%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/536.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author>
            <book-title>Conan a svatyně démonů</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>94a088c5-f2da-40ee-bd41-349f63e72165</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2008</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong><image xlink:href="#_0.jpg" />Thorleif Larssen</strong><strong><emphasis>CONAN A SVATYNĚ D</emphasis><emphasis>É</emphasis><emphasis>MONŮ</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2002 by Ďuro Červenák</p>

<p>Cover © 2002 by Jan Patrik Krásný</p>

<p>For Czech Edition © 2002 by Robert Pilch – Brokilon</p>

<p>Nakladatelství</p>

<p>BROKILON</p>

<p>OSTRAVA</p>

<p>2002</p>

<p><strong>ISBN 80-86309-14-2</strong></p><empty-line /><p>Conan v nakladatelství Brokilon:</p>

<p>Jack deCraft – Conan a královna Smrt</p>

<p>Thorleif Larssen – Conan nelítostný</p>

<p>Thorleif Larssen – Conan a svatyně démonů</p>

<p><strong>Poznámka vydavatele:</strong></p>

<p>Tento román má základ ve starším příběhu z pera G. Callahana, který před několika lety vyšel pod názvem „Conan a stíny Hyrthu“ v nakladatelství Sága. Vzhledem k tomu, že autor před svou smrtí nestihl román přepracovat (neboť s jeho špatnou kvalitou nebyl spokojen ani on sám), nechal se jím T. Larssen volně inspirovat, aby dobrá látka nezmizela ze světa jen díky původně špatnému zpracování.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola první – Otrávená šipka</strong></p>

<p>„Cromovy kosti!“ zaburácel Conan a zvedl se tak prudce, až se jeho židle hřmotně převrátila na poplivanou podlahu. „Už toho začínám mít akorát dost!“</p>

<p>Díky účinku několika džbánů silného vína se seveřan mírně zakymácel. Potřásl hustou černou hřívou, aby zahnal mžitky před očima, a chopil se hliněného poháru s kyselým hyrthským vínem. Jedním douškem ho vyprázdnil, přičemž mu pramínky zlatavé tekutiny crčely po bradě na obnošený kožený kabátec s utrženými rukávy. Cimmeřan si mohutně říhl a zvedl pohár nad hlavu.</p>

<p>V hostinci zavládlo hrobové ticho. Oči všech pobudů, poběhlic, žoldnéřů, kupců s pochybným zbožím a vůbec lůzy všeho druhu se obrátily na svalnatého obra, jenž se mimo jakoukoli pochybnost chystal vnést trochu vzrušení do poměrně klidné večerní atmosféry.</p>

<p>Vzápětí Cimmeřan protrhl ticho hrdelním zavrčením a mocně mrštil pohárem o desku stolu. Desítky drobných úlomků se rozprskly kolem. Místností zaduněl Conanův vzteklý smích.</p>

<p>„U Mitrových koulí!“ zaryčel a z jeho divoce se lesknoucích modrých očí šlehal hněv a opovržení. „Copak tady všichni máte osiny v prdelích? Nenajde se tady jediné hrdlo, které by si se mnou zazpívalo veselou písničku?“</p>

<p>Nadechl se tak zhluboka, až mu zapraskaly švy na kazajce, a nevšímaje si vyděšeného mlčení ostatních, začal vyřvávat jakousi starou odrhovačku. Byla to píseň, či spíš bojový pokřik, kterým si cimmerijští horalové navozovali válečné šílenství, když se klany valily do některé z mnoha krvavých bitev. Přirozeně, hosté v krčmě nerozuměli ani jedinému slovu, takže se ke Conanovi nikdo nepřidal. Jen malý tlustý mnich, sedící nebezpečně blízko u rozkuráženého divocha, začal snaživě otevírat ústa. Cimmeřan ho odměnil vděčným pohledem a položil mu ruku na rameno jako starému kamarádovi. Mnich zbledl, ale ústa otevíral dál, ba dokonce se snažil i pohupovat do rytmu toho primitivního popěvku.</p>

<p>Lidé v hospodě si přestávali opilého obra všímat a pomalu se obraceli zpět ke svým pohárům a talířům. Usoudili, že ho zpěv brzy vyčerpá a on se opět posadí, udeří hlavou o stůl a usne hlubokým spánkem opilců.</p>

<p>Jenže to barbara nesmírně podcenili.</p>

<p>Conan najednou ztichl. Když se k němu znovu otočily zvědavé pohledy, hlasitě si odplivl a zacvičil pažemi, až se mu mohutné svaly působivě zavlnily. Pak spletl prsty na rukou a zapraskal klouby. Choval se při tom naprosto klidně, avšak navzdory tomu, nebo možná právě proto atmosféra v krčmě zlověstně zhoustla. Bylo jasné, že v následujících chvílích bude v místnosti pořádně horko. Tlustý mnich zbledl ještě víc</p>

<p>„Tak, a teď,“ promluvil Conan do napjatého ticha, „teď zpřerážím kosti každému, kdo se mnou nechtěl zpívat!“</p>

<p>Mnich si oddechl.</p>

<p>„Ale nejdřív,“ dodal Conan a uchopil rukojeť dlouhého meče, visícího mu u boku, „si uděláme trochu víc místa.“</p>

<p>Cimmeřan tasil meč a zvedl ho vysoko nad hlavu. Na obnažených pažích mu naběhly žíly a dobře nabroušená čepel se hrozivě zaleskla ve světle olejových lamp. V hostinci to neklidně zašumělo ozval se rachot odsouvaných židlí a sykot spěšně obnažovaných nožů a mečů. Schylovalo se k pořádnému krveprolití.</p>

<p>Cimmeřan zařval. Těžké ostří opsalo ve vzduchu zářivý oblouk a dopadlo na stůl. Masivní dubová tabule praskla jako suchá větev a rozpadla se na dva kusy, které se zřítily Conanovi k nohám. Seveřan je odkopl stranou, čímž povalil několik dalších urychleně opuštěných židlí. Cimmeřan s divokým smíchem zarazil meč do prkenné podlahy a vyzývavě se rozhlédl.</p>

<p>„Tak,“ zařval, „a teď se můžeme pustit do vyrážení zubů! Kdo bude první?“</p>

<p>V té chvíli, jakoby se zhmotnil z kouřem prosyceného vzduchu, objevil se před Conanem hospodský. V jeho upocené snědé tváři snaha vypadat úslužně bojovala s panickým strachem. Pozvedl před barbarův planoucí zrak objemný cínový pohár a zeširoka se usmál.</p>

<p>„To nejlepší víno pro našeho nejlepšího hosta!“ zahlaholil s křečovitým veselím. „Na účet podniku!“</p>

<p>Conanovo husté černé obočí se nedůvěřivě stáhlo ke kořeni nosu. Útlý hospodský se přikrčil před Cimmeřanovým zkoumavým pohledem a ve tváři se mu objevily další kapky potu.</p>

<p>„Výborně!“ zahřměl Conan, až sebou všichni trhli, zasmál se a jeho modré oči se zaleskly při pohledu na plný pohár. Natáhl po něm ruku a pro tuto chvíli očividně úplně zapomněl na své úmysly týkající se úpravy chrupů všech přítomných. Celá místnost si vydechla. Divochova neuhasitelná žízeň zvítězila nad touhou po pořádné nakládačce.</p>

<p>Najednou však za Conanovými zády bouchly dveře a do uší mu pronikl důvěrně známý zvuk.</p>

<p>Cinkot ocelové zbroje.</p>

<p>Prudce stáhl ruku od podávané číše a jeho opilost náhle zmizela do nenávratna. Otočil se rychlostí kobry a jeho tělo se napjalo, připravené k boji. Jistě, ti vojáci sem klidně mohli přijít jen za účelem zahnání žízně během dlouhé noční služby, ale šestý smysl Conanovi přímo křičel v mysli, že důvodem jejich náhlého a hlučného příchodu je právě on a nikdo jiný.</p>

<p>Práh výčepu překročilo pět mužů. Jednoduché, ale na první pohled dobře kované pancíře na jejich hrudích se matně leskly. Zpod bronzem tepaných špičatých přileb hledělo pět párů přísných očí. Už jenom to by kteréhokoli narušitele pořádku přinutilo složit zbraně a okamžitě se vzdát. Conan však vycenil zuby, zaťal pěsti a mírně se předklonil, takže v tu chvíli vypadal jako zingarský býk rozdrážděný červeným suknem.</p>

<p>Členové hlídky se však kupodivu nechopili zbraní. Jenom jednomu z nich se objevila v prstech asi stopu dlouhá kovová trubička. Conan ve zlomku vteřiny pochopil, co jeho protivníci zamýšlejí. Tepnami se mu do celého těla rozběhl nezadržitelný příval vzteku. Jestli něco skutečně nenáviděl, pak to byly právě tyto zákeřné bojové praktiky. Zuřivě zařval a jako utržená lavina vyrazil uličkou mezi stoly ke dveřím.</p>

<p>Voják rychle přiložil ústí trubičky ke rtům a silně do ní foukl. Šipka se zaryla do ramene útočícího Cimmeřana. Ani v nejmenším ho však nezpomalila. Střelec si ani pořádně nestihl uvědomit, jak moc spolu se svými druhy podcenili odolnost barbarova organismu. Jako kámen pevná pěst jej zasáhla do obličeje. Horké kapky krve z rozmáčklého nosu a zkřivená kovová foukačka zvířily prach na podlaze téměř současně. Setrvačností hnaný Conan vrazil do střelce a spolu s ním se vřítil mezi vojáky ve dveřích. Svou silou a úctyhodnou váhou je všechny do jednoho strhl s sebou k zemi. Zadunělo to, zařinčela zbroj, zapraštěly drcené kosti. Conan se pokusil zvednout z křičící a klející hromady železa a propletených údů, jenomže ochromujícímu jedu z hrotu šipky se konečně podařilo přemoci obrovité tělo. Cimmeřan potřásl hlavou jako raněné zvíře a vzápětí se v mrákotách svalil zpátky. Zatímco se ozbrojenci s hekáním snažili vyhrabat zpod té hory svalů, Conan se ještě několikrát zachvěl v marné snaze odolat přívalu slabosti. Po chvíli však seveřanovy oči zastřel hustý závoj černého spánku a svět pohltilo neproniknutelné ticho.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Tvůj nápoj, pane,“ řekl Zatoron svým klidným, měkkým hlasem a podal knížeti drahokamy vykládaný zlatý pohár.</p>

<p>Beldorin, jindy vždy důstojný, vznešený a s nepřístupným výrazem ve tváři, seděl shrbený na svém medvědími kožešinami vystlaném velmožském stolci z šedého kamene a tvář měl skrytou v dlani. Když uslyšel alchymistův hlas, unaveně zvedl hlavu. Pohlédl na průzračnou tekutinu s mírně zlatavým nádechem v poháru. Když po číši natáhl ruku, prsty se mu viditelně chvěly.</p>

<p>„Díky, příteli,“ zachraptěl.</p>

<p>Zatoron pozoroval vládce nejvýchodnějšího brythunského panství svýma nic neříkajícíma černýma očima. Na rtech mu pohrával uklidňující, téměř laskavý úsměv. Jeho hladce oholená tvář byla dokonale souměrná, pohledná a působila dojmem neobyčejné, v těchto zlých dnech tak zřídka viděné duševní vyrovnanosti. Rýsovala se v ní dlouhá léta pěstovaná moudrost a vzdělanost, poněkud kontrastující s alchymistovým mladistvým vzhledem – zjevně ještě nepřekročil třicítku.</p>

<p>„Je to odvar z mimořádně vzácných bylin, Výsosti,“ pozoroval rozechvělé rty knížete, nořící se do hebké tekutiny. „Získal jsem je od kupců až z daleké Khitáje. Vrátí tvé mysli klid…“</p>

<p>„Chceš říct, že mě otupí,“ zamumlal kníže. Pomalu upíjel a zdálo se, že mu nápoj opravdu chutná a vrací barvu do tváří.</p>

<p>„Především ti dopřeje oddech a pomůže opět nalézt vyrovnanost,“ namítl Zatoron. „Je to hrozné neštěstí a zasáhlo nás všechny, ale nesmíme se mu příliš poddávat. Zejména ty ne, můj pane. Jsi pořád vládce a knížectví musí v každé chvíli cítit tvou pevnou ruku. Vládcové hyrthských šlechtických rodů jsou jako supi a každé zakolísání knížecího trůnu jsou připraveni využít k uchopení moci. Zaslechl jsem řeči,“ ztlumil alchymista hlas, „že tvůj odvěký protivník, Gurholt z Olldaru, má v úmyslu svolat náčelníky klanů a označit tě za neschopného nadále vládnout knížectví. To nesmíš dopustit, pane. Ukaž všem, že ztráta dcery – všichni se modlíme k bohům, aby jen dočasná – neotřásla tvou vládou.“</p>

<p>Beldorin přikývl a vrátil Zatoronovi prázdný pohár. „Máš pravdu, jako obvykle. Děkuji ti. Nebýt tebe, bezútěšné myšlenky by rozežraly mou mysl jak hladoví červi.“</p>

<p>„Jsem věrný služebník,“ uklonil se Zatoron a pozpátku ustoupil od trůnu. „Teď, když dovolíš, vrátím se ke své práci. Po léku na obnovu duševních sil je třeba připravit odvar na regeneraci těch tělesných.“</p>

<p>„Jistě, jen běž,“ propustil jej Beldorin.</p>

<p>Zatoron zavlnil svým hedvábným černým rouchem a zamířil k tajným dveřím, ukrytým za těžkým purpurovým závěsem. Jen co se za ním s duněním zavřela falešná kamenná zeď, kníže se s povzdechem narovnal v křesle. Bylo načase něco podniknout. A protože všechny rozumné prostředky už vyčerpal, musí přistoupit k těm neortodoxním. Zatím sice nevěděl, co by to mělo být, ale byl odhodlaný na něco přijít…</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Těžká, bronzovými hroty okovaná brána hyrthské věznice se otevřela s husí kůži vyvolávajícím skřípáním. Elik vytřeštil oči do dlouhé, ponuré, páchnoucí chodby, a až v této chvíli si uvědomil bezvýchodnost své situace. Nezareagoval však jako většina vězňů, když se jim poprvé naskytne tenhle pramálo optimistický pohled, a nezačal sebou zmítat jak přišlápnutý had. Namísto toho se hystericky zařehtal a ještě než ozvěna jeho smíchu dozněla mezi černými zdmi, otočil se ke strážci, který ho sem přivedl.</p>

<p>„Není to nedbalost, kámo? Taková hezká, útulná noclehárna a nikdo se neobtěžuje tady namazat panty! Třeba by k tomu mohli použít ten tvůj hnusný, umaštěný prasečí ksicht, co říkáš?“</p>

<p>Zavalitý voják neřekl nic – jen se rozmáchl a udeřil Elika pěstí do obličeje. Elik náhle ztichl a hlava mu bezvládně klesla na hruď. Strážce vkročil do budovy a kostnaté tělo vlekl za sebou jako hadrovou loutku. Hlavní žalářník ho vedl s pochodní v ruce vlhkou chodbou. Díky jakémusi starému zranění hrozně kulhal, takže světlo v jeho dlani poskakovalo nahoru a dolů.</p>

<p>„Co je to zač?“ kývl hlavou směrem k omráčenému vězni. Začpělo z něj levné víno.</p>

<p>„Jen sprostý zloděj,“ zamumlal voják a pokrčil nosem. Vzduch mezi plísní potaženými stěnami byl přímo přesycený těmi nejodpornějšími pachy. U stěn se hemžily houfy potkanů a občas se z některé cely ozval výkřik, když vyhladovělí hlodavci zaútočili na neopatrného spáče.</p>

<p>„Kdy si po něj přijde pan Málodobrý?“ ptal se dozorce ledabyle.</p>

<p>„Až pozítří. Má teď plné ruce práce. Kníže nechal při té včerejší razii obrátit město naruby a hlídky vykouřily z pelechů nejrůznější havěť. Ani je nezavírají, ale rovnou posílají na popraviště… Tak, kam mám strčit toho šmejda?“</p>

<p>„Vězení je přecpané jako bordel, když karavana přiveze čerstvý maso ze Zamory,“ zachraptěl žalářník. Pak jej očividně napadlo něco zábavného – vycenil svůj příšerně děravý chrup a ukázal na masivní dveře pobité železem. „Ale v týhle cele je jenom jeden vězeň. Ten tvůj mu může dělat společnost, ha-ha!“</p>

<p>S nadmíru spokojeným chechtáním dokulhal ke dveřím a zazvonil svazkem klíčů. Když vrata otevřel, voják hrubě vstrčil zloděje do smradlavé tmy.</p>

<p>„Tam si blbě vtipkuj a řehtej se, co hrdlo ráčí!“ zavolal voják malým zamřížovaným okénkem, zatímco dozorce zamykal ocelový zámek.</p>

<p>„Do té cely bych se tedy nechtěl dostat,“ zašklebil se žalářník a vrazil klíče zpátky do kapsy.</p>

<p>„Pročpak?“</p>

<p>Kráčeli chodbou zpátky k bráně a biřic přizpůsobil rychlost chůze žalářníkově zmrzačené noze.</p>

<p>„V té díře, kam jsme ho právě strčili, sedí od minulý noci nějaký divoch. Prý pochází až z Cimmerie, to je nějaká barbarská prdel daleko na západě. Měří skoro sedm stop a když se mu díváš do tváře, jako bys viděl oživlý balvan. Teď už je klidný, ale když se za svítání probral z bezvědomí, začal tak lomcovat řetězy, až jsem si myslel, že zboří celý barák. A řval jako tur. Nechce se mi věřit, že okovy to jeho běsnění vůbec vydržely…“</p>

<p>„Slyšel jsem o něm,“ zastavil se strážce ve dveřích a otočil se k těžce funícímu dozorci. „Chytili ho v hospodě Malý Zamořan, zrovna když se to tam chystal rozmlátit na cucky. Střelili do něj xant, ale on nešel okamžitě k zemi, jako by to seklo s tebou nebo se mnou, prostě s každým normálním chlapem. Ještě měl dost síly, aby zaútočil na hlídku a střelci prohnal nos mozkem!“</p>

<p>„Kdybych ráno neslyšel ty zvuky, co vydával, vynadal bych ti do lhářů,“ vrtěl dozorce hlavou. „Je to ďábel. Čím dřív bude odsud pryč a jeho kebule naražená na hradbách, tím líp.“</p>

<p>Ozbrojenec přikývl, pozdravil dozorce gestem ruky a pak už po vytlučených schodech sestupoval k hradbám, jenž chránily centrální komplex včetně ponurého knížecího hradu. Žalářník s funěním zavřel vrata a cosi si nesrozumitelně brblaje, vrátil se ke svému džbánu zvětralého vína.</p>

<p>V budově se rozhostilo ticho, jen občas přerušované hrubým zaklením, šíleným vytím nebo osamělým výkřikem hrůzy.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Elikovy smysly se opět probouzely. Zhluboka se nadechl, ale to nebyl vůbec dobrý nápad – ležel totiž v nějaké odporně páchnoucí louži. Prudce se rozkašlal a přemáhaje dávivé nutkání, rychle se posadil. Měl pocit, že drží na hlavě celé nebe i se všemi bohy, co tam nahoře sídlí podle řečí různých praštěných kněží. Zaklel, odplivl si a kusem suchého oděvu si rychle utíral z tváře smradlavou břečku.</p>

<p>Ve tmě před ním zarachotily řetězy. Zloděj ztuhl a přimhouřil oči. Chvilku trvalo, než si jeho zrak přivykl na tmu. Potom v temnotě před sebou rozeznal obrysy obrovského sedícího těla. Strach mu přitlačil záda na slizkou stěnu. Spatřil silné paže a svalnatá lýtka a ani trochu ho neuklidnilo, když na nich uviděl těžké obruče, silnými řetězy spojené s tlustým ocelovým kruhem zapuštěným do zdi.</p>

<p>„Co jsi zač?“ ozval se ze tmy obrův naprosto klidný, ba dokonce téměř vlídný hlas.</p>

<p>„Elik,“ zašeptal mladík a pokoušel se odhadnout, jestli by řetězy dovolily jeho spoluvězni dostat se až k němu. Na druhou stranu však uznával, že by uškrcení v téhle kobce bylo určitě příjemnější a méně ponižující, než veřejné mučení na hyrthském náměstí. Umírat pochcaný a pošpiněný před očima všech, to nebyla zrovna smrt, jakou by si přál. Vždy říkal, že by chtěl umřít v devadesáti rukou žárlivého manžela své milenky.</p>

<p>„Za co se ti odvděčili umístěním do tohohle luxusního paláce?“</p>

<p>„Půjčky,“ odvětil Elik a upřímně potěšený přátelským tónem obrova hlasu, pokračoval: „Půjčoval jsem si různé věci, se specializací na zlato, šperky, drahé kameny Bylo to příjemné, jen jsem měl problém s poměrně nízkým stupněm ochoty pochopit, že ty půjčené věci nemam v úmyslu vrátit, právě naopak, že jimi přispívám k rozvoji vlastního blahobytu.“</p>

<p>„Dobrý způsob obživy,“ zachechtal se černovlasý muž. „Sám jsem ho svého času upřednostňoval. Na čem to krachlo? Práskač?“</p>

<p>„Ále, škoda mluvit. Práskač by nebyl ostuda, jenomže já si ostudu uhnal, a pořádnou. Celý život jsem úspěšně kradl ty nejdražší věci a nakonec mě zabásli kvůli podělanýmu kusu žvance. Člen městské hlídky mě zahlíd, jak si před stánkem pouličního prodavače strkám do rukávu maso na špejli. Ksakru, vlastně jsem ani nebyl hladový, jen mě zlákala vůně pečeně…“</p>

<p>„To znám,“ přikývl obr.</p>

<p>„No, a když se otočím, že zmizím a někde v klidu si dopřeju ten pamlsek, najednou mě drží pod krkem to hovado v pancíři a řve na celou ulici, že mě viděl krást a že mě odevzdá knížecí spravedlnosti. Když jsem se pokusil mu vyklouznout, jen se řehtal, jakoby mu bohové vzali rozum, ale držel pevně.“</p>

<p>„Měl jsi vytáhnout dýku a trochu ho polechtat železem.“</p>

<p>„Zpanikařil jsem. Navíc k tomu na mne civěla polovina města. Zkrátka jsem měl zatracenou smůlu. Bel, bůh zlodějů, v té chvíli musel držet ochrannou ruku nad nějakým jiným chmatákem.“ Elik si vzdychl a podíval se na spoluvězně. „A ty? Kdo jsi a čím sis vysloužil ty pěkné náramky?“</p>

<p>„Jmenuju se Conan,“ zašramotil obr řetězy. „Mě do téhle situace dostala záliba v dobrém víně. V hostinci Malý Zamořan jsem se krapet napil a jako obvykle jsem dostal chuť trochu si zazpívat. Jenomže to vypadalo, že nesedím v hospodě, ale uprostřed houfu vyschlých mumií někde ve stygijské hrobce. Tak jsem začal vidět rudě a chtěl jsem všechny důvěrně seznámit se svou pěstí. Ale do krčmy v te chvíli vběhla hlídka a jeden z těch zbabělých parchantů mi foukl do ruky otrávenou šipku.“</p>

<p>„Xant.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Xant,“ zopakoval Elik „Uspávací látka. Velmi rychlá a účinná, položila by slona. Dá se sehnat, ale nikdo neví, jak se vyrábí, protože ji pro knížecí družiníky kuchtí dvorní alchymista. Kromě něho prý nikdo nezná tajemství její přípravy. Městským hlídkám to vydatně pomáhá při chytání zločinců. To víš, vyhnou se boji a zbytečným ztrátám. Člověk zasažený xantem jde okamžitě k zemi.“</p>

<p>„Já tomu čarostřelci ještě stačil udělat z nosu rozšlapnuté rajče,“ konstatoval se zjevným uspokojením Cimmeřan.</p>

<p>„Kdy se tě chystají popravit?“ zeptal se Elik suše, jakoby šlo o záležitost, která člověka potká každý den.</p>

<p>„Nevím. Možná zítra. Slyšel jsem, že spravedlnost je v těchhle končinách skutečně rychlá.“</p>

<p>„Pokud jde o cestu na popraviště, ta skutečně netrvá moc dlouho,“ přitakal mladý zloděj. „Jenže pak, když tě začnou mučit, najednou zjistíš, že hyrthská spravedlnost je setsakramentsky pomalá. A věř mi, příteli, za napadení knížecího vojáka tě budou lechtat rozžhavenými železy tak dlouho, jako málokoho.“</p>

<p>„To je mi jasné,“ procedil Conan mezi zuby. „U Croma, taková patálie jen kvůli tomu, že si se mnou nikdo nechtěl zazpívat.“</p>

<p>„A ty se divíš?“ zašklebil se Elik. „Kdykoli jindy by polovina hospody vyřvávala s tebou. Ale teď má kníže hlavu ve smutku. Jakékoli oslavy a veselice jsou zakázány a lidi radši drží huby, když vládce města po nocích nespí.“</p>

<p>„Mocný Beldorin? Co má za problém?“ zajímal se Conan</p>

<p>„Ty o tom nevíš?“ podivil se Elik. „Nikdo tady o ničem jiném nemluví.“</p>

<p>„Přijel jsem do Hyrthu teprve před dvěma dny s kupeckou karavanou ze Zamory. Za tu dobu jsem se víc staral o svůj prázdný žaludek, než o místní tlachy…“</p>

<p>„Je to strašidelná historka,“ řekl Elik, a i když ho tady nemohly slyšet žádné cizí uši, podvědomě ztlumil hlas.</p>

<p>„Hyrth má jediného dědice knížecího stolce – Beldorinova šestnáctiletá dcera Enriel je totiž jedináček. V poslední době se s ní prý dějí podivné věci. Mezi lidmi se šeptá, že děvče za nocí bloudí po hradbách knížecího hradu a volá ke hvězdám slova v řeči, které nikdo nerozumí. Před dvěma dny jsem narazil v hostinci na náměstí na jednoho člena hradní stráže. Moc toho vypil a rozřečnil se o věcech, které jsou jinak drženy v přísné tajnosti. Jednou v noci, když stál na stráži, údajně Enriel prošla kolem něho. No, prošla. Spíš proletěla – její chodidla kráčela dvě stopy nad zemí. Oči prý měla odporně bílé, jako slepé, přesto dokázala neomylně kličkovat mezi sloupy a koši s hořícím uhlím. Její obličej byl jako tvář nějakého nepozemského, zlého stvoření. Řeknu ti, když to ten chlapík vykládal, nikdo v hospodě ani nešpitl. I mně samotnému se ježily vlasy na hlavě, i když obvykle těmhle hospodským žvástům moc váhy nepřikládám. Celý Hyrth žije v tušení něčeho zlého. Lidé začínají věřit, že jejich budoucí vládkyni ovládly temné síly a chtějí jejím prostřednictvím vládnout celému knížectví.“</p>

<p>„To může být klidně pravda,“ zatvářil se Conan znalecky. „Už jsem poznal nejednoho mocného muže, který byl jen loutkou v rukou zákeřného čaroděje. Řekni, má Beldorin dvorního mága?“</p>

<p>„To ne, kníže není s kouzly kdovíjaký kamarád. Na hradě žije jen ten alchymista, co jsem ti o něm říkal. Jmenuje se Zatoron a zastává funkci Beldorinova osobního léčitele. Dokáže z různých plodů a bylin vařit uzdravující nápoje a jídla.“</p>

<p>„Dal bych krk na to, že se vyzná i v magii.“</p>

<p>„To není vyloučeno. Lidé říkají – i když jsou to možná jenom klepy – že se klaní zvláštním cizím bohům, a že nikdy nedovolí, aby ho někdo pozoroval při přípravě oněch zvláštních lektvarů. Služebnictvo z hradu tvrdí, že u toho provádí odporné rituály a přivolává na pomoc své pekelné pány.“</p>

<p>„To nebudou klepy. Znám tuhle čarodějnickou sebranku moc dobře,“ zavrčel Conan pohrdavě. „Ten proklatec má možná v úmyslu zlikvidovat starého Beldorina a prostřednictvím snadno ovlivnitelné mladé nástupkyně prakticky vládnout Hyrthu.“</p>

<p>„Taky mě napadlo něco takového,“ přikývl Elik. Náhle se zarazil a pak se v tichu ponuré cely tiše rozesmál.</p>

<p>„Co je ti k smíchu,“ zabručel udiveně Cimmeřan.</p>

<p>„Ale nic. Jen to, že už brzy budeme – nebo spíš to, co z nás zbyde – viset na hradbách jako žrádlo pro vrány, a přesto se tu bavíme o tom, jak nám leží na srdci osud knížectví.“</p>

<p>Conan chvíli zaraženě mlčel. Pak se i on najednou rozchechtal, až se mu mohutná hruď otřásala. Elik se k němu přidal a zatímco z ostatních cel zněly nářky trpících ubožáků, z jejich kobky se valil smích, jako by byl pro ně pobyt v temnotě páchnoucího vězení tou nejúžasnější zábavou na světě.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá – Vladařova noční můra</strong></p>

<p>Chodby knížecího hradu, poslední dobou až nezvykle mlčenlivé, se náhle rozezněly těžkými kroky a zvoněním oceli. Kníže otočil tvář ke dveřím a pokynutím ruky propustil obtloustlého dvořana, který přišel škemrat o funkci knížecího úředníka pro svého stejně dobře vykrmeného syna.</p>

<p>Bronzovými pásy okované dveře se prudce otevřely a do trůnního sálu vpochodovalo pět po zuby ozbrojených družiníků. Jejich tmavé pláště lemované vlčími kožešinami vlály v průvanu, který táhl chladnými zákoutími kamenného hradu. Mezi sebou vedli muže, který je všechny o hlavu převyšoval. Zápěstí a kotníky měl spoutané silnými řetězy. Jeho oděv, na rozdíl od celkového dojmu, vypadal uboze. Kožený kabátec byl posetý páchnoucími skvrnami, z děr na nohavicích vykukovala strupy pokrytá kolena a vysoké boty vypadaly, jakoby v nich majitel pěšky přešel z Piktské divočiny až k Vilajetskému moři.</p>

<p>V čele skupinky hrdě kráčel zachmuřený, pozoruhodně robustní muž. Svou silou se mohl rovnat snad i obrovitému vězni, i když nebyl tak vysoký. Zlomený, špatně srostlý nos a zjizvená tvář svědčily o jeho bohatých bojových zkušenostech. Jmenoval se Monos a už léta byl velitelem knížecí gardy. Poklekl před Beldorinem na levé koleno, až na něm zbroj hlasitě zařinčela. Ostatní ozbrojenci následovali jeho příkladu, jenom barbar zůstal stát.</p>

<p>„Pane,“ sklonil Monos hlavu. Jeho hluboký hlas rozezněl sál dunivými ozvěnami. „To je ten muž, dle tvého rozkazu!“</p>

<p>Kníže už nějakou chvíli věnoval pozornost pouze černovlasému obrovi a na rtech mu pohrával kdovíco znamenající úsměv. Barbar se tvářil naprosto nevzrušeně, velmože okázale ignoroval a se zájmem si prohlížel síň, zejména masivní sloupy a holé zdi ověšené nejrůznějšími trofejemi, od zubřích a medvědích hlav až po válečné sekery, dvouruční meče, oštěpy a posekané štíty.</p>

<p>Monos se ohlédl.</p>

<p>„Poklekni před vládcem Hyrthu, prašivý pse!“ uchopil řetěz, spojující divochova zápěstí, a mocně jím trhl dolů. Černovlasý muž temně zavrčel a škubl rukama opačným směrem. Monose to prudce nadzvedlo a téměř se zřítil na podlahu. Velitel gardy nesrozumitelně zaklel, vyskočil a rozmáchl se, aby vězni uštědřil úder pěstí v ocelí okované rukavici.</p>

<p>„To stačí!“ štěkl Beldorin a rázně se zvedl z trůnu.</p>

<p>Monos se zarazil. „Později,“ slíbil vězni tlumeným hlasem a sklonil ruku.</p>

<p>„Sundejte mu to železo a opusťte místnost,“ přikázal kníže.</p>

<p>„Pane?“ zamračil se velitel gardy. „To snad…“</p>

<p>„Mám to učinit sám?“ zeptal se Beldorin hrozivě a přistoupil blíž, takže se teď zpříma díval Monosovi do očí. Dlaň držel na bohatě zdobeném jílci dýky, visící mu na opasku.</p>

<p>„Není třeba,“ řekl rychle Monos a pokynul vojákům. Jednomu z nich se v prstech jakoby kouzlem objevil masivní klíč. Za chvilku barbarovy okovy s rachotem spadly na žulovou dlažbu. Obr si promnul zápěstí a tváří se mu mihl spokojený úsměv. Beldorin kývnutím hlavy naznačil gardistům, že už vlastně měli být pryč. Ozbrojenci sebrali řetězy, Monos se uklonil knížeti, ještě jednou se zlověstným příslibem v očích pohlédl na divocha a vzápětí se za ním i za jeho muži zavřela kovaná vrata.</p>

<p>V síni se rozhostilo ticho, rušené jej praskáním hořících polen ve dvou velkých krbec.h Beldorin si znovu změřil pohledem vysokého seveřana, sám sobě spokojeně přikývl, pak muži ustoupil z cesty a ukázal na kožešiny rozložené kolem vladařského křesla.</p>

<p>„Pojď a posaď se,“ pobídl ho „Doufám, že neodmítneš pohár vína.“</p>

<p>Odmítat pohár vína barbar očividně vůbec neměl v úmyslu. Pořád bez jediného slova přešel kolem Beldorina a takový, jakého ho vytáhli ze smradlavé věznice, se bez okolků posadil na vzácnou kožešinu tygra z východní tundry</p>

<p>„Nechal jsem pro tebe připravit něco na zub,“ oznámil mu kníže, zatímco z objemného džbánu plnil krvavě rudým vínem dvě číše z tepaného stříbra. „A rozhodně ti neuškodí ani pořádná koupel.“</p>

<p>Podal páchnoucímu vězni pohár. Druhý sám zvedl ke rtům a dopřál si hluboký doušek. Barbar se také napil a s uznáním zvedl obočí. Víno, které mu nalévali v hyrthskych hospodách, bylo oproti tomuto lahodnému moku jenom vyčichlá břečka.</p>

<p>„Takže ty jsi Conan – Cimmeřan,“ řekl kníže. Neposadil se do křesla, ale uložil se na měkké kožešiny vedle podivného hosta. Muž krátce přikývl. Poprvé se podíval vládci přímo do tváře. Beldorin působil dojmem nesmírného stáří. Nezpůsobil to však jeho fyzický věk – Conan si domyslel, že ty hluboké vrásky vyryly do velmožova čela události, o nichž mluvil Elik. Rozhodnost, se kterou ještě před chvílí přistupoval k veliteli stráže, se vytratila neznámo kam. Najednou to byl jen utrápeny a zlomený starý muž. Ruka, kdysi dávno třímající vítězný meč a svou mocí sjednocující znesvářené klany na úpatí Kezankiánskýeh hor, teď měla co dělat, aby se nechvěla pod tíhou poloprázdné stříbrné číše.</p>

<p>„Hodně jsem o tobě slyšel, Cimmeřane,“ pokýval kníže hlavou. „Máš za sebou vskutku pestrou kariéru. Byl jsi králem zamorských zlodějů, důstojníkem v armádě Yldize Turanského a prý i vůdcem pirátů na vzdáleném Černém pobřeží. To všechno je ale minulost. Teď jsi mužem, který vyvolal roztržku v jednom hyrthském hostinci a pak holou pěstí zabil jednoho z mých vojáků.“ Beldorin vyprázdnil pohár. „Tvůj život je v mých rukou.“</p>

<p>„Tak jako ten tvůj v mých,“ promluvil Conan poprvé.</p>

<p>„To je pravda,“ nenechal se kníže vyvést z míry. „Kdybys chtěl, můžeš mě klidně zabít. Nebo použít jako rukojmí a utéct tak z hradu i z města. Domnívám se ale, že to neuděláš.“</p>

<p>„Kde bereš tu jistotu?“</p>

<p>„Nejsi hlupák. A podle toho, co o tobě vím, máš smysl pro čest. Sice jen barbarský, avšak neochvějný.“</p>

<p>„Bez urážky, kníže, ale tohle je trochu naivní představa,“ ušklíbl se Conan. „Nicméně máš pravdu. Nemám v úmyslu dělat tady zbytečný rozruch. Aspoň ne dřív, než mi vysvětlíš, jaký důvod přiměl hyrthského vladaře dát si předvést nebezpečného a k tomu všemu špinavého a smradlavého vězně a chovat se k němu jako ke starému příteli.“</p>

<p>Než Beldorin stačil odpovědět, otevřely se dveře a do místnosti vešly dvě snědé, černovlasé otrokyně. S vyplašenými výrazy v půvabných obličejích položily před Conana džbán s vínem a velký stříbrný tác s kusem pečené zvěřiny, čerstvým chlebem, syrem a ovocem. Když odcházely, Cimmeřan pohledem vyprovázel jejich pohupující se boky.</p>

<p>„Později,“ řekl mu Beldorin. „Pokud by se ti některá z mých otrokyň obzvlášť líbila, jsem ochoten udělat z ní součást mé pohostinnosti.“</p>

<p>„Beru tě za slovo,“ zašklebil se Conan a obrátil pohled k jídlu. „Takže? Proč jsem tady?“</p>

<p>Zatímco se Cimmeřan nenasytně pustil do pečeně, trhaje jí zuby, kníže začal vyprávět příběh, který už seveřan částečně znal. „Mám dceru. Je to jediný potomek, který vzešel z mé krve, takže je dědičkou vlády nad Hyrthem. Jmenuje se Enriel a je ji šestnáct. Je to vlastně ještě dítě.“</p>

<p>Conan mimovolně zalovil ve vzpomínkách a uviděl sám sebe stát na palisádě hořícího Venária. V jedné ruce držel za vlasy uťatou hlavu gundermenského žoldáka, divoce vyl a třásl těžkým zakrváceným mečem. Tenkrát mu bylo patnáct. Útoku se účastnilo i mnoho Cimmeřanek, které dokázaly být v boji stejně divoké a krvelačné jako muži. A mnoho z nich nebylo starších než on. Znovu se utvrdil v přesvědčení, že takzvaní civilizovaní lidé jsou změkčilci.</p>

<p>„Něco jsem už o tom slyšel,“ přerušil Beldorina. „Chodí v noci po hradbách a prý ji ovládají temné síly,“ zkrátil Elikovo barvité vyprávění.</p>

<p>„Správně,“ proletěl velmožovou tváři záblesk vnitřní bolesti. „Můj alchymista jí připravoval léčivé nápoje, ty však její spánek nezlepšily. Má dcera, dědička trůnu. Náměsíčná! Jak může někdo se zpochybnitelným duševním zdravím vládnout knížectví plnému soupeřících šlechtických rodů?“</p>

<p>„Nemluvě o tom, že je to žena,“ utrousil Conan. „V těchto drsných končinách nemají vládcové v sukních velkou šanci na přežití.“</p>

<p>„Ano. Její stav se později ještě zhoršil. Jednou v noci jsem zůstal vzhůru a na vlastní oči jsem viděl, jak Enriel vyšla ze své komnaty a vystoupila na hradby. Neomylně se vyhnula každé překážce, schody zdolala bez jediného zakopnutí, ale když došla k okraji opevněni, nezastavila se. Křičel jsem na ní a běžel, co mi síly stačily, abych ji zachytil. Neslyšela mě. Udělala krok do prázdna.“</p>

<p>Kníže se odmlčel. Conan na chvíli přestal žvýkat. Vysoko v hradních věžích krákaly vrány.</p>

<p>„Nezřítila se dolů,“ pokračoval Beldorin. „Věř nebo ne, kráčela vzduchem! Jako nějaký duch, přízrak, zjevení z jiného světa. Byl jsem zoufalý. Věděl jsem, že za tím stojí síly, které jsou mimo chápaní obyčejného smrtelníka. Další noci jsme důkladně uzamkli její komnatu a ji samotnou, i když mi to rvalo srdce, připoutali k lůžku.“</p>

<p>„Hádám, že to nepomohlo,“ zamumlal Conan s plnými ústy masa.</p>

<p>„Ne. Pouta byla zpřetrhána a zámky na okenicích rozdrcené jakoby nadlidskou silou. Nevěděl jsem si rady a i když bytostně nesnáším čáry a kouzla, povolal jsem mocného mága až z Belveru v Nemedii. Byl bezradný. Usoudil, že Enriel je v zajetí neznámé moci, se kterou ani čaroděj s jeho schopnostmi nemůže soupeřit a urychleně se vypařil.“</p>

<p>„Hm,“ přikývl Conan a spláchl sousto douškem vína. „Dobrá. Teď jsem tu já. Cením si tvé důvěry, ale nedokážu si představit, jak bych ti já mohl pomoci. Magii nenávidím možná ještě víc než ty.“</p>

<p>„Však taky nemám pro tebe úkol, který by s magii přímo souvisel,“ podíval se kníže do ocelově modrých barbarových očí. Chvíli tak na sebe hleděli a Conan se snažil uhodnout Beldorinovy myšlenky</p>

<p>„Má dcera zmizela,“ řekl pak vládce Hyrthu přiškrceným hlasem, jako by se mu slova zadrhávala v krku a nechtěla vylézt ven.</p>

<p>„U Croma, to jsem nevěděl.“</p>

<p>„Stalo se to před dvěma dny. Zatím o tom ví jen několik lidí v paláci a důstojníci gardy a městské hlídky.“</p>

<p>„Už chápu. Takže ta velká předvčerejší razie, kdy vojáci a biřici prošťourali každou díru ve městě, nebyla zaměřena proti bujícímu zločinu, jak se říkalo.“</p>

<p>„Ne. Samozřejmě, sebrali jsme i pár krys a mí popravčí mají teď plné ruce práce, ale ve skutečnosti všichni hledali Enriel.“</p>

<p>„Jak vlastně zmizela?“</p>

<p>„O tom nemám ani ponětí. Ráno jsme jednoduše našli její ložnici prázdnou a okna otevřená dokořán. Až dosud se po nočním bloudění vždy vrátila na lůžko. Teď ne. Nikdo ze strážců si nevzpomněl na nic neobvyklého, dokonce ani tehdy ne, když jsem dal mučit a popravit velitele noční hlídky. Družiníci prohledali cely palác, píď po pídi. Když nic nenašli, vyrazili do ulic. Taky bezvýsledně.“</p>

<p>„Je to záhada,“ mračil se Conan. „Jestli skutečně dokázala ve spánku kráčet vzduchem, mohla se v noci dostat dolů do města a padnout do pazourů nějaké chátry.“</p>

<p>„Pravě toho se obávám. Hyrth je plný zlodějů a vrahů. Kdokoli mohl Enriel poznat a unést. Může se stát, že mi v krátké době doručí dopis, ve kterém bude stanovena výška výkupného.“</p>

<p>„To by byl ještě ten lepší případ. Klidně mohla skončit v nějakém zablešeném nevěstinci.“</p>

<p>„Doufám, že ne. Bordely a doupata kuplířů, otrokářů a překupníků s bílým masem mí muži prohledali jako první.“</p>

<p>„Pak je tu další možnost – že je to všechno důkladně naplánované spiknutí proti knížecímu trůnu. Spiknutí, v němž svou nemalou roli hraje černá magie. Máš mnoho nepřátel?“</p>

<p>„Který vládce jich má málo?“</p>

<p>„Pravda. Moc budí závist. Zvážil jsi už i možnost, že by v téhle špinavosti mohl mít prsty někdo z hradu, z tvého nejbližšího okolí?“</p>

<p>„Ano. Je to dokonce velmi pravděpodobné. Nemám však žádné konkrétní podezření.“</p>

<p>„A co ten šarlatán, který tu pro tebe vaří své záhadné lektvary?“</p>

<p>„Zatoron?“ zamračil se kníže. „Vyloučeno. Žije v paláci už od svých deseti let, kdy ho vzal do učení předchozí mistr alchymista. Navzdory svému mládí je to prvotřídní znalec léčitelských umění a o jeho loajalitě jsem absolutně přesvědčen. Jestli se někdo z dvořanů snaží upřímně mi pomoci, pak je to právě on.“</p>

<p>„Já bych si tím nebyl tak jistý,“ zavrtěl Conan hlavou. „Věř mi, jemu podobných už jsem pár potkal. Jestli na tom všem nemá svůj podíl, překousnu svůj meč. Čím dřív toho chlápka natáhneš na skřipec a začneš z něj strhávat kůži, tím dřív uvidíš svou dceru.“</p>

<p>„Opatrně, Cimmeřane,“ zvýšil Beldorin hlas. „Nevytáhl jsem tě z kobky proto, abys špinil mé nejvěrnější. Pro tebe mám úplně jiný úkol.“</p>

<p>„Hm,“ zabručel Conan, odhodil na tác ohlodanou kost a utřel si mastné prsty do kabátce. „Dobrá. Poslouchám.“</p>

<p>„Půjdeš do města a vyčenicháš cokoli, co by mohlo souviset se zmizením Enriel. Podle toho, co se o tobě říká, jsi mimořádně životaschopný a přizpůsobivý. Můžeš se dostat i na místa, která mí muži nikdy nenajdou, a setkat se s lidmi, jenž zalézají do podzemí, jakmile zaslechnou dusot vojenských škorní.“</p>

<p>„Za pokus to stojí,“ uznal Conan a sáhl po ovocí. „Mám však jednu otázku a jednu podmínku.“</p>

<p>„Jsem zvědav.“</p>

<p>„Za prvé, co za to?“</p>

<p>Kníže se usmál. „Odměnu jsi už dostal. Život a svoboda jsou ti málo?“</p>

<p>„Máš moji vděčnost, ale stejně potřebuji důvod abych, jakmile vyjdu z hradní brány, neskočil na koně a nevyrazil tryskem k zamorským hranicím.“</p>

<p>„To je pravda. Pokud skutečně zjistíš, kde je moje dcera, nebo ještě líp, když mi položíš k nohám hlavu jejího únosce, dostaneš tolik zlata a drahokamů, že si za ně budeš moci koupit vlastní město.“</p>

<p>„Tato slova si dobře zapamatuju. Dále chci, abyste pustili muže, který se mnou seděl v jedné cele.“</p>

<p>„Kdo je to?“ přimhouřil kníže oči.</p>

<p>„Jen jeden bezvýznamný, neškodný zloděj. Zítra má být popraven, protože ukradl prodavači na trhu nějaké jídlo. Chtěl bych ho vzít na tu výpravu s sebou.“</p>

<p>„K čemu ti bude?“</p>

<p>„Vyzná se ve městě. Má styky se zločineckými klany, ví, jak se dostat k jejich vůdcům. Může-li někdo najít tvou dceru, pak je to právě on. O únosce se už postarám já.“</p>

<p>Kníže zamyšleně přikývl. „To zní rozumně. Jen aby se nevypařil, jen co vyjdete do ulic.“</p>

<p>„Žádný strach,“ cpal si Conan do úst šťavnaté bobule sladkých hroznů. „Nejen barbaři, ale i zloději mají svou čest.“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>V podzemí hradu panovalo ticho, tma a chlad. Zatoron s trojramenným svícnem v jedné a velkým dřevěným vědrem v druhé ruce došel na konec úzké chodby a zastavil se před vysokými, ebenově černými vraty. Postavil svícen na kamenný výstupek čnící ze zdi a volnou rukou s trochou námahy otevřel obě křídla dveří směrem k sobě. Za vraty přehrazovaly chodbu silné železné mříže. Zatoron pohlédl do černočerné tmy za nimi a usmál se.</p>

<p>„Gru,“ řekl něžně, jakoby se mazlil se svou milenkou. „Gru, pán přinesl svému miláčkovi něco na zoubek.“</p>

<p>Zpoza mříží se ozvalo zašustění a tma se pohnula. V temnotě zasvítily dvě úzké ohnivé štěrbiny. Spočinuly pohledem na alchymistovi a prudce se rozšířily. Do ticha zazněl zvuk vzduchu nasávaného citlivými nozdrami. Odpovědí na Zatoronova mazlivá slova bylo temné vrčení.</p>

<p>Alchymista sáhl do džberu a vytáhl z něj kus syrového, ještě krvavého masa. Prostrčil ruku mezi mříže. Ze tmy se cosi vynořilo – chabé světlo svíček odhalilo ruku podobnou lidské, avšak ozbrojenou dlouhými, silnými drápy. Tlapa chňapla po mase a nesla ho k dvěma řadám bělostných tesáků, jež se rozsvítily ve tmě těsně pod očima.</p>

<p>Zatoron spokojeně naslouchal mlaskavým zvukům. Pak vytáhl z vědra další kus masa a podal ho tajemnému tvorovi za mřížemi. Najednou však úsměv na jeho mladé tváři vystřídal ustaraný výraz.</p>

<p>„Mám špatný pocit, Gru,“ řekl, jako kdyby mu bytost mohla rozumět. „Všechno se komplikuje. Morios mě varoval, že kníže si dal přivést z věznice cizince jménem Conan. Nepochybně po něm chce, aby mu pomohl najít Enriel. Vůbec se mi to nelíbí. Morios tvrdí, že se nemáme čeho obávat, protože je to prý jen hrubý, hloupý barbar. Jenomže Morios neumí odhadnout lidi. Už jsem o tom seveřanovi slyšel a vím, že to není žádný primitiv. Mohl by něco vyčenichat a odhalit naše tajemství. Budeš muset mít oči otevřené, Gru!“</p>

<p>Tvor za mřížemi zavrčel a netrpělivě se zakousl do podávaného masa.</p>

<p>Zatoron se opět usmál.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Ještě pořád nemůžu uvěřit, že je to všechno pravda,“ nedokázal se Elik přestat šťastně šklebit. „Bel si na mne přece jenom vzpomněl a očividně se rozhodl vynahradit mi všechna příkoří, kterými mě dosud zkoušel.“</p>

<p>Seděli s Conanem v obrovské kádi s teplou vodou. Svalnatý Cimmeřan právě pustil ze svého objetí štíhlou mladou otrokyni. Omyla mu z čela krůpěje potu, natáhla se po křišťálový flakónek na desce položené křížem přes káď a začala jeho svalnaté tělo natírat vonným olejem.</p>

<p>Bylo pozdní odpoledne a malými, blánami zakrytými okny vysoko u stropu vnikalo dovnitř narudlé světlo slunce, pozvolna klesajícího k západnímu horizontu. Bývalí spoluvězni se však navzdory pokročilému času nevěnovali přípravám k plnění knížetem zadaného poslání. Místo slídění po špinavých uličkách Hyrthu jen klidně ochutnávali vynikající víno a mladičké palácové otrokyně. Conan však seznámil Beldorina se svým plánem vyklouznout ven až v noci, aby je náhodou někdo nezahlédl vycházet z hradu a oni tak neupadli v podezření, že jsou vladařovi špiclové. Kníže souhlasil, takže jim bylo dovoleno promrhat nějaký čas prostými rozkošemi.</p>

<p>„Poslyš, můj nejlepší příteli,“ nadhodil Elik, přičemž neodtrhával pohled od zahrocených ňader děvčete, sedícího mu na klíně, „nebude to divné, když se dole ve městě objevíme takoví navonění?“</p>

<p>„Žádné strachy,“ ušklíbl se Cimmeřan, „jen co vylezeme z hradu, hodím tě do první louže chcanek nebo zvratků a všechno bude zase při starém.“</p>

<p>„Jo, jasně, jen se v tom svinčíku nezapomeň vyválet i ty sám. Mimochodem, potkal jsi Zatorona?“</p>

<p>„Ne, od té doby, co jsem tady, vůbec se neukázal. Škoda. Chtěl bych ho potkat. Říkals, že má své komnaty v hradním podzemí?“</p>

<p>„Jo, tak jsem to slyšel.“</p>

<p>„To bych rád věděl, jak se tam dá dostat,“ zamumlal si Conan pod nosem.</p>

<p>„Tajnou chodbou,“ promluvila mu najednou do ucha otrokyně masírující jeho svaly.</p>

<p>Cimmeřan na ni překvapeně pohlédl. „Podívejme se, ty mluvíš. Myslel jsem, že tou svou smyslnou pusinkou umíš jenom sladce sténat. Tajná chodba, říkáš? Kdepak má asi vchod?“</p>

<p>„V trůnní síni,“ mnuly jemné prstíky Conanova ramena. „Za purpurovým závěsem.“</p>

<p>„Ty jsi ale všímavá holka. Máš to u mně, zlatíčko. Slibuju, že když mi kníže vyplatí odměnu, dostaneš takový podíl, že se budeš moct vykoupit a ještě si k tomu založit ve městě nějakou výnosnou živnost. Třeba masážní salón, to ti jde fakt dobře. Ale teď nás, děvčata, nechte o samotě. No tak, ven z vody, šup-šup.“</p>

<p>Elik se tvářil nešťastně, ale nemohl nic dělat. Otrokyně poslušně vylezly z kádě a cupitajíce bosýma nožkama po kamenné dlažbě, rychle opustily koupaci místnost. Jakmile osaměli, Conan si přisedl blíž k zloději a naklonil se k jeho střapaté hlavě.</p>

<p>„Budu mluvit tiše, protože u dveří stojí stráže, tak mě dobře poslouchej. Dnes v noci se tu krapet porozhlédneme.“</p>

<p>„A ukradneme, co nám přijde pod ruku,“ zašklebil se Elik. „Jsem rád, že jsi dostal rozum. Už jsem myslel, že chceš vážně dělat poskoka tomu dědkovi a hledat tu jeho hloupou…“ Zmlkl, když uviděl, jak jsou Conanovy oči tvrdé a studené. Polkl nasucho.</p>

<p>„Přestaň myslet na zlodějinu, hlupáku,“ zavrčel Cimmeřan. „Kapsy si nacpeme až pak, nejdřív uděláme to, co jsme slíbili. Jestli Beldorin dodrží slovo, dá nám za nalezení Enriel víc zlata, než jsi nakradl v celém svém bídném životě.“</p>

<p>„Nejdůležitější slovo v tvé poslední větě bylo<emphasis> jestli</emphasis>.“</p>

<p>„O to už se postaráme, aby nás nějak neoblafnul. Do té doby ale budeš dělat přesně to, co ti řeknu. Nebýt mne, tak se zítra ta tvoje hloupá hlava šklebí z kůlu na hradbách. Nezapomínej na to.“</p>

<p>„Jo, v pořádku, můžeš si dát svátek. Udělám, co řekneš. Tak co máš za plán?“</p>

<p>„Dnes v noci prohledáme barák,“ zopakoval Conan trpělivě.</p>

<p>„Uhm, fajn, jen jsi asi zapomněl, že z nás hradní stráž nespouští oči. Ten nafoukaný velitel nám ani trošku nedůvěřuje.“</p>

<p>„Já vím. Knížeti jsem namluvil, že se v noci nepozorovaně vytratíme z hradu a vydáme se na průzkum ulic. Dohoda zní, že nás stráže o půlnoci odvedou k malé boční bráně v hradbách, kudy vyklouzneme ven. Ve skutečnosti ale budeme postupovat trochu jinak.“</p>

<p>„Jak chceš setřást stráže? Hrad se jimi jen hemží.“</p>

<p>„Něco už vymyslíme.“</p>

<p>„Skvělý plán. A co chceš vlastně najít?“</p>

<p>„Jsem si skoro jistý, že ve všem má prsty ten zatracený bylinkář. Tak se mu podíváme na zoubek. Teď už víme, jak najít jeho doupě.“</p>

<p>„Ty tam chceš vážně jít?“ nervózně se poškrábal Elik za uchem. „Do kobek pod hradem?“</p>

<p>„Přesně tak. A ty půjdeš hezky se mnou.“</p>

<p>„Podle mě to není dobrý nápad. Slyšel jsem, že je to úplný labyrint. Kdo ví, na co tam můžeme narazit.“</p>

<p>„Kdo ví?“ zašklebil se Conan nevesele. „Ale možná bys radši dal přednost katovým rozžhaveným kleštím?“</p>

<p>„Řeknu ti, kámo, začínám o tom vážně uvažovat. Na popravišti má člověk alespoň jistotu, co ho tam čeká.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí – Stíny v podzemí</strong></p>

<p>Když se černý stín naklonil nad Conanovo lůžko, instinkty okamžitě probudily Cimmeřana z lehkého spánku. Vymrštil se jako šelma, v mžiku stál vedle tajemné postavy a v dlani svíral její útlý krk. Vyděšený výkřik se změnil v přiškrcené bublání. Conan natočil tvář vetřelce k oknu. Modravý měsíční svit odhalil totožnost nočního návštěvníka.</p>

<p>„Pitomče,“ procedil Cimmeřan skrz zuby a povolil smrtící stisk. Elik zalapal po dechu a mírně se zapotácel. Potom pohlédl na Conana rozšířenýma očima a navztekaně zasyčel: „Chtěl ses přece porozhlédnout po hradě, ne? Do půlnoci zůstává necelá půlhodina. Nejvyšší čas vypadnout.“</p>

<p>„Dobrá.“ Cimmeřan se rychle začal chystat k odchodu. Kožená suknice i kalhoty z měkké látky mu padly natolik dobře, až ho udivilo, kde sluhové dokázali tak rychle sehnat oděv dostatečně velký pro jeho robustní postavu. I boty z dobře vypracované kůže mu byly akorát. Kolem pasu si připjal široký řemen. Cítil by se mnohem líp, kdyby měl i nějakou zbraň, ale zase tak daleko Beldorinova důvěra nesahala.</p>

<p>„Můžeme jít,“ zašeptal Cimmeřan. „Snaž se nenadělat rámus, přede dveřmi stojí dvoučlenná hlídka. Nesmí nás zaslechnout.“</p>

<p>„Ani nešpitnu,“ přitakal Elik.</p>

<p>Opatrně přistoupili k oknu. Elik sáhl na bronzovou kliku. Pomalu, nehlučně ji stiskl a odchýlil jedno křídlo vyplněné vzácným iranistánským sklem. Pak jako první vyklouzl ven. Jak jen to bylo možné, snažil se nekoukat dolů.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Úder gongu na věži Mitrova chrámu ohlásil půlnoc.</p>

<p>„Bohové, dneska se to táhne pomalu jako med v zimě.“</p>

<p>Dvojice gardistů se unaveně opírala o dlouhá kopí před vstupem do chodeb, jež vedly ke knížecím komnatám.</p>

<p>„Kdybych nevěděl, jak je teď Morios nabuzený,“ zívl mladší z nich, „okamžitě bych zalezl někam do kouta a jako obvykle si s chutí zdříml.“</p>

<p>„O tom si nech zdát. Velitel dnes pobíhá po hradě jako s osinou v prdeli.“</p>

<p>„Jo. Ale vlastně se mu ani moc nedivím. Byl klid, dokud starej nezačal mít takové divné nápady. Vpustit si do svých komnat dva odsouzence, to přece není normální. Když si představím, že ještě ráno seděly ty dvě kupy smradu v žaláři a teď se vyvalují v nejlepších postelích, zatímco my tu kvůli nim musíme takhle šaškovat… Nezdá se ti, že knížeti začíná na stará kolena měknout mozek?“</p>

<p>„To radši neříkej nahlas, člověče,“ rozhlédl se starší družiník. „Kdyby tě zaslechl velitel, tak by ti za to dal postupně strhávat kůži z těla a uplést z ní provaz, na kterém by tě pak vlastnoručně oběsil…“</p>

<p>Vtom proletěla ponurým hradem ozvěna rázných kroků, doprovázených řinčením oceli. Dvojice se okamžitě narovnala a zaujala předepsaný postoj.</p>

<p>Po širokém schodišti stoupal Morios, těsně následovaný dvěma muži v pochodněmi v rukou.</p>

<p>„Pane!“ pozdravil ho starší strážce. „Hlásím, že nedošlo k žádnému narušení klidu!“</p>

<p>„Dobrá. Půjdete s námi.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Pětice ozbrojenců vstoupila do chodeb vedoucích ke knížecím komnatám. Po dvou tuctech kroků zabočili kolem výklenku se sochou jednoho z Beldorinových předků. Teď už viděli dveře, před nimiž se tyčili další dva strážci.</p>

<p>„Něco nového?“ zeptal se jich Morios.</p>

<p>„Nezachytili jsme nic podezřelého, pane. V místnosti je naprosté ticho.“</p>

<p>„Takže naši drazí hosté ještě sladce spí,“ usmál se velitel gardy ponuře. „No, je načase vytáhnout je z pelechů a poslat tam, kam patří – do ulic, mezi tu nejšpinavější sebranku.“</p>

<p>Morios pokynul jednomu z hlídačů. Ten vzal za kliku a prudce otevřel dveře. Světlo pochodní se rozlilo po prostorné ložnici. Morios s dlaní na rukojeti těžkého meče a hlavně co nejhlučněji překročil práh.</p>

<p>„Vstávat, ničemové! Je nejvyšší čas vypadnout. Slyšeli jste mě, vy líní…“</p>

<p>Najednou se náčelník gardy zarazil.</p>

<p>A sprostě zaklel.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„To není možné, u všech rohatých!“ bouřil Morios, nakláněje se z okna a svitě si loučí na holou kamennou zeď, která se zvedala k cimbuří vysoko nahoře a mizela ve zdánlivě bezedné temnotě hluboko dole. „Není tady římsa ani nic podobného! Aby tudy mohli uniknout, museli by umět lítat!“</p>

<p>„Nebyli by první, komu se to tady v poslední době povedlo, pane,“ dovolil si poznamenat jeden z ozbrojenců.</p>

<p>„Nesmysl!“ okřikl ho Morios. „Na co čekáte, vy neschopní parchanti? Ti dva jsou někde tady! Všechno prohledat! Jestli vám zmizeli pod nosem, těšte se na úpravu nehtů pomocí rozžhavených kleští!“</p>

<p>I v mihotavém světle pochodní bylo vidět, jak družiníkům zmizela krev z obličejů.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Krčili se ve výklenku velkého okna a skrz sklo nahlíželi dovnitř. Chladný noční vánek jim čechral vlasy. V rozlehlé místnosti za oknem panovala tma, jen v krbu vyhloubeném v protější zdi rudě žhnulo ohniště.</p>

<p>„Čistý vzduch,“ pokynul Conan zloději. Elik sáhl na okno a jeho hbité prsty se pustily do práce.</p>

<p>„Miluju tyhle severské kamenné hrady,“ chechtal se Cimmeřan tlumeně. „Jsou postavené z velikých kvádrů, mezi nimiž jsou mezery akorát pro prsty a špičky chodidel. Můžeš lézt po stěně bez jakýchkoli pomůcek. Tady to musí být ráj pro zloděje. Pokud nemají strach z výšek, přirozeně.“</p>

<p>Ozvalo se tiché cvaknutí a okno se otevřelo. Elik se přes rameno zašklebil na svého druha.</p>

<p>„Teda, to zírám,“ uznale poklepal Conan zloděje po rameni. „Byl jsem králem zámořských zlodějů, ale aby někdo s holýma rukama tak rychle otevřel zvenku okno, to jsem teda neviděl.“</p>

<p>„Praxe,“ pokrčil Elik skromně rameny. „Když celý život utíkáš a v jednom kuse se ukrýváš před majiteli pěkných věciček, o které zavadily tvé prsty…“</p>

<p>„Chápu.“</p>

<p>Jako dva panteři měkce skočili dovnitř. Zatímco Elik zavíral okno, Conan si znovu pozorně prohlédl trůnní síň. Nikde nikdo. Zaposlouchal se do zvuků paláce. S uspokojením zjistil, že v bludišti chodeb a schodišť panuje naprosté ticho.</p>

<p>„Tak, a teď najít ty tajné dveře,“ zašeptal Elik. „Nerozmyslel sis to náhodou, že ne? Protože kdyby ses chtěl vrátit a počkat, až nás hlídka vyvede z hradu, byl bych jednoznačně pro…“</p>

<p>„No tak,“ šťouchl ho Conan loktem do žeber.</p>

<p>Jen co Elik chytil vyražený dech, rozběhl se za robustním barbarem přes místnost k protější zdi. Cimmeřan se pohyboval s lehkostí a jistotou šelmy, obcházející svůj lovecký revír.</p>

<p>„Děvče říkalo, že dveře jsou za purpurovým závěsem,“ ukázal Conan na jeden z velikých kusů těžké látky, splývajících podél stěn.</p>

<p>„Jak víš, že zrovna tenhle je purpurový?“ podivil se Elik. „Je tady tma jako v…“</p>

<p>„Dnes jsem tu popíjel s knížetem,“ trochu dotčeně mu připomněl Conan. „Snad si nemyslíš, že mám tak děravou paměť, abych si nepamatoval něco takového.“</p>

<p>V té chvíli venku nad městem zaduněl gong.</p>

<p>„Půlnoc,“ sykl Elik.</p>

<p>Conan přikývl. „Musíme si pospíšit. Brzy zjistí, že jsme se vypařili.“</p>

<p>Rychle odhrnul závěs.</p>

<p>„U Croma.“</p>

<p>Přímo před očima se mu zvedala obnažená ňadra.</p>

<p>„Kdopak to je?“ změřil si uznalým pohledem velmi realisticky vyvedený reliéf nahé ženy, vystupující z kamenné zdi. „Nějaké božstvo?“</p>

<p>„Nemám ponětí. Když jsme probírali prsaté bohyně, tak jsem zrovna chyběl.“</p>

<p>„Tys chodil do školy?“ podivil se Conan a naznačil Elikovi, aby přidržel závěs.</p>

<p>„Nerozumíš vtipu?“</p>

<p>Conan zatlačil do zdi. Pohnula se, ze stěny se vydělily doposud neviditelné dveře, ale vůle neměla ani půl palce – pak se masivní blok zasekl. Cimmeřan tiše zaklel.</p>

<p>„Něčím se to musí otevírat,“ mumlal si, zatímco prohmatával kamennou ženu. Nejdříve zatlačil na její slepé oči. Nic. Zkusil ňadra. Žádná odezva. Zarazil se a koukl na Elika. Pak se oba podívali na stejné místo.</p>

<p>„Na co čekáš?“ pobídl ho zloděj.</p>

<p>Conan sáhl kamenné bohyni do klína a strčil prst do štěrbiny mezi stehny. Mírně zatlačil. Cvaklo to a dveře se s nepříliš hlasitým šramotem otevřely. Temnota v otvoru na ně dýchla chladem a zatuchlinou.</p>

<p>„Když chceš, aby se ti otevřela,“ zakřenil se Conan, „sáhni jí rovnou do…“</p>

<p>„Nemusíš to říkat. Napadlo mě to samé. Rychle, pryč odsud!“</p>

<p>„Ještě moment.“</p>

<p>„Co?“ sykl Elik nervózně, ale to už Conan vytáhl z držáku na zdi louč, přeběhl ke krbu a vstrčil pochodeň do ohniště. Párkrát foukl do uhlíků. Vyskočily plameny.</p>

<p>Najednou zaslechli rozčílené hlasy a dusot nohou.</p>

<p>„Conane, pospěš!“</p>

<p>Cimmeřan však neběžel přímo k Elikovi. Přiskočil ke stěně a sňal z dvojice skob jednu z válečných trofejí – středně dlouhý obouruční meč. Ve světle plamene zasvítily vyceněné zuby – pořádná zbraň v dlani bylo přesně to, co Conanovi dosud chybělo.</p>

<p>Zvonění pancířů se rozléhalo chodbami a mimo jakoukoli pochybnost se blížilo k trůnnímu sálu.</p>

<p>„Conane!“</p>

<p>Barbar doběhl k Elikovi, podal mu pochodeň i meč a oba vklouzli do otvoru ve zdi. Závěs se zavlnil a zakryl jim výhled do síně. Conan se zapřel do kamenného bloku a bez větší námahy ho zatlačil zpátky na místo. Těsně před tím, než dveře dolehly, oba muži ještě zaslechli zvuk otevíraných vrat do sálu a hlasy gardistů.</p>

<p>Pak západka tajných dveří tiše cvakla.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Morios zuřil. Klel, hrozil bičováním, veřejným mučením. Zmlkl, až když se objevil Beldorin. Velitel gardy padl před knížetem na kolena.</p>

<p>„Odpusť mi, pane, selhal jsem. Ti dva jednoduše zmizeli. Nechápu to. Jakoby se propadli pod zem, nebo rozplynuli ve tmě jako duchové…“</p>

<p>Kupodivu se Beldorin spokojeně usmál.</p>

<p>„Takže jsem si vybral dobře,“ řekl jen, otočil se a klidně zamířil zpátky ke své ložnici.</p>

<p>Morios jej vyprovázel pohledem a oči mu podivně planuly. Ale možná to byl jen odraz hořících pochodní.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Elik soudil, že už musí být hluboko pod úrovní přízemí knížecího hradu. Jeho mysl začaly jako chapadla neviditelného polypa ovíjet zlé předtuchy. A nic na tom nezměnil ani fakt, že Conan sestupoval po točitém schodišti před ním a v dlani třímal ukradený rytířský meč.</p>

<p>„Už mi z těch schodů jde hlava kolem,“ zabručel Elik. „A vzduch tady taky není nic moc. Ještě chvíli a budu se muset rozloučit se vším tím jídlem, kterým jsem se tak nacpal…“</p>

<p>Najednou se Conan zastavil a prudce zvedl ruku. Zloděj znehybněl. On nepostřehl žádnou změnu, ale už stihl pochopit, že smysly jeho druha jsou mnohem citlivější než smysly většiny smrtelníků. Zatajil dech a čekal.</p>

<p>„Světlo,“ zašeptal Conan a ukázal směrem dolů.</p>

<p>Elik přimhouřil oči, ale kvůli prskajícímu plameni louče nedokázal potvrdit Cimmeřanova slova. Nicméně ho ani nenapadlo o nich pochybovat. Conan pevněji sevřel v pěsti jílec meče a pokynul Elikovi, aby jej následoval. Obezřetně, blízko u stěny sestupovali krok za krokem směrem ke světlu.</p>

<p>Schodiště kolmo ústilo do chodby, vytesané do skalního masivu pod hradem. Conan se přikrčil na nejnižším schodu, pozvedl meč a opatrně vykoukl do tunelu.</p>

<p>Světlo přicházelo zleva, z prostorné místnosti, do které chodba ústila asi třicet stop od úpatí schodiště. Vchod do komnaty byl přehrazen silnými mřížemi.</p>

<p>Conan otočil hlavu. Vpravo se chodba ztrácela v temnotě černé jak krkavčí oko.</p>

<p>„Opatrně,“ sykl mu Elik do ucha. „Zatoron důkladně střeží svá tajemství. Je docela možné, že je tu někde nastražena past.“</p>

<p>Cimmeřan jen kývl hlavou, gestem naznačil Elikovi aby zůstal na místě a měkce vkročil do chodby. Pomalu se plížil směrem k podzemní místnosti. Zloděj ho pozoroval ze schodů a v jeho pohledu bylo pramálo důvěry a ještě méně odvahy. Při Belovi, jestli se seveřanovi něco stane…</p>

<p>Stalo. Obrovitý bojovník udělal další krok a přestože byl jeho krok opatrný, kamenná podlaha se pod ním náhle pohnula. Conan uskočil a prsty jedné ruky instinktivně vrazil do praskliny ve zdi. Ale zmýlil se. Pod nohama se mu nerozšklebila černá tlama propadliště. Místo toho cosi zarachotilo ve stropu nad ústím schodiště a vzápětí železná mříž s hlasitým zaduněním oddělila schody od chodby. Elikova tvář, kterou padající mříž minula jen o pár palců, zbělala jako sníh.</p>

<p>„U Croma!“ zaklel Conan a sevřel meč v obou dlaních. Čepel se blýskala v rozkmitaném světle pochodně.</p>

<p>„Co teď?“ zaskučel Elik, drtě mezi zuby výkřik hrůzy, jenž se mu dral z hrdla. „Co mám dělat?“</p>

<p>„Hlavně zavři zobák,“ obořil se na něj Cimmeřan.</p>

<p>Zloděj s námahou polkl zoufalé kňourání. Rozhostilo se ticho. Conan stál přikrčený jak číhající šelma, svaly se mu napjatě vlnily, meč byl připravený udeřit. Pohledem zkoumal stěny chodby, hledaje nějaké znamení, jež by ho varovalo před jakýmkoli smrtícím překvapením. Nebyl tak naivní, aby doufal, že past vetřelce pouze uvězní. Pomalu se otáčel. Pak se najednou zarazil a čelo nad kořenem nosu se mu zkrabatilo. Osvětlenou místnost měl za zády, teď zíral tam, kde se chodba nořila do neproniknutelné tmy. Instinkty mu říkaly, ba přímo křičely, že nebezpečí číhá právě tam…</p>

<p>Najednou za zdí opět zaduněl skrytý mechanismus. Cimmeřanovy svaly se napjaly ještě víc, mohutné tělo se zachvělo jako dravec těsně před skokem.</p>

<p>Z temnoty zazněl rachot a pomalu se zvedal z podlahy směrem ke stropu. Conan ani na okamžik nezapochyboval, co je to za zvuk. V temnotě před ním přehrazovala chodbu další mříž. A ta se právě zvedala, aby uvolnila cestu tomu, co se skrývalo za ní.</p>

<p>Cimmeřan rychle přehodil meč do pravé ruky a levačku natáhl k ústí schodiště.</p>

<p>„Světlo,“ procedil skrz zuby.</p>

<p>„He?“</p>

<p>Conan se rychle podíval na Elika. Zloděj na něj třeštil čirým děsem naplněné oči.</p>

<p>„Tu pochodeň, nemehlo!“ zavrčel, sáhl mezi železné pruty a vytrhl louč z Elikových prstů.</p>

<p>Kmitavá záře plamene se rozběhla tunelem, ale brzy ji došel dech. Conan pořád neviděl nic, co by mu pomohlo zahnat nejistotu. Ticho rušilo jen sípání zloděje a barbarovo hlasité odfukování.</p>

<p>Pak temné zavrčení potvrdilo Conanovy nejhorší obavy.</p>

<p>Zvedl ruku s pochodní do výšky, aby mu oheň nesvítil do očí. Ve tmě se zlověstným odleskem plamene rozsvítil pár dravčích očí. Těsně za hranicí světla se kolébala nejasná černá silueta. Zazněl skřípot ostrých drápů na kamenech.</p>

<p>„Tak pojď, jestli máš odvahu,“ zabručel Conan. Pořád tady byla naděje, že v temnotě přebývající tvor bude mít ze světla strach. Cimmeřan prudce skočil kupředu, divoce zamával pochodní a zařval takovým způsobem, že už i tak dost vyděšenému Elikovi vyrazila na těle husí kůže.</p>

<p>Každé normální zvíře by se dalo na útěk.</p>

<p>Jenomže tohle nebylo normální zvíře.</p>

<p>Tvor zařval ještě hrůzostrašněji a vyrazil proti Cimmeřanovi. Z temnoty se vyřítila tlama plná ostrých zubů.</p>

<p>Elik zavřískl, prudce se otočil a tma netma klopýtal vzhůru po schodech.</p>

<p>Conan zaklel a mrštil pochodní po útočníkovi. Bleskově se mihla pazourovitá tlapa a srazila louč na zem.</p>

<p>„Crome!“</p>

<p>Všechno se změnilo v chaos stínů a vířících cárů matného světla. Cimmeřanův meč zasvištěl vzduchem a zaťal se do něčeho poddajného. Netvor zavyl a dopadl na Conana. Oba se zřítili na kamennou podlahu. Obluda byla dobře vykrmená, její tíha a prudký náraz vyrazily barbarovi dech. S hrůzou si uvědomil, že mu jílec meče vyklouzl z prstů – zařinčení oceli na tvrdé zemi se mu v tu chvíli jakoby vysmívalo. Conan si nestačil všímat bizarních tvarů útočníkova těla. Viděl jen planoucí oči, naplněné šílenou touhou po krvi, dvě řady zažloutlých tesáků a vlhké, rozšířené nozdry. Bytosti se mezi krkem a ramenem rozevírala ošklivá rána po ostré čepeli – horká krev, jež z ní stříkala, se valila Conanovi rovnou do tváře…</p>

<p>Netvor kupodivu nezaútočil zuby – měl v úmyslu rozervat kořisti krk svými drápy. Conanovi se dlaněmi podařilo zachytit jeho zápěstí. S divokým vrčením se snažil smrtící pazoury odtáhnout do bezpečné vzdálenosti od svého hrdla. Celou svou sílu přenesl do dlaní a prstů. Bicepsy se mu napjaly tak, až se zdálo, že kůže na nich praskne. Ozvalo se křupnutí kosti a netvorovo zápěstí se ohnulo v nepřirozeném úhlu. Ze smradlavé tlamy vytryskl příšerný řev. Ozvěny se tříštily v podzemí bludiště.</p>

<p>Cimmeřan pustil zlomenou tlapu, sevřel volnou ruku do pěsti pevné jak aesirský mlat a udeřil soupeře do rány. Jednou, dvakrát, třikrát. Krev se rozstřikovala kolem a monstrum řvalo děsivěji než tisíc pekelných démonů. Pak se netvor konečně nadzvedl.</p>

<p>Právě na to Cimmeřan čekal. Rychle pod kreaturou skrčil nohy a pak je vší silou prudce vystřelil. Strážce podzemí odletěl dozadu a zhroutil se na studené kameny.</p>

<p>Conan, lehce otřesený, se snažil vstát dřív než jeho protivník. Opíraje se o stěnu chodby, zvedl se na nohy. Obluda se vztyčila jen o okamžik později. Až teď ji Cimmeřan uviděl v plné kráse, či spíš ohavnosti. Tvor měl téměř lidské tělo, ale s ocelově pevnými svaly, nezměkčenými ani špetkou tuku. Bylo potaženo tmavou kůží a nejméně o stopu vyšší než Conanovo.</p>

<p>Monstrum vycenilo tesáky a vyrazilo. Conan se shýbl pro meč. Už se jakž takž vzpamatoval, jeho pohyby byly rychlé a přesné. Ve chvíli, kdy se netvor ocitl na dosah, bojovník už svou zbraň pevně třímal v dlaních. Masivní čepel se vznesla do výšky a udeřila.</p>

<p>Netvor se zarazil a zvedl ruku v nesmyslném obranném gestu. Ostří hnané vší Conanovou silou a vztekem odťalo tlapu v zápěstí a hladce pokračujíce ve svém ničivém letu téměř bez zadrhnutí prosvištělo i hrdlem obludy. Hlava narazila do zdi a skutálela se ještě stojícímu tělu k nohám. Bezhlavé tělo se jakoby unaveně zapotácelo, opřelo se o stěnu a pak se svezlo na zem. Z pahýlu krku prýštila tmavá krev a plnila drobné prasklinky ve skále.</p>

<p>Conan se díval, jak sebou tělo škube. Nakonec se naposledy bezmocně zachvělo a Cimmeřanovy ruce, křečovitě svírající jílec zakrváceného meče, konečně uvolněně poklesly.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Eliku! U všech bohů, je po všem!“</p>

<p>Conan byl nucen delší dobu vyvolávat Elikovo jméno a ujišťovat jej, že nebezpečí je zažehnáno, než se ze tmy nad schodištěm vynořil rozechvělý zloděj. Když spatřil Cimmeřana, který měl krví netvora umazanou celou tvář, kabátec i paže, vylekaně sebou škubl. Moc nechybělo a byl by se znovu otočil na útěk.</p>

<p>„No tak, hrdino, nemáme čas!“ naléhal Conan.</p>

<p>„Vypadáš hrozně,“ začal Elik sestupovat po schodech. „Tak hrozně, až jsem si na okamžik nebyl úplně jistý, kdo z vás dvou zvítězil. Jsi raněný?“</p>

<p>„Jenom škrábance. Všechno je to jeho krev,“ ukázal špičkou meče na bezduché tělo.</p>

<p>Když Elik uviděl, že je netvor na dva kusy, viditelně se mu ulevilo.</p>

<p>„Pomoz mi s tím,“ opřel Conan meč o stěnu, zeširoka se rozkročil u mříže nad spodním schodem a uchopil vodorovný železný prut ve výši svých stehen. Elik z opačné strany udělal totéž. Společně napjali svaly a spodní část mříže se pomalu začala vzdalovat od podlahy.</p>

<p>„Až bude dost vysoko, proklouzneš ke mně,“ zafuněl Conan.</p>

<p>„Jo, jistě, a ty to pak neudržíš a moje hlava se rozstříkne jak upuštěný meloun,“ vycenil Elik námahou zuby.</p>

<p>„Bez obav.“</p>

<p>Zkřížené železné pruty postupně mizely ve tmavé spáře ve stropě. Když byla mříž asi dvě stopy nad zemí, Conan zavrčel: „Teď!“ a Elik se nohama napřed šikovně proplazil do chodby. Cimmeřan pustil mříž a ta s hlasitým zaduněním dopadla zpět. Zloděj s tichým spíláním vstal, ledabyle se oprášil a podíval se do světla. Přimhouřil oči.</p>

<p>„Myslíš, že nás Zatoron slyšel?“ zakřenil se.</p>

<p>Conan neodpověděl, jenom popadl meč a zamířil ke druhé mříži, přehrazující ústí chodby do podzemní místnosti. Tentokrát se mu podlaha pod chodidly nepohnula. Elik jej následoval a stín mříže dopadl na jeho udivenou tvář.</p>

<p>Dívali se do prostorné komnaty, jejíž stěny, podlaha i obloukovitý strop byly obloženy šestiúhelníkovými dlaždicemi ze zvláštního žilkovaného kamene. V držácích na stěnách hořelo několik olejových kahanů. Nad tlejícím ohništěm v koutě kobky visel objemný kotel posetý zvláštními znaky a obrazci. Vlevo zahlédl Conan stůl s množstvím tlustých knih a pergamenových svitků, vpravo zase polici zaplněnou lahvičkami s tekutinami nejrůznějších barev a svazky sušených bylin a plodů.</p>

<p>„Má to tady docela útulné,“ zhodnotil Conan a zamyšleně se při tom drbal v krví slepených vlasech. „Člověk by čekal lebky, hnáty, zbytky obětovaných zvířat, modly cizích bohů… Hm.“</p>

<p>„Mě by spíš zajímalo, kde ten prokletý bylinkář trčí. Musel by chrápat spánkem černého lotosu, aby nás neslyšel…“</p>

<p>„No co, podíváme se po něm,“ trhl Cimmeřan rameny, opět odložil meč a oběma rukama popadl tlustou železnou mříž.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conan se zájmem nahlédl do knih na stole, ale z podivného písma a zvláštních kreseb, kterými byly zažloutlé stránky posety, nic nevyčetl. Elik s nedůvěrou ve tváři a pokrčeným nosem nakoukl do kotle. Obsah voněl a taky vypadal jako obyčejná houbová polévka, ale neochutnal by ji za nic na světě. K tekutinám ve flakóncích a záhadným bylinkám raději ani nečichal.</p>

<p>Tím jejich prohlídka alchymistova doupěte skončila. Nenašli absolutně nic podezřelého, ani náznak důkazu o tom, že by byl Zatoron nějak zapletený do únosu knížecí dcery.</p>

<p>„Támhle,“ ukázal Conan na dveře ve stěně vlevo od vchodu s mřížemi – které před okamžikem zvedli tak, že zlomili jejich mechanismus.</p>

<p>„Dělej,“ pozvedl Cimmeřan meč.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Otevři je.“</p>

<p>„To po mě nechtěj. Jestli je tam další past nebo se tam skrývá alchymista a na prvního, kdo vejde, vrhne zlé kouzlo…“ Elik se zarazil, protože si všiml Conanova nesmlouvavého pohledu. „Tak jo.“</p>

<p>Zloděj opatrně sáhl na kliku, prudce dveře otevřel a rychle uskočil. Conan napjal svaly.</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>Vstoupili do další kobky. Tahle byla podstatně menší. Nebylo tady nic kromě rozházené postele, kamenné pece a zrcadla na zdi. A dalších dveří. Byly zhotoveny z jednoho kusu kamene a opatřené masivní klikou a těžkou železnou závorou.</p>

<p>„Petlice je vytažená ze závěsu,“ zabručel Conan. „Takže Zatoron bude někde na druhé straně.“</p>

<p>Cimmeřan bez okolků ke dveřím zamířil, chopil se kliky a s trochou námahy je otevřel směrem ven. Hlasité skřípání naznačovalo, že tyto dveře nejsou používány moc často.</p>

<p>Z úzké neosvětlené chodby na ně dýchl chlad rozlehlého podzemí. Oběma mužům naskočila na zádech husí kůže a vlasy se jim zježily v zátylcích. Chvilku stáli a napjatě poslouchali. Jediné, co zaslechli, bylo kapání vody.</p>

<p>Barbar překročil práh.</p>

<p>„Conane, počkej,“ kvíkl Elik. Černovlasý obr se k němu otočil s tázavým pohledem. Nervozita zloději škubala svaly v obličeji.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Jsem podělanej strachy, co by bylo?“ přešlapoval Elik z nohy na nohu. „Celé je to tu divné. Za prvé – kam se ten proklatec poděl? Co když se schoval v katakombách, jakmile nás uslyšel přicházet, a teď na nás někde čeká a připravuje si nějaké zákeřné kouzlo? A za druhé – nenapadlo tě, že když v jedné chodbě číhal ten zubatý krasavec, mohli by podobní mazlíčci střežit celé podzemí?“</p>

<p>„Napadlo,“ potvrdil Conan. „A dál?“</p>

<p>„Co dál? Prostě tam nevlezu. Může to být bludiště, ve kterém se ztratíme, a až nás někdy najdou, jestli vůbec, budou z nás jen krysami ohlodané kostry…“</p>

<p>„Běž vzít jednu z těch olejových lamp,“ přerušil jej barbar klidně. „A do dveří strč židli. Z druhé strany není klika, kdo ví, jak se to otevírá – kdyby se dveře zabouchly, už bychom se odtamtud skutečně nemuseli dostat.“</p>

<p>„Nejdu tam s tebou, ani kdybys mi začal vytrhávat nehty,“ založil si Elik ruce na prsou.</p>

<p>„To není špatný nápad,“ zašklebil se Conan zlověstně. „Jsem si jistý, že mezi alchymistovým nářadím jsem zahlédl i takové ty šikovné malé špičaté kleště. Když jeden z hrotů vrazíš pod…“</p>

<p>Elik se rozběhl pro kahan dřív, než Cimmeřan domluvil.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá – Doupě boha smrti</strong></p>

<p>Nedokázali odhadnout, jak dlouho vlastně kráčeli těsnou vlhkou chodbou plnou plísně a hlodavců, ale Conan už začínal mít dojem, že až vyjdou ven, bude jim na hlavu pražit turanské slunce. Šli vpřed bez jediného slova, jakoby se báli, že hovorem přilákají duchy podzemí, číhající ve stínech kamenných výklenků a bočních chodeb. Šli vytrvale, bez oddechu. A když už jim skoro došel všechen olej v lampě a plamínek začal poblikávat, došli na konec tunelu.</p>

<p>Conan odtlačil kamenné dveře přehrazující ústí chodby a hned se chopil meče. Vešli do prostorné místnosti bez oken. Podle všeho to byl sklep. Kolem nich znělo hlasité pištění potkanů. Tucty obrovských krys se hemžily na hromadách svinstva, trčících jako ostrovy z nízké špinavé vody na podlaze místnosti. Očka hlodavců se ve světle kahanu leskly jako stovky drobných černých drahokamů. Stěny kobky byly mokré, zpod opadané omítky trčely nahrubo otesané kameny. Cimmeřan zakašlal, protože odporný smrad podráždil i jeho na leccos navyklý čich.</p>

<p>„Máš ponětí, kde můžeme být?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne, to tedy nemám,“ zacpal si Elik nos, „ale jestli odtud okamžitě nevypadneme, opravdu přijdu o všechny ty vynikající pochoutky, kterými jsem se na hradě nacpal až po uši.“</p>

<p>Conan zvedl kahan nad hlavu. Světlo se roztančilo na mastné vodní hladině. Na druhé straně místnosti se v šeru rýsovaly schody, vedoucí někam nahoru. Začali se brodit k nim. Smrdutá voda jim sahala až nad kolena. Elik si neustále něco brblal a znechuceně odplivoval.</p>

<p>„Ještě stále máš strach, že se ve městě objevíme navonění?“ zeptal se Conan posměšně.</p>

<p>„Hrůza,“ zavrčel Elik a odkopl drzou krysu, která plavala k jeho nohám se zjevným úmyslem ochutnat lýtko. „Knížecí vězení je proti tomuhle růžová komnata v přepychovém nevěstinci.“</p>

<p>Barbar došel až ke schodům a posvítil na ně.</p>

<p>„Koukni,“ zašklebil se spokojeně.</p>

<p>Elik zastavil vedle Cimmeřana. Na kamenných stupních se rýsovaly otisky mokrých bot.</p>

<p>„Fajn, takže Zatoron tu byl. A co to znamená?“</p>

<p>„Nevím, jak tobě, ale mně přijde pořádně divné, když se knížecí alchymista takovouhle cestou za noci vyplíží z hradu ven do města. Neříkej mi, že za tím nic není.“</p>

<p>Conan spěšně vykročil vzhůru schodištěm. Elik neochotně cupital za ním. Schody je přivedly do další místnosti. Oba si s úlevou oddechli. Skrz nepravidelné díry ve stěnách, které se jen stěží daly nazvat okny, vnikaly dovnitř rozostřené paprsky měsíčního světla. Byli konečně nad povrchem země. Po dlouhém trmácení stísněnými podzemními prostory to poznání na oba účinkovalo jako doušek božské medoviny.</p>

<p>Průvan sfoukl už i tak slabý plamínek kahanu a Conan nepotřebnou lampu odhodil. Prošli prázdnou místností, otevřeli zpola zachovalé dveře a opatrně vykoukli ven.</p>

<p>Úzká ulička byla plná krys a hnijících hald čehosi neurčitého. Převážně dřevěné domy kolem byly temné, zjevně v nich kromě nějakých těch přenocujících pobudů nikdo nežil. Kolem stěn se plazilo trní, rozbitá okna tiše vrzala v poryvech nočního vánku. Elik zvedl pravé obočí, přimhouřil levé oko a zamyšleně se kousl do spodního rtu. Pak kývl hlavou a zatvářil se šťastně jako člověk, který se po letech vrací do rodného kraje.</p>

<p>„Znám to tady,“ konstatoval. „Tohle je rozhodně ta nejšpinavější čtvrť v Hyrthu, možná dokonce v celé východní Brythunii. Kolem tohoto opuštěného baráku jsem už několikrát prošel. Při bozích, koho by napadlo, že do sklepa téhle barabizny ústí tajná chodba přímo z knížecího trůnního sálu? To je legrace.“</p>

<p>Conanovi to zjevně kdovíjak zábavné nepřipadalo. Mlčky se rozhlížel kolem a v očích, chladně svítících zpod zachmuřeného obočí, se rýsovalo soustředění.</p>

<p>„Snažím se odhadnout, kterým směrem se dal ten mastičkář,“ zabručel. „Co je tady v okolí zajímavého?“</p>

<p>„Když půjdeš tudy,“ kývl Elik hlavou doleva, „dojdeš k hospodě U rozbité lebky. Děsný pajzl. Na druhé straně najdeš Gorth-Tyrův chrám,“ ukázal pro změnu doprava.</p>

<p>„Věděl jsem, proč tě beru s sebou,“ uznal Conan. „Co je zač ten Gortor?“</p>

<p>„Gorth-Tyr. Zdejší bůh smrti, strážce podsvětí.“</p>

<p>„Takové božstvo nemůže mít mnoho vyznavačů.“</p>

<p>„To by ses divil. V Gorth-Tyrově svatyni se to možná hemží kněžími víc, než v Mitrově chrámu.“</p>

<p>„Vážně? To abych se tam podíval.“</p>

<p>„Cože?“ vytřeštil Elik oči.</p>

<p>„Půjdu se tam kouknout. Je dost pravděpodobné, že jsme alchymistovu stopu už ztratili, ale stejně nebude na škodu pořádně se rozhlédnout po okolí. Rozdělíme se. Ty jsi nenápadnější. Poběžíš do té zlodějské hospody a budeš špicovat uši, nebo se opatrně poptáš. Jestli někdo neviděl v okolí podezřele dobře oblečeného muže a tak. Já se zatím mrknu ke chrámu toho Gortora.“</p>

<p>„Gorth-Tyra,“ trpělivě ho opravil Elik.</p>

<p>„To máš jedno. Za svítání se setkáme v nějaké hospodě.“</p>

<p>„Malý Zamořan?“</p>

<p>„Ne, tam se teď nemůžu ukázat.“</p>

<p>„Chápu. A co U bláznivé děvky? Znáš to tam? Ne? Aspoň tam nenarazíš na nikoho známého. Je to v západní čtvrti.“</p>

<p>„Najdu to. Neopovažuj se tam nepřijít. To bys mě naštval. A nechtěj mě poznat naštvaného.“</p>

<p>„Budu tam, nevzrušuj se. Je mi jasné, že kdybych se zdejchnul, tak bys po mně šel jak slepice po flusu.“</p>

<p>„To si teda piš. A teď zmiz, komediante!“ šťouchl barbar do zloděje, až Elik málem upadl do hromady odpadků.</p>

<p>Mladík jen kývl hlavou na pozdrav, otočil se a měkkým, nehlučným poklusem se ztratil v temnotě úzkých uliček. Conan se podíval opačným směrem a nasál vzduch.</p>

<p>Vypadal jako šelma, chystající se vyrazit na noční lov. A přesně tak se taky cítil.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Úzký průchod přivedl Cimmeřana do širší, a i když se to zdálo nemožné, ještě špinavější a smradlavější ulice. Prsty si odhodil vlasy z obličeje a chvilku se rozhlížel. Tahle ulice nebyla tak pustá jako ta, kterou měl za zády. V několika oknech jedno až třípatrových budov ze dřeva a místy i z kamene se svítilo, i když rozhodně nešlo o nějaké útulné rodinné příbytky – zevnitř se ozýval drsný zpěv, opilý ženský smích a nezřídka i hádky, kletby, výstrahy nebo bolestný řev. V dálce před sebou zahlédl Conan tlupu potácejících se opilců. Z jejich falešného zpěvu mu až trnuly zuby. Modré měsíční světlo se vlnilo v páchnoucích loužích a krysy a prašivé kočky se bily o kus žrádla na kupách tlejících odpadků. Conanovi to všechno silně připomnělo staré zlodějské časy v zamorských brlozích a v duchu poděkoval bohům, že už má tohle období za sebou.</p>

<p>Zastrčil ukořistěný meč za opasek a vykročil ulicí. Cestu mu ukazovala vysoká černá věž, tyčící se k hvězdnatému nebi nad střechami ostatních domů. Nebylo pochyb, že patří k chrámu, o kterém mluvil Elik…</p>

<p>Neudělal však ani tři kroky, když náhle ve tmě o něco zakopl. Ucedil kletbu a pohlédl dolů. A zarazil se. To přece…</p>

<p>„U Croma…“</p>

<p>Ta poddajná věc, o kterou klopýtl, byla lidská ruka. Putoval po ní pohledem, až uviděl celé lidské tělo, ležící naznak na zablácené dlažbě. Se zájmem si dřepl k mrtvému. Nález to nebyl nijak neobvyklý – v takových čtvrtích se běžně na ulicích povalovali nebožtíci s rozbitou lebkou nebo podříznutým krkem a nikdo by nedokázal spočítat, kolik smolařů plavalo ve stokách, nebo našlo svůj hrob pod haldami odpadků. Cimmeřanovi však na mrtvole něco nesedělo. Opatrně se jí dotkl. Muže neopustil život dávno, nanejvýš před pár hodinami. Conan tělo uchopil za oděv a kousek ho odtáhl, aby ho dostal ke světlu. A až teď se doopravdy znepokojeně zachmuřil.</p>

<p>Výraz, který v okamžiku smrti ztuhl muži na tváři, vyvolal v Cimmeřanovi zlé tušení. V měsíčním svitu se leskly příšerně vytřeštěné oči, z až nepřirozeně doširoka otevřených úst lezl dlouhý bílý jazyk. Conanovi to připomnělo oběšence, které před dvěma dny, když přijížděl do Hyrthu, viděl na velikém dubu na rozcestí asi míli od jižní brány. Podíval se mrtvole na krk, neobjevil však ani nejmenší stopu po škrcení. Neviděl ani žádnou krev, vlastně žádné zranění. Zato v mužově pravé dlani, stále ještě křečovitě sevřené, našel dýku. Nebyl pověrčivý, a tak mu ji násilím vykroutil z prstů a přivlastnil si ji. Ten muž byl podle všeho lupič, jenomže tentokrát si počíhal na nesprávnou oběť. Conan cítil, jak se mu ježí vlasy na zátylku. V mysli se mu vynořila dvě slova.</p>

<p>Zatoron. Kouzla.</p>

<p>Vypadalo to, že má stopu.</p>

<p>Ještě rychle prohledal mrtvému kapsy a vzal mu pár měďáků a jeden stříbrňák.</p>

<p>„Fuj, koukněte se na to,“ ozval se mu náhle za zády chraplavý hlas. „Tenhle ubožák nemá na to, aby si ulovil vlastní kořist a tak okrádá mršinu, která tady zůstala po někom šikovnějším. To je nechutné!“</p>

<p>Smích, jenž se vzápětí rozlehl mezi špinavými stěnami, pomohl Conanovi určit, kolik mužů za ním stojí. Čtyři. V duchu spílal sám sobě, že jejich přítomnost nezaznamenal dřív. Byl však příliš zaujatý mrtvolou. Povzdechl si a pomalu se vztyčil jako temný kolos. Útočníky měl stále za zády.</p>

<p>Smích se zlomil a změnil v nejisté pokašlávání.</p>

<p>„Doprdele, je to pořádnej kolohnát!“</p>

<p>„A má meč!“</p>

<p>„No a co? Jsme čtyři.“</p>

<p>„Čtyři s noži proti rytířskýmu meči? Máma tě asi v dětství upustila na kebuli. Padáme!“</p>

<p>„Drž hubu! Je to zasranej cizáckej mrchožrout. V naší ulici nebude krást nikdo kromě nás! Narušil území, musí zaplatit.“</p>

<p>Conan se otočil a lhostejným pohledem si změřil čtyři otrhané stíny. Zavládlo ticho. Lupiči v němém děsu zírali na svalnatého obra, který měl obličej i přední část oděvu umazanou od krve. Čtyři nože, matně se lesknoucí v přítmí, se začaly třást.</p>

<p>„Tak, hoši,“ zabručel Cimmeřan takřka dobromyslně, „a teď běžte zpátky k sukním svých kurviček.“</p>

<p>„On mu vysál krev,“ zachraptěl jeden ze zlodějů.</p>

<p>Conan pobaveně vycenil zuby.</p>

<p>„Upír!“ zařvali lupiči jako jeden muž a vzápětí se s křikem dali na útěk. Klopýtali, padali do louží a odpadků, vráželi do zdí, kleli. Když jeden z nich uklouzl a zachytil se šatů svého druha, ten jej sekl nožem do ruky.</p>

<p>Conan se už dlouho tak nenasmál. Vyprovodil ničemy pohledem, dokud nezmizeli ve stínech. Pak se otočil a vydal se směrem k černé věži.</p>

<p>Nebožtíkova hrůzou znetvořená tvář mu však pořád nešla z mysli.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Svatyni obklopovalo rozlehlé volné prostranství – vypadalo to, jakoby samo město mělo strach se k chrámu přiblížit a raději se krčilo v bezpečné vzdálenosti. Několik navzájem propojených budov mělo přízemí z černého kamene, na ně pak navazovala dřevěná patra a vysoké lomené doškové střechy. Ze srdce komplexu se pak zvedala prostá čtyřhranná věž, děsivě temná proti měsíčnímu kotouči, který se právě klonil za její zubatý vrchol. Kolem chrámu stály v kruhu vysoké černé monolity, z jejichž povrchu vystupovaly tváře a drápy podivných démonů, možná strážců podsvětí. Conan si nevzpomínal, že by viděl něco pochmurnějšího od doby, kdy navštívil podzemní katakomby Stygie. Zvažoval, jestli má opravdu pádný důvod vstoupit na toto zlověstné místo. Co dokazovalo, že právě sídlo boha smrti je cílem Zatoronovy noční vycházky? Nevěděl, ale koneckonců, nic lepšího ho momentálně nenapadalo. A kolikrát už ho pouhé instinkty přivedly na správnou stopu?</p>

<p>Spěšně, přitom však pokud možno neslyšně zamířil k chrámu. Doběhl k monolitům a přikrčil se za jedním z nich. Z černého kamene na něj cenil tesáky jakýsi obludný pekelník. Kdysi by v něm něco takového možná probudilo zděděný pověrčivý strach, ale po všech těch hrůzách, které prožil – a hlavně přežil – už ho nic podobného nevzrušovalo. Vyhlédl zpoza sloupu ke chrámu. Za okny budov i věže panovala černočerná tma. Široké otlučené schodiště vedlo k dokořán rozevřené bráně. Temnota uvnitř nebyla nijak lákavá. Conan neměl nejmenší chuť se tam vydat. Už se potkal s mnoha kulty klanějícími se bohům smrti a podsvětí, ať už to byli Derketa, Dagon, nebo stygijský Set, a nikdy s jejich uctívači nenalezl společnou řeč. Spíš naopak – vždy u toho nakonec promluvila ocel…</p>

<p>Povzdechl si, ještě jednou zakroužil pohledem po okolí, a když nespatřil ani živou duši, vyběhl zpoza monolitu a pružným, sotva slyšitelným klusem vyrazil k chrámu. Zanedlouho vyběhl po schodech a nechal se pohltit tmou v otevřeném vchodu.</p>

<p>Stál se zády přitisknutými k jednomu ze dvou bronzem okovaných křídel brány a pozorně naslouchal. Ticho. Naposledy vyhlédl ven, ale viděl jen nehybné stíny, vrhané měsíčním svitem. Pak se otočil a vydal se asi deset kroků dlouhou chodbou. Ta byla zakončena menšími dveřmi, jejichž nejasný obrys ve tmě Conan stěží rozeznával. Myslel na to, že když jste v této čtvrti našli v tuto noční dobu otevřené dveře, znamenalo to, že v domě, do kterého vedou, nenajdete nic, co by se vyplatilo ukrást. Škoda, pomyslel si barbar, mohl jsem si aspoň trochu přilepšit. Pak jej ale napadla i druhá možnost – že tady možná i je něco cenného, ale nikdo, ani ta nejhorší zločinecká chátra, se neodvážil sem vejít a pokusit se tu krást. Tahle alternativa se mu líbila ještě míň.</p>

<p>Došel ke dveřím a přitiskl k nim ucho. Neslyšel vůbec nic, jenom štěkání psa kdesi venku ve městě. Pomalu do vrat zatlačil. Zvětšující se štěrbinou se vylilo ven ohnivé světlo. Opatrně, s rukou na jílci meče, nakoukl dovnitř. V rozlehlé svatyni nebylo ani živáčka. Rychle vklouzl do útrob chrámu a potichu za sebou dveře zavřel.</p>

<p>V budově panovalo mrtvolné ticho. Conan se rozhlédl a uznale sešpulil rty. Ačkoliv celá svatyně byla zhotovena jen z obyčejného kamene, dřeva a bronzu, zapůsobila na něj svou majestátností. Místnost velmi dobře osvětlovalo šest železných košů, v nichž nazelenalými plameny hořelo uhlí, ale strop se přesto ztrácel ve tmě.</p>

<p>S měkkým našlapováním se Conan vydal křížem přes svatyni. Kráčel uličkou, lemovanou dvěma řadami silných, asi patnáct stop vysokých kamenných sloupů. Na hlavici každého z nich dřepěla veliká bronzová socha netvora s vlčí hlavou, svalnatým lvím tělem a netopýřími křídly. Nehybní strážcové chrámu mlčky hleděli dolů a Conan přímo cítil jejich upřené, zkoumavé, nepřátelské pohledy. Na zádech mu naskočila husí kůže. Dlaň ani na okamžik nespustil z rukojeti meče.</p>

<p>Ulička ho přivedla k oltáři, zakrývajícímu stěnu naproti vchodu. Byl mistrovskýma rukama vytesán z lesklého černého kamene a to, co zobrazoval, působilo vskutku hrůzostrašně. Barbarovi chvíli trvalo, než usoudil, že je to cosi jako gigantický strom, věznící mezi svými divoce propletenými větvemi svíjející se lidská těla. Conan stiskl zuby, až se mu napjaly svaly v obličeji. Při svém putování zeměmi Hyborie už viděl mnoho ošklivých věcí, ale tahle rozhodně patřila mezi ty nejodpornější. Jeho temně žhnoucí oči spočinuly na tvářích kamenných postav, vpletených mezi nemilosrdně drtící větve. Obličeje byly znetvořeny hrůzou a zobrazeny tak realisticky, až se Conan zachvěl a cosi si nespokojeně zamručel. A když mu zrak padl na tvář jedné ze soch, jejíž oči byly až nepřirozeně vytřeštěné a vyplazený jazyk jí visel z rozšklebených úst, najednou mimovolně o krok couvl a v duchu přivolal Croma. Vzpomněl si na záhadnou mrtvolu na ulici a na chvíli propadl dojmu, že hledí na stejnou tvář…</p>

<p>Jeho splašené, hrůzou protkané myšlenky přerušily tiché hlasy. Instinktivně povytáhl meč zpoza opasku a pohledem střelil ve směru blížících se zvuků. Vlevo od oltáře spatřil malé dřevěné dveře. Právě k nim se z opačné strany přibližovaly rychlé kroky. Conan se dvěma skoky ocitl za nejbližším sloupem s bronzovým monstrem na vrcholu. Naštěstí byl sloup dost silný na to, aby skryl i jeho ramenatou postavu.</p>

<p>Dveře se hlučně otevřely a Conan podle zvuku kroků odhadl, že do svatyně vešli tři lidé.</p>

<p>„Chtěl jsem ji jenom vidět, nic víc,“ říkal rozčileně mladistvý mužský hlas.</p>

<p>„Ne, Zatorone.“ Tenhle hlas patřil ženě a i když Conan hádal, že musí být hodně stará, pořád ještě mluvila rozhodným, autoritativním, neoblomným tónem. „Když bude po všem, tak se na ni dívej jak dlouho chceš a dělej si s ní co chceš. Klidně ji můžeš vzít a odejít s ní z města…“</p>

<p>„To taky udělám, o tom nepochybuj.“</p>

<p>„Budiž. Bude to odměna za tvé služby. Ale do té doby se k ní nepřiblížíš.“</p>

<p>„Nedůvěřuješ mi? Dal jsem přece slib. Tohle celé nebylo vůbec nutné. Copak jsem nebyl vždy oddaný Gorth-Tyrův služebník? Nemuseli jste ji…“</p>

<p>„Ale museli,“ skočil mu do řeči další hlas, hluboký a dunivý, patřící muži středního věku. „Je to taková malá pojistka, abys náhodou nezačal dělat problémy a zkoušet na nás nějaké ty svoje triky. Zůstane pod zámkem, dokud nebude po všem.“</p>

<p>„A to bude už brzy,“ řekla stařena. „Trpělivost, Zatorone.“</p>

<p>Trojice kráčela směrem k východu. Conan se co nejopatrněji posouval kolem sloupu, aby ho kamenný kolos před nimi pořád kryl. Prošli docela nedaleko a barbar děkoval Cromovi, že nevytušili jeho přítomnost. Přece jen to byli lidé, kteří mají blízko k magii, a takoví vnímají svět více než jen pěti smysly.</p>

<p>„Trpělivost,“ zopakoval alchymista. „Těžko můžu být trpělivý a klidný, když Beldorin začíná podnikat kroky na vlastní pěst, bez mého a Moriosova vědomí. Víš, co udělal dnes? Dal vytáhnout z vězení nějakého špinavého ničemu, slíbil mu královskou odměnu a vyslal jej do ulic, aby mu našel Enriel.“</p>

<p>„Vážně?“ opáčil muž. „Zdá se mi, že kníže začíná přicházet o rozum příliš brzy. Nemícháš mu toho dryáku do pití nějak moc? Možná bys měl snížit dávku…“</p>

<p>„Dávám mu toho tak akorát, abychom ho dostali tam, kam potřebujeme, ale současně aby nikdo nic nepoznal a nevzniklo podezření…“</p>

<p>Hlasy se vzdalovaly. Conan čekal. Bouchly vstupní dveře a dva z hlasů, mužský a stařecký, se vraceli.</p>

<p>„…takže nevím, nevím, jestli tomu prokletému mastičkáři můžeme důvěřovat,“ říkal muž. „Mám pocit, že ke knížeti chová jisté sympatie. Aby na nás náhodou nevymyslel nějakou boudu.“</p>

<p>„Neměj strach. Dokud tu jeho kočičku držíme v hrsti, nepodnikne absolutně nic. Naprosto bezelstně a hluboce ji miluje. Uvidíš, všechno půjde podle plánu.“</p>

<p>Muž a stařena vešli zpátky do malých dveří vlevo od oltáře. Ve svatyni se rozhostilo ticho, rušené jen syčením a prskáním ohně v koších. Conan si zhluboka vydechl. Dozvěděl se spoustu zajímavých věcí. Rozhodně byl na dobré stopě, možná dokonce na té nejlepší – řeči o vězenkyni držené pod zámkem mu vnukly domněnku, že Enriel je ukryta právě tady v chrámu.</p>

<p>Chvíli zvažoval, jestli se nemá vrátit do hradu a nechat kníže a jeho gardu, ať se postarají o zbytek, pak si ale řekl, že potřebuje pádnější důkaz. Ještě chvíli počkal, pak se odlepil od sloupu a po špičkách zamířil k dvířkám, ve kterých před chvílí zmizeli neznámý muž a tajemná stařena.</p>

<p>Už už natahoval prsty po klice, aby dveře otevřel, když ho jako mohutná přílivová vlna zaplavila zlá předtucha. Chtěl uskočit, ale bylo pozdě.</p>

<p>Klika se pohnula a dveře se mu otevřely před nosem.</p>

<p>Byl to kněz. Drobný, útlý, lehounký, což částečně vysvětlovalo proč Conan nezaslechl jeho kroky, blížící se ke dveřím. Na sobě měl černý hábit posetý rudými znaky, převázaný opaskem ze skvrnité, jakoby hadí kůže. Hlavu měl hladce vyholenou, jenom ze středu temene mu trčel červenou stužkou propletený cop dlouhých černých vlasů.</p>

<p>Na chvíli oba ztuhli a třeštili na sebe oči. Pak kněz rychle sáhl do záňadří roucha, zjevně s úmyslem vytasit nějakou zbraň.</p>

<p>Pohyb, který Conan učinil, byl stejně nepromyšlený a impulzivní, jako přesný a účinný. Levou rukou bleskově uchopil cop na žrecově hlavě, trhnutím si jej přitáhl k sobě a pravou dlaní zakryl otevírající se ústa, čímž v zárodku udusil poplašný výkřik. Holohlavec vytrhl zpod hábitu krátkou dýku a rozpřáhl se k bodnutí do barbarových slabin. Conan v tu chvíli udělal to jediné, co udělat mohl, pokud nechtěl soupeře zabít – protože nebylo nic jednoduššího, než zakroutit tou malou hlavou a zlomit útlý krk. Cimmeřan místo toho prudce třískl svým čelem o knězovo čelo. Tělo mu rychle změklo v rukou, dýka vyklouzla z ochablých prstů a zazvonila o dlažbu. Conan pustil cop a zachytil kněze, aby neupadl na zem. V tu chvíli jakoby mu do těla šlehl blesk.</p>

<p>„U všech ďáblů…“ zamračil se a udiveně sáhl knězi na hruď. Oči se mu rozšířily. Pod dlaní ucítil pevné, kulaté ňadro. Natočil tvář zajatce ke světlu a teprve teď si všiml, že Gorth-Tyrův služebník má jemnou křivku brady, plné rty, jemný nosík a pěkné dlouhé řasy.</p>

<p>Z chodby za otevřenými dveřmi najednou zazněly hlasy. Conan vzhlédl. Pochopil, že dnes už důkaz o Enrielině nedobrovolném pobytu v chrámu nezíská. Půda svatyně pro něj začala být horká. Trvalo mu pouhý okamžik, než dospěl k rozhodnutí, zvedl svou neobyčejnou kořist a přehodil si ji přes rameno. Byla lehká jako pírko.</p>

<p>Hlasy zesílily, zjevně se přibližovaly. Cimmeřan více neváhal, rychle se otočil a rozběhl se k východu. Bronzoví démoni na vrcholech sloupů ho vyprovázeli nevlídnými pohledy.</p>

<p>Byl už téměř u dveří, když svatyní prolétl rozčilený hlas. Otevíraje vrata, krátce se ohlédl. Před pochmurným oltářem stály tři postavy v rudočerných hábitech. Přirozeně, okamžitě jej zpozorovaly.</p>

<p>„Stůj!“</p>

<p>Vyběhl ven. Dvěma skoky překonal schodiště a řítil se k černým monolitům. Jen co nechal bizarní kamenné strážce za zády, nad prostranstvím před chrámem se rozlehl křik. Cimmeřan výzvy a hrozby ignoroval. Běžel rychle a lehce, jakoby nenesl vůbec žádné břemeno. Ty chrámové hyeny neměli šanci jej dohonit.</p>

<p>Temnota páchnoucích uliček jej objala jako ztraceného syna.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá – Odměna pro zrádce</strong></p>

<p>Ošoupaný nápis nade dveřmi oznamoval, že tato rozvrzaná, jednopatrová dřevěnice s děravou střechou, zastrčená v jednom z nejubožejších a nejšpinavějších koutů Hyrthu, je hostinec U bláznivé děvky. Zevnitř se ozýval příšerný zpěv vytrvalých opilců, hlasitý třeskot hliněných korbelů i cínových pohárů a ženský smích, který zcela jasně vysvětloval, odkud se vzal název krčmy. Conan pokýval hlavou a se stále ještě bezvládným břemenem na rameni zahnul do postranní uličky. Prosmýkl se kolem budovy a ocitl se na nevelkém dvorku, kde ho ovanul hrozný zápach zvratků, výkalů a hnijících odpadků. Odplivl si, rychle našel zadní vchod do hostince a pěstí mocně zabušil na železnými pásy pobité dveře.</p>

<p>Ticho. Pouze z okna kdesi nad ním zazněla hrubá nadávka.</p>

<p>Právě se chystal zabouchat znovu, když přes malé zamřížované okénko ve dveřích zahlédl blížící se světlo.</p>

<p>„Co je?“ štěkl pramálo vlídný hlas.</p>

<p>„Otevři. Potřebuju klidný pokoj, pořádný korbel pití a něco k jídlu.“</p>

<p>„Zmiz, prašivče,“ zabručel hlas otráveně a jeho majitel se chystal k odchodu. „Mám dost práce i bez tebe…“</p>

<p>„Platím stříbrem,“ Conan rychle zvedl k okénku pravou ruku. V matném světle kahanu se zaleskla velká stříbrná mince, kterou Cimmeřan vzal nebožtíkovi na ulici. V okénku se objevila vyzáblá tvář s lačně se lesknoucíma očima.</p>

<p>„Vypadnu ještě před svítáním,“ doplnil Conan.</p>

<p>„Zůstaň, jak dlouho budeš chtít,“ změnil hostinský razantně přístup. „Hosty, kteří mají v měšci něco víc než jen zelené měďáky, tady vítám zřídka.“</p>

<p>Cimmeřan s uspokojením uslyšel rachot odsouvané petlice.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Místnost byla prostá a i na Conanův nenáročný vkus poněkud špinavá. V nic lepšího však už v tuto pozdní dobu a v téhle čtvrti zřejmě nemohl doufat. Obešel rozviklaný stůl se dvěma židlemi, překročil zaschlou tmavou louži na podlaze a složil svou kořist na hromadu ušmudlaných přikrývek a vypelichaných kožešin, která snad ani neměla právo se nazývat lůžkem.</p>

<p>Dívka ještě stále tonula v hlubinách černého bezvědomí. Conan se k ní posadil a důkladně si ji prohlížel v mihotavém světle dvou olejových lamp v držácích na stěnách. Děvčeti nemohlo být víc než sedmnáct. Byla svým způsobem docela hezká, i když Cimmeřana mátla její vyholená hlava. Čelo jí zdobila narudlá boule po úderu tvrdé horalovy lebky. Sklonil pohled k jejím pravidelně se zvedajícím prsům a nasál její příjemnou, čistou vůni…</p>

<p>Její malá pěst ho zasáhla do spodní čelisti. Téměř to s ním nehnulo, zato děvče zaklelo bolestí a zatřepalo ochromenou rukou. Tiše se rozesmál. To ji rozzuřilo a rozmáchla se znovu. Odrazil úder, jakoby odháněl dotěrnou mouchu a svalil se na ni svým těžkým tělem.</p>

<p>„Špinavý bastarde!“ vyštěkla a dlaněmi, zapřenými do jeho mohutné hrudi, se ho pokoušela od sebe odtlačit. Její snaha připomínala odhodlání trpaslíka, snažícího se holýma rukama zlomit nohu obrovitému trollovi. Tvář se jí zkřivila odporem, čemuž se nelze divit, protože Cimmeřan byl špinavý, umazaný od krve a navíc nesnesitelně páchl.</p>

<p>„Jen klid, maličká,“ sevřel v dlaních její útlá zápěstí, čímž přerušil bubnování kněžčiných pěstiček do své hrudi. „Nehodlám s tebou udělat nic z toho, co ti teď určitě běží hlavou. Jen chci slyšet odpovědi na několik otázek. Tak se laskavě uklidni, abych nebyl nucen tě svázat.“</p>

<p>Někdo zaklepal na dveře.</p>

<p>Conan sevřel obě předloktí děvčete v jedné široké dlani a druhou rukou sáhl po meči.</p>

<p>„Dále,“ řekl.</p>

<p>Šlachovitý hostinský rychlým pohledem zhodnotil situaci na posteli a zašklebil se. Položil na stůl velký podnos s kusem pečeného masa, chlebem a objemným korbelem napěněného piva. Přes židli přehodil černý plášť s kapuci, o který ho předtím noční host požádal.</p>

<p>„Pomoc!“ zakřičela na hospodského dívka.</p>

<p>Cimmeřan se nadzvedl nad zmítajícím se tělem a hodil krčmáři měďák. „Nic jsi tu neviděl, jasné?“</p>

<p>„Samozřejmě, vzácný pane,“ usmál se hostinský. „Pokud bys chtěl pevná pouta z nejlepší kůže, nebo možná jezdecký bičík, měl bych na prodej…“</p>

<p>„Zmiz.“</p>

<p>„Rozumím,“ mrkl na něj hostinský a rychle se vytratil. Jen co na chodbě ztichly jeho vzdalující se kroky, Conan dívce přiložil ukazováček na rty. „Teď zmlkneš a uklidníš se, ano?“</p>

<p>Z jejího pohledu sálala nezkrotná nenávist.</p>

<p>„Máš hezké oči,“ usmál se, pustil ji a vstal. „Teď něco sníme a napijeme se. Řekneš mi, co chci vědět, a pak, jen co vyjde slunce, vypadneme z téhle díry.“</p>

<p>Zaprskala jako kočka. Conan si toho nevšímal, posadil se ke stolu a vytáhl nůž.</p>

<p>„Neunesl jsem tě, abych ti ublížil. Chci jen vědět několik podrobností o chrámu tvého vládce Gorth-Tyra.“</p>

<p>„Gorth-Tyr není můj vládce,“ zasyčela.</p>

<p>„Ne?“ podivil se upřímně barbar. „A co ten tvůj oděv a rozkošný copánek, hm?“</p>

<p>Neodpověděla. Posadila se na lůžku a chvíli tiše sledovala, jak barbar krájí maso a chléb a klidně přežvykuje. Takhle se skutečně nechoval člověk s násilnickými úmysly. Cimmeřan na ni pohlédl a ukázal špičkou nože na druhou židli. Kněžka vstala, upravila si oděv a váhavě přistoupila ke stolu. Cimmeřan odkrojil další plátek šťavnaté pečené a podal jí ho na krajíci chleba. Posadila se a opatrně si jídlo vzala.</p>

<p>„Co jsi vlastně zač?“ zamumlala s plnými ústy.</p>

<p>„Jsem Conan. A ty, jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Laria. Tak proč si mě unesl?“</p>

<p>„Nu, vlastně to ani není únos. Nejsi moje zajatkyně.“</p>

<p>„Můžu tedy odejít?“</p>

<p>„Jistě. Jen co mi prozradíš pár věcí o chrámu.“</p>

<p>„Takže přece…“</p>

<p>„Poslyš, nehrajme si se slovíčky. Jak je to vlastně s tebou a Gorth-Tyrem? Proč ses tak ostře ohradila, že není tvým vládcem? Copak nejsi jeho kněžkou?“</p>

<p>„Nebudu tě unavovat příběhem o mém nelehkém životním osudu, smrti mých rodičů a okolnostech, které mě donutily stát se jednou z Gorth-Tyrových služebnic…“</p>

<p>„Takže nejsi kněžkou dobrovolně?“</p>

<p>„Ani trochu.“ Dojedla a podívala se na korbel s pivem. Conan jí ho přisunul blíž a zatímco dlouhými doušky tišila žízeň, odřízl jí další kousek masa a chleba.</p>

<p>„Proč se zajímáš o chrám?“ otřela si rty hřbetem dlaně a tiše si říhla. „Jestli jsi zloděj, svatyně boha smrti není dobrá volba. Moc cenností tam nenajdeš…“</p>

<p>„To už jsem zjistil. Nemám v úmyslu jít tam krást.“</p>

<p>„Tak co tedy? Najali si tě, abys někoho zabil?“</p>

<p>„Pěkně jsi mne zařadila,“ zašklebil se. „Vypadám na to, že jsem buď zloděj nebo vrah?“</p>

<p>„Viděl ses někdy v zrcadle? Obzvlášť v posledních hodinách?“</p>

<p>„Dobrá, máš pravdu. Ale představoval jsem si to spíš tak, že otázky budu klást já.“</p>

<p>„Jen do toho. Jsem náramně zvědavá, o co se člověk jako ty v souvislosti s Gorth-Tyrovou svatyní zajímá.“</p>

<p>„Slyšel jsem v chrámu rozmlouvat tři lidi. Znám jen jednoho z nich. Beldorinův dvorní alchymista…“</p>

<p>„Zatoron,“ přikývla Laria. „Už léta je věrným Gorth-Tyrovým služebníkem. Za nocí tajně vychází z knížecího hradu a navštěvuje svatyni. I když já vím o něčem, co ho v chrámu zajímá víc než oltář a víra.“</p>

<p>„Vážně? Co je to?“</p>

<p>„Jedna z kněžek. Jmenuje se Ulrika.“</p>

<p>„Podívejme, takže alchymista se zamiloval?“</p>

<p>„No jo, taková věc může potkat kohokoli z nás. Jenomže už několik dní jsem Ulriku neviděla. Zaslechla jsem řeči, že ji velekněžka nechala zamknout v tajné komnatě v zakázané části chrámu. Nechápu, co to má znamenat.“</p>

<p>Conan se zamračil, polkl sousto a pozvedl korbel s pivem. Nebylo zase tak hrozné, jak by člověk v takovéhle díře čekal. Olízl si rašící strniště kolem úst a podal nádobu dívce. Bez upejpání si opět pořádně přihnula. Začínala se mu opravdu líbit. Boule, která jí rostla na čele v místě úderu Conanovy lebky, to nemohla zkazit.</p>

<p>„Já naopak začínám chápat, oč tady jde,“ zabručel. „Někdo vzal Ulriku jako rukojmí, aby donutil Zatorona ke spolupráci. Takže ten parchant možná není zase takový parchant, jak jsem si myslel. Hm… Mluvila jsi o velekněžce…“</p>

<p>„Jmenuje se Braxtura…“</p>

<p>„Je stará?“</p>

<p>„Je. Moc, moc stará. Ale pořád mocná. Fyzicky možná ne, ale…“</p>

<p>„Rozumím. Takže ona byla druhým člověkem z těch tří ve svatyni. Ona stojí za tím vším. Spolu s nějakým mužem. Nevíš, kdo je tím třetím spiklencem?“</p>

<p>„Ne. Viděla jsem ho ve společnosti Braxtury, dnes i po několik uplynulých nocí, ale pokaždé měl tvář zahalenou stínem kápě. Nemám ponětí, kdo by to mohl být.“</p>

<p>Conan pokračoval v jídle. Dneska mu pořádně vyhládlo. „Teď ti položím nejdůležitější otázku, děvče…“</p>

<p>„Laria.“</p>

<p>„Dobrá, Lario. Poslouchej pozorně a neopovaž se mi lhát, poznal bych to. Neviděla jsi, nebo alespoň nezaslechla ostatní kněží mluvit o tom, že by Zatoron někoho přivedl do chrámu? Mám na mysli vězně, zajatce, unesenou dívku.“</p>

<p>Kněžka se mu zpříma podívala do očí. „Myslíš Enriel, dceru knížete?“</p>

<p>„Jo. Slyšelas o tom, že zmizela?“</p>

<p>„V chrámu se o tom šeptá, zřejmě to přinesl Zatoron. Ale nic víc o tom nevím. Nic, co by dokazovalo, nebo jen naznačovalo, že by mohla být vězněna v chrámu.“</p>

<p>„Jsi si jistá? Je to důležitější, než tušíš. Možná je ve hře osud celého knížectví.“</p>

<p>„To chápu, ale říkám ti, že nic nevím.“</p>

<p>„U Croma,“ zaklel Cimmeřan a dvěma doušky skoncoval s pivem.</p>

<p>„Což ale neznamená, že tvé podezření není správné,“ dodala Laria. „V chrámu se něco chystá. Něco velkého.“</p>

<p>Conan opět zpozorněl. „Co by to mělo být?“</p>

<p>„Zaslechla jsem útržek rozhovoru mezi staršími kněžím, kteří mají blíž k Braxtuře a vědí víc o jejích plánech. Pochopila jsem, že připravují nějaký důležitý obřad. Vím určitě, že při něm bude Gorth-Tyrovi předložena lidská oběť. Pro Braxturu je prý ten obřad velice důležitý, i když jen Ishtar ví, proč. S nižšími kněžími o něm zatím nemluvila. Opravdu nevím, kdy se to má stát a o co při tom obřadu půjde…“ Pokrčila útlými rameny. Mezitím spořádala i druhou porci jídla a tak Conan znovu přiložil dýku k masu na tácu. Laria však učinila rukou odmítavé gesto.</p>

<p>„Mohl by ten obřad změnit normální chod událostí v Hyrthu?“ nadhodil.</p>

<p>„Jistě. Celé to Gorth-Tyrovo uctívání není jen tak nějaké mlácení čely o dlažbu a kvílení pomatených zpěvů, jak by se mohlo zdát nezasvěcenému člověku. Braxtura skutečně rozumí magii a když použije jako zdroj síly koncentrovanou vůli všech mnichů v chrámu, mohou se začít dít podivné věci.“</p>

<p>„Umím si to představit,“ přikývl Conan, který sice kouzla bytostně nesnášel, ale rozhodně je nepodceňoval. „Řekni, kdy vykonáváte své obřady?“</p>

<p>„Po setmění. Všechno končí přesně o půlnoci klaněním se strážcům podsvětí.“</p>

<p>Conan zamyšleně pokýval hlavou. To by mohlo vysvětlovat Enrieliny stavy náměsíčnosti. Braxtura za pomoci svých znalostí magie a prostřednictvím životní síly svých služebníků manipulovala následnicí trůnu jako hadrovou loutkou. Pokud tomu tak skutečně bylo, Conan chtě nechtě musel uznat, že dosah velekněžčiných schopností je docela slušný.</p>

<p>Jednotlivé díly skládačky do sebe pomalu zapadaly, ale výsledný obrazec byl stále příliš nejasný. Co mělo být výsledkem obřadu a kde je Enriel, pokud náhodou není v chrámu? Je ona tou obětí, jež byla vybrána pro Gorth-Tyra?</p>

<p>„Dobrá, cizinče,“ zúžila Laria oči a naklonila se nad stůl. „Řekla jsem ti všechno, co jsem věděla. Na oplátku bys mi mohl prozradit, kdo tě poslal.“</p>

<p>„Crom,“ nezaváhal Cimmeřan.</p>

<p>„Crom? Toho neznám. Kdo to, k čertu, je?“</p>

<p>„Jediná osoba, před kterou se míním zodpovídat. Ale teď ještě ne,“ zašklebil se Conan a Laria se zachmuřila, protože jí bylo jasné, že si z ní dělá blázny. Cimmeřan vstal a přistoupil k jedinému oknu. Odchýlil jednu z vrzajících okenic a vzhlédl k obloze. Nad děravými střechami okolních domů viděl, že obloha nad vzdáleným východním obzorem už začíná blednout.</p>

<p>„Chceš se vrátit do chrámu?“ otočil se k Larii.</p>

<p>„Mám jinou možnost?“ usmála se trpce.</p>

<p>„Docela se mi líbíš,“ řekl vážně. „Můžeš jít se mnou, jestli chceš.“</p>

<p>„Ano? A kam?“ zeptala se pochybovačně.</p>

<p>„Za svítání mám schůzku s přítelem,“ vzal meč a zastrčil si ho za opasek.</p>

<p>„Tak jsem to nemyslela. Chci-li utéct z chrámu, musím utéct i z Hyrthu. Jinak by mne velice rychle dopadli a obětovali při nejbližším obřadu…“</p>

<p>„Nemůžu ti slíbit nic určitého,“ trhl rameny a hodil si do úst poslední kousek masa. „Ale radím ti, nevracej se do chrámu. V blízké době se tam budou dít věci, při kterých by sis mohla poškodit svůj krásný účes.“</p>

<p>„Co tedy navrhuješ?“</p>

<p>„Teď si lehni a zkus se malinko prospat. Já půjdu dolů, trochu se umyju a počkám na kamaráda. Když budu vědět, co dál, dám ti vědět. Souhlasíš?“</p>

<p>Chvíli na něj zamyšleně hleděla a pak pomalu, nejistě přikývla. Nedokázala potlačit pocit, že se jí ten hrubý, neotesaný cizinec začíná z neznámých důvodů líbit.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Po příšerně vrzajících schodech sestoupil do přízemí a prošel krátkou chodbou. Otevřenými dveřmi nahlédl do kuchyně. Byla tichá a prázdná, v ohništi skomíraly uhlíky. Vedle hromady špinavého nádobí těžce odfukoval hostinský s hlavou složenou na zamaštěném stole. Conan našel nádobu s jakž takž čistou vodou a důkladně si v ní opláchl obličej a krví slepené vlasy. Krčmáře zvuky nevzbudily.</p>

<p>Vchod do šenku byl zakrytý korálkovým závěsem. Cimmeřan ho pomalu rozhrnul a překročil práh. Vzduch v nevyvětrané místnosti páchl pivem, potem, močí a připáleným masem. Na stolech chrápalo několik opilců, dva dokonce leželi na zemi. Conanův citlivý sluch zaslechl tichý hovor.</p>

<p>„Bacha,“ zašeptal někdo. „To musí být on!“</p>

<p>Šlehl pohledem doleva a v koutě uviděl tři muže v kápích. Skláněli hlavy nad číšemi s vínem. Cimmeřan se zarazil. Okamžitě poznal rudé znaky na jejich černých pláštích.</p>

<p>Bez zaváhání tasil meč.</p>

<p>Byl nejvyšší čas. Útočník se k němu zezadu připlížil vskutku potichu. Zachřestění korálkového závěsu jej však prozradilo.</p>

<p>Cimmeřan se zvrtl rychlostí útočící kobry. Holohlavec v rudočerném hábitu se na něj vrhl s mečem nad hlavou. Conan uskočil stranou a zároveň přetáhl útočníka ostřím meče přes břicho. Vystříkla krev, z rozříznutého roucha se vyvalily vnitřnosti a strhly strašlivě řvoucího muže k zemi.</p>

<p>Conanovi vyšlehl z očí plamen vzteku a tvář se mu zkřivila do děsivé grimasy. Poznání, že byl podle zrazen, mu vehnalo do žil horkost a žízeň po krvi. A kněží mu zjevně chtěli vyhovět – vyskočili od stolu, hřmotně odkopávajíce židle. Zpod plášťů tasili jednoruční bronzové meče. Byla to připravená past. Cimmeřan zaslechl křik z chodby vedoucí k zadnímu vchodu a pak dusot nohou na schodech do patra. Pochopil, ale teď nemohl nic udělat. Ti tři se k němu přiřítili s divokým řevem.</p>

<p>„Lario, uteč!“ zařval.</p>

<p>Odrazil úder prvního kněze a se zuřivým výkřikem mu uťal nohu v půlce stehna. Chlapík se s vytím zřítil na poplivanou podlahu a všechno kolem bylo rázem kluzké od krve. Conan se vyhnul výpadu druhého holohlavce a zarazil mu čepel do prsou. Ocel prorazila žebra s hlasitým prasknutím, jako když řezník porcuje prase. Mužova ústa vychrlila gejzír horké krve na barbarovo levé rameno.</p>

<p>„Zrovna jsem se umyl, hajzle,“ štěkl Conan a úderem lokte poslal dokonávajícího muže k zemi. Třetí kněz zaútočil na zuřícího obra s očima planoucíma odhodláním pomstít své druhy. Mocně švihl mečem. Conan zachytil úder zakrváceným ostřím.</p>

<p>„Conaneee!“ zazněl z chodby za výčepem zoufalý výkřik. „Pomoz mi…“ A pak jen mumlání, když nějaká ruka Larii bezohledně zacpala ústa.</p>

<p>Cimmeřan zařval. Čepele mečů se s hlasitým řinčením a jiskřením srazily jednou, dvakrát… Při třetím střetu se bronzová zbraň kněze zlomila. Conan bez zaváhání vrazil svůj meč do soupeřova trupu. Hrot vyjel knězi ze zad a silný výstřik krve zasáhl tvář vstávajícího opilce, jehož zvuky boje vzbudily z těžkého spánku. Conan vytrhl čepel z třesoucího se těla, zatočil mečem, až se kolem rozlétly rudé kapky, a prudce se otočil.</p>

<p>V chodbě za korálkovým závěsem narazil na hospodského, který právě vyhlédl z kuchyně.</p>

<p>„Zavolal jsi je na mě, šmejde!“ zařval Conan vztekle a udeřil krčmáře rukojetí meče přímo mezi vytřeštěné oči. Hostinský s obličejem změněným v krvavou kaši narazil do rámu dveří a sesunul se na podlahu.</p>

<p>Cimmeřan, nešetře nadávkami, doběhl k dokořán rozevřeným dveřím zadního vchodu a vyřítil se na smradlavý dvůr. Tam zůstal stát a zmateně se rozhlížel. Z jeho ocelových očí sršely blesky. Do dvora ústily tři uličky. Dvě se ztrácely ve spleti dvorů a úzkých průchodů za hospodou, on se rozběhl tou, která vedla před hostinec. Vyběhl na širokou hlavní ulici. Po dívce a jejích únoscích ani stopy. Conan zařval a zlostně mávl mečem ve vzduchu.</p>

<p>„Conane?“</p>

<p>Bleskurychle se otočil a zbraň v jeho ruce se vznesla k úderu. Elik se vystrašeně přikrčil.</p>

<p>„Co se to tady, u Belových vousů, děje?“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá – Barbar musí zemřít!</strong></p>

<p>Slunce se pomalu, jakoby neochotně dralo zpoza horizontu a světlo se zvolna vlévalo i do těch nejužších a nejzapadlejších uliček Hyrthu. Noční stíny před ním prchaly jak zvěř před stepním požárem, ukrývaly se pod oblouky portálů, v zubatých sloupořadích, v průchodech pod domy. Obloha, na které jedna za druhou pohasínaly hvězdy, byla bez mráčku. Zdálo se, že po několika chladných dnech nastane opět slunečné a teplé počasí. Každá mince však měla svůj rub. Město začínalo páchnout.</p>

<p>Po zhruba dvou hodinách naprostého klidu, který jako černá mlha zahalil město pokaždé před úsvitem, se ulice opět rozezněly čilým ruchem. Pouliční prodavači a kupci rychle vztyčovali dřevěné konstrukce stánků a vykládali na pulty to nejrozličnější zboží. Ženy měšťanů s proutěnými košíky v rukou a džbány na ramenou proudily do ulic, aby se s prodavači účastnily každodenního rituálu hlasitého dohadování se o cenách. Na dřevěném popravišti uprostřed centrálního náměstí připravovali kati a jejich pomocníci mučící nástroje. Čekala je spousta práce. Kolem se sbíhali psi a trpělivě čekali, jakých krvavých pamlsků se jim dostane.</p>

<p>Conan a Elik rychle dali rušným ulicím sbohem a ponořili se do bludiště postranních uliček a průchodů. Některé byly natolik těsné, že se jimi ramenatý Cimmeřan musel protáhnout bokem.</p>

<p>„Přiznávám, že jsi mě překvapil,“ bručel Conan, zatímco skláněli hlavy před prádlem rozvěšeným na šňůrách mezi domy a uskakovali před splašky, které probouzející se obyvatelé města jednoduše vylévali z oken. „Napůl už jsem nedoufal, že tě ještě někdy uvidím.“</p>

<p>„To víš, že jsem měl sto chutí někam zalézt a neukazovat se, dokud celý ten humbuk neutichne a nezavládne zase klid,“ vyšel Elik s barvou ven. „Ale nerad někomu něco dlužím…“</p>

<p>„To je u zloděje pěkně podivná zásada.“</p>

<p>„Dlužit někomu život je něco jiného. Jo, a taky jsem si vzpomněl na odměnu z knížecí pokladnice. Sice Beldorinovu slibu moc nevěřím, ale co když…“</p>

<p>Elik Conana vedl dál a dál do labyrintu a Cimmeřan brzy vzdal snahu udržet si přehled o cestě. Vždy dokázal najít správný směr kdekoli v divočině, ať už to byly jednotvárné ledové pláně Nordheimu, nebo neprostupné džungle Černých království, civilizace ho však pořád ještě dokázala zmást. Domy se tady lepily jeden na druhý a vytvářely změť dvorů a nádvoříček, schodišť, sloupů a dřevěných lávek nad ulicemi. Conan se v tom přestal orientovat. Nechal se prostě vést Elikem.</p>

<p>Nakonec Elik prudce zabočil a po několika krocích stinným tunelem pod kamenným domem se oba ocitli na malém dvorku obklopeném stěnami z šedého pískovce. Se zuřivým štěkotem proti nim vyrazil veliký pes, ale řetěz ořecha strhl zpátky.</p>

<p>„Pitomý bastarde,“ zavrčel na něho Elik, „copak mě nepoznáváš? Vždyť jsem nebyl pryč zase tak dlouho!“</p>

<p>Pes zloděje poznal a zmateně ustoupil, ale na Conana nepřestal cenit zažloutlé tesáky. Prošli kolem něj a vstoupili do temného obloukovitého vchodu.</p>

<p>Sotva je objal stín, na konci krátké chodby před nimi se prudce otevřely dveře. Stanula v nich zhruba třicetiletá žena prostého vzhledu, s rozcuchanými černými vlasy sahajícími až k pasu. Udiveně pohlédla na návštěvníky.</p>

<p>Elik se usmál od ucha k uchu a roztáhl paže, zjevně v očekávání, že mu žena padne do náruče.</p>

<p>Zamračila se. Conan jako zkušený válečník dokázal z očí svého protivníka vyčíst, kdy se vrhne do útoku. Teď uviděl podobný záblesk v pohledu černovlásky a natáhl ruce, aby včas zachytil Elika.</p>

<p>Právě včas. Žena se bleskurychle rozmáchla a uštědřila Elikovi takový políček, že nebýt Conanových pohotových rukou, zloděj by upadl.</p>

<p>„To máš za to, že ses týden neukázal, hajzle!“ prskla žena Elikovi do očí, prudce jim ukázala záda a zmizela ve dveřích. Vrata však nechala otevřená.</p>

<p>„Renn!“ zaštkal Elik a rozběhl se za ní. Conan se zašklebil a v hlubokém předklonu, protože vchod byl stavěný pro o hlavu menší lidi, překročil práh.</p>

<p>„Všechno je jinak, než si myslíš, Renn!“</p>

<p>Prostorná místnost byla zařízena prostě, zato však účelně. Kolem dlouhého stolu uprostřed sedělo na dubových lavicích pět dětí ve věku zhruba od dvou do osmi let. Další, podstatně mladší, spokojeně žvatlalo v kolébce, zavěšené na provazech v rohu místnosti. Děti měly před sebou misky se snídaní, ale teď najednou pustily lžíce zpátky. Civěly na Conana, jako kdyby náhle vešel bubák z pohádek, jimiž je máma strašila před spaním. Cimmeřan se na ně zašklebil, ale výsledek byl ten, že se zatvářily ještě vyděšeněji.</p>

<p>V těchto věcech nebyl moc dobrý.</p>

<p>„Jezte, ať vám to nevystydne!“ napomenula černovláska děcka a spěchala zpátky k peci. Energicky zamíchala velkou dřevěnou vařečkou v široké pánvi.</p>

<p>„Posloucháš mě, Renn?“ dožadoval se Elik její pozornosti. „Neuvěříš, co všechno jsem za poslední dny zažil…“</p>

<p>„To jsi uhodl,“ štěkla na něj, sáhla na polici a strčila zloději do rukou hliněnou misku, stejnou, z jakých jedly děti. „Neuvěřím.“</p>

<p>„Víš,“ začal Elik, „začalo to tím, že jsem chtěl obstarat něco k snědku…“</p>

<p>Vařečkou mu plácla do misky porci jídla.</p>

<p>„Marš ke stolu!“</p>

<p>Zloděj sklonil hlavu a šel se posadit. Renn vzala z police další misku a podala ji Conanovi. Zaváhal. Podívala se mu do očí. V jejím pohledu bylo něco, co ho přinutilo si nádobu poslušně vzít. Nabrala mu jídlo. Podíval se do misky. Poznával smažená vejce, cibuli a taky nějaké fazole. Zvedl hlavu a jeho zrak se opět setkal s očima srdnaté černovlásky. Změřila si jej pohledem, pak opět strčila naběračku do pánve, zjevně s úmyslem ještě jednou mu přidat.</p>

<p>Odtáhl misku. „Díky, paní. Dnes už jsem jedl.“</p>

<p>„Jak chceš.“ Ukázala palcem přes rameno směrem ke stolu. Beze slova šel a posadil se vedle Elika.</p>

<p>Cpali se, jakoby nejedli už celou věčnost.</p>

<p>„Slíbil jsi mi,“ posadila se Renn ke stolu s vlastní miskou a lžící, „že sem nebudeš vodit své kumpány z ulice.“</p>

<p>„Tohle není žádný můj kumpán, Renn,“ odvážil se jí Elik protiřečit. „Je to přítel. Zachránil mi život.“</p>

<p>„Skutečně? Tak to se ho drž. Protože ty pořád vězíš až po uši v nějaké šlamastyce. Potřebuješ člověka, který tě z těch průserů bude pokaždé vytahovat.“</p>

<p>„Dostal mne z knížecího žaláře, Renn,“ naklonil se Elik k ženě a snažil se mluvit tak, aby ho neslyšely děti. „Čapla mě městská hlídka. Nebýt Conana, vrány na hradbách by už oklovávaly zbytky mého těla.“</p>

<p>Ženiny oči se na chvíli rozšířily, pak se ale opět zamračila. „Aspoň bych měla od tebe konečně pokoj. Nadělat kupu dětí, na to tě užije, ale postarat se o nás, to neumíš.“</p>

<p>„Co to říkáš, Renn? Copak ti pokaždé něco nepřinesu?“ S tím Elik vytáhl ze záňadří malý měšec. „Tady je hrst měďáků a taky dva stříbrňáky.“</p>

<p>„Kdoví, komus je čmajzl,“ zabručela černovláska, ale měšec si vzala tak rychle, že Conan téměř nepostřehl pohyb její ruky. „Zřejmě nějaké čůze. Cítím z tebe drahé voňavky. Pelešení s děvkami, to ti jde taky dobře!“</p>

<p>„Křivdíš mi, Renn. Někdy ti budu vyprávět, co jsem v těchto dnech zažil, a ty poznáš svůj omyl. Teď se potřebujeme tady s Conanem trochu prospat a prodebatovat své záležitosti.“</p>

<p>„Jasně, a pak se zase zdejchneš a týden, nebo ještě déle, tě neuvidím.“</p>

<p>„Slibuji ti, že se vrátím, jak jen to bude možné, Renn. Když dodělám tenhle kšeft, se zlodějinou budu moct seknout, protože budeme mít dost prachů i pro vnoučata.“</p>

<p>„Kdybych měla stříbrňák za každý takový tvůj slib, mohla bych si dát postavit palác větší než je ten knížecí,“ mávla Renn rukou a prudce vstala. „Stejně jednou skončíš na šibenici, Eliku! Ale nečekej, že tě pak přijdu oplakávat.“</p>

<p>A rychle se otočila, aby si nevšimli vlhkosti v jejích očích.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„To bych byl do tebe neřekl, že máš někde rodinu, a ještě k tomu tak početnou,“ zabručel Conan uznale a napil se vína. Bylo slabé a kyselé, ale pořád to bylo lepší než nic.</p>

<p>„Je jen málo lidí, kteří o Renn a dětech vědí. To, že jsem tě sem přivedl, ber jako projev absolutní důvěry. Nevím proč, ale mám takový pocit, že z tvé strany mé rodině nic nehrozí.“</p>

<p>„Správný dojem,“ přisvědčil Conan.</p>

<p>Důkladně umytí seděli v komnatě v patře nad hlavní místností. Byly tady jednoduché postele, staré matné zrcadlo a pár amuletů proti zlým duchům. Nic víc. Cimmeřan seděl u otevřeného okna a díval se ven. V dálce nad střechami viděl černou věž Gorth-Tyrova chrámu. Vzpomněl si na Lariu. Doufal, že je mladá kněžka ještě naživu.</p>

<p>„Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí,“ nadhodil. „Kdybych o nich povyprávěl Beldorinovi, asi by se nestačil divit.“</p>

