%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/537.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author> <book-title>Conan nelítostný</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>2a007e72-41e7-4761-8cdd-d7b88530cf86</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2006</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><strong><image xlink:href="#_0.jpg" /></strong></p><empty-line /><p><strong>Thorleif Larssen</strong></p><empty-line /><p><strong>CONAN</strong></p><empty-line /><p><strong>NELÍTOSTNÝ</strong></p> <p>(překlad Anežka Bornová)</p><empty-line /><p>Copyright © 1999 by Ďuro Červenák</p> <p>Translation © 2000 by Anežka Bornová</p> <p>Cover © 2000 by Jan Patrik Krásný</p> <p>For Czech Edition © 2000 by Brokilon</p> <p><strong>ISBN 80-86309-06-1</strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> <p>Nakladatelství BROKILON</p> <p>OSTRAVA</p> <p>2000</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola první – Jezdci v bouři</strong></p> <p>Právě ve chvíli, kdy praskání ohně v krbu ukolébalo nehybně sedícího Melldyna do sladké dřímoty a pod víčky se mu začaly zjevovat první obrazy příjemného snu, na prahu přede dveřmi zaduněly kroky.</p> <p>Hlavní dveře se rozlétly jako pod nárazem okovaného beranidla, zarachotily o stěnu a zasténaly v pantech. Náhle probuzený krčmář vyskočil ze židle a vytřeštil oči na postavu, která se s kletbami vřítila do šenku.</p> <p>„To nás bohové dnes počastovali psím počasím, jen co je pravda!“ zanadával příchozí a setřásal z pláště vodu. Venku zahřmělo, otevřenými dveřmi hospody vpadlo dovnitř jasné světlo a závan větru štědře pokropil práh deštěm.</p> <p>„No, no, snad jsem toho tolik neřekl,“ zabručel host smířlivě a zabouchl dveře. Burácení hromu za masivními stěnami hostince ztichlo. Plameny v ohništi se uklidnily.</p> <p>„Ti bohové jsou čím dál popudlivější, nemám pravdu?“ Neznámý si stáhl z hlavy promočenou kapuci a rozhlédl se po bezútěšně prázdné místnosti. Tázavě zvednuté obočí zmizelo pod spodním okrajem bohatě tepané přilby. „Eh, nespletl jsem si dveře? Hej, dobrý muži! Je tohle hostinec <emphasis>U zlatého džbánu</emphasis>, jak hrdě hlásal onen vývěsní štít venku nad vchodem?“</p> <p>„Ale ano, jsi tu správně, Výsosti,“ přikývl Melldyn, jen co popadl dech a trochu utišil zběsile bušící srdce. „Ať tě nedostatek hostů pod mou střechou neznepokojuje. Jsi tady vítaný, dostane se ti pohoštění, jež muži tvého stavu náleží.“</p> <p>„To rád slyším,“ pookřál cizinec. „Tak tedy, nechal jsem svého hřebce v té boudě na dvoře – zřejmě jste jí zvyklí říkat stáj. Mohl bys tam poslat pacholka, ať se mi o něj patřičně postará. Je to ušlechtilé zvíře a mokrá srst v tom strašném průvanu mu určitě neprospěje… A potom ať mi sluha odnese věci do komnaty, kde budu spát.“</p> <p>„Hned to zařídím, pane,“ uklonil se krčmář uctivě. „Co ti mám přinést k pití? Pivo, víno, medovinu…?“</p> <p>„Pohárek na zahřátí a pak džbánek vína. A něco na zub.“ Muž si sundal přilbu. „Já se zatím posadím k ohni. Jsem tím deštěm nasáklý jako houba; skoro mi v kostech místo morku žbluňká voda.“</p> <p>Melldyn se bez zbytečných řečí otočil na patě a zmizel ve dveřích za nahrubo stlučeným pultem. „Orni, ty líná hnido, okamžitě zvedni zadek z peřin a padej do stáje!“ rozléhal se stavením jeho autoritativní hlas.</p> <p>Host odložil přilbu na lavici nedaleko krbu, sňal ze zad vodou ztěžklý plášť a posadil se na krčmářovu židli. Když do ohně přihodil několik polínek, plameny povyskočily. Ohnivé světlo se zalesklo na mužově šupinatém pancíři, tepaných náramenících a hroty okovaných chráničích předloktí. Neznámý natáhl k ohni ruce, ztuhlé chladem a neustálým svíráním uzdy. Okamžitě poté, co se mu vrátil do prstů cit, začal si rozepínat řemínky a sundávat jednotlivé části zbroje.</p> <p>Hostinský si do místnosti pospíšil s velkým kotlíkem v rukou.</p> <p>„Odpusť, pane, ale mám jen guláš ze včerejška,“ navlékl ucho kotlíku na železný rožeň a zavěsil ho do krbu.</p> <p>„Dej, co máš, lepší ohřívaný guláš než nějaké čerstvě navařené sedlácké pomyje.“ Cizinec si znechuceně odfrkl. „Jen si představ, v hostinci na geštarském rozcestí se mě krčmář pokusil nakrmit pšeničnou kaší! Počastoval jsem toho drnohryze několika šťavnatými nadávkami, nechal ho čichnout si k mé pěsti a ejhle! – hned běžel, na dvůr zaříznout tučnou slípku!“</p> <p>„Ale chleba mám dnešní, sám jsem ho pekl,“ ubezpečoval ho Melldyn rychle. Mezi řečí hosta zkušeně odhadoval. Byl to ještě mladík, možná dvaadvaceti, třiadvacetiletý, měl bystré oči a dolíčky ve tváři svědčily o tom, že když je v lepší náladě, nešetří úsměvem. Obličej mu pokrývalo několikadenní zlatavé strniště a stejnou barvu měly i jeho ostříhané, směšně rozježené vlasy. Byl nevysoký a možná až příliš štíhlý, ale Melldyn si stačil všimnout, že se pohybuje pružně a sebejistě, jako šelma obcházející svůj revír.</p> <p>„Nevyvaluj oči, člověče,“ zachytil mladík krčmářův pohled, „a utíkej pro to pití. A přines i kus suchého plátna; musím důkladně otřít svou vzácnou zbroj, aby nezrezavěla.“</p> <p>Melldyn – opět bez připomínek – vyrazil k pultu.</p> <p>„Ááách,“ zasténal mladík, když do sebe obrátil cínový pohárek s vonící pálenkou. „Ten krb hřeje dobře, ale až tohle mi konečně seškrábalo chlad z kostí. Nalej ještě jednu a dej si taky, ať si mám s kým přiťuknout!“</p> <p>Mladému bojovníkovi se očividně zvedla nálada. S pozvednutým pohárkem a vznešeným výrazem v obličeji zahlaholil: „Příteli, dnes večer máš tu čest pod svou střechou uvítat rytíře Ergila z Meddhelmu, právoplatného následníka tamějšího knížecího rodu a muže, který je jako jediný hoden se pyšnit titulem Zabíječ!“</p> <p>„Já jsem Melldyn,“ představil se Melldyn skromně a hodil do sebe obsah kalíšku. Mladík jej následoval. Melldynova pálenka byla svými fatálními následky známa široko daleko, ale rytíř se neotřásl, ani okem nemrkl, jen se znovu blaženě usmál a poznamenal: „Tak, první kolo máme za sebou. Teď doběhni pro to víno, krčmáři.“</p> <p>Hostinský si pospíšil, aby vyhověl mladíkově žádosti, a Ergil se mezitím pustil do leštění kovových částí své výstroje.</p> <p>„Z Meddhelmu je to sem na západ pořádný kus cesty,“ nadhodil neutrálně Melldyn, nabíraje z velkého sudu objemný hliněný džbán.</p> <p>„Mně to nemusíš říkat, člověče. Věru, lán cesty, a navíc cestuju dost narychlo, takže mám někdy pocit, že můj zadek srostl se sedlem a změnil se ve stejný materiál. Bohové, jak já toužím po čerstvým senem naplněné matraci a měkkoučké peřině! A kdyby v té posteli bylo i mladé, přítulné ženské tělo… Ale tady se asi žádné nenajde, co?“</p> <p>„Je mi líto, pane. Jenom Orni, moje neteř. Zůstala mi, když nebožku sestru schvátila cholera. Je jí jen dvanáct let, ale kdybys měl zájem…“</p> <p>„Ztratil jsi rozum, chlape?“ vykřikl mladík a s novým elánem se opět pustil do leštění pancíře. „Jsem rytíř a básník, kochající se dokonalostí ženské krásy a vychutnávající její sladké plody, ne zvrhlé zvíře, které kvůli ukojení mrzkého chtíče zprzní nevinné dítě!“</p> <p>„Jen jsem se zeptal,“ pokrčil Melldyn rameny, nohou přisunul ke krbu další židli a postavil na ni džbán a kovový pohár. „Že jsem tak smělý, Výsosti – co tě přimělo podstoupit nepohodlí takové zdlouhavé cesty?“</p> <p>Ergil si zhluboka povzdechl a nasadil mučednický výraz. „Cesty nás vyvolených se vždy neubírají tím nejpřímějším směrem a bývají plné všelijakých překážek. Jsme nuceni podstupovat mnohé útrapy a nejednou se i ponížit, abychom dosáhli cílů, které nám určili samotní bohové! Můj odchod z rodného sídla v Meddhelmu je spletitý příběh, ale pokusím se ho vysvětlit tak, aby to pochopila i tvá prostá mysl… Takže tedy – určitě se ti už donesla k uším pověst o vznešeném rodu Zabíječů.“</p> <p>„Nóóó…“ Melldyn se rychle vyhnul mladíkovu pohledu, zamíchal guláš v kotlíku a usrkl z naběračky. „Vzpomínám si, že loni tady nějaký čas pobýval jeden minstrel, nějaký Elandros z… už ani nevím odkud, byla to nějaká díra na opačném konci Brythunie, no, na tom nezáleží. Znáš tu potulnou chátru, pane – smrdí grošem, a tak nocleh a plné břicho splácejí aspoň tím, že baví hosty svými baladami. Jmenovaný Elandros měl v hrdle zlato, to se musí nechat, ale já jsem většinu času pobíhal kolem hostů, takže mi z jeho písní v hlavě moc nezůstalo. Vím však určitě, že jedna z nich – protože ji zpíval častěji než jiné – pojednávala o jistém Tyrgorovi Zabíječi, proslaveném hrdinovi…“ krčmář koutkem oka nejistě zašilhal po šlechtici.</p> <p>„Mocný Tyrgor, první muž naší vznešené rodové linie!“ vyrazil ze sebe Ergil. „Věř tomu, nebo ne, prostý muži, v mých žilách proudí krev tohoto skvělého válečníka!“</p> <p>„Neuvěřitelné, pane!“ vykřikl Melldyn s přehledem člověka, který se dokáže rychle zorientovat v jakékoli situaci, a jedním dechem dodal: „Guláš už bude horký, mám ti nabrat?“</p> <p>„Naber, naber! S plným žaludkem se mi bude líp vyprávět.“</p> <p>Dřevěnou misku plnou lákavě vonícího pokrmu si rytíř položil na kolena, nedočkavě v ní zalovil kostěnou lžící a zakousl se do krajíce žitného chleba.</p> <p>„Takže,“ zahuhlal, převaluje v ústech kus srnčího, „abych se vrátil k důvodům mého odchodu z rodného Meddhelmu. Nejdřív se podívej na tenhle meč, příteli.“</p> <p>Melldyn, popíjející pivo z otlučeného hliněného džbánku, poslušně sklonil zrak k návštěvníkově zbrani. Meč, o něco delší a těžší než čepele, které se v Brythunii běžně používaly, měl záštitu i hlavici zhotovenou z jemně tepaného stříbra.</p> <p>„Skvostná zbraň, pane,“ uznal hostinský.</p> <p>Ergil vehementně přikývl. „Dobře řečeno, příteli. Skvostná, nádherná, nenapodobitelná. A teď nastraž uši. Tohle je legendární Walarond, mocný meč Tyrgora Zabíječe! Právě tuhle zbraň svíral v dlaních, když bok po boku se slavným Lughem bojoval proti ghúlům a draglinům, nelidským uctívačům zlomocné bohyně Elderoth!“</p> <p>Meddhelmec se vítězoslavně podíval na hostinského, který pohotově nasadil výraz nesmírného úžasu.</p> <p>„Vyrazilo ti to dech, co?“ zasmál se mladík blahosklonně. „Věru, je to on, nezlomný Walarond, pýcha meddhelmských rytířů. A právě on je příčinou mého trápení. Abys rozuměl – tento meč se v našem rodu dědí z otce na prvorozeného syna, takže vždy jen jeden může být Zabíječem, jen jeden jediný má právo nosit titul knížete. Tentokrát si však osud s tradicí nemile zahrál.“</p> <p>ErgiI do sebe hodil několik lžic guláše a zapil je douškem vína. „Začalo to tím, že první žena mého otce porodila místo následníka… dva následníky. V mučivých bolestech přivedla na svět dvojčata, zdravé chlapce, kteří si byli podobní jako vejce vejci. Chvíli na to chudinka vydechla naposledy. Otec, nestálá a divoká povaha, svěřil syny do péče své sestry, a protože byl ještě mladého věku, brzy si našel druhou ženu, mou matku, ať její duše dojde v záhrobních síních věčného pokoje… Z mých nevlastních bratrů Glorwina a Borgana vyrostli líní, obtloustlí a nafoukaní šlechtičtí rozmazlenci, kteří nemají ani ponětí o rytířské cti a meč považují za nástroj, vhodný leda k porcování pečeného vepřového. Navíc, co jim příroda přidala na váze, to jim ubrala na rozumu. Nehodí se pomlouvat vlastní rodinu, ale pravda je taková, že to jsou obyčejní tupci, nevzdělanci a hulváti, kteří se starají jen o to, aby měli co do huby a aby se kolem nich točil dostatečný počet ke všemu svolných společnic.“</p> <p>„Kdyby otec včas učinil rozhodnutí ve věci svého nástupce,“ pokračoval mladík po delší přestávce, věnované jídlu a vínu, „určitě by meč a rodové tituly přisoudil mně. Žel, během zuřivé bitvy při nájezdu hyperborejských otrokářů předčasně zemřel. Otázka následnictví zůstala nevyřešena. Samozřejmě, ti dva idioti, kvůli zlomyslnosti osudu v dědickém právu rovnocenní, se už na otcově hrobě začali hádat jako smyslů zbavení a brzy se ke slovu dostaly jejich tukem obrostlé pěsti. Tak to šlo několik dní a mě zatím okrádala o spánek představa, že se jeden z těch dvou hlupáků stane nositelem starobylého Tyrgorova dědictví. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí usměrnit tok událostí tím směrem, který se mi líbil nejvíc. Glorwine a Borgan se právě prali na dvoře – váleli se v těch svých hedvábných, zlatem vyšívaných pláštích v blátě a hnoji jako prasata a křičeli jeden na druhého ,Já jsem Zabíječ!‘, když jsem vložil Walarond do těch nejpovolanějších rukou – tedy do svých – a nepozorovaně opustil meddhelmskou pevnost. Bratrům jsem nechal na kousku pergamenu vzkaz, že se vydávám na pouť, jenž našemu rodu navrátí velkou slávu a přesvědčí všechny pochybující, že já, Ergil, jsem ten vyvolený, kterému patří bájný Tyrgorův meč!“</p> <p>Ergil se odmlčel a sklopil zrak k misce. Lžící vyškrábal poslední kousky masa, vytřel nádobu zbytkem chleba a s dunivým odkrknutím se opět chopil poháru.</p> <p>„Doufám,“ dodal po chvíli, „že Glorwine a Borgan našli někoho, kdo jim ten vzkaz přečetl.“</p> <p>Zaskřípaly panty ve dveřích, místností se prohnal studený dech větru a plameny v ohništi se divoce roztančily. Muži se s trhnutím otočili a Ergil instinktivně natáhl ruku k meči.</p> <p>Dveře se zabouchly. Znělo to jako zadunění ocelové brány podsvětí, kterou se právě, přehnalo stádo vyjících duchů.</p> <p>Proti temné mase veřejí se tyčila ještě temnější silueta. Příchozí zkoumavě propátral místnost očima, které zpod kapuce stažené hluboko do čela svítily jako severské slunce, jiskřící na dvou střípcích ledu. Byl pozoruhodně vysoký – Ergil odhadoval, že mu do sedmi stop nechybí víc než dva nebo tři palce – a pod dlouhým pláštěm se rýsovala robustní postava. Nakonec se jeho pohled zastavil na dvojici mužů, kteří ho bez jediného slova sledovali od krbu.</p> <p>Ergil se vzpamatoval jako první. Odtáhl ruku od meče a narovnal se, dělaje čest svému šlechtickému původu pyšně vystrčenou bradou. „No tak, krčmáři, nepozveš hosta dál?“</p> <p>Melldyn ze sebe setřásl ohromení, vyskočil ze židle a spěchal neznámému v ústrety.</p> <p>„Buď vítán, pane. Přijmi mou skromnou pohostinnost.“</p> <p>„S radostí,“ cizinec odpověděl na krčmářovu úklonu kývnutím hlavy a pohledem zalétl k ohništi. „U Croma, něco tady ďábelsky dobře voní.“</p> <p>„Srnčí guláš, pane.“ Hostinský zjevně našel pevnou půdu pod nohama. „Ještě je horký…“</p> <p>„Skvělé. Dám si. Ale nejdřív mi načepuj pivo. Do největšího korbelu, jaký najdeš.“</p> <p>Melldyn se znovu uklonil a odklusal k sudům. Cimmeřan – protože kdo jiný by měl odvahu zaklínat se jménem pochmurného a náladového boha Croma – přešel ke krbu a rozepjal si masivní bronzovou sponu na přední straně pláště. Mokrá tkanina se ve vzduchu rozvinula a překryla stěny obludným stínem, jako by v komnatě rozprostřel křídla obrovitý netopýr. Ergil si muže se zájmem prohlížel. Cizincův oděv se skládal z koženého kabátce bez rukávů sahajícího do poloviny stehen, přiléhavých kalhot z jelenice a vysokých šněrovacích bot z matné černé kůže. Neupravené vlasy dopadající neznámému téměř do poloviny zad svým modročerným leskem připomínaly havraní peří. Hrozivý dojem umocňovaly barbarské ozdoby; náhrdelník z vlčích tesáků, přezka na opasku tepaná do podoby šklebící se démonické tváře, ale i bronzovými kroužky pobité kožené náramky. Na širokém opasku visely dvě dýky – jedna kratší, vrhací, druhá masivní, určená pro boj zblízka. Další řemen křižoval obrovu rozložitou hruď a přidržoval na zádech pochvu s mečem. Rukojeť meče byla dost dlouhá pro obě ruce, takže meč, i když bezesporu vykovaný v nordheimských kovárnách, připomínal obouruční drtiče lebek, kterými bojovali rytíři hrdé Aquilonie.</p> <p>„Buď zdráv, cizinče,“ pokusil se Ergil o úsměv. „Vidím, že bohové utišovali svůj hněv i na tobě.“</p> <p>„Přesně tak. Hromovládce musel vypít hodně medoviny, když tolik vyvádí. Nebude ti vadit, Meddhelmče, když se také osuším u tohoto ohně?“</p> <p>Ergil strnul…</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergil do této chvíle nenarazil na důstojného soupeře v boji mečem. Byl štíhlý a nevysoký, pravda, ale jeho na první pohled nepříliš mužné tělo bylo samý sval. Už když v Meddhelmu cvičil s ostatními mladými rytíři, získal si díky kočičí mrštnosti a rychlosti hodné útočícího hada respekt.</p> <p>Dnes však jeho šermířské sebevědomí utrpělo první vážnou újmu.</p> <p>Sotva sevřel okované pouzdro a trhl Walarondem, něco zasvištělo vzduchem. Severská čepel se zastavila ani ne půl stopy od jeho hrdla a odrazila mu do očí mihotavé světlo ohně. Ergil ztuhl s napůl taseným mečem. Od pultu se ozvalo třesknutí hliněného poháru, který vyklouzl z náhle ochabnuvších Melldynových prstů. Venku zaduněl hrom a stěny hostince zavzdychaly pod náporem větru.</p> <p>Zavládlo ticho, rušené jen praskotem hořících polen.</p> <p>Ergil se posadil a opatrně zasunul Walarond zpět do pochvy. Když pohledem stoupal po severské čepeli a svalnaté paži, která svírala masivní zbraň tak lehce, jako by to byl kus osekaného dřeva, cítil, jak mu po zádech běhá mráz.</p> <p>Cimmeřan se pobaveně usmíval. Pocit, který ten úsměv vyvolával, sevřel Ergilovy vnitřnosti do ledové pasti.</p> <p>„Jsem Conan,“ řekl barbar a nacvičeným pohybem vrátil meč do pouzdra. Pak si k mladíkovu úžasu rozepnul přezku na hrudi a položil řemen i zbraň na lavici vedle částí Ergilovy zbroje. Potom se posadil na židli vedle Meddhelmce, jako by se nic nestalo.</p> <p>„Takže,“ zachroptěl mladý šlechtic, nespouštěje z tajemného bojovníka zrak, „podle všeho víš, kdo jsem. Přitom si jsem jistý, že jsme se ještě nikdy nepotkali. Odkud mě znáš?“</p> <p>„Slyšel jsem o tobě.“</p> <p>Ergil, svíraný zlou předtuchou, pomalu přikývl. „Už chápu. Kolik ti za mě slíbili? Sto zlatých za meč a hlavu, nebo už odměnu zvedli? Bojí se, že překročím hranice a ztratím se nadobro?“</p> <p>„U Croma,“ zasmál se muž jménem Conan a znělo to jako vzdálené hřmění, „asi bych tě měl vyvést z omylu, příteli. Nejdu ti po krku. Sto zlaťáků je sice pěkná suma, ale zabít kvůli nim člověka, kterého vůbec neznám, hm… Nejsem nájemný vrah. A abych řekl pravdu, kdybych tě chtěl zabít, tady přítel krčmář by už z podlahy smýval tvou krev. Takže se uklidni a věnuj se svému vínu.“</p> <p>Ergil ho sledoval přihmouřenýma očima. „Tak tedy – kde ses o mně doslechl?“</p> <p>„V Geštaře. Taková špinavá zablešená díra den cesty na východ odsud. Vaří tam hrozně: žádné maso, jenom nějaká pšeničná kaše…“</p> <p>„Vím,“ přikývl Ergil účastně.</p> <p>„Tamější hostinec obsadila banda po zuby ozbrojených hrdlořezů. Jejich náčelník měl na krku zavěšený zvláštní amulet –vypadalo to jako postříbřená psí lebka…“</p> <p>Ergil ztuhl. „Dobrotivý Mitro!“</p> <p>„Znáš ho?“</p> <p>„Jistěže. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jen málokdo neslyšel o Psu Ailnarovi, nejobávanějším nájemném vrahovi v severní Brythunii!“</p> <p>„Pes Ailnar? Ano, myslím, že se tak jmenoval. Každopádně, když se jeho chlapi napili, začali mít velké huby a troubili jimi do světa, že si je najali dva velmožové z Meddhelmu, aby našli jejich nevlastního bratra, prokletého bastarda, který ty dva okradl o nějaké velevzácné rodinné dědictví. Prý jim za něj slíbili sto zlatých. Popsali tě dost přesně – poznal jsem tě hned, jak jsem vešel dovnitř… Hm,“ zamručel v náznaku poděkování, když mu Melldyn roztřesenýma rukama podal korbel s pivem a misku guláše.</p> <p>„Svině,“ zavrčel Ergil. „Nemají ani tolik cti a odvahy, aby zvedli ty svoje tlusté zadky do sedel a sami vyrazili po mojí stopě. Poslali za mnou lovce, jako bych byl škodná zvěř…“</p> <p>„Uhm.“ Cimmeřan několika doušky vyprázdnil korbel. „Ale nemusíš mít strach – když jsem dnes brzy ráno opouštěl tu díru, všichni ještě seděli v šenku a vyřvávali nějakou opileckou odrhovačku. Myslím, že dříve než zítra v poledne sem nedorazí. No a to už budeš za hranicemi.“</p> <p>„Podle čeho si myslíš, že jsem se vydal k hranicím?“ zamračil se Ergil.</p> <p>„A ne snad?“ zamumlal barbar s hlavou skloněnou nad miskou. „Také mám namířeno na západ, do Hraničního království. 1 já mám v poslední době v Brythunii horkou půdu pod nohama.“</p> <p>„Ale, vážně?“ Ergil si doplnil pohár ze džbánku. „Smím se zeptat, co tebe přinutilo tak narychlo opustit království?“</p> <p>Cimmeřan se ušklíbl. „Dejme tomu, že jsem si lehl do nesprávné postele.“</p> <p>„Ach tak. Chápu. Zřejmě jsi v ní nebyl sám, co?“</p> <p>„To rozhodně ne. Byla v ní se mnou manželka vojvody Komárna a jeho mladší sestra. Švagrová už se nevešla.“</p> <p>„Takže jsi jeho čest pošpinil hned dvakrát.“ Ergilovu zachmuřenou, nedůvěrou zastřenou tvář rozjasnil pobavený výraz. „Vyzval tě na souboj?“</p> <p>„Vyzval,“ přisvědčil barbar a dál to nerozváděl.</p> <p>„Aha.“</p> <p>„Mýlíš se, nezabil jsem ho,“ zavrtěl Conan hlavou. „Jen jsem ho trochu škrábnul mečem. Potrvá pár týdnů, než se postaví na vlastní nohy, takže pomstu svěřil své družině.“</p> <p>„Takže jdou i po tobě.“</p> <p>„Už ne.“</p> <p>Ergil jen zamrkal.</p> <p>Cimmeřan vrátil Melldynovi prázdnou misku, olízl lžíci a vzal si od něj znovu naplněný korbel. „Tohle je pro tebe,“ sáhl do záňadří a podal krčmáři lesklou minci.</p> <p>„Ale pane,“ vyvalil hostinský oči na zlaťák a podvědomě se olízl. „To je příliš mnoho a nemohu ti vrátit…“</p> <p>„Jen si to vezmi,“ přikázal černovlasý bojovník. „Obchody se teď stejně nehýbou, hm? V takovou deštivou noc by to tu mělo být nabito prokřehlými pocestnými.“</p> <p>Mince se skoro nepostřehnutelným pohybem Melldynovy ruky přemístila někam do záhybů krčmářových zamaštěných šatů.</p> <p>„Máš pravdu, pane.“ Hostinský se pohotově chopil příležitosti podělit se o své trápení. „Ještě před nedávnem se mi dařilo víc než dobře – vždyť po této cestě projížděly všechny kupecké karavany mezi Brythunií a Hraničním královstvím. Jenže od doby, co se na Vysočině schyluje k válce…“ Nešťastně si vzdychl.</p> <p>„Válka?“ podivil se Ergil.</p> <p>„Něco jsem zaslechl,“ zabručel Conan. „Není to jen další roztržka mezi tamějšími klany?“</p> <p>„Kdeže, Výsosti,“ zavrtěl Melldyn hlavou. „Z toho ohně by mohl být požár, který zachvátí celý sever. Kupci, co se tudy přednedávnem chvatně vraceli z Hraničního království, mi s hrůzou vyprávěli, že tam nějací šílenci oživili kult strašlivé Elderoth!“</p> <p>Na okamžik zavládlo ticho. Ergilovi se rozšířily oči.</p> <p>„Elderoth?“ zachraptěl nevěřícně. „To nemyslíš vážně!“</p> <p>„Je to tak, jak říkám, pane,“ dušoval se krčmář. „Bohyně smrti a mrtvolného rozkladu, odvěká soupeřka Lugha, nejvyššího boha horalů z Vysočiny, je na západě opět vzývána ve svých hnilobou zapáchajících svatyních. To je pravý důvod, proč klany na severu Hraničního království proti sobě pozvedly zbraně.“</p> <p>Rytíř z Meddhelmu zaskřípal zuby. „Odkud to svinstvo přišlo?“</p> <p>„Ze severu, pane, z Hyperboreje…“</p> <p>„To se dalo čekat,“ přikývl Conan zasmušile. „V tamějších černokněžnických pevnostech dodnes přežívají odporné kulty, které jiné národy odvrhly už před staletími.“</p> <p>„Je to tak, pane. Elderoth je opět u moci.“ Hostinský rázným přikývnutím potvrdil svá vlastní slova a rychle odnášel špinavé nádobí k pultu.</p> <p>Conan obrátil pohled k Ergilovi. Mladíkova tvář byla plná vzrušení a oči mu plály vytržením jako mnichovi, který v zachvění stínu v chrámu vidí boží zjevení.</p> <p>„To je znamení osudu!“ vykřikl šlechtic. „Můj prapředek Tyrgor Zabíječ, který jako první vládl této čepeli,“ dotkl se Walarondu, „také bojoval proti zlotřilým přisluhovačům Elderoth! A teď, když se ta odporná démonická bytost vrátila, bohové povolali mě, rytíře s Tyrgorovou krví v žilách, abych ji zahnal do podzemních děr! Ano, tohle je velká výzva, na kterou jsem čekal. Dokážu všem, že jedině já jsem hoden vládnout Zabíječovu meči. Je rozhodnuto, mocný Mitro! Půjdu na západ a přidám svůj meč ke zbraním těch, kteří se rozhodli Elderoth vzdorovat!“</p> <p>Cimmeřan sledoval mladíka koutkem oka a nevzrušeně popíjel pivo. Když Ergil dokončil svůj plamenný proslov, odložil prázdný pohár, krknul si do pěsti a povzneseně se usmál.</p> <p>„Oceňuji tvou odvahu, rytíři, ale dovol mi dát ti přátelskou radu. Nepleť se do záležitostí bohů. Nesnaž se být vyvoleným. Jednoho dne bys mohl přijít na to, že si z tebe nějaký nadutý nesmrtelný udělal poslušného pejska, který buď bez otázek udělá, co si bude přát, a nebo jím bude nevděčně a bez lítosti zašlápnut. Věř mi, příteli, vím, co říkám.“ Conanův pochmurný úsměv vypadal jako stará jizva. „Už jsem moc bohů párkrát pocítil na vlastní kůži, a mezi námi, ti nahoře jsou stejně chamtiví, lstiví, nevypočitatelní a náladoví jako kterýkoliv smrtelník. Ne, rytíři, v úmyslech nějakého boha nehledej nic vznešeného!“ Barbar se zavrtěl na židli a ukázal Melldynovi korbel. „Hej, hostinský, načepuj mi další! A příteli dones ještě jeden džbánek vína. Myslím, že si potřebuje zchladit hlavu!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá – Psi větří stopu</strong></p> <p>Ergil si ani nevzpomínal, kdy naposledy spal hlubokým, smysly otupujícím spánkem. Venku v temnotě stále běsnil vítr, déšť bubnoval na střechu hostince a v sousední komnatě nocoval záhadný černovlasý barbar, ale rytíř vypil dost vína na to, aby mu tyto skutečnosti nepronikly do snů. Spal jako zařezaný.</p> <p>Vzbudila ho až ruka, která mu zlehka zatřásla ramenem. Vylekaně sebou trhl a bleskově sáhl k levé straně postele, kde obvykle míval opřený Walarond. Prsty však nahmataly jenom vzduch.</p> <p>„Co… kdo…“ zamumlal.</p> <p>„Prosím, pane, buď zticha! Jestli nás zaslechnou, nepovede se nám dobře!“</p> <p>Naléhavý tón hlasu rozehnal zbytky Ergilových snů jako poryv vichřice chomáč mlhy. Náhle se zvedl z lůžka, potlačil záchvěv nevolnosti a zamžoural do šera. Škvírami v okenicích pronikaly do komnaty úzké paprsky šedivého, mdlého světla úsvitu. V přítmí před ním se tyčila štíhlounká, drobná postava s hřívou nečesaných, kučeravých vlasů lemujících kulatou tvářičku.</p> <p>„Orni? Co se děje?“</p> <p>„Jezdci, Výsosti,“ oznámila krčmářova neteř roztřeseně. „Jejich pět a jsou ozbrojeni. Před chvíli vtrhli do šenku a začali se na tebe vyptávat. Jejich náčelník má na krku náhrdelník s příšerným amuletem. Vypadá jako stříbrná psí lebka…“</p> <p>Ergilovi potemněla tvář. „Pes Ailnar.“</p> <p>„Viděla jsem, jak ten muž uhodil strýčka pěstí do tváře,“ zafňukala Orni. „Jsi rytíř, pane, pomoz mu, prosím…“</p> <p>„Na slzy není čas, děvče. Kde mám meč?“</p> <p>„Tady,“ podala mu Orni Walarond. „Vzala jsem ho, protože jsem se bála, že mě budeš považovat za zloděje a…“</p> <p>„Dobře, dobře. Podej mi brnění!“</p> <p>Ergil si rychle obul boty a potom s pomocí Orni vklouzl do koženého kabátce pobitého bronzovými šupinami. Nárameníky a chrániče předloktí si však už nestihl připnout: venku na chodbě zaduněly kroky.</p> <p>„Jdou si pro mě,“ zavrčel rytíř a narazil si na zježené vlasy přilbu. „Ustup, děvče, poteče krev!“</p> <p>Dveře se s rachotem rozlétly, kdosi zakřičel: „Chci ho živého!“ a do komnaty vtrhli útočníci.</p> <p>Orni se vrhla na podlahu a vklouzla pod postel šikovně jako pstruh pod říční kámen.</p> <p>S Ergilovým protiútokem příchozí očividně nepočítali. První z nich jen tak tak stihl vykrýt rytířův úder – jeho meč a Walarond do sebe narazily s divokým zařinčením – a vzápětí Ergilova noha přistála chlapovi v rozkroku. S bolestným řevem a zuřivými kletbami se zřítil rovnou na práh. Druhý muž zakopl o kumpánovo tělo a odkryl před Ergilem temeno hlavy, zarostlé mastnými vlasy. Mladý šlechtic reagoval instinktivně – Walarond rozštípl zloduchovi lebku, zanořil se mu hluboko do mozku a rozdělil levou oční bulvu na dva kusy. Nebožtík na okamžik visel na masivní čepeli, ústa otevřená, nepoškozené oko vytřeštěné na Ergila. Rytíř trhnutím uvolnil zbraň – vyloupla se z protivníkovy hlavy v proudu krve smíšené s šedivými kousky mozku – odkopl tělo a zaútočil na třetího muže. Ten se už zaskočit nenechal; odvrátil mladíkův výpad a rychle a zručně přešel do protiútoku. Komnatu naplnilo řinčení oceli. Sprška mocných, nebezpečných úderů přinutila Ergila ustoupit ode dveří a pozvolna ho tlačila ke stěně naproti.</p> <p>Hlasitý úder rozrazil okenice přímo za Ergilovými zády a šero uvnitř prořízl paprsek bílého světla, vzápětí zastíněný útočníkem proskakujícím skrz okno. Rytíř zaklel a pokusil se uvolnit, aby mohl zakročit proti novému protivníkovi, avšak nepřítel byl rychlý jako had. Tvrdý úder do zátylku Ergilovi srazil z hlavy přilbu a zaplnil mu zorné pole rejem rudých a fialových kruhů. Cítil, jak mu rukojeť meče vyklouzla z ochablých prstů, zaslechl zařinčení zbraně o podlahu. S nesrozumitelnou kletbou na rtech se odporoučel na zem, narazil hlavou na zaprášenou podlahu a zrak mu zastřela tma. Jen s hrdinským vypětím vůle neupadl do bezvědomí. Zvedl se na všechny čtyři. Mezi zuby mu zasyčel prudce vdechovaný vzduch. Rukou šmátral kolem sebe a snažil se nahmatat Walarond.</p> <p>Kopanec do boku ho srazil na zem a definitivně vyřadil z boje.</p> <p>„To stačí,“ ozval se někdo ode dveří hlasem diváka, který znuděně sledoval velmi nezajímavé představení. „Docela dobrá práce, chlapci. Dejte mi ten meč a odtáhněte Jeho Výsost k výčepu.“</p> <p>„Omon to dostal, náčelníku. Ten zkurvysyn mu rozsekl hlavu jako tykev…“</p> <p>„Vidím. Mám se snad rozplakat, Dweire? To, že se nechal zabít šlechtickým usmrkancem, akorát dokazuje, jak byl neschopný. Takoví si nezaslouží patřit do mé smečky. Hej, Brone, přestaň se válet a drž hubu, nikoho nezajímají tvoje nakopnuté koule. Odtáhni Omonovu mrtvolu někam na dvůr, zakopej ji a nebo hoď do studně, to je jedno, nemáme čas konat bohoslužby za jeho hříšnou duši.“</p> <p>Ergil cítil, jak ho něčí ruce zvedají ze země a táhnou dlouhou chodbou. Koleny a špičkami chodidel rozrýval vrstvu prachu na podlaze z fošen. Před očima měl všechny odstíny červené. Chtělo se mu zvracet. Když ho nešetrně shodili na zem, schoulil se jako dítě v těle matky a křečovitě lapal po dechu.</p> <p>„Má problémy s dýcháním,“ řekl někdo a hlas k němu dolehl jako skrz hustou mlhu. „Možná kdybych mu udělal pod bradou ještě jeden otvor…“</p> <p>„Drž hubu, Dweire,“ uťal idiotské chechtání rozkazovačný hlas. „Nebudeme to tomu bastardovi ulehčovat. Jeho bratři mu určitě připravili mnohem lepší přivítání. Proč bychom si nedopřáli trochu zábavy?“</p> <p>Ergil horko těžko přemohl nevolnost a i červená mlha mu před očima zřídla natolik, že se mohl rozhlédnout. Nejdřív uviděl Melldyna. Hostinský seděl na zemi zády opřený o pult a třeštil na něj oči jako ryba, vyhozená vlnou na břeh. Nedivil se – člověk s důkladně spoutanými končetinami a s ústy ucpanými mastným hadrem se obyčejně na nic jiného nezmůže.</p> <p>„Ten zkurvysyn má ale tuhý kořínek,“ uznal velitel. „1 mohutnější chlapy by dva takové údery poslaly do říše snů, ale tenhle červ je pořád při vědomí. Je vidět, že mu v žilách koluje dobrá krev.“</p> <p>Ergil pomalu vzhlédl a zaostřil zrak.</p> <p>Nemýlil se.</p> <p>„Vítej, Pse,“ zaskřípal zuby. „Jsem poctěn. Nevěděl jsem, že se po mé stopě vydal nejobávanější brythunský hrdlořez…“</p> <p>„Potěšení je na mojí straně,“ zašklebil se šlachovitý chlap, sedě na stoličce nad ním a popíjeje pivo z objemného poháru. Dlouhé špinavé vlasy mu padaly do tváře, postříbřená psí lebka na prsou se matně leskla.</p> <p>„To víš, dobrý lovec používá psy. A tvoji bratři, i když jsou hlupáci k pohledání, o lovu přece jen něco ví. Já jsem pes. Lidé mi tak říkají, protože vždycky vyčenichám kořist. Tak jako tebe. Přinesu tě Borganovi a Glorwinovi v zubech, poslušně zakňučím a oni mi dají odměnu.“</p> <p>„Doufám, že se zalkneš…“</p> <p>„Hrdinské projevy si strč do zadku, Výsosti,“ zašklebil se Pes s posměšným důrazem na posledním slově. Potom levou rukou zvedl Walarond a přejel zrakem po zářivě lesklé čepeli. „Vskutku rozkošná věcička. Až při pohledu na ni jsem pochopil, proč jsou tvoji bratři ochotni kvůli jednomu meči podřezat krk člověku vlastní krve. Určitě má obrovskou cenu, nemluvě o tom, jaký má význam pro váš rod. Hm, když tak nad tím přemýšlím, asi bych měl o výši odměny trochu smlouvat. Sto zlatých, to jsou pro vládce Meddhelmu drobné. Knížecí pokladna určitě snese větší odlehčení. Musím přece platit své muže. Myslím, že takových… tři sta zlatých bude akorát. Co na to říkáš, rytíři?“</p> <p>„Říkám, že rád posloucháš sám sebe, Pse,“ zafuněl z podlahy Ergil a tentokrát to byl on, kdo ironicky zdůraznil oslovení.</p> <p>„A víš, že máš pravdu?“ přiznal Ailnar nevzrušeně. „To je tím, že mí muži nejsou pro duchaplný rozhovor moc dobří společníci. Rozpárat někomu nožem břicho nebo znásilnit kdejakou zapomenutou sedláckou děvku, na to je užije, ale filozofické rozjímání jednoduše nemají v krvi… Ty vypadáš jako celkem rozumný člověk. Mohli bychom si zpáteční cestu do Meddhelmu zkrátit rozhovorem, abych tak řekl, na vyšší úrovni. Dáš si něco k pití?“</p> <p>„Proč ne?“ zavrčel Ergil a zvedl se do sedu.</p> <p>„Dweire!“</p> <p>„Náčelníku?“</p> <p>„Rozvaž krčmáře. Nebudeme se přece obsluhovat sami.“ Ramenatý pobočník vytáhl nůž a přikročil k Melldynovi. Jak se k němu nakláněl, uprostřed pohybu znehybněl a překvapeně zvedl hlavu. Ailnar a třetí hrdlořez nastražili uši.</p> <p>„Co, u všech čertů, bylo tohle?“ zachraptěl Dweir a z tváře mu zmizela všechna krev.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Aby tě lepra sežrala,“ upřel Bron zrak na nehybné tělo na prahu. „Omone, ty smradlavý tchoři… Ještě včera bych odpřísáhl, že nemáš v hlavě ani kousek mozku, a teď abych to svinstvo seškrabával z podlahy…“</p> <p>Bron se se znechuceným výrazem na tváři sklonil k mrtvole. Ve chvíli, kdy položil ruku na rameno, koutkem oka postřehl kdesi na okraji zorného pole nepatrný pohyb. Překvapeně odvrátil pohled do komnaty. Cosi, co se skrývalo pod Meddhelmcovou postelí, se vystrašeně stáhlo hlouběji do stínu.</p> <p>Na zloduchově tváři se objevil křivý úšklebek. „Podívejme se. Tak se zdá, že v téhle díře žijou pořádně vypasené krysy. Nebo že by měl náš přítel Ergil dnes v noci společnost?“</p> <p>Bron se zvedl a zamířil k posteli.</p> <p>„Vylez, slyšíš? Neublížím ti.“</p> <p>Poklekl na jedno koleno a podíval se pod postel. Orni se snažila odtáhnout od něho co nejdál, ale nebylo už kam. Lůžko se jednou pelestí dotýkalo stěny.</p> <p>„No teda,“ zachechtal se hrdlořez a škleb na jeho tváři získal na odpornosti. „Vidím, že Meddhelmec má slabost pro mladé maso. Ne že bych se mu divil. Ani já takovým šťavnatým soustem nepohrdnu!“</p> <p>Bron si lehl na zem a vecpal pod postel hlavu a ramena. „No tak, malá,“ natáhl se za útlou dětskou nohou, „ten starý tě určitě za pár stříbrných nabízel každému hostu, který o to stál. Žádný strach, se mnou to nebude o nic horší…“</p> <p>Orni byla vyplašená jako myška, a tak jen potichu fňukla, když jí mozolnatá dlaň bolestivě sevřela lýtko. Náhle však lotr ztuhl a chlípný škleb mu zamrzl na rtech.</p> <p>Možná vycítil, možná zaslechl tichounké vrznutí podlahy, ale Bron najednou věděl, že někdo je v místnosti. Pustil děvče a tak, jak byl, vtisknutý skoro po pás pod postelí, otočil hlavu.</p> <p>Ani ne dva kroky od lůžka stála dvojice bot z černé kůže. Víc Bron ze svého místa neviděl, a ani nemusel – až příliš dobře věděl, že nikdo z Ailnarovy tlupy takovou obuv nenosí.</p> <p>„Co jsi zač, zkur…?“</p> <p>Nedořekl.</p> <p>Orni vytřeštila oči, když mocné trhnutí prudce odhodilo hrdlořeza na zem a vytáhlo ho zpod lůžka. Bron zaječel. Svalnatá ruka ho popadla za šaty na krku a zvedla z podlahy jako štěně. Jeho kopající nohy vzlétly do vzduchu a zmizely užaslé Orni z očí. Křik se změnil v chrčení, a to vzápětí umlčel odporný zvuk, který děvčátku připomněl den, kdy se v hostinci konaly jehněčí hody – přesně tak to znělo, když strýček Melldyn nořil dobře nabroušený nůž do ovčích hrdel.</p> <p>Orni se schoulila do klubíčka a pokoušela se přemoci třes.</p> <p>Okolo pevně stojících černých bot pršela krev.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Slyšeli jste to?!“ vykřikl Dweir. „To byl Bronův hlas!“</p> <p>„Ne,“ řekl Ailnar s mrazivým klidem a bez mrknutí oka zvedl k ústům korbel piva. „Byl to hlas smrti.“</p> <p>„Rychle, musíme mu pomoci!“ sáhl Dweir na rukojeť meče po boku. Třetí zabiják něco zavrčel a chopil se zbraně.</p> <p>„Ani se nehněte,“ sykl Pes. „V téhle chvíli už to má Bron za sebou. Jestli nechcete skončit stejně, nepřekročíte práh téhle místnosti.“</p> <p>„Ale… kdo…?“ vyrazil ze sebe Dweir.</p> <p>„To netuším,“ zabručel Ailnar. Oči měl přimhouřené, soustředěně naslouchal zvukům ve stavení. Krčmu zahalilo hrobové ticho. Ve výčepu se zavřenými okenicemi panovalo šero, téměř tma. Vchod do zadní části hostince černající se ve stěně vedle pultu připomínal bránu staré hrobky. Chodbu za ním halila jednolitá, neproniknutelná čerň.</p> <p>„Myslíte, že tam pořád je?“ pokusil se Dweir zahlédnout něco v temnotě dveří.</p> <p>„Kdo?“ zeptal se třetí hrdlořez.</p> <p>„Přece ten, co zabil Brona.“</p> <p>„Možná je po něm. Jestli ho Bron stačil zasáhnout…“</p> <p>„Nesmysl.“ Ailnar pomalu, jakoby líně odložil korbel a vstal. Jeho dlaně s rozvahou a velmi pevně obemkly rukojeť Walarondu. „Je tam. Vyčkává. Zahrává si s námi. Dweire, běž k předním dveřím a buď ve střehu. Jestli se někdo pokusí vejít, nedovol mu překročit práh s hlavou na krku. Norane, zabezpečíš zadní vchod. Ať už je tu kromě nás kdokoliv, je v nesprávný čas na nesprávném místě. Postaráme se, aby toho litoval!“</p> <p>Ailnarovi druhové tasili zbraně a spěchali na určená místa. Noran už byl skoro u zadního vchodu, když temnota v ústí tmavé chodby najednou ožila, černý stín vkročil do místnosti a vzduchem zasyčela ocel. Noran, ohromený nečekaným zjevením, ani nestihl pozvednout zbraň – útočící čepel ho zasáhla vodorovně přes hrůzou otevřená ústa, hladce mu oddělila horní část hlavy a odhodila tělo se spodní čelistí houpající se na zbytku krku mezi stoly. Tmavočervená sprška pokropila zaprášenou podlahu.</p> <p>Ailnar a Dweir na místě ztuhli.</p> <p>Tajemný stín vykročil vpřed a změnil se v siluetu mohutného muže s mečem v dlani. Z čepele s mlasknutím odkápl rosolovitý chuchvalec, pravděpodobně kousek Noranova mozku.</p> <p>„Kdo jsi?“ zařval Ailnar.</p> <p>Muž neodpověděl, jen vzal meč do obou rukou a udělal další krok. Zabijáci okamžitě zaujali bojové pozice a rozestoupili se do stran – vypadali jako dva vlci, chystající se zaútočit na raněného zubra.</p> <p>„Už vím,“ přimhouřil Pes oči. „Musíš být ten Cimmeřan, co nadělal malé kousky z Kornamovy družiny. Byla to čistá práce, příteli, přijmi moji poklonu. Akorát nerozumím tomu, proč jsi zaútočil na nás. My ti nejdeme po krku. Zajímá nás jen ten holobrádek.“</p> <p>Muž stále mlčel a jeho modré, jakoby z ledu vybroušené oči pod zachmuřeným obočím si pozorně měřily oba lovce odměn.</p> <p>„Poslouchej, nemusíme se bít,“ řečnil Ailnar dál. „Odměna za toho chlapíka je dost vysoká, každý z nás může mít slušný podíl…“</p> <p>„Nechci se dělit,“ promluvil barbar konečně. „Chci, abyste ihned odhodili zbraně, vyskočili na koně a okamžitě rychle odjeli.“</p> <p>„V pořádku. Vezmeme toho muže…“</p> <p>„Ne. Odejdete bez něho.“</p> <p>„O co jde?“ nechápal Pes. „Proč ti na té kryse tak záleží? Je to obyčejný zloděj.“</p> <p>„Radím vám dobře,“ zopakoval černovlasý, „odložte meče a vypadněte, dokud jsem ochotný nechat vás v klidu odejít. Mohlo by se stát, že změním názor.“</p> <p>Na okamžik viselo ve vzduchu mezi dvojicí a robustním šermířem nepříjemné ticho.</p> <p>„Už tomu rozumím,“ procedil Ailnar skrz zuby. „Chceš nás obrat o kořist a odměnu shrábnout sám. To se mi líbí. Uvažuješ jako já. Ale varuju tě – zajatce nám budeš muset vzít násilím.“</p> <p>„S tím jsem víceméně počítal,“ přisvědčil Conan chladně, rozvážně se přikrčil a svaly pod zjizvenou pokožkou se zavlnily.</p> <p>Na tři údery srdce se muži změnili v nehybné sochy; ve tři k boji připravené šermíře, které tajemné kouzlo proměnilo v kusy kamene.</p> <p>„Zkurvysynu!“</p> <p>Zuřivý výkřik jakoby byl zaklínadlem, které celé toto panoptikum rozhýbalo.</p> <p>Ailnar, navýsost překvapený a zmatený, se otočil za hlasem. Ergil, který jediným plynulým pohybem vyskočil z podlahy a vymrštil se tygřím skokem, na něj s křikem dopadl a strhl Psa na zem. Dweir se instinktivně pohnul ke kutálející se a po zemi se válející dvojici, avšak nestihl udělat ani jediný krok a už mu do zorného pole vstoupila rozložitá silueta. Ve šťastném záblesku duchapřítomnosti švihl mečem a odrazil tak Cimmeřanův úder. Zatímco ve vzduchu pohasínaly ocelí vykřesané jiskry, Dweir couval a kryl se před dalšími výpady.</p> <p>Pes Ailnar se zmítal s hrudí přitlačenou k podlaze. Ergil se mu pověsil na záda a pravou rukou ho svíral kolem krku, tlače mu loket na bradu. Ailnar se marně snažil dosáhnout na Walarond. Pochopil, že se mu to nepodaří, sykl skrz zuby nadávku, nacpal si ruce pod sebe, prudce se zvedl na čtyři a převrátil se, čímž přirazil Ergila zády k zemi. Rytíř zalapal po dechu. Lovec odměn mu vrazil loket do žaludku, potom ještě jednou, vymanil se ze škrtícího sevření, dvakrát třikrát udeřil Ergila do tváře a vrhl se na Walarond.</p> <p>Zvuk nabroušené oceli, párající jak oděv tak tělo, ukončil sled zvonivých úderů. Dweir se se strašným výkřikem svalil na podlahu a naslepo se někam plazil, tahaje za sebou vlastní vnitřnosti. Obsah střev okamžitě zastřel krčmu nesnesitelným zápachem.</p> <p>Ailnar se narovnal, Walarond v dlani a tvář zkřivenou zuřivým odhodláním zabít. Jeho pohled se střetl s Conanovým.</p> <p>„Tak pojď, všivý barbare, souložící s dobytkem!“ vyštěkl, dělaje tak čest své přezdívce.</p> <p>Conan švihl znečištěným mečem, kopancem si z cesty odstrčil svíjejícího Dweira a se zuřivě vyceněnými zuby Psovi vyhověl.</p> <p>Ocel opět promluvila.</p> <p>Ergil konečně popadl dech, s námahou se posadil a patami se odstrkoval od podlahy, aby se co nejrychleji dostal z dosahu bojující dvojice. Melldyn u pultu něco zoufale mumlal přes hadr. Mladík mu uvolnil ústa, ale krčmářova slova pohltilo řinčení železa a kletby bojujících mužů.</p> <p>Conan a Ailnar do sebe zuřivě bili, poctivá nordheimská ocel proti Walarondu. Ergil, s třeštící hlavou a zrakem ještě stále rozostřeným, úderné čepele ani nestačil sledovat. Zvonivé nárazy splynuly do jednolité písně, směřující ke krvavému vyvrcholení.</p> <p>Najednou Walarond vzlétl mužům nad hlavy, zatočil se, rozhodil kolem sebe matné odlesky šedivého světla a s hlučným zařinčením dopadl na zem.</p> <p>Pes Ailnar se zapotácel, narazil zády na hranu stolu a nechápavě se podíval na prázdné dlaně.</p> <p>Melldyn rychle odvrátil zrak. Ailnar vzhlédl a při pohledu do Conanovy tváře, změněné potůčky krve v démonickou masku, se mu ústa zkroutila do křečovitého úsměvu, odhalujícího zaťaté zuby. Živil se zabíjením od útlého věku. Za tu dobu se tolikrát díval smrti do očí, že ji okamžitě poznal.</p> <p>Dnes měla podobu mrazivého chladu, bleskově protínajícího hrdlo.</p> <p>Krví pokropená psí lebka zvonivě narazila na zem a odkutálela se pod nejbližší lavici.</p> <p>Dweir se ještě hýbal, jeho střeva se plazila po zemi jako páchnoucí slizcí červi. Conan překročil Ailnarovo bezvládné tělo a popošel k těžce raněnému lovci lidí. Ve tváři měl chladný, téměř lhostejný výraz. Rozkročil se nad umírajícím mužem a právě ve chvíli, kdy lotr s bolestným skučením zvedl hlavu, s rozmachem mu zarazil ostří do lebky. Hustý proud krve a mozku se vyvalil na podlahu.</p> <p>Ergil zaslechl, jak Melldyn hlučně zvrací a sám k tomu neměl daleko. S hrůzou sledoval, jak krví potřísněný barbar zvedá ze země Walarond. Cimmeřan přistoupil k mladíkovi a Ergil se podvědomě přikrčil.</p> <p>„Tvůj meč, rytíři.“</p> <p>Ergil rozechvěle uchopil Walarond. Potom s krátkým zaváháním sevřel podávanou, krví zalepenou dlaň a nechal Cimmeřana, aby mu pomohl vstát. Kolena ho ještě neposlouchala.</p> <p>„Díky,“ dostal ze sebe.</p> <p>Conan jen přikývl. „Měli bychom odtud co nejdříve vypadnout.“</p> <p>„Souhlasím. Ale napřed se potřebuji napít.“</p> <p>„Já taky. Neškodilo by smýt ze sebe to svinstvo.“</p> <p>„Dobrý nápad.“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Když Ergil vyvedl ze stáje osedlané koně, Melldyn a Orni právě nakládali na vůz poslední kusy krčmářova skromného majetku.</p> <p>„Jsi si jistý, že je to správné rozhodnutí?“ zeptal se rytíř hostinského.</p> <p>„Nikdy v životě jsem nebyl o ničem tak pevně přesvědčený, pane,“ prohlásil Melldyn a přehodil přes soudky s vínem huňatou medvědí kožešinu. „Po dnešním ránu tohle místo nenávidím. Na jihu se možná zase začne dařit. Mám v Nar Kasteně bratrance, je to dobrák od kosti, určitě mi pomůže uchytit se v cizím světě.</p> <p>„Tak tedy,“ pokrčil Ergil rameny, „hodně štěstí.“</p> <p>„Díky, pane,“ vylezl krčmář na kozlík a chopil se opratí. „I tebe ať ochraňují všichni bohové. Na západě to určitě budeš potřebovat.“</p> <p>„Vím,“ přikývl rytíř a zvedl ruku k pozdravu.</p> <p>Melldyn popohnal spřežení, volové se s bučením pohnuli a kola vozu zarachotila na cestě. Netrvalo dlouho a povoz se ztratil z dohledu mezi zalesněnými kopci. Ani krčmář, ani jeho neteř se už neohlédli.</p> <p>„Jedeme?“ obrátil se Ergil na Conana, sklánějícího se nad studní uprostřed dvora. Cimmeřan právě spouštěl do zděného otvoru poslední tělo. Když nechal nohy mrtvého vyklouznout z dlaní, Ergil zaslechl zvuky těla, narážejícího do stěn studně, doplněné hlasitým šplouchnutím.</p> <p>„Už jste se potřebovali vykoupat, prašivci,“ vycenil barbar zuby. „Každý z vás smrděl jako žumpa.“ S tím se Conan otočil a svižně vyskočil na koně. Ergil už byl v sedle. Pobídli koně a klusem vyrazili po cestě na západ.</p> <p>„Ještě jsem ti nepoděkoval,“ nadhodil Meddhelmec, když míjeli poslední budovu usedlosti. „Zachránil jsi mi život. Riskoval jsi krk kvůli cizímu člověku…“</p> <p>Barbar pokrčil rameny, což byl v jeho případě pohyb, který hřebci pod ním narušil rytmus kroků. „Ti muži si nic jiného nezasloužili. Byly to hyeny a jako hyeny taky pošli – zadávilo je silnější zvíře. Něco ti povím, rytíři. Daleko na jihu jsem si vysloužil jméno Amra – Lev. Lev mrchožrouty nenávidí a zabíjí je.“</p> <p>Chvíli trvalo, dokud se Ergil znovu neozval. „Mám teď u tebe nesplacený dluh. Čest mi káže, abych setrval po tvém boku a počkal na příležitost, až budu moci dluh srovnat. Musí být splacený stejnou mincí.“</p> <p>„Chápu,“ přikývl Cimmeřan vážně.</p> <p>„Takže od této chvíle jsme společníci?“</p> <p>„Nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být. Beztak jsme oba utečenci a oba máme namířeno na západ.“</p> <p>„Na Vysočinu? Nezměnil jsi rozhodnutí?“</p> <p>„Proč bych měl? Je tam přece válka a to je přesně to, po čem můj meč touží. Bude to skvělá zábava, tancovat v rytmu řinčící oceli, opíjet se vínem ochuceným nepřátelskou krví a milovat se se smrtí. Ale dost řečí. Do večera chceme být za hranicemi. Koně celou noc odpočívali ve stáji, je načase jim trochu provětrat hřívy.“</p> <p>Pobídl hnědáka a vyrazil vpřed, až hřebci odletovaly zpod kopyt kusy bláta. Ergil za ním nemínil zaostávat a grošáka pobídl. Dva jezdci cvalem stoupali po cestě do náruče zalesněným pohraničním pahorkům.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí – Nejstarší strom</strong></p> <p>Na Hraniční království padla noc.</p> <p>Soumrak přišel náhle a bez varování – jako když z ohromného bojiště vzlétnou tisíce mrchožroutů plných mrtvého masa a v jediné krátké chvíli zakryjí nebe černými perutěmi. Oblaka, přihnaná větrem z půlnoční strany, nemilosrdně pohltila měsíc, udusila plameny hvězd a uvrhla zem do nekonečné tmy; vypadalo to, jakoby se svět obrátil vzhůru nohama a temnota, až doposud uvězněná v zemských dírách a pekelných propastech, teď divokým tancem nad vrcholky stromů oslavovala nečekanou volnost.</p> <p>Toto byla noc, kdy záhrobní mocnosti vylézaly z plesnivých děr a přikrádaly se k lidským příbytkům; noc, kdy smrtelníci bděli schoulení u ohně, šeptem prosili bohy o ochranu a čekali, kdy na starostlivě zamknutá vrata zabuší hnilobou olepené hnáty dávno mrtvých předků.</p> <p>Noc duchů, strašidel a zjevení, čas démonů a krvavých rituálů na počest temných bohů.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>V hlubinách prastarého lesa už stíny dávno splynuly do jednolité, všeobjímající temnoty. V korunách stromů kvílel vítr; naříkal jako nešťastný přízrak, který s polámanými křídly uvízl ve spleti bodajících komárů. Stoleté kmeny hrozivě praskaly pod jeho náporem.</p> <p>Najednou – a bylo to stejně nečekané jako zvuk lidského hlasu v temnotách po konci světa – kdesi nablízku zafrkal kůň a zazvonila podkova. Zdálo se, že vítr na chvíli utichl, překvapený příchodem neznámého odvážlivce. Kdo v sobě našel tolik smělosti – nebo snad nerozumu – že v tak strašidelné noci putoval černým srdcem lesa, na míle vzdáleným od lidských sídel?</p> <p>Opět klaplo kopyto, zapraskaly větvičky a trnitou houštinou se prodrali dva muži. Šli pěšky a koně vedli za sebou – v neproniknutelné tmě pralesa to byl rozhodně bezpečnější způsob cestování než jízda v sedle. Hlavy měli skloněné před nízko visícími větvemi jakoby v pokorné prosbě k lesním duchům. Bylo to však klamné zdání, protože v hlase vyššího muže nezněla ani stopa po pokoře. Právě naopak – když se mu plášť zapletl do chomáče bodláčí, šťavnatě proklel všechny bohy.</p> <p>„Ne tak nahlas, Conane,“ varoval ho druh. „Za nocí, jako je tato, by se ti troufalost mohla krutě vymstít.“ Odpovědí mu bylo jen opovržlivé odfrknutí. „Oprav mě, jestli se mýlím,“ pokračoval menší muž, „ale z tvého hlasu jsem vycítil, že už máš střetů se tmou plné zuby. Tak jako já. Navrhuji, abychom se konečně zastavili a našli si místo k přespání.“</p> <p>„Nesmysl. Do půlnoci můžeme ještě urazit alespoň jednu nebo dvě míle. Chci se dostat co nejdále od brythunských hranic.“</p> <p>„Jaký to má význam, když…“</p> <p>„Buď zticha!“</p> <p>Mladý šlechtic zaskřípal zuby. „Poslechni, nemysli si, že…“</p> <p>„Mlč už!“</p> <p>Conan se zastavil a varovně zvedl ruku. Ergil pohlédl dopředu. Až teď si všiml, že propast před nimi je o poznání větší, že mezi černými siluetami stromů proniká modravá tma, která může vládnout jen na volném prostranství pod širým nebem. Pár kroků před nimi les končil.</p> <p>„Podívej se tam,“ sykl Cimmeřan, když rozhrnuli poslední pás houští, a ukázal někam nahoru.</p> <p>Trním a bodláčím zastřená mýtina před nimi se zvedala pozvolna přecházela v řídce zalesněný svah okrouhlého pahorku.</p> <p>„Mocný Mitro…“ hlesl Ergil.</p> <p>Mezi stromy na návrší probleskovalo světlo ohně. Dnes v noci a na tomto místě připomínala široširou temnotou obklíčená zář poslední žhavý uhlík, blikající ve vyhaslém popelu.</p> <p>„Co myslíš, kdo by to mohl být?“ zeptal se rytíř šeptem. „Tady, daleko od cest a hradů, navíc v době, kdy žádný rozumný člověk nevystrčí nos z domu…“</p> <p>„Netuším,“ zamumlal Conan, „ale řekl bych, že to není obyčejný táborový oheň.“</p> <p>„Máš pravdu,“ přikývl Ergil zamyšleně. „Kdyby obyčejný pocestný zatoužil po troše tepla, našel by si úkryt někde v údolí, na místě chráněném před poryvy větru…“</p> <p>„Správně,“ přisvědčil Cimmeřan, rozepnul si plášť a přehodil ho hřebci přes sedlo.</p> <p>„Co chceš dělat?“</p> <p>„Půjdu tam. Jsem zvědavý, kdo se tím ohněm na kopci posmívá nebeským vládcům.“</p> <p>„Nebo je vzývá. Jdu s tebou.“</p> <p>„Ani nápad. Zůstaneš u koní.“</p> <p>„Poslouchej, příteli,“ usmíval se zle Ergil a rovněž si složil plášť a zavěsil si na záda pouzdro s mečem, „neměl bys zapomínat, že jsem šlechtic, a proto nemám ve zvyku dostávat rozkazy a už vůbec ne se jimi řídit. Když říkám, že půjdu s tebou, tak to udělám bez ohledu na tvůj názor,“ řekl a rázně si nasadil na hlavu přilbici.</p> <p>Conan na mladíka zlostně blýskl očima. Když však viděl jeho odhodlaně vystrčenou bradu, přemohl nutkání uhodit ho do ní pěstí a jen zabručel něco nelichotivého o rozmazlencích z urozených rodin.</p> <p>Pečlivě uvázali koně ke stromům na kraji lesa a vydali se k úpatí Pahorku.</p> <p>Když Ergil pohlédl nahoru, zdálo se mu, že oblaka zachytil podivný vzdušný proud, takže se roztočila v obrovském temném víru přímo nad vrcholem kopce. Zahnal ponuré představy a následoval Conana do svahu.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Hustý, převážně dubový háj zdobil temeno kopce jako slepený chomáč vlasů na vyholené hlavě piktského šamana. Obrovský Cimmeřan a štíhlý rytíř z Meddhelmu se opatrně plížící mezi letitými kmeny. Okolo nich divoce vířilo suché listí od loňska – připomínalo roje smrtihlavů, těch zlověstných poslů záhrobí, co údajně doprovázejí duchy na cestě zpět do světa živých. Dvojici však nepokoj okolo nepřekážel, skoro naopak; šustivá píseň větru pohltila zvuk jejich vlastních kroků.</p> <p>Světlo, tančící v divoce se kymácejících korunách stromů, vycházelo z kruhového prostranství uprostřed háje. Muži se přiblížili a skrčili se ve spletitém dubovém mlází. Conan obezřetně vyhlédl z úkrytu. Oheň se odrazil v jeho očích a pokropil jejich ocelovou šeď zlatými skvrnami.</p> <p>Mohutné stromy se skláněly nad mýtinou jako neústupní strážci. Ze samého srdce kruhu, lemovaného temnou hradbou lesa, však vyrostl dub, proti kterému listnáče na kraji mýtiny vypadaly jako proutky, které teprve nedávno vyrašily ze země – tři dospělí muži by museli spojit rozpažené ruce, aby objali titánský, stářím zčernalý kmen.</p> <p>Cimmeřanovu pozornost však nepřitahoval strom samotný; jeho zachmuřený pohled spočinul na postavě, která na dubu visela. Bylo to mladičké děvče, dočista nahé, s rukama a nohama doširoka roztaženýma a přibitýma k tmavé kůře dlouhými, stříbřitě se lesknoucími hřebíky. Nešťastnice měla svěšenou hlavu a nejevila známky života.</p> <p>V Conanovi vřela krev. Sám na vlastní kůži zkusil ukřižování a věděl, že tento způsob popravy patří k těm nejhorším ukrutnostem, jaké kdy zplodila lidská vynalézavost. Pohled na ztýrané děvče ho naplnil chladnou zuřivostí.</p> <p>„Zdá se,“ zavrčel, když se stáhl zpátky do úkrytu, „že jsme přerušili nějaký obětní rituál.“</p> <p>Ergil odklonil stranou větvičku, která bránila ve výhledu, a podíval se na mýtinu. Vzápětí se mu tvář zkřivila rozhořčením.</p> <p>„Máš pravdu,“ zasyčel. „Co uděláme?“</p> <p>„Zatím nevím,“ pokrčil Cimmeřan čelo. „Okolo nás je tolik magie, až se mi z toho ježí vlasy na hlavě.“</p> <p>„Jak můžeš cítit kouzla? Jsi snad čaroděj?“</p> <p>„Ani náhodou, ale nejsem slepý. Podívej se na ten oheň,“ naznačil Conan kývnutím hlavy.</p> <p>Ergil poslechl a zaletěl pohledem ke zdroji světla. Pár kroků od dubu stál <emphasis>kratér</emphasis> – objemný kotel, podepřený do kruhu uloženými kameny. Byl zhotovený z leštěného bronzu, hustě posetého tepanými reliéfy a z jeho útrob šlehaly plameny.</p> <p>Náhlé poznání přivolalo Ergilovi na rty Mitrovo jméno.</p> <p>Oheň totiž hořel tak klidně, jakoby panovalo naprosté bezvětří. Ve vichru, který lomcoval košatými velikány okolo mýtiny jako hněv boží a nemilosrdně rval z větví svěží jarní listí, se měly plameny zmítat jako hadí jazyky. Jenže ony plály přímo nahoru, drze přihlížejíce počínání větru a bouřlivé temnotě nad pahorkem. Stejně tak větve obětního stromu čněly úplně nehybně, jakoby dub někdo vytesal z obrovského kusu černého mramoru.</p> <p>Mladík rozhrnul houštinu trochu víc a pozorně se rozhlédl. Hledal někoho, kdo mohl ten čarodějný oheň v kotli rozdělat, ale v jeho blízkosti nebylo živé duše. Po krátkém váhání dospěl k rozhodnutí.</p> <p>„Jdu tam,“ procedil skrz zuby, prudce se narovnal a dříve, než ho Conan stihl zadržet, rozhrnul křoví a vstoupil do kruhu. Cimmeřan, cedě kletby, ho následoval.</p> <p>Změna byla citelná. Vítr, až doposud čuchající mužům vlasy, najednou ztichl. Chlad ustoupil. Větrná noc se náhle zdála být jen čímsi vzdáleným a neskutečným.</p> <p>Ergil potáhl řemen na hrudi, takže rukojeť Walarondu vyskočila nad pravé rameno, a zamířil k dubu ve středu prostranství. Conan se mu držel v patách, ostražitě se rozhlížeje. Zastavil se u kotle a opatrně do něj nahlédl.</p> <p>„U Croma!“</p> <p>„Co je?“ otočil se Ergil.</p> <p>„Podívej se na to. V kotli není žádné dřevo, ani nic, co by mohlo hořet. Je to jen nádoba plná plamenů.“</p> <p>„Magie?“</p> <p>„Nepochybně.“</p> <p>„Takže oheň tu možná plane už dlouho, hm? Doufám, že je to tak a že dnes v nocí jsme tady skutečně sami. Nemám dobrý pocit z pomyšlení, že ti, kteří ukřižovali děvče, by mohli být stále nablízku a pozorovat nás.“</p> <p>„Kdo ví?“ Barbar se kolem sebe rozhlédl. Jejich jedinými společníky však byly stíny, vyvádějící v korunách stromů. Ergil vykročil k mohutnému dubu.</p> <p>Dívka byla opravdu velmi mladá, neměla víc než sedmnáct let. Štíhlé tělo se zaoblenými ňadry pokrývaly škrábance, podle všeho stopy mučení. Vlnité vlasy barvy zralých kaštanů jí sahaly skoro po pás, ale zaschlá spínaje zbavila jejich krásy.</p> <p>Meddhelmec se dotkl její bledé pokožky. Byla studená jako led. Nadzvedl dívce bezvládnou hlavu a přiložil prsty na krční tepnu. Nic necítil. Zvedl levé víčko. Zorničky, hnědé jako jeho, nereagovaly. Zaťal zuby. „Je mrtvá,“ oznámil.</p> <p>Conan zaklel, stále pátraje zrakem v okolní tmě. „Tak nebo tak, nenecháme ji tady,“ rozhodl Ergil. „Pomoz mi ji sundat.“</p> <p>Sklonil se, aby vytáhl nebožce hřebíky z chodidel. Byly zatlučené tak, aby nepoškodily kostí. Půjdou ven celkem lehce… „Počkej!“</p> <p>Meddhelmec se otočil a pohlédl na Conana. Cimmeřan s výrazem větřící šelmy naslouchal zvukům okolního porostu. „Co se děje?“</p> <p>Barbar mu gestem naznačil, aby zmlkl. Ergil se narovnal a nastražil uši. Potom to zaslechl i on.</p> <p>„Zpěv?“</p> <p>Sborová píseň se zpočátku jen s námahou prodírala kvílením větru, ale byla čím dál zřetelnější a hlasitější.</p> <p>„Blíží se,“ sykl Conan. „Rychle pryč!“</p> <p>Oba muži se rozběhli k lesu a zakrátko se ponořili do stínu. Cimmeřan pozvednutou rukou zadržel Ergila a ukázal na košatý strom, jehož větve se natahovaly nad mýtinu, jako by se chtěly obejmout s větvemi obětního stromu. Meddhelmec souhlasně přikývl, vložil chodidlo do Conanových spojených dlaní a obratně se vyšvihl do spletité koruny dubu. Barbar lezl za ním, šplhaje po bohatě rozvětveném kmeni s mrštností divoké kočky.</p> <p>Zpěv se přibližoval, teď už se dal jasně rozpoznat jednoduchý rytmus a pravidelně se opakující melodie. Znělo to jako nějaká obřadní píseň, pomocí které se věřící uvádějí do duševního tranzu, potřebného k navázání spojení s nadpozemskou mocností. Conan a Ergil se uvelebili v rozsoše dubu, odkud měli dobrý výhled na celé prostranství. Jejich tmavé siluety splynuly s rozložitými větvemi stromu.</p> <p>Porost na opačné straně mýtiny se rozhrnul.</p> <p>Zpívající postavy vystupovaly z lesa jako duchové. Bělostná roucha přepásaná opasky ze zlatých kroužků jim dala podobu bledých přízraků, bezcílně se potulujících nočním lesem a kvílejících žalozpěvy v temných zákoutích. Conan jediným pohybem očí spočítal příchozí; jedenáct mužů, zhruba od devatenáctiletého mladíka až po drobného starce, vysušeného jako uschlý llst. Každý z nich svíral v dlani zlatavě se lesknoucí zbraň v podobě jakéhosi dlouhého nože s čepelí zahnutou do tvaru srpu. Mezi sebou vedli na provaze mladého býka s bílou skvrnou na hlavě.</p> <p>„Druidi,“ sykl Conan.</p> <p>Ergil cítil, jak mu srdce splašeně buší v hrudi. Slyšel bezpočet strašidelných historek o podivných uctívačích stromů a jejich tajuplných obřadech. Rozpomínal se na podrobné popisy takových ukrutností, jako bylo upalování obětí v klecích ze syrového proutí nebo rituální zabíjení zajatců a jejich shazování do hlubokých jam se špičatými kůly na dně. Vědomí, že za chvíli uvidí něco podobného na vlastní oči, mu vehnalo do čela krůpěje studeného potu.</p> <p>Muži v bílých kutnách se rozestoupili kolem obětního stromu a na pokyn vetchého, malého starce zmlkli. Bělovousý druid přistoupil k mrtvole přibité na kmeni dubu a zběžně ji prohlédl. Potom se otočil a se spokojeným výrazem na tváři oznámil:</p> <p>„Je mrtvá, bratři, tak jak káží podmínky obřadu Zasvěcení. Překonala sedm dní trýzně na Nejstarším dubu, prošla branou smrti a nyní je načase, aby se na černých perutích vrátila ze záhrobí zpět do tohoto světa. Potom nebude obyčejným smrtelníkem, protože zmrtvýchvstání z ní udělá vyšší bytost, pravou Lughovu kněžku.“</p> <p>Ergil vrhl nejistý pohled na Conana. „O čem to ten sběrač jmelí mluví?“ zeptal se šeptem, „Nemůže přece tu chudinku opravdu oživit, nebo ano?“</p> <p>Cimmeřan, zachmuřený jako bůh hromu, pokrčil rameny. „Slyšel jsem, že Lughovi vyznavači dokáží neuvěřitelné věci. Jejich obřady jsou však většinou tajné. Zřejmě budeme svědky něčeho, co prostý smrtelník ještě nikdy na vlastní oči neviděl…“</p> <p>„Je čas!“ rozlehl se nad mýtinou hlas hlavního druida. „Měsíc právě dosáhl nejvyššího bodu své dráhy. Duše Étain čeká na naše zaklínání. Vykonejme oběť!“</p> <p>Tři mladší druidi přitáhli býčka ke stromu a pevně ho sevřeli mezi sebe. Starý kmet pozvedl srp a rychlým, zkušeným, mocným říznutím otevřel hrdlo zvířete skoro až k zádům. Bělostná roucha zalila krev. Tělo se zazmítalo a padlo na zem, rozrývaje půdu zoufale hrabajícími kopýtky. Tři muži ho přitáhli a snažili se ho znehybnit. Vykonavatel obřadu podal zkrvavený srp nejblíže stojícímu druidovi, sklonil se k umírajícímu hovádku a ponořil obě ruce do tmavého proudu, tryskajícího z rány spolu s bublavým chrčením. Potom se vztyčil, přistoupil k Étain a cosi mumlaje začal ještě teplou tekutinou kreslit obrazce na její bledou pokožku. Toto několikrát zopakoval, dokud tělo dívky nebylo hustě pokryto čmáranicemi zasychající krve. Býk mezitím znehybněl. Druidi se rozestoupili okolo stromu.</p> <p>Hlavní kněz zvedl hlavu a podíval se přímo do srdce oblačného víru nad pahorkem.</p> <p>„Lughu!“ zvolal překvapivě zvučným hlasem a rozpřáhl krví zalepené ruce. „Volám tě! Já, Gwyrnall, nejvyšší druid klanu Sythgarů. Přijmi krev tohoto býka a vyslechni mě, mocný Havrane! Ty, který putuješ nocí na ponurých křídlech temnoty a doprovázíš duše zemřelých na poslední cestě do království šera! Svěřil jsem ti Étain, dítě zplozené z dobré krve sythgarského vladyky Ranskera, a tys jí dovolil na havraních křídlech letět proti proudu času, přes hranice jiných světů! Nyní tě žádám, abys jí ukázal cestu zpět a ona se mohla vrátit do smrtelného těla! Nechť opět procitne a nahlédne jasnozřivým zrakem do dějů, které ještě přijdou. Lughu! Mocný Havrane!“</p> <p>Conan pocítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. Ovzduší bylo nasyceno kouzly a nadpozemskou silou, magie tryskající z kruhu byla přímo hmatatelná. Gwyrnall a ostatní druidi začali sborově vyvolávat jméno temného Lugha a postupně se dostávali do tranzu. V určité chvíli se plameny v kotli konečně zazmítaly, ale trvalo to jen chviličku, protože vzápětí se znovu zklidnily, aby najednou změnily barvu z červené na mysticky modrou, která zahalila všechno kolem, takže háj znenadání vypadal jako místo pod mořskou hladinou, jako tajemný les bájné Atlantidy, mlčky spočívající pod nesmírnými vodami oceánu.</p> <p>Conan a Ergil se podívali nahoru a zkameněli hrůzou.</p> <p>Nebe se otevřelo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá – Křídla temnot</strong></p> <p>Temný vír začal sestupovat na zem, burácel a točil se v čím dál menších kruzích a najednou to už nebyla ohromná oblačná spirála, ale tisícihlavé hejno havranů, kteří se s chraplavým krákáním snesli mezi duby, až v záplavě černých perutí zmizely koruny stromů i bíle oděné postavy druidů a v kruhu se náhle zvedl vítr, rozdmýchaný divoce bijícími křídly temných poslů smrti.</p> <p>Ergil instinktivně sáhl po meči, ale Conanovy prsty mu sevřely zápěstí jako železné kleště. „Ne!“ zaznělo varovné syknutí.</p> <p>Rytíř a barbar se pevně chytili větví a cedíce skrz zuby Cromovo a Mitrovo jméno pokoušeli se chránit si hlavy a současně nenechat se černým příbojem srazit ze stromu. Vzduch byl plný peří, klovajících zobáků a ostrých pařátů, krákání drásalo uši a temnota, přetrhávána modrými záblesky ohně, oslepila zrak. A potom zaslechli Gwyrnallův autoritativní hlas. Havrani znenadání opět vzlétli k výšinám, zvuk tisícovek třepotajících křídel splynul v hromové hučení a děsivý vichr je strhl do svého náručí, pohltil zběsile se kroutící černá křídla, až zmizel i poslední pták a vír samotný náhle ochabl, potrhal se a rozplynul. Zůstaly jen obyčejné temné mraky, hnané severním větrem k horám na jihu.</p> <p>Plameny v kotli zase změnily barvu a modrý svit vystřídalo přirozené zlatavé světlo ohně. Ďábelské zvuky ztichly. Svištění větru v korunách stromů náhle znělo jako příjemná, uklidňující píseň.</p> <p>Conan a Ergil pomalu zvedli hlavy, vlasy plné peří, tváře ozdobené krvavými škrábanci. Mýtinu pokrývala vrstva havraního peří. Z mrtvého býka zůstala jen drobnými zbytky masa a kůže obalená kostra – vypadalo to, jakoby si každý pták odnesl v zobáku kousek oběti. Nehybná těla druidů ležela rozházená kolem Nejstaršího stromu.</p> <p>„Jsou mrtví?“ zeptal se Ergil zaraženě.</p> <p>„Nevím,“ vyplivl Cimmeřan z úst černý chomáč.</p> <p>Potom se ale ozvalo kýchnutí a druidi se jeden po druhém s námahou a mumláním začali zvedat ze země. Gwymall se s pomocí mladšího druida zvedl na nejisté nohy a přibelhal se k obětnímu dubu.</p> <p>Étain visela na kmeni stejně bezvládně jako předtím. Vlasy měla plné peří a na krvavé obrazce se přilepilo drobné černé chmýří. Gwyrnall chytil dívku za bradu a nadzvedl jí hlavu. Rty i krví pomalovaná pokožka byly stále mrtvolně bledé.</p> <p>„Nevypadá o nic živěji,“ zabručel Ergil a sevřel v dlani rukojeť Walarondu. „Jestli ji ti čarodějové nechali zemřít, přinutím je, aby toho trpce litovali…“</p> <p>Vtom ukřižovaná otevřela oči.</p> <p>„Lugh!“ vystrašeně couvl mladý druid, podepírající Gwyrnalla, zakopl o býčí kostru a jen tak tak že nespadl na zadek.</p> <p>„U Croma,“ zašeptal Conan. „Ergile, podívej se na její oči!“</p> <p>Když Gwyrnall odtáhl ruku, hlava dívky kupodivu neklesla, ale.zůstala pevně vztyčená. Její oči neměly bělmo ani zorničky –byly celé černé jako zrak démona, který nikdy neviděl denní světlo. Conan a Ergil na děsivý výjev bez dechu civěli. Étain, zjevně při vědomí, nahá, pomalovaná krví, doširoka rozkročená a přibitá hřebíky ke kmeni stromu, hleděla strašnýma, nelidskýma očima někam za hranice tohoto světa a času. Conan už při potulkách viděl tolik hrůz, které by mnohé jiné obraly o rozum, ale toto mu připadalo ohavnější než cokoliv, co doposud zažil.</p> <p>„Vidím…“ vydral se z hrdla Étain – jestli to vůbec byla ona –chraplavý hlas. „Vidím…“</p> <p>„Zmlkněte!“ okřikl Gwyrnall užasle mumlající druidy. „Do její mysli vstoupil Lugh! Mluv, vyslankyně Havrana! Co vidíš jasnozřivým zrakem?“</p> <p>„Vidím… Rozklad! Nezastavitelný, nenasytný, nemilosrdný. Ničivý příliv hniloby pohlcující zem! Lidská sídla mizí v páchnoucí slizké mlze, všechno živé hnije, maso odpadává od kostí a obrací se v mazlavý hnus. Lesy práchnivějí, pole se mění v plísní pokrytou pustinu. Koryty řek se místo vody valí hustý kal. Zem se stává obrovským rozbahněným močálem…“</p> <p>„To je ona,“ zachraptěl Gwyrnall. „Elderoth, vládkyně zkázy, mocnost mrtvolného rozkladu! Vystoupila z temnot a chystá se zaplavit svět! Mluv! Co ještě vidíš?!“</p> <p>Zuby Étain byly ohavně vyceněné. z koutků úst vytékaly zpěněné sliny. „Ze zemských trhlin vystupují démoni… Vzdáleně se podobají lidem, avšak z tlam jim trčí tesáky, zvyklé trhat maso. Někteří mají křídla a jejich těla jsou potažena bílou kůží jako těla mrtvol nebo bytostí, které se odjakživa pohybovaly v podzemních dírách a temných světech bez slunce…“</p> <p>„Draglinové,“ promluvil druid slabým hlasem. „Jsme ztraceni. Řekni, dcero Havrana, není naděje na záchranu?“</p> <p>„Svět lehne hnilobou,“ odpověděla Étain děsivě stručně, zavřela oči a opřela hlavu o strom, jakoby si potřebovala jen krátce odpočinout.</p> <p>Druidi stáli jako přikovaní a neodvážili se promluvit. Gwyrnall sklopil hlavu a žalostně spustil ramena, takže vypadal ještě chatrněji než předtím. Trvalo hodnou chvíli, než se narovnal a pohlédl na strom.</p> <p>„Můžete ji sundat, bratři.“ Jeho hlas, předtím zvučný a plný důrazu, byl náhle slabý jako poslední sten na rtech umírajícího člověka.</p> <p>Když však druidi přikročili k Nejstaršímu stromu ajeden z nich uchopil do velkých kleští hřebík, držící levou nohu děvčete, Étain opět zvedla víčka. Muži v bílém zaskočeně ucouvli. Oči druidky už bylý normální a naprosto příčetným, soustředěným pohledem zkoumaly okolní les.</p> <p>„Nejsme tady sami,“ řekla.</p> <p>Ergil, který celou scénu sledoval jako zhypnotizovaný, sebou při těch slovech s leknutím trhl – okamžitě však pocítil na hrudi pevný stisk Conanovy ruky. Podíval se na barbara. Nehýbej se, přečetl si z Cimmeřanových bezhlesně se otevírajících úst. Tázavě povytáhl obočí. Conan mu nepatrným kývnutím hlavy naznačil, aby se podíval dolů. Ergil opatrně poslechl. Chvíli trvalo, než zrak pronikl tmou v podrostu kolem stromu, potom to uviděl.</p> <p>Dubový háj byl plný kradmých stínů.</p> <p>Meddhelmec pohlédl na Conana, ve tváři nechápavý výraz. Mohutný bojovník zavrtěl hlavou na znamení, že ani on netuší, o co jde. Ergil se přitiskl k silné větvi dubu těsněji než k žádostivé milence a znehybněl.</p> <p>„Jsou všude kolem nás,“ zvýšila Étain hlas. „Vidím… vidím…“</p> <p>Lughovi uctívači se začali zmateně rozhlížet, v dlaních křečovitě svírajíce rukojeti srpů.</p> <p>„Vidím…“</p> <p>Postarší druid s dlouhými tmavými vousy udělal pár kroků k lesu.</p> <p>„Smrt!“</p> <p>Hrot oštěpu nehlučně prořízl chladné povětří, rozčísl druidův vous a se slyšitelným prasknutím několika žeber se zanořil do široké hrudi. Bílé roucho znečistila krev, srp vypadl z ochablých prstů. Muž rozhodil rukama a zhroutil se svým bratrům k nohám.</p> <p>Tehdy háj okolo mýtiny ožil.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Druidi se rychle rozestavili kolem Nejstaršího stromu a zvedli mezi sebe a nečekané útočníky řadu zahnutých zlatých čepelí. Těžko říci, co se snažili zaštítit dříve – Gwyrnalla, Étain nebo Posvátný dub – tváře jim potemněly odhodláním nepodlehnout bez boje.</p> <p>Obětiště obklíčily dva tucty mužů, většinou oděných jen v nohavicích nebo suknicích z hrubé lněné tkaniny. Skromné oblečení vyvažovala bohatost výzbroje: každý nosil meč nebo sekeru, někteří dokonce oboje, na opascích jim visely dýky s listovými čepelemi, většina měla hruď nebo lokty chráněné bronzovými pláty. Masivní, po stranách broušené hroty oštěpů se očividně daly použít i jako sečné zbraně. Obnažené části těl měli muži hustě pomalované černou barvou – rituální obrazce svědčily o tom, že jsou na válečné výpravě. Navíc se z toužebně planoucích, krví podlitých očí dalo vyčíst, že při lovu nepřátelských hlav zatím neměli štěstí, a právě teď si to míní dosytosti vynahradit.</p> <p>„Allarové,“ promluvil do ticha Gwyrnall a přeběhl očima po kruhu přikrčených, k útoku připravených postav. „Jednoho z vás poznávám. Jsi to ty, Magraine, Odřezávači hlav, člen družiny zrádného potkana Dutrachta.“</p> <p>Vysoký, šlachovitý bojovník sklonil oštěp a vystoupil ze šiku. „Ano, jsem. Oči ti ještě slouží dobře, starče. Už co nevidět budou hledět z výklenku na zárubni mého domu, kam umístím tvou hlavu.“</p> <p>„Silná slova, Magraine,“ odfrkl druid pohrdavě. „Budeš se muset snažit, abys je naplnil. Ale než si začneme navzájem podřezávat krky, prozraď mi, co přivedlo smečku allarských psů tak hluboko na sythgarské území?“</p> <p>„Já,“ ozval se hlas odkudsi za Magrainovými zády. „Já jsem je sem přivedl.“</p> <p>Gwyrnall nenávistně zaskřípal zuby. Postava, která právě vystoupila ze stínu, byla totiž celá zahalena do tmavě zeleného pláště a v kostnaté ruce držela asi sedm stop dlouhou železnou palici. Drahokam na jejím horním konci rozséval záplavu matně zelených záblesků. Mezi druidy se ozvalo záštiplné mumlání.</p> <p>„Kněz prokleté Elderoth,“ zavrčel Gwyrnall.</p> <p>„Správně.“ Na bledé tváři, lemované dozadu sčesanými černými vlasy, se objevil úšklebek připomínající starou jizvu. „Jsem Khatrond, pravá ruka Aelthana, nejvyššího kněze allaronského chrámu temné bohyně.“</p> <p>,Co tu chceš, Hyperborejče?“</p> <p>„Co myslíš?“ Jizva se otevřela a ukázala dvě řady vyceněných zubů „Přišli jsme ulovit pár hlav. Aelthan obdržel zprávu, že dnes v noci budou všichni sythgarští druidi sloužit obřad na odlehlém místě uprostřed lesů. Trochu nám trvalo, než jsme tu díru našli, ale jak vidíš, nakonec jsme dorazili včas. Aelthan vydal rozkaz, abychom vás do jednoho pozabíjeli. Ušetříme jen tu dívku. Aelthan z ní chce udělat chrámovou otrokyni. Ransker trochu změkne, když zjistí, že držíme jeho dceru jako rukojmí v Allaronu.“</p> <p>Magrain, Odřezávač hlav, pozvedl oštěp a svaly se mu zavlnily. „Dost řečí, knězi. Noc už pokročila a moji muži si před zpáteční cestou potřebují ještě trochu odpočinout. Bude se jim dobře spát, když si podloží hlavy měkkými sythgarskými zdechlinami.“</p> <p>„Jen do toho,“ zavrčel Gwyrnall a narovnal se, jak mu to jen shrbená postava dovolila. „Za to, že jste svými špinavými chodidly pošpinili posvátný kruh, Lugh bude muset být usmířen vaší krví!“</p> <p>„Mýlíš se, starče,“ zasmál se Khatrond štěkavě. „Dnešní noc zasvětíme Elderoth. Tyto stromy rozklad vyvrátí z kořenů, hnilobná břečka z vašich těl vsákne do země a vaše duše se stanou potravou pro naši vládkyni!“ Hyperborejec obouruč švihl železnou palicí a pronikavě vykřikl. Z drahokamu vytrysklo cosi jako útržek bezhvězdné tmy lemovaný mrtvolně zelenou září. Temný chuchvalec velikosti mužské pěsti se syčením proletěl vzduchem mezi Khatrondem a Gwyrnallem. Nejmladší druid s výkřikem skočil před starce. Magická střela ho zasáhla přímo do tváře – a mladíkovu hlavu jakoby v té chvíli zachvátil bleskově postupující mrtvolný rozklad. Kolem se rozprskla sražená černá krev, shnilé kusy mozku a úlomky lebky.</p> <p>Tělo se zbytkem krku trčícím ze slizem potřísněné kutny spadlo Gwyrnallovi k nohám. Khatrond se znovu rozehnal palicí a zuřivý úšklebek změnil jeho obličej ve tvář krvelačné bestie.</p> <p>„Pozabíjejte je všech-gchrrrrr!“</p> <p>Čarodějův výkřik se zlomil uprostřed slova a jeho hlas zanikl v odporném chrčení. Špička vrhacího nože, který se mu zanořil do zátylku, vyletěla Khatrondovi z krku těsně vedle ohryzku. Krev vytryskla v mohutném oblouku. Hyperborejec potácivě udělal krok vpřed a pokusil se otočit, ale uprostřed pohybu se pod ním podlomila kolena a zhroutil se, nehty a patami rozrývaje měkkou půdu.</p> <p>Allarové zkameněli, jakoby mágova nečekaná, blesková smrt i je samotné zbavila života. Od koruny stromu nad mýtinou se oddělily stíny a seskočily na kraj prostranství. Vzduchem sykly ostré čepele a nezměnitelný zvuk oceli, roztínající maso a kosti, umlčel překvapené výkřiky dvou nejblíže stojících Allarů.</p> <p>Černě pomalovaní bojovníci zaskočeně couvli a pozvedli zbraně, tentokrát ne k útoku, ale k obraně. Robustní černovlasý muž přistoupil ke zmítajícímu se Khatrondovi, sehnul se a vytrhl mu nůž z hrdla.</p> <p>„Hyperborejci,“ odfrkl si obr pohrdavě a utřel si zakrvavenou čepel o kabátec. „Odjakživa byli měkcí a poddajní jako měch naplněný kravským lejnem.“ S těmi slovy zvedl pravou nohu a vší silou dupl Khatrondovi na krk. Zapraskalo to a čaroděj konečně znehybněl.</p> <p>Magrainovi se do tváře nahrnula krev a jeho povel k útoku připomínal štěkání vlka, větřícího čerstvou stopu:</p> <p>„Otevřete jim břicha! Umyjte meče v jejich krvi! Rozšlapejte jejich mozky!“</p> <p>Allarové divoce zavyli a vrhli se vpřed. Nesmírně toužili po krvi, Conan a Ergil zaútočili jako démoni, kteří byli příliš dlouho přikováni řetězy ke dnu pekelné propasti. V té chvíli se pohnuli druidi, aby se přesvědčili, že nabroušené čepele srpů pronikají do lidských hrdel mnohem snáz než do býčích.</p> <p>Křik, řinčení kovu o kov, sténání umírajících. Walarond a těžký asgardský meč vtrhly do houfu polonahých těl a roztočily se ve strašném víru smrti. Nepřátelské kopí sklouzlo po Ergilově zbroji. Meddhelmec se pootočil, vrazil meč kopiníkovi do slabin a mocně zbraní trhl, čímž soupeře rozpáral až k žebrům. Na zem se vyvalily vnitřnosti a vyvrhnutého muže strhly s sebou. Ergil o krok ustoupil, odrazil zprava dopadající sekeru a nasměroval meč na ruku, svírající topůrko. Horký gejzír ze zmrzačené paže mu postříkal hruď, hrdlo i tvář, oslepil ho. Zalkal, ustoupil, ale než si stihl utřít krev z očí, zběsilé ječení ho upozornilo na další útok. Naslepo pozvedl meč, ale nebylo už třeba – řev umlčel úder. Rytíř si dlaní otřel tvář a vzhlédl. Uviděl Allara, jak rozťatou hlavou klouže po čepeli Conanova meče, dokud čelem nenarazil do záštity. Krátké uvíznutí zbraně v krvavém záseku využil další kopiník a zaútočil na barbara zezadu. Cimmeřan trhnutím uvolnil čepel a pohotově uskočil, ale hrot oštěpu ho přesto škrábnul do boku. To Conana, až doposud bojujícího s chladnou rozvahou, rozzuřilo. S divokým vrčením sebou trhl a přeťal nejprve násadu zraňujícího oštěpu a vzápětí i hruď Allara, který ji držel. Surově odkopl rozpolcené tělo, zuřivě zavyl a zatřásl mečem nad hlavou, až se kolem rozlétly rubínové kapky.</p> <p>V té chvíli se boj změnil v jatka.</p> <p>Když nepřátelé viděli, že na černovlasého obra dolehlo bojové šílenství, začali ustupovat – a padali pod srpy druidů nebo rychle se míhajících čepelí Walarondu. Conan se houfem Allarů prosekával jako dřevorubec hustým porostem. Na jeho nahé paže pršela krev, pod chodidly mu vlhce mlaskaly vnitřnosti, v krvavé uličce za ním se vršily uťaté končetiny. Netrvalo dlouho a meč posledního Allara mezi ním a Magrainem se roztříštil na severské čepeli jako kus pálené hlíny. Mocné seknutí rozdělilo nepřítele na dva kusy: trup narazil do kmene Nejstaršího stromu a ve spleti střev dopadl mezi kořeny. Nohy spojené rozdrcenou pánví se sklátily na zem a vychrlily páchnoucí příval krve, moči a výkalů.</p> <p>Cimmeřan pohodil hlavou, aby si setřásl z tváře krví slepené vlasy, obouruč pozvedl meč nad rameno a zaútočil na nepříčetně křičícího Magraina.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Meče se dychtivě srazily jako ústa roztoužených milenců v nedočkavém polibku – masivní šedý břit, zrozený v plamenech aesirských výhní, proti kratší, nepoměrně lehčí allarské čepeli. Nahá ocel, orosená krvavými kapkami rozkoše, slastně vykřikla. Ostří od sebe okamžitě odskočila, jakoby vylekaná pálivým zajiskřením, ale vzápětí přeťala vzduch s ještě nespoutanější vášní. Nordheimský meč, vedený výbušnou silou paží, které pod zjizvenou bronzovou pokožkou ukrývaly pletence ocelových svalů, se divoce zahryzl do nepřátelské zbraně. Kratší čepel s bolestným zazvoněním praskla.</p> <p>Magrain se zapotácel, ztratil rovnováhu a zabořil pravé koleno do krví nasáklé země. Seshora, jakoby z nesmírné dálky, k němu dolehlo soupeřovo vítězoslavné zavrčení. Zmateně vzhlédl od zlomené zbraně v dlani. Při pohledu do Conanových ledových očí mu na jazyk mimovolně vystoupila prosba o slitování. Zbytečně plýtval dechem. Krvavý záblesk ohně na čepeli uťal jeho zbabělé kňučení uprostřed prvního slova.</p> <p>Cimmeřan překročil bezhlavé tělo, prudkým švihem setřásl z meče krev a náhle docela utrápeným pohledem zhodnotil výsledek bitvy. Kromě něho, Ergila a pěti druidů už nikdo nestál. Rytíř z Meddhelmu zabodl Walarond do země, sundal si přilbu a rukávem si setřel z tváře pot a krev. Přeživší druidi odházeli raněné Allary a zkušenými tahy srpů, jakými jsou jindy zvyklí odřezávat ze stromů jmelí, nyní přetínali nepřátelům krční tepny. Boj kupodivu přežil i starý Gwyrnall, dokonce se zdálo, že bez vážnějšího zranění. Na kutně se jen těžko našlo bílé místo a ze srpu v žilnaté pěsti odkapávaly lepkavé tmavé krůpěje. Pohled Conana utvrdil v přesvědčení, jež nabyl už ve chvíli, když viděl Gwyrnala obětovat býka – a sice, že se v údech tohoto zdánlivě vetchého starce skrývá více síly, než by se mohlo zdát.</p> <p>Barbar pozdravil druida mečem pozvednutým k čelu. Mužík odvětil kývnutím hlavy, ale i ze skromného gesta se dala vyčíst úcta a vděčnost.</p> <p>„Hej!“</p> <p>Ohlédli se za hlasem. Étain všechno pozorovala ze stromu. Vypadala podrážděně.</p> <p>„Sundá mě už konečně někdo?“ zeptala se a omdlela.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Takže chceš říct, že se na strom nechala přibít dobrovolně?“ divil se Ergil.</p> <p>Krátce po boji se ti, kteří přežili, přesunuli do tábora druidů v malém, dobře chráněném úvale na západním úpatí kopce. Zatímco Gwyrnall a druidové ošetřovali raněné, Conan a Ergil zašli pro koně. Když se vrátili, v jámě obložené kameny už praskal oheň a v měděném kotlíku se vařila polévka z hub a sušeného hovězího.</p> <p>Při Ergilově otázce se Gwyrnall zatvářil jako člověk, který musí mimořádně nechápavému dítěti stále dokola vysvětlovat jednu a tutéž samozřejmou věc. „Jistě. To, že si zvolila cestu Lughovy kněžky, je její svobodné rozhodnutí. Musí být. Takové jsou druidské zákony. Je sice pravda, že když u někoho zjistíme jasnozřivost, schopnost čtení myšlenek nebo jiné projevy nadpřirozené moci, snažíme se ho dostat do našich řad, ale je to jen usměrnění, nikoliv nátlak. Každý druid je Lughovým poslem z vlastní vůle. Étain znala podmínky obřadu Zasvěcení a také velmi dobře věděla, že by ho nemusela přežít.“</p> <p>Conan a Ergil jako na povel zvedli ke starci užaslé pohledy.</p> <p>„Už se to někdy stalo?“ ozval se Cimmeřan. „Zahynul někdo při rituálu?“</p> <p>„Samozřejmě. Při obřadu zemře zhruba sedm z deseti uchazečů. Lugh si vybírá. Je na něm, které duši dovolí vrátit se do těla a vykonat jeho vůli mezi smrtelníky a které dá podobu havrana, aby ho navždy doprovázela na toulkách temnotou. Ale věděl jsem, že Étain to dokáže.“ Druid sklonil pohled k dívce. Ležela vedle ohně, zabalená v přikrývkách a ovčí houni. Rány na nohou a zápěstích měla starostlivě ovázány čistým plátnem, které druidi natřeli jakousi zvláštní mastí. Étain byla bledá a nehybná, oči měla zavřené a na čele sejí třpytily krůpěje potu. Občas se jí nepatrně zachvěly rty, jakoby chtěla promluvit z neklidného spánku, ale nikdy nevydala ani hlásku.</p> <p>„Je výjimečná,“ mihl se Gwyrnallovou tváří úsměv. „Svými schopnostmi už teď předčí mnohé starší druidy a časem se bude zdokonalovat a sílit. Klan bude její sílu potřebovat. Zejména po této noci, kdy jsme utrpěli těžké ztráty.“ Stařec si zhluboka vzdychl. „Lughovým věrným nastanou zlé časy. Je na nás, abychom zastavili nicotu, i když nikdo neví, jestli na to budeme mít dost sil.“</p> <p>„Věříš vidinám?“ zabručel Ergil a přihodil na oheň suchou větev.</p> <p>„To nebyly obyčejné vidiny,“ namítl Gwyrnall. „Vize těch, kteří v mukách na Nejstarším dubu překročili práh smrti tam i zpět, jsou prorockými zjeveními.“</p> <p>„Jestli je to tak,“ ušklíbl se Conan nevesele, „čekají nás pěkně nechutné zážitky. Slyšeli jsme, že se kultu Elderoth v Hraničním království docela dobře daří.“</p> <p>Vrásky v Gwyrnallově tváři se prohloubily. „Je to pravda. Na Vysočině žije pět velkých klanů. Před deseti lety se střetlo pět <emphasis>eirr</emphasis><emphasis>ü</emphasis>, vladyků rodů, aby mezi sebou vybrali jednoho, který bude vládnout všem. Chtěli tak ukončit věčné roztržky a boje mezi klany. Za <emphasis>bre</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>na</emphasis>, tedy vládce celé Vysočiny, byl zvolen náčelník nejpočetnějšího rodu, Dutracht z Allarů. Zanedlouho si ostatní <emphasis>erriové</emphasis> uvědomili, jakou hroznou chybou byla tato volba. Dutracht totiž zatoužil vládnout nejen Vysočině, ale celému Hraničnímu království, a v honbě za větší mocí se spřáhl s hyperborejskými čaroději. Jeho zrada vyvrcholila, když Hyperborejcům dovolil, aby v sídelní pevnosti Allarů postavili chrám své bohyni, starší Elderoth. A co je horší, on sám propadl zvrácené víře, vyhnal druidy a přinutil všechny Allary, aby odvrhli Lugha a přijali Elderoth za svou jedinou bohyní. Nyní chce, aby to udělaly všechny rody v knížectví. Vladyka Ransker, ať mu Lugh dá dlouhý život a sílu pro boj s odpadlíky, vzkázal Dutrachtovi, že jeho klan by k něčemu takovému musel přinutit násilím. Kníže slova pochopil jako výzvu. Útoky Allarů na sythgarské osady jsou čím dál častější. Ransker vyzval klany k odporu. Válka je neodvratná, tažení proti Allarům začne už v nejbližších dnech. O vítězi rozhodne rozložení sil v knížectví. Táin-Conorové se už poklonili Elderoth a přidali se k Dutrachtovi. Nyní čekáme, na kterou stranu se postaví klany Magrachů a Ulberéinů.“</p> <p>Gwyrnall zamíchal polévku v kotlíku a pokračoval: „Za vším stojí Zarnon, velekněz Elderoth a v současnosti pravděpodobně nejmocnější čaroděj Severu. Vylezl z brlohu někde hluboko v hyperborejských horách a přitáhl do Hraničního království s početnou družinou nohsledů. Usídlili se v Boartha Suíl, rozlehlém močálovém lese, který leží severně od allarského území, v oblasti, kde se sbíhají hranice Asgardu, Hyperboreje a Hraničního království. Tam mají uctívači Elderoth hlavní chrám, tam krmí svou hnusnou bohyni nejobludnější potravou – shnilým lidským masem.“</p> <p>„Proč se usadili na tak odlehlém místě?“ divil se Conan.</p> <p>„Z mnoha důvodů. Jednak proto, že jsou to skutečně odlehlé a nehostinné končiny, kam málokdy vkročí lidská noha. Sídlo je tedy dobře chráněné před okolním světem a oni tam můžou nerušené pořádat i nejzvrhlejší rituály. Kromě toho je bažinatý, věčnou mlhou zahalený les jako stvořený pro odpornou víru a z hniloby a rozkladu žijící vládkyni. Ale hlavně: v Boartha Suíl našli Hyperborejci zdroj velké čarodějné moci.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Hadí vejce. Zázračný talisrnan, o který kdysi Elderoth bojovala s Lughem. Havran tehdy zvítězil a svěřil Hadí vejce do opatrovnictví boarthám, létajícím čarodějnicím, které žily právě v srdci tajemného lesa. Celé století strážily zázračný předmět v úkrytu, jenže potom přišel Zarnon a jeho sebranka, boarthy přemohli a jejich sídlo uprostřed močálů přestavěli v Elderothin chrám. A, samozřejmě, zmocnili se Hadího vejce, které znásobilo jejich moc.“</p> <p>Gwyrnall si ztěžka povzdechl. „Zarnon ze sídla v pralese údajně nikdy nevychází. Kromě nejvěrnějších přisluhovačů ho doposud nikdo neviděl, ale za všechno zlo, co se teď na Vysočině děje, je zodpovědný on. Nástrojem moci a vykonavatelem vůle je Aelthan, nejvyšší kněz nedávno postavené svatyně v Allaronu. Pomocí strašlivé víry by chtěli ovládnout celý Sever. Nespokojí se jen s Hraničním královstvím – v jejich zelených rouchách zahalení přisluhovači už začali šířit jméno Elderoth i v Asgardu a co nevidět se mohou objevit i v Brythunii nebo Cimmerii…“</p> <p>„Ať to zkusí,“ zašklebil se Conan. „Horalové si jejich hlavami ozdobí hroty oštěpů!“</p> <p>Gwyrnall potřásl hlavou. „Myslím, že stále nechápeš, před jakou hrozbou národy a kmeny Severu stojí. Toto není ozbrojený útok, který se dá zastavit jen ocelí a bojovým odhodláním. Jde o plíživé zlo, které postupně ovládá mozky lidí…“</p> <p>„Jako každé náboženství,“ poznamenal Conan.</p> <p>Druid se zamračil. „Hovoříš, jako bys nevěřil v žádné bohy.“</p> <p>„Jistě, věřím v bohy. Ale neklaním se jim. Zvláště ne takovým, kteří přebývají ve zlatem vyzdobených svatyních a mají zálibu ve složitých obřadech a tučných knězích, kteří před nimi dnem i nocí bijí čelem o dlažbu. Bohem mého lidu je Crom. Sídlí na Hromové hoře a dá ti sílu, abys zabil nepřítele nebo zplodil dítě, ale nekupčí s tebou a nežádá za pomoc oběti. I Lugh je docela dobrý bůh, protože je nejen mocným pánem kouzel, ale i odvážným bojovníkem.“</p> <p>„To je pravda,“ potvrdil Gwyrnall. „Navíc, Havran by od věrných nikdy neodvrátil tvář, protože sám byl kdysi člověkem. V době pozemského života nashromáždil nesmírnou čarodějnou moc, smrt vlastně jen osvobodila jeho duši a vědomí od nedokonalého těla a on, silnější než kdykoliv předtím, získal schopnost přecházet mezi různými rovinami bytí…“</p> <p>„Ale dnes v noci zřejmě v některé z rovin zaspal,“ poznamenal Conan ironicky, hledě na opodál vyrovnaná těla mrtvých druidů.</p> <p>„Mýlíš se,“ namítl druid. „Poslal nám přece vás dva.“</p> <p>„Cože?“ užasl barbar, aby vzápětí zahřměl v jeho hrudi smích. Slyšel jsi, Ergile? Tento stařec se domnívá, že nás sem přivedl jeho bůh!“</p> <p>Rytíř pokrčil rameny.</p> <p>Gwyrnallovi zůstal na tváři výraz naprosté vážnosti. „Toto jsou končiny, kam lidská noha vkročí jen zřídka. Vy jste sem však náhodou zabloudili, náhodou jste objevili náš posvátný háj a náhodou právě ve chvíli, kdy nám hrozilo nebezpečí. Nezdá se vám, že je to příliš mnoho náhod najednou?“</p> <p>Conan se na druida zadíval, potom podrážděně zavrtěl hlavou a udělal odmítavé gesto. „Nesmysly! Neopovažuj se mi vnutit myšlenku, že moje rozhodnutí a činy řídila nějaká božská vůle, druide. A, u Croma, skončíme s řečmi o náboženství! Kvůli tomu jsme sem já a můj druh nepřišli. Poslouchej dobře, co ti povím, starce. Nedělám velký rozdíl mezi druidy, kteří upalují zajatce v proutěných babách, a kněžími, kteří ve vlhkých jámách shromažďují mrtvoly, aby jejich shnilým masem mohli nakrmit nějakou šílenou ďáblici. Uctívači Elderoth však přišli z Hyperboreje. Můj národ odjakživa nenáviděl Hyperborejce a já sám, když jsem byl ještě nezkušené štěně, jsem tam strávil nějaký čas v otroctví. Nenechám si ujít příležitost rozseknout lebku nějakému slizkému černokněžníkovi nebo poskokovi, ať už pochází z jakéhokoli národa či kmene. Zítra nás zavedeš do sídla tvého klanu, druide. Když mi tvůj vládce slíbí, že budeme moci po jeho boku zabíjet vetřelce ze severu, ochotně mu nabídnu svůj meč. A je mi jedno, jestli jsou jeho zájmy ušlechtilé nebo jestli chce dostat svůj zadek na knížecí stolec!“</p> <p>Gwyrnall i ostatní druidi na Cimmeřana užasle vyvalili oči.</p> <p>„Dobře řečeno,“ přerušil hrobové ticho Ergil. „Pokud jde o mě, nenávist k Elderoth mi proudí v žilách: zdědil jsem ji po předcích. Navíc Hyperborejci zabili mého otce, takže s radostí budu podřezávat je i každého, kdo se s nimi zrádně spřáhl.“</p> <p>Zavládlo ticho, rušené jen praskáním polen v ohni a sténáním jednoho z druidů. Po dlouhé odmlce Gwyrnall váhavě přikývl:</p> <p> „Dobře. Zítra vás zavedeme do Sythwornu, k eirru Ranskerovi. Oba jste blázni a pohrdáte bohy, ale pro náš boj budeme potřebovat každou ruku schopnou vládnout meči.“</p> <p>„Dohodnuto,“ uzavřel Conan, natáhl se k ohni a nozdry se mu rozšířily. „Polévka nevoní špatně. Doufám, že nám nabídneš, Gwyrnalle – při tom zabíjení mi pořádně vyhládlo!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá – Hrdinská porce</strong></p> <p>Následující den byl stejně větrný jako předešlá noc. Slunce se ukázalo až večer: krátce před setměním vyhlédlo úzkou mezerou mezi obzorem a souvislým oblačným příkrovem, aby na chvilku zalilo mraky i kopcovitou krajinu ohnivým světlem. Silueta palisády z ostrých kůlů připomínala řadu špičatých dravcích tesáků, zahryzlých do krvácejícího nebe.</p> <p>„Docela slušné opevnění,“ zabručel Conan uznale.</p> <p>„Docela slušné?“ podíval se na něj Gwyrnall. „Jen za mého života Šythworn sedmkrát napadly a obléhaly nepřátelské klany. Co myslíš, kolikrát ho dobyly? Ani jednou. Je to nejlepší opevněné sídlo na Vysočině. Ani Dutrachtova tvrz Allarů se mu nevyrovná.“</p> <p>Hrad stál na rozlehlé vyvýšenině uprostřed planiny obklíčené divokými lesy. Početné seskupení dřevěných, jílem omítnutých domů obklopoval mohutný val země, na vrcholu zesílený vysokou kolovou hradbou. Na Ergila klanové sídlo zapůsobilo impozantním dojmem. Jeho rodný Meddhelm měl sice příkopem obehnané kamenné hradby naježené cimbuřími a vysokými věžemi, ale ani zdaleka nedosahoval velkolepých rozměrů sythgarského sídla.</p> <p>Poutníci přešli mezi široké lány čerstvě zoraných polí, paseky P'ne bučícího dobytka a zvonci cinkajících ovcí a stoupali po mírném úbočí k jedné ze čtyřech sythwornských bran. Conan a Ergil jeli na koních, druidi šli před nimi pěšky a na dlouhém provaze vedli muly s těly mrtvých druidů a vaky plné rituálních pomůcek. Zvíře, vedle kterého šel Gwyrnall, neslo Étain. Dívka byla při vědomí, ale tvář měla stále mrtvolně bledou a v očích se jí usadil nepřítomný výraz. Od doby, kdy ji sundali z Nejstaršího stromu, nepromluvila ani jediné slovo. Conan se obával, jestli ji prožité utrpení nepřipravilo o zdravý rozum.</p> <p>„Nemusíš se bát, není pomatená,“ odbyl ho Gwyrnall. „Jiní mladí adepti byli po úspěšném zvládnutí obřadu Zasvěcení v mnohem horším stavu.“</p> <p>Brána byla vlastně trámy obloženým tunelem v zemním valu. Násep z hlíny a kamení byl vyšší než muž na koni, takže palisáda na něm nemusela být přerušená, leč táhla se – patřičně zpevněná vodorovně přibitými kládami – mužům nad hlavami. Z hradby nad bránou se na příchozí šklebilo asi dvanáct lidských hlav, přitlučených k prknům dlouhými hřebíky. Z některých zůstaly už jen vybílené lebky, na jiných ještě visely zbytky shnilého masa, dvě nebo tři byly docela čerstvé. Zdálo se, že Ergil je páchnoucí výzdobou šokován.</p> <p>„Co jsi čekal?“ bavil se Conan pohledem na jeho vyvalený výraz. „Sythgar přece znamená <emphasis>Ten, co pije z lebky</emphasis> a Sythworn je <emphasis>Mě</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>to lebek</emphasis>.“</p> <p>Ergil krčil nos a ohryzek mu poskakoval nahoru a dolů, jak se snažil přemoci nutkání zvracet. „Jaký to má význam, vystavovat na obdiv takový hnus? Je to znak barbarského smýšlení, konání nehodné lidských bytostí…“</p> <p>„Je to válečná trofej. I u nás v Cimmerii je odedávna zvykem, že válečník přinese domů z bitvy hlavy všech vlastnoručně zabitých nepřátel. Podle jejich počtu se potom rozděluje kořist.“ Kopyta mul a koní zaduněla na silných deskách, dláždících průchod valem. „Strávil jsem hodně času v takzvaných civilizovaných královstvích, ale doposud jsem neporozuměl myšlení jejich obyvatel. Lovci hlav vám připadají odporní, ale když si svoje obydlí ozdobíte kůžemi nebo lebkami ulovených zvířat, to se vám zdá v pořádku. Přitom v tom není žádný rozdíl.“</p> <p>Ergil chtěl cosi namítnout, ale v té chvíli jim zastoupili cestu strážci brány. Jako většina obyvatel Vysočiny, i těchto šest mužů bylo světlovlasých a poměrně vysokého vzrůstu. Oblečení byli v podkasaných lněných nohavicích z drsné látky, zdobené pestrobarevným kostkovaným vzorem. Na nohou měli sandály se šněrováním do poloviny lýtek. Jejich výzbroj tvořily především okrouhlé štíty, dlouhé železné meče a, pochopitelně, tradiční zbraň místních horalů – dlouhé oštěpy s hroty vyzbrojenými hákovitými zuby.</p> <p>„Vítej zpět, vznešený,“ poklonil se Gwyrnallovi velitel hlídky, štíhlý mladík s rozložitou hrudí a širokými rameny. Potom mu pohled padl na těla zabalená v přikrývkách. „Mocný Lughu, co se stalo?“</p> <p>„Allarové,“ vysvětlil Gwyrnall stručně. „Tlupa, která vyrazila lovit hlavy a odehnat pár kusů dobytka. Přepadli nás na cestě, Brynachu. Pošli běžce do eirrova dvora, aby ohlásil náš návrat.“</p> <p>Velitel mlčky pokynul jednomu ze strážců, který se bez otálení rozběhl do uličky mezi sruby. Muž jménem Brynach se obrátil zpět k druidovi a potom pohlédl na jezdce. Tváří se mu mihl stín nedůvěry.</p> <p>„Koho jsi k nám přivedl, vznešený?“</p> <p>„Tito muži jsou pod mou ochranou, synu. Pomohli nám, když jsme byli napadeni. Přišli eirra požádat o pohostinnost a možnost bojovat s námi proti zrádcům. Nejsou to nepřátelé.“</p> <p>„Rozumím a respektuji tvou vůli, Gwyrnalle,“ uklonil se opět Brynach.</p> <p>Nebyla v tom žádná ironie ani skrytý projev nevole nebo dokonce vzdoru. Sythgarové očividně považovali druida přinejmenším za takovou autoritu jako klanového náčelníka. Ustoupili stranou a už druidy nezdržovali.</p> <p>„Ranskerův syn,“ řekl Gwyrnall, když se vzdálili od brány.</p> <p>„Vážně?“ ohlédl se Ergil podiveně. „Budoucí náčelník rodu?“</p> <p>„To ne. Náš vladyka, žel, nemá zákonného nástupce.“</p> <p>„Nechápu…“</p> <p>„Brynachova matka je otrokyně, jedna z oblíbených eirrových souložnic. Podle zákonů klanu mají nástupnické právo pouze ti náčelníkovi potomkové, které zplodil se svou zákonitou manželkou. Ransker má několik synů se svými konkubínami, ale žena Annwen přivedla na svět jen dvě dcery, Étain a Fuamnach. Fuamnach je starší, a proto z ní eirr udělal svou <emphasis>ban</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>chomarbu</emphasis>.“</p> <p>„Ban-chomra… Cože?“</p> <p>„Ban-chomarba. Dědička,“ ozval se Conan.</p> <p>„I tak se to dá říct,“ přitakal Gwyrnall. „Její úlohou je provdat se za muže, kterého jí Ransker vybere, a porodit mu s ním legitimního následníka. I když,“ dodal druid víceméně sám pro sebe, „Fuamnach není právě typ poslušné dcerky, co se pokorně podrobí otcově vůli.“</p> <p>„Proč jsi tomu muži neřekl celou pravdu o allarském útoku?“ zajímal se Ergil.</p> <p>„Protože nechci, aby se rozšířilo, že v Sythwornu je vyzvědač nebo zrádce, který poslal Dutrachtovi zprávu o přesném čase konání obřadu v posvátném háji. Ať si lidé zatím myslí, že ten útok byl náhodný.“</p> <p>Jak pokračovali v jízdě prašnou ulicí, střechy Města lebek vypadaly ve světle zapadajícího slunce jako polité čerstvou krví.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Étain žije? Ať je pochválen Lugh, strážce světla a tmy! Díky tobě, mocný Havrane!“</p> <p>Když si vladyka Ransker v hodovní síni vyslechl zprávu strážce od západní brány, jediným lokem vyprázdnil roh plný silného nemedijského vína a spěchal na nádvoří přivítat příchozí. Společnost mu dělalo několik mužů a žen, jejichž zlaté nákrčníky, drahými kameny posázené náramky, stříbrné spony a jemně tepané přezky na opascích svědčily o význačném postavení v klanové hierarchii. Eirr sám kupodivu upřednostňoval skromnější zevnějšek: mezi hodnostáře rodu ho zařazoval hlavně <emphasis>léin</emphasis>, lněná suknice s horním dílem přehozeným přes levé rameno a sepnutým velkou sponou. Kromě tradičního <emphasis>torquesu</emphasis> – masivního zlatého nákrčníku, vpředu na prst rozděleného – a stříbrného nárameníku v podobě hada třikrát obtočeného okolo pravého bicepsu však vladyka na sobě neměl žádné ozdoby. A ani to nebylo nutné – tento pozoruhodně vysoký, šlachovitý čtyřicátník bez jediné unce zbytečného tuku na těle působil majestátně a autoritativně i bez zbytečného zdůrazňování svého postavení. Světlehnědé vlasy s jemným černým nádechem měl vpředu spletené do dvou copů a vzadu mu nespoutané padaly na záda. Bradu měl oholenou, úzkou vlčí tvář zdobily jen dlouhé, pečlivě pěstované vousy.</p> <p>Gwyrnall pomohl ještě zjevně zesláblé Étain sestoupit z muly a jemně ji přidržuje, předstoupil před náčelníka a jeho zlatem nablýskaný průvod.</p> <p>„Poklekni, Ranskere,“ řekl stroze místo pozdravu. „Étain se vrátila ne jako tvá dcera, leč jako druidka, kněžka boha Lugha, magickým silám vládnoucí věštkyně a čarodějka. Vzdejte jí úctu!“</p> <p>Eirr bez jediného slova poklekl na levé koleno, položil si dlaň na srdce a sklonil zrak k zemi. Ostatní Sythgarové rychle následovali jeho příkladu.</p> <p>V tu chvíli jakoby se Étain konečně vrátila duše do těla – děvče zaostřilo zrak, rozhlédlo se po klečících soukmenovcích, pozvedlo ruku a zvučným hlasem proneslo:</p> <p>„Moje vůle je vůlí samotného Havrana!“</p> <p>Ransker vzhlédl. „Stane se, mocná. Od této chvíle nikdo z nás nevznese proti tvému slovu pochybnost.“</p> <p>Etain přikývla, sklonila ruku a pohled se jí opět vytratil kamsi do dálky. Gwyrnall ji pohotově podepřel a vyzval přítomné, aby vstaji. Ransker přikročil blíže.</p> <p>„Údajně jste měli cestou nějaké potíže.“</p> <p>„Potíže? Když chceš takto nazvat skutečnost, že dva tucty Alarů pronikly hluboko na sythgarské území a zavraždili šest našich druidů, potom ano, měli jsme potíže… Musím s tebou mluvit mezi čtyřma očima, Ranskere.“</p> <p>„O co jde?“ naléhal náčelník.</p> <p>Gwyrnall se rozhlédl, zda nejsou nablízku zvědavé uši, a ztišil hlas. „Ti psi nás přepadli přímo v posvátném háji. Vedl je hyperborejský čaroděj. Dutracht a Aelthan věděli, že tam budeme.“</p> <p>Vladykovu tvář zastřely chmury. „To by znamenalo, že někdo ze Sythwornu posílá zprávy přímo do knížecí tvrze…“</p> <p>„Jinak si to nedokážu vysvětlit,“ potvrdil Gwyrnall. „Zatím to ale nikomu neříkej, ani stařešinům nebo členům družiny. Nechci tu zrádnou krysu vyplašit. Skrývá se ve stínu, ale my už najdeme způsob, jak ji vylákat na světlo. Nyní, jestli dovolíš, se musím postarat o Étain. Odvedu ji do svatyně, uložím na lůžko a připravím z bylinek a kořínků nějaké posilující odvary. Pro klan je důležité, aby se co nejdříve zotavila a zesílila. Její nově získané schopnosti budeme co nevidět potřebovat.“</p> <p>„Rozumím. Nejdříve mi však prozraď, kdo jsou ti muži,“ obrátil eirr pozornost ke dvojici cizinců. Conan a Ergil stáli opodál u velkého dřevěného žlabu a napájeli koně.</p> <p>„Přišli z Brythunie,“ vysvětloval druid. „Vyprávěli mi, jak se dostali do sporu, zabili nějaké muže a teď jsou na útěku. Černovlasý se jmenuje Conan a pochází z Cimmerie. Vypadá jako pouhá hora svalů, ale nepodceňuj ho, není žádný hlupák. Menší je potomkem jakéhosi starobylého rytířského rodu z východní Brythunie. Tvrdí, že mu v žilách proudí krev Tyrgora Zabíječe.“</p> <p>Ransker povytáhl obočí. „Tyrgora Zabíječe? Toho, který spolu s Lughem bojoval proti obludným služebníkům bohyně1 Elderoth?“</p> <p>„Toho. Zpočátku jsem ho považoval za sprostého lháře, ale potom jsem se nenápadně dotkl jeho meče a skutečně jsem cítil magii, která je v čepeli skrytá. Opravdu by to mohl být bájný Walarond. Zní to šíleně, vím, ale osud se někdy ubírá zvláštními cestami. Tak jako tak, ti dva zachránili mě, mé bratry a Étain. Allarové padali pod jejich meči jako pšenice pod kosou žatce. Cimmeřan zabil čaroděje a srazil hlavu i náčelníkovi Allarů, Magrainovi.“</p> <p>„Vážně?“ zalétl náčelník pohledem k dvojici a tvář se mu naplnila obdivem. „V tom případě jsou pod mou střechou vítáni.“</p> <p>,Ano,“ přikývl Gwyrnall. „Myslím, že bys k nim opravdu měl být pohostinný. Oba nenávidí Hyperborejce a chtějí tě požádat, aby mohli po tvém boku zabíjet uctívače Elderoth. Jejich válečná zručnost je pozoruhodná – byla by škoda nevyužít je pro naše zájmy.“</p> <p>„U Lugha! Každý, kdo má odvahu vyrazit do boje a ulovit pár odpadlických hlav, je ctěným hostem v mém domě. Ti muži dnes večer zasednou k našemu hodovnímu stolu. A nejen to – pozvu je na čestné místo po mém boku!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„U Croma!“ vydechl Conan a oči mu vzplály divokým ohněm. „Nebýt jistoty, že jsem stále naživu, považoval bych toto město za aesirskou Valhallu!“</p> <p>Ergil se tlumeně zasmál. „Nu, moje představy o ráji jsou trochu odlišné, ale ani takový posmrtný život bych neodmítl.“</p> <p>Síň byla obrovská, zdálo se, že vyplňuje celý vnitřek eirrova domu. Vysoko položený strop podpíraly mohutné, pestře pomalované a řezbami zdobené sloupy. Mezi nimi po obvodu místnosti posedávali na nízkých stolcích, nebo jen tak na kožešinách prostřených na zemi, význační válečníci a klanoví hodnostáři se svými nejbližšími členy družiny. Nad nimi, ve výšce zhruba osmi stop, se podél stěn táhl ochoz, který byl vyhrazen ženám – bosýma nohama cupitaly mužům nad hlavami a jejich opilý smích zdatně přispíval k řevu, doslova otřásajícímu stěnami síně. Otrokyně se pohybovaly dole a obsluhovaly muže nejen pivem, vínem a medovinou, ale i svými tělesnými půvaby. Conan pobaveným úšklebkem a Ergil vytřeštěnýma očima ohodnotili pohled na ležícího mladíka, kterého vlhkostí se lesknoucí mužnost před zraky všech okolo mizela a opět se vynořovala z lůna nahé, obkročmo na něm sedící otrokyně.</p> <p>Ve středu místnosti se nad velkým, kameny obloženým ohništěm pekl statný kanec. Vůně zvěřiny Ergilovi vehnala slzy do očí a na Conanově tváři vyvolala téměř nepříčetný výraz. Ransker zavedl oba k dubovému stolu, podle zvyklostí umístěnému naproti vchodu. Rytíř a barbar se posadili k rozložité tabuli, která zatím nabízela pouze nápoje a medové pečivo. Na hlavní chod se teprve čekalo. Ransker pokynul poblíž stojící otrokyni, načež děvče nalilo Ergilovi víno a Conanovi na jeho žádost ječmenné pivo. Meddhelmec vyvalil oči na poháry – byly to totiž lidské lebky s odřezanými temeny, vevnitř potažené tenkou vrstvou zlata.</p> <p>„Bohové, z toho se nikdy nenapiju,“ zachrčel Ergil tak, aby ho zaslechl jen Cimmeřan.</p> <p>„Chceš urazit hostitele?“ zavrčel Conan a bez rozpaků přiložil nezvyklou nádobu k ústům.</p> <p>Mladík koutkem oka zašilhal po Ranskerovi, a když shledal, že eirr se na něj usmívá a pozvedá stříbrný roh na znamení přípitku, křečovitě se usmál a s hlubokým nádechem pozvedl lebku. Conan při pohledu na výraz Ergilovy tváře měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.</p> <p>Náčelník klanu si otřel ústa zápěstím a popošel blíž ke dvojici. „Dnes tu mám i další vzácné hosty,“ ztišil hlas a kývl hlavou k opačnému konci stolu. Popíjeli tam dva statní válečníci, oddělení od sebe hojným počtem členů družiny. „Jsou to vyslanci klanů Ulberéin a Magrach. Přišli, aby ve jménu svých rodů přísahali na náš Krvavý oštěp a potvrdili tím, že s námi bok po boku potáhnou proti Allarům. K Dutrachtovi se přidali jen Táin-Conorové. Jejich náčelník Dargadaan si podobně jako Dutracht nechal pomotat rozum tím tisíckrát prokletým hyperborejským kultem – dokonce dal nejvyššího táin-conorského druida odvléct do Boartha Suíl jako dar pro temnou bohyni.“ Ransker se napil medoviny, aby spláchl příval rozhořčení, a pokračoval: „V boji budeme stát tři klany proti dvěma. Allarové jsou sice nejpočetnější rod v knížectví – můžou do boje vyslat tisíc pět set mužů, a s Táin-Conory jich bude zhruba dva tisíce – ale k mé více než tisícovce válečníků se teď přidá sedm set padesát Magrachů a víc než pět set Ulberéinů, takže nás bude dost na to, abychom Allary srovnali se zemí.“</p> <p>,To zní dobře,“ vycenil Conan zuby. „Určitě to bude skvělé krveprolití. Kdy to vypukne?“</p> <p>„Co nejdříve, Cimmeřane, co nejdříve. Tažení proti Allarům začne co nevidět. Jestli opravdu toužíš posvětit meč v krvi zrádců a namotat na čepel slizké vnitřnosti hyperborejských vetřelců…“</p> <p>„O tom nepochybuj.“</p> <p>„…potom dostaneš příležitost dříve, než se zdá. Ale dnes večer na boj nemysli,“ narovnal se Ransker. „Dnes budeme hodovat a bavit se.“</p> <p>S těmito slovy vladyka sundal z opěradla svého křesla kravský roh a silně do něj zadul. Ohlušující hučení bylo pravděpodobně jediným účinným prostředkem, jak na sebe obrátit pozornost hlukem, řehotem a nezřídka i zlostným křikem a nadávkami hřmějící síně.</p> <p>V místnosti zavládlo ticho a kdo ještě nespal opilý na zemi, obrátil pohled k eirrovi.</p> <p>„Je nejvyšší čas začít s hostinou,“ vyhlásil Ransker a ukázal na kance nad ohništěm. Když ztichl nadšený řev hostů, vladyka pokračoval: „Jako vždy, nakrojit kance by měl ten nejlepší z nás. Jestli má někdo odvahu soupeřit se mnou o toto právo, ať povstane. Jinak načnu prase sám.“</p> <p>„Co to má znamenat?“ naklonil se Ergil ke Conanovi.</p> <p>„Souboj o hrdinskou porci,“ usmál se Cimmeřan spokojeně. „Nejudatnější válečník si může vzít nejlepší část pečínky a zbytek rozdělit, jak se mu zachce. Jako hostitel má největší nárok Ransker, ale jestli se najde někdo…“</p> <p>„Já!“ zvedl se od stolu ramenatý muž ve středních letech. „Jsem Braghe z klanu Ulberéinů a zavítal jsem sem jako vyslanec eirra Eogana! Nebudeš krájet kance, Ranskere, protože nejsi ani statečnější, ani mazanější zloděj dobytka než já!“</p> <p>„Ano?“ podíval se na něj vladyka svrchu. „Jak to chceš dokázat, Braghu?“</p> <p>„Každý z mé družiny ti odpřísáhne při Lughově jménu, že dobytek v mých ohradách přesahuje sedmdesát kusů. Většinu z nich jsem odvedl ze sythgarských pasek!“</p> <p>„Ach, už si vzpomínám!“ zasmál se Ransker. „Naposledy jsi byl u nás krást loni na jaře. Přepadl jsi osadu Magh Da Faer, zrovna když jsem tam nocoval s hrstkou své družiny. Vidím, že ruka, kterou jsem ti tehdy zlomil, už celkem dobře srostla!“</p> <p>Síní proběhla vlna smíchu a Braghe se s hněvivým bručením posadil.</p> <p>„Mně patří nejlepší kus pečínky!“ předstoupil před eirra svalnatý mladík. Světlé vlasy měl vyztužené směsí popela a vaječného žloutku, takže mu divoce trčely do všech stran.</p> <p>Vladyka k němu sklonil zrak. „Scatchaláinn z Magrachů, syn eirra Cernacha. Znám tě, chlapče. Mezi mými otrokyněmi jsou dvě tvoje starší sestry.“</p> <p>Znovu zazněl řehot. Magrachský vyslanec zčervenal a odvázal si od pasu dlouhý zlatý řetěz, na kterém byly navlečeny asi dva tucty žlutobílých kuliček velikosti dětské pěsti.</p> <p>„Podívej se, Ranskere!“ zavrčel Scatchaláinn. „každému zabitému nepříteli jsem vybral mozek, rozmíchal ho se sádrou a uhnětl jednu z těchto kuliček. Není to ozdoba hodná hrdiny?“</p> <p>Místnost se naplnila uznalým šuměním, ale z náčelníkovy hrudi vyšlo jen dunivé zachechtání. „Nebuď směšný, Scatchaláinne! Kdyby někdo zhotovil řetěz z mozků těch, kterým vzala život moje zbraň, byl by přinejmenším sedmkrát delší. Takže si sedni a počkej, dokud ti nehodím mozek z kance, můžeš si z něho něco pěkného uplácat.“</p> <p>Z hrdel přítomných se vydral další příval smíchu. Mladý Magrach zčervenal ještě více, zlostně se otočil, složil zadek na lavici a chopil se rohu, rozhodnutý utopit hanbu v medovině.</p> <p>Ransker se vyzývavě rozhlédl. „Nikdo další? Nu tedy, začneme hostinu.“ S těmito slovy vzal zdobený nůž a sestoupil z vyvýšeného pódia, na kterém stál stůl. Když však přikročil k ohništi a chopil se na vidlicích položeného rožně, s bouchnutím se otevřely dveře a kdosi vstoupil do síně.</p> <p>„Baelga-Carn!“ rozťal pachy nasycené ovzduší zvučný hlas.</p> <p>Horalové příchozího bouřlivě přivítali.</p> <p>„Guthféirne!“</p> <p>Nečekaný host sebevědomě a s hrdě vztyčenou hlavou vkročil do středu dvorany. Oheň zalil medovým světlem jeho nahé tělo –mladý muž s vlasy barvy leštěné mědi neměl na sobě kromě nákrčníku, vpředu tepaného do podoby dvou na sebe se šklebících dračích hlav, docela nic. Tělo, vyznačující se úctyhodnou výškou a býčí robustností, pokrývaly od tváře až k chodidlům rituální obrazce namalované modrou barvou. Muž vypadal vznešeně a hrozivě zároveň. Nahota spolu s válečným pomalováním, které bylo částečně setřené potem a – soudě podle zaschlých, rozmazaných skvrn – i nepřátelskou krví, znamenaly, že tento válečník tváří v tvář nepříteli v sobě dokáže rozdmýchat děsivé vražedné šílenství. Tady na Vysočině byli muži s touto schopností vysoce ceněni a patřili k nejváženějším členům klanů. Tuto skutečnost podporoval i fakt, že v pravé ruce Guthféirne nesl těžký oštěp a v levé držel za vlasy pět hladce odťatých hlav. Když přistoupil k ohništi, řev pozvolna ustal. I ti nejopilejší hodovníci se probrali, aby viděli, co se bude dít.</p> <p>„Přináším Baelga-Carn!“ Oštěp, který válečník zvedl nad hlavu, zjevně nebyl obyčejnou zbraní – svědčily o tom složitě tvarovaný hrot a bohatými řezbami zdobená násada. Hrot pokrývaly tmavé zaschlé skvrny. O jejich původu nemohlo být pochyb. „Na tvůj příkaz, eirre, jsem ve válečném voze objel všechny sythgarské osady a vyzval všechny členy klanu, aby se přidali ke svému vladykovi v jeho boji. Každý stařešina skropil svou krví hrot Baelga-Carn, Krvavého oštěpu! Před <emphasis>letha</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>máinem</emphasis>, svátkem měsíčního srpu, tedy nejpozději do tří dnů, se celý klan v plné zbroji sejde v Sythwornu!“</p> <p>Zatímco do stěn místnosti narážel příboj nadšeného řevu a lomozu, Ransker popošel k mladíkovi a převzal posvátnou zbraň.</p> <p>„Své poslání jsi splnil, Guthféirne. I já mám dobré zprávy. Braghe z Ulberéinů a Scatchaláinn z Magrachů přišli ve jménu svých klanů přísahat na náš Baelga-Carn.“</p> <p>Guthféirne předvedl vlčí úsměv. „Sláva Lughovi, čekají nás radostné dny plné tance na nepřátelských zdechlinách! Už co nejdříve naše obydlí ozdobíme ukořistěnými lebkami! Stejně jako hlavami těchto Allarů,“ pyšně pozvedl svůj úlovek. Pět čerstvých hlav civělo do prázdna očima potáhnutýma bílou blánou smrti. Síní proběhla vlna uznalého mumlání.</p> <p>„Narazil jsem na ně dnes ráno v Báin Craachu,“ chvástal se Guthféirne, „právě když se pokoušeli odehnat stádo dobytka z nedalekých pastvin. Stařešina Trogwyn mě uctil tím, že mi daroval jejich životy. Ti hlupáci padali pod mojí sekerou jako ovce. Nechal jsem žít jen jejich náčelníka. Cestou sem jsem se zastavil ve svatyni a nechal zajatce přibít k obětnímu sloupu před hlavním vchodem. Dříve než vyrazíme do boje, je třeba obětovat Lughovi. Srdce allarského psa bude pro Havrana lahodným pokrmem. Gwyrnall můj dar s radostí přijal.“</p> <p>Válečník se opět teatrálně rozhlédl. Horalové – a zejména horalky, jejichž žhavé pohledy spočívaly spíše na mladíkovi samotném než na jeho krvavé kořisti – ho počastovali další sprškou obdivných výkřiků. Guthféirne se spokojeně zašklebil a zrak se mu opět zastavil na Ranskerovi. Ruch se pomalu tišil.</p> <p>„Vidím, že se chystáš krájet pečínku,“ poznamenal válečník. Jeho hlas byl najednou ledový a sálala z něho síla a hrozba.</p> <p>„Chystám,“ přikývl Ransker. Kupodivu se zdálo, že ho výzva mladého člena družiny potěšila. „Máš něco proti tomu?“</p> <p>„Mám. Při tom zabíjení v Báin Craachu a celodenním trmácení se na voze mi pořádně vytrávilo. Cestou jsem snědl jen syrový jazyk jedné z těchto hlav,“ hodil eirrovi k nohám ohavnou kořist. „Dal bych si pro změnu něco teplého, přichystaného na ohni. Chci největší sousto!“</p> <p>Náčelník vzhlédl od hlav pohozených na podlaze, podíval se Guthféirnovi do očí a spokojeně se usmál.</p> <p>„Jsi nejstatečnější a nejmocnější mezi Sythgary,“ vyhlásil. „Tvůj dům zdobí více lebek než můj vlastní. Zdá se, že moje rozhodnutí provdat za tebe Fuamnach bylo správné. Nikdo z klanu si nezaslouží být otcem mého vnuka a následníka více než ty. Pojď,“ natáhl k němu ruku s nožem, „a vezmi si z kance hrdinskou porci.“</p> <p>Nadšený křik stovky hodovníků hrozilo zbourat eirrův příbytek. Guthféirne se chopil nože a popošel k ohništi. V té chvíli však kdosi vstal a rázně vkročil do středu síně. Radostný křik zemřel, jakoby hrdla přítomných v tomtéž okamžiku přeťalo sto nabroušených čepelí. Rozhostilo se ticho jako na konci světa.</p> <p>„Nech toho divočáka být, pomalovaný! Souboj ještě neskončil!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá – Spiklenci</strong></p> <p>Guthféirne byl novým soupeřem natolik vyveden z míry, že v první chvíli nedokázal zakrýt zaskočený, dočista zmatený výraz. Rychle se však ovládl a překvapení z jeho tváře vytlačila chladná zlost. Pomalu si přeměřil odvážlivce a ohrnul rty ve výrazu nejvyššího opovržení. „U Lugha, co je ten drzý červ zač?“</p> <p>„Jsem Conan, Cimmeřan. A musím říci,“ nesl se barbarův hlas dvoranou, „že se mi z toho, co se tu doposud dělo, zvedá žaludek. Toto že má být souboj o hrdinskou porci? Prázdné řečnění a chvástání? Vyhrává ten, kdo má větší hubu? Pcha! Tam, odkud pocházím, se o nejlepší kus pečínky bojuje pěstmi. Jen pořádná bitka, při které praskají kosti a pod nohama bojujících mužů skřípají vybité zuby, může ukázat, kdo je nejlepší chlap!“</p> <p>Guthférine pozoroval Conana s obočím nakrčeným u kořene nosu. Nikdo v síni se neodvážil promluvit.</p> <p>„Vyzývám tě, Guthféirne!“ podíval se Cimmeřan sythgarskému hrdinovi do očí a odepjal si řemeny s noži a mečem. „Bojuj se mnou, nebo zalez do kouta a počkej si, až na tebe zbydou jen prasečí dršťky!“</p> <p>Až doposud mrazivě klidný válečník vycenil zuby v zuřivém úšklebku. „Přijímám, Cimmeřane! Holýma rukama ti utrhnu hlavu, sežeru tvůj mozek a naplním ti lebku výkaly!“</p> <p>Conan se zasmál, svlékl si kabát a odhodil ho stranou. Svaly na hrudi se mu divoce zavlnily. „Víš, co si myslím, Sythgare? Kdyby si tamten mladý Magrach uválel kuličku z tvého mozku, byla by velká jako hrachové zrnko!“</p> <p>Guthféirne zařval jako medvěd, svaly na šíji mu naběhly, sklonil hlavu a rozběhl se s temenem namířeným na Conanův trup. Vladyka Ransker rychle odskočil.</p> <p>Válečníci se srazili jako dva býci, se zběsilým řevem do sebe zaklesli svalnaté paže a přetlačovali se, dunivě dupajíce po prkenné podlaze. Nejblíže sedící hodovníci před nimi rychle ustupovali, zakopávajíce jeden o druhého.</p> <p>Conan vrazil koleno do protivníkových obnažených slabin, ale Guthférine jen prskl pár slin skrz zuby a opřel se do Cimmeřana s ještě větší silou. Conan bleskově couvl, ukročil vlevo a soupeře, kterého tím na chvíli zbavil rovnováhy, odhodil dozadu. Guthféirne s kletbami dopadl mezi Sythgary, ozval se křik, stolce praskaly, hliněný džbán se s třeskem rozbil o podlahu. Nahý válečník vyskočil na nohy jako rys a jeho krví podlité oči hledaly nepřítele. Celá síň svého soukmenovce hlučně povzbuzovala. Cimmeřan oběhl ohniště a vyzývavě se na Sythgara šklebil přes divočáka, Guthféirne se se zuřivým funěním rozběhl kolem ohně, ale Conan mu rychle unikl, stále udržuje ohniště mezi sebou a protivníkem. Chvíli tak Sythgara dráždil, až to Guthféirne nevydržel, s nepříčetným zavytím popadl rožeň, odhodil ho i s obrovským kancem stranou a přeskočil oheň. Conan se soupeři, na okamžik oslepenému dýmem a jiskrami, lehce vyhnul a silně ho udeřil pěstí z boku do čelisti. Guthféirne se zapotácel a potřásl hlavou jako býk, kterému řezník zasadil nedostatečně silný úder palicí.</p> <p>„Ano, tak se o nejlepší kus pečínky bojuje u nás v Cimmerii!“ zasmál se Conan divoce a přikrčil se, aby mohl čelit dalšímu útoku.</p> <p>Guthféirne ho v žádném případě nemínil nechat čekat. Vycenil zuby, zalité krví z pořezané líce, vytrhl nejblíže sedícím divákům zpod zadků dubovou lavici, zvedl ji nad hlavu a vrhl se na Conana. Cimmeřanovi se tentokrát podařilo uskočit až na poslední chvíli, ale když silná rána naprázdno dopadající lavice způsobila, že se Guthféirne zapotácel, pohotově mu zezadu podkopl kolena. Sythgar spadl do kleku, načež ho Conan chytl za vlasy, zaklonil mu hlavu, aby získal rozmach a vzápětí mu vší silou přirazil tvář k blízkému sloupu. Zadunělo to, sloup zapraštěl, ochoz jím podepřený se zachvěl a ženy na něm zavýskly. Guthféirne si potřísnil hruď vlastní krví, ale stále kolem sebe tápal rukama a snažil se dosáhnout na protivníka. Conan s ním zalomcoval ještě jednou; po tomto nárazu Sythgarovy hlavy dřevo sloupu přeťala prasklinka. Guthféirne zeslábl, a když mu Conan pustil vlasy, svalil se na podlahu jako pytel s obilím.</p> <p>Ani kdyby se uprostřed místnosti zhmotnil sám Lugh, nemohlo zavládnout užaslejší ticho. Černovlasý barbar si předloktím utřel z čela pot a významně se rozhlédl. Potom přistoupil ke shozenému kanci, přidržel si ho levou rukou a pravačkou, na níž se vlnily svaly, prudkým trhnutím uškubl celé zadní stehno i s masitou šunkou. Narovnal se, vkročil do středu síně, zuby oddělil z ukořistěné porce velký kus a zvedl svou šťavnatou, vonící kořist nad hlavu.</p> <p>V té chvíli se rozpoutalo peklo a nad tou šílenou kakofonií řevu, hvízdání, uznalých výkřiků a rachotu pohárů nebo rukojetí dýk o desku stolu zazníval dunivý smích vladyky Ranskera.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Po setmění se opět zvedl vítr. Démoni ovzduší osedlali neviditelné oře a divokou jízdou křižovali oblohu, párajíce na kusy oblačné roucho. Měsíční kotouč střídavě ukazoval svou tvář, nebo se utápěl v černých chomáčích mraků, takže strmé svahy Vysočiny vypadaly chvíli jako posypané prachem z rozdrcených kostí, potom zas jako obrovské temné mohyly, vztyčené nad hroby titánů z počátku věků.</p> <p>Les v údolí byl plný mihotavých stínů, ale jezdec v rozevlátém černém plášti s jistotou popoháněl koně po zvěři vyšlapané cestičce. Zjevně měl naspěch a zjevně tento odlehlý kout dobře znal. Údolí pozvolna stoupalo a bylo stále užší, až nakonec dorazilo v podobě doliny, sevřené mezi příkrými úbočími, ke svahu zarostlému křivými borovicemi. Podkovy zacinkaly na kamenitém podloží. Jezdec zpomalil a opatrně vedl koně mezi roztroušenými balvany. Co nevidět dorazil k mohutným, rozlehlým skalám, které jakoby nějaká mocná boží ruka nahrnula na jedno místo na úpatí pahorku. Podivuhodnou souhrou náhod vznikla pod zvláštně nahrnutými kameny jakási malá jeskyně. Uvnitř hořel oheň.</p> <p>Jezdec zastavil, sesedl z koně a uvázal uzdu ke kmeni mladého smrku. Ještě jednou se rozhlédl – měsíc se opět ponořil do mraků a les se změnil v neproniknutelné království stínů – a přikročil ke zvláštnímu obydlí. Škvíra mezi balvany byla tak akorát dost velká, aby se skrz ni mohl prosmýknout dospělý člověk. Muž v plášti to bez otálení udělal.</p> <p>Stísněný, masivními bloky ohraničený prostor očividně někdo používal jako příbytek už nějaký ten týden. Z ohniště uprostřed šlehaly plameny a osvětlovaly provizorní lůžko z chvojí, nahrubo sbitý stolek, jednoduchou polici a jen tak na zemi podél stěn ležící nádobí, poskládané do malého měděného kotlíku.</p> <p>Příchozí sklonil hlavu na pozdrav.</p> <p>„Ulsur.“</p> <p>„Už jsem myslela, že nepřijdeš.“</p> <p>U ohně seděla asi třicetiletá žena ve značně obnošeném oděvu, tvořeném šněrovací halenou, sukní z hrubé tkaniny a pláštěm zjezevčích kůží, který měla přehozený přes ramena. Neupravené, divoce rozježené černé vlasy a vlčí rysy tváře, ještě zdůrazněné stíny vrhanými světlem z ohně, dávaly tušit, že Ulsur pochází ze severovýchodu, z temné, mlhavé a kouzly opředené Hyperboreje.</p> <p>„Je čím dál těžší nepozorovaně vyklouznout z hradu.“ Jezdec vytáhl zpod pláště objemnou čutoru z tvrdé kůže a podal ji přes ohniště sedící Hyperborejce. „Ransker nechal zdvojnásobit stráže na hradbách. Nebylo jednoduché zařídit, aby hlídku na severní bráně měli dnes v noci jen muži, kteří jsou oddaní naší věci.“</p> <p>„Chápu,“ zamumlala obyvatelka podivné komnaty, otevřela čutoru a napila se. „Víno, hmmm… A dobré.“</p> <p>„Nemedijské. Přímo z eirrova stolu. Dnes v noci se na Ranskerově dvoře koná hostina.“</p> <p>„Co oslavují?“ Ulsur se znovu napila.</p> <p>„Spojenectví s Ulberéiny a Magrachy. Eogan a Cernach prostřednictvím vyslanců dnes večer přísahali na náš Baelga-Carn, že s Ranskerem potáhnou proti Allaronu.“</p> <p>Rty, které by se nebýt ženina zvlčilého vzhledu daly považovat za smyslné, pokřivil zlovolný úšklebek. „S tím jsme počítali. Kdy to začne?“</p> <p>„Nejpozději tři dny po letha-máine se všechny tři klany sejdou v Královském údolí, u Kamene výkřiků. Potom společně vyrazí k Dutrachtově tvrzi.“</p> <p>Skrz vyceněné zuby se se sykotem prodral tichý smích. „Skvělá zrada, Sythgare. Elderoth, matka lstí, klamů a zákeřných uskoků je na tebe určitě pyšná.“</p> <p>„Mýlíš se, vědmo,“ zamumlal muž v plášti. „Toto není zrada, ale součást pomsty, která bude završena Ranskerovou porážkou, vyhubením jeho rodiny a mým nástupem na stolec syth-garského eirra. Samozřejmě, jako oddaný vazal knížete Dutrachta a věrný služebník Elderoth.“</p> <p>„Jistě. Všichni máme své cíle. Taky bych netrčela v téhle studené, vlhké díře, kdyby mi Aelthan za věrné služby neslíbil <emphasis>balrandir</emphasis>, palici zmaru, kterou mohou nosit jen nejmocnější čarodějové ve službách Elderoth.“</p> <p>„A nyní,“ doplnil Sythgar, „když se Khatrond nechal tak hloupě zabít, možná se dokonce staneš nejvyšší kněžkou v dobytém Sythwornu.“</p> <p>Úšklebek z čarodějčiny tváře stekl jako rozehřátý vosk. „Ach ano, ubohý Khatrond… Včera v noci mi Aetlhan poslal zprávu, že jeho pobočník se náhle odebral do říše stínů…“</p> <p>„Včera v noci?“ podivil se návštěvník. „U věčné temnoty, jak se to v Allaronu mohli dozvědět tak brzy?“</p> <p>„Máme své způsoby. Bohužel, dovolují nám sledovat jen ty, kteří byli magickým způsobem zasvěceni Elderoth, ne obyčejné smrtelníky. Nevíme, co stalo s Magrainem a ostatními Khatrondovými průvodci. Aelthan se se mnou minulou noc spojil, aby mi přikázal to zjistit. Doufala jsem, že o Allarech budeš něco vědět.“</p> <p>„Vím. Jsou mrtví.“</p> <p>Šikmé dravci oči se prudce rozšířily. „Cože?“</p> <p>„Slyšela jsi dobře. Mají to za sebou. Khatrond, Magrain, celá družina. Zkrátka a dobře – Aelthanův velkolepý plán na vyvraždění sythgarských druidů a únos Ranskerovy dcery dočista selhal.“</p> <p>Ulsur se snažila ovládnout zrychlený dech. „Všemocná Elderoth… Jak k tomu došlo?“</p> <p>„Zatracená náhoda. Prokletý osud. Nazvi to, jak chceš, ale pravda je, že allarský útok odvrátili dva muži, jacísi cizinci, co náhodou sledovali druidský rituál…“</p> <p>„Dva muži?“ Čarodějnice skoro vykřikla. „Dva muži zastavili více než dvacet lovců hlav a dokázali zabít balrandirem ozbrojeného čaroděje? Nevěřím vlastním uším, Sythgare! Co jsou ti dva zač?“</p> <p>„Jeden je Cimmeřan, druhý pochází odkudsi z Brythunie. Toulaví psi.“</p> <p>„Ale s pořádně ostrými zuby. Takových se je třeba rychle zbavit.“</p> <p>„To mi došlo. Nebude to však jednoduché. Ti prašiví psi se vetřeli do Ranskerovy přízně. Navíc ten z Brythunie o sobě prohlašuje, že je potomkem Tyrgora Zabíječe, bájného válečníka, který se proslavil nemilosrdným vražděním Elderothiných služebníků. A nosí meč, ve kterém je prý zakleta čarodějná moc…“</p> <p>„Walarond,“ přikývla Ulsur.</p> <p>„Znáš tu legendu?“</p> <p>„Samozřejmě, Walarond, nejstarší zbraň, kterou kdy smrtelníci pozvedli proti temné vládkyni. Hm,“ čarodějnice zamyšleně přimhouřila oči. Zdálo se, že ji to zaujalo. „Kdyby to byla pravda, kdyby ten muž byl skutečně Tyrgorovým dědicem…“</p> <p>„Na co myslíš?“</p> <p>Ulsur se dlouze napila z čutory. „Na to, že Aelthan by určitě ocenil, kdybychom získali hlavu někoho takového, a navíc mu přinesli ten prokletý meč. Nejen Aelthan, zvěst o něčem takovém by se určitě dostala i k uším samotného Zarnona v Boartha Suíl. Z otrhané lesní čarodějnice by se stala vysoce postavená kněžka temné bohyně a z řadového válečníka náčelník klanu.“</p> <p>Muž v plášti se ušklíbl. „Nejsi hloupá, vědmo. Aelthan teď musí být Khatrondovou smrtí rozzuřený. Když mu položíme k nohám hlavy jeho vrahů a když z nich bude navíc odkapávat Tyrgorova krev…“</p> <p>„Správně. Khatrondova smrt otevřela příležitost pro uskutečnění našich vlastních cílů. Nesmíme ale udělat chybu. Co tvoji muži, Sythgare? Dá se na ně spolehnout?“</p> <p>„Dá. Věří, že když se stanu vladykou, udělám z nich členy družiny a oni se tak zařadí mezi nejvýznamnější a nejbohatší hodnostáře klanu. Ve skutečnosti bych se takovými zrádnými psy nikdy neobklopil. Tím se ale budu zabývat později. Důležité je, že teď udělají všechno, co jim přikážu.“</p> <p>„Doufejme. Jestli něco zkazíme, Aelthan našimi mrtvolami nakrmí bohyni.“</p> <p>„Ne, nenakrmí.“</p> <p>Ulsur zvedla obočí. „Co tím myslíš?“</p> <p>„To, že Aelthan o našich plánech nebude nic vědět. Oznam do Allaronu, že Magrain a jeho družina jsou mrtví, že Magrachové a Ulberéinové se přidali k Ranskerovi a že za šest dní se všechny klany shromáždí v Královském údolí. Nic víc. Proč se v případě neúspěchu vystavovat Aelthanovu hněvu?“</p> <p>Čarodějnice přikývla. „Máš pravdu. O cizincích zatím ani slovo. Ale… Co vlastně podnikneme?“</p> <p>Muž v plášti se naklonil k ohništi a po tváři mu přelétl zlověstný úsměv. „Něco mě napadlo. Je to zákeřné a příčí se to horalské cti, ale jestli jsem ty cizince správně odhadl, mohlo by to fungovat…“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Pozdě v noci se Sythgar krátce rozloučil s obyvatelkou kamenné skrýše, rázně se otočil a jeho černý plášť zmizel v průchodu mezi balvany. Čarodějnice chvíli poslouchala vzdalující se kroky. Když se do ticha vytratil i dusot kopyt, vstala a rychle shodila ušmudlaný oděv. Světlo ohně nedočkavě pohladilo její hubené tělo s úzkými boky a malými, špičatými ňadry. Ulsur sevřela v dlaních podivně tvarovaný amulet, visící na stříbrném řetízku okolo jejího štíhlého krku, zavřela oči a začala nahlas odříkávat zaklínadla a modlitby k mocné Elderoth.</p> <p>Plameny v kamenném kruhu uprostřed chýše nejprve změnily barvu ze zlaté v zelenou a vzápětí se obrátily v černočernou temnotu, ve svíjející se chapadla hladové nicoty. Kobka se propadla do tmy.</p> <p>Ulsur vkročila bosýma nohama přímo doprostřed ohniště.</p> <p>Temnota zlověstně zasyčela a v jediném krátkém okamžiku čarodějnici nenasytně pohltila.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá – Kruh ticha</strong></p> <p>Ergila vzbudil nepříjemný sen, ve kterém se mu zdálo, že uprostřed zuřivé bitvy spadl pod válečný vůz a okované kolo mu rozdrtilo lebku. Když se s trhnutím zvedl na lůžku, vidina válečné vřavy se rozplynula, ale bolest, mučící mozek, zůstala.</p> <p>„Bohové,“ zavzdychal, chytil se za čelo a rozhlédl se kolem sebe. V prostorné komnatě stálo dalších pět lůžek, ale všechna, i když rozházená po nocležnících, už byla prázdná. Pootevřeným oknem v jižní stěně dopadalo do místnosti jasné sluneční světlo. Sklon paprsků naznačoval, že den už pokročil.</p> <p>Náhle se o něj pod kožešinou otřelo cizí tělo. Ergilovi skoro vyskočilo srdce z hrudi.</p> <p>„Odpusť, pane, nechtěla jsem tě vylekat,“ vyhrabalo se zpod medvědí kůže plavovlasé děvče. Mohlo mít tak šestnáct sedmnáct let. Pohled do jejích velkých tmavých očí mladíkovi částečně vrátil paměť. Vzpomínky na bezuzdnou pitku na Ranskerově dvoře byly dost mlhavé. Zato obrazy toho, co se někdy nad ránem dělo tady na lůžku, už se Ergilovi vrátily mnohem jasněji. Hlava ho zabolela ještě víc.</p> <p>„U Mitry, kdo vlastně jsi?“ zachrčel.</p> <p>„Maeve, eirrova nejmladší otrokyně,“ píplo děvče.</p> <p>Ergil si skoro přál, aby ten sen nebyl jen sen, ale aby skutečně ležel někde na mrchovišti, s mozkem vytékajícím do brázdy vyryté kolem nepřátelského vozu. Strávil noc s Ránskerovou souložnicí! Jestli se to vladyka dozví, jeho hlava ještě dnes zaplní jeden z prázdných otvorů na zárubni eirrova domu…</p> <p>Děvče zjevně jeho obavy nesdílelo. „Mám ti přinést něco k jídlu a pití, pane?“ zeptalo se klidně. „Anebo by ses chtěl se mnou ještě jednou potěšit?“</p> <p>„Zbláznila ses?“ skoro vykřikl, ale včas se zarazil a ztlumil hlas. „Běž pryč, rychle! Nechci, aby tě tady kdokoliv viděl!</p> <p>„Jak si přeješ, pane.“ Maeve zvedla z podlahy svoji tuniku, šikovně si ji natáhla a vycupitala z komnaty.</p> <p>Ergil by nejraději znovu spal – sny s ohavnými výjevy vraždění a umírání mu najednou připadaly příjemnější než skutečnost, že nasadil parohy svému štědrému hostiteli – ale přirozené nutkání ho vyhnalo zpod kožešin. Oblékl se a potichu vyšel z komnaty. Když se zorientoval, kde vlastně je – bylo to jedno z menších křídel Ranskerova rozsáhlého dvora – vyšel na úzký zadní dvůr a ulevil si do kouta, který, soudě podle pachu, před ním podobně použilo více hostí.</p> <p>Potom se vydal hledat vodu. Hodně vody.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Stůj, rytíři!“</p> <p>Ranskerovo sídlo se skládalo z více propojených srubů, vyrůstajících na kamenných základech. Všechny budovy se soustřeďovaly okolo nádvoří, zastíněného několika duby. Právě tady Ergil našel Conana, Ranskera, několik druidů, stařešinů a klanových hodnostářů. Nechyběl ani Guthféirne. Noční vítr vyčistil oblohu, takže ovzduší bylo prohřáté sluncem. Celá společnost seděla na lavicích a stolcích ve stínu největšího dubu, popíjela pivo a víno a zamračeně naslouchala vyprávění druida Gwyrnalla. Když se najednou objevil Ergil – voda z napajedla, do kterého před okamžikem strčil hlavu, mu stékala z vlasů a smáčela suknici – kněz zmlkl a muži vzhlédli na Meddhelmce. Druid mladého šlechtice zastavil varovným gestem. Ergil ztuhl a zaskočeně se rozhlédl. Az nyní si všiml, že z nejnižší větve visí hlavou dolů jehně s podřezaným hrdlem. Byla to nepochybně jeho krev, která vytvářela nepřerušený tmavý kruh okolo dubu a horalů. Mladík se lépe podíval a zjistil, že každý z přítomných mužů má na čele krví namalovaný jakýsi runový symbol.</p> <p>„Nesmíš narušit <emphasis>kruh ticha</emphasis>,“ řekl Gwyrnall. „Uzavřeli jsme se do kruhu, aby se nikdo nepovolaný nedozvěděl, co tu bude řečeno.“</p> <p>Druid přikročil k mrtvé ovci a sáhl do nevelkého, stříbrem zdobeného kotle, do kterého odkapávala krev z hluboké rány v hrdle zvířete. Když se obrátil k Ergilovi, rytíř s hrůzou a varovným zabubláním v žaludku uviděl ve starcově dlani jakýsi krvavý, vlhkostí se lesknoucí kus masa. Gwyrnall přistoupil k hranici kruhu a – mumlaje si pod nosem nějaké zaklínací formule – opatrně ji překročil.</p> <p>„Ať tě tento jazyk,“ popošel k Ergilovi, „umlčí před těmi, kteří by všechno vyslechnuté mohli zneužít proti nám.“</p> <p>Meddhelmec měl co dělat, aby nevyprázdnil své útroby na Gwyrnallovo bílé roucho, když mu druid odporně studeným, krví zalepeným ovčím jazykem namaloval na čelo magické znamení.</p> <p>„Tak,“ přikývl druid spokojeně. „Nyní do tvé mysli nemůže vniknout žádné cizí vědomí. Runa tě chrání. Chyť se mě a vstup do kruhu.“</p> <p>Ergil položil dlaň na starcovo útlé rameno a překročil s ním krvavou čáru. Muži si nemohli nevšimnout jeho vyvalených očí a mrtvolné bledosti ve tváři a přivítali ho přátelským pochechtáváním.</p> <p>„Posaď se k nám, rytíři,“ usmíval se Ransker pod vousy. „Spal jsi dobře?“</p> <p>Ergil najednou vypadal, jakoby se pokoušel spolknout příliš velké sousto. Uhnul zrakem, odkašlal si do pěsti a rozhlédl se. „Ehm… Ano. Lůžka ve tvém příbytku jsou měkká a pohodlná, vladyko. Nenašlo by se tu něco k pití?“</p> <p>„Ale jistě.“</p> <p>Nejblíže sedící stařešina podal mladíkovi roh a naplnil ho pivem z objemného džbánu.</p> <p>„A co Maeve?“ nadhodil Ransker. „Potěšila tě?“</p> <p>Ergil ztuhl s rohem v půli cesty k ústům. „Maeve?“</p> <p>,Ta otrokyně, kterou jsem za tebou v noci poslal. Je mlaďounká, ale náramně šikovná. Dal jsem za ní sedm jalovic, ale uznáš sám, že to byl dobrý obchod.“</p> <p>Výraz na mladíkově obličeji způsobil, že se vládce klanu rozesmál a ostatní muži se k němu přidali.</p> <p>„Je to součást zdejší pohostinnosti,“ vysvětlil příteli Conan, když si Ergil, celý červený, sedal vedle něj do stínu dubu. „Ale no tak, netvař se, jako by ti ulítly včely – měl bys být hrdý, jak jsi dokázal tu malou čertici rozpálit.“</p> <p>„Co ty o tom můžeš vědět?“ podíval se na něj rytíř podezíravě.</p> <p>„Spal jsem na vedlejším lůžku,“ ušklíbl se Cimmeřan.</p> <p>Meddhelmec raději utopil svůj úžas v rohu s pivem.</p> <p>„Zmeškal jsem něco?“ zamlouval nepříjemné téma, když utišil žízeň.</p> <p>„Nic zvláštního,“ pokrčil Conan rameny. „Jen odchod Magrachů a Ulberéinů. Scatchaláinn hodoval až do rána, vůbec nešel spát. Ten jeho divoký účes měl po prohýřené noci velmi zvláštní tvary. Už dávno jsem se tak nenasmál. Sám měl co dělat, aby se vyškrábal do sedla, nemluvě už o udržení se v něm. Bragha museli jeho muži vynést na dvůr, naložit do válečného vozu a přivázat řemeny, aby během jízdy nevypadl. Nedá se ale nic dělat, musí zprávu o dohodě s Ranskerem doručit svým klanům co nejdříve. Potom přišel Gwyrnall, přivedl na provaze za sebou jehně a řekl, že si musíme promluvit…“</p> <p>„Pokračuj, druide,“ obrátil se Ransker k bělovousému muži. „Myslíš, že ta věštba je neodvratná? Opravdu dojde k tomu, že se otevřou trhliny v prostoru a hniloba z temných světů pohltí všechno živé?“</p> <p>Kněz nešťastně zavrtěl hlavou. „Nevím. Ale chci věřit, že Lugh se nás prostřednictvím Étain jen snažil varovat před budoucností, která by <emphasis>mohla</emphasis> nastat. Jestli nic nepodnikneme, jestli se proti uctívačům Temné včas nepostavíme, až potom se proroctví změní v děsivou skutečnost.“</p> <p>„Takže musíme konat,“ přikývl Ransker zamračeně. „Zastavit to šílenství, dokudje ještě čas. To nám chtěl Havran říci. A my ho poslechneme. Proto jsem vyzval Eogana z Ulberéinů a Cernacha z Magrachů, aby spojili své síly s mými a pomohli mi zadupat přisluhovače Elderoth do země.“</p> <p>Gwyrnall přikývl. „To je jediná možnost. Každé božstvo žije a čerpá sílu z víry těch, kteří se mu klanějí. Když je zničíme, i bohyně sama ztratí moc a k naplnění proroctví nedojde. Jen jestli by…“ Druid se zarazil a potřásl hlavou.</p> <p>„Co?“ zvedl Ransker zrak od rohu s vínem.</p> <p>„Ještě nevíte všechno,“ zamračil se Gwyrnall. „Étain předpověděla příchod strašných válečníků. Popsala je jako démonické okřídlené tvory s bílou kůží a tlamami plnými ostrých tesáků.“</p> <p>Slunce vrhalo na dvůr svazky zlatých paprsků, ale nad hlavami popíjejících mužů jakoby se shromáždila bouřková mračna.</p> <p>„Draglinové,“ promluvil Guthféirne, který už měl svalnaté tělo zahalené léinem s přehozem přes levé rameno. „Jestli Utracht a jeho slizcí spojenci použijí v boji nadpřirozené síly, nevystačíme jen s ocelí a válečnou zuřivostí. Budete jim muset čelit vy, druidi. Myslíš, že dokážete bojovat s démony temné bohyně a zvítězit nad nimi?“</p> <p>„Těžko říci,“ rozhodil Gwyrnall rukama. „Hyperborejští černokněžníci jsou velmi mocní a neštítí se v honbě za větší čarodějnou silou sáhnout i do těch nejtemnějších a nejzatuchlejších studní. Zarnon a Aelthan jsou zákeřné bestie, používající ty nejodpornější magické praktiky. Jejich srdce jsou černá a plná hniloby. Ano, musíme počítat i s tím, že obránci Allaronu proti nám nepoužijí jen poctivou ocel. Proto s vámi v boji bok po boku budeme stát i my, klanoví druidi. Musíme doufat, že nám Lugh dá dostatek síly…“</p> <p>„Doufat?“ odfrkl si Ransker. „Naděje je málo, druide. Za dávných časů už přece smrtelníci nad Elderoth dokázali zvítězit. Ty a tvoji bratři byste měli vědět, jak odvrátit její zlobu a zkrotit mocnosti, které jí slouží.“</p> <p>Druid zamyšleně pokýval bělovlasou hlavou. „Jistě, existují způsoby, jak porazit božskou bytost. Za dávných časů, staletí před potopením Atlantidy, národy Severu uctívaly Elderoth jako bohyni smrti. Tehdy byla na vrcholu své moci. Lidé se při zvuku jejího jména třásli strachem, protože věřili, že smrt, završená rozkladem tělesné schránky, je definitivním koncem lidské existence – že za ní už neexistuje nic, jen věčná prázdnota. A v těch temných dobách tomu tak skutečně bylo, protože zánik duše, nebo její věčné přetrvání je jen otázkou víry. Ti, co žili v přesvědčení, že smrtí všechno končí, nakonec s posledním výdechem skutečně odevzdali svou duši mocnostem zmaru a nechali ji rozplynout se v temné nicotě. Potom však přišel Lugh, mocný šaman a čaroděj. Narodil se jako obyčejný smrtelník, ale jak ubíhala léta, shromáždil moudrost a rozsáhlé znalosti magických umění. Dokázal číst myšlenky, uzdravovat nemocné nebo raněné pouhým dotekem, dokonce uměl přikázat větru a dešti. Mnozí ho začali uctívat jako boha a nejeden velmož a král před ním pokorně poklekl. Protože Lugh dal lidem naději. Učil je, že smrt nemusí být koncem všeho, ale jen krátkou přestávkou ve věčném bytí, po které bude následovat znovuzrození a nový život. Stačí jen, když jejich víra bude dostatečně silná.“</p> <p>Gwyrnall se vydatně napil piva a pokračoval: „Elderoth znepokojeně sledovala, jak lidé opouštějí její svatyně a utíkají do lesů a hájů, kde noví druidi začali konat obřady na Lughovu počest. Královna smrti věděla, že jestli bujení mladého náboženství nezabrání, lidé na ni postupně zapomenou a ona ztratí svou moc. Rozhodla se bojovat. Na největší lesní svatyni seslala obrovské letky havranů a krkavců, kteří v té době ještě sloužili jí. Ptáci doslova uklovali k smrti všechny druidy i shromážděné Lughovy věrné a jejich duše odnesli v zakrvavených zobácích, aby je potom svrhli do bezedných temných studní v Elderothině říši. Lugh se o tom strašném činu samozřejmě dozvěděl a vzkypěla v něm krev. Rozhodl se Elderoth pomstít a zničit ji. Tehdy však ještě byl smrtelným mužem, a proto nemohl proti bohyni bojovat bez zdroje velké čarodějné síly. Vydal se na cesty hledat ten mocný pramen. Jednoho dne ho pouť zavedla do hlubin prastarého lesa, ve kterém stromy pamatovaly úsvit světa. Náhle Lugh zaslechl ze stínů v nejspletitějších houštinách podivný zvuk. Znělo to jako syčení stovek hadů. Opatrně šel blíž – a skutečně. Prohlubeň mezi kořeny nejstarších stromů byla plná syčících zmijí. Když se Lugh přiblížil, z klubka šupinatých hadích těl se najednou vynořila podivná zářící věc, velká jako jablko a protkaná krvavými žilkami. Největší zmije zvedla hlavu a oslovila Lugha lidským hlasem. Prozradila mu, že ta věc je Hadí vejce, bezedný zdroj nesmírné čarodějné moci, a jen s jeho pomocí může smrtelný kouzelník porazit božskou bytost. Lugh natáhl ruku a Hadí vejce si vzal, přičemž ho neuštkla ani jedna ze šupinatých strážkyň onoho žijícího drahokamu.“</p> <p>Druid opět zvedl roh k ústům, lokl si a chvilku zamyšleně hleděl do nádoby, jakoby z piva lovil útržky paměti.</p> <p>„Lugh vyzval Elderoth na souboj. Byla to strašná bitva. Hejna havranů křižovala oblohu a bylo jich tolik, že jejich krákání pohltilo všechny zvuky světa. Ze západu přitáhla temnota a zápach hniloby zaplavil zem. Z východu proti té černé zkáze vytryskla jasná červená záře, pocházející z Hadího vejce. Světlo se střídalo s tmou bez ohledu na to, zda byl den, nebo noc. Nakonec Lugh přinutil Elderoth ustoupit. Zahnal ji zpět do říše temnot a uzavřel za ní trhlinu v prostoru tak, aby jí už královna smrti nemohla projít. A potom… Potom Lughova duše opustila smrtelné tělo, aby se stala vyšší formou existence. Lugh se stal bohem a převzal vládu nad životem i smrtí. Ti havrani, krkavci a vrány, kteří přežili čarodějnou válku, se dali do jeho služeb a stali se jeho věrnými průvodci. A když už Hadí vejce nepotřeboval, zanesl ho Boartha Suíl, Lesa čarodějnic, a svěřil ho do opatrovnictvi vládkyním hvozdu, polobožským boarthám.“</p> <p>Chceš tím říci,“ ozval se Ransker, „že Elderoth a její přisluhovače je možné porazit, kdybychom získali ono Hadí vejce?“</p> <p>„Byla by to možnost,“ zamračil se druid, „ale obávám se, že cosi takového není uskutečnitelné. Jednak je Hadí vejce nyní v držení Zarnona hluboko v Boartha Suíl, a tedy je pro nás zcela nedostupné, a jednak na ovládnutí sil, co v něm tkvějí, jsou potřebné znalosti, které nemá žádný druid na Vysočině. Jednoduše dnes už neexistuje takový čaroděj, jako byl Lugh. Dokonce ani tvá dcera, eirre, i když se zdá být kněžkou nevídaných schopností, by síly Hadího vejce nedokázala ovládnout.“</p> <p>„Co tedy navrhuješ?“ přemístily se chmury z Gwyrnallova na Ranskerovo čelo.</p> <p>„Legenda má pokračování,“ zapátral druid opět v paměti. „Elderoth, když přišla o ty, co v ní věřili, zeslábla. Celá staletí bezmocně chřadla v království stínů, až si konečně našla nové uctívače. Byli jimi draglinové a ghúlové, ohavní tvorové, živící se masem mrtvých zvířat i lidí. Ti Elderoth, vládkyni hniloby a rozkladu, rádi přijali za své božstvo a jejich víra jí dala novou moc. Temná královna poslala ty obludy, tehdy obývající Sever v děsivě hojných počtech, proti lidem. Nenáviděla naši rasu za to, že jsme se od ní odvrátili, a chtěla se Lughovi pomstít na nás. Lidé, sužováni útoky ghúlů a draglinů, povolali Lugha, tehdy už mocného a mnohými kmeny a rody uctívaného boha. Havran vyslyšel prosby o pomoc a vydal se hledat válečníka, který by vedl lidi v boji proti stvořením ve službách Elderoth. Nakonec našel muže jménem Tyrgor.“</p> <p>Ergil se nafoukl, ale mlčel a nechal Gwyrnalla pokračovat.</p> <p>„Byl to osamělý, potulný válečník bez minulosti a bez domova, jehož jediným majetkem byl meč jménem Walarond. Lugh se toho meče dotkl a zaklel do jeho čepele nadpřirozenou sílu. Od té chvíle dokázal Tyrgorův meč hubit temné bytosti lépe než kterákoli jiná zbraň na Zemi. A také to činil. Armáda statečných pod Tyrgorovým velením pobila většinu draglinů a ghúlů a ty, kteří přežili, zahnala do močálů a zemských děr. Elderoth přišla o své uctívače a opět se zlomená a pokořená vrátila do říše tmy a hniloby.“</p> <p>„Tím vítězstvím si Tyrgor vysloužil jméno Zabíječ,“ naklonil se dopředu Ergil.</p> <p>„Správně,“ kývl Gwyrnall hlavou a zase si svlažil hrdlo pivem. „A po tom velkém vítězství nasedl na koně a odjel kamsi na východ. Ztratil se stejně záhadně, jako se zjevil.“</p> <p>„To není pravda,“ namítl Ergil. „Tam, odkud pocházím, i malé děti ví, že Tyrgor Zabíječ se oženil s krásnou pannou, jediným dítětem knížete z Meddhelmu, a po smrti starého velmože sám usedl na knížecí stolec…“</p> <p>„A ty, Brythunče,“ ozval se Guthféirne a vložil do hlasu co nejpochybovačnější tón, „se považuješ za Tyrgorova potomka. Dokonce jsi prý nositelem Walarondu. Směšné!“</p> <p>„Ano?“ opětoval Meddhelmec jeho pohled. „Mně zase připadají směšné podlitiny na tvé opuchlé tváři!“</p> <p>Guthféirne zaťal zuby a syčivě se nadechl k ostré odpovědi, ale Ransker ho včas předběhl:</p> <p>„Řekněme, že to, co si nám tady vyprávěl, Gwyrnalle, není jen stará pohádka plná výmyslů a zveličování. Chceš naznačit, že tento muž,“ podíval se na Ergila, „nás zachrání před těmi, kteří slouží Elderoth?“</p> <p>Na tvářích okolo sedících horalů se objevily pobavené úšklebky. Dokonce i Conan zvedl pochybovačně obočí.</p> <p>„Kdo ví?“ pokrčil Gwyrnall rameny. „V čepeli jeho meče je stále ukrytá Lughova moc. Jasně jsem ji cítil. Stačí jen najít způsob, jak ji probudit k životu…“</p> <p>Pronikavý výkřik přinutil muže zvednout hlavu. Nad ulicí spojující eirrův dvůr se severní bránou se zvedla oblaka prachu. Z nich se jako duch z mlhy vynořil jezdec na dlouhonohém valachovi. Vecválal na nádvoří a namířil si to ke shromáždění pod dubem. Ranskerovi a jeho společníkům se rozšířily oči, vyskočili ze svých míst a spěchali příchozímu naproti. Ta věc, kterou jezdec vezl přehozenou před sebou křížem přes sedlo, bylo totiž lidské tělo.</p> <p>„Porušíte kruh…“ začal Gwyrnall, ale to už sandály mužů neuctivě šlapaly po krvavé čáře.</p> <p>Jezdec zarazil valacha, a zatímco se mezi koňské nohy valil prach, sklouzl ze sedla.</p> <p>„Brynachu, co se stalo?“ zahučel Ransker.</p> <p>„Eirre,“ sklonil hlavu vladykův levoboček, chopil se bezvládného těla a s pomocí několika ochotných rukou ho složil na dvůr. Mrtvý očividně neměl ani patnáct let, byl to ještě chlapec. Tělo měl pohmožděné a poseté krvavými škrábanci – nepochybně se bránil, dokud mu hluboký, tepnu i průdušnici přetínající řez nevzal život. Vyšívaná halena a vesta z kůzlečí kůže byly nasáklé jasnou červení.</p> <p>„Kdo je to?“ poklekl Ransker k nebožtíkovi.</p> <p>„Pastýřský chlapec,“ vysvětloval Brynach rozrušeně. „Ráno jsem si jako obyčejně vyšel na lov. Hluboko v lese jsem narazil na muže, kteří krátce po úsvitu vyhánějí dobytek na pastvu. Jeden z nich byl úplně zoufalý; řekl mi, že když hnali stádo podél lesa, nečekaně se ztratil jeho syn a oni ho teď marně hledají. Okamžitě jsem zapomněl na srnce, jehož stopu jsem sledoval, a porozhlédl jsem se po chlapcových stopách. Nebylo to těžké… Nakonec jsme ho našli ležet pohozeného v hustém ostružiní. Všude kolem byla krev…“</p> <p>„Musely tam být stopy vrahů,“ podíval se eirr na syna své oblíbené otrokyně.</p> <p>Brynach přikývl. „Tři jezdci. Odcválali na sever.“</p> <p>„Allarové,“ zavrčel Guthféirne.</p> <p>„Nepochybně,“ přisvědčil Ransker. „Vyzvědači. Chlapec je náhodou zahlédl, a tak musel zemřít.“ Náčelník se prudce narovnal. Tvář měl jako vytesanou ze žuly, ale oči mu plály hněvem a divošskou pomstychtivostí. „Nedovolím, aby někdo beztrestně vraždil sythgarské syny. Guthféirne, vyber deset nejlepších válečníků a dej osedlat koně. Jednoho pro mě. Trestné výpravě budu velet sám.“</p> <p>Obrovitý člen družiny vycenil zuby a rychle se vzdálil.</p> <p>„Brynachu,“ obrátil se vladyka k synovi, „patříš k nejlepším lovcům, dokážeš dobře číst stopy. Povedeš nás.“</p> <p>„Ano, eirre.“</p> <p>„Jdu s vámi,“ přikročil k vládci rodu Conan.</p> <p>„To nebude potřeba, Cimmeřane,“ udělal Ransker odmítavé gesto. „Jsi můj host, nemůžu od tebe žádat, abys…“</p> <p>„Právě naopak,“ nenechal ho černovlasý horal domluvit. „Jako svému hostu mi nemůžeš odepřít účast na této štvanici. Ergile? Přidáš se?“</p> <p>„Co je to za otázku?“ zvolal Meddhelmec, upřímně pobouřený Conanovou pochybností v této věci. „Žádný rytíř přece nezůstane sedět na zadku, když je jeho hostitel nucen pozvednout zbraň proti tlupě podlých vrahů. To by bylo šlapání po rytířské cti!“</p> <p>„Kromě toho,“ dodal mladík s podstatně menší dávkou patosu, „v hlavě mi ještě stále hučí jako v úlu, do kterého strčil hlavu hladový medvěd. Neuškodí trochu si ji provětrat!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá – Šeptající lovci</strong></p> <p>Na vrcholku kopce Conan nečekaně zastavil koně. Zatímco ostatní jezdci ho cvalem míjeli a pouštěli se z hřebene dolů úbočím, on obrátil hřebce. Zrakem ostrým a pozorným jako pohled lovícího sokola zkoumal úzké údolí, kterým se trestná výprava právě přehnala, i svahy protilehlé vyvýšeniny.</p> <p>Byli na cestě už dobrou hodinu. Stopa tří koní vedla přímo na sever, kde husté, převážně jehličnaté lesy vyplňovaly úzké doliny mezi větrnými kopci se strmými svahy a rozlehlými, trávou se zelenajícími návršími. Byly to neobývané končiny, jen tu a tam se na úbočí krčila jednoduchá pastýřská salaš a přes hřebeny se přelévala stáda ovcí a dlouhosrstého dobytka. Conanovo srdce naplnily zvláštní pocity. Krajina mu totiž neodbytně připomínala rodnou Cimmerii – na tom ostatně nebylo nic zvláštního, vždyť Hraniční království tvořilo jakési předhůří zamlžených kopců, na kterých vládl Crom. I lidé z Vysočiny byli Conanovým soukmenovcům velmi podobní: houževnatí, sžití s nehostinným prostředím, pohrdající každým způsobem života, který nebyl stejně drsný jako ten jejich. A i v jejich srdcích stejně lehce vzplanuly vášně, ať už to byla touha mezi mužem a ženou, v častých bojích utužené mužné přátelství nebo nesmiřitelná nenávist ke všemu, co se kdy pokusilo vytrhnout horalský život z kořenů, zapuštěných hluboko v kamenité zemi.</p> <p>Jenže teď tyto pocity z Conanovy mysli vyhnal šedivý stín zlověstné předtuchy. Divoké zvíře, ukryté hluboko v barbarově podvědomí, zavětřilo pach nebezpečí. Ransker, který také trhl uzdou a vrátil se k válečníkovi s havraními vlasy, nemohl nepostřehnout znepokojení v Cimmeřanově tváři. „Co se děje?“</p> <p>Conanovy oči svítily ze stínu pod zamračeným obočím jako dva vyleštěné kousky oceli. „Nevím. Myslím, že nás někdo sleduje.“</p> <p>Eirrova tvář potemněla. „Jsi si tím jistý?“</p> <p>„Jistota? Ta to není, ale už hodnou chvíli mám pocit, jakoby se mi něčí pohled zabodával do zátylku.“</p> <p>Náčelník Sythgarů přeletěl zrakem svahy na opačné straně údolí, a když nezahlédl nic mimořádného, pokrčil rameny. „Možná je to opravdu jen pocit.“</p> <p>„Možná,“ zamumlal Conan. „Ale na takové věci mám nos, eirre. Nemůžu se zbavit podezření, že celá ta věc s vrahy pastýřského chlapce je jen lest, kterou nás někdo vylákal z hradu, aby na nás nastražil někde v lesích past…“</p> <p>Ransker se mračil jako démon bouřky. „Ano, také mě to napadlo. Ale bylo by zbabělé obrátit teď koně a utéct zpět do bezpečí za sythwornskými hradbami. Ne, Cimmeřane, nezavelím k ústupu. Jsem náčelník klanu a je mojí povinností zjistit, kdo zabil toho ubožáka, ať už se to stalo z jakýchkoliv důvodů. A jestli při tom budu muset setnout pár hlav, udělám to. U Lugha, kéž bych nejednal tak unáhleně a vzal s sebou více mužů! Kdysi jsem doufal,“ dodal s neveselým úšklebkem, „že mi věk dá více rozvahy, ale stále jednám stejně horkokrevně, jako když mi bylo dvacet.“</p> <p>„Mně to povídej,“ vrátil mu Conan pochmurný úsměv. Ještě jednou přelétl pohledem okolní úbočí, a když nezachytil ani jedinou známku pohybu nebo přítomnosti čehokoliv cizího, kopl koně patami. „Pojď, tvoji muži čekají.“ Následovali ostatní jezdce dolu úbočím.</p> <p>„Neuškodí, když budeme ostražitější,“ nadhodil Conan. „Stopa vede do údolí a ten prales před námi je jako stvořený pro útok ze zálohy. Znáš tyhle končiny, eirre?“</p> <p>„Velmi dobře,“ přikývl Ransker. „A každý Sythgar také. To údolí před námi totiž… není obyčejné.“</p> <p>Conan se na něj zpytavě podíval. „Jak to myslíš?“</p> <p>„Náš klan ho nazývá Amharcovým údolím. Slyšel jsi někdy to jméno?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Legendy hovoří, že Amharc byl dávnověký král. Vládl těmto končinám v čase, kdy nejmocnější vladařskou rukou na světě byla železná pěst Kulla Valusijského.“</p> <p>„Hm. A čím je to údolí tak výjimečné?“</p> <p>„Uvidíš sám.“</p> <p>Stín lesa je přijal do svého chladného náručí.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Tak tohle se mi nelíbí,“ zavrčel Conan a upravil si řemen na hrudi tak, aby mu jílec meče vyčníval nad pravým ramenem. „Vůbec se mi to nelíbí.“</p> <p>Družina nečekaně vklusala do mlhy. Nejprve to byla jen jemná pára, plazící se nízko nad zemí a vířící koním kolem kopyt, ale jak jezdci sestupovali hlouběji do údolí, opar rychle houstl a co nevidět pohltil všechno kolem. Smrky a jedle se změnily v mátožná zjevení, nečekaně se vynořující z neproniknutelné běloby. Pichlavým jehličím zarostlé větve se natahovaly za muži jako shnilými šaty ověšené hnáty přízraků ze záhrobí.</p> <p>„Také mi z toho běhá mráz po zádech,“ zamumlal Ergil. „Už jsme ujeli pěkných pár mil, ale nikde jinde jsem si mlhy nevšiml. Vy snad ano?“</p> <p>„Ne,“ slídil kolem sebe Conan nedůvěřivým pohledem. „Slunce ji dávno rozpustilo. Teď jako bychom vstoupili do úplně jiného světa…“</p> <p>„Možná nejsi daleko od pravdy, Conane,“ ohlédl se Ransker, jedoucí v čele. „Každý Sythgar by odpřísáhl, že Amharcovo údolí je opředeno kouzly jako stará hrobka pavučinami.“</p> <p>Mlha zhoustla natolik, že jezdci jedoucí vpředu přestávali vidět na ty vzadu, a naopak. Postupovali čím dál pomaleji, protože Brynach měl co dělat, aby v těchto podmínkách dokázal sledovat stopy. Dusot kopyt zněl podivně hluše, jako by se zvuky zachytávaly na drobných kapkách oparu. Družina dosáhla úpatí srázu. Ransker, očividně prodchnutý zlým tušením, zarazil koně a pozvedl ruku. Válečníci za ním se postupně zastavovali.</p> <p>„Čáry,“ zamumlal Conan. „Ta mlha určitě není přirozená. Říkám ti, eirre: někdo tady na nás nachystal past!“</p> <p>„Možná máš pravdu,“ procedil náčelník skrz zuby a soustředil pohled v marné snaze proniknout závojem drobného mrholení. „Jestli je to tak, nevlezeme do ní jako berani do medvědího brlohu. Brynachu?“</p> <p>„Ano, náčelníku?“ vzhlédl k němu mladý stopař, který mezitím seskočil z koně a v podřepu zkoumal měkkou lesní půdu.</p> <p>„Máš smysly bystré jako rys a dokážeš se pohybovat stejně nepozorovaně. Půjdeš dopředu a prozkoumáš údolí.“</p> <p>„Rozumím.“ Brynach si zavěsil na záda štít a z úchytu na sedle vytáhl oštěp.</p> <p>„Buď opatrný,“ dodal Ransker, „vrahové jsou možná stále nablízku a číhají na nás. A možná nejsou jen tři.“</p> <p>Mladík přikývl a bez otálení se rozběhl po stopě, jasně se rýsující v mokrém mechu. Než srdce třikrát udeřilo, postava zmizela mezi stromy, které trčely ze zlověstného bílého vlhka jako paže topících se nešťastníků ze zpěněného příboje.</p> <p>„Chopte se zbraní!