%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/519.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Michal</last-name></author>
            <book-title>Tolkien - Dvě věže s obrázkami od Alana Lee</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Michal</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>c81e8d91-1ff1-4faf-b5de-0993d2162601</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2010</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>J. R. R. TOLKIEN</p>

<p>____________________</p>

<p>PÁN PRSTENŮ</p>

<p>I</p>

<p>SPOLEČENSTVO PRSTENU</p>

<p>II</p>

<p>DVĚ VĚŽE</p>

<p>III</p>

<p>NÁVRAT KRÁLE</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>J. R. R. TOLKIEN</p>

<p>PÁN PRSTENŮ II</p>

<p>Dvě věže</p><empty-line /><p>___________________________________</p><empty-line /><p>Mladá fronta / Praha 1993</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>PŘELOŽILA STANISLAVA POŠUSTOVÁ</p><empty-line /><p>(c) George Allen &amp; Unwin</p>

<p>(Publishers) Ltd 1954,1966</p>

<p> