utS1GGJtDeI3AkZRDcMeUjJzgV6DZv9imjiljLp5aoMcgj2969fD yliK3NPTsedWUaNL92tTrNH8Q6VbXcU9xMgg7qT96rkviHQbrxLc2ejXRaRYw7gNhUJ7CuI 1vS9L1LSBJa7ra/t8sr5+Q+xHrXmnh7cdeae91AWUgz87gkNjv71riq1SlOKnHb8THDQp1F Lkfy8z6n0DxJptncL9ukeZQcMqYwnuSa0vE/wAQvCdpE8YdXKAFXRgVPt9a+bJ9UXWr06Xo 93PqDY/eXU7bYox3wKu6j4R0GU24tZ725IQebIGIBbvtricsTip81ONjutQwtPlqSu2dz4M 8SReLviRqV42IoEVYowzYxxXs4vvDuj2LSarqlrax4OS7jJr5a8K+HEtPEt7bztc26JCWiV Tgv6FvXFdRJ4auhG13dpDeufu/aUYqPYVMKlXlcOV7/K5UlSck2+h6FrXjbwGul3c0WsQ3c rqRBFF97d615p4W8QaVrmh3tz4o1BYJIJTHHcM5GR2UL3rm/FunahbWkct74bt7GBvu3ERy H/wrjINZt9OmDxWizyY4EnIH0Fc3t5Kpep06HR7Om6doPfqb+v8AiGFvEFmNMia2tomIWRx y/viuYurmM3lxcHB3P8oHQ+9aEWlX+o6rHe6ucQXClkKHgD0HpWLqrQC7eO1jKwR5Cj196q tOdZ88tmY0vZ03yR1KtzKksxOzaMdqqqu4/LxinuuPLw4yRyAKFRs9a4G7PQ69epG2TIFI5 p+3naccelKfQDj1phO3jOD/ADp6MSHFMr5nCkds9aGQxtymCecZzSBePnPy00liApJx2JqL 3eoARzk04DLAYzk01GCNyM4PfvUs2C+8xmPdyBQroGR7TjGMZNSAbmDDkJUZZtxG0gHsacm VPB4PUVVla4teoqcsSeCxyKng2eZ8yfe4wP51D8pfOelSrIwXa6g5+6e9OL7jJJFjU7fMB2 njjBpVmDKoUDJbBzVZvML4I59COKecb8FQBjtWiEi95lr5bRmABx0kzz+VQK4QE7st0GO9M UE5GMMOjZ5NKBjqckdqTfYZKwMZbzMKduc1ATuGNxAPrQ4Zny2SSMZPanKWc7Au4Cjmvoxo cgMZX5fxz1pZgjhWz93g/Wo/mzkDBHY04yeW7AqCpGelJ6bg0IsYIY9DipYPkV/nBBGDntT FyV3DPPH0pyDaCzjIPUU7JK6AViTiPAOeuKbsBXIwuOxoHVQOGPHSnOu0A4BI6g96lNMqws Co43Y4HalkX5cg4z260yNQp5JGe3annhSWGPQCmlyvUm9yFgpc7eTTW2urDbgigttIMY/Go 3PDZbO726Vb0V0GwNtXACjd70OWYg4UcUgQLjB/KpGQNgg447ms9ykrmtIQVJGNy4prYHPT NLlW3HG2mvkHNXpbQwWgEknGM56YpuFVcOOO9AXDbqjlO8cnafSpeqGjptHl8zwzdsT+6iZ sD3IxXIrzgvnPQfhXQ6VHF/wj9yzylTGxJUdwelc8Ac5IODVu3URIjEdeRUwyOUwBUUanfU 2VVcDlz1qeXlV0MFYKBgAk96YW2nA5JprEAFVPNCgFd5GRmq5lIZJuUryxye1AA25AIx3qL IDEbeaA+4BSCBUt2GOkIHIqNnbGdwPtSueMbciowoxwMc1Ss0IftPUjmkA53KRS4PQnAz2p 2wMRtQqM8mpT11AkjhLAtnNMlDFtoGMGp2GEGGzjvTGwSGwWz3pvXYdhmWDbcDNMlYyDkgG p9h2nAzUDxkAAgYqU+4iNcbAD1pJAwIXpUpgYYIA9sUr264Tn5m60OPVB0GxZY8dKlAwR82 4+lKsYTZyaf5gD7Bx71Sd1ZgWECZBYZ9qcxK5wMKRkUkOJSU6H1Pel8tkYhucVcVYGQMQz4 bt0qGQhozkgHNTTIsfzI+7PUVnytubjjPWlO3QbYyQRkfNzVbOWyOo7YqSQZxtPSgbfLxjn 1rH1JHSStNKHYjngYHSo23bsDH3sUg20vGN+BUy02GIPvY70uACctjNNAAOVznvQfm6ZFXG OlxbHUWep/a7GEtj7ZZfcVv8AloleteDLq2vi8cyG5gdd4UfeRv8AZrwKElZQBwRzmvS/h3 qr2eqRzgttRgX9D9K9HC1ry5WZ1YRcdTqfEdvPCHMSGSJjt3rxt9m9DXEyaNcXF49nJbhbd Osvp7A17B4phtbyaOSJFUT4Y4OOa5aMq2nTz/61LO4PmiMZJ/xrtnKDnFYh6I82XtIp+yRZ 8KeCvlSK3h8uNzkjGd31rsvHmhJ4V8GJqCRjzicoOmMc1x8XjLVZUEXhi28kjrdTcbPovWr N9a+Ktc0S40/VNfm1BH/eSIYyhA9BntWmLx0PYunhXoGFwvvc9fc5DwX45udY+IEVxrpjCp EUTC4GPf1r03xr8VdN07T30TRNJW9vlxmVh8i14lolqx8aTwRWjWqwQMojcfM3vWvpek30x u72fSbq4jhfdIxO3j8etebhq0o01Sbsu531EnP2jsV9T8e+INTsLnT9TsI7q0eMrHEox5Z/ vD1rzm32C8jS5LIqtye49q9ck8WeH7KKQWejt9sCEB7nAWP8O9eWzRm4vZJpNrNIS+5ehzX PiJNz5ua6OmFLkjsvkdWNQR/C090is0cbeXCDxj1rjmIwxbk565610saAfD8RBcEzEk1zpU bMSEDtW+Llzxgo6aJnHhYJynJ92is+G+YLjHFIu4npipHUGMneODxURJUAsSWHT2rgT6M7L DWAzgHPPao3CscYwasLN5aM3lB93HPrUJyxBOBn9Klq2w7C5QgI33ajdWxyfpSkNnhuDQVJ 4IB96HaSstwQ5UVowT2prbjtySwHTcelKGKoUfpT2L+Yjyc/KBxVXVrMdiAknknP1qRRuUd u1OkijWYKjDGM0jY8sYYEHtUp2FZ21F2qhK9SKdz1TB/pUYU7huHWpV+QY45qrp7CQ3czFs vninI5AAxwe3el2ZOF25PrUixFk3KuWHGRVxktmUhBlMbcYHf0qdQR1wwPORSKGA2sKdsGC FYZ/lQ1yO4bsjKhSdxyKVX2YZRjPqKlttivJ5qh1dNpNQonzFXbjGBTmlJaCSHbWCGRiHB4 GD0pmSHC9SBSrx8oOQBincICp+bIpXsuVgIzhmBVsLgAj3qVvmiQo2ZQcMg7+9REJtRl+Zn P5U1Ayk7VHmE/f7VFnF36B0HlmEpx8gHGT60oJ3hW555NRyKzY3DB6n1+tSxBG5PPaqaUlo MVwPNCocLjJ96aZGMIQDIHapX8rBXAGO561XwpHyHPY+1C7MashoyJG+YAkc+9Rqx3HBDA9 vSpSQH4DEfpTDF8pI2qc0tVvsJsYoKltvzCnqisAd2PrSgkKeAADThGhUEuBxWkUrBbqXmc fxdTjpTj90ZINMCFn46Y+9TclXIX8zWfw6GZMxXgcAnpUEjnOw4B9cVKQSwJABx1qJlAYLn J60muo0bmm2sdxo0pVlEi5LLn74xXO4BO3ncOg9K6HS2aDTbq4ChWxtx161g7V27+RzjHet JrmRK3sIh+bA6058p14Y0c55GB2xTZGfeAajmsrDUbAw+UZGCalT5BgJkHtUQzvww+hqxGx YjjgU2uqH1IsMHJYcU0Hj2NW5X3EDbwB1qpkck9BQn3KsRucZyCaVdoXnPFOH3gCetKAOSe aLWJEGN2VBye1TqjKu0ghjUX3nAxj6VaGCmFz7k0k+ZalDN2Dll6VIoOBKMYPBHpTNqr7mn 5wcH8RQvd2GKzAZKEVXd1Z8Y59KmaONiABgUwRBct707cxI1XO7HTFBOXyfwNP2gAHjJqCV iuCRxSvyuwrkzEqeTk46UzqoHUd6q/aHLDaM8UeYWAQcEmqdnsBd82MJjJBFN+1g5Unp79a ourcjuOc5pwDsgYKPc0KWtmInlcbSwYfhVBpC3OORUjYHqSaibIP3efas3dbA2Jz0B60ZOO CKMNkMRn2pCOfuYospC1Gnjnv608uGjxmmk4HT8KjJOOmKnbcfoS4IUYNJ83QCkGcDnJpQS DjuaLPoA4DKsS5BB6V6F4DnU2V0rAEwcr64brXALtB4GSOK63wU+3WZrdTuWSB8/UCu3D25 1zGc720PV5pWm8PwzRncY+FJ7Vn6NfQ20El4IyJBMZduflIHXIo0q7WTw40bNkqCKorGX0/ wA2IgR4eKT2wOK7cS1NQVrtMxbUYyuPtvHNlq2syyXWnrapv4a3TtXbSeJvDPki10+6v2nn UK0lwnH0zXj2n20duhMhwhJ5rTn8mSNWQlmxwM9K6qdVxhZxVjzZwu9Op6Z5fhBDHcz2Vxc 60AcTxH5QvvWD4ugntbMmW+mto5l3bfMK8dqy/DXihPDV495f6MupsFwqsT8prk/GHiPVPF etTahqEoj3DEcCDCqvpU/WlDnUoaS6CpYWVZRvLVHK6hqUbStDcRG6Ts5PP51DZEzTkRxlR jgdgKq3QG9UA5J4HpW/aWTRQo+MEjrXi/E27HuX5Uo3NC1jP/CD3W8E+XcDj6muXnwTtUgA f3q7azt1l8M6xbIn3VSXiuJ2qx3FQcV0Yl6xt0SMMNG0ZX6u5AQykHCkAVHlt+0kfNVxhkf KBioJlPYDd2NcvKpanZa2hXZnAzuXC8YpGGBkcluaf5e7DEcDr9aQbieo2nis27OzJsRIh2 DkAg9D3pwVuTwcelPZFLZxmmBSqkAED1zTUOV8yGhNxKNuC/1pMsYzhuCetSIzRurocsO4H SmlQc4Ck85JpWU9Q1QgRmBIGQO9N2HJAAz7VZjEbQsSrEjuDijyJWG/ICCp20YXZES2xWK5 x1qYKjW5dSN2eFpuPMOX49qdiTAU/Mi8AVXK1qihpVwN23Pt6VZjyiYHQjkU2NAVzuGScbc c1K42tyuDj7vrWiipasQwAgHLUQgs3XA9aQk53FMD0FJu54bANDd9GIshYljLkAsxxioXIw F285zmlndCV2+lQFpAQG5NDXLqgsPBIB4B9ahD5kIH0oUsc57UsakucKB9aUnzaoXkPXIYg DApqk5KoPlzmkCkuTniplhyhdTwnJ5pJ9GOwixmQksxB7Z9KcAEk4JAxxjvUqR/dkfgHlef SpWMAONzbTy23r+FNK2oWK8bsJRIUBA6g1GxyxkC4B5Ap7vGTmJSq+/Wmq67lGM57+lJq+q HFa6kJJZMgEH0zTtpYDzFC4OR70xlG7JfAqVwCI/3nXt6VSldcrB7kZyF6gn09Kac4HpVyd UTaq8nuRUDREYA2njvSV46MLottvVyp4IxT1OXIIwcU3bkbnPLdzSEEkKGx2zRH3tyETMMg fLz0qJjsUgEcetTq8P2ZdvmG4yef4Mf41UdsygvyaTeth2NrTS/2WRY8MCpLA1is+AQSMnt W9pbgadqFxuxtjCriubPLE8k9DWlTSOhNtR6ybn9CKGJduTzTE+9UvygZPX2qFZoBwG4YH4 1LGQOAOB1qNXAUALyaCVC7VY+9DditB80oI2KevWqvfrnFKw3v8rYqN22nBx9aW+wXFLHPp T0bC/eOc+lRBiWC45PftTzEVY7iOD2ojJrcT8iYsMlmJB+lSeav2cDGCTVckE5boOlL5gIw TjvxVS1BPQk88LgdfanhwJCfvDFVM8dOfWnhsMCV49KlPowuXgUIwVPzdKcygRlMmqkUh3H HT+VXk+cfMMD1q2nugvcgZMc9eOKrTtlcA81oTKCmFYcVlyZBINTe+jAjUBCCfSmg5YnGac qbz94cVGWOSoyKm3K7iHMxx2FTJMwiABGKqlM+57U88Jg5yKtu+qAezncCADUSyfvt2ec0x mPqaQYUcgEms1JrcRJIxLEjAJqL5g3JzUjSKVA2Ae9M+YHBA+tDutUO4hOe1NwQvTipO/Xi jGSMA49aXxC2IwuDxTyp78VK8aqQytkU0sSQR2ojdaMdxsbkEjpnua6fwcNviGHB2rhsmud UAnuS3AFdJ4et5/t0awwtIxBX5R0z710QjeVhOSSvc62xnZIrmBCGIkbGD71DoOplbzVtLn VminQtHnoHrRh0FRIP9IEAk++zg/J6nituXwNqmkacmowRxahAx3ia3YMce4613awcZS0Wx xOqqicY6s42a2Mcdo0mPLkUg545FXba0IAYjvxU+p7JdLi2xEGOUt06AnkGtfTLdJIUJXPp 7+9d1CEZNpbHHKTUVdalVbESj7p5rntd037PCXH516QtosUBbP5VwXiid9zQ4AGOlRiEox0 WxrQjZptnnohWbVIo1wPmAJPeul1WaCNXiQbFjxhvwrERVt9URg4O3kj3rXEFn9luL/V7pY kUfurcglrj2WvLjNKm4dT0J03OZf8LmUaBrk8kgZGi2AjofpXJsAAMD5QOK7K01C513w09j o1j5Ftbn54eA7f1rmtS0u/02RFvbOa33jKB1I3U6k0lC3UmgnzSi+5mL8zsB6dKSWFxgsNv tVlYto3bcNSSu8jBjySMGuf2dldHXYov8pKk4WodgbhTxVqWM8g/dFQrkYwOR0paNWYmROq 7wqtinbVCAscY/Wnsr4DYAYnk0xtzklznHakpW0E/Ijdj0jU89vWmrjy9ztt9jTlBZs7sfX tT9odiQwyOxHWoejuND4iCTu/PtTt+4ENkqDT1Xy0JPLGjBxnHIq73RSIyMLwMc1IB04yaU rvGCDSrHh8NlfSkpPYNHsOVQrBt2PaiRjJ8x5AFKE55HNKQFUgA1bT+yDIztDZHH40wgsAP lwOhzSuhOCTz6YpV+Vh8gx/KlZSJGCMEAlc89zSlO4UAfXmpiHcbD17YqLDZy2QaUbx0YwV cnoNopzhBGOMvS4DR7sjgc4phf5QRwelDutgewpKiPIGRik3HGAmM075BgAEkjnHSlOWQKD tOavRq4epGnLgMTs9KnbaoxnDdqiA/eD5sA9/ShySoDEMfUenrWcXZ2Y7DWwCXzyB2oRSzZ BwemTSIu0/eGOcg0/BDAk4GOlDVndDQgXDY24XHXFGwZGVyQfxpclVyBtHvSsA0e7GSOhFV JqWqFYbIxYglSMHoKWQhGAWMtxRIJXQA898+lKzrHtG7PHenzJrXcViwwH8RyMcUwsdyjjj 9aewbBAGVPSmHCtkjOOtHmjMcxG4Y+UY6Z4pjMC+eD2pSTu+UArURIOfXtS0YJnUeG036Jq +9VICDaT25rlZMs5Y8DOOK6nQVdPDOpKI9xlUAgfwgd65cZBA4J557U3tqAgGwZAzTS3zc/ kKduONqnH1phxjCjnPWpa00GSKeSzNxTdwbO2k25x1p6Jhic1V1sxMTAx9PSkKZXgfnUik8 jbnNSqoC5ORik421Q0VkQr2P41MACvIGSaUjc27zN3tTy7eSEJG0HPTmmmnuNlZ+SVHTOKT y5F+9GcEZBpxBLjeuAe4qWNum9iVHG0+lK1iSuo45OKc5O0AHkVKCM4wPakIDMeASKVk0NE UZZMggnNXI5SE65qrtOcnj8aUcrzkYpJtbgWHkG08c1TbJJPJFK0uAQKjMnybRTk77AyMfK 5Y5H0p24dSc+1N69TS7QAcNmpUujESI2wFgmVPc0jvldo796aoJG0k4zxQeByOhos9xEQI3 7cdKDwfftTyQ2V27f8AapCflHH407JgN27uDQT82PSjOOaTOTkip1QEyGMIxI5puUBIBx7U 0Bc8mlKnZkiqu1qAgIxx19KdtCsGb16UzqPl6ipByckdKE0wuW4Yg86ArhSQBivfLTwymlf DxdTUFBGobJT75+teDQA4wuV9D6V6vDceMLn4e2dlfajHbaZGQ6IAWkl9sV6OErRo80pLoc 1ek6tkeh6zoNxceH9M1K2aFALcSNGrDdn3FVXa0h8PW2qaXO9nqKnEnlN8p/3lrzTT/FGr3 