“ přikázal vladyka a sám tasil meč. Kožené řemeny na vnitřních stranách štítů obemkly svalnaté předloktí, mozolnaté dlaně sevřely rukojeti mečů nebo násady oštěpů. Guthféirne pozvedl svou sekeru na dlouhém topůrku. Na Ranskeruv pokyn se družina pohnula kupředu.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Jeli krokem, ponoření v mlčení. Kopyta koní na jehličím pokryté zemi nevydávala skoro žádný zvuk. Projížděli mlhou jako kavalkáda strašidelných jezdců, kteří v sedlech přízračných ořů sestoupili z kalného nebe a nyní pátrají po zbloudilých smrtelnících, aby je mohli začlenit do své mrtvé družiny.</p> <p>Zlé předtuchy pronásledovaly Conana jako nepokojní duchové. Když se zhruba pět kroků nalevo od něho vynořila z mlhy přikrčená černá silueta, barbarova ruka vyletěla nad rameno a sevřela kůží opletenou rukojeť meče.</p> <p>„Žádný strach.“ Ransker se snažil mluvit potichu. „To je Amharcova družina.“</p> <p>Cimmeřan se podíval lépe a uvědomil si, že hledí na masivní stojící kámen. Byl vysoký asi osm stop, ve spodní části pokrytý tmavě zelenou vrstvou mechu a tvarovaný tak podivně, jakoby ho ze srdce obrovského balvanu vytesal šílený kameník. O tom však Conan pochyboval, neboť povrch černého menhiru nenesl žádné očividné stopy po doteku dlát nebo jiných nástrojů.</p> <p>„Jsou všude kolem nás,“ ukázal vladyka do mlhy.</p> <p>Černovlasý horal se rozhlédl a zjistil, že okolní les je skutečně plný podobných kamenů. Temné obrysy, díky všezahalujícímu oparu podivně bizarní, se náhodně roztroušené krčily mezi stromy. Zdálo se, že s nevolí pozorují muže, rušící jejich odvěký klid.</p> <p>„Pověst říká,“ vyprávěl Ransker tlumeným hlasem, „že král Amharc jednou se svými dvořany pronásledoval nádhernou laň a právě na tomto místě se konečně králův oštěp ponořil do srdce lesní vládkyně. Laň však byla ve skutečnosti vznešená vědma, která sídlila právě v tomto údolí a měla ve zvyku prohánět se lesem ve zvířecí podobě. V okamžiku smrti se Amharcův úlovek změnil v krásnou divoženku a ta s posledním výdechem vyřkla strašnou kletbu. Král a jeho družina v okamžiku zkameněli. Jejich koně se splašeně rozutekli do okolních lesů. Sythgarové tyto Podivné kusy skal také nazývají <emphasis>šeptajícími lovci</emphasis>. Věří, že když k nim za úplňku o půlnoci přiloží ucho, zakletí lovci jim vyvěstí budoucnost.“</p> <p>„I v Cimmerii se dají najít takové kameny,“ poznamenal Conan. „Říká se, že dávají mužům sílu a ženám plodnost.“</p> <p>„Naše pověry jsou velmi podobné. Když ženy z našeho klanu touží po dítěti, přicházejí sem a dotýkají se kamenů nahými prsy, aby se jim nalily mlékem. Podívej se, to je král Amharc“</p> <p>Před nimi se z mlhy vynořil velký tmavý stín. Tento megalit byl o poznání vyšší a mohutnější než ostatní kameny; jeho popraskaný, studeným větrem ošlehaný povrch vyvolával dojem nesmírného stáří. Les v těchto místech nebyl tak hustý, patu krále Amharca dokonce obklopovala zelená skvrna svěží trávy. Conan popohnal koně do čela průvodu. Před obrovitým menhirem sklouzl ze sedla a pozorně zkoumal podupanou trávu. Ransker zastavil družinu.</p> <p>„Tady se stopy rozdělují,“ narovnal se Cimmeřan po chvíli. „Ti tři si tu krátce odpočinuli a potom se vydali každý jiným směrem.“</p> <p>„Hm,“ přikývl Ransker, zamračeně bloudě pohledem v mlze. „Zřejmě vědí, že jsme jim v patách, a pokoušejí se nás zmást. Co Brynach? Vidíš jeho stopy? Po které z nich se vydal?“</p> <p>Conan opětovně sklonil zrak k zemi, když jeho vraník náhle zafrkal a podrážděně potřásl hřívou. Cimmeřan prudce vzhlédl a sáhl po meči.</p> <p>V tu chvíli král Amharc ožil.</p> <p>„Pozor!“</p> <p>Severská čepel vyklouzla z pochvy, pohybem nepostřehnutelným pro lidské oko v půloblouku prolétla oparem a s pronikavým zařinčením odrazila hrot oštěpu, mířícího na Conanovu hruď. Muž, který tak nečekaně vyrazil z úkrytu za bájným kamenem a kterého Cimmeřan v počátečním zmatku považoval za oživlého krále, už nestihl pozvednout zbraň k druhému úderu. Conanův meč mu přeťal krk a chrstl tmavou spršku na sivě modrý povrch menhiru. Potom to vypuklo.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Útok!“ Řev z mlhy, skrývající zadní voj průvodu. Vzápětí zvučný náraz – jasně rozpoznatelný zvuk ocele, pronikající lidským tělem a roztínající žebra na cestě k srdci. Tentýž muž, který před chvílí vykřikl, nyní ohavně chrčí. Pád těla pod splašeně bijící kopyta. Ržání koní.</p> <p>Cirnmeřan se otáčí jako šelma. Mlhou se prodírá hlas rohu, podobný řevu draka. Signál k útoku.</p> <p>„Kryjte se!“ Ransker zvedá meč a zároveň se snaží zvládnout svého koně. Člen družiny vedle něho se zmateně rozhlíží, marně hledá zrakem nepřítele, neví, kam obrátit štít. V dalším okamžiku z oparu vyletí oštěp a probodává mu vnitřnosti. Muž se klátí, jeho tělo naráží do šíje Ranskerova hřebce. Kůň řičí jako smyslů zbavený a zvedá se na zadní. Prudký pohyb vytrhne vladykovi uzdu z prstů, Ransker vyletí ze sedla, převalí se přes koňský zadek a padá do trávy.</p> <p>Z bílé nicoty se zhmotňují útočníci, pěší i na koních. Vlhkostí nasycené ovzduší rozčesávají ostří masivních oštěpů. Křik – šílený, nelidský, krvelačný.</p> <p>„Bijte je!“ křičí Guthféirne. Nad hlavou sekera, pod zadkem divoce tancující kůň. Po jeho boku Ergil, odhodlaně mávající Walarondem. Třesk oceli, pach krve a koňského potu.</p> <p>Ransker se zvedá ze země, na předloktí štít, v pravé dlani meč. Ještě má jedno koleno opřené v trávě, když se nad ním vztyčí postavy s mečem v obou dlaních. Eirr zvedá zrak i štít.</p> <p>„Moire!“ Ranskerovo vrčení, ve kterém se mísí údiv s nenávistí, přehluší náraz meče do kování štítu.</p> <p>„Prokletý zrádče!“</p> <p>Moir se opět rozmáchne, Ransker se snaží vstát. Ví, že druhý úder už možná nevykryje.</p> <p>„Crom!“</p> <p>Moir ještě koutkem oka zachytí bleskový pohyb napravo od sebe. Vzápětí mu ostří meče vodorovně zasáhne břicho, hladce projede vnitřnostmi a ve výbuchu krve a úlomků páteře vyběhne ze zad. Trup, spojený s dolní částí těla jen pruhem kůže na levém boku, mlaskavě padá na zem a strhává s sebou groteskně ztuhlé nohy.</p> <p>Ransker se rychle zvedá. Vrhne na Conana krátký pohled, na jiný projev díků není čas. Oparem víří nepřátelské zbraně. Vládce Sythgarů a tulák z Cimmerie bok po boku ustupují ke králi Amharcovi a odrážejí lačné čepele. Někde v mlze členové eirrovy družiny sytí krví kyprou zem.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá – „Poznej smrtící dotek Elderoth!“</strong></p> <p>Hrot kopí zaskřípal na kování Ergilova štítu, sklouzl po něm a neškodně cinkl ostřím o mladíkovu přilbu. Meddhelmec se pootočil v sedle, nadzvedl se v třmenech a všechnu energii přenesl na dopadající Walarond. Dávnověký meč šikmo zasáhl hlavu pěšího válečníka s oštěpem, odsekl mu kus lebky včetně temene a pravého oka a ucha, a ještě měl dost síly, aby oddělil krvavou porci svalstva z mužova pravého ramene. Rytíř ještě zahlédl chvějící se mozek a bílou, ohavně obnaženou ramenní kost. Potom ho skok vyplašeného koně přinutil obrátit pohled jinam.</p> <p>Ergil byl zmatený. Zuřivý boj ho odtrhl od zbytku družiny. Nedokázal rozeznat, kdo je útočník a kdo spolubojovník, dlouhovlasé polonahé postavy v mlze mu připadaly jedna jako druhá. Neodvážil se proto útočit a zvýhodnit tak svou vyvýšenou pozici v sedle, byl nucen jen odpovídat na výpady. V přívalu hlučného a krvavého chaosu chápal pouze jedno: že se to okolo něho hemží hordami nepřátel. Útočníci se zdáli být ve značné přesile.</p> <p>„Ústup!“ slyšel odkudsi z oparu eirrův hlas. „Rozdělte se a rychle pryč! Každý na vlastní pěst!“</p> <p><emphasis>Ne</emphasis>! Neuteče jako zbitý pes!</p> <p>Někde blízko zaduněla kopyta. Ergil potáhl pravým řemenem uzdy, čímž koně otočil na místě. Mlha ze svých vlhkých útrob vyvrhla krvelačně vyjícího jezdce. Blížil se cvalem, jeho útoku se už nedalo vyhnout. V pravé ruce svíral dlouhé kopí, které nyní sklonil proti Ergilovi, přičemž násadu si pevně zaklesl do podpaží. Mladíkovi se mihla mozkem vzpomínka na otcem pořádané rytířské turnaje v meddhelmském podhradí. Rozdíl však byl v tom, že barbarova zbraň měla na rozdíl od tupého turnajového dřevce ostrý kovový hrot. Jestli ho zasáhne v plném cvalu… Rytíř se vzepřel v třmenech a pozvedl štít. Srážka byla tvrdá. Hrot kopí přerazil Ergilovi štít, rozštěpil ho na dva kusy a poranil mladíkovi předloktí. Násada v ruce divocha se zlomila; muž se zakymácel, ale podařilo se mu udržet v sedle. Avšak Ergila úder vymrštil z koňského hřbetu jako zásah z katapultu a mladík se tvrdě zřítil na ostrůvek nízké trávy. Před očima se mu zatmělo, přilbice mu spadla z hlavy. Lapaje po dechu se obrátil na břicho a snažil se nahmatat ztracený meč. Slyšel, jak nepřítel zastavil koně a obrací se k novému útoku. S námahou zaostřil zrak, zvedl z trávy Walarond a potácivě vstal. Jeho protivník surově kopl koně do slabin. Ergil si setřásl z předloktí zbytky rozbitého štítu a sevřel meč v obou dlaních. Jezdec se pokusil naběhnout na něj koňskou hrudí, ale Ergil včas uskočil a víceméně naslepo sekl. Cítil, jak čepel proniká svalstvem a kostí, ale netušil, jestli zasáhl koně nebo jezdce. Úderem ztratil rovnováhu. Klesl na kolena. Ani ne dva kroky od něj dopadla na zem v polovině stehna odťatá lidská noha, oblečená v kostkované nohavici stáhnuté šněrováním koženého sandálu. Ergil se ohlédl. Zmrzačený jezdec se s bolestivým řevem sklátil z krví zalitého koně a zmítal se v trávě, špinící její svěží zeleň karmínem z useknuté nohy. Rytíř si ho už nevšímal. Vstal a zakroužil kolem sebe pohledem a čepelí Walarondu. „Zabijte toho cizího bastarda! Patřil k těm, co zavraždili Khatronda!“</p> <p>Ergil nemá čas divit se tomu, že onen štěkavý hlas je nepochybně ženský. Z oparu se blíží nepřátelé – čtyři nelidsky vyjící ďáblové s krví Rahskerových mužů na rukou.</p> <p>Mitrovy kosti! Měl poslechnout vladykovu výzvu…</p> <p>Těsně nad Ergilovým ramenem přeletí oštěp, násada mu neškodně zazvoní o náplecník. Rytíře jako horký příval zaplavuje hněv. S divokým výkřikem vyráží do útoku a noří Walarond do lebky prvního divocha…</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Mor na vaše hlavy, zrádcové!“ Zuřivé štěkání odkapávalo od Ranskerových rtů spolu s chuchvalci zpěněných slin. Poznání, že na něho útočili příslušníci vlastního klanu, vehnalo do vladykových žil skoro nepříčetnou zlost. „Rychlá smrt z čepele mého meče je pro vás příliš dobrá! Zasloužili byste upéct na pomalém ohni! Budu vám strhávat z těl dlouhé pásy kůže a vaše pohlaví nechám sežrat psům, aby z toho špinavého semene už nikdy nevzešli podlí, proradní červi, jako jste vy!“</p> <p>„Neplýtvej dechem, eirre!“ zahučel Conan, odtínaje jednomu z útočníků ruku i s mečem v dlani. Vyplivl krev, která mu ze zmrzačené paže stříkla rovnou do úst, a seknutím do hrudi si odstranil vřískajícího raněného z cesty. „Ještě pořád je jich nejméně pět na jednoho!“</p> <p>Ransker vytrhl meč z nahé hrudi muže před sebou a pohrdavě se zasmál. „Třeba i tucet na jednoho, Cimmeřane! Dnes večer budu pít víno z lebek těch zkurvysynů!“</p> <p>Bojovali se zády přitlačenými ke králi Amharcovi. Zezadu je chladil studený kámen, zepředu zahříval horký červený déšť z otevřených žil. Nepřátelé, kteří už okusili Ranskerův nebo Conanův meč, se vršili okolo mlčky přihlížejícího kamenného krále – těžce ranění a umírající se z posledních sil plazili mezi svými mrtvými druhy, slábnoucí jiskřičky skomírajícího života pohasínaly v hromadách obnaženého masa a mazlavých kalužích vnitřností. Dokonce i mlha zrůžověla, pošpiněná krvavým mrholením, které unikalo mužům z úst společně se smrtelným chropotem.</p> <p>„Jen pojďte, vy tchoři!“ rozdával Ransker silné údery. „Pojďte si pro smrt!“</p> <p>Najednou zvuky strašného vraždění přehlušil výkřik, podobný tyčení raněného zubra. Z mlhy se vyřítil jezdec – mohutná postava na statném oři, mávajíci kolem sebe sekerou na dlouhém topůrku.</p> <p>„Guthféirne!“ zvolal vladyka, ale jeho radostný hlas se najednou zlomil a naplnil bolestí. Conan po Ranskerovi střelil pohledem a uviděl hrot oštěpu, nořícího se do náčelníkova stehna.</p> <p>„Eirre!“ zahučel Guthféirne a skokem se přenesl doprostřed klubka bojujících mužů. Koňská hruď rozhodila zrádné Sythgary na všechny strany. Guthféirne máchl sekerou. Muž, kterému se poštěstilo ranit Ranskera, ještě zaslechl zlověstný zvuk ostří, roztínající vlhké ovzduší. Vzápětí mu sekera rozštípla lebku, až se kolem rozletěly polámané zuby.</p> <p>Ransker se zapotácel a narazil zády do menhiru. Rychle si přehodil meč do levačky a pravou rukou sevřel násadu zraňujícího oštěpu. Potom, cedě kletby skrz zaťaté zuby, vytrhl železný hrot ze stehna a zlostně oštěp odhodil. Z rány vytryskl mohutný rubínový oblouk. Vladyka se pokusil narovnat a pokračovat v boji, ale rychlá ztráta krve mu vzala sílu. Sklouzl zády po drsném povrchu krále Amharca a bezvládně dosedl do trávy.</p> <p>„U Croma!“ Conan se rázným seknutím zbavil posledního protivníka. „Kryj nás, Guthféirne, eirr potřebuje pomoc!“</p> <p>Guthféirne gestem naznačil, že rozuměl, a s novou silou začal ze sedla rozsévat smrt mezi zbývajícími zrádci. Conan přiskočil k náčelníkovi klanu. „Pomoz mi vstát, Cimmeřane,“ natáhl Ransker ke Conanovi krví umazanou ruku.</p> <p>„Nehýbej se, eirre!“ zatlačil ho barbar zpátky do sedu, vytasil dýku a rychlým pohybem odřízl řemen z Ranskerova koženého sandálu, ovinutý okolo vladykova lýtka. Jím potom pevně stáhl eirrovo stehno kousek nad ranou. Krvácení okamžitě zesláblo. Conan použil dýku ještě jednou, aby odřízl z Ranskerovy suknice dlouhý pruh látky, a rychle jím ovázal ránu. Vladyka celou dobu proklínal Cimmeřana za to, že mu nedovolí bojovat, ale bylo vidět, že má co dělat, aby udržel hlavu vzpřímenou a neupadl do mdlob.</p> <p>Conan stáhl uzel na provizorním obvazu, rychle vstal a opět pozvedl meč. Nebylo však už potřeba.</p> <p>Několik rychlých úderů, doplněných smrtelným skřekem a chrčením, právě ukončilo boj. Guthféirnův kůň šlapal po zrádcích, kteří se naposledy zachvívali v trávě a jehličí. Z ostří Sythgarovy sekery odkapávala hustá směs krve a mozků.</p> <p>Conan se rozhlédl po krvavém bojišti a obava mu proklála srdce jako železná střela z kuše.</p> <p>„Kde, u všech bohů, zůstal Ergil?!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Nepřátelský meč vodorovně proťal vzduch, neomylně směřujíce do míst pod Ergilovou bradou. Meddhelmec narazil zády do kmene mohutného smrku. Nebylo kam ustoupit, nebyl čas pozvednout Walarond. Instinktivně se přikrčil. Útočící čepel se zasekla do kůry stromu sotva tři palce nad jeho temenem. Ergil bodl Walarondem nahoru. Měl v úmyslu vrazit ho soupeři pod žebra, do srdce, v tom zmatku ale minul – ostří sklouzlo po barbarově hrudní kosti a hrot mu vnikl pod spodní čelist. Rytíř pohotově přitlačil na zbraň a nechal ji proniknout lebkou až do Sythgarova mozku. Muž ztuhl, zalil Ergilovi ruce mohutným přívalem krve a pomalu se sklátil dozadu, vlastní vahou vytrhávaje čepel z rány.</p> <p>Ergil vzhlédl. Zůstal sám. Kořeny stromů se nyní mohly dosyta napít krví, kterou nasákla půda pod mrtvolami jeho protivníků. On sám utrpěl jen několik škrábanců, za což vděčil hlavně ocelové zbroji: zadržela několik smrtících úderů.</p> <p>Les byl najednou podivně tichý.</p> <p><emphasis>Musím najít Ranskera a ostatní muže,</emphasis> pomyslel si.</p> <p>Stihl udělat jen pár kroků, když z mlhy před ním najednou vystoupily dva stíny. Zaostřil zrak a okamžitě zaujal válečný postoj s mečem připraveným k úderu.</p> <p>„Měl jsi pravdu, Brynachu,“ promluvila černovlasá divoženka a zastavila se, hodnotíc výsledek boje lhostejným, skoro pobaveným pohledem. „Ti dva cizinci jsou skutečně mimořádně nebezpeční. Kvůli nim jsi přišel skoro o všechny své muže, a oni přitom neutrpěli žádná vážnější zranění. Pomalu začnu věřit, že je v tom něco víc než šermířská zručnost.“</p> <p>„Nesmysl!“ Ranskerův levoboček se tvářil jako vlk, kterému silnější člen smečky sebral nejmasitější kus ulovené srny. „Já už toho nafoukaného Brythunce přinutím, aby skučel bolestí u mých nohou!“</p> <p>„Jen pojď,“ přikývl Ergil s nenávistně přimhouřenýma očima. „Prašivý zrádče. Konečně mi to došlo. Ty sám jsi podřezal toho nešťastného pastýřského chlapce a zavedl nás na tohle místo, kde už číhali tvoji prokletí kumpáni. Řekl bych, že ani ta mlha kolem není přirozená. Nepochybně je to dílo téhle špinavé hyperborejské divoženky.“</p> <p>„Je bystrý,“ zasmála se Ulsur jedovatě. „Zabij ho, Brynachu!“</p> <p>Zloduch se pohnul rychle jako had. Těžký oštěp rozvířil opar mezi ním a Ergilem. Rytíř se nenechal zaskočit: bleskurychlou otočkou se vyhnul oštěpu a zároveň švihl mečem. Kopí s násadou přeťatou těsně pod hrotem odletělo mezi stromy.</p> <p>Ulsur zlostně vyprskla:</p> <p>„Nic lepšího nedokážeš, Sythgare?“ Zvedla ruce, namířila proti Meddhelmci pokřivené prsty a divoce zavrčela. Havraní vlasy jí zavlály jakoby v mocném poryvu větru. Ergil měl pocit, jako by do něj v plné rychlosti narazil dobývací vůz. Neviditelná síla ho zvedla ze země, odnesla pár kroků dozadu a shodila mezi stromy. Zřítil se na vyčnívající kořeny a zalapal po dechu.</p> <p>Brynach nezaváhal. Vyrazil jako tur, který se v souboji o vůdcovství ve stádě chystá srazit s jiným samcem. V běhu tasil meč a zvedl ho oběma rukama nad hlavu. Z hrdla se mu vydral triumfální řev.</p> <p>Od Meddhelmce ho dělily už jen tři skoky, když se Ergil prudce pohnul, po zemi se překulil k Brynachovi a pozvedl proti němu meč. „Chcípni, kryso!“</p> <p>Hrot Walarondu se slyšitelným puknutím prorazil kůži na Sythgarově svalnatém břichu, pronikl mu vnitřnostmi a v proudu krve vyšel ze zad těsně vedle páteře. Brynach se s bolestným vytím zřítil na ležícího Ergila a jeho meč neškodně zazvonil o tuhý kořen nejbližšího smrku.</p> <p>Meddhelmec se snažil odvalit ze sebe ochablé tělo, když se mu do mozku náhle zařízlo démonické ječení. Zvedl zrak a viděl postavu s rozevlátými černými vlasy, která se na něj snesla jako útočící harpyje. Kostnaté prsty mu sevřely hrdlo, ostré nehty se zaryly do pokožky. Ergil zachrčel. Walarond zůstal až po jílec zabodnutý v Brynachovi, pravá ruka uvízla pod zrádcovým tělem. Rytíř sevřel levou pěst a udeřil divoženku do tváře, ale pokroucená poloha mu nedovolila pořádně se rozehnat, takže úder neměl razanci. Ulsur vycenila zuby, zalité krví z rozbitých rtů, a přitlačila. Ergil se začínal dusit. Zoufale sebou trhl, čímž se mu konečně podařilo uvolnit zpod Brynacha i druhou ruku. Oběma dlaněmi uchopil zápěstí čarodějnice a pokusil se je odtrhnout ze svého krku. Striga zavřeštěla, prameny vlasů se jí zavlnily jako černé zmije a v očích jí zaplanulo nadpřirozené světlo, podobné odlesku pekelného ohně. Ergil pocítil, jak mu přes Ulsurniny prsty vniká do těla neznámá, ochromující moc. Z nehtů, zaťatých do jeho pokožky, vytryskl slizký chlad. Do nosu ho udeřil pach hniloby.</p> <p>„Cítíš to, Brythunče?“ zavrčela Hyperborejka. „To je síla zániku! Poznej smrtící Elderothin dotek! Umřeš s poznáním, že…“ Náhle se Ulsur zarazila a zvedla hlavu – na okamžik připomínala lišku, větřící ve vzduchu pach zdechliny. Vzápětí podrážděně frkla, pustila Ergila a mrštně vyskočila, skoro vzlétla. Rytíř se snažil vstát, aby ji zadržel, ale nečisté kouzlo, které mu vpustila do žil, ho obralo o sílu. Zahlédl, jak divoženka vyrazila k lesu – pohybovala se tak rychle, až to vypadalo, že se chodidly vůbec nedotýká země – a zmizela mezi stromy. Její nenávistný vřískot pohltila mlha.</p> <p>Z opačné strany se k omámenému rytíři blížil dupot nohou.</p> <p>„Ergile!“</p> <p>„Tady jsem,“ ozval se mladík chraplavě.</p> <p>„Jsi raněný?“ uviděl nad sebou ramenatou siluetu.</p> <p>„Těžko říct.“</p> <p>Cimmeřan pomohl Meddhelmci vstát, a když se pod mladým šlechticem podlomila kolena, rychle ho podepřel. „U všech pekelných ďáblů, co to vlastně bylo? Zdálo se mi, že na tobě sedí démon – jako mor na prsou bezmocného spáče.“</p> <p>„Nejsi daleko od pravdy,“ chytil se Ergil za hrdlo, a když odtáhl ruku, viděl, že má na dlani krev.</p> <p>„Čarodějnice. Hyperborejka. Přisluhovačka Elderoth. To ona vyčarovala mlhu, aby se v ní zrádcové mohli skrýt. Utekla, když tě zaslechla přicházet…“</p> <p>„Vystopujeme ji.“ Conan se ubezpečil, že rytíř vydrží stát bez pomoci, a vykročil směrem, kterým Ulsur utekla. Chvíli v těch místech pozorně zkoumal zem a pak překvapeně zaklel. „U Croma…“</p> <p>„Co je?“ zamračil se Ergil, který se ještě pořád držel za poraněný krk.</p> <p>„Jsem si jistý, že běžela právě tudy, ale nevidím tu jedinou stopu chodidla. A přitom půda je tu měkká, takže by po ní určitě zůstaly stopy. U Croma, s čím jsi to vlastně zápasil, příteli?“</p> <p>„To bych taky rád věděl,“ podrbal se Ergil pod nosem. Poblíž duplo kopyto. Z oparu se vynořila Guthféirnova robustní postava. Svého koně vedl za sebou, v sedle se hrbil pobledlý Ransker. Při pohledu na Brynacha, skrz naskrz probodnutého Walarondem, oběma Sythgarům zkameněly tváře.</p> <p>„Co se tu stalo?“ procedil skrz zuby Guthféirne a vrhl na Ergila pohled plný podezření a nedůvěry.</p> <p>„Brynach zradil,“ odvětil Meddhelmec stručně. „On sám podřezal toho chlapce, aby nás mohl vlákat do pasti…“</p> <p>Eirrův levoboček zasténal. Ergil se k němu sklonil, a jak ho obracel na záda, postupně uvolňoval Walarond z rány. Brynachovy oči se už kalily blížící se smrtí, ale zdálo se, že ještě dokáže vnímat okolní svět. Ransker s Guthféirnovou pomocí sesedl z koně a opíraje se o dlouhý oštěp, přešel k synovi.</p> <p>„Je to pravda, Brynachu?“ pronesl ponuře.</p> <p>Mladý Sythgar kolem sebe zapátral hasnoucím zrakem a zastavil se pohledem na vladykovi. Zakrvácená ústa se mu roztáhla do nenávistného úšklebku.</p> <p>„Otče… Žiješ… Bohové mi dnes nepřejí…“</p> <p>Ranskerovy oči potemněly ještě víc. „Proč to všechno, Brynachu?“</p> <p>Umírajícímu unikl skrz rty kašlavý smích. „Protože jsem tvůj následník… Tvá krev… Mou matkou byla otrokyně, ale… jako tvůj prvorozený syn jsem měl mít nárok na titul eirra… Jenže ty jsi udělal z Fuamnach dědičku a určil tak… že klanu bude vládnout její manžel… Někdo, komu ani neproudí v žilách krev sythgarských vládců… To jsem nemohl dopustit… Dutracht mi slíbil, že když mu pomůžu tě zabít… budu jeho jménem panovat Sythwornu…“</p> <p>„To ty jsi posílal zprávy do Allaronu?“</p> <p>Brynach se opět zachechtal, ale jeho hlas zadusil kašel. Z úst mu vyrazila krvavá pěna.</p> <p>„Je na čase to skončit,“ ohrnul Guthféirne rty a pozvedl sekeru.</p> <p>„Ne,“ zadržel ho Ransker. „Tak či tak, stále je to můj syn. Z mé krve vzešel, mně náleží právo vzít mu život.“</p> <p>Vladyka obnažil svůj meč. Když pozvedl zbraň nad hlavu, Brynach na něj naposledy vzhlédl.</p> <p>„Možná jsem byl k tobě nespravedlivý,“ podíval se mu Ransker do očí, „ale ty jsi pomstu obrátil proti celému klanu. Kvůli tobě dnes zemřely nejméně tři tucty Sythgarů. Zůstaneš v paměti rodu jako odporný, zákeřný zrádce a při vyslovení tvého jména si každý horal pohrdavě odplivne. Chci, abys věděl, že tvé tělo sežerou psi. Tvou hlavu hodíme do jámy s odpadky. A tvou slizkou kůži nechám zavěsit na dub před mým domem, aby ji mohly rozklovat vrány.“</p> <p>Ergilovi se zdálo, že v Brynachových očích v poslední chvíli zahlédl záblesk hrůzy.</p> <p>Čepel dopadla na zrádcovo hrdlo s takovou silou, že jim hladce prošla a zaryla se hluboko do půdy pod ním.</p> <p>Mlha se konečně začala zvedat.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá – Dunící kola</strong></p> <p>Od boje v Amharcově údolí uplynuly dva dny. Nastal <emphasis>letha</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>máin</emphasis>, svátek zlaté čepele. Na rozdíl od většiny jiných národů, které přikládaly největší význam období měsíčního úplňku, víra horalů považovala za magický právě čas, kdy měl měsíc podobu úzkého, zahnutého srpu. Pravda, ne každý letha-máin pokládali druidi za stejně významný. Nejdůležitější byl pro ně ten na přelomu podzimu a zimy, kdy svit měsíčního ostří údajně přivolával na zem duchy mrtvých předků, a taktéž ten dnešní, kterým klany z Vysočiny vítaly příchod teplých jarních dní.</p> <p>Letošní slavnost měla být o to velkolepější a bujařejší, že se ho kromě obyvatel hradu zúčastňovali i horalové ze všech sythgarských osad. Už po poledni toho dne, když vladyka Ransker jen o vlásek unikl smrti v zrádci nastražené pasti, dorazila k Sythwornu družina z Magh Da Faer. Večer přitáhli z lesů na jihu válečníci z Gwesdunumu a postupně přicházeli další a další Sythgarové v plné zbroji a s divokým křikem na rtech, na vozech, pěšky i v sedlech koní, pochodujíce za ohlušujícího rachotu zbrani, jimiž bili do kování štítů.</p> <p>Klan se shromažďoval.</p> <p>Na pláni pod sythwornským opevněním postupně vyrostl obrovský tábor, ve kterém přebývalo skoro pět set mužů, ale i mnoho žen a nedospělých chlapců. Když horalové táhli do boje, nebrali ohled na věk ani pohlaví – každý, kdo toužil umýt nabroušenou ocel v nepřátelské krvi, se mohl přidat k válečné výpravě.</p> <p>Sythgarové, kteří dorazili jako první, měli kromě jiného možnost na vlastní oči vidět, jak vladyka naložil se zrádci. Zatímco těla mužů, kteří v Amharcově údolí stáli po eirrově boku a položili za něj životy, byla očištěna ohněm, aby se jejich duše mohly volně vrátit do lůna matky Země, mrtvolám zrádců tuto poctu Ransker razantně odepřel. S Brynachovým tělem nechal naložit přesně podle svého slibu, mršiny ostatních přikázal rozčtvrtit. Jejich hlavy byly přibity nad sythwornské brány, zbytky těl naházeny do obrovské jámy za hradbami a zality páchnoucími splašky z odpadních jímek. To se stalo večer druhého dne po krveprolití v čarodějné mlze.</p> <p>V předvečer letha-máinu soumrak přikryl Vysočinu příkrovem tmy, avšak dno údolí vypadalo jako posypané hvězdami, které jakýsi prostopášný bůh strhl z nebeské klenby. Více než dva tucty ohňů vzplanuly mezi prostými, narychlo vybudovanými přístřešky z plátna a kůží. Ransker dal porazit nejtučnější kusy z obecních stád, nechal vyvalit ze sklepů sudy s ječmenným pivem a sám se přidal k hodokvasu pod hradbami. V tu noc nebylo stařešiny, který by se vladykovi nepoklonil za jeho pohostinnost, a Sythgarové se předháněli v přísahách věrnosti a v odhodlání položit za svého eirra život v nadcházejícím boji. Bohové věděli, že už brzy dostanou příležitost.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Oslavy letha-máinu se jako obyčejně konaly na <emphasis>Lughbrige</emphasis> –Havraním pahorku. Tato rozlehlá, trávou se zelenající vyvýšenina se tyčila na západním okraji sythgarského údolí a druidi ji odjakživa považovali za místo obestřené magickými silami. Na jejím vrcholku byl do země zapuštěný obětní kámen, černý jako půlnoc. Kolem oblého návrší vytvořila kruh řada třiceti stejně velkých tmavě modrých menhirů. Po vnější straně tohoto posvátného kruhu se táhla dobře udusaná dráha, na které se už tradičně konaly koňské závody a zápasy ve válečných vozech. Dnes tomu nebylo jinak. Krátce po poledni, když na oblohu vyšel měsíční srp – ve slunečním světle bledý, téměř neviditelný – se od Sythwornu pohnul k Lughbrige početný průvod slavnostně oděných horalů. V čele šel samozřejmě Ransker po boku se svou ženou Annwen. Tato štíhlá, vysoká Sythgarka s hrdým držením těla už měla čtyřicítku za sebou, ale její vznešená krása stále brala dech. Vlasy barvy leštěného bronzu, třpytící se odrazem jasného slunce, nedokázala spoutat ani čelenka z jemných zlatých kroužků – přes nahá ramena a plná ňadra jí padaly až ke štíhlému pasu. Vyšívaná tunika, jejíž přední a zadní díl byly sepnuty pouze sponami na ramenou a skvostně klenutých bocích, odhalovala dlouhé nohy s lýtky obtočenými postříbřenými řemínky sandálů. Během chůze Annwen nenápadně podepřela svého manžela. Ransker sice dovolil nejvyššímu druidovi, aby mu raněnou nohu ošetřil hojivými mastmi a magickým zaříkáním, ale důrazně odmítl Gwyrnallovo naléhání, aby setrval na lůžku. Pobledlá tvář, kapky potu na čele a nejistý krok však prozrazoval, že vladyka se ještě zdaleka necítí být tak silný, jak celou dobu tvrdil.</p> <p>Několik set Sythgarů obsypalo sluncem zalité úbočí a dalo tak Lughbrige podobu obrovského mraveniště. Na menhiry ohraničené návrší však zatím nevkročili – půdy posvátného kruhu se mohla jako první dotknout jen noha nejvyššího druida Gwyrnalla, a to se mohlo stát až po západu slunce. Diváci stojící nejblíže ke kruhové dráze se skládali hlavně z děvčat a mladých žen. Turnaj na vozech byl přirozeně skvělou příležitostí pro svobodné válečníky, aby se předvedli před dychtivými horalkami. Účast byla hojná a Lughbrige se otřásal pod dunícími kopyty a okovanými koly. Vozy do sebe narážely, koně ržáli, válečníci a vozatajové Padali na tvrdý povrch dráhy nebo v lepším případě do trávy blízko ní. Ergil na vlastní oči viděl, jak se rydvan mužů z Báin Craach v plné rychlosti roztříštil o jeden z menhirů. O zlomeniny a rozbité hlavy nebyla nouze.</p> <p>„Ergile!“</p> <p>Rytíř odtrhl pohled od skupiny děvčat, odkud na něj vrhala úsměvy kyprá zlatovláska, a ohlédl se. Vzápětí nevěřícně vytřeštil oči a brada mu poklesla.</p> <p>Po cestě, šikmě stoupající z údolí po svahu až ke kruhovému závodišti, se s rachotem blížil dvoukolový vůz. Táhl ho pár silných, dlouhonohých koní. Za mědí okovaným čelem stál Conan, v jedné ruce svíral opratě a druhou švihal nad hlavou dlouhým bičem. Na tváři měl onen divoký výraz, který Ergil za těch pár uplynulých dní stihl dobře poznat a který znamenal jen jedno jediné – Cimmeřan se královsky bavil. „Hooou-prrr!“</p> <p>Svalnatá ruka trhla opratěmi, koně se s frkáním zastavili, mezi koly se převalila oblaka prachu.</p> <p>„Hej, příteli,“ pozdravil černovlasý barbar hlučně, „hledám společníka! Sythgarský válečný vůz potřebuje dvoučlenou posádku: jeden muž řídí spřežení, druhý bojuje. Já jsem vozataj, chybí mi válečník. Nasedej!“</p> <p>„Tobě ta zdejší medovina, myslím, vypálila mozek!“ zvolal Ergil zděšeně. „Tohohle šílenství se nezúčastním, ani kdybych věřil, že doopravdy dokážeš řídit tenhle žebřiňák!“</p> <p>„Proč bych nedokázal?“ ohradil se Conan. „Když jsem vstoupil do Yldizova vojska v Turaně, řízení válečného vozu bylo s lukostřelbou a jízdou na koni jednou ze základních znalostí řadového vojáka. No tak, nezdržuj a naskoč! Nenecháme si přece tuhle skvělou zábavu ujít. Sázím svůj meč, že i ty už máš po krk toho nečinného vysedávaní u plných pohárů a jídlem naložených mís!“</p> <p>Ergil přešlápl z nohy na nohu. „To je sice pravda…“</p> <p>„Tak na co tolik váhání?“</p> <p>„Hm… Koneckonců… Je to v podstatě jen nějaká barbarská forma rytířského turnaje, že?“</p> <p>„Samozřejmě. Takové výzvě nemůžeš odolat!“ Meddhelmec se ještě chvíli zdráhal, ale další úsměv plavovlasé horalky jeho rozhodování značně urychlil. Když nastoupil do vozu, Conan s hlučným smíchem popohnal koně k závodišti.</p> <p>Pokud šlo o podobnost s rytířským turnajem, Ergil měl pravdu. Klání na rydvanech totiž nebyly závody, nešlo v něm o rychlejší dosažení cíle. Byl to zápas, ve kterém proti sobě stály vždy dvě posádky. Vozy se postavily zády k sobě, na znamení vyrazily a začaly v protisměru kroužit po cestě obíhající kopec. Vždy, když se střetly, se válečníci snažili srazit soupeře ve druhém rydvanu na zem. Komu se podařilo déle udržet na voze, byl vítězem souboje.</p> <p>„Komu se nejvíc daří?“ houkl Conan přes rameno.</p> <p>„Zkus hádat,“ odpověděl Ergil s křivým úsměvem.</p> <p>Když dorazili k místu, odkud vozy vyrážely do boje, spočinuly na nich zraky všech přítomných horalů. Z rydvanu, jehož hroty naježené bronzové kování zdobily zvířecí i lidské lebky, je hlasitým, silným řehotem přivítal Guthféirne. Potůčky potu kreslily klikaté čáry na jeho prachem pokrytém svalnatém těle.</p> <p>„Podívejme se, stateční cizinci se rozhodli změřit s námi síly! Přivítejte je, bratři!“</p> <p>Navzdory nevraživosti v jeho hlase Sythgarové pozdravili dvojici voláním plným obdivu a podpory. Zvěst o Conanových a Ergilových skutcích se už rozletěla k uším celého klanu. Skutečnost, že pomohli odvrátit dva zákeřné nepřátelské útoky a zachránili přitom život hlavnímu druidovi a samotnému eirrovi, z nich v očích horalů udělala hrdiny. U táborových ohňů v údolí se během uplynulých dvou nocí mluvilo jen o tom, že kroky těch dvou musel do Sythwornu nasměrovat sám Lugh.</p> <p>„Prý jsi dnes ještě nenarazil na rovnocenného soupeře, Guthféirne!“ zastavil Conan vůz vedle Sythgarova rydvanu.</p> <p>„O tom nepochybuj, Cimmeřane,“ vycenil obrovitý horal zuby. „Jestli ses jím chtěl stát ty, musím tě zklamat – na Vysočině se jen těžko najde muž, který by mě dokázal srazit z vozu!“</p> <p>„Uvidíme,“ vrátil mu Conan vlčí úsměv. „Přijímáš mou výzvu?“</p> <p>„S radostí. Už se nemůžu dočkat, jak vám oběma dolámu…“</p> <p>„Stůj!“</p> <p>Muži se překvapeně ohlédli. Conan s Ergilem si vyměnili udivené pohledy. Ten hlas byl nepochybně ženský.</p> <p>Dav se rychle rozestoupil a vzniklou uličkou se na závodiště vřítil tepaným bronzem zdobený vůz. Řídil ho šlachovitý, zdánlivě neduživý mladík, ale z jeho pohybů už na první pohled bylo jasné, zeje zkušeným vozatajem. Vedle něho v rydvanu stála žena: mladá, možná dvacetiletá, neobyčejně vysoká, s tělem pružným a ohebným jako kmen lísky. Vlnité, ohnivě červené vlasy za ní při divoké jízdě vlály jako plamen ve větru. Jejím jediným oděvem byly dva úzké pruhy látky, připevněné vpředu i vzadu na opasku ze zlatých knoflíků. Tělo měla pevné, hladké jako leštěný mramor v aquilonských palácích. Nahá ňadra, ozdobená jen o něco tmavšími skvrnami okolo prouděním vzduchu vztyčených bradavek, svým dokonalým tvarem vyrážela dech. Předloktí jí obepínaly bronzové a stříbrné tepané náramky, štíhlou šíji zdobil jemně tepaný zlatý nákrčník. Takové nosily jen urozené ženy klanu.</p> <p>„Fuamnach!“ rozeznělo se shromáždění užaslými hlasy.</p> <p>„U Croma…“ unikl z Conanových úst udivený vzdech. Nemohl uvěřit vlastním očím. Jistě, Ranskerovu dceru už několikrát zahlédl a všiml si její neobyčejné krásy, očividně zděděné po matce, ale až když ji nyní viděl polonahou, s rozevlátými vlasy a hrdě se tyčící ve válečném voze, rozbušilo se mu srdce. Zdálo se mu, že hledí na zjevení valkýry, božské válečnice.</p> <p>Mladý vozka zabrzdil těsně vedle Conanova vozu, kola zaskřípěla na udupaném povrchu dráhy a okolo se rozletěl drobný štěrk. Fuamnach pohodila ohnivou hřívou, přeměřila si Cimmeřana a Ergila a potom obrátila zrak ke Guthféirnovi.</p> <p>„Nebylo by spravedlivé, kdybyste spolu bojovali. Guthféirnovi koně jsou po několika vítězných zápasech unavení, zatímco zpřežení rytířova a Cimmeřanova vozu je ještě čerstvé. S cizinci budu zápasit já, moji koně jsou odpočatí.“</p> <p>„Fuamnach…“ Guthféirne byl dočista zmatený. „Ale ty jsi přece… žena!“</p> <p>Dívka se na něj zle zašklebila. „Těší mě, že sis toho všiml, Guthféirne. A nebo jsi tím chtěl naznačit něco jiného?“</p> <p>„Ženy… Ženy se turnaje nikdy nezúčastňovaly!“</p> <p>„Tak je na čase to změnit.“ Dívka se ohlédla. „Otče?“</p> <p>Vladyka Ransker seděl nedaleko dráhy na otroky přineseném eirrově stolci a popíjel pivo z objemného džbánu. Na tváři mu pohrával nadmíru spokojený, pobavený úsměv.</p> <p>„Slyšte, Sythgarové!“ promluvil zvučně. „Zranění mi, k mé nesmírné lítosti, nedovoluje zúčastnit se zápasů tak jako v předešlých letech. Proto jsem svěřil svůj vůz a nejlepšího vozku Fuamnach. Jako ban-chomarba má plné právo bojovat mým jménem. Přijímáš její výzvu, Ergile?“</p> <p>I Meddhelmec byl změnou situace značně vyveden z míry. „Obávám se, eirre, že mi rytířské zásady nedovolují bojovat se ženou, navíc s dcerou mého hostitele…“</p> <p>„Odmítnutí výzvy budu považovat za urážku,“ varovala ho Fuamnach a v očích se jí zablesklo.</p> <p>„Přijímáme,“ zasáhl Conan rychle. „Připrav se k boji, Ranskerova dcero!“</p> <p>„Skvělé.“ Dívka předvedla úsměv, za který by se nemusel stydět ani hladový vlk. „Dnešní letha-máin strávíte na lůžku, cizinci, protože vás při první srážce pošlu k zemi! Tobě, Brythunče, nepomůže ani to tvoje nablýskané brnění!“</p> <p>„Nechceme žádné výhody,“ prohlásil Conan. „Ergil bude bojovat bez pancíře a přilbice.“</p> <p>Rytíř na druha vrhl zděšený pohled, ale Cimmeřan se tvářil nekompromisně. Rázně kývl hlavou. „Musí to být čestný boj. Odlož zbroj, příteli!“</p> <p>Meddhelmec si chtě nechtě musel sundat helmu i šupinový pancíř. Svěřil vše jednomu z mužů, kteří dohlíželi na regulérní průběh celého turnaje, a z jeho rukou také převzal zbraně. Byly to tři palice, jakési náhrady oštěpů, které měly místo kovových hrotů tupé konce, omotané kůží. Fuamnach se ozbrojila stejně.</p> <p>„Připravte se!“ zvolala. „Na signál vyrážíme! Guthféirne, ustup z dráhy. Nech své koně odpočinout, aby ses mohl potom střetnout s vítězem souboje.“</p> <p>Robustní Sythgar, i když mu to bylo proti mysli, musel uvolnit prostor. Conan a Fuamnachin vozka postavili vozy vedle sebe, ale každý z nich otočil spřežení jiným směrem. Muž se zlatem okovaným rohem v dlaních se zpytavě podíval na Ranskera. Vladyka přikývl. Muž se nadýchl, přiložil roh ke rtům a zadul.</p> <p>Troubení vzlétlo nad pahorek jako hlas raněného obra. Conan divoce vykřikl a švihl bičem nad hřbety koní. Oři vyrazili, jakoby jim někdo zapálil ocasy. Ergil se v poslední chvíli chytil řemenu na voze – prudké trhnutí ho téměř shodilo na zem, což by ukončilo souboj ještě dříve, než vlastně začal. Dva rydvany se rozjely od sebe. Ten Conanův se zpočátku nebezpečně rozeskákal po hrbolaté cestě, ale za krátkou chvíli nabral značnou rychlost a drncání přešlo v souvislé chvění. Ergil vrhl pohled přes rameno a skrz oblak prachu uviděl Fuamnachin vůz, jak mizí za ohybem svahu na protilehlé straně kopce.</p> <p>„U Mitry, do čeho jsi mě to zatáhl?!“ zahučel mladík Conanovi do ucha.</p> <p>„Ty se nebavíš?“ zasmál se Cimmeřan a zapráskal býkovcem nad hřbety koní.</p> <p>Ergil se skrčil za okrajem vozu. Nalevo od něj rychle ubíhaly menhiry a vpravo tváře přihlížejících horalů splynuly v jedinou šmouhu. Navzdory vzduchu, který mu ježil vlasy, rytíři vyrazil na čele pot. Vytáhl z koženého úchytu jeden z oštěpů.</p> <p><emphasis>Je to jako rytířský turnaj,</emphasis> připomněl si. <emphasis>Kolikrát jsi d</emphasis><emphasis>ře</emphasis><emphasis>vcem sr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>zil protivníka ze sedla…?</emphasis></p> <p>„Už je to tu!“ vykřikl Conan.</p> <p>Dosáhli západního svahu a opět zahlédli druhý vůz, který se právě vynořil zpoza kopce a hnal se proti nim.</p> <p>„Je to na tobě, Ergile!“</p> <p>„Hlavně řiď vůz!“</p> <p>Meddhelmec si zaklínil palici pod ruku a namířil její kůží obalený konec napravo od vozu.</p> <p>Rytířský turnaj! Jediný rozdíl je v tom, že se nebojuje na koních, ale na vozech…</p> <p>Vozy se k sobě blížily šílenou rychlostí, zpod kol a cválajících kopyt odlétávalo rozdrcené kamení. Ergil zaslechl Fuamnachin vřískot, sílící s krátící se vzdáleností. Na pozadí nažloutlého prachového mračna uviděl hrozivou postavu se zbraní zvednutou vysoko nad hlavou. Levou rukou křečovitě sevřel řemen na vnitřní straně vozu, prsty pravačky zaťal do dřevce. Conanovi se z hrdla vydral nadšený řev…</p> <p>V okamžiku, kdy se hlavy obou spřežení ocitly zhruba v jedné linii, Fuamnach s ječením švihla rukou. Její oštěp se mihl vzduchem a s pozoruhodnou přesností zasáhl Ergila do levého ramene. Náraz byl překvapivě silný – mladíkem to trhlo a ve chvíli, kdy se rydvany přehnaly pravými boky okolo sebe, tupý konec jeho zbraně neškodně směřoval proti obloze.</p> <p>Oba vozy se vřítily do soupeřových zvednutých prachových mračen a rychle se od sebe vzdalovaly.</p> <p>„Jak jsi na tom?“ ohlédl se Conan, mhouře oči před prachem.</p> <p>Ergil horko těžko nabral rovnováhu.</p> <p>„Skvěle,“ zavrčel. Drobné částečky hlíny mu skřípaly mezi zuby… Úžasná zábava!“</p> <p>„Ještě to neskončilo,“ nevšímal si Cimmeřan ironie v jeho hlase. „Připrav se!“</p> <p>Nezmenšenou rychlostí objeli jižní svah Lughbrige a už se valili k místu, odkud za zvuku rohu vyrazili. V protisměru se blížila Fuamnach, divoce vyla a mávala nad hlavou dalším dřevcem.</p> <p>„Tentokrát mě nedostaneš, bestie,“ ucedil Ergil a chytil palici těsně u konce, aby ji mohl použít jako sečnou zbraň. To mu už dvojspřežím táhnutý Ranskerův vůz a postavy v něm zaplnily zorné Pole. Sborové volání Sythgarů se spojilo s duněním kol do hrozivého hučení. Ergil se rozehnal. Co je mi po rytířské cti – pošle tu divoženku k zemi!</p> <p>A potom se to stalo.</p> <p>„Drž se!“ vyštěkl najednou Conan a škubl opratěmi, čímž koně i celý povoz strhl dva kroky doprava.</p> <p>„Co děláš?“ zavřískal Ergil.</p> <p>„Smeteme je z cesty!“</p> <p>Rytíř se instinktivně skrčil. Eirrovou dcerou hozený dřevec jen o pár palců minul jeho pravé ucho.</p> <p>„Narazíme!“ zaječel vozataj v druhém voze a zoufale se pokusil strhnout spřežení doleva, vyhnout se srážce.</p> <p>Koně, míjejíce se v šíleném cvalu, v předtuše katastrofy zděšeně ržáli.</p> <p>„Mitróóó!“ zavyl Ergil, zahodil dřevec a oběma rukama se křečovitě chytil řemenu na vnitřní straně vozu.</p> <p>Kola rydvanů do sebe narazila s ohlušujícím rachotem, praskotem a skřípěním kovu o kov. Pravou stranu Conanem řízeného vozu to vymrštilo nahoru a odlomené kolo se zatočilo v oblacích prachu. Strašná síla nárazu doslova vystřelila oba muže z podlahy vozu. Ergil cítil, jak se mu řemeny vyškubly z prstů, a v tu chvíli jakoby se zpomalil čas – rytíř se vznášel ve vzduchu, nevěděl, kde je zem a kde obloha, krev mu divoce bušila ve spáncích. Křik uskakujících Sythgarů k němu dolehl jako nesmírně vzdálené hučení.</p> <p>Pád byl tvrdý a bolestivý. Velmi bolestivý.</p> <p>Vozkovi v druhém voze se s vypětím všech sil podařilo vyrovnat spřežení i šíleně se zmítající rydvan a o několik metrů dále zastavil splašené koně. Fuamnach se ohlédla a z hrdla se jí vydral vítězoslavný smích.</p> <p>Poničený vůz jejích soupeřů ryl do země zlomenou osou, což po chvíli přinutilo koně zastavit. Conan a Ergil se váleli v prachu na cestě – Cimmeřan vyplivl písek a proklínal všechny bohy, rytíř lapal po dechu. Fuamnach přikázala obrátit rydvan a s pyšně zvednutou hlavou se vracela k poraženým protivníkům. Na místě srážky seskočila z vozu. Nejprve pomohla vstát Ergilovi, potom popošla ke Conanovi. Cimmeřan zaváhal, když k němu mladá žena natáhla pomocnou ruku, nakonec však přijal a byl překvapen, s jakou silou ho její zdánlivě útlá paže zvedla ze země. Přeměřil si ji pohledem, ve kterém se mísil údiv s obdivem. Fuamnach oba muže počastovala nadmíru spokojeným úsměvem.</p> <p>„Máte něco zlomené?“ zeptala se.</p> <p>„Všechno,“ zavzdychal Ergil a škaredě na Conana se zašklebil. Služba v turanské armádě, co? Bohové, jestli všichni Yldizovi vozatajové řídí svoje spřežení takhle mizerně, jeho veličenstvo musí jít od porážky k porážce!“</p> <p>Cimmeřan, kterému zpod vlasů vytékal na čelo pramínek krve, provinile pokrčil rameny. „Promiň, příteli. Zapomněl jsem ti říci, že mě povýšili dříve, než jsem se v tomto umění stačil zdokonalit.“</p> <p>Fuamnach vyprskla a její zvonivý smích rázem nakazil i Sythgary, shromážděné okolo místa srážky. Conan se podrážděně rozhlédl, ale když mu Fuamnach podala džbán s pivem, na její pokyn přinesený jednou z eirrových otrokyň, uklidnil se a rázně spláchl prach v ústech horkým nápojem. Netrvalo dlouho a Cimmeřanovi i rytíři z Meddhelmu se třásla ramena pod náporem neovladatelného smíchu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá – Vládce havranů</strong></p> <p>Ten večer měl Conan mizernou náladu. Nebylo to tím, že by mu vadila porážka v souboji na vozech – přestože byl nepochybně mužem zvyklým vítězit. Zrovna tak se dokázal přenést i přes skutečnost, že Guthféirne nakonec srazil Fuamnach z vozu a stal se konečným vítězem turnaje. Jeho mrzutost způsobilo něco jiného.</p> <p>Po západu slunce, když oblohu zalila temnota a měsíc se změnil z nejasné bledé skvrny v ostře vykrojený srp, pohnul se ze svatyně v hradu průvod druidů ve slavnostních bílých kutnách. V čele kráčel Gwyrnall, za ním šla Etain, potom následovali další, žreci a kněžky, všichni s rituálním černým pomalováním na tvářích. Mezi sebou vedli allarského zajatce, kterého do Sythwornu přivlekl Guthféirne. Vězeň měl nejistý krok a jeho podivně se lesknoucí oči svědčily o tom, že to nezpůsobila únava. Jak se Conan dozvěděl od Ranskera, před obětním rituálem druidi každému zajatci nebo vybranému otrokovi otupí mysl jedním ze svých tajemných odvarů. Oběť se potom nebrání a neruší obřad vystrašeným křikem nebo pokusy bránit se.</p> <p>K zpívajícímu druidskému procesí se připojili další obyvatelé hradu, kteří se z různých důvodů odpolední zábavy na Havraním pahorku nezúčastnili. Na svahy Lughbrige tak spolu vystoupilo skoro tisíc dvě stě horalů, mužů i žen, mladých i starých. Gwyrnall jako první překročil menhiry ohraničený kruh, čímž jakoby odpečetil posvátnou půdu. Sythgarové vystoupili na návrší a každý se snažil dostat co nejblíže k obětnímu kameni na vrcholku.</p> <p>Právě tehdy Conanovi potemněla tvář. Věděl, co bude následovat. Jako naschvál, Ransker mu určil místo po svém boku, čímž Cimmeřana odsoudil k tomu, že se na celou tu ohavnost bude muset dívat z bezprostřední blízkosti. Ergil stál opodál, nervózně přešlapoval z nohy na nohu a netvářil se o nic nadšeněji než Conan.</p> <p>„Co je, Cimmeřane?“ všiml si Ransker barbarova zachmuřeného obočí i vrásky kolem úst. „Z tvé tváře čtu nesouhlas, ba dokonce hněv. To tě tak rozladilo, že jsi neuspěl v dnešním klání na vozech? Anebo tě dráždí ty posměšné úšklebky, kterými tě při každé příležitosti častuje Guthféirne?“</p> <p>„Guthféirnovy grimasy nemají s mou náladou nic společného,“ odfrkl si Conan. „Jde o ten rituál. Přiznám se ti, eirre, tyto věci mi nejsou po vůli.“</p> <p>„Máš na mysli obětování?“</p> <p>„Hm,“ přisvědčil válečník ponuře. „Víš, my Cimmeřane máme s vámi z Vysočiny mnoho společného – dokonce si myslím, že naše národy, přestože mají rozdílnou barvu vlasů a vaše pleť je o něco světlejší, musely vzejít z jednoho kořene; že kdysi v dávných dobách žil nějaký kmen, jehož příslušníky můžeme ty i já považovat za své předky. Ale i přes tuto spřízněnost jsou mezi námi značné rozdíly. Jedním z nich je to, že Cimmeřani neuctívají Croma krvavými obětmi. Naše ženy občas nosí ke stojícím kamenům věnce z květů, zrovna tak je zvykem sypat obilí do posvátných pramenů nebo v době zimního slunovratu zakopat do země medový koláč, aby nám matka Země dopřála v létě bohatou úrodu a dostatek šťavnaté pastvy pro stáda. Proti takovým symbolickým úlitbám nic nemám. Ale vytrhnout srdce bezbrannému člověku…“</p> <p>„Je to přece Allar, náš nepřítel,“ namítl Ransker. „Byl mezi těmi, Co vraždili ženy a děti v Báin Craach. Zaslouží si smrt. Překvapu je mě tvůj postoj. Vždyť kolik mužů našlo záhubu pod čepelí tvého meče?“</p> <p>„Mnoho, v tom máš pravdu. Ale být nelítostný neznamená být zároveň i krutý. Já jsem většinu svých nepřátel zabil v poctivém boji, a když mě okolnosti přinutily konat jinak, alespoň jsem jim uštědřil rychlou a bezbolestnou smrt. Toto mi připadá jako zbabělost. Když tak nad tím uvažuji, vaši druidi vlastně nejsou o mnoho lepší než uctívači Elderoth, kteří topí své oběti v jámách plných hnijícího bahna.“</p> <p>Ransker vrhl na Conana ostrý pohled. „To jsou opovážlivá slova, Cimmeřane. Kdyby je nevyslovil ten, komu vděčím za svůj život, musel bych je považovat za urážku a trvat na tom, aby byla smyta krví.“</p> <p>„Říkám, co si myslím,“ zamumlal černovlasý obr.</p> <p>„To právo ti neberu, ale měl bys lépe vážit slova,“ mračil se vládce klanu.</p> <p>Druidi postavili vedle obětního kmene obrovský bronzový kratér a sborovým zaříkáním v jeho nitru oživili magický oheň. Nadpřirozená záře zalila Lughbrige a stíny třiceti menhirů se rozběhly dolů svahy. Gwyrnall se otočil k Ranskerovi a pohledem ho vyzval, aby předstoupil. Vladyka se vrávoravě vydal k temnému oltáři. Druidi mezitím uchopili omámeného Allara a přinutili ho lehnout si na chladný kámen. Muž se vůbec nevzpíral, nebylo potřeba ho ani přivazovat.</p> <p>Ransker se zastavil v nejvyšším bodě kopce a rozhlédl se po kruhu tváří, obklopujícím obětiště. Hukot hlasů se změnil v šum, a i ten rychle utichl, jako když bouřka na horách náhle ustane a po kamenitém srázu přeběhne poslední sprška vzdalujícího se deště.</p> <p>„<emphasis>Vy, co pijete z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lebek</emphasis>!“ rozlehl se nad pahorkem Ranskerův zvučný hlas. „Vy všichni, co jste poslouchali volání Krvavého oštěpu a dovolili jeho hlasu, aby vám rozproudil krev v žilách a naplnil srdce nezkrotnou bojechtivou touhou! Poslyšte má slova! Shromáždili jste se tady, na této posvátné půdě, abyste pozdravili Lugha a přísahali mu věrnost. Protože to nejsem já, prostý smrtelník, za koho budete v boji prolévat krev. Ne. To s Havranovým jménem na rtech rozpoutáme smršť, která naplní břicha zrádných psů ocelí a změní jejich maso ve žrádlo pro Lughova hejna!“</p> <p>Souhlasné výkřiky se slily do mohutné vlny, která se převalila přes Lughbrige jako příboj přes pobřežní útesy. Ranskerovy oči svítily odleskem čarodějného ohně, ale byl to především pohled na tu shromážděnou sílu, co tak rozzářilo jeho zrak.</p> <p>„Nastal čas, Sythgarové!“ pokračoval, když se dav utišil. „Nastal čas, abychom zkřížili cestu tomu ohavnému, prastarému zlu, které zaplavuje naši Vysočinu jako smradlavý kal. Hyperborejci sem přivlekli svůj zvrhlý kult, aby nás pomocí něho zotročili, aby zlomili naši horalskou hrdost a udělali z nás poslušná, tupá zvířata, po jejichž hřbetech budou moci stoupat k vidině světovlády. Dutracht, ten slaboch a odpadlík, podlehl jejich nátlaku a sladkým řečem o větší moci. Slíbili mu, že z něho udělají panovníka celého Hraničního království, a on za to přijal jejich hnusné náboženství. Allaron, od dávných dob pyšné srdce Vysočiny, je dnes hnízdem hadů, kteří Lughovo jméno nevysloví jinak než s nenávistným odplivnutím! Dutrachtovi nohsledi vraždí ty, co se nechtějí podrobit novému pořádku. Naši zvědové přinesli zprávy o tom, jak jsou vzdorovití allarští nebo táin-conorští stařešinové a druidi házeni do hnilobných studní na počest té prokleté ďáblice Elderoth! A nyní Dutracht chce, abychom se podrobili a vpustili do svých svatyní tu nečistou mocnost, před kterou se on plazí jako rozšlápnutý červ!“</p> <p>Ransker nechal odeznít šum rozhořčených hlasů a pokýval hlavou. „Už co nevidět, bratři! Už co nevidět více než dva tisíce statečných a odhodlaných horalů vyrazí na sever a zanesou zvěst o pomstě a záhubě až k allaronským hradbám. Nesmíme dovolit, aby klan slabochů, kteří dovolili cizím psům špinit naše bohy a vraždit naše kněží, dále vládl Vysočině. Lughovo jméno bylo poskvrněno tak strašlivě, že ho můžou očistit jen potoky allarské a táin-conorské krve. Hlavy na našich domech už beztak vysušilo a vybílilo slunce – je načase ozdobit je novými a vychutnat si sladký zápach hnijícího zrádcovského masa!“</p> <p>Zatímco se Lughbrige zachvěl pod ohlušujícím řevem dvanácti stovek rozdivočelých Sythgarů, Ransker pokynul druidům a ustoupil z obětiště. Gwyrnall pozvedl masivní zlatý srp a se slavnostním výrazem ho vložil do dlaní Étain. Shromážděním se začalo šířit napjaté ticho. „Měsíc už je vysoko,“ promluvil Gwyrnall. „Je nejvyšší čas uctít Lugha krvavým darem!“</p> <p>Étain přikročila k obětnímu kameni. Oči měla rozšířené, zrakem spočívala na zajatcově tváři. Oheň pokropil její bílé roucho zlatem a naplnil její rozpuštěné vlasy rozostřeným, přímo nadpřirozeným světelným mihotáním. Zavládlo ticho jako na konci světa. Hvězdy na nebi zářily studeným světlem.</p> <p>Dva mladí druidi uchopili Allara za zápěstí a přitlačili ho k oltáři. Kněžka s nehybnou tváří přiložila hrot zahnuté čepele k zajatcově nahé hrudi a přitlačila na rukojeť.</p> <p>Krev postříkala kůži oběti i chladný černý kámen. Allar se s tichým zasténáním vzepjal, ale druidi ho drželi pevně. Étain mu s námahou otevřela hruď, vrátila zakrvavený srp Gwyrnallovi a oběma rukama pořádně roztáhla okraje rány. Potom, zatímco kolem se opět rozezněly vzrušené hlasy, ponořila do zajatcova těla štíhlé prsty. Allar ještě stále žil, křečovitě se chvěl a v očích měl najednou střízlivý pohled, jakoby v poslední chvíli přece jen pochopil, jaký osud mu jeho věznitelé připravili. Naproti tomu z jeho úst zaznívaly jen přidušené steny, které se změnily v rychle slábnoucí chrčení, když Étain vytrhla z rány ještě se chvějící, mohutně krvácející srdce a pozvedla ho proti přízračně zářícímu měsíci.</p> <p>„Hleďte, Sythgarové!“ vykřikla. „Toto srdce dnes nabídneme Lughovi, abychom utišili jeho smutek nad smrtí přemnohých věrných. Avšak převelký je Havranův žal, a proto mu musí být v boji obětovány stovky a stovky allarských životů. Nadešel čas, aby se zármutek změnil v hněv, abychom konečně nechali naplno vytrysknout naši nesmiřitelnou nenávist vůči Lughovým nepřátelům! Ať je uspokojena temná část našeho boha!“</p> <p>Když domluvila, ostatní druidi ze sebe stáhli roucha a oheň mihotavou září osvětlil jejich nahá těla, hustě pokrytá mystickými černými obrazci. Jeden za druhým přistupovali k oltáři a každý se s pomocí srpu zmocnil kusu Allarova těla. Nablízku se rozezněly bubny a píšťaly. Druidi se dali do tance okolo oltáře, zvedajíce nad hlavy zkrvavené zbytky oběti.</p> <p>Conan ten výjev sledoval s úžasem a znechucením. Pohled na krev s ním samozřejmě ani nepohnul, ale morbidnost obřadu otřásla i jeho barbarskou duší. Viděl, jak Étain hodila srdce do kotle s magickým ohněm – čímž ho konečně obětovala Lughovi – načež se nedočkavě vysvlékla, mocným úderem srpu se zmocnila zajatcovy hlavy a s ohavnou trofejí v pozvednuté ruce se připojila k tancujícím druidům. Cimmeřan zpočátku doufal, že ta obludnost nepotrvá dlouho, ale potom se k Lughovým služebníkům začali přidávat i ostatní horalové. Nedočkavě ze sebe strhli šaty, snažili se ukořistit kus rozřezané mrtvoly z oltáře a nechávali se ovládnout divokým rytmem bubnů. Conanovi se z toho zježily vlasy na zátylku. Usoudil, že viděl dost, a rázně se otočil na patě.</p> <p>Jak kráčel dolu svahem, stíny zmítajících se postav vysoko na návrší se za ním natahovaly jako drápy zlomocné Temnoty z počátku věků. Přidal do kroku, a když se ocitl za hranicí menhiry ohraničeného kruhu, vydechl si, jako by unikl ze smrtící pasti.</p> <p>„Cimmeřane!“</p> <p>Překvapeně se ohlédl. Mezi roztroušené skupinky Sythgarů se připletla štíhlá postava a lehkým krokem přeběhla mezi stojícími kameny. Zvedl obočí.</p> <p>„Fuamnach?“ Zlehka se usmál. Poznání, že se ban-chomarba nepřidala k tomu pohanskému běsnění na kopci, ho z nějakého důvodu potěšilo.</p> <p>„Odcházíš?“ zastavila se asi krok od něj. Její postavu hodnou bohyně halila stříbrem vyšívaná tunika z lehké, jemné tkaniny. Vlasy, nadýchané chladným večerním ovzduším, jí jako ohnivě červený vodopád padaly na prsa, prudce se zvedající zrychleným dechem.</p> <p>Conan mlčky přikývl.</p> <p>Bloudila mu zrakem po tváři. „Nepočkáš na vyvrcholení slavnosti?“</p> <p>„Myslím, že netoužím vidět víc,“ zamumlal.</p> <p>„To je škoda. Ta jatka jsou jen zahájením letha-máinské slavnosti. Po půlnoci budou mít svobodné sythgarské ženy právo najít si mezi přítomnými muži milence na dnešní noc. Mrzí mě, že tam nebudeš, protože,“ ponořila mu zrak do očí, „jsem si chtěla vybrat tebe.“</p> <p>Opětoval její pohled. Její oči připomínaly kapky tmavého medu na bílém alabastru. Přikročila k němu blíž, až se hroty ňader, napínajícími těsný šat, dotkla jeho hrudi. Cítil, jak mu v žilách na spáncích pulzuje horká krev.</p> <p>„Myslel jsem, že tvým vyvoleným je Guthféirne,“ poznamenal.</p> <p>Smutně se usmála. „Guthféirne? Ani nápad. Je to otcova vůle, abych se provdala za nejsilnějšího válečníka klanu, a já ho zřejmě budu muset poslechnout, ale sama bych si toho nadutého kohouta nikdy nevybrala. Neumíš si představit, jak mě potěšilo, když jsi mu v souboji o hrdinskou porci srazil hřebínek. Ale nemluvme už o něm. Od doby, kdy jsi poprvé překročil práh otcova domu, moje myšlenky patří jen tobě, Conane z Cimmerie. Po tři noci, kdy jsi hodoval po eirrově boku, seděla jsem mezi ženami na ochozu naproti velkému stolu a pozorovala tě. Srdce mi bušilo nezkrotnou touhou po tvém objetí. Tak jako teď.“</p> <p>Conana ta přímočarost mírně vyvedla z míry. Ženy v jižních krajích měly většinou dvě tváře a z důvodu jakýchsi pochybných mravů a falešné cudnosti své city a touhy skrývaly za maskou chladu a nezájmu. Už skoro zapomněl, že právě barbarky z chladného severu dokáží zahořet nejhoroucnější vášní, a také, že nemají ve zvyku ji před muži tajit. Rychle si však zase vzpomněl a sevřel ve dlaních dívčin štíhlý pas.</p> <p>„Myslíš, že jsem tě neviděl a neslyšel, Fuamnach? Tvůj smích byl omamnější než víno, kterým mě častoval vladyka.“</p> <p>Položila dlaně na jeho mohutné paže a tiše se zasmála. „Nevěděla jsem, že horalové ze západu dokáží tak květnatě dávat najevo svou náklonnost. Je jen škoda, že nic z toho není pravda. Celé noci ses naléval pivem a neodtrhnul jsi pohled od té tmavovlasé otrokyně, která ti sotva stačila dolévat.“</p> <p>Conanova hruď se zachvěla smíchem. „Odpusť mi. Kdybych tušil, že mi věnuje pozornost krásná Ranskerova dcera…“</p> <p>„Už o tom nemluv. Chci ti něco dát.“</p> <p>Sklopila zrak a odmotala si z levého zápěstí kožený řemínek, ke kterému byl připevněn jakýsi bledý kroužek s drsným tmavým okrajem.</p> <p>„Co je to?“ zeptal se Conan.</p> <p>„Amulet z jeleního parohu.“</p> <p>„Symbol síly a plodnosti.“</p> <p>„Správně. Všechny mladé horalky mají dnes takový talisman u sebe a ten muž, kterému ho zavěsí okolo krku, může s nimi strávit noc. A já chci, aby mě svítání našlo ve tvém náručí, Conane.“</p> <p>Fuamnach štíhlými pažemi objala Cimmeřana, aby mu mohla uvázat řemínek okolo šíje. Conanovy tepny naplnil oheň. Pevně, téměř bezohledně k sobě přitiskl její rozechvělé tělo a oči mu zajiskřily jako kusy ledu, lesknoucí se v paprscích horského slunce.</p> <p>„Pojďme odtud,“ zamumlal a zvedl ji ze země, jakoby nebyla bytostí z masa a krve, ale jen přízrakem stvořeným z hebké ranní mlhy.</p> <p>Řemínek jí vyklouzl z prstů a talisman z jeleního parohu zůstal ležet v trávě na svahu Lughbrige.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergilova mysl se zmítala na temných vlnách.</p> <p>Obřad, ze kterého se mu zpočátku zvedal žaludek, ho postupně ovládl svým morbidním pohanským kouzlem. Strhující rytmus bubnů mu pronikal až do krve a nutil jeho srdce bít rychleji, přizpůsobit se zběsilosti té primitivní melodie. Rytíř byl z pocitů, které tak nečekaně rozechvěly jeho duši, dočista zmatený. Podvědomě věděl, že by tu vůbec neměl být, že je rouháním proti vznešenému Mitrovi, když se účastní něčeho tak bezbožného, divošského, odporně živočišného, avšak kvílení píšťal z lidských kostí ten vnitřní hlas přehlušilo.</p> <p>Tanec nabíral na divokosti. Ergil byl rituálem natolik fascinovaný, že ani nepostřehl Conanův náhlý odchod. Světlo ohně, probleskující mezi nahými těly tanečníků, se odráželo v jeho doširoka otevřených očích. Svíjející se Sythgarové kolem sebe nepříčetně mávali krvavými kusy obětovaného Allara a jeden po druhém je házeli do kotle. Čarodějný oheň v kratéru nenasytně stravoval vlhké maso a sytil ovzduší pachem spáleniny. Netrvalo dlouho a oltář zůstal prázdný. Rozškubané tělo oběti – maso, kosti i vnitřnosti – pohltily plameny. Poslední kus nebohého Allara, jeho hlavu, s příšerným výkřikem hodila do kotle Étain.</p> <p>V té chvíli nástroje nečekaně zmlkly a tanečníci včetně druidů rychle opustili obětiště. Na podupaném prostranství zůstala stát jen Étain, nahá, tělo pokryté černými malbami, které částečně rozmazaly hojné krvavé cákance. Vlasy měla rozcuchané, prsa se jí chvěla vzrušeným dechem, oči připomínaly zrak šílence. Drobné horalské děvče se v té chvíli stalo ztělesněním démonické bestie. Byla královnou čarodějek, které za temných mocí vzývaly hnusné zvířecí bohy a dychtivě se jim oddávaly, aby s jejich semenem přijaly i nečistou moc. Ergil, obklopený nahými, krví a potem páchnoucími Sythgary, na ni s úžasem hleděl a cítil, jak mu po celém těle naskakuje husí kůže. Étain přikročila ke kotli, pohlédla do jeho planoucích útrob a rozpřáhla ruce, jakoby chtěla obejmout posvátný plamen.</p> <p>„Lughu!“ rozlehl se nad náhle ztichlým pahorkem druidčin transem zkreslený, avšak zvučný hlas. „Zaklínám tě krví této oběti, vládce Havranů! Já, tvá dcera a tvá milenka! Povstaň a vnikni do mě, naplň mé lůno a duši! Ať tvé vědomí splyne s mou myslí a tvůj zrak ať hledí mýma očima! Pojď do mé náruče, průvodce duší! Pojď a miluj mě!“</p> <p>Ještě ta slova ani nedozněla, když jasnou zář ohně v kráteru zastřel černý stín. Tisícihlavý dav užasle vydechl. Z čarovného kotle, přímo z plamenů, co tak nemilosrdně pozřely mrtvého Allara, vyletěl havran. Pták zatřepotal křídly, zakroužil okolo Étain a posadil se na její pozvednutou paži. Než stačil složit křídla, další tmavá skvrna zastínila oheň a z kotle vyletěl druhý černý opeřenec. A za ním další. A další. Havrani jeden za druhým vylétali z magického ohně. Ústí kotle chrlilo záplavu černého peří, ptáci s krákáním vzlétali nad obětiště a shromažďovali se na připraveném, vyčkávajícím nahém těle druidky Étain. Temné hejno obsypalo druidku a dočista ji pohltilo. Ergil ještě na okamžik zahlédl její tvář – děvče mělo zakloněnou hlavu, přivřené oči a skrz pootevřené, usmívající se rty jí unikal vzrušený dech – ale vzápětí i je zakryla černá křídla. A potom, když z kotle vyletěl poslední havran a přidal se ke svým druhům, se najednou celé to třepotavé, chraplavě krákorající mračno vzneslo do vzduchu. Ergil zatajil dech. Étain, ukrytá někde uvnitř obrovského hejna, vzlétla s havrany. Záplava okřídlenců se přesunula nad oltář a pomalu ho zasypala, opatrně pokládajíc druidku na krví postříkaný kámen. Chvíli bylo vidět jen ohromný chumáč divoce bijících perutí a nad Lughbrige zněly pronikavé ptačí hlasy. Potom se najednou přímo ze srdce hejna ozval výkřik. Ergil instinktivně udělal krok vpřed, ale něco ho zarazilo. Ten výkřik, doznívající v táhlém kvílení, totiž nebyl hlasem bolesti. Rytíř nevěřícně zamrkal. Od doby kdy se stal mužem, sdílel lůžko s nejednou ženou, a tak velmi dobře věděl, že onen zvuk je znakem vrcholné rozkoše. Ó, Mitro, jakého bizardního obcování s bohy jsem se to dnes stal svědkem?</p> <p>Jakmile Étainin vysoký hlas zmlkl, havrani prudce vzlétli. Tucty ptáků rozvířily povětří nad Lughbrige, na okamžik zakryly hvězdnou oblohu i měsíční srp a vzápětí už jejich hlasy doznívaly na hranici slyšitelnosti, jakoby hejno v jednom krátkém okamžiku oddělila od pahorku nesmírná vzdálenost. Byli pryč.</p> <p>Sythgarové sklonili pohledy k oltáři. Étain ležela na obětním kameni zjevně nezraněná, avšak s rozkročenýma nohama a s vnitřními stranami stehen lesknoucími se vlhkostí. Chvíli tak spočívala bez jediného pohybu, oči zavřené. Zdálo se, že spí. Horalové vyčkávali, ponoření v bezdechém tichu. Najednou se druidka prudce posadila a otevřela oči.</p> <p>Sythgarové překvapeně zavzdychali, dokonce se ozvalo i pár zděšených výkřiků.</p> <p>Oči Étain byly černé, bez bělma, jako dva vchody do zatuchlých kobek záhrobí, kam nikdy nepronikl jediný paprsek světla. Skrz její zrak se na svět díval temný bůh.</p> <p>„Lughu!“ zvolal Gwyrnall, rychle sklonil hlavu a poklekl na jedno koleno. „Vzdejte úctu Pánovi havranů!“</p> <p>Vypadalo to jako rychlá odlivová vlna, když řady shromážděných mužů a žen jedna za druhou klesaly na kolena. Poklekli všichni, s výjimkou jediného muže. Étain sestoupila z oltáře a obrátila zrak k opovážlivci. Ergil byl pochmurnou ceremonií tak ohromený, že v prvním okamžiku nedokázal uposlechnout Gwyrnallovu výzvu. Když se však jeho pohled střetl s temným zrakem Lugha v Étaininých očích, rychle se vzpamatoval a poklekl na kolena.</p> <p>„Zabíječ!“ vyletěl z druidčina těla jasný hlas. Ergil se zarazil uprostřed pohybu a zaskočeně vzhlédl. Krví zamazaná Étainina paže mu pokynula. „Přistup blíž, Zabíječi.“</p> <p>Mladíkovi zamrzlo srdce. Zmateně se podíval na nedaleko klečícího Gwyrnalla. Druid mu dal hlavou znamení, aby poslechl. Ergil polkl na prázdno, narovnal se a váhavě zamířil k druidce. Stačilo několik kroků, aby se ocitl přímo uprostřed obětiště.</p> <p>„Rytíři,“ oslovila ho Étain – nebo spíš to, co právě ovládlo její mysl, „ve tvých žilách proudí krev Tyrgora Zabíječe, pána Walarondu.“</p> <p>„Tak jest,“ přisvědčil Ergil slabým hlasem.</p> <p>„A to je důvod, proč jsem přivedl tvé kroky do Sythwornu. Lid Vysočiny už co nevidět bude stát tváří v tvář strašlivé hrozbě. Ta stvoření, která povstala z temných propastí, nedokáže zastavit ocel ani odvaha, ať je jich jakékoliv množství. Jsou totiž nasáklá zlomocnou, záštiplnou magií, a proto jim může čelit jen stejně silná nadpřirozená moc.“</p> <p>„Co je to?“hlesl Ergil.</p> <p>„Přece Walarond. A tvá ruka, která jím bude vládnout.“</p> <p>Rytíři se rozšířily oči. „Chceš říci, že já…? Ale to přece… To je nemožné! Nedokážu oživit čarodějnou sílu, která je zakleta v čepeli meče. Tyrgor to dokázal, ale žádný z jeho potomků už tuto schopnost neměl…“</p> <p>„Právě proto jsem tady,“ usmál se Lugh Étaininými ústy. „S Tyrgorovou krví jsi zdědil i jeho vzpomínky.“</p> <p>„Nerozumím…“</p> <p>„Důvěřuj mi. Vím, že nejsem bůh, kterému se klaníš, ale v této chvíli potřebuji tvou víru. Znám způsob, jak vzkřísit Tyrgorovu paměť ve tvé mysli.“</p> <p>Druidka přikročila těsně k Ergilovi. Rytíř se nadechl, aby něco namítl, ale krvavé dlaně rychle, téměř bezohledně sevřely jeho hlavu a přitáhly ji k pomalované tváři děvčete. Pohledy mladého Meddhelmce a temného boha se střetly a v té chvíli už pro Ergila neexistovala sebemenší naděje uniknout. Přímo cítil, jak se jeho mysl, celé jeho vědomí utápí v nekonečné tmě Lughových očí. Skoro okamžitě přestal vnímat svět a jeho duše, nemilosrdně vytržená z pozemského těla, se utopila v bezbřehém oceánu času.</p> <p>V temnotě vyšlehlo světlo a Ergilova mysl se zazmítala v záplavě rychle se střídajících, avšak velmi jasných obrazů. Na sobě měl starověkou zbroj a v ruce svíral Walarond. Čepel meče byla znečištěna tmavou, nelidskou krví. Ze všech stran se zjevovaly ohavné bledé tváře s ústy plnými zažloutlých tesáků. Stínal je bez váhání, zručně a s nenávistným křikem na rtech, brodě se páchnoucí krví a slizkými vnitřnostmi. Některá stvoření vystupovala ze země, jiná útočila ze vzduchu, víříce vzduch ohromnými křídly. Walarond mezi nimi nedělal rozdíl, zuřivě bral životy jedněm i druhým. Zabíječ cítil, jak v čepeli meče pulzuje podivná síla, která jakoby měla vlastní vědomí – byla živou bytostí. To ona rozdávala smrt mezi bledými netvory, ne samotná nabroušená čepel. Rytíř věděl, že je s tou tajemnou mocí spojený, že chápe její podstatu, dokáže s ní komunikovat. Bylo to, jakoby se muž a jeho zbraň stali jediným dokonalým smrtícím nástrojem.</p> <p>A ghúlové a draglinové, zplozenci nečistých sil, hynuli po tuctech…</p> <p>Temnota. Chaos zvuků. A potom opět světlo, tentokrát příjemně obyčejné, pozemské. Oheň. „Vstaň, Zabíječi.“</p> <p>Ergil se rozhlédl. Klečel u obětního kamene a v rozechvělé hrudi mu divoce bušilo srdce. Étain ho vzala za rameno a pomohla mu vstát. Potřásl hlavou. „Zvláštní…“</p> <p>„Probudil jsem ve tvé mysli Tyrgorovy vzpomínky,“ promluvil Lugh druidčinými ústy. „Nyní jsi připravený oživit Walarond a postavit se proti Elderothiným bestiím. Dokážeš to?“</p> <p>Meddhelmec se chytil za čelo a přivřel oči, jakoby ho náhle rozbolela hlava. „Ten meč… Slyšel jsem jeho zpěv… Předtím jsem mu nerozuměl, ale teď mám pocit, že dokonale znám každý tón té písně…“</p> <p>„Výborně. Od této chvíle ti bude síla Walarondu věrně sloužit. Stane se tvou prodlouženou rukou.“</p> <p>„Jsem z toho všeho zmatený… Co se vlastně stalo?“</p> <p>Étaininou tváří se mihl úsměv havraního boha. „Konečně ses stal skutečným Zabíječem, rytíři.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá – Mrtvá jáma</strong></p> <p>Hustý les, rozkládající se v samotném srdci močálového Boartha Suíl, byl ten den zahalen mlhou. Cestovatelé, kteří se odvážili vkročit do těchto končin – a bohové vědí, že jich bylo žalostně málo, protože většina z nich za svou smělost zaplatila dráž než jen holým životem – by ten jev nepovažovali za nic mimořádného. Tento odlehlý kout světa totiž po většinu roku ležel pod zamračenou oblohou. Deště a sněhové vichřice neúprosně bičovaly rozlehlé bažiny na západě, neproniknutelný prales v centrální části i liduprázdnou, s Hyperborejí hraničící pustinu na severovýchodě. Ten bezútěšný kraj, kde jedinými obyvateli byli tvorové člověku jen pramálo podobní, zřídkakdy polaskaly sluneční paprsky. Ani dnešek nebyl výjimkou. Slunce, za řídkým oblačným příkrovem bledé a studené jako kotouč vyřezaný z ledu, zahalovalo krajinu kalným světlem a dávalo jí tak podobu záhrobního království plného přízraků a mátožných zjevení.</p> <p>Ale přece se v těchto nehostinných pralesích daly najít známky života. Slunce bylo zhruba v polovině cesty mezi východním obzorem a polednem, když na zarostlém lesním chodníku zadusala koňská kopyta. Opar, stoupající z bahenních jezírek zákeřně se skrývajících pod zdánlivě pevnými vrstvami mechu a vřesu, vypustil ze svého objetí skupinku jezdců. Každý z dvaceti mužů měl na sobě kožešinou podšitý tmavě zelený plášť a kabátec z hrubé, prošívané kůže, pobitý ocelovými šupinami. Hlavy jim chránily válečné přilbice – železné helmy vystlané měkkou kůží a lemované kožešinou tak, že ze samotné přilbice bylo vidět jen špičku. Na opascích nebo sedlových úchytech visely dlouhé, jednoruční meče a středně těžké sekery s mírně zahnutým topůrkem. Okrouhlé, mosaznými hroty pobité štíty s černozelenou malbou démonické hlavy uprostřed, svědčily o tom, že jezdci slouží v chrámové pevnosti Elde-Watar. To jméno se dalo přeložit jako <emphasis>Mrtvá jáma</emphasis> nebo jednoduše <emphasis>H</emphasis><emphasis>rob</emphasis> a bylo vyslovováno s hrůzou dokonce i v hyperborejských brlozích, kde vzývání temných sil a krvavé oběti patřilo ke každodenním záležitostem. V Elde-Watar totiž sídlil zlovolný Zarnon a konaly se tam hrůzostrašné obřady na počest bohyně Elderoth.</p> <p>Družina se očividně vracela z lovu – pokud vezmeme v potaz, že nejobludnější kořistí těchto vlků v lidské kůži musela být dvounohá zvěř. Jeden z ozbrojenců měl k sedlu připevněný dlouhý řetěz, který spojoval bronzové obruče na hrdlech skoro třiceti zajatců. Ti, přestože mezi nimi byli hlavně statní muži a mladé ženy, už zjevně mleli z posledního – stále častěji se stávalo, že některý z vězňů vyčerpaně klesl na kolena a odsoudil se tak k nemilosrdným ránám bičem z rukou zuřivě křičících jezdců. Soudě podle světlých vlasů a převážně modrých nebo šedých očí, pocházeli zajatci z aesirských osad na severozápadě. Z Asgardu až sem to byla dlouhá a namáhavá cesta i pro člověka cestujícího na koni, natož pro okovy obtěžkaného, vyhladovělého, pěšky se potácejícího nešťastníka. A tak, přestože Aesirové byli nepochybně národem odolným a houževnatým, mnoho obručí, na začátku cesty svírajících krky zajatců, zůstalo po čase prázdných. Tmavé, zaschlé skvrny na nich svědčily o tom, že strážcové před pracným sundáváním okovů z hrdel polomrtvých ubožáků dali přednost rychlému úderu mečem.</p> <p>Družině velel muž jménem Worthan. Byl velitelem elde-watarských lovců. Ti původně měli jen zabezpečovat ochranu chrámové pevnosti, ale jak ubíhal čas a časté rituály v černokněžské svatyni vyžadovaly stále větší množství obětí, jejich prvořadou úlohou se staly loupeživé nájezdy na osídlené oblasti okolo Boartha Suíl. Worthan a jeho garda byli především válečníci, ale jako oddaní služebníci Elderoth dokázali vládnout i čarodějným silám. Neměli sice takovou magickou moc jako balrandiry ozbrojení kněží soustředění okolo Zarnona, ale na nich závisela obranyschopnost Elde-Watar a, pravda, pravidelný přísun potravy pro bohyni a její nelidské otroky. To způsobilo, že se kasty válečníků a kněží staly rovnocennými a Worthan byl dnes druhým nejvýše postaveným mužem chrámu hned po Zarnonovi. A jednou možná…</p> <p>Ze zamyšlení vytrhly Worthana hlasy jeho mužů. Cíl cesty už byl na dohled. Worthan pobídl koně. Slušelo se, aby při návratu z úspěšné výpravy jel velitel v čele družiny.</p> <p>Les před nimi se otevřel a oni uviděli rozlehlé jezero s hladinou barvy dlouho neleštěné oceli. Z kalných vod jako hlava z kotle v lidožroutském doupěti vystupoval velký ostrov. Jeden z mála kusů skutečně pevné země uprostřed zrádného močálu. Byl zarostlý hustým lesem. Mezi prastarými, často až do neskutečných tvarů rozkošatělými stromy prosvítaly hradby z masivních kmenů – na mnohých místech se nedalo rozeznat, zda jde o do půdy zatlačený kůl nebo osekaný strom. Každopádně už na první pohled šlo o velmi odolné opevnění, které se nemuselo obávat nepřátelského útoku. I když – jaký blázen by se vydal na dobývací výpravu do tohoto bohy zapomenutého kraje?</p> <p>Cesta vybíhala na křoví zarostlý břeh, po kterém jezdci a jejich vězni vyšli na široký dřevěný most. Ten se klenul nad špinavými vodami jezera a vedl k bráně ostrovní pevnosti. Kopyta zaduněla na trámech mostu. Koně znervózněli a muži v sedlech se museli chovat velmi obezřetně, aby je zvládli. Na břeh ostrova dorazili bez nehody. Mohutné, dobrých dvanáct stop vysoké hradby jim zaplnily zorné pole. Worthan popojel k lebkami ověšenému dřevěnému sloupu před bránou, naklonil se v sedle a svěsil z rezavého háku okovaný roh. Když na něj zadul, troubení se odrazilo od palisády a naplnilo mlhu nad jezerem hrozivým řevem.</p> <p>Worthan s uspokojením zaregistroval, že střílny na hradbách okamžitě zastínily postavy s napnutými luky v rukou.</p> <p>„Kdo je tam?“ ozval se z bašty nad bránou zvučný hlas.</p> <p>„Nevidíš barvu našich plášťů a znak bohyně na štítech?“ zahučel vojevůdce.</p> <p>„Velitel Worthan. Ať je Elderoth pochválena!“</p> <p>„Tak. Otevřete bránu!“</p> <p>Za palisádou se rozezněl čilý ruch, ale stíny ve střílnách se ani nepohnuly. Worthan znovu spokojeně pokýval hlavou. Jeho pobočník Gorak se po dobu velitelovy nepřítomnosti staral o ochranu tvrze víc než dobře.</p> <p>Příchozí zaslechli hřmot řetězů, vytahujících vnitřní ochrannou mříž. Potom zarachotila odsouvaná závora a nakonec se pohnula i dvoukřídlá, tepaným bronzem okovaná brána. Worthan popohnal koně do pomalu se rozšiřující černé trhliny. Ostatní jezdci ho následovali, vlečíce za sebou ztýrané a na smrt unavené zajatce.</p> <p>Brána Elde-Watar pohltila průvod jako velká, nenasytná démonická tlama, požírající výhradně lidské maso.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Aelthane,“ pronesl Zarnon hlasem, který měl daleko k přívětivosti. „Doufám, že máš pro mě lepší zprávy než posledně.“</p> <p>Aelthan, nejvyšší kněz temného chrámu v Allaronu, stál uprostřed kruhu, jehož obvod tvořila do skály vyrytá rýha plná zelenkavě zářící tekutiny. Uvnitř kruhu se jako černý oheň zmítaly jazyky temnoty a lačně olizovaly Aelthanovo nahé tělo. Knězovu kůži pokrývalo tetování, památka na nižší, primitivní kult smrti, ke kterému Aelthan patřil v časech útlé mladosti, ještě než se přidal k Zarnonovým následníkům a poznal vznešenost vyššího učení. Samozřejmě, Aelthan nebyl v pevnosti přítomen osobně. V této chvíli stál v temném kruhu ve svatyni allaronského chrámu a jeho podoba uprostřed jedné ze síní Elde-Watar byla jen přeneseným obrazem, magií zhmotnělým knězovým vědomím. Ale i přesto se Aelthan při Zarnonových slovech, znějících jako rány bičem, očividně zachvěl. On, který byl učiněným obrem mezi kněžími a zvlněné svaly na jeho pažích připomínaly doby, kdy škrtíval oběti pro ponurou vládkyni – dětem a ženám s oblibou lámal vazy – on měl co dělat, aby pod veleknězovým pohledem neustoupil o krok zpět a nepřerušil tak magické spojení. Jeho strach byl o to nepochopitelnější, že Zarnon byl obyčejný mrzák – vysušený, věkem pokroucený pozůstatek člověka, který se nedokázal ani sám pohybovat, protože místo nohou skrýval pod zeleným rouchem jen uboze krátké, mrtvé pahýly. Aelthan však velmi dobře věděl, jaké síly ovládala tato zdánlivě politováníhodná troska, a to vědomí ho drželo v pokoře.</p> <p>„Nejvyšší,“ poníženě sklonil hlavu, „ty sám jsi přikázal, abych ti okamžitě oznámil, až dojde k pohybu klanů na Vysočině…“</p> <p>„Ano, vím,“ zasyčel Zarnon podrážděně. „K věci, Aelthane, udržování tohoto spojení mě zbytečně okrádá o sílu.“</p> <p>„Rozumím, Nejvyšší. Budu stručný. Schyluje se k velkému boji. Ulsur, věrná služebnice Elderoth, která na můj příkaz sleduje dění v Sythwornu…“</p> <p>„Vím, kdo je Ulsur. Pokračuj!“</p> <p>„Ulsur mi oznámila, že dnes ráno vyrazil vladyka Ransker s tisícem mužů ke Královskému údolí. Jak jistě víš, má se střetnout s Ulberéiny a Magrachy, aby společně vyrazili na Allaron. Mí vyzvědači poslali zprávy, že i Cernach a Eogan se svými klany už jsou v pohybu.“</p> <p>„Takže válečné tažení začalo,“ přikývl Zarnon. „Skvělé. Co Dutracht? Dokáže si s tou vzpourou poradit?“</p> <p>„Právě v těchto chvílích se na nádvoří knížecí pevnosti shromažďují Allarové a ze západu se už blíží Dargadaan se svými Táin-Conory. Zítra za úsvitu se Dutrachtovo vojsko pohne proti Ranskerovi.“</p> <p>„Jaké je rozložení sil?“</p> <p>„V této chvíli téměř rovnocenné. Za Ranskerem stejně jako za Dutrachtem stojí zhruba dva tisíce mužů. Ransker však netuší, jaké překvapení jsme mu přichystali. Jeho vojsko bude rozdrceno a Sythgary, kteří přežijí ten masakr, stihne osud potravy pro naši vládkyni.“</p> <p>„Ano,“ zohyzdil Zarnonovu tvář odporný úšklebek, „bude to velký Elderothin triumf. Už brzy nadejde čas, kdy toho vzdorného psa Lugha utopíme v krvi jeho věrných.“</p> <p>Aelthan se podvědomě nahrbil a odkašlal si jako posel, který přináší nedobré zprávy. „Ehm… Ještě je tu jedna důležitá okolnost, Nejvyšší.“</p> <p>Zarnon přimhouřil oči. „Poslouchám.“</p> <p>„Týká se těch dvou cizinců, kteří přišli do Sythwornu bojovat v Ranskerových službách…“</p> <p>„Ach. Ti bastardi, co odrazili náš útok v druidském posvátném háji a zavraždili Khatronda,“ procedil velekněz skrz zuby.</p> <p>„Ano. Cimmeřan a Meddhelmec…“</p> <p>„Ty jsi je ještě nedal zabít?“</p> <p>„Pravda je taková, že Ulsur s pomocí Ranskerova syna Brynacha a dalších našich mužů v Sythwornu na ty dva nastražili past…“</p> <p>„Takže jsou mrtví?“</p> <p>Aelthan se ošil. „Ne, Nejvyšší. Vysekali se z obklíčení a při tom zabili Brynacha a skoro všechny jeho lidi. Ulsur sama unikla jen zázrakem…“</p> <p>Zarnon se hrozivě naklonil v křesle a zavrtal do kněze zlostný pohled. „To nejsou moc dobré zprávy, knězi Aelthane. Co jsou ti dva zač, že s takovou chutí zabíjejí Elderothiny služebníky?“</p> <p>Aelthan stále víc připomínal zbitého psa, plazícího se svému pánovi pod nohama v němé prosbě o slitování. „Ten Cimmeřan je jen nějaký potulný zabiják, ale Brythunec…“ Kněz se zarazil a bojácně vzhlédl na pána Elde-Watar.</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>„On je… Údajně je to potomek Tyrgora Zabíječe.“</p> <p>Veleknězova tvář připomínala voskovou masku.</p> <p>„A Ulsur tvrdí, že na vlastní oči viděla v jeho rukou Walarond,“ dodal Aelthan rychle.</p> <p>V síni zavládlo ticho, rušené jen zlověstným sykotem temnoty v magickém kruhu. Nakonec se Zarnon zhluboka nadechl a opřel pokřivená záda o vyřezávané opěradlo.</p> <p>„To je Lughova práce,“ zamumlal nepřítomně. „S tím jsme měli počítat. Havran je válečník. Nezůstane stát stranou a nebude nečinně přihlížet, jak Elderoth sílí a chystá se rozvrátit jeho panství.“ Velekněz se na chvíli odmlčel, pohled upřený do neznáma. „Jestli je ten muž opravdu Zabíječovým následníkem, nesmíme dovolit, aby zasáhl do bojů. V tom meči je zakleta Lughova moc – mohla by zvrátit vítězství na stranu našich nepřátel.“ Zdálo se, že Zarnon dospěl k rozhodnutí. Zaostřil pohled na Aelthana a jeho hlas nabral na razanci. „Když jste si s tím všivákem nedokázali poradit ty a tvoji lidé, budu se o to muset postarat sám. Pošleš zprávu té neschopné čubce Ulsur. Přikaž jí držet se v blízkosti Ranskerova vojska. Hlavně ať nespustí oči z údajného Zabíječe. Až nastane čas, spojím se s ní sám a dám jí další rozkazy. Toho Meddhelmce musíme zlikvidovat, ať už představuje skutečné nebezpečí, nebo jsou zprávy o jeho schopnostech jen prázdnými řečmi. Nemůžeme riskovat, že proti nám povstane znovuzrozený Zabíječ.“</p> <p>Aelthan se pokorně uklonil. „Rozumím, Nejvyšší.“</p> <p>Zarnon ledabyle mávl kostnatou, zdánlivě slabou rukou. Temnota naplnila prostor nad čarodějným kruhem a v jediné krátké chvíli pohltila Aelthanův obraz. Když Zarnonova hnáta rázným gestem opět přeťala vzduch, temnota se rozplynula a síň znovu ovládlo pološero, prosvětlené plameny loučí.</p> <p>„Pane?“</p> <p>Zarnon obrátil zrak ke vchodu. Na prahu stál mohutný ozbrojenec a kožešinou lemovanou přilbu si držel pod pravou paží.</p> <p>„Worthane,“ oslovil ho velekněz přehnaně srdečným tónem, zavánějícím nedbale skrývanou zášti. „Přicházíš jako na zavolanou. Přivedl jsi potravu pro naši paní?“</p> <p>„Jistě, Nejvyšší. Třicet kusů. Původně jsme ulovili padesát aesirských psů, ale nevyhnutelné ztráty cestou…“</p> <p>„Třicet bude stačit. Připravíme z nich nové krmení. Dosavadní zásoby musíme použít už dnes. Přikaž svým mužům, aby se shromáždili u Úst bohyně. Ty a tvá družina se zúčastníte obřadu.“</p> <p>„Dovol, pane, jsme unavení po dlouhé cestě…“ „Ne, Worthane. Potřebuji každý, třebaže i drobný plamínek magie, který v Elde-Watar plane. Dnes společně rozdmýcháme mocný oheň kouzel.“</p> <p>„Jak si přeješ, Nejvyšší,“ přešel velitel gardy vzdorovitou odpověď, sklonil hlavu a rázným krokem opustil místnost.</p> <p>Zarnon pokynul rukou, načež stíny v koutech ožily a vypustily ze svého objetí čtyři statné postavy. Muži, kteří přistoupili k veleknězovu kožešinami vystlanému křeslu s podivně vyřezávaným opěradlem, se pohybovali pomalu a křečovitě, jakoby jejich údy řídila cizí vůle. A skutečně tomu tak muselo být, protože jejich bílé, slepé oči a odpudivě zelená kůže svědčily o tom, že duše těchto mužů už dávno překročily práh pozemského bytí. Zarnon zlehka přikývl. Na to gesto, které nebylo jen pouhým pokynem, ale vysláním magické energie do čtyř mrtvých mozků, se tvorové chopili vyřezávaných držadel, zvedli křeslo se zmrzačeným veleknězovým tělem a vykročili k východu ze sálu.</p> <p>Pro Zarnona nebyla magie, kterou používal k ovládání svých nosičů, žádným plýtváním. Nekromancii považoval za hračku pro malé děti – jestliže případný uchazeč o kněžský stav ve službách Elderoth nedokázal něco tak jednoduchého, jako bylo vdechnutí jiskřičky života do mrtvoly, nejenže se s ním v Elde-Watar vůbec nebavili, ale za tu opovážlivost ho rovnou shodili do hnilobné jámy. Černokněžník Zamonových schopností dokázal ovládnout mrtvé podvědomě, bez toho, že by musel soustřeďovat myšlenky. Proto i množství energie, vynaložené na tento úkon, bylo zanedbatelné.</p> <p><emphasis>Ale už brzy</emphasis>, pomyslel si Zarnon, <emphasis>už za pár chvil se Elde</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>Watar zachvěje pod náporem magie, proti které jsou tyto nekromantické triky v porovnání s temnotou, která zaplaví svět, když Elderoth p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vstane z podsvětí a obdaruje říši smrtelníků svou nezkrotnou, všen</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>čící</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>silou, jen drobným stínem…</emphasis></p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Cože?“ Z mohutné hrudi knížete Dutrachta se vydral zvuk, podobný řičení podrážděného býka. „Ať mi odpadá maso z kostí, to nemůžeš myslet vážně, knězi!“</p> <p>Aelthanova tvář byla jako vytesaná z mramoru. Na jeho žádost promlouvali mezi čtyřma očima v poradní síni allaronského dvorce. A tak jako zelené roucho skrývalo mágovo staré tetování, tak úcta a pokora, s jakou jen před okamžikem mluvil se Zarnonem, zmizela za pyšným, povýšeneckým výrazem.</p> <p>„Máš pocit, že žertuji?“ zeptal se chladně. „Ještě jednou a naposledy – z východu přišel muž z rodu Zabíječe a přidal se k Sythgarům.“</p> <p>„Bohové!“ Dutracht udeřil pěstí do stolu, až poháry z rohů a lebek zvonivě nadskočily a nedopitá medovina zkropila desku jako třpytivé tekuté zlato. „Nemohu uvěřit vlastním uším! Prosím, mocná bohyně, ať je to jen zlý sen, který mi seslali zlomyslní duchové mých mrtvých nepřátel. Na straně těch prokletých vzbouřenců je potomek hrdiny ze starých písní! To zlomí chrabrost mých mužů a naplní jejich srdce strachem.“</p> <p>„Pokud se to dozvědí, tak určitě,“ řekl kněz s důrazem na prvním slově. „Chápeš, co tím myslím?“</p> <p>„Nejsem hlupák,“ posadil se Dutracht ztěžka na knížecí stolec. „Jenže dříve či později to i tak prosákne na povrch…“</p> <p>„Žádný strach, brenne. Ve chvíli, kdy se ta zpráva dostane Allarům k uším, bude pro nás už užitečná.“</p> <p>Dutracht se na něj podíval. „Tomu nerozumím.“</p> <p>„V té době bude Zabíječ mrtvý. Jen si představ, jak to znásobí odvahu tvých válečníků, když se dozvědí, že prapravnuk slavného Tyrgora bídně zahynul z Elderothiny vůle a jeho meč Walarond padl do našich rukou.“</p> <p>Po brennově vousaté, plavovlasými kudrnami lemované tváři se roztáhl pochybovačný úšklebek. „Další z tvých a Zarnonových bezchybných plánů?“</p> <p>Koutky Aelthanových úst, mírně zvednuté kvůli zdůraznění sebevědomého výrazu, okamžitě poklesly. Jeho hlas se naplnil jedem. „Snažíš se mi něco naznačit?“</p> <p>„Jen to, že váš plán na zlikvidování Zabíječe bude muset být po čertech dobrý. Právě on a ten hrdlořez z Cimmerie totiž zhatili tvůj pokus vyvraždit sythgarské druidy a unést Ranskerovu dceru. O tom masakru v Amharcově údolí ani nemluvě. V prvním případě šlo o tvůj nápad, knězi, a past v čarodějné mlze nastražila ta čarodějka Ulsur, tvá věrná služebnice. Nejdřív jsem přišel o Magraina a dva tucty nejlepších členů mé družiny, potom o Brynacha a jeho válečníky, oddané naší věci.“ Dutrachtův hlas nabral hrozivý podtón. „Víš, jaký mám z toho všeho dojem, Aelthane? Že ty a tví lidé zbytečně plýtváte mými muži!“</p> <p>Hyperborejec zúžil oči jako šelma před útokem, ale neřekl ani slovo.</p> <p>„Něco ti povím, knězi,“ dostával se brenn do ráže. „Když jste přivlekli ten váš kult, slibovali jste, že mi moc temné paní zabezpečí vládu nad celým Hraničním královstvím. Jenže místo toho se proti mně postavili vlastní eirrové a moje panství se rozpadá jako mršina na slunci. Začínám mít pocit, že z našeho spojenectví má výhody jen jedna strana – a já to určitě nejsem. Moje oddanost Elderoth zatím Allaronu více uškodila než porno…“</p> <p>Aelthanova ruka vystřelila dopředu jako útočící had. Prsty, dobře vycvičené v umění zabíjet bez použití zbraně, sevřely Dutrachtovo hrdlo a okamžitě mu přiškrtily přívod vzduchu do plic. Vládce Allaronu zachrčel. Levou dlaní sevřel zápěstí škrtící ruky ve snaze odtrhnout ji ze sebe, avšak knězovy prsty byly jako vykované ze železných prutů. Dutracht se zazmítal na stolci a sáhl po dýce.</p> <p>„Na to ani nepomýšlej!“ vyštěkl Hyperborejec a v jeho mrtvých černých očích najednou vzplály studené zelenavé ohně – kníže cítil, jak se mu do těla vlévá příval ochromujícího chladu. „Ty červe! Jak se opovažuješ zpochybňovat vznešené cíle strážkyně záhrobí? Udělej to ještě jednou a postarám se, abys zakusil bolest hnilobného zániku, zatímco tvůj mozek bude žít a vnímat! Chceš dýchat smrad vlastního rozkládajícího se masa?!“</p> <p>Ďábelský výraz v čarodějově tváři a síla, tryskající z jeho pazourů, odtrhly Dutrachtovy prsty od rukojeti dýky. Ledová ruka ho však nadále nemilosrdně dusila a vládce klanu bezmocně svíral v dlani roucho na Aelthanově rameni.</p> <p>„Co ti bylo slíbeno, to také dostaneš,“ syčela slova skrz knězovy zuby, „ale ne proto, že jsi to drze a nadutě vynucuješ, ale protože je to v zájmu Elderoth. Budeš se ale muset naučit trpělivosti, brenne. Nedošlo ti, že než vyrazíš proti knížectvím na jihu, je nutné nejprve se zbavit vnitřního nepřítele? Vítězství nad Ranskerem a jeho spojenci ti zaručí nezpochybnitelnou vládu nad Vysočinou – až potom můžeš myslet na tažení proti klanům v údolích na jihu.“</p> <p>Dutrachtova tvář ztmavla téměř do fialova, mezi zuby mu jako slizký slepý červ vylezl jazyk. Aelthanovou tváří se mihl pobavený výraz – vzpomínka na časy, kdy vlastnoručně obětovával bohyni, byla velmi příjemná. Škoda, že si nemohl dopřát malé potěšení a dotáhnout to do konce. Se zklamaným povzdechem pustil velmožovo hrdlo a odstoupil. Allarský vladyka ochabl, jednou rukou se opřel o stůl a druhou se chytil za pohmožděný krk. Křečovitě zalapal po dechu.</p> <p>„Poslouchej teď dobře, co ti řeknu,“ pronikl hučením v jeho uších Aelthanův klidný hlas. „Není cesty zpět. Potřebuješ moc temné vládkyně. A potřebuješ nás, její věrné služebníky, abychom tu moc přenesli do tohoto světa. Proto s tebou většina kněží odchází do boje. Co myslíš, kdo jiný může zastavit kouzla Ranskerových druidů, která nepochybně vrhnou na tvé vojsko? Kromě toho, bylo by naivní si myslet, že můžeš klany na Vysočině porazit jen silou oceli. Aby se ti skutečně podrobili, musíš zlomit jejich hrdost, rozdrtit jejich vůli, ovládnout jejich duše. Potíž je v tom, že vy horalové se neskloníte před pouhou fyzickou silou a smrt vás také nevyděsí. Ne, Dutrachte, klany musí pocítit moc, která dokáže pokořit ocel i smrt. A proto potřebuješ Elderoth, proto musíš táhnout do války s mohutným mrakem temnoty, ženoucím se v čele pochodujících vojsk! Rozuměl jsi?“</p> <p>Dutracht jen chrčivě oddechoval. Vousy měl mokré od slin.</p> <p>„A teď se vzchop, kníže,“ přikázal Aelthan. „Venku na nádvoří čeká Dargadaan s pěti sty Táin-Conory, ukážeš se jim a přivítáš je. Zítra bok po boku vyrazíte do boje a proměníte Královské údolí na dno jezera, plného krve Ranskerových nohsledů!“</p> <p>Kníže potácivě vstal, přičemž se vyhýbal Aelthanovu pohledu – v této chvíli mu nechtěl ukázat svůj strašný hněv a ukrutnou nenávist. Sebral ze stolu přilbici, zhotovenou z hrubé kůže pokryté pancířem z našitých kancích klů, a rázně se otočil na patě. Kráčeje k východu ze síně, nasadil si strašidelnou helmu na hlavu a upravil si plášť tak, aby nebyly vidět červené stopy knězových prstů na jeho hrdle. Hyperborejec ho vyprovázel s tváří rozťatou úšklebkem, který byl plný pohrdání.</p> <p>Když Dutracht otevřel dveře a vešel do jasného poledního světla, nádvoří allaronského hradu a přilehlé uličky zaplavil pozdravný řev z dobrého půl tisíce hrdel.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Jsi počátkem i koncem, Elderoth, Elderoth!“ Říkali tomu <emphasis>k</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>mení</emphasis>. Primitivní temné kulty, v tajnosti přežívající v mnohých hyborských královstvích, upřednostňovaly obětování zaživa – oběť byla uškrcena nebo probodnuta přímo během obřadu a nabídnuta bohyni ještě čerstvá, chrlící teplou krev. Zarnon trval na tom, že maso pro Elderoth musí nejprve dozrát. Byla přece kněžkou rozkladu a konečného zániku. Milovala tlení, plesnivění a hnilobu, čerpala sílu z tkání změněných v červy prolezlý sliz.</p> <p>„Jsi chaosem, z něhož všechno vzešlo, Elderoth, Elderoth!“ Směs zvuků, která naplňovala svatyni, byla pravým chvalozpěvem na počest šíleným, démonickým mocnostem. Sborová píseň shromážděných mágů a knězích se v ozvěnách odrážela od hrbolatých stěn kamenné síně. Dvorana, vytesaná do masívu elde-watarského ostrova, udivovala prostým vzhledem. Nebyly tady žádné modly ani oltáře, žádná magická znamení nebo reliéfy na stěnách – nic, jen nahrubo opracované, hrbolaté skalní stěny. Na jednom konci do stěny ústila rozměrná brána, v protilehlé stěně se černal široký otvor, díky nepravidelným okrajům připomínající velkou zubatou tlamu. Toto byla Ústa bohyně, za kterými otvírala tlamu děsivá bezedná studna, nebo spíše propast, klesající do temnot hluboko pod ostrovem a okolním močálem.</p> <p>„Jsi nicotou, ve které vše zanikne, Elderoth, Elderoth!“</p> <p>Krmení začalo. Do dvojic rozdělení Worthanovi muži přinášeli k díře velké bronzové kotle, až po okraj naplněné hnědozelenou smradlavou břečkou. Když obsah kráterů vylévali do Úst bohyně, daly se v tom svinstvu rozeznat zbytky lidských těl: hlavy, končetiny a celé hrudní koše, kterým se už pokročilý rozklad prokousal až ke kostem. To, co odpadlo z koster, se smísilo s vnitřnostmi a vytvořilo jakýsi nálev, ve kterém plavaly lebky a hnáty. Worthana vždy zarazilo, že lidské tělo, ten mistrovský výtvor bohů, se může změnit v takovýto hnus, v pokrm pro královnu démonů. „Jsi požíračkou duší, Elderoth, Elderoth!“ Worthan lhostejně pozoroval krmení a bezmyšlenkovitě nechával z úst plynout slova invokační písně. Ve skutečnosti nebyl na obřad vůbec soustředěný a z jeho mysli vyzařovalo mizivé množství magie. Jak však postřehl, kněží a čarodějové kolem něj – dohromady jich bylo o něco více než tři tucty – pozvolna upadají do tranzu. Ovzduší bylo nasyceno nadpřirozenou energií. Worthanovi mimovolně padl pohled na jednoho z mágů. Ten muž byl slepý a světlo loučí se odporně lesklo v jeho mrtvých očních bulvách. Takových ubožáků tu bylo víc – vlastně většina Elderothiných služebníků trpěla nějakou tělesnou vadou. Slepci, hrbáči, trpaslíci nebo dokonce vykleštěnci; bylo jich tady mnoho. Všichni ve Worthanovi vzbuzovali podvědomý odpor a strach. Tušil, proč si velekněz vybírá učedníky právě mezi mrzáky –Zarnon, kterého v útlém dětství padlý strom připravil o nohy, dobře věděl, že v takovém člověku je možno velmi lehce zapálit vášnivé emoce. Živil v nich nenávist vůči ,zdravému‘ světu, protože pocit křivdy a vědomí odvržení byly úrodnou půdou pro vzklíčení pomstychtivosti. Právě tito lidé, přírodou nebo nešťastným osudem ochuzení o část svého lidství, se velmi rychle zdokonalovali v mystických uměních. Měli totiž mimořádně silnou motivaci – snažili se dokázat světu, že nejsou méněcenní. Pod tlakem Zarnonovy demagogie se ze zatrpklých, politováníhodných ubožáků stávali sebevědomí fanatici, s krutými úsměvy na tvářích se vyžívající právě v takových ohavnostech, jaké se tady děly dnes.</p> <p>„Elderoth, Elderoth!“</p> <p>Zarnon natáhl ruce k portálu a tělem mu přeběhl záchvěv nesmírného soustředění. V tu chvíli se ponurá záře balrandirů změnila v proudy tmy a rozostřeného zeleného světla, směřujícího k veleknězi. I Worthan přímo fyzicky cítil, jak je magie z jeho mysli vysávána a nezadržitelně přitahována k Zarnonovi. Mezi veleknězovými kostnatými hnáty se energie měnila v temný pramen, tryskající přímo do otvoru ve skalní stěně, jenž klesal do hlubin jako černý vodopád plný smaragdových záblesků. Podzemí naplnilo zlověstné hučení. Worthanovy oči potemněly. Věděl, co bude následovat. A věděl, že se mu to nebude líbit.</p> <p>V jedné chvíli děsivé zadunění ze zemských útrob přehlušilo pohanský chorál. Někde v propasti se něco probudilo a bublavým zvukem to vyrazilo tlamou nahoru. Vypadalo to, jakoby se bohyně rozhodla poctít své služebníky obrovským proudem zvratků. Dobrá polovina shromážděných podvědomě ucouvla. Jenže rychle stoupající hladina se zastavila těsně pod ústím studně, sotva dvě stopy od okraje tlamy, přes který by se už vlila do svatyně.</p> <p>Hlasy se zachvěly, ale rychle opět nabraly na intenzitě.</p> <p>„Elderoth, Elderoth…“</p> <p>Zarnon civěl přímo do temnoty v portálu a nepřestával ji sytit čarovnou silou. Worthan ho kradmo sledoval a tak jako mnohokrát předtím, i teď si uvědomoval ohromnou moc, kterou ten záštiplný skřet dokázal zkoncentrovat prostřednictvím svého zdánlivě bezvládného těla.</p> <p>Slizká hladina se začala kroutit a svíjet. Pohyb neměl nic společného s přírodními zákony – zjevně v něm byl nějaký úmysl. Lebky, kosti a kusy vnitřností se převalovaly po nepokojných vlnách ohavně páchnoucí břečky. V jednom okamžiku se hladina uprostřed náhle zvedla a nečekaně rychle se zformovala do jakéhosi rozměrného tvaru. Většina knězích zalapala po dechu a mohutný proud zpěvu se roztříštil v krůpěje překvapených výkřiků a užaslých vzdechů.</p> <p>Zarnon svěsil ruce a temný tok a magická záře balrandirů náhle pohasly. Vládce Elde-Watar fascinovaně hleděl na postavu, tyčící se ve stínu portálu.</p> <p>„Temná vládkyně,“ hlesl.</p> <p>Na okamžik zavládlo ve svatyni ticho.</p> <p>Potom zjevení promluvilo.</p> <p>„Můj věrný Zarnone.“ V tom hlase jakoby znělo mlaskání masa, odpadávajícího z mršin na šibenicích a popravčích kůlech. „Dnes jsi mě nasytil tak štědře, že mi to dalo sílu na okamžik projít branami temnot hluboko v zemských trhlinách a zhmotnit se ve smrtelném světě.“</p> <p>„Už co nevidět nadejde čas, kdy tě budu každodenně krmit stovkami lidských mršin, vznešená Elderoth,“ zazněl veleknězův hlas, „a ty budeš mít dostatek moci na konečný průlom z vězení v říši nicoty. Tvé panství na Zemi se rychle rozšiřuje. Už za pár dní budeme slavit další vítězství. Aby však bylo jednoznačné, potřebujeme tvou pomoc, paní.“</p> <p>„Mluv,“ přehnal se síní smradlavý dech bohyně.</p> <p>„Chci, abys vyslala do boje své dávné služebníky. Ty, kteří tu byli dřív, než z bahna povstala lidská rasa. Je na čase seznámit naše nepřátele s jejich ničivou silou.“</p> <p>Přízrak se odmlčel. Po chvíli napjatého ticha se tvar náhle rozechvěl a začal vydávat zvláštní zvuk. Worthan nevěřícně civěl –bohyně se smála.</p> <p>„Máš pravdu, Zarnone.“ Veselí bohyně znělo jako zvuk milionů červů, hemžících se ve hromadách mrtvol na opuštěném válečném poli. „Příliš dlouho jsem byla trpělivá a čekala na tu správnou chvíli. Myslím, že je nejvyšší čas zasadit mým odpůrcům rozhodující úder. Budeš mít, co jsi chtěl, Zarnone. Moji odvěcí sluhové povstanou z hrobů, jeskyní a zemských děr, aby splnili každý tvůj rozkaz. O co přesně mě žádáš?“</p> <p>Úšklebek, který se v té chvíli usídlil v Zarnonově tváři, byl výrazem ukrutného triumfu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá – Polibek zla</strong></p> <p>Na západě umřely poslední zbytky světla a vládu nad Vysočinou převzaly mocnosti zla.</p> <p>Sythgarové měli za sebou druhý den pochodu ke Královskému údolí. Mířili na severozápad, záloha v plné zbroji, koní, rydvanů, vozů a tažných zvířat. Jak postupovali, přidávaly se k nim další a další skupinky horalů z odlehlejších vesnic a usedlostí. Ranskerovo vojsko se postupně rozrostlo na téměř dvanáct set po krvi lačnících mužů a žen. Divoká touha po boji plála v srdcích Sythgarů bez rozdílu pohlaví a věku – od chlapců, kteří ještě neměli na tvářích ani chloupek, a děvčat, která sotva zažila první krvácení, až po plešaté, prošedivělé starce.</p> <p>Soumrak zastihl výpravu na řídce zalesněné náhorní rovině. Okolo rozlehlé mýtiny, na které se rozhořely více než dva tucty táborových ohňů, se zvedaly rovnoměrně uspořádané pahorky podivně pravidelných tvarů.</p> <p>„Mohyly dávnověkých vládců,“ odvětila Fuamnach na Conanovu otázku. „Ta největší, přímo za námi, ukrývá pozůstatky hrdinského brenna Nealadha a jeho nejvěrnější členy družiny. Padli v boji s obludným Hadem s beraní hlavou… Tak to alespoň tvrdí staré písně,“ dodala s blahosklonným úsměvem.</p> <p>„Nepodceňuj moudrost našich dědů, Fuamnach,“ obrátil k ní pohled Ransker. „Častokrát v sobě skrývá klíč k našemu vlastníku přežití. Tak jako příběh o Tyrgorovi.“</p> <p>Sythgarský vládce seděl na svém oblíbeném eirrově trůnu a popíjel pivo z rohu. Protože ostatní posedávali jen tak na zemi nebo na pokácených stromech, Ransker se nad nimi tyčil stejně impozantně jako mlčenlivé staré mohyly nad hemžícím se táborem. Na sobě měl skvostnou zbroj z bohatě tepaného bronzu zdobeného zlatem. Vyleštěné kovové plochy odrážely světlo ohně, kroutícího se v chladném večerním vánku, takže vladyka chvílemi vypadal jako nadpřirozená bytost, jako zářivé zjevení nějakého válečného božstva. Annwen, která přirozeně doprovázela svého manžela a pána do boje a byla také oblečená v lesknoucím se pancíři, seděla po eirrově pravici. Fuamnach, v plné zbroji as nádhernými vlasy spletenými do copů, naopak zaujala místo po otcově levé ruce. Conan z vladykovy dcery téměř nespouštěl zrak – v uplynulých nocích mu dovolila rozdmýchat v těle rozkoš a on se nemohl nasytit její vášnivé, divoké lásky. I dnes večer seděl po jejím boku a vždy, když mohl, zachytil její úsměv nebo krátký dotek. Všiml si, že Guthféirne ho za to častuje nenávistnými pohledy, ale vyzývavě ho ignoroval.</p> <p>Jedinou osobou, která proud obrazů a zvuků v rušném táboře bez povšimnutí nechávala protékat kolem sebe, byl Ergil. Posadil se mimo kruh postav okolo ohniště, jakoby se snažil ztratit ve stínech ramenatých barbarů. Očividně se mysli toulal někde velmi daleko, nepřítomný pohled utopený v poháru s pivem.</p> <p>„Co je s tebou, příteli?“ zahučel na něj Conan, když se Fuamnach na chvíli vzdálila. „Od doby, kdy jsme vyrazili ze Sythwornu, chodíš jako tělo bez duše.“</p> <p>Ergil zvedl hlavu, ale stále se díval někam do neznáma. Z hrudi mu vyšel povzdech. „Nemohu přestat myslet nato, co jsem zažil na Lughbrige. Ten obřad, ty vize věcí, které už dávno patří minulosti… Cítím, že hluboko ve mně se něco změnilo…“</p> <p>Conan mu položil ruku na rameno. „Rozumím ti. Jsi zmatený, protože v tobě druidská kouzla probudila paměť tvých předků. Také nemám rád magii. Umím si představit, jak nepříjemně se cítíš. Ale tyhle čáry by nám mohly být prospěšné. Pokus se zvyknout si na ně, přizpůsobit se. Možná by to šlo lépe, kdybys o tom tolik nepřemýšlel.“</p> <p>„Nemyslet na to?“ zasténal rytíř a rázným douškem vyprázdnil pohár. „Obávám se, že je to nemožné. Víš, jaký mám pocit? Jako by se ze mě od doby, co jsem opustil Meddhelm, stal někdo jiný. Když si vzpomenu sám na sebe před několika dny, vidím mladého naivního hlupáka, který se vydal za dobrodružstvím a netušil, co ho na té cestě čeká. A dnes se všichni tito lidé na mě dívají jako na hrdinu a spasitele – dokonce si myslí, že mě sem vyslali bohové…“</p> <p>„A to ti překáží? Toužil si přece po slávě, ne? Chtěl jsi dokázat, že jsi důstojným nositelem Walarondu, že máš právo pyšnit se jménem Zabíječ…“</p> <p>„Ech, mladické touhy. Skutečnost je docela jiná. Začínám o sobě pochybovat. Sythgarové si myslí, že moje účast v boji jim zabezpečí vítězství. Mnozí z nich mě považují za jedinou naději. Bohové, nejsem si jistý, jestli unesu takovou zodpovědnost. Vůbec si nejsem jistý.“</p> <p>Conan se chápavě usmál. „Vidím, že jsi opravdu v těžkém rozpoložení. Na to znám pouze jediný lék.“</p> <p>„Jaký?“</p> <p>„Přece pití a ženy!“ zasmál se Cimmeřan. „A v čím větších dávkách, tím dříve se zbavíš té tíže na duši. Podívej se, támhle přichází jedna léčitelka!“</p> <p>Ergil nechápavě vzhlédl. Zrak mu padl na kypré zlatovlasé děvče, které se právě blížilo k jejich ohni, ladně houpajíc boky. V náručí neslo objemný džbán.</p> <p>Mladík rychle potřásl hlavou. „Kdepak, na něco takového vůbec nemám náladu…“</p> <p>„Co to říkáš? Jen se na ni podívej, je to děvče krev a mléko. Už od turnaje na Lughbrige z tebe nespustila oči, nemohl sis nevšimnout. Uvidíš, že v její náruči hned přijdeš na jiné myšlenky.“</p> <p>Než mu v tom Meddhelmec stihl zabránit, Conan zavolal na dívku a zamával prázdným pohárem. Jako by na to mladá horalka čekala, zářivě se usmála a bystře přicupitala ke dvojici.</p> <p>„Neseš ten džbán zrovna včas, děvče!“ zasmál se na ni Cimmeřan. „Tyhle korbely musí být děravé, protože pivo se z nich ztrácí podezřele rychle.“</p> <p>Dívka se zvonivě zachichotala a šikovně Conanovi dolila. Když se Ergil, zamračeně hledící do země, neměl k činu, Cimmeřan mu vytrhl pohár z prstů a podržel ho pod nahnutým džbánem.</p> <p>„Jak se jmenuješ, krasavice?“ nadhodil.</p> <p>„Taira,“ usmívalo se děvče, neustále pokukujíc po Meddhelmci.</p> <p>„Víš, Tairo,“ zatvářil se Conan lišácky, „můj přítel Ergil by ti rád něco řekl mezi čtyřma očima.“ Rytíř zvedl hlavu a chtěl něco namítat, ale Cimmeřan ho umlčel rázným gestem. „Potíž je v tom, že tam, odkud pochází, muži získávají přízeň žen jinak, než je zvykem tady na Vysočině nebo u nás v Cimmerii. Je to tam velmi složité, Brythunci totiž nejsou naučení otevřeně někomu projevovat náklonnost. Mému příteli se velmi líbíš, Tairo, ale rytířská čest mu nedovoluje, aby tě požádal o střetnutí dříve, než se důkladně poznáte. Možná bys mu měla ukázat, jak se s něčím takovým dokáží vypořádat sythgarské ženy.“</p> <p>Zdálo se, že Taira všechno pochopila. V očích jí zajiskřilo, pobaveně přikývla a podala džbán Conanovi.</p> <p>„Postaráš se o pivo, Cimmeřane?“</p> <p>„Velmi rád,“ slíbil Conan ochotně.</p> <p>Taira se sklonila k Ergilovi a vzala jeho ruku do dlaní. Rytíř vrhl na chechtajícího se barbara vyčítavý pohled.</p> <p>„Víš, opravdu si myslím…“</p> <p>„Dobře děláš,“ nenechal ho Conan domluvit a nešetrně do něj strčil, čímž ho přinutil vstát. „Nemysli. Jednoduše hoď všechno za hlavu a běž se trochu pobavit. Tairo, nedovol mu vzdálit se od tebe, dokud se nad obzorem neobjeví slunce!“</p> <p>„Ani jsem to neměla v úmyslu,“ pohodilo děvče zlatavou hřívou.</p> <p>Ergil si znovu povzdechl, svěsil ramena a nechal Tairu, aby ho odtáhla do tmy, pryč od hlučného hovoru a zpěvu okolo ohnišť. Koneckonců, zlatovlasá horalka ho opravdu přitahovala a Conanova rada, aby s ní alespoň nakrátko zapomněl na své trápení, možná vůbec nebyla k zahození…</p> <p>„Co to mělo znamenat?“ zajímala se Fuamnach, která se právě vrátila na své místo po Conanově boku.</p> <p>Cimmeřan odtrhl pohled od dvojice mizející ve stínech na kraji tábora a zašplouchal obsahem velké hliněné nádoby.</p> <p>„Inu, vypadá to tak,“ zazubil se, „že jsem vyměnil zamlklého společníka za skoro plný džbán piva. Docela dobrý obchod, co říkáš?“</p> <p>Fuamnach přimhouřila oči a ztlumila hlas. „Doufám, že nemíníš dát přednost pitce před jinými potěšeními, které by se ti dnes večer mohly naskytnout.“</p> <p>Když Conan uviděl plameny v jejích očích – a rozhodně to nebyl odraz táborového ohně – v žilách mu okamžitě vzkypěla krev.</p> <p>„Žádný strach,“ ubezpečil ji potichu. „Na světě neexistuje nápoj, který by chutnal sladčeji než tvé polibky!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Noc objala Ergila a Tairu jako matka ztracené děti. Z ohňů se staly drobné flíčky světla někde daleko za nimi, hukot hlasů se změnil ve vzdálené šumění. Děvče spěchalo do tmy, pevně svírajíc rytířovu ruku v dlani. Už za sebou zanechali i řadu vozů, oddělující nocležiště od okolní divočiny; náhle je jako tlupa nočních přízraků obklíčily temné siluety stromů. Ergil, až doposud pohlcený zmatenými myšlenkami, si překvapeně uvědomil, že stoupají po svahu mohutné mohyly.</p> <p>„Počkej, děvče, kam mě to vlastně…?“ Nedokončil otázku, protože Taira se v té chvíli zastavila, prudce se otočila a přitiskla k němu své rozechvělé tělo. Její horký, vlhký, dychtivý polibek okamžitě vyhnal z rytířovy mysli všechny pochybnosti.</p> <p>„Pojď,“ odtrhla se od něho po nekonečně dlouhé chvíli, opět ho vzala za ruku a táhla ho mezi stromy. Odevzdaně ji následoval, omámený vzrušením. Když se ocitli na odvrácené straně mohyly a výhled na tábor jim definitivně zakrylo temné úbočí, znovu se k němu přivinula.</p> <p>„Tady nás nikdo nenajde,“ vzdychla Taira mezi polibky. „Budeme úplně sami, jen ty a já… Nemohla jsem se dočkat…“</p> <p>Dovolil horalce, aby mu rozepnula opasek a jeho prsty se naopak pustily do zápasu se šněrováním na její bohatě vyplněné halence. Řemen spadl do trávy spolu s připnutým pouzdrem, skrývajícím dlouhou čepel Walarondu. Ergil si toho nevšímal –nedočkavě rozhrnul tkaninu Taiřiny halenky a sklonil tvář k nedočkavě se chvějícím ňadrům. Horalka zaklonila hlavu a z hrdla jí unikl přidušený vzdech. Chvíli vychutnávala doteky mladíkových úst na hrotech svých pevných prsů, potom vnikla prsty do jeho vlasů a jemným tlakem ho přinutila narovnat se. Její ústa opět našla jeho rty.</p> <p>S tichým smíchem klesli do trávy. Ergil si lehl na záda a Taira se ocitla na něm. Její nohy mu obemkly boky, hladké paže obtočily rytířův krk.</p> <p>„Konečně…“ zasténalo děvče, nadzvedlo se na loktech a náhle, docela nečekaně, se rozesmálo. Ergilem to trhlo. Ten smích totiž nebyl projevem radosti, leč zlomyslného triumfu. A hlas, který ženě nad ním vycházel z hrdla, nakonec nepatřil Taiře – byl divoký, nepříjemně chraplavý, vrčivý. Vytřeštil oči a uviděl vyceněné zuby uprostřed cizí tváře, kterou lemovaly ne zlaté, ale havraní, špínou a mastnotou zalepené vlasy.</p> <p>Jako seknutí ostrou čepelí mu mozkem proniklo poznání, že Walarond zůstal ležet někde v trávě, příliš daleko, aby na něj dosáhl. Z hrudi se mu začal drát výkřik hrůzy, avšak jeho odporná milenka mu bleskově přitiskla na ústa zubatou tlamu a proměnila křik v pouhé přidušené mumlání. Ergil sebou bezmocně zazmítal.</p> <p>Její lepkavý, studený hadí jazyk mu vnikl až do krku – a on najednou pocítil, jak jeho smysly obestírá temnota.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Fuamnach se s tichým smíchem vykroutila z Conanových rukou a lehkým krokem zamířila k jednomu z vozů, uspořádaných do jakési provizorní hradby okolo tábora. Cimmeřan ji následoval a oči mu ve tmě svítily jako zrak šelmy na lovu. Sythgarčiny ladné, pružné pohyby mu nedovolovaly odtrhnout od ní zrak.</p> <p>„Pojď,“ lákala ho šeptem. „Tamten vůz je plný kožešin. Bude tam měkčeji než na nejlepších lůžkách v nemedijských palácích.“</p> <p>„Co na tom záleží?“ zavrčel Conan. „Tvoje vášeň mě rozpálí, i kdybych při tom ležel na holé skále.“</p> <p>Fuamnach použila na zem spuštěné oje jako schod a vyskočila na kozlík, vystavujíc Cimmeřanovu pohledu své dlouhé, štíhlé nohy.</p> <p>„Pojď ke mně,“ řekla hlasem, ze kterého se krev v Conanových uších rozburácela jako vodopády na horním toku Hromové řeky.</p> <p>„Trpělivost, děvče,“ zazubil se. „Nejdřív se musím zbavit přebytečného piva.“</p> <p>Nespokojeně zamručela. „Nenech mě dlouho čekat.“</p> <p>„Hned jsem u tebe.“ Obrovský barbar chvatně vkročil do stínu za vozem. Fuamnach už chtěla vklouznout pod plachtu, když zaslechla zvuk hlučného zakopnutí a zlostnou kletbu. „Cromovy kosti!“</p> <p>„Co se stalo?“ nahnula se Fuamnach z kozlíku a posměšně dodala: „Proč tolik piješ, když se potom ani neudržíš na nohou?“</p> <p>„Bohové!“ ozvalo se ze tmy. „Někdo tu leží…“</p> <p>Sythgarce okamžitě ztuhl úsměv na rtech. Mrštně seskočila z vozu a vystřelila do černoty za vozem. Našla Conana skloněného nad něčím, v čem poznala lidské tělo.</p> <p>„Nějaká žena,“ oznámil Cimmeřan. „Je mrtvá. Hlavu má téměř oddělenou od těla –jako by její hrdlo roztrhlo nějaké dravé zvíře.“</p> <p>„Mocný Lughu,“ šeptla Fuamnach. „Potřebujeme světlo.“</p> <p>Conan se chopil těla a posunul ho o pár stop, do skvrny ohnivého světla z tábora, dopadajícího pod vůz. Vytřeštěné oči nebohé ženy se zaleskly jako dva kousky leštěného jantaru.</p> <p>Conan zaklel. Mrtvá měla vlasy barvy zralého obilí.</p> <p>„Taira,“ hlesla Fuamnach. „U bohů, Ergil byl s ní.“</p> <p>„Ne,“ vztyčil se Conan a instinktivním pohybem sáhl na jílec meče a rukojeti dýk, aby se ubezpečil, že jsou všechny zbraně na svém místě. „To tělo je úplně studené, krev zaschlá, údy ztuhlé. Smrt ji zasáhla už dávno.“</p> <p>Fuamnach se rozšířily oči. „Chceš říci…“</p> <p>„Přesně. To děvče, se kterým Ergil odešel, nebyla Taira.“</p> <p>„A kdo tedy?“</p> <p>„Někdo, kdo na sebe dokázal vzít její podobu.“</p> <p>Mezi vozy nečekaně zašustily kroky. Cimmeřan a Sythgarka bleskově tasili meče.</p> <p>„Šetřte silou,“ promluvila drobná postava, najednou se vynořivší ze tmy. Byla zahalená do jednoduché, bílé tuniky přepásané opaskem ze zlatých kroužků. U boku měla zavěšen velký ostrý srp. Po ramenou jí na záda a prsa padaly kaskády zvlněných vlasů.</p> <p>„Étain?“ podivila se Fuamnach a sklonila zbraň. Její sestra se přidala k druidům, doprovázejícím výpravu, ale většinou se držela stranou od ostatních, a někdy ji vůbec nebylo vidět.</p> <p>„Ucítila jsem magii,“ zastavila se druidka tak, že se hrot Conanova meče skoro dotýkal jejího hrdla. „Velmi silnou magii. Někde blízko se děje něco špatného.“</p> <p>„Dokážeš určit, odkud ty čáry přicházejí?“ mračil se Conan.</p> <p>„Ano. Odtud,“ zvedla Étain ruku. Ohlédli se a zjistili, že kněžka ukazuje na temnou masu pohřebního pahorku.</p> <p>„To zlo proudí z nitra Nealadhovy mohyly,“ dodala s neochvějnou jistotou v hlase.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Jedovatý smích Ulsur se rozléhal podzemními prostory jako štěkání zlostné vlčice.</p> <p>„Dokázala jsem to, Nejvyšší! Tady leží potomek zlořečeného Zabíječe. Toho hlupáka ani nenapadlo, že by to mohla být past. Ulovila jsem ho živého. Bezmocně tu čeká na to, aby se stal otrokem tvé vůle. A tohle,“ pozvedla meč, zaseknutý v pouzdře, „je Walarond, ta tisíckrát prokletá čepel, po staletí hubící služebníky Elderoth. Přijmi tyto dary jako projev mé oddanosti, mocný Zarnone!“</p> <p>Temnota, svíjející se nad podlahou ve středu hrobky, vypustila ohavný syčivý zvuk. Znělo to jako vzdálený smích.</p> <p>„Výborně, Ulsur! Tentokrát jsi naši temnou královnu nezklamala! Staneš se nositelkou balrandiru, jak jsem ti slíbil. Nyní však musíme společnými silami otevřít bránu mezi Elde-Watar a místem, na kterém se nacházíš. Přeneseme tvou kořist přímo do srdce Boartha Suíl a ty se přidáš k nám. Jsi připravená?“</p> <p>„Ano, Nejvyšší!“</p> <p>Ulsur přivřela oči a soustředila všechnu psychickou sílu na spojení s černým chuchvalcem prázdnoty, živě pulzujícím v potemnělém prostoru krypty. Brzy pocítila, jak se její mysli dotklo pátravé chapadlo veleknězova vědomí. Nadpřirozená síla a nesmírné vypětí vůle porušily zákony prostoru a času a spojily dvě místa, oddělená ohromnou vzdáleností. Ulsur se zachvěla – kouzlo z ní doslova vysávalo sílu. Musí to urychlit, jinak padne vyčerpáním dříve, než se přechod uskuteční.</p> <p>V té chvíli se temnota zběsile zazmítala a portál mezi hrobkou uvnitř mohyly a elde-watarskou svatyní se rozšklebil jako odporná, hnilobou páchnoucí černá tlama.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Tam!“ ukázala Étain mezi stromy.</p> <p>Conan a Fuamnach vkročili do nejhlubšího stínu, meče připravené udeřit. V úbočí mohyly se černal vchod do podzemí. Z ústí chodby jen nedávno někdo odstranil těžkou kamennou desku –ležela pohozená na zemi, obklopená trsy trávy a čerstvé země.</p> <p>„Odtud proudí ta zlomocná síla,“ řekla Étain.</p> <p>„A Ergil je určitě tam,“ sykla Fuamnach.</p> <p>„Tak na co čekáme?“ vykročil Conan.</p> <p>Trojice bez zbytečného otálení vstoupila do chodby s nízkým stropem a hrbolatými stěnami. Chvíli se potáceli černočernou tmou, potom k nim odněkud zepředu pronikla matná nazelenalá záře. Šli za ní. Netrvalo dlouho a tunel vyústil do postranní podzemní komnaty. Podél stěn byly rozestavěny kamenné katafalky, na kterých spočívaly kostry starověkých válečníků v rezavých pancířích. Conan a eirrovy dcery však rozpadlým pozůstatkům nevěnovali pozornost. Jejich pohledy přitáhla scéna, odehrávající se uprostřed hrobky.</p> <p>V zatuchlém vzduchu pohřební síně se roztahovalo něco, co ze všeho nejvíc připomínalo díru v prostoru, vyplněnou strašidelnou, bezbřehou, nepozemskou tmou. Vlnilo se to a syčelo, okraje lemované mlhavým nazelenalým třpytem. Před tím zvláštním, nepochybně kouzly vyvolaným úkazem ležel na kamenné podlaze Ergil. Nejevil známky života, ale ani na sobě neměl žádnou viditelnou ránu. Nad ním se skláněly tři postavy. Jednu z nich Conan okamžitě poznal, i když ji v Amharcově údolí zahlédl jen letmo. Černovlasá Hyperborejka v otrhaném oděvu vítězoslavně svírala v rukou Walarond a vydávala štěkavé rozkazy. Zatímco čarodějnice se s trochou dobré vůle dala označit za lidskou bytost, o jejích společnících se nic takového říci nedalo. Jejich postavy sice vzdáleně připomínaly lidské, ale byly mnohem vyšší, odporně vyzáblé a potáhnuté mrtvolně bledou kůží. Z holých hlav trčely špičaté uši, široké tlamy byly plné ostrých tesáků. Oči měli černé jako smrt a prsty na rukou a nohou zdobily silné drápy.</p> <p>„Ghúlové!“ nepodařilo se Étain zadržet zhnusený výkřik.</p> <p>Ulsur a obludy zaskočeně vzhlédli. Všem třem vyrazil skrz zuby nenávistný sykot.</p> <p>„Rychle, vykonejte rozkaz!“ zavřískla Ulsur na ghúly a vykročila kupředu, aby jim kryla ústup. Příšery okamžitě popadly Ergila za ruce a začaly ustupovat k portálu.</p> <p>„Vytvořili prostorovou trhlinu!“ zvolala Étain. První z ghúlů zmizel v černém víru – vypadalo to, jakoby se topil v jezeře plném husté smůly. „Musíme je zastavit!“</p> <p>Byla to zbytečná slova. Conan už ze sebe setřásl počáteční ohromení a s mečem nad hlavou vyrazil do útoku. Fuamnach se mu hnala v patách.</p> <p>Ulsur trhnutím obnažila Walarond, pozvedla ho v obou rukou a prudce jím švihla proti útočníkům. Poryv čarodějné síly zvířil prach v hrobce a odhodil Conana a Fuamnach o pár kroků zpět. Fuamnach spadla ke stěně, narazila do ní hlavou a znehybněla. Cimmeřan se udržel na nohou, ale v uších mu zvonilo a před očima mu tancovaly červené a černé kruhy.</p> <p>Ghúlové zmizeli v bráně a spolu s nimi i horní polovina Ergilova těla.</p> <p>„U Croma!“ vyštěkl Conan a potácivě se rozběhl proti Ulsur.</p> <p>Hyperborejka se pohrdavě zasmála a opět zvedla Walarond.</p> <p>V té chvíli hrobkou prolétlo Étainino ječení. Druidka mávla rukama, jakoby se snažila vyškrábat oči nějakému neviditelnému tvorovi. Vzduch mezi ní a Ulsur se zavlnil v závanu nesmírného horka. Náraz magické síly zvedl černovlasou strigu ze země a odhodil ji do středu místnosti. Walarond zazvonil o podlahu, čarodějčiny křečovitě sevřené prsty rukojeť meče nepustily.</p> <p>Conan přeskočil omráčenou Ulsur a doběhl k trhlině. Jen před chviličkou se do zčeřené temné hladiny ponořila i Ergilova chodidla – a rytíř nadobro zmizel z tohoto prostoru a času. Cimmeřan na okamžik zaváhal. Ale skutečně jen na okamžik; vzápětí přivolal na pomoc všechny bohy, pozvedl meč a přikrčil se ke skoku.</p> <p>Projít branou však nestihl. Z prázdnoty se ozval hlas, sice zkreslený nesmírnou vzdáleností, ale slyšitelně plný nenávisti I a opovržení.</p> <p>„Zabijte toho bastarda!“</p> <p>Barbar instinktivně couvl. V další chvíli se z portálu vynořily kostnaté paže a ohavně bílá hlava. Conan zeširoka ťal. Ruce s drápy i polovina ghúlovy hlavy ve výbuchu černého slizu odletěly stranou a šlachovité tělo se zhroutilo dozadu do portálu. Conan setřásl z očí smradlavou krev bestie a uviděl, že ze syčící temnoty se už drápe další obluda. A za ní další a další – ghúlové vylézali z brány jako hnusní bledí červi z oční jamky shnilé lidské hlavy.</p> <p>Cimmeřan se právě rozehnal k úderu, když vedle něho zasvištěla další ostrá čepel. Étain mocným seknutím srpu otevřela v těle jednoho z ghúlů mohutný gejzír černé krve. Conan se skrz vyceněné zuby zasmál a v následující chvíli nordheimský meč a zakřivená čepel rozpoutaly mezi zplozenci temnot nelítostná jatka. Kloubovité paže a bezvlasé hlavy padaly druidce a barbarovi k nohám, mazlavé vnitřnosti v závanech nesnesitelného zápachu klouzaly z trhlin v bílé kůži, lepkavá krev se mísila s vrstvami prachu a vytvářela na dlažbě mazlavé černé bláto. Dvojice neúnavně dopadajících ostří nekompromisně zabránila ghúlům, aby se nahrnuli do hrobky a využili tak svou početní převahu. Étain, s bílým rouchem pošpiněným černými stříkanci, byla Conanovi překvapivě rovnocenným spoluválečníkem. Společnými silami přinutili netvory ustoupit.</p> <p>Ale zatímco Cimmeřan a kněžka bok po boku tlačili zuřivě vřískající obludy zpátky k portálu, v hrobce za jejich zády se něco pohnulo. Ulsur se tiše vznesla z podlahy, tvář zkřivená vražednou touhou, vlasy a cáry šatů povívající v nepostřehnutelném větru. Walarond opět zavířil v přítmí krypty a z čarodějčina hrdla vytryskl šílený řev. Proud nadpřirozené síly zasáhl nic netušící Étain jako koňský kopanec. S výkřikem vyletěla do vzduchu, několikrát se otočila kolem vlastní osy a tvrdě dopadla najeden z katafalků. Úlomky kostry starověkého válečníka se rozletěly na všechny strany a druidka se bezvládně sesunula na podlahu.</p> <p>Conan koutkem oka zachytil náhlou změnu situace, ale nemohl Étain nijak pomoci – poslední z ghúlů se na něj ze všech sil sápal. Cimmeřan konal rychle: obouručním seknutím zkrátil dotěrné paže na polovinu a potom úderem v protisměru šikmo zespodu otevřel ghúlovo tělo. Obluda se propadla do portálu a strhla s sebou i střeva, lezoucí z rozpáraného trupu.</p> <p>Conan zaslechl nepříčetný vřískot a pochopil, že už se nestihne otočit a čelit Ulsur z očí do očí. Čarodějnice se na něj snesla jako obrovský netopýr. Náraz byl prudký – oba dva se zřítili na dlažbu. Ulsur, přichycená na Cimmeřanových zádech jako obrovská prskající kočka, se rozehnala Walarondem. Čepel však nedopadla. Najednou se totiž hrobkou rozezněl zvuk běžících nohou.</p> <p>„Čubko!“ štěkla Fuamnach a její meč se zaleskl odrazem matného zeleného světla. Rychlé, přesné, silné seknutí oddělilo čarodějnici pravou ruku v polovině předloktí.</p> <p>Walarond se zatočil ve vzduchu a narazil hrotem do kamenné dlaždice kousek před Conanem. Chvíli to vypadalo, jakoby zůstal viset v prostoru, ale potom se převrátil přes práh čarodějné brány a rukojeť i s Ulsuřinou stále křečovitě sevřenou dlaní zmizela v temnotě.</p> <p>Ulsur zavyla a svalila se z Conana; krev ze zmrzačené ruky skropila všechno kolem. Cirrimeřan se vymrštil vpřed a chvatně sáhl po čepeli Walarondu, trčící z temnoty. Někdo na druhé straně však byl pohotovější, chytil meč a prudce jím trhnul. Ostří zakrvavilo Conanovu dlaň a Walarond zmizel v trhlině. Barbar hrubě zaklel a vrazil ruku do temnoty.</p> <p>Byl to pocit, jakoby mu někdo odťal rameno a v jediném krátkém okamžiku ho přenesl o tisíc mil dále – přičemž stále cítil prsty a mohl jimi hýbat. Žaludek mu vystoupil až do krku.</p> <p>Zelená záře kolem portálu neklidně zapulzovala.</p> <p>„Zpět!“ dolehl k němu Étainin chraplavý hlas. „Brána se každou chvíli zavře. Ustupte, rychle ustupte!“</p> <p>Cimmeřan, nešetře nadávkami, stáhl ruku zpátky, vyskočil a rychle couval pryč od zmítajícího se černého chuchvalce.</p> <p>„Prosím, pane, nenechávej mě tu!“ vřískala Ulsur a z posledních sil se plazila k trhlině. „Vždy jsem ti věrně sloužila!“</p> <p>Fuamnach se s nenávistně zkřivenými ústy rozkročila nad strigou, obrátila meč hrotem dolů a mocně se rozehnala.</p> <p>„Zachraň mě, Nejvyšší!“ zaskučela čarodějnice.</p> <p>Hlava a ramena Hyperborejky zrovna zmizela v neklidné temnotě, když horalský meč pronikl vnitřnostmi a přibil ji k podlaze. Čarodějčino příšerné ječení přiletělo z druhé strany portálu jen jako nesmírně vzdálená ozvěna.</p> <p>V následující chvíli se velká černá tlama s úsečným zahučením zavřela. Temnota se propadla sama do sebe a zůstalo po ní jen mihotavé, pozvolna slábnoucí zelené světlo. To ještě chvíli osvětlovalo torzo Ulsuřina těla – z hladce přeťatého hrudníku a oddělených rukou mohutně prýštila tmavá krev – ale potom hrobku pozvolna zahalila tma.</p> <p>„Kurva,“ procedila Fuamnach skrz zuby.</p> <p>„Kde je můj srp?“ dožadovala se Étain slabým hlasem.</p> <p>Conan chrlil kletby, při kterých by zbledli i příslušníci té nejhorší chamradě v arenjunském Maule.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtrnáctá – Stíny v chrámu temnot</strong></p> <p>Svět zaplavila temnota a on se stal bezmocným útržkem vědomí, zmítajícím se v té bezbřehé černí jako osamělá jiskra v oblaku kouře nad ohništěm. Odkudsi z hlubin k němu stoupalo zlověstné hučení, pozvolna se měnící v chaotický sbor nelidských, hrůzostrašných hlasů. Volali na něj, lákali ho do lůna toho bezútěšného stínu, zlomyslně se vysmívali jeho bezbrannosti. Snažil se odolat jejich vábení, ale nečistá síla ho obalila jako lepkavý černý sliz a dusila poslední zbytky jeho vůle. Klesal do vlhké, mazlavé, bezedné věčnosti a jeho vědomí se změnilo ve výkřik nepopsatelného zoufalství…</p> <p>Najednou ale z nicoty vytryskl pramen matného zeleného světla, které okamžitě uchvátila běsnící temnota a stočila ho do obrovské spirály. Spirála se zužovala směrem nahoru a strhla ho s sebou jako zrnko písku. Ve zmenšujících se kruzích závratnou rychlostí stoupal do výšek a postupně se vymaňoval z moci hlubinných hlasů. Ještě se ho pokoušeli zachytit a strhnout zpátky, natahovali za ním studené prsty svého marnivého šepotu… Ale v nejužším bodě víru se najednou rozzářilo světlo a srazilo hlasy dozadu do hlubin. Jak stoupal, světlo bylo stále jasnější, až mu v jednu chvíli zakrylo celé zorné pole a on se do toho jasu nedočkavě ponořil…</p> <p>Procitnutí bylo prudké, bolestivé. Podvědomě očekával úlevu, ale žádná nepřišla. Naopak – všechno se rázem ještě zhoršilo. Stačilo, aby se zhluboka nadechl, a okamžitě se rozkašlal, tělo i mysl se vzbouřily a on začal zvracet, křečovitě a hlučně, nedokázal to zastavit…</p> <p>Trvalo nekonečně dlouho, než se jeho vnitřnosti uklidnily.</p> <p>Nejdřív si uvědomil příšerný, dech vyrážející puch – a výpary jeho zvratků v něm rozhodně byly tou snesitelnější složkou. Vzápětí zjistil, že se nemůže hýbat – tlak na zápěstích a kotnících mu prozradil, že je důkladně svázaný, tenkými, pevnými, kůži rozřezávajícími provazy. Další poznání nebylo o nic příjemnější: byl docela nahý a jeho tělo plavalo v jakési husté, studené, nepříjemné slizké tekutině.</p> <p>Bál se otevřít oči. Když přece jen posbíral odvahu, rozlepil víčka a zamžoural kolem sebe, přál si, aby to raději nedělal. Tělem mu proběhl záchvěv zděšení a z hrdla mu vytryskl nejdříve další proud zvratků a hned za ním výkřik šílené hrůzy.</p> <p>A křičel a křičel a křičel…</p> <p>Strčili ho do obrovského bronzového kotle, plného zbytků shnilých lidských těl. V hnědé břečce, která vznikla rozkladem měkkých tkání, plavaly končetiny a lebky pokryté rozloženým masem, slizké vnitřnosti a chomáče střev, postupně se rozpadávajících a uvolňujících svůj obsah. Byl v tom ponořený až po krk. Asi stopu před ním plavala po hladině hlava pětiletého dítěte. V drobných ústech a očních jamkách se hemžili bílí červi.</p> <p>Ještě pořád křičel a jeho hlas se v ozvěnách rozléhal velkou dvoranou. Síň byla plná podobných kotlů. Všechny byly až po okraj nacpané kusy mrtvol v různém stádiu rozkladu – od docela čerstvých, ještě krvavých, až po dočista shnilé, ve kterých se už ani nedaly rozpoznat zbytky lidských těl. Do stěn byly zatlučeny silné železné háky a na nich za žebra viseli muži, ženy a děti, všichni nazí, pokrytí zaschlou krví, někteří ještě celí, jiní už zmrzačení, ale všichni se ztuhlými grimasami nevýslovné hrůzy ve tvářích.</p> <p>Křičel a křičel…</p> <p>A když ochraptěl a zoufalé pokusy vymanit se z pout skončily bez jakéhokoliv výsledku, v síni se konečně rozhostilo ticho a kdesi za ním se ozval tichý, pobavený smích.</p> <p>„Vítám tě v Elde-Watar, Zabíječi,“ řekl Zarnon. „Jak vidíš, ctíme zákony pohostinnosti – zavedli jsme tě rovnou do naší kuchyně. Hm… Zkus uhádnout, co bude hlavní chod?!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Worthan netrpělivým bouchnutím pěsti rozrazil dveře a rychle vyšel na nádvoří. Příval denního světla a čerstvého vzduchu mu připadal jako požehnání bohů. Zhluboka se nadechl, zakašlal a hlučně si odplivl. Byl to marný pokus zbavit se nasládlé pachuti, která se usazovala v ústech, když člověk strávil příliš dlouho v hnilobou prosyceném ovzduší.</p> <p>„Aby to lepra sežrala…“ zavrčel, podrážděně si utřel vousy hřbetem dlaně a rázným krokem zamířil k hradbám. Ulička ho vedla mezi dlouhé nízké sruby s doškovými střechami. V těchto prostých příbytcích žili lovci – na rozdíl od čarodějů, kteří přebývali v podstatně sušších, prostornějších a pohodlnějších komnatách centrálního chrámu. Worthan vyplivl další kletbu.</p> <p>Spěchal, až se tmavě zelený plášť za ním nadouval prouděním vzduchu. Dorazil k palisádě a mrštně vylezl po strmých dřevěných schodech. Ochoz zaduněl pod jeho chodidly v botech z nepromokavé kůže.</p> <p>„Náčelníku?“ přivítal ho vysoký třicátník s dávno neoholenou tváří a nahrubo zkrácenými černými vlasy.</p> <p>„Goraku,“ pozdravil ho Worthan kývnutím hlavy. „Jak to vypadá?“</p> <p>„Je jich čím dál víc a víc.“</p> <p>„Stále přicházejí? Ďáblovy zuby, myslel jsem, že přes den to přestane. Jsou to přece noční tvorové…“</p> <p>„Denní světlo jim očividně nepřekáží.“</p> <p>„Mor na ně!“ Vůdce lovců přistoupil k nejbližší střílně. Úzkým otvorem v palisádě se mu otvíral výhled přímo na bažinaté jezero, most a hustý les na protilehlém břehu. I přes značnou vzdálenost jasně viděl pohyb mezi stromy za mostem – porost se doslova hemžil kymácejícími se bledými postavami. Až sem doléhaly ozvěny jejich nelidských, skřehotavých hlasů. Worthan zvedl pohled výš a uviděl černé siluety tvorů s velkými blanitými křídly na zádech. Kroužili nad lesem a postupně se snášeli mezi stromy.</p> <p>„Prokleté bestie,“ procedil skrz zuby. „Slétají se jako vrány na zdechlinu.“</p> <p>„Musí jich už být stovky,“ řekl Gorak. „Přicházejí v celých hejnech a tlupách. Les okolo jezera je jimi úplně zamořený. Netušil jsem, že se jich shromáždí tolik.“</p> <p>Worthan zamračeně přikývl. „Zarnon požádal Elderoth, aby je přivolala a dala mu nad nimi moc. A ona svůj slib dodržela.“</p> <p>Velitel se odvrátil od střílny a poslal přes okraj ochozu další plivanec. Gorak na něho zkoumavě hleděl.</p> <p>„Co se děje, náčelníku?“ zeptal se váhavě. „Vypadáš, jako bys viděl smrt.“</p> <p>„Možná jsem viděl,“ přešel Worthanův hlas do tichého vrčení. „Něco ti povím, Goraku – pohár mojí trpělivosti se už naplnil. Stačí jediná kapka a přeteče. Nenávidím tento odporný vlhký močál na konci světa. Nesnáším ten všudypřítomný hnilobný opar, ze kterého mezi námi jen klíčí choroby. Mám už po krk toho nekonečného trmácení se v sedle a nesmyslného zabíjení kvůli dostatku masa pro Zarnonovy hnusné rituály. A nejvíce nenávidím toho šíleného, panovačného, beznohého skřeta. Z myšlenky, že se chystá zmnohonásobit svou moc a rozšířit panství, se mi zvedá žaludek!“</p> <p>Gorak hleděl na velitele přimhouřenýma očima. „Myslíš,“ rozhlédl se a ztlumil hlas, „že už nastal čas?“</p> <p>Worthan opětoval jeho pohled. Po krátké odmlce pomalu přikývl. „Už se to blíží, Goraku. Ještě dnes dej vědět všem, co jsou oddáni naší věci, aby byli připraveni. Ale buď opatrný – ať se to dozvědí jen ti, o kterých jsi naprosto přesvědčený. Zarnon má uši všude.“</p> <p>„O věrnosti lovců nemusíš pochybovat, náčelníku. Každý z nás ti bude krýt záda, ať se stane cokoliv.“</p> <p>„Spoléhám na to. Až to vypukne, už nebudeme moci couvnout. A čím dříve vezmeme chod událostí do vlastních rukou, tím lépe. Zarnon chystá něco velkého. Myslím, že spolu s Aelthanem připravují magický útok proti spiklencům na Vysočině. Nevím, o co přesně půjde, ale Zarnon každý den v poledne zaleze do své kobky a setrvá tam až do půlnočního obřadu. Z jednoho mága jsem vypáčil, že velekněz celou tu dobu čerpá moc z Hadího vejce. Tu prý použije na to, aby sám sebe proměnil v démona, bytost mezi člověkem a bohem. Potom bude moci přivolat Elderoth na tento svět.“</p> <p>Gorak se na něho podíval a bylo viděl, jak se mu z tváře vytratila krev. „To je zlé,“ procedil skrz zuby.</p> <p>„Velmi zlé. Zašlo to příliš daleko. Na něčem tak obludném se už nechci podílet. Původně jsem měl v úmyslu počkat – nechat Zarnona, ať použije ghúly a dragliny a vrhne je spolu s ničivým vichrem kouzel na Ranskerovo vojsko. Jenže potom už by mohlo být pozdě. Veleknězova moc naroste natolik, že se stane neporazitelným. Musíme začít jednat dříve, než k tomu dojde.“</p> <p>„Dnes?“ rozšířily se pobočníkovi oči.</p> <p>„Dnes. Dokud Zarnon čerpá energii z Hadího vejce, je v tranzu a neví nic o dění v chrámu. Takže máme čas do půlnoci, než se probere, aby mohl vést obřad. Připravíme se a až se mágové shromáždí ve svatyni, udeříme.“</p> <p>Na dlouhou chvíli zavládlo ticho, rušené jen vzdálenými hlasy ghúlů a draglinů. Gorakova ústa se pomalu roztáhla do nepěkného úšklebku.</p> <p>„Mám takový pocit, že dnes v noci nás čeká skvělá zábava.“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Noc, která pohltila Boartha Suíl, páchla tlením a rozkladem a byla plná děsivých skřeků, ozývajících se z hlubin temného lesa.</p> <p>Tma se vplížila i dovnitř elde-watarského chrámu a neúprosně útočila na osaměle blikající louče, které místy osvětlovaly krátké úseky ponurých chodeb. Krátce po setmění temnota náhle vypustila ze své náruče pět postav v pláštích a s kapucemi stáhnutými do tváří. Spěchaly temnotou i ostrůvky světla a jejich obuv na dlažbě vydávala zvuk, který nebyl ničím víc než jen tichým šelestem.</p> <p>Skupinka sestoupila ze schodů, prošla krátkou chodbou a ocitla se u okovaných dveří, před kterými hlídkovali dva ozbrojenci. Strážcové okamžitě procitli z dřímoty a pozvedli proti příchozím dlouhá kopí. Jeden z nich se už nadechoval k výstražnému výkřiku, ale muž v čele pětice si rychle stáhl kapuci z hlavy. Strážcové se okamžitě uvolnili, srazili paty a obrátili kopí hroty proti stropu.</p> <p>„Náčelníku.“</p> <p>„Nechte mě projít,“ nařídil Worthan.</p> <p>„Ale, pane…“ přešlápl starší z hlídkujících mužů z nohy na nohu. „Nejvyšší nám dal rozkaz, že kromě Knobhera nesmíme pustit dovnitř nikoho bez jeho osobního souhlasu.“</p> <p>Worthan se podíval strážci do očí. „Budeš se muset rozhodnout, kterým rozkazům se podvolíš – mým, nebo Zarnonovým?“</p> <p>Na muži bylo přímo vidět, že zvažuje, který z dvojice elde-wataských pohlavárů ho může potrestat horším způsobem. Worthan se však netvářil jako člověk, který by byl ochotný ustoupit.</p> <p>Strážcové mu bez dalšího otálení uvolnili cestu.</p> <p>„Moudré,“ přikývl Worthan, rázně otevřel dveře a překročil práh. Čtyři tmavé pláště ho těsně následovaly.</p> <p>Zápach, který je přivítal, byl tak silný, že ho mohli krájet. Místnost plnou bronzových kráterů a mrtvol rozvěšených na hácích podél stěn skoupě osvětlovalo několik dýmajících olejových lamp. Od jednoho z kotlů na nečekané hosty překvapeně vzhlédl muž v kněžském rouchu. Rukávy měl vyhrnuty k loktům a v ruce držel velkou jednoruční pilu – z jejích zubů visely útržky masa. Na masivním stole za mužem ležela mrtvola mladé ženy zbavená končetin. Jednu ze štíhlých nohou zrovna kněz cpal do kotle.</p> <p>„Knobhere,“ pozdravil ho Worthan ledabyle. „Jak vidím, připravuješ pokrm pro vládkyni. Spíš ty vůbec někdy?“</p> <p>„Veliteli?“ podivil se kněz – jeho nepřirozeně tenký hlas jasně svědčil o tom, jakou tělesnou újmou trpí. „Co tě sem přivádí v tuto večerní hodinu?“</p> <p>„Zarnonův rozkaz,“ odvětil náčelník bez zaváhání. Prošel uličkou mezi obrovskými nádobami a zastavil se před tou, ze které trčela Zabíječova hlava. „Nejvyšší mi nařídil, abych vězně přenesl do hlavní svatyně a připravil ho na půlnoční obřad.“</p> <p>„Skutečně?“ zvedl Knobher obočí, což dodalo jeho tváři nesmírně arogantní výraz. „Zvláštní, že o tom nic nevím. Jsem si jistý, že Nejvyšší by se mi byl o tom zmínil.“</p> <p>„Rozhodl se teprve před několika okamžiky,“ lhal Worthan lehce, pozorně si prohlížeje zajatcovu slizem umazanou tvář – Zabíječ byl při vědomí, dokonce měl otevřené oči, ale nevypadal na to, že vnímá něco z okolního dění. „Dobře, vyndáme ho…“</p> <p>„Počkej!“ zvolal kněz a přikročil k Worthanovi, kostnaté prsty pevně svírající rukojeť pily.</p> <p>„Říkáš, že Nejvyšší se rozhodl teprve před chvílí? To není možné, je přece ve své komnatě a …“</p> <p>Náčelník se prudce narovnal a uštědřil kastrátovi studený pohled. „Neplýtvej mým časem, Knobhere, volají mě další povinnosti. Tvá nedůvěra mě uráží. Jestli máš nějaké pochybnosti, obrať se přímo na velekněze. Připrav se ale na to, že pro nesmyslné příčení se jeho rozkazům nemá moc pochopení.“</p> <p>Pokynul svým průvodcům, ale Knobherovy prsty mu náhle sevřely rameno.</p> <p>„Obávám se,“ vycenil kastrát zuby, „že vám to tak či tak nemohu dovo…“</p> <p>Worthan zaútočil rychleji než podrážděný had. Jediným trhnutím vykroutil rameno z čarodějova sevření a prudce od sebe jeho hubené tělo odstrčil. Knobher narazil zády do jednoho z kotlů, až nádoba zvučně zaduněla. Vzpamatoval se poměrně rychle, ale ve chvíli, kdy udělal krok vpřed a pozvedl ruku s pilou, velitel už svíral v dlaních svůj meč.</p> <p>Čepel se v matném světle lamp zablýskla. Kastrátova hladce odťatá hlava se zatočila v pachy nasáklém ovzduší a s hlasitým plesknutím spadla do kotle plného čerstvých vnitřností. Pila vyklouzla z ochablých prstů. Tělo se pomalu sklátilo, štědře svlažujíc kamennou dlažbu krví. Worthan mu věnoval jediný lhostejný pohled a potom pokynul svým společníkům.</p> <p>„Vezměte Zabíječe.“</p> <p>Zatímco čtyři pláště přistoupily ke kráteru s vězněm, Worthan zamířil ke dveřím. Dva strážcové se zmateně dívali na zakrvácený meč v jeho ruce.</p> <p>„Vaše služba tady skončila,“ oznámil jim náčelník. „Teď odložíte kopí a obejděte všechny lovce, ať už na lůžkách nebo na strážných stanovištích. Mým jménem jim předáte rozkaz, aby se hodinu před půlnocí dostavili v plné zbroji do velitelského srubu.“</p> <p>Strážcové odložili zbraně a bez zbytečných otázek se vydali chodbou a po schodišti k východu z chrámu. Worthan je vyprovodil pohledem, a potom se ohlédl na své průvodce. Právě vynášeli ze smradem zamořené místnosti tělo zabalené v hrubé přikrývce.</p> <p>„Hotovo,“ promluvil jeden z nich Gorakovým hlasem.</p> <p>„Dobře.“ Worthan zasunul neočištěný meč do pouzdra. „Orrane a Mertande, vy tu zůstanete jako hlídka. Nikomu nedovolíte vstoupit do této místnosti. Kněží se nesmí dozvědět, že je Zabíječ pryč.“</p> <p>„Ano, veliteli.“ Dva muži si sundali pláště; ve světle kahanů se zaleskla zbroj. Zabezpečili dveře, chopili se kopí a zaujali místo strážců.</p> <p>„Tak, a teď rychle pryč,“ pokynul Worthan ostatním a opět si přetáhl kapuci přes hlavu. „Noc pokročila, nezbývá nám mnoho času.“</p> <p>Tři postavy, vlekoucí těžké břemeno, se nehlučně ponořily do stínu chodby. Netrvalo dlouho a chrám opět obestřelo hrobové ticho. Ještě nikdy temnota uvnitř Elde-Watar nedýchala mlčením tak nepříjemně zlověstným.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergilovo vědomí se jen s námahou drápalo ven z propasti otupení. Na jeho mysl zaútočilo během uplynulé noci a dne tolik hrůzostrašných obrazů, že mozek ve snaze zabránit šílenství jakoby sám přerušil spojení se smysly a odmítl přijímat další vnější podněty. Teď se toto spojení pozvolna obnovovalo a rytíř začínal vnímat.</p> <p>Přirozeně, zatím ničemu nerozuměl. Vytáhli ho z kotle, zbavili pout, důkladně umyli a oblékli do suchých šatů. Seděl teď v kožešinami vystlaném křesle v nějaké příjemně vyhřáté komnatě a před ním v otevřené kamenné peci praskal oheň. Někde za ním se tlumeně bavilo několik cizích hlasů.</p> <p>„…zmocníme se zlata, shromážděného z loupeživých výprav, odejdeme na východ a přidáme se k otrokářům,“ promluvil jeden z nich. „S lovem lidí máme bohaté zkušenosti. Na hranicích mezi Hyperborejí a Brythunií se dají bohatě zúročit.“</p> <p>„Nevím, jestli to byl dobrý nápad s tím Zabíječem, veliteli,“ změnil téma jiný hlas. „Je to přece i náš nepřítel.“</p> <p>„Ale je to především zbraň, Goraku. Zbraň, schopná zničit toho odporného mrzáka, a zrovna tak i smrtelná hrozba pro bestie, které obklíčily pevnost. Je to výjimečný muž. Uvažuj – kdyby pro Zarnona nepředstavoval reálné nebezpečí, velekněz by nevyplýtval tolik energie na jeho uvěznění.“</p> <p>„Dobře, řekněme, že nám bude v naší věci prospěšný. Ale neobrátí se potom proti nám?“</p> <p>„Hledíš příliš daleko do budoucnosti, Goraku. Teď je důležité zlomit Zarnonovu moc. Co bude potom, to se ještě uvidí.“</p> <p>„Bude vůbec schopný postavit se na nohy?“ zapochyboval třetí hlas.</p> <p>„Žádný strach, o to se postarám.“</p> <p>Ergil zaslechl blížící se kroky a oheň před ním zaclonil mohutný stín. Vzhlédl. Robustní muž s nakrátko střiženými tmavými vlasy a zjizvenou tváří zkušeného válečníka se k němu naklonil a zahleděl se mu do očí.</p> <p>„Víš, kde jsi?“ zeptal se.</p> <p>„Nemám… ponětí…“ zachraptěl Ergil.</p> <p>„Magickou trhlinou v prostoru jsi byl unesen do Elde-Watar, pevnostního chrámu bohyně Elderoth v srdci Boartha Suíl. Rozumíš?“</p> <p>„Myslím, že ano… Už… jsem slyšel i lepší zprávy…“</p> <p>„Tak to jsme dva, komu pobyt na tomto místě není moc po vůli,“ ušklíbl se muž. „Jsem Worthan, náčelník elde-watarských lovců. To já jsem tě osvobodil z té smradlavé kobky. Zabil jsem přitom chrámového čaroděje, jednoho z nohsledů velekněze Zarnona. To ze mě udělalo… hm, nežádoucí osobu.“</p> <p>Ergilovy rty pokřivil ironický úšklebek. „Jsem dalek toho, abych tě podezříval ze… šlechetných úmyslů…“</p> <p>Worthan vycenil zuby. „Šlechetnost? Netuším, co to slovo znamená. Vytáhl jsem tě odtud, protože chci využít tvé schopnosti. Takže stojíš před jednoduchým výběrem: buď mi pomůžeš a já tě potom nechám svobodně odejít, anebo se vrátíš tam, odkud si právě přišel – mezi mrtvoly. Nejkratší cestou přes čepel mého nože.“</p> <p>„Opravdu… velkolepá nabídka. Myslím, že jsem rozhodnutý. Co… co přesně zamýšlíš?“</p> <p>„Chci zabít Zarnona a všechny jeho patolízaly.“</p> <p>Z Ergilovy hrudi vyšel syčivý smích. „To zní dobře. Kdy to chceš uskutečnit?“</p> <p>„Ještě dnes v noci.“</p> <p>„Výborně… Nejsem si ale tak docela jistý, zda budu schopen vstát, natož pozvednout meč…“</p> <p>Worthan se narovnal a pokynul někomu za rytířovými zády. Ten někdo přikročil blíž a něco náčelníkovi podal. Worthan se opět sklonil k Ergilovi.</p> <p>„Na,“ podal mu nevelkou dřevěnou misku. Stoupala z ní pára a pronikavá bylinková vůně.</p> <p>„Co je to?“ sebral ErgiI nádobku do slabých prstů.</p> <p>„Droga. Postaví to na nohy i mrtvého.“</p> <p>„Složení?“ přivoněl Meddhelmec opatrně.</p> <p>„Pij!“</p> <p>Mladík bez dalších otázek a zbytečného otálení přiložil misku k ústům. Neměl co ztratit. Nápoj chutnal příjemně, byla v něm cítit ostrá chuť máty a množství jiných příměsí. Pil dlouhými doušky a zanedlouho vysrkl i poslední kapky. Na chvíli znehybněl a čekal, zda pocítí nějaký účinek. Přišlo to rychle. Už když vracel nádobu Worthanovi, náhle ho přepadl pocit, jakoby mu do žil vtrhl příval ohně.</p> <p>Worthan se vztyčil a pozorně ho sledoval.</p> <p>„Mocný Mitro…“ Ergilem to trhlo. Nezastavitelný příliv energie se mu rozběhl do bezvládných končetin a způsobil, že svaly ožily a napjaly se jako železné pruty. Prudce se napjal, křečovitě svíraje v dlaních boční opěradla křesla. Na čele mu vyrazil pot. Bylo to, jakoby ho hodili do očistného plamene a ten v průběhu dvou nebo tří úderů srdce vypálil z jeho útrob všechnu tu zlovolnou slizkou cizost, kterou do nich zasela Ulsur svým hnusným hadím polibkem. Meddhelmec se otřásal pod nápory síly, zatínal nehty do opěradel, v koutcích úst se mu sbíraly zpěněné sliny. Z hrdla mu vyrážely přidušené steny. Skučel bolestí.</p> <p>A potom to najednou přešlo. Jeho tělo najednou ochablo a on pomalu klesl do křesla. Funěl, jako by právě uběhl pár mil, a čelisti měl tak sevřené, že bylo slyšet skřípání zubů. Tunika, kterou mu oblékli, nasákla potem.</p> <p>V komnatě se rozhostilo ticho. Ergil zvedl hlavu a podíval se na Worthana. Oči měl jasné, po předcházející otupělosti v nich nezůstalo ani památky. Do tváře se mu vrátila barva a žíly na krku a spáncích divoce pulzovaly.</p> <p>„Kde je můj meč?“ zeptal se tichým, ale čistě znějícím hlasem.</p> <p>Náčelníkův úsměv byl projevem nejvyšší spokojenosti. „Neboj se, dostaneš ho. Rozhodně včas na to, abys jeho čepel mohl ponořit do Zarnonova černého srdce.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola patnáctá – Déšť smrti</strong></p> <p>Blížila se půlnoc, ale Sythgarové stále pochodovali. Oblohu dnes zakryla silná vrstva mračen, díky nimž soumrak uvrhl Vysočinu do neproniknutelné tmy. V podvečer už bylo ve vzduchu jasně cítit přicházející déšť, avšak Ransker se i navzdory nepříznivým okolnostem rozhodl pokračovat v pochodu. Horalové se trmáceli noční krajinou. Světlo loučí a olejem naplněných měděných kahanů urputně bojovalo s bezhvězdnou tmou.</p> <p>Třetí den cesty ke Královskému údolí ale nebyl pochmurný jen díky sychravému počasí. I tváře Sythgarů jakoby zakryly chmury a nadšení z nadcházejícího boje najednou vyprchalo. Pomyšlení na Ergilův únos nesmírnou vahou dolehlo snad na každou mysl v Ranskerově vojsku. To, že nepřátelské síly dokázaly přemoci, a dokonce zajmout a odvléci toho, koho jen před několika dny sám Lugh určil za vyvoleného, byl nezvratný důkaz jejich obrovské moci. Odvahu v horalských srdcích nahlodávala pochybnost, zda se přece jen nepostavili proti mocnostem, které obyčejný smrtelník nedokáže porazit.</p> <p>I Conan měl mimořádně mrzutou náladu. Hrbil se v sedle, zachmuřený jako sám Crom, a za celý den nepromluvil jediné slovo. Dokonce se stranil i Fuamnach. Za těch pár dní od prvního střetnutí v brythunském hostinci se mezi ním a Ergilem stačilo vyvinout něco, co možná ještě nebylo opravdové přátelství, ale rozhodně k tomu nemělo daleko. Nejvíce Cimmeřana trápilo, že nevěděl, co se vlastně s Meddhelmcem stalo. Myšlenka, že si Ergila zaživa zotročila nějaká magická zvůle, ho přiváděla k zuřivosti více, než kdyby si byl jistý rytířovou smrtí. Podle Étain magický portál přenesl Ergila buď do svatyně Elderoth v Allaronu, nebo přímo do chrámové tvrze v Boartha Suíl. Buď jak buď, rytíř padl do rukou hyperborejským čarodějům, a to Conanovi pěnilo krev v žilách. Rozhodl se, že jak jen to bude možné, vydá se na sever a nedopřeje si chvilku klidu, dokud nezjistí, co se s Ergilem vlastně stalo. Za druhovu případnou smrt musí někdo zaplatit krví…</p> <p>Z ponurých myšlenek ho vytrhl náhlý hluk. Vzhlédl a zpozorněl. K uším mu dolehlo hučení rohů. To nebyly rohy Sythgarů. Někdo cizí někde daleko vpředu zpozoroval postupující vojsko a vyslal do noci varovný signál. Conan popohnal koně a rychle proklusal podél dlouhého šiku válečných vozů až do čela předlouhého průvodu.</p> <p>„Co se děje?“ zavolal na Ranskera, ale eirrova odpověď mu už v té chvíli byla k ničemu, protože to uviděl sám.</p> <p>Před nimi se černala nevysoká, po celém severním obzoru se táhnoucí vyvýšenina. K nim obrácený svah byl hustě posetý mihotavými ostrůvky světla. Hučení rohů rozpoutalo okolo vzdálených ohňů hemžení tmavých postav.</p> <p>„Za tím hřebenem se rozprostírá Královské údolí,“ oznámil Ransker Conanovi. „Ty ohně patří některému z našich spojenců.“</p> <p>Od tábora se jim vydali naproti rychle se pohybující drobná světélka. Sythgarové nezastavili, ale dál postupovali k vyvýšenině. Světla se rychle blížila a brzy na to se změnila v plameny pochodní nad hlavami početné skupinky jezdců. V čele jel mladý válečník s divoce naježenými vlasy, opásaný řetězem, na kterém měl navlečeny koule ze sádry a lidských mozků.</p> <p>„Scatchaláinne!“ pozdravil ho Ransker hlučně.</p> <p>„Lugh s tebou, eirre, i s tvými válečníky!“ jezdci zastavili, obrátili koně a připojili se k čelu sythgarského vojska. Scatchaláinn ladil krok svého hřebce s Ranskerovým vozem. „Už vás netrpělivě čekáme. Otec celý večer chodil po táboře sem a tam jako hladový vlk.“</p> <p>„Trpělivost nikdy nebyla Cernachovou silnou stránkou,“ pousmál se sythgarský vladyka. „Kdy jste dorazili?“</p> <p>„Dnes v poledne.“</p> <p>„A Eogan?“</p> <p>„Ulberéinové se zatím neobjevili,“ potřásl mladý Magrach střapatou hlavou. „A nemáme o nich ani žádné zprávy.“</p> <p>„Divné,“ zamračil se Ransker. „Z jejich sídel je ke Královskému údolí nejkratší cesta. Čekal jsem, že dorazí jako první.“</p> <p>Scatchaláinn pokrčil rameny. „Snad přijdou včas.“</p> <p>„Doufejme. Kolik lidí se podařilo Cernachovi shromáždit?“</p> <p>„Bezmála osm stovek.“</p> <p>Ranskerova tvář se dnes poprvé skutečně rozjasnila, vrásky na čele se vyhladily. „Bohové, to je dobrá zpráva! Takže dohromady jsou nás skoro dva tisíce, tedy už teď dost na to, abychom mohli čelit spojeným silám Allarů a Táin-Conorů. Bohové, náš válečný pokřik už co nejdříve otřese Vysočinou a z každého, kdo se nám odváží postavit do cesty, naděláme krmení pro Lughovy průvodce!“</p> <p>Terén před nimi se začal pozvolna zvedat a oni brzy vstoupili do tábora na táhlém úbočí. Sythgarové a Magrachové, za jiných okolností nepřátelé, kteří si navzájem kradli dobytek a unášeli ženy, se uvítali jako bratři. Okamžitě se začalo nosit dřevo na další ohně, nože se ponořily do hrdel ovcí, které každý klan hnal s sebou jako živou zásobárnu čerstvého masa, narazily se nové pivní soudky, otevřely další měchy s vínem. Rozezněly se píšťaly a bubínky. Mnozí zvedli hlas v rytmickém nápěvu a ostatní se k nim hromovým sborem přidali. Písně plné divoké barbarské lásky a nelítostného podřezávání krků rozechvěly noc.</p> <p>Ransker v průvodu své ženy a dcery, Conana, Guthféirna a dalších významných členů družiny následoval Scatchaláinna nahoru svahem. Cernachův velký stan z hovězích kůží stál na samostatném vrcholku vyvýšeniny. Z tohoto místa měl magrachský eirr dobrý výhled jak na tábor na jižním úbočí, tak i na údolí, rozkládající se severně od hřebene.</p> <p>Před stanem kolem ohně seděly asi dva tucty mužů a žen v bohatě zdobených pancířích z leštěného bronzu. Někteří z nich vstali, aby přivítali příchozí.</p> <p>„Cernachu, ty prašivý starý pse!“ zahučel Ransker, a když jeho vozataj zastavil rydvan, seskočil do podupané trávy a zamířil k ohništi.</p> <p>„U Lugha, je to vůbec Ransker?“ odvětil stejně vesele jeden z válečníků. „Pamatuju si ho jako pořádného chlapa, a to, co tady teď na mě drze vřeští, je nějaká vysušená chodící mrtvola!“</p> <p>Magrachský vladyka měl něco po čtyřicítce, hustá brada spletená do copu mu sahala až k pupku, vlasy pískové barvy měl divoce rozcuchané. Byl o něco nižší než Ransker, ale o poznání širší v ramenou.</p> <p>„Přicházíš včas,“ pokračoval Cernach. „Před chvílí jsme dopekli maso a právě se ho chystám načít.“</p> <p>Ransker zaletěl pohledem k ohni a oči se mu zaleskly. Zubatý úšklebek mu rozkrojil tvář.</p> <p>„Vážně? Jak jsi přišel na to, že máš na něco takového právo?“</p> <p>„Tak a je to tady,“ utrousila Fuamnach ke Conanovi.</p> <p>Cernach se nafoukl, založil si paže na hrudi a počastoval Ranskera co nejpohrdavějším pohledem.</p> <p>„Vyzýváš mě?“</p> <p>„O tom nepochybuj,“ odepnul si sythgarský vladyka opasek a odhodil zbraně do trávy.</p> <p>„Rozšlápnu tě jako červa,“ slíbil Cernach a zakroužil kolem sebe pohledem. „Ještě někdo si dělá nárok na hrdinskou porci?“</p> <p>„Já,“ vstoupil do ohnivého světla Guthféirne.</p> <p>„Já také,“ ozval se Scatchaláinn.</p> <p>„I já,“ přidal se další Sythgar.</p> <p>„Já.“</p> <p>„Já.“</p> <p>„Já!“ zaječela Fuamnach.</p> <p>Conan se rozhlédl a překvapeně zjistil, že zůstal stát úplně sám mimo houf horkokrevných hlav.</p> <p>Těžko říci, kdo vlastně zasadil první úder. Najednou se však Sythgarové a Magrachové ocitli na jedné hromadě, vzduchem létaly pěsti, vybité zuby, plivance krve a útržky oděvů. Nad pahorkem se rozléhaly kletby a zlostný řev.</p> <p>Conan stál stranou a snažil se sledovat tu melu pokud možno nezúčastněně. V jednom okamžiku však uviděl, jak nějaký Magrach vleče zuřivě vyjící Fuamnach za vlasy po zemi a jeho rozvaha se vypařila jako kapka vody na rozpálené peci. Odhodil zbraně a volaje jméno svého temného boha, se skloněnou hlavou jako býk, vtrhl doprostřed houfu. Bylo to vskutku bouřlivé přivítání.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergil se ze všech sil snažil soustředit a zorientovat se v nové situaci. Dařilo se mu to jen s námahou. Události se kolem hnaly šíleným cvalem a nedávaly mu čas na vydechnutí a uspořádání myšlenek. Jednal instinktivně, nevěda, co ho čeká v následující chvíli a jak se zachová.</p> <p>O půlnoci Worthanem vedená ozbrojená družina vstoupila do chrámu. Ergil byl mezi nimi, oblečený v jednoduchém bronzovém pancíři jako všichni ostatní. Vězeň měl přes ramena přehozený tmavězelený plášť a tvář mu zahaloval stín hluboce stáhnuté kapuce. Pod rubášem, tak jako každý z jeho podivných spojenců, ukrýval dlouhý meč.</p> <p>„Dokud se nedostaneš k Walarondu, ti bude muset tohle železo stačit,“ řekl mu Worthan, když vycházeli z velitelského srubu. Za těchto okolností – kdy se ještě nedávno topil svázaný v kotli plném hnilobného kalu a čekal na smrt – Ergilovi připadalo neuvěřitelné držet jakoukoliv zbraň. Vědomí, že mu zvláštní hra osudu umožnila místo bezmocného umírání podílet se na běhu událostí, v něm zapálilo světélko naděje. Malé, ale přece.</p> <p>Prošli bludištěm chodeb se stěnami a stropy z otesaných břeven – nadzemní část chrámu byla vybudovaná ze dřeva. Jen co začali sestupovat po širokém kamenném schodišti, obklopila je chladem dýchající skála. Ergil definitivně ztratil přehled o tom, kde se teď nacházejí; věděl jen tolik, že míří do podzemí Elde-Watar, do hlubin ostrova pod úrovní bahnitého jezera. Připadal si, jakoby vkročil do tlamy obrovského draka – stačí jeden chybný pohyb, jediný neuvážený čin a stihne ho okamžitá záhuba.</p> <p>Minuli dvě podzemní podlaží, než schody skončily. Skoro padesátičlenná skupina mužů v pláštích a kapucích vešla vysokou branou do rozlehlé podzemní dvorany. Na Ergilův čich zaútočil pach rozkladu, mnohem intenzivnější než v jiných částech chrámu. Nebylo pochyb – vstoupili do hlavní svatyně.</p> <p>Ponurý sborový zpěv, který až doposud naplňoval podzemní prostory, náhle utichl.</p> <p>„To je ale překvapení!“ přivítal je hlas, jehož přehnaně přívětivý tón jen chabě maskoval opovržení a zášť. „Worthan a jeho stateční lovci. Rozhodli jste se poctít dnešní obřad svou přítomností?“</p> <p>Ergil opatrně vyhlédl zpod kapuce. V síni stálo asi dvacet kněží v tmavých kutnách. Každý z nich svíral v dlani dlouhou železnou palici se zeleně zářícím drahokamem na konci. Rytíř zaletěl pohledem na opačnou stranu sálu, kde se ve stěně černal otvor připomínající zubatou tlamu. Před ním s tupými výrazy stáli čtyři polonazí muži, držící na ramenou křeslo z vyřezávaného tmavého dřeva. V něm seděl člověk, který na první pohled vypadal jako ubohá, vysušená troska lidské bytosti, navíc s groteskními pahýly místo nohou – Ergil však věděl, že má před sebou mocného a obávaného vládce Elde-Watar.</p> <p>„V těchto dnech cítíme potřebu utíkat pod ochranu Elderoth,“ stáhl si Worthan kapuci.</p> <p>„To naši vládkyni jistě těší.“ Zamonova slova byla slizká jako mrtvé maso prolezlé červy. „Kdybych věděl, že se k nám dnes přidáte, nebyli bychom začali bez vás.“</p> <p>„Nenech se rušit, Nejvyšší, a pokračuj v rituálu.“ Lovci se rozestavili v zadní části síně, čímž odřízli kněžím cestu k bráně. Ergil nenápadně přikročil k náčelníkovi.</p> <p>„Nevidím Walarond,“ sykl mu do ucha.</p> <p>„Musíme počkat,“ zamumlal Worthan.</p> <p>„Doufám, že ho nestihl zničit.“</p> <p>„To by Zarnon nikdy neudělal. Ten meč je zdrojem magické moci, a přestože je to původně síla pro Elderoth nepřátelská, velekněz ji dokáže ovládnout a zneužít ve svůj prospěch. Tak jak to udělal s Hadím vejcem. Podívej se, tam je tvoje zbraň.“</p> <p>Ergil otočil hlavu. Když se tlumeně bavil s velitelem ozbrojenců, Zarnon požádal jednoho z mágů, aby mu vzácnou kořist' předal. Oslovený muž přikročil ke křeslu na ramenou nemrtvých otroků a rozbalil podlouhlý balík, který doposud starostlivě opatroval. Tkanina sklouzla na zem. Světlo loučí se odrazilo od dokonale vyleštěné čepele.</p> <p>„Je načase skončit tu šaškárnu,“ procedil Ergil skrz zuby a chopil se pod pláštěm rukojeti meče.</p> <p>„Ne,“ zadržel ho Worthan uprostřed pohybu. „Až na moje znamení.“</p> <p>Kněz natáhl ruce a podal Walarond Zarnonovi. Velekněz převzal magickou zbraň s triumfálním výrazem ve tváři – jako panovník, který právě dobyl nepřátelské město a přijímá korunu z rukou pokořeného krále.</p> <p>„Toto,“ pozvedl meč tak, aby ho všichni dobře viděli, „je ostří, které před mnoha staletími nelítostně vraždilo ty, kteří přijali Elderoth, její oddané služebníky, vyvolenou rasu. Je v něm zakleta moc samotného Lugha, smrtelníka, jenž začal nenávidět bohy a rouhavě se vzepřel jejich vznešenosti a prastaré moudrosti.“ Mnoho kněží načrtlo do vzduchu ochranné znamení. „Až do včerejší noci tato zbraň patřila našim nepřátelům. Dávala jim planou naději, že se mohou beztrestně stavět proti vůli božské Elderoth. My jsme ji však vytrhli ze špinavých rukou toho psa z rodu Zabíječů a jeho samotného zlomili a udělali z něj pokrm pro temnou vládkyni. Zítra v noci, až otevřeme magickou bránu, aby už za svítání mohli Elderothini služebníci jít a rozmetat šiky našich protivníků, se Lughem posvěcený meč stane nástrojem jeho vlastní zkázy.“ Zarnonovy v úšklebku vyceněné zuby proměnily jeho tvář v masku čistého démonického zla. „Obrátíme Havranovu moc proti jeho vlastním přisluhovačům!“</p> <p>Mezi kněžími to zahučelo. Zarnon chvíli vychutnával rozvášněnou odpověď svých nohsledů, potom se sklonil a podal Walarond zpět knězi. Mág zbraň opatrně převzal. Velekněz se narovnal a natáhl ruce s dravě zkřivenými prsty ke stropu.</p> <p>„Ale dřív, než plnou silou udeříme na Lughovy psy,“ ta slova zněla jako štěkání hladového šakala, „musíme se zbavit vnitřního nepřítele!“</p> <p>Ergilem to trhlo. Zmateně pohlédl na Worthana a viděl, jak robustnímu válečníkovi při Zarnonových slovech tuhne tvář.</p> <p>Velekněz prudce sklonil hlavu. Pohled, kterým přeletěl zástup lovců, přetékal otevřenou nenávistí.</p> <p>„Zrádcové!“ zakrákal. „Mysleli jste, že můžete vzdorovat síle Elderoth?! Tak teď vám ji dáme pocítit! Pozvedněte balrandiry, bratři!“</p> <p>V síni se ozval dupot nohou. Worthan a Ergil se otočili.</p> <p>Náčelník zaklel.</p> <p>Branou do svatyně právě vběhlo dalších patnáct čarodějů. V rukou svírali balradiry a okolo drahokamů na jejich koncích se nedočkavě chvěly chuchvalce temnoty lemované zelenkavou září.</p> <p>Worthan si bleskově rozhrnul plášť a tasil meč. „Je to past!“ zařval. „Do zbraně!“</p> <p>Čtyři tucty čepelí vyskočily zpod rubášů a zaleskly se ve zlatavém světle loučí a zeleném svitu kouzel.</p> <p>Zarnonův divoký, zuřivý smích se přehnal dvoranou jako zavytí démona, letícího temnou nocí na netopýřích křídlech.</p> <p>„Pozabíjejte ty bastardy!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Na veleknězův povel balrandiry v rukou čarodějů proťaly vzduch. Útržky temnoty se jako černozelené střely sesypaly na houf Worthanových mužů. Zasažení válečníci s šíleným řevem padali na zem. Kouzlo bleskového rozkladu jim zaživa trhalo maso z kostí, těla se zmítala v mazlavých kalužích slizu, tváře doslova stékaly z lebek a skrz oční otvory tryskaly zkapalněné mozky.</p> <p>„Nakrmte ty kriply železem!“ zařval Worthan. Jeho muži se konečně vzpamatovali a nabroušené čepele v jejich rukou daly pádnou odpověď na magický útok.</p> <p>Uprostřed toho chaosu Ergilovo vědomí ovládla jediná myšlenka. Walarond! Okolo něj svištěly meče, syčela temnota a příšerným způsobem umírali lovci i mágové, ale jeho zrak visel na jediném muži. Kněz s Walarondem v rukou se snažil ochránit vzácnou kořist a ustoupil za šik mágů, neúnavně mávajících balrandiry. Meddhelmec se probojoval k němu, instinktivně uhýbaje před čarodějnými střelami.</p> <p>„Zrádcové!“ rozléhal se nad burácením ve svatyni Zarnonův hlas. Velekněz ze svého vyvýšeného místa vrhal na hlavy Worthanových druhů zkázonosnou magii – on jediný nepotřeboval balrandir, temnota se rodila přímo mezi jeho zkřivenými pazoury. „Mysleli jste, že o vašich úmyslech nic nevím? Vaše mozky jsou pro mne jako kus hlíny! Kdykoliv si přečtu, co je v nich vyryto, a když se mi zachce, vytvaruji je přesně podle své vůle!“</p> <p>Spiklenci statečně odolávali náporu magie. Meče roztínaly mágy a pokrývaly podlahu krví a vnitřnostmi, kněží však bylo stále dost a drahokamy na železných palicích vytrvale naplňovaly dvoranu smrtícím deštěm temnoty. Pach rozkládajících se mrtvol doslova dusil. Elderoth hodovala.</p> <p>Válečníka kousek před Ergilem zasáhl magický výboj těsně pod bradou. Jeho hrdlo se v okamžiku změnilo v černou břečku stékající po hrudi. Muž se zhroutil jako podťatý, krční obratle praskly a hlava se odkutálela stranou. Rytíř přeskočil chvějící se tělo. Mezi ním a knězem, ochraňujícím Walarond, stála dvojice Zarnonových přisluhovačů. Vrhl se na ně jako stygijská zmije na pouštní myši. Muž vpravo se právě rozháněl balrandirem a z úst se mu řinula zaklínadla. Ergil mu bleskovým vodorovným seknutím otevřel břicho. Čaroděj se doslova zlomil a padl k zemi. Mág vlevo se pokusil odrazit rytířův výpad železnou palicí, avšak šerm nebyl jeho silnou stránkou. Meč mu hravě odťal ruku v lokti. Krví postříkaný balrandir zazvonil na kamenné dlažbě. Ergil silně sekl soupeře do tváře a více se jím nezabýval.</p> <p>Kněz s Walarondem v rukou narazil zády do hrbolaté stěny. Nebylo kam ustoupit. Volaje Elderoth na pomoc, uchopil starodávný meč do obou dlaní a švihl jím proti útočícímu Ergilovi. Rytíř nešikovný výpad s posměšným úšklebkem odvrátil a bez zaváhání vrazil svůj meč doprostřed Hyperborejcova trupu.</p> <p>„To ne!“</p> <p>Zarnonův nenávistný skřek přehlušil zvuky boje a umírání a upozornil Meddhelmce na smrtelné nebezpečí. Právě včas. Za zády mu něco pronikavě zasyčelo. Pohotově se otočil a zároveň trhl mečem, na kterém se chvělo tělo v tmavé kutně. Dodýchávající kněz se ocitl mezi ním a Zarnonovým křeslem. Veleknězem vržená temnota naplno zasáhla probodnutého mága. Smradlavý kal postříkal Ergilovi oděv. Ruka s Walarondem se odtrhla od lokte a mlaskavě dopadla na zem. Hnijící tělo ochablo na čepeli rytířova meče. Mladík nezaváhal – odstrčil od sebe rozteklé ostatky, rychle se sklonil, přišlápl knězovu ruku a vytrhl Walarond z křečovitě sevřených prstů. Když uchopil do dlaní důvěrně známou rukojeť, byl to pocit, jako by mu někdo nazpět přičaroval oddělenou končetinu.</p> <p>„Zastaví někdo toho zkurvysyna?!“ Zarnon se dusil hněvem. Oči měl podlité krví a v koutcích úst mu pěnily sliny. Mezi jeho pazoury se opět začínala shromažďovat temnota. Už na první pohled bylo jasné, že toto bude mimořádně silné a ničivé kouzlo.</p> <p>„Zabíječi, sem!“</p> <p>Ergil se ohlédl. Ve svatyni to stále vřelo. Lovci povážlivě prořídli – proti soustředěnému náporu černé magie neměli s obyčejnými meči šanci. Worthan a asi sedm přeživších válečníků se prosekávalo k bráně.</p> <p>„Musíme ustoupit! Rychle!“</p> <p>Ergil na okamžik zaváhal mezi ústupem a útokem na Zarnona, ale když viděl hrozivě se zvětšující chomáč temného hnusu nad veleknězovým křeslem, zlostně zaklel a rozběhl se k východu. Okolo něj poletovaly čarodějné střely z balrandirů, tahající za sebou zeleně zářící ohony – rozprskávaly se o stěny i podlahu a měnily ležící mrtvoly v hromady očištěných kostí a kaluže lepkavé černé tekutiny.</p> <p>Svištící Walarond se ponořil do houfu mágů. Z takové bezprostřední blízkosti nemohli kněží použít balrandiry a stali se lehkou kořistí pro Ergilovu ocelovou čepel. Rytíř jimi prošel jako horký nůž hroudou másla a sám přitom utrpěl jen pár škrábanců. Jeden magický výboj zasáhl jeho plášť a změnil ho v rozpadávající se plesnivý hadr.</p> <p>„Pojďme, pojďme! Rychle ven!“ řval Worthan, který s hrůzou sledoval soptícího Zarnona a černou smrt, jež se soustřeďovala mezi jeho vztyčenýma, doširoka rozevřenýma rukama.</p> <p>Ustupujícím válečníkům se podařilo projít branou. Zůstalo jich sedm – včetně Worthana a Ergila.</p> <p>„Ustupte!“ rozlehl se svatyní Zarnonův řev. „Ať zhoubná moc Elderoth sežere maso těch červů!“</p> <p>Mágové pochopili, přestali bojovat a co nejrychleji se snažili dostat pryč od brány. Prostor mezi veleknězem a Worthanovou družinou se náhle uvolnil.</p> <p>„Utíkejte!“ vykřikl Worthan, otočil se na patě a rozběhl se ke schodišti. Ergil se duchapřítomně držel těsně za ním, dalších pět mužů je zmateně následovalo.</p> <p>Ze Zarnonova hrdla se vydral příšerný zvuk, nepodobný lidskému hlasu ani hlasu žádného jiného pozemského tvora. Veleknězem vytvořené mračno temnoty se přehnalo přes svatyni jako černý kulový blesk a proletělo branou.</p> <p>Worthan a Ergil už byli na schodech a dlouhými skoky je brali po dvou, po třech. Jejich pět druhů se stihlo dostat jen k úpatí schodiště, když světlo dopadající ze svatyně najednou zakryl obrovský stín.</p> <p>Zoufalý křik pěti mužů přehlušilo ohavné zasyčení. Pět těl se uprostřed pohybu změnilo v pouhé stříkance černého slizu. Po spodních schodech se rozletěly lebky a hnáty, kovové části pěti brnění spláchl ze schodů příval vnitřností. Příšerný smrad zaplavil chodbu nad schodištěm.</p> <p>Ergil a Worthan nezpomalili, neodvážili se ani ohlédnout. Drali se nahoru, jakoby za nimi pekelná propast rozevřela svou tlamu.</p> <p>„Za nimi!“ řval Zarnon nepříčetně. „Nesmí uniknout!“</p> <p>Mágové se nahrnuli do brány a mávajíce balrandiry, rozběhli se po schodišti kluzkém špínou, která ještě před chvílí byla pěti lidskými bytostmi.</p> <p>Ergil instinktivně následoval Worthana. Neznal cestu z chrámu, jeho jedinou šancí bylo neztratit robustního válečníka z očí. Svět kolem nich se změnil v rychle ubíhající kamenné stěny. Dorazili na vrchol schodiště a rozběhli se spletí chodeb. Zezadu k nim doléhal křik mágů. Drželi se jich jako vlci krvavé stopy.</p> <p>Worthanovo kopnutí rozrazilo dokořán masivní dveře a dvojice náhle vyběhla do noci. Nápor čerstvého vzduchu byl tak prudký, až to Ergila na okamžik vyvedlo z rovnováhy. Rychle však chytil dech a utíkal dál. Worthan mířil ke srubům. K prvnímu dorazili zrovna včas – za nimi se už rozezněly hlasy mágů, vybíhajících z chrámu. Temnotu nad Elde-Watar prozářilo zelenavé magické světlo. Worthan a Ergil bleskově zabočili mezi sruby a magické střely pár stop za nimi rozhlodaly stěnu z hrubých břeven.</p> <p>Kličkovali mezi prostými obydlími a snažili se držet z dohledu pronásledovatelů. Okamžik na to minuli poslední srub. Před nimi bylo volné prostranství a za ním se černala obvodová hradba chrámové pevnosti.</p> <p>„Musíme… se dostat… přes palisádu,“ vyrážel ze sebe Worthan. Utíkali nejkratší cestou k opevnění.</p> <p>„Co potom?“</p> <p>„Nemám ponětí… Za hradbami je jezero… Dobrý plavec ho dokáže zdolat, ale… okolní les je plný ghúlů a draglinů…“</p> <p>„Nemáme na výběr!“</p> <p>Ergil dorazil ke strmému schodišti na palisádu jako první. Mrštně vystoupal po příkrých dřevěných stupních. V okamžiku, kdy dosáhl ochozu a otočil se, aby pomohl Worthanovi, se zpoza srubů vynořili první mágové. Balrandiry se mihly vzduchem a zlověstně světélkující magické výboje zasyčely tmou.</p> <p>Lovec vykřikl. Ergil duchapřítomně zachytil jeho natáhnutou levačku, čímž zabránil náčelníkovu pádu zpátky na nádvoří. Worthanovo pravé lýtko doslova zmizelo, zůstala jen tmavou břečkou zalepená kost. Mohutný Hyperborejec klesl tváří na schody a zatínaje zuby bolestí, pokoušel se vyplazit na ochoz. Ergil se mu ze všech sil snažil pomoci. Okolo hlavy mu prosvištěl další svíjející se cár temnoty – cítil, jak mu levou líc potáhl slizký povlak.</p> <p>„No tak, ještě kousek…“ syčel na Worthana.</p> <p>Magická střela zasáhla Worthana do oblasti levé lopatky. Hniloba v okamžiku rozleptala horní část náčelníkova hrudníku. Jeho křik se změnil ve vlhké chrčení. Ruka, za kterou ho Ergil držel, se odtrhla v ramenním kloubu. Meddhelmec ztratil rovnováhu a nebezpečně se zapotácel na úzkém ochozu. Viděl, jak se Worthanovo zmrzačené tělo valí dolů po schodech, zanechávajíce na nich vlhkou tmavou stopu. Zaklel, pustil uhnilou ruku a dal se na útěk. V této chvíli se musel především dostat z dosahu balrandirů.</p> <p>Běžel, jak nejrychleji dovedl. Ochoz mu duněl pod botami. Déšť magie kolem něj pozvolna ustával. Když konečně tmu kolem něj přestalo trhat zelenkavé záření a výkřiky mágů ztichly někde daleko vzadu, byl už rozhodnutý, co udělá. Palisádu z vnější strany obklopoval les a některé stromy natahovaly své větve nad hradbu. Ergil se zastavil a ohlédl se, zda setřásl pronásledovatele. Nikoho neviděl. Přiskočil k palisádě, použil střílnu jako schod a šikovně se vyšvihl na vrchol hradby. Zachytil se silné větve statného stromu a mrštně se na ni vytáhl. Horečnatě se prodíral hustou spletí listí a větví. Sice si potrhal oděv a poškrábal ruce i tvář, ale podařilo se mu dostat ke kmeni. Spustit se po něm na zem už byla otázka okamžiku. Zpoza hradeb k němu dolehly zuřivé kletby Hyperborejců.</p> <p>Vzpomněl si na Worthanova slova, že jediná úniková cesta je přes jezero. Prodral se houštinou a uviděl před sebou temnou, matně se lesknoucí vodní plochu. Vkročil do vysokého rákosí na břehu. Pod chodidly mu začvachtala voda, v okolí se vystrašeně rozkvákaly žáby. Při představě, jací tvorové obývají hlubiny jezera, mu po zádech přeběhl mráz, ale křik nahoře na hradbách rázně skoncoval s jeho pochybnostmi. Řemen s Walarondem v pouzdře si zapnul kolem hrudi tak, aby měl meč na zádech, a pokud možno bez zbytečného hluku se pomalu spustil do vody. Byla studená jako smrt.</p> <p>„Milosrdný Mitro, dej mi sílu,“ zašeptal a rychlými tempy se začal vzdalovat od břehu.</p> <p>Bohové přece jen museli být při něm, protože v následující chvíli začalo pršet a zvuky plavcova těla zanikly v nárazech kapek na hladinu jezera.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestnáctá – Blížící se bouře</strong></p> <p>Nad ránem liják, který se v noci přehnal nad Vysočinou, náhle utichl. Mraky však stále visely nízko nad krajinou a slibovaly další příděl deště.</p> <p>Ve chvíli, kdy se oblačným příkrovem na východě začalo prodírat kalné světlo úsvitu, postával Cimmeřan na travnatém hřebeni, hrubým pláštěm se chránil před chladem a vlhkostí a vypadal zadumaně. Za ním spal tábor se dvěma tisíci horaly a před ním se rozprostíralo Královské údolí. V rozlehlém úvalu jako zapomenutý útržek ustupující noci ještě pořád ležel stín. Údolí se podobalo obrovskému tmavému kotli, k jehož dnu jsou jako připálené, zčernalé zbytky jídel přilepeny náhodně roztroušené skupinky stromů. Avšak přímo uprostřed, na nejníže položeném místě té ohromné černé nádoby se něco pronikavě bělalo. Vypadalo to, jakoby všechno světlo rodícího se dne steklo po svazích údolí a soustředilo se na té záhadné bíle zářící věci.</p> <p>„Vypadá jako spadlá hvězda, že?“</p> <p>Conan se překvapeně ohlédl a uviděl Étain, také zabalenou v teplém plášti. Vůbec ji neslyšel přicházet.</p> <p>„Ano,“ přisvědčil trochu zmateně.</p> <p>„Ale není to tak,“ usmála se. „Ten kámen nepochází z oblohy. Právě naopak – zrodil se z lůna matky Země. Aird-Oswin, <emphasis>Kámen výkřiků</emphasis>.“</p> <p>„Zvláštní jméno,“ obrátil Conan pohled zpátky do údolí. „Proč ho tak nazýváte?“</p> <p>„No,“ zatvářila se druidka pobaveně, „protože křičí.“</p> <p>Cimmeřan se na ni podíval. Děvče však nic nevysvětlovalo, jen prošlo okolo něj a přes rameno se zeptalo: „Doprovodíš mě?“</p> <p>„Proč ne?“ zamumlal a vykročil za ní dolů svahem.</p> <p>Mlčky sestupovali do doliny, brodíce se mokrou trávou. Vlhkostí nasáklý vzduch jim poprášil vlasy i pláště bezpočtem drobných kapiček. Údolí byl v podstatě široký kaňon. Z jihu a severu byl do něj lehký přístup přes nízké zaoblené hřebeny s mírnými svahy. Vřesem zarostlé vyvýšeniny, které svíraly úval ze západu a východu, byly vyšší a strmější, což dalo údolí tvar podlouhlé nádoby.</p> <p>Barbar a druidka se bez zbytečného spěchu blížili k podivnému artefaktu. Bělostný monolit, primitivně opracovaný do podoby kapky s úzkým koncem namířeným proti nebi, dosahoval výšky dvou statných mužů. Zjevně byl vytesaný z vápence, ale mlhavá záře, kterou kolem sebe šířil, se vymykala vlastnostem jakékoliv pozemské suroviny.</p> <p>Tajemný menhir se tyčil uprostřed ochranného kruhu s poloměrem asi dvacet stop. Jeho obvod vyznačovaly jakési bílé, těsně vedle sebe poskládané předměty. Z dálky se zdálo, že jsou to hladce obroušené kameny, ale když Conan a Étain přišli blíže, rozeznali lidské lebky. Prázdnými očními otvory prorůstala tráva. Dvojice se zastavila těsně před magickou hranicí.</p> <p>„Aird-Oswin patřil ke čtyřem zázračným kamenům, které lidu Vysočiny darovala bohyně Země,“ promluvila konečně Étain. „Jenže v dobách velkého zemského nepokoje – bylo to tehdy, když oceány pohltily Atlantidu a bohové dali světu novou podobu – se tři z menhirů propadly pod zemský povrch: navrátily se do těla naší pramatky a stvořitelky.“</p> <p>Conan jen s námahou potlačil úsměv. „Kámen výkřiků, hm… Vážně věříte, že ten kus skály dokáže vydat lidský hlas?“</p> <p>Druidka mu úsměv vrátila. „Máš právo pochybovat, Cimmeřane. Popravdě řečeno, žádný ze žijících Sythgarů nikdy neslyšel kámen křičet. Ta pověra pochází z dávných časů. Tehdy byla Vysočina srdcem mocného severského království, sahajícího až na území dnešní Brythunie, Asgardu a Nemedie. V těch dobách nebyl vladařský titul dědičný jako dnes. Po smrti krále musel být nový panovník zvolen. Proběhlo to tak, že uchazeči o korunu přicházeli k Aird-Oswinu a kladli na něj svou pravou ruku. Při doteku vyvoleného muže kámen vykřikl. Jeho hlas byl projevem přízně samotné matky Země.“</p> <p>„Spíše bych řekl,“ neodpustil si Conan, „že šlo o nějaký čarodějnický trik. Králem se tak stal ten, koho si na trůnu přáli vidět druidi.“</p> <p>„Možná,“ zasmála se Étain potichu. „Když se království rozpadlo na drobná knížectví a jednotlivá rodová území, tradice zanikla. Dnes už slouží Aird-Oswin jen jako hraniční kámen. Tady v údolí se sbíhají hranice území třech klanů. Právě jsme nadobro opustili sythgarskou půdu, na severu jsou Allarové, na západě území Ulberéinů…“</p> <p>Étain zmlkla, protože postřehla, že Conan už je myšlenkami někde jinde. Zdálo se, že ho ta záležitost s Aird-Oswinem zaujala. Upřeně hleděl na menhir. Po chvíli se zamyšleně zeptal:</p> <p>„Říkáš, že kámen vykřikl, když se ho dotkl muž, kterému bylo souzeno stát se králem?“</p> <p>Druidka přikývla. „Legendy to tvrdí.“</p> <p>Cimmeřanovy rty zvlnil velmi zvláštní úsměv. Potom se náhle pohnul, rázně překročil kruh z lebek a zamířil přímo k menhiru. Děvče ho překvapeně sledovalo.</p> <p>Conan se zastavil dva kroky od Aird-Oswinu: mohutná černá silueta, zřetelně kontrastující s třpytivou bělobou kamene. Chvilku klouzal zrakem po deštěm a větrem vyhlazeném povrchu monolitu, potom udělal ještě jeden krok a zpod pláště vyklouzla jeho svalnatá pravačka.</p> <p>Étain zvedla obočí.</p> <p>Conan na okamžik zaváhal, dlaň s roztaženými prsty vznášející se pár palců nad povrchem kamene, ale potom se nadechl a opatrně položil ruku na menhir.</p> <p>Druidka podvědomě zatajila dech.</p> <p>Ticho brzkého rána však rušily jen hlasy drobného ptactva v korunách osamělých stromů.</p> <p>Conan se smutně usmál.</p> <p>„Byla to mizerná věštkyně,“ zamumlal zklamaně. Avšak v okamžiku, kdy jeho prsty pomalu klouzaly z chladné plochy, ovzduší se citelně zachvělo. A zevnitř kamene se vydral hlas.</p> <p>Znělo to částečně jako praskot masivního skalního bloku, v jehož puklinách zamrzla voda, částečně jako zastřené lidské volání, v ozvěnách se rozléhající síněmi hlubokého podzemí.</p> <p>Conan instinktivně trhl rukou a bleskově udělal krok zpět.</p> <p>„U Croma…“</p> <p>Podivně strašidelný zvuk rychle odezněl a údolí opět zahalilo ticho – dokonce zmlkli i ptáci. Výraz na Cimmeřanově obličeji nebyl o nic užaslejší než vyjevená tvář jeho společnice. Podíval se na svoji otevřenou dlaň, ujišťoval se, že mu ji dotek kamene nijak nepoznačil.</p> <p>„Všemocný Lughu,“ ozvala se konečně Étain. „Sama tomu nemůžu uvěřit. Pověsti nelhaly. Znamená to, Cimmeřane, že tobě bohové předurčili stát se králem.“</p> <p>Conan se mátožně otočil a pomalu se vracel k dívčině.</p> <p>„Co jsi cítil?“ zeptala se vzrušeně.</p> <p>„Teplo.“ Cimmeřanův pohled byl stále nepřítomný. „Na okamžik se mi zdálo, že se dotýkám měkké, hřejivé lidské kůže.“</p> <p>„To bylo tělo bohyně,“ vyhrkla Étain. „Samotná matka Země ti dala znamení. Přeje si, abys na své hlavě nosil královskou korunu!“</p> <p>„Ano, bylo mi věštěno, že jednoho dne budu vládnout vlastnímu království,“ přisvědčil Conan.</p> <p>„Myslel jsem, že se ti pouliční jasnovidci snaží jen zajistit si tučné spropitné. U Croma!“ Barbar nazlobeně potřásl hlavou, aby vyhnal z mysli zmatené pocity. „Vraťme se do tábora, kněžko. O tom, co se tu stalo, nemusí nikdo vědět. Souhlasíš?“</p> <p>„Pokud si to přeješ…“</p> <p>V tom nad údolí vzlétl varovný hlas rohu. Barbar a druidka se ohlédli k jižní vyvýšenině, jejíž odvrácený svah sloužil Sythgarům a Magrachům jako nocležiště.</p> <p>„Někdo se blíží k údolí,“ rozpoznal Conan signál. „Doufejme, že Ulberéinové.“</p> <p>„Doufejme.“</p> <p>Černovlasý obr a drobná druidka bez otálení vykročili zpátky k táboru. Spěchali.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Svítání se do Boartha Suíl vkrádalo jen pomalu a nenápadně, jakoby i samotné denní světlo mělo strach, že v ponurých hlubinách močálového lesa narazí na něco zlého a nepřátelského.</p> <p>Někde nablízku něco začvachtalo a Ergil se trhnutím probudil. Krátký spánek, do kterého upadl těsně nad ránem, byl plný děsivých vidin, takže ho v konečném důsledku ještě více vyčerpal. Meddhelmec se zkusil pohnout – a zaskučel bolestí. Tělo měl strnulé a ztuhlé; zapochyboval, zda se vůbec bude schopen postavit. Účinky drogy, kterou ho postavil na nohy Worthan, vyprchaly už během plavby přes jezero. Na břeh se vyplazil dočista vysílený. Zřejmě by zůstal bezvládně ležet v řídkém bahně v rákosí, kdyby k němu hučením deště najednou nepronikly odporné, nelidské, skřehotavé hlasy. Okamžitě si vzpomněl na Worthanova slova, že jezero obklíčili démoničtí přisluhovači Elderoth. Zarnon měl nad nimi moc a nepochybně je vyslal, aby uprchlíka hledali. Ergilovi bylo jasné, že tu nemůže zůstat. Posbíral poslední zbytky sil, zvedl se na nejisté nohy a potácivě se vydal v ústrety nočnímu pralesu. Ukrajoval krátké vzdálenosti, po nějakých deseti, dvanácti krocích se vždycky zastavil a ponořený v neproniknutelném stínu nějaké houštiny nebo skupinky stromů lapal po dechu a pozorně naslouchal. Když se přesvědčil, že hlasy netvorů zaznívají z dostatečné dálky, nebo dokonce nejsou slyšet vůbec, zase popoběhl o pár desítek stop. Za těchto okolností byl pro něho déšť, přestože byl studený a nepříjemný, vzácným spojencem. V hučení lijáku nejenže zanikly zvuky, které pohybem v úplné tmě chtě nechtě vydával, ale přívaly vody především okamžitě smyly jeho pachovou stopu. Díky tomu položil mezi sebe a jezero poměrně slušnou vzdálenost a nenarazil přitom ani na jednoho ghúla nebo draglina.</p> <p>Když už se ho únavou zmocnily mrákoty a nabyl částečnou jistotu, že pronásledovatele setřásl, poslepu si našel úkryt mezi kořeny vyvráceného stromu. Vecpal se do víceméně suché prohlubně, Walarond položil vedle sebe a stočil se do klubíčka jako kočka. Poté na sebe nahrnul hromadu tlejícího listí a drobných větviček. Pokusil se usnout, ale přestože byl úplně vyčerpaný, nezamhouřil oka. Nepřestával myslet na to, co zažil od chvíle, kdy ve společnosti domnělé Tairy opustil tábor pod Nealadhovou mohylou. Divil se sám sobě, že všechno přežil bez ztráty zdravého rozumu. Vzpomínky na okamžiky v Elde-Watar přicházely prudce jako práskání bičem, a když se mu podařilo na chvíli si zdřímnout, nemilosrdně ho probudily.</p> <p>Byla to příšerná noc. Když se probudil a uviděl, že do jeho úkrytu proniká kalné světlo úsvitu, připadalo mu to jako žehnající dotek samotného Mitry.</p> <p>Byl tu ale ten zvuk, který ho probudil. Ergil pevně sevřel čelisti, aby zabránil drkotání zubů. Ještě stále byl celý mokrý a třásl jím chlad. Když se podíval na vlastní ruku, položenou na rukojeti Walarondu, viděl, že je úplně bílá, s namodralým nádechem pod nehty.</p> <p>Vyčkával. Z kořenů vývratu stékala dešťová voda – kapky vesele bily do listí a mokré hlíny. Jiný zvuk nezachytil. Ještě chvilku se mlčky chvěl v blátivé prohlubni, a když ani potom nezaslechl nic podezřelého, pomalu se vyhrabal z listí.</p> <p>Opatrně, s dlaní na rukojeti meče, vylezl zpod vývratu. Pozorně se rozhlédl. Nikde nic, jen divoká spleť stromů a houštin. Odevšad crčela voda a mezi mechem porostlými kameny se převalovala řídká mlha.</p> <p>Zdálo se, že je sám.</p> <p>Přikrčeně postával nedaleko padlého stromu a pokoušel se určit světové strany. Kdyby se alespoň ukázalo sluníčko, otočil by se k němu levou tváří a vyrazil by na jih – jestli nepadne vysílením, dříve či později musí dorazit na Vysočinu. Jenže oblohu, jejíž útržky tu a tam prosvítaly skrz koruny stromů, zakrývala silná vrstva mračen. Poloha slunce se nedala určit ani odhadem. Navíc déšť důkladně spláchl Ergilovy vlastní stopy – nedokázal přijít ani na to, odkud sem přišel. Jestli se vydá do lesa jen tak nazdařbůh, klidně se může stát, že zabloudí zpátky k Elde-Watar.</p> <p>Ale nemůže jen tak postávat. Musí se hýbat, aby si rozproudil krev v těle a zahnal hlad. A jak jen to bude možné, sehnat něco k jídlu. Narovnal se, pověsil si opasek s Walarondem přes ramena a s tichou prosbou k Mitrovi, aby mu ukázal správný směr, vykročil proti zelené hradbě lesa.</p> <p>Zapleskání křídel ho varovalo ještě dříve, než se mu do uší zahryzl pronikavý skřek.</p> <p>Bleskově se otočil, zvedaje hlavu. Z korun stromů přímo nad ním se oddělil obludný obrovský okřídlený stín a vrhl se na něho jako jestřáb na zajíce. Walarond okamžitě vyskočil z pochvy. Ergil se mečem mocně rozehnal, ale udeřit nestihl. Odporně bledé tělo a blanitá křídla mu zakryly zorné pole, prudký náraz ho strhl do vodou nasáklého mechu. Do svalstva na hrudi a ramenou se mu zaťaly pazoury. Chraplavě vykřikl. Ani ne stopu od jeho tváře se rozšklebila tlama plná ostrých zubů a smradlavých slin. Došlo mu, že to je to poslední, co v životě vidí…</p> <p>Ale v okamžiku, kdy smrt už nořila pazoury do jeho hrudi a chystala se vyrvat z něho duši, v Ergilovi se znenadání něco zlomilo. Bylo to, jakoby se někde v jeho nitru přetrhla hráze s něčím, co se už dlouho snažilo prodrat na svobodu.</p> <p>Pevně uchopil jílec Walarondu a zdálo se mu, že do něho přes ruku, svírající meč, vtrhla záplava síly. Volnou levou rukou popadl draglina za hrdlo a prudce od sebe rozevřenou tlamu odstrčil. Netvor překvapeně zavřískal. Pravačkou Ergil obrátil Walarond, přiložil hrot k draglinovu boku a nelítostně vrazil čepel do houževnatého těla. Vběhla do něho až po záštitu. Obluda sebou křečovitě zaškubala a gejzír černé krve zalil už beztak špinavý a promočený rytířův oděv. Ještě pár záchvěvů, jedno bezmocné mávnutí křídly a monstrum se ochable svalilo na bok. Ergil se vyhrabal zpod třesoucího se křídla a vyskočil na nohy. Nechápal to, ale najednou byl plný energie. Vytrhl Walarond ze zdechliny a švihl jím, aby setřásl z čepele černou krev.</p> <p>Někde za ním se ozval zvuk běžících chodidel a vrčivé dravci hlasy. Otočil se a zaujal válečný postoj, svíraje meč v obou dlaních, hrot namířený proti nebi.</p> <p>Dalo se čekat, že draglin není na lovu sám. Z porostu se postupně vynořilo asi dvanáct přikrčených postav, opírajících se při chůzi o dlouhé kloubovité ruce. Bílá barva kůže ostře kontrastovala se sytou zelení pralesa. Při pohledu na Zabíječe a nehybné tělo u jeho nohou ghúlové zaváhali. Chvíli na válečníka z bezpečné vzdálenosti nenávistně vrčeli. Potom se jeden z nich, zřejmě ve snaze dokázat své vůdcovské postavení, odvážil popoběhnout do poloviny vzdálenosti mezi tlupou a rytířem. Z hrdla mu vyletělo vyzývavé zaštěkání.</p> <p>Ergil vycenil zuby v divokém úšklebku.</p> <p>„Dejme se do toho.“</p> <p>Lesem se rozlehl zlostný řev a ghúlové zaútočili.</p> <p>Bleskové seknutí a ušatá bledá hlava se roztočila ve vzduchu, rozsévajíc černé krůpěje. Surové kopnutí, tělo odletělo do houští a Walarond opět dopadl. Další ghúl odstrčil umírajícího druha, aby se mohl vrhnout na nepřítele. Stihl jen překvapeně otevřít tlamu, potom mu studená čepel rozštípla lebku… Ghúlové ustoupili, vydávajíce podrážděné skřeky. Takový účinný odpor nečekali.</p> <p>Ergil se rozkročil, pozvedl meč a sledoval, jak se příšery rozestavují kolem něj. I jejich primitivním mozkům bylo jasné, že jestli nechtějí chcípnout pod ostrou čepelí, musí na rytíře zaútočit najednou, společnými silami. Meddhelmec věděl, že druhý útok pravděpodobně nepřežije, ale byl rozhodnut bojovat do poslední kapky krve.</p> <p>Obklíčili ho a chystali se zasadit rozhodující úder.</p> <p>V té chvíli však okolní les ožil.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergil se v prvním okamžiku domníval, že ghúlům přiletěli na pomoc další draglinové. Vzápětí si však uvědomil, že ty postavy, které se najednou vynořily z korun stromů, nemají křídla. Přesto letěly, ladně a rychle. Bylo jich aspoň dvacet a každá z nich svírala v rukou zbraň, která byla jakousi kombinací oštěpu a meče – dlouhý, oboustranně nabroušený hrot na kůží opletené dřevěné násadě.</p> <p>Snesly se na bojiště jako hejno jestřábů. Ergil sotva stačil sledovat, co se vlastně děje. Podivné zbraně zasvištěly vzduchem. Překvapený vřískot ghúlů zanikl ve zvucích roztínaného masa a přesekávaných kostí, v chrčení a bolestném vytí. Rytíř s rozšířenýma očima sledoval, jak obludy padají k zemi, svíjejí se a umírají zamotané ve svých střevech a dusící se vlastní krví. Během několika úderů srdce bylo po všem. Z ghúlů zůstala hromada vlhkého, chvějícího se masa. Les obestřelo mírumilovné ticho.</p> <p>Meddhelmec se zmateně rozhlédl. Létající postavy okolo něj pomalu dosedaly na zem. Až teď si všiml, že to jsou všechno ženy: od děvčátka, které sotva překročilo práh dospělosti, až po zralou čtyřicátnici. Jedna druhé se podobaly tím, že byly štíhlé, přímo šlachovité, a úzké liščí tváře měly lemovány střapatými hřívami v barvě bledého zlata. Jejich oděvy sestávaly z jednoduše vypracovaných kůží a kožešin, které nebyly ani sešité, ale jen sešněrované dohromady. Místo bot měly chodidla a lýtka omotaná kožešinami převázanými dlouhými řemeny.</p> <p>Vypadaly divoce a nebezpečně. V očích jim ještě planula dravčí radost z předchozího zabíjení, ze zbraní a nahých rukou stékala černá krev ghúlů. Když nejstarší z nich udělala krok k Ergilovi, rytíř proti ní instinktivně pozvedl meč.</p> <p>Usmála se a Meddhelmec najednou věděl, že před ním nestojí žádná primitivní divoženka, ale vznešená a moudrá bytost, jejíž znalosti a schopnosti daleko přesahují úroveň poznání obyčejného smrtelníka.</p> <p>Sklonil meč.</p> <p>„Vítej, Zabíječi,“ promluvila válečnice. Byl to jazyk obyvatel Vysočiny, ale s podivným přízvukem. „Jsem Mhorag, královna čarodějnic. Už na tebe dlouho čekáme.“</p> <p>„Na mě?“ zeptal se překvapeně.</p> <p>„Jistě. Nejstarší z nás, vznešená věštkyně Lúin, měla vidění a předpověděla návrat mocného Zabíječe. Tvým osudem je vést boarthy do boje a pomoci nám vyhubit naše nepřátele. Potom bude Boartha Suíl opět patřit nám.“</p> <p>S těmi slovy Mhorag poklekla na levé koleno a sklonila hlavu na znamení oddanosti. Ostatní boarthy následovaly jejího příkladu.</p> <p>Ergil se rozhlédl po kruhu klečících čarodějnic. Nedokázal říci proč, ale měl v té chvíli co dělat, aby v sobě zadusil hysterický smích.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Vladyka Eogan byl ze tří eirrů nejstarší. Vlasy, nad čelem už pozvolna řídnoucí, měl bohatě zdobené stříbrem, stejně jako mohutné vousy. Jeho tvář byla snědá a pokrytá nepřehlednou spletí jizev a hlubokých vrásek, takže připomínala kůru starého stromu. Vládce Ulberéinů byl šlachovitý a žilnatý a ještě o něco menší než Cernach – Ranskerovi sahal sotva po ramena. Přes to všechno z toho mužíčka doslova tryskala energie. Když seskočil z válečného vozu a zamířil k hlavnímu stanu, před kterým ho čekali Ransker a Cernach, jeho družina měla co dělat, aby s ním udržela krok.</p> <p>„Aby vás cholera schvátila!“ pozdravil vespolek. Jeho hlas muselo být slyšet i v nejodlehlejším koutě tábora. Rázně přikročil k Cernachovi a doslova mu vytrhl z prstů roh s pivem.</p> <p>„Vítej, starý vlku,“ řekl vůdce Magrachů, kysele pozoruje, jak jeho pivo mizí v Eoganově hrdle. „Jakou jste měli cestu?“</p> <p>„Nech si ty sprosté řeči, Cernachu,“ vrazil mu starý Ulberéin prázdný roh zpátky do ruky. „Nevidíš mě rád a mně se taky zvedá žaludek při pohledu na tvou hnusnou držku, tak se nebudeme tvářit jako nejlepší kamarádi. Kdyby tady nebyla ta posraná záležitost s tím stokrát prokletým zkurvysynem Dutrachtem a jeho tisíckrát prokletými hyperborejskými kumpány, nevydržel bych ve tvé přítomnosti ani tak dlouho, jako mému koni trvá vyprdnout jeden voňavý koláč. Tááák,“ zmlkl Eogan na chvíli, aby se nadechl a důkladně se rozhlédl, „jsou v tomhle táboře jen samí zbabělí psi, neboje tady i někdo připravený k boji?“</p> <p>„Žádný strach,“ zchladil ho Ransker. „Sythgarové a Magrachové se už nemohou dočkat, kdy uvidí hradby Allaronu.“</p> <p>„Hradby Allaronu?“ vyprskl prošedivělý Ulberéin. „Lughovy zuby, vy tady opravdu jen sedíte na prdelích a chlastáte ty chcanky, které Cernach přejmenoval na pivo! Jaký Allaron? Dutracht nám přece vyrazil naproti.“</p> <p>Oběma vladykům i kolem stojícím válečníkům zkameněly tváře.</p> <p>„No co zíráte jako panna na nahatého chlapa?“ hulákal Eogan dál. „Kdybyste vyslali špehy na sever, zjistili byste, že Dutracht a Dargadaan – ať jim uhnijí koule, zkurvencům – pochodují i s celým vojskem rovnou sem k údolí. Nejpozději dnes v noci budou tady.“</p> <p>Ransker se zhluboka nadechl. „Kolik jich je?“</p> <p>„Asi dva tisíce posraných allarských a táin-conorských zaprodanců.“</p> <p>„Divné,“ mračil se Ransker. „Jsme v přesile, tak proč nezůstali v Allaronu? Tam by je chránilo opevnění a získali by tak mnohem výhodnější pozici.“</p> <p>Eogan si odplivl dírou v polámaných zubech. „To netuším, chlapče, ale moji vyzvědači mezi nimi zahlédli i dobré dva tucty hyperborejských hovnožroutů. Jestli proti nám použijí ty svoje čarodějnické hromy a blesky…“</p> <p>„Klidně to můžou zkusit.“</p> <p>Válečníci otočili hlavy. Dvě postavy v pláštích, jedna malá a útlá, druhá neobyčejně robustní, vstoupily do kruhu vladyků a členů družin.</p> <p>„Z magie Hyperborejců nemusíte mít strach,“ dodala Étain. „O Aelthana a jeho poskoky se postaráme my, druidi.“</p> <p>„Výborně.“ Eogan si přeměřil kněžku významným pohledem a v širokém úsměvu předvedl svůj řídký chrup. „Tvoje mladší dcera, Ranskere? Rozkošná. Škoda, že je z ní druidka. Nabídl bych ti za ni… deset krav!“</p> <p>Z Étaininých očí sálal chlad, ale Eogan si toho nevšímal. Jeho zrak spočinul na Conanovi.</p> <p>„Cha! – a tohle musí být ten Cimmeřan, o kterém mi vyprávěl Braghe. Ano, ano, určitě je to on. Poznám Cimmeřany. Občas, když nemají co jíst, překročí hory a snaží se nám odehnat dobytek. Lovíme je jako škodnou zvěř. Já sám mám na domě přibitých pár černovlasých hlav!“</p> <p>Conan zúžil oči. „Odveďte toho starce dozadu na lůžko, ať v klidu dodýchá. Nebo mu mám zlomit vaz, aby se zbytečně netrápil?“</p> <p>Eoganova ruka bleskově vylétla k jílci meče. „Poslouchej, ty zkur…“</p> <p>„Na to teď nemáme čas!“ vstoupil mezi ně Ransker. „Ze severu se blíží množství hlav, kterými budeme moci vyzdobit své domy. Potíž je v tom, že jsou ještě stále spojené s krky. Měli bychom vymyslet co nejúčinnější způsob, jak je oddělit a přitom nepřijít o ty své!“</p> <p>„Nechápu, co tady chceš vymýšlet,“ opět si odplivl Eogan. „Jednoduše se na ně vrhneme a všechny pozabíjíme!“</p> <p>Conan zpražil starého Ulberéina pohrdavým pohledem a obrátil se k Ranskerovi.</p> <p>„Eirre, myslím, že tohle údolí je pro boj jako stvořené…“</p> <p>„Cože?!“ zvolal Cernach. „Půda, na které stojí Aird-Oswin, je přece posvátná…“</p> <p>„Tím lépe,“ přerušila ho Étain. „Matku Zem potěší, když ji napojíme krví našich nepřátel.“</p> <p>Ransker se neubránil úsměvu. „Správně. Cimmeřane, pokračuj. Rádi si poslechneme každou dobrou radu. Tady na Vysočině jsme zvyklí spíše na malé potyčky, muž proti muži, tváří v tvář. S vedením velkých bitev nemáme zkušenosti. Ty jsi sloužil v obrovských armádách jižních království, některým jsi dokonce velel. Víš, jak to chodí, když se na válečném poli střetne několik tisíc válečníků.“</p> <p>„Zažil jsem pár skvělých masakrů, to je pravda,“ přisvědčil Conan. „Složitým válečným strategiím jsem sice nikdy nepřišel na chuť, ale jeden nápad bych přece jen měl. Podívejte,“ otočil se a ukázal nad údolí na vzdálený, v ranním šeru se topící protilehlý svah. „Dutrachtovo vojsko přijde ze severu. Z té strany je do údolí stejně dobrý přístup jako odtud z jihu. Budou mít tedy asi stejně výhodné postavení jako my. O výsledku bitvy by tedy mohlo rozhodnout, kdo využije úbočí na východní a západní straně.“</p> <p>Ransker zamyšleně přikývl. „Ano. Jestli obsadíme ty hřebeny, můžeme na Dutrachta udeřit ze tří stran. Padne do pasti.“</p> <p>„Přesně to jsem měl na mysli. Navrhuji, aby Ulberéinové a Magrachové zaujali postavení na těch vyvýšeninách. Jsou dost strmé, tak to bude chtít hlavně pěšáky, nanejvýš jezdce. Ostatně, válečné vozy budeme potřebovat pro čelní útok. Až Allarové a Táin-Conorové vpochodují do údolí, naše hlavní síla, tedy Sythgarové, se s nimi srazí čelně. Až potom, na dohodnuté znamení, zaútočí ze stran Eoganovi a Cernachovi pěšáci a jezdci. Ulberéinové a Magrachové na vozech by mohli obejít údolí a udeřit na nepřátele zezadu. Sevřeme Dutrachta do kleští a nelítostně ho rozmačkáme.“</p> <p>„Jestli budeme mít štěstí a neodhalí naše plány předčasně,“ utrousil Eogan.</p> <p>„Na štěstí spoléhají jen blázni,“ prohlásil Ransker. „Pošlu na severní stranu údolí ozbrojené hlídky, aby zabránily Dutrachtovým vyzvědačům přikrást se a vyslídit pohyb našich oddílů.“</p> <p>„Nejen to. Musí dát pozor i na to, aby do nepřátelského tábora neproklouzl nikdo z nás,“ doplnil Conan.</p> <p>Podívali se na něho.</p> <p>„To znělo, jako bys někoho z nás podezíral ze zrady,“ mračil se Cernach.</p> <p>„S něčím takovým je třeba počítat vždy.“</p> <p>„A co jestli nás zradíš ty? Jsi cizinec, voják…“ Magrachský náčelník náhle zmlkl, když uviděl výraz v Conanově tváři.</p> <p>„Spřáhnout se se psy, kteří posluhují tlupě hyperborejských čarodějů?“ zavrčel barbar. „U Croma, eirre, víckrát už nic podobného nevyslovuj, nebo se ode mě dočkáš odpovědi, která se ti vůbec nebude líbit. Dobře ti radím.“</p> <p>Cernachovi se nahrnula krev do tváře, ale Cimmeřan si ho už nevšímal. Pokynul Ranskerovi, otočil se na patě a zamířil k místu, kde zanechal svého koně a výstroj. Sythgarský náčelník ho vyprovodil pohledem a pak se otočil k ostatním mužům.</p> <p>„Je nejvyšší čas přestat řečnit a začít jednat. Jestli Dutracht skutečně už dnes dorazí k údolí, musíme se dát do pohybu. Čím dříve zaujmeme výhodné pozice, tím účinnější bude náš úder na nepřítele.“</p> <p>Když se zakrátko vladykové rozešli do tábořišť svých klanů, jemné mrholení se změnilo v déšť. Zlatá nitka blesku rozčísla oblohu na severu a nad údolí se přihnalo dunění hromu.</p> <p>Od Allaronu se blížila bouřka.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmnáctá – Palác čarodějnic</strong></p> <p>Blesk musel udeřit velmi blízko. Zvuk hromu zněl jako tisíckrát znásobené prasknutí stromu, v jehož dutině zamrzla voda a nemilosrdně roztrhla stoletý kmen na dvě části. Ergil s obavami vzhlédl.</p> <p>„Žádný strach,“ řekla Mhorag. „Toto místo je opředeno mocnými kouzly. Chrání nás před vetřelci a nepřátelskými silami, ale i před přírodními živly.“</p> <p>Sídlo létajících čarodějnic bylo ukryto hluboko v srdci lesa, v té nejnedostupnější části – od ostatního světa ho oddělovaly široké plochy zrádných bažin a neproniknutelných houštin, skrz které by se žádný člověk neprodral ani s nejostřejší sekerou v ruce. Ergil sám se sem dostal jen díky tomu, že ho dvě boarthy uchopily mezi sebe a přeletěly s ním nad všemi překážkami. Když ho nakonec postavily na zem a Mhorag prohlásila, že jsou na místě, nejdřív nic nechápal. Před sebou viděl jen další divokou spleť stromů a trnitých houštin. Vzápětí však královna čarodějnic udělala zvláštní gesto, porost se před nimi rozestoupil a rytířovu zraku se zjevil nevelký temný vchod. Beze slova následoval boarthy do vlhkého, tlejícím listím vonícího přítmí. Na Mhoragin pokyn se houštiny opět zavřely.</p> <p>„Vítej v Boarta Lar, Paláci čarodějnic,“ řekla královna.</p> <p>Kráčeli dlouhou tmavou chodbou. Ergil si nejdřív myslel, že jsou v nějaké jeskyni. Potom si ale jeho oči přivykly na šero a on překvapeně zjistil, že stěny tunelu tvoří hustě propletené kmeny stromů a keřů. Co ho zaskočilo ještě více, tyto kmeny a větve nebyly osekané a opracované, ale živé, se zeleným listím a kořeny zapuštěnými v měkké půdě. Samy rostly a splétaly se tak, že vytvářely nejen takovéto chodby, ale – jak se Ergil brzy přesvědčil – i místnosti nebo dokonce celé dvorany. Všechno osvětlovalo zvláštní rozptýlené světlo bez viditelného zdroje. Mladíka napadlo, že by ho mohly vydávat nějaké fosforeskující houby nebo rostliny, ale nic podobného nezahlédl, a tak přisoudil původ záře magii. Ostatně, nebylo pochyb o tom, že celý tento živý palác je dílem kouzel.</p> <p>Jak se rytíř a jeho průvodkyně nořili hlouběji do podivného zeleného labyrintu, potkávali další boarthy. Zlatovlasé, bosé bytosti v zářivě bílých tunikách si nečekaného návštěvníka zvědavě a beze strachu prohlížely. Ergil z toho měl rozporuplné pocity. Boarthy byly sice bez ohledu na věk nepozemsky půvabné, ale zároveň z nich vyzařovalo něco nebezpečného, přímo děsivého. Podvědomě čekal, kdy se ty dokonale tvarované obličeje změní ve tváře šelem s kočičíma očima a vyceněnými dravčími tesáky.</p> <p>Mhorag propustila členky své družiny a zavedla Ergila do rozlehlé komnaty, jejíž na zdejší poměry honosný vzhled dával tušit, zeje to královský příbytek. Vládkyni čarodějnic tu očekávaly dvě mladičké boarthy. Na Mhoragin pokyn začala jedna z nich pomáhat královně z oděvu a druhá se šikovnými prsty pustila do rozepínání a rozšněrovávání Ergilovy zbroje. Rytíř byl natolik otupený únavou a množstvím nedávných zážitků, že na nějaké rozpaky nezůstávalo v jeho mysli místo. Lhostejně nechal děvče, ať ho postupně zbaví všech částí oděvu.</p> <p>Venku opět zahřmělo a odkudsi shora k nim dolehlo vzdálené hučení lijáku. Na les padaly přívaly vody, ale skrz strop komnaty, tvořený hustou spletí větví obsypaných svěžím listím, nepronikla ani jediná kapka.</p> <p>Ergil, teď už docela nahý, se nechal mladou boarthou odvést do zadní části dvorany. Nacházelo se tady malé, uměle vytvořené jezírko. Dno pod asi tři stopy hlubokou, křišťálově čistou vodou, bylo vyloženo hladkými kameny. Rytíř do jezírka poslušně vstoupil. Očekával chlad, ale k jeho překvapení byla voda příjemně teplá. S tlumeným povzdechem se do něj ponořil. Zlatovlasé děvče jediným pohybem vyklouzlo z tuniky, spustilo se do jezírka a začalo Meddhelmci třít tělo a omývat ho svými drobnými dlaněmi. Ergil vychutnával její hebké doteky bez postranních úmyslů. Cítil, jak se mu svaly, ztuhlé chladem a námahou, postupně uvolňují. Zároveň se ho zmocňovala čím dál větší únava. Bylo to, jako by mu srdce s každým tepem vysílalo do žil další dávku sladkého otupení. Přivřel oči.</p> <p>„Ještě ne.“ Zašplouchání rozehnalo jeho dřímotu. Vzhlédl a zrak mu sklouzl po nahém těle Mhorag. „Budeš se moci prospat a odpočinout si,“ ponořila se královna čarodějnic do vody, „ale ještě předtím tě odvedeme před vznešenou Lúin. Abys před ní mohl předstoupit, musíme z tvého těla a vědomí odstranit i ty nejposlednější zbytky nečistých kouzel z Elde-Watar. Možná to nebude moc příjemné. Jsi připraven?“</p> <p>Ergil pohlédl Mhorag do očí a pomalu přikývl. Vládkyně čarodějnic mu připomínala Ranskerovu ženu Annwen – i ona už měla roky svého mládí za sebou, ale její krásu to skoro vůbec nepoznamenalo. Spíše naopak – její zralá ženskost přitahovala Ergilovu pozornost více než křehké, téměř ještě dětské půvaby služebnic.</p> <p>To už se i druhé děvče zbavilo šatů a vklouzlo do jezírka. Zatímco mladičké boarthy se každá z jedné strany přitulily k jeho ramenům, královna beze slova přitiskla svá prsa na jeho hruď, stehny mu obemkla bedra a pevně ho objala. Byl zmatený, ale nebránil se. Když sklonila rty k jeho ústům, opětoval polibek. Zpočátku byla opatrná – jako by ho rty a špičkou jazyka jen jemně ochutnávala. Nakonec se však jejich ústa spojila v polibku, jakým si navzájem projevují vášeň skuteční milenci.</p> <p>A potom to přišlo.</p> <p>Ergilem to škublo a bezmocně kolem sebe zašmátral, ale mladé boarthy ho mezi sebou pevně sevřely a znehybněly. Tak, jak se do něho pomocí odporného polibku Ulsur dostala ona cizí, zkažená, hnilobou chutnající moc, tak nyní pocítil prudký nápor očistné síly. Bylo to stejné, jako když mu Worthan dal vypít posilující elixír, ale tentokrát to nezasáhlo jen jeho tělo, ale i mysl. Hrůza, která mu v uplynulých dvou dnech zapustila do mozku své spáry, aby se později mohla vracet ve zlých snech a oslabovat jeho vůli, byla poryvem Mhoraginy moci doslova rozmetána. Všechno, co zažil v Elde-Watar, začal Ergil najednou vnímat jako zkušenost jiného člověka: strach se najednou vytratil a v jeho vědomí zůstal jen mrazivý hněv a touha po kruté, promyšlené pomstě.</p> <p>Mhorag odtrhla svá ústa od Ergilových. Rytíř se prudce nadechl, jako člověk, který příliš dlouho plaval pod hladinou. Tělo, ještě před chvílí křečovitě napnuté, s vlnícími se svaly a naběhlými žilami, se náhle uvolnilo. Hlavu opřel o okraj jezírka a hruď se mu zvedala zrychleným dechem. Služebnice ho opustily.</p> <p>Mhorag také potřebovala čas, aby se vzpamatovala. Kouzlo ji vyčerpalo. Lehla si vedle rytíře a oddechovala.</p> <p>Byl to Ergil, kdo se první posadil, protřel si tvář a rozhlédl se jasným pohledem. Zdálo se mu, že všechno teď vidí mnohem zřetelněji, že věci mají najednou jasnější barvy a více ostrosti. Ohlédl se po královně.</p> <p>„Zaveď mě k vaší věštkyni, Mhorag. Chci slyšet, jaký osud mi určilo její proroctví. Vím, že musím jednat. Jinak budoucnost Boartha Suíl a celé Vysočiny bude patřit temnotě.“</p> <p>Vládkyně čarodějnic se posadila a rty jí zkrášlil unavený úsměv.</p> <p>„Teď jsi promluvil jako skutečný Zabíječ.“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Bouřka útočila na Boartha Lar s čím dál větší silou – jakoby skutečnost, že sejí nedaří proniknout do čáry ochraňovaného sídla čarodějnic, vystupňovala její zuřivost. Hromobití připomínalo dunění válečných bubnů a liják hučel jako neustále dorážející mořský příboj.</p> <p>Mhorag vedla Ergila dlouhými temnými chodbami do odlehlých, zdánlivě neobydlených částí lesního paláce. Oba měli na sobě čisté bílé sutany – ve všudypřítomném šeru a přítmí vypadali tak trochu jako snové zářící přízraky. Na konci úzký tunel vyústil do rozlehlého prostoru. Ten byl obklíčen spletí stromů, jejichž koruny jakoby se vysoko nad touto přírodní dvoranou objímaly a vytvářely tak živou klenbu. Ze šedozelené, mechem obrostlé skalní stěny nalevo tryskal čistý pramen. Rytíř a boartha překročili vesele zurčící bystřinu a na královnino znamení se zastavili. Ergil se se zájmem rozhlédl. Koberec svěží trávy tu zdobilo množství pestrobarevných květů, kolem kterých bezstarostně poletoval hmyz. Mladík usoudil, že toto místo musí mít velmi silnou magickou auru – skrz husté koruny stromů sem totiž nepronikalo sluneční světlo, takže tráva ani květy by tu za normálních podmínek určitě nepřežily.</p> <p>„Kde to jsme?“ zeptal se královny čarodějnic, když nějakou dobu mlčky stáli a nic se nedělo.</p> <p>„V příbytku vznešené Lúin,“ odvětila Mhorag šeptem.</p> <p>Zamyšleně se rozhlédl. „Nevidím ji.“</p> <p>„Je přímo před námi. Musíme počkat. Sama se rozhodne, kdy nás přivítá.“</p> <p>Ergil se nechápavě podíval před sebe. Za rozkvetlou loukou viděl jen spleť rozkošatělých kmenů, břečťanem obepnutých větví a listy obsypaných keřů. I když, nyní si všiml…</p> <p>Vznešený Mitro!</p> <p>Byla tam. Drobná, seschlá, malý uzlík vrásčité tmavé kůže a kloubovitých končetin. Její oděv vypadal jako ušitý z listí a seděla na něčem, co připomínalo dřevěný samorost, náhodou vytvarovaný do podoby sedátka s opěradlem. Byla tam, od chvíle kdy dvojice vyšla z tunelu, takže Ergil po ní několikrát musel přeletět pohledem. Přesto si jí vůbec nevšiml – tajemná vědma splynula s prostředím, jako by byla součástí okolního lesa.</p> <p>Potom se Lúin pohnula. Pomalu, rozvážně vzlétla i se svým podivným křeslem, ze kterého na všechny strany trčely větvičky a kořeny, a přiblížila se k hostům. Zastavila kousek před nimi, vznášejíc se asi tři stopy nad zemí.</p> <p>Byla nesmírně stará. Když se jí Ergil podíval do očí, uviděl v nich paměť mnoha věků. Uctivě sklonil hlavu.</p> <p>„Zabíječi,“ řekla věštkyně místo pozdravu. Mhorag vydechla a spokojeně se usmála – zjevně na toto potvrzení rytířovy totožnosti s napětím čekala.</p> <p>„Prošel jsi dlouhou cestou,“ pokračovala Lúin, „a mnoho jsi toho vytrpěl. Viděl jsi hrůzy v Elde-Watar. Obludnosti, které by mnohé připravily o rozum.“ Tázavě zvedla obočí, čímž sejí vytvořilo na čele asi sto dalších vrásek.</p> <p>Ergil mlčky přikývl.</p> <p>„Ale přežil jsi to a zdáš se být v pořádku,“ zkoumala ho stařena pohledem. „Jsi velmi silný. Ve tvém podvědomí dříme Tyrgorova statečnost. Vidím, že tě Mhorag zbavila zbytků temných kouzel a vyhnala z tvé duše strach. Řekni, co nyní cítíš při vzpomínkách na uplynulé dny?“</p> <p>„Hněv,“ přiznal mladík. Věděl, že z očí do očí této záhadné bytosti nic jiného než naprostá upřímnost nemá smysl. „A také nenávist a touhu po pomstě.“</p> <p>„Tak. Nebraň se těm pocitům. Jsou úplně přirozené. Dávej ale pozor – nesmíš jim dovolit, aby tě zaslepily a vzaly ti schopnost střízlivě uvažovat. Čerpej z nich sílu a využij je k tomu, aby ti pomohly zničit nepřítele.“</p> <p>Pomalu přikývl. „Myslím, že ti rozumím.“</p> <p>„Dobře,“ usmála se stará boartha. „Čeká tě totiž krutý boj. V něm budeš muset dokázat, že jsi pravý Zabiječ.“</p> <p>„Walarond bude pít krev.“</p> <p>„Ó, to jistě bude,“ zachichotala se Lúin pobaveně. „A stane se to už brzy, protože čas, kdy Boartha Suíl bude opět panstvím nás, čarodějnic, je blízko. Cítím, že z Hadího vejce je každý den v obrovských množstvích čerpána energie. Nepochybně bude zneužita k něčemu zlému, k probuzení těch nejodpornějších temných sil. Ty víš, co to má být. Mluv.“</p> <p>Ergilovi potemněla tvář. „Zarnon. Nasává do sebe moc z Lughovy relikvie. Chce se stát polobohem, démonem, aby mohl osvobodit Elderoth a přivést ji zpět na tento svět.“</p> <p>Lúin a Mhorag mlčely a jejich tváře jakoby zastřel stín.</p> <p>„Ale ještě předtím,“ pokračoval Meddhelmec, „Chce se stát pánem Vysočiny. A to znamená porazit spojené síly Sythgarů, Magrachů a Ulberéinů.“</p> <p>„Tak na to chce použít ty mrchožrouty, shromážděné v lesích u jezera,“ zamračila se Mhorag.</p> <p>„Přesně tak,“ přisvědčil Ergil. „Nesmírná moc, kterou do sebe načerpá z Hadího vejce, mu umožní otevřít jakousi magickou bránu, skrz kterou vyšle netvory přímo proti Ranskerovu vojsku.“</p> <p>„To je zlé,“ řekla Lúin. „Kdy se to má stát?“</p> <p>„Dnes v noci Zarnon a jeho přisluhovači na Vysočině otevřou trhlinu v prostoru. Za svítání jí projdou ghúlové a draglinové a zaútočí na horaly.“</p> <p>„Bohové,“ sykla Mhorag. „Nezbývá nám mnoho času. Musíme ten obludný plán překazit.“</p> <p>„O tom není pochyb,“ přitakala věštkyně. „Zřejmě se nám nepodaří zabránit Zarnonovi, aby otevřel magický portál, ale můžeme se postarat o to, aby přes něj neměl kdo projít.“</p> <p>Ergil k ní obrátil pohled. „Útok?“</p> <p>„Správně. Vrhneme se na ty zplozence temnot a do jednoho je pozabíjíme,“ vyhlásila Mhorag rázně. „Od doby kdy Hyperborejci obsadili ostrov, připravujeme se tady v Boartha Lar na odvetný úder. Jestli teď nastal čas, abychom vytáhly na Elde-Watar, nebudeme váhat.“</p> <p>„Uvědomuješ si, královno, že ghúlů a draglinů je obrovské množství? Údajně celé stovky…“</p> <p>„Je jich asi tři sta,“ potvrdila vládkyně čarodějnic. „V lesích kolem jezera se ukrývají naše sestry a vědí o všem, co se tam děje.“</p> <p> „Tři stovky požíračů mrtvých,“ mračil se Ergil. „V jakém počtu na ně chcete udeřit?“</p> <p>„Je nás bezmála sto.“</p> <p>Rytíř na ni vrhl pohled, ke kterému nemusel přidat žádná slova. „Ta přesila nic neznamená,“ namítla Mhorag. „Viděl jsi přece, jak rychle jsme si poradily s těmi ghúly ráno v lese. A to jsme ani nepoužily žádnou magii.“</p> <p>„Kromě toho máme tebe,“ nespouštěla Lúin pohled z Ergila. „Netoužíš snad po tom, aby to páchnoucí sídlo démonů zmizelo z povrchu zemského? Nechceš potrestat to ohavné zlo, kterého jsi byl v Elde-Watar svědkem?“</p> <p>„Víc než cokoliv jiného, vznešená. Jenže ten útok si vyžádá příliš mnoho obětí…“</p> <p>Věštkyně se nečekaně naklonila dopředu a vzala Ergilovu pravačku do svých studených, žilnatých rukou. Mladík na ni zaskočeně pohlédl a vzápětí už nedokázal odtrhnout pohled – bylo to, jakoby ho najednou spoutala neviditelná síť, vystřelená z boarthiných očí.</p> <p>„Nyní mě pozorně poslouchej, rytíři.“ Řekla pomalu, kladouc důraz na každé slovo. „Nic z toho, co jsi v poslední době zažil, se rozhodně nestalo náhodou. Viděl jsi ukrutnosti a hrůzy, jaké sis předtím nedokázal ani představit. Zažil jsi běsnění temných sil, viděl jsi krev a umírání, hleděl jsi smrti do tváře. To všechno byly zkoušky osudu – a ty jsi obstál a vyšel z nich o mnoho silnější, než jsi byl kdykoliv předtím. Musel jsi trpět, aby ses konečně stal pravým Zabíječem. Došel jsi na konec cesty.“</p> <p>Někde nesmírně daleko zahřmělo.</p> <p>„Vím, že ses setkal s Lughem,“ pokračovala Lúin. „Dotkl se tě prostřednictvím druidky a probudil v tobě schopnosti, které jsi zdědil po svých předcích. Jen si vzpomeň, co jsi cítil dnes ráno, když jsi zabil toho draglina.“</p> <p>„Ale odkud víš…“</p> <p>Stařenin shovívavý úsměv Ergila zarazil uprostřed věty. Přikývl.</p> <p>„Cítil jsem příliv síly. Když jsem sevřel v dlani Walarond, jako by mi do žil vlil oheň.“</p> <p>„Správně. Stále měj na paměti, že v této čepeli jsou zakleta Lughova kouzla. Je to nesmírná moc a ve tvých rukou se stane skutečným nástrojem zkázy těch, co zaprodali duše Elderoth. Když probudíš sílu meče, stanete se ty a to ostří jedinou bytostí, zbraní, která nemilosrdně uvrhne do záhuby všechny přisluhovače temnot.“</p> <p>Ergil cítil, jak se celé jeho nitro chvěje. „Nevím, zda to dokážu…“</p> <p>„Dokážeš. Přestaň o sobě pochybovat. Musíš si být jistý sám sebou i svou silou – jako tehdy, když jsi ponořil Walarond do černého draglinova srdce. Měla jsem vidění, ve kterém jsem tě spatřila, jak vedeš boarthy do boje a triumfuješ nad Zlem. Jsi vyvolený.“</p> <p>Lúin pustila Ergilovy ruce. Neviditelná síť se protrhla a rozplynula. Zhluboka se nadechl.</p> <p>„Nyní jdi,“ pokynula věštkyně. „Do večera je ještě dost času. Odpočiň si, potřebuješ trochu spánku. Jakmile se setmí, musíte vyrazit.“</p> <p>„Okamžitě dám zavolat sestry,“ řekla Mhorag.</p> <p>„Udělej to,“ přikývla Lúin. „Na tuto chvíli jsme dlouho čekaly. Přišlo to najednou, ale boarthy jsou připraveny. Nesmíme otálet. Jde o víc než jen o osud Boartha Suíl a Vysočiny. V sázce je budoucnost celého Severu. Ať Lugh stráží vaše kroky.“</p> <p>Když královna a rytíř opouštěli příbytek věštkyně, někde v dálce doznívalo hromobití. Zdálo se, že bouřka utichá, ale Ergil věděl, že je to jen klamný dojem.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Krátce po setmění se liják změnil ve vytrvalé mrholení, nehlučně padající na svahy Vysočiny.</p> <p>Gwyrnall a Étain spěchali táborem Ranskerova vojska: dvě postavy v přízračně bílých kutnách. Kapuce měli stáhnuty hluboko do tváří. Čepele srpů na opascích ze zlatých kroužků se zlověstně blýskaly odrazem ohňů.</p> <p>Táborem se rozléhal čilý ruch. Horalové se rychle vzpamatovali z počátečního překvapení, vyvolaného zprávou o blížícím se Dutrachtovi. Postupně je ovládla nedočkavost a vzrušení z nadcházejícího krveprolití. Když pozdě po poledni hlídky ze severního konce údolí ohlásily, že od Allaronu se blíží početné hordy ozbrojenců, v táboře zavládla zvláštní nálada: chvějivá nervozita se smísila s barbarskou touhou po boji a výsledkem byla hlučná, mírně nepříčetná veselost, šířící se táborem jako nakažlivý smích. Pod jednoduchými přístřešky z narychlo nasekaných kůlů a na nich natáhnutých kůží a pláten se rozhořely ohně. Všude okolo se hojně pilo, zpívalo a vedly se chvástavé řeči o tom, kdo ukořistí více allarských a táin-conorských hlav. Pravda, nejlépe se síla a válečná zručnost dokazovaly v pěstních soubojích, takže nocí se každou chvíli rozléhaly údery, křik a hlasité povzbuzování.</p> <p>Dvojice druidů věnovala dění v táboře jen málo pozornosti. Rychlým krokem došla k největšímu stanu těsně pod hřebenem. Étain odhrnula kožešinu ve vchodu, nechala Gwyrnalla projít a vešla za ním.</p> <p>V dočasném příbytku vladyky Ranskera bylo sucho a teplo. Nad kameny obloženým ohništěm se v objemném kotli vařilo skopové. Dokola seděli eirrové, jejich ženy, klanoví hodnostáři a nejvýznamnější členové družiny, dohromady bezmála čtyřicet lidí. Otrokyně sotva stačily dolévat pivo a medovinu a stanem zněly překřikující se hlasy. Jako všude v táboře, i tady panovala neobyčejně dobrá nálada. Horalové věděli, že zítra touto dobou už možná budou na cestě zpátky do lůna matky Země, a proto se snažili vychutnat radosti života, jak jen to Šlo.</p> <p>Jakmile vstoupily dvě postavy v bílém, přítomní ztichli a otočili tváře k příchozím.</p> <p>„Gwyrnalle, Étain,“ přivítal je Ransker a pozvedl stříbrem okovaný roh. „Pojďte si k nám přisednout. Pití je dost a i jídlo už bude co nevidět hotové.“</p> <p>Druidi si stáhli z hlav mokré kapuce. Oba se tvářili více než vážně. Zůstali stát.</p> <p>„Obávám se, eirre, že na hodování nám nezbývá čas,“ promluvil Gwyrnall. „Boj už začal.“</p> <p>Ranskerovi ztuhla tvář. „Cože? Jak to myslíš?“</p> <p>„Kouzla.“ Étain udělal krok dopředu. „Na severní straně údolí byla probuzena magie.“</p> <p>„Velmi mocná magie,“ přikývl Gwyrnall. „Cítili to všichni druidi, dokonce i ti nejmladší a nejnezkušenější. Hyperborejští čarodějové neztrácejí čas. Hned po příchodu začali s přípravou magického útoku.“</p> <p>„Zaútočí dnes v noci?“ zneklidněl Cernach.</p> <p>„To nemůžu s jistotou říci,“ zavrtěl starý druid hlavou. „Zřejmě teprve začali shromažďovat své síly. S největší pravděpodobnější na nás všechno to nečisté Zlo vrhnou až ráno, až se vojska pohnou proti sobě – ale spoléhat se na to nemůžeme, přirozeně…“</p> <p>Vchod do stanu se náhle rozhrnul a dovnitř vkročil rozložitý stín. Všichni k němu obrátili zvědavé pohledy. Conan beze slova došel do středu stanu, vzal si od jedné z otrokyň džbán s pivem a několika doušky ho vyprázdnil. Horalové ho užasle sledovali. Obrovitý válečník byl celý promočený a zamazaný od bláta. Černou hřívu měl ve vlhkých pramenech přilepenou ke krku a šíji. Když dopil a odložil džbán, dřepl si k ohni a natáhl k plamenům otevřené dlaně.</p> <p>„Cimmeřane,“ přerušil nechápavé ticho Ransker. „Už jsme tě začali postrádat. Kam ses ztratil?“</p> <p>Conan si odhrnul z tváře mokré vlasy. Odraz ohně proměnil jeho modré oči v lesklé střípky ledu.</p> <p>„Byl jsem na severním konci údolí,“ oznámil. „Trochu se porozhlédnout po Dutrachtově táboře.“</p> <p>Stanem zazněly vzrušené hlasy.</p> <p>Ransker se tvářil neurčitě. „Myslel jsem, že naše hlídky mají zabránit pohybu vyzvědačů oběma směry. Jak se ti podařilo proklouznout až k nepřátelskému ležení?“</p> <p>Conan na něho pohlédl a koutky úst se mu zvedly v náznaku blahosklonného úsměvu. Neřekl ani slovo. Vládce Sythgarů odevzdaně pokrčil rameny.</p> <p>„Co na tom záleží?“ zabručel po chvíli. „Vyprávěj, co jsi viděl. Byl jsi blízko?“</p> <p>„Tak blízko, že jsem mohl hodit dýku a zasáhnout Dutrachta přímo do srdce,“ odfrkl si Cimmeřan. „Stál tam, s Dargadaanem po boku. Poznal jsem je hned podle honosné zbroje a toho, že se všichni okolo nich plazili jako zbití psi. Rozložili tábor a zapálili ohně. Usuzuji, že před úsvitem rozhodně nezaútočí.“</p> <p>„Kolik je těch sráčů?“ zeptal se prostořece eirr Eogan.</p> <p>„Něco přes dva tisíce. Napočítal jsem asi padesát válečných vozů a zhruba tři sta padesát jezdeckých koní.“</p> <p>Tváře horalů zkřivily zlověstné úšklebky. „To je méně, než máme my,“ zavrčel spokojeně Ransker.</p> <p>„Rozneseme je na kopytech. Kosy našich vozů z nich nadělají hromady masa plovoucí v jezerech krve – pochoutku pro Lugha.“</p> <p>„Nezapomínejte na Aelthana a jeho kněží,“ umlčel spokojené chechtání Gwyrnall. „Naše početní převaha může být lehce vyrovnána jejich magií. Řekni, Cimmeřane, viděl jsi ty hyperborejské červy?“</p> <p>I Conan přikývl, upíraje pohled do ohně. „Viděl, a hlavně cítil. Dotáhli s sebou těžký vůz, kolem kterého se na dálku šířil příšerný, dusivý smrad. Složili z něho sedm velkých bronzových kotlů a rozestavěli je do kruhu na vrcholu svahu nad údolím. Potom začali zpívat a to, co bylo v kotlích, vylili na jednu hromadu. Už jsem viděl všechno možné, ale při pohledu na tuhle ohavnost mi žaludek vystoupil až do krku…“</p> <p>„Vím, co bylo v těch kotlích,“ řekl Gwyrnall chraplavým hlasem. „Zbytky lidských těl.“</p> <p>„Přesně,“ přisvědčil Conan ponuře. „Smradlavá záplava hnilobného slizu a v ní haldy rozloženého masa a vnitřnosti, končetiny a lebky…“ Cimmeřan si odplivl do ohně.</p> <p>„Žrádlo pro bohyni,“ dodal starý druid. „To je začátek obřadu, který má vyvolat temné síly. Pach rozkladu přiláká mocnosti sloužící Elderoth. Co se dělo potom?“</p> <p>Conan cedil slova skrz zaťaté zuby. „Potom si ti bastardi – napočítal jsem jich dvanáct – svlékli roucha a nazí se začali válet v tom svinstvu. Jako by přišli o rozum. Potírali se tou hnusnou černou břečkou, omotávali se střevy a vylévali na sebe rozteklé mozky z rozbitých lebek. A když už byli od hlavy až k patě umazaní tím svinstvem, vytvořili kruh a pozvedli ty železné palice. Ještě jsem zahlédl, jak z drahokamů na jejich koncích začali vylézat odporně se kroutící temná chapadla, a dal jsem se na ústup.“</p> <p>Ve stanu vládlo stísněné ticho. Odněkud zvenčí sem doléhal falešný zpěv.</p> <p>„Co je to za kouzlo, Gwyrnalle?“ přerušil Ransker mlčení a zdálo se, že každé slovo vyslovuje s námahou.</p> <p>„Zatím nevím,“ přiznal druid. „Ale připravte se na nejhorší, na smrtící déšť temnoty a sil, které nenávidí jakoukoliv formu života. Je na nás, Lughových služebnících, abychom tu zkázu odvrátili. Proto se nyní všichni druidi odeberou do údolí, k Aird-Oswinu. Blízkost Kamene výkřiků nám umožní shromáždit více nadpřirozené energie. Na boj s hyperborejskou magií budeme potřebovat mocná kouzla. Pokusíme se vyvolat Lugha.“</p> <p>„To si vyžaduje oběť krve,“ utrousil Ransker.</p> <p>„Ano. Proto jsme tě přišli požádat o tři životy.“</p> <p>„Mezi otroky v táboře je dost Allarů. Vyberte si, kolik potřebujete. Jestli bude potřeba obětovat všechny, udělejte to.“</p> <p>„Děkujeme, vladyko,“ kývl Gwyrnall bělovlasou hlavou. „Nyní se vzdálíme. Aeithan a jeho lidé už začali konat, musíme být včas připraveni čelit jejich útoku.“</p> <p>„Neztrácejte čas,“ přitakal Ransker. „A… Gwyrnalle?“</p> <p>Druidi se už chystali k odchodu, ale ještě jednou stočili pohledy zpět k eirrovi.</p> <p>„Naděje je slabost nehodná muže činu,“ řekl vládce Sythgarů, „ale pravda je taková, že se na vás všichni spoléháme. Ať na nás ti zkurvysynové sešlou třeba i všechny bestie z temných světů a všechnu černou magii, musíte to zastavit. O Dutrachta a jeho vojsko se už potom s radostí postaráme my.“</p> <p>Gwyrnall opětoval eirrův upřený pohled, potom významně přikývl a beze slova následoval Étain ven ze stanu.</p> <p>Hostina v Ranskerově přístřešku pokračovala, ale nálada citelně ochladla. Horalové byli zamračení a mrzutí. Vladyka dal rychle otevřít další soudky s pivem a medovinou, ba dokonce i ty se sladkým nemedijským vínem, a spolu s pitím se do žil opět vlila i divoká veselost. Drsný zpěv, plný nelítostného rubáni nepřátelských hlav, zněl jako vzývání válečných bohů a předzvěst nadcházejícího krveprolití.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmnáctá – Brána zkázy</strong></p> <p>Těsně nad ránem, v době, kdy je noc nejtemnější a všechny zvuky pohltí hrobové ticho, se od západu, z horského hřebene oddělujícího Vysočinu od Cimmerie, přihnal vítr. Roztrhal tmu, která po půlnoci zahalila pahorky, vyčistil ovzduší a rozezněl vřesová pole tichým šepotem. Znělo to jako nářek duší, ztracených mezi světem smrtelníků a záhrobím a zoufale hledajících cestu tam, nebo zpátky.</p> <p>Svítání dnes nepřišlo v podobě světla, které se zrodí nad východním obzorem a postupně rozjasňuje šedivou oblohu. Silná vrstva mračen jakoby se snažila oddělit pod sebou panující tmu od nastupujícího dne a ochránit ji tak před neodvratným zánikem. A tak, když nakonec úsvit přece jen pronikl tou souvislou šedivou clonou, vypadalo to, jakoby světlo přišlo ze všech stran. Bylo šedivé a zakalené jako odraz zimního slunce na dávno nevyleštěné železné čepeli.</p> <p>Svah, který z jižní strany klesal k Aird-Oswinu, byl doslova obsypán horaly. Čelo téhle hordy, čítající více než tisíc dvě stě válečníků, tvořila řada válečných vozů. Kosy na kolech výhružně čněly do stran a byly připraveny zahryznout se do nepřátelských šiků. Za rydvany vyčkávali v sedlech neklidně podupávajících koní jezdci odění do bronzových pancířů a strašidelně tvarovaných přileb a ozbrojení meči a sekerami – barbarská těžká jízda. Třetí a nejpočetnější útočnou vlnu tvořili pěšáci. I přes ranní chlad byla většina mužů oblečena jen do léinů nebo nohavic a ženy vystavovaly na obdiv svá obnažená ňadra, štíhlé nohy a šlachovité paže. Polonahá těla měly – stejně jako jezdci a válečníci na vozech – pokryta bílou rituální malbou, takže dohromady vypadali jako smečka hrůzostrašných modře bronzových démonů.</p> <p>Už za tmy Ranskerovo vojsko začalo s tradičním pokřikováním a bušením zbraněmi do štítů a puklicových chráničů. Stupňující se ohlušující rámus a řev měly za cíl probudit v horalech zuřivost, kterou v Nordheimu nazývali <emphasis>berserkem</emphasis>, v Cimmerii <emphasis>vlčím běsněním</emphasis> a změkčilí jižané o ní zděšeně mluvili jako o strašném, nezastavitelném barbarském šílenství. Obyvatelé Vysočiny věřili, že prostřednictvím tohoto krvelačného válečného transu jim bohové vdechují do žil nadpřirozenou sílu.</p> <p>Jakmile však do Královského údolí sestoupil úsvit, hluk začal slábnout. Ticho se šířilo jako vlna a zakrátko celé Ranskerovo vojsko v bezdechém úžasu civělo na protilehlé svahy. Náhlá mlčenlivost zněla mnohem zlověstněji než předcházející vytí.</p> <p>Dutrachtovy oddíly zatím nebylo vidět, do této chvíle zůstávaly skryty za travnatým hřebenem. Zrakům Sythgarů se však ukázalo něco mnohem působivějšího, než byly allarské a táin-conorské šiky.</p> <p>„Mocní bohové,“ vydechl Ransker a hlas se mu mimovolně zachvěl. „Co je to za ohavnost?“</p> <p>Vladyka a jeho osobní družina, Annwen, Fuamnach, Guthféirne a Conan stáli na pahorku za vojskem, odkud měli dobrý výhled na celé údolí.</p> <p>„Už jsem něco podobného viděl,“ procedil Cimmeřan skrz zuby. „Uvnitř Nealadhovy mohyly.“</p> <p>„To je pravda,“ přisvědčila Fuamnach. Bylo vidět, jak pod pomalováním, které jí dalo výraz divoké ďáblice, nepatrně zbledla. „Takhle vypadá ta věc, co pohltila Zabíječe. Je to něco jako… čarodějná brána.“</p> <p>„Až na to,“ řekl Conan, „že tahle je nesrovnatelně větší.“</p> <p>Nad táhlou vyvýšeninou, tvořící severní práh údolí, se kroutilo a zmítalo něco, co ze všeho nejvíc připomínalo černý oheň. Obrovský, do výšky dobrých třiceti stop šlehající nečistý plamen, jehož jazyky se svíjely v šedivém svitu rána jako chapadla bezejmenných netvorů z cizích temných světů. Pohled na tu věc, donedávna skrytou pod pláštěm noci, vyrazil horalům dech.</p> <p>„Jestli je to opravdu brána,“ řekl Ransker a tvář měl ponurou a nehybnou jako zčernalá bronzová maska, „tak příchod koho – nebo čeho – Hyperborejci čekají?“</p> <p>„Měli bychom okamžitě zaútočit,“ vycenil Guthféirne zuby. Robustní válečník se třásl touhou po boji.</p> <p>„Ne,“ odmítl eirr a zaletěl pohledem do údolí. Okolo bělostného Kamene výkřiků se čile pohybovaly drobné postavičky druidů ze všech tří klanů.</p> <p>„Tento zápas budou muset vybojovat oni,“ řekl, ale do hlasu se mu nepodařilo vložit tolik jistoty, kolik by si přál.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Někde v korunách Boartha Suíl šeptal vítr, ale hluboko dole v porostu panovalo dokonalé bezvětří.</p> <p>Probouzející se les dýchal bělostným oparem. Mlha se plazila houštinami a přímo láskyplně objímala prastaré kmeny.</p> <p>Sychravý úsvit jen horko těžko odháněl tmu, která se přes noc zahnízdila v porostu a odmítla se dát na ústup. To, co se až doposud bezpečně skrývalo v neproniknutelné temnotě, pozvolna vystupovalo ze stínů. Bezmála sto boarth, v nevelkých skupinkách roztroušených po lese někde za Ergilem, se muselo stáhnout hlouběji do svých úkrytů.</p> <p>Ve vzduchu houstlo napětí. Když někde vysoko ve spletencích větví něco zašustilo, několik desítek rathanů – jak boarthy nazývaly své podivné meče s dlouhými dřevěnými násadami místo rukojetí – se okamžitě zvedlo hroty proti nebi.</p> <p>„To je Fairne,“ sykla Mhorag a udělala rázné gesto. Čepele se opět sklonily.</p> <p>Mladá čarodějnice se snesla z koruny stromu a měkce dosedla chodidly do mechu pár stop před Ergilem a královnou. K tělu měla koženými řemínky přivázány čerstvě nasekané větvičky s hustým listím, což jí umožňovalo pohybovat se pralesem skoro nepozorovaně.</p> <p>„Už to začalo,“ oznámila vzrušeně.</p> <p>„Co jsi viděla, Fairne?“ naléhala Mhorag.</p> <p>„Ghúlové a draglinové se během noci shromáždili na západním břehu jezera. Jakmile se rozednilo, začali po mostě přecházet na ostrov. Zarnon nechal otevřít bránu, aby netvoři mohli vstoupit do Elde-Watar.“</p> <p>„Takže portál je otevřený,“ mračila se královna čarodějnic, „a ty prokleté bestie se teď nahrnou do svatyně, aby jím mohly projít.“</p> <p>„To se nestane,“ řekl Ergil a potáhl si řemen na hrudi, aby mu jílec Walarondu vyčníval nad pravým ramenem.</p> <p>Mhorag na něj pohlédla. „Jsi připraven, Zabíječi?“</p> <p>Rytíř mlčky přikývl. Pohled měl pevný a z tváře mu sálala pomstychtivost. Jedině krveprolití mohlo uhasit nenávist, která se v něm během uplynulých dní nahromadila.</p> <p>Ústa královny čarodějnic se roztáhla do dravčího úšklebku. „Tak tedy vpřed. Nastal čas, aby vody elde-watarského jezera zčernaly krví mrchožroutů!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Cítíte to, bratři?“ promluvil do ticha Bregan, nejvyšší druid klanu Ulberéinů. „Cosi vstoupilo mezi nás…“</p> <p>Étain otevřela oči. Mezi magrachskými a ulberéinskými druidy to zašumělo údivem. Sythgarští žreci na Gwyrnallův pokyn srpy přeřízli provazy, které spoutávaly kněžčina zápěstí a držely její nahé tělo přitisknuté k Aird-Oswinu, s chodidly několik stop nad zemí. Étain o pár palců poklesla a postavila se na krvavou hromadu rozsekaných lidských těl, navršených u paty menhiru.</p> <p>Černé, bezedné oči bez bělma se rozhlédly po kruhu okolo Kamene výkřiků. Druidi byli od hlavy až k patě postříkaní krví obětovaných otroků, slepené vlasy a bradky jim padaly na tmavnoucími fleky pokrytá roucha. Étain obrátila pohled na sever a nekonečně dlouho se dívala na pulzující černou skvrnu nad travnatým úbočím. Dole pod tímto úkazem bylo vidět drobné hyperborejské čaroděje.</p> <p>Když nakonec druidka promluvila, hlas vycházející z jejích úst patřil někomu jinému.</p> <p>„Elderoth. Dala svým přisluhovačům nesmírnou moc, aby mohli dosáhnout svých pozemských cílů a připravili tak svět najejí příchod. Zarnon a Aelthan otevřeli trhlinu v prostoru. Spojili toto posvátné místo s nečistým brlohem v srdci Boartha Suíl.“</p> <p>„Jak tu bránu použijí?“ zeptal se Gwyrnall.</p> <p>„Bytosti, které uctívaly Elderoth už v dobách, kdy lidé byli ještě divokými zvířaty, už netrpělivě čekají, aby mohly projít temným portálem a rozsévat smrt.“</p> <p>„Ghúlové. Draglinové.“ Gwyrnall se prudce nadechl. „Kdy zaútočí?“</p> <p>Étain sestoupila z hromady studeného masa. „Už to začalo.“</p> <p>Druidi vzhlédli.</p> <p>Tehdy ticho nad údolím protrhl pronikavý skřek. Černý chuchvalec se odporně zavlnil a prázdnota najednou vyplivla tři okřídlená stvoření. Trvalo jim jen chvilku, než se zorientovala, a vzápětí už se střemhlav spouštěla do údolí. A za nimi se z trhliny začali hrnout další netvorové, létající i běžící po zemi. Všichni jakoby řízení jedinou vůlí s krvelačným řevem mířili ke skupině postav na dně kotliny.</p> <p>Až k Aird-Oswinu bylo slyšet Aelthanův vítězoslavný smích.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Ergil cítil, jak se celé jeho nitro chvěje. Nezpůsobil to strach –bylo to vzrušení z boje, jehož krvavá vůně jako by se už vznášela ve vzduchu. Krev v tepnách mu vařila a hučela jako žhavá láva v zemských puklinách.</p> <p>Rytíř a boarthy rychle překonali poslední úsek lesa, který je dělil od jezera. Houštiny se před nimi rozhrnuly a naskytl se jim pohled, který byl impozantní a hrůzostrašný zároveň.</p> <p>Na mostě, spojující břeh jezera s ostrovem, se jako obrovští červi na shnilé mrtvole hemžili ghúlové – mohutný, odporný proud těl, vtékající do rozšklebené tlamy elde-watarské brány. Nad jejich hlavami kroužila bezmála stovka draglinů; údery blanitých křídel vířili mlhu nad hladinou jezera. Monstrózní, vřískající, na dálku páchnoucí armáda slepě následovala volání své bohyně, aby mohla vykonat vůli pološíleného kněze.</p> <p>Ergila zaplavila další vlna hnusu. Ruka mu vyletěla nad pravé rameno a čepel Walarondu se syknutím podrážděné zmije vyběhla z pochvy. Meddhelmcovy dlaně pevně obemkly rukojeť. Okamžitě pocítil energii, pramenící z nitra meče. Čarodějná moc provázala jeho duši s pamětí prastaré zbraně a naplnila ho nenávistí k onomu nelidskému plemeni, podřízenému Elderoth. Bylo to rodové dědictví, vzpomínky sahající až k samotnému Tyrgorovi. Ergilovi se zdálo, že duch dávnověkého válečníka v meči ožil a vstoupil do jeho vědomí.</p> <p>Tak jak předpověděla Lúin, rytíř a meč splynuli a stala se z nich jediná bytost. Zabíječ se probudil.</p> <p>Ergil ohrnul rty a odhalil zaťaté, v dravčím šklebu vyceněné zuby.</p> <p>„Vpřed!“ vyštěkl a ten krvelačný hlas jako by ani nepatřil lidské bytosti. „Nakrmte ty bastardy jejich vlastními střevy! Navršte mohylu z jejich zdechlin, aby sahala nad koruny stromů! Jejich hlavami vydlážděte nádvoří chrámu!“</p> <p>Mhorag se s válečným pokřikem vznesla do vzduchu a tři tucty čarodějnic vzlétly za ní. Ergii je pozdravil divokým výkřikem a vzápětí sám vyrazil do útoku, následován zbylými více než padesáti boarthami.</p> <p>Pokřik útočníků se přehnal nad jezerem jako poryv vichřice, zvěstující ničivou smršť. Obludy se za zvukem překvapeně otáčely. Po mostě proletěla vlna záštiplného vřískotu.</p> <p>Draglinové rychle měnili směr letu a vraceli se nad hradby a šedivou vodní hladinu a pak zpět k jezernímu břehu.</p> <p>Dva útočné proudy, pěší i vzdušný, udeřily téměř ve stejném okamžiku. Mhorag a její družina letících boarth se srazily s hejnem draglinů, pozemní klín v čele s Ergilem se ponořil do skřehotajícího davu ghúlů. Walarond se roztočil ve víru černé krve. Zvuk čepelí, roztínající tmavé maso pod bílou kůží, vytrhl netvory z počátečního ochromení. Nad mostem se rozlehl zuřivý řev a vzápětí v srdci Boartha Suíl vypukl nemilosrdný boj.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Draglinové se vrhli na druidy jako hejno vran na myší hnízdo. Blanitá křídla vířila vzduch, dlouhé pazoury nedočkavě sekaly po postavách v zakrvácených kutnách. A zatímco létající obludy plně zaměstnávaly pozornost urputně se bránících kněží, od trhliny se už dolů hrnulo několik ghúlů.</p> <p>Zlatavé srpy se koupaly v černé krvi. Odhodlaný křik druidů se mísil s vřískotem netvorů. Pazoury ostré jako nože přesekávaly kněžím hrdla, zakřivené čepele na oplátku odtínaly šlachovité končetiny a otevíraly břicha plná bledých střev. Mohutné proudy černé i červené krve smáčely posvátnou půdu okolo Kamene výkřiků.</p> <p>„Lughu, pomoz nám!“ vykřikl Gwyrnall. Viděl, že draglinové díky schopnosti létat mrštně unikají před ostrými srpy a útočí na své soupeře z nečekaných pozic. A ghúlové už byli blízko: početná tlupa odporných bledých postav; šklebili zubaté tlamy a mávali nataženými hnáty.</p> <p>Étain se odvrátila od houfu lidí a netvorů, jako by sejí to zběsilé zabíjení vůbec netýkalo. Černýma očima havraního boha pohlédla na Aird-Oswin. A zatímco kolem ní padala na zem roztrhaná těla druidů a ve smrtelných křečích mlátili křídly draglinové, ona vztáhla k bělostnému menhiru své štíhlé paže.</p> <p>Vzduch mezi Étain a kamenem matky Země se zavlnil v proudu čarodějné síly.</p> <p>„Lughovy kosti!“ zaklel Ransker. „Jestli nezasáhneme, ty bestie je roztrhají na kusy!“</p> <p>Conan trhnutím obnažil meč. „Dej mi třicet jezdců, eirre, a zadupeme ty zplozence temnot do země!“ Vladyka zvedl ruku, aby dal souhlasným gestem Cimmeřanovi pokyn k útoku, ale zarazil se uprostřed pohybu.</p> <p>„Co to má, u všech bohů, znamenat?“ zachraptěl s pohledem upřeným do údolí.</p> <p>Conan pohlédl stejným směrem. „U Croma,“ vydechl.</p> <p>„To jsou druidská kouzla,“ řekla Annwen, stojící ve voze vedle svého muže, a z jejího hlasu byla cítit posvátná bázeň.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>První ghúlové dorazili na bojiště a vrhli se na druidy. Téměř v téže chvíli však směs křiku a nelidského řevu, skřípání srpů a zubů na kostech a vlhké mlaskání vyvrhnutých vnitřností přehlušilo podivné praskavé dunění.</p> <p>Gwyrnall se překvapeně ohlédl. Z čepele srpu v jeho žilnaté ruce odkapávaly lepkavé černé krůpěje.</p> <p>Pohled, který se starci naskytl, jakoby okolo něho na chvíli zastavil čas.</p> <p>Vzduch se vlnil magií jako nad sluncem rozpálenými kameny uprostřed horkého léta. Z Étain sálalo takové množství nadpřirozené energie, že se okolo jejího nahého těla vytvořila zářivá aura. A celý ten mohutný magický tok nasměrovala na Aird-Oswin. Zvuk, který zaslechli předtím, vydával samotný menhir – pod náporem druidčiny síly se začal pomalu otáčet a zvedat ze země. Gwyrnall dočista zapomněl na okolní krveprolití a nevěřícně civěl na tu ohromující ukázku čarodějné síly. Netrvalo dlouho a kámen vytáhl z půdy svůj kořen, skoro stejně velký jako nadzemní část. Aird-Oswin se vznesl do vzduchu.</p> <p>Útočníci znejistěli. Draglinové vzlétli do výšky a s podrážděným skřekem kroužili kolem levitujícího menhiru. I ghúlové ustoupili. Boj náhle utichl a druidi se mohli stáhnout do kruhu ohraničeného lebkami a nabrat dech. Ti duchapřítomnější se starali o raněné, dokud byl čas. Věděli, že jatka ještě neskončila.</p> <p>Těla obětovaných otroků klouzala do díry, která zůstala po Kameni výkřiků. Menhir se pomalu točil asi sedm stop nad zemí a odpadávala z něho hlína plná hemžících se žížal a hustých spletí kořínků.</p> <p>„Matko!“ zvolala Étain Lughovým hlasem. „Otevři své lůno a nechej průvodce duší vystoupit na povrch!“</p> <p>Sotva ta slova dozněla, k uším druidů dolehl zvláštní zvuk. Znělo to jako tiché, ale rychle sílící šumění mořských vln. Lughovi služebníci překvapeně hleděli na díru pod Aird-Oswinem, odkud zvuk přicházel. Bylo to čím dál hlasitější, až se to změnilo v hrozivé hučení. Několik nejblíže stojících druidů se odvážilo nahlédnout do otvoru. Všichni vylekaně couvli, protože se jim zdálo, že jáma nemá stěny ani dno. Vypadala jako brána do ohromného podzemního prostoru.</p> <p>„Ustupte!“ vykřikla Étain.</p> <p>A v okamžiku, kdy se draglinové opět odhodlali klesnout níže a kruh ghúlů se zrovna tak začal zužovat, tajemný hukot z podzemí vyrazil na povrch a rozletěl se údolím jako hřmění prorokující ničivou bouřku.</p> <p>Byl to zvuk třepotajících se křídel.</p> <p>„Co to, u všech ďáblů…“ zasyčel Conan a jeho modrými šmouhami pokrytá tvář se naplnila neskrývaným úžasem.</p> <p>To, co se vyvalilo z díry pod Aird-Oswinem, mu v první chvíli připomnělo gejzír černého zemního oleje, který jednou viděl v dalekých pouštích Iránistánu. Pozornější pohled ho ale ujistil o tom, že toto není tekutina.</p> <p>Ten mohutný temný proud byl živý.</p> <p>„Stůj při mně, Crome!“</p> <p>Byli to ptáci. Vrány, havrani, krkavci. Valili se z podzemí po tuctech, stovkách, tisících. To už nebylo jen obrovské hejno, ale gigantické černé mračno, pohlcující Kámen výkřiků a šířící se jako obrovský stín.</p> <p>Válka kouzel se rozpoutala s novou zkázonosnou silou.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Útok opeřenců byl bleskový, zuřivý, ničivý. Většina druidů se instinktivně vrhla do podupané trávy, ostatní srazil na zem vichr rozpoutaný zběsile bijícími křídly. Jedině Étain zůstala stát, ruce napřímené k menhiru, a černý proud ji obtékal jako voda říční kámen.</p> <p>Vytí ghúlů a draglinů se v rychlém sledu naplnilo nejprve překvapením, potom strachem a nakonec zoufalstvím. A vzápětí zaniklo v plácání perutí a křiku ptactva. Obludy zmizely v divokém víru černého peří, ostrých pazourů a nenasytně klovajících zobáků. Několik druidů se odvážilo vzhlédnout, a tak mohli vidět, jak z této krákající spirály vypadávají dočista obrané kostry netvorů a s tupým duněním dopadají na zem.</p> <p>Zakrátko bylo po všem. Poslední lebka draglina s prázdnými očními jamkami dopadla k ležícímu Gwyrnallovi a upřela mu do tváře mrtvý pohled. Z otvoru v zemi vyletěli poslední okřídlenci a ohromné hejno začalo stoupat do výšky. Étain nechala Aird-Oswin dosednout na své místo. Jakmile menhir znehybněl v původní poloze, druidka se zapotácela a bezvládně klesla mezi hromady dragliních kostí. Když po chvíli otevřela oči, měla opět zrak člověka.</p> <p>Druidi rychle vstávali a brali do rukou srpy. Všechno, co se doposud odehrálo, byla jen předehra k hlavnímu dějství.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>„Nažer se oceli, bastarde!“</p> <p>Walarond vyrazil kupředu rychlostí vystřeleného šípu. Hrot brutálně rozrazil ghúlovy čelisti, ve spršce polámaných zubů vnikl do tlamy a prohnal se netvorovým mozkem. Obluda vychrlila na Ergila záplavu černé krve a její křečovitě šmátrající pazoury zaskřípaly na rytířově pancíři. Meddhelmec trhl mečem na stranu, čímž shodil zdechlinu přes okraj mostu, a s divokým smíchem se vrhl na dva ghúly, kteří zaujali místo zabitého druha.</p> <p>„Do toho, smradlavé tlamy! Nadělám z vás špínu na této posvátné čepeli!“</p> <p>Boj na mostě zuřil s nevídanou urputností. Netvorů byla více než trojnásobná přesila, ale boarthy přesto postupovaly. Vděčily za to zejména své pozoruhodné zručnosti při manipulaci s rathany, ale i magickým schopnostem. Čarodějnou sílu, pomocí níž dokázaly létat, nyní hojně používaly proti obludám – nad mostem se jako vichr proháněly poryvy energie, zvedaly ghúly do vzduchu a házely je do vody nebo na čepele rathanů. Bestie hynuly po tuctech, a přestože i čarodějnice měly značné ztráty, s apokalyptickou zkázou v houfech ghúlů a draglinů se to nedalo srovnat.</p> <p>„Dejte těm červům pocítit váš hněv, sestry!“ Královna Mhorag se svou družinou bojovala ve vzduchu. Boarthy létaly nesrovnatelně rychleji a obratněji než draglinové nesení obrovskými křídly. Štíhlé postavy se míhaly kolem těžkopádných oblud jako sršni – a místo žihadel útočily ostrými čepelemi. Na hladinu jezera pršel černý déšť a rozpáraná těla okřídlenců s hlasitým šploucháním mizela v kalných vodách.</p> <p>Boarthy na mostě rychle postupovaly a s každým zabitým ghúlem zkracovaly vzdálenost k bráně Elde-Watar. V čele družiny neúnavně bojoval Ergil. Skoro každý úder Walarondu znamenal smrt další bestie a čarodějnice za rytířem vlastně jen dorážely ghúly s těžkými zraněními nebo ty, kteří se pokoušeli vydrápat zpátky na most. Jiné boarthy vzlétly a útočily na netvory ze strany. Další a další bledá těla padala do vod jezera a hladinu okolo dřevěných pilířů hustě pokrývaly mršiny, jejich vnitřnosti a useknuté končetiny.</p> <p>Ergil štědře rozséval zkázu. Ghúly vnímal jen jako poddajnou překážku, přes kterou se musí prosekat, aby se dostal do Zarnonova brlohu. Rubal hlavy, štípal hrudní koše, páral břicha a podrážděně si odkopával z cesty torza těl. Za normálních okolností by už dávno padl únavou, ale z Walarondu do něj proudily nové a nové přílivy nadpřirozené síly. Šel dále a zabíjel. Takto se museli cítit bohové, krutě trestající bezmocné smrtelné tvory</p> <p>A potom jediným širokým, mocným mávnutím meče rozpoltil naráz dvě bledá těla, překročil poslední trám a pod chodidly mu zaskřípal pobřežní štěrk. Z hrdla se mu vydral triumfální řev. Probili se na ostrov! Boarthy se konečně mohly rozvinout do šířky a udeřit na obludy společnou silou. Boj se jako ničivá povodňová vlna vlil na prostranství před branou Elde-Watar.</p> <p>Téměř ve stejném okamžiku Mhorag a její družky shodily posledního draglina s useknutými křídly na hřeben palisády. Prudký pád na zahrocené kůly doslova roztrhl netvora na dvě poloviny a zmrzačené tělo zůstalo viset z hradeb na pletencích střev.</p> <p>Značně prořídlá královnina družina to oslavila divokým ječením. Vzápětí se fúrie snesly níže a ze vzduchu zaútočily na dravčí smečku před bránou. Ostří rathanů se s chutí zahryzla do ghúlských lebek.</p> <p>„Ustupují!“ zasmála se Mhorag a zatočila svou zbraní, rozsévajíc okolo slizké kousky mozků.</p> <p>A skutečně – bytosti temnot začaly vystrašeně couvat před soustředěným náporem, tlačily se v bráně, šlapaly jedna po druhé a zmateně, často bez pokusu o odpor, umíraly pod čepelemi rathanů. Boj se změnil v jatka a Ergil a boarthy si to mínili pořádně vychutnat.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Aelthan se ze všech sil snažil potlačit narůstající paniku. Něco bylo špatně. Očekával mohutnou invazi ghúlů a draglinů, ale místo toho prošlo portálem jen několik desítek netvorů, a ty právě teď smetla druidská kouzla.</p> <p>Čaroděj se obrátil tváří k trhlině. „Nejvyšší!“ vykřikl do svíjející se temnoty. „Slyšíš mě, mocný Zarnone?“</p> <p>„Aelthane!“ zazněla z prázdnoty odpověď, zkreslená nesmírnou vzdáleností.</p> <p>„Potřebujeme další posily, Nejvyšší!“ V Aelthanově hlase se mísilo zoufalství s neovladatelnou zuřivostí. „Většina druidů je ještě stále živá! Vyvolali Lugha a s jeho pomocí odvrátili naše kouzla!“</p> <p>„Aelthane!“ zaznělo opět z temné brány. „Boarthy napadly Elde-Watar. Vzdorujeme silnému útoku. Všechny síly jsme soustředili na obranu chrámu. Musíme…“ Hlas umlkl v dálce.</p> <p>Aelthan měl pocit, jako by se půda pod ním změnila v bahno, které ho začalo okamžitě stahovat do hlubin bez návratu.</p> <p>„Ale Nejvyšší… U všech démonů záhrobí…“</p> <p>„Aelthane!“</p> <p>Zděšený výkřik přinutil Hyperborejce otočit se. Ostatní kněží vytřeštěnýma očima hleděli na oblohu.</p> <p>Aelthan vzhlédl a srdce se mu zastavilo.</p> <p>Lughovo hejno směřovalo přímo k nim; neuvěřitelné množství hladových zobáků, které v žádném případě nemohlo zasytit maso několika desítek ghúlů a draglinů.</p> <p>Aelthan rychle pozvedl železnou palici. Když soustředil sílu, kolem drahokamu zapulzovala zelená záře.</p> <p>„Ke mně, bratři!“ zařval na ostatní kněze. „Služebníci temné bohyně nepodlehnou kouzlům zavšivených sběračů jmelí! Pozvedněte balrandiry! Ukážeme jim, jak chutná smrt z rukou samotné Elderoth!“</p> <p>Dvanáct čarodějů, nahá těla pokrytá zaschlou hnilobnou břečkou, se srazilo bok po boku. Okolo drahokamů na koncích magických palic se zachvěly zelenou září lemované shluky temné síly.</p> <p>Mračno vydávající skřeky se blížilo.</p> <p>„Teď!“ zařval Aelthan.</p> <p>Mágové jako jeden muž mávli balrandiry. Tucet zmítajících se černých chuchvalců vyletěl proti útočícím ptákům.</p> <p>Účinek byl příšerný. Magické střely, nesoucí bleskovou hnilobu, vnikly do hejna jako žhavé čepele do sněhové závěje, a než tratily v nitru mračna sílu, zasáhly stovky ptáků. Z nebe pršely havraní kostry a slizem slepené chomáče peří.</p> <p>„Znovu!“ Aelthan a jeho nohsledi vrhali proti záplavě okřídlenců jeden shluk temnoty za druhým. Mračno prořídlo a potrhalo se na několik roztroušených hejn. Ta se však s nezmenšeným odhodláním vrhla na čaroděje.</p> <p>Před portálem se rozpoutal boj. Skřek havranů, krkavců a vran se smísil s řevem Hyperborejců. Křídla zuřivě tloukla, zobáky zbarvila krev, chvějící se černozelené skvrny létaly na všechny strany. Tucty a tucty ptáků padaly k zemi, ale jeden za druhým podléhali i mágové. Byla to bitva, jakou Vysočina ještě neviděla a druidi u Aird-Oswinu a horalové na druhé straně údolí ji sledovali s rozšířenýma očima.</p> <p>A potom bylo najednou po všem. Pár ptáků s vyděšeným krákáním osaměle vzlétlo k nebi a zmizelo z dohledu. Aeithan dupl nohou a jeho pata rozdrtila posledního křídly mlátícího krkavce. Čaroděj zvedl hlavu, v očích nepříčetný výraz. Tělo měl zjizveno množstvím škrábanců i hlubších ran a kůži měl hustě pokrytou potůčky krve – vypadal jako upír po úspěšném lovu. Pomalu se rozhlédl. Kromě něho zůstali stát jen dva mágové. Oba dva byli od hlavy až k patě zkrvavení, jeden z nich přišel o oko. Brodili se vrstvou ptačích mršin, které pod sebou pochovaly rozškubaná těla devíti kněží.</p> <p>Aelthan vyplivl krev z tváře proděravělé havraním zobákem i vycenil zuby. A potom, z důvodů známých jen jemu samému, se začal smát tak, až lapal po dechu.</p> <p>Někde za ním, na úbočí odvráceném od údolí, konečně zaduněly bubny a zařvaly rohy. Dutrachtovo vojsko se dalo do pohybu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devatenáctá – Krev a šílenství</strong></p> <p>Conan se díval do údolí a skrz zaťaté zuby se mu dral zrychlený dech. Magii bytostně nesnášel, ale přesto – nebo právě proto – měl co dělat, aby přemohl nutkání pobídnout koně dolů úbočím. Krev mu pěnila touhou připojit se k mele okolo Aird-Oswinu a srazit hlavy několika netvorům. Pozoroval šílenství a zatínal pěsti, až se mu nehty zařezávaly do dlaní.</p> <p>Nyní se konečně zdálo, že nesnesitelné vyčkávání je u konce.</p> <p>Vítr byl čím dál ostřejší a mraky se hnaly nízko nad vrcholky kopců. Vřes na hřebenech, strážících údolí z východu a západu, se vlnil jako žlutozelené moře. Nic nenaznačovalo, že za strmými hřbety číhají Magrachové a Ulberéinové. Dutracht podle všeho netušil, že leze do pasti – v noci vyslal na průzkum několik vyzvědačů, ale dobře ukryté Ranskerovy hlídky na severní straně údolí je zachytily a bez milosti podřízly.</p> <p>K jižnímu konci údolí dolehlo troubení rohů a temné hřmění bubnů. Sythgarové vzhlédli. Nad protilehlým svahem, pokrytým černou vrstvou mrtvých ptáků, přímo za hrozivě se chvějící magickou bránou, se vynořila dlouhá řada tmavých obrysů. Byly to válečné vozy – naježené bronzovými bodci a s kosami na kolech připomínaly obrovské ostnaté brouky. Za nimi postupovaly sevřené šiky jezdců a nakonec záloha pěšáků – oštěpy nad jejich hlavami se tyčily tak hustě, že z dálky vypadaly jako souvislá hradba okovaná ostrými hroty. Mohutný zástup v uctivé vzdálenosti obtékal černou trhlinu a za ní se opět spojoval do jednoho proudu jako pomalá kalná řeka. Dva tisíce válečníků kráčelo v ústrety největšímu krveprolití, jaké kdy Vysočina zažila. V Conanovi ten výjev vyvolal vzrušené chvění a ústa se mu podvědomě roztáhla do zlověstného úšklebku. A potom to přišlo. Pohled na běsnění magie uvrhl Sythgary do zaraženého mlčení, ale toto bylo něco docela jiného. Tváří v tvář hmotnému nepřítelovi, schopnému krvácet a umírat, jakoby z nich někdo lusknutím prstů sňal předcházející ohromení. Odkudsi ze středu vojska vytryskl divoký, nenávistný řev ajako rychle se rozbíhající kruhy na vodě zachvátil Ranskerovu smečku, aby vzápětí dolétl na severní úbočí, kde rozdmýchal zuřivou touhu po boji v srdcích Dutrachtových hrdlořezů. Nad hlavy vyletěly štíty, oštěpy a meče a začaly do sebe tlouci, až létaly jiskry. Ohlušující rámus a krvelačné vytí z více jak tří tisíc hrdel vzlétlo k šedivému nebi jako strašný bouřkový vír.</p> <p>„Je na čase, aby se Baelga-Carn napil čerstvé krve!“ zatočil vladyka Ransker zbraní pokrytou tmavými skvrnami. „Guthféirne, Fuamnach, povedete útok rydvanů! Ať allarské lebky praskají pod vašimi koly!“</p> <p>Mohutný válečník a ban-chomarba divoce vykřikli a zamávali oštěpy nad hlavami. Jejich vozatajové šlehali biči, koně zaržáli, vozy vyrazily od sebe. Rychle objížděly masu válečníků, jeden z východu, druhý ze západní strany.</p> <p>„Tebe, Cimmeřane,“ obrátil eirr ke Conanovi brunátnou tvář, „budou následovat jezdci. Zametete krvavé zbytky za vozy!“</p> <p>Černovlasý barbar pozdravil náčelníka pozvednutým mečem a s výkřikem pobídl koně. Hřebec vyrazil dolů svahem. Horalové se před robustním jezdcem rozestupovali jako smečka mladých vlků před mohutným starým samotářem a doprovázeli ho nadšeným vytím. Conan se už dávno stal jedním z nich. Kterýkoliv Sythgar by cimmerijského zabijáka bezhlavě následoval třeba i do ohnivých děr samotného pekla.</p> <p>Horečka se stupňovala. Divoši vyváděli jako pomatení a postupně propadali nepříčetné zuřivosti. Někteří to už nevydrželi a s pěnou u úst a s vytřeštěnýma očima vybíhali ze šiků daleko dopředu, kde vykřikovali strašlivé kletby a výzvy k boji, mávali zbraněmi a házeli oštěpy do semknutých nepřátelských šiků. Dokonce i několik vozů z jedné i druhé strany vyrazilo dopředu a křižovalo dno údolí, snažíce se vyprovokovat soupeře a nahnat jim strach. Druidi se shlukli kolem Aird-Oswinu, který se jako výhružně zvednutý boží prst tyčil přímo uprostřed mezi vojsky. Se srpy v dlaních čekali na neodvratná jatka, odhodlaní prolít svůj díl krve.</p> <p>A v okamžiku, kdy už to v údolí nezadržitelně vřelo tak, že vypadalo jako aréna plná šelem dychtících po čerstvém mase, se Rarrsker podíval napravo a zvedl Baelga-Carn vysoko nad hlavu. Ve směru jeho pohledu stáli v sedmi řadách otroci, držící na ramenou dlouhé měděné trouby. Ústí <emphasis>carnyxů</emphasis> byla vytvarovaná do podoby démonických hlav s rozšklebenými tlamami. Ransker v duchu přivolal na pomoc Lugha a všechny bohy, kterým měl ve zvyku obětovat, a prudce mávl oštěpem. Na to znamení se sedm mladých trubačů zhluboka nadechlo a silně zadulo do podivných nástrojů. Ze strašidelných tlam na koncích trub se vydralo příšerné, ušní bubínky trhající kovové ryčení. Řev carnyxů přehlušil hluk v údolí jako hromobití bzukot much.</p> <p>Než strašný zvuk dozněl, biče vozků v rydvanech dopadly na hřbety zápřahů. Vozy zaútočily. Téměř ve stejném okamžiku se na severu rozezněly rohy jako řičení rozhněvaných draků. Dlouhá řada vozů v čele Dutrachtova vojska vyrazila k drtivé srážce s nepřítelem.</p> <p>Bylo to, jako by Královským údolím třásla ruka rozzuřeného boha. Rydvany na obou stranách nabraly krkolomnou rychlost. Kopyta koní jizvila posvátnou půdu a metala do výšky celé trsy trávy a země. Kosy na kolech se točily se zvukem podobným bzučení jedovatého hmyzu.</p> <p>Conan sledoval útok s divoce bušícím srdcem. Sythgarské vozy objely Aird-Oswin ve dvou proudech. V čele levého se hnal Guthferéine, mohutná modrozlatobronzová postava s oštěpem nad hlavou a masivní sekerou zastrčenou v řemeni na vnitřní straně vozu. Conan si se sythgarským hrdinou nikdy nevyměnil přátelské slovo nebo přívětivější pohled, ale teď se v duchu s úctou sklonil před jeho odvahou. Pravému útočnému křídlu velela Fuamnach. Cimmeřan viděl její rozevláté ohnivé vlasy a pružné polonahé tělo za bronzovým kováním vozu a navzdory vzdálenosti a rámusu jasně slyšel její nepříčetný jekot. Hruď se mu naplnila vášnivým obdivem. Jiný muž by se v této situaci zřejmě užíral strachem o svou lásku, ale v Conanově srdci na takové pocity nebylo místo.</p> <p>Potom se vozy srazily.</p> <p>Zvuk, který v té chvíli naplnil údolí, byl jednoduše hrůzostrašný. Rachot lámajícího se dřeva se smísil se skřípěním trhaného kovu, ržání koní, kterým kosy nepřátelských rydvanů odsekly nohy, splynulo s křikem prvních smrtelně raněných válečníků. Bodce na vozech trhaly koňské boky. Roj oštěpů naplnil ovzduší a ostré hroty se lačně zabodávaly do nahých hrudí. Některé vozy si při srážce polámaly kola, což v té rychlosti mělo ničivé následky – rozbité rydvany letěly vzduchem, metajíce okolo sebe lidskými těly jako hadrovými panenkami, a když dopadly, zvedaly výbuchy mokré země a koňské krve. Zdálo se, že toto kataklyzma nemůže nikdo přežít, ale dobrá polovina vozů kupodivu projela místem srážky bez vážnějšího poškození a s plnou posádkou. Útočné šiky se rozpadly a rydvany teď kroužily po dně údolí jako brouci hemžící se v břiše mrtvého zvířete a bojující o šťavnaté kusy vnitřností. Conan zachytil pohledem Fuamnach a viděl, jak se válečnice žene doprostřed nejhustšího běsnění, vytahuje z úchytů na voze jeden oštěp za druhým a s děsivou přesností jimi sráží těla v nepřátelských rydvanech. Cimmeřan se štěkavě zasmál. Krev mu divoce pulzovala tepnami a každá její kapka byla nasycena touhou přidat se k tomu zběsilému vraždění. V následující chvíli se dočkal. Nepříjemné, bolest v zubech vyvolávající ryčení carnyxů opět rozvibrovalo ovzduší. Zvuk se ještě ani neodrazil v ozvěnách od strmých svahů na východě a západě a Conan už surově kopal koně do slabin.</p> <p>„Vpřed, synové Havrana! Zašpiňte kopyta koní mozky těch zrádců a potom je umyjte v potocích krve!“</p> <p>Údolím proletělo stonásobné zaržání, když bezmála tři sta jezdců s Lughovým jménem na rtech pobídlo koně. Ve stejné chvíli vyrazili allarští a táin-conorští jezdci a hned za nimi se pohnuli i pěší válečníci. Bylo to, jako když se protrhne hráz dravé horské řeky a temné vody se uvolní s jediným úmyslem – smést z povrchu zemského všechno, co se jim postaví do cesty. Odpovědí na sborový pokřik Allarů a Táin-Conorů bylo další hromové zatroubení carnyxů. Mračno sythgarských pěšáků se pohnulo proti nepřátelům. Místo na jejich čele patřilo samotnému Ranskerovi a vládkyni Annwen. Stáli bok po boku ve svém širokém voze, mávali oštěpy a řvali a vyli jako zlí duchové.</p> <p>„Otevřete jim břicha a přinuťte je sežrat vlastní srdce!“ ječela Annwen. „Nezaslouží si ani to, abychom jejich krví znesvětili naše zbraně! Holýma rukama jim rozpárejte břicha, vytrhněte jim střeva a zaškrťte je jimi!“</p> <p>Vypadalo to, jako když se ze dvou protilehlých horských srázů současně odtrhnou dvě kamenné laviny a Conan byl balvan, řítící se před jednou z nich a chystající se rozdrtit všechno živé. Skloněný nad koňskou šíjí a s mečem nad hlavou cválal do náruče ocelové smrště. Vítr mu svištěl okolo uší a černá hříva za ním vlálajakocártmy.</p> <p>V průběhu dvou tří úderů srdce nohy Cimmeřanova hřebce zdolaly poslední kus vzdálenosti k místu zuřivé srážky. Vraník se plavným skokem přenesl přes zbytky polámaného vozu a Conan se vztyčil v sedle, meč nad hlavou, příšerný řev deroucí se skrz vyceněné zuby. Horalové, kteří už seskočili z rydvanů a bojovali na zemi meč proti meči, vzhlédli a zjistili, že mezi ně vtrhl přízrak z nejstrašnější noční můry.</p> <p>„Crooom!“</p> <p>Asgardský meč se mihl vzduchem jako záblesk ledového světla a gejzír krve a mozku vytryskl proti zachmuřenému nebi.</p> <p>Šiky jezdců ze severu i jihu se s křikem a řinčením zbraní srazily mezi vozy. Na záda se jim natlačili pěšáci a v té chvíli se obě laviny převalily jedna přes druhou. Horalové nepoužívali žádné válečné formace, které by se snažili za každou cenu udržet –jednoduše se obě tisícihlavé šelmy do sebe zuřivě zahryzly a rozpoutalo se běsnící, ukrutné, divošské vraždění, proti kterému byly války civilizovaných království na jihu jen těžkopádným opileckým vybíjením zubů a máváním kuchyňskými noži.</p> <p>Svět okolo Conana se změnil v chaotický sled rychle se střídajících obrazů, utopených v krvavé mlze. Před ním se na místě točil válečný vůz a zpoza kování házel proti sythgarským jezdcům kopí robustní Allar. Jeden z oštěpů minul Conana tak těsně, že pocítil závan vzduchu na tváři. S pomstychtivým výkřikem obrátil koně proti rydvanu a uprostřed skoku, kterým se vraník přenesl nad čepelí na kolech, zeširoka švihl mečem. Ruka zvedající další oštěp se zatočila ve výbuchu krve ze zmrzačeného předloktí. Allar s lebkou vodorovně přeťatou až k nosu vyletěl z vozu a dopadl o dobrých patnáct stop dále. Conan se v plném cvalu ponořil do houfu nepřátelských jezdců. Nordheimská čepel se roztočila ve smrtícím víru. Zpocené koňské hrudi a boky do sebe prudce narážely a jezdci padali ze sedel, ať už vyhozeni prudkostí srážky, silou vzpínajících se koní nebo údery ostrých čepelí. Cimmeřan se držel na hřbetu černého hřebce jako přikovaný, jakoby on a zvíře byli jedna bytost. Jeho meč jiskřil na bronzové zbroji soupeřů, roztínal ji jako tenké zlaté plíšky a plnil pancíře a přilby záplavou krve. Allarové a Táin-Conorové rychle zjistili, že černovlasý ďábel je mimořádně nebezpečný protivník. Natlačili se na něho ze všech stran jako šakalové na rozzuřeného buvola a snažili se ho shodit ze sedla nebo alespoň poranit, aby ho unikající krev obrala o sílu.</p> <p>Avšak jediná krev, která byla prolita, patřila jim. Každý, kdo se ocitl v dosahu Conanova meče, byl nelítostně smeten pod divoce bijící kopyta, buď už mrtvý, nebo umírající. Cimmeřanova čepel lehká zranění nerozdávala. Projel šikem jezdců, jako když se na pouti Černými královstvími prosekával hustou džunglí, a vtrhl mezi pěšáky. Černě pomalovaná těla mu připadala jen jako hemžící se masožravý hmyz. Asgardská čepel v dech beroucím tanci skákala z jedné lebky na druhou a hustě hnojila posvátnou půdu allarskými a táin-conorskými mozky. Po vraníkových bocích v potocích tekla lidská krev a hříva se mu už dávno změnila ve slepené prameny, ze kterých crčel tmavý karmín. Kůň byl zvyklý na válečnou vřavu, beze strachu srážel pěšáky svou mohutnou hrudí a okovaná kopyta měnila hrudní koše a lebky v kaši z krve a kostí. Conan běsnil, zabíjel, postupoval vpřed. Do krvavého výseku za ním se nahrnuli Sythgarové a vytvořili živý hrot, nemilosrdně se zabodávající do srdce Dutrachtova vojska.</p> <p>Údolí zachvátilo šílenství, nad kterým by zděšeně bledli i ďáblové z pekelných síní nejstrašnějšího utrpení v představách Mitrových vyznavačů. Rydvany v tlačenici ztratily schopnost manévrovat, a tak válečníci i vozatajové seskákali na zem a chopili se mečů a seker. Guthféirne a Fuamnach, vzdáleni od sebe jen několik kroků, přivítali nepřátele nenávistným křikem a poctili je extatickým tancem smrti. Obrova sekera stínala hlavy a štípala žebra, ban-chomarbin meč mísil střeva a otevíral tepny. I samotní druidi se vrhli do víru boje. Jejich srpy se zdály být zbraněmi přikrátkými pro souboj s meči a oštěpy, ale Lughovi služebníci kupodivu úspěšně rozbíjeli houfy útočících nepřátel a s chutí jim podřezávali krky. Jejich roucha nasákla horkým šarlatem.</p> <p>Sythgarové bojovali se zuřivým odhodláním raněných vlků, avšak vzdorovali dvojnásobné přesile, takže se zdálo, že o výsledku bitvy je rozhodnuto. Dutrachtovi a Dargadaanovi psi zavětřili vítězství a nahrnuli se do kotliny, aby si z bojiště odnesli co nejvíce krvavých trofejí. To byl čas, kdy se Ransker vztyčil ve voze, obrátil se tváří k jižnímu hřebenu a třikrát mávl Krvavým oštěpem z východu na západ.</p> <p>Sedm tlam na koncích carnyxů zařvalo svou výzvu do boje. Pronikavý, navýsost nepříjemný zvuk se přehnal nad údolím jako vichřice. Odpovědí na něj bylo krvelačné vytí z dobrého tisíce hrdel. Vrcholky hřbetů nad širokým kaňonem ožily, jakoby se vřes a houštiny kouzlem změnily v zástupy válečníků.</p> <p>„Pijte krev na Lughovu počest! Rozdrťte jim lebky a rozdupejte mozky! Nabodněte jejich hlavy na hroty oštěpů!“</p> <p>Nepříčetný řev vytrhl Allary a Táin-Conory z triumfální euforie. Nechápavě zvedali hlavy a cedili skrz zuby prosby k Elderoth a všem temným bohům, když viděli, jak se dolů strmými svahy z východu i západu spouštějí nepřátelské posily, každá o síle nejméně pěti set mužů.</p> <p>Ze strany úsvitu útočili Magrachové vedení Scatchaláinnem v sedle svalnatého hnědáka. Ze strany soumraku se valili Ulberéinové, v čele mával bodci okovaným palcátem Braghe. Vypadalo to, jakoby se samotné svahy obou pahorků odtrhly od podloží, podemletého vytrvalými dešti. Na koních i pěšky, muži i ženy, řítili se k bojišti a jejich šílený řev byl znamením nedočkavosti prolít svůj díl krve. Ve chvíli, kdy obě vlny se silou příboje trhajícího balvany z pobřežních útesů narazily do nepřátelských šiků, ze severu se ozvalo hřmění. To Eogan a Cemach na vozech objeli údolí, zadupali do země nepřátelský tábor a nyní útočili na Dutrachta zezadu – třicet zlověstně dunících rydvanů s nezkrotně vyjícími pomalovanými ďábly přikrčenými za hroty naježeným kováním.</p> <p>Past se uzavřela.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Tlačenice v bráně do Elde-Watar a uličce vedoucí mezi sruby k budově chrámu se změnila v příšernou spleť rozsekaného, chvějícího se masa. Umírající ghúlové se v křečích váleli v hromadách vlastních vnitřností a odťatých končetin, dusili se krví a uši drásajícím skučením volali na pomoc svou bohyni.</p> <p>Ergil se vynořil z té strašné řežby jako pohanský bůh války, od hlavy až k patě postříkaný lepkavou černou krví. Zadýchaně stál ani ne dvacet kroků od chrámu a z Walarondu v jeho spuštěné ruce stékaly tmavé krůpěje.</p> <p>Královna Mhorag se snesla na zem vedle něho. Oči jí démonicky svítily uprostřed krví zalité tváře. Dragliní pazour jí nepěkně rozsekl čelo.</p> <p>„Jaké máme ztráty?“ zeptal se Ergil.</p> <p>„Zůstalo nás asi padesát.“</p> <p>„Bude to stačit?“ Ukázal hrotem meče dopředu. „Nejtěžší překážka je stále ještě před námi.“</p> <p>Na prostranství před chrámem nebylo ani živé duše. Ghúlové, kteří včas unikli masakru u brány, se rychle stáhli do budovy. Vchod do chrámu chránila masivní vrata okovaná silnými pláty tepaného bronzu.</p> <p>„Ta stavba nemá okna,“ dodal rytíř. „Elderoth a její přisluhovači se straní denního světla.“</p> <p>„Ano, brána je jediná cesta dovnitř,“ zamumlala Mhorag. „Vsadím se, že ji stihli vyztužit kouzly.“</p> <p>Královna pohodila rathanem a vystřelila proti vchodu pravou ruku. Magie rozvlnila vzduch a naplnila ho bělostným jasem. V tom však bránu obklopila nejasná zelenavá záře. Dvě nepřátelské síly se srazily v oslepujícím záblesku. Odražené kouzlo se přehnalo nádvořím jako hlasitě svištící poryv vichřice. Ergil sám měl co dělat, aby ho ten nečekaný náraz nesrazil na zem.</p> <p>„Lughovy zuby!“ zaklela Mhorag, když nabrala rovnováhu. „Měla jsem pravdu!“</p> <p>„Musíme ten magický štít zlomit,“ řekl Ergil. „Společně se nám to musí podařit!“</p> <p>„Nejsem si tím jistá. Je to mocné ochranné kouzlo a většina z nás je vyčerpaná bojem…“</p> <p>„Ustupte!“ zvolal autoritativní hlas.</p> <p>Překvapeně se ohlédli. Zpoza srubů vletělo na nádvoří před chrámem něco, co vypadalo jako kořeny a větvičkami naježený kmen stromu. Na té věci seděla nevelká shrbená postavička v oděvu z listí a mechu.</p> <p>„Lúin?!“ zalapala Mhorag po dechu. „Ty? Na tomto místě?“</p> <p>„A proč ne?“ zasmála se stará vědma. Tvářila se jako člověk, který se dobře baví. „Nemohla jsem zůstat trčet v Boartha Lar se založenýma rukama, zatímco moje dcery někde prolévají krev. A řeknu vám, je to skvělý pocit, vylézt z té lesní kobky a moci přiložit ruku k dílu!“</p> <p>Královna byla zděšená. „Ale, vznešená věštkyně, vystavuješ se smrtelnému nebezpečí…“</p> <p>„To stačilo, Mhorag!“ odbyla ji Lúin, slétla i se svým křeslem níž a její pozornost se soustředila na bránu. „Raději se držte dále,“ pozvedla ruce. „Toto bude silné!“</p> <p>Královna se zahryzla do rtů a spolu s Ergilem i ostatními boarthami vyklidila prostor před chrámem.</p> <p>Lúin zašermovala rukama nad hlavou, jako by kreslila do vzduchu nějaké podivné obrazce. Vzduch kolem ní se zachvěl. Vzápětí věštkyně zaječela – zdálo se nemožné, aby z hrdla drobné a věkem sešlé bytosti vyšel tak pronikavý hlas – a švihla křehkýma rukama proti bráně. Ze žilnatých dlaní a kostnatých prstů vytrysklo takové množství magie, až se Ergilovi naježily všechny chlupy na těle.</p> <p>Okolo dveří zazářil zelenavý štít. Lúinina kouzla do něho narazila jako železnými hroty pobité čelo dobývacího vozu. Zaznělo ohlušující zapraskání, jako by docela blízko udeřil blesk, a bílé a zelené plameny vyšlehly na všechny strany. Masivní vrata explodovala a vzduch na chvíli naplnily úlomky dřeva a déšť roztaveného bronzu. Neviditelná síla odmrštila létající křeslo o několik kroků dozadu, ale Lúin se včas vzpamatovala a udržela se nad zemí. Oděv měla pokrytý třískami a z jejího podivného sedátka se na více místech kouřilo.</p> <p>„Bohové!“ vyprskla a útlá hruď se jí roztřásla smíchem. „Něco takového jsem už dávno toužila udělat!“</p> <p>Z dýmu, který zahalil nádvoří, zazněly nenávistné skřeky. Ergil a boarthy odtrhli oči od nadšeně se chechtající Lúin a pohlédli ke chrámu. V chodbě za rozmetanou bránou se jako odporná nahá mláďata v krysí díře hemžili ghúlové.</p> <p>„Tak tohle už nechám na vás,“ zvolala Lúin. „Neváhej, Zabíječi! Dej jim ochutnat ocel posvěcenou Lughem!“</p> <p>Ergila a Mhorag ta výzva probrala z transu. Královna švihla rathanem nad hlavou, divoce vykřikla a vyrazila. Boarthy se hrnuly za nijako tlupa vyjících ďáblic.</p> <p>Ergil pevněji uchopil Walarond a pocítil, jak se mu z meče vlévá do paží pulzující energie. Vycenil zuby a s pohledem upřeným na pochmurnou masu chrámu vykročil.</p> <p>Lúinin smích se rozléhal nad troskami zasypaným dvorem jako výsměch temným mocnostem čarodějnic.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Královské údolí se topilo v krvi.</p> <p>Útok Magrachů a Ulberiénů byl zdrcující. Cernachem a Eoganem vedené vozy, které zezadu vtrhly mezi allarské a táin-conorské pěšáky, způsobily v nepřátelských zástupech nevýslovnou zkázu. Bodce a svištivě se kroutící kosy měnily celé houfy válečníků v pouhou směs rozsekaného masa, rozdrcených kostí a stříkanců krve, vybuchujících okolo vozů v mohutných červených gejzírech. Příšerně zohavená těla létala na všechny strany a kola nadskakovala po mrtvolách, měníce je na beztvaré vlhké hromady. Na dlouhých hrotech rydvanů visela torza těl a spleti vnitřností, na kola se namotávala střeva a po bronzovém kování stékaly mozky, tělesné tekutiny a výkaly. Dargadaana, mladého vladyku Táin-Conorů, zaslepila vražedná zuřivost a pěšky se pokusil vzdorovat útoku vozů. Jeho oštěp rozčísl krvavou mlhu nad bojištěm a s neuvěřitelnou silou a přesností proklál hruď eirra Eogana. Vzápětí však na něho svým vozem najel magrachský náčelník. Hrot Cernachova oštěpu se zabořil do Dargadaanovy tváře ve stejném okamžiku, kdy mu kosy na kolech rozmetaly předloktí na kaši.</p> <p>Až doposud pevně semknutá masa Dutrachtova vojska se pod náporem čerstvých sil Ulberéinů a Magrachů rozpadla na množství bojujících skupinek. Allarové a Táin-Conorové však přece jen nemínili ustoupit, nebo se dokonce vzdát – nic takového synové Vysočiny neměli v povaze. Byli připraveni bít se do poslední kapky krve a vydláždit si cestu do lůna matky Země lebkami nepřátel. Rozpoutala se nejzběsilejší část bitvy.</p> <p>Druidi bojovali se zády přitisknutými k Aird-Oswinu. Menhir už dávno ztratil svou zářivou bělost; jeho povrch bohatě poskvrnila krev druidů i těch, jejichž tepny otevřely čepele srpů. V tomto okamžiku zůstávalo naživu deset Lughových služebníků, mezi nimi Étain a Gwyrnall. Bělovlasý druid rozdával smrtící údery, jako by se v něm pod maskou drobného vyzáblého starce ukrývala divoká, pachem krve rozběsněná šelma. Étain vytrhla z dlaně vlastnoručně zabitého Táin-Conora dlouhý meč a nyní jím vášnivě sekala maso a kosti. Nahé tělo měla pokryté červenými stříkanci a její vlasy se změnily v jeden vlhký, krvavý slepenec.</p> <p>„Zabíjejte!“ křičela, zatímco holou rukou zachytila čepel allarského meče – ostří jí rozřezalo dlaň až na kost – a svou vlastní zbraň vrazila mezi útočníkova žebra. „Vaše zuřivost a nenávist ke psům prašivé Elderoth je projevem oddanosti Lughovi! Havran z ní čerpá odvahu a sílu a plní jimi vaše srdce a paže!“</p> <p>Jen několik kroků od menhiru bolestně zaržál kůň. Druidi vzhlédli a viděli, jak vzpínající se zvíře a Sythgara na jeho hřbetu obalil stín lemovaný zelenavým leskem. Muž zavřískal, když se mu za živa odtrhly od kostí kusy rozleptaného masa, ržání hřebce umlčel rozklad, jenž mu rozežral hlavu a krk. Vzápětí se kůň i jezdec zřítili na zem a prudký dopad je změnil v hromadu hnilobou obalených kostí ve smradlavé černé záplavě.</p> <p>„Aelthane!“ zvolal Gwyrnall a prudkým švihem setřásl ze srpu krůpěje krve.</p> <p>Velekněz allaronského chrámu se probojoval až k Aird-Oswinu, metaje kolem sebe smrtonosnou magii. Další dva čarodějové, kteří přežili souboj s havraním hejnem, zahynuli uprostřed boje, jeden s hrudí rozštípnutou oštěpem, druhý s lebkou rozseknutou ostřím sekery. Aelthana, posedlého přímo démonickou touhou pomstít se za zmařený magický útok, však nedokázala zastavit žádná zbraň. Nahý, tetované tělo pokryté krví a hnilobným slizem, přeskočil rozkládající se zdechliny koně a jezdce a pozvedl balrandir.</p> <p>„Konečně!“ zakřičel do burácení a jeho záští a opovržením přetékající pohled skákal z Gwyrnalla na Étain a zpět.</p> <p>„Vytrhněte mu srdce a obětujte ho Lughovi!“ vyštěkl Gwyrnall a vyrazil proti Hyperborejci, srp zvednutý vysoko nad hlavou. Étain vykřikla a rozběhla se za starcem, následovaná několika dalšími druidy. Aelthan se zasmál hlasem štěkajícího psa a rozehnal se železnou palicí. Věděl, že mu zůstává už jen pár okamžiků života, ale rozhodně nemínil dopřát těm prokletým divošským čarodějům laciné vítězství.</p> <p>Balrandir zasvištěl vzduchem a černozelená skvrna vzlétla z drahokamu jako krkavec z lebky oběšence. Gwyrnall se mu pokusil vyhnout, ale byl už příliš blízko. Čarodějova magie zasáhla jeho pravé rameno a horní část hrudi. S výkřikem padl na kolena. Útržky střely vletěly do tváře mladému druidovi těsně za ním a okamžitě ho usmrtily. Aelthan s šíleným řehotem přiskočil ke klečícímu Gwyrnallovi. Rychlý, silný úder železné palice rozdrtil starci lebku. Úlomky temenní kosti prošpikovaly mozek.</p> <p>Étain vykřikla a skočila jako rys. Aelthan bleskově pozvedl krví a mozkem zašpiněný balrandir a okolo drahokamu se okamžitě zachvěla ničivá temnota. To už Étain doskočila na levou nohu a s rozmachem sekla mečem. Hyperborejec instinktivně postavil do cesty magickou palici – avšak nepočítal se zuřivou silou úderu druidky, a to se mu stalo osudným. Meč mu přirazil balrandir k tělu a černá prázdnota obklopující drahokam ho zasáhla přímo do tváře. Aelthan už stihl jen vytřeštit oči – vzápětí jeho hlava doslova vybuchla a Étain zašpinily slizké útržky mozku, ostré střípky lebky a proudy temné krve. Se zhnuseně zkřivenými údy skopla bezhlavé tělo na zem, šlápla na něj a zvedla meč nad hlavu.</p> <p>„Ať se naplní tvoje vůle, Gwyrnalle!“ Silný úder rozťal Aelthanovu hruď a uvolněná žebra se prudce otevřela. Druidka se sklonila, ponořila štíhlé prsty do mohutně krvácející rány a vytrhla z ní ještě pulzující srdce. Zvedla ho nad hlavu s výkřikem, který byl projevem triumfu a zároveň nesmírného zármutku nad Gwyrnallovou smrtí. Horký červený proud jí zalil tvář a prudce se zvedající ňadra.</p> <p>Potom srdce hodila na zem, zlostně na něj dupla patou a zakroužila nad hlavou vražedným mečem. Její nelidské vytí bylo pro ostatní druidy signálem k útoku. Duše nejvyššího druida musí být na cestu do posmrtného života posilněna dostatečným množstvím nepřátelské krve.</p> <p>Spojené síly Sythgarů, Magrachů a Ulberéinů definitivně získaly převahu a boj se pro ně změnil v jakousi příšernou soutěž v tom, kdo uloví více allarských nebo táin-conorských hlav. V srdci bitvy, přímo uprostřed nejstrašnějších jatek, bojovala Fuamnach. Její meč se točil v nezastavitelném ocelovém víru, bral životy jako hněv krutého boha a se smíchem odrážel nepřátelské výpady. Krev zmasakrovaných soupeřů, ve které se Ranskerova dcera doslova koupala, jí dala výraz ďábelské barbarské bohyně, požírající těla ubohých lidských obětí. Zatím utrpěla jen několik povrchových zranění, na která reagovala jako dravé zvíře – bolest v ní rozdmýchala ještě větší zuřivost a místo toho, aby ji oslabila, vehnala jí do svalů další dávku síly.</p> <p>Démonický, dočista šílený řehot ji přinutil otočit se. Takový obludný smích snad ani nemohl vyjít z lidského hrdla – jedině pokud by ten člověk byl převtěleným démonem z počátku časů.</p> <p>Těsně za Fuamnach se drželi dva sythgarští válečníci, urputně ji bránící před zákeřnými bodnutími do zad. Právě ve chvíli, kdy se ban-chomarba ohlédla po původci onoho nepříčetného smíchu, oba najednou s křikem a chrčením vyletěli do vzduchu a všechno okolo zkropila krev z jejich rozseknutých těl. Z toho horkého deště se vynořila robustní postava v přilbici z kančích klů. V rukou svírala obrovský obouruční meč, který by se spíše hodil k výzbroji obrněného rytíře z Aquilonie nebo Nemedie než do dlaně barbarského zabijáka ze severských hor.</p> <p>„Dutrachte!“ procedila Fuamnach skrz zuby a přikrčila se. Z pozvednutého meče jí na ramena a vlasy kapaly lepkavé krůpěje a stékaly jí po ňadrech až k vztyčeným bradavkám jako rubínové slzy.</p> <p>Na okamžik proti sobě zůstali stát jako výhružně vrčící vlčice a zuřivě ryčící medvěd. Vládce Allaronu už skutečně jen velmi vzdáleně připomínal lidskou bytost. Tvář měl postříkanou krví, která rozmazala černé pomalování a dala mu podobu lidožravé bestie. Uprostřed té ohavné masky svítily vyceněné zuby.</p> <p>Vlčice zaútočila první, vědoma si soupeřovy převahy i toho, že její jedinou šancí na vítězství je bleskový, smrtící výpad. Štíhlé tělo se mihlo jako plamenný jazyk a meč zasvištěl vzduchem. Fuamnach byla přesvědčená, že Dutracht nemůže včas vykrýt takové rychle seknutí, ale podcenila ho. Brenn zareagoval okamžitě: masivní čepel v jeho dlaních se pohotově vymrštila a odrazila útočící ostří s takovou silou, že téměř vytrhla zbraň Fuamnach z prstů. Válečnice potácivě ustoupila, ruku ochromenou drtivou srážkou. Dutracht se opět burácivě zasmál a rozehnal se mečem jako kat sekerou. Fuamnach zvedla omámeně meč. Podařilo se jí zachytit útočící zbraň, ale úder byl příliš silný a srazil její čepel dolů. Dutrachtův meč zasáhl sythgarskou ban-chomarbu mezi krk a levé rameno, rozdrtil jí klíční kost a shora vnikl do hrudi. S vyraženým dechem padla na kolena. Brenn vítězoslavně vykřikl, vytrhl meč z mohutně krvácející rány a zeširoka se rozehnal.</p> <p>„Tvou krásnou hlavu si pověsím přímo nad vchod jako nejcennější kořist,“ zavrčel s pohledem upřeným do soupeřčiných vytřeštěných očí. Než však stačil zasadit poslední úder, za zády mu zazněl řev plný nepopsatelné nenávisti. Otočil se právě včas, aby odrazil úder obrovské sekery.</p> <p>Náraz kovu o kov byl tak silný, že to znělo jako úder hromu. Guthféirne zaútočil se zuřivostí divokého zvířete. Pohled na smrtelně raněnou Fuamnach ho připravil o poslední zbytky zdravého rozumu a vdechl mu do těla přímo nadpřirozenou sílu. Svaly se mu divoce svíjely pod kůží, žíly naběhly jako tuční modří červi a jeho sekera poletovala s neuvěřitelnou lehkostí.</p> <p>Guthféirne a Dutracht bojovali jako dva šílení obři. Nikdo se k nim neodvážil přiblížit, protože obrovský meč a masivní sekera nemilosrdně smetly k zemi všechno, co se jim ocitlo v dosahu. Ostří do sebe narážela s divokou silou a hlasitým řinčením přehlušovala řev těch, kteří jimi vládli. Jiskry a chumáče dýmu odletovaly od ocele s krůpějemi krve.</p> <p>A potom v jediném okamžiku Guthféirnova sekera šikmě vyletěla pod brennovu pozvednutou levou paži a s praskáním se mu ze strany zasekla mezi žebra. Dutracht vykřikl a v posledním výbuchu síly dokončil obouruční šikmé seknutí. Sythgar nestihl uskočit – hrot soupeřova meče ho zasáhl do krku a otevřel mu pod bradou hlubokou ránu. Oba muži klesli současně: Dutracht padl na kolena, Guthféirne se zhroutil na záda, chrčel, kopal nohama a oběma rukama se snažil zastavit příval krve z přeseknuté tepny. Marně.</p> <p>Dutracht lapal po dechu. Z úst a nosu se mu valily červené spršky. Uchopil smrtící sekeru za topůrko a prudce si ji vytrhl z těla. Prošla jím příšerná bolest a před očima se mu zatmělo. Když se mu po chvíli zrak vyčistil, uviděl před sebou stát známou postavu.</p> <p>Fuamnach ztratila mnoho krve a sotva se držela na nohou. Levá ruka jí bezvládně visela podél těla. Pomalu, s nesmírnou námahou zvedla pravačku. V prstech svírala rukojeť svého meče.</p> <p>„To já si… zavěsím nad dveře tvou hlavu… ty požírači psích hoven,“ zachroptěla, narovnala se a vložila poslední zbytky sil do razantního úderu.</p> <p>Dutracht v dravčím úšklebku ukázal zuby.</p> <p>Úlomky kančích klů se rozletěly na všechny strany. Čepel prošla přilbicí, rozpoltila lebku i mozek a ostří se zastavilo až na kořeni brennova nosu. Masité tělo se mlčky svalilo na podupanou zem.</p> <p>Fuamnach vítězoslavně vykřikla, ale hlas se jí náhle zlomil, oči se obrátily v sloup a ona upadla jako štíhlá bříza podťatá úderem sekery. Dokonala ve stejném okamžiku jako Guthféirne a jejich krev se smísila a ztuhla v tmavé kaluži.</p> <p>Když je tam později našli, ztuhlé a studené mezi hromadami mrtvých nepřátel, vypadalo to, jakoby Guthféirne Ranskerovu dceru objímal – jako muž, který ke své vyvolené nikdy nenašel cestu, až dokud ho s ní nespojila sama smrt.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá – Krok do tmy</strong></p> <p>Sprška černé krve znečistila Ergilovi pancíř. Rytíř vytrhl Walarond z trupu vysokého ghúla – ostří pronikavě zaskřípělo na hrudní kosti – a kopnutím poslal bledé tělo pod nohy ostatním bestiím. Jeden z mrchožroutů se pokusil zaujmout místo svého druha, ale šlápl přímo na čerstvou zdechlinu. Vyhublé chodidlo se zabořilo do rozpolceného hrudníku. Ghúl zlostně zavřískal a zapotácel se, čehož pohotově využila Mhorag, bojující po Ergilově boku. Její rathan odsekl obludě temeno. Nejbližší stěnu zalila hustá směs krve a mozku. Než však královna stihla pozvednout zbraň, už se po ní natahoval další ghúl. Špinavé, ostré pazoury byly sotva stopu od boarthina hrdla, když vzduchem sykl Walarond. Dvě úsečná prasknutí splynula do jediného zlověstného zvuku, doplněného o ghúlův příšerný skřek. Hnáty dopadly na zem a dva mohutné gejzíry z hladce odseknutých končetin zalily Mhorag černým přívalem.</p> <p>V chodbách Elde-Watar řádila smrt. Když Lúin svou čarodějnou silou rozdrtila bránu, jakoby tím prolomila hráz, přes kterou se do chrámu vevalila zkáza. Ničivá vlna strhávala jedno bledé tělo za druhým a zanechávala na podlaze a stěnách mokrou černou stopu. Chvílemi to vypadalo, že ghúlové se v zoufalství pokoušejí zadržet útočníky hradbou ze svých mrtvých těl. Zabíječ a boarthy však bezohledně šlapali po jejich mršinách a nezadržitelně postupovali vpřed.</p> <p>„Bojujte, sestry!“ volala Mhorag přerývavě, rozdávajíc drtivé údery. „Nedejte jim vydechnout!“</p> <p>Na čepeli Walarondu zpívali svůj strašný chorál démoni smrti. Ergil silným vodorovným seknutím rozdělil vyzáblé ghúlské tělo na dva kusy. Ve chvíli, kdy překročil křečovitě se zmítající torzo, z hrdla se mu vydral triumfální výkřik. Přes spleť hemžících se bledých postav uviděl vchod bez vrat, za kterým čadící pochodeň osvětlovala kamenné stěny a šikmo dolů se sklánějící strop.</p> <p>„To je brána do podzemí!“ zakřičel do děsivého hluku. „Jsme blízko!“</p> <p>Ta slova jakoby boarthám vlila do údů novou sílu. Rychle se probojovaly ke vchodu ve stěně temného tunelu. Ergil a asi půltucet válečnic zatlačili zbylé ghúly dále do chodby, aby Mhorag a ostatní boarthy mohly proklouznout zpoza jejich zad do podzemí. Odhodlaně ječící čarodějnice na schodišti přivítalo několik požíračů mrtvol, ale jejich pokusu o odpor udělaly přítrž rathany.</p> <p>V chodbě nad schodištěm mezitím Ergil a hrstka čarodějnic rychle pobili zbytky ghúlské hordy. Zabíječ zarazil hrot Walarondu do posledního chvějícího se těla. Černé srdce zmlklo a křečovité záchvěvy bledých končetin ustaly. Ergil uvolnil meč a zadýchaně se opřel rukou o stěnu. Pot se z něho řinul v potůčcích a rozmazával skvrny ghúlské i jeho vlastní krve. Uvědomoval si však, že nejtěžší fáze bitvy ho přece jen čeká. Vzdoroval náporům únavy a vysílení.</p> <p>„Zabíječi!“</p> <p>Ohlédl se a naskytl se mu strašný pohled. Podlahu dlouhé chodby pokrývali rozsekaní ghúlové; příšerná krvavá vrstva tmavého masa, zubatých tlam ztuhlých uprostřed zuřivého úšklebku a zkřivených pazourech v poslední křeči. Stěny, podlaha, a dokonce i strop byly vymalovány krví a obsahem rozsekaných vnitřností. Chodbu naplňoval ohavný pach smrti. Mezi mršinami ghúlů leželo i mnoho raněných a mrtvých boarth, těla rozškubaná ostrými zuby a drápy. O ty, které přežily, se staraly nejmladší obyvatelky Boartha Lar. Děvčatům, která ještě nedosáhla věku patnácti let, Mhorag sice nedovolila zúčastnit se bitvy, ale vzala je s sebou s úmyslem využít jejich léčitelské schopnosti. Zdánlivě křehké bytůstky zkušeně zastavovaly krvácení a bez jediného zachvění nebo zaváhání ošetřovaly starším družkám nepěkné rány. Obvazovaly je pásy měkkého plátna natřeného čarodějnými hojivými mast mi a dávaly trpícím napít z kožených lahví naplněných odvary, tišícími bolest. Na jejich počínání dohlížela sama Lúin.</p> <p>„Musíš se vzchopit, Zabiječi,“ přiletěla vědma se svým křeslem k vyčerpanému rytíři. Ustaraný výraz proměnil její tvář v nepřehlednou spleť hlubokých vrásek. „Tam dole číhá temnota a smrt. Moje dcery to bez tebe nezvládnou. Musíš dotáhnout boj do konce. A pospěš si. Cítím, že Mhorag hrozí nebezpečí.“</p> <p>Ergil se zhluboka nadechl, narovnal se a pevněji sevřel Walarond v dlani.</p> <p>„Tak je to správně,“ přikývla Lúin. „Naposledy probuď duši Tyrgorova meče a trestej sluhy zlovolných mocností Lughovou silou!“</p> <p>Rytíř ještě jednou pohlédl do vrásčité tváře věštkyně a potom beze slova zamířil ke vchodu do podzemí. Odkudsi z hlubin k němu doléhaly ozvěny boje. Znělo to jako divoká hudba, doprovázející slavnost démonů v pekelném brlohu.</p> <p>Přivolal v duchu Lugha <emphasis>–</emphasis><emphasis> odpusť, velký Mitro, ale potřebuji moc Havraního boha, abych měl dostatek sil na zápas se Zlem!</emphasis><emphasis> –</emphasis><emphasis> </emphasis>a náhle vyrazil po kluzkých kamenných stupních dolů.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Conan surově poháněl koně nahoru svahem k té obrovské černé ohavnosti a z hrdla se mu dral zuřivý řev bez konce. Jeho nitrem otřásala bouře spojená ze žalu a neutišitelné touhy po pomstě. Spolu s pozvolna utichajícím zvoněním zbraní a nesnesitelným vytím raněných dolétla k jeho uším zpráva o tom, že zahynula Fuamnach. Také věděl, že zemřeli Eogan, Guthferéine a Gwyrnall, a smrt v podobě allarské sekery si našla i krásnou paní Annwen. Ransker se v záchvatu šílené pomstychtivosti vrhnul do nejhustšího houfu nepřátel a vyváděl jako krvelačný démon, dokud ho táin-conorský meč nepřipravil o pravou ruku. Hrstce členů sythgarské družiny se podařilo vysekat eirra z pasti, ale Ransker ztratil příliš mnoho krve a neměl naději na přežití.</p> <p>Conan teď toužil jen po jednom – zabít co nejvíce z řad těch, kteří měli na rukou krev Fuamnach. Rozprášené Dutrachtovo vojsko se už obrátilo na ústup, ale rozběsněného Cimmeřana to nemohlo uspokojit. Chtěl, aby boj skončil dokonalou zkázou nepřátel. S očima podlitýma krví pronásledoval utíkající Allary a ze sedla je nemilosrdně stínal, jako by to byl jen bezcenný hmyz.</p> <p>Byl asi ve dvou třetinách svahu a pod kopyta jeho hřebce právě dopadlo další bezhlavé tělo, když na hřebeni, u paty svíjejícího se černého plamene, zahlédl tlupu běžících Allarů. S pronikavým výkřikem kopl vraníka do slabin a vyrazil za nimi. Neměli šanci uniknout. Dusot kopyt se blížil krkolomnou rychlostí. Zastavili a otočili se, odhodlaní se vší urputností čelit černovlasému ďáblovi. Jezdec mezi ně vtrhnul jako vichr. Ocelová čepel se mihla se zvukem kosy podtínající zralý ječmen. Jeden z Allarů se otočil kolem vlastní osy – z hluboké rány v jeho tváři na všechny strany stříkala krev. Zbylá šestice utečenců však nemínila podlehnout bez boje. Robustní Allar pozvedl oštěp a vší silou vrazil zubatý hrot hluboko do vraníkovy hrudi. Hřebec zaržál skoro lidským hlasem, z posledních sil se postavil na zadní a zabubnoval kopyty. Jeho vrah odletěl několik kroků dozadu – úder podkovy mu změnil lebku v beztvarou kaši z krve a mozku.</p> <p>Pod vzepjatým koněm se podlomily nohy. Zoufale řičící zvíře kleslo nejprve na zadek a potom na pravý bok. Conan se pohotově vymrštil ze sedla. Dopadl do vrstvy mrtvých havranů a ve výbuchu černého peří se převalil na bok. Allarové se k němu s krvelačným vytím rozběhli, jisti si svým vítězstvím. Cimmeřan se vymrštil na nohy jako divoká šelma, vycenil zuby a přivítal soupeře zběsilým řevem. Tito – muži a jedna žena – ale už neměli co ztratit. Pozvedli zbraně a vrhli se na černého lva jako smečka štěkajících šakalů.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Pohled, který se Ergilovi naskytl na úpatí schodiště, mu doslova vyrazil dech.</p> <p>Boarthy se tlačily před velkým klenutým vchodem do svatyně a urputně se snažily probojovat dovnitř. Rathany řinčely a odhodlaný křik se rozléhal podzemím, avšak snaha válečnic byla k ničemu. Kamenná podlaha zčervenala jejich krví a Mhoragina početná družina povážlivě prořídla.</p> <p>Když uviděl, co zastavilo útok čarodějnic, zježily se Ergilovi vlasy.</p> <p>Bránu do podzemní dvorany bránili lovci. Titíž lovci, které před necelými dvěma dny ničivý déšť temnoty proměnil v hromadu mrtvého masa. Nejméně tři tucty živých mrtvol zde nyní vzdorovaly útoku čarodějnic, bok po boku jako pohyblivá hradba. Nezáleželo na tom, do jaké míry jejich těla poškodil rozklad – mnohé mrtvoly za sebou tahaly chuchvalce vlastních vnitřností, některé už dokonce byly jen kostrami olepenými hnilobným slizem – všechny svíraly meče a sekery stejně pevně a rozdávaly jimi údery s pozoruhodnou silou a rychlostí. Některé boarthy se pokusily tento zátaras proletět, avšak lovce kryla dvojice mágů s balrandiry a jejich magické střely odvážlivkyně okamžitě srážely k zemi.</p> <p>Ergil zavrčel. Příval hněvu spláchl počáteční ohromení, zrak mu zahalila červená mlha. Skokem se přenesl přes poslední tři schody a ponořil se do válečné vřavy. Boarthy ho přivítaly divokým křikem a rychle mu uvolnily cestu, jako by se i ony samy obávaly nedočkavě svištícího Walarondu. Ergil se jako ostrý železný klín zanořil do páchnoucího šiku. Jeho meč se roztančil a rytíře zahalila sprška rozdrcených kostí a slizkého masa. Semknutá řada se pod tím náporem okamžitě protrhla a boarthy pohotově vnikly do průlomu. Ergil podvědomě cítil, že výsledek boje nyní závisí jen na něm a bojoval jako raněný dravec. Muže, kterého si pamatoval jako Goraka, srazil k zemi silným seknutím do hrudi. Vzápětí odrazil meč dalšího lovce, který někde přišel o střeva a hrudní koš mu s pánví spojovala jen obnažená páteř. Ergil ji přeťal, načež se mrtvola rozpadla na dva kusy. Překročil torzo, aby mohl čelit dalším nemrtvým, ale najednou koutkem oka zachytil jakýsi nepatřičný pohyb. Překvapeně se ohlédl a uviděl Goraka, jak se zvedá z podlahy. Zpoza rozseknutých žeber mu mohutným proudem tekla hustá černá břečka, ale zjevně mu to nevadilo. Pozvedl meč k novému útoku. Ergil zaklel. Než však stihl proti neodbytnému soupeři zakročit, vzduchem se mihla bronzová čepel a rozťala Gorakovi lebku jako tykev.</p> <p>„Do hlavy, Zabíječi!“ zvolala Mhorag a vytrhla rathan z náhle bezvládné mrtvoly. „Musíš jim zasáhnout mozek, jen tak je zabiješ!“</p> <p>Ergil pocítil, jak se mu do lýtka zaťaly silné prsty. Byla to zombie, kterou před chvíli rozsekl na dvě poloviny – svírala Zabíječovu nohu a pokoušela se do ní zakousnout. Rytíř obrátil Walarond hrotem k zemi a bodl. Špička se slyšitelným prasknutím prorazila lebku plazícího se lovce. Tělo okamžitě znehybnělo. Královna měla pravdu.</p> <p>„Skvělé,“ vycenil Ergil zuby a obrátil zrak k blížícím se mrtvolám. Oči mu vzplály odrazem hořících pochodní.</p> <p>Smršť, kterou vzápětí Walarond mezi lovci rozpoutal, pokryla práh svatyně vrstvou studených mozků a bezduchého masa. Boarthy chytily druhý dech a vydatně Zabíječi pomáhaly. Ostré čepele rozsekávaly a drtily lebky mrtvol, hyzdily jim tváře, odsekávaly temena. Kouzlem oživená těla ochabovala uprostřed pohybu, padala boarthám pod nohy a znečišťovala podlahu rosolovitým obsahem svých hlav. Útočníci se konečně probojovali do svatyně. Dva mágové se je pokusili zastavit temnými střelami z balrandirů, ale stihli vyslat jen jedinou salvu — vzápětí jim nabroušené čepele otevřely těla.</p> <p>Ve chvíli, kdy Ergil opřel chodidlo o hruď klečícího mága a skopl krvácející tělo z čepele Walarondu, zahryzl se mu do mysli bolestný výkřik. Poznal ten hlas a zděšeně se ohlédl. Jen pár kroků od něho Mhorag padla na kolena a její tělo zalila krev. Nad ní se tyčila mohutná postava s těžkým mečem v dlani. Mrtvému lovci chyběla levá ruka a z rozleptaného oděvu na hrudi trčela obnažená žebra.</p> <p>„Mocný Mitro…“ zachrčel Ergil. Worthan pozvedl meč, aby královně zasadil smrtící úder. „Néééé!“ Zabíječ zaútočil jako lev, který se po příliš dlouhé době dostal z klece a ucítil čerstvé maso. Worthanův meč opsal svislý oblouk, směřující na hlavu Mhorag. Přeživší boarthy vykřikly a vrhly se ke své vládkyni, avšak žádná z nich nebyla dost blízko, aby to stihla. Ergil ano.</p> <p>Walarond zasvištěl těsně nad královninou hlavou a tvrdě odrazil Worthanův meč. Sprška jisker pohasla v oblaku bílého dýmu. Mohutný lovec potácivě ustoupil. Ergil se rychle postavil mezi něj a Mhorag. Zombie na něho pohlédla očima potáhnutýma bílou blánou smrti, rozšklebila ústa a zaútočila. Ocel se rozezpívala.</p> <p>Na někoho, kdo už byl nějakou dobu po smrti, bojoval Worthan s překvapivou silou a mrštností. Ergil se tím však nenechal zaskočit –jeho mysl se spojila s duší Walarondu a on vložil do útoku všechnu sílu, kterou ještě v sobě dokázal probudit. Nezůstalo jí mnoho, ale stačila na to, aby přinutil Worthana ustupovat.</p> <p>Byl to krátký, ale o to zuřivější boj. V jedné chvíli Ergilův silný úder odrazil lovcův meč stranou a zombie zůstala nekrytá. Walarond okamžitě sekl v šikmém půloblouku a s páravým zvukem přeťal Worthana od žeber až k pánevní kosti. Rána se otevřela jako páchnoucí vlhká ústa. Střeva a vnitřnosti se vyvalily ven, podobné klubku velkých slizkých červů. Nemrtvý válečník definitivně ztratil rovnováhu a další úder jeho meče dopadl do prázdna. Ergil ho bez zaváhání sekl do hlavy. Polovina Worthanovy lebky, plná chvějícího se mozku, proletěla vzduchem jako miska s pšeničnou kaší při hospodské bitce. Poslední z lovců se sklátil na podlahu.</p> <p>Ergil se ohlédl. Mhorag krvácela z hluboké rány na levém rameni a ňadru, ale žila. Několik boarth se královny okamžitě ujalo a odtáhlo ji z bojiště. Čarodějnice odtrhly pohledy od vládkyně a pohlédly na Zabíječe. Nyní byl jediným vůdcem.</p> <p>Rytíř se obrátil tváří do svatyně a mírně chvějící se rukou pozvedl Walarond.</p> <p>Nalevo od středu síně se na ohromné hromadě shnilých lidských těl svíjelo něco jako propletenec obrovských chapadel, stvořených z mastného černočerného dýmu. Ergil vzhlédl na tu magií prosáklou temnotu a vědomí mu na okamžik pohltila hrůza. Věděl, že toto musí být čarodějná brána, o které mluvil Zarnon: nečisté kouzlo pohrdající zákony prostoru a času.</p> <p>„Elderoth, Elderoth…“</p> <p>Na opačném konci podzemního sálu se shromáždilo asi patnáct mágů. Stáli zády ke vchodu, hlavy skloněné, balrandiry pozvednuté. Úplně vpředu, jen pár kroků od Úst bohyně, v křesle na ramenou čtyř nemrtvých otroků, seděl Zarnon. Byl otočený zády ke svatyní a zpoza vysokého opěradla trčely jen jeho kostnaté ruce. V levé svíral zářivou kouli velikosti zralého jablka. Světlo, které z té věci vycházelo, mělo bílou barvu s jemným narůžovělým nádechem – ta záře byla spoutaná kroutícími se temnými prstenci. Ty ji dusily a krmily její silou odporný černý proud, který přes Zarnonovu vztaženou pravačku tryskal do Úst bohyně. Dvoranou se rozléhal sborový zpěv.</p> <p>„Elderoth, Elderoth…“</p> <p>Ergil věděl, co to znamená.</p> <p>A potom, zatímco Zarnon pokračoval ve vyvolávání bohyně, se kněží v tmavě zelených kutnách otočili a jako jeden muž vykročili proti zbytku útočící družiny. Na drahokamech balrandirů se zachvěly chomáče záhrobní tmy.</p> <p>Zabíječ švihl mečem nad hlavou, až okolí skropily lepkavé černé krůpěje.</p> <p>„Pozabíjejte ty psy!“</p> <p>Boarthy zavyly jako horda přízraků, vyplivnutých půlnoční temnotou.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Vypadalo to, jako by čepel těžkého asgardského meče ožila a změnila se v kmitající červený jazyk, žíznivě pijící krev z těl útočících Allarů. Netrvalo to ani patnáct úderů srdce a čtyři muži se už váleli ve vrstvě mrtvých havranů, chrčeli, kopali nohama, křečovitě třásli zmrzačenými končetinami nebo se pokoušeli nacpat si vlastní vnitřnosti zpátky do těla. Zbylí dva Conanovi protivníci, muž a žena, zmateně ustupovali. Smrt jejich druhů byla tak ošklivá a neuvěřitelně rychlá, že to uhasilo jejich odvahu a zuřivost jako příval ledové vody.</p> <p>Jeden z umírajících mužů naříkavým hlasem prosil Elderoth o pomoc. Conanova ústa se nenávistně zkřivila. Stoupl mu na tvář, chodidlem otočil hlavu na stranu a přenesl na nohu celou svou váhu. Zapraskalo to a modlitby ztichly.</p> <p>Cimmeřan vzhlédl. S očima podlitýma krví vypadal jako lidožravý přízrak z pískem zavátých katakomb stygijských pouští. Jeho dva soupeři už pomýšleli na ústup, avšak žal a hněv, lomcující barbarovou duší, ještě zdaleka nebyly utišeny.</p> <p>Zaútočil beze slova, bez jediného zvuku. Nordheimský meč odrazil oštěp blíže stojícího válečníka, opsal široký oblouk a zespodu zasáhl Allara mezi nohy. Lněnou suknici rozťalo ostří stejně lehce jako rozkrok, pánevní kost a břicho. Křičící muž odletěl ve výbuchu páchnoucích tělesných tekutin dozadu.</p> <p>Divošku jakoby v té chvíli nějaké kouzlo připravilo o rozum. Se šíleným, do kostí se zarývajícím výkřikem se vrhla na Conana. Její krátký bronzový meč směřoval na Cimmeřanovu širokou hruď. Conan reagoval rychle – útočící čepel se při zvonivém střetnutí s jeho těžkou zbraní rozletěla na doutnající kousky. Bezohledný kopanec do břicha ženě vyrazil dech a odhodil ji na zem. Okamžitě se však vzpamatovala a vyskočila, mrštná, černě pomalovaná vyjící bestie bažící po krvi. Její ostré nehty se už už chystaly ponořit do barbarových očí, když ji Conanova železná pěst popadla za vlasy a trhnutím zvedla do vzduchu. Pronikavě zaječela a pokusila se Cimmeřana kopnout. Rozehnal se mečem. Na okamžik zaváhal, protože zabíjení žen se mu bytostně protivilo, potom mu ale před očima vyvstala představa Fuamnach a nepřátelského ostří hyzdícího její krásu. Meč hladce přeťal vzduch i útlý krk. Bezhlavé tělo dopadlo na zem a hlava v Conanově pěsti konečně zmlkla. Znechuceně ji odhodil.</p> <p>Bitva v údolí už doznívala, avšak někde za sebou Cimmeřan zaslechl zuřivé zvuky boje.</p> <p>Překvapeně se ohlédl.</p> <p>Obrovský černý chuchvalec připomínal odporné stvoření z jiného světa, hodující na vrstvě shnilých mrtvol. Po jeho temném povrchu přebíhaly záchvěvy zeleného světla jako záře blesků pronikající vrstvami bouřkových mračen. Zvuky přicházely z nitra toho ohavného kouzla – vzdálené řinčení oceli, zlostný křik a skučení raněných.</p> <p>„Pozabíjejte ty psy!“</p> <p>Conanovi se rozbušilo srdce. U Croma, ten hlas přece zná! Přicházel jakoby zpoza hrubé kamenné stěny, ale nebylo pochyb o tom, že ta slova vykřikl rytíř z Meddhelmu. Bohové, je to vůbec možné…?</p> <p>„Jdi!“</p> <p>Cimmeřan se bleskově otočil a instinktivně pozvedl meč. Uprostřed pohybu se však zarazil a uvolnil svaly. Étainina bosá chodidla nevydávala téměř žádný zvuk. Popošla k němu, nahá, postříkaná krví a s mírně nepříčetným pohledem.</p> <p>„Spěchej, Cimmeřane!“ ukázala do temné prázdnoty. „Zabíječ potřebuje tvou pomoc.“</p> <p>„Takže je naživu…!</p> <p>„Ano. To on a létající čarodějnice z Boartha Suíl zabránili Elderothiným netvorům, aby prošli bránou a přidali se k Dutrachtovi. Nyní musí svést poslední souboj. Tady už tvůj meč není užitečný. Projdi trhlinou!“</p> <p>Conan pohlédl dovnitř zlověstně syčícího portálu a při představě, že má vkročit do té odporné temnoty, se mu zježily vlasy na zátylku.</p> <p>„Co když se brána zavře?“</p> <p>„Neměj strach. Hyperborejci nasytili bránu dostatečným množstvím magie. Nějaký čas vydrží, a pokud by hrozilo, že se zřítí, pokusím se ji udržet.“ Natáhla k trhlině ruce a vzduch zajiskřil magií. „Běž už!“</p> <p>Cimmeřan něco zavrčel a kývl hlavou. Tady už byl zbytečný, zato tam na druhé straně mohl obětovat bohům ještě několik duší. Sevřel v pěsti meč a zamířil k portálu. Pod nohama mu zamlaskaly zbytky shnilých těl. Nevšímal si toho a vkročil do temnoty.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Byl to pocit, jako by ho obalilo lepkavé bahno. Hladina se za ním uzavřela. Obklopila ho neproniknutelná tma, děsící ho představou definitivní ztráty zraku. Pudový strach, který divokým zvířatům brání přiblížit se k ohni, skoro přinutil Conana vrátit se zpátky, ale zaťal zuby a udělal další opatrný krok. Neviditelná moc do něho zabořila své studené pazoury a on byl najednou přesvědčený, že mu odtrhla duši od těla a odmrštila jeho fyzickou schránku nejméně o tisíc mil dále. Vzápětí i jeho vědomí vzlétlo jakoby stržené silným vzdušným vírem a ten ho v jediném krátkém okamžiku přenesl přes neuvěřitelnou vzdálenost. „Crooom!“</p> <p>Tělo a duše se opět spojily. Do očí ho udeřilo světlo, na smysly zaútočily nepříjemné pachy a do mozku se zahryzl zvuk řinčících čepelí.</p> <p>Srdce dokončilo úder.</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Temné střely z balrandirů poletovaly svatyní jako klubka syčících hadů. Ubohé boarthy hynuly v záplavách hnilobného slizu a roztékajícího se masa.</p> <p>Ergil prošel deštěm kouzel jako zázrakem bez zranění a vtrhl do houfu čarodějů. Udeřil napravo a rozťal nejbližšího mága od ramene až po bránici. Walarond uvízl v knězově hrudním koši. Rytíř zaklel – nalevo už se proti němu další Hyperborejec rozháněl balrandirem a chystal se rozbít Zabíječi lebku železnou násadou. Úder však nedokončil. Magický portál přímo za ním se prudce zavlnil a z černé hladiny se nečekaně vynořil démon – mohutná postava pokrytá od hlavy až k patě modrým pomalováním a čerstvou krví. Vzduchem se mihl masivní meč a čarodějova hlava doslova vybuchla. Okolo se rozletěly zuby, úlomky lebky, krvavé stříkance a bledé hrudky mozku.</p> <p>Ergil konečně vytrhl Walarond mrtvole ze žeber. Vytřeštěně pohlédl na útočníka s mečem a najednou zjistil, že to není žádný démon.</p> <p>„Conane?!“ V tom slově zazněly současně překvapení, radost i nepochopení nad barbarovým nečekaným zjevením. I Cimmeřan poznal krví zalitou postavu před sebou a ústa se mu roztáhla do vlčího úšklebku plného vyceněných zubů.</p> <p>Potom mezi nimi prudce prosvištěl svíjející se temný shluk a jedna z boarth pronikavě vykřikla. Rytíř a barbar jednohlasně zakleli, svaly se jim zavlnily a čepele vzlétly nad hlavy, připravené sekat a zabíjet.</p> <p>Vzápětí oba rozdivočení šermíři bok po boku vtrhli do houfu Zarnonových nohsledů a rozpoutali mezi nimi peklo. Odťaté končetiny létaly vzduchem a rozsévaly krvavý déšť, střeva klouzala z rozpáraných zelených plášťů, hlavy s praskáním dopadaly na kamennou dlažbu. Hyperborejci se s nenávistným křikem natlačili na dvojici zabijáků a znemožnili tak sami sobě zničit je kouzly. A meče neúnavně porcovaly maso a kosti a balrandiry vypadávaly z ochablých prstů.</p> <p>Poslední dva čarodějové zahynuli téměř ve stejném okamžiku. Jednonohé čarodějnici se střapatou černou hřívou Walarond odťal ruku a zabořil se do prsou, kde ho zastavila až hrudní kost – současně Conanův meč rozťal pisklavě kvičícího vykleštěnce kousek nad pánví. Boj náhle utichl. Cimmeřan setřásl z čepele změť kastrátových střev a podíval se dopředu. Ergil sledoval směr jeho pohledu.</p> <p>Od Zarnona je dělilo dobrých padesát stop. Velekněze stále neviděli – křeslo na ramenou čtyřech nemrtvých k nim bylo obráceno opěradlem. Temný proud kouzel, který ještě před chvílí tryskal z mágových zkřivených prstů do Úst bohyně, najednou ustal. Zpoza opěradla vycházela bledá, narůžovělá záře, kolem které se svíjela černá chapadla.</p> <p>„To je Hadí vejce,“ vyplivl Ergil krvavou slinu. „Ten zkurvysyn z něho čerpá sílu.“</p> <p>Conan si přehodil meč do levé ruky a sehnul se. Z ruky mrtvé boarthy vzal rathan, chytil ho za dřevěnou násadu, potěžkal a zkusmo zbraní švihl ve vzduchu.</p> <p>„Skončíme to,“ vzhlédl, prudce se rozehnal a vrhl rathan proti křeslu. Zbraň se dvakrát otočila ve vzduchu, načež se bronzová čepel zabořila do opěradla s takovou silou, že ho rozštípla na dvě poloviny.</p> <p>Ergil zadržel dech.</p> <p>Zpoza rozťatého opěradla se vynořila ruka. Nebyla to však bezvládně visící paže umírajícího člověka – ruka udělala rázné gesto. Čtyři zombie se pohnuly, udělaly pár kroků dokola a otočily se tváří do svatyně.</p> <p>Zarnonův pobavený smích byl tichý a syčivý jako hlas podrážděné kobry, ale k uším obou válečníků dolehl jako dunění ohromného gongu.</p> <p>Conan zaklel, jak nejhůře uměl.</p> <p>Hrot rathanu trčel veleknězi z hrudi, ale jemu to očividně nepřekáželo.</p> <p>„Příliš pozdě, prašiví psi,“ procedil skrz zuby. „Dnes v noci jsem díky moci načerpané z Hadího vejce – z Lughova Hadího vejce! – překročil hranici nesmrtelnosti. Nyní mohu konečně osvobodit Elderoth z jejího vězení v podzemních světech. A vy dva budete prvními sousty, kterými poctím znovuzrozenou vládkyni smrti!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá první – Vládkyně temnot</strong></p> <p>Zarnon se naklonil dopředu, čímž sklouzl z čepele rathanu. Levou rukou si otevřel ránu na hrudi a s téměř slastným výrazem si do ní vložil Hadí vejce. Rána se okamžitě zahojila a uzavřela magický talisman v čarodějově těle. Když velekněz vzhlédl, z jeho očí vytryskla matná zelená záře smíšená s útržky růžového svitu. Zarnonovy ruce se téměř dvojnásobně prodloužily. Dlaně s prsty se protáhly do podoby článkovitých hmyzích chodidel ozbrojených zahnutými drápy. Stejné kloubovité končetiny vyrostly mágovi ze zmrzačených nohou a další dva páry z trupu. Křeslo se definitivně rozpadlo a tělo jako obrovský pavouk potáhnutý mrtvolně bílou kůží pružně dosedlo na všech osm chodidel. Zombie spadly na zem jako loutky s přestřihnutými nitěmi a bleskový rozklad jim strhal maso z kostí.</p> <p>„Kurva,“ zachraptěl Ergil.</p> <p>Veleknězovo tělo se vztyčilo na čtyřech párech nohou. Zarnon rozevřel ústa. Koutky úst mu praskly a z ohromné rozšklebené tlamy vyrostly tesáky, které by zahnaly na útěk i lidožravého medvěda z Kezankiánských hor.</p> <p>„A co teď?“ podíval se Meddhelmec na Cimmeřana.</p> <p>„Co asi?“ procedil Conan skrz zuby. „Rozsekáme ten hnus na kusy!“</p> <p>Zaútočili na démona jako dva vlci, lovící statného jelena. Rozdělili se, oběhli ho ze dvou stran, a zatímco Conan přiskočil k hlavě, čímž na sebe strhnul Zarnonovu pozornost, Ergil udělal výpad z boku. Byl to starý trik, který vždy spolehlivě fungoval. Jenže velekněz – pokud se ta bytost ještě dala tak nazvat – na to neskočil.</p> <p>Conanovi došlo, že je zle, když uviděl, jak se v netvorově tlamě zachvělo zelenavé světlo. Rozehnal se mečem k úderu, ale Zarnon byl rychlejší. Zubatá tlama vyplivla chuchvalec temnoty. Cimmeřan se s kletbou vrhl na stranu. Magický výboj ho minul jen o několik palců. Zřítil se na kamennou podlahu a meč mu vyletěl z dlaně.</p> <p>Ergil už zvedal Walarond, aby ho vrazil do bílého těla, když se jedna ze šlachovitých končetin prudce vymrštila. Tlapa s pazoury zasáhla Meddhelmce do hrudi s takovou silou, že se bronzové šupiny pancíře rozlétly kolem. Síla úderu zvedla rytíře ze země a s vyraženým dechem ho vystřelila dobrých šest sedm kroků dozadu. Dopadl mezi rozsekané mrtvoly mágů, z úst mu vytryskla krev a znehybněl.</p> <p>„U Croma…“ Conan zatápal po meči a pokusil se vstát, ale jedna z končetin mu bleskovým pohybem zabořila drápy do prsního svalstva a přirazila ho zády k podlaze. Další mu vzápětí sevřela hrdlo. Zarnon k němu otočil odpornou tvář. Jeho pohyby byly trhané a nepřirozeně rychlé, dávaly mu podobu obrovského hmyzu. Tlama se rozevřela v děsivé parodii úsměvu a mezi ostrými tesáky se zaleskla zlověstná zelená záře.</p> <p>Co se stalo potom, to Conan zpočátku nepochopil. Zarnonem to trhlo jako po zásahu nějakou neviditelnou silou. I Cimmeřan pocítil něco jako prudký nápor větru. Obluda odporně zasyčela a obrátila planoucí pohled do svatyně.</p> <p>„Líbilo se ti to, smradlavá bestie?“ zasmála se Lúin zlostně a znovu natáhla proti démonovi žilnaté ruce. Zarnon si odfřkl, až dlažbu pokropily lepkavé sliny, a z tlamy se mu začala prodírat temnota.</p> <p>Conan vytrhl zpoza opasku masivní dýku a seknutím do kloubu zmrzačil končetinu, která mu svírala hrdlo. Vystříkla černá krev. Velekněz překvapeně zavyl a noha na Cimmeřanově hrudi povolila. Conan se vymanil ze sevření a bleskově se převalil pod netvora. Zarnon zmateně couvl, ale Cimmeřan mu vrazil dýku do hrudi a co nejpevněji sevřel rukojeť. Přichytil se na obludu jako klíště.</p> <p>Druhým magickým úderem Lúin zasáhla obludu naplno a přinutilaji ustoupit. Zarnon vyplivl proti věštkyni temný chuchvalec. Stará vědma s překvapivou rychlostí vzlétla výš. Střela strhla jen kořeny jejího podivného křesla.</p> <p>Conan škubl dýkou. Z hluboké rány v netvorově hrudi se vyvalila hustá krev a na chvíli ho oslepila. Zarnon zařval a v neuvěřitelném vypětí sil se zvedl na zadní dva páry nohou. Cimmeřan, zavěšený na dýce mezi mágovými žebry, se vznesl do vzduchu. Jeho váha přinutila monstrum couvnout o další dva kroky – pokud lze pavoukovitý pohyb tenkých končetin vůbec nazvat krokem. Conan se levou rukou pustil dýky, silně se rozehnal a vrazil divoce zkřivené prsty do démonovy proříznuté hrudi. Zarnon zavřískl bolestí a sklonil hlavu, aby barbara ze sebe srazil ničivým plivancem. Mezi tesáky se mu zeleně zablesklo a z tlamy se jako proud černých zvratků vyvalila temnota.</p> <p>V následující chvíli se udalo několik věcí najednou.</p> <p>Conan se zuřivým výkřikem vytrhnul z veleknězovy hrudi Hadí vejce a pustil se dýky. Zarnon zaryčel tak, že ozvěna jeho nelidského hlasu zaletěla až do nejvzdálenějších kobek Elde-Watar. Temnota, vystřelující z jeho tlamy, neškodně zasyčela vzduchem. Současně Lúin vrhla třetí kouzelný výboj. Silný poryv magie zasáhl Conana i obludu a doslova je odhodil dozadu, k Ústům bohyně. Cimmeřan napůl seskočil, napůl spadl na podlahu. Zarnon se sklátil dozadu, narazil na zubatý okraj otvoru ve skalní stěně a zběsile mávaje bílými končetinami se převrátil do temné díry. Conan se po čtyřech vrhnul pryč od otvoru. Jeden ze zoufale šmátrajících netvorových pazourů však zachytil jeho nohu a zabořil mu drápy do lýtka. Prudké trhnutí srazilo Conana zpět na podlahu. Hadí vejce mu vyletělo z prstů a odkutálelo se až někam do středu síně.</p> <p>Zarnon nezadržitelně klouzal do propasti a zlostně křičícího Conana táhl s sebou.</p> <p>„Crooom!“</p> <p>Hrbolatý okraj Úst rozdrásal kůži na Cimmeřanových stehnech a břiše. Barbar zaťal prsty mezi kameny. Svaly na pažích mu naběhly. Visel nad černou hlubinou. Pod ním se v temnotě zmítal Zarnon. Ostré drápy se křečovitě zahákly do Conanova lýtka a nemilosrdně drásaly svalstvo. Netvor se nevzdával. Další končetina se vymrštila nahoru a zaťala drápy do Cimmeřanova svalnatého stehna. Barbar vykřikl. Nehty zaryté mezi kameny se mu polámaly. Konečky prstů začaly klouzat po krvi. A démon se po něm s příšerným vřískáním snažil vyškrábat nahoru.</p> <p>„Rychle, sestry!“ zaslechl Conan přes hlasité hučení krve ve spáncích. Věděl, že to křičí ta drobná bytost létající na podivném křesle. Uviděl, jak nad něj přeletěly tři mladé válečnice s bronzovými zbraněmi v rukou. Boarthy se snesly do temného otvoru a s křikem začaly bušit rathany do bledého těla. Příval krve změnil Zarnonův křik v odporné bublání. Končetiny, kterými se netvor držel Cimmeřana, byly nelítostně přeseknuty. Obludné tělo začalo padat, párkrát se zatočilo a zmizelo v temnotě. Ještě chvíli bylo slyšet jeho nárazy do stěn propasti. Potom Zarnonův hrob konečně zahalilo ticho.</p> <p>Něčí silné ruce sevřely Conanova zápěstí. Cimmeřan vzhlédl. Ergil se na něho zašklebil, zapřel se chodidly o kamenný okraj Úst bohyně a zabral. Tři boarthy podepřely Conana zespodu a společnými silami pomohly mohutnému barbarovi vyškrábat se přes okraj propasti.</p> <p>Cimmeřan a Zabíječ unaveně klesli na podlahu.</p> <p>„Díky,“ dýchal Conan.</p> <p>Ergil zakroutil hlavou. „Ne. Zase jsi zachránil ty mě.“</p> <p>Lúin k nim okamžitě přivolala děvčata s léčitelským náčiním a mladé boarthy se neodkladně pustily do ošetřování poraněných válečníků. Conan sykl skrz zaťaté zuby, když mu jedna z nich řemenem pevně stáhla nohu nad hojně krvácejícími stopami po Zarnonových drápech.</p> <p>Lúin se snesla k nim.</p> <p>„Jak je na tom Mhorag?“ naléhal Ergil</p> <p>„Přežije to,“ kývla vědma hlavou.</p> <p>„Utrpěli jsme obrovské ztráty.“</p> <p>„Ano, ale díky té oběti Boartha Suíl konečně opět patří nám. Naše sestry nepoložily své životy nadarmo.“</p> <p>Conan vrhl pohled na chvějící se temnotu. „Měli bychom se co nejdříve vrátit na Vysočinu. Ta brána se už dlouho neudrží.“</p> <p>Lúin se ohlédla. „Máš pravdu. Možná bych měla…“</p> <p>Věštkyně se zarazila uprostřed věty a překvapeně pohlédla do Úst bohyně.</p> <p>Zaslechli to všichni.</p> <p>Temný, bublavý zvuk z podzemí; neklamný znak života, který se najednou probudil kdesi v hlubinách.</p> <p>„Mocný Mitro,“ zachrčel Ergil a jeho prsty našly rukojeť Walarondu.</p> <p>„Rychle!“ křikl Conan na boarthy. „Přineste mi můj meč!“</p> <p>„Lúin!“ obrátil se Ergil na vědmu. „U všech bohů, ještě to neskončilo?!“</p> <p>„Ne.“ Věštkyně nepřítomně civěla na otvor ve skalní stěně a tvář měla bílou jako mléko. „To nejhorší teprve přijde!“</p> <p><strong>*</strong></p> <p>Znělo to, jako by se někde hluboko pod Boartha Suíl probudila sopka a v zemských puklinách zahučela láva. Avšak to, co začalo tak náhle stoupat nahoru temnou tlamou, nebyla záplava rozžhavené horniny. Z propasti sálal chlad a zazníval hukot smíšený s nepříjemně vlhkým, mlaskavým bubláním. Na povrch se nezadržitelně prodíralo něco slizkého a nevýslovně ohavného.</p> <p>Z Úst vyrazil závan příšerného smradu, jakoby si bohyně po mimořádně odporném soustu odkrkla.</p> <p>„Pryč!“ vykřikla Lúin a letíc se samorostem několik stop nad zemí, zamířila k východu ze svatyně. Ergil byl okamžitě na nohou. Chvatně pomohl vstát Conanovi, zafuněl námahou, když podepřel jeho obrovité tělo, a vzápětí už se společně potáceli k bráně. Boarthy, kterým zbylo dost sil, vzlétly a snažily se pomoci svým raněným družkám.</p> <p>Rytíř a Cimmeřan byli sotva v polovině vzdálenosti k východu, když dunivý zvuk z podzemí naplno vtrhl do dvorany. Conan se podvědomě ohlédl a z úst mu vytryskla jména všech bohů, na které si právě vzpomněl.</p> <p>Bylo to, jako když se protrhne hráz přehrady, plné smradlavého kalu. Z Úst bohyně vychrstl mohutný gejzír hustého tmavého slizu, rozložených lidských těl, útržků vnitřností, lebek a hnátů. Strašný příval spláchl mrtvé Hyperborejce i boarthy jako smetí a s děsivou silou strhl na zem Conana a Ergila – oba zmizeli v nepopsatelně hnusné záplavě shnilého masa a rozsekaných kostí. Páchnoucí příboj naplnil svatyni, rozbil se o hrbolaté stěny a přes bránu se vyvalil až ke schodišti. Potom proud hnusu z tlamy bohyně náhle ustal. Hnědozelená hladina se divoce vlnila ve výšce asi patnácti stop nad podlahou.</p> <p>Conan se prudce vynořil z hnilobného jezera a hlučně lapal po dechu. Měl co dělat, aby přemohl nutkání zvracet. S těžkostmi si vytřel z očí lepkavou břečku a rychlým pohledem zhodnotil situaci. Portál z temnoty, jejich jediná šance vrátit se na Vysočinu, ještě stále pulzoval na svém místě. To byla dobrá zpráva. Co bylo horší, nikde neviděl Ergila. Vykřikl jeho jméno a chtěl ho začít hledat, ale zadržel ho jakýsi pohyb, zachycený koutkem oka. Podíval se tím směrem a zaklel. Uprostřed svatyně se tmavá hladina začala zvedat a nepřirozeně tvarovat, jakoby se z ní chystalo povstat obrovské tělo, tvořené hnilobným slizem a zbytky mrtvol.</p> <p>„U Croma!“ Conan přestal plivat svinstvo, které mu vniklo do nosu a úst. Ta věc se před ním vztyčila jako zhmotněná noční můra a on si najednou uvědomil, že nemá zbraň – jeho meč se v tom hnusu utopil. V nouzi nahmatal okolo plovoucí stehenní kost s ostře useknutým koncem a sevřel ji v obou dlaních jako rukojeť věrného nordheimského břitu.</p> <p>Náhle přízrak začal vydávat podivný zvuk. Barbarovi přeběhl mráz po zádech, a rozhodně to nebylo způsobeno tím, že ho od hlavy až k patě pokrývala studená břečka.</p> <p>Obluda se smála. Conanovi to připomínalo čvachtání vnitřností, valících se z rozseknutého těla. Nedokázal určit, odkud přesně hlas vychází, protože stvoření nemělo nic podobného hlavě nebo dokonce ústům, ale nebylo pochyb, že je to projev radosti a nesmírné spokojenosti. Elderoth ohlašovala svůj návrat do světa smrtelníků.</p> <p>A Conan byl připraven ji náležitě přivítat. Vyštěkl válečný pokřik cimmerijských horalů, a přestože mu z rozdrásané nohy vystřelovala do mozku ostrá bolest, vyrazil proti obludě.</p> <p>Smích nabral na hlasitosti a zlověstnosti. Bytost se odporně zavlnila a vpředu zní bleskově vyrostlo něco jako velké pružné chapadlo. Se smrtící rychlostí Conana ovinulo a zvedlo ho nad hladinu. S hrůzou si uvědomil, že ta věc je vlastně hrubá spleť lidských střev. S výkřikem do ní několikrát sekl kostí. Nemělo to však žádný účinek – až na to, že chapadlo sevřelo barbara ještě pevněji a přitáhlo ho blíž kobludě. Vytřeštil oči, když z tekutého těla před ním začaly vystupovat lebky a shnilé hlavy. Všechny ho lačně sledovaly prázdnými očními otvory a čelisti nedočkavě klapaly. Démonická bohyně očividně nepohrdala ani čerstvým masem. Conan sebou bezmocně zazmítal.</p> <p>Vtom kdesi mimo Cimmeřanovo zorné pole něco prudce zašplouchalo, někdo vykřikl jméno boha Mitry a vzduchem nekompromisně zasvištěla ocel. Smích příšery se změnil v podrážděné vytí plné bolesti a hněvu. Chapadlo se rozpadlo na jednotlivé provazce střev. Přidušený Conan vyklouzl ze smyčky a zřítil se do husté kaše. Hladina se nad ním zavřela. Zoufale kolem sebe zašermoval rukama, rozhrnuje kosti a vnitřnosti. Po chvíli se mu podařilo postavit se, vytřel si z očí kal a vrhnul pohled k obludě.</p> <p>„Cítíš to, ty hromado hnoje?!“ Walarond se v Ergilových rukou míhal jako plamenný jazyk ve větru a nelítostně se zabodával do hrozivého temného tvaru. „Nažer se Lughových kouzel! Už jednou tě zahnaly do zemských děr, a učiní tak znovu!“</p> <p>Elderoth zlostně syčela a při každém zásahu Walarondem sebou prudce trhla. Přestože údery meče na jejím tekuté těle nezanechávaly žádné očividné stopy, zjevně jí způsobily ukrutnou bolest. Conanovi neuniklo, že starověkou zbraň obklopuje zvláštní bledý jas – neúnavně dopadající čepel nechávala ve vzduchu za sebou zářivé stopy. Ne ocel samotná, leč kouzla v ní zakletá zasazovaly Elderoth bolestivé zásahy. Conan však tušil, že už to nepotrvá dlouho a obluda se začne bránit mnohem účinněji. Vrhl se dopředu a částečně plaval, částečně se brodil k tělu stvořenému z hniloby. Neozbrojený a napůl ochromený bolestí z rozdrásané nohy ale přece nemínil nechat přítele, aby démonické bohyni vzdoroval osamoceně.</p> <p>K Elderoth mu zůstávalo už jen několik stop, když se to stalo.</p> <p>Obluda vydala příšerný, do morku kostí pronikající skřek a bleskově couvla, jako zvíře zasažené pálivým plamenem. Prudkým pohybem zvednutá vlna opět strhla oba válečníky do lepkavého náručí kalu a lidských zbytků. Vynořili se bok po boku.</p> <p>„Co se děje?“ překřičel Ergil nenávistné vytí bohyně.</p> <p>„Nemám potuchy!“ zahučel Conan. „Ale ať je to, co chce, té hnusotě se to nelíbí.“</p> <p>A potom to zahlédli.</p> <p>Několik kroků od nich se pod špinavou hladinou rozzářilo světlo. Bylo tak jasné, že proniklo i hustou hnilobnou břečkou a svatyní se rychle šířila přízračná bledá záře.</p> <p>„U Croma, to je přece…“ procedil Cimmeřan skrz zuby, ale zaraženě zmlkl, protože v té chvíli začalo světlo stoupat. Hladina se rozestoupila a do vzduchu se vznesla bílá koule s povrchem protkaným červenými žilkami.</p> <p>„Hadí vejce,“ dokončil Ergil.</p> <p>Přízračná bělostná záře s jemným růžovým nádechem zaplavila svatyni a rozhodila kolem sebe ostré stíny. Elderoth ten nečekaný úkaz přivítala ohlušujícím vřískotem plným strašné zášti a zuřivosti.</p> <p>Hadí vejce se pohnulo. Rozsévajíce okolo vlny jasného svitu, letělo několik stop nad hnilobným jezerem směrem k černému magickému portálu. Cimmeřan a Zabíječ ho s němým úžasem sledovali. Viděli, jak se trhlina, spojující elde-watarské podzemí s Královským údolím, najednou zavlnila a zelenavý třpyt, který ji obklopoval, zahořel mnohem jasnějším svitem. Potom se z brány z mastné černé kaluže vynořila těsně nad kalnou hladinou štíhlá, zaschlou krví pokrytá ruka. Hadí vejce dosedlo do otevřené dlaně a prsty ho pevně sevřely. Světlo čarovného talismanu zaplálo ještě pronikavěji. Conan a Ergil si museli zakrýt oči dlaněmi a to, co následovalo, sledovali skrz prsty.</p> <p>Z portálu vystoupila Étain. Když dokončila krok, který ji přenesl přes tu obrovskou vzdálenost, její chodidlo vstoupilo na suchou podlahu. Záplava hnusu se totiž před ní začala rozestupovat jako houfy potkanů před rychle se šířícím ohněm. Étain zvedla Hadí vejce vysoko nad hlavu a zavřela oči. Když je po chvíli otevřela, byly černé, bez bělma, a hleděly na Elderoth zrakem odvěkého nesmiřitelného nepřítele.</p> <p>Elderoth opět zavřeštěla, ale tentokrát to byl spíše projev strachu a zoufalství. Conan rozeznal v tom nelidském skučení jediné, s bezmocnou nenávistí vyplivnuté slovo.</p> <p>„Luuughhh!“</p> <p>„Správně,“ vykřikla Étain zvučným hlasem havraního boha. „Nemýlíš se, paní hniloby, královno červů. Cítím tvůj strach. Oprávněný strach!“</p> <p>Druidka, nebo spíš tělo ovládané vědomím mocné bytosti, rázně vykročila proti obludnému tvaru. Hnilobné jezero před ní ustupovalo, nezanechávajíc ze sebou ani slizký povlak. Oslnivá záře z Hadího vejce pulzovala s nezmenšenou intenzitou. Ovzduší mezi bohy zhoustlo magií. Ustupující kal stekl i z Conana a Ergila a oba válečníci potácivě ustupovali pryč z dosahu mocných kouzel. Toto byl souboj nadpozemských mocností, které dva smrtelníci nemohli žádným způsobem ovlivnit.</p> <p>Elderoth se kroutila a svíjela v bolestech. Záře Hadího vejce ji neproniknutelně obklíčila a ze všech stran dorážela na hnilobné tělo.</p> <p>„Vrať se do propasti a zůstaň tam navěky!“ křičel Lugh. „Tvoje jméno promění vítr času na bezcenný prach a navždy ho vymaže z paměti lidí! Zhyň, vládkyně démonů!“</p> <p>Rozložené pozůstatky nešťastných obětí stékaly zpátky do Úst bohyně a mizely v propasti. V jednom okamžiku se zdálo, že se čarodějné světlo změnilo v množství zářivých čepelí, které se najednou ponořily do zmítajícího se tvaru. Elderoth naposledy zařvala a vzápětí její tělo jakoby vybuchlo dovnitř — prudce zase nafouklo, s ohlušujícím mlasknutím prasklo a zřítilo se samo do sebe. Hnilobný kal s klokotavým zvukem stekl do zubatého otvoru ve skalní stěně. Netrvalo dlouho a i poslední zbytky lepkavé nečistoty se jako tmaví červi vplazili do Úst bohyně a zmizeli v propasti.</p> <p>Étain se postavila čelem k ústí podzemní díry a Hadí vejce ještě jednou intenzivně zapulzovalo jako zářivé srdce, které místo krve vysílá životodárné světlo. Svatyni naplnilo nebezpečně znějící dunění. Skálu nad Ústy bohyně přeťala hluboká trhlina. Conan a Ergil podvědomě couvli a s obavami sledovali, jak stěna nad dírou praská, rozpadá se na ostré úlomky a ty se s rachotem sypou do propasti. Nakonec, bez toho, aby to narušilo stabilitu dvorany, celá zadní stěna v oblacích prachu poklesla a navěky tak ucpala tlamu, kterou se na tento svět pokoušela prodrat nejstarší ze záhrobních mocností. Podzemí Elde-Watar zahalilo až nepřirozené ticho. Všenaplňující záře se zredukovala v mlhavý třpyt okolo drobného, zdánlivě křehkého Hadího vejce.</p> <p>Étain se otočila a popošla ke středu svatyně. Conan a Ergil za sebou zaslechli užaslý šepot. Branou do síně vletěla skupinka přeživších boarth. Vedla je Lúin. Čarodějnice se spustily na podlahu a uctivě před Lughem poklekly. Étain natáhla ruku s Hadím vejcem ke staré věštkyni. Vědma přiletěla blíž, sklonila hlavu a převzala magický talisman z božích rukou.</p> <p>„Nepodařilo se vám Hadí vejce uchránit před přisluhovači Zla,“ promluvil Lugh ústy mladé druidky, „a za své selhání jste zaplatily mnohými životy. Bojovaly jste však statečně a vaše konání nikdy neposkvrnil zlý úmysl, malomyslnost nebo zbabělost. Proto vám nejposvátnější relikvii zase svěřím. Vezměte si poučení z útrap, které jste zakusily.“</p> <p>„Přísahám, že tentokrát budeme tvou mocnou zbraň strážit starostlivěji,“ řekla Lúin.</p> <p>„Vím. Moc Hadího vejce vám pomůže uzdravit královnu Mhorag a vyčistit toto místo od zbytků nečistých sil.“</p> <p>„Děkujeme ti, mocný Havrane.“</p> <p>Étain přikývla a zavřela oči. Zdálo se jim, že kdesi daleko, na hranici slyšitelnosti, zakrákali havrani. Druidka vzhlédla a její oči byly opět lidské, obyčejné. Zapotácela se nesmírným vysílením a nebýt Ergila, který ji pohotově zachytil, upadla by na dlažbu.</p> <p>Zaslechli zlověstný sykot a ohlédli se k magické bráně. Černý plamen se stále svíjel na svém místě, ale po temném povrchu už začaly přebíhat varovné praskající zelené záblesky.</p> <p>„Energie portálu je vyčerpaná,“ řekla Lúin. „Trhlina se brzy navždy uzavře. Jestli se chcete vrátit na Vysočinu, udělejte to hned.“</p> <p>„Ano, musíme si pospíšit,“ řekla Étain slabým hlasem.</p> <p>„Nadešel čas rozloučit se,“ podíval se Ergil na starou věštkyni a boarthy stojící kolem.</p> <p>„Nač plýtvat slovy?“ usmála se na něho Lúin. „Jen tolik, že v Boartha Suíl se navždy budou zpívat písně o tvé statečnosti, rytíři. Protože jsi bojoval jako skutečný Zabíječ a pán Walarondu. Díky i tobě, neznámý válečníku, a tobě, Lughova dcero. Vaše skutky navěky zůstanou v naší paměti. A nyní už běžte. Ať vás bohové ochraňují.“</p> <p>Další slova byla zbytečná. Conan zvedl ze země svůj meč a se zaťatými zuby potácivě zamířil k portálu. Ergil spěchal za ním, podpíraje vyčerpanou Étain.</p> <p>Boarthy mlčky sledovaly, jak se válečníci a druidka ztrácí v syčící temnotě. Jakmile trojice nenávratně zmizela v trhlině, ta se nekontrolovatelně rozechvěla a doposud jednolitou temnotu přetrhaly zeleně zářící praskliny. Vzápětí vlasy čarodějnic rozevlál závan vzduchu vsávaného prázdnotou, portál se scvrkl jako kus ohněm seškvařeného tuku a s úsečným zasyčením pohltil sám sebe.</p> <p>Poslední temné kouzlo se rozplynulo jako mlha ve slunečních paprscích. To byl konec kultu Elderoth v Hraničním království.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Epilog</strong></p> <p>Mnoho otroků a zajatců bylo obětováno v tu noc, kdy v Královském údolí vzplály pohřební ohně. Zlaté srpy otevíraly jednu hruď za druhou a druidi po tuctech vytrhávali ještě tepající srdce – zvyklosti kázaly, že ti, kteří hrdinsky padli v boji, musí na cestě do záhrobí doprovázet duše otroků a nepřátel.</p> <p>Obřad vedla Étain. Přeživší druidi ji jednomyslně ustanovili novou nejvyšší kněžkou na Vysočině. Vzpínala k temnému nebi krví potřísněné ruce a kvílivým zpěvem vyvolávala zaklínadla a prosby k Lughovi a mocné bohyni Země. Shromáždění horalů ji doprovázelo ponurým zpěvem a pomalým monotónním bušením zbraní do štítů.</p> <p>Conan a Ergil stáli na malém kopci daleko od davu, naslouchali dunivému chorálu a beze slova sledovali rituál. Mrtvoly řadových členů klanů byly hromadně, bok po boku, uloženy na dlouhé navršeniny smůlou nasáklého smrkového dřeva. Fuamnach a Annwen – obě v plné zbroji a obklopené hlavami Allarů a Táin-Conorů – ležely na samostatné hranici, stejně tak Guthféirne, Gwyrnall, Eogan a další rodoví hodnostáři a významní válečníci. I vladyka Ransker přišel vzdát úctu padlým spoluválečníkům, přestože jím lomcovala horečka a očividně ho obcházely mdloby. Druidi mu zmrzačenou paži i ostatní zranění starostlivě ošetřili, ale ztráta krve eirra nesmírně oslabila. Z obou stran ho podepírali statní členové družiny.</p> <p>Hlas Étain bojoval se skučením větru. „Ó, Matko, z tvého lůna jsme vzešli a do něj se i navrátíme. Přijmi duše těch, kteří dnes hojně svlažili tvé tělo krví zaprodanců a sluhů cizích bohů, a dovol jim znovu narodit se v podobě, která jim náleží!“</p> <p>Planoucí pochodně se dotkly proutí u úpatí hranic. Vyšlehly plameny a divoce se zazmítaly v poryvech větru. Údolím se zběsile roztancovaly stíny – vypadalo to, jakoby duchové vystoupili z podsvětí a vítali ve svých řadách ty, jejichž pozemské bytí dnes přeťaly nepřátelské zbraně.</p> <p>„Netušil jsem,“ po dlouhé době prolomil mlčení Ergil, „že vítězství může mít tak trpkou příchuť.“</p> <p>„Většinou to tak bývá,“ zamumlal Conan.</p> <p>Meddhelmec pohlédl na druha koutkem oka. Výraz Cimmeřanovy tváře byl dokonale neproniknutelný. V očích se mu mihotal odraz ohňů, ale jinak se v nich nedalo zahlédnout nic, ani náznak nějaké pocity. Ergil si uvědomoval, jaký nesmírný žal musí sužovat barbarovu duši, a obdivoval ho za sílu, s jakou dokázal svoje pocity ovládnout a potlačit.</p> <p>Vítr jim cuchal vlasy a škubal cípy plášťů.</p> <p>„Co bude teď?“ zauvažoval Ergil nahlas.</p> <p>Conan nepřítomně hleděl na rychle se rozhořívající hranice. „Zítra za úsvitu Ranskerovo vojsko vyrazí na sever. Vítězství bude završeno obsazením Allaronu.“</p> <p>„Hm. Přidáš se k nim? Po Dutrachtově smrti Allarové zřejmě vydají hrad bez boje.“</p> <p>„Příležitost umýt meč v krvi se jistě najde. A hlavně chci svůj podíl z kořisti.“</p> <p>„Žádné vznešené cíle,“ připomenul si Ergil.</p> <p>„Přesně tak. To, že jsme rozprášili Hyperborejce a pomohli navěky pochovat jejich zvrhlý kult, mě sice uspokojuje, ale za to únavné stínání hlav chci hmatatelnější odměnu. Nezapomínej – jsem jen barbar,“ dodal s neveselým úsměvem.</p> <p>Ergila to pobavilo. „Možná se budeš divit, ale asi ti rozumím. Ještě nedávno bych takové myšlení považoval za přízemní, ale dnes už vidím věci jinak. Za těch několik dní se toho hodně změnilo.“</p> <p>„To je pravda,“ přisvědčil Conan a přešlápl z nohy na nohu, aby přenesl váhu na nezraněnou končetinu. Sama Étain mu dokonale vyčistila rány od zbytků hnilobné nečistoty, pozorně je sešila, natřela hojivými mastmi a pevně ovázala. Rozškubané nohavice nahradil pohodlný léin s černočerveným kostkovaným vzorem.</p> <p>„A co máš v plánu dále?“ zeptal se Ergil. „Potom, až budou všechny boje na Vysočině vybojovány?“</p> <p>„Nikdy nehledím tak daleko do budoucnosti. Je docela možné, že se vydám na severozápad, do sídel Aesirů. Možná s nimi podniknu nájezd na Hyperboreu. Nebo raději na Vanaheim. Hyperborejců mám na nějaký čas plné zuby.“</p> <p>Ergil pokýval hlavou a přitáhl si plášť z ovčí vlny těsněji k tělu. „Já se vrátím do Brythunie.“</p> <p>Conan na něho pohlédl. „Vážně? A co tví bratři? A odměna vypsaná na tvou hlavu?“</p> <p>Rytíř pokrčil rameny. „V porovnání s událostmi, které jsem zažil v uplynulých dnech, mi to všechno připadá jako malichernost. Ano,“ přikývl sám sobě, „vrátím se do Meddhelmu a vezmu si, co mi právem patří. A jestli mi někdo bude stát v cestě…“ Významně se odmlčel.</p> <p>„Vidím, že to myslíš vážně,“ ušklíbl se Cimmeřan. „A proč ne? Koneckonců, stal ses skutečným Zabíječem a vydobyl sis tak plné právo na titul Nositele Walarondu.“</p> <p>„Tak jest,“ souhlasil mladík, a když pyšně zvedl hlavu a vystrčil bradu, byl to zase ten starý dobrý Ergil, jakého Conan poznal před mnoha dny tam v hostinci blízko brythunských hranic. „Žádný zadek v celé Hyborii se nebude na knížecím stolci v Meddhelmu vyjímat lépe než ten můj!“</p> <p>„O tom nepochybuji,“ šklebil se Conan.</p> <p>V té chvíli to zahučelo a pohřební hranice se prudce rozhořely, jakoby rozdmýchány dechem obra. Cimmeřan obrátil pohled tím směrem a pobavený výraz mu zmizel z tváře. Chvíli se díval, jak ohně pohlcují těla, potom se otočil a vrávoravě zamířil zpátky k táboru. Ergil ještě krátce hleděl do údolí, ale když k němu poryv větru přinesl zápach spáleného masa, rychle se odvrátil a spěchal za mohutným barbarem.</p> <p>Bok po boku sešli dolů a procházeli prázdným táborem.</p> <p>„Upřímně řečeno,“ utrousil Ergil, „v této chvíli toužím už jen po jedné věci.“</p> <p>„Co je to?“ zamumlal Conan.</p> <p>„Najít někde soudek pořádně ostré medoviny a vypít ho až do dna.“</p> <p>Cimmeřan se pochmurně usmál. „Měl jsem víceméně stejný nápad.“</p> <p>Vítr každým okamžikem sílil. Mraky se hnaly nízko nad vrcholky kopců: souvislá, divoce vířivá černá vrstva, přes kterou neproniklo světlo ani jediné hvězdy.</p> <p>Vypadalo to, jakoby dým z pohřebních hranic zakryl celou oblohu.</p><empty-line /><p><strong>Konec</strong></p><empty-line /><p><strong>Thorleif Larssen</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>CONAN NELÍTOSTNÝ</strong></p> <p>Z dosud nepublikovaného originálu přeložila Anežka Bornová.</p> <p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek.</p> <p>Odpovědný redaktor Robert Pilch.</p> <p>Obálka Jan Patrik Krásný.</p> <p>Technické zpracování a litografie obálky René Balický.</p> <p>Vydání první.</p> <p>Vydalo nakladatelství BROKILON</p> <p>U Dvoru 1096/8, Ostrava – Mariánské Hory</p> <p>roku 2000 jako svou 7. publikaci.</p> <p>Tisk Printo s.r.o., Gen. Sochora 1379, Ostrava— Poruba.</p> <p>Cena 168— Kč</p> <p>ISBN 80—86309—06—1</p> </section> </body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAByAFIBAREA/8QAGw AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHBQMECAL/xAA2EAACAQMDAwMDAQYFBQAAAAABAgMEBREAB hIHEyEUIjEjMkFRFRYzQmGzFzY3dYM1UlNxc//aAAgBAQAAPwCzaNGjRo0aNGjRo0aNZe47 9S7YsVTea2OaSnpuPNYQC55MFGASB8sPzqZ/49Uq13/T5npBL/4QshTP/wBCA2G/9Exfju/ SpnqP27Zu5RtNEk0vBj3OzIEWTi/kAlG4hvHtcHwTGwys9rqjcdVebxaqK4V0KotTOtwmrE Snp4jJIqlnVm4BT3VAILDtnIHsNNn2ufetbdp7bBumaC5p3Y4WuMJWnqpo5T3TTkDiyrzlU qwbwqHiMAQ86/dW8LPTLRrf3ju1HSYe2VlB/GRICZJ0mZfcVIf5Yh2iZgSGWPVD6c3evv2x Ldc7nP36ufu9yTgq8sSuo8KAPgD8aZ9GjRpC6n7usNv2rVW+eemraqqXEVHnkJOMgVuRAPE Ahh8q2VYKysMhM2xNT7sgj23FtyhoqarZvU1qViSeMeoRTGhXizlYw4TiWWJwAgiAieZd3W u2vUWemnS001G0CipmJAp2mHciRopQpC+HVkU+xCuCo5GJctfVbbVi27P6fs1FxkqZZXjRZ I/UMcs0kj9vHJiMAgecp7YgSsfm25Nvzc9S8stlpks1NVqKGnrIUjW3vHOgBRVCO5iTmuMq DhgST7Ss7nv2+dh7okoxfKlV7CrTgxRLC0I9oKQKWSMZQgYAOB5AyRqpdHoYoumdseOJEaZ pnkZVALt3XXJ/U4UDP6Afpp30aNc5olngkhcuFkUqSjlGAIx4ZSCD/UHI1Ldy7d25tC9ncd xpXkQtlAodERSCoSJhJlZEVY+AAGCWI4qOVOi7evVwh2PX0FrqEh7cAlkYRs5Egd38DgAsg WIFXUswHkninKm9UW2K/et8ho7LVwvSNEVra+ORTwi5B0jdECAqoCdteIJxg8OBjh4X7ppe bVvOntG3ZPW1kdDHXB4T6Yx8X4cgXkPu5KG8H5bwABqp+trKW0+l3Ns/0trgofTz1sNTHN2 qdovqArEiuvlY1IRePgtkKgJjJsl93fvO+z2K0TSOameSWKpREMIkdhxfmeKv5PjOQQSPty Lt0zttbaentqorhTvTVKLIzRP4ZQ0jMMj8HDDwfI+D501aNGjUZ6s7e794q556rnUVsUTWq nMfFMrgVJLAgBlRI2MknjgSv8gKTXb+1tzXe6zQ2WgqfW29g0hDCFqdw2BlmI4tkHAznwf0 OrbbN+Vtv2vW1Muwb1QR25Sywn+GqHJGC/FgoOQQiMEUD4GAFLbVyp9x7ovG662OpufcaSn prZQIiViwr9RZpAjLkIFRVbLHnwweSpp9v25JDa0m/eWj2m01MJ/T3CkSStQBichO7jyBjj xY/I+7wJr0tvt4vG/Jpnu9NT1FVA4kiFLGi1TYdg7ovAMVY5JB7hzj7eTLZtrUS27bdHRR+ p7UClIfVAiUxhjwLAkkHjjx4x8cU+xdfRo1kbjusVnoqapnuVNb4jVwxu87BealvKgkHBx5 JwfaG8p96pnVW2tQQWK+09Oi22xs6TRw4VoVkCIjIvjwpA8KysPHFkPvXDuHU25WSOmoNs2 y3VSpQrVT1Rh4pUKFVQY1Upy7aKFYhR/Df2RqhA4bi6p70p9spHVbcmtNRUd2CeqlpZokHI fTMTFgVcDn4OftBH5AVrnvO6Xm80t7srPb7pEsNKIqFAgqXeSSV/p8yzDuEDGGDny3EsFPt 3xvxtyWCWz7htSQ7gt9wZUemAEUSAcXUsWYsSwOQCAcKc+MHI6Z0sFRvGN6io7C09NPMCas 0oJEbeDKrBkXySSoY4ByvHJH0Ns+5peNqW+4RQQ00U0WY4IePCFQSFQcSR7QAPx8eVQ+0bW jRqM9ddzVVPXWyxUy9ntcLiKlHIkDguihcfbjBOfnJHxjzobW6sWLcVuo7FuuFGqplK1M9V FEtIxXLKW5N4JCr/LjkfAHjTel52DFw7dz24nDjw4zwDjx4ccefGO1Hj9O2n/aMJO/+q1ir dt19lpKR6morIAqNIIpYUPLDZKyHDKQ2DjGVVhlSGMWopexXQTeompu3Krd6AZkjwc8l8j3 D5HkefyNWC29Nf2l0sq666L6q7VPO60tRSjnUS8oAUjdmXk2WJJUfJIwc6TOn21YL5uKot9 ZWzW250eZKeITGCV5E5ZQEo3FgwUk+WUKcK3kpZukX+mFo/5v70mnPRo1Muru0Uvslsr5a+ 3W+KOVaeSoqZFicKze7y2BJgZYLyXHF8ci/tTF6GXyojZqO626XhKY2Z3YISqry4lQxOJO4 hDBT9POPOBxo+h+56ylSdK+0LyyGQ1DsY2BwyEqhHJWBU4J8g67UHRXd0FVyZbQweKeM+ol ZkXIMYbAXPIhuaH8cRnB8HMFluW3upO2LXc7dR0UtPU0yo1K3IVK98/VYkklmOfnGAAOIAA 19DVcVfPx7Mvp+1UxsO3Iv1ovHMPyjbHy3hfJ4r7lycQPrHtGLbu447jTTO8V4aad1kYFll 58nAwBhcOuPk/OfxqxdOVqk2JbkrY+zMvdUw9wv2QJXCx+SSOK4XiTleOD5B0z6NGpT17tt EduUF1NOnrUq1pxOPDdso7FT+oyoIz8ecfJzItobe/erc9JZPVel9Tz+t2+fHijN9uRn7cf P50+786QW/bG26y90F1qXWmZT2J41YsrMiAchjBBLHOPIIGBgk9ukvUG91m5KawXWsqbhFU q6xPNIpMRCtISxKl3J44GWAAJ8Hxj8dYbj+yOqdkufa73o6ann7fLjz4TyNjODjOPnGqzZr 0a/wBAghmanq7bHWQVc8kQklzjkrRqQQwDRklRxy+PHjOfvPa9Fd7AFqZ3WnoIHZlkfkZUU BsNIzqSOUaZ5OARkkhgrozQwxU0EcEESRRRKESNFCqigYAAHwAPxrpo0amXXr/I9H/uSf25 dRnaG4f3V3PSXv0vqvTc/o9zhy5Iy/dg4+7Px+Ne3fG+K/e90WoqE7FJBn01LlW7OVUP7wo LZK58/Hxp86F0tiM80xqke9hXdYou+rRwZCkOciNwSVIGCR4OSfC5PXr/ADxR/wC2p/cl1Q 4L6tj2lsZRFUvLcVoqJWjcqiK6xli2VZCfaBg4bBbiR5Ov3b6Ofa1Vu6sWOsWke5RVaO5Ci QMEebiWyoX3MpYogAHukGC0b1o0aNTzre8S9PyJCgZ6uIR8gCS3uPj2tg4B/KeM+7+VpT0i /wBT7R/zf2ZNWzqmsD9NryKluKdpCDyK+4SKVHhW+WwMY8/GV+4fOFgr7ha7/Q1tqV3rYZ1 MMaBiZGzjhhcEhs8SB8gkfnTz10lWfeNvmQOFktcTAOhRgDJIfKsAQf6EZGqBUTVUGxdgNT yoitV2xJldlxIhQDHFvuOSpAAJBUMMccjTq9yWy422+ta4kWptlWhqzJFGfrRyheTKc5AES nm3EccfUjKs0bho0aNTzqZsrdO856emt1xoYrVEqyGCoJVu+C45ZVCccWAxnH9NJA6H7tiq oqmlr7RSyxcCjQ1E4KsoHvBKEhiRy8HwT4wMAeq59LupF8f0113BTVUESxsnerJWiLAFRhe H3ADyxHnnnJJbW7096Qvt28PdNwGjrJoOJolgdmRG85dgyj3D28fnHk/IBGF1lo4qneySyy 0wEFm5dqWQKz+Z8FcsoYhuPgMW8ghHAYa05d7Whtm7Mt9HeaYSRVdtW4RsQpSNCeXLkPADx Akj4HE/DDJR3+3+m3dNU1dDRrXXRXoFWZY1qFSQIJowZPJJTJkUR+4E91ccoqzDKs8EcyBw sihgHQowBGfKsAQf6EZGumjRo0aNGoZ1ktNVeeotBR0acpXtsYBIPHJmkVQSAePJ2VATgZY ZIHnU5msM9Pcrrb5aqjSa19zuc5ggmKOEYRlscm+SB4JAOBnxobb9fHYlvMghSlfBjBlXm4 LMmQPx7kYYOCcMVBCOV+otq1VbW7Xt1TcZ0mrXgX1DLH2+Mg8MrLk4ZSCrDx7gfC/A19GjR o0aNLH7i0T7v/eie5XGorB4RJJE7ca5yETCBlUf0IyCwbkGYMuV3Rm11k99uM9S9XcLi1RL Sq5MUNO7kshPHJYq35+CD9uuM/RW3SbRpLfHO8d0jVTJO07vCJHeMyuqeBkKhVfAyMcvIDC gWK0RWK0RW6DgY4mcqUjCA8nZvtHgH3eeOFznCqMKNDRo0aNGjRo0aNGv/9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKfAa8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwaTw54ajlRGvb+446paGE FvRS5yfrgUi+FvDAgJMeotLzlhLFt6cds4P1rotQujqjR3E+GniBDSKMLI2PvEdjkYyBz7V BdQLA2yJg7gguxfBB7jB/pXiTxEr+4xpNuyMq98IeFIB+6i1I7ThtzxgZ7++PTpXQeHvh94 P1+WW0t/twdY+FMfDNgtgNnHRSfwNUZ1VWaV3ZmkO5YwSAB6A55NdH4OuyxvrJEl2TgSCSK UF1RDwQBzxk/QEinCvNuzYjAvvBnhnRMQXWh3V9cMciVroxcfQDOPwzVE+GfCK/NcaY0QI3 Ya7Lnn3Vf510njGOVLuwKszO9tiTc2TkBRn3z+gxnrXMkI3mbQrE4U7R3HTaKUq9RStcpR7 hbaT4KWUqnh8ygH5vOumwB+H+Oa0JdJ8IyyL5nhWz2L90QXMkbN6ZOSCP1qgr7WLhBjgcqc 5+tWY5AsgfdGTjKljwMnpUuvUXUm3QsQeHvhw8Y+06PfROH2kLKHVj9eCKLjSvAMcRNn4au FA4bM8mW/U8VVaRTJu+YHOd5O4AdvTB9jmmmQzO8fmtLIeUwO3uelJYmo1ZsBZbDwvaKoTw xEAQGDyMWK5HA6imxwaXB8rabpqAHhGsElIHXq2TUplxbRqRyvyj1K9QT6daryTSmORC+G6 464/T9KpV6nctaK5cN3pyI7f2To84Xgh9NRRkdsA1REmmPK5Xw3oZCkHBtCF/HDVRldwW25 UP2HQev600MkGdzBstnIzng96qM31YX0s2WvP02WJi3h3RgpOQywKufbpkfnUkM1g0Xljw7 o+BydyLn6Dgk/jWcT5j7tvyseKdHkWzNCyxs/GDznmtfayaGm0as17aXBzL4U0EHGBshCbf f5cf4/SoVvYoGAg0jSbTdz8tuZd2OvLHr/SsneDkSNkZ2n3btUnmkQiORWYM2dw53dm+npi j2krWHa/vM2TrlzFc/aR5cYkXkRIEBI9MD8qH8S37ERre3KiQ8BZmGfXp/Wsq5U27CFWEhO 1lbONykcsfXsPwqkbglGKcEDr6VG5DelkdI9zKkNs7vKwJbgSsOc9eDjpQojlhAH7pWG77z Hnv1OOaowyL/ZKRMm0K2+H5gSQRhyfxwadGzMoQYIXuTkHoOtc8072uCW5o2erajYgNDqE9 sgOCqucD0wAfXPNMuJ3neS5u1iupW+ZpJEXIbuSfy69apF8SGIr5fH8WPmOeuaWN2YskxZW XIIxkj/Pr2qSpX5Vcvx65CjSI2gaZIclWWWFgG98hhyfwB71Ebm3aczLpdnC33FVA454PTN QKCzIqxIqlfnOOcegq0u0ooIUYwN44xmnzNaIdla0mSRXC7xItnZxOpG14lY7foCfoTUN8M SttjRI1J+bBAyPwqezdluIo4W8udseTJnAVgTzk5H8xRfvPJdJLcPvkuFw3y4w44OR6k9/6 U02kJ2lZIrRzeUoYqMDucYGeOaj2+bHIUcgheqL/AFxSzQxR2pOZFOc5YZXjrzQowGliIOQ Dyo5+nX9RUNCW9izFcSLAELGL5sfKSSOc1JJOZcCRSSOODz+HpVeQ7lTaxjJOXGRke3/6ut RERAO25VjUbsAc5J4P48/T8aEmav3VZFtpCZC6qrKeCpY5I6HoM/j0qRJiyMjAAHd82AcHs Pb6+9VYpBCg2u+9+pGMJ24461ZabdMvkIojKgFEHJYnjAJ7j+VRNPoZ813fqSArsYyFQmQF BI7Hnk+4psqyGQoFR3J3EEH7pz0zx3NRediMwoERQwJDDfsPXgjqc0twvnr/AKwOpzlkz04 4x15PPFZJO+hooW16jzHCwCRKjADnKq3B4GPf296C2CgigDFgQW25G38s5Pp2xVdHkMQG9Q F5faAAo6nGPbtT9rBIZI5C8YGGJYggHjC/Tj60GaVncapkAHlodwBYuwwS3Jz+lQGRmKSSc sfnclgScnvnHXOf/wBdWJbZ1KyvvkAYLtB+8cg9QO/OTUO9bidt0uAvB2IcbgMjGeuDj6da u/YSVldohNxunBdgplGwnHX2HpVZ3JkLZ6rg4/hAzyfz4qUqTIA6AGPPOBlz656U2SIKDkB VxgIhzk46j1H+Nbwa6Dfw7lQlVlBtzswAuQB2HH6cVntvUuI4huJ4UYAPr/T8qllAMqrl/L PBymQW7rkH9ajmWSJkQttlZcbgd3XPH+f6V1R8yUuokp8vdypZeG+btnA4+o/SkiaVoTKil QG2pjHPdgc9M/yqURzAMSNrscbSeoPXAwc/0pIoohHukBby32hCxyRzntyOBVc1o2Q7rdjl Y7UleTewIVVxgIBk/pn9RVkThJA/nEsGBUMM4XOTyPfmo12yOhEKZY5Knpuxk/pinHOWKZO 1tpGchfUAd8c4qCUruyHPIJIU8zY4L4G3HOe/6DrTJJFkaKOSZRKT+7xjBJwMHOB0A55qKY M+14o/NaIEAKMYHofzzn3pjxoJE2lZsDK8FVYDg8dRg1pGyV5CJvtTG6jjmjaG2DfvDGMjs M4/HtTyzSp+6VXhZGY4xyFOCSOx5GAakkVZtP8As8flwmNAV3fdmJI5OedxBHoOOlV7S4ht pZSqyAbMKqcgt3z6g/56U+aNloO7tYsxSECSe5UMWTeCvBKYyAfyFer/AAyvnufD942d6i5 +TfgkfIuea8mtoirgLId0aMQRwRyc4H07GvVPhdBLb6Jf740TfOGGGyD8oz9PpXVSS5tOoj jIir2yxI29gwxFjktjGF/Or14UEjoZWd8ncwwQ3v8Ah0/CobNWW8Zyqh4l43Z+Uk1G+7K54 DvtOQSCAOmByB14rxWropNXvsRzqPMPyM0a8KSp9v8AE9fSptCkMGu2Qh+ZWcoyr1BIwvTq cnjHcVE6JKPMZ2VFX5ghxkHjA9B3xUdk7watpzW7GN0uEKH1weO3uP1ohbm1JOh8cM02pwx uM+TktICCpLbcD2JVA2OvX0rkRgk5bAA2kEnb14JArrPHMs6X0STSKW6qFQL2GS2OWO4tgn nHHauUChXKK7/OOVUnJ9x71rV+Jstaqw7agiL5YMuMcdfTNOEUTbxvJBIK5xlDnt/hSoqeW yKkag/NnfgAj698fh+NOFsGIPmDGcAkYOB14/KsVsCWujCQAvG5UKg7ggk8/wD6+DTgsg+Q kBz/AA+oGc/TtUeDApaUlEIyI+CcnjnPf6VMEbzFR43ZV5CnGW6jtznkcfWs9ObQLJXGyRr IGDAhwB5YToOPX/Gq06PGFcKhdh65GPf3zVsY8qRpdzkHPzfLyM5H1/pUU25olVsBQMkD06 5HqKtau4ndaMou0jttWI4Xvkfl+XeoinmMozjPergdFTGUUKCT8obJzx/LmgyxsrAsPu71D LxituXS5U7O1inGpSQxK+Pnxk9Fz0P0okSKRz5RZgONvqc9R6CpViLHlthIJAYcD0X6U4xk wlmXDDaAzDAK46/nW5DKE0EBj3LgFRyQeG596lFsYl2EnfHycAEc98/lUstwJi53JGqpjaF yAT259s81C0nmRAjyxn7q7uPvckZprzKTDUUE8rKUR1hRVQg44GOTjr3/ADqK3JALwxiMcZ Zun45/T6VKsKfbzA5A3Lt5Oc9CMY+h/SpYUmICvIEGclW5JHHUdOBmmnpYeieoW++VcvErM 7fKjceYc/4Zp4hIlSOWMhmB4xjHoPc09YgJZABmPIHJPPPQHr7VIcPvRGIYcg9Xjx3rOUrB 0t0I2lZW2CJkCDkMONo9BUu8GUeXI2V+Ynbx9Mf1pzbvmEsYZidpaTny89/60jMAi/LgYIT OAW/+tWLdxpdUNDwCQEMQ/Y4GRzT5BAEjfdlCSWTOOAeM1AY0RVM0qo2chhyO/Ht9KApaQC UgL7cD8qT02JcbOzNCATSOkIAHzBQoXd1/lWvq8EYu0a9uSVtUWN54FEh3kAk7eM4JweQeP wrm4JfOMbIgMgIIBG5ic/Tj2/Wr97L/AMTGZoyWDHh4+5I5/wAmi9kVK9tRGL20rwQxLI7D koSYyO4yevB6Y61Cs0bsIzujMmEQ7VB/HtjPrTpJPLZE2qFAxgknJ9Bn+tSxgSwyKY1BUZI Ix/n/AOtUp31Fa+vUr+TciLzYR5mG3SMq8k5wN349MDoajDRr8m4qSQo2Ac/j2qzuaOIj/W FedzdxnJ6dj36dKgLxO6PKrDZ8xZBye+f9o+lMzfdiRF8mYLEfLO3DnKuvofXtxT0Marukc by20hzt+uOfwp8kcPlSRyvg8Bdq/OBjO4kng8H1pZt3lO2zZsIDBeAcjrn1P+etRKelmVtr 1G+cRGIxIGBw3A2lcHn8fTOajSSRJ1KsBznGzBB655GD2zUBDpLtVmdj0XkE+vv+dPUP94M smAcEt06eo9x+I/GpsraD5ZLUkj3xgKiqGOSrAnleMg59xVkbgxlBcyKcHjhl/Ie2KpnP3g xCjhsevfHrzUqTIWG7IwArZIBP/wCrP9KW+pTi7NkzSTKDHkGLjdETkZ6YPQckg+oqvNAyf KzSNMwG4M3GMY3Dj8asb0E7swO3IZQwHy84GB0BxjinssUmxvtCHaAAT8o46HpUryFfqUZW ZI2aQBcEHCKMjt9KqStK7EysMtliN+cgcYAH4Vo31vPbxlpU2b/nViRtz3GeazMr5iyscZI ADdCfXjrXRGL6k2diuoBkRSVKjOFxtCknv6nrg1BMRHcsElEgBGGYAE/jVthHvdicgfcGQc Nnj6Dqc1GImnCxRHKt0HRuO/8ASuiLuhqTIWbpKMblxjIwVPbntUwdZHBQMSxIK4xz7VHvf dmBY1jyATjqM9f/ANVPkkiRxgMV3H5gAHAx1wOOv4VaVyCXdP5G0BG2ZwVODgj369enpUMD RzMRuaPGcDODz2z3ziomkmMEIaQL5wYqEHD+uPXGPwqvucxDYpKk7DzkE+/9PxppXdi1DS5 PI0sjyxLMCFOXJzvP4e3H5VNarsjchzHIn3Fz1PfH9aqqreXG+cGPl5dxbeOx5754p6GV44 5NwZkY4IOTuJznvx/hWko8qFo0XZihJCSF5OS7q3JP90E1FOZZZRJMB+8UZMacDB449B0pZ dywyIUZQ0aqmG3EMDuJzjpxVJZmSfYFDc8uc9enGT04qYwurj5nsmWZLsNI+2JoBEwCdgAO uCe+SK9a+Fc7XGk6tckF5JLsF8EfvDtGD+leTtCW1MJLFIhx84f1x1x29a9W+FB2WGqQk8r OjDPBwVI/wrpotLQTvfU4+C6ne6jQxkbkUFmGWIBHOaYZAbmRi7CUMwZXBXJz97p3pBExgU GTLA9Rw3Tpnp+VLdxMt66RqXGS3JzxgHFeTo9yrLZAX2JM64IJJGOox1/CltCjalZlQxYSx BlPTggkj61VaVmBAQKN3DMMn1A+mabG4W/gCkKN4O9QATznIz7UkEW2rG54nnuJ7mxMh6W5 lBUcNuc/MfTHAxWEVQrgAscjKYzx6g9jWvqufsdk8wAbYVYgbj1BGfTr/hVKCBp5gtnC88j MFVF5Mnso6k806kuV6iSv8I2KNWbco2EDcqsfun09qntmDOjbwABztyOMdPY/nXqHh74J67 qNul94iuF0S3ZeEmAaY/8AAQcKPqfwrtrLwN8OtHdDJEdUuFIBkuXLc+yjC/nmvlMVxFg6c nCDc3/dV/x2O2lgalTVaep4Sun3N4n+gWktw0TfciQuwz7j+tP/AOEc8SITJFoWowjd8gS1 fIHfPH5fpX1DbXdjaqYdPt47aJeiRqFA/AVOdTYYyx59zXgPiytF+5R083/wD0v7MjbWX9f efKU9rdaeWguLSW2AOCsyFTz0PPXpxWdxuyYxkH+MbmB+p+navqy7eHU7oadcwLdRSna8LK GGD1zXzFq0NrDrV9b2Dl7SK4kjhO/PyA4Xr1/D0r6bJ82eP5lKHK1rvdanm4nCKg01K6Mhi plRQ3mFj909z0HPbH9KrP5khC7cMPmGOKtJb3FxfLbxQvLLMyqsCD5nbPygDqK9d0L4JPcW wvfFN8LItktbQHMn0ZjwMe2a9jGZnh8DBSrytfbq36IilQnWlaCPG4gksitO/lDbgcgEMPb sM49K2rHwx4h1OzMtjoV/dLv5ljibb078c+tfR+j+GvBHh5ANO0a0aROftEq+bIT65bPP0r ojqMjxjy2KhRxt4FfH4njBqX+z0tO8nb8F/menTyxNfvJfcfJk3g3xXGtxNL4Z1Mkr8pe3c tjp2HtWDJFNDut5LTDIQTFLwVPUjHX8e1fZf9o3DnPzp3HPK/lVPV9K8P8AiKzFvrunxXQb gOww6nsVcfMMH3pUOMZqSWIo6f3X+j3+9DllsbWpy180fHyyLHcR3EUf7v5huI5yRj6d6tx 2ZjcxhXznnvuBH8+ld741+HUfheBbqyaW60nzcLL/ABQEjhX/AB6NxnuBWl4K+Ft3r9lDqu rXf9naTMBJH5f+vlGeq9lB9etfWVM4wiwyxXP7j++/a3fyPN+q1XL2aWp5/Yadd3t4trptu 97cSEKI1jLN3xkDkc10g+GXjOKI3I0OcSr8xAKeZ68ru9ulfQ+mW2ieHtPktdGsUtdp2ll5 ef3LdT+NTyX9wGLI25WI6DPFfFYji3ESqfuKaUf727+7b8T06eWRUf3ktfI+UprO6s5Y4Jo Zre5jQq0Use0gHJyQe+P61WkiIEUhikFqzfuXkI6D7xYZ7HtX014o8N6R4ssGiv4il4qkQX Uf34ieuPUe1eB+I/CureF9V+xXdvsjlUulxGxaOZAOSvoR6HkV9LlWd0swXI/dn27+h52Lw kqL01RzWo2pt71bfG4GMbhjITPTBprWpy3nNiMnZGR95vfnkjipp1dj9nO9lGcMMcevXoAD 096ZcSK04QqWVHIQLjCgfTjHNfQXvqccktykJDbRK+wrtyTIGIMg9Bz2rRh0+71LU4bK3sp LmeVV2JHGW3cYOB3wepq74U0S28SeMLPSJr2OzS4Yq0uzd0BO0L/eIUjPSvp/Q9C8P+FLIW +iWgWRo9r3DjMsp/2mP8hXgZtnlPLV7NRcptXS6erf+R6GGwjr9bI8+8I/B+1t4xceK5Fne 4YD+z0bKqCerN6jjhfzIrxe9QW97cWi5RraaSEA8nhyOh9cdua+s/P8y6t5ZGbIkXg/Wvlj xgq23jjX4ZEUYv5sYHI+c4NeNw9mGIxuIquvK+iaXRa9EdOOw8KUIqmZ7ZlRc/NtY5wCMZP A/wA9Kkktfs9yQswcoADnGAxGcgg9Pp1zVOGRzL5YyqD5Vk7ZIz1/L8quM4EqmXICLmTPBx xyPXpX20n0PHaSZNbWN5qN7Bb2Nu805X92kUZZs5PUKMck/XtXfaf8G/E+p2rT3hh0uMAsk VyxdpSexVc7QO2efavXvBGiWnhXwZZRpFHHfTwrLcygfNI7DOM+gBwBWvLeO2QrjB7Yr84x /FFeVSVPCRSSdrvW9vLb8z3qOXw5VKq9T5e8SeF9Q8J30dnqtuiiYCQXAYsrrnHykDqOh+t c+iLIG3Axg5A2jNfT3ivw+PF3ha40ZYx9qiBuLM/9NQM4/wCBDINfMknm2+bVkIkVvLZSOp +noPSvpcmzJY+j7+k47/o/meZi6DpSstmI2y3wyxAgj7q9QM/zyaYJ1kQFokIB3EkcHOMA/ wBfwqUxxmMQsxWMnBZU5zwRjHbivWfhTofhSZZtW1KRb7UbaTCWsifLCM8Pg/eyenpxXfjc XDBUHXkm7dv60M8PTdSfKjn/AAx8K/Enie1W9mgj0uzf5hLdLhnz3WMc4PviugvfgPfR2rC w8QQTzc/LLC0a/gwJxXsD6wJT8ny54LN0ojuSV3F8ivzqtxHmTnzwajHorX/r8D3o4HDpWl qfJ/iDw7rPhm8+y6rbz2jkkxsfnWQAclWHDfnmsNirKVMO2Q87hnGMe3U19jajaabrVg+na rZxXdpKRuikXOD6qeqn3HNeH+Mvg/qWj/aNR8N+ZqlkgMgg/wCW8frnH3xjPIGT6V9blXEt LE2pYj3J/g/8vn955tfAul71PVHk0pDlWZt3QYaQ8LjjrxTREyzZVtqlcDC5I98UNDtmZQu FI5Djp6rilOYYCIiYjwBu6j6cd6+wUkjz7X6Ec8fmuHC/LGB2/LOffP5ivXfh18FZNYEGt+ K1msNNB3JaN8ktzx3xzGn6muT+F17oVp8QLZfEmnpdxMVFtJK2Vhm/hJHRs9BngGvqS41Xz kO8FcnkbiSK+M4kzjFYW2Gw8eXmV+b/AC/V9PxPSweFpVPfm/l/meb/ABe8OadqHw7WXTbO C2fw5MvkLAoTZbvhXAx6Nhvw96+Z2jAjImlWZ1cqTk7ckcEmvsmW3tdbhvvD8rrt1S1ltBn PDEEofruxXx5cWs1tNJFIpEkcrRyK2OWXg5B9ya34SxUpUJ0JvWLv8n/wU/vJzCnyz5oLcR S2+ISQ/LDhvnXHmc7sEenrjrVhVEaIUgV5WOGbsvpx0I5qFImCqArSMwClg2VWrqqWUMVLZ IDLkEse1fZVKjueTFO10OFt5kRYxkmMghsgfL6frj/9VONrEYsrEZPm+6oJfHpz9P0q7Ajm JFCtwxBOOuByP61IFItXk3FmUkg849c/UVyOo1sVs7IykUnbvL7WbOO6ds+/vmvS/hqVNrq apC6OWRizEndx2z/KvP1WRWLDOx+Rg459SfevQfh2uLa9OCq7gWPT5uRjH4V24d3qImV1oz zpLh/PSR5ATHyFxjNXryaM6j5uQpcLuJz1K5wMfl7msJZmEkEu1tjgOW6bcfeB/IVann82V A6tI7KxwWOMnn8MVLhbRBzdydwzRkKyjlT5R5J4J3Y9OgpqK8g2gtuUEDac7exOPYZpIZPN HmSjETcK3933I6+tXtE0q71fXrPSNNg33l3KsECY3AOeAfyBJ9gajrYL2eh3Gl+ENU8a6km maPbFp7aCNxLJlYoFdtrM34KCMde1fQXhjwF4c+HOlm6tIPtmr7P3t7Io3n12/wBxfp+Oa7 nwZ4MtPCXhG20K2RWkgVRLMBzM4UAsT/L0GKq+K7630OxaSfZvdSQ0mNqKoyzNnsAM+9fmP E88zxNdUKUGqT0suvq+x6eGVKLuzzDxRePHaPrvi/VZtP09jttrG35mum9lPQepNeR3vxGY v/xLNHt7GNW2KJnaWTGf4m3Abj7DA96xvFnii58WeJpdUuZpSnKQI53GJAeB9ecn3z6VjG4 QW3yqAd+SS/yt7dODnNe5l2R08PSj7dXl2Wy8l39X+BjXxUub3HZHsHg/xnFqd0LG+gW1vy MqoclZM+meh9q7zUNmn2IvtcvYdHsM8yT/AH34/wCWajlj+FfM0E5tp47i1kMTxMHicHlW6 gj3FPu9Q1TUtRe91m5ub+5JH72aYu3I6DPT8PSufE8OQq4hTpy5YvdWu/l/T9DeGOkoqLWv c73xR8STdwXGl+FIJbLT3Uxy3UpH2i4B6jI+4pHYc+teYTeUYoyCg3c4Q+/P0q60ZRNzZYK QoZSP4ug+nFdN4K8A69471P7NbRLHp8TZmvGQ7IvYf3mI6D8TXv06OFyyi5L3Yrd9/Xv/AF Y5ZSlWneRytja6he31umlxz3d7Id0KQKTJuB+8McjHr6da+idVi8YaL4Ah1nV9DGqatAubu 1guyAiYAD8Dk5+8AePevSPCXgfQvBem/Z9LtT57Lia9l+aabv8AM3Yew4FeVfFn4pQabpd3 pGg3ey6ukZPtO7lEztZh+ZA/E9q+ErZtPPMdTw+Fo3hF6t3u1122X47eh20/3MJNs80uPiv qT3KpFo9jACAQjGQ5/wCBbq6rwd8S9N1W8i03V4Dpk0j7I3Mm6Nie2SMr+ORivBQGBUSP5a 7Sw7n8verkDnytrExMTjztxyRxgH9a+5xGQYKrScIx5X3V9PvZzwxs073PtCDRLkzzxmF1K YAkPKyL7e9SN4emxgEgA7hnt6/nXL/AnxnJ4g8KS6DqEzS3+kbVWRjlpYDkIT7ggr+Ar15k LKcKT9BX4hmCxWCxc8NJax7dez+e568MXzJOxwsvh2K7t5bHUIRPZ3SmGaMj7yNx19R1H0r webxTrPw/1C88I3lrDqMOlPJHb+bI0bGPcWUkr14I/P0r6xNvuTiI49cV8ofHU2q/Eqe8gD eb5EYYgZ+Zcqfbpjv2r6TheUsViZYTFQbi1ezurNdfubObE13bnjoyTTfioraiser6Yttbh gjNaMz7M9zuJJA6HFe22GnQ6hZQ3tlOtxazLujkjbKsPavkPyVZVbecl93A4XB6k9T+VfZn wytRa/Czw7F5YXfZrIwznBf5j/Ou/izB0MDShWoLlbdrdNt9eosNiqmqnqV30FyAVDEjnmm 3/hO11PTG07U7NLyCbBMUg4B7HPYj1ruFRUQKqgKBgD0pcDOcV+dxzCtCSlF2aOx4i6tY+Q viN8LtY8Hk6nYmW/0TdgTbR5ltntJjt/tYwe+K8rnUou5CwZEKhQ3X3zX6HSwQzRPFNEksc ilXR1DKwPUEHqK+cPih8C5YJJfEHgm1aa33eZNpSfej9TCO49U/L0r9R4e4rhiLYbHu0uku j9ez89n6nj16DesDwbTb9tK1a11WL78EqzA4zkA5PHr1/OvtCz0b7Tp1vdxOWWeMSqfUEZH 6Yr4nKose1y0chO1VfscYbPHGCOlfdfw9uDefDPw3cFtxk0+HJ9SEA/pVccKVGlRrR3u1+B vgqrp3S2KdtoMi3MDsd2yRTgdMZr5L+JcJX4peJ0hUoF1CQZU84yD/ADzX3KyBULbPujPSv hf4iTmT4meIpU3KTfM7nHqB/XFedwRUqVcXVcl9n9S8bU9pFN9Dm438sSI0ah3UKCvQcg5/ nXWeDtGPiPxvominc0c1wruD3VeXIx2IGMe9carLIcmTacHKdMDvj2r6D/Z30RrrXtS8QzR AQ2dultASBnc/J/JQP++q+9zrF/UsDVr31SdvV6L8Tzadpzike1X2jvK6+WpCDjaTwKpnQH xuIb867CeaK3geeZwkaDLMewriPCfxG0/xP4v1rQEiWF7Jg1sxP/HwgADn6hj+RFfg9B4qr SnUpxvGCuz3/rNrJouLoUqhXt9yyjkN0wa8I+NHg240XW18Q20X+g6qT56qP9TMB8wHoGHP 1zX1N+lY3inw9Z+KvC99oV7xHcx4V+8TjlXHuCAa7smzupgsXGpP4HpL0/4G6Oeu/bR5Wj4 XDBEDEJhh8q9yOhAqxpmpalo96tzp91La3KLsSWMgHBXntz16VLq+k3eja1e6RqduUurSZo 5C4ABK9CPUHIYeoNUnDoxeIBUUdRj8q/dVyVY90/xR4nvR0NWPxf4lWXz5PEN88wPzeZKXX 6YPBr3T4V68PGVnfW1wNl5ZlDlekqN0YDtyCCPpXzcyMHYsoRCc5I6gdcfX+tejfBjV00r4 raWm9lt75TakDPVgdoI/3gK8LPMBTq4KpKlFKUVdWXbpodtDEzjUs3c+lh4dAYAM2fpVqLR pUk5Yk44NdHRX4Y8XUe56yxElseUeNfg1o3jCKa6hWPS9Yf5vtcUYKzHGB5q9/wDeHNfL/i vwbr/gvVP7O1+waEMcxzDLxTDplH7/AEPI9K++Kz9X0fS9e0yXTNYsIb60l+9FMuR9R6H3H NfV5LxbicC1SxHv0/xXo/0f4HDVpqbutGfnl5RSTBVvkywbkFPQ8dcEcfnX1n8LrtPGPgiC 9mcNfWp+y3IX++oHzH/eGDXn3xC+Bmp+HXn1fwvHJq2kctJa8m4gUg5AAHzr9Of50z9nrXG 0jx7caDNJm11W3O3I2gTocjj1K7gfoK+8zuvQzbKpYrByu4a+a7p/LX5GOHlKhVv3Pdx4aa O4juUB3xuHU47g5FfLPxq8NjQfi1qhhULBqKjUYkOOr/fA44+cNX24K8A/aS0Iz6Zo/iCFA HtXNvI7fd2PyM/RgPzr43g/M6scyVOW0k1+q/FHTi5e1hqtj5stPLgwJRI8RBDRoBluhB5H H1/Tmrf2VUVpIpxPHty+OGUHpx/UdDTjHIshG4E5x2x+fpSEeXKuxQrRn94VBxuP+cV+yOa Z4rutuhajiVEEVuATtw/XIx0B9j3oXAjeQShnYjkjgcDoPrmhPNljyIY1kX7yo2N/A5Ge+T yO9RuHfckiNFs+65PJORWd3awm07DSxM+6Ntm7J+UAkfWu88Ao6G/MiGNSsWFPb71cOPlkZ XwD3+cZYD37V3vgYDy9RCshH7sh48YPXn69RXbh2/aImW55bFmWxuoBuk8mRLlJM8mMnB/D JFI0kaw27RFw0sR4J4wScdsjB5/Kk01wNT8iIiFZlMbLuJHIzgA9VyBz2qR4/NiUrHHGIiI V/vYySSx9ecVu7rRl3TuORWXeySALkDCn5n9cn/PWvqT9mrwFFb2U/wAQdViBnuA1vpyv/w As484kkHuxG0H0B9a+YLCykur+3sbWAm6uJkgjCtyGdto/nX3/AKfYwaX4es9Dsk8q1tIFg QA9lGK+ZzvPqWUxhKSu5Xsa06LmzrfPiVtu8HIHGc14N+0bqMtt4US3iIzeyR2yjGTjO9vb +DB9jXqKwL5W3JDYA3Z5ryX9oexa6+G9nfAMz2F8jbh2DKy8+3I/OvnMHxfSx2Lp0HH4nb0 Oh4dxi2mfLaNw6SFlZmIHHTPXpVpZvJgLIoJZdsiEDHTg+pPSs6No9zszMGYk7RwPQj27/S pYdrLyQ7qRuXJ5HpnnGBxX3jRw2di4WEQEEKkFhkjGc57gjJJ7kcVI3movkzOcqATn7zYH8 OOpqo04EuMFcgggevb/APXSwjMCkPucPv2kghB7Drk9alQW5Sk29jrPBfhi+8c+MbXQrBhF Gzb551GRBEPvPyMZ5xz3xX3F4f8ADejeG9BttH0i0S2s7ZdqIOue5J7k9Sa8J/Z80I2Pha/ 8QFVS4vpzFG3XbGnXB7gtk/gK9sM9wRhpSR6V8FmHFmFwuJqUKtPn5Xb5/wDDnYqEpJO9ir 47ke38FambNiJ3j8tCnVc8Zr4A1+4kvNYupZm82PeURhgsqrlQD27A1+gU8KXMLwzjejjDA +lfAXiSzuNJ8T6tYS/JPbXUsZjYdcOcHH0A/OvR4YzmjmU6qp0+Rqz9URXp8kNzIlSQfIpB QKoZwQT2IX5uAfxp2WMagH7wDHGBk+uB0P5VHdPIMrMQqoQWXPAPrj/GljlYtGI4nLBAEAG dzdOvf1r7jc5WopJHsn7PmqSW3xgsbVSBb6jbTQOnX7q7wT6cr+tfaMLwAshj2YOASOG4zk e1fCvwIt5rj4y6XNEu3yIJnYA8YEbLn8yM57mvswMwALt8xxnnvX5/nueYfKsdaVLmk4p3+ 866VFzhudG8sAiZmdQqjJPpXw/8Yb2G5+JN1HbKjosQ5lIYfMzHP1xX1pqUsEOmXU95c+Ta xxM0rseEQDLH8q+HPEN+useJ7vUQQiXG7anUhQcJg+u3H5V2ZHnMM3lKooW5dL+oqtL2cdH e5mYZYXiSNnjVdgbkAgDgfrX6FeGLC3tfCmkwsgj8qzhTBHTCCvz70+FZry3tWBcTTJGAW6 BmAzjrnnrX3pcQGWMxLIyRnGQD1wMCjPc0wmAqUniYc1+a1/kFGjKUbXsauvXFppWi3OouA VhjLjn7xAyBXkvg34s2eu67c6Lq1slpPDKY94Ppjkj05613l3YPd6XLYSzs6SDHzdq+Ftbu L7TvHeq3drczW9xbXkm2RGAA2yMMZPXPp9a87L55VnsqvJRSat/XQ2lF0ktbn6JW0Fr5Qcb Wz360y5ntIxtkAGe54rw34PfFiz8WWR0S6uBZ6vECPIY4WYD+KM+vTK9RXq7xBzlzuJ6571 52Y5th8tX1H2Kg0tbx38/P1HGjzPm5tDyP4v8AwftPEUE3iPwvHBDr4w0lvwFvcdvaTGee/ Q4613fwct9vwh8MJeIYbiOzCPFICrIysQVIPQjGK3mtIWwccr0Pem/ZSsjNG+wMctjqT615 C4mwzpwo1oc8YO6v/X3djb2Ke0rHQ6hJa22nyzSMMIhbA78dK/PP4jy+f8Stee0j/wBbcDC ochvlGa+67i3L2skW8tuUjLH2r4c+JtlHpvxQ16wYyAxyjDcf3BjHoOa+24dzvD5niKipQU GkvuOarS5Ib3OVtUSRWCzfd6542en6g19y/BvwzD4a+GOmLeqI7m+BvZwwxtZ8ED8F2ivkX 4WeFm8WfELTdKlt/MtOZJ8E4SJCrM34nC/Vq+65lWYAOowOg9K5eK83w+FqU8NUXM/ia/L9 SaFNS97ZGH8Q9d8PaX4Mvo7wM7SxN5axKScjkEnoOcV8a6F4hutF8WWGvaeym9tpvMxgK0g YkshOcEEEr+Ir7G8S+E7DxPo8ml3k01vBIAGaDAbrk8kHriuIX4BeBgQZJ9TkG7ODMg/DIT pXlYTibKo0XGpGzas0o6GlShK65GevaFPpOvaDZ6zZTeZa3kSzRnOMA9j7jp+FaX2WzU4AB /GuT8P6FYeGNAj0PSvOFlEzMgmlMjDcSSMntknitNQV/iJ+prxpZ7lFFctDDRdurWrK9lN6 uR47+0H4Dj1HS08YaPGWutPQLeRpj5oQeJMdcrz+B9q+W95jmkLF4yoIXyyfmx2Pv71+gzK siMkqiRGBVlcZDA8EEehr5E+K/gCTwZr7XNnEz6LeszWzdfLPUwn3HOD/AHfcV9Rw/wARUc a/q0koSXwrpbsjOpScdTyqOQzZgbcXLEBj0b1HXjH61p6TqLabqdrqEcmyS1nWZGHUFGDHt 7Vj3AbcvUADdlu+On6UnmO+GRyXGApwAce9fdygpxa6M5FKz1P0g029sLnTYLyMq8cyLKrD nIYAg/kaxvGF68Xhu5fTZPJudu1JFGduR1rlPhXenV/hRoM7SgyJB5D7WyAYyUx+QFdfcaf Dc27wycq4wf8AGvyTEZjl+Gl9RqK6g7P3V0fXQ9WFOLtO587+BfjZf2l9/ZfiufzGTKM7gL llODj0PfFfS+j3ui6vYJd2d2lwjqGwGGV+o7V8PfF/w63hf4k6jajPkXO27gO0chlwx56nc GHpVz4Y/Fe78GailvqqNf6XMwVyjgzQe6n+JQP4TzX1zyPAVYrH4WlGXMrpdHfyOVzfNytn 3MbWzOCDj6GvMPGHwp0vUfENp4s8MeTpfiCyuEuQR8sN2QRlZAOhIBG4fjmuj8P61p3iTR4 dZ0y6juLacZRomyPp6g+xrXIyMHmvhsRnlHB1nTpUFF7Stpfumn0NlSv9q5qR21kqCSRwvG SCwOK5T4laBB4s8C32h2xQSzxkxtj+IDK/qBWsUU4ygOKcAMjPbp7U6fFGHw65cFh4wfewO jfWTufn+Y3iTybmNlZAQ46YAPI9ufyoR5J2YRISFxhAOvHT6AV2fxL8Pv4f+I2r2aqVjml+ 1RBsgFZBnj8cjHtXHREp8gjYS7toMeME4zzn6fhX61TqKpBTjszzakWnyomeKNXcA5Q/xfw qcY/LrTDKwV7ea3W4jJyhyN8Az/yzPv8A3TxTwsgUNAMRt82zIC7u+49+54pksMiMC/zIw+ Zc4x6AHt9e9aRku9yGtbiC2BWJ7aVJYsgmIDEigdyD1+oJ/Cu48A2rWi6iHEYLiM4VwTjn0 964ZISEDN94Y4cY79R2/wAa7TwCnl3OpZZX3ohwP4QGPT867MO/3isS25anl24QyrJKGZww JTdnyVBGAPwP61K0QimZWjOwvzk4OOOvvUcsZk6MFyc4A4qa/wAy3fnqyqSiDCZOOOTz1Jr o3GrN6I3/AANNBH8QtAe4RVSO/jcsWztUMMAjP619gQeP9HdwklynPeviC3lWy1CHUAvz2r h1x1XHr9a6+eR94ZLhimPkdWyMdsHuMY5r4viTJaeYzpzm7WVj9C4TyfD5nGrCrK0o2a9D6 /8A+Ex0dcZu0xt7+tYHiXxD4f8AEHh6/wBCvJ0a2vYjDIe656MPcHB/CvnrU5ZRZzosjoyr BPlWOACgBAP1Oaxbe7uYw8q3LbgOhJJPI6V8tT4Tp0qinCo7rVfI+ypcHYaUOeU3/wAPb/M w9e0fU9E1M6fdOroXJjljHyTKP4wfU5ORWWGMcpaP5yMK2OcjuR6EV6Dp+rRtvtNVhS6tJW y0U4yufUY5VuvII61r/wDCuPDmpubrSNZuNNkK4EU6C4j9uQVb88198szp0opYnR97Oz/yP h844RxmAqN0Fzwf3nlHn5kJeRBGSSZCenocdf8AHNWFeRSXifGzPz9MZGM+1egj4M6jgBfE mmovP7zZJkD6f0zWN4n8NaRoEEsVnrR1K5TBkAjAj3H0GSTxnn2rWlmeEr1FToz5n5J/jof OxyrGcspyp2UVd+h9JfCjWNN0/wCEPh6F3CMICzDPcuxrtf8AhKNJJAE+c/pXxzoniPUU0C KyhvHWOEbFjHJ6kj9DV0a3qgk8p7u4jZeMKcn8q/Ocbwp7fFVasp25pN/ez9Gy3hKGMwlPE Kp8ST/z+4+uJPE2l7D5dyu/tu6V8x/HHSI4PEh8W6YiGC+2CeTGRFOOAT/suAOoPINYY1vW BEzjUJQV5AY53AnHFD+IL64heC4YT27Lh4ZVDJIvcMPSu/JslnlWJVenO62a7o6cRwK502q dTXoecmONyRuf51y37vgd8joMHB69BU6eXGxITACYxJwqseoHYZ7cV30vw8Grw/bPD2pohl QD7Ldsfl4x8snQjH97B9zW94a+DLs6XXi/VYbCzhJzbWkoeSVf97og9+TzxjrX3FTOsFTi5 SqWt06/cfmFfJ8XQqOjUpu/9dTr/wBnPw59h0/UvGF8CqTAWdmzDAKA5kK+o3YGf9k17XqP inRdOs3ubq5QRr0GRlj6AV8++M/iha6Tp8ei+HxFb2NoPLiSIYVVXgKP8a8ovvEGtXxGp6p dPJJIh+yW54Cjs7D9QvU8E4FfAVeHsTnmJlj8Q+SMtl1stv8Agns4jLqeW0F9Zn7/APKt/n 2PYPjB8Vhqmm/8IrobOqyESXrr1KDkR59+Cfyrw1HJljdmSVwGcKfm6+3r04rPWV3LT53/A DEGQnnd9etXGw4iOzJJ2gdCc9a+9y/LaOW4dYeh8/N9z5OrUdR8zVlc6fwfaJP448P2cgLr NfwszOewcE/oDmvtt760iba0y5J9a+IPAsjReNtOuVwpty9wQp6hUzz9Mda7/XvH+sx36+R JhCDjJ5618VxPlVXMsTTjB6Ri/wAX/wAA+w4fyGpmcZSpuyv+iPpybVbGBS8kw2AElh0FfB 3iqeJ/GWuy3JLSNeSMgJB3DcSAR0xg13WpfEPW5dFuRNKFjCfOS3avMZ5/tNw0jrh2kMxYr k84+Ug/j+dd3CuSzy11KlR35rL7jLiHKJ5W4U5u7ZDBcPa3sN9b3UsFxG4lidCVMZB424/i 9D7dK+sfhN8aLLxVarofiWZLXXoUG2RvlW7XH3h6MO49sivkBoGWaVWCYUMQSeT9AKfBJPY tDewnbIj7onDkFW/vZBByDg56fWvps5ybD5tQ9lV0kvhl1X/A7o+ZpTlB3ex+jv2y2wD56Y PvThcQN0lU/jXyF4e+Lustp8cEw8x48q3bkd8n863l+LOpZx5Dc+hr8ercIYylNwZ+g4Lhm vjqCxGGknF/1qfT0k0IUlpV2gHI9a+LPi15F78WPEE0W2RJ2jKPn7uI1/wrt5/ipqJt3SaO RI3UhmIxt4rzrSLS98c+ObW2WUAXYDzTDgxRA/O34AcfhX1PDGUVcrq1MTXdly/8H9Dx85y SvgIxVTVy2Pev2fPB39i+F7jxPdr/AKTquEhJwNsCn29WyfwFe1+YmPvj868W8R/Emw0Iw6 FpQVIrZViRF4EajAA/AVxuvfFuaDTrqOKXzHKbVkTJXJr5vF5Tj84xLxjjZTenkun4HXR4b xaw/tZKytf5H0VJr2lRkg3atjgleR+dQt4g0ViC9zF8h3AsRge/WviW91O+1KWO4u7i4LeW D8zkKjFc4AB4PU/Q1RaWcRZSYA4G6NmLAfTPP517NPgaFk5Vmn6f8E+TniOWbikfcv8Awlf h/eUbVbVSM5BmUY/Wr9lqun6gu60uopgehRgQfoa+DG2pO2CwJ53DsfQ+vHc+v41ueEfFOp eEdTa6s7krHIcvaDI39889/Q9KjEcDRVNujVbl0TX/AAQjiYuSjLQ+481l+INA0vxPoVxo2 sWwntJxyOhQ9mU9iD3rxWy+NCzRL50jRSkfMrH+VXl+MNsvAuuvGCK+VhkOY0KilCNpLqfW U+HcZWgp01zRfY8Q+IXgTVvAmqi11KNriylZjb3qp+7mHZT2VgO35VwbTsYioVVkPXb29K+ sj8UfDeq2M1hriwXdo64eKeMOh/PvXgHxC/4QWTU/M8Hj7PuyJrUZMQ46qTyPcZr9ayXM8T XtQxdJqa+0l7r/AMvyPCx+Q4nBJ1K0bLz/AE7nvH7NOqC6+Huo6bzusr4v9BIoOPzVq9wr4 9+BnimTw7rWuRZEcM9vE5UnjKtjj0xuxXtMnxXtElMbXKg9MYFfnfEuS15ZpVnSjdSs/vSv +J14DKsVi6KqUY3Rzv7Sfhpbrw/pniuAbZrCT7LOy/eMUh+X8m/nXyyAyh40XlWx1zwf4q+ jviH8XdE1Hw9deHJyLj7YhRwB/q+4b6ggH8K+ccCEEZXGdqlDw4z1Br9F4UhiaGXKjio25W 7X7PX8Hc8XMcJLD1eWb16naeA/iD4g8E6wt1pZb7PJg3Ns4JiucZ/I4/iFfYPgnx/oPjrSh d6ZKYrlABPZy4EkJ9x3HuK+FEUFPlDeZnbntWtoutalomqwahpV09leR8CQH9CB1B9Kyz7h 2jmic4+7U79/8Xf13RzUanJ6H6A0teGeCvjauqWkdtrKpFeYwWHANdwPiFp56TIfpX45iMl xmGqOnUhqj6Gjga9eCqUo3TPPf2i9EY2+j+ILcYdA1rK2OQGOUPX1BH414A4VFRiwWRDyzt g+wA9M9/evb/iz8RtC1XS/7A81bi4bDKqjPluCCp+oNeFSuygiYFkXHyF8nsMk9u3FfsnDz rPA041ouNtNeqPFxtGdCdpbluUpM+5JPLG4AhTjpzkjOPbNRTJMImkNwgjYFQX4z2zn9OOO apOzLK4t4yELEkL09Tj1Hc1ZWcCDBUlwowuenB6/0r6Dkaeh58tG0RQYMeWVnCrtCgZPOMk DueBXb+BYRBd3xSRirQJtySSAGxjPpXByOxYlMru5UL1Bx39uK7X4f3Eg1O/jn3ZW2UKCeG +cdK78P/ETZM731PPjtOCwz8uQemD2Pr1/nUmpG2YQTQSbWkQKOxDAYIHPQkkg1VuGBQlfu 43c9cDrxTb6AC9toc5R40bJGBzg9K3SuNJK7EVyxd/PV5EXdwm4ZHTcT7VrW2rSbRBcyh0U YX5un+zmskCP7W0avuKFkySB8oPQZ6j+VRM6kqsWdrOdnyjoT645GKznTVRcsj1MvzStl+I Veg7Nfj5Hqup3KS6NbeUoZpRHHuz/AAqgbAx15NYAwTnsT0rHu7zUItH0/wCyzEr5bOyOeA 3C5/IDiqS69fRgGexXA4yD1NeZVwNTn90/ZMp41y90eWveMvvOm4Y4PX1zU8OoSWSiX7R5S pzkvj1/xrjZNc1STPkwRoGIAJIGKqTzfatxvrqaebPDKu1Fx1Bz1qYZfJv940PMeOMDCPLh 48789F/mdNqPjDULqNobG6kdEPzSFjjP9K59QY2juLxXnlc7/NckbsH0P4io/kC8H5QONuF UZH+eTQBGBJEVLvxuCn7v0Pqf5CvSpUKdFWpxsfkmZZ3iMfUftZadlovu/pmpp941oXYcwu qkgfwnPX6VvJeQyx+XFIrspbc6N94dv5Vx0LbDHsTcCcSFOjAcinylMQCJnU/8tCowR7Dsf 5VlWwsarvezPb4f4qrZWlQmuan27eh2cgVAqKxY4BJIx1HI/wDr0hLbMlvufKMDjFclFqV9 AjL9pVgP+ei7TT5dX1jZ5ccsJVgGYg4xxXC8BUWzR+kR45y3lTkpX+R2NpqV5YHdb3LRKOT zgVnax481KeI2kd7NeueGx0+nvXJTC6uGVrm5aRX4RA3X2PpUG1knVbfJUjAQA59Pqea1p5 bSUueok36Hyma8cOrLlwlNR83Zy/4H4l4O0srXN7Mk85IIQj5EH8jzipGDG5LSSvIVY7i3J Y9z3qsFR5AjYeL+7jG4+9XBbLPIHUEEclT0AHQ13ylbqfmVevKtNzqu7GIm8SKzYfGQd3b6 etXFhVyVkjK7OXKk8DIHbnvmqkOTJkgJ82RkHpk4NalvKn2e8CMdyw7toPyswPJ9uDWbuc9 7u52PgCxkmvtTu3k3La2mAykbSzyDgf8AAVzj/wDVWD4j1qytLmTzJG8ze22LHOSc1NBrT6 T4MFrbuTdapJ5rnt5ajav0zljXHwReTdPNcwi4uGGfNfnaf9nt+Yry6eG9riJ1qm2yXe3/A AT9Ey7OnkmXKNN/vanvf4U9F82kEq3+qYe6byoSuUhI5YdvzPFTxRxI5hXeERQAQevpzUqs 2Rkk8c5PLce9MmGyERqAGUscZ4AJPWvTTSVlsfEYzHV8ZUdWtK78ypPvMheIsikFTjGSff8 AxqgIy4LB1DDjJPJxxjb046VoyGXZtjBKN97krn1P51FIkkK+cm3IOFyMk1upaHFdxfLcZo zNaamjH/VSEJJg7sA9D7YIHP1rr7mVbOIyTsFVOuDXGSIjExv8scakBs8j2z6dKv3V/NqBi Mw86NI1YLnaA4UBi3GSOK5sRh/bTUn8z7zhzid5Phq1Bq97ON+/X9CXUr/UL20CBzDp7/Oj +YP3g9AM8nj8K9Q8FT23g7wU3iK8Cxy3UTR2isuJFiByxJP94gH6AV5RYpaXOtRnUZgbYAt sRSoYAfcH90EnH0NXda1h9bujcXTtNFEFCQKSseOg464xjA46Vz4zCLEQWGWkd35rt8/63M KWbe3qzxuOlzNOyj3e/wAor+u5LqPimTU9RlktEMs0j5dz0FZcltqF3dZvr0EL8yoP4sdse vpUySoICkaAFW27RgADHXj+tWI8ybnjH3+SB0ODnn1relThRSVONvzPNzTiPG498kp2j2Wi +4shleIyNlFCgAE78++ac4LMPLRHYgkZHLe3r/jxTIBKyA5KuScKeRtzz+I6fjUsEpWRlJQ lvvNkZz68f/qrF7nznM3qRAMLwkb3VwAxyVOMdjUpj8m23zMpQthhnkewx6UjCQSbIyrLkK zH7pGeh9z0qCcs7upAUMuQScc56j0zx360RV2FmnzMSN/LGFYnAJUqwypyeDn6dKl/tyyTI uWaGQDJU81nTP5yhEX5gwLg/wAPrVS6jWWUHbGV+7GpUevTrWzw9OppJH1eU8U43K6fsqLv Hs+noS3mq3WpqYon+z2hyASvLVTggWOIR7tqscBj6/8A6u/0pWfaGhByqgjC4IBzyB9Pam+ UixLgfKh4zyc/T07V1QioLlirHk5jmtfMKnta87s6Hwg8Y1W/HmqQbVm3gnJ+dP8A9dQatr MyzvbWDjeMiR85x7VR015bcXDWxEMkiFC5XnBxjr15A/KlW3jCNGkRw3JMhPzHuc+ua5Z0o SrOpJX2PbwPEVTA5V9ToO05Sbb7KyX4sq2SYdjcYaQsW3yc9P5VejRdxV9qqT823OFHekhD R5JBJQjOP5fy/KpI9oVYZF3r/EPUVtKV2fHzqSqO82EbSLI0cRLnqMpgAevFSxQ7yzb2zuJ 3Yx7VJkyZ3sS+Dll4Deg+tPkIYBVC5jBy5OfxP49q5pS6It6qwyNzCwcIX8vjMfHNX9R1TU bXT4zBLL50xVI8Mec9/wBKzty7c4wTyF56fh0r6N8afD7Q/D37N+k3N1HH/bTNblpv4tzcs mfQAn8q5qkYuULxT76rbv56taI+qyPN8Rg4VcNSveorR8pd/uufNkEbxsJLtt80nzySvyRz zj8+nenXEvy7PP8A3Yyd2Du6/wD16bLO0MpiaMM6ZVsHjcOoHeqtxOsU20INz9AoP6/QYru UU3dHy9SpOtJuerLokxI/looGejEt24/+vT2GFQ7Rhju+UEDOOn41SinWXbGZtoJK5GOD2+ gNPt8IjBCXDg7ex+p9qfJ1Zzu60ZeByrBDuQ4MeOdoPXrXYfDu0MWsaiW++0CjrwBuB45yf xrj4n3t5agHjqDXc+CFDajdszb2MIYSdDgsM/ToPyrShpViiTzNoUCuW5K+vde5qUtFcXME 0bBJNohG4FgWHQn9cj0qvKhilgUt5zKE8w7vlbPuQOOn506PIS4WMDzoWkfdnIAAHP8AP9a 6YrWwGeriTYdwBc5LJxgZzx6Dk1dZ3Z42igUFBtXy1IL9cEn15P5VXhd1VIo4tyk/Ng4Xpz k9ehqMzEW5CpsY7lWTkAjrjPftz1rWSuB0Msluvh+1WdmeVm8tQp5XCdSO/J/nWZCqNuMsp CEDcu3757H2NPv0nOk2QYBOMs4GCcoCBj6Gq0Uu6MwBnKgZUNwwHuOnTmsZxaZcbN3G3CFA 7OPuqGUsO38+lQ+W7AYYLD98+nT7xrRSEMNwVpOuNo3YH07DgmnpbfP+8JVuCAi/ryMVm5J bkt3dyviPyxxIWBBBAHHqeevtUW0tcZjIWc/NtJx78e9XRGCmxWDx5wcjBJPIxVcsySYh+Z SR2yB7e1NMp2WiGbom3KpKqT/ex6/59aWPEhUwMD8p55G2nCJ94VArAHGc9B2I/WkYfuZEJ 3Bf4iC34Y9KZUZPqUhK85XKYiAPPVvf8P5VZjhZd69dy9qQQhSswJCqNrAdz3x7dKHk2kSA kxc4HUkDvj65pt3B2j0GySgcD5pCPnOc5Pr+VLAjtcBfOCFMNl1wwPYd+/4UkUe90QjZMSS snQOOw9uKe7yRzuQ3zoACSCR0Hf0pEvo2WvNIkECglgPlBH8varZlQlQydRycEfmfSq8RZ0 LqAu0Bix/p6+1TJdMsm+NOSvfBGD7Hv3Nc8tWU431WwyTJc7WyePxxnH86sZMWmGQb0eR1V yPusoycE/7xHtVV89NuM9fc1ckRfstpCWPV35bHfAH0+Un61N7Cd7WC3lIgZGl+UjYiAZK4 /l3qCNhs8p8/KMjbzj6e546U0lmjKsu3nBx0f159cGnRmBIyzl3B5x2A/wD18Y/GhJLYTun qTsXaRhuy5xuHb1H6Zqs7PIw2MvOSCwyPpU7iMB1eRYmRd6RsCdx7L7Z9elRyXGIN7ODJnh cAEc0rAo81yN5C/DADAzjuPaonjLgAHay9XH9O/SkSRmKqw6fe44J9jU8KK5V2bC4J4xnHr VWaYcqtvqVzbyBMHOOpKkcjtUaxtIhG4gnO4Dn3BrRUeXHsDDpt9Rnjn6Y70yMxldrIQCuQ o44xgZNPnY+bm3Ih8jKjFTGmdsRGAvfj/wCvUZhiMpOVbeD8uSB7frVmdJXfYSWKDaSecjk 5+nSq8sTOMgfN0GehoUm3e5UpStYcIZmEcGf30akvvI578fl+OKsQuZI94dtpIACjqfx7c1 CgDorfKGDBcZyQfzq2kWweXgSA7QSCcAntUyl1ZN0raEqqxhUPwxIBHU4z/jUkspiyU2h95 YEEHaP61GWZDtSUMFySueWPGcjHTiql3ISDOSMkdz1xx+dYxipMfUklmAhLZYxLgY6+pANV J5pHjClmKNgq3OPpx6VTMhZd0ak5wpBBHI46dB9aaly8YJ2BSTt2EcE85x7+9dMKVtzNaMf lQoYsST1cnduPrSj/AI+FY8K/UA/y+vvUVvFGdiN5iFjnO7mTrkgnr2H51uar4Z8Q6JYx3e q6PfWlu7ALLNbPEjHGRgkDPHardSEGot2b28/Q1gr6oxpJNiRokaEKcgoAvNQGQO5aXHP3Q Om4nuPTGamZRIMF3crnOTkH1x6e1RBPN/du5QkEgk428Y6/lVq3Qzv3LkIQMCXVdgGB64qy WDSZbGRgbCDms2PzFCgLGjpkYGOSOpz3+ver9tGHgcb3+4MMzAsBnoaynG2oKVuhPJGEgKM +RwQX46ntUjQrOBHI4wMAu3f/ACOMVDGwwkgdsnIw44I6VdCO1uAoKrwnoF5xzz06c1zylZ 2Em1sRYcybI9krBsDGBz9aNxjgeRTnP3iQOP8AeI/zzTiiBQzg7nYBgo5znH5c9uaWRHVUl fIJ/wBn7p6Hj/61ZbalPUm0mBZ9V02BpCElnjyjHgYPzZ/D+desfE/xs/iK00/RIk8qzsE3 sinhnxjP5Z/OvKLYrbX8EkUZLKwIHcGtKaR5WaSRtztnJry8VRU8RTrP7KdvmfrfAWX0MTG piJq8oPT5q3+ZzF8S96CH3CVdzqOmR8pJ/L9az3lkjDAOOp5Iz0p95ck3DgNt2sR0x+ftUM 0keQAAWxjaepPrX0VOPupM/OMzpxhi6qh3ZF5kajKEpgnII6/4/SraTO0JJO8EEFQcg49qq 7wCW2q2/AJbHA9u9WJJS0a7M+m8gA4/D+das8g1LSQfe2hTjIIPLD3/AM812vw/kVtavI2Z gDbjCkY6N1rzxJWjZgRhwRuOfw/Ku6+Hvmv4plDY2m0ZSx4PDJ/Ws6UbVEym/I85acqGD7n jGDnjPAx19BVsXIlt7kyRyQxvCBGyocvu2jOehyM/ma6j4faHoV5410ybxHd2rabFIJHs8l 3uCPuoQD90tjNeq/F/RT4nsf7QsS9tb2EG+207y9q24DBSpQYO4DBAweCa79L6iSbV0fOok JSQWzNubIAVsZ59O3FIykNuypWQHMak4zgcn15FSfZ/JKiFcgtkEkEg+gHUn60scXmAKwaM HOGBPPt/+qso6PyB73NPVHI0HSnA3xzNIcEHsFAznGMD0rLjXbKQpILZCgA4/HnHr+Va2sN u0vTrcBkILZDZyDhc/h14rOgXdtkQ8qcDcSGOO+KVXcRcgRRGxlXLIATgE54+6AO9XWjkA2 /Nub7rD5gF649uOPWq1szebvYYIyuBxnI/nU6RYgBwyLkYOWwzf/Wrgk9RrRoDsEhkCRtuU gBidqg8ZHvUU0EaTubdiVCjLMNoGMblxn1/SpiT8zNjdwwB/iA44p4DJ5kfnKd3JYDBH/16 HIHqUHUrtCxApjIOPb2qBU3lQHVGZcjc2F49eK1ZI8jymOZiCCW6A45wB/LuaptEZZFTgAs RkDv659B6VpGasVFLdkRhiDK+1osoCob+EUjRbEXYqEq4xgYBHuf8irMcZiT95sfGevBNel /A3wzpniP4nxx6xZx3tpZWklybedMozZVVJXocFiee9cuKxccLRnXntFXKUeZqKPKmjKqXA VkPODzuJ6EY780IFEQy3z7ivJHzc5//AFfrX198Vfg9o+teHJdR8L6NbWmrWalxBbII1ukx ypA43Dqp65471nfAbSPDesfDiayv9CsLq4s7ySOSSe1RnZWAZSSRnODj8K8F8TUPqX1uEG7 NJrqr9fQ3VH37M+UpEMR+XAwMnd19KSKe1w8TvtIJCsrZBzzz/wDWr374S+F7JPjxrmmXdh FNbaILkRB0DqD5gRevfaWxn1NeseLfiB8MfBGsDSNVs4Te7A7xWlgshiU9C3Axn05PtTxee +yxCwuHoupKyejtv941Rurt2R8WCbeg2kM4AyCeGH+NWB5klpGXR8qzKACSB7Y/OvcfjZ8Q fCXiXwppWjeDGtLpbhxczyww+W8QHypGOAQxZiSOwHvXuevXel+APhJdX6WkKRaVp4WGPYC C4UKg/FiKVbPKlKFHmoNTqNpRbs1ayvt1b2sJUU27M+E2J8qQGRXOAMZ+Uj2r2T4VeD/Cku h33jrx60M2kRbobW0KszTOANzbV+cgcALjkkn0rxMTqRulG9pMsGTgHn09/wCtfeHw4tLfQ Pg3oLmFY1h00XMnHJJXexPuaviXFzweGjGne83bR2dutn07XChBN3fQ+OfEU2neIfGV23hX QnsdOldRbWECNK4wMZIGSCepHSpB4D8aToZl8I6uY2Of+PKTIPvkV9MeB9c8K+AfhDpniDX buK1udZ8y/chAZ7l5HLhVA5bAIHoPavQW8VafF4CPjK4SaKwFn9t8tgPM2bdwHHGTx3714m J4kxGGn7Ghh7xT5FJt6taad/xNnQUtWz4QvNPu9MlMOq2NxZTqMKksRib34Yc07TNH1TW5Y 7PSLKW7uXGFihXcxH0H8Pqa+k/iD8TfBvi74M3b2aJNqF4yW8Flcqvn20hIJfHOAFBIYcdB XW/DfwhpPwz+H76rqSx299JAbvUblhlkGNwjHfCjAwOp/Cu6rxDOhhFVrUXGo5OKj3a3ey0 /4a/bP2CcrXPlXVPB/irwzGZda8P32nwOFAkkhOxj3G7kVkR/eYkKTtz5jA8nnqO3HY19s+ GPGfhT4m6ZqFlbwNLHH8k9neRgF0PR9uTwcdeoPoa8Avvhvb6L8eNL8L3JMmk39yssJY8yQ HJ2H3G0qT9KeBz2VZ1KeLhyVIJtrulroTOjZXizjdD+HHjfxLZm60fw/O1vg7Z5AsaSf7u7 AYVD4i8CeLPC1u02u6LeWUBwPPHzxj6spIFfWPxD8ZXfgLw9Z3Om6Gt4kkhhJJKRW6hcjO0 EjPQduK4p/jr4d1HwFqP9pWP2bV2haFbCQGSOdmGMg/3RnkHBrz8LnmZ4hRr0qClSk7aPXf 8AroaOjHZvU8B8NeC/EvikSJoGjXF5D92SZQBGCOcb2OM/jXaRfAz4jMis+l2qgr0N5Hlfb 0r0Hwt8RfCvw3+DXh2yWWO+1OWAy/YrdhkM7EkyHkJ16HnivUJPFclp8Kz40vrARyLp329r ZG4B2bguT9RWePzzMqdX91SSg5OMb3u+ie/6DVGmfJHiP4d+MPDVs02uaBdRQ7iPtMDCSJT 0GShOM++KXXPhL8QdN8Mya5faG5sljEsgjlR5I1POWUEngdeOPwr1m++NOneMfBMOgz6Y1v rWp3kFrPCu54VjMilnV+PoAe/tX0MxT7jsvzAgKf4vanis/wAdgVTVeilJt3WuqVttdL666 gqMJNtH5+eFfBPiLxzrEuj6CkEksMXmyRTziJSgI5568sPzrdT4NeOJPGg8JSWNrHqaW320 kSjyPKLbd6v354xjOa9nt/ByfDr9o/StS0yIxaH4gEsMaLkLDKylmj9MZUED0+ld5r97b6P 8cPCNzPwurWF1pquTgBwySKPxwR+Nd+J4ire1UcIk4ypuUdNbq91vrazuhKgnrI+d7fwPL8 IvFej658SLVb+wUu9nBYSCbzLhMFQ4bG1RnPGe2a6K7Xx5+0PNdXFhcadpWj6RMEjsJ5myG YH52IU7m28dgOcetdz+0joN3qPgnTtatEaWLS5n+0KBnbHIAN59gyrn657VY/Z28O3Oi/D2 71m/DRnV5vNQOMYhQbVb6H5j9MVxTzXny9Zs7Ov8K7LVvRd+XVsXs7S9lb3T5e8T+HLvwp4 lvdE1BYftVm+xzE2VOVBBBwMg5FZEUBeI5GXADbCvbuc/lx7103xA14eI/iFrusWzZtLu6b yQOrIoCqfb5Rnn1rlxM5YA5wBwQcAHtX3lCVSVKMqvxWV/W2pzuybiRu4RCXG4kjjGCB149 KlRirkKcIxwrMpGfqKR98gYOATjPzEDA+tWYC0a+cwGNwA/nn6etat33M1bZj9z7BGZMqr9 Av8AjV5ApZkkBTPzk7h0xgrz+HT2qFJMEuTvLY2ZORz6+tTrN5caSSFACAM5PA/oD0rlm9R tJPQJ1dpDMkkjgZ+YH5QD3/TOPpUTPM2wIFVZOp++B7g/iPyNPKvJJJ57DZnncu0KMZ/h68 cflTXeB4wERvLwc5I9O/4UiHuIdqHdCTGwbcTwSfXOabf63NBE6x2rMSdmccBgOaRniVTgs CcNhs9PRgelQTsm2I7wgA24z1PrmiNOMneSue1lmbYrLeZ4aVuZWZiB5RbFDKzE5ZsjoSag y0rKpQqgJx7e/wBKtYLRsFBZ2PQemetVGO+LaY95XkY9a9aDtqeXOcq0nKT1F2Ri4CojYXI ZSSTx9atxs+7cMZfLHg4B/Liq1mYt7GRzxgkE4yP8elThSsg3MN6kEnpvHrz0PTH405oxV+ hcRQBJIhZUG1V3Lk++ccev6V3fw6/5D8rgj5bVgwzksdy81w0ThjjzRvJwec9Oeg/H25rvP ARiHiS4aMk7rdvkA+78y9axh/EQ32OBglMF1bzD78TblGM4A6cenJr3bxBq0th8GrI313dR XmoW5iAZz5xYnKgt6AAZPHGK8T00M+p21qqmRpJF2kDJkx0H0z+Fe2fFWCQfCjwfK8Usbsr vO7nDAlR1/DPPb0rpcm1bqVG6V0eFFUWcSKGKD7ykfe7cfT2quJgbhQPnCtk44I496YJgix qrAsrNuO/P04PtQpiF3iJVO4D7xI7Y6/l+VZJdxO17G/qFuV8O6bIxJZkMjcEnBbCkfXacj 3rKRUj3YjXeGxggg5/GtfU5Wk0DSIRHmW3jMZyPmY8kEj6GsowyNwm392ASMgsfrmpnfqQW oUlG2Rjux3U9B/SrRVPLEhJDqSQ5Jzz2z6ge3eoIAcf3mjwScYB+vY//AFqc3llt29RuOGI PIHUnGOlcbV2Ursc3ysu35fl5I+XHNOC+U4baSeqhcfTp3xyaaT8zlAZsj7rfpz9KRhscBC WU/MW/vc/oM8U9AtbVkiyAkSvHvJw2SSA2funIGOM4/KpWR/IKQyEk8844/wA+tQSMAxDx+ YCxLKTnOPu0gAG2di2CuWA9Mn+oNTbUr4dQkiJl2MxUBc8ryfXvXtX7Nyq3j/VZDyf7NOG7 n96nb/PSvFMKq/MuGOGP07Z9+9e0fs5Ep8SdQHmZEmmscEcn94lePnqvl1ZeX6m1J+8r7nv Fj41ST4q6x4IvUSOWGCG6snBx5qlAZFPuDz7g+1TeHfCv/CN+L/EV5YBE03VzHdCIDHlzjc HAHocg/UmvD/jFd3nhn43WPiKzIWZLaC5ViTk7SybcehAIP1r6P0rU7XWdFstVs33215Ck8 ZB7MAa/MsfRlhcNTrUdIVYpP/Etfx/zO9NN2fQ8v+HlmIvjX8SLhVIXzolPoSxdq6e98F/D oeLpta1iw0+XWNQYMPt0wbeVUKCiMcdAOgrP8DbB8TviQVILC8ts47fujivDfi98P/HOq/F nUr600C+1S1vNhtbiGPzFC7VGwnomCD1x616dKj9bzCUKlb2X7uOt7X92OmrWnUzcrR0Vzl /FD6Trvx726JZ29vpJ1WC1hhtlCROVkVGcAcZZgenBFe7/ALSt+1t8Jo7NX2m+vooyuPvhQ z49uQD+FeOQ/CvxX4F8V+BdW1yKAQXeq28bpC+/7M3mAqjEDGSM8jPSvePjt4O1bxj8P4YN Et2ub2xu1uFgTGZF2spAyRyMg/nXuY+vhlj8DKNROnFNXvpppq/VER5uWV0fFUlntha43cg EbEJ+QDGOe/avvOzLD4DwtD9//hHRtHTn7NXzjafAnxU3gnVfEGsE6VJZ27TwWGBJLNtGW3 YOE4BwOTmvpHwMF1f4M6DDn5brSY4snnrHtrPifH0MRTozozUlCetuj0ZNGDTd0fCPn3d1a x7pmlVYdsSF8iNSOAvPqeg4619sfEa2Fh+z9qlmvH2fToYuOOAUFfEiRixupbSQMk9u7RMh YAZU4x+lffPi6x/tr4XaxZRfO1xpj7O+TsyP1Aro4qqqniMFJ/Dz3/GLHRTSaZ8f/D3TIdX +I3h6yuDx9vj3BjneFO8/hgfSvoz9oPUZLT4ZpYxs4/tC9jifacZVVaTH4lBXzd4L1iHQvi Zoeq3fEUF1GzMcBVjPBJ+gYn8K+w/HXgux8feFxpNxdPbMsi3FvcxgNscAgHHRhgniuTP60 cPm2ErV7+zSfn1f/AZdNXjJHzD8HtUm0n4saJIhKpfFrWYK33g6nAOeuGCn2xXtXxr0/VzL 4S1fw5CzaxDf/Z4CvcsNyg+2U7+9V/BXwKt/DXiqDxBqeunUZLV98EMcJjAfszEk9PQV1ni 7xNpel+PfB+kXs6hp55JWDHiPMZjjY+mWbANeVjcwpYnNIV8EuflhK/no9H5dAhFqD59DG0 T4y+HbgTaV4vRtC1S2c290s6boC4ODhhnAzn73HuetWPEfws8E+NdJbUNFFvY3cyl4L6wwY 3P+0q8MPpg+9UPHPwTsfFniKTX9P1ZtLvJyDcIYvNjkYLt3gZBBxwexrq/Afg238AeFH0s6 rJeL5rXMs0oCKmQM4GeBxnrXlVa+Cw8Y4rLasoVXa8Nbef8Aw13c0tJtqa0PjbV9KvNF1G8 065URXNrI1tLGQfvDq3X2yPavrn4gwm2+Auq20eF8nTETHXAXb/hXy34+1e18QfEHXNcs5m mtp7lliPABQAAEfUDOfQ+tfYmq6eniD4dXVhgS/btOKrjoxMeVP54r6fiGtUhPB1qq63f/A JK/8zKlrzRR8UeHGKeNNGGQwOpQBeTn/WLn2xnFfUPxw1O+0LQfD/iHTWZLqw1VXQjo2Y3B Q+zDj8a+WbB1g1qzuSHD208chBIGCrjP0r6u+Otgb/4SXcyOM2c8NznAIxu2fyeurOlH+08 G57O8fvsvxTFT+FpHYadc6P428M6TraJvgdo72Dn5opV/qDlT+NeP/tLlo7TwncRu0UsdzM Y5EyGQgIwII6HI/Sp/2c9eeXS9W8LzMD9lkF3Dz0Vzhx+DAH/gVRftJTRmz8N225fMaS4fY TyQFQZ/Wvn8Bhp4PO1h94q9vRpv9dS3NSp8x1/wo+INv8Q/DE2n6tEkmq2cYjvUKZjuEbID 9MYbByvr7Vznx88fr4a8NweDNGbyb3VIiJfL+XybYfLtHpu6f7ob2qx+znpsFv4C1DU1jxc Xd60bHHOyNVCj9T+deK/HWWS6+MWspcMwECxRpx0URKR+GSfzrty3AYapntSEFaFO7t0vp+ F/yJlOSpXe55YcBW3eZvPyqN2Qg9D+Ap0Zw4DJgMMjJ6c8UIgM2Q27kk7jjtUsCgyPI6CMk D58/wBK/T3ZxPPkuqHtuZwgXzVOP3Rxye9WoMSBunyDBUdCM9cUQQsyjcFY8H5TwallVpG2 RvhgAoGfx61zymloFrsrpEjO/HT5m5I49u3+FXZWVXYAlSD0PUEdvQ/WogxJYAFIycrxwD+ v54pqyKZVO9mOW3ED26H0B4rN66hK6FjRZ2VRJ5QJ2qjnBBP8zQ7ktt8v5UPGFzkkjPA7cC mSBTGV2hVxn5ewPVf8fU0omUbiCFBUhdmenfmmkxXbK7ylsLI25SCNw9PTnnFUhIzb4lZcH gg5x9BTpnDZDthM53Y6fl2qENEiuw6jGD712QigjpqRKWjkLxz7Av3QOvIx/XmqxXbtETYz z0yDxxVvyp41YiJs4zgnAOOT+FDMM4GN7Z3uR97P8q3TsCT6FSLbJIcjOwbmwOScfrVyEKW Z0GZeU2d14qEgJllbc6nO7GM1bgBQhiSE2gKxPXnjnvSb7iTa2LdsxRgNw+794Efjz3/pXV fD5JE8WYIIQ27ge/I/Pp1rm42UKd6knIPBwRjv/nvXU+CJo/8AhLY03AOYX9OelZQk/aJhc 5LRlmj1yzmDO8aTLtZBncxxtHtknH417r8e7q2SbTdCad0FvZeYYF+4CQygY9SFOPrXkfw2 t5Z/il4bsJV3xXN9EJEB3bgp3dB6Yrvf2hbq2uPiwIU/fg28Ksi9VAUAE/juPr0rrgr28ik mlax4kshcgsoXgcBegwcDB6D1PtU5i8uTcCF2KCyhjg+x5PWktkYOCcs6qUUN2A4x+NTJF5 nyqyrGGL7iMc/U/l9KicrvQm3U1LyBF0qxQSuJSZAYxyQAxGM98AD86ow25WNgS6553MMHP fNdvp/h/VvEQltNF0q4vrkgzNBbRl22tsOVx2znnvUrfDL4hJsgl8Ea0rSnao+ytg8jGSen 6VjLn+yrgrdTj1cvCirEqgnDA5AHNTNmNDOJDydgB5OPUe3vXaL8IviSWw3grV+eMCNcDPr z09amh+E3xLVd0ngnUBJGjAYUYPPHG6sfZz6JiucIsW5CqSAdAExjb9QaYdsHmpGhmXH3WH APp/n0r0VPhJ8SHiiLeCdQEhIXPy/Lgk469OevNJJ8G/igyKR4NvkLffUOhx+O7n3ojTqP7 LA88UbBhSxPUk8gcUgO6YMvMRBbceOe6/WvR5Pgn8UPK80eELgk/M372JdvHIA3f/X60f8A Cjviq4Lt4UnAOCMXEWenpuqvY1L35R2uecLygYDaGJwo/hPr7V2Xw08XR+CPG8Gt3FvJdWy wvbyRxEb2VhwRnjggVuH4E/FIhdnhYgjsbiMZHfPzYp8fwG+KseQfDJOWyMXcPH61lXwcq9 OVKpH3ZKxrzuL0D4rfEPSfHep6Ld6Xp93afZopElFxtG8Ert+6T7/nXQfD/wCN9h4T8FWnh y/0e6u3smdYpIZFVQhJZVO7njOM9KyP+GfvihIfLfQYAp5ybyPA/Xmmyfs8/FJlUR+H7YKO oa/jyB7EmvMnkNCrho4SpTbhHZff1+Y/bTT5ifwz8boPDvjPxXrM2gzXaa7Os6xRTBWjK5A UkjBGD19ema6w/tP2WTt8FXJPAIN6g6/8BrkD+zz8VBl00ayG1cgfbo8kjp+NMf8AZx+KUy qDpNhGcgn/AE5DUVOG8HiJ89Wk29Fu+isuo1XklYueLf2h4fEGkrp0XgwxSw3MF1FNLfA+U 8UivnAXk8EcHvWkf2qnMRZPBa7ixADX3YDOfufhXOn9mj4pugJsNNDKp63qnJ/Lp7UkP7MH xOL4a20pAvAJvAc++MfpW0eGcv5FTdHRXtrLrbz8h+3nfc2Lz9qXUZLKYf8ACF2y7hsKy3b N1B4OF9jXNeGP2iNc8IeEdO8Pw6BZX8Vom2GWR3RtmcgbQCMDOBzWsP2YPiDcW7ALpYkE2J FkuyRgLxtIXnqeuOmKf/wyn49abK3OlxJsx/x8HO7uR8tbR4cwCpul7BWbu733Xz8wdae9z w+/v313X7/WJoIrZ7+eS4eCPOyMuxYquee9e2aR+0P4p07SLLS5dI02eO1hWDzWD7pVGACf mx90fiar3v7NfjvQdPF5PeaSyhwDsuHzk9xlOx9qoQ/BTxZLJITd6WQ6/MokmPJ/i4jP5Vz 5pHL7xo42ztqk7+g4SqNOUTgJ5xdXBlaFFJZiQo+8ueMj2zXo3hX4zeNfCmmx6WjW+p2cWE ihvQXaDttDqQce3OO1Sx/BDxSshxqWnFs5T93P8v8A5C/CrX/ClfEQcFdXtUGTyLe4OB2/5 Z4yPWvOxWYZXXj7KvKMl2af+RqoVE00aN9+0N4zuIhHaafpVluXPnmOSQD6AnqK8s1TWtX1 7V57/Urw3t7Mdxmfk7cdB6L0wOMdq9Mi+BmubiZdZtkO08rZTk8/8A/lihfgjqZDH+3YDxj 93YTH8cGuXD4rJ8Jd0HGLfVKX52CUKs99jJ0H4weO9HtksYNZW/jVT5a38QkbGOBvyD+ZNU fE3xW8ZeKrE2l/qRt7OT79tZx+Ukg9CckkexP4V1a/AzUTEEXVirEYyunycH2Bb0qUfAbUd +1NamVfUaeVz69ZK5/ruRwqe191S78v/AG4VUrHicjMr/JJsKjJK8ZHXA9P/rmuxs/it8Qd P0u20u08RzwW1qgijRI0kYKPuqCRnjp16Cu+/wCGf7hmJfVrpvQJZp/WUVJ/wz9M5UjVNQi wDnZaQAsfxm4rorZ7lFayqzjK3dN/miadKpFbfkeFTSSSPI8khkMhywGSMnO44+pP410F18 QPGWo6TNod/wCJbyXT9ip5TOANq4IBwM4BA/KvWV/Z8hjQeZqmpNj/AKY268/jLSn4B6cSr Pq+pBs5PNsp56/xGqfEGUytzTTa2029NBxoVbtpHiOmaxq+iXbXukalPYXakpugYozKTyMj t0qzq+uazr9z5+q6pPqE8abI5LiXcVXqQM9BmvbF+AujxMH/ALSv3bpuaWDK/Tg4qWD4EaF GGJur0sRgk3UPT/v3US4hyq/Pze93sP6rVasrnhmleI9d0y2kttM8QXthHL1it5mTc44yQD 6A1Rubia/uZLnUppbiaU/PPOxZj2yT17cV9E/8KL8NK26aa9C5yF+2R4z68RUxvgr4QMuZb q9dcYAN/gfkIayjxLlqk5Rvd9kv8yvquJkrJHzYYTHIrpGFzldvbPrS7DyWwWXJGecD/Oa+ j7j4T+BECNK8w2DODfyH9RCKrR/Db4dTkiIM+P8Ap8m/+N11PiTCNXXM/l/wTWOV4qUbqD+ 5nz8xJXGMMgzjJBH4Cpw0YVWl2v8AKfkbofrivom3+FXgmaNIfsheNWJCNdzkc4z/AAj0Fa 6/CDwU0W0aQi5/6eLgj/0IVzT4pwEPi5vuX+YSy+stJRsfK52xF1IQlFGTGuM9sD27++KGl dkCKfkAAXpk85+bHJPNfUg+EHge2GDo9sQOvNwf/atOT4Z+ALcYGg2hAz1jmbr9Z6mPFmBe yl93/BEsvrPaNz5VkjdoRHKEkfbxt6Ed/oagJKRyANk9FLgj6/j719Yn4feA1BCeH7Bfpay f1mpq+AfAysD/AMI9p/AwD9hz/OSqXFmE/lf3GjyvEXuonyNvdIGHzElcHac9+/tTFs2MjS NIoMYyqgZ35/8Arc19hp8P/BchIt/D2mpNtLBjp8ZBwpPdjXz18RdNsLHxzqdvYWsdnErRM sduoRYwYUOFHbkk16+WZ9Qx9V0qUWmlf9DkqYOdF2qI4UoYhgKGUAgMe/1qF48srIACuWP0 71oSQSSqRyFJIK+o9aUWwSRQyGUHJ242kdMV9BGpc5HHl3KSRAEy7QEAxuPI3dR/nvUoikj YNlZdxyTnB55q0kJjkJUB13fcfAA9/SnNHmQMgGDwu3nI7j06UnK+hNktyIRsxLAbs8ewP+ FdR4FjRPF0IVAzCJ1yyj0znn2FYSoq5VSdrcHqDXQeClnfxhaPFySjg56EbT27UU37yBNdS /8AAy0lm+NeiTAqTCXkVV68Rtzj8h+NQfFud5fjh4guGLon2ltu7oAMDaO/UdPSul/Z40ya f4li9hLRNBav8r45bAOP0rkviU7Xfxg8S3M6lXlvXbB+6h6YrsUrXZo1qtDifKkFw7yI+5m b5PTn0PI/Gr4URbcr87KRx1PYH8aVYibhpC4AYb2ycfX+VWUjjLqUIdVI6nOR1rmnJuRN0k 7H0p+zjcLJ471XbGoWTS4wCuMKVcZAHYHP6V9RYFfKX7ONv5HxHvXC4R9KZRg5581TX1aa9 DC/C79/8jMazYBwORVfzHPOR+VTPnaemMVXH3RXYA4PIBjIPuaC7sCrbSD7UlFKwCIPLUKo GB65P86dvfnAX8qSmsGO3bjGec+ntRZASeZJ22/lQJJB3H5U2kAC5/OmBJ5sh9Pypm58Y3c UgIPI5HrSnpQAu+TGPlx9KA8g7j8qaABnHrmloAd5kg5yD+FIXcnOQPwpm9fM2ZG7GcZ7U6 gAQtHnac5JY59TS75M/exSUUAec/G+6ubX4U3F5au8c0U8ZEiOUZeT3Hr0r5SPiDVtKwb7V bvL4z5k0j5UHrgNn1/zxX1d8cFU/Ce5OASs8JAI4++Pyr5pubCyv9H0+9u4RIyxGMuHA+Xd nBPrXyWdOnGrHnjdP7z67JabnQly2un1L9pdWd/dWyQ6lcN5wJ/4+GbaPX2qxr0YjgimZ5X t4Cm9lYgyNnoB39ayTa6Xo98s2nv5riMwy7ThSh78/wAQIHNWZdYeTTpLhd9ytuvG7GM9MD 3HXPtXxc6TdSM6d2vM+wjKKptSsn5fmO0/xAn21IYrXyoySsqruL9OATnH8q1NNia213zV8 2WIJsicfwLnjPv1Fc9pGq6VeKVlt2WduSxGCW+o6mt6e6+zeWIwR50iqRuxn1rnxFPlk6cY 2urHHTqXcZSlfU9ptFVoYzwWIHNaUSEEcjOetZmgSrcaHazEZyvPet6NFUgACvzOu3GTj2P HxEuWbi+gojLgEHrUodY2xjp6VLGmSPT2pTbZkJyNvpXA5J6M89zWzKExEkjBRz1qqInaRs rnjjNbi28SndjJpfJjJ6YqlWS0RSrqOiRzkiMrYYUSXixKqnmr+pxbYZHTAI9fSuSmZt/LH 869CjFVVdnp0Iqurs2ftqt0O36VSvLrEYwxz7VnFnXpxUqL8uCd1dSpKLudqoRg7lCXzWB8 7kMcAGrOmadHHLuRVweSAKsTWzsFOM8Vt6ZGixL5kYJBxmrq1+WGhdbEONP3S/b2KxQh9ox jPSkmkRV9T2xU89ztiMY+7iseedC2AecV5UFKbuzxacZVHeQy6mX5vXHSs2R1OSPyqZoWkf lutNa1CnrzXoQUYqx6kFGKsVMFpCc8U88LTpfkGzHI71ACZOBnNbb6nUtdS5p7Y1CLPQ5B/ I18z/EtPM+IWoeWo3eTasGOBtzboSf0r6d062b7bAT3/wAK+ZfiurL4+uItoCtbWrH8IF61 9bwpJLGTt/L+qPmM5s5I4VwzgYdhyRgAncfXP9KhnVVYYjMmRgEnkH/9VSeYZGbKsiNgEZx mn8klwmxHOwYY4BA569vev1NPofLv3bpjYgysqE5ckEEdh6VYSWI7MRhZGA3KOc+g9ahU/v dyybGAJRsfLn1NTZWOU+ZGr8jOFKsvpj1544PelMV0SCOMpsDxoyqGyMn5R/nmuh8FyIPEM DlHQkOqAY/uknNc95YVg4AKu2P3hHIx8uPStzwkxHi2ONE+dlYl2yMfKf8AClSfvIl26He/ s2Kn/CaajAq8C08wOOg+YAnH1215x44le++J3iW6nUxvJqMhckdfmx/IV6N+z5azy/ESWZn 2RNYyJhYzzyoGT0GCRXnHj+Tf8QddZBlFu5VcngBwxz+eOtdkneJcm2lcxyjR3jr1ZXIIGc L6Y/MU9C6r5cgyxO7I9jS3IRromDLDCnkgAZ5bPf0HWnM+11z86tjIPGRnr+HX3rm5tRacp 9Afs95i+KlxBnJNg7FsnBBZeB+NfWJ6V8jfs8NN/wALWTeMq2lSkH0BdCP5V9bnO7rx6V6+ E+BvzIEf7jfSqw+6KmdpN5XYPL2/ezzn0xUI+6K7AFooooAKKKKACiiigAopiIyPITIWViC qkD5OMY9/Wn0AFFFFAB3zRRRQAUUUUAcB8aYmm+EepIo3Y2NjnnBz2+lfJOi6/DYQPY6nzp t0ww5ydh4+UjsCf/r19efFeFz8P7nypWQSyIjDd1LcDHr16V8XS2RW1+0i4jZ2kVFIjJ5J4 yO1fPZnTp1JclTrb9bH0+VSnClzx6N/odDqGiX1yIFsoVuLZlPzRHIP1OefqefetrR9Hm07 Rbyyu0ZrVSJEIUfMSuCAfw/WuLgv7jSJBHbzywrKQd8T7QpxnleR+lW5PE2pXUgSTUp5gxK iIBRgnt2BHvXytbDYqcORSXL+J9Qq9CLc2nzPQ6Oy0i20243WvmMz8RRtjCtt6/lTdWvZ5P LNohMUL/8AHwfuFucj8yeaw3fUPm/esmByQxYkfXjArW0P/SfDlwrmMuhwgzjjP+RXHOi4W rTlzPRfec6bnN04qyPc/Ad4114atpGUgsxHIIzjuM9q7RPvCuC+GcrSaCsbjBjCr1/z6V6L CeigA++a/Jc0ShippLqcGOvGq7ksaFSamqPzE3bSwz6UyW5iiUszcDuBXjtNnlWbZMxCjJO BVG51K2twQXy3tXM614hbz/It379BVO3inuxvkfGfXvXo08E1FTqaI9Wll7UVOq7I0rq8N2 xIbINRrboyAkVKmnyBV5Jx7U8W8keTjOf0rfmilaLOnmjFWgx0OktcH5RgYzkipDpHlt84z 6VpWUzFPmAwoxVuSUBclgGA7Vxyr1FKxwTxNVSsYk2yCMK2CcelM+0RiMADORVK/keW/Yc4 6cVNbIChKjBHFdXJaKcjs9mlBORWu9Qly0WwqCMetZwaV5uvFb726lGLcEcVmSYSXjtXRTn G1kjqozja0UCsUh3dxSpKXJz1qGW4VVK9zWXPeNEm/tmtY03I3hSczQugZmMa8EHrVzTLZQ m1uT1zWTaXomA45+tdPYxb4EOccelRXbpx5WZYlypQ5GXbeJftMRAxyBXyT8WBnx1I3/Tha j/yEK+wIFHmoMYAr5H+LcDL4/RmJAWxt8EjrhSOvavpuDJJ4uaf8p8tjZNo82MrbiqRll4J bdyzewNSw3LGM7mco3VV6EdjxQeeR0I/mcU9IzzkJjtkZz649PpX6+/dVzxE7rUFjVwN7CM KRlx1XPGPxyB7ZqfKeayNuURks65J2r/Xt+dRx482U5xExGF9PUe3SnGaRZMM+ZevPRQOv+ 9gfzrJ9mZ20JDGpiYkqYx/s5yO1bPhrFv4ntJHbyF+di28kEbGAHy8578+tY6uFVvKVWkzk BiRx6d62tEu5ItUt+RNId3EeGY/KeT+o/AVdP47hrFnp37OhE/izUVmmKzra7S7NnAOACR0 PNeSeMzFJ8RNcEsqti8kVtvchyBXrP7N8FvL4m1Ev96S3UAgcKCfWvHvFMTDxxr1u0hLpfT KAGz/ABnP1zxn611O/JqU78mhWlQB8quJFUYCn7x+p4xj1px+9GokYA53hfcUyZ5IphKoiR PLXau/ouOgGOuaryNuj81CN+MZHb3/ADxXOt9SdLHvv7OY2fEyBcAN/ZkgK5JwPlI/lj8K+ vMYYn1r4/8AgLKg+OYjVThrGUBsddoUc9gOT+NfYJ6V7WG+AkjlJEZOM9qrjpVh/uGq46V1 ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBxvxUZv+Fc3TxjLRzQN1x/y1Wvjy5tLSD S57MTFr2RjI3PyIQ3yoPcDqfU+1fXXxbJX4Xaq3QgxMCVzjEimvkU3WsG/uFtLjchlYkM23 bk5H86+czRP2q5Xrb8j7XIqHPRb5W9eiv0Kr2M8t0s5jHk7NvmBxj6/SmWWl3cV9BO8TKF5 G5OuD1FTXd/rNnFsbyCCRjMII+o/wAf0qmdW1aZsNp8XqqpBuyfbHQ15UadZwtFqzXc9iVO jCf7yMrrpY6FN6TysFCqzHaWB7/1q/4YtEuTe2spYbMjJXjPXj3FY7X0lmm++0OOGPcHCKX jHA+YDr1/TFXLPxBaidVeF4vkyhjnDAc56EcDH+NeRVw9X2UlBX210/zOqMqEKicnZ9rP/I 9c8B3ccMTQRvuABVifUE13Zv3jUopZf9r0rwCLxDax3izQ3V1a89PJBBHtjnH6112h+KUu7 4JDdyTRhS77lKkDB7Gvh8fktWcpV0tN9n/wxFahSry5lJX7dTutS8RrbuYxIXkIz71iz+Id SZD5MTEHj61lWxGra/uVfk4BwK9WsPD1iLZGkXLEdG4rhlQoYaK51dhiHhsAoqcbtnnGlxX lzcGeaIhvpya7Gzg+XDNgjk100OmWsOAkYJ9TU/2Oy2tuU5zjgV5VSu8Q20uVLueNic0jVe kbIo20v7oKB0qwYxxnJJ7U9IIosBBtx702acRkYw30rxJO8vdPLb5n7pHKyQwu4UFgPu5rM uLkyEEqF4z1qW6kEr5Bx3rIu7wREDGeMcGuujTudtCi36j2iz1bB/pTY51tmwMMTWc1zIMk HI9apteZlwnzHr9K9CNGUtGerGhKSszXmu33sp2gMMgd6y7q6CybSvUU4SGV8E5IFXYLS1k XMjAn6itEo090axUKWrRleZE0JYlh9BVB1+05hCnYOjY611cGnQTPsAGz0rQj0q2jUL5YxR 9bhDoDx0Kb21OS02zWJuccnNdlYttQEelVm06FZSwTC+tTo0dsgAb2xXJXq+21OLE1vbmlG 5aZRjuK+RvjFtHjiBmJG6yi984Z6+rYbpDcRncuNwHXpXyp8ZY2HjaCdnjxFYJ8m75nPnTA bR36c19ZwZFrHSXkfP42DjHsecsHZChALvj5l6EentmlARnyy7ou5/j/AM9vwqOOR5WDfMp ZcHuWJ7D/ADxUzSmRSjH7xJVsADjr/Wv2C+tjxfeRCxIcDyxLvQ/IeMjPBqVP4VBByAsat0 XnvUREZxJkrgbc5/H/ABqTDMigL8rNlWVucDqOaWpldWtYtou9fNG4oDjft6n39Kv6HI8Gr xXBiLRfMEZTkHjv+HauelkdERy5wWAAz1Oa3PDdwtrrFtcz2puRHvAjJwCMEf1H5U4R1TGp XXKz1T9mye5TxPfxzsPs8luXKqn+rJYDd6A4H5YrynWBjX9RvbifddT3c0oyOwlYZH1Iz+N eq/s43sTeP7y0lVpIJLDaUGT93aCc+4ya8g8SgR+K9UgklDql1IuR6biAPoPSuyXw2E9kQX DOspeOLcQisdw/AGqgYyzIzSMUVgDjAyCep/z2qxdzHyrVw2XZCQM/eA4APoBWc0sqH942d mDkjrmpjFJiS7nvnwAfzfjtHLGJEikhuyuWyCuF4r7OJ44r4x/Z+TyfjRo6Byvm6dczbD33 Y5z0I4HSvs416lCNogxrZ8ts+lVx0qZy208cVDW4gooooAKKKKACiig9OuKACimowdAwYMC MgjofegyIJPLJO7Geh+nWgB1FRtNGjFWJBABOFJ4NOO8upUjb3GM5oAdRRSHOOKAFopF3Bf nIJ9QMUtAHD/F3B+FGrK3G4IM/8DFfIEkkiklF+YnLFR1NfX3xhKp8H9blfqioyj1O9cV8e RyF2JYg9+BXzWbq1SMl2P1bgn36NSnfVv7tC39nluov3inaOMkfpT4rSS1bPmqS3uTj3/8A r9fWrECl3trYSEjbyTnkk5/wrU1GwNmq7jksK8VSnKDa2R92sFShNcz95mXfSvPayx7wx2Y POc+uKwltmgvBKYI2ZgNkYHb19q2WAGOeBz6496lIiWPja5bnA+9j1z0qqMlBOHQ8zMsm9r NVI/iaEc3KRPDGLbbh1Tq3bg9v0rVttXtoLM2ljAkEIPzCMfeb/aPc1iw5lTy1dQ7dM+/et GOHybgRiONPlG35uv0/+vXi4qjTvy/gRyYXDx5p+9L8j1T4c6a88r3cmC3UZ7ivXTEhjxtA wK8T8C+JF0qV7e7yUA55yE5r2xGbyt7lRnn8K+Yx+FcZOdWzi/6+R+cZ1VnVxTn06FdiV+W oXbauScD1NPlmQuSWAxUFycwAg8Z7DOa/O67UqlovToeZBbXKFzdlJOGDfSs6W/dHwFznmr r26SfMcge/FVV05Nzl2YgksMtXRT9mlqepS9ktypLdFwuOKoSGR33KQPUetbLWMAXMeXIPO aq30L2yKiRAvJ0B7V105xvaJ20qkL2ic/Os+QA2c/Lip4PD100okMhQdcYrSg0xIgJJZdxJ zitZL6CKNlP3scE1tUxMoq1M3qYucVy0tTnv7LubaQ4I2Y4GKntov3hWThq0ZdUiZcbNz9i OlUftSKxfHzGoU6k17yJVSrNe8i/ArREMgyPerjTuFznK+lc3JfzAlgcL6Ujao/2dixyMdB UPDylqZyws5O5vTXiiMdOaxLzUlWU7hwPSuf8At11PLkh0X0ParDQSSjcSTkV1wwsab95nd TwUaT99mlb6tbmeJAQMyLyfqK+evjcGHji1QnawtCMn0FxNXukFgFnRmB+V1PX3FeLfHoJD 41sWyN7W0mFPf/SpR/Kvr+GIQWP9zs/yPCzuMIRjyf1seVJMxCqmCR0I7UsrLtjXG4D0zxk 5OapoQeCTg4OB3GaTz2MrYI8sHGQD+HX+tfqtrvQ+RknaxdMzeWcqGJPUjg5GMijdKoJKkq QcZ7DviqyShmJc4BwcDPHY9a0MMFHBZQOCCBWctDNtdCqkTsCqRF0U/Kp6euf8+1auh6fqF 1dxeTHuGWLKz4PIOMU0RSIp3x+WSAPm46nAJxU1ncPFq8Dqx3QbkVm64wep/Gqi7vUTtuev fs9wSwfE+6IYSQJZujKMYY8ZAI4OBXjHjWSIeOtejic4TUJ0Vgc5QSMFPtx39q9b/Z6nn/4 WQ1kkgEr2zyjcRhmwOPU5HpXj/i6KKDxlqwkXY5vZi2P4f3hwPrXRC7jc0suVGbeyGIoroS VRMdiRgc/nmkR/36NJ9w45x15qK6dnhtM5ICbW/iIYkk5/T8qLaRjNH/EyHuMZ7/5+tUTHf Q96/Z7njHxb8NWqIRiyvPmDZGADheecCvtRiF5JxXw38Db610z4meFZ7o+Q6peCaQjgKYy3 156/hX1dqfxT+HumXktpqPi/TrWeE4eGWQhlOM8jHuK76NSHwX13t1sJxZ2bupQgGoa4Rfj F8L5CSvjSwYAc7XJH54qBvjV8LIpiD41sCDzg7jj8lrpDlfY9CpMivN5/jf8AC2NsnxnZbR gn5ZPlPp93J/KoP+F8/Cfyy6+M7TaD8x8uXj/xyldByS7Hp+4AZzRkV5vN8dvhTFIqSeLYg 7chRbzA/h8lV2+PXwpWNynigS7Bh1EEuQSf92lzR7j5Jdj1DcPWkByOc/jXlT/tB/CiLCHx BP8ANgqBYTHPfrt5pH/aA+GkMgjl1a6SRl3cWshz9Pl696OePcpUqj2iz1cbQOOlNIVnViz Db2B4OfWvLD8fvhrGtrIdTujFcqXR/skm4gH028VI/wAe/hvC9xBJfXvmW4LODZuePqBj3/ Gs/b0v5kV9Xrfyv7j1EjucigV5XafHPwHcIDFd3bBgSf8AR26g4xz+NaNn8XfCN9DG0L3YS RS2TCRjB5qlVg9mDw9XT3Weh5HrS15fd/HHwXY2s11PNePFGVB8q33Z3HaMc881nr+0L4Hc psTUjvBPNpwP1rP6zS/mL+qV27cjuev5FG4eteVL8dPBvnlTFqSjbuGbcZP/AI9imv8AHvw fGF/0LU3Lc48hePb71H1ila/MaRy/FSdlTZv/ABdbd8IddVskCJSdvXiRf6V8b5Zdzr0PZh 29Pr3r6B8ZfGTw34j8G6lo1nZ6gs90m1DLEoUHcDz83Tivnu9u0W3jkJATOBk4r53Mqsa00 qbvY/VeEMFPBU5zxacNU1ftY20kEN5bzAfLgMAeoHb+Rq5q+ri9kIVyiAYyO/rXLzavBNMA sgcjCDaegxSyXaR7TvV93UL29vrXmezrRi6aWjPtqePwNTlqOom0Wf8ASBJGd4Eb5wxYduf wq1Bcm4uUtnlwB0bH3cf41QdcoPLTG4hiMcj8asafEja3ZRSHnLEIOuQMj60k1GEprseXnm Kq3jR0s7bep0WmaNcfLNdXsYLEkIwDMfQfSjVtUfTL77O8BkUomwJIFC56nGPWrm0xeJ7JE YiOSORcj5sMAp6d+CazvEHl2t5bySSna9vkFxtwQeTj16V4dKbq4iLq63V+3f8AyPkcSnGj Pk0adu/5mv4c19m86WSylihDhXkV1cpx/EB0X3/rX0Bompyz6JZSvKJA0QO7Oc/jXzp4Lms A99bX7bjIoKMPmwOcnI5HX6V7bo1ytt4ftEgm81I0Cg5Bz+leBxTThKMYwVtflseLKnOpC0 tdfmdlE0crF2709rmBBtd9qjiuVXUrlnwFO32NRTXUpBI4bPOa+A+qNvVmP1Jt2bNm81Mx7 io+TOAfWsdPEBM5QR7h7iqzXJfCzNwOgx3qeGC1Ylmj/CuuNGEF7yud0aFOnH3o3Jl1W7kY hIyM9yaBPGzlpZGLDpnnFOzbEMAfrVBvs6sSp3k9c9qcYxeysOMIvRKxleKNSktorGWOUhf tcYOOMjODWm5kbJBJxXHfEGcQ+HBKWwI5Q/HXjv8AyrrNGu7XUdDs7+GQOk0SMSOxKjivUq UeXCU6qXVo7JJQhEkiV8Zb86kZQRTXZU4UgZ5qCS62PtzXFZt6EpSlsNuBiNhVBgccZzVyR muI/k+8etLHboyhmbpwa3i+VanTCXItStBDlSWXir0ewgKDzim7AqlU6UwyxxD5mwfpUybm TJuZKu7zPbev8xXhX7QasfF2lM4x+5nUH0xcy9u/UfnXs0l/sfOeN47e9eRftARbvEWlO5+ YpcqvoD55PP4MK+o4ZUoZhHzT/I+fzqDjCDfn+h4iuWjDFV5OeCafLKiuoB8pxnPPHTj60w khzvG0j+IjAbmo5FZ2L7yoAJcjgdeAK/X1bofG8z5dyxGY25cLhcfIG+9n1q9FMJRjYf3fz Z7YrISb90jSyuNo2iMf4+pp6TKMlHcZHQ9D6dKmUL7EPTQ22nkf5jI8koGF6EntViF0EiMA wYccjnGDWRDM4hwEIx1AP3s/4VbR4oRuU4wB8rDArFR970FY9O+BBjm+L2nOt00ZMMqbe4b yzgk/hXA/EW2kt/iXr1tcfJcRX83mZbO4lyc46AYxXafA0kfGTTt5UqsMpYHrJ+7OB6ZPNc z8VZRL8W/E7hiSbraWBznCgkn9K6Ye7HlKfwo4m5t3kiMwPyh8YB9RxxU0WY7hJIDtYE7Fx 7e9PVlkt7jy8D93uGO3PX61SaSa1YSROxljG8MP7349TTbuhtpHp/wxV4vGNvG88ePtUiKr gs5328gwD26DP0FZHxXZj8UtaYHaBKqjJ4IMaE/jWr8PEij8faJbJkF72VxgYBAtzyfqWI/ KsT4rJt+IetPJJln8kgZ7+RHzXDRa/tiy60v/AG46KfwP1OXsZNu923KfLYbj6bhU7u3l7d zbQ3GT1+lY0EjfaCGYtlGQgnj61e80Rusb5I3HH1/wr6SSd0WmrWHOyrYzO7tkNGw6nJO7H Bp1mIcs7tvU/NuZSM/h6VTunP2YBmOGCgfgTUlkZMlIzgBd2M5P4Y6//rpRW9xp6otySiS9 8yfzcdyjAYPvkZA+nNTSLbo+2Jh5kzA5PQn1P4VWtonZTPOASpJCZ7npz6Vo6fAJZBPOBHg /NIemO4C/xGs6jUYs6KVNylr1Lt2tvCI7iSNZmQMQM4xwTkDoR3qi84kht7l3LNLCARjkEE /lU2oyRvKkuBsCPGsYHDZGOv8AOl0nQtS1O4axtoXnuWjMvlRLlkAHX2rkhyqPPJ29TuqKX NaBeuij2OjkLnNqVzzjNa0VqJ7i/wDJY7pbYsUPBOVHT1PU49vaty08LeT4fim8RWl5pVja qF81kBkkLcBY8nBPvyBVb+zRNd21/pUslxaqPLZ3ZUKkLwDzgN/PPFeHPEUJS5Yy2vr032v tfyPXpYepOn7RK60KOkq0SoZWAbe6lUYEAAgnBHXOa6zTtThsp7SNCNgdsDOcZXGc+wJrkV spEjNu0LRshKupXaVY8dOw44PcdKllHkXMEBJBLjGRxntWyxDpxaS3O+hl0Z8spyS2/M09d ngvrS8jhXYrQRfJgfeD8n0HGenJ5rnbNJgLVmO4xDBKggED1rQMc8s+yFFeUltqKQAxAzjH HWovPFrbKDNGJvMeMlWGMg9j69jng5rmhVk1ZrS/6Hr1cNgKU1Jzu/LyaNUzIqKNqnsFAwM VAjbxJt4jHIHXBrCN68l9IsUriNdp3IeBnp7dTW/Z2k01srRq7sxOGI29Op69O1ZVZyp6t6 HfSxWXVVyWatf1+8zmll24QlWIyM8dKqzRi50PyWCgxNgs3oG5/MZrSeGU+TBGhkckncMgA nOFbP1H5Vnwq8ukXzFVY4YNkYx8uc49sisoT/NHkZhmDq1XyfDZ6elnY5O5hm0y/NsjfKuc sTwfxrV0hJJwjs6HeAcF+gHSqFnLHqQh03UTtRpSY5g33MjODnscV0N3ZQ6bIY4kaMrH521 pQysePYdc/wCcV7eKqpJU5fF3PnMsbhL6ytYJ7X2f9febyPm3bau9gOTjt36VUy7XVtMhii e3cMS0oQvxyPUVa01mk0yOdd+0llPzZz2wPaql9ZI1yjRxiRcY25xgf414dJQu4tn3WZVpY 3DLEU120/y0OkbWrae9tZ0toxNCNoIuk2uMYI9uD+gpNVvba+gt5RE8U8W4s/nowwRz347c Vx2q2aWkNsI7NQsrHDiTdu9Dk9Mc1ZGnxz6TJI0MnnmF2LFhg4PXb1zXF9ToxcaidraL+rs +Tr4mq5SpTWu7/qx0/hm5itNTV7mNriORWTKsAc5BGCTXsGitGtiI4mYw53puxnB57deTXz do2jxXV7Ckx2xs4Gc4zn0r6E0HybLT47WCPZEq7dpOSGB5BrxeI8NGNO8Xd9fyDAzlUjJW0 6HSrciMZHJHqKrS3BuCfJBVupHBxVcuZSwUEVNAPLwuzHrjjNfA8qjr1O/2ajr1I2juVIOC fpUpuZI1AYEVrxMqqD8x46VHPBbTRbgmW7nNZe1TdpIx9um7SiczLqDCbAVsd8Vo2avMSQT j3qIWccdzzGCGP1q5c6lbaPpkl5IoEalQx9AWC5/WumTUrRprVnTWnHlSpo84+Jl40Ecenu rGQ/ME29UI65+v8qT4Zaos6XGiiYqEXz1VzyOxA/LNcj8TNbudQ8UXFnHMjwxfICX/AIMhi AfYkisTRdem0XVbPUYDDLLC2NgOFKHgjP07+vNfe0srdXLFT+01f5nJPEWkoy6K3z3/AFPp P7CwYESF1HU+lRSwxbiCSffvWJ4U8Tw6voUUw/1xjDypu3bCSRjPtitlrmNiW/lXwVWlVo1 ZU5rVaGsOd630LFvHFHHySR/OlkaGNTjgHtVXzVCb1FVLibec8jHWso03KWppGk5Suxbq9E MhKMSPSsw3rzStwck59qWTDSHIyKekaYBCjNd0Yxitj0oQjBbELs7AbsY3D+dcL8fIUfUtI kIcyEXSgDoQZFyT+dehvEGUBQM5B/KuD+OTlrvSCoJPmXKg45HERyK9rJJ/8KNO3aX5HzHE DTpw+f6HgssTRgAbCAON56dv6/rUD7s4lVticsuOfY5rYnC/eVAyAbjwdx45rNmt8sWUEIc n5TwcH/Aj86/WKc9Ls+EkrSKCEKW3KWQ87MZI+vvRF5e8vISNzZ6dRVlbaKQlthLjoNx5FN kgZdg81TtHI2H19a6FJPYz3Vxyu6sp+6pyysDkj2/GrNukjRhzFJJtJ5UknJ9MA1DE6ICDj BGOxFTw3PkSK0cjIoyTsOOTUu6egkrs9C+DVwU+LvhudV/ePNsb0bcpGPr+lM+MtnZW3xi1 sWwIjlYSunfeyg4/xrP+HENxH8TPDrwyeUkVzCN7E8jeN1dF8fLUW3xs1BtgiE9vFKV/uvt wR+Y61P2LmkneNjzAPtinj2KyvEUXd1jJOcj/AOvWXOjTBiOBtyM1qxEFVjI+aQY3enPr37 VCyeYjRhPl5Gf5nFEZ2WpMVdeR33gFifiZ4cJBYCRYRtGQrMozn3zisr4vW5/4T/UpVX5TH bOWzzzbxmtXwTPG3jfwjJMCmdTVPvFd5OAuPXGPz+tHxXtVuvHd3E4Ck2Vm2VO0j/R06+3F cVBpZvF/9O//AG466Mb03Z9Tya3ZFugxBZeeD9K2xYb7RTIQW3hix65JxtH+etZ9nAjaqPM OEHJGMFf/ANWK2YrwmJ9i5iHzKB296+mqNvVG1NR1UjFW2ncBNpcqoIDDJPP86uW1mVuj5Z MqJlThs447kcdf5VJ5OZSFJZJAAFQ5PX09PatqYLayJa7lnbbuXyOFA6HcfXPapc30CnBX9 4pxi3J8+SPzCOMRnIB9cd29vanT3lusMe9TcvJ0hU98cb/bjoKZLPMT8k62+GUeWqnHPXnv x/OgI8U0hSUI7YUSHGQOelZyV0ddNu9ok2nWuoancxTBI08/5QH44A5x/dRRk59Riuqn1+L QbAaJ4flL3Eq4vL4jDyH+6voo4wB+PpWLFeTW1nLHb4DuuwzkfOq9woHFX/DcehQRi6vxE+ xiJ0lmxHGAcliBySf58VxYqEY03WrK8VtFdX5rrbpc7VGSaUevUvWk+peIvDIsLiOWe40y4 V7d0QsZRKQrJgcFhwfXr6VS1I3+maXYW86S2kkkjzupUq6kEbM5HXofoa9b0nxDZ39oPDtv p1nJMhWZLWQmIRr/AHiAclsHpj0zWRrbS2GgfaL9Y/IihRHjkIIlznaAQSXJyeCOBXy9DMn 9bbdHlXNe11rfsvXW23Y9ZRqqi6bno/6/4By2leIIdVENjq8YiuciOG6AO3dn7jenYDPT9K wdRu7v+2ZI7mA20lvOjBSw+YB8Zzz3/OrJNjqWsSz2UYjsNoEEUeY0JxycDBySDWRfwR294 7QuZXMDsyM27bgggAnt8p/OvVTpObVNNK2z6P8ATzWpySlUcFJy/wCGO/ihH/CUWYUKH8ya LkYG5lcfngjP5dea4iwgV7F4mtxI24BfMwfm2f14/Wu80ZzLq893ACyJc2s2wHjacKf581w lzMbC+1C0d/MlWZwqb1HO7+LJGD6Yrlo3d4dTSpNJ80h8MW1MBIpChUsqgoyd/mHTj19q6e xs5bmELYX3EjOxWI5cdgMHjn2rA/tC7lvIpjCI2hTOTIpA+vJ9T+lX7HXdRgM/2XTmRpX3k xRgKo9tvPcj+WDWWJpVZL3Nx060ErJ/8A0tK0y9trMX0bMRLA0pimGMkH5j7Y6Vj6f+7W4u Z4ljjCeYS3IJyVPH4D8KI9Z1K3u42cTLCI3ic3LttZWxnoD6YqWGF7vT76EzAh0OGZTuGME ckDt/ntWcKc05OrbW23kzRVE2kvs3/I841AiLUGJQBSfMGzG3Htjj8K7QXdxeWTLqC7njWO FZlUEOCpKsfqOK4yzjS41CGGRfvuE2t3Y9Bn8vzrp9PcPp93YTbxLHtbduCttVsD2GM/lX0 WMpqcU+x4eDm4uT79DqtJ+1XOlv9gCRvHxJGwGV2gfN+PP51nQXU5nlScCMjOCR1/CtXwKI pDfRy3JlkYZ3A5JUHAJ7HOayNRE41aWCMMqlfNKiPLBu4HoK+Zoa4mpSaPsY4yph6FOcduq 7k95As+mBpAWEbbh83IP+e1WNDhSa0Ns7IXjleHcv8SsuR/hTmVDYqH+8VxjPT/PX6io9DD WV2wVgWDpIrEZGfp+Na1abqUpKPRjzOgliI1Y6qSMBVuIZFImK+V8hCkEoRxyOte3eFor6S GxmW8WWKdRI6MvzbiPm5z09vWvLrq30hNWupLi+8iQylwHTnryevf0rU0/xa2jmNbPWd4hA MaGLCg59/X0rLMqM8Vh+Wmtbdn/W54mGfsJtSZ77DHGsQyvXvioZGCSHgkA9K83j+I05/fi 9tpoTyC0TKR7ZXjisTxH47fWtMe0tNWhsdw/eMnBYexzwK/PIZFinUSmrLvrod31iCu2z1i TVoI5Qr3cUWTxvkUf1qzHcjBDTrgHnB/KvnG3s9JkjDDVrcSlMfMc5OOnXqK6nQzotpd2zf arSV4nQhtzkkjnPQ5rur5DCnFuMm2v7oLEQl5f18z3NngRNzlRkgc1wfj7V7ePw3d6VE22e 5j+UDOSAeRS+KdX+0+FLo2MmJVCyxuDgghgwPqOmPxryjxp4kudYtLTUBCIZLdlSREfO4MD n6c8/hWGT5TKpWhUl0f3NWa+87IwVGLq1Oiuc3qEsMclswVmCqGY47kc/rVO3EPlkCDeQTl lDMSCe3tTftqkhPspcE4J8xvl9+KYbu6jkK+Sm5OQMHHH481+qxpO3Klb5nztevCdR1JPfy PQ/BGuwaTrKW17eCO3miKgnorZ3YJHvnr616NB4isXtLKYSrLJczCIBHBPOcnH4Z/Gvn03l xNCA0AUNySCRn0A9K19NuTa6jbXLIFEbhwSSeR3PrXzuPySFeTrSdn+e534fMeW0LafofRA nDgqpOB37VG4LLgHk1k216Hu5bZcgJsYHPXcN1aG/KBc8/WvzmVJwdj6XktrEkWMYBODQzB CMcH6VCXIHU/nUEkh3gc8ihRbLUG9y+sq7jgfnXB/HAgHR5lIVRJPu9z5cBH866sSMgBPOT XMfHBcWWhyM+AZZTj/thbnP4V7GTQSzCn8/yPmeIYctKP8AXY8PlUxzbBI23naGOenXIphE YVirAswwCzcL9aUMQAoURDJ+XJ3Jzye/HPSmsv8ArISgYAgnHrjjHqMGv1K7SPgJK8mRiOZ wqnryDuI6A9vxFAiYHd5uA5JOBkN7n1B6VoOC8YZUVnY4MnmZaMAcL9M1U2gMXixgnkM2eP Sri09iLdLmeyjdu4wckL/nikWLzXYReWMDuRg/jVuVTu4Q4x/ewB+FQl3gjDRSeSOmcDB/D Fbw11Y/h0Z2XgeSCLxnYS3LMqROsu5R93awJPHPTtXY/tJRy2/xWiuJUylxp8bwv2cAsAPr ivMUc2sivF8sjYPnDkrgg8Dpnr+VeyftGW801x4Z1OScSRTWJZSMcktlhz9R+dOHwltN3PC R8ixydeh2gY/+tSO3zSc7cEgmp7fIiXYQSvIUj7o9f/rdaieLfdKd5LHBJA+Y5Pp+dZK3Uh 7ana+EIZE8SeCWEmYhqMDDDbgoZ1OeOm7jrT/iz58fxCJh+Qvp9oQTzuHlAHHpiofCzuPFW jPk7TrFkqqDjhX6EewxW38Ui6eMhEpDZsLfCEc9CDj8q46euawa/kf5nZhleDXmeXXDsbVV SI+bBuPOMsjY68dsd89adHMstmdi4dh90c4wKssHSZ7eU7yAQT6jFU7d0aJOfm8nLAADJAz k4/rX1Katc25dXYkh321uJZDulPTYOrE8VZuD9niElwEe6KklY+VQd8n19hVN9628Mqks6N 90Dud38+Ku29xcXFubS4YGLadq4GVJ65I60NRaUioTcdDPtzzJLDbkwn5lLnoR1OKlu5lW8 jBQZwM9sHuK6HT5fD8VslrqFjbi4YlYp3dto+oHHvk8fWrerQwW1vBLHpsEzupKuke8MexD HIHy8+tE0oyUbPXZnIsU4u0lZ+pzDNJM5AYYX/lmHz+dUtXLCOOMMOADhRjb7HHUj1qW88Q LJFvSxt9wI+ZYlBA75wBnHbvVB757tzOybPM4IQ4zxg+2D3FaONlruOpi5Tjynu+iaL4f8Q WGmag2159qytIjMJYyfvtvBHp+OcdqvavpulWOlX+qG2umli06aWBLt3cKDG6hcE465zkem DXBeG9WvrTwE2l6JAj6jeSM+98bIolBXeSf85qG91Hxnpvgu9e91C3u9KlRbOQSSeZNGHHL DjJX5R+f418GsLVdZwc9pWSb1avr/wAA+vniKKoJuGrWrS0Tt1/pkfh+wun8Mw3kQihEivH G80mwTNnsfbuTgDI55rRurHTdPdvt1+sjohYRQRFtwbAKbiRknPbOcE15XY63qWnzpHaXLe Wq+XGjHKKCeu3pn698V28CyMLRLhncwurSEtktM2N+c9dqnFe/icJCletJny9DE4itKNKMr f5HY6HrLN4fuQ9q8McEkKRtKNrygEEAgcEfLySc5FYXiATyavdlQ2zzpCVO0gsTknhSeneu q0qyt7nR5i8rxXEMQa3VBxMPnIU56dhmuQ8YwGTxZLC+9WjwflypGUQ4xnrya8elNTqtpWW p9LODhTUX7ww290ifInmID2XlyCecbf8A63HNW47nWTcyyr5UTSDG5ECEjHQYTj9OlV9G03 Q727W2mnNo5UktLKxBPfoep9KW4tdNWJnivbhNp2hIpCcL3I75zitZThKbg/y/4JKpTUVJP 8f+ASDWr+1lW3kdVjDErGYlEatj7wGBjr69a3rHU59U822uraOytl4vLuCHmMHncGyct+Z9 q5IRzYLR3tym0BhG755/w+h9a6Kz1aSXT7KynlAmiuQSxYKHBHBz9cdc8+vSufEQjGKnTir 