<p>„Já jsem taky leccos vyčenichal,“ přikývl Elik. „Začni.“</p>

<p>„Zkus uhodnout, kam si uprostřed noci zašel náš drahý alchymista.“</p>

<p>„Uhodnout?“ zašklebil se Elik. „Já to vím zcela přesně.“</p>

<p>„Opravdu?“ podivil se Conan.</p>

<p>„Jistě. Viděl jsem ho na vlastní oči. Byl to on, jako že má máti byla nejlacinější běhna v celém Hyrthu. Vešel do hospody…“</p>

<p>„Jaké hospody?“ přimhouřil Cimmeřan oči.</p>

<p>„Přece U rozbité lebky. Říkal jsem ti, že se tam jdu podívat, když jsme vylezli z podzemí… Co se ti nezdá?“</p>

<p>„Já jsem na Zatorona narazil v Gorth-Tyrově chrámu.“</p>

<p>„Vážně? Kdy?“</p>

<p>„Hned poté, co jsme se rozdělili.“</p>

<p>„Hm. To je možné. Seděl jsem U rozbité lebky dobrou hodinu, než se tam ten ničema objevil. Nic si nedal, zamířil rovnou k Askun Charovi…“</p>

<p>„Ke komu?“</p>

<p>„Copak jsi ještě neslyšel o Askun Charovi?“</p>

<p>„V této chvíli o něm vím jen tolik, že má hrozné jméno.“</p>

<p>„Je to král hyrthského podsvětí. Má pod palcem prakticky všechnu nelegální činnost ve městě. Je to nebezpečný chlap. Říká se, že kdysi byl pirátem na Vilajetském moři…“</p>

<p>Takových bylo víc, pomyslel si Conan.</p>

<p>„…a nějaký čas prý s hordou stepních loupežníků plenil hranice Turanu…“</p>

<p>Cimmeřan začal vážně uvažovat, jestli toho chlapa náhodou nezná. Na nikoho toho jména si nevzpomínal, ale mohl se tenkrát jmenovat jinak.</p>

<p>„…no, a teď se usadil tady. Všichni se ho bojí. Když sem přišel a začal sbírat vlastní tlupu zabijáků a chmatáků, předchozí vůdce hyrthských zločinců mu otevřeně pohrozil krutou smrtí. Druhý den starého náčelníka našli i s jeho nejbližšími poskoky na městských hradbách. Na dvaceti různých místech. Potom se nevědělo, který úd patří ke kterému trupu nebo hlavě. Od té doby se lidé Askun Chara obávají víc než samotného knížete. Říká se, že z každých deseti stříbrňáků, které se tu ve městě otočí, tři skončí v jeho kapse.“</p>

<p>„To už musí být pořádně těžká kapsa.“</p>

<p>„O tom nepochybuj. Sídlo má právě U rozbité lebky. A jak říkám, Zatoron šel k němu jako ke starému známému, a pak spolu zmizeli v zadní části hostince. Nebyli tam moc dlouho. Askun Char se vrátil ke svému stolu, alchymista opustil hospodu. Sledoval jsem ho jako stín. Vrátil se do opuštěného domu a zmizel v tajné chodbě. Asi se šel po probdělé noci trochu prospat.“</p>

<p>„Když uviděl ten bordel, co tam po nás zůstal, asi neměl moc klidné spaní,“ zašklebil se Conan. „I když se zdá, že Zatoron není zase takový parchant. Podle toho, co jsem tajně vyslechl v chrámu, ho ke spolupráci donutili.“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Lidé, kteří doopravdy stojí za únosem knížecí dcery. Jeden muž, jehož totožnost zatím neznám, a Gorth-Tyrova velekněžka…“</p>

<p>„Braxtura? Bohové, tu stařenu jsem viděl jednou v životě, ale doteď mám z toho špatný pocit. To snad ani není člověk, ale nějaká striga v lidské kůži.“</p>

<p>„Taky na mě neudělala moc dobrý dojem. Navíc jsem se dozvěděl, že v chrámu chystají nějaký velký, důležitý obřad. Začínám se bát, jestli Enriel nemá být jeho součástí…“</p>

<p>„Jako oběť.“</p>

<p>„Přesně. Už se mi podařilo překazit pár šílených rituálů, u kterých z nějakých důvodů bylo potřebné obětovat osobu ze vznešeného rodu, se šlechtickou nebo dokonce královskou krví. Možná i tentokrát půjde o něco podobného. Každopádně si myslím, že Beldorinova dcera je vězněna v chrámu.“</p>

<p>„Já bych si tím nebyl zase tak jistý,“ tvářil se Elik zamyšleně.</p>

<p>Conan na něj pohlédl. „Proč?“</p>

<p>„Když jsem vyprovodil Zatorona, vrátil jsem se do hospody. Askun a jeho parta pořádně zamávali s krčmářovými zásobami piva a vína. K ránu už všichni chrápali na stolech, a ti, co vydrželi, buď zpívali, nebo se chvástali. Askun zvolil to druhé. Musel už mít pořádně v hlavě, protože si vůbec nedával pozor na jazyk. Začal svým nohsledům vykládat, že brzo bude jedním z nejbohatších mužů nejen v Hyrthu, ale i v celé Brythunii. Dostal se prý k velice cennému zboží a má v úmyslu prodat ho kupci, který o to zboží určitě projeví nesmírný zájem, a o ceně nebude vůbec smlouvat, ať bude jakákoli.“</p>

<p>Cimmeřan se soustředěně mračil. „U Croma, to je zajímavé, co říkáš. Myslíš, že je tedy Enriel v Askun Charových rukou?“</p>

<p>„Vysvětlovalo by to, co Zatoron pohledával v jeho doupěti.“</p>

<p>„Jo, ale taky nás to staví před otázku, proč alchymista – a lidé, co stojí za ním – svěřili svou mimořádně vzácnou kořist nějaké všivé lupičské bandě.“</p>

<p>„Tak to tedy netuším. Je to zamotanější, než se zdálo.“</p>

<p>Conan vycenil zuby. „Když chceš rozplést složitý uzel, nejlepší je rozetnout ho mečem. Naším úkolem je najít Enriel a dovést ji živou a zdravou do paláce. Nemusíme řešit, proč ji kdo unesl a co za ďábelské věci se chystají v Gorth-Tyrově chrámu. Osvobodíme děvče a šmytec. Jestli je U rozbité lebky, půjdeme se tam podívat.“ Conan zívl. „Ale teď potřebujeme setřást únavu. Trochu si zdřímneme.“</p>

<p>„Po ničem netoužím víc,“ protřel si Elik oči. „Tak rušnou noc jsem ještě nezažil.“</p>

<p>„A počítej s tím,“ řekl Conan vážně, „že tahle bude ještě rušnější.“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Když v zámku ve dveřích zaskřípal klíč, Ulrika se posadila na lůžku. Malým zamřížovaným okénkem vnikalo do prosté cely ranní slunce. Ačkoliv bylo ještě brzy, Ulrika už nespala. Neměla dobré spaní už od toho dne, co ji zamkli do této bezútěšné kobky a nedovolili jí vidět se s jejím milovaným. Pronásledovaly ji zlé předtuchy.</p>

<p>Dveře se otevřely. Dovnitř vešel jeden z kněží, Ulrika ho neznala jménem. Nepřinesl ji však snídani, ani nepřišel vynést kbelík, do kterého vykonávala potřebu. Vlekl s sebou jednu z mladých kněžek. Drsně pohodil bezvládné tělo na druhé lůžko, otočil se a vyšel na chodbu. Dveře se zabouchly, zámek zarachotil a opět zavládlo ticho.</p>

<p>Ulrika přikročila k nečekané spoluvězeňkyni. Obrátila ji tváří k sobě.</p>

<p>„Lario?“ poznala ji překvapeně.</p>

<p>Děvče cosi omámeně zamumlalo a mlasklo jazykem. Ulrika popadla džbánek se zbytkem vody, kterou ji dali k velice skromné večeři, nadzvedla Larii hlavu a opatrně ji dala napít.</p>

<p>Larii se pomalu vracelo vědomí. Otevřela oči. Bělma měla celá rudá. Ulrika věděla, co to znamená – podrobili ji hypnóze. Občas to dělali, hlavně mladým kněžím, aby se dostali k jejich nejtajnějším myšlenkám a přesvědčili se o jejich oddanosti Gorth-Tyrovu kultu.</p>

<p>„Ulriko…“ zachroptěla Laria.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptala se Ulrika. „Proč ti to udělali?“</p>

<p>„Pokusila… jsem se utéct…“</p>

<p>Ulrika si sedla na paty vedle Lariina lůžka a zavrtěla hlavou. „Ty hloupá. Copak nevíš, že odsud není úniku?“</p>

<p>„Teď už to chápu… Braxtura si mě pořádně podala… A tohle ještě není konec…“</p>

<p>„Ne, to není,“ přikývla Ulrika smutně. Dobře věděla, co se stane kněžím, kteří se pokusí zradit sektu. Čekal je oltář ve tvaru obludného stromu… Rychle stočila myšlenky jiným směrem. „Řekni, viděla si Zatorona?“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěla Laria hlavou a chytila družku za ruku. „Ale neboj se, Ulriko, jistě se s ním ještě uvidíš. Za mnohem příznivějších okolností.“</p>

<p>„Ano. Určitě.“</p>

<p>A pak tam mlčky seděly, ruku v ruce, a obě myslely na to, že té milosrdné lži vůbec, ale vůbec nevěří.</p>

<p>Gorth-Tyrův strom jim byl souzen oběma.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Z dřímot jej vytrhly rychle se blížící kroky venku na chodbě. Morios se narovnal na židli a pohlédl ke vchodu. Očekával zaklepání, ale dveře se rozletěly jako pod nárazem beranidla a do místnosti vtrhla postava ve vířícím černém plášti.</p>

<p>„Vítej, Zatorone,“ tázavě pohlédl velitel hradní stráže do alchymistovy tváře. Byla zkřivená hněvem. „Mám ti taky nechat přinést snídani?“</p>

<p>„Nech si ty kecy, Moriosi,“ zabouchl Zatoron za sebou bronzem okovaná vrata a rázně přikročil ke stolu, zaházenému rozvinutými pergameny, mapami a neumytým nádobím.</p>

<p>„Nevypadáš dvakrát šťastně,“ ucedil gardista mezi zuby.</p>

<p>„Tvůj sarkasmus je přesně to poslední, co v tuto chvíli potřebuju,“ opřel se alchymista zaťatými pěstmi o stůl. „Ten bastard vnikl do mých komnat, zpřeházel mi věci a já se mám podle tebe usmívat? Nemám ti rovnou i zatančit?“</p>

<p>Moriosův obličej zkameněl. „O kom to, při bozích, mluvíš?“</p>

<p>„O kom? No o kom asi? O té hromadě masa, o tom údajně primitivním hovadu, které Beldorin včera vytáhl z vězení! Zaručil ses mi, že jeho špinavé pracky nesáhnou na nic, co souvisí s naší věcí!“</p>

<p>„To ano…“ Velitel stráže se pořád ještě snažil vstřebat to, co vyplývalo z černooděncových slov. „Jenže nám unikl, i s tou druhou krysou. Vypařili se jako duchové mým mužům přímo pod nosy. Dal jsem kvůli tomu třem členům gardy zmalovat záda karabáčem. Domníval jsem se, že barbar jednoduše utekl. Že jenom sprostě uloupil vzácný rodový meč Beldorinových předků z trůnní síně a pak se nějak dostal z hradu.</p>

<p>„Ano, z hradu se dostal, ale přes podzemí,“ smetl jeho slova Zatoron. „Nějak se dozvěděl o tajné chodbě a za mé nepřítomnosti vnikl do mých komnat. Rozsekal chudáčka Grua a hrabal se v mých věcech a spisech. Podle stop je jasné, že mě sledoval až do města. Před chvílí jsem dostal zprávu, že uprostřed noci bez problémů vnikl do chrámu a unesl odtamtud jednu z kněžek. Naštěstí ji chytili a přivedli zpátky. Pod vlivem kouzla pak přiznala, že Conanovi, nebo jak se ten ničema vlastně jmenuje, vytroubila něco o Braxtuřiných plánech. Ještě pořád si myslíš, že je to pitomý divoch, z jehož strany nám nic nehrozí?“</p>

<p>Jizvy na Moriosově tváři pobledly. Oči mu planuly.</p>

<p>„Vymyká se nám to z rukou,“ pokračoval Zatoron, „a je to především tvá vina. Kdyby ses víc staral o to, jak si tví lidé plní povinnosti…“</p>

<p>„Tak dost!“ zahučel Morios najednou a třískl pěstí do stolu, až prázdná číše nadskočila a několik svitků se sesypalo na zem. „Zmlkni už, bylinkáři! Nezapomínej, že ty tady nevydáváš rozkazy. Jsi v téhle hře jenom pěšák, stejně jako já. Tak mě přestaň urážet a okamžitě se uklidni, je to jasné?“</p>

<p>Zatoron stiskl zuby. „Kdyby mi nedrželi nůž na krku,“ zavrčel tlumeně, „už dávno bych se s vámi všemi vypořádal."</p>

<p>„Pozor na jazyk,“ varoval ho Morios. „Nezapomínej na tu svou kurvičku. Jestli proti nám cokoli podnikneš, jestli jenom jednou zaváháš, bude s ní zle. Gorth-Tyr si na ní smlsne. Když si to budeš pořád připomínat, pomůže ti to chovat se rozumně.“</p>

<p>Zatoronovy zkřivené prsty zatínaly nehty do desky stolu. Mlčel, nenávistí planoucí oči řekly vše za něho.</p>

<p>„Věci se zkomplikovaly,“ prolomil napjaté ticho velitel gardy, „ale ještě zdaleka nic není ztraceno. Jen se musíme přizpůsobit nové situaci.“</p>

<p>„Je nutné všechno urychlit,“ řekl alchymista už o něco klidněji. „Navrhl jsem Braxtuře, abychom obřad vykonali už dnes v noci. Souhlasila.“</p>

<p>„Je velekněžka připravena?“</p>

<p>„Doufejme, že ano. Po ničem netoužím víc než po tom, aby už bylo po všem. Dnes po setmění proběhne rituál a o půlnoci ty a tví muži vše dokončíte. Pak už to bude za námi.“</p>

<p>„To se moc pleteš, Zatorone. Tím to vše jenom začíná. Rituál je jenom předehrou k velikým změnám.“</p>

<p>„Ale toho už se nebudu účastnit. Podám Beldorinovi poslední, rozhodující dávku odvaru, a tím bude můj podíl na spiknutí završen. Vezmu Ulriku a odjedu někam daleko na západ, do Nemedie nebo možná Aquilonie. Co se bude dít v Hyrthu, mě už nebude zajímat. Narodil jsem se tady a vyrostl na knížecím dvoře, ale postupně jsem se naučil tohle město a celé panství nenávidět. Už mám dost všech těch špinavých intrik.“</p>

<p>„Život je změna. Některé události nemůžeš zastavit. Jestli je osudem určeno, že knížecí stolec bude leštit jiný zadek, musíme se přizpůsobit. A snažit se stát na té straně, která má větší šanci na vítězství. To dělám já.“</p>

<p>„Dobrá omluva pro zradu,“ zkřivil Zatoron rty.</p>

<p>„Říkej tomu, jak chceš,“ trhl Monos rameny. „Teď ale musíme vyřešit zásadní problém. Ten podělaný barbar vecpal svůj prasečí nos do našich plánů a jestli něco nepodnikneme, zkazí všechno naše snažení.“</p>

<p>Alchymista přikývl. „Musí být zabit, a to ještě dnes. Nebude to lehké, ale ty přece znáš způsob, jak to zařídit.“</p>

<p>Morios na něj pohlédl. „Ty myslíš…“ Zarazil se.</p>

<p>„Přesně tak. Je to jediná možnost.“</p>

<p>Na vojákově obličeji bylo vidět, že se mu do tohoto podniku vůbec, ale vůbec nechce. „Už dlouho jsem Lišákovy služby nevyužil. Nebylo potřeba, a díky bohům za to. Ten chlap snad ani není člověk. Setkal ses s ním někdy osobně?“</p>

<p>„Neměl jsem tu čest,“ ucedil Zatoron.</p>

<p>„Já ano. Jednou. Nebylo to ani trochu příjemné. Přímo fyzicky jsem cítil, jak z toho muže čpělo zlo a nedostatek jakýchkoliv emocí. Když s ním uzavřeš dohodu, jakoby jsi podepsal smlouvu s peklem.“</p>

<p>„Ale nikdo jiný není schopen v tak krátkém čase Conana vypátrat a zlikvidovat. Ať je Lišák jaký chce, pokud vím, svou práci vždy odvede perfektně. A to teď potřebujeme. Čistě, nenápadně uklidit ze scény barbara. Dej Lišákovi, oč zažádá. Peníze jsou teď to poslední, na čem záleží.“</p>

<p>Velitel gardy pomalu přikývl. „Udělám to. Okamžitě vyšlu posla.“</p>

<p>„Dobrá. Jen co doručí zprávu, jakoby jsme nad Conanem vynesli ortel smrti. Dál už se o něj nemusíme starat.“</p>

<p>„Doufám, že se nepleteš…“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá – Král zlodějů</strong></p>

<p>Den se chýlil k poledni, když do uliček té nejšpinavější a nejnebezpečnější čtvrti Hyrthu opět vstoupila nesourodá dvojice mužů. Nižší z nich byl zjevně místní, pohyboval se spletí průchodů s neomylnou jistotou. Ten druhý byl mohutný cizinec, zahalený v černém plášti. Kápi měl staženou hluboko do tváře.</p>

<p>Spěchali.</p>

<p>„Asi se pod tím rouchem upeču,“ stěžoval si Conan.</p>

<p>„Je to nutné,“ zašklebil se na něj Elik. „Takhle rozhodně budíš méně pozornosti.“</p>

<p>Zahnuli do jedné z postranních uliček. Cimmeřan kráčel zloději v patách a občas se bedlivě ohlížel. Ale lidí bylo v těchto koutech města během dne pomalu. Tady se skutečný život probouzel až s příchodem soumraku, aby se za svítání opět rozplynul do klidu a nečinnosti.</p>

<p>Elik nečekaně zastavil před ošuntělou jednopatrovou budovou. Neomítnuté zdi přízemí a poschodí z tlustých dřevěných klád se ničím nelišily od okolních domů.</p>

<p>„To je ono?“ překvapeně se zeptal robustní bojovník.</p>

<p>„Jo. Hostinec U rozbité lebky.“</p>

<p>„Není tady vývěsní štít ani žádný nápis. Jak se cizinec dozví že je to hospoda?“</p>

<p>„Nedozví. Tady cizinci nejsou vítáni. Tohle je podnik jen pro domácí. Pro <emphasis>některé </emphasis>domácí.“</p>

<p>„Paráda. To abych neustále potil dlaň na jílci meče.“</p>

<p>„Bude to tak lepší,“ přikývl Elik a otevřel dveře.</p>

<p>V té chvíli se Conanovi zježily vlasy na zátylku. Věděl, co to znamená. Bleskově se ohlédl. Zdálo se mu, že v dálce mezi domy zahlédl mihnout se stín, ale nebyl si tím úplně jistý. Pocit, že jej někdo sleduje, zůstal. Cimmeřan zamumlal kletbu. Bude se tomu věnovat později. Otočil se na patě a následoval Elika.</p>

<p>Ovanula je pramálo příjemná směsice pachů. Pivo, kouř, nemytá těla, moč. Dvojice vstoupila do nevětrané místnosti bez oken. V přítmí blikaly pochodně a knoty měděných kahanů.</p>

<p>Panoval tu až podezřelý klid. Tři dlouhatánské stoly sténaly pod hromadami pohárů, džbánů, špinavých talířů, ohlodaných kostí a spících trhanů. Asi patnáct pochybně vypadajících ozbrojených chlapů nerušeně vyspávalo probděnou noc, dalších deset nebo jedenáct už procitlo a pokračovalo v každodenním nalévaní se laciným chlastem. Někteří hráli kostky, jeden před zraky všech bez studu souložil s lhostejně se tvářící obstarožní děvkou.</p>

<p>„Představuju ti Askun Charovu tlupu,“ zašeptal Elik, zavřel za sebou dveře a zamířil k výčepu. U hromady sudů myl ztrhaný hostinský nádobí ve velkém kotli s vodou. Conan následoval zloděje a se zájmem si prohlížel místní chátru. Dělal to nenápadně, zpod kápě, dobře věděl, že lidé tohoto druhu považují přímý pohled za výzvu, nebo dokonce urážku. Neměl zájem vyvolat konflikt.</p>

<p>„Hej!“</p>

<p>Nepovedlo se.</p>

<p>„Ty v tom plášti, slyšíš mě?“ zavřeštěl do mdlého ticha jeden z ochlastů. Conan se zastavil v polovině cesty k výčepu a s povzdechem se obrátil k původci výkřiku. Dlouhán s šátkem jako čelenkou převázaným kolem hlavy a nahým, svalnatým trupem překříženým lesklými cvoky obitými řemeny, seděl na nahrubo stlučené lavici a zády a lokty se opíral o stůl. „Sundej si tu kapuci! Nesluší se, aby návštěvník skrýval svou tvář před hostiteli.“</p>

<p>Conan přimhouřil oči a snažil se odhadnout, nakolik jej může lotr ohrozit. Vypadal šlachovitě a hbitě. U pasu mu visely dva dlouhé zakřivené nože.</p>

<p>„Hostitel?“ zeptal se, předstíraje pomalé chápání. „Ty mě chceš pohostit, synu? Díky ti. Piju víno, jestli můžu prosit…“</p>

<p>Několik chlapů se rozchechtalo. Dlouhán vyskočil a rychle přikročil k vysokému opláštěnci. Po zbrani však nesáhl, což bylo jeho jediné štěstí. Nemohl tušit, že Conan pod hábitem svírá v dlani meč a je připraven při prvním náznaku útoku rozseknout chlapa na dva kusy.</p>

<p>„Seš tak pitomej, nebo si ze mě děláš srandu?“ vycenil na něj zloduch svůj vykotlaný chrup.</p>

<p>„Odejdi v klidu, bídná duše,“ řekl Conan. „Jsem služebník boží a kdo na mne sáhne s nečistými úmysly, ten se bude navždy smažit v plamenech utrpení!“</p>

<p>Byla to slova jednoho šíleného shadizarského kněze, která ten podřezávač malých dětí kdysi před léty vyslovil těsně před tím, než mu Conanův meč uťal vršek lebky a nechal tak vyšplíchnout jeho mozek.</p>

<p>„Cože?“ zamrkal dlouhán zmateně. „Seš ňákej podělanej mnich nebo co?“</p>

<p>„Tak jest, příteli.“</p>

<p>„Jo? Kterému bohu se klaníš?“</p>

<p>„Setovi,“ odvětil Cimmeřan klidně.</p>

<p>„Nevypadáš jako Stygijec,“ zavrčel lotr podezřívavě a v očích se mu opět objevila touha po krvi.</p>

<p>„Ani nejsem. Narodil jsem se v Aquilonii. Víra nezná hranic a rozdílů mezi národy.“</p>

<p>„Aquiloňan?“ ucedil dlouhán a ruce se mu pohnuly směrem k rukojetím nožů. „Nesnáším cizince, zvláště ne ty ze západu. Ze západu nikdy nemůže přijít nic dobrého, to ví každej. A Aquiloňany nenávidím ze všeho nejvíc. Jednoho sem kdysi znal. Ten zkurvysyn si to jednoho dne začal za mými zády rozdávat s mou holkou. Tak jsem ho udusil jeho vlastním ptákem, uřezaným a nacpaným do huby! Sundej si tu kapuci, hlupáku, ať ti vidím do očí!“</p>

<p>Zavládlo napjaté ticho, rušené jen hekáním souložícího muže, který zjevně spěl k bouřlivému vyvrcholení. Zbytek chátry se zájmem sledoval přiostrující se rozhovor. Conan hadím pohledem studoval každý dlouhánův pohyb. Pak, zatímco pravou rukou pořád pevně svíral jílec meče, vystrčil zpod pláště levačku a stáhl si kápi.</p>

<p>Zírali na něj jako na zjevení.</p>

<p>„Ty nejsi kněz,“ vydralo se z dlouhánova hrdla zlověstné vrčení. „Žádný pánbíčkář nemůže mít tak zjizvenej ksicht. Co jsi vlastně zač a co tady čmucháš?“</p>

<p>„Do toho ti nic není. A varuju tě – jestli vytáhneš některé z těch párátek, umřeš.“</p>

<p>Všechno znehybnělo. Dlouhán se při pohledu do obrových ocelových očí zachvěl. Conanovi se pod hábitem zavlnily svaly.</p>

<p>„Drž, čubko!“ vykřikl najednou muž, třesoucí se mezi stehny poběhlice, zvrátil hlavu a zařval v orgasmu.</p>

<p>Všichni se podívali tím směrem.</p>

<p>Kromě Conana a dlouhána.</p>

<p>Lotr bleskově tasil oba nože a vrhl se kupředu, roztínaje ostrými čepelemi těžký vzduch. Opravdu to s nimi uměl, normálnímu člověku by v protisměru sekající ostří doslova ustřihla hlavu. Jenomže Cimmeřan nereagoval jako normální člověk. Rychle jako panter uskočil stranou a zároveň tasil meč.</p>

<p>Černý plášť se vzdul, jakoby se do něj náhle opřel poryv vichru.</p>

<p>Meč opsal ve vzduchu zářivý oblouk. Ve chvíli, kdy se dlouhán propadl do prázdného prostoru, kde ještě před okamžikem stál robustní černooděnec, masivní čepel nelítostně dopadla. Hlava ovázaná šátkem zaduněla o prkennou podlahu. Tělo udělalo ještě jeden kulhavý krok a zřítilo se taky.</p>

<p>Sběř rychle odvrátila oči od vrcholícího muže a pohlédla zpátky k dvojici.</p>

<p>Conan stál s mečem v ruce nad chvějícím se tělem a nevzrušeně sledoval zvětšující se tmavou louži.</p>

<p>Nikdo se nezmohl na jediné slovo.</p>

<p>Pak se najednou čerstvou krví páchnoucí vzduch rozechvěl něčím hlasitým, upřímně pobaveným smíchem. Conan se otočil za zvukem. Čelo se mu zkrabatilo a černé obočí se téměř spojilo u kořene nosu. Spatřil vysokého štíhlého čtyřicátníka, který se právě vynořil z temného portálu dveří za výčepem. Na sobě měl prošívaný, stříbrem vykládaný kožený kabátec a hedvábné kalhoty zastrčené do drahých bot z hříběcí kůže. Dlouhé světlé vlasy měl v týle svázané do koňského ohonu, hranatou tvář pečlivě oholenou. Jeho upravený zevnějšek ostře kontrastoval se vší tou špínou kolem. Muž se pořád smál a tleskal širokými dlaněmi.</p>

<p>„Velmi působivé, vznešený Aquiloňane,“ zvolal. „Na božího služebníka máš vskutku pořádně vypracované svaly a neuvěřitelně rychlé reakce.“</p>

<p>Conan se nehýbal, jen zamračeně hleděl na bodrého blonďáka a rychle pátral ve vzpomínkách.</p>

<p>„Askun Char?“ zeptal se mručivě.</p>

<p>Muž vstoupil do šenku, položil si pravou ruku na srdce a s teatrálním gestem levačky vysekl úklonu, za kterou by se nemusel stydět žádný dvořan v knížecím paláci.</p>

<p>„Král zlodějů a pravý vládce města Hyrth,“ odhalil světlovlasý v úsměvu bezchybné bělostné zuby. „Tyto ulice podléhají mým zákonům.“</p>

<p>„Skutečně?“ zabručel Conan. „Tobě tedy slouží i kati, kteří na náměstí házejí psům jedno krvavé srdce za druhým.“</p>

<p>„Ne,“ přešel Askun Char ironickou poznámku s úsměvem, „ale i oni popravují jen ty, které já sám předhodím takzvané knížecí spravedlnosti. Ti bídáci, co stojí frontu na popraviště, jsou jenom bezcenná chátra – žebráci, drobní zlodějíčkové, tupí vrahouni. Vlastně jsem Beldorinovi vděčen, že mé ulice čistí od těchto parazitů. Ale mluvme teď o muži, jenž se odvážil před mýma očima zabít jednoho z mých nejlepších zabijáků.“</p>

<p>„Jestli jsou tví nejlepší muži jako tenhle,“ ukázal Conan špičkou meče na bezhlavou mrtvolu, „pak velíš bandě líných, prašivých, bezzubých psů.“</p>

<p>Mezi muži u stolů to zahučelo.</p>

<p>Askun Char se pořád usmíval.</p>

<p>„V tomto městě se asi nenajde pořádný hrdlořez, když se tobě a tvým kumpánům podařilo ovládnout zdejší podsvětí,“ pokračoval Cimmeřan nevzrušeným tónem.</p>

<p>Ničemové začali vrčet jak smečka psů a sahali po zbraních. Jen náčelníkův naprostý klid jim bránil v tom, aby se na toho nadutého cizáka vrhli a rozsápali ho na kusy.</p>

<p>„Máš kuráž, chlape,“ pokýval Askun Char hlavou. „Takové jako ty člověk nepotkává na každém rohu. Možná budu velkorysý a zapomenu na tohle krveprolití a tvá drzá slova. Dokonce bych ti možná mohl něco nabídnout.“</p>

<p>„Pokud to bude víno lepší než ty patoky, co nalévají ve zdejších putykách, neřeknu ne,“ zabručel Conan už podstatně méně nevlídně.</p>

<p>Askun Char se zasmál. „To taky. Následuj mě, prosím. Chci si s tebou promluvit mezi čtyřma očima.“</p>

<p>Plavovlasý muž se otočil a zamířil ke dveřím za výčepem, z nichž se před chvílí tak nečekaně vynořil. Conan, meč pořád v ruce, ho následoval. Když přecházel kolem Elika, pozorujícího všechno s pobledlou tváří, očima mu naznačil, ať na něj počká tady. Zloděj nenápadně kývl.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Prošli kolem kuchyně, spíže a schodiště do patra. Na konci temné chodby Askun Char otevřel masivní dubové dveře. Kupodivu nevyšli na nějaký špinavý dvůr za hostincem, jak Conan očekával, ale ocitli se v další dlouhé chodbě s kamennými zdmi a prskajícími pochodněmi v železných držácích na stěnách.</p>

<p>Conana zarazilo, když na konci chodby uviděl veliká vrata s reliéfy pokrytými bronzem. Něco takového by na místě jako tohle neočekával. Ještě víc ho překvapilo, že po stranách brány stojí dva strážci v blýskavých šupinových pancířích a celou hlavu kryjících přilbách s barevnými chocholy a průzory ve tvaru T na obličejové části. Pozdravili Askun Chara úderem násad dlouhých kopí do kamenné dlažby a otevřeli před ním vrata.</p>

<p>Conan přimhouřil oči před pálivým poledním sluncem. Trvalo mu pouhou chvilku, než si na ostré světlo přivykl.</p>

<p>A pak mu spadla čelist.</p>

<p>Rozlehlé nádvoří obklopovala bělostná sloupořadí a čtverec dvě patra vysokých, bíle omítnutých zdí, plných balkónů, bohatě zdobených říms a jiných architektonických kudrlinek. Jak si Conan všiml, ve stínu arkády kolem nádvoří stáli další obrnění strážcové s kopími v rukou a dlouhými meči u boků. Zvedl zrak a na cimbuřím ověnčených vrcholech budov zahlédl ještě nejméně tucet ozbrojenců – tito byli ozbrojeni vrhacími oštěpy a na zádech měli toulce plné dlouhých šípů a silné, dvakrát prohnuté luky.</p>

<p>„Je to nutné,“ promluvil Askun Char, když si všiml Conanova pohledu, „pokud si chce člověk v této čtvrti zachovat soukromí.“</p>

<p>Cimmeřan se vrátil pohledem na nádvoří. Tvořila jej dobře udržovaná, pestrými barvami květů a ozdobných keřů hýřící zahrada. Conan následoval svého hostitele po oblázky vysypaném chodníku, kolem bílých soch s podobou nahých mužů a žen.</p>

<p>„Moc pěkné místečko,“ zabručel s uznáním.</p>

<p>„A co jsi čekal? Jsem nejbohatší člověk ve městě. Ta špinavá putyka venku je jenom kamufláž. Musím se držet v ústraní, pokud se nechci příliš často ocitat ve společnosti lidí, kteří by rádi viděli cákat moji krev. A taky jsem si už zvykl na určité pohodlí. Tohle je řešení.“</p>

<p>Srdcem zahrady byla veliká fontána. Křišťálová voda, chrlená tlamami kamenných draků, se na slunci třpytila jako přehršle drahokamů. Conana však více zaujaly polonahé otrokyně, které se slunily na obrubě kašny a protahovaly svá krásná těla jako velké kočky. Musel se usmát.</p>

<p>Askun Char jej pozval do altánku s jemně vyřezávanými sloupky a zábradlím. Conan si sundal plášť, odložil meč a posadil se ke stolku. Než stihl zaujmout co nejpohodlnější polohu, přispěchala půvabná snědá černovláska a ze zvláštně tvarovaného stříbřitého džbánu naplnila rudým vínem dvě drahokamy vykládané číše. Conan se bez pobízení napil. Tak výtečný mok neměl v ústech už celé měsíce, ne-li roky.</p>

<p>Pohlédl na pána domu a zašklebil se. „Askun Char,“ zavrtěl posměšně hlavou.</p>

<p>„Co se ti nezdá?“ taky se uchechtl světlovlasý muž.</p>

<p>„Tvé staré jméno Sardyx znělo mnohem lépe.“</p>

<p>„Jistě, a taky bylo napsáno na příliš mnoha letácích a plakátech od Turanu až sem nahoru po Brythunii. A suma pod ním byla dost vysoká na to, aby každý, kdo si ji přečetl, začal brousit kudlu a vyptávat se po mně. A co ty? Prý Setův služebník! Copak už ti Crom nebyl dost dobrý?“</p>

<p>„Ať všichni ďáblové sežerou Setova střeva,“ zavrčel Conan. „Jen se snažím příliš na sebe neupozorňovat. I když se mi to asi moc nedaří.“</p>

<p>„Být nenápadný, to ti nikdy moc nešlo. Tušil jsem, že jsi ve městě – ještě předtím, než jsi vkročil do Rozbité lebky. Nejdříve jsem se doslechl, že u Malého Zamořana nějaký černovlasý, modrooký obr nadělal takový randál, že jej městská hlídka musela uzemnit xantovou šipkou. V noci mi zas jeden z mužů hlásil, že v ulicích narazili na obrovské černovlasé monstrum, celé od krve. A ani ne před hodinou se mi doneslo, že nějaký drzý svalovec po půlnoci bez okolků vnikl do Gorth-Tyrova chrámu a unesl jednu z chrámových souložnic…“</p>

<p>„Souložnic?“ zamračil se Conan.</p>

<p>„Copak, neposkytla ti ukázku své specializace?“</p>

<p>„Ne. Bránila se jako čertice,“ zabručel Cimmeřan nespokojeně.</p>

<p>„Smůla. No, každopádně po všech těch zvěstech jsem začal mít nejasné tušení, že člověka, který dělá takový rozruch, asi znám. Není pravděpodobné, že by byli na světě dva takoví muži jako je Conan – Cimmeřan.“</p>

<p>„Musím uznat, že čerstvé zprávy se ke tvým uším dostávají opravdu velice rychle,“ přikývl barbar. „Taky jsem něco zaslechl o náčelníkovi místního podsvětí a začal jsem mít podezření, nejde-li o některého z mých spolubojovníků z Vilajetu a stepí turanského pohraničí. A vida, nemýlil jsem se. Jak ses dostal až do tohohle zapadákova?“</p>

<p>„Po té nakládačce od Turánců a tvém odchodu jsem ještě nějaký čas jezdil se zbytky kozáckých hord po stepích. Pak nás ale jednou vyhmátl silný oddíl hraničářů. Většinu z nás pobili, ostatní se rozprchli na všechny strany. Měl jsem co dělat, abych si zachránil holou kůži. Šel jsem na sever, překročil Kezankiánské hory a našel tohle pěkné knížectvíčko. Změnil jsem si jméno a rozhodl se usadit. Zdejší podsvětí už potřebovalo pevnou ruku. Vlastnoručně jsem oddělal vůdce největších zločineckých klanů a nastolil řád.“</p>

<p>„Jak se tak dívám na místní zloděje a hrdlořezy, nedalo ti moc práce stát se jejich králem,“ utrousil Conan.</p>

<p>„Máš pravdu,“ pokrčil Sardyx rameny. „Jsou to většinou padavky. Takové zabijáky, s jakými jsme se kdysi plavili a jezdili tady nenajdeš. Mně ale tento stav naprosto vyhovuje. Nemám tady konkurenci a můj vliv roste ze dne na den. Přišel jsem sem s polomrtvým koněm a jedním zubatým tulvarem, a teď – podívej se kolem.“</p>

<p>„Jo, pěkně sis to tu zařídil,“ uznal Cimmeřan a vyprázdnil číši. Otrokyně okamžitě přistoupila ke stolu a opět mu pohár naplnila. „Ale říkal jsi, že máš pro mne nabídku. O co jde?“</p>

<p>„Chci, abys odešel z města.“</p>

<p>Conan se zarazil s pohárem na půli cesty k ústům. „Cože?“</p>

<p>„Nerozumíš? Pro nás oba tady není dost místa. Oba jsme vůdci a dřív nebo později by mezi námi došlo ke konfliktu. Jen bohové vědí, k jaké krvavé válce by to dospělo. Nemám pravdu?“</p>

<p>Conan zamyšleně přikývl. „Máš. Taková situace by skutečně mohla nastat.“</p>

<p>„Vidíš, a proto chci, abys co nejdřív odešel. Jen tak můžeme zůstat přáteli.“ Sardyx si dopřál hluboký doušek – pil vzácné víno, jako by to byla voda. „Samozřejmě to nechci zadarmo. V nejbližších dnech se chystám na jeden podnik, který je sice mimořádně výnosný, ale taky velice nebezpečný. Potřeboval bych mít u sebe muže, jako jsi ty. Na tuto jednu akci. Kdybych se dostal do srabu, ty mi určitě pomůžeš se z něho vysekat. Dostaneš slušný podíl z výdělku a půjdeš zase dál. Není to fér nabídka?“</p>

<p>„Zřejmě ano. O co přesně jde?“</p>

<p>„Ale jdi, Conane,“ zasmál se Sardyx. „Nemysli si, že jsem hlupák. Pod tvým velením jsem se kdysi přiučil kdejaké lsti a získal jsem schopnost umět dávat si věci do souvislostí. Nedělej, že o ničem nevíš.“</p>

<p>„Nechápu, o čem to mluvíš,“ mračil se Conan. Nenápadně zašilhal po meči, opřeném o zábradlí altánku. Sardyxovi to neuniklo. Naklonil se kupředu a opřel lokty o stůl.</p>

<p>„Dobře ti radím, Conane, neudělej žádnou hloupost. Od chvíle, kdy jsi vstoupil do mé zahrady, stráže z tebe nespustí zrak. Jakmile se dotkneš toho meče, ze všech stran se slétnou šípy a oštěpy. A věř mi, ti chlapi umějí mířit. Jsou to prvotřídní bojovníci, ne jako ta lůza, se kterou ses setkal U rozbité lebky. Tyhle jsem vycvičil já sám.“</p>

<p>„Zrádče,“ ucedil Conan.</p>

<p>„Teď mi křivdíš. Pořád to nechápeš, co? Má nabídka stále platí. Jen chci, abychom si promluvili úplně otevřeně a nehráli na sebe navzájem různé habaďůry. Jsi rozumný chlap a já taky nejsem měchem praštěný. Tak se uklidni, uvolni se, napij se vína. A řekni mi, proč jsi ve skutečnosti tady.“</p>

<p>Cimmeřan po dlouhém váhání a zvažování různých možnosti útoku a následného úprku poslechl a chopil se číše. Instinktivně cítil, že jeho život v této chvíli není bezprostředně ohrožen. Sardyx se taky napil a když se Conan neměl k řeči, pokračoval:</p>

<p>„První věcí, která mě zarazila, byla skutečnost, že tě u Malého Zamořana zatkla hlídka, a ty se navzdory tomu klidně procházíš po ulicích. Jak ses dostal ze žaláře knížecího hradu? To se ještě nikomu nepovedlo. Myslím si, že to byl sám Beldorin, kdo ti dal sundat okovy. Pletu se?“</p>

<p>„Když jsme bok po boku sekali šiky Yezdigerdových jezdců,“ vyhnul se Conan přímé odpovědi, „byli jsme druhové na život a na smrt, jako všichni v bratrstvu. Naše přátelství zakalila krev, kterou jsme společně prolili. Teď je tu ale něco, co by z nás mohlo učinit nepřátele.“</p>

<p>„Přesně o tom celou dobu mluvím. A snažím se najít řešení. Jsi ten poslední člověk na světě, proti kterému bych chtěl stát se zbraní v ruce. Řekni – co máš pro Beldorina udělat za to, že tě vytáhl z vězení? Máš najit jeho dceru? Proto ses v noci vloupal do Gorth-Tyrova chrámu?“</p>

<p>„Jsi chytrý, Sardyxi,“ uznal Conan. „Opravdu chytrý. Dobrá chceš mluvit na rovinu, mluvme na rovinu. Kde držíš Enriel?“</p>

<p>Stínový vládce Hyrthu se usmál. „V nejlepší komnatě svého skromného příbytku. Nic jí tam nechybí, dokonce tam má možná víc komfortu než na hradě. Pokud ses obával, nebylo-li jí ublíženo, můžeš si dát pohov. Starám se o ni tak dobře, že se jí možná odtud nebude chtít odejít.“</p>

<p>„Jak ses dostal do spolku s Gorth-Tyrovými uctívači?“</p>

<p>„Nespolčil jsem se s těmi blázny. Jednám pouze se Zatoronem a osobou, která celou tuto akci naplánovala.“</p>

<p>„Kdo je to?“</p>

<p>„Na jménu nezáleží. Ten člověk usiluje o změny ve starém, zahnívajícím systému. Chce, aby ulicemi Hyrthu proudila čerstvá krev. Nabídl mi účast na tomhle podniku, já to zvážil a chopil jsem se příležitosti.“</p>

<p>„Změny ve starém systému? Chcete sesadit Beldorina?“</p>

<p>„Proč ne? Nebude to žádné krveprolití, žádná obyčejná vzpoura. Proběhne to elegantně, obyvatelé knížectví skoro nic nepoznají.“</p>

<p>„Co za to dostaneš ty?“</p>

<p>„Funkci hlavního rádce knížete pro otázky obchodu,“ zašklebil se Sardyx. „Materiálně jsem zabezpečený, je nejvyšší čas vrhnout se do politiky. Takhle to bude chodit v dobách, které už brzy nastanou, Conane.“</p>

<p>„Jakou roli v tom všem hraje Enriel?“</p>

<p>„Ona je klíčem ke všemu. Nastolení nového řádu a nového vládce se uskuteční přes její osobu.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Ani já nevím všechno, Conane. Mým úkolem je jenom zařídit, aby tohle celé vypadalo jako prachobyčejný únos. Zatoron sem tu dívku přivedl, svěřil mi ji a přikázal, abych se o ni dobře postaral. Za pár dní prostřednictvím jedné pouliční tlupy pošlu zprávu Beldorinovi a požádám o výkupné. Děvče poputuje zpátky na hrad a já si napakuju pokladnu. K tomu předhodím knížecí spravedlnosti několik méně důležitých ničemů, ať jim přišijou odpovědnost za to všechno a pošlou je katům. Je to dokonalý plán.“</p>

<p>„Myslíš?“ zúžil Conan oči. „Mně na tom něco smrdí, Sardyxi. Víš co? Účast Zatorona a Gorth-Tyrových nohsledů. Vynechal jsi tu část s rituálem, kterého se má Enriel zúčastnit.“</p>

<p>„Víš o tom?“ podivil se světlovlasý. „Nuže, tentokrát jsem podcenil já tebe. Ano, obřad je součástí plánu. Dnes v noci si dívku odvedou do chrámu, aby se účastnila nějaké jejich černé mše. Hned o půlnoci ji však přivedou zpátky a všechno bude pokračovat, jak bylo domluveno.“</p>

<p>„A tobě to nepřijde divné, Sardyxi? Dochází ti vůbec, že jsou v tom všem kouzla? Kdo ví, co ti prokletí, mazaní čarodějové hodlají s Enriel udělat. Co se jí stane, že pak nebude schopná sama říct otci, jak to všechno skutečně proběhlo?“</p>

<p>Král zlodějů zabubnoval prsty na stůl. „Tohle je méně příjemná část celé záležitosti. Jistě, nemám dobrý pocit z toho, že bude děvče vystaveno černé magii. Ale to je podstata celého plánu. V zájmu zisku se musíš naučit občas neposlouchat svědomí.“</p>

<p>Conan opět zavrtěl hlavou. „Nezdá se mi to, Sardyxi. Obávám se, že tě chtějí jenom zneužít. Zapojil ses do příliš vysoké hry. Nenapadlo tě, že se pak můžou pokusit tě odstranit?“</p>

<p>„Jistěže napadlo. Právě proto ti nabízím, aby ses ke mně na nějaký čas přidal. Tvé instinkty můžou včas rozpoznat léčku nebo zradu. Byl bys mi užitečný.“</p>

<p>Cimmeřan postavil číši na stůl. „Jenomže já už dal slovo Beldorinovi.“</p>

<p>„Ale no tak! Ten stařec už je odepsaný. Brzo propadne šílenství a na knížecí stolec zasedne Enrielin půvabný zadeček. Vykašli se na něj, Conane, dobře ti radím. Nedočkáš se od něj odměny, jeho dny jsou sečteny. Zato já ti dám slušný podíl z výkupného za to děvče. Pokud mi pomůžeš projít tím vším bez újmy na zdraví.“</p>

<p>„Ne, Sardyxi. Seděl jsem v té nejsmradlavější kobce a kati si už brousili nože, aby mi mohli párat břicho. Jsem Beldorinovým dlužníkem za to, že se má hlava nešklebí z hradeb. Nezradím ho. A už vůbec nemíním dovolit, aby jeho dceru dostali do pazourů nějací šílení kněží a prováděli na ní své zvrhlé černokněžnické ohavnosti. Něco takového bych nedopustil, ani kdyby byl Beldorin mým úhlavním nepřítelem.“</p>

<p>Sardyx se přestal usmívat a jeho hlas se změnil v hrozivé syčení. „Ty blázne, uvědomuješ si, co říkáš? Po tom všem, co víš, ti nemůžu dovolit odtud odejít. Nutíš mne, abych tě tady zadržel násilím, nebo…“ Významně se odmlčel.</p>

<p>„Chci jenom, abys mi vydal Enriel,“ řekl Conan úplně klidně, „a já ji prostě odvedu domů. Slibuju ti, že o tvé účasti na téhle špinavosti se nikdo nedozví.“</p>

<p>„Ty tvrdohlavý osle!“ zavrčel Sardyx. „Vzpamatuj se! Já už teď nemůžu couvnout. Byla by to má…“</p>

<p>Conan se vymrštil jako levhart, číhající ve vysoké trávě savany na nic netušící antilopu. Odkopl židli, levačkou uchopil Sardyxe za krkem, trhnutím ho zvedl a pravačkou mu přitlačil ke krku dýku.</p>

<p>„Nikdo ani hnout,“ zařval, „jinak mu pustím žilou!“</p>

<p>Otrokyně se s křikem rozprchly. V horkém poledním vzduchu zazvonily pancíře a zavrzaly tětivy napínaných luků. Conan se přikrčil za ztuhlým Sardyxem a otáčel jím na všechny strany, používaje ho jako štít.</p>

<p>„Ať okamžitě odhodí zbraně!“ štěkl králi podsvětí do ucha.</p>

<p>„To se ti nepodaří, Conane,“ chrčel Sardyx. „Jsou na takové situace vycvičení. Prošpikují tě šípy jako jehelníček…“</p>

<p>„Jestli ve vzduchu uvidím jedinou střelu, uříznu ti kebuli jak tykev od stonku. Řekni jim to!“</p>

<p>„Poslouchej mě, Conane…“</p>

<p>„Řekni jim, ať odhodí ty klacky!“ zatřásl Cimmeřan rukojmím a přitlačil ostří. Po Sardyxově krku stekla rudá krůpěj.</p>

<p>„Udělejte, co říká!“ zakřičel světlovlasý muž. „Odhoďte zbraně a držte se zpátky! Je to rozkaz!“</p>

<p>Conan zaslechl rachocení oštěpů a luků, pokládaných na kamennou dlažbu.</p>

<p>„Dobrá. A teď mě zavedeš k Enriel. Kterým směrem?“</p>

<p>Sardyx opatrně kývl hlavou. Vyšli z altánku a Conan táhl zajatce za sebou, přičemž se jeho tělem snažil krýt proti co největšímu úseku nádvoří. Černé průzory v přilbách jej nehybně pozorovaly.</p>

<p>Krok za krokem se dostali do stínu sloupořadí a otevřenými dveřmi vstoupili dovnitř budovy.</p>

<p>„Vůbec ses nezměnil, Conane,“ chroptěl Sardyx. „Pořád ještě máš víc odvahy než mazanosti. Řídíš se pudy, konáš bez přemýšlení. Jenomže tentokrát ti to nemůže vyjít…“</p>

<p>„Kam?“ trhl jím Cimmeřan na úpatí širokého mramorového schodiště.</p>

<p>„Nahoru,“ poskakoval Sardyxův ohryzek pod napjatou kůží a nebezpečně ji tiskl k ostrému břitu. „Kdybys trochu uvažoval, mohl ses ke mně naoko přidat a vyčkat na mnohem vhodnější příležitost…“</p>

<p>„Nech toho, Sardyxi. Tvé žvásty teď pouštím jedním uchem tam a druhým ven.“</p>

<p>Vystoupili po schodech a ocitli se před velikými, slonovinou vykládanými dveřmi. Stála tady dvoučlenná hlídka. Muži v pancířích vítali Conana namířenými, nedočkavě se chvějícími hroty kopí.</p>

<p>„Hoďte to na zem, otevřete dveře a ustupte deset kroků!“ zahřměl Cimmeřanův hlas pod vysokými stropy.</p>

<p>Obrněnci váhali. Conan zatřásl rukojmím.</p>

<p>„Poslechněte,“ sykl Sardyx.</p>

<p>Muži udělali, co černovlasý obr řekl. Conan provlekl Sardyxe přes otevřené levé křídlo dveří.</p>

<p>„Zavři,“ přikázal. „A teď petlici.“</p>

<p>Za zavřenými dveřmi slyšeli dusot nohou, zvonění oceli, hukot rozčilených hlasů.</p>

<p>„Jsi v pasti, Conane,“ ušklíbl se Sardyx nuceně. „Odsud se nedostaneš.“</p>

<p>„Uvidíme,“ zavrčel Cimmeřan, rychle ustoupil od krále zlodějů a udeřil jej hlavicí dýky do zátylku. Sardyx se skácel k zemi a zabořil obličej do tlustého koberce.</p>

<p>Conan se rozhlédl jako šelma obklíčená lovci. Komnata byla vzdušná a luxusně vybavená, všude se blýskaly drahé kovy a kameny, vlnil se hedváb a samet, lesklo se naolejované dřevo. Na baldachýnové posteli se krčila dívka. Štíhlá, krásná, vystrašená. Ručkou se zlatým hadem obtočeným kolem předloktí se držela sloupku z vyřezávané slonoviny a poulila na robustního barbara blankytné oči. Vlasy s vpletenými jantarovými korálky měla stejně světlé jako Beldorin, jen místo stařeckého stříbra se třpytily zlatem mládí.</p>

<p>„Enriel,“ oslovil ji Conan a vykročil k lůžku.</p>

<p>Vyděšeně vyjekla a odstrkujíc se stříbrnými řetízky obtočenými nožkami, rychle slezla z postele a přikrčila se za ní.</p>

<p>„Neměj strach, kněžno,“ zastrčil Conan dýku za opasek. „Posílá mě tvůj otec, Beldorin, pán Hyrthu. Mým úkolem je osvobodit tě a dopravit zpátky na hrad.“</p>

<p>Ve vytřeštěných očích přirozeně nebyl ani stín důvěry. Cimmeřan prošel kolem postele k vysokým zaskleným oknům. Zvenčí na nich byly zdobně kované mříže. To by možná zvládl. Otevřel okno dokořán a vykoukl ven. Vedlejší dům byla jenom přízemní chajda, nepříliš strmá došková střecha byla ani ne deset stop pod úrovní okna. Ulička mezi domy byla ještě užší. Conan se zašklebil a ohlédl se do místnosti. Zrak mu padl na mnohoramenný svícen na vysokém bronzovém stojanu.</p>

<p>„Škoda, Sardyxi. Prochrápeš nejlepší část.“</p>

<p>Dívka choulící se v koutě u postele vyjeveně sledovala, jak obr smetl ze svícnu voskovice, uchopil tu těžkou bronzovou podivnost a s vyceněnými zuby se s ní rozběhl proti oknu.</p>

<p>Podstavec stojanu kovově zaduněl o mříž. Zapraskalo to, z míst úchytu mříže ve zdi se vydrolilo zdivo. Conan o dva kroky ustoupil a znovu provizorním beranidlem zaútočil na mříž. Zasténala, omítka kolem okna popraskala, železné pruty zachycené ve zdi se vysunuly nejméně o palec. Cimmeřan triumfálně zařval, ještě třikrát vší silou udeřil do mříže, pak odhodil stojan a vyšvihl se na parapet. Když do mříže kopl, vyletěla ze zdi, narazila do hrany vedlejší střechy a s hlasitým kovovým zaduněním dopadla na dno průchodu mezi domy.</p>

<p>Conan seskočil zpátky do komnaty a přeběhl k dívce. Skrčila se a zaječela, ale on na to nedbal, zvedl ji jako kojence a přehodil si ji přes rameno. <emphasis>Bohové, </emphasis>musel se zašklebit, <emphasis>kolikrát jsem už dělal něco takového?</emphasis></p>

<p>Sardyx zasténal, nadzvedl se na loktech, potřásl hlavou a vzhlédl. Zamlženým zrakem uviděl v okně stojící mohutnou siluetu se zmítajícím se břemenem na rameni.</p>

<p>„Promiň, kamaráde,“ řekl ten stín, „ale jak jsi řekl, dříve nebo později mezi námi muselo dojít ke střetu. Tak ať to máme co nejrychleji za sebou.“</p>

<p>Pak se stín otočil a najednou byl pryč.</p>

<p>Král zlodějů sprostě zaklel.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá – Železný kříž</strong></p>

<p>Conan s Enriel přes rameno dopadl chodidly na střechu sousedního domu a zhoupl se, aby ztlumil náraz. Měl štěstí – střecha byla poctivě udělaná, takže došky pod jeho tíhou sice popraskaly a vystřelily po něm několik třísek, ale neprobořily se.</p>

<p>Sotva však Cimmeřan udělal dva kroky, jeho citlivý sluch zachytil vrzání tětiv a sténání namáhané rohoviny. Ohlédl se. Nahoře mezi bílými zuby cimbuří Sardyxova sídla se objevily natažené luky s hroty šípů až u kůží opletených lučišť.</p>

<p>„U Croma…“</p>

<p>V mříží zbaveném okně se objevil potácející se Sardyx.</p>

<p>„Nestřílejte, hlupáci!“ zařval vztekle. „Zasáhnete děvče!“</p>

<p>Conan věnoval poslední pohled králi podsvětí lezoucímu do okna, s úšklebkem se otočil a pádil pryč. Na šikmé střeše se pohyboval s jistotou divoké kočky. Doběhl k okraji, jedním pohledem se přesvědčil že je dole bezpečno a seskočil na kuřinci pokrytý dvorek. Několik slepic se s kdákáním rozletělo kolem a vzduchem zavířilo peří. Conan kopnutím povalil prostý laťkový plot a vzápětí už běžel úzkou uličkou.</p>

<p>Nějakou chvíli za sebou slyšel křik a zvonění pancířů na tělech běžících mužů, pak zvuky ztichly v dálce. Kličkoval uličkami, náhodně uhýbal do bočních průchodů, probíhal dvory a jednou dokonce i skrz dům plný nechápavě zírajících lidí. Bylo mu jedno, že ztrácí orientaci. Teď bylo důležité setřást pronásledovatele. Pak nebude problém najít cestu k hradním věžím, tyčícím se nad městem.</p>

<p>Po nějaké době zvolnil tempo a začal vnímat věci, na které do této chvíle nebyl čas. Především teplo polonahého těla na svém rameni, hebkost dívčiny pokožky a moc pěknou vůni, přehlušující i pach jeho potu. Děvče tiše vzlykalo.</p>

<p>„Už je všechno v pořádku,“ konejšil ji. „Brzo si padneš s tátou do náruče a tohle všechno ti bude připadat jen jako sen. Noční můra, kterou odehnalo svítání…“</p>

<p>V té chvíli mu do těla sáhly ledové drápy. Zarazil se tak prudce, až mu zpod podrážek vylétl štěrk.</p>

<p>Neviditelné pazoury mu zkroutily vnitřnosti. Znal ten pocit. Stejně se cítil tam v uličce před hospodou. Někdo jej sledoval. U Croma, co za člověka se mu dokázalo držet v patách od Sardyxova sídla až sem?</p>

<p>Vzhlédl, protože právě z výšky vycítil hrozbu. Jako zajíc před náletem jestřába…</p>

<p>Udeřila tětiva. Zasyčel vzduch rozrážený ostrým hrotem. Conan už nestihl uskočit – jen se natočil proti střele tak, aby svým tělem chránil Enriel.</p>

<p>Celoželezná šipka bez opeření jej zasáhla do levého ramene, prošla tlustou vrstvou svalů a křísla o kost. Zapotácel se, zaklel.</p>

<p>„Běž, děvče!“ rychle postavil Enriel na zem. „Utíkej, dokud nenarazíš na člena městské hlídky, který tě odvede do hradu! Slyšíš? Mazej!“</p>

<p>Dívka se zmateně potácela pryč a Conan si jí dál nevšímal. Obrátil se ve směru, kde tušil střelce.</p>

<p>Ze střechy se oddělil stín a seskočil do uličky. Byl to měkký ladný pohyb, jako by to ani nebyl člověk, ale veliká šelma. Cimmeřan udiveně hleděl na štíhlou postavu v přiléhavém černém oděvu. Neznámý byl o hlavu nižší než barbar. Kápi našitou ke kabátci měl staženou do čela. Tvář pod ní halil hedvábný černý šátek a nad jeho okrajem svítily studené, naprosto bezcitné oči.</p>

<p>Muž byl ozbrojen dlouhým zahnutým nožem v pouzdře u pasu a kuší v dlani. Byla opět natažená. Conan procedil přes zuby kletbu. Bylo jen málo věcí na světě, které nenáviděl víc než zbraně tohoto druhu.</p>

<p>„Co jsi zač?“ zavrčel, přikrčil se a pozvedl dýku, svou momentálně jedinou zbraň.</p>

<p>Ledové oči jej mlčky, strnule pozorovaly. Hrot železné střely toužil po Cimmeřanově srdci.</p>

<p>„Slyšíš? Kdo tě poslal?“</p>

<p>„Normálně se svou kořistí nemluvím,“ ozval se zpod šátku překvapivě mladistvý mužský hlas, „ale normálně cíl nevytuší mou přítomnost a neuhne před mou šipkou. Hm, vlastně jsi první, kdo to dokázal. Proto máš právo vědět, že jsem ten, komu říkají Lišák.“</p>

<p>„Nikdy jsem o tobě neslyšel,“ zafuněl Conan.</p>

<p>„To znamená, že jsi ve městě krátce.“</p>

<p>„Třetí den.“</p>

<p>„Vážně?“ Hlas byl až nepřirozeně klidný. Conanovi z něj šel mráz po zádech. „Za tak krátký čas se ti povedlo stát se pro někoho natolik nepohodlnou osobou, že si na tebe najal nejdražšího a nejlepšího nájemního vraha v knížectví? Obdivuhodné.“</p>

<p>„Máš hubu plnou sebechvály, Lišáku. Je snadné chvástat se pověstí nejlepšího vraha, když střílíš do zad. V poctivém boji by ses mi nepostavil.“</p>

<p>„Myslíš?“ syčivě se zasmál zabiják a k Cimmeřanovu nesmírnému překvapení sklonil kuši, vytáhl šipku a naprázdno spustil tětivu. Pak starostlivě, téměř s láskou zbraň odložil na římsu nedalekého okna. Vytáhl nůž a zatočil jím mezi prsty, aby Conanovi předvedl, že to s ním umí.</p>

<p>„Moc pěkný trik,“ zazubil se na něj Cimmeřan. „Kdyby ti řezání krků přestalo vynášet, možná by ses uživil jako pouliční žonglér.“</p>

<p>Lišák neřekl nic, jen poskočil kupředu a zaujal bojový postoj. Conan ukročil levou nohou a sekl dýkou do vzduchu. Podle vrahových mrštných, jistých pohybů okamžitě poznal, že má proti sobě víc než důstojného soupeře. To, že byl o polovinu těžší, byla v této chvíli spíš nevýhoda.</p>

<p>Několik úderů srdce kolem sebe kroužili, zkoumali navzájem své pohyby, odhadovali, jaký má ten druhý styl boje. Chodidla vířila prach.</p>

<p>„Kolik ti za mou hlavu slíbili?“ ucedil Conan.</p>

<p>„Sto stříbrných,“ řekl Lišák a zaútočil.</p>

<p>Byl dobrý, vskutku dobrý, Cimmeřan mu celou dobu hleděl do očí, ale nepostřehl v nich ani náznak blížícího se výpadu.</p>

<p>Čepele se zablýskaly na slunci, černé tělo se zatočilo jako vlček, zazněl zvuk páraného oděvu. Conan ucítil v boku ostrou bolest, ale neměl čas podívat se na ránu. Lišák, proměněný v černou šmouhu, opět zaútočil. Tentokrát Conan úder vykryl, ostří zazvonila o sebe – a čepel barbarova nože praskla.</p>

<p>„U Croma!“</p>

<p>„Na prd ocel,“ sykl Lišák a bodl proti Cimmeřanově břichu. Conan víceméně šťastnou náhodou levačkou zachytil útočící zápěstí, pevně je sevřel, udělal obrat, zatočil protivníkem kolem sebe a přirazil jej zády k blízké zdi. A zatímco v levé dlani pořád svíral Lišákovu ruku s nožem, pravicí odhodil zlomenou dýku, vyrval si z rány na rameni železnou šipku a vrazil ji černooděnci zespoda pod čelist. Ostrý hrot pronikl vrahovi až do mozku a štíhlé tělo okamžitě ochablo.</p>

<p>„Promiň, Lišáku,“ pustil Conan mrtvolu a nechal ji sklouznout po zdi na zem. „Byl jsi dobrý soupeř. Ale kdo s čím zachází…“</p>

<p>V té chvíli uličku naplnily ozvěny zvonící oceli. Cimmeřan vzhlédl jako zaskočený vlk a stejně tak ohrnul rty a ukázal zuby. Z průchodu mezi domy se vyrojili muži v přilbách s chocholy a průzory ve tvaru T. Bleskově se obrátil, ale i na druhé straně se zaleskly pancíře. Byl v pasti. Šlehl kolem sebe pohledem, hledaje nějaké dveře nebo okno, jakoukoli možnost úniku…</p>

<p>„Máš to marné, Conane. Celé jsme to tady neprodyšně obklíčili. Nepronikne ani myš.“</p>

<p>Ohlédl se. Muži v pancířích se rozestoupili a ukázal se Sardyx. V jeho žilnatých rukou se chabě kroutila Enriel. Cimmeřan vyplivl sprostou kletbu.</p>

<p>„Udělal jsi na mě dojem, starý příteli,“ pokýval Sardyx hlavou. „Nebýt tady nebožtíka Lišáka, byl bys nám zřejmě unikl. Vskutku pozoruhodné. Asi proto tě nezabiju. Zatím.“</p>

<p>Král zlodějů udělal gesto směrem k vojákům. Jeden z nich pozvedl dřevěnou foukačku a vložil ji do svislé štěrbiny v přilbě. Zazněl typický zvuk a do Conanovy hrudi se zabodla šipka.</p>

<p>„Hajzle,“ zavrčel Cimmeřan. Udělal krok směrem k Sardyxovi, ale ztráta krve udělala své. Kolena se pod ním podlomila a svět se změnil ve svíjející se barevnou šmouhu. Tma mu zastřela mozek dřív, než jeho tělo zadunělo v prachu ulice.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Z nicoty bezvědomí jej vytrhl proud ledové vody, vchrstnutý přímo do tváře a na nahou hruď. Škubl sebou a zamrkal očima, aby z nich vyhnal vodu. Temnota, ještě před chvílí zdánlivě bezbřehá a věčná, se roztrhala, jako když se tisícihlavé hejno krkavců rozletí do všech stran a najednou se ukáže jasná obloha.</p>

<p>Conan potřásl hlavou. Chtěl si shrnout z tváře dotěrně přilepené prameny vlasů, ale zjistil, že nemůže hnout rukama. Ještě pořád mírně zamlženým zrakem se na ně podíval a uviděl kožené řemeny, jimiž měl zápěstí připoutané k jakýmsi železným ramenům. Stejně na tom byly i jeho nohy. Uvědomil si, že je s doširoka roztaženými končetinami přivázaný k velikému železnému kříži ve tvaru X. Zavrčel. Vzpomněl si na Khauran, kde se jej před pár lety taky pokusili ukřižovat. Byla to jedna z nejnepříjemnějších zkušeností v jeho životě a vzpomínka na ni ho zaplavila hněvem. Do údů se mu vlila horkost a když napjal svaly a trhl celým tělem, kříž se zachvěl a černý kov vydal bolestný sten.</p>

<p>„Šetři síly, Conane. Zase tak silný nejsi.“</p>

<p>Rozhlédl se. Zrak se mu už vyčistil a zaostřil. Hrbolaté stěny zatuchlé kobky nebyly zděné z kamenných kvádrů, ale vytesané přímo do skály. Domněnku, že se nachází v podzemí, potvrzovala i nepřítomnost oken a široké kamenné schodiště za silnou mříží, vedoucí někam nahoru. V matném světle olejových kahanů Conan rozeznal masivní kovové křeslo naježené hroty směřujícími do těch necitlivějších míst případného sedícího nešťastníka. A taky stůl plný podivně tvarovaných železných nástrojů, jež nemohly sloužit k ničemu jinému, než ke způsobení co největší bolesti. Kdesi napravo za ním, kam nemohl pohlédnout, cítil žár doutnajícího ohniště.</p>

<p>Pohlédl před sebe. Na krok od něj stál jakýsi poskok, tukem obrostlé hovado s naprosto tupým výrazem v obličeji a velkým dřevěným kbelíkem v rukou. Jakmile ta hora masa ustoupila, v Cimmeřanově zorném poli se objevil Sardyx. Vedle něj stála Enriel a on ji se spokojeným úsměvem na rtech objímal kolem ramen. Dívka měla otupělý, bezvýrazný obličej. Conanovi opět začala vřít krev v žilách.</p>

<p>„Sardyxi,“ procedil skrz zaťaté zuby, „chtěl jsem brát ohled na naše staré přátelství. Byl bych tě, až tohle všechno skončí, vynechal ze seznamu těch, kteří se budou Beldorinovi a následně katovi zodpovídat za únos kněžny a přípravy spiknutí. Jenomže ty si sám klekáš k popravčímu špalku. Potom nežádej o slitování.“</p>

<p>Sardyx se nuceně zachechtal a zavrtěl hlavou. „Já tě vůbec nechápu, Conane. Skutečně ti nerozumím. Proč musíš být tak paličatý? Je to něco, čím se Cimmeřané liší od ostatních lidí, že se nedokáží přizpůsobit situaci, ale zásadně chčijí proti větru?“</p>

<p>Než ho Conan stihl odměnit hrubou kletbou, jež ho už nějakou chvíli svědila na jazyku, zazněly rázné kroky doprovázené zvoněním ocelové zbroje. Sardyx se otočil. Spoutaný Cimmeřan vzhlédl.</p>

<p>Na schodech se objevil jeden ze žoldnéřů v šupinovém pancíři.</p>

<p>„Pane,“ udeřil násadou kopí do kamenného stupně, „je tady host, kterého očekáváš.“</p>

<p>Sardyx přikývl. „Jen ať jde dál.“</p>

<p>Nemusel to ani říkat. Po schodišti spěšně sestoupila štíhlá postava v černém plášti, prošla brankou v mříži a zastavila vedle krále zlodějů.</p>

<p>„Vítej, Zatorone. Mám pro tebe malé překvapení.“</p>

<p>„Už jsem slyšel,“ zchladil jej příchozí a věnoval dlouhý starostlivý pohled Enriel. „A taky vím, že kdyby se náhodou neobjevil Lišák, byl by ti ten pes naši vzácnou kořist vyfoukl.“</p>

<p>Sardyxovi stekl úsměv z tváře. „Možná. Důležité je, že dívce nezkřivil ani vlásek na hlavě…“</p>

<p>„To je taky jediný důvod, proč jsi ještě naživu, Askun Chare,“ řekl alchymista chladně.</p>

<p>Králi zlodějů se zavlnily svaly ve tváři. Z očí mu sálala jasná zpráva o tom, že nebýt všech vedlejších okolností, okamžitě by za ta slova poctil Zatorona pohostinstvím své mučírny.</p>

<p>Alchymista to okázale přehlédl a přešel k zajatci. Conanovi se tak naskytla možnost konečně pohlédnout Zatoronovi do tváře. Překvapilo ho jeho mládí. Podíval se léčiteli do jeho černých očí, ale nevyčetl z nich nic, byly absolutně neproniknutelné.</p>

<p>„Takže to je on?“ změřil si alchymista spoutaného barbara pohrdavě. „Ten Beldorinův trumf v rukávu? Tenhle neotesaný špalek? Nebýt toho, co se dnes stalo, nikdy bych neuvěřil, že takový neohrabaný a zjevně ne příliš bystrý kolohnát dokáže nadělat tolik problémů.“</p>

<p>Conan se jen mlčky zazubil.</p>

<p>„Neohrabaný?“ ozval se Sardyx. „Ne příliš bystrý? Soudíš podle prvního dojmu a ten je v tomto případě naprosto mylný.“</p>

<p>„Hm,“ přikývl Zatoron zamyšleně. „Možná na tom něco bude. Řekni, proč je vlastně ještě naživu?“</p>

<p>„Je to vzácná kořist. Nechci ho zabít. Alespoň zatím ne.“</p>

<p>„Děláš chybu. Už nadělal potíží až až. Čím rychleji se ho zbavíme, tím líp.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Sardyx pevným hlasem. „Je to můj vězeň a já rozhodnu o jeho osudu. Ještě ho nepošlu k tomu jeho Cromovi. V situaci, v jaké se teď nachází, nás nemůže ohrozit. Odtud neunikne. Není důvod se ho nadále obávat.“</p>

<p>Zatoron se zhluboka nadechl a zase vydechl. „Jak myslíš. Mám jiný názor, ale nemám teď čas na zbytečné hádky. Přišel jsem pro Enriel. Slunce už políbilo západní obzor, je nejvyšší čas odvést ji do chrámu a připravil k rituálu.“</p>

<p>„Taková byla dohoda,“ přikývl Sardyx, vzápětí však přimhouřil oči. „Chci se zúčastnit obřadu.“</p>

<p>„Cože?“ zaskočeně na něj pohlédl alchymista.</p>

<p>„Chci tam být a po celou dobu na dívku dávat bacha. Ona je zárukou mého zisku z téhle akce a já na své investice rád dohlížím osobně.“</p>

<p>„To je vyloučeno,“ zachmuřil se Zatoron. „Rituálu na Gorth-Tyrovu počest se nesmí zúčastnit nikdo cizí. Zaručuji ti, že děvče vrátíme do tvých rukou živé a zdravé.“</p>

<p>„Možná. Sliby mi nestačí, zvlášť ne ty tvoje. Chci mít jistotu že na mě Braxtura a náš mocný přítel nechystají nějaký podraz…“</p>

<p>„Ne, Askun Chare. Zapomeň na to. Velekněžka ti nikdy nedovolí překročit práh chrámu. Dnes v noci už byl jednou znesvěcen tímto nevěřícím divochem, podruhé to nedopustí. Jestli chceš chránit svou investici, jak říkáš, vezmi své muže a rozestav je kolem chrámu. Tak budeš mít záruku, že Enriel nebude odvlečena nikam jinam. O půlnoci opustí chrám a vrátí se k tobě. Pak s ní naložíš jak bylo dohodnuto a výkupné za ni bude jen a jen tvoje. Nabízíme ti tučný zisk bez jakýchkoliv tebou vložených prostředků či námahy. Na oplátku žádáme tvou důvěru. To není špatný obchod.“</p>

<p>„Právě naopak, to je velice podezřelý obchod,“ zúžil Sardyx oči. „Proto si dám dobrý pozor, abyste se nepokusili mě vypéct. K čertu s vámi, když nesmím vstoupit do svatyně, udělám, co jsi navrhl. Obklíčím se svými muži chrám a při nejmenším podezření, že se mě pokoušíte oblafnout, nechám vystřelit pár ohnivých šípů a spálím to doupě na popel.“</p>

<p>„Važ slova, Askun Chare…“</p>

<p>„Ne, ty zavři zobák a dobře mě poslouchej, mastičkáři. Jsem z toho podniku pořádně nervózní a já když jsem nervózní, tak teče krev. Vzkaž Braxtuře, že jestli nechce, aby se jí hořící střechy chrámu zřítily na hlavu, ať všechno probíhá podle plánu. A teď jdeme. Doprovodím tebe a dívku k chrámu.“ Sardyx se otočil ke svým opancéřovaným žoldnéřům a namířil na jednoho prstem. „Ty tady zůstaneš na stráži. Ty,“ kývl na druhého, „okamžitě zburcuješ všechny muže. Kromě dvou strážců na ochozu a dvou v přístupové chodbě z hostince půjdou všichni se mnou. Ať má každý plnou zbroj.“</p>

<p>Všichni se dali do pohybu.</p>

<p>„Zatorone,“ promluvil najednou Conan zvučně.</p>

<p>Alchymista se ohlédl.</p>

<p>„Já vím, proč to děláš, Zatorone.“</p>

<p>Mladík v černém na chvíli zaváhal, pak vykročil zpátky a zastavil se krok před Cimmeřanem.</p>

<p>„Skutečně to víš, barbare? Chceš mi dokázat, že máš nejen svaly, ale i rozum? No tak, dělej, oblaž mě svou inteligencí. Proč to dělám? Moc, peníze, sláva?“</p>

<p>„Když se začneš chovat rozumně,“ ztlumil Conan hlas, „pomůžu ti Ulriku osvobodit a zmizet s ní z města.“</p>

<p>Alchymista ztuhl. Z obličeje mu zmizela málem všechna krev.</p>

<p>„Odkud o ní víš?“ tiskl k sobě čelisti, aby nezačal křičet. „Kdo ti řekl její jméno? Jestli jí ublížíš…“</p>

<p>„Ublížit jí? Proč bych to dělal? Uvažuj, bylinkáři. Kvůli životu jedné dívky chceš obětovat život jiné. Nedělej to. Nevím, co Braxtura zamýšlí udělat s Enriel, ale určitě to nebude nic dobrého. Chceš, aby se stala obětí černokněžnického rituálu? Jestli mladou kněžnu zachráníš, slibuju ti, že ti pomůžu dostat Ulriku z pazourů těch šílenců a očistím tvé jméno u knížete.“</p>

<p>Zatoron na něj zíral a v jeho černých očí se najednou něco pohnulo.</p>

<p>„Teď už nemůžu couvnout,“ řekl nakonec a v jeho hlase byl najednou cítit smutek a hořkost. „Upsal jsem se ďáblům a oni mi teď drží nůž na tepně. Musím celou věc dokončit. Miluji Ulriku natolik, že jsem pro její záchranu ochoten obětovat cokoli. Třeba i život Beldorinovy dcery.“</p>

<p>„To ale z tebe dělá mého úhlavního nepřítele,“ varoval jej Conan vážně. „Když se mi postavíš do cesty, zabiju tě stejně nelítostně jako tvého mazlíčka v podzemí.“</p>

<p>Zatoronovy oči opět ztvrdly. O krok ustoupil a zasyčel jako had. „Naopak, Cimmeřane. Budeš to ty, kdo bude škemrat o život, jestli mi ještě jednou zkřížíš plány. Ale to se s největší pravděpodobností nestane. Odsud už nevylezeš.“</p>

<p>S těmi slovy se alchymista otočil na patě a vyšel z mučírny. Sardyx zavřel branku z překřížených železných prutů ve velké mříži, otočil klíčem v masivním zámku a hodil klíč opancéřovanému strážci.</p>

<p>„Zatím se měj, Conane,“ naposledy se zasmál ze schodů směrem k Cimmeřanovi. „Pak ti budu vyprávět, jak to všechno probíhalo.“</p>

<p>„Jasně,“ zavrčel si Conan sám pro sebe, „jestli to přežiješ.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá – Splácení dluhů</strong></p>

<p><emphasis>Hlavně žádnou paniku, </emphasis>opakoval si Elik v duchu. Říkal si ta slova už odpoledne, když čekal na Conana v šenku U rozbité lebky, a najednou se vzadu v Askun Charově hnízdě rozpoutal chaos, rámus a křik a místo Cimmeřana se odtamtud vyřítili obávaní obrněnci krále zlodějů. Z jejich křiku a kleteb Elik pochopil, že ten černovlasý blázen zaútočil na samotného Askun Chara a unesl z jeho komnat nějakou dívku. Elik upaloval z hostince a doufal, že si v tom zmatku nikdo nevzpomene, že tam přišel bok po boku s Cimmeřanem.</p>

<p><emphasis>Musíš si zachovat chladnou hlavu, </emphasis>domlouval sám sobě, když později seděl na půdě domu naproti přes ulici a skrz díru v doškách viděl, jak vracející se žoldáci vlečou bezvládného Conana i unesené děvče zpátky do hospody.</p>

<p>Čekal, že se mu uleví. Vždyť se zbavil Cimmeřana – Askun Char byl pověstný tím, že se svými nepřáteli neměl slitování, ani co by se za nehet vešlo – a mohl jít klidně domů k Renn. Jenomže to nešlo. Proklínal za to sám sebe, ale cosi mu nedovolilo prostě všechno hodit za hlavu a myslet jen na záchranu svého zadku.</p>

<p>A tak vyrazil do ulic, vyhledal jistého dodavatele zlodějského náčiní a udělal si u něj rychlý nákup. Pak se vrátil na své pozorovací stanoviště naproti vchodu do Rozbité lebky. Čekal na tmu.</p>

<p>Krátce před západem slunce se objevil muž v černém plášti a vešel do hospody. Elik ze sebe setřásl dřímotu a zpozorněl.</p>

<p>Po nějakém čase – poslední žhavý kousek slunce právě zmizel za horizontem – se z hostince vyrojili muži. Žoldáci v pancířích i pouliční ničemové v cvoky pobitých kůžích, bylo jich jako much na rozkládající se mršině. Vedl je černooděnec s Askun Charem a měli s sebou i tu dívku. Elik teď už neměl nejmenších pochyb o tom, že je to skutečně Beldorinova dcera. Celá skupina se vydala směrem k černé věži Gorth-Tyrova chrámu.</p>

<p>Elik ještě nějakou chvíli bojoval sám se sebou, pak sám sebe proklel a vyplížil se z úkrytu.</p>

<p>Do města se rychle vkrádalo šero.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Elik se kočičím krokem vnořil do úzké uličky za hostincem. Rychle a neslyšně klouzal prohlubujícími se stíny a neustále se ptal sám sebe: <emphasis>Co to vůbec dělám? Co to, u všech ďáblů, dělám? Ten cimm</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rijský beran přece nestojí za to, abych kvůli němu riskoval vlastní krk… Jenomže ten cimmerijský beran mi zachránil kejhák, vytáhl mě ze šatlavy. A já jsem možná ještě větší hlupák než on –</emphasis> <emphasis>taky nemám rád nesplacené dluhy.</emphasis></p>

<p>Plížil se podél cimbuřím ozubené bílé zdi plné oken se zdobně kovanými mřížemi. Věděl, že tohle je Askun Charovo sídlo – mezi zloději kolovaly historky o luxusním paláci, ukrytém uprostřed smradlavých, zablešených zločineckých doupat.</p>

<p>Najednou se Elik zastavil. Na jednom z oken nebyla mříž, i když poškozené zdivo kolem něho naznačovalo, že tomu tak dříve bývalo. Nezabýval se zdlouhavými úvahami, čemu vděčí za takovou šťastnou náhodu – tohle byla šance dostat se dovnitř a nemuset přitom jít přes střechu, což by znamenalo vyhýbat se strážcům. Stáhl si z ramene dlouhé tenké lano s tříhrotou kotvičkou na konci, ukryl se do stínu a čekal.</p>

<p>Šero houstlo jako chladnoucí vývar z prasečích pařátů. Všude byl až nepřirozený klid, většina pobudů odešla s Askun Charem. Jenom jednou se do uličky vpotácel jakýsi kořalkou páchnoucí trhan. Elika si však nevšiml, i když močil tak blízko u něj, že drobné kapičky potřísnily zlodějovy boty. Pak se s opileckým mumláním odkymácel pryč a bylo zase ticho.</p>

<p>Najednou na věži Mitrova chrámu pronikavě zaduněl gong. To bylo znamení, na které Elik čekal. Vyskočil z úkrytu a v pravačce roztočil konec lana s kotvičkou. Gong zahřměl znovu. Elik vyhodil provaz tažený kovovým závažím nahoru. Ve chvíli, kdy gong potřetí povolal věřící, aby se sešli k večerním modlitbám, kotvička vletěla mezi zuby cimbuří a dopadla dovnitř na rovnou kamennou střechu. Elik chvilku počkal a když se počtvrté rozlehl nad městem hlas velikého bronzového kotouče, zatáhl za provaz. Kovové zuby se zakously do zdiva. Elik zkusil, jestli je uchycení dostatečně pevné, a pak rychle ustoupil do stínu.</p>

<p>Dlouhou chvíli hleděl nahoru a čekal, jestli se nestrhne křik a ze střílen cimbuří nevykouknou hlavy strážců.</p>

<p>Nic se nedělo. Zloděj si vydechl. Požádal všechny bohy, ať nad ním drží ochrannou ruku, chopil se lana a začal mrštně jako opice šplhat nahoru.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conan zuřil. Při pomyšlení, že ti parchanti už určitě dorazili do Gorth-Tyrova chrámu a chystají se na ubohé Enriel provádět svá prokletá kouzla, zatímco on musí nečinně tvrdnout v téhle díře, se mu před očima dělala rudá mlha. Každou chvíli zapomínal, že je to marná snaha, znova a znova napínal svaly a pokoušel se přervat kožené řemeny. Ani trochu nepovolily. Sardyx moc dobře věděl, že Conanovu sílu neradno podcenit a dal si záležet.</p>

<p>Žoldnéř vězňovy marné pokusy sledoval zcela netečně. Hlídkoval před zamčenou mříží nehybně jako stojící kámen na cimmerijské vysočině. Světlo kahanů tančilo na šupinách jeho pancíře, na tepaných chráničích ramenou a předloktí, na úzkým průzorem proříznuté přilbě, na hrotu kopí a hlavici meče. Conan musel smeknout před disciplínou Sardyxových hlídek.</p>

<p>Právě odpočíval po dalším neúspěšném pokusu osvobodit ruce z pout, když najednou na schodišti zašustily rychlé kroky.</p>

<p>„Ištar, stůj při nás!“ vykřikl někdo. „Pomoc!“</p>

<p>Strážce sevřel násadu kopí v obou dlaních, namířil hrot proti schodišti a přikrčil se v obranné pozici. I Conan zpozorněl a srdce se mu rozbušilo.</p>

<p>Dolů po schodech se spěšně kymácel obrovitý tlusťoch, ten samý, který kbelíkem s vodou probíral Conana z xantového bezvědomí. Jeho polonahé tělo se lesklo potem, faldy tuku se třásly a už i tak dost idiotský obličej byl groteskně zkroucený strachem a panikou.</p>

<p>„Vetřelec!“ křičel na žoldáka a ukazoval tlustou rukou vzhůru schodištěm. „Ozbrojený muž vnikl do pánova domu! Viděl jsem ho!“</p>

<p>Hlídač zaváhal. Podíval se na Conana, pak zpět na hulákajícího tlusťocha. A rozhodl se.</p>

<p>„Pohlídej ho!“ zadunělo zpod přilby a žoldnéř vyrazil nahoru po schodech. Tlustý muž se za ním rozechvěle díval, tiskl si pěst mezi zuby a volal jména bohů ze všech koutů Hyborie.</p>

<p>Conan vzrušeně dýchal a krev se mu hnala cévami divočeji než Hromová řeka peřejemi nahoře v Eiglophiánách. Tušil možnost úniku, šelma v něm už bušila do klece. Jeho citlivé uši zachytily ozvěnu kovově znějícího úderu. Pak ještě jednoho. A nakonec něco těžkého, v oceli zakutého, zařinčelo na kamennou podlahu.</p>

<p>Netrvalo to ani pět úderů srdce a na schodech se objevila štíhlá postava. Z Conanovy hrudi se přes vyceněné zuby vydral divoký smích.</p>

<p>„Eliku!“</p>

<p>„Cimmeřane?“ zamžoural zloděj do matného přísvitu kahanů. „Konečně, kámo!“ vydechl s úlevou. „Je tady víc chodeb a schodišť než v knížecím hradu. Nebýt tohohle tlustoprda, tak tě snad ani nenajdu. Ustup, prasečí rypáku!“</p>

<p>Tlusťoch poslušně couvl. Conan znal takové typy. Když měli spoutanému vězni lámat kosti a pálit chodidla a přirození, byli samá iniciativa. Jakmile však došlo k přímé konfrontaci, nadělali si do kalhot.</p>

<p>Elik přiběhl k mříži a strčil do zámku klíč.</p>

<p>„Co jsi udělal se strážcem?“ nedokázal se Conan přestal smát. „Podřízl jsi mu krk?“</p>

<p>„Ne,“ odhodil Elik zámek, otevřel mříž a vběhl do mučírny, „jenom jsem mu zahrál na přilbě bronzovým stojanem na svícny. Myslím, že se mu ta melodie nelíbila.“</p>

<p>Cimmeřan se rozřehtal ještě hlasitěji. „Jo, stojany na svícny tady mají fakt bytelné!“</p>

<p>V té chvíli se někde nahoře strhl lomoz a křik. Elik se zastavil těsně před železným křížem a ohlédl se.</p>

<p>Vzduch se rozechvěl hučením poplašného rohu.</p>

<p>„Do prdele,“ zaklel zloděj. „Přece jenom jsem mu měl otevřít tepny!“</p>

<p>„Pospěš si, Eliku!“ štěkl Conan. „Dostaň mě dolů z toho prokletého krámu!“</p>

<p>Zloděj tasil nůž. Řemeny byly tuhé, musel přitlačit vší silou, aby se do nich tenká čepel vůbec zařízla.</p>

<p>„Přišel jsem ti splatit dluh,“ funěl Elik.</p>

<p>„Já vím, Eliku, já vím. Dělej!“</p>

<p>O podlaží výš zaduněla běžící chodidla. Kamenné zdi si mezi sebou pohazovaly ozvěny vzteklého křiku a zvonění oceli.</p>

<p>Conanovy nohy byly volné. Elikův nůž se zakousl do pout na barbarových zápěstích.</p>

<p>Holínky žoldnéřů zadusaly na schodech.</p>

<p>Cimmeřan urval poslední naříznutý řemen a sklouzl z kříže. Téměř upadl, údy měl ztuhlé jako kořeny starého dubu. Zaklel a rychlými pohyby se snažil rozproudit krev v žilách.</p>

<p>Randál a řinčení zbroje vtrhly do mučírny. Ve světle kahanů se zablýsklo pět pancířů.</p>

<p>„Támhle jsou!“ zařval jeden ze žoldáků.</p>

<p>Dva obrněnci měli luky a v nich šípy. Natáhli tětivy až k obličejům.</p>

<p>„Bacha!“ zařval Conan na Elika a přiskočil ke stolku s mučícím nářadím. Chopil se nástroje, který ze všeho nejvíc připomínal veliký srp na dlouhé železné násadě. Druhou rukou pak popadl stolek a zvedl jej před sebe jako štít. Haraburdí na vyvolání bolesti se hlučně sesypalo na podlahu.</p>

<p>Mříží prolétly dva šípy. Jeden neškodně vykřesal několik jisker o stěnu, druhý se zarazil do židle. Conan zařval a kryje se za provizorním štítem, vyrazil do útoku. Vztek a výbušná energie, jež se v něm nahromadily během pobytu na kříži, teď vytryskly mohutným proudem.</p>

<p>„Crooom!“</p>

<p>Proběhl brankou v mříži a vpadl mezi žoldáky, polonahý muž s podivným srpem v pěsti proti pětici v oceli zakutých, po zuby ozbrojených bojovníků.</p>

<p>Neměli šanci.</p>

<p>První z nich bodl proti Conanovi kopím. Hrot prošel židlí. Cimmeřan židli odhodil, čímž vyrval kopí z mužových rukou. Zároveň švihl svou nezvyklou zbraní. Hrot srpu vnikl mezi pancíř a helmici. Vystříkla krev z proťaté tepny a muž se skácel.</p>

<p>Druhý kopiník ani nestihl obrátit svou zbraň proti barbarovi. Srp mu uťal ruku těsně nad chráničem předloktí. Cimmeřan si řvoucího muže ani deště krve pršící všude kolem nevšímal. Levým loktem udeřil do přilbice jednoho lučištníka tak mocně, že mu vmáčkl kov do obličeje. Zpod helmy se vyvalila krev a muž se sesypal jako pytel zrní.</p>

<p>Conan potřetí švihl srpem. Předposlední žoldák vykryl úder náloketníkem na levé ruce a rozmáchl se mečem. Byl však příliš blízko. Cimmeřan zachytil dopadající paži levou rukou a prostě svému soupeři vrazil koleno do rozkroku. Muž se zlomil v pase a upadl na schody.</p>

<p>Poslední muž oběma rukama zvedl kopí nad pravé rameno a zaútočil. Sice se mu podařilo škrábnout bokem stojícího Conana na lopatce, jenže uklouzl v louži krve a zřítil se na koleno. Zraněním rozzuřený Cimmeřan vší silou vodorovně sekl srpem. Zazvonil kov a mlasklo protínané maso, uťatá hlava v helmici zarotovala vzduchem a hlučně se skutálela po schodech.</p>

<p>Do rozkroku nakopnutý muž už polapil dech a pokusil se vstát. Conan jej kopl znovu, tentokrát do přilby. Zapraštěly lámané obratle a žoldák se jako hadrová loutka složil ke svým druhům.</p>

<p>Cimmeřan znehybněl a zaposlouchal se do zvuků v domě. Kromě slábnoucího chrčení muže s uťatou paží a přidušeného kvílení tlusťocha v koutě neslyšel nic. Zdálo, že víc stráží tady není.</p>

<p>„Eliku?“ ohlédl se.</p>

<p>Zloděj vykoukl zpoza kříže. Byl bledý, jakoby měl obličej vyřezaný z kusu nordheimského ledovce.</p>

<p>„Padáme,“ řekl Conan, odhodil krví zalepený srp a sklonil se k nehybným protivníkům. Rychle začal rozepínat přezky na řemenech. Elik se k němu rozechvěle připojil. Cimmeřan si pověsil k bokům dvě dýky a dozadu za opasek zastrčil lehkou válečnou sekyru s hlavicí opatřenou ostrým břitem a hrozivým špičatým trnem. Na předloktí si připjal tepané chrániče.</p>

<p>„Šli k chrámu,“ brblal zloděj. „Askun Char, Zatoron, Enriel, všichni…“</p>

<p>„Já vím,“ přikývl Conan, přehodil si přes záda pochvu s těžkým mečem a připjal si řemen na hruď. „A my tam jdeme taky.“</p>

<p>„Proto všechno to železo?“</p>

<p>„A co sis myslel?“ ušklíbl se Cimmeřan temně. „Jdeme do bitvy.“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Ve chvíli, kdy se dostali na střechu a chystali se přelézt přes cimbuří, najednou zaslechli hluk. Zarazili se a pohlédli přes nádvoří se zahradou směrem ke vchodu do hostince. Právě z hospody totiž zněly výkřiky a třesk oceli.</p>

<p>„Rychle, zdrháme,“ řekl Elik, shodil provaz z vnější zdi a zahákl kotvičku za jeden ze zubů cimbuří.</p>

<p>„Běž první. To lano nás oba neunese.“</p>

<p>Zloděje nemusel dvakrát pobízet. Elik prolezl střílnou a vzápětí už se spouštěl po provazu podél zdi.</p>

<p>Najednou se brána do Sardyxova sídla rozletěla pod mocným úderem a stíny v zahradě roztančilo světlo pochodní. Conan se přikrčil. Z rozbitých vrat se vyrojili ozbrojenci. Nebyli to však Sardyxovi žoldnéři. Tito na sobě měli zbroj knížecí gardy. Z jejich středu se vynořil mohutný muž.</p>

<p>„Rychle, hněte sebou!“ rozlehl se nádvořím jeho autoritativní hlas. „Obsaďte dům, nesmí vyklouznout ani myš!“</p>

<p>„Morios,“ procedil Conan skrz zuby.</p>

<p>„Zaujměte pozice!“ přikazoval velitel gardy. „Lučištníci na střechy a balkóny, kopiníci se ukryjí v zahradě, ostatní mezi sloupy. Nachystáme té chátře nemilé překvapení!“</p>

<p>Cimmeřan pokýval hlavou. Bylo nad slunce jasnější, co se tady děje. Ostatně, něco takového předpokládal.</p>

<p>Spěchal za Elikem.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Když ticho venku na chodbě vyplašily blížící se kroky, Ulrika a Laria se po sobě podívaly. Obě byly bledé a rty se jim chvěly strachy. S temnotou, která okénkem vnikala do cely a dusila plamínek jediné svíčky na stolku, se vlily stíny i do jejich srdcí. Při zvuku klíče v zámku sebou vylekaně trhly.</p>

<p>Dveře se otevřely a práh šouravě překročila shrbená postava, opírající se o dlouhou vyřezávanou hůl.</p>

<p>Ulrika okamžitě sklouzla z lůžka na chladnou dlažbu a vkleče se uklonila, až se čelem dotkla podlahy.</p>

<p>„Velekněžko,“ protlačila staženým hrdlem.</p>

<p>Braxtura byla velice stará a světlo svíčky, prohlubující stíny ve vráskách na jejím seschlém obličeji, ji dělalo ještě věkovitější. Její ruka, svírající hůl, se podobala ptačímu pařátu a kůže na ní byla tenká jak pergamen a posetá stařeckými skvrnami. Pod černým hábitem, pokrytém rudými černokněžnickými symboly, se rýsovaly kosti a věkem zkroucené klouby. Vlasy barvy zašlého stříbra jí padaly až k pasu.</p>

<p>Zvedla pohled od Ulriky na Lariu. Kněžka, pořád ještě sedící na lůžku, se zachvěla. I když Braxtura vypadala jako starý věchet, který stačí zmáčknout a rozdrolí se v dlani v prach, její oči byly jiné. Plné života, sršící zlem. Oči šelmy, démona, ďábla.</p>

<p>Přesto Laria nepadla na kolena vedle Ulriky, ale vstala a hrdě vztyčila hlavu.</p>

<p>Vráskami stáří vroubená štěrbina ve stařenině tváři se otevřela a ukázaly se řídké, kazem vykotlané zuby.</p>

<p>„Jak se opovažuješ?“ zaskřehotala Braxtura. „Jsem velekněžka a tvoje drzost je urážkou samotného Gorth-Tyra!“</p>

<p>Laria se ani nepohnula a i když se uvnitř neovladatelně třásla, hlas měla pevný. „Již více nejsem služebnicí temného boha.“</p>

<p>„Jakže?“ vřískla stařena. „Nemůžeš se vzdát víry v Gorth-Tyra! Kdo mu jednou zasvětil svou duši a tělo, patří mu navěky. Nenacházíš-li v sobě dostatek víry, my ji do tebe vtlučeme! Přinutím tě, abys prokázala úctu mě i nejmocnějšímu božstvu!“</p>

<p>Braxtura se najednou narovnala, až to vypadalo, že o hlavu vyrostla. S nečekanou energií mávla holí k Larii. V cele jakoby se zatočil vzdušný vír, svíčka zhasla a vzdornou dívkou zacloumala neviditelná síla. Nohy se pod ní podlomily. S bolestným zaskučením padla na kolena a pak klesla čelem k podlaze.</p>

<p>Velekněžka se zasmála. Znělo to, jako když piktský šaman zahání zlé duchy zvukem pytle plného ptačích kostí.</p>

<p>„Tak vidíš, čubko, žes v sobě našla víru! Chopte se jí, zlomte její odpor nápojem odevzdání, oblečte ji do rudého roucha a pak do svatyně s ní! Gorth-Tyr už touží nakrmit se její duší.“</p>

<p>Vedle Braxtury vešel do kobky vysoký kněz, surově popadl otřesenou Lariu za cop a zvedl ji ze země. Chtěla se bránit, ale zlé kouzlo ji obralo o všechnu sílu. Muž ji lehce vlekl pryč.</p>

<p>Velekněžka sklonila hůl, opět se shrbila a otočila se k odchodu.</p>

<p>„Vznešená,“ zvedla Ulrika hlavu, „prosím, co bude se mnou? Jak dlouho ještě budu vězněna?“</p>

<p>Braxtura se ohlédla a zašklebila se na dívku tak ošklivě, že mladá kněžka radši rychle sklopila zrak.</p>

<p>„Trpělivost, drahoušku,“ protáhla stařena hlasem plným sladkého jedu, „tvůj čas ještě nenastal. Zatím tě ještě potřebujeme, abychom mohli toho hlupáka z hradu držet v hrsti. Když dokončí svůj úkol, opět se s ním uvidíš.“</p>

<p>„Děkuji ti, Mocná,“ s vlhkýma očima bila Ulrika čelem o zem.</p>

<p>„A pak,“ dodala Braxtura, „vás oba předhodím Gorth-Tyrovi!“</p>

<p>Pytel plný kostí se opět roztřásl, když velekněžka se smíchem vyšla na chodbu. Dveře se zavřely a Ulrika se se zoufalým pláčem zkroutila na podlaze.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá – Podzemní bludiště</strong></p>

<p>Conan se díval na temnou masu Gorth-Tyrova chrámu, posypanou stříbrným prachem hvězd a vycházejícího měsíce, a jeho oči svítily ve tmě jako dva střípky ledu.</p>

<p>„Určitě si myslí, že všechno běží podle plánu,“ utrousil se značnou dávkou zlomyslnosti. „Že se mě definitivně zbavili. Jenže Conan Cimmeřan se nenechá jen tak snadno vyřadit ze hry.“</p>

<p>Elik neodpověděl, jen se ještě víc přikrčil, aby lépe splynul s černočerným stínem úzkého průchodu, ústícího na prostranství kolem chrámu. Ve vzduchu se vznášela jemná vláha noci a čpěl zápach tlející špíny.</p>

<p>„Bývaly časy,“ zavrčel Conan, „kdy bych prostě vzal chrám útokem, vřítil se do svatyně a rubal všechno, co by se mi připletlo do cesty. U Croma, jak rád bych to udělal! Ze všeho nejvíc teď toužím právě po tom, abych mohl čepelí svého meče zamíchat vnitřnostmi všech ničemů, co jsou zapleteni do toho hnusného spiknutí.“</p>

<p>„To by pak Beldorin mohl dát vydláždit ulice mrtvolama,“ poznamenal suše Elik.</p>

<p>„To jo,“ syčivě se zachechtal Conan. „Jenomže je tady Sardyx. A já jsem se naučil krýt si záda. Koukni.“</p>

<p>Elik pohlédl směrem, kterým mířila Cimmeřanova náloketníkem chráněná paže.</p>

<p>V okně ve druhém patře jednoho z domů na okraji prostranství se objevilo světlo kahanu nebo možná voskovice. Třikrát se pohnulo zleva doprava a zpátky. Elik a Conan se rozhlédli. Na střechách, v ústích uliček a v oknech opuštěných baráků se objevila podobná světýlka a odpovídala tomu prvnímu stejným pohybem Na chvíli to vypadalo, jakoby chrám obklíčily bludičky.</p>

<p>„To jsou všechno Sardyxovi muži,“ zabručel Conan. „Dobrá. V tom domě, kde se objevilo první světlo, bude vůdce. Jdu tam.“</p>

<p>„Není to ztráta času? Kdo ví, co se zatím v chrámu může stát…“</p>

<p>„Obřad bude vrcholit těsně před půlnocí, takže zatím ještě máme trochu času. Tohle musím zařídit. Ty se poohlédni po tom chlápkovi, cos mi o něm vyprávěl. Určitě ho najdeš?“</p>

<p>„Snad ano,“ přikývl Elik. „Bydlí v jednom sklepě poblíž. Není problém to najít. Všichni to místo zdaleka obcházejí.“</p>

<p>„Dobrá. Přiveď ho k té staré kašně na konci uličky za námi.“</p>

<p>Elik jenom kývl. Oba se otočili, překročili nehybná těla dvou Sardyxových mužů, kteří ještě před chvílí střežili tenhle průchod, a nechali se pohltit temnotou mezi vlhkými zdmi.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Zdá se, že je všechno v pořádku,“ řekl Sardyx a sfoukl plamínek kahanu. Prázdná místnost plná zbytků rozbitého nábytku se opět ponořila do tmy. Z mužů se staly černé siluety ve svitu hvězd, dopadajícím dovnitř skrz vytlučená okna.</p>

<p>„Můj pane,“ promluvil jeden z opancéřovaných, „mám dojem, že v jedné z uliček támhle naproti se světlo neobjevilo.“</p>

<p>„Máš dojem, nebo si jsi jist?“</p>

<p>„Jsem si jist, pane. Zrovna jsem se díval tím směrem. Hlídka na tom místě na signál neodpověděla.“</p>

<p>„Možná jen nespatřili mé znamení. Nebo jim zvlhl troud, kdo ví, mohlo se stát cokoliv. Co navrhuješ, Marcusi? Nechci to podceňovat, ale není nás tolik, abychom mohli oslabovat jednotlivé hlídky.“</p>

<p>„Přesto bych se tam šel podívat, pane.“</p>

<p>„Důsledný jako vždy, co, Marcusi?“ Sardyx se na chvíli zamyslel. „Dobrá,“ kývl pak, „běž to omrknout. Ale pospěš si. A buď opatrný.“</p>

<p>„Ano, pane,“ sklonil Marcus hlavu, otočil se a rychle vyšel na chodbu. Prkenná podlaha a dřevěné schodiště do prvního patra vrzaly pod jeho těžkými škorněmi.</p>

<p>Sardyx se chvíli díval směrem k chrámu. Uvažoval o tom, jestli Conan přece jenom neměl pravdu a jestli ti zkurvysyni v chrámu nechystají nějaký podraz. Celý večer v něm hlodala nejistota. Z myšlenek ho vyrušilo šimrání v podbřišku.</p>

<p>„Víno se hlásí o slovo,“ zabručel. „Jdu se vychcat.“</p>

<p>Otočil se, prošel dlouhou komnatou a vyšel na chodbu. Vzdálil se kousek ode dveří, rozvázal si řemínek na kalhotách a sáhl si do rozkroku…</p>

<p>Těsně za ním zavrzalo prkno.</p>

<p>„Marcusi?“ zeptal se Sardyx, vytáhl ruku z kalhot a nahmatal rukojeť dýky. „Vrátil ses?“</p>

<p>V té chvíli jej silné paže tvrdě přimáčkly ke zdi. Na krku ucítil ledový dotek ocelového ostří. Hlasitě polkl, ale jinak ani nešpitl.</p>

<p>„Ano, vrátil jsem se,“ zasyčel mu do ucha známý hlas. „Ale nejsem Marcus. Ten se najednou rozhodl, že si zdřímne pod schodištěm.“</p>

<p>„Conane,“ zachrčel král zlodějů. „Jak ses, ksakru, dostal…“</p>

<p>„Zavři chlebárnu, Sardyxi, a dobře mě poslouchej,“ vrčel Cimmeřan do jeho vlasů a tiskl mu volnou rukou hlavu k omítce. „Je to přesně tak, jak jsem předpokládal. Chtějí na tebe hodit únos Beldorinovy dcery, ale zároveň se tě chtějí zbavit, stejně jako celé tvé bandy. Morios už obsadil tvůj dům…“</p>

<p>„Kecy. Chceš mě oblafnout.“</p>

<p>„Řekl jsem, abys držel hubu. Ve tvé zahradě a všude kolem ní se to v této chvíli jen hemží knížecími vojáky. Když se tam o půlnoci vrátíš, zaútočí na vás a do jednoho vás pošlou pod kytky. Morios to táhne se Zatoronem a Braxturou. Zlikviduje tě, odvede Enriel do hradu a bude z něj hrdina, který osvobodil Beldorinova miláčka a ještě při tom vymýtil největší zločineckou tlupu ve městě. Uvažuj, Sardyxi. Myslíš, že bych tak riskoval, jenom abych ti mohl nakukat něco takového? Pošli jednoho ze svých mužů, někoho šikovného a nenápadného, ať se přesvědčí, že ti nelžu.“</p>

<p>Sardyx chvíli váhal. „Řekněme, že mluvíš pravdu,“ připustil pak. „Proč jsi mi to přišel říct?“</p>

<p>„Nebudu se odvolávat na naše staré přátelství, protože naše staré přátelství chcíplo v okamžiku, kdy jsi mě přivázal k tomu podělanému kříži. Prostě jenom chci a potřebuji, aby ses včas postavil na tu správnou stranu. Protože ty jsi v tom jejich obludném plánu obětním beránkem. To znamená, že máme společného nepřítele. Uvažuj, Sardyxi. Ještě pořád z toho všeho můžeš vyváznout, možná dokonce i s určitým ziskem.“</p>

<p>„A ty? Co hodláš podniknout?“</p>

<p>„O to se nestarej. Hlavně se snaž, abych ti už dnes víckrát nemusel tisknout nůž k hrdlu. Jestli se to stane potřetí, přísahám, že říznu podstatně hlouběji.“</p>

<p>Čepel ze Sardyxova hrdla zmizela. Opět zavrzalo prkno. Král zlodějů vyplivl kousky rozdrolené omítky a opatrně, s dlaní na jílci dýky se otočil. Stíny v chodbě byly opět nehybné. Zamnul si krk a zaklel. Pak se rázným krokem vrátil do místnosti. Nikdo z mužů zjevně o náhlé návštěvě neměl ani ponětí. Už už se nadechoval, aby je za to seřval a přikázal jim, ať vyrazí za Conanem, cosi jej však zadrželo. Nejistota jej provrtala jako červ trouchnivou kládu.</p>

<p>„Noahu,“ zavrčel.</p>

<p>„Náčelníku?“ přistoupil k němu malý muž v přiléhavém oděvu z černé tkaniny. Pohyboval se jako kočka, naprosto neslyšně.</p>

<p>„Jsi nejlepší zloděj a vrahoun ve městě…“</p>

<p>„Až po tobě, náčelníku.“</p>

<p>„Samozřejmě. Ale ty máš mimořádnou schopnost nepozorovaně se dostat i na ta nejnepřístupnější a nejlíp střežená místa.“</p>

<p>„No, to je pravda.“</p>

<p>„Fajn. Mám pro tebe úkol.“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conana zastavil smrad. Smrad, který zhruba před hodinkou v těchto místech rozhodně nepostřehl. A nebyl to lecjaký pach. Cimmeřan se v tomto ohledu nepovažoval za nějakou citlivku, koňský pot mu voněl mnohem příjemněji než kdejaké těžké voňavky lidí z jižních měst, jenomže tohle bylo něco příšerného. Bylo to, jakoby narazil na neviditelnou zeď.</p>

<p>Sáhl nad rameno a s dlaní na jílci meče se opatrně přikradl k ústí uličky. Vyhlédl na malý plácek se starou vyschlou kašnou uprostřed.</p>

<p>Nalevo se pohnul stín. Conan se přikrčil a svaly na paži se mu napjaly.</p>

<p>„Conane?“ zašeptal známý hlas.</p>

<p>Cimmeřan se uvolnil a pustil meč. „Eliku. U všech bohů, co je to za ohavný puch? Smrdí to tady, jakoby tady mělo větrák samo peklo a vypouštělo pšouky všech ďáblů.“</p>

<p>„To je on,“ zašklebil se Elik. „Náš průvodce. Snaž se ho nevyplašit. Není zvyklý na společnost lidí. Měl jsem co dělat, abych ho sem vůbec dostal. Ratte?“</p>

<p>Conanovi se nejdříve zdálo, že se pohnula velká kamenná ryba uprostřed fontány. Pak měsíční světlo vylouplo ze stínu pod ploutví vyzáblou, hustě zarostlou tvář s vypoulenýma očima.</p>

<p>„He?“ otevřela se v houštině špínou slepených vousů ústa se značně prořídlým chrupem.</p>

<p>„Neboj se, Ratte, tohle je přítel.“</p>

<p>Kloubovitá, lasicovitě se pohybující postava v umaštěné kožené čapce vylezla z úkrytu za sochou a tenkýma nohama jako čáp brodící se močálem překročila okraj kašny. Ačkoliv se to zdálo nemožné, smrad ještě zesílil.</p>

<p>„To je Rattus, čistič kanálů, lovec krys a skutečný pán hyrthského podzemí,“ uvedl podivuhodnou figurku Elik.</p>

<p>„Matko země,“ zabručel Conan, „já se snad pobliju.“</p>

<p>„A tos ještě nebyl u něj doma,“ řekl Elik tlumeně. „Já už si na ten smrad začínám zvykat.“</p>

<p>„He?“ zastavil se Rattus krok před dvojicí. Conan se musel ovládnout, aby necouvl. Muž měl na sobě oděv z ne příliš dobře vydělaných potkaních kůží, sešněrovaných něčím, co Cimmeřan zpočátku považoval za obyčejné řemínky, po chvíli však usoudil, že to jsou potkaní ocasy. Za koženým náramkem na hubeném předloktí měl zastrčenou dřevěnou foukačku, drobné úchyty na opasku byly plné krátkých šipek. Conan se snažil dýchat ústy, ale rychle to vzdal – hnilobná chuť ulpívající na jazyku byla ještě horší než smrad.</p>

<p>„Ty prý znáš katakomby pod městem lépe než kdokoliv jiný,“ oslovil lovce a když ten s odpudivým pokusem o úsměv přikývl, pokračoval: „Takže určitě víš, jak se dá dostat do Gorth-Tyrova chrámu bez toho, aby člověk musel vstoupit hlavní bránou.“</p>

<p>„He?“ vykvíkl Rattus a oči mu vyděšeně zatěkaly kolem. „He?“</p>

<p>Conanovi zatrnulo, že se dá chlápek na útěk a on ho bude muset zadržet, což by znamenalo, že by se ho musel dotknout.</p>

<p>„Nerozuměl jsi?“</p>

<p>„Myslím, že ti rozuměl,“ zamračil se Elik. „Jenom dostal strach, když uslyšel to jméno.“</p>

<p>Rattus horlivě přikyvoval. „Zlý… moc zlý… Rattus nikdy pod chrám. Žádné krysy. Krysy strach. Krysy moudré. Cítit zlo…“</p>

<p>„Poslyš, Ratte,“ přerušil jeho brebentění Conan, „nikdo tě nenutí jít tam s námi. Jenom nám ukážeš cestu.“</p>

<p>„Zlý. Moc zlý…“ mlel krysař pořád dokola, koulel očima a celý se třásl.</p>

<p>„Nemá to smysl,“ podíval se Conan na Elika. „Je totálně mimo. Ztrácíme tady čas.“</p>

<p>„Trpělivost. Hele, Ratte,“ oslovil zloděj lovce, „slíbil jsem ti soudek vína. Vím, že víno máš ze všeho nejraději. Jestli nás tam nezavedeš, nedostaneš ani lok.“</p>

<p>„He?“ zarazil se Rattus a opět se zdálo, že vnímá realitu.</p>

<p>„Slyšels dobře. Z našeho kšeftu nic nebude, jasné? Zapomeň na víno.“</p>

<p>Krysař se zamračil. „Ne, ne… Ne! Kšeft bude. Rattus ukáže cestu. Pak ty soudek pravého poitainského, jak slib.“</p>

<p>„Pravé pointainské,“ přikývl Elik. „A teď dělej, nemáme čas.“</p>

<p>Rattus se otočil a svým hlodavčím pohybem zamířil do jedné z uliček.</p>

<p>„Jdeme?“ usmál se Elik.</p>

<p>„Jasně,“ kývl Conan, „ale první za ním půjdeš ty.“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Co je to za fintu s tím vínem?“ zeptal se Conan a jeho hlas se v dutých ozvěnách nesl kanálem.</p>

<p>Světlo pochodně v Elikově ruce dusila mastná temnota, rozvalující se v podzemním labyrintu. Tunely byly propleteny takovým komplikovaným způsobem, že bez průvodce by neměli šanci najít správnou cestu. Rattus šel vpředu, bez zdroje světla – zdálo se, že ve tmě vidí líp než kočka. Foukačku držel v kostnatých prstech a občas se zastavil, přiložil si ji ke rtům a poslal do tmy šipku. Pokaždé se ozvalo písknutí a Conan s Elikem pak prošli kolem mrtvé nebo v posledních křečích se zmítající krysy. Rattus ani jednou neminul, ani jednou nespotřeboval na hlodavce víc než jednu šipku.</p>

<p>„Víno je Rattova vášeň,“ vysvětloval Elik tlumeně. „Víc než zabíjení krys. Je to také prostředek, kterým ho kníže odměňuje za jeho služby. Jednou týdně mu posílá soudek vína. Není to špatný obchod. Rattus je prvotřídní krysař. Kdo ví, kolika morovým epidemiím už vlastně zabránil.“</p>

<p>„A rozhodně se vyzná ve vínech. Poitainské je nejlepší, jaké jsem kdy pil.“</p>

<p>„Pravé poitainské,“ zaskřehotal ze tmy Rattus a dokázal tak, jaké má bystré uši. „Ne cormthské jako kníže. Patoky, tfuj, tfuj! Teď lepší pro Rattuse!“</p>

<p>„Dostaneš ho, Ratte, dostaneš,“ konejšil jej Elik.</p>

<p>Najednou se krysař zastavil a přikrčil. Došli k němu. Vypadal jako hlodavec, který najednou ve tmě ucítil kočku.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>Rattus ukázal na kruhový otvor ve stěně kanálu. „Blízko. Zlý chrám. Žádné krysy.“</p>

<p>„Tohle je odpadová šachta z chrámu?“ posvítil Elik na díru o průměru zhruba dvou stop. „Tak tudy se dovnitř určitě nedostaneme.“</p>

<p>„U Croma,“ zabručel Conan nespokojeně, „to tady není nic jiného? Nic, kudy bych se procpal i já?“</p>

<p>Rattus ukázal někam do tmy. „Schody.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Schody. Tam. Rattus jednou viděl. Moc, moc zlý chrám.“</p>

<p>„Zaveď nás tam.“</p>

<p>„He?“ zakoulel krysař očima a ošil se, jakoby jej najednou začaly kousat všechny blechy světa. „He?“</p>

<p>„Už je to tady,“ vzdychl Elik. „Dál nepůjde.“</p>

<p>„Zlý chrám, zlý chrám! Žádné krysy!“</p>

<p>„Dobrá, dobrá,“ zavrčel Conan. „Běž zpátky, posero. Schody najdeme sami.“</p>

<p>„Pravé pointainské?“</p>

<p>„Ale jo, samozřejmě, pošleme ti soudek. Teď už vypadni.“</p>

<p>Conan a Elik šli dál. Rattus zůstal stát u otvoru odpadové šachty a ještě dlouho potom, co zmizel ve tmě za jejich zády, slyšeli jeho mumlání.</p>

<p>„Zlý, zlý chrám. Žádné krysy, protože strach. Něco zlého, velikého. Rattus slyšel. Šustění v temnotě. Ďábelský hlas. Moc, moc zlý…“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Náčelníku?“</p>

<p>Sardyx i ostatní muži u oken se s trhnutím otočili a sáhli po zbraních. „Doprdele, Noahu,“ zaklel král zlodějů. „Málem mě klepla pepka. Zjevil ses jako duch.“</p>

<p>„Průser, náčelníku,“ řekl malý muž. „Obrovskej průser.“</p>

<p>Sardyx ztuhl. Cítil, jak mu splašeně buší srdce, krev se rozhučela v hlavě jako vodopád bušící přímo do lebky. „Cos zjistil?“</p>

<p>„U rozbitý lebky a v tvém domě je to samej voják. Viděl jsem je, i když oni mě ne. Knížecí garda. Jsou po zuby ozbrojení. Číhají na nás. Kdybys mě neposlal na průzkum, vlezli bychom do pasti. Jak jsi to mohl tušit?“</p>

<p>Sardyx mlčel. Měl chuť klít, ale neřekl ani slovo. Měl chuť někomu ublížit, uklidnit se tím starým dobrým způsobem, ale neudělal nic. Jen se obrátil a přes okno pohlédl k chrámu. Zuby měl pevně stisknuté, svaly mu hrály na čelistech, oči svítily.</p>

<p>Zuřil, jako ještě nikdy předtím.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Ať se propadnu,“ zabručel Conan. „Krysař měl pravdu.“</p>

<p>Elik zvedl pochodeň vysoko nad hlavu. Kmitavé světlo se plazilo nahoru po úzkých kamenných stupních, na které narazili v jednom tmavém bočním výklenku.</p>

<p>„Na Ratta je spoleh,“ zazubil se zloděj. „I když k sobě domů bych ho určitě nepozval.“</p>

<p>Cimmeřan se zachmuřeně díval na schodiště. „Vzpomínáš na hradní podzemí?“ zeptal se.</p>

<p>„To si piš.“</p>

<p>Conan přikývl, sáhl nad rameno a obnažil širokou čepel ukořistěného meče.</p>

<p>„Tak mi dej pochodeň a drž se za mnou. Jak sis jistě všiml, skutečně tady nejsou žádné krysy. Tuším proč. I já cítím, že vzduch je prosycen něčím zlým. Moc, moc zlým…“</p>

<p>„Dej pozor,“ zašklebil se Elik, „už začínáš mluvit jako Rattus.“</p>

<p>Cimmeřan mu vyškubl louč z prstů.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Zatoron se díval na obrovský kamenný strom a hlavou mu vířily myšlenky. Kladl sám sobě spoustu otázek, ale odpovědi byly až příliš rozporuplné. V duchu se vracel ke krátkému rozhovoru s Cimmeřanem v Askun Charově mučírně. Neudělal chybu, když si jeho naléhavá slova nenechal důkladněji projít hlavou?</p>

<p>„Mistrovské dílo, že?“</p>

<p>Ohlédl se. Mohutný muž v tmavém plášti stanul vedle něj a stáhl si z hlavy kapuci. Dlouhé, mírně prošedivělé vlasy a pečlivě zastřižené vousy měly zlatorudou barvu. Obličej byl protkaný jizvami, což svědčilo o bohatých bojových zkušenostech.</p>

<p>„Podobně jako náš plán,“ doplnil rudobradý s pobaveným zachechtáním. „I když zásluhu má na tom hlavně Braxtura. Je až zarážející, že se v něčím mozku mohlo zrodit něco tak ďábelského.“</p>

<p>Zatoron obrátil pohled zpátky k obludnému oltáři. Hrůzou znetvořené tváře, uvězněné mezi větvemi černého stromu, jakoby na něj křičely prosby o slitování.</p>

<p>„Musím se přiznat,“ promluvil alchymista, „že pro mě je to všechno až příliš složité. Smysl vašeho snažení mi uniká. Co se vlastně stane s Enriel?“</p>

<p>„V konečném důsledku je to velmi prosté,“ usmál se rudobradý. „Po dnešním rituálu se s Askun Charem vrátí do jeho domu. Tam už teď čeká Morios a jeho lidé. Bez slitování Askun Chara a tu jeho havěť pobijí, rozšlapou je jako hmyz. Morios se vrátí do hradu jako hrdina a zachránce mladé kněžny z rukou podlých únosců. Za několik dnů, a ty už víš, jak to zařídit, však Beldorin bohužel přijde o rozum, stane se z něj blábolící a slintající troska, která brzy opustí tento svět. Vláda nad knížectvím přejde na Enriel.“</p>

<p>„To jsem pochopil. Co ale z toho budete mít ty a velekněžka?“</p>

<p>„Pak přijdu já, čerstvý vdovec a momentálně nejmocnější muž v panství a stanu se Enrieliným chotěm. Zasednu na knížecí stolec jako právoplatný, lidem i šlechtou podporovaný vladař.“</p>

<p>„Má to ale háček. Zvyklosti nařizují, že si tě Enriel musí vyvolit za muže z vlastní vůle.“</p>

<p>„To nebude nejmenší problém.“</p>

<p>„Jak toho dosáhnete? Magií? Nebo mě přinutíte i jí poblouznit mysl nějakou drogou?“</p>

<p>„Ne,“ ukázaly se v rudých vousech dvě řady zdravých zubů, vyceněných ve spokojeném úsměvu. „Nic takového nebude potřeba. Už po dnešním rituálu mi bude Enriel naprosto oddaná a navíc připravená okamžitě po převzetí vlády udělat z víry v Gorth-Tyra jediné zákonem povolené náboženství v Hyrthu.“</p>

<p>Zatoron zúžil oči. „Jak toho hodláte dosáhnout?“</p>

<p>„To už nech na Braxtuře, příteli. Věnovala dnešnímu obřadu dlouhá léta příprav a studia tajných magických nauk. Je to její plán, její mistrovské dílo. Já se jenom vezu a přispívám svou troškou do mlýna, nějakým tím politickým vlivem a vojenskou silou. Aby vše proběhlo naprosto hladce. A kdo ví, při současné neklidné situaci v Brythunii dnes možná udělám první krok ke královskému trůnu. Na něco takového by se Beldorin nikdy nezmohl.“</p>

<p>„Nenávidíš ho, viď?“ opět pohlédl alchymista na mohutného muže.</p>

<p>Rudobradý se na chvíli odmlčel. „Ne,“ řekl pak. „Nenávist není to, co k němu cítím. Kdysi jsme byli jako bratři. Spojili jsme své síly a pozvedli meče v zájmu sjednocení znesvářených šlechtických rodů na úpatí Kezankián. Přinutili jsme je pokleknout před jedním knížecím stolcem. Jenomže na tom stolci jsem měl sedět já, ne on. Poslal na mě své zabijáky, jen zázrakem jsem vyklouzl. Od té doby čekám na svou příležitost. A teď nastala – díky své víře v mocného Gorth-Tyra jsem se spojil s Braxturou a stal se součástí jejího plánu.“ Zatoronův společník se zhluboka nadechl. „Ne, není to zášť, co cítím k Beldorinovi. Je to opovržení.“</p>

<p>Dveře nalevo od oltáře se najednou otevřely a do svatyně začali proudit kněží ve slavnostních rudočerných hábitech.</p>

<p>„Obřad začíná,“ řekl rudobradý muž. „Teď uvidíš, jak se rozhoduje o budoucnosti knížectví.“</p>

<p>Alchymista mlčel. Otázky a zneklidňující odpovědi mu vířily hlavou čím dál zběsileji.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„A teď, Crome, raď,“ zabručel Conan, když stanuli na vrcholu schodiště a v cestě dál jim zabránily masivní dubové dveře, okované silnými pláty zčernalého bronzu. „Koukni se na to, Eliku.“</p>

<p>Zloděj vyhlédl zpoza Cimmeřanovy hromotlucké postavy a prozkoumal vrata znaleckým pohledem.</p>

<p>„Žádná klika, žádný zámek, žádná závora,“ řekl po chvíli. „Problém.“</p>

<p>Conan se na něj ošklivě podíval. „Čekal jsem spíš nějaký nápad.“</p>

<p>„Ode mě? Ty jsi býval králem shadizarských zlodějů.“</p>

<p>„Jo, ale spíš jsem se specializoval na hrubou práci.“</p>

<p>„Tak to můžeš zkusit i teď. Proč ty dveře prostě nevykopneš?“</p>

<p>„Asi tě Renn příliš často mlátí po hlavě, co? Když ta vrata vyrazím, uslyší ten rámus až do Khitáje. Tohle chce jemnější prsty. Chlubil ses, že umíš otevřít každé dveře ve městě. Teď máš příležitost to dokázat.“</p>

<p>Elik s nesrozumitelným mumláním přistoupil ke dveřím a začal je zkoumat a prohmatávat. Pak řekl:</p>

<p>„Nejsou to klasické otevírací dveře, nýbrž odsouvací.“</p>

<p>„Neříkej? Vážně?“ zapitvořil se Conan. „To bych nepoznal!“</p>

<p>Elik jej ignoroval a ukázal na podivně tvarovaný výstupek v bronzovém kování. „Tohle je zřejmě úchyt pro kliku nebo něco podobného. Něco, za co můžeš zatáhnout a vrata tak odsunout.“</p>

<p>„Vidíš někde nablízku něco takového?“</p>

<p>„Zřejmě to bude uvnitř.“</p>

<p>„Přirozeně. Nápad?“</p>

<p>„Přemýšlím.“</p>

<p>„Přemýšlení vyžaduje čas a ten teď nemáme. Nahoře už určitě začal obřad. Ustup.“</p>

<p>„Co chceš dělat?“ pohlédl Elik na Conana. Cimmeřan zastrčil meč zpátky do pochvy, pochodeň podal zloději a vytáhl válečnou sekyru.</p>

<p>„Neříkal jsi, že nechceš dělat rámus?“ zeptal se zloděj a rychle couvl, když se Conan zbraní mocně rozmáchl.</p>

<p>„Já toho napovídám.“</p>

<p>Cimmeřan udeřil, ne však břitem sekyry, nýbrž ostrým trnem na opačné straně hlavice. Hrot se s temným zaduněním zarazil do dřeva.</p>

<p>Conan a Elik znehybněli a chvíli naslouchali ozvěnám, nesoucím se podzemím. Cimmeřan přitiskl ucho ke dveřím, jestli neuslyší poplašné zvuky z útrob chrámu. Kromě podivného, sotva slyšitelného zašustění uvnitř však nezachytil nic znepokojivého. Chopil se topůrka sekyry a zatáhl na stranu. Vrata se pohnula v drážkách v podlaze a stropě. Pomalu se zasouvala do štěrbiny vlevo. Ve vzduchu vířil prach. Pak se konečně otevřel průchod do prostoru za dveřmi. Zvětšujícím se černým otvorem prosvištěl průvan a v divokém rytmu roztančil plamen pochodně.</p>

<p>„Fujtajbl,“ ohrnul Elik nos. „Tam uvnitř to smrdí hůř než dole v kanále.“</p>

<p>Conan odsunul vrata ještě o kousek, aby se mohl procpat škvírou, a vyprostil sekyru z černého dřeva. Se zbraní v ruce pak sebral Elikovi louč a opatrně přikročil k průchodu.</p>

<p>„Drž se zpátky,“ sykl. „Ten zápach, to je hnijící maso.“</p>

<p>Více zloději říkat nemusel. Elik couvl až ke schodům a s tváří blednoucí narůstajícími obavami sledoval Conana, jak vstupuje do sklepení Gorth-Tyrova chrámu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá – Krmě pro Gorth-Tyra</strong></p>

<p>Za hřmění bubnů a kvílení píšťal poklekly tři tucty kněžích, oděných v rudé a černé na dlažbu mezi dvěma řadami sloupů s bronzovými démony na vrcholcích. Jejich pohledy se upíraly na kněze, stojícího před oltářem ve tvaru obrovského, děsivě pokrouceného stromu. Kněz měl na krku zavěšený těžký náhrdelník ze zlata a dravčích drápů. Vyholenou lebku mu zdobilo rituální pomalování v barvě syté červeni, dokonce i dlouhý cop z temene vyrůstajících vlasů měl ovázaný rudou tkanicí.</p>

<p>Vykonavatel obřadu chvíli opětoval pohledy svých klečících spoluvěřících, jakoby z nich čerpal sílu, pak se prudce otočil k oltáři a zvedl ruce. Rukávy mu sklouzly k loktům a odhalily silná, rovněž magickými obrazci pokrytá zápěstí.</p>

<p>„V hlubinách Země proudí věčná temnota!“ přehlušil žrecův hlas hlasitou hudbu.</p>

<p>„Gorth-Tyr z ní saje sílu!“ zazpíval sbor kněží.</p>

<p>„Z jeskyní vzlétají hejna démonů!“</p>

<p>„Gorth-Tyr je jejich otcem!“</p>

<p>Zatoronova kolena se dotýkala chladné dlažby v těsné blízkosti jednoho ze sloupů. Alchymista sledoval obřad zcela netečně. Zpočátku zoufale pátral ve svém nitru, ale nenašel už v sobě ani kousek víry. Z jeho dřívější oddanosti Gorth-Tyrovi nezůstalo nic. Z fanatického vytržení ve tvářích všech kolem mu bylo nanic. Najednou nechápal, jak k nim mohl patřit, jak mohl být tak zaslepený. Před očima měl už jenom Ulričin obraz. Pouze myšlenka na ni dokázala prosvětlit temnotu, roztahující se v jeho duši…</p>

<p>„Draci vylezli z doupat v propastech hor!“</p>

<p>„Gorth-Tyr jim všem přikazuje!“</p>

<p>Zatoron koutkem oka pohlédl na vedle klečícího rudobradého muže. Oči mohutného muže svítily jako po spoustě vypitého vína. Společně s kněžími vzrušeně odpovídal na provolávání vykonavatele obřadu, znal každičké slovo nazpaměť. Napětí ve svatyni houstlo a těžká vůně hořících bylin v měděných nádobách v koutech jakoby vnikala až do mozku a lámala vůli.</p>

<p>„Gorth-Tyr je naším vládcem!“ pronesli kněží závěrečný verš. Hudba se změnila, píšťaly utichly a bubny počaly dunět v jednotvárném, hypnotizujícím rytmu. Kněz u oltáře sklonil ruce a obrátil se tváří do svatyně.</p>

<p>Dveře vlevo od oltáře se otevřely. Vyšli z nich další dva kněží, postavili se po stranách vrat jako stráž a uctivě sklonili hlavy.</p>

<p>Vzápětí do svatyně vstoupily tři ženy.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Neviditelné ruce, chladnější než led, míchaly Conanovými vnitřnostmi. Se sekyrou v jedné a s pochodní v druhé ruce barbar proklouzl škvírou u odsouvacích vrat a opatrně vkročil do temnoty. Objal jej pocit obrovského prostoru, především nahoře. Nemusel dvakrát hádat, kde se to ocitl.</p>

<p>Stál na dně černé věže, jenž se tyčila uprostřed chrámového komplexu.</p>

<p>A nebyl tady sám.</p>

<p>Srdce mu divoce bušilo a jeho varovné instinkty doslova šílely. Jakýsi vnitřní hlas mu křičel do mozku, aby se otočil a vzal nohy na ramena. Křečovitě sevřel topůrko sekyry v dlani a pomalu sklonil pochodeň. A musel pevně stisknout čelisti, aby nevykřikl Cromovo jméno.</p>

<p>Podlaha byla pokrytá kostmi a lebkami. Většinou zvířecími, ale byla tady i spousta lidských. Na některých ještě lpěly zbytky rozkládajícího se masa – odtud ten hrozný puch.</p>

<p>Cimmeřan zvedl hlavu, oddálil pochodeň, aby ho neoslepovala, a pokusil se zrakem proklát tmu kolem.</p>

<p>Pak najednou opět zazněl zvuk, který slyšel už předtím, když naslouchal s uchem u posuvných vrat. Tehdy jej však nedokázal blíže identifikovat. Nyní ano. Polkl nasucho.</p>

<p>To, co se ozývalo z černoty, bylo šustění hadích šupin na kamenné dlažbě.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>První do svatyně vstoupila Braxtura, shrbená, opírající se o vyřezávanou hůl a šoupající nohama o dlažbu, přesto však šířící kolem sebe auru vznešenosti a neobyčejné moci. Za ní kráčely dvě dívky. Jedna s vyholenou hlavou Gorth-Tyrovy služebnice a oděná v rudočerném hábitu, druhá zlatovlasá, zahalená v jako pavučina jemných červených šatech, při každém pohybu se lepících na křivky jejího štíhlého těla.</p>

<p>Ačkoli byly obě dívky pečlivě umyté a upravené, Zatoronovi neuniklo, v jakém jsou ve skutečnosti ubohém stavu. Jejich oči vypadaly jak vybroušené ze skla, nepřítomné, jakoby slepé. To byl neklamný důkaz, že jsou pod vlivem omamných prostředků – alchymista sám tyhle drogy chrámu dodával a věděl, že po jejich požití člověk vnímá věci kolem sebe zamlženě a všechno, i kdyby to byla ta nejzrůdnější zvrhlost, mu připadá naprosto v pořádku a v souladu s přirozeným během věcí.</p>

<p>Bubny duněly a nutily vzrušeně bušící srdce přizpůsobovat se rytmu a tlouct rychleji. Trojice předstoupila před shromáždění. Zatímco Braxtura a Enriel zůstaly stát opodál, vykonavatel obřadu se zlehka dotkl Lariina ramene a přiměl ji přikročit do těsné blízkosti oltáře. Braxtura podobným nenásilným gestem přinutila mladou kněžnu, aby poklekla čelem ke kněžím. Sama se pak postavila za ni, rovněž s obličejem do svatyně.</p>

<p>Bubny zaviřily a ztichly.</p>

<p>Braxtura zvedla kostnaté ruce.</p>

<p>„Z lůna noci se zrodili duchové temnot!“ vykřikla.</p>

<p>„Gorth-Tyr je jejich princem!“ odpověděli kněží.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Ve tmě se pohnul obrovitý černý obrys, odrazem světla louče zeleně zasvítily dravčí oči. Conan mávl proti stínu pochodní. Plamen se zatřepetal, v prázdných hrudních koších zatančily stíny žeber.</p>

<p>Tvor ucukl a zavrčel.</p>

<p>Zavrčel? Cimmeřana ten zvuk mírně vyvedl z míry. Očekával hadí zasyčení, koneckonců už měl s obludami tohoto druhu své zkušenosti, bytost se však ozvala hlasem savce, masožravé šelmy. To pro něj bylo něco nového.</p>

<p>U Mitry, co se to vlastně skrývá v temnotě?</p>

<p>Conan se s vypětím vší vůle snažil potlačit pudový strach z neznámého nebezpečí a zachovat si chladnou hlavu. Jak správně předpokládal, bytost byla zvyklá na tmu a světlo jí nahnalo strach. Proto doposud váhala s útokem. Rychle se rozhlédl po podlaze. Pak se pomaloučku, se sekyrou pořád připravenou k úderu, shýbl k zemi. Na pochroumaných zbytcích lidské kostry visely cáry oděvu. Cimmeřan k nim přiložil hořící konec louče. Tkanina chvíli jenom doutnala, potom však vzplanula nazelenalým plamenem. Conan se pomalu vztyčil. Plamen se zvětšoval a kruh světla kolem barbara rostl.</p>

<p>Strážce podzemí znovu podrážděně zavrčel. Ještě o kousek ustoupil, kruhové dno věže však nebylo zase tak prostorné. Záře plamene se doplazila až k zrůdnému tělu a vyloupla ho ze tmy.</p>

<p>Conanovi přeběhl mráz po zádech a vlasy se mu zježily.</p>

<p>„Fuj, ty seš ale hnusný,“ odplivl si.</p>

<p>Po podlaze se smýkl veliký hadí ocas a podrazil mu nohy.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Gorth-Tyr, Gorth-Tyr!“</p>

<p>Obřad se změnil v rytmické vyvolávaní jména temného boha. Bubny otřásaly zdmi, píšťaly vřeštěly. Zatoron ucítil, jak skrz něj proudí neviditelná síla a strhává s sebou i jeho vlastní vnitřní energii. Zvedl hlavu. Vzduch se vlnil, nadouval kutny kněží, cloumal plameny v bronzových kotlech. Stíny nespoutaně skákaly svatyní. Alchymista se zachvěl. Nejednou zažil soustředění magické síly během rituálů na Gorth-Tyrovu počest, ale nikdy v takové intenzitě. V chrámu se doslova zvedl horký vítr a dul směrem k Braxtuře. Kolem velekněžky se rozzářila aura hromadící se kouzelné moci.</p>

<p>Žrec u oltáře stáhl z Larie roucho. Tělo měla pokryté rudými kresbami. Kněz dívku přistrčil ještě blíž k obludnému kamennému stromu.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Rychlý útok Conana zaskočil. Tvrdý pád mu vyrazil dech. Třásl hlavou jako býk po špatně mířeném úderu jateční palice a otřeseně se zvedal ze země. Sotva se však narovnal, netvor opět zařval a špičatý hadí ocas zopakoval útok. Kosti se rozlétly na všechny strany. Cimmeřan instinktivně máchl sekyrou. Ostrý břit prorazil šupinatou kůži a zabořil se do masa, ale úder to neztlumilo. Náraz zvedl Conana ze země a mrštil jím o zeď. Lapaje po dechu se svezl na hromadu hnátů. Před očima se mu dělaly mžitky, ale sekyru pořád pevně třímal v dlani.</p>

<p>Obrovské tělo se zavlnilo, zapraskaly drcené kosti a netvor se prudce přiblížil k sedícímu barbarovi.</p>

<p>Conan vzhlédl.</p>

<p>Ze silného, dobrých padesát stop dlouhého hadího těla vyrůstal místo hlavy neobyčejně svalnatý lidský trup. Dvě paže, snad ještě mohutnější než Conanovy, měly prsty ozbrojené ostrými pařáty. Hlava se širokou spodní čelistí se dívala na Cimmeřana očima šelmy a cenila na něj tesáky, za které by se nemusel stydět ani tygr z vendhyjské džungle. Netvor se sklonil k soupeři. Zkušenost mu říkala, že kořist Conanovy velikosti takový silný úder zabije, nebo přinejmenším zpřeláme a zbaví vědomí. Byl přesvědčený o svém vítězství. Zavrčel a přiblížil se, aby oběti otevřel tepny a uhasil žízeň proudem horké krve.</p>

<p>To byla chyba.</p>

<p>Conan se bleskurychle vymrštil a vší silou zaťal sekyru do místa, kde hadí tělo přecházelo v lidský trup.</p>

<p>Hadí člověk zařval.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Slyšels to?“ zeptal se Sardyx a jeho obličej byl ve světle stoupajícího měsíce bílý jako mléko.</p>

<p>„Slyšel,“ zachroptěl Noah. „Znělo to jako řev nějaké obludy.“</p>

<p>„Nebo ďábla. A šlo to z nitra té věže.“</p>

<p>„Vypadá to tak. Co se to tam, u všech bohů, děje?“</p>

<p>„Nemám ponětí,“ zavrtěl Sardyx hlavou. Chvíli jen zatínal nehty do okenního rámu a myšlenky mu pádily hlavou, pak se najednou obrátil k ostatním mužům: „Zapalte kahan. Rychle!“</p>

<p>„Co chceš dělat, náčelníku?“ zeptal se Noah.</p>

<p>„Signalizujte ostatním, ať se připraví k útoku!“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Hadí tělo se vztyčilo, trup se vznesl do výšky. Netvor ze sebe smetl sekyru jako dotěrný hmyz. Z rány vytryskla krev.</p>

<p>Conan uskočil z hromady kostí, na které dosud spočíval. Hadí ocas do ní udeřil a rozmetal bílou tříšť všude kolem. Cimmeřan sáhl nad rameno a vyrval z pochvy na zádech meč. Na chviličku dezorientovanému a bolestí šílícímu hadímu člověku unikl ze zorného pole. Využil toho, zezadu přiskočil ke kroutícímu se tělu a obouruč ťal.</p>

<p>Křuplo to, jako když dřevorubec rozpoltí silný bukový špalek. Řev se změnil v bolestné vytí. Conan vyrval meč z rány a dal se na útěk. Obluda s přeťatou páteřní kostí se změnila ve zběsile se svíjející ničivou smršť. Rozdrcený zvířecí i lidský skelet bušil do zdí jako příšerné krupobití.</p>

<p>„Conane, sem!“ křičel Elik ze škvíry u posuvných dveří.</p>

<p>Cimmeřanevi k němu chybělo už jen několik kroků, když jej opět zasáhla špička netvorova ocasu a práskla s ním o zem. Za sebou uslyšel rychle se blížící protivníkův řev. Obrátil se na záda. Právě včas. Pařáty hadího člověka mířily přímo na jeho hruď a hrdlo.</p>

<p>Conan se nadzvedl na levé ruce a švihl mečem. Jedna z drápy ozbrojených tlap odletěla stranou, nechávaje za sebou gejzír krve jako šňůru třpytivých rubínů. Cimmeřan využil energii úderu a překulil se v jeho směru. Pazoury druhé netvorovy ruky zaškrábaly o kámen v místech, kde ještě před okamžikem ležel. Barbar se vyšvihl na nohy, popadl meč do obou dlaní a mocně, přesně, duchapřítomně ťal.</p>

<p>Lidský trup se skomírajícím skučením padl na podlahu. Hadí tělo se zazmítalo ve smrtelné agónii a přervalo tak smyčky střev které jej s lidskou částí ještě spojovaly. Conan rychle couval, meč pořád v dlaních, a díval se, jak netvor bojuje už ne s ním, nýbrž se smrtí. Oddělené lidské torzo ještě naposledy zachroptělo a znehybnělo. Hadí část se pořád chvěla a ocasem rozhrnovala po podlaze směs tmavé krve a drtě z kostí, avšak i ona rychle ztrácela sílu.</p>

<p>„Eliku!“ zavolal Conan. „Poběž!“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Laria se cítila jako ve snách. Dění kolem ní proplouvalo bez toho, aby se zachytilo jejího vědomí a probudilo její otupenou vůli. Vytřeštěnýma očima civěla na černý Gorth-Tyrův strom. Tančící světlo rozkmitalo stíny mezi větvemi a Larii se zdálo, že oltář ožil a pohnul se.</p>

<p>Nebo to nebylo jen zdání?</p>

<p>Nedokázala to posoudit. Nemohla se soustředit. Jakoby z nesmírné dálky slyšela divokou hudbu a sbor hlasů…</p>

<p>„Gorth-Tyr, Gorth-Tyr!“</p>

<p>A pak se najednou kamenné obličeje uvězněné mezi větvemi rozhýbaly a Laria zaslechla jejich zoufalý nářek. Ten zvuk jako by ji přitáhl o kousek zpátky k realitě. Objala ji hrůza.</p>

<p>Jeden z kořenů stromu se natáhl a ovinul jí kotník.</p>

<p>„Gorth-Tyr, Gorth-Tyr!“</p>

<p>Zatoron se s hrůzou díval, jak se kamenný strom mění ve zrůdným životem prosycené černé cosi a z jeho kořenů a větví se stávají ohavně se kroutící chapadla. Ta ovinula tělo nahé kněžky, nadzvedla ho a táhla k sobě.</p>

<p>„Gorth-Tyr, Gorth-Tyr!“</p>

<p>Rytmus se zrychloval. Magická síla se zběsile proháněla svatyní. Záře kolem Braxtury sílila a pozvolna se začala přelévat ke klečící Enriel. Mladá kněžna obrátila oči v sloup, až bylo vidět jen bělmo.</p>

<p>„Teď se dobře dívej, mastičkáři,“ zachechtal se najednou rudobradý muž vedle Zatorona. Neuvěřitelný randál v chrámu mu rval slova od úst. „Jakmile bůh pozře svou oběť, velekněžka získá dostatek moci na to, aby svou duši přenesla do těla Beldorinovy dcery! Pohltí její vědomí a Enriel jako taková prakticky přestane existovat!“</p>

<p>V té chvíli Zatoron všechno pochopil a ucítil, jak ho opouští zdravý rozum a přichází šílenství.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Běželi prázdnými chodbami. Vedl je zvuk bubnů a fanatických hlasů. U odbočky do svažujícího se tunelu Conan na okamžik zastavil a ukázal dolů.</p>

<p>„Ty běž tudy, Eliku! Prohledej to tady! Když najdeš nějaké vězně, pokus se je odsud dostat. Obzvlášť, budou-li to dívky jménem Laria nebo Ulrika.“</p>

<p>Zloděj jen kývl hlavou. Rozdělili se.</p>

<p>Conan pádil jak vlk na honu na srnce. Na konci chodby před sebou spatřil zavřené dveře. Pozvedl zakrvácenou sekeru a vlk se změnil v býka, rozběsněného pohledem na rudé sukno.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Uprostřed černého kmene se najednou rozšklebil bezzubý otvor a Laria, tažená odpornými větvemi přímo k němu, poprvé strašně vykřikla. Strach definitivně vypálil z její krve zbytky omamného nápoje. Dívka si naplno uvědomila, jaký osud jí nachystali. Křičela jako pominutá a oběti vpletené ve větvích stromu jí odpovídaly. Jejich sinalé paže se po ní natahovaly, jakoby ji chtěly co nejdřív vtáhnout mezi sebe a odevzdat nové nešťastnici část svého utrpení. Lariina chodidla už zmizela v odporné mlaskající dutině. Marně se kroutila a vzdorovala, chapadla stromu ji držela pevně.</p>

<p>Zatoron odvrátil zrak. Zvedal se mu žaludek.</p>

<p>A pak najednou všechno přehlušil drtivý úder a dveře nalevo od oživlého oltáře vletěly do svatyně. Vyrvané panty zařinčely na dlažbě. Vypadalo to, jakoby dovnitř vtrhla ledová vichřice ze severských hor.</p>

<p>A v podstatě to byla pravda.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Dva kněží, stojící po stranách vchodu, si ani nestihli uvědomit, co se vlastně stalo. Prvního z nich praštil Conan násadou sekyry, druhého udeřil bronzovým chráničem předloktí. S obličeji změněnými v krvavou kaši se sesypali na podlahu.</p>

<p>Cimmeřan vběhl do svatyně. Na to, aby zhodnotil situaci, mu stačil jeden rychlý pohled. Vzápětí už se řítil k oltáři. Ze všech zvuků mu v uších zněl jenom Lariin zoufalý křik.</p>

<p>Hudba vybuchla v chaos a rychle odumřela, sbor kněží se zlomil a rozplynul ve změť překvapených a zděšených výkřiků.</p>

<p>„Nevěřící!“ zařval vykonavatel obřadu, a bylo to jeho poslední slovo v životě. Sekyra v Cimmeřanově ruce sykla vzduchem a žrecův cop odlétl i uťatým temenem. Mozek mlaskl na podlahu. Vytřeštěné oči těsně pod hladce otevřenou lebkou okamžik nechápavě zíraly na vetřelce, pak je zalila krev a kněz se sklátil na dlažbu.</p>

<p>Braxtura zavřeštěla a odvrátila se od Enriel. Magická záře sklouzla z dívky a mladá kněžna bezvládně klesla na chladné kameny.</p>

<p>Conan přiskočil k oltáři, dvěma rozmáchlými údery smetl svíjející se černé větve, pak uťal tři nejtlustší chapadla třímající Lariu, volnou rukou popadl dívku a jediným trhnutím ji osvobodil. Černá tlama v těle stromu sklapla naprázdno. Vzápětí obluda opět ztuhla a ulámané větve se rozbily ve stovky ostrých kamenných úlomků.</p>

<p>Vypukl zmatek. Snad jedinou osobou, která nepropadla panice, byl rudobradý muž. Vstal, jediným škubnutím za zlatou sponu si strhl z ramenou plášť a rozvážně vykročil směrem k oltáři. Blábolící a o sebe zakopávající kněží rozhrnoval jako valící se balvan pšenici. U boku se mu houpal těžký rytířský meč.</p>

<p>Magická moc vířila kolem Braxtury jako oslnivý plamen.</p>

<p>„Zabte vetřelce!“ vřískala velekněžka. „Ať se Gorth-Tyr nasytí jeho duší i masem!“</p>

<p>Několik zfanatizovaných kněží kupodivu poslechlo a vyrazilo proti Conanovi. Neměli zbraně, jenom cenili zuby a natahovali před sebe paže s pokřivenými prsty. Byli jako posedlí ďáblem, rituál je naprosto zbavil vlastní vůle. Cimmeřan, levou rukou podpírající slabou Lariu, se proti nim ohnal sekyrou. Sprška krve a uťatých prstů jim zchladila hlavy a přinutila je couvnout.</p>

<p>Conan rychle zvažoval, jak se zmocnit Enriel, která ležela vyjící Braxtuře u nohou. Než však stačil cokoliv podniknout, dav kněží se roztrhl a před ním stanul robustní muž s vlasy a vousy barvy narudlého zlata. Beze spěchu uchopil rukojeť těžkého obouručního meče a vytáhl zbraň z pochvy u boku. Ledabylost, s jakou velikou zbraň držel, svědčila o jeho značné síle.</p>

<p>„Běž, holka,“ odstrčil Cimmeřan Lariu od sebe. „Zalez někam do bezpečí.“</p>

<p>Laria potácivě zamířila k vylomeným dveřím. Conan odhodil sekyru, sáhl nad rameno a obnažil meč.</p>

<p>Rudobradý se usmál.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Brána chrámu se rozletěla a na prostranství obklíčené černými monolity s křikem vyběhlo několik postav v hábitech. Ze svatyně se do noci vyvalil zmatený řev, neklidné světlo a ozvěny boje.</p>

<p>Sardyx se podíval na poblíž stojícího obrněnce a kývl hlavou. Žoldnéř přiložil ke rtům veliký roh a zhluboka se nadechl. Král zlodějů tasil meč.</p>

<p>Signál k útoku proletěl nad chrámem jak neviditelný řvoucí drak a z domů a uliček okolo se vyřítili po zuby ozbrojení muži.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá – Křídla smrti</strong></p>

<p>Když se dva meče poprvé srazily, zahřmělo to a zajiskřilo jako hněv nějakého barbarského boha bouře. Kněžím, kteří rychle ustupovali od místa srážky dvou válečníků, se zdálo, že tady nedošlo ke střetu mužů, nýbrž mrštného tygra a mocného kance.</p>

<p>Conan a rudobradý si vyměnili několik drtivých úderů, které by slabší muže už dávno srazily k zemi, a uskočili od sebe. Mohutné hrudníky se jim prudce zvedaly.</p>

<p>„Ty musíš být ten zkurvysyn, který společně s tou starou čarodějnicí vymyslel plán spiknutí proti Beldorinovi,“ ucedil Conan skrz zuby. „U Croma, co jsi vlastně zač?“</p>

<p>„Jsem ten,“ zachechtal se muž, „kdo tě pošle k tvým prašivým bohům.“</p>

<p>Pozvedli meče.</p>

<p>V tom okamžiku se otevřenou bránou vřítil do svatyně dusot nohou, křik mnoha hlasů a řinčení oceli. Všichni jako jeden muž pohlédli tím směrem.</p>

<p>Z temnoty krátké přístupové chodby se vyvalili muži v pancířích a přilbicích s chocholy. V jejich čele běžel muž, ve kterém Conan poznal svého starého známého.</p>

<p>„Uřízněte těm proradným parchantům ty jejich směšné copy!“ zařval Sardyx. „I s hlavami!“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Laria se s námahou dopotácela až k vylomeným dveřím, tam však vyčerpaně klesla na kolena. Najednou jí do podpaží vklouzla něčí ruka a pomohla ji opět se zvednout na nohy. Vzhlédla a srdce jí poskočilo.</p>

<p>„Ulriko…“ hlesla.</p>

<p>„Lario,“ objala ji krátce mladá kněžka.</p>

<p>„Laria? Skvěle,“ vynořil se z chrámové chodby za Ulrikou nízký, kostnatý muž. „A teď, holky, uděláme přesně to, co jsem slíbil Conanovi – a sice, že vás dostanu do bezpečí. Jak tak koukám,“ krátce nahlédl do svatyně, „tady to určitě není. No tak, dělejte, mizíme! Znám cestu… Ulriko? Ulriko!“</p>

<p>Jenomže kněžka už Elika neposlouchala. Jako zhypnotizovaná vkročila do síně, jenž se chvěla ozvěnami boje a byla smáčena deštěm krve. Sardyxovi muži se jako ocelová lavina převalili přes práh. Vzduchem svištěly šípy a oštěpy a Gorth-Tyrovi uctívači s bolestným křikem padali na zem. I Conan se musel rychle sklonit – opeřená střela proletěla tak blízko kolem něj, že mu poryv vzduchu rozvál vlasy.</p>

<p>„Ulriko!“</p>

<p>Bylo to zbytečné. Dívka pořád rychleji kráčela vstříc běsnění. Její pozornost byla očividně zaměřena na vysokého mladého muže v černém hávu, jenž se blížil k oltáři.</p>

<p>„Tak si jdi, ty bláznivá!“</p>

<p>Krátce předtím, než se Elik s Lariou spěšně vnořili do labyrintu chrámových chodeb, zaslechli Ulričin výkřik.</p>

<p>„Zatorone!“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Zatoron měl nejasný dojem, že na něj někdo volá jménem, ale bylo to jen jako štěbetání ptáka z pobřežních skal v dunění příboje. Alchymista nevnímal řež, jež se rozpoutala za jeho zády, ani třískot mečů, jimiž do sebe bušili Cimmeřan a rudobradý, nevnímal nic kromě Braxtury a magického plamene, který se svíjel kolem stařeny jako ďáblův dech.</p>

<p>Velekněžka se dívala, jak přichází. Vrásčitý obličej se roztáhl do úšklebku plného arogance a opovržení.</p>

<p>„Přicházíš si pro odměnu za své služby, mastičkáři?“</p>

<p>Zatoron se ji snažil neposlouchat. Těmi slovy jej chtěla jen nalomit, zdeptat, vysát z něj veškerou magickou sílu. Obřad jej oslabil, ale pořád v sobě cítil dostatek energie a vzteku, aby mohl velekněžce čelit. Alespoň si to myslel.</p>

<p>„Zatorone, ne!“</p>

<p>Teď to zaslechl úplně jasně – a neovládl se. Nebyl zase tak silný, jak si myslel. Pohlédl za hlasem.</p>

<p>„Ulriko…“ vyklouzlo mu.</p>

<p>V té chvíli Braxtura udeřila. Proud oslepující magie se zazmítal jak přišlápnutý had a v okamžiku ovinul alchymistovo štíhlé tělo.</p>

<p>Bolest! Palčivá, ochromující, pronikající do morku kostí, stravující každičkou buňku v těle. Zatoron vykřikl a upadl na kolena. V mžiku pochopil, jak pošetilé bylo chtít vzdorovat staré čarodějce. Jeho vlastní nadpřirozená moc se té její vůbec nemohla rovnat. Pokoušel se proti ní nějak obrnit, ale její magie z něj vysávala energii jako obrovská neviditelná pijavice. Cítil, jak mu krev začíná vřít v žilách. Opět zoufale vykřikl.</p>

<p>„Neee!“</p>

<p>Ulrika padla na kolena vedle své lásky. V magickém žáru se jí slzy vypařovaly z tváří.</p>

<p>„Uteč…“ podařilo se mu zachrčet. „Zachraň se…“</p>

<p>„Ne,“ objala ho a pevně se k němu přitiskla.</p>

<p>Braxtura se odporně rozchechtala. „Neřekla jsem ti, že se brzy opět shledáte?“</p>

<p>Pozvedla hůl, záře zapulzovala, žár zesílil. Zatoron a Ulrika vykřikli společně a jejich hlasy se slily ve strašlivé, nelidské vytí plné nepopsatelného utrpení. Pokožka na jejich těle nejdřív zrudla a pokryla se puchýři, pak zčernala a změnila se v pukající škraloup. Jejich obličeje se roztekly jak voskové masky a slily se v jednu neforemnou bublající kaši. A oni pořád ještě křičeli, dokud je neumlčel plamen, jenž vyšlehl z útrob obou těl a v několika okamžicích změnil dvě lidské bytosti v černou, čadící hroudu popela a spečených kostí.</p>

<p>Braxtura se vřískavě rozesmála a opět s překvapivou silou zamávala svou holí. Vír magické moci zaplál oslnivou září, zatočil se svatyní, rozmetal živé i mrtvé kněží a srazil první šik obrněnců pod nohy jejich druhů za nimi. Conan si zaclonil oči krví potřísněnou dlaní. Když ji po chvíli odtáhl, čarodějné světlo už nepulzovalo kolem Braxtury, ale obklopilo každého z dvanácti bronzových netvorů na vrcholcích sloupů. Sochy se rozzářily, jakoby rozžhavené ohněm z těch nejhlubších zemských propastí. Všichni na ně zírali.</p>

<p>A pak gryfové rozšklebili své vlčí tlamy, mocné svaly na lvích tělech se zavlnily a veliká blanitá křídla se pohnula.</p>

<p>Do užaslého ticha zakrákoral Braxtuřin zlomyslný smích. Popadla bezvládné tělo Enriel za vlasy a vlekla je za sebou směrem k vylomeným dveřím.</p>

<p>„Pospěš si!“ zařvala na rudobradého muže. „Skoncuj to s tím čubčím synem a pak rychle ke věži!“</p>

<p>Rudobradý obrátil pohled zpátky k Cimmeřanovi. Sevřel meč v dlaních.</p>

<p>Gryfové zamávali křídly, až se vzduch ve svatyni změnil ve zběsilou vichřici. Z bronzových kotlů se valily proudy jisker. Obludy se zvedly ze svých míst na vrcholech sloupů. Jejich žhnoucí oči sledovaly hemžení lidských postav pod sebou. Z tuctu chřtánů se vydralo krvelačné vytí.</p>

<p>„Bohové,“ zachrčel Sardyx, zvedající se ze země. „Jsme v pořádném průšvihu… Střílejte!“</p>

<p>Gryfové zaútočili. Vstříc jim vzlétl roj šípů, ale ani ty, které v letu nesrazily mocné poryvy vzduchu pod obludnými křídly, nezpůsobily netvorům žádné vážnější zranění. Okřídlenci se snesli na Sardyxovy muže i přeživší kněží jako hejno sokolů na houf myší. Mohutné tlapy rvaly šupinové pancíře stejně lehce jako rudočerná roucha, velikými tesáky vyzdobené tlamy drtily vyholené lebky a ukusovaly hlavy i s chocholy zdobenými přilbicemi. Muži se s řevem snažili uniknout, ale jeden z gryfů svým tělem zatarasil bránu a definitivně tak proměnil svatyni v past a bitvu ve strašlivý masakr. Na dlažbu pršela krev a padalo rozervané maso a vnitřnosti. K tomu všemu se z jednoho z převrácených kotlů vysypalo hořící uhlí a po částečně dřevěných zdech chrámu se snaživě plazily plameny.</p>

<p>Sardyxovi se kličkováním mezi sloupy podařilo uniknout gryfům. Běžel k oltáři, u kterého Conan divoce šermoval s neznámým bojovníkem. Krále zlodějů však zajímala Enriel, jeho kořist, o kterou se ho právě pokoušeli okrást. Braxtura právě mizela ve dveřích do zadní části chrámu. Bezmocnou dívku vlekla za sebou.</p>

<p>„Mrcho!“ zařval Sardyx a rozběhl se za ní.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Dva meče do sebe zuřivě bušily a zubů na čepelích rychle přibývalo. Jiskry, odletující z týrané oceli, pálily Conana i jeho soupeře na rukou. Cimmeřan už dlouhou dobu nepotkal nepřítele, který by mu dokázal tak urputně vzdorovat.</p>

<p>Vtom, jakoby chtěl zchladit jejich horké hlavy, se do obou šermířů opřel silný poryv zvířeného vzduchu.</p>

<p>„Conane, pozor!“</p>

<p>Barbar uskočil od svého protivníka a pohlédl za hlasem. Patřil Sardyxovi, který k němu běžel skrze zničenou svatyni.</p>

<p>Vzápětí mu výhled na krále zlodějů zakrylo prudce na zem dosednuvší tělo jednoho z netvorů. Dlažba popraskala pod těžkými tlapami. Mocný úder obrovského křídla srazil Cimmeřana na podlahu. Vlčí tlama se rozšklebila a pohnula se směrem k ležícímu muži.</p>

<p>Rudobradý udělal pár kroků zpátky. Obluda si ho nevšímala. Hromotluk se otočil, aby následoval Braxturu.</p>

<p>„Proč ten spěch, parchante?!“</p>

<p>Sardyx skočil kupředu jako rys a robustní válečník měl co dělat, aby včas vykryl jeho výpad.</p>

<p>Gryf byl raz dva u Conana, ležícího na zádech. Pravou přední tlapu mu položil na hruď a přimáčkl ho k zemi tak mocně, že mu málem pochroumal žebra. Zároveň k němu sklonil hlavu, aby rychlým skousnutím čelistí ukončil jeho život.</p>

<p>A zjistil, že ho na jazyku studí ocel.</p>

<p>Cimmeřan vložil do bodnutí veškerou svou sílu. S uspokojením cítil, jak čepel meče proráží slabší místo lebky v zadní části netvorovy tlamy a proniká mu až do mozku – jestli něco takového magií oživená obluda vůbec měla.</p>

<p>Netvor zařval, čímž na Conana vychrlil proud tmavé krve, a cukl sebou zpátky. Jeho drápy zanechaly na barbarově hrudi čtyři hluboké krvácející šrámy. Cimmeřan vykřikl bolestí. To však nebylo nic proti agónii obludy. S děsivým vytím zapleskala křídly a vznesla se do vzduchu. Oběma tlapami si šmátrala po čenichu jako kočka, která se marně snaží zbavit ostré kuřecí kosti, co jí uvízla mezi zuby. Meč však v ráně vězel pevně.</p>

<p>Pak najednou gryfovy pohyby začaly být podivně trhané, jakoby se ho předčasně zmocnil stav posmrtné ztuhlosti. Conan pochopil, co se stane. Vypoulil oči. Obluda se vznášela přímo nad ním a částečně i nad oltářem.</p>

<p>„Crome!“ zařval a u podlahy, po všech čtyřech a pak potácivě se zvedaje, snažil se dostat co nejdál.</p>

<p>Netvor najednou ztichl, ztuhl, křídla znehybněla.</p>

<p>A veliký bronzový kolos se zřítil přímo na oltář.</p>

<p>Strašlivý rachot muselo být slyšet snad po celém Hyrthu. Obrovský kamenný strom se ve změti ostrých černých úlomků rozprskl všude kolem. Dunivý náraz otřásl celým chrámem. Sardyx a jeho obrovitý soupeř upadli na zem. Chvějící se, praskající podlaha podtrhla nohy i Conanovi. Ačkoliv se snažil kotoulem ztlumit pád, náraz byl tvrdý. Bronzový netvor se převalil v kamenné suti, jež zůstala z oltáře. Cimmeřan vzhlédl a uviděl, jak gryfovo kovové křídlo padá přímo na něj. V poslední chvíli se odkutálel stranou a konec křídla místo jeho těla rozdrtil jen několik dlaždic.</p>

<p>Cosi zapraskalo, jako když nablízku udeří blesk. Patu jednoho z dvanácti sloupů proťaly pukliny. Kolos se zachvěl, vlastní váhou vystřelil ze své poškozené spodní části spršku ostrých kamenů a pak se pomalu zřítil do svatyně. Zachytil jednoho z gryfů a nelítostně jej vmáčkl do dlažby pokryté změtí lidských ostatků.</p>

<p>„Bohové…“ zachroptěl Sardyx a zvedl se na kolena. Conan pohlédl směrem k němu a spatřil, jak se z oblak prachu za otřeseným králem zlodějů vynořuje veliká silueta.</p>

<p>„Sardyxi!“ zařval.</p>

<p>„Co…“ ohlédl se Sardyx.</p>

<p>Rudobradý se na něj usmál. Vlasy a vousy měl bílé prachem.</p>

<p>Rytířský meč udeřil.</p>

<p>Sardyxova plavovlasá hlava se dokutálela až k do sedu se zvedajícímu Conanovi. V obličeji měla překvapený výraz. Rudobradý se zachechtal Cimmeřanovi do tváře, otočil se a zmizel ve dveřích do zadního chrámového traktu.</p>

<p>Conan cedil skrz zuby ty nejstrašnější kletby a pomalu, s námahou se zvedal. Všechno ho bolelo, jakoby měl přeraženou každičkou kost. Z ošklivých škrábanců na hrudi mu čůrkem tekla krev. Přesto vybral ze Sardyxových chladnoucích prstů jeho meč, zastrčil si jej do pochvy na zádech a rozběhl se za Braxturou a rudobradým. Za ním pomalu sedal prach a dozníval řev netvorů a jejich posledních obětí. Naopak hučení ohně, který už zachvátil jednu ze zdí svatyně a teď se zakousl do doškové střechy, sílilo.</p>

<p>Conan pořád klel jmény všech bohů. Začínal být skutečné namíchnutý.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Tohle ho na chvíli zdrží,“ zastrčil rudobradý do kovových závěsů masivní závoru a otočil se na patě. „Kam teď, velekněžko?“</p>

<p>„Nahoru,“ ukázala Braxtura holí.</p>

<p>Rudobradý zvedl hlavu. Strmé schodiště se ztrácelo v temných útrobách věže. „Cože? U Gorth-Tyra, vzpamatuj se! Tví kněží jsou mrtví, chrám brzy lehne popelem, ulice se zanedlouho budou hemžit Beldorinovými vojáky. Musíme utéct. Když vylezeme na věž, co pak?“</p>

<p>„Uvidíš,“ zakřenila se Braxtura a vykročila po schodech. Hůl energicky ťukala do kamenných stupňů.</p>

<p>Rudobradý zavrčel, přehodil si Enriel přes rameno a nechal se vést čarodějnicí.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conan měl pořádný vztek, ale když u vchodu do věže narazil na zatarasené dveře, před očima se mu udělala rudá mlha. Zaklel, o několik kroků ustoupil a rozběhl se proti vratům.</p>

<p>Pod mocným nárazem obrovitého těla se otřásly v pantech a zasténaly.</p>

<p>Ale vydržely.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Pospěš!“ zakřičela Braxtura. Schodiště ústilo na zdobným cimbuřím vroubenou terasu na vrcholku věže. Noční vítr oběma uprchlíkům i bezvědomé zajatkyni rozcuchal vlasy.</p>

<p>„Dobrá, a co teď?“ štěkl rudobradý. Začínal být podrážděný a co hůř, zmocňovaly se ho pochybnosti o velekněžčině příčetnosti.</p>

<p>„Mlč a drž se ode mě dál,“ varovně na něho namířila stařena křivý prst.</p>

<p>Rudobradý s mumláním ustoupil. Braxtura pozvedla hůl nad hlavu a vzhlédla ke hvězdám.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Crome, dej mi sílu!“</p>

<p>Conan počtvrté jako živé beranidlo udeřil do vrat. Kovový úchyt závory vystřelil ze zdi, zároveň praskl jeden z pantů a dveře se vyvrátily.</p>

<p>Barbar se neobtěžoval děkováním mrzutému cimmerijskému božstvu. Vyrazil vzhůru do věže a bral schody po třech.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Braxturu najednou obklopilo mlhavé bledé světlo a rozostřilo obrysy jejího těla. Rudobradý přimhouřil oči.</p>

<p>„Pojďte!“ vykřikla velekněžka. „Pojďte, mí miláčci!“</p>

<p>Došková střecha svatyně vybuchla.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conan právě probíhal kolem jednoho z oken věže, když uslyšel ten rachot. Na okamžik se zastavil a vyhlédl ven. Střecha svatyně se rozlétla na všechny strany v podobě hořících trosek, tahajících za sebou ocasy kouře.</p>

<p>Z díry s vytím vylétli dva gryfové. Zapleskali kožnatými křídly a začali stoupat k vrcholku věže. V chrámu to zahučelo a do noci vyšlehl plamenný jazyk.</p>

<p>Conan už ani neklel, jenom cenil zuby a temně vrčel. Byl v náladě, na kterou byla jediným lékem něčí prolitá krev.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>První z gryfů dosedl na cimbuří a složil křídla. Jeho silné drápy drolily zdivo. Rudobradý sáhl po meči.</p>

<p>„Ne,“ varoval ho Braxtuřin hlas z pulzující bílé záře. „Není třeba tasit zbraň. Neublíží ti. Vysedni na něj.“</p>

<p>Muž obrátil k velekněžce nevěřícný pohled. „To nemyslíš vážně!“</p>

<p>„Nezdržuj, vezmi tu dívku a vylez na zvíře. Je silné, unese vás oba. Neměj strach. Zcela podléhá mé vůli a magické moci.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Chceš odtud uniknout,“ štěkla Braxtura netrpělivě, „nebo si počkáš, až se požár vyplazí po věži až sem nahoru? Dělej, co říkám! Rychle!“</p>

<p>Rudobradý váhavě přikročil k netvorovi. Ten sestoupil z cimbuří a poslušně jako psík sklonil svou vlčí hlavu.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Conan dorazil na vrchol schodiště a kolem něj se rozprostřely hvězdy. Uviděl měsíc, který už byl vysoko nad obzorem a na pozadí zářícího stříbrného kotouče…</p>

<p>„U Setových střev!“</p>

<p>Na cimbuří se tyčila veliká silueta okřídleného netvora. Na jeho zádech seděl Cimmeřanův protivník a o hruď měl opřenou Enriel.</p>

<p>„Někdy příště, barbare,“ zařehtal se rudobradý. V následujícím okamžiku gryf rozprostřel křídla, zavyl a skočil z věže. Na okamžik zmizel Conanovi ze zorného pole, avšak vzápětí se jeho černý obrys znovu objevil na pozadí měsíce.</p>

<p>Cimmeřanovy vlasy rozcuchal silný poryv vzduchu. Bleskově se ohlédl. Z terasy právě lezl na cimbuří druhý gryf. Na něm seděla Braxtura, zahalená v auře bledého světla. Odporně se na barbara zašklebila, cosi vykřikla a pevně se chytila husté srsti za netvorovým krkem. Monstrum roztáhlo křídla a mírně se přikrčilo.</p>

<p>Conan – jako ostatně skoro vždy – zareagoval instinktivně. Rozběhl se ke gryfovi.</p>

<p>Netvor zařval a vrhl se do hloubky.</p>

<p>Cimmeřan se jako pardál vyšvihl na cimbuří, vší silou se odrazil a skočil.</p>

<p>Proudění vzduchu mu rozčesalo krví a prachem slepené vlasy.</p>

<p>„Crome!“</p>

<p>Narazil do svalnatého těla. Sklouzl po něm, ale v poslední chvíli zaryl prsty do kožešiny. Gryf zavyl a zoufale zapleskal křídly. Chvíli se řítili dolů jako kámen a vypadalo to, že těžký válečník stáhne monstrum až k zemi, ale těsně nad střechami chrámu se pád zastavil a netvor opět začal stoupat. Plamen šlehající z děravé střechy olízl Conanovi paty.</p>

<p>Cimmeřan se snažil vytáhnout na záda kreatury. Gryf popuzeně hrabal zadníma nohama – pokoušel se zbavit nechtěného závaží jako kočka klíštěte. Drápy roztrhly Conanovi kalhoty a otevřely další stružku krve na jeho noze. Barbar syčel bolestí, ale držel se pevně a pomalu lezl nahoru.</p>

<p>Proletěli kolem věže Mitrova chrámu tak těsně, že poryvy vzduchu zpod gryfových křídel rozbzučely gong na jejím vrcholu.</p>

<p>„Jsi dotěrnější než pijavice,“ pronikl hučením větru v Conanových uších vzteklý hlas. „Je nejvyšší čas tě rozmáčknout.“</p>

<p>Vzhlédl v poslední chvíli. Bílé světlo zablesklo a hůl udeřila. Pustil se levou rukou a zachytil ji. Vykřikl – bylo to, jako by sevřel v dlani kus rozžhaveného železa. Přesto hůl nepustil a mocně jí trhl proti Braxtuře. Úder byl tvrdý a málem velekněžku shodil z gryfa. Zaječela, čarodějná zbraň jí vyklouzla z ochablých prstů. Conan mrštil holí do prázdna. Padala mezi domy, nechávaje za sebou ohon bílého světla.</p>

<p>Pod nimi se mihly městské hradby i rozcestí se šibenicí. Kolísavě letěli na východ, vstříc černé mase Kezankiánských hor.</p>

<p>Conan využil čarodějčina zaváhání, vytáhl se na gryfova záda a obkročmo si na něho sedl. Na okamžik zahlédl v dálce před sebou letící černý stín druhého okřídlence.</p>

<p>Braxtura se na něj vrhla s kostnatými prsty zkřivenými jako pařáty dravého ptáka. Její vřískot drásal uši. Zatímco se čarodějčiny pazoury sápaly po Cimmeřanově býčí šíji, barbar sevřel v dlaních její tenké hrdlo. Za jiných okolností by je zlomil jako suchou větev, ale dotek její vrásčité kůže ho pálil jako oheň a okrádal ho o sílu. S vypětím všech sil zatlačil. Vřískot se změnil v chrčení, bílé světlo zapulzovalo a viditelně zesláblo. V té chvíli gryf zoufale zavyl a začal prudce klesat. Conan pohlédl na křídla a viděl, že jejich pohyb začíná být trhaný, těžkopádný. Okamžitě pochopil. Jestli čarodějnici zabije, kouzlo pomine a obludné zvíře se promění v bronzovou sochu stejně jako umírající netvor v chrámu. A stejně tak gryf, na kterém letěli Enriel a její bezejmenný únosce.</p>

<p>„U Croma,“ zaklel a povolil stisk. Velekněžka se sípavě nadechla, bílá aura se kolem ní opět rozzářila a gryfova křídla zapleskala s nově nabytou silou a ohebností. Opět stoupali. Pod nimi se černal hustý les.</p>

<p>Braxtura se v Conanově sevření kroutila jako had. Měla až překvapivou sílu. Opět ji začal rdousit, tentokrát však ne tak zprudka. Její ostré nehty drásaly kůži na Cimmeřanových ramenou. Ruce už téměř necítil, tepnami mu proudila čiročirá ochromující bolest. Nedbal na to a pokračoval. Bílé světlo postupně sláblo, gryf bolestně skučel a jak ztrácel sílu, zvolna klesali. Conan asi jeden hon vpředu viděl temnou siluetu druhého okřídlence. Taky byl pořád níž, protože tuhnoucí křídla mávala ve vzduchu čím dál tím pomaleji. Gryfovy tlapy už začaly narážet do vrcholků jehličnanů. Cimmeřan v duchu poprosil všechny bohy aby ochránili Enriel a soustředil všechnu sílu do paží.</p>

<p>Pak prudce trhl. Braxtuřin krk praskl, hlava jí klesla jako hadrovému strašákovi a pařáty potřísněné Conanovou krví ochably. Gryf okamžitě ztuhl, křídla znehybněla a klesání se změnilo v pád. Cimmeřan odhodil Braxtuřino tělo, co nejpevněji sevřel mezi nohama bronzové tělo a přikrčil se za týlem sochy.</p>

<p>Pak vrazili do stromů.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Rudobradý válečník řval jako pominutý. Pichlavým jehličím naježené větve jej šlehaly do ramen a tváře. Široce roztažená křídla ztuhlého netvora kosily vrcholky jedlí a smrků. Muž si přitiskl Enriel obličejem k hrudi a sevřel ji ve svých mocných rukou.</p>

<p>Pak najednou vyletěli z lesa. Bronzový kolos kymácivě dosedl na rozlehlou louku. Kovově to zadunělo, jako úder na gigantický gong. Spolu s rozrytou půdou a trsy trávy byl do výšky vymrštěn i muž s dívkou v náručí. Rudobradý se ve vzduchu snažil obrátit nohama dolů. Jakýmsi zázrakem se mu to povedlo – dopadl na chodidla a kotoulem ztlumil náraz. Bronzové křídlo jej minulo jen o vlásek.</p>

<p>Lesem se ještě chvíli nesly hlasy vyplašeného ptactva, pak se opět rozhostilo ticho.</p>

<p>Ležel na zádech a vedle něj, s hlavou na jeho široké hrudi, bezvládně spočívala Enriel. Najednou se pohnula a tiše vzlykla. Přicházela k sobě. Rudobradý se posadil a opatrně, téměř laskavě ji položil do trávy. Byla koneckonců jeho jedinou jistotou. Jestli jej knížecí nohsledi dostihnou dříve, než se dostane do bezpečí kezankiánského podhůří, může se mu rukojmí hodit. Enriel zasténala a zvedla si ruku k obličeji.</p>

<p>„Co…“ hlesla. „Co se to…“</p>

<p>„Jen klid, kněžno,“ promluvil přerývaně. „Jsi v bezpečí. Nic ti nehrozí.“</p>

<p>Zamžourala očima. Chvíli jí trvalo, než poznala muže, jenž se k ní skláněl.</p>

<p>„Vévodo?“ promluvila slabým hlasem, téměř šeptem. „Co se stalo? Kde to jsme?“</p>

<p>„To je moc dlouhý příběh, kněžno. Zachránil jsem tě z rukou únosců. Byl to krvavý boj, ale už je po všem. Teď tě odvedu ke tvému otci. Pojď.“ Vzal ji do náručí a vstal. Nemohla vědět, že vykročil zády k Hyrthu. Opřela mu hlavu o hruď.</p>

<p>Byli právě u padlého bronzového démona, když vévodovy uši najednou zachytily zašustění trávy pod opatrnými chodidly. Zarazil se. Pomalu pustil Enriel nohama na zem.</p>

<p>„Ano, jsem to já,“ řekl hlas za jeho zády. „Snad sis nemyslel, že se mě zbavíš tak snadno?“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Začínám tě obdivovat, barbare,“ otočil se rudobradý, jednou rukou objímaje o sebe opřenou Enriel a druhou svíraje jílec meče.</p>

<p>„Překvapuješ mě. Jsi skutečně vytrvalý jako vlk, pádící za svou kořistí. Jenže víš co? Já vlky lovím. Zabil jsem jich už spousty, v mém sídle nenajdeš jedinou zeď, která by se nepyšnila vlčí kožešinou. Ale na tvou lebku se ještě místo najde.“</p>

<p>Conanovo tělo bylo poseté ranami a pramínky z nich vytékající byly v měsíčním světle černé. Ve vlasech měl teď kromě krve a prachu navíc i jehličí a drobné úlomky větviček. Vypadal jako lesní démon z venkovských povídaček. Enriel se vystrašeně přitiskla k rudobradému muži.</p>

<p>„Kdo je to?“ špitla.</p>

<p>„Nikdo, kněžno. Nikdo. Jenom dotěrný parazit, který ničí všechno, na co sáhne.“</p>

<p>„Dneska v noci jsem na to patřičně hrdý,“ vycenil Cimmeřan zuby. „Ty vaše šílené plány se změnily v popel společně s doupětem toho šíleného boha. Všichni Gorth-Tyrovi patolízalové natáhli brka. Zůstals jenom ty. Co kdybys pustil tu holku a raději se chopil meče?“</p>

<p>„Moc rád ti vyhovím. Ustup, má paní,“ odstrčil rudobradý Enriel. „Hlavu tohoto bastarda ti složím k nohám na znak mé oddanosti.“</p>

<p>Dívka se zmateným výrazem v obličeji couvla k bronzovému gryfovi. Přeskakovala pohledem z jednoho muže na druhého a zjevně netušila, oč tady jde.</p>

<p>„Jsi lepší lhář než válečník,“ ušklíbl se Conan, zvedl ruku a z pochvy na zádech vytáhl Sardyxův meč. Zbraň byla trochu lehčí, než na jaké byl zvyklý, ale to mu v jeho pošramoceném fyzickém stavu docela vyhovovalo. Ztráta krve a působení Braxtuřiných kouzel ho obraly o značnou část sil.</p>

<p>„Myslíš?“ vrátil mu protivník křivý úsměv. „Rád tě přesvědčím o opaku!“</p>

<p>Rudobradý se zuřivým ryčením tasil meč a vyrazil proti Conanovi. Černovlasý barbar nemínil vyčkávat a skočil mu vstříc.</p>

<p>Znělo to jak úder hromu, když se dvě čepele srazily ve výbuchu bílých jisker. Síla střetu odhodila soupeře od sebe. Oba se zapotáceli, ale stejně rychle opět nabyli rovnováhy a podruhé do sebe třískli těžkými meči. A potřetí a počtvrté. Enriel se vystrašeně ukryla pod bronzové křídlo padlého gryfa. Síla a zuřivost, se kterými do sebe muži bušili, jí vnutila dojem, že se tu utkali dva běsnící váleční bohové.</p>

<p>V jednom okamžiku byl rudobradý o něco rychlejší než Conan a čepel jeho zbraně zařinčela o chránič na barbarově levém rameni. Pod Cimmeřanem se podlomilo pravé koleno. Poklesl, jeho meč však zasvištěl ve vodorovném půloblouku. Rudobradý pohotově uskočil, ale ostří přece jen proťalo jeho kabátec a udělalo mu krvavý šrám v břišních svalech pár palců nad opaskem. Vévoda se zapotácel a na okamžik přitlačil volnou dlaň na ránu, aby ji vzápětí shledal mokrou od krve. To poskytlo Conanovi dostatek času vstát. Levou paži měl téměř ochromenou. Hlavou mu problesklo poznání, že jestli okamžitě neukončí souboj, bude poražen. A jedinou možností bylo využít své mrštnosti, protože síla na tohoto protivníka nestačila.</p>

<p>Táhle zavrčel. Němě zírající Enriel se zdálo, že se černovlasý divoch zničehonic proměnil v útočícího pantera. Jeho meč udeřil do vévodovy čepele. Výpad byl mocnější, než rudobradý válečník očekával – trhl mu rukou na stranu a téměř mu vyrval jílec zbraně z prstů. Zatímco jeho soupeř naprosto vypadl z rytmu, Conan využil zbývající energii úderu k bleskurychlé otočce a okamžitě ťal znovu.</p>

<p>Při zvuku ostrého kovu protínajícího maso Enriel vykřikla. Hluboká, až ke kosti sahající rána v horní polovině vévodova stehna vychrlila gejzír tmavé krve. Rudobradý vykřikl, zavrávoral, ale zůstal stát. V agónii vzteku zvedl svůj meč obouruč nad hlavu. Čepel zasvištěla proti Conanově hlavě, ale Cimmeřan v poslední chvíli uskočil a pohotovým seknutím otevřel další ránu v soupeřově boku. Do prázdna dopadnuvší meč stáhl rudobradého k zemi. Se zafuněním padl na kolena. Enriel opět zoufale vykřikla.</p>

<p>Conan lapal po dechu. Měl dost. Když předstoupil před svého mohutně krvácejícího nepřítele, meč unaveně tahal za sebou.</p>

<p>Rudobradý vzhlédl. V očích mu pořád planul oheň nenávisti. Jílec meče mu při pádu vyklouzl z prstů, ale teď po něm opět zašátral. Conan odkopl zbraň stranou. Pak se zhluboka nadechl a s vypětím posledních sil obouruč pozvedl svůj meč.</p>

<p>Rudobradý vycenil zakrvavené zuby. „Ani se nezeptáš, kdo vlastně jsem? Nechceš znát jméno toho, jehož duši pošleš k bohům?“</p>

<p>Cimmeřan lhostejně trhl rameny.</p>

<p>„Však oni už tě poznají.“</p>

<p>Zubatá čepel prudce udeřila.</p>

<p>Useknuté zlatorudé vousy se sesypaly na zem.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá – Odměna</strong></p>

<p>Úsvit vyloupl z temnoty nad východním obzorem černou, zubatou pilu Kezankiánských hor. Měsíc, pořád plovoucí vysoko na obloze, začal blednout.</p>

<p>Nad Hyrthem se zvedal mohutný sloup černého kouře.</p>

<p>„Můj pane?“</p>

<p>Kníže Beldorin odtrhl pohled od černé věže Gorth-Tyrova chrámu, obklopené čadícími ruinami, a shlédl ze sedla na Moriose.</p>

<p>„Není po nich nikde ani stopy, pane,“ hlásil velitel gardy. „Našli jsme jenom tohle.“</p>

<p>Beldorin se smutně usmál, sklonil se a vzal z Moriosových pozvednutých rukou rytířský meč s bohatě zdobenou hlavicí a tepaným jílcem.</p>

<p>„Má stará věrná čepel,“ změřil zbraň téměř laskavým pohledem.</p>

<p>„Cimmeřan ji uloupil z trůnní síně,“ mračil se Morios. „A teď jsme ji našli v Askun Charově sídle. Je to důkaz, že barbar se spolčil s jedním z hlavních strůjců spiknutí.“</p>

<p>„Nebo taky ne,“ řekl kníže zamyšleně. Sklonil meč, pohlédl zpátky k chrámu a na obličej se mu vrátil bezútěšný výraz. „Ještě stále není možné prohledat trosky?“</p>

<p>„Žár je pořád příliš silný, pane.“</p>

<p>„Tak s tím něco dělejte, u všech bohů! Jestli má dcera zahynula v té zkáze,“ Beldorinův hlas se zachvěl, „chci mít jistotu. Chci vidět její ostatky. Poznám je, ať už budou v jakémkoliv stavu.“</p>

<p>Velitel gardy sklonil hlavu. „Všichni se modlíme…“</p>

<p>„Nestojím o vaše modlitby, Moriosi. Dělejte něco!“</p>

<p>„Pane!“</p>

<p>Kníže a družiník se ohlédli. Uličkou hemžící se opancéřovanými gardisty se k nim valil hluk a vzrušení. Muži se rozestupovali, aby uvolnili cestu klusajícímu obrněnci.</p>

<p>„Můj kníže!“ křičel muž z dálky. „Nesu zprávy od východní brány. Tomu nebudeš věřit! Pospěš, můj pane!“</p>

<p>Beldorinovi se rozbušilo srdce. Obrátil koně a vrazil mu ostruhy do slabin.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Hřmění kopyt se odrazilo od městských hradeb. Kníže trhl uzdou a seskočil z koně. Nohy ho zradily a nebýt mužů před strážnicí u brány, byl by upadl. Nabral rovnováhu, netrpělivě setřásl ruce strážců a zamířil ke strážnici.</p>

<p>Dveře byly otevřené, ale Beldorin se přesto na prahu zarazil. Puch vycházející zevnitř ho téměř fyzicky udeřil do tváře. Nadechl se a vešel.</p>

<p>„Tatínku!“</p>

<p>Svět se kolem něj zatočil. Kolena se pod ním podlomila. Enriel přiběhla blíž, poklekla k němu a hodila se mu kolem krku.</p>

<p>„Dcerko! Díky velkému Mitrovi a svaté Ištar! Jsi v pořádku?“</p>

<p>„Jenom hrozně unavená.“</p>

<p>„To my všichni.“</p>

<p>Pomohla mu vstát. Podívala se do rohu místnosti a on sledoval její pohled. Na kavalci v koutě ležel člověk, nebo spíš cosi velikého, špinavého a zakrváceného, co člověka vzdáleně připomínalo.</p>

<p>„Ten muž,“ ozval se za Beldorinem velitel hlídky, „přišel odněkud z východu. Přinesl tvou dceru v náručí, i když očividně mlel z posledního. Vpustili jsme ho do města, chlápek vešel do strážnice, řekl, že máme přivolat knížete, a pak prostě upadl. Spí jako pařez.“</p>

<p>„Okamžitě přiveďte felčara. A sežeňte nějaký vůz nebo káru, na které ho odvezete do hradu.“</p>

<p>„Ale pane, je to…“</p>

<p>„Já moc dobře vím, kdo to je!“ štěkl kníže, aniž by se ohlédl. „Vykonej rozkaz!“</p>

<p>„Ano, pane!“</p>

<p>Beldorin opět pohlédl na spícího obra. „To on tady tak příšerně smrdí?“</p>

<p>„On,“ přikývla Enriel, „a tamta věc,“ štítivě pohlédla na stůl.</p>

<p>Na tabuli ležel provizorní vak z rudočerné kněžské kutny. Něco v něm bylo ukryto. Beldorin rozvázal kožený řemínek a opatrně odhalil obsah vaku. Enriel odvrátila pohled.</p>

<p>Kníže polkl. „U bohů, to je velekněžka Gorth-Tyrova kultu. A ta druhá hlava, to musí být…“</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Gurholt, vévoda z Olldaru. Druhý nejmocnější muž v knížectví. Můj odvěký rival. Kdysi jsme bývali přáteli, ve válce za sjednocení hyrthských klanů jsme bojovali bok po boku. Jenomže pak došlo k dělení moci a to je smrt každého přátelství.“</p>

<p>„Taky mě v uplynulých dnech potkalo něco podobného,“ přitakal Conan. „Sardyx, jehož tady všichni znali spíš pod jménem Askun Char, býval kdysi mým druhem. Jenomže teď nás osud postavil na různé strany bojového pole. Stejně mě ale mrzí, že zahynul.“</p>

<p>„Jo. Taky necítím nějakou zvláštní radost z Gurholtovy smrti. Říká se, že když jsou dva muži jednou přáteli, zůstanou jimi navždy. I navzdory sporům a soupeření.“</p>

<p>Seděli u stolu v malé jídelně, kam kníže obyčejně nezval žádné hosty, tohle bylo soukromé místo pro něj a jeho nejbližší. Cimmeřan byl důkladně umytý a učesaný, pečlivě ošetřený a čistě oblečený. I Beldorin vypadal o moc líp než před pár dny, šťastný návrat Enriel i postupné vyprchávání účinku Zatoronových nápojů mu očividně prospívaly.</p>

<p>Popíjeli víno.</p>

<p>„Slyšel jsem, žes dal zatknout Moriose,“ nadhodil Conan.</p>

<p>„Ano,“ zachmuřil se vládce Hyrthu. „Jeden z jeho pobočníků potvrdil tvé obvinění, a když se to provalilo, přidali se další svědci. Ani z tohohle nejsem moc šťastný. Velitel mé osobní gardy… zrádce…“</p>

<p>„Co s ním bude?“</p>

<p>„Už jsem nařídil katům, aby se připravili na exemplární popravu. Stejně potřebuju něco předhodit i davu, ukázat obyvatelům města alespoň jednu konkrétní osobu, stojící za spiknutím proti knížectví a zodpovědnou za ten obrovský požár a všechno to zabíjení. Morios je vhodná oběť. Mučení a poprava samotného velitele gardy ukáže lidu, že jejich kníže opět vládne pevnou rukou. Škoda, že jsme nedostali živého i toho prokletého traviče. Pro Zatorona bych sám vymyslel nějaký speciální druh mučení.“</p>

<p>Conan to přešel mlčením. Jeho názor na nebohého alchymistu už zdaleka nebyl tak jednoznačný, jako dřív. Viděl, jak se Zatoron se sebevražednou odvahou postavil Braxtuře a jak zahynul děsivou smrtí.</p>

<p>„Mimochodem,“ pokračoval Beldorin, „když už mluvíme o hyrthském lidu a způsobech, jakými mu dávkovat informace o událostech uplynulých dní, byl bych rád, kdyby tvoje účast zůstala co nejvíce zamlžená. Beztak už se v ulicích šeptá o tajemném cizinci, válečníkovi, který ztrestal všechny padouchy svým mečem a zachránil vladařovu dceru. Necháme věci v rovině tlachů, povídaček z druhé ruky a mýtů, které postupně odezní. Jistě rozumíš, že není v mém zájmu, aby se z tebe veřejně dělal hrdina.“</p>

<p>„Naprosto to chápu. Ani já o nic takového nestojím.“</p>

<p>„Dobře. A bylo by nejlepší, kdybys co nejdřív opustil město.“</p>

<p>„Jistě. Stejně jsem neměl v úmyslu déle se tady zdržovat.“</p>

<p>Beldorin se podíval do Cimmeřanových ocelových očí a rozvážně pokýval hlavou. „To potvrzuje, že jsem se v tobě nespletl. Jsi velmi rozumný muž.“</p>

<p>Conan se usmál. „Doufám, že ty taky a že tím pádem dodržíš naši dohodu.“</p>

<p>„O tom nepochybuj,“ pozvedl kníže číši. „Nejen barbaři a zloději mají svůj smysl pro čest.“</p>

<p>Cimmeřan se zachechtal.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>„Conane?“</p>

<p>Padal soumrak a on byl právě v doprovodu dvou gardistů na cestě k malé boční brance v hradním opevnění. Překvapeně se ohlédl. Ze stínu mohutného pilíře vystoupila Enriel. Přes ramena měla přehozený hedvábný bílý plášť lemovaný sobolí kožešinou.</p>

<p>„Kněžno?“</p>

<p>Přistoupila blíž a k údivu obou strážců i samotného Conana ovinula Cimmeřanovi kolem krku své štíhlé paže a políbila ho na ústa.</p>

<p>„To je můj dík. A mé sbohem. Škoda, že jsme neměli čas poznat se lépe.“</p>

<p>„Škoda,“ zabručel Conan a myslel to upřímně.</p>

<p><strong>*</strong></p>

<p>Těžký váček dopadl na stůl, tkanička se roztrhla a po tabuli se rozsypaly mince a drahé kameny. Renn se vrhla na kolena a chytala na zem padající zlaťáky do svých mozolnatých dlaní. Bezděčně se rozesmála.</p>

<p>Elik seděl jako zakletý a třeštil oči na vyhřezlý obsah měšce. Pak pomalu vzhlédl.</p>

<p>„To je nějaký vtip?“ zeptal se chrčivě.</p>

<p>„Proč myslíš?“ nechápal Conan.</p>

<p>„To přece nedává smysl. Mohl sis vzít celou odměnu a prostě se vypařit. Jenomže ty ses vrátil, abys mi dal můj podíl. Je to žert, že jo?“</p>

<p>„Směju se snad?“</p>

<p>„Ale proč? Žádný rozumně uvažující člověk by tohle neudělal!“</p>

<p>„Žádný rozumný člověk by se ani nevrátil do Sardyxova sídla a nepokoušel se mě osvobodit. Kromě toho – neděkuj mi, dokud nevíš, jaký podíl jsem si nechal pro sebe. A pamatuj, že z těchhle peněz ještě musíš koupit soudek poitainského.“</p>

<p>„To udělám,“ zasmál se Elik. Pak se podíval na svou ženu, která pořád sbírala mince z podlahy a nemohla se zbavit připitomělého úsměvu.</p>

<p>„Renn? Pamatuješ, co jsem ti řekl předevčírem ráno, když jsem se v mrákotách připlazil domů?“</p>

<p>„Jistě. Že tě mám praštit pánví, kdybys chtěl někdy ještě jednou jít někomu splácet dluhy.“</p>

<p>„Přesně. Tak na to zapomeň. Splácet dluhy se vyplácí.“</p>

<p>„Měli byste odejít z města,“ radil Conan. „Lidé vás tady znají a bylo by jim podezřelé, odkud jste najednou přišli k takovému jmění. Nejlepší bude změnit vzduch. Mám namířeno na západ, můžete se přidat.“</p>

<p>„To je dobrý nápad,“ přikyvovala Renn. „Stejně mi tenhle zapadákov nikdy nepřirostl k srdci.“</p>

<p>„Mně také ne,“ řekl kdosi za Cimmeřanovými zády. „Jen nevím, jestli mě vezmete s sebou.“</p>

<p>Conan se otočil. Ve dveřích do vedlejší komnaty stála štíhlá postava. Udělala váhavý krok směrem k Cimmeřanovi, jenže když se barbar široce zazubil a rozpřáhl ruce, rozeběhla se, skočila mu do náruče a zahákla mu nohy kolem boků.</p>

<p>„Kde máš cůpek?“ zachechtal se a pohladil ji po holé hlavě.</p>

<p>„Renn mi pomohla zbavit se ho. Nechám si narůst dlouhé husté černé vlasy a stanu se nejkrásnější ženskou v Brythunii.“</p>

<p>„Proč jenom v Brythunii?“ zařehtal se Conan. Držel ji za zadeček, dychtivě jí líbal a i když moc dobře věděl, jak je to s jeho stálostí ve vztahu k ženám, v duchu si říkal, že určitě nějaký čas potrvá, než se nasytí Lariiných sladkých rtů.</p>

<p>Té noci začal foukat vítr a zvedl nad střechy Hyrthu vír černého popela z vychladlého spáleniště uprostřed města. Jemná zrnka se rozlétla do všech stran a poslední vzpomínka na strašlivé události před několika dny byla navždy pryč.</p><empty-line /><p>v Banské Štiavnici, duben-květen 2002</p><empty-line /><p><strong>NAKLADATELSTVÍ WALES PŘIPRAVUJE</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Juraj Červenák</strong></p>

<p><strong>Černokněžník: Vládce vlků</strong></p>

<p>Téměř deset let bojoval v kruté válce, jež rozvrátila říši Avarů, divokých nájezdníků z podunajských rovin. Říkalo se, že jeho mečem a šípy zhynulo třikrát více kočovníků, než rukou kteréhokoli jiného muže. Černý Rogan, osamělý, nemluvný, nemilosrdný zabiják, jenž válčil v žoldu Karla Velikého, knížete Radomíra z Nitry i bulharského chána Kruma, se nyní na vlastní pěst vydává do temných lesů v povodí řeky Hron. Je na stopě smečce Krvavých psů, nejkrutějších avarských hrdlořezů, uctívajících krvelačného boha Kelgara. Setkání s vědmou Mirenou a podivné sny – jsou-li to pouze sny – o vlčím bohu Roganovi mu brzy vnuknou tušení, že nenávist není to jediné, co koluje v jeho krvi. Skutečně je potomkem rodu čarodějů, který vzešel ze samotného Černoboga? Jaké neprobuzené síly dřímají v jeho nitru, jaké poslání zdědil po svých předcích a jaký podivný osud mu uchystali bohové? Aby to zjistil, a aby mohl završit svou pomstu, bude se muset Rogan vydat až do říše Mořeny, bohyně smrti…</p>

<p>Epická fantasy, odehrávající se na území Čech, Moravy a Slovenska v dávných předkřesťanských dobách, vás zavede do dosud nepoznaného světa slovanských hrdinů, knížat a čarodějů, ale i tajemných rituálů, bohů a strašlivých běsů. Na pozadí skutečných historických událostí se odehrává strhující příběh muže, jenž musel přijmout břemeno odpovědnosti za osudy jiných a v divokém světě bojovat jak s démony nadpřirozenými, tak těmi v lidské kůži.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Juraj Červenák, </strong>redaktor časopisu Fantázia a jeden z nejlepších slovenských fantasy autorů, se právě díky příběhům o černokněžníkovi Roganovi stal vítězem soutěže O nejlepší fantasy a třikrát byl pasován na Rytíře řádu Fantasy. Po několika úspěšných roganovských povídkách, publikovaných v časopisech Fantázia, Ikarie a Pevnost, konečně přichází s románem, v němž se vydává na počátek příběhu o tomto slovanském válečném čaroději a vypráví, jak složitá a smrtí vroubená cesta jej vedla k opanování meče Krutomor, vládě nad magickým Krvavým ohněm a spojenectví s vůdcem Černobogovy vlčí smečky Goryvladem.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_1.jpg" />„Obálka fantasy by mala tesať náhrobky…“</strong></p>

<p><strong>Rozhovor s autorom fantasy Jurajom Červenákom</strong></p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Michal Sedlár</emphasis></strong> <emphasis>(13.2.2003)</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Juraj Červenák je slovenský novinár, filmový recenzent, ale</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlavne jeden z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mála úspešných slovenských autorov literárnej fantastiky.</emphasis></p>

<p><strong>Ako si sa dostal k</strong><strong> </strong><strong>písaniu a</strong><strong> </strong><strong>prečo práve fantasy?</strong></p>

<p>K písaniu som sa dostal „klasicky“ cez čítanie. Prvé texty som písal okamžite, keď som sa naučil dávať na papier písmenká. Najprv to boli kovbojky a indiánky, pretože som ešte z generácie, čo vyrástla na winnetouovkách. Už na prvom stupni základnej školy mi mama zohnala vyradený písací stroj, strašný črep, ešte s perličkovým písmom, na ktorom som vyrábal časopis s nákladom 1 kus. Publikoval som v ňom svoje poviedky, romány na pokračovanie, správy zo sveta filmu a komiks. Na tom stroji som ťukal až do roku 1997, vznikli na ňom aj moje prvé publikované romány. Teraz už mám doma počítač 386-ku a fičím na špičkovom programe T602. Prečo fantasy? Lebo ľudia, tak ako kedysi, naďalej potrebujú mýty. A fantasy ponúka moderné mýty. Tolkienov <emphasis>Pán prsteňov</emphasis>, Herbertova <emphasis>Duna</emphasis> či Lucasove <emphasis>Hviezdne vojny</emphasis> sú mytológie konca 2. a začiatku 3. tisícročia. Duna a Star Wars patria podľa mňa do žánru fantasy, hoci používajú kulisy a rekvizity science fiction. V podstate tam aj tak ide o princezné, bojovníkov, čarodejníkov, mágiu, šermiarske súboje a pasovanie sa s kadejakými čudesnými potvorami.</p>

<p><strong>Prednedávnom ti vyšla nová kniha </strong><strong><emphasis>Conan a</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>svatyně démonů</emphasis></strong><strong>. Ako si spokojný s</strong><strong> </strong><strong>ohlasmi na svoj román?</strong></p>

<p>Recenzie sú dobré a podľa vydavateľa sa kniha predáva ako teplé rožky. Takže som asi spokojný. Je to <emphasis>Conan</emphasis> a má komerčný úspech, to však v prípade tohto hrdinu nie je ešte výhra. Ale keď aj ortodoxní <emphasis>conanisti</emphasis> hovoria, že to nie je zneuctenie pamiatky Roberta E. Howarda, „otca“ Conana, tak som naozaj spokojný.</p>

<p><strong>Chystáš aj niečo ďalšie z</strong><strong> </strong><strong>tohto sveta?</strong></p>

<p>Moja nová conanovka, ktorá by mohla vyjsť ešte tento rok. Dej sa odohráva v Stygii, čo je pseudo-egyptská krajina v Conanovom svete. Nuž, a keďže na mňa v lete skutočný Egypt urobil veľký dojem, chcem tie pocity nejako využiť. Nový Conan bude v prostredí hieroglyfmi posiatych chrámov vykrádať hrobky faraónov a bojovať s krokodílmi. Myslím, že mám naozaj dobrý príbeh, ktorý je inšpirovaný egyptskou mytológiou. Rozhodne to bude zaujímavejšie ako <emphasis>Svät</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ňa démonov</emphasis> a navyše asi najrozsiahlejší conanovský román, aký bol zatiaľ napísaný.</p>

<p><strong>V</strong><strong> </strong><strong>blízkej budúcnosti sa chystá vydanie ďalšej tvojej fantasy knihy. Môžeš nám ju priblížiť?</strong></p>

<p>Volá sa <emphasis>Černokňažník</emphasis> a je to román z reálneho historického prostredia – Slovensko, Morava a Čechy začiatkom 9. storočia. Má dva diely, <emphasis>Vládca vlkov</emphasis> a <emphasis>Krvavý oheň</emphasis>, ku ktorým sa pripojí zbierka poviedok s rovnakým hrdinom, ktorý sa volá Rogan. Je to potomok Černoboha, šikovný lukostrelec a čarodejník. Román je vyplnený množstvom reálií, vystupujú v ňom skutočné historické postavy ako Karol Veľký, bulharský chán Krum či nitriansky chlapec menom Pribina. Zároveň je to čistokrvná fantasy s démonmi, čarovaním a zjavujúcimi sa bohmi. Inšpirovala ma slovanská mytológia a naša stredoeurópska história. Podkladom pre postavu Rogana je univerzálny mýtus o mocnom polobohovi, ktorý sa cez zážitok smrti stane vyššou bytosťou.</p>

<p><strong>Aký predpokladáš úspech knihy, ktorá nestojí na klasických a</strong><strong> </strong><strong>zabehnutých fantasy svetoch? Vidíš v</strong><strong> </strong><strong>slovanskej fantasy aj ďalší potenciál?</strong></p>

<p>Ťažko povedať, s akým ohlasom sa <emphasis>Černokňažník</emphasis> stretne. Dúfam, že čitatelia ocenia práve absenciu svalnatých „konanov“ a vikingov, trpaslícko-elfského pachtenia sa za magickými artefaktmi a ďalších variácií na tému Merlin a Artuš. V slovanskej fantasy vidím veľký potenciál. Štve ma, že českí a slovenskí autori sa rýpu len v elfoch, Keltoch a podobnom dovoze. Prečo, doparoma, nikto nenapíše hrdinskú fantasy o Bivojovi, Iľjovi Muromcovi, rujanských pirátoch a luckej vojne? Zasa je to len na mne! (<emphasis>smiech</emphasis>) Naša mytológia je naozaj veľmi zahmlená a útržkovitá, ale mňa práve baví hľadať tie kúsky, zliepať ich dokopy a reštaurovať slovanské mýty. Najväčšiu radosť mám z mixovania mytológie s históriou. Mám v hlave román o vojne Lučanov a Přemyslovcov na pozadí ťaženia Karla Veľkého do Čiech. A Rogan bude pri tom.</p>

<p><strong>Knihy nie sú len text, ale aj ilustrácie. Ako si spokojný s</strong><strong> </strong><strong>obálkami </strong><image xlink:href="#_2.jpg" /><strong>svojich kníh? Tú o</strong><strong> </strong><strong>Roganovi namaľoval zn</strong><strong>á</strong><strong>my ilustrátor Juraj Mad Maxon. Bol to jeho nápad, alebo tvoj?</strong></p>

<p>Budem úprimný – ešte sa mi nestalo, aby som bol spokojný s obálkou na svojej knihe. Vždy sa niečo po… kazilo. Na Roganovi mi však veľmi záleží, preto chcem, aby aj obálka bola super. Maxona som si vybral preto, lebo príbeh je pochmúrny a chcem, aby aj obálka mala takú atmosféru, že by sa z nej dali tesať náhrobky. A na to je Maxon dobrý.</p>

<p><strong>Podľa frekvencie vydávania ťa niekto môže označiť za grafomana. Čo ty na to?</strong></p>

<p>Nezmysel, jeden román ročne je málo. Kým napíšem jednu knihu, už mám v hlave ďalších päť. Teraz mám podrobne vymyslených asi desať románov. Chystám jednu celkom novú vec, drsnú, modernú fantasy, vyrozprávanú v prvej osobe. Mám nápad aj na fantasy z obdobia protitureckých bojov na Slovensku. Rozpísal som takisto rozsiahlu novelu o Iľjovi Muromcovi a westernovú dark fantasy s hrdinom menom Štrkáč Callahan a viacero iných vecí. Dokázal by som napísať desať románov ročne. Len času niet.</p>

<p><strong>Svoje knihy píšeš po česky. Neskúšal si osloviť niektoré zo slove</strong><strong>n</strong><strong>ských vydavateľstiev?</strong></p>

<p>Skúšal, ale jedno odo mňa chcelo 50 000 na zaplatenie tlače a druhé mi ponúklo symbolický honorár vo výške mojej mesačnej mzdy. A ver mi, že tá cifra je smiešna. Potom zavolal vydavateľ z Prahy a hovorí: „Chcem vydať Rogana, dám ti zaňho toľko a toľko, len mi k nemu za 30 000 napíš aj Conana, dobre?“ A bolo po mojom patriotizme. Navyše v slovenčine si to – ak budem veľký optimista – kúpi 500 ľudí a v Čechách predám dvojtisícový náklad ako nič. Nejde tu len o prachy, ale ako povedal jeden americký autor science fiction: „Písanie je možno prostitúcia, ale ja aspoň nie som lacná kurva.“ Ale aj tak sú to všetko smiešne peniaze. Mám sto známych, ktorí mesačne zarobia viac, ako ja dostanem za román, ktorý som písal pol roka. Preto som napríklad prestal kresliť komiksy. Je to strašná drina a človek za to nič nedostane. Už chcem byť len komiksový scenárista. Nápadov mám habadej.</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKNAZkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5qNqgvFkLL5RxmnzxxtdH
7LGCCOmKfFDFdRtsJWJBnJ71UTUWh3oE6cBhXNuzvfLGPvLR63BWZmNvdAbh0BqOGOBr3Y+
Ao604SxTS+fdNhh0xTpI47g+bbMNw6rVGNr7O9vyHfZ2jmZ7V/lPGRVeSzuVcHG5nPUCljk
lt3ZHJQMOhqWC+mjGwAuw6UWZV6ctJJr9C40a2iQJ5QfI+Y4qdLq3iV0lj/dnpxUCCd7fcw
OX/AEqO/kSLTBarh5ScsfSoavod0Z8qco6JL+l8y5Fexv8Auo1DD+HjpVO8kijjFvIA7O33
sdKisx5FuskIDsf0qZWgkuC8zD6e9PlSehm60qlNRlo/wsQOI7C6CpLviZcnFIsbagxbG2J
enFStpswu0MQ3xnnntViZZbJCFTceoC+tK5PspaylG0SlJpkkToHYLE/8Rq7GtnaRPCZF3P
19qyZ5r0lfO3DHIB7Ux2ikgy2fP7mqs3uYKrCnJuEbepcna2t7QwQSFyxyTWduLKBjgVbsY
IJTm4lCIPXvUNy8XnssI+QdD60W6IyndwU3p5D7e8ms87FBVvata7neHTEnG3MvYCqKWkH2
Es9yu4/w96mmCJpY3ksB93NKyOqk5wi030012Mx3d2y/LGrNpA4uImQhlc4PtVrT7CE27T3
EoGR8oNW1hsxH5KShS/f0pPcmlh3pKVtfP+txt48ySLa2qKw7tVBoptOn+0pKhkByRVw2Mk
TALOdueWJqteae/nNIsgkTHJFEbX0Nqym7za1W2uxUvL2W9lEsqjPsKfELmO3MkKAA9wKs6
c0K28ivGHPQVZsIxbvvlk/dN1U9qrZbGVOk6klOUtXu+xn+Wb2zMxb54zznvT2W9a3hkyAC
cLgVrbbZ2kjhUFWOPl71jzC7hmWPlUDYUGpTuVUpqmru76XRFeWk9q4MhVs8kjtVm1tEuRH
LEwEi9VPer+oQMNNEzruZgMgdqo6cuJtmcM3R/SqvdXIlSjTrKLWjNC8vIrIKpRSx6riq11
rYki8iGBVTHTFJcR2sNxtuZPMduvtVCe2UO7W7bohzmlGK3NqtevHmUXZduo+0vIbeOTegZ
ic4xUkguNQmWTydsQ9qzgcnnFacdzciBFhQlAfmNU1bU4qU3JcktvIR7Z7MNsOdw6HtVGCR
Fclh17+lb7RAjEjBi68e1ZkGnSi5YyACJeahM6KlGSkuREMdzPFuUASKf4iOlaaW8UtkHkx
83C49arytHPatFbx/NuxkUx5jIYLOLKOh/Wh67Dg1DSWun49gvbjyUWGJShX7xA60y48+ez
EiL+6X7xx1rZZbf/Vy7WbHNZl9J5bRxRHEB/hpxfQuvT5U5OWnYl0y4Y6dMrR52jIGKr2ok
nnMksgXPAHpUtxBcCFJIXEcWOg71Us4FmLmSUp6UW3Im5e5TfQ0buOBLJkADyetZdrNHHGQ
8RZ8/ex0rXNmltpbsZNzt0zWbHp9yF4kUBvWkiq8JqcXFa22RchvT5TKjbiRg8dKoWn7vUf
3g2KTk7h1q7Bb28UqhHyw6+9QXqTXF2ZpI8RLxgU1a5MlLkjJu7T2Lkd+J7p4BGojXowFDa
cJyTNMC38I9KzIXEc5W3GfrSSvdicF2IbsF9KVuw/b3jeoub8i7PcSWkYtoNpT+IYotJJ4o
WuWhEiHkHHSojeKxSJYcE/eJ70l1ePEzW8JxERgjtQk9kN1Enz82i2/plxI7jUY/P3hQeCM
VAlpDbyAXXzZPGKkS/YaesNpCTt6mm2zCa28yTqDyT2pq+pU3Tko21la9+hanubNbJ1WPa4
9BWJ9s92rc+wxtATHIJGk5qv/AGVL6fpTg0r6mlWliZ2cV9wyYRz2araSeWEHPvWSAS55zi
tt47fydsJ6feqRdGtZEEkUpBIyRRzJbnN9WqV2uS115nPnG8bxxmuit7K2aBJLaQYHLVBa6
QhdjOeQeB61PFZzI8kdvhVJ7mplJPY1w2HnDWcb3+8juItPuPMw5FwOgNVrKEKjysCJIupq
zc2sM8o2t5UyDn3quZ5UlNvuULjBY96F2Q6iSqc00vl19S+0j3FkjIRn16VQuLG5hXzuJVf
g47VuaB4X1nWrhYdMt5Jwf4sfIPxr1Xw18C9U+aTXb/yYn5EaHOK4MTj8NhP4s0n26ltxq2
9re+3oeIQxxKgt/Nweuar3AtftSGP7vRsnrX1bafBTwnbLumd53/vEVYl+DXgm4QI1t06EV
474mwUX9p/Il04uDS3PlbTrlnuZI9+Yh056VcknFlFJMsgkyOAecV9Car8BPDs+nSwaPcvb
3Dj5T6mvn7UtJm8PancaNqUO+WBioI7+9epgsyw2Ob9i9V0/UuFWUIqL3117GXHLPfn/AEl
AsX97FULuGGNwluSyjua6F5EtrXOB5bDkDtWdDa3OqzCHT7OSc54Ea5r1E7K70Rx14+6k3e
TMwr+6yFzUsNmWj8wkbT19q9F0P4N+MtZUO9qLSM/3+DivQNO/Z62WbR3+qkSN/d5xXm183
wVF2lUV/LUxp0pX1R8//ZRAzkoXQjg+lQt9qlgSNwfK7cV9IS/s/wAa2nlQaw5f0YVwPij4
aeK/C376KxF7aL1MYycVFDOMHXlyQqK/nobujG2uh5oDFNb+VMzRsh4I70ggSNWEhJxyr1d
mMRl8wx7GU/NGR0NSJF9tVbWwtnuZ3/5ZqMkV6t7aitF320IHupbvTvJEfzA4yO9T2KNDby
W9w+7cMha9L8I/BXX9Us1utRf7DG3RT94V09/8CZ7e0afTr7z7hR0fvXkVM4wNOfs3UV/66
nRSu2p1HrY8BsUjW9kDnYB0z3q3MLVD5bHe0nv0q3rPh3VNN1SaLVLVoHi9RgGsuNY5d6bC
X/hNesnGa5ou6M03BcnLvsXLe4EJ2wqN44GaoX0N7kyzsODkGlgsZZrvy3fyyOTz2qTUplk
QWseSsfUnqaasnoNyboPn0ttr19BWuJ4LVDKfMVxTYbMuqymXYr8hakdw2lwwtCTKxwo7mu
68JfCnxF4raCS5jawsI+S7cMRWFfEUsPB1KsuVf1sKW6vqrI80milkuCjHe4OBxViTT7mGE
SAkCTjbXrvxh8Gaf4OsdKm0tMnhXkPVjXmsBneNpJZASBkA9qnC4uOKoqtT2Yo0acpyi7tm
XDpjTBmJ8sIec1fUeTbmFWGw9TVf7VPIxQr8rH5sdaneBZJI7VUclvuqBya6XfqOnyJXprU
bDMJbhUjO6McMfSmSXQtJXhjBliPVjXc6H8MfEuqRf6DZmBJBy0oxWT4s+HPiXwbAsmow+Z
aOf9YnIH1rljjMNKr7JTXN2KqSqUo2+1+XkctYXMiSmGOMESHr6VoIbSCRlkwZs9azbW3ll
kIgwGxnNEEZW8BmUuM4z711uKbM6VacYRuuujf4lzyESaR5GJkf7tP+yRG3H2k8Z49aRji7
86TMaR889DWjo2ha14r1cJpdnI8X/PQj5aylOMFzSdkup0XhG91/T7nN3DzRFtjnyc4ANLp
6W5WWe5bAUfKPU16nf/BDxT9kNy+wlefLU5zXnWs6Bd6Pei2u4mgYdVcYzWVHF0MRpSmm/I
55UZxl7VJNEMN6rQSNMOOig1See6uQPLziMdqlvrPyo1libdGak0kyNOYoiu0j5s106boi8
5zVKT+7qQ2EUjXSyOdqZySTV+e62lnVMovp3oOms07SXMhSEHgLQ1sILaUwuZUboBzildNn
TTpTpxcbW1+f3FGyMVzfM0pEYPTtTJ0lW9Jjz7E+lbvg7wLrnjHV47axt3jgDfvZiMACuq8
f+C/+EUv4tM3mRDECsp65rCWKoxrrD83vNbHNSh7WPLLR/mebGK4ljLfxA9BViOyDwcyfMT
8xPapir2tv50bAsnBzVFhdPG0q52vycV06kNRhurstiOOMFbaQ7hwT2NU5UnjiO5xtJ5Aq/
p1zbLB5LgFj3qtcWEyK80pwhPyihPWzLnDmgpw/DoWrF1W2UyOQB0Oat+ZF/wA93rGtvNVG
GwmI9Se1WNsP/PT9KbiVSrcsUn+JJHD5rbUc7s4BHStFUNmNssn7w+nSspftlgyzeUSrDpV
q4Jk00XLA7mPT0qJamtH3IvT3lr8id/PmhJYlXH3SveqiyahAwLAvjmoLnUZJvLEWU2DH1q
Q3tzKkdvCpknkO1VA5J9KdmhTqwb91vTr3L8dvJqF0kkCl5WGNq9zXtPgX4CTasYdY8UMYI
DhltxwW+tdZ8GPhLb6HYReIvEkYk1CYb44G6IPcV7kHVjjj2A6AV+aZ7xTKE3hsC9Fo5f5f
5nfTw0Zx5qi1e5z+m+HNN0SyFvp9rHaW8a8sBjIFcrqvxH8FaRdtaz6ktxIpwfLP3TXA/HX
4pXEQfwj4ZutsvS5kQ8j2r55tWAtXLo0lwT8zPySarKOH54uksVjZtc2y6+rZEpQVTkS07/
ofbPh7xP4b8UsYtJ1CNpx/yyJ5rohpzltgHNfB9rrOpaHcW2oafKba6hcNlDjI9DXr11+0P
4m1LRFh060S2lVNkkzDqcdanH8MYuNWLwcrxe93a3+Y4Thfla1PcPFHiTRPBthJc6leJ9qA
PlQA/MTXyTq+pza/4lvdXlj3GYkhf7ormNU1nV9b1drnU7+S5mZuGYkgfSprYXsOpQwWIe6
llONiDOTX1eV5PHL4OUpc02tXsl6GFOtBz5mtEy9F9nWQPcIWgRsuPUd6+qvh2ngCbwvDqO
iR21vhQJXkGGVq4bwL8DrjUIUv/F7+RA/zi2XhjmvR/FfgzwRo/wAOrq0kc6VZRqWWRG2lm
7fWvms9zbCYqcMLSnJyvZuOq/4J0+ya16G5Pr/huHCza7bqc4B3DmtSC3iubYT2c6TQtyHU
5r4JvbmSa9KwXcslsjFY2LfeHrXfeA/iXr3hC8jle8a5tCwV4HbPFViuFasaXPh6t5Lo1a5
jCrTnNxtofXh08k9Tx0pDp5KkEB0PGwjIIqTRdZsNf0W21XT5A8MyhiAfunuK0FYA5Nfnk6
1aE+WWjXTsdipQavY+dvi38H4JHTxFoMflIzj7VGo+6M9a73wF8OvC2gaLa3lj5V3cSoGNw
5BKn0r0yWOG5tprWRQ0cqFSD34r438RXut+GvE2p6RDqVwlqkhaNFcjGTX2OW18XnFB4J1e
Vw19U+j9CI4ampXsfWrae7DcxBX/AGaatgwwckHtmvm7wD8XPEGi6/aWGqym9065cR4Y5ZS
e9fUwdZFWReUYArXhZrgsVllSMKruns0OMactF0OB8efDu18ZaDLbcQ34GY5hxk+hr5C17w
rrPhbV5NOv4Hhnjz85HDj1FffhbB965/xX4S0Xxfo8thqMKCZlIjnx8yn616GTcSVcBJUq3
vU39681/kTVw8ajXkfBsUEkqNcs7Ky9D61F56XE6eYAu3qR3rsfF3gTX/Auo3NpeQtcWhJ8
qcD5SK4bGTn1r9doVqdeCq0neL2seXUTgkn8z6Z+EHgDw3q2jJr1yn2y4jPEbcqte3DTwkY
ijUIg6BR0rxD9mjUmMGq6XKeFwUBr6FDr0AHoTX45xHiK9PMZ05yulqvRnqUowqR57bngn7
ROnbfBVjOf4ZutfO+nxia25GQRX1D+0Yy/8K5tw2MedXyesklvDGIZcxnG4DtX3vC1WVXLI
t92cs7UsRzNXRPb209pqKkx71z1r3X4JeELbWNQvNd1C1WaOE7Iw44Brwi4u7kTRmB9wb5U
HvX2z8LtHGjfDnT1ZQs9yglk471HFOOlhMHaGkpuy9OptRVNqVNXsnc3VsWRBsUKo4CgdKo
634bj13QLrS7tBIkyHbkdD2rpv4ev1pFO0jB5r8nWNqxkpx3R0OjA+C9T8PX3hvW77TrlDG
8MhCg/xD1rD3t9pIgG5ieV96+n/j74VEunQeJ7KMb4fklAHJHrXzPb7oHmuQvyuMqcV+3ZR
mKzDCxr9dmvPqcNago8sU3Y9G+FngOL4gahO2qTrHb2p+aEHDNX0zpfhqz0OzSz0qyjghQY
+VeTXxTofizWPDmqi90adoZSeeeD9a9Os/j54x09op7jyrtAcSRheTXh53lWY4urzUJJwtp
F6BSlTknKb1R9MfYZQMqeRXK+MvhrpPjTT2hvYhDdY/dzqMHPvWt4H+IGh+OtKWezcRXijM
tuTyprsMqU4xn+Vfm7xOMwOItJck4/18zs9jTkvI+DvGngLxB4HumsdTtnktif3dwoypHau
VtIgl4qs3lZ7+tfoZq2k6ZrunPp+rWqXMDjHzDJX6V82/EP4Fy6S51Xw2Tc2ifM0PUrX6Lk
/FVHF2oYr3Z9+j/yZyPBSTvDWx4bcvLDM0by+YjcfQV3nwt8CQeLPEZtxqKrBF8zxk8v7Cu
T1BrYkwxwYuF+VgwxitLwJrM/hHxnYatGxRPMCSDPBBNfV4tVZYefsHadtCalqdbe9uq6H2
Fpvhyy0SySy0y2WCMD5to5Y+przP46eGJb7wnFq0cnltat8zeor3O3uba+sob62YPFOgYEf
SsTxrpUOseA9VsHQMWhO361+L4DNatHGwq1N09fyZ2SoRcXY+ELqNUgj3ncrjgjvUtlbpAG
hlYsZeQPQVNc2aQxfZpZOYpCgHpio72SNYY4g2JQOHFfuN7rRnHFQhJ1NNvzKVzp0cLs6uF
xyDUiaksljtnAZk4X3qvPFKYkeWXzI84IHWpZYLdrc+Qp6cVaSOZycZN01a627kEVw0zGEs
I4zzmrP2C1/wCf3/x6o5YYsRRSDyjjkml/s3T/APn5P5UMytLZ2fqPa+uY5A4AljYbQvpU1
zOLW0COgJk7elUmguLdBOgDjoBVkbXmiWRPMduTu7VLsdUJTcXFvXpcgnsmUfaYf9XjJzXr
XwS8FQ3+pHxNq0QaCA4hVhwW9a8tm8+91iDTY/kWRguB0xX1HoUcOi+H7TTYlCLGgzjua+f
z3EzpYf2UHaU+vl1PYyvL44ivKdtI/megnVWzw3I4wOwrP17xI2k+G7+9MnzRxnBz7Vgf2g
eue2K5P4h3cs3gO+jgJLMO1fnuHy6E60ItaNr8z6evhOSlKaWyZ86y6ot5ql1qs7l7iWUls
85Gasq7Ya8AwOqgjrVa0sIzb4c7ZQc81bmuFaPYdqhBwPWv2HbSK2PhqSfLzTdn09Ri2yXc
ckokIkccg/w1TtH8iWWyMuUfgYqzabmmfzCUideapTC2t70CBiQO5p21sRJ2hGqrJp2ff7i
YWlxcX1vpVnFvuJWAXFfUfw5+H2leELKK9vES71SRQxZxnyz6CvKfhRoQudXfxBeKGEI2pn
1r2435Pzlq+K4gxlScvqtJ2j18/I+jyvLOeH1iS32Xkdn/AGmWYDfj19q+dfjV4rm8Rax/w
jtvOy2tpzLg8Ma9ZOo/I5zxtJJr5j13U47rxfqBkXapkxv9a4OHcvgsS6zWsVp6m2ZUY0ac
VL7TsYSy2rFbaOLfjgn+7Ug0veD5cp56U26thBeLc2zjYx5Aq5HI/lsj/u93QnrX6I5O10f
MQpRU3Gqv66HunwG8TG1tr3w890ZRHyoPavbDrHy4PWvl/wCFLQ2viaQ2ykHb87H+KvbG1A
ZGW4r8xz7A03jpTS3s2fW4LBqpQT0+R2i6u3rjANfJXxBupL3xzqfluMk8V7xqGtrZaXc3T
Njy0JGa+XtWunvdQu9QdmDyOSCK9LhrBeyqVKtuiRzZlTjQgkt3+Rb8Hwzy+PdMguASElVj
np1r7SGqGMKA3AAAFfG3w5uHuvHFqJfmCc19LtqZ3mp4noqvXhF9EZ5PhY1aEpR2b6nZ/wB
ruRw1M/tRipy3FeW+MPE9xouii8tmHmA9CetP8M+NrLxHpyyRyBblBiSInnNfNvKJOl7dL3
bnqfV6aqeybXN2O/1mGw17SJdN1SJZoZVKkkcr718o+P8A4d3ng29aa3DXGmO2UkAzt9jX0
Z/aGQeeBUF61pqWnvZX0azW8owVavTyvE1ctn7msHuv1XmZYnJ1XhZ6PoeWfAC/aHxBcAHa
GHX1r6OOrHcfmxXhHhrwx/winjKSS0y1jLkqT2r0Q6iCcE087p08XivbQ2aQ8Jl0lSjCotV
ocv8AHq5lvvA9vEHGBLk18tqzKm0HOeDX0H8Xr1JvDMMTPtG/j3r5+fhQyDJHYV9fw9S9lg
VFLqz5rOaKp4iy7HYfD3QhrPi+zt5gWjRw+O2BX2RHqSW0cdvBgRxqFAHavnT4N2EkFpcaz
dRhWbiMn0r1wagASzHAAyTXzXEb+tYnk6RVvmz3ssy9PDRk1q9TX1T4g2ela/Z6RMw33PBJ
PSt5tZYdx9fWvjXxprl7rHjS51GK5Ma2r4TB9DXufgzxYNf8K21yWBmRdj8+lceP4fjQoU6
0d2ve9SMJKliK0qKW23mej6w1vrGi3Om3JDJOhUA+tfH2tWtxpur3mk3UOxYHIT3FfTn28A
fezivKfizpC3NtHrlpFmRflk2jnHrXbw9U+q1nSl8MvzNsdgZRoucOm67o8UltJPMLx/lV6
1RvLPy5bHSqEs7QkhZPMZh09KltfN8gzpP9VNfojvY+Mppc+x6V8F9SXRfiDsEjA3S7WHYV
9SnVCsjASZ5r4p8L60LLxZYuqfL5g3PX1Ampq0aOGyHGc1+fcS4FVMVGq1urfcfVZRSjXov
l1szuBqrFfv0i6nkMDhgeCD0Neea14hfStIl1BF3iLkj2qDQfGmm+IrFZ7G4UyY+aMnkGvm
f7K9z2qjoem8NTU/ZN2kyh4/8AhVpHiNpNT0UCz1L7xVeA5rwDXNFvNGuGtNTR4ZIzgEjgn
2r6lGpknBP/ANasPxJo2l+KbA2t/Epkx8kgHKmvqMrzWvhWqVf3ofiv8zkxOSKpFuCtL8y/
8JPFDXvgOK1eYl7P5Oeprv8A+0/NiaJ23B1IP0rwXwFpepeEfEF1p903mWkgJRx0r0cX567
sc14uZ4Kk8VOdLVS1XzOjC4KUqS9pGzPmrxlZiw8e6hZxR5QuXHtk1zN9G7AO+OOMV6D8Xb
WaDxOmoWqkCdcMRXnlvI/3rld8Z6n0r9PwFT2mHpz8kfGY2i6VadF9/kQR280zKASEzz6Vr
QrbW8R+zfvcdc+tQXkhWBGtQPKxyO9QwNOLF5IYwBnnNdT1MqUY0pWtd23/AMgkntb4uLge
W696h+x2P/Py35UxbaSe2lmZfm9ap/Y5/wDJq0uxyzrNayje5tRSt5ohhwwUZYnpUF0ST9q
jJDqcEDpVT7RiMxwjDMeTWqrNFGEAXy9uWz61DTT0Oqm1Ujyt7fgLoF1HN4isyy/MrZzXuZ
1ltww/YV4BpMTjVVuiwRVbrXpguXZFcH5SODXh5nQVScZeR+g8HwVXD1Obe/4HZ/2y5By1V
rzUBeafNauc71OK5cTSf3yaDcSdN3NeUsKk72PuHhINNM86uoZn1OSzYGGSNjg+oqKZRJfR
RKPlT7xruruxgu3MrqPOxgMK5yPw5dwTXEvmbmYEqK+lpYmMkuZ2Z+aZhw3isPP91Hni3e6
6Ls13IFMTF4zIrORhVFZ08UTzhJgsZ9O9SLo+qLMzGAiQ9GBqG50XVIovtVyuAD3NdCnG9r
nz1XD4pw5vYS01ej28z2XwrdR6b4ehhibAYZPua2v7akHy764DSJ5Bo9v82QFxx2q6J5c/e
r5athlKpJvufsWDwsHh6bX8q/I7T+2mIZC3DDFeP+IrEnUbpCoVWbcH9a677RJ03Vm6rbG+
tWI++g4966cFFUKl+jODN8p+s4Z8i1jr6+R5+Y3geKaSQmIHGKeZWvL5mVyUj5AFOuph9oW
C4tmUjoMdatabZBr4BIzluox0r6LmVuY/JIUZVKioU9btaa3ud54CkNu09+TtB4Fdydac5G
7r0NcNZj7HbiCEbVHUVnajr6Qs1pDODMRjIP3a+ar4f61Wcktz9dpYellmDj9Zkrr8X2Roe
O/G2LT+xrdizScSMOwrz+5zHpI8yTIb7vrUl5HIJtmBcTSc5NK9vDFbob+YM69EHavcw9CG
HgoQPzXGV6uMr1Ks1ZWsuyXbzNX4bP5XiRrk8bEIFewf2y+cl68j8KSJ9onmgTCjgV1X2mX
ua8bMKKq1m36H3nDWCUcui97tsseO9TW60RI3Y7c9RXl2m3+q6bqP2/T3aLyz68MK6jxZdS
HTUi3ABjzXPWMvn2xEnATgcda9PA01DD8r2Z8txFBLMuSDs0k7ruew6F4yXWLFZGbZcKMOp
rWGtNnrXhFhqk2nal8qFWJ7dDXd2mptdweYp+buK8nFZbCnK8NmfT5Fj4ZhTdOo/wB4t/Pz
O+/tsgYL5x0pn9svjO/rXGC6kGDnpSfaZMH5uK4vqkex9N9UiQfEi5bUrO1iD8K2a84h028
a5jES5UsBn1rrfE8oMURlfAzxis7wuLqe4eaTiCM/KD3r6LCv2OG0PznMsvjic5+rK+ttum
m561pV2mm6Tb2ceAEUZx61ak1ZpIHhaTAkGOOwrjftUpOQ3FJJfiIZlmVPqa+feF53zPc/Q
1gqcIKOlkTf8IroZZy5d/MJJOe9aug2dl4bjmi0932SnJVj0rnDrUC8G4XB75oOs256XS/n
XTOFepHkk212OGngMBTnzw5VJdbo70ay396mTamlxBJbzANHIMEGuKjvvOXMMwfHXB6U/wC
0ykn5vxrl+qJM9COFhNXVmjg/F2lQ6TqRSAERyHcG7VzxjnRA+7aj9x3r1DUraLVLYwXChu
PlPoa4ibRZ7V1jnJMYbivp8LX5opT3R+W5/kNTDV3VpR9yXbp5Mz4r1bRYlWP51YHdXvula
8ZdHtZQ+fkArxSW0geYIIAR/ezXY6Jes2lqkfCxHaBXLmVFVYRdtmd/C1KSxM6Uno1p8jv9
Q1EXemXFsx3LIh4rwiwvNQ0TXJG06Zo2R+gPB5r0wXUueTwa881wtYa1KVT5ZvmzWOW01T5
qbWjO/ivBezpU8VDRxdrrz2/E9V0Px8L+NIL8iC7Hvw1dF/bBx97ANfO06SELdxzHzF54PS
ux0PxJI1rFFeS5PQNmssTlUE+ekvkYZLncK81hsXo+ku/r5nrP9sZxuYHHQnrTTrTZ+9XFf
apSOW46g0fbJvpXmfVF2PvFg0WfHk66hoZkPLQ8g15RYxzXELliBEO1ejXTG7s5beU/K61w
EcUhklt1UqI8he1fQ5cuSm6fY/PeKcD7LEU6qWkk180RyW0BtGkSRhtHQnvTbK/RYCt0P3f
QAVSuJpQpgf5WB5PrVm0lguIDDOojCdG9a9S3c+EjW99cujRYnvoGga3jG0Ho1Z/kj/n6P5
042EnnlEcFDyGp39ly/wDPdfyrSKiZ1PbVH70di9NpaTSSMjhH/hFSCzItRHO43HjrVC7u3
MytCp+Qcn1qXab63M8UrLKv8J71jZ9WdkZ0nJ8sNfXcma2kisjaxYJJyHHat3QtUKRrYX7b
JF+6x71zkVrcRwl3ucKeeTSXu2REZbgNIg6jtWVSmpqx6WAx9XAVViKatZWs3o12PRuex49
aT3zzXB2Pii9tohG4EoHGTWonjCBhiSAjHUivOdCaZ+h4finLq0eaU+V9mjqOAKU5AyTgdy
a52LxOk7ERQlR2Ld6zb7UbvUFkiW48sqcbVPWlGhKTKr8SYKnDmovnfS2hv32v2dlwh81/b
kCuZ1SfUL8+Y8pFs3RR0pvkuIo45ECs3UnvUFxLPsKbhFFF0HrXfTowp6rc+HzPOMVjYuNZ
uMeiWn39za0DVI7WX+zp3KqeVZq6snv1B715XBFNf3Qw+Nv8Vb9trl3pWILo+coOAT6VjXw
93zRPUyHiNUKPsMUnyLaXbyf6HajNB9O/aufj8WWDMFZWXPf0qw/iPT1RiDuArk9lLsfaQz
vASXMqysaMtpaztult1aQd8UFLayjaTaqADJPeuZvvFFwYN9mihT1J7VQjv3WQ/a7rzFmGe
T0reOHqNavQ8LE8S4GnU/cR5pfzWsvv3ZfvPEj3Nx9jskKxnhpKw9QSGNcQZeYn5nBzUMtw
RdmG22hD1b2qee4t0tlW2Usy/ePvXfTpxglZH5/jcwrY5ylXndrbsvKK/UrGa8WJZSDkcBu
9W7O1F0pmmbLn1NWYrqGO2j80B/M4IHao7m4gW5itIM8kcirb6HLGnFLmcr7aebOs0K1S10
/MYx5hya0pZkhTdK4Uds96x77VYNE02KM/PMV4WuUuNWv7sCd1LLuyAOgry1SlVk5PY/TK+
dYbKcPDCRXNNRWi6epr67fxXTxpIhWGM5ye9Uri6tntAImCR44A61m3N3LqSiLb8y9qrwBb
a4AuV6dq9GFNQikfnWLzOpia86r1UutrGlZXQuSbZk+cH5XPXFXItVax1WONJMx9HqGK6gm
WRraEB05JFZ09oZZGktySTy2e1NxU1Z7ChiKmHUalGV5J3TXl/Wp6akiyQrLGco3OaUsAuW
O1R3rA0S+Fno5S+kUeX90dzWHf69d3l75AO2Anjb3ry1Qbk0uh+oV+I8PQwtOvPWU18PZ+f
bU09fv7e6MdjbJ5s27r6V0Fhai1sYosAEjJxWFp9vBC/wBuuE8pVHy7v4jUd5rs8s7IjLDB
/e71rKDklThsjzsPmFLD1J5hjWueekUv5V/n3Z0dzdwWcJknlVMdFzXAazNNLMZ3lchz8oz
xikuZVfVEWe4NwjdOeBVO/mZ5jCzZVfuj0FdNGgqfvPc+XzzPZZhFwS5YxemurfdjJLp2tx
CB+OaZFDNKcBmwOvNFq6JOrS4KDsa2GuIosXUKBh02iup+h8pRhGr705bFa11CXSb1Hgdmj
/jUmvQrW6ivrVJ4Wyp6j0rza8iQyLKJAA/UDtVnRtal0qZlPzwN/DXLXoc8eZbn1eQ55/Z9
Z0K7/dS/8l815dz0b2qK4W3eE/ayoT1asdfFWnGPJDBvQ1zt3qF7q18CcrbIenYiuGnQnJ3
eh9vmHEeCpUrUmqspdFt8/IvXaWbXJaxnyB3z0rZ0CSOS3kWNsgdfrXHXaolw32TcEI5x0r
e8HukcVyGfCAZJNdteH7rc+QyPGXzZe6oqV9ttuh1meP61yPi9rd44mVt0inGRVi/1W4nlZ
bY4tk6sO9Zd/c2zWySoPMTPINY0KLUlNnsZ9nVHEYephKauu78uxiRAoymZiI2/WtSCKInd
GhyORnpUTLA8yT7h5YGQhppmxIG80IGONlei9T88glT3szotK1eaJvKvWDKx+U+ldLnIDA5
Brh5pbaWSO1UeWwGQ3qa3NG1ILIdPuGLOoyDXm16P2kj9HyDOGpLCYid09Ivz7P8AQ3QO4w
AOpPauH1zA1J2s5jsPXb61c1fVpLiWS1gl8qJPvMOprAsbiVmkiUBgMkMe9aYai4++zz+I8
5o4q2DpK9n8XmuwCB7mMNMQmDznqamFnErkR/NCRy1Ioe5xKvEi8MG6VODvKwbTEg5Yjoa7
m2fFQhDr95DLAVtg1vIxYdjVHF9/df8AKtmOT/STGoBUDrVzJ9aWvQaw3tdYu1igLeO4EDQ
sPLUZI9anvY/LjE8KAJjBx2rnYbh7eXMbnB4rRgu4nVomJdjyF9TQ42Y6WJpyi4tWb/Mpyi
do2KyExZziqoDZwMjNaVvO32owzR7M8AGnTS21uyqUzOvByKHY5PZKS53LQqQ2kshwmPxqS
6iWCNICAH6k05reYn7RDJx1YA9Kr3Uscsysv3scmlyp7DaUYvSz/rYvQXEgtghVVEfGaYYA
RJcJN5kh7L2qnDKqh/PBJPSmRSvDMHjJ3HtQklsP23Mlz6r8UatleM8kcM2WlU557VFqV7H
O5ijXoeT61KipAGulXMmPmrKUB5PMxwWzig1qVJxpezbvf8i/Yyb7jy1iKORwaWWJ3univH
+b+HFSzeTDtnjbBxyKjCnUWMsDbXUYOafmxqLt7Pd/mhLyOGO3jhgQM56mqCxSsdjAqO9TC
C6t5Q2PmJwDWh9paFPKuIhvYcMB1pWRlyqpJua5SvY2JaVlmJ8rHHNQ3Fi0b5L/ACE4Fado
srWzxnCs44qhd29xAI/NcuinORRfWxtOhGNGLUW/PsUmVkZkAJx3FMUkNk556gVuyeWES5V
MxkYIxyaqTX1sBththwO9O/Y55UIx1lKwkyw+REIAWkP6U2CRtO1BZbhRIRzirNq0Is2k25
kPIHpWXIJFffKcknNLfQqb9ny1I76P7i/d3bXs73ckLNkcD0ppiuLexSeNs7jyvpTp5Waxj
mtztAGCMVXFxdRKjuRsPGD6UW00NKlS83ObbbV7+vUm02Hz5zLvCspyR60mrRJHOGXPmN1B
qFpI4rkTW7EIev1qW68y6t1lzkpTsZ88fZOnbUt20MkNoHjITfwTipo4JbeKRXcNvHGKrWF
xM1mwLblXotOEl1dKsqOBIpxs9qmzOyEqfKmk79P1I3tWWFkuJ/mY/LzUHly6fIss0Zkzyp
7VbECSzs5LSSgZx6VD/auYXguYgwzjBp2MJqCd9uz327l8atHqNt5d0/l7R8oHrWHKWecpL
N+7HQ064EOEW3P3z09Kde24tzHEByRkmmko7E4mvVxHvVXdxtqSQ2qRx+e0gOfu1NKiXFsz
MhDoOw61TitriV0jH3exzW0LlYyISFVQNrNTFRhGXxKy/Mx7W1LAvcKViHc1dtreOMubeYS
KwwF9Kk+1RXiGyK/u8/fArNPn6fMxjyR/CTTu2TanTalFcy6vrckksGWRYy+ZGOMVNqNolp
bIoXL9zWeJZ3nEikmXOc1rJ5rsxun3MRnFDvoTF03GSUdX+RQtocvGzISOtXLy6j8pI7TiR
j83tS2ly9zf7FRUjQYNVLuGL7S7Qy4IOSKVrs0+Ci3T1vp/wxfvXiOlrvwky8ZHen2v7nRG
USgedwSKybZfts2yaXaB0HrU8yqln5CSEFGyaXIn7pccRO/t0ujRaiElqp8ubMRGGU96bPL
aNAIZYyiDutVp7mNrARRqQ3cmoYrnyrR4mUMX7mnZGftre4trepet7Le3mRtvi7e1XrqxSO
2847XKDIrFtdQntE8peUPUValu57tDDCpGRk0mnc2o1qCpu8dX+fkQRSG6dpC+2VeRWz4bh
+16l9okYmSPrWRZWMrZnZtoU4Ndh4c8po5XjUDB2nHes8RK0HY9Xh3DOvjqXtO9/Wxz/iqz
+yX++E4hl5/GqVkrfZVdB35Ndh4ktFubBCybth6CudIjE8dvCeg5X3qKE+amjbPcAsNmNRx
0jLVfP/gkN3dPbrlUGxupFFndG63KV4x0ps9vO26OYKIwcnmprCWAytFZr82Mc10bK54iU3
VSk7LsTiaCztyQNrn1qv8A2qfQVRvYZ3uWRpAzd+elQ/2dc/8APRPzo5TOpiK8Xyw0SK5Ql
vl4GKsxy28Nsfl/fj7rVF5qv5cJGAOrVburaMTweUQVfg05WOWkmk5Q/q5VM0k8gmkJDDow
9a0HEdzHHLIu+boQtGsLHbwQQRIAvUsKjN/HBBG0C5kI+Y1L12OuypTlCo77X/ryJbmMW1r
5duDufqDWRtbnjp1q2b+Q3AlUZPQ5qdJRHbSssQZpOpx0pWsiJuFaV07WKtuYyGR0LZ/StW
CwtmEchBUdTms1I5La6TaMmQcVquz21sVmcZPOPQ0NaG2Fik71FdIbIY0mlZTlMYI9axjmO
YMysqE961beHyI/Pl+csdwFRaiy3VslwgAI4wKNtB1o88XJ6Na2Ekt7WYIy3HJ6qTViGFLO
YspGwjqKyUtnDqGBCt/EKt20jR+ZCsbTbTkUNGcJpyu42fctx3Ak844/1fIBqCG5t7q4CsW
X+6PU0SpBPame2LJL0dTVO0jkS43+Uxx3Azimt9CqlSblHqvzNOWURhWlfYyttwPSs2e7mN
yQrb17L60xSst63nbiCehqzeCJHjEA2sOuaEtrGVSbmm46JfePmv0FvHtBEq/w9qasaXrrc
SgRp0IXrWaz/MSeSe+K1rY20Nss80mSP4B3os7bChUlUnaT08yaCNYZns05GNwc0SafC80f
z7h3qyt3A7KSoDMPTnFUbpLoykQKdi8jFJNvQ65Kmloub06D78QRvDDbnPIyB0qrqke2RSS
AMYAFTae6CYxzxMHPTctT3P2N0dJAdy87qbTWhnK1aLnor9DETCuu7p6dqmmkZXBjb5SOgp
8CmRfKRchjwSM05tOmgY+c4Qdeaq1tGcKjLl91aENvO1vwPuk81Ze6j3r9nJUjkn1rPZvnJ
wcZ6AVoaXpa6jMiy3At0Y43kdKTXKtSYzltFFty8Aa7jbqOQKzIDFJI3mozFj27V195osek
aL5F3exyXT9EHp2NYFpFawbmWZd4PQ1EJqaujtmudxaenX1IJLaO0KSSc5+6B2pbuOS8g+0
x8qnBApby4ju5lh3DOcbgOlTrC9lEYoZVmEnpVhaN5KK9z8blSyac/J91AOtWZLaGZVCsRn
k571e06xbVJBZ+YsMoPzHoAPeo9QsgLh7S3mEjxHaXXoanmXNy9QjBKPI9RqSx2dqwa34Xo
QOtULu4e8j2iEoO2a1WAtLFFnOSOTnvWZPcx3WoIFyiegqooutdRUZO17aCRLNBa7hCMqck
mn297HKHLja+O9LcW93bbvKJmRhk+1ZAwzFeQ3envqc03OjJRsWIGc3ZKkhSedtSy2v+mLG
hOH53Vf063AtHeWPayj86hhS4uZDIGVApwCaLhCi+VX1v/TJILaziIlLHchwT2qG9lS4dzA
FwvJI71M80ah7NlyW6sOgq3oOh2d7dTiSYyCEA+WhwWqW1BOUjSq2oKEErdfUyJZortIIok
2sOGxT72wS2jDo+Qe1aOpadDpOtQ/ZlOyUZKNyU+tUdV2MEkjbI7rQmpWktjJe9TlOS1M+D
D3CDOAT3rpTb+XIJoQpUDkis2eztf7KjmtjunPUDtUS389vbeQ6MD602r/Cb0eXDtqr1s7o
SS5Z7poEcojHn0r0nwH4duNVhNnYAs2cknvXm9taR3dtIz5EwPy16B8P/AB1N4MvPNuocog
x9awxMXOFonq5Hi3ha/wBYn1Ts3svXsafjTw/f+HbRre6GHfoa8ue1uEZrjfuZOtdz4/8AH
t/451YXkUfl2kfQetcVcSSw22887xyPSlh6bpxsy85zD69UVSf2Va629fvI7ppb6FJI/kKj
DD1NFms1nGZAoMjcA+lVrCZlm2kFkbr9alkmmZXgEbBs/LXVa2iPAU7v2r3/AFFjQ3EjxLz
K3Oaf/Yt9/eNQwyizDBgRMe9Tf2pc+tN6Ew9g1++bv5CX8Nvb2USRrmX+J6psjiFZvM9sZr
d1ZbeW3EcGFK84PU1zyqzMqEHJOMVknpdmuKpqFVparyNSJoLpBHO3ygcE1DcrbiMLFghDy
auXOlxw20avJsJwRjvWZNbG3ufLmYorc0aF1oVIK04/Ms3QW5gi+yw429SO9R2tzILxVkTI
6bKaLqS3ysQwSMKT3pba3eQ+aZMSk9BV2sjJzcqicd/8jWaCNblXl+QryvpWVePHcahuZzt
789K2JYjNZGKRv3np6VkjToSQBccD7xzURfc7cVTloorR6mvGix6UHgcShTk59KzdU2SRQR
28ZDynaFHrViGMQ2zpb7ni7sa1PA9hHq/i+1ikUlYm3bWHHFQ5qnCVR9BYmbcVBK11+XY7j
RtE8NeENAtF8WES3mo4AB/gzXFeL9CfwdrBe0PmWN4N0T9QAe1d/wCNNO8KajrwuNY1V2eA
BRBGchKi8eW+n6n8MbWbT5DcJanCOeuK8PD4iSnCcm/fdndaa7WPNjzxtNfI8fs2nmvPJiw
PNYA/jXs8iaD4F0qyil0o39zcpuLlcivGdMtbm5IFupF2OY19a9O074j2tnbW+i+KdNFxNF
hMsvIr0MdTqT5VBXS3S0ZpDZN7HP6rN4f1/wAc6UdOtPs6O4WeMcDNaXxR0PS7PWrK006Dy
FCguR3rV8YaZpGhnTvE2nRbIZ3DbTxtq54/srjXNF0rWdKj88yhUfbziuSnWXtKMotqOq17
+Y1CnzJp3T/qxj3PhrSLj4UDUorbZdo2N/rVbwZ4T0pLB/E/iAbLG26K38ZrovE7Novw80/
QEP8Apd0RlR1Ga1tZ0TTJPAmnaVqGoNZQhAzherGsHiZ+y5bu05Pbe3kTKN9luch4v8Nabq
emxeLPC7hLXOHUfw1Y8K3HhyytrOC6tft2p3TYJ7KK6HwnaeHW8MaloejXz3Ue05V+xrhvC
sRi8a2yTJt2SlVH41rCTqUqlKTdobdHa2lzWmrwl0a1O28Tal4R0XVPsV3oql/Lz5ij7prA
1XRNI134fvq+jwBJI5PnA64qP4khovFRjYBmkAK/SqHw71C6t/Es2gqPPsrofvl7KKVKi4Y
aNem3dWb13tuKpDlhGd7p7ml4G8P2MHhbUdU1aJTCkZMTt2bFa3hbw3oev+FpbvVkCPK5WK
QnGOeK5vx74jtgs3hzSQsWnW5O5QeWNbCozfBW0lilKGF9wKn0pVVVlBVXJxdSSt5LoJuUv
3cNE+lyLQPCNnp3jWbSNYsxJC6EwOehqXwt4c0qLUNdk1GLzba0ZmVR/DXVeFLuDxbpdpqE
rbbqx+Unu2Ko+GbiF7vxNJLCHVCxZP71c9TEVn7SMm7pJP1v09TOUmm11PPNY8UaBf2V1b2
2hSxyglUnc+lcMbYC1SbzsyMeld1r3iOz1KFLODS4bZA5B2DmuRvreBJfMgBAVhxX0OFjyQ
tyteruW6LUXKWv9bnqi6b4T8OeENNu9V077TLeYDNn1rG8R+CrKyso/EmgzltPflkJzsNXP
iDz8PNBuEBEaqM/Wrvg/wA7UfhZqkV2p8gLmMtXkQlOnTWIUndys15XsZRlGLvbW46z0zw9
pXgWLXdQtGmnn/unBauR1C/0rUDbw6Lpr2ErON+/+IV3L6xZ6L8KLC7vLJb0K2FR+lefXHi
Max4ksbqSyjtoywCpGOBW2EjOcp1JJuzet9NOljSE05c8vvPT77wfoGoeHl06MBNUMIcAnk
nFYXg74d6dZwNd+KR+9d9sUecd6m8a6nc6L4s0XU4Iz5ZRQWHpTtW8VRa94/0zT7T5oo9rN
t6Zrhp/WZUlyyfLJNt9VboTZza5mYF5pQuvHMugWAwC/Ix91a320DwAdTPhgg/2gwx53bdW
/p9nbQeM9Z1ONAZ44iPfpXkM16YvEbXW5mnafcPUHNddFzxPuxk1yxX3vudEnOqvfeisXpf
DU9n41i0O8DeWXwpHRlruPFPgCwstElvNBX95Cu6WLOSRjmtHWcy+KPDF46fNKo3ZHNc/ce
JLzRvi3c2twTJp91iNlPQZrFV8RWcJwdmo3a6OzsYKq4yUluZGtaJpsnw2tNW0u2Mdy7hZi
etaGr+G9N0Hwdp2oWJMOpTIGaTPWuv8Q6Pa6b4Smihf9xLL5q+grnviPuHhLR5IhuRUGWXp
0pUMRKq6cVJ2cn/wzKpx1jUktLsr6Zo9hq/gO81G5h8zUIBu35ryiOGTUrllTC8ncM9K9k8
FuYvhxqd3OP3bRkDPfivIrJEaO4miYCRmOBnpzXpYST56qvonoaS/eVeW+m5dtxbaZARMwc
E9Khnls7mExxyct045FZq2lxJPiYsFzy1F3GttMvk9B3Negkr3vqOVeap2UbRX3mqI20yxV
wCzmohLDdRNJdgqfQ1einVtLRpzk4yAfWsZoXvBJM7eXt6KeKS13N6nuKMaeqtsXY76NIki
t49wzjFZt5NcGZ94Krnp2p9rFKbZnPyhenvUctw926xysEX1q0knocVSrKUEpO19l0J7K8t
4kZZEHqD71ZLy30YmdPLCHqPSoI7a1LrGhDOO571oXMM1tGVWQbXUZUdqUmr6G1KM/ZtS+F
dvwKk8CGzM331HRqyPNtvT9a6mJFNiLXpkZwe9Qf2Wn9xfzpcz6BUwcqlnBdNfUoSAaggmV
9kwHCjvTGs7vdHIyhHXoDVBfMEuYQxbHGO1bUVtcztbtcSNvz09qJaE0V7Z6p379yhc3c7s
kU5zspgmjmnDXJZlA4q7qi6d5ri3Y+cOuaqW95FDCyPAHbscUk7oKkXGq4Tmmvv2JRJaStv
bIKcKD6VahjtXYCOXEp5GKx3fzHLMNue1NDFG3gkMO9C1M1X5Xdq5roksd9ICzFCOWJrNZW
Ny8asdpPbvVqLzRGshkJU9RStdDzykca5PTiixpPlklfTX8zXsZ9lqbaVQseOo9au6B4hTQ
tZjvxACIM7gOrCsqVQ0cTQS/VT3NZd3O0lwVI2AdR61nKEZpqWzOyvVnCmoS1tp/wAA6HUb
qx1vV77XrffEshyUY1cm8bWf/CBnw7aWzrMW3GQ9K42CcxSDP+qz8yjvUl46TSebDDsh9vW
odKDUYvaNrfI4JSUqSitLfj5kljqd1Zapb6jEMvARwOhr1E+P/A915d5qWgiS+wN2F715hZ
fLAzs6he/FWmGn26hhHkvzux0orYenWs53v5OwRpc0byf3mv448bP4qaKzt4Ps1jD9xOlbP
gXx9J4e059Pv7drm36pnnBrzpg0ryGNdwJzkVtWTytp6rHAGCn5yetTLC0XR9hb3Qw9L2k3
FvoaGreKr7xDr324RkOj5ReygVreLfG1hrdjaWogkS7tlCt/dNctDf2yXBiWLYueT3pt1a2
92xktAQSeSafsKacHb4djq5HyKVOV2jofB3i/TPDi3kj2sj3NwhRQnQVRh1SWx1601h9xIl
LlR6E1RsbG1iyGI831PaqtzLMJiijzUzgH0qlRhzSl1luL2UoU3Ko/i7HZ+PfEVv4hnt73T
rdo7iNMMT3rK+H/AIjsvDmr3V/fxNK0ileOorIje6V/Kjj3IRgk9qin01rOdJhyrcmpjh6c
aPsPskyotpSgnZbkuoxQ32sXN+pPlTOWA7jNdiviKzs/h3P4fkhkfPMbr2+tcBLqEoZlQAL
V3SZJGjladt0Ddz2q6lGM4pS2VvwJp+xqSdJLfr2/4B1fgPxhH4XtbhrxTMsinGzsaXwZ46
tdJ1jVJr+B5Yb1iQPQGuPSOzs5Xkmn3Rt91akmt4boR+SNuT1HGBWU8LRqObkvi3FKjKWt1
ddL7nfv4j8AypcTxaVLvkBAOOA1cEtvJ/pFzJzFk7PpVTEOn3nkP88J+9S3d82TbW5It255
q6VCNK6g2793ccVCnd1N1pbz/wAj03SvH/he48OwaNrNk04hGORkfhVDxF8QrW50b/hHPDN
ibWF+GyMcV5pHbJLPHFG45PWtq7teI4rYqlwo5b1rBYLDwnzWfffS/oZ0qEqkXJrb8fI73R
/GHh7/AIRVPDWvWbyeWe3rWV4g1HwcNPjtNIs5I7yNw6ufSuGMwErNKm6ZP4vWpdPkS5mdZ
wPMbkN6VpHBwjL2kW9776X9AUYTlyR3b/pHceL/ABVY6ppGlrHG/nQoFcnoayvBt3Z6T4mj
1G++dRyAKwb6VVtWtjhiDwQKuwQRTWUMbShJyMn1FONCEKXsVs/1OynSvNwj0/po66w8XHT
vHN9qhPm2l0cGI9hXSf214A883x0/99nfjHevI2X7JO5mcEY4qlbTyy3ZG8eWDk/SsZ4GnO
zTa0tppcxcacXyyVn6noeveNJb/wAUWmowwlLO1I2qPSsfxb4n07WNeXUrBGUYBYd8isOQr
qDtBaSFSvfsajitEimEKR5lA+Y44ranh6VNxaWyt8i5UmpqVLbvud34i8fWeq+BbfS7UOLo
KA5NT+FPG2m3nhtdD8SWpkSLgSe1ebWkqQ6jKksYLHgegqz5DLBI8LYYnJFZvBUfZ+zS63+
ZhCm5212vojvPFXjLTbrRR4X8OobaA9WPGa80Wwurcgq43A9PWpngjuPLcPtkTqRV2Dypbx
IZww4+Vs9a3o0oYeHLD5+pVOhGbSffR3HCNpSsxfkDG3tms29tbiC4WS4ZTu5CitFneK5lg
dNifwmobu0klhRZJN03Ye1ap6nRWp80GrO6/MoNPNeypExEYX7uOlT3ttLHEHeYE46CojZG
O3Z5mKsvSm/aVnhEU3BA4PrWj12OHo/abvYbFNceUEVcxDqahj8k3GJM+WT3p0cszqbePpU
WB90j584pmDd0upaNpK0pe1yUHRqEu7lJij/NIxxg1ZGnXohVUl4I3bQafaWqqHkOWmHc0r
nR7Gd0knG/9aGgsjZEUijzQM5FP8uX/np+tUbBZjJJJc9e3NaO9P7n61noj1KMoyjebsZga
LTgpiTzGK/MCOlQ/wBqTzh0OVY8LgVqeZbyXUbIqj5fm3VkyeTDetJGwZy2VHanc55qdNWh
K0b2sEtpFb26m5+Z353d6ghtJ5SHiUMi81Pd77yRgOXXGFFEHn6flpiVQjO31NWtEcs4Jz0
Xurr/AJktxam4AigtmMoG47RnFVv7I1M25m+wzEdPuV3Pw1n+16/dmWNT+6yARXRaj4xawu
XtksYyqnB+WuKVerGq6VOF7W6jlGnNe0k7dNjzfTrG7NsVlspmwOhWkbSrqDMsenStu/2a7
9PHgB2DToxn/ZqYeODkKbGML9KnnxV/4a+81U6XKo328jzi9s9Rmso5YrGZNnYLVdtGv47Y
TvZSsx5IK16xN4wEVsshsUKH/ZqMeOIjktYRsMd1qVUxP/PpfeEnSk+aUtbdjx2WC5aUhLG
ZPbbU9wLv7ItuljMAOSdlenS+OLRTuOlQn/gNQN8QLYrg6RFgf7NWqle/8P8AEx/drRT38j
zqzs9SQqy2ErRScYK1rzWNxFGRJpshU9Bt6V2SfEGIlVGlRhO3y1c/4TuGQDdpyfitR7TE3
/h/ibU6lOnFx5vwPMbGzvGvHjWzmjB6DZV6zi1IXL2zWcsZzwdvWvRD40tQwZNNTPqFq2ni
yOdd8emIXHQ7aTrYnb2X4l0pwg1aW3l0PLdQtmVAn9nytMOrBajFjqjW6uEl29MBOlelP4z
gSRo5dJQOOuV61ctPFdlOuBp6Ln/Zpe2xEY60/wARupCc3K/3L+rnlL2OoRRlhby7jwTt7U
1rG5t7ImJJ2Y842V7N/blozqpsUOfanf2vZBnAsEIQZ+7U/Wq3Wn+IKMVs/wAGeKeTqMqRi
KCdG/iGyrqW+oxxuk9tLKoXPK17LZ6rY3SKTYort/s1qQ/YJdqNaKMnBOKyljqq0dP8TejQ
l8SkfPFnYG8unE1jMqjttq6ttcQf6LFbytEx6bK+gmtNOVnENouV9utLa22mzzIstsqZ746
VH9oz1fs9PUpYacLJbvrY+df7BuGu2d7aXaOdpXipzp149u0cUciH2FfScul6QkyxsF2txn
HWrg8MaOqbnRIx1BxWDzhqzcDohgHqoxPlKDTbqa+2ywSybB3XrVibTS8fz20sch4X5a+n4
fDWmzzbbS1DsTy+OK0JPBui8IxjeX0I6VEs8UXZwM44CaVrXPklNHubUh3jlBPTC1ajhkgn
V7q3mkfs23tX1P8A8IdpjIfNhUsOgIqtJ4Z0hMjyUYAdxSWfQl9gunltZfwl958ralYzmbz
re0lETdflpljayQ+ZJPaSgEcfLX1LFoGlupU26Edhikbw3pm3MtmpQe1V/bsHpyfiDymup+
1S1Pl91niUSpaO2egK9KS2ttRnuTdNbygj7o29a+mpNF8OIP8AUpn0xTY9L0uTBjtFEY4BI
p/20uW/s2EctxEpI+ZdSsbtmWX7NLk9RinWuntJbsgglSQjnK9a+kLrTtNimEUlqrr1BAqI
2Fg3MdgmRxnbVrOk4/B+I3lVX2zly3ufPsOm6pGAIomiX1A5oh+3QSviN5d3BO2vohNMtGG
Hs1UfSoU0jTFnKLZpg9Tiks4i07wOh5Viaai4Jr5nzxcQfZZAWspCXGdwWo0TVRG4NnK0cg
wPl6V9K/2Fpj/LJbxk9hiozplgJDEluuV9RVRzhNWUDKWU4nmcrW9D5zsrSaOFlmgcOOQMV
HFNPNdlJrZ12cIwFfRa6JpjSk/Y0OerYqX/AIRvS1wzWUQGeDiqebpbw/EFleKajyLRfifP
ctvP58atDJLnknbVK9TUH1DzY4Hj2jA4r6Q/sjT1lP8AoyexxUb6NpjyjNohJ74qf7Xjvyf
iaTynEyTjZ7nzoIb6e0drqJ1UDrisyGzuJ1ISF/lPcV9OzaJpXlBTaIy9+KzNa0jSrHQbie
G0iUFOoHIrWGbxbS5NzhxGUVoLnqaJHhiWtrbW252HnkVkS7GHmhvmz0rTudPkeTzFclWYm
qo05zJ90iMnrXtppdTy60Jv3VAJLiRDG0ErGXGMVfgM7xgv8jnt61Wt/JgneA7Wx0c1Il5H
Eqlm3MGofkaU5WfvyKE4uI7h43kINJtuP7x/Sp5YptQuZJUOMUz+zLz/AKafrTZzeynNtwj
dEto9uUlt5SxkI4YGozYOsBmVt5U9u1XDZwCQeS3lkj73pVV7m5tPMth+8U9WFTfqjdwSja
qtF1Qluj/attvMNxHJPatC5MdpaL9oInkrPtrGV4WcnYG6EVPcWr/ZFYt5zIfug9qWjZdPn
jTb5df66HV/Cwh/EF9IAQGiOPaotXfdq1wc5wxrW+G8qTX85W28kCPGfWjV9K/4mczxj5SS
TXJRa+tVE+yIq0+SnGzvr+Zy5mVuNpyKXdMVBAO2rzWiRkt3qW0kj3lHQGvQascad2Zxvpe
InB2ds1NIB9n3J94da1by2gkgysAU+tYu1kcrng1Kaa0Nbcu5SLEqcio+TgHrU8gwSAaZGM
nkc1aRm2OjVixbsKvfMQPl5qGEENtI471sRWDS2jTxsMqM4paIa10RSA2Ac81p2N2VHB+Ud
axTIQ/z9fSphNJGAUIyeopON1YpO2puXkEN/ZvexH54+D71U08/MGxgDinWs4awkX7pParF
hcQ2o2z2+8Sd89Khq8bFp2lc1bfEkmDyRzU6iTE2R2pbBLWSYMF2ntzSXBYXMgT5UHXnrXC
4u9jtUluWtLSUYwO/WuhjJ8oDJVt/ytXP6JP9ouCtuCSo5Brejv0ci2dArK1cFe6kz1cPBO
Cbe5qQrOq+a/zv02ipmuIrZwxj59CKrrcESAR8tV1ZPtVrJ54BOOwrypS1uz1Iq2kWZ1/ff
bXSGKIlyeNvaugs1tY0iF7cNNIAMqD0qvY/2VY2kbMgLtyW6mrMkOn3QEsZ2qerVhUrW9xJ
pL7wjFtuUnqdUpX7EIrULHuHBWqa2DW2JXbe/Y1FZsluoUFmXHBNOuruMDZ5xJPUV4r5uZq
LOi2lyG/1LyBmRT6ZHc1iF7uV9zZAbovSq9xM9zrKW8bfIvO01evJTABJcOAw4AFdKp8iS6
s6qElK76IZJc/Y4wZvlHarAuFa180XAZCKw76SBrbMsxD9cGucvNXFsAsTny/SumjhnUXu7
k4jFKk9djWv7uESFoyN2eaUa/BbWgiIyewrlorlrycuOM9q0YtPYkSHDjuK7pUacUo1DzqV
eq5OVJbmhBdXF/fK3IXpXRwxIgwWwB1NY+m2myN3V9g61YS7SFXWRvlP61xVI87tDZHtYeX
sY89R3bNGaeHbsEoZuxFRQSLJG+5ct3xXPzanFbzK8Q3pnkVci1a1VxcCTaO61osO1HRGcs
XFy1ktC/5aqxkEjY9z0rMnubuAs4IdCe3WoLrVI3lLRN+7JyRUKakhyrD5ewrohRkleSOSe
JhJ2UrGra6l0+YAn+GtIXBk+UHiuP8AtaJKXC4q/BqHmkRIdrEdaudDS6Jp49p8smbMz+W2
GGQe9RyNIhWSMgr6VT88g+VK+5fX0q3FDhAyyZT3rklHlWp3wxDl7q/4YuwKzpudRg9qxvF
kcaeHLkdEK1qI7lgA3ArK8ZqT4WuQByUqaf8AEj6nPmdVSwslueDxwyJC8vnBlB+VailvFS
PY2EyOKdEA1oqFtrKST71SvY4LhP3bEv2FfeJanxk5uMU6fbuQQ2LXR8yFgw3ZIq/LpiT/A
DgiLYOc1mRTXNlGCqlST1p13qJuIhGhKjqxz1q7S6HFCdCEHzrXsTrBd2lxthXeWHUdKseZ
rf8AdT8qINTSCxCLkysOpGaT+1p/+eh/75pXd9jphKlBLlnJX6LoOurcqDGsmCw6dhVSaVb
CCOB1WUt1NaEjvJa+QQvnydz2rL1G2MDwxyk9gWqV5hiFypzpr59vI0AJZbdjGBEuOM1Dbz
WlkpYyGSXowNPuI3MCRQSboyvBrPt4bd8rI377OaaVyaspQmuVa93t8j0D4bXpu9eu1Vdsa
xk4q3ql7PNqk0MK8ZIrO+Gf7zxBeDaE2xHp3q3qtylvqcoiA3FjnFcVNL63P0RjOUpU7t31
ZXfTpfJMjyDntVaGxlDF15IqaOUuwaeUhfTNMkv/ACHYw5ZDXc3LYwUIb9CldXk6MVY4xWY
1wXYtnrVy5nWeFnK7T71lhlPStEjNslZxjJ60xJMPuzQQGGDSbNuR1FUSaUJVlJzy3StG0u
Ps+Yml2k9awornayKB0qyX33AbYSrD71RoylpqWNQEIkWSFt3rVaKRXOK6C1tbOS0ELKCW6
n0qjNoUkF6kceWVz8tK6uVZ7onskGwsx+X09atlUDYIAVj3pE0LU4doIyT0Aq4ugajNJH9o
YRKOpNYynG97o6I05NWUS/pyxvEcHBTvV60gW6lldiGXGBVT/hGtV3Ygu4vJYY4Naltpdxp
FoGl+fecDHrXn1Zw3UrvselQpTbXPC0e5X0wPZXrR7drHofatZ47WaRLgybZEPIH8VZ11b6
k08ZW3KP0yfSrC6XqDA8KSvPFcVSSb5m1c9CjTlGLhy3RtLOVjztwT096sxiRbaTLbMqTis
CG21eVvII5H3c9q0LuLWbOwea5jDhVx8tcTpq9rq51c8o6uLsbOmCFrSMSpuc1syw28UayE
AIOdorjNCvRNFGHnAyOnpWtql9btZ/2bFKftEnRs1jPDv2tkFKtB0nL+rm+dR82NYoSuOg9
qp3UpgQx5Bmb+L0rPsLeLTLQNPOZJWHAz0rJ1G/aSbyFY7mPLegrmjh4up7r0NpVnGknJWZ
e007NZkeaTeyr94VNqF3A6usrEMOc+lZ2lzwafBPPcAy44GK5jV9ZMzsytsUngGuqlh3Vqv
yIliVQorzLeo3zshaSVnQcCsH7NdXU3mFj5PYGozqCMApORVhLyR0KIMDtXrRpypqyR5cqq
qu8mTQSLbNg8EVrW+tQBfLHXuaxY7OWVDI9NFhKrCQ8KaynShPdnTDEzpxSjE6pNWiSLYr9
RzVSW6YyAM4ZOorH+ziElneqt1cZuIo4iWOe1KGHin7hE8ZUfxo1JJHD7oRxnmti20uSeEA
x4LDOarWEaRzCK4GBMPlJ9a0ptT+zQLCZVSZDgE965Z1JX5YHo0KEH+8q9SjcacIoW2qQ8f
3vesp7pYwSFya0pdcXfLHKw8xvyNc95qtLIHPXmuqkpP4zlxEacbeyLcTtcHzCcCrttGd5c
yECsyCZBFtQ55rQt4prgiGLgdz71pPRdkcdNe8pNXZrR2+SNspya1rYhV8qRj7VkJY3FsBu
ky1Wre4lRizpkrXlVFzrRns0pezfvxsbcVtJLNtiyOKzPGqSJ4XmT+MLit6wuQIRJIQuRWL
4wlzoM8i/PlTXHTk/axT6MrHKP1d26nzkwnZiqqW2mhYQ03nYIIG3imSXwieaG3VvMdjnNQ
SreW8WRIT3PtX6Br1Pim4xd1d23G3CS+eLN2ypOQfSp7i1s4oCQwBUdfU0lrPGLSSab5p/4
c1HaW8dyrS3LN6hBTT7kpJuyV+ba/QtQoRaLc+UDx931o/tE/wDQP/Sp47kNaMLaMsI+AO4
qr9qvv+fJ/wAqg6uf2aSg38lcTUrwzbZ7eIxrxgmqnmT3sCxH5mByWPap2Zbix8t59pXoKo
RyGKQgsQvQ4qtErWOOtUcp8zektywyzW0WFkL47jtSWzoUMaLvnkPX0p9sNyMkjEI3Q+tTO
8VggSGMGZujCmmTb7XT+tjufhtbPa61eJJzIYiaoarIf7WnJHO81P8AC6eWXxBetKxLeUc5
qPVkEmqz44UOa46X+9VPRBK3sk1tdhpdmb+7Adv3YPNberfYrOHyYY15GOlZml3CW4dox06
0sc/27UVDDJ9PStZqUql+iNKbioW6syb2JZLfMYKsvOMVjqAAa9KuNJZrdpvLTZjB5rgry1
ENy20ELnpWlGqp3XYVei4WfcqnAXjrSY+X3ok9jSgggV0HLqyuW2NV+ByYyAflNUZ0IAYg1
NbTbBtxkVIl2Nqxu2tz5bdCeCa27u6IvLdi/QcEVzcbM652ZA5q3ezOvkyhTtxjmpauzaLs
bZ1K9ikDRSGYntnpWxY3F3dxfNNlO6muT053W4Dow59asXGqXEE7BSAp7CuKpS5tI7nfSrt
e9LY66HzbeYeXIdp7bs1oO4+yBWmJ+YEAnnNedwahOJd/nMZCeFrqtNcSSJcXkp8zsg6VxV
aHs/ebPVwlf2zcEtDsJi9xHGJpCDwOKkWxW1RpZZ2VOuS1Z0d2ZG6g4PbtVTVzcTFV88tG3
avPhTk3y7I9evWpwTkld9DQGsRxymO0Y3GO47VqTvcTaZMkkv30PB7Vx2nRPDeCODJGecc1
017JmzMUWfM28j1qqlKKkuU8+niJThL2nbocfFJcQARW4JlB6irkAuYpPtE4d5evTpUulrK
tyS8W0j1FdGZwY/LiiBJHJxXbXrKLskebhcNKrq3Yw21K7uG5hfHrin2aH7QZblG2jnpWg0
1wXS22qpb0FX7yaKx08xsVdtvJrx6lXXljHc96lhkk5VJ3t3OY1LU4ooJI0bhj0rjrtpLli
Bye1SXtw91qjKv3f0rY0vS3upBsHyDqxr2aajhopvc8WfNipuK2RjW1g2VMuSK6K004InmT
Nhewq9cW9vaRrGoDyVR+1XC3IMqYUdPSsZVZ1tUdUKVLDWT1ZfiieRtwdUUcAE1BK5gUpMQ
wPQjtVeaeIv069cGsTUtRjit2WJyT6GnSoyk7GNfEpajtSvyoMGct2NVNOldZFK/M7HjPas
iKabULoBVJfoMV1dtoN/GkZ2hXbnmu6ooUYcl9WefR561Tm6GzJZX80KyyzqpQZABrCupJ7
p2jBJYfxVo3NlqkMRfzd5A5ANZun3jrPIJU2tnoa8+krJyVnY9eT5pKnqrmaftAJ35cqcZN
Z8+oSpKVZtp9K6K7uog5RQMnmuUuIjc6ntTkk16lD3m3JHlYy0ElTZ1Gjg3Krk8V3+l2yg7
dhXI61ymk6W0GnjynxOOSDW3bavcWxCzKGIGM14mMk6jkqex9DgaKoKLrmxPp1w8rSJNlAO
RVmyhie3yw5HWsxddCxP8ALyR2qCx1RwkueM9M15ns6ri79DvlXoRn7rvc6KUKIRjhRWFr3
mz+HLmFWw5UgGrsN35lkdx61U1tCnhi4Eb5cqTmpoxcZJPucmOanT5lsfPkumvE7SRzB3Vj
z70+8lkhs1WRcs45NJOLtLd41XO9zyOtQMZk050nBLE8Fu1fdrWx8jJKN1FNXRXs5VhnVim
9uwNXRexyzkPH5bA/MBWdakC5Q7S/oBWlKbaC7V3UqX+8DVPfU5qLlyWTsrlqzktoY5Ft+W
fnmpvtM3/PL9awJpx5xeAbFHTHek/tO49BS5Wb/XvZ+50XbYtpZhrdVkXY2M5NUHiaNirHP
v61ranCZbldkhyQMkHgVUksZjGNuW5xu9aW6uzOrStJxithw2y2AjhP3eue1WYylrEjJbm5
lYdT2qqLa5so2kkTKHsKmnuhFaxpCSHbk+1G5pCXL70tGl/Vjtvhokv9t388sOwtETiqOpS
B9Rucf3zVn4YXE02s3xkYnEJ4rP1RguqXBH981yUtMTU9EZ1JRdNcvd7iQTGKM8detaOnXM
NnMbhhuLcVjxOHypPBqTlzhTwtdripKzMYzcX7vQ7yLU7ExgMWkLc7axtVtoNRLi3h8sjvi
qGl3cUUp80D0ro7V43J5CK3c15kqfsJ3ij24V/rFNQlY85vbKa1yr4wOhqrA+fYivRtU02w
uIyqHc+OCK4a90u4spPMK/L2r0KVWNRabnkVqEqbv0HPGxiDsAy+lUpYSjCSPOypI7ph+7b
p6Vo23lyW8i7QVHOK20Zzu+5UtLlgeWwPStaC5jkQxXHzo3T2pr6HHc6aL2yfJX761jpO0L
+W4wQaWw0zXFm8bHymZkPIx2pX0+5IVy2Q3c9qgt750GFJAPXNWYr9o0IZt4boPSoafQ0i0
TLYkIpjPzr39auwXc1u4jdfnPQ1FbXDTME27PrU2ouPLSMcOP4645NymoTR6cZKEfaUnZo6
jTZFWAM7ASN1rWiboskash71wdtPOY1VX3t610kMkrWiNLNjHWvOqQcGerSrKrDRHVQLa2a
l7dAWbqT2qjJcqLtWZgDnnFYkupC3jPlS72bjmsKTU7qUTQyHDucqw7CsoUZybbCpVhFaHS
vdyf2y7xNmE9q2JbpxCogAUd64ux1UWURilTexHBpkuuXSoV5G7tiiVCU5W7DhiIUlzdTrZ
L5LRTdXEgLsPlx2rktU1S6vZClvIxQnmqbLqF6BI5Ow9Aat2GmXFzJ9ngHz9z6VvClCh78r
NoxnWq4r3IJqIW+n7IlYSqWP3h3rXW+W1Vba3mCg/eqrc20ekwOkrhpvXNcbd35ilJD5Zq2
pU3Xd29DGtVWGShFHXXV0gmD28xZh1JPFR3GqRrAVmlVuM8Vw/wDak6qQjcN1zVKSa5mJCh
yK64YVI82pi5S1OivNfGP3ZxiufvNRaZ8k8mmR2F1Kw/dMc1dXQbh5VQock9K6fdhqcvv1H
ZatnReDUjW5E8gLE16pZ2q38vmTh0UDCkVzHhzRRp9n5qx+YyjkY6VoahqerQQpJCAkJOPp
Xy2Ln7es+Rn6BgaDweFTqQ166FjVdHksXNxaztIOrIxrgNRutt4XjTBbrXZLrX2iEi6fLKO
o71xGpFrm6eWNcKhrswNOXNap0PJzGvGUFKnoVHlaP5mfLt2p+mRSPfeaIiSOlZy77i9WPn
cxx9K77TbFIERQPmA5bFelXqKjCz6nkYXDzxE7rZGzYTpFalzDulPUmsy5Wae5J2bVLZ4rR
EkgbCAOvcCrMdzay/usBT6EV88n7NuSR9dUj7dKDla3yC2tImhUDBx1rPvgsDEo4GO1XLhl
tP3kRO3uM1iakyOfMGcGqpJyd76HBiFFRslqadrJNNb7Awwe9WtRWQeF7lGbcQp5rn7G72O
Bv+X+ddFqUynwrO4XqpqKsHGcV5oiSjPDOTeqPBJrn96QzFHDHGO1VJbuZ5AZGV0zyPWpkD
+dcmaL5HY/Me1QjTZn/wBSwkB6Yr69W6nyk3VaVizHeWttCzLDtkYZU46VFcOJ1juJQWz1N
XrawSS2KXibXHANOMEe1rNcMijOanmVzolRqyik9u3n5oyUha6mbykIiHf0qz/ZA/v/AK1p
Jd29qog2bVx+dTfbNP8A+ebfnTU5dCFhqFvenqZMlvIYHS2ufMCDLe9GmSzSZhAIKc896fY
KiQukriLPU96vWsaKMwOHLHA9qluysbUaXPKM46FSRbl58yvhc8L60jWQnlyQVY8cCp9Sjb
zFzKgaP0NPiWYXkU6zLsxlgaV9NDT2N5unK+/9fcdP8OLYWmvX0e/cTCcisfUxjUblf9s1v
/D7yH17UZo5CztGQQa5/Ugf7SuMdd5rnof7zU9EceIioxSjtdlFTtzWjHteMeX1xzWUTVq1
nWHjrmu56HIiYTeRcKSMjNdBH5tzBvEgjUjpXOSfO27t1FXrW8C27MxyUGAKyqxclob0ZqE
tTrtNiiEShEMgA5Jqnqtmkk4XaVU9sdK5hdT1NE/dyMqE8Yre0l765yZ5TIO+e1cMqVSk3U
5j0o4ilWj7FxOU1fT0tbkbWyTTLLA3B22jHHvV3xFZzw3vnBt6H8hWIjtuFehFtxTPJqJRm
0b9rdS2ilI3Kq3UetUbxY3YTDrmoWuW2jncRxSyzJ5SHPWqv0M3vcvRXMO395AHUDkVCPsz
TZQlBnpVP7QFfKL8p60/HmfcOO9JgdDAz/KqMHI6VcN/ZwkRSoJJW6r6VzonNpBuLHeelZw
unMpkY5c96zlTUpXZ0QrypRtF6npmkWsNxKWjQMQMhF5NPgi1C511bSWAxQk4Kng1znhbXF
06/juNxDIcknvXYW/iSHWvFQmuCLbfwrr3qnSi3dxJVeoo2U3e5ueI/AFxa6Umo2n7y3YZb
HVa87a2beYlJZx1r03VfFt1prfZZpRLCRtYZ4IrgbqSNdZWaPiJznj3rknSdN3jsdsK6q/E
PtbaC1AmuV8yQ/dz2qXIkcOIEfmrN+8dymyLaq45IrAklNr8olOM150E569T2240rJ7GpPL
5alv9VHVJ/Ef2eEx2uEPdh1rGvtQluMRKxJ/uir2g+EtR1i5UeUUjY8k13QwsEk6p5lTHVJ
ScKOxlXN9eajPiJXkYnGRzV/TfBGqalfxW0iOkkp+XI61774P+Hmj6Yi3F8EBTkq3U1peMp
rCDxFo13ocKwGM4OB1rphVpr3djllhqs3dpt/h955tZ/BGW2T/iYSDON2CcUtz4HtNPQCJV
IxzxXp2s68JA09zLhgBmvKfEPi03Tvb2bYXuwry6mMqVJOFFadz2aOW0KUFLEbvoc5qH2e3
kMNqoMvTgVsaHo6wlLqc7pW5w3asrSLT7Zf8Anyn92hySe5rrZJIcCdh+6j6+9cGLrS/hxd
29z63K8FTpU/bySXb/ADLgu2tiXCAKBjgdRWVqkhe0kiK7UkG9WPr6VFc+Ibl48W1gPJHQs
KyptdTVLf7NIu2RT09K5qOHqXUrbDxOY0bWT1f4nL3N5dwkxgcA4z60NcKlgWcYZu1Wr0BI
NzAdetZKxzXFxGG+5nivpocsop7WPgJQnBtatvY1NAsGnuVlKEg+1d2+LG33EKTjpWRBfJY
wRWllbiS5fgYFJe6ZqO4PLdhpDz5anpXj16ntqnvaLofX4TDfVKNqacpdfJleXVGa43xfIA
eRUg1EhvMCc9jWHew3NpOou48I3da1Y5FezB8rhRwa3dOMYrl2Z5DrVJVJKpo0TvqYkVopB
83UVnXF4Pskiu3zDoKybu8MbnaOp6+lVonaSVjITiuunhUld7HlVsW5S5UbNlJ5rooB6812
FzMqeFLhgu7YOlcdZSBIw4Xk10j3DL4IvZxyRnrXn4pXkrd0dcJqFC19WeSXF9EvmNJFjzC
Rt9KoaTNKl6xU4XqAaW9Z7secIyT7CobSeK2dnkUlvSvokvd0PGnXft4yb0RYmvpLm8MO7Y
xbGavRyrbDylUNIPvMT1rKv1iO24gIBb07UllbPeys802FX35o5VYFWqKq1vLo/I0b2NJgA
cK56Y7VQ/s9verMmmXAuhJHISgHDGpPKu/+flfzqoONtyasOabdRNPyM5o5Ywl0ULJ33d6v
WiTAPexsEiPG0dqi8m6mhCOcQ9ie1TWDrDbT28jFh3X2qZPQdGCU9bpW/H/IybiV3neRn3g
ntWzaN5luspXIHGKs2um2Tx+ZEAAeoJ6VXmhj00lY3Z4z2xUuSfuo2jhalJe1m7p+Z13w4h
SHX78o4YNCT9KxtRb/AImtwMcbzzWr8L5AdT1BAuD5ZOTWNqLAapc8cbzXNS/3mp6I5ajTp
px7sreWGBCiqzfKxBrRSREj6darXBRx8o59a7r3OYSKYBME5pGkxnHANQhMDhTU0KLICj8n
tQ7oFqdVpgtrvTFgKjzM8GiT7Ro94ApJRu1ZGn3JtAeeAevpW4s8d+Asrdf4jXHOLhLXWLP
Qp2nC6dpIguLW6uJN+zfDJzj0rltQge2neIrgCu+glks18oDenrWZrNkt7GzxKBJ6etKlVa
lyvYK1FON1ucA0pUZGcU0+bNGCGOBVuazaFmikUgg0RoqjA6V3HmWZFELjgAZq5E0iPkgU3
7oz0FTosao0h5oY0iG5uWkY5GQB0qpGN5y3FSuBtY461Y022e8uY7eMAsxxS0Qbk9rBK7qk
ILE9q3I9B1h76KOFW3suVA7V1ll4A1GC2S6kPlsPmTHeupt/D+vNpiXlvMplVvmbb90VwVM
bCMlytHrUssqzi3KLPLtTl1ElFvlZGiO0574qRLwG2iZjnb1rtPGnhPVLbw3HrF3OkqseQB
g15vaxSXFtJGh5XkV1RqKvC5xypyw1SzRtnU4V+dTj1BrNurtr5ttvHzntWaELNjJyOtbNh
HtT5U2sO9Y+zhS95LU3VadZ8j0R0vhTwzbvIs9+6g9cGvXdNk0uwhAh2LjvXiIvby3XCMx+
lOOt3+wDzmWvPq0a1WXMpWPWoYrDUI8rhc93bXLcktLMpX61yms+KLBL9HX98IvugeteUSa
1fM20TMSapyXl2zEAEk96mGXSUuacjWtnMZR5acLG/wCJfFV5eyOgk2IegFc9YLPcS4GSWN
JHaTTSb5RyfWu08N6P84uJE2xgdxit69SlhqXLEnLsHXx+IU6jdi5pWkzi2ETOI91Wbq4+z
FdPkhyi8lvWtIsEkPlfMo6NS6lbxzJCbtgGbpivmVWcp3nrc/Qq1NqmoUnaxj3uoxpZ5WEL
uGFAFcZJA1s7TyHa7nOPaun1aaOx3WkmHXGUb0rk7+9WeVFRt7AYNezhIWXuLRnyGPrqpPm
rOzjsOmSS/mhtYOhPJrtLPwpa2toJZZgZcc56CsLwxbodQFw6nYnNehm0sdQhYMWyw5IPSu
fF15RkqUHoj1MrwdNQ+sSV2zg4vLs9UM0EoklzsU9hXRQxxwN5jsJJX5Zm7Vg6rosukTtJA
fOtyc+61ZtI1urIMbhkHoairFTipKWh04avOE3CdPXddil4luIpAI4vmIqokxTTApOHIqe4
sY4reaXcXx0JrEBmaP58+X29q7aUE6ajF7HiYitJ4qVSstWtjLvpMPjo3f3pIHeQKgGCTTb
wq82FGW9a0tNiXfHv7da9rm5ad2fH8vNV0NWC2ZAuR8oFblwu7wJeqFPINZ5uUMixRDIHf1
ra1EFPBNyRxxnivn6rfu37o9+soeyaj0/yPHdOuB5D2jR4cE4JrFvIpIp3Ei8E8GrrX8cQk
Kg7z3I6VSmuZriMRyHOOc4r6SKadz56vVjOnGDeq2/4I+2W2ltmhlYqw5BqupkSUpE+MdxV
v+z0NurCcbm5Aq1p2nKXJmBL9qq6REaNScoxSs+46zWa5tXZrg4HQCmfZH/56yfn/wDWqxH
BNbXzIpAQ9PStDMv/AD8L+VYtX1O6EHJcsk7rQzLVnu1le5Voygyq471VtZRJcNcTNt8vgr
/eFaMt3JcwFrbaoUfNnvVC3ls3hbz12uD+dWr7mdRRUoxi77u76/8ADEq6law7nhU5ft6UW
t3LdXGH4QdDiq72aLEzIh2nkZpNPu0hmEVyNqChxVtDJVKilGM3ZeWiPSfh8tsNRvnj2+YY
jnFclqu4atcAdN5rofhu0MviDUXhGIzEcGsXV486ncEH+M1yUdMRU9EGInzRTXd7FORwsA6
ZqG1QyXCq+dpPany4EI7mp7QlYtwHOeK7jjOhTR1a3Eip83oKyNQsTasJohweorsNPvba10
lU3b537ntVO90/7RYPIzgydQBXEsRJT5ZbHc6EeS8HqcU0gCkrke1T2t4wIxx6VVuke3lKf
zqukoJABxXZa6OK9n5nbWGollVZCOOtSX87BTLByw9K5CK5aPGWzWlDqWJME5DdjWDoxUue
J0Ku5R5ZBfLHdQ+cx/e9wKwnVkbmugmEcb+ZHyG6g1VvbZJYt0ZAY9q6Vsc7T3MWSTAyeBQ
0oESjd1Oaa8ZG5ZfuDrVGWUh1Kj5BwKNzJyaNB2Xy+OK09ARm1CN0OGB4rmmuGYAE8Ct3Q7
poL+FmHBNKd7MqlL30fROnXtw/hoxzTr5g4Usa6Dw1dX91btpsiQ28J5MhbrXn2kanawyJ9
sTdGR8oPSuy082ARryW9jKDny1PavkJRUW7o/SItzguUq/GIpYeEbW1EgIdsYB614VpzeTq
KqGxGw2n8a7z4vX17fapYrkpabf3aV5oFuFfcEYhf4h0r6LAxUaC89T4rMpueIlfodJJpi2
tyV6oxyGrbggt2tMMFz61j294Ly2SKQ84wD3Bqe2SWOQwSsfYis8TGV732Kw8ovSxb8h42+
QBk/umormBCvQAnt3rchtUaDhsuOhqM2cEu5ZiRIF4NcPtveTZ3Ki+W0TmBBDBIAELMfatD
7MkcJZEJdumR0rQ0qBPNPmR7ipxk1uXEcciBII1yfalXxDUlE7MHglNc5jWOjtEqXF58xPK
qO9a0gvZIybiT7JCo+VF6mtOCB7PT9zxGZwOD/drE1DVF8k+cQ8g/SvMUp1p3PrpKlhqKi/
d8u/qZelapLDqkltK5eB/XtWrqd8t1brEkh3QZOTXLrcKsv2jGCTmqd3qsskphgGS33mr0H
hfaVFKKtZHhU8bGhQaqO93p3t2KWrarNNJsZi0gOBSaZay3MygIS7cVJaaebm52lS7k13Ok
6CYUww2THketdtfEU8PDljueZgcvr42r7ap8KL+l2yWFmVK5OMmp7a7mhR5ETbnoKLq01SK
FfKQNjqTWDeNfWkySyzkZONteNSi2+a6dz7DFTXKoRi1a22xNqGqvNA8awEEn5mbtVO11He
gtUTKj7zYrIu7+4ub0xM2EB596JNSt4AUt+MDn3rtWHukravseQ8fyN2lourNzVbq0jsxCj
DHf61zNxexJB8pGT/DVeQz3TFycqegqibUmcRkku36V30MLCKtJnz2OzGrWlzRVhkSme6LI
OK0XdoY+eCa39N0aO209n+UyDk5rN1O2Cvk9GFDxMZz5Fsghl1SnS9rLd6jrKYDaW611sry
f8IXdOoDnHQ1xWmoXbyycgdDXXXAeHwHelWOcHmuDExtNeqNHVvh1Y8nlhidBJLAMknIHaq
pa2ilSKOAlDwWIqrbXzrM6yOSM1eN1azwOnmhXzXv2aPL9rGquaOj+WpXv7WK32y2uTzyKB
NNFaNctMVfGAtWIrpZ7hUSLcsQ5PrVG9gk8xpScITkKaa6JmNT3b1KW39ak6C5lsWuCSwPU
d6pbh/ck/WrFrfBITBKSqjoRU3nWv8Az8/qKTvci0ZxTUtevqXQ1ozjc4DNjCrVOSydr/zn
VUjXoP71ZwfYwfOWI49qsR30zXEUcrb1BzT5WtUUq9Oa5Zr+vM1ZryF7ZwsDNtGMjtWRZrb
SO0V0CCxypNbb3EMduyIw8vq3FU1t43lF1cYEA+5ULRbHTVi5Ti7p237HXfDCLydV1KIAlf
LOM1j6rJjV5x1G85rpPh7dw3Op3qRKFKxH5h3rk9UYjU7nPOZDXNRd8TU9EclaMYRSi7rUg
cFjgDirdrE4YDt6VSaRSFxx61ehmVVDc56CvQe5yI3IpGslEktvvB6Vajt7+4jaXJWNui96
z4b9jALd8Sv2z2rpLNr5rZQ2wqOlcVe8Y83U7cN70rdDhdZtZkO5hjHUVzcqyBgR0ruPExl
3hSuAetcv5W48ciuii3KCbMMRBKo0jNe5aNgKntr1W6nkUy9tTuBAqusBVzzWpy3aZv8A2p
pVGOmKuWpaTAKnNYdtuVRk13GiaY81qJ3Q89AB1rCpP2cW2dlCEqs1FHPatZmPYVjJDdSKy
BYGVwojPJ6V7PpXg+51udLUR43HuOldTN8HvsMsbJIJG7gDpXCsxp297c9WeT1bqzR83nRp
VmVfLOCa1bXTZ45RE8ZBPQ46V6/rHgtNMmWGcgjO4NioZdMsdgaMhpAOacsxg0uQIZPUTfP
oZujrK+krFPHvaPvXc+FpdP8As0guLYbh0LVz1lc21lMGnhKx98DrXQWWnW0kz6rb3YNovz
GMHmvGrybbZ9ThKahFJu/cxPHNudW1aGGCLcFA5A6VS0nw2sVpcRXcHBYMpIrsYr21nlMi2
wAJ4JrqrSexvIlSa2GAOwrOWMmoKlF2sJZdTdZ15q6Z5NL4IF/BJNpYK3JfhPas+XS7u3tj
9qiKTRnY2RXqcha21I/Zo/JUH5feukg0BNYsHF5Asiyjl8YIq45hOS5JanHicspQftqbsme
GWu+FAd3XuatzGCVc5+fHat3xJ4JudGvtlxPi2blCPSsaF7CwJjZw7ds1bmpax3POgrStJ6
Emk6TcXCNxhSc1uxQWVkuJXBkWsGXXkgUrbMFbHrXPXesOSztId596xdCtXer0PZpY7D4WK
S1Z2GpayLZGdSPLYYxXCXEkU8sjs2Ax6VXM13fDcc7B61oadpYmkWST7veuuFCOGjeT1Mqm
KqY+SUIe75mXLEzoAoIiHeq8Fr+8+QZLHiuq1SCCO22R4AFVNE0m4uroNnagP3q3WJ/duT0
RhLLm8RGO7/I2tC0a0tIxeahJtfqAK0rnVYQR9mGGHTPWoNSthbWpV5BIQOOa5WK+d3bzTk
IcenFeVCm8Q3UbufVVK1LBpU46X/rU7L+1dT8oMkqFfQjNc7qN99rdxdx4deQR0qg2tiBGE
BLBv4fSsua+mmZi5+Y11UcM73kjixuYUoQtS1b+4fdSwlSY1/fNwPpVOGwjlkxOxUDk0yEy
TXgdOAvWrNzdCf8AdQjp94jvXqpSg1GP/DHydSdOsnUmv+CM2CF3KPhR93PetTw/pou7nzp
upNZ6W0syBnQhR0roNMvotOj3yDBHSsa9RqDUNWx4OhGVWLqK0UdM0FqsEkSgbgvWuI1ecK
ghbG4E1tWmoC9uJ5WfAI4FcvrziS9UqpAHU1w4Gk/bcsj6LNcRBYJVIddPkVbe48iVNv412
txIZvh/esOODXBwYeRV6k138kLD4e3UeMZHWvRx0FFRl5o+HoVJSTgttfyPBApLN7HtWjHp
0EsKtG+WH3h3qKRI4bwRxHdk/NntWxD9mW4M0QA4+avVk30OfD0FJtT9P+CZkG6yml25CFc
Amq0k8904RgTjpWhcLd3jtEMGPO4HFUlSeK6EfSTPFEe4qt0lBX5S7DpyRRFpQJGPb0p/kW
v/AD6n86syJbvIIPMJcDL+1O+wWf8AdP51KkdnsOX3Y2081+plDT1EvzMQvqaW1tI98rSOM
J90+tS/aJ7y3+zxx/MfvN/dqtLYXMO0o+9V5z2qr9GcqjFWnCN0XZbNZVRopCm77wNTfuZI
Ps/mKYFGGyeQap3Ul2I1JACY7VQUhyq5wM8471PLcv28acnaO56N8NYbOC/v0t5TI3lHk1z
WqZ/ta5+X+M10fwvhWLUNQwMjyjWLqkW6+uSBzvNctH/eKnyM6rvTjpbcyBnuKsROQm3OKj
MfHXpTDmu9o5UaNlua8BBNdvYzQeR5DOfN/hNcFbM0bBs10trcwoEeQ/ermrw542Z1YefJO
6L+qWtvd2bh5AZ0H51xQjaKTBHGa9CdLOeNZokyQOR61y2r2piufMjTKnk+1Z4afu8ppiI6
8xkXUaFQaorCuSSK07lQbcEVnM21sdq7Tja6klrB5t3GmPlJr6B+H+kJLps1xJEGCLhcivE
NBiWS8ZpPuoua+ifAN1DB4VYv/E3FeNmbfs0j3smheq5M6jQtPTTbKW7ZcPJkKfSty51GPS
vDzXMv7xyMljWDq2qxx2lvZwsPMcg/SuF8feI7pIYtOjlBjIw22vAjD2j5UfU1Ytx9pPYyr
/X7jWdZwU3Ju4rr9P8AD8V0qE2yEnGcVxvhiyaSVJ+Dg9DXtGgKUAPljNazsnyQ6Gl3Gn7a
S32Oc1HwKJbbcsflkDsKwNM0m20u7mtpWY+Yu0L2Ne0Xc7LalRGGJH5V5ZrgeHVEn8sg7s9
KwlUlGXLfQywsva3lKKuinpmkGe8YOdkatgKK9E0vQrbywBjNef6Rf/arpwp+63NepaLcQ+
TtyNwHeslrK0jbMJzjD3HoZereHkMDOqjI6GsjT9ba0Bs2IDp09663V761itnEtyqYHIJrx
WW/e41+Q2oaSMtjIolD3+aD2McJL2sOWv8AI6rxZN/a/h26LDc0YypHavAZTc3ExXbgg8E1
9FDTph4dulEZd5IySv4V4JLItvcPGyFWDHIYdOa9TA1LJ21Z5GY0oe0Si7IojTrg/OzmkNj
hWLc49a6GAi5gAGAPalksxiVAO3Wuz6zO9mc6wNPk01MuyWPyJVcgccVoNNDBp0RV8GqEtn
OkJaDlh1FZji9eMpsPqfal7FVXzX0No4x4aLhy620L014LpxGTnnpXWaXG0ECHzUjGPxrld
G0O7nYy7Tt9a6+KBbaAtJCXZRjJ6V5+MdNfu4O9j6LJ415RdaorX29Bl7HbzRlY5BM+euel
chqyLGSu3ZKOpXoRVrVJngZ3gk8tnOeK5lr24lnKTPu9zXZg6DtdPQ8/NcdDm5HHXv0JbVQ
1yqHHNVJdyXThcnb0q011bxDIxv8AWqfmvNISF6969WEXdux8xUq2ilfW5LHOQNkZwzferb
0fShNIAzAJ1JpNL0iBsTScn0Ndfaw6fYWP2uYjd/CnrXnYvEqPuUz3MBg3Uaq1npvbyIrTT
UE5iEeYwM5Pem3+hi7tzJGqrjgYrOvNeuhPmFdkZ4+lVrLxPJA7W053DdkGuJUK79+O56lT
HYRL2M1prr+RmXVvdaVKVkBVW9Kz9WvoZlRYByBya19Q1FdQM0jHIXoDWHFaG4lAVPrXs4a
OvNU0aPksZVsvZ0neLDTrdpHV+eteiyyLF4HuGc/Iowa5eK0NsiY4rqG2nwRd+aoYAE49ax
x01OMX5o5cPFwlY8RUWM0sjF2BJ6ipTHFZIxJZh2Jqv5dpcvI0IMTq3IqRL2B5fKKlieMt0
r1GmJOHW1+jGSaizoIoY9knZvWtG2g89VuZEInTrWbeyQwzqbbDHHPpmoEv75srEW98U+W6
0JjWjTnao+a3Ynl2S6lKTL5YPU1L9lj/AOf1v++qzo45ZXZQvz981Y+w3v8AcSr20OeNW7b
5b39SabzrOb7NGQQ4+YjrU0xuEtI4bfoTzmo1srq4laTlWUZLHvV4W7tAHVxsIwfXNRJrqd
mHpzlzJJ2f5B5LSQNEmHkC81iwWkzXQXZjafmqa0a8guZECtznDGnWj3P9or5j7AxoV0mZS
cKkouzTudz8N3DazqKoMKsRrH1MSNqNxgcbzXReAYgutajIoAHlEMR3rA1GQ/2hOB1DmuSj
/HqeiJxEXC0X3ZBFao5APU1DPpzqzEdBU0c7LL93mr48+bAjTJrvbsckY3MAbhhWGCPWpyz
EBVb5qkvI5BOTcRlWqJEJYkHmj0DbRnS6POIVUzPkHsTWrdWsT2zur5VufXFcWkzF1VzwK3
7DVfKHlv8AMvbNcdWk0/aROulVjbkkYt/YTRDfE2+KsVsbgTwBXpUC2MpImIYv29Ky28N2t
xcyPuCxg9BVwrx+0ZzpNFPQLeRIW8uEyTzDaMdhXpvhKWaOxfS2VvNzwKzfh7Z2qeIpfOKt
DbpxmvRrKOy3XGrWUKhw2BXj46upS5D6jKMO6cPavdivoeranCzl1tWQDYG6mvJ/Fd1t1f7
KZN8kPDk+tfS+j6UL7QxPdSbrhhkMD0r5o8U6Yn/CdXlpcPsZpODWOGgo2c9jrxOIdZOnS3
vZiaVqj2cySCVgP7oru7H4gvEgjVGLeorztdGuoL/7K0ueMhvUV2ej+E5rhBGt2iseTk9Kj
Eqlvc6MG6/K4zjodXbfES5dvKEJeTH3TT4/E8epXQt7mLzN/GSuNprKv/CUmkabLqq3qtNA
pIGeoqLwhY3niOBdQnuFhiLYwOMmuV4X2sHUjsjCvXVKuoLRvaxBqum6roN8ZrMGS2lO4Mt
SW/irWo4CsQ2n1JrsbnTiwMEOoggcbW7Vmy+FrW2t2vLq8jO3kjNc7cXpa56ak7WbODv9a1
i6Znu5nkzwFrr/AA9ouuPp6XUMawDGckZrk/EOq2RaKK1j2xq33sda9V8G69Avh9VlkXkYG
a6ZK0F7tkczveXJK7XQfp1tr0mZ49SUsnBUrwfavHfiJbTnxE/n2628467RgP7163/aSW9z
cKs+3fzgVxPj2EahodvquP3sTbCanCuNOrzJHJjcPzU3I82067ktsRSg4BrYk1e2y3zgZFc
7fTiFQV5J71mBZXbd97NfQxoRq++9D52WKlQfs4u53UEyzxDZgA96v2eledmWRdsKcknvUX
hXSXlsBPOCUUZ+tXdV1RIofs0Tc9NvpXi15PndOmfS4GnH2Xt8Rt2KkOtk3f2K2h2xA44FT
6lMINOchyH9M1lWs6Wymbyx5jd6ytVvpCj724POKI4VSmuVHYs29nR953f5Gdqsyi2Vt+Se
vtXNNOzydenFLeXT3EgUH5M9K2tF0Y3T7mUYHIJ719FHlw1O8z42o55hiLUluR6Vod1qjEq
h2jvXQ2nhW+icny9yiuptbNrOwCxhYjjOR3rJXxHemZrFwqHP368WeNrV2/ZbH1EMow2F5V
XfvPr0ZG+l3UbJGo25PaoL+0uYZFDktGvQE1uWl8qT+VcHcTzn1qv4kuYY7PO4Bl5FctOpU
lUUWj0cThaNGjKpGV3v/wAAymaJosyQfL3xVQafYyBnU4x61FBqqm2wv41UmmkzkDlzwK9C
FKonZaHhzxNCrFTmr2KMgCTvFDlxmrVk8kEmWi61oW8EcUHCZkbkmrEVkzuGdCAe9djrLZn
k/VZX5lu/wIluo2Gx259DXQXLongO6c8KBya5y901kyehHINbE+f+FbXu/PANc+IUXCDj3R
ytyhOUZ9Dx17eRpmkt49sbc7qhtoUlk2SLyO4NW4WuWsRChzEx/Kq8ChJjABuI5OK9m5yyj
G8WuoXi28SiLJLdcjtU+l3ETOLcoB/tVXmklaNmSAFD39KZpluZ7xRuCAcnmn0FGVq0eRbm
rGY/tU3kYDCrO+8/2PyFNT7PBJIpXhv4jUnm29ZXb2R7VGMVF8zV7lB5L5b6SIuox6dKkv7
0WsCwwJ+8xuY9hT0ijS2Ekkm+Z8E1XufkgeV4yWb5fWnpdHHzShGTUt/nZf5hBeLc2yxtKE
mHc96bCHEkplUO6fcA7+9M0WC1eR3uRvYcqKfHBJdalIY5REo6U3a7RnBylGE3q3p/w/Q7L
4ZfaWvr951IBjPWsTUZQmqXWOfnNdb4A3JPeQuckRnkVxWqkDU7kD/noa5aDvXqfIxxUFTU
Y3vuSWpTeJHOfauis5YyAyJt965BHOQB0rTtXuZW8uJsV2TXMrHHGXK7mp4jidkjmVQV7kV
zSsY/m5Oa62KzuJbRklk3Y7Vy8kbpO8brgZqKL9225rVSvzLqSptlAIFTBGGGPQdhSW8OGU
IeTVqSGdeMZJ9K6F5nPrfQbDdGGRnc89qnsdSb7S5LHYe1ZEzspKyrgiqgneNyVPfis5Ri7
6Gik1a56Nod2bU3Dxn5pFxXpvhC7+1eF7iAjFxGST715V4OgGoahAkzYGea9d8JWMNtfXyT
ZQMCFzxmvnMVC05Lqfb4KrejCXyOx0DxGF0I2jELJHnn1r588WXy3vjS6uWJAV+tdxq9zrH
h/Sb+6S1Z4ySFYDoDXj9xqBvFEp/1hOTW2FpTqLme2xz4/EUcNJxpr3nqdlLbSNbx3VveiU
kcDPI9qn00eJrx9tjE6sOC3rXIxXa/Z8RymOQdRmtrTPFWqaeF8tmIHQjvUToTUdr+ptSxl
Kc1zSt6Hcah4W8Yjw5c3V7dERLGSVJqLwZd3cnheG0ixEVl+9msW9+IGs31p9juHkRZRsYt
0wa1fD0OjaYkKR3st7I53EJkBTWlKSp0ZxqLfY5cXCVfE0pUne27Opk0Oe7kxbawiTH7wLc
1X1Lwtf22nvdXurq8CDLKG+9W9f6HpuoWa3Ch7K6x8rq3BrzHxZb+I9KUxX92z2jfdYHg15
tOLnJRi1c9OvOMIuUkzG1O4jvrhIogI4kG1V7mrVpq8umzJpwlJOA2B2rntPttSmvAy27yM
OUOOK7vwvostjftqWuWDTPJ0yvCivbeEfI7q9j52OYJVVyO19ya3ur6/wBRjkVGHQY9a3df
QJ4PvYrj5Xj52mtJdSs9Pb7Va2iYXlScVzmtX0+v6Dqdwq7SWwcV5KppST2SPZr15Om1e7Z
5GZftJUAbhWzpdnDLMA8gQD1qrY28NnEXlwX7CrJvFkQqihD617NSTkuWnsfNwXLLnnudzp
+qR2CmFGUxYxWVqV3Yyzs6Juc9xXNW+oNbZV237hUM+qIiZwAfauOOEalzHozzBSpqHY1Zr
pIEJbBz0Fcnqd61zIVUflStPcXz7UzWha6SsZDznJNehGEKPvS3PMc51vchsYtpYsXV2GQT
Xf6VY3q2odLclAOwqrpelpdSk7TtB+UV0qXGqaONiRech6LXk43FOraMT63J8HHC3qSTGWt
3DIjRyyZK9U9KbPbaTcwFJIvJZvuye9OuXEsJupdONu45YjjNchqGrma42Fiij7orgo0HUl
7h7WNxkKdK9VJ9guxdWFyuHaQIeD7VHqZfUogPM5xkmpLq73WCu53MRgmseGSVQ29sIelez
CD+Lqj491oa027xkR21pcSS+VEpODXW6doU5QXNyucdFq/4QsRcz+cYh5YHOa9EksLT7Kr+
YqEDhT3qMXi4/Bsy8twDv7Wp8JyFhb2Tp5UkG1+hOK0LvSo4LUmPBGMipJoofNIhIEg5YVX
a6Zo/LJJPSvGlZSvFn1HOoxamvRnMXsqiFgRll7VO5SbwBeF/lj2nNUdYkWN2WMdTzVt42u
Ph7eRpxkEGvUqK9KEv7yPiq7/euK10PEgZUVktWYoWPNTaftivCXkAOPmJq1KF07S/IWRXk
Y846iqDWYaBZBJ879RXv3ueZKnKlJPdrX08ize3YhjMcYVlfpim6W0TOU27T1L+lJbxQxho
rgguBxmkfTpI7Z7m3nBHdc0abGkfauaq2ul0L9xDLI+2Jg8QH3qZ9gb++aoWeoPEQjfdxWj
/AGhD/wA8x+dJXWjN6dTDVPene5lM9x9kAAO3+8adY38onWOY7ozwQRWjAEWykhul/dgZUi
se2BOoKU6Z4FO97nDyypuElLfobi2dtHO08DgN/dJrHYyLqDLCxGG5wasalEIrlHWTG772D
VZ3jguVktyWHU5pRWhpiZR5uW1rPuenfD7zPtV45bKmI1xuq8apc5HBc10/wwuXn1HUCwwP
LPFc9q0bPqlzsHG88Vy0NMRUXoTiJKcU15lGJRmtCzlWKQtn2FZo3K2M4PpUsZIbNd7XU47
2PTtIayFgiTHzJpO1RXfhwurukClW5HPNcbpl5MtwqtKVXOMjtXoUZdoEjtrzzMjJZz0rzK
salKV4vRnpUXCorSWpx40q5sizPCxTPXFMgSZ7jIIx6Gu5S31WCzP2qL7Rat0cDOK5zUNIu
bdxdRxMFJyMeldEK3MrMxnRcXotDG1e2RIFfywG71x8hIfrXb38nmW7LIcvjiuIvYZFDYPI
Nb022rM56is9Ds/Cl99kUTbvmzXuUOo6ZqejxTpdrBcRqMjOMmvnDQ2P2JizYwa6KKdlKjz
22n+6a87E4dVJcx7OBxrpQSPcYfE9q+ky6bqdutxE4KkjmvGfE/huHTNQN/p0m6zl/h7qa1
9N1L7Oo8mZZB6Oat32qQzxxQ3Fsi72zkd6ywylSkorZmmMqQrwc3ujz4mBmUE7GHBJ71p2e
qiyTyyFcdia7P8A4RnRNRH2i4dIMcFQecetX5vAPhiO1M1hqH2t1XPlk817EsI5w12PEjjl
SlotTkL9r/VNKW5e3VLdOjAYJrrPDs73ehx+SYrGGLhnGCzVQlt4bW1giu5T5A/5Yr2rq9E
8VeEtOhWGbQVkHY45rx8ZGnGPsqa2PfwM605e3qta7dHY2bDVrMQiOAzTkDlmXisrxTqNpc
+HZ4blgQvK7utT6p4i0S/CwWkc1isnA8sdK858b2T2Riig1M3O858tj81cWHw7nUTWmp6WM
xcIUZRavdF7TPG1tpOjCKOJJLk/cOORRc/FXWRG1teWoWKRcHK9q891ETxSRTiBIzGOq/xG
ornUrvULmCW4RcR/w9jX1LatZnwyve6Z1i+KI5wQNwQnhc1o23i1IdHu7Q4RHHT1NcDNcRv
dtcKgiBGAoqtPdo6bF69c1xzw0JO7O6GJnGKRcn1GSRic854pEvH25Y8ms5X+bpzTgSW5rd
KK0Odyb1Zd+0ys2F5NSxwvK/73OKSytjLIo6CusttOinKoU4A61jWrxpLU2oUJVXZGdZSQ2
o/dpuPetG0il1K+jjDhFJ5PpWhb+HJbifyoEMUf8TtW++h2Wm2JaP5nA+9714VfF076bs+t
wmW1YpOovdRaF1o2gRrCZEebGSc1Bb63bFpLmcEqT8gNcSLKK7v2NzMwVTknNTXFwjfJE+Y
Yvug965nhIvd3fU7XmNRN3VktjV8S6+WtFXcFMnVR6Vx1xd2xhVdgLk9aW4jmuGe6nJXH3V
rmbqVvOxmvcw2EjThZM+WxuYTr1OZrQ6a4vI47RYFG9m/SksLC6vpY0VCEz+dYdksk0ykks
c9K9R8OywJNEJk2so9KdZrD021qxYZfWqsVJ8qOj0axk0+OMAYQjkVPeP8AaLlYuQSfXtVl
tQgkYb5EUL6Vn3t0jyM1qVZyMZHavkXOTm5M/RI0qcYcsdkYmraiF1VmtmO2Ndh9zUJu5lR
ZuBxzzWbqEbQz7Q2/Jyx96z729dSAjcAdK9ilRjJJRPmcTiJxbc9hb65866HHJPNbt2wj+H
t6Yso2Dk1yQud8queDXWOVb4f3gbJDZGa7sXDkpwXmj5uM3UqN+p4fabGvlMhMoJyc1qXjx
yIBGAuOmKLPS1S6YBvlYdfSq9xZR27SBboSY54NerdOSFGlVp0ZNx0bKywN5370bx3ANWng
wQsYZoX4x6VWsmV7pDvx65rVbUrWG5aNecD8KJN3Iw8ION5uyuYEimOVo+uO9N8s/wB/9K0
pre3kYsZPLZuTmoPsVv8A89/1Faxu0cUqU7+6ye+u2aEWjLtZerCoLGREIyhZicZHan6kGN
0I0jwVHOOc1THnRfdQru6sR0qNOU1nOSq3etjX1TTrgxR3CDKntnmq0ds8EfmSoGVh07imC
e6hmjE0hkA6KDWs8ltJBuJPmdcVPvJWOtqlVqOcVZro2dR8K2H2zUEXG3yzg1mXCb9ZuDnj
zDW78NYX+2Xs7KFBjI2isjUvJt9QnkByS54rkou+Jq/I56sXGEU/MZd6MhgNwsg3YzwKxY2
Cko3UetdTZ6lI1uUa3DJjjNYOoWc80rTR25jB56V3Rk7tM5pRT2GQOvmgr26iu50a4iSNZC
ykDh1NeZBpIzgkqRWlYahMh2ljzTaUlZiTad0e22GteVm3t2U2jDlZOcfSpd8wtZHTy7iMH
O09hXlI1mWO3KtnPbBrS0vxO0UoilkOwjB5rzKuEaTlHVnoRxXOlCWxoX91axyOmoaeY933
XUcVzmp+Hpp7MX1om+M8kDtXSzeIIbwrDNbLcqx2gY6Cr01qNOtQLSXdHKM+WT0rSlP2dot
WbOecHK7Wp5EJJrNmjwQM8ircGouBnkexre1OC1mBjNuY3zy2OtYEunOmTEdwHau/fY51oW
Vv9o3bivfg0susvK4Z7jGwfKax2VwTuUqfQ1CIvNZUVCzegpWW43J2sb2m+Jf9OxqNw/lMM
Ng9asw6xIs07WWoNbqh/d7s5b2q74ftNFt4vJ1bTGEz/ddxxUmpjSLWYTG3VZVPyxDnI9a1
UrKyZhbXYmt9UuLq3Tz5P3g65rRtLwwyh1nj3ejDNYUFxFfXBT7MUJXKsOKvW9rutt6yAur
bcY71w1MJKbbjrc9ehmEKSUJ6WN+PUJbu8BluY1Qc/KK5PVft1/rcty6SeSnypIAea9Bm0a
PQdNj1TUispdAREB1zWAniWa0LB7VVjY5SNk6VdGi6TtMyxWJ+sa09jiNZN6kEQAcoh5yKw
p7+4Hynr2xXs8mtaXLpEkur2Ma7l+TAHNeRakLWa7ke2XahPA9K65RTSkecm9UZqz3Mp5JA
q9bwSM65JP1pkMQOAp5rZtLaYkBYix+lQWkO8jZEOOlRKhd9qr1robbR7uXaHGxT61uWeg2
dt+8chiOa561WNPzZ0UaM6j7I5/S9Nu2mAKED1rs7cC0UBSrP6Vj3E9zJKyQfJGOMilhZoM
s7biR1JryqznW3+497DSpYbbXzOp/tG+S3JlK7OwFZN3qF3cR7Xl2pWVLqLECMNn8azLu9b
eqGTC1NHAPdqxrXzjS0XoXrm4Up5FsOP4m9arLJCu1ZXAVeeO9U3vY1QrDye5rLuJWlbjNe
pDCqK1Z4dXGSnK5f1TUlkBWI/KOBWBDG1zdbQO9XktHmwApya7bw14VWQeZNhM9SaqtWhQj
dvQihh6uJnywV2ReHPDby3SSCPco7V6G+mA2uxLQRygYDEUkVrY6VabrSfEooTxNCF8ueTD
eteDiqlSt70dj6/L6GHw65KvxHG31peR3bRiRge/pVSWaSwiLrOTJ3BNbuqarbjzJMB93Q1
wWqakHYqvXtW1OlKo0mc9atTopuL19SW61OWWcsjdRk/Ws9p5SCZDyajjiyVkBJY9BUtynk
xB5GG/sK9OMIwaSPGqTqVU5XFjn+dVIyK7iV1/4VxdsOAB0rgbXMkgJHFd5coB8NL4cEba5
sftBf3kc1G7UpHksepOJ48ELH0YmoNR+zySZgcLkZJFRwoptEiSLLE5JNOL/aSYbeABu5r0
7K90KVScqfLJ3v/VkU8xgIVBUjqR3rRs7azuZBLkgDrmqkKi2ugbuMqo7EdaljuwLl0jT93
IcACnLXYwouMJJ1Pu6k2sSWzELER8o6isjCf89BWtJpPmn/AEduTywPaof7Bn/vj8qcHFK1
x16GIqzc4x+4tkXFpI0jRiV3H3vSlVri+tGV0WNAfvVE13PFbvC6lXI6mqoubh4RaoRtbr7
VFmzb2sYvlbdn0Hm1nguUZWDZ6N61pPG6J55VUPf3qOC2m81IjIGQDOacX+0SNb3LbCOBQ2
2XGmoxd1vt6+p3Hw5eVrq9ZmG3yz0rm9WcHUp/Tea6H4bW5t9QvYvM3oYzXM63ldVuFBz85
rkoa16tvIxxF7Rv5lrTZn3qxGQp5BrtdPNvPbu84QrjjPavPbS6Ahx0Yda17C8IcRSORF14
rqnDmWhzwmloat74UttQiknt3xg5wKwpfDN7ZMNzA55x6120ISysFuoJSQx5jJrZistOmCS
3UheVxnAPArgVepBvqj0adGjVaR5PNBIv7t0KN6Gs+SN4zuUkEV6ZrCWdzMbGGNA443nrXM
Xvh+eAMrc55B9a6qeIjNJy0ZjUwkoyfs3dGRZalJAyNt+YdDW9Za8TdBrltwFc/JZSxDDqR
isq5ne2YnBPNbuMZO7RyKTirHpMl3Z6g5VnRR2zWFeW4gkLIw6/w1yEOoOXDlse1aBvmYhi
5IoiuUlyuie+XeQWUZNavhXTEedrqZdwVsViwyNPJ83OK9b8H+G5LrwxJcxxkHdnOKxxNT2
dJyOzA0HXrxppX6nXTaBaa34ZUtaodifKQMEH1ryDU7DT4be7Wfet5GcR19C+HIJE0F4urA
Y5rx7xVElpql9ayWhlkk5QgfdrxcuqSlJxufSZxRpwgmltoee6Xc3IuI42TKZxuAru/DtpA
2oyRzj5T8wU+tcZZC5jnECoDEZOT3Brt7K3nXVgGQqWUba+vw/5H5/iuhp+KWuLm2mt048s
LsJ7VxN080urol824qADsHSvTNV0uafTLuUqyr5Qy3pXm2kWV3das7RfOinDM1cuLspNvod
uD1gktbmzd6LFe+F554wX8g5B9q87ksIvvh+COle26dbiDR9QszjEqED3rxDUlmhu5YQCPL
YiuLC1OeLPSx1F0pRuuhq6PaWKygzENjsa6wS2dsm+JFAFcDp4dD502fatGa+YR8nI7Cu2y
a1PNu76HRS67FvzjkVUl8SMFPAwa5nMkoLZ/Cq9wJT/ALK1i6cOxspzN2TW5ZSfLOM08XMr
L++ctnsKqaLZxyABzkmupisrZCFWMO465rOcqdHS2prThUrddDm2S6lY+WjKvrUMkDqMOxY
nvXcyQxiIKqg+uK5+/ESFlRCfUntSpYn2j2HUw/s1qzDVCsZINJbxStINozk1qWNp5wO9SV
PQV1+jeEfOAuJz5UQ5GamtjKdJavU1w2Aq137q0K2i6P54R2j+7z0612H2UrAJJHESjonSh
7uysYRaWigkdXrntX1STDL5gZcV4ac60udrQ+k/dYSnyX162Neea2jTczAr6A1x+q6miu21
AB2qrNqmy0KqScmsO6uMoXlP0FenRwzveZ5GJxykuWnoWbjU/NQFzgDoKyi32m48w9M1Dlp
hkj5ewrXsrVhEDs6mu20aS0PO5pVWrklvGQjTgYAGBWPMZri4O85Oa6K9dIYBGvAxzWbaxi
WU4FZUm9Zs6MQ7KNKL9SxaW3lqNoyxFdi8Af4d30cj7QRyfSsTT7Rjl2BOK6O8i83wDfQnC
9ea4MXtF+aLjLTlt0Z46hiEIt4Xyx43UpsW05ReBskdj3pJLWK0giZSzEn7wqld3txKDBKe
K9ezexnKap39qveW1tkOluW1W8RJyEUcU50XTZy4hMmPusahW2t1hWR5iFPTmrZlmWWNCRN
AwwD6U3vZGKbknKb959dxkU1/h7qNPlbsak/tO/8A+ef6VbMzpbyDZ+5Ss/7fF/cH5VUFe+
h0W5ErT+/9BdQfddhUG9tvFQ2MsEUrGUZc8fSnCZYJzMcM+MU2C3+3PLICI6XSzOPmlKrzR
37GuZWhRRGVVDyxNZNw6TXJNu5LHrUklleACJmyo6HPWkGnOqZ3YJ7CpikjavKpU91xskdz
8LN326+VyTiM9ayNbRf7Rnx13mtj4XRSQ6hfrID/AKs9ax9aAXUZwp53nNc+Hf8AtFW3kc9
RP2cVLfUylGJK0rYqB83Q1RVQSPm5qYCQJ071321ujnv0OmstRRUCTNuVegrTS7SSZbmCYj
HVCelcjbqd4NXBL5THjGeuKn2MZasftXHQ6B7Rb68+0+dsGeQDW959kkcW+RWZfl+auBOpO
gxG+3FVbjUpJATvOaidGDVmaU69SDujt9Zm0ue6jCooUfexWNf+HdKuPnsrhWOMkGuXN/Kc
ck465oGpSRqQHKk9aw9lyv3GdHt1KLVRXG3Hh6XziIQGGe3akfRZo1AJFEOtTW7MI369c96
je/nmfezkA9q3V0c1kXbSzEMgLH2Ir6e8BC1g8FCJlALDivmLTC11fwwd2YV79p161jp0Nr
nA2gD615WZ1VGKh3PoMjw/tJzm3sdroLL509vjvxXlfj+C+tfFr/ZY1ZpVxz3rvbO7NrLHL
kgt1Nct8RVku1t9QiJRozgsvpXlYCoo1Vzeh7mbYac6MpLpZ/ceY6RpbTa0gkbaVkBdc8V6
frfhya0udP1SOTMbMAFFcZoUWmzeIFDzsdvIJ4ya9r1JrSfRLZimfLA6djX3OEvZn5pi7XS
Jb3RHn0PUWGEje1BVPfFeQ+CtEWfUvLVyTvO9fxr3e41CKN4WPNsYArnt0ritEt9PsfE15c
WJVo3OQRXmZm3ySPWyiPNUil3I5tAFvqCjHyE4ryHX/DcI8R3WVwm4nFfQd9IpeOTI5NcB4
u0h43a928SeleXlU7VHFnuZ5BzpKqtzx3Uv7Pt8QKApXqaw2PmyHy42ZR6Cu0tPCDaneTXt
7IYbSLk+prRsJdItPMii05fLHAkbvXp1sXFSajrbseDQwc3FOWl+5wdvGepjYj0Aou0CwkM
MHsDXY6V4j06z1aWE6ZHNvbhj0rRlXwr4guXt7iA2E/ZgODWUsQ4vWLsbRwynG6krnnGn3Q
trjJPArqINStmwwJ9/em6p4Jm0smaE/abVvuuvOKgstMmxny8j1rKpVo1I3TOijQrU3Zxsb
UF5F0AwW7Gql1Zi4lVVyMnnAqeCEQMTIu4fyrR+1wxxhI1VT3JrgjdP3DuqRVv3hd0nTtPt
gjykM47Va1jWVSIQW52p3xXL3GqsH2qefWsS71CeRiC+K0hhJSmpS1FPMVGn7OCsjWudVEG
8RncT71hSXNxdyHrjvUEYaWbaxPPrV2VWtUKpjJ717EKSirngzrSloUrhkjj5PzDtWS3mTs
Sc4FaEkRkO4nmpLazZ39AOtat6GaLWm6cphEjct6Vo3Egt4hwA3SnwzJEgRQBjqax726Fxe
7Q3y1wcjqVGnseipKnTTW4NHNdP8x+U1sWGnBUHHPrVG1YhwP4a6CzkAjOcDFXVbUbIilZz
5upajSO3hwDyetWNTfb4Av3U9jzWNc3RJIBrSuXU/Du98wHbXHi/4cP8SKg25O/ZnkdjcXU
1kYFjGzr5jdqsxrbXMTROoDL95sdajF3BDYiHbuV+gFOjngNoY43VX969F+h003FcqlK9l1
/IzZLeOctDbKx2dz0q9bosOktLt3SRnpU1tIjWcggKiYjFZwt7y3gkkkfBHO3sad76GKgoe
+le6e2yLNpezXEb288WUfnPSrH9nWf/ADzNV7CUzxlnkCOOiirW0/3n/KjroaU4KrBObuMl
tbSJXuQvmR4+6O1ZLTvMpitI9q9TitK0uo4bFrefjeOCahiiijUtbuADwzU1puYzSny+zaS
e6W4qasDbLatFl14z3qzDMYbc+fGVJGQaxkkjju9+0vg9RWsdUt5XRFTcT8pz2pOKWyClXc
9aktVojt/hldrc3F6G+8FIzWPqsKy6ncDod5rb+G1vBb318qMGdlP4VjavlNSuRnHzmubDW
+s1fkZYqMoxgpb6mbcWaxMBGwL1ZsMk+UY9zVUacAkgcjvVzT7tlbKAFzXpxavuedJOx2Nn
oMU9oJwgDDqKyr/To0lJB2D0NaVprTCIREFG/nV6GG21cFXwsldTlF6JHFyyjq2cBcWrB9s
eH9xUX2RB98kN712lxY22nl1VcuehNZT2Qnl3MQFAyTXBUtB6npUveV0c9JZERGQfcHU1jy
ud3UkV211ADZSAL8ij8642SMHoe9ZQnzo2qw5dAt7UzSAgV0NroaXFuF3fvKyIt8aAqelb2
n3d0sYyoAPfFE+a3u7ipcvN7y0NDw74fuE8SWwKkx/3q9YFt/pQDnKow4rkfDF3v1G3DjkV
2cPmT6o6HoGzXzGMqznUXP0Pvclo06dJyj1Ogubb/QlYGo5bBb/TvIcbsjHNaAlildIT0Ax
VjToT9rktz6ZFcUVf4T06k/dtP+keDX9s2jeIHhVfm3cV654SupL/AE5rGRTI7Dlj2Fcp8T
NJS3ltb5V2uWwWre8BrMFmaGTIEWSfevustxCnTUn1R+WZthvZ1pQjsnp6M6rxPAbPwvKI5
PlVME968w0TUXtrWR1PBau78WrOvhi7k8wkFBx715bp8n7jy/XtXHj25XTOzLl7Nxa7Hot1
qTTW1rtk7c1Lq90kmjwQOvmvnNYdlHm1Vm5I7U/WruPTo4J5JVUEdDXj6UY8y3eiPoneu1F
7dTB1C5e2E5Me2HH3KyLOCTU4GgSyO6fIQgfdrI1DVLrVNU4l/dZ6DvXrvgSXRks1jmlV5z
046VlKEqUFKW7/AANKbhXk4r4Y/ieP3nhKbRZ3ivCyyY3I3aqUNzMzeTLGGlTow7ivdvGKa
HqH+hynE6jhq8autKji1GdBMRs5VgetdWHxLq39o9TixOCVKzpLR9zS0zxQunx/Z50MsMvV
H7VYuZYJYGvLH5R3Qdqw3s0mh23eFO0lGFZ9jqc1jDKjEOhOCPamqEZ3lDcj6zUpWjN6Fp9
QQSFg+5u4qhdXwkBZmwTUN7Ed63dsPkk6iqk0Mrrnaea76NCKtJHmV8RJtxYgvAzFWJI9qk
l2lVbkVJZaS3EkrbV6nNW9QutO8tYYwNy8EivSjFJHlSl72hUtwTINo3e9arwb0+cfN71Ws
ZIVAwOa0JGDqMD5jWE520N4QvqZy2gWXacHP6VaMAgiPIq3HAkS7m5Y1m6hPuJjirNScjRx
UdShc3G1tqUyysJLifzCeKBCSVLg5rYsrafbujG2M+tOc1COgQi6j94Ytv5TgA8+lTzzFE8
pPvGrDpFbI0n3296zbffcXZkI79K543lq+h0Sajoi5bRnaN4yxrormL/igr5HXjaTWZbRNv
yy8Vt6iSPBN6CuQVrlxt+SLfdBSacnbszwFYppSfL5AOPpVw6fFHATKx3gZ4q9b/ZrSQAKS
W5INRahMrws0eBXqOTbsJUIQg5Sd2VNPs/MYSF9iE4yOtXby0cSAPdgxDsx5NZUUVw1t5kL
nAPQVZhKzzqb9iqqKck73uKlUp8ns3Hfzsi+La1hjbDbHxw1Q+Wv/QRk/P8A+vShLa9V5Vc
jZwFzUX2W39W/Koa8zZzcfhireTZca3gu9NaZo/LkQVkWZKzgcuh4IrXmjaWcmBj5ZXJUVk
W8ixXpGSqZwfaqjs9TPEO1SLta2l+/mXRAFMxijB+vakiksrB1cqJHfr7VcmiFzbstnJlsc
4rGispZJCp+UryQ3eha7s0rKdNxdON+z6Hp3w2a1l1C7khc7ihyKx9aH/E2uB33mrvwqKrf
3uxcYQg02/t2m1W4Mabsua5cMv8Aaqq9DlxE3KEZW7nPSxLjco69RRZx7Zs7tqita+QWoDG
MdOazIiJnPRVFek4pM4lJtGrcXaLEgRst61LY6hPDcgox5qrbWAnYN5igD1NattoztNu3KE
9ad9bi0tY3oZEvUxJgtVW60uYIVjOEzmo/LGntvVyx9K17C7N5AzSoVXsTUySe44Sa+ExLi
1YWPlNnOOtcDeReUxUdAa9bljW5tniRxuAOK4HUNJm2yZQgKetY06bjdG86nMkzGibKqSK6
20vLZrJIljDMBya5KLMYKuvSr1rcoGVVGDUzpqaswhNxdzvLC6jUxPGAroe1d3otys8rzOc
NXj9ldhLsLu6mvRfD0pPmyn7oWvnsdh+W7Z9nk+L5modDsbe6H2osD0NdLaPu1C3mRvvfKa
89t7xEdpM8V1vhW7S8vVRm6EEVhhaDbZ34zERUUr7nN/HK/htI7DSY2Bkf5yR2q/8ABryry
0vowT/q+9ef/FCf+0viHLFMxZIflFep/BayjtorkgffX5a+uwlONKmrdj86xlSVWo+bXU0/
FkQn8Gzqg5U4NeOWkZEijvmvdvEkKx6BdQ4+8Sa8Tt1VZs992K5K9qlTlR24dezpps6WEPH
YtNCw3oO/SvK9b1u81DVJFfMhhP3c8Cuw8QasbGBYEk2pty+Oprh9Mntze3F68YYN2PevKp
walKpJXS2Poq1WnKEacXZt6+lhYMhYYVwsrtl39q9v0Gz0mzsLN4V5OCze9eCyXAmvGKjYM
5AHavS9D1K5vNGghsTueLhh3qMdCbgnsaZTKHtpQ300PUpNGsNUuBNMoXnrjqK80+JWgWFp
cIumN5Xrz96vQLC7vINJP27HTg9xXmvjm7e5kiKEkZ+9Xn0JONVRR6GKo81GUp6pHDNODFH
FLIcxHFVdQs4YZxGhO2ddw+taJtFuImLxFcD7/vVeMx3NhJFcN+8h+6e9e5CVnzL5nzNSDk
mpddv1M6xlMTC3kP7snBB7Vvx6f5b7ZMGI8qa54Q+b+8Y7ZFH511eg6hZ6lpr211IqTxcKC
etehCL5ro8mo/dt9xzWsTuJDDGSqj0rA8iQybuTmut1WxZ5iUXPaorTTmK7XTB7V0tdzkul
sGlWhEYLjLHpW4lhIql5fl9Kkt7WO1iWWYgFegqtf6s82RH90cACueaV9Tpg3bQq3izgERH
j1rOhhCtvlbB71LJJM8W0tjvzUttD5q/OM5qJSSjoawg3K73FhjiuLkIp+VeSa1G+ZdsI2q
KntbFILUyFACarNOgJRY8D1rOMHVdipVPZalGRZJHKdRVyztVhUZHJqXzreNR8oyaqy3xWX
KDiui0YqxzqUpu7NqNYx1FXNWw3g67VOy1yq6wyttK5BroTco3gq8mk4AHeuDMH7kNOqOnD
RXO0+zPGbmVkmSbIDLxt9azmZrichP4j0q1qYAlWdT8r9Kr2M1vBcGSbkY4+tejHa5nWbdX
kb0ua8FsLeLyt2Nwz9DVa8hSS2JMg3J3FME009wjEFYun1qzcQ20cOdo3SHAGajVHXyxlF2
Wi7mfpjH7QQp7c1v7m/wCew/74rOtLUWkjlnUEjIzV/wC0D/pn+dOTuzTCwdOFpkFnJcNI5
eLYhXBb0ql9nRbW4aMAvnkmobi9mlgW0RjjuR1JqzHY3C6cVYHe3bNK1tWZc6qLkinJRT18
2Z9nNcQSlYOC3U0uy6kuiA5Ld2HaoT5kUgX7pHUVpadC6LJM+Tk421b01OKkpztDWyPQPhr
Zx20ty6Sh9yndUWo3a213P5HJ3HNWPhvjfehVxwcA1j6qdl/Pn++eK48K/wDaKt/I1xUYuE
OVWWpk3l3NO5aVsj0qojDOCSCelSNh5ST+VQuMck854rtbuzlSsi9DJIoABIrWttSmjCqXJ
FYMVzsIXGa1bJ4FO+QZY9BVX0IaOnSdbpo1Iwcc1sQguyW8ajZjnFc1bOsm6QHBUflXU+HW
jDM1zIAgGSxpSml8Q1Hexu2OlwfZzti3OMnNctdSAXctvNH+7zXd6fqNukMvk4dSODXG6lL
YzTyqWxJnrWWHd6kmnob4qNqUY21OK1ZLGGY+WOO9YLyRxtuQfSt7VdKkw0/LJ1BrnZtige
o7V0Tb5tjkp25bJmlancVmzjBr1LQMy6S+w4yuT7141DK+9AGwCa9Y0lpoLO2AO0MB+IryM
xXNFW3Po8lly1JX7E6yMSwOVwcY9a7bwBmTWsNwqqTVLUPDMotYNRgXKMPmxWtpdqfD3h+4
1WVtssqlUB60sFHnTl3/ADLx7dN8r6HmniSP7V44vpwch3wDXsfwcyzTQscFBivJfsslxf8
AnEfMW3GvXfhSrJrMkaLwy5Ne26bjFRXkfLKpzT5jofEamTR70gfdLV4Xbgi4O4ZwxNfRms
WPmWF8oHGCcV4DcxrA0xPykMcVzSglVZ2RqN0lY4Txaz3moFEfbjiueiuTAjJGBwMZNautT
G5vyFGAp5NXvDHg+78U3nlxHyLZT80p9awtGMLz2OmPNUqWpbs5mInzclsjqa6Xwdfalb+J
I1slZo5D8wxwK9Pf4MadYWKTm5Mp6k561p+HNH0/SpitvbIHHHzDk15GNzKjCDSi3c9vBZZ
XU41HK1uzuJdyTzEieUbB1xXO+KrVTo6fZ4icdWxXenSLGfUgZSQrcsgPWp/ENjp39nm0BS
OErwvU18zDGKnKNlds+qxE41oOlHqjwRL6ZLKXTVUNJncCahke0uLaQGHZcRryF7mtTWNKa
2nZ7cFZUyQ3qKxp+YFvIYyT92Uivq6fJL3o9fzPkq6nC8J9Py/4Bg3ry+UssIPoRVOzlKXc
U3KEMM1uxQQzxzSb+QMgVgLlnkiIwc8V7FKVzwK0bHc38uyJJIzkMvWqdsZWzPJLgL2qpo8
731r9kn4KdKvS2DhCq5AH6112bVzz7qLsyGbUZJHwwLDoKWKGTIZFyW6irdvp7nazRV0ltp
paFWSLnHXFck6cnsd1Konocu9mM7nU59K1rWxH2MySDYBXQQaOHbdNg+1UtXwieXGNoHGKw
9lK2p0e0SZy13rBt5/JQll6Uzzy6+YBx3qrPa7rgttyc1cis5BHgiuu3LGyOPm5pakEbmS5
55U9KdcskanjmrEFqInZj6VVltZrycqgO2sIw5pHRKfLErWyrJIfeuuuLYHwNdRyHA25qpp
eguCPlya2/ENm8HhK6gLbPkzXHj0+WD6XRrhd3fseIQypNO6CDeqDC5HFZJt5ZblokiyxPS
tET3MU5WKMbMckCqt3dXXmLKcIy9NvFegkwrOM4pyb0fYITLbXSRXYZUBwAa1JIoREQ2ZDn
chqj9u85FN3ESxGFfFWS6RooWXcq8g1L1N6bhG/K7rz3XqUZ4ruQ+bIpVRwtRbn/uPW9cxp
dWCStLjA4ArJ+yJ/z2/Wl7RdUY18LKMrx1v5kf2iLzUmWPDggsK15Lh57RpopNvHPtVC4ih
uWWW3XapIDe1RSJKWaG1JMYHzH1qmr2Kp1KlLmW6fbr5lhdPy4nL71xktV4XEBULE4O3rWR
bi4a3ZBKViPBzT4UitnIbMisO3ak49wp1VD4VZPc9H+HNzFLfXYROinpWJrzA6jcdvmOK0/
hi0X2m7MKkYU5zWLr0udUuOOjmuTDq2Iq/IyxEnKMXLfXYw3mYcAc0rPuUZHNMZmbJC0xnZ
SPlJ+legclyQZj5ardszSSDnGaypZWyMg1oac8nmZ2Z9KNgR0cG5EwD1PNaM14GUQRyFUxg
kViebcRxg+SST6VPbGTO3ySWPNQ1fU0vbQ7XRXlSAlnIQDgmsq7jSW5kYygfN61NZR3c9t5
Rbyx+tQX+m2tuxd7hsHqM1y0pQjUab1ZtVUpQRsx2ofR2DyowxgVwN54fu5LhzEhIzmtm2l
htz/wAfTmPP3Sa7fRGsruPLYHHFes6kZtRszy1CdO7ueRwaVcLepHKhGGBxXp6zgpZwIOVA
GKbqFtazak0kSgBOMioLOWP+0kO4fIa8PGtSlyx6H02VpU/eqdT0q41O4bTrTS7ZS80mBtA
6Vz/jzxHI19b6XEQBboA4HrW94Xv0F3cahNGuI0IUt9O1ec6pcW1zrM9xOP3kshzn61tgaL
opXMs3xKrSajsbmhTrfXUcG0b24r3XwHoqaddSTfxFfSvGfCUViNThIPzAgmvoPQNQtJpPs
8JXeF5Ir6FSbhdnylkp6Gjc2wMF0MZDqa+cfFlqtpNMfc8V9F6tqMdnaXG5hlUNfJ/ivW5b
u+vMk7QxxXBW5XJrqehS5lFPocFeMWvHwuS7bRXr/hUHR9JgiBC7gGavJtOX7RqlsmckuCa
9KupjGoReAorwcxlrGmj6jJYJOVWR6XFqhubcIzHZis6W2cy74Wwc1naNc5soyefrW2h8zk
cHHSvn5a3R9ioqGq2ZCruoYo5Z1HWs7UUBuQxcsCB1PetMRMjyZXgrWY+6W4IxkiuClRlGd
5GlO17mff6el1YuoQeYoyD61xOnafBBfTwXPMNwpBz0U16jDayqoYpkf0rm9Ts49P1dEngD
WtychvQ169OUlFwRw4ijCVSM2cTqHhS60VReRJ51mT95ecVyGp2ZhuhcwqD3xX0DoFgLi3v
9HlbzkkQmNW5xXl2paSYxPCybZImIIPpX0WAqSqRd9z4vN6EKFX3FZPp2MjQoYZ7pLhBtPQ
ivRU0q3ktQwTJI9Kw/AnhW4vpWuJVMdsD1PevW7aHS7BdgTzMDB3V0Vcwp0Xybs58LlNTEr
2j0XQ4S20OUYIjD+ntViZHtUwVAz2rtAlvJeG6jG1VGQi9DWPeQfbvMu448IpwR6VjQzD20
+W1ux2V8qWHhzrXuc1I8kcRkY7ciuI1jVFSUqCWOa6XxFdujeSPlAFcQ1u91c7j0rts7tvc
8ae9kVFuLia4BVMCultIJJo1LcGoodM2oCqbjW9ZWbJD5khwFHehJy2FeMdWZ81kgwpIGet
WrWxt4U3NjFUbm9SW78uPqD1q2kLsv3+O9b+7COhlG9Sd2a1hNGs2Ihmqnjd2/4RS7bqQlJ
aBYG3huTUPjJyfB12w67Oa8nHfw4f4kehSesrdmeLW5VLfduyzDgVmTW5ZfMyXfPK1ch1O2
ihRfJO8DBNOuJorRRcopYydjXXdps3qKnOCtLbcrG9SaA2rwBSo44p9rFJDYO7x4HvUsk0V
5aBxEEcfxD1phlE+mvE82JF6D1o1E4pz5nK+mj2KMIuZVfyySB2qXybz/AJ92p+miYxS7CF
KetWfNvP8Anp/OqcrM54U4uKlK+o9YxZ2jtjeD6dqhsv8AVuC+3zTwala3njsTGjh1fuTWO
4miYKTyKmKua1Zuk4u2ltjWllhit2t2I49KqWcsiO/lqMdfmHWnw7ZrAGXBfPJNO89PPSOJ
AQFxTS6EOWsZN27He/DKTzri+m2BMKeBVPWFzeTNtX7xrR+G1q0X2x3HDKTXN6xcSpqFwFJ
I3muXDWeIq/IzxCkoQ5t9SJZYULlkXpUKXMYjI8teT3qhJOW9c0qBSuGOK7rdjmRZL28jDc
gNa1g0EcinaoA9aw44VZxtNX1SRRwOlN+YXNe41OM7lUD2plpqAQ72+8KxpIZepU80iLKOc
VLitrFcz3udYniARXAOKxdY1SS9uCUbAFZ0cE88h4PHenXVnJFt2nOR1rNU4xlzJFObkrNk
cVxI7gM3sK6m0vbqzsB5bE7uMjtXLWljNLcAKCW7CvRdI02OLRpPtQyx7HtVSn7OPMyYw9o
+VDxKY7HfnLMMmsuzlZ7g+pNNub9fLMKsCFOKbo4Et+uDn5ulckYNpuXU7XNJxUXsd8LuWA
W9pE2Ay5NcrqFkZ7h8P+83E10TGE3wR22sq8Cud1C/t9PunklbLA8LXrUklC7PJxDcpqKZs
eG7htLJnmfLLwM969G8B69JL4s3FyFfjFeAHVbi+vwwYrGT0FeteC5EstTtXDbmYitFeUeR
bGXwyu9z17xrLO15NFCTho84r5v8QQSJLcbhg5NfTmu4a8SR/wDlpEK8A8U7JdUuUAAUNRO
CbT6kKpKzSOF8PDZrEe5cHdnmvSLmAzhFUYMhxmuV06wjk1WBlGADXfRqEnQBA4U18rmq5a
6PvcgtPCyb7mhpVttkitlGSMV111pVzBZicJggcYrJ0W2SS5EsWUdDkg9Pzrub++tv7Ifa6
lguCM9DXiU50pXTlqeziMTJTgqSujkXuIxoEkzY84HBrK0hBJMrvjk85qNrmK5t57WKQGZi
TtBrnIPEI06c2+d8qtjmlzXl7utjt5oU4yTdrnswtdPh00ySkBCOTXmfiye0uLIQopCJJlZ
PSuw0nXLC80+OO5cSSEfdzwtYPje2gs9KS4t0AEr4Oe9Th69SvWdNR2PI5lRT9o93oS+EZN
P+zxGMMbhvlEmawNV8OXNxr81uR95ssxHUVX0K+NuUAOMH8q9Bur6CeyS4CBZiuC3rXr4Ov
HDOp1bWhhmGXvFSpyb0vqYxSHS9OW0tFCIg5PrWDDfvLNIrNu56in6rf/u2G7BrN0BBJJLI
eQTXBrK8me5FRp2gjdtrt45cM2EpyXdxP58Cr5VqBkv61Qm3fa1QDAzU2tXDWdpsQhVK/d9
a6MLFyqxSObHThCi5SOI1+6h88g4OOAfWsmyVZJQQACegqlqjzXN4VQHg9a2NIsXwsnVhX2
MYc25+YVKuuh0dnawRWhlmIDda5LXtbbzTb2xK9sCtjUridYyr5UAVxrRrPeGRjkZpWtsWp
XVizYgjDy8sa2DetGgjUZzWbFCFcFeRVsuo6csa4536M7aVloy7BI8kBcnGO1Ta/MqeCrqV
wG+ToaZHgxKo696j8TkL4JuiRlQvSuHF6whf+ZHRT91vl7HgzyrcOZCuwdsVekeKWyjiZhv
A4JqslxbylEaLy4+5qzHb2twTHAfnPRj2r02YU022otO+hJZwxR2b7pw7DnAqtBZG7LSg7S
p6etWIrT7JG+7LsTgt6VHMLqGLzoXJXuAKlPexvKEUo+0jouiNOBbZVcMMHHOKf5dn/wA9T
WEt9cSKVCHB7inbbj0eodNvc1+uwSsoX+RasroTq0LrlcZUVmTsVuWVjn0qxapPBdmONcSB
cHPaq80fl3PztuJOSRWqVnocFWUpUlzbpiNFLHhnBVWpyoxfdG2GHT3rWxFdWLNn7g4qlaw
RzRsASJUOR70cyB0LONnoz0b4bNM8d355IIU4FY2qW/mahPxgljxW38OXlZbwsuCFPWsXVJ
ZV1CYj+8ea5sJb29W/kVir8sF6mFc2bwnLDaKqHrgZzW355lGycbielOt7GFGMlwuF7V6Tj
fY85Sa3KtpbFlXA5rdtY7aNR55G70pE+yrGWikUN2Bqk6SPJu3DPrVW5SeZz8jdebTnQK6B
WHSoDp8MrhoSPcVlbJQNzjd6GrVlcSJcrz+VTJ31ZUYW2Lq24ZvJjjwe5qPUbaO0MW4ZJHI
Pauqt7EfZhKMbm5rG8RwjegxyBXLzS9ok9josnB2J/D1vYfZ5ryXaJVHCmotS1Yrabo+FY4
NYwuRFBhWwehxVCa7P2F4W5UnIPpTqw5pIqjJQTK005WYkNkGrdhqclrOsicEVhuxZRz0qS
BmU5JyKq/cnltseoaTdR3dtLqEpzKRgZrJ1rRrq+ZZFGQ3NQ+HrsSo1u3CkVO2vPFO0BbIQ
4rem/d5ZGFVPmUolBdHa1hXGTID0r0HwqfsssE82TICMA1i6fqFpcoCwBet7SYpp9XiI4j3
V007LY5ZX6nsPiDVAsenznkFMGvEvEF5by6rOF+8Wr2TVdNa50aFM/Oo4rxvWNHe21OWSQc
mqlFtqxClZSbG6IFbVIRXZWNqby5ktlOGLHBrlPDcIF3LcseIxxnvXY+G51AuLw9RuwK+Sz
dqWISP0HhyDjg3J9bmtpOt22nC6gv0MqQ8ZUcVy2sa9Jd3Uken7o4n71l6LrqjXLyzvceRd
ORz2Oav3WlT2epLF1iblT2xXkVsvhQre0tv9x34KtHE07p67Mi0BFs9YW4uJGKsMFjUsljY
XV/McAqzEhqtNHCP3YAOOKotG6zZjUquayes3NHrxpRiu50Wm2UFptVQeelUPHeqSTSWloz
YSNc4rQ06SQKEYZPXJqn4v0G7uLOPWIkLxpw4FerlrSrps8TPoN4V8vSxg6XvubuJIgTuPN
dzfzCCyWIcYHNYfhCwMVu+pTLhTwoNTa9dr5D84J7elZYyKjXcYbHRllSc8LGdU5TU74eYw
3ZroPCieZbFvU1xDAyzMDzk12vhKRUiaInle1E4csEKjX9pWkbrRLJqUSd91YPjeeO2vWVj
jatdKm06rC2OQ1cL8SkefWGSIE5xXZlsf3jZ5+eVGqKRxkd6bmfEIzniuks4pxADH8pHWsn
StHe2UEjGeTW5NceRbmOJhvxX0yi1qz4KUk3ZIwNavLm5zbxkhhwTWZBA8cY3nmp7u6ngZn
kC885FZjaqXU4HNYzStub0732NVCRwDVi3VvOy3NYcF2zMMn8K3baQsAcc1wTdnY9GCvuaN
uDuLHtTvE0Jm8E3ix8nbToWQREtw1S6xIg8I3ZY4Gzqa48W2oQ/xI2pxvJryZ4M1ukenorq
ofNUpGeCf92+DjjFXrm3MwaSFyy+hrMdWQ/MMGvVWu5y1/daSWi2foaSajcSWywIm9gfmzV
5JDGQ8p2xkY2ds1kRN5dsNqkOzcNWhPp8xtVlaffJ1x2FQ7XOulOo1zrVpIlmK2kDyJGAW5
4rM/taX/nk//fNTi9PklXXcV49qg+3Rf88x/wB801BnPUqKbvCVjRinSbfLMpjLDDPioCln
cuIUOMfxnvT5NQNxGlusWIiRuOOtV57SaKTdGmUPTHakl30Nqk+ZJx95ddBYLK4cTeRLhUP
I9akawkttkzy7A3QiobaS7tWOY22t14qUXVxcOLV1yjHgntRr30Ij7LlXuvmPS/h/IpW5QM
GIQ8+tYOoo39oTq3ILk1ufDuAwy3UTEHCHmsvVSBqE2McMa5cJ/Hqv0HjnL3b76lWG1Dktg
DaO9Vrq42Nj7yinveqBsB5rIuJCznvzXrOStoeVGL3ZZLIz7wSB6VMlyysEBytZY8zPFSh2
QjINZNtGqiupqNLuG0vx6VZtV2yBl6ispJC7gBeldBpMDTzgMuRQ5JoLanWaPLJLjfkKBWd
4nnjLYHBHeus0rS2exJRMMB6VyvirTTFASxIk9Klwaak0EZJ6HC+a0s2CeAahuCUbdGdydx
WhDax7c7svVOZXgmZQOD3oZS20KMpV2XZwD2p0cTufLU1G6Zdio+taumRbIWYRlyT19KLXY
OVtySG6eyhMcOd5GM1WErtJlm+c8mrc8a44696hitt77s5NXazIvdF6wu5LeQPnArq9K8TS
x3sWw9GrjGjYEjdirFh+7uoyDkk1am0ZyinufTVh4jF3osUsjfMBjFcDr+pGW8lLJkVJpkr
Q6VE27IPUVi6lOlxfMARg9a73OyTR5/LdtGxomnXl3ZCKzgLySt0Hau4s/Do0mykWZ8zFCX
APTisLw/qF6kECaXiPYmGlrpGne20K/vLpy0u05Ld6/Oqs6lfGtvRX+bP1PCr6vgYqO3KeL
3iYvpZBwBISp9Oa9B+0yTeHbW4Y72C9a4G4dJBI5+8SSPxru9OgCeEIUdvmIyBXu5nFKmm+
54OQzkq8ktrFa2ZXHnSHGOTXQ2til1aeZs47GuatmlAZGtndPYdK63Sr1/swhW3YYHQivnZ
JJ3Z9rGpdXQ1bd7dd5GSOK39M1q1ER0yeMTecMFPSsWe8WRHWMcjgmjTbaPTlk1CZ99w/C5
7VtF8rujmrRVaPLJFnVZLWzY29ooVB1X0rgNZuPMLKpyfWtbU715pmJ6k81z0ybpCzdK6Kd
Nzlzs569RUoeziULaImdcjpWhZXb6dqp3HCtS2MPmXYVRxUGuL5d0siduK9SFHnps+cq1nh
5xa6ncaZei5vFPvWN4l2f2vLJIAcdM1B4avN93GCc81S8dXYg1BucBhUZc1Cszpzh+0w0WY
c2pXDyMFG1R6Vg3F3L9sJ3nFQPfywW7ysevSsq3up7qb5j1PSvclK7vc+OhCysWr/AO1TDI
yVqtBazAAsK6CNHEA+XjHQ1HFbsZcuOnaspam8NCla2UjvkqciuitLSZACeAKSKWOIYKgGn
NeSs4A+7XNJa3OqMnaxNJJj5TVnVI45/B10sz4QLWY8u4+/rVrWnQeBLppD8u3mvOxjbUF/
eR00WlJvfRnj21xG5totiJ0JPWsmdZVl3zDLN0q59ouHt0aBT5QPT1q3qW17CKUIN/8AKvU
WjsTUUasHKLasr/8ADFKytZHmQ3DbYwcgVpbnubx7WMhEx9401beWbTUJYBxyKzroSRXChi
RkfeFF+Z7le9QgrrR2fr5EsOnyPfNatwv96tX/AIRWH/noazbe7uVbe/K4wGq7/aDf89aHz
Pqb4WOEUX7WNyGOWztpRCAWB5qdr+KEbwu4Z79qz7ZlWYNcxH94QFqzPEyW0yhAQvNS0r6h
SnU5bwst+mwNqK3czRoMBhS29s7oXUgkH8ayo4bmORJI0wfStRrj7DFnYRJJyRTatojClP2
j56/Q7f4ZiQXWorK5b5Tis7V2ZtQnAGPmNXfhdIXm1CTaSSpNVNTlZ9QmYoBhjXPhl/tFX5
HNWacIuPd/mYbQtvzjmoyhDfdzzWh5gxgrzTEgfeXB4r0GcqfchETHpHVuKwmnwFhJIq/b2
NzIAyLuzXVaZol2QrgHiqUbuyJctLmHaeHLhoxI1u2PpXZeHPCt5Ow2wFR6kVuW1u9vbqsr
jntWjBqzWK4hfBroVJJ++0Yc/MnYsRodFiZbkDIHFebeLLtryUnby3TFdpdagt5ve9kyT2r
h70pJqOxeY81nXvfR3RpSatZowtO07eCGXkcn3rPu7JpJpfKI+X+Gu8SOKHkR9utcXrlw1t
KxhTZvPLVjU8tzWn57HOyREPtMZB9BXQ6QHitm85Nqt93Nc6JZDJu8z5vetWKe48hNxLEVM
ZW1Y5R5tC9cWUsr/u0xmkS3a1Uq8R3euK1bCZpQoxlhV25dnbyvKAx1JqnMlQaONuVdmyeK
sWCOZ0VVLSZ4AFdXpXhK71/UQkQEcA+8xr1vRfBfhzw7bCWULPcAck84rhrY2FLRas9XDZZ
Vr+89ImZpWli58NxRCB/Px6VVh+HOrXNwZ3xHH6NXZN4j0y0UrbRgEdMCqp8W3Er7Ylcg+1
ebVzWo3oe3TyCn1Dw7pI3XGjY8tkXhx61u+INDmu/DsWnpKu/7rsO4rN8LzzT6pcPIP9YCM
jqKpah4n+w6nJZPISY24r5rDzqrEudz2a2HUn7H7KSMi1+Gy+cr3Fx8oPIrZv8AS4bWzEEJ
3CMcUweKFmjPzVUfV4ZfmZsA17dau6tuYxw2Dp4e/IrXMnR9Yn07X0hdBLFI2GVxXpLXmnm
5iljh8oSKRjHFeW3727TiaLiQHOasf8JMqG380llj4J9K8rG4Z1bOmiG1GTUmbMtxHFrD2k
Y4LZzVm6nQKxduFHSuUvL8S3/2+A/LVefU5Z2xk4NerDDtxQljox0LM8ollLLVK4VgOepqa
GNymRy1PaEl1B6jrXqRhokjglU5veZPp8a2ls93IvAFc1c3q3byjsTwa0de1JYbMWivhf4s
Vysc6MMR8j1FepTSpppHzeLqOrNJdDptAd7a7j3jAyOateMbeO9vldQWjA5NY+iveicvGwc
KejCuq8R3dw+jRRywRx5GdyjBrxqU5xxKjGN0+p69Ze0wV5aWPJ9Ukt0k8l1IA4FWdNhsWV
Xi++PWoNRjE84yuecZqa0t0iT5OK93m6I+aUdNTSuJjgAYGKoG/jhc7+tUrq5KylUY5FZzs
ZG3E1m27miSsazagjOScn0qaC9O3bg81ixxuSBjg1rW0LBRnpWbWponoaEchK8ir2vEf8K/
ud44xk+9UFQ7cg1p6rg+BbgS4xivJxm8P8SOyjrdLseOPfRiwRoUCMBgrVQ3E88LQkcnn6V
a+wxXDsUfgDpUJs7mD99F8wr1k43sTVVZ6taeQWuoTQAQOuSeMmm3dxNJiCRB1yGpFukEbF
4gZyfyFTogv4SyuA69qLWd7EuU5Q9nzXFtfNiJgnAKAZFXf9D9KpR3rwsI7mLOwYBqz9vtf
+eApO3VHXQlS5bSnb1QtzdQ3TRpAVO0jA6VbQxxQyFo8swwR1zWLFYLJJJH5211HGO9X7Np
PJNs7jcOpqGl0Lo1Z83NNavS/wChn+bd+czKhwDx7VFPJO8m6fmrbi4gWQearKTxUQt5TD5
