%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/535.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author>
            <book-title>Conan a dvanáct bran pekla</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Larssen,</first-name><last-name>Thorleif</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>4e73bb3d-c3b3-4693-af1d-b4d52c0924f3</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2008</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong><image xlink:href="#_0.jpg" />Thorleif Larssen</strong><strong><emphasis>CONAN A DVANÁCT BRAN PEKLA</emphasis></strong></p>

<p>Nakladatelství BROKILON</p>

<p>OSTRAVA</p>

<p>2003</p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2003 by Ďuro Červenák</p>

<p>Cover &amp; Illustrations © 2003 by Michal Ivan</p>

<p>For Czech Edition © 2003 by Robert Pilch – Brokilon</p>

<p><strong>ISBN 80-86309-</strong><strong>15-0</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /><strong>Conan v nakladatelství Brokilon:</strong></p><empty-line /><p>Jack deCraft – Conan a královna Smrt</p>

<p>Thorleif Larssen – Conan nelítostný</p>

<p>Thorleif Larssen – Conan a svatyně démonů</p>

<p>Thorleif Larssen – Conan a dvanáct bran pekla</p><empty-line /><p><emphasis>Výhradní distribuce: Wales, Táborská 4</emphasis><emphasis>2, 140 00 Praha 4</emphasis></p>

<p><emphasis>tel./fax: 241 741 952, e-mail: wales@volny.cz</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola první – Princezna od Kobří řeky</strong></p>

<p>Okovaná kopyta drtila rudé kamení a zanechávala mělké stopy v hrubozrnném písku. Pustina tady v jižním Shemu měla daleko k malebným dunám, jež se jako ztuhlé zlatavé moře vlnily mnohem dál na jih, v pohraničí mezi Stygií a Černými královstvími. Tady byly k vidění jen skály a štěrk, jejichž barva budila dojem, že na nich ulpělo světlo zapadajícího slunce. Proto se těmto končinám říkalo Rudá, nebo taky Krvavá poušť. A ti, kteří tudy někdy putovali, moc dobře věděli, že ta jména nemají původ jenom v barvě kamení.</p>

<p>Ramenatý jezdec mírným tahem uzdy zastavil koně. Statnému strakatému hřebci se to ani za mák nelíbilo. Úzká rozsedlina, jíž doposud projížděli, tady končila a terén se od pásma zvětralých skalisek prudce svažoval dolů, do rozlehlého údolí. Kůň zhluboka nasával vzduch, nozdry se mu chvěly, kopyta netrpělivě dusala – cítil vodu a svěží zeleň, chtěl jít dál. Muž v sedle však nespěchal. Zastínil si ocelově modré oči mozolnatou dlaní a přejížděl údolí před sebou zkoumavým pohledem. Modrozelená stuha řeky se líně plazila na jihozápad. Palmové háje, keře obsypané květy a vysoké rákosí byly v poledním bezvětří naprosto nehybné. Panoval tady až neobvyklý klid, pouze nad vodou kroužil sokol a plašil drobné ptactvo v houští u břehu.</p>

<p>Podkova křísla o kámen, zacinkala zbroj a po boku modrookého hromotluka zastavil druhý jezdec. O hlavu menší, o něco méně zjizvený, spíš šlachovitý než svalnatý, avšak po zuby ozbrojený. Snědý obličej s typicky shemitským jestřábím profilem zdobily vousy černé jako vraní křídlo, hladce vyholená lebka se leskla na slunci, v uších se houpaly zlaté kroužky.</p>

<p>„Tak co, jak to vypadá?“ zeptal se a přitom jakoby mimovolně ťukal prsty do ramena luku visícího v bohatě zdobeném toulci u sedla.</p>

<p>„Stygie,“ zabručel obr. „U Croma, nevěřil bych, že jednoho dne budu tak rád, když dorazím k hranicím této prokleté země.“</p>

<p>„Není důvod ke špatným pocitům, Conane. Říkal jsem ti přece, že Vedžo, ačkoli je přítokem Styxu, nemá s obávanou Řekou smrti pranic společného. Ptal jsem se mnoha poutníků, kteří Vedžo viděli na vlastní oči, a všichni mi tvrdili, že její povodí kypí životem.“</p>

<p>„No, zatím to vypadá, že ti nelhali.“ Mohutný válečník ještě chvíli prohmatával údolí pozorným pohledem, pak sklonil ruku a spokojeně pokýval černovlasou hlavou. „Ticho a klid. Myslím, že je to v pořádku.“</p>

<p>„Podle mě to s tou opatrností trochu přeháníš,“ namítl Shemita. „Až k Vedžo se snad ti beduínští parchanti neodváží.“</p>

<p>„Tak na to bych nevsadil ani děravý měďák, Murapi. Kdybych já byl vykradačem karavan, počíhal bych si na svou kořist právě tady. Poutníci se radují, že bez újmy překonali zlověstnou Krvavou poušť, zvířata spěchají k vodě, pozornost stráží ochabuje – a vtom, v té nejneočekávanější chvíli, rychlý, překvapivý, drtivý útok. Neměli by šanci.“ Conanovi při té představě podivně zasvítily oči.</p>

<p>„Člověče,“ zašilhal po něm Murapi s obavou, „slyšel jsem toho o tobě až až, ale rozhodně nechci vědět všechno.“</p>

<p>Robustní válečník se jenom pochmurně usmál.</p>

<p>„Hlavně dej pozor,“ ošil se Shemita v sedle, „ať tvá minulost nepošimrá uši ctihodného Amirua. Proč mu brát iluzi, že ochranu svého drahocenného zboží svěřil naprosto důvěryhodným mužům?“</p>

<p>„Neměj péči, mluvit o své minulosti nemám ve zvyku,“ zabručel Conan. „Dobrá, popojedem. Dej znamení ostatním.“</p>

<p>Murapi se ohlédl v sedle a mávl kostnatou paží. Na ten pokyn doposud mlčenlivá strž promluvila ozvěnami výkřiků, ržání koní a bručivých hlasů velbloudů. Práskly biče, zarachotila kola vozů, zazvonily podkovy.</p>

<p>Ze stínu soutěsky se vynořila karavana.</p>

<p>Conan a Murapi konečně popustili uzdy svým hřebcům a nechali se rychlým klusem unášet dolů po úbočí. Zanedlouho se stezka zařízla do osvěžujícího stínu střapatých palmových stromů.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Když čelo karavany dorazilo k řece, oba průvodci už stáli po pás ve vodě, nabírali ji do dlaní a omývali prach ze svých hrudí a tváří.</p>

<p>„Dokázali jsme to!“ zahalekal objemný muž ve zlatem vyšívaném kaftanu, sedící na kozlíku prvního vozu. Kudrnatý černý vous mu sahal až k pupku. „Proklouzli jsme Rudou a lupiče jsme ani nezahlédli! Vyplatilo se před odjezdem obětovat Ištar mladého býka. Celou cestu nad námi držela ochrannou ruku!“</p>

<p>Conan se vybrodil zpátky na břeh. „Neděkuj bohům předčasně, Amiru. Ještě máme před sebou pořádný lán cesty. Když zastavíme u bran Mennefisu a pořád budeme mít hlavy na krku, pak se budu radovat s tebou.“</p>

<p>„Nebuď takový bručoun, Cimmeřane. To nejhorší už máme za sebou. Tady jsme v Esetině panství, nic nám nehrozí.“</p>

<p>„Říkej si co chceš, kupče, tohle je Stygie a pro mě to znamená jediné – abych byl neustále ve střehu.“</p>

<p>„To, co říkáš, není tak docela pravda, Conane,“ slézal Amiru s funěním s vozu. „Tohle ještě není pravá Stygie. Mennefis a povodí Vedžo, to je vlastně Stygie, jaká by mohla být, kdyby jí nevládli Setovi kněží a mágové Černého kruhu. Plná slunce, života, barev, přátelská a otevřená vnějším podnětům. Skutečný skvost civilizace. A počkej, až uvidíš samotný Mennefis – úchvatné město, snad jediné ve Stygii, kterému nevládnou hadi.“</p>

<p>„Ne? Pak nechápu, proč se dokonce i ta řeka jmenuje Vedžo – Kobra…“</p>

<p>„Víš, jak jsem to myslel. Mluvím o uctívaní Seta, ďábelského hadího boha, prokletého požírače duší. Celé povodí Styxu se před ním klepe strachy. Ne tak v Mennefisu. Tam bys jeho svatyni hledal marně.“</p>

<p>„Tak takovým pohádkám uvěřím, až když to všechno uvidím na vlastní oči,“ zabručel Conan střízlivě.</p>

<p>Karavana se rozložila podél břehu, koně, velbloudi, osli a ovce nořily pysky do vody, vozkové a kupci sesedali a natahovali si údy, bolavé po dlouhé a úmorné cestě.</p>

<p>Conan právě přežvykoval kus soleného skopového a snad už posté dumal, jestli nebylo chybou nechat se Murapim přemluvit k tomuhle dobrodružství, když mu najednou – navzdory pekelnému horku – přeběhl mráz po zádech. Jeho čelisti znehybněly. Otočil se a skrz porost fíkovníků pohlédl zpátky k rozeklaným rudým útesům. Černé obočí se mu stáhlo ke kořenu nosu jako dvě líbající se housenky.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal se Murapi, který právě vylezl z vody.</p>

<p>„Nevím přesně,“ polkl Cimmeřan sousto, „ale najednou mám pocit, že na nás někdo zírá. Jako když se lev ukryje ve vysoké trávě savany a sleduje kolem procházející antilopy. A být antilopou se mi ani trochu nezamlouvá.“</p>

<p>„Takové tušení jsi měl už ráno nahoře ve skalách…“</p>

<p>„No právě. Potom ten pocit zmizel, tak jsem to nechal plavat, ale teď je ta předtucha zpátky. Začínám si myslet… Počkat. Slyšíš to?“ Murapi našpicoval uši, ale slyšel jenom hlasy zvířat a mužů. Za těch několik dnů však poznal barbara dost dobře na to, aby věděl, že má smysly ostré jak divoká šelma. Proto když Conan sáhl nad rameno a vytáhl z pochvy na zádech rovný severský meč, i on se urychleně chopil luku.</p>

<p>„Všichni do zbraně!“ překřičel Conan hluk karavany. „Máme návštěvu!“</p>

<p>A pak to uslyšel i Murapi. Rachot kopyt a dunění rychlých kol. Zvuk se však neblížil od skal, nýbrž po stezce, jenž se plazila podél břehu. Nad porost se zvedl žlutý mrak zvířeného prachu.</p>

<p>Conan se mírně rozkročil a zaujal bojový postoj.</p>

<p>Ze zeleného moře bujné vegetace se vyřítil dvoukolový vůz tažený párem ušlechtilých koní. Provázeli jej čtyři jezdci. Vedle vozu běžel na zlatem zdobeném obojku cvičený gepard, nádherné zosobnění rychlosti, síly a mrštnosti.</p>

<p>„U Croma,“ vydechl Conan údivem. Nezpůsobil to však pohled na zlatem kovaný, hieroglyfy posetý vůz, ani drahými kovy a kameny zdobené postroje koní a jejich pestrobarevné čabraky a chocholy z pávích per. Barbarův zrak přitáhla postava, stojící ve voze a zkušenou rukou řídící dvojspřeží. Když ji uviděl Amiru, okamžitě padl na kolena. Ostatní jej následovali – Cimmeřan slyšel, jak za ním s šustěním pokleká celá karavana.</p>

<p>Ve voze stála žena. Mladá, možná pětadvacetiletá, štíhlá a pružná jako její gepard, s pokožkou krásně opálenou jižním sluncem. Dlouhé černé vlasy měla převázané rudou čelenkou a spoutané do mnoha cůpků, v nichž byly vpleteny říční perly. Její oděv z bílé tkaniny byl také vyšívaný zlatem a stříbrem, přesto však velmi praktický, uzpůsobený cestování divočinou. Mezi pevnými ňadry se jí táhl řemen, držící na zádech toulec plný šípů. V úchytech na boku vozu se chvěly oštěpy. Dva z jezdců nesli na zápěstích sokoly. Nebylo pochyb – skupinka vyrazila na lov.</p>

<p>Chvíli to téměř vypadalo, že vůz najede na Conana, žena však spřežení ovládala dokonale – několik kroků před válečníkem trhla opratěmi a stočila vůz stranou. Okovaná kola rozprskla štěrk na všechny strany. Čtveřice jezdců se rozestoupila v uctivé vzdálenosti za svou vůdkyní. Prach se valil koním mezi nohama a skrz loukotě kol. Gepard se posadil, avšak jeho neklidný pohled a ocas zametající písek hovořily jasně – byl ve střehu a připravený kdykoli seknout drápy po každém, kdo by se bez svolení pokusil přiblížit k jeho paní.</p>

<p>Pohledy krásné vozatajky a čtyř jezdců spočinuly na Conanovi. Ten jako jediný z celé karavany dosud stál, hlava vztyčená, široké dlaně sevřené na jílci meče.</p>

<p>„Odlož zbraň, hlupáku, a padni na kolena!“ zaslechl Cimmeřan za svými zády vystrašený hlas majitele karavany.</p>

<p>„Ne, Amiru,“ odsekl Conan. „Platíš mne za ochranu tvého života a zboží. Můj meč zůstane obnažen, dokud se nedozvím, kdo jsou tito lidé a jaké jsou jejich úmysly!“</p>

<p>Jeden ze sokolníků popojel s koněm kupředu a obořil se na barbara panovačným hlasem:</p>

<p>„Drzý cizáku, poklekni před vznešenou a mocnou Nebthet, princeznou z Mennefisu, sestrou královny Eset, jež z vůle svého otce, slunečního boha Ré, vládne povodí Vedžo!“</p>

<p>Conan mu nevěnoval jediný pohled. Pořád se zrakem nořil do tmavých očí krásné lovkyně. Opětovala jeho pozornost stejně upřeně. Její tvář byla bez výrazu, jen na okamžik se mohlo zdát, že se levý koutek jejích úst zvedl v náznaku úsměvu. Zda to byl projev přízně či pohrdání, to už se poznat nedalo.</p>

<p>„Královna Eset?“ protáhl Conan uštěpačně. „Myslel jsem, že ve Stygii vládne jen jeden král – Ctesphon. Neslyšel jsem, že by měl choť takového jména.“</p>

<p>Výraz v opáleném obličeji se prudce změnil a tentokrát byl jasně rozpoznatelný – v očích se vztekle zablesklo.</p>

<p>„Údolí Vedžo,“ procedila černovláska skrz zuby, „nepodléhá vládě té slabošské loutky Ctesphona, a už vůbec ne moci jeho našeptávačů a skutečných pánů, Setových kněží! Kdo jsi, červe, že se odvažuješ brát do huby jméno Réovy dcery, a k tomu ještě pochybovat o jejím mocenském postavení?!“</p>

<p>„Jsem Conan. Z Cimmerie.“ Oheň vášně v princezniných očích na barbara udělal dojem a způsobil, že se rozhodl polevit. Nepoklekl, jeho kolena nebyla zvyklá na dotek země, ale spustil ruku s mečem a na znak úcty sklonil zrak. „Zapomeň na má slova, krásná Nebthet. Rozhodně jsem neměl v úmyslu urazit někoho, kdo, jak říkáš, má odvahu vzdorovat hadům z Khemi a Luxuru.“</p>

<p>„Máš štěstí, že jsi cizinec a omlouvá tě tvá neznalost zdejších poměrů,“ řekla princezna pořád přísně, ale už bez stopy vzteku v hlase. Pak odtrhla pohled od černovlasého hromotluka a zaletěla zrakem ke klečícím Shemitům.</p>

<p>„Buď vítán, Amiru!“ zavolala na tlustého kupce. „Tvé zboží vždy rádi vidíme na mennefiských trzích.“</p>

<p>„Děkuji ti, ó Nebthet…“</p>

<p>„Jenom pro příště pečlivěji vybírej strážce své karavany.“</p>

<p>„Prosím o odpuštění, ó Nebthet. Doba je zlá a Rudá poušť plná nenasytných dvounohých šakalů. Najmout spolehlivé žoldnéře na tuhle nebezpečnou stezku je pořád těžší. Často nemám na výběr a musím brát, co se nabízí. Jestli tě tenhle severský neomalenec rozladil, snad ti spraví náladu něco z mého vzácného zboží. Jako vždy, i tentokrát vezu několik cenných darů pro královský palác. Hedvábí jemné jak dech panny…“</p>

<p>„Díky, Amiru, později. Jak vidíš, jsem na lovu. Prohlédnu si tvé zboží v Mennefisu. Ale s hedvábím na mě nechoď. Nabídni dobré shemitské šípy, turánský luk, nebo nějakou vzácnou cizokrajnou zbraň, jaká ještě nezdobí mou sbírku – vždyť ty dobře víš, co mě zajímá.“</p>

<p>„Myslel jsem na to, ó Nebthet. Myslím, že nebudeš zklamaná.“</p>

<p>Najednou, bez varování, se Conan napřímil a prudce pozvedl meč. Nebthet po něm střelila pohledem a instinktivně sáhla po oštěpu. Gepard se nakrčil ke skoku. Cimmeřanova pozornost však mířila jinam – hleděl na západ, k pile špičatých rudých skal.</p>

<p>„Copak, seveřane?“ pochopila princezna a pohlédla stejným směrem.</p>

<p>Conan neodpověděl, jenom jí krátkým gestem naznačil, aby zmlkla. Nebthet zneklidněla a chopila se skvostného, nadvakrát prohnutého luku s rameny z antilopí rohoviny.</p>

<p>„Věděl jsem to,“ zavrčel Conan. „Prokleté pouštní hyeny – stopovaly nás, čenichaly, číhaly, vyčkávaly. Vzhůru, synové Shemu! Chopte se zbraní! Potíže nás dohnaly!“</p>

<p>A pak to zaslechli všichni – vzdálené dunění tuctů kopyt a rychle sílící sbor mnoha hlasů. Špičaté vrcholky skal ozdobil věnec narudlého prachu.</p>

<p>„Rychle do sedel!“ vykřikl Amiru. „Ještě jim můžeme utéct!“</p>

<p>„Stůjte, vy zbabělí psi!“ zahřměl Conan. „Brzy by nám vpadli do zad. Musíme se bránit! Rychle, udělejte hradbu z vozů!“</p>

<p>Na vozky, kteří v první chvíli propadli panice a chtěli poslechnout Amirua, zapůsobil Conanův lví hlas jako ledová voda vchrstnutá do tváře. Okamžitě se vzpamatovali, začali vypřahat vozy a řadit je do půlkruhu, jehož otevřenou stranu chránila řeka. Nad Vedžo se rozléhal křik a hlasy splašených zvířat.</p>

<p>„Hněte sebou, kůže líné, nebo vás já sám polechtám železem!“ vyřvával Conan. Sám popadl loukotě kola jednoho plně naloženého vozu a vyjel s ním směrem k rostoucí ohradě, jako kdyby to byla dětská hračka.</p>

<p>Pak zvuky, dosud tlumené skalami, vzlétly nad údolí a tlama soutěsky vyplivla první jezdce. Ječeli jako ďáblové a jejich paty divoce bušily do slabin koní a velbloudů. Nahá ocel v jejich pěstích se blýskala na slunci jak úlomky ze zlaté sekery boha Mitry. I na tu vzdálenost se dalo poznat, že většina z nich má obličeje zakryté černými šátky.</p>

<p>„Na co čekáš, princezno?!“ křikl Conan na Nebthet. „Utíkej! Obrať vůz a zachraň svou hebkou kůži, dokud je čas!“</p>

<p>„Žertuješ, seveřane?!“ zasmála se Stygijka hlasitě, práskla otěžemi a zajela s pozlaceným dvoukolákem dovnitř rychle se uzavírající vozové hradby. „Snad bych si nenechala ujít příležitost poslat k Anupovi do podsvětí několik čerstvých beduínských duší!“ Když viděl divoký svit v jejích očích, Conana zaplavil obdiv a zápal, jenž k této situaci vůbec nepřináležel. Zařehtal se, s mečem v ruce přeběhl ke svému hřebci a vyšvihl se do sedla. Objížděl provizorní hradbu a hulákal rozkazy na ostatní strážce karavany. Byli to většinou Shemité, měli luky a uměli to s nimi. To se hodilo.</p>

<p>„Čekejte na můj povel! Neplýtvejte šípy! Počkejte, až budou ty hladové krysy dostatečně blízko a pak je nakrmte svými střelami!“</p>

<p>První nájezdníci už se cvalem hnali mezi palmami a další pořád ještě proudili ze strže.</p>

<p>„Je jich jako blech!“ vykřikla Nebthet, když Conan dojel zpátky k ní. Pořád stála ve voze, částečně se kryla za jeho okovanou přední částí a držela šíp přiložený k tětivě. Její čtyři průvodci také popadli luky a oštěpy.</p>

<p>„Tvůj bůh bude mít hody,“ zazubil se na ni Cimmeřan a obrátil se k nepravidelnému šiku střelců. „Zamířit!“</p>

<p>Kopyta útočící jízdy zběsile bušila do prašné cesty.</p>

<p>„Teď!“</p>

<p>Tětivy zadrnčely.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Bitva nebitva, Cimmeřan na okamžik strnul s pohledem upřeným na Nebthet. Viděl, jak rychle a přitom ladně zvedá luk a zároveň natahuje tětivu až ke koutku úst. Šíp vypustila okamžitě – zdálo se, že ani nemířila. Avšak střela prosvištěla nad vozy a nelítostně skosila prvního jezdce ze sedla.</p>

<p>Nebthet pohlédla na Conana a ukázala perlově bílé zoubky v dravčím úsměvu. Cimmeřan cítil, jak mu vře krev v žilách – a nebylo to jen vzrušením z nadcházejícího boje. Opět se zasmál, jako když se po svazích cimmerské vysočiny valí kamenná lavina.</p>

<p>První sprška šípů a oštěpů doslova smetla čelní voj nájezdníků. Padající zvířata s žalostným ržáním a hýkáním orala písek a drtila mezi sebou a pod sebou zoufale vyjící jezdce. Hlasité praštění kostí bylo slyšet i přes všechen ten povyk. Hustý porost kolem stezky znemožnil jezdcům rozvinout se do šířky, takže se snažili prodrat kupředu přes své zasažené druhy. Další a další zvířata klopýtala a padala i s muži na svých hřbetech do té strašlivě řvoucí změti kopajících nohou, pochroumaných hnátů a rozbitých lebek.</p>

<p>Nicméně několika jezdcům se podařilo protlačit dopředu. Okamžitě nabrali ztracenou rychlost a opět se vrhli do útoku.</p>

<p>Prvnímu z nich proklál hrdlo další Nebthetin šíp.</p>

<p>„U všech ďasů, copak nenecháš nic pro můj meč?“ zakřičel na princeznu Conan. „Já přece taky musím utnout pár kebulí na počest svého boha!“</p>

<p>Jen se ušklíbla a o lučiště se dychtivě otřela třetí střela. Jezdci už byli u hradby. Cimmeřan s výkřikem pobídl koně. První z útočníků na skvostném hřebci, odchovaném větrnou shemskou stepí, plavně přeskočil škvírou mezí vozy. Kopyto koně jakoby mimochodem roztříštilo lebku klečícímu shemitskému střelci. Beduín mával tulvarem a ječel jako pominutý. Conan se k němu přihnal ze strany a mocně máchl mečem. Jekot rázně utichl, hlava s černým šátkem na obličeji narazila do plachty vozu a poskvrnila její bělobu červeným cákancem. Bezhlavé tělo se udrželo v sedle ještě několik sáhů, pak se sklátilo do vody Vedžo.</p>

<p>Rozpoutala se bitva – prudce a ničivě jako písečná bouře. Conanova čepel radostným zpěvem vítala další divochy. Déšť šípů a oštěpů nebyl natolik hustý, aby dokázal tu krvelačnou smečku zastavit. Další a další jezdci přeskakovali provizorní hradbu a ostří jejich zbraní se snášela na hlavy Shemitů.</p>

<p>„Crooom!“ Cimmeřan uvolnil meč ze střev jednookého lapky, obrátil se v sedle a odrazil výpad širokého tulvaru. Na oplátku jeho majiteli uťal ruku nad loktem. A v té chvíli skrz třpytivý rubínový déšť zahlédl, jak to kolem Nebthet houstne černými šátky. Dva z princezniných družiníků už byli jen neforemnými hroudami masa pod zkrvavenými kopyty koní, další dva se museli chopit scimitarů a tváří v tvář čelit nepřátelům. Conan se pokusil uvolnit, aby jim mohl spěchat nápomoc, avšak šlachovitý beduín s uzdou v zubech a dvěma jatagány v rukou jej zasypal ocelovou zběsilostí, z níž nebylo cesty ven.</p>

<p>Odrážeje míhající se ostří, koutkem oka zachytil jednoho z útočníků, jenž se rozjel proti zlatému vozu. Také viděl, jak Nebthet sáhla nad rameno pro další šíp – a její prsty zmateně hmátly do vzduchu. Toulec byl prázdný.</p>

<p>„Princezno!“ zařval Conan, seknutím přes pas téměř rozpůlil svého protivníka a obrátil koně.</p>

<p>Bylo však pozdě.</p>

<p>Loupežník se prohnal kolem vozu a vzduchem sykla zakřivená čepel.</p>

<p>„Ré!“ Zaskočená černovláska v poslední chvíli popadla luk oběma rukama a vykryla jím úder. Pevné lučiště meč zastavilo, avšak výpad byl tak mocný, že doslova vystřelil princeznu z vozu a mrštil jí do krví potřísněného písku o několik kroků dál.</p>

<p>Conan kopl koně do slabin, jenomže v té chvíli na něj najel beduín na obrovitém velbloudovi. Náraz zvedl Cimmeřanova strakáče na zadní a vzápětí hřebec ztratil rovnováhu a šel k zemi. Conan se v posledním okamžiku duchapřítomně vymrštil ze sedla. Pád však byl přesto tvrdý a vyrazil mu meč z dlaně.</p>

<p>Lupič, který smetl Nebthet z vozu, otočil koně a coby dup byl zpátky u své kořisti. Princezna se snažila zvednout na kolena. Pád jí otřásl. Beduín se křenil od ucha k uchu, když vedle ní sesedal z koně. Rozmáchl se nohou, aby dívku bezohledným kopnutím srazil zpátky na zem.</p>

<p>V té chvíli zaznělo cosi mezi řevem šelmy a podrážděným kočičím zaprskáním a vzduchem se mihlo žluté tělo poseté černými skvrnami. Lotr upadl na záda, jako kdyby do něj narazilo beranidlo. Nebthet se nepříčetně rozesmála, když gepard vnořil tesáky do mužova hrdla. Krev vystříkla tak prudce, že zkropila i její obličej.</p>

<p>Conan se rychle sebral a vstal. Právě včas – útočník na velbloudu už na něj opět najížděl a rozmachoval se tulvarem. Cimmeřan uskočil mírně stranou a vzduchem zasvištěla jeho pěst. Uder trhl velbloudovou hlavou jako zásah kladivem. Pod zvířetem se podlomily jeho kloubovité končetiny. Zřítilo se a jezdcovy nohy uvízly pod statným páchnoucím tělem. Zapraskaly kosti. Beduín zařval.</p>

<p>„Já tahle smradlavá zvířata prostě nesnáším,“ zavrčel Conan, zvedl z písku svůj meč, přikročil k bezmocnému muži a bez milosti mu vrazil čepel do prsou.</p>

<p>Když zbraň vytrhl a vzhlédl, uviděl, jak kolem Nebthetina vozu cvalem projíždí jezdec s oštěpem v dlani. Nestačil už ani varovně vykřiknout. Mužova ruka vyletěla vpřed. Listový hrot skrz naskrz proklál pružné tělo geparda chlemtajícího krev.</p>

<p>„Nééé!“ zaječela Nebthet.</p>

<p>Krásná šelma se zmítala v příšerných křečích a metala kolem sebe písek a krev.</p>

<p>Za naříkající princeznou prudce zastavil koně další loupežník. Conan vytřeštil oči. Ničema se sklonil v sedle a popadl dívku za vlasy.</p>

<p>„Stygijská děvko!“ štěkl a přiložil jí ke krku ostrý jatagán.</p>

<p>V tom okamžiku všechny zvuky odumřely.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Conan měl dojem, že mu na chviličku všechno zamrzlo před očima. Uviděl detaily, které v té rychlosti lidské oko nemohlo zachytit.</p>

<p>Slinu vylétající z krutě se šklebících zbojníkových úst. Slzu stékající po Nebthetině tváři. Princeznina ústa ztuhlá v překvapeném, zoufalém výkřiku. Záblesk slunce na zakřivené čepeli směřující k půvabnému, štíhlému krku.</p>

<p>A všude kolem zkamenělé obrazy zabíjení a umírání.</p>

<p>Pak Conan prostě máchl mečem a hodil zbraň proti jezdci.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Najednou se všechno opět rozhýbalo a na Cimmeřanův sluch zaútočil hluk bitvy.</p>

<p>Meč slyšitelně zasvištěl, zatočil se ve vzduchu a střední částí čepele se zaťal do temene loupežníkovy hlavy. Znělo to, jako když nůž zkušeného trhovce jediným úderem rozsekne meloun. Náraz byl tak silný, že se ostří zastavilo až v jedné z padouchových nosních dírek.</p>

<p>Z náhle ochablých prstů vyklouzl jatagán i Nebthetiny vlasy. Princezna klesla na kolena. Beduín se zvrátil v sedle a zřítil se na zem, masivní severský meč pořád děsivě a zároveň směšně trčící z rozpolcené lebky.</p>

<p>Conan měl pocit, že se mu srdce přemístilo do hlavy a tam mu teď divoce tluče a rozechvívá spánky.</p>

<p>„Utíkají!“ bylo první, co mu proniklo do mozku skrz hučení pulzující krve. Byl to Murapiho hlas. „Zbabělé hyeny, požírači velbloudího trusu, milovníci oslů! Upalujte zpátky do svých pouštních děr!“</p>

<p>Conan se ohlédl. Shemita měl pravdu. Silně prořídlá skupinka loupežníků najednou poznala že už není v přesile a obrátila se na útěk. Strážcové karavany je provázeli triumfálním řevem a posílali za nimi zbylé šípy. Amiru opatrně vylezl zpod vozu. Vytřásal písek ze svého pečlivě pěstěného plnovousu a zjišťoval škody na svém drahocenném kaftanu.</p>

<p>„Tak co, Amiru, ještě pořád si myslíš, že na náš bohové shlížejí příznivým okem?“ neodpustil si Cimmeřan.</p>

<p>„Žijeme, ne?“ zvedal se kupec s úpěním na své špalkovité nohy.</p>

<p>„Jak kdo, Murapi,“ zavrčel Conan. „Jak jsme na tom?“</p>

<p>„Pět mrtvých, několik raněných, z toho dva vážněji.“</p>

<p>„A co škody na zboží?“ dělal si Amiru starost o něco docela jiného.</p>

<p>„Nepředpokládám nic zásadního. Možná nějaké to hedvábí proděravělé šípem, to bude asi tak všechno.“</p>

<p>„Dobrá práce, hoši. Zdá se, že jsem přece jen najal ty správné chlapy.“</p>

<p>Conan jen cosi zabručel a zamířil k Nebthet. Všude kolem se válela těla. Písek lačně sál krev, voda u břehu byla rudá. Ranění sténali a žadonili o pomoc nebo o rychlou smrt. Dostávalo se jim obojího podle toho, ke které z bojujících stran patřili.</p>

<p>Černovlasá Stygijka se za pomoci svého průvodce, jediného přeživšího, zvedla na nejisté nohy. Pohledem plným žalu přejížděla po mrtvolách tří družiníků a svého milovaného geparda. Šelma s urputností vlastní svému druhu dlouho bojovala se smrtí, nyní však už jenom ochable ležela a lákala mravence.</p>

<p>„Nejsi zraněná, princezno?“ zastavil Conan u dívky. Pohlédla na něj. Snažila se potlačit slzy, ale moc se jí to nedařilo. Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Jenom škrábance. Budu v pořádku.“</p>

<p>„Tví muži padli statečně,“ zabručel Cimmeřan s uznáním. „A ty jsi také projevila velkou odvahu – obzvlášť na ženu. Možná si poopravím své mínění o obyvatelích Stygie.“</p>

<p>Smutně se usmála. „Tys také bojoval jako rozzuřený lev.“</p>

<p>Pak si sáhla na šíji a sundala z krku jeden ze dvou náhrdelníků. Na krásně tepaném stříbrném řetízku visel zlatý přívěsek v podobě brouka se širokými krovkami.</p>

<p>„Zachránil jsi život princezně z Mennefisu, seveřane,“ řekla Nebthet a lehounce Conana objala, aby mu mohla náhrdelník pověsit kolem krku. Jen s námahou potlačil náhlé nutkání uchopit ji kolem pasu a přitáhnout k sobě těsněji. „Tohle je projev mého vděku. Posvátný skarabeus, symbol boha Ré.“</p>

<p>Conan se na přívěšek podíval pozorněji. „Ten brouk, není to náhodou…?“ Rozpačitě se usmál.</p>

<p>„Ano,“ usmála se. „Cizinci se pokaždé diví, proč má náš nejvyšší bůh právě takovou podobu. Důvod je prostý – tak, jako skarabeus usilovně kutálí před sebou svoji kuličku, tak i Ré-slunce každý den putuje oblohou.“ O krok ustoupila. „Budu si tě pamatovat, cizinče. Když budeš v Mennefisu nebo kdekoli v království Vedžo potřebovat mou pomoc, nebude tvá žádost odmítnuta.“</p>

<p>„Jsem poctěn, princezno.“</p>

<p>Conan přistoupil k mrtvému s rozštípnutou lebkou. Šlápl mu na hruď, oběma rukama sevřel jílec svého meče, zapáčil a vytrhl čepel z nebožtíkovy hlavy. Z ostří stékala směs krve a mozku.</p>

<p>Stygie jej vítala prapodivným způsobem.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá – Poklady Mennefisu</strong></p>

<p>„Konečně! Mennefis!“ zvolal Amiru triumfálně a pokynul vozkovi na kozlíku vedle sebe, aby zastavil spřežení. „No, vy dva, co mu říkáte?“</p>

<p>Conan a Murapi neříkali nic. Nenacházeli slova. Od chvíle, kdy je cesta přivedla na temeno písčitého pahorku a oni ze severní strany pohlédli do rozlehlého údolí, jen stáli a zírali. Cimmeřan už na svých dobrodružných cestách viděl leccos, ale i tak mu ta scenérie vyrazila dech. Murapi, který za celý život prakticky nevytáhl paty ze Shemu, civěl s vytřeštěnýma očima a bradou pokleslou až na prsa.</p>

<p>Amiru se rozřehtal, až se mu mohutné břicho rosolovitě vlnilo pod kaftanem. „To nic, hoši! Taky jsem napoprvé čuměl jako tele na nová vrata.“</p>

<p>Na východním břehu Kobří řeky leželo jako kráska předvádějící své půvaby veliké město. Vedžo se kolem něj ladným obloukem stáčela přímo k jihu. Břehy tady byly vysoké, kamenité, což město chránilo v době záplav.</p>

<p>Když Amiru mluvil o Mennefisu jako o skvostu civilizace, Cimmeřan to považoval za pouhé žvanění. Teď mu to připadalo jako velice strohé konstatování, zdaleka nevystihující skutečnost. Srdce království hlídalo mohutné opevnění s čtvercovým půdorysem, kterému vévodilo dvanáct robustních strážních věží. Hradby i bašty cenily na svět zuby zdobně tvarovaného cimbuří. Všechno bylo natřeno na bílo a pokryto pestrobarevnými reliéfy, jež vyprávěly o skutcích bohů a předchozích panovníků.</p>

<p>Uvnitř hradeb se pak tísnil labyrint dlážděných ulic, náměstíček s fontánami, mnohapatrových vil, palmových zahrad, umělých jezírek a skvostných sloupořadí. Na každém kroku se tyčily monumentální sochy, chrámové pyramidy a obelisky třpytící se stříbrem a zlatem. Conan pohledem našel i chudší a méně vyzdobené čtvrti, ale něco tak špinavého a zlověstného, jako byl třeba proslulý arenjunský Maul, tady rozhodně nezahlédl. Ve vesnicích podél Vedžo byla k vidění i skutečná bída, město zářilo jen radostnými barvami. Zloděj, jenž byl částí Cimmeřanovy osobnosti, se probudil a rozsvítil jeho oči vzrušeným svitem.</p>

<p>Murapi zjevně myslel na to samé. „U Mitry a Ištar, to město se třpytí jako obrovský klenot. Jen pomysli, kolik je tam zlata a drahokamů, když si jimi dokonce zdobí domy. Budeme v tom bohatství plavat.“</p>

<p>„Ne tak nahlas,“ sykl Conan a po očku se ohlédl. Amiru se však kochal nádherným výhledem a Murapiho narážku neslyšel. „Dozví-li se někdo o pravých příčinách našeho příchodu do Mennefisu, nebudeme se koupat v bohatství, ale v nádrži s krokodýly!“</p>

<p>„Jasně,“ polkl Shemita. „Už ani neceknu.“</p>

<p>„Amiru,“ obrátil se Conan ke kupci, „tam uprostřed města, to je královský palác, předpokládám?“</p>

<p>Ze srdce vší té nádhery se zvedal gigantický komplex staveb, jež se zdály být dvakrát větší a třikrát honosnější než všechno kolem. Jejich pozlacené střechy v zapadajícím slunci zářily tak, až z toho bolely oči.</p>

<p>„Nepleteš se, Cimmeřane. Sídlo královny-čarodějky Eset.“</p>

<p>Palác byl čelem otočený k řece. Od jeho brány vedla sfingami lemovaná cesta přes celé město ven západní bránou a po širokém kamenném mostě až ke skalnatému ostrovu uprostřed řeky. Na ostrově stál rozlehlý chrám, jenž si velikostí a bohatostí výzdoby v ničem nezadal s královským sídlem. Sochy sedící před prvním pylonem byly o hlavu vyšší než městské hradby, a pozlacené obelisky u nich jako by se svými špičatými vrcholky chtěly dotknout samotného slunce.</p>

<p>„U Croma, tohle je opravdu město bohů. Ten ostrovní chrám, to je…?“</p>

<p>„Svatyně boha Ré,“ doplnil Amiru. „Ale dost tlachání. Slunce už políbilo obzor. Popojedem.“</p>

<p>Práskly biče, koně a velbloudi vykročili, kola vozů zavrzala. Karavana, jež se včera u menšího městečka přepravila na východní břeh, se přelévala přes návrší a sestupovala k severní bráně. Conan nechal koně klusat dle libosti a se zájmem pozoroval to hemžení všude kolem. Ať už to byly cesty a stezky, ze všech stran se sbíhající k městu, nebo ulice samotné metropole, všude to vypadalo jako v mraveništi. Jezdci na koních a velbloudech, rolníci vezoucí sklizeň na oslíky tažených dvoukolkách, pastevci se svými stády ovcí a koz, vojáci hlídkující u bran a na hradbách – bylo jich tady na tisíce. A samozřejmě nejrušněji bylo v přístavu – podél kamenného mola kotvily tucty a tucty nádherných papyrových veslic, ale i menších loděk s trojúhelníkovými plachtami, nebo úplně malých rybářských člunů. Mnoho a mnoho dalších křižovalo řeku, udržujíce si samozřejmě uctivý odstup od chrámového ostrova.</p>

<p>Conan cítil, jak mu vzrušeně buší srdce. „Měls pravdu, Amiru,“ oslovil tlustého kupce. „Tohle skutečně není Stygie, jak jsem ji znal doposud. Viděl jsem na vlastní oči černou Khemi i královské sídelní město Luxur. Tam se soumrakem všechno ztichne a uličky se vyprázdní v hrůze před jejich nočními vládci, obrovskými lidožravými hady. Tady život pulsuje dál.“</p>

<p>„Důvod je prostý, Cimmeřane. Mennefis neúpí pod drtivou patou strachu. Nepoklekl před zlovolnou mocí Seta. Říkal jsem ti to.“</p>

<p>„A co Údolí stínů?“ zeptal se najednou Murapi. „Kde leží?“</p>

<p>Amiruův obličej poněkud potemněl. Namířil ukazovák zdobený masivním zlatým prstenem přes řeku. Za úzkým pásem vegetace na opačném břehu se zvedalo pásmo skalnatých kopců. „Tam, na druhé straně Vedžo, někde mezi těmi skalisky. Ta veliká stavba, co stojí na jejich úpatí, to je zádušní chrám šakalího boha Anupa, strážce mrtvých. Ve stínu jeho zdí se mumifikují zesnulí, jsou vkládáni do sarkofágů a pak je dopravují do hrobek v údolí. Svatyně je bránou do nekropole. Můžou jí však projít jen kněží a čarodějové. Ale i kdyby tomu tak nebylo, stejně by do Údolí stínů vkročil jenom naprostý blázen.“</p>

<p>„Proč?“ Conan předstíral, že se o to zajímá z pouhé zvědavosti.</p>

<p>„Říká se, že v údolí žijí podivní, nebezpeční tvorové. Střeží hrobky mrtvých mennefiských vládců a hodnostářů před těmi, kdo by chtěli rušit jejich posmrtný život.“</p>

<p>„Před vykradači hrobů,“ upřesnil Cimmeřan.</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Conan si vyměnil krátký, leč významný pohled s Murapim. Shemitova snědá tvář mírně pobledla.</p>

<p>Dokořán otevřenou bránu hlídaly dvě gigantické sochy bohyně Vedžo, sedící ženy s kobří hlavou. Conan do jejich stínu vstoupil bez obav. Instinktivně cítil, že těchto hadů není proč se bát.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Tak co mu říkáš?“ zeptal se Murapi.</p>

<p>„Hmmm.“ Conan podruhé pozvedl kameninový pohár a důkladně si přihnul. Chvíli tekutinu převaloval na jazyku, pak polkl a uznale sešpulil rty. „Není špatné. Tady v jižních zemích pivo obvykle chutná jako oslí chcanky. Musím však přiznat, že tohle je skutečně dobré. I když našemu severskému se pořád nevyrovná…“</p>

<p>„Je vynikající,“ namítl Shemita a s chutí si lokl. „Líbí se mi tady. Amiru nelhal. Tenhle podnik si zaslouží název <emphasis>Palác rozkoší</emphasis>.“</p>

<p><emphasis>Palác rozkoší</emphasis> byl zároveň hostincem i nevěstincem. Jenomže to, co tady bylo k vidění – a k ochutnání – bylo na hony vzdáleno většině krčem a bordelů, které Conan doposud navštívil. Hlavní místnost měla rozměry trůnního sálu a strop se ztrácel kdesi ve výškách. Jak zdi, tak i sloupy s hlavicemi ve tvaru rozvinutých papyrových květů pokrývaly hieroglyfy a reliéfy. Podél zdí stojící stoly oddělovaly vyřezávané dřevěné plenty, zajišťující hostům soukromí. Cimmeřan a Shemita si uzurpovali stolek stranou od všech ostatních, v samotném koutě dvorany.</p>

<p>„Pivo je slušné, ale holky, jak tak koukám, jsou tady bezvadné,“ ohlédl se Conan přes rameno. Střed síně zabíral bazének, do něhož chrlily teplou vodu tlamy čtyř kamenných krokodýlů v rozích. V bazénku a kolem něj se vyzývavě protahovaly snad dva tucty mladých žen. Conan podvědomě hledal pohledem tu, která ho zaujme nejvíc. Nebo možná dvě? „Štíhlé jako gazely, s plavným krokem a pevnými ňadry. A ty kroutící se zadečky jako by prosily o dotek mužských rukou. Radost pohledět. Je to vážně škoda,“ povzdechl si, „že budeme muset město opustit v takovém spěchu.“</p>

<p>„Cože?“ odtrhl Murapi pohled od nymf ve vodě.</p>

<p>„Slyšels mě – jakmile provedeme náš plán, budeme muset vzít roha…“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„U Croma, jak se můžeš tak hloupě ptát? Protože se chystáme svatokrádeží poskvrnit jejich nejposvátnější místo! Až se to stane, budou šílet jako smečka šakalů, když mezi ně hodíš kus krvavé mršiny. Vojáci určitě prohledají i tu poslední myší díru v Mennefisu. V takové situaci se nemůžeš vrátit do města s rancem zlata přes rameno. Jakmile to uděláme, už se sem nebudeme moct vrátit. Vyrazíme rovnou na sever.“</p>

<p>Murapi to zvažoval, mimovolně přejížděje konečky prstů po poháru. „Jo, asi máš pravdu. Ale je to skutečně škoda. Moc rád bych tu kořist utratil právě tady.“</p>

<p>„Povídej mi o tom. Ale nevadí. Teď máme dostatek peněz z odměny za ochranu Amiruovy karavany. To nebyl špatný nápad, cestovat do údolí Vedžo tímto způsobem."</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Navrhuji, abychom tady pár dní zůstali. Užijeme si, důkladně si z útrob pivem a vínem vypláchneme pouštní prach, a mezitím všechno nenápadně omrkneme a pečlivě naplánujeme celou akci. Ukaž mi ten papyrus.“</p>

<p>„Teď?“ Murapi kolem sebe podezřívavě zašilhal.</p>

<p>„Teď. Vím, že ho pořád nosíš u sebe.“</p>

<p>„Ty bys takový poklad nechránil jako oko v hlavě?“ Murapi sáhl pod vestu pobitou bronzovými cvoky a vytáhl asi stopu dlouhý tubus z tvrdé kůže. „Je to ta nejcennější věc, jaká se mi kdy dostala do rukou.“</p>

<p>„To se ještě uvidí.“</p>

<p>Shemita se ještě jednou rozhlédl jako jestřáb, pak tubus otevřel a velmi opatrně z něj vytáhl stočený svitek. Ten pak pomaloučku rozvinul na stolku. Navzdory vší péči se z okrajů papyru drolily drobné úlomky. Byl velice starý. Conan se naklonil blíž.</p>

<p>Na papyru byla časem zmatnělými barvami namalovaná mapa. Znázorňovala údolí, ležící mezi několika realisticky vyvedenými kopci. Na dolním okraji mapy byl nakreslen symbol chrámu – typický stygijský první pylon se dvěma věžemi. Vedle něj se skvěl znak černé šakalí hlavy.</p>

<p>„U Croma,“ zašklebil se Conan spokojeně. „Už několik dní si říkám, jestli nebyla hloupost dát se do spolku se shemitským lapkou, jehož ani pořádně neznám, ale teď vidím, že se mi ten risk vyplatil. Tady dole, to je mimo vší pochybnost Anupův zádušní chrám, který jsme viděli na druhém břehu Vedžo. A tady,“ přejel prstem po tlusté čáře, jež se táhla od chrámu do údolí a rozvětvovala se k jednotlivým kopcům, „je cesta k hrobům. Tudy kněží dopravují sarkofágy s mumiemi a všechny ty pohádkové poklady.“</p>

<p>„Říkal jsem ti, že ta mapa není podvrh. Vidíš tady tu stezku?“</p>

<p>„Uhm. Zdá se, že nevede pouze k úpatí kopce, ale stoupá po jeho úbočí až téměř k vrcholku.“</p>

<p>„To je cíl naší výpravy.“</p>

<p>„A copak asi znamená tady ta skvrna v horním rohu mapy?“ zatáhl horal ironicky.</p>

<p>Murapi se přestal usmívat a jednou rukou pustil papyrus, načež se svitek šustivě sroloval. „Na to se radši neptej.“</p>

<p>„Že by víno?“ ušklíbl se Conan temně.</p>

<p>„Víno, které proudí každému muži v žilách. Nechci o tom mluvit.“</p>

<p>„V pořádku,“ opřel se Cimmeřan do křesla, až proutěné opěradlo zapraskalo. „Je mi fuk, jak jsi k té mapě přišel. Něco jiného mi ale nepřestává vrtat hlavou.“</p>

<p>„Copak?“ vrátil Murapi papyrus do tubusu a ten zastrčil zpátky do záňadří.</p>

<p>„Proč jsi se ten poklad nevydal hledat na vlastní pěst? Proč jsi potřeboval komplice? A proč zrovna mě?“</p>

<p>Murapi si přihnul z poháru a hřbetem dlaně si otřel zbytek piva z vousů. „To je velice prosté, Conane. Nevlezu do Údolí stínů sám, ani kdyby pod tím kamením dřímaly všechny poklady Acheronu a čekaly jen na mě. A víš proč? Nestydím se to přiznat – protože mám strach.“</p>

<p>Cimmeřan zvedl obočí. „Strach z čeho? Z mrtvých? Poslyš, víra Stygijců, že nebožtíci vedou ve svých hrobkách čilý posmrtný život, je blábol. Věř mi, mumie zůstane mumií, neotevře oči a nezaútočí na vykradače hrobů, aby mu sežrala mozek. I když,“ zarazil se horal najednou, „jednou, zamlada, jsem se ukryl před vlky v takové staré kryptě…“</p>

<p>„Nechci to slyšet,“ přerušil ho Murapi rychle. „Vyschlých, vykuchaných králů se nebojím a chci, aby to tak zůstalo!“</p>

<p>Conan se rozchechtal. „No dobrá, z mumií strach nemáš. Tak z čeho?“</p>

<p>„Neslyšel jsi Amirua? Klidný spánek mrtvých hlídají tajemní tvorové. Ištar ví, jací zplozenci čarodějnických rituálů tam číhají a brousí si tesáky na čerstvé lidské maso…“</p>

<p>„Ale jdi. Snad bys tomu nevěřil? Ty báchorky určitě šíří kněží jen proto, aby odplašili vykradače hrobů.“</p>

<p>„Myslíš?“ netvářil se Murapi moc přesvědčeně. „Kéž bys měl pravdu…“</p>

<p>„U Mitry a Ištar! Tady jsou mí hrdinové!“</p>

<p>Ten bodrý hlas poznali okamžitě. Vzhlédli od piva. Od bazénku se směrem k nim vlnila veliká hrouda tuku. Amiru každou rukou objímal pas mladé dívenky. Nevěstky se k němu tulily s profesionálními úsměvy na rtech a prstíky s pečlivě pěstěnými nehty pročesávaly jeho kudrnatý plnovous.</p>

<p>„Vidím, že jste dali na mou radu a zvolili pro odpočinek a zábavu tohle rajské místo,“ halekal kupec, až k němu hosté udiveně otáčeli hlavy. „No řekněte, viděli jste už někde takové hnízdečko lásky a rafinovaných tělesných potěšení? Vypadá to tady jako v nějakém chrámu. S tím rozdílem, že tady se pokleká před hebkými dívčími vnadami!“</p>

<p>Amiru se dovalil ke stolu. Mírně od sebe odstrčil dívky a popleskal je po zadečcích. „Já teď musím tady s přáteli probrat obchodní záležitosti, holky, takže si běžte ještě trochu zaplavat. Ať se vám pořádně rozproudí krev, budete to potřebovat, ha-ha! A ať mi někdo přinese džbánek toho nejlepšího vína.“</p>

<p>Dívky se odvlnily a sádelnatý Shemita se vtiskl do volného křesla. „Zbožňuji to tady. Zbožňuji tohle město.“</p>

<p>„Obchodní záležitosti?“ chytil se Conan jeho slov. „Zůstalo mezi námi něco nedořešeno?“</p>

<p>„Ištar chraň, to ne!“ zvedl Amiru ruce s prsty obtěžkanými zlatem a drahokamy. „Právě naopak – s vaší službou u mě jsem navýsost spokojen. Zachránili jste mi krk i zboží. Na takové spolehlivé chlapy jako vy člověk nenarazí každý den.“</p>

<p>„Aha. Je mi jasné, kam tím míříš,“ zamumlal Conan.</p>

<p>Amiru se chopil malovaného džbánku s vínem, který před něj postavila mandlooká otrokyně. „Za pár dní se vydám zpátky do Shemu. Povezu značné jmění, které utržím za prodej svého zboží – jak jste si jistě všimli, tady se zlatem neskrblí. A taky budu chtít dopravit na sever nějaké zdejší speciality – například zručné otrokyně z místních nevěstinců. Moc bych si přál, abyste mou karavanu opět hlídali. Zvláště ty, Cimmeřane.“</p>

<p>Conan zavrtěl hlavou. „Musím tě zklamat, Amiru, nebude to možné. Už máme jiné plány.“</p>

<p>„Odmítáte tedy mou nabídku? Mou prosbu?“ svraštil se kupcův obličej do výrazu čistého žalu a beznaděje. „Oč jde? Copak jsem vám nezaplatil dost?“</p>

<p>„Odměna byla naprosto v pořádku, Amiru. Nebýt tvé štědrosti, nesedíme v tomhle luxusním podniku. Ale jak říkám, přijeli jsme sem kvůli jisté záležitosti, která si vyžádá určitý čas. Mimochodem, i ty jsi upravil své plány, že? Předtím jsi říkal, že tady zůstaneš několik týdnů a vyždímáš z téhle zlatodojné krávy co nejvíc bohatství. A najednou je z toho jen pár dní. Něco se děje?“</p>

<p>Amiru si povzdechl. „Děje. Zdá se, že slunce nad Mennefisem brzy zakryje černý stín. A nejlepším obchodním artiklem se v těchto končinách stane dobře broušená ocel.“</p>

<p>„Copak?“ zajímal se Conan. „Válka?“</p>

<p>„Vypadá to tak. Bylo jen otázkou času, kdy se vznešený Mennefis a bohatstvím přetékající povodí Vedžo stanou trnem v oku pro nenasytné černokněžníky od Styxu.“</p>

<p>Cimmeřan pomalu přikývl. „Už rozumím. Nezávislost na luxurské vládě a odmítnutí Seta a moci Černého kruhu, to je sousto, které nespolknou ani pružné tlamy stygijských hadů. Ostatně, divil bych se, kdyby to bylo poprvé, co se pokusí zlomit vzpurnost místních vládců.“</p>

<p>„To jistě ne. V minulosti už několikrát bušily na zdejší hradby oddíly pochodující pod prapory se Setovým znamením. Pokaždé neúspěšně. Tentokrát to však Stygijci, zdá se, myslí vážně. Začalo to zdařilým předloňským atentátem na krále Usirea…“</p>

<p>„Esetina otce?“</p>

<p>„Manžela. Smrt jejího milovaného chotě má na svědomí ambiciózní vojevůdce Amethech. Je to válečník a čaroděj v jedné osobě a vzhůru po žebříčku moci prý šplhá ještě rychleji než zlořečený Thoth-Amon, nejmocnější ze Setových služebníků."</p>

<p>„Thoth-Amon,“ zaskřípal Conan zuby. „Už jsem měl to potěšení. Ať je proklet a všichni ďáblové ať navěky žvýkají jeho střeva!“</p>

<p>„Říká se, že Amethech shromažďuje veliké vojsko. Nepotrvá dlouho a Setova armáda vyrazí od Styxu proti proudu Vedžo. Pro Mennefis nastanou zlé časy. Klenot jihu bude potřísněn krví a kdo ví, jestli se jeho ulicemi ještě před nejbližšími záplavami nebudou plazit lidožraví hadi.“</p>

<p>Conan vztekle stiskl čelisti, až se mu zavlnily svaly na tvářích. „U Croma, když slyším něco takového, vře mi krev v tepnách. Doufejme, že se Mennefis ubrání. Říkal jsi přece, že Eset je mocná čarodějka.“</p>

<p>„To je, ale Amethech prý také není žádný pouťový kejklíř. Nikdo nemůže vědět, jak ta válka dopadne. Ech,“ potřásl kupec hlavou, „zanechme trudnomyslných vyhlídek do budoucnosti. Zavítali jsme sem, abychom si užili.“ Amiru popadl džbánek do obou dlaní a pil, až mu rudé víno teklo po vousech.</p>

<p>„No bodejť,“ souhlasil Murapi. „Města jsou stavěna a zase bořena. Mennefis nebude první ani poslední. Snad si nebudeme dělat hlavu s tím, že se porvou dvě stygijská doupata.“</p>

<p>„Máš pravdu, příteli,“ zachechtal se Amiru poněkud nuceně. „A nejlépe se na problémy zapomíná v hřejivém dívčím objetí. Nejvyšší čas, abyste i vy dva přestali jenom očumovat a odvedli si nějakou pěknou rozhoďnožku na lože.“</p>

<p>„Máme na to?“ pohlédl Murapi na Conana. „Zdejší zboží je přece jenom značně přepychové…“</p>

<p>„Ááále, zapomeň na peníze,“ udělal Amiru gesto, díky vypitému vínu možná rozmáchlejší, než bylo potřeba. „Dnes se bavte na můj účet. Berte to jako prémii za vaši statečnost tam nahoře u Vedžo.“</p>

<p>„Tak to je jiná,“ zazubil se Cimmeřan a vypadalo to, že konečně odhodil chmurné myšlenky. „V tom případě si určitě vezmu dva kousky. Nevíte, jestli tady nemají dvojčata?“</p>

<p>Oba Shemité se hlasitě rozřehtali.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>I když to byla divoká noc plná smíchu a vášně, Conan nedokázal úplně zahnat pomyšlení na temnotu, jež po nádherném Mennefisu natahovala své špinavé, krví potřísněné drápy. Byl už takový, jeho barbarská čest mu nedovolila, aby k něčemu podobnému zůstal lhostejný.</p>

<p>Když krátce před úsvitem konečně usnul, zjevila se mu ve snu Nebthet. Stála v síni černé jako díry samotného pekla a obrovské tak, že se vrcholky sloupů podepírajících strop ztrácely v temném dohlednu někde nahoře. Ruce měla spoutané za zády a její spoře oděné tělo bylo samý škrábanec a modřina. Pak se náhle z mastné černočerné vody, obklopující můstek pod princezninými chodidly, vynořilo obrovité, pružné, svíjející se, děsivé tělo. Už beztak ponurou síň zastřel ještě temnější stín.</p>

<p>Nesnesitelné, vším pronikající syčení Conana okamžitě probudilo. Rázně se posadil na lůžku.</p>

<p>Toho dne se už nezbavil špatné nálady. Snažilo se mu to snové zjevení ukázat něco, co se má stát? Kdovíjak na takové věci nevěřil, ale co když přece… U všech běsů, jaké hrůzy musí zasáhnout Mennefis, aby se z krásné, hrdé princezny stala zlomená hadí otrokyně?<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí – V panství šakala</strong></p>

<p>V těchto končinách padal soumrak rychle jako ostří katovy sekery. Sluneční bůh Ré sotva zajel na své zlaté veslici do bran království mrtvých na západě a na poušť už shlížela bledá tvář měsíce a třpytivé střípky hvězd.</p>

<p>„Jdeme,“ zavelel Conan.</p>

<p>„Svatá Ištar, střež naše kroky,“ zašeptal Murapi.</p>

<p>Seveřan a Shemita opustili svůj úkryt na hřebenu písčitého pahorku a přikrčeně sbíhali po mírném svahu. Úbočí bylo uťato větrem obroušenou hranou skalního útesu, padajícího dobrých deset sáhů do hloubky. Conan a Murapi tady klesli k zemi a z vrcholku popraskané skalní stěny pozorovali údolí pod sebou.</p>

<p>Širokou rozsedlinu, jejíž středem se táhla kamenitá cesta, ze všech stran hlídaly příkré útesy. Podél nich se vršily haldy drobného ostrého kamení, pocházejícího z útrob skal. Tam, v bludištích chodeb a komor svých honosných hrobů bez dechu spaly mumie dávných králů.</p>

<p>„Ta světla támhle dole,“ ukázal Conan k východnímu konci údolí, „to jsou pochodně na hradbách Anupova chrámu.“</p>

<p>„Vidím. A cíl naší výpravy?“</p>

<p>„Přesně podle mapy,“ kývl Cimmeřan hlavou směrem ke skalisku naproti přes údolí. „Vidíš tu černou puklinu ve skalní stěně? Tou průrvou se dá při troše obratnosti vyšplhat nahoru na skálu. Tam je vchod do hrobky Ahmoseho, Usireova otce. Musel jsem odkopat vrstvu kamenité hlušiny, než se ukázala hieroglyfy posetá deska. Za ní, jak doufám, je vstupní tunel do hrobky.“</p>

<p>Murapimu se něco nezdálo. „Nedá se tam dostat odjinud? Musíme přes údolí?“</p>

<p>Conan potřásl hlavou. „Zkoušel jsem se tam dostat z opačné strany, z jihu, ale přístup je tam velice obtížný. My bychom to možná zvládli, ale dopravit tamtudy kořist je téměř nemožné. Za jednu noc bychom to určitě nestihli. Stavitel, který se rozhodl hrobku umístit právě nahoru na skálu, byl mazaný jak liška.“</p>

<p>„Hm.“ Shemita obrátil pohled zpátky na východ, směrem k Vedžo a Anupovu chrámu. „Jak dlouho tady budeme muset trčet?“</p>

<p>„Trpělivost, za chvíli to začne.“</p>

<p>Murapi si nervózně povzdechl. „Mám z toho takový divný pocit. Jako bych měl žaludek plný mravenců. Doufal jsem, že v noci tady nepotkáme ani živáčka. A místo toho…“</p>

<p>„Jen klid. Mám to promyšleno.“</p>

<p>Murapi se snažil, seč mohl, Conanovi důvěřovat. Koneckonců, měli za sebou sedm dní pečlivých příprav. Murapi sháněl vybavení a nenápadně se po městě vyptával na všechno, co jim mohlo být užitečné – mimo jiné sehnal mapu oáz v Rudé poušti, kterou budou určitě potřebovat na útěku. Cimmeřan zatím po několik nocí za sebou chodil na výzvědy na druhou stranu řeky, slídil kolem Údolí stínů jak levhart u antilopí stezky, pozoroval, plánoval. A dnes nastala ta noc, kdy se oba s Mennefisem rozloučí. Původně se chtěli ve městě zdržet i déle, avšak nevěstky a krčmáři jim peníze od Amirua vytahali z měšců příliš rychle. A Conan odmítl prodat náhrdelník se skarabeem, který mu darovala Nebthet.</p>

<p>Skutečně nečekali dlouho. Světla u Anupova chrámu se náhle začala množit, jako když z houštin vzlétne roj světlušek. Pak se pohnula po stezce vzhůru rozsedlinou.</p>

<p>„Jak jsem říkal,“ zazubil se Conan spokojeně. „Každý večer krátce po setmění vylezou kněží z chrámu.“</p>

<p>„Kam vlastně jdou?“</p>

<p>„Na západní konec údolí.“</p>

<p>„Proč? Co je to za podivný obřad?“</p>

<p>„Nemám zdání. Nikdy jsem je nesledoval dál, netuším, kam to vlastně noc co noc šlapou. Vím jen to, že pokaždé s sebou vedou nějaké zvíře – kozu, ovci, tele – a vždy se vracejí bez něj.“</p>

<p>„Takže obětní rituál? Zvláštní. Proč ho neprovádějí v chrámu?“</p>

<p>„I pro mě je to záhada. Nenápadně jsem se na to poptal ve městě, ale při zmínce o knězích ze západního břehu Vedžo každý jenom krčil rameny. Do Anupova chrámu nemají smrtelníci přístup a jakékoli tamní obřady jsou přísně tajné. Nikdo neví nic bližšího. Dokonce i Eset prý jen málokdy zavítá do těchto končin. Je to skutečně království stínů.“ Conan nakoukl přes hranu útesu. „Podívej, už jsou tady.“</p>

<p>Ze světel se staly pochodně v dlaních asi dvou tuctů holohlavých kněží v černých hábitech. Kráčeli ve dvou řadách, disciplinovaně, mlčky, spěšně, jako duše proudící do bran podsvětí.</p>

<p>„U Setových sraček,“ zaklel najednou Conan.</p>

<p>„Co je?“ vystrčil Murapi hlavu, aby lépe viděl.</p>

<p>„Jsi slepý?“</p>

<p>Vzápětí unikla kletba i ze Shemitových úst. Dnes v noci to nebyla ovce ani koza. Mezi Anupovými služebníky se potácel muž. Oděný v prosté bederní roušce, ruce svázané provazem, hlava odevzdaně svěšená.</p>

<p>„Lidské oběti v Mennefisu?“ zašeptal Murapi zděšeně. „To je pro mě novinka.“</p>

<p>„Pro mě taky,“ ucedil Conan skrz zuby. Zástup kněží došel k místu, kde se údolí stáčelo na jihozápad. Pochodně postupně mizely za vysokou haldou nalámaného kamení na vnitřní straně ohybu. Jakmile se rozsedlina opět ponořila do tmy, Conan obrátil pozornost k útesu naproti a začal se zvedat.</p>

<p>„Dobrá,“ zavrčel. „Ať už tady ti plešouni po nocích provádějí jakékoli ohavnosti, my jsme přišli z jiných důvodů. Neplýtvejme časem. Budou se vracet zhruba o půlnoci. Do té doby se musíme dostat k Ahmoseho hrobce a otevřít vchod. Když zalezou zpátky do chrámu, začneme přenášet kořist.“</p>

<p>Shemita kývl a svěsil z ramene dlouhý stočený provaz.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Když Murapi konečně vyšplhal průrvou a stanul vedle Conana, lapal po dechu jako lovecký pes po dlouhé štvanici na jelena. Musel si sednout.</p>

<p>„No tak, padavko, nezdržuj,“ zasvítily ve tmě Cimmeřanovy v úsměvu vyceněné zuby. Barbar přátelsky šťouchl Murapiho pěstí do ramene. Shemita málem upadl přes okraj srázu.</p>

<p>„Nech mě, ať popadnu dech…“</p>

<p>Náhle údolím proletělo táhlé zavytí. Odrazilo se od strmých srázů a ozvěny ten osamělý hlas proměnily ve skučení celé smečky krvelačných nočních dravců. Shemita byl v okamžiku na nohou a třeštil oči na černou siluetu protilehlých skal.</p>

<p>„Co to, u Mitry, bylo?“ zachrčel.</p>

<p>„Co asi?“ trhl Conan rameny, smotávaje provaz kolem lokte. „Šakal. Po okolí se jich potuluje spousta.“</p>

<p>„Bylo to blízko. Co když bůh Anup skutečně hlídá mrtvé a vycítil, že jsme tady? Ten hlas, to bylo možná jen první varování pro vetřelce…“</p>

<p>„Ty strašpytle pověrčivý,“ zachechtal se Conan tlumeně. „Přestaň panikařit a pojď už, čeká nás spousta práce.“</p>

<p>Cimmeřanova slova mu vracela alespoň nějakou jistotu, nicméně když kráčeli úzkou strží, zařezávající se do strmého úbočí na vrcholu útesu, Murapi se pořád ohlížel přes rameno.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Stezka se dvakrát zatočila a skončila u strmé, vysoké skály. Její úpatí bylo zasypáno kamením. Někdo z něj už část odhrabal a odhalil tak roh desky pokryté stygijskými symboly.</p>

<p>„Tady to je,“ zabručel Conan a začal ze sebe sundávat rance, provazy, nářadí i pochvu s mečem. „Podej mi rýč. Snaž se odpočívat, brzy mě vystřídáš.“</p>

<p>Murapi podal Cimmeřanovi nástroj a barbar bez čekání zabořil ostrý konec do hromady kamení.</p>

<p>Shemita měl dojem, že dělají příšerný rámus.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Noc byla horká. Uprostřed Rudé pouště se denní peklo střídalo s nočními mrazy, avšak tady, v údolí Vedžo, horko s příchodem tmy polevilo jen nepatrně. Než dva vetřelci obnažili vchodovou desku hrobky krále Ahmoseho, pot z nich lil proudem.</p>

<p>„Páčidlo,“ natáhl Cimmeřan ruku.</p>

<p>Shemita vyndal z rance půl sáhu dlouhou železnou tyč s koncem zbroušeným do úzkého ostří. Conan zarazil nástroj mezi kamennou desku a obrubu vchodu a zatlačil na něj celou svou silou a nezanedbatelnou váhou. Deska se ani nehnula, podobizny bohů na jejím povrchu téměř posměšně přihlížely cizincově marnému úsilí.</p>

<p>„U Croma!“ Conan polevil, kroužením si rozcvičil paže, zhluboka se nadechl a s vyceněnými zuby znovu zaútočil na páčidlo. Deska zaskřípala, pohnula se, sesypal se z ní písek. Cimmeřan nepolevil v tlaku. Kamenný blok, jakmile se jednou uvolnil ze svého lůžka, se začal poddávat rychleji. Netrvalo dlouho a mezi deskou a obrubou se jako bezzubá ústa otevřela černá škvíra. Náhlá změna tlaku uvnitř rozproudila kolem mužů vzduch, hrobka se nadechla a z nitra hory se ozvalo táhlé zahučení.</p>

<p>Murapi vyplašeně ucukl. Znělo to jako sten nějakého titána, zakletého v útrobách skály.</p>

<p>Conan odhodil páčidlo a uchopil žulový blok rukama. Zapřel se patami do země a odsunul desku natolik, aby se vzniklým otvorem mohl procpat člověk.</p>

<p>Z černého chřtánu hrobky se vyvalila letitá zatuchlina. Murapimu vyskočil žaludek až do krku.</p>

<p>„Bohové,“ odvrátil se. „Kdybych to býval věděl…“</p>

<p>„Tak co?“ odplivl si Conan. „Trčel bys až do smrti v nějakém zavšiveném shemitském doupěti a dál kradl na trhu jabka? Nikdy nezahoď příležitost přilepšit si, pokud se nechceš na stará kolena rvát se psy o zbytky u řezníkova stánku. Tak nekňourej a zapal pochodeň.“</p>

<p>Když ve světle plamene nahlédli dovnitř, spatřili úzký tunel, prudce klesající do temnoty. Conan si pověsil na záda pochvu s mečem a chopil se lana.</p>

<p>„Připrav se, spustím tě dolů.“</p>

<p>„Cože?“ trhl sebou Shemita. „Mám jít první?“</p>

<p>„Měls dojem, že říkám něco jiného?“</p>

<p>Něco v Cimmeřanově hlase umlčelo další Murapiho námitky. S pochodní v ruce se Shemita protáhl kolem vypáčené desky a volnou rukou sevřel provaz. Naposled pohlédl do Conanových očí, strašidelně odrážejících světlo pochodně, a protože se mu ten pohled ani za mák nelíbil, raději začal rychle sestupovat do temnot.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„U Croma, tohle snad stavěli pro trpaslíky,“ zaklel Conan.</p>

<p>Jeho hlas se podivně hluše rozléhal chodbou se stěnami vysokými nanejvýš pět a půl stopy. Plameny pochodní, díky nedostatku kyslíku jen chabě plápolající, olizovaly strop pokrytý hieroglyfy a malbami.</p>

<p>„Radši buď zticha,“ zašeptal Murapi. „Ať doopravdy nevzbudíme mrtvé.“</p>

<p>Najednou se ve tmě před nimi zamíhala matná záře. Vpředu jdoucí Shemita sebou škubl a otočil se k úprku, ale kolem barbarovy postavy neměl šanci se procpat.</p>

<p>„Klid,“ řekl Cimmeřan. Nakoukl přes Murapiho a ucítil, jak se svaly na jeho tvářích začínají samy kroutit a roztahují jeho obličej do širokého úsměvu. „To je jen odraz plamenů našich loučí.“</p>

<p>„Odraz?“ ohlédl se zloděj zpátky. „U Ištariných ňader, máš pravdu. Ale od čeho…“</p>

<p>Nebylo třeba nic vysvětlovat, protože vzápětí vylezli z chodby do prostorné podzemní komory. Vztyčili se a na dlouhou chvíli ztuhli a oněměli úžasem.</p>

<p>Neklidné světlo plamenů se zrcadlilo v bezpočtu lesklých zlatých a stříbrných plošek a tisících dokonale vybroušených fazet drahokamů. V nazlátlé záři, rozlévající se mezi čtyřmi tlustými hranatými sloupy, mlčky spočíval pohádkový poklad.</p>

<p>Bylo tady snad úplně všechno, co král Ahmose užíval během svého pozemského života. Několik pozlacených bojových vozů, jejichž spřežení tvořily sochy koní se stříbrnými postroji. Pár vysokých stygijských lůžek s nohama z tepaného zlata. Celá papyrová veslice, na níž se měl nebožtík plavit po záhrobní řece z hadů. A samozřejmě meče, scimitary, luky ve vyřezávaných dřevěných pouzdrech, oštěpy, různé truhly, drahé ošacení, tucty a tucty sošek a nádob všech tvarů a velikostí, a to všechno zhotoveno z těch nejvzácnějších materiálů a s tou nejvyšší myslitelnou řemeslnou zručností.</p>

<p>„Ať se propadnu,“ zachrčel Murapi. „Jen tenhle pohled stojí za všechny ty potíže…“</p>

<p>„Tohle je jenom harampádí,“ zabručel Conan střízlivě. „Jak jsem slyšel, nejcennější věci jsou uloženy v blízkosti sarkofágu s mumií. Támhle,“ ukázal na protilehlou zeď. Mezi skulpturami dvou strážců se zlatými kopími v dlaních se černal vchod do dalších prostor hrobky. Prošli síní s pokladem. Když skrz otvor uviděli mírně se svažující chodbu, Murapi nedočkavě vykročil. Rameno mu však jako železné kleště sevřely Cimmeřanovy prsty. Zaskučel bolestí.</p>

<p>„Pomalu, hlavo dubová,“ zavrčel Conan. „Vzpomínáš, co nám o hrobkách v Údolí stínů vykládal ten starý kněz v hostinci?“</p>

<p>„Co? Jo, počkej. Asi vím, co myslíš. Že prý v každé z nich číhá nějaká past.“</p>

<p>„Správně. Ať už mechanická nebo magická, nejčastěji bývá právě ve vchodu do samotné velmožovy pohřební komory. Drž se zpátky, půjdu první.“</p>

<p>„Rád ti tuto výsadu přenechám.“</p>

<p>Conan před sebe natáhl ruku s pochodní a opatrně se vplížil do průchodu. Zvažoval každý krok a jeho dravčí oči doslova prohmatávaly každou píď, každý palec tunelu. Murapi chvíli nejistě přešlapoval z nohy na nohu, pak se v duchu zaklel snad všemi bohy shemitského panteonu a po špičkách následoval Cimmeřana.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Na skále nad vchodem do Ahmoseho hrobky něco zašustilo. Noční ticho protrhlo zachřestění několika kamínků, kutálejících se dolů do příkrém srázu.</p>

<p>Vzápětí všechno opět zmlklo.</p>

<p>Chvíli se nic nedělo.</p>

<p>Pak se na místě, odkud se štěrk uvolnil, pomalu vztyčil mohutný stín. Nozdry slyšitelně nasály vzduch, dlouhý ocas švihl tam a zpátky jako bič. Osten na jeho konci se nedočkavě zachvěl.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Najednou se Conan zarazil. Pomalu si dřepl a chvíli přejížděl pochodní těsně nad podlahou.</p>

<p>„Cos našel?“ zašeptal Murapi, nahlížející mu přes rameno.</p>

<p>Seveřan konečky prstů velice jemně odhrnul vrstvičku prachu z kamene. Ukázala se škvíra – velice uzoučká, snadno přehlédnutelná, teď však zřetelně viditelná. Šel po ní prsty dál a stíral jemný písčitý poprašek. Zanedlouho odhalil veliký čtverec, jakoby vyříznutý z okolní jednolité podlahy.</p>

<p>„Tak sem rozhodně nešlápni,“ varoval Conan svého druha a opatrně zrádnou dlaždici překročil. „Tedy pokud nechceš vypadat jako ježek,“ ukázal na zeď.</p>

<p>Murapi zamžoural pozorněji a všiml si několika nenápadných otvorů v hieroglyfických reliéfech.</p>

<p>„Nepochybuj o tom,“ doplnil Conan, „že ty průduchy jsou plné ostrých a ke všemu prudkým jedem napuštěných střel.“</p>

<p>Shemita jenom polkl.</p>

<p>Dveře do hlavní krypty byly dvoukřídlé a pokryté pláty nádherně tepaného zlata.</p>

<p>„Podrž to,“ podal Cimmeřan svou pochodeň Murapimu. „A měj oči i uši na stopkách. Není vyloučeno, že i samotné otevření vrat spouští nějaký smrtící mechanizmus. Kdybys zaslechl nebo uviděl něco podezřelého, okamžitě mě varuj!“</p>

<p>Ta slova způsobila, že když Conan sáhl na zdobně tvarovaná držadla, s jejichž pomocí se brána otevírala, Murapiho obličej v šeru svítil bělostí jako maska vybroušená z alabastru.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Pružné čtyřnohé tělo chvíli vyčkávalo, pak začalo slézat po ještě stále horkem sálajících balvanech. Jeho pohyby byly jisté a přesné, bez jediného zavrávorání. Šelma tady nepochybně znala každý kámen, každé zrnko písku. Tohle byl její revír.</p>

<p>Měkké tlapy doskočily do písku před vchodem do hrobky. Dravec na okamžik znehybněl. Když se nic nedělo, opatrně přistoupil k hromádce věcí blízko vypáčené kamenné desky a začenichal. Na vacích, stočeném provazu a silných řemenech ulpěl pach, který bytost neomylně poznala. Pach člověčiny. Sladké člověčiny! Výrazná pachová stopa vedla i do horké, dusné temnoty v podzemním tunelu.</p>

<p>Tvor se olízl a temně zavrčel. Obvykle ohlašoval svou přítomnost hlasitým vytím, ale ten zvuk byl určený hlavně uším jeho pánů – aby věděli, že je bdělý a že pozorně hlídá. Teď však do jeho panství vstoupil někdo cizí. A vetřelce – kořist! – není třeba vyplašit příliš brzy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Než Conan otevřel vrata do královy pohřební komory, Murapi byl promočený potem víc než on – a to nemusel vynaložit žádnou fyzickou námahu. Chlupy po celém těle měl tak naježené, že mu málem probodávaly oděv.</p>

<p>Cimmeřan otevřel dveře dokořán. Nic se nestalo. Nevítané hosty nerozmačkal padající strop, ze zdí nevyjely ostré bodce, nepropadla se pod nimi podlaha.</p>

<p>Conan vzal z Murapiho chvějící se ruky pochodeň a podivná dvojice překročila práh kobky.</p>

<p>„Tak,“ řekl barbar zdánlivě klidně a s nadhledem, ale jeho rozšířené oči prozrazovaly, jaké vzrušení jím ve skutečnosti lomcuje, „co říkáš teď, holá hlavo?“</p>

<p>Místnost nebyla nijak rozměrná, v porovnání s první komorou plnou pohřebních darů jenom kumbál. Téměř celý prostor však vyplňovala obrovská čtvercová truhla z cedrového dřeva pobitého ne právě nejtenčím zlatým plechem. Uvnitř, jak Conanovi předevčírem prozradil onen vínem nasáklý starý kněz, byla o něco menší skříň, v ní další, a v útrobách nejmenší schrány pak spočíval samotný sarkofág z ryzího zlata. V něm v posledním úsměvu cenila zuby mumie krále.</p>

<p>„Rychle, otevřeme to,“ ukázal Murapi na dvířka na čelní straně obrovské truhly.</p>

<p>„K čemu to? Koukni se sem.“</p>

<p>Shemita odtrhl pohled od skvostných rytin ve zlatém plechu a pohlédl naznačeným směrem. Po stranách mnohadílné rakve, v úzkém prostoru mezi tím drahocenným kolosem a pomalovanými stěnami hrobky se tísnilo několik menších truhlic a skříněk. Conan netrpělivě urval petlici z první z nich a zvedl víko zdobené ebenovou soškou šakalího boha.</p>

<p>A vydechl úžasem.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nákrčníky, náramky, přívěsky, náušnice a čelenky. Zlato a stříbro, eben, alabastr a nefrit, diamanty, rubíny a safíry – to všechno zářilo jako nordheimský ledovec v jasném slunci. Conan fascinovaně zvedl dýku v drahokamy vykládaném pouzdru, uchopil slonovinovou rukojeť a povytáhl hieroglyfy posetou zlatou čepel.</p>

<p>„Nač rušit spánek krále a dráždit zdejší bohy?“ řekl tiše. „Tady v těch pokladnicích je toho stejně víc než uneseme. Dělej, dej mi ranec a přines zvenku všechny naše vaky. Nacpeme do nich, kolik jen budeme moct!“</p>

<p>Murapi bez ptaní odspěchal zpátky vstupní chodbou. Světlo louče se před ním plazilo po zdech a rámovalo černou siluetu jeho vzdalující se postavy.</p>

<p>Conan rychle rozšněroval vak a nabral plnou hrst nádherně zdobených šperků. Neměl v povaze hledět příliš daleko do budoucnosti, ale jak tak vyprazdňoval první pokladnici, najednou si uvědomil, co všechno si za tak nesmírné jmění může pořídit. A nebyly to řeky vína, hory dobrého jídla, ani harémy lepých otrokyň, co se zrodilo v jeho barbarské představivosti. Možná si koupí nějakou menší armádu a v jejím čele zasáhne do válek mezi městskými státy v Shemu. Možná dokonce dobude nějaké vlastní království, jak mu prorokovala věštba. Nebo si může koupit loď i s posádkou a vyrazit na moře, které nespatřil od doby, co pohltilo hořící Tygřici s milovanou Belit na palubě…</p>

<p>Najednou Cimmeřan ztuhl. Vzpomínku na hrdou pirátskou královnu vyhnal z jeho mysli podivný pocit. Předtucha. Velmi, velmi zlá předtucha.</p>

<p>Ohlédl se do temnoty chodby, jíž před chvílí odkráčel Murapi.</p>

<p>Po zádech mu přeběhl mráz.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Přidržuje se provazu, Murapi vyšplhal strmou vstupní chodbou. V myšlenkách se pořád ještě prohraboval všemi těmi poklady dole v podzemí, a tak úplně zapomněl na ostražitost. Vykročil z otvoru téměř bezstarostně.</p>

<p>Noc byla pořád stejně horká, avšak v porovnání s peklem v podzemí působil vzduch nad pouští skutečně svěže. Murapi se zhluboka nadechl a shýbl se ke hromádce odložených věcí.</p>

<p>Těsně za ním zaznělo zlověstné vrčení.</p>

<p>Shemitou jako by zacloumala ruka neviditelného obra. Ve strašlivém úleku se prudce otočil na patě a dopadl na zadek. Světlo pochodně zaskotačilo v puklinách skal a mezi balvany, stíny se zazmítaly.</p>

<p>Pak jeden z přízračných tvarů ve tmě vycenil zuby a udělal krok směrem k němu.</p>

<p>Tak tohle <emphasis>rozhodně</emphasis> nebyl jen větrem vytvarovaný kámen.</p>

<p>„Conaneee!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Shemitův výkřik, i když Cimmeřanovy uši jenom polechtal vzdálenou ozvěnou, přetékal hrůzou. Conan zaklel, bez váhaní odhodil ranec se zlatem a vyrazil chodbou z hrobky. Neomylně přeskočil spoušť pasti, proběhl komorou s pokladem a vzápětí už přikrčeně pádil nízkým tunelem. Hlavice meče na jeho zádech vykřesávala jiskry o strop.</p>

<p>„Ištaaaaar…“</p>

<p>Hrůzu vystřídala bolest.</p>

<p>„Murapi!“</p>

<p>Cimmeřan se ani nepotřeboval zachytit provazu, šikmou vstupní chodbou vyběhl jako pardál. Prosmýkl se škvírou u vchodové desky a byl venku. Bleskově se rozhlédl a tasil meč. Ocel s uchu lahodícím zvukem vyskočila z pouzdra.</p>

<p>Murapiho pochodeň skomírala ve vrstvě prachu na zemi. Kousek od ní se zmítal sám Murapi. Držel se za krk, avšak Conan neviděl skoro žádnou krev – určitě nebyla zasažena tepna. Přesto už Shemitou třásly předsmrtné křeče. Strašlivě chrčel, oči mu lezly z důlků, z úst se valila pěna a zvratky, svaly se prudce stahovaly a uvolňovaly.</p>

<p>Jasné známky prudké otravy.</p>

<p>A Conan vzápětí zjistil, odkud se jed do ubožákova těla dostal.</p>

<p>„U Croma…“</p>

<p>Světlo loučí vylouplo z temnoty bizarní postavu. Tělo pokryté narudlou srstí patřilo neobyčejně mohutné kočkovité šelmě. Pružný ocas však patřil spíše štírovi, z ostrého ostnu na jeho konci ukápla třpytivá krůpěj. Jedovatý bodec však nebyl to, co naplnilo Conanovy útroby ledovou hrůzou.</p>

<p>Mnohem děsivější byla tvorova hlava.</p>

<p>Byla lidská.</p>

<p>Plné rty se rozevřely a odhalily tak mocné tesáky. Kočičí oči se zúžily. Z obličeje, i když zdánlivě člověčího, čišela nenasytnost a krutost primitivního masožravce. Conan už o podobném monstru slyšel. Říkalo se mu mantichora a jeden starý žoldnéř v Aghrapuru děsil své spolubojovníky historkou o tom, že během tažení do iranistánského pohraničí smečka těchto lidožroutů zlikvidovala celou jednotku turanských bijců.</p>

<p>Murapi naposledy patami rozhrnul písek a znehybněl, jazyk visící z úst, rty zalepené zasychající pěnou. Jeho poslední tanec na počest Derkety, shemitské bohyně smrti, byl završen.</p>

<p>„Zabilas mého přítele,“ ucedil Conan skrz zuby.</p>

<p>Pak se strnulá scéna dala náhle do pohybu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Conan máchl proti obludě pochodní, aby tak zamaskoval výpad mečem. Plamen zahučel. Noční tvor podrážděně zaprskal. Vzápětí vzduchem sykla ocel. Mantichora však ucukla – ostří jenom neškodně sklouzlo po lopatce nad levou přední tlapou. Šelma zařvala a švihla ocasem.</p>

<p>Cimmeřan odrazil osten pochodní – jed zasyčel v plameni a několik kapiček stříklo barbarovi na kalhoty. Bylo to spíš štěstí než pohotový reflex. Conan kopl obludu do obličeje. Uskočila, rozstřikujíc kolem sebe krev.</p>

<p>Válečník a příšera pomalu kroužili kolem Murapiho mrtvoly. Cenili na sebe zuby a čekali na soupeřův chybný krok. Zanedlouho měl Conan za zády soutěsku vedoucí k okraji průrvy.</p>

<p>Nebezpečný ocas nervózně švihal vzduchem.</p>

<p>„Tak se předveď, sketo.“ Conan opět švihl pochodní, aby netvora znejistil, a kopl mu písek do obličeje. Mantichora zatřásla hlavou.</p>

<p>Pak muž a obluda ve stejném okamžiku zaútočili. Meč a smrtící žihadlo vzlétly proti sobě jako dva blesky během války bohů.</p>

<p>Jedovatý trn mířící na Conanovu hruď však náhle změnil směr – zatočil se ve vzduchu, narazil do skály a dopadl do písku.</p>

<p>Mantichora strašlivě zavyla. Směs zuřivosti a zoufalství v ozvěnách naplnila celé údolí. Z pahýlu uťatého ocasu vystříkla krev.</p>

<p>Šelma okamžitě zaútočila znovu, se vší silou, rychlostí a pomstychtivostí. Conan nestačil máchnout mečem, ani obrátit proti vyskočivšímu nepříteli hrot čepele. Lví tělo ho srazilo do horkého, bodavého písku. Náraz mu vyrazil dech, meč vyklouzl z prstů. Mocné černé drápy rozervaly oděv i kůži pod ním. Krev z rozdrásané hrudi cákla Cimmeřanovi do obličeje.</p>

<p>„Crome…“</p>

<p>Pud sebezáchovy probudil v Conanovi sílu obrů. Jeho pěsti se změnily v kladiva, drtivě bušící do lidského obličeje i lví hrudi. Obluda ucukla, barbar skrčil nohy a skopl ji ze sebe. Rychle se obrátil a postupně se zvedaje, unikal krátkou soutěskou. Zůstal beze zbraně. Syčel bolestí. Z ran na hrudi, tak hlubokých, že jimi prosvítala žebra, se valila krev. Dopotácel se až k hraně útesu. Hlavou mu probleskl nápad, že by mohl rychle vylézt výš na skálu, a když ho obluda dostihne, pokusit se jí skopnout dolů do průrvy…</p>

<p>Jenomže v té chvíli za ním zachřestilo kamení. Stihl se jenom otočit. Mantichora na něj dopadla vší váhou a vzápětí se oba, netvor i válečník, zřítili do stínu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Pád nebyl dlouhý. Přesto drápy stihly otevřít na Conanově těle několik dalších rudých pramenů. Na oplátku pod Cimmeřanovou pěstí prasklo ještě pár kostí.</p>

<p>Barbarovi se v poslední chvíli podařilo strhnout obludu pod sebe.</p>

<p>Když dopadli na balvany na dně průrvy, hlasitě to křuplo – jako když se zlomí tlustý pařez. Náraz Conana odmrštil stranou. Černovlasá hlava narazila do kamene a Cimmeřana polkla temnota.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá – Černý had</strong></p>

<p>Jakmile se mu vrátilo vědomí, jako první Conanovou myslí probleskla vzpomínka na hostinu, kterou zažil před lety ve Wulfherově skalle daleko na ledových pláních Asgardu. Byla to ta nejzběsilejší pitka, jaké se kdy účastnil, a druhý den mu bylo kromobyčejně špatně. I ta památná kocovina však byla lepší než tohle probuzení. Cimmeřan jen stěží potlačil nutkání zvracet. Lebku jako by měl plnou vařící krve. Bolestný sten, jenž z něj příšerná bolest hlavy vyhnala, proměnil v chraptivou kletbu.</p>

<p>„Přichází k sobě,“ řekl někdo.</p>

<p>Netušil, komu ten hlas patří. Nevěděl vůbec nic. Jeho mysl se bůhvíproč pořád držela toho divokého severského hodokvasu, toho válení se uprostřed střepů rozbitých džbánů, zbytků jídla a vyražených zubů, toho pachu moči, propoceného šatstva a zatuchlého chlastu.</p>

<p>Tady vonělo kadidlo. A ještě něco, co ani pronikavá vůně tlejících bylin nedokázala přebít. Zaschlá krev.</p>

<p>Zkusil se hnout, avšak široce roztažená zápěstí i kotníky mu věznily kovové obruče.</p>

<p>To mu náladu ani přinejmenším nezlepšilo.</p>

<p>„Cromovy kosti…“</p>

<p>Začínal se orientovat v prostoru a čase. Ležel na zádech a pod sebou cítil ohlazený kámen. Dal si všechno do souvislosti a došlo mu, že je přikovaný k nějakému mučícímu stolu, nebo možná obětnímu oltáři. Správnost druhé možnosti potvrdil pohled, který se mu naskytl, jakmile jakž takž ustalo vlnění a víření před jeho očima. Vzdálený strop i zdi, jež se k němu zvedaly, pokrývaly hieroglyfy a malby. Conan nemusel být znalcem zdejšího písma a symboliky, aby pochopil, že výzdoba téhle svatyně je něco úplně jiného, než měl doposud v Mennefisu možnost vidět. Tady to byl samý had a krokodýl, samý démon se svazkem uťatých hlav v pěsti, samé důtky a zástupy otroků se svěšenými hlavami. Z barev převládaly černá a rudá. A když Cimmeřan zaostřil na rozložitou malbu, na níž se pod zobrazením obrovitého hada kroutily tucty trpících lidských obětí, okamžitě mu bylo úplně jasné, v chrámu kterého boha se ocitl.</p>

<p>Zaskřípal zuby.</p>

<p>„Ano, už je vzhůru.“</p>

<p>Do barbarova zorného pole vstoupilo několik hladce vyholených hlav. Snědé obličeje, supí profily, vystouplé lícní kosti. A kruté oči a pohrdavé úsměvy.</p>

<p>Ach jo, opět se Conan zachytil staré vzpomínky, o co raději bych byl zpátky ve společnosti Aesiřanů se zlatorudými vousy slepenými zvratky a hlenem, kteří úsvit vítali s klením a sháněním se po pivu…</p>

<p>„Můžeme začít?“ zeptala se jedna z typicky stygijských hlav.</p>

<p>Jiný muž se naklonil blíž a prsty ohebnými a hnusnými jako pavoučí nohy se dotkl Conanovy hrudi. Zajatec sebou škubl.</p>

<p>„Myslím, že je připravený,“ konstatoval kněz po krátké prohlídce a ustoupil.</p>

<p>Cimmeřan s námahou nadzvedl hlavu a zašilhal na svou hruď. Hluboké rány po drápech mantichory se nějakým kouzlem změnily v narudlé jizvy. Pouze bolest, která v nich pořád tepala, připomínala, že je utržil teprve nedávno.</p>

<p>Ani za mák ho to nepotěšilo. Měl daleko k tomu, aby za svým vyléčením hledal šlechetný úmysl. Ti parchanti ho ošetřili, protože s ním měli nějaké plány. Plány, které se mu určitě nebudou líbit.</p>

<p>Muž, jenž se ptal, přikročil blíž a pohlédl zajatci do očí. „Výborně,“ zvrásnil se jeho kožnatý obličej hnusným úšklebkem. „Sám Černý bůh nám sem přivedl tohohle primitiva, abychom jeho prostřednictvím mohli konečně vykonat zásadní krok. Krok, který navždy změní budoucnost Mennefisu. Dnes je ten den, kdy se děvky z paláce vydají na plavbu po hadí řece až ke chřtánu Požírače duší.“</p>

<p>„Co jsi zač, holá hlavo?“ ucedil Conan skrz zuby.</p>

<p>Arogance a pohrdání z knězova obličeje doslova ukapávaly. „Jsem Koptah, špíno. Velekněz Anupova chrámu.“</p>

<p>„Lžeš. Není to Anup, komu sloužíš.“</p>

<p>„Ne. Bohové Mennefisu jsou slabí a brzy se promění v pouhé vzpomínky, které vítr rozfouká jako popel ze spálených kostí. Stín toho, jemuž se klaní celé povodí Styxu, už zanedlouho začne drtit i smrtelníky u Vedžo. Všichni padnou na kolena před jeho mocným syčivým hlasem.“</p>

<p>„Set.“ Conan se tím slovem málem zalkl. „Kdo jiný? Měl jsem tušit, že právě jeho krmíte vším tím živým masem, které večer co večer vlečete Údolím stínů. Co je tohle za místo? Změnili jste hrobku některého krále v tajnou svatyni?“</p>

<p>„Tak nějak. Snad ti to nepřipadá jako svatokrádež? Sám jsi zneuctil Ahmoseho kryptu a zabil jsi strážce údolí. A teď se ti za to dostane spravedlivé odměny.“</p>

<p>„Slizký hade…“</p>

<p>„Omyl, hlupáku. Hadi nejsou slizcí. Ostatně, už za chvíli se o tom sám přesvědčíš.“ Koptah se narovnal a pokynul svým nohsledům. Navzdory Conanovu očekávání nepřevzal z jejich rukou obětní nůž, ale obyčejný proutěný košík. Cimmeřanem jako rezavá čepel projela velice ošklivá předtucha.</p>

<p>„Víš, Koptahu,“ řekl chraplavě, „že s tou holou hlavou vypadáš, jako bys měl prdel na nesprávném místě těla?“</p>

<p>Velekněz barbara ignoroval. Sundal proutěné víko a sáhl do košíku. Ozvalo se syčení. Conanovi se hrůzou zježily vlasy.</p>

<p>Had v Koptahových prstech byl černý a dlouhý možná dvě a půl stopy. Velekněz se téměř laskavě usmál, pozvedl plaza ke tváři a začal něco šeptat. Cimmeřan nerozuměl jedinému slovu. Had se však přestal kroutit a vypadalo to, že pozorně naslouchá. Korálky očí byly nehybné, rozeklaný jazyk kmital dovnitř a ven z malé tlamičky. Koptah domluvil, pohlédl na své přisluhovače a kývl. Bylo to, jako když soudce dává znamení katovi.</p>

<p>Pevně popadli Conana za hlavu. Kousal, klel a cloumal okovy, ale nebylo to nic platné. Zacpali mu nos a když otevřel ústa, vrazili mu mezi čelisti cosi kovového. Koptahova ruka se začala přibližovat. Had se soustředěně díval na Conana, jako by chtěl zachytit jeho pohled a zhypnotizovat jej.</p>

<p>Cimmeřan poprvé v životě málem poznal, jaké to je, když hrůzou povolují svěrače.</p>

<p>Had věděl, co dělat. Hlavou napřed se protáhl do Conanových násilím otevřených úst. Barbar hlasitě blábolil a křičel, snažil se jazykem hada zastavit, avšak potvora si našla cestu a vnikla mu do krku. Conan kašlal, dusil se a bezmocně chrčel. Plaz se nezadržitelně nořil hlouběji a hlouběji do jeho útrob. Jeho ocas zanedlouho vyklouzl z Koptahových prstů, naposled se zazmítal mezi barbarovými zuby a zmizel v jeho krku. Conan cítil, jak se had plazí pořád dál. Brzy se mu kroutil v žaludku.</p>

<p>Řval jako pominutý a Koptah se krutě, spokojeně šklebil.</p>

<p>Pak kněží Conana pustili, uvolnili mu ústa a uskočili.</p>

<p>„…vy měchy hoven, synové prašivých matek, polykači velbloudích chcanek! Pusťte mě, ať můžu ukusovat temena z vašich hlav a zdobit zdi tohohle chlívu vašimi mozky! Proklínám vás!“</p>

<p>Vtom se had v jeho útrobách zahýbal, Conanem projela příšerná bolest a svalnaté tělo se napjalo v prudké křeči. Kletby zanikly v přiškrceném stenu. Pak Cimmeřan na okamžik ochabl, ale vzápětí jím zacloumala další křeč. A další a další. Svaly se mu pokaždé napjaly, až na nich téměř praskala kůže.</p>

<p>Netrvalo to dlouho. Nakonec Conanovo prohnuté, třesoucí se tělo kleslo zpátky na obětní kámen a znehybnělo. Zajatec lapal po dechu a čelo i hruď se mu třpytily kapičkami potu.</p>

<p>„Uvolněte ho,“ řekl Koptah.</p>

<p>Zacvakaly zámky na okovech. Obruče odskočily z Conanových do krve odřených končetin. Barbar se se suchým, dávivým kašlem otočil na bok a pak sklouzl z kamene.</p>

<p>„Vstaň!“ řekl Koptah přísně.</p>

<p>Cimmeřan se chtě nechtě sebral a zvedl se na rozechvěné nohy. Pohled měl ostrý, ale zároveň se mu před očima všechno vlnilo a rozdvojovalo, jako by se dva světy přelévaly jeden přes druhý. Hlasy k němu doléhaly z nesmírné dálky.</p>

<p>„Dejte mu zbraň,“ zaslechl Koptahův hlas. Jeden z černých hábitů přistoupil blíž a před Conanovýma roztěkanýma očima se objevila důvěrně známá kůží opletená rukojeť. Pevně ji sevřel. Někde vzadu v mysli si uvědomoval, že tohle je jeho okamžik, že přesně tohle si ještě před chvíli přál celou svou bytostí. Teď má příležitost umýt podlahu svatyně krví těch parchantů.</p>

<p>Pomalu začal zvedat meč. Na pravé paži mu naběhly žíly jako provazy.</p>

<p>Stygijci couvli, náhle nejistí. Jen Koptah nehnul ani brvou, stál přímo před meč třímajícím válečníkem, ruce zasunuté v širokých rukávech.</p>

<p>Conan vycenil zuby, svaly na obličeji se zavlnily. Ve vytřeštěných, skelně se lesknoucích očích probleskl odraz urputného vnitřního zápasu.</p>

<p>Koptah jej téměř pobaveně pozoroval. Jeho obličej byl nadále maskou ledového klidu.</p>

<p>Pak se najednou Conanova ruka zachvěla a z hrdla unikl přidušený sten. Meč začal klesat, až křísl špičkou o podlahu.</p>

<p>Koptah zvedl koutek úst.</p>

<p>„Výborně. Hodný chlapec.“ Přistoupil k bezmocnému barbarovi a pověsil mu kolem krku řetízek s přívěskem v podobě zlatého skarabea. „Tohle ti vracím. Budeš to potřebovat. A teď už jdi. Vím, že toužíš vykoupat svou zbraň v krvi. Běž a udělej to. Splň svůj úkol, otroku.“</p>

<p>Cimmeřanovy nohy udělaly první krok. Jeho vůle byla zlomena. Setovi uctívači mu ustoupili z cesty a dívali se, jak se ramenatá postava pomalu vzdaluje pochodněmi osvětlenou chodbou.</p>

<p>Venku na zabijáka čekal probouzející se Mennefis.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Když prostá rybářská loďka ťukla přídí o kamenné molo, zpoza skal na východě právě vykouklo slunce. Pozlacené špičky obelisků a střechy nejvyšších budov zazářily a vyplašily stíny z mennefiských ulic.</p>

<p>Z člunu vylezl na molo robustní černovlasý cizinec s dlouhým rovným mečem v pěsti. Vzhlédl na hradby, vroubené mdlou září rudého slunce. Jeho oči se leskly, jako kdyby celou noc dýchal omamný dým z hořícího konopí.</p>

<p>„Pane! Můj příteli!“ zavolal od vesla prostě oděný snědý muž. „Daruj prostému rybáři aspoň jeden stříbrňák! Živím čtyři děti a můj člun už potřebuje opravit…“</p>

<p>Obr jako by ho vůbec neslyšel. Zasunul si meč za opasek a zamířil k městské bráně.</p>

<p>„Pane! Na krku nosíš zlato a nedáš ubožákovi ani jedinou minci? Stačí měďák!“</p>

<p>Černovlasý se ani neohlédl. Zakrátko už kráčel po dlážděné cestě, spojující královský palác s ostrovním chrámem. Sfingy se lvím tělem a beraními hlavami, hlídající cestu v těsném dvojstupu, na něj civěly nehybnýma granitovýma očima. Oči muže byly téměř stejně mrtvé. Zvědavé pohledy kolemjdoucích kupců, řemeslníků, rybářů, rolníků, nosičů vody a otroků vůbec neopětoval.</p>

<p>Brána byla otevřená. Stráže zahlédli divocha s masivním mečem u boku, ale do cesty mu nevstoupili.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Zato početná hlídka u bran královského paláce proti příchozímu okamžitě sklonila celý les dlouhých kopí. Muž šel přesto dál. „Už ani krok, černovlasý!“</p>

<p>Zastavil, až když se špičky železných hrotů dotkly jeho nahé hrudi. Doposud nepřítomné šedomodré oči překvapeně pohlédly dolů. Po svaly zvlněném břiše stékala stružka krve.</p>

<p>„Jdu za princeznou Nebthet,“ zabručel hromotluk, hlava pořád svěšená.</p>

<p>Strážci si vyměnili udivené pohledy a pak se začali šklebit a chechtat jako smečka hyen.</p>

<p>„Ale, vážně? A proč si myslíš, že takovému trhanovi dovolíme vstoupit do blízkosti sestry naší božské královny?“</p>

<p>Muž vzhlédl a řada kopiníků se zachvěla. Ocelové oči je přeběhly pohledem poutníka, jehož stezku zatarasilo husté bodláčí a on se teď chladně a pragmaticky rozhoduje, z které strany do něj začne rubat. Úšklebky ztuhly a zkřivily opálené obličeje křečí.</p>

<p>„Protože mě zná,“ řekl neznámý a svěsil si z krku náhrdelník se zlatým skarabeem. „Nedávno jsme se potkali. Ukažte jí toto, jistě jí to osvěží paměť.“</p>

<p>Vtom se ze šiku snaživých ozbrojenců vynořila svalnatá černá ruka a skarabeus zmizel v mohutné pěsti.</p>

<p>„Já tě taky znám,“ zahřměl dunivý hlas.</p>

<p>Houf se roztrhl a před cizincem stanul obrovitý černoch v bederní roušce z drahé látky a se stříbrným nákrčníkem částečně kryjícím mohutnou hruď. Ve spuštěné levačce svíral veliký scimitar, meč s čepelí ve tvaru srpu. Hlavu mu zakrýval <emphasis>nemes</emphasis>, typicky stygijská pokrývka hlavy z barevně pruhované tkaniny, po stranách hlavy tvarovaná do podoby rozšiřujícího se kobřího krku. Černý obličej zdobilo ještě černější tetování.</p>

<p>„Ty jsi ten, jehož mí soukmenovci z jihu nazývají Amra – Lev. Když se princezna Nebthet před dvěma dny vrátila z lovu, vyprávěla o setkání s modrookým válečníkem s hřívou černou jako vraní křídlo. Okamžitě jsem věděl, že je to ten samý démon, který před lety po boku bílé ďáblice plenil stygijské pobřeží.“</p>

<p>„A kdo jsi ty?“ zeptal se barbar chladně.</p>

<p>„Jsem Hamur, velitel palácové gardy. Za jakým účelem se chceš s perlou Mennefisu setkat? Přišels žádat zlato za záchranu jejího života? Šlechetnost je nejlepší, když je dobře zaplacená, viď?“</p>

<p>„Důvody mého příchodu nebudu objasňovat kdejakému poskokovi,“ opáčil černovlasý. „Zaveď mě k Nebthet.“</p>

<p>Hamurovy masité rty se pevně sevřely a z širokých nozder uniklo zafunění podrážděného stepního buvola. „Poslouchej mě dobře, drzý seveřane,“ ztlumil hlas, takže jeho slova zněla jako ozvěny vzdáleného hromu. „Kdybych nevěděl, co jsi vykonal, nejen že bych tě nevpustil do princezniny blízkosti, ale navíc bych do dvoukoláku zapřáhl pěkně rychlé spřežení a dal tě jím za nohy vyvléct z města.“ Černoch hlubokým nádechem zchladil svůj hněv. „Jenže ona ti věnovala svůj amulet a poctila tě tak svou božskou přízní. To musím respektovat. Spatříš ji, pokud to jí samotné bude po vůli. Ale předtím…“</p>

<p>Na Hamurův pokyn jeden ze strážců sáhl po cizincově meči. Avšak v okamžiku, kdy se jeho prsty dotkly dlouhého jílce, zápěstí mu sevřela barbarova mozolnatá dlaň. Bylo to, jako když se lovecká železa zakousnou do liščí tlapy. Kost zaskřípala o kost. Muž zařval. Špičky kopí se okamžitě přitiskly k cizincově hrudi a nejedna se zatřpytila rudou vlhkostí.</p>

<p>„Okamžitě ho pusť, pse,“ zaburácel Hamur, zvedaje scimitar, „a odevzdej nám to železo! Jinak přísahám, že božskou Nebthet navštíví jen tvoje hlava!“</p>

<p>Seveřan vycenil zuby. Chvíli s vlčím výrazem opětoval Hamurův tvrdý pohled, pak od sebe odstrčil svíjejícího se strážce tak prudce, že ten se zaúpěním dopadl na zadek. Pomalu vytáhl meč zpoza opasku a podal jej rukojetí napřed jednomu z gardistů.</p>

<p>„Dej na něj pozor,“ zabručel temně. „Budu ho chtít zpátky.“</p>

<p>„Dobrá.“ Hamur sklonil zbraň. „Teď ti dovolím vstoupit do paláce. Následuj mě.“</p>

<p>Hroty kopí se zvedly proti narudlému nebi. Dva obři, jeden bronzový, druhý ebenový, prošli stínem brány. V patách jim šli dva kopiníci. Za jejich zády sílil hluk probouzejícího se města.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Štíhlé nohy udělaly ostražitý krok stranou. Písek a drobné kamení zaskřípaly pod podrážkami sandálů. Pružné tělo v bílé tunice se šelmovsky přikrčilo. Levá ruka pozvedla pestře pomalovaný štít ze dřeva a kůže a pravá do něj vyzývavě udeřila dřevěným cvičným mečem.</p>

<p>„No tak, zbabělci,“ zvlnily se pěkně vykrojené rty pobaveným úsměvem. „Ré vstoupí do západní brány, než se vy dva osmělíte zaútočit.“</p>

<p>Dva statní muži v nemesech a bederních rouškách, vyzbrojení stejně jako černovlasá žena, váhavě kroužili kolem. Ranní slunce pronikalo škvírami v cimbuří a vrhalo na nádvoří zubatý stín palácové hradby.</p>

<p>„Slyšíte mě?“ pohodila dívka hlavou, až se jí cůpky s vpletenými perlami rozsypaly po nahých ramenou. „Zapomeňte na to, kdo jsem a vůbec mě nešetřete! Přikazuji vám, abyste zaútočili!“</p>

<p>Muži si vyměnili nejisté pohledy. Starší z nich kývl hlavou.</p>

<p>„Odpusť, Božská,“ řekl mladší.</p>

<p>A vyrazil.</p>

<p>„Ano!“ zajásala dívka, odrazila dřevěný meč štítem, otočkou se dostala doskakujícímu muži za záda a svou zbraní jej tvrdě udeřila pod kolena. Muž vykřikl a upadl. Kopnutím mezi lopatky jej poslala k zemi. Překvapený obličej se zaryl do písku.</p>

<p>Druhý muž se opozdil jen o úder srdce. Vykryla jeho výpad, štíty se srazily a černovláska musela couvnout. Nadšeně vykřikla, protože pocítila soupeřovu skutečnou sílu a bojovnost. Odvrátila jeho další úder a odpověděla seknutím ne do štítu, nýbrž do předloktí. Muž sykl bolestí, meč mu vyklouzl z ochromené dlaně. Další rána dřevěnou čepelí přistála na plátěné pokrývce bojovníkovy hlavy. Zapotácel se, dívka mu podkopla nohy a vzápětí její protivník dunivě přistál na lopatkách.</p>

<p>Nad kolbištěm vířilo mračno prachu a ještě více mlžilo neostré ranní stíny.</p>

<p>„Tohle má být všechno?“ zasyčela dívka nespokojeně, švihajíc mečem ve vzduchu. „Jste přece členové elitní palácové gardy! Chodívám na cvičiště a vím, že když čelíte sobě rovným, bijete se jako ranění lvi. Jak vás mám přinutit, abyste i mě brali jako rovnocenného soupeře?!“</p>

<p>„Má paní?“</p>

<p>Otočila se na patě.</p>

<p>Mohutný černoch zabořil jedno koleno do písku a dotkl se dlaní země.</p>

<p>„Hamure! Už mám toho dost! Jak se mám, u všech bohů, cvičit v boji, když na mě tví muži pořád berou ohledy a nedávají do úderů skutečnou sílu?“</p>

<p>„Možná není tvým osudem, Božská, abys byla válečnicí.“</p>

<p>„Hamure!“ křikla princezna, až velitel stáhl hlavu mezi svá titánská ramena. „Ty zpochybňuješ mou vůli? Moc dobře víš, že zlý vítr od Styxu žene k Mennefisu mračna války. Kdo povede naše vojska do boje, když je teď Usire mrtvý?“</p>

<p>„Generálové jsou…“</p>

<p>„Zmlkni! Na generály spoléhat nemohu. Bude to válka o přežití a v takové musí vést lid do boje nejvyšší vladař, vtělení samotného Ré. A božské výsady požívám jenom já a moje sestra. Eset je moudrá a vládne mocným kouzlům, avšak válečné umění je jí cizí. Takže na čelo šiků z povodí Kobří řeky se budu muset postavit já.“</p>

<p>„Nepochybně je povedeš k vítězství,“ zabručel Hamur pokorně.</p>

<p>„To těžko, když nebudu umět ani pořádně zacházet s mečem,“ odfrkla si Nebthet nasupeně. Ňadra pod tunikou se jí zvedala zrychleným dechem. „Proč jsi vlastně přišel? Mluv!“</p>

<p>„Je tady muž, jenž se chce s tebou setkat, Božská.“</p>

<p>„Kdo je to?“</p>

<p>Hamur natáhl ruku a otevřel pěst. Na černé dlani se zablýskal zlatý skarabeus.</p>

<p>Princezniny oči se rozšířily. Zlost byla rázem ta tam a koutky úst se opět zvedly v úsměvu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Pomalu kráčela bující zahradou a stíny palem a zdobně tvarovaných keřů hladily její vysokou postavu. Husté černé vlasy měla sepnuté rudou čelenkou, stejně rudá byla i stuha, uvázaná těsně pod jejími hrotitými ňadry. Šaty ze zelené tkaniny jí šustily kolem kotníků.</p>

<p>Její oči, smaragdové jako hlubiny koralového moře daleko na západě, se zdály být melancholické, ale to se v nich jen zrcadlilo vnitřní soustředění. Zhruba třicetiletá žena oplývající zralou, ne však vyzývavou krásou, bloudila myslí v úplně jiném čase a prostoru. V duchu rozmlouvala s mrtvými, zejména s jedním z nich. Na rtech se jí objevil letmý úsměv, ačkoli koutky jejích očí se leskly vlhkostí…</p>

<p>Najednou se mezi květy obsypanými keři něco pohnulo a ze stínu vyklouzla černá kočka. Ženin pohled se opět zaostřil.</p>

<p>„Buď pozdravena, Bastet,“ sklonila se ke zvířeti. Kočka se svým protáhlým čumáčkem otřela o zápěstí zdobené zlatým náramkem.</p>

<p>„Jaké zprávy přinášíš?“</p>

<p>Kočka mňoukla.</p>

<p>„Já vím,“ přikývla žena ustaraně. „Těžké břímě už brzy dolehne na Mennefis. Břímě války, krve a žalu. Ty to také cítíš.“</p>

<p>Zeleným porostem k nim dolehlo veselé, bezstarostné štěbetání dětských hlasů. Černovlásce se na okamžik vyjasnil obličej, ale pak její úsměv opět zatížil smutek.</p>

<p>„Slyšíš je, Bastet? Mé děti. Usireova krev. Přála bych si alespoň na jeden den žít v jejich nevědomosti a radostném pohledu na svět. Jaký osud je čeká?“</p>

<p>Kočka opět mňoukla.</p>

<p>„Ne, nechci to vědět. Ve svých jasnozřivých vidinách se střežím nahlédnout do jejich budoucnosti. Bojím se toho, co bych uviděla…“</p>

<p>Najednou kočka zvedla hlavu, podívala se přes zahradu někam k bílé ochranné zdi a natáhla špičaté uši. Vousy se jí zachvěly.</p>

<p>„Copak?“ ohlédla se žena a sevřela v dlani zlatý amulet na svých prsou – byl to <emphasis>ankh</emphasis>, kříž s okem, mocné čarodějnické znamení.</p>

<p>Bastet naježila chlupy a nervózně švihla ocasem.</p>

<p>„Ano,“ vztyčila se černovláska, znepokojeně se dívajíc stejným směrem. „Také jsem měla na okamžik pocit, jako by slunce potemnělo… Něco se blíží… Něco… nebezpečného!“</p>

<p>Kočka zasyčela.</p>

<p>„A ta hrozba právě vkročila do paláce,“ hlesla žena.</p>

<p>Vzápětí oblázky na chodníku protínajícím zahradu zaskřípaly pod jejími spěchajícími chodidly.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá – Kouzlo zlatého kříže</strong></p>

<p>Socha dosahovala takové velikosti, že i šest a půl stopy vysoký Cimmeřan měl čelo jen ve výši jejích kotníků. Kolos z hnědorůžového křemene měl podobu muže s mírně dopředu zatočenou bradkou a korunou ve tvaru nemesu se zlatou kobrou nad čelem. Ruce třímající odznaky královské moci měl zkřížené na prsou.</p>

<p>„To je Usire,“ řekl hlas za Conanovými zády. Barbar se otočil. Oči, doposud lhostejně zaměřené na neurčitý bod v prostoru, vzrušeně zasvítily.</p>

<p>„Manžel královny Eset, mé sestry,“ pokračovala černovlasá dívka. „Nejmoudřejší a nejvznešenější z králů, kteří kdy vládli Vedžo a Mennefisu. Před dvěma lety jej ruka zákeřného vraha vyslala na cestu do podsvětí.“</p>

<p>„Nebthet,“ řekl Conan.</p>

<p>„Padni na kolena, drzoune,“ zahřměl zpoza princezny černý velitel, „nebo tě přišlápnu k zemi jako červa!“</p>

<p>„Zadrž, Hamure,“ zvedla dívka ruku. „Nech ho. Tam, odkud on pochází, se nepokleká. Dokonce ani před bohy, jelikož ti jsou ke smrtelníkům stejně nevšímaví. Vítej, Conane, můj zachránce. Tohle patří tobě.“ Natáhla ruce a pověsila mu náhrdelník se zlatým skarabeem kolem krku. „Teď potřebuji koupel. Jsem celá zpocená a zaprášená. Doprovodíš mě do lázně? Jak vidím, tobě by taky neuškodilo převléci se do čistého.“</p>

<p>Cimmeřan jenom souhlasně zamručel.</p>

<p>Hamur a dva kopiníci také vykročili, ale Nebthet je rázným gestem zastavila.</p>

<p>„To není nutné, Hamure. Postarám se o hosta sama.“</p>

<p>Černoch zalapal po dechu. „Ale Božská…“</p>

<p>„Další námitky?“ přísně zúžila oči. „Zapomínáš, že má vůle je posvátná. Nechtěj, aby ti důtky připomněly, jaké bylo ještě nedávno tvé postavení.“</p>

<p>Hamur zakoulel očima, ale už neřekl nic, jen se hluboce uklonil. Když princezna a podivný návštěvník vykročili po širokém schodišti, velitel zabodl do Conanových zad pohled plný nedůvěry, podezření a hněvu. Svaly na ruce, svírající rukojeť scimitaru, mu naběhly jako provazy z černé oceli.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Zelenooká žena rychlým krokem vyšla ze zahrady. Zlá předtucha jí tížila žaludek, jako kdyby ji někdo zaživa naplnil balzamovací tekutinou. Ve stínu sloupořadí najednou klopýtla a zavrávorala.</p>

<p><emphasis>Voda. Vířící, stříkající, vnikající do široce otevřených úst a d</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>sící bezmocný křik.</emphasis></p>

<p>Musela se zachytit jednoho z hieroglyfy pokrytých pilířů. Se svěšenou hlavou lapala po dechu.</p>

<p><emphasis>Vytřeštěné oči.</emphasis></p>

<p>Žena se zhluboka nadechla a narovnala se. Ošklivá vidina jí z tváří vysála všechnu krev.</p>

<p>Tentokrát se dala do běhu.</p>

<p>Obličej pod vodou patřil její milované sestře.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Síň protínaly šikmé paprsky slunce, v nichž jako drobný hmyz tančily částečky prachu.</p>

<p>„Hamur,“ vyprávěla Nebthet na cestě k bazénu ve středu dvorany, „býval prostým palácovým otrokem. Jeho postavení se změnilo před dvěma lety.“ Princezna si rozvázala řemínky sandálů a netrpělivě je setřásla z chodidel. „Tehdy jeden z členů hlídky podlehl zlému Setovu kouzlu, seslanému našimi nepřáteli. Vplížil se do svatyně, zrovna když tam Usire osamocen rozmlouval s bohy, a ostrým mečem umlčel královo srdce. Jeho zbraň však dál žíznila po krvi, a tak se, poslušen příkazů svých pánů, vydal ke komnatám královny a jejích tří dětí. Na chodbě jsem mu však zkřížila cestu já. Zastihl mě neozbrojenou. Vytrhl zpod pláště ještě zkrvavený meč a byl by mě zřejmě poslal k bohům, kdyby se nablízku nečekaně neobjevil Hamur. Bez váhání se vrhl na vraha, a i když jej ten ničema těžce ranil, Hamur mu holýma rukama zlomil vaz jako suchý pařez.“</p>

<p>Nebthet si jediným rychlým pohybem stáhla tuniku. Pod ní byla až na zlatý řetízek kolem pasu nahá. Conan sklouzl pohledem z jejího vosího pasu na ladné křivky boků a oči mu zasvítily jako v horečce.</p>

<p>„Má sestra statečného otroka kouzlem zachránila před smrtí a já z něj na znamení vděčnosti udělala svobodného muže a člena palácové gardy. Dnes je jejím velitelem. Možná mu rychlý postup stoupl do hlavy, ale přesto je to dobrý muž a mocný válečník.“</p>

<p>Kráska se obrátila ke Conanovi a bez jakéhokoli studu tak vystavila na obdiv svá pevná ňadra, plochý pupík i jemnými chloupky pokryté lůno. „Na co čekáš, seveřane? Samotná princezna tě zve do koupele a ty otálíš? Shoď ze sebe ty špinavé hadry a pojď ke mně.“</p>

<p>Cimmeřan více neváhal. Nespouštěje pohled z nahé dívky, sestupující po mramorových schodech do bazénku, rozepnul si opasek, stáhl kalhoty a vyzul holínky. Pak, oděný pouze do náhrdelníku se skarabeem, rychle vkročil do vody. Byla vlažná, osvěžující.</p>

<p>Jakmile se jeho chodidla dotkla dna bazénku, kolem krku se mu ovinuly snědé paže.</p>

<p>„Tak, barbare,“ usmála se Nebthet, dívajíc se mu zblízka do očí, „o jakou odměnu jsi chtěl požádat?“</p>

<p>Když ji pod vodou popadl za boky a dychtivě, téměř bezohledně k sobě přitiskl, vzrušeně zalapala po dechu a divoce ho políbila.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Zelené šaty zavířily na úpatí schodiště, stoupajícího do stinných útrob paláce.</p>

<p>„Hamure!“</p>

<p>Ebenový válečník, dávající u podstavce Usireovy sochy rozkazy dvěma kopiníkům, se bleskově ohlédl.</p>

<p>„Královno?!“ Pěst se mu sevřela na rukojeti scimitaru.</p>

<p>„Rychle, Hamure! Nebthet…“</p>

<p>Více slov nebylo potřeba. Velitel vyrazil vzhůru schodištěm jako černý pardál.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Au!“ vyjekla Nebthet, odtrhla svá ústa od Conanových a plácla ho dlaní do hrudi. „Zpomal, vlku! Koušeš příliš prudce! Sladká krev možná rozpaluje milence v divočině u vás na severu, tady dáváme přednost vytříbenějším chutím.“</p>

<p>Cimmeřan pořád nic neříkal, jenom vycenil zuby. Jeho drsné dlaně se z princezniných beder sunuly výš.</p>

<p>„Chceš okusit mé vzrušení?“ zeptala se šeptem a sama si pod hladinou vklouzla prsty mezi stehna. „Poznáš, že je to nejsladší nektar, jaký kdy ochutnal tvůj jazyk.“</p>

<p>Barbar ji však očividně neposlouchal. Jeho prsty jen krátce zavadily o princezniny ztuhlé bradavky – zareagovala tichým stenem a zachvěním – a vzápětí už putovaly výš. Na okamžik si pomyslela, že ji chce uchopit za ramena, ale pak Conanovy dlaně zamířily k jejímu hrdlu.</p>

<p>A tehdy si zděšeně uvědomila, že v jeho výrazu už nezbylo ani za mák pohlavního vzrušení. Z Cimmeřanova úšklebku čišel chtíč po vraždě.</p>

<p>„Počkej, co to…?“</p>

<p>Železné prsty sevřely krk a udusily výkřik. Stačil jim k tomu pouhý zlomek jejich síly.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Svalnaté černé nohy braly schody po dvou. Hnal je zoufalý křik ženy, běžící jen kousek za nimi.</p>

<p>„Utíkej, Hamure! Zachraň ji!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet zachroptěla a oči jí vylezly z důlků.</p>

<p>„Ty…“</p>

<p>Mohl její štíhlou šíji zlomit jediným trhnutím, ale neudělal to. Surově s ní smýkl, dívka ztratila rovnováhu a před jejíma očima se prudce zavřela hladina. Barbar nad ní se změnil v rozvlněný černý stín. Princezna bojovala, mlátila kolem sebe rukama i nohama, voda stříkala do výšky. S Cimmeřanem to ani nehnulo.</p>

<p>Pak nečekaně povolil tlak a vytáhl ji z vody. Stihla se však jenom kašlavě nadechnout – vzápětí ji opět stlačil pod hladinu a její výkřik se změnil v neslyšný proud bublin.</p>

<p>V kratičkém záblesku jasné mysli si Nebthet uvědomila, že ten parchant chce oddalovat její smrt, jak jen to půjde. Neznala důvod, nemohla vědět, že utrpení a hrůza jsou krmí pro toho, kdo teď ovládá Conanovu mysl a tělo…</p>

<p>Barbar zavrčel a z koutku úst mu odlétla zpěněná slina.</p>

<p>Pak do pozlacených vrat narazilo něco těžkého.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Cimmeřan se ohlédl jako vlk, vyrušený od chlemtání krve z čerstvě zabité srny.</p>

<p>Tím beranidlem bylo obrovité černé tělo. Křídla vrat se rozletěla do stran tak prudce, že téměř vyrvala panty ze zdí.</p>

<p>„Nebthet!“</p>

<p>Princezna zaslechla vzdálené zahřmění Hamurova hlasu a do temnoty zaplavující její útroby zasvítila naděje. Nasadila všechny síly, aby se Conanovi vykroutila. Víceméně šťastnou náhodou jej zasáhla kolenem do rozkroku. Dosud netečný Cimmeřan se zlomil v pase a prsty na Nebthetině krku na okamžik ochably. Využila toho a vymanila se ze sevření. Patou jej kopla do břicha a zároveň se tak od něj odrazila. Se zuřivým výkřikem po ní hmátl, ale vyklouzla mu jako štika nešikovnému rybáři.</p>

<p>Pak do bazénu skočil Hamur. Voda vybuchla.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Zkurvysynu!“</p>

<p>Černé ruce máchly scimitarem. Zbraň však nedopadla – Conan skočil do smrtícího oblouku a Hamurova útočící předloktí uvízla v jeho dlaních. Bylo to, jako když se při zemětřesení srazí dvě padající titánské sochy. Pod ebenovou i bronzovou kůží naběhly pletence svalů. Cimmeřan trhl soupeřovýma rukama svírajícíma zbraň stranou a udeřil jej čelem do obličeje. Jako kámen pevná severská kost zaduněla o lebku vytvrzenou v žáru jižní džungle. Hamur zaklel a z širokých nozder vytryskla krev. Conan velitelem gardy zacloumal ještě jednou. Scimitar vypadl z černých prstů a šplouchl do vody.</p>

<p>Nebthet se zachytila okraje bazénu a s dávivými zvuky se snažila vydrápat z vody. Někdo ji uchopil v podpaží a vytáhl ji ven. Rozostřeným zrakem uviděla zelené šaty přepásané rudou stuhou.</p>

<p>„Sestro…“</p>

<p>Do lázně konečně dorazili i dva kopiníci.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Conan a Hamur se od sebe odtrhli. Po břicha ve vodě, bušili do sebe pěstmi. Ani údery kamenných mlatů nemohly být tvrdší. Zpěněná voda kolem mužů zrůžověla krví.</p>

<p>„Tvou hlavu, Lve,“ funěl Hamur, krok za krokem couvaje ke schodům z bazénu, „si jako cennou trofej pověsím na zeď hned vedle hroších zubů…“</p>

<p>Dva hlídači seběhli po schodech a rychle se brodili k bojujícím mužům.</p>

<p>„Ne!“ zařval Hamur, když ostrý hrot kopí ze strany vyrazil proti Conanovu nahému trupu. Sám zachytil násadu zbraně a vyrval ji strážci z rukou. „Jeho život patří mně!“</p>

<p>Seveřan se právě ohnal po druhém dorážejícím kopiníkovi jako býk po bodavém hmyzu. Hamur nezaváhal, bleskurychle švihl kopím a vší silou přerazil ratiště o Cimmeřanovu hlavu. Třísky zasvištěly vzduchem.</p>

<p>Na okamžik všechno znehybnělo. Conan se zakymácel jako žulový sloup s prasklým podstavcem. Obličej mu zalila krev. Trhaně pohlédl na napjatého Hamura, pak najednou obrátil oči vsloup a po zádech se sklátil do vody.</p>

<p>Hamur odhodil pahýl násady a vzal druhému strážci nepoškozené kopí. Vztekle zavrčel, zvedl zbraň nad hlavu a obrátil hrot proti Conanově hrudi.</p>

<p>„Zadrž!“</p>

<p>Hamur ztuhl a překvapeně se ohlédl.</p>

<p>Žena v zelených šatech, u jejíž nohou plivala vodu nahá Nebthet, natáhla k černochovi paži zdobenou zlatými náramky na zápěstí i na rameni.</p>

<p>„Ne, Hamure! Nezabíjej ho! Je to jen otrok, vykonavatel něčí záštiplné vůle. A já chci vědět, čí rozkaz ho vyslal do paláce vraždit!“</p>

<p>Velitel gardy jen s očividným sebezapřením potlačil chuť prohnat bronzový hrot Cimmeřanovou hrudí.</p>

<p>„Jak si přeješ, Božská.“ Vrátil kopí strážci a sebral ze dna bazénu svůj scimitar. Pak popadl bezvládného Conana za černou hřívu a po schodech jej vyvlekl z bazénu. Nebral ohledy a nechal jeho hlavu zadunět o kamennou dlažbu.</p>

<p>„Proradný parchant,“ zavrčela vstávající Nebthet. „Tohle je onen muž, po jehož boku jsem bojovala u Vedžo s beduíny…“</p>

<p>„Ne, sestro,“ zakroutila smaragdooká hlavou. „To není on, jen jeho tělesná schránka.“</p>

<p>„Cože?“ nechápala nahá černovláska a třela si rudé stopy po prstech na své šíji. „Jak to myslíš?“</p>

<p>„Hned uvidíš. A mimochodem – to bylo velice nerozvážné, zůstat sama s cizím mužem. Občas se ptám, nejsou-li tvé pudy a tvá divoká povaha silnější než tvůj zdravý rozum.“</p>

<p>„Naznačuješ snad, že si za tuhle patálii můžu sama?“</p>

<p>„Na to se zeptej sama sebe.“</p>

<p>Královna Eset, vládkyně Mennefisu a povodí Vedžo, se sklonila k nahému zajatci. Shrnula mu vlasy z obličeje a dotkla se jeho spánku. Krvácení z hlavy okamžitě ustalo. Pak položila dlaň na jeho hruď. Přivřela oči. A zamračila se.</p>

<p>„Přesně jak jsem předpokládala,“ řekla temně. „Je pod vlivem zlého kouzla. Cítím v jeho útrobách něco cizího, něco, co poroučí jeho mysli i údům. Někdo si z něj udělal loutku. Pokusím se z něj tu ohavnou kletbu sejmout.“</p>

<p>Eset si svěsila z krku ankh. Nejdřív jej přiložila ke Conanovu čelu, pak k jeho zjizvené hrudi. V tom okamžiku jako by zlatý kříž zachytil nějaký zbloudilý paprsek slunce a jasně zazářil.</p>

<p>Cimmeřan prudce otevřel oči, prohnul se jako luk a hlasitě, nesrozumitelně vykřikl.</p>

<p>„Ustupte!“ nařídila Eset a rychle se zvedla. Ruku s ankhem v pěsti držela namířenou proti Conanovi.</p>

<p>Nahého obra obklopil mlhavý nazlátlý přísvit. Tělem mu projela křeč. S vypoulenýma očima se prudce obrátil na břicho a začal hlasitě zvracet vodu smíšenou s tmavými chuchvalci sražené krve. Slizká nečistota se rozstřikovala po dlažbě. Všichni kromě královny zděšeně couvli o další krok.</p>

<p>„Slyš můj hlas, vetřelče?!“ vykřikla Eset, až síň naplnily podivné ozvěny. „Přikazuji ti, abys opustil tělo tohoto muže a uvolnil jeho mysl ze svých spárů!“</p>

<p>Cimmeřan strašlivě kašlal, dávil se a vyl nesmírnou bolestí a hnusem. Rukama se zapřel do země, nehty zaskřípaly o dlažbu a záda se mu prohnula jako podrážděné kočce. A v tom okamžiku z jeho široce otevřených úst vykouklo cosi černého, pohyblivého, kmitajícího rozeklaným jazykem. Hadí hlava.</p>

<p>„Bohové!“ zachrčel Hamur, svíraje rukojeť scimitaru jako nějaký ochranný amulet proti zlým běsům. Jeden ze strážců si zakryl ústa, otočil se na patě a vyběhl ze síně.</p>

<p>Had se vykroutil z Conanových úst a plácl sebou do louže zvratků. Hlasité syčení znělo téměř lidsky, jako kdyby se plaz snažil něco říct, něco nenávistného a zkázonosného.</p>

<p>„Zab ho, Hamure!“ vykřikla Eset. „Rychle!“</p>

<p>Velitel nezaváhal, přiskočil blíž a nohou v sandálu mocně dupl na svíjející se černé smyčky. Krev vystříkla na pět loktů daleko.</p>

<p>Conan vyzvrátil ještě jeden slizký chuchvalec a pak se roztřeseně převalil na záda. Funěl jako po celém dni uprostřed líté bitvy. Hruď se mu rychle, trhaně zvedala, zpocené tělo se neovladatelně chvělo. Eset si k němu rychle dřepla.</p>

<p>„Slyšíš mě, černovlasý?“ promluvila k němu naléhavě. „Už je to pryč. Dostala jsem to z tebe ven.“</p>

<p>„U Croma…“ zasípal Cimmeřan, pokoušeje se zaostřit roztěkaný zrak na čarodějku.</p>

<p>„Kdo na tebe seslal to kouzlo?“ zeptala se důrazně. „Slyšíš? Zkus se soustředit! Kdo tě přinutil polknout hada?“</p>

<p>„Anup…“ dostal ze sebe.</p>

<p>„Blábolí nesmysly,“ zabručel Hamur, štítivě si otíraje sandál o dlažbu.</p>

<p>„Anupův chrám…“ Conanem zacloumal další záchvat třesavky.</p>

<p>„Ne, neblábolí.“ Královna gestem naznačila ostatním, aby zmlkli. „Udělali ti to v Anupově chrámu, černovlasý?“</p>

<p>„Velekněz…“ zachrchlal Conan z posledních sil, ještě jednou se křečovitě zachvěl, pak najednou zavřel oči a ochable se natáhl.</p>

<p>„Je po něm?“ zeptal se Hamur chladně.</p>

<p>„Ne, jenom omdlel. Je velíce silný a nepochybně se rychle vzpamatuje.“ Královna se vztyčila a pověsila si ankh zpátky kolem krku. Pohlédla na Hamura. „Nech seveřana odnést do mých komnat. Mé otrokyně ať mu věnují veškerou péči.“</p>

<p>Černoch polkl jakékoliv námitky. „Ano, Výsosti.“</p>

<p>„Všemocná Vedžo,“ ozvala se Nebthet slabým hlasem. „Co to říkal? Koptah a zrádce? To není možné!“</p>

<p>„Barbar nelhal, to vím jistě,“ řekla Eset zamyšleně. Smaragdové oči potemněly. „Byl spoután mocí Seta, ale před chvilkou, ještě než upadl do mrákot, se jeho mysl vyčistila. Jeho slova jen potvrzují mé dlouhodobé podezření. Kněží v Anupově chrámu zradili naše bohy a potají obětují Požírači duší… Zlovolná moc od Styxu už požírá mozky i v Mennefisu.“</p>

<p>„Pokud je to pravda,“ zavrčela Nebthet a obnažená ňadra se jí v náhlém hněvu začala opět rychleji zvedat, „ještě dnes se s oddílem vojáků přeplavím na západní břeh a postarám se, aby Koptah a jeho nohsledi nakrmili Seta svým vlastním masem!“</p>

<p>„Ne, sestro,“ opáčila Eset klidně. „Chrámové stráže jsou určitě věrné Koptahovi a ke všemu je svatyně dobře opevněná. Mohlo by dojít k vleklé bitvě a zbytečným ztrátám v řadách našich vojáků. To si teď nemůžeme dovolit.“</p>

<p>„Co tedy navrhuješ?“</p>

<p>„Malou lest. Hamure?“</p>

<p>„Očekávám tvé rozkazy, Božská.“</p>

<p>„Ať vyvolávači oznámí lidu Mennefisu žalostnou novinu. Zákeřný vrah se vplížil do paláce, napadl princeznu Nebthet a vzal jí její mladý život. On sám byl krátce nato zabit strážemi.“</p>

<p>Odpovědí na Esetina slova byly nechápavě vytřeštěné oči všech přítomných.</p>

<p>„Už zítra,“ dodala vládkyně s potutelným úsměvem na rtech, „bude princeznino tělo dopraveno do zádušního chrámu boha Anupa na západním břehu Vedžo.“</p>

<p>Nebthet se náhle rozjasnil obličej. Vycenila zuby a zlověstně se zachechtala.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá – Když mrtví vstávají</strong></p>

<p>Jako černé bahno v době záplav vlil se do ulic Mennefisu nesmírný zármutek a žal. Ze všech domů zněl nářek a zoufalé, téměř bolestné kvílení. Ženy bez rozdílu věku a postavení si natřely obličeje popelem a blátem, vyšly do ulic a společně zpívaly žalozpěvy. Zlá zvěst se rychle roznesla a z okolních vesnic a hospodářství se do města sjížděl lid, aby v této temné hodině stál při své vládkyni.</p>

<p>Po poledni vyplula z přístaviště u Anupova chrámu černě natřená bárka. Příď zdobila ebenová šakalí hlava. Když přirazila k molu na východním břehu, vystoupil z veslice tucet holohlavých kněží v černých hávech. Mířili rovnou do paláce a davy truchlících obyvatel se před tím ponurým, bezhlesým, spěchajícím procesím rozestupovaly jako stáda antilop před stepním požárem. Královna Eset uvítala příchozí na svém drahocenném trůnu, zdobeném velikými pozlacenými křídly. S netečným obličejem dohodla s veleknězem Koptahem podrobnosti zítřejšího obřadu. Hlava chrámu přislíbila nachystání těch nejvzácnějších bylin a balzamovacích směsí, s jejichž pomocí bude tělo princezny připraveno na věčný život v podsvětí.</p>

<p>Pak černý šakal odplul zpátky na západní břeh.</p>

<p>Padl soumrak a pláč a bědování pořád neutichaly. Královna-čarodějka stála u dveří na jednu z palácových teras a naslouchala žalu svého lidu.</p>

<p>„Mám z toho všeho husí kůži,“ promluvila ze stínu za jejími zády Nebthet.</p>

<p>Eset se ohlédla. „Zůstaň uvnitř, sestro. Nějaké slídivé oko by tě mohlo spatřit a naše lest by byla prozrazena. Koptah má určitě své špehy i v paláci. Musíme být ostražití.“</p>

<p>„Účastním se vlastního pohřbu,“ sledovala princezna tok vlastních myšlenek. „Doufám, že Ka, má neviditelná věčná podstata, neuvěří všem těm žalozpěvům a nevydá se na cestu do Anupovy říše. Tato zlá doba poskytuje mnohem smysluplnější důvody k umírání.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ přikývla Eset a zamyšleně bloudila konečky prstů po hieroglyfických reliéfech na zdi rámující dveře. „Je to všechno velice podivné. Obávám se, že jsme dnes tak trochu zlomily srdce Mennefisu. Jen dva roky po Usireově smrti vstoupil do města další velký smutek… Ale je to nevyhnutelné. Temné dny dolehly na Vedžo, sestro. Záhuba od Styxu se blíží. Přichází čas, kdy budeme nuceni dělat ještě mnohem podivnější věci.“</p>

<p>Ani větřík, vanoucí od řeky a šustící závěsy u dveří nepřinášel obvyklé osvěžení, právě naopak – dusil a tížil. Nebthet pohlédla přes řeku ke vzdáleným světlům Anupova chrámu a zkřivila obličej. „Jak se tvářil ten červ, když ti pohlédl do očí?“</p>

<p>„Koptah? Ani nemrkl. Ale já zřetelně slyšela syčivý smích, vycházející z jeho nitra. Jako kdyby se v něm ukrýval zlomyslný démon. Po dnešku už o jeho zradě není nejmenší pochybnosti.“</p>

<p>„Crome…“</p>

<p>Zasténání za jejich zády vytrhlo sestry z pochmurných myšlenek. Obrátily se a spěchaly k velikému loži na nohách z tepaného zlata. Pod přikrývkou ze vzácné tkaniny se hýbalo svalnaté tělo.</p>

<p>„Přichází k sobě,“ řekla Eset. „Už bylo načase.“</p>

<p>Černovlasý obr se najednou prudce posadil a strhl ze sebe přikrývku, jako by to byla slizká pavučina, jejíž dotek mu je navýsost odporný.</p>

<p>„U všech ďasů!“ zakašlal a hlučně si odplivl na podlahu. „Kde to jsem?“</p>

<p>Vládkyně Mennefisu nad jeho hřmotností a neomaleností zvedla obočí. „V paláci královny Eset, což jsem já.“</p>

<p>Jen něco zabručel a zpustil nohy z postele. „Ten had,“ zhnuseně zamlaskal, „co je s ním?“</p>

<p>„Buď bez obav. Vyhnala jsem ho z tebe. Kouzlo je pryč. Řekni, pamatuješ si něco z toho, co se dnes stalo?“</p>

<p>„Naposledy si vzpomínám na ošklivou smrt mého přítele Murapiho. A na tlupu plešatých čubčích synů, jak do mě cpou tu černou potvoru. Cromovy koule, nic odpornějšího jsem v životě nezažil. Tfuj! Jo, a pak si ještě matně pamatuju nějakou zlatou záři a hlas, který se mě ptá, kdo mi to udělal…“</p>

<p>Sestry si vyměnily pohledy.</p>

<p>„Nevzpomínáš si,“ pokračovala Nebthet, „jak jsi šel se mnou do lázně?“</p>

<p>Protřel si oči, pohlédl na ni a zakroutil hlavou. „Nesmysl. Kdybych se s tebou koupal, krásná lovkyně, určitě bych na to nezapomněl!“</p>

<p>„Takže nevíš ani o tom, že jsi mě napadl a pokusil se mě zavraždit?“</p>

<p>Ztuhl. Úžas z jeho obličeje rychle vyplavila zlost. V očích mu zableskly plameny, jako když se pod ledovcem na svahu severské sopky najednou probudí oheň. „Já se tě pokusil zabít? U všech bohů, nikdy bych nesáhl na ženu proti její vůli, a už vůbec ne s úmyslem ublížit jí. To přísahám při samotném Mitrovi! Za všechno může to ohavné Setovo čarodějnictví. Za tohle někomu vyrvu střeva!“</p>

<p>Conan se zapřel rukama o lůžko a očividně se chystal vstát.</p>

<p>„Měl bys zůstat ležet,“ položila mu Eset dlaň na rameno.</p>

<p>„Ani nápad,“ zvedl se. „Potřebuju pivo, svůj meč a ukázat cestu zpátky do toho prašivého šakalího doupěte.“</p>

<p>Sestry se snažily nedívat na barbarovo nahé pohlaví, vroubené ochlupením stejně černým jako jeho vlasy.</p>

<p>„Hodlám těm mrchožroutům vysvětlit,“ vrčel dál, „že zkoušet své černokněžnické kejkle na chlápkovi z Cimmerie může mít neblahé následky. Já je však rozhodně nebudu nutit polykat hady. Dám jim sežrat svou ocel!“</p>

<p>„Moje řeč,“ zazubila se Nebthet, „ale buď trpělivý, Conane. Toužíš-li po pomstě, zítra budeš mít příležitost utnout tolik šakalích hlav, kolik se ti jen zlíbí. Dnes v noci odpočívej a shromažďuj síly.“</p>

<p>Cimmeřan nespokojeně zabručel, ale po krátké odmlce přece jen přikývl. „Tedy dobrá. Očividně máte plán. To se hodí. Do úsvitu počkám. Ale pokud jde o to pivo, tak mě o trpělivost nežádejte!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Už jdou,“ oznámil Hamur temně a svalům na jeho paži, svírající jílec scimitaru, byla černá kůže najednou příliš těsná.</p>

<p>Conan přistoupil k oknu a opatrně vyhlédl ven.</p>

<p>Ve vycházejícím slunci sahaly stíny palácových věží málem až k západní bráně. Tou právě vstoupilo do města prapodivné procesí. Sfmgovou alejí mířilo k paláci dvanáct postav ve splývavých černých hábitech. Na hlavách měly vysoké masky s podobou šakala. Díky nim vypadaly o loket vyšší než dav lemující cestu, takže vznikl dojem, že do města vkročili skuteční bohové, strašidelné bytosti ze záhrobních světů. A většina Mennefiských tomu také bezvýhradně věřila. Smuteční kvílení utichalo v posvátné bázni před těmi neradostnými hosty.</p>

<p>„Musí to proběhnout rychle a tiše,“ řekla Eset.</p>

<p>„Bez obav, královno,“ usmál se Conan zlověstně, pozvedl meč a zkusil palcem ostří. Bylo to zbytečné gesto – brousil zbraň půlku noci, obličej děsivě zachmuřený v předzvěsti kruté odplaty. Teď byla schopna rozseknout dospělého chlapa vejpůl od temene až k rozkroku. „Sundáme jim hlavy z krků dřív, než stačí zasyčet jediné zaříkadlo.“</p>

<p>„Nejdůležitější je neudělat chybu a nenarušit tak Anupův rituál dřív, než se dostanete až do balzamovací svatyně. Na nic jste nezapomněli? Pamatujete si cestu chrámem?“</p>

<p>„Podle tvého nákresu to není nic složitého,“ opáčil Conan.</p>

<p>„Božská,“ obrátil se ke slavnostně oděné čarodějce Hamur, „naposledy tě žádám a prosím, abys nedovolila tomuto cizákovi připojit se k mé družině! Máme dostatek dobrých válečníků, tohoto nepotřebujeme. Ještě včera málem připravil Nebthet o život a dnes má být jedním z těch, kteří ponesou odpovědnost za její bezpečí? Věřím mu asi jako zmiji ve vlastní botě!“</p>

<p>„Sám jsi zmije, ty…“</p>

<p>Eset rychlým gestem umlčela Conanovu vzteklou reakci. „Jenomže <emphasis>já</emphasis> k němu chovám důvěru, Hamure. A když říkám, že v něm nezbyla ani špetka černého Setova kouzla, tak tomu věř. Jeho síla a pomstychtivost stojí na naší straně a budou nám k užitku. Půjde s vámi a víc o tom nechci slyšet!“</p>

<p>Cimmeřan významně pohlédl ebenovému titánovi do očí, pak obrátil pozornost zpátky k meči a opět se dotkl palcem ostří. Když se objevila kapička krve, usmál se od ucha k uchu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Dvanáct šakalů ve dvojstupu vkročilo do smutečně vyzdobené komnaty.</p>

<p>Uprostřed místnosti spočívala na zdobených nosítkách velká schrána se zlatou stříškou. Mezi čtyřmi bočními sloupky byl natažen závěs z bílé tkaniny. Skrýval uvnitř lože ve tvaru papyrového člunu, zmenšené repliky Anupovy pohřební bárky. V něm bylo na plavbu do království mrtvých uchystáno tělo princezny Nebthet.</p>

<p>Kněží se rozestoupili kolem nosítek.</p>

<p>Najednou poslední z nich pocítil poklepání něčích prstů na svém rameni. Otočil se. Oči v úzké štěrbině na krku šakalí masky se rozšířily překvapením.</p>

<p>Zjizvený, černou hřívou rámovaný obličej se téměř vstřícně usmál. „Zdravím. Vzpomínáš si na mě?“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Opálená záda otroků v pravidelném rytmu klesala a zase se zvedala podél boků černé bárky. Vesla se svorně nořila do zeleně zářící vody Vedžo a sáh po sáhu ukusovala vzdálenost mezi východním a západním břehem řeky.</p>

<p>Z mola před hradbami Mennefisu vyprovázel princeznu Nebthet na její poslední plavbě nesčetný dav obyvatel města. Srdceryvný nářek a smuteční písně se rozlévaly nad řekou. Přišli všichni, od prostých rybářů, řemeslníků a rolníků až po úředníky, písaře, vážené stavitele, kněží a královské rádce v čele s velkovezírem Sekhmetem. Královna Eset seděla na zlatém trůnu v nosítkách na ramenou osmi otroků. Společnost jí dělali její dvě dcery a syn, netrpěliví ve svém dětském nepochopení slavnostní a zároveň tíživé situace.</p>

<p>Papyrová loď na okamžik proplula stínem gigantického Réova chrámu na ostrově uprostřed proudu a pak už mířila přímo k přístavišti před Anupovým svatostánkem. Na hladině bylo pusto, vody posvátné řeky dnes kromě šakalí bárky nesmělo zčeřit jediné plavidlo.</p>

<p>Na palubě u pohřební schrány stál tucet vysokých černých postav. Šakalí hlavy nehybně zíraly kupředu, na narudlé pískovcové zdi Anupova chrámu.</p>

<p>Jakmile bárka zakotvila v přístavišti a dvanáct zádušních průvodců vyneslo schránu s princezniným tělem na břeh, brána v prvním pylonu chrámu se s duněním otevřela.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Útroby Anupova svatostánku tonuly v dusném šeru. Procesí s nosítky procházelo ostrůvky světla, pocházejícího z hořícím olejem naplněných mís na trojnožkách. Jednotlivými síněmi chrámu jej provázela mručivá, hrdelní píseň. Stíny šakalích postav se plazily po malbami pokrytých zdech, jako by procházely všemi těmi dávnověkými světy, bitvami bohů i úsvitem lidstva.</p>

<p>Nakonec dvanáct šakalů vstoupilo do tajné síně v zadním traktu chrámu. Vzduch tu byl těžký, míchaly se v něm vůně bylinek a drahých olejů s mnohem nepříjemnějšími pachy.</p>

<p>Tohle byla balzamovací síň. Práh mezi smrtelným a věčným životem. Stálo tady vysoké lůžko ze zlatého rámu a rohože. Na něm bude mrtvé tělo vypitváno – na vyřezávaném stolku vedle se blýskaly ostré nástroje – omyto palmovým vínem a ošetřeno vonnými látkami. Kolem stály nádoby na nebožtíkův mozek a vnitřnosti, koše se svitky obvazů, do nichž byly mumie baleny, a samozřejmě veliká kamenná nádoba plná natronové směsi, v níž bude tělo ponořeno celých sedmdesát dní.</p>

<p>Dvanáct černých postav postavilo nosítka na zem a jako jeden muž od nich o krok ustoupilo.</p>

<p>Píseň rozechvívající vzduch ztichla.</p>

<p>Ze stínů kolem se vylouply zhruba dvě desítky kněží. Jejich holé lebky se leskly ve světle plamenů. Jen jeden z nich skrýval obličej za šakalí maskou. Tahle byla mnohem umělečtěji vyvedená a cenněji zdobená, než masky černého tuctu. Stejně tak bylo stříbrnou, zlatou a rudou nití bohatě vyšívané jeho slavnostní roucho.</p>

<p>Najednou mlčenlivý patos přetrhl syčivý smích. Byl plný opovržení a zášti.</p>

<p>„Už dost, bratři,“ sundaly šlachovité ruce drahocennou masku. „Ukončeme tu trapnou šaškárnu. Zraky švábů z druhého břehu sem nedosáhnou. Pryč s podobou toho směšného mrchožrouta!“</p>

<p>Velekněz Koptah upustil šakalí hlavu na podlahu a zamířil k pohřební schráně.</p>

<p>„Škoda, že barbar nedostal i tu čubku Eset. Ale nevadí. Místo Nebthet zabalíme do obvazů mrtvolu nějaké bezcenné otrokyně a princeznino tělo se ještě dnes v noci stane soustem pro Seta. I když náš temný pán má mnohem radši živé oběti.“</p>

<p>„Tak to mám pro tebe dobrou zprávu, hade,“ ozvalo se najednou z pohřební schrány. Ruka s pozlaceným chráničem na zápěstí strhla bílý závěs stranou. „Já totiž <emphasis>jsem</emphasis> živá!“</p>

<p>Koptah vytřeštil oči. Nebthet, na hlavě válečnou čapku z bronzových kroužků, na něj vycenila zuby.</p>

<p>„Zrada!“ zařval velekněz a ucukl jako had před dupající nohou.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Teď!“ vykřikla Eset.</p>

<p>Zaduněly bubny, zašplouchala vesla a ze stínu pod sfingovým mostem vypluly tři rychlé veslice. Na slunci se zablýskala zbroj vojáků, jimiž se hemžily všechny tři paluby. Zatroubily válečné rohy.</p>

<p>Dav na molu strnul.</p>

<p>„Lide Mennefisu!“ nesl se do daleka královnin zvučný hlas. „Princezna Nebthet nezemřela! Jen nakrátko podlehla černému zakletí, jež na ni uvrhli Setovi přisluhovači. A ti se skrývají v Anupově chrámu!“ ukázala zlatem zdobená paže v obviňujícím gestu na druhý břeh. „Jsou to zrádci! Spolčili se s hady od Styxu a pokusili se zabít mou sestru!“</p>

<p>Dav pochopil a zahučel nevolí.</p>

<p>Veslice letěly po zelené vodě směrem k západnímu břehu. Kopí vojáků se nedočkavě vlnila jako rákosí ve větru.</p>

<p>Vrcholky prvního pylonu Anupovy svatyně obsypali chrámoví strážci. Na tuto vzdálenost byli malinkatí jako mravenci, avšak bylo jich stejně tak mnoho.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet vyletěla z nosítek jako pardál a ve skoku tasila lehký meč s mírně zakřivenou čepelí.</p>

<p>„Vyčistěte to hadí hnízdo!“ zaječela.</p>

<p>Dvanáct šakalích masek padlo na dlažbu, černá roucha se také vířivě snesla k zemi. Světlo plamenů se zamíhalo na zbroji a ostrých čepelích.</p>

<p>„S radostí!“ zavrčel Conan a švihl mečem po nejblíže stojícím knězi. Holá hlava vyletěla tak vysoko, že zacákala krví hieroglyfy na stropě.</p>

<p>Hamur a jeho vojáci se vrhli na kněze jako hladoví psi.</p>

<p>„Svině!“ zařval Koptah a švihl pažemi. Z rukávů mu vyklouzly j dvě veliké kobry a s hlasitým syčením dopadly na podlahu před Nebthet. Princeznin meč neomylně proťal rozšířený krk bližší z nich.</p>

<p>„Ten hajzl patří mně!“ štěkl Conan a vyrazil směrem k couvajícímu čaroději. Jeden z kněží mu skočil do cesty a zašermoval rukama v zaklínacím gestu.</p>

<p>„Nepřekážej,“ zavrčel Cimmeřan a jediným úderem levé pěsti mu proměnil obličej v kaši z krve a kostí.</p>

<p>Velekněz převrátil stojan s lampou a hořící olej se rozlil po dlažbě mezi ním a Conanem. V prudkém záchvěvu jasného světla se zableskl Hamurův scimitar. Vnitřní oblouk ocelového srpu usekl kebuli jednomu knězi – zbraň, hnaná dál černochovou strašlivou sílou, uvízla hrotem v hrudi vedle stojícího Stygijce. Hamur do muže kopl a vyrval zahnutou čepel i s několika žebry a chuchvalcem rudé tkáně.</p>

<p>Koptahovy rukávy se vzedmuly v prudkém gestu. Plameny z podlahy vyšlehly proti přibíhajícímu Conanovi. Barbar uskočil jako divoké zvíře před pochodní a rychle si kryl obličej rukou. Oheň mu ožehl chlupy na předloktí.</p>

<p>Cimmeřan nenávistně zavyl.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Dvě veslice se zaduněním přirazily k molu, třetí přídí zaskřípala o kamenitou pláž poblíž.</p>

<p>„Vpřed! Ve jménu božského Ré!“</p>

<p>Mennefiští vojáci se vyrojili na břeh. Opálené paže třímaly luky, oštěpy, meče a pestrobarevné štíty. Na hlavách zvonily čapky z kovových kroužků. Do zdí Anupova chrámu udeřil odhodlaný sborový pokřik.</p>

<p>Strážci na prvním pylonu natáhli luky.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„K bráně!“ vykřikla Nebthet a vytrhla meč z břicha předposledního stojícího kněze. S krvavou pěnou na rtech se svalil mezi džbány s palmovým vínem.</p>

<p>„Rychle!“ zahřměl Hamur a vyrazil v princezniných patách ze síně. „Nenech Koptaha uniknout, barbare!“</p>

<p>„Žádný strach!“ Conan si zakryl obličej širokou dlaní a proskočil plamennou stěnou.</p>

<p>Koptah na něj čekal se dvěma dlouhými noži v pěstích. Vzal je ze stolku s pitevním nářadím.</p>

<p>Cimmeřan doskočil v proudu jisker ze spálených chlupů a konečků vlasů. Švihl mečem, avšak Koptah se v té chvíli proměnil v černou šmouhu rotující kolem. Conanovo rameno proťala hluboká řezná rána.</p>

<p>„Plaze!“ štěkl barbar a bleskově se zatočil kolem dokola, protínaje vzduch ostrou čepelí. Velekněz však včas mrštně uskočil. Kouzla mu dodala rychlost hada, jemuž se klaněl.</p>

<p>„I nadmutá kráva je rychlejší než ty, zablešenče,“ vycenil na podrážděného seveřana zuby a shodil na podlahu další misku s hořícím olejem.</p>

<p>Plameny opět zahučely.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Set povede vaše šípy – střílejte!“</p>

<p>Tětivy sborově zadrnčely a horký vzduch zasyčel na letkách šípů. Smrtící roj proletěl na ušatými hlavami dvou obrovitých šakalích soch po stranách brány a snesl se na prostranství před chrámem.</p>

<p>„Pozor!“</p>

<p>Mennefiští zvedli nad hlavy štíty. Šípy vázly v tuhé kůži. Několik mužů padlo a skropilo písek krví, většina běžela dál.</p>

<p>Obránci chrámu sáhli do toulců podruhé.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Bijte je!“</p>

<p>Po schodišti vedoucím ze vstupní síně nahoru na hradby seběhl jeden z lučištníků a skočil pádící Nebthet do cesty. Vyndat šíp z toulce ještě stihl, zamířit už ne. Princeznin meč mu uťal pravou paži v lokti. Hamur křičícímu muži otevřel hrudník, proběhl krvavým deštěm a společně s Nebthet se vřítil do sloupové síně. Za jejich zády se palácová družina srazila s dalšími strážci sbíhajícími po schodech.</p>

<p>Na konci špalíru mohutných sloupů se rýsovala závorou zajištěná brána. Před ní stála čtveřice strážců. Sklonili proti přibíhajícím útočníkům hroty dlouhých kopí.</p>

<p>Z ječení, jež vyletělo z Nebthetina hrdla, zaléhalo v uších.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Dvě postavy tančily uprostřed kouzly rozdmýchaných plamenů. Dvojice nožů protínala vzduch s bzučením podrážděných sršňů, meč kontroval hlubokým, hrozivým svištěním.</p>

<p>„U Croma!“ Z další hluboké rány na Conanově předloktí vystříkly kapky krve. „Koušeš jako pes!“</p>

<p>Cimmeřan zareagoval jako každá raněná šelma – zaútočil se znásobenou silou i rychlostí. Velekněz tentokrát nestačil uniknout. Zoufale se pokusil zastavit dopadající meč zkříženými noži. Zazvonilo to, zajiskřilo a kolem se rozprskly žhavé úlomky kovu, stříkance krve a několik Koptahových prstů. Na severské čepeli přibyl jen nepatrný zub.</p>

<p>Conan se úsečně zachechtal a udeřil vřískajícího soupeře do obličeje hlavicí meče. Ze Stygijcova nosu vytryskl rudý proud. Omráčeně se zapotácel a jednou nohou vkročil do ohně. Jeho roucho vzplálo jako otep slámy. Zařval.</p>

<p>„Ne, hade,“ rozmáchl se Cimmeřan mečem. „Přísahal jsem Cromovi, že ti vezmu život svou čepelí!“</p>

<p>Ostří opsalo oblouk nad černovlasou hlavou a doslova proletělo Koptahovým trupem od krku až k podbřišku. Žebra se prudce rozevřela. Z trhliny v černém rouchu se v proudu krve vyvalily vnitřnosti. Chrčící čaroděj se pod jejich tíhou začal hroutit k zemi, avšak v té chvíli do něj Conan vší silou kopl.</p>

<p>Vyzáblá postava odletěla dozadu, tahajíc za sebou ohnivý ocas a smyčky slizkých střev. Narazila do objemné balzamovací rakve a převrátila se dovnitř. Natronová směs vyšplíchla.</p>

<p>„Tak to vidíš, šmejde,“ přistoupil barbar k nádobě a dopřál si alespoň krátký pohled na vykuchanou mrtvolu tonoucí v olejovité tekutině. „A říkali, že my seveřané neovládáme umění mumifikace!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Ostrý hrot kopí našel skulinu mezi bronzovými plíšky pancíře a zanechal krvavý šrám na Nebthetiných žebrech.</p>

<p>„U Setových střev!“ zaklela princezna a odměnila se strážci seknutím do lebky.</p>

<p>Boj ve sloupové síni sílil. Postranními schodišti sbíhalo z vnějších hradeb a ochozů pořád víc a víc chrámových strážců. Královští družiníci před nimi začali ustupovat a jejich skupina rychle řídla.</p>

<p>„Pospěš, Hamure!“ zakřičela Nebthet, odrážejíc bodavé výpady dalšího kopiníka. „Otevři bránu!“</p>

<p>Černý válečník přetáhl ostřím scimitaru břicho svého soupeře a přiskočil k velikým vratům. Jediným trhnutím uvolnil závoru ze závěsů. Jakmile pohnul jedním z pozlacených křídel, zvenčí se vrat chopily nedočkavé ruce a rázem je otevřely dokořán.</p>

<p>Do stinných útrob Anupova chrámu se vlilo slunce. A s ním bojový pokřik mennefiských vojáků.</p>

<p>Ani hřmotný střet dvou nepřátelských oddílů uprostřed sloupové síně však nedokázal přehlušit ozvěny lvího řevu odněkud z nitra chrámu. To se vstříc divoké zteči přiřítil černovlasý horal. Vpadl chrámovým strážcům do zad a svým mečem rozpoutal v jejich houfu krvavé peklo.</p>

<p>Bohové z nástěnných maleb tomu nelítostnému masakru jen mlčky přihlíželi.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Hluk bitvy ještě úplně neutichl, když k západnímu molu přirazil zlatem zdobený papyrový člun a na břeh vystoupila královna Eset. Před ní běželi lučištníci a kopiníci a kolem poklusávali muži s pozvednutými štíty. Za královnou pak kráčela skupina asi dvaceti bíle oděných kněžek a čarodějek. Jak se blížily k chrámu, léčitelky se oddělovaly od skupiny a spěchaly k raněným a umírajícím vojákům, žadonícím o pomoc.</p>

<p>Eset prošla mezi gigantickými kamennými šakaly a překročila práh svatyně.</p>

<p>V té chvíli strnula.</p>

<p>Pohled, který se jí naskytl, byl strašný. Všude leželi mrtví a umírající. Pískovcovou žluť pokryla zasychající rudá. Královští vojáci dobíjeli poslední přeživší nepřátele a utínali jim hlavy – takový byl starý zvyk. Conan seděl na podstavci jednoho ze sloupů poblíž brány, zápěstí opřená o záštitu meče, a nechával ze sebe stékat vlastní a hlavně cizí krev. Hamur před královnou okamžitě poklekl – kolena se mu vnořila do husté rudé louže. Zbylé léčitelky se okamžitě rozeběhly po síni a pustily se do práce.</p>

<p>Princezna Nebthet, sice raněná, ale s pyšným výrazem ve tváři poklekla před svou božskou sestrou a složila jí k nohám dvě hlavy. Jedna patřila chrámovému strážci, druhá byla očividně kněžího.</p>

<p>„Zničili jsme zrádce, sestro, jako když oheň spálí nenasytné kobylky. Díky tvé lsti jsou naše ztráty zanedbatelné.“</p>

<p>„Je to ale děsivé vítězství,“ promluvila Eset temně. Obličej měla pobledlý, rty sevřené.</p>

<p>„Není důvod k lítosti, královno,“ zvedl se Conan z podstavce. „Vždyť tyto hyeny podle všeho nesou odpovědnost i za smrt tvého manžela. Byla to nakažená tkáň, vlévající jed do žil Mennefisu. My jsme ji prostě vyřízli.“</p>

<p>„Máš pravdu, Cimmeřane,“ připustila Eset, „avšak za zradou těchto ničemů stojí ještě jiná, mnohem mocnější a zlověstnější vůle. Přiveďte mi zajaté kněží.“</p>

<p>Vojáci hodili k jejím nohám jednoho nezraněného holohlavce. Odmítl se poklonit, avšak Hamur jej tvrdě přidupl k podlaze.</p>

<p>„Mluv, červe!“ obořila se na něj Eset přísně. „Kdo dával příkazy veleknězi?“</p>

<p>Hamur na královnin pokyn sundal nohu se zajatcových zad. Kněz se s kašlem zvedl do kleku a vzdorovitě vztyčil hlavu.</p>

<p>„Nic ti neřeknu, děvko,“ zkřivil nenávistně rty. „Mým pánem je Set a jemu jedinému se budu zodpovídat. V pekle!“</p>

<p>Hamur se rozmáchl, aby umlčel jeho ohavné syčení, avšak Eset jej zastavila pohledem.</p>

<p>„Výsosti,“ promluvil Conan s ošklivým úsměvem, „dovol mi promluvit s tímto Setovým střevem. Uvidíš, postačí pár zlomených prstů nebo rozmáčknutá oční bulva a začne zpívat jako aquilonský trubadúr…“</p>

<p>„Není třeba, Cimmeřane,“ opáčila Eset a sundala z krku svůj ankh. Při pohledu na zlatý kříž zajatec očividně znejistěl.</p>

<p>„Ve jménu očistné síly, jež pramení z Ré,“ pronesla královna zvučně, „pokloň se před mocí Slunce!“</p>

<p>Ankh oslnivě zazářil a kněz zařval, zakrývaje si oči rukama. Převrátil se z kleku na záda, nohy nepřirozeně skrčené pod sebou. Eset přikročila blíž a natáhla ruku s ankhem k jeho obličeji.</p>

<p>„Slyšíš, proradný švábe! Vím, že Koptah nečinil zákeřnost z vlastní vůle! Který syčivý hlas z povodí Styxu mu našeptával?“</p>

<p>Kněz se svíjel jako přišlápnutá zmije a skučel bolestí, jako by z něj světlo ankhu rvalo duši.</p>

<p>„Odpověz!“</p>

<p>„Koptah… on… dostával příkazy… Přízračná zjevení v Setově svatyni…“</p>

<p>„Kdo jej ovládal? Někdo z Černého kruhu? Nebo snad samotný Thoth-Amon?“</p>

<p>„Amethech!“ vykřikl zajatec. „Koptah byl Amethechův otrok!“</p>

<p>Eset nevypadala ani trochu překvapeně. Pokývala hlavou, narovnala se a sklonila ruku s kouzelným amuletem. Záře pohasla, kněz ochabl. Z úst mu tekla pěna a v rozkroku se mu zvětšovala vlhká skvrna.</p>

<p>„Amethech,“ zopakovala Eset. „Proč mě to vůbec nepřekvapuje?“</p>

<p>„Božská královno!“</p>

<p>Všichni pohlédli ke dveřím. Do chrámu vběhl mladý voják, padl najedno koleno a dotkl se dlaní podlahy.</p>

<p>„Mluv,“ pokynula mu Eset a zavěsila si ankh zpátky na krk.</p>

<p>„Výsosti, právě připlula veliká válečná galéra z Kipy! Podle praporu je na její palubě sám generál Horethep!“</p>

<p>„Horethep?“ zvolala Nebthet a spěšně vykročila k bráně. „Něco se muselo stát!“</p>

<p>„Ano,“ zneklidněla Eset. „Něco vážného.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá – Stín na jihu</strong></p>

<p>„Jak ohavné, Výsosti!“ vykřikl generál Horethep pobouřeně. „Taková hnusná, podlá zrada v samotném srdci království! A já se bláhově domníval, že temná moc Stygijců končí u věží Kipy a nepronikla dál proti proudu Vedžo. Cítím za ten incident odpovědnost!“</p>

<p>„To ne, generále,“ zvedla Eset ruku. „Velíš vojákům a ti mohou zadržet jen nepřátele, které je možno zranit zbraní. Proti černé magii, jež se šíří mimo prostor a čas a zasévá jed do slabých myslí, nezmůžou nic meče, šípy, ani sebelepší vojenský výcvik. To já naopak měla už dříve poznat, že se ulicemi města rozlévá bahno Setovy zlovůle. A měla jsem Mennefis vyléčit. Dřív, než ta nákaza zahubila mého manžela.“</p>

<p>Vládkyně Vedžo seděla na nádherně zdobeném trůnu ze vzácného dřeva vykládaného zlatem, stříbrem, drahokamy a slonovinou. Hra světla a stínů, záměrně vyvolaná umnou architekturou síně, budila dojem, že se pozlacená křídla nad trůnem chvějí. Jako kdyby to nebyla součást vladařského stolce, nýbrž panovnice samotné. Toto mámení dávalo hostům pocit, že na ně neshlíží pouhá smrtelná královna, ale pravá okřídlená bohyně.</p>

<p>„Nic si nevyčítej, královno,“ vystoupil ze stínů mezi sloupy Conan. Eset mu zacelila rány svými léčivými doteky, avšak tělo měl stále pokryté krví. „Nakonec jsme ty skety přece nakrmili železem. Usire byl pomstěn.“</p>

<p>„Jenom částečně, Cimmeřane,“ obrátila k němu Eset pohled. Kolem očí měla výraznou černou linku a víčka zdobená zelenou malachitovou barvou. „Jak jsi sám slyšel, Koptah a jeho nohsledi byli jen nástrojem. Jen loutkami v rukou někoho mnohem mocnějšího a nebezpečnějšího.“</p>

<p>„Amethech,“ procedila skrz zuby Nebthet.</p>

<p>„Amethech?“ zopakoval generál. Byl to vysoký, na zdejší poměry pozoruhodně mohutný muž. Černé vlasy už měl protkány stříbrem, ale z jeho držení těla, tónu hlasu i celkového vystupování vyzařovala síla a autorita. Pečlivě oholený obličej pokrývaly mnohé jizvy, pýcha každého válečníka. „Pak mají mé i tvé chmury stejné jméno, Výsosti. Amethech je tím důvodem, proč jsem tak náhle a bez ohlášení přibyl do Mennefisu.“</p>

<p>„Já vím, Horethepe,“ přikývla Eset. „A napjatě tě poslouchám. I když mne sužuje obava, že nepřinášíš dobré zprávy.“</p>

<p>„Omlouvám se, Božská, zvěsti jsou skutečně zlé. Avšak to, co ti hodlám oznámit, je pouze pro uši, kterým naprosto důvěřuješ.“</p>

<p>„Žádné jiné tady nejsou.“</p>

<p>Horethep pohlédl stranou. Jeho pichlavé oči se samozřejmě nezastavily na Nebthet, Hamurovi či prvním královském rádci Sekhmetovi. Vojevůdce pohledem probodl svalnatého hromotluka severských rysů. Černovlasý muž jeho pohled opětoval. Ocelové oči zůstaly chladné.</p>

<p>„To je Conan z Cimmerie,“ odpověděla na generálovu nevyřčenou otázku Eset. „Chovám k němu důvěru, i když to některým připadá pošetilé.“ Hamur sklonil hlavu před významným pohledem smaragdových očí. „Krátce jsem nahlédla do jeho budoucnosti a vím, že v nejbližších dnech bude úzce a významně spjatá s osudem Mennefisu.“</p>

<p>„Conan.“ Horethep se obrátil zpátky k panovnici. „To jméno jsem už slyšel. V souvislosti s pirátstvím. Prý nadělal velké škody Stygijcům. Někteří o něm mluví jako o nenasytném lupiči a nelítostném zabijákovi, druzí jej považují za hrdinu a vyprávějí zkazky o jeho odvaze a válečné zručnosti. Hm. Dobrá. Pokud tomu cizinci důvěřuješ ty, Výsosti, učiním tak i já.“</p>

<p>„K věci, generále.“</p>

<p>„Jistě.“ Horethep dal najevo respekt krátkou úklonou hlavy. „Královno… Těžce se mi to říká, ale vše nasvědčuje tomu, že válka, jež byla doposud jen neblahou předtuchou, už velice brzy skutečně vypukne. Tažení Stygijců proti Mennefisu je na spadnutí. Myslím, že nastal čas, kdy je potřeba povolat do zbraně všechen lid Vedžo. A žádám o posily pro Kipu, jižní baštu království.“</p>

<p>Po těch slovech se v síni rozhostilo tíživé ticho. Vzduch, už tak horký a dusný, jako by ještě víc zhoustl. Eset znehybněla, až to téměř vypadalo, že srostla s trůnem a proměnila se v alabastrovou sochu. Ruch města sem doléhal jakoby z nesmírné dálky.</p>

<p>„Pokračuj, Horethepe,“ vyzvala nakonec královna hosta slabým hlasem. „Co tě přivedlo k takovému neradostnému závěru? Než odtrhnu rolníky od polí a rybáře od sítí, potřebuji důkazy. Co zjistili tví zvědové?“</p>

<p>„S vyzvědači je potíž, Výsosti. Většina z nich se z výprav ke Styxu vůbec nevrátí. Avšak ti nemnozí, kteří uniknou Amethechovým pátracím kouzlům a nadpřirozeným strážcům, přinášejí hrůzostrašné zvěsti. Sídlo Sokar, které si Amethech vybudoval nedaleko ústí Vedžo do Styxu, je dokončeno. Je to pevnost a obrovská Setova svatyně zároveň. Má podobu děsivého černého kolosu, v němž se odehrávají tajné rituály a nepředstavitelné ohavnosti. Amethech buduje válečné loďstvo a jeho přisluhovači neustále svážejí do Sokara otroky a zajatce – z povodí Styxu i Vedžo; vesnice jižně od Kipy už téměř vyprázdnili. Nikdo netuší, co s nimi provádějí v útrobách té bizarní stavby. Dovnitř vcházejí lidské bytosti, ven proudí šiky očarovaných přízraků, naprosto poslušných vůli svého černokněžnického pána.“ Horethep se zhluboka nadechl. „Temná síla je v pohybu, má paní. Hřmění válečných bubnů a rohů nad Sokarem je slyšet daleko na sever. Amethechovo vojsko se šikuje k útoku. Musíme konat.“</p>

<p>„Souhlasím,“ přistoupila Nebthet blíž k trůnu. „Ať se i Mennefisem rozezní volání do zbraně! Každé naše váhání může Amethech zneužít v zájmu svého vítězství.“</p>

<p>Eset se snažila tvářit pevně, avšak obličej jí očividně pobledl pod tíhou špatných zvěstí a ještě horších vidin budoucnosti.</p>

<p>„Děsím se války,“ řekla po dlouhé odmlce. „Mennefis už mnohokrát vzdoroval Stygii, ale nikdy předtím nebyl nepřítel tak početný a nevládl tak strašlivou temnou mocí…“</p>

<p>„Právě proto nesmíme zakolísat,“ zdůraznil Horethep. „Navrhuji, aby se jádro tvé armády přesunulo do Kipy. Ať je jižní pevnost přehradou, která včas zastaví tu smrtící záplavu. Vůbec ji nepustíme dál na sever, nedovolíme, aby svou špínou zneuctila posvátné hradby Mennefisu.“</p>

<p>„Ano, pošlu vojáky do Kipy,“ přikývla Eset, „ale největší ozbrojená síla musí zůstat v Mennefisu. Kdyby pevnost padla – Ré ať nás od toho ochrání – bylo by pak město vydané nepříteli napospas.“</p>

<p>„Odpusť, sestro, ale musím nesouhlasit,“ namítla Nebthet. „Jsi moudrá a mocná, ale vojenská strategie ti nic neříká. Když své vojsko rozdělíš, Amethechovi tím všechno ulehčíš. Zničí naše roztříštěné oddíly postupně. Je potřeba veškeré ozbrojené síly soustředit na jediné místo – do Kipy. Dovol mi, abych se postavila do čela Mennefiské armády a odplula na jih bránit království!“</p>

<p>„To ne, sestro!“ poposedla Eset znepokojeně. „Kipa přece má svého velitele. Horethep to zvládne.“</p>

<p>„O tom nikdo nepochybuje,“ namítla princezna. „Jenomže tohle není jen nějaký další stygijský loupežný útok. Stojíme na prahu svaté války mezi Setem a Ré. A v takovém střetu musí Mennefiské vést do boje vtělení samotného Slunce. A to jsi jen ty… a já.“</p>

<p>„I když mi leží na srdci princeznino bezpečí, musím s ní souhlasit,“ přidal se Horethep. „Domnívám se, že nejsem špatný velitel, ale tváří v tvář sokarské temnotě a jejímu černokněžnickému vůdci potřebují muži skutečně něco víc, než jen schopného vojevůdce. Potřebují božský symbol.“</p>

<p>Královna sevřela ústa.</p>

<p>„Je to můj osud,“ promluvila do ticha Nebthet. „Bohové to tak chtěli a ty to víš. Ty jsi čarodějka, já válečnice. Postarej se o Mennefis a připrav město na nejhorší. Já pojedu do Kipy. S celou flotilou.“</p>

<p>Sestry si dlouho mlčky hleděly do očí. Nakonec si Eset povzdechla a zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Kdybych věděla, že ti to můžu vymluvit, sestro… Jenže na to tě znám moc dobře. Musela bych tě dát zazdít do hrobky v Údolí stínů, abych ti zabránila přidat se k té výpravě. Hamure?“ obrátila královna pohled k ebenovému titánovi.</p>

<p>„Ano, Božská?“</p>

<p>„Pojedeš s ní a budeš ji chránit svým vlastním životem.“</p>

<p>„Rozumím, Božská!“ zvolal Hamur a jeho spokojeně vyceněné zuby svědčily o tom, že přesně tohle toužil slyšet.</p>

<p>„Sekhmete,“ pokynula Eset prvnímu rádci, „postarej se, aby vyvolávači ještě dnes oznámili mému lidu, že Mennefis jde do války. Ne do války kořistné, nýbrž do boje o přežití. Ať okamžitě vyrazí jezdci a dopraví tu ponurou zprávu i do těch nejvzdálenějších vesnic. Už zítra se otevřou brány královské zbrojnice a každá prázdná dlaň se chopí meče, kopí nebo luku! Vojenští poslové ať nesou rozkazy ke všem ozbrojeným jednotkám podél řeky, i do okolních oáz. Posádky na severu, střežící hranici před útoky beduínů, ať pošlou všechny své válečné vozy do Mennefisu a ponechají na místě jen nejnutnější počet vojáků. Královna-bohyně volá všechny bojeschopné muže k obraně Vedžo!“</p>

<p>„Ano!“ zasvítily Nebthet oči. I Horethep uznale zabručel. Sekhmet se uklonil a odspěchal, až mu bílé roucho pleskalo kolem pat.</p>

<p>„A teď,“ povstala vládkyně z trůnu, „odejdu na ostrov, abych tam v nejsvětější svatyni osamocena rozmlouvala s bohy. Snad mi dovolí nahlédnout do věcí příštích a vnuknou mi správná rozhodnutí. Když Ré večer vpluje do západních bran, opět se k vám připojím.“</p>

<p>Eset sestoupila po mramorových schodech a ačkoli se jí v obličeji zračilo silné pohnutí, prošla mezi přítomnými se vztyčenou hlavou.</p>

<p>„Měl bych otázku,“ obrátil se Conan k Horethepovi, když královna v doprovodu strážců opustila dvoranu. „Žoldnéřům se v Mennefisu platí zlatem, že?“</p>

<p>„Stříbrem,“ odvětil Horethep. Ačkoliv byl o kousek nižší, podařilo se mu na barbara dívat svrchu.</p>

<p>„To se taky hodí,“ zašklebil se Cimmeřan. „Shodou okolností jsem teď totiž na mizině.“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Pět dní a pět nocí se pod hradbami Mennefisu shromažďovalo vojsko a zbrojný lid. Království se nevyznačovalo velikou rozlohou, vzdálenosti byly malé, muži se sbíhali rychle. Přicházeli koňmo, na velbloudech, na oslech i pěšky, na válečných vozech i na lodích, muži v rozpuku sil i starší a chlapci. Pod dohledem vojenských velitelů se spěšně učili disciplíně a základům válečnictví a sytili písek kolem města svým potem. Nad Mennefisem se rozléhal hukot bezpočtu hlasů, dunění bubnů, ržání koní, třískot zbraní. Ulice byly ucpané tisícihlavými davy.</p>

<p>Večer před odjezdem Conan opět vkročil do přísně střežených zákoutí královského paláce. Uplynulé dny a noci trávil ve vojenském táboře venku pod hradbami, pomáhal s výcvikem mužů a za nocí s nimi sdílel laciné pití a drsné písně. Za ten krátký čas se jeho jméno dostalo ke všem uším v Mennefisu. Každý voják toužil poznat onoho tajemného cizince, který zachránil život princezně Nebthet a navzdory černým kouzlům zahubil zrádného Koptaha. Jeho bojové dovednosti, prokázané v mnoha cvičných soubojích, mu pomohly získat si u vojáků větší respekt, než jaký požívali mnozí zdejší velitelé.</p>

<p>Cítil se v ocelí a potem páchnoucím ležení jako doma, přesto se na poslední noc rád vrátil do paláce. Ve srovnání s tím chaosem venku mu klid v Esetině dvorci připadal až nepřirozený. Zatímco venku vrcholily přípravy na zítřejší odplutí a v přístavu to vypadalo jak v termitišti, královské sídlo téměř jako by o nadcházející válku nejevilo zájem. Stíny zde byly nehybné a mlčenlivé.</p>

<p>Jedno z vnitřních nádvoří osvětlovaly bronzové koše s hořícím uhlím. Ze štěrkem vysypaného kolbiště uprostřed se právě zvedal sténající muž. Nedaleko stojící Nebthet byla ještě zadýchaná, točila v rukou dlouhou holí a spokojeně cenila zoubky. I ona se občas ukázala v táboře, projíždějíc rozestupujícími se davy na svém zlatém rydvanu. Muži k ní vzhlíželi jako ke skutečné bohyni a ten pohled jim plnil tepny silou, odhodláním a vírou ve vítězství.</p>

<p>„Vítej, Conane!“ zazářily její oči, když do světla plamenů vkročila svalnatá postava. „Jděte, nechte nás!“</p>

<p>Muži a otrokyně, kteří jí doposud dělali společnost, spěšně mizeli v okolních stínech.</p>

<p>„Víno?“ přistoupila Nebthet k ebenovému stolku v rohu cvičiště a chopila se stříbrné karafy.</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>Podala mu číši. „Jaká je noc tam venku?“</p>

<p>„Rušná.“ Okusil víno. Jak jinak, nedalo se srovnat s pitím, kterým se naléval po minulé noci v táboře pod hradbami.</p>

<p>„Zkusíš to se mnou?“ vyprázdnila Nebthet svůj pohár jedním douškem a podala Conanovi druhou hůl.</p>

<p>Zaváhal. „Nerad bych ti ublížil…“</p>

<p>„Cože?!“ vyprskla a z očí jí vyletěly blesky. „Další chlap, který je samé ohledy? <emphasis>Nerad bych ti ublížil</emphasis>… Za to ti dám pořádný výprask! Dělej, chop se zbraně!“</p>

<p>Naježeně skočila doprostřed kolbiště a roztočila hůl v dlaních. Conanovy rty zkřivil úsměv. Princeznina vášeň mu rozbušila srdce jako zvon. Odložil opasek s mečem a pohlédl na hůl.</p>

<p>„S tímhle to moc neumím,“ zabručel a raději si vzal dřevěný meč.</p>

<p>„Volíš kratší zbraň?“ ušklíbla se. „To kazí tvou pověst zkušeného válečníka.“</p>

<p>„Hm,“ pokrčil rameny. Pod podrážkami sandálů mu zaskřípal štěrk cvičiště. Švihal a točil mečem, aby si zvykl na jeho nedostatečnou váhu.</p>

<p>„Těšíš se, Conane?“ Jak se rozkročila s jednou nohou o krok vpředu, na bocích rozříznutá tunika odhalila její opálené stehno až k půvabně zaoblenému bedru. „Těšíš se na válku?“</p>

<p>Opět trhl rameny. „Nevím, jestli bych to tak nazval. Není to radost, co cítím. Jsem… vzrušený, to ano. Matka mě přivedla na svět na válečném poli. Řinčení železa a chroptění umírajících byly mou první ukolébavkou.“</p>

<p>„Takže jsi válečníkem ode dne svého zrození,“ přikývla princezna. „Vím, jaké to je. Já už se nemůžu dočkat. Mám také strach, samozřejmě, ale zároveň se celá chvěju netrpělivostí.“</p>

<p>Náhle vykřikla a zaútočila. Hůl a meč do sebe třískly, mrštné tělo narazilo do mohutného trupu. Štíhlá noha se zaklesla pod Conanovo koleno a zároveň Nebthet vší silou zatlačila do svého soupeře. Udělala to tak rychle, že Cimmeřan – s nemalým překvapením v obličeji – upadl na záda. Přistála na něm, hůl jí vyklouzla z prstů a vzápětí už se rozkročmo tiskla klínem k jeho rozkroku a vášnivě jej líbala.</p>

<p>„A co ty?“ zeptala se zadýchaně, když konečně odtrhla ústa od jeho rtů. „Jsi schopen cítit strach? Po tom všem, čím jsi prošel?“</p>

<p>„Jistě, že se dokážu bát.“ Popadl ji za zadek a usměrnil její pohyby. „Obávám se o osud Mennefisu stejně jako ty. Zejména když nám Eset doposud neprozradila, jakou budoucnost jí ukázali bohové.“</p>

<p>„Opravdu to chceš vědět, Cimmeřane?“</p>

<p>Nebthet se ohlédla a pak sklouzla z Conana. Nijak nespěchala. Oba se pomalu zvedli.</p>

<p>„Sestro.“</p>

<p>Ve stínu sloupořadí stála královna Mennefisu. Byla stejně jako Nebthet oblečená v prostém, pohodlném hávu, jen lehce nalíčená, vlasy neměla spoutané čelenkou ani stuhami. Lehký večerní vánek jí lepil jemnou tkaninu na tělo. Měla o poznání ženštější tvary než štíhlá Nebthet. Byla krásná, ačkoliv jiným způsobem než princezna.</p>

<p>„Právě jsem se chystala do lázně,“ řekla. „Chcete znát budoucnost?“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Možná to bylo silným vínem, možná do hlavy stoupající vůní tlejících bylinek v miskách kolem bazénku, a možná jenom prostou únavou, ale Conana se najednou zmocnilo omámení. Lehl si na rohož, nahý a ještě celý mokrý z koupele, a zaklonil hlavu. Díval se nahoru a náhle měl pocit, jako by jeho duše vystoupila z těla a vzlétla mezi hieroglyfy pokryté sloupy, k malbami pokrytému stropu.</p>

<p>Nebthet vyšla z vody, vzala ze stolku lahvičku s vonným olejem a poklekla vedla Conana. Její doteky byly maličko drsné – opratě a zbraně jí udělaly na dlaních mozoly. Cimmeřan to však přesto vnímal jako pohlazení nejjemnějšího hedvábí. Princezniny prsty mu vtíraly olej do kůže, hladily jeho jizvy, klouzaly do žlábků mezi svaly na hrudi a břiše. Krev mu začala šumět tepnami rychleji a jeho mužnost se začala probouzet. Nebyla to však dychtivá, netrpělivá vášeň, jaké většinou propadal, nýbrž vláčné, postupně narůstající vzrušení. Dech měl klidný, hruď se mu pomalu zvedala pod Nebthetinými kroužícími dlaněmi.</p>

<p>Pak z bazénku vystoupila Eset. Mokré vlasy sejí lepily na ramena. Potůčky vody stékaly po plných ňadrech a plochém bříšku, třpytivě kapaly ze ztuhlých bradavek. Tělo měla důkladně vyholené, kromě vlasů na něm neměla ani chloupek. Conan se na ni fascinovaně díval. Zachytila jeho pohled svýma smaragdovýma očima. Hlava se mu zatočila, zrak rozostřil a najednou se za Esetinými zády zvedla zlatavá mlžná křídla a ona jako by se najednou vznesla nad dlažbu. Conan na okamžik pocítil prudkou závrať.</p>

<p>„Dlouho jsem rozmlouvala s bohy,“ řekla královna a rozkročmo poklekla nad Conanova lýtka. Nebthet jí nalila do dlaní olej a vládkyně začala Cimmeřanovi masírovat stehna.</p>

<p>„Mnohé mi zjevili,“ pokračovala a její klidný, hebký hlas se vléval Conanovi do mozku jako med, „a mnohé se přede mnou snažili skrýt. Ka, má nesmrtelná duše, putovala světy, jež jsou zrakům smrtelníků zapovězené. Hledala odpovědi.“</p>

<p>Nebthet sklouzla dlaní k barbarově podbřišku a opatrně se dotkla jeho mužství. Prudce zareagovalo. Nebthet se zoubky zakousnutými do spodního rtu jej sevřela v dlani a pomalými, avšak pevnými pohyby vyhnala z Conanova hrdla hluboký sten. Měl chuť zavřít oči a nechat se unášet slastí. Nedokázal však odtrhnout zrak od zelených očí Eset. Hypnotizovala jej a pomalu v jeho mysli bourala hranice tohoto světa.</p>

<p>„Bohové rádi skrývají před smrtelníky svá tajemství. V sázce je však přežití mého lidu, a proto musím znát odpovědi.“</p>

<p>Nebthet se naklonila a jemně vzala barbarovo přirození mezi rty. Conan stiskl čelisti a udusil tak v sobě výkřik. Eset se dotkla ankhu na svých prsou. Síní proběhla vlna zlaté záře.</p>

<p>Posvátní ibisové zatřepetali křídly a vznesli se k pomalovanému stropu, jenž byl zároveň oblohou posetou hvězdami. Svět kolem Conana se zatočil a tvary věcí se zkroutily. Pohyby Nebthetina jazyka jej přiváděly k extázi. Tlukot černobílých perutí rychle utichl a všichni tři byli najednou někde jinde. Byla to jiná síň, nebo úplně jiný vesmír? Stěny se vlnily v chvějivém světle ohňů, malby vystupovaly do prostoru a braly na sebe skutečné tvary. Sochy bohů sestupovaly z podstavců a zvedaly své zvířecí hlavy v pozdravu nejvyššímu božstvu.</p>

<p>„Tohle je svatyně Ré,“ říkaly smaragdové oči, které pořád poutaly Conanův pohled i duši. „Jsi prvním cizincem, jenž do ní vstoupil, i když jen svou myslí. Pohleď.“</p>

<p>Krokodýlí bůh plácl ocasem, zelená vlna podebrala velikou zlatou loď a ta už najednou nebyla jen malbou na zdi, ale skutečně zvedla příď. Vesla zvučně zašplouchala a lodivod se opřel do kormidelního vesla. A oni byli na její palubě. Nebthet zvedla hlavu, královna se posunula výš a princezna vložila Cimmeřanovo přirození do sestřina vlhkého lůna.</p>

<p>Pluli na sluneční lodi. Eset se pomalu pohybovala, pevně svírajíc Conana svými stehny i vnitřními svaly. Oba tiše sténali, zatímco loď vplula do černé brány západního království. Voda z mokrých vlasů se mísila s potem, stékala po Esetiných ňadrech a Nebthet je něžně slíbávala z jejích bradavek.</p>

<p>Putovali temnotou. Na přídi stál vysoký bůh s beraní hlavou a zářící kotouč nad jeho čelem odháněl dorážející temnotu. Na zádi stáli další dva bohové, jeden s šakalí, druhý se sokolí hlavou. Proplouvali dvanácti bránami noci, zatímco Conan dlaněmi na Esetiných bocích usměrňoval její klouzavé pohyby a opětoval žhavé, kousavé polibky Nebthet.</p>

<p>„Už brzy…“ zasténala Eset. „Už brzy vplujeme do království mrtvých a nalezneme zdroj všech odpovědí.“</p>

<p>Najednou Ré na přídi pozvedl své zlaté kopí na pozdrav. Conanem projel prazvláštní pocit. Do vědomí mu vstoupil pobledlý přízrak vznešeného muže s kobří korunou na čele.</p>

<p>„Usire, můj královský manželi,“ vzdychla Eset, neustávající v milostných pohybech. „Volám tvou duši a žádám tě o poznání, jenž je před smrtelníky skryto v zákoutích božských světů! Jaký osud čeká království, jemuž jsi kdysi moudře vládl? Co mám udělat, abych uchránila lid Vedžo před otroctvím ve stínu hada?“</p>

<p>Conan sebou škubl. Myslí mu jako hejno ptáků proletěl sled vzpomínek, jež patřily někomu jinému. Viděl palčivé slunce a vzkvétající bílé město, viděl záplavy úrodného černého bahna a přeplněné sýpky, sítě plné ryb a hory šťavnatého ovoce, viděl reku, zářící zeleným odrazem bujné vegetace. A hlavně viděl Eset, mladší a šťastnější, než byla ta současná. V náručí držela dítě a ono sálo z matčina mlékem nalitého prsu.</p>

<p>„Tady, můj manželi,“ sklouzla královna z Conanova přirození a rychle se posunula výš. „Napij se nektaru mé lásky. Posílí tě a otevře ti vnitřní oko, jímž nahlédneš do budoucnosti.“</p>

<p>Cimmeřan objal pažemi její stehna a přisál se k jejímu hladkému ohanbí. Eset se prohnula jako papyrové stéblo ve větru a hlasitě vykřikla. Conan plnými doušky pil sladký mok její slasti. Ankh zazářil jako malé slunce a do barbarovy mysli vstoupilo poznání. Uviděl ohyzdnou černotu, která pohltila zlatý kotouč boha Ré, zaslechl řinčení zbraní a dunění země pod nohama pochodujících vojsk…</p>

<p>Eset zadýchaně klesla vedle Cimmeřana a uvolnila místo Nebthet. Tu Conan obrátil pod sebe, ponořil se do její horké vlhkosti a ona mu zaklínila nohy kolem boků.</p>

<p>Loď najednou začala zpomalovat a veslaři napjali svaly. Hladina se podivně vlnila a před přídí Réova člunu se rozestupovala jen velmi neochotně, téměř jako by úmyslně bránila lodi plout dál. Když kotouč nad beraní hlavou boha zaplanul jasněji, řeka ožila zrůdným životem. Místo vody byla naplněná tisíci, ba miliony hadů, svíjejících se a záštiplně kousajících do boků lodi. Jejich hrozivý sykot se rozléhal do dálky a naplňoval všechen nekonečný prostor esencí zla.</p>

<p>„Promluv, Usire!“ vyzvala Eset duši, jež naplňovala Conanovo vědomí. „Co jsi spatřil?“</p>

<p>Cimmeřan se nadzvedl nad Nebthet na svých mohutných pažích a převrátil oči, až bylo vidět jen bělmo.</p>

<p>„Mnoho krve bude prolito,“ promluvil Usire Conanovými ústy. „Z pekla o dvanácti branách vzejde veliké zlo a černý plaz ho nakrmí zrůdným životem. Vyklíčí temnota, jejímž jediným cílem bude požírání lidských duší. Bašta padne. Had se zakousne do bílých zdí a jeho šupinaté tělo bude drtit dlažbu mennefiských ulic.“</p>

<p>Nebthet se slastně kroutila pod Conanovým těžkým tělem, kousala ho do hrudi a zatínala mu nehty do ramen.</p>

<p>„Takže Set dobude posvátné město?“ hlesla Eset zděšeně. „Není naděje na záchranu?“</p>

<p>„Pokaždé je naděje. Osud je vrtkavý, budoucnost nikdy není dána pevně. Tak, jako Ré každou noc porazí Seta v hlubinách podsvětí, tak i nad Mennefisem může opět vyjít slunce. Musíš však poslechnout tyto rady: odveď lid pod ochranu Ré. Bůh vám poskytne úkryt na svých nejsvětějších místech. Pak udeř na nepřítele jeho vlastní zbraní – zaklínadly a kouzly. Vyšli volání o pomoc. Ti, jenž dlí ve stínu, ho vyslechnou a přijdou, aby zhubili nepřátele Mennefisu.“</p>

<p>„Nevím, mám-li na to dostatek moci a znalostí,“ zašeptala Eset.</p>

<p>„Pokud to nedokážeš, Mennefis padne a had pozře slunce jednou provždy. A lid Vedžo bude navěky uvržen do otroctví. Pamatuj na naše děti, ženo…“</p>

<p>Znenadání se živá hladina před lodí zvedla a ze záplavy hadů se prudce vynořilo obrovité pružné tělo. Nebthetin slastný výkřik zanikl ve strašlivém sykotu.</p>

<p>Nad řekou kýval obludnou hlavou obrovitý plaz. Rozeklaný jazyk kmital v šeru a žluté oči přetékaly zlobou.</p>

<p>Conan zaťal zuby. Jeho pohyby se zrychlovaly. Nebthet se pod ním neovladatelně třásla a kousala se do rtů, až z nich tekla krev.</p>

<p>Tohle byl Set, pán chaosu, Požírač duší, zhmotněné vesmírné Zlo. Bůh s beraní hlavou pozvedl své zlaté kopí a mocně jím mrštil proti obludě.</p>

<p>A v tom okamžiku se i Conan nadzvedl, uchopil své vlastní kopí a s výkřikem zaútočil. Jeho horká síla tryskala Nebthet na břicho a rozechvělá ňadra.</p>

<p>Zlatý záblesk projel šupinatým tělem. Démonický plaz vydal příšerný zvuk, spíš zoufalé skučení než zlovolný sykot. Všude kolem pršeli menší hadi, vymrštění do prostoru zmítajícím se obrem. Rozbouřená živá řeka cloumala slunečním člunem jako třtinovým stéblem. Set však rychle slábl. Zlatá záře jej naplnila, až mu nakonec vytryskla z rozevřené tlamy. Mohutný plaz ochable zmizel pod hnusnou hladinou.</p>

<p>Loď proplula dvanáctou branou a všechen prostor zaplavilo světlo. Bohové znehybněli na podstavcích, člun se opět proměnil v malbu na zdi. Všechna zjevení se rozplynula ve sluneční záři.</p>

<p>Když se Conan vzpamatoval, byl sám a v útrobách královského paláce vládlo naprosté ticho. Svalil se zpátky na rohož a nechal se ještě na chvíli spoutat sny. Věděl, že je to na dlouhou dobu jeho poslední klidný spánek.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá – Strážce Vedžo</strong></p>

<p>„Nebthet?“ oslovil Conan princeznu. „Copak se děje?“</p>

<p>„Hm?“ pohlédla na něj černovláska, vytržená ze zamyšlení.</p>

<p>„Nepromluvila jsi snad už celé hodiny. Co se ti honí hlavou?“</p>

<p>První den plavby se chýlil ke konci. V to ráno odrazily od mennefiského nábřeží dva tucty veslic hemžících se ozbrojenci. Dunění bubnů udávalo rytmus pro veslaře, brzy se však plavidel chopil proud Vedžo a nesl flotilu na jih. Teď už slunce zapadlo a krajina se změnila v černé tvary pod stále ještě rozžhaveným nebem. Barbar a princezna stáli na vyvýšené zádi válečné galéry a dívali se vstříc soumraku. Nebthet byla zamlklá, během celé plavby jen zamyšleně pozorovala pomalu ubíhající břeh a její tmavé oči tonuly ve stínu.</p>

<p>„Co myslíš?“ přemohla svou zjevnou nechuť mluvit. „Nemůžu zahnat představu, že tohle všechno už možná brzy pošlapou nohy Amethechových přisluhovačů.“</p>

<p>„Jistě.“ Conan pomalu přikývl. „Chápu tvé obavy. Povodí Vedžo je očividně kraj, na který bohové shlížejí vlídným okem.“</p>

<p>O tom nemohlo být pochyb. Břehy Kobří řeky bujely svěží zelení, ostře kontrastující s vyprahlou žlutí pouště daleko na obzoru. Rostl tu lotos, třtina a papyrus vysoký jako tři muži. Z rákosí vyplašeně vzlétala hejna kachen, ibisů a nejrůznějšího ptactva, z písčin klouzali do vody krokodýli, v zátočinách s hučením otevírali své obrovské tlamy hroši.</p>

<p>Oba břehy většinou pokrývala pole a palmové háje. Hýkání oslů, táhnoucích úrodou naložené dvoukoláky nebo pohánějících prostá zavlažovaci zařízení, bylo všudypřítomné. Pastevci hnali stáda dobytka, ovcí a koz. Rybáři zkušenými pohyby házeli do vody své rozprostřené sítě. Na mělčinách se koupaly děti a ve své bezstarostné nevědomosti vesele mávaly kolem proplouvajícím lodím.</p>

<p>„Ani nevíš, jakou máš pravdu, Conane,“ přikývla Nebthet. „Tohle je kraj vyvolený božstvy. Zaslíbené místo. Stojí za to, abychom za něj bojovali – i položili své životy. Ta věštba mi však vzala naději, že to bude mít smysl,“ dodala hořce.</p>

<p>„Co to říkáš?“ zabručel Cimmeřan. „Ty přece nejsi někdo, kdo zbaběle svěsí hlavu kvůli nějakému mlhavému proroctví. Jsi vášnivá a horkokrevná a umíš se poprat s nebezpečím. V tom jsme si podobní. Vlastně,“ usmál se Conan povzbudivě, „je ve tvé povaze mnoho cimmerského. Mohla bys být hrdou dcerou mého klanu.“</p>

<p>Nebthet se jen chabě usmála. Nálada se jí nezlepšila. „Nepodceňuj tu věštbu, Conane. Tohle nebylo žádné čtení z čar na dlani, které ti za měďák udělá stará čarodějnice z tržiště. Ty vidiny, jež nám v noci vstoupily do myslí, seslali samotní bohové. Byly pravdivé.“</p>

<p>„Možná ano, možná ne. Ptala ses, jestli dokážu cítit strach. Ano. Umím to. Představa, že stygijští hadi zvracejí svůj černý sliz do ulic Mennefisu, mi kroutí vnitřnostmi jako rezavá čepel. To ale neznamená, že nebudu s chutí patou drtit lebky těch parchantů. U Mitrových vousů, Nebthet, chci zase vidět oheň ve tvých očích!“</p>

<p>Náhle z paluby první lodi, které velel sám Horethep, vzlétlo troubení rohu. Barbar a princezna pohlédli dopředu. Od břehu se k válečným lodím blížilo několik prostých třtinových člunů. Cimmeřan v nich napočítal téměř dva tucty mužů. Většina z nich třímala v dlaních luky nebo oštěpy.</p>

<p>„Jsme lovci z osady Chepeš na úpatí západních skal!“ volal nejstarší z mužů. „Slyšeli jsme zvěst, že Mennefis táhne do války proti styxské špíně. Ženy našeho kmene se rády zdobí čelenkami z hadích kůží, a ty staré už mají ošoupané, tak nás vyslaly obstarat pár nových!“</p>

<p>Z galéry v čele flotily zaduněl smích generála Horethepa. „Jak dobře to umíte s těmi luky a oštěpy?“</p>

<p>Mluvčí příchozích se uklonil směrem k veliké lodi. „Jak jsem říkal, pane, živíme se lovem. Každý z nás skolí šípem kachnu v letu.“</p>

<p>„Pak jste vítáni. Pro dobré střelce se na těchto lodích vždycky najde dostatek místa.“</p>

<p>„Pane,“ opět se uctivě uklonil chepešský náčelník, „doslechli jsme se, že výpravě velí samotná Nebthet, božská princezna Mennefisu. Je to pravda?“</p>

<p>„Jistě!“ vykřikla najednou Nebthet, stoupla si k zábradlí na bok lodi a hrdě vztyčila hlavu. „Já jsem Nebthet z Ahmoseho krve, dcera Réova, sestra královny-čarodějky Eset.“</p>

<p>Chepešané bleskově sklonili hlavy, až se čluny povážlivě rozkolébaly.</p>

<p>„Výsosti!“ zvolal náčelník a hlas se mu zachvěl posvátnou úctou. „Jaká to pocta pro nás, prosté smrtelníky, moci tě následovat. Jsi Sluncem Mennefisu a my s tebou půjdeme třeba i k bránám podsvětí a do chřtánu samotného Seta!“</p>

<p>Nebthet na okamžik zaváhala. Pak se zhluboka nadechla a její melancholie najednou zmizela v nenávratnu. Očí jí divoce zasvítily. „Přísahám při Réovi, Horovi a všech bozích, že vás povedu k vítězství, synové Vedžo! Budu vaším zlatým kopím, jenž uvízne v Setově tlamě a nemilosrdně jej zardousí!“</p>

<p>Chepeští a s nimi všichni muži na lodích pozvedli zbraně a sborově vykřikli.</p>

<p>„Ré!“</p>

<p>Nebthet se ohlédla, tak trochu zaskočená svým vlastním vzplanutím, jako by z ní vyletělo něco, o čem sama netušila, že to v sobě nosí. Conan tam stál s dlaní na jílci meče a jen se spokojeně usmíval.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Společně s Réem propluli bránami noci, uvítali zrod nového slunce a pokračovali v plavbě celý další den. Vzhled vedžského údolí se neměnil, bylo až jednotvárně zelené a plné zvířectva, úrodou přetékajících polí a plody obtěžkaných stromů. Ve vesnicích to hučelo životem jako ve včelích úlech.</p>

<p>Později odpoledne se veslic najednou zmocnil silnější proud. Conan to okamžitě zaznamenal, dopil lehké víno a vylezl zpod plátěného přístřešku na zádi člunu.</p>

<p>Koryto řeky se viditelně zúžilo. Vegetace se postupně vytratila a rudé skály, až doposud lemující vzdálený obzor, se stáhly k Vedžo. Flotila vplula do stínu strmých útesů. Pořád divočejší proud nesl veslice úzkou skalní soutěskou.</p>

<p>„Už jsme blízko,“ přistoupila ke Conanovi zezadu Nebthet.</p>

<p>A pak propluli zákrutou – veslaři pořádně zabrali a lodivodi a jejich pomocníci se museli opřít do kormidelních vesel vší silou – a zpoza skalních útesů se náhle vynořil cíl jejich plavby.</p>

<p>„Kipa,“ řekla Nebthet. „Strážce jihu.“</p>

<p>Conan vzhlédl a uznale zabručel.</p>

<p>Pásmo skal tu končilo. Pevnost – dá-li se to tak nazvat – byla vybudovaná v ústí rokliny, v nejužším místě řeky. Na každém břehu stála obrovitá hranatá věž. Úpatí obou kolosů, omývané zpěněnou vodou, od sebe dělila vzdálenost ani ne dvaceti sáhů. Věže přísně shlížely na Vedžo tucty střílen a výhružně na řeku cenily zuby svého cimbuří. S okolními útesy je spojovaly mohutné, neobyčejně vysoké hradby. Na nich Conan zahlédl zlověstné stíny katapultů a obrovských samostřílů.</p>

<p>„Všechna čest,“ pokýval hlavou. „Tohle místo musí být nedobytné.“</p>

<p>„Kéž bys měl pravdu,“ povzdechla si Nebthet.</p>

<p>Zaduněly bubny, zatroubily rohy. Na hradbách i věžích nastal pohyb. Veslice se rozdělily a zamířily k přístavištím na obou březích. V soutěsce severně od věží stálo na strmých svazích stupňovité město – domy z kamene a nepálených cihel místo ulic spojovaly schodiště, žebříky a mosty z provazů.</p>

<p>Nad východním molem, k němuž přirazily lodě generála Horethepa a princezny Nebthet, se zvedalo široké, sfingami a sochami bohů lemované schodiště. Stoupalo k veliké, bíle a zlatě zářící budově vysoko na skalnatém úbočí. Tohle bylo generálovo sídlo a velitelské stanoviště pro celou Kipu a jižní Vedžo.</p>

<p>Jak stoupali po schodech, obklopeni otroky nesoucími velké papyrové slunečníky, z brány paláce jim vyšel vstříc mladý, štíhlý, dobronzova opálený muž ve stříbrem vyšívaném nemesu a bederní roušce. Jeho široký nákrčník zářil zlatem, stejně tak náramky a nárameníky.</p>

<p>„Božská princezno,“ uklonil se hluboce.</p>

<p>„Thufere,“ usmála se Nebthet a přátelsky mladíkovi pokynula, načež se narovnal a její úsměv opětoval. „Tak ráda tě zase vidím. Tvůj syn zmužněl, Horethepe.“</p>

<p>„Tahle doba dělá z chlapců muže velice rychle,“ přitakal Horethep. „A zvlášť tady v pohraničí.“</p>

<p>„Vítejte v našem skromném příbytku,“ řekl Thufer, ustoupil jim z cesty a ukázal rukou na palác. „Občerstvení je již připraveno.“</p>

<p>„Rád slyším dobré zprávy,“ zaduněl Conan.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Téměř se bojím zeptat,“ postavil Horethep na stůl jediným douškem vyprázdněnou číši, „ale jaké jsou nejnovější zprávy z jihu, synu?“</p>

<p>Seděli na terase vysoko nad přístavištěm. Slunce právě zapadlo a otroci zapálili olej v mísách na trojnožkách. Soutěskou nad řekou svěže profukovalo, vítr jim čechral vlasy a přinášel kýženou úlevu od spalujícího denního horka.</p>

<p>„Vyplenili další vesnici,“ odvětil Thufer ponuře, se zábleskem hněvu v očích. „Zase o něco blíž ke Kipě. Postupují pořád dál a dál na sever. Vojenskou posádku nemilosrdně povraždili, domy spálili. Obyvatele odvlekli, stejně tak dobytek a veškerou úrodu. Zbyl po nich jen popel a mrtvoly. Zvědové hlásili, že…“ mladík zaskřípal zuby, „…na místě byly patrné známky lidožroutství.“</p>

<p>„Bohové,“ zhrozila se Nebthet. „Jste si tím jisti? Nemohly to být stopy po mrchožroutech?“</p>

<p>Thufer jí pohlédl do očí. „Maso bylo z kostí odříznuto ostrými noži, Výsosti. Z lebek někdo upiloval temena, aby mohl vyjmout mozek. Není pochyb o tom, že Amethechova armáda byla zbavena jakékoliv lidskosti, aby mohla vykonat dílo naprosté zkázy.“</p>

<p>„Kanibalismus je přece strašlivý zločin proti božským zákonům,“ zasténala Nebthet.</p>

<p>„Záleží na tom, kterým bohům se klaníš,“ vložil se do rozhovoru Conan. „Seta tak trochu znám a vím, že jeho uctívači se nezastaví před žádnou odporností.“</p>

<p>„Amethech je ďábel!“ zvolal Horethep, prudce vstal a začal přecházet po terase tam a zpátky. „Dlouho jsem ho považoval za důstojného protivníka, s nímž se jednou utkám v rovném boji na bitevním poli. Ne. Je to zrůda, šílený běs, jehož je nutno co nejdřív zahubit. Jako nakaženou hyenu, která roznáší vzteklinu.“ Generál se zastavil a pohlédl na Thufera. „Co víme nového o Sokaru a pohybu Amethechových jednotek?“</p>

<p>Mladík zakroutil hlavou. „Nic, co by jsi už nevěděl, otče.“</p>

<p>„Žádné zprávy od družiny zvědů, kterou jsem vyslal na jih těsně před svým odchodem?“</p>

<p>„Vrátil se jenom jeden z nich – ten, co přinesl zvěst o vypleněné vesnici. Ostatní se vypravili dál na jih a od té doby o sobě nedali vědět. Vzali s sebou i holuby na posílání zpráv, ale nepřiletěl ani jeden.“</p>

<p>Na dlouhou chvíli zavládlo ticho, rušené jen monotónním hukotem řeky na dně rokliny a hlukem od mola, kde otroci a vojáci pořád ještě vynášeli zbraně a zásoby z veslic. Horethep s rukama založenýma na prsou hleděl nad pochodněmi osvětlené hradby a věže někam daleko na jih. Černala se tam temnota, jako by právě v těch místech měla své doupě, odkud každý den po západu slunce vzlínala.</p>

<p>„Pořád tápeme ve tmě,“ řekl generál nakonec. „Amethechova kouzla nám brání odhalit cokoli z jeho plánů. Netušíme, jaká zvěrstva se dějí v jeho pevnosti, nemáme ponětí, jak početné je jeho obludné vojsko, nevíme vůbec nic. Bez znalostí o nepříteli se jen těžko můžeme připravit na účinnou obranu hranic.“</p>

<p>Nebthet se narovnala na sedátku. „Vyšleme další družinu zvědů.“</p>

<p>„Čeho tím dosáhneme?“ obrátil se k ní Horethep. „Všechny dosavadní výpravy selhaly. Proč by další měla být úspěšná?“</p>

<p>„Protože bude jiná. Sestavíš ji z těch nejlepších mužů.“</p>

<p>„Počítejte s mou účastí,“ ožil Conan. „Malý výlet do Stygie mi udělá lépe, než když tady budu jen sedět a čekat, co se vyvrbí.“</p>

<p>„Otče. Výsosti,“ povstal Thufer, „dovolte mi té výpravě velet osobně.“</p>

<p>„Synu,“ střelil po něm Horethep pohledem, „cením si tohoto projevu odvahy, ale nemůžu ti dovolit…“</p>

<p>„Jistěže můžeš,“ vystrčil mladík vzdorovitě bradu. „Víš, že jsem schopný velitel, dobrý jezdec a málokdo je mi důstojným soupeřem v boji s lukem a mečem. Pokud máme vyslat nejlepší muže, potřebují i nejlepšího vůdce. Znám jižní kraje jako svou dlaň, mnohokrát jsem lovil v deltě Vedžo.“</p>

<p>„Je to nebezpečné!“ namítl generál. „Byl by nerozum obětovat…“</p>

<p>„Nebraň mu, Horethepe,“ přerušila jej Nebthet. „Já souhlasím, aby šel. Slyšela jsem muže mluvit o jeho statečnosti a bojové zručnosti. Výprava vyrazí zítra v noci. Doufejme, že ji tma ukryje před zraky Amethechových špehů – určitě se to jimi v okolí jen hemží. Do té doby vybereš spolehlivé muže pro svůj doprovod, Thufere. Jejich počet nechám na tvém uvážení.“</p>

<p>Mladík se s rukou na srdci hluboce uklonil.</p>

<p>„Ale, má paní…“ nadechl se Horethep.</p>

<p>Umlčela ho jediným pohledem. „Nezapomeň, generále – ode dneška velím Kipě já. Rozhodla jsem.“</p>

<p>„Tak na tohle se napiju,“ zachechtal se Conan a natáhl ruku s prázdným pohárem směrem k otrokovi u stolku s jídlem a džbány vína. „Ne že by mě nějak zvlášť těšila vyhlídka, že budu zase čichat smradlavé vody Styxu, ale na druhou stranu je to příležitost vykuchat několik stygijských parchantů – a to si přece nemůžu nechat ujít.“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Půlnoční obloha nad Vedžo byla posetá střípky hvězd. Měsíc ještě nevyšel, a tak byla pastevecká stezka ve skalách asi půl míle jižně od Kipy ponořená v černočerné tmě. Přesto na ní náhle zachřestilo kamení a ze strže vyšly čtyři tmavé postavy. Každá z nich vedla na uzdě za sebou koně. Pod černými rubáši občas cinkla zbraň – muži rozhodně nebyli žádní rolníci či pasáci koz.</p>

<p>Chodník se vykroutil ze skal a po písčitém svahu mířil dolů, k řece. Muži vyskočili do sedel a klusem sjížděli k Vedžo. Brzy vjeli mezi palmy a zpomalili. Najednou před nimi zazvonila podkova a koně vyplašeně zafrkali. Čtveřice okamžitě zastavila a zpod plášťů vyskočily matně se blýskající čepele mečů a scimitarů.</p>

<p>Z černého stínu vegetace se vynořili dva jezdci a zastoupili příchozím cestu.</p>

<p>„Schovejte zbraně,“ zaduněl hluboký hlas jednoho z nich. „Nejsme nepřátelé.“</p>

<p>„Hamure?“ podivil se obrovitý jezdec v čele čtveřice. „Co tady, u Croma, pohledáváš? Nemáš rozkaz dohlížet na princeznu?“</p>

<p>„Vždyť to také dělá,“ opáčil druhý jezdec ženským hlasem.</p>

<p>„Nebthet!“ zahučel Conan. „Zbláznila ses?“</p>

<p>„Ne tak nahlas, Cimmeřane. Nikdy nevíš, kde naslouchá pozorné ucho.“</p>

<p>„Má paní,“ popojel kupředu Thufer, „tohle se mi nelíbí. Snad nemáš v úmyslu…“</p>

<p>„Žádný strach. Nejsem tak hloupá, abych chtěla jít s vámi až do delty – vím, že mě bude zapotřebí tady v Kipě. Pojedu s vámi jen k nejbližší vesnici. Chci na vlastní oči vidět situaci jižně od pevnosti. Mám v úmyslu vydat rozkaz, aby se všichni tamější obyvatele, kteří zůstali věrní královně Eset, stáhli na sever, za hradby Kipy.“</p>

<p>„Stejně je to pošetilý nápad,“ zavrčel Conan. „Proč jsi nám o tom neřekla předem?“</p>

<p>„Proč asi? Protože byste se mi v té malé, neškodné noční projížďce snažili zabránit.“</p>

<p>„To si piš! U všech ďasů, Hamure, tos jí to nedokázal vymluvit?“</p>

<p>Temný stín jen trhl širokými rameny. „Zkoušel jsem to. Nebylo to nic platné. Vůbec mě neposlouchala.“</p>

<p>„Dost řečí,“ uťala Nebthet rozhovor, otočila koně a zabořila mu paty do slabin. „Jedeme.“</p>

<p>„Princezna neprincezna,“ díval se Conan za ujíždějící dívkou, „zasloužila by si naplácat na zadek.“</p>

<p>„Ochránce neochránce,“ zabručel Hamur, „nebránil bych ti v tom.“</p>

<p>Pobídli koně. Půl tuctu černých stínů se nenávratně ztratilo v hustém porostu a břehy Vedžo opět zahalilo ticho. Jen někde daleko v poušti táhle zavyl šakal.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá – Černé šípy</strong></p>

<p>S rozbřeskem se z rákosí u řeky vyplazil mlžný opar a nízko u země se kroutil hustým porostem. Pod kopyty bílého osla, dusajícího po úzké stezce, vířil jako mléko ve vodě.</p>

<p>Zvíře unaveně pletlo šedýma nožkama. Ohlávku mělo uvolněnou a uzdu tahalo po zemi, zakopávajíc o řemen. Hlavu neslo svěšenou, jen občas ji zvedlo a nozdrami nasálo vzduch. Cítilo nedalekou řeku. Spěchalo k ní, aby uhasilo žízeň.</p>

<p>Oslík minul skupinu divoce rostoucích datlovníků. Do cesty se mu postavily větve hustě olistěného křoví. Zbloudilec neodolal, zastavil se a začal pysky škubat svěží listí.</p>

<p>V tom okamžiku se z houští něco vymrštilo a popadlo jej za ohlávku. Zvíře vyděšeně zahýkalo a zabušilo kopýtky do země. Ta věc jím však mocně škubla a umlčela ho.</p>

<p>„Jen klid, ušáku,“ řekl lidský hlas tónem, který – kdo ví proč –způsobil, že osel okamžitě přestal jančit.</p>

<p>Křoví se rozhrnulo. Muž byl vysoký, černovlasý a nad ramenem mu čouhala dlouhá rukojeť severského meče. I keře naproti zašustily a na stezku vyšel druhý muž, šlachovitý třicátník s lukem v ruce a toulcem na zádech.</p>

<p>„Mám dojem, Meni, že v té vesnici před námi nás nečeká nic dobrého,“ zabručel černovlasý a ukázal na oslův chvějící se bok.</p>

<p>Lučištník sklonil pohled. Bílá srst zvířete byla slepená zaschlou nahnědlou tekutinou.</p>

<p>„Nevypadá to jako jeho krev,“ usoudil Meni.</p>

<p>„Ne,“ souhlasil Conan, sundal oslovi postroj a plácl ho po zadku. „Běž, ušáku. Tvůj pán tě už zřejmě nebude potřebovat.“</p>

<p>„A pozor na krokodýly,“ utrousil Meni za prchajícím oslem. „Půjdeme blíž, nebo se vrátíme k ostatním a prostě se vesnici obloukem vyhneme?“</p>

<p>„Chci si to tam omrknout,“ rozhodl Conan. „Ta krev už nebyla čerstvá, ale nebezpečí možná ještě nepominulo. Když vesnici objedeme, mohli by se nám nepřátelé dostat do zad a ta představa se mi ani trochu nezamlouvá.“</p>

<p>Meni přikývl. Vzápětí Cimmeřan a zvěd vyrazili po stezce jako dva gepardi na lovu.</p>

<p>První mrtvolu našli na okraji pole, na němž dozrávala cibule, pórek a čočka. Muž v bederní roušce ležel na břiše s obličejem zabořeným v zavlažovací brázdě hned u stezky blízko džungle. Ze zad mu trčel šíp s neobvyklým černým opeřením.</p>

<p>Conan a Meni k němu ani nešli blíž, zůstali přikrčení ve stínu keřů a stromů a kradli se dál podél okraje lesa. Brzy se mezi fíkovniky před nimi ukázaly střechy z palmového listí.</p>

<p>Chýší bylo sedm, všechny velice prosté. Za okny v hlínou oplácaných zdech panoval stín, ticho, nehybnost. Jen roje much bzučely v nehybném ovzduší. Na zápraží nejbližší chatrče ležela mrtvá žena a vedle ní rozbitý hliněný džbán. Kousek dál bylo mezi chýšemi vidět několik dalších těl. Většina z nich byla prošpikovaná šípy s černými letkami. Po pustých dvorech bezcílně bloumaly kachny a husy, v okně jedné z chýší se klidně myla kočka s protáhlým čumáčkem. Někde poblíž zamečela koza. Všude kolem se ve světle vycházejícího slunce plazily dlouhé stíny.</p>

<p>„Nikde ani živá duše,“ zašeptal Conan a nasál vzduch jako větřící šelma. „Mrtví už jsou zralí. Zabíjení muselo proběhnout už před nějakým časem.“</p>

<p>„Uhm,“ přikývl Meni. „Zvířata jsou klidná, takže nebezpečí už zřejmě pominulo. Koukneme se blíž?“</p>

<p>„Půjdu první. Kryj mě.“</p>

<p>Cimmeřan se narovnal, tasil meč a opatrně vykročil z houští. Meni vložil do luku šíp a natáhl tětivu. Conan kočičím pohybem přeběhl k první chýši a sklonil se k mrtvé ženě. Chvilku ji zkoumal, pak se obrátil k porostu a mávl na Meniho. Zvěd přikrčeně běžel k němu, luk pořád připravený ke střelbě.</p>

<p>„Je mrtvá už nejméně den,“ oznámil Conan. „Řekl bych, že útočníci se tu objevili včera ráno, nebo spíš předevčírem večer.“</p>

<p>„Už budou na míle odsud.“</p>

<p>„Asi ano. Doufejme. Zajdi pro ostatní. Já se tady zatím trochu porozhlédnu. Možná najdu něco zajímavého, co nám o útočnících řekne víc.“</p>

<p>Meni jen kývl, zastrčil šíp zpátky do toulce a než se Conan ohlédl, zmizel jako duch.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Když pět jezdců v čele s Thuferem a Nebthet vjelo do vesnice, Conan seděl na prostém dřevěném sedátku ve stínu několika palem na návsi a zamyšleně točil v prstech nepřátelským šípem.</p>

<p>„Buď proklet, Amethechu,“ proběhl Thufer zkázu kolem zděšeným pohledem. Koně neklidně frkali a pohazovali hřívami.</p>

<p>„Co víš o tomhle?“ vzhlédl Cimmeřan a pozvedl šíp. „Kdo se do žen a dětí trefuje touhle černou smrtí?“</p>

<p>Mladík seskočil z koně a vzal střelu z barbarových prstů. Zamračil se. „Doposud jsem je neviděl na vlastní oči, ale černě opěrné šípy prý používají Hadi.“</p>

<p>„Hadi?“</p>

<p>„Tak jim říkají ti nemnozí, kteří je viděli a přežili to. Je to jednotka Amethechových elitních bojovníků. Stejně jako on jsou fanatickými uctívači Seta. Nikdo neví, odkud se vzali, ani co jsou zač, možná to dokonce vůbec nejsou lidé. Říká se, že jsou naprosto neteční vůči bolesti. Cválají krajem jako ztracené duše a kdekoliv se objeví, rozsévají smrt a utrpení.“</p>

<p>„Hm,“ přikývl Conan. „S luky to rozhodně uměli. Jen nemnoho z těch nebožtíků kolem má v těle víc než jeden šíp. Co výstřel, to smrtící zásah. Takovou úspěšností se nemůžou chlubit ani lučištníci z Turanu, a to jsou nějací střelci!“</p>

<p>„Ukaž?“ sklouzla Nebthet sesedla a vzala střelu z Thuferovy ruky. Podívala se podél dřevěného dříku a uznale sešpulila rty. „U Hora, to je ale zatraceně dobrý šíp.“</p>

<p>„To tedy je.“ Cimmeřan se zvedl. „A je to také pádný důvod, aby ses okamžitě vrátila do Kipy. Jak vidíš, ani půl dne jízdy od pevnosti už není bezpečno.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ připustila. „Pojedu zpátky a okamžitě vyšlu posly do všech vesnic u Vedžo, aby se lidé stáhli do bezpečí. Ale stejně,“ opět si zadumaně změřila šíp, „mi bude vrtat hlavou, oč tady skutečně šlo.“</p>

<p>„Co máš na mysli, princezno?“ pohlédl na ni Thufer tázavě. „Já vidím další vesnici vydrancovanou Amethechovými nohsledy.“</p>

<p>„Chápu, co ti tady nesedí, Nebthet,“ přikývl Conan, vzal meč opřený o palmu a zasunul dlouhou čepel zpátky do pochvy na zádech. „Amethech buduje vojsko. A buduje ho především ze zajatců. Jeho pohůnci přepadávají vesnice u Vedžo ne proto, aby vraždili, ale aby odvlekli obyvatele do Sokaru a tam je špinavými kouzly proměnili v nemyslící otroky svého pána.“</p>

<p>„Ach tak, už asi vím, kam tím míříš,“ došlo Thuferovi. „Je tady příliš mnoho mrtvých. Nejen ženy, děti a starci, ale i zdraví, silni muži, kteří jsou pro Amethecha nejcennější.“</p>

<p>„Přesně tak. Tady nešlo o kořist a zajatce. Pobili všechny do posledního. A nevzali žádná zvířata.“</p>

<p>„Vypadá to tak. Akorát…“ Thufer se ještě jednou pozorně rozhlédl. „Akorát nikde nevidím členy vojenské posádky. Vesnici zvyklo hlídat sedm ozbrojenců. Možná je zajali a…“</p>

<p>„Nezajali. Pojďte, něco vám ukážu. Máte-li dost silné žaludky. Nebthet, možná bys neměla…“</p>

<p>„Chci to vidět, ať je to cokoli.“</p>

<p>Bojovník jménem Kereptah zůstal u koní, zbytek družiny následoval Conana. Cimmeřan je provedl mezi chýšemi na jižní konec vesnice. Nemusel nic říkat. Spatřili to sami. Krev jim zmizela z tváří.</p>

<p>„Setovy sračky,“ nezdržela se Nebthet a zakryla si ústa.</p>

<p>Na košatém cedru viselo na provazech sedm nahých, bezhlavých těl. Někdo jim všem uřízl pohlavní orgány, puchýře svědčily o pálení ohněm a kolem mrtvol plandaly pásy stažené kůže. Hlavy ležely v krví ztmavlém písku u stromu, všechny otevřené, s prázdnými lebečními dutinami. Jak hlavy, tak i těla pokrývala pohyblivá vrstva hmyzu a snaživých rudých mravenců.</p>

<p>„Mučili je,“ prolomil zděšené ticho Conan.</p>

<p>„Něco takového jsem ještě neviděl,“ zamumlal Thufer. „Než jim usekli hlavy, museli trpět hůř než hříšná duše pozřená Velkou Požíračkou.“</p>

<p>„Udělali jim to jen z krutosti,“ odvrátila se Nebthet, aby nemusela dýchat strašlivý puch, „nebo proto, že z nich chtěli dostat nějakou informaci? Pokud skutečně nepřijeli lovit zajatce, tak zřejmě něco hledali.“</p>

<p>„Nebo spíš někoho,“ zabručel Hamur, stojící za princeznou jako zhmotněný černý stín.</p>

<p>„Myslím si to samé,“ přitakal Conan.</p>

<p>„A vesnici vyvraždili, jen aby umlčeli svědky,“ dodal Thufer. „Prý mají příkaz nenechat naživu nebo na svobodě nikoho, kdo je kdy spatří.“</p>

<p>„Kolik těch… Hadů vlastně Amethechovi slouží?“ uvažoval Cimmeřan nahlas.</p>

<p>Thufer jen pokrčil rameny. „Tucet? Sto? Víc? Nikdo neví…“</p>

<p>„Další věc, kterou je nutné zjistit, než půjdeme s Amethechem do války,“ zabručela Nebthet nespokojeně. „Ti parchanti představují možná větší hrozbu než celá armáda zakletých…“</p>

<p>Princezna zaskočeně zmlkla, protože v tom okamžiku Conan prudce tasil meč a přikrčil se jako divoké zvíře tváří v tvář nebezpečí. Jeho ocelový pohled se zavrtal do hustého porostu za stromem smrti.</p>

<p>„Zpátky ke koním,“ sykl. „Rychle!“</p>

<p>Houští se zatřáslo, zašustily kroky. Rychlost, s jakou Conanovi společníci popadli zbraně a zaujali bojové pozice, by jim mohl závidět i krokodýl útočící na gazelu, jež přišla k řece pít. Nebthet podrážděně zaklela, když jí Hamur se scimitarem v pěstí skočil do výhledu.</p>

<p>Na okamžik vše znehybnělo a ztichlo, jen masařky dál dotěrně bzučely kolem zohavených mrtvol. Pak křoví opět zašustilo, veliké listy se rozestoupily a ze stínu potácivým krokem vyšla hubená postava. Thufer a Meni natáhli luky.</p>

<p>„Můj pane…“</p>

<p>Mladý vojevůdce přimhouřil oči. Pak se mu po obličeji náhle rozlilo poznání a svaly na rukou svírajících luk se okamžitě uvolnily.</p>

<p>„Senmute!“</p>

<p>„Kdo je to?“ Conanův meč nepoklesl ani o palec. „Uprchlý vesničan?“</p>

<p>„Kdepak! Velitel ztracené výzvědné skupiny. Odložte zbraně!“</p>

<p>„U Croma!“</p>

<p>Spěchali k muži. Senmut prošel kolem stromu a pak se pod ním najednou podlomila kolena. Thuferovy ruce ho zachytily v poslední chvíli. Meni mu přiskočil na pomoc a společně odnesli špeha do stínu nejbližší chýše. Opřeli ho zády o zeď a dali mu pít. Senmut měl v obličeji výraz štvaného zvířete a vystupující žebra a klouby svědčily o dlouhodobém nedobrovolném půstu. Kůži pokrývaly puchýře, škrábance a zaschlá krev. Toulec na jeho zádech byl prázdný, luk ztratil bůhvíkde.</p>

<p>„Co se stalo, Senmute?“ zeptal se Thufer naléhavě. „Kde je zbytek družiny?“</p>

<p>„Mrtví…“ zachroptěl zvěd. „Všichni do jednoho… Pronikli jsme až k Sokaru… Strašlivý černý kolos… A Amethechova armáda… Viděli jsme všechno… Všechnu tu hrůzu… Oni nás vyčenichali… Štvali nás a zabíjeli… Jednoho po druhém…“</p>

<p>„Pokud jsi všechno viděl,“ uvažovala Nebthet nahlas, „tahle výprava ztratila opodstatnění. Máme nový úkol, přátelé – dopravit Senmuta v pořádku do Kipy. Jakmile se vzpamatuje, podá zprávu o všem, čeho byl v Sokaru svědkem.“</p>

<p>„U Croma, vypadněme odsud.“</p>

<p>Ohlédli se. Conan jim stál za zády, meč pořád v dlaních, a sokolím pohledem zkoumal okolní krajinu. Zlá předtucha mu zastřela obličej jako stín.</p>

<p>„Nevím, jak vám, ale mně už došlo, co tady Hadi hledali,“ dodal. „A poněvadž to očividně nenašli, jak dlouho potrvá, než se sem vrátí?“</p>

<p>„Hadi!“ přidušeně vykřikl Senmut. „Jsou mi v patách…“</p>

<p>„Vždyť to říkám,“ zavrčel Conan. „To kvůli němu vyvraždili vesnici. Viděl Amethechovo sídlo, viděl Setovu armádu. Nepřestanou pročesávat okolí, dokud opět nezachytí jeho stopu. Musíme odsud okamžitě zmizet!“</p>

<p>„Nepochybně,“ přikývla Nebthet. „Do sedel, rychle!“</p>

<p>Vtom nad střechami z palmového listí proletělo vyděšené ržání. Conan se bleskově otočil a jako levhart skočil do průchodu mezi chýšemi, aby viděl na skupinku palem, u nichž zanechali koně.</p>

<p>Zvířata cloumala udidly a ryčela strachem. Kereptah se válel na zemi a v křečích ryl patami do písku. Z hrudi a břicha mu trčely dva šípy.</p>

<p>Jejich opeření bylo černé jak vraní křídlo.</p>

<p>„U Croma…“ vydechl Conan, couvl a rozšířenýma očima přelétl porost kolem vesnice.</p>

<p>Houští se prudce rozhýbalo, jako by palmy a keře nějakým kouzlem ožily.</p>

<p>„Dovnitř!“ zařval Cimmeřan. „Rychle dovnitř!“</p>

<p>Hamur téměř bezohledně prostrčil Nebthet dveřmi do stínu v chatrči. Thufer a Meni popadli Senmuta a rychle jej zvedli.</p>

<p>Tlumeně zadrnčely tětivy a horký vzduch zasyčel na letkách šípů. Chýši zasypalo krupobití ostrých hrotů.</p>

<p>Meni narazil do stěny chatrče a ozdobil ji dlouhým rudým cákancem z krční tepny – jedna z černých střel mu proklála hrdlo. Senmut bez jeho pomoci začal klesat k zemi a stáhl s sebou i Thufera. Jak padali, Thufer se dostal pod Senmuta a nechtěně tak z něho udělal svůj štít – ještě než dopadli, do špehových zad se zabodlo několik střel.</p>

<p>„Derketo!“ Hamurovi jeden šíp neškodně proletěl nemesem, druhý jej škrábl do ramene, třetí mu proklál svalnaté stehno. Černoch se se vzteklým řevem propadl do stínu ve dveřích.</p>

<p>Conan máchl mečem a v půli přeťatý šíp padl do písku. Ani nestačil poděkovat Cromovi za to štěstí, když ho další střela zasáhla do hlavy. Neškodně sklouzla po lebce, tvrdé jako kámen z cimmerské vysočiny, ale ze šrámu na spánku a nad obočím se vyvalil proud krve a oslepil Cimmeřanovi jedno oko. Barbar se zuřivými nadávkami přeskočil Senmuta a Thufera. Další šíp ho trefil mezi lopatky, ale bohové dnes stáli při něm – hrot zastavila pochva na meč. Černovlasý obr proletěl dveřmi a v kotoulu se zřítil na udusanou podlahu.</p>

<p>Roje šípů bušily do chýše ze všech stran, bzučely okny jako hmyz přilákaný vůní jídla, prorážely stěny z rákosí a drtily omítku z naplaveninového bahna. Hliněné nádobí pod nárazy ocelových hrotů doslova vybuchovalo a střepy zasypávaly podlahu.</p>

<p>„Rééééé!“ ječela Nebthet, krčící se za převráceným stolkem. Prostý nábytek se otřásal pod nárazy střel a hroty pronikající měkkým dřevem se lačně natahovaly po princeznině hebké kůži.</p>

<p>Jeden ze šípů, jenž proletěl zdí, zasáhl Conana do hrudi, ale neměl už dost síly, jenom pronikl prsním svalem a zastavil se o žebro. Cimmeřan jej ze sebe smetl jako hmyz.</p>

<p>„U všech bohů, pomozte mi!“ řval Thufer, uvězněný na zápraži pod Senmutovým tělem. Do špeha se zabodával jeden šíp za druhým – mladík pod ním se zalykal stříkající krví, ale on sám nějakým zázrakem doposud neutrpěl ani škrábnutí.</p>

<p>„Zůstaň tam!“ zakřičel na něj Conan. „Ani se nehni!“</p>

<p>Pak zaslechli rázný výkřik a lukostřelba náhle ustala. Poslední šíp zvučně pronikl mrtvým masem Senmutova těla a pak zavládlo až nepřirozené ticho. Prach vířil v tuctech rovnoběžných slunečních paprsků, vnikajících do chýše dírami ve zdech.</p>

<p>„Jsme v pasti,“ zavrčel Hamur. Ulomil hrot šípu, jenž mu proklál stehno a se zaťatými zuby vyškubl dřevěnou násadku z rány. Naštěstí šíp nezasáhl tepnu ani důležitou cévu – krvácení ustalo, jakmile si stáhl ránu kusem plátna, který našel poblíž.</p>

<p>„To tedy jsme,“ zabručel Conan a protřel si dočasně oslepené oko hřbetem dlaně, čímž si na obličeji vytvořil hrozivé pomalování z prachu a krve. „Nenávidím tento způsob boje. Luky vymysleli zbabělí bohové pro všechny slabochy, kteří neuzvednou poctivý kus oceli.“</p>

<p>Za šípy naježeným stolkem se rozkašlala Nebthet.</p>

<p>„Jsi zraněná, princezno?“ staral se Hamur.</p>

<p>Opatrně vykoukla. „Pokud nepočítám modřinu, která se mi udělá po tvém přátelském <emphasis>šťouchnutí</emphasis>, tak ne.“</p>

<p>Hamur se rozchechtal a Conan se k němu chtě nechtě přidal.</p>

<p>„Co je vám k smíchu, pitomci?“</p>

<p>„Za rohem už vyje bůh smrti a ty se strachuješ, že se ti udělá modřina?“ zasvítily v Hamurově temném obličeji vyceněné zuby. „Ty tedy nepochybuješ o přízni bohů, Výsosti.“</p>

<p>„Drž zobák.“</p>

<p>Pak se náhle něco změnilo. Nebylo to nic viditelného ani slyšitelného, ale všichni tři okamžitě poznali, že se blíží něco zlého, něco nepřirozeného. Conan a Hamur to vycítili díky svým divošským instinktům – jako když zvíře cítí přicházející bouřku, přestože je obloha pořád bez mráčku. Nebthetina krev, stejně jako krev její sestry plná kouzel a dávného božského dědictví, se také nedala obelhat. Poznala rostoucí hrozbu a přinutila princeznu zpozornět. Vzduch, už tak dost horký, ještě ztěžkl.</p>

<p>„Crome…“ ucedil Conan a opatrně se posunul po podlaze tak aby viděl skrz dveře na dvůr.</p>

<p>Předtuchu vystřídaly skutečné vjemy – k napůl zničené chatrči se odněkud rychle přibližoval dusot kopyt a pískem tlumené dunění. Na šípy poseté prostranství prudce vjel černočerný dvoukolák, tažený dvěma vranými oři. Vůz udělal široký oblouk a zastavil bokem k chabému úkrytu zvědů. Vraty se valil do obydlí zvířený prach. Thufer před prahem hlasitě kýchl.</p>

<p>„Cromovy kosti, kdo je zase tohle?“ zavrčel Cimmeřan.</p>

<p>Za vysokým, podivnými hieroglyfy pokrytým čelem vozu se tyčil vyzáblý muž s hladce vyholenou, rituálním tetováním pokrytou lebkou. Jeho rozevlátý hábit byl černý, na rukávech pokrytý jedovatě zeleným vzorem, znázorňujícím pletence hadích těl. Šat se kolem něj vlnil jako podivný oživlý stín.</p>

<p>Z toho muže šel strach.</p>

<p>„Setův kněz, řekla bych,“ ucedila Nebthet.</p>

<p>„Že by?“ zachechtal se Hamur nuceně.</p>

<p>„Určitě jeden z Amethechových pobočníků,“ ignorovala ho dívka. „V Sokaru se to nepochybně jen hemží černokněžníky, kteří zaprodali své duše prokletému bohu. Sbíhají se tam jako mouchy na…“</p>

<p>„Koukněte,“ zpozorněl Conan.</p>

<p>Hamur a Nebthet se opatrně naklonili tak, aby lépe viděli skrz široké dveře.</p>

<p>„Hadi,“ zachroptěla Nebthet.</p>

<p>Z porostu kolem se začali mlčky vynořovat doposud nevidění lukostřelci. I oni měli na sobě černozelené oděvy, avšak uzpůsobené cestování a rychlému pohybu v boji – na řemení, jimiž měli haleny přepásané, visely meče, dýky, hrozivými hroty naježené kyje a toulce plné černě opeřených šípů. Hlavy jim zakrývaly prosté turbany a obličeje maskovaly černé šátky, takže každému byly vidět jen oči. Žlutozelené oči se svislými štěrbinami zřítelnic.</p>

<p>„Hlupáci!“ okřikl lučištníky muž ve voze. „Přikázal jsem vám zabít ty muže, ne střílet na všechno, co se jen pohne! Tu dívku potřebuji živou! Jestli se jí něco stalo, budete trpce litovat své zbrklosti!“</p>

<p>Conan a Hamur jako na povel pohlédli na Nebthet. Beze slova zírala na hrozivého vozataje.</p>

<p>Mág obrátil pohled k chatrči. Měli dojem, že někdo polkl slunce – i když na pohled se nic nezměnilo, do myslí jim vniklo šero a chlad.</p>

<p>„Poslyš má slova, Nebthet, princezno z Mennefisu! Ano, poznal jsem tě. Dobrovolně vyjdi ven a nastup do mého vozu a já ušetřím životy tvých společníků!“</p>

<p>„Mitrovy koule,“ zaklel Cimmeřan, „jak ta svině může vědět…?“</p>

<p>„V opačném případě bude krev vás všech prolita na Setovu počest!“</p>

<p>„O čem to blouzníš, hlavo plná hnoje?!“ zařval Hamur. „Princezna v těchto končinách?! Neupadl jsi náhodou z toho vozu a neuhodil ses do palice?!“</p>

<p>Stygijec se rozchechtal. Znělo to, jako když se ostré zuby zakusují do masa. „To jsi ty, Hamure, veliteli královské stráže? Bláhový, naivní tupče! Ani netušíš, kolikrát jsme vás my v Sokaru sledovali očima našich lidských i zvířecích špehů. Poznal bych krásnou Esetinu sestru na míli daleko! Jaká to neuvěřitelně šťastná náhoda, že se tady potkáváme, <emphasis>Výsosti</emphasis>! Přivezu-li mému pánovi takovou vzácnou kořist, udělá ze mne strážce dvanácté, Setovy brány!“</p>

<p>„Kdo vlastně jsi, hade?“ zavolal Conan podrážděně.</p>

<p>„Á, takže ten kolohnát ze severu je také pořád naživu. Čím primitivnější, tím životaschopnější. Jsem Werenre, strážce šesté brány Sokaru, oddaný služebník Seta a jeho pravé ruky ve světě smrtelníků, vojevůdce a velekněze Amethecha!“</p>

<p>„Dobrá, ty hlísto v Setově zadnici,“ vztekle se zařehtal Conan, vstal a pozvedl zaprášený meč. „Situace se má tak: Nebthet je tady a pokud ji chceš, musíš si pro ni dojít. Ty, nebo některý z těch zbabělých šakalů.“</p>

<p>„Přesně to hodlám udělat, barbare,“ vycenil Werenre zuby a máchl na své nohsledy rukou podobnou supímu pařátu. „Kupředu, synové Hada! Přiveďte mi princeznu! Nezraněnou! Z ostatních udělejte krmení pro mravence!“</p>

<p>Hadi odložili luky a chopili se mečů, kyjů, oštěpů a dlouhých nožů.</p>

<p>„Skvěle,“ zahučel Hamur, zvedl se na mírně nejisté nohy a sevřel jílec scimitaru v obou dlaních. „Konečně poctivý boj!“</p>

<p>„Moje řeč,“ zazubil se Conan. „Thufere, rychle dovnitř!“</p>

<p>Mladík nezaváhal, shodil ze sebe šípy prošpikovanou Senmutovu mrtvolu, spěšně se vydrápal na nohy a skočil do šera uvnitř chýše. V rukou se mu objevil meč.</p>

<p>„Kolik jich vlastně je?“ vyplivl slinu plnou prachu.</p>

<p>Cimmeřan se zatočil kolem dokola, dívaje se skrz dveře, okna a prostřílené zdi. „Tucet? Patnáct? Ne víc než dvacet.“</p>

<p>„Jenom?“ zabručel Hamur zlověstně. „To zvládneme.“</p>

<p>„Jako nic,“ uchechtl se Conan.</p>

<p>„Útok!“ zaječel Werenre a švihl proti chatrči karabáčem z černé kůže. „Ve jménu Seta!“</p>

<p>A Hadi zasyčeli. Nelidsky, ohavně, zvěstujíce smrt. Až tehdy čtveřice uvězněná v prostém obydlí pochopila, že nečelí protivníkům z tohoto světa.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá – Hadí člun</strong></p>

<p>„Jen pojďte, krysy!“</p>

<p>První do chýše skrz dveře pronikly dychtivé hroty tří oštěpů. Conan je urazil jediným máchnutím meče. Druhým švihem nejsnaživějšímu z protivníků uťal ruce. Stříkající krev byla černá a slizká jak bahno ze dna Styxu. Vzteklý sykot pronikal až do morku kostí. Druhému Hadovi Cimmeřan uštědřil kopanec do žaludku. Černooděnec odletěl dozadu jak zasažený kopytem silného koně a strhl s sebou i třetího oštěpaře.</p>

<p>Do zdí chatrče se ze všech stran zakousla ostrá ocel. Stěny praskaly, dovnitř se sypalo prosté zdivo, vířil prach.</p>

<p>„Pozor!“ vykřikla Nebthet a pozvedla meč.</p>

<p>„Zpátky!“ odstrčil ji Hamur a sám usekl hlavu v černém turbanu, která se protlačila dovnitř skrz jedno z oken. „Drž se za mnou, Božská!“</p>

<p>„Dokážu bojovat!“ vykřikla zlostně.</p>

<p>Část jižní zdi se probořila dovnitř a oblakem prachu proskočila postava v černém. Kyj s bronzovým ostřím vsazeným do dřevěné hlavice se zvučně srazil s Thuferovým mečem. Mladík odrazil i druhý výpad a přetáhl Hada čepelí přes břicho. Tělo se téměř zlomilo v půlce a útočník v záplavě černého slizu padl na zem. Za ním už se však dovnitř tlačili další. Thufer se rozkročil, vykřikl jméno slunečního boha a jeho meč se roztančil.</p>

<p>„Zkurvysyni! Měchy hoven! Hadí střeva!“ vyřvával Conan u dveří. Stísněný prostor chýše mu nedovoloval pořádně se rozmáchnout dlouhým mečem. Nabodl proto jednoho z Hadů na čepel a použil jej jako pluh, kterým rozhrnul černou tlačenici přede dveřmi. Jakmile se ocitl venku a jeho meč získal volnost, vypukl masakr, z něhož ve stříkancích tmavé krve létaly uťaté údy, hlavy a z vězení břich vysvobozené vnitřnosti.</p>

<p>Mezitím Hadi vysekali do zdi chatrče další otvor a ke slovu se dostal Hamurův scimitar. Srpovitá čepel s táhlým svištěním poletovala tam a zpátky a černý sliz stříkal na černé tělo.</p>

<p>Werenre se zuřivými kletbami práskl bičem, obrátil spřežení a objížděl dům. Ještě nezažil, aby nějaký smrtelník vzdoroval Hadům tak urputně.</p>

<p>Nebthet, meč napřažený před sebou, rychle couvala do kouta. Zdržovat se v té chvíli poblíž běsnícího Hamura bylo ještě nebezpečnější než přímo čelit Hadům. O děsivých zvucích z bojiště na zápraží ani nemluvě.</p>

<p>Po několika krocích narazila zády do téměř neporušené západní zdi. V tom okamžiku zdivo z rákosí a bláta ani ne stopu od její hlavy propíchla čepel meče. Vykřikla a chtěla uskočit, avšak v té chvíli přímo za ní prorazila zeď mocná ruka a popadla ji za vlasy.</p>

<p>„Hamure!“ vykřikla a pokusila se vyškubnout ze sevření. Marně. Ruka jí trhla dozadu tak mocně, že Nebthet probořila zeď a v dešti prachu a úlomků vypadla ven.</p>

<p>„Má paní!“ zařval Hamur, ale Hadi se na něj vrhli ještě zuřivěji a plně zaujali jeho pozornost.</p>

<p>Nebthet duchapřítomně obrátila meč a bodla jím za sebe. Čepel se s odporně čvachtavým zvukem zabořila do něčího těla. Útočník zasyčel a upadl na záda, princezniny vlasy však nepustil. Dopadla na něj a až tvrdý náraz uvolnil sevření. Vyskočila jako gazela, připravená bojovat. V tom okamžiku však zaduněla kopyta a do jejího zorného pole vjel temný stín. Něco prásklo vzduchem. Kolem dívčina zápěstí se omotal černý řemen biče. Zaslechla syčivý smích a vzhlédla. Werenre vypadal s vytřeštěnýma očima a vyceněnými zuby jak holohlavý ďábel.</p>

<p>„Parchante!“ zaklela a druhou rukou sáhla po dýce, aby bič bleskově uřízla. Vtom se však konec řemene proměnil v hadí hlavu. Nestihla ani polekaně ucuknout – ta podivnost ji kousla do předloktí. Okamžitě jí projela slabost, údy zdřevěněly a meč vypadl z ochablých prstů.</p>

<p>Vůz popojel blíž a Werenre se smíchem seskočil do písku. Vše, nač se Nebthet zmohla, bylo bezvládně klesnout čaroději do náručí.</p>

<p>„Princezno!“ Hamur se několika mocnými údery zbavil svých soupeřů a drtě rameny zdivo proskočil dírou ve stěně. Když uviděl Nebthetiny opálené nohy, bezvládně visící vzadu z dvoukoláku, zařval jako raněný lev.</p>

<p>Werenre, stojící už opět ve voze, švihl proti černému obrovi bičem. Hamur instinktivně pozvedl scimitar. Karabáč se omotal kolem zakřivené čepele a jeho oživlý konec se sykotem vyrazil proti černochovi. Hamur ucukl. Hadí hlava cvakla zuby ani ne palec od jeho nosu. Werenre zklamaně zasyčel, škubnutím uvolnil bič a práskl opratěmi. Hamur vyrazil za ním, ale rána na noze udělala své. Naopak dva vraníci se rozběhli jako vítr. Vůz se vzdaloval závratnou rychlostí, kola a kopyta téměř jako by se ani nedotýkala země. Černý hábit se vzdouval za čarodějem jako cár noci, zapomenutý na slunci.</p>

<p>Hamur se potácivě zastavil, celý zadýchaný. Klel jako pominutý a v koutcích úst se mu bělaly zpěněné sliny. Z díry ve stehně tekla krev. Přesto se hned otočil a utíkal zpátky. Z díry ve zdi právě vyběhl Thufer, čepel meče pokrytá čerstvými zuby, ruce až k loktům černé od nepřátelské krve. Stačil ještě zahlédnout černý vůz, mizící mezi palmami, i dívčí tělo u nohou šíleně se řehtajícího vozky.</p>

<p>„Nebthet!“ zděšeně vytřeštil oči. „To ne!“</p>

<p>„Rychle ke koním!“ zavrčel Hamur.</p>

<p>I boj přede dveřmi už utichl. Conan stál uprostřed kruhu rozsekaných, ještě se chvějících těl. Hruď se mu zvedala zrychleným dechem. Od hlavy až k patě byl postříkaný krví Hadů, takže byl málem černější než Hamur.</p>

<p>„Co se stalo?“ houkl na své druhy.</p>

<p>„Nebthet!“ zněla Thuferova odpověď.</p>

<p>Cimmeřan další vysvětlení nepotřeboval. Tři muži běželi k palmám na návsi a mrštně skočili do sedel.</p>

<p>„Přísahám u Derkety, Dagona a všech běsů z džungle, že tomu stygijskému plešounovi holýma rukama utrhnu hlavu,“ zavrčel Hamur a kopl svého oře do slabin.</p>

<p>Cvalem vyrazili po cestě na jih.</p>

<p>Krátce poté, co vesnici zahalilo ticho, poničené zdi chýše náhle pokryla pavučina prasklin a vzápětí se stěny zbortily. Střecha v pádu zvedla oblak prachu a zakryla rozsekané mrtvoly.</p>

<p>Mravenci se dali do práce.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„To není možné!“ V Hamurově hlase se zuřivost mísila se zoufalstvím. Stál uprostřed písčité cesty a marně pohledem hledal byť jen jedinou stopu. „Copak tomu spřežení narostla křídla a vzlétlo i s vozem?“</p>

<p>„Kouzla,“ zabručel Conan, vracející se od řeky, kde ze sebe důkladně smyl krev hadích bojovníků.</p>

<p>„Neviděli jste, jakou rychlostí ten ďábel ujížděl z vesnice?“ uvažoval Thufer. „Ti koně museli být očarovaní. Už je nedoženeme.“</p>

<p>„Obávám se, že máš pravdu,“ přikývl Cimmeřan. „A stopy stejně nepotřebujeme. Víme, kam má namířeno.“</p>

<p>Hamur se kulhavě vrátil ke svému oři. „Takže nakonec přece jenom pojedeme až do Sokaru.“</p>

<p>„Senmut je stejně mrtvý a my o Amethechově pevnosti nevíme o nic víc než předtím,“ mínil Thufer. „Naše výprava pokračuje. S tím rozdílem, že už není jen výzvědná, ale i záchranná.“</p>

<p>Černoch se vyšvihl do sedla. „Pak si pospěšme, ať nepřijdeme pozdě.“</p>

<p>Conan si vzpomněl na svůj nedávný sen, v němž zahlédl Nebthet v roli oběti pro šupinatého boha, ale neřekl nic. Pobídli koně. Cesta kroutící se po břehu Kobří řeky je vedla do knížectví zla nad černými vodami Styxu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Tohle je jen ztráta času,“ zavrčel Hamur a snad už posté objel ostří scimitaru brouskem. Srpovitá čepel se v neklidném světle táboráku blýskala jako tekuté zlato. „Měli bychom jet dál…“</p>

<p>„Meleš dokola pořád to samé,“ zamračil se na černocha Conan, dřepící u ohniště a točící nad plameny dlouhým rožněm. „My bychom možná zvládli další bezesnou noc, ale koně ne. Už v poledne měli pěnu u huby, ale my je bezohledně hnali dál. Je zázrak, že pod námi nepochcípali.“</p>

<p>„Kromě toho, Hamure,“ promluvil Thufer, unaveně mžourající do plamenů, „ta rána na tvé noze nevypadá moc dobře. Potřebuješ se prospat, abys nabral sílu a odolnost, jinak tě sklátí horečka. A můj zadek už je taky dočista zmrtvělý. Pokud si aspoň na pár hodin nelehnu, už se mi do něj nikdy nevrátí cit.“</p>

<p>Hamur na mladíka vrhl ošklivý pohled. „Princezna Nebthet, klenot Mennefisu, padla naší vinou do rukou nepřítele, a ty se staráš o můj škrábanec a svou zadnici? To má Kipa vskutku statečné velitele!“</p>

<p>„Tohle nemám zapotřebí,“ zívl Thufer, přehodil si přes ramena plášť a natáhl se vedle ohniště. „Conane, vzbuď mě, až bude večeře hotová a až ten bývalý otrok zkrotí svou drzost.“</p>

<p>Hamur se nadechl k ostré odpovědi, ale zachytil Cimmeřanův zachmuřený pohled a raději obrátil pozornost zpátky ke scimitaru.</p>

<p>Od rána až do soumraku putovali téměř bez přestávky dál a dál na jih. V průběhu dne projeli několika vesnicemi. Všude bylo pusto, ticho, liduprázdno. Jenom kolem poledne k smrti vyděsili průvod uprchlíků, mířící po břehu Vedžo na sever. Když je ujistili, že nejsou nepřátelé, dozvěděli se, že štvanci putují do Kipy, aby tam našli útočiště a záchranu před zlobou Sokaru. Byli to možná poslední přeživší obyvatelé povodí Vedžo jižně od hraniční pevnosti. Válka byla na obzoru a válečné pole se vyklízelo.</p>

<p>„Selhal jsem, o tom není pochyb,“ prolomil Hamur dlouhé ticho. „Přísahal jsem Eset, že budu její sestru chránit jako oko v hlavě, že za ni v případě nutnosti položím i svůj život. A teď je v drápech toho…“</p>

<p>„Já vím,“ zabručel Conan. „Byla to naše chyba, i když v té chvíli proti takové přesile se možná víc udělat nedalo. Pomysli však na to, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. Když nic jiného, Nebthet je alespoň pořád naživu. Ještě není vše ztraceno.“</p>

<p>„Kéž bys měl pravdu, Cimmeřane,“ povzdechl si černoch. „Mám u Nebthet veliký nesplacený – a nesplatitelný – dluh. Bez ní bych byl pořád otrokem a běhal bych po paláci s koštětem, slunečníkem nebo vějířem v rukou. Místo sedla do zadku by mě tlačilo držadlo nosítek do ramene. Nebthet mi vrátila svobodu a tím mě zároveň k sobě navždy připoutala. I když nevím, proč to tady vykládám barbarovi ze severu, jenž Mennefis poprvé spatřil před pár dny…“</p>

<p>„Já ti rozumím, Hamure,“ přikývl Conan zamyšleně. „Nevidím na tom nic divného ani nepochopitelného, že po Nebthet toužíš.“</p>

<p>„Toužím?“ vzhlédl ebenový válečník překvapeně. „Řekl jsem snad něco takového?“</p>

<p>Náhle zaslechli tichý smích a ohlédli se. Thuferova ramena se pod pláštěm neovladatelně třásla.</p>

<p>„Co?“ procedil Hamur skrz zuby.</p>

<p>„Nic, nic,“ posadil se mladík. „Jen mi přišlo zábavné, jak dva barbaři rozmlouvají o lásce. Poslyšte, bude to vůbec k jídlu?“ rázně změnil téma, dívaje se na obrovskou ještěrku napíchnutou na rožni. „Není jedovatá, nebo tak něco?“</p>

<p>„Neměj strach,“ řekl Hamur. „Tenhle druh moc dobře znám. V mém kmeni je považována za vybranou lahůdku.“</p>

<p>„Kromě toho tady nic lepšího k ulovení není,“ upřesnil Conan.</p>

<p>To byla pravda. Ráz kraje se zásadně změnil. Jak slunce klesalo k západu, skaliska kolem říčního údolí ustoupila kamsi daleko do pouště a brzy se vytratily i nízké písčité pahorky. Trojice vjela do rovinaté delty. Vedžo se tu náhle rozvětvila do množství líně tekoucích, v mnoha případech i slepých ramen. Úrodné údolí se změnilo v dusivý močál. Porost u vody byl pořád hustší a divočejší, až se změnil ve skutečnou džungli. Hlasy ptactva a zvířectva, jehož byla hojnost dál na severu, postupně utichly – vypadalo to, že tady žijí jen hadi, pavouci, krokodýli a ještěrky. Hustý les kolem tábora byl plný šelestu, podivných hlasů a kradmých kroků. Koně, ačkoliv uštvané celodenní jízdou téměř do bezvědomí, neustále vyplašeně frkali a stříhali ušima. Dokonce i Hamur se občas zaskočeně ohlédl, když se temnota za jeho zády ohlásila dalším tajemným zvukem,</p>

<p>„Z tohoto místa mám husí kůži,“ přiznal upřímně. „Narodil jsem se v džungli a nevyděsí mě ani řev pantera, ani sykot hada-škrtiče. Tady je to však jiné. Ty hlasy ve tmě vůbec nepoznávám – jako by ani nepatřily zvířatům, ale přízrakům a běsům. Všechno kolem je tak… prosycené zlem.“</p>

<p>„Ani nemluv,“ přikývl Conan ponuře. „Taky mám pocit, že mě ta džungle pozoruje. A že mě považuje za vetřelce a případnou kořist. Viděl jsem podobné místo, když jsem se s Bélit plavil po řece Zarkhebě, ke starodávným ruinám hluboko v černém pralese. Nečekalo tam na nás nic dobrého.“ Cimmeřan vytáhl nůž a uřízl kus ještěrky. „Vůbec nic dobrého.“</p>

<p>„Jen počkejte, tohle ještě nic není,“ sýčkoval Thufer. „Párkrát jsem do těchto míst zabloudil. Dál na jih je to ještě horší. Močál, hadi, mračna hmyzu. Téměř všechno, co tam žije, lační po lidské krvi. Čím blíž k Styxu, tím je kraj nehostinnější a nepřátelštější…“</p>

<p>„U Croma, radši si zacpi ústa,“ podal mu Conan ještěrčí stehno. Thufer si ho s jistým váháním vzal, ale nekousl do něj, dokud nezačali jíst i jeho druhové.</p>

<p>„Jak říkám, pochoutka,“ přežvykoval Hamur a jeho masité rty konečně zkřivil aspoň chabý úsměv.</p>

<p>„No… lepší než nic,“ zamumlal Thufer s plnými ústy.</p>

<p>Poblíž tábora opět něco vykřiklo téměř lidským hlasem. Podívali se po sobě, ale nikdo nepromluvil.</p>

<p>Oheň, pečlivě skrytý v nejtemnějším zákoutí husté džungle planul až do rána a odháněl všechny zlé duchy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Ačkoli Conan doufal, že se Thuferova zlá předpověď ukáže být přehnanou a on bude moci mladíka nařknout ze škarohlídství, opak byl pravdou.</p>

<p>Bylo to ještě horší.</p>

<p>Projížděli zatuchle páchnoucím močálem plným hadů a kousavého hmyzu. I samotná Vedžo se změnila. Její voda definitivně ztratila svůj průzračný modrozelený nádech – byla kalná a nezdravě zbarvená, jako by chtěla ukrýt všechny ty krvelačné tvory, kteří v ní plavali.</p>

<p>„Je nakažená Styxem,“ vystihl to Thufer.</p>

<p>Jedinou věcí, která se neměnila, byla samotná cesta. Pořád pevná a očividně udržovaná, křižující hlubší ramena řeky po širokých dřevěných lávkách. Sokarští zjevně pečovali o tuto tepnu, jíž proudili ke Styxu další a další otroci, a kterou se brzy vylije na sever zkažená krev války. Tři jezdci po ní jeli celý den, ačkoli si uvědomovali, že jim hrozí odhalení. Jinudy se však prakticky jet nedalo, pokud nechtěli uváznout v bažině a padnout za oběť jedovatým hadům a krokodýlům. Raději volili rychlejší postup a byli navýsost ostražití. Štěstí jim nakonec přálo – projeli sice několika pustými, vypleněnými vesnicemi a objevili spousty stop po stygijské zlobě, ale za celý den nenarazili na žádné nepřátelské hlídky.</p>

<p>K tomu došlo až krátce poté, co se slunce opět dotklo korun stromů na západním břehu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Míří ke břehu,“ řekl Conan tlumeně. „Podíváme se, proč.“ Prostým uzlem upevnil uzdu ke kmeni palmy, konejšivě poplácal koně po šíji a přikrčeně vklouzl do houští. Thufer a Hamur následovali jeho příkladu.</p>

<p>Navečer je cesta po několikahodinovém bloudění sítí bočních ramen přivedla zpátky k hlavnímu toku. Sotva se ocitli na dohled širokému proudu Vedžo, nad vysokým porostem rákosí a keřů se najednou objevila zelená plachta s černým symbolem ve tvaru stylizované hadí hlavy. Loď se zjevila náhle, jako zlověstný přízrak. Tři zvědy nevarovalo dunění bubnu udávající rytmus veslařům, ani hlasy dozorců či velitelů, dokonce i listy vesel se do špinavé vody nořily tiše jako lžíce do medu – člun klouzal po hladině naprosto nehlučně a zákeřně jako jedovatý vodní had. Conan a jeho druhové se jen tak tak stačili schovat v nedaleké džungli.</p>

<p>A teď se veslice zvolna stáčela přídí ke břehu. Trojice zvědů se opatrně prosmýkla houštím, aby si prohlédla cíl přistávající lodi.</p>

<p>„U všech bohů, to je ale smrad!“ zasténal Thufer.</p>

<p>„Shnilé maso,“ nakrčil Conan nos.</p>

<p>Na mírném svahu nad řekou dřepělo asi patnáct domů, většina jen z rákosí a bláta, ale několik i z kamene a nepálených cihel. Na rozdíl od vesnic, jimiž trojice projela v uplynulých dvou dnech, však tato nebyla liduprázdná. Právě naopak.</p>

<p>Stačil jediný pohled a bylo jasné, že před sebou mají základnu Sokarských. Tu a tam zahlédli maskované muže v černém, ale v mnohem hojnějším počtu než Hadi se uličkami pohybovali podivní ozbrojenci v pancířích z vařené kůže a bronzových helmicích. Každý nesl kopí a štít, u všech pasů visely sekery, několik vojáků mělo i meč nebo kyj. Zvláštní na nich byl především způsob, jakým chodili – kráčeli ztuhle, jako kdyby každý z nich spolkl dlouhou hůl. Nepůsobilo to však ani trochu směšně, právě naopak – kopiníci i přes jistou nemotornost budili dojem neúprosně postupující síly a nezranitelnosti. Jako něco, co nelze zastavit.</p>

<p>„Pohleďte na ně,“ zašeptal Conan. „U Croma, ty jejich oči…“</p>

<p>Byly kalné, vybledlé, zřítelnice téměř splývaly s bělmem. Byly to oči mrtvých. Tu strašidelnou domněnku potvrzovala i velice bledá, téměř žlutá barva kůže. Obličeje měli naprosto netečné a přestože jim na ně sedaly mouchy, žádný z ozbrojenců se neohnal.</p>

<p>„To jsou oni,“ řekl tiše Thufer. „Amethechovi vojáci. Otroci Sokaru. Ti, jimž rituály v Setově pevnosti vzaly vůli a učinily z nich nemrtvé, nešťastníky potácející se mezi životem a smrtí. Z takových je postavena armáda, která už brzy vytáhne proti Kipě a Mennefisu.“</p>

<p>„Vypadají jako oživlé mumie,“ zabručel Hamur.</p>

<p>Několik kopiníků stálo v pravidelných rozestupech i kolem široké dobytčí ohrady, částečně zastíněné stříškou z rákosí a palmového listí. V ohradě však nebyly krávy, ani žádná jiná zvířata. Na písku smíchaném se suchým hnojem seděly nebo ležely nejméně tři tucty ubožáků se svěšenými hlavami a strhanými výrazy v obličejích. Muži, ženy, děti.</p>

<p>„Ten puch jde odtamtud,“ kývl Conan hlavou.</p>

<p>Thufer pohlédl tím směrem a okamžitě začal drmolit jména všech Réových potomků. Hamur jen bručivě zaklel.</p>

<p>Kousek od ohrady se zajatci stála prostá dřevěná konstrukce ze dvou vztyčených a jednoho příčného trámu. Z šibenice viselo několik řetězů a silných železných háků, na nichž se pořád kolébaly stovkami much atakované cáry krvavé kůže. Kdysi ta věc možná sloužila k porcování hovězího nebo kozího masa, dnes byla hluboká jáma u šibenice až po okraj naplněna lidskými kostmi. Každá lebka, ať už dětská nebo dospělá, měla uříznuté temeno a vyjmutý mozek.</p>

<p>Vtom ticho přervalo hlasité troubení. Hlas rohu přilétal od řeky. Vzápětí se zpoza stromů u břehu vynořila hadí loď – veliká, masivní černá galéra. Vtáhla levou řadu vesel dovnitř a začala přistávat u prostého dřevěného mola. Boky lodi byly naježeny kopími v rukou početné ozbrojené posádky. Tři špehové se instinktivně stáhli hlouběji do úkrytů.</p>

<p>Hadi i nemrtví z vesnice spěchali ke břehu. Z největšího domu vyšel holohlavý muž v černozeleném hábitu, zastínil si oči proti zapadajícímu slunci a díval se k řece.</p>

<p>„To je on!“ vypoulil Hamur oči.</p>

<p>„Kdo?“ zamžoural tím směrem Thufer.</p>

<p>„Přece ten parchant, co unesl Nebthet!“</p>

<p>„Určitě? Možná je to jiný Setův kněz. Ti plešatci vypadají všichni stejně…“</p>

<p>„Je to on,“ zavrčel Conan. Přikrčeně poodešel kousek stranou, aby měl lepší výhled. „A támhle u té chýše stojí jeho černý vůz.“</p>

<p>„To by ale znamenalo, že je tady i princezna.“ Hamur se marně snažil potlačit své vzrušení a prsty podvědomě přehmatával na rukojeti scimitaru.</p>

<p>„Pravděpodobně ano,“ přitakal Cimmeřan zachmuřeně. „V tomto přístavu přepadové oddíly Hadů a mrtváků shromažďují zajatce a kořist. Odtud je pak všechno odváženo přímo do Sokaru.“</p>

<p>„Styx je odtud jen asi den plavby,“ přikývl Thufer.</p>

<p>„Teď uvidíme,“ pohlédl Conan k řece, „jestli tady loď zůstane do rána, nebo jen naloží kořist. Protože popluje-li dál, zřejmě odveze i toho čaroděje a Nebthet.“</p>

<p>„Derketo, to ne,“ hlesl Hamur.</p>

<p>Z člunu, který mezitím přirazil k molu, se vysunula široká dřevěná lávka a přemostila palubu s břehem. Conan a jeho druhové napětím zatajili dech. Pak z galéry vystoupil další holohlavý Stygijec v kněžském rouchu, následovaný několika Hady. Spěšně prošli vesnicí k velikému domu. Werenre krátce přivítal druhého Setova služebníka a pak oba zmizeli uvnitř budovy.</p>

<p>„Skvěle.“ Conan se obrátil ke svým společníkům a oči mu zasvítily. „Ta kocábka tady očividně zůstane přes noc.“</p>

<p>Hamur cenil zuby jako divoká šelma. „Tudíž dnes v noci máme šanci vysvobodit Nebthet. Bohové se od nás přece jenom úplně neodvrátili.“</p>

<p>„Inu,“ ozval se Thufer, „rozhodně to nebude takové šílenství, jako kdybychom zkoušeli kvůli princezně vniknout do Sokaru, ale pořád je to tábor plný nepřátel. Nebthet, pokud je skutečně ještě tady, je nepochybně vězněna v čarodějově obydlí. Dostat se k němu a pak zase pryč bez toho, aby někdo z nás chcípl, to bude chtít pořádný kus štěstí.“</p>

<p>„Nebo nějakou dobrou lest,“ zabručel Conan. „Ale musíme myslet rychle, protože za chvíli se setmí. Hm. Rád bych věděl, jestli ti ztuhlouni taky někdy spí.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá – Hadí kousnutí</strong></p>

<p>Nad Vedžo se převalovala temnota. Měsíc ještě nevyšel a hvězdy skrblily světlem. Noční džungle se ozývala syčením, cvrlikáním hmyzu a děsivými vzdálenými skřeky. Dva strážcové na jižním okraji vesnice však jako by ty zvuky vůbec neslyšeli. Stáli naprosto nehybně a tupě zírali do tmy. Vypadalo to, že se kolem nich dá klidně projít a oni si ničeho nevšimnou.</p>

<p>To však byl velice klamný dojem.</p>

<p>Když v houští za nimi něco zašustilo, strážcové se rychle otočili, pozvedli štíty a sklonili kopí. Okamžitě byli připravení čelit případnému útoku. Zvuk se opakoval, veliké dužnaté listy se otřásly. Hlídači rázně zamířili k podezřelému místu. Necítili strach. Ale zároveň postrádali pud sebezáchovy.</p>

<p>Což byla chyba.</p>

<p>Jakmile vstoupili mezi stromy, stíny kolem nich prudce ožily. Tmou tiše zabzučelo dlouhé rovné ostří a hladce useklo prvnímu nemrtvému hlavu. Bronzová helmice zazvonila o kmen palmy. Druhý strážce nestihl ani ucuknout – zezadu jej zasáhla zakřivená čepel, proťala pancíř i páteř a zajela hluboko do těla těsně pod hrudním košem. Téměř rozpůlený kopiník upadl vedle bezhlavého těla svého druha. Z ošklivé rány se mohutným proudem valil hustý tmavý sliz. Tělo sebou cukalo, cvakalo zuby, snažilo se vstát. A nebýt poškozené páteře, zřejmě by se mu to i podařilo.</p>

<p>„Hlavu, Hamure!“ zasyčel stín s rovným mečem v dlaních. „Usekni mu kebuli!“</p>

<p>Čepel scimitaru dopadla a urazila půlku hlídačovy lebky. Tělo okamžitě znehybnělo.</p>

<p>„Věděl jsem to,“ zavrčel Conan. „Jsou to zombie a na ně platí jen oddělení nebo poškození hlavy. Už jsem se s takovými potvorami setkal dřív.“</p>

<p>„Děláte kravál jak Turánci na trhu,“ vyklouzl z houští Thufer. „Určitě nás nezaslechli?“</p>

<p>„Už by troubili na poplach,“ obrátil Cimmeřan pohled k vesnici. Domy halilo ticho a tma, jen rohožemi zakrytými okny mágova domu probleskovalo ohnivé světlo.</p>

<p>„Fujtajbl,“ zaklel Hamur a přešlápl z nohy na nohu. Ozval se odporně čvachtavý zvuk. „U bohů, co to z těch dvou teče za hnus? Mám dojem, že se to dokonce hýbe. Vypadá to, jakoby měli místo vnitřností a mozku klubka slizkých červů…“</p>

<p>„Crom ví, co s nimi v Sokaru udělali,“ zabručel Coňan. „Dobrá, neplýtvejme časem. Thufere?“</p>

<p>„Jo, jasně.“ Mladík sundal z useknuté hlavy jednoho strážce helmici, setřásl z ní zbytky mazlavé tekutiny a nasadil si ji. „Nevěřím, že jsem s tím souhlasil. Bude zázrak, když se nepozvracím.“</p>

<p>„Dělej!“</p>

<p>Jakmile se navlékl do pancíře a chopil se kopí a štítu, pohlédl Thufer k temným příbytkům.</p>

<p>„Hlavně opatrně,“ řekl Conan. „A dej nám chvíli čas, dokud se nedostaneme na východní konec vesnice. Pak udělej, co je potřeba, a spěchej ke koním.“</p>

<p>Mladík jen přikývl a zhluboka se nadechl. „Snad to vyjde.“</p>

<p>„Žádné <emphasis>snad</emphasis>,“ zavrčel Cimmeřan. „Pokud selžeme, Nebthet je ztracena. A Mennefis možná s ní.“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Přístřešek pro koně byl zhotovený z rákosí, palmového listí a dřeva, vysušeného sluncem na troud. Prvnímu malému plamínku v kupce slámy chvíli trvalo, než ožil – a Thufera mezitím zalil studený pot, protože koně se začali plašit a dělat hluk – ale pak se náhle rozhořel a ohnivé jazyky pozřely prostou stavbu co by dup, Vesnici najednou zalilo zlověstně neklidné světlo a stíny se divoce roztancovaly.</p>

<p>„Hoří!“</p>

<p>Okamžitě zatroubil roh a vypukl poplach. Koně vyděšeně ržáli a cloumali uzdami, dokud se jednomu nepodařilo povalit nosný sloup, načež se hořící střecha zřítila ostatním zvířatům na hlavy. V tom okamžiku se dosavadní povyk změnil v učiněné peklo. Oheň nenasytně přeskočil i na sousední chatrče. Koně s hořícími hřívami a ocasy pádili vesnicí jako nějaká démonická jízda a slepě dupali po všem, co jim spadlo pod kopyta.</p>

<p>Zatímco všichni z vesnice a dokonce i z lodi spěchali hasit požár, z džungle stranou od všeho toho chaosu vyklouzla dvojice mohutných stínů a přikrčeně běžela spletí temných průchodů a stinných dvorků. Jen občas se odlesk ohně mihl po dlouhém severském meči či zakřiveném ostří scimitaru.</p>

<p>K zadní stěně čarodějova domu se Conan a Hamur dostali bez toho, že by jim kdokoli zkřížil cestu. Ve zdi se rýsovaly tři rozměrná okna, každé zastíněné rohoží. Cimmeřan si zastrčil meč do pochvy na zádech a kývl na Hamura. Černoch mu věnoval poslední pohled a pak se kočičím pohybem rozběhl kolem domu, směřuje ke vchodu na straně čelem k řece. Když zmizel za rohem, Conan vyskočil, zachytil se rukama dřevěného trámu pod přečnívající střechou, zhoupl se a vzápětí nohama napřed proletěl oknem.</p>

<p>„Crooom!“</p>

<p>Dopadl na malý stolek se džbány a poháry, převrátil jej, upadl, překulil se po střepech na podlaze, a vzápětí byl na nohou, meč v ruce. Právě včas. S hrozivým syčením k němu přiskočila černá postava. Zakřivená čepel zazvonila o Conanovu pohotově nastavenou zbraň. Cimmeřan bez zaváhání přešel do protiútoku – z trupu rozťatého od klíční kosti až k rozkroku vystříkla černá krev. Zmítající se černooděněc upadl na převrácenou židli a proměnil ji v hromadu třísek.</p>

<p>Vnitřek domu tvořila jediná místnost, rozdělená na několik částí rudými závěsy. Cimmeřan okamžitě nejbližší rozpáral mečem a proskočil do sousední „místnosti“. Matně blikající olejové lampy byly jakoby záměrně rozestavěny tak, že proměnily dům v bludiště plné klamného červeného světla a zrádných stínů. Z temného kouta se na vetřelce vyřítil další Had. Conan mrštně uskočil před jeho výpadem a přesně, mocně, vztekle útočníkovi uťal hlavu.</p>

<p>Na zápraží dvakrát zvučně udeřila nabroušená ocel, dvakrát zaduněla dopadající těla. Rudá tkanina se zavlnila jako krvavé moře a vedle Conana stanul Hamur.</p>

<p>„Je to past,“ zavrčel Cimmeřan a rozsekl další závěs.</p>

<p>„Hm-n-ne!“</p>

<p>Nebthet ležela na lůžku z hedvábí a tlustých polštářů. Ruce a nohy měla spoutané provazy, ústa zacpaná roubíkem. Její vytřeštěné oči na oba bojovníky křičely: Pozor!</p>

<p>„Dělej, seveřane!“ Hamur rychle popadl Nebthet a přehodil si ji přes rameno jako malé dítě. „Mizíme!“</p>

<p>Závěsy jako lehký vánek rozvlnil dvojhlasný smích.</p>

<p>„Setova střeva,“ zaklel Conan a obouruč pozvedl meč. Hamur pomalu spustil Nebthet nohama na zem a chopil se scimitaru. Princezna s hlasitým mumláním dopadla zpátky na lůžko.</p>

<p>Barbaři se pomalu rozhlédli. Za závěsy kolem nich se rýsovalo nejméně dvanáct tmavých, hrozivých siluet.</p>

<p>„Vyhráls sázku, Werenre,“ pronesl jeden z hlasů pobaveně. „Oni si vážně mysleli, že nás převezou tím trapným trikem s požárem. Že sem můžou jen tak nepozorovaně vniknout a osvobodit tu malou čubku. Domnívali se, že přelstí Setovy kněze. Skutečně jsou <emphasis>tak</emphasis> hloupí. Výhra je bezpochyby tvá, příteli – až naplníme jejich útroby Setovou krví a uděláme z nich poslušné sluhy Sokaru, budou <emphasis>tvými</emphasis> osobními strážci. Jejich síla a pitomost je předpokladem, že budou skvělými otroky.“</p>

<p>„Já naplním tvé útroby ocelí, hade,“ zavrčel Conan. „Ukaž se!“</p>

<p>Závěsy jako by rozhrnul dech nějakého obrovského tvora a dva válečníci spatřili mága, jenž večer vystoupil z lodi. Ruce měl zastrčené v širokých rukávech hábitu a šklebil se jako divák nějakého zábavného pouťového představení.</p>

<p>„Seznamte se s Orkonem, strážcem třetí brány,“ řekl hlas za nimi.</p>

<p>„Werenre,“ ohlédl se Hamur přes rameno a hlučně, okázale si odplivl. „Včera ráno jsi před námi zbaběle prchl, ale dnes si vezmu tvou hlavu, to přísahám…“</p>

<p>„Tvé přísahy mě nezajímají, černá hyeno. Vpřed!“</p>

<p>Závěsy se vzedmuly jako příboj zrudlý odleskem zapadajícího slunce. Desítka černooděnců se sesypala na dva vetřelce jako smečka šakalů.</p>

<p>Ocel pádně promluvila a rudé závěsy zašplíchaly černé stříkance.</p>

<p>„Tak se předveď, Orkone!“ vykřikl Werenre do řinčení zbraní a řevu bojovníků.</p>

<p>Strážce třetí brány sevřel v dlani rukojeť karabáče z černé kůže. Chvíli soustředěně pozoroval bojující chumel, pak mávl druhou rukou. Závěsy se rozlétly do stran a čaroděj prudce švihl bičem.</p>

<p>Černý řemen se ještě v pohybu proměnil v útočící hadí tělo. Plazí tlama s vyceněnými zuby neomylně zasáhla Hamurův krk a zakousla se mu těsně pod ucho. Černoch zuřivě zaklel a ačkoli okamžitě ucítil odliv síly, ještě dvakrát kolem sebe sekl scimitarem. Dvě rozpolcená těla mu dopadla pod nohy. Při třetím švihnutí se pod ebenovým válečníkem podlomila kolena a on se zřítil jako podťatý strom.</p>

<p>Werenre a Orkon se zasmáli. Pak pozvedl karabáč strážce šesté brány.</p>

<p>„Hamure!“ řval Conan a divoce kolem sebe rubal mečem. Najednou se mu kolem nohy omotal řemen biče. Než stihl zareagovat, hadí hlava už mu nořila zuby do svalnatého stehna.</p>

<p>„Crom!“ zaklel, mečem rozprášil Hady jako roj dotěrného hmyzu a otočil se k Werenremu. Čaroděj, svírající v dlani rukojeť biče, se mu řehtal do obličeje. Cimmeřan zuřivě vycenil zuby a vykročil směrem k němu. Setovu služebníkovi ztuhl smích na rtech. Conan s každým krokem ztrácel sílu a svět kolem něj se propadal do červené mlhy, přesto však pozvedl meč k úderu. Werenreho to natolik zaskočilo, že ani nestihl uhnout. Severský meč se mu zarazil do lebky až po kořen nosu a tam taky zůstal, protože Conanovy náhle ochablé prsty sklouzly z jílce a barbar se bezvládně zřítil na obličej.</p>

<p>Strážce šesté brány Sokaru v gejzíru krve dopadl na záda a strhl s sebou jeden ze závěsů. Rudá tkanina ho přikryla jako pohřební roucho a rychle nasákla horkou tekutinou.</p>

<p>„Smůla, Werenre.“ Orkon překročil ještě se cukající Conanovo tělo a s úšklebkem pohlédl na mrtvolu druhého mága. „Ti dva nakonec přece jen budou <emphasis>mými</emphasis> otroky.“</p>

<p>Požár venku neúnavně hučel a ržání umírajících koní se rozléhalo nad Vedžo jako hymnus hrůzy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Víno?“ zeptal se Orkon snad už posté a pozvedl safíry vykládanou zlatou číši.</p>

<p>Nebthet, sedící s koleny pod bradou a rukama kolem lýtek, mu odpověděla stejně pohrdavým a záštiplným pohledem, jakým reagovala na všechny mágovy otázky, nabídky a hrozby.</p>

<p>Přístřešek na zádi otrokářské galéry měl sloupky z nádherně tepaného zlata a závěsy byly tak jemné a bělostné, jako by je utkali z mlhy. Dva černí otroci ovívali čaroděje a cennou zajatkyni vějíři z huňatých pštrosích per. Na níže položené palubě se skláněla a zase zvedala opálená záda veslařů – proud byl líný, vzduch nehybný a Orkon spěchal.</p>

<p>Strážce třetí brány se arogantně vysmál Nebthetině zpupnosti a vyprázdnil pohár na dva doušky.</p>

<p>„Ty hloupá,“ ucedil skrz zuby, „ještě toho budeš litovat. Víno by tě alespoň otupilo. Pamatuji mnoho takových, které první pohled na Sokar zlomil a připravil o zdravý rozum. Děsivost Amethechova sídla není pro slabé nátury. Ostatně, již brzy ho spatříš na vlastní oči.“</p>

<p>„Já vím,“ odsekla.</p>

<p>Ano, věděla to. Dávno předtím, než ji na to Orkon upozornil nebo než mohla spatřit či zaslechnout cokoli, co by blízkost Sokaru naznačovalo, Nebthet poznala, že cíl jejich celodenní plavby už je na dosah. Nebyla čarodějka jako její sestra, přesto však dokázala vycítit nebezpečí nebo hrozbu. Jak tak nehybně seděla na měkkých polštářích a vzácných kožešinách, najednou ji naplnil neklid a chloupky na kůži se jí naježily. Téměř polekaně zvedla hlavu. Ráz krajiny kolem Vedžo se sice nezměnil, nebe bylo jako vždy bez mráčku a vzduch zůstával navzdory pokročilé večerní hodině pořád stejně dusný, princezna však měla náhle dojem, že všechno kolem zakryla slizká, lepkavá, neviditelná pavučina. Zlá předtucha byla tak intenzivní, že jí vyhnala z hlavy i myšlenky na Conana a Hamura, uvězněné kdesi v podpalubí s ostatními otroky.</p>

<p>A pak galéra proplula kolem džunglí zarostlého ostrova uprostřed proudu a břehy se rozeběhly do stran. V té chvíli vody Vedžo pohltil Styx. V místě soutoku vzniklo cosi jako veliké jezero, rozlehlá vodní plocha s líně se pohybující, nečistou hladinou. Orkon vstal, gestem odehnal otroka s vějířem a přistoupil k zábradlí na pravoboku. Nebthet natáhla krk, ale plachta s hadí hlavou jí bránila ve výhledu. Chvíli bojovala se svou zvědavostí, ale pak podlehla, zvedla se a přistoupila k Orkonovi.</p>

<p>A uviděla to.</p>

<p>Na opačném břehu Styxu, přímo naproti ústí Vedžo, se tyčilo něco zrůdně velikého, černého, hrozivého.</p>

<p>„Úchvatný pohled, že ano?“ obrátil se Orkon k princezně a zachechtal se, když viděl, jak se dívka tváří.</p>

<p>Ten slizký parchant měl pravdu. Pohled na Amethechovo sídlo Nebthet ohromil natolik, že ani neodměnila jeho slova obvyklou kletbou či pohrdavým uplivnutím. Jen stála a bez dechu zírala.</p>

<p>Sokar měl podobu obrovité chrámové pevnosti s dvanácti za sebou stojícími pylony. Každý pylon měl dvě nahoru se zužující věže, které spojovala hradba s bránou uprostřed. První byl veliký asi jako největší pylon ostrovního chrámu v Mennefisu. Každý další byl o něco větší než ten před ním. Poslední, dvanáctý, zvedal věže snad až k samotnému nebi – vypadaly jako dva gigantické hadí zuby, záštiplně kousající do Réova nebeského panství. Pylony spojovaly silné černé hradby a nebyla mezi nimi žádná nádvoří – Amethechovo sídlo byla jedna obrovská uzavřená budova, zabírající plochu středně velkého města.</p>

<p>Nebthet si uvědomila, že se už nechvěje jen uvnitř, ale i navenek.</p>

<p>„Už ti to došlo?“ cenil Orkon zuby. „Jak jste si vy naivní pitomci v Mennefisu mohli myslet, že dokážete vzdorovat takové moci?“</p>

<p>Podél břehu vlevo i vpravo od vstupního pylonu se táhlo rušné přístaviště. U dlouhého mola kotvily tucty a tucty lodí, od prostých papyrových veslic až po robustní lodě podobné galéře pod princezninýma nohama. Kolem pevnosti se pak rozkládalo cosi mezi městem a vojenským ležením. Hemžilo se to tam jako v mraveništi, tisíce ozbrojenců rázovaly tam a zpátky a mohutný proud lidí a materiálu mezi táborem, tvrzí a přístavem svědčil o vrcholících přípravách na válečné tažení. A nad vším tím lomozem a spěchem povlávaly prapory se symbolem černé hadí hlavy, erbem Amethecha – vojevůdce.</p>

<p>Galéra řezala přídí kalné vody Styxu a mířila přímo k bráně v prvním pylonu. Řeka smrti vtékala dovnitř pevnosti. Z mastně se lesknoucí hladiny před vchodem se zvedaly dvě titánské sochy s podobou hadího boha. Nebthet po nich stoupala pohledem a všimla si, že cimbuřím roubené hradby tvrze jsou naježené kopími v rukou nemrtvých strážců. Bylo jich tady nepočítaně. Amethechova armáda byla obrovská, mnohem větší, než se obránci Kipy a Mennefisu nadáli v těch nejhorších snech.</p>

<p>„Raději pohlédni ještě výš, princezno,“ poradil jí Orkon se škodolibým úšklebkem. „Tohle je možná naposledy, co vidíš nebe.“</p>

<p>A v okamžiku, kdy zapadlo slunce a bárka boha Ré vstoupila do západního království noci, i otrokářská galéra s Nebthet, Conanem, Hamurem a mnoha dalšími zajatci na palubě proplula bránou černého Sokaru.</p>

<p>Stín, který v tu chvíli náhle pozřel loď, nebyl ničím v porovnání s temnotou, jež pohltila Nebthetinu mysl.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá – Dvanáct bran pekla</strong></p>

<p>Pomalu proplouvali bránami černé pevnosti. Každá další vedla do ještě větší a ponuřejší dvorany. Zelené ohně v mísách na trojnožkách temnotu spíše zdůrazňovaly, než aby ji úspěšně zdolávaly. Obrovské sloupy poseté zlověstnými hieroglyfy se ztrácely ve tmě kdesi vysoko nad lodí.</p>

<p>Nebthet cítila, jak se její vědomí propadá hlouběji a hlouběji do černé propasti beznaděje. Těžký, téměř nesnesitelně dusný vzduch byl nasáklý smrtí – puch zkázy a hniloby plnil princezniny plíce jako jedovatá, lepkavá mlha. Rozlehlé prostory se chvěly dunivými ozvěnami tajemných sborových zpěvů, které vzývaly zlovolné mocnosti a zaklínaly démonické bohy. Bludištěm stinných sloupořadí a postranních bran procházely postavy v černém, bojovníci i kněží. Orkonově galéře věnovali jen málo pozornosti – lodě přivážející další otroky tady očividně patřily k naprosto všedním úkazům. Zato sochy hadů, krokodýlů a jiných běsích božstev sledovaly Nebthet lačně a dychtivě, jako kdyby se chystaly každou chvíli oživnout a polknout ji jako šťavnaté sousto.</p>

<p>Po stranách středového kanálu se táhla široká kamenná mola, po nichž pochodovaly jednotky nemrtvých vojáků, a občas tudy projel dokonce i jezdec nebo válečný dvoukolák. Když propluli šestou bránou, Nebthet spatřila v protisměru jedoucí těžký vůz tažený koňským čtyřspřežím. Od vozu se do dálky šířil ohavný smrad. Když se míjely, princezna ze zádi veslice nahlédla mezi dřevěné bočnice a uviděla uvnitř třaslavou vrstvu něčeho slizkého, mlaskavého, krvavého. Zakryla si ústa dlaní, aby potlačila výkřik hrůzy a nutkání zvracet.</p>

<p>„Přesně tak,“ přikývl Orkon. „Lidské vnitřnosti a mozky. Proměna otroků v nemrtvé bojovníky je podobná mumifikaci. A to, co je z jejich těl vyjmuto, se pak vyváží do tábora venku a používá se ke krmení už proměněných vojáků. Tu vedžskou chátru v podpalubí čeká stejný osud. Z bezcenné havěti bude přetvořena v oddané služebníky vojevůdce Amethecha. Tvé hromotlucké přátele nevyjímaje.“</p>

<p>Nebthet cítila, jak ji opouští poslední zbytky odvahy a vůle vzdorovat a pozvolna propadá zoufalství a strachu, stravujícímu zdravý rozum. Jak proplouvali dalšími bránami – sedmou, osmou, devátou… – čím dál jasněji si uvědomovala, jak strašný osud ji tady čeká. Ne, nebude s ní naloženo jako s rukojmím a nebude použita k vydíraní a jednání o kapitulaci Mennefisu. Na tomto místě čekala jenom smrt.</p>

<p>Už když proplouvali desátou dvoranou, uslyšela Nebthet odněkud zepředu hluk a strašlivé výkřiky. Jedenáctá brána je přivedla do velice rušné síně.</p>

<p>Činnost, jejíž důsledkem byl všechen ten povyk, přinutila mennefiskou princeznu bleskurychle odvrátit zrak. Jen zázrakem nevyprázdnila svůj žaludek na černou palubu.</p>

<p>Orkon se jen chechtal.</p>

<p>Vesla byla vtažena dovnitř, posádka galéry vyhodila na molo tři silné provazy a otroci přitáhli plavidlo k okraji kanálu. Trup lodi zaduněl o kamenné zdivo.</p>

<p>Plavba černé galéry byla u konce.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Přistáli jsme,“ zabručel Conan.</p>

<p>Hamur zvedl hlavu. Škvírami nad nimi pronikalo do dusného, neuvěřitelně páchnoucího podpalubí mdlé světlo.</p>

<p>„Kde to jsme?“ zeptal se černoch malátně. Strašlivé podmínky plavby, zbytky otravy kouzelným jedem a zranění způsobily, že se Hamur celý den potácel na hranici mezi bděním a bezvědomím.</p>

<p>„Někde uvnitř. Už dlouho proplouváme nějakou budovou.“</p>

<p>Hamurovy kalné oči se na chvilku pročistily poznáním. „Sokar,“ zachrčel.</p>

<p>To slovo způsobilo, že i ostatní zajatci, namačkaní v těsném prostoru kolem nich, zvedli hlavy a začali si vyděšeně šeptat.</p>

<p>Palubou se rozlehl syčivý hlas plivající rozkazy a nad hlavami vězňů se náhle otevřela vrata a dovnitř proniklo jedovatě zelené světlo.</p>

<p>„Vstávat, vy špinavá prasata! Rychle ven!“</p>

<p>Zajatci poslechli a jeden po druhém lezli nahoru. Conan pomohl Hamurovi sebrat se a vyškrábat se po krátkém žebříku na palubu. Řetězy pojící okovy na jejich zápěstích a kotnících hlasitě chřestily.</p>

<p>První věcí, která je ohromila, byly rozměry síně, v níž galéra kotvila. Strop a zdi se ztrácely kdesi v temném nedohlednu.</p>

<p>Pak sklonili pohledy níž a spatřili tu hrůzu.</p>

<p>„Crome, dej mi sílu,“ vydechl Conan a ačkoli byl už tak dost pobledlý, teď úplně zesinal. I ostatní zajatci se začali modlit ke svým bohům a hlasitě, zoufale naříkat.</p>

<p>Tohle bylo to příšerné místo, kde se otroci z bližších i vzdálenějších končin měnili v tupě poslušné Amethechovy vojáky. Po obou stranách kanálu se to jen hemžilo černě oděnými Hady a holohlavými Setovými kněžími. Hadi přiváděli zlomené zajatce a vkládali je do jakýchsi šikmo stojících sarkofágů – dřevěných schránek s tvarem lidského těla. Řemeny upevnili hlavy a končetiny vězňů, načež se dali do práce kněží. Ostrými noži zaživa párali břicha těch ubožáků a rvali z nich střeva, srdce, plíce, všechny vnitřnosti. Z úst jim kleštěmi vytahovali jazyky a zkušenými tahy ostří je uřezávali. Dlouhé železné jehly s háčky na konci jim strkali do nosů a uší a vyškubávali jim z hlav mozky Kolem pobíhali černí otroci se širokými lopatami a všechny vytrhané zbytky sbírali do velkých nádob a plnili jimi rozměrný dřevěný vůz.</p>

<p>„Hněte sebou, líné kůže!“ Nad palubou práskly biče a zděšený průvod se po lávce dal do sestupování na molo, vstříc svému strašlivému osudu.</p>

<p>Conan se ohlédl a zapátral zrakem na zádi lodi. Okamžitě spatřil to, co hledal.</p>

<p>„Nebthet!“ zvolal.</p>

<p>I Hamur se otočil. Při pohledu na bíle oděnou štíhlou postavu prudce ožil a zacloumal okovy. Hadi byli hned u nich a kůži na zádech obou kolohnátů rozsekly řemeny karabáčů.</p>

<p>„Conane! Hamure!“ vykřikla princezna, ale nemohla nic dělat. Orkon po jejím boku se jen šklebil a posměšně mával vězňům na rozloučenou.</p>

<p>„Přijdu si pro tebe, Božská! To přísahám!“ zakřičel ještě Hamur, čímž si vysloužil další půltucet krvavých šrámů na zádech a svalnaté hrudi.</p>

<p>Průvod čerstvých zajatců teď pod dohledem Hadů a nemrtvých procházel příšernou výrobnou na Amethechovo vojsko. Nad vší tou páchnoucí a vřískající hrůzou zvedala hlavu veliká hadí socha. Z její otevřené tlamy s vyceněnými zuby vytékal neustávající pramen jakési temně rudé, mazlavé tekutiny. Pod sochou pracovali otroci a nabírali onen sliz do objemného bronzového kotle na čtyřkolovém vozíku.</p>

<p>„Setova krev,“ zabručel Conan koutkem úst směrem k Hamurovi. „O tom mluvila ta čarodějnická svině.“</p>

<p>Sarkofágy s vykuchanými mrtvolami byly skládány na zem. Otroci pak táhli káru s kotlem kolem nich a velkou kovovou naběračkou plnili prázdná těla tmavou břečkou. Tekutina vypadala jako živá, kroutila se a lezla z ran jako klubka svíjejících se červů nebo nějakých chapadel. Potom ale k mrtvolám přistoupil starý kožnatý Stygijec, podle oděvu jeden z vysoce postavených čarodějů. Sklonil se ke každému tělu a přejel nad ním otevřenou dlaní. Odporné hemžení ihned ustalo, rudí červi se stáhli zpátky do rozřezaných trupů, uší a nosů, a rány se zázračně zacelily.</p>

<p>„Odporné hadí hnízdo,“ zavrčel Conan zhnuseně. „Crome, dostaň mě odsud a já se vrátím se vší ozbrojenou silou, jež bude k sehnání, a vypálím to tady a rozbořím na padrť. Styx zčerná krví těch hovniválů. Navrším na tvou počest horu stygijských lebek…“</p>

<p>„Drž hubu, pse!“ zasyčel jeden z Hadů a Cimmeřanova záda opět rozsekl bič. Conan vycenil zuby a vrhl na hlídače pohled s velice ošklivým příslibem, ale pak kráčel dál.</p>

<p>Ve stínu mohutného sloupořadí se v podlaze rýsovalo několik kruhových otvorů zakrytých železnými mřížemi. Jedna z mříží byla zvednutá a díra dýchala na příchozí nesnesitelným pachem výkalů, zvratků a hniloby. Po obyčejném dřevěném žebříku zajatci sestoupili do slizké kobky pod podlahou. Pak byl žebřík vytažen nahoru a těžká mříž nad hlavami vězňů výsměšně zaduněla. Když hlasitě zacvakal klíč v masivním zámku, Conana napadlo, že tentokrát by svou pomstychtivou přísahu nemusel naplnit.</p>

<p>Okovy na rukou a nohou se mu najednou zdály být třikrát těžší.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Dlouho šli po kamenném molu. Orkon a Nebthet seděli v luxusně zdobených nosítkách na ramenou osmi otroků, doprovázela je hlídka půltuctů Hadů. Ačkoli pořád procházeli jedenáctou dvoranou, hluk násilné mumifikace dávno ztichl kdesi vzadu. Kolem nich ubývalo světla, stíny byly pořád černější a zlověstnější.</p>

<p>Pak dorazili ke dvanácté bráně.</p>

<p>Narozdíl od předchozích bran tahle nebyla otevřená. Mohutná mříž naježená ocelovými ostny nořila spodní bodce do špinavé vody kanálu. Orkonův průvod zastavil u postranních vrat z tepaného bronzu. Kromě veliké hadí sochy je hlídala dvojice černooděnců. Příchozí vítala nataženými luky.</p>

<p>Otroci položili nosítka na dlažbu. Orkon vystoupil ven a bez zachvění vykročil vstříc hrotům šípů, uchystaných ke střelbě.</p>

<p>„Jsem Orkon, strážce třetí brány. Žádám o vstup do nejsvětější svatyně Sokaru.“</p>

<p>Chvíli se nic nedělo. Čaroděj se nadechl a zvýšil hlas.</p>

<p>„Jsem Orkon…“</p>

<p>Vysoká vrata se podélně rozpůlila a se zaduněním se otevřela. Strážce třetí brány zmlkl a uctivě sklonil hlavu před mužem, který právě překročil práh. Byl to také mág a byl velice starý, i když tělo měl pořád pyšně vztyčené a pohled pichlavý jako odlesk slunce na hrotu nože.</p>

<p>„Slyším tě dobře, Orkone,“ promluvil. „Jaké důvody tě vedou k domněnce, že ti vojevůdce bude chtít věnovat svůj čas?“</p>

<p>Strážce třetí brány se uklonil ještě hlouběji. „Přináším nejčerstvější zprávy ze severu, vznešený Metimhete. Jsou velice důležité. Taktéž jsem přivezl vojevůdci vzácný dar.“</p>

<p>„Dar? Jaký dar?“</p>

<p>Orkon se otočil a pokynul hlavou. Jeden z Hadů vytáhl z nosítek Nebthet a přivlekl ji blíž.</p>

<p>„Tohle je Nebthet, princezna Mennefisu, sestra královny Eset. Ahmoseho dcera.“</p>

<p>Metimhet zvedl obočí. „U všech duchů Acheronu, to je opravdu cenná kořist! A vojevůdce bude určitě velice zajímat. Tedy dobrá, Orkone. Můžeš vstoupit. Tví strážcové samozřejmě zůstanou tady. Místo nich tě doprovodí má vlastní hlídka.“</p>

<p>„Děkuji ti, strážce dvanácté brány,“ uklonil se Orkon znovu a nastoupil s Nebthet zpátky do nosítek.</p>

<p>Lukostřelci sklonili své zbraně a Orkonovi nosiči následovali starého čaroděje skrz dveře. Bronzová vrata se za nimi okamžitě dunivě zavřela. Ve světle loučí prošli dlouhou chodbou pod kamennou masou dvanáctého pylonu. Na druhé straně jim Metimhet přidělil čtyři ozbrojené průvodce.</p>

<p>„Jděte,“ ukázal čaroděj kostnatou rukou dopředu. „Ale buďte velice opatrní. Vojevůdce se dnes vzbudil s hravou náladou a to znamená, že uvnitř číhá smrt.“</p>

<p>Orkon nasucho polkl a kývl hlavou, že rozumí. Princezna seděla vedle něj se svěšenou hlavou. Byla tak unavená a zmožená všemi viděnými hrůzami, že sotva vnímala svět kolem sebe.</p>

<p>Pomalu procházeli dvanáctou síní. Vládlo tu naprosté ticho, nikde nebylo vidět ani živáčka. Pilíře a sochy zrůdných božstev tonuly v nazelenalém šeru, jež se dál od středového kanálu měnilo v neproniknutelnou temnotu. Stovky sloupů a soch kolem tvořily hustý kamenný les, jemuž zdánlivě nebylo konce – jeden tam mohl zabloudit a potkat velice ošklivou smrt.</p>

<p>Najednou někde vpředu cosi táhle zadunělo. Otroci polekaně zakolísali. Orkon rychle odhrnul závěs a vyhlédl z nosítek. V dálce ve směru jejich pochodu zahlédl mihnout se velký temný stín. Opět zazněl onen ponurý rachot. Vzápětí bludištěm sloupů prolétla roztříštěná ozvěna strašlivého výkřiku.</p>

<p>Orkonovi přeběhl mráz po zádech. Kdyby neměl tak pečlivě vyholené tělo, zježené chlupy by mu určitě nadzvedávaly oděv. Ten řev umírajícího člověka potvrzoval Metimhetova slova – vojevůdce se dnes bavil.</p>

<p>Pokračovali ještě ostražitěji a tišeji. Dokonce i na čtveřici Hadů, patřící k hlídkám dvanácté brány, byla poznat jistá váhavost. I oni se báli. Orkon upevnil závěs tak, aby pořád viděl ven z nosítek.</p>

<p>Dunění se brzy ozvalo znovu. Přibližovalo se. Občas znělo tlumeně, jindy ho zase slyšeli zřetelněji. Z nejasného jednolitého zvuku se vydělil rachot okovaných kopyt na kamenné dlažbě. Temné hřmění, jež ho provázelo, mohlo být jedině hukotem rychle jedoucích kol.</p>

<p>Do uší se jim zařízl další výkřik, tentokrát mnohem kratší. Smrt přišla rychle.</p>

<p>Hluk se kvapně blížil.</p>

<p>„Stůjte!“ přikázal Orkon a s divoce bušícím srdcem se vyklonil z nosítek. I Nebthet setřásla omámení a zamžourala do šera.</p>

<p>Za nedalekými sloupy rychle projelo něco černého.</p>

<p>„Vojevůdce,“ zašeptal strážce třetí brány spíše sám pro sebe.</p>

<p>Najednou ze stínu sloupořadí kulhavě vyběhl muž. Byl oblečený jen v bederní roušce, černé vlasy měl rozcuchané, ve tváři výraz štvaného zvířete. Polekal se Hadů, kteří okamžitě sáhli po zbraních, a prudce zabočil, zjevně s úmyslem opět se ztratit v kamenném bludišti.</p>

<p>V té chvíli však kola a kopyta prudce zaburácela a zpoza sloupů vyjel mohutný černý válečný vůz. Byl tažený párem vraných koní chráněných šupinovými pancíři z kůže a bronzových šupin Za bodci naježeném čelem dvoukoláku se tyčil obrovský polonahý muž. Dlouhé vlasy barvy zralého obilí za ním divoce povlávaly. Zručně stočil vůz za prchajícím mužem. Rukou třímající opratě se přidržel okované bočnice a pravicí vyškubl z úchytu uvnitř vozu dlouhý oštěp. Rychle štvance dohnal a s divokým výkřikem po něm oštěp mrštil.</p>

<p>Ocelový hrot zasáhl kořist do zad s takovou silou, že jí na loket vyčníval z hrudi. Gejzír krve smíšené s úlomky roztříštěných žeber vychrstl na dlažbu. Ubožák se skutálel na zem, zlomil ratiště oštěpu, narazil do paty jednoho sloupu a znehybněl. Krev z něj stříkala ve slábnoucím rytmu umírajícího srdce.</p>

<p>Orkon a Nebthet civěli na ten výjev s pokleslými čelistmi.</p>

<p>Vozataj zatáhl za opratě, až málem zlomil ořům sanice. Vůz se zastavil a dunění utichlo v ozvěnách mezi sloupy. Světlovlasý obr vyskočil z vozu. V ruce třímal těžký obouruční meč s dlouhou rovnou čepelí, hrůznou zbraň stygijského jezdectva. Přikročil k mrtvému, popadl jej za vlasy, trochu mu nadzvedl hlavu a švihl mečem. Pak se s trofejí v pěsti vrátil k vozu a nabodl hlavu na jeden ze železných ostnů. I ostatní bodce už byly podobně ozdobené. Ze dvou hlav ještě kapala krev – to jejich ústa nedávno tak bolestně vykřikla.</p>

<p>„Příliš snadná kořist,“ zahučel muž pohrdavě a obrátil pohled k průvodu. „Nenajde se mezi vámi rychlý běžec? Někdo, kdo mi dokáže unikat aspoň hodinu?“</p>

<p>Otroci rychle složili nosítka na zem a třískli čely o dlažbu. I Hadi spěšně poklekli. Orkon se z nosítek doslova vyplazil.</p>

<p>„Buď pozdraven, ó vojevůdce!“</p>

<p>„Kdo jsi?“ zeptal se plavovlasý lovec bez výraznějšího zájmu.</p>

<p>„Jsem Orkon, strážce třetí brány a tvůj nejoddanější služebník.“</p>

<p>„Všichni jsou nejoddanější,“ ušklíbl se obr. „Z jakého důvodu ti Metimhet dovolil projít dvanáctou bránou?“</p>

<p>„Právě jsem připlul ze severu, nejmocnější pane. Přináším zprávy o pohybu mennefiských vojsk. Většina Esetiny armáda se přesunula do Kipy…“</p>

<p>„To už vím i bez tebe. Budeš potřebovat lepší omluvu pro to, že mě obtěžuješ. Jinak bude tvá hlava hloupě zírat z čela mého vozu!“</p>

<p>Orkon se viditelně roztřásl. „Přivezl jsem ti vzácný dar, vojevůdce! Podařilo se mi zajmout Nebthet, princeznu Mennefisu.“</p>

<p>„Och.“ To vojevůdce konečně zaujalo. „Opravdu?“</p>

<p>„Opravdu,“ odvětila místo Orkona sama Nebthet. Drtil ji šílený strach, ale zoufalství jako by v ní najednou cosi zlomilo a naplnilo ji silou ke vzdoru. Vykročila z nosítek a hrdě se vztyčila tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli.</p>

<p>Chvíli se mlčky dívali s vládcem Sokaru jeden na druhého.</p>

<p>Princezna nemohla skrýt značné překvapení. Před ní stál poměrně mladý a navíc i docela hezký muž. Nebyl to žádný vychrtlý čaroděj, jak už stygijští mágové bývají. Tělo se mu vlnilo svaly – i když možná nebyl tak rozložitý jako Conan, měřil snad ještě o nějaký ten palec víc a čišela z něho stejná nezkrotná síla. Široká čelist, vystouplé lícní kosti a plné rty jako by naznačovaly cizokrajný původ. V těchto končinách velice nezvyklé plavé vlasy a modré oči tu domněnku potvrzovaly. Na sobě měl pouze bederní roušku a sandály. Žádné ozdoby, žádná zbroj, jen to robustní tělo bez jediné jizvičky. A aura nesmírné moci, krutosti, bezohlednosti a arogance. Nebthetino srdce bušilo jako splašený pták uvězněný v kleci žeber. Nohy se jí podlamovaly a měla co dělat, aby odolala jeho pohledu, který ji doslova srážel na kolena.</p>

<p>Tak tohle tedy byl Amethech, vládce Sokaru, mocný čaroděj a krvežíznivý válečník v jedné osobě.</p>

<p>„Nebthet,“ usmál se letmo. „Sestra mého úhlavního nepřítele, té Usireovy děvky Eset. Přivedl jsi skutečně vzácného hosta, strážce třetí brány. Pojď ke mně, děvče.“</p>

<p>Natáhl k ní ruku, ještě umazanou od krve. Nebthet cítila jak navzdory vnitřnímu odhodlání vzdorovat tomu světlovlasému běsovi dělají její nohy jeden krok za druhým. Ne, nedokázala se mu vzepřít. Byla najednou slabá, zlomená, nicotná. Z Amethecha sálalo něco, co všechno kolem podřizovalo jeho vůli.</p>

<p>Omámeně zvedla ruku. Uchopil ji za zápěstí a prudce k sobě přitáhl, až ňadry narazila do jeho svalnatého trupu, pevného jako z kovu tvarovaný pancíř. Krvavá čepel meče v jeho spuštěné pravačce se jí otřela o stehno.</p>

<p>Aniž by chtěla, zvedla hlavu a pohlédla mu do očí. A tehdy pochopila, že zdaleka není tak mladý, jak vypadá. Ty oči pamatovaly nejméně trojnásobek jejího života.</p>

<p>„Vítej v Setově svatyni, princezno.“ Ten hlas se jí doslova vléval do žil a plnil je příjemně horkým, přesto však smrtícím jedem. „Mnohokrát jsem tě viděl ve svých snech a vizích a budil se naplněný touhou. Ve skutečnosti jsi ještě krásnější. Bude mi téměř líto tě předhodit Setovi.“</p>

<p>Navzdory hrůze, která do ní s těmi slovy zaťala drápy, se Nebthet ušklíbla. „Dávej si pozor na jazyk, ďáble. To neznělo jako projev oddanosti tvému bohu. Co když tě šupináč uslyší?“</p>

<p>Přitiskl ji k sobě ještě pevněji, až téměř nemohla dýchat. „Ty sama važ slova, couro. Záleží jen na tobě, budu-li tě v posledních dnech tvého života zahrnovat svou přízní, nebo je strávíš v příšerných bolestech.“</p>

<p>„Můj pane?“</p>

<p>Amethech odtrhl zrak od princezny a pohlédl na klečícího Orkona. „Co je, červe? Chceš žádat o odměnu?“</p>

<p>„To bych si nikdy nedovolil, ó vojevůdce. Kdyby to však bylo nutné, jsem připravit nahradit strážce šesté brány a vzít na svá bedra jeho povinnosti.“</p>

<p>„Proč? Co je s ním?“</p>

<p>„Werenre je mrtvý, pane. Byl zabit v povodí Vedžo.“</p>

<p>Amethech od sebe odstrčil Nebthet a přikročil k Orkonovi. Mág se přitiskl k podlaze, jako by chtěl vtéct mezi kameny.</p>

<p>„Zabit? Strážce sokarské brány? U Setových zubů, kdo udělal něco takového?“</p>

<p>„Dva barbaři ze stráže princezny Nebthet, pane! Jeden z jižních džunglí, druhý z dalekého severu. Oba divocí válečníci. Zabíjeli naše nejlepší bojovníky, jako když srp žne sladkou třtinu. Seveřanův meč rozpoltil Werenreho lebku jako meloun.“</p>

<p>„Kde jsou ti dva teď?“ zachmuřil se Amethech. „Co se s nimi stalo?“</p>

<p>„Zajal jsem je, pane. Pomocí mého hadího biče. Přivezla je má loď spolu s mnoha dalšími otroky. Právě teď jsou v jedenácté síní a brzy se stanou tvými oddanými služebníky.“</p>

<p>Vládce Sokaru se ještě pořád zamyšleně mračil, ale v očích už mu začínal doutnat škodolibý úmysl. „Takže tu máme dva otroky, kteří dokázali pouhou ocelí zabít jednoho z mých mágů. Hm. Takové muže by byla škoda změnit v nemyslící mumie. Jdi, červe, a postarej se o to, aby je prozatím nechali naživu.“</p>

<p>„Rozumím, vojevůdce. A… kdo se tedy stane strážcem šesté brány?“</p>

<p>Amethech po krátké odmlce kývl hlavou. „Budiž, ať je po tvém, hnido. Přivezl jsi skutečně cenný náklad. A teď zmiz.“</p>

<p>Orkon se s čelem přitlačeným k podlaze pozpátku vplazil do nosítek. Otroci je zvedli a spěšně vyrazili zpátky k bráně i se suitou černooděných strážců.</p>

<p>„Výborně,“ zmohla se Nebthet na pohrdavé odfrknutí. „Pokud velíš tlupě takových ukňouraných, bezpáteřních plazů, přes hradby Kipy se nikdy nedostanete. Mennefis spatříš jedině jako bičem zmrskaný zajatec uvázaný k mému vozu.“</p>

<p>Pohlédl na ni. Okamžitě zmlkla a zachvěla se.</p>

<p>„Líbíš se mi, divoženko. Bude tě vážně škoda. Pojď,“ popadl ji železnými prsty za rameno a vlekl k dvoukoláku, „ukážu ti tvůj osud.“</p>

<p>Přinutil ji vlézt do vozu, popadl opratě a otočil spřežení.</p>

<p>„O mé vítězství nemusíš mít obavu,“ dodal. „Mí nemrtví válečníci smetou mennefiskou armádu z povrchu zemského, jako když mračno kobylek sežere lán zralého obilí.“</p>

<p>Podkovy zazvonily na kameni, kola se rozjela. Nebthet, skrčená za plavovlasým obrem, po očku koukla na zbraně v úchytech uvnitř vozu.</p>

<p>„Na to ani nepomysli,“ houkl Amethech přes rameno. Cosi v jeho hlasu způsobilo, že se schoulila jako dítě.</p>

<p>Jeli dlouho, než se ubíhající les sloupů a soch konečně ztratil za jejich zády. Amethech začal zpomalovat. Bylo tu o něco více světla a kanál ústil do velikého kruhového bazénu. Voda v něm byla tmavá jako sražená krev.</p>

<p>„Pohleď, princezno,“ vyzval vládce zajatkyni. „Tady končí tvá cesta!“</p>

<p>Nebthet stoupala pohledem od kalného bazénu vzhůru a oči se jí postupně rozšiřovaly hrůzou.</p>

<p>To, co spatřila, jí vzalo poslední zbytky sil a střízlivého vědomí. Tělo jí najednou změklo a ona se v mrákotách sesula na prkna na dně vozu.</p>

<p>Amethech se chechtal skrz vyceněné zuby.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá – Dvounohá kořist</strong></p>

<p>Zdál se jí sen, v němž k ní přistoupil urostlý muž s dlouhými plavými vlasy a začal ji dychtivě objímat. Pocítila vzrušení, avšak v okamžiku, kdy mu podlehla a chtěla ho políbit, z jeho úst vyletěl rozeklaný hadí jazyk. Vykřikla a zazmítala se, ale uchopil ji tak pevně, že se najednou nemohla ani nadechnout. Z jeho očí začaly stékat krvavé slzy. Z uší, nosu a úst mu vylezli hadi. Pokožka na jeho těle se začala trhat a pod ní se místo masa hemžily spletence syčících plazů…</p>

<p>Vyděšeně se vzbudila. Jejího výkřiku se chopily ozvěny a ještě dlouhou chvíli mu nedovolily zmlknout. Znělo to, jako by se jí vysmívali duchové.</p>

<p>Nebthet se zvedla z potem promočených prostěradel a zadýchaně se rozhlédla. Místnost byla obrovská a s výjimkou jejího honosného lůžka a čtyř stojanů s olejovými lampami v rozích úplně prázdná. Stěny a vysoko položený strop byly pokryty hieroglyfickými reliéfy. U zdí stály, nebo spíš z nich vystupovaly sochy démonických božstev – hadích, krokodýlích, hroších, supích. Princezna si vzpomněla, kde vlastně je, a zmocnila se jí ještě větší hrůza.</p>

<p>„Zlé sny, že?“ zeptal se tichý, přesto však zvučně znějící hlas. „Není divu. Já sám tady mám špatné spaní. Tohle místo je zasvěceno duchům, přízrakům a démonům.“</p>

<p>Jeden ze stínů mezi sochami se pohnul a zamířil k lůžku.</p>

<p>„A to, že jsem jedním z nich, mi klidný spánek nezaručí.“</p>

<p>Do bledého světla vstoupila mohutná postava s černozeleným pláštěm přehozeným přes široká ramena. Obr zastavil u lůžka a svrchu pohlédl na princeznu.</p>

<p>„Amethech,“ řekla Nebthet slabým hlasem.</p>

<p>Zvedl obočí. „Jak zvláštní, slyšet vlastní jméno. Už dávno se ho nikdo neodvážil vyslovit. Říkají mi <emphasis>vojevůdce, pane, vládce</emphasis>…“</p>

<p>„To už dlouho nepotrvá,“ přimhouřila Nebthet nenávistně oči. „Brzy tě budou oslovovat <emphasis>zdechlino</emphasis>. Nebo spíš vůbec nijak, protože s mrtvolami nikdo nemluví.“</p>

<p>S lehce pobaveným výrazem ve tváři zavrtěl hlavou. „Ty mi vyhrožuješ smrtí? Jsi buď odvážná, nebo šílená. Spíš to druhé, protože tvou smělost, o níž jsem tolik slýchal, teď požírá strach. Cítím to. Uvnitř se celá chvěješ.“</p>

<p>Klekl si jedním kolenem na lůžko. Nebthet se rychle odstrčila patami pryč od něj.</p>

<p>„Jen klid,“ vycenil zuby. „Nemám v úmyslu ti ublížit. Teď ještě ne. Už brzy však bude moje vojsko připraveno vyrazit na sever a o půlnoci před odjezdem se útroby Sokaru rozezní velkolepým obřadem na Setovu počest. A k tomu, aby temný bůh přál naší výpravě, si ho budeme muset naklonit skutečně štědrou obětí. Tucty otroků nasytí Hada svou krví a masem. Ženy a děti, jež se nehodí na proměnu v nemrtvé vojáky, naleznou završení svého bídného, zbytečného života mezí Setovými zuby. A nakonec, jako vyvrcholení rituálu, bude našemu vládci obětován jeden z jeho úhlavních nepřátel, princezna z údolí Vedžo, potomek slabošského Réa!“</p>

<p>Nebthet měla co dělat, aby jí nezačaly cvakat zuby.</p>

<p>„Tak? Kde je teď tvá odvaha?“ zachechtal se Amethech. „Proč mi už nevyhrožuješ zabitím? Ty hloupá. Já budu žít ještě velice, velice dlouho.“</p>

<p>Černovláska sebrala poslední zbytky odvahy. „Nikdy Mennefis nedobudeš, hade. Stygijská vojska se o to pokoušela od nepaměti, a nikdy z nich nezůstalo nic než krvavé skvrny na bílých hradbách slunečního města. Mennefis přetrvá i tentokrát, zatímco tuto obludnou stavbu budou brzy obývat jen štíři a pavouci.“</p>

<p>„Ani nevíš, jak moc se pleteš, ty malá couro. Mé vojsko není jako ty dosavadní nicotné armády, marně bušící na brány Réova doupěte. Je to vojsko běsů, jejichž síla pramení z krve samotného Seta. Jsou téměř nesmrtelní a na tomto světě pro ně není rovnocenný soupeř. Nic je nezastaví, ani hradby Kipy, ani brány Mennefisu. A až připojím ke svému panství Esetino město a díky spoustě nových otroků ještě znásobím svou armádu, pak vytáhnu proti Luxuru. Přímo na trůnu zašlápnu tu krysu Ctesphona, porazím Thoth-Amona a stanu se vládcem Stygie i hlavou Černého kruhu. Set je na mé straně a já budu vládnout zemím kolem Styxu ještě dlouho potom, co se dnes narozené děti obrátí v kosti a prach.“</p>

<p>Zírala na šílenství planoucí v jeho vytřeštěných očích a nedokázala se ani pohnout, natož promluvit. Amethech se nadechl, trochu se uklidnil a ušklíbl se při představě nějaké další ohavnosti.</p>

<p>„Pojď,“ natáhl ruku a surově ji popadl za loket. „Na dnešní ráno jsem si naplánoval báječný lov. A ty mi posloužíš jako návnada. Štvanice bude o to zajímavější.“</p>

<p>Pokusila se mu vyškubnout, ale jeho prsty byly jako železné kleště a cloumaly s ní silou lva.</p>

<p>„Kromě toho,“ dodal, vleče ji k vysokým, ebenem vykládaným vratům, „přece bych tě nepřipravil o pohled na smrt tvých věrných barbarských společníků!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„U Dagona, rád bych věděl, co má tohle všechno znamenat,“ zavrčel Hamur.</p>

<p>„Nic dobrého, příteli,“ zabručel Conan zachmuřeně. „Vůbec nic dobrého. To je nyní naše jediná jistota.“</p>

<p>První překvapení jim Sokar uchystal, když je večer krátce po příjezdu hlídači vytáhli z přeplněné kobky a odvedli je do samostatné, podstatně prostornější a čistší cely. Tam se pokusili prospát a nabrat sílu, ale celou noc je budily děsivé sny a mučivý křik zaživa mumifikovaných otroků. Sokarští ani v noci neustávali v činnosti, další a další nemrtví vojáci se „rodili“ bez přestání.</p>

<p>Podruhé zaskočeně zírali, když jim Hadi ráno přinesli jídlo. Conan se do misky díval s nedůvěrou, ale když viděl, jak se Hamur cpe, odhodil zlou předtuchu o původu masa v husté kořeněné omáčce a hltavě utišil kručení v žaludku. Voda na zapití byla teplá, ale čistá.</p>

<p>Sotva dojedli, mříž se opět zvedla a syčivý hlas jim přikázal vyjít ven. Poslechli. Půltucet natažených luků s šípy mířícími přímo na jejich srdce jim rychle vymluvil jakékoli pokusy o odpor. Nechali se vést až k bronzové bráně v mohutném pylonu. Starý, vysušený stygijský čaroděj je zběžně prohlédl a povolil vstup. Na opačném konci dlouhé chodby jim sundali okovy, přičemž je samozřejmě pořád pečlivě hlídaly oči dívající se podél šípů. Pak Hadi rychle ustoupili zpátky do chodby.</p>

<p>Bronzová vrata se brzy s duněním zavřela.</p>

<p>Conan a Hamur teď stáli v rozlehlé síni plné gigantických sloupů a soch. Konce nedohlédli – Cimmeřan tak velikou místnost dosud neviděl. Všechno tonulo v zlověstném nazelenalém šeru. V kanálu protínajícím dvoranu bublala kalná voda Styxu.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Hamur. „Měli bychom se ukrýt a vyčkat, co se začne dít…“</p>

<p>Conan potřásl hlavou. „Obávám se, že před vládcem tohoto místa se tu není kam schovat. Tohle je podle všeho hlavní Setova svatyně. Hádám, že tam někde na opačném konci bude něco jako oltář nebo obětiště. Pojďme blíž. Při troše štěstí možná zjistíme, co se stalo s Nebthet. Určitě ji odvlekli sem.“</p>

<p>„Snad není pozdě.“</p>

<p>„Nesýčkuj. A soustřeď se. Musíme být ve střehu. Jak jsi na tom?“</p>

<p>„Člověk si na tu bolest zvykne. Pojďme alespoň pryč z toho světla.“</p>

<p>Conan přikývl a vykročil směrem ke sloupům. Hamur kulhal za ním. Za chvíli se dostali dostatečně daleko od stojanů s ohněm podél kanálu a dál pokračovali ukryti ve stínu.</p>

<p>„Bohové,“ ozval se Hamur tlumeně, když už šli skutečně dlouho a kolem se pořád nic neměnilo. „Tohle místo mohlo být vybudováno jedině s pomocí kouzel.“</p>

<p>„O tom není pochyb,“ přitakal Conan. „Pevnost prý vyrostla velice rychle, ani ne za dvacet let. Na tom určitě mají zásluhu nejen tisíce k smrti udřených otroků, ale i černá magie. Amethech je zajisté mocný kouz…“</p>

<p>Vzdálené zadunění uťalo jeho slova. Barbaři zavětřili jako panteři na lovu a okamžitě se stáhli do hlubšího stínu.</p>

<p>„Víckrát to jméno nevyslovuj,“ zašeptal Hamur. „Přivoláš na nás zhoubu.“</p>

<p>„Zhouba si nás najde sama,“ zabručel Cimmeřan. „Co bych dal za pořádnou zbraň…“</p>

<p>Neměli však nic, jen své potrhané, umazané ošacení a ošoupané sandály. Hamur dávno ztratil i svůj nemes.</p>

<p>Dlouho naslouchali, než se odvážili vydat dál. Věděli, že jdou vstříc něčemu strašlivému, ale nebylo v povaze ani jednoho z nich jen tak stát a čekat na smrt.</p>

<p>Zanedlouho začalo světla kolem přibývat a stíny sloupů a soch byly pořád ostřejší. Brzy se oba muži krčili u podstavce veliké skulptury ve tvaru muže s hroší hlavou a opatrně se zpoza něj dívali dopředu.</p>

<p>„U Croma,“ vydechl Conan. „Tohle místo jsem už viděl!“</p>

<p>Nad kruhovým bazénem na konci kanálu se u zadní stěny svatyně tyčila gigantická socha hada z černého, zeleně žilkovaného kamene. Vypadala jako živá, což při jejích rozměrech budilo skutečnu hrůzu. Sochy hadí bohyně Vedžo u bran Mennefisu by vedle ní padaly jako mláďata užovky vedle dobře rostlého hroznýše.</p>

<p>„Nemluv nesmysly,“ hlesl Hamur. „Každý, kdo tohle místo někdy zahlédl, se nedožil dalšího rána.“</p>

<p>„Spatřil jsem ho ve snu. A byla tam i Nebthet. Co když… Setovy sračky, podívej!“</p>

<p>Hamur putoval pohledem nahoru až k hlavě velehadovy sochy. Náhle postřehl, že se v jeho doširoka rozšklebené tlamě něco hýbe. Za řádkou kamenných zubů se nadzvedla štíhlá postava.</p>

<p>Černým válečníkem to až trhlo dopředu. Cimmeřan bleskově sevřel jeho rameno a stáhl jej zpátky za podstavec.</p>

<p>„Ne, Hamure! Teď pro ni nemůžeš nic udělat. Očividně je tu jen jako návnada a ztratíš-li teď hlavu kvůli ní, ztratíš ji pak doslova.“</p>

<p>Ano, byla to Nebthet. Conan i přes značnou vzdálenost a výšku, v jaké se Setova hlava nacházela, viděl, že je spoutaná.</p>

<p>Hamur cenil zuby jako vzteklinou nakažené zvíře. „Jen ať ten parchant přijde. Ukousnu mu hlavu jako kuřeti.“</p>

<p>„Klid,“ tišil jej Cimmeřan. „Někdo tu s námi hraje ďábelskou hru. Musíme si zachovat chladnou hlavu. Poslouchej. Jakmile se objeví ten zkur…“</p>

<p>Nedořekl. Svatyní se rozlehl hlasitý smích. Tucty ozvěn jej proměnily ve hřmění vyvolávající husí kůži. Oba barbaři se instinktivně přikrčili. Když si vyměnili pohledy, oba dva měli ve tvářích vepsáno jméno, které si před chvíli slíbili nevyslovovat.</p>

<p>„Ten zbabělý kněz se musel splést!“ burácel mezi sloupy pobavený hlas. „Vykládal báchorky o dvou divokých, krvelačných válečnících, kteří se bez zaváhání postaví tváří v tvář i početné přesile. Místo nich se tady plíží dvě na smrt vystrašené krysy! Zřejmě jsem dal vytáhnout z kobky nesprávné muže.“</p>

<p>Conan pomaloučku, velice obezřetně vykoukl zpoza pečlivé opracovaného křemenového bloku. Ozvěny byly matoucí, ale najít místo, odkud hlas přilétal, nebylo těžké.</p>

<p>Z černého Setova chřtánu vykročil obrovitý plavovlasý muž a zezadu přistoupil ke klečící Nebthet. Bezohledně ji popadl za vlasy a nedbaje jejího odporu a kleteb, popostrčil ji k okraji kamenné tlamy.</p>

<p>„Vidíte ji?“ vykřikl. „Vaší milovanou princeznu, kterou jste měli za úkol ochraňovat? Je tady a čeká na vás!“</p>

<p>„Já toho hajzla…“ cedil Hamur skrz zuby a žily na čele mu potlačovaným vztekem naběhly jako tlustí červi.</p>

<p>„Zahrajeme si takovou hru,“ pokračoval Amethech. „Jsme tady jen já, ona a vy dva. Nabízím vám možnost ji vysvobodit a napravit tak vaše selhání. Pokud přežijete, samozřejmě!“ Slova se opět proměnila ve smích. Vládce Sokaru pustil Nebthet, prudce se otočil a zmizel v temnotě kamenného chřtánu.</p>

<p>„Myslí to vážně?“ mračil se Hamur.</p>

<p>„Jistěže ne,“ zasyčel Conan vztekle. „Je to jen nějaká zvrácená hra na kočku a myš. Jen lest, jak nás vylákat z úkrytu.“</p>

<p>„Je si až příliš jistý sám sebou. Takoví si často natlučou hubu. Sejmeme ho.“</p>

<p>„To nebude tak jednoduché. Poslyš. Má zranění jsou lehčí, takže jsem rychlejší. Pokusím se ho nějak odlákat. Ty se mezitím postarej o Nebthet.“</p>

<p>Hamur na okamžik zaváhal, ale pak kývl. „Nezabíjej ho, dokud u toho nebudu. Chci vidět, jak chcípne!“</p>

<p>„Připravte se k boji!“ zaduněl hlas mezi sloupy.</p>

<p>„U Croma!“ zaklel Conan, vztyčil se a rázně vykročil zpoza podstavce na světlo. „Když chceš boj, tak konečně vylez, Amethechu!“</p>

<p>„Conane!“ vykřikla Nebthet vysoko v Setově tlamě.</p>

<p>Cimmeřan jí nestihl odpovědět. Svatyni náhle naplnilo dunění s z temného průchodu stranou od oltáře se vyřítil velký válečný vůz tažený dvojspřežím opancéřovaných vraných koní.</p>

<p>Conan měl pocit, jako by mu tělo probodl veliký ledový osten. Vlasy se mu zježily. Plavovlasý vozataj při pohledu na něj vycenil zuby a práskl opratěmi. Cimmeřan se otočil na patě a rozběhl se mezi sloupy.</p>

<p>Amethech divoce, nadšeně zařval. Štvanice začala.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Hamurovo srdce bilo jako splašené, když spřežení s vozem projelo kolem sochy hrošího démona. Amethech však černochovi, pokud o něm vůbec věděl, nevěnoval pozornost – vyrazil za Conanem, který jako gepard zmizel v hustém sloupoví.</p>

<p>Ebenový obr pro jistotu počkal, dokud se dunění kol a kopyt nevzdálí, pak se odlepil od podstavce sochy a kulhavě se rozběhl k bazénu.</p>

<p>„Nebthet!“</p>

<p>Zpoza zubů v kamenné tlamě vyhlédla černovlasá hlava. „Hamure!“</p>

<p>„Kudy se k tobě dostanu?“</p>

<p>„To netuším, Hamure. Tady vzadu za sochou je úplné bludiště schodišť, komnat a průchodů. Pokus se najít cestu…“</p>

<p>„Na to nemáme čas. Musíš skočit!“</p>

<p>„Zbláznil ses?“ pohlédla do hloubky pod sebe. „Jsem spoutaná, utopím se jako kotě!“</p>

<p>„Já tě vytáhnu. Dělej, rychle!“</p>

<p>Nebthet na okamžik zaváhala, ale pak se s jistými potížemi vztyčila, se svázanýma nohama se přehoupla přes řadu kamenných zubů a s Réovým jménem na rtech skočila. Opálené tělo ve skrovném bílém šatu proletělo podél zvlněného černozeleného plazího těla.</p>

<p>„Hamurééééé…“</p>

<p>Kalná voda z bazénu vystříkla do výšky. V tomtéž okamžiku se do nádrže po hlavě vrhl Hamur.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Podkovy a okovaná kola v šeru mezi sloupy vykřesávaly na kamenné dlažbě snopy jisker. Conan utíkal jako zvíře před stepním požárem, obratně kličkoval mezi pilíři a sochami, ale vůz jej přesto doháněl. Brzy za sebou zaslechl hlasité funění a frkání vraníků. Zastavil a otočil se, zadýchaný a bojovně přikrčený jako vlk ze vzdálených cimmerských hor.</p>

<p>Černé spřežení se řítilo přímo na něj. Světlovlasý démon ve voze se rozmáchl těžkým oštěpem a divoce vykřikl. Oči mu zasvítily jako šelmě na nočním lovu.</p>

<p>Svalnatá ruka se vymrštila kupředu.</p>

<p>Conan se vrhl stranou, dopadl do kotoulu a skočil za jeden ze sloupů. Hrot oštěpu křísl o podlahu. Na místě, kde Cimmeřan před chvílí stál, zazvonily podkovy.</p>

<p>Vůz se prohnal kolem a Amethech opět zařval – bylo v tom zklamání a zároveň radost. Přitáhl otěže. Spřežení zpomalilo, zabočilo doprava a objíždělo skupinku sloupů. Vracelo se.</p>

<p>Conan sevřel v dlaních upadlý oštěp. Špička se při nárazu o kámen ulomila, ale to nevadilo. Barbarovy oči pomsty chtivě zaplanuly.</p>

<p>Hřmění vozu se rychle blížilo. Cimmeřan oběhl jeden z nejmohutnějších pilířů a vyskočil na jeho podstavec. Samotný sloup měl po levé ruce, zatímco pravačka měla prostor k mocnému rozmachu. S oštěpem pozvednutým nad rameno vycenil zuby přímo do obličeje přijíždějícího Amethecha.</p>

<p>Vládce Sokaru vzrušeně vykřikl. Z úchytu uvnitř vozu vyškubl dlouhé kopí.</p>

<p>Dva rozdivočení válečníci po sobě mrštili zbraněmi ve stejném okamžiku.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Hamur se s nemalými potížemi vydrápal z kruhové nádrže a vytáhl za sebou Nebthet. Prudce se nadechla a v záchvatu kašle upadla na kamenné molo. Zatímco křečovitě dávila slizkou, tmavou vodu z kanálu, Hamur se zuby nehty snažil zbavit její končetiny kožených řemenů. Netrvalo dlouho a rozervaná pouta dopadla na zem. Černoch se vztyčil a pomohl Nebthet vstát. Chtěl ji zvednout do náruče, ale rázně zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Zvládnu to. Jsi raněný.“ Opět zakašlala a vyplivla špinavou slinu.</p>

<p>Náhle Hamur koutkem oka zachytil rychlý pohyb. Střelil pohledem ke kanálu a uviděl, jak se voda vlní a zvedá. Něco velkého vplulo do nádrže jen chviličku po tom, co z ní vylezli. Drželo se to pod hladinou, ale pohyb vody naznačoval, že je to tvor značných rozměrů.</p>

<p>„Co je to, u všech ďasů?“ vypoulil oči.</p>

<p>„Netuším,“ hlesla Nebthet. „Ale chci odtud pryč. Okamžitě.“</p>

<p>Potácivě vyrazili ve směru, odkud k nim doléhaly dunivé zvuky zápasu.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Amethech minul. Prostě a jednoduše v té rychlosti v rozkodrcaném dvoukoláku minul. Hrot kopí zasvištěl kolem Conanovy hlavy a zařinčel o kámen někde za jeho zády.</p>

<p>Zato hrot oštěpu s ulomenou špičkou zasáhl plavovlasého obra mezi prsní a ramenní sval a vnikl pár palců hluboko. Amethech vykřikl a jen díky opratím, pevně svíraným v levé pěsti, nevypadl z vozu. Koně vyjeli z kamenného lesa. Raněný vozataj je na břehu kanálu zastavil a otočil spřežení čelem k Cimmeřanovi.</p>

<p>Conan sebral z podlahy druhý oštěp a vykročil vládci Sokaru vstříc. Oči mu planuly modrými plameny, zpoza sevřených zubů se dral vrčivý dech. Na hranici hustého sloupoví se zastavil, rozkročil a popadl ratiště oštěpu do obou pěstí.</p>

<p>Amethech pohlédl na své zranění. Nevytekla z něj ani kapka krve. Conanovi se na chvíli zdálo, že pod proříznutou pokožkou se něco kroutí a hemží, něco hnusného a nepřirozeného. Vzápětí se však rána zatáhla a bleskově zhojila. Nezůstala po ní ani jizvička. Amethech vzhlédl a ušklíbl se.</p>

<p>„Konečně důstojný soupeř,“ ucedil. „Ještě nikomu se nepodařilo mne zranit. Ten červ Orkon opravdu přivezl vzácné zboží. Když tě zabiji, nechám tvé útroby naplnit Setovou krví a proměním tě tak v živou mumii. Staneš se členem mé osobní gardy a během tažení na sever nechám zajaté mennefiské hodnostáře popravovat tvýma rukama.“</p>

<p>„Příliš složité,“ zafuněl Conan. „Když zabiju já tebe, prostě ti uříznu hlavu a naseru do tvé prázdné lebky.“</p>

<p>Amethech se divoce zařehtal a s výkřikem pobídl spřežení. Koně ržáli a zabušili kopyty do země. Vládce Sokaru tasil masivní jezdecký meč s dlouhou rovnou čepelí.</p>

<p>Conan se jen tak tak vyhnul pancířem chráněné koňské hrudi, uskočil stranou a vrhl se do podřepu. Amethechův meč naprázdno zasyčel dobrou stopu nad jeho temenem. Kolo vozu prosvištělo tak blízko, že barbarovi málem sedřelo kůži z pravého ramene. Cimmeřan se bleskově otočil, vyskočil jako tygr a zezadu mrštil oštěpem po vozatajovi.</p>

<p>„Crooooooom!“</p>

<p>Ostrý ocelový hrot se zabořil Amethechovi do ledvin, projel břišní dutinou a vynořil se vpředu kousek pod žebry. Čaroděj zařval, opratě mu vyklouzly z prstů a on se po zádech zřítil z vozu. Násada oštěpu se při nárazu robustního těla na dlažbu zlomila. Čepel meče v jeho ruce zazvonila o kámen.</p>

<p>Conan zadýchaně přiskočil k nepříteli. Amethech se kroutil na zemi, řval a kopal nohama jako hmyz připíchnutý jehlou ke stolu. Cimmeřan jej vší silou kopl do ruky. Jílec meče vyletěl ze Stygijcovy dlaně. Conan se rychle sklonil a popadl rukojeť zbraně. Než se však stačil narovnat, Amethech jej udeřil pěstí do čelisti. Měl sílu jako medvěd – barbarovi se zajiskřilo před očima a udělal několik potácivých kroků zpátky. Meč však neupustil. Potřásl hlavou a pozvedl mohutnou zbraň – tíha dobré oceli v dlaních mu rozbušila srdce ještě víc a vehnala mu do očí vražedný lesk.</p>

<p>Amethech se rychle otočil na břicho – hrot oštěpu zaskřípal o podlahu – nadzvedl se na rukou a prudce vstal. Conan okamžitě zaútočil, ale Amethech se vrhl doprostřed oblouku dopadajícího meče a barbarova zápěstí uvázla v jeho dlaních. Svaly na pažích soupeřů naběhly jako provazy upletené z kovových vláken.</p>

<p>„Smrtelný červe,“ vmetl Amethech Conanovi do tváře. Jeho slova se náhle proměnila v odpudivý sykot a Cimmeřan zděšeně spatřil, jak se v jeho doširoka rozevřených ústech něco hýbe, něco stejně hnusného jako v té ráně po oštěpu. Vzápětí z Amethechovy huby vyletělo půl tuctu hadů a seklo dlouhými zuby po Conanovi. Barbar ucukl jen v poslední chvíli. Stygijec toho využil, kopl jej kolenem do slabin a uskočil. Cimmeřan se s vyraženým dechem odpotácel pár kroků dozadu, tahaje meč hrotem po zemi. Rychle se však vzpamatoval a vzhlédl.</p>

<p>Z Amethechových rozšklebených úst se dralo ven šest nebo sedm hadů. Svíjeli se před čarodějovým obličejem, syčeli na Conana a v touze rozdávat smrt vztekle kmitali rozeklanými jazyky a klapali tlamami s velkými jedovými zuby. Cimmeřan pozvedl meč. Hadi se stáhli zpátky a zmizeli ve Stygijcově chřtánu. Amethech zavřel ústa a zašklebil se tak ohavně, že zahanbil i kamenné běsy kolem. Pak uchopil hrot oštěpu a pomalu si vytáhl ulomené ratiště z břicha. Nebyla vidět žádná krev, pouze průhledný sliz kapal ze zbraně. Rány se stáhly, zhojily, zmizely. Vládce Sokaru uchopil zbytek oštěpu jako meč a kývl na Conana.</p>

<p>Cimmeřan vyrazil a máchl mečem. Amethech mrštně uskočil a hrotem oštěpu odrazil čepel stranou. Těžká zbraň narazila hrotem do podlahy. Stygijec udeřil Conana pěstí do obličeje. Cimmeřan odpověděl úderem lokte do ohryzku. Amethech zachrčel a udělal krok zpátky. Jeho chodidla nejistě přešlápla na okraji mola. Voda v kanálu za ním tiše zabublala. Conan znovu švihl mečem. Amethech se pokusil vykrýt výpad pahýlem oštěpu, ale ocelové ostří přeťalo dřevěnou násadu těsně u Stygijcovy pěsti, Hrot se zatočil ve vzduchu a šplouchl do mastné vody v kanálu.</p>

<p>Amethech zaklel a odhodil zbytek ratiště. Vtom mu po obličeji proběhl odlesk zelených plamenů na čepeli dopadajícího meče. Plavovlasý obr proti ní instinktivně zvedl ruku. Uťala mu ji v zápěstí a zabořila se hluboko mezi krk a rameno. Amethech s výkřikem upadl na kolena.</p>

<p>„Ta tvá hra se mi začíná líbit, hade,“ vycenil Conan zuby, zapáčil těžkou zbraní a vyrval ji z robustního těla. Vládce Sokaru se převrátil dozadu, přepadl přes hranu mola a šplouchl do slizké vody kanálu. Kalná hladina se za ním okamžitě zavřela. Cimmeřan se zhnuseným výrazem kopl uťatou ruku za ním.</p>

<p>Náhle opět zarachotily podkovy a kola vozu. Conan se bleskově otočil, přikrčil a obouruč pozvedl meč.</p>

<p>A vzápětí se zase uvolnil. Za bodci naježeným čelem vozu stáli Hamur a Nebthet.</p>

<p>„Zabils ho?“ zahučel černoch, když zastavil vůz u barbara.</p>

<p>„To kdybych věděl,“ ohlédl se Conan. Hladina vody v kanálu byla opět klidná. Zlověstně klidná. „Ale něco mi říká, že spíš ne.“</p>

<p>„To je dobře,“ zakřenil se Hamur, „protože ho chci zabít sám. Ale až někdy jindy. Teď se musíme dostat odtud.“</p>

<p>„Jak to chcete dokázat?“ zvolala Nebthet, když Conan naskočil do vozu a Hamur práskl bičem.</p>

<p>„Nemám ponětí,“ přiznal Cimmeřan. „Jsme uprostřed nedobytné pevností plné čarodějů a nemrtvých válečníků.“</p>

<p>„A kolem té tvrze je největší vojenský tábor, jaký kdy Stygie viděla,“ doplnil Hamur s nepříčetným smíchem.</p>

<p>Dva vraníci pádili po molu přímo k bráně ve dvanáctém pylonu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtrnáctá – Smrt pod černou hradbou</strong></p>

<p>„Hni sebou, Hamure!“ vykřikl Conan a odrazil štítem hrot dalšího kopí. Na oplátku sekl útočícího černooděnce do šátku na obličeji – úder těžkého meče rozbil Hadovu lebku jako zralou tykev.</p>

<p>„Dělám, co můžu!“ zafuněl černoch a vší silou zatáhl za úchyt masivní závory, zabezpečující dvoukřídlá vrata z tepaného bronzu.</p>

<p>Do chodby pod dvanáctým pylonem se hrnuli černě odění strážci. Syčeli, lomozili zbraněmi, doráželi na uprchlíky jako roj jedovatých vos. Conan je tlačil zpátky podlouhlým štítem kushitského tvaru – s takovým měl jisté zkušenosti z dřívejška – a velikým Amethechovým mečem. Nebthet stála ve dvoukoláku, v levé ruce třímala luk a střílela do houfu nepřátel jeden šíp za druhým.</p>

<p>Závora se konečně vysunula ze závěsu na jednom křídle vrat.</p>

<p>„Hotovo!“ zahřměl Hamur. „Jedeme!“</p>

<p>„Conane, zpátky!“ vykřikla Nebthet.</p>

<p>Cimmeřan širokým rozmachem přinutil Hady ustoupit, rychle se otočil a naskočil do vozu. Nebthet nepřestávala střílet. Conan popadl opratě a práskl jimi nad lesklými černými hřbety spřežení. Vraníci zaržáli, udeřili kopyty do vrat a vyrazili bránou ven, do jedenácté síně. Hamur s jistými obtížemi za jízdy naskočil do dvoukoláku. Těsně za jeho patami třísklo do dlažby několik kopí.</p>

<p>„Popadni to, Hamure!“ zvolal Conan. Černoch převzal ovládání vozu a Conan se postavil vedle Nebthet, aby štítem zachytával ze všech stran přilétající šípy a oštěpy. Tětiva luku v princezniných rukou nepřestávala drnčet.</p>

<p>Vůz se řítil po molu kolem sarkofágů s čerstvě mumifikovanými zajatci. Kněží a otroci mu uskakovali z cesty, padali do kanálu, rozbíjeli si obličeje a nosy o dlažbu a ječeli překvapením a bolestí.</p>

<p>„Zastavte je!“ proletěl dvoranou řev Metimheta, strážce dvanácté brány. Vzápětí šerem prosvištělo cosi jasně zářícího a husté sloupoví se na okamžik rozhýbalo rychlými stíny.</p>

<p>„Držte se!“ zařval Conan.</p>

<p>Koule kouzelného ohně rychlostí padající hvězdy zasáhla molo sotva tři sáhy za ujíždějícím vozem. Zelené plameny se rozprskly kolem jako záplava hořícího oleje. Tlaková vlna nadzvedla vůz, až se kola protočila loket nad zemí. Tři uprchlíci vykřikli. Vzápětí dvoukolák zaduněl zpátky na dlažbě. Kovové obruče kol zajiskřily o kámen. Nebthet ztratila rovnováhu a nebýt Conanovy pohotově natažené ruky, určitě by se skutálela z vozu. Luk neupustila jen zázrakem.</p>

<p>Rychle na sebe pohlédli, ale neřekli ani slovo.</p>

<p>Brány byly otevřené. Vůz s uprchlíky prosvištěl do desáté síně. Ze sloupoví vlevo vybíhali Hadi. Stříleli z luků, ale v tom zmatku zasáhli jen boky vozu nebo štít v Conanových rukou – barbar měl lepší postřeh než ještěrka lovící svým lepkavým jazykem mouchy. Jedna ze střel našla skulinu v koňském pancíři a kousla levého vraníka do zadku. Způsobila tím však jen to, že spřežení se rozběhlo ještě rychleji.</p>

<p>Chrámem se nesl řev, dusot nohou, řinčení zbraní a strašlivé stygijské kletby.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Hluk se rychle vzdaloval a dvanáctá síň Sokaru se pozvolna nořila do ticha. Náhle však na hladinu kanálu vyrazila spousta bublin. Voda zneklidněla, začala se vlnit a zvedat, jako by se pod ní probudilo něco obrovského. Nejdřív se z kalné břečky vynořil Amethech. Plavé vlasy měl slepené mastnou černou vodou, v obličeji svítily zuřivé oči a vyceněné zuby. Rány měl, jak jinak, dokonale zhojené, svalnaté tělo bylo opět bez jizvy. Dokonce i uťatá ruka byla zpátky na svém místě.</p>

<p>Vládce Sokaru obkročmo seděl na něčem mnohem, mnohem větším. Pomalu se to zvedalo z kanálu a špinavá voda se z toho řítila dolů jako temný vodopád. Svatyní zazněl ohavný, nepozemský sykot.</p>

<p>Amethech něco vykřikl a v tom okamžiku gigantické tělo vlnivým pohybem vyrazilo vpřed.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Pozor, vpravo!“ vykřikl Hamur, když se vřítili do deváté siné, Conan a Nebthet střelili pohledy přes kanál. Ze stínu sloupů na druhé straně vyjel válečný vůz. Uvnitř stáli dva Hadi – jeden řídil spřežení, druhý třímal v ruce luk. A byl to dobrý lučištník – Conan jen v poslední chvíli zachytil štítem střelu mířící na Nebthet. Princezna okamžitě odpověděla, její šíp však zasáhl pouze kolo nepřátelského vozu. Svištící špice jej rozmetaly na třísky.</p>

<p>Oba dvoukoláky se souběžně řítily po protilehlých molech a nad kanálem bzučel jeden šíp za druhým. Štít v Conanových rukou už byl naježený jako jehelníček a hrozilo, že se rozpadne.</p>

<p>Vozy současně prohřměly bránami v devátém pylonu. Síně byly pořád menší a úseky mezi jednotlivými bránami kratší.</p>

<p>„Střílej na koně!“ zahřímal Conan.</p>

<p>Nebthet natáhla tětivu až k uchu a vypustila střelu. Skončila však někde pod koly nepřátelského vozu.</p>

<p>„Miř ještě dál před spřežení!“ přikázal Cimmeřan.</p>

<p>Vrhla na něj pohled jako každá žena, které se muž snaží radit v nějaké typicky „chlapské“ činnosti, a vystřelila další šíp.</p>

<p>Ostrý hrot proklál krk jednoho z ořů pádících po druhém molu. Účinek byl okamžitý a ničivý. Raněné zvíře klopýtlo a vypadlo z rytmu. Následovala katastrofa: Spřežení se s příšerným ržáním zřítilo k zemi, dvoukolák vyletěl do vzduchu, jako by najel na obrovský balvan, převrátil se koním přes hlavy a roztříštil se o kamennou podlahu. Vysoko vymrštěný lučištník s řevem narazil do nedalekého sloupu a zanechal na něm cákanec krve a mozku. Vozka hlasitě šplouchl do kanálu.</p>

<p>„U Croma,“ zabručel Conan s uznáním. Nebthet se jen zašklebila a vložila do tětivy další šíp.</p>

<p>Hlídku nemrtvých před osmou bránou rozprášila kopyta koní. Obličej jedné oživlé mumie se doslova rozcákl na bronzových šupinách chránících koňskou hruď. Kolem štvanců prosvištěly zdi průchodu pod pylonem.</p>

<p>Byli v polovině sedmé síně, když voda v kanálu asi deset sáhů za nimi náhle vybuchla a trojici skropila slizká, páchnoucí sprška. Conan a Nebthet se polekaně ohlédli.</p>

<p>A zapomněli zavřít ústa.</p>

<p>Z gejzíru vody se vymrštilo obrovité, sáh silné hadí tělo. Kousek za trojúhelníkovou, rozeklaným jazykem kmitající hlavou seděl jako démonický jezdec Amethech a křečovitě se držel velikých šupin na krku obludy.</p>

<p>„Do prdele!“ zařval Conan.</p>

<p>„Ré, chraň nás!“ vykřikla Nebthet.</p>

<p>Hamur se neohlížel, jen hulákal na koně a práskal bičem.</p>

<p>Gigantická hadí hlava opsala široký oblouk nad kanálem a vzápětí se v dalším výbuchu špinavé vody ponořila pod hladinu. Celé tělo ji následovalo. Když se hlava opět vynořila, byla už pěkný kus před vozem. Sedmý pylon však už byl na dosah a tak musel velehad udělat ještě jednu vlnu. Těsně před vodní bránou se syčící hlava opět vrhla dolů do kanálu.</p>

<p>Prchající dvoukolák prohřměl krátkým tunelem mezi sedlou a šestou svatyní. Jakmile vyjeli na druhé straně, Hamur se náhle dunivě zařehtal. Conan a Nebthet překvapeně pohlédli dopředu.</p>

<p>„Cromovy zuby!“ zvolal Cimmeřan a jeho hruď se rovněž rozechvěla škodolibým smíchem.</p>

<p>Uprostřed kanálu čeřila slizkou vodu dlouhá veslice s trupem ozdobeným černou a zelenou barvou. Její početná posádka zahlédla, co se na ně valí z útrob chrámové pevnosti – muži řvali jako pominutí a dozorci karabáči krvavili záda otroků u vesel. Lodivod se celou váhou pověsil na kormidelní veslo ve snaze obrátit loď k molu a včas se vyhnout srážce s obludou.</p>

<p>Nestihl to.</p>

<p>Velehad se vynořil z vody ani ne dva sáhy před přídí veslice. Mohutná vlna podobná mořskému příboji zvedla loď téměř kolmo vzhůru. Sokarští i otroci s ječením padali do kanálu a na jejich hlavy se sypala vesla polámaná obrovským plazem. Had pokračoval v dosavadním vlnivém pohybu a hlavou roztříštil ráhno se svinutou plachtou. Obluda si toho málem ani nevšimla, ale Amethech vyletěl ze svého místa za hadím krkem jako vystřelený katapultem. Šupinaté tělo v rychlém pohybu drtilo trup vztyčené lodi, všude kolem pršela rozbitá prkna a úlomky papyrového plátování. Veslice se naklonila na stranu a když do ní narazila další vlna titánského plazího těla, příď začala padat směrem k molu. Přímo do míst, kam směřovali pádící vraníci.</p>

<p>„Hamure!“ vykřikla Nebthet. „Zřítí se rovnou na nás! Uhni!“</p>

<p>„Vidím!“ odvětil Hamur a mocným škubnutím za opratě strhl spřežení stranou.</p>

<p>Plavidlo dopadlo a jeho příď se s příšerným rachotem roztříštila o molo. Velké i menší třísky se rozlétly všude kolem, několik jich zabušilo i do vozu. Koně se zběsile hnali dál.</p>

<p>Hadí ocas udeřil do zbytku lodi a definitivně ji poslal ke dnu. Hnusnou vodu plivající posádka mlátila rukama v rozbouřeném kanálu a zoufale se snažila vyšplhat na molo.</p>

<p>Poplach konečně předběhl uprchlíky. Strážcové šesté brány se ze všech sil snažili včas zavřít dvoukřídlá vrata. Před ústím průchodu stál holohlavý čaroděj a v ruce třímal kouzelný bič.</p>

<p>„Nebthet!“ křikl Hamur přes rameno.</p>

<p>Princezna odtrhla zrak od zkázy za vozem a pohlédla dopředu.</p>

<p>„Orkon,“ zúžila oči a pomstychtivě natáhla luk.</p>

<p>Šíp prosvištěl tak nízko nad hlavami cválajících ořů, že jednomu málem pročísl hřívu. Čaroděj se však pohotově otočil a střela udělala díru jenom do jeho rozevlátého pláště.</p>

<p>„U všech běsů džungle!“ zaklel Hamur, rychle upustil karabáč a vyškubl z úchytu uvnitř vozu oštěp. Rázem se v něm probudil divoch z pralesa někde v hlubinách Kushe, pro kterého je dokonalé ovládnutí této zbraně otázkou přežití.</p>

<p>Mrštil oštěpem ve stejnou chvíli, kdy Orkon práskl bičem.</p>

<p>Ostrý hrot proklál čaroděje skrz naskrz; krev vystříkla až na kola vozu. Kouzelný bič se však stihl omotat kolem Hamurova ramene a hadí hlava ho kousla do bicepsu.</p>

<p>„Svině,“ zaklel černoch a rychle Orkonův bič setřásl. Zatáhl za opratě. Zpomalující vůz vjel do tunelu pod pylonem. Hadi už bránu téměř zavřeli, mezi křídly zůstala jen úzká štěrbina světla. Nebthet šípem skolila jednoho ze strážců, ten upadl na vrata a zase je o kousek pootevřel. To však nestačilo. Hamur se zapřel patami do dna vozu, celou váhou se pověsil na řemeny a zastavil spřežení úplně. Princeznina další střela se zapíchla jednomu Hadovi mezi šátek a turban – zřetelně zaslechli křupnutí lebky prorážené železným hrotem. Pak už kolem rozdivočeně dupajících koní proběhl Conan a s mečem v ruce vpadl mezi strážce.</p>

<p>Hamur si nožem rozřízl ránu po hadím kousnutí a rychle z ní začal sát jed. Nebthet na něj po očku zašilhala.</p>

<p>„Dlouho nevydržím,“ zavrčel, plivaje krev.</p>

<p>„Potřebujeme tě,“ hlesla a cítila, jak se jí hrdlo stahuje.</p>

<p>„Brzy ztratím vědomí a budu jen zbytečná přítěž! Stejně záleží jen na tom, aby ses odsud dostala ty.“</p>

<p>U brány bylo raz dva po boji a Cimmeřan rozkopl vrata dokořán. Hamur opět pobídl netrpělivé koně. Když Conan naskočil do vozu, z meče v jeho dlani kapala tmavá krev.</p>

<p>Pátá svatyně už byla o poznání menší. Někde vlevo za řadou soch a sloupů náhle něco zarachotilo a dovnitř se vlila záplava slunečního světla.</p>

<p>„Východ, konečně!“ zasvítily Conanovi oči.</p>

<p>Jenomže v té chvíli spásné světlo zaclonily rychle se pohybující stíny. Do svatyně se s lomozem vřítila skupina Hadů na koních. Nad hlavami točili meči, oštěpy a scimitary.</p>

<p>Ve stejném okamžiku z kanálu vpravo od vozu vychrstla voda a nad molo se vztyčil zuřící velehad.</p>

<p>Vypukl zmatek. I jezdci se polekali šupinaté obludy. Koně se s vyděšeným ržáním zvedali na zadní a Hadi padali ze sedel pod divoce bušící kopyta.</p>

<p>Hamur využil chaos, prudce zabočil a projel kolem sochy hnusného opičího démona do uličky mezi sloupořadím a boční stěnou chrámu. Konečně zahlédli bránu. Právě tehdy se Hamurovi poprvé zatmělo před očima. Zapotácel se, setřásl mdloby z očí a výkřikem popohnal koně k ještě větší rychlosti.</p>

<p>Ze strany najel na vůz jeden z jezdců. Vržený oštěp ošklivě poranil Conana na žebrech a zevnitř se zapíchl do bočnice dvoukoláku. Nebthet hmátla do posledního ze tří toulců a přiložila k tětivě šíp.</p>

<p>„Poslední!“ oznámila a poslala střelu jezdci do krku. Vyletěl ze sedla, jako by najel na neviditelný provaz natažený mezi sloupy a zdí.</p>

<p>Obrovský had se valil za kořistí bez ohledu na překážky. Pod širokými šupinami na jeho břiše zapraskaly kosti několika ležících černooděnců a koní. Obluda klouzala krvavou omáčkou k bráně a cestou narazila do podstavce jedné ze soch. Veliký alabastrový bůh se lví hlavou se zřítil a rozdrtil pod sebou dalšího jezdce i s koněm.</p>

<p>Pak Hamur zabočil tak prudce, že se dvoukolák málem převrátil.</p>

<p>Vyjeli z pevnosti.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Slunce je dočista oslepilo, ale Cimmeřan i tak zaregistroval odevšad se sbíhající postavy.</p>

<p>„Kryjte se!“ zařval a vrhl se i s Nebthet na dno vozu. Ze všech stran se na prchající rydvan sesypaly šípy. Jeden škrábl Nebthet do temene a černé vlasy okamžitě slepila krev. Další propíchl sval na barbarově pozvednutém zápěstí. Třetí rozsekl Hamurovi čelo a zalil mu oči krví. Černoch zavrávoral, upustil opratě a klesl do vozu, až málem vyhodil ven Nebthet. I pancíř koní zachytil několik nebezpečných zásahů a dvoukolák začal povážlivě kodrcat a ztrácet rychlost.</p>

<p>„Je po nás!“ se vzteklými slzami v očích zaštkala Nebthet.</p>

<p>Valili se širokou uličkou mezi stany a narychlo zbudovanými chýšemi. Kolem se to hemžilo Hady a nemrtvými. Náhle z mračna prachu za vozem vyjel černý jezdec. Zapíchl pohled svých zlých očí do trojice uvnitř dvoukoláku a rozmáchl se oštěpem.</p>

<p>V té chvíli z prachového mračna za ním vyrazila obrovská hadí hlava a ze strany udeřila do překážejícího jezdce. Síla nárazu byla taková, že muž i naprázdno kopající kůň vyletěli do vzduchu a jako živá, řvoucí střela drtivě prolétli zdí a střechou jedné z chatrčí.</p>

<p>Táborem se neslo uširvoucí ržání, povyk, dunění kopyt a strašlivé syčení obrovitého hada. Zrůda v krkolomném lovu na lidskou kořist slepě demolovala a zabíjela všechno, co jí přišlo do cesty.</p>

<p>„Už skoro nevidím,“ zavrčel Hamur, setřásl z očí krev a popadl jednu z posledních zbraní, co jim zůstaly, dlouhé silné kopí se širokým hrotem. Potácivě se zvedl. Nedbal na šípy, jež mu syčely kolem uší.</p>

<p>„Zachraňte se!“ zařval a skočil.</p>

<p>„Hamure, néééééééé!“ vykřikla Nebthet a Conan ji musel strhnut zpátky, aby nevyskočila za černochem.</p>

<p>Ebenový obr dopadl do neobratného kotoulu a chvíli se kutálel zvířeným prachem. Had se k němu rychle blížil. Hamur se posledních sil zvedl na kolena a naslepo kolem sebe šátral po spadlém oštěpu. Silné ratiště nahmatal v poslední chvíli. Zarazil tupý konec kopí do země a obrátil hrot proti syčícímu monstru.</p>

<p>„Derketo!“ zařval. „Jdu k tobě!“</p>

<p>Had na zbraň najel měkčími břišními šupinami. Železný osten se zabořil do vlnícího se těla a jak plaz pokračoval v pohybu kopí jej propíchlo skrz naskrz. Hrot v gejzíru krve vyjel ze hřbetu obludy. Svalnaté tělo hrdinného černého válečníka se pod sunoucí se šupinatou masou rázem změnilo v krvavou kaši.</p>

<p>Hamur byl mrtvý. Jeho poslední čin však způsobil naprostou apokalypsu.</p>

<p>Kopí bylo jen třískou ve zrůdně velkém těle, ale i tříska dokáže způsobit strašlivou bolest. Had se zazmítal stejně jako kterýkoli menší příslušník jeho druhu. Nejdřív se stočil do klubíčka, pak se zase prudce narovnal. Při jeho rozměrech to mělo katastrofální následky. Chýše a stany kolem ulice se změnily v poletující cáry, úlomky, hliněnou tříšť a mračna zvířeného prachu. Pod zoufale se kroutící obludou se měnily v krvavou břečku celé tucty Hadů, nemrtvých vojáků, koní a velbloudů. V ohlušujícím lomozu byl slyšet praskot kostí drcených na malé kousíčky, řev raněných a umírajících mužů, ržání, vytí, skučení.</p>

<p>Prchající vůz byl na okamžik zapomenut. Koně však už mleli z posledního, od huby jim stříkala krvavá pěna, klopýtali, ztráceli rytmus. Conan se vztyčil za bodci naježeným čelem vozu. Uličkou proti nim přijížděl černý jezdec. V ruce se mu blýskal scimitar. Cimmeřan si stoupl na dřevený úchyt uvnitř vozu a v okamžiku, kdy se jezdec prohnal kolem, odrazil se od bočnice dvoukoláku a s Cromovým jménem na rtech jako lovící pardál skočil na Hada. Kůň se zřítil na bok a oba muži s ním. Nebthet popadla Amethechův meč a vyskočila z vozu.</p>

<p>Kůň zahrabal nohama a rychle se postavil. Chtěl se dát na útěk, ale jeho uzda náhle uvízla v útlé opálené pěsti. Vzápětí už Nebthet svírala jeho osedlaný hřbet mezi stehny. Blízko ní se zvedl na kolena Had a něco na ni záštiplně zasyčel ve stygijštině. Vtom se však z mračna prachu za ním vynořil černovlasý seveřan, popadl jej za bradu a zátylek a otočil mu hlavu obličejem na záda. Křuplo to, jako když vichřice ulomí ze starého stromu silnou větev.</p>

<p>Nebthet natáhla k Cimmeřanovi ruku, ale vyšvihl se na koně bez pomoci.</p>

<p>„Pryč odsud!“</p>

<p>Než dosáhli okraje chaosem zmítaného ležení, neškodně kolem nich zabzučelo několik šípů a Conan mečem urazil hlavu jednomu nemrtvému. A pak už ujížděli písčitou, keři a palmami zarostlou brázdou mezi džunglí u Styxu a žhavou pouští jižně od řeky. Ohlédli se jen jednou, ale to už byly černé hradby Sokaru z dohledu. Zatím se neobjevili žádní pronásledovatelé. Oběma však bylo jasné, že jakmile se Sokarští vzpamatují, vypukne zuřivá štvanice.</p>

<p>Nebthet v sobě dusila vzlyky a celá se třásla. Conan nepřestával opakovat Cromovo jméno. V jedné chvíli ho napadlo, že když přežili tohle, musí být nesmrtelní. Jen pálící rány mu připomínaly, že tomu tak není.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola patnáctá – Útočiště</strong></p>

<p>Tiché, avšak rychle se blížící šustění vytrhlo Nebthet z neklidných snů. Přestože byla k smrti unavená a ztráta krve z mnoha povrchových i několika hlubších ran způsobila horečku, spaní měla lehké. Mysl a tělo odpočívaly, ale uši naslouchaly.</p>

<p>Otevřela oči a ztuhla.</p>

<p>Sotva tři stopy od její hlavy, spočívající na polštáři z palmového listí, se vztyčila veliká kobra. Roztáhla krásně zdobený krk a upřela pohled zlatavých očí přímo na Nebthet. Rozeklaný jazyk jí s tichými syknutími vylétal ze zavřené tlamičky.</p>

<p>Princezna se neodvažovala pohnout, i dech zatajila, aby jeho zvuk hada nevydráždil. Plaz však nevypadal znepokojeně, a už vůbec ne jako by se chystal k útoku. Právě naopak – jeho pohled byl podivně naléhavý a Nebthet na okamžik opanoval pocit, že se jí kobra krátkými syknutími snaží něco říct.</p>

<p><emphasis>Blouzníš,</emphasis> okřikla v duchu sama sebe. <emphasis>Horečka ti pomotala mysl. Vzpamatuj se!</emphasis></p>

<p>Kobra se najednou stáhla, klesla k zemi a rychle se odplížila. Sotva její ocas zmizel v houští, Nebthet se rozechvěle posadila.</p>

<p>Někde na východě už Ré vyplouval se svou sluneční bárkou z poslední brány noci, avšak tady v husté džungli u Styxu pořád panovalo šero. Černovláska se pozorně rozhlédla. Conan nebyl v dohledu.</p>

<p>Najednou v křoví zašustily kroky. Nejdřív si myslela, že se vrací Cimmeřan, ale vzápětí poznala, že to nejsou kroky pouze jednoho člověka. Srdce se jí rozbušilo ještě víc. Pot jí v čůrcích stékal po tvářích a kapal do výstřihu. Nahmatala rukojeť dlouhého bojového nože, který vzala z pochvy na sedle ukořistěného koně, co nejtišeji se zvedla a pozpátku couvla do křoví. Sotva se za ní veliké listy zavřely, na mýtinu vkročili dva černooděnci s šátky na obličejích. V rukou svírali zakřivené meče, na zádech nesli luky a toulce plné šípů. Nebthet zdřevěněla. Navzdory narůstající vnitřní panice si uvědomila, že ten had ji včas vzbudil a varoval před nebezpečím. <emphasis>Díky ti, Vedžo, kobří bohyně!</emphasis></p>

<p>Hadi pozorně zkoumali stopy. I slepému muselo být jasné, že právě tady hledaní utečenci přenocovali. Sokarští si vyměnili několik slov ve svém syčivém jazyce. Jeden z nich pokýval hlavou a najednou prudce vzhlédl.</p>

<p>Nebthet stiskla zuby. Had se díval jejím směrem! Nelidské oči se svislými zřítelnicemi se zúžily. Spatřil ji!</p>

<p>Pozvedla ruku s nožem a křečovitě sevřela bronzovou rukojeť v pěsti.</p>

<p>Had s mečem v dlani zamířil k jejímu úkrytu. Přikrčila se, odhodlaná zaútočit první. Jakmile se černooděncova ruka dotkne střapatých listů, podřízne ho jako…</p>

<p>Houští na opačné straně mýtiny hlasitě zašustilo. Suchá větvička praskla pod těžkou, doskakující nohou.</p>

<p>Oba Hadi se zaskočeně ohlédli.</p>

<p>Vzápětí se hlava toho, jenž stál od Nebthet dál, zatočila ve vzduchu a kolem se rozstříkly krůpěje tmavé krve. Conan srazil bezhlavé tělo na zem a podruhé se rozmáchl mečem.</p>

<p>Nebylo třeba. Nebthet skočila jako divoká kočka a v okamžiku, kdy k ní zmatený Had otočil pohled, vrazila mu dlouhou čepel nože rovnou do srdce. Zuřivě zasyčel. V posledním vypětí sil ji levou rukou popadl za vlasy a druhou začal zvedat meč. Zakroutila nožem v ráně. Černá krev vystříkla až na její zrychleně se zvedající prsa. Had klesl na kolena, ochablé prsty vyklouzly z princezniných vlasů a pak konečně dopadl na obličej a naposled sebou křečovitě zaškubal.</p>

<p>Conan sklonil meč.</p>

<p>„Vyčenichali nás,“ oznámil zbytečně. „Kolem je jich jako mravenců. Bereme nohy na ramena a pryč odsud.“</p>

<p>Přikývla, spěšně si vzala Hadův luk a pověsila si na záda plný toulec. V duchu poprosila bohy o dostatek síly, aby vůbec dokázala napnout tětivu. Celá se chvěla a pot z ní jen lil.</p>

<p>Vyrazili dolů svahem. Snažili se jít rychle a přitom pokud možno nadělat co nejméně hluku.</p>

<p>„Určitě mají s sebou čaroděje,“ řekl Conan tlumeně. „Jinak by nás tu nevystopovali.“</p>

<p>Mluvil pravdu. Hustě zarostlá vyvýšenina, na níž strávili noc, tvořila jeden z ostrovů uprostřed líného styxského proudu. Přeplavali sem za soumraku. Ztratili při tom koně – našel smrt v tlamách krvelačných krokodýlů. Ale aspoň odvrátil pozornost ještěrů od dvojice plavců. Zaútočil na ně jen jeden, a tomu Conan po krátkém boji rozpáral břicho nožem. Úkryt na návrší ostrovního pahorku zvolili také kvůli šupinatým dravcům, kteří sídlili dole na mělčinách.</p>

<p>Barbar a princezna brzy vyklouzli z džungle do pobřežního rákosí. Naštěstí bylo dost vysoké, aby je skrylo. Opatrně se brodili pořád hlubší vodou.</p>

<p>„Na severní břeh je to, co by kamenem dohodil,“ odhadoval Cimmeřan. „To doplaveme. Zvládneš to?“ pohlédl na ni ustaraně.</p>

<p>„Snad ano,“ přikývla, i když si tím zdaleka nebyla jista.</p>

<p>Rákosí se táhlo daleko do proudu. Voda jim už sahala nad kolena, když najednou zaslechli hlasy. Conan prudce zvedl ruku, ale bylo to zbytečné gesto – Nebthet se už stejně zastavila a zadržela dech.</p>

<p>Syčivá mluva Hadů zazněla nebezpečně blízko. Nebthet pomalu vyndala z toulce šíp a přiložila černě opeřený konec k tětivě. Jeden z Hadů, pročesávajících rákosí nalevo od nich, něco hlasitě zavolal. Ke zděšení obou uprchlíků mu odpověděl hlas odněkud zprava. A další zezadu.</p>

<p>Byli všude kolem nich!</p>

<p>Conan se přikrčil. Svaly na pažích se mu napjaly, když pevně sevřel v dlaních dlouhý jílec meče. Strup na prostřeleném předloktí mu praskl a do vody kapala krev.</p>

<p>Poblíž něco zašustilo. Štvanci střelili pohledy tím směrem. V rákosí zahlédli zavlnění šupinatého ocasu zdobeného hřebenem krátkých ostnů. Nebthet se rozšířily oči. Conan začal zvedat meč. Voda se zčeřila. Vlnění se rychle blížilo k nim.</p>

<p>Z Cimmeřanovy ruky ukápla další krůpěj krve.</p>

<p>Z vody na krok od nich se prudce vynořila protáhlá tlama plná ostrých zubů. Nebthet pustila tětivu. Šíp s obdivuhodnou přesností zasáhl krokodýla do oka a vnikl hluboko do hlavy. Ještěr vydal hlasitý zvuk bolesti i zuřivosti a začal se zoufale převracet ve vodě. Dvojice měla pocit, že šplouchání musí být slyšet až někam do Khemi v ústí Styxu do moře.</p>

<p>Hadi propukli v křik. Voda se hlasitě rozstřikovala pod běžícíma nohama. Hnali se k uprchlíkům ze všech stran.</p>

<p>„Cromovy zuby!“ zaklel Conan. „Rychle pryč!“</p>

<p>Ale v tom okamžiku už se z rákosí vlevo v gejzírech vody vyřítil první Had. Jeho zakřivený meč se jiskřivě zlomil o Cimmeřanovu pozvednutou čepel. Vzápětí mu dlouhé ostří otevřelo trup od žeber až ke slabinám. V proudu krve a vnitřností se zřítil obličejem do vody.</p>

<p>Nebthet počastovala šípem Hada přibíhajícího z opačné strany. Sotva se zřítil, hned se ukázal další. V ruce třímal natažený luk. Zamířil na dívku. Nebthet rychle sáhla do toulce nad pravým ramenem. Věděla, že to nemůže stihnout.</p>

<p>Vtom se hladina u lučištníkových nohou prudce zčeřila. Něco Hada popadlo a nelítostně s ním prásklo do vody. Vypuštěný šíp proletěl vysoko nad princezninou hlavou. Ve vodě se zatočilo šupinaté tělo, zazněl zvuk drcených kostí a rákosí postříkala černá krev.</p>

<p>„Utíkej!“ zařval Conan a rozběhl se pryč od břehu. Nebthet bez přemýšlení poslechla.</p>

<p>Překvapený řev někde za jejich zády svědčil o tom, že další Had našel svůj konec v drtivém stisku krokodýlích čelisti. Jeden z hladových ještěrů sklouzl z nevelké mělčiny kousek před Conanem a bleskově zamířil k barbarovi. Cimmeřan se rozmáchl a jediným mocným úderem rozsekl útočníkovu tvrdou lebku. Na hlučně chcípajícího a mohutně krvácejícího krokodýla okamžitě zaútočil jeho krvechtivý druh.</p>

<p>Conan a Nebthet se vrhli do vody a začali plavat. Severní břeh Styxu jim v té chvíli připadal, že je na míle daleko. Do vody blízko nich šplouchly dva šípy a jeden oštěp, ale to bylo všechno. Řev a zvuk divokého zápasu svědčil o tom, že Hadi mají co dělat s nenasytnými ještěry.</p>

<p>Uplavali zhruba polovinu vzdálenosti mezi ostrovem a břehem, když nad řekou zaduněl buben. Cimmeřan se ohlédl. Zpoza ohybu ostrova vyplula na vycházejícím sluncem rozzářenou hladinu rychlá černá veslice. Na její přídi stál holohlavý muž v černozeleném rouchu. Jak se Conan správně domníval, pronásledovatelům velel jeden ze strážců sokarských bran.</p>

<p>„Pospěš!“ zavrčel na Nebthet. Princezna začínala umdlévat. Conan ji popadl kolem pasu a plaval jen s pomocí jedné ruky.</p>

<p>Když se konečně zadýchaně vypotáceli na písčitou mělčinu, veslice už řezala hladinu mezi ostrovem a břehem. Zaslechli štěkavé příkazy čaroděje. Do vody za jejich patami šplouchlo několik šípů. Nebthet se otočila a popadla luk, pověšený křížem přes hruď.</p>

<p>„Ne!“ popadl ji Conan za rameno. „Musíme zmizet!“</p>

<p>Najednou za hradbou vegetace na břehu zadusala kopyta. Mnoho kopyt. Cimmeřan vrhl pohled tím směrem a zaklel.</p>

<p>„Ďas aby to spral, jsme v pasti…“</p>

<p>Zvuk kopyt vystřídalo drnčení tětiv. Conan a Nebthet stáhli hlavy mezi ramena, ale šípy vylétající z houští nad mělčinou prosvištěly vysoko nad nimi. Dost vysoko na to, aby doletěly na blížící se loď. Zaťukaly do černého trupu, proděravěly plachtu s erbem hadí hlavy, srazily z paluby dva Hady a vyvolaly bolestný výkřik z veslařských lavic. Dokonce i čaroděj se rychle stáhl z přídě.</p>

<p>Conan a Nebthet se přikrčili a s nemalým zadostiučiněním sledovali krupobití šípů, bušících do černé bárky. Lodivod se na čarodějův příkaz pověsil na páku kormidla. Plavidlo se začalo rychle otáčet a spěchalo pryč.</p>

<p>Déšť šípů ustal. Cimmeřan se s úšklebkem od ucha k uchu ohlédl.</p>

<p>Z houští vyjelo několik jezdců. Na sobě měli rozevláté beduínské oděvy a prosté turbany. Obličeje jim zakrývaly šátky, ale oči nad nimi nebyly plazí, nýbrž lidské. Tvrdé a možná i kruté, ale nepatřily přisluhovačům Sokaru. U pasů a na sedlech visela spousta zakřivených mečů, nožů, a hlavně luků a šípy naplněných toulců.</p>

<p>A pak ze šiku neznámých bojovníků vyklusal ještě jeden jezdec. Tmavovlasý mladík v pancíři ukořistěném od zabitého sokarského nemrtvého.</p>

<p>„Thufere!“ vykřikla Nebthet radostně a hned se začala zvedat, aby se s mládencem přivítala. Seskočil z koně a prudce ji objal. Oči se mu leskly.</p>

<p>„Byl bych přísahal, že jsi mrtvý,“ řekl Conan, když si s Thuferem stiskli ruce.</p>

<p>„Mrtvý? Kdepak.“ Mladík zavrtěl hlavou. „To spíš já nemůžu uvěřit, že jste přežili vy dva. Podařilo se vám uprchnout z Amethechovy černé pevnosti! Bohové vás musí milovat.“</p>

<p>Maskovaní jezdci si při těch slovech vyměnili několik významných, uznalých pohledů.</p>

<p>„A Hamur?“ zeptal se Thufer.</p>

<p>Nebthet ztuhl úsměv na rtech. Conan na Thuferův tázavý pohled jen zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Chápu. Vše mi budete vyprávět později,“ řekl kipský bojovník. „Teď musíme honem odsud, dokud si ti parchanti nepřivedou posily, nebo na nás nevrhnou nějaké ďábelské zakletí.“</p>

<p>„Pojďme,“ přikývl Conan a ještě jednou se ohlédl. „Je jedno kam, hlavně ať tam můžeme ze sebe smýt špínu a smrad téhle prokleté řeky!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Jsou to štvanci,“ řekl Thufer, otřel si strniště kolem úst hřbetem dlaně a podal měch s vínem Conanovi. „Ne nějací loupežníci a hrdlořezové jako beduíni ze severu. Pouze muži a ženy, které zlo Sokaru připravilo o domovy a přinutilo uprchnout do pouště. Jsou tu vyhnanci z povodí Styxu i z vydrancovaných vesnic u Vedžo. Naučili se skrývat, přežívat ve velmi nehostinných podmínkách a, jak jinak, bojovat. Osud z nich udělal velmi schopné válečníky, jak jsi sám viděl.“</p>

<p>Seděli v prostorném stanu z různobarevného plátna. V kamenném ohništi uprostřed praskal oheň z trní a uschlého velbloudího trusu. Venku rychle padal soumrak a i v dalších stanech a prostých chýších kolem se zapalovaly světla a ohně.</p>

<p>Jeli do tábora štvanců téměř celý den. Cesta vedla na severovýchod, do hlubin pustiny svírané Vedžo a Styxem. Kolem poledne se dostali do pásma rudých skal. Conan a Nebthet se několik hodin nechali vést labyrintem roklin, krkolomných stezek a maskovaných průchodů ve skalách, které by náhodný zbloudilec určitě nenašel. Pozdě odpoledne, kdy už Nebthet, uondaná namáhavou jízdou, téměř padala z koně, se před jejich užaslými pohledy náhle otevřela kotlina s jezerem, hustým palmovým hájem a dokonce i několika skvrnami svěží trávy. A v této téměř nedostupné horské oáze ležel tábor nejzarytějších nepřátel Sokaru.</p>

<p>„Říkají tomuto místu Khayam – Útočiště,“ dodal Thufer.</p>

<p>„Jak ses sem vlastně dostal?“ zajímal se Conan. Lokl si a zašklebil se jako tygr – víno bylo kyselé.</p>

<p>„Narazil jsem na ně při útěku z přístavu,“ vyprávěl mladík. „Když vypukl ten požár, najednou se to kolem hemžilo Hady i nemrtvými. Nějakým zázrakem jsem však vyklouzl. Dostal jsem se ke koním a ujížděl odtamtud s větrem o závod. Pár Hadů mi však bylo v patách. Šípem pode mnou zastřelili koně, málem jsem si při pádu zlámal vaz. Obklíčili mě a má duše by už dávno pracovala na záhrobních polích, kdyby se najednou neobjevili Khayamští. Udělali s Hady krátký proces a pak mě vzali s sebou. Jejich jednotky neustále projíždějí povodími Vedžo a Styxu, sledují dění a přepadávají menší oddíly Sokarských.“</p>

<p>„Kvůli kořisti a abychom osvobodili zajatce a otroky,“ doplnil chraplavý hlas. „Ti pak rozšíří naše řady.“</p>

<p>Žilnatá ruka odhrnula závěs ve vchodu a do stanu se skloněnou hlavou vstoupil vysoký, šlachovitý, ba až vyzáblý muž. Když si sundal šátek, uviděli dohněda opálenou, zjizvenou, černým vousem zarostlou tvář s pichlavýma tmavýma očima.</p>

<p>Jak už Conan věděl, tohle byl Gazirah, náčelník Khayamu. Jen málokdo nenáviděl Amethecha a Sokar víc než tento muž, jemuž Hadi unesli manželku a děti a udělali z nich krmení pro oživlé mumie. Gazirah odložil pochvu s velikým zakřiveným mečem, podobným turanskému tulvaru, a posadil se na ovčí houně vedle rozmlouvajících mužů.</p>

<p>„Venku je klid,“ oznámil. „Hlídky z přístupové strže hlásí, že široko daleko není v dohledu žádná sokarská svině. Myslím, že jsme pronásledovatele setřásli.“</p>

<p>„To mne vůbec neudivuje,“ zabručel Conan. „Tohle místo se snad ani nedá objevit. Bezpečnější úkryt jsem snad ještě neviděl.“</p>

<p>„Teď Sokarské podceňuješ,“ zavrtěl Gazirah hlavou. „Jednou už Khayam našli. S pomocí čaroděje, přirozeně. Jenže jsme jim v skalách nachystali léčku, ze které nevyklouzl živý ani jeden z nich. Odhalené tajemství Khayamu si vzali s sebou do hrobu. Ale teď jste tady v bezpečí. Jste mými hosty, jak dlouho budete chtít.“</p>

<p>„Díky, náčelníku,“ řekl Thufer, „ale jakmile princezně Nebthet ustoupí horečka a bude schopna nasednout na koně, odjedeme do Kipy. Na jihu už duní válečné bubny a v pevnosti nás budou potřebovat. Zejména ji. Je pro mennefiské vojsko symbolem, bohyní, která jim zaručí vítězství.“</p>

<p>„To chápu,“ přikývl Gazirah a pohlédl do přítmí na opačné straně stanu. Pod tlustými přikrývkami tam s horečkou zápasila Nebhet. Dostalo se jí nejlepšího možného ošetření od staré khayamské šamanky – stejně jako Conanovi – a teď bylo jen na princezně, aby napjala zbytky sil a pokusila se co nejrychleji uzdravit. Občas nesrozumitelně promluvila z blouznivých snů nebo se neklidně zavrtěla. Jedna z léčitelčiných pomocnic pravidelně přicházela do stanu, aby jí utírala zpocené tělo a přikládala studené obklady.</p>

<p>„Jaká náhoda vás vlastně přivedla dnes ráno ke Styxu?“ zeptal se Conan. „Nebýt vás, já i Nebthet bychom už byli krmením pro krokodýly.“</p>

<p>„Žádná náhoda,“ opáčil Thufer. „Chtěl jsem stůj co stůj podniknout výzvědnou výpravu k Sokaru a tady bijci z Khayamu šli ochotně se mnou. Už mají se špehováním blízko Styxu své zkušenosti, umí se vyhnout sokarským hlídkám a dokonce prý dokážou obelstít i pátrací kouzla, i když neprozradili jak.“ Mladík pohlédl na Gaziraha, avšak ten se jen temně ušklíbl a dál mlčel. Thufer pokračoval: „Včera za rozbřesku jsme z druhého břehu viděli řádění toho strašlivého velehada. To bylo něco! Ani nejlepší břišní tanečnice by Khayamské nepobavila lépe. Když krátce nato vyplula ze Sokaru rychlá loď, došlo nám, že se někomu podařilo z pevnosti uprchnout. Tak jsme jeli na východ a doufali jsme, že narazíme na toho šťastlivce. No a u jednoho z ostrovů jsme padli na vás dva. Kromobyčejně radostné setkání.“</p>

<p>„To ano,“ přikývl Conan.</p>

<p>Jeden po druhém si lokli vína z měchu. Gazirahovy oči zastírala temnota, když pohlédl na Cimmeřana a zeptal se: „Co jsi viděl v útrobách Sokaru, Seveřane?“</p>

<p>„Hrůzy, jaké si neumíš ani představit,“ odvětil Conan ponuře. „Zlo Sokaru bují jako plíseň na zdechlině. Už velmi brzy bude připraveno vyrazit na sever.“</p>

<p>„Ano,“ přitakal náčelník Khayamu. „Válka už se černá na obzoru.“</p>

<p>„Jak se zachováte, ty a tví muži?“ pohlédl na něj Thufer vážně. „Viděl jsem tu spoustu zručných bojovníků. V Kipě by se nám hodila každá paže, která tak obratně vládne luku nebo meči. Pojeď s námi, Gazirahu, a své jezdce vezmi s sebou.“</p>

<p>Náčelník Khayamu nakrčil obočí. „Vedeme svou vlastní válku, příteli. Tohle je teď naše tvrz a my musíme především chránit naše ženy a děti.“</p>

<p>„Bez urážky, Gazirahu,“ zabručel Conan, „ale teď nemluvíš moudře. Není žádná <emphasis>vaše</emphasis> a <emphasis>naše</emphasis> válka. Je tu jen jedno obrovské, ohavné Zlo, které je potřeba nelítostně vymýtit. V opačném případě Kipa a Mennefis padnou a vše živé z povodí Vedžo bude krutě zotročeno a obětováno v zájmu Setovy a Amethechovy nadvlády. Co myslíš, jaká budoucnost pak zbude pro Khayam?“</p>

<p>Gazirah beze slova civěl do ohně. Na jeho hubeném, kožnatém obličeji zápasilo mnoho myšlenek a pocitů. Když se však konečně nadechl k odpovědi, kotlinou se najednou rozlehly ozvěny šakalího vytí. Náčelník prudce zvedl hlavu.</p>

<p>„Co se děje?“ zpozorněl Conan.</p>

<p>„Někdo se blíží k táboru.“</p>

<p>Cimmeřan okamžitě sáhl po svém poblíž položeném meči (když se Khayamští dozvěděli, že ukořistil zbraň samotného Amethecha, začali se na černovlasého cizince dívat s úctou a obdivem jako na modlu válečného boha).</p>

<p>„Jen klid,“ natáhl Gazirah ruku. „Není to nepřítel.“</p>

<p>Někde venku zaduněla rychle se blížící kopyta. Tři muži vstali a spěšně vyšli ze stanu.</p>

<p>Na prostranství mezi příbytky a jezírkem rázně zastavil maskovaný jezdec a netrpělivě seskočil z koně. Oř plival pěnu, celý se chvěl a nohy se pod ním podlamovaly.</p>

<p>„Málem jsi toho koně uštval k smrti, Kume,“ zamručel Gazirah nevlídně. „Co tak naléhavého…“</p>

<p>„Vypluli!“ vyhrkl příchozí bez pozdravu či jakéhokoli projevu úcty. Obočí a řasy měl bílé od prachu.</p>

<p>Náčelník ztuhl. „Cože? Co to povídáš?“</p>

<p>„Sokarská flotila je v pohybu!“ vyrážel ze sebe Kum vzrušeně. „Vyplula po Vedžo na sever!“</p>

<p>Gazirah, Thufer a Conan si vyměnili neklidné pohledy.</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Thufer. „Proč tak náhle?“</p>

<p>Posel trhl rameny. „Amethech musel po tom masakru s hadem dostat záchvat pomstychtivosti. Jakmile padla noc, útroby Sokaru se rozezněly rituálními zpěvy – slyšel jsem je až na druhý břeh. Stejně tak vřískot obětí, umírajících na počest Seta. Nebe nad tvrzí zrudlo ďábelským světlem a o půlnoci začala pršet krev, ačkoli na obloze nebyl ani mráček. Otroci a nemrtví až do rána nosili na lodě zásoby a zbraně. A když Ré vyplul na oblohu, nad Sokarem zaduněly bubny a zahučely rohy a celá flotila vyrazila z přístaviště. Sám Amethech stál na přídi největší galéry, navlečený ve své zbroji, jasně jsem ho viděl…“</p>

<p>„Kolik lodí?“ přerušil jej Gazirah.</p>

<p>„Všechny, co kotvily u mola před Sokarem. Bude jich padesát, ne-li víc.“</p>

<p>Muži se chvíli nezmohli na slovo. Ze všech stran se sbíhali obyvatelé Khayamu a neklidná mluva nesla tu zprávu k dalším a dalším uším.</p>

<p>„Tak je to tady,“ promluvil nakonec Conan. „Tažení proti Mennefisu začalo. Thufere, hned ráno neprodleně odjedeme do Kipy.“</p>

<p>„Jistě,“ přikývl mladík. „Snad se princezna ráno bude cítit lépe…“</p>

<p>„Budu,“ ozvalo se jim za zády. Překvapeně se ohlédli.</p>

<p>Nebthet stála ve vchodu do stanu, jednou rukou se přidržovala plátna, druhou si svírala na prsou přikrývku, jíž měla zahalené nahé tělo. Byla bledá a obličej sejí třpytil krůpějemi potu, v jejích očích však přesto četli neústupné odhodlání.</p>

<p>„Ještě se trochu prospím,“ dodala slabým hlasem, „a pak se cvalem poženu do Kipy. Mennefiské vojsko čeká na svého velitele.“</p>

<p>Zapotácela se a Conan rychle přiskočil, aby ji zachytil. Thufer pohlédl na Gaziraha a v očích měl významnou otázku. Náčelník Khayamu jeho pohled mlčky opětoval, pak na chvíli upřel zrak do země. Rozhostilo se ticho. Všichni kolem věděli, oč jde, a čekal na rozhodné slovo.</p>

<p>Pak Gazirah přikývl, jako by odpovídal nějakému svém vnitřnímu hlasu, a vzhlédl.</p>

<p>„Připravte se!“ promluvil zvučným hlasem. „Každá ruka, která uzvedne meč či luk, ať ženská nebo mužská, pojede se mnou ráno do Kipy. Sedlejte koně a velbloudy, chystejte zásoby na cestu. Tohle je válka bohů a Khayam nezůstane stranou. Každému z nás Sokar někoho vzal a teď máme příležitost pomstít se a splatit ten dluh jednou provždy!“</p>

<p>Ozvěna nadšeného souhlasu Khayamských se odrazila od okolních skal jako vzdálené hromobití.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestnáctá – Válečné bubny</strong></p>

<p>Generál Horethep si dlaní zastínil oči před sluncem, jehož paprsky v tuto brzkou odpolední hodinu dopadaly přímo do strže a utápěly terasovité město za hradbou ve stínech dvou mohutných kipských věží.</p>

<p>„Pal,“ řekl.</p>

<p>Obrovitý černý Kushita vší silou trhl pákou. Rameno katapultu se s rachotem vymrštilo, tahajíce za sebou uvolněný provaz. Masivní dřevěná konstrukce zasténala. Z železného koše na konci ramene vystřelil veliký balvan a v impozantním oblouku vzlétl z kipské hradby.</p>

<p>Otroci i vojáci, horečnatě pracující na opevnění a věžích, na chvilku zastavili činnost, zvedali ruce k očím a napjatě sledovali let kamenné střely.</p>

<p>Třískla do husté vegetace na levém břehu Vedžo zhruba půl míle jižně od pevnosti. Několik palem zmizelo ve výbuchu rozdrceného dřeva a zeleném dešti listí.</p>

<p>„Účinek bezvadný, směr špatný,“ utrousil Horethep suše. „Otočte to víc vpravo. Nepůjdete spát, dokud střely nebudou dopadat přímo doprostřed řeky.“</p>

<p>„Jistě, pane!“ zabručel černý střelmistr a skupinka mužů kolem katapultu se okamžitě pustila do uvolňování mohutné konstrukce připevněné ke hradbám. Celkově bylo obrovských praků šest, tři na každé straně řeky.</p>

<p>„Generále!“</p>

<p>Horethep se ohlédl. Přerušovaným stínem cimbuří k němu přibíhal jeden z řadových vojáků. Jeho zbroj tvořila čapka z bronzových kroužků a pancíř z kovových puklic na suknici z hrubé tkaniny.</p>

<p>„Mluv.“</p>

<p>„Jezdci,“ vydechl muž a uctivě, avšak rázně po vojensku sklonil hlavu. „Kolem padesáti, možná šedesáti. Dobře vyzbrojení. Blíží se po stezce z jihu. Nevypadají nepřátelsky, ale nedokážeme určit, co jsou zač. Mohli by to být Amethechovi špehové.“</p>

<p>Generál jen krátce přikývl a vykročil. Spěchali po hradbě od východní věže směrem k útesům, k nimž opevnění přimykalo. Bylo tu rušno. Muži s pomocí kladek vytahovali nahoru sítě plné velkých kamenů. Ty vhodnějších tvarů shromažďovali poblíž katapultu, ostatní přemisťovali hlavně do věží, nad řeku. Taktéž byly na hradbu dopravovány střely obalené olejem napuštěnou koudelí a dobře utěsněné kameninové nádoby plné hořlavých tekutin. Kolem velikých samostřílů, schopných metat celé náruče oštěpů, se vršily hromady zahrocených střel.</p>

<p>Horethep už z hradby zahlédl družinu jezdců, stoupajících po úzké stezce mezi rozeklanými skálami. Netrpělivě seběhl po strmém schodišti k bráně blízko útesu. Hlídači u střílen drželi luky připravené ke střelbě. Generál nesouhlasně zavrtěl hlavou. Nepříliš ochotně sklonili zbraně.</p>

<p>„Vypadají jako beduíni, pane,“ odfrkl si jeden z vojáků. „Předtím jsem sloužil v pohraniční stráži na severu. Mám s touhle loupežnickou chátrou své zkušenosti…“</p>

<p>Horethep ho neposlouchal. Vyhlédl přes jednu ze střílen. Počkal, až se jezdci přiblíží, a pak zavolal:</p>

<p>„Vy tam, stůjte! Už ani krok, jinak okusíte naše šípy!“</p>

<p>Příchozí poslušně zastavili koně a velbloudy. Uvolněné kameny se kutálely dolů po příkrém srázu.</p>

<p>„Kdo jste a co tu chcete?“ pokračoval Horethep.</p>

<p>Jeden z jezdců se bez obav rozjel k bráně. Voják ze severu natáhl luk, ale generál ho prudkým gestem zadržel. Muž v sedle si stáhl z obličeje zaprášený šátek a zasmál se od ucha k uchu.</p>

<p>„Hledáme tu vítězství nebo hrdinnou smrt. Není jiná volba.“</p>

<p>Horethepovi se rozšířily oči.</p>

<p>„Otevřete bránu!“ štěkl na strážce. „Honem, hlupáci!“</p>

<p>Zarachotila těžká petlice, zavrzaly panty. Horethep netrpělivě ramenem odtlačil jedno z dřevěných, kovovými pásy pobitých křídel a spěchal jezdci vstříc.</p>

<p>„Thufere!“</p>

<p>Mladík seskočil z koně. „Otče.“</p>

<p>Padli si do náruče v pevném, mužném stisku.</p>

<p>„Už jsem nedoufal…“ řekl Horethep rozechvělým hlasem. Odtáhl se od syna na délku paží. „Měl jsem strach, že jsi uvízl v sokarském zajetí, nebo ještě hůř…“</p>

<p>„Neměl jsem daleko ani k otroctví, ani ke smrti. Ale Anup zřejmě ještě netouží po mé duši. Vyvázl jsem.“</p>

<p>„A ostatní?“</p>

<p>„Padli. Kromě dvou členů výpravy, které mají bohové raději než kohokoliv jiného.“</p>

<p>Když Nebthet popojela blíž a spočinula na generálovi pohledem svých unavených, krví podlitých očí, okamžitě zabořil koleno do prachu.</p>

<p>„Má paní,“ vyhrkl a hlas mu přeskakoval radostí a dojetím. „Bohové se od nás přece jen neodvrátili! Když ses ztratila, mezi muži se začaly šířit klepy o tvé smrti a morálka začala povážlivě upadat. Tvůj návrat vojsko opět vzpruží, postaví na nohy a v každé paži opět zatepe síla!“</p>

<p>„Něco takového bych já sama potřebovala,“ usmála se Nebthet vyčerpaně.</p>

<p>„Jsme na smrt utrmácení z cesty,“ přikývl Thufer. „Uvnitř ti všechno povyprávíme, otče.“</p>

<p>Na hradbách to zahučelo. Zvěst o princeznině návratu letěla nad Kipou jako na sokolích křídlech. Muži ustávali v činnosti a hledali si místo, odkud by svou božskou velitelku alespoň na okamžik zahlédli. Naděje, jež byla téměř ztracena, se najednou vrátila. Sama Nebthet si sundala z hlavy prostý turban, aby ji všichni viděli, a jak jen to šlo, vztyčila se v sedle. V pevnosti nebylo srdce, které by se nerozbušilo rychleji.</p>

<p>„Bohyně je zpátky!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Katapult na hradbách zarachotil. Kamenná střela vyletěla ze strže, prosvištěla nad střapatými vrcholky palem před ústím rokliny a prudce dopadla přímo doprostřed Vedžo. Voda vytryskla do výšky v zářivě bílém gejzíru.</p>

<p>„Skvěle,“ ušklíbl se Horethep, naklonil se přes nízké cimbuří a zakřičel na vojáky dole na hradbě: „Teď další!“</p>

<p>„Ano, generále!“</p>

<p>„Velmi působivé,“ promluvil jinak zamlklý Gazirah, dívaje se do dálky na zčeřenou řeku. „Zdá se, že je tvrz na útok dobře připravena.“</p>

<p>Stáli na vrcholku východní věže, Horethep, Thufer, Conan a Gazirah, a pozorovali přípravy na obranu Kipy. Hluboko dole pod nimi hučela v úzkém průplavu mezi patami věží Vedžo. Slunce právě zmizelo za západním útesem a nebe začalo pohasínat.</p>

<p>„Kéž bys měl pravdu, příteli,“ odtušil Horethep. „Vymysleli jsme, co se jen dalo, abychom Amethecha odrazili. Od rozbřesku až do soumraku každá ruka pomáhá s výrobou dalších šípů s oštěpů a shromažďováním kamenů či nádob s černým zemním olejem.“</p>

<p>„Kdo ví,“ ozval se Conan, „jaká úskočná strategie se teď líhne v Amethechově černé mysli. Určitě použije kdejaké triky, lsti a čáry. A nebude spoléhat pouze na útok po řece. Musí mu být jasné, že právě ta je pod nejpřísnějším dohledem a bude terčem nejtěžší palby. Nepochybně zaútočí i po skalních stezkách na břehu a udeří na postranní brány. Počítali jste s tím, generále?“</p>

<p>„Jistě. Mám v úmyslu ty chodníky těsně před připlutím nepřítele zavalit kamením…“</p>

<p>„To by byla škoda,“ namítl Gazirah. Při pohledu na strmé, členité skály na vnější straně opevnění mu zvláštně zablýskalo v očích. „Proč zasypat stezky před útokem, když je můžete zavalit kamením během útoku?“</p>

<p>„Přesně,“ ušklíbl se Thufer. „Mužové z Khayamu jsou v líčení pastí v takovém terénu učinění mistři.“</p>

<p>„Rádi tu své bohaté zkušenosti zúročíme,“ přikývl Gazirah. „Dovolte nám vzít si boční stezky na starost. Připravíme nepříteli pořádně překvapivé a hlučné uvítání. Ty balvany, které vidíte támhle na svazích, dle mého soudu přímo dychtí po koupeli v krvi z rozmačkaných těl Sokarských.“</p>

<p>Generál s úsměvem přikývl. „To vůbec není špatný nápad. Chop se toho úkolu, náčelníku. Mí muži i všechen dostupný materiál jsou ti k dispozici.“</p>

<p>„Máme štěstí, že se k nám válečníci z Khayamu připojili,“ řekl Thufer. „Budeme tu potřebovat každou ruku.“</p>

<p>„Ano,“ zabručel Conan temně. „Přesila je obrovská. Jenom na lodích sem nejpozději pozítří dorazí dvakrát tolik nepřátel, než je všech obránců Kipy. Nemluvě o ještě početnějším pěším vojsku, o kterém nám dnes podali zprávu Gazirahovi špehové. Prý vyrazilo z pevnosti hned za flotilou a jako mračno černých kobylek se po břehu Vedžo přesouvá na sever. Kdyby se obléhání protáhlo, Amethech brzy dostane velké posily. První útočnou vlnu musíme rozdrtit co nejrychleji, abychom pak měli čas se vzpamatovat a sebrat síly na obranu vzdorování druhému útoku.“</p>

<p>„Kipu čeká těžká zkouška,“ promluvil Horethep z ponurého zamyšlení. „A celý Mennefis s ní. Kdybychom spoléhali jen na sílu zbraní a počet válečníků, byli bychom ztraceni. Naše přežití je teď na vůli vyšších sil. Jak je na tom Nebthet?“</p>

<p>„Špatně,“ odvětil Conan. „Ta jízda pouští jí vzala poslední zbytky sil. Jakmile klesla na lůžko, doslova omdlela.“</p>

<p>„Pečují o ni nejlepší kipští felčaři, kněží a všichni palácoví otroci,“ řekl Thufer. „Teď už se musíme jen modlit k Réovi, aby se z toho dostala. Rány se jí hojí dobře, ale je k smrti vyčerpaná.“</p>

<p>„Vždyť prošla hotovým peklem,“ řekl Conan. „Každou jinou by něco takového zabilo, nebo okradlo o zdravý rozum. Doposud jsem potkal jen málo žen s takovou silou.“</p>

<p>„Doufejme, že se brzy uzdraví,“ pokýval Horethep hlavou. „Postačí, když se před útokem postaví na hradby. Jako modla, symbol, pramen síly, zdroj statečnosti a vzdoru. Nepotřebujeme prapory, válečné písně a modlitby za úspěch. Potřebujeme ji. Vojsko ji potřebuje. Je pro muže božstvem, Réovou dcerou, nositelkou světla a vítězství.“</p>

<p>„Uzdraví se,“ zabručel Conan a cosi v jeho obličeji říkalo, že tomu skutečně věří. „Když Amethech přitáhne s tou svou nelidskou, krvežíznivou smečkou, Nebthet je pozdraví přímo z tohoto místa.“</p>

<p>Rameno dalšího katapultu se s lomozem vymrštilo. Balvan prosvištěl povětřím jako padající hvězda a šplouchl do řeky, až voda postříkala palmy na břehu.</p>

<p>„Další!“ zakřičel Horethep na střelce.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Její vědomí bloudilo nekonečnou temnou pouští pod studenými hvězdami. Černý písek ji bodal do chodidel, dusný vítr cloumal skrovnými svršky, rány bolely a myšlenky měla chmurné a naprosto zmatené. Pak uprostřed té bezútěšné pustiny došla k řece. Jejím kamenitým korytem tekla krev, hustá a páchnoucí. Šla podél břehu, až před sebou zahlédla nějaký obrovský temný tvar. Poznala v něm hradby velikého města. Do poloviny své výšky byly zasypány valem z lidských lebek. Před bránou seděly dvě otlučené sochy jakési bohyně. Strašná síla jim urazila hlavy, ale zbytky krků v podobě roztažených kobřích kápí zůstaly.</p>

<p>V tu chvíli se z chaosu v její mysli vynořilo poznání. Ta bohyně byla Vedžo a to strašidelné, mrtvé město bezpochyby bývalo Mennefisem, pýchou bohů. Od konečků vlasů až po prsty u nohou ji naplnila hrůza. Zpoza rozbité, z pantů vytržené brány zaznělo děsivé syčení. Něco velikého zašustilo v ulicích a nad opevněním se najednou vztyčil příšerný stín.</p>

<p>Nebthet neklidně zamumlala ze spaní a převrátila se na propoceném lůžku na záda.</p>

<p>Najednou temnotu rozřízlo světlo. Plazivý stín se polekaně stáhl zpátky za hradby. Záře sílila, zalévala oblohu i popraskané městské opevnění, rozhýbala stíny v očních důlcích lebek. Nebthet si přesto nezakryla oči dlaní. Odněkud věděla, že tohle světlo ji neoslepí, že nezraňuje a nebolí.</p>

<p>V tu chvíli se světlo stáhlo do jediného zářícího bodu, zpátky ke svému zdroji. Byl jím zlatý ankh na prsou ženy, jež stála u princeznina lůžka. Za jejími zády se pomalu hýbala bledá křídla ze zlaté mlhy.</p>

<p>Nebthet překvapeně zamrkala. Světlo ankhu zalévalo komnatu měkkým, příjemné nazlátlým svitem, jako když křišťálovou nádobou s medem proniká záře večerního ohně.</p>

<p>„Eset?“ zašeptala a pokusila se posadit na lůžku. Vznešené zjevení ji však zadrželo uklidňujícím gestem.</p>

<p>„Lež. Odpočívej.“</p>

<p>Královna se posadila na pelest postele a jemně zatlačila Nebthet zpátky do polštářů.</p>

<p>„Pořád sním, že ano?“ zeptala se princezna.</p>

<p>Eset pokrčila rameny. „Copak záleží na přesné hranici mezi skutečností a říšemi, jež se rozkládají v naší mysli a podvědomí? Sdílíme tento sen společně. Dlím dnes v noci v Réově chrámu. Zaklínáním jsem přivolala na pomoc bohy a duchy a oddělila jsem své Ka od smrtelného těla, abych mohla putovat daleko na jih, za mou sestřičkou. Na tělesné přítomnosti nesejde, jsem tu, abych posílila tvou duši. Jsi velice slabá, a příčiny té slabosti jsou ve tvém nitru.“</p>

<p>„Událo se mnoho zlého,“ nakrčila Nebthet čelo. „Na vlasní oči jsem viděla a na vlastní kůži zakusila hrůzy Sokaru.“</p>

<p>„Já vím. Ve svých vizích jsem tě provázela na každém kroku. Vím také, že armáda Setových přisluhovačů je v pohybu a brzy udeří na hradby Kipy. Cítím, že Amethech se blíží, jeho vědomí je jako stín, který studí čím dál víc, aby nakonec proměnil světlo Ré v pouhý popel a uvrhl svět do temnoty bez naděje na rozbřesk.“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčila Nebthet zachmuřeně. „Viděla jsem to ve snu. Mennefis byl rozbořený a pohřbený pod mohylou z kostí…“</p>

<p>Eset přikývla. „Nenech se tou ošklivou vizí zmást. Všichni, kdo máme dar vidět budoucnost, teď máme velice špatné sny. To způsobuje Amethechova zlovolná moc. Postupuje jako předvoj jeho hnusné armády a zmocňuje se slabých myslí smrtelníků. Proto jsem tady. Musíš se tomu vzepřít, sestřičko.“</p>

<p>„Nevím, budu-li mít na to dost síly…“</p>

<p>„Neměj strach. Pořád ti v tepnách koluje moc, zděděná po našich božských předcích. Pomůžu ti ji probudit. A síla Ka uzdraví i tvé tělo. Už zítra ráno budeš muset velet vojsku při obraně Kipy. Bez tebe by tvrz rychle padla.“</p>

<p>„Nepřítel je ve strašlivé přesile…“</p>

<p>„To je pravda. A za flotilou táhne druhý, pěší voj, jenž má za úkol smést z povrchu země všechno, co zůstane po prvním útoku.“</p>

<p>„Znamená to tedy, že Kipa padne?“ zeptala se Nebthet přiškrceně.</p>

<p>Eset si povzdechla. „Vzpomeň si na Usireovu věštbu před tvým odjezdem z Mennefisu. I s přihlédnutím k Amethechově strategii a rozložení jeho sil je možné, že Kipa bude jen první obrannou linií.“</p>

<p>„Takže ji obětujeme…“</p>

<p>„To vůbec ne, sestřičko. Obrana musí vzdorovat co nejurputněji a způsobit Sokaru co největší ztráty. Už vím, jak nad Amethechem zvítězit, ale vyžádá si to ještě nějaký čas, než mu budu schopná čelit. A ten čas pro mne musíš získat.“</p>

<p>Nebthet se jí dívala do očí. „Rozumím. Udržím Kipu co nejdéle a zahubím tolik Setových přisluhovačů, kolik jen bude možné. Ústup nařídím, až když to bude nevyhnutelné. Pak se naší baštou stane Mennefis.“</p>

<p>„Správně. Povzbuzený prvním úspěchem přitáhne Amethech k Réovu městu jako vítěz, jako sebejistý, pyšný dobyvatel. A v tom okamžiku pozná moc boha slunce.“ Eset vzala Nebthetinu ruku do dlaní. „Bude to děsivá, krutá válka, sestřičko. Vyžádá si mnoho obětí. Mnozí z nás nepřežijí. Ale Mennefis se nakonec opět vysvobodí ze stygijského stínu, tomu věřím celým svým srdcem. Set bude poražen a stáhne se zpátky do páchnoucího šera v kobkách chrámů v povodí Styxu. A teď,“ pozvedla královna princezninu ruku ke své hrudi, „se dotkni posvátného kříže, sestro. Ankh v tobě vzkřísí Réovu moc a zvedne tě na nohy.“</p>

<p>Nebthet sevřela zlatý amulet v dlani a Eset pevně uchopila její pěst. V tom okamžiku světlo v komnatě zapulzovalo, prsty na rukou obou žen zrůžověly v silném svitu ankhu a svět náhle utonul v oslnivé záři. Nebthet se zachvěla a její tělo se křečovitě prohnulo, avšak královna ji držela pevně. Nad nimi se vztyčil božský Ré s beraní hlavou a zlatým kopím v pěsti. Zaduněly válečné bubny. Vzduch zazpíval na letkách šípů. Vystříkla krev, třpytící se na slunci jako přehršle rubínů. Zakřivená čepel scimitaru rozštípla štít. Po bílých hradbách stoupal nepřirozenou rychlostí černý stín. V dírách v zemi se rozhýbalo něco syčícího, šustícího, cvakajícího zuby a jedovými ostny. Někdo vykřikl, až to rvalo ušní bubínky…</p>

<p>Zpocená Nebthet klesla zpátky na lůžko a stočila se jako dítě v matčině lůně. Hruď se jí zvedala zrychleným dechem. K vlhkému obličeji měla přilepené prameny vlasů.</p>

<p>Když otevřela oči, byla sama. I přívětivá záře ankhu zmizela, pouze plamen v olejové lampě na trojnožce mžoural do tmy.</p>

<p>„Nezklamu tě, sestřičko,“ zašeptala dívka do polštáře. „Amethechovi se ani v nejhorších vizích nezdálo o tak zuřivém odporu. To přísahám u samotného Anupa.“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Ocílka pomalu, důkladně projela po dlouhém, rovném ostří. Meč kovově zvonil, jako by si tiše zpíval. Conan pozvedl čepel před oči a zkusil ostří palcem. Spokojeně se usmál. Amethechův meč byla vskutku skvostná zbraň. Vykovaná z té nejlepší oceli, dokonale vyvážená, mistrně zdobená. Záštita v podobě dvou zuby cenících hadů, ovíjejících lidskou lebku, se Cimmeřanovi už z principu hnusila, ale musel uznat, že je to vynikající řemeslná práce. Jeho pohled doslova laskal blýskavou čepel.</p>

<p>„Přijde si pro něj.“</p>

<p>Conan se překvapeně ohlédl.</p>

<p>„Princezno!“</p>

<p>Šoupavým krokem vyšla na terasu a noční vánek jí rozcuchal potem slepené vlasy. Cimmeřan opřel meč o kamenné zábradlí a vyskočil ze sedátka.</p>

<p>„Měla bys odpočívat…“</p>

<p>„Spala jsem dost dlouho… Kolik vlastně?“</p>

<p>„Celou noc a celý den. Pomalu končí naše druhá noc v Kipě.“</p>

<p>„Proč nespíš?“</p>

<p>„V tuto chvíli je v pevnosti zamhouřené málokteré oko, jestli vůbec nějaké.“</p>

<p>Přistoupila k zábradlí a pohlédla dolů na terasovité město. Cimmeřan nelhal. Nejen přístaviště na obou březích, ale i schodiště, žebříky a lávky mezi domy na svahu byly plné lidí. Skutečně to vypadalo, že tady nikdo nespí. A největší ruch byl samozřejmě na hradbách. Pochodně na cimbuří rozsévaly kolem stíny stovek ozbrojenců, spěchajících tam a zase zpátky, po schodištích nahoru a dolů, kolem střílen a velkých válečných strojů, které dřepěly na opevnění jako obrovští černí brouci. Okénky věží probleskovalo ohnivé světlo, uvnitř se hemžili muži a průduchy unikal dým z ohnišť pod kotli s olejem. Strží se neslo zvonění oceli a ozvěny rázných rozkazů.</p>

<p>„Už se blíží, viď?“ zeptala se Nebthet tiše.</p>

<p>„Ano,“ přikývl barbar. „Večer přicválali z jihu zvědové. Hlásili, že nejpozději za rozbřesku je Amethechova flotila tady. Obloha na polední straně je rudá odleskem požárů.“</p>

<p>Nebthet se nevesele usmála. „To abych se pomalu začala navlékat do brnění.“</p>

<p>„Jak se cítíš?“ pohlédl na ni Conan ustaraně.</p>

<p>„Mnohem lépe.“</p>

<p>„Skutečně? Teď není vhodná doba na něco si hrát. Půjde o život. Nám všem…“</p>

<p>„Opravdu je mi lépe,“ opětovala jeho pohled. Z jejích očí už skutečně zmizel onen matný lesk. Byly jasné, nezakalené únavou a horečnatými vidinami. „Ve snu se mi zjevila má sestra. Spojila se se mnou, aby mi předala část své síly a postavila mě na nohy Zvládnu to. Když Ré vypluje z poslední brány noci, budu stát na hradbách.“</p>

<p>Cimmeřan se na ni chvíli zkoumavě díval, ale když nespatřil v jejím odhodlaném obličeji jediné zachvění, souhlasně přikývl a oči mu zajiskřily. „A já po tvém boku. Jen ať si ten proklatec klidně přijde pro svůj meč. U Croma, moc rád mu ho vrátím. Čepelí do břicha.“</p>

<p>Nebthet se jen tiše, podivně usmívala.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Slunce vstalo rudé, jakoby ještě potřísněné krví ze souboje boha Ré se záhrobním hadem. Zvlněný vzduch nad obzorem rozřízl žhavý kotouč na dvě poloviny. Narudlé stíny se rozběhly pouští a svými tmavými pařáty se sápaly po zářivě čisté stuze Vedžo.</p>

<p>Ještě než sluneční paprsky pronikly puklinami skal nad řekou, v dálce zaduněly bubny. Odpovědí jim bylo troubení rohů nad kipskými hradbami a věžemi. Rázem bylo všude plno pohybu a křiku.</p>

<p>Conan si ve zbrojnici navlékl suknici pobitou bronzovými lamelami. Naštěstí v mennefiském vojsku sloužili i muži jeho velikosti, zejména ramenatí černoši z jižních džunglí, takže se našel pancíř postačujících rozměrů. Když mu podali helmu, zavrtěl hlavou. Přepásal si suknici širokým řemenem a s mečem v pěsti vyběhl ven, do halasu, poplašného troubení a štěkavých hlasů velících důstojníků.</p>

<p>Po schodištích a žebřících proudili na hradby a do věží vojáci v plné zbroji. Kopiníci měli na sobě kovové čapky a pancíře z vařené kůže, posílené bronzovými puklicemi nebo lamelami. Lučištníci, jichž bylo dvakrát tolik, byli obrněni lehce – těla jim bránily jakési rohože z třtiny a na hlavách měli kožené helmice. Před údery tětiv jim levačky chránily tlusté kožené rukavice.</p>

<p>Všude dusaly spěchající nohy a řinčela ocel a bronz. Několik lodí dole v přístavu se připravovalo k vyplutí. Obsluha katapultů a samostřílů chystala zbraně k palbě.</p>

<p>A pak, v jediném okamžiku, náhle všechno znehybnělo. Muži byli na svých místech. Veškerá činnost ustala, protože všechno bylo připraveno. Nad Kipou se rozhostilo ticho, jako by nebylo před bojem, ale po něm a všude ležela jen mrtvá těla.</p>

<p>Obránci napjatě čekali.</p>

<p>Conan stál na východní věži spolu s Thuferem, Horethepem a několika veliteli. Vítr pročesával Cimmeřanovy dlouhé vlasy a čechral opeření šípů v toulci na Thuferových zádech.</p>

<p>Mlčky se dívali k jihu. V dálce stoupal k obloze sloup černého kouře, neklamný znak postupující nepřátelské armády. Conan přelétl pohledem svahy před opevněním. Na útesech nad přístupovými stezkami se u hromad kamení v sítích a za lehce odstranitelnými dřevěnými zábranami krčili Gazirahovi muži.</p>

<p>Najednou na Conanově rameni spočinula Horethepova ruka v kožené rukavici.</p>

<p>„Podívejte,“ řekl přeskakujícím hlasem a kývnutím hlavy ukázal někam dozadu.</p>

<p>Conan a Thufer se ohlédli.</p>

<p>Stála tam, na terase před vchodem do generálova paláce, oděná v plné zdroji, se dvěma gardisty po bocích. Jeden z nich nesl na dlouhé tyči prapor se znakem božského sokola Hóra, válečného boha. Cimmeřanovi se rozbušilo srdce. A jeho vzrušení jako by se rozeběhlo všude kolem po hradbách a ochozech, po schodištích a kolem střílen. Muži se otáčeli za tím zářícím zjevením a vzrušený šepot se sléval do hučení přehlušujícího i bublání řeky na dně strže.</p>

<p>Vykročila po schodech a pak po kamenném mostě nad terasovitým svahem, po žebřících na hradby a do věže. Šla se vztyčenou hlavou a krok měla jistý, neochvějný. Po nemoci a slabosti nezůstalo ani stopy. Vojáci civěli na ten zázrak, ustupovali jí z cesty, padali na kolena a smekali čapky a helmy. Někteří dokonce líbali zem, po níž prošla, doufajíce tak v božskou ochranu v nadcházejícím boji.</p>

<p>Bylo to, jako by se soutěskou prohnal poryv nesmírné nadpozemské moci. Rozbušil všechna srdce, rozproudil krev v každé paži. Někdo vykřikl: „Ré!“ a vzápětí vzlétlo jméno boha ze všech hrdel.</p>

<p>„Vítej,“ řekl Conan, když konečně stanula na věži. Horethep, Thufer a několik důstojníků pokleklo. Cimmeřan na pozdrav sklonil hlavu a pozvedl meč k čelu. Čepel zazářila v paprscích slunce, které právě proklouzly puklinou v útesech.</p>

<p>„Už jsou blízko,“ povstal Horethep. „Brzy se rozdělíme. Thufer bude velet lodím, které se střetnou s útočníky dole na řece…“</p>

<p>„A já,“ doplnil Conan, „se připojím k obráncům postranních bran. Zvědové hlásili, že značná část vojska se vylodila a postupuje teď po obou březích vzhůru k hradbám.“</p>

<p>„Jak jinak?“ usmála se Nebthet letmo. „Muž proti muži, to je jediný způsob boje, který ctíš.“</p>

<p>Cimmeřan se jen významně ušklíbl.</p>

<p>Princezna přistoupila ke zdobně tvarovanému cimbuří a pohlédla na jih. Vítr cloumal praporem nad její hlavou.</p>

<p>„Tak pojď, Amethechu,“ řekla tiše.</p>

<p>V tu chvíli zpoza hustého porostu palem u řeky asi míli jižně od Kipy vyplula mohutná galéra. Byla černá, se zelenou plachtou a erbem hadí hlavy.</p>

<p>„Jsou tady,“ ucedil Conan a sevřel meč v prstech tak pevně, až kůže na jílci zavrzala. „Konečně!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmnáctá – Smrtelníci a nemrtví</strong></p>

<p>Bubny hřměly jako hněv bouřných běsů. Rozkazy velitelů lodí praskaly jako biče. Ze skutečných karabáčů, dopadajících na záda otroků na veslařských lavicích, cákala krev. Vesla v pravidelném rytmu rozbíjela hladinu. Flotila navzdory pořád silnějšímu proudu před ústím soutěsky plula velice rychle.</p>

<p>Sokarští útočili.</p>

<p>Mohutná veslice v čele řezala vodu svým ostrým kýlem. Černě a zeleně pomalovaný zoban na přídi přímo dychtil po zakousnutí se do trupu nějaké nepřátelské lodi. Nad ním neochvějně stál na mírně rozkročených nohou velitel lodi, sám zlověstný Amethech. Jeho zbroj zářila v krvavém světle úsvitu jako rudý plamen. Plavé vlasy, částečně spoutané bohatě tepanou stříbrnou helmicí, Povlávaly ve větru, stejně jako černý plášť.</p>

<p>Na věže a hradby v ústí strže byl odsud zespodu impozantní pohled, ale v Amethechově obličeji nebyla ani špetka obdivu, úcty či snad pokory. Právě naopak – jeho výraz přetékal pýchou, opovržením, nenávistí.</p>

<p>Pozvedl veliký obouruční meč a máchl jím proti nepřátelskému opevnění.</p>

<p>„Kupředu!“ zařval tak, že zostudil i dunění bubnů.</p>

<p>Z palub se proti nebi zvedly lesy kopí.</p>

<p>„Set! Set!“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nahoře na věži Nebthet natáhla ruku vysoko nad hlavu. Pozlacený scimitar v její pěsti se oslnivě zablýskal.</p>

<p>„Ré!“ vykřikla překvapivě zvučným hlasem.</p>

<p>„Ré!“ zařvali Conan, Thufer, Horethep a důstojníci.</p>

<p>Ratiště stovek kopí udeřila do kamene, až se hradby otřásly.</p>

<p>„Ré!“ rozechvěl okolní útesy sborový pokřik kipských obránců. Znělo to jako řev strašlivé obludy z dávných dob před zrozením člověka.</p>

<p>„Horethepe?“ pohlédla Nebthet na generála. „Na tvůj povel.“</p>

<p>Velitel Kipy přikývl. Přimhouřenýma očima ještě chvíli odhadoval vzdálenost, pak rázně pokynul muži po svém boku. Voják zvedl k ústům veliký zakroucený roh a mocně na něj zadul.</p>

<p>„Ré!“ zařval mohutný sbor hlasů.</p>

<p>Šest párů mocných paží zatáhlo za stejný počet pák. Půl tuctu katapultů netrpělivě vymrštilo svá mocná ramena. Ochozy se otřásly, až se ze spár mezi kameny sypalo zdivo. Šestice těžkých balvanů vzlétla z hradeb.</p>

<p>Na okamžik Kipu zahalilo napjaté ticho, rušené jen vrzáním okamžitě opět natahovaných katapultů. Obsluha masivních zbraní nezahálela.</p>

<p>Pak těžké střely dopadly.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Amethech zahlédl přilétající zkázu, přesto ani nemrkl. Jeden z kamenů se řítil přímo proti jeho veslici.</p>

<p>„Pozor, kryjte se!“ zařval za jeho zády kapitán lodi.</p>

<p>„Zbabělče,“ odplivl si Amethech a najednou prudce roztáhl ruce, jako by vítal těžkou střelu s otevřenou náručí. Ve vzduchu se prudce zablesklo, ale možná to byl jen odraz slunce od vojevůdcova meče. Kámen však náhle změnil směr letu. Urazil špičku ráhna – palubu zasypal déšť třísek – a než šplouchl do řeky, urval několik vesel na pravoboku druhého člunu. Otroci od zasažených vesel byli strašlivou silou vymrštěni ze svých lavic a s řevem padali do řeky.</p>

<p>Posádka první lodi zvedla hlavy, doposud vtažené mezi ramena. Všichni udiveně civěli na Amethecha. Dál neochvějně stál na přídi a řehtal se jako ďábel.</p>

<p>Mezitím dopadly další balvany. Jeden z nich prolétl třetí veslici jako papyrovým svitkem a nechal v jejím trupu krví lemovanou díru. Okamžitě z ní vytryskla voda. Z další lodi doslova zmizela záď i s kormidelním veslem a jeho obsluhou. Neovládané plavidlo se otočilo bokem proti proudu a za ním plovoucí veslice okovanou přídí rozpůlila jeho trup. Jednu z galér zasáhly hned dva kameny a doslova ji proměnily v hromadu krví postříkaných, tonoucích trosek. Ulomený stěžeň při pádu dokonal dílo zkázy.</p>

<p>Všude se rozléhal rachot drceného dřeva, řev raněných a zoufalý křik topících se. Jen Hadi snášeli bolest se vzteklým syčením a nemrtví vojáci v mlčení děsivějším než kvílení prostých smrtelníků.</p>

<p>Amethech se ani jednou neohlédl. To, co bylo za ním, ho nezajímalo. Zkroutil rty, zabodl ledově planoucí zrak do stěn Kipy a opět namířil na vysoké hradby špičku meče.</p>

<p>„Vpřed! Vpřed! Nezpomalujte!“</p>

<p>Otroci se opřeli do vesel s nezmenšenou silou.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Pal!“ vykřikl Horethep.</p>

<p>Roh znovu zařval a ramena katapultů zarachotila podruhé. Tentokrát za sebou střely táhly kouřové ocasy. K Vedžo letěly zápalné nádoby plné hořlavého zemního oleje.</p>

<p>Dopadly přímo do chumlu lodí zasažených první salvou. Výbuchy tekutého ohně zalily poškozené paluby a proměnily je v peklo. Vojáci, otroci i posádka skákali do řeky jako živé pohodně. Olej se rozprskl i po hladině a proud Vedžo nesl oheň vstříc dalším lodím. Vesla se vynořovala z vody zahlcená plameny. Ve vzduchu poletovaly planoucí cáry ráhnových plachet a ochotně roznášely požár i po dosud nezasažených člunech. Vedžo na krátkou chvíli přehradila ohnivá hráz. Blankytné nebe poskvrnila oblaka černého kouře.</p>

<p>Conan se chechtal skrz vyceněné zuby. Ačkoli mu tento způsob boje na dálku příliš nevyhovoval, pohled na zkázu v sokarské flotile ho naplnil uspokojením.</p>

<p>Po Vedžo však připlouvaly další a další černé veslice. Katapulty nepřestávaly rachotit, ale bylo jich příliš málo, než aby dokázaly zastavit neustávající proud lodí. Mnoho plavidel prorazilo plamenným peklem a dostalo se mimo dostřel katapultů. Tehdy se přihlásily o slovo veliké samostříly. Oštěpy, na hrotech obalené hořící koudelí, zasypaly řeku jako smrtící déšť. Podařilo se zapálit a zastavit, nebo alespoň zpomalit několik dalších lodí. Stále však zůstalo dost těch, které se neúprosně draly proti proudu a blížily se k průplavu mezi věžemi.</p>

<p>„Podívejte!“ zvolal vzrušeně Thufer a obrátil pozornost okolostojících ke břehům.</p>

<p>Po skalních stezkách na obou svazích před hradbou stoupaly dlouhé šiky nepřátel. Tucty a tucty nemrtvých vyzbrojených kopími, štíty a sekerami neúprosně pochodovaly k hradbám. Spolu s nimi se blížily i družiny Hadů s luky v rukou a plnými toulci na zádech. Dokonce s sebou nesli provizorní beranidlo.</p>

<p>„Pěchota je tu,“ zabručel Cimmeřan a rukama neklidně přehmátl na jílci meče. Tělo se mu doslova chvělo touhou po boji. „Konečně. Už mě omrzelo jen tak tady stát.“</p>

<p>„Ať ti bohové dají sílu!“ zavolala za ním Nebthet.</p>

<p>„Vám taky.“ Conan si s dívkou vyměnil ještě jeden krátký pohled a pak už bral po dvou, po třech strmé schody uvnitř věže.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Lodě v čele útoku mezitím vpluly do stínu soutěsky. Vesla je hnala pořád blíž a blíž k opevnění. Dravý proud se tříštil o jejich okované kýly a zpěněná voda stříkala do výšky.</p>

<p>Horethep dal signál lukostřelcům. Ti byli jádrem a pýchou mennefiské armády. Natáhli tětivy a zasypali řeku ohnivým krupobitím.</p>

<p>„To není možné,“ nakláněl se Thufer nad cimbuřím. „První loď nezasáhl ani jediný šíp.“</p>

<p>„Kouzla,“ pohlédla dolů Nebthet. „Na přídí stojí sám Amethech. Jeho veslici chrání magie.“</p>

<p>Thufer popadl luk, vložil do něj šíp a pečlivě zamířil. Tětiva zadrnčela. Střela letěla z věže přímo k připlouvající vlajkové lodi, ale několik sáhů od cíle náhle ztratila sílu a neškodně šplouchla do řeky.</p>

<p>„Je to tak,“ sklonil mladík zbraň. „Má kolem sebe něco jako neviditelný štít. A lodě, na nichž jsou další sokarští čarodějové, budou chráněny podobně. Musíme se s nimi utkat v přímém boji. Loď proti lodi, muž proti muži.“</p>

<p>Nebthet mu pohlédla do očí a kývla hlavou. „Je to na tobě, Thufere. Běž!“</p>

<p>„Ano, má paní.“ Mladý válečník se otočil na patě a vyrazil dolů schodištěm. Uvnitř věže bylo pořádně rušno. Vojáci vysouvali z oken dlouhé kovové žlaby a lili pomocí nich do řeky černý zemní olej. Vzápětí se dostali ke slovu lučištníci se zápalnými šípy. Řeka mezi věžemi vzplanula a rychlý proud hnal oheň vstříc blížícím se lodím. I touto nástrahou však Amethechova loď proplula bez újmy, pouze s mírně doutnající plachtou.</p>

<p>Vojevůdce Sokaru vplul do Kipy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Teď se předveď, Gazirahu,“ řekla Nebthet spíše sama pro sebe, a tak její hlas zanikl v neustávajícím lomozu katapultů a obřích samostřílů.</p>

<p>Její zrak se upíral na přístupové stezky na svazích před hradbami. Khayamští válečníci nahoře na útesech čekali velice trpělivě. Nepřátelé o nich netušili do poslední chvíle. Až když zaznělo odněkud ze skal troubení rohu, zaskočeně zvedli hlavy.</p>

<p>V tom okamžiku desítky seker a mečů přeťaly provazy a lana. Uvolněné kamení se v podobě hřmících lavin sesypalo na stezky. Až na věž byl slyšet vzteklý řev a ohavný praskot tuctů drcených lidských těl. Krví potřísněné balvany se řítily dál po svahu a dopadaly do řeky. Mračna zvířeného prachu na chvilku zcela zakryla výhled na jih.</p>

<p>A odněkud z víncích žlutých mračen u hradby zaznělo krvelačné:</p>

<p>„Crooom!“</p>

<p>Nebthet se smála skrz zaťaté zuby.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Thufer vyrazil z brány v patě věže a po prudce se svažujícím dlážděném chodníku běžel k přístavišti. Veslice sokarského vládce právě vyplula z průplavu mezi věžemi. Ze střílen a oken nad ní se sypaly šípy i kameny. Všechny však dopadaly neškodně do řeky, nebo způsobily jen nepatrné škody. Amethech neochvějně stál na přídi s černým zobanem.</p>

<p>„Nač čekáte?!“ řval Thufer na posádky lodí u mola. „Odrazit od břehu, rychle!“</p>

<p>Po dřevěném můstku vyběhl na palubu veliké bitevní lodi. Těsně za jeho patami se lávka zřítila do vody, protože provazy byly urychleně přeseknuty a veslice se už vzdalovala od břehu. Spolu s ní se nechalo strhnout proudem několik dalších kipských lodí. Společně vypluli vstříc útočícím plavidlům. Jejich paluby byly naježené kopími jako hustým rákosím.</p>

<p>Amethech na přídi černé galéry opět rozpřáhl paže. Obouruční meč svíral v jedné ruce, jako by nic nevážil. Thufer i navzdory všemu tomu povyku a rachotu zřetelně zaslechl vojevůdcův smích. Po celém těle mu naskočila husí kůže.</p>

<p>Vytrhl z toulce šíp a vložil jej do tětivy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Crooom!“</p>

<p>Statný černý oř se s ržáním vzepjal na zadní, podkovy zazvonily o kování brány a obě křídla se prudce otevřela. Kůň dopadl na všechny čtyři a cvalem vyrazil do zvířeného prachu před hradbami. Conan v jeho sedle divoce máchal mečem nad hlavou. Za hromotluckým jezdcem se vyřítily z pevnosti zhruba dva tucty kopiníků.</p>

<p>Jak naplánovali společně s Gazirahem, kamenná lavina byla svržena tak, aby rozřízla zástup nepřátel na dvě části. Mezi závalem a hradbami uvízlo zhruba třicet nemrtvých a několik Hadů. Než se stačili vzpamatovat z nečekaného útoku, z mračen prachu před nimi se vyřítil obrovitý černovlasý jezdec.</p>

<p>„Crooom!“ zařval a směle vpadl mezi Sokarské. Meč v jeho ruce poletoval jako živý a drtil jednu lebku za druhou. Setova černá krev stříkala z nemrtvých na všechny strany.</p>

<p>Vzápětí se ke Conanovi připojili kopiníci z pevnosti. I ze svahu nad stezkou zaznělo ječeni, z něhož tuhla krev v žilách. Pomstychtiví štvanci z Khayamu skákali ze skal na nepřátele a nemilosrdně je rubali meči a sekerami.</p>

<p>„Hlavy!“ vyřvával Cimmeřan. „Utínejte jim hlavy! Jen tak ty chodící mumie zabijete!“</p>

<p>Ukořistěný meč neúnavně dopadal a rozsekaná těla oživlých mrtvých se řítila dolů ze svahu.</p>

<p>Nebthet nahoře na věži odtrhla pohled od Conana a jeho bojovníků a pohlédla k západu. Na srázu na opačné straně řeky se dělo něco podobného. Tam mužům velel Gazirah a jeho družiníci pobíjeli Sokarské se stejnou chutí jako jejich bratři na druhém břehu. Pozemní útok byl pro tuto chvíli zastaven.</p>

<p>Dole u řeky to bylo horší.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Pal!“ zařval Thufer a pustil tětivu. Šlehla ho do levého zápěstí, chráněného koženou rukavicí.</p>

<p>Z palub šesti mennefiských lodí, jež vypluly vstříc nepříteli, vzlétlo mračno šípů.</p>

<p>Dravou vodou mezi věžemi se už kromě Amethechovy galéry prodraly i další tři sokarské čluny. Byly do značné míry poškozeny krupobitím šípů a kamenů z věží a posádky dvou z nich zápasily s požárem, přesto však byly bojeschopné.</p>

<p>Šípy kipských lukostřelců zabušily do černých palub. Na každé z nich způsobily pořádný zmatek a povyk jak mezi otroky u vesel, tak mezi ozbrojenci. Amethechovu galéru opět zasáhlo povážlivě málo střel. Plavovlasý černokněžník se zařehtal a máchl mečem. Na ten povel Hadi ze všech černých veslic vypustili své šípy.</p>

<p>Thufer se rychle kryl za sraženými štíty dvou kopiníků, stojících mu po boku. Všude kolem zarachotily hroty střel, prorážející prkna i lidské maso. Z veslařských lavic i z řad vojáků zazněl bolestný řev. Palubu potřísnila první krev.</p>

<p>Thufer se narovnal a pohlédl dopředu. Jeho loď rychle plula přímo k Amethechově veslici. Lučištníci na obou palubách sázeli do tětiv jeden šíp za druhým a opeřená smrt bzučela mezi loděmi jako roje rozzuřených vos. Muži řvali bolestí i vztekem.</p>

<p>„Set!“ zařval Amethech. Thufer ho teď viděl zcela zřetelně – byl od něj sotva pět sáhů a vzdálenost se šílenou rychlostí zkracovala.</p>

<p>„Set!“ třískli nemrtví násadami kopí do paluby. Jejich hlasy zněly nepřirozeně a zdeformované, jako by je přinesla ozvěna z hrobek hluboko pod zemí.</p>

<p>„Ré!“ zaječel Thufer a kipští válečníci mu odpověděli mohutným sborem.</p>

<p>Přídě obou lodí se srazily, jako by se chtěly políbit. Posádky obou palub zakolísaly, mnoho mužů upadlo. Amethech se zapotácel, ale zůstal stát, v obličeji divoký úsměv. Nedbal na ostré třísky, které létaly kolem něj a bušily mu do pancíře. Přídě sklouzly jedna po druhé a galéry se o sebe začaly otírat boky. Soutěskou se rozlehl rachot drceného dřeva. Lodě jedna druhé ničila plátováni a urážela vesla. Mezi otroky na veslařských lavicích to způsobilo krvavý masakr. Lučištníci z obou plavidel po sobě z bezprostřední blízkosti metali jeden šíp za druhým. Zasažení nešťastníci padali do řeky, kde je bez lítosti strhával divoký proud.</p>

<p>Z obou palub vzlétly provazy s kotvami a háky na koncích. Lodě se k sobě přitiskly jako dvě pářící se vodní obludy.</p>

<p>Pak se ke slovu dostala kopí, sekery a meče.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Chcípni, červe!“ zavrčel Conan a sekl posledního Hada přes oči. Polovina lebky i s černým turbanem odlétla a kolem se rozprskly slizké kousky mozku. Tělo zadupala do prachu kopyta Cimmeřanova divokého oře.</p>

<p>Zbytek nepřátelských jednotek odříznutý lavinou byl zničen. Válečníci z Khayamu a kipští kopiníci se s nimi vypořádali za cenu nemalých ztrát, přesto však rychle.</p>

<p>Prach nad stezkou se konečně usadil. Cimmeřan, celý zaprášený a potřísněný černou krví, vzhlédl a v tu chvíli spatřil spoustu dalších útočníků, kteří se už drápali přes závaly. Gazirahovi muži se chopili luků a vyslali proti nim několik šípů. Tímto způsobem však nemrtvé a Hady téměř nebylo možné vážněji zranit, natož zabít. Hadi opětovali lukostřelbu a jejich střely byly věru účinnější.</p>

<p>„Ústup!“ zařval Conan. „Rychle zpátky za hradby!“</p>

<p>Khayamští i zbytky kopiníků z pevnosti spěchali zpátky k opevnění. I Gazirahovi muži na druhé straně řeky už couvali k tvrzi. Svůj úkol splnili. Zpod závalů vytékala krvavá břečka z desítek, možná dokonce stovek rozmačkaných nepřátel. Brány se na okamžik otevřely a válečníci proklouzli dovnitř.</p>

<p>Jakmile se za ním zabouchla vrata a hlídky je zabezpečily masivní závorou, Conan seskočil z koně a spěchal po schodech na nejnižší ochoz. Skrz střílnu viděl, jak se nepřátelé rojí přes zával a se štíty nad hlavami postupují k bráně. Seshora na ně pršely šípy a kameny, avšak každý nemrtvý, jehož ten drtivý déšť smetl ze stezky, byl nahrazen dvěma dalšími.</p>

<p>Stejná situace byla i na ostatních obranných liniích. Katapulty nepřestávaly metat kameny a zápalné střely, ale přestože mnoho lodí kleslo ke dnu Vedžo, nebo muselo nouzově přistát u břehu, vypadalo to, že proud veslic neustává.</p>

<p>Obránci Kipy si po nadšení z počátečního úspěchu začali uvědomovat nezdolnost přesily.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Sokarské i kipské lodě mezi přístavy narážely jedna do druhé a dravý proud odnášel mezi věže a dál k jihu spoustu polámaného dřeva a mrtvých nebo tonoucích těl.</p>

<p>„Teď poznáte sílu hadího boha, pouštní krysy!“ zařval Amethech a přeskočil ze své lodi na palubu zahákované kipské galéry. Meč v jeho rukou se okamžitě dal do práce. Poletoval tam a zpátky v impozantních obloucích, vrhal kolem oslnivé záblesky světla a při každém pohybu za sebou táhl korálky čerstvých rudých krůpějí. Strašlivě rozpolcená těla od něj odletovala na všechny strany jako potrhané hadrové panenky.</p>

<p>Smrtelní muži z Kipy a Mennefisu postupně začali podléhat tlaku nemrtvých a Hadů. Sokarští necítili bolest, běžná zranění je nanejvýš zpomalila. Než se Thuferovým vojákům podařilo udolat jednoho z nich, zaplatili za to nejméně třemi životy. Boj se velmi rychle přenesl na palubu kipské veslice a její paluba byla brzy kluzká krví a vyhřezlými vnitřnostmi.</p>

<p>Thufer vystřelil poslední šíp do oka oživlé mumie, jež se ho chystala bodnout kopím. Nemrtvý se zřítil na palubu. Mladík odhodil luk a vykroutil z prstů třesoucího se Sokarce štít a kopí. Pak vyrazil skrz krutou řež přímo k Amethechovi. Ten mečem doslova zametal záď lodi. Když se prostor kolem světlovlasého démona vyčistil, Thufer zaútočil. Hrot kopí zasáhl Amethecha těsně pod žebra, vnikl mezi pozlacené lamely a dobrou polovinu své délky ponořil do vojevůdcova trupu.</p>

<p>Amethech se zapotácel. Rychle se však rozkročil, opět nabral rovnováhu a pohlédl Thuferovi přímo do očí.</p>

<p>Mladík měl pocit, že pohaslo slunce. Tělem se mu rozlil strašný, sžíravý chlad.</p>

<p>Sokarský vojevůdce se usmál. Velice, velice ošklivě.</p>

<p>„Hloupý smrtelníku,“ odfrkl si a vší silou obouruč udeřil mečem.</p>

<p>Zaznělo krátké kovové zazvonění.</p>

<p>Nejdřív dopadla na palubu polovina Thuferova štítu. V úchytu na jeho vnitřní straně uvázla mladíkova paže, hladce uťatá těsně u lokte. Z pahýlu levačky vytryskla krev. Thufer s překvapeně vytřeštěnýma očima a hlasitým zasténáním klesl na kolena. Hruď měl otevřenou od levého ramene až k pravému boku, protivníkův meč rozťal bronzový pancíř jako máslo. Z rány se tlačily ven vnitřnosti. Krev stříkala na Amethechovy svalnaté nohy.</p>

<p>Vládce Sokaru si s pohrdavým výrazem v obličeji vytrhl hrot kopí z břicha. Klečící mladík ještě postřehl, že z rány neukápla ani jediná krůpěj krve. Pak jej soupeřovo surové kopnutí povalilo na záda, na hromadu dalších strašlivě posekaných mrtvol.</p>

<p>Poslední, co Thufer zahlédl, byly oddíly kipských bojovníků, sbíhající po schodištích a žebřících z hradeb směrem k přístavišti.</p>

<p>Pak mu Anup zakryl zrak svým černým pláštěm a bitevní vřava pro něj konečně utichla.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Dolů!“ přikázala Nebthet Horethepovi a několika důstojníkům na věži. „První fáze obrany Kipy skončila. Teď je potřebná každá ruka, schopná vládnout zbraní. Je na čase utkat se s nepřítelem tváří v tvář.“</p>

<p>Když se scimitarem v dlani sestupovala po schodišti, tvářila se pevně, hrdě a odhodlaně. Ve skutečnosti však v duchu prosila svou sestru i všechny bohy o sílu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmnáctá – Amethechovo šílenství</strong></p>

<p>Conan zuřil. Nemrtví před hradbami vytvořili ze spojených štítů nad svými hlavami poměrně spolehlivý krunýř a navzdory neustávající spršce šípů, oštěpů a kamenů se dostali až k bráně. Zezadu je kryli Hadi, kteří svými šípy dokázali zasáhnout obránce i skrz úzké střílny či mezery mezi zuby cimbuří. Každou chvíli se některý z kipských mužů s výkřikem zřítil z ochozu.</p>

<p>Do vrat se zakously ostré sekery.</p>

<p>„Zapalte je!“ hulákal Conan. „U Croma, spalte ty zasrané zdechliny!“</p>

<p>Z vrcholku hradeb vylili na Sokarské před bránou plný kotel černého oleje. Pak vzduchem prolétlo několik zápalných šípů. Nepřátele pohltily plameny a do střílen vnikl černý kouř a smrad spáleného masa. K Cimmeřanovu ještě většímu vzteku však nemrtví bušili sekerami dál. Necítili bolest, neměli ani špetku pudu sebezáchovy. Rubali do vrat, dokud jim neuhořely paže nebo se pod nimi nezlomily zuhelnatělé nohy. Pak je rychle vystřídaly další chodící mumie. Přes zával na stezce jich přicházelo stále víc a víc.</p>

<p>Potom první ostří proniklo dřevem brány a vzduchem zarotovala veliká tříska. Brána se otřásla v pantech, závoru proťaly praskliny.</p>

<p>Cimmeřan opět zaklel.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet a Horethep vyběhli z věže spolu s proudem lučištníků, kteří na signál rohu rychle opouštěli svá stanoviště na hradbách a věžích a přesouvali se k přístavišti.</p>

<p>„Zaujmout pozice!“ křičela Nebthet a generál a důstojníci posílali ten rozkaz dál.</p>

<p>Posádkám ve věžích docházeli kameny, olej i šípy. Průplavem pronikala jedna nepřátelská loď za druhou. Těch několik kipských veslic, které jim vyrazily vstříc, se změnilo v zakrvavené trosky. Sokarské čluny mířily ke břehům, aby se vojáci mohli konečně vylodit a definitivně ovládnout pevnost.</p>

<p>Lukostřelci na obou stranách řeky se v několika řadách rozmístili podél mola. Udělali to disciplinovaně, bez zmatku, tak jak si to v uplynulých dnech v krvi a potu nacvičili. Vložili šípy do luků a natáhli tětivy až ke koutkům úst.</p>

<p>„Pal!“ máchla Nebthet blýskavým scimitarem a muž po jejím boku zatroubil na roh.</p>

<p>Tucty a tucty tětiv zadrnčely a na lodě se snesla mračna šípů. Železné hroty prorážely palubní prkna i plátování na trupech, bušily do stěžňů a děravěly a zapalovaly ráhnové plachty. Nemrtví na sokarských veslicích už připomínali bizarní přerostlé ježky, tak byli probodáni šípy. Nic však na to nedbali a dál cenili zuby a třískali kopími do štítů i palub v touze prolévat krev smrtelníků.</p>

<p>„Znovu!“ zakřičel na střelce Horethep. Ze všech sil se snažil vypudit z hlavy myšlenku na Thufera, který vyplul na některé z lodí, jejichž trosky unášela Vedžo k jihu.</p>

<p>Tětivy opět sborově zazvonily.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Závora hlasitě praskla. Pořád větším průlomem v bráně vlétaly dovnitř šípy a probodávaly hrdla a hrudě obránců, kteří se snažili vrata zpevnit.</p>

<p>Brzy byla závora prolomena a škvíra mezi křídly brány se začala rozšiřovat. Na úpatí hradby pořád hučel hořící zemní olej. Skrz plameny se dovnitř tlačili nemrtví. Jejich kopí už dychtila po krvi a bodala nedočkavě jako vosí žihadla.</p>

<p>Conan zaklel Mitrovým jménem, seběhl z ochozu a s mečem v pěstích vpadl do tlačenice u brány. Širokými rameny rozrážel houf spolubojovníků jako valící se balvan pšenici. „Uhněte!“ křičel na muže. „Pusťte mě na ty chodící mršiny!“ Bojovníci z Khayamu a mennefíští kopiníci spatřili výraz v seveřanově obličeji i jeho divoce poletující čepel a zděšeně uskakovali černovlasému kolohnátovi z cesty.</p>

<p>Cimmeřan zaútočil jako bůh smrti. Jediným máchnutím urazil snad půl tuctu ostrých hrotů a pak se vrhl na nemrtvé. Zmateně odhazovali pahýly násad a pokoušeli se včas vytáhnout sekery nebo meče. V prvním šiku to nestihl ani jeden – barbarův meč byl rychlý jako blesk. Uťaté údy a hlavy létaly ven branou, jako kdyby mezi útočníky vjel nějaký obludný stroj na sekání masa.</p>

<p>„Crom!“ vyl Conan jako vzteklý vlk. Písek pod jeho nohama se změnil v rudočerné bláto. Setova krev, jíž byla těla mumií naplněna, se valila proudem.</p>

<p>Tlak zvenčí však neustával a tíha obrovského meče udělala své. Cimmeřanovi se začal krátit dech. Pořád bojoval divoce jako šelma zahnaná do kouta, přesto však byl postupně donucen couvat. Brzy se Hadi a nemrtví protlačili skrz bránu dovnitř a vrhli se i na ostatní obránce.</p>

<p>Do řinčení zbraní a řevu bojovníků se najednou zařízlo troubení rohu. Conan trhl hlavou, aby setřásl z obočí pot a rozehnal rudou mlhu před očima. Ohlédl se.</p>

<p>Znal ten signál. Ani za mák se mu nelíbilo, co přikazoval, ale taková byla dohodnutá strategie boje a on se musel přizpůsobit. „Ústup!“ zařval. „Rychle k přístavišti!“ Krví zbrocení a unavení obránci neotáleli, jeden po druhém se obraceli a běželi po úzkém schodišti dolů ze srázu. Cimmeřan jim kryl záda širokými rozmachy mečem. Slizká břečka z těl nemrtvých na něj stříkala ze všech stran a pokrývala jej od hlavy až k patě. Nakonec zůstal sám. Rozštípl ještě jednu přilbici i s lebkou pod ní, vztekle na nepřátele zařval, otočil se na patě a vyrazil po schodech. Kolem něj bušily šípy a urážely úlomky kamene a zdiva ze schodů i stěn okolních domů. Jedna ze střel jej zasáhla těsně nad pravou lopatkou a hrot mu vylétl vpředu kousek pod klíční kostí. Zapotácel se, hrubě zaklel, ale běžel dál.</p>

<p>Sokarští se valili bránou do pevnosti jako kalná voda dírou v protržené hrázi. V syčivých hlasech zazníval triumf. Pád Kipy už byl jen otázkou času.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Bojový povyk a lomoz nad přístavištěm náhle přehlušil strašlivý rachot. Hrozivá černá galéra šikmo přirazila ke břehu a začala okovaným zobanem na přídi drtit molo. Polámaná prkna vystřelovala do výšky a padala do šiku lukostřelců, usilovně vyprazdňujících své toulce. Ještě než se loď zastavila, z paluby seskočil na molo Amethech. Sebejistě, rázně vykročil vstříc lučištníkům. Šípy ho míjely nebo se neškodně odrážely od jeho krví postříkané zbroje. Jeden mu srazil z hlavy helmu, ale vojevůdce se ani nezapotácel. Jen pohrdavě vycenil zuby, pozvedl meč nad rameno a zaútočil. Uťaté hlavy a končetiny začaly létat všude kolem.</p>

<p>„Ré, ochraňuj nás, to není člověk, ale démon,“ hlesl Horethep. „Nezranitelný, neporazitelný. Nemůžeme nad ním zvítězit!“</p>

<p>„Nepodléhej malomyslnosti, příteli,“ odsekla Nebthet, velící boji z vyvýšeného místa na úbočí. „I bozi můžou zemřít a ten parchant je jen otrokem jednoho z nich!“</p>

<p>K molu mezitím přirazily další dvě černé veslice. Na břeh seskakovali Hadi i nemrtví, lační po krvi. Na princeznin povel se lukostřelci spěšně stáhli a jejich pozice zaujali lépe obrnění a vyzbrojení kopiníci. K nim se záhy připojili přibíhající bojovnici od hradeb. Ani se nezastavovali, rovnou vpadli mezi Sokarské. Řvali u toho jako smečka běsů.</p>

<p>Na Nebthet padl mohutný stín.</p>

<p>„Conane!“ vykřikla. „Žiješ? Bohové, jsi raněn!“</p>

<p>„Jen psí kousnutí,“ ucedil barbar, sáhl si levačkou nad pravé rameno, zaťal zuby a ulomil násadku šípu. Pak si zepředu vytáhl hrot. Odhodil ho s pohrdavým úšklebkem, jako by to bylo jen včelí žihadlo. Rána naštěstí nekrvácela nijak silně.</p>

<p>„Musíme okamžitě pryč, princezno,“ řekl naléhavě a ohlédl se někam nahoru. Nebthet a Horethep se podívali stejným směrem. Dolů úbočím se od brány valil proud nepřátel. „Každou chvíli nás sevřou mezi sebou jako v kleštích a budou drtit, dokud nevydechne poslední z nás.“</p>

<p>„Ani jsem nesmočila zbraň v nepřátelské krvi!“ zvolala Nebthet zklamaně a švihla neposkvrněným scimitarem.</p>

<p>„Na hrdinství teď není čas, Božská,“ přidal se Horethep. „Věděli jsme, že tento okamžik nastane. Lodě na severním konci přístaviště jsou nepoškozené a připravené vyplout. Musíš se tam rychle přesunout, dokud je Sokarští nezničí!“</p>

<p>„Budeme ti krýt ústup,“ přikývl Conan. „Odvrátíme pozornost těch šakalů, abys mohla i s přeživšími muži odplout. Tak, jak jsme to naplánovali. Získáme pro vás co nejvíc času.“</p>

<p>Nebthet švihla pohledem k přístavišti, které se změnilo v jeden veliký bojující chumel. „Zůstanu tady,“ řekla náhle.</p>

<p>„Cože?“ pohlédl na ni Cimmeřan ošklivě.</p>

<p>„Abychom odvrátili Amethechovu pozornost od lodí, musím tu zůstat s vámi. Ten ďábel půjde především po mně.“</p>

<p>„Výsosti…“ chtěl Horethep namítat, ale princezna mu položila ruku na rameno. Něco v jejím výrazu starého vojáka umlčelo.</p>

<p>„Musí to tak být, generále. Jinak ten plán nevyjde. Běž s ostatními muži. Vyveď je z tohoto pekla. My si poradíme.“</p>

<p>„Má paní, vystavuješ se příliš velkému nebezpečí…“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „Na dohadování teď není čas, generále. Je potřeba okamžitě vyplout. Boj o Kipu skončil. Další ztráty na životech jsou zbytečné. Pospěš.“</p>

<p>Horethep si vyměnil zmatený pohled s Conanem. Ten jen rázně přikývl. „Nezdá se mi to, ale na dohadování je pozdě. Jdeme!“</p>

<p>Běželi na sever, k nepoškozené části přístaviště. Troubení rohu svolávalo všechny přeživší a na obou březích nastal hromadný přesun kipských obránců k lodím. Conan mečem čistil cestu před Nebthet, ale i princeznin scimitar si konečně kovově zazpíval na zbrojí a kostech nepřátel.</p>

<p>Amethech pochopil, oč se pokoušejí, a začal se zuřivě prosekávat za prchající princeznou. Mnoho kipských a Mennefiských vojáků se obětovalo, aby vojevůdce zpomalilo a získalo tak čas pro svého generála a božskou vládkyni. Ale také Hadi a nemrtví, ovládáni mocnou vůlí svého pána, znásobili úsilí. Velící skupina byla rozříznuta proudem nepřátel. Conan a Nebthet, obklopeni družinou nejvěrnějších bojovníků, pozpátku couvli na schodiště, vedoucí nahoru k bíle zářícímu Horethepovu paláci. Generálovi se podařilo probojovat až k molu. V doprovodu několika důstojníků vyběhl po lávce na palubu štíhlé lodi, nejrychlejší z Mennefiské flotily. Veslařské lavice byly plné čekajících mužů. Amethech vztekle zařval a jeho meč začal řádit ještě zběsileji.</p>

<p>Najednou bojovou vřavou zaduněl hlas jako hrom na horách.</p>

<p>„Amethechu! Prokletý hade!“</p>

<p>Plavovlasý černokněžník se prudce ohlédl. Oči, svítící v krví umazané tváři, přetékaly šílenstvím.</p>

<p>Na schodišti lemovaném sochami bohů stála Mennefiská princezna a po jejím boku robustní barbar. Seveřan držel nad hlavou zakrvácený meč. Amethech okamžitě poznal svou zbraň.</p>

<p>„Vzpomínáš si na mě, špíno?“ řehtal se Conan nenávistně. „Pamatuješ, jak jsem tě shodil do smrdutého sokarského kanálu? Pojď si pro své párátko!“</p>

<p>Amethech zavrčel jako vzteklinou nakažená šelma, až mu od úst stříkaly chuchvalce zpěněných slin. Šlehl pohledem k molu. Vesla člunu s Horethepem na palubě rázně zabrala a loď se začala vzdalovat od břehu. Lávka šplouchla do vody. I ostatní plavidla se rychle zaplňovala uprchlíky. Sekery spěšně přesekávaly lana, poutající lodě k molu.</p>

<p>Amethech popadl pod krkem jednoho z holohlavých sokarských čarodějů, kteří také veleli útoku, zvedl jej ze země a zařval mu do obličeje: „Jak to, že ti špinaví zbabělci odplouvají?! Všechny lodě ať vyrazí za nimi, rozumíš?! Nedovolte odplout ani jediné kocábce! Chci, aby jejich mršiny žrali krokodýli!“</p>

<p>Stygijec jen přikývl a odchvátal, štěkaje rozkazy na všechny strany.</p>

<p>Amethech se obrátil čelem k úbočí. Ten černovlasý seveřan, mennefiská princezna a asi dva tucty mužů už spěchali vzhůru schodištěm. Do zad jim bušilo krupobití šípů. Jejich počet se ztenčoval a bílé schody barvila krev.</p>

<p>Vojevůdce zařval jméno hadího boha, proběhl uličkou rychle se rozestupujících Hadů a nemrtvých a vyrazil po schodišti směrem k vysoko položenému paláci. Touha po pomstě jej zcela obrala o střízlivé uvažování a proměnila v nemyslící krvelačné zvíře. Dobytí Kipy a celkový vývoj boje jej přestaly zajímat. Před očima viděl jen toho tisíckrát prokletého divocha ze severu a tu malou vzdorovitou čubku. Ti drzí smrtelní červi se mu vysmívali, jemu, nejmocnějšímu muži v povodí Styxu! Amethech chtěl sápat jejich těla na cucky a chlemtat jejich krev. A pak z barbarovy mrtvé, ohryzané pracky vykroutit svůj posvátný hadí meč.</p>

<p>Sokarští bojovníci svého vůdce věrně následovali.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Horethepovi kolem ucha prosvištěl šíp. Instinktivně stáhl hlavu mezi ramena. Muži k němu okamžitě přiskočili a zvedli proti směru, z něhož střela přiletěla, hradbu štítů.</p>

<p>Sokarské lodě se obracely za prchajícími veslicemi. Jednu z kipských lodí, odrážející od mola, doslova rozpůlila okovaná příď mohutné nepřátelské galéry. Vedžo byla opět nasycena čerstvými mrtvolami.</p>

<p>„Opětovat palbu!“ zavelel generál. Střelci pozvedli luky a vyslali proti černým lodím jednu z posledních syčivých salv. Šípy docházely.</p>

<p>Navzdory soustředěnému tlaku sokarské flotily se však kipske veslice úspěšně vzdalovaly od pevnosti. Byly podstatně rychlejší něž Amethechovy plovoucí tvrze, a veslaři byli na rozdíl od otroků v plavidlech soupeřů odpočatí.</p>

<p>Útěk se zdařil. Šest lodí rychle odplouvalo a bitevní vřava utichala někde za jejich záděmi.</p>

<p>Krátce před tím, než propluly zákrutou řeky a útesy v ohybu jim definitivně zakryly výhled na pevnost, Horethep zaletěl pohledem vysoko na úbočí. I na tuto vzdálenost viděl Nebthet, Conana a necelou dvacítku mužů, jak vbíhají do stínu sloupořadí před vchodem do útrob jeho sídla. K paláci se ze všech stran sbíhali vyjící a zbraněmi lomozící Sokarští, jako když mrchožrouti útočí na umírající zvíře.</p>

<p>„Kéž vás bohové ochrání,“ zašeptal a pak mu zorné pole zakryl narudlý skalní masiv. Pouze černý dým, stoupající k polední obloze, připomínal hrůzy, které uprchlíci nechali za svými zády.</p>

<p>A potom z Horethepových očí konečně vytryskly slzy a on beze studu oplakával svého syna.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Vběhli do vstupní haly, zabouchli za sebou masivní vrata a zatarasili je nachystanými trámy a vším, co bylo po ruce. Jakmile byly dveře zabezpečeny, začaly se otřásat pod mocnými údery.</p>

<p>„Povedlo se,“ lapala Nebthet po dechu. „Skočili na špek.“</p>

<p>„Jo,“ otřel si Conan předloktím obličej zalitý krví a potem. „Doufejme, že se Horethepovi a ostatním podařilo uniknout.“</p>

<p>„Snad ano. Generálova loď si to plula proti proudu jako ryba.“</p>

<p>Muži, kteří tu s nimi dobrovolně zůstali uvězněni, věděli, co dělat. Po schodištích vyběhli do patra, kde už byly připraveny hromady těžkých kamenů a hranice oštěpů. Ty začali z terasy na průčelí paláce svrhávat na hlavy útočníků. Sokarská krev se valila po schodech jako černý vodopád.</p>

<p>„Ustupte!“ zaslechli najednou venku děsivý řev. „Slyšíte mě, děvko a barbare?! Jdu si pro vás, požírači zdechlin!“</p>

<p>Brána se otřásla jako pod nárazem těžkého beranidla a zátarasy se začaly hroutit. Cimmeřan a princezna si vyměnili vytřeštěné pohledy. Věděli, že to nebyl zvuk žádného dobývacího stroje. To na bránu bušil pouze jeden jediný muž. Nebylo pochyb o tom, že je naprosto šílený.</p>

<p>Při následujícím zarachocení dřevem brány pronikla široká čepel meče. Muži v paláci zděšeně zírali na tu strašlivou sílu, deroucí se dovnitř.</p>

<p>„U Croma,“ zabručel Conan. „Myslel jsem, že ho zadržíme déle.“</p>

<p>„Já také,“ nespokojeně řekla Nebthet. „Tohle nám tak docela nevyšlo. Generál měl pravdu. Amethech je démon. Asi bychom neměli otálet a raději co nejrychleji vypadnout.“</p>

<p>„Asi ano. Škoda. Doufal jsem, že ještě urazím pár sokarských kebulí.“ V Cimmeřanově hlase zněla upřímná lítost.</p>

<p>„Pro dnešek jsi jich srazil do prachu dost a dost.“</p>

<p>Meč podruhé sekl do vrat a tentokrát z nich vyrazil veliký úlomek zčernalého dřeva. Dírou dovnitř pronikl paprsek slunečního světla. Amethech rozsekával masivní vrata, jako když hospodyně krájí čerstvý medový koláč.</p>

<p>„Jdeme,“ kývla Nebthet rozhodně.</p>

<p>„Ústup!“ zařval Conan. Ozvěna nesla jeho hlas všemi komnatami paláce. Muži na terase shodili přes zábradlí poslední kameny a rychle prchali po schodištích za svou vládkyní. Do bílých zdí bušily šípy.</p>

<p>Hrstka uprchlíků běžela stinnými útrobami paláce. Dunění od brány vystřídal ohlušující rachot. Chodbami a síněmi se prohnal Amethechův krvelačný řev.</p>

<p>„Prolomili bránu!“ vykřikla Nebthet. „Spěchejte, pokud vám je život milý!“</p>

<p>V nejzadnější síni stály u zdi dvě sochy hrdinných kipských vojevůdců z dávno minulých dob. Mezi nimi se černal vchod do skály, na níž byl palác vybudován. V bronzových držácích na zdech planuly připravené pochodně.</p>

<p>„Tudy,“ houkl Conan. „Nebthet, ty první!“</p>

<p>Poslechla a s loučí v ruce vběhla do úzkého tunelu. Muži ji jeden po druhém následovali. Cimmeřan počkal, dokud poslední ze statečných vojáků nezmizí v ústí chodby. Slyšel, jak se palácem blíží dusot běžících nohou a zvonění oceli. Více neotálel a vběhl do tunelu.</p>

<p>Vzduch v průchodu pod skalami byl těžký, dusný, horký, stejně jako v hrobkách v Mennefiském Údolí stínů. Navíc tunel nepočítal s mužem Conanových rozměrů. Cimmeřan musel pořádně sklonit hlavu a jak mu hrubě opracované stěny odíraly ramena, zuřivě klel. Měl dojem, že pronásledovatelé jsou rychlejší než on. Jejich nelidské hlasy slyšel pořád blíž.</p>

<p>Netrvalo však dlouho a uprchlíci se vynořili na opačné straně útesu, v úzké soutěsce mezi skalisky. Slunce je bodalo do očí. Odhazovali pochodně a pouštěli se po příkře klesající stezce. Rudý štěrk jim ujížděl pod nohama.</p>

<p>Conan se před ústím tunelu otočil a pohlédl do temnoty za sebou. Někde v chodbě zahlédl poskakující světlo. Krvelačné vytí Sokarských se blížilo. Ošklivě se zašklebil a pozvedl meč. Čekal až do poslední chvíle, až dokud se z temnoty nevynořil obličej prvního z pronásledovatelů. Byl to samozřejmě Amethech. Také se musel v tunelu hluboce sklonit. Při pohledu na barbarovu rozložitou siluetu před východem z podzemí se jeho tvář zkroutila do ďábelského šklebu.</p>

<p>„Sežeru tvá střeva, pse!“ zavyl.</p>

<p>„Sežer tohle,“ opáčil Conan klidně a přesekl provaz napjatý poblíž ústí chodby. A hned se otočil na patě a pelášil pryč.</p>

<p>Strží zaznělo hrozivé dunění. Amethech zanadával. Gazirah, který osobně dohlížel na líčení této pasti, odvedl dobrou práci. Sprška balvanů se zřítila přímo na ústí tunelu a zasypala jej několika tunami pískovce.</p>

<p>Cimmeřan se ohlédl jen jednou. Jediné, co spatřil, bylo mračno oranžového prachu. Na okamžik měl dojem, že odněkud zpod závalu slyší strašlivý řev, ale nebyl si tím jist. Víc se o to, co zůstalo za jeho zády, nestaral. Po zadku sjížděl po stěrkovité stezce.</p>

<p>U malého jezírka mezi skalami čekala skupinka osedlaných koní, ověšených zbraněmi a zásobami vody. Střežila je parta hochů z Khayamu. Když přiběhl Conan, ostatní už čekali v sedlech. Na Nebthetin tázavý pohled jen kývl hlavou a vyšvihl se na statného koně. Vzápětí už celá družina ujížděla vstříc rozžhavené poušti.</p>

<p>Nikdo nic neříkal. Nikdo se neohlédl.</p>

<p>Kipa se pro ně stala minulostí.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devatenáctá – Volání ve větru</strong></p>

<p>Když Nebthet, stojící na zádi první z veslic, konečně zahlédla bílé hradby Mennefisu, slunce stálo vysoko na obloze. Přesto měla dojem, že na městu leží stín. Špičky obelisků a pozlacené střechy paláců a chrámů se neleskly jako předtím, mohutné věže, pylony a sochy bohů a králů nečněly až k obloze, jak se kdysi zdálo, ale krčily se u země, vystrašené, číhající, nedůvěřivé. Nebthet se zachmuřila a poblíž stojícímu Conanovi to připadalo, jako by se zmenšila. Na nic se neptal. Sám to cítil. Tohle nebylo město, se kterým se nedávno loučili. Přístupové cesty a přístaviště, kde se to vždy jen hemžilo poutníky, karavanami, vozy a stády, byly téměř pusté. Sochy kobří bohyně nezvaly příchozí do pohostinně otevřených bran – všechny přístupy do města byly zavřeny a přísně střeženy.</p>

<p>Mennefis, klenot Vedžo, jako by úplně ztratil svůj třpyt.</p>

<p>„Nebudou nás vítat,“ zabručel Cimmeřan. „Nepřijíždíme jako vítězové. Přivážíme jen velmi dlouhý výčet padlých.“</p>

<p>„A temnou zvěst o blížící se válce,“ doplnila Nebthet ponuře. „Přesto musíme mít hlavy vztyčené.“ A na potvrzení svých slov se zhluboka nadechla, narovnala a výraz v jejím obličeji ztvrdl. Conan ji opět musel obdivovat.</p>

<p>Přistáli u dlouhého kamenného mola poblíž sfíngami lemovaného mostu na chrámový ostrov. Západní brána se s duněním otevřela a příchozím vyšel vstříc početný dav Mennefisanů. Byly mezi nimi zejména ženy. Každá spěchala do přístavu s velice křehkou nadějí, zda se její manžel, syn či bratr nevrátil. A drtivá většina z nich se měla dozvědět, že toho či onoho příbuzného už nikdy nespatří. Těch několik radostných výkřiků při opětovném šťastném shledání přehlušil nářek těch, kteří se nedočkali.</p>

<p>Když se Nebthet hrdě narovnala a vystoupila na molo, čekali ji už nosiči s pozlacenými nosítky. Další otroci přispěchali se slunečníky a vějíři z pštrosích per. Přivítat ji přišli nejvyšší vezír a první královský rádce Sekhmet a velekněz Réova chrámu Rašefer. Ačkoliv to byli muži nejvyššího postavení hned po královně, padli před Nebthet na kolena a dotkli se čely dlažby.</p>

<p>„Nepřináším zprávy o triumfu,“ řekla princezna. „Ale to už jistě víte.“</p>

<p>„Ano, božská princezno,“ mumlal Sekhmet s obličejem stále u země. „Jezdci nám přinesli to neradostné poselství. Podstatné však je, že bohové ušetřili <emphasis>tvůj</emphasis> život. Chvála Réovi!“</p>

<p>„Okamžitě mě zaveďte k mé královské sestře,“ přikázala.</p>

<p>Hodnostáři se ani nehnuli. „Odpusť, dcero slunce,“ promluvil Sekhmet rozpačitě, „ale to nebude možné.“</p>

<p>Překvapeně zúžila oči. „Jak to?“</p>

<p>Rašefer zvedl svou hladce vyholenou, potem se lesknoucí hlavu a pohlédl k chrámu na ostrově. „Božská Eset se už před dvěma dny odebrala do nejsvatější Réovy svatyně, aby rozmlouvala s bohy. Přísně nám zakázala k sobě kohokoli pouštět, smím k ní jen já sám, abych jí přinesl vodu a jídlo. Odpusť, ale žádala mě, abych ani tobě samotné nedovolil ji rušit. Prý nesmí být přetrhnuto její pouto s božskými mocnostmi.“</p>

<p>Nebthet se nejdříve zachmuřila, pak ale pokývala hlavou. „Dobrá. Chápu. Je to Esetina vůle a já ji budu respektovat. Královna určitě ví, co dělá. Doprovoďte mě do paláce.“</p>

<p>„Samozřejmě, Výsosti. Zde jsou nosítka.“</p>

<p>„Pryč s tím harampádím,“ sykla Nebthet podrážděně. „Nebudu se před lidem Mennefisu skrývat za hedvábnými závěsy, jako bych snad měla výčitky svědomí. Je mi líto každé oběti, ale to, co se stalo v Kipě, bylo nevyhnutelné. Chci svůj válečný vůz. Projedu se na něm celou sfingovou alejí, aby mě každý dobře viděl. A aby Mennefis poznal, co jej čeká. Na nářky, slzy a rituály za mrtvé teď nebude čas. Anup musí na své pohřební písně počkat. Město se okamžitě začne připravovat na bitvu.“</p>

<p>Vezír a velekněz vykulili oči, ale pak vyskočili jako gazely a začali štěkat rozkazy. Conan se za Nebthetinými zády jen tiše šklebil. Když princezna pohlédla na Horethepa, generál se letmo usmál a obdivně sklonil hlavu.</p>

<p>Brzy přihřměl její vůz pobitý zlatým plechem. S hrdě vztyčenou hlavou do něj nastoupila, odehnala vozku a sama se chopila otěží. Pak vyjela.</p>

<p>„Ré!“ vykřikli vojáci.</p>

<p>Princezna bojovnice se vrátila do města. Někteří měli na okamžik dojem, že se neviditelný stín nad městem protrhl a slunce zasvítilo jasněji.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Jak jste daleko s přípravami na válku?“ zeptala se Nebthet a její zvučný hlas v ozvěnách kličkoval sloupovím v trůnním sálu.</p>

<p>Sekhmet a ostatní rádci se chvíli nezmohli na slovo, jen zděšeně zírali na princeznu. Dívka se totiž bez okolků posadila na královský trůn zdobený mohutnými zlatými křídly. Něco takového bylo přísně zapovězeno všem kromě Eset. Nebthet se v jejich očích právě dopustila strašlivé svatokrádeže, hraničící s rouháním se bohům.</p>

<p>„Na co koukáte?“ utrhla se na ně Nebthet, dnes opravdu špatně naložená. „Vzpamatujte se! Od Styxu se na sever valí obrovská armáda uctívačů ďábelského hada. Už za několik dnů jejich sliz znečistí hradby Mennefisu. V takové situaci království potřebuje pevnou ruku. Eset bojuje svými prostředky a já ji naprosto chápu. Vím, jak moc záleží na tom, aby našla spojení s mocnostmi, které jí dají sílu. Možná dokonce, že osud nás všech je v jejích rukou. Jenže spoléhat se pouze na ni by bylo pošetilé. A tak, zatímco má sestra dlí v Réově chrámu, jsem vládkyní Mennefisu já. Znovu se vás ptám, jak jsme na tom s vojskem. Kolik máme mužů, jak si stojíme s výzbrojí?“</p>

<p>Conan, stojící poblíž trůnu s dlaní na rukojeti meče, se v duchu výtečně bavil výrazem dvořanů. Konečně se Sekhmet vzpamatoval a udělal krok směrem k vládkyni.</p>

<p>„Kromě mužů, kteří připluli s tebou, má paní, máme k dispozici asi sedm set bojovníků. Zhruba ze dvou třetin jde o hraničáře ze severu, kteří mají bohaté zkušenosti z bojů s beduíny. Jsou to výteční jezdci. Koní máme dostatek, a k tomu asi sto válečných vozů.“</p>

<p>„To není špatné,“ zabručel Conan.</p>

<p>„Ale pořád je to málo,“ nakrčila Nebthet obočí. „Pokračuj, Sekhmete. To nemůže být všechno.“</p>

<p>„Když vyzbrojíme každého dospělého muže,“ doplnil Sekhmet, „možná shromáždíme dalších osm set až tisíc vojáků.“</p>

<p>„Bez jakýchkoli bojových zkušeností,“ upřesnil generál Horethep.</p>

<p>„Když nebudeme ztrácet čas a vyzbrojíme je ihned,“ opáčil Conan, „snad jim stihneme dát alespoň základní výcvik. A nechystáme se na nějakou dobyvačnou výpravu. Ti muži budou bránit své domovy a rodiny. To je vynikající motivace.“</p>

<p>„Kromě toho nám zůstalo dost lodí…“ Sekhmet zmlkl, protože princezna rázně zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Ne,“ řekla. „Na vodě bojovat nebudeme. Kdybychom se se Sokarem pustili do otevřené bitvy, bylo by to jako zápas ovce se smečkou lvů. Soustředíme všechny síly na obranu města. Hradby už vydržely několik stygijských útoků, možná zastaví nepřátele i tentokrát. Na jak dlouho, to je otázka. Každopádně se musíme připravit na obléhání. Je potřeba shromáždit zásoby. Vyšlete posly do všech vesnic. Ať se všichni stáhnou do města, i s dobytkem a veškerou úrodou. Pak otevřete všechny zbrojnice. Každý, kdo je schopen natáhnout luk nebo uzvedne kopí, dostane zbraň a podstoupí výcvik. Ženy pomůžou s výrobou šípů a oštěpů a kněžky je naučí ošetřovat raněné. Věže a ochozy na hradbách ať jsou plné hořlavého oleje a kamenů, jimiž budeme tříštit nepřátelské lebky.“</p>

<p>„Rozumím, Výsosti,“ uklonil se Sekhmet, couvl do uctivé vzdálenosti, pak se otočil a běžel rozdávat rozkazy.</p>

<p>„Jděte,“ propustila Nebthet ostatní panovačným gestem.</p>

<p>Hodnostáři, dvořané i otroci spěšně opouštěli síň. I Cimmeřan vykročil dolů schodištěm, jež vedlo k vyvýšenému trůnu.</p>

<p>„Ty počkej, Conane,“ zadržela ho. Tázavě se ohlédl.</p>

<p>„Pojď ke mně,“ řekla.</p>

<p>Poslechl. Až teď si všiml, jak je bledá. Ruce na zlatých opěradlech se jí chvěly.</p>

<p>„Pomoz mi vstát,“ požádala ho, jakmile osaměli. Udělal to, ale pod Nebthet se náhle podlomila kolena. Pohotově ji zachytil a zvedl do náručí. Držel ji lehce jako dítě, přestože byla v plné zbroji. Objala ho a přitiskla mu obličej ke krku.</p>

<p>„Potřebuji jen horkou koupel a pořádně se prospat,“ zašeptala. „Nic víc.“</p>

<p>Beze slova kývl hlavou a odnesl ji do lázně.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Opět bloudila temnotou a děsivá zjevení z ní vysávala sílu, dokud smolně hustou černotu nerozřízlo nazlátlé, čarodějné světlo. Zprudka se posadila na lůžku.</p>

<p> „Jen klid,“ promluvil hlas ze světla. „Jsi v bezpečí.“</p>

<p>„Sestřičko.“</p>

<p>Záře zeslábla a stáhla se do ankhu, visícího v půvabném žlábku mezi Esetinými ňadry. Vznášející se zjevení dosedlo bosými chodidly na dlažbu u Nebthetina lůžka a veliká křídla na jejích zádech se rozplynula v pohasínající zlatou mlhu. Vládkyně Mennefisu usedla k princezně.</p>

<p>„Odpusť mi, že jsem tě nepřišla přivítat i ve své tělesné podobě, sestro. Nebylo to možné a ještě nějaký čas ani nebude. Jediný způsob, jak s tebou promluvit, je skrze sny. Putuji teď světy, jež nedokážeme zachytit smysly.“</p>

<p>„Netrap se tím, Eset. Chápu, jak důležité je teď tvé spojení s bohy.“</p>

<p>„Ano. Putovala jsem záhrobními světy a ptala se duchů našich předků. A oni mi odpověděli. Pamatuješ na Usireovu věštbu tenkrát před tvým odjezdem do Kipy? Už jsem ji pochopila. Vím, jak kouzly zastavit Setovu zlovůli. A brzy, možná ještě dnes před úsvitem, budu mít dost síly na to, abych započala zaklínání. Bude velice složité a namáhavé, vyžádá si všechnu mou víru a čarodějné schopnosti, ale odezva pak přijde rychle. Potřebuji už jen pár dní.“</p>

<p>„Víc času nám už taky nezbývá. Nakrátko jsme nepřítele zastavili a oslabili, ale rychle se z ran vylíže a potáhne dál, proti našemu městu…“</p>

<p>„Já vím. Ale stihnu to. Musím to stihnout. Pak vyjdu z chrámu a postavím se stygijské temnotě tváří v tvář. Do té doby však, sestřičko, musíš vládnout městu a našemu lidu. A velet vojsku a přípravám na obranu. Promiň mi, že tě v tom nechám samotnou, ale není jiná volba, pokud chceme přežít.“</p>

<p>„Chápu. Zvládnu to,“ ujistila jí Nebthet.</p>

<p>„Jsem pyšná na to, jak jsi statečná,“ usmála se Eset, něžně uchopila sestru za nahá ramena a políbila ji na čelo. „Slibuji, že v rozhodujícím okamžiku budu stát po tvém boku. Teď mě ale dobře poslouchej. Musíš udělat ještě něco, než Amethech udeří na hradby.“</p>

<p>Princezna pohlédla starší sestře do očí. „Poslouchám.“</p>

<p>„Když už bude sokarské vojsko na dohled a nad Vedžo budou dunět válečné bubny, vydáš rozkaz, aby se všechny ženy, děti a starci shromáždili a odešli na ostrov. Rozumělas? Všichni, kdo se přímo nezúčastní bitvy, se musí ukrýt v Réově chrámu. Tam budou v bezpečí. Protože až přijdou <emphasis>oni</emphasis>, nezastaví se před ničím – a teď nemluvím o sokarském vojsku.“</p>

<p>„Oni?“ podivila se Nebthet. „Jací <emphasis>oni</emphasis>?“</p>

<p>„Až přijde čas, uvidíš sama. Hodlám vyvolat něco, co může zachránit Mennefis, ale také by to mohla být zhouba nás všech. Něco velmi nebezpečného. Věřím však, že budu mít dost síly, abych to ovládla a udržela pod kontrolou.“</p>

<p>„Teď mě děsíš, sestro.“</p>

<p>„Neboj se. Udělej, co jsem ti řekla. Kněží v Réově chrámu už o všem vědí. Ve svých modlitbách a písních prosí bohy, aby to nepovažovali za znesvěcení, když se mezi zdmi svatyně ukryje prostý lid. Sám Rašefer s tím souhlasil.“</p>

<p>„V chrámu ale budou vystaveni případnému útoku, vedenému po řece. Co když Amethechova flotila udeří přímo na ostrov? Nebylo by lepší ukrýt všechny tady v paláci, v srdci města?“</p>

<p>„Ne. Před zkázou, již míním rozpoutat, budou Mennefisané v bezpečí jen v chrámu, pod ochranou samotného Ré. A když bude nejhůř, stáhnou se na ostrov i všichni bojovníci. Dám ti pak znamení. Ale teď už se rozlučme, má drahá. Brzy se opět shledáme, v bdělém stavu a hmotném světě.“</p>

<p>„Budu čekat.“</p>

<p>Ankh zazářil, na okamžik utopil svět ve zlatavém světle a pak Nebthet osaměla. Klesla zpátky na lůžko, zavřela oči a když je vzápětí otevřela, byla vzhůru.</p>

<p>Conan stál u dveří na terasu, díval se do hvězdami prozářené tmy venku a srkal víno ze stříbrné číše. Na sobě měl jen bederní roušku. Svalnaté tělo měl pokryto obvazy a zhojenými strupy –Esetiny kněžky se o jeho zranění důkladně postaraly.</p>

<p>Nebthet se obrátila na bok. Sametová přikrývka jí příjemně hladila nahou kůži. Cítila se odpočatě, jako už dlouho ne.</p>

<p>„Copak muži z tvé domoviny nikdy nespí?“ zeptala se tiše.</p>

<p>Pomalu se obrátil a zvedl koutky úst. „Ale ano, taky jsem si zdříml. A jelikož v nejbližších dnech toho asi kdo ví kolik nenaspím, dnes mám v úmyslu zůstat v posteli až do rána.“</p>

<p>„To není špatný plán,“ vrátila mu úsměv.</p>

<p>Neskrýval údiv nad jiskřičkami, které postřehl v jejích očích. „Ale? Copak se ti to vloudilo do mysli?“</p>

<p>„Něco, na co jsem nepomyslela už velice dlouho.“</p>

<p>Položil číši na stolek z cenného myrhového dřeva a zamířil k lůžku. „Oba jsme celí posekaní. Co když se nám rány otevřou?“</p>

<p>„Mně chuť krve nevadí.“</p>

<p>Milovali se velice opatrně, přesto jim však vášeň burácela v tepnách jako mořský příboj. Potom přivolali otroky a nechali si přinést jídlo a posléze se ponořili zpátky do divokého proudu rozkoše. Když nakonec usnuli, bylo už dávno po půlnoci.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Druhého dne se náhle zvedl vítr. Vloudil se do údolí v podobě horkého vánku, jaký se běžně proháněl nad Vedžo, postupně však nabíral na síle a kvečeru už hlasitě skučel ve sloupořadích, popraskaných zdech a zubech hradebního cimbuří. Do značné míry ztížil výcvik vojska, protože zahalil město do mračna zvířeného prachu. Zrnka písku se drala do očí, víno skřípalo mezi zuby, praporce na věžích divoce pleskaly, lodě v přístavu se kymácely na neklidné hladině.</p>

<p>„Málem bych věřil,“ bručel Horethep, když k večeru v trůnním sále hlásil Nebthet průběh příprav na bitvu, „že ten vítr není přirozený. Že ho vyvolala Amethechova černá magie, schopná poroučet snad i přírodním živlům.“</p>

<p>Nebthet však věděla, že to nejsou nepřátelská kouzla.</p>

<p>„Slyšíš to, Conane?“ zeptala se později, když se svým barbarským milencem sdílela lože.</p>

<p>Cimmeřan se zaposlouchal. Měl uši jako rys, přesto netušil, o čem Nebthet mluví. „Slyším jen sténaní větru mezi zdmi, šustění závěsů a skřípání písku.“</p>

<p>„Ano, ale občas mám dojem, že v tom svištění zaznívá lidský hlas. Ženský hlas. Ty ho neslyšíš? Zpívá cosi v nějakém pradávném jazyce, podobném našemu, a přece nesrozumitelném a tajemném.“</p>

<p>Conan ještě jednou nastražil uši, musel však jen zavrtět hlavou.</p>

<p>„Je to hlas mé sestry,“ řekla dívka skálopevně.</p>

<p>Conan se na ni udiveně podíval, ale byl dalek tomu, aby Nebthetino přesvědčení nějak zpochybňoval. Zažil už v této zemi příliš mnoho podivných úkazů a zjevení, než aby ji podezříval z fantazírování či blouznění.</p>

<p>Princezna vyklouzla zpod přikrývky a šla ke dveřím na terasu. Černovlasý obr se k ní připojil a zezadu objal její nahé tělo. Dívali se na západ, k ostrovnímu chrámu.</p>

<p>„Tušila jsem to,“ vyhrkla Nebthet vzrušeně a ukázala rukou. „Vidíš to, Conane?“</p>

<p>„Co mám vidět?“ zeptal se, ale než dostal odpověď, i on to spatřil. „Ach, ano. U Croma.“</p>

<p>„Nevolej teď svého boha, horale. To, co vidíš, je Réova moc. Nesmíme zlomit jeho kouzlo zaklínáním se cizími mocnostmi.“</p>

<p>Noční město bylo osvětleno pouze pochodněmi a olejovými lampami. Jejich plameny se ve větru zběsile zmítaly, takže celým Mennefisem tančila kmitavá záře a klamné stíny. Přesto se nad Réovým chrámem nehybně vznášel podivný zlatavý svit. Visel nad pylony jako přízračná mlha, v níž nějakým zázrakem zůstalo zachyceno denní světlo.</p>

<p>„Eset konečně našla svou sílu,“ zašeptala Nebthet a Conan cítil, jak se v jeho náručí rozechvěla. Odvedl ji zpátky na lůžko.</p>

<p>Už usínali, když je náhle vzbudil gong na palácových hradbách. Oblékli se a spěchali po schodištích dolů. Palácovými chodbami se jim valil vstříc dusot nohou a zvonění zbroje. Téměř se srazili s jednotkou palácové gardy. Obrněnci mezi sebou vedli špinavého, koňským potem do dálky páchnoucího muže, který okamžitě padl na kolena.</p>

<p>„Odpusť mi, Výsosti,“ uklonil se velitel stráže, „ale tento muž právě přicválal z jihu, ztropil povyk před městskou bránou, že prý je důležitý posel, a teď se drze domáhá tvého slyšení. Neznám ho, ale tvrdí, že v Kipě bojoval po tvém boku. Pokud lhal, dám mu okamžitě useknout hlavu a napíchnout ji na…“</p>

<p>„Znám toho muže,“ skočil mu Conan do řeči. Navzdory vrstvě prachu v příchozím poznal jednoho z khayamských jezdců. „Dejte mu pít, slyšíte? A ty, příteli, vstaň a mluv. Co nám vzkazuje Gazirah?“</p>

<p>Muž se zvedl na roztřesená kolena, zrak však pořád upíral do země. „Vyrazili,“ řekl chraplavým hlasem.</p>

<p>„Amethech a jeho nohsledi?“ zeptala se Nebthet zachmuřeně.</p>

<p>Posel přikývl. Jeden z gardistů mu přinesl pohár s vínem. Muž si propláchl hrdlo a pokračoval: „Pěší vojsko ze Sokaru konečně dorazilo do Kipy…“</p>

<p>„Kolik?“ zeptal se Conan netrpělivě.</p>

<p>„Hrubým odhadem asi tři tisíce mužů. Ačkoliv slovo <emphasis>muž</emphasis> asi není docela přesné, vždyť víte, jak to myslím…“</p>

<p>„Víme,“ přerušila ho Nebthet. „Pokračuj.“</p>

<p>„Amethech neváhal a hned ráno zavelel k pochodu na sever. Včera za úsvitu opustili Kipu. Další tisícovka vojáků se plaví na lodích, ale nespěchají, flotila se drží zároveň s pěšáky.“</p>

<p>„Chtějí na Mennefis udeřit společně, vší silou,“ přikývl Conan. „Jak rychle se pohybují?“</p>

<p>„Dost rychle, na pěší. Neznají únavu, pochodují dnem i nocí. Gazirah odhaduje, že zhruba za pět dnů budou stát pod hradbami Mennefisu.“</p>

<p>Cimmeřan a princezna si vyměnili pohledy.</p>

<p>„A pak vypukne válka,“ řekla Nebthet s nečitelným výrazem v obličeji.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Když se ráno vzbudili a opět pohlédli k chrámu, viděli to úplně jasně. Prach a písek se točil ve skučícím víru přímo nad ostrovem a vypadalo to, že se snaží dosáhnout až na blankytnou kupoli nebe. Vítr syčící ze středu toho víru se dral přes kopce kolem údolí a letěl daleko do pouště a rudých skal.</p>

<p>Amethech hned za rozbřesku vyšel na palubu své černé veslice a přikázal odvázat poutací lana a odrazit od břehu. Najednou mu plavé vlasy pocuchal poryv větru. Černokněžník překvapeně vzhlédl. Ráhnová plachta sebou zacloumala tak divoce, že vytrhla lana z kladek.</p>

<p>Amethech okamžitě poznal, že ten vítr ze severu není obyčejný a ukázal mu vztekle vyceněné zuby.</p>

<p>„Copak, vdovo?“ ucedil. „Oč se to snažíš? Jakou kletbu to vysíláš do celého povodí? Doufáš snad, že mě tvá vesnická kouzla zastaví? Ušetři si námahu, mrcho. Sokar ti stejně brzy zabuší na vrata a Set tě pošle nejkratší cestou ke tvému prašivému manželovi! Kupředu!“</p>

<p>Zaduněly bubny. Po březích se valilo nemrtvé vojsko, přelévalo se vegetací a přes vrcholky písečných dun jako záplava černých brouků. Mělo za sebou celonoční pochod, ale vojevůdce neměl v úmyslu dopřát mu oddech. Konečné vítězství měl na dosah.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Hluboko v poušti, daleko od Vedžo a lidských sídel, podivný vítr náhle zacloumal střapatými listy palem v malé oáze. Zrnka písku se rozeběhla dolů po svazích blízkých dun a zašustila v trsech řídké, sluncem spálené trávy. Několik se jich vkutálelo i do škvíry pod velkým narudlým balvanem.</p>

<p>Ve stínu pod kamenem se něco hnulo. Z díry opatrně vycupital škorpion. Neklidně cvakal klepýtky a stáčel a zase rozvíjel ocas s jedovým trnem na konci. Obvykle lovil v noci a celý den strávil ve stínu pod kamenem. Něco jej však probudilo. Něco, čemu nedokázal odolat. Nebyl to zvuk ani změna teploty, nic takového. Byl to ten tajemný vítr. Volal, lákal, přikazoval. Navzdory spalujícímu horku se škorpion vydal na cestu.</p>

<p>Z nedaleké díry v zemi se vyloudal skarabeus. Chvíli zmateně natahoval tykadla a neklidně třásl velkými lesklými krovkami, pak ale poslechl to zvláštní, neslyšitelné volání a vyrazil stejným směrem jako štír. Na úkryt plný kuliček velbloudího trusu okamžitě zapomněl. Z trávy se s podrážděným syčením vyplazila dobře dva sáhy dlouhá kobra. I ona byla zvyklá přes den odpočívat, ale teď byla plná neklidu. Přestože byla ve slunečním světle téměř slepá, začala se plazit za škorpionem a posvátným broukem.</p>

<p>Přes vrcholek nedaleké duny přeběhla skupinka velkých chlupatých pavouků. Tvorové si jeden druhého nevšímali. Všichni spěchali.</p>

<p>Tam, odkud vál ten prapodivný vítr.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Krátce po setmění se nad Mennefisem náhle rozhostilo ticho. Nebthet zvedla hlavu od velkého papyrového svitku s nákresem půdorysu města, přerušila hovor s rádci a důstojníky a vyšla na ochoz.</p>

<p>Vzduch byl opět nehybný. Jen všudypřítomné závěje jemného písku připomínaly, co se dělo v uplynulých dvou dnech.</p>

<p>Podivný vítr ustal, bledé světlo nad Réovým chrámem však nezmizelo. Právě naopak, zářilo ještě jasněji, lákalo, volalo, ukazovalo směr jako maják na mořském pobřeží. Sochy a obelisky jako by v tom svitu ožívaly a pokoušely se hnout ze svých podstavců.</p>

<p>Nebthet jen zamyšleně pokývala hlavou a vrátila se dovnitř.</p>

<p>„Výsosti?“ staral se Sekhmet. „Něco se stalo?“</p>

<p>„Ne, vezíre, vůbec nic. Jen ten vítr konečně ustal.“</p>

<p>„Však už bylo načase.“</p>

<p>„Ano. Tak, kde jsme to skončili? Ach ano, zabezpečení kanálů a stok proti nepřátelskému vniknutí…“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá – Kámen a meč</strong></p>

<p>Když skončil sedmý den po návratu vojska do Mennefisu a noc roztáhla nad údolím Vedžo svůj stříbrem vyšívaný černý plášť, bdělé hlídky na hradbách poprvé spatřily zlověstnou záři na jižním obzoru. Přivolaly generála. Spolu s Horethepem stanul na ochozu i Conan, pokrytý škraloupem ze směsi potu a prachu. Celý den pomáhal s výcvikem vojska. Nikomu nic neodpustil, ani sám sobě.</p>

<p>Oba dva se velice dlouho mlčky dívali do dálky, na to narudlé světlo, neklidně planoucí mezi nebem a temným obrysem horizontu.</p>

<p>„Požár,“ řekl Horethep.</p>

<p>Conan přikývl. „Už přicházejí.“</p>

<p>Ráno se místo ohnivé záře nad obzorem černalo mračno kouře. Amethech postupoval. Neúnavně, neúprosně, jako povodeň smrti a lavina zkázy. A ulicemi města se místo počátečního odhodlání a víry začaly plížit pochybnosti a strach.</p>

<p>Krátce před polednem stráže zpozorovaly rychle se blížící oblak zvířeného prachu. Vyjely z něj asi dva tucty ozbrojených jezdců. Hlídky zpočátku znejistěly, protože příchozí se až příliš podobali krvelačným beduínům ze severu. Posléze však zjistili, že tito muži nepřišli loupit a vraždit. Přispěchali na pomoc.</p>

<p>Gazirah a khayamští jezdci byli konečně tady.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Nejpozději zítra už budou na dohled,“ zachraptěl náčelník štvanců. Důkladně si propláchl vyschlé hrdlo vínem a natáhl ruku, aby mu otrokyně doplnila číši.</p>

<p>„Potom budeme mít ještě trochu času, než se utáboří a sešikují k útoku,“ přemýšlel Conan nahlas. „Kdy podle tebe udeří?“</p>

<p>„Těžko říct, ale soudím, že hlavní útok povedou v noci. Ano, určitě v noci. Jak jsem se přesvědčil, horko nemrtvým nedělá moc dobře. Rozkládá je. Ne všechny, pouze některé. Neptejte se mě proč. Prostě asi nejsou všichni stejně dobře udělaní.“ Gazirah se chraplavě zachechtal, jako by vyprávěl náramně zábavnou historku. „Proto pochodují hlavně za tmy. Přes den, zejména kolem poledne, se snaží skrývat ve stínu. Přikradli jsme se s několika mými hochy docela blízko a málem jsme se pozvraceli z toho smradu. Viděli jsme, jak se některé mumie rozpadají. Doslova hnijí za pochodu. Prostě si sednou a už nevstanou, nebo jim za chůze upadnou končetiny. Ostatní je pak na místě požírají. Něco tak hnusného jsem v životě neviděl. Nedělejte si však marné naděje, jsou to bezvýznamné ztráty. Vojsko se valí dál a nechává za sebou jen spoušť a spáleniště. Je na něj opravdu děsivý pohled.“</p>

<p>„Zaútočí za tmy,“ sledovala Nebthet vlastní tok myšlenek, „protože Amethech ví, že Eset ve dne čerpá sílu ze slunce, od našeho otce Ré. Hadí bůh je naopak mocnější v noci.“</p>

<p>„Bude to strašlivá bitva,“ přikývl Gazirah. „Obrana Kipy byla proti tomu jen taková šarvátka. Je jich proti nám víc než dvojnásobek. Ke všemu je Hady i nemrtvé velmi obtížné zabít. A Amethech je mocný, a nebude to žádný hlupák. Například nechal rozebrat všech šest katapultů z kipských hradeb a teď je přiváží na lodích.“</p>

<p>„U Croma,“ ucedil Conan. „Měli jsme je spálit. To byla chyba.“</p>

<p>„Byla, ale nemá smysl naříkat nad rozlitým mlékem. Katapulty nejsou největší hrozba.“</p>

<p>„Ne,“ souhlasila Nebthet, zachmuřeně se dívajíc do poháru s vínem. „Nejhroznější zbraní nepřátel je samotný Amethech. A jen jeden z nás se mu může postavit.“</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Dalšího dne krátce po poledni konečně spatřili nepřátelské vojsko. Blížilo se po východním břehu Vedžo, temný stín pohlcující žluť pouštního písku i zeleň říčního údolí. Vypadalo to, jako když nepřirozeně rychle postupující sněť ničí lány zralé úrody. Zářivou stuhu řeky poskvrnily černé veslice se Setovou hlavou na plachtách.</p>

<p>Obránci Mennefisu čekali. Čekali napjatě, přesto trpělivě.</p>

<p>Sokarské vojsko se v průběhu odpoledne rozložilo na pláni jižně od hradeb, mimo dostřel jakékoli zbraně. Amethechova flotila přistála u břehu. Gazirah měl pravdu. Na armádu byl strašný pohled. Vánek přinesl až ke hradbám odporný puch hnijícího masa. To však nebylo to nejhorší. Vzduchem se šířilo cosi, co smysly zachytit nemohly, přesto to nikomu neuniklo. Ta temná hrozba, sžíravá zášť, neviditelný pařát strachu drtící mysl každého za hradbami města. Amethechova nenávist se šířila jako mor a jeho vším pronikající vůle se postarala o to, aby ji každý pocítil v hloubi svého srdce. Jako by někde v dálce žalostně vyl Anup a lákal duše ještě živých smrtelníků do své záhrobní říše.</p>

<p>Pak zapadlo slunce, na pláni vzplanuly ohně a vojsko se dalo do práce. Bušení seker, rachot dřeva a pokřikování velících čarodějů doléhalo k hradbám až do úsvitu.</p>

<p>A potom, jakmile se temnota nad východními pahorky začala trhat a do údolí pronikl první sluneční paprsek, byl Sokar připraven k útoku.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Obránci Mennefisu stáli v plné zbroji na hradbách a mlčky se dívali vstříc té hrůze na jihu. Brány byly zpevněny a podepřeny silnými trámy. Menší přístupy do města, jako například ústí stok dala Nebthet zazdít tak, aby se jimi člověk neprotáhl. Ruch v ulicích utichl, protože jakékoli přípravy na bitvu dávno skončily. Už se čekalo jen na hlahol válečných rohů.</p>

<p>Náhle se na pozadí černého spáleniště zvedl oblak žlutého prachu. Rychle se blížil po cestě, protínající písčitou pláň. Někdo přijížděl ve smolně černém válečném voze, taženém dvojspřežím statných vraných hřebců.</p>

<p>Muži na hradbách ani na okamžik nezapochybovali, kdo je tím odvážným vozatajem. Amethech nevyslal žádného posla, to nebyl jeho způsob. Přijížděl sám a plavé vlasy za ním vlály jako lví hříva.</p>

<p>Otočil se s dvoukolákem těsně před mlčenlivými sochami kobří bohyně, střežícími jižní bránu. Pohyboval se v dostřelu luků, ale nic si z toho nedělal, pyšný, sebejistý, ztělesnění arogance a moci. Zaslechli jeho štěkavý smích.</p>

<p>„Zdravím tě, Nebthet!“ zakřičel. „Už dvakrát se ti povedlo mi vyklouznout, ty malá couro, ale potřetí už to štěstí mít nebudeš! Kdepak máš svou prokletou sestru?“</p>

<p>„Věnuje se důležitějším věcem, hade!“ odpověděla mu princezna a hrdě se ukázala nad cimbuřím věže. „Tuhle nepodstatnou pranici přenechala mně. Řekla jen: <emphasis>Jdi, sestro, a zašlápni ty šváby. A ačkoliv Réovi nemáme ve zvyku dávat lidské oběti, jejich vůdce na počest toho vítězství podřízneme na oltáři slunce!</emphasis>“</p>

<p>Amethech se rozřehtal na plné kolo. „Jsem rád, že neztrácíš smysl pro humor, mrcho. Jsi odvážná, tváří v tvář Setovi a jeho vyceněným zubům. Já vím, kde je Eset. Vím, co tam dělá, oč se pokouší. A můžu se potrhat smíchy nad její snahou. Nebude jí to nic platné. Nic, rozumíš? Vzkaž jí, že si pro ni už brzy přijdu. Hodlám z ní udělat svou otrokyni a konkubínu!“</p>

<p>„Svině!“ ozvala se kletba z šiku ozbrojenců na hradbách. Jeden z khayamských válečníků vystřelil z luku. Rozhodně to se svou zbraní uměl, ale Amethech jen vycenil zuby a práskl bičem ve vzduchu. Nepřirozený vzdušný vír srazil šíp do písku u cesty.</p>

<p>„Neplýtvejte šípy!“ zavrčel Conan. „To na toho parchanta neplatí. Zabijeme ho později. Pomaleji. Důkladně.“</p>

<p>„Co vlastně chceš, Amethechu?!“ zakřičela Nebthet z věže. „Vyjednávat o kapitulaci? Škoda námahy!“</p>

<p>„Kapitulace?“ Vládce Sokaru se opět rozesmál. Očividně se dobře bavil. „To ani omylem. Proč bych měl chtít, abyste se vzdali? Opravdu se velice těším na ta jatka a v duchu už vidím tu skvostnou mohylu, navršenou z vašich krvavých hlav! Doufám, že se budete bránit co nejurputněji!“</p>

<p>„O tom nepochybuj, prašivý pse!“ neuzdržel se generál Horethep.</p>

<p>„Skvěle! Přesně tak si to přeji. Čím zuřivěji mi budete vzdorovat, tím víc bude Setovi chutnat vaše krev. Tak zatím, Nebthet. Už brzy se opět uvidíme. A budu k tobě mnohem blíž než teď!“</p>

<p>Amethech otočil vůz, práskl bičem a rychle ujížděl zpátky ke svému vojsku. Slyšeli jeho vzdalující se smích.</p>

<p>„Tohle,“ ozval se Conan do sklíčeného, bezútěšného ticha, „bude moc pěkná bitva.“</p>

<p>A syčivě se rozchechtal. Byl v tom kus šílenství člověka, stojícího proti něčemu nezdolnému, s čím je však odhodlaný bojovat až do poslední kapky krve.</p>

<p>Jediný, kdo se k němu přidal, byl Gazirah. I v jeho očích svítilo cosi, co bylo možné spatřit v obličejích berserkrů z dalekého Nordheimu čí modře pomalovaných tvářích cimmerských hrdlořezů, běžících do boje. Zatím pouze doutnající, ale rychle se rozhořívající plamen nepříčetné válečné zuřivosti. Výraz člověka, který nemá co ztratit, a proto je tím nejhorším nepřítelem, jakého si lze představit.</p>

<p>Náhle k nim zpoza pláně dolehlo několikanásobné zadunění. V ranním slunci vzlétly nad údolí těžké kamenné střely a jejich stíny přeletěly po svazích na západním břehu.</p>

<p>„Pozor!“ vykřikl Horethep.</p>

<p>Muži se přikrčili za cimbuřím.</p>

<p>Šest balvanů dopadlo. Dva zvedly gejzíry písku před hradbami, tři práskly do opevnění a urazily z nich kusy zdiva, poslední urval polovinu jednoho zubu cimbuří a zacákaný krví dvou vojáků proletěl střechou domu za hradbami. Uvnitř nadělal strašnou paseku, ale nikomu neublížil – město bylo vylidněné.</p>

<p>Bitva začala.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Katapulty neustávaly ve své ničivé činnosti. Ramena se každou chvíli vymršťovala k nebi a železné koše metaly jeden kámen za druhým. Jižní hradbu Mennefisu zahalil oblak zvířeného prachu. Těžké střely mlátily do opevnění, do domů za ním, do věží a dokonce i do brány. Sochy bohyně Vedžo postupně ztrácely svou podobu. Jeden balvan zasáhl roztaženou kobří kápi tak ošklivě, že se celá zbortila. Hlava sochy se utrhla, narazila bohyni do kolen a skutálela se do písku poblíž přístupové cesty.</p>

<p>Mennefisané odpověděli na ten zásah nenávistným vrčením. Ochránkyně města byla znesvěcena.</p>

<p>„Tohle může trvat velice dlouho,“ obávala se Nebthet. „Můžou do nás těmi katapulty bušit i několik dní, dokud nerozbijí hradbu na prach. Pak snadno vniknou do města…“</p>

<p>Conan zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že by Amethech v ostřelování pokračoval nějak dlouho. Na to nemá trpělivost. Tohle je jen takové zahřívací kolo, nejpozději na soumraku změní taktiku, uvidíš.“</p>

<p>„Doufejme… Pozor!“</p>

<p>I Conan zaslechl varovné svištění vzduchu a instinktivně se přikrčil. Kamenná střela zarachotila do cimbuří na věži. Kolem se rozprsklo rozdrcené zdivo a ostré kamenné štěpiny. Jeden z důstojníků se s výkřikem zřítil k zemi a dlažbu zalila krev. Další se chytil za rameno. I jemu mezi prsty vytryskl rudý pramen.</p>

<p>„Rychle, postarejte se o ně!“ narovnala se Nebthet.</p>

<p>Ranění byli odnášeni do královského paláce, kde si své stanoviště zřídily Esetiny kněžky se vším svým léčitelským a zaklínačským náčiním.</p>

<p>Prach vířil, oslepoval, dráždil ke kašli. Dunění katapultů neustávalo a kameny zuřivě mlátily do bílých zdí.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Slunce se už dotýkalo pahorků nad Anupovým chrámem za řekou, když střelba z titánských praků konečně ustala. U paty jižní mennefiské hradby se už vršilo rozdrolené zdivo a kamení. V opevnění zívaly hluboké vytlučené prohlubně, jedno křídlo brány protínala vážná prasklina, v cimbuří se objevily díry jako v chrupu starce a sochy Vedžo byly prakticky napadrť.</p>

<p>A pak se najednou rozhostilo ticho.</p>

<p>Neustálým rachotem ohlušení obránci Mennefisu vylézali ze svých dočasných úkrytů a opět se šikovali na ochozech. Conan přerušil rozhovor s Horethepem a kapitánem Džehnutem, který velel jednotce jezdců a vozatajů ze severní hranice, a zadíval se přes pláň.</p>

<p>„Jak jsem říkal,“ zabručel. „Trpělivost nepatří mezi Amethechovy ctnosti.“</p>

<p>Nebthet si také zaclonila oči před krvavým sluncem a zaletěla pohledem k jihu. „Pochybuji, že vůbec nějaké má,“ utrousila pohrdavě.</p>

<p>„Řekl bych, Výsosti,“ mínil Horethep, „že teď to začne doopravdy.“</p>

<p>Nemýlil se. V dálce zařvaly rohy, zahřměly bubny a na opačném konci pláně se dala do pohybu veliká tmavá skvrna. Nad hlavami nesla les kopí a praporce s rozšklebenou hadí tlamou. Horda za sebou táhla několik kouřových ocasů – dobyvatelé s sebou přinášeli oheň.</p>

<p>Slunce definitivně zmizelo za obzorem a od východu se na nebi postupně začaly zapalovat hvězdy. Vzduch byl pořád horký a dusný a noc neměla být jiná.</p>

<p>Pod nohama pochodujícího sokarského vojska se chvěla zem. Mennefisané to cítili až nahoře na hradbách. Z prasklin ve zdech se sypal prach a kamenná drť. Conan si vyměnil pohled s Nebthet. Výrazem jejího obličeje chvíli zmítal naprostý zmatek – obavy a pochybnosti urputně zápasily s nenávistí a touhou po odplatě za porážku v Kipě. Nakonec však zvítězilo odhodlání. Stiskla zuby a v očích jí vzplanuly plameny. Conan se zakřenil jako vlk. Nebthet si stoupla tak, aby ji bylo vidět a pozvedla nad hlavu blýskavý scimitar.</p>

<p>„Slyšte, mužové Mennefisu!“ zvolala a její hlas se z věže zvučně nesl nad ochozy, plné po zuby ozbrojených bojovníků. „To, co už brzy vypukne, nebude pouhý střet dvou nepřátelských armád. Už dávno není ve hře jen osud Mennefisu a přežití obyvatel povodí Vedžo. Chystá se bitva Seta s božským Ré!“ Na chvilku se odmlčela, a pak vykřikla: „Bude to válka bohů!“</p>

<p>Do ochozů udeřila ratiště kopí, až se hradba zachvěla. „Ré!“ vznesl se nad Mennefis sborový pokřik obránců. Rychle se stmívalo. Na hradbách i dole na pláni se rozhořely pochodně. V čele sokarského vojska postupovala dobrá tisícovka nemrtvých, nesoucích nahrubo stlučené žebříky z palmového dříví a masivní beranidlo s bronzovou hlavou. Za nimi pochodovalo zhruba dvě stě padesát Hadů, všichni v černém, s plnými toulci na zádech a dlouhými luky v dlaních. Za nimi šel zbytek té nelidské smečky, víc než dva tisíce chodících mumií.</p>

<p>„Lučištníci!“ zakřičela Nebthet. „Připravit k palbě!“</p>

<p>Přijel Amethech na svém mohutném dvoukoláku a přehnal se před čelem armády, přičemž něco divoce vyřvával. První voj nemrtvých s beranidlem a žebříky zrychlil krok a postupně se dal do běhu.</p>

<p>„Zamířit!“ velela princezna. „Pal!“</p>

<p>Hlasitě to zahučelo, když asi tři sta tětiv na hradbách společně vyslalo šípy dolů na pláň. Mnoho nemrtvých klopýtlo a upadlo, avšak drtivá většina z nich opět vstala, nedbajíce střel ve svých tělech.</p>

<p>„Znovu!“ vykřikla Nebthet. „Střílejte bez ustání! Ať se zalknou vašimi šípy!“</p>

<p>To už se Hadi v týlu prvního útoku rozeběhli do stran a vytvořili dva dlouhé šiky. První řada poklekla, druhá pozvedla zbraně vestoje. Tětivy natáhli tak mocně, že se hořící koudelí obalené hroty šípů málem dotkly pěstí, svírajících středové úchyty luků.</p>

<p>„Kryjte se!“ letěl nad hradbou princeznin hlas.</p>

<p>Čarodějové velící Hadům zaječeli. Tětivy zadrnčely. Nad pláň se vznesl roj svítících střel, táhnoucích za sebou stuhy kouře. Letěly v impozantních obloucích – luky maskovaných válečníků byly skutečně dalekonosné.</p>

<p>Šípy zabušily do hradeb, štítů v rukou obránců i střech domů v jižní čtvrti města. Několik mennefiských bojovníků se s křikem zřítilo z ochozu. Zaskočeného muže po Conanově pravicí zasáhl hořící šíp rovnou do obličeje a vnikl mu skrz lebku do mozku – byl mrtvý dřív, než dopadl na záda. Věž zahalil puch spálených vlasů a masa.</p>

<p>V temnotě za opevněním vyskočily první malé požáry. Muži k tomu určení, většinou chlapci a starci, je spěchali hasit.</p>

<p>Lukostřelci na hradbách i dole na rovině neustávali v palbě. Vzduch zhoustl šípy, na obou stranách padali vojáci s ostrými hroty v tělech. Rozdíl byl jen v tom, že ti pod hradbami se opět zvedali.</p>

<p>První voj dorazil k opevnění a začal vztyčovat žebříky. Z cimbuří se na hlavy snaživě šplhajících nemrtvých sypalo kamení a oštěpy. Padali a strhávali i své druhy na nižších příčkách. Ti zpřerážení se dole kroutili a plazili jako červi, ale mnozí zase vstávali a opět se drali nahoru. Do brány poprvé třísklo beranidlo. Prasklina způsobená katapulty se začala palec po palci zvětšovat. Z věže na mumie vylili olej a zapálili ho, ale stejně jako v Kipě tím dobývaní brány jen o něco málo zpomalili.</p>

<p>Pak první nemrtví na žebřících konečně vyšplhali až na cimbuří. Rozpoutal se boj jeden proti jednomu, odhodlaní muži od Vedžo proti krvelačným Setovým otrokům.</p>

<p>„U Croma, nebudu se jen koukat!“ ucedil Conan. Stejně už notnou chvíli netrpělivě přešlapoval z nohy na nohu. Teď s mečem v pěstích vyrazil po schodišti dolů z věže.</p>

<p>„Jdu s tebou,“ přidala se Nebthet. Cimmeřan nijak neprotestoval, na dohadování nebyl čas. Seběhli na široký ochoz a spěchali za zády mužů u cimbuří. Obránci dlouhými kopími s náležitě tvarovanými hroty odstrkovali žebříky od zdi a ty padaly i s útočníky na hlavy dalších mumií pod hradbami.</p>

<p>„Lukostřelci na věže!“ metala princezna za chůze rozkazy. Muži s luky poslechli a rychle se přesouvali na vyšší pozice. Lijavec šípů neustával.</p>

<p>Barbar a princezna následovali zvonění oceli. Nad bránou vystřílely katapulty do opevnění díru, takže vypadalo, jako by do něj nahoře kousla nějaká obluda s ocelovými zuby. Tudy se na ochoz valilo nejvíc nemrtvých. Urputně tu válčil Gazirah se svými hrdlořezy. Conanův meč a Nebthetin scimitar se razantně zapojily do řeže. Khayamskému náčelníkovi se vydral z hrdla nadšený, uši trhající bojový pokřik. Kusy těl nemrtvých odlétaly přes cimbuří a černý sliz hustě pršel na hlavy dalších útočníků, šplhajících po žebřících.</p>

<p>Nakonec i Hadi vystříleli šípy, popadli meče, sekery a kyje a vyrazili směrem ke hradbám. Za nimi se valil zbytek útočných zástupů. Nemrtví nedočkavě otvírali huby, slintali a děsivě huhlali svými nelidskými hlasy – po dlouhé cestě byli pořádně vyhladovělí a dychtili po čerstvém lidském mase. Čarodějové na koních a vozech jezdili tam a zpátky, práskali karabáči a hulákali rozkazy.</p>

<p>Horethep se na to všechno díval z vrcholku věže. Smrtonosná záplava se rozlila i podél západní a východní zdi a zaútočila ze všech stran. Z výšky to vypadalo, jako když se tisíce černých mravenců, nalákaných sladkým pachem krve, hrnou k hlavě odsouzence, zakopaného po krk v zemi. Generál se nedokázal ubránit myšlence, že osud města je zpečetěn.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá první – Křídla ze světla a kopí z ohně</strong></p>

<p>Minula půlnoc a bitva neutichala. Počet obránců se rychle zmenšoval, jejich šiky povážlivě prořídly. Nemrtvých naopak jako by vůbec neubývalo. Boj se čím dál tím víc přenášel na ochozy.</p>

<p>„Už nemůžu, Conane,“ zaštkala Nebthet, od hlavy až k patám postříkaná černým slizem nepřátel. Její scimitar už byl zubatý jako starý, rzí okousaný srp. Pod jeho čepelí podruhé zemřely bezmála dva tucty nemrtvých a k tomu dobrá desítka Hadů.</p>

<p>Cimmeřanův meč jich skolil přinejmenším dvakrát tolik.</p>

<p>„Potřebuješ si odpočinout!“ křikl na ni barbar a se širokým rozmachem rozsekl dalšího protivníka vedví – nohy i trup se skácely přes okraj ochozu a mlaskly hluboko dole na dlážděnou ulici. „Stáhni se zpátky na věž! Kryjte princeznu!“</p>

<p>Poblíž bojující Gazirah a jeho muži bez zaváhání poslechli a zaštítili ustupující Nebthet vlastními těly.</p>

<p>„Podívejte!“ vykřikl Džehnut, kapitán severských hraničářů, a ukázal velkou zakrvácenou sekerou na dlouhém toporu k východní hradbě.</p>

<p>Cimmeřan se ohlédl, až ho slizkou krví slepené vlasy pleskly do krku.</p>

<p>S východní hradbou bylo zle. Několik posledních obránců bylo právě svrženo z ochozu a přes cimbuří skákali jeden za druhým nemrtví, valící se nahoru po žebřících. Někteří se vrhali na čerstvé mrtvoly Mennefisanů, sekali je, chlemtali krev, rvali maso od kostí a cpali se ještě horkými vnitřnostmi. Jiní se valili k věži v rohu mezi východní a jižní hradbou, aby se skrz ni probojovali na ochoz v čele opevnění.</p>

<p>„Rychle, za mnou!“ Conan, Džehnut a několik dalších smělých bojovníků vyrazilo k věži. Skrz úzké dveře vběhli dovnitř. Z opačné strany se už do útrob věže hrnuli nemrtví. Muži v čele s běsnícím Cimmeřanem jim skočili do cesty a začali je kosit jako rákosí. Údy a hlavy v gejzírech tmavé krve bušily do prkenné podlahy a kutálely se po schodišti uvnitř věže.</p>

<p>Po chvíli soustředěného úsilí obránci vytlačili mumie zpátky na východní hradbu. Conan s Džehnutem a hrstkou statečných pokračovali v čištění ochozu, další za nimi zabouchli vrata věže a zevnitř je zpevnili vším, co bylo po ruce.</p>

<p>„Jen pojďte, hadí střeva!“ štěkal Conan a jak postupoval po ochozu, jeho meč se v ohnivém světle proměnil v poletující blesk, běsnící mezi výbuchy černého slizu. Strašlivě posekaná těla Sokarských se doslova sypala z hradby. Džehnut a ostatní za Cimmeřanem s chutí rubali na kusy všechno, co přežilo barbarovo řádění. Z ochozu a cimbuří cákaly potoky krve.</p>

<p>Proud kouzlem oživlých mumií však neustával.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet se vypotácela na západní věž. Od řeky byl tlak Sokarských zatím nejslabší, v prostoru mezi hradbou a Vedžo neměli dost prostoru na rozvinutí útoku. Horethep, který už také rozsekal svůj díl nepřátel a teď ošklivě kulhal na jednu nohu a kvůli sečné ráně na čele téměř neviděl na levé oko, přivítal princeznu chmurnou zvěstí:</p>

<p>„Už dlouho jsem neviděl Amethecha.“</p>

<p>Celá zpocená a zadýchaná se opřela o cimbuří a pohlédla k jihu.</p>

<p>„To nevěstí nic dobrého. Ten parchant určitě něco chystá.“</p>

<p>A v tu chvíli, jako na potvrzení jejich obav, zahlédli světla na řece. Byly to lampy a pochodně na palubách lodí. Blížily se k městu.</p>

<p>„U Anupových zubů,“ zachraptěl Horethep. „Flotila vyplula.“</p>

<p>Nebthet byla v rozpoložení, kdy jen s námahou zadržovala pláč. Tělesné vyčerpání z ní vysálo i vnitřní sílu. Obrátila unavený pohled k ostrovu.</p>

<p>Záře nad impozantním, bitvou dosud nedotčeným Réovým chrámem pořád sílila.</p>

<p>„No tak, sestro!“ vykřikla dívka zoufale. „Slíbilas mi, že se ke mně připojíš, když bude nejhůř! Copak to může být ještě horší?“</p>

<p>Náhle za jejich zády zazněl ohlušující, zlověstný rachot. Princezna a generál přeběhli k vnitřní straně věže a s vytřeštěnýma očima pohlédli dolů.</p>

<p>„Ano, může,“ odpověděl Horethep na princeznino volání a z očí mu čišelo čiré zděšení.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Conan to hlasité praskání zaslechl také, ustal v pobíjení nepřátel a couvl. Hrstka Mennefisanů se protlačila kolem něj a s křikem se pustila do boje. Teď, když Cimmeřanův meč konečně přestal rozsévat zkázu všude kolem, mohli i oni naplno udeřit na nenáviděné Sokarské.</p>

<p>Conan a Džehnut s obavami hleděli k jižní hradbě.</p>

<p>„Brána,“ řekl zadýchaně osmahlý hraničář. „Nebýt zpevněná a podepřená těmi trámy, už dávno by ji rozbili.“</p>

<p>„Stejně už dlouho nevydrží,“ zavrčel Cimmeřan. „A pak bude Mennefis odsouzen k záhubě. Je jen jeden způsob, jak to zastavit, nebo alespoň oddálit.“</p>

<p>Džehnut se na něj tázavě podíval. Conan opětoval jeho pohled. Tvářil se víc než výmluvně – zuby měl vyceněné v úsměvu vlka, oči mu svítily jako dva střípky ledu odrážející měsíční světlo. Kapitán pochopil. Už takovou situaci zvažovali při plánování obrany města. Mluvili o ní jako o poslední možnosti.</p>

<p>„Ano,“ přikývl. „U Hora a Anupa, udělejme to. Nemáme co ztratit. Tohoto způsobu boje už mám stejně tak akorát po krk. Jsme tu jako v nějaké zasrané kleci. Potřebuju cítit koňský pot a vnímat, jak se zem chvěje pod kopyty!“</p>

<p>Černovlasý obr se dunivě zachechtal. „Moje řeč, Džehnute! Je na čase ukázat těm chodícím mršinám sílu Mennefiské jízdy. Jdeme! Svolej svou smečku!“</p>

<p>Beranidlo se opět zhouplo, zazněl dunivý náraz, jeden z podpěrných trámů se zřítil do prachu a z mohutných vrat se ulomil veliký kus dřeva. Krvežíznivé houfy před bránou nedočkavě zahučely.</p>

<p>Pád Mennefisu byl na dosah.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Bubny burácely a vesla v jejich rytmu neúnavně čeřila hladinu Vedžo. Tucet černých lodí rychle obklíčil chrámový ostrov. V přízračném světle z chrámu se paluby hemžily nemrtvými jako mršiny pokryté bezpočtem černých masožravých brouků. Sokarští se vyrojili z plavidel na molo a skalnaté břehy na úpatí chrámových zdí.</p>

<p>Nebthet navzdory neklidnému světlu a klamným stínům i na tuto vzdálenost zřetelně viděla Amethecha, velícího útoku. Plavovlasý obr s mečem v ruce vyběhl na molo a po mostě lemovaném sfingami rázným krokem zamířil k bráně Réovy svatyně. Ohavné vojsko se mu valilo v patách a přinášelo s sebou ostré sekery a beranidlo z kmene mohutného stromu.</p>

<p>Chrám byl opevněn jako nejlepší tvrz, v předchozích válkách se Stygií nejednou posloužil jako spolehlivé útočiště. Na jeho hradbách už čekala ozbrojená posádka, Nebthet počítala i s touto možností. Mužů však bylo příliš málo na to, aby dokázali obléhání vzdorovat kdovíjak dlouho. V kouřem a krví páchnoucím vzduchu zakvílely šípy a oštěpy. Beranidlo třísklo do brány.</p>

<p>„No tak, Eset,“ šeptala Nebthet naléhavě, jako by se modlila k některému z mennefiských bohů. „Kdepak jsi, sestřičko? Je nejvyšší čas! Copak nás tady necháš všechny zahynout?!“</p>

<p>V tom okamžiku záře nad chrámem, až doposud téměř nehybná, prudce zapulzovala. Nebthet se narovnala a hřbetem ruky si otřela slzy. Napětím zadržela dech.</p>

<p>Zlatavé světlo sílilo a tepalo jako nějaké obrovské nehmotné srdce, stvořené ze slunečního svitu. Obrysy chrámu a siluety strážců na jeho pylonech a hradbách byly najednou ostře černé. Amethech a jeho nohsledi se zastavili a udiveně pohlédli vzhůru.</p>

<p>Princezna na věži se neubránila úsměvu od ucha k uchu.</p>

<p>„Konečně…“</p>

<p>Královna Eset přicházela.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„No tak, vy přerostlí hovniválové! Máte hlad?“ řval Gazirah do lačně se šklebících tváří nemrtvých. „Tak pojďte a nažerte se mé oceli!“</p>

<p>Jeho tulvar dopadal neúnavně jako sekáček pilného řezníka, sekal nažloutlé obličeje, protínal zátylky, uvolňoval záplavy začarovaného slizu z nepřátelských břich. Khayamskému náčelníkovi probleskovala před očima vzpomínka na jeho ženu a děti, zahynuvší v sokarském otroctví, a naplňovala jeho údy pomstychtivou silou. Staré jizvy pořád pálily. Proměnil se v běsnícího, zkázu rozsévajícího démona.</p>

<p>„Jak vám chutná?“ křičel mezi záblesky světla na široké čepeli a černými stříkanci z rozpolcených těl. „Nažerte se dosyta!“</p>

<p>Najednou hučením krve v jeho uších pronikl neobvyklý zvuk. Potřásl hlavou, aby aspoň na okamžik zahnal bojové šílenství, a ohlédl se.</p>

<p>Byl to hlas rohu, zvláštně přerušovaný, s podivně znepokojivou, i když prostou melodií. Přilétal odněkud z města. Pak Gazirah zahlédl jeho zdroj a zaklel.</p>

<p>Hlavní ulicí se k bráně řítil dvoukolák tažený rychlým dvojspřežím. Za bronzem okovaným, bodci naježeným čelem vozu se krčil vozka, a u něj kapitán Džehnut, který z plných plic dul do dvakrát zakrouceného rohu.</p>

<p>„To je signál k útoku!“ vykřikl jeden ze severních hraničářů, bojujících na hradbě. „Kapitán velí, abychom se přesunuli k vozům a koním. Severní jízda, za mnou!“</p>

<p>Hraničáři s řevem plným neskrývaného nadšení začali sbíhat po schodištích z hradby. Konečně! Teď povedou boj svým způsobem – tak, jak to umí nejlíp.</p>

<p>Za Džehnutem přijížděl v sedle vzrostlého hřebce Conan a nedočkavě švihal mečem ve vzduchu. Gazirah opět sprostě zanadával. „Tak to tedy ne! Nevyrazíte do útoku beze mne a pouštních jezdců! Khayam! Khayaaaaam! Do stájí, rychle!“</p>

<p>Halas, který vypukl mezi obránci, rychle nabíral na síle. Vypadalo to, jako by bojem znavení muži našli pramen nového odhodlání. Bitva spěla ke svému vyvrcholení.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet viděla, jak značná část Mennefiského vojska opouští hradby a přesouvá se ke stájím a kasárnám. Do ulic začali vyjíždět jezdci a bojové vozy. Srdce jí bušilo. Cítila, že se blíží prudký obrat v bitvě. Obrátila pohled zpátky ke chrámu a musela si zakrýt oči předloktím. Světlo pořád sílilo.</p>

<p>„Bohové…“ zasípal Horethep. „Co se to děje?“</p>

<p>A pak, náhle, záře z Réovy svatyně prudce vytryskla vzhůru, jako oslnivý zlatý gejzír vzlétla zpoza obrovského prvního pylonu a hradeb kolem chrámového nádvoří. Nad Vedžo jako by uprostřed noci vyšlo malé slunce. Jeho oslnivá záře zalila údolí, roztřpytila hladinu řeky, zablýskala se na hrotech a ostřích zbraní, vrhla na pláň a nepřátelské vojsko zubaté stíny hradeb a otlučených věží.</p>

<p>V tom okamžiku bitva na okamžik téměř ustala. Zmlklo řinčení zbraní, povyk válečníků i rány beranidla a nad městem se náhle rozhostilo až nepřirozené ticho. Všichni, ať už obránci nebo útočníci, zaskočeně obraceli pohledy k tomu prapodivnému úkazu, zakrývali si oči rukama, mžourali ve snaze zahlédnout zdroj té záře. Soupeři, kteří ještě před okamžikem zuřivě křížili zbraně, teď stáli bok po boku, dočista vyvedení z míry.</p>

<p>I Amethech sám, doposud vyřvávající příkazy na vojáky s beranidlem před chrámovými vraty, překvapeně zíral nahoru. Potom pomalu sklonil ruku, jíž si chránil oči před tím bolestivým svitem a mezi špičkami obelisků a hlavami Réových soch pohlédl přímo do středu záře.</p>

<p>A zahlédl ji.</p>

<p>Nad chrámem se vznášela okřídlená ženská postava, nahá a krásná, až to bralo dech, s rozevlátými vlasy a doširoka rozpaženýma rukama, jako kdyby se jimi pokoušela obejmout celé město. Její perutě byly stvořeny z onoho magického světla a ze špiček zlatých per sršely oslnivé paprsky jako zářivé šípy.</p>

<p>„Eset!“ procedil Amethech skrz zuby. Konečně se vzpamatoval, máchl rukou, bodl hrotem meče proti té záři a nenávistně zavyl.</p>

<p>A sokarské vojsko se probralo spolu s ním a také sborově zařvalo. Směs strachu a nenávisti mocně udeřila do stěn města a chrámu a v ozvěnách se odrazila od okolních svahů.</p>

<p>A Eset odpověděla.</p>

<p>Ze středu světla nad chrámem vyletěla zářivá střela, paprsek v podobě šípu či oštěpu, a zasáhla jednu z lodí. Proletěla jejím trupem jako žhavá padající hvězda a s rachotem rozmetala po hladině hořící úlomky prken. Z děravé paluby vyšlehly plameny. Vzápětí se nad řekou mihla další světelná střela, a další a další. Lodě sokarských, některé ještě s nemrtvými na palubě, mizely v explozích ohně a rozdrceného dřeva.</p>

<p>Nebthet zapomněla zavřít ústa. Dívala se, jak Eset zatřepetala křídly, vzlétla nad první pylon a sáhla do světla. V dlani se jí objevilo další zářivé kopí, ne nepodobné tomu Réovu, jež bůh každou noc nořil do krku pekelného hada. A mrštila jím přímo pod sebe. Zasáhla beranidlo před bránou a to se s ohlušujícím lomozem rozprsklo na kusy. Nemrtví v gejzírech černé krve létali na všechny strany, cáry jejich těl čvachtavě narážely na obelisků a mohutných Réových soch, padaly na most a znečišťovaly vodu mezi ostrovem a molem. Dobrá polovina mostu zmizela v kouři a plamenech.</p>

<p>Amethech zařval znovu, mnohem vztekleji. A v té chvíli se sokarská armáda obořila na obránce v novém zuřivém náporu a bitva vypukla s ještě ničivější silou.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Conan na koni projížděl ulicí od paláce k jižní bráně. Snažil se zahlédnout něco z toho nadlidského boje, ale hustá zástavba mu v tom zabránila. Viděl jen záblesky čarodějného světla na obloze a slyšel strašlivý hřmot a řev nepřátel. Tón jejich hlasů se mu náramně zamlouval. Ta směs záště a strachu svědčila o tom, že Sokar dostal drtivý úder.</p>

<p>O výsledku bitvy však zdaleka nebylo rozhodnuto. Právě naopak. Horda před hradbami byla pořád v děsivé přesile a vyčerpaných obránců se zmocňovala beznaděj. S výjimkou hraničářů a několika zbylých khayamských jezdců, kteří se šikovali ke smělému protiútoku. Ulice se plnila vozy a vzduchem se rozléhalo ržání koní a nedočkavý válečný pokřik drsných bojovníků. Narudlé světlo požárů se odráželo od ostří tasených zbraní.</p>

<p>Bronzová hlava obrovského beranidla opět dunivě udeřila do brány. A tehdy se prasklé levé křídlo rozpadlo na dva kusy, polovina z něj se zřítila do prachu a zbytek ochabl v povolujících pantech.</p>

<p>Muži ve vozech a v sedlech zavrčeli a zařinčeli zbraněmi.</p>

<p>„Vydržte!“ pozvedl Conan ruku s mečem.</p>

<p>Nemrtví se s triumfálním řevem tlačili dovnitř. Sekerami nedočkavě rubali do podpěr a křížem přitlučených trámů. Rychle uvolnili i druhé křídlo vrat a brána byla konečně dokořán.</p>

<p>Po krvi dychtící masa se začala valit dovnitř jako kalná voda dírou v poškozené přehradě.</p>

<p>V tom okamžiku Džehnut z plných plic zatroubil na roh. Nemrtví zaskočeně pohlédli za zvukem a zjistili, že stojí proti zhruba sedmdesáti bojovým vozům a více než stovce jezdců.</p>

<p>„Vpřeeed!“ máchl Conan mečem. „Mennefis!“</p>

<p>„Bijte je!“ šíleně zaječel Gazirah.</p>

<p>Muži zařvali, biče šlehly, ostruhy se zabořily do koňských slabin. Kopyta zazvonila na dlažbě, kola se dunivě rozjela. Nemrtví zaskřehotali a sklonili hroty kopí proti útočníkům. Nebylo to nic platné. Divoká jízda udeřila do pěšího houfu v plné rychlosti, vší svou strašlivou silou. Uťaté hlavy mumií létaly vzduchem, zdi průchodu pod hradbou znečistily černé cákance, hnáty a lebky zapraskaly pod kopyty koní a okovanými koly.</p>

<p>Vozy s jezdci smetly nemrtvé v bráně a vyjely mezi rozbitými sochami kobří bohyně na pláň, do středu tisícihlavé hordy. Z věže to vypadalo, jako když se lánem snětí nakažené pšenice valí těžký balvan. A nic jej nemůže zastavit. Hraničáři a Khayamští byli konečně ve svém živlu. Rubali, bodali, tloukli, kopali, řvali. A v čele jel Conan a dlouhý meč v jeho pěsti urážel hroty kopí, drtil helmy, sekal lebky a páteře. Kosil nepřátele po tuctech jako strašlivý barbarský běs.</p>

<p>Mennefis už přestál mnoho bitev, ale něco takového ještě neviděl.</p>

<p>Jenomže když se většina obránců soustředila na protiútok skrz vylomenou bránu, nemrtví rychle ovládli hradby. Jeden z velících čarodějů nasměroval jejich útok proti západní věži. Nebthet, Horethep a hrstka mužů na jejím vrcholu byli najednou v pasti. Po schodech k nim stoupali lačně vyjící nepřátelé.</p>

<p>Princezna si olízla vyschlé rty a popadla scimitar. Muži ji chránili vlastními těly a odhodlaně sekali nemrtvé, tlačící se ústím schodiště v kamenné podlaze. I oni však jeden po druhém umírali. Nakonec Nebthet raněné a unavené muže rozrazila lokty a sama se pustila do sekání nepřátelských hlav.</p>

<p>„Sestřičko!“</p>

<p>Nebthet zpozorněla. Usekla ještě jedno temeno a spěšně couvla od ústí schodiště. Horethep a zbylí vojáci ji opět rychle nahradili a zaštítili.</p>

<p>Princezna vzhlédla nad řeku. Vysoko nad Vedžo se na křídlech ze zlatého světla vznášela čarodějná královna a házela zářivá kopí do nepřátelských lodí. Řeka polykala jednu hořící veslici za druhou. Bylo však vidět, že s každou vrženou střelou záře kolem Eset slábne. Její magická síla nebyla bezedná.</p>

<p>Teď se Eset obrátila a s posledním kopím v pěsti přilétla k věži.</p>

<p>„Dej pozor, sestřičko!“ vykřikla podivným hlasem, který Nebthet málem nepoznávala. A mrštila střelu skrz jedno z úzkých oken dovnitř věže.</p>

<p>„Uhněte!“ vřískla princezna na své muže. „Rychle zpátky!“</p>

<p>Uvnitř věže zahučely plameny. V okamžiku změnily v popel vnitřní prkenné podlahy a smetly z kamenných schodů postupující nemrtvé i s velícím čarodějem. Z ústí schodiště na vrcholu věže vyšlehl proti nebi ohnivý jazyk. Mennefisané uskočili. Vzápětí oheň pohasl. Zůstal jen kouř a hromady tlejících uhlíků, které z útočníků zbyly. A nesnesitelný puch spáleného masa.</p>

<p>Eset vzlétla výš a přistála na vrcholku věže, nahá, zářící, přízračná, neskutečná. Muži padli na kolena.</p>

<p>„Je čas, Nebthet,“ promluvila královna tím zvláštním změněným hlasem. „<emphasis>Oni</emphasis> už se blíží. Můj boj je u konce. Sílu, která mi zbyla, použiji na <emphasis>jejich</emphasis> ovládnutí. Nepřátel je stále mnoho, sami je nezastavíme. Musíš zavelet k ústupu do chrámu. Všichni, kdo přežili, se musí probojovat na ostrov. Ty také. Spěchej!“</p>

<p>Eset nečekala na odpověď, opět se vznesla do výšky a letěla zpátky k chrámu.</p>

<p>Nebthet se zoufale rozhlédla. Letěla pohledem od chrámu obklíčenému Sokarskými přes řeku plnou hořících lodí až ke hradbám, na nichž hrstka zbylých obránců vzdorovala pořád přibývajícím nemrtvým, a pak dál, až dolů na pláň, kde v krutém střetu bojovali jezdci a vozatajové. Válčili urputně, ale pořád čelili několikanásobné přesile.</p>

<p>Tuhle bitvu nemohli vyhrát. Zbývala poslední naděje. A proto Nebthet uposlechla. Kývla Horethepovi. Generál už mlel z posledního, přesto bez meškání pozvedl ke rtům veliký roh a zadul na něj tak mocně, že přehlušil i hukot požárů a ryk líté řeže dole na rovině.</p>

<p>„Ústup! Ústup do chrámu!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá druhá – Ti, jenž dlí ve stínu</strong></p>

<p>„Cromovy kosti!“ zaklel Conan, když zaslechl signál k ústupu. „Ještě ne! Sotva jsem smočil meč v krvi těch smraďochů!“</p>

<p>Rozpoltil lebku nemrtvému, který se mu sápal po stehně, pohrdavě ho odkopl a ohlédl se v sedle.</p>

<p>Pár přeživších obránců na ochozech utíkalo k věži v rohu mezi jižní a západní zdí, aby pak pokračovalo dál po hradbě podél řeky až k bráně na most. Nebthet z vrcholku věže přikazovala dát se na poslední ústup. Hlahol rohu klouzal po okolních svazích a plnil údolí ozvěnami.</p>

<p>Conan šlehl pohledem zpátky na pláň. Zrak se mu na chvilku očistil od rudé mlhy válečného šílenství a on viděl, že jeho druhové už přestali postupovat, zatímco nápor nemrtvých je pořád drtivější. Koně padali s hroty kopí hluboko v hrudích, jezdci byli strhávání ze sedel, vozkové a hraničáři padali z vozů, hrdinně umírali s bojovým pokřikem na rtech a stávali se potravou pro krvelačné mumie.</p>

<p>Bitva definitivně končila. Bylo načase ustoupit do posledního útočiště a odevzdat své životy do rukou bohů. Conan doufal, že tato chvíle nikdy nenastane, ale teď byla tady a váhání mohlo znamenat další zbytečné ztráty.</p>

<p>„Ústup! Zpátky!“ řval spolu s Džehnutem.</p>

<p>Přeživší válečníci neochotně obraceli vozy a koně a pádili zpátky k bráně. Pouze khayamský náčelník jako by roh a rozkazy vůbec neslyšel. Bojové šílenství jej zbavilo sluchu i zdravého rozumu. Prosekal se na svém oři doprostřed zuřivě dorážejícího sokarského davu a mlátil mečem nalevo napravo.</p>

<p>„Gazirahu!“ řval na něj Conan. „Pryč odtamtud, pokud je ti život milý!“</p>

<p>Jenže v té chvíli pod statečným válečníkem zabili koně a on se zřítil spolu s ním a utonul v záplavě nepřátel jako v černém jezeře plném masožravých ryb. Hroty kopí a ostří seker drtivě dopadly a jednou provždy umlčely jeho nenávistný řev.</p>

<p>Cimmeřan skřípal zuby, ale pomoci už Gazirahovi nedokázal. Trhnutím otočil oře a cvalem vyrazil k bráně.</p>

<p>„Ústuuup!“ zaslechl před sebou Džehnutovo volání. „Tryskem přes město a do Réova chrámu na ostrově! Všichni bez výjimky! Rychle!“</p>

<p>Než se Conan na koni skokem přenesl přes barikádu mrtvol v tunelu brány, stihl urazit ještě tři hlavy.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Princezna, generál a půl tuctu věrných družiníků seběhli po zčernalém schodišti uvnitř kouřem naplněné věže a vyběhli na západní hradbu. Spěchali po ochozu podél řeky k bráně na most. Nebthet podepírala kulhajícího a očividně vyčerpaného Horethepa.</p>

<p>„Nech mě, Výsosti!“ funěl generál. „Běž a nenech se zdržovat umírajícím starcem!“</p>

<p>Neposlouchala a vlekla ho dál.</p>

<p>Náhle před nimi po úzkém schodišti vyběhla na hradbu skupinka Hadů a zkřížila jim cestu. Muži skočili před princeznu a udeřili na černooděnce. Krutě je pobíjeli, ale i oni jeden po druhém umírali a padali z ochozu nebo k patě cimbuří.</p>

<p>„Ustup, má paní!“ vyrazil ze sebe Horethep, téměř bezohledně Nebthet odstrčil a s mečem v dlani se vrhl na zbylé tři Hady.</p>

<p>„Za mého syna!“ zavyl z posledních sil. Jeho čepel však zazvonila jen jednou, vzápětí mu Hadi vyrazili zbraň z ruky a meč jednoho z nepřátel mu proklál střeva a vylétl ze zad.</p>

<p>„Generále!“ vykřikla Nebthet zoufale. Přítelova krev jí postříkala obličej.</p>

<p>Horethep zasténal, padl na kolena, sklouzl z vražedné zbraně a přepadl přes okraj ochozu. Jeho tělo zmizelo ve stínu mezi hradbou a nejbližšími domy.</p>

<p>„Hajzlové!“ zaječela dívka a se scimitarem v pěsti vpadla mezi maskované hrdlořezy. Zuřila. Prvnímu usekla ruku a shodila ho z hradby. Druhému rozťala břicho od jednoho boku k druhému – dopadl zády na cimbuří a vlastní vyhřezlé vnitřnosti ho stáhly k zemi. Třetí krátkým mečem odrazil její výpad, i druhý, při třetím však už zakolísal a zvuk čepele protínající svaly a kost umlčel jeho vzteklé syčení. Hlava v černém turbanu praštila do ochozu, tělo se skutálelo po strmém schodišti.</p>

<p>Nebthet naposledy pohlédla do tmy, která polkla statečného generála, a vzápětí už běžela dál. Ve špíně na tvářích se jí rýsovaly stružky čerstvých slz.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Kola vozů burácela na dláždění, zvonění podkov se slévalo do hrozivého hřmění. Bezmála tři tucty dvoukoláků a zhruba čtyřicítka jezdců tryskem ujížděla ulicí od rozbité brány ke středu města. Cestou metali oštěpy, tloukli kyji a sekerami, nemilosrdně pobíjeli nemrtvé, kteří se už hemžili všude kolem. Na náměstí před královským palácem jeden po druhém prudce zatáčeli doleva na sfingami lemovanou cestu a hnali se dál k bráně na most.</p>

<p>Conan cválal na samém chvostu ustupující družiny. Kolem ucha mu hvízdl šíp. Vyplivl hrubou kletbu a přikrčil se v sedle. Kůň zaržál a zrychlil ještě víc.</p>

<p>„Hněte sebou, kůže líné!“ řvala Nebthet, sbíhající po schodišti z hradby u západní brány. Uprchlíci, kterých se tu už shromáždil nemalý počet, se snažili uvolnit příčnými prkny zatlučená vrata. Od paláce se už s duněním blížila ustupující jízda.</p>

<p>Brzy padl na zem poslední zpevňovací trám a muži konečně vysunuli bronzovou závoru.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Amethech, pořád velící útoku na vrata chrámu, za sebou zaslechl rachotivé zvuky a překvapeně se ohlédl. Městská brána na druhém konci mostu se začala otevírat.</p>

<p>Vojevůdce pozvedl meč a vřískl na své pohůnky. Na mostě se to jimi jen hemžilo, řinčeli zbraněmi, hulákali, skučeli, dožadovali se svého dílu krve a lidského masa. Teď se poslušni vládcově vůli obrátili. Když za rozšiřující se škvírou v bráně zahlédli houf uprchlíků z města, hladově zavyli. Jeden přes druhého se začali sápat za vůní člověčiny.</p>

<p>Tehdy se však pěší Mennefisané v průchodu pod hradbou rychle rozeběhli do stran a přitiskli se ke zdem. To, čemu tak spěšně ustoupili z cesty, se přihnalo jako bouře, provázená ohlušujícím hromobitím.</p>

<p>Amethech vztekle zaklel.</p>

<p>Koně a vozy prohřměly mezi obřími sochami bohyně Vedžo a v plné rychlosti se vyřítily na most. Podkovy a okovaná kola jiskřily na kamenné dlažbě.</p>

<p>„Bijte je!“ zaryčel Džehnut v prvním dvoukoláků.</p>

<p>Jízda se zabořila do hustého davu Sokarských jako drtivý železný klín. Kusy těl a pochroumané mumie v pancířích létaly na všechny strany a sypaly se z mostu. Smradlavá černá krev cákala na sfingy i pod kopyta koní, která na ní nebezpečně klouzala. Ocel řinčela, válečníci vřískali, zvířata ržála. Podkovy a kola vozů drtila hlavy nemrtvých jako vejce a ze skořápek lebek stříkaly zbytky mozků a slizká krev.</p>

<p>Najednou se začala se skřípotem otevírat i brána Réova chrámu. Vozy a jezdci, jimž se podařilo prosekat masakrem na mostě, vjížděli dovnitř, na velké nádvoří za prvním pylonem. Chrámoví lučištníci je kryli neustávající palbou.</p>

<p>Amethech bil mečem na všechny strany a nepříčetně řval.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>„Conane!“</p>

<p>„Nebthet!“ Cimmeřan se kousavě zasmál. Přijížděl jako poslední. S nezmenšenou silou a chutí rubal nemrtvé, kteří se za uprchlíky sbíhali z městských uliček. Nohy a boky jeho koně už byly tak zacákané sokarskou krví, že hřebec vypadal, jako kdyby se přebrodil jezerem černého zemního oleje.</p>

<p>„Za mnou!“ houkl Conan a procválal branou. „Je třeba zamést to smetí z mostu!“</p>

<p>„Vpřed!“ zvolala Nebthet a vyrazila za ním. Pěšáci jí běželi v patách, přímo do krvavého polomu, který v davu nemrtvých na mostě vykáceli jezdci a vozkové.</p>

<p>Amethech ustal v zabíjení a ohlédl se. Vlasy už dávno neměl zlatavé, pleskaly mu do ramen v krví slepených pramenech. Když zahlédl přijíždějícího Conana, ze chřtánu se mu vydral řev tak strašlivý a nenávistný, že by před ním polekaně ucouvli i démoni z nejtemnějšího podsvětí. Zabodl meč do mršiny koně u svých nohou, vyrval nebližšímu nemrtvému z ruky dlouhé kopí a rázně vykročil vstříc statnému jezdci.</p>

<p>Cimmeřan kopl koně do slabin. Na okamžik zadoufal, že dorazí k Amethechovi dřív, než proti němu ten parchant stihne obrátit zbraň. Přepočítal se. Amethech bleskově vrazil tupý konec kopí do skuliny mezi dlaždicemi, sklonil hrot proti koňské hrudi a nalehl na ratiště celou svou váhou.</p>

<p>„Crooom!“</p>

<p>Hřebec žalostně zaryčel. Ostré železo mu zajelo hluboko do svalnaté hrudi. Nešťastné zvíře se vymrštilo na zadní, ale v polovině pohybu z něj náhle vyprchala síla, nohy se mu podlomily a kůň se zřítil. Násada kopí se prohnula a zlomila a odmrštila Amethecha stranou. Kůň dopadl na kameny a ležící těla, zapraskaly kosti. Conan vyletěl ze sedla jako střela z katapultu. Řinčivě dopadl na hromadu posekaných mrtvol. Meč mu vyklouzl z dlaně.</p>

<p>Nebthet zděšeně vykřikla a rozběhla se k místu hlučného střetu. Nejdřív to s ní cuklo směrem ke Conanovi, ale pak se duchapřítomně obrátila proti Amethechovi. Vyhnula se křečovitě bušícím kopytům umírajícího koně, odrazila se a doskočila kousek od vstávajícího Stygijce. Její scimitar opsal ve vzduchu blýskavý oblouk. Amethechova levá ruka však prudce vystřelila a zachytila princeznino dopadající zápěstí. Vykřikla překvapením a bolestí. Pravačkou ji popadl pod krkem a vstal, zvedaje ji tak ze země. Přilba jí spadla z hlavy, černé cůpky se rozsypaly po ramenou. Krvavé prsty jí drtily hrdlo jako ocelové kleště. Vypoulila oči.</p>

<p>„Je načase to skončit, děvko!“ prskl ji do obličeje své páchnoucí sliny.</p>

<p>„Amethechu!“ Conan, otřesený pádem, se v kaluži krve a rozsekaného masa převrátil na břicho a zvedl se na všechny čtyři. Zamlženým pohledem našel svůj meč, sevřel jílec, opřel hrot o dlažbu a s námahou se vztyčil na kolena. Svět se mu vlnil před očima. Nebyl si jist, nemá-li něco zlomeného. „Slyšíš mě, špíno?“</p>

<p>Amethech ho ignoroval. Nebthet v jeho sevření chrčela, kopala nohama ve vzduchu, nehty drásala čarodějovu ruku. Nebylo to nic platné. Pokusila se dosáhnout na jeho obličej, aby mu vyškrábala oči. Rovněž bez úspěchu. Jen se jí krutě posmíval.</p>

<p>„Bojuj se mnou, bastarde!“ Conan potřásal hlavou jako býk, zle zasažený jateční palicí. Zahlédl temnou siluetu, rychle se blížící zleva. V poslední chvíli se zvedl na nejisté nohy, urazil hrot útočícího kopí a uťal nemrtvému půlku hlavy.</p>

<p>„Amethechu!“ zařval znovu a kolébavým krokem vyrazil k obrovitému Stygijci. Zrak se mu vyčistil. Všude kolem zuřila bitva. Nemrtví barbarovi uskakovali do cesty. Cimmeřan rozštípl štít z rákosí a kůže, pak máchl mečem podruhé a hlava další mumie šplouchla do vody pod mostem.</p>

<p>Nebthet začala modrat. Jazyk jí lezl z úst. Oči se obrátily vsloup.</p>

<p>„Tady máš svůj meč, prašivče!“ zařval Conan a zezadu vrazil zbraň do černokněžníkova trupu. Hrot čepele vojevůdci vyběhl z břicha, celý oslizlý.</p>

<p>Amethech se zapotácel.</p>

<p>„Později, mrcho,“ vycenil zuby na sténající Nebthet. „Ještě na tebe přijde řada.“</p>

<p>S těmi slovy ji pohrdavě odhodil stranou. Dívka tvrdě dopadla mezi mrtvé a zůstala ležet, křečovitě lapajíc po dechu.</p>

<p>Conan vytrhl meč z nepřítelova těla. Vládce Sokaru se bleskově otočil a udeřil barbara pěstí do čelisti. Cimmeřan se odpotácel několik kroků dozadu. Měl dojem, že dostal ránu kovářským kladivem. Jen tak tak, že neupadl.</p>

<p>Stygijec vyrval z mršiny koně svůj meč, sevřel jílec obouruč, zařval a skočil. Conan dopadající čepel odrazil jen zázrakem. Zazvonilo to, až mu zalehlo v uších, kolem se rozprskly drobné štěpinky žhavého kovu. Amethech sekl znovu, ve vodorovném půloblouku. Cimmeřan jen tak tak stačil sklonit hlavu. Soupeřův meč urazil zakroucený kamenný roh z beraní hlavy jedné sfingy. Zavířil prach. Conan se narovnal. Konečně se vzpamatoval a nekompromisně odrazil několik drtivých Stygijcových ran. Náhle však Amethech pronikl jeho obranou a prosekl barbarovi stehno. Vytryskla krev. Seveřan zaklel a zakymácel se jako podťatý cimmerský dub. Jeho protivník mu mocným úderem vyrazil meč z dlaní. Conan se na pokraji sil sklátil dozadu a jen podstavec sfingy, do něhož narazil zády, mu zabránil v pádu. Amethech se pohrdavě zachechtal a rozmáchl se k rozhodujícímu úderu.</p>

<p>V tom okamžiku most zalilo prudké světlo a rozhodilo kolem ostré stíny bojujících mužů i nemrtvých. Amethech se zaskočeně ohlédl. Z brány chrámu vylétla na svých zářivých perutích Eset, přehnala se nad bitvou a dosedla na sfmgu za Conanem, přikrčená a hněvivě prskající jako kočka.</p>

<p>„Tak dost, vrahu!“ vykřikla.</p>

<p>Stygijec si rychle zakryl oči před zraňující královninou září, couvl, klopýtl, málem upadl.</p>

<p>V tom okamžiku někdo šíleně zaječel a vrazil Amethechovi do boku kopí. Hrot zasáhl spoj mezi hrudním a zádovým pancířem a vnikl hluboko do těla. Stygijec šlehl pohledem stranou.</p>

<p>„Teď přišla řada na mne!“ vyštěkla Nebthet, svírající v dlaních dlouhé ratiště.</p>

<p>Eset nezaváhala a mrštně seskočila ze sfingy. Rychle zvedla z mostu těžký meč, který Conan ukořistil v temných útrobách Sokaru. Čepel zbraně okamžitě zalila zlatá záře. Krev nemrtvých zasyčela a vypařila se, dokonce i kovoví hadi tvořící záštitu se zkroutili a odkápli v podobě několika žhavých krůpějí. Eset podala meč Conanovi.</p>

<p>„Teď, barbare! Nastal tvůj čas! Réova moc povede tvé paže!“</p>

<p>Cimmeřan nezaváhal. Posbíral zbytky sil a sevřel v prstech dlouhý jílec. Byl horký, až se mu škvařila kůže na dlaních, ale zaťal zuby a nepustil jej. Cítil, jak mu ze zbraně proudí do žil teplo a síla. Eset udeřila perutěmi a vzlétla nad most. Amethech odtrhl pohled od Nebthet, pořád kroutící hrotem kopí v jeho trupu, a podíval se na Conana. Černovlasý hromotluk se odlepil od podstavce sfingy a rozmáchl se mečem. Čepel zářila, jako by byla ukovaná ze slunečního paprsku.</p>

<p>Vládce Sokaru se zuřivě, hulákavě rozesmál.</p>

<p>„Hlupáci!“ Pozvedl svůj meč nad pravé rameno. „Myslíte, že můžete vzdorovat moci samotného Seta, nelítostného požírače duší? Že vás ochrání vaši směšní bohové, ty krysy, prchající před sykotem velkého Hada? Plivu na vaše modly! Odvleču vás do Sokaru jako své otroky a nechám vás umírat na černém oltáři v bolestech, jaké ještě žádný smrtelník nepoznal! Ale tebe, smradlavý divochu, tebe zabiju hned teď!“</p>

<p>Cimmeřan mu vzteklý úsměv vrátil. „Tak se předveď, Setův výkale.“</p>

<p>Oba válečníci vykřikli. Meče se srazily. Vytryskl proud jisker a hromová ozvěna toho úderu se odrazila od městských i chrámových hradeb. Úlomek Amethechovy čepele odletěl stranou, celý žhavý a kouřící. Vojevůdce zaklel a rozmáchl se pahýlem meče. Conan mu uťal ruku. Upadla na most. Amethech se udiveně podíval na zbytek své paže. Nevystříkla krev. Z pahýlu vylezli hadi, vztekle syčící a kmitající rozeklanými jazyky. Cimmeřan si zhnuseně odplivl a obouruč pozvedl planoucí meč nad hlavu.</p>

<p>Amethech se na něj podíval. Po vzteku a nenávisti v jeho obličeji nezůstala ani stopa. Zbyl jen údiv. „Já…“ řekl s námahou, „…cítím bolest.“</p>

<p>„To rád slyším,“ vycenil Conan zuby a ťal. Odlesk sluneční čepele rozzářil Amethechovy vytřeštěné oči ohněm. Ostří svisle prolétlo Stygijcovým tělem od hlavy až k rozkroku. Rozšiřující se kruh zlatavého světla proběhl po mostě jako rychlá, slunce odrážející vlna po říční hladině.</p>

<p>Zdálo se, že na chvíli zmlkly všechny zvuky. Nebthet upustila ratiště kopí, pořád vězící v těle nepřítele, a o krok couvla. I nemrtví a jejich soupeři spočinuli pohledy na sokarském vládci.</p>

<p>Amethech se pokusil promluvit.</p>

<p>„Sete,“ zahuhlal, ale pak se jeho jazyk a čelisti rozdělily na dvě poloviny. Rána v trupu se otevřela dokořán a z útrob se vysypala klubka podrážděně syčících hadů. Vytřeštěné oči vypadly z důlků a dírami po nich vylezli z lebky další hadi. Svalnaté, pevné tělo najednou změklo, ochablo a sesulo se Conanovi k nohám. Zůstala jen kůže, pár kostí a kaluž slizu plná hadů.</p>

<p>„Byl to jen pytel sraček,“ odfrkla si Nebthet a zhnuseně dupla na jednoho z kroutících se plazů.</p>

<p>Čepel Conanova meče pohasla, popraskala a rozsypala se na mnoho kusů. Jílec vypadl z puchýři pokrytých dlaní. Cimmeřan se zapotácel. Nebthet a několik mužů mu přiskočilo na pomoc. Včas ho zachytili a jak rychle to jen šlo, spěchali na ostrov. Conan se přes všechnu slabost sípavě chechtal.</p>

<p>„Ústup!“ volala Eset, vznášející se nad mostem. „Všichni do chrámu!“</p>

<p>Nad východními kopci začínalo blednout nebe a hvězdy pozvolna pohasínaly. Blížil se úsvit. A s ním přicházelo z východu ještě něco.</p><empty-line /><p><strong>*</strong></p>

<p>Nebthet a Eset stanuly u nízké zídky, lemující vrchol jedné ze dvou věží prvního pylonu. Zpoza obzoru se prodraly první paprsky slunce a rozzářily pozlacené špičky obelisků před chrámem. Esetina křídla v sílící sluneční záři pozvolna zmizela, jako by byla pouhým přeludem.</p>

<p>Sestry uviděly město v denním světle a zachvěly se hrůzou.</p>

<p>„Buď nám milostiv, Ré,“ zašeptala Nebthet zděšeně.</p>

<p>Z Mennefisu stoupaly sloupy černého kouře. Ulice byly vydlážděny rozsekanými těly, stejně tak pláň na jihu. Kam jen oko dohlédlo, všude se hemžily spousty nemrtvých. Nerabovali, neničili, nehledali zlato a drahé kameny. Kořist tohoto druhu je nezajímala. Jejich žoldem bylo lidské maso – odhazovali zbraně, vrhali se na mrtvoly a s příšernými zvuky je trhali a požírali.</p>

<p>„Netušila jsem, že jich přežilo tak mnoho,“ hlesla Nebthet.</p>

<p>„Určitě víc než polovina celého vojska,“ přikývla Eset zachmuřeně.</p>

<p>Někde pod nimi zazněla rána a kámen pod jejich nohama se otřásl. Naklonily se přes zídku a pohlédly dolů. Most se opět černal tlačenicí Sokarských. Několik čarodějů opět sešikovalo vojsko, zpočátku zmatené smrtí svého vládce a vyprcháním jeho vůle. Mumie přinesly veliké beranidlo, s nímž byla dobyta jižní brána, a teď jeho otlučená bronzová hlava bušila do chrámových vrat.</p>

<p>„Brána bude za chvíli na třísky,“ obávala se Nebthet.</p>

<p>„Nebude,“ řekla Eset. „Nestihnou to.“</p>

<p>„Cože?“ pohlédla na ni princezna nechápavě. Zjistila, že sestra upírá soustředěný pohled k obzoru. Pohlédla stejným směrem. Zaclonila si oči před sluncem. Nad východními kopci vířil prach.</p>

<p>„Už jsou tady,“ řekla Eset nepřítomným hlasem.</p>

<p>„Kdo?“ nechápala pořád dívka.</p>

<p><emphasis>„Oni.“</emphasis></p>

<p>A pak Nebthet zaslechla ten nejasný vzdálený zvuk. V prvním okamžiku si řekla, že to bylo jenom zdání, ale pak to zaznělo znovu. A nepřestalo to a pozvolna to sílilo. Zpočátku zvuk připomínal jen šustění písku ve větru. Jak se však blížil, proměnil se v cosi, co mohlo být hučením přicházející písečné bouře. Tehdy už to zaslechli i nepřátelé. Čarodějové se zaskočeně ohlíželi, nemrtví zmateně zvedali hlavy od ohavné hostiny.</p>

<p>„Co… co je to?“ vykoktala Nebthet. Než se jí však dostalo odpovědi, zahlédla to sama. Přes pahorky na východě se přelilo několik podivných, živých, tmavých skvrn. Rychle mířily do údolí a postupně se slévaly do jednoho velkého hrozivého stínu.</p>

<p>V tom okamžiku Nebthet došlo, co jí ten zvuk připomíná ze všeho nejvíc. Před pěti lety zažilo povodí Vedžo strašlivý nálet kobylek, které tehdy sežraly skoro všechnu úrodu. Přesně tak znělo to mračno, tekoucí směrem k městu jako záplava černého bahna. Ale v jeho hlase zněla i spousta dalších zvuků – kromě bzukotu křídel i škrábání miliónů drobných nožiček na písku, šustění šupin na kamení, syčení a cvakání.</p>

<p><emphasis>„Ti, jenž dlí ve stínu,“</emphasis> vzpomněla si Nebthet na slova Usireovy věštby a polil ji studený pot.</p>

<p>„Ano,“ zamumlala Eset, neodtrhávajíc pohled od blížící se živé vlny. „Ustup, sestřičko. Aby tě nespálila síla, kterou musím probudit, abych tu záplavu podřídila své vůli.“</p>

<p>Nebthet beze slova couvla. Eset zvedla ruce a otevřela dlaně. Dívala se přímo do vycházejícího slunce, jako by její oči záře Ré nezraňovala.</p>

<p>Hrozivá masa podivuhodně rychle dorazila k východním hradbám a začala se přelévat přes opevnění. V té době už čarodějové vztekle vyřvávali na své nohsledy a hnali je vstříc neobyčejným útočníkům.</p>

<p>„Oheň!“ slyšela je Nebthet křičet. „Zapalte město!“</p>

<p>Nemrtví začali panikařit. Věděli, že se blíží jejich zhouba, cítili moc božského Ré, která postupovala a sílila s tou hučící vlnou.</p>

<p>Bílé zdi na východě města už docela zmizely pod pohyblivým černým příkrovem. Všechny druhy hadů, pavouků a hmyzu, škorpioni, brouci a hlavně obrovské spousty skarabeů, to všechno se v jednom děsivém chumlu vřítilo do ulic Mennefisu a nemilosrdně zaútočilo na sokarskou armádu. Nemrtví po tuctech, ba po stovkách padali pod nárazy toho živého příboje a jejich zoufalé vytí a skřehotání rychle umlčely zuby a kusadla. Z mumií, ale i z mrtvol obránců Mennefisu se v průběhu několika úderů srdce stávaly dokonale očištěné kostry. Nepomohlo ani několik spěšně rozdělaných požárů. Čarodějové a zbylí černooděnci se pokusili uniknout na koních a vozech, ale jed hadů, štírů a pavouků strhl jejich oře k zemi a záplava hladových živočichů děsivou rychlostí dokonala dílo smrti. Celé šiky brouků a pavouků pochodovaly prázdnými hradními koši a skrz vyžrané oční důlky jako děsivá, nezastavitelná armáda.</p>

<p>Nebthet se přistihla, že couvá od zídky na okraji pylonu a drží si dlaní ústa, aby nezačala křičet hrůzou. Eset tam stála nehybná, s rozpaženýma rukama, a vlasy jí povlávaly v nepřirozeném vánku, který její sestra necítila.</p>

<p>Temná masa se dovalila k západní bráně a pustila se na most. Nemrtví před ní skákali do řeky. Statisíce drobných tvorů se připlazily a přicupitaly až k bráně chrámu a zametly zbytky Sokarských kolem upuštěného beranidla.</p>

<p>Nebthet se kousala do rtů, když viděla, jak se několik skarabeů odvážně začalo šplhat i na titánské sochy před pylonem a dokonce i na zdi samotné svatyně. Zvuky, které ta záplava dole vydávala, se slévaly do strašlivého hučení, z něhož cvakaly zuby.</p>

<p>„Ré!“ vykřikla náhle Eset. Poryv síly, který z ní vytryskl, málem srazil Nebthet na kolena.</p>

<p>V tom okamžiku se ničivá vlna zastavila. Chvíli se nejistě přelévala na místě, pak začala ustupovat. Odtékala jako bahno, když končí záplavy. Zanechávala za sebou jen dokonale očištěné kosti.</p>

<p>Nebthet se dívala za vzdalující se masou a pot jí kapal z obočí a nosu. Neuplynula ani hodina a ve městě nezůstal jediný nemrtvý. Ulice byly vystlány kostmi. Tvorové přivolaní nesmírnou mocí boha Ré, proudící skrz čarodějnou královnu, se nasytili a teď spěchali zpátky do stínů. Než se Nebthet stihla vzpamatovat z toho strašlivého zážitku, město bylo opět pusté.</p>

<p>„Sestřičko…“ zachraptěla Eset a zavrávorala. Nebthet k ní rychle přiskočila a včas ji zachytila. Zavolala o pomoc. Na schodišti uvnitř pylonu zadusaly běžící nohy.</p>

<p>„Zvítězili jsme,“ usmála se královna z posledních sil. „Ré zvítězil. Aspoň… na nějaký čas. Set je…“ Nedomluvila. Omdlela a její nahé, zpocené tělo ochablo Nebthet v náručí.</p>

<p>Kněžky, jejichž bílé šaty v tuto noc ztmavly krví raněných, Eset zvedly a rychle ji odnášely do zadního traktu chrámu. Tam o svou paní budou pečovat s pomocí všech svých léčitelských schopností a čarodějného umění.</p>

<p>Nebthet na věži pylonu osaměla. Byla k zešílení unavená, bolela ji každá kost, rány svědily a pálily. Přesto ji tu něco zdrželo. Zadívala se na ztichlé město.</p>

<p>Ať se snažila sebevíc, nedokázala cítit radost či zadostiučinění. Obětí bylo příliš mnoho, ztráty obrovské. Osud Mennefisu byl navzdory porážce Sokaru na vážkách.</p>

<p>„Výsosti?“</p>

<p>Otočila se. Džehnut vypadal hrozně, ale většina krve na jeho zbroji a údech nepatřila jemu.</p>

<p>„Pojď,“ řekl kapitán hraničářů. „Potřebuješ si odpočinout. Pár hodin spánku tě zase postaví na nohy.“</p>

<p>„Jak je Conanovi?“ zeptala se téměř neslyšně.</p>

<p>„Něco mi říká,“ ušklíbl se seveřan, „že ten kolohnát to přežije. Jeho jen tak něco neudolá.“</p>

<p>Spokojeně přikývla. Vykročila, ale ztratila rovnováhu. Válečník ji podepřel.</p>

<p>„Díky… generále Džehnute…“ Nový velitel mennefiské armády uctivě sklonil hlavu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Epilog</strong></p>

<p>Kamení, jež zvonilo pod kopyty koní a odskakovalo zpod okovaných kol vozů, mělo nezvykle narudlou barvu. Však se také těmto končinám na severním toku Vedžo říkalo Rudá, nebo také Krvavá poušť. A ti, kteří sem někdy zabloudili, moc dobře věděli, že ta jména nemají původ jenom v barvě kamení.</p>

<p>Vozkové trhli opratěmi, koně s frkáním zastavili. V jednom dvoukoláku se hrdě tyčila princezna Nebthet, ve druhém generál Džehnut, oba v plné zbroji. Jako na povel současně zvedli ruce k obočím, aby si zastínili oči před sluncem.</p>

<p>V údolí Kobří řeky před nimi stál v řídkém palmovém háji velký stanový tábor. Byla vidět spousta koní a velbloudů, sem a tam chodili ozbrojení muži s turbany a šátky na obličejích.</p>

<p>„Tady jsou,“ zavrčela Nebthet. „Pořádně hluboko na našem území, generále.“</p>

<p>„Máme málo mužů, Výsosti. Hlídky na severní hranici nelze udržovat v takovém počtu jako předtím. Beduínští hrdlořezové se jimi lehce prosekali a teď postupují údolím Vedžo na jih. Zvěst o válce Sokaru s Mennefisem se rychle rozkřikla. Okolní vládcové a kmenoví náčelníci vědí, že naše armáda je teď velice oslabená. Považují království za snadnou kořist.“</p>

<p>„Tak jim musíme dát vědět, že se ošklivě pletou,“ řekla Nebthet rázně a pozvedla dvakrát prohnutý luk z antilopích rohů. Toulec na jejích zádech byl plný šípů.</p>

<p>„Jistě, má paní. Proto jsme tady.“</p>

<p>Za nimi zazvonily podkovy a mezi vozy zastavil jezdec. Nebthet se ohlédla a rty se jí zvedly v úsměvu. Conan, navlečený v pancíři a s mečem v pěsti, na ní zablýskal očima a pak zaletěl zrakem do údolí.</p>

<p>„Cha!“ zachechtal se pohrdavě. „Další psí smečka, která si brousí zuby na poklady Mennefisu. Na co ještě čekáme? Je to jen tlupa pijáků velbloudích chcanek. Zadupeme je do země a proměníme písek, po němž chodí, v krvavé bláto.“</p>

<p>Nebthet se zasmála skrz zuby. Cimmeřan navzdory ošklivým zraněním z bitvy už třetího dne po zkáze sokarské armády procitl z horečky. Pátého dne odehnal protestující Esetiny kněžky a vstal z lože. Dnes, třicet dní od bitvy, byl plně při síle a z ran zůstaly jen jizvy. Po dlouhých dnech léčení a pohodlí v komnatách královského paláce se nadšeně připojil k válečné výpravě na sever. Zatímco Eset pečovala o obnovu města, Nebthet si vzala na starost ochranu království před mrchožrouty, stahujícími se k Vedžo ze všech stran, ze Stygie, Shemu i z hlubin pouště. Bylo třeba ukázat hyenám, že to, co považovaly za mrtvolu, je válečník v plné síle, který si jen na chvíli zdříml v poledním horku.</p>

<p>„Výsosti?“ zeptal se Džehnut.</p>

<p>Princezna rázně kývla hlavou.</p>

<p>Generál pozvedl k ústům veliký zakroucený roh.</p>

<p>„Ano!“ zakřenil se Conan. „U Croma, tohle mi chybělo. Už jsem potřeboval trochu rozproudit krev v žilách.“</p>

<p>Zvučné troubení vzlétlo nad popraskané rudé skály. Dole v táboře vypukl zmatek. Vozkové práskli do koní. Země se zachvěla a přes hřeben pahorku se přelila divoká horda mennefiských jezdců a vozatajů. Řítila se do údolí jako ocelí naježená vlna odvahy a nelítostného odhodlání.</p>

<p>Conan cválal v čele a meč v jeho vysoko pozvednuté pravici se oslnivě blýskal na slunci. Tryskem se vřítil do beduínského tábora. „Crooom!“ vykřikl a udeřil. Krev vytryskla a bohové se smáli.</p><empty-line /><p>Banská Štiavnica, leden – říjen 2003</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Thorleif Larssen</strong></p>

<p><strong>CONAN A DVANÁCT BRAN PEKLA</strong></p>

<p>Odpovědný redaktor Robert Pilch.</p>

<p>Obálka Michal Ivan.</p>

<p>Vydání první.</p>

<p>Vydalo nakladatelství BROKILON,</p>

<p>U Dvoru 1096/8, Ostrava – Mariánské Hory</p>

<p>roku 2003 jako svou 16. publikaci.</p>

<p>Tisk Marten s.r.o.</p>

<p>Cena 198,- Kč</p>

<p><strong>ISBN 80-86309-15-0</strong></p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADEAb4BAREA/8QAHA
ABAAICAwEAAAAAAAAAAAAAAAYHBAUBAgMI/8QAQxAAAQMDAwIFAwIDBgMGBwEAAQIDBAAFE
QYSITFBBxMiUWEUMnEjgRVCkRYkM1KhwWKCsQhDcpPR8BdFU1RVlKLh/9oACAEBAAA/ALlr
mlKUpSlcVjquMFCCtcyOlKRkkupwB/WtWNb6VV9uobar8SUn/euyNY6bddaaavUNxTyw2jY
6FAqI4BI4H7+49xW1EqOXfKD7Rc/yBYz/AEr2pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpStNdtW2CyEpn3
NltwDJZRlxzGcZ2JyrGfiuG9RrkblRbFdnmgcBwsoaCuAcgOKSrHPXFY72rxFlNsSdP3pre
rb5gjJcSOM59CicDPYGkTX2lZpUlu9RkOJUUFp4lpef/CoAn84rPh6ksVwcW3Du8J9bZAWl
D6SU/kZ+K2dKUpSlKVxXNKUpSlKVwQFJKSMgjBFQq4eEOjJ7inP4aqMpQA/u7qkAfgdP9K1
b/hbdrZFUzpbVciEyn1Nxn20qG4kn7wM459ia1U+F4m2O0KM9m3X+3Ka3SoflJUSMAFJAAJ
IwDlOema1tl17oedPbiXnSMe1NsBZbkJUVqQvqQcJCucfPPFTuLAgT4qZ2lNZvxW2gpYbL4
kMJBUc7m18gdQORj9q2wul8tUcuXqDGkICj+tblnIT2y2vkqIxwkqzz8VuIM6Lc4TU2E+h+
O8nchxByCKyKUpSlKUpSlKUpSlKUrzffajMLffcS002kqWtZwEgdSTUbTqa53xDn9l7al1k
cN3Gcotx19eUAetYyMdAPmuZdpLMdy5an1C87FZbUp5hOGIwGcjgeo44Ayo5NVwfGCxafuK
2dN6XYMIAjzt3lOOkkHP2k4znr146YrtBvfiprpltVuAtsP0gyAgNBX/Fk8ngg+njjgVu7b
4OvvPom6k1JLnSAoq2Nk7ASfUMqySDx0ArfNeFGkmZjctMSSXmyClZmOE8ds7unatxE0Xpm
FKVKj2SGl9WcuKbCicnOec8571u6UpSlKUriuaUpSlKUpSlKj+o9D6e1S1tuUBBdAwmQ16H
E/wDMOvU8HIqvZHh/edMwp1vtDTTjEh1T7ElDQdWvYFKSw+FcbcDhQGN2M44rnR3ivpt0gX
6GLdM3by82lS2N/qypKOdhOecDknmrHRbI62hctPyEx1SB56fLOY8gq5ypPTnP3Jwfk9KwU
axNrebi6qhG0uOY2ykqLkRZPbzMDaevCgOnWpMlSVoC0KCkqGQQeCK7UpSlKUpSlKUpSlKw
rtdollgLmTFqCEkJShCdy3FHolKRyVE9BUYft0iW87ftYvlNtiub4tsbbLjaEkbQp1IBK1+
rOOQk1n6p1xaNI20vyAtx3agtxm0FKlBW7HUYA9KvxiqWuOodY+LE5u1xo2IyXd3lMpIbbz
0Livgdz+wzVq6C8MoOkECY+6qTcXWPLfzgtDJBwkYzxgDNTgAJSEpAAAwAO1c0pSlKUpSlK
4rmlKUpSla+ZfrPbyRMukOOUnaQ4+lJB9sZrpatSWS+KWi13SNLU39yWnASP2rZ0pSuCAQQ
RkHqDVCeLvh41YXRfrQwUQX1kSGkgbWFnGCP+E5PHY/kVrdIeLF106u3QpID9qitllbI+8g
qJ3AnuM4A6YGOOtX+w/btR2QOtKTJgzmTg44WkjB4NaSzvv6XnCwXR5xyE84Ra5jisjb2YW
TzvHOCfuHyMVKqUpSlKUpSlKUpSsO63SHZbc7cJzwaYaGVKPcngAfJOAPzWks1qfvMpjUl9
bUmR98GEchMJBHcd3CPuJ6dB05ztV6jjaW0/KukgpUppBLTRVgur4AA79SM+1fPNtfnakuE
26XOXOeXJUIjbTCxvdW6SQ0CrIQjAUc47fNfQGj9H23RtqMKAHFKdVveddIKlntnHHA44rf
0pSvCVOiQUBcuUzHSc4LrgSDj81H3vEXTDaUqZnrmJUSCYbC3gkj3KQcda82dfx3H1pcsF9
ZjpaLyZKoJKFIHRQAJVyOeRms6DrTTlwV5bV2Ybd27yy+fKWkfKVYI6is/+N2g/wDzSF/+w
j/1r2hXCHcWS9ClMyWwopK2lhQBHBHFZFKUriuaVobvrfTNilfS3K8MMP8AdsZWU/kJBx1H
WtY34kQLhMVHsNruN5CU/wCPFYw1uwTtKlYAPTr71hXbV98ckohRjb7O55Zdkpfc+pkR2gk
qW4UI9Kdo2kAk5J6YrNhadi363omo1HffqXQN0tuSWFLTjIARjaEHO4YHfr1rCn+Hl+K1rt
2vL0lPG1qQ+VZ9wVj35/l4+a84fhwI0SW7clzro+59jAurgSrKgVEnCcEkAnr0rd2Wzaeiz
1R0acjwZwYSpRW0lRcSTzhz+fBA3fJGeorpfbTpS7To9seksQ7sfXFciOJbkt45ykjnHHfg
4+KwoVr8RrSVk3y23hlGAhqSyW1qSO29I4UR1JzW1h6vZL7MS8W6ZZ5TuEpEhGWlKJICQ6n
KSTjgHBqQ9a5pWLcrfFu1ufgTGkusPoKFpIB4PfnvXzT4kaUh6P1QLdAeedjrjoeT52CpOS
QRkYz9uenetp4Z+JEjS0xFsnqU9aX14wTzHUf5k57e4/f8/QM6DCvNuciS2kSIr6eRngjqC
COh7gitLZJdxtd6Vp26vrmJLJegTFJwpxtJAUlw9CsZHI6jnrUlpSsW43OBaIa5dxlsxWED
lbqwkfge5+BzUfka/grbaVZ7bc7wX8eUqLEWG1ZOOXFAJHevIXnW1xU4mHp2JbGycJduErc
pPAyooR1GcgeqtfNGpXFA3bX1os7aFbUiG0gb1ggkKLiu3HAPQ8isCbqAW7+7yPFqOXF4WF
t25lwgcjGUZHPzzwKyG9cTFFUqLqzS82IhWxLb4XGecVgADlR28kc4Ix++NjA1ne5CHFJsc
K5bCkbbTdG3lIznlQOMDismXrpy2jzbjpe9Ro2VZeDKXQkAZBIQokA89emK3tpvlqv0USrV
PZltHgltWSD7EdQfg1n0pXClBKSpRAA6k1EG3I2stUNutSH37Pa0ofaAZKWX5O5Y3BZHrCQ
Og4yR7VMK+bvFzVLl/wBWuwkLSYdsUWWthOFK/nJz3yMftUx8DtNldskXifESppUhC4K1K5
3JC0qVj/mwM/NXBSuDkAkDJ9q8HZjUSAqZOUiK223vdK1DDfGTk/FRRjVd3vlrTc7fGiWa2
7smddV8LRkDclAI4POCoionZ4lrv2pXpEZ5Nxt0dJcuF9uKUqPm8EJZC/S2On8vQEZ4Bqxo
0p2FcEQY9l225wAx5URSC3jan7k8FPfBGcgV0F5bvklLFgvENQiyECctP6h29die2VdCecc
962TtugPyC+9DjuPKSEla20lRSM4GT25P9ai2pFeHmn2G2L1CtTeVBSGPpkqXzhO7aBkDA6
/FaO3O6BlXYXDS93l2yZ5GFMW2Ooowe62vLUDjI/oK2Q1Zf7XqdmySnbPdDIb3tFD/ANM8A
OykKyNxBBxx3xW0d1dc4iwqZpK5Jjj7noy25GOcD0pOTk47dDmvJvxFtzNxeiXiBcLKhKw2
zImsFLbyj2ChkA9+vT8VKIsyLOjpkQ5LUhlX2uMrC0ntwRxXrWvu97i2ZDQeS88++VBiPHb
K3HSBk4HwO5wB3NalqNqPUDZVOlt2iCsnazBWFvrRxjc7yEnr9nv1rc2qzW6yQUwrbEbjsJ
JO1IzknqSTyT8moh4r6lh2PThiCfIjT5JAaTEdCHADkFZ77Rg9MZOBkVFfDexOPzXnYV5mR
7dLjqXEkNLQ28twLUk+ajKsqHOOxGD71n3y3SoN5YnQ30y7g66mK4682YUlRGCFApI8wEJ6
BCgeT2FZ0fTGu06lbeXe5L8AYkJ+pkBAbX9vlqS3yvCQOm1JznrU4jWx1NkRAckLZcA5djL
VkerPBWVH+pNaqdC07bLxZ3rvcXDcUqcTCdkyCFL4yoHGE45HUf5R7Vlr07aJTTU21MsQZG
Q6zLhtJQo8HGSB6knPIPBrz0bOvlwsqH74IZdKlJC4xUM7VFJyD+O3vW5mwotyhOwprCH47
yShxtYyFCoozdpWjrvEsVwaW5ZHUoZg3DBJZV0S06enbhX4z71MQQoAggg8giuaVCPFHRTW
qtPOSWG1G5QW1Lj7T946qRjvnHHzivmqrl8GdbW6HAes14ui2n1Op+l+pdJb24xtTnhOCOm
ecjHSrTusCJcvpnjLEeTEJkRpCCnKMpKSeeqSFcjoeK1M2bqXTa3JklH8etu3KxGaS1IjgD
lQTnDgPPAwRx15rYw9X6enwVzGbvF8ppO53e4Eqa4zhQPIPwaxHdSSbgy65aWExoaEqKrpc
EltkYxjagkKWOTzwOOpqvNQar0fZpa5zr6tXXhaPQp5SVRW92ftTylONqRgc9Oepri2al8T
tcrUzbWGrVBfGRK8kpQ2kY+1ZyST8e/brW2heCylrcevGqbjKdeIS8WlFPmtjHpUSST0/wC
lb1rwj0W2I+bWpws7slbyj5uf83POO3Stm34f6RaEcI0/C/u6ipvKM8nrnP3fvnFeruiNLO
wvpF6ft/lbQnhhIVgf8Q5/1rVyvCjRclgtJs6Y5OP1GXVpUPwcmsKFozVGmbgmTZNSOXKJw
HYF0WSFDnO1YztwMY4/NQ+5X+3QbwpGtdHO2SarJZuFpWW1nJ5O5JAVnJyQT1xipZZ7vfVN
okacvUHVVtCSPp5DgZlp6HG7GCef5gOMVLW9RQhcmrZM3QZr6QppmRgebxkhKgSlRHQgHP8
ApXpc79bbTHcdkyUFTfAZbIU4tR4CUpHJJJAxUaEG5a7eWL4w9a7Ow8lSLaTh6UMAgvEdE5
/lHcEHpUvabiwGG2GkMxmU+lttICEjvgCqg8VvE55mS5p6wSUbQjEqU0s7grP2JI6YxyR74
7Gq70RpaXq3UkeI0hz6dLgVKfSMhpHJyTgjJwQM96+pYsZmHFbjMIShppISlKUgAAfA4r1p
SoK95niHehGMfGmLbIJeWvI+veTkBIHdtJ5OeCRW51hIjxrGiGbYJzkxxMaMwWwUJcVwlSj
ghIT1zjtUStlx0hakoiGTELen31NNRFOBC1LTgPSVJ/mUBvIGOxx1GLKZeakMIeYcS40tIU
haDkKB6EGoXp+wWDUVrSqfp8RpsCQpsqWyIz+Rylw7MclJSfbOcVlK0DCbv0S4Q7rcIjrTK
23NspS3Hk4SAMrJwkHJIxyVZqE3/wAOHIGp13aU4m8w1MLkS5V0WpKWdp5/w8FZ2nhIx9tb
HTUjT5trz796dlw4rRWlbCVW6GxlQSlGAQoqJT1Oara6zmLfrFE6wQrY4qSlKUwAfrUtrUE
jBURtUoknoTg5q4PDi8TbjpuQDHjx5qBvEdLCGUBXI+xPIHA5PJ/FZl31hcLYqPBm2T6ebc
GXPpFJktuNB0AYSpStoB5/04z20E122CY5HZbf0td2bOLkt6ISEAgHelbQG1W3nqMnPFTrT
U6bctNW6dcWkNypDCXHEtn08jII/Iwf3rC1m89Ftbb8UMtvuqMUSnU5EcOpKQo+wLgbB69a
q+Tqq7WDT0LTj0BSn12lcdqIgLJW75xSVnGDkJQSMe/U1ptNanuekUofvljvLjYfB+pVKfZ
CQeoKT6VHjocVuJ958M3pa590l3K+zG1KUjf5m1aCDtb9Suic9eORUf8ADSxW++67UlTUhV
uZC1J5KVDOQgKKeR16g9R1q3dX3mDpeau8RbTbZdyaYy669MbZeDYB4AOVE8DAA5rRaZ8U2
dXvmHMBsslpSnW5KZCQylP8oWFEb+uCMfPHbeJ1rcZNxfs9tgx7zISycSoD5DLasceYpQwn
PBwCr2qJ6T8Ppb+pGpmtpUmTMbdWpEV9tTrTuB93mZx7HBHtVlwpN7bvz8OfFZXBWguRpMc
EBOFEbFgk87dpyMDrUBY1K7D0lKmxCXZljvi0iMl4frJcdUjaoHO0ELOPkZFWbBkPSYyVyI
q4ruE721kHaSkEgEcHGcZ9waxNS2pd803cLW2ptLkuOppCnBlKVEcE/g1odP6imWu7uaY1K
I8Z1lpJt8lAKG5TSU4V1JAUMcjPfpxztXdb6XZTIUu/QcRyA5teBwTjGMfd17ZrhGrYsmQt
iDb7lLKMZWiIpCMnp6l4/wD8rCGsJ0dsm7aTusZCUAuOMpTISCccAIO49faqZ1bpK1y5kmf
pF8LaQkuSLW6C3IjHvtQrlScAnAzgD2xUEqwtC6w09B1HbHbpbjFSzDVEckecp1CiSMLKD9
vGQcEjnoMVct41zardEjqhKN1lTEkxI0L9RTuO/H2pzwSf9qjn8Js2ko8vWOskQ3r1MJdDQ
SNqFBJw02O6sDBUe/fua8k3DWni7c/pmGy3BSc+UglMdrHdSj1V6vz7CrU0f4W2bS7G6Qf4
nKJCit9sbEK5GUp7cHGST+1Zd08QLLp68O2q5ERktLZQlaeQErQohRHYApwcZxkVF9R+ONt
hNN/wCOm4KX5iVqdKm/KIxtOMeoHJ7jpVUS9f6snecHr9N2P7t6EulKcHqAB0HxWq/jFz/w
DyMv8A89X/AK1kx9VahiqQpi9TkFsAJw+rgc/P/Ef61JbF4waoscD6PdHnJCypK5iVLWM8k
ZChkZ96lMD/ALQDm5lNxsKduMOuR3+ScdUpI9+xV+9WjGVYNY2pmelqNcIrrakoLiAraFY3
JIPQ8DP4qsLt4XQ4syfOs9yfsEuG4VtfULwwsKJ8vY7xj7Tkc4JA/PpH1m9HtabL4kW1a46
gUMXJtBV5m3aQpK09TyCFpx0B5NZtih2rSryJQZg3+1pdDxu8dsuSoqiFFJdxnI5IyMYHJH
IrenWVltUWXqqdOjpRMbSI8SO4FuvNpKvLUQeQo5OR0TzkkjiAeKHiPDv0Bq3WpTEqK8EPo
eLakPRVpKgR16kd/Ykc5qsoMN64TWYccAuvLCE7jgDPcnsB1J7Cr40c5btI25cLTlpuGoFk
j62bF2FrzgMFKVKKcgfGevWpUxqW6ypC22tJXJCUjIckONNg/wD9da18fVWrIyQbroqQoOJ
3oMGQhwpGftUkkYIGOhOTmtxbdY2C5o/SuTLLu/YpiSryXUq/ylCsHPNafUF+F/kf2asAcm
KW82m4yGFYbYYJyseYD9xSCMDJ5Ne9x0/qBlUVNiurUK324N/T29DX+OEjBDjmc4PsPz1rP
kXRb2so1lZKAliKqZJ3pzkE7Gwn5zuP7fNUFF0udYa4vMVF5gMPfWOKQXVFIkZcP2Yz8cZP
XvVvrVarMLehrWEW3W+zxwgRWpIWXV59XmDOVJAAAAAOST8VrxroXeYbzo2DLuEhCxGlwlt
bEvo9Wxe/+UjGfwrBrLjz9a3svRnrPa2ZA3mLcmJW5uN1SUkpySsHHAwD3xitBqgeI+qI38
Dk26JAhNKQidKS5+m4QneVknojocAcEYzWdedZWmLomTaLg+q3SUsgMsx4iQlxG7ADR3LQR
x9wPGc9RVb6HTD0zqO2XrUK0MxHI7khlBRvWcEpSdpHGSDg/GasEeNlti2dxUlabnOVkJZj
RlsNjg9VLUSR05x36VU8+73HVd3ajLeU0w/JCWI3mKU0xuwkAA+wxVs3PT9tDS9OKvzMrVC
oDMNDq0lvDAdSdpAz6tuc9ynqO9WqlKUICUpCUpGAAMACsa529m7WuTb3ypLUlpTalIOFAE
YyD2NVjM09M0vf20IdT9fdGVMw7w22PMS6gZS2pCgUArHBUOTyeOcxIWTxD1TZ4c6bNn3C0
PgpeQw+FLShtZBy0SN68gkdScDmun/wtQLM/KXcJ7coIC2mnrRIQlOPuCyEnHHcZrys+iLq
2h9FqvTEK9MjIbTIcjrfbUnO0BaU/B64OecVFrlZ7lp+6hm/W55KkKBW2tWAsdcBYyP3Gal
OoolpscGzPzdKbHXYwV5SJuWykLXytScqUpQKe444HTiTab8Y9OWOzRILWnXIf6qvObjKBQ
gE/cCo5Ufg+3Wt6/4yaIubDkaXHkrbKSoIkxgULUBkDgnkkccVpbhr+7a5tEhi0MpsFoYQR
cZ8hYUA2RjYnA5JBPA5PHSq2tDkmVJmaetkpSIVzeSVuON5WpLZUpBOOnXJx3qb+G/i05ai
LVqWS49DP+FLXla2T/lV1JT/AKj8dL2SoKSFJIIIyCO9aTVulYWrbOqDKQnzEHfHcUCQ2v3
wCMjsR7GvHT0izsEaebiswpkBGDF8rZuSMZcbySVIJPXOffmt0+4ltfmha1ltO0soUnncRg
845445969wQRkHIPetRqKNHct61qsAvDpBQlkBsE55+5ZGBwOR8VU2oPC6LfILly0pBlW+W
1tS9aJidih1G5JUe+MjnBwee1VnBsVzuN6TZo0N1U5ThbLJTgpI65z0x3z0q8GTpnwa0+wu
UyJF5lNYUW8lT5BG7BPCUgq+M471X8a1at8XL6idL3twhlAklvDLAA6JGeSTjOMnJ5q7rfp
f+D26NbrVcHIcRktlSG2kZXt+7kjjecE9T1x1rSXbXbdh1R/Z5Epu4SX46vISspR5L4T6EO
K4B3n8EZHvVCaovN2vt/kTL2nZNB8tbfl7PL28bcdsfNeaLjCVDhokxHHnoSgEgufput7yo
pUMZHU8g9z8VjIjTbpLJjQ3HnH3MJQw1nKiegAHz0FZ0jR+pYjC35FguLTTYypa4qwEj5OK
1v0Uv/7V7/yzXkttbatriFIUOyhg1sbbaP4u0WYK91wSSRHWQnzUAZ9BPVQwfT1PaszT9/v
Gib+2+j6hhTLo+oiKJQHQDgpUD+/birz0b4lWzW7T0FaE2+4gHY06QtK/ZSc4yQe3/sbQab
uE9p6BqORDu8B9rgGMGzHcxj0Dnjrg5yPeqfkf2z8I7oPLBXbSohB27mHgo59WMevA/Ix7V
vtcaStmtoH9pdHyI0iW00FS4cYjKs5VnaOQvk5B5P561fYtOXTUdzRAtsVbjilYUopO1sZx
lRAOAM1e+jPCG0ac8qbcsXG5IVuCzkNtnthPc/J/pUsvT85lliFZfpkTX3B/jEbWmgQVr29
VcYTgd1CsG4a10dsVBmX6ApMjcwtCXweoIIUU/aOvJxWpa8W9GNIcaVdgSyPQUMO7VjnABI
znAGc961V9fi+JMKJp6zITJUoNyZtyXtWIQ67AoD1OdU4HbOe+J/ZLHbtPW1FvtkZEdhPJC
eqlHqSTyTWPqHVVl0tHQ/eJqY4dJDadpUpZAzwBz+/TpXzzK1w6nXF0vUVb7kWepbex1WFh
o/bjkgKTwU+xAqNG4SFXQ3FbilPqeLylg7SVE5JyOn7VZej9YaeskqPcXrJZIUeU75aiy64
7JjJwobiFA8Eg9OcKHxUrm+LuitOxUs2CJ9V5iypTcVjyEA9ycgc9O1Ry8eLjf0qb1p9QhX
F1zyZFveT5iFtgEh0kAALB9PU5B56Co/rXxCuuslw7XAef+n8lCHm20+X9S8fuJSCfTnoCT
0zWINC3q6OIlSbk3JS6tKC+hL74KjjCQsIKVHJA4Vj5qeaU8JJTUuJdNQJ+plBpS1svupcb
SvkISoYO4YwTg/8ASt/bvDdDL7jblvsUOIond5EUvur6chbpOzvwAfesXxCdl6Ni2O4Wh6T
JmJkmMllagUvoKVEJKEgA4OMEDPb2qSaN00zarXHnTojar3JSX5spbafNLrnqWncOgGcYHH
FSWua119sUDUVsXAuDW5tXKVpOFtqHRST2IqNeHsSfpaO7pW8OpW624p2E6Fkh5o4KtvAxt
Uec/wCaptWvvVhtmoYBhXWG3JZPIChyk4xkHqDz1FRm6aFjQLW47bRKmFCgt2FMlKeaktjO
5GF52q2k4UMEHHNVxrIuWezRL3pB+RCs85RblQFncIz4JOFIVkJPJ47Y+RUKs2n7nqN+XMi
W5b8eKkvyQxhsBPUpRwRuIzgAH8VtIrtuskoSpGh5b7WUjbPdXt2hJ3HhAG4nnJ4AHTvXXV
16v1y+gtMq0otMXy0uRbfGaKErCuErx1UTjHPtXSPKt2kY29rbPvriFDzEuHyYWQUlOB/iL
wTnsOOvNRare0Dr+UqJZNLW5/Y8lS1zJVxG5ttpPq2t4I42pI56Z61dqVBaQpJBSRkEHg1G
9a6RRqa1uGK4Yt1aRiLLStSSjnJSSk/aeh/r2r58anT9O3ufb9Rsy3Q+gMy2y7+qMEFC0qO
RlJAIP/rXCbxdbGuJcrTqJ1bYWSy0p8lxsAkAON5IGQPkc1NdCXjxRubv8VhKVdIScoUia6
lLa/faeDkY6iraUjVEpgkPW23LUnASG1ySk467soH7YI4681qIOg5ka8Lvjup5qro+gIfda
YaQ24BwBsKTgdO/UZqI668Nb9fJ7M+ReRd5DSdpjtxUsOeQFEnac7Sr1d8ZzU905fbQYjVs
biOWZyPtaRBmIDSxnptGcKzwfST155qOeInipF0wXrRb2zJuZSUqVnaljKeDnueen9ao2zW
yVqK8EOOkIyXpkt1XpaRnKlqJ/wDZPHevPUF2N9vsq5FlLAfUNraSSEpAAAyevAFWJ4TeG8
a9pVfL4z5sNPpYjq6OK5yVd8AYI98/FXfCgxLbFRFgxmo7DYwltpISBWRSsOXaLZOUpUu3x
ZClp2qU4ylRI9skVRfiz4dR9NLTerQnZAfc2OMDows9MH/Kfbt/0riRKkTHfNlPuvuYxvcW
VHH5NdWFhp9txW/CVAny1bVcHsex+av/AEh4sx9QzXkzfobTEixytaX31KdcIxyk4CcAZyO
vTFSS5zo+q7EuPaIMe9RZWWlrdd8tlvpyTjceuRtHbqKg2ivDK92nzLhbdVJt8sOuMPsoie
aj0LKQDuUMgjChkDqDU1t2krjZzIfgagUJMt8PyQ7EbLTi8AK9KQCkEDsr+tcX2HryVF+mt
Nys8crB3yS04hYz2Sn1AfnP9Mc0FqVvVWmtRyGrtOliapK0+f5yiHW15ztP+U+3+9aWLa58
1vzI0R11G7ZuCeCr/KD3Px1rvZrW9eb3DtTXpdlPpaBIPpycEnHYdT+K+rbBYLdpq0tW22M
htlvqT9y1d1KPcmtPfpWoNOLkXaM6xdYjmB9FJdTHU1jJ/TX0PtgjJwOa+edXasn6wvS7jO
2oAGxllPRpGeBnv+a0ddktLU0t0D0IICjnoTnH/Q1lWi3t3S5swnJ0eEHjtD0gkNpPbJAOP
zWRddNXayyA3cIa2UKICH8ZaWD0UlY4IOMj4qwFeGjNlcgW1phy8Xm5NnL/AJZVCioOf1M4
G5WAcZOOc+2dnofw2QieuJNQh5uOoi4upx9+AUx0KHUbSC5jHJCc9c3GhCGm0ttpShCQAlK
RgADoAK7UqLN6WcuWtF6jvJChD/StkZKspbSOriv+JRJ47DHXjEpriuaVwQCQSBkdD7VzSs
K7XWJZLY/cZzyWmGU5JUep7Ae5J4AqmrxFmXT+MNLiNKuV9Q1IXBZe2MW1tJyHX1fbvIwf3
OeorI0S/HgxlaX09Oul4dk5dkSoS/p47BweApSCpOQOvc4xW6l+HuqLxLXKnzrU20+crieQ
HCkEY2+aUlROP5utedn8LJELUQksuvRoxSgSBJWl8rRnKmkKGODtGSQOFYHevXVngpa7s4/
MsjqbdJWE7WAn9DIzngcjPHTjj5qhX2Vx5DjDn3tqKFY9wcV0BI6EjtxVleH2qE3BlFg1Bq
mfaokcZhuR5Hk5J42KcwTgDoDgdfirp02m7Mw3o12lpnLadPkzEpSPOaPKcgfzDkHj2rC1v
oiDrS0/TPbWJTZ3MygjKkHuPkHvVVaZ8JkMakVF1bJTHQ0pJYaScIm5BJCVnHTHIHP/AFqX
6o8XbHpVxVpssJMx+OdhS2QhlvGOMjrxkce1Qq5+OeopaAIMePAUlZOU/qZTtxtO4e/OeOw
/PvY/F3VrsRhlCI9ylpkpQttxADkgK6BATjpggnBxkVZGnNX23UN5+gmyYyLtBTu+nZWShK
yFBQSvOHCAQCMcHOM9alM23Qri15U2K1IRxw4gKxg5H45AP7VRviz4cfwVatQWpJMBZAkNq
WpS21k/dlRJUCf6Gq4hXOZb25LUV7Y3La8p9BSFJcT1wQfY8g9QelWl4aeFDc8m6amYJaCU
qZhkkbwoAhSiO2D0B/PtV3NtoabS22hKEIASlKRgADoAK6tqcUV729gCsJ9Wdw9/jvxXpXl
JksQ4zkmS6hllpJUtxasJSB1JNYNlv0S/MKeitS20pPH1EZbW5J6KTuGCD14r0fjQdQWlyN
MjpejPgodZcwcEHBBweCD7HgiqP1L4Q3XTspy52oMXSDHPnJju58wpByUlIxuwOuCMioQX4
N6m/wB5RCsraUqWpcdlxQWew2lR/bGBVq+FnhhF+jbvuoIbb6nkhyG0tQUjYocKUnHXuOe/
vVp3a62/T9qdnz3kR4rCeT/0AHcnsKpzU/jNc5tvmCwQRCiLeDKJyljzemft7EgdecD5qBn
XmrS+Xv7R3HcVbsCQrbnOftzjHx0rYWvxS1dbruJ7t2emJUvLsd9WW1jPIA6J/wCXFS9rxO
sWt4a7HrC1iMH14ZlR/V5SifSeeQRnrzn25qN3Tw+1I/qJVmtUhu7NxglfmxlpQ0xlRGFDo
hWQSQOe9Wh4b+GbekHHLjPkIk3RxGz9M+hlJwSB7nPep1MnQ7dHMmdKZisggFx5wISCenJr
5+8X9aJ1FfRbIEhDttg/atsgpdcI9Sge4HQfgnvVeVutJ6Ym6svrNthoVtJCn3QOGm88qP8
At7mr/sXhbpqz2J22PxEXBT53OyH0DeTzjH+XGeMVrz4URmX0rguwYzmCpcswUuOqXvynCF
Hy0AAdQnJ+K2q9K39C4z/9pE3FUYZTGnQ0BlSs4J9ABSdvA64596gmq9W6x067Mk29TrDRc
a+sjSNj30TmOA2f/pLA4OOuRwa32m7wNPtRg2UtRpKHZb8FchLhOefMjOEgLb6kpJ3Dqfmw
bZcYt3tse4QnA5HkNhaFAg8Hscdx0PzWVWIm5xV3dy1pXmS0yl5aR0SkkgZ+eDWXSuK5pSo
ibpfdP32VFlsqultePnx3UKAeZQc704OAsJIB4OQFd+24c1A0lQQ1b7k8pSQUbIiwlWRkDc
RgfuRjvUVkyp8+7pdvcCSidDSZEODCIe8gFOzcT9q3MqGN2AkEkHg1lP6UucqzG0sQ7VCjL
eDq1yt01xxRCtyl5CQpRJTyScc/FbPQ+kWtGWH+HJkCS4t1TjjwbCNxPQY54AHcmpHSlU14
2aJQG06ntsUJIOJ+wYzn7Vn9+D75FUxSpRobXNw0dd2nEvOOW5agJMbOQpJ6lIJwFex/rX0
za7nFvFsj3GE4HGJCAtJBBxnscdx0NYkt6x3uU/YJX081xLXmPR1ALCE525PsevzUcung/o
64pPlQVwl7NqVRnCMH3wcgmoqz4NwLFqCI/MuCJsF14oDUiOQkccBakrHJ6DjBOOK9b34Hl
l9U3St3chuhJ2MvKPfggODkDGeoNU3NhTrNcnIstpyLLjrwpJ4UlQ7j/Y1dHhp4su3eVHsN
+GZS0hEeUkH9VQ7LHY479PerRuECNdbe/AmN+bHkIKHEZxkGqJ094cxD4szLDMQ5Jt9v/WJ
B4UkgKQlZx3BGce1XRaocONebw9FkNrXIebW+0jq2vYB6uepABrYTWFSoTsdK9nmpKCoEgg
Hg4IIIOM4PY17JSEpCRnAGOTXNeUiOxKZUxJZbeaV9yHEhST35Br1rrvR5nl7k7yN23POPf
FRfUSbbG1daLlcpT2WIsox4yUbkrVtTuIA5UrYo+nBzjtjmqJ+gCvxUkRGoiRbEFuappX6Q
LC1AbUg5/mJT+x6VdDzb0WzSv4hIZgw46FqSqFlstNJOU8ngegDPGOtfP2ptVwdUOvSbhcL
w8EJ2xYZDaUII4ClKHBOCc+nPPWsKFbZGtLlbbLYYKm0x2dilOFJxlRUpxakpHHIHOegAq5
7B4N6ZtduLNxY/iclYwt9zKQOv2pB46/PSolcvAOSmVvt15QuOp37HGfW2g9Oc4UR36f7VI
Lb4F6dYhpRcZMqXI2kKcQry05yeQnntjqTU+stniWGzxrXCTtYjICU5xlXuT8nrWu1J/Z+0
R3L3dHRBWhCm0yWlFK8qSeAB9yuOMg9Ko3xAv1z1FYrBcH3nVQ1tutp3qA8xxtZBWpI4Cik
o+OuKgte8CBKuc1qFCYW/IeUEobQMkmvpfw80Qxo2xJbdQ0u5PjdKfTznnhIPsP8AU81LqU
qNao0RB1TJbffkvxleSY73k7f12ioK2KyDwCMgjnmscacvFrjtR7cq13GM0jyksz4wbWls5
3pC0DHqGM5TyeTUZtsC/aa1Lmxs+U1LKFybLOWEoZT0y08MoI3HGB6vtyDUtuGqp0ZpqM1Y
Jqbk/lKUvJH07RxkqW6CU7QOTjJ7YzXlouDKU5Lvcl6Sr64JCUyEBJXt6uAH1ISo/agn0jH
vUrpXFc0pWvvNrTdIqEpUG5MdwPRnSM+W4Oh/oSD8E1HrVY7tPkXVu83KcmM64EOx0unatR
TlXlL6paIWAAPVlJye1SuLFYhRkRozSWmWxhKE9BXtSlKV4TIbFwhPQ5TYcYfQW3EHukjBq
ivE7wtjaZt6bxY/PXESsiS26sK8nJ9JHcjJxzk9Kr623Z61NvGIgIlO4SmR/M2nuE/J4Gfb
I71to6Ljqm1xrYIL782OpQiPIb/xU7cqaJ4HASVA/ke1ZHh/rF/Sd6SqQ8//AAuQC3JbQT0
IOFJ/4geeMGrV0NqfQ9t81MJSLcbnLcU0ZL4W44lIHqWoklAKt2Ao+/vVk10fZRIYWy5nas
YODgj5B7H5qHaxvNp0bDM5y7S0XAIzGjKlOOB4jAwUE4we5OO5zmqtucmB4gfxHVlwZXG+g
dQx9JDR+pJSvIaBUcjdkYJweB06Z0Nocslpuzd1TcJTLrcjdFjNtBbjQycFxRKU5Htznvxx
X1GhaHW0uNrStCwFJUk5BB6EGqv/AIlD074oanv9yTiK39NF8wclCltBWce2E4/cVz4dal/
iOu9UModS4xIlhbQTgdApJWMZyMISOuOR71NNQPykXOysxJzbO6YC+x5iUreb2nOAeSASCc
Vva1epYs2bp2ZGtxSJbiMNZVt5yO+Dg/PatgyCGEBRyQkA5Oefz3rzmz4dtirlTpTUZhsZU
46sJA/rUVsN6dumr5VxclIbtUplLNqS66G1PhOCtaWzyQSThXGQBx3rSeJd7k2PXGlZrikM
QWFuKU+pOeVelaT14246DvW609q7TupLxDnQWSu5Px/IecGR5ScKc2Kz15Qfxn5ry8YG57n
h7MEFaUpC0Kk5UE5aB5Az87eO/T4r5sQhbjiW20la1EBKUjJJPYCvofw1m6a0/bzpoT2EXe
OsfWeYQjzHldUJJ+7acJwO46c1LkaiiP6iNljNPyHG2yp99pGWmCMYQpXTcQenWttWLMuMa
A5FRJcDZlvBhonoVlJUB++0/viojffFzStmYUWZSrhIS55ZYjpIUD3JKsDAxVGau1rd9YXB
b015SIwVlmIlR8toduO59zWZd7dPj6GiR58qJvgSStqKh9BeQh5IUdyeowUpPf7+2KiQBJA
AyT2q9vCbw1esq29R3hK25qkH6eP08pKhglXyQenb89LWpSlKV0dZbfbLbqErQeoUMitTNs
T8yWhJur6LYW9j1vDaNjgwABvxuA65Gec44FbgAJAAGAOlOnJrylSmYUR2VIXsZZQVrVjOA
BkmvN+4xIkVuRNkNw0OYx9QsIwSM45PX4+KyqUpSlKUpSleUmMxMjORpLSHmXUlK21jIUD1
BFfPPiL4czNJXI3K0NPrtRIWh1JyqOrJ9JxzgYyFfI71FHtWajfcWty+3AlwkqAkrA568A4
Fa9UyUuGiGqS6qMhW9LJWdiVe4T0zya8ak9j8R9VWBpTMS6OONKTtDcj9UI6AFOemAPx8V5
TvEHV1wbS3I1BM2pOR5S/LOfynGa0q1zbpKW64t+XIKVLWtaitZCU5JJPPABP4FSvRMyJMk
y9Mhtxpm9RUsArUlQTJTylzkcDORxyN3eoc4gtuKQrqkkGvqTw7uMm6aFtcmU0ltwMhA2qB
Ckp4B46cDpVd+MEaXc7g9HhxlPLRJjNbWsqJKkObcjHBJOMc16vXCF4K2iNBjxWbhfZ6N8l
0qKUpSDwPkcqA6HjJqAI8RtSjUKL0u4KW+ggbSlOC2FE+WePt5NWVpLWbt6mi4wr0xCcW6f
qLLcJW5DmQCtbSyNyMYUQORxjjNae+zdS6i1I9dLZqCC+m2vqdttvhOiQ4vAACghI5BHUq6
c1qtOo1Fp+5sv3HVDdhDCVvqg3Av4CTu+1nASvJycJOec9a2N61R4eplSLnIYkanusghe5x
KmmGyDwkA4IAHbBz79arqdfZszUCr0HVok+cHmyVbi2QcpAz2GAB+KtzSd7geLTT9p1Qzun
RmFKZ8kFKNpIBcHssEgdcHPQ9pDobTtl05e5FvtSnpKm0OLfeWj0oUHNiE5I4UAHBxwfV8V
i+NUeTO0/AgR5EZvzZW4ofdQ3vIHGFKUPfoM9e1VtpTT1ptmqlMX2cTcra+paYLLZWh4tp3
YLg4HP7ek+4qFTJTkya9LdWtTjzinFKUrKiSc8nuanNg8XLrpzT0O0wrfE/uzpUtxST+qj2
IHfP83wKP+NesXUOJS9Ea3ggFDHKc+2T2qMP6tvsy6s3Kbcnpb7DnmNh5W5CVdOE9B07Vp6
kEVlGn7XBvbjTEmXKWoxmJDZKW0oIHmEdFgnIAPdPeta2zddR3ZflNyLhPkqUtQSkrWs9Sc
Crk8L/AAs/hvlX7UMf++fdGiLH+D7KUP8AN7Dt+eltUpSlKUpSuq0IdbU24kLQoEKSoZBB7
GuQlKUhIACQMAAcVr4qJD7hkrlNPsuAgISj0oIOBj565z7DFbGlKUpSlKUpSuFJStJSpIUl
QwQRkEVVWs/BSDOZMrTARClBSlLYWs+W5nnCf8pzwO34qlrtZ7hY564NyiuRn0EjasYCucZ
B7j5FYVK3EOZYZAUm8QJDStqtr9vWkEqPTc2r0kDj7Sn9+tdrtcLdGUqHpxUluItkNyHXuF
ylAklRGTtT7Aduua8NMtrd1RakNoUtRmNcJGT94rpqC3vWrUNwgSP8WPIWhRAICsE8jPY9R
+a+hvCGG9D8OoAeAHmqW6nBzlKlHFeEsuwdUPKZLcmdcLiUJ81pXlsFMbLJOTkAHdyn7sq6
EVCdZaajainsKl3QQ9XzMb7c+7loYG0IQQnjccFOT0Jqurnpq9WeaIlxtz8ZxSw2kuJwhSj
0wrof61J4Phe8/f3rVIvEVH0xC33UBW1tofeolQGMHAGeDyc4GatrSen7Do9S5jFxgqgqZT
HjS3JCCtZ3rWsFQAT1IGBn7ax/ECNZtUR7dFcnRRHeW6kzUltYYICcHec49RQCBjIPUVST+
hdRs3N+Am2POOsrUngY3BPO8Zx6cfzdO3WsG62GbaJkeFITulPNhfkoSSpJKiAnpyeO2Rz1
qRaRjTdP6mtKPpWk3Oe6lLJeeOGATt9bScEKB5G446cHg1cOkYd1t2vNTx5ifNiu+U+y+VY
4UVkAJx3JXk+4+ahXj9MfE+zxAvDSW1ugAchWQM5/FQazTd9wvN3jJRAQ3bnBhK+UqWkNjB
7lSj/qajFe8J2MzKQuXFMlgfe0HCgkfCh0P9alirPo+/rbl269NafSW/14U3e75a+cbFgep
JxznBGf2rSXhGnY0cR7O9Lmv+Zlcp9sNIKccBCASepOd3sMYrT1uSi46uuseFa7cVraYDLE
dlIyltOTlR4yckkk45P7VdXhf4aStIyHrrdXmlzHmvKQy36g0kkEkn34xx2z1zxZNKUpSlK
UpSuq1JQgrUcJSMk+wrxhKZchNOx3lPMuJDiHFKKtyVcg5P5rIpSlKUpSlKUpSsSfarddW0
t3GBGmISdyUvtJWAfcZHyag2s/CC06hDL1oSxaJLfpV5TIDbiflIxz81Ar34K3S1xkPi62x
MdtP60mS8WUgk8dQQO3eo8NFtR7QiRcrxDiyJcjyYIS8h1pwD7lrUknanOBnnnqB1qa2bwE
fdDbt3vLaEKTktxU7jnPGFHjGPipvoPTVjsMi4W6PBj/AMQtsjCpKiFvKQtIUhWcZTlJxgc
ek1TPivFMXxHuv6BaQ6pDiPTgKBQnKh75OeffNTrwS1QGrc/abpL2IU+lEAvOH1q2kqbTng
YwDj3X8irDukSKrVNqd/VTIc3nKSNiggE+pJ6n1HB6jJx1NYGrtJaSvElNxvbqIclpKUCSi
QGVDKht5988D815yLeLMwYbt8SIsyQwzFN0JmFTgB3Y3dCo7eCcApJ74qob5rDUV9hnSM5t
tNzM3yZUjKW1PbSQlCyMDCTn44HtW/8AEmJDYsFq03bm2nLnKeE9xMZRKFpDRTvyTjJCe3H
Gfz08MYUGXar1pi8vssyPqWSph5X/AHaXElaQQe5AHB6kV6WzxD1ZL8Q59sEZN3ZUuQwi37
W2wUpzj1H/AMPOSc81t5171fBvLNsstrtlu8wspahS3PMcClI3KKOcBtBBHpwkbeOc1L9P6
Gg2kyX55Zm3CatTj0hLXlqO47lJBBzt3f6YFZekly3oclx5tDMVDxYgtodLg8lHpCtx5USd
3OTxiqH8Wr3FveuJKozbyDDzFc8zGCpBIJA7DOakngnYGb1DvrdyZL9tdS00plaPQ4sEqzu
6hSfg/wA34r0u/hVZb5cbmzo6YtL8FSQ606cx0rJOUBzrkDtg4xjOeleXTSk603N63PyYCp
DCkpcCZaAEknjlRH7+3fFe0LQ1/uawiAxFlLJwEszmFEnGegX7Vs2fCPW7r6G1WfygpQBcX
Ib2p+ThROPwKnti8BoDTal325OyHCOERfQlPTuck96siy6asunmvLtNtYi+napaEetQznlR
5P7mtpSlKUpSlKUpXjIeS0WkKZcdDy/LOxG4J4Jyr2HGM/IrGlyHLYyyiLbHZLIGwIjFALY
HQYUQMY+eOOKz6UpSlKUpSlKUpSsedCjXKC/CltB2O+gocQf5knqK+SL1b12q9zbe4nYqM+
tsp3bsYOOverx8HNbi8WoWGe+0JkJATHSchTrQH9CR0wOwqQ6sgTbXJVquyONJmtNJakxnj
huY0FcJz2Xk4CvnFV14qRrdf4UTVLUe5MOtPCFPbUz/AIG3kggkYIKsAjg+9QCZf2FtQY9v
iuRWLd646VuhZLpUFKWs7RuyABgYwAKvHSl6meJOjn5DymrbcI7hbZlRVZW2vGdwSegIOMZ
OeelVzJsev32pUu4WBq4/TEqMibGSp1aSe2cKIGM47CohN1Ve55fD1wdDb7iHFMtnagKT9p
SkcJx8VZds0Rp3XkFu829t+23BKkuTIqjkH0Z3ISrJKVKwQSeRmtf/AAhOotV3XWD8ln+EQ
AtTjDp2uN7QUoZKex4+Rj+lbK2aH1TB1W3qaEuBIj3RDzjiVbktobWgkBxODxkj0gnp+9RK
Pe4uh31T7I+Zk+dy3KeKVKaYzzlPOHFkE85wnHcmpJdPHiWqahVrs8YstoASuYCXNxHqPpI
AH/v4Go0rq/U+ofEMS0Ldflym3GW20qIZjpVgbinB9CeDxgkgc+9p6vl2jSGgmo11MiS2kJ
ZbEdzyHHXBzkFJG3uTj/Wvm+e+3KuEiQ02ttt11S0oW4XFJBOQCo8qPz3q6NEQrlI0fGsel
5keIpxJfudx/wAVIK8pDaBgZWAMnBG3A5Oamd1lWjw40O4I3kxksNKTHQrJLzxHGe5JPJNf
OS70yu3vNKtrDs6StS5E58la1Ekn0jonryepxVo+Cmh0KbOqbiwsLCtsFKsgYxy5jv1wPwf
irmpSlKUpSlKV18xHmFveneBuKc8498V2pSujjSHSgrGS2rcnkjBwR/ua8Woy2ZbriXB5Dg
B8rbyF5O5Wc9xtGO2PmsmlKUpSlKUrgkAEk4A71zSlKUqkvGbQksz3tVwR5jC0J+qbGMtkD
G/8YCfc5yaq+w3Q2S/QboGy4Yj6HdgVt3YOcZ+av6y6+b1fGctzsWNbJ2S4pmcQtKWUkkL2
8ZUMD0nGPu6VlTrPYdZOXNi2Xskyo6Uzfo1BbSlggtrJ6bklPQHJHB7V896ks86w3+Xbrid
0hpwlTnOHM87hnqDW20Drd7RF2dlJiplMSEht5sq2nAOcpPv1619I2K+QNSWhq529zzI7wO
ArG5ODggjsfioxqvwr05e4EhcK3swbiUEsusfpgrGSApI4OT1OM/0qIxNWztJxWm7lY54uu
1mFMuK3QSDvKggAkp/w1Har3/FTi4ssXxy8aYtZftzttZaeS5Ec8nc64FkA4GCngZz7n2rW
TJj+gbIza/qnLhLmRJTvnPIUoqeQ3uTk5xtwkJwPYe9VdJ01Z7q5HtNreuKtQ+cy3KVNSUt
YUkBWBtykpUUjnsDVl2PwT0/a5caVLfeuC2UnzGnUp8pxR6EpweAO2evNel/1Do3w0lLdi2
lsXGQ1+m1FjJbGzIz6wBwSM9TyKpfVmtbxq+ap2fIWIwXuZihXoa69OBk89TzW58LdDp1Zf
PPnsOKtcXl0pIAWvjCDznB68e3zX0Ky1arBbi2ymLbobGVFKdrbaMnk9gOTXz14r6wias1E
2LcpxcOEgtocUfS4c8qSMZA/PXHatdobRFx1dd2Q3GX/AA5t1IlSDwlKepA9zgdvcV9PRYr
EGI1EitJaYZQENtpGAlIGABXtSlKUpSlKUrrtTu37RuxjOOcV2pSlcVzSlKUpSlKV1cbQ62
ptxCVoWClSVDIIPUEUUdiCUpKsDhI7/FEKKm0qUgoJAJScZHxxXalKV1cbQ82ppxCVoWClS
VDIUD1BFfP3il4fMaVdhzLJAfVAUk+etSi4ErByAfYYqEjUNxRqJN+acQ1NS6HEqQgBKSOM
Y9scYq2PDLxShOLbsN1iQ7aVnDD0dAbbWr2UOgJ4Ge+OanGotM6c143IhykhcqHhv6lrhbJ
UAsAHoRgjjnrXz5rPR0/Rt5MGV+oy5lUZ9I4dT/sR3Fedl1RqTTTbjFqmvxG1OFTjaUAgqS
Oc5HYDmrT014nW+VLjXvVFxZYfdT9LHhR0lSGRkbn19dpPT8Dvmt/dYuitbri3GJdYv1UVz
6geW4geaQBw4lXB6pGSMjpWot9gvV9uN3ubmoP4BFneW27FaWhb3ktgBJ8wKO08kZ7/AL14
X6ZF0KuEy1cI8+G8w5DjSH2w+5CC1gq3bVZcTgngp/lArT2TXmkNCvus2613S4SXniqTMm7
UOZGdpSOf8yuuDzz7VrNY+MV4v4ch2oKtsFWOUK/WWOOqh059qgTLUyepEdlLz5QCUoGVBA
zyfgVI9DeH9y1pNHl/3eA0ofUSVdgc8JH8x4I+O9WZqrWMbw+t7GltMQkxJaFhIXKRhGzAP
mbjwvccjJPGDx0qm7lqO7Xa4SZ02Yt1+Ujy3iQAFJ7DHTAwMe2Kk3h/4ZzdYPmTMLsK1t9X
tuFOnHARn/U9K+iLXbIlntke3QWvKjR0BDac5wPzWXSlKUpSlKV1cSpTakoXsUQQFYztPvR
AIQkKVuIHJxjNcNuhzfhK07FFJ3JIz8j3HzXelKVxXNKUpSlKUpSsEzESLku3+RLSWQlwvh
BS2TkEJ3d/kf1rOpSlKV1cbQ82pp1CVoWClSVDIUD1BFVhrDwVtdzbXK07tt8vqWST5K+vQ
fynp0446VVV30BfbFMtsWfG/XuLxaabaO7kKCRz0yc5HxX0narVbNLWURYiAxFjIK1rVyo4
HKlHueKpXxDi3vWmpFT4xjN2iP8AoQ33ZrSW14xuUDu6nOcddoGRxUy0NZdSSNLIdmXS23G
M4NrDJRgLR0JLyQFc9DkHIGO9R7UfhlAcaEp6K9YDGiqVIcb2PRjsTwrOUkEkYwE5PB69fX
w60hFiNam0/dn2f4m+ymOptDiTtSpBUNpI+7v+w9q7R/DXTlk0upN5vL0S7HamYqI+FFKV/
wDdlH+TAzk+2c4FZUHwYtkHWFuWmZ9bb2mS8+y+pO5awcJ4GPQTz+2Oc13l6PgXK+Xibc4s
cPzlrlRZT8hK47aGilBCik5Gd/OcjgdxWpjeH1otb8y3vJuWoEPIyiNDhqaDbgOCrzVnHAP
HPPOc8VqtfSb5paKzZGLSxZrdIZcbbLTnnuuNlQ3IU6exwCUj/UVpdHeJF50pKiteaqRbGQ
UKhk4TtUoqJHsrJPP7dKsHXsuz+I2j3bha1ym5NrT57aXo5QHkKO04OORkHkHqOfceHh/4O
vRpDV11M2wpO04t7iA51BGVHoCOCMZq4W20NNpbbQlCEAJSlIwAB0AFdqUpSlKUpSlKUpSu
riA42pBKgFAglJII/BHSuUjakJyTgY5OTSuaUpSlKUpSujpcS0stIC3AklKSrAJ7DPaukVt
1qMhL697uMrVnjJ5OPjsPivalKUpSlR+Y0uVrmCFhtTUKE4+lJRlRWpQTkHtgA/1qpPFi9a
paVHjXK4iK3MC1/wAMjgp8toKISXFg4WSM5AOBiot4faSXrDUrMJwOCC1+pKWjIwn2zjgk8
f19q+nYUKNboTUKGwhiOykIbbQMBIFaXWUGbJtSpMFoyXYrTqkRQAfNUpBSk4PBKSc4IOcY
qr7HqW8ahl6dmXKfEiri3AxXZSI6RISsoIQlYI5SrkEjAGTnHFWZqpNwiCMuxMRmZVwmNMS
pamQpSUc4zjlX+X4CjWs1LqKNAt90nOvN2otupg/WfSlUh3A3LSgEfI2k+nJJPzCdJXler1
O6RsMA2q34JclBwrLbCVAp9J43qP3HnOfirsbSUNpSpZWUgAqPU/NaTVuk7dq+zqgT2zuT6
mXkcLaV7g/PcV8vXq0S7Fd5NtnMKZfYXgoUQeOoOR1yMHNWh4IajmSpMrS8panoZjqdZBP+
FyAoD4O7p7/mrR0sHIcWTZXCpYtToYbdW5vU42UhSCfnCgD+K3tKUpSlKUpSldSpKSkFQBU
cAE9a7UpXRDrbhIQtKinrg5xXJUlKgkqAKugJ612rFTNQlDi5JTGSl0tpLitoVjvyB/vWVS
lKUpSlKUrqoFSCEqKSRgKHb5ohJS2lKllagACogAn54rtSlKUpUehym16+ucVTbfmtwmFpc
CfXtKl5GfbIr5717Ol3zX1wyJClfUlhlp37kgHASB2Gen5r6B0JpVnSOmWICBmQ4A7JXnO5
wgZx8DoBUkpUH1l4c2G7tv3VFsUqehwSFpjqKVSdvVHxuHcc55rSXi7+IIaTZtMWOa3Ebb8
tE+cAX1YzzknA44GRn96xLZLn+Icq32u/Wi4RnI7WX3JLX6BKU4K0pKOXFE9FcADjmrB0vo
2y6QjutWmOpCn9vmuLWVKcwOM5/J4Hua3tKg3iJ4bxdZMplx1ojXJhJw4EZ84YOEK5GOcc8
4qpPCAtteJUFDxeCyl1KA2Rgq2H7vdOAf3xV+2lp5N3vTzjDjbbslHlqWMbwlpCSR8ZBrb0
pSlKUpSleLBVveQpTitq+FLSAMHkAY6gZx+1d3Ww8ytsqWkLBG5Ctqh+D2rlSEKUlSkJKkH
KSRyk4xx+1cMthlpLYUtYSMblq3E/k9670rwjRkRkq2hJUpRKlBASTkkjOAOma83QxDKVJi
rcKnFKBbRuKVHqfjNcKK5bh8vz2FMnblaSELBODgZGeAcHtkGse52uDcYzECWt5QR60kKO4
7RjJP8AzVtKUpSlKUpSlKUpSlKUqM35pNov8DUqfS1xDnHOAG1qGxZ99q8degUTVbaQixtS
eOF2nPx/TEW48hC1HIUlQQDx15Oeau+lKUpSlKVSrWnjB/7QZU20luKAqeoodKQhBQcqJyP
5zyOmD7VZOj3l3CFLvCysi4y1uN7lhQ8pPoRtx2KUg/vUhpSlKUpSlKUpSlKUpXFc0pSlKU
pSlKUpSlKUpWLdISLjapcJYJTIZW2cKweQR17VWemWnLN4sebPZdbfutvDTpWQdskBJVk9P
VsJGM5z+cWtSlKUpSlKqu/OMXXUl7VBZXIl3FtNkY2ICiAMmQ4PUPSkHBz/ADAVZdvhNW23
R4LAw1HbS2ngDgDHasmlKUpSlKUpSlKV5uOhrZlC1b1BPpTnHyfYfNelK8/NHn+VsXnbu3b
fT16Z9/ivNmY2++40jB2AEKCgQoHIyMfII/asilKUpSlKUpSlKUpSlKVpdSaajagZYcKixN
hupeiyUHCm1g5wcdQehHzW2jqdXHbU+2GnSkFaArcEn2z3r0pSlKUpWHdhPVa5CbWWxNUja
yp04SlR43Hg9OuO+K1umNIW7TDS1sb5E6R6pU10kuPKJyTz0BJzgf69a31KUpSlKUpSlKUr
o6guNKQlxTRI4WjGR+Mgiu9dG0uJK/MWFAqynCcbR7dee/NeTEGNHhfRNt/oYKdilFWQc5G
Tz3Nd3EuJjKTGCA4EYbC87QccZx2rV3K0Oyra3G8mHOWlzeRLTtQODnaEjjk989TzW4pSlK
UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpX//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKkAbwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDx691DxhNymjXm0gAMlm5H
54xWNIfG43btA1JlGRuFk+OOvav0Hit448BUj4A6pntUwurtUCi42gDGFGBX5p/rnTvZUXf
1/wCAev8AUtbpn5ytB4yuIt6aFqjIR1FjIQf/AB2qf9h+NZvmXwzrDp0JTT5T/wCy1+j8t1
c+W2LhxgZ4NQqzSR/O7ZPfcaiXGajZqh/5N/wDVYFte9I/OdvBnjyVw0fg/W2BHBFhJ/hUq
/D/AOIjxeYngvXcZxxp0vJ9+K/Q9VyXGTnbjOant5/IIjfLA8ADLEn6Vb41nZctC7fS/wDw
CZZdGKupH50N4B+ICAed4N1sZGdp06X/AOJpP+Fa/EaT54PBGuHdyD9hfp+Vfppaxuw/485
lzzkxkVb8qT/nm/5GvQjxJjGrvCtff/kcM6EE7Jn5eP8ADj4kx43+CNdGTgf8S+Q8/gKvRf
CP4rzRCRPAmuEH/pzYfz5r9NNkg6JJn6GgByeEkyPVTVf6yYt6LDP8f8hKjHufmo/wV+LSE
BfAerBjyf3IP9alT4GfF+QZX4f6oB/tKq/zav0kXf8AxRyf98mk3jIzHIMnaMoeTUriTFvX
6s/x/wAg9jHufnGn7P8A8Y5Q4HgW8X5SPnliHX0+erUf7OvxmlGT4JmQAY5uYB/7PX6Lq+C
d0Ugx/sH/AAqbzhwBHL/37P8AhXdQznE1FeVO3yZDpxR+cjfs3/GZsqPBrgHubuAf+z0g/Z
q+M3kY/wCERA+t7Bn/ANDr9GjKM4EcvP8A0zP+FRSysikrBMzY4AjPP6Up5zio7Ur/ACY1S
iz83p/2dfi5ArF/C/TGcXUJ/k1VZPgH8UYlUt4fQknGBdRkj6/NX6D3iXchK/2fdkyHAIiJ
5rKfTdRUsf7Nuj/2yNcX9v5g3ZUPwkerSwGHkrznb5o+DE+AvxNYgHRYE/37yIY+vzUjfAX
4oqAf+EejYH+7eQn/ANnr7il0jVXdlGlXnJ4/dHGKjGgawFH/ABKrzjnPl1P9vZlsqH4SO7
+ysFb+L+KPiWL9nv4tTtti8Lbz/wBfcP8A8XVsfs2/GD+Pw1FH/vXsI/8AZ6+3YdH1b+LSr
oAD+5U/9k6v/wBAq66f3azef5r0w/4SOaWW4ZPSp+KPiGP9mf4uSIXGiWYwcYOoQ5P/AI9U
sX7MPxalOG0vT4/97UIv6E19vxaPqsYI/s25J7/KP8af/ZWrZ/5Bdz/3yP8AGlLPs36Yb/y
WRm8vw99Kn4o+JV/ZY+LRyWtNJQDnJ1GPp68VDN+zH8UYITK0OkOoOPl1GPP1r7WvdD1eaM
Y0m6J9AF5/WsCXwx4jkJ/4kV1gHqdn/wAVXVDOs0lC7w+vozopZXhJfHWS+7/M+Npf2f8A4
gQkLKNLQnp/pqn+VLF8A/HOfnuNJTjvdE/yWvr+Twf4mOWXQ7r6fJ/8VVWTwX4rJLLoVyfb
5f8A4qn/AGpmzX8L/wAlZ3f2ZlkVf2v/AJMj5Nf4EeL413Pe6UMdcSucf+O01fgf4jc4Osa
WqjknMp/9kr6qu/CniS0tmmudDvEiC5Zwobb+ANcybfaehU9zWcs4x9PSrHl+TLjleCqfBJ
v5p/kfP4+B2sZUP4g09VP8QjlP/stP/wCFKahGSx8SWOO5EEhxXu00I2j5u9VpE8tCwYn2o
Wd4l6XX3EyyfDro/vPEx8FNVdFaHxHprZ/vRyLj9DTovgZ4iaRhLrOmxxjOHUSPn8Nor2OE
HJJB6itWEZRwKTzvFpaW+7/ghDJ8LLv954kPgPqPl738T2Yx1UWz5/DJ5pw+BNyX2L4nhJz
gf6Iw/wDZq9vc/u8egxRaZ346YOaz/t3F23X3FTyfCxV0n955En7Ot15Jd/Fka4OOLIn/AN
npsf7OmoSEl/FVsI+xW1LE/huGK+gYz+7Xmp43AwrcD1rinxDjY6KS+5GMsqw6V7fieCr+z
lbsg3eMZCPawz+u+mP+zpeB8W3i23MWPl8yzcOfwDEfrXvzRBmLBjz7VLEfKUgc0v8AWDHN
XjJfcjmeW0LaI+f4f2cL55l87xdbog5yti5P6sK0X/Z40lABL4yu2fuFskx/6HXuTybwAcD
HvTBgVLz7HtpSkvuRgsDRXQ8QT9nzSBnb4uvj67bSMf8As1PHwI0ZZv8AkZNQOOP+PWIf1r
2eLq1MePa5I5LUnnmMvbn/AAX+Q/qVD+X8X/meVRfAjw/GQ3/CSaqSRziCH8s56VYj+B3hw
S8+IdV2ngjyYh+vavSs56cinDIIOKznnWPSuqn4L/IqOFo9EcHF8GPDkELZ13Un/wB2OLP8
s1LB8KPD8JJTVNTbP94Rj/2Wu680/wB2mMdzZrP+2cwdr1PwX+Q/qlFu9jkF+GuhRP5n2y8
bb67Mn9KG8F6ICdk98M9QWTH/AKDXS3EpVWG3ODUatlAx4zW8M1xz09q/wMZYek9OUwR4U0
xdoE1xhemSv+FWj4c0xYwyNMzZw27bgfkK0JyNg5zzRHIXG3GMCrebY1K3tX+Bl9Uo/wApn
yaTYIANjnPqVP6EYoh0uC61C1s4r57fz5BGZJ0TEeSBzj+EZ61fmGdnH8VR3kO+IbAB61rS
zfFppudxPC03eyH+I/Dl54WvLe1u7uC7SaLzEmiUYPOMVjOchM/3e3Hc1PNlYcbmKByqqT9
3gHiq7fdT6f1Nff4Ov7ejGp3PIqQ5JOJ9BtxgegH8qin/ANXSNMxcYwRgZ/KkkZW6EHjtX8
4UrxnrqfVJNWIcim5U87h+dJnII9ah2AOFHTvXbdOKijpSLCSIGZM547Vu+F443urqcqC6A
KpI5A5z+dYUVtvbcmePTvXU+HoPKNwfXbz+dfS8NQg8wp9d/vszzsdJKk0jeNNPT0p9Iehr
9eUUz5sgDt6mje3qaQdKWurlRtZBub1oyT3ooo5Y9gsg3N6ml3N/eNJRRyrsFkG5v7xpdze
ppKKOVBZBub1NG5vU0UUcq7BZCHk5PWiloo5V2GIOOlLub1NFFFl2CwhJOeTzTIYo7eIRQq
VQdBknH51JRTshWDJPGaYwRUYsQFxyTxT6QjIxRZDKbC6GohfKh+w+VlnLHeZMjAA6BcZ5+
lXV+UYHA9KSlGCeaLITHHBUYAzXz14hs4bfxHqNqi/uo7hwo9Bn/wCvX0L6Y55rwTxb5a+L
tUO7pcMOvfg18txIrUISW9/0Z9BkL/fTXl+pyFzAoDHJGDnFZzxNIhK9V7VqXDBicEHPBxV
ZECjeOV/n3/z+FfEq9j61pPQpRAjIORVokwhUT049vajZFn7/AOtPdQTuPUVpe6sjPlUXzE
LMS4Yrgirdph2ZycHpiqbMWOTVmxGZiPWoeiJqq7SsbcZBnIBBCjrVleWGOeaqWyhZ2Ucj3
rYSMDChML615lR3lczqLlQjAliQCRSmPCBhkn0qcLtQcHHY0vQ4NZq8TgKJtpCScDmkFtIO
ZCSo9OtaKKpJ3HAqdlVwBjGPSlGtLW5EoJ7GTGoRtynOKEfeCSAMVZMIb7uF/rVcJ5ZwQRk
8g1upxlHUxcWhCgdgyjGPSoLtzHGZF6gVoEoqEKQM1n3Sh49nr1qYpt8rJM37RM0wc5I9O1
Xg4KgkgGqkYwpA7E06uhpEpBdyEpsGCD3qqXJjCYGBTpXJZk4xUdaU4pHO9xtSwkBmyccVG
CM4B5o/iUdieaTjbURfRA+ckiniBNoXG4jpUMcuHUKQVI5NWfNjRwxkAx70k30AxtTjWNYw
owN5H/jorPb7qfT+prR1WZZmUL0Vun4A/wBKzm+6n0/qa/T8n/3OH9dTwsT/ABZHvXyA8Hs
P5UiCPB+aqE8rgrtPYfypHnAOByRX8883K7M+uVJtFpyigHPFJGY9+4sOlUTL5xAfgjoBUy
E7lHbNOdSS0W5bp2Vma0Mqr90Zz6V0OgPv+0Hv8vH51ycbsr/7NdJ4XuIpftYRw7qyg4+h/
wDr19PwhzTzKN9lzfkePjoWpNnSc+lNb7ppkkmCFBwaashZipOeK/cFBHz9xo6UtIKWtzYK
KKKBhRTCxEgXa2MZ3Y4p1AC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSUtJ14oAKOewyaaoYFskE
Z4+lSL96gTegJnZlhgg18++MGRvFersrZ/wBKcj9B/OvobbwMeuTXiPijwfcHXtZ1/Xtd0/
QtCE7P58zZYpgZPUAdPfpXgZzh54ilCMF1/Rno5ZioYepKdR20POZJ4UJMkir65qEXO9/kZ
TnoBXA+KfiR4QuNVOk+CLa6voYsmbVb5ivm47RRjGF9259qj0LX3uZBljluB/n/AD1r5upl
FWnHmZ9DSzWFR2sd95iZ+8KtIxkQ5IGehqlBF5kQYqc96vqoVdqj6V5GkWekpOo7EEqhCAA
cY5PY471btbuzgB3TIF689avaLpK6lqk0ksYktreLDo3R2PAH4c1xvxP8feH/AIf6pY6VZe
C9H1G9eIz3AupJl2IcBAAr9TyfoK9PC5XLGU+dO1zycTmyw1X2NuZnZQalp4lD+euD1JOK3
V1TTNvNyAR1GK+frT4wSa1bsLDwJ4bsWVsM2yaXb6H5n/pWdqni3UYo4iTCjSchbeERqoz+
tavhqz+I5J5vz7xsfUFpfafOAI5vMK9R0xUxjSZ2kQEgnPFeAeCddvr27CtIxBbGPSvfrAs
tjHk5fHJr5rMsF9Tna56OGqKvG9i1HEvlDKcj+VULq7gt5ijTIh9CeaXV7maHSZmtZ/JnKk
LJtDbT9D1HqPSvH7Dxx4c1rUpNL8WRXPh3V4mMbXNtMXtJD2OGBMf45HvV5ZlrxqlPmtYwx
eIVBq6uesCaEsAJVJPvTZ1PmDjk88V5vrsMfhu1F/L4ys4oCAV+2jYWHbaVJ3Z9hXP6b8Ub
S8leS1uWmiRigcAqGI68HnFejUyGtBXjqclPMKVTyPYyCDyMVBL9/HtWJo3iFNUWPbj5hzX
QNGpIJHOK8WpCVGo1UVjqbUvhM549hO0Hb1zTGU7N3Qep5q9IgLbAODT1gRYCXU7cHpQ5Rs
RYyXSMNufKE9iaim8qOPfu4z61v6X4D1fxBaxX8eo2lpZy/MrNud8ZxwMe3eud+Ius/Dj4U
W/2TVpJ/FHiJ1WSLThJ5aJ6NJt+4v1JJ9MV72FymvWintc8yrioRbS3KB1Oyjlb51c/7LVP
b3UV0w8sgrnrXgc/xG1vxHezX1+YbeJpNsFlZwiKGBBn7oHJOTyTkmu/8HahPcIuWPJ712Y
vKXQp3vdip1ud7HpitFGN4ywI5APeiPNwpk2CRV7A4JqOPZtw/TtVlTsLbON3Wvnb8rsjpM
/UQI44kGMh2LHvlgCc+9UG+6n0/qatXySBVJByzkn8gKqt91Pp/U1+mZQ08FB+v5s8LE/xW
eyDlQZCCcD+VMfbnI79aqGRNqkN8uBj8qFuEjyv3h2Nfgs6Dl0PubWLIHOR1qZG2jdIwABz
kms77Ru+8AvHUnFX9P024vLH7bcL+4JPkRnIMnoxHoe1dODyitjaypx07+SOXFYiFGm5SKN
7eTT5ETeUi84PBI9fapPhP4q0rVvE/iHStLvEuVs44XkePlS5MgIB74wORXzn8afilLfavd
eDvD1yVs4HMd7dRn/XODhol9FXoSOpBHSuQ+GnxA1b4bau+u6TDFcq3+jXNrMSFmQ8gAjlc
HkEd6/ZsqyvD5dTUKS9X1Z8tOdWvFzqP0R+h8zOI95Pz5x+tIkTm48xeh75/OvnWD9qOC/2
RWvgW8LsPnP25AAfb5f8K7HRvjDqN8o8vwXOg6Ya8Bx/45XrVsbQoq9WSRzRpTl8KPX3Eik
7VTngbm6muf8AD1t4qtJrtfEeqWl+skxaDyIihiTsnQA49etYv/Cd6tOvy+Fj8p/jucf+y0
HxtrQzjwy7hecm56fT5K41neBeiqo1dCst0d9hPU1XuY55InW1lEcq5wW+6eOM9+vp6V5tf
fFHXLKMtH4LZyOv+lEf+yVzkHx31GXXYNOHgiRGnkCmVr4bUXBJYjZ2rrp4/D1V7k7mcoTi
rs9sgtrplRrx4zKo6Rg7c+vPPQ1a8pfU15J4i+N+neFtFn1LWNOVFVGMUYucPMwHCKCvJP8
A9evIo/2zGaUKfh82WOf+Ql0H/fuulVE1dExU5fCfWjZViNvA6e9CgsSMHA7+tfM+mftVtq
dwIx4EYE4GRqGf08uvaPCnjDUfEsBuH0NLCHAOftBc/wDoIrGrjKVFXqOw1GbOvG7cVC8g9
zUmwcDJyaqi5AYExkkdCTUdzqEkcJeOAM45AL4z+OK8x5/gYq8p/g/8hqFRlokKxDA4HcUb
uGIHA5HvXhPxC+PWq+A9sp8Fx3iNJ5bkXpQqe38Bzmue8L/tTJ4ikuoJfCqWl1Cu/wAlr3c
HXPJB2DkHtXp0cZSr01Vpu8X1G6dRbn0pFIJM7xtI5wDmpimVBXJBr5l1T9pybS5C0Xg+KY
A7WH24jA9fuVr6b+0h/aiIIfDccLEgYN5kHJx/drSVeMVdkqM3se/59qC2BnFeK+JvjZqOg
+GtS1tPDMU32KLzfKN0VDgHnnacda8lj/bNvZm2jwHAvrnUW/8AjdaRmpK6JXM9j7CEmRlV
49c1LtAHLV8l2P7Wl5cNtm8EQJEepW+Yn8tgrtvD37QI1mRVk0W3t+wBmZj/ACrnrYqnSjz
SN6dGpUdke/YQ9GJP0pQMc158vj+aWMNBZQHPI+YmoZfiBqsbkLp9s+egy3868tZ9g725n9
zO/wDsvFWvy/ij0tCeQa+Hf2vfEeoSfEHTPCiXkv8AZ0FoL2S33fI0ruwUkdyFXj0z719K6
D8QdS1R79bi0t7fyHRV2liSCDnr9K+NP2nbhrj43XFwHJDWFtgn6Nn9a9OjXhXtOGx5bg4V
fZy3R5ZpLFpXcnPzYzXqvgyyaa4TA6c9a8r0WJzGW45evePhpZ+dMh2d8H3rhzGryUmz08J
DnqqJ6LDCqwKW54B6Y61ZNmUjMzjaijNb8WjeYm6RMscFj6n6VdFkHntrc8Iz5bd/dXk5+t
fm6m61RU4bs+0lONCDnPoami6fBovhFLi+YRGZDeTM3GxMZGfoo/M18CeNvEUnivxnq+vTK
w+0zFolI+5EOIx/3yBX1h+0N4+h074Z/wBm6fcIZ9fb7MjowOIVwZSMfRV/4Ea+QrK2WW2e
Q5Jk4AP86/UMHSVKmreh+dqbq1ZVZdWX/BV15WtGy3DFyuMH+8OR/UV2/ibS5P7KttRHAgl
8tl9m7/gR+teUW8kunalDOhPm28ocfUHNfSsemW2ueGnWORWtr233Iw6ANgg/QHH5VrVvGS
Y5uyTMP4bzxw6ijN/eGAa+nYAktmCmEGMjnrXx74Vv3sNWENwGSWKTZJnqGBwf1zX1N4cvx
f6PEA2Wx1PcV8DxHRan7Q+lyyouVxLlzbvcwyxPggg4GeteO6v4ZtW1uczIN+OCy/z9a90W
AbVby+VrjvEmnq+txZQ7ZFOOPbvXnZFinDEKm9maZlG9JyPk34kaM+m+KI1LNLBcW6vEGyd
mPlZR7ZFYeipd2wcsrqjMCMdK9b+Ndl9ih0K/CZdJZYySOCMA4/MfrXP+CL3RNXkWxutkV8
QQIH+7MP8AZPr7Gv01StDU+Xh8Nzsvh9qrLIivIBhgOte3wzJOF2NuyBivnu70G68NSHU9L
3XFgrZkTGWg/rt9zXoHhDxclztjdwuOuelfGZ1l7k3WhqethMSrcrPRpY2UZAw56GnOJTat
jpipYXiu4RKpVgB2NOk2rC+R8uDXxyV7R63O9vS56N4IMMfgrS45CFPl5/8AHjX5v+PtTl1
n4meJdTkkL+fqM5yfQOVX9AK+9fD+ov8A8I7ZRo/CLgAn3OK/PTWiV8QapvGD9smBA9fMav
13LYWpq/ZHy6kpVZI0NLifECZ2gnP1r27wLbgKvBbvXjWlozPBjHAANfQvw8s/9HRmG4lcc
1w5zV5aDZ34ZNzOr8l+OP1q6Inz0/Wrj20QA2KCe+ajxzX5yp8zPTcGnoZOsKEiiKjB3VlH
7qfT+prW1r/VRjuGrJP3U+n9TX6Zkn+4w+f5s8LG6Vmv62R6G5IIAPAA/lVmF4vKwFBI9BU
G5Vb5lzlR/Kq8kiwxO4OQBk7fT39q/JZQfMkj7hxclc29N0yPVNQigmb/AEZPnnwe3ZT9TV
P43eO4/BHwvurizfydQvcWNntGSjMOWH+6gJ+pFT6DrWnx6fGP7RtTPOfMbbMv/AVPPUCvm
n9ozxauueP7Lw/A6yW+kW37z+JTNJyfrgbR+dfpWS4D6vRTn8T1f6L5HxWMxEq9dpbI8hQr
KgKrh1G5iTknPNbGlWrXsTwKjMDIpOO/BqhtUQAgD5iAPbAr0X4e6YL67CrHyGB4HWvar1V
Rpub6FpyqNRPSvhz4DjYLNcQ7VPJJXmve7DTbHTrdEhiGeOcVl6RZLY6XCsabWIBINayEyP
j7p9K/Ac9xmIx2Ium+Xoj3I0I042XzNBPvHGMelWoiM7ccY71RjRvlCnJPcVet4+SG5Irx4
4TEwXN0OaokkWPJgnVkkiVweuRXkfiuPTrPxHIlkiqqr8+0c9iR+YFerXNwljaTXM52qqHk
dBXz3d6gt7qNxdzOVWSUyZY9Bng/lX6hwtQlOTqSvZfmeZiG+WyPJPjj4oN1qFj4XhlHl2y
i6nAP8bD5AfXA5/GvJrGOJyzOMlas+ILs+IfFWp6rKrg3M7NHtPAGcKPpgCpba1ZZvnCLwN
2MLntwM81+mpWVkYU3aFkem/DHQxeaxF8rHaVJI789K+49Esl0/RrW3VNhVBuHvXzN8DdIE
95Axjwu4A574PWvq7aMV8lm/NUrcqeiNdkRkZHFMaLeOatBQO1Ncog3OcV4tTAKcf3hKl2P
FPjb4Oj1jwXfOq/vzGWQL3ZfmH8q+HtPlutK1iK+iGGQ5bB4Kng/Wv0y8S26Xmg3EflFyFJ
G3rXwf4j8KfYNXvoRCYxFI4XcO2eMfhX0+SclOi6EXoi3NvU5fWtRXLMjFw3cdMdqTQdVMV
5bqr7QZFXAPfI/xrG1qOS3CWxU7hjOPSpvAcEGoeO9FsbyRYLWW9hE0sziNETeNxLHgcCvf
5U1YybPp34qSQ2Hwx1ySdkjMsBgiVlJEkjH5V4Hf3wK+O5GtyiLDC8cpblmbIxwOmODnJr7
R+OOs+FW+FWvxab4hsLmWSNRFHaXiO7tvHZT09q+JCSdzEkk85961ofAc2HTs7nS6PqKW10
trqTrEo6TEcH2/wDr16FZ2t9ZYvdPBfaNzKBnK/3gfSvO5LP+0IFcNswMLxznFdF4Q8Wt4b
m+xayS1lvAUAEvCME7h2KcYK/TFZVIKce51Xtqj3XwX46jmKwSSK4YAdev0r1q1Md5CJIpA
yY6g5r571bw8r26eJPDbxnzgHeOIjbcA8kp/tY5I9q6rwR48cFLa5lClhznoa+MzTKL/vaB
7uCzNy/d1D0PSna21HUEBydy/wAj/jXzX+0fCw+I1jdkACfTo/xKuwr6Js7xJb67uEkOGI4
wMA4rwj9oyPfL4cvGZfMCTQkDrgbW/LJNfRZRdUIKW9jwMVrjJSW1zyXQ/uR+hc19NfCqxV
5YMEc818uaDMFZ0bOQc49K+qPg1dIZ7dZCGZTgVGcRk8PJLc7MJLlqqR7p5CKp4IArD+0sL
9rkY3bgqL2UA963vEOpW2nWbs5AZhtUDqSfSvJPG/iU+GPA2o6pG2J0j8uDJ5MznC/UZ59s
V8fw7g+es6z1t+Z05lXk6Kgt5fl/wT5m+LOuLq/jy60y1uXnsNKd7O1zjIG8s+SOCd7MM+g
FZenW33IlOQAB9DWLa2skl75sjb9jfe/vH/HvXbaBYhr0NJgcg1+i1J8sdDzacPsnMeKtKk
0+6t5xFtjuE3bgOCw4I/ka9b+E2qtqPgz7C0mZtOmMfJ52Mdyn9SB9KzvH+jRXPg2S6gYeb
aYlwD/D0YY9Mc/hXLfCDWBYeOY9OZ8Q6mvktnpvHKfrkfjWNOr9Zo8y3Q68ORtHV+ONNOi+
MI9RVCLbUAJcjoJQcMPx4Neu/DXVGuvIjZickYAPArK8d+HpNc8E3BhiD3VoPtUCjqcD5k/
Ff1Arjvhrrxsb+EtKSHYYPT07V5Oa4f6zhWlubZfW9nJH1ktuw+8Mj2rnfFHkWslveujNGi
tuULuJ+U9h74rq9LuotQ06KeJgdy5P1rnfE3izw54Q1CG98RzyW8JQxxOkDSjzD7KOOAea/
M8nhP8AtGnF/ZZ6mKqc1KS8j57+PZ06TQdKEEoknW5bdEHLYTYc4xwfrXz8sLhwIyFbqCDj
Br3j41+NfDPi+z0q08NXE0qW07yuHgaEAlcLjP414iyFCORn1FfstNpo8fDUm6F/U9R8C/E
ZXdNC8VTLFIyiOK+kGQ/bbL29genrXR+KPBl9oMx1vw5E72Q+aa1QktFx95VzyO5A5X6V4f
8AYZZ1yrEswwDmvTfh38TZvDkkOgeKnll0xTtiuyMva54wT1aPn8PpUzpqRk4yvzw3O98He
OVMawTOoBA4znr3r0/7RFc2LSROGBXNeWeLvh/5EP8AwlHg4C5jkXzri0twGBXGfNiI6g91
/EelVvCXjcfYxE8wdTwB/wDrr5PMcpV/bUdjuw2LUotPc9b0mcpp1sqPtbbn6dTXxD4utGs
fGeuWcruzRX8q7mxuYbzycd8HNfZNheQPpduyNyVBBr5T+Kiwf8LQ1/7PhlaVSx9HKKT+tf
V4F2gl5I8qCtVm/X8yrpJCzwp64xX0z8PlH9nJkDIX+lfLuhsVkiaRix7Z6/WvpD4f6iUsE
ReQR+Irw8/pylRdj1sE0qmp6JUbR5I24FLGrDlmzmpAGLhVUnPevzmF1qj2J2voYOvoUtoS
erSYyKx2Pyp9P6mt3xCpa1jwR8j1hMflT6f1NfqmQa4FX7s+Zxv8d/10PRSu5uv8I/lVDUA
fsTspIKjPHWtFnRj84xhR/Kqkls0kDAN8vTpX5TzezqK5+iKCcHFnxv4q0lLDxXqEKRiON5
DJGMfwtz/PIrIjtz9pU5BJwOles/FXQZoZE1FU2mElX91P/wBevMrdMSxS56MDjp3r9bwmJ
9rRhLyR8lVouzj1Ro3dkY9LWVl/1coBP1H/AOr869c+FEcS3KzOOARnFchZaYdS0+azwP3i
NsZuAHz8v61p/DnUpbK8aOXMcqOEIbqrAkH9RWeYx9phpKJ5+HklUTZ9bRqkkIIYqvUZHFX
LaCQMS/yjsOvFUNEuIr6yinhbKuoJrooYcYGe3pX5FSwapt3Wp69WrbQW3gDHJxjoAO1W44
tjbsjA60+GFQAPxzVlVAGAK7VhZTkr6I8upUuzm/FsH2rwzeRBQUkjKHHoVI/rX5w31nc2N
7PZTTyb4HaNsu3BUkd/pX6d3tot3ZTWzHiRSK+DPjF4al0f4gT3Ai8uG9zKWPTeOG/ofxNf
dZNLkhKPUdGSckmcPoukLcGPDYHUsBVvUbI2viERN9x0SRfowrofAyW93dz27p88Y80D2PB
x+NWPH9gbXVtL1GNs+chikOAMleR+hP5V9Ipt3RyVV7Opys+hvgTbxLFG2OQn9K98A3DI4F
fNPwJ1ZftkMTNkHg+3+c19OrASfQV87icLUrVvdV0E5JWGKCe1I0W4c1bCBVHFIQD2rseWJ
RtN6mPP2Mq6hHkSr2Kn+VfKviWwhu9avXIygkYcjPOelfVHiC8i0/QLy8lO1Y4z+favl7Vm
NlY3epXDfIgaV89D3/nisMDhFQnKSe5blzJRPnnxcsbeKLm3iYeXBhAccHjkcd651YkkV1c
ZBGMVrXe+4vZZpTtLsZHIBOCaz2iaTG3nFe7S6nqYiPsoKBn3ekiErtQfdzwMYPcfgayvJb
b83Fe7XHhbdaRuYxtKjOAD1/CvKptM2TSJ0Ks3H93npW0at9Ezipwc7pdDU0O3WSWNTyeDX
Z614FbVNE8yNSsu3KSKp4PofauS8PrtvUXOcEV9ceBNHg1Xw0FnXKumPpXk5hi3heWaNaNJ
VG0z5K8F+MtV+H+vJaavazXOnqxVrfJzCT954u2cD8a941XwlaeL9Hg8a+BrmK4uJBvkjiA
VLj1z/clHTB69+xrD+KfwsJd7mGERumSr+v19q8t+HvjzXvhX4jeSKBriwlfF3p0jHZcAfx
L/AHXA6N+ddlGvTxVPng9eqOWrRnCWj1PY/BGp3N3Y3/nI8c8NwI3R+Cny85HqK8t+O9+91
4n0q2L7lgs8j6s7f0UV9C32q+GPF2ir4x8JtG0dww+2KF2TK2OBKo4DjpnuOcmvmL4uM03j
4oxwqWkQA646n+taYdKMrLYwu3O73OR0ULhmA+Ytya+ivhOzwXiOG+UYya+eNFPlM6Yz8wO
a+ivhbKkcLyMcEcg+lc+ZP9zJo9DDq9WJ6X4j1CW91iPzc7LccIDyG/8ArV4d8Z9bF1eWOg
BsJbj7TMuersMKD9FJ/E16TdX4mubi6fIjBLFs9AOp/rXg2p6vczaveaw23fcSFtzIrgDoo
wwPYLXDltH6vQjFev3nTO+JxEqiXuw0OZhYMeqgsRnpXoOpaBqXhj4Zad4pvIGhe9v0RFZS
G8ny2wSD6nn6AVl6Z4/8R6Vc+fbfYHfbsxJYxFcZz0AGT71b8Y/FXxV4z8MQ+G9Yi04WsU6
3KPb2/lSbgpUAnOMYJ4xXsat2exwunUc/da+8W01qO9gaOQiWOZNpIP3lIx/KvLmM+ieIfM
t5GSayn3xuOCCpyKueRN0VmX/db+gqhqFrJbsksjFvN6Z68fWro01BtLqKWutz7a8P3Fvq+
lWWp2r7re7hSVN3JwVGQffqD+NeFeI9Kl8E/EK6soYylnI4ntmzkGNj/Q5Fdt+z7rn9o+B5
tIklzPpcu0KepifLL+AO4VvfF/w22p+D0122X/StJYyEAcmFjh/rggN+dYOCu6cjgjJ06p6
D8NfEMd/pSQM/3RxWX8YbBNT0qMEZO9So9ea8m+F3imS2voYpGwQw69xXtPjCVL3SbeRf4u
N3rX57VwrwebQnFaSZ9Nb2mHcuyPm7xJ4eNloklzhF2uoJLdia88mj8uJ1JyQeuK958W2fm
+ENRON2yPcOOh3DmvFLpSYSBgZ4yelfeqVnoY4NOph5y7X/ACNLwvbJdXKRMuS3Arq/FPgS
X7AtzBEBMB8rdMDuDXO+Dwg1ODy2LAbc5GPmwMj6A96+nLPTbfU/Dcccq7mC14+ZY+eErRa
2MqFJzi3Hc+f/AIbfEi/8B3p0fVkku9CeT54hnfanu8ft6r37c16d43+Hdp4hsl8b/DuSKZ
rpPNlt7fHl3Q6l4x/C47rxn61w/jvwFJFIZ7eHbKg+Vh3Hoa574ffEbWvh3qzW7q11pErg3
enM2AWH8aE/df8AQ8Zr1qOIhWgpwZjVwzm3OnpJHrvh64lm8MaZ5incYF3gjBB7g+4r5k8V
Ste+LtZnZuZLyU5/4ERX1XqWp2WuWsPijRsS2F8BuKkHbJ1IbA+VvVf518paku/U7ztmdz/
48a6abs9Dnw9OUpSuO09meWCPptAGepNfQPw6tybZfn/Svn7Sx/pa+xxX0T8OQfsy8dq8fO
p2w7OzCx/eHpgPFSRvs7ZzVYSnzRHsJG3O4dK0ba2ZnwyZ75z0r82aatc9cxfEsf8AxK4XH
GJwPr8prmGHyp9P6mu38Xx/8SGJycKsyr06muIY/Kn0/qa/UeH3fBL1Z83jtaz+R6DKMuT3
YD+VNSXAJIFOlO2bGegGPypjLyC3AHJPtX5XVklI/S1axynjTRE1HTJR5asHUgg84/CvmK9
0+bS7ySzuFOUY4OPvLnIP5V9lNClzbtuXPB6V4j488JySyyzwogZWyrDqK+pyLMo3eHn8jw
8XD2c/adDmvCOoQtJJZyuRKoBTdxuX29we1buvaBdxsdf0mLechri3Uctjgsvr3yPoa8/D3
FnerKuFngYMCB3HSvYPCniGHWrMhcQXiAM0WcFvVk9v1r7FyV7M8LHYSUf39LVdfI6T4b/E
ILaxWk0uBwDuOM9s19B6deQXVuskLgqR69K+a7rwtY6q32yBv7Pvs7jLCvEh/wBpe59+DW/
oUnjDTMRNc2sqg8OkjDdjoTla+fxeUKpP2tNnGsTFxtI+hk2lsk1YAGOvFeXWWpeJZkQSX0
Ee7nAyT9Olaktxb2No174i8QNFCvDmSYQIB+eSfpWMMsqQd5bGXPGbtDV9krs7Sa+tYp1h8
3zJj0iT5mP4V8q/H/UNGvdSfSk2yajG3mSYIZbU44UkdXI6j+EHmui8e/HGxstKuNM8DR/Z
EKlZdUdSHYdMRqfmyf7xr5hn1O81O5YB93mEnc2ck9yfU17OCwsYtuL9X+h688HPBQVTEK0
3tF7+rtsuy3Za0S+k0fVre+i3MFbDL2ZTwR78fyr1bxNo/wDwkHhIfYgsr7RPbt/z0bGQo+
ozz615da6NqENqXeHI4O9lPyY7iu98B+IFtLyHSNQnCWzs3lSg48pj0X2UnP0rvd6c7k1aa
xdL2lNe9HdE3wm1/wDs3VIoWcpLkD5uCCO2PavuLSr+LUtLgu4X3LIo5r4i8X+Cr3RNWl8U
6BA0tm7b7qCIZa3YnlgOpQnn2/GvbvhP8TbJ9OSyvp9qYAyx6H1rqjJRfMtjxH78dNz3pzx
9Kj5z1qvHqNjcRCWK7idG6EOKqX2tWdpA5EqyuAeE+bB98dK5qsueZCVjk/iJqQ+xrpSru3
/vJR6AdBXy18TtfikiOg27Mkkcge4VkIBwAVA9ck59OK9i8deLbXRLW4vdRuvNvpQfIgBw0
jdBj0A9a+U9Y1F5Lie6uJ2nuZ/mO9skn3NYpcvurdnsZbh1O+Kqq0I7ebMi8kMf7sD5jyCT
yKu6DpMt9OcDODg/X2rPsrW41O8RRksejYr6D8A+Ani0Vry4iVcJwcdPpXRVqRoRuzGvVda
ba2NB9PbyFVhkKo5PbFeC6tYBNaviQBieT/0I19XappQNsZQ7K2ANwPTPWvnHW7MR+INQVl
LD7RIM5yw+Y9TWFSfIehkFH6xOfXQ4/Q1A1DCtuyf619kfC1T/AGJjB6CvjzRlxrRCg4V/r
3//AFV9l/DD/kBfgK8fiF3oI5cOrTkdZq+iW2rWElvMm9iPlyOhr5h+Jfwu+yzyzpCFKEkN
jp/9avrPzBGQ3cdqyvEOl2ms2LJNsOR6ZNfM5XmE8LLXY3nFz0Pgfw7q+v8Ag3WzcaYzFn/
d3Fo2THcp3Vl+nQ9qh8cXC6p4qF99mmgElvGDFOAHQjPBx/PvXf8AxLtB4W8TpHFGFWdSwO
Mc55H5Hp7159cH7YIrphvOCpIHUA/0r9Fp1lOCqrZmEKftK3JazMGyG2dlHTOa9k8Maimma
E8jt1Xbx3J6V5VJbrBOrKMBueRWodXjijjt45iCgyy545FXUh7WNjGovY1HE9M1bWhLo9xD
DN80y+WB9ev6ZH415nq0YWKOInAfk57it20cXFjBKrZEgJGT05wf1zXMXkrX+qMIzujT5QD
1xXPS96p5I96tQWDy1XfvVNf69F+ZseG/D8urzosQJPTkcV0niH4cXtlapMYSMc5C5yP/AN
dej/BjwsZ5EmmjDAjcFxxXvXiTwvb6npYtkgRdg6468dK8HMM6+rYhQa0PEp0tE07Nnwvo/
hue81Dy1iOd23BXGa6XxR8NLtNEklMOHQeZGSOvqK+iNI+G0VnqSTmFAR6ium8V6FHd6A0a
QozxrgAiuXEcRQVaEabNoYO6ak9eh8lfBq6n8L/EdIJsR2uoxNaSFuFDfeRif94Y/wCBV9X
C2hmtZobiMTQzAo8ZGQysMEflXg8fh+xuJJkkiKSRNl09uxGa9D+HYudPvJtJ86Sa02GRVc
7zEeM7T2BzyPpX1ntfae+jwsTC0td0eEahptz4H+I1zoru2y3k3xM38cLcoR+HH1Br22y1c
6xo9pGWLsO/f6VjfGfw22seELDxpBDtu9OYpd7BysRbGD3yjdfq3tXM/DXVJLrxHp9j5pwx
Yqp74WuLG4aNZ06iWqaO3DYh+xlA7fxTp4PhHVFIAzbMc/TBr521GMpp8vXkZ6V9TeKLXPh
HVm6FbVz8yk5HcD3r5n1pfL024xkgptA7k5raU0ppdT3clpSqYCtPor/+kieCQTq0fGen86
+uPDtmToUDpx0OK+TvAccjarEFHU19seE9NQ+Hbcy7gxUV8vxK2rNHLhKipq7OY1XQI763e
ORdxI6+tfO/jvwPJbXTXC2qgp6DqPevsh7CFYW3DA9T1rkPEXhq21GwcNDuGCScdRXz2V5x
LDTUZ/Czaf7x88Nz478Majreh3032Q/6JOQtzBMxCSY6MF/vDsR9K5e7UtqFwUBIMjEE98n
NdD4zM2h+KtS0+UbHSUsmOgQ8qRWVgTKJsnD/ADZ+tfqKa5YzT3M8L+9qSbVv+HKFnGUu95
zuDAYxX0X8NmZrdRt4A496+eYcJqJBOPmHWvo34VbJLaL5hxnoa8rPH/sxz0Y2rtLoempBK
3VcVqQW4GdoI+gpUjySGyMVetlbzh8p/KvzlNSkrnqHK+NAR4dRsH/j5QfmDXAN91Pp/U16
Z49UJ4ZG05zOg/nXmG5iiErjj+pr9O4b/wBxVu7/AEPn8f8AxvkeoCGJZFWRhtIGB+FOa0L
LvVScc49atR26mVWPzZAx+VTyT+TFgDnHORX4/WqP7J9x7WV9CgVKwn5dhb9KgvNItr2yKS
qHlIwoPf8AxrQihaZvNKF2P3FAySe2BVyfwfrk9omoeYbe6Vg0dujbiid93qTxkdsCtMHhM
TiJSqYZP3f6scuIrUo2hUa1Pmzxn4Eu7OSa6iTGTnAHauEt53srW6jkDxOrKMsp+XnIwe34
V9iSaVDq7Ppt9GsNyoz5cjAuB6n2rkde+Dgu7ac28O4OmPl4xzX3uWZn7VKhilaS0ueY8RU
wkv3TvHt0PFtJ8b63p8iiR47+PgnzhlsY/vD+ua3v+Fk60BiG0sk9CQzcfnWNrXwh1WynIh
jlUdSUJH5gda5W58A6ush8tLor6F819LPDT2jUsdFLNMvT56uEUpetl91j02H4haw0Jkvtd
tdOiHaMKh/XJrhPEvjjTbif/R7ifVrkZAmmLbVP1PX8BWbB8ONUlZW8iXJ6ttyR+NdVovwi
1G6nTdFIqEhVHlk1x/2fSjLnr1G/K+hpLiKVNtYChCj6LX77I8uA1LXLgNMzPkkKmDtA9AK
9X+HfwwvdVvoZJIdydxt6V7F4O+CcduEmvlCAf3h/SvbdH0HTNHjWCygVCBjdjmumpioWVO
l6HzFStKcnOo7t733Zwsnwj059AFtGF84Jg/KOT9a+dfG3gLVfD17cfZYN8LnDK46AHPBr7
iAAGBWXrGg6drds0N7ArEjAfHIr04Ye0LN3MKeInTlzQdj4n8N/E650GVLDWhLc2ceFDMcS
R+wb+IfX867zTbn4UeIL/wC2Q39rYXEp5MUhtmY/T7ua7Hxd8CUvd0tgquOuE4JrxnV/grq
FvcOBbHqQBtxms1QcX7rsb1sRSr+9OFpd46ferNfdY+gNNHw+0yy33XitTHHjiXUVABHQHa
ATXJeM/jn4K0e2a08OeTeXI4DLlY1PqSPmf8vxrwWT4XavFc7WtpeOnXB4qWD4U6vLI2y1Z
emODj3qHRlfWX4f8FjpOlB3lDm9Xp+Fr/ec34m8b6l4i1GW8fezs3DOMbR6Ko4ArN0nSL/V
rpRsaR3bBYr717R4e+CGpXcqeZB3wfk7fWvb/DHwg07RkjmukXcDnZ3rGrVp4aDaf6m2IxV
XENKb0WyWiXojyn4dfCSSSVLq4iKQoOS3GT6iva7uDStP0ZrJ7q0soF+9JJIqlsf3QTXaW9
nDaQCGGNUQdABXh3xX8NX1/PK1qrMHztPGBXzCx/1rEqNTSO/zM1G8WolHxR498P6fHKbG/
ttQuOQkSTLsU+rN6fSvnLWdeg/fpDKLi6kLF5FOVUnkkmtu4+G2pvKxe2JDHPCGrFt8LL+W
VcwNjqP3de45UZNTqVL26bfqergse8Hh5UMLTtKW8m7v5aJI5XwrYyz6rDsDMCdxJGetfZP
gSylstERmxlgOAOgrgPBfwyFiUmmT5wAfmGK9dtoxZQiEJsRR1r5bO8fCs1CDIw9JwT5t2T
3EjEgVSad1cqOfrUjzqx3MQQPSsySZpJiAflNfNU05aHpUqfRnj/xn8Jr4hs8xsUuYT5kMg
GdvHIPfB9vQV8wSR65o9y0d1as69CqnK8e/rX6BnR4dVheCQKdw2gkcivJPGvwguDdM8ULM
oXqoGK+9yjH0o0PZVXax5OLhKFbnpuzPl6S/guoV822ntZFHB271P9ap2ukNdMzzataW4zj
Lsdx/DFeu3Pwq1FXI8pyo54GMVXHwu1A/8sHH4GvedelGPuzt+Jn7SVWpz1YKT+av9xzOky
WGl2f2caws4GcAgALnqB9azNPSODVpChWWPdkP1yK9Bj+F2pEHMP8A3yoWtiz+EmpKqvHG5
J5+7msqbhFuUZ3v6HXjsfLEUoUXSUVDa1/1bPbPg7LYf2eoG1ZSgwMdz1r111G0k8GvHPh5
4a1LTblVk3Ko5Jwa9kdgFIPXFfnWfxUMRzp7nnxvZFGXh8djVC+ZEgcyY2n1qxeXMcfIYFh
2rn7yd5mdpGIXHAFfJJKc7nq4ek5WZ4t4j1XR9A1e8vbpLg7xtRIog2ce+RXmGo/FzXodTj
l8MBtKWMEM8irI0wPZhyAB145r1Lxj4buNUuJD5TbSeCOlcPH8L7i6BGxl+bAAHJr9ey7FU
KeHipy1OPE4Zqq5cty/4b+Pdj/Y02g+NvDkl1aXKulxc2cm55t4wzOr9SfY9u1TeBdb+D/g
t31KTxTf6tqBDJGDp7qIUPYA9Wx1J49KpH4PXijmF/0oPwavsZMbke2BivQePw1rc55zw+t
7W+8n8Z/GXTtesJdK0lJbSwcgSFkJkmx244VfbrxXkGo6nLqbiCCF1gVsgEfMT6ntXsSfBm
+HCoyn1K5zW9ovwQvJpwJImZeN3oK5vruCpP2jnd/12PVeOrrC/U6cVCHWyevq3dnFfDDw7
c3GqRSJEzAEc49a+ztLsntNKggZRkKKwPB/gKz8NQISqvIFwOOldmenpXyGbYpYuVuh56lZ
cpnXaFomUjGBWc0ReMoSMYIrZuUDwkNnPbFZ4t2YYPHtXx9eUabSvqdlKfuny58avh7/AGh
dHUIQouohgSoPvDqFPrXz8bbVtKJglVGRSdoJOB64r9FNX8P2urWhhnVc4xnFeNeI/g6s05
kiiLEnPAr7/JuIKMqSoVHsYtSjPnpvU+UGuWd0d7XY3GNrZJP0Ir1LwB4mks5kjVvTIHauw
b4NS5YtCwz7Yq5o/wAKrmxvg7IwRe4HWvdxWY4OrScHLQF7WVTnktWes6BeNqNjHJ1B6+td
OihDlevvWHountptiiZHTAHpW2jgqDnkda/N51KaqSUT2deVHL+PP+RbT2uY8+3BrzIspRM
EHj+pr03x+27wsxGN32iP+teWqyiNMnHH9TX6fwzK+BXq/wBD5vMF+++SPZ3dkTEn3cDAH0
ot4DOQZl+Regz175qSWP8AeKWAztGD6cCp7ZCINrdDX4zWm1HY+njUepOI4zKhMrwxhg26P
GR+YrZ1i4vrdYdV0i7YoqbJo/L3eccjB57gZ/OsmCJCwyOB0FdHZgy+Wrg7FOea9/h3MXh5
ewir8736r5/oeXjYp2k9bENpHDfwRXzQp9pDfOzgFj7ZAFaiKQQD0qNLdLWQxRptXqB9anA
5r1q0JTxMubdO33HmyldabEr2VnfQ7Lm3SUf7QrLm8H6C/wDy4Iq9cVt2wxGc+tTMeMYr9B
owVbCRc97HFzNS0Ocg8L6JbnKWEZ/3hmtGGytrcYt7eOMf7K4q4V4pvevHqULP3jRSYzaRz
WA/ijToNX+yy+YUx/rVGRmtPVtTg0jTpL25xsXgZ7n0r4X+OfjbxLa/EO/sLLXb200ya3SY
WcMm1V3DkZABxkdCa450ZzrwpUJJSWrTTeiO2hSjySqVU+XbTufflvPFcwLNC4dGGQR3qWu
S8DapbXXhjT7WIKskFpCGVckcoMHNdaK+vwldV6aldN9bdzz6tN05uLCmSQxSriWNXH+0M0
+o5p4LaFprmZIY16vIwVR+JrqMim+iaTI257CEn1206PSdNgOYrKJD6has291bXcImtbiOe
I8B4nDKfxFLLJHDE8ssixogyzMcBR6kmolGLWxXM+4zy0jXCKF+gqtJyST0FR3Os6Xazx2t
3qdrBPMMxxSzKrOPVQTk05/u4r5PNakeW0EbQT6kLMGPJ4qpcQ29wNrorjvkVxfxK8V3eia
KNL0C7sItev28iKW8uo4o7JT1nk3HOAOgAOTj3q94K8PXfh7w6lvqPie/8RX0oDyX93LvDn
/pmvRV9PX1r4ytCcaftpuze293/wAA7Id0bD6Hp5ZSLSLg5Py08aVp0TFhax565xUt/qNhp
VqbrU9Qt7K3HBluZVjXPpliBTLLVNN1S2Nzp19BewdPMt5BIufTKk15Vb2tryvY1U5dyrII
0LKihR7CqVwU8ttw68VyXxE+JOi+CHtbOZ1n1bUJUhtbMOA2GYAyv/dQZ69+1dK80cqYSQS
bTglSCM/hUPD1YxjVeie1+p6NGzZSkGASB+ArOkvLOK+Sz8+MXjqXFuXAkKjvt64pniyLzP
ButqQSPsMx4JBBEZIII5BBHWvlr9n2aZ/i1cXFxM0hTTJnkllfOBlCWZj29zX0WX4F18NUr
OXw9LbnTPFezqRp23PtHQUCASy8E8gelbcixTkeaA+fWuF0HxXo+uzTWmi6rY308H347a4W
Rk5xyAc4966mTULDR7Q3ut39tYW4GfNuZljUfiSK4Z86apuLv2ODEr3nO5am0+1Lf8eyEEY
6VUk0WzOCltGPoKq3XxA8EWElgl94o061bUUWW1E04UzI33WAP8J7E8Vr6hquk6Tp7alql/
bWVkoybieUJGM9PmJxz29a1n7Z9Hqcsa0o7GSmlxpMjrCuB1G0c1qRQWyyAtCmPpXLaT8Uv
hxr+sJpGj+L9OvL+Q4jhVypkPopIAY+wOa6O8vLSxtmuL27htYQOZJpFRV+pJGKyf1jDzSk
mn8zSVR1NzUMkCRs0cargdhWVeXW7IRsEj0rjbn4q/D6002W+uPGWnLapMbYyLLv3SAAkKA
CWwCORke9amg+IvD3i2wGp+HdYg1O0DeW0kJ+43XDA4Kn6isMaq81z1INLvZ2+8dKEYy1ZJ
OHMTM+S3rWekEkhLPnmujlhTyio5HrXMa34o8OeH4ZZ9Z1ux06KIcrJOu4+wXO4n2Arx6VF
z+BNt7I9WnXSQlxAiOUADAdsdKjs8RXq5jAyfSub1H4pfDnTbxILzxVZxyyqsgVSz7VYAgt
tBC8HocEV11iIb9Yb21mSe3lUSQyRsGV1PIII6+1ayoV6EV7SLSe109TqjXhKLV7nYWcMMl
sjNEpYjnIqyyQohZlRVAySQBgV51efGP4b+Hr9tK1TxVaxXcZ2ukatNsb0YoCAfqa7jRtb0
fxHpUWqaJqNvqVjNkLNCwZT6j2PqDzVPD16cFOrBpPrY+am/eepjSePPBMWuWWif8ACR6dN
qd9IIoLWCUSuzHpwucD3OBXXxxgKMADPPFfAngOOG1/aZ0yGKNY4o/EE0aKowF/ePgfSvs7
X/ib4E8Kam2l+IvE1rpt4qLJ5U24Ha3QjjkcGvpK2U08HWhTp3m2r/ic/O5I2td8TeHfDVu
s2v65Y6WrAlftU6xlgOuATk9e1Q+G/E2i+LtFXWtAvBeWDSPEkwUqHKHa2MgHGQea+ff2qb
yy1TwR4N1ez/ewy3UrxSmMqxQxg9CAQDjNdx+zc4PwH06TPH2m5P8A5FNdOMwcI4OOJTd27
W+//ImL1seuSFCxU9RVQsCeOO1eVeJP2iPhloeqvp66tcalcQsVkawtzMiMOo3ZAJ+ma6vw
z410Hxroq6p4cvvtduXMcm5SjxOOSrKeh5/GvisxwWKpxWIq03GPdo7aSUtEzqy6DvTJJV8
vGeKpK2GyxpXchCxPy9q8KlK8uaJ0ez1B9hPzDI7ZqKQxgDBqu1wccniqxLvIBnIJrvo33O
yNJ9Sw8e85IqsdyEjoa0VwB8wNReXG+SU5967lLlWqKjO25xfjlyfDJDnnz0P4c15c2NqfT
+pr1bx5bgeGHkLEbJY8e+TivKmxtTPp/U1+u8LWeB0/mf6HgZk71r+R7rc5O0YIUqOD9B3q
eD/VL78VI8DORuIyAOD24qS1gOwIQCR19q/Hqjvoe4pWRNaxgy4PXPSuggXayK3TIFVLaFF
AJRfbir8akyJ7MK9DAR5K0Gu6/M8zEVOZk9wCLgKOwpyc8UXKnz0PquKdEjdfWvsZUZfX6i
S3f6I8+/uIxvFlh4r1Pw0dN8Jarb6Ne3ThJdRmj8xrWLnc0adGfsMkAZz2r4q+MOgW/g3Wb
W80L4t3/ibVjIfth+1MZbWQfdbejELkgjGc5GeRXsf7VnjrXNB0jSPCek3Etjb6rHJLdTwk
q8iKVURgjoCWyfXgdM1wmteEtOt/2F9H1XTreE3EuoRandSKB99neIhj/shgv4V+gUo8lOM
OyORvU+gvgb40v/HPwf0vVtVmafUYXks7mZgAZWjbAc47lSpPvmu+vtX0zS03X90kWeQCeT
+HWvl39mLxZJZfDLXdFiTfc2+peZHnoFkiXn80Nd7d202oak11fSu7sQCS1fJZhmsMLXlTW
svwR7WCy/28eebtH8WfPXxE8fap8YPjbb+HDe3cHheO/W2tbSJjGWQZDSkd2OGIJHAx6Vwf
xZ8PWvhjxvLpthNdSWv2SOSJbuXzXiUg4Td3AxR4TMmgfHTS11I+VLb6s0Mxc/dy7ISSenJ
7+tdF+0VC9v8AFMrIu1v7NhOD7Fx/SvZdSf1yEU/dcL/O/wDkZRhFUJW3udz8Wodb0TwN4X
8UeG9X1XTopbSG0vRbXkkY3GNTFKQrdSNynt09K9j/AGavF8Pi34O3Wm6xfzXWoWM8sV89x
OzSMkmWVixOQNpI68ba6JvBFh44+BcegzRKj3+jQpG3/POXylKN7YYCvh7wh4w1/wCHF74j
06zSWG71G0m0uWFDgxTZ2q2P7ynd+dZ5f7WOHtbVPTzXmYYicKlQ+k/2YNC1vW9S1jxvrev
apf2VnO9np8NzeSyI74G+Qgtg4UqBx1Zq0fip4E8F3V1PqHxc+KF+dYvXK6dpunn5bdS2I4
4bYBmk7AsfvHPTNdr4Rc/DL4ELpNtahtQ0fSZLlkA/1lx5ZkbI/wB8n8BXzh+zjNH4r/aOX
W/E169/qRt7i8ikuTuaWcYAPP8AdVmYAdO2MV6mFxdLFJuk72dmctSlKm7SRV/Zv8Var4Y+
Ntl4d+0zxaZqkktnc2bZVRKAxRth+6wZcHvyRU/7UeqazF8ZNQ0ca1qD6b9mt547N7pzAjM
p3YjzjHAOPr61k3UbeGf2uZxGoiSy8TiYZGMo8oY/o/6Vd/avUr8druQHA/s63Y/grV1tLV
GbY39oH4eaZ4JHhbUbPVNS1K91u2eW8n1CfzXaRQnIOMgfP93OBjivpv4ZT674o/Zx8O7dc
ks9UurARNqLL5kkahyhcZPL7RwT35Oa8a/awiL6J8OpMqP9EmHP+5Eap+IfEOraR+xf4Ltt
JuHhj1B3s7uaJiCEDSsU3DoCV59QMd68PMITqqml1lb8GbQl0ZzvxW8GfCWy0W/PgzW9X8Q
+JtNdJdQujIbuIRl9jNLLgKpycDaevGOtd7+zD4yn/wCEB8Tabql1JJZ+H9t3F5h5jiZHZl
HouYyQO2TWL8JtI03Vf2UPiPbwqn9qyCcXGSNyrHErxD/d4Yj3Jrl/2bIjq+ueM/CyzCI6z
oEkUeezBsA/h5hrhxUYV8JVo1G3yNav5Xt8tjWM0pJ9zpvhNfv8Z/ip4j17xdHFqRsbEvpl
hdAPbWpdiF/dng7QBzjJJJNQ/AfwV8SPDnxgd9S0S/0rSxHMuovIpS3m4OwL2c7sEEZwK80
+F/iy9+EnxT83W7KaOKMvp+qWwGXVc88d2VlDD6e9fc9h428Hatp1te6d4l0yaGcqkW25Tc
zMcBduchs8YxmvPzWdXC81KlC9OcUlvZfoaU5KevU+HfipZJF+0Rq2mPNczwPqUMTtNMZJG
VtmRuPP8Rx6dq+xdB8KaP4R00aPoVs1rYiVpQhkaTLN1OWJPavkX4vkQ/tM6vcSkJHHqVs7
Z4wAsZJr7isVt9TuX+z3EU0akFzFIHwDyOnTIriztV6mHw0aV7Na/crHbh5qnzSZm6lpJm8
GeIJ5seUNOuAi46/umr4x+AXgrQ/HnxOGg+IBO+mnTpppIYJWiMxVkAVmUg4y2cdyBX3l4k
jWLwNriKAF/s+cAf8AbNq+Kf2W5vK+NNvGFcM2kzqSTkE5Q9vp3r38shHA4KUnrJas8+tUl
XqczOO8SxXXwe+M2oW3h66kSbQ7/dbzdC8PDhHx94FWAI71237UMSXPj7RNRt0ZV1DSIruS
IuSobcwBAPAOMDI9BWP8QdM1D4jftL6tpOjx+YdR1L7KkgXI2RKscrk/3VCEn6V037VtrFa
+P/DsMQxFFo4jQdsCVwP5V1yqQqYqi18TT+7SxEXyxaZZtP2add8ZeD9B8SWnjaOe71Cyge
aO+iYLFFtGxI2XJwq8YPpXrfj/AEH4a+HfD+gyfFHW57+w0qyjtbLTWkbbcSIoDy+WmDIxw
vJ4UfWu++FvPwh8JMBjOlW//osV8cfH661S5+PWqrrnmG1tXiEEZBwtqFU5HoDlj7nNeLh5
18bW9nUnZRu9NHa/T5FylyK6Ob+KNppVh4qs9U8MeHb7w3pOp2qX2nwXTjefmIEqjJKKSoI
BOe44Ir3T483tv4h/Zv8ABniOaJZLi6ltZDKwBYb4GLjPuQM/SsP9qiTQdS/4QnWNDvLS5W
e2miTyJVP7n5GQ4HQckD34qHxZdjVP2IvCDKy77XUEt27fcMy8fhiu+UJ1VhqzVmnb8/8AI
lTs2jC8F+DPC2ofsweNPFdzpUNzrFo7iG6dDvg2rGQE5/2j9c+1dH+yf5s/iPxRAXZYjawu
y56tvIz9cZGal+HCj/hjj4hqUxtluOvr5cVQ/skzoPG3iS3kbbLJp8bIrHlgsnJH03D865c
ZGc8Jiozd/e09NC1PlkrH1pHYxr6nHPNfEn7UdvDbfGL9zbxJJJp8EzOFALNll5/KvukDGc
iviD9quJh8YYSOS+lQ7R3PzyV4nDtBU8YpLs/0LqTlJasT40fD3w54e+GXhDxLoenJYTXiR
Q3Sxk7Zi0O/eQSfm3BsnuDUPh3x7rGhfssanBbTvFOdVOl2065DQxyJvcqexADAem6t/wCI
V7dfFa18F/DrwDENWk0+zgn1C4hwYbeTyggDv0AUFifcgDJrvfFHwNeH9ntPCGgJ9q1TT5h
qO7GDeTgESAA9MqSFHsK9GVenCjRoY53k5311sruzf9bGqdm3Hsea+B9e+H8n7P174W1LSb
641m4FxIXtdKkn23BJMTCRV6j5O/AJq7+zHP4o0j4iXGj3ul6hbaZqdozSCaB0jSWPBVuRg
HBYe+RXPfBb4sSfDDWb7Q9as7qTRbuUefEoxNaTKNu4KeuQAGXr8oNfV/h74r+BPFeqW+la
BrLX99MCxt0t5A0QAyS+Vwg9yeuPWjMVUoKtSVJyhPW97pX+WljnUuazufFOlavY6B+0Uus
6pc/Z7Cx1+aaZgCSqiV8kAdfT8a9e+HVzo/xt+O1/4k8VFQNLhD6XpLLlHjVyAzN/EVJBI7
ls9BivJ9Dj06+/aWtUumtp7CbxGwdJcGOT9+2Ac8EfXrmtXxjbXfwW/aDmu9HZPLtbhb62j
343wS5JiI9MFl/AV7FejCpK0dKnJo/zXzM07LU9i/a2/wCRT8MEcYvpf/RVa3wL/sr/AIZk
I1y4W20rzLv7VK0piCx7zuyw5GRxxzzXI/tM+I9I8S/DbwRq2kXsc9vqNy9xBhhnb5XII7E
E4Poa53TrTVNW/YkuLbRZDcPZas8l7DAdzGESbiMD0yjfQV5HsXUwFOlUfL79vTVlrSTZo+
KPEfhr4ieDfEnhr4d/Dywt9G0WyN5Lq1xEICgTlREijdubacbj0zkVk/st3oh8V69pRYhZ7
JJ1UdCySYJ/J/yqL4E+M/CekeEfF/hnX9Ris7vVlLQNIC32gGJo9i4BJbJ6e9c9+zxfw6f8
ZNPguZxF9stZ7XLHaC5G5V575XGKMdRf1HG4TkajBJpu7vpdvX06G9N2nFn2nTJCTHjPFTm
MBdvcd6hkXIKg81+HKaXvJ7nrJpsz5cDt3qIEh1wcVaMRLEMOnrTAg3jgcV6NOfup3O1SVr
Fx5AQvWo2kUqQDzQpVmAxVcgCZjtyo7V6V252MIxRg+PCjeCrjoCJYsZ/3q8gb7qfT+pr1z
xwm/wAGXT4GA8fB/wB8V5G33U+n9TX6/wAKrlwD/wAT/Q+fzDSt8j6HkYb8kYG0En8BVuxi
QBn5ycDr+VU2GGjj69OfwrRsVJC4GcV+Qz11tuetUso6F6OMooBOasqdpU+4qMDmpCNxCDG
T0zXfhI2mvVHnSd9y7cr+8Q47VYhX5Qe1VpDl0BPO2rcXSv1bBxjPHVJ+n5I4JfCkcJ8Ufh
VoPxT0GDT9Xmls7m0cyWt5AAXiJGGBB4ZTgZHsK8xi/Z2TTPBM3gq4+I2tXdnfuWgsUK29s
jg7y5X5iemcZxnnFfRp6VyEl59q+IEEY5SANGD77STXr43EKjGKf2pJfeVQpubb7Js828Cf
AabwDNfPpWuG4jvFXfFc4I3A8NlVHqfz9q7YeCNVz/x92ij6t/hXoK0tclbJcHXlz1Y3fqz
enmFemuWDsvQ+dPGP7MWneMdWbWJNYGmahLgzyWyErMR0JVv4gP4qraj+ydoGqyQT33iXVJ
biONY3lkn8xpcDGSXUn2wMAAcCvpSivQhhadOKhG9ltqzmlWlJuT6nNeGdBv8Aw54b0/RPt
yXqWMKwJPKCHdVGF3Y4zgAfhXlniT9mfwr4p8dal4rvtVvbaW/mFwbezKxqkmBlgxBOSRu+
pr3ckAEkgAcnNKORVQoQhpEjnd7nIz+Erme1ihk1FHKR+W0ksZdpRjGX5AJPf1ryZP2VfC8
fiIazZeI9V0llk8yOPTnEflHvsc5ZOp6HjNfQ9FZUMDQoSlOlGze+rLnWnNKMnojxG6/Zm+
H15rcmtST6wl9KQ0kgv3cs+AN+58tuOM5J6/lV7xV+zx4H8beIJdd8T3mrX19LEkLsLrYpV
VCjAA446+5NewUV2WMTzfxj8GfCPj230mDxLJqE8ekwmC2ENwY8KcAk4HJIUDPtT7D4PeEN
P+H9x4DEU91oMztKIbmQyPE5OSyN1U55GOhz616LRWUqMJq0kNO2x4Zo37MPw+0e6uZftus
3kVwpRraa7KxEHPDBAu/GeA2ea2/CfwC8BeCfEMOv+HxqFtfwq0Yc3JZXVh8ysp4IPB/CvW
KKU6FOaaktxqTR5d42+BfgTx/qCalr1tcR6gAFa7s3EMkqjgBzghvxGfeq3g79nz4ceB9ZX
WdJsrq41GMYiuL2bzjD2ygxgHHGetetUUvq1P2fsre72Dmd7nl/i34FfD/xtrP9sa9Z3LXx
UJJLbzeUZVAwofA5wOK6bwv4J8O+BNDTSvDViLS1B3P3aVum526seB1rqqguf9Sa5MXShTw
slFaRWnkUpNvczNQt4tQsLiwuQWguI2ikUMVJVhgjI5HBrzK9+AfwzuGimsNGm0O6iXYlzp
N3JbSAdOSDzx616lgk8UEdjXwH1ium5xk0dVkcR4J+Fvg34fm4m8O6YY7u54nu7iQzTSD03
N0GecDGTVjxB8MvAvi3Vf7U8R+HLfU7wIIxJM7/ACqOgADADr6V14BqVV+7ToqrUq+0cnfv
fUG9DO0PQdN8P6Nb6RpFt9msLZdsMAdmEa56AsSce3asrxX8NPBnjnym8TaFFeywrtjnDNH
Kq5zt3oQcex4rsEXipAtfX4PL+T95fVnPKZ53D8E/hXBpiacngbS2gRi+Xi3OzepcncfxNW
v+FUfDn+xI9EPhDT20yOc3KWjKTEspGC4UnGcV3RGahc4OK6669krkp3OVg8A+DbLQLvw/Z
+GrCHSb1t9xZpEBFK3HLL0PQflUWj/D3wX4e1JdS0Lwxpum3aqVE1tAEfB6jI7HArrQpY9K
kEWBivGWDqYhtq9n5mnNYpbCOlfIH7Rfg/xj4p+K4n0Dwhq+o2tvYRW5uYLVmjZ9zMQrYwc
BgD+NfZjRcYFRMhXJop4OWBqe1SuNTucR8O9ItNK+Hmh21poa6MxtIjPamDyXWXaA+8YznI
PWus2D2p2SWOelIck+1fK1FGUnUd22zW5zeueAvBfiS4+1a94X03ULjvLNAC59Mt1P41e0T
wvoHh+BrbRNHs9NhflltoVTd9SOT+NbKJ3NSHaozXdCjKrFOs/dXS5LdtjB/wCET8KxOJE8
M6SHDbgwsowQR0OdvWprvQ9Evrg3N7o1jdTkAGSa3R2IHTkjNab8jfTQQa5q05c9k7diltq
Y50HQTFHB/YWn+XHnYn2VMJk5OBjjJxVm103T9PR0srG3tUkOXEMSoGPTJwOauE4zURIPIr
xK1SUV70rmiRj2/hTwzZ3zahZ+H9NtbxjuNxFaork/7wGab/ZNhDcMyWNqrbtysIFHPXOcd
a2e/wBKgmb5gK8TGzU488m77bs3g2nYoMMMRUcgG3p3qSdiG3DtTQdy5PWvkZRtojtjtcqy
ZC5xUQdeu2rc6lo+B0NVEXaxJ5zXoUJaJHRFpoaylcMDz2pPWpwcrnpUezYrZOSe9e3SfPI
tM5vxwpHgq7yMZeM/+PivH2+6n0/qa9i8ZAHwHqBYZI8vH/fYrx1sbUz6f1NfrvCMr4GX+J
/kj5/MP43yPoBEuGlCwjgquc8dq6G0B2AEYOKzo0LTrnIwAf0rXt/udMV+YxSla53VXoTL7
Cl25YfWlRc81OEBxxivUw2EdWKZwydiaZQHTHfk1YhPy1FLjav1qWHpX6Vh9MbK3l+Rxv4R
8jBImc9FBNeZ+HJ2k8VQyNID5ksjc+4Nek3CCS2ljJxuUrn6ivLfD0D2fjCzt3GDHIyc9/l
Irnzio44zDRe1/wAbo9TL4p0a3e3+Z6sKWkHWlr6k8YKKKKAEwM5wM9M0tFFABRRRQAUUUU
AISBjJxk4paKKACiiigAooooAKZKNyEU+o5fuEg4rDEW9lK/Ya3KZXFMIyxpzN1pEw0gBr8
6q8s5qEerOtaK5IqDAOKmjjHBxikXGamU8cV9TgcLTumzGUmO4A6U3d70rH5arHJ7V6OJxH
snaKM1G5KXHrUWR1pNjU8Rsa8lyrV3ZxNNESR46ipaaFA6VX1HULPStNuNSv51gtbZDJLI3
RVFfRUYOEEmZPVlrtVeU5NeU33xxstPsbTVrnwzeppN0WCTmaPzdoONxiB3Ac98dq9JsdTs
ta0e11fTJxPZ3SCSOQdGFcGOmnRbj01NVCUXqiQnFNHLD60McilgXMpHtmvhYt1K8aUepts
rk5wq5JxUDKWOT0qWU8+1M3KABnmvSxbhKTg9EvxJj3I5MdBUDZ7VORk1E4yK+ZxicryNok
LMSTzxUbMowM8U9xt6VWbJBzXxmOrSpuz3OiKuOdzg44qFgWQjvUiqzNgHipFgJavJ9lXxM
rxTaNLqJQKlTz2oDFOcfnV57YkEVAU2gKRXLWw9Wk/fjoaqaZUmDMobGMnIqIccCrsgwmKq
LGzSjAPWnQm+dX6G0GrDHtzu3Yzn1prwbsFuw4rTKeYi5yCOahmRY03FuK9rD1OZsUarehx
fjj5vCN6vsn/oYrx1vup9P6mvY/Gwx4R1Bh3VT/AOPCvHG+6n0/qa/beE0lgml/M/yR5WYr
94vQ+loTueN+gZRgHr0FaUHTb6VUCKZBxgBRx+FXoFIBJXGa/MaEYym9TqqvQsRDAwORVj0
qFCAvXqakJ+XO7b7+lfYYKPLBRRwSJpR8kdOU8/Wkc5VCvIPOaTocnpX1En7Os5Ly/IxtdW
LJwRzzWZJpNs2qQ3qx4ljbOQOvFX0kU9WFSZAxk9a9OVOji1Gbto0yYzlC/KAGKWiivRMwo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKa67lIp1B6VE4qUXFgVmhAFQIm2TNW5G2jB
rON1EpPOfpXyeNoUYVY8q1R0w5pLQuBSTkVOmFTms+C+jk4wQRUzSbuA1dNLE06EfaRV2TK
DvZkxkG72pUBZc9KpXl5bWGny315OkNvEu5nc4H/6650eOt1gLm28N6pLGwzG0iJEJB6/M2
QPrW1OsnLnrOy3KjSlPSCOyCgU4Yri/wDhKtSn057hYrPTZcZCzM0+PY7cDP0JrgNS8eeIr
nwXqXjfStWW1l0+5NjNYMFeMbXxvGe5yDXoUsVSk0qaHLDVIrmloe6ZFeQftC6hd2Hw2t5I
4XlsWv4Vvdj7D5ecgZ7ZbAz64rN8PeJPibqv23TJdU0v7fY2qXSSRskizA9VYqDggdgOtSa
z/wAJn4lSPwXrKWVzp+oWomu55dqoUYMwjCjnI2jDD0roVRVIXS3I5PZy1aPnnTpbrxCbrQ
NO0a1srvUb37THe6g3zQwqPmjMrcbcYJODnPSvZfhl8RdP8IfDgabqIe/hj1G4t7RrfATYp
BJ+Y8AszED0r5iuPD2sGPUI7XUJXisnKGJHLEYPAOOuMY9K0V1a31JLKSwtzBdwxESxRE7S
w6EgdSD/ADrzKklyNweq7nqRp80lGotGfeHh/wARaP4ntY59JvopS8YlaLcN6A8cj68V0Uc
RjQ8cnvXx/wCFtYsLIafqEPiKR9WZBK8PmeW0Z7rsT+HPr1FfV+h61Z69ocN/a3MUuV2yeW
2dr9wfxrysvhQVSVotTS+XyMsZhZUkpL4WW5c4qDr1qxJlevWq+Tk14uYpRq63OWGwEnNRM
ck4qwozxio2TGTtry8TQnON0Wmiq+44zjH1qJE3MeKnlBICgH8qdHA45IxXyk8HKtiElFtL
dm6lZCpGuAQKeQFGelKw2jHeonbAOa9uShh4WtZoz1YySXaahk2suaaxLtk0BC4IB46Y9K+
QrYmpiJSilddDdJLUrSsDxmo7di0xB6DpV0WGW3Emp47NUbOM5ow+VV5fEjV1YJWIR941FN
CHj5GavSQBYyyDkVVZjwOxrarhKmGkoT666GcZ31RxfjqLHgzUMFcKgJx/vCvEX+6n0/qa9
y8fqU8I6guOGQf+hCvDW+6n0/qa/Z+EYuODlf8Amf5I48brJPyPqGNY/NUhuoH8qvhD61jL
ICBzxgY/KtSCZiyjrmvzLCzhGSjUvqddWLtcnCjO7HOMZqUdAO1KQuAMYNKqHHXPNfX0aEo
TSjqzjbuJd3KWsSBs5xwPWoYrnzSCw2g1m+JDKPsxQ4Yk1HbPJ9m+ZuAK68diZrFOnJ6K35
HRCgnSU+5rSzIkZcsFCn7x6CsiTxfYprVhpcRaWW5lCAgcCpNZYp4cuJU6xpuGa8+8P+Xd6
7ZXN7cOJ1uojCmCQ3PJrmp4uVKvThHaTXXzOvD4SFWlOpL7J7UOtLSClr9MPnwooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKD0pMCvPmsWWB1LHtnpW3KR3qjMu7I96+SzGyquR2
UZNFCBXWXgYzWnCoY5Y5quIwoBxzUyMVIr5+jiL1lz7GlR82x4B+0Xr17BrXhzRNOu2t/KL
XcvJCu2QFDdiOD+dcrp/inUPEsljDrWpSGwhUyuyEjMakjr6Ej8qwfjDe3mvfFfUbSPe8iO
LdF9F9vp/WuZmv9Q8P2raXpsTi62BWcr8yqAQBz0Hc17mM/eTtFa7Ht4OmqVNOW27O71L4y
QTWN3of2C2gto28iJ1Vg2M/fPpXl8viMyaRrtpK2+ykuVuGGcBnGPzzXBatqRkuQbhxM38X
lHhj0PNYj6nKIXghbZE3tlj7Zr08Pg5x96/Sxw18VCS5Vse4ab438jXvtWl28WlK1mIGhtW
ZUcYwc5PU8k1ZvPiDfX2saHdtcyN9jtxAvOd2D19eh9a8MstTEczCZJDvXarK3K/417j8PP
hZF4h0s+INb8SWenafbJgWolHnSJwNx/ug+vWqqYeUFbmsmRCpCbvbU5PS9U1e28X6tJp9j
JfQXDEP5KFgpbrnA9aqT6TenWgb6WfQ3OCVMLLkZ6k8ACvqTwD4k0LR9Q/4Rvw74fge83Ko
ldchATgFnGRz612F1FZeK9R1LTdZWzMgBt2j2ruSRegBPpnPvWKnBRVRbvQ1m5qXs5bLXc8
W0jw54+8O2tvYQ2ulGy8VkNazGPcqybcbQeqZByM5Heuh8N6X4z+F+owareW0V3FO7W0tmk
jIH/wCBdC47Z6jvXm2uXuveFtauPAl7qck1ig87Tn8wnyiD0Q/w9OnTNbE2r+JNZnjkfXRc
WUkYimdWbyjMqhlIU8gkDB565rOpHDuPNFaij7baUrxPrXRdZsNc0yO8sbhZonGOeGRu6sO
xFa0cCjk85r5z8G309pp2n6pZ2b+ZcS+dLLGxDTRr94YJCnjoK+hNI1Wy1rSLbU7CTfb3CB
19R7H0NbYGjGcv3kb22ODF0fYv3XdMtCJFPSuY17x94S8OvJDqGpK88X34bdDK6f723hfxx
XG/E7xQlp4usPDeo63daTor6fLf3bWJ2zzYbYse/qqnn7vJxXhdprthN4qgtvFPh6SWBY9t
hpemygW87NwrSlSSxPf3zn0ruqunSXLCKMqVKU9WfYdtcWt7ZQ3lqwkhmQSIw7gjINKy89K
h0bTrbS9Bs9PtY2jggiCojNuKjHTPtVpxxxXl4qheClbp0IurtIruoI5FUpQdxGa0COMVXl
Recj6Yr4jNcG6tO60OiErMqpGMDJqeOMKDjnNNCYAqQEivEwmGhSacomkpXJFVicAUjBlPI
xU0EqD71NnlV/ujNfVSoYdYX2qn73Yxu72sRg8+1Z90VjmxnAxxV4g4GKo3a5A3DLAcGvBx
km6aVtVszopfEcZ45drjwrqIAyEhLfTkV4ZIygJk4+X+pr3jxcpXwdqxUYzbtn9K8Dn6p/u
/1Nfb8IVZVMJPm35v0Rljrc0Uux9NJHJvCk5G0Y59v0q7auY5gX59KqRTBz8vOQDz24qaMk
ruzXxNSjDnhyL4dj0JptWZs+ekhDA9OKf5gUZzWKJAvQkVcgywBZm5PHNevQxdR1Pe3ZxSo
2RF4jhMiWkg6oxH51n2obadxz+NaeuTYa3Q4+Yng9ayoMiQ89a7cySqYuSXRHXQv7BJl+6i
ebQruI4bMZxg+1eY+HTINesAzbsXUfX616ZYynElu5+Vwdp/pXm9tEdP8VQxvkYvEAHcfNX
lzharR8pL80engNIVqb7X/A9wHWlpO9Lmv1w+OCikzS5oAKQnBAweaXIpMg0AAOc8EfWhs7
eBk0AnnP4UZFAC9qQEkcjBoGcnPTtS0AFFFFABRRRQAUUUUAFI33TS5prfcNRN+6wRVmfKn
1qvnnJqWToarmQL2NfA42s7ts7ILQecVlX1/wDY4JbiRtqQoZCT2wM1fedBGecGuH+It6tp
8O9bmL7TLbGCPHUu/wAox+JryoSvNJdzqowu9T5vGrzSXs2vSRedqd/OZULcsBnAH5kcV5d
43v8AUpJ7mMTS7A5FwwPEsuAWH0GQMV69LYWfhfxF4Xg1aQxQxTxtKW52gZOfpkCvIfFt9E
dR1WzUBIjeyzrnkgORu/kCPYivsMDTjJ+1e5142rJWpLY4GdJSVferMw5wwP4cdKiWIqCJF
wfQ1oTWwuLlmtA7gcAY6/WunHw68RW3hmTxBeW1vDYrzF5lwqtOQQSqr1PGa92VWEV7zszy
1Fy6HCSAI4Ma/wDARXf6S0zXjGK4cK4SVmJwQP7o/Xiud13Q7rRr7bcwOkbANGzLg7eMfzr
ptJtZLeztL6cMltdDhz2YDoK48XVjKlzxdzrwsXGbR6D4avL2K01jUtPuDAbO4imZQdpkCn
I6c8ZzXY+Jtd+1a9p3iaNRi7j8uUZODIoGGP8ALNcP4UVFjuLWXLpcuqsDkBwRggkV3Om2G
jX2ia1YxGW3hispCom+cq3Tb7EHpXzMqic3A9p0vd52eWePNXV/EGmXEbFplLncTk9D371h
3HjC4m02xs7WGO1tYW2kRKFYnuzY6k5NUntLzVbhzcN5RtVEKLnl3PAC/nTJdJuvDXjZrTX
rTyvsUW8pIQRIwUEcgnAyR+Ve/Qw8VTUH0R5FWp77aPWBN4qtfC1g6zJpGntFmF9TcxrMo6
CNOrg9yBj3qr4c8V6/r9zL4clL6g4SSeKAXrwW1uqKWkkAiI3YUH5WzU3hjx/pmlWGmjxpp
X/CWXd2ZW021ucSJZbjywBztGQDwOnpVPUptYfxZr1zZnQbSXD2cUWm7R5oK4cIE5+6SSTg
DFW6Kg1ymUqkpN8zJrbTLy78Jav4j1O/gjudSlgsNP08S5dozIMuFJLKvTqcnJOOa+w/Bnw
78PeD/D9tp9rYQyzKqtLNIgZmkAwWBI45zXyV8BfDFrqXxM0u81u4cW6wS30SSNtRpI5AqY
J6jnP4V9zAjGRyK7KUIzd2tjkrSa0XUQKAu0DAAqN0yKmpCMitatFTjY5UyoVxTCOeRVllq
MrXzWIwji9EbKRCyfLkCq7feq4R8tU3Hzn6183mdLkUWjaDG5NKp5we9LjilRfmyelePCE3
NI0uBYCoJUDjnrU5X5+elRuORWeIUrO44s5fxfAD4L1jcORauePpXzw6qVQkZ+X+pr6U8VK
T4Q1cDkm0l/8AQTXzSFcRpls8f1Nfc8HpfV6i/vfojnxLbkj6AsLxwANvAAwS2e3etmJjsz
k4PasW3gSO4H7vblQB+QqSK8kjd0ZDt3YAzXzs6Kg9T6Fx9pqjRa8VZFXy2YE88VuQkNGrB
cAjgVz0MqyEgnDVorPLHEoHzZrmlTakrbnJWp3sluXNaRGMQONxHWsqKNY5S2SQOlX9c+W7
sm7sGU4/DFQQ2xncIGxmvTx7f1ySW+n5Izou1JNsSNgku8LnHIHpWJ4iS0D22trBtuLedGY
r/wAtADnmusXSztBDc/Suc8U28lvpciKgZSwLdto9anEwqUqTqNba/M2w84TrJJ+XyGt8R0
CPINIcgZ/5b4/pVG5+K3kMAdFznpm4/wDsa4+QqbYoykjk56Gub1KNlUswO09AevtXBQ4ix
85WlP8ABf5HvrJsGk3yfiz00/F7+7oq/wDgR1Hr92qcvxevkk2posDD3nb/AArw6+upre4R
gxIBwo9Ku2k0k3LN1r31mWLcebn/AAX+RwvLsN0h+L/zPZ/+Ft3p4/sm2LDqonbI+vFH/C3
L9nwmiW4OMnMzf4fWvLLUCecF8qnfPr/jWoFVpXAXG75DXDWzrGUnZz/L/I66WVYaS1h+L/
zPSYfifqUuR/ZdqpxkfO2K3NI8Y6lqGpW9tNZW6LK2CyFuB+NeV2pWAhAuc8V1fhqV11OCV
TgBwCD3rOOdYuTj+8dm0ZYjLMPTpu0Nbee57GOlFIv3RS1+nrVHwwUUUUwCiiigClq17Jp+
j3d9DavdSQRmQQocF8dq8k1rxz4s0vwRcazcX9nHO7iOBY0VgXJztHqAOp9a9evb+x021a7
1C7htLdcBpZnCKM+5r598C+F9L+IHifXrq+ST+xrW5kNvDDIyqhZ+FHbGFzx6+9eZjfac0V
Tlq+h6mBjTtKdZe7Gz/wCB8z1r4datq+teBrXVdan866ndyG2BPkBwOB06V1TOTxmszQfDm
n+GdMbT9LacWxcuEmlMmzPYZ6D2rQfgGubEyqU6ai3stdTlqyhOrKVNWTehE/cVRnysm7PA
7VcY8ms66yXGOa+JxdS9zektStOSQSDjmvP/AInQpdaFo9ncXTWttNqkKyyD+EYYjP4gV6T
DavMBkYFcf8XdGlk+Ft/dWqb7jT5IrtBjOdrfN+G0mrwGHqSlzcuiOyNWEZKLPlz4sTagNc
MN5O832XCxTkYDrngnFedf2jo1xatFcaVeTrJDtmn80F4JgeHQY+7935TXoWu2934hJ86Vo
rKGPzJ51G4BR0H1JOPxrgNM1HSdD8QXJ1LT3u9PuIXhii3+WSTyj5wT155FfU4Rt02rXZvj
Lc6udBpN74X0rQzq6eF5L6J1WGRo5zEryhcHAPIB6nFcpqmt6z4s1F2ugIonbMFjGx8mLjA
Crnk4HXvXsOnWvg6b4L3bpcW32y21GSZILpx5gA4JKjkg5yPXAFczpOsv4dl86YR3OiXQK2
8t1Aq3MIxxKq/eUZ6E9u1EKsoOUuW78/63F7OMlGN9Dnb/AEaWy8OW0Ou3pnmmVjHbNw1vg
fxZ+YDHOD14rofDOjyeKPhkUW8hjvLAkpCVOZCM8D8Kw9WuBrDapLe3LXl4I0/0lgN0oHC5
+o/pUXhPXG0Nriyilws46e5HT+tRN1JUtN07m1Nw9rbo0d34U0S/K6ZfQW2SxEmZTgHHX9K
9hvvDtpoM6eKYts+mXpEN1as3JJ7n68CvE7XxethOi282AsW1Sfpgj8hXo1/4gGp/D9gr5B
ALLuxjAyK8OveMk5x3PWhR5o2TMbTdU0P4efFddSurYSeHNTjdLi3MQlwn8IA9Q1eX+JtVs
tZ8cax4v0/wrDeeHRc+XFDcb44mGMDkdzjJA6Vf8Sy3eqxWaEcmMjcxwOQBnFS+HvBXjXxr
fW+j6hI/2OJvIt0hUJGrHgkKMDpySfSvpcLU5Ye89T56tBt6HP8Ah3xHpFjrv26eGPRQzF4
YRaNcFEIOBGWYfKc984I/Ct9/FGoabpt5bC8GnWd1FI1s0umqbrUhIVVhIwx0xndwenWtXV
vCnirS/Fun+CNT1uafTLTzUt3MS8rG2AuQMj5vfvXV+HfBUh8QnV7TaNX00efbxXKibzmXl
0G7/lpj7p9eldjmndLc5baXudh4C+G2h+Ibuwk1szXCJZotm9tcm3WGJV+4FUDLB9+STk5B
4xX0DoGgjw/p62EWo3V5Agwn2p97qMkgbu+AQPwGcmvG/BniCGbxAk7KLCy1ecSJAZAZrG6
YZIYdlfnrznPTNe6W1ys7SR5AmiOHX0z0P0NY4CfNJxq/Fd2fdf10MsXdPTbsWaKKK9o4AI
FMK/Sn0VnKClowuQsgwc1UaPk56VoEZqKSLcMivDx+W+1jeK2NYTtuUSvYUoQ/Sp/K9uaeI
jjivnoZZJyu0a85UZTnrUW3Jq4Yu+KiMbE15+Ky+d9i4zRz3ixhF4O1hyM4tJOn+6a+Y5iR
5Yzj5f6mvqLxWhHhDWNwBH2OXr/umvl8JtjjBOfl/qa+l4bg6VKorW1/QyrO7R7/AB3GZdk
R2rsBx6cCp4bb97iTrjI9xWPG7CXd5vRQP0rRW6dmEgUIP4T3I714VX3on0ML9DZtbS13b1
wSp5Fak4AhRgOhHFc7bXMjS5yOOgrTM7uYwxxlhmuOcU5LkMKtOTkm2XtYid7uyORtIYE47
8YqSCMQsVHJHf1pNVuEjktScfNk5qvJqNtbo000qRgDJ3NiqzVP65Kz7fkccFOVOMUv6ubs
D5XBrH8UWYudHlC8NjGapXHizTtNSN7uVQsw3JtOcj1/lXLa38UdHn064tbRJWmf5Y3xwO2
a9pYujWwbo1XrYqhha6qKpGOlzmJgQJAeAucn0rktRuYsNtb5QcbfX6Vqf2gZ4cs5YkZJbj
d/9euU1yRl5Q4LE8V8RhsMnO595KdomDeytJOSx+QdT6Vr6ZzBCMdsVzzqWmPB7HpW3ZTui
BvukDGP519A9IKKPPvqdLYqDIo3cJwBWtK4VthGVxng4wa5G3vokuo+nJ710aybofM4H415
eIpty16nZRndaFuBBLcq56J1AHUV1mmyNHcQ7UCqhDZP6VzulkIxkAyGGGPqPSupsofMQNE
QpB4HvU+6pxXY56zbvzbHoNp4iDSrBLCBkhQynr+FaC63ppJV7hYyDg7+Oa5DTLWQ6hHK8m
E3BiSOOPrTb21iFzL5cpdSxbPrX0UM8xlKHNo0u58rLB0ZVOVOx2P9t6bnH2lasw31pcD9z
cI/sDXlM7NGzfN0Pep7S5ZHA6598YqKfFdeMrVIJ/ebTyePLeMj1bIoLAda86j1a9h+5ctj
Pdq1LfXtRlt1TCyMT97HNezDiahJPmi0/kzz55bUjrdWMv4zazaaV8LdQWdY5HvWS1iSQZG
5j1/AAn8Ky/gnokum+Dk1OS6l23uSlvx5aqDwfXPX8K82+Neq32u+NtD8Hp/rLdRK6Dn95I
dq/iFyfxr6K0nTY9N0ezsYz8tvEsePoKupip16kKsF0uXKPscNyX1kzSZwQcVGTmkPTgYqM
5rHEYqbfvHAoiSZ5wM1AsLNLuPFWAuTU0a4BJ7V58MN9Zqe9sXz8q0HRxqi5NefeOPij4E0
jTNQ0nUNXjnmkiaCSK3QzBNykfMVGB+Jrl/jX8SptFtH8K+HY3vNYnQeesRwIFb7oZuu5uo
UcmvnnUPhvr66XDqHj3WhbW0/zw2MKbGTBySB0BPTueTX1tFQhH2cNEEKTfvMp3PxH0vTLm
C30WxtdTt0IMltexOY5eCASox0zke4Fed6vot/qY/tOC1kihnnIlGdwhc8gA9eR/KvZPBvg
7QrmDUdMtNKkvJ5o/tNkYULucAhoi5wA2SDz2zXPDTNK8Mz3sWuXd1YOqma3tlYmKSUH5Q4
PpkjPvU3jRj+6/zOq8py/ebnK6NZRWV3Z/2wkt3ZW7FpoRJ5WAejCQcg/Xj2q74jtdA1W/j
l0fyLWy35cLvLEegZ1DN6ck98V2dxYCe2t/EnhzWrUXiWyzXOnTx8TqeCcsMEZzXB6r4v8U
xXg+3lDCBugJgjXZ7rgAsPQ1xU61So9N/u/Q7JwpxjdlW7thpukeULnJZAu48bDnJU57jP4
GsLQLdNf8Z2Omm5SytrhjAkrjIXjqfxFZ9/dXmoTTXNzIzqh58wYxn27c1N4fljtdTt71iM
wyqd2ffr/WvQhScIN9TilU5pJLRGy8V/ZaleWMirLJZyMrsB6cflXX+GvEazaTe2txP5cYj
4Xrk1yviCeaPVZtTspnR5cszdmHTNUbCZLp40XK+ewMxIxuwa86tQVSHM9D16FeVKdou9z1
XwzpMOr3CwzAukkTRrhiGBA4YenSvbPg/dSQ+IFjmgXKSNaXLf9NAD5cvtuAKnHeuN8Gavp
9ro4sHgiW5tiJY5GHzd8jn1zmuy+H8YuPiNdvaqyW96IxJsOAuPmBx6hl/8eNeXh6zlV72t
b1KxlOyb2TWp6Jc/DKC+8V6xql/fCex1O3eH7OY8PblnD70bsdy5qg3g2SIPp0aj7TbHzLe
VODKo52seoOeQfavVMVVurZpAs0OBPHypPf8A2T7GvqquFUlzR3PmYVmtGfP2seGbODUH8U
mCeVsquqWNpHtaeQN8kwPG3k/P78969e0S4n1HTre+aJoNYs4gssTHmaM9AfXOMg9jn1NJq
emKl7BrtrHhGJW9iHOVIwxI/Q/nXOLpg8BazHc2+oY0mVsQLLIzHaxyYh1zgnIJ7cVxuDpS
9o9uv+fr3OtSVaPJ16f5HpsE6XEKyx/db16j2PoalrDl1CCxnj1COVZNOuWCSMvSJycBz6A
9D6HB9a28160JqXU85qwtFFFaCCiiigBCoPNGKWkPSo5UtQEKjvTQi5zindRShcHOawdOMn
ew7mL4pRT4P1nj/lzm/wDQDXygf9XH/u/1NfWniYf8UhrH/XlN/wCgGvkWQjbFgj7n9TWsY
KLdgue6PAnmDA42jgdTwKbNNb20qnLMQOQpyBWbea2lsu1n2uQOV+grn9RvJPtQAlwp6Edx
X5rUbekT7OjR/mOzg1m1klxFvLAZ+c1jXfjK4kuoYoY1izIoG7rjODmufsbiWTUI0t/3pbg
gMKpXVu8fiCHT7hxDMJlJYsPUHr2rGlGTml5nVKlBLY9a8dXstrYW6rI0LmNnR1OOm3jNeY
pM1xIXnlaTeMsWYmvU/Gtla3502C8uHgiRHyw6ngfpXj8MiLNLEGzGGKq4OM4PGa7M2pv2r
kY5VUiqVrF/XTcT+GNNkCO0NqZITJg/JyCMn0rlFjJKBmUjsWPNejXvi+1i8FNoUFmfOMXl
M7ABcH+L65rzyRPkhYckDn0rjSjyL0OiHNeXMras01RkiHmMG4ypHeucv980yjBOW+Ujt9K
6i3DyWwQoSABgr2B9x3qKbTQr7l6HnnnbXlQrKlJnpOnzJGI9hBFAF5LgZz35HX6d6xzKwk
K4HHeuuuYHliWMqFHcevtXMXdlJDcsF+6ehPeu3DVnPWRhiIKKSQ0rllfPTkeldBbXTSwgA
gN90gdDXPwFpNqEYwQOa6CHbFIiQoMKuXYjiu6sozSbOWEnGVzorB50eKLbtU/Nk12+jAyX
QZvlROCfeuN0pRKASxY9fwrutOt/Lt0w/Tue/wBa8NxSmdGJn+7sddDDvgPzfKBwaxLiQRM
5PAziuisxttAWIOR2rltRO6dl/hzU4io2k0z5zC+9UkjKuHR5yrcKe56GoItsUgYyFkBx9a
h1a4NsqjGf8964PXfFLrqa6TaStE5A8yWID5AeOPfrWtDCOo9T2+aysj1zT7rSllX7QUl5w
EJ710pEccbahsW2toUaR3IwAoGSfyBr5guNE0p7uNYvE1xPeTHYFKELGT0LNngU34i33iXw
L8PJ7e18Y3F3HqX+hyIZjIuCvIXdnHAPT1r36OV05VFBy0fb/PsePiqbkueL18y98K5ZPiD
8bb/xVcuGxM93gdQg+WJfoBtH4V9SmWUS4A4r5N/Z78Q6b4c0/VJr5vIubkxxRyOPk+XOR0
45Pfivd9O+JGg6nevbWmqW8l1uKLEzYMmDjK5xuGQRxnpVZjUnCtLlUna2qWy9Tkq0Zy5bL
RLQ7g3Uqk5UHFPa6jV9rcHGT7Vix6oZHVioBzyKlkuFkdmBVWPGM15KxspLSX3mLw7Ts0bK
TIw3KeKS5kufsE/2Hyzc7D5Xmfd3Y4zjtmssyoqAKxB781aguQsWCc+lejh8dKDV2YSo6XR
wr+G/CvgHw9deMvFUgvLixja6uJ5Od8zfeYDuxJwPQYxivk/VviFfeOfGk+ralL9nt5X2Qw
DpGg4xjpwOPzr0f9p3x1NdyweC7FtsNv8Av7shsh3IGxSPbk8968C0rwprV/LbfY8RydFRj
gk/SvrISSw3NN8tzow8ZKak1fyPdZNetNM8O2l34b1ZtN1ewLNbzg71ZiuGVh3U56VzVrfL
qWkiDVZo5r7V5Vgu9TuVMog3tgsOpEYGccdTntXOW/gzUrPUp9N1C1EupyRhIlMmAu4ZzwT
zVjV/CHjjwXbI13As1vIgxJbSCTYT2OD1FefQtGPs+e+t7HqVOWcuZxtfQ7/TvAuh+KPFw0
uXxJ9ostMgFtbTWsrbAozvRSMDGBx9ayvE+haT4Q0rUhfPJdTRsYYpJF3b1VsRJGW5b5evY
c1xlr49u9NiEBjb7QBuG1gCB/jWNqWuz6gyatr05ntIHwke8ku2f4Qe/v6VpGFWc238PT/g
epjKFGmtHdnMalbHzre0lmjW4nHnT9uoyo/H0qOwikFsyW9hDMrZ3SSE5H0xVs6Bf6m95q9
zIrGaZ3DDpgHrn07AD0rqbLwzqlroOmXM94ttp99HvhViqF8Hox6+uK+ggmo8p48nrc4Y3s
tzaC2nJVoh5fP8WOlauj2LSRoUfBfg8471WvbD/ipJ7dD+6UFt/bgc13vgzwzd3mhXOqLEw
trZgGZh1J5wPw/mK87F1FSjbY9LBw5nzM09Bu7SwDR61a+YNpELhypBHcYr6S+Amizt4bn8
SXke1b2QG13fe2Lkbj9c18e+MNbgXV1stg8pEETL/ezyfx7V9nfBP4g2PiHwjp2kTILe9ih
2xbVxHMq4B2+44yK5cHh0pQqT0T/MvMMTzQcIfM9g7UUUV9OfNlWVVt2edULK5HmAenrisP
VdLtLu2WyvI1utLnI2L18t+xB7ex7dK6bFYlzJHpcnk3I/4lt02wP/AM8XPY+ik9D2Nctam
5Kydv6/I0jOxxOkaidC8S3ng/WE32joDHJMRiaNhjcPX0I7YrstIuLqxvG0PUZWmwC9ncsP
9dF/dJ/vr0PqMH1rM8VeFv8AhJtDewkkEWp2uXsrzvnHf2PQj8awvCPiWDXopfCOru9j4k0
lsgOcsGXIDKf4uOD6g+9cVK9GSV9Ht69V/kehKCr0fax3W6/9u/zPT6Kz9M1Fb6ORHwl1bv
5VxGP4HA/kQcj2NaFetFpq6PMacXZhRRRTEFFBzjgZooAMYoooo2AyvEvHhHWf+vKb/wBFm
vj4f6qP/d/rX1z4umWPwVrTHkfYpun+4a+RjkRx/wC7/U1Kkm3YDvJGHmsxADKACcdOKp6l
fG4ijHk7dp+8OM0+abeflG3KgH34qvIqsh3jK55FflMpNPQ++bIYpZYn3RMUboCOtRZlutc
tYZJvMaaVFZj1zuFPl2YOz0qbw/DLd+MNGUsPLW6jJz2AOeK6sLze0imOq/cbPSvi28O3Sb
F5zGCjuSOuFwOfb5v5V5pBa2sb85CYyS2Wwe2K7b4ySv8A8JDpgtyN5s2yH+6cSD9eMfjXn
8UuoW9wqFI5ARzg89K68zu6jS6HDl9lQTJrxjLsWMbF6gGkt1Mm1Qu31B5xU0cL3SAxxkuv
Yd663wj4Ze8vEnuoiuG6OucY7ivArz9lC56fMopzeyL+jeFJ9R0hXiJDIu4NgfNntx6Vz9+
kNlffYJnUzknA3YxjrXs+h6Tf6drl3dHW3l0ydFEenvCuIHGMsrjnB9DXi/xX+H2s6PO/iL
wNps9zHJue6hjcyPE+c70U84PfHpXRTyeNSjGuqnvS6djjweaKdd06jtF7ETW0UsZQtgHvm
sq+0stEY1GT/Ko/hfrsXjLVpvDerNJb6tFE0qkjbvC9QQR1rsk0/wAlJFnXIRiq/wC0PWuO
08NU5KsbfkexOUJycL6r9Tz+2smWJi4AdWGCRwRWpa2zTXAQxnngkd8HqK6OHw3Ld2zMzeW
hPAPStG30IWWGB52fe9PaumVaMqblc5XZSsVdMsXiLlkITbndXQ2k0m5V6KOnFW9Ls/PTBA
PYjH6V1tjo9uAFUwiUDOwMMgeuK4qeGr4i/sItvqcOKxsKXuyM+3u3Fsct0HTFYdw7yS5/O
upn0iZdzK24N2Xoa56+tJrOXBiZmcEgAVosDiY61Y27nHhqlNybjuzzrxleyWWnXl3M5RY4
jjBxkngV4VZXbzeIvK3tI0GCu453OepPr2/KvSfiXfvLr1hpc6tHErCaRW4yM4A9+c15z4Z
lg1D4jTXDOqWkUgGOgbsB+dfT4RKFGU7bHc1eaS6neeK9FtLBLbxRaTvfslqv2izUFFB5z0
4Bz0P5147448R2mt2+j21ndzTFS0ksEigGKT+5x1wB196+vLm40m/8H3GiPbRxq8bGQEDB4
618WLaRN8T5LEsDHDdFBzkMAc5rryuuq/NUkvhVzixUJwSp7XdtTqrjV28M+EbO3hjHnDDe
Z6sxzj+n4V0lr4D8QeIr+y0y81WCC/hX7WkMeEW2ZhnCvnhuhwOOvrXD/EiJogrWqnblJ8h
sc55wPQf1qnbeMLi0u7a/0+7kaV2EhIba0Tn7w+ua9rBJOl7RLWW5xY1t1OXax9WeF/EGu6
LdL4V8bTB9Ut1CJeY/1q4+XcehboMj+dd9BfBwTuDYPBFfO3hvxbZ6reR/21JF5McMiumdw
ckcMB/vAEc9cV22kaxqMWkRXV873NmzCOK/QFhJ/v8Ao3PXvXyeb5c5P2+Hj6r9SsNWX8Oq
/mewm8BUjIB7VDeavbWVpPc3V0ltbQRtK8z9EwM59/pXJW+t26xhZJAwIyG3dK8X+NvinVb
e0S1sddiksbqIGaxj5aMq3DOemG7DPavIyzCPFVkm9DeuoUo3PJfGU11q2pPe3E3m3F/cuZ
DtI34PHWu48JeErm80uXV7rVPst7bRl4y7fMT2CjtivP3nee9sGZzLICPkzjacAZz+td7d6
R4jtvs0f2eWTz1EoaJ925Bz098V9pieeUYwT7jw7XO2jW0Dw14y1ya71yHUYpZrcFleZsMR
6Z9a0INVu9Qhn0rXJpLaQEyEkcmRR8oOeMH1rJi8Y32lWKW/k+VGckoRtf6e9eceLvFqXt4
Eg3+a5xJzg9cgZ9a46VGrXqWaVu511ZwoQ5n1GeLtShudTlWd4JY4nx9qRAGlx2wOvXGfau
eW11PxFfCOGJ0jUjy1A6H+8cdz0p39hbo5L7VLsWUfJQplicc7QMV2OkX1vbeFZbK90u5N3
cRb7aa2bYY3OCu/I5GOoX1FfTwhGkkonztSbqNszv7Y8RReC5tEuJFutGhneOHeAjK6gBsE
DOB6GvR4JPAH/Ci9D1eWKePWLGXbNO8jHd833QMngnB6dia5RNC8Pr4Ij+w+Ioby6uiZHtJ
FMZs5B/Ac9Se7VgeEte0e0tda0jWtKt7yK8IaOST5jARwyoCcfU9Titr2u1+Bg1exPrl81/
4ojuI+Rert81ej85GD0/Ku61LxNZeHPA8VtFKzXLj5lB/If1Ned3d8dRtXv4w8IsZkEUcw2
AAdlHU8VianNd6zL9rnDCFRhFXp7D+debXwjrVIzlsj0KGJVClKK3ZSmttS1CC51gwzzWoc
mSfYSFPXGa9g/Z98Yvpniqw0S4mYWdxeRNG2OYnJxuHswIB9vpX0p+zx4X06y+CFnDfRWd6
NQkluCrKrqUJ29/oa+VPHvhZvAXxz1XR9LjkjtY7pJrIJ2jkwyKPoSQD7V3y5JU7f1oefGb
57H6N0VDatI9lA8oxI0algfXHNTV1LY4wqG5toLu0ltbmMSQyqVdW6EGpqKGr6MDh9D1S80
7XX8H667NcxhptOvO13AOxP99c4I7jBrH+JXgu6vBH418JxLF4o03a2V4NzEpyyH/ax0Ppk
d667xb4eOv6OFtJRa6paN9osbn/nlKBxn/ZPQj0NUPCHi0a7by2V/D9k1mzPlXdqf4WHBI9
v8RXlVYqlLkqfDL8D0qblb29HdfEv1t2fXs/kcXo/i22n8S6N4nsLnMGtwNBdWxP+rmQbtr
Z+6wAbGfTFewQTx3EEc0Lh45FDKw7g18sePNJTw38UrfWNNvVTT76Ym5iVvkinVxnpwDh+c
88mvY/DGt3Gh662gavITb3Dj7NMfuq+Pu59DwR7muLC49xqqEl7j6+fZ+p6+YYKNWlGvReq
W3Vpf5beiPSaKQHmlr6M+WCiiigApD0paD0pNXQHOeLVMvg/V4gCS1nKMD/cNfJucxx/7v8
AU19a+KGI8O6kP+nSX8fkNfJC/wCqT6H+ZrycBPnq1oN3s1+RpJaI65uo+g/lTHdQpVuhp0
smxh+7XkDo2e1QKssshCKzle/bH1r8+mndvofbp3VyNuVI9q0/Atu158R9Mg4Kx73YYyRgd
qo3cXlYRMkkZz6V2Hwf03z/ABZfai65NrEIwQD/ABEkj06L6V6OAXPVjcwxU+SjIi+L/wBp
m8XwkxjyIIFj+XkknLH6c4rhrSCS5volkYhWIBYjdgdOneuw8e3Mtz4+1JVBKxsqAj2A/wA
/nWXoltIfEFnDDkhpl5I7ZzxRmE71ZKAYSPJQi2d7pHh6ztUVngZiOm45P5V2+m2aQAOqgA
j8qks7ARQl3QMSOAf61ftoNsQU9q+c+rzk1Fatnm4nFc90h6bg3FTSXcSDy2A3HuTVDWtRh
8P+HdQ1u6bMVnA0u0nG4gcL+JwPxrwXxl4x8T6Hd3zRahaXNyBDLNaXcoQws6jcIgOXCkjj
nFfR4bCYyjQvSdm+9tjzqcY1J2k7I8X8YSeOfAfxSuPE1ys1s0mos0N6p3xPkk4B6sCnX6V
9VxxW3iGAahZODHIiPuB4YsoPHtzmvnj4rR6t4v8AD2nw22lSR3sNzsNy0yrArMnzJluh6d
enrUHw78XfEHwLBjW7OaXTkKxeRcPyUB4EYzzj+8K3xOAljcJCo7Korr19Nz2Xi3Gfuv0/y
PqWOwkjgClBkLjPaqd3ayi2O45Uc4rX8N69p3ifQ4NRsHBicDIBB2nupqzfxW7Ha7JCp+QZ
OMk/zNfJU8NOo+RbozhipKfvIwdD81Zu+3PT3rnviP4Qk0tX8aaPeT2oAIvVjmKna3dT6Zx
la9F0vST94oFUHqO9ZnxK8NaNr/gy5h1zV7rTLG3RpHkgm2AkDIyOjc9BX2eTZdVp0pe0T1
OXE4tOunH5jvhfrA1r4e2NwWLCLMIYnOdtbGsXmmIkhmnhR4E3yEuAY07sfQda+JfB/wAQ9
Y8Oi70zT/EVzYWk8pK4UHZ6NsIOARjOK0rLx7eGXUZNX1I373CmISNJta4UZ4z0wOyt26V6
9VSlT9i1e3XqZOh7/tE9zmviP48g8Q+J9U1fT5i1tJJ9ntSxyRGhxnHbPJ5rM8OSpYyLLJI
TKAd5iOSxyf6VmeII9I1C4jktYZVkQM8hXG0g9sAdBWfb6Xc4jl07UC0kgXbCEyHJ449BVO
hTdHkTsehSryjNSa2PUNV8ePbaVKYZvMKx7tinkADofTtXhun6tNBqf22QBnLu7kdTuOev+
eldlrOl3cGmTaLbW1zdanK6fa1CkGNeuM+nQ8+lSaB8OI9XuUsHuvs9xFE01zKWDRRqB3IH
XPoavB0KGGpNfzHPjMZOvUT2sF9cya5oNxrt7dKmnWrpD5RO2actwAoxjsT9Otd94G+DcHj
DQJ7k6NbrKDlBb6mY3jHGNxIK55HX1rx2/wBPvWL6HE7SNbSFVyMBipPTJ/u11nhPxLq3hv
QTLbNcwOq/v3ViT14yOgHua71y0KajBHDUc6025s6HRNJ0jSNXn0C0tzd3Gp3b2VtdalH89
k8f3ldVPXgnjjABFey3er3+heFn+GtnpUl5HcKkEFxDuMbsx5xnkNnkDtivFtBstS8aXHiH
XL3VIrC5EaXcEtwpILKNoGFwckYGc1L4R1zxbd+Ip7NNftdHuNKha9ZLsl1aTbxGpB6kE1L
g6jUlpcya5XbseneM7e3+Gun6fDq95I0DRbVcnzWdgOd3OMemO4Oa8A8U6trWqeGJIZLSSK
zhug811cHEk7sMxhv+Acgegpnj7xtrfjHxEW1a5IVVVfJB+WJgBwPbOa4q9v7uZHtZbiWZD
JvYysSSQu0dfapw+Dp0Je4tWW60pq0nc6u0mWKe0khma6iSIFnkBTLcZwPQEGu00/xVd2cT
XT3bYA5y+O2NoHp/jXlkN1cGxs4oyXPKsobBIzxzWv5klrc2tvdyMk0xCjkbYgeAT71lVwv
O9TupVlTVy34g8SXeqakkcJ2TONgGehPTr3rMfRktryLTDDLeazOUCxjICM3QH1NaN7YrDe
S6JCW84uBJOcMzEYPWuy8D6Z4Oj8ew3nxGu71dPZ4zBcBiipIP+ejDnaTgCumEFShaCOarK
VRucncyF0a//s6y0vW5ZDp0MhDyD7xzjc65AyMZxXoviNPBdv8ADG3ufAN+dYhtW8maS7cC
4jXkcp3I4AxxgV23xnsbF9O0u28F6Rb6mNYxBDcW7iV+PmIjQdcgctyK8/8AH2g2emWVnaL
pqaQ8NvFv3kBs7Bu3H1znisG+Zw9vo+iTElo3B6HmmveDv7O0Cz1CWzu7aefLKJhs85DyJF
A7Vxs6GOCC6tpGMoZiwZOFCkbW/HGa6jUdV1iDSIYb3VZ7qKWHMKOdwSNj8uM9OmazG1i01
Ty4NRsI7cJEse6zjwvy8Asvr6nv1rsjdJtmRVuNautaWSfV77zZI2DJEwO6ZsgZ3dse/pXR
+EvBmu+NvHFr4U0i2YzTSKbnyydlpGCN7se3Gfxrqvhh8H7Lxx4cvb69ubqyb7QEtHQZ3qO
XJB468exFfVvgTw3ofgTSY9N0G1CbRmW5bmW4buzt3/lXg4/P8NhZ+yXvS6rsdMMLUnHmJd
duPBPhv4dW2j2nie78NXHh2JRbGJB9r3KMBTEw/ehz1AGCT1FeZfDXw5qvxH+L03izxskgu
LKKG58sxiPdt4iUpzgYBYj3r6cuY9PNtFe6hbwym3AkV5IwzIfVcjIP0rP8NaL/AGdHeajc
KPt+pzG4nb0/ur9AMcfWvcilUUZW3s/kedeyZ0HaiiiuwxCiiigBCODXnXj3w9d215D448P
GRNSsADdQx8i5hHU47so/McelejUjAbTkVnUpqpHlkbUK0qE1OH/DrqmeB/Fax0/xd8IP+E
m0GNFMEwu5vJx1I2uTj25z7CpfBevW3xG+FgSVo21vTIxHIoO1mCA7HH1A/MVS+K1jqHw5i
vdc0G2Wbw7rEclrfWBU+VE7gjdgcKpPI9GyOjV88fDTWdd8O+Ik1TQbkzXsAG/Tzu/0yLP3
QADu4BP8ua8SrQULqWz3/wAz6/DSVagoUXs7xfVf3X/WujPsX4TeObrxd4XiTV4Gg1SBdr7
hgTKP4x+mf/r16PXjHwlggvPhFba3bhobyOa4nRQ2fKPmMdmT1GDjn+leqaFq8Wt6PDfxoY
2cfPGTko3cV6WGqStyVN+nmj5fFUrSlOK0Ts/JmnRRRXacQUUUUAYnidAfDepNjpay/wDoB
r5BUOYYyv8Adr7F8Qx+Z4Z1NR1NrL/6Aa+PEjkMMe04G31rjo0PZ1qk0vit+RTeiOmlQqRl
lOQOhz2q1AjmJNiqmPX+lT3Ee6VVO0AYBO31FXoLdWADd+mO1fm0mktT6lVWihcwDIZ2wAv
JHTHvXqnwi0+OLw5eXwG2W4um3Y9ABt+nX9a8+Ns7EgqQQPkI5Nek+E54dE8Pi9txd3djcs
PMDndJC+Owx9016+T2lXcpLRI5MbVcqXKcHqWl3Vz4j1S7bCETyLyeozjpUR06SJop4HEcs
JDKV7EVuPc22uJJrWnRyLG9zJDL5iFT5gY9B6cHn2pYLVpLhIicbjgj2rycapwry5++hvSr
txjb0O50a/a/01Z3OAe4/KvN/CvxF0/w34i8ReGPFOrFXspS1oJWMkky8naoGST0wK9Gs4F
s7UKo2qOyjtXhGp2Elv8AHG/8S6Bcf2zfRSLA+miLDoCq+a0bjowGAD9fWu7J6aqTkqm2/w
CJxVYq7tsx2ueNPiL8Q9Xh02Pwhf6f4ctJxcy+XaOzzBDlQ5YgDHBIHpXAReHvHPiibU5NJ
1Kxl1eO4kufsWrO0NyhJw2zIxyBnAPGMV9B6fY+KtEGrXlvos3iG4d2MLXEn2aMLk7VAY5b
rgnAHBrz67g+Iq3OseLG07wvqAsxxptz8sqrsGRHIv8AEOvpz1r7X2Lmko/K+xxxqpK2x5x
4P8ZazYHVfD/iawS6mV1iNrcDaYJSeXj/AIWY5zz6Vxut6pPJrl9d6lqlxOIIwiRSMd6t0x
zwoA5OOuK2Nd8XQSGe9srGa01GVMXtlcESH/gLfxfQ815w+uSajfI10FwAwII+8OoB/wA9q
y+rzjN80Ukdl4yXMnqfQ37PXi521PVNDhkJhBjlPPTkhsfmK9v8dJeah4h8LWOmQvILTUEv
bx0YfuYvujcPcn9K+WPhT4f8d+H9fTXbLT/7Ksru03R3eqKUhcZ4woG58nAHb3Fe3eDNa1S
98TWmkNN591eXkd1qtzNjdMyuNvlgfdQDgDtXlvAR+ue3W1vxIlV57Pqj6ORQiBVAA9q53x
1pen614E1fStUvobC0uYCklzMVCwj+9k8cVxXxc+M+m/DaxW1s4I9U12UgJalyqQg5w8hHQ
cHA6nFfHXi3x54l8Yf8Tnxrqdze2ry7bbT0OyJj/soOAB6nJr6SVox5UcFKnKT5jL8dLpOm
a3Jp+gazHq0UEzILyMcSr6gj/wCvXIx6rcQAR7UYLwcjP4/Wu7sfBOs+LbOK28PeD7qO7Db
muDMXVh6YxxxXM+MPAfifwixOq6e4hyN00YJCf73cVz0pU5Ple52VZPmuZ761MYjtkC9xuP
J9RVrQNeu08TWb2wCeSFAUcDv/AErlnRliSXcpLkgDOSMeoq9p97cRXwu0IF0gBWX8AOnTG
BW86MXFpIhVXe1z608MazfafaXV7bWC3NyFJY7A2VI5PPUYrmze2rXTWypEsdwzfaIkUA+v
bgCqPw48U3d/pUtrBIsk8kZhYZwyZHzH6U3xBA+mIbua3SITQNAJUPD4+8cduO1fNQhKm2r
a3Hy3ep59qWnw6xqeoXQtVhuLi6k+zCByF4O0YyeOKivNS8Y2CPaz3KYUYaWS2QOeMdQOfr
XV6l4A8R6f8P8AQvGdlG8kcxkuriFU4gQkgPnuMD86wdR8UQX2mbrqMSSBchjwSe1dv1ipz
c1O0lf7n2O2EKc6dno0clF4l1qyuLjy7x99wMStnJcY6foK3NJ0mE/DnVNePiCW0vbqdIfs
xjDCVBks27qACTgiuKljmlkeSUhJGJLKW6fT8KlS+vIrb7G07NFs2BN2FFetF6p2OCSaKYf
ZqW4uLlUfcNxwJAOefrXS+IfDVywOp6fatMJmd5Le2jdxbLwVye+QT9MVnaZayboJtqHzCy
Rll6Hnn39q+jNNtdL8K+C4NJ1C8t9Zn1i2/tO1vY3Pn2bxhcxHPoOvA7+oq+f37bLqZtNRv
1ufNen3EVhELoqss/SAHkA/3vwrS06yl1K6klnt5LhXwZZZDksfUVpfEaGwn8Xzazo1klhp
2oCO4W2Dbhb7kBI6cAnJH1rS8N3F/Z6fJczQrf6NajyCsTgOjN83HHPJ5/Cs6j5Y3jrc0gn
opG34Qn0TS9fttP8AEVvBBb3r/ub8HdtJOCr+ig98Vs6vpWpeKvicvh/QraHWNJ026Em+xG
9ZIgAPMc/jj61g+A/CZ8RajPdxX8CPabt1tO3JDDqueuea0NKm1fRfH0954U1g6Nd6XFh1k
UMZ+QChU8OvQn6isGkm+7W/Qesjs/Fz6l4MutLk0YrHrGWWzSMDdGx6hVPAB+lcL40+MXiX
xNpdxoPirRtJuLiIgPqCRbJQwOeMcdeKS/8AH2mat8RF8Q/EbSpbuMQmILpjmJlYfdfk9FO
cKDjmuauf7A8T6tJDpL3EjTo7rE8OGDdsjp07+tOEVSinuu5LTno9yO4k0bxG0tloFpdIIY
spFOS7kDr8w9zxXdfD/Q4bXQI/Mt8XFyT5gkQZAyRg5+mPrVDwHo76RZNLJEy3UxIIcEOFB
xtI/CvTNHgjbUI5W+YsdrD9a+XzTHtqVKG3c9TDYbVSkekeGLKLSdKhh0+1FvAvPlL0BPPH
412thAZ5UdhtDEcetc9ppwBnAUdh0rrtLuIWKp1x1PpX5y589T336npYi8Ie6jr4XiKrG2C
ewPNWx0rD8wLLGw7d62kYOgYdxX6zkeYfWYOnLeP5HyNWHLqOooor6UwCiiigAooooAqalp
tjq2l3OmajbJc2lzGY5YnGQymvg/4m+FdX+Gfj2304zym2SJm0q7X5TJDuJ2kjncpJB/A9D
X33XDfFL4e6f8R/A11otwqx3sYMtjc9DBMBwc/3T0I9D7CsqtNVFZnXhsTPDyvHZnyD4F+K
XirQdPutG0+QXMV+hhjgJOI5G6yZ6njPFfSvwf1PUdS8HWl5GIjdwqYZYy52uFY9/XuD718
u/C+MaF8XLFNZtHim0+5MU8Ei8hgSjAj2r6G8Oa5a/D/4iX+l30sSaRqc5ktHUYCEnBXHbt
zXiunL2kZOVuV/mfVVW8ThXCENWrrzt+tme62V3He2yzxgrnKlW6qQcEH8as1kRobLV2nRs
2t7gkdAkmOCP94fqK169qnPmVnuj42cbPQKKKK1IKGtc+H9R/69pP8A0E18cKT5MZBP3f61
9laqN2i3y+sEg/8AHTXxiz+VHEpGfkFAHqEsA8xipAGAACOnH60+CFVQBTjFTTx7JyoO7n+
lSwQgg/N1r8orfFZn0UPhJIImkmyFZhjnAziupsb65urKfSkYKgXzTx2zWTbHyW2L1Ixu9v
StHwwiy+JnU87ItxB7jIq8uqyhiIKL33JrpODuRKZdMur7SbhD5TpHLD6JnOT71qaLY+dI8
0nGOFx/P61Deae974wuUjA2x7V3E9gK6mC1S2hCJhQvT61hj5uWKklqrmfMoU13ZBI2xxGq
Z2jOB3r51+Fya7qnj67g025j86dmuNQuGBAjVmztU4yW55we1ej+KvixaaHrMml6RarfXUf
+snbiKP15714f4O8a6v4a8RSvp0MMl3eXRKwJhBOXfKruPQc/l9K+oyvDzpQldau33BKMlG
7W6Pozx/F8QPs6Q6Trehx2JVjMlyHhkkUDoG5A/SvnC48VX0T3FjNEbacth4z03HqT6g16l
8V7vxhbRrqwvtOvtNuYwxt4gwlg+X7inOJBu78H2r50m8TlL66nuszzsP3K8KgbHBbOe2a+
vk1oonmUU27M5fxZqXn6lNKreTNnlozXR+BNQ8MReG77Ub3w9a6rrCMJ7Z5M5t9rgMQudpH
8XI4ArzzxDqH227M3lonmckKfUcH8qpaRcPa3xljkeNVRw23spRgR+tPl0sbysnqe+eNfiz
qmtabaTSaoPOgYKhUA5U5yuBgdhWDaeO9Q06IeKNEnK3NntRCyhgDkAEg9VySD9RXkliZpr
C4hd40hdkBMhxhucY755rtdN0bV9Z0JItHtzDpyAtLO/wC7ExHck9V68dyKwnGMLsINSsiH
xJrmseOPF954h1Rk8+6YDqWCADG0A9v8a1oNOubHxVZ+VZfbktLZSGm+YbjznnvWPDPYSar
ZjRraSRVI3C4Xy1UjHOenJya6qXWF0K5jsL2SUSPFv80rw43e3A/CuOdSTTSV/I7eWKtY+g
vBt34hs4YJhpoJRjO00TCQHgZGF6DGPy5zWzPr2keJ5NZs7qzjlS8gCFJ48lJM9uMj6V5r4
I+KU2hpHEk8MsaDALc5Hpj+tN8T+KrW+1Nte0phbzSHdKgAUbsAdu/FefQ9y/R3Ir0+aV+h
4F8QfCF3our3V1Y2hOkFywdQSIyeu70Hv0rg/nBVlO1lOfpX2J4I0yHxRZXMeow77W5mEBa
RTgkjjtjOea+d/if8PdS8A+Ob/TbqJvskkrSQzgHa468HuRmvZw1ZzXK90cNRJTTMLQL27s
tTilF/c2m8lnltmKuc9RzxXuLWPhvXvBSX9z4hu7TUQXjWK6t90bDA2/OuAGz3NeC2gEN/F
mcR20hByVP6jtX0Bp7ib4XQTHVYtWgjLQvbQvGJbck7QGH3h04yM/hXU4RkrtA79D6M8LS6
PqPw68OTaVGzac1gsSLLhj8vysG7HkGvkn41eEYfCnxAdNHsPL067Tz7dDkqh/iAJ7A9u2R
X0H8IL5ofgjpJeMt5V3cqi+3mE4/Mmub+NGsw2HgN3vtN+0XV7IY7V3AIgPdvXp2+lfE4er
9XxrpwV+Z2t+p6Ki5U1Y+Xmv7e6g8m9iRJVXBKjBP41i3hWGN4xht3c8bT6Vqvp99f2s1zZ
2U0/kjdLNEhcIvq2BxWGROVLMAxB6njNfU0oxjojGs5Xs0dArWb6dGZJp4ZLeFWiDcmSXcc
/QEc59q1Y/GV5JbxRNcebIEKBduW54IHvgYFGjT+HL2zMmreWs1sRkSHb8vt/e7/AEqTUvH
Oi2ujLovhPw1Y2bmYzSavIm+6k7BV3fcAFPkVWTUkZO8Fprc3tJu/ENp4V1W/i0y1e01ELb
TG4VXbY3yjAIOCOg28jrVG88NXWi6HaTG+ltLG9OBsljuIkOcFXI5RvQHqK5g6/qlv4dj0x
5JokW8NyVOcbgBjnoe5x71p614yuNe02b7XNCt1ciNWSKLyw20/eOOM+/Wk4yjZW/r/AIYd
09y9b+HbNdGlubbxHp15czAIsTu0csOO4Hb9azf7D1i30q4v5fEFkjGTcFklLTzY/usBnHs
cZrmIbiNZMZWLdxuJzmrUl6ZI8eYoQdWJOfwq17RaX/AT9n0Evr2WXyory6W5VF8sBF2nHX
8eSa6v4aKIr67nSJdmxUyeqgnkVwF3JvmMpGM9q7PwHq1ppt41vcuVFwMByOFyPT+tZY2De
GkkiqH8RHpxlIkOZNqqeBjtW5peozeYq22NpI3A87j2rnXh8zDn7hHBHcVoaMohveBhOv1N
fDVopxuz3INpnsOl6kz43yLvP3towM/SvRvD9s9yBcE/u8A59T6V4dpbt5yyAYI4r2bwjcX
CxMM/I/UH19a+XqYeCnzPY0xPN7N8p1dwm5gqnrwK2rJSloit1xWVEQLgFj+Na0UqYCg9el
fX8OKEKsqje+h8zXb5VEsUUUV+iHCFFFFABRRQelABR1qIucniljz371yxxEZT5UO2h8n/A
LQXwx1LR/E8/wASdCG+xuWWS+VRzbSqMeYf9lsAZ7H2NcPZWXiTxtpuk67qzyfZvta2cVyr
BmVicZ28EYPHWvue5toLy0ltLqFJ4JlKSRuMq6kYII7ivjv4meANb+EniGDxHobXF54Q+0C
XyVJP2d85CP225xhj/PrjiMNGT57Hu5bmEqL9k3ZM+hPAFxqKaXN4L8TSrJq2mKpjnGcXEJ
5SVc/5BFd7aSu8IWYATJ8rgevr+Ned+G/FOkfETQbfWfDzeTq+n7WUSdQSPmjyOqnkV2+ma
jb6nALyE7WBMU0Z6xuDyD7g04Plaa1X6f8AAOTGQk25tWfVdm+vpLc1aKBRXeeYQ3aCSxuI
26NGwP5V8XcIqqBwBx+dfaEzZjkA/un+VfGjnGBjpkfqaiM1O9gPU7qCaPUiFOFDA57dPWr
NuQI1Unk8Ae9XZ7JriZpY5F8s4wSfYZqG1iRbkB3T3yemOtfllWV3J+Z9NyOCsy0IZnG6NC
VPI45rY8FWc/8Ab11cy42iLYPfnnNacUMMUaEFTla0NASP7VdY2gbcHFa5bD/aoK39WMq7X
smQ26Qx6xe3Jb95JKchugxx/SuG+KHxCi0KxOh6bN/xM7tCGcf8sEPf/eParfjjVtU0zQjc
6Y8a73YNK3OM+g9a+ZNR1CW71Keead5JZCS0jc5bPX2rupYfmqyqS6scKSdpPoSapd28lpJ
++dfOB3bWwWzxXJx6rJp+p295FBHczW7Z3EZLADA49RVnVJdr7F2rz0xnHtXP3hdD5lu+yT
O7rnFfS0IWWoVZu12Xdc8e+Jr7VjqKSuoDcqrlRH7qvTrWLrEurS6lbw3cCNqN9Gku3IXdv
JwTjgev4ms2512WS7k+0WkWA2N0akEn65q7PrtrPZJbvoMcccfMlxEwMsvP99un869eN4pJ
I85tc25gPps91qMlpaFZfKLB3wcAg81JY2k0WqJbrbi4ZiQwP3cYwa2dY8VQ3MYsdE0lNH0
9goa3jYs8jgY3Fu/FPt5luI0sNFsXjXyDJcSMS0kgXliOyjvx6U1N8t2v68xOKvoy/o+hPr
/iiG0iija0VlErYxGAODgV7ra6TH4gbUtIkht9O0HSwyKdxPn4/wCWjbcEZwMAds1wXgeC1
OnWVk00cbajMY/Nz0x/9atq61qfRtB1HSWbym81maQHJdR09c/T/I8avVn7TyN0lZu2pzGp
Wekw22m3pvlha4lktXhiQyOkqHhQo5wwK/rUfjCw1LUdItNceELHprfZZ4SmHCt0dv8AZyC
PbvVz4V65YHWNa0HVpYrcaqqzW8zgZjuI2yuD7jPTiuh1TxhomkXNxDrlg88d8nlz24BLPk
4JBH481hUm6dZKEW2vyZ6lOKqUXzswvDlt4dnhiu3SNXj+UlgSoPofeu8i+Huk+IbI/ZNXi
iuLjJ8pRtQc8d8g+1ePLqdt4P1S5jSFntLiTdbzuNxaM9FfP8Q7/SupsfFGoWQj1bSIPPhE
gLCPloyOuPTilOlUc+aGz2OV2jHlejO/bRvF/gW/istWiZdM3funTDIH6g4HGSOv416H4tt
9K8Q+AL6PWIrW+v1hFzBOg3bTjBwT3xwR9K841rxzearcvps4kltX8vakyk9vXt6/hWppWj
3dl4gt4LbU1v7O+jMe2ZNjRsRwuc8jPfitITdOfNt+pxVI3S0GWHwh8Nw+DNO8SabaQDEoZ
o5VDq/HQ9cd+/WuV8R6Zo1lYzahp1slu6uv2oQ4VyBnOP8AP8q3bTxJrfg6TWPBmqo0fl3K
mIcgBGx374Jz1rjfEt2Ue8iiYFy20Z7n/Oa3nUkrK+ptQjq76nuPgM6OPhnpiaD9q+xrdTn
F0waTJbcTxx1auK+JGh6t8QNQTSdHktI7DTpMXFxcMdplPUKAMnAIr074YeE2sPhPo8YX96
I3mI/vsTx+eBXiVr4x8WaCbvw5pvh4Sast5NIXkDOw3OW+4Op9ycYr56EJvFSrwtdbX/M7q
TjKHKntuM1fRPFXw0+F0+lWD6QLad2+03iufPYtwAqkDtxntivnO8RWkKp/EcH617dc+EPG
fjTxidN1a4EepMplKXPyrGNu4AAHCjkcD0rzfWNEbTJFhuEH2hJHjkC8ruU4wD36V9DhOWF
1JpzersTOlzHGzRtgqcdue1Qw2puLuO181YvNcJ5j/dUnjOewrZuLdS+GJUuBjBxisy6R4G
2ocg8EtyD7V6yndWPMnTabPVtf8M3Gl6FJK+oWU0yQh0kONrAcEqn97A696o+HPCvh7UfBf
2u51i3huogx8slVKE5wGJ6k8Vr+DfAj3vgC216604jzBK7zMwKlQflwR93gHIOOnvXDQ28k
WtSX0NnbXEc8wj2MAVBPoPaufmUla+q6oUYym7WO88NfC/S9Y8Fm9u9V01bu3djKFulRvLz
1O49fYVh6X4O0m7/thr3U7Ozhs5PMjMtwitIvTAOcMOnI7mu61+3i8M+F/DOr2NlZ6oL64E
FyEmVUViQDE2OVbrzzxXU/Ff4VaX4c8P8A9pWOq272ZgA+ythmaZW3EBz1PYD2rH2nNrfRk
uEovlkrM+dr7TNOt7+6tGuEYeUJVc9GB6bT3qTwXotnrEup2kkLtdxQ+ZBKGwFPoR711Wsv
oWo6ZZ6lNLZWzzxAmCBtzwNnlSvUHviuAtdQk8O+IftmmXol8pjhwCPMU9iDWklKpScI/EO
DUZJvY9S8Ebr7TprOW+VpYCU+zu3zKB/TP9K7rTNPjinyGwp4IJryZ2fQPFlvrEcEkcNygl
KE8c43A9u/Ar3zSdAj1HSY723vg8cqiSOSIbkbuOe3vnoa+QzSKptVG/dke3g2padjY0iyh
aZMZOPTtXrOgxJHEoUdBXn+m2rW3y/KDxk16Bo7qIwwIBxzmvipq8rXO/GxtS9TbkGUPOKj
humjmi3/AHVakklOMcZquTk5reFSVNpxex4UYXVmddHPHIBsYN9DUtcXDcSwTbo3KgHp2Nd
TFMZIlYHtX6FluerE3hVVpI82vhnT22LeR60VErE5zipM8ZNfS06sakeZHI1YWmOcCjzFIq
NiHrGtXioe67saQnzM2c8CpA3FRdOKcTha8+lVcLyKauShsmoru1tr2zltLyCO4t5VKyRSK
GVwexB605DnrUgORXqUKvtI3ZD0Z806h4Z1P4FePf8AhKdDhluvBN3Ji5hXLGyDHkHvtB5B
P0+vbXfi+00Hxvaaxa3KS+HfEkIk8xeizKAD+JGD+deuXNtb3lpLaXUCTwTKUkjkUMrqeoI
PUV86fEjwFf8Agzw9qJ0KGe98JXBEz2qfPJpso6MmesZ7nqo9qxr02otxPdwOIp1ZqniO1v
Vf5p6r7j6Is5lntkkRw6kDDDuPWpmbA4r59+AvxOfWJT4Q1edpb0RmS0mbnzI17E9yBXv7n
BpRrWocz3R5uKwzoVnTvddPQZK22GT1Kn+VfGM02x9vHU9fqa+ynbcCCe1fF1+im7fHPzMP
/HjWeDre0crbI5pKx6/qGtfZbk25VQ20kFTwKxbLVri81ARwxM7uw2qB94mua1K6lbWLwM+
B5nRj1FdH4NgEt010cfIPlY9Rz1x2xXxtajGMXY+hU3JXZ6XZ295a6Ysc0iyTHkgH7vt71u
eFGItb25mU5WTBPsB0rIhd5ISwZpXwSQeQB9f6VteGZBDo95JNkQ+YWZj0UYGarLIKOIVjD
EP9yeU+PteMekWunxosplleUrg5IHofxrwm7eOGYgbnVucdhxn/AA/Ous8Q642ta/JeE7bd
dyW6MeI1BPHHck55rj9TEkhU92GMj8f8a78PT5ZuLOqL9y5z0ytdXSDBAb5vw/8A1VnXwVA
8cWCnqO5rdvX8iPIIEuQQcdeK5a7lnUPv47jivao6ysYVdjJ1DSnb7PcA5WZQTj+7/hWquj
S6WhNygNtKjRhiAQPYY711mgad/as2j2lyUzEqKSyjCgnPPsP1rsPjB4dm0fwroypCipOTt
KnJ6kY7fWiWIlKap9Dj5Utzxm18NSapok5s/nvLd2cRqclkHofWo9Jv2s7RzC3lzozoc9Sr
AZH86vHV7nw/qlvvkV3iIO9SQ2PTHoPSui1bQNH8UNHqvh2V4L66XfPDIoCtJwCAB1Ocnjr
npXTCo4r337r2Zcoc9nT3W5xC+IJLdFjScxlJBKvJ+Vxzn6dq1LzxG99bJLd3BVsZLIo5Nc
7daDrB11NHMYN0DsVWATd+eOtd1pPw9XTomv8AWbiKWS1dWmsHJVwoPNaVZUYpOWpNOnUk7
IzvCHhfWPE2py39jBNFpdqDJdXogZ1iHrx39B7c16drlvf+EbqyNzPps+pNbPFAt8flubdx
gE54Dqc/mpHWu38OeMfDXhxdQtfD0Rs7DV7XYyKS/luFODznJ6/hXmmo2uuePtH1ZdQsZbm
DQSPOuYlVpirZIwnUjGAcV5jr+1qbaLc7FSlTVpP/AIJwfifw9dQeG7O6nmSS7FwY2WN9+1
Dng8nocYrK8OeI59OSbTW3SRht29Tyh9/Ue1aes6ZpOk6noF34ekl1azuYEmuLWck5lDHfE
4UjHGPQ4rnvENlEc6xp0MdtHO5JhhYlIyOcLnnA9zXo0uVw5G73OWopylzWO0/4SPVZJ4rc
bpSBxIq5D57V6D4V16awu7K/SWZdQhfc9vMhPf7yk9sdjXz/AKP4g1DSLxLiOduTuKjBBX0
r3/wbqvh3xhZCCac2WqDDRygjCkdmB7GuHF0VTV3HQulNtNI0/iF4rg1/xFZ3ECq08iAuVA
yTnPPrjFcPNqVuuqo1++BFL5spxnJP3QfQZrptV0rSfD/na3Nq9tJcQSH90Dn5sH5lHSvD9
Q1JpbiXF0ziV/NmUdyfX6UUIKr6optUlZH6b6AtuPDenpaHMIt0C/TArh9R0y4m1y/utGsR
He3IWGe4mGFKqcggAZLY/DpmvCvg78a7vSU0vwxrSzX9pJKsFtcA/MiHAG71wSK+vVRMlgo
BPU4r53FUZU6qgZRnKg27bniGueDLLTrG41fRGubLXIQZ2lllLG6P8asfcZ5+gr5P8UXH2n
VHliymZN7byep5PB6Gv0D8S6at5pcjKuXUdAOo7ivg3x9pMWneKNTt4w0EaTbvn9WPGPbmu
nLJSU5KbO+hiHODi9TlNVt0gnhkB3JKMhgeAe9Ur+BTZL5cSnqd3c8VtX6Nc6NFmPy2hJGO
vT3rOii8+wkljk2v05P3eMfhXvU56K5rVgrySW6ueh3Q0yy+G1npug61qE0kgQOFumZDJxu
UR9CPbHrV/S/CPhKKIafqemeItZ10P5lxYaPIqR2oxwSzDl8HJHv07nhNC1e1hvdAgVUjjt
kuJs4+aWcKQM/iMivR/AHxGk8Djfata3txqQk8+SUggNycknnnNdN+TW1zxLSldRZwniTS7
O2niNnLdXOkGRoRHd/LLbzf3ZVBxuI7jg9qtaDbW2uyNpF/rY07TYWN1dXsrEiEbcbVGeT6
VL4y1E61c6ncLarF5sG9iG+UsAWBwO4rkPCtw0Lyy3XzWokCsSMncOR/KkknFzSNnVm0qcn
t16/eaOprpdp4ie58PR3SQbSkM2o2oUTpjDEHtn35rAi01LvxCLa53WKSfPM8in92gHLAdx
7V65q3xA07xFpK6aLRWe1i8sJIgA2jqa8niuiNQhuJZGYmF7Yu7ZIAPB/pV05uetrHO01ud
n4WuLa4vP8AhFtUaafSL9M6fLOm2Xg4VhjIGeeM9hXb2Ok/E3wVasmiTx3umtllWMhto/3W
HX8a8Rg1m9vLjTrcyEy2zJHC6jawXdwP1r7T0+AXOmwxbf8AWICeOBx6e9fN5xXWG5dE1Ld
Pytr8z1MDHmu72scN4a+JVxd3dvp2vad9muXcRrdIAEdj0Vl6g54yOM17ppLs8cZLBuM5Wu
Fg+GP2uxkgaXZ5sizrtQfJIv3SD1/CvUdE0iS2sY/tChJMfMuc4Pf9a+VxdChUSq0VZ9jvr
4lcjjJ3Hv8Af5poIKk+9X54gByPxqiVO7jIHQHFeVJ8u558JKSFSDeeQeelb9mMW6r6Csm2
ik8zLNwK17YgErmvRyqS+sLs9DkxMrqxZU4OaC7UEZ6U1unNfbSnKELJnnpDNxz1p4aoA6n
IB5FPDdOa8unXad7mjRLnmlzkU1eT7VKMYxXrUb1EZvQVAMYqQcDApoxSM6gda9qm4Uoasy
erJMjvTXVJI2R1DowIKkZBHoRVdpc+1LvOK5/7Sp3aWxXIzi1+Ffg+08ZWfizSbFtK1G3kL
kWh2xSZUqQU6DIPbFds/vSBs9TQxBFYVK0akW1oW3J25nexAeQw9a+Nb5MX0yoMhZHH/jxr
7LOM8V8b6gsn9o3JjPBmkyPT524/LFZZVpKa9P1JqdDc1W0Y63chQAfMIPfoTXb+CtGu7R5
r64O4zAhEY5LDPBJqK30dW8Q3ctzGHAkJKdR+v9a7G1kWOdAQQoGAMV8jisSoy5D6GjRbXM
jdiQFQkTGPAGQBV+KNIvC2pIuBw5J9eKqQsGjDdXHQ1dsA7eHr8yMCRu688AVWVycq7a25X
+hhiF7vzR4t4n8HW2t+HZH0yNIb2D94gjXG7HY+9ePDyivkshy5xhv4T9a+qY9OjIWWJ2AI
5GOteYfE/wAA29vYv4h0iJkiTLXMK8heeZB378jpXZhcXB2i3qjZXT8meM6hpkcFwFc5LYP
XAJxwDXEa6sXmTeScYJ6e1d3rspmKhsxyBehIz0rgZo2keWGQFN6EuR+lfRYZ80uYKsbROj
8M6vHb6xamXCvPboq56AgfLXqHjHVodatNMk1CAXl/bwKLaFvmSIEcsfU88D9a8eh8Pb9O0
nUZWaMMpAZegx0/OvXvA1vHrGp251C68pYWzJkZY8f/AFsCuPESV7wZy7rU8L+ItsBriTxF
vM8hd6jPUe3auY0LxHqmjXjPYTmMzfK2eMHsfzr2bXNBt/EXxQvrSzLpaTyGNXK7tvP3uPQ
dq8+8W+ET4W8XS6fDcrdKEEiSomN2enB717GGqxlD2ctbI5nFp3RR1nxLd3+oS3mr2Yjv9q
BbiFijKyjGfxHWoYNa1C41VL661pJ52iIHmfvN2BgK/H059qrXmoCG4EcsZBbBbIyDXV+Ed
K0HxLdpo97DFA90NkGoqdhgbIwSvRueMGtZ8kFzNaGkZy5tGX/D/iCXSbezv4M6hIIpLe7t
JU/dBW6MvHbvXV+E9aurS4vbbQ2iRb9ds8BX5EUe2eRzVvTvgJ8R9Nv5Le200X1kyljeWk0
ZSUDO3CuQQ2fTtXE22gazol+ba6s5dO8R2cp82yu1KGRDxgc/dPqMivOq0YTXMnodkK6b5e
pvTQ6dZReRprBdctZ3meSJmBkQ42gqewGQcCvP767W6ulZA1qJJMm1nXcC3qM8Vv6lc6Zpm
sWr3Vpc2d6qk5jmJeNj8y9sjr2rK1G3kmuzaeILibTU8szw3U6GQMMZAyvr69KdGPK9QlK+
iOEvGSa+cpCIizbNoYkD8T61Jp95eadffaLOZ4ZYjglTjP19aqyM7O8mRvzuyP6U9mxGjKQ
DIfmPf617TWnKzy763Ni/8UalqEBhuJpZBnpIwIHuB6jtWVAjs/cr3J706GzkZlll+SIHkt
3rQia0ZkjCtsU/LGvVj9fSpskrRRuoym7yZ1Ph5ri1mtrmSQp9n+eNic7GBBH8unevur4d+
P7fxf4ft7qRo0vNoE8IYEq44PHp3B96+AobqUiNVO2BTwoP869q+GOrHQfEem37SLGbhlg/
eNtXaR6183jaLfvW1R6soU61Oy6dT7SOGUgjgivjH4yeHLvUfifrdto9rNqLiONjFBGXKnH
TA6da+y1bfAjqcgqCMd+K8evjd+GviRrblD5Ws+XcRyKOoVQrpkc5GAfQgmvBeKlQm5R7fq
jzsLJwk7dj5XuNMvIdNuUntmhmhULNBJwyMOuR7dK5KG1nuI3SJgAJdiqCADk8ZNfS/wAWL
Cwv9JOr2IVbuAFpCo2+ah6qSOuOor53jguZLae48mbyM72aMfdGeue1e7gsUqtLnWh6UZOr
vo1ocvrNlqOh6r9lu42tpoxv4P8AEeuCKgEDSRC6ivlDMcvE3DDHQj1rpfFtxPr01jLMim5
jgETSYwWAbg/X1qu2ilr23WC3Hknhty8e/NezGolTjzbnnum+d6dSSbXLZ9I+yWwlmv5Y/K
cEjv8AeOB0wOPxrFEk0BKEskcnyOg69eD9RXrOm+CUtLL7W1oh2Z5ZSDj1OK51/DIvoJJEX
bMXIUjr+Vc0cbTe2xpLCTWj3OR0fUrixvnxJazxlSpNxwpB6575p1hax6trsGnWzuI3+RX5
GWPO7H9Km1fSWhuVtyhRhjkjG6vRvgh4M/t74jWckkRNpYkTTkjgkdB+JroqV4xpuouxyqD
UrSIvCXwf8Tp4rtLvVvD91b2FvIJnnKny3wcjHfnjivrLQNMnllhAXYBgHIA4ruLnSPtEQC
tsCgDaDgEf/Wp2naaLPc2Bk++a+KzGpUxUoSqJWR1Ua0KVKSjuy9BbpDEFHYelDMFUljxUp
PFVZctnafu9a8+rZWS2OFe87sr3M8YU9cDvWb9rXbtLEDpVybY8TjkHFcteStG+N5wDxXlV
4JHq4eipqx2tqI3gVk545+tToSlwo6A1z/h+/D/uHfJbpXRrGGmRj0Fd2Hpc7hKlumjz68H
Tm4yL6pSSJkZqbjHFNYgnaa/UZYeHs3HueZzO5iPL5N7sJyG7elW9yquR0AqK4iRpiccjvU
bsQh68Cvy+pWnhqk4vvod1lJKxcSUdl61MH74rGFwyplQW5q7HKzqOK9XA5nKUE2ROk1qXG
kGOBUDOCTzSNkrio+nWrxeNnN2exMYpEgOTTlPHJqJTzS7sEGsaVey5mNonBoLY6U3I4pjH
pXoTr8sdybDs18e6nGW1a8OOs8n/AKGa+vXcDHNfIGqM41i9AbGLmYf+RGr08mq89SaXRIz
qrRHugCrqk2AMlskj+LI61bG0kHbyPfNLFbosaiLoqjbu57VS1KZrS1+0wkfIectxXwc6VS
c3JdT6+FowSOhhd/IBiAz6N2rW0tmfw1e5HJMn8sV5vY+N4nZYb2NLYPkbhxt9CfavR9JnX
/hD55mwQA7ZA617OVQlCrJSVrRf6HmYlXgmurRSsUbyMHjA6U6S3hmie1ulDwTKUdexB6j8
qksmHkh+oIpsgczEZG30rxsPzOd0N3cmj5c+J3hF/CuumBI5JLJlzaTMOGj/ALv/AAE8ete
VXbApIP8AlqVx26V9uePPCMfjbwPNpsQC6janzrNycfOOq/Qjj8q+JfEWlajYztG1uyyQ5W
QchlI6hhX3OCmpWaFTqc0HCW6OmWMTfDeyuIg5jhbYSoyQQetR6H4r3Qs9vcNCu0xccunH3
j6k5/CuV8OeIpWlPh++u3tbS4cMzbsBB/F9Af51d8Qatonh1I4rFLe6n2bovJw2313+9aRw
1SMpQavd6enmY1JwaXKdXaeIbTw9E+oJKDOqNjI556mvOdZ8Uyaz4oXUp3VzkliOc+w9q5W
81W41OZpLpwqkjC9vyrPify5A4zkdPSvYw+DVNOUtWzlnNPY09fuIrm6R4dwB3HkYPXmn6Z
fSxleSEX5QAcYPZvqKpv5jwM7qzxBhuYjOD1Az2pYc+bHtH3iOK6+RcvKQm73PtX4BfFhbz
Sv+EX167Ju4Tm3lY53p6Z9q9h8a+AvDHxB02ODX7LdPCCbW9iO2a3J7qw7ex4r89/Dd7c2G
qRXltP5cqOMFcgj0H519w/DL4l2PirTrXTrp1i1RUCtHn75wen4DOK+XxEquEnen8PY6a1L
mSqR36nzT8S/hNq/gHVRPfq+paLfHZ9oB3uWA4PJyGH65rxLVbK+s4hIXlFsjeWnmMQRkdA
M9Mda/Sr4m+GV8U/DXVdNEe66SIzWzDqsi8gj9RX5zeKbm5IttPuJjNKjMdpPCnOM170LqU
bLcxhLng290Zdlp9tJY+bcJOGY/JtXhvxPFNls4IWXfEEOON7bj9OO9dAukW8KiI6n5qooG
wPwKGttMt1CNOhm3YClhz/nj86cqqvpdm8KNlrocxtmaRS4AVc8HNXYYFUrK3rgBeuaivtR
tjN8iNuU54XimrcTTIYUAUNg4Xv8AnW9m1roZ3jHZ3Nu1e3W5i83hQeI05YnsABVy71e71i
VYpomtIE4SFW6EcE+5659K5uG2aGYSbiGByCTyD61q2kygme5c7myx3HLD/wDXXPUprdas1
VSTVnoj6d+C3xrNuIvDfjC9ZoxthgupM4XsMnsMcflX0Xq2j2usWTEqkyld0bHBGccEGvzw
0+S3+1wzRSgqWwwz1r6h+DXxMigeDwnrEyizdhHZyO3+qY9EJP8ACex9eOlfNYnD05S1Rc6
ckvbU3qiDxz4b8SyabcWZjtJNOlDDdHkz8dto4A46/hXm/h7VbrwzcSWscMdzY3H34HXLOe
nHr2r691TRYLiN5I4snqUB4J9q8QvPCiaJ4zt9ZlsR9kjkLTxMm7aT1Zc/n9RXFSTp03Tmr
9rdTWlXjJanhHjTwvdWWqaZqElqlomoyMvkjjyznOMCu/u/DsdrZ6bKoQK4Qcjgj0NanxD0
8a3patA6O1pIZ7aQHG4jsR2z0+taNrd6Xrngjw9MsjLcLIUmDED5h0B+nFDxFSpRhJ6Wun+
h30OWd0d3qek6XZfDUzFj5sq8gAdeteT+HPCFzNa3WpzxGGCNiyknse9bHiPxJrlvqEWgzw
R3top3CezXJHttznitLxJ4l0mL4fi00u7R/k2zHBQggZA5A5zWSU4wVNrc6qUXGXOnfV/ce
B+IIY7/AMUlAAVhBLeg98fhX0V+zZ4e8jwpfaxPAFOoT7kYf3FPFfORuFm0Ke6UZutRbdKw
H3Ezhh7dMV9v/DSKKP4baG8SKqyWkTDAxxtFetVfLBQf9WPBxbd22tzsCQB0qDp0GBUrkYx
VV3YAsBkDt3rxcZP3uVdDz4oc8oXIP51nxtItwyDlG5p1xdwxqSx/Cs59Xhik4IxXkzn/AD
HbSoya0RpXMaLC+0c9K4S/mAuWBzgGt2fXPNYogP1rl7ycy3WCoG45rnm4VNj2MFRnTu5mn
o4f7QkiE9e3WvQo5FCKScHHeuM0DZGPnAOB6VPr17cW+JIWAxzg9K6cP+5vOJzYqk69ZQWh
26SnNJJOA/y1xVj4pkWAedt3+5q9DrqTOSXQN6E9K9SrnrpUVG+rZ5ssBVi3dG++XJOBUTJ
uGCSPpVZb6Noy4YfSmi83nKD5R1rwa+NoSlzSepmqckW0t4wMYHWpV2J8qqB9Kqxy7m3E4H
pU24E8Guuji6ajamRKLvqTbhUZIJ9qbuB4pM806uIUkkJKw8daQsCaZuPakLcniueWISjyo
diXcT0pjORSE/LmmFsisa2JdrN6jSBiCwJ5xXybr0Rj8RakgwNt1MOP+ujV9WFgTkNnHWvl
jxH/AMjTqv8A19zf+jGr6fhOs6lSqm+i/NmWIVoo9lOvWq26u0oGFH48Vy2seJXuY2iiT5M
469M/SsR4pr7xBNaQZZRJzx90Y5NdzZ+D9MigO9pWmPVi2cVwJQpL3j6d3secTzqArumUzg
5PX2r3Lw/O1z8JY7lkO77Oycn3xn/PpXm/iHQLWztGdAy853DAwPpXovhNHj+DVs0oIDWrO
QTnjJ/pXsYS04zcezRw4tcvJfuh1hNtiWLB5HXNaMLAS4YEg+9ZFiq+SpT7oFX42G4Lnmvn
4Qa2WpvVim3Y24GSEn5eD69q8B/aC8FSi1PizSwzQucXkIydrY4kX69DXvEEqtH5XepprO3
u7WWxu0WWCZSjq3Qg9q9XD13Rmn3PJkuWV+p+Z2qQK8izKuM/e9qxbiwKufKdHUnOVr6P+M
3wlPg2+XWNMBfRrx/KCnrbydgf9k9j7V4bPata4ePDxsenTHvX22HrqSSRE7PVHNnT9qEyZ
VhzioxAQcbvl7Ct+a1WUGZ2wo9qy7hY8mOLPua7oyuY2JZZJvsBto5dsG7JTHDH1NVl6oD2
4pAMkVIICXO05YjAFNgadpcCBGdjlvQ816V8NfEt1ouvJqdrdhbiDkBxk7T1wc9K8siZV+V
owcjht2Me/wDPrWpp99HZyozHADcn27/pXn1qftItdTtpPltc/RHVfiBptl8LLnxZMm+NLQ
yCJuN744X8TX532lvF4i8cxW9xKp812kkywXd1YgE8DrXvPiDxvpV/8NPDXhO2Eu1M3l9sG
4RIhyqtj1J4HoK8o8J2ccjeIvFYgzFpqiOMv089yWBI9OMY96yw9Wp7Nue+y/JGcqUYS0Wj
Jpfh9DHq08STrFG2fIickmVhwQD0JOcdexrVvvAOno8P2PS5IDHHmYMTkseQfQEcdDXG3Hi
rxBqGrWur3Fz5klq4aBOipjnAHoa921C813UPh43imGKCIX1tseB8tvAXlsdBg55+lZVo1a
bSuaqULXseLzeEojqENsGhkmnQSKgkwcdzVqHw9pumW9xJcRO93GAUK/dB9SfSuGmv7uO8W
ZLhxKhyr7iWX0r1HTJJtS8D22oXQM0zMftE3XPOMHt6ClX56aTbumaUJQnK1jhtUEbTW1jp
rfaZy/WMZ3tjkVq6QPD3hq5lk8U2099qCna1v92NVI4JboTV7wtoi3V7d63GoSW3kP2eGTg
OehPtxVLX3kZ2l1O3REDbMDlSf61tRnd+zWtt/UzqQfxNWPTrHVPhP4liGnaX4aNhK0ARLl
ZSJJJyQV+U/LsADZJI9ql8Y/Dm48OeR/Y+oS6paXLBB8mJI5MbgMDOeeh714joN/Dba4lzt
lBVtyRxEL37k9BjI9a+r/B/iHRLextdauZIZhbKWWENuSHIxuJOWZuw/QCtqkIy+JGcW4vT
Y674M/E2HXrWDwxqtwf7StoR5ckxIa5QcZIP8Y7/AFFeq6vo0F8yv5YMgGOe4r5Z1rRtU8N
eJtM+ItpZXGkxzz/aVt5QpKoWAO7HILEn5cdMelfXEUouLeGdekiBh+IzXkTpRjBwf9anPW
spKcep494n8NwQaZe/6MsUojc8d+Ca+Y9KutQ0m3uVuwTp7PvGD3HX6Hp+dfdOsWC3SmVlB
VY2Doekgx0NfE3jqB7Sa40m1jK+ZPujVuqkk965ZQUdEtGz0sDUbbVw0XVdWutXn8RoSSrA
E5JCDoDXptkmma7oWp6tqaxrLDbCNF2K29+xIPU9uO1Wfhv4Y0+w8B3sWqxhLqaJi0znqT6
jpXGPFe29s2jQOCt65ghMY3AMTkfn+lck5qdR8r2PWvJRfQ8wtLaK51y/hZPli3xxheMgCv
u7wYYNJ+G+ircypFFb2Ue92YbUG3PJr401DwrrGh+MfswtfKmueZIXPXjDZ+vP51veNPAPx
PtvClpLc391Jp+MxQGbjBHCnHH5811VYqs4qM0uvyPJrxdSCbPpe7+LHgGO++wt4hgmkJxm
E7x9MitS18T6TqcTTaZfJcRKQrFf4Sa/OW1k1HT9TcyWs0U9sCZI2baQB6//AFq+pPg3r3h
hPA15qWp69bJfSyN51tJMN6gfdwp5Oa4MZlXsF7WMm7mNGNOR61qd/wCbM7I3HFZouFcbWP
NcIfiHb3d95NppN5OH+6IwDxXRWeoxXMYkjVkcfejcYZPrXy9ehUhrNH1lCEHBKBpvMIy5z
he5rNa6VnOZOO1LcTHY7kdfesWM/vfrxU0YrlbOz2aS1Oz0TVCswDKSo4zmupuoV1O1YIRk
jgda83jZouIzgY6VqWetXVuwQPtXtWsZqEWnsefiMI5SU6e4+a0mspd0o3L/AFqEk4DAkE1
bvdS+3rjaM9yDmsxZJEYgnOK4Ks1PY7KUZON5bmpbatd2w2s3mR9cHrWva67byMqvmMn+8c
VyafPNgd+a1bezGNxXrXDWwkarfQwxGHpWvJanZW12jnapznoQa14cgEGuHtdOmkuQLaRo5
CQBiu7tbCaBVSe4MjY5BFPLcpruo5w1SPmcZCnTtaQpOOe9AOeaJl2SbaTPFdcm4VHTlpY4
Ol0B70g55zUbsS3HFOQ4wPWuJV1KdirD88YqM8UrDNBAOKmrKUtugIjb7pHrXy74m2DxfrA
CkYu5e/8AtGvqR1wB718t+MUA8ca1z1vJf/QzX2fBXNHFVlL+Vfmc+Jfuo9V0XR4rW6nuiW
Zp2D7jyQMdPr1/SughwsbA8AetUrKVUVE3LkAdT7Cn39ykNuXBDZPPsKzcuaSifWNdEYfiO
Rri1NrbhTKeBuOBXX+DXjX4PzxLOZ4oobiONmXGQN3TPUZzivLte1NYpQqs2XUgt1wK7fwr
JIfgZfGJj5kQmUY5ON3+Ga+hy+1OLsujPPx8HJQXmiPw/d3j6XF9ol3blHbgiuhQs0ikDPG
K5fSHIsYE2Bdqjgdq6yyQMu5lw3rXzk5vm0OyvFQVzWtCMhtvPvWuYFljB6E85rHt3zMFJA
9K1oZ0YAA5FejhKtNNc58/iL3uitrWgaf4i0G70TV4hPa3cZjcEcgeo9CO1fCfxM+HV/4H8
USaZcM8kJy1nOVx5yZ7e4r9BEIZeorkPiL4ItPGnheW1aFGv7ceZayMOQw/hz6HpX2VCkuS
8OpxwquMtT84rp8WwjYEBMgKByT3rK2k8YNegeMNAlsrmW28kwTwyMskTDGDnkfUGuOkjCK
vKknOQo5H1zXbTleNzplFt3WxUjtljUKHJx7VEgPnSEqQMelXMHn261IkJljLbsKOvqfpV8
zW43HTQjVFiQEICTyWIz+FaFlAkqEmMAg59qgt23Lg4G0frWhDJbxbkCAnGc5zj6Z4FZNmi
21LwdrPSr2cXOJmURlSMlV9R7dqX/hILS2+F9v4atbeaK8vLt7u/mPSRTjYAR1ACn86o6lk
aCBCcm5mEaE9ccZ/CpNSigW3tLYSNuRcOTgsT6Z9P6VzpRvfu/yKd5eiRhKArjyyCjZCE8Z
r6MtfGvhc/AO2sv7StRqUdqYTatIAwYnHI9cEmvn37IrXaxNgMpxjsfpUc1vAzvEyguT8pH
+NVVXM1d7GaVlYwmwHIJxknqetd74K8Y2mjaHqWi6ngLIrPbnZuCsVwVPsev51xOoxRJcxJ
uAKr2PJNVrqMiOOUggsMc9K1dONSNpdTKMnB3R7ZpEUlp8N7SSzuYmuZnZ/nGwgE8jcDz0r
jdVad5ma8i3RYJCoe/rz+Na2mvbX3g7Slgud09shEiE4IbcSeOuPesTX4NRfTLqcR5gjI8z
uUz06dPSuXCxSUrvW7O6s72stLI5N7iG0lbduuJByQhGPxNe2/DHxD4Z0280y61iR5ZLTLr
GM+XG55DKB1bH8RzjtivAB+7k5XJznb61twreafbrdyq0VvI4Ech4OevAr0JwbWh50amrTP
snV/FEPjvybPzkZGmCNOORHFgY49c5r6C0hVGjWSq5dVhQA/hXwD4MvdY8SMtlp0aWunIw8
2U5ElzIeB06KOuBX3X4UuNnhLT1u7qB544ljlZHBG8cNz9a8rHJc0ZL5jnG0TeliEiFScZB
Ga+RPjpolz4dv4tUkjLRK24MvY5yP6/nX1emsabJeNapexPKo5VWBrA8c6Pouv6BJYataxX
McgICuMnp2964rRk1daE0qjpS5j4Zu/iXr1xCtnHesIiozEo4J68jqcVDP4smvNKjiE7Q3E
chYvH8je2DWv4y+H1n4U155rGSZ9Omz5Jf/AJd2zypP8q46bTZmtpMGPevKsDyx9K6YqjFW
itD1IV51k3f5HWaZ4gnea1vL6d7mRH+SR2LFsduec17t/wALCm1XwdLYxeU7lFREmLAAZAP
QHoOcV8x+GpfL+1WeoRtNIUzExO3awPX8q0YtevreApE620qOAZOXULnr/wDrrz8XgVUldd
DuoVo8tpr/AIAfEqwU3y3SQlrrZuaZOAVBxzVTwnDqJ1ewhtLJpmmIh4TcJCx4xnpWVq+u3
Go3rvIwO/8AdgIeCPu7sds11ej3MNncWVtJ5sc6OCZEOGjIOQw/IV2zcqdBU5K7Of2ajNyg
9z6K0XwbceHYpXvGT7XOqgojbhGByRnHr6VLLI0EhQqMt15rqWmbUbKC7LbjNGr5HQ5Fcxq
dtIHLYz7CvgpzdWs1U0Po8E7U0VriXzIwMDj0NQ2/V/rUYB7Dmp4oxtDnIYHpT5OVaHa3cv
KQFAyOlLkeorPaZt54HWljlG/dITx0rmlB21EdHAFWIbce+AOT61DcJjLL8xPao7W4DRAIP
zq0is5KoCW6/hXnOL50iPh1K1kro53Lg9a2LeR3cIBgZqskLZDFWGfarlmhW7QHO3IzVTjJ
O0WYVpqScjqvD8EkU7X0wAiHFTzavIutySf8sgNmP61rw2P/ABKisTZLLxXHanHcQlty4bv
jtXuY2liMJhIRhpf3r+Z8tS5MTWk5ehv/AG4XE4II6etTiQkc1xtpdSq4yQMV0Vpcq68yKT
9a/OZ1a3tJTb31ZpXw3stjQU8mpAcDNQKeeOakzlR2NbYetp5nE0SClPWmYpryCOu5VLKzJ
tfYe7DjJxXy540fb451kDn/AEp/519Jz3I2ggZIr5p8Yrv8cayx73T/AM6+74NvUxNV+S/M
xxMeWCbPTLUtIqSlzkqnI6cil1C9jhs5EkbLIcnnrUVtvKLsYKSiDGP9kVha7OfJKl+fQdT
7++KIxvqj7SnFPcxdRvRMDkJjPzMRwQew969X8HBE+CupKgwhjnY44zlefpXBaL4aa/2zSt
tjYZAPpXqXh7To7X4favYKN0apKvznjlSf516mBqOU3F9jhzKUfZxcejRw+g6tbx6fB50vz
qvQjJNd3o17FdqCjZXo2eoNeOaXYak80aSo2AvIA6DtivRtASaycBs49DXjzprmZ0YinGVK
7ep2iqolPPBHB9KvWrDAPTNZSyrImMEHoafDO0cwXd8ue9c6eh4E6bkmdFbSEHB4571d3bh
wazLdi/zHkdqvoRjFfWZRiZOnyS2PIqxszwb46/DJ9WtZfFmjW5knjT/TIgcZRR98DuR3r4
+vdJ8uZiz5yT9fxNfp6yKylWAYMMEEZBFfInxX+CuuWvimS78Oaa93YX0xMUVvyyEnO0jsP
evebcLNmlGp9lnzi0SWpDEK6rnKtyOnQ1Se+jIIY7cjAxxivaLr9n74kLYtPLoLHcMlVlVm
H4A5ryPW/B2u6RqU1nd2rRSwnayyDaQfTBrRT6PQ2lNW0ZmR3DO4KAjBwBxzVpopGdnZ9ik
Cm2Wk3pcLJHtfPAHPP4V7d4J+A3i7xVZRXd4YdMsHXclxIpbzh2Kr1/Osq1eFNXbHHRXZ59
4usodLs/CcDs63QtjczRkAAgnP1z9a5gSG5nmmZmwucZPT0rsfGXgLXdN8QavcSX0utafpE
wsDfqjCNGxnYCc5AyR9c1zSW0Q0yQMCN569M+lZ3SitSo3dzPV3EnnBmJB5GeSaoS30lxqD
ys4BdySBxWlp0fnxuA3yYI3H6f55rEtkUXQTarsD8ysTg/WuqjrzXMZTexd1COQlZdisygY
wOnuaNKtDq2uW1oTmKWQKQemM84rQvZ4ba3w1uBLLgpGpJwDx3qtYTyaNqkeoKSJ4mDrAnI
xjnJ7HtilB3g7DvHnTlsQeIHW38QXU2kzSRorbV2ErgDjHH0qCzvtV1NzEXM+0bmUICSB3P
r9TWrqcen6iz3mmtJHKxLvbzYzyeQp71j2q3lnftCyPA7fLwCDg/TqK1pK0EmtUOb95tPQu
WGnXep3DLBbGNEAU+WgG4jv9fevQ9f8AAEel+B4tcnvobicxK7T+Y0xJ3AbCB90ZYAHpxWH
oV7aWx2XckgspRtMaOwwTwTweTXq8cnhXU/B03hrStPuImexkja/eQkOwUOinOR99Aa1U7r
UymuxxXhGRhds0MbG2ESzQxRKFUD+Itjk4PU967HxDr+u+GpopNOvSLPU08yJVQ+UpHDgdi
e/FeO+HLxTeRrPqj2MtqfNRc5R+eUz7deeMium8beNzcaHFpFuwvSD532ggYgY9duO571g6
aacJPzN4yatNLQl0r4peJdB1U3MN8JMMd0bjCkdxXbXX7Qt/qEe6/lS2RQB5VtHuLfia+e2
fgfvGklbknHFRNG6sWc9T09KwVCCIlNN3se/3PxfudYsZPJ8Im6s0QhpJn7dMnArxy4luXu
p9UtIFt4yd21O3OM+wz0qHStYvrezksIjmJ8g5PH5VKDcWMonDOkrklPlzGVPXI7/Soo0FS
5rLcuTWkok9tqdxcSDzkKzYyZF7ip7x5JIGCqQ4YMwPBcep+lY0bTiZ5o1EJYgMpGR9RnkD
NdppWhQ3Zt7qeZnBkXfjOCvfipq8tN87N4TlJcvc462ha0uklnDFw29VcEBl+o5ru77X9Rv
LREu9EitwIg0d1GmHJ42g56g5rpvE2k+HLLVYRFcxNJIV2Wyx8gYzu9O3euGurxmvJZLeJE
gJ2rGX3BWycn9a5lVjiOWbj950uEIQsndn0R8G/G1xrcg8NX5XEMIKOBy2OPw+lem6tp5iZ
sLjHTNfKngHWJPD/im1v4iGVZVBMfOcnoa+0r+2i1bQYtTt12CZA2zOcZr5XMcFL27nBaWv
/mdNHE+ymk9meYSQqrhSBk8nFMkiCIGGea120+WSZnEbsq54A6Vg3BuI5mRgQAeARXkLm07
H0sZqS0KkpcMdgyc0vanOGTDONu7kZ706GPzJFXBIb0rVtFNpblywkkTBcABeoxzzW9ZXCj
zFXDORxiqVnpjyN8wO011Wl+GUd9y7icdc1wqKqVvcRw4jEQjH3tjPt2nmnCFOScAY6V0Nj
p3ln/SF+U9+9ben+H1iRS+OOnHNaE2jRS4O9gV9DXvQyKpUi6nK2fO1sxg/cT0LFs3l2ar/
AAqO/pXBa7f7pZhGQQTwa9Ae3Y2rQhsDGM1zF/4VaWFtknJ5r0cwwuJnh4UlFuyOXAVaMKr
lUZx9sWZVI5Na8MgtyrHvxzVX7G9jIYmUkr3qx96MF+9fluJwzV9D6GrKM9tjobedJI1IYZ
9BU5bH41gWcpgYZ+6eBmuotoVMQd+pGaxwuCq4iXs6eh4deKpO5EM4BxVKZyWZexrZYoABg
AVlXMJEn7vvXv1sslSheMrtGFKSb1MtwY/lyefWvnfxgSvjXVhjk3DFh6GvphbUyxFivzCv
mjx1mHx9rCdD55JB9cCvqODqUqeKqJq14/qRjpKUEvM7VZbkXHnSMojKpgr/ALorDO+91vY
r/uxnnHQdxU1zqq28UYUF5PKXA6dh3qHRZ999JKRgYCg1ryaaH1SqJRsmd5p88dtaRxABVU
An2FdjoFzHN4O1pmYFQJQ2B/sV5rd3kSRKo5GeOOldZ4MnmuPh/r5KsATKVPv5f9a6cErV2
/JnBjUpUb+aOd0hoJIYnkGWUA7j1PtW8JWjk8xJNiZAxtzxXGaHeYt0VmDFlGDXQC4F3PFC
mQysOR3ryKt1I9RUlNczOvtZpJJWYH5QAKtZ53d6ZBCUgOB0AqTax7Vzybex48mm9DU0+4w
mHOWz+lbKOCMg1y0e9D1xWjb3LooUvu7nNelg6zgrM8uvQu7o3Vbng1LwxyRWbDcrI2B1q6
r4+8a+qwuKurTPOnBpk4x0rzH4rfDKDxxZ2txY2sK6rDIF89m2ZjPDZPU47V6SjjNPLqO9e
sqlOrT1djJXi7nlXgv4G+E/CyJdXkI1XUd28yzL8iH0Vew/wrivjt4u8Wv4j0z4aeAVnW/v
YTNcNbLhyvQIG4CjAJJ+gr6Clu44VLSusaDkliAAPWvB/CXiSLUfjz4u1m7sXKRxx6fazwJ
5qhFJLHd23HH5VwVJUWm4K9johzN3Z5vrWq6n4N+ECfDDUfDN1baxIuZJsB43QtvZwcncw9
e3X2rxafcumTM/CsODjBPvX1P8WviZH4f8S6da2umLLLHDI0z3CDY8TrgqDznkDp0718oap
qKyW8yj78n41lBN2XfX7zs52lcxoLk5liHIJzjGP1rJubd/7Z3xxOGdgUGcnJ9h2qRDPFcM
d5I2/e9PWtK4uJrGAWMQI1GcAyOwG6JT/APQkdSO1elHSV11OdptDIU+1X/ltM8roQJJmGc
D+6v+NdeumaXDZie7RI4FYFUY/ePqfWsS1jTTreBxE7qzYWNBzI3oKtajI1ttutRCiRRhbc
ciP/ZGfvEd81hKbbSiXCm3vsUNTTTp2eS1tRbxg/NIXwWA77e1YQu445PNgE77eFYdT6mum
0jRJddkF5eiQQREM/y/Ko9Pc47V6/4T+GtzfMsmnaKb4MpY4UKQueM88HHpWdTFRo2hbmYn
HTmPDJPEt6unLDbpGwxkOUGVPpgjqe9ZN74g1u7jFve6jPOnaLOFHtxX0B4l+FtpE0j3lpP
bRICrlF3SQn3H8QHr1rx3xL4Ul0HVFt1kWaLcMTJkqynoee/sa1w+MpVXy9SZRcldM5OKNn
lEe8KV4+b5ep6e/NXJWMUAtiNpb76+mK37GwXU1mUweXFBF5IJ53OTksDXOXMclvO0MhLtG
23J9K6faKb5V0HyShFNvcltbeWedEjXczfd5xU91E0cQjK/vGzuz29qvafBFDbNcSkFThUJ
HSm6mRAjCSJWlYBg2TlfUenP6YrLmvKx0KmlDmkZsRW2ZVUY9ea6ObVbW9s4Yrt4oiQIYlj
l/wBVjH3h1wc9ff2rjrm5V3BxtA4BHeqscrK2du7HTI6Vt7Lm1Zip2Vj0qG88P6O97FcRC4
kNo6qwGRuIwD+BrJPi3Ure3hisnCR4ORtG7+dchPNPIykuWIpyvKqKqqW9T6VmqEd56jc5S
d46HU3GtvqKxXF1vM0S4wDwx7GoLR55GWLhdzbgp4xXPRys0wBbIx0NbltIUkiKrlyuQFHU
GiUI2tHQ3oT5ZXlqdloV5a2F1LG7szsPL3t938PQntX238Hrm51L4dIb2J/klKIzfxKAMYr
4U00zCB4Ym8kyY3c5yB0Fe+eEPCfijXPC8dxo/iea1ijyjWxlZNrfhx6GvGxPJTaczvqUVX
hzQdj6auLOMyTRQwBgQc8V53remRadBc6lf7be0twWkLA/KP615LcfD74sxyu9r4um2HqF1
OQfgM9q5LxhovxM8PaMsviPW7ibT5pBHgX7TLk9AwP5/nXiyo0K/ucyu+hdB1aF7M7Kz8da
jqFkbuLwmuoWTzGKGdJCvlY7OPpjmugtPEt/bwAS+FJVkViHMcoZWA9OM59q8h8NWurWWhy
3D3EyaduBeOJ8ujc4bb0x656iuwi1U6lMGS9IDojEb2VVKjoD70qmBo68q/FlPFVW9Wet+H
vE+ka3BP8A2cJFurfAktpkKSIfcV65o9usVkjlRvdQWr47/tfxppHiLUr7wbbPNb4WSef7M
Lgj5f4mPPGDSz/HrUtb0ZbfXNZubJIEOY9OtShuD2LHOMewoynLlhq8qqd49NdfRnHjZutF
JH17f+KvDulTeTfaxawy5x5e8Fs+mBzXM6l8W/DdgpkS21G6hDbPOhtiUJ9M+vt1rxnwZ8Y
/hRaaRII5ryLUShEk1/bZY/7rLkVm6x8Q1urmSfQZoIbO5ASSFHDRzAc/MO7dSO4r6mpiKs
Y2tY8+GHhzWZ75onxS8O65fCxhNxa3DglEuY9m7HoTxXQT63Aqsrna3T1r4x1DxZI8nkfa3
2yOPJLgP5LjnIz0ANeiR/GXwyLC0j1F7xLwwqZHSLehPQ8g8c15WIrYhxajd3PRjgaLe57H
d3SzSEpg88mr0Fg09sjcYNeS6d8U/Bcke9tbSMekkbDH6V6roXi7wbfabD5HiSwdiMkeeFx
7c18lhsDWq1Ze0j9+h04p+xilT1Lceku8iZHyqck5rcVdse0fwjAqOLUNNmA+z39tIOg2Sq
f60plVUZiwI7Yrujg40djx6lSdR+8Ur2cbeGwVrIOqeXIhfgMCRUt7LGxYM4OenNc5ezhhJ
lj+VKSiou56NDDqVjXk8QlIm8lAOMmvnrxtKt1421O4J5kk3foK9Re7RBsIJ4615D4wZ08V
3YBxkg/pXscPSSxcorbl/VEZnQhToppdSfUJma9ELMxLKgQDqOB0Patq1lihjDJ8rtweOD7
/AFrntWcR6mYeSAqYPf7orT0+4G0KWIAHQ9fxrKpTsrHeazXTFCN3HXk816X8OJpL/wAMav
bw/wAO4ZHclTlfw4ryuJBOSQGyvevVPg5EVh1odQsqFfUnBzW2EUfaWXUzxbaw7a2VjybSm
uIi0RR0eNiu0dsGu98NhpL+NmBIBHJrJv4IV8T6siLsH2uTbzt43H8q6HR0S0RZlYsM844r
ycRZuUPM9lRaop90d87okmwjrSMQOR09qyl1CyvV8sTgu3UHrV6MfuwoPAFebZxdnueI6Tj
8Q95o413MeKlQFsFOc0kVskhB5Jz0qe7vLPSrN7i8ljgiQZd2IUAfjUSnZ8q1ZhOSWkdweZ
7dQI8hz1IqSzuHeRzcttx0968H8ZfHi1tLlrDw5bCZwxVp36KfTFcHd+M/F+rXAnPie7tZZ
QA0dufKTb/dyOfxyPwr2aGDr6SqaIxk4ctup9Z+IfFejeFtLa/1i/jt0VC2GblvoO9fN/jP
9o3WL5pLXwzB/Z8A6yOA0p54wegyK8w8Wale3KRS6pqMlw0a7EeZyxx25/T14rzDXby5GoN
awXKrFgZK9Tn1NfR4XDJrV3ObljBXsdV4s+IvirUm2Xmv3dw8nZpchFPUcVk+F/iH4t8K3s
k2g6vJbM3+sBAdG9yrAjNcS2fOxvDMf4s/1q7DDMsXnMOB0z3r11RjCPKZuTkz1bVvitrni
1NPbxBbWd1NYSb4W2bTJnqrdgOBXEeJ9aXXPEl3qkNhFYLO+77PbrhEOMHA/DP4modNs3my
/KE7SSOlauk6DBe+IIbTUJGgtzueQxDc42qTge+QBntXNHkhJ+RvOm3FMfpWgX8elQ629k0
0LOWUJgZKjIyenXHHU1gWCXR15J76ORH3l5GlXHPrX1BoEGmX2h6L4O8Ln7ZIqGW/dBkQ4J
JByOuf5VwPjHSNEPxMtLG8misdFI3Tsr/MpUcj2LYA/EmuWji3KTi1ua1KEeVPsc/aeHZ44
X1m4YRM6loI3HyxJ6n3PUYqpoOif8JFqb6ze5axgk2RxnlnGeh9SeSa1vH/AMQdE1CwGl+G
lYgxrHIdpCxgcHHrx/X1rrPDlrZt8IL+5KATJbmSIBcbjxz9fSk3Vhvo27ImrKCXLHbqQa+
2n2urWPhjTYFtLTK+YqDAUnqc9Sfqa9e+GetRaPPeWsd0XSFdjc/6zB4Kjrx/jXzTa+I/7c
8Xae6LJvXCuWGcnH8/WvfNZ8Nnwz4atfFlpMotboqJocHMDEcNkfwkg5rza8akZJPdamajF
qz2Z3Ola3p+uanqkMsO6UbgVlxkD1xXgvxN0G0t7+6NqjJC5z5Y/g4/xrW0zxDLpvjyLW1d
DBNGBdoGwOM5OO4/nip/F2p6brej654gWXyI4jFFFE4GZJGODkewFFFvdO5KpuDt0PDfD0e
rzmWxsIXnMTlhHgYP49azPEWg30d/Jdm0uEVl3OCvCsMZ6V1HhOeV/FV0kKbVL9Q2z8vfvX
sOvwaBL8Nri3tonk1twyBgxdW5GTu6YwfSvQdeUK6StqXJt099EfMVndurxxXIwIX3hD0Y4
4B9s4qvqly8lw6B8qB1B6k9c+td94p8Dzr4Qj8QafaqEtgv2lwQCAR1I7YJxXl+c4Oc5ya9
ajy1ffRlOba5WQmOQjlgfxq/HZy26MwQMpA5PWktIYZ5Ss03kqELg46kdBV2yjlaR1iZSiK
rEO3LZOPxrplKysZWvoOsrSeW13/2d5qNkblIBBx71EulvNE9xkwvF/yzHbHf3rpdN0+72e
YbZBC7nDGdVGByRTBGkjS6c1hGsk5Iinnlw0S56Z6E9q43U1N4RZyyWE1wJJbWFt8KF5eMB
h6iqcc0yOGhYqo/hJwD7V6O9xNFo02lR2guf3PlidMFUK8kg964+80ae00ixvpz8tzvIG3G
GB/z+VOFW+jLqUnH3kXtH1lxLtmyGGCMdOK+yPgjf2+o+E2kSUM005ymRuXAHUDoP/rV8N2
2ZVxHncp7V6f8PfEX2G6kjWQQFxhZ0JV0PGQSOQPSvLzPDudLnjutTpoVZQ9yWzPuOa0eJZ
Q0Rx13EVy2uWFtqWlXdrdxiSC5iMDL6qe49x1BrzLw38V7zR9QfT9c1OW+0llC5k5kgJ/iD
Z+Yexr0y7YNapMj7o3AdCDwQRkGvisZSlCUZxR7OEXO+WR4DrngbxJ4etJrrT706jaxrl1i
QiQL7r0YfStL4beLEuoE07UbW1m3FsMwAfPcenPHBr06WZYwVndUVhtIY4DA9h9a8K8Q6LH
4Q8TS3DOBZ3Defbnbk4OcgY7g5H0xXrYDFSxMXTqrXp5ix+FjRtKG35HYavc3nhpNaW2aT+
zb/LvHuw5GPmUEe3865DVPEcN1olldRabCfDsbBPM2FTuA5HPI57VzXiDx6NemsrCSOWOxB
BeVTl2TnCgdgSOcnOKu6trmna74etLLREtbKz0spt0y5mIkYnhnAx8zZOevA+leusM4STlH
V9fLzPH9p7totWIr3xX4fexkk07wuhhikCtdbd3BzwM8fjVrUz4Pj0s6loUNzukCgbgVMZP
vjB5rWj8GpLd38Nlrd5p/hmIRrdgSg7ptgLMAcZTLAE9iarXg0yzsv7Ftr23+RNyNvADr/t
defQ8VonGLST/rzE/eXmeXalqs0kYTzG8veTIOnzgcH2+lfWnwAtbHW/hAst/p9vcsl1Kga
WFXPB9x718qa5HbS3git1R5Jl3MFIIRwcc+pNfb/wAH/DMnhX4T6XYS8TzBrmUEYIZznH4D
FGYSjKhG3qTR5otvoMvPC2hRyENo9jt6FTAozn8KuaP4b8EEmC/8OWQJBAcJsP481f1BmMr
Jx6k1hXJJkQA4yK+KjXq0at4t+h7UoKpCz09DauPA3hbdugs3jXPGyZh/PNU5/CtlbqWtL/
UIQOgE+cfTIqbTdacFYbgb1xjcece9dBHDFIBJv3oecV1KrGo7nI6lWGnMzjv+Eev3A8jXb
wbezAMD+tQ3Wi+JYVBGqeavcNHjP869DjCjIRQoHfHNQ3c0bIzbhjsKyqgsVU5rM8snFxC5
WdjkHHTFeY+K5PN8RTPknKr1+le265BHcA4Xa44zivEvFMYg8RTxsDkAHn6V7XDbvipv+7+
qM82nz4eN+/8AmTaoEF4ZV5dY0wTz1XmnWj7/AJQMEd6NcnZb0xrx+7Tk/wC6Ko202ZAQv3
hjIPFau/Kj0aEOeVjrbVk+ycOUbPU8ZH9K9W+ESp5OsPCcnzkAB/3ecfpXjcF0ksLAjBAA9
c17N8Il26DqUxXP+kfpgZ/nUYJt11J9LnoZvQpUsBLk1d1+Zxt5eQy6/qBkQHfcyA57fMa2
4Y4riy2AZQdOv865SHUjPrF6VILJM5BwDk7jznv2rp7GTzEVWOWzn8a8euuWozurU3GlGy6
I1NP0/wAm5jmfggY2gcV08eSmfSs2PLOpXHQDj+ta8VrctDu8vCnua43zzba1PmsTUu7yZB
NeRafBJdTzrBbxqWkdzgKByTXyX8WPinL4q1ZrO3uTFolsxCRhv9cM/fPc+3pXp37QPiS90
rwnJpqAiKbII6ZH1r41TUZ2uSZArLzncPu19TlGW+59Yqay/I8qc4uXLc9I0DUNFSF2UCae
Q/Lv657Dn8fyqnqeqz6bebUZUQjKiNjlexGP88Vkadc272s00kAYyDbE+4gRnPJGO+Ky9TZ
5TLl9zu2Vz94+309K9uNNSnY0r040orld7hqus3moSFJ5tyqf4fWs9hPfShIl37j8zBSfzq
s7YZUxnf8ALXX+H0hsFR7yQ29rE43zKNxHPYZGfz9K7ZONOGiPPau7Nluy+G+oTWcd64IA+
YoiB26Z6f41XurW207XYFuY5W01eZCo3FR3OD29q9Qg+JPhMaNdW2mJeQSBvlUvh5TjqCOg
z15/OuA8R3c000zJpN1iKITSRMpJiTg5Y+nPWvMp1K85uNRaHUowUOaJd0/WvB8XiGWVbqe
2siiRh3jJIbkkgDsBitr4Z3FrqHja881jLb3r/ZVlVCGWDd82MjhmGB9M15DdRQ3VzB9gYy
vN1B65JAAr3DwzpMvhrwattLps8msXN8iQzIuVORgoD/nkU69KFKDte8vMmFWU2ovZHsfi3
VtG+H/iSy1jw7a2tnavH9hnWLOJEI4JHcqR1r5c8f3zXnjTVZbfekVxL5hRxkkkDpjnHWvb
/Dco1D4sQweLbdIjo48xLGYjEhIwHbPDEcED25rnfif4X0qTx7aXuiLFZpeXJhK4yA3BDAD
gd+Kxw9WEGud6lzptqyR4jPpz22lxGaF1YTAuAMkccZr1a1v44fDNpps10I18gAqG7jsazf
FGiPp0d2guxdsyrIfl25IOc/UAVxryXz2fnPdQi228ADrmuiS+s2cXtcylFU7mp4bFnHqZm
kldIFuE3OnBxnkg9sV9ceHNd0q5DaTfSi805Q8Owjcsi44z7nNfIHgS7s7nW20y/mNvb3gM
KSyYYRPg7T9M8fjXc+FdXa4um0ea6ELHcJpDxlE4wAOcnsf8KwxlGcnzLdGMWmrMn8c+HdW
8O3NxJpDG502RiqIDueJD0HHX0B9Ks/D7w5qHirRLi2+xtKltE9zs3clxnk59B2HWulnaHV
raOZLtI5BN5Hyv86jAyw9q63w5ptv8P/GNrFZ6lJqFlexnzSQBtbjrjqK5FiY8lnuatO9kz
5xTTob+bUJkieC6hAlUg9iM5weuDWz4h8e21z4M0OPS7eawvLWLy7tlnws7jgtz64zipdVl
TSvH+rW9qAIw0o8styq7yyj6DNcpqtpZ3VrKUUwz7XZRGcDcQT0/z1r0I2clzLTodjwvPh1
Ujv1M++8Q6prOnTH7TKwmTaYkbCSEDH3emK405yNyhTzlR2rqtBlRtOk8tExEzsxJAKoMc8
/XOKzdfls5418lyJlwRtAKtnqCex6f/Wr0qKUZOCOOVOPslUvqVbO3wI7p2Tyg+xweSnfkV
t6fpFze3sgsri2SKFS3nMdob2B61y8b+UQSGEJ7EfePfmtKIGJBPZ3GI2O7Y/X6VrUTOdbn
VSxamtrbqiW0qzOY90TcxkDOeex9auDzbW0sDd2UM/2ebzGL4kj2ZGAf169c1y7TanGIpG+
WNvmVsk813ui6lA2gtbjS2vJZlIUxlfvdMHPIH4V59Tmpq7R2QSlp1G6hPpi6ZNMHs7W4Ch
0t7YKmSTjAQex7Vja/Ls0uXRW1O3uEiuRJFGi7n+5zzjhcmu50zT/h7qOkXMGo63BY3zx4V
JQFMbgYOf8AZJxiuan0bRbf4ZadrGn3EMuoJeSQSpu5cAnn6EdKwhNJq99+x1QTd13PNLac
WN8sjjG1gwx3rUa58y/+22oMbs29zj5fX8Kqa7bMLpbtECxzfMqrzj6+h9qZp87ohCBjGvJ
cDgdsGvQkrrmRKi0/ZHo/gHR9Z+IvxIsNE/1Ue4SXeONkC4Lufw4HqSK+1NRtrP7M0MKrHB
GAiIB0UDAH5V8KeDde1nwnrVt4o0qfbcQP5ciOcCRSfut6jtX2hpPiC08T+G7bWrNgFlX94
i/8s3/iU/Q18lnzfs1ZWib4OElUu3qcR4ot9kohhCttww8zkDH1ryXxxqDajIWg+0w3Uauj
I3GMkZx7fTr+Fe0eJ1P2mMkcAAfX/CuTGnW95PJBcQLPnlQSQQfYjnpXlZXjfZW5ldb+h72
LwbxNNOL1/M+bIGOm3wuxBvKbgwboAwx+fpWjY67oklrdWE2gjOP9HkjIDq/qW9uvSvT/AB
J4GtrTUYr2C32WHAa4Zdywg5zv7ZB7npkHtXnkPhK7l1FZS9stsk7OSJlYAAZLEg9AMe3pX
2kcVRrLmZ8rLDVab5Hua+t3l0+hW4SVXt7i1ja4kZdxeVuij0PXn6VycOnXFneyTLIY5IsP
vfjA9jXpN7YytGGtrJo7cKjQAjIKnI3uOxwCQPeuDv0ur8xWcq+R5zFmJOeAeP8AGsMPUTX
KjSVNxu+pp+H9Rs9X+Luj314kc0VzdxRzIiBQwyFzjp1r7ykdUtgqrhQMADjAr84Eim0rW0
EEpjnhKSxOnByDnP4Gvun4Zat4h8X+CoNb1yCOGWc/uRGpXfGABvI9WOTXHm1JqMJw2tYmj
JXal3uat6rS7mB+Zelc+JZA+ZwrknG3sPeu6k0ybBwvNc1qmnPHNvAwTyRXyVSEr6nt0qsJ
KyKQA7ADPpWpp+r7T5Ep3YGBt7Viw53kH0pJHB4A2sDwa5acZxbaMqyujqv7RkBwoO3tzzU
c10Zg2U69PauW/tKRflD7F9OtQz6lcDGxsAg55qpVE3ysxjQle5e1FtrswfeP9k968d8YPv
8AEsrYP3F/lXfzXchj3g4I4/CvO/FUm7XWbGMxr3r6bhu/1qT8v1Rw5o7UVFd/8xniRh/a4
jBGTFGeTwQV5FZkU/kqwwPm9T0/HvU3icr/AG1gsBtiiPX/AGQawZLxZSpAA2+tb30SPoKU
bRudhpGpRMzRyHcwHy56e/58V7d8I3jj0a/JkJP2glmJ4wQAuR6EV83QFkt/PjJJ7gele4/
Aq/um1bVtOmdWiMCSbByOuOPwqsLKLq8qOvNcPU+oOaWmjKF7pVrpXiG6t7aYtGH289m6n8
Oa2dOdjOirwScCuV8RWl5pHj/UbJmeRDcF0aQYJjPI/wAPwNdP4a3yTIrR55wHPTJ7GvEzC
PLUlc7+Zywkajd9P0PVdC0gPCs8ijae3rT9d8QxaXdR6XY2/wBs1CRd5jV1VYI/+ekhP3Rn
gdzUXiPxHH4S8MwNFEs17cMILaM9GcjqfYdTXBxmTQdGMutz/brvUpC096qklmJ43DrgZ2q
OmK+ioUaVGjGP2mtT81rVJ1ajk9uhi+LfEHhyG48vxHcrq91M+5bGNQkajBGQT83fvivNtW
sPAbwGTTvCdjYADqm5md/7wJPJrqtevfD+jPM40SczvyJJ4SVY+uTkivK/FWtWlu9tq9okZ
S4JSW1jIwCAMMDnIB54IFae2lJqlS0RcI21ZxmuaXaWN8LqGAtaKxHkpHjHuSOB+Ncxql0Z
pCFjWN2XCqI9mB/UeldNqGqw6gsxiLKsoKNG3HPoB3wK5TbFeYRJJN6DGW5Nelh+a3vdDRu
+5QkgMsMUsaADzApFeiWHhb/hINDtruwaODMpQXVy+xI3B4DdeO+cV59DeNa6nC6hWSN8kH
lWatVNX1qOy/s6G8k8iRzJtDFQSevTita9OcrOOlmQmk2dfZf2zH4hj1fxNPc3lrZFoYpo4
QVmcAhVGBjaRzkdq5zxb4k8SajqNzqerW2E2/Z49kZjWNOgUY6jBxzXT+F/ibqHhXw1eST2
8Op3MwENtBOSIrcg5aTb3JyBx6Vyuq+MLnXdLuoNRt4knmOQY1PyknceDWFGFR1HKUb9Pka
SnFwtexz+h2txc+ILPyUDszDgV9E/8JJqmk6n4ev7ywkh0uwGVlL5V3xycdiAcV4f4Etrpt
SkW0A5URlm7Anrntzj9a9RfxhqUdnP4Vawhv7qSL7Psnj3KVJ4bPXjr61ONfNOyVxYdJQ5z
oPEdpeeL/tnjzQJg0lu6Itsi485NuW+bJOeeKybTR5fGWg3mtwalJbrYSE2kUxBcuAMhgD1
zxWFoWv6x4USTR55v3McmBKpYJKByqn37c1NFNfaA8klxdwQ21zvl81IzhXPJUj+R71xyhZ
20029DofvK9zAnub28ja9uD8jbo5EJ5PZv51wmpi/sYjb3EBS3Yny3X5lIzXfanYjR/DFpq
CXzNLduWlhkUAHPJ2nJI9PxrPXVDayRSxhBbyqDhhlc98r0r0KMlDWC0MZ2mrSdjhbaWViV
iB3MQoCnnNdNo1rrlx4m+yiQJqbRlgZG2mVVGSP8+tdDeazpdnBZTT6NbPK486DyV2lBn24
PPPeuf1LV54by21V4XimLb7dVb5WHfJPOa3dWdRNKNro5nR9npzXO50rUdStNQW2v0CM2Ao
LEZz+PpXpovNQu/FVpBZv5slxZrcRtnBwucj6cfWodU0W08XeB9M8T2l7YvdvAHaCE7ZFfG
MEdAQR07Vl6ZeNp2qWFrq9zHpes26/uWuvlSRD1AI4weeOOtfOuEKktI97+ptdte89TyDxf
rwj8catqJjZTNcMNrKfTHNcpa6xe39/EsksMe6QKokOxck4GW7D3r1Pxz4Tn1GW5uFsjbSo
SxZfmV8k9D6Zrxieymt7xo7gbGU8ivpsLKnUjbqjL2tSMeW9kW7eSX7RMm7pIyu6McFT1/A
iqmoRiKXapLKeQSMVf02dLe7nVtuwjIz0b/69SSsuqT+XBGoVeSx49q3b5ZeQlZwsYgmfYU
6rjp6e9X7e4tUj8i8jIcR5jcMRsbtnHUGurtvA0xtDqJvLdbJCFaTBLM3oq8Z9zSSfD26uA
jW91ukkwsZfjf7YHOaxliaPcSpyeyMKx8QywWElnc2i3KMhVN0hBU+o4rp/A/jW18O3wm1L
SnntnO4qDzj0+lb9r8KLmzsBNqkjwSKNxCKGUenOc1u+Gvh7r17qC3GoRCXTrX5lhuH3CUH
pjjp3rkqV8PKLXQ3UZw+Is6HLoHjzVNaMUq2Iu2WQxqqsV4xuAPTv09a2fFngvwP4Cu/CsU
uo2dxazRu07s/zcDOSvPc15f4o8Jz6M8t6s/k3xLO8EZKBE7bfWpfCENrqHha/F3LYTz315
FbltTm2xwxKrPlj1Ul8AY61gqcLOcZNo1jNu0bHSePPBWnWvwr0vxlaBFudXvZTHakYKw87
frgAH8a8aS6ijtFhsxPGZEC3AZ8gsGJyOBxjbgHJyCa9m0HWvC2htdWHioPPbCyIsI0SSYx
78EbFzgEAnk+leN6rFFa6pJ5YIRvmUEYxn1rpw8nZ05a269zSXxcy/q51mgabYavqY05L8y
vdxszJ9351GVAz1PGK9h+CfiC6tPE0/hy+8z7LeDKiRMfvBnBwemQMfUV4JZ6lO1hp8SRRp
HauxEiqM5Y5JYjk9OOe1eo+NdGn0C307xBoWrzTi3t4Lp33kNE0zkIeOpypyD0rgxdBVYuj
J77ep0SqcslUWx9B+LLTCRzkDKDLEdh6VxVlcKLnLDAycfnXV+GPEVv4s8B6feToxuHi2zK
w/iHBz61gvp0FtfyzRcwnnGc4PtXwNODpSlSlumfW4a9SmiDUrOfUdIurCBd/nIfkPSQjkK
frXlXjPxTpmk22irp+mW/2xoVaVSECuQcDcqDqCDw35V0vxC8XtodubLTLpoJpYdshB5RT9
78SOPavJ/Dug3Op6hb6reR+cjSfKmOox1r6/L6ThS9rW26I+azOfNW9nBarcNW1/wAT6wrX
2o35FsJF3xRylW2nI/Gt/wAN6Klp4rs7S8ld0ucrZSSt8g7kZPB54IrnJo7mO91bR20+WSW
aQtGqRMflDfLjjpjvXo2jaw3hPRfsPjHSraRXk8+3yAbiMkDnbztHHHP4V6tVL2fLBWueVT
cua43WfhzBc+MrSa4kW0iR1W7iTO+VM/MFwO4zj/61fWuha9o8+lwW+h7PKjjVViQbdijgc
HHFfN2gfEPSmt7nVdUie5cEiNJcM5jHRufTn86ojx3r/jLUynhyOz0OzijIjkZyjzZPXdjr
7cfWvErQrzSUpaR08jpSpXs0fYtvPEYC7MC564NcxrkiSN8pyQMcV4/4e+Iet6VaRab4hdp
pjnbekZypOBuxXd2uoTXI3Mmc8k5B/lXmVXN6SVrHZh8KlLnUrlWWPBLc8npiq8/ELHHzdj
6Vo3JZGYqMhuvtWZJdQTTJaedGJU/gDDd+VefOTtoemsM56mTcQtFGHQ7ye3/6utZiNO5wx
ZfbFdM8MTdSgwDjmsi6lZZshPTvnvWNL4rWLqYaVvdM6R3jcqygfjXEeJ/3us7iMfu1/rXb
XpcoXKEc56Vw+vyudQjwv/LIfzNfXZFFRrttdH+h81mcJKlr3X6md4vkSPXVIkBcwJuUjp8
oxz+dc6CGbAOecVf8e3rQeK0t2B2C3iPPTkHpWXbMrxqwIbIzx6UnBpJn0cFanFnQaZMETY
+Nu7HPevcfgpbLD4vvbqNv3QtQrAdssMV8/RZkdWBJIbHH6V9NfCXTLm38PrraGNN/LSZ5O
P4SP7pHf1FRhqS+sqUfVnTisW1ldSlPd2SH+OtJmn8YT3btmAxIiOq9+TjPfg1u+ENADBHY
nYOTnrWFpni/VfGXjfV9MXSZ49Fii8uO6miwnmbsDa3fPqOwNel6VbDTtPwcArwTTr4WNTE
cz+E+elmFRYNUE9dl6HjP7QNzqGhXWgeIvMlOkRlrWcK3+qckFWA9cZ/KuM1f4gaouhG4sr
JNXdQrBgpwpzkbsde3H1roP2kvFZTwtaaLbKGa7n3SqwBVlQE/nkj8q+evDnxIvvDlvBp2E
e3CsojkBwpY9cjnOea7I4edSMaiWv6HkL3VaR7JqXifVPHUml3V1pDaZN5SqIny2FOcscA4
XIGO/t3rlD4AtfF100+kTrFcow84E4Ur1PHX8hV7QviXHa6jNfRxxqb6JYpNi8IwGARnrnr
ntUOg6neaJ451C7WYn7Qvnx/3ZF4yv69KyjeL5vhZe2h5t4i8LeIfBmpTWuq2TJbXPEU5GV
YHpgjoRXnl3LJFekwuVjZun86+2dbFj428L3On3Kqz3MTeRK4/1UmDj6EetfGXiPQ7nQdYm
06VgwiZkBBzyOv8s17eCrRq37nNK99SgSFUSZGMgVtaffWEs4trltucAMBn8qxfsN1eTQ2l
qDLKBkhehwMmoRFJ9oWJlaOQNjkYINdrgppq5pCo000jugulIAjziaINjy+6jjk+3+FP8S2
fhi380aXqtteT7MM0SMuTjoN3X6159diWO4Czbyqnu3X8qgZg02VXr61lDDNa8xvVxvP7vI
dt4T1KXTZmijX5ppY1UnrgE5H6iu1ujLNfz6vBFs+yIIpjGcle+QDyTiuM8JtHGjX0zgtHK
qDd1Axwf6V1RvWWa4W0cs8h3uAc7uM5/KuHEK9R6FUfgSZFrST3Gp2dtp9zBqUjxi8DxPke
XjJUjs3Xg+wpmsyX1/p0CR3rSmYhYjkZ6nJI9FxzWbpVw0Vzfx6XAoaR8OoHKKPf0z/SmXM
sun6k2pESt5qCKccblz1dVxnoAPyqo00reWwufV3C9ubu8RdIngzfQgs0nmZRkX+76Z6/Ws
2y1BIVmha386EoUzv5Qno34YNWtbNnZ3drqOn36ag8bcMnIxjOCfX1FYe95b+eaKPy4XkMg
jHRc9BXRRhaOqtc5aju73NC2We8urfTUmIByIc/w55P4Vn+IdQjurm3s4gVhsFMIdurHPJ/
OnvNJa2s04laKbcY42QckEcke3+NYGAAcDr19TXRTppy5n02M6lXlXKjtdIj1HUdNjmj1CW
0kGFDjIQ49cHOT6dOa968H63oN5oiaL4j0ISX1rEBBM/7zzQOvOcg55HrXzd4Z186DfLO+9
oQ4fy2+Zc9Mkd+OK9q8L+K9A1eaK8toVtLyJ1kNsXCq+DkqvoCMj05ryMbTnF7ad/U2pzi7
K57N4f0PTddtbmOSTMDPth8t8kgj5gfT0wR2rzj4pfBCW0soprdWZGJMM4TnPZWxW4uuXEG
ryXXhtxY5YFtPlXr6lD0P079q9j0/XIfFHh6TRdWs5LWSWPkPGdqn1Rj15ryMNKtCro+/pc
deLtdan5zTabdQXE1vNGUlhk8p1I6Eda19LsmW5jWNQSOXLdMCvWvi78N7vTNVudQ01WkaJ
V85FGBImfve5HJNeUPNeaOqPYzszdSFGRj6GvplVdSPn1FCKR6PpmmaZrTQ3t7qVwkkagRW
6xBYwM9Ov8ASvQrDxd4Z8L3HlNFFGx/dfbAA7RNjA29+Op9s14NH4k1eSzMn21Ytx5BUccd
aoT3ERIukvxKQPnhbOXJ4yPeuP6u5v3jZScT6A06E6jqiazdumpQiR386MsyyEdGOO3sQK9
o07V7G+0mEXsCW8SIFJWHyw+B1r5X8D+IbKGVFme7mIxtNtMQsYHU4Xgt9a9C8QfFORPD0l
jalbq4kwq3Vwu0wjuWA6nHpzXHUoNS5bhKTlqZ3xbXw1daDfXWnzh7kHbbxA5bG7lj6cetc
b8ArHTtc8aal4b1i3gn06+iWYpOOjITt57ZzXCa9r8cly9jYXhkhLBrm7JI89upwOoHYCp/
Cmuf2RrU+sQSeVuGA2cMB6A/Xmu6nQlGg4PqLnV1y7nVfG+Oz0X4gf2RYRwsLJCkbxPwucH
B+nIrzVbdr6GeQO8xjILvjgf/AFqs69qF54m8U3F8ZJLiecs7FvmOOpJ/Ktbwld2ekakf7T
jMtjdJ5c0fPHPXjv3rqTdOkklqKClKRlxO8EIWCUA5Vim35SK6/wAParda62seHdRuTLA+m
zPGjNwskY8xMY9wR/wKsLUorPT7mZLU+bDCXktyzDLRk8Lz1P61Q0Fvs2oC9Fy0Lsjgkddp
Ugj8jSaU48yXoauUn7jZ678I/FqrYTaL5581HMsag8FD2H0r0s3ySZbgL1A9TXzT4Lt5n8V
wz2qslshL5xjK+n49K9zW7zZzC32s5hcAMe+Oo/Gvks0wkYYnnj11Z+g5JW9pgnzx1jovM8
d8T3T61qE9xOxYXU7AZ67QcCvR5JNN0Pw1HZyQCK5MSrEzZ6/h0Hv715xrzWkdrYLbSCR0g
SR0HUnPzDPY1t2mt/21qVvYzP5kbwiM8ZBHYH6V71WPuRVrpHwTlOcnNvV/5novw/07Xb6W
4lk1NLOVTtSaOPe4UjIUMedvp3rnfFmjQ6DqE99dyi/vZGKoGbJc+pJ713cOqaHoGjxWsD/
v44wwmhkw59yfb39q8vtY7vxJq+oaozl7Sz5IGcLuz8xz9K5qT5nciSs3JnF3kgN3DZ+d5c
tw4MypwFQHPX3Ne4+BNGsLERvrCCXTtQjMcL8Ah89GHb2+leB5/wCJ5LNMGyDxjqMDP5V7V
pd7pt74QjFjd3B1LABtlJID/wAJ2gdenet8TCTilDX/ADM005Xlodnd6NJZ2sovHULa5RPN
xhoicge+MelbHhTxBZNYTWzzFntiSGKnOw8gH9cd8eledXFxq95aIdVuXNyiAOqPuKY5zuP
Az6CpNQZj4DE+lo0TwuxnCvgSD1P+NcMcqnUjau7f1sdlPGKDSgjp/Ffjdo3Nrp0qxbgQXJ
y4Pt2H864HS9Vki1+3uXui0jygSM3Lt9fU1yVrdGU+YzAyZ6E5x7U64lmjlUwOVYnqvXNb/
UIRg4xVrnRTxsvaKbex7+93+73Bt3bg9KpNPNCu7d8vqe1eeeE/Fc818mjX0yu7geS3UjjO
0kda7Vrl5DgrgDtjqa+eng3SnyPc+9w1elXoqpDZk1zcidfnbYq8Htz6VxmsPG13G3TMQ6/
U1tapedQzMCvTd2+vbPqa56+ZLqSOWM4TZgc+5r3cng4Vtez/AEPlOIp03QTgra/5nOfErZ
/wlyvH1+ywkc55ANc9Z6qHlaa5I8xm3scd/wAK3fiSRF4qhDjrZxfN6nmuIUMELBlAyARnk
/hXTCHNSTN6bvTikdlp06TknzMhecivf/hdrzRwPozxkQFTOo3Eg4AGCCCAO+K+ZdJdoJGk
U/IF4WvXPBeuGw1uC8jBKldj89AR1ry68pYefNTO/wCq+2oODVz6Igv7VNUN2dyKQPNRBgO
cYHTvjj6CqeueKRZaZc3k7+VEqlixbgY7e5rHxczQPJG+WkyFZjwB1zXj/jPxINQ1R7WORp
LCyIRcfdkY8E+/SvLhKpWqXv6niVaNGguZ7nI/FvXpNd8QW0bLtjhgV4l/vBup/OvIbnYmo
RxuWCdCBzzXX+I7tr7X0uA52SR5xjPljoB+lcrqKeTeBkIaQEMGzkZB6GvuqGsV00R89UV4
XOv8EaHoWt6v/ZGuahNp6SbjDLn7r44x9a9U8F2tguvR+HfFMhWOLItpCud3HBVuuCOa8hN
pFeacmsaTmRc7ZVU/NA/oR1GecN6Yr0Twn4x0yVYdH8Q7fOjYPbykchsH5ckYz6H3rzcXGU
9d1+RKZ0U8/wDYHiG50+2uvPtQ4MQdsb1z2/xryH4uRKnib7bboB5r7h3GRg16RrJkuokmD
kyxZG1+uOxJ7Ee1eefEaBjpOn6g0bMhbbksDnI4Jx0qsJ7tVeZnUWlzjPDN9Faag7SD95L8
qtnhM8nj/OK2tWFlqFxcSpexwKgGF2gl354B6YGOTXERTSwOWjcqCvOO/pWpFdWS2YXaGkZ
AoUjha9mdH3+dEYepCPxK5l6jHLFOQzeYh6MB3qmmd4x1q3cBzvJLH8arxo24NjiumD0sZV
leV4o6Sxmgfw+8BnCypcqxz1CY7fjmtSW4Nm9rcWchifPlqUbaWBGCp9iDzWFp8Qms/KeJS
omD7ywAxjoT1xxWhOLcSiObLQn5ox/dOMgg9/SuKUU5tG0JtLUuySvZ2WBM8boxcOnDbm6/
nUN9qct9BPNeui3DlQQRtMhx/D6D3rLu7+SSSG2m2MiSE7xxk+hOaZqM8WU2MJRkkgD5cHt
/9erhSs1cl1Ex9xLCLGKO0JL/AH3HUKw4Cg/Q9arj/S7tILcupDdVGfTGf1qC5uftExkCKg
J4UAYA7Vq+H4o5r/7iknaS4ySnXj9P1raS5Y8zMIyvJJEviO2Fv9hiAJYR5JHR/UiucJxz2
9etdr48VMWkkJ3RooViv8HHH0z1riQQwNThnzU1Iqt709RVdQQ+Ayg8g96sW139lvPtFnMy
bTnpgjntzVUqBGQo60RhkVlJ74ODXRKKkrMxVo6pnYJ421ZrmBkv5ofLGQxbIB7GvQNB+Kn
jG2QqL0TWWcyOgLmLjGSOTgV4pF/rQCMjr/8AWrQ0+e9sbrzbOXyVJ5wflb2PtXFWwsJRtF
JG0Kjb1PqzTtT03xTp6Q3epmS8cFfMZhhmPTHtjjBrxLxv4ak8N6zc2ixSRomOOvB5H4VZ8
Ia9a2d7b6o8BUeYPNgGcED0rtNeB8SFdSZHNtLlFYjIVMkgHHpmvFpudGpaWtjq5ktUjwBl
cyMBJksPusowB/k1W8i6dtobkegrutU8G6jYz/aUQyWyEKzZ+4QOB+Rqpa6S9vLvuCSvbjp
XrqtBq6ZDjJnIJdX1mc2sjR7uTt4pk1/qU8QjnupWiz90txWl9nLXFwwX5ZH+U+gz1H+FQ3
en+VCjg4ycbc/rW3u32VyLtGaNinYAATzj1q/bSqsTFwX28qi9j61SktzE4aR/m6CpbaVop
y2PkUZJpvUFuba+dqcb3VtGYrm3ReY/lO3+LOOtXdM8Pa1qmnajr0p8ixt1DSTSgkyNkKqo
O5JI/OsaGdhqaC93jaM+ScgLn+H8c131xqVyNDmiscRWdhEpUr/z2LApgD3HWuOtLktFdTt
haSuUrjSdFsfDlne3cRe9uI2lkhach4hkhcccHp1rm4rO3dba5FwI/tbNHtjYho3XHb0IIw
fX6V2fieRvDmhR2E2ipqUlxH+9vpXYncygsOO+c8k1wkUkNxpMEkPyXKyspAx0JyCP5fhU0
G5x5k9GXPkUmrao9U8F2WnxWdtJDF5cspKlWPO4fyrrJ/8ARW8xl74Iz1xXKaFewXWp3LQK
I4ZglyiAY2MRtf8A8eFdVckSwEFg2PevnMSrVWpH2OXV37FWPJ72K2j1C6csSzyn5ME7VJP
Oewp0EIsbi3n02dUlkPODkZzjPtUuoyJY65OHYmKQq2ducg54/PNW/DCeH7mTUbW6eRXdT9
nfOCpz+uRXrNtU1LpY+YqK1Rrrct+JLbxBYx29jdX1vcbiGTySCEJ568Zz+lbcGuXXgjSNV
8J3MVldSyDcl7AQRl1yQW/i2846YrntNg0RtIv4NSvJnv0nMa4lwCBwAoPfNdj8Mfh/o/jA
a1G+pS291ZRDgIWbYQTuxnnkYx/jRGSjHltd+hz1FfWWxwV/o92/iWKysrC5f7YIvJYoVIY
qu769z9K911GXS9E02DRvD6QxRxQrFc3ESjdPJj5sN1wD36nJqpLYWmn3hXSknleGLy/tMo
ALgHGcHkEjHI9Ko3KXIk+dQOOACCBXo4duKtLRnJNcz5uhSZAy4lUnb82FON3tWnZLHcaVd
xSkhZyYmVATxj0/rVXyAqqmAXI4wahE0tsQ0ZJJXLY/pWtSPMiYz6Hk+rhtG8T3GnRsSkbE
hj/ED0P86vQl2KSuCqt3Pb3q348tZJL6w1VY8I6tExByQQeM1gmZIVVWcjIB45rn5VL3TeM
rO5tWF21lrkd2rkeTJnPt3GPXmvUbjWLYIrW0gJPzeoA+teMW1wZHZ5SAp/M16FZQSXmlwh
QNskYLv07V4uYKNJqTR9jkUHiVOknZLUNQv5LmR3MhI6MT1JqZJN1labWyRHg8f7Tf0xVC6
VIbZYwQxA/E1NZtK9hCxQqNpwD6ZNa5TO9Tm8jj4lpxhTUYu9mv1Mb4pMH8S2j7wT9kT5f4
h15IrhoyqwFWGXb5Se4Fdx8U+PF1op6iwiy34tXBRuJJQBnGOa6sPrRikVhnaMTYs5FRAx9
ciu78JaharrNrHeIxtnZVZVHPWvPrZt4KL0Xpn0rvfA1iL3Xoml+W3tgJ3b6HgV5mMXuNn1
+XNQU+fazPWPHXig2OmjSNNdluLgEMwblI+/HbPavCtW1AkfZLYcrzu6fzrS1bVDq2q6hqD
y9ZCF2tjKjhQP51zUc0Nw80jZGzj5jk4rTC4fkglLc/NsbX9rUajsilqSLFPYykq6FNjcjc
Mgnt07Yz71zU0mbqW3Y4IfI7ZFbOrNI3lyxvlTGM4PTaDXN3TrcXHnLkZHB9/wCle/RjoeW
5q1ixHcG1vfPhkkjkDYYx8ZGenuPrWpDetq0HllBb3o+ZGXK+Z3/76+lYalplYbgD0A9/aq
sVxPaXKyxq/mRPkBjxWzpqSd9yL2PcvD2uHWdCltr5mjvY12tkf6wrzn1z2P1qfUNPTWvCN
zp7YbAJU91P+e9cX4Z1cXepQneLe8l+S4Uj5Wz/ACNeh2wa21LyYgALz926N0wepU14NW9G
rZI1XvR1Pni5gCM0WTHIpKkEHqDgjmp7O2iM8L3C70XBKg4yPTNeg/EfSEsL9L+KPdHJ+7m
QjGGA4Jx6gVxa3NrHsRYcqAA3GD+ea9qnVdSHMjOChTlrqQ3ckA3GOHyVZidgO7A9M1nOQW
yvStO+j+0L50MXlw9Vx1I9T7VkqysvDfPkAJjk+9dNJaXZnXqubsjY0STe9xbEfKUBxjqQa
nuFENkss91FI8jMdqtllXPcU3Rx9mlFxI625j58x03j8vStSPSNNu23QXto8rLklJGBOTnp
msJzjGTbNoUZyirHLSOrkeVzt6cdqiKSLIEKfKuGIU/ez710DadHCHTYiyI2fPLHDAdBj69
6plViG7C7geFYY9+a1VVPYxlh3FNyM0xO/AYRhufUitnR0trebcZnaYgYjAzg+5rPKsBuyA
pPHAJ//VToIp0iBQbIySGI4ZuM9O/SnP342CnaDTsdRqFwsujz2+d6qPlOPmbmuJYMp2uQW
AHQ5zXS2k8QdXYxptG07myZCewBqnf6TLCiXckEkUTltu5cFf8A9fas6LUHyvqaYlKdpIzI
EEh2gAsSDk54FIYxG4IUFE/h7H2pbeZBccxlcHaDnH41otbhoDhkJI/wrolJp2OPkTjdGcA
gjDKORxmrvztCqIeVO8H+lVkQNmPpt64qwocLsDHOMZx/WlNpoummjrPC76fNCttqMvlB9w
Lq2Dk9Oa9U8LpJaK+jM++3ncKXUghPcelfO8Dz292rA5GcknPp2rUsNfuoLkhSwVuMKxGP8
9a86vhHK/KzeM+6PWPiLqdvGbfw9o1xLBFFNm9jkQruYE4wOm2uQnvpHsnVf4vkA7n3+tVA
dQ1Wc6tcOxYuI0Zju3D15qaVFttQiSUgIBls/wAJPrWUYKPuroXJO17lS5s447i1hTASNd2
ScZPrWFqE6+YVC5Byea6DUb+N/mjgZUIwHdcA/SuTn3NM245+tddFSauzFu2rKZ3yjczbse
tS2oEpER3BXPzEDtULvu3CPK44qaKdI7YwgAMwwx7+2K6ZR0FCVzrtD8LPr19c3d5K7Rb9m
D1KrjkE+3evTIvDmg6d4V1Iya3CsFxaFRGu1mSRB8pYdQf9ocGuG8J3urXEDpbXiRmJM5Kn
gYweB7VAPA2q6/ayzeGNYsNXYFhNB5wimQj/AGHPK/SvHlGdSq1OVkj0YuPKmkdNLdavpGo
WZ0+ays9Tu7Ax3kV7KvlOVAwF3/KGKnIzXLXmmX1hqVsdX09I31CI+RMuwKQD8xJXjcDxj3
BrXtH1HWfCMp1IRC+sRI28xF5ZivylN3bA5IGeDmqa3MC+HZNKmuZri6jdJS23EcBP8CZ56
dT0zRG8E4odlzXkzoYtS0qLw/pNrpihNQhLCbCZ4Y9C2e/WrEGqKttILlnU5IBC7s+49vwN
cJBOweTy2ETsDweDjv8Aga0dKuDMPNJeQwqykE56/rjPOK46uHTV2ehRxTptcrL/AIltkC2
V9FiSFmMTbeR6qT6Z5rPgfTLuwlmkEKPbqSpA+dSPTHPPeuys47e508xvb7beZeeePr9civ
O9QtodO1G4juV/eJJn5T94f4c5q8NJTi6d9UVjKUoWrPaRuXE2gPosGoWdtDFNFGA0jvklu
7c+tdZ8JPGFv4c+MEc0MyzWmooLWRweOeQfYgjH415l52jie2chSgJMygEqCBwcHpmqmo6n
bi8STS3eER4eMooUhgcj6c13QotM8qpUvHU+x/Elgtz4iv7xZBFFJKwjbaCoXsMfSuWuI1s
IVuZIT87ncoX5eOwqrp3iPUNe8HaFrbXLk30Zt75e32lCAX9RkYOenBra1hVuWtZoXMkAiC
sv8Ib29z+fSumlPmk3bU5pJxXKnoc4Y1nuneJA0WMjd/D3z/n1rNEyfbHZMsOuT29etbH2e
ONZFR/kxsYZ56c1g3reXKzlccDkVvJrlsQnZmPr1pHeaLexRltpO+PIxhh1HsDXm8duX+Tb
l1PlndxgdjXsiQSz2hVVRw5zluvpXkviyym0vWrq3AIB+YZ7jrmuKnFqSR13jy3KX2qIXEc
cKfNGcM27g16PpOoCPw6ER8ODzntXkMG6OTO7Ck5yOgruNDnEkZVtx3rgZ9q5MxoqdM97JM
U6NZpdUzSuZHaUk/MG5yT0rW09ZV0+Jd3AyBz7msOeVSzKQQAOSelbGl3irpcKuGYjPP4mu
fLtKl/IxzWLVOz7lX4uRGLxXZRlcKbCMjj7w3NzXmcbhD6k9wa9S+MlrnxDYzK+PLsUUjqP
vNgA/Xt75rysBmZQMkk8D1rqwytSijow1ROEX2NOAsD8vryc9K9S05JNI+H2p6oYxG1zGIo
n9QepryuCRh5qjcrL1B4wR2xXp/iqZ59C0CwgAWyeASsqZ5Kov+LVwYqD9pCPS+vy1Pbr4p
0sFNrdo4xruC20d5GkDNIeAR3AwAKoWtsGge9uJtizfNsTgAjt+dNvYoLlI/KlA8tti56ke
uKqX5m+xLEz/uoAWwpxv74Jz65r0opbHwMm1qirqsiusBR9m5WYpnnrXOl0ErBARuPI966Q
WOp6odNttMtHupZ4fMKoC23LEcnHHA/lVjxP4ai8KW9hJcbbq+MoaaAt+7QdQuByfQmu+Lh
FqF9Wc0lK3N0OVEot3UsCw384qZ4WNwjp88bDcwXj8Kuafbx3ZZsL5gBDqeAM1DcQy6fK0M
6NGGO9Qe4PQirctbGkY3Wux1VvpyJptrrMFw32gTLu4657fUEc16DqU815oS6lawlbmz2Fw
Dztzz+Of615CJJzYSQLNy2JEHOCBznFe26FGJvh7LKU3S7QrZ+6MdjXiV4Suru+rO7ESimm
lo0il47+y+LPBC3ulRSQ3UQUTxA5RgOrA4659eefSvCZ43jZo3BbnaTjv6V33iPXH0+GWxt
2CrdxhXEX8OPX3/wrJ8Qpbjw/p8kflfanwZXACswxxXXgnOlFRl1ehw1eSbTRlySJ/ZSRkl
1Vdq56Y9uelYQDC4+f5skbQgxj0q7Ow8uJAMnv7CoMfe9Tx9K9WEdGc8tXY6zwrMTIwlt1m
cLu2soPX0zWlf3Onae7zR6f5ZkHG0KpP6niuX0rWpdKZ2iiDFvlJ3Y4xWhJ4qsrmMqdPyQe
HcZGa8+pQm53toerRxEYwtfUV75rlIxBYxQK/JZm3E/Tpj/PNZ91dXolYmSJScqxVar3GqW
OMQ2ahuG9P61CNRubh1hiVUyeOBnP5VtClKOtrGFXEptLqEdvcTlo5I3OTkOXwF9Se1EFuy
uYLaITvkDcc7Ofeuhex+xRxy6pskmnjEqKj/Ii5IHHY8U7QYJNb1xNOtLuzsXl3BZLpiFBA
6fjTdWyemxmoXtfqM0vSorCVZ7zFxcDG0k/Knrj3rspbK31nSjA6lcjgemO9c5e22oaHdPF
fzW8xLsmYZchmX0Pv69ateHxfXt9dRPq8OmyQKWMd0pC5H8P4/rmuKrTk/3lzVe9aCRzsvh
O7uri4i05JJ5IFLttHG0dT+FYDNNY3Pk3OVB6E+nrXetrWu6fLPfabI8RCfZ7k2/ygggjJX
FUYtMsdbha61e4lyCQjAbWJxyvP4V1QrSirz1Rg6cXtuc/bWaXbfJJtc9hUssLxt5RRlXsz
DAP0qjM0ltezfZWZY84BlOSB7kD+lWom1CWAOLpPK/iBORj29K6WmlfoZj7SNDqcEcqCRM5
I7YplpZqdaaGSJQiTEFN3bPSp4pILNRJPtMhOAM7s/1qKzfztamlZPLZmL7fTOKwk2rt7WG
optHfO8KwebxFFCAPukKDXOw6e+ozXM8tyzFm+VwTVzVQXVlDYXrjtRbN5GnLCg2OSST1I/
GuFKUY+7uypSuZWrXrm3FhdQh5YmIEvTIxXNXEyMuF+8edw/lWrrU7NKQwyQevr/X86xDDt
T5mw+eFx1HrXpYePLFGE5tuy3IqTkudq8gZzVqKNSxjcfKe/r7VctdOkvbtLOIf6whRW8qi
Wo4qVtSPRdbutH1ZJ42yehUk7TxxkV0Woa/Zx7biOCCS6Y7x5K7CGPuDXO6rZLYXbWgAHlH
b6/rVM2Fwp87yzn09uma55U6VR8zNoTlDRnX/ANrFtPNrb6jcXM0z+dMA5IMhwA3PoBitbU
9U1W60a1S9tLeMh8mVIgkjjH8dcbpWlX5vFkWJkUNuL44UetdPeeZNEyyN87Hk1x1Yw5ko6
nRGbkrnPXV8RfM2Ds3E/LxgUum6k1tqQm3MEbIc57VDqKnK7VztJU+9U3jZFUsMBhmuiMIy
jaxlzuLPaNNuQPCC7+I4wSCetcbfaJeyW0+uTnKyHCpjJRf7x/pVSw1x4NIgtLhxLCJssiN
8wUe9emG5tb3TUeFg1uyhTgfw189UjUwlW6W7PsaEaOYYfkvZwjt3Z48sVvEl1bu6iRtrIx
POPQ1hzjyrgxowaL3+br1rotds5bDUFjeRZgNwWTGAeT8vI6iuZkAEjYHfmvpaL5lzLW58f
Wi4y5We5/CjxhJq1rqfhnVrh7i6uyLq2kmP/LZAMDsOUBX8BXpN/o8k9it2A1rKIizJvwCR
zgivk/SdQn0zU4LqCQxsjg7gcEV9faH4htvGPgy31a3cJOlv5F1GR8wkC9cdgaxqfuZ83Rs
ILnXL1MW3laSzREiIRVzk9WJ6/hWbPGHLGTlcfd960zLJb2IJcfKMc9awpJ5Jt5YFfm6HrW
nMoxuZz3sdD4ZignuVSVcxKQGDcYz6Gud+N2jaHZRafJZajC+qONgtSp80xt0OBznjjjmoo
tVm07cY5dnXkHO0np+PtUFzrg0+NbeKFJfEOp/Pc390PMe3iIwAAw64GR0xSjLmew9ldHj1
zout2UGbq0eKMdXZeK29BmWMqPNDFeMg5BrrdfsdPtNM3PrV5dahNwQZFKFfXHqa86spmhu
2KtuG4g9c5/GlXpOcbG+FqqnUUkzodU1BraZoo16kZ3c9etbnh0vPoqOzDO9hz9a5m52yJH
cggrtB+YZ59K7HwjdRJ4fXMAyZXY4OByew7VyYSmoy0PfzRKdBSj1YvxuJbxRphCsFbT0Ge
xO9zx7815XuI5HUc16n8c5n/wCEn0dMbkGnqwU9FO4jdx34ryqEmWVYhje5CqM4yfqelFCL
9lFnFhanuRizTtXDKZmGSfvd8129tqUg8O2aTHf5ErorE8lWAIBxyec1w9kmxpF3Akcceve
ujupVhs9PSI4Y7nwvftn+Vc1VXmj3cbKP1BvvZGPrV1F/aafZnMkxOS4GMk9sGotb0+5s9N
t7mdGMb58xU7g9s1UuCxvoXfJ2nHT1Nbes3UcukbJZyykEA/3ePX1rpTalGx8W22rHqXgG9
is/BOmmzMLBocTSxIFJJJBVj3INeB+K9YvtT8SahJdyGU+eygP0QA44Hauo07xHLoHg0QWZ
c3k8WUAbCpk43H3rz67luL+4lub2d552IDSsclj7nvWmDwvJVqVH1ZpiaylCEI9EXNHu30/
UBNDGJk2kPGRw4PermqquzzlAIb7smOR7fhWTEvkSQMCcjocdDXR3SpPY28m35P4R/dFdc7
cykc8G1DlbMawnlWf7C+cOVXO77hJ7GvdIPtNv4SvbcsttbR7t7lesmOFAHU9+K8NsoMavD
94IJlByPmXJP+H617hfS43wTSIbONTtROQHYfMx+vTPauPGJKUWthQk3DU8q1S3nvYIZBzs
f943tjrWRqU9xLeldw8pcJt652jHfkdTXYahM9nbrHBFls53DJIU9DXH6m8d1ftLHGAEUbg
g/U1thHzbkVLWM2clZBk5BO1amEB+xpKQf3hIBwe1XtO0W41nUVgt7YmOI5lkHARff3r0XU
PC8d34PnFvCqXdqQ646lQOR78V0SrRg1EFBtNnmlnblzhW+ZRnp0HrV46KzvM8BXy0XeGHf
1/Ws+CVrW4SZcjdwfl6H/8AVW/ZXw2SII+JFaMOTwc9vwpznNPQSSe5jQaUL9pIogdwBOSO
QR7VVtxAbdkluPLmRuUZCP1rq/Dkh+1vCSPlOMgc49M+ntUWp20D3LM8EYAJO4ryKx9vL2n
I9jeNFcnOitpNudTtmtzKyuVPlYwQ2PXP8qhm0ebS44bmUk3IbdiIghlHc45UjjggVPZzCC
cTphXQ5BPB4J7fjW3fiHxBppJBW7C8HgE+v9fzrOdRwml0BrmSl1Ryd7qVzq93DE7kDJ5x0
JqcRR2kkwkvJUvuGjlRWKuD1BH5fnWnpGh3TXklt5giLjgtwPrn2rVKromoebqKpNKMhbSM
h2dsZ4A+7wM5Pam6sebkp6+Q7aczLmhW19pGky6rqwRYrrB3tIoPynGWGeOeP1plx4p0G5U
xeaxJON+w7fpn+tcrPLrfiob47eR7cH5Y4sbUyeM56/XtV+68GJpmkNc3urJHKnWMJkE+gO
etZKME/wB9L3n0Q22/hWiL14NG8iSTzoZkK8vxnHp7c1z90kFpaCVmFuZBiOBRklf7zemev
FP0vwte6mGddqQ/xSMOAR6etbM3gW3jVJpr559oy2Act6D86tSpUtObUTvJbGFotkZRJezO
T6Ke57sKvQWUt14suLeEGR5IOw6fLmtLyEt1WKKEqiYXPpVeayvXvYb/AEydI5oQY3OSpb3
H4HFR7ROTu9wfupGnnIBI5xnHeozbydcVZgWKOEGZt7AbSc+lExUx8EbT3rnvJaIi2lzntQ
hjWQtwVHVT3rBuQsh844ODhVU8LWxqPJKDPmHtjArHcjYQe3NelD4UZcutxFZWBLjA71YtF
nuL2KO3fIJAGOMfWmQWklwyvKNq46Y7Zqdh9mmjii+Xcwy3cVUpdC4rudTD4dgt7mM3LfbJ
nYkFvuqT0x6/jW82nLE7IUXehwfkAyR71HpzEeRJLIZCgV9xGMmu1v7nT2urogEGSaIygY/
d/LnK57cj8q8hub+I6tDiL9MYUDGwk4Arm7zBjY/dPYdc+9dzdraG7vIrllZA5ZW5xj8Opx
gYrlNeWxKwyWwjWUDDKg7Y4z7+1aU7J2BHNXDhbbDrv38emKzXUOAM4C8D2HpVyZQz4JwOu
ao3AwFB9ePevQprQwm9Sqz+W6MBnnFei+GtQS38PzQz3KQ7edz/AE9PrXC22m3eoXKwxIN3
WvQdG8LSwBbu/jUNGMr5jcD0HNcuPdN01GT/AMztwM5wqc8SG++x6t8sIeVJ0AcTAA7gOSD
7HGMc1xep6DfWOZnIlizzIP0rr9dvLeG6+0WsKCIyZCx8CI/xL/umq0msxTQJDeQrJAVx8g
wy+n1FZ0J1IWcVodlaNOsrydmcFFnzBuGDnpXrvwT8Tx6R4tl0u8lP2S6Xf5bHKsw68eu3+
VedS2UUkjvbMGUnjjGPzqtbzXNhfR3Fs7xzxuGVgCCCK9ZyjNWaPGcZReh9F+J9QibxLNb2
rIbAnchUZzkZBzVS5nDwBgB0xnPX3rmtO1iDVNHhmjjKXEWRMAuFPuK1YALmzbBXcvGM1zO
CcbBK97sq+JL23sNCsisESzNc4ZwCGcDGCecZ59OwrjvEWpOviO6un35G07mPQY4xWp4xtr
m50RNjgmI7ge4xx+dcLrc93MLZ723aG5EQ2SZys0fYj1781pTglFJbiUmht7rtxd74lfb/A
LQ6ioNPZwxuS24xjOScADuPxFZIB+Y9cnJqwkbLkIxw454+8K2lDsJOzudpbYnstqJuXbvQ
njaO9dBoDY0w8qMyMcFsVyel3/7mIXDgRoQoT1zXZ6IofTAZSpfeckY/D9K81x5amh79Kaq
YXXdM0/jcu3W9FBALPYZ3hsgje2AK8ijQM2eSQOB61658a2Z9c0SXH7o2A2jv1zj9a8mjDB
SMYJ6GtKVvZI48NfkViSCWWLMpIVR1Hetua5MmqJEgAEYVUA4IyM/1rBDEoS4AqSKULdPKZ
DIAAQM9D2NTKmr3ReJrTVJQ6XLuoTbJ/kG4qMkKeaz9Quiun+SXRpDg57hT2/Ooru5Mu/B2
g8A9zWdPukQk8k4H4VtCjpr0PJuzZuJ0mt7NHZSqRBB3PDN69quW2madLteQBFIG4pnCn3x
wDzT3tLK/0OEJtLJ8vy9crjOfzqppkrgvpQZYELBpfl53Y5we3b8jVy293cdrNXKdzptxHl
o4ZGZicKR27fWpjeldGS1mBjuQ+NozgD0NdJpl61yFkkkU7CVyrdO3NUtY05Lq5c4CSdVbo
WH1rF1LvlkgmrbGboFpLrfiay09XEb3TLGJAfusDw1en3J0fS/F7aNfX32zy4XKCI43OB8u
cnGOvFeR26TWE6FZgZI+flP3hnkev5VaubmTWNbiltgbURAruJ+Y575oq0VUtfYlaKx2l/q
0LSzwiG3jS5jUyLEMsGHJySfauHvkF1OI1G2ad8gjo3IABHbHJzWqnk28bBZVYgYLnIyT39
6Tw9bnUvF1tvO6KEFnbsAOaUEoJtBa+jPdtD0iz0/wottCqRRLHGsrIoG9sYG49W79elMk0
6G2uGkgkU274VyOdg6E4qGXUVNobeI4V8HHqfWtHw1ayajqMSRtvRSWkB5AArgSvodFrHjn
jrwNL4f1lzBP51hc/vInUdCcnaR2rjIoHVwrIQqHk+n419TeI7CO41GXT2t45bZkyIwo+TP
bjp3rxXxL4VfTZnntQGt84MY/h/qa741ZRXKzncE3dHN6BLu1aR2QDeo2tjGcH+dbTWSXs9
5ak4YplCezDpWLHNFZ3UZhB8oHjfjcPrjitnTrpJdWkIddrr1rCur++tzrovTlZykm+OcRB
X3fxYH/ANertpcmOYv5YLgYBxnFdZd+Ho7mGWSCRDI/zYKjr6CucSD+zXZ54JJWRgHRBk9e
1XDEU60dNxOjKM9TYbVfsywvbwNLqJz5YC5VD6n/AArkZNM1K61UzahFcoZH/eTMmcA9cH/
PWvQNBsJbGaW5vpEd7pcbVTaYlHIH1GfzzXQadDG94h2LtcY3H/CuOWJ9hJ8iv5lJRejKWl
6TZaXpyC1QZKg7mH647VyOvm41LUns1dXhtDyE6b/4s5r1CbT4baN5YmcseiOvDfT2rkdO0
zylMF4heVmLyMq8kk9PeuTD11zurJ6lVWvhRc0fTmsfDcHn/uyRv2NgFcnpUcjI+c5Bz17V
rx28jRiMF3EeNrFf506SyzGqtGWkJ9P5elQq32pbnPKqtkYLQI6jA47nGcmqV3YsoWaAkEn
BCj9a7KbSxHbQuV8kDjc/TFRX1lZ6dYSyXtzEgByOf0+tbqo29DNTvo0ebzLMP3affZsEjv
8AT3ps7PaQeVcEhyAeevTkVcl1ZHR4tOtXeWRvld8ZHvgU7+wbmcCe9kcmQckr8x+nauyEr
az0Nnaxy2JbmX5FJDA5yO3t+NSppg8kSycsBkE+vfP4V0X9nR2UbCOPGep6kVUIyj5754rq
9rzLQ5zKgQCbaCSGB/D2qG9Zra4TCLjglnGcDvV8xoDuwRjsKrX1u7KxyG28DPRjVxleWoH
Y6QwWzjdCNm0EHHFXZbpDJ85BI7k8GuBsdXmQfZgfKVuFQ/Ngeh9a1JdQk3bpSMgAZwMdOO
lcsqMovU6ouMlY27m5YI5G1j6+ormdRuCEDPtXA78UtxqbLEPJfLn06CqcpEjh52E8h+YKO
lOEbO7Lk1siOz06/wBWZRb2xCFv9YeBXV2Xhaxt40kv7kCTHKL/AEplhNKsfzK237wQcD9K
2o7KW78uR5CqufvMOWx6CuWtiZfCnZHRSowvd6sW3fSrCQCKHcq/dVF6n3P9Kl1HUUu4MSI
6RAYOMYJ7c1E0ljYysLaEyyg4zjp/Sql2b+d2iYeUg6rjkfXtXDGKlLmf3s6m4xVonPXiIj
ybgGjZeh5PtkVzK3hW7KSLlAcAgZxXZTWMSN88+8P/ABdAKqTxWqxkLCgCc7iMlv6169Kok
rNHDVhKWqZmPbQNbq9u+49cdBmiJCi/OAWHQf8A16rSqIXEgJByenOPwqB7+eKFmZVYg9AO
nPeupwk1ozJVYx3R1+h3UdrJsyQs/Ei4yK34Z9rqEO45PzEe/GK8zs9bmt9QiniKqqH5lx9
8HrXpD3NvdyW15aODG6jcB2I/wrRRlFJMylKM9ULqUdwLZ9pZkIJIxn864m9vVMCWd3bieB
CSCpw8ef7p9B/d6V6Xbp9otfNkIMcgB47g1w3ieyVZTFCgOQSoUfMOehojO7sjLSxhNHokU
Amivp72UjAhEO0I3ox7/hmsx5o/MWNYdxJyEK5A+grWsrCGK0ZpDucHe/OQnt9atoLS5tlg
jt4kmSUuZcnc6lVwoHRQCDj681dSST1BRujFSPdllcDHQk9677w3zo489sNvPQ9uK5eW3WN
grkE+vpW5pM4hsAkrLu3E9un41zTkpNHZRvGLOp+M0EkGpeH1c5AsMfUgjJryznpnjrz0r1
/40xSHUvDwuCWk+x4JVdqdRnB715FNsMRCnCd6tQtZHThmo0eZmZPMZHOxuBwBUsTMrr5mC
QhG30PrVaGSNTIHh39cMTgZ7H/61WsNuMm8AhBx3JI5xW6i9rHm1KnNqyB48zqytkEfMOtV
7rMbBR8sbfePqKtQzlw6yNkqvOR71TvtzgYbCEdT3NNKzszG+lzqNKuU8qNXdUVXI6cMWP8
A9YVQ8QRzWesNNBws6jBH61QEz/YEjQ7ZHl6fRR39Mk1sy3cWoabF9pwknIH4cVjKDhU50j
bm548pX0mZtksY4dW3Ent71uC+aWMvkZQY+Yhsn1ziuVlhMQDpkFcDg8kdqel7sQIo++MNz
kg0Sip6mbutC68M97qcVjbRGSe5kWONVxliSBjj1Jr1mf8AZ++KFjMY4dOs7oHjzYb1AD/3
0VOfwrjPA2vaT4Z8Y6drmp6dLqVtYN54gjdVJlA+Qkt2BJOPYV6zpfxW1n4h/Grwms6nTtM
hvwYbCNywzsb5nbjcf0Havm81xOZUp3wkY+zjGUpSlrqtUkk0+npqaRUWrPc5MfAP4pIWP9
i2q+acYe9i6+n3qswfCLxf4LurCXVY7RZtUm8mNIpg+wjGAzcAZz69q9u/aNv7zS/hXbalY
TywXNtqtvJHLEcMjAMQQfrivL2+NNz458I2OjeIvD0QvftMLpqEE+1dyuPmKEdxngHv2r5v
Lc4zjMMLDFwjD2bk4ySVmrddZarW+muhoqcIys3qaur+APE2g+GLjXNUhtbRYpFAiEplkIb
CgcfKBk59ad4X1CLS9EurhyouXcRqCeQD3Ht7V7n4/wBHvdf8HXOlWCxmeWSPHmNtUAOCST
2GBXnuo/DO70nwkZTLBcyQgy3DRKdwA5JXPXArLIOJqeIhfHVIxm5NJa9lbv17l1IO2hydz
qnk27xrMxlkOWJGQcjrn04rj5pkF4zO28uwOPr6fSux0Pw/qHi3UXt9KhDwxD95cyNhEyOh
x1J6jFalr8Lre+1G6XR/FVjqd7pr7Z7XYV2P/d3c4/KvqsdnGCw8nRrVbNavd29bLT52Mac
HueS+MtJ8Ox6X9qaN7e+fkLGCFbHGSMetcDpZZr/YzkqoyuPbiuz1Tw34r8afE658LaZEtt
qEG4eReSiIKFA3dc7sDnjPByK7jT/2bfE+n3+m2761aSfad0l3JHGxitVXbgAnBdjk4GAOK
1xOa4DBxVOvWSclda303vp36d+g05c14oyvCHhvUvFNy1hpaxPPHH5jCSUJhc4z78mtDxd4
HuvBt3YC+uLeS5lhaQvCp2x/NjGTyT78V6T4E+H194B+J8Mc2ox6ha3thN5UqpsIKsmQy5P
PIOQayvj0xXxJobKTvNs4XHUneBgV8RDOZVs1hQw8k6Uot3tr1/Vdjsc246o8Pu4ZywvfMZ
8MAiAnqe1dfpttJebGgGwbflXuvt7muv0z4WqkVk/ijXbXRJ9SG2C1cbpGPuMgKenf/CmeL
Ph5qvg21W/W8W5sS4UzRKQyN2yM8A9Ov417SzjB1KscPGorvbez9HszCSdrWOz0z4Yz3Phy
K/n1FUvJYvMWHZuQDGQpbOc9Oao6L4DtrjQLjxBqdwttZojyHyk3sQuckc9Bgj3xWx4U0bx
nd+Doi/iuCDSriAvGII/NkVSOgZgNvf6Vq/CTUJNR8BoJ9Rtb0RyMohjHzW4JJ8uQevf6Gv
iMTmmMo0q0lWUuWaWi2Tvpta+nmN0oN3Oa8S6PpnhrwCfGFjDJqVsEjlIwI2WN8ANjnOMjI
6815VD8SvCU7iPUnWKTkgqu7+X8qtfGO91nRJpPBtj4qhuvD67pRpsQXzLXawKRSN1I5OAf
avAnjk+0SAoX3DeRnGD619/kOFnWwqq4mfNzO8Xs+XpfRa/gYOjBux9V+IPhR4o8VWOnXuh
a9o8GmtGJ0djJ84ZQQ3C9Mdvxr5evrue81uSwlvVvhHK0McyuwR+cBhnHHfnmvvLwAA/wX8
OgDaDo8Qx6fuhXxLpvhm2Nq18L+EMWxhsfIR25xj1rk4WzKtip4mjiJJqk+VaK+8t38ip3p
pKLO78OaBZafGTdJHLdNg+bngfStG6hYbnYKW3ZTaScfSuGsfFEljHsuSLhEc428BgO1ey+
GrHw1NollqvjXxDa+Ho79Q9naSzL58kfaQj+AN1HHT0r18bXWEi6tW+u1ldv0S1MlFyPL9W
gYplcBud3Fc20bKMPzkV9G/ED4W2uleELvxFoN9Ldrax+fJFIVIeLGSyMB6c+4rk/hv8AC2
38f6GNdm1tba0WRoJLeKPdKrjBwScAcEHv1rlocQ4F4R4vmtCLs9HdPtYfs5XseMeVGwOAT
UFyAMoAQSM4NfUln+zvorfbhe6teRo0rC1WIoSifws5I5Y+nFcfZfBSysNJ1zxB4pvbybS9
MeVY7fTUHnXAjJBYZzgZ6D2NKlxVllS/JNtq2lnq3skV7GR8zT74brI4I6VKL52RvN5btiv
oLRPhr8G/G1vL/ZfizUdJvvLbbZ6hPEGDY4YHGHUHrtJ9OK8t8J/C7W/FPxNfwWJ4bSS1dz
dzgiRI40IDMpB+bJI2/X6171POsJVjU9reDpq8lJNWXfz+XkYSjOElbqcQb4+ZtOFGe4qdb
tt2YmDDd1xXtOteDPgd4e8c3PgnxCfFOm3MIRf7XklXyXZgDuCBc7OeuCOD6VzXxT+Hvh3w
bdaReeDtei1nRdRQBX+0pLIso652/wALDkcdQR6VGHzbD15wpxjKLqK8W42TW+j2+W5qnNL
UxdKlZ3UlGZlXJUHrXRW9pcTQiS8kP94r02iuu8FfDyx0v4ejx38QLy50/S5GUW1raoDPOr
HCk56ZPQenOa9GuPhH4b17wrFr/g7VLudZo/Ojju23iT1XoCp4xjnmvnMbnmDoVHBt2vy8y
T5b9r/mejTldI8chQMwhs4FYdXmlzhfoB1NVNTurW2i8qKQ7j945PP4/wCFez+Cfh9ofizT
bj7RfXcQtJfLlijRVLZGQQxz9OnatHTvhn8Kb7xpq/h5he32o2irM1s8rolupCj5WGNx5By
SetcE+IcJSqTjNSbgruyvbb0XVGlWydony+vz3LsSSOo9KilnEcgBPy45BGPyNd98XvCFl4
G8VnTLCZ3srmBbiEPy8YJIKk9+RXmaD96Q3A4wc9DmvssFiKeLoxxFL4ZK6OPmltcr3EDqS
2D5ZOQw4rHvsooRRhPaulum3RiNnJx6cA+1c1dtmQq5+UV7NJ3sc9TyKS7QwLZx7HFeg+Dc
Xtr9iaQ/O+Y8fwnuCa8+bG47elbPh3UTYanHyWDMpHsa6aibjoc9PTc9muA+m6f5rMrJEMh
QPvduPasFtOee1LzjdLP+8z6DoBWtc3jau8PmDZDEQXx0kcf0rJ1TUTD8saBjuyCDjB9K46
cnd30Z1TjFO8TmNYtl066jeBVEUq+W4A+9WbA5huTGflUdFI4rUvZi/wDr1xgYIPIrNVUM0
abFwgPIGM81pJcy1M435i5IPNw/O8ngitS1aOK3CSsVIJwFOBis+JUK7jNkDttxipYJlli3
NE5wSAVGcj865OV9DvpSjFNs9F+NpkfU9BjyTEtiQoPQfNz+ua8VuGKI0YcKcZx617L8c5J
IL7QSXKobTGMn5iG7V4jLJJvUlznP6iu2Mb6nN7ZRoqN9SLKvGQwz6fWiVpUUKzfOF5+uKl
CJkgKPlBY8VXvSROOSAUB5GOtdF7s8yV0Vg7ZIz05NSyFXi45HvSQop3ErknimtIoRl2kZw
AMdKh2buXG9ncnkKiC1CjLyIcn2Bx/SlbJYkMQAAfr7VHMjLa2si8hdwY9MfN0HrQZQ052n
93n5R6U5Ru7l03oTiaVwhMq5GVC5+7iiO4eNXljyCVKklRkZ65yKpyF1lbIIycZ9a2bazUw
K7lSW5+Y1nKKjqjS7e5Shl8uQRsNwIxjPavRPhJ5qfGTwqHG3N8hHGM8GuH1K2it3i2x+VM
3JGeD7j29zXffBa1mvPiz4dcJv+z3P2iR2YARRqCSST/nmvKzRr6jWb/ll+TKh8SPoz9plV
b4PIruUX+0oMkfR6+YNKkSGXTQrfu/OiIDcA/OP15/SvqT9oeNdV+D10tjJFcta3MVzIsci
lljUkMwGecbq+PtKkuL/AMQ6VZ25dgZ4kRGGATuGDzx+NfE8GRbyZxfSUr/cjom1z3PvP4n
q8nw9v0SRkDSQhiDj5fMXIq9A/wBo+GgcDdv0s8dc/uqy/iReQXPw61ZbK5gnnSNZRGkikk
KwJwM88VL4fu7M/C7T7Rr22W4fTFXyzMoILR8A88da/M4U2srp3Wqq/hyo6Lh8MLGCx+Hen
mFArTl5pMDGWLEfyAFch8N7i2f4reLYYGAYb96gY5EvU/maZ8LPH+l28H/CIateRW9xbk/Z
5HYBDk8xlum4HOM9c8dK1PCfh2bwr468T+ItVNvZ6beljFO8y/vdz7s9a9zF0qlCrmNOvvU
s4/3lzXVu+nYiNrIzPFGl2tt+074K1WBFSe9tLhJ8DlyiNtY/gcfhVT9oPxZ4j8KWfhm58P
atcae0lxMZRCRiTaq4DAg5AyePes648X6dr/7ROiXa3ENtY6bFIonuJFjGzYwJJYjqzDAqn
+0dqGlanoGg3Wn6nZXqWlxKJVgukZl3oNuQDnGV/lXXg8FVjmWApYqF7U7NNXX27J/eiKj9
x2ZV+D/xA8R+Ovi1DP4iu1le202eONIowiDLIScDucfpXoXjSwtNR+N/ge3vEVkEU8o3Hjc
nzKMd+QPyrwn9ne6tbT4l3WpX99bWdlFZSAvcSiMZZlAA3YyeDXo3xf8AFdhZ+MPCnijQtX
sL5rAyZWG6RwGBBwwUkgFSRnpXbmOXuOe+wwseVeyklZWSbjK3SyFGVoXZ2/xQ0XQLm70rV
9d1K/sxEGgj+yweYCfvZPoeOKo+MfiJ4Rvvh9q2nGe6kkktTHGXgIzJj5Dnt8wBzW9pfjPw
F8SfDz2h1G3zKo82zuJBHNC3XIB647EcV5D8R/C3hLRLCVrv4hwRW4UmPT4oUmuLhx0XIbj
6kYFeNlOHpVJ08JmCqRqU37qs7b30tFvfvp1uVNyWsT2D4Vy+f8GtDlwButpP/Q3rjf2e12
aL4lTAGNQX/wBFitX4aeKfCui/CfQtL1PxNpFndLbEvC94mY9zMwU88Ebhn0Nc58HPEXhrw
1pOvJrniXSbKSbUDsWS7QFlUBd3X7p7HvWFfD1XSzGEYP3pq2j1957Gl1pc8c+Lvy/GLxMV
wp+0q34+WtecQs6ySztgjBHPWu8+MmoadN8VdXvtL1O11OyvglxHNayCRR8gUqSOhBX+Veb
NJeOCEIIk4AA6H61+zZRTf1Kjf+WP5I4pTs2foB8Ozv8Ag54cJHXSouP+2dfAF0stvcuWbz
MuwCE5wOeh7V9weEfHPgDRPAGjaFP430lp7Sxjgkb7SpG4IAf1rxXQvht8I4tU+1eJ/ipp1
+gcsba0cRBsngFySfyxX57w3iVltfGVcRCdpSvG0JNvWW2nmtzaoue1jwuC1vb5xHAsjZIV
c9z0A/Wvp/w/8E/DfgnwTP4x+IUb6xqcFuJWtHkIhh4wsbf3zkgEngdhxW1418WeAfCnw0+
x/D2TRmubmRbeL7EyO6DOWYnrnAxk9zXR3Pjj4f8AxE+HVzZah4jttKN5CFmiuJRFJbyDB6
Hrhh9CK3zTPsfi6NKdGlOnRc7StfmsrdldX19dhxpRTvudR4eubfxR8LLSTyYUhvbBoTFAM
RqNpQqvsMYFcb8A7O0sfBepxWbbojqDMTnPPloP6U/wN45+HXhjwhbaB/wm1td/YndPNaJ4
w2WLfKMH5eeDXO/DDxj4E8FWGvWWpeLdPRbrVZri2EYdsxHAVvu98HjtXyk8FiVhcbQpU52
lOLiuWWqTfl2Zrs0zgvF/jDxNoHxV8VG01u9tIWvSg2SnGwAYAHbiu6+GXxs8MW2hJoHii5
bTpLcv5V3MC6ToWJ+cjOG55zwa8X+JGt6bqfxB1u+0i9iv7O7n82K4hY7dpAyDkA5BB7V2n
w9f4Oaz4EuLXxvYWumapY4Vr4SyCS4VujJjPzDoVA9Divt8bluGnldN4ijJu0L8i95OyV7b
u21iU3c9wvvh78K/Hlq15FpemXYk5+1ac6qcnuShxn6ivEJoYf2e/jIl2I5NS0W8tMELjzl
hZscdiyso44BHoah8N2PgLwV43t/Euk/FWI6ZavvNrHbSrczJg/umUDa2c9/0qtqfxP8ADH
iz4yRa14p8ORah4YMYsIorpdzW6bs+cV6E7iSR2HvXn4HAYqjUqUeadbDODvGScXfpFc1ve
9NCZNdNz3m18WfCD4oWy2kt3o+ruVGLbUIwkq57ASAH/vmvLvjD8B/CWkeFLvxZ4XtTprWG
Jbmz8wmKSLOGK5yVIznriuW8deFvgNqd2x8K+OYNBu43wyNBNcWp/wBwhSR+BIpvjP4n6Xa
/By1+GPhzXLjxHJ5flX2rzIyKYw27Ygf5mHRcnoB3pZdl2Jw1ejUyqpVjByXNCcWko9Xeyi
/K2vYiTvfmR9H+NtG0TU/hhLBdaLLq2nWUCXUVjaymFnWNcqFI9FzgV5f4T+NvhbRfDkOn6
P4VubWwhyyI94HYbiWJJI75Jxmsj4U/tF6PaaBZ+HPHLTQS2iCGDUo4y6SxgYUOo+YMBxkA
g+1N8Y6l+zlcyT6zDqlw9zIGd7TSA6CZjychl2qT65Fedhsoq4eU8uzLD1JxcrxceZxv6Jp
a9911NY1Iv3kd78C9SXVbbxVeINiSaiJFT+4GBIH61B4Rkx+074zQk82g4+nk1598JPi14A
8H2WutqMs+nrqF4JrezjhknMMQXC7n/iP+FM0H4v8Agmw+N3iTxjPe3P8AZN7arHblLVi7t
8mcjt92tcXk+Mli8dKnRlyyppR0er9zRd9n9wvaRdrsb+05LFH460cEEyHTxwPTzGrwwls8
YL43egNejfHDx/4S+IGuaNqfhq5uzLbwtBcJcW5iG0NuUgk8nlhXmEc48mSRmOQMD1r9A4f
w1ShldClVi4yS1TVmtWYSknMnnnUAM459PesG6YM7tjGavMzXEpQyFVAzljgVQlAMgUEkDr
nvX09JKLMZNsquEDkIxZfUjFKkjROHT7w6UjgCQgdKQKzHCjJrqME5X5T03SPEqLpAD/vTt
AYNx29ay59SjmO7O3Jz61ykE0kC+WrZQjn60TXGI/lc7j6dqxlSvLmR0KTSOg1HULdW25Lk
qO3Gaq294snIUE44Nc/JcSuoAxx61ds5IoIsuWSTHCgDH41DhyjTd7m/bLGT8zFARxnvTVm
uYy6RW/mRhjtOccVkyX8krqq5wDxnpV+1lu3g3L5ZyT94ZNT6HUot6nrfx2UOPDsojBKwyj
LHOAGA6ev0rxIBd+5yMD155r2r4yQ3l3aeGHtYBOzLOm7cAANyY5PHrzXjVzp19ZRyedZyE
K21pVG5VPcZGRWlD+GjypeXQhOBHvyNpBwf71Urpw9zgD7qjnGM0XkzvJuJBCrj72Dge1NL
o23CsHZQM54wfatrW1KfvsZEZPNxGCSoLHHYdyalaNJBIZDgkAg9qktogolkdWYBMEjoMnj
mmbDgquTuPc1m5N6pDVPuXp7f/QzGjAqJVKn3KDIqvDpl2Q0vlERRcuRjOPYVtyRwNdLFGf
lAHHvtH+FdDZadBJHmXPPIA6msJ13HRnTGnoecSo4kZmCjJyeOQatQzlIE29WPU112q6Bak
bbUBSctmQ5weuQf6VRstGijdHuUMoHzYXil7VOOoODRkiM3bK0/fjc1WRC8EThXKBhxkZLZ
/hzn/OOtdhZ2VjKEDWseM8AjNaZ8O6XfQgqnkOowoJ+X8655V0nsUlc8tngdEDKpDLkk54K
/TtUNpdbb6ESD90rAnHXFdvrehGzhZVTcu3G5TnHPr3rh57GRHfZ79K6oTjONjOaSd0eqae
cadPJBEWZyCiZCk49/eqa3cNnfrNbLtiul6Ov3W/iGD6HNN0jWILbTreORypYBTzyD/wDqq
tql5ayzMLOVJZGOSQvAHfj1/wAK4lTUE+5rF3kWdRmisBFHGxuJpeYIAB8xJySfbvUkd++l
wRCEjUtWmbAi37lGeSf9kD+dcgbm4bVRPZT+ZcBdsefmwMckZ6UsN8umLMtiRNPNw1ywGB3
4H51fsk9TR7EOq3s9zdSPdSG4lZyS7Dj8qqRM0rkKqwkJghUx+BH9ahmQs5kJ6DoOnNRh3Q
7lk2Z6k+td0YLlsebOSctC3LczQMYVkMiEZYgcAd84FR/anZ8lsIQBgKMqB6Go7eG5uGEcE
TMWyMA9a0m0C7jRDIPmTqoGKU+Vbji5Mrw3btvQlhDgAEsO2cDp781dRZhGGXCwnjOA2fyP
B/ziq81lcWsoSdPLP3wMdR61Z89ipUMRn2GPYkdKzVnqjcRJmji3Z2yOTk9s/wBeP1qFUnu
JlTOMD1OD6mpoozIUXcHCZwgGQo9j9e1XYoI45WckhguAoyev0rJyUb2Dfco3MCwx8cqoyc
96zppwN8ccvytjIU8GrerzPGxjGNpHzEHP0+n/ANaspy8XUoPTGDn8a3pptXAess2UVfmQH
nB6VM93IPuBSM8Z5FVYmaaUxqgBIyRnAq4bYwcsVPHQDpTem4Ev9qSghtu51G3Lc447VpQ6
m80KrMd6AYBH3h7Vmi1BiMiDJHUVJDEscq4GNxwRjFYypxlua3cTb+1QMvzRiPHQL3rOkuW
m3GXLMRjJqNHUNtkOA3G4/wANWbe1DqiyjBPpyfyrGK5NWKerIoSx3M4JXpuPTNJcTfZ4HK
sY2xhR0J9anMYSR41yVHBwe/asi5YtLIv3thwAO3tWkEpNshqxNHK4+TCs2c5//XUQvZHnI
zlTxikkV5DmX5JCBtJOAcVeNl/onngKx255ABP9a2siNUmVGuySY0BQ4xkGq8quVxGzZznr
1+tWrSzeScusgIA4OKtXFulnHFJ97cWGO9U9HoTG7XvGXJb3DbZJlUtKc4XAyfp2qBoZY3I
nHzHs3atA3JjgL+VwvCk1TAM26R5VBHPzk5Iq4ybFKKImk2Yzk5oSQsPlJGDTZE34welRIj
ENtbCrz9B71oo9A50nZlncUBK+lNWaV1JyAO9IEKowJBz61JH5BjcyOySbFMI25VjkhgfwJ
wfUUSVxxkrJIdIxji2scnGagkkCuoOcgc1J168/Wq0v+sNTGNtRuSSuIx3OSO9CSNFIsqBS
ynIDdKbRWhirv3iaSdpPmJ+cnJI4quz+X8rZJPOadQQD1GaActLsIZUL5K5Aqcyq7ZcFj0y
agwB0AFH0qJRubwk3qX41Jxg4CmtKCZo4tq9M5rHeTylQDLbhkY71ZjZ/LGJSueo9Kws72P
QpVlHY9u+OSJp3hXwobZV5imb94BJyduSN2cfhXhFt4k12xbyrbU5o4phtkjBwjjPQr0P40
UVdD+Gjyn8ZQ1C9mmv2aUIzE9doH8qmU/MP9yiityZfEWZZHEZjBwp25FFvhioI70UVhLZn
SblkxZ9zAE5FdbZOVePAHSiiuCsdS+Et6m2LlAFABQMR6mqsAR7pEZBtY4I5oorGGx0T+FG
mCFZwqAANjvU0TcN8o/WiiufqYMr3recvlyAFSOfzrnEtbaa5ZJIFYBtgJzkDk/0oorooie
xl6sBDDJDGAEQZAx0NZE91MtuIwQA+AfWiivQZyk9k5hty8eAzcE1mXjt5oQfKo7DjNFFFL
c6H8BG7sbZBk4znGT1xipAfkHA6UUV0x2PLe5saRI0eowFMAkhfwNd0Y48/6sfmf8aKK8vF
fxDrobGBqapLqAhdQUCjAyaw2CrPKirhVbgUUV0Q+EZJE2JosetWriZ45ZCmBgDt70UUP4g
MaViYpyTn5wOvbGaoyzSG1kh3YjV0+X8/8TRRXdHZEy2ZLEfnXgUsp3XhU9CDxmiipluiaf
wlqK4lUDaQFIB29s+tIThWkH3l6UUVzvc0LiY85eB0/wDr1ZFxKkKOpAYZIOPQ0UVnU+EEV
WuZXcyFvmc4Y+tARGYEqM/U0UVNLYBs4VIYNqgbzhvfHSrLNsgJUAF8ZoorYDQsMJDhVAAq
nqBzMARxk0UUgMW5PC8feJJ/lVcHjpRRXStyHugPSqhOAcUUVYVPhLm1VhiIXllyaRT+8PH
8NFFByhn2FQOf3p47UUUAQofkFOz7UUUAGaF/1f8AwI0UUG320Wkx5K8ClbCoXAG4cUUUG4
um26XHneYWwkcjAA+gOK6GKxt0tYNildyZPOcnPXmiimgP/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0