N/GL93XzWEEEecHaO5Fei6rpLL4filQkhl5I4yfWvVwdCOKoSc+6aPOxM5UqkVHs7nPw3Nt qZu3uJI4Lu4bYYFTCyf7Q9DUejyrau8EnLRnaPaucjkkM8kAOyaBshj296saZqQurtpdp3n h19GqsNaE0n6Gc5uSenmdtJeF4zwFHrXn2vQfaNRVFQ5kbj3rflluiMqhC/SsqVLqW5aeKH zZYUJVB9KvMqahTbRrg5c00jn/AAxoR1nxZcxTELDagvIf9kdRW9o1hEuuy+Ir23ilSJzFY 28gyir3Yiqvh9HtdLaUyeXJdyFSe5z2NUJdaD6tPbW5KwxfIAe3qa+fdKKgm9z1oTdWpLsb 95Ppej6gmraRFHby+cJJAeQ2ep+lZ3jvxgfELWwmvEuJYz8m0fdHpTv7MeaCEXELN57Dy+O oNcg9taQ39xCIXEqyHIcY2Y7VjOCTUe50WTvJdCPDFjnqOaGAJKAjp1pxC7m6kk9qcI1xnr WkU1uDepUeI4wTniq20qcEVpGNWPXBqF41Bzjd7etTOPYTKbcKwI6VAVzkjr3FXpI8sx+7k 8DrUTQ4b5+p5wKyshWKyKpGD+dTKnzLvTHvipBDuGPu+3rSyBzIozxiiLtuNEYYlssRweBT 23ckYoEYAyexqXGcnGR6U3G/vIpEYLjnHHrUgk3jDckdMGlLIVAVPwNSRs8bM6FEJG3kZ47 01ZiT1ImPA547UjMqqCaQn0GT3zSxt87KwUjGRmiK5XqBCxLtxx+NJtJxvyfYGrBWS3GHCj dyCOaaPvA9T3NJxs7oQIqghuc9qGQk/MamyFOeB2pgVSwXB71UrNDK+3Ayo4HX3p7Ruh2sg XaOQ3apVTBVSuanwbhpJJpcsq84H6VN7aMb2uUmKLhckE8jBpIyx+c4PPfk1aQxohLQJIWG AWPKmo4o0yFbIXsaeu4n0IyiMRkjA68U5oisW9SvBxjvj2p6Rjl8EITgUnBkCs5HbBHNFky rtAI4/JEnmDzc42FOo9c0xFjWRS/Kn7wFTyKzsoyTgYFII1DBMZzU3UdGNSISqmTbj5ewHJ p5CKhG4fiKdllZsqA3QGopNphLDqf1ptW1J5rsazKTgEYpD5bYO0HjuKbtcjIAT/ZPU0jMi 4BLDjtirjaS0J1Jy2FIbP4UzcBg4NOZSCRnAGM03aSAM85496xV4qxAhJJx0FNfGACcmpT7 jtULhd2O9D7oOpr2E93baRcfZpNoA+f/AGge1YysDlSpFa1oM6JOc8hun96sjG7GeB6+tXf mSTF1H8bV45poGHOW49qcF2oMH8DTAWJ2kYqU+XQaJlJwdrD8qVcg5Jz9KYBtB5NLGDzjnN U1fUNgLjPBwRUqOWBBOPeo3Qjg4PNOAHQd+1CfQEOCgYzyaBE5bJbHNSJ8gC8EmplKEcnp1 o5bj9SHycHB6UHbxhc4HFOkPJKnrxUQUgqXOMUbaMAjMZIEmCT6UpVVBwM1HK4AG1QCT1qA uRnJyamz3QeQpKleTg5pPMzgAg0xzkkAdqi5JUjik5X0C1hzEgkY4+tI6xeUjpMWkPVMdKY Sc/1Pag7umePXFRZxEBO1ARzmlDADtzUZ6DAyKME85zT3VwLIlIhwAOuaYqmQklsVFjA3YO PWpA525AzQpdAA43kA5pCRt2imhgMkdTSA5XpT22JHAZHPWgqcZbp2owT/ABbRTTgnk9KE7 rUAyDgkHIqQ5K5z+FRqN2cH8DUuBt4AzTV09RsYOo+Xn2qVCVJ3c55puGVjzx3xQmxn2qWG fWlbW6BPQuWzHzVX7wbpXs2i69cR6Hb2hsGmkX939pPAUDov1rxuwi3XsKhsgMP516totzJ IHtEk3QCUsFA74616eDoOvJQfUyq1lSXPLoOFsjatbeba5uzLvz1ES+g+tes6mB/wjESEA5 wfpXD6fEsct3O8eWBVQT1NdlqAc6RGgPy4BIr6LDQjTvTirWZ4lSUpxU273ueM6nF5fiR8E hHGG2irvhOxSfxx9nYZW5TdgcfNVy1+zp4okuLmLzbeBwXHqK1ZLvSLX4laNd6dbm2i8zD5 PDZ9K86rL2dRyfe5vGm5pWfQ71vD8cUZiMAbHU46Cuc1Tw3KoeeyJjYqVO3jIr1u+sz5TMo zu5BHcVgXFq4UyEMFVSSDWuIqe3pkYZezna25873cptmC/KhtVdsHu1cppVr5mlT3zuWknl PA/hH/AOur/ia587VtTlU4jMrKqjvWn4IsDe+FLkuAEEwUk/WvnqV6tX3j35RdGPLH1N4G9 ttJtJ5pzLJAqspPIAFcLq07za3dzHkyOGbj2r1DXLPy9Jnt0wp8okY9BXkdxJvkinLZE6/q OK7cwpRp1Iyvsc2FqScZR7jHxncjYA70gLKcZyMUuQcA4zTZAM5APSuO6Z0a31Gu4Azg0xi WXnAA7GmlgeMEY5pCwZGbnI4FRzcu5YjYCngimpktk5HHrSB1c4kyfTFA4YA8/Wpt1BlhEJ iO9ss3TnpUTJKHx+tSRsoYeYMqPSnNtBOM7T0zVpJ7i1ItpRD82aUMQMk81GTgYHNOBIXgj NZ8zjoPfYc/JGcfgKDuwMYxTAxZhuNOZztwPypvVXDmEfkEg596jC7GVWwCTnJFCPg/Mcet OZ9w3Pznge1CtIGrK4rblcjIbnginKrnAB/ECmqhHsuO9WoEVI9y/OewBpt20EtdRhQ9OD6 5FIuVxnJA71YeQsxViACOwqKMxCQLJna3APpTlG+qKQhHBLPgdhihJCrAgn6ipLiJYWANws gxxt7VXDkHhc0XT3J1sSAiRwp+RT1alcgOMMNoPHHWmejEggnpSuyLGVHUdqcZWVmMjLZOx ckc4GaUMMKODj8waaHKnIC5HrSgb2wAMnnPrUbaod2DIysCcDNJtAyVGTjkntS7iW2/xDNM O5mG7jtTaUnqIaxLH+9xT2LHnYB6j0oEbK5HtS5IJI7jBpc1vdYrELIzEEkknp60ojDc/J/ wKnnAdTuOc4yO1QTiGOZlC+Z75xVez00AmVjuAzjI5BppY5xtwBTm+Xdx81M5Lg9DWcXdak MGDE85C9qaxIOakJw+Ccio3GCcdKnZjTN7R4P+JY8rDI+cnn24rnk6DJye/HSt6zTf4evJF yrKqgNn35rDB6cYWtJ7KwuojHJ4FGBkHODS9CPejoCMVEddwHswBAC5NIrKBu6GmOCDw3Wh VyMZFF2mDHEljtNTpgkEIQVHWoHwnyls/SpFYkjaDir0Y9h6E7snPFSbtzEBSR2OelNC/MR ggn3pcRg5XtSu0w3FZsDkZI71BJLIyZIwKfJKR0XA7iqxkyCTytU7NC20GsSVPPPaoySCO5 pzYCgk5PUUhYkdODWPM1oOwjE7dzH8qaV+YkfN6A0hB6A4FOillhJZCAx9Rmhq6uhWQxiCT jOKRy2BijqOvPenYHGDg1MW3owGbcbTn8KcBhiQOKfDGJHYeYikDPJ600u3UEY9KrqFhG6Y zRjYNx/KkY/NkCkznGKNHsITIyuR3qZm5IwME8URf8tJfMRDGOAf4qYWzz3HOPShNx3B7A2 CwBbmlKjcQT0FR9Tk0uSenNN7aCFUB2yO1WI0IDcc1V5XkHBqeE/vMyMacXfQokYMDuKjnr UYXksABU5CEE7mOarliOAeM09UHmaejANqcGT/ABV6j4PKXV1KkYwd549a8v0Yp/a8BY5GT jHbiu38EaytlrEgWxuryQuQI4UyD+Ne7llaEGnPQ8/G03Ui1E77VDLYXBjxtWQg4NdtGPtm h7wR8if0rgtau31qV7dtKvdPvIUL7Z1xkV13gu9/tDws2Rh8bSD6+lexGcW5ST9P1PNipe7 G225wdjC0l1qW7jexUZ9KyC8Vx4RR5X33VvftGTnkD+E/nWlczyw6rc2DAq8RYg+ua8yu7i a01+4kWRvI8zc654/KvJzBf7LGa32/G51YaTeKlT6Wv+h9KeD/AIjXFs1v4f8AFNiDtACXx fahX3z1NZ/i3x/d69dTeHPCOmSAyMY5L9j8qp3/ABrL0HVNOu9EgTULZJ5NoaFnAIYf4ipt W1610PRp2t44Yp5/lRRgYJ4zXFGlXqQc47I65VaNKqqfVnjOrQgajd2kbCQWo8st6n1ro/h jcxy6TfaY5/erciQD1Fc8sbhb66dwGkYr/vH1rS+FQd/GlwgHWPp+NcOGl+8UZHrVU1S5rH p+sW0fkTBiWZlI49K8s1jRrK38LWs1judzIzyZ/g5xivYtXAjkeFwQxGRxXkUFzK+l63ZzR sfKYgH05zXuZiotQbX9I8PBp3l6nIYO3AHIpjF88+lOibdGJF+Ye9NLAsSc5rwZNuPN3PWa sxGQSFFVct3pjrKuFIxVqMLwe9Eo/u8U0rx1ApKM59ulSiPCEk1IoAYLwacVySD29KmzQES MFZSODRLO8m1ZOPTApSrAbxgD3ojAklMZdVwM7mpyStdBchKgoMn5vem7SnTnPbtTgwMm09 u9PLLuz0UdfehPTUTfYgQZfGCCDT8gjLHGDSbg67ccdRSbgoOFJB6VKfK9Skr6gQp5P3Qc0 5lTaWGTntRyVBAxTjgZwB07VfKt0HqADEYBzxT4nEfygEE1H8pH3jupwwWwMmmpJh6CsW43 DPPUUwHB3HoelJjAwzc+5poZSB1qLuL1BEoYMTvBJHT3pA0hfcmF9hSROAwZgSB2FEoj3Zi clj2xjFD2ug6EnJGFOcnn2qNwwONuQKcMqVGRnvSsyqu5yS3bFGktGCGgYYMVoLE4cYyO9C uu/kdeBmkKqDnn8KcVysoXEhCvuHvTohJ5hIwQKXaenc9MUoOCVXpjtRK/MmiRJAWmLsCOO 1ODBLd0VAXc9TzikLEPgDtSSBvLI7HnitWoyWm4W7kauFl6bufunpUc2Wk3CNBn3p5J+bPJ HHTrUMuAwCjAxRGTirMaimTZxlvWmbiWw3A9akJY5CgYApiFFYFh14rntfYyEYFTg9qjbhA T61JuG8KAQV60xtpOScmi+lgTNXTrh/7Mnt84jbJxjrWMr/Ll/wAq3LaGc6EZ7dCzb2BwMj GKwlIB6fMeRuNW/dtcS3HB+h6CkDFgc55NLgDk8mgnBxn8Kh+9qhoMlW9QacmXOVA4pvUYq VMlcKBVJrYYE5UdCamQ7UBcYJ9KhYbcEnk9aVeBhiSOoxUtNaoZKXI575phb5iob5c8mmSZ KFsbh7VHkvwAOO1Wpp6MLEs0wOAE5HeqxOcknkdKcHbPYH0qPPzkYqHpsALuJHy8U4xueRT t3GAM04Ejndn2qboRF5ZzzTCPU81O7B+OlRso2jnJFICJQNxzxSHcSRmnsPmyFwDRgA5zVa PYTGDjDd/fvRyzKgBLE/LTm+8D7UKdvIJz1AHWs49mF9BZYmjlMTjY6nDUhXBADFh64odi7 ZYnceuetMJK4AJH41ra2qEK6lSNyDjkZ70DAye3r60hLv1bNLu2jpkipvcEgJwM44oVh90c Gm5OcmnA4bgVPM4sY4oqsADuJpd5UcjmmMR07nvTdxzjPSr0jqhEwckDO4H9KQKA/wAxpA4 xg07AOSMg+1OMr7jeisa2jCM6zbAoG5OEPQ8d67DQPFcWl28glujayJcMIxEANvp+Fcn4Xs v7S8R2NmUIEr7SFOO3rTrkRaf4yexaFYYIbna4k+fv1ya7aUpU4prqzOSUpOL7H0Qut2WsM jwajFPcyxDzFDAueKqfCeUP4g1fQXJ2rKZRu7Z7VJ4F1TTPEVxetFploklsojW6hhCHGPau Rsdbm8H/AB2TZzDcnZKhHUfWvaqV7qLUfL7zzIUHdtvT/I6m90Fbv4nTxldqRqWcewHevDN eKHxFdxxSZjd2x6dcV6n8RdXv7XXdW1C1uTaLMAiBTzID2ryo2pBeR2DTIoOB6E152Oq8/L TS8ztw1BQlKcn/AMMbGkXF1d+G30xX+eFvk55U9jmua/tC9kvVjvppJ3QkYc9D0rZ0ORrbW WYcxyKcj3rMljEusyyKvVz17VxVKk4xSUrI6adNObaRtHMemDeQABk/Wul+BltYXHxFvDeS uAYMrjpnNcTqV8IYBHvDYHQVvfCSW3g8U3FzLcGKQRgRpnbuOc1zYfm9qpdzuxVnTUD3Xx/ Lb214sCgCNFySOuK8G0iY3dr4guBG7JuYBh0r0Xxbr0N/eSaMJFF7qTbPOc8Qx92rizbL4f 8ABN/aQTRyJISN6nl8cZr3sQnKcYLWybv+h8+o8qc27XaOBs2Y2hVsDBNPLBjkAkVWs932Y sudm49u9WcB8HFeG1ax6y21HDOQQMURxyTyuvRgMgHvT44ySSxPHSp3VuN3HHUVq43WgrlF kZX4b5h1FSoc/LyT3NGwj765HY05Xy4J6CoV9pDYrLuQfMVAqGSMMP4jjtVtihORTD9wg9a bhYCkIwxOMjHXPaklOQFA4FTtI+0qFGO5qI4OQD81KUbrQd0MBBHTGKWSIoiSA7lb0NIAVG SKZu5woPrU3T90VhrsTlRkHNS87sEjHt1qL5CoO47u9SKjO/y8cdamK5XqXugLLkbM47mnb fnAQg455pCCj4zkU9S0YO0gFuDkZqmk9UJEeMpuLEc0FDg85FSJEju7E4IU4DHr9KFj+bd+ lU9dBIYXVcbAQelDrwecnuRUmN2eMZ4pZI1SUqr5C9PelZx0YdCIBeGGW4qRQjEKQc/Wnor orAYIb71SLHD9l3qzfaFbCrt42+uaPZ31QWIfKD/d7dqeu5QRjCe4qZY4xH3TPcfxH+lI6s /UfcGcetNJPQoYoAUgjJ7ZpAoRxvBAPqKl8pzGsgU89OelS+ZujWMqrOBy+ck1VnF2Fcqvt Dk8n6UmCFbaM5/SpJAFbA3KTTikina3BxyK19lpzoCuw4Azx9KhdVyPlY/SrPl5yN3PZaim jKsMF+nYZq4aocXcYcBjjJGO9MyQykY4PA9afu6qTxTW4xtOOxyK4bGIsrrI8kjKVkbBAX7 uKgOA3fp3qUgABQeB2qJlLEkqT79hStfUZvadcz2vhu5NvgMWOST0B4rnRn8OxrbsQr6LeE jCKBznqc1kEIMYJCE9KuTutSRq7s4oB60p46dO1BXOCKzSsNeQmM9TTlJbnsKCpxnIAoAB7 8CrVpA2ObhcnpTmOEBznPaoWbIxkgUhLBBnn0xSvylIGCDuT7UZyMgY5oYZxxQvBxnnNVZN XAY6fPyeKcO9I+fMJzmkbOcg4FZiuLnjpS5OAc59qaAegbNDDA680Wuh9BQwIJ6e1NJGC24 k005XBNO3ZGSMUc1nYYzcxABJx6U7b8uaTKjnk5p5xt+8aVrakDMcj5u1N68kdKUEM/IxTT 97aKejEOBXZ97k0EcAAZPrSDGOlO+nWhJoob07c0bcc9QaQgjkGlPKZHSm4rckUAZHGaTBA JB5zTRnIHpUqBNrDOT2oVhsaehBxx3phbnrUjrgAkcmo2XgE4z7VLjbUEKCwjBIzk8D0qQD jJY5zximbiRwKFPzcZNGkth9Td8O3p07xFZ34Bd43z5a96g8RST3nia+uZ4jFJPISVb+God OaOK8SQg5DDnuOam8Tbj4gmkbJ34bJOc10OdqUYtdSYxvNs91+BmjXem6xcWcl3bXNtdRCX 902WU46Vw3xlItPiXLLZP88QBJHqKxPht4nTw7raeZMYAz7t+7bn2J9Ks+I9RtvFPjuV9OU vFISXJO78jXU+f2SinfUzj/ABXoYN3rl34jvbS1kUhUYbiT1NalwskeutbsmxGh4AqjoGmq vi2VedkeRz2Oa3vE8f2TxXbFsjcoBb2q4UqlSDrPa9iHWjCfs+rMfT2ZZ/k+95gGGqhINt7 LPnIDHNXLiN4dXmzkRoDIvbNZnnL9geQsM4Ix3NcFSnK/LN7HdSmrXSK1yXuZ0jtomlZvuq gyTXZeGrWPRLu3nv38q46hW9fTFei/B7w3YW/gnVPFF7arLdFSsORnYB3ryzxSWfxELlpMb mOB1NdtGgqMHWkrnFWqe2fKmaWmBdb8aXclxJttlPzvnkIOoHuau+N7+KW3MdpCsSSERxxe igVB4btI7bSpLiQhmmlLM3cDtWZdFtX8RMsKFoYB1z3r1rKnhPap3lPoePJyrYv2LXuR3f5 GCIjFEsZGCfSp1TbwORinXQEdzIqHgHHNIjqwzzx6V4EUr8rPoX2HZ2jbnFHTLbuajZ8nGD 0pjkqAexq3aIiWRiwwDg1GFHRutJu3N7VJFiRiCvTvWbSk7lANwwvGKkyWb5iFpcKADg89K l8qN13hskDOKpPoDRTkjABIOQe/rVfALYzg1aYbsknHtVd+GwFz9KmfuiREzFeCBtppbC/K q/WnupzjHAqIruGcFcfrUWT1KRGSuBjpU8J2yrggfrUYTIzjJHYjinElWBAww9KUddBjpHP msR8x6gAU523hd67SB27mmiV1fftwc9hRlnk3EnJ9qVuVhYcgI2lhj3pMuSedpPSpAGyAea kRP+Wirgr0zV8l1dAtBEVDCZfOAZeNlKiFmHQLigsxYuoGfTbxTlAP3h15pxV00xsVFBPIP HXmnNhvuoRjpTo0B4Az3qRW7CPoK2hCyFIhCMVTGeetSeWmSW6kYpM4YLnn2NPYYYAHIx1q 4wTYrkflt8oUkEcdaUoFJJBGPSpQNmGKknHWgrucORuUckA1o6cbiIQHZmfYSqD5+M4pykP lRJwaUSOu6ON8K3UdM+lNfbknjPtTkuXQa1ImBRiAeh61GwfIPtUhBU7gM+op7RFgp3beOl EIJK49iltHLdDTH9fWpHUgHnB461EcDJINeatDJoYfvA+nWmt94KWIDdhTzncc9GGKbnaRg dDjHrUt66Akb+mLbNobwyK3zu+dvsOK5vAPRsg966zSfMbw9qCxxA5GQ3931xXJ4ZRyvIPI raotNBC9GweaM5yM4pF+8D3oIYHPGfasYvuNabCgA5yTn0pBgnntTgAeehpFBGcjtTatqF7 iON3NKi575NNyeaVdwFUrPcBNpBIxn8aFGB75pGznjg01SVJz1qXG2wx5IIK4waYQeBSsM8 55pFY5GMGno0Acrx60pO1cd6CrYLEfL60Y6E8moeg+g3aXX5uDTscAmk3E5wKWZSjKpw2f7 rZp6PURGOT6A0Ej1zSqAerHjpkdKHXaeoOfSpStuJjR1yaM7uegpduOtNIGRgkim11QDmBG B2pDwMgmjOWGOcU/OWyQBTXZia6jFXJJpccYyOKacBuOTSnp8y496T0YLUTZIPTBqQFeOMY 60iqxPUYUZppLHnHFOya0HsPd2ce3aosZXdT8kjgUcAYPFHWzFcaoZmbnApFznJ7GngYycH H1pQBtz0GetS48ruhot2TBWLsMnPFXfEKme5guAMbohn8Kzt21gytwK0hIbuO1fIIDGNs+9 dMLSg09w2MQojLlj96tfw8kyauggk8ptpYEegHT8aqTWclvdPFICSp4HtWjpokW5TamMsFN YxbejNYw6nofhbTbCSyGtNchb2e4CmHrxUPxI1K0V47T7N/pEUnyyj+IehrD0m9Gm63DBIw WKO5Vm56DNSfFi6tLrxnIdPmSW3wpVkORnA4r2VOMcC15nm1ISeNT6JGDq0irCZgSxlQDg8 j1rA3FwiEfM+AT6Vf1G486G3VeqrjiotKtvtOsWlvsLFmBP4c15037WopLqdvwxPojwtqi6 X8P7mw6ZhAx+FeJas4uPFMJLfLycV6DdX6pYSQRHDFdp54Arza6ZG8TpHncE4JAr6PM4wjQ hCPWx4mXyc60pdDVv7xbXRQiOwcvsAHpW74bsorPRbjUJf7h+Y965K+jknMMC8DzuPeuw8Q XCab4bt9MjI3uoZgK4lb4r6RR38tpuK6s4ec5mLsQ2SacCFQAVVL9QRyTUvmARqB2PJrx21 L3ludtuiJwUC5PNQykuNq8e1DkZUlgR6iojuG7A98k0KSe47Agbac1KCFUKDURY4IIFRmTa Mmpfu7Fbl6H54W3A57YNOGS4XzOoxuPaqyzARbcZ3H1ppkYdOnpmna60Ey9LF5ZZfNEgz98 dDVaRNrZBpHkyRgHJ7Z4oKknDHFPm5tGCRZiiQ2pP3mzUEgXdhh07VJG4EZRSM560xl2klm GTScbDKpI8zIGAKaFAYMfxp44dskc1J5DvCZQuFB9aSV9h3sQAY4BJyalKYwKcFwQcEqanE ZHbrVqN9wIFDNwc1OVVnBQnFCdRnjFTgx7VVa1VJp6CuRMhUdOKcvyq+UGSOKfjPy5z60/O 5NhAB9a6PYpq63IctCBTjpzninyQtGVDDGecA9aCo6kZVSKkKhlBYHI6VpCHu2ZMmCoDHy+ MHGMfnTcYcKeApqTYSgYFnAOMZ/Wh/wUjtTjSs7lJ3GOQoY5JXPBqAby3y5PH0qfBIPqOgp W4wWXkjilOF5aFXISmGBOM0kqkqcLgetSsoySOuKYBvjAVnLHqAOBRUjpZgpIhKttJ2kgd6 Xc+BhO1PVtoaN2IHp61Zt4wYgSAfqM96mEG0O5kMGaV+MgetRPnIxz7VLNJsdnT+LGabHsZ uTgeteTF3MkMcKMbQS3eomwMevap2ZdxCj8RxULhMZ29KexVzesL42vh25VUJldiFOeD61z u4ccnita1bdo0qBE3BiVBGc+tY+8Ec5wPQVc+hI4AjDLzTc4Y5HJpwG0jqAaTIznvWd0wGh iOfSnpgnnPXNOAwMnFMBwSelVzWVmMd5W8kqcfWpEs7l4mlRCUXvmoCOMk4I5JHJNTPcAxK qFwBwRnrQ9UMgIJOe4pMZ5xz3pSR/EB+FJn5eD3qUwGnrkD2xTQME0uQWJzijcDnPHvTkuo DgWdPLyQvvRhh1oU9CDSkgnr1qU0MaDgEYpm0gg4xTjkcYzS43D5jg0rdRbkWPrmnnBIJ4+ lNIw3XIpxbj5ad+bQQDgdMUmc9c04ZxyM+9IF6nrSvy6CtcYeMlc0Bsjng1L5agbgRk1GVG cd6bTew9BB1x1PtTyBtbLgEDoe9C5+g6U8HahQKDnuaa10YtiNeQM9fal5yQRg0gbClduD6 1MiqXAY5NL4WMFQqmWGBTWCZ/rU7dDuPA7VDtBB+YfSq+JXAaApY7elNKE8gU8EbsDpTwCF B7UJ82giNVdl+VcgdantJiPMtwOWOVx69qkCZAw35Uya3mgMU0bpknKlTnB9xVWcdRnQQQP qLxiSP8AfqMOD1zXQ6d4clEpZ8xbTlsisnT7u61WaO7i8sajEBgJxvx/M1Z8Q+PL+4XyWs/ s0+3bK4ODkV0xhBR52dFOotmYOuMp1K6SMk7uCw65FZN3E4tgwJbuSaWyuC9w73O4xyHOT6 108Vhp8miTma9jXy13KrHkn0qKcZTVuhhUnG7l1OYeOQadbSsPkbPzetaHhcqt9PfSDBiX5 an1ONE8D6cwXY4kY5HuelYNpcPHAY42ILsM1E4ujOKfVXMqcudOL6HoiaxpkVpcNqSCTKHb 5Z5Ddq4S1bz9aM2SEzuBNdAugMdHk1K5bYiDcM96xdNQIkt04Cjn5j6V2YnETrJJ6WIw9CE JNwNayLS67BFI3CEufapda1D+0tSll5AX5VHtWVZyxgTzLMzPL8ow2CBSHI4z9awjUfLbud LScuYZLwARyaQYZckEL3AoMgZdoHSljOVYcmua0kymNBUyMqISD0p2xiPnGCB0qIqUO4ZDV MS2wODlhVOKYr3I2BywK9BTkhEwAKjOKRn8znGCaSJyD1OcYpRfRg9BfKKttPI6AUqqNxDD NIoJI3MQamjBLAYznvRazuMnlgVAm5Soboc9ajZPk+70NOyW5fLY6Z7VIAmwhx15BFXKN1d CTIcEkgjA60FVKevHFSlsAFRk96YZEJ6DGKpPSwDCqlANmT2qZNpAU7gAOR2zUIYAgoMcVO mWIwOTVU4yT8imtBRGNp7AUpU5ClsntipVEZifc4DD+H1pI1Ekqq7CNSfTOK7FT5tjPmsHl oApBPB5pyoCwIHI5pzIA+0P8oPBx1p4UY3fxYrpUNLEcweUX2jABA7d6R4io3GpB2POcdqC jMBnOa2VNx1M+foVlUht3bjIqQKD8xb8Kk2KT6dOKR1B6LjHtSjBspsjAZFKjIU+lOUcBim Qe9SIAByP0qRyFjRVBYnsaqMHcG9CqU3Oc5x6mmuBkgjIHTNWCCihhjaeMe9V5G+bb+vpU1 YNMuLTI2I3kJ8vFIAULEE4Pep0/i+nXFQNyOTkA1FSDaKSVxHBACj58+vWhX2IFZsUjYZjw R6EUvkFgCZUXj+KphtYpGW/9KYDhhxxUshVgGHHtUJGeK+c2MyfK5GRULqqseppyBm96Rz8 zKOAK03GjVtkjfR2YtySwwPpWCMEDk4rpNNhEeivceXvJLDGcY461zqg5z1HSrlsIXvnsKR QOeOaXBwQKQZBINQ1ZaDQ5hkAYpgX0p6A7gTSnjNUldAxhGCx7mmEEjNPGS2e1LjDfN92la wyLBJx2pwAANOHHbIpB6EU7X1FYhbGcgdKc3I4707qcYpowP4SahaD3BVIHFKV54PIp4U49 KByc+lPlUguMlkkmYF8KBxwPSkVccE5HWrBRTED3zTCoVaNpWArsBnNN549KnOMjA4pNm7H tUOLTuhDFBVcDNCg7uKkAOMAc0GNgemaFd7gxrD5fekIGQCM57VKF45U0uNyjviqa5WBEQQ 2SOlLjcDnn39KlZXJHQkUhI2EMOfQUSSeqAh2kYAqxFHwT3pBEWUFcfSrKBPKYk8jt60Rvs wZA3KYNRMm1yFAq0VG3kVGse5iMYJ71bjZ8yC1xgRN2RjNDAFipOT14q01sYwDvGGqDysSE o3fvQ3oEdAXO7I4z2qQoAVyBmoju8zL5A7VMpyANm7HemmlpIrqT2sj24WSCTypEkBDDtXU aZpGm6nd3l9rdwoZE3Jk8O1c3Yx52t0XfnNatvp91qV15FopcscZFdtKDbel10MZtJXvYhe SLz3+zhEGPlTbkY9KrNp0V3D5+1lh7L/telXrzSbqyuPIdT5g7Y61Ak1zDE1qThW5KkdDWv JK/LNWJUoNblHWJpRo9tan5URuFqhYaZJJKJUdQynIRjw1aXiFIg1pBC4Y7Qzk9qbaxeTH8 wxjkCoqcs6qT2skOCUYtrQ6K4uVvbZI9ZulhtoQNlrb8lz7+1c1qYmuYHWNFjiB/wBUnp2q 5Z2r3t0IkJZ37HrV1tNdba5ZhhYTt/GtZYeVT4SfbKGjOesoVWEsRzjFWM8fMAakaFoyyjq OaBEuAWYOSOmOlcM6bW25vGSaRCwzynyihcqwzz9KcYzghs+wFCBmQ44I7VCutGadSNgWLE 8dKQqQuB65FKA2fm59j0p8km5ywQISMYXpSatqCWpBuOdxHSkLMDkfyqaNC24FTxycdqaRj od1Jx5tQvbQcNrKN+SKmTPHYdqiXccADn0qY5YAkYxVJW0Yraj9rHJz+FLtx8uM55pq4+8S cVIMlN3X+dXy21GtSMjuTj39aYIlZvuY96lBG3lfzpQuH5zt9apR5xqyIgrtnoAKlj4bJ9O 1SvGGjAT6mlKqGHltvAXJ4rWFNp2RKaZGU+Ut71OiFgG+7/WnJGSCcDn3qwB+7G8ZAPAWvS p0WtTnnNK6REoLZVs471Ike3inbsNwpz2HpSbyTzwfSulxuY81x6bAhDjJPQ+lRlsKcnjFG MdT+FI4wCAtU9NBpCFuApyKcW6YbIxUfzFlBP1Oak2beTyPWoiuppIYeMcnmnOwPMbHgcU0 NjBwMZ70s0hYEKMZ6hRQkmxNO5FjKFs9R0qPLb+AM4xUyqFXdt7ZIFRuu4blxxziolo7G0d BwBZiM7jjoO1RhVUEEk/WnxEM5P3MDGRUbZJOBWM1yovdjWyM8YHrTZJS23IU8elSkM33ck jqB2psoYMBvYcdAKI6Iafcx2yG9sUnfPY0+RNrH6VGBXzTRmO3lVO2mg7hgfUmg9DQEzKME A4oQzorS4Nl4fkKTKzMSdpGeCMVzXzAE5yD1ArYn+z2+nRiNtzSJhh71kE4PTAPFayd0JDc dzSqf3e1Rk0oAUMH+8OlMAOfk71CfRlC5PRqP4N3aggHtzSgDuT9Kt+QXE+XAPenYz0oIXA 2LhvWkXDZyKSfcBhAACg8inDnPHNN+VRuPIPSpTGFwXOQwyCKHvoNDQqsQwHPSm7MbjnGKd hVUBDn3o4AIP3jTburCIx6qc1IFXg55NCgAAEd6dtTeBtqEmgF2qEGWoMfHzCkCsRkY2ip4 m+Ubk3H3q92OxB5a7l2nb60uzc+FqYLlxxTiil8cipSaeoFXZ8/HWpAuMNnqKtBcAD2qEp6 ct/SravqhbEJ3bcDrmm845HOaldcfKv3e9AjyQcDFP1FYTap4Qc03YMjHX0qTaNxKjr3qUw hcAvmpcXuAwIqjIxn0pwHB4HB6VIFXoBT13K2Uzkiq1egEIQc7x3p4j28k8dhUhU4+YE8Ux lZWGGBHpVJNKzGNfJwOwqIghuRgdKt7ULHIIPotKwtiOhyPWpcGtRLUznP7zO35uufWnI0i AsBgdMVO8Qb5gcMadb2huLuOBG4ZgP8adud8vceyZM0ckcNtEDgn5ifSt7QvHEPhO+iuYrc XJB+cEdaoJEtxq32dfnC/IoHfFZVxo7rfSxupLhiGUjpXZ7Wph5Ll9PuOZxpVaevqdRcePb TXNeN5fW4tgWyAoxxWdZSx6r4rlWzZWjZiVJ7fhWQugfJ82cLyMVY0u3NpeNLaHayggFe9a yxVWpHllvcmNKCblHciu0MmvzFyJCr7eB0x7VseH9Jm1i9nji+ZlG0LVd7e3NkksN0klxuz ImPm/OrXh7VbjRbqaW35mwSvHrWlGmp1FzLzFXlLkdiPS9Y/wCEc8Qy3nlCSSCQoYyueBUx 1dtWaOyhiHnXsxlYDsM5rGuUkubuSdyGeQli2O561saDs0fffFFM+CsYPvVUXNzdNbGNWyS l1K91EDczJ/dfG2q7Rn7+3FX41L7pGI3GlkTfGF4yOorqlhm1cUK6joZrJkCSqzL85YHp1r XMK7tynKDqKr3EcW8BVxmuOrhtLnZCsmzMCjoD1ocbRjHWpxAyvnH405oTyXIOa4OR3szov qVEkeIExkqZOGz6Uix84wQKmeEjBU89KtW9oFPzHJNEaUnL3Q5klqMhtwGDD86sLCC+AuB6 1bit9o2uuRUpgGMZP0r1IYRvVnHPEqPUz57YxAFH3BvSoljYD5s4z+Na6R7eWUAHtSSWyKM 5ODWksJoZwxSuZYVncNjaAeh71YaHcxyAc84FXkhIGG+anCERucfJkVdPBu1xSxUb2KRhBC gJjFOSL930GepFWhH3GCe5NIXjB+6Aa7IYa26MfrHREYVRxgYpNwRgRjg07coYkcikx8hLY DVq4WJU29xcb3LO4XJqM/KxUMrD1pvG4AEEmlVAAfXFZzi+h0QaFZkZAB94c0wEnJPbilYf icetAPB/iOO5qOVs25rIAFWQbmHTmnYPKnlTyMUiqhcZPJ7VeIWNeFAzxk0kmlYHK5RMY2Y K/SnRWU80ck0SM0cQ3M/QAVIx8xtoAAHcd6tXeotc2VpayRxwRQKQDGMGT3as3Fp6GtzLEo 2DOQMZqOaRZJdyqFwB+NSoMxlijMnf2FMllVkCrGowMbu7D0NRU3sVbqREBnJUfL3qaORIz uC5OOKYikMuSAAOmKV4TwyisZ3bNVsMZ/nZ92MnkdKWXaSuOeKa+1WPA3UpAYAlgOKuMHYL N7GRIcsag/iwKnlwGOKhbg18zJ3IsHbNKOGHY5zSECl5GMCpEPfcxAA6U1lY7QefarckZWF ZcVSckv1wKAGFSCF6tTwB1PBpv3iGP4U4jbKEk578Volca0EaPbKFPehlZAV7+lOyeWxkH9 KQMwky5yfWmvdKZEXwoXgCpVj/AHZYZwehxxSrHF5jGQFgemD0pymRY/K35Qfwk07c4iEoI 2wRlfSlCnBZfl9jT9gLAk4alPy5yckcVKfLoURBQGwG7UrjOD3FP24Odo5pBGN3XFU11J20 GANwxHSpDyckfSndDhDmpFGRzyfSkn3HYiCEkAdO9SopLAFckcUpUDGRjNTIOwPy560KPVA AQhh7danAB6AdKh3HOByM1Ku3GMc1pe+jHYYxO0Bhgio2Qg5A/GrB4BPBzTcDqOlJxtqSyE KMYx8wpPvErwDT8YJ9c0bSXGBgGhK4wWHYpDAEGkKYIxwPWpgnzc5Io284K8CqSewrEWCpw FJz3pQpB+naplXay9CB2pzASPuVAgPYVoqb3H0Im3EZXp3FJtyuSBmpiB+AoKqUwK29k5Kw rkCxtyen40AEfL5eS1WlVDhe4HJo2jjnGKXsZRdmJMqtAVGGBzWto1hm0vdQJCpbITz6npV QoSvJJNWL+6ktPDZtIyF81gWx3rZUlTlzvZGFZyatEi0ScWt/HfYEnlHcw+tbr3kd9qz30d v5iyHEqKOUPr9K5zT3gh0+Rlbrxg96bYa9d6D4he6sdpeVdpVxkEGlTknC1TuZyh7zUOqOm vNUsfIa20+2YzN8jyMMBar6TZ2f/CVWNlAd+VzJg8HPesq/vJZts7lo0clmC4x71P4Ly+tP eyfe3jafRc1vFwdaMF6GdnSouTG6ra/2Z4hu7bZtUOTj61XUKLgXCnCnhgK1vFgE3iPUG2M yhQd/pWHYy+Zaupb5uwqJ80KrS6M6Kb56afdGolmzYe0VZo8bjz901VtEmurgzXIO2MHauO lRWEkqGRVHzjgZz0rYeMQP5JyWwMivQo/vZKVrI4K65ISjH4iPAwMKBmneWPfPrTgoBHNPD ZPC5r2VG6PJ57EHkAKdoK+tRNACvIHsauuARuYH8KUFdvzA1jPD8xrHF8pmLCACjcikFmSc Hoema10iTaSw5ppRec/hWDwJtHMtTMSyVX3Ng47VcSCMENt4qVQcdDUyrxkn8K3pYKMDjq5 hJ3sNKLjocU4BFIBXIPenkYBGeo60gUnG79a9OnQS3PFrYqb0GBImAJ7dPemmN2fjG30qRl CoGUZphLDqCCaiVOKOqlXnJIaCDuU4BHeoyGJO5gcDFOYgrgjv2prlOwNYytFaHdSpzm7tk J6dyOmajK889KczcYU8U0gYwzVlds7o00hrAge1IclgOvuaMdOcilYjcuRXPO70OunF2EHB 4A+tAJzjOTikZjkDbx608Kvy44PrWUro3SRDgt1UggdaMcbn6dBxUvysW3Ek44oQuqfwkD1 9aHfcvyGIB5m7GfrUkkjn+LKnjFLu8yTsKU8HBAPGRSV2NKxErOuCPnwenTNI4baOc5Ocdx T26gBetROcNk5Kj72O1TFM0bASkIcNgHg471Cy4bMnBPTbUxGH3MpwRkDtT0uvLge3W3ifK ldx+8MnOawnH3rmikVyo85yNxGBj6VIeFKA5NRukse2QkMCOoPIpcRtGSVYDGRinON1ZFXI 5FUZz1Peo2Rwq4PanSbd3OeDgGpMZVcA9KqMHYcZNbGOy7hkDnNQuuOCOasKMHLHaBzzTJB wXzkGvlHsNIg6ilHPYj0pOccd6XGGx0NZdCTen0+4/seO5LAqwxhawCD06nvXYaXsk8LSoW +ZWYqDzniuRGcAdzzWso2sA1eUAxjmlCnO/GT604r90Ggn59oHFCHoJt4yv5Uo3becU/BwR nH1pyICoOOCcHNUmnoxrcagyeAMGnmNgDuA9jUsNu052xjFX20e4WLzHIKj3ocH0BbmO6Fl +UgluM+lNweh5BrWmtPNbKhY8DHy1ALMrnjODVJDbKQjUMCDn2pdhIB7VaFuxJK8+lAgKgA 4zUtAQInryakKBSCV5Hf0qWNAGw1SBWRyAcq1Xbm0GRmMqFBZWBGc5pQowNpxUwjfcSBzjA FIsaBfmbDUJOL1GRlDnkUpXAyDUxVsA8GpAEB/eDr6VryJ6oHsV1UjGR2pQo4+WpccDPFIw K4ArRQ6EEBQBuafgenIp23PBNKeOnOKaospuwgBJpSMjmnrgKeOaeoVQc4yRxXXTw/NuQ5a kI9Fx+VPUdTgCnMCDx6UvLLggZrrVJR3JbuRFAwwTSFDtwvJJzxU3lkAZA5qZyJWUIix7QA dvercG9iOaxXWPA5x+FKQMcrmrAhx3/AUvljBHU+tJUrrUzcyvGhyT2UVnahdM9tGsg3IXx jHNbIjCqccjFUdQnuv+Ecjhm0xTb+edl0o+YexPSvPx6dOKsaU2pMrIqi1x0B5Ge1V5Yc6l CBjlcVdjt3OlmRdp5x1qG48xbi2PAYiuHlbjb0NLpMs6vt+VIvu7Qo+vejSZJLO6ilViF3A Y96fNbSz6lYWyY3Pyx9q2NZ+wrEkGmxMgVlV3k5+bv0rrcKkZ87WxzqpTnDkXXoPtJRqGp6 k8rbmfjb2rm9NQJeSpnjJ4re0sG31GeLcH3/xKeKxLWIwaxIkoK5Yng5zzW9aopShUXVszo xcE12SNKFEF/EEB+cgGtfUgn9oS7RyoA/SqWnIJdat1/hDng9RVy9YtqE7MABu7V7GFhdPy Z52MlyzT7orqpZADjmnAbDgjNNxlcgkZPQ0iFieGr0TzWrjyw3YHAo5yCTkU3BB6ilyC3Jx VJkuDaJOcgE8mgkscMM46UxWwTkZHqakIPGWGMdq1OPlabHYOQRxRgfeYkmmB88daDhetO9 hcilp1Jl4zyQPenM+4b3IBA496hdhgAY9MUhbPLdMcUcwLDO95DncEZ4z6CoHlLMOox3PSk kOTuDDbURPHbk1jOTZ6FOikrEhcsc7dp9u9MGQSQM1EWPzFuTTdzqmQcCudu56VOFkPJ2cn r6Uwgn527+tNZyTnPNMYtnDEc9Kz2Z0QRNtAjyCBUbBSvDEnvSAOy/KAQKUA9QeamS6lLQT DkZHIFKrkKoI4Ocj0pV3cjGaVT6jJHXFTKNy76ChMRnDg+me9NSMzN5YXB6kinAqARjkD8q dH5Zk3NIV78UmrKxUXZXGF9jY24I4FKvYsct2pJAC5IyVzxSrlgTjac9aSjobXTSYxhvU/N tY1CRuG052+g71NIhUjce+ee9RMpVgY1yR+lSlqMVN7gJnnGApPQU1yzJ5AwVBzkDn86Bku SzdeDjvQdzKOcBeBUuOo4uwiom35gdx9Kfv8tHBUjIwP8aDH8x2ZGaQqWxuxheoq507LQFN PQgdSv8ADlRx/wDXpw3YGCQKcypliSQf4cdKJMqFwe1aQjoLmSMhmyw6MMd6ilPzADgelTE fNyOgprRhlyBye9fDW00OnUq57ipFyxz1NDRkSbRU6gRxlqmwkjUglkj0XMYMYDkF8dc9qx x8n8HOcYFbmnFrjSpLaYlbcFnBH97FZKLnoMH3reWq1FbUiAAGSOaUJ83JBb1p7Ic4zmnIo APFTG6KSGADzMtzjtUoViWVCuAM4NAT5sngGnBGfgDpVNJrQLWY+2JWQYbmtN1cLneeR61m xHymBXn1qx9qY7gzciqi+V2Y7D5A6LkDimhgcnPBOOKTzgyEc1DnI+Xt1q277CsSkKuctj0 AqNsY4/Ooyzs3IpQrbeT3pR00Y7XJVUZ+bGacQMheBmowvzdMmpAMk7hWkab3Q7gVYfx9Ka M5yMEe9SEKE+VsmmqCBsC5HrW9OF9JCsK6lcbgVJoJyuDQXdyNxyRSHOcYrRUnfQG9AwSq5 JpyoWbABY0mHJHbHFPRnRvl6jvW6p6amd9RuwA8gilRckipOMfN1pdp6jA9K6adO25MmM2E 5BbFIRzyMjHWphH8x+ftTQucDk810qK6GTk7BEwGN4pRtyeKeqDkMMU5MJliMgjiqSu7ESl ZXGcYA9aEwrnuakRVf7w7UoRF5wc1XLbYzciMEliAceuacAoU4Y496eqAudppTGhBLSdP4a dtDByuNyeMVXdXl029szqMkKj94tsVyjn1qfLH2HrUJkaC4Vw+xWyGYDP864MdTdSnfsdVG XKzDNwBY4jco2R8vb8KuTLn7CxIYup5xWLe7kuHQsOpP1FaG5D9gKEgBeQa8CM2mrnZJK51 qWjQ63aNKuxpIh5bdvqfQVPq0nm36xyrCqD5mSD7rn3PrVy/khv9b0SJCyqtvtYDvVJxM11 9shQrHHPtC4Fe/XavKDWmh4uFhzRVVb6/mc1a3MUE8zJ+6gZyCOpAp2mrE2rObOZpYQcDeu D+VSasssOr3P2qASXO4sV4CkH6d6TR0JaWUHyVHO0CvNoxcpqD6M9N6Qcl2Og0eNW19nZhl AaZMQ0kjserGmaGSq3t2Tn5SAe+aUA7QTkE+tfS4WNloeHjJJ+71X+RGeed30pQu3lj9MVI d20KTSF5FiMatwTnkc11nLFETZJ4oQEsCTRGxVvXPrUoVSpJ69qlbm9raCgLyGNS7OMdBjq aiUKVIwfrUgLBcDkYrdM45R1Aqu3j86QcjGeRTSSBy1MDEMAOQe9S22yqcElcORyxJp0Rja VBNnYDyKTaQMnkZ6UjAls8bcdKwlzHZTgnuJO0TSsY1Kxk8A9qhbAIbggdKRyNvTI6YpOo2 4wB2qU2joUEIVVySTj2phyQR2FP2ncSw47GoydpI3A8VL7mkUwIGMD8xSFAQA3OKa2eABin cnAxUp33NVFp3F2j+uOlKcFAD0FNYr2bp2oDnYFxxnNNiUb6jwQBwMURAAOFbg9zSgEjk0v 8BIBxSltctaDWGW+U8kc0wDGSQDS885B5FOKg7WQZ45otdF81loOUZU47dqM5PCg9+aACz7 QpJPAA7+lTXljc2e37VE0YcblNF4xaT6ku7aS+ZWc7jjcMD2qNghHysR9O9KwLYDjHpinyB kVUAGAOtJQu9C3JrRDCFYg8LiiMJht4wR0NIqnZkjORSsoDfNkccU+R31FzIcysZPlY9OmK aVOfn6d/elYnG5EJfHX3pfmK/Ny5FbOJi5EciLv3IeB0FNkjL7SHxx6U7JwBjBXrTX81yGj wox0qoxsh8xjtuy2aTJOABTpCA5AprdMD1r8/jpoeqkxQBzhelN24Ayc5qXG1t2OopXGFXa QTStbUuxrWb7fDtyuARu4AHOaxSoUAMRnPWuh0u6SHSbiCVFPmZxkViIEC7WAbn73pWr96J mtxqxguCDUgxyMjmkO3fx0oOMcfjUReli0G1uvpTm3Bwf5UccbTmpFzt6c1XI1qPm1Gr0YN n14pwXI4HDHjPWkxlto+9jFSnCgAoFZTwQa00k9RkGNpIOTTkALkE4UntTwMBtwzSqu9CVA 4NXyWExj4DnYOB604gYFOUAKcjNJx0xg1pFJ6MFuIOARnmhc5wxzT1UngkU0gLkA1uoOIWF +XbnHOKM/LgZ560sSI0mJMgZp8qIjusZ3L2Nbcr6ARlSeScY/WnxhcZak+XcB1wKfgYHGK2 pxaepEhojkUjIPPNOfBbI43Ub92MnO0cc0owV+7xW/Ld3MmtAdCFySOacSSoGBwKjJH8Gff NPQb0wDitFLoKw1WJB7H0qZXK8BtvH1qHOJNoOf5VKpG35lGQe3etYoxqS00H8uclgPrSqC eTjFJjIyQPpU2fkBwKvYxvdEQzu4p7HPXrTSSB2APehm6DGaXMHLcB5g5U007iTx8x707PZ c5po67TzU6hZIcFbOMio7qPzbaSIgdOCOtTjGOgzTRk9TRKDnFonmszkNSjRHjIXAI5+tSv L+7hCjOBU+swKgIJyd3AqrKBHB0+ZcV8lOPJNwZ6UXeNzq4rpTJY3Jl2ssZAPete3UzaVdR u25yQykDnOa4m3mD2duSdwVsH29q6yF3gTepYBhgqO9ezhb13Ob2POryjShGnDuYeqJE2rK UE8DFcsznJY1Pk2dgzEkFxgYHNQXMpa835P1JyRUE7G4lVN5YAgisU3Fyn1udns7qMex0Fo nl6JGrZV5W3HscU7PyYPJHrRksUUZzGnQ04Eq24jryRX0+GhyxPmsTNTlzWIi2MLyTQCgOS xo3AtlelNIBfbjnrVyepUFoh4KnORz705WJwQO+KZnkAjJFPzjkHjNNIfN71hDIQcEcGnht rcn9aZndJ2IFBPJYAE0cw1G7Htjk85pqlyMgUnL5OeKUBiflNSm7j5Vawu5tvBwRSFgyYwc +tTxKoP70ZU9TUZABYKw+lZtts6qcbEJ+VSOpJzmo3J+8R8xpxOWORUeVIIqGzoUOohzwuT t61EFyWOOafkK3zHIFR7g2SGwKRpHa4pPA4pQ+Rg9aaxjOOccUDA+bPFJGq2HPgk4BzU4jk aPzFRiij5mAziogC2SBipQ0m0wAsQeqg4zTbMbDCTxg5GeuaFbC8nDZ6YyKfDbz3MgSK3eR ieFA6fWtWDw5qjw73UWsYBJ31jOtCC95msabeiMnbg4OenPFGfmUA7Tit/Q9L0+/EzXczMI eD2BA71p6PeaJNqp0+3t0jY8oTzvx6Vz1sbTgmluhxpyl6HMWTixvYrq+tZ2hHQomQG7Z+t bf2eTxAraleagkMCZ/dAZ2j39K3PE2nTXGiOLSMM0eG8scAj0rjbCSeHwnNNIixteSbVUdl HU/nXn08XGv720uiOmNCdN23T3M642eYUiYsgPytjqKjYjf3xjHNKoIOSBx+lPYkdgTX0FO LVmcM0nLyIgjbeM7TwKljywZGwcj7x7U0v3Ufh6UiEbv3mcHn5aqV7kpJ6Mcw2sygsDjIHr TWWRV5HUetAbLAkk9ue1KTtbCncvvWjTsZ6LQjCkHIOR19aVwG2kgjinOFA6jB4yKV9uF/d 5GPWtIJ2M7+RhsoZzmkEYyeOlSkfOxI5OMUNvxgkAd/evzqPvbnuIagGACOacUOCT68VIoB XcF6UALuzjAxwKpLoNGtpMKjSr+aUjIXaoPrWNt6DOT1rYsrdptJuJM/dYlgDWSBgAjNU1y rQkQKeDjvS4GTn1p5zkDFN2kMT1rRJNaFrQeqoFz0OaUAfxNSbdy804Y6daautxWBQqsMjI PQ1MsSZJYmodpVgSc1OoOAQcse1axhzDvqRsg8slWJOaRcrkUPlWPPvxTd2TndjJraMX1KY hzuwKk2ErnPNNxknA/GgE9SeRWqh1RNxxAVhg/Wk2Z5JzRknkU7nHFbxi9mJsNq4680FR1z RsJ5Oc0pwFwetbKGugXGhAWyafjjK80qkbeuTT9qhOc4Pat4q+5lOVtiIKqtuHPHSlaQFAA MZp3A5703Ax0z7VLvHYm99Rq5CdamUREEnIOKQJvXb930p6oAmTg44p2vqRJjERc5p8oVc4 PSpNgChtwxj7tRv8ANnIFbqVjnaAMTgDvStkAZANR4IUN3pQw2/ewfSpcri5Rf4VDMOTSOz YODxSspMeBg0xV+fP51N7mttCRcHJJ4pQGJ+XimdGz1HpT8g8k4q4+Zm0Py3cUNkpkHvTUc H7oOKUngjt6VomrmPI2ZmrRB13NyMVmvHusnlVSSW7mtfVQFsN3vWx4G8Mx+K9Rh0yScw22 CzyY6mvm8XSbrNQO6E1GCkzkLIq8EkL8MrBhiupllHkFlPG3r+FZ2taBN4c8RzWxG+LzDGr jlWH1qxNIP7OwCOPTvXbgajVOcGrWOPFxUnCS7mVI+JPvZyKdabzOrIC0mcZHU1HKyhwoHG Pyq/aPHAgkV/mx171w043na+x6T0jdG00M9vKY5lKkgMM9cUzIBLA5NVIbx5/mednk+6S3p 2qc7WHyjr1r6rD1FOmrHztei1UbYr7TjOAfao23A9PxFKWUdsml3Zxxg10XIsugAn+E/WpD 92mHDADOKTIBx154pXKjT11HY+XnGKCDgYI9qbn5sHvThtCtUN3OiMUOUnPPWpQ+OqZPrUK DcRj0qVBwSTx6VN9B8ivcdnOOce1V2cnI75qSVs8cAVA2Qfm+X39aydt2zoST0Gk478U0hQ cg4zQTkgEAKas2GlXeouVt1Ix/EwwDWU5RiuZs3gr7FM7ecjIpiICflB65x610Vv4W1GVis kkSLnqDk1o2ui6VYatbWtzI00r8qDwAa5J42lH3Yu7NlCetloccIXeUpFCzueyjpWjFo+oC E3UtuI4h138H8q7LSLmMeJb7SzFDmIbzhfmFR+M2ZrS2VGIBbpXPLMP3kacI72NIU7Jynsj k7S0bUb0W1uhIHUDtXRXVvpvh1rYTxrPdTMM5/hFaHhCzjj04XXBklYgn6VyvjR2n8TwlOP LGwissRX9tV9jHpuVRpc8HU2SNHV746d4sgNq7IZVUsF4Dg9jXaaipOkXB8sMWjzz0HHX61 5FO8kmpWMkjsxQ8FjnvXsV04TTjKV81I4d7D1wM4rjzCDpVIUnqtycDWdVOfVO33HnrabqN l4OkOTJ9rbMjDqE7fga4+B5bG8QwkkwEOhzya9ls5rfWNDSaAfuJo9pXsvqK8v8AEOlvplz JFjAX5kP95c9K0wjVaE6b+LoVimoR9pH5nqul38eraNBfK33x83HQ9xXAeJQtvqK2MAKwRA lV9MnJrqfApU+EolByfNck/wB01z/iy3ePWnl8tgjry3YGssthH61r0NqzlGndHOpIFyXXI IofKD5OQRSgEDaNpIOM5pGIz1GO9fYq17I8Z33YyIbjsBHTnNSvEkb/ALvDAAZPpUap8pKk Y96cOmAQGxwapxVyHLsMwQemM98fnSnaQxVt47GgsSQRnnjFKVIUgD5j09qclcF3I8FiMHC inF5sLtti4x1p8cMssEu3G2PGQep+lRtK4CjzmjAHTGacdEKMGzOdcksM8YpGUNzIKmfiRh njimEYBPU54r8/Wquj2dhyqSnA+UU3G4AHrU0W5oyRjrUbD5znr2qrXQJmxpSxpYXc0pPlg FSAM/SsNR1HCkVtWNy0Gk3KEbg/BFY6gFsAc960jpoxdQydvPNKiFBuHJPagA7gO2alJ2E4 NacmhSb6jBnoB1p+0xkqy80xThs08ktuZicmhK+4+ogX1OB71IigEGmclSevsaUZ2g5x7V0 Ri4vQNxrowGVOc9ab0bA55pxY4NIRyD710r3txCgncefwoZcnA60oO2TBGafuUjO3vVpOGp N9SEZII7ilUNkAVOPL53DBNPLRBQMc1o9RNkIJBJwMCjB25zmpAF3ZB471KDEeduK0hczbI EXp1zSt1wMk1ZC25jc+YQ3ZfWoSAOAcH0rVXM20xiggHjOaQDOOMGnjBbacnjtSjKj2zQn3 IlJrYTgcFuak3B4lCLhweT60mMNlR1py7QMngg0WtqJsjOfNJ24PvSOeeMGpt+WJfBNI2M9 qbdwIQMoM9RScgnbipJGAGAtMXaTk8ADpSWg76aBh1TJP3ulLnCjuaax7joRQDtUc80766D d7AxKjO00u8FduPmNOBLD73PfNSJbvK4WNGYn+6Kbd1cj4X7xGpYDaByOtPySpOeTWrbeG9 XuMZi8gHu/ANblr4KjVR9ruyG9IxuH51hLFUaS9+Q+WcvhR51qzO/lQ9dx5X1r1LwTbrpum LImI5HXhiMcelWbbwvosEizm182YDAZjnNa5SJI2UKionboFFeR/aEadWVTlvfY1qYSVSCh exyfjC3u5fDkqx2yOvmb3bHzCuCup4xaKIgSAOh7V3WteIEvrNrTTWykpKFz3xXmrGRVZWG B/M1Kq1ajlUasmaKFOmlBO7Qy3QPmSQn6VMjxs52jao6UkK+cdm4LxTDazRyhmGcdxWUZuK VkaNK+rLCTLHcjbwG4NbUbArzwelUdF8Oz6/rEemQyCKSTncxwBWrcaTc6VqkulXM8ctxF8 uQeG+lenl9ScJOMlozgxbhKN10IAAzAUu3ng1I6FHwV2uBhge1RtlgpBxmvpVG6PHjMTOGw etOkVQgwecU3aQ2Q9J1OQCW9hmpdralRbTEJAPXNKjLjNWrbS7+6JaG2Y4GSx4FVnDJIYyO V64rBySdk7nbCnK3MxQ+3kcdqegYxMxVsDvjirOl2/2jUreFgCHYcN3Fekalo1u+izQRQqo 25UqO9cGKxkKFr9Tpo0XUdtjzCGD7RdRwiRUD8bn6Cusg8FQkB7m981cZCpxXE3ck0CskcC 5H8THoa9W0YvJ4etXl+88Yz+VcOY4udK0YPc1wtLmm1JbHI6PDZDxNLAtujwIMN5pyUx3qe z8RRXOt6gg/d20MZ8scAHHercHhnZa6ncI5Sa5bKufvbfT868/wDKmtri7SdDGcnj0FY0Yf WtE9dDW8qT5raand+DJ3vre7llwQJsde1Z/i5TB4rsJ0U5WPIz0Jq58Owo0W8PHM4x+VQ+N Cf7UtyVBQLgHPIrjoU/aYtU5dzeUnGg5WKvg2a5v/Fd/eXDZleM8geh9K2fHnyeHmnGAykL 19awfh+//FS3pI5ER2nPvW747ilm8Mthd5DqduOnNZ4qXssY4rTXQiiufD++90avhoxf8I3 ZmIfKUwPr3rjfFSEeI3ZBgsB+NTeDvEkFrbppl/JhVbMb9hWprzaFcvDeSatEgDDcEGS+Ow ooSlSxHtJLQ6Oe9CUUt1Y5zWNOTTv7GlDOGmBLbucc16dKry6dMkYyzQbQB3JFed654kiut Ts7mKxV4rRCFVz19Cazm8UavqjMZrmREzhfKG0LXXiKFbFVlzfI5sPyQTsjY8JaimitdaPq 0vlAHMZbjHqKf4q1PQtR02RQssksYARx8uea4qS3uZXkaeXzQ7ZDsct7VM1uZ4o0uHaUp0O duDXbhsvnCfPPT0MqldOm4mpB4xuLOwjsbCBLa1HDnGXJ9ahm1C9vcm6uZJh1G6qyQRxjKo ApGc0oDFcnJz0xXoYbAxoScurMalaTXKth5Kn5iAMHtTMFSWGCD3xT84BXA6elGxmIGxhnp 6V6aS7nNd3sICWyGJUe1MYYYMScVvx+F9XfQ5NY8lUtYyAzE9c1RW3tIpPMupQyA5Ma96hz jzWvqTG7epQ/5ac5DD7o9aSKOSWRlVG8w9+oq2Z7ZCFWIsxOQW7Cmm+mDFYgsbdziqlzNaD STHrpk4XzJplhA+8C3WkeDS1wJ7rDYqnJLM8rb23561Xl8vcN+3OO9KMXYXNZKw11/eMTnH FNIGSQcipZwVmOOhFRDk4r4SK5X5Hrpj0BUYBxnrSHBYUqnGCeopDhn3dPatXDqiky3bAiy l2HlmxVJ1KyMrdV6kdzWvYwl9MuHK8g5BFZBBOSSTu5zWiae4r6juNnHWmbSzgnkUoA7nNP BAYY6CmrlCYUrhuD607BxuA4FI2CQcdKeA23buHtW6hfUNhNny5yQTSEcYxmnbiSAw6UYIO ex9K6VoxIaUxngU/ykPJNKpXLB8knpSg+xAFaxj1RLZGUJenKgDcoQKecHkAmpBnGWJb2rT 4lqZOdiBh3yTTQD9481YwpQ88+lR7Btz6elNxsPmuh3yeSqBdrZyx9aRUxnBpwHQkdaeoLK eMCtEYt3Isdj+frSqmT7U4EcKevanbSTjv7Va7oj0AARkBcijapOTls+lSrE7txluOlLs2r g8GhRvqZ83QrsrB8YNAXaTknmpwMjP8AF2pu0Ehnbn0NNXehTetiI429eaYQTxk1citpZ32 wxMx9AK0bbwzql03+rWEf9NOKjnjBXlLQOa7sjC2jG4EjHXNRkLvGDnNd3beDIFCvdXJk5x tHAq5f6XotlpsvmRIjBflJOSTXFLH03LlhqzZUZvoed7ADk+lKYgWHJIp5TDls8dhQpKkkH iu5a6szvYdGi5+fhQ3JNejaTf6FFZxJDcQRtt+YEgc15lcrJNCIohuO7ccniqLW0yYMqIfX HOBXDjadScbR/AcJRUuaWx7sJY5lWSORWU915FJlVJx3rlfBLM3h07pC2HwATwK6cIV+907 V8xNK9j14WsnEfjK471R1FQdNnjYNtZTn3q+PvA9aqapN5VjLKLc3JC/6tepqaD5ai59irN 3Xc87Jgtb6xVI9tqmSRjoaxbfTLrWLmQ2UKuu84VmC1oX1zqmqSpbz2TWcBbCIVwSfrUGj7 0ilR+JFcjg4Ir6qKhiKvLB6M+enKWHpuT3X+ZRu9FvLGXbc2rxt/snIqttmtsgxsUPZwTXo +n2mhX1mRqF9cWdyo+WRssh/Gs680i5hhFza3MV7FnHH3vyq5ZatY8xhHHydnYxvDhuWae4 tHUTAbfLJwxHtWpc2Z1FAwLR3Kn5S3Bz7Z61vaLZQ3llvv9KRNn3JFPlsPr60RSWdz9phlh fdbKTG7Hk/Q1i66w8XSk727GkaM681UirLzOUujeCIQ6naOk0f3bhVJDezVb0jR7jWGYxFU Cn5mznmjTvF+oWcrRTJHcW6tuCSDPA7E9667QtUsbtjcR2EemSXuZEgjPHHGRU1cXUoQU6W qffobrCqc3Cpo12OL1TSpNKu/s8jhmIyG9a0vC9zb/2mlm8EMjSn73UrWz41sWmskuVXBj4 JHWuN8MRRp42h2jbtI5z14qljnVwblLfqVUwkY148ukWej+IP9H0KYQ4XPTbxXmKngupxjq Ca9L8TEHQbhskEYANebRwyTcJGX2jJ2issoblBuR3YyMVTSWiTNTQolbUbi8bJFjbswH+0R xzXomgX39peHre5ZssRtcehFcHpptLTwpPLfxvJFdzbgFO0tjtn0rovCmr29009jBZCyjT5 kVX3cdya8/MZSqTlNL+kTgoezik3e5x3jCzNlf3GB+7Zt6Yr0bw+ofw9ZN3MYIAPTisDx1p 8t3pqXMMRkcNgqo7Vt6TNHp+gWov5I7fCAfOcEVhWq/WKcIrdI64QUZt9yvourvd3N5p85H nW0nTHVfWub8aaSIpH1GAfKwIcDt71Uvb630bxg2p2d6l5HJzIiHoPSptS8YPPZuYrWNYmB Vdx3bvYitcDCpTrRcGY1pxlTlFmh8PY3j0K4keMhfN69AeO1M8XQQXLxXKX0TSR8GIHmuNl 1bV7mNYkeVIl4VIvlUfXFX4NE1i7AkWyaMyDl26D3zXZhcNL6w68nazMpzh7H2Yzw9rll4f uLu6uLR57iT5FAYBQPetG98YXmpQbUSOGN02OFHOKq23hi1GqpYaheosrdGT5gfb610t74Q gt9KYWJBkQbtzDrWso0I4j2tR7sKXtFTVNLXQ86jstRfcluhkAOV2j+tTzafewzr/aHySJg qi9vrWz4c1I22uRWiSEiRtrqBkKf6VFqckh1K6Zn37GJBbk4Fd0I05V2or3TnnNqPv/ACNf wx4etNYlku74MdhxhT1qHxRpcGl6igt4PLgdeMdK2/C92NPs9NtrgfNfh5Mj1zwKv+LLJbr SmYR8wnPXmvNqYyX1pcukVodOHpudJue/RHmxIKg4xilIymSKaW6bunalYnHPAr62NnHQ8u d+aw3O4ZzjFPjaIhmk+UqOAO9NzkdABSld2cjaAOKI6LUjmd9NixBcmK4W4SFW2kEI3Q0k9 3O87PwrMd3A4UegqJV3AMTyO3rT5ASqjjPXFRyxvoVfUnXVNROmyaf9rkNk5yYQflJqoqnd kc8Y+lOAHBUnJ7Y4pQ4BLYGRxTsr7EuXYbhF7detMYgk8D29qdK2QCOuKajkoVK5PrVuyRE W7EbFQ2GOW9aikhR9pIB49ac+WBAIKnrTSowAF6D0qU9BuLUUOkB88g9wP5VGV4+lTy8ysM 9Mc1GBh+eQa+Jhroe0kIoAOCOopVTnHf3pxCgbWJJPpSEAYwp59TXQrIFcvW0s0enXKhwF7 CswYYnGcj7vvV2NCtrNJkYP6VRAbGPSoe+g0iXyk+zpKQdxOPam4zn0FIGkbuQg7U/K5+UG t4q6BaCoAR81KFJ6HBHtQVIIyDzTlzkvhq6FCyBvUUsTEVKDcT1oCF87TjFKqENnkk09UZe vArp5ddTNyIwme3PrTsEHBHSrHyBRxTDgk8HmqWjM2xign2pSuRwcYp6opIBBqQryVGPxrR pMz57OxAsYJDHrTyirwvSpBGqckEn60rKWOQhA9qdrMz592RBSVIx9Kbt7c1YA5yvI6H2qZ LSWUYhjklJ7hauUbO7M4zb2KITJ5FSGMKuQa27bw5qE+CVWId8nmteHwpCuGuJjJ7DiuOWL o03rIvlqS+FHIouXAjVnOP4aVkwPmjYEfnXokOn2VhFujRV287z6VxfiHULSSVriGH5U4yO 9KljFWqWhHQKtGVKPNJl/TvDv2qFZruYpG/Khetblv4e0q3IP2fzWH8T1wdp4x1a0iSKNov LAwAUyRXceG9ck1uymaaMJLCQpI6NXlYrEV3JuLsjpw9CCjzS3ZsrCiKAiKqj0ApdhyMED3 pcEkA9fTNG08ZHTtXj+0lJ2mekqcVshssgggM5G4IhO2vLrm7vtRvZ7i9b7zfImeFHavS71 j/Z0ozgbelecHZvbA4B5Jr3Mqw1OpJyXQ4MdWnTiioVJzwQe5o2qxLhOOn1qfEzyCNFLO5w EUZzXpXhvwPb2Vsmra9tyBuS3J6H3r6KVou73PKc3JKxx+i+DNR1hTcOPstmvLSycH8K2NW stD0bw9d29mnmzNER5z8kmtnWvEKurRQsIbVeAq8VwGp6kJraeOIkDaauNLmXNVdmc2Iqy5 Goa2N34fqT4b5woDcnrk11xbK5C5+tcf4FZk8M8f38muqySn1NfB4lNVW13PqKGtNN9h+7A JUFWx2rI8QS3EegXMkDbJMfI46+9auCBz09aoanJ5dixSE3JzhYUP3s+lZK0mdMdGjzG48Q 619gihlZWWFg+4r1PvXQ/C+203Wtavl14ssL4b5f4STWR4svD9rGmJY/2UAoLW8o3OT6k1H 4bmbTY5GVmPmnkk4zXv4ONR1I2eh4+IX7uSaPpPV/AukX3hJNO0jUo1EOZIwdvzH0NePQ6F rGl641lqMfkhBuG3o49RTrLxG0IwJ3UDnrUnh7WbnxBd3+pXM0kiI/lQhudqeg/GuzFuphI Opz7nLR9liGqUojvFGoR2Gjm2Y/6/wCU7TiuE8OapdWLXdpHZSXaTHazcnaPY13XiFbOOS3 e8WMovQycCtS2S1+wxyWcUSoyEgxjArx4VnTpKrKPNd3PUqU4TmqcdNLHlt/awpdGGKJofO IQo5yVzXYrpepw65p0tvB5dnZRCMyysAD9K5azgubrxgscwLJ5rOx6nAqlf6pe6hqMym5nZ FlKpCzHHXjArStWnWjFWtdXMo0o05Sbd2tD2G/hFxp80bHIdTjPOfpXm/h+Ap47XzBzEeld 1Z3y2GhWbavPHbTrEAwZuv4VyVzq/h/TvE0+rwTSXM7rxEi/KD7muCm5wi4JafqdkrXUn0O u8RIz6FNxuYkYA5rG8Mae62d3dyJtZ0KLvGOfxrJuPiBcTRExRRxMekRG4g+prFk1PWdRjN vJLNlzu+QkKT6CvTw9OrChyvRs4q06dSSjfRbnTapZaauiWdib0Ge1yQoOdzHr0rK0TXbbQ vNmNtLNcklVJI2YqCz0vVLyX7I0AhuCMkscYFb8PgRbe1ae/ucoi5KrySaqVOlCjyVJbsn3 pVlOOy6GXceNdUnUBJVSVuMKvCistBqmp6gqsXuZDwVJ4Nd/pfh/Q7nTlnggJDHB3dQa5PW 4P+Eb1lFhd03kMjA9vSppRoc/L1RrOc0vaIdB4J1KeUyzOLVQfmB54rZsfCOh3MLeTeO+w7 X9FPtXX2sgbT1lk5d488fSuM8H3kv9uajCWR1LbhjtXPLGzqKXK7W7GipJJWMXWrJfD12jS XWxCcxNtyT9a9A0W4e+0e2unJLSIDn+9WH4/hifwxLLLGPMQ/KcdK0fDALeF7AKM4Tntisa +LnUpJTLjRUZto4fUpZ18crEsmyNpA3yDr7V3+l6vb6jc3lqv+vtH2Mn/s1cLqCf8V1ChGB jJ/Oql5qNzpPjO5vrUjeJcn0ZO4NdeMw/uUpQ7HJhqjblJ97HW6roXl+IoNVtYT5chxMi4G D61x2pIH1SSGMAPLOFA74zzXqdpeW+pacl7bsPKkXJGclT6VwdpaS3Xj2MJEQtuWmJYdj0z V5diHBT5lqkPG0/aKKTtcs6ydIsNbtbq51QRfZQvk20Kknj1rtd0F/ZLIh3xTr/AEryfxDY 3tvqsst48am4kwGPAAPSuts/EemaRpFnp63JvZ0TaTH93P1rjr0mnGyvc6KLcPcOVvrdba+ ngbgo52+4qqc55GR2rX1fU01WVSLNYip5YdT9aytjHBByD2Br7PDc/sl7RWZ5uI5Y1Hysbj OD6daduycHnjilVcHkECgJlmCkDjrXRHU472DOCVK8U8+WNrLkt703aWBG7gfxetP43Cp2Y Nj7Z1ikR2A4OTTJmEkzEYPJI4xSHoeMDPWmk4wSOnvTnoTFNsayAEdzim8KmBxnqafMVJBU Ed+OfwqMENnIPzdj2pSd0aqFtSIlC6hflGevrT/KcnKgEUeUCQu3pT5JPL2goDx3FSlpoVd DJyPtEgxgHGKixgAdRU8oXzmLDB460w4HIIIr5GMXe6PWQgBHQZPqaaSCP5U8A9j71Gw+bO K3jHm3KNCAL/Y04G3KnODWWQQQe/pWrbWrPod/cbR8u0ZJ96zQPTr7VUI8rsxJiKpGOD709 VOScHihA2eRmpdpx0611RSSsiL66jeZMc4xU2XC7OxpsadVwc05W2nCrk1qr/aM2+ou054y eOtO8pjhy2Qe1P6DJOM8YqWEKWKA8DmtH3SuYt3INh28/lShO56Dt61fFu0zARRls+laNp4 fu5Ml4/LU9yelRKtGK952Js3sc/tKuM556U9UbJzzXWx+FowCJZjIT3HGKfN4Xg8jNvIVkH OW5zXPLGUVsyvZTktNDktpB4HHvTo1cNuTORzmrVzaz2cmydPm7HtVa481baQwqTLjjFenT caiUou6OGrzQbudLoum2MtotzJsklLHO44xXQpEIlAijUA9wK8bP9oRIWk84K3U7sYr03wp dSXnh2AyOWZPkLH+dfLY11ozc5N27HrYVU7eZuKQeCeR19qNwyMDinLyRjGO59aHVWCjG0V 5l1L1PQSsYficu+keUsjRq7jJHtXHGMBCrjMfQE12XiPnTVQDOGHNcqUdUVtoYZ6GvrMmp2 otvufOZnUaqJJlCeyt3jdjCFKjjHet34fD9xeqOu8fhxWe6kpI5UKxXpWj8P8ALQ3+eCJAM 082pRjTTSMstrSlX5L6WO368ggHPNP+XbkE5xTGXGR0NJkbPevklaT13PqNtyG9G2wmBB4X rXnIheSby4QZHdsBMcsa9GuCVsJiRkYPAq74M8Ow6bbHXtTQfaHBMSuOAK+hyebpRmnuePm Cc3FRJvC/hSz8P2Q1PVkDXzDcFPISsjxR4jE0rDflf4VB/nU/iTXpZZTGrMd3b0rhriz1HV LpYLaE4HLO3avoYU3CLrTV2eRKpzyVGO3Uzru7e4lO/jHIUVWlglksp5tu0bPyrakstF0rc 2oaijTdwhztro4tD0vUvAWp61Y6osixIRtrhc51Jc8mdMlGNOUIIzfA5LeHFKABd3eupJ+U HtmuX8DAHw1CeQcnt1rpXPT5Oc18dWn+9lJn0VFfu1YlJ3HgHHesvVoTJps0YkaPuGQ4NXj vLYGPXiszxDdx6bpL3MsXm7TgotTSjHnTZo7te7ued3OjQXtyXu7ueacj77tk/nWz4f8ABa arO0FtrCQKg3fvcn+VZv8Awl1mrqy6OjDOTu6/Sur0H4taZpRIfwtb7CMHaMN+PrX1S+r00 lTsn6nz7p15Sbkzmr5JrGa4tCyS7AV3pU/gLVYbO7ksppNizHKEnjdWxq3j7wbrU7tP4Xe3 ZhgSxPt/MV59cm0S5k+xJI0LnMRIwRWWJ5q9JQk02uxvRiqVRtK1z07xhpV1q2irDYoJJo3 3Ku4cjvV6wuLay0mG0uJI/tEUQ3xg5Kn8K85E+tvYJGBdbQMlgcVb0LTrybzooUeSeXh5Ce g+tcUMFytRlLQ6JYq3M4rVFtNdtrPUr64t7dWvchAznjHtXN6hqMl3fi7nASZeVES4A+tdk ngpBHncPN/2h1P1rn7rSbiznkS4hKYPBA6iuiNGlObdOS8tSYTqSg/aLzenUwZNRmu590hY uOcyHPNbXh/w5L4gkYvepGB99ScFqx763WGZXAzmuh8FzH/hJYViUKrrghhzmvPfNRbT6HQ 5czSW510/hzR9K0hi4Lled7gda39KitRp8MlvbxKjrnIAPPtWd4wtLm98Ny2ttC88juPlTr xV/QIJLTw/bW1wpWRBypqK2JlKldvXyFCjafkcLqeozJ4yCFDvE4RdxPI/CvQdXb/iSXuCx PlHOPWvONfLxeMrYTbkPmrgY6816VqEgi0+aYosgCZ2Ho31p4yHNyxb6IeGbleTOf8ABvmW XhQy3Z2IzlxuPauW8VamNVvUaJf3cR2gnr16132i31vq2hwzmCII2R5K/dQ56VxniTTFsNT WRVxDK24KBxn0pYSSdWXPvYMRF+xtDuvzPQLOPGnQqMrmIDcfpXD+Ek2eMNTATAVmHFehQ7 f7PgXBB8sEqOBjFchpEMOhzarqeoypAJpiyKepHtWMbKnOy1ZtL4kSeOriNfC0sXGS3frWp 4STd4Ysw39zoe1efa/qg1SUu+RCG+QE43D61a/4Th7a1hstPthawRrsBz5hJraeDqckU+oe 1gpe7rYt6hp13/wnkcnlERGMkljgYzWb4ss4ItSe8t7mObzDh0Tkis7UdT1bUbuOTzHljjX b8x25zQUC/MEHPQZzXv08PKXKpvRKx594xpySWt7lnw3r9xpUk8EKh4HUkpJ0BqNfEt891c JEzLFM3BiHT2J9KrQ2yKcLyW67jj8KmWMRqOAo/u/1rWlgI009dX+RnOteSfb8yG8+03TKp IPOWLEnn0HtVZLCNG3bj/ujoKvNuVsryCaVSC2Cu1v73au+WHg7SaMFNrYjGAqqoOB1NOwh H7tlA6470rAo3Kkk9x0NIuCOFGcVvExm77DMkqBknFPAwcsOoqR42aNJCqhWG3j1FLGiBfm ql5GUnqIMKjJjIPSlCAxhh1HBFOZfn4YAUAEHGMgnrRyu5HtE1YYQWGNvFRnBYBeoq4qk7u m3pUTIqSeoalNdyqctCHb84B59PYUzChjuGwdBVgKGwqqM+tMK5YgjPbPaoadtDXnsiNVIJ JJB7ZqKWN5Cp3du9XdiOrszBSOinvVSZVJUOyqQKE7IS1EnUmYjHYdfpUfl4UBuTVuclrli fQcfhULKdwwOPrXy/K4ntCKMKcCo2yAMjipymeO9IUPAPFdUIbNBzdy7agf2NevuwABx681 lKpb5TzjvWpCqmyuB7DI9arRp5jbQeMdq0jBSnqZOViKNSW+lS7QSwGM+9Txw7QcnFX9LsF vL4Qu+1Byfet+XkTlLY5JVruxlqp3bFUsfarVrpd9cuRFbM49emK9Ct9Ns4EXyrRAcfeI5q 3hcbQBj6V5U8yjryo7I0Jy62OJt/C12/wDr5EUHqB1FbNp4d06327ladvV+OfwrbK8cjINO UFRuPy7ea8+pjqrdmdEcNCO6uULmbTNNVBcSxw56Lj9KtQSxTxLPHKsifwuvQmvMtdjvrnV ri9m+dd2AP7tafge9kN5PYu5KONyqT0Peivh6nLzzYoThz8kdzu+T9B3pecFTTN5U4I4zUq sGG4rmvPUuV6q517mbqNgl1aOjcso3A1xm0iTkYwcV6GQuMjiuHvFAvZgOMPX0uTzvKUFse NmaSpqRm3wWS0mYg/Kh/Sun8ED/AIpos33C/Arm7zathOQf4DXTeBip8N7s5G/geldmdxjG nB9dTzsnqSeImntodCUbggYFSBCU5OOKWRuBluTTlJ2DNfH8rjqj6laKxh+IRjTTlc/MOa5 U54AJ+hrr9d5048DqPeuTIyQeuePpX22Rvnw79T4/O5clZNdiGQZjc5/hNaHw9AMV/lhjzB VGdAsMoBAIU85rT8BR/wCgXpV8nzBn8qM6sqKIyX3sQ35HYsoz1z2zSlBjbS56Ac+9K3C9M 18Q43fMj7Xdai2SpJdxBwDGWGVrT8TajtTyYXChRhR2rKj3RssiMI9v8RGaxruea+vcBdxz 2r6bJIe05pHh5pW5VFIqLC9wzSlgNuWeVjwB61zGs+K2MJ0/Q90MR+WSY/ec1b8Uai8QGjW cnPWdlPf0rmo4Nqnd94+leziJzre5S0RxYakqa9pV1bMOTT5J8ySSs7see9TW8VxAHhgupV hx88YYhT+FbQiCE4Xt1qG4WNYDsjKtjBOetefLAOE1O7O2pWhKlJpdDvPB21fDEIBG3ca6F R6k881z/g1QPDFsxJAyeK6ABvXIr5evaVRpnrUf4cWLHljknoawfGY/4p1+erCt8fKeASKw PGGG0Fx0wwrOmn7RR8zoi0nc8qEYGcDNBjJI4A9c1dWLA6frTHQEhcdTxX0ssIoq9tTz3Vi 27lvQ9K/tPVIY2QeUxywz1xXofiLSbQ+F54bW1RDEB8wGCKwPBNoX1i4uCPkt02DHTJ611P iF3Hh+63fKGHUV4+La5vZx3RthFzVLy6v8Dyqym1VbyKO0uHJZwpBJIr2Syt0t7JI8qJNo3 MBjdXlOiFRr2nQkfIz5btXrZlxlcDnjGOgq8TWqU4qg3oyIRhOtKVuoAc8/NzT7q00+9tZR qQPlIhIYDkHFN+9zRcBpbCdMZBQ9PpXmczpPngddk1r1PEb6RJLyQIcpkgD0Fbvg/jxbCB2 XitjSbLwff+Fp7e5Mia4JGKHsw7Vm+FbadPGpTySfKGCfT3r16lOco+1mtGjj9pDmcFujsf GN1cW3hiea3lMUhZV3Kcd6n8KyyN4VtizM7tncWOSfxqHxakE/hu6gN1FCRhvnPU+lc9p/i 2w0nQLWxgVru4UfMOgH4158YS5LW1ubuScvIr+LJjJ4ssMqcq6jBHOc13tyQ9pLGxVCy7fn OBmvMNX8SXF1qltd20CfaYl2jC7sf/XqIXOqzh21FpJFk5DM/wB38K9XE4SpVqRla1kjio1 YUotN7tmv4a1mLw5f3dhqDboCxKlDld2a1NW8W2Fw0IOmLKyHcnmt0PY8VxCWCksDL8hPQd asx2kCMWEW58Y3NzXTDLdXzEPE8yStY1bzxVrN0zgzMCB8kcI4WsqNJ5HE967y99jNkA1ZA KtjApGUdAevWvQpYGnSt1sZuu3dshmt1uivmfdTnaKfFbIo2xxgAe3SpAGGQQPrTsjO5QR6 816Cj1sc6fKm49REjbomWPpioyQuQo46D3NW7WZ7W4WdVJYcruHBqBgS7EDGTnFNKz0E5ts YvLYY4x1pSFLcEnHrShSzYGcU4g5I6gfpVtWM5TV7EYxg5FIB82OcDpT+RxjOeaXJBIJpuN 9EHP16DWYtnd26UwLtAHHNS7CTjrxnJpNoBUMM8dhVQ2sYynYFR9vcrmngHLH7vbmnESRIB 82DyPeobu6WztnuJPmC44HOT6ChK2rOVVL7Eu0DOR1700gqSvOKFLSIkuxl3gHDcVJyxPHF D1aYJ73HLlSpcZBFMzvOAcLmlJ4BPzAccU08JwMt2qpIfOkgG6M4BARuD7e1PaPy035BGOB 6UKBhty5PXGalwdu9l+VhgYPSktFqF20VOJBlgFHrUn2VZVVsg8VJsXJDE5zxTpd4KiNSBj tWS1HzNbMp3QH2t8npioRgt8pwDzzWrNpl7LK7fZJBjH8PXiom028RQ5s5c+gU8V86ovZn0 POu6Kuedwx6UoOR0z71YFheEY+yS49NhpGsrtIy5tJsD+EKTW0bx0M3Uj1Y63jD29xtzkKC fpUMQH3UHXnNX7GC4NhdNHFLG2BhWQjPrUKW1wAxNvJ7DbW8VaVzCpUi1oyEcfeGaz76a4W 8DI0iooBXbxzWutpOcloXA9MVJ5c77U8grjnJXrXROn7WHJc5VOMZXZR0nxBqNvqsKyXLyw uwDoT2PFeonqFI6c15Ve2bjUbSSO3ONyluOOtepBkCgtIvTIHpXy2MoOm7RR7OHxEZq7Y87 upGR2pxwUO4c4pd8ZIUSL9c01yhUkspx71xqEm9UdXtI9zg7tFNxMucqW6Gs7w8vkeNI0Xj 7wx+Fat1G322UjJJbiq2jWr/APCZJM6FAEJJPrX1uLpOWFTj0PnI4lRxWvXQ70ockYzS7WU 7SpxQSm0fvFz70zduB3SAAdc18nyuWjTPovaRVndDZMLGzZ6AmuNnfzZ3mAHJrV1LUhcHyb XcIgcGT1NZixMqnIIP86+pybBTpp1Z9dj53NsXCVqcOhn3xVrGYBRnYa3/AAKGPhsnPAesa 9hY2FwQrE7OOK3vBCsnhwo/yMZOjVtntPnpQsurOLIpcteo5Pojo9qsM85p24bdtICoH3wT 1p7MpXOVr42MKkXy8rPsHNNboytXX/iWvnPBHSuUbO3tjrXW6uA2nyAsPXiuWKZTOCWI4Pp X3WRRlCi79z4nP2pVly7WKsgzFIRg5Q5rV+H6hbHUMDOZB/KsyaNzbyDaQdh59a0/AK+Vp1 0ZMrlxxWWfxk4qMVcrh9x9o5N2OxLLjjg0hPTv7U1tpPAIB6UnDZBzx2r4bWLsz7dNWuhZ8 CBnPQKTn0rCnlk0fRn1aZCkko2wZH3j61uTBnj8s5BYY4PauZ8d+Kzr0enaLFarBBpqbC46 ua+lyqr7OjNQWraPGx1L2taPNsk2cUo3O8sjbpJDkk/xVOkZYhQBljgUiIrYJGB0FamlQqd as7ZVDs/zN7KK+ijBUqTqT6HlV6vPNRhuy4fC0gtPtBmHmgZ21zt7a+VZysx+YHB9q9ZMCt E+VA46VwviG2WPRLmTYAAw5ry8DjKmIjVlPZbHTjqKpwio9TZ8HoR4Ws/lyDn+db23acqOv WsjwjEU8JWTbhkgnH41tlVPA4J618fWXvto+jouPIkhoGFyRiuf8UIZNHZQOrCujIGFyCee xrG8QxGTSJEiUyOTnCrk1phpJVIufcqXkebPEFBxjIqFSzSBQAe+B1JrXt9I1G6YJHbMuT1 fjFdRo/hVLKRZ7vEs2cjjgV9XXxVKir810eNGM5S01L3hfTBpuhqkibZpj5kmffp+VHigj/ hHbobuMVt4ZmIUc4zzXL+LtRtItIls/MR55OPLU8ivk6jlWnz9We1QiqVoLoea757a/hu4W G+MKyA98V6/pd7HqVhHdwHcWXLD0buK8cnV/LTuU5A9KlsdTv4WdbOaeJz/AM8+K9PFUpVl zNatHDRaptwXS57bvjVlWSSNWPbcM02+mEOnXByB8hryfT1vLzxDY+dM8kokBYMTkCvRvEk 3kaXIoYEuMVwRw841I0Wtzrp1ou8+iPOraHDS3QmWF1fhO596g+1am11cyaf5iRS/Kzrwx+ lX1RGIULgnrVp4zGmFGFHFfbrARlSVKex8xWxf791YlWHT7i+0s2d3N/EG3Z3Hj1zWVqWhi wkDqzOjcq2cV01gWEgz904reutOj1LRpIMBZFyVFa1MFT9mlbY5cPj5qu3J6NnntkRvzgce nWtzYZ4CvqOCawY0e3vmhYgbWwQa3bVz5ZdlG0HAowkpfCzszGndKpEobQHIbBI44qRdy7i