9+3n5joy5pcs5WE8YeFbaPTbfXdKsLqxjZ0X/AEondL2SQjOQSxwc+ua4OaeaSZr54reCOZ DIsSsSNu8DHOT+det+J9Zsr/w5eJJIDI8R2MA0xY8Ffn4B5GeBj3rymO0nMss7xr5R81Wj3 DAG5Tx6V1ZXXqVKL9qndO3/AADnzCjGlVtDqk/6+RsafftYy5tYLEeb94LeEA+meOoNXLy/ S5O6SOzlJUqHN4fpzxnr/nvUMWkrJZ7FeNNoXeVkUsTg88dc8HHbaK3bjS7C4lgCssb4AJV Ad3AH4evvWUpUlPY6IU63JpLTsZwmZoyyi2iXHCJcYzx79au206qw3RRvwOVbPHPf8OlT31 pwkcS8RoY2aVwGGPu8ZP5CoLG3K6u1rMQgMLFURgy5DDgYPoelauMZQd1ZnfhcZOhJRlqhd QhikbPlKhKkZwc/j71nSRWkbmYwsylSuFgJxyPmHJweOtbGrRhY0aOLbtcgYJBAx7+lZror qZXQbuGK9hx/9b6VVJScNzox9JTqOUI2TI9CSBLSQQx7isjlvkyzHrkjvjpj3rP1DTtupyw gvtJ3hUHRSN3fnpWjpDp/aV0skvkJtVlKc4/wqxcuJPEcszYm8xFCsgwPubTx+Fcc5yp1Zd rf5HhzoRajfoc81iGiTKZbHAxyfbNdLpUEJ02CQQWj+QNpZ4xjIbOM+vWpl09RZnZueRUyq swAJ6/h/Wn6DE6WtxbsIizPvAmzjDcnGPfv2riq4h1KTfZipR5Khr+IpkhleGAFVuITGoB9 QGH4ZH+c1wOpRyi0ljJX50jxk4ywPP1wcc11/ipfK0ywu1y6yofnYEYYfKUz3I4P0NcSONu /jBG72q8ro2ppp7b/ACPUxOJUocndf8AZAhcNsGUjix+IHOD0/E1KW2xs/lIdw+8wzjjoKZ m1V8h04JXhiRjHbH9afHIiSqkbOIwvQA4/Wvbj3R5MoqMbStYs2kDTBztyhAwM9Dn/AOtUo ifaNhDAEqABjb7elQ+ZahsPdmMgkYAznt/DVhE055Nst3NtyM5UjrUvmV2/yKbjZRudz4U1 Waa7uFl2DECKjO2NxU7f0z+ldzp8y3NvDPkfOueO9eR2f2FJI3hu5kHIUAE89DXp3hVs6HC pB/clo1+gPFfBZ5hIU71oeX5H0eBxPNH2bd33vfsbrpujxwPeqzwEnKnLd6uq3NDJlOtfN4 WnKrPlR6MZOJQ+zlkJ3dOBxXLfG359L0NjyVmdc+oNtBnj3ANdgeuPbNcf8blEug6K27awn GB6k28fft0r6PC0fZ46i297/kfP8QO9GNzw2NS0wjBK/LnNN+VSPNPl8ZAYEZ+mR0odHE+F X5doGz+HJ6ex5oy3kmTAyMKQVz075PT6V9/C3c/PZtN3QmY0ZmVkdFOFGwbjn2oO5gAE3FT lu5WnyMSRJs+cDY3XDf56/jQHeJWT7gPy+uB6f/qqktbsSdkQSNsYiROOSBVaYOY5ELBVLZ BI/SrQkBXc4+QMR06e/NR3CknY8boOoJFb03YPUuaftnvEkcDKBvk7HA9PU9M17h8f2+0eG vBModoo3tf9UOu7Ypzn0I/XNfPtrL5WoH/VuSu1O4yBwfyz/Ovon4omzvPgn4BuZo9yojiF S27KGPue+MVtCKtyiWzPntYt1sZMsuwhQyjIOex/DNPRENxGWz5LAPnuRnBH6dakaRcYJMa YLoBgcDjBpqSEmNHiBjDAAMPlXJrlFfQ67QLlxf6OYyDHBq8MhIAGWaVep69OPwrf+LcRPj eByTvbT41jbkbWDuo6euK5+0fyn0YQuyq+pQzFdo/56DAz6D+ortvixFt8UxMYiB9lyrA9C JpR3rjptvNqMV1hL9Dvw7XLJ9NDxxZPNuxIoyu0rxzwQRz9ar2cYFoRuCgwlSMc4rZlj82/ RjknuAOnPH+feltbcPB5RUAbGBY44Oa+qkktJG0E5O0dTN+z77Mo4DLuUgY5B65qy1mYoIw g3MwByOuK2fs8UEG5+CNowTx74rJnuoGUFSY8cgY/mKmLUmlE6JU1Ti3PcasMaWMxvEDZB2 jgbOf8/lTGZ7GzjaO4kuLKfAkhd/v5BBIx0brj61d02D7a8iPCzI67vMHJDDqAOmMf1q5Kb CzsJMgC4RS0YZc7T7f7WOh7V6NDDVMRLkh8PVvZf8HyPMxNejSp81Td7LqcZrmnS2txKI7b bbbgVdckbD0qvCnmxIEbHHyjtnOK6Ga4lutOnt45pNsoWP8AePzndnH0OP0rP0mASvIixN8 iE4BwBjJJz/KqxdD2UrJ3XfuedSqqaPSvCejmz8E/a9Pnhk1GR3SWKRgQ0Ybhdh6YIzkc1x S397qXhrxBpeo30jGJ/O2y8ndu7HsMdvXNbUHlRaZZpJHvJjG0MOA247R74HJrLtrO3P8Aa FxIsh8+dgM4+YKPkBHoxII9hXgLB01NzlK93fbax6qzCo4Kmo25Vb1ucrZWK3eqmIAIzLvw R94AAkD3x+lesXGkQN9nubWURyAjdExO4M3J2n39K88hiEXiYLvGwxZTJ+VDnsfXHA+teiP fxzT6d5qx+TE7Sl+7Hou76dvrX0lLLaeOpWqXtvp/Xb9Dwa2OrYGvGVL7uj8jdjR5LsQRO9 vbzWssSziPfH8pUgMByV5HI9RiuR8ViQ6lp93v8ye6s4JQ+4kklMNuJ7kp+tdx4Uim1uO7u bqWWy0Ro2t4/JbDMSMd/wCHA5HctR4n8B6nd3FmNDhhvbO3jEZcNhwNzHaR64bHH6V8risi q4Ct7OlLnSWtt/Rr/LQ+kw2f4fGQXtnySvtfT5P+meZwwzR6i8BiW3kb5iu/PUcA1uR3NpZ WrI9rHPOzAIS6jgdVx1P1966E/DPWJ75WS1S1XgyvLOuSR3x2Hp/k11Fh4SsrJJF1G+hmSA l/NEYVYxxlS3Uk4riWWYuu01TdvPT+vQ9GrnmBw1+eom/LX/gfiea2mj6lqt+IxaFpCc+Ws fvuKsf4VGP0NXb+wtrLUrCOJFlEKNM7RqQm4KSAvqAcYNeladqqvfJ/ZcdvbQ26StbqV2qx 2FckDqeetedfEDVCnjTWLSKBEewsBGdq7QXdEGBjqMHFYYjDYjCY+GFqW+Dmdvu/VanJg82 hj6E60FZXsr9bW/4JyHiF71bC3h+aJFiwvJHpuP45Nc7aWUc1xCGkfy2ZssoJIXHv1PqO1d 94lihutA0qZ2Mn+j+QzhcYHl9Oe4PHvXJWFreGCGWKaAxSIsnIO9WDYY4HKsOemeDW+Brp0 b7WbPQxtGXtlbXRF5NPVHAj0uWZd3yrsIz6k47YBrXi0i2EO6O1bBIJOGyOD14HqBxWjYaD qMp2tqEDsyB28v5lJPbd16e1dAugmNyhvEwqgkBEG76Z/LnFXCSlrf8AMHSlHdL8Dlbuwtl vWf7E86kfeyUYnjjk+oNUreaDSdZ0+/lUW8bSFG3BeARzyCfz/lUXifxlBpt3cWloqTXKsA VIXZFgY4I5fjtwM+tec3GoXOpXTXFxcmeWTqX5/TsBXTToyknzbM4Z4iMXaOrR7LquraLNp c8lvqttI6cja+45BHGfoPp+Nc6vifSVhjkmugSykEjkLg8Z/M/rXnd5IIr2a3gmL2zkN853 E8dDTSW8gq6/Icctzmrhg1CNm7nTPOK03eyPSLXxfo9vcrdr50buChIwpbPc54P1xWhceKF mVX09lL8EyRuGyPwFeVLOuSR5SfJ1IJzg9MevvU9mr306CAiNx85Ktt2KASWPpgCsauWU5+ 8zleZVZOzsej2Wt6jNcOVndlVWZ8rkDA/xrrNAZtW0t5rm5lNwjhSqnGOMg8V5ppOuJY7me V7iH5V89gC7KTyxA4C47da9A8KukIu5bWF5ogyrExJCnvg8498mvBzLB+zotRVmno9PuO3D 1o1JK5pa1pVxc+FLnyby48y3mWQJJISFXHzHB9Mg/nXDTR2/nROGba4HAHDcfz/TmvUIpJ5 QFZbSKHqeQfM56Yz7d64/xVpIt9Z8uNBHbzP9oijXoVYj1A6EGvPyyvKMvYT63aO9qLXOlc 4252BWQNsUBSAct1xVywVHtZFAZvKO4F+9Mu7BnvP3YZgUJ7ZBGev5Vf0+zeF9u1ibqL5eP TmvqUk6dkeepONV3WhWeFZWcKm1QQwbHNbK2olvIyhULsXIwO/ofXpVuys0MSSyAspG0qBy PUe9alnpnkXSbn2qoZS+cA//AKq8nHYtRdm9jbDpTi0zKsbIrMYwCr54XH616L4WkP2GSIj 5kk7d8jrVCLTIjJ58HlvKgHCjG761t6DaTW88YaMg78bSM4yO1fPVo/XqLSO7D1Fhatjfhg YydTzz0q0YGKhTkVciiIABHTjirBRduc8ntXHhcIqKUup7Mq92ZJtkz8w5x6Vw/wAb44h4V 0ZyuSt2hCjqf9H+vtXpDqDxnpXn/wAaUZfCumtGxDfaos4GSP3DDj8q6pWWLoPz/Q8TOJuV FX7nz2PPnnjiLqATgYPX069un04pyzpvb94QYyMrxhjj1/CkeNA/m7z04b0PrTGEeY4oeWO Dxxu77v8APrX2N7o+K62sMKsWJCgrjLMGA29QeM9KiY+VJskYsGOEbAwSf6VYV3US54lI5Z ejdv1qvP8AIiOUdcAKcgfMxGc8flWsXczu2R/aoreME8zF8IoQbWGOSaha4JZm2jcTlizdf xNSeWpK5BZumRyQO+KrNGyjZGVfAA3bMhsema6INWsNttXI7Jd5MgYLsIAcYyDjtyP0r6O8 Vx3Mn7MvgaW5jU+S4diVxtXDgr+XNfP9rE0qKkpMUYG0EKMKxOd3PbnH4V9E67bi7/ZG0W4 nlY+VMmXAAyqvJg4HryK3lo9Coq6Z8+7fNjRkfaXXJIAGfc05EMce1BnA4YDIPX+dWVtVhZ V2OAVDBGI4UiowA0qGNz854bd0x6+grjk7S1FfrY6KAhbvT4CApt5YSPlyzEbWIyOcc9+OB XpXxZUp4rgaIkKIGG4jIGLmUGvNAFknjniKoXmVgSPkCtxgd+2Oa9M+LdybXxDZSNtZWhmJ 46f6RIa8ubazPDuG9p/kell7jeXPsebm3J1IF41R88+nrzT5baGJGGB5m48epJ9qoG7LXUT MG3M4B/Kr32qNZ96tlg5OK+qcJ1GlJ6HrxrUqMHyLVmVLIzQOSQ6jjnoCD1PrWOIWkmiaMN KSQozzuHTNdNPbi5t3EZGWzgdyeuKveDNDgu9QhF4oZIzyrdCM8A+9d1Cg6lRU4LVnjYzER op1ar0Sv/wDW0C3bSbG8iuLaAT3Vst3EHjy0ScrjJ9RziuI1m2E8sksAePZ8kkQzgHr8vp9 K73VL5JteglHCvHNaMB027PlH6D865NlSSwW4GQG+8mec19KlKEI0ei/Fnwca7nVniHvIwL VVW2uWYfdUnnsRyP61n6VJJaa5LNGTKqnaVJ+UjgrwO/Hv1/O7j7HfPCzbo5oyg78H0+lNk iFjatcOpBKR5I4yy8E/liliIRnTTXS/wDmepRkozu9mdJFqlvqNtuLpGrRupEhGU3gFm464 xtH1pNRVX1PMcsZwsbrwMD5cYI9up+tczZXL2t1asFLhZGKqTwx6kH881q3t1H9iaO2t52v 5MopLquBjknufT0r5ivRSfuHrqD3RikrJqbywMHh2Bd2DuI3dcevGPpXQ2SNqWtRWyrmIjL 45+VVy3fqf51hxbI9Snib5EiIjyT125Gc/XNdJ4X3nUjcSMd8jrGjLgcDpjFfS4KSp0kodf 0/zZ4WPm+Zt9Nj0291NLLwtawQBYlaQhUHLIAB90D/AICD+NSW3ie9t9OU316LeID5VT5pH 59z8vFc34hna3s7BUxwJiV67eUX/H865tYozm4u5jHF3GMk/h/jW2EpwlRfOru7f4s8CpF3 TT6HqC+L7jUpHt7aUWunocTXPfGOMZ6t+lYVzrg1icWVptj06HjOeZSOp54J965mS4e+tFA /0axQFVBON/qR/jTLK6W4naG2hKW4UL5gOAvt9fevRXLpCC18v+D/AMOc84NJyk7fp/wfyP QPDIN7fahKqpIkESKucFR+8Byc/QDjnmvM/HE5k8XeKJmd1uA8Fs5cjcGCqc5/4Diu88HXU xubqTTYVlCuI2ZpAoXKnDkZHygkA+nXtXlOvSLf3+q3Ly5W61dlY5PO3PGT9OK/Lsxjz5xX qXukor8F/kz7/JYcmBpK1m23+LO3vYxqPw5tHSaItEchMYKRgnHJ+vPXt6VwEFlEHwbiQ7t +1BIF2gHDEZ7cZr0PRY4rzwVdwxW8jTQMwLkcFcAEfmMmudsbGA3k0ci7xMd+BjoQMjnvXi 5dvVhHpJ/ifaY1KUYTfVWH+FdPgluNjmRTgtGCN276joaXx7qb+HrZdGtQp1K8XcSBtZV/h HpyckemBWjpV9JZSzWFu3kiF2LkY+5glsH1wDXlev6rc6/4mbWNQm/e3DHA/uoowv6DH1Nf QRT57X03PCqSXsr21Zz7M7hvNHluudw649aeH8mBvKHDLuBPJUf57U+Fdqme6JQkc885PQe 1XBYXQ2SxQkbF4bHDD19K627uyPMUuVmaxZsGQkEjrjHen5zwecYzz0q7NaAsjz+YI1Ox3V c7PQAfgfyqq23Yrq2JRwwB/wA4qtL2C5BLJ5ahsZBHNXLS4T+zrmRvlSQpFleCc8nPscfzq s2XkU7fMAGGBPP0z2q08MMFpb2sytucGU7D90k4APbgAH3zTsNN3Rds2iEbbx5qDG4A/kVr qdD1d9HuUWWSSaxl4kRGwMduO3XmuHt7l7WTaHAC/dYdMdx71vafdi4ZVlVQScq3bPv6CuS vSUouLWjOylUafMnqe9aTdpeWq3ls4ET/ACszSFSMduCMn2qXxJaHUPDNlOI1byZivmovIj I6E+mf5mvMPCOuTWGotaSNsjdivzYIEuOoz/eHGfXFeuWc0t5oGqwyzNMwijnQuxPyhgO/P v8AhXxE8rnRxKknommvTY96jiVOMe5w32GGY+ZJ0hGAmM7jnPPrV21tY1nt0jjddjbtgP3c 8HjPT/PStFLfZPIki4DdCRUwgIZXWJ94ZVyi53emAOv0r6ynRko2OfFV1z6dBtrok9zIWjm WMDkD+ea6aw8Pww2P9qaxcLaaUTw8n3pT6RqPvH36Dua7Xw54MttF0SbxH4kt5bmWNQE01V 6EnI8zsT/s9u/NcZqmr3HiTXlgvodpklVUUf6uKMH5gB16D6eleFi8BKvNfy9TFY6FNONNa vqaE9nBFL5NlGUEZBAYgnkAnOO9alkm1S2B5i85FVLOL94sir+8kJbb9TW0kASXaw2Fhnmo oYZUly9jetWclzPc0gSyRMpUqeoHvSTHa+F54/WoUEtsHeEkAYye1SzMWcsG+9zkivPxUIx 1ievgqsqjfMVmmCY3EAnsa4L4yFz4TsXjJINzADjof3MvGe3I612V1vMn3AF7Y571xnxcCD 4c2zT5AM9uQSMjOycc/kK8ptvEUP8AELOI2wyl5ngPnJEoRll5wD5fG72H9eaqIXbYWwuee f4R/dPqOlTTSQsjLDIWiUkKhBB9yewqMsFkzkGIcg9ywGSMevNfaLTVHxE9yRVUBQcgIoKj 3P8AT60wq2PKJCRDLBAMDPHb8qZEXOEYDfJwdxOB359RTJ7lhI0fmbNvykjjj6+n41SXvaE u8SNwijCuFVSAzDtk9DTDJGGYlsgEhQOOKbIiuygnDDlQOv4+pqAZdApcgDrj1rpiluhXJr W4PlqFXcxXjaD1r6QtYvs/7JOnQXYIH2kqoB3Bv3xJXNfMkEz2ylo5F+XgH1I619TG6fVv2 QoSYH8qJwSyj5dyTgfhnJ4rWzLg3sj5x83ZcF3UlycAbiAB1GD9OPwqeFnS4ARgiyDzMsBw ePyqnlZGyjZDEkgjpznp/npU2RGTIUOXU454T39+lcstXdiik1qb4GbOEx4dQisTjphzwv8 AOvTfi+B/a2nSRTMrmGdcHof37f1NeYBwmgi9dXVo4hCoCg5JckMfYDPQelej/Gp4je6TMg YllnVWGRnMgIP61wW/4VMM/wDH/wCknXhGlzX8jy8KQHlIeRihzwfk4z8vvUtoGa7ZGXaiq BjGOSKrwCZHS5lcS3LNtTBO2MevvVuIv9pJYl2VU5A68HmvstOp2xu5bFm3RVvpY5iwiJyC v8NdrYCC0kDQSxyIBGTKnIbJJ6/iK4dpJos3CZYkRkkYyMmuhV5m066kQ4Z7lQOmMAZ+lej hFd80Vrt954mdTtQ9k+r/AA/4cz9R3Qa3JBuwTIsqg84wQMfiKfo3h+61ae6HnRQWkALSXE xKomG46dSeOKp60Vk1vzHO4bAf971rv/CF1a3OmahpyncFUXc8gbaQ45Vsk4G0lQOpODx0r vzvFyweHnVprXRfirv7rnyuCofWJQV7Joxbn4UT3IjvdQ1e2j0+Jc+fbfO8ucYCJx9Otcj4 y0DT9O8OTy6bd3NwMqkn2uIRt5mScgLwAcY78qa9Mt7wW+nyXVsZIYWkKXFvEchMfekGfm3 ZKn8DjrXO+LA+sJf6cVMgeHMUgyBMFVzvHXnDDODXxuEzPGTxSjWl7mt0lZbW1319GfTvC0 40PcWqt+f5HkFldxG6jYKWdJd3JOGBXHHpzW5daTqos/7QbT5I4c7hLJnaADypA5xnH4isj w0fM1T/AEOQIOFaUY3Kp4zg9foK7i4nggs10xtRkkZN6mMzpjpgbkPT8zxmoxOPqRmowWh7 +HwsZQvJlv4VzxpBqtxKsTS4VBvjDlMhuuRj0zXpFj4Y0vUrmLXDEbS9lnZFjiUGCWRV+/t A4VgMexryzwnHc2barb2rSSBljaXZGcgbCGAB4XBP3hnjpXp/hfW7wSSfYUj+0W/lDyXz5a fN0Vv4gBzz1Iz0OK8XG18TQnLFYaVpNL7tFbru/I4KtKlUXsasbr+tTj/GG+0v7LTopA0v2 aRkZj1JcHr9AfyrlYjAkhe6mMp5AQHg+x9a6/4s20R8TabqttIsMV1azERKfuMvJC+vXgV5 Yk0sYEhl5KgYx931/Wv0HLMd7fDwrNaS1frdnylXBSp+7e1tDrHeS9mImUQQKOYz1PtVO81 FYUFpZHdGPlckYZs+/b0rFhvJ57gQNIW3L8rkliPw7VpR20aAkAs/G1ep/wDr178cTzxtBK K692cLwypyvLV9Ox3vgWeO20maa5yxnnIZVT52PlgDr2/rXmTGSfTrCEFcvfPITjk8459+f /113nha9CWupzNOsKRRMqt0Vm27gDj1C/5zXBS+bE2gRlgC0XmnsFy3fjpX55iY2xld92vw ifaYFWo00+35s9P8E21xJbX9taXUkS3TkMgOVXgnHI4J4496wbpRF4nNm7SQRyvgk8bexIP fkZrf8B3UgvZI43Uq3lmLccKVXOfr1Nc54lEUXi3DgMhJZgDjHXkfTNfN4at7PG1YLqrn2V Wmp4aEn0Zl6zJa6dFcpFI+AjAsF5YHtnvnpXmULulyZ3+cQMBhP7zDJH4YP5V6B4udJreNo JDgoJmwn8KrgY9ct/LPtXnptZra7+zXUJjm3KWU9i3TPvzX0mAXNT5nuz5rMbRqci2Ret7f zb2EmMcyko45LYPU12FxDO1xKkgKPgFgWHp2FZ2lW1lbXYEnmSrDErtIgw2FbBAB4yc1sSS CVZZnXDtzGzcnHYHHfHcelfQUY8qsfN1p3djmbmFILyWHpHKvzHGcZ5z+BP8AOsie3eKWSG RdkycHn7yjgNj9a6e4QO6HALMMfMM/jj0rJuotkxwhC24DhiMlsDG3d9M8+1YzgtTanO6Ri IxhmcyoZYW6qO3v7+uKt6jcSXMqX004kdowJJcf6w5OPyUAfhVG4YRuYEY7kwckY3L6flUl 28Ui27HkGLDADABBP9K5mdV9B0SvLPEkSDLnAXjv2qzps0YuGhfOGGOuNpqoreQ9vMTsXeC G9Of0qSVCmr3aO23MjFWH1qZK6sPms7o3ftE0l0JGRssoVZOxI/n1H517t4AvDqWiGWBt0s 1nJBNu/hZACOPf+tfN0LuW2g4yflUfzr2X4R6r9l15rC4bal1EWRiON38Q/H+npxXBi4ctL mfT8j0cHUvVUe518TR7WZJizNyNoI5+nPrXtfg/4fahY+Hm8R3DfZ9WKF7SKRNxgBH3sf3y On93NYfwj8Bz6hqjeINWgZbCwmZLWNz/AK+RTwxHTC9Pr9K9w1m9liiFnZkfa5VLAk8RKOr sewFbRh7VaPQ5sRWteJxviaO0svC1vpyXObiJwzoDklyOrfqa8l0rTGk1S9v40cRxfIH44L ZH4gjP512t/ENNsplDNdzXEh/esdzSnpmk0/TktrKGxjfzWDGSRjj5nPbj06VnUpqPux1Oa h70lfoULTTnFwvlghVA2j+77VqvA0cRaU7i2M8dOa3rTT1ZQ6AB+hqWawCsS5yzD8q8jEUp xV5I9VVovSBy14+/9yGbYB0FNhPnWoRQfMT5SfSr8lsUkbnIz0qxYRIWfC4OecivBxCi4aH qYSrKE+Yz2tg6dOcZwe1cB8agkPgREcgRLLagKejHFxxmvWpI41PC15T8dUX/AIQVjuAAkt jknGOZh/XFeOtMTQ/xI2zCo6lGx83ZJHmkbVxt8sjGfY5qF/LGZfubRgheuT7jHrURLGZMS bNyn7vQ+matoXISReuTgMMAg9fxr7iMUj5OWqK88ZZAVYBcZ3Huce1VTgOrBSxTlzn72Ofw q5C7lAHLFhuPzHO0H+f/ANeq8m51bb95zj3Uf54qqd72GvhuQOwOzyx19ecDrRHbtIy2yFU 2LjDHaMdeWPenpHDGh+0zBG6LhTxV0SWnlZS4iLn+9njHGR6V0JW0MjGuX3R42sFjAXHTA7 kdyeepr6i+HOu6fqH7LOv+G7m4Q6h+/Ty2kVNhZd6nLYAxjOT0r5hW2hY4HEYjJ2E9uyk5y e/SvZvCGnRQeApRcRRpBDKzC+gclpgygNx/CFHG4g966k9WzRq+iPLZLK9t7tra4t3ilgGM MORkbgSehyMEH3FRLLtYSsTgj95GAMKegyO9WtWkW61O4uJbgS72wwQ5HB4Ye3v7VnLLHIT v3DKcqBkD8q45Qu7olrU7B/Lj8K4jBWYSjcWIPZjjn1yOnvXoPxmjle20UwZK+VIxx25i/w Af1ry+7uX/AOEStImRhLO4cuQOoU9/516l8XoTPYeHGTgOsgAzz/q4CP615k4WzXCW/v8A/ pJ1UX7sjymNzHI4myMEZUitGCAMqkgAlVOfpkVmTqsUu2Q4VeQX/WtnRQZ7hInJdVRCe+ct X2UoNHbSqXaXmXzpzG6LFgsaBJSMjnGTwP8AgPStCRWh8I7iNrGVmcD0Axn8z+hrQ1SGK0W QhRukEUSNgcKQ2cetZ92SvhTgDCsdwPfJ/lX0uWYV8jfr+CPl+KKip4iEE+q/FmHqUXNnOM /NFtb0J7VreBL6RGnhEw3SRtGtuzBPNYsO56dM9s4qPU4FGhWzbuEAIA5Ocd/wql4KjeW9d 498fkSlVAYBvm7gE8kda5uJKF6fLLqkzycmn7VadG0dwghhvI75DIZW+87R7kQqTuz/AHSc j1qnNBZxxQW1pcXcccT+b5LuxUBsqSAeAfmPAx16VPceI4dO0pkymoSWzmVkAxGr5yMn+I9 CccZ+lZehTy381vcXEgL3ku+RyMfMWXnjuOMV8nTy+s6FTF1E1yxbXp/TPeli4Rqwoxd7uz /M5f4feEbXVvE95DOs13aWEYma3hUqzkjCqPryTjnAx3r6Fn0FrGAraWGnomwIltEgQBiMg YK7TgZznJ4PtXjvwf1yxsPHOr2FxL89zGksA3YLGMnIB/vbTnHUgGvdr3xLbWunXMjqs8JC /MAdzZ6DGNrEdM/n618ZmntZYhWu9Ojt8/PU+swz0aSR5eujaVpN3f3ktnLZWd9AktxbRLt MREoRtqHojbgxAz7dauWkcMDrZTx+UWASGW1lOZYW24O0/eIAyPUHFZOt3sl1HqPmqsTT2x l2RkkAbsAnJyPuDGK5/wAM+KtS0eGNLiRr+w88wCzdsFSAPuv1Bw3A/SvoaGT1MbgXiIO8o t3V99E9PPprufOYvHRw2NlSqfC0mih8X5USTQ9RR9zbLmJkQZVpN43NtHABBznvivKPtzcy SMdwGOBgNz6etezfFu3sJvB+mNpxWSGC7/0ZlG1mVlYFT6FduCOmRxxivFFRJ0KBgzYyWUf ofT9K9PLFKnh1HXS/5sU+WTuWFuPMQSNIY+flI7Vo2mpRArHqE0iQcZKDLEHp+VYOMZiGSg GTu9farcO1IUZDksAME8AfT1r1Y15J7mE6UZW0O/0144dEv1SdWibzys7phpE28EDtyf1rB 1DedX0uJxs8qGPI3c5JBOak065abw3LHzG8cpUAHIZSFGB3684/OjWLfHi6SKJWdY3SLnqR tH3q8ivbndut/wAkehQi1b5HVaZeKLyNrJ1UmQIxIwF9f1OaveLLAQa1ZnczSMqs289Qw6j 8aw9JgEF5c2xhzhAAoBzyScc9wRmu91K0N5ptldgfOibCfQrIVH6YFfO06Uli4W2aa+8+pn VX1WV9zgvFOmT/ANhRXHmMy+TsbP8ACFPT8zXmtvFLJrkVvCR5kkiRgZGSxIHb617h4iHma Bb25YbUZgTnuQFGf++ifwryYLd6bZ3uqWS/Z7iS8NujbBhQqkuQSODgrzwa93Cz5E4J7HhY yKlJN9T0weA5beNrQ6vpJvrp1jdEuw5BVjhOPflj9Perlr8LtaEtzFdXllBFZOElk3Mc7uQ VGO/5HtWHpfw4gmm8vX/EVjpIkgWREEEzzSOwJ2EKAVIzknlcHrmu48NfDtbb4W+Itd1bW9 SuZy4hsjFO8asijG855YHoPYcVx18XiYNqNdL/ALd/4JpQweFnL36Ta73Oc1S2+G3hi1eLV tZ1HVNWdjmCxKqsYA53vgkE56ZzWBY33hS5KKngOa6aQbGkmmYjGeCpJ+9jueKl0fwHp2o+ HJtSi0vU3e1ulj/cyRtG/wDEwZSA44yNynGe3Felab8LINRhW5XwrqHh20ARQJ9SdyTnk/M MKMcelY1KkfZ3qVZSkvN/krG9Kjy1LRpqMfRP8Xc8F8U6bZXCaVJp+kf2dceRLFcRr0LoR8 wxwQR+Ncv5UAt02kkFMsrHqeQSPbpXsXj7QbPRJ7O1itifIFyzuZi29vLODnvzjoK4DV9Ej GmadJbwtujtnlkYDIKjacj6ZOfqa9DCYlTpxvp6nLjMK4Tk12X6HNGGV7H5zu29QBnb/kVY 1VJRqhbzA0jqkhbPJLKOfpwKqidpo53di0jYYD+HjIP4YNWrwmSHTptoVjbrECOvyMRmvVP KdugltE7QuH4+7nPGPp+P869p+F/hqXxFeaM0IeP7FKZrmVRzHCDyc/3ucD3YeleRWcU97f rbRQyTyTOFjiUZLsTwB719leFfBz+A/AFhoUjK2u6ji61IrnMZYDEYAPG3G38z3rmrw50l/ Vu3zN6U1Bs9R0LVbcwLHpiG30myXy4kQYDdgB75BrUjL3c08Bk2NMvm3rk5MaHhYlP+etYG iAWlpC0IU7ciJM8PKeC34cAe9bGu3cWiaGbSLAvbsb5nXg4/ib+grpoqEIWjscU7zl5nDax eJqXiRngbyoSwSIDkJGONw9yRiui0rTRIVmKhY1bdtHbHArlLWHzLsy427jlVznA7V3uklY 7YI+fmPatadJTZrJezgi4sMcZ+Uc+tU7t1Ehz/AAjmtCaRFhZ9u0juKxpyXRm3bie9LFRgq bi0bUOZq5nb4y5Pf1NOSbLHYgJHGaqzMqtkjg9KktiOffkV8FjMNywdj0adWXNuTvIRhmGa 8l+OzyD4ezSFfl/0Vhjk5E0oP8xXrDSISFIORnNeYfG6MTfDW6xxtWD/ANKT/wDFV80o8uK ot/zx/M6sRUc6fLE+V4iEeIs+8sSvsO/6CppZNigsXZjwpU9KpKyl2YKQVbPTnpj86kQlWB JwB36/jjoa/QnC+qPBTSvYtRvug+QgDqR03H0pu9UmXzCMHPCjr+PU1TExARdhQD7pHO7/A Dx1p7yMU4wf9o80RjZ3IjuT4hl3B0LDqGzjA70eQk6O8abdh2gDqV7VVWZXZYwrv1yA2Pxx 2qRREr71eQuuQwByR+FWD0EDvHbgxkFVwpZuSAB1+le/2txYW37Ov2ww+YbiOS3UrnDvJIA Dk/jXhRjjAjtJFJiQrv5/g78+2c4r3rVLS2j/AGctBgi2lyyzeS/O7DsQM+taN62XcuKdrx PnlSweTzlKqGKsM56e1SPIHkLuiBsDPOBz296lvEVdQuXVFUySM2VGB1xj9PQVSlLbsKSCc denWodugovozrrlHuPBNvdmN3hswXMsWSAWPcn16dPSvV/iK3m+GPCV2Tw2TknPBtrdv514 3FqMsPhm9t4ZUKx2kYEakncXBz1+g/SvWPHDNceAPB0jKwXyoywJ9bO3/wAK4q6tmGEl5y/ 9JOmhrzI88vUtp25GXAPIODU+g3ayX/l7mJVTltuCenH6VjySfvtkq4DHAY9DXc+EtKsdWs EjsoY01W3L7wsgBugcFRycZ4IGPcd6+or4hUWnPY7cNRlOafbU1/EkbySaZBhRvHmDHXAAG B7ZY1T8uKXQ542USugePDHgEZOfrxUmravBP4itgAwhtYVhdtvCSc7wfTGQD/8AWqKTZDeu rcxXRCvn+Hjt+QP419/lKhLDp99/Rn55xRXlUzCUltGzXyMq6m32U1vwVe3SRRjg44wR1/W uY8NO9vPq82CvloSuM5+bggHPAxxjniurmjjSMyyZcpG8W1eoGcj+tc1pCMv9oAkqCdvTr3 rLGUearBTWiT/L/M4cLUVOhU9npqv8v0LZll/su4GVwxJI6ZJ712vhGwWa2tIcDcYt4D9Cc r1rlLaL/iTzHaJGOWAxz0rtdEZxa2/ljDtZ8nOAABnPt06+xryMYksvxE2vsP8ANHRh5y+v UILbnR5Fe2Gow+KLtbWRjPFOSjxko+VbbiMdWK+q9q6i28ZeIzaZn1/TkdTnfd2a+cGHbb3 Yccke/NQXDtfaprWiXGp3a3mn3U1zpgt0LEzvJk/MDkA/1zijS9cv5YY7I+GYtTvYMr+6hZ 5UwNrBtvPuc4LEV+c1oynGLUU2l5fqfp9CcE2pu1/X9C54TF7c32uveyTXBuLbmWUjzXbDY yOwzjpjHFPsbZnXUFjQFobqKVT1wMjJHp061o+CbrUbjxxeXWoWbw48mORHi2BMTINu3HHD ng1LpStB4m1awmOcYV/bBxivsOG5c/tcPJWfuu3rFr9EfD8SuNKrGvF6Wf4Nf5lj4iDf4Cm d4kdbW/SQZOGGflDZ9Oa8KETx3L4+UMflHXj3r6A8WQC9+H2vwsN/yrs5yc71xk9+a8KMZj mZo9rZ4kPYHp/OssTT5asrbt/1+htlklLDq3Rv8xFsZGOGwOMjjg/lUL2c9s52Rloz/nPPS uk0Pfc3CwXFv5e9WCOM43DHHuea0oSjPbpcQCZFSZV8wHG/gcjjv79TUuEIRu3qd6cm9EUt IsrttGgNuuA8/lvnuGcfmKmWwvL3xndhYt3+lMMMc7cZ461uaTdW/wDbtnAbONfKuVlfykC AqqFjx3HArNtYtT/4SWG4VQi3RknjcHblcnPUcHkevWvNqOnGpZu+l/vf/AOyjzyvdWtodR YaesUjSTyBpnG5mx1A5xx1OD/+quqZWl8GSPHMkcsW85xjccrk/T/HrXOWWn36Sfa5w05CZ cM33fbkDnn/ACK6XTLqCTQ7ywmyXHmqqMc/MVOc4+6OBx+NeDmeJ9ilOi9mv8v1PpcvoOqn CotNTm3tjNaOQjS7FZydpIJAIP5EV5rrESDS2VDia4m3bWGCWHse+0161avmwht45ZElmiA A64HAyT6YBrzXxaFiuLSF13ysjSbSNpSMlRGcDuVXP4is8HiHOs4PdGWMw8Y0uds+kn1G08 deH9Ok0u2tpYr63jRrmNQGRcDKlsfLggg/Qjg10+v2CT/DjUm09UFhBIsSBDxtUbePyrwz4 Ea40fhXxHoFuC94Jo5Ik3Y2owKnH/AsZx0zmu48Zadq2n6FDo0estNDJLHDNbIzD982SFYj PfIyOSBXDVj7Ks6NR3vt0dunr5nbQcalKE46f8Df06JHO+BNSg0mS50qSZVFw+/OQcMDlSv qcgDb3r0ubWJobJxPJNKJF++GOHGfugfn79utfN0E15Heu0wit5lfI8tHXJXoMEk5689+K6 4+Jr4wCKZt4HJU5XGRz+nWt6tBNqSZpRqxs42Od+Il7Jqd3LF5jMCjLGB/eZ0UDPsA35VrQ aEogsLWb5FudFu0UjjcrMFDD8qpQacNb8XWcAYrHuy23nAHG3/x79a7vxmpt9WESEI1rpyQ IV4DHLE9PalXqP3acOib/RfmcdTWbb6/ofJuwC3gKEmQqwkH41pQgy6JbGRVAglkjDEcjPz YP+e/apbLT0n0u5vXO1YJ1h3Dur7jn9BXX/D7wnN4r1OfRpnW006OWO5vLtlyLaPkM+fpwA epIr6uVW6aW581yJPm6HoPwT0Sw8PiT4k+IIGuRbgrpNtt4eXO3zDnggdB7g+legaZrWrX+ o3cxXE03767uXJ/djjIB6DAwB7enNVTJp2oTv8A2VCItA08CCxt2U5dQNu8jux4ABrp44Yt I0NoHg2399IRIhx8vGWz6Kowc+pAqZVlDbdb+rOaV5O5peHfFLz6g9xc5SyslAhgQH94c8L V+8u7zV5We6ZWfOTs+6uOi49vbrya5+C403Q4LPdeW8K3EuyBi+d7dCwz1xkD3OfSuwaxQW xaNCijrj/PNcrxPvKEVa56OHwz5XV7FKzic3IIHHGD6V0STvHLuViFxwM1Rt7eNAG5wR2NW GDMpHTsK+ioWjDlPPrJud2WmvJHUo5LKe3p/jQSpts8gYxxVaK2diGYkpWiIjIoDKAuMZFc 9XDObNo1eVaIxJoG2gD5s8j1qCBm8zGSOOlbk6LGCgHIXOaw2icybgcDOc+teNmOH5aLSLp Scp3Gs7eYcsQSxwK4D40ZX4ZXgJ5EcbH3xdJ/jXoEiEHeTnniuE+LcTTfC/UgOWEA6+1zF/ jX5tXhy4nDyfScT1pRtTZ8kqXjk+dT1wGz1P8AjTZZJNilBtlc9zkKPXFTzjYjOSVTGRgfd IrNL75VZkdSPk653c+n6V+iRs1c8LRD3jzjyywJGD65+lKWlQt5hz0yd3Hpj2PtVd2cr87B ZSx3DpinEoWWWLKNgcEAjk81oouwuly2AUXzUZVZW2+ntxUiwOxZiFYj5jIv3jntjOD1quR IrRtCwwo5B6E9/wA6nQSSAncqg/ewCSPp7fjUMeljUjiUzRqPkYDaVPOM17/4hs5I/wBm3w pfSAm4SSNTH6jL7f6kn0FeAjZBPE7RtIMbcZJA9MenH4V7t8VJjbfDD4dWMIkNlMd52/Lk7 Adh7rkE5/3jUQ+FFLROx4DeLI9xJJhcuzElBjbz0wayHl2ybCu7nHXrWgX3O7hVYOcgEHOP TP8AWmtDxHI4BYYVRnoB0/KrVk7sUjVtUjNvqcTthphsjJHTyzwAfoK9c8Xtu+Ffg5iSoVL fJHJ/49Y+f0rzK3ht7i8tUVCY3jlcMRhiShI3evOPavVtYMX/AAqvwdJPbNdQBbYPEkmxmH 2bBw3bpXl42X+14WT/AJn+R14S92cm3hqx1AL/AGf4i0942Awt0TCyj34PNbugeHU0RzdSX 1vcOFIjW2JIHIO/ccZ6dB/jWdb2vh6/uAbXwtqNyzHiP7Vk49OBnOfeurZLWzEcHl29kqRg S28RLiLAzs3dz7/nzXo4yVXl5Xqn3Vj6bAwpOXPtbz/r8zp5NS0vX7I6bcrE89wMIdoVvNA +Vgcck9Md6831nTrnQrp9P1DckUbkuM7mibHLA+mMHHp0rnPFHje/j8T2i2NnBawW2ybaVG XGR6+w+teg+LYVv7a1uHjEP2uICGQMCFZVOCAOACMDn2Fe1w1XrYWv7CT92om1re0l/mt/R M+M4ooYetavBaxdpej0/B/hc468IRr2OUgF18+MjpyOf1rK8PRtLYzswx+96nnPFLJcmSzj SRP3sTGFvdT6/iKueHoybCdiSgD5AU8njFfc1JuU7raz/r7z4pU/Z0bPur/L/Pc1I/Lh0R3 WOul0EiK7tEWTyCbSQE7FcqdhwQDwfoeK5p18rRYwT8zAEg9ua2tLm/4msJjaNSUZMuMhQU Izgc/lzVZjQi8pxELa+zf4pnm4eq/7Rou/2/1SOUv9L1HUviTql/BqFtZ3YuQ8jMmG3NGp4 25AB59Bmui8PyXemeHRFpN/GmoyyPM07P5SSnJ53E9QDuGeeR2rgPEV5FpXxKnmuE22sscZ aJBuBwgxkE8gEZwePaunwury2N5b3yxz303ltAqhlRArckLwHyoJGMfNxivyNqUKcJdLK33 eR+xw5ZJpd2d1dazca1r1jdSTLcX8Fp/pEqcCTEyCMsO5zkZ/pXO3Nui+OdSkTKszSbiTnP Jxz35GKj8LLHZ6hqdxLeW8mtWweIq5IxEQhSTHZcMc88EAda09Ztmt/Egu4sL5pBYYPGQGP 6k9OK+j4WrWxtV7vli152av+Z8ZxVC9Kmnpe6/D/gFv7H9r0rV7Rsubi2kVR6MEJU+/IFeF NGst/OscShnIJjYDknP5c5/KvpDQbeM6oismVI6g9QQV/nXi0ukF/HmoWcqlPLuWgQLxwuA F+gBU++a9zHRUXzW7/n/wDiyebtKC62a+5FaCNLa30wLKs8cZmUgnDKxwWyTjB449hTbG8h h1FXj24SadwDyWHbv6gVZitUvNNt/PbEkcrAqPfKn6nKiki0lvNZ3kVJSS2/JwcqSefyr53 EqM0/uPrKCcVqvMel9bXPihriBiojidwVUnYSGXGOM/exW9p+oK97Y3MkQZoLRokG0nAJU4 P4DtWRpdjnWJHMTKTZH5mIP3mUcfTNbqW6ra9EyQASMsVPXr+PNefCSUtVe1jtfN73K93cq 6trh2paLLJGgdT8sJ5PT+90ra0m+X7TErghJJY5jsXAyykY/P19KxLrS3eI5J2jkDH+cfj0 rSjRg9pcRKQ0ESsOc5AbpXmZvh6bpNxXc9LK8ROMrSd7DILiGzmlt7lyzojRlB97AJ7/T8a 8y8W6hJe65eXEn3WbLsGzgL91B/sjn8q7fXXWLULmQDModpGIypXJPPrx6V5nqGYYInVsO+ 5n46joPrgf8AoVZZXQXN7fq0ZZhiJT/ddE2dZ8IddTQ/i/pM87xJb3jG1Il+6N/CNnt8+2v obxnc+I9E1Ca3sbHSLkRyrJH505jlSVQcSHdgEDceK+L5pdt7jkbW+8DgjHevq/w9rOpfF/ wfZRNqcFrqdsi2l5dFzG+V6OGXDYKjJ9ea0zbD01KGIa10j/X5EZdWl79Ppucvd2XiAJHJd Ppc8spMn+jwscknJ+YYBGay9XgmtVQy2sMLnD/unJXOffnJPqa6rV/hRq3hydZrbxLDquB8 4YFWKjqeTyO3FcvfSRGIG4m3Rg7QjDay456d/oOf51zxpyjNe8n6L/gnqOcZK6jb5/8ADGp 4NIge91ueRvMVMRgLz1xT/E2oRTRyBn+eOI+bvbG44OO/XJ/zzXP6fqptIfKhLyysTtSJdx I9xU8ejalrSTz3M62qEBVTBYszsEX8fm6+xpVJe/roRyXi+U85s9Jkj8J6nAqytPLPAI4Dy Zfn4CjucnH417jf+HZPAPw3s/A9o7Jr+rYu9V2ciEkcRA+wwPXr610Hw38E2mmTXfjPVbcT WGlSstpCQQJJs8N7hOPx/wB2revaS+qSG5vJT5lwTPczMDvjTqxXHQnhfx9cV7lGs+VzW7e h87iqdp8i6IofD+0dtMtPtEWyS3BMT53bpB/H/uqOnviup1i4s9Hsp9R1aVYRFCZJ5Dlvs0 I6KO5Yk/ViT7CquqW8/h2wsdTmi2XUzYtrZvl8tB91Wx353NnjJI7V4f8AFXxwPEGsf8I7a tILeA+bdypys8w5H/AF6fXnsKyqqU5qENtW+9/+B+ZjSirXZo3PjxfFKyvcQi0e3mSWK3iU 4jt4jxj/AGtjE49elfRei3/2/Sbeaebe20FsfxHGQw9iCD+NfDdneSW9zDeIQkicqFHDDGM D2xxXqnhH4g3OkQJZJfRi0Klo1kjLmMd4wBztBPHp+NOph5RalS6O/wDX3HbTrx1jP0/y/M +mr28jiRCo8wlsBQap3Gs2tsyfMDuG75f4R6mvHrv4mW6RsbdzdXDjAVsjJ9+ny+gAHQZqn o/iG+1y/aQMHdWzKeSv+H4flXo0K1V6z0RjNU27Rd2z6B0q++0qr78K/Kj1ronlKxFcDbXm ek6mltCpaQbmHCjFdRHrEUkLrJJtZgNq4zk+le3TmpJHFKPLKzNGT97IEB+71PpVG+GyMRq eM5P1q/EIDEhkXr156Gqd0dx3dgcfWuPHLmpOCN6W/kZv1Ncb8VQW+Gepxr977MxPti4gNe giCNk3Ec4zXE/FCIp8NNSyD/x6Stgd8SwnmvzfM8N7B05/34/mem6qlBo+Q5xsDZwVH3jjH HcVmsqB2AGFUElzz24rVClCRnB5DA8455+uf0qPyAUB3A7uABzk4zivo4ytozxXLW6MkQsF wnK+g65wc8fjTdvltkOoIxyT2q6YiAT5jAgcYxzyMD9KakbOGfdvOMfdA4PQ/niuhMgVI2V meYDK4BTOc/jUPCrtUnHXnmrqROpEbDhW2sfwNWY4ikxkibaxHpUcyuBaliMzrEmQ2DnIxj j/AOt+Qr6I+IlrNffB3wNIxPyQJMXXB+bygpNeA2ci3cqW9wTMjARhlY5AHQkn0wPm/wAa+ jvH0n9m/C7wTZR3aiAWfly8dQYwvI9Oc49cVFO10+hon7rPmWeKXcQLVVxwzBePxPr3qCRp 5RHCybV2+VF0GwE9iPqevPNad6HW7EZ3KI0KD04Hp0P8+aht40R8uWaFsFnVec9jzS50ieh s2cUSRQzSoZVhMcKjftzGYtpbI6HOfyr0jW4Ip/gv4WaFykYS2XJH3f3Lr/MGvPFtXt9L0+ O4g8xWga4GT02t1PsSep969aMUNx8DfD4kwu1LfIyOMfaAM/lXFiI82Mwn+NfkdOHfLzN9v 6/I5LTdYuV0yLTLWNLGEgCWVBlnPQsT16dhS3oDrFZWwNtaoxcmQ5aVv7zH19ulSRW8SRBY +QO4pstvJK21AMYxz6V93Uy6M1rqdOHxVp6aI4Tx0kc19a3CYYeX5TMBxx0HPtxXqumzfb/ htpMxi3tDHGWKNny+i7m9DuGea8/8V6fvsLV3PlYkySR2IruPCqNP8L55YcsEE6AgZDbTuG ecnr05rnxN8NWpVo6csov9H+BxY2Maqq039pP/AD/M4W/ha1vr5ByrPnH65qbQOdCnGMEuc H0qXWSTKtyE3vJGC2D7VX0lFGgx5OS8zhhyMHI/Xmvq6bX1iUulpHxOIVqKXW8Te1ZUTR4v 3gLbcBc8k1a0gO2tWqxEMSjkhepwhOPzFZetwKIoJQT8uVHoeK3dBhWPXrcSFJGCyAjGQuY 2A+vWvQzSfs8Jio/3H+TPDwMOarRqP+b9Tzb4h2kcfiCCZZd8bW5XeO5WRx/gKxdDgido3m YIjTGMnnpj2/Cur8bwoYYLhYWyJJFDSqQwJKnn1GGPX25NYum2TfY7WKORmaSUsCFxzjp+F fnODpuVOKWy0+4/WabvKyNvwPa3C+MZrFQrtcWrq3cEqVbn8F7+pr1LWLOQTRPKm5/LjdiS Thtoz2H69K4zwXppbxxZx4dS8UyHavX5G79q9k1fT44LQSSs5KwqoZuckev6V7mBo+yzJrZ clvxufP8AEKvRjfpJfqUdHgHnxEDLNxuPH1z+YrjvEmjJD48E0C7Gd3kIHPzbV5/ID8q7aO 6WGK1ZAvIIYjIGP8iqPiSAP4js7xADkh8kblYFGJH6Y/ziuvOvgc+j/r9TzMjSdeMHv/l/w x5fHptvaS6krbjsuXdQhGSpc5/CmRQBZ4xK5k81wrqWBU4Bx/Oup1OECUymCNWkmZSVHHIB XI/P86pWmmrdraeXCEuIm+ZccPz2PpXydvaOPmfbWUItP+tTM07T3Uzs6K++JERScZUuDj9 DXTHRZAN0yHzG+bJOQR71o6dYwxymaeIHE8a4JB5Ck4xWtNfW03DZCKTgkZye1ZxppSm2+v 6ImNS6VjMlsbc2RhdcgrnPQ1iiwhjS3nEjDBYFQPX1rSuZpPNJ3cevaqDxSXdvcRRozlcZW MZdhkgBe/pzXh5ji4xSg9kduHjLmconN+L1snLCwh81HVI1VeXnfvk91Ujr9B0zXn+v+Hbm xuIvNUTsy7SpOEBHO0eoXP3h3yO1e42fgq+07/ic6zdW1tOkeyITHatqmCNqgcuTnr61x2o ad4ak1CaW+8UeeSoVY0tmRVUdApbAA/z1ry8JmdKMvZU25KPZN/kjuq4JzjztavoeMafoWq 6nq0VnYWU1zdzP8sESF3c5x8oGc19MeCvA+pfD7wzdT3V0raldorT2SMAkIXO35h95uTkZx g96k+H+paT4aspG8K21reS3HNxcTApdKv8Av5PyjnoAPWjxX4zmmeWDypLZkbEofAfkcdOC CO4OK1xuYfWouhTXrdW/Dc3wGX+xmqlX5WMC/wBa8XPpotF0y6ltyTsk8pgXVj6nOCMcVxl 3Zakqh508tw2cMvQ+4PevoDwVE2oeC7OS6jCxiV41HTcgwQffnI/Csbxb4bV9ogX5ycqMcD nkj3rHDVFRulFLv/merKgqzavdnFeCtN0+2S6uHiSWaWPcXPUAdT9a6vw5osuq6rp2mW/W4 ujcSyZ+WKOJS2fpkp9elVNN0maykScgb5FMLBe9ew+H/D8Wiw2li6D+0btVSZ1P+pjJDCMe 5wCx78Cqpw9tW527pa3/AEOfH1o4PDOKVm9F/mbGsafaWvwxlt7dBFZWyCOBT12AgZPqxI/ OsPRtHacm/u0VbeAB9mAd0u3ciH2U/MQeNxFdhq14LuWLSrNA7RyBIgwyrygZz7hB8x98Vj eN7nTvCfhdGe+2G3jZ3MnIOT8zsB1Y9B74r6ey0klt/Vj4RXk7dzxj4seLF1O8AACRQqI4W b/lnngn3Zjnge5ryvTtH8Lptm1+OTUZQrbmdzCo+u3k8Y9vyq9rmtpd6hLr1/bv5bMVtLRT govuf4j6muVkvGuYTNfxMLVmOIIwF3D/AGiOv1rwa0p1Lqm2o91u/Q+opUIUaaVRXb1/4c7 6y1H4eXccWn2HguyuJIycRupbI+v+JrptT+Fuk+JfCtzP4S0VdJ1+3UyJDbyER3QGMxkZIU +mO/HevIdHWzv2fyme20+MZkZGxJIR/CrYwOfTmvUtM8W+JLTTx/ZFgNN023XCvDCzgevPQ t689a8avKvhq0XRqNWet3+HnfsXKjGrD3YLyaR4hqVvq2jalc2WuWk9vNboxWKZdhJ75zz+ HP1rf0nxbe2lvBbKRb24IfdLHhEJ6MFGC59zwK9gk+KGk6pqotvFnhWPW4IlABm8t5cjq2M AYxn5c+tUtR0P4S+OoWl0CGXwrfJ97au+In/bjJxn3UjHvXuUs7iop4um4+a1Xr3XzPIlhK sJNQV2c/Z+NLnJSzjMkkuM3E4G4j0UDgA+ld7oEl7LJ5molhI4H7t25x24HT1/KuAHgvWPD d0Jb9ERGIEN/CBKrL2CsWwp9cjIr03QreGJI2MpnaTGHL7ixxyc19HRzKlKKdF3Xf8A4JnS wcpy5p9Oh6BYg+We59q0k/eqInTCgZzVDT98CHarSdMnGa1fNj4y3X+Eck130qvtk2OrS5H Yi+zL2Yj8K434oxH/AIV5qKxsGP2O66n0Ef8AhXfpbSnYJCodumPuj6muN+J1pGvga+XeVC 2l1uIHP3BXzHEkqccGu6lH8xQg73PjdgkoHlQKMDLMzEhsdSPT6VBLH5kBMSqpUA7weTjp+ laCIAzCVjlBjpzk8DPPFVGUb2aMhhjopyARUqXQ89WtqUmgjuI9rYz29OnJpiRjKqrfdxjP T6fzrQtjHCZVLph1KEPgAZ9OtMWKRNyktl8cAcc/0rRSe1yWQJA8gcjoWz0znA/+vTRvOWC 7gvB56VfiYo4UKqLtCE56n2PepvtUvlmPAZOCQF4z7jvU31KjdsS1R3miVi7BcZTdliD9Pp X0b8TpLBvh74ct5nijzZiN2c/6sqqMMepxkflXzNbTygoFKLLsGwLnB5A6H2Jr3j43JG3w6 8CFYmBSExN5aHa7eWh3Z7/WuinorlPZniN9ky5dy6k4BxhuAB/SmwiWZlgRlCk8EnGPr7Ut /M7zFnbcseBuwFG7Yox6DnP50Wzsk6ukXyoAzLnOcmuectSIq50XnL5Ng0R3JPEIgmCflGQ 69MAYweOeAK9I1Fjb/BLSwispieBACPmBElyuDXn1pKm6x8tiES5beqpu2Lu4H1OOPeu/uF lufgdYMS5dZozl8kki5uRk5rmxCbxWEkv+fkTpoS3v2Oa0q8LkKSGz13cH/wCvXSwwrkMU4 PfFcpptsyyhojvweAK7FBKtkhZSCOa/W6MW43Z5tSSjK8Tn/E0KS6VMpjDLjcp+npS/DW4Y 6Bd2DoJBBdByhRSwDIVIBJ4+4CTT9UjleCWBVYq4IHtn0qDwMHt7+7ibCs5RsDALMpYH9DX BmGH9vQfdf8AuU3Cqr9V/X5mLq6OIwQQ2Pk+XngE85p1lA0+m2+1du6VzgD3H+FXdfj/0q4 WNQCZWPHRQSeKmsbcR6fZqM4DlgfX5v5YxXqYeKlf0/No+Ux8uSCt3/RlbXhgRZwIVcEgdQ a19MEqalp8gCnzbgRgf3gQB+XJrP1iJJsK+eWHAre05IxdW0wZR5bg89Ac9q+jxlL2kMRBK /NG3/kp8nhpOKoS7P9Tm/FGmyy6FAvyERXG/KZ6FSpX8CgP41S0nQZolssgJsbeQONoycjH vxXq+v6dbSi5S3RQRKRtA5Qb+/p1/WoILCOKeOKV9rYH3ewyfWvhMuw0fqvM9z9YoV37fkS 6P9CTwVoE0Hi+1vSF4WQkdlyhxk16Fr32R7KBBllUNHljkn0z71h6Vc41eJCCUQqNw9eh/X /OKTV5ZP7OLcgpNggnk5XIPtzmuyDTxVN7N/wDDHn585exm3toclcSmNBEGb93JtwPvE9h9 a0b+2aaXTRK7sVDrPGc9ARwMdCMnJPQ1mW683Mrr5hi+dQcnJ9T+X6iuhs7Uy6RBKuXkWQP 1xwwIOfzrXPIOrR5YdDxckrKljYzn1f4M5nXdNX7BaXqFwJiOSxY5AIPJ7cD60mnptj8yMN 833cnOK7LUtMK+HYMjcUlIG7sK52VTZQyny/mIxj19MV8rhaThTvLo2feYuX7zTqkV5lHlq VY+Y8zscYzwoGT39cVBJ5ohiiWPzbhzlY4wSfyH+c+3NW9D0ifWEN7dXItNOSYJ5jfflc/w Rr/EffoK0tV8T6T4Q0xrPQ0D6jI2Zbz75IPbPYf/AK6+GzLO4UqkqOHjz1HJ6dF6vy8j0cN g5zinbSyOc1Gxh0uxFxrF81u78i0jG+Yr79lrV0TXbewtxPY6QtkmAyzyvucj1JP3a851bX LK+uWu2umMuVPkyLl855I5wfxqC48XQ2ySK175tw3yRBfncZPQADap49PpivAxGHxWNinV1 fo0l/Xd3Pcoww9BNWudfqmrxxzXAvN28nLMzZYZB6EngVwiNPqGnySPclYcBVjkXeChYgZH rjJJqq1nqer3KxXM5itTJvPmOAX/AN4k9Patm8aO10SSFLvyrWXIaYYTd7L39siumjSjh7R TvJ287G1Sr7XTZIwIkufC+radPpeoxtJco0hVGDGPb/FgH5UbGMHqK9I16xS/8ReH7uGA+T qVuV8k9BlRIoH03MBn6Vyeg+EjezvrmpINI0iEY3ugQuoxwM8kkDA7Y967Xw/qc3inx2NS0 2xzpeixmO3AB2qcYBPuRnjsK1qy9pXTpu/KnzP12Xr+RnRjy76Xei+467w94qtNMtotF1BG iETlRuGNvOef/rcVva0YZ4RLAVlBwRjkYNYmt6XZa3aSPcwPA6DqV6/jWZ4KguH1J9NluMW yLkSM3yxKvLMW9Ao/OnCcpxUaeren6HoSlCjJ1ZaJanpfhXw8PJh1O7hDNFITHE/8Tkcc+g 6/pV67d9Pvr7zZNmoTO7wuR/qogq75iPXIYDPtilj8QW9vZW98scy2sJC2seMuwzgAgd3JB 6ccCmW2lz6hqV294wmkjfzr2QL8stx1jtwf7kecnHU5r6zC4WNGnZ9P6ufn+Nxc8XWdSXy8 jW0Z00Pw42v6q3lkRFYUl6onJGf9pupr5f8AjF40uvFGqJpscmIEmSW8w2FYA/JEP93JPPf 6V7X8RdfFzO+mwSrJFZps+U8tLjJOPQcH6ivkDxX4gha4msLc+cfM3zXA5DHk7Bjjvyfyqa tb281Spo6sLQVKn7er12Oq+Iuk3Vs2l6gk8q2UkGIgGJYf3gT3PfmuRiu4lZbdLFjIVEhZh vUrnq2OSM44r074d+KtJ8RaVP4T8Xos8DKGhIO07ccEN/eB71kat4S1bwxqVzepZy6nYSRs 63lshyVznJwcg9M4GK+aw+LVCTweJVpR26cy6W8+6Pbqw9tepSfus5yzvdPjDW8m6O5ZgqD J2sMdcdu/FdFo/j5/DkU9rGqX0E+f3UkhBhYHnGOoI/KuTk0a71+GW7tU8q2hfYv2hsTHPz DDdM9eSaLnQ9RhiHn31hNBFxIMMWyBk5IQ7vwzXoTweGxN4VdfJ/59Dm9rWopThsup019q+ kalpJ1H7ZDDfBwHgjiKnGccrjbjHfPQ81kPrFtHcrHAjIwAO4gr5nvx1/8ArVzUjaVHMj+V dNnJYMDGCemQB0U44zz61IskZSJLiNEBAYNvctn068U44CFNNK7X9aGksbUm+ZpJnrXgzxt rdpqyWVkTqZlIVoZOYkB6lmPAwMnjmvbItK0GAJLpV5DOJGKmKNhvDjqAAACPpXyjBqN7bI G0+OS1YfPmP5M4/iPrXQ6Z4nvra5iv59QDyDBQcKsRxgHA6fWvKrYSrTqe1w75fLv8ti1Wc nzW1R9V2od13M4WBflxGx3k+/pW1GlvEEZYF45HHzZ9c14r4I8U3Wr6pFcb2ljgKrN5hOCO zdeSfevX2vo5LsxwMqhMEqea9fLs4c5vC1FaaRjVouo+ZbPqabXEjoIyASOmB/nmuL+Jkh/ 4QW9JbLfY7vGemRFnmuwjK5JPGecGuP8AiNGzeCb0Im5Ra3f5fZ3/AMKzz29XDc0u8f8A0p HJOCUbI+OGkDF3BA8zG4BtvPf/AD7VDIgRUCZXHbgZ98/5607bE6uC4K8hgMgccmklIJULk lDuOOwx/ga6+XU8NrlGCTB7gD5iSBkfhSeaHkO7OWOFI7D0PP8AKiNoZQXZ1MuBls4Ab1/p +NSSeUE3KOBgk7dw688f1qkn1H1bYwQtGEXYSCCQsYyQP7wHano0axlLlkGfu88Hnk89KHl WOSJYsAyKyjnGMdSCe5BI/GhZV+cmRVfPVVBz3P4Ub6mafQogIhgaQE9gVOe3Pua97+N/+j eGvAkEk7K0Nl8mwZwxVOSOhH3uxrxC6CeUs6gsCwLFm+6B2HvxXsvxzuQ3hnwG8ocl7BnUA cMPLQ8mtqUrqxp0d0eKbW8uMAkFySfM4ABPB5+lTx72CQhg+CPcjnr6impCCYUICkRKxz68 nGfXBFWYCZBiECPkHaGK/jiuee5PKnqjSWeZbC2kkCoRdOxUndj5snPuTXskCLJ8HUjfaAJ twVf7v2qbH6MPzrxW8SQ+GIlJcSrcyEvjOTgHGeO+a9btJZf+FMMShjZJSmDzjF0R/WscQ3 GvhZP/AJ+w/Uukr83ozJtkFvdbtoXpj0rqEDPCGIBHfFchbpJO2HkwuOAeORXY6MiOu6SQL 6LnNfsFCTcdDya0XF3ZUntfMYs2AM8cVl6fYCw8Rrck7lJJVc4Df7P5Z5r0VbS2CmQAMB1r mdVaKHV7WZ4S8JlEZCnHBI/zmtKkFKMo90xVKjmlbpY5TWrFZ9fmtIJRCruxDSg59j9PehI wLaxKA8jaPf0q95by+KNRfeWRdqjcQTjjC/TtUlvazNe26rEAqoV254HtSyqDqR959I/mjw M8i6MIVO7l/kYmrKglAG4t8pDDkE5qzl0tiQSNoOfatHUtNNzPEqRkFeOeOanh05ZIzGUIY k5HrX1dPWpNt6M+RqxlGlTS3OkZLphcAp+5n5DnB4KBh788U77ObidJYwSsaqpOfzrpbfTi IY3UYDQQvtxnadgGM9+BRb2KW9lcF1IdhleM8Af/AK6+BwEZQoSi+5+oYasnWjJa6GbZgR3 6Mg5LbvXnrS6hIs0V9DIQGXZIAM8gMQf5/pVSKZotSRWy0YyWboF9Ocf56e9aF3bBZLtUCe UwkUEdTjnd7jjg1lXrKniKT8167nRm1NToTT7M5/T7My3yqceVIpIGRk9s+tdbZ2iR6fJEp KleM9cY6Vl6ZZmOQTHB3Hnjqa6SFPIuZIiPvgHHoa7syqtTlFHyGDguWM+pnXzmXSZhEpyr DA9Mjp+BB5rjvJtrjV7K11aUx200qxuS2M/7OffFeh5WWCWKQhdiAAAcHBJ5P1Neb69p51y 6fSrWNmknyVVHwVI5LZ7AdefpzXyWMi/qs481r317aH6BTqKdSEmuhzXjbxPrMfxJWJ5Daa XZKI4IFTC7R0bP4/pXJaxqGm380cGl30k80mWZg20Zz0Jzz9K7TVtW8aeEdHXTPEvhez1xA GWKR4yzRxjoHJPU549hWEfFHgadYFbwVbxzgYL73UZ9PYV+YUqNSkoqNG/KrJwcWn5vZn18 HzLljKy8/wBDkS1hvljvbwCXdtRYwCMY5B7j8TW/o+lR3UcQsbM3cszbILaNSWQngnaBx2y SRST+MbCzLrY+GNNnCOAHkiL7SORt3E55qc/EfXyJ1ttRjsI9mQI4lOB/cwnT68121Y4mpH lhC3q/0SuNOkrvmX9f15HYW/gPxA9qLi5e30mFR87TEO2MjgjoO/BNUNS134e+GmZ9Pik8Q alGciedA0cTAd8jjHoB/jXGpq+q+IdQt9MneeRTJvd3YsFHfjv6dq9T8O+CIUfemnfZoch2 DN8zn/a459a4vqlSC/2qd1/LHRfN6scGqvwP5tfoeDeL/iDrPiTeJJS1uoISJRtjUeyj+pp nw88feJfA2rte6XcuxuJAlxFI+5ZvTcPx6/zr3Hxh8E9J1tJNQ0Mmx1Eg7o0OyGdvcc7PqM /SvE7Dwnd6F4lOj+J7O4s3DoPs+MNID33dCvuD3r6/AVcJLD8lBcqXRf1+J4OJp141f3jvd 79D6q07xh4f8Z6e1xDOFuPL3TQOcSw+uR3A9elVdXiuPD+gf2dp8btNdSRzX525aOLeCIgP odzHp0FS/C/4c6PJrC+MriwWN871iViIi5HG1T2GORyOld14pstKLXWnLIYPtEJfVLwnLQW +clAf70jcAdTzRluDjKX1mz12v/X3GGPx0nFYZOyW5zOgedezRalbb3a8cw6TlTtBxh7orn hVHT169667xZqVv4a8MRaFYDbd3R8q2w/zZ5Z5c+3qe5rjfC/ii2j1LVbya2W1eCFYrO3+5 9mtxwqjsB3yffpXl/xM8Q6/4tuC1m72tvPHteYSfJFCP+WeRyC2csOpz6V62JqRpQ1aVzzM LTlWnyrZHHfEL4k6dbwXGgeF5nucI0VxqStksxHKIx7er+nA9a8QLF8DORn5R9a6bxLpdlY 3whtmeYmBCwTojdx/tDvnrXV+CPAckQi1bV7NZgdrw20menUFx6cfd+lcMKlGhS9p3+9s9h 06uIq+zW0fwRzejaBqQtW1AN5RYfLE4IZweQfYf4V1/h34qavoZh0q9dzCMpIlwNw28EAE9 ODjvWrruo2wuWRodhjyQ6naST6/jXl/iBgmvxXPmELNGjlRx7Z/SvMlSp5hJwxME+x6Mr4S KdJ6fgz3G0i8F+KoP7U0e8uvD2olsuLQho2x13RN8rD8M9qo6r4B8VXNhOdO1yz1WCRSpFt bRwSOv93AOR6HHNeVT2d6l1J/ZkrrIqK7FhsbOOcHjk+ta+g/ELVNMvEhvY7mXYNpKY3n3O a8eeWYqh7+EqKSXSSTa8rvX8TeFehOXJXXLfS+tn91jKm029sEWz1zTZNOAYgySwu3Pvg5A qW0bTgwhgYXDSKdiKh5P48jnt7V6xB8Qrq/tvK0+8tLz5fmjvFxtz254Y/Sifxu8MW9vDel pIjBWfaMj8Nverjj8W/dlQ1/xW/Bo1eGpwfMqia9P8jhLOxuZbeVFhe4bIZUPGPxwc/StLS /AniDXLzyItJTT7WQ5aWQk7jkc+pHsABXSS/E2aOF4joNpbBuhDKAv17msdfGPiXVi1nYMY 4M7Ha0jIBz6sRgfzpKrjJKXLTUfNvT8N/mZTjSlZOd/RHo1tPpfgbT4dLtkS6vGBB8vkswP Lt7Z7dq73wj9tk08XOoAm4mO8k9h2FeReFtIt7PWrbUNcljTL4jhLbwxAPLMfT0r3y0Wza2 gnsjlJkD4U/KPp7VlltKjTrtxfNKV25Prbov61K57Wi1ZdEaiMzKO5xXOfEJQfA18FzuNrd 9P+vaSulgUjAIrB+IEG/whdIBgNDcjPoDbS16+dP/AGGUpd4/+lI8+s1sfD/OUYsvIACjOc j1pQRtU8fPwFbsO/40iMVCspBbYCox1OO/pUXmTeeX+Qg8hSPvfVTxXe9z5zunuS425JG1C 3HH3vY+1PQRMAZgGkzg5BP4cfhVB5EkPJ+8oIxxzVqKeUIyDZtbAbKg9+xPIpKLSJu+pPIx xhMvzuAxuPXoPbpxTHPlxcATYO1huHWnxtFnBwzZ4GcelWdiPMkkrBVwe+Bg989//r0JW0L lbdEN1vKlk4Kn5AQQ0bH1z0HfFev/ABqaRfBnw/tTIm/7F5hZ+SxKIG49sfrXkTBghkMpaM nfuc5OTnKn1HfPtXtfxot7e4+HfgvVIFYOtqqP5nBIMafMD2+6KqGt+UfRs8LeSApA8bEyE EEbRxg/h270iyIlwoGTvbaxXnHbOf8ACqkgCQqVLNhjncByCOpqW3kjVkyCQTg5HAPr+v6V NrkbI7LR1MmnwtdQC5trUS3Em44zyqAueuMlTgehHevSNOla7+BF5PvaWRp5H8xxgt/pUfP /AI8a8rtppYfCmoxO6tGG8vJIy+XVjz+VeneDgZvgPfIxOfMm4Jyf9dbkn9a48c7VcLLtVh +Zvh7XfocmL+SGNgpJJ7+ldDpV0/lrKjYbjgmuZuIPLLYwRjpnn8qtWEjgKGZhjAUGv1SlU cb3JnRUz2TRpEuoNkj8HtVLWtLXyGdVy8Z8wcZBx1H4jiqXhdmJAdicHoe9dzdwRSWu0qBx x+Vek2klc8mUeSTjY87h0pTPeTI2POOSu7IHHPP1q/osEf24ROgOwAD2FTxRGKJ44kAYEgK euOlXNBshNrLov8B5J6kV04OMaUZqOySPBzuUqioLrZ/malzocN1DmNADVXTvD7QvmVjM5P cAAe4xXVFRbYZiFTuB3p5ubWNCwIU+tZrFVFGy6nkzoQduboTLGlpDDvYYaNAAfbOce9cVf a2RdPD1xuBOevNbupahFd20Ee3jy/vkdOa8tv7sp4ku7d2YEspT8SOn514tKulJwPr8HTSU JvyNoTXFwwMJ4POBwSRXQmES37RMjIRJKOhO0MO31NZWhw+dbvcFRtKMQnp7V3Vtp0QuBMy k5O8knnken41z4ulzVYVOx6eNqU503BPdGTaQL5KlVIC84xVu4EjzxSJ16A9xV0LHHDmPAX HTvUSklVHJkB4NGaYqEfeufL4ai4xSOH8WeJn8PTyxtaTyR3EewSK42bjyMg9FHfnOe1SaT qtro3gm08SiUNeXTucFAfOYKdsYJ6DPPqSMVB478MSat4fvbmOxE/lbtmWAAc4DccZIHc5J OBXB2Wp3ljok3h3XrR5bItuSPb86MRyVxnDLjOK/Os2xkq8Gqetnqu6X9bH6JlmHTpxc1oa Nx4+uLq0cXSvNJMpdnyAxJ7/gewrkdVntdSmHkRGcngrsy2T+Gf8AgIroJNLje3SfR9R064 tdiqzSOVkGOfmGCD+OKp/ZdTu50aXULDTzGT5UdvCS6j2579c18nRlQpyc6WnfffzVrn1nN Jw5Jfp/mcLfaQkdq99cx20awqQFVdhJz0wep/DNQNYSW0u4xgyPgwxxqAsecDJ/vN/L2rpb 6DQNDmm1HUpk1O+diyPdDc4Y/eIUZ4HH071N4O8jxF4jW6mjEUMZIiUdSRj5j2zX0MK05R5 0nyrq/wAl1+Z5LpxUlBP3n0/zO9+GfgdLaJtS1CDEsy7UDfMVBOSSfU969RtYFe4aG1j2W8 Y2+Zt4Jz/D61t+G9BhawQysnlqoyYzwfUVPqe6O4Frp1uWLKcS9Fj/AMT7D0rz/ZzneU92d Ht4Qm6VPp1KixxxSJHaqJJQQCG5x9TVfWfBWheJ7MHxIE8iyb7QLlTtMCjlufQ+nIP1rRsb XyLcQjMk79T13E15/wDFbxC8VpBoWnSFobWdJ7xhwJnU5Cg55CHkjuR6CvRynA1K2IXLstX 6HlZhio0oWvqz0jU9XsfC/heK5tLZRPhYtNsxlgTjCZ78Zyf/AK9efJFda42qzS3fn2mmn7 Rf3H8Nzcg/LFnphR1H0rndW8R6/reo6dJa701rUh5OlQynD28bABrpgOhxnHp17V2OrS23g H4LyadATKxlKRSyZPnSn70mT1BPJJr72rH2cPd7HyMbylZ7s8o8f+J3gumQhEMgWN3VckL1 EeB1A4Y+2Bxmsnw9qSax4a1izlnju/IgkuoE8vEqOMMXIPJyMj/IrKv9Ts3iu7HUtHe/lkV olkL4/eFvvk+p9u2O1WPAGmrY6jqENwigvbS2+TwxZkGUx/wIAgetfn+aV1XpN2d4NNba+f c+xwOGdFqKe61Op+G3wv06SWLxL4ltmxGd0EMuT5jdfMIP6V6DqlpAkjTxrvDcr3GT2/Gul iFutrHDGigxRrH7cDFcp4hMkO4xyszudo3MSE46Aen8vpTqVPatTlqevhqSpxlbqjzrxFp9 jPDLvt1VypJLHHv2rxLxVp5xbPDu8wsw255cdQf/AK9e63FhqOu3TabpsQlK482abIjiOM4 b1PsPqeOa6/QvhppNky3eoW8WoagCC08sY4I7BegA7frXVHERoNStdnHUoSrpxbsfPei7kt YWn0+8nuXQRs6phYgBwF9T71a1G10W+wJJG07UVGVaaI7WHdTjPJr6R1W1W1AhjaJFwd8QU DI9sCvNdZt4TevH9nUKV+X5f1+tcDxynPRNP1OqngHyW5k/keVjS7XUZEgeSOC6jXhg24SA DgZ7jA57iiXRzGSuoNDp6KPlzkq5AOTnucY+tdDe+GoJHWWBVt2JzgD5M9vcH3HrVMaxqGk YtdUtTqVhu2iKVRIg9g2OufxrqjUbV6Tv5PR/L/gnNVw7g71Y2XdbfMpXIi0+1tUhjhuXnU 4IQlQT0X2x7dhWzZ6uHjjJN1CQAjiNP3S/3SDwCD+f5VYuJvB+p2oktbq40xnjA+9uRPbaf x61e0Szgmnl8rxLp1wMYxcQBTn3GQOMDtXDUxEXS5qkWmu6f6JotUJc6cGmvJr/AIc3tMKX NxJ9kljSSMqqtJulkcn74jAwBxnk17L4W806bCrR/uY1CI7AKSOv3R0z1ryW1TQbO+ju9Q1 i38xQSYNOT5pOenHT1zmvVPC/iGy1lLk2UapDEAIlTq4xkt+fHXtWWXqVWqpU4+4ur7hU0d nudgJRGdv3s8Vi+Mik3hSZeeVmX87eWtKJd3O35h1rN8Tj/in3RhnLMPzikH9a9XPdMvm/T 80cFWOmm58KsxESqrAbhk5Gc1VklhWIkjGOOOD+dOZx92RyoYAK2RkcflWbI3DIZOWBADc/ iP8APevThBN3Z8/Na6bk7zL5BdScscgEcfj6dKLd1XYpO0FgCegJquA4tzu+cDkH7yscDj3 NJh1lWQYYE4YdcZ9F659uK2Ubmb9TXW7csyMHlCAg9/X/AOtU6XLyxYY5OM88A/mKxYmlR1 cHcoPBXBGP61ZZyieUfLUAZyM7T9Dik4JNC1vZam/Ngq2UJXpsx0617P8AE2e2uPgV4KvBJ sl+xxxbC2RIoCkfjx19q8YvZd29bdXZXPQA5cjrj9K9W8f26t+zz4H1G2PmrakxyscAxlgw xn04x+FYU1ZuxcVzRseNgraxmF4o5icpiY8AlQNwI5yOozxz0rPUlmKEFkzgjueccVauJRN CX2EO+2N8HrhRyfQ+1Z7uu+MeYc8BtoPGDWiRLWh38EcE3wy1CaQYUyt+8I5RlVSR174/Su /+Hiyp8FtVtiArRzXKMq+oNqTn868rs5Y28B3VsbxlZ7omceXldhZeh78KTgf1r1n4XZufh ZruCWBuroj1+7bEH9K4sytag+1SH5m+HetjEaJizoY/mPTI6Ve07T/PdVZMuDwT2rdsdK82 dU28g9TXS6fpKi64jAwewr9ShFbsUp8uhc8O6QzSROsRCr1OK6m/tHii4yx6g1f0sQxQLGs ZVgMGrV1C3K/ez0HpVOpd2PKq8znc4uHTwLpZpeud3X8cU/QrWaG/luChG4ksfxrsdK0y4k EjSovljIzjmtOHSI44mAjDY68YyKaxcaalHueRmFJ1qkf7pz0sUbQnzCzDGcn+GufvTGkLR 4LAetdVqdqxgeHaVB6leM+1c3dW7NA2Rg+/eurDSTV2eRiabUfdMObzRpkZKySKyF8Ie2W6 98Y9KyDpn2nxKstwCQmxwVHIVVGM+5x+NdpHbKdOgtxE3mFCvPIHzEVUe18nX4XiAdJLfBI HAx6/lXx+ErJY6pzd3+Z9cof7JBpdF+Rb06wEemqyRopcbmCjGe9dDdXI+zxNCoGYlYnvx1 H6VWjheSyRIhyPTsKurpznTYg/UxcH1616eZOTguQ58MuaT5jClkl8wrkAe31qSygur29S0 t5Nskgxuz9wdzVy6gEM2SowR0x7VoaLDb2Fld6hKq+fOuxG7hB1x+P8q+GxmLajKTey09Tv w2FcpqEUZfia7h0/RlsoFwsGEXIwWPqf1JryDXojeWcheKQR5yvIHbtjkV6LfLJq98UYg2y sdxPYd8+tcX4xultYhbQLtUKQOeCDgDj1r4vDu07LX/M/UaNKNKh7JLU8zl0nUwUXTR9rcg DhArAkgAHGD361p2vgvxXqFnmS4W2R8Fht2yED/dAJOOc/zrt/C2lyyTqRCdy8s7D5lHXA+ tek3FrDb6a0ZjDALuyOK9X604ytyr1OSrhaUbSu7vofL+seForGN90xZ85IJJLD8f51a8AP DY+ITbZUK/Qt/Dnr/Suj8UKBPcSsw3ZJG7scd/XtzXA2cosNTtbyR/mLiMkcDJ6fyr0fbe3 pyijnVGNKcZn2b4Pv420dIppQsmNuCat3koR/3Z6/3a8V8O+LreGGFDMcE5LMcc12upeLNH sdLm1C8uS8ECZkjjOGYn7qeo3HAz9a+adGvPEQhT3egYrDxpSliPssseJvF0XhmwJST/iaX SHyE6GGPvK3oPSvJk1WC+8R20OpxKdPiQXk4lIxLhvlJyenBPvWHf3mreN9Zn1G3tZsSSgG TyuAAOR15UA9Og4ziuX1yzVfEC2s000p8sF/tEXlkODgDZzgYA4r9Iy+Dw/uRXqfE4uf1ib mz2fwXrdhq/xD1PxlqMZSG5R1tOAESEHHHoMDNcZ8RfiE+teJYhpsTtpljwgVQ0e/PPt/Ti sbUvEjadYC1EpiQRqJ2jXCxr/cX3z1HbrWfc3tnJDbC+0mSSxYEx3lpKfMi7gnqCRznIwc9 sVlm2NUIqglv99v83+R15VhOaTrvpt6/wCQt341udQQWem2wst8G2W5lCM3lqMfKMZzxgdq t+E57ufW9NjSItbRqu6aROW+fe3PqcAZ+uOKwRd+DNP+0JBZXuqT3DKYxPIoSJeo3BcbucH nGabfeJdYia11i2YoYX2/Z4gNir3wB3PPNfK+xXwUYWT6v+vzPpqc1GTnUe3RH0g+q7AgLf OylyBxXL6rqd3qm210+NXvJHCxIeu7PfHbGTXIWvjNNXsoX85fMYDaB1YgDj68/pXe/DW2j 1XxTcX7szpaxBQW67iex/DP41r7DljdnfLFreOx6J4a8IwaVokSJiVycux5LyHlmP40muP9 nm+zW5MTDhyOpH17V1eoaja2cEZDBLaNB8pX5pGPpXCXs0lzPNqFy2x5OFQfwjtWGKUKVNR v73XzODBOpWnzzWhzN21y852Mq5VlyTjr+p/CuRnMyXnkyYuZMYPHK88YJ/nXSatewQwNvG GAzg/xc/zNc1bzTX9ypjT55m2Aeg/z+deHGUnLyPqVS5I3ZDHps+qSeXZwmWJTtyegPfpXQ t4Ftp4CZH5IHKjgce9drpOm2mlaWijYr7ecDFU73VdOVxbxz7i2chD0r06d52vocftlzOy0 PH/E/hHTLENIkCm465A2huOvH61xNn4dmuZCIpyshYDZjIAPpmvUvE13DdnzIn3rH8m4dCf Ssrw1pjX+sR24AxIcfnxXfCpOEWnI87EUqcpc1vuLWifCLXLu2tXnuYYkki8zczktGxzjbj tnHPXBNexeHPAWm6Esa20k42DIy33W7kEDv3H3T1wK6GGzSNw0ZGxAFUewGBWvAvmKNuBiv UwUp1dJnkTtDWJCtpt5RtuenNYnilGXRUJH3plH1yrD+tdSqGM5bkVjeI41l0qMN0+0xfq2 P61nn0E8vq37L80czm2j88RkxYlL7Uj6fe+mPxz7VSZGWUNGGRegcnH45FTmBvnSQsHLcZP 6mo2KyblbaiMQcAEYx3Ga7YHjXvLQrs6vOCpIfHyndjLeo/xqdCD/ABiDKkFs857sCPfGfr xUPlqP3LynylOdq45H496WJYkWRkkEZz8uecp3wfX1+ta3SdjNp31LE8rzFnaCOJ1UIREgU LgcYA4Oe56k8+tDHChVDMoHyo2cD16GoxIzKSTsZ/lwoOUxjGeMd8/hUbQNESfMDcnO4/zp WV/eYm+vU6m4umEnmxSMoBJIXsMkE/lXsV7Gb79kG0dm3PBfMgTHDjzMj8i1eJzSIZZ1b5A HZRjoBXtSXn2n9kO6igDE2t80TlepbzFOCfcEflXNBW0Nqd7anibsn9mphQVMxB4HOAAMen JNUHdVbayFgRzgcGpQqvarCki74ycY/u4PU9OoprHKsEOcjkHpj1x7GrXmZyTizodElUaHc vIrrGI2nLMQEBA6fUkKB7mvW/gojSfDvWI2TDG4uGKjpkwRkgfiDXjulop8NanvTzWXb82w jA3A9TXtXwM/5FTV9o+YXbk853H7N+nT9K8zNpJU6bXScH/5Mjow0f3lmei6PpW9FfbjIrp rDR8v90HnuKdodv8Au4ZZCw42hOx9/rXollYQ/ZxIQCOor9KqYlwWpyVYNS02M2w8POi7zh ge5HWr0Ogr5peVht7rittHDcDHHH0NPrypYio3uJruVDZxLbCGIBE47Uk1pHJHsI49jippp QicEAngE+tMhmAjG6RWPQ896yUpbnPKMG7Mxb62gWFYy62+c/Nt3Fh3GT9RXI3mlq7FI2Vm wCAvIxXa6mfNaPc6kEkIpXP15rFlkgTZEB5soJCrG2GT16jpW0cXUpS90xqYOFaN7bGGLF0 SFkABVD1HX5jWHr6vBdQdIw0PLY6nca9GMMcrR+S4ARMFSoyCD0NcP4ltmuZkZTjczAen/w Bb6Vll+HnKoqk97s6q01Ckqa2RRtNULoIlbBAxmu50yUyaUFcAkqMH0ritMsDJOQydB1rv7 OGK20pHlT5UBBGe3rXq4ttROWgk5JI5fUYtyyTxqHkQ7NoBJznAJqt4pvFgtE06yVTsXaWB 9ODVxkabXYGx/o8GLiQZPVfu+3XHHsTUY083U0mozqFRTuXPQ+9fleMU6ldwW3+f/DH2eX0 qVKftZLb8zCMUWn6HGHkAaXqT7D1rzPW7iK51uKGGUNkjcW4wAea6rxdrQBe2tSGkkG0ZON o7t7ADJz7V5C2sRWOqxvKVkkzmKReAv+1jsT1A7ZFefh8LLnbZ9KqqhG73Z7TpS2+m2EQad cEHAj/g9mb/AA/WnanrTf2c0ULgl+AcHOe2Pb1/WvMYPEMSxSICXbO/AbGfT24rMvNeuJsx TTOynkhcj/P8/SumVCV+WKsaXp25pSuU/FWoeZdrbQOJI0PMnA8xj95sdh7VzsdstwkkUT7 XxxtbJLf3atC0F9OGRmC+YvzDPTnOf85rqRYWkFhLJgAsMIy5+Rh7H619LgsHyx52fMY7HK T9nH5mf4eWGXQLjVNQZ1tbMLE2zq0pOFRfXuT6AVb1i21SEDVL2WCwt2UKDdSEtHgf3AMA/ TPt1rWgtY2+zeH4YIiNOX7TdLJJ5Ye8fJw5OPkReM/XpWLc2+seLdcZBcz3FjpHzPsKvbwO TyUHO9Bg8nOMZ4r2cDg4UY+1tq+v6f5ni43HVaz9mn7q6EVs/idTZxWNxBGqI7t9oT5LZAN z7mHUKNme+5sDpXN6trv9pazJqcqurEKSzqB5jc4bHbJ9eldNqjRSW9toUPy3mtJE9wGXBt tPU/ulbvulcCQ98bc4rznxDDKdREEyYwnlMG4O9DtOR1HSuhfaqnDFXkoIih1gXBuoUlJun YtC0oyoB+8cHocc4PbGK19Hc6VaNbt5jHbvCbj8j/8A6qpaToc0dubxVEzYDru457mu18Pa R/al9DHcBijsM8ZI9a+cxlSDbvrd3fqfU4ChJWm1srI5PUHg1jTS9tJ9m1CM79m0KHA7AVU g1uO10R9PW2R55vl3tz5I7sOOcgY9q9L8Q/D1LORZrGcyDg7MjKntXHXPg7Ub66DW8Dzahu x5ca5LjHDADv1BH5Vz0atGolGT0TudFfC1oXnBdDmtMnmhmAh3MGbKqi45xywI6Hv9K+rPh HImkeDU1W7id2u5DMuOGdRwrY9OK47wf8LNJ0JIb7xBGbnUQN4siw8mD3c/xnnpnA6c11up aqkUYSOVXCZCBBsCD2A7Vy4+tztKi9uoYPDz5P3mxc1vxWLrU8tIfKQkKM1zsvinzm+aT5F Pyg+v9RXG6tqbSzfKeWGX2n5eOp965W9154nYoScjoK8p0ak3d6s+jp1qVGCSWx1uo+IFvL jZneUym3t9Qa6jwb5OVv5TtBAwW7qBxXimmzXd9eHe3uFHVvT8MV266hdS25t7eXbbquN3T jHT6Vq8L7Pc55YyVaVo7HZeJ/GK3CzwWUjCJSV8xe/t9K8+/te5mLbZMAnHynp9Knny0Hkg 4QA7v9r0rPNpLJ8lv95hx9a68PomzmrrWyZNb3rXBeDPKkFh/WvY/hxpIjV9UkX5R8kZP8T dyPoOK4jwf4Ra61EK0YaNMNLKTjZ/9f0r3G3s4Ykjgto1it0ACKo4ArOvUSdkZWlGNm9zfs VzhSc7qvNEYCGjPfms2xkIYKecd60zKsmEHBzXtYSpF07o8esnzjvtKY55rH1879KXHGLmB v8AyKtai2w8zO/9KztYiD6a+DjbNCfr++SuXOpyngKqfb9TFKK2Pz1uojFNOrNvVXZX7BeT g/y/Oq0kQO1kyrDk5+bnvxWzrcQOsX6Dj97Jk47hiM1ivE0jMjoVYruO3LYX1rspS5oJs8i er9CH945O9QA3yhhxu57k/jSBTs2pGHhHUbgc84IJ7fhU6xRqEZWKSeyhh+HrU42PI0jQMG VckEbS3OO1amclbS5SAjUAkFxyX2txJ/dJ6dPpUjTBMBIkKkZw3ODVhI8CV5C5bICLkY68g /h6D606K3EpdSTECS2V579sdqXNrqTFdzS1CNI7+dYxlPNba394cdu1eteC7SfUf2cfHmmw gvHFMs2F+bYQEbccdPun868evWkbWL8MRuEn3+g5Vema9n+Dc4bwN4+0QHdvthNx1PyMpB/ DHXuaErFwbbseKWtrvu2tnUtE6kqoHzbcE5PpyO/pUHlopjDKX92OP1qdIFVp5Gfb5Ub7No 5YkhQM+mG6+xpqMsimUgqo43MOB0z+lGtxR1Vjf0ZQPC+r28IJ8+SMjPGFyB+eQa9a+BVwL PR9ZnCNL5V2ZMMNpOLWQAY7dK8z8NxJdaFeREbWSUYJbh8AuAPfjA+td58K5Gbw34mlGIvN RZ8A52FrW4J6+4z9MV4uec31JzXS35nVhOX2yb7nq0PjaGB9sFk+CecOCDWvbfFcwJiDS5p gMgENx79q+frXWRAS0s0M8pYsjSyZKA9hyK0p/GhW0W1cW0SAEEI4Xdn8a7KmY47mtzX+R9 19XwFTeH4/8E92i+M0kEhEnh6cx92Eg5P5Vdt/i/dTuCnhaby2JALTgHj2Ir51m8WXGVlgM dtEflKzSK3X0FXdM+JH2RUVrmwnwTnzCBsGcgZzz39656mPx8VeNn8gnluXW0gvvf8Ame4X fxK1G8Kx2OimLbneGnDFmz2xWcvjDXPP882R3/wlnGPyrz//AIWhaRwESQWMMn8O2ddp/wA P88029+IFhcQ/Z5L20jk5xLHcjK8ZBBx1rmpZvmstJRsjjeX5dGT5oL7z0mXxJ4pmCHaEVe mRkUkd9rD3ifaNzBj96NeF46/SvObP4nrp9vGt7f6fcSEdUmBDehOO/wDhV5vinYyspaXTn AAHyTZI98d66HjcdJ66kSoYKGkYJL5nsdhqtykscM0gA24UqOG/DtVi9gF7ACQPvgrtHUV5 zo3jzSrp9kgG488ODz7eteyabbwS6bCehKh8DjrzX2WW4yUqaclqj4zNKNOE70nozM07TY4 oyzjg8jjvVu6jP9numWYDOMD8a0zbFF2IpwfaoZhFFAkc8iKCx6sB1+tdWIqe1i7s87C+7N OSOH875HjMqnzGY7V6rgYA/U/pWhPdQjw+LUuokCcAnBP/ANesK8cW+pGPzIgJGby2Rw2R3 HHuKyNbvJE05LqAiSJeHJ6KR1Br4CvTUa8rH3lKkp0ov5nmPiVHOoXAkAUZ2qT2zzXmeqWz XN4xCEEc8kH8a9l8TtHf6TDfI3zynbgDj3z/AENeX39q4heKKJst1IIyfxqaU1GSsttDvku eFjHsYriSQrFeBPlwU2jn/aB9fWp4mMl0pupSqklGC5PzDjnmtHTPDWrXVqL5bcpZQpulup sJEi46ljwB/PtnpTJNMje1N3b+KvDpgZiVYSksFHHIZQc/h/hX0OEi6rul+h85j6kaaShI6 CF7Wxt/s2VhD8kgcv6/0pJNRksoJ9SkUNb2bfJGyhhNKeI4tvUknr7A1zsl7aW29n1eXUCA C0djbE9eBtY8Dnvk/Q11PgvwbceK9RtLrWUa2sXkaOz0pbkpLcvwW8x+qLt5O0ZOMCvZp07 Wctjxas0o6as5HQru9uFvm1DUVX7TIGu2L8sTyysw7nkYH6V7JpvhvTdK0mCwfUt01xEl7q M8Dhkis0jZ3jyOByMDqcdSc16X/wAIHPb+EbjS7CbTfsYAiW1+wRpCVBzjPLcEYyfrXzz8Q Ps/h5b/AErw40llZ65awqbSWTP2IyOBKg9BiMgeze9bSs42joc8bN7mGt23iHW9S8Yyuttf 6g7TFCT5VvbgbY8+oUAY+nvVzTPDUnjPU31NokFhEzb5yMG4YnO4DqB9aj0nSD4lvo/CukH fZWoVtRvwnEzKAfLXH/LNckD+8c17tp+hCx0oWlnZwxwQx7IhvwwHvgda8DMsyUP3FN2Z9B luXc8vbVdrnmdz4ZgtbdoEhRweAE6BfT2FRaDYzWOqEwSkRDkZXhSB+vFdlewTfaIQxa4uJ mLERpt2IO7egxnkk9OKi8TyWXh3QnuonFxJLugiaNjt8zGWIHXAGfrXztHD4itPlhqn1ex9 RiMTh8LFc717dy2mnw3Fsl1LdKkki78SfKAN23JPvXTW+l6b4btXneSKW9YEeYBwvqR39vp XhLeN3bSLbTLeRRDbziZX+7hQ27+Z/IV1Ta5fayrLbzpJHtAbYSPx59ev+cV25lgKeCjGUX uefl+Nq41uFV2SNDV9clfUGS2cIGz057//AFq5W4vLp94SMySOTwPl5+tWpvstnIUmn8+bs sWGH/Av8/4VmS3dwqvKrGCPkMecvz0/D/PpXlxfY9+UVa2xgXQ1NmfMITdknLAYrgtTF5Hc +WyEtz0Ix19Qa7HWNbiERe32u3Rh1wf6gVyRRrm5gjJXyycscEAV6lJNLmkjwMU23yRZpaS pSFZ9pVsY6kDFdJFqPkwhCF2sM4zWPPdxxRx2kCb2A+Yjp+dadvphuDH82FUZKnr0rmqqMn 7xpRk6fuo0GvxNGkESgykZAXj8/wClbvhXQp9RvFQsEWQ5aRjyB3wB1NcXZkwXnnHo7EKD6 D+le1+A7SKaKS9fCKuAAqjgY6CpqfuqbSO2CU3dvY7PTrCK3tkt7KLyoifm6EsfU+9b65WQ nvwKzZ72w0u3+03U4iEh2orfxEdcfhUWn+I9I1BQbaSZncjOUwF+tcFOjUldpXbOSvXhF2k 7HVRD90PapYv9YM8YqIFB8iscjipdnyA8kmu6jW9lGy3OCRbSZEcnOTVDVpANKmfjh4m6/w DTVTSnrn0GKoa1n+wbzAycIf8Ax9a58zxDqYOqvJmUoJK58Pa/bSL4i1RuBtu5gRnOR5h4x 6VlC2KK7GVkjkADlD29K6fxMMeNtdQplhezBM9RiRsgfjWHIixuDEpyVJxjH1x7fWvRw9V+ zi+6X5HhTu5NNmaIW2OSzCPbnAXG7Bx1qUbWLoc5K44OefTPpTpPnfLAJsPQAgAY/SnJCrA MwKDoCDjHv9K7G2yUlzaEkRdo2KFBGrAgcEj1/WnhFddrKWxxkcGpfMCNsDD5RglsncfT6d adaCANItyzCL+IqoZieMHH4+oqFdmfKyvqRiGsXUoZiZHBKIf9helep/Am6jHiTxVZGB3W4 0dmYAZJ2nkD35H5V5dqarHq13Cg3ruHzHkEY/zzXpfwADn4p3CllSK4sJoi4PCNlTgn1zXX 0LprU8rLOguIlAzhVJ5IADbsn61B5rmNXeXjeOB/CccHHer+sRXNpeavZyAOyXR5RcZHmNj 6VjoXZTuHKHcePu8daqSV9BQ3szrdDuJ28J64AyBUBcHHJOAM/h+A969H+F8kdx4Q8RiJ8y /ZIk2fS1u1PHbp+RrzLw7HNLoWrwJKIkdAHXP3vQe47/UD0r0n4N4fRPEcaAE7E2+vMMwGf zNeJnk1HAyXp/6UjTDq1VI8pe3dooXLIcDnLKB0zz61VS0+0Suu8BlYAqzchgeePTp+tXvs 94iYltmVAgGHBBBz1qCO2vTcI0VpMHiIyUx8xGOc9OcivbTvd3sekk+bQnurDzbVUe6tUTo gUA47kgdAani0eJLZXMlrEQQ25ioyPpVIWlyb+Yxpsd8rujBKDcf0q8+hXqGKSGymuEAzcb hu8snpnPT0/AVzTk9E52OuEU943I721PPnXtsIw5DFB1OMgZ9ORmqqac0d1H5VxYlgxC5LM rADOcYzj3rfh0nV4tPuLAWcqy58xY5YgQuOv0z+POMVJoulanb6nbXM9k0cUJYSEkHbuXAA B4Nc6xKpxfvJ281qbOhdq0fzMaLTIZbgF9R08hSUYI7nJPtt5HtW9b6VbabdW4jaKSV8sY1 jZSi9Dwe5Pfnirmi+GZLjUorA2k6OrAvOyYUrnJJ7AY/lxSTy+b4ka8wqRvI2AWLKq9hn6f hmtKddVZ8qehlWiqMNtWd1ayiBLaaHZGQPuqow2Ooz3/CtC/8AG8tkWxcHzNuAEJ449M1n6 bDHeeSyFjCMnC/ezwOPXnArm9RgKalIPuPGSQp6/XFehOfs48tzy3B1HzPc2tT8Va9MiSz6 teKyr8q+awCg9OKwH1vULgMk+oTSKOmJD37ClMSXzASSSq6KcsTx9TWU8b293vjjkeLbhn4 5HpzWKu2m9htSXu7HoHw8vf8Aib+TJKyrtD/MeAM4PNekXrwRXF5pEx/0e5HmROBnGRg8V4 74fzY39ndMxijf5CWweD/gcV1HjHxhp9hFb7pjHOvMdwv8RGdy49OP1rzsRRqTxN6a3R7WF rQhh7VHs/8AgoxPEd+/h/SrmK6LSGJw8KA/6wk4GPUevpXNaJ4v0NtS1KfVrVrlYMPa20WV SVh9/wAzGfkGMnueemK5fVPEt14j1ORbuLZDeR/Z40Z2YnncGB7MCPpXOW+oXOk6lFeWTmK dTwCMZB4II9Dk5r1cPhKcWnUV31PNxWMnK6puyPT5NU1Hxxdiwvp5VslUvaWOnxbrdVHRBE uc8j7zEn0x0rft7O1jma5ht9G0yeVI1WC5uFdk2nnOFOzJ68ZJ69Ki+G13b69ryeGYWn0nS 0tzJcR2cvlG4YY+WSQHc3BwccAdBXv0fw/8Ey2YTTdFs4mYYQFASB/WrxOZ0cNWVKzk/JaI 46OFlOHM9E+p5JbnWVe4ng8H6Zfvc5jS+tZ47sxQng44yAOn3TxjjvSx+KpPD8nh1iNzfZX e6mJUlC7sZcdwT8vXoAK3NZ+G1zpt60unrdW0oYvHLbOV+b05zx9K4nWra/0tIbXW7WO5tg zFJ9oWWPPJO8Z6Y6NkdeK7sPjsPWla9n5/oFfLqtGPMrSj3X6nct8Wp7mCFNPhPnXirHFCj lliYnCg9skc4zxyc96898eGw1W81+GMyTSWNpHHZ3JckOYJR5roc/cLFsAcCqF/4i03TrMS +FbVhZTuscuoKnnyQE5DgBsA8c9B0HNdHq+n2Kw+Hby2AbSHtvs0mH3ndIuDnIyeQWyRknO M16E2lKMVseXFWvc7D4Z+F7fw14Vj37Ybm5w9y3HGeVz/AHRg/rVvXPHOj6POLf8AtCJHkU tEzg4OOoz2r57vPGWtWjXekX17NDJblrUsXI3lQF6+mACAePTFc3c6pdXKbpbppS+RvYfM/ THXvgn2NfPVcpwyqe2d3K/XY9yGZVnFRiklY9U8SfE+6vLvfYN5dmrbPKYcSf7w4yDzwa4+ 78S3eq6hZLPLkZbYhPQ46+w7Vxz6lGJ7eK+3eWmFE6L8wX/a9fx59OKlSVBq9q8JEke8srg csu0/lkGvSlOKouMVbQ4km6qnN3ZLHqFxHL5aIE8tyDubjqfSux8N6oz213bz3CrPv3kgKB KDjqO/QV5nLcTm7lkRtrmTO7sDn09cVZguZ4rhVgBjk3bR8uRnA5yRkevHGK58RT9vS5Wa4 es8PVTPUr3WobESTTHEw+Q4P3ST1568VyWp6/d3/wDo9uN0TDLbiQH9fxrNuXa5ZJJ5GMgH Kj5QfwNQCaFXWMuuFJJHbPb3rxqOHjFd2fRVMVKas3oWYLCe7gDSS+XzuIzjj69hWnBY2lu TvmdmUZzu5J9yawpdYkA4wc5UtjrUbanI5iDFvNbPGMY6YIP50/ZVJb7HK6kI+bNea7hiAk QKpJIAI7eprvfDYI0m4uJHRzEpHPcY6H+VeUW7Nc6gZZp0gthlWkk5AP0HJ/Dmu50TxHpNx JbaRDdGCGN8h5l2mY5+8ccAeg9/WlXw8lGLj0Kw9dSm1JmkLL7ROJudvHIHB/zivcvAtike mwqS3ze/HP8A9bFVtE8L2yaYjSgFAnTsR1z71oXV2NA8OkpCrNOCsauuRt/ibHcYPSvKxNT 2vLTp7tnrKXs6UpyZyvinVX1XxBIlnMEt7YmC3Zz8uc8ufxz+FWdEju01C2jkuLcxZUNJDw XOec5P61QTxjc277YLHSIY9m3zEtQ7D3IOeTV6PxPrZeOWykjmViPM2QKgj/DFes06a5Y7b HzNScZ+9NnrFtIxkYkggE4I71diuWyy/Lx0968rm8Y3sGXmuGDqcMSAvP5VueG/Ej6tdGF5 XZ9jNz0IHevA+q1Kcea+x2/WIVJKNtzufMB5YhSeoz0qlqLiTRr9TwBFuHvgg1GWKsee/em agT/Y18e4tnP/AI7XBi6ylQmn2Z0VKdos+PfF0ci+O9fhcbt1/cAAdG/eHt+Nc/IVkUNGGI Xk4xnHTGewrqvHiBfHuvKJUXF/P16j5z+Hc1x7hSWYx/Lz8vqSOg9q+gwj5qUH5L8kfOS3d yJpUG0BFEZHzY6lvX6YpyuGyD8h7K3HB6YqnK5UjC7j2Hb8amt+I9rlkKgjA4yfX1rvMr3d yyGUuX5KYz0549u1SXG6WQbJQZCOdq5P04/rTDHJc26DKsNp++ODg96kjtWNp5uQiDG9VBJ J6ceoqHdakxV2Sa5bvHrTReYcbVXaxySBx0716F8BrmKP4oTWUhPnXdnMQMddpBb6cHH4Vw GrlD4g1COLhDiHZ7Dvnv8AWuq+DEssPxn0K9RDtRpUYDneWRlC49zXb0HDdXMHxqhg8Ua3Z MybjqLyg45AUttGfYHkVzSW6u29cB8fMMnDd67/AOMlnb2XxW1qG2RVgedZxht2GddxyfXr XFwAuFdWQs4+U5HA+nv6VMnZXJlZOxtaDbiLw1rNzEp8wKcZHOApP0H/ANau++Cqsg1+NWA +SAgKenEwx+tcxo6xP4B1MuQzf60BB8wwrAbiOx9PY11vwVjuP7R1qKXnfHB0PB+Zh/X9a8 LPf+RfPXs/xR0Yde+rI85ZtQCfLdSqu3O8dFz396oXdrKFfzbqdmJBYggD+laJuI45h5nzK 3DADkVb+1pdvJGtshQDhum73554/wA4r2eacUrI9i1OZgLNBNMUlS8k2tnCMqAcc54J/GtP 7RYSWJW20bU2O0s7NebUK+4wM/jU1pZGSYRRyYTB3Hb9891610k9vCmjyrO5ICHdt4wMHH/ 6q8/E1oqSSjf5s7KFJyTa/I5aHUFlgjFpptwQyYLfbS2B6YxU1vq9s97bwraXsak7Csl8N3 TBIIX9SK6HStCMWl20ENvGiQjzppieFXOc/wC9modB0FdY8RHy7ULbpL8pTKNyM9DwB3ye1 ZqtRalPovN3/M1lRnaMerOq8MaNfX2k3lvBYSwK0ZiW4FwzCLOOoA5OOPxNXLX4cKJlaa/h Xt8gP5EZrL1PxlcabenTtEuxb2lsAhZQMzSdWfp0z0HoKuaV8RNevJI9OsL54mUkF2RdvTk 8jjHrXJTjiqX7yNlF6+fzOerKhJuGrtodtF4Oj2iK2luJdhyrQoQVOMHnHccYqdPBsckmzV ftF0F4DTgZyP8AaAzx9frnrWbZeLLiEsz+I21WSBtm+EbYvcKBjJ/2jmqniH4k+IGjEdhfS iRiSZfLjXZ7DC8/jXc51sTHR28/61ONSpUWrK9zek8EaYYZCsedw+QKcE+3pWLceEdOtysj 2Ep2/Kfnb5z64A6+1ca3inxBPdpdXep305UNjY/lqvHPA7GqGqePdWNuxed7ZAuD5bMWP4m soYbFPaobPEU3ryHf3thp1hpu2ewnhkY7UEEfmsPlJ5VjjseOR7jrXgHibXZNS1kStLJFAc qsSAKAOnQ5+b6cfhWpLq17DZNeQX3lTRnegfcMg8EevI9M81wl4nlXBaSABnXAUZB3Hp79M e9fR4Cl7Gm1J3bPJxtV1JqysvI0/D1wH16Iw232i73kQxOMpH8pxk9Ac88VWuY7l7sZyZgA JWVeFPcD/GtPTGaKW2tbNWeSZs5VdjLgcse/68VXFubUBLch5DnzJh8xVR1PsPr1rtbSdiF qj3j4WeCNITw9BrM9/eRajc5a38lgvkgMRyCMNnnP0Heu0kPjnRL4TWkS6xadRJattmU+hj br/wABPT3rjfDNnrmneGdIa3lWdVh8wxv8jKjHcgVu555B9eteg6V4sfzYINe0+XTnzkCWP huONpyQT+NfE4uo/bNzs9f+GPt6FCUaEfZ9VqjcsPHomtR/aVlMARl1kiZZE/2gpHIrzn4k anpd1oVwkcmx8LLG2ACcnv716XqUf220M0d4sij543wMt7f/AFq+V/iPextcTIJXzE/KhsY Oe/c9RWuBpOrW3ZxYqVGlRcoxs3ujN8OanHHqp0u8H+g37eUdxwIpG+430B4P1r0PwvYSX3 h3XPCty0Vlf6fLuW4uySUCPlAMnI6t7ngjvXiC6lNIFWIJlgRvK9B659eleqaBqKNrI1/U4 jfHUdMdniZsZZW27s9Cec+ozX2UZvls+h8dKmlqjI8aaSLi5t9XeJhaagqbplO4LcKux1z0 Dfdb3rjhD+9WyMiwXMZBDg8Sc4PJ6V3DalJYfD/ULd51ZNQuhsiAG1MDO4D1xgZ68159ceX Na3DNIfOj/eDHBx7Uqr1Ui6cd0R3IUz3Ns4RhGWRsc4ycZz6+lLbJPbSo0UoaNwFB2jJ4xt OPpVQ3EkKfJt2yR7nIByR25psN5KbqFWUGPbwD0FRrJDdk7h5iiYSsoBzklRyD3B9896IvM ZlmF1ITksHzz1zkds/0qGSWW0+0JvGJQVLY4yewqBJxgICd5GDuUVai3G1yXvc6W8dnukiT 75UEqDk5x6/WsrdPIxbIGOOn6VPazeZLCbpssCFUqo+X/ePpjmpboJA3lAgqrEKwHD+4rg5 HTlynpc3OuZMhEBnOc5wMntk/yFDkQLl2VyRjZ79zVGS8kG5YyUKdTjkD/PFQW27c5lLEsR k9TirjG3xENrZCKN8xkBCRr0XHAFW7WWVZRv2kBuVPHPY102naTFeRRIyZI5SRTtbHfNb6f DS+uXWexcSMw3KjsF+me1ZyxVOLtLQFhqi+HUt+D/HXiLQTEsWo77XOJIJiZEK+3defQ16h qOv6h4imj1F4RAhQJBEhyEX0yepzk/lXkL+GNV0m7httRsJ4UMqvK+wgKO+D34B6V7np9x4 ItER4bueTbhNpIjI+oY8jt25rklCDn7WnG7OirOfLyTdvUzbHw1HKhlyQy5IIyCM1ZMP9mm OM7jJI38HBxW4vjPSIWEUOkTMh5TMyjIpreKra6kzHpMSKuCpkbeT+mK4MRVqtaQ1MKdOCa 55aGfd2kepWwKKWkXhg/Jrf8H2CWV2qxxlS0LAqeSDVKTxNIgDLpdmhJxjoetJH4nlQIXe0 SSViuxUJOPTFebOrUacZHdThSWsfyPQZA4fkHAOc+1NuX83TL1Qcg20hGP8AcNYGl6hMbhN 3yx5xsAwCPpWzNvS3vl6f6NNj/vhsV85jJSjCVnun+R2yfNTb7I+T/iHIw+IPiLYucX8hOO o5rkblnciZGDBuHByMDnse3Sup+I08dv8AEnX2wxIu2cgd8qp7/WuUd0MTOn3TjAOBn2/+t X2WBg/q9OX91fkj5WbfM0tzNYlXIeHKhctt7fl9aspte427wQRhmwfTrmoHEcrBkXJB56Dn 2/8Ar0sBCy8bsYIBI4OO/HfrXotWVzOW2+xoCGJIyAUzxjaPlyOhOO9WLmSORQDldpPRe/Q gY6c1VgVnGTJIFPr1b0/z/KpDG0LsXdmLrnaTjbz7A9c9O2KxtfcI236EmpOBrtw5X5BiPc vO8hRk/TkVvfDm4h0j4ieHNTvLho7W11GIz4OFUFgM59K5/UI5HvSwZt4hQuF6jI646eldr 8PfD82o3scv2e3mRZVAF3MsajBBZhng4x6EEkDqa9CO5CVy38cUt3+I1xeWrkxagi3T4Xbh wBHjnsQoORxzXnC5V1kgY4HUZA+br0/D9a7/AOJWlf2fJHZ3ckL30FxKfOUbWZCfkyMkkY6 Y5wK8/jjDIxMQZy2GcngnnJ9umPbNTJX3CVr6HbaFKBoV8Z0KB4HZfl6lcsQPXO6uo+C5Zf FetWxct5aW6kkAE4nUc+nB/WuE0Ga7s9PkiO6SA2nmeXKMbfnbO045OK7X4NzmbxvrBjZcP HG44wG/0uPkfTP515GdQTwE0+36o3oP3r3PNzMslxIQeuc7sDpUsE6rYT7P9djA9yen0qrI YYry5UTOHWVgGVR1z1x/hVbzUVV/0l23MSxA+8fXNe06d4pnap2Z1OjzwRwOZmSORTkbz2P pWtdTxX4gsoJY2DYMxU8YHPX8K89luMyCOOeUsOuQuDWlptw91qFpFLdzrvlUA575wenucV 5dbBvm9pc9Khi7e4up61b2k2uWkEaI8FuzbpY8Y83j5R24xk++ah1W/t7OzutJ0Z1Waf5Li VTggd0GOc/TIxWvY+Dr99NX+09TuoJHaSNoTLwEyAMZxzwefQ0yDwJbrPmLUgkSfd/ckkH2 Of8A9dfNUpU4tuUtF5Pf9T0qrk1aK+f9dDz6ezS3KNNGd4GFD5yP8KWwsLh2ncSeWNiKAnR gWOc+4GDXqieALS5mH2i5km24JMi4bH0/CtiL4f2NtY28qu8UUbtgJGWMjEdG969enj6Edm 38jyXQm3ZHn2nabFbW7zKo3gfLtOBWJeG4mmBlUsBwR1wPXNeyp4YhmtfL8uREPIMijP5D+ R6VUm8CW2wH7RIM8tlQpx+ddEsyw1rJv7jOGBrato8ut9NEKLcOJZEzgRAkhs9zWRq9tbxX UmI2J2khcYUH2z1HtXsp0Wz02OSCWSVmC5XGDn06VjSeDl1O5V1DNEAcFTgr7Bugz3x6cVj LMqa0idVPAN6yPJYdOMyJI9syHPDMdpH60JoFvPHPavZI6ThgXf8Ah75HPbrXslt4JjKt5W ivdbR0EjMW7n61Nd6XZafpUhvrbT4McYkjRWU+oBIOccZprGTesUzplhqST2Pnaw0+TTdeW GNzI8k/lhhjChe+Timva3Oo3cMOmx/aZnbGWXJkJP3SPTn8q6Lxlc2d54k/0Ir9mtBEm5ej yEliRx0AwPwrsPh3pSG5vvEpgM0Zk8qAAkj5m+cgY7cdK+gqYrloKrLex5GHwvtsR7GL07+ X9aHRaBpvibT9DshMYL2ezHlOoOxtqjAxng8cc12enanp+pLFY3UZhuOD5FymCrDp14B9xU Zhu4biXULFBMJAC8eRiQ+x7H9PxqeK4sddYwvG0MycMXGG9wK+LquU5ttI+7jC1Pl3jFfcZ viVLnRNJlube5kS2Ul2XaSFPrXzBrOoTapqUrmaVlDElmz+9U9z7HmvoDxk2qw2Uul3tyXh kQxrMHwSPQ9PYZ718z3jGOSaOVGcpkIwPyjnp7/5zX0mVxunProfJZxOTlHmehTlhEMuyLA j6gEZwQeOtemafqEVj4d0kG3kZxYtCD12yl92QRxjAUYPrXnzwyziJI13PKwDLj589PqM9P fFej+HfA/jVBBfTyRwQzQ5NrdBiWAOArDtwD8w6YHFerXlGELydjx6cJTdoq5zPiK7hFta6 bI//Hjb/MF4+eRs8D1AGK5oI7xF0XAZPLJ6Zb3969UbwDczapc6hrWIZpzveC3ORxwuD3GP ywKoXXh/T4fLs7OAHy+QzSFi+T3x3z3rnWNpzdo6nRHA1eqseYSLcGRohHIQq7cbeg+tamn 6Hqz3H7m0LfJkkfMMY46flXYzWlratJ5h2sqA8HgjsMfXitPS9fsNNtfKe3VvtRUu4AyvOB j+VXLEzcf3cSlgqaa55HGReBtY1C1ieO0CuzFiMgswOP19vasG/wDDOr6Pe+VfRSR4yVdhj I7H2r2H/hLbXQ72Q28P2hQAqS7gytnG4/zx6nHaq+q/EK11FVePSozcgMqkx/KCT949ztHG B3yaxp4jFbyjdDrYXDPSMjzVI7q3sJYY5DsIy+1x83PH19eOlVmidljjVg5wMk8DPpXSX+t 28t1NHHEIoQGCuRjJ+g6VjYiEwMBDIOcfwgd8e9bc85O7jZmKjCmrRlcqS2BMRX7smDweop bGzaVVVFwxwCPWrUeDc+VvO0uASwxit6xWyt4Yt00WScnnmsqk5xi1a5106VObvc6nwjpK3 M6qi5LEAe3+fWve9F8LXCW0KwMCRyzEdfavJPAF/otjf/a9R1O3gt0+VHlfAL5xtFe32XiP T5EYwajAIYuHbeFTP+90ryKtTl1mmepTik/dZneMdMKeE76O5QM6xlkBPfgcfma8WeSUXKx GXGBw3qO+fevT/iB8Q/DieHpYbe8FxO7BVCfMD6nPp9K8jsbDXdXxJ9g2QsdyyeZ94H14ru wcHQhJtO13ueVjZqvJJPVrobry2llYGV1LMBkktnd2xnr7VU0bWrrVruWyhieKaI7jFgZI6 5z3H096wvEL3+kPDY3ywwqyhxsYtvyeASenTP5Vb09JH0qK8kKlMB4bm3kxLbEkhWBAI2nn g9fxrv8Aq/taXOlqzznzUpcsju082MmO6gVyecuPu8Vc06OwF6gu0Plbt/mncxBpfC13LqM a2morHLdbMrLHgLOAcEgZ4buVPI6jiurPhiV8yKCBnhVH+eK+bxMFGTUjupObXuIn0Mxtdh JHDxE/I+cknPFdLOsjRznOcwyD6jYayNK0mKGQNcIyGM5+X+96VvsUdJgnyjyX4Yf7J4r5D GxfJKMVo0/yPTTkqbUlrY+MvikP+Lna7leGkRuO+YkPX6VxpkMS78sEAO3IwfzrtPii+PiZ qyKrByIHXspJhQ8nqMH0rgi43b5JCSPlIJJBPfmv0DL1/slK/wDLH8kfMVI++2SNIPMBBIA GeKlhaSPKx5LsPlUHqPU+9VdzEAnauzGCOSeuD19KtJcCSbYhAfblzHggjtXda5hO17IvI8 iJGXTcSdoUEHdxz+GKsLL5gDhFUqMFR0HP+RzVBJmjDrJEGDgBi2MrzwfY9auRSFAxHDEAg oM5Ht7VjJWErp22LmuvBD4guZEDs4wASeNwH3sY9DVvQdQEGqtcSSkR29tIxUjKkKM7Me5C 81T17e2tMJFUMsKbFx90dec81Bp+6a3v1XCF7dlAzk4BDED8B+FdDXK7Fc17FhtVubuxubS ZEYlEc3DgFuoBOeuelUpBKxklkIYgEtuOc5OefX/69RQT71kMgOZI9vy/mMD2ApHaRoy64Z XX5cD8OPfr+VJtsNN2jq/Dce601O580HZZ+U0bNymUOePTB/Ouj+BjMPFl6BsHmWkTEHti5 h/IZyawPCPnwaFrMa+SVlQrOsgyUTbjP4E4x64rU+CDt/wmd4HjXH2AA8nJxcQ+ntXmZ1rg Knp+qKglzqxw2qoi6xOpiLKZpSRwcncQRxUUaW0/D2bxup+UMxP0UAVt6vp0w17VAqHes8r AdNw3npzWKdPvZ42BjdZRyCxyDXr05J0437I7OV8z0BoZjJsTS5i5+YHkc/4Vt6OmsWUsd6 dHSUo4x5nIUZ+8ORjGP0qnHpWqMilSwUrtOXPC+3PFW7ezuba9Wyvprcsw3pIxbDDptx+mK wrT92ya/E7qEFe84v10/wAj0i98Q+JLbTbG6le3BmJR5IikhB6qrcnb3HvRD4+19bZrf7VE QRwyRhTGfqP/AK9Z66ibeCa1uV05g5QSRSFgCoUcYzxgenINS2g8GW0Rjj1RzH1IESnb+JP P1xXmQlhlGzgr+mh3VsNXnL3JPl9UjYsviD4s+zRxve+U68RS7ASR9cc1vwfE/wAYFSl1Nb 3UWMZlgUjr/s4/OuNl0K2vYheeHriSe33FTlctG4AzkD14I7GrVro877Y7qLaVHQEr+ortp qhUWkV9x5s6M6ctW9DuNN+IVybsprenQziQ5EkH7pl9M4zkfrRqPjDUlnzZRW9upbgb2bPu c4/yK5W2ia3Cw75bt1ciOTfkAdg309eaj1KOUHZcI9wpwWI4V2HfnkgVk8HQm+ZRQ/aVY7s t3/j/AFQq0M9/cO8h5lhCZH+yAQeKpnx7rEcRLs1xDngXEcZwPbCjFYj2kU7hgI0jQ5Hbn0 x/SlWzg81UP+qT5pEOc4Hb3NYSwlBuzgilVqLW51DeNNWXS7dYJja3d0MubdiqR5PcDq2OR jH51zGt6dBDam5S6knvXXmR2LH16nn9f15q5HaTtIPNQBpR+7YryBj9MCoNUgk+z+QpLmPB 3joPeuyCjRp2eiKSlVmnc4vTra71hjaWqefdrPtDKAoLuOMg+mM5PpX0Noj2lhDFol1F9nZ IhHGRx8o9CPfv715h4UsLq28T7YbZorfbksyY2uQTuB7knII5wOlekTNpOpqmn6kBFLgBZV OPxU1xY+tGaSe1rnr5XhXBTm0LdDUvCmoNe/PqGhsd0nG6Wzz3YDlk9+w6+tS+IrO01LS/7 Y0y5NrLEhdLiFwOMcZ7EZxVb7XrPhiFpryT+1rCPAE0S7ZEHT5l6H6g15Xrmq/bNQaHSGlt 9KMjMYU+VGLEnhc8DJFeVhoSrSu9l1/zPTm3BOVylq/izU7+1mgvJROG/d+Z5YyRkZA9Mkd fbvXnOo2swvIPsu1ZJZmaPJyFUeuOPvH8uK6+W2ki8sTrtSIFAFOCT3B+ufSiS2WRYyIHI2 7RtjPy+oxX0+HkqT90+cxide1yv4ZutD0VoblxHdXu3e0koyEkUnAIPrk88gYHGK7jX/jTc 3120FjaR+Su7y1dsHacnJA/iHGMH3NcRqGk+TLZSXTC2DvtXao3ggHA2k4qhY6dFcapa6LZ 6e1xLM22IvKFxn1wvODk5rZ04Tg6lR6bvsjjVarSkoU1Z/iacHiG/wBWkkie8ktYp5AY1V/ uqM4BJ5Pv61kXF7NDdNuu03LhcrkBQD2+td1J4Y8I2lzFoWpeIbaDUAxAdEDwxt6MS2Tk/w AveuT1rTr/AMP6msE8VtJZzqWguoY96zL2Iz0rmwuKwtafsqXXa6av5q+4VoYiC5pv8fz7G Rbw3VwrNDHIxDAtKMsM4IwSSODn1qX7NbW0O25mhBfO6PzQefov+NVtQeS5Uow8tB2J564J x6V3fgjwLo39i/8ACW+M7gw6WW2W1sEPm3jj+EAdiO4rfGYylg4c1T0SW7fZLucsIyqTsjk LKynv5ilkj3UjnlYo2kIAHoB1FXbvwX4mJd4fDmsyKfv77Mgj6c/p/OvobRbvXjo0+oaD4c sdM0aBNyMVI+XuVC/6zA5yCAfU1dsYdd1WCS9i8SWs0aytGg8h4/Mx3ALZAr4jE8UV6UnaE Ypaaybfz5VZM9angqfwuR8f3dvNYSiK7sr22bO0LNHsP5Go0vLBY1Jaa346bQefXrzX1Pqu ovcwPY67o1rqVg4YbWCukgDYyGyNmDxkkc9xXlfxA+Gelw6SfF3g92ezV9l1YPky2zZHIzy y57EZHNe/l+e08RKNPER5G9ne8W+1/P0OPFYCpR96Lujz2K1srpkW21Iq7L8ytbkH8eeaT7 AbdCTqMMY9HYqT+n9afpghsr7yQvJIxkYwfXJ4/GrtrpLeIfG2n6TC6Kk8u2RmGQF6k/pX0 dRxhBzb0Wt/Q8+PPKaiupLomg3+vzpZaRJJdTOw/dQQO/J4HI4H4ke9a2reEtV0OzkfV9G1 l4Y3Kb0jCxBh1yef5/416lYve6vrMPgjwbqUujaXpNrtvb4AE4Yk4GMbnYYxzwM+mKva9F4 r8CRJOniWTXtAY7Lizv1XhT95iQOQRxz0OK+Qq55JV1RSjdq6i27vtrayb6K560cPdaO/6f ifP6amrmJrOwS3j3bg7HzG+uT3r2nSvGehWngjT57l5ZrqO23XGBwCM/zwPzrxrXY7C38Uz xaDIG0+aVXiRuQAxBaP3wxxkdjWxrqT6pq02k6XZR2fmMCY9/7qBAFCjcOvr7mvp5qOKp04 JfFr5/M5qU5YepOo3toW0e68U39xq+ozM32nfOoiAbYoO1VK8emMD+tUpNRuZLkxRF0dQ0c kSthc4GGwBgg/TnFOt5bSy0pbewkj+f8AdzcH55ASCwOeN2MgehrnY2ubW+nBZQ7uAxA5AJ zx6cV035LqP9WJ5ueK5zvtI1+eOzyIyXRgHQEqFI6MuOQevNem6D411lbaG3+3JfKqkK7KI 3bnjcvXIHB7H2ryCBWg1C2Z0JWVMqg6BSu4HP4Hiuu0G72XcmpMvBxHGg5+Ufecn1zXmYmn CvBOSNUpUpe6dxHrU17cXDXWpzMySFX2OVRW9MLjnp1z2rofDd7E+pRAzXO6QMuJJGYMSMY 5NedWGl3ctkRYymBZXaRn+8zFjksR2PpXY+E7PyNdsAsTYMqr8xLlTnHJNfJZlGnTozt2Z7 lLDynBzntZnz38Womj+KGos3lFzBbMflycm3T1riJTLEsakYd8Muxerf3eeAMV6H8YIP8Ai 418oG3dbWg3MMn/AFK8+/SvPktiPMEu8qMnliMcjpX02XyvhKT/ALsfyR8hVvzOxCvmSHfC rll5YdlyenHrUoI3Zd1ZFUKCo5UZ7gc1LELSOO4L23751Ahl8/AQ7gSSMfMMZ4+npiq6oC2 Z3weW3A53cc//AFhXdYxb6k6y7NgIYFT8vHUYx25x7mr0LkKWdipXILgYwKzAzxkSL820EB R6Y45z1q3AxZsGfnGTnnP1BpNIVr7G/wCI4Q2oQzICC8ChnLFsDoM+p4PNVNOAbUrdnLBIz vYj+6Acj9K0NVjaG/iTagLKpXBLCMZJA9zUlpGz3sk5jLBLeVm44+7jJB/3uM0r62KTb0Ma FDvS5jh8sh/MTeuTnJOCMYxjt9amcK7EWkKEruOd4yPcDt9BTkVftKbCEUDAc44OMEfSnxb pI33lzgAbTgbuODx6fyoTuUrR1NbwxKbWGFlCS/anuFJYDBOxc574zXT/AAqwnxO1HycIot Jgoc5wQ6E8HtkHH1HpWFo6zf2ha2zKqR2KiWPYu07nT58nHOeOvTFavw68u5+JtzNswn2G5 aIZ+bhScH8q481aeBqRfYdJ3qI3Ne8E6hL4l1FFjlZPtcxUFeCC7EdevWs0/DzVS/yxPFk/ KS+P1r07xL481K31/ULRUgiijmkjSRY8sMEgcetcofFeoeQ8cN2yo3Pzx8/TmuGjiazowaX RfkfRey0texzH/CAayRJDHKY93JZnwatQfCLUdQX/AEvU4YVYHBLFz+g/rW6viO9Dhv7RmR YzvOxug9l/pW/F4lvrq1RmvXmXcTuSQjfjsy9B+GKr6zXezt8ifYx2bOei+C8/nBTro3bAr 4gwT6fKT6AfXrU8nwn0aCRbaTWNRkmXgFIlUZHb1H481b1Hxrqht/s6tJCWxvWBtjr6fOct +tcPfa5rcd201tqcscg+8PMJbB7Zz+lS1WqzvzP7kbRhGktT1Tw74GOjTLcW+qXcRiIMjXE qIgXP3SvfOPrXcMY1UBtRs1bBYO7Ajj9a+UZNS1uR/MkvoxCw25aIZGTyRz+tZ91qN5LDIF 1V5ShG0Nk/pnH6Uf2XOb5pVHch4qMLpq/3H1fPp1oZXuJtT0qBsF2HyEOB3Ud/oKoQa94Kl h22+saPeuh3yxSWmM4PAPygjPXp2r5Qh1C9gkVobySNiwIKkcHqfr9K6DT9Zv7iRUe/d23g h1C71Pb5vTnp+HFbPK1FNe1l95k8Upu0or7kfTvi/RvCOr+G7LUdOs7e3RpFiN3ZMCCCpYg g9gcHPWuWsfCGmo/nR6nNdBSGVcFkk9Tn24/Wr2gXAuPhdZC/uYxFFP50oeIp5ZwRjjquc8 9+PSutiudO0u0KpNbAcsHilBUjoPzrnnVnBLlbb2CnGDXI1sc3NpmjxgfaYpQU580IWUenS sl9B8LyvKxkkLTdQZGG8/7Pvmte98X6ebuO1iurSaXcUkjjO4Z4wxboPpyTxWbNNNqviez0 eKQtY3CGTzEO1oXRsZA/i65/EdKmlhsZi5tNtW8/0OmVbD4WPM0cn4l1ex8Km1TR8mdJxI+ 9/lxjBAHGeMc8d+5rd0HWNH8aaWYHQW19CSjxFhvQn0PVhnuOmOcU7xzpGjN4HlsdVSGO6s 0YpMG2+audpdTj5i3Q84B5rwfT9N1SHV7e7tzNbx7yfO+7jHXvzxyR3r2Z5UqeH5XL31rf9 DmoZvKVbmStHtb8T2/xBeaz4eszpN1NFe2tx8ouDxKP9lh3+vWsLRfC7XWdUvEeMzsZIlfG H5+ZhnkjPtVSxvdMuGgl1bXbzUo7cjogAkPYdc/Xv74qbUPGcl3cQWcEJm+zkyQvOuPLA/h QqeR7ZxXh1MNVhFwp6Pqz13mNObUkm1+p6Zp/hqBIVKRROxw5Zo9xJxzgdv51Zn0vTbaMvc 31vbuMu6CEFsgZPy9hj15ridd8a3E+m2Vpod+1tPeQq959mPFucYMaseSWbPvjv2rBs764s dPuzJIzNcAAszE/p3NaYXK5256k7nm4nMeZ2hGxteL38P63o8lssfFrh/OlTyvKborbVPzd eRXiWiPdW2uPcgvBcQW0rqCRmJ/u/wBa6y+1K5srWbypE3zgqoZdy5PGMHjA6/WvP0Vzrqi K4aBQ3704LKPU9ec17cKDUalO/utf8OedOp70JLe59B6VaeEf+ENtdKu9MtruSdV+0SzKpk klZAzN5nXIzivHPFOrxxaNH4eeAq2n3kkKylzlvu4H0/l2qvDrEybobeTI8xfmOR8wI5x+F Q+KreCW1fV5Ygb2+leQSbi3yE/KOuOn/wCuvHy/BTw2KlKpJvmd9e/l8nY7q84yo8tNWtud z4LPhe48HrDqehQ3GoPJKUnkbJYKuQMccZwM10Datp/ibVrRdQaG20uztfJgSNflVgFySvc Fjz7DFeH6ZriW+nxRqw8xSRszzg9TVi31R4oFcSGRoH3YXOAMgqfzGDnjmtMRlUqlSVVSd3 e13e197X2M6Vakoxjb1PpzQfElzc3kthe39owUbvMgUoFUKMEA9M1p3Gu6PMJpIb9mMACnL AkN65/rXzYmtX1/A8iz+XfPuYmMgbgeq8dR/kVlHWNVS3kiS4ZYcfcPI9K+ZnwtGrU5lLl8 j1Y46nTSaVz1i48Sx2Gq31tpUULvd/u5nGZA6HnhTwOhyR6c1xC+JXFu0AmKwyboyNxw6jp n8Dj6cVyMl/cRKggmkjuJM5OCCCeBgemM1GFYNFEg3ypljIDwG/Hr3r6bDZXSox73t+HU4a 2O53aCsexeMdcttZ+HtxZxW8CC1S2nDxxgMoVlXBGOnzCvJdL1abTNbj1K3hkkuFjKxqjEE tkH+mPoavXniGKSzutPjjkMrRGFk28DpjJ9uua52SQRtgjcF+YEHj35+ma7svwfsKEqMtm3 +Jw4qtGVRTp9EeqaX4vu9N0jxDK0cdpdz3Sy3SKQG8sqOAfTkjiqd98Q7rWNIlgkuG802si zuxOH5BXj0yBXG3Ecep6ct/ZsZiAIrmBR8wAHysO5H+FY1tJDHJcLMSoCZIKEGTBztHpk4z ntWKyzD1JOqo+9f+v69Oxo8TOklFbM6TxNeaZeDS/7O023tBDaIkslvGEaR2JLbueAMdPSr dzdtbafb6skjOuowGOQjktIoABPoyHB+g+uecaRr+7munWKOWZt7Ii4U8DgDtVkjy9OG0yh o5dyrKpAOQQwAPXGQc+le5Ro+zjFxex506sZykrbjrOcySHziWkZgeDy5xgficVr63Dvktb 6JN0a4RtnU4IPX6Z5965lGSKNV2tjgE++Rg+uQa7/AEOGa7tgFQ+cqlUGOHfPBJ9ea58TJx 99HZhkp3gx7Q3U8VkLXn5CqqOkaKeCe5PJU/Suis7SW3jtLdFxlskei+tdzpPw/tngga/uJ 55UUfu14CnqfrySa6yPwpo6KHazMjqBndyRjp+VePXxtKCZ1RpVXK6OPtLczRrGkTCBcEgH Gfc11Gh27x+ILBvNVgZ0yB1+8K6KDRbSJGENsChwfm78VcsNPSO9gkS1Rdsq546DPWvlsRX p1oSj3T/I9JVKkINXPlP4vQq/xEkIBJNlbuDk9PKA/pXnEjMrM8qEqx5X1Pb6V6l8Y08rxz ANzK5sIA204KjBGM/h+leYMqL0GzHRic7T9K+oyqXNgqT/ALqPkKq/eO5DCrbSkaAr/Gp/h qJFzJJsCq7Ljav8OO49akmyGDb8jOM5zzwBTEjhcyMyxjYNxAYgZ9Bjk969VK5lJPdk6Ixx GsoLshO0gce/1p0CqZGGWkQ8oXxn65HWolbZgynHmNg4HKcYA45IAxT4UZcjcylxkAMFIHv +XSkC2vY6rW+NX3ZOdgJ3NgZzjOO1U4LiWHeqbWeVAORk4x0/QU/U5nOtMXk2fuU+8ODgdM 9qp+Z88ahlLNwf9jGBigPiehcjaAsCyENGMMFP8qWNoZYiQREy8BAOTnjPNMs54QZWClz/A BYGcNjgfrVyIKINohiEzEDBU5B/xrKegWbSub+ixrLDa3Buy8jhlGBuJdc9R16beasfDyI2 vxLZnCK5hvI2AIznyXPT6iofDf2SS9wYys0asVP8EpJ75PAHOe/FbHhWM23xYkZiZB/pSlW 6fNbPx9QeK48x1wVT/C/yNad1USJvGd+E8Y+IbaJAwW8k2sxwCQxyT78muMe5W333M0sYGQ WJ6jHua6bxhp+sav8AFDUtL0Wxmv72a6bZbxpuODjJ7ADnljwK9g8BfBm00TydY8TmPUdbG GjjKBoLNh3A6SN1+c8ccDvXbgacXhabXWK/JHbVqSva54BPNPH5alJ7R5uVeaFk3/Qt1rT0 DV5raSTT7zc6SoSjKcHpk8dc/SvqjxN4P0zxdoF5pGrQfLKuI5lILxP2kQ9iDz+nevj/AFa 31rwZr82jaxGDqFlKuzGQZk7Oo9Cufx4redBNWCnUaZ0jXMU0ayLJsAHG0Ag+3NZ9xBCUO6 djE3zMAoViefSudkvri01u9s/M/c7wUhIO0g8/X0/KrsdxCiSN5plKnLyOeR7Y9u1c6ouDN pVFMrSW7zxvlVEPZGHzH6elYk1qkbu8QEmwHO37qgjse9bN5ezSIBBFw4IByNw4zyO1Y0i7 1SJZPKKjbmQgc/TvXXSjLdmE5W0RXtQvlpE7iMZyQSAN3Y5NdFpNpbi8V0YQsCuxFIc7gOC PfJ6VziSCxlZvIiuCGDN5ibsDpxk1PBq9zJOhUjMajdhAFBA7AdqucG1YKckuh7/Jd3DfDq 4gFo1rJ9pgeQoWwhGdzc8oDkcHOMjtWfbXl5YogsZAgkJEi8MQgHTjp1rP+HN7caj4O8VWs tw80i28Vx5edxKrIpc5yOnHrxU1zPG52W0rRvIygOuCwGcHHp0NefSpKknB9zSrJSlzMpbS +prLI5RnlBBAPzc89O2K7y7vtJtdM+w21z5Gs7zcREuOwIOCRgHGB1wRz1rjruHasQSEAnj lcY9BVTXNYgl8KWcGoGO1vdPnbyJSMGVDyADjHB3d8g9h1r0MLUTm7Ozsc1fWKsQ+MtT1DV 4bGJnWZYEBeUBv3v8AvDopB7EcnkGszUmkfQ7ORmWKN2CrGe7AjJ46ZFY1ne3d1NFNbRrKL Z1kSRHYB2BySxJwCcjr+XerE0000REswf5y5VSCAx64NXXso23/AOCLDwnKXMQSXaRRBIP3 ZDHaGByvrkDvjNPS9kfVra4gOfJGxQeFKjnH4+lQ+TlJAFkLZ249vxpVUDAX76nhccDHXNc CgktjvqSlfU6W3P2i8Z4x5RZjnbznHAH5Vta9Pb2mliOKRTOOg3BfyJ4z1/Kub0febpFhje ZwBuYxkDP+GOprYvtM1C4ZyLWMl1wYyQM59OtOk/ZoicHOZ57fa5dHdazRoJMYSRlDFjngg ev0rCSa7hlQeaZACW2nndk/Nz79fwrp9V08W9s94FVvLOFlAJ244PzHqax5DbGIrb7VdwFJ zgLk8ZPYdecV68aXKlJ9Tz5VVzWuTefpT3cUssLQeYmHeHq3oSGxg+pB59qp+ItUj1bynhG II49qxsDmPnGcjjt3PeoBdRzTW0MgEkattAb+EDPGPQk5x296dcWqy88IXYBV3YGB3+tcXs oQlzvU63VlUjaK0MGOyd7hZokMjlwFAGST6YqwpkgkceZLFKSVZVHH45689qtS2k1tcKY7g pJG24MjEHp1+ufSq88VxLLi4ckYxluMjt/+utfiRz25WWrae4tpo5ImMEoO9cHcvv16fT3p BPcEmRbl9xJ+fvye9UzbzzXJkikUbV24XgHH0/yanNteIpY3EioSd4B4FZ+zV20bKrdWLKf b55GnkAeVvlaSQDBA6Y9Kka8WwDJEEluhyD1VT6n1+lUngmEsX2m4ZmjwVDZII7cURaWJ0X yoVQByzlSQGX+77Cn7KPVkyqO1ooZGXaeS5uJHeWRyXkLffc+tRMGG5G6Bsg46/wCNSXVi8 CIpfcmTgg5GfX2NbPh7StPvvESWmqXIitUTJCgnewHOMe9WZLXcwWSYgtbExgjOVJGR/QVr NEp0US3Enmq8rRxwFsDOzJfjk4JAwetanibStG0rWYrbS5JRCynzlk6x46j8qoai1tb2Wm2 IlJn8oXLLgBVLnJDf8BC859KnmUmuU0ta9zT8MSQWaMzQRqzDAleMvj1AFX9RtUuHFxCLu5 35G+aIop4wOc8ewHpWdpOpy6TKjvEwbsDyrn2PSu8bUb26smkXRndVwwzKvHvXe01DU8+bU anMzyuMSp+7Vyzv8jZGNxzivdfh7pum2w+06ndpEsKDaWII3dyRjjGcD6mvJ2tXk8SPI1uq rOfMEQHCEnpgfyrvXhnWOOLzXVB8zKgAbOc8nrxivFxi51ytnv4PvFHuel6t4XmRo49XT5A NhbIC+uTiqt7498H2qtCmsyXro4DeTAx74HJArxA/KTAjckc7juJPvRp1tKZijybfn3OqAH Psf8968HEYWlKNpHoR5r3ueuS/Ei1nQLpdtI/OGaZSoQ9j71ZsvF91cXlkskisXnjUqCe7A HNedEMGAxwoIAx2/wAmtTSONWsvQTRj/wAeWvLeFpxpysujOr2bSdzgfjII08fQGUE7bFMr 2IDuBXmdz8spyyqD0LHBI7Zr1j40II/GkEysRKLNQuOoxPL0ryGYedIFI+bbuDDqxPcV7mU WWDppdkfKVI+80yE/ug6AkyFcMOuPwpggad32DfLFkqSQO/H16flmpJSDIqO4DH5epwOf0H WmECOUAsxRSQVC8jPQ17KaWxyNdho3LIX3EuvG0NwvT68VYUNI6ymTPy7cqOOKlijhiijCS BW7sBgOT06+lL5caMNsWYwDu4PzHOM5qW7hym1rzKuuekbRArk4PU8/pVSYrth8tSioeW25 HrnjrU/iHYdbEbtz5EeX/h6Hmqsysw2DcSFHQHngdTRbS47x5bdSa1YoWULv3YDK2RkD3Na CzsuyRlLDn5sHA9P8KoWWMSwuwww6t/CexIp8twImXDkBV2KMk4PqQPXpWUoSlsU9XY7zwo Yre3luPKjKtcjDsThF2HOcc4rb+HOh+JPFfjWHVtPt3+xW/mJdahcr+7DMrL8v958MDgdsZ IrrvhH8INZu4P7S8WwPp2m3W2SOwyRNOMcGT+4pDHj7x46V9H2ejWOnWFvp9lZxW1rbLsih hQIka+gA4FbOgqtP2dRaNWCPxnJ+GvB+m+H5prqItLe3JDXF3JjzbhsY+Y46ccDoP1rrI7V S2Np55zV4W8bYJUA1MI1B3Hr7dK6YRUIqMVojSc7amPJbsGdYYt8i8gE43e2a8l+Mnwxl8Z eH11DTEWLxHpoMtocAecOrQsff+HPRvqa9y2pndjn1qjdQKbjLHJIJUe/aqFGVz89J/P1Oa K9trK8M+3ypojA3yOvHTu3HJ/CkTT9cZSsek6hIp/iW2kY59OnTrX1H8VtP17wTDdeNPDtu l1YyuP7RtpDJ+6ORicBHXjs3vg+teTf8Ld8SAnMFivOcOsx/9q14eIxePp1HGnRTXR83/AO hOFlqeaQ6D4jG7b4b1YBmxgWcvI7fw06bwZ4unKuvhnWWk29BYy5Uj046V6O/xb8VktK1vp YUABd0L5OeucufpWdP8VvFjMyRf2SfRltFIz+J/wA5rk+vZo9qUF/28xuVPqzhpPAvjWZwY /B+sMAoRybOQMT69OlTw/DjxvBEJ18MapK7gp5Etk54/vEHj6H1rsF+JXjAy/e0tZNvT+z4 zz+Ipp+JPjKRMNJp3mEE7Rp0KsAPXIx1q3is0t8EPvZK5N9TU+H/AIR8XWEGtJPpV7pgmsH RRLFtMxyuUGT1P+PNdJF4K1htw+xSJI20gmRFUEdRjd6muGX4jeK/MCLfWmCAQRYQggf98c VK/jzxssQc63HGMdI7aADnsfk61yurms76U185GjqRWp2954M1uQxwb1yuG2JPEHf6nd+uK hHgfWriOWGWextozjHm3sbZ9+pGe1chF498XyXKIdek/egiNYo40IJAIJIXjuB9aonxz4zl JDeJLpVJHJYDbz6gfhUL+1I2adNfKQ4V4a7nfr8Ngyh7rVLR3wcqtxER9MbgAPpTD8PYfLU QvZlj8mVvUAX8j0rz+Hxd4vnuY7WLxLqa+aeCsxBHf6AYqBPGPi6eeJT4m1XYSytJHdOASD gY5olDNJa+0j9zNfrVOK0j/X3nen4dXaXceySx8kHA23q5b8x0HQcVuW/w+tEaNjLZwr/Ew nyQfQEDOT615M/ivxWX2r4r1MoPlYNeSA57HIbjiqM3i/xIHHneIdU/3TeSdO+RmplSzWej qxXomQsTFPSP9fee/wBp4Ut4cSefC7k7TsDyEY7ZCnj1FO1TwiH02UWTwreS8Jujm2r+IQ8 ivn8eJNaFqhm1u+DyHC5uHAHvyelVrjWtTmVCdVvAXGWzcvkKfTnr7VMMHj1JN1l91/1N3j pbJWPT4fhX4rRQiX9osfdDFcnd6/8ALKqt78EtUvYWjfUbWJjkti3ucN6ZPl8gV5z9ovGjb F1cPnP71p3yPUdePQ+tRJdbCZ7uebehwsQkOTgH8ME4r05VM2mlFV0v+3F/meY6dHmvZ/ed 9H8DtbRsjVtPiEZAVvsUzf8AAhla6DRvhE2lag9zf61bzyKBtZbVlIHXAyR3x+RryOV5lll UTSeYT8y5J9+PUc9KRooWDT43EsCoQ5wV9vU1zTp5lPR4hX/wL/M0VSEdonpGqfBaK8u5Z4 /E0UEcuMJ9lGAc5OP3g4xmoz8HbIE+f4vi8sAZxBHwB04M3vXm8O4kAldw6SFMbwOO3fFWg ImkWSGCPKNgYGwAdyRjPHtUKnmS0eJ/8kQOpC93H8WehR/CjQYIhjxpCHkBDER24DD6GftS j4UeFlbEvjcDnhUa1X/2vXnCxxTMCieVKWypAx1Pr2B6n61GoKh2hkdhKBGCGXJx/PuaUqW YN2+tP/wGIvbQbtynpSfDLwOpw/jtUzyCZrT5vxMhpJ/h58O4Y/n+IBAUYYfabUAZ9ME4rz o5JCbclQcgjA/EEcev61RZfKZPJX94xPToeOB+lCoYyT1xMvuRSqx6RPSP+FefClWUN46ll w27YL6DnH0jPrTl8E/B+CUSr43mSRBncupBCPxEFeXASI5IUkOQQcA5OPf2qndJN8iK6yOp +Y8Hd6DNaxweJb1xM/wJ9rG/K46nrjaB8GhI0kni2a4duGd9RZj+ltTL3RfgfdX5upPEjtI cfJ9rlwAAABgW/TivHJHlDSI44Y9M8n16H86rySmFvLWQ4xznp+BrT+zard1iaifr/wAAJV opWse3Q6d8CrGAkeIZlDMP3QvLlgx652+Tj15rTt/EHwb06MpbajK6EcbjdyH89grwGNEaB Gd2R2Y+W6jqAMkEj+VALAMQuwAZXnkd+mP5dM1Sy2pt9Zq/+Bf8AnnildxR71H4i+DFvObp UeWYHO8xXTY+uSKtjxx8JpMTOkjODx/olydvPb96K+ekmaKcPAFfIwyrkAHB68YP1qVcxzB pmbjGU/iHHB4rOWUpu8q1R/8Ab/8AwC44mUVamke+L4w+FG52i05pNxyzG0lyT+NxU0Hj34 X225rfSpFJ6/6C3P53FeEQAjL7CyZJOMHH496thImTJyARnnoPp/WuOeTU3q6s/wDwI0+s1 ls/zPch8SfAPIj0CYjP3vsCHcPxmJpU+K/gyMrJD4enwrDay2UA5B46ucc14c7MNoiKlyQO TgADPH1p8ijzUhyo4CB2OUBHJ9eo6kc1KyPDPdy/8CZP1qt1f9fedR488T2Pi3Xob6zgnhj ht1hK3DLuLh3Zj8vC/fFcFIwAwsJ8jOMFcsxzzz6Vdk+QjJGM4BAPI/HmoJXVpA6gqMFxG3 T6172GpQoQVKGyOWpJyfMtzNYYKFl3KSdqg4fj2PXtQJJEDSXLssjLk54GM8H/ADn6VNcOs MRBZGZQRn1yeh9BjmoVinvLqOxtA1xu/wBWoIBzjJJJ4wP5CuxOzIWvUnDrdTCPc4bGDgdA OuewrRjjezOwukk2OEI+VV9yD19qgFvBZxGNLiG6u/uyybSY4jjtkcnt9adHLJI3kKSSuWI Yk55689DSl7pO6skW/ETLLrkhO0/u1YMOp45qJmYzt+8yDGjHLEcYFeta38DfEeum31m1vd Ps7O5gjm3ThiEB5GRjPQ1nt8FvEXiXxDDa6Rq9r9gXYl1eeUw8kDgkA/eOOQB61vye7Z7hF NvQ880ux1PXNYttF0SyfUr+Zv3UEK9fQn0UdST0r6n+EXwG/wCEWv18QeLEtr/WAv8Ao4X5 ktGz1XsT7445rrfh58M9F+G5FtottPdzXUAF1fSYLynqWJ7A9lHAxXpkTum1lQyR5x8vOPe rpU03c0myRIyPvx7WB/P3p+3ccd6nwj/N1qrKzBi0RwoH612OKZjcVgFbafvelJyDt65/Sp In82BSybZD/D1x+NRyLMJUCBQvO8k8+3HesHFotS7jWJ5C9RVfzLcyhXkUMTnAbk0TOWaXb E26PBODwc/T6V4f8TfjBp+mNcaL4VeO+1PaUe7Cgw2n94D++3J46DvnpWcpKO5pdnd+PviD onhTTmTUfJv5Z4n8vTVI8y5XpyDwE55J69s18bTSWwupJLKJbGKR9ywLlhCWPCKW5IGQAaJ Ly+vdQkuLy7kmmuGUPPNyfQDJ9scdhTVEyyPHhJSWwGVsnGfX8K86rPnYRkk7MScs6xRXGw L13DOfxP8ASq4tR5Q8wNnICu2Qvufb2q9bsYJGCyqQ3OMbg6jjHv1GfwpM27I7hxIyoFKL8 ojx3OevXpXMpaicla7RSVB53mWoHlLnDAZB9DnPbBpAnny/NuiRh95Tjr3q06QrJvQNlyeM 9w2M89M4rsfDnw18W+LtP+3abpyR2zuyi5lmVFJB54OScfSlOtCkuaq0l5hdyu4nBssgtwz hiqkY+XAQdOvfPrSri4cugZJAp+UseFHrngn0rvtX+EnjzS4opJ7CGVJHSKMRXKsAXYKoYc YGcDPIpv8Awq3xMvi2PwlcmwXVZ7Y3UYN2QuAeVyBzwM4x0B9KzWMw8ldTXffoaOMmrnB27 qjBgrSZyVY9sg/jn6+lLtLySsZMgkYkwSMdMcen65rpo/BmrzeMT4S+zNLqvmmJhE58uN1O TlvTbhi3oa2vF/ws8U+D9Lj1K5ggubTeu+SzYsI2zxuUjp0w31HGabxVJSVNyV3sZNO2iPP 4fOVoZyyCQSDYqk5ZR/Fj0PSrWoxxQ6iohQiFwzIh7huT+A9a9C8P/BnxPrPhrTtdh1XSbW 1uUEscdxI5JUnjdgY5FO8QfDjxJbeItC0W9FlHcX8nk28tuSYR3yeMjArCONw8nKCmrr9C1 CVtTy0kPOkIULIQcAcAHuv9fwpL22RbtlALsuN4PQZ6t9M10/i3w2vg3Wn024ure+upIfMZ oQ22JWzwc/xZB56Yrt9P+CE82jaXqWp+LdMsBfxJJDDdoc5YBtoJYc89AKupjKNGEZzlpLb zCMdWkeR26tNK6PGZQvzDa3T160yayHzzFXWLYMdPlz68/wCRivW7H4Sz3UviWO18SwSwaE R5s0MJ/fyCMuUAz8oXgE85ycU7RfhLZXvgyw8Uar4vtNGgvIRODPCNsYLfKGYuBkgdMCplm OHgruXZbO+uvbsaRjLboeXW+77HczRoY/KjAHmdJBnk47jOPzrNMmTueMlM9+QOM8Cuv8b+ HNJ8I3wsNK8Trr3mWqzPJBhFQM5wAQSCSMnrjpXFxOylZ5VQhl+VckhcADAGeScHg16lCca sFOGz2IkrMsyTOrF0IkJ4UAcntk5pNwWfl1jIf94QQMHHT5e/tXoXxC+HOl+BtD0Sc65Jc6 jqeDJbyxqoQBAWIwf7zAc1W+H3w6m8bajNPc3TaboenKWvbljyikZ2KT3IGSTwoHfNcrxVB 0PrN/dFyyUtDjIpN0hYMylvlGT0XHAz61P9kkhlUnJXjGGHHfGe4/xr0XxR8LZPD/ivRLLT 743mg63OkNnfDaWj3EcEjgkA5Vhwfwr0K4+FPw107X7bwzN4o1KHV7hAYYdyknOQP4Mc7Tw T2rz55lRSjKLbur6Lot7lKnKzvufPl1HGm2SQYaZQpOThuO2OgxTVDpHtiOduSABkKfx7V7 Xo/wAIbKPxVr1lrWsXDaToaLI7QL+8lDpvAxg4wo5wOvSsPxj4c+G03hFda8D6zP8AbDcpA LGRuWLddwYBlAHOeR261EcfRnNQV3trZ2V1dD5GleR5YsZEYdR868MyLuBNV5gzLjfltu5h t2tgHsc19E3ngH4VeDoNN0nxpLenUNQjyb3c6xIx4IBX5VGTwDn1PFc74N+H/hDXPiP4isZ ppdS8PaRCzQz+Zgudwycp94DD896iOY0nFz5XZeW+ttBOM3oeFSg53YG4AvkcgHuOfaqTrL JKrM6xjG8DONg9OK9+1vRPhZe6VaWuheG9cs7/AFO+gtrS4vVmjjkVpFDyLuJVvl4x6kVtf Ef4J+GtEj0/xHoWnytpljcx/wBqWJmdvMg3AM4YncMZ5GeRzxit4ZpSUoxnFrmva9v8x+zv q9z5jmECgY+QIACCp+bgZ/XPFVCVLKFLLNwVYgEZ69PbmvYPjh4L0jwl47s7LQIBaafNZpc JFuL4beyk5YknOB3ryiW1kWEmEgLJKMAdT0OR+Ofzr1sLXjWpKrDZi5dbFN1mHmRhSZRkNs HPbBHYHrz6U4xBvnkXyh93cDjdj1z35qRUeJBK6nyicLuPys3rUKSweYSq9fvgHI7cAY7/A NK6+Yy0b1FWGIyL5TMW4D5AOBnsO5qRHSOWaNsfO3K9xj/I/OmRtLcMAQwXAwAdvOabHu+0 lIWD7+ynjjtj8+OfX2pNML9TStyqxTLtTBxy+T7gDHTGfxq/HOxdSW8xAOR2zWPG20BYwdp 52t8x+uQOc1dhLbmhd1XOMdh0z1zx/npXM07icm3qTyKQZA7BjuOGXoB3+lRmRBtynK9GH8 X4f196iaRVKLGxwBhQf6e/WkBdownyH5t2HOB7/jSSKfW4SkeYEDKwIyGDde3eqzysi70fg 5yqjH6+ntUzfdIZI1yc4Y5OfarunaK17GLmZ1tbBX2+Y/ykgdWyen+9gjqACeK1gtBwSStc ybOxvNWkKW8GQTkyH7kXGcM3T86vtJBp0X2KxYSM/wAr3ijh88lE7hffqfpWlqktlMn2DRl MWnx52kqU88cctznHU8kk98dBnNZRnZlgZGbkKDx+PSqcl0M3FpFfaS0aocOzEZPqR3qxFb 7wyOhDNw5zsOeuc4IxU8cZaLYV/dZy2V4bseTVqIMEXGApHbg1i5aaDjLsff8Aa2ker+Dfs cqAQyW6AFD0AGARj2ArPbTbfS7CARwRxKi53Rjhl9D6N/PNavg4OnhayLKMmLlAeBhiMD2q /LaefaPFKgJUZKjnP+TXqRvJJ2LUkpWM7Q4jax3ciO7C4lNxteQvtJAyAD90ccAe9bnksGF xaEruGShPH5etc3DHc2t2THOFiOdwHOa2LXUHwscgLL3ZCCV+tWtNwavrE04GUxHgA55x60 NEhUqOM1AzAODFvOOwHBz61LOdsRk2kugPC9fw96pT6GTQwqYhhDyO9QXVzjAhMjsx/gTdn H9KpXd3d3FpEbOBvMkYbklwNvPQ4P6VpwwyRIET7uOSzZOfQe1XG8lrsJo57xP4XHinS5NL udYv9MtpxicWDqjSr/dZiCccnpj3r5C+Jvhi28F+PLvw/pc81xaxQxMhmIDDcuTnAAPXrX2 +RgkGvjb49SsfjRqKBiNkFv0GcjyxWGKpxVO9h+R52rNBMjK3QKFfA+Y9x9cUSsRbu8TyKw 4LKd31OD/KqxKshEiMEY4XLdSe/tj+tPSW5a4zFEAhdiSuOD90dfX07V4xcm3oiYM0ihzLt KLwO5Hf/wDX70QqGbyk81AVBLZBJHU+3b8ahCzPDguEJ5YEnKgdBx3qa1eZ/lUFm43R5C57 Y3c/lxis5SS2Kj2aJ5JnxE/l7xHkM4GN3oMcgetesfC/xNrt94n8NeEI7n7JpNkZn8iEGN5 sI7bpD/EckfL07145tUAQruYlQSXGMHnhhnt35rqfhn4lsPC/xCs9Q1ScjT0EiSyxoW2hlI HucHAz15rixsPaYeaUbuzt9w6cldJHfTeJtem/aFPhttRnOltrcbC0Zsqvl/dC56DjoMDvg 132vQ+AdN+MFlrWr+IJoteleJYovM+WPA2om0KcBtx5JHWvGdb8ZeGx8f4vFelXMkukR3UF zPMkbjJ2gSYB5OBz71Z8R+KfCOpfHfTPE/2qd9FURT3EggbcCgyPlPY4X8zXlywk5yg4pxX s3ey3fZ+psp2vfue0TWFnpHi3x74ukt99wllBtQ9ARGzED/eKrn1xXBfCHWtQ8WweI/CPiC +nvYryIzqJXLbMkrIo/wBk7lOKjt/jb4f/AOE+1W7vYbg6HqEESblQ5RkDDlDgsrBsEe2at j4q/C3wrpN7L4H0POpTD5cWpgXfjgsx5Cj0Fcv1evGDpyptyajZ9Fb+tSrpu6Z00/hPRvE/ w48JaDqutSWVvZLB5oVwpuDgoI9xPBLD3NJfahcTfHrwr4cNm1rp1jbzS2zHkTBIyuQfYkA /hXk2u+KdH134SaLbXclwmp6e8MfmjAUyRklnX5s4KuOfUV06/HHwoz+Gr260zVJtR04Obh kRMDzIir7Tu5G7afwrR4HE04t2cm+ZW7XW/wAx88Wea/Eq8k1L4l+I5Z4w+b54FDnJVU+Tj 2wua94+IeufDPw+/huLxjpDa1epaP8AYQIfMjRBtG5lyF5IUA4J4rz3UPi78L7261t4fBl6 b/WLZoprgxRK24g87tx747Cp9X+N/wAPdcg03+2vAdzqE9lxFNKIWaFhjIUE8jI9K3q0a9X 2SdKSUU1o0nsuok4p3uWvhQwvPhJ4+kt28u6ImyY+gzAxCj2Ht6V0SXHgWx+AHhPUfGdkdR 05I4HihRfvzMpUHGRkAbuScVwNj8ZPDuma34h1Ww8KXZ0zVQrSwwyRq0Mmwo5BxgKQB0HHP rXMXXxR07VPg9Y/D+40xmnsTEqXwlAjwrllynX7pAParlga9WrzOLSck3qr25bPa2wc6joc 54tvNC1PxHrF34f0+PTtMuHQxwIgjEIGBkAcZIGT9azdKgtX1OyhuoyrNcRRGNjkks4G4Dv /AEqHTEgubl1mxHDDE9wzSj5QFHGcevQfWoLG/WC+ttQ8vaVm+0KW4YdDjg5xuBPHXA6V9W o8tPlXRWRzJ2lqe4ftESTXHxJ0zT44zOslgkVtFGpZyzSNnaB1OQP8iu58O2vhXS/2crM+J 7650uw1Bybx4iVlmcykCPgE5O3GPQVwlx+0fdLOl0fAulTTRFhHOZ23IT12ts+XJ7g81zev /F+78ReB9R8M3Xh2yW3mla5RlkcNbs0xcBRjDYyfm6HNfLvCYupRpYeULKLTbUl0v/wDbmj fmPd7Kfwjqvwv0h/DH2ltK0rWbVYRdBg6MtygI+bkj94f8iuju77wZa/FiGxnt1XxTe2OYr l0yBGNwCAk8MQGOAOQOtfL+n/FnVbT4ead4Os9MsrOC1kjlN2N5kndJRJkjoCWAyfQVZ8Sf E3VNZ8baR4seysrS80ogQtb73WYbifmDH3I+hrjllFZykm2l71tdddr97vctTXQ9R0qD4i+ E9X8XeJgV1u7hvkiurIRnF7EVBWWPbym1WUAAH+IY4FWfEXh/Q/iH8P7rxO/hqXwxrNpJtV 5k8oSYK5J6bkOcZIByK8zf45+MF8UPr1stlE00KwtZojNBKFJIJJO7d8xGR2GKp+MPi34u8 baOdMuvstjYM6vJDaKw8zHIDMSTjPOPareCxcqkZtKL0u0+i6W2YuaOzPboNb8W6d4ii8Ee KfCMvifSnlSCDVRbffjwP3kgIKHHOeVPHQ1p+GfDWneEfGnjEaBBv32dvcR2m7O1z5vyA9Q CVGBXhenfHbx9pemw6e9zZXccS7VubmIvNgDuQQGwe5HbvWXpfxW8aaVrWra5aajBNcas6e e9xCGyEU7do4AA5H5etZSyvEy5orlSaWzdpa7vt8iVVgjrb3W/iF4w8S+Ftc8TeHZNO0zR9 UhQukTxxl3mUZw55OABkcc+9elP4jbSv2hdQ8L6kC+meILOHyUblfOVGB4/wBoKVPuBXh+q /Gbx3r2kS2F5eWjW8ygOUtVVhjDZBzxhgOe2K5/VvH3inWPFFn4kv76MalpxUW1zDEqhQrF gGUDkZJ/rXS8uqVfdnFRSTVk3ps0/vuNStseiftJuY/GGhrGxRW00rgf9dDgV8/3w2hcvu2 9VB5HOeB2PvXS+JvFmv8AjDUV1PxHdfa7qKLyUdFVAqDJA2qAOpNc0ZMCNgGBbheoI45z7V 7eX0JYehClN6owlO8m1sQPL/o7OAGcj7qrtwMD075qkHKgSSBtikjKnjf/AJ/Krk4Uuyo+0 7foT+HqaqwDc0bhcInZ23bgDyK9RC6alyPbIu4RupAYooyM89B3NVBbl2IQ524ymcbfYH1+ tTsDHAzFiY1AAxk4HcD05ojXedjoSJPuDIBIJxjjrz260eaF8TGQsz8SKIol5+UjPoAPT61 oskwuJjIkcJ/iVAuM9v8A9dVlWF9jPIZJGbAHl4Cj1wOW9enQU9hGCdhSfewXaij5s98elS 009jSKViSYxr5Z3MHUAudu4O3seMf40yQsrxBS/nSHYpDDle39altrC/vJYo7a2aTed2zGf lzgk57dcZ/Ctphb6Q+fLjjuvljjt4wGIAycyMR97vtHB4zTcbClrsVbS1tINkt9CWLKTGhb If3x/d/2icexqxNP9pkKMiLFEqqqK2SACOpPX2AAAA6euR9tefzpZg0oYndnOWJ/GrCwmOV YWBiZCcpzx7Y6mlK9nYlu1pJFlQxh2gcHoMcjp1qVklA+ddqcLwAMf59qbEUZkM0a4Y8uoy TUkpWJZVPzo2MFh0+nrXJJ22CV92RyMJJB1A6MQcE1W81ZYuSse0YJAOOtSLIWDEBRtO0rj 9aY4ijJXaFOOD269Kd2DdlY/QvwU/m+EtNlzy8TE5HT562oJcwpcZUoflY+oz1rnfAsm/wV pO11DCAhhz1zk/1qHxFfGz8CattnWOVYZEiKBhg5wD0969jDzvBImorPUv6za3Fu3m2zqEz u5PI9sd6o2l0IXaWPlyMsO5+lR/DnxMnjT4d6dfXLFrow+TckgjMqEoxH1Kk/jUNxbm21f7 PaXCmTOcPuPHr0qnq9CqezOji1hLgpDblXlxuwetaNus7jdcxhG9Ac596o6RpUdvDFcXLRz 3YGPMVcAewFa+BWqh/MZt9CMlFONvT0FI0g24XIpJAN/LAZ+tRlkU4Mi/r/AIV0JCF5Jya+ M/jv83xo1bcRgRW4yvX/AFS8fzr7IZkZcCVQfx/wr4x+OZC/GPWmLhsJAT15/dKP61y426p 6DjuebhQHjiQbkcnHct1yRUjS/Z5pGcSMA5V+h4A6Ef8A16rLcRNLGNoD7goY5qCKUTEBCU A55P8AntXiOLtqWtdWaVu6bG2M20D7m4kjjAHtzQZCE3LuSDBZtg55/n1JJPNVhKmXb7rsN 2U4J+p60qSF408naFz0P8OaydO1+om3axLJvlR5H3bAcqSRg8jOM8ZPP4AU1hhDvUCLHysv JPYd+nuf6VWMrRyoXKu2dpPOT6nmqwkjLFCBtUEKMfdA5/wqlBPYmN9i3cYiQsrZDDBHp/j Rczx+a0JB3xL5Z4AHAAA/SqSOzllL7epB69KZKw2oufmJwW5571qqdla5pKStdEilBAVYhX JyAeCf89Kp3M0ibgv3duG2nkj+tPZnVnO5SV4yQcnNQWTLe61Z2shbbNPGhwemWAP4YrWEO xSkram1qk40+ws9KjmclB5koY8xlu39fwrLeQFI8YZtufk7cml8Tz+b4n1J2Yljcv8AN/n2 rGDFEDByMDjBPFauEn0Eu6Lkk7IXBUqCcHn5j3/Kojc43EJhzhWXPykHv9areezz7JCG9SR yTSOwRQkh4U4+XjJ9aqMNdUKSVrpl0XUvyorlip4ZDz7H602ytp7/AFJbeF28xx85LbRx1y TxjpVKRAyhEICDOAfT3q3ZzNFoV5E20id0jJIyR3rSMVuhxk2aGo6rDHGukafKPIGGuZxwZ 2ByMdwingf3uT3qst6NgSQEEYWNR8xK59D+NY7+WT8q7QevqfWrFtIRLuMqg52qWBLc5705 RTIUjUkndiZmj3M2I0APyoAOwPbii1Pm48tmLM2A7sFDAdyOmB61V8tPkjmuCLd9zB2XcRg cjHb8KltiY8xJMWjAyoyQMDpxWK01Lkk1oaMDKJAvl7GU5DqdwKkfw59PXvmtBZEaHPk4dm HO7H1xWTEzOqONoBJUA5wB6cVoxwLIH2uy4GVBbOP0rmqWsJT1sSFpCQTHyo3KV6jGeh79q CzAqFz8vysRyAT75/z71J5TTMs0TKrgFjxgHHG7gdeaRjAQpRjjlU4wMZ5/pWN0D3FRzuY4 Zgpx/eyfr+tR5WRBKSu2MdTk49P5Co2lUHYx3Mozlhxg9ql8skooKNtT5iwyeSBg/getCXV Cto7ixOojBaNtrchScHr/AInNI0iyRrIg2ZOxtq7QMd/X681IRBFvZm3R42hWySDnr+YFRS XCmMSbcx7doUnoOP60DU7rUpkZYoVdhjB24546D0JquGfPD7mwEOAckehxxkdKfPxJktkcO R0z/wDXpqQpg7W+VTjknnv/ADrSK6keSKMyO9xiNiHcHYC23jPTnvigxSJbkzAF8fcPIHPb /PSr8qgEeWUUgF3yvU4Of1NVwcyrcNK2QP4Dtxzit07qyBcthhVldUG2UEAkIcqR7f4UeTv hS3KxEufn6bmJ459BjirBiGFQFVK85GRgc4A/LrRMryGSB5Rs2qzYXGex/nT5rjs9ilJcYu VVjFsBwzjhsdhnt7VvabpdzeRnUpLYpnPkx3GEhKr1diRyg/Xn6GGytbX7FJquqSBLW0byw tumJbiRugJ6d/vHoOgNRX+tXF8FinPl2+9QYoc7QgHA564x1NVotZCVzSn8Qx20LR2BW6uG dXe/kUj94Dw6rxgDoA3A647DCuJJFljvHk/e7twLZOT2yTycnv0qOWNPOjdyPL4b5PlPXC4 9P1pGk+z3MqNHFOD/ABNuGD+GOR69/Sp30RafV6Mk3El4o8KqDbw2MHAIB9ev61MHk+zRoH BC8opH3SOmfXqfwxVaZ2juXiby0nV/MbanBBwFH0FSIGREjJU5BG4DBPPO71/woavpEa5ej NOOUhclsSgdAm/ae5PuaVHSOXLnzFHG0Ng4I9T936Vmx3KoOgPUcjNSQ3CRxNMHKzLwvX5i cflXPytEtOWqNPZEiAgPt3FiRzuHT8RnAqIMWhdipB469zn/AApjSRxI4wG3jceoxyP681a t4meN2BWTZ/C/Q9Pz61m3YFKzsf/Z </binary> </FictionBook>