07ZXNapo86cZO8dT0D4UgML3HcEVX1qFor+UDuxq/8MI4V+1mEkkg8HtUmq2cst1IRydxrz
6U7Yqp8jWdP91Fepyy72fBxWzpMay3Co6blp9vocjyAsML3rrLDS7O1gzglsV6kZI4XTb3L
dnaWdqRI7Kqf3atXetw24WO0AxWBdxTXEu1SVUVSktZYhu82rdXS0UJU2viZsXeuSHlSS3p
VIaldvIBgljVGHa0uNwLe9dHaaS7wi43rgdqy31Zey5UVgLyTGVJJq/DpkYXzp1waklv4LS
PDY3YqC11aKVyXk34/hrdOO6Odxl1M/Urp7aOQ4wgHBrh7jU/tELLdRF0z8pxXV+JLzzIfK
OBvPSsmLR5Lm1CRqMGuao+rOukr6I5mI2vnB9hI7VvafbNckbR8pqzZ+E5hL8x49K6CGyj0
+IoFAI71hOSkrRNqceXWQ+zsbW0ty0rAMOaxdV1SEyqkBwucE1FqF3JIzIjHFZAtWeTLE1S
Vt2S3fZHtHhi6UaVF5LBABkkd62EvrOacpPN7YzXlGla1JZQCBmIUcVrpqsDOHV+T3r56rh
pczufa4fM6fJFLsev2kXh7aG8tWb3rVEmjpbymKGPdjgYFeP22qRqmRc/rXS6M0kk4mkcsj
fdFclRcujR201CuuZSZ2HhpSZLm4GEAJ/Cs3WvC+lavO1xDdBLpjkmtuCIQ6BeMg2PtJJFe
errIgc5kwwPrWFGiov3VqJuMpSm5W6Ed94T1qxDNHiZB0K1n2uja7dW0lxbwErGdpXvmt//
AISyVQNjcelMt/HKaUJpSRvduB61015VacP3cbs5qnLKN4zRytzYa3bhpJrGUqvX5TVW3tp
rksDayBD1G2vXNK+IWmX9pJbXkaeY69CBXNy+IY45ZFt4I1UNxxTw1epV0lCzRyewUm5TlY
w9O0K5u32OrQ2+eSRWrq3hX+zrJLuzk8+P+IDqKsQ+I4532XLqij0q+ms6YvyfaMq3UHpXX
KtUubwwlDl916nO20tvHb4JAY9c9qo31ykUbPGdxFdNLH4fviwJWInuDWf4h8N21lpIvbK5
82MjkZ6V7FLF0pWWzPGxOEr07yWqPKtRlub65JGdpPNXtNtUUpCTgk9aW5liiYDHXuKz2u5
hcKyAgIc5rqqfC0tzwKfxJs7fTYxZXvk/fD962PEMUtxoysBwnSuWsNRFxsdcbx1rvUUXXh
pwcFu9eLFunWi2fWtQr4WSiecW2mCWXzJAMU2/sIoULRn8q3J1itYixIye1YB1ASzlTjYvX
Ne5zdD5B0mtznp4fMkO1Me9Qx2Ds3yjNdLI0DMdkeRUgt4kZGAIz1xWcqlmawo8yMdLORUA
2VYit5+hXiumgt4NvUMD61IbaMZYAe1ctSu0dcMN0MCOEqvTmpvEQZfANySMcVoPEi5JHNV
/EsTTeCbpIz1HevNr1nOUE+6N/YckW/JniWlh/mkL4AHer0t4yW5DLkL+tZcSPaHbMpI7Cr
d1b3kyJIkeY1GcV7srORz0qlSNNwje6M8kz3QZ02K3StGztVSUyK20pyfQ1RuLgSiMquxl6
1o6UUvd1vO+1hzx/FTlsZ4dRlWUd2+uw2/kiukYnAKdx3rHxa/5zWpJav5UyKMLEeCepqh5
cv8Az1T8zSXKZ4nnlLma1ZrSzWCASQHDIMY9aEmhltTLCwSUHndVOxsvtLGU/dT9a0JzY7B
EiDeRwR60nZOyO2nKdRe0mkk9vMzYoJb+78vfhepbtVuQGQixjUllOCRTNPizvRm2ODxzTp
riW2v5HiUDbwfem276GMIqNNSkt3r6dj0r4exRwNcJGPmVeTWjM2LqTIz8xrI+GTGWO6m5B
bJINatywF1I2MAGvLgn9YqW8jau04p9BY5DuC4wDXSWlzY21tiVVYnvXG3GqCOMhVG4d6zJ
L+5nTBYj0r046I4r6nXanfxSS/uEAHtWYsNxdNxGSKzLKOacjc54rVmvH0+3LIxJxUxp1JP
mbCdWnFWS1JBpSKN7sEIqGTUJrRDFBNuX61zF5q97O53SEKT2qgZp26OcfWt+Uw50dZ9sMo
G4h29Kdb28n2gTKpXPOBXMw3HlAMQSfrWtDrlyNvloAF65qXCS2DnXU2b+zF8kcvlkMvFXr
a0ltbYPg4A61LpN0k6CSUgA9Vq7f3cJhKRjAIxUWtG1RFp8zvAxRr9vazESZOKq32vw3sTJ
bpyaq3Oiy3TltwAPtRBoZhYFjxXNUrUorRnVSoVZO1tB9taGS23mPcxqaLTZnP8Aq8AVpQL
JEgVFBHpVwSznhYj78V56xDcrnoSw3KtDlbiyl8whUJA61a07TJblsBgijqW7V10dgJ4Q8i
CMHr71IugWiTBmmJQjO1T1p1MQ+U0oYLmkh+heFdLmnDG5Nw6cnbworuLKzjRS0O0pH3HSu
fto5nt/sUIWysx99h94j609r77VdQaZYOYNPgOZJifv4614825y1Z9VRpqjC0Inbpf29jpD
teSALL8oB7149r+nS2GsPcqxe0k+ZWHQe1bGuaumsasYIS32O2GFwfve9PWW0uLA227PHRu
a9XB0JRak+p4OMq06sJRV1rueb6hq9zGxMTFVrNGoTzsDI3vzXW32hM85KINvvVJtCdTueH
cvtXrv2f8ALc+eSqdzNhnuzcLJFKBjuK1Jb26FqQHJb1qRNLs1Q8lCOozVefyIF2wIXJ6ms
04x2VipRnvcord3pJLOR9ac19foBlvl7UOHBLFcg9qik81wAEJWk5QfYIqotU2Txajf5Lb8
47VsWnia+EX2a4DyQHhlrIt7diNzIQa0IoZfLK+Rj0Nc86ak7pHoUcTOK5bkt/FaMizRMMN
1B7VgXOQzJG+Aa15bV1gLSnb7ZrDuxufhgAvNdEJO1mzjqwXNdIuaNK8d+kGd2e9eqabJJ/
ZskYzyK8ds7oQ3CSD+E9a9P0bXbWW0GxxuI5WuLFQ96562XTXK4dzK1aGXdxzmudls5DLnp
u64rt76a1lzkY3dKx5LZY+pzmtZTdudHFKjaXLIy7OCRGPmBWUVsW93pqDY4yx7Vzt5ZyrI
0nmuqn0NUoh5UobzCfc1UIqereplOo6fuxjodwPKVCyAEHt3qus3lscgkVRs7klODuNSXEj
9R+NazovdGca4+a4Rs4NRa+f+KLumBwVXjHeqMkhwcLVjV5H/AOEIuGA+cLwPWvLr0nGUH5
o6faqpFryPG0v2SNXurfP93NPbVriaFo4IiMjt2FQ+VcaipeU7HXoo7URyLZX/AJCMGDjDE
9q99pPfc51UqrTmtB6X6mWepB5Per+m20k0xaIlSoyGFWpNOtXuRtlwByR61FEXjhnW3mCb
CePUVTldaHLCj7OalU1XkWbTzN0zXDb42PNTeVp//PIViG6neIRgkKPQVFuk/wCep/KlyN6
lRxSirRV/VXNXS5JUmNuw2oR1PSpZIrPzn8p8yHjHapru+t4HSEwjYQPmFVY4bNJ/tPmkoT
09KjfXY6tIxVJNSs+vT0HxWyzArHLmUc7RUL20k4ZhlSn3ge9WjMto5mtYv3Z6sarR3V3IZ
JlUbPehN7mdSFNJQ3fl+Z3vwueSQ3aScbAcYrdvhmSTAJ5rA+Fcpd79mGCQcCuimZjI4Ix8
1clG31ir8jnnd04v1MuLTPOl3OcL3qWTT7eNgQafNOYyRnFVtzSEDJIruT6GDT3bLsc1tbq
FjILU+4hF1bEsvWqsVgolEjZp89yynYh4rri+VWZxyTk9Dmry2eKVvl+QVnkEcgV0t0d4CE
ZJqKCygBzLgn0rCdVR1OmnSb3MSOOQnGCc1pW9iXKgvtPfNaBMNtmRUX6GqU+pQ7uVAPtXN
7WpL4UdKpQjrJm9ZvFYgLu3sf0qb7bFJIQz4rmI72GR+XNWF2yN+7c59655wk9Zs3hyX92N
zoo76ESgM/ArUMUV6gMT7a5G3hYzjJDtXU2k0VvGFcDIrhnGC3dzvjKVrKNghsJg52Nkg1e
T7ZHMqhAV71etLy22hlQZPXNSzoLmPfbyKjCsnTnJe6axlCMrzKNxPcgiNYzsH3qhj1C2kV
ogZI3X261FI975/l7wB3NSC3URlnILVlLDyStM7qWMje8CKLV5ZrgwyFtg4we9XxcNJC8Fu
oTPHHpWaVUod6YJ7in2qx2oLLMzs3r2pqirp22NHjJ2avubGn6fCsWxmGe5NV7xktZcxR5x
1NUZri7jQtGcg96zsX00u55yU9K9nDRTWx4eLrNe6jahV7ycOz7UHUUanIQvlW52gDk1z+o
X81qqrCcHvioLW7upvnkcmu6cWocsdzzIVk5XaHTmcHDdDUKEbvL6A1tx2qzxh34pWs7eIZ
ODXiODT1PpIRTgnBGXFayO+EUFe5q+LWC3TMwApS8cI/d1nXu+dvN8wkDtVXilqzFwqJNqJ
oC4sUjyHTd6U/7bAYjhga5Ntu8sBk1ZjDYGMA963jUV0jhnGSTdrFi/uoGLBnOK5W/ljf8A
49pW9wa37maHJUxAnHJrIlks2Y4iw3r2rrhCKd0cU6k2rNFOxvYEYfaRwOta63IEq3FkxRe
wrAnt1L7hjn0qeLfGgHm4HpnpSqUYzKo4iVHodjFqNzcldx6GtuCVpoSJefQ1w1teeSVVW3
5610lpdb4xhsVzfVpRZ2PGxkrNali4t5yrDzzsPbFZpiaBW2qJF9TWsrMflZxioru0laDNs
Qav2Mk7o5pVVbUyIblkkAAKe1bFvKGxvbOa5+WK8L/MoBFW7NpVfEhrp5baHK5Lc15Y0PQi
p9ZRF8HzqzbQV61ntcIpJJ5q9qwW48Gzbj8uK8fHKSlBva6PRw/K1ZbnhhupYHkjSTJ/vUI
lu8BlnmIbOeO9SahDDG2UPz9xVOMI08ccq7VY817em6OGpeNRwl02LtxcW8kSJbMQ/Q+9W1
sPJtDK/wB9hyKp3tukco8sBUXkMPWn/wBpM0Hl4LyYxuqemhteClL2q16W2LMS26aeWjUbh
1zVb7Qv/PNfzqswMWCZSyN2o8+39G/KnymftZNJKysSyWdydjStncPripbbTZ45wZB+66/W
pLe4u2mkS3IKgZy3QUtvfyq7PdAkDjaBUtyNqUKPMm7/AKf8EqG4mluHty4WMHgVqCSEW5S
YhMj5R61VEdnqDs0H7qbsDVLyzLJLHcSfNH0NPfQq86b5viT27Hb/AA817TNNmuhqc6wZ+7
x1rvn1vwtIple7UdzXz4yv985KA4BrfNtA1hFPI7A+metcdbCKU3UU2m+xGHbqRlGUU+XXU
9Zn1TwbsDS3WN3SpI7zwgsfmpdfL25ryOaWxkhUzAkDhRTIAyXXQ+UBwDWawsrfxJGzhT57
WTT7HskuueEEjCyXgXNUzqfgtwWN3wO9eMiJJtQkjkchT0yat20McIdJj8hPBNU8LK2tWX3
mEFFysoJI9d+0eDTiQ3Z4pwuPCDKZBdcDvmvJ9zIjsB8uMLWdbmYM7zFvK74qPqcnr7WX3m
rlTi0uU9dnn8ESPte/P0zVbyfABIP28n6mvKbkR3DosGSxqz9mtldI2BEwHXPBrT6pJf8AL
2X3mHNdu0UepIvgGNsrefmavQXHgpVzHc5xXkN8lq9tlVKTJ97Heq9nOYbKRh8wYflWbwTk
takjXnVOpayta+l/8z3CPVfB8bhY7ld1NbWfB5cj7YN/1rxGwiinV0YuJW5D+lU7iEQ3Bj8
wttOcg1mssj1mweKmoqaSs/U+gBr/AIWh2p9tA/GlXxH4ZUnGofka8BwbmRSGK8YxmrVlCy
xSu6EheBk1X9nKK0qMSxE6jtyr11Pe117w5KuVugwPHWoW1bw2zEG+xjjrXgsUtzaMZRuCE
9Cav6dJDceduYiU8jJqngpJfxGXSnGpJRsk36nty6v4cjUKLvOfU9ac2qeGl4+0gE89a8LM
lza3AFycA9MGrAvF80y3BO0DjnrUPAPf2jNI1UnytW+/8dT2pdd8Mr8gvB9Casxa/wCG1jO
24Rl9a8EA+3zebEpROh5oubK5s4sxSsyHsD3rRYScdFVaZlJyleXKnFddT3Ce68MzyHzbhc
nkc1Ct34Wh4+2Ae2a8Qurq6CoCrRnHUmoLqdpo0GWDDvnrT+pVJb1WZTqwje0Ue/rrHhpV2
/bRjHrSNqHhx4y5vl2/73SvCLW4WJwLlX2letVJpB5jhJHKN0Gay/s1v/l4zb67UhFNP5an
v63HhyUjZehs981FIvh4kj7bgem6vCbae8j+WEuw+ta73QgtUeTd5p7ZqJZa0/4jOili5VI
Nydrep6vHB4WaTal7l/TNK6+GSxT+0FDDqM15GL4ysGjgZGHU5qUWC3du1wJGDE9Q3Sn9Ra
3qMd5TvGlZv5nqbWnhmZSTqK4H+1UC6R4UYZ/tAEnpz1rx2Yi2vChd2TH96pLC4lMjxgsF6
rk9K3+p1EtKrOFVIuSjNK/zPXJtF8LNhTqKqR1+aov7C8Jn/mKjH+9XlsOn3MzSPLM45znd
Ud6IzcQwW5YnoxDdaFhqn/P5/cVNNR53BeW+p6xFovhYMAuqLk9BurSTTtBjAUako991eG3
KC3ugkcr7u/zdK1LZkktWJmkIXknNDw1W11Wf3CpKMpuEopNep7GI9AB2tqI3D/aqaK50CJ
SBqAI+teGPfAyF7YOQOGJarC3MEalvMYqw6E0vq1X/AJ+spezb6fie1GTw2eWv0z67qjC+H
DJlb9CT2Br5+d3aRtsj4LcfMa2QsdlbIQz+Yw67qp4asv8Al8/wMqbjUbfLovU9qNr4ffJN
6v51S1/UtKtfDM8Frdo/HAznNeKfbb2NHV3k+bgEmpI7hPIBkidmHGSeKUsFUk06lRuzKhV
pxf7tWfzC8linvI3BzkcgVLcLaR2RVsic/dq2sFpFpr3gi8x/b+Gs+4d54VLw/MejCu9O7s
XVg4JylZuSuVVkkMRRm3L3zWzpsEM1qWRQGHc1RNiEt45Y8vv+97VehNvZEKzsI26mib00M
8NC0/3q0K12sCyJ0LfxKKi3Wv8Az6j86W9RGfzbbLiodk//ADwb8qNt2c9aTU3ZEs63Nri1
UbCwzkdTVm3maDTnaWPLr696guYbiVw7y5kQfjTc3k0HlBfz702ro3hOVOTtfrYqNcsbgzq
AjEdqh3lmJcnnqalW0meQwqp3DkmnqZZoDbpEMpySBV6dDk5Zy+K4Wt0qEQOoeMnvW/PEsk
saLxAq9q52KzuJGGyI471cae9EDxrykfUiolG7ujtoVXGDjUV1/lr9xeu9NXyk2vgA54pt6
JngjjtjuYDBIqrDdzpZO0zblPAHpU+lwTSwuS5Td91jU6rVvY6LxqT5aUbcxXTTJshp5ArH
pzToyskgtb0mPYflPrRc29/LOECk7OAc02/UPsG7dKg+aqTuYSgqd3GLXr1LV4/kbFzuQjC
gVnzS3Ytihj2xk9RSx3X7hoXXcccOe1TW/mkKs5LA9FHentuYympvR2X5ERtZLS3W6DjJ6A
U2PzbgiVn5Q5wa1JZ7VY0tpwAwOcelUr7yluI/JOEPXHpSi29zSrRhT1i9Fa68xLi/FxG0U
cBz3YDrS6YQRJA0Wc+or1HwRq2i31rcwx6JEYrKDezuuSzCmeGdT03xd4vWNNIitltS2VVc
B/SvPljHDnTg0o+Zh7aTqKc9Tzl5DZ3iw7AYzUV/a2wiNxCWyT93ua9S0Tw/dDxLrk+q6Oo
sWVjGzfw49Kp2dnpHhvQpfE2o2wu2dysFuwyMZo+uxvaOr0tZ7t9DolJShPTS+i6r0PMLRY
ZJkaQlcVqMkkKebsYqei4612HiDSdL1WHSPEWj24hhuZQs8QHCnvXdeSia01lPoka6RDbhn
uSvtUVcfGMVLl73V9rdPUypVowVmvuPEpri11C0Fu2IXU1RNoYSR5uCOjDvXpmlafoU+g+I
tSgtlnUSFIXYdK5bwrZLN4nstPv4hLG75PuPSuiGIi4zaVuX/K5rUm6t5zW2l/yMO2guJ5E
ubgl0ToD3qC/l82by/KIA7Y6V6Z4su9Q0t7xINAhhsFyscuBmmz2Fqvw3027+yI15eTANJj
nGaiOLTUZtaN23MpVIumoq929et/meXW08ybooiSG9B0rRt7m4t5wtwpljUdq9T1u3Gi+TH
ZeH4WtUh3S3DAdcV59pdzDf+Kra3VVWGSXlSOtVSxKrQc+XT1Lw8uX3nK34/gZmoeZdxmdl
8tV6Z71mh9+2OQ4T+9XpPxEjsYNY/s+FEhREBUKKreBtDsrmC61vWIQ9jZdEA++accTH2Ht
mvRDxELzUr7r8Tmm8tNMLKglGMBvSspI7ZrVpGfa2a9K8Wabpuo6BBr2gQG3t5ZBHLDjG3m
uoi0PTYpNOsItCWW0eANPcFfu8VzvHwhBSs7u+na24q01Nqy2R4vARbW29mCqxyG9afdrDP
D54kPTg123h7QtD1Px3qFsrefZWwLQxZ+8R2qPxPqljJB/ZV14eOnS79qOFwCK3+sp1FCMX
0b+f9aihO8XTtocpZywmzALgs3GKbczSWsYt7cYWTrmvTJrHTvCmiWMttof9pQyoGkmA3bS
ah8PWFjqNtquuJYfaZFI8mAj7vtWDxi5XU5dF5rvb5HRHEP2TsrNW+7qeTPbTygyEHCdTUr
PGsCT24zt+9ivQ7TzdW8Y2lheaQtki/wCsQD7wrpL7wzoLaxDfaPCktgJTFcxAfdNXPHRg1
GS6X8vQwUaadr2uvxPHBqckkMiBM7hxioLG1madbhmCBTnmup1/TIdI8V3MMEQS0blM/wAN
Zl1HbSQEySbFB4I711wqKUVKOzN6dOdVKpUeq6bfiZF+wTUPMwCD1x3q7GQyKLUghh8yms6
7eNpAqDIUYzViCC5k08NAhBB5I61q1pqc8JN1ZWV/zHzPDaZACs56qKzGzNKC2F3fpV+zKt
P5VxFkj+LFQy2UzXEiovyjkNTTSMailNJxWl9h406TasnVD0IpYzJcX67jlU656CnJPctbi
2tzuI4NOkubcRLBFGVJ4dveh3NY8i95O36vsXNRWE7ZMErTDbm5tiYflXGAD3NSlk+zpFcH
BH3Pekw6Pu5Kjng1nfod0lFycpLR/gzNJubWN7YsdpHzDtToLp2WO3kUgdMitMqGhDbN/OT
T/Jjcny1UZ6GnzeRjHDS05Zadv0GootMxFvkbnNV7iV7yD7JFBlVOS5pLjzoHAf8AeMei0s
Esis7gEMP4BQl1LlP3vZ7La36DbK1SFJWmuNmOg9am8y0/5+n/AO+hWbKk9zcNkbXPal/sm
8/55x0+W+rZzKpZcsKexbW+ja6HmwHc3H0q+QsZC71LdR9KqRQwX0vn7jEyj5j2ps0lsr7Q
C0o6E1OlzrhOUYuU7NN6MVL6VBPi2+YcbsVU0t2gvC8sRKOetPllnSZXf5Ym4bAqzDqUCzC
LYNg6MabWmiM41FKcXOVuXuVri7ntdTZYzlW7AVZW4WPy4o4seafmzRPPGNQV2i4PRiOKqz
3aLdxyn5ip5x0xSSulZFSqKnNyUuv4dSXU54lje1jUFvUdqppqEyWX2cHkHg1PqMtvJAWtk
+ZurVSNqVtlk3jce1XFK2py4ipP2rcHp5djRtftssLN55Vsce9Qy2hisPOZ9s2efep7PYbB
pZp8MvQCsy5uJJXCbiQaS1ZdRqNNOWra01uaUMFs9kJpWAOKbY4Kyu7FAv3Se9UEV7eRVnU
sh6LVma98w+UybVHAA9KqzJjVjpJrVfj6lpfs0redPIGbpUD2Q8/CyZTGaSae3mRLe1h/eH
qauCRrFN00YMgHAqdVuW4xnvst2jr/AIVPAZdYsJ3EQlhKh34yasfDsx6Z4u1K3klSNzuEb
k8E1w8OrySZjggCsx5ZeKfdSSxSxyKSmerg9K4qmGc3UTduf9CfYU+RyhK/yPQ9Bv8AV5dd
1iTUtXV4YkkzFng+lTfYrfxr4Mt4dPvYobq2YqY2YDPNeZzSva3aSKzETfeweTVq3t5LeeV
rSV0L/NhWIxWcsLZ88HZ6W07GiwzlO1PS39X+Z6H5Nl4N8J22j399Hc3s1xu2qQdnNaGqeK
nh8Y2GlSXCSaZPCEbByOR3rxDUZWlvDKZmkZeCWbPNWUY/YAC77zzuY8ij6hF+9N3bv06vq
ckfdk472v8AM9m0ux01LfxDodlcwxhn3RAsADmuX0/Rbzw94s0u+v7mJoHk2ZVgdtef2sU0
geaW5dE7MGOSatWrzXKGy855FB3bmY8fSnHCyhze/pLfTytuawjUnHkeif4s9J8X+F9Y1G7
vZodXjks3y6jzOMfSkluLZfhppSi4R3tJwrru56156b25soHV5pJB0ALHAqsZIpNOCRyMZn
OdueBRHCT5YxlK6i+1i3BWVmrr+vxO++JsmpPJYT2V7uspYBuRH9u9cVoIit9a065A+5L8z
HtVX7fLHGIrlncqNuCcik3TReWWHysche9dFGj7Kj7K/dGapwSf4nqfirwdcat4hm1eG6ha
CSEEZcccU6DUYfDXw4It447iUSYdcjr61595l2xDfaZmTHQseKijcXFrLbJKxfPIY/LXIsJ
JwjCpK6jbodCozklTfTbuz0HTfEB8QeAL5p4IrbynyqrgZOeuKueIfE+oaXqPh2G1uEOnzx
qkqjvnrmvJoWn07KLPuRvvIDxS6nJdvBCis7p1UntT+oU+e/TX8Uczoe45PddD0S48NRf8J
jeT6FfpbXBAeJQ2Ac9ea29UgDeDhD4uurd7oyYjdMbgK8RW/ulkQNcyKyH74Y5rXkja5h+2
Xt280YGV3MaJ4Ob5eae1umv3jpU5Vvdjay1Z634f0fXrKeB4tTgm0hlyySEHirNq1v5niG0
0GeKKY4MfIAz3xXjSeIbuRltLOeRIyNuNxwKSznntnnka5dJlOSwb71YywE5XlKX4efU6eS
NV6NevT/hzu/D+maxpHi22vddlVjcHbkvnFafh6+j0r4nX+lO4NrdMW5Py59a85n1C7e2Fz
cXDEN/qznpVC8vb+GSKZJGduvmDr+daywjqp87Wqtp+FhVaSjD3n07eZ0/jK6tZ/Et+Fl38
7Rg8DFc48sUtsLfeGIPPtVBp5r0uCu1m5dj1qc2cUQiaJyc/exXfTpqnFQJ55Sj7myVuxVl
tTFdIrgvGx5IHStVmWyttsEnyHqDUzbm2um3yVHOetVZJorhFtHhHJzuFVdysbqnGhdxdm9
v+HEvboDTV8mEZf+IDms+KS+VPKBIV/Wr3kTW0bBSJYhyvsKntp4rqNmKYVRxjrmqTsu5Eo
SqVEpSs7WILZP7PtJZpPmduMAdKoutqSJBITnkjHetmS5dYfKjt88fMzDrVCOxK3AuZcLB1
xSi92KrT+GnBXS8tvMsyyCSCBnK8D8aoXrPCR5Mu6N+ozTGZXvXkYMYM8Edqt2VvbSI8z5b
n5RT21Zk5SrycV16+n+YW19czhIoIsqn3veo7+VoyiRSHzOpA7VFbztb6gyL8ue1IjldQeX
yvOH8Qp2SdxOq5U0m9b29PQct01zJGkjYcfxVYuLyGGYiJcuBy3rUUBt5Lh2VDu6gDtTYrJ
57x458r3DdqHbqRF1Gvd1be5PbTLO7OE2zetW8X/wDf/lUVjYP5UrRHemcBqn/s+4/vD9al
yinudMKNXlvKL1KMRe9s3jjPllRniqUAlW7UMRIV9elbNhGkXmKqjDjBrR0vSLN5JGZMnFV
3OeNqjhZ6vf8AQwry7keFoZEQDtiq9hZR3LBi+2Neua37nRrM3bKVOMZqhbafA0sycgL0wa
GuVaFJyqYjlmr20GozPM1sYS8S8KTWffWklrORgbWHHtWjM5WPavG3oRVGRi4+c7vrQrpkV
qkJxceqKkcUr4iHAPftTjBIkyxO/DHGa6KK2iXR1nCDeBSW0EV2+2VAdq7h9afMP6s/dV9X
qZl7Ba2kEaxOXc8kVBLJDcXMWyLYQMYA71esbeKXVWSRdwGcZqeGKIecfLXIJwfSpT07mtn
Ud4qyfT0KN4rxhIWXdN97PpWa6uX3Mee9dGbWKe2juHHz9M0XWn2yeWVTlsZpqSQq2GnP3+
mhl6RCft29htAHU0mpLMt2XeQup6EVrTQxtcpEFCrt7VZgsoHhWJ0DBTxmpvZ3Zt9Xk6fsF
vfc57TwhmlBfYAuR7mrzXMcliS6MQpxip9StIIr+OJECr7VKzqZFt/KTZj0ob6ihCVK9Nu1
tPW5S87zxE8UeSvQmpWc2+66in+bGHQ1UMpt5Ht4wAma0NPt4nimZ0DHHelp0FRqSqTst+/
oY93HC8IuYUIZz90+taTLGmnW7TAMp+/jrU9vZQPaTTsvzRcqO1V9PIm3tIAcdj0obugpw5
JK6V5rT5PUilbcrQW0DCNhxuqCIS6dBllImY9/StGyf7TqZWQDC9AKn1qNPIWXaNwO2q1vy
lSipU5V09Vt/X5GPMkrWvmI5k3daoosiSApw3T6V0WmMFs5F8tSAOMioLGGKW8cugPemnuc
06SnyST+IzbRJHuNsp+btu9a1721VYknuJNsqD5cdKmukjAUiNQV5yKhu/8ASUTzBnFRfma
sbwcKcJwtd9DL/tC6Vtxb5Rxjsal/tHbGE8oDI5I61etoIZYnR41IXpVldPtivmGME4zVtL
sTSjXktJHMlWklMmSx7AVoONSuHjQDagHAq3chIrYskag/SqTXsygEHpQ3c57xo3jJvW2xV
Ni8ly8YOCvJJrRlDm0htohvTPzYqxeKpsY5QoV3HzEd6p2srJcRxDG2jfc292hJx/mt+JJZ
6aIbsz7hgfw03WXQzxtEMR9G21qyRq7BdoGT2qjdRot75AUbMZqE7yuzeu1SounFaNoUy27
6fHASCmOhptvqFrDbG3WEyMDwDU82n27RKdmMelRtZw21obiNfnB6mjlVi1XrRnzRtpH8DE
kuHS5dxHjd1WpEhuWiMibhn7qipQiyzLIygljzWhcymMxRooCn0rR6WsedTXNeUnoYpkvLY
mOUsMjkGtaxtY3t/tUTFpMcqe1TXdpDIULLknvTbKFInlCcAClLVHTRioYj2ctV+QumzGd5
YZwI0GRkVUWxltb0urMIQePepraJWjfP97NRXMrytsZuFOBUpNOxU60XSi5rVbM0VuI54jF
cHBXkEVWfbenYhKxrxj1qVYY1VUCj5xyaqXLfZpvIiAC1KikaTxEppc+3Xz7EVy/2axe3RQ
FJ61Hpl8ltE8My/KR8pPrT48TwSGQA4PFWTHFJZ7miXKjjir0aszljOakqkHay0I/LtYLVr
mTLtL09qrWMkodkVQI26setatrBFd2Deag+TpSLaxDCBQB1pXVnc1cJSlGUNFYpXU0dmNtu
mJZBzUlnfI4WGc7W6Z9akv4I0WKUKC2etNuoookhlWNQx5p6NEylOE3K+i6E7XEengxxFik
nJFJ/aiekv51BHcGWaN3RSQMdK2/ssfov/fIqeRNXZvGvOV3CVl00P//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAKAAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQADAgICAkIDAkJDBELCgsRFQ8MDA8VGBMTFRMTGBcSFBQUFBIXFxscHhwbFyQkJy
ckJDUzMzM1Ozs7Ozs7Ozs7OwENCwsNDg0QDg4QFA4PDhQUEBEREBQdFBQVFBQdJRoXFxcXG
iUgIx4eHiMgKCglJSgoMjIwMjI7Ozs7Ozs7Ozs7/8AAEQgAuAC0AwEiAAIRAQMRAf/EAT8A
AAEFAQEBAQEBAAAAAAAAAAMAAQIEBQYHCAkKCwEAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAQACAwQFBgc
ICQoLEAABBAEDAgQCBQcGCAUDDDMBAAIRAwQhEjEFQVFhEyJxgTIGFJGhsUIjJBVSwWIzNH
KC0UMHJZJT8OHxY3M1FqKygyZEk1RkRcKjdDYX0lXiZfKzhMPTdePzRieUpIW0lcTU5PSlt
cXV5fVWZnaGlqa2xtbm9jdHV2d3h5ent8fX5/cRAAICAQIEBAMEBQYHBwYFNQEAAhEDITES
BEFRYXEiEwUygZEUobFCI8FS0fAzJGLhcoKSQ1MVY3M08SUGFqKygwcmNcLSRJNUoxdkRVU
2dGXi8rOEw9N14/NGlKSFtJXE1OT0pbXF1eX1VmZ2hpamtsbW5vYnN0dXZ3eHl6e3x//aAA
wDAQACEQMRAD8A4cfs2rDpaGMsfbW31AWN3NO1sncR+9K1OlfV8nqWHXk0VBl0gbmtLdRLd
wjusenGubXU6pu9r62H3DgkArW6B61PV6cjLJNdfueSSRtbymznERIsWy+1PfhNDc06mX0P
HqyhQ3Doe+okWMrrrkt5JI29gszKox6sewfZcclxBqe2lgJaf7PbxW+/qWM3qdfUca5j8Z9
j6hQRDgxw5k8rJ+sV7jDsdgbW6WtIGoJ7fBVzkIyRhp6gSujHigZdmliY1D8Gp4rxmEGxtj
rKmE+10jUtPZ6M/C6axrH2VMe1w+kyutjSRzB2hUr6XMwLKnS1zHVWPAM6mWOj71Xsposw2
tGW4sZY8tqsBloj2THd3CsVjFSMAZE77ojOVEXpF1a6Olm/D2YtGy57twLWvMxG36Mfgukx
sX6rN6O+q3Cx3ZfvaXeiwv3T2dt7eS4/pzS2rFkEGnJBHweNSti7qTMfJfjNiy7eHNqfIkO
/ccP4qPh4ubiCTEe3xUDWxUZ1gJqz7n5tPM6VgGyyMYNtFbXMa1jWtDgG7twiO6sdJwukW9
PurfjVOzK7A+p7qwTY0DcWNBHIS6nfe9ofjsmtjfUsscJeeRtaPASVm119VzMkXYrLa21Pl
gDfolw1cpc2Pihw8XCeLcdmHlpmMuKQscOgPfxdfHq6Z0/1GOwMa+HGG21MeYIn6RaTz9yp
9Nb06vqjr7cCl+I1hdcx9bHhre7gCIkK0ei9Q2MBydaQ5rC5v5v5vJ/KssdH6g25teQ4Bl0
tea3gu1/OIHZMywjwmpV9WXHks+qN/Svxde/B6TXN9eNjvpaHOH6Os+x5Arc7TSdFj9ZGO5
gjGx6vcwt9OplZLRzqxo81exejMraRdc4E+10WNggH2kfJAzuhseLLKcsH2Q2ohz3uI/N3R
AlK8MYRHGNK3OuiryykTwnW9hpq5FtVA3QyvQnho/feEEsq/cb/AJo8fgr46T1Fxn0tvgCQ
OVuV/wCLr6wEfpX49Og0dZJgweyEZQlfDISreiowmKuJF9w8psp3fQaQf5I8W+Sh6dcH9GJ
g9vAP/uXaN/xbZRl13UsasDQwHO4g+Xgsjq31exundQtwzmtyNgB9Stuh3N3eP8pGcowFm6
THHORoAXvro08DHx7BYHU1ky8AlrTGk+Cx62tjUD6QHA4K6PCx66bdrHF4e15O6OdsdvFZP
TupV4TwX49dwZcLQHtB0bPtk9lFgmJZMlXw+mvxX5oyjjhoDIcWzVFLN0Bo0eQfgmFbQ1pL
Rq49uQtt31pc9jqqcSpgdY94hjQYcPo8cLPPU8l1eOyGtFO4MIA1GsqxKuln8GvEzPzREfq
0PTPqfR0iYjtuhJF+1Xet6247tv4b5hJCz26d138XscTCGT03FDWGoDHpPqakE7GydFf6V0
9mM64v3Wm1haJaTEjss7p/16z8PolWDXi07GUisWukugMazj+ysyzr3V8ho35BaHT7GuDfh
whkmTXDjxjSiSTYK8GRFSyTI7aau9hdPycGkMt+y2HcbGuvZJb4NEnhaFvW6GVGpzsWPdy1
pjcNQF5/kZDy4ix7rH9y5xICD6ziCAPgmGE50SQK2oV+1Q4Y3QP1P9j0FdfTMd1ot6gHMtb
DZaXEEEH7laxrfq+GWMdlixzwA123YWGZkLknPLjJ1jSU2qdwzr5yPpH+CvT+6D9S9rZZ0N
lD9rmOc6NrzZJBB0gBEdkVUkh384YMBoJg9yVwwnsrFOdmUEFljjpBB1BHzUGTl8siJe6TI
AgacO/kywyQA4eAAEg99vN7D7e0/RreSO+gQn5z3GW0nXmXngfBZmB1fHyXCu6KrSdD+a75
9lbtMSY4J0+AVKcZiXDPivxkWxHgIuIH2BkMyxx0prGk6yVIXZECPTZuMaMVXGMjafD8eVZ
LHgNP5u4a9kJQA7fX+1cJLmy+AfVjn6LQEmh7vUm17i0wNY7IdljAzVwBlw5SpvqD7QbG+4
gtMjXSEhj00H4KM/H8U3pVGAS4nzJVk5eS97mvueQQARuOvZABbBIMiNCNfyKTGvNrnBhIg
QY8ERDJrw8QW8cOpijsn7Dc2XGBzJ7FZNbQHaLasqearGEbA9pEuIA5nuqDMbGqdNuZU0jQ
6gx90qWMMlG/zWSyQsahjit/WGjj2u/IVzNggvHhYV1FFmM7LYym5t30tWz4eaw8dlDnZLL
MazItNrSw1Ana0Ol4IAP0hopuVB45ggjSP5lZzEhwRI1Fn9jSq+m3WOU7TozWfpaLcqwrXW
F+N0S98ZHq1Cxro9ICPSdoO6sY3QPrN+iNXSGtdVc64Os267tNjgT9FquUexahmPAfV5iO/
wDI/wC/JLf/AObP1k/af2D0K/tX2b7T6W5sel6/jx/OfgkjRRxjuN7cgXk0NrDQ0QNxHJj4
oteSRIaxlZI5aIKqtBLW/AIlY958YKHCOy+2A4SE91IDQJwICKlATp4p9nf7k4Ckf9QkhFt
KtdPrrszseqw+x7wCUE+EItD/AE8ii3tXaxx+TghIaGuyQdnd6j9WWkOfjv2vHLXaSqlNt2
DR6fU2u2DSt7fcddNpXqp6ZRazeWAyAfvXN/WjpVD+nXhjRIbLQB3CoxnM0JgSF9d25wwIJ
gTE10eJs6uzVuFUQ+Ppv1+5oU6mWW0izJeXPd+a78sIuPjMwsa1hDBfpEjVWsGthpbYW7mR
r3j4KwIx6ANYyltZc9+ACNw3ccAaIeNhu9UtP0OXEidrRyT5BdJj0te1wNZaIBafAoG0022
0ugNsaWyBLjI0CUl0Bq5Bruax1mDc6p2p2A/SA7hZVud1Iu2PvtJ8Nx/vWlc6w37Ww11B2g
DiGhUuqVsa8WAbTYA7aOx7pQ311TMDoGuKc2wgHcZ09xTsxbSJJA3QefEA/wDfkTHfvYC+y
HCZEdgWgflUmtbxL3QBx8GBT0GuZHZs9EpdVmsdvBJEafymF/8ACF0f1D6t03ph6mM60V+p
czZ7SSYmeFz/AE1rW5bYaWjcBuPwe3+Cr1vtZk5rW2GtrXb4bGpmO6gjpzEq6wj+ZZJji5e
N/vl6rJ+uf1hZl2+m4PxG2H0XVsaCWfm7hGq1WfXh1TK/tmE8m0fo7ayGsdAnhx0XC9W/RX
UBjntBd7gXEzqOYW1a7p+T9Xqv0gNuK+s21uEktJ2hW4ixLvHswGAoHu2/+eFP/Or9ofZjs
/Z/2b0/UbP8/wCrumI8oSXHTRP0P+0nh+du+l9ySjs/tTwDx7IGfRb8B+RFpjf8ihNg1sI8
ACj1QHT5FFf0YERwmmfgFJwlRHgkpkOVIjTRM0cKZj5HlJDAAfPxTuP6Nx7jX/NMpPgD48J
wR6bu/sP5EE9H3XDd6nTqLBy+pp+8BUcrEZfW+t4n1ND8+Ubotwf0TCd40V/kCKQGkuPZVT
HVs47p5y36oNudDS2trYDe5dHdV2/U9mObAzLHqDT0iCXAn4LqbLXNqdYIJaNB5nhAxbb6r
zQ2PtLxLngbjr3cTwPBOBpf7dgk1o8e3DuxvUqcYtq1hxgu7y1VMmzc/czSxsOc3zPmt/6y
B322ovgvOmognuDPnwFU/ZbLGhzoM/RDdDB8QiZWFhxgS9JeTyqScjfU0vedz7No9rS7sET
O6LfZhtusYWWNbIB7hdpidJoa/wBRzZAEAO5QPrHs9EiQ3YIKi46IAZfbBBvtb5lQ70rjuc
GCIJImNQf4IpycfXda90jTaANQpCquzPEND6y/Vp4PktIZVLSW14lbIMSdVLPMY0BEy0vcB
rDCJamXD9Gv0y6uzLYK2vBJne86cuP47kN1b253UA1j3wDuLBIAkav8Ar7Mpz7aw5rWsFgP
tCJ07Nxse/6wsyLPTdlYrqqQZlzyWw1MwzM8xJHD6O99V2WIhiAB4vV+bVyMAPLrH2bfs7Q
8TrJ3AfctK4sHSMd9rm1Vh1by9rdCBu93zWHU5+y2ltZtNtYDzM7GtgucV0uT1bptn1Yqxw
A5zaq62jbOrTqB8lfxbSAF6WWob018nmvUwPtHp/aT6X2X0/U2fnepu2/d3SVTc31d3pO2+
hEQfHbP36T4pKO/AJ4f6x/BavSsAj6TR+REq58OUOvStvwH5ESvk/DskuXAkJjz5Jxo0KLI
JgmPNJSQDTX708CY7KI0Tbi3QpKVYe0JACNvYhCeTKk5+0SPuQXU+rfVPqjLugYbS6XVsFT
x3DmaLYGSxx2hwM8ryHouV1Wq11mERtbHqB5hjvIrqcXrtzyBc003DtO5p+BVacgJEWPLq2
sfyjSvye6ZW25ha/QE/k4KsTXjtdbXV6lgbJjRzo7LK6bkG6pr50cJhaTLBO08jsiCiVnS9
HKf0q7q2Q/Nz/bvAbXUOGAfR47q2cTEfUCWbXjQuB1DhoVPOzG42M+yYgGPisOs9SeH2WV2
MFjPUa/UiQNYDZM+ATZSvSrXwhpd8Ib1r2MdAMtbqSuE+uHWmXWnCxnbgP554/IodV+tedk
47sSqv0HBzmWWcOgGPo8g+Kz8HpJNlNmUDtsdIYeTGslM0h65nbYJMuIcMNb3LY6D0pj2HK
uBkGa29tO6BZUBY6OZXTUNZu2gaHgLnrNLXz4qvHMZzkT9i44wIgIa5bYwjQh7U1NOVf1Hq
FeLgvz7XyGhgJ9Mn/CHb/FFI948nNlaP1Y6u7pvW+oiqr178lrWV0iZJGum1WOXI9yz+7+0
MOcH2wIizxCg1Mb6rfXB7HMrwXUtsjeXvYyQ0yGkbuJV276l/Wazdk5l+NitLt7i0ucQ7xD
a2LoMv6w/WWmr1n9PGNV/pLK3x974WRk/WvPtBZfmVsaNS1m0QfiJKuxyCN0SL36NPJHMD6
40S43/ADY/yp9k/a1e37F9p9bY7b/P+n6Oyd07vckrP7cxv2/9rlk/YfS3x+f6u/d8YSTqP
Y/YVnq/lTzFf0G/1R+RGrGvyKFXBrb/AFR+RHrBB+SDIx1GnZDH0wiESoa7gkplru8PJJ2p
80tZUq2PssbVWw2WPO2tjRLnE+CRKQF8fEtynPbU11ljR7WMEknxPgmxcHJyckY9n6J+0/T
EaN7L1H6r/V0dJ6Uyu6trc6735Thqf5LZ8lby+h4d+tlLS7s6NfvVac5+oR+h7M0BGwT31e
DxsT7Fh10H6QBcT4nklNYdpcSJEmfvC6DrH1fte6vKbYS/GqFLARzW2YBjk68+Sr4/1aysh
otfY1m4ztGsT4qrLGeOxrevbVsQlca0HRJ0L6x4bMZnqP2OGj2nn4rW/wCceKarMqlhLWiX
2uhoj4lcJdg24nXH9MztlFjnj07eay0/RcY7FVupY3WLc52FkOhoMN2T6Ra3u2OVY4R34dL
YxKX7t0ae0P1uwRdTbmOa+h7toDTLRu4cfgg/WL692dPudhdLNeQ6xgJydxOwzLdoGhK5nH
+rs0loqsue785rXafAIlvRBh2VVX4r6pAdUbAQTrDvimCcBr6pV4LjGUhwmvDXVbDo6k/MO
blNbFzjZY+yNxLtZC0WPbblVumWta4g/gg22ta0l5GnYnVV8fJpaGy4BzQW7TM6mRoq0uKZ
MuH+r6Qyx4YCr8dS7tD6wZmfguetIN7401Mfer1fUIGyqsvdyN2gVDKqvosFljg0OlxbB48
kseKQJscPgTr9i2eWGwPF5MXRuHxH5UCovZ1641yHjVu0kEGOQiixlh3sMt0n71d+ruJh5n
1yLM4H7KGuNjw7aG+3kuU2IHikDp6Jb/RQyRgceQ6iGSMjXYatv6xdVzM3pVdVt91rW1HcL
HHaSPy/Ncn0uuq3JFVtraWHUvdxoJhdJ12zKOAGfToaXNxmz/gpjd5rA6Q/Dqy4yxwWlgIE
bgfzpUsbEJk2dttSu5/Nhyyh7QAjEEHShZNrbD+0fS2nf6cRPfdM/CEkb7MP2rO5m70/VnX
ZPqcf5qSue5+Vud/FpUz6bfgJ+5HZGvwQqhNbP6o/IisGvySQsONUP84In5vPwTASZOpSUF
CIEdlofV/rbej5zr247b7Hexjj9Jvjs8ys1zi0HuY0R+l1V+sbbwSxvG0wd34qPJIAG18Yn
o+jYP1vbdXvtwsqsSQXCsvEjn6Oui0sb609ByRtbmVtcOQ+WkfeFxeN1u3FsY/FAZY127eS
TJIiXiYP3JnYfVer5YyKcUucYFjw0MaY+QVf3BXUMohInWn0jEw8HqNDngtvZJaXMdIPf80
q5R0nGpn0qQJ+a576p9P6h0NuXFdcZZrc2vUBjmN2HjmVs3M6hlAi+8tYdPTr9g/DVSxzY+
EHhuVaitVkseTiI46jemv7HL+un1Ro6r0w2Utrx87G9+Pa4hod41uPn2UPqVaLujjH6lUyr
Ow7HMe+1o94Ooc13fwWnT0ylkiCfGZP5VNrWMYW11RrofNI5tbEQEjDYIM5EujUKCdtdte7
s1pErnf8Y3SnZP1bsyqyRf09wua4c7J22N+EGfkrwGU5226uuqs/4VhLiP7Oi0+s115PQc2
oH1G3YtjR33BzCFJCfGDYY54/bIIP8vN8Lpvxm7fWcdvJk6gnsp3g5b2Dpzbch0z7We0fBy
3uhHpfS8aOp9IryMtp3HJJaRtjiLNJ+CuY/wBc8vMyDVg49WDRQxz7XFgsdA+jAO0KtPgj6
zI1HWun2MojKR4YwFy0suLV0r6yWOrqZgO9R43CCA0gabiTwtcfVD6x5FOzNyKMWoj3Aw4k
eZdAVOv6xfWDq9wq+2CmgF+51bA121vf2wYJ81Xtqy3kOOU61ruHPbJ8PEqKeXDGVGIMh6t
b0/NnhgzSBAIHD6fSAdvsbuR9UukYGFdb+0W35jWzXUxwO5w4EDRc7fkW12Fjmmt7/wCdb3
gGDK0jg2usaPtTnMME7GgQfMDt5q7d0lmRlVuLYOQRWT3II1RGSJqRA17f2o9uUQYAk1qbY
Oosr6Xj9RzKjXhOJZW5+jnwJ9re7fNYHWKKhQzMoZsFw08AD2gr0C76u4+V0rCoufb6GKHh
rA8xtB4EzC576xYeHidKsZj0ljKyGPc6XOMHs53ZWKiJCr1rdbHFknAyNVGz9jx32qn1Z9M
x6Hp/SM75ndKShNH2mdn6PZ9D5pKT+DW+nV1Pq501vUs2rFe4sY9kl7dSIHgV093+LjqDAb
MXJqvkaMdNbvx9v4rL+oTWnqjD3bV/AL1Br42tKbPIRKrXRgDG3x/qHSOodMu9DPx3UO7bh
7T8HcFVNkd17dl/ZsjGOPkVNyK3aCp4kf7Fzx+oP1ded9jbAXGTWx8M/qjyS98Df8Fe0ejz
fQ/qZVm4FWXlh4N3vY0GPYT7T8+Vv4n1I6XX9KsuDeQSSulrbUwBjAGsYA1oHAAGgRWvpAM
kacqqTKRJMjXa2YERAAH4Ofh/VvptMFmOwR3jVa1eNWxsNaAAsnqH1s6N0+W25Ddw/NaZK5
jP/wAadTZbg45sd+a55gfFOhAdBxfy7okZHc0+ggAcFONIJH3LzLpf1q+sed1bEuy7dnTzc
z1mNAa0sc7b8TyvUrG9Px9Lrm1n+W8A6fFSxgSLFfaxykAaN/Yhc8NkxKpXX1GxrQdu4duZ
8lefndCaDvy6/P3hV29U+rGM4vbfXvdoTMlE4z1kAmOQC/TIlqY9N4uex99uRS/UB8As8g5
o1BWm31NgYxp2gQABpAVd/wBaehVAkWN2jvICA/67dJax1nqV7GzPvE6CeEYiMR8zHMymR6
a8Hhfrj07qOH1BmBTWbW5m63GaB7g0GbGyP3fyLMr6b1TC6JbYcW1rsl02XFh+jwwNd+6V6
KzKo6u1nWHtBBrsoxiJHtdpa78IQ7313dOGCXPFAH83PYGQJVfKcAuJvcSodx0LawzmDGe8
o6WfzfNcL9p4TQ6umyp23Y4urcZbzOg8VawupZ2JZY59LrRaI91ZaW6/mwCu2bVLh+nugaR
v0RzU0cZFrD+8SCPyKD3cUruG+/8AvrqlGqLxuJ1l2N6sYzHeq42OJpIeSTMEyAAFPIy7Gd
QpLiWtG2xsce4Lr2VNZMZD5s9zyQ0yfHUKpX0vp9uQMK9wruu9wyOXBrTO2O25PE4ykAB9q
PlBJJ+nbqvl5N1f1exboY6yzc9jidASddB4rm7WZXVDWMqwey5p9JoEncPBv7sd13HUOgV3
Y2FiOO3Dx3OfbZIEMHuKxvrBRRVlYpwKWUY9trPewQXFoO8E8nhTZoS4ckyajGOg8aRhyXw
wB3JJ7Vd04/oM/wCefp7Rt/ZvED/uTCSJH/Zl/wC0qf8A2aSVG/8A0kv/AO/eU+p2dVh9Tp
dadrLGbC48AkaL0+2x1lYdWQT2juvFayfTb8Br8lp4n1g6zjVHHpy7G1QYbMx8JWplxGRsF
q45gCi+oGzIbJfJ8pgfeqOX9YcXFB9fKqqA7A73fgvNLuo52RJvybLCeZcYVUyNSdSoxyve
X2LznHSP2vd5f1/xq5bi12ZDuzne1qwOo/WvrXUAWPu9Co/4Or2/isQOMSphx8FLHDCPS/N
ZLJI+Hks4kO3H3HnUzKu35eJtuxaWzju2vrdsAsDyNWl37oVSJGnxWr9WuhXdZ6gKNW41Y3
Zdg/c/c+Lk6ZEQSei0WSHqPqd0ivN6dTm5RcGBrW0AaasIl/4QF2HVsMdUNFlzvdjuLqyGj
k8z4qFNVVNbaqmhldYDWtHAA0ACtVE6eH5Vmxyy9UQSIyJNebZlfpJ1MRQcwdDaJmwHyNbV
EdEqFoYDW5zhLi6tunwWu4gDcfkPMqNVLzlV6Tv0eQlEEkAE7hHFoSacJnQsNjHVBtFsTq+
uXSUn/V/EtYWCnHbMS9rIIhar6bRf72bG7zBI5AEfxU9kMjsdUyU5iW57snF1trsBrwqqGc
UV+k2BAgd4+armWt8Z0HmrzWFztgbw0/HUyqpDnWsYYmTEcQPFRzjIniPVMJDUfVhWx8AEa
jUp3MlwL9Q383xPZWC3ZWXFRDQL66vTO143FxPfhAQ6J4+rXftrDrLZgaEgTJK2mDo9m312
7b9rQ5wEGI0BIVFmDdktfQwbI1Lp8FZysLKxm/aw9oprZveDyS0cyrPLwlEE8AkJVfELDDl
kCQOIgjsU/qfZrBiu/SYj2na551IP5rpWD1iyjJ6lTRUQ77M8istMjaG6nTQalN9YusWu6Z
i5NAa5lhLy5xHuI7EACE2O3MvDL8hlNdYbNP2cyw7xqeApuYyH2ZRobDXzVhjEETMtTxDhr
r3Lk7R/z17f8kz/AOzUfkSRdo/577Y/7yOP/QtJVa/9JLr/AOm+ZsafSYf5Ij7lJgg8dip1
AGmv+q38gTtad3yWw0gWttj+5SBEawplpGpQ3MPI0KSV4E9/9gTh48UMf71MDTXhBLZxqrs
m6vHoYbLrnBlbB3JXq3Q+j1dF6e3Drh1p9+Rb3dYefkOAsP6hfV44uN+2spkX3jbiMI1bWe
X/ABd2XXisnT7yqHN5TI8Edhv5suKIHqP0YtZpJEgKwBAj4SmYw89vzQneCYY3l3fy7lVgK
FshNlYPBO+NBo3+9W8I3FzPSANe6Xu7gjwVUx9Fo44CtYQyjYG1fzQMuPYHwU3Ln9YBr9Fu
T5f4rZdWQHs9Ygs9T2n4glVrQA4gnXiPy/gruRXk7peJbukEdygZosa+2WbWhpcHEdyE/NC
yTr0Gq2Ethp9GWJRU68Pc+HuBaWg9lUtxqMe0ekQQZAB8SVoYWKxtjbTBez2yeYIjhNlYVQ
G+o7yH6tH4o+3xYgeEd1CdT3Ln3sId6bSN2kydAB3RsbD9S2qwOgbiCTzMI12L73u26bCRZ
GifDqpLg6xzwQ4NAnSfFMjhrILF71r2XHJcND/Io7OlD1wH2CHP/MkEEa9j5JZWI12vr72O
EemeCD2hWDjtFs1Pgb4M8hQzcZtZrewh3uiT5KaUKhKo/wDOWCVyGv4NH9nYkH9CwgOkAtB
A+AULmidgGmgAGgVyudhPiSZCA5pNs/FU5x0A8WWJ1Pg85tH/AD8/9o8/+zaSns/7Puf+8a
f/AGchJPrw/wAmi/8ApPldTv0TNfzR+RGrOvy0VRk+k2PAfkRqnGfkVqtWmZiBPKiQTwEgS
RBUxqkpE9kmfvXQfU36vHrXUSbx+o4sWZLvH92seblmYODk52VViYzN99zg1jfM/wAByV69
0XouN0Xp1fT6PcGe++3vZYfpO/gFDmnwx03K6Opptho0IAAAAa0cADQAKbWN3hh45PnHZTD
Y/rHgJ9rQOOOT4qjw62zWxdoC46Tz8FFo9pe7l3HkFJw3v2eGrv7kK29gOwMe/wAxAAj4pp
7/AMrSAuzU7lZxX2AwDDJnTugVvY8AFprHGuvyVloDWyBCOOwQb8VTOlUmNl28itu8vdqT+
b5qeWbnMcws9jhBPggeo9pcGkt3NjcOfkpPteQfcTLQ3aePirIyAxlcjbFw6jQLYzaS/wBR
4JeTAjj5qdznMtjHZJc73k8fFDY3b8uI8UQW2NJFY1cPpdghCdQAPp8RumQs3v4FM1tr/a+
AHNiFUsx30OYC7eNxIjTgK1Wy2x5tD4aRDR590PMDmhhPaQn5K9syo+nYrY/NWmqKihllhs
cYsIjU6QNUa3FrsqbLocJI8NFWprrtkWktaPA66aq3ZXQ8N95aXj2/JDDUsesQfrv5pnpLd
otb+ib204CFtAG7yKsOENP3ITqzt8uFVkNfJkBeb/8Azgf+0bj/ANDUlOB/44UTr+xJ/wDZ
yfyJJ9f+k0X/ANJ8dY9mxsuGgHceCLXazcTvaNDyQkktJhWbcyBL2/eERttUiXtHjqEkkFP
oH1Eb0Dp2O7qeb1LCZm5DS2mp+TSHVVnncC/R7/wC6pv1h+rw1/auD5frNP8A5NJJVc1cXq
tdDbSmbfrD9XuT1bBk/wDdqn/yaTvrJ9XQJHVcHTRo+1U8/wCekkojwV1Xa30VX9Yfq60f8
rYO46k/aqf/ACaCeudAda8Dq3Tw3kF2TTz/ANuJJIfqqjd8Nrhx2drXp6/9Xjazf1bC2tM/
0mkDQf11ZP1k+rhP/K2D4/0qn/yaSSEOCv0kS4r6K/5yfVwmf2tgjwH2qn/yacfWT6tz/wA
r4H/sVT/5NJJOHB4o9XgyP1k+rUCOr4E9/wBap/8ASiiPrL9XdsHq+DHf9ap+76aSSceHpe
yBxeDNn1p+r7Y/yxgaf92qdJ/tqN31l+rjmgDq+DA4H2qnvz/hEkkZfIb4+FQvi04bRn6x/
V2B/lbBHJP61T/5NTH1l+rkAHq+Dpx+tU/+TSSTI8FmuLZJ4vBi76yfVyP+VsDX/u1T/wCl
Ex+sf1d9o/a2B5n7VT/5NJJL0a/N+CvV4PN/tro//P37X+0MX0P2V6fr+vV6fqfat2zfv27
tusTMJJJIej+t8qfV4bv/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAKAAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQADAgICAkIDAkJDBELCgsRFQ8MDA8VGBMTFRMTGBcSFBQUFBIXFxscHhwbFyQkJy
ckJDUzMzM1Ozs7Ozs7Ozs7OwENCwsNDg0QDg4QFA4PDhQUEBEREBQdFBQVFBQdJRoXFxcXG
iUgIx4eHiMgKCglJSgoMjIwMjI7Ozs7Ozs7Ozs7/8AAEQgAzACqAwEiAAIRAQMRAf/EAT8A
AAEFAQEBAQEBAAAAAAAAAAMAAQIEBQYHCAkKCwEAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAQACAwQFBgc
ICQoLEAABBAEDAgQCBQcGCAUDDDMBAAIRAwQhEjEFQVFhEyJxgTIGFJGhsUIjJBVSwWIzNH
KC0UMHJZJT8OHxY3M1FqKygyZEk1RkRcKjdDYX0lXiZfKzhMPTdePzRieUpIW0lcTU5PSlt
cXV5fVWZnaGlqa2xtbm9jdHV2d3h5ent8fX5/cRAAICAQIEBAMEBQYHBwYFNQEAAhEDITES
BEFRYXEiEwUygZEUobFCI8FS0fAzJGLhcoKSQ1MVY3M08SUGFqKygwcmNcLSRJNUoxdkRVU
2dGXi8rOEw9N14/NGlKSFtJXE1OT0pbXF1eX1VmZ2hpamtsbW5vYnN0dXZ3eHl6e3x//aAA
wDAQACEQMRAD8A4XHx6Dj1E1MJLGkktHgifZ8aI9Kv/NH9ybF/o9X9Rv5EThRkrkYx8f8A0
TP80f3JDHx/9Ez/ADR/cipnJKRGjG7VM/zQm9DHBn0mR/VCmU7eUrQ52fXU17djGtBHYAd1
SIHgtDNA9Yf1TCr4eJZmZLKKx7nmE8EAWVAEkAakonNENAAmNU0NHGpVq/GdVdZS+Qa3FhB
5lphQsqY1gLTPYykCFEEEg9EArL3Q0SSjCpsfRGnOiljWirdu4PgNfNOI8YnsUr1QlwqK3Z
TGPYCD2IHhK3fsOF/3Hq/zG/3LJ6eyx2QyzadoJHB4IOs8LdlNluuCH7Bg/wDcev8AzG/3I
ORg4gZvbTWI7bG6/grkhM5jXt2u4KbaXMOBj3VPayupjw0uBIA1GsDzVBmNTb22PbLSIGo8
fitSwGqxzRMA6E+CBdRXcdwOx/iEVCti1hjYzS4OY1wJkcaD70K2jHqAc1gk6bXa6HujnHy
QI9QEeP8AqEm0srO559R/4Sjqigwqxa3BlZY3e4yZA0UfRo/cb/TtnA+h+78PJaGJT/hnfS
M7R5cKj/8AJBFDYxv6PV/Ub+RPs94f+dOvwTdPrZbi7rSa9nptaSXQQQNyvM6ZVad1dtm3m
XSGx/WChlljE0bXiBItrEqJKvDpVRDQ2wuL44eYHiqN1foW2sJJayIk+IRjljI0EGJAtj3T
jyVenMbZ9IbNYHdWaXseTGsGD8U/VDn9QkWtj90z962/qHVUeovusBdsbDQImXECZMALIzv
53+z/ABWn0fFdjY59Sd14nYDGh8U3NrjIur0ZMBrJdXoXP6rNnU8s0iWuusLSNRBeYQmdNu
fqQutp6fRZBLB+RXm9PpiGshM90gADoy+wCST16PFM6Va1u5zdEX9m2OADW6H5rsjg0gRtC
G7GYPot0CacslwwQeItxczDfvYXN+Cs43WDpXkCHfv/AN66W7FaZ0nyKwOrdM2g2sbp3T4Z
b0kPqsycvQuJ+jdY8PaC0yD3Cm36QErAwM1+K/07JNR/BbtZa5wLTIPHzUhDAlfWx7C08FU
7cEgA1kk95V5RJSQQ5v2O1xgHQGHHwRq8Jlby/dOkAFHaALLG+MO+8R/31OQjaGG0LH/+SK
2isX/5Io2qnSpDrOmUtrada2De4+36P4QVY6bkxQ/HIB2ENDmkAaiTyquHe89IFrgIpY1oa
BzB2jnRQreGsFpZYXOIfMDbM7In5feqRiSZgj9LRsCQ4R26utkW17jvtbWdxLTEaAweZlYO
cfUrseROsjzg6I+fmtyyA1ntbyCZHJ1TZ1Y3vrmQ2BP9UAJ2GHBIWNVkjYcitoLuCB/JWhh
sZWSGmQdSq4x4Mh8fJFxGFlpl+6RxEQrZ2YRuzfT6uY2fotEu+R4XQ4GKbXh7xzqsrBY2zI
tntAXTYLdrR4KvkNmm3hFC+7aqpa0CArLa0mRoiNTaZUT6/AILqSFo1tZ3GqjkVt/NSI0Tx
OPbVzKp3UBwc1w0IWpa2XKpcIBJ4TaUS8jm9L2vO3udEbpjnNAps0cw6A+BV7PLWkvMx3hZ
eTktbayxh1BifFTxJpqZALNOwolRptFtYcFMp7GUR/nh5t/ipoN9npX0/wAuWH5wipKWKxY
/+KS2isX/AOSSKnSoxHDpFIa0bba2Oedx1EbuCI7oAoutccRjoY0SGuJ2bQf5PxVunJa7oL
CyJZS1pnsWtA7oGLR6rRf6z2WvBB2gRAO2B9yr2RKRPddIWBrVFo31nEynYx2hzHNa4CYJP
JEq3m1irIsZJO2JJ1MwCUa3p+4m11znugkuIE6BVHAAGDv0Bn4iT/cnxlxSCiKBc0trJOsy
Trt18fFHwo9WGuOg0BEBM7Jq3cuBngImPaLL5aDMQGxqZICn6MboYD21W2ucRqQuq6aa3sE
OBJ1XIYllbsxzXNlrHEFx40Wjivw8jIawPsoMtBcwOIAcYnRQSjcmzjl6fJ7FrOymysnjus
ttrsDJdjuyvtOPu203EQXNHBjkK5l5O3FaabmixwkR7j9yaRRplErFuk3EdtkEKre6CQSJC
5l3UcoWbb8yyD2lrfuWjV7qvXHq2VghrrHatBPaRIRoHYIs3q2LCCVRygXMIB1Vl9TyQ+s6
dwVXuEgn70whdbzfUbXOrc130pIKwXEhxb5yt7MaXvt2iSCYb5rDdVc8vsawljTDnASPvU+
PZq5RZ0dvpVu6oDyV1zmt5MLN6P8ARV2/t4SE5YgyL8W59YbY15rsEgHUTP8AFWliHFZiWC
5kuDiCQe2oP5QtljpGnB1BRpCiVjf/ACSWwdFiz/8AFBJWifEtjpd1J/0bHD5w0q7gu/Vah
8fylVMfp7Tj1u94FlLTO4gagEhP9nsrADH2NaPogOMKOWO7XgukXforP6rvyLIcfSqfPI1+
9TLbi0/p7A06EF3KCaXvd9N0HxPghHGQbtROlKdlYFlhexlmONgmXeoS8DxhkAn7kQPx6cG
nLrDvtBuc1502loaxwAPiqzsQiSZj7+VA1nbsk7RrHaeFJotovWVX4XUcahmPi1B1O4MyGN
Isc0ySLOxImEXDwRRYyzZ+mr0a6FU+qLtlNlbeN86jxC6UNc7jhRTkbbOOPp82hkV7r6y50
2PMu+/dP4IlzbLMluujW8eIPP8ABNTTdl5RtrBLWktafHzT7nVXj1OJiUwnW2Th08Wpl9P9
S0lnsduD2PgGCPI/FHpqtpoGNRa8Nc4F7Afa53723ifktn7I0hrnAz+VEqopbDgzUeKcDSD
ZAHQH8XPswctwa45bq2+7RjWeJjUg9lm5OGG7t991nxfH/UgLdynxMLDybSS+NYGiBKqczp
PSsbKzLrLwTRX2LiZJ+a3bcGpvpUCtrKHtMVt4A8/NA6FiTQ3Qk2vdub4gK31zJGD09+TMv
pa/bJ7kQ38SluiHp1+15LCqbVdaxmrWPcGnyBVl4BMHhc9jdVyqpDdpnkka/lRj1jKJ4Z9x
/vU9GmoTZJDeyK/51vizc34tR8Z01AA/R9vy7fgsh3Vch5aSK5bPY8ER4pquqX1Da0NOgBm
ewjxRQ7RJWPP/AMUEj1m/9xn4/wB6p/bH/uj+kev358PglSnWxv2CcWr1OpW13Ctu+v07CA
6BuALX9inczoTif8ozp9J7LhJ8NJQMfpmZdj1OrxaXBzAQ6dSCBqdeU5+r2eST9nZ4aPgT9
6NhVLWfsxg/R5ZInt6g+fuanr/Ztgl2dsI7Hf8A+QUT0LPrHuxmEHg7/wDahno2b/3Hbp/K
/wBqVjsqi2X1dMED9ohwInQv+76CgcfpUSM8Hy94P4sQP2Pmf9xxH9Yf3pfsXO1/Vx/nj+9
Kx/Iqou/9XXY1dr2493rAwXc6feAt7L6vj4VRDjNhHC5ToGPkYeW4W1+mHxGoOq1cvBscH3
vaXNYdxnvKgyD1aNnEfT4pendYL67IcKmA+0OnurNGRjXvdW20mSNXfwVDFwasnHJZZWZAd
tLocD8CoHp92M8vtIaDpvGo/BNILJE11Bt7Si5rqw0HgR9yZ9mkDhc5h5ltRbFm8d+62nWS
2eJQBVY6IslxLSsW+zaStTJdosHqFwDwwdylSCXocPF241Tt5a4NMbTH0tTK5r63Z1LamdP
tc4OPueRqYHH3rLzuv9Twr/SxLywbfeNHCT/WlYmRk35Vzrsh5ssfq5zuVLDHsSxTygAxG7
ZZTgkSLy34wptx8E/9qo+IVMY7yAdh1S9B/wC6VL9Wu3fseET/AE1qmOnYp4zqvm4D8qzvR
ceGlL0Hc7XJfVTefg47dPtbHfBzf71T9Kv98fzuzt9H97lR9I/uuUNvkfpQl9VPc9NaR07F
cND6Nf8A1IVovftjwT9Lrb+zMMnvRWTP9QK56IDAYn/WExkDRLC7nX+5QdXrrAB00V4geoR
AiDPih2srD9pInskpz3UPifyKQYC0GPmjXXtaIJ26azp9yz8rrOBQxwFm5/Hps90fwSpV91
Wn07t4/NgrabaMnH9PkO0XHZHXDaXOZVzAlx8PILe6De91DBZyYcI8CmTiasskJC6bH2XHq
IZEmddNVcp6ZRa3dHt8Bx+Mqz9gx7XC14MnsDEq5pWwMAAaExn9ye16Nb7HiCtjdgAYdI0R
HnQQg5FzQOeFRyOpNrZyksJS5lzWNJcdFzznG578l30Gg7J7+aJdbdnWhgkV9/PyTdRb6WI
5jBBOjUaRvfYPKZVhsyHvPcqLJLg0dzCm+uHuB0cDqmqAbYC46BWejV6tzTQjkKJee3iluB
AIUDqmBJZTqozLSPwTgd1EQJRQuddfIIH/AKVR+yBI/wDBElPpHTS39k9PaBqceouJ7exqs
WvhjY403H4LN6bY4dLxCORj1wf7DUuodQqxMbfe7aX8N7n4BBck9X9KdYEHVZvU+q42KIe4
uuH0am+fj4LJyvrDc6W4zSyfz3an5BZDi5zi5xLnEySdTKIigy7NnP6lk5z5sOxg+jW3gD+
KqRopxISTlqxHAXZdKxzZgUPqdtsawQeQfIrjiPauy+rFoswWtPLCWlR5QaHmyYT6j5Nt/V
rsWGZFThH5zfc1J31hpe3SZ+BKuZOM2xmonwVOrBoJhzQ0qIMxto3592S6KwWg+KF9medXS
T3W+zApaJDeFXvDGu2t58AkT2QA1cTEFbS48qnnRZlU1eLpI+C1Hn065+9YuSXB9uVwKmkh
ALjoHncoh2VaRwXOj70GFPl0/eokK0NmoTZLE6H+5SD3t+CYpEe1JTNtniNE4IJ0QhwkShS
k5BAQP/SikLHAQdUOR/05SpNvRP64zH6djUUH1LhTW0/utIaPvKxrrrsiw23PL3nuUJg9on
wCmlSCVi0hIE8dlKYTEIoYp+U8aJdo7pKVpwVt/VbNFGYcZ5ht2jZ/fH96xg3RIEtIe0w4G
ZQIsUkGjb6eyDoVC7GB9zdCqf1c6tV1XFDHODcyoD1G/vD98fFbPpEiCFXIo6tkSsOcbbmN
2OaSex7IHpmS53JWhbU4IXoOefJJLnWtNjtg+axPrLY3GpbiMPvt9zx4NHH3ldLlGjp2PZl
5JhjBoO5PYD4rz/OzLc3Ksybfp2GY7AdgPgn442b7MeSVCu7XTaqcJlMwMCE8aJwkElMAEy
mU0JJYFQ/8kinRD1/6SSmzW5orbxwE0idNEmtBrae8D8iW2eUkKPmEuE2rdHceKnGiSlh+C
RGqZOdRKSl28J4TBOElM8bJvw725GO812MMtcF23Svrzg3sFfUW/Z7uDY0TWT4wNQuG50US
2EDEHddGRGz6qOo9MvaH1ZVL2/12j8CVXyOv9Ewml1uSxxH5lZ3uPyavMYTQme2F/vHs6/1
g+sF3V7xANeNWf0VX/fneaygmCcJ4FaBjJs2VJdku0pdkULJJdkklLESUikl2lJTHk+SH/w
CTRY/2oWn/AE0lNqsfo2f1R+RRcDOikwTWz+qPyJiXNOvHikpYGZDk4Bb7Tx2TOHcJwQ4eY
SUohMRCccpuQkpkO6XfyKYckKXZJSzhPKjLh5qaYpKY7h4JT5JJJKVykkkkpXZPCYhWMHBy
eoZlWHit333u2Vt41+KSmuAmWn1b6u9Y6OQeoYzqWPcWss0LHEeDhKzTokpbwTHyTbtQnaP
FJSon4IX/AKURkH/0okpsVkbGj+SPyKXkQma0OpZ47RH3Jg4ztPKSlEbf6qaQTqrf2beba6
gbHVNL3R2aBLj8lLqeDj4ttTaXl7X01vdrMPcJcOyFhHELrq0xyUgOEuI8Dwtz6u/Vt/VWn
IueasVp2yPpPI5DUiaXOGJkqS9Aq+rnRWfoTjNc3jc4ku++Vkda+qmLWSenPi6N32V5kuH8
gnv5IcfgqnlUikQWuIOhHIPiEk5SxClVTbc8V1MNlh4a0ST8l0vT/q9Vi105PUK/XNrmt9L
dAYHN3gkD6RhdbjV041jRj04rACBuvDWsaDpp7Sd3zUMs4ExADfqWzDlJHGchIodA+XXY99
B23VurP8oEflQ16RnDHdS/7SwWVcOEbhqYlcZ1vplOJY27EduxbTA7lrudpTMXMicuGQ4T0
7MnMcgccPcgeKO5B3DlyvWP8XHR8bH6HXnWUt+1ZTnP9RwG4NB2sDSeBHgvLMal12TVSwbn
WPaxrfEuIEL2u7qTcOpuPj7RbWG7pEsaONvI1VkAyIAaEpCIs9G/n9Pw+o4r8PNqF1L+Wu7
HsQexC8k639Q+tdLxrsywVPoqJJDHy8MmN0Qu8q+sxZdXU/I9YT7w1m4lveXNHZYvXOvMv6
RlVHKc4em4Gp4hx3aR7mg8lSezLax9rH78dNJfY+bAdynJA5SPgm2hRsq0l2g4Qo/6uEZCn
/z4kpt1fzbPgPyJ9rfVaXaNkbj5ITftHptjZG0RzMQnH2j+RHnKSnrfqZ+xaOtZVvXGgYpa
WsNgkSTpPyXe5HTf8XOU4NtOM1+0QNwaYjReU3ftXZbu+zRvG+N/l+Cl9Yvt37Td6/2L1Nj
J+y+p6cbBEeprxz5pgP7wHhr0YhfEbA30fTXfUH6iZetFrR4bLR/etLD+puDh47MfCv8A0b
B7QYPn2XhDvtm4bJn/AIPd4+S6rG/55bT6Gz+bbtj1ZiPzY7px4fFkH1fRrPqZmOdZY3NO8
j9EA0BrTPcd1Xyfqd1DJpNeUK7HN+jZWS0jzE8Fcr0H/wAc/fd6fHpHb9r9SJ/4Pb+f4Tot
jpn/AI70Dd9l/wDQqf8AviREe671PKfXT6tZPSrq8lzHBlvtscdfePzpH7wWd9XMWqzMGTk
NJx6CN20Bx3GSNDHhC7363/8APn9g3/tr9ifZo19P7T6s9tk+3cuK+rP7b9DI+xfY9m8ep9
o9Tw0jZpCZPi4Dw6+fZkwcHuD3Pl8Hczc5vqV21MAtDZrrOrWbj9KO7z+AWljdPy6aW5XUG
/aXWlrRiP2QATydw+l5Agrmsf8A5w/tZs/YfW9cfznq+nv02zGseC6K3/n96jd/7M+m3bHr
x5z/ACfGfkoIAcY4iOL+WzbzGfAeCJGLpX7Wv1jpGX0ctzMb24l0AVl24NdH0SP3fmsvqzM
fK6PZdUwMJHqEAcObyFs9a/57/sfI+3fsr7P7fo+v6kbhs9OdInxXKj9ufsu6PsvoQ/d/Ob
+PdHZMyiHuR4D6uIMvLSy+1P3Ik4+E9nP6HSL+r4lZMA2Az39vu/gu36llXZWQ3GrbHqkOO
76Rc92gXC9E/aP7Vx/snpevuOz1d2z6J+lt14XTWf8AOr9o1f0H19zNm31ds79JnzWlD5ZV
837HEnfuxv5f26vaj6sV4WMX49xOQwF1m4CHgcjTjyXOfXT6v/Z+iOzXWA31lgsYAANriAN
Z5C18n/xwZfu/Yvrem+Nv2n1Nn523d/FYn1t/53/sfK/aP7L9KKvtH2f1/W5Hp/T0SHHwa/
Kkez7mlcb587RKPFRPrT+b+KifW8vlKjZmZICDP/VqXv8A5M/NQ93l9L8UkP8A/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0