OBU00e12YrweRUW0jknj0pyhyscKrnFDGc7w3apCpUBiOGo8osA+BxQyD+E5zStcvmA5LBc dKeBHkA/LzzTE+9yBUuzPPQ1oomdSpZClndUj3AqmcfSm7WDbsilVSc56g/nTsAYJAGegFH KZud0mR4zzjFKACfu8j9aeUBXJO0dvaqd/cCG3/ANGuYxcDor87vUYptpq5HNZ6FtRjcV/j GPpUQjGM4JIrH0jV1uL6WCUmWdgWIA2rGB2FRQazJqepXFrFKLZUUiLHWQjsazdVJX8y+Rv 7joAQo+YquPU81nXWsWMBH77z2Jxtj6iqGo2Mz211fXgyy22AAf4u9QeFrO3utIbzRnZLuB PXpWU681Lkit9hU4RnF1JPY0dP1xNRa4itkIWJclpTzntj2rG1u51BdIt7p59rSOVKKOB9P eqkh/srxBcw5CLKpVFA9elaXi1Vj0WxG4AKw3ccjilFzlGV3sD5IzXKtzf05XfSLWWQ73dB yTVraxLAjB9qraNtfR7Rkw4KAGr4jUHJ45rpgnyo5Jyab8iNInDE4ppTcTg7W7e9WAFDHGc 0nytkhefWtZqxkpXQhiVTnIzjmm9DtXJJ7dhTm+YcdSKao55OCB19qf2RqWthpADqGY9Oam Pyqo39v61A5LOCCSQMc1LkKqg7c49K5y5NI695ZeB5jdB39qTzZc5MjH8aa3X8B/KkrucI3 vY8Tnl3HeZJj/WN+dHmSA5EjA/Wm0UnCL6D55dxxkkP8Zz60hZicliT0zSUU+WPYOeXcDyQ TmjAPUZooo5Ve9hcz7iFVIwVBx04p2TkHNJRQ4Re6Hzy3uA470u4+vFJRU+zh2Q/aT7sTC5 B2jijaAcgAN60tFXZWtYnmd73F3NnOaTk55PPWiip9nDsivaTve4gVRgBRgdsUYBOSBmloq rIhNoQqCMEAg9RilX5AQvyr6DiiiiSUkk+g1Jp3Qu5v7xo3Mf4j+dJRU+zhvYfPLuwJJGGO RjGDSbVxjaMUtFOMVH4SW23diEKeqg49qEAjyIwEB6heM0tJxmlKKktSoyad0bURP2dBnjF GW3Eg0kS/wCjRmlwWk5yAK/NcW17eUfM/SMF/Ai32I7m4WC0lmYjAUn9K8yTMzyTkFi7Zr0 HW03aROFJ4GK4aFY1XBznHSvdyOnrNs4syq8kUmPii3HaFxurd8J23m6pd35AKxjykPuOtU rK1luZSsAPTAPYV2GmWken2C26Ab05c/3m7mvQzvEKGH9lF6y3PFyqg6mIdWf2di8sbOwUE fNxWP47002Xgi5nAGzzFGT3rYtXBvoQTgls8Vq+JLyHU7VdIktFeCNg7EjuOlfN4Ov7CjO/ kfS4ikpyjE5Pw7G8GgWMbrg+X0rW3FxgEdfxrPu9T0rToT9pvYQqjkKcsPwrmrzx7bBillb GVjyJGOB+Vefyzc3ZbnVzRiuVvY7TbyD6d6rSXVvbAtNOkaj+ItxXmdz4r8S352Qs1sOmIR tB/E1ktbajNIWvJmEh/vtu/lXVHA1Zu6MZYiMT0q78a6FZLxN9qI4xCuf51z158Rps7LCzR MniSQ8/lXJ/2Wg5dy3ripEghjJ2xjH1613rLW177uc/t1sie+8Ta/qBYSXkhz0EY2AfiKz4 xKADI7TSN1YnJq2+MBQoK+lENrNIrzLHlY/Q1rHDqlokUql7vqMTOCFUH3PUVaiBOFVfmA6 jvUEMRZ9uOR1FdFp1mhjJEfz9Bn1r0qMLR5mcleWli94TsGudckvmUeXax7ef7xrS15xd3P lRn5UHJ961rS0OnaSIUwsjAu5HdjXPzJmYh8l88GufBr2+KlVlsthz5qOGUFpKRk/ZZC5wp z7VcS3Mgwx4xzV4xApnPI9Krk7ZdynK96+ojpufOT0ejI0h8hvkOd36Vs6ZOWIUt/8AWrOJ O1SABnvU1jnz1KDbjr71PtHflOdR1M3xfo/2XUI72NP3Uq5JA71kW+8IFLHHXFeleIrQX3g 8XSH/AFB5rho7CI6SbtH/AHitjGa4YaTduh7Up3oRT1IZhutUkVSWBwRVQ/MckdKtoWMLIc gkZquisQSBxnqa6J6u5z0nypoQAdecZ6UhO0/KufpSXV7a2No0t02wA53dz7VnDXbQXUUM9 u8RmXcknYg1lKcY6XOhcz1SNRCwJOBwO9TBl6tyBznsK5PVr/UoNbhsEuESGXB3J1xVe31C 6sPFb2b3LzQu+zD81m8RGLsxujOUUzfm8QafHMY4i1xIMkrGM4qvaa9Hqdtcm1BiuIVLAMO 1c28v2XxXePDCX2AgIO9X/DkNq2nX9zHKTdMpVk9B2rH20udJbGvsoqHMWvDt9ealNd/bpi 4RCFVRjHFTLFBbadDfuATBGwDNzljWb4SnihmvjNIqkg43HGTV/UkvJfDEFpbwM73DZwB05 71vB3pu5yVv4i5Sr4ShV2uLyXIZ2wM9ST1xVDWtJW3jfV9PmzBvwQD8yn2ra07S9TjsbO2k hS1EMnmyZOS49K0E8P2u142mleGRt5hY/LmsIUpThZoqdWEZ80X5WMvz5rnwW73SsZWQqAe relTeEYriCwljltZFLHcrMMDpXQxiMBYhGqBOFXtU+cLgABQc5rrhhneMm9Uck8WoxkrWuY d5oUV5q9vqDSbTEQSgGc4q9dafZ3s4e4g3BOgPT8qvfw5C4z/F3pAARhiW963jSipOy3OOV Wcoq706ESRLCmIkCL2CjAFS7RgZ+91PtR0Kjbxn1p8vABCtlhinytNJGfMnqwMahiS+4UzE ZQ7VOR3p2BsO4HIHrTQAVAA4PWnUTHCaQIgILDGOlAjXLBhzjA/xqdSCgR8BRkge9QrK5ZM jgHv1xUqLaNJTW5Dtk7DC55H9adKqEr8xzjnipQX8zOOM+tI80Q27kGcd6z5Wim4s6Zuv4D +VJSt1/AfypK7TygooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK KKACg5zRQP7wpPYa3sbKNmCM+3SnFmJwRj0psbLHAjzOqLjqxxWVf8AiXRbFv3t8rv6LzX5 pjYN1ptLU/SMJJKhC/Y07iJLm2eGQ4RhjIrEg8NWkbZMjSY9e1Y938QIseXp9mWcdGk6GsW TxF4m1OTy4GeHdwwjXAP510YR4mKcaa3IxPsJ2dV7HopazsYQ0ssUEajlsgZ+tY174y0S1J Vbl7gjoYVyPxrkYPDWo3xaS5u2Uk9CxOa1rbwjpkAHml5mHJB6V3U8qxFafNM5fr1ClFRp6 Gi3ie8udCm1HTrYpMG2xnHIHriuagh8WXoO2edFc5LSOQSa7O2jjtoVjihVUX7oA6VNI7bf kG3PYdBXqwyqmoqMjjeNlKbkjjY/CJ3ebqF2XkPUDn9auxaVplqP3duGx3fnNbrKGTJzu9a pyIN3TH0rtjhKUNUjJ15zXvMozYA6KFxwB2rNmiLo7Kcgd8Vqzxfw5weuTRJpzL4ffVPtka jzPL+z/wAR9/pUzajsjWnqYjx262zDcxmDDgDgiqZjUKG6DOD7VcJUrjpVZ4+NxyQPvGsJL sdEPMrMQDhPmHrT8OseBIyE9VB6io2yG+XgZ5x0p8YyeQT71zXbdjpaSVyzaxkyALxnue1a j642malaQWkK3LRn507OT2qhbny23kDnj1rSgtbdLr7aIR52OfQVryOVOyOaclzXZ3VvdNN bK90ipKwyyA8L7Vk3ag3HGCB1AqC3uy8YQtyecf0pZ7y2szALuXaZn2RIBkk+ldOFw0aK0O fFYlzRN9mZU3lCiNyM9TVOWDrgEGt54ZJE/euXEYxz2rnr3X9Ftbr7IbvzbljhYUU5zXfzW V2eXOPM7RRExkUfMR8vPFPtpiHU/cXOcnvWfYeINN1O7mskRre5TOY5O+K5aLULvXNcu4PP NvbQK21F65Fc1TEJWaHHDyZ7Jc3qQ+ErrzZVSNo8PvHyr715E/iWygtpDbh7lEPzlPuj8at +E/El3caVq+kancNcjyG8ktzxzwa4ixM66RqKwQh48jeR2FcU61n7u7PQpUVyPm6HWX2stL 4b/tfTZChQ7WVh3rmLy7vZdMtb03UvnyuchDwfwrSjuYJvh/cx26eSY2G5DzuPrWKYJ10W0 1CCVnaOQgoOcfhWc6s5NJHVThBKV0XvEM07JYQ3KkNsDsvqaPEYk8zTyjfO0YA9q07qybxF pdvdqTFdRcFWUjNWE0K6vL62utQCxJboFVM53kd605JSd7dCHKMFuZepoR4l09ZRghFyTTo LGTUPGE0sQ/dQPktjgkV002hafPd/apwZpD2Y8L9KvRQQwRbIIwi9gBW0cO3JtmE8SuVJHI W+lX7eIpb1YAkDMQd5xmtLTfD32HUZbxLorEzYMe3jFdCu4/Kx5XipWXlQpAH0roVBKVzln iXy2uZg0bSVuDMtmvmHkZ6E+uKvHaMDJVsdPQU4xoqkYyM5p6BWGc7iBjBrdQSuck6jW5XV SQN5yaeVfGAoV8VIF7jA5pY9xY7upGK2u7WWxzXW6ItpxnaNw70YHQ9/SrESFuMA9h70hiw xC5ye56Zop7kzu9WQYJA2qcilTkjcOfSlDblAx06U5VKkngcdKaum7mT1V+gm1mYE4A7CpM jYdw3HHApCUJ2gFyOSaQjHzeWAcU5IjnUnr0ARn5jnII6GmRxsoAxnB5HrS5Pm/Nx7UBmZu TiieqFCXLIRx8+SP1xTDvOWQD881MMcklT6cdaVUyGb17Uo7DnrqV0ILZ70k0ZO0+393Per GyNR1yOx71HJsIX6d/rUBqdM3X8B/KkpW6/gP5UlbGQUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABQOme9FB4GB6UeQX1ucddWWuapfzKZ2+zq2ArNgY+ lLH4Ugj+a5kMzf3RwK6OEEySDpz1zUrAYC7jjvXB9RoqfO1qz26WNrOlyp6I5r+zbSCdTHE OPWta3jYgbTtB9qZco0cocEZ7CrNphl2ghmrujBQ0iYyqTn8RoRIvlADA5pGDEjBxV23jVo wSoBWkkiG/dXO6ycmmzujhpciaIVwuGJpjgjODkGptg27lH4Gq7PsJyB9KFJMmScVqNc/LU DLwTmpWG4cnFM2ccLkd6GTF6FaRd2RszxVCaCVQSygx9uea3fLUR5QYzx9aqXsTtwnIz930 rmlqdEJNHPPCjE8c1TkMqAorYB6+9dIllFL5n2iQwqq5XA6msi4kggQ/aHVAB0Y1y1PdZ20 6iauiG2S6ns5rW1tVmV/mchMsoHeqiW7gAjP0pw8XW2lCNbRyHkyrFF+aRT29KkWe6nuLmO S0+zlYfNjYnPNc8dZXNnKyt0NC1hihZZPK8zI5HTBq1Hd2qXKQyzxLMxwsZbkn0rnvBIvdZ 1C7lvp5JhbjConbNWPGvhe/nvzd2kbrLawCQ9mIz1+tdEKrtZI55xTtc35r14dUWzjt98zK WViNqkjtmue07WrzxDrd1DdGGx+xxttbG7BzgYParngzU01m9tY7uTbdW8Lqy4zv44NZPg/ wAPtrviTVrEzm32hnyOmA2eaVas+WLj3M4U7tpnfWzXcGhQLdys84GGYHOfevNdVVF+I9ps GxvMBJHWvRDq0EivHEBIIHMBZTnOO9efalbXt74xOp2Nr+6hYEMT1IratPnpLlOeCUKr5n0 GNG9x8SLiG2bBdmGQOnFUdFf7Dr+owTfKyI4JPU11Gj2Rsb+51a5YTXk5yAv8Gamm02xvLw XEtsHlzgnof/r1EsO5e8noTHFwguV72OW8L2syWWpakYnClWjjAGSc0zStB1cWN1amFY/tI ALMeQPp613xVbWMQBNiKOAKLUlpj2781aoLfsP27krR6mZY+FbODRDp8jsyN80rdCx9KLfT rW2jaKCACPsp559a6faFQhucqaw8kH5Oeea0pwinZClUbV7jAojXpx7dqlxwPTtkcmkG3zF bbuA61IxDtlV2nsK6IryOepUstyLGO/J7YqRI3OUQFyOcAc0AHIDDbnrV/TZriG+RbZ2Cuw Bwuap3MY1ObcpSROmzcrqTycr0qMZAwSeTxxXcrqEKXbQTrdYX+Ixgrn8qqSxeXdyy22nx/ a2A2KxATHqM96hTd7FygmtGcqpByqA5+lSwQGaYJGwDHrnjFdIBDBcmOaWK3kMRaUKMhD2x T5obK8t/9ECzzKQWlBClR61TnJdDOEFJ7nO3djNZOgmwzMMjFQ4TcCeQe1dHatLHeTRCAXC pwJNw3D86k1G1NzZGRIkkkAyckB1/LjFHNLboRyRtdMybLTzPF5ry+TE2QpK5LfSmz6U7Rm S0uDMqjLRkYbHrith3SBxFE4y0QWKQj5d3cVTja/jvIftEiSSKCCyY6Y6HHaqTk3dOxMkku WSuzOh0u4kjRwURm+7vOC30quLS6N20IiZpl4ZcdK3zIftFpusXm8vBSQdMegpsl0r3jwyN tlklGW/pUKUucJ0abhdswbiB7adoJlCP1IHpUbj5eMnA7cZrS1eOH+0JHSfcd2Gj9KzWVeR nLY4wa3k23qcnKuayGJGCcEksOTk0p2AhumTinKCVGVwB6d6VI+S2OD1B7Vb2ITs9Bickqe MVIMhHdSMDrn0pu0tGSo6d6U4C7cZ9T/WlHYad7pjWC+XlMqQeabJKuE/cluOu3NSNEqgHH y/Wo5GjQICWHHt61F2ZyT0Ojbr+A/lSUrdfwH8qStRhRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFJ0+8cUtHbigZmo4F6wB4NWuc4BwMVTZD9rJJxzV9 1Chfm7ZofmdmH2duhQu0XAxwe5NSW20RggDk44ouwD8sikkdxUUDqrEbgxHAxSbdjWDTkdH YIMEZyasuq4JHX6VlWE5SXnIJGK3VQbN3PNeNiP3dTc+lwqVWlbsZ5UYwV/SoXhTGeD3qe8 urO2TdNPGgbpk5z9KxrLxHperX7adppknlVSWbGFGKhV0ldMJ0b6WLt01vbWrXMxwg6kDhf rVCxvrXUrh1sWEtvGOZwflz6D1rC13Xtag8OyX0SwQL5hiIxncPoao6UjSLp1zFdf6Vs8yV F4Ug+woWKlKVkcsqEYK7Rqa7qs0dz5OmarbvHjEkcYy6epFXtF1rTtS0a5XTHkkmtIyx88f M3v9K80a9+xeM766jhB25/dqMg5rpvBFvaDQdY1dZv9KMbK0efuCpVVufK31Bwgo8y7DtNu tZ8Wx3MBkVEhlVcRDaQO/NVtF0GXVvilJoqiS6UblCy8gfLS/DnVIbK7vxISBIc7hV3wp4l tdH+L8msTea1rvYhkGdxIx1rKrzOnzp3dy6UoqrybaXKHjvQf7F1PSrEKE2kgZGOc11Ol6W 8FrexasHS8kVmhAXKsmzqD6VU+JuqX/jfxBZXVtZpZw2i4Dt/FXovhfT9J1azhvda8SqskF t5CwKMCMd+T60RcoxdS2vYUqkW4wi9GeZ/CVtPsZ9cvb+byoogGVs/ePtXVw6o+s+II9R1C CSOKa1ILBMLw3A/Kt+xbwFpWqnTND0xPMYYWeTlGb3BrjtZn1GfVJ1v5Au07cJ8q49gKdKN RO8tEx16lNRaWrMqytrHSfGVzqmnSmO2mRlUFc7Se/0ruvDHwxs7Wf8AtIX8skl0pZ3R9oY HnaRXEbFVcjnPT2rZ0vWb+xYQxXcgRsDaT0rs9nCUbJHnqvOLvJnX+JfCmi6bpvmW0Qs5P4 VTgE+teayIFnCDlQckjvXVaprV5qqlLqbcqHIrOW0jkGRwDTpU5U1a4q1SFWSlHQyUtwxwq nHXNakMEcaCQDkVIIkQ7VbgDJqtcXS42RtxiuhLSxh1Kt28cspATmprC3Kvlx8p496gSPfL x1FbNvEY1DHB46d6znNJWN6cLiXyFLQsDz0FYqxr1U8+la2oMFtSrlgT0+tZihWbCfexToL S48TJRVhoj+bIBHNOZeMqAD707bJ5Yck7c4z2pAu5scE10XaOK6egwEkhgM8d6limkt33xS YPYA96eYwSBgLimbUK5JyQegHSmpXIasiwuoX7MWN5IpPUBu9LLJJKFaSVpGHdjmoFVVy0j cE8ClJVgQDTfcmEn1BUx94Mc+lOjZeWBw2ewxiliUp8ylj35pVbIKjALH0qm9CSPDvJyxJ9 c9amSWRMr5hwe2eKYRsX5jz2phO1ck5FCu1YzdSy0LVveywq0bhZYT/yzYZA+npUs2pbrX7 Nb2aW4k4dh1IrMKkt94rz+dBDkghhwacYrexPtWkrMlS8urZfLS5dV64B4qEcncSdwOc57+ tOwWBDbcDjNHynBZcjHahaO6M5aq1xG/eHfI2WJ5Y0mMZUgbscU9cKOvyn26UMqlQeQPWlN 6lWsNCgL8ucjqKapPzEEjPHrQByVD9elOUEAISFx3HSm72CKQpOxWGD0qPO4Fdud3rxTyd3 7xiS44xTgcYCBWxyM1VPYU0+g1QGUHJPPehkjJBeIH0/OpImSJsnDgZJ9qSfzSUKs4BXtis pMTjdLQ2W6/gP5UlK3X8B/KkrckKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo oooAKKKKACiiigAo9KKPfk45oAzptiyO7MFC8kngVZs5UmiXyysox1HNcx4k1QRaXNJ9nZo y2xt1a/g6VrnSEZkWNTyqr/AAj0rlq1ktEejQpytzdC9MBuAZuW6DNYct7Fa3htyjtIASAF yCKzfGum3cOrHUNOlkUQIHkVWJAOeuKNO1aLWLm0mBAuUhcSIP51nDFc0lTZ11MNyr2kSSw 8U3OoTz2thCsEkClhJIcjNM8V6rq40XTJVvZba5lBFwkZ2qcVzWjW9zeavewW0piIOTjuA2 a1fGMrXlhZXFujNHFIUYryMg8mvJqydWMr7ns0v3bi1sz0KGG3+zeHpWiRmD4JYdttcTqLn wr8R3usERyAuPQ7u2K7TR72y1yHSY7EtKLTDTNtICcYxVnxL4NPiK80+5EiwmBsyFv419BX nvZWPWUL6o53xvaiL4e28gIBeTfj1zzWRpkVppui2F/FIDd3O2Jos5OPXFeqah4e0/V7aC3 vkZ7eDGIRwCRxVi00PSbWLyYdPjUKNo3DJX8a1hOzuY1aPMrHh1lYXSeM7i5+yFrVmKsXGO P61ZsvDl3Z3Vy0Go+XBMCpj25BWvVNW8PsiedBGWQdh2rOj8PXlygKwu57ADmu2Lpv3up5F SFWPu20OJsNB07TstEZGZvvZPB/CrwiggUi3RVj64Ve9aVxYy28jxup3L1HcGqbrlgAuCOK 6IqJxT5tuoyVmk2Ow56jNHmOE29V7kcUvlN0I/M0CMqwwuR3rbnMeRJaF/T9PEk8cglyh+b HQg1fvYIpJ8M6kj361jRPJEfNRiPQelSSGVgxJOSM0c6b1FGD3e4+W1VIyyXAHPCnp+dFur hhk981HGGYYk4HvWrY6fd31ytvaxhnb+IngCkmk7lcpG7gggDr3p6ztFAxIGMdK3dQ8NzWS RbYwwUfvCPWh9CtZFLB+No+XNP2yvZIv2LurnISXLXC4RWwPTvQtm/kCSQ7TnhfWukmtLW3 gaKOP8aorbuZhkkj37U3UK9nZkFlbY+Zhy3NaeAjAD09aniQRlQF5ApXCDfKccdq5ZSuzrj C0TC1OQFlwevPWs1Rt+VCST1NWbxlmnbau1RxVZVCFcmvUpLljqeFXk5T9CZHwREPmQnOw9 6eWwuSduOMelQqSr5xnP6VK4Ur8+RVPUiOl2C7nTIJNKfugdMHmmRg7tpOF7YqRlQHO5mqr JGbk9wZkP3ugpEweBxn2pyx92B9aVUdlLYIweKLE3e4AN8y04YyQe3pTgjqm5jk0GMtgn8v Wqdhp6ELAM2VJNJhg43EIvpUuwhflB+vpSKueHzn3ppkPVWI1VjySDg00DC5wOuKsjqTjgc VGygMFzgHp7URepEooQggBjjB7YpiuTIBjC/TFPZW3bQcgdWoC8EMDtqb6lNWHnG3HbNMI/ dknd7AdKmEGFGW4z+lI0J6AsD1GaiW5sloV1VQOO/X3oZDuOUxjr7Gp0hdpR5YI46NSsMt5 e/eR196cnoEEmV2jyQevSm+WTKWxg9MZ61aMZEXzNk+g7VGY2BG/pnt6U6b0IqLTQYUVhyP mPpxmhy6hBlhx6+9OKgPkggDgGnyqzbMLnj+tJ2ZC2VzSbr+A/lSUrdfwH8qStiAooooAKK KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkPKnoOKWjGRgDJINJrc aexwfiUg+GrkA8+fyO5rX8HzGDQrVx8wBIKnmm6jokt9YG0klWINKXJHXFWtL02HS7P7NDI 0oU5ye1capN1lJ7WPQ9slRcFve5qb7W48STWxZXEtsAVI9+fxrnLDwheaT4ju7m32tZvGfL PcE9q7LTGtzK8TJGZc53gc5+tX5oMA81wVYOFS8uh6lCqqlPQ820/wAKGxvZbiW+ffPkEJx tH1rqLPSLa0sTb28W6DJJWTkknqavXFspGafZ3HlMY5iCO1XyxUeeG5caklLklsP0qddNYq EAhPBRRiutimguoxJGQ6juv9a5+S3VyJFwSenvVSNrjTpS0JKgnLJ2NcFWmqmq0Z62GxLo6 PVHXuOpBLD27VNbbScE59SawYdaglADsYT/ADqdrwNGRHJkZ6iuDkle0j11VpyXNE6b9yPl dN6/SoL7xPaaRbvHawrJdN93I4WuTa+1KRGhgkLDNY1y03nbZmO/uTXZQo3dpM83FV0leKI pbiea+kuLgD94xJx61Fc2mVEiLgnk1MrKz7WPyjvUjSb22jjsK9FtLY8Xl5pXMdofUZNCqf oBWxI1usXlyR4f+8KqtHlww6VNxctivDamTkLyOSKe8LFm3Lg4xir1s3kSGQcnHSrl9DO6J O6Kc9NvFZuZcYGJ5CA/dLe1alistveQyxuY+cgg9KrAYkO0Y9jVtTvC/N0rSMtRShZaHWya nKyPHKQwbueaybmZWAUHafaqQnwMKzGpkDA7ymQaTkkxrme5TlUswABJJ71Zt7fahLKc5q5 FHG7AY596vxRoBjbnmuedR9DenTV7yMllVV461j6pMI4PKBwzV0d5GsML3DgADpXE3UzXMr yEgYPSunDJzZy4qapxa7lMIxyQc1MbbNqZ5PlG7AoTBY7UIwM0MxKEbuP7pr1mmeDzq1hhA 3AjJz3FSKqtnBPTqaRo2UcMOewpzBkQbTnI5zTIjdDh8owF696kAVsZPGKYFYKuNpz71Iik kAnJHOKTdhrVChTsyM9cUpA34B28etTJjHLYJPSkaMAnoabfULNAgUqSxyRTGZVA3A5PTFS ZAUqmAcULGzHJwCtF+pWtrIiySBhceoz196RVyQQpJ6nJqUJtO4/fPSpniyMng0nIFC+5Sm Ql2VBgdxmmDceWUnFXPKDKPlORRh87F+6OppwZM4W2K21x6AelSbuApVcdsipjESuVJx6nr SKhJBCltvJJpX1FyPcZhpHQZK598UMhMvYN2xUjKFJ6EjoD2oKjIDId2Miplua20IUJ3srZ +g603jYQF2gHkjrU0auSMHacdTUgt12biOh5pzegQjfYhjUphRzn/PFKwjB4bkHj1FTqFVi XUgdsf1pph+YvkD3pReg7aWKhC78N0B5A9ajmSQ7NrYGPX3q6ANw5BJpksZj2LtRuO/1rNs lxTtcsN1/AfypKVuv4D+VJXYcgUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR RQAUUUUAFFFFABR6c0UDpQwRAQu4lhx0zUC7MsFO4g8Z71JJln4zgVEuME4IxQtEN6lgZQB t2GHTFb+nyjU0KAgTKOV9a5oENksD7Vbs7l7S4W4h+UpySe9c2Io+1jfqdWGr+ykk1obMts zKy4Kkdfasq4t5YnJIz7V3lpFB4i04XVqQtyg+dB1rGvLGRc+amHBxXhU8T7OfLJWsfSOiq sOeDOftbuWM7WQuv6itFjFPCA/B/WnLZlSSi89zSLakbmwwOetaTqwnqhUacoLUozWqkfKc gdqrb5omOxyB6VpmBwd23NPW2LqWOPeoTia3l0KEN5crwMfUUyaV5h069TWobIKQ22pbayj lVrh4yY4/vYpKaT0K1e5hRxnYQQDjmrMrwSMvlRlF2457mtUxr9mMYiUqTkHHOKigjWKZZm iEhHG0jg0e1F7Myfs7yAMoOwfeJppgSOUBJDIPpWsyNJds7DZGTnYvQVGYkDEKh696OZhyF AW4Vgxyrfzq158s0XkyElR0pzQs78KQvuelWI7cAjAJp8xFrMzxbKjBtvPrUgjOScGtZrdW UA8H0qL7KobGDmkpWL5SKG3fZkHP1FWFhYuoB/CrVvBJjJ4A6D1rUt7RGYMVw3pWU6vc0UC ilsd2/bl8YxnpVhUEMRdlx7k1vQaQWXzHXy4xyWb0rgvFmvx+ebGwyYkOGY8Z+lTSbrS5Yh WtRhzS2MnXNUa6mNtHKRCp5wKwxuAw2AD0p2/cGIBwe1MYqXwV6DjnNfRUoKnGx8vWqOrK4 9vmGCcU9UByBneenpTQeeFyRU6AttHIx1rW5zqF9SB1IBwSfepVwUC5OKe6sBgDIP60kYwc HBpXLUR0Y+bAOPrT9smSSR6cdaXazYOBj0p2GySTgdsdqB8rQ4KSFJxx6Up+ZgAQBihNyrh hgZp7qFIwoziok7Fwi2hBk4VfvY6mpcZiUnr/OkjUgDKgmnMrL8vOe496e4W0I5GJJBYKB0 FPzuC7QSzcAd6PL3HcVyfenwhg6yxAh0YMCfWi+gcrGgupKuMFflK45HtUe0lsqcZ5wRVmR 2uLl5GJLuctxjmm4/eAgbvqamLLcSKRAuD/H+lMUHqevc1MwwT/F7etNVWzjHB6D0pJ6g4i zIHVOOAecU2RVOPYc+oqw0e0bs4HWmGNgpbpjqT3pOWo+XQhSNwQhIx6VLsZUKKeRzxTlTg D8c1YjR8ksKc5McI2KDROCQp571KkZJO3jjt6+tSSAqCcYJ4H+FRoCxYpkEYxzTi9CXHsI6 bXwwwQPSnOvyp94cdvrTjztbBJzjk81O8cpCbYWbjsfc1lzA4ORQbr+A/lSU5gcjjsP5U3B 9DXoHmhRRg+howfQ0AFFGD6GjB9DQAUUYPoaMH0NABRRg+howfQ0AFFGD6GjB9DQAUUYPoa MH0NABRRg+howfQ0AFFGD6GjB9DQAUUYPoaMH0NABRRg+howfQ0AFFGD6GjB9DQAUd+aMH0 NLg8cUMEVpRu6etR+WASwqSRsNgA5qPPqDntWadnqdHLzR0FHrikZuuTx6etJg9w2aY+8g4 Xkfyq1K5hKFjS0fWr7R9QF1aSBWx8y54YV6BZ6rpviWBgGEN53B715OsZc9djfpU0Et1BLv gcrIpyGFcOMwVOvHmWjO3B46eFny7xfQ9TGm+S+xlDeppJLKJTsCHnvWFovikviLUSAem/P Wu5tYre8txJHKHIHavlqtOpRdpI+woVqVePumAdOXaCFqtLYrGG+U8107W7hiuxhj2qCW0c 8hCfwrKNc6vZK2xzvkr/AM8zUYtWyWLlVzyBXQ/YmbA2EH6UpsGBxtyfcVoq5LpGF9lU8Ko +tTJYlJFkUBh3GK2Y7B+CV7+lXorJ8gBDgH0qXWdy1TRy91pxmmMqDZ/sgcVALCFldDExkP Q13f2PI4jJ/CmDSwTlYyB64oWIa0E6KOJGmNuClSB6+tPOllmCRnafWuveywCvlEkdMCo1s FEbvKCp7cVX1hkKir3OTOnbZNrk7lPJq19kU/dAI9a2ZLRDjKtz1PrS/ZkxkAhRR7WTD2au Z9vYhVy/I7VqWkdrCDcXMqQxL1Z+9ZWo6zZ6ZCfOYdOEB5zXnOteILvV5Nhcpbjog71tSo1 KhzV69OkrM6zxl43S5g/svSG2xDh5M9a80kbzMl89cEk1KY3bLEcY4FMKErnIAxgjFfRYah CgrLc+YxeInX1ewxQV43jb24qaNQQOO9ImVwCMirUS5AwO/etpSujCnG6sCxAbQD161IMo3 AJU96f5btuyMDNOUY6g49KzUjpcegwR8/ePXpS+Vgds5pcEvyCKeOMKR+JquYhxsxqDselS qnGdmeeKNnJ4JqSNCxAAIXqTVXGlfQVACpZgB7UrJuIPalEZOSRxnpThC5jJA+Rffms5O6L irCKgAJUZYfrTlTcCzdfbvSCNk5AOKk2ELwMGneyBx0GrHk8jHb/61OxjOePpT1j4JKnI46 UqxHK+9FxuOhFGOTn9Kk8pVKkfeNTeX1bZ09KQKS/3DxxUKQ+UhkiO4soHSlWPa2cZ9amVG ZjhT0qUwnklGz24qeazKcSBkZyAFA9/Sh4So2n5Dj73WrkVuzHIVgDjtU8lrJJJhIiT7Cpl LW5Xs9DK8tS21RtAHI9TSnP3Rn/Gr76ZdQYcwOB64qLyGRj+7YHr0qnO60EoNbopGDgMwP4 0+OBS4Cjae/8An0qw6uWLbCOcAYpu18k+WdvcAUKT5Ww5bOwqW+XSOOPezcKP8K1JtGs4RG uoXj20xXOxM+p61raVNZaPod1q16hFw/yQfJuLN/sisWK28TX8S3MmoWmml8kRTw+YxGTyT WCqLW+h0KLjbqcs7uGADHoO/tTd7/32/OiivcPmA3v/AH2/Oje/99vzoooAN7/32/Oje/8A fb86KKADe/8Afb86N7/32/OiigA3v/fb86N7/wB9vzoooAN7/wB9vzo3v/fb86KKADe/99v zo3v/AH2/OiigA3v/AH2/Oje/99vzoooAN7/32/Oje/8Afb86KKADe/8Afb86N7/32/Oiig A3v/fb86N7/wB9vzoooAN7/wB9vzo3v/fP50UUgF3vx85/Ogu+4/Mfzoop9A6lV3bDfMe/e ot77D8x/Oiiud/Ed0fgHB28v7x/Oo0d/Kb5j0PeiiqRk9yMs3lt8x6DvTg74X5j09aKK3fw nHU+Mc7N9lB3HOfWuz8Ezz/asedJj03GiivnMx+E+lyrc9Nkkk8sfO3T1qvHJJk/O350UV8 pHdn2kfhQCSTzfvt+dR+ZJ5p+dvzoorVCY9JJOP3jdfWtOKSTZ99vzoopvczRPbySbW+du3 enSySbf9Y350UVnLcb2GLJJx87fnVG5kky3zt+dFFaRJRTaSTYvzt1PeqVxJJ5J/eN0Peii umO5D3PIvEUsraj80jH5u5rNdm3R/Me/eiivo8J8KPl8f8AEKHfcvzHp60krNvHzHr60UV6 E/iPJj8JAXff989fWtGB28ofMevrRRWb2ZpHcuB32n5j19aa7tkfMfzoorOJ1PoJvfzPvH8 6c7vgfMfzooq1uZS3ZIjvx8x/OrMTv5T/ADHr60UVbFHcmRmwPmPT1p4dvNI3HG71oorJmo xnfafmPX1pGd8D5z1HeiirewmWQ77/ALx6+tWVZtp5PWiipW5YkjNu+8evrSRO+PvH7vrRR WPUY+Jm3/ePbvV/c2B8x/OiilLcpGhbM3lH5j0HetXSyTcjJPWiisp7G8dzpNT/AOQf/wAA rh78nPU/dooogaVNjIuWbcPmPX1pWZvs4+Y/6tu9FFb/AGWc8xukSSSX9isjs6iHIDHIBzX sfgeGG40DfPEkrB2GXUMfvH1oorza27O2n09D/9k= </binary> </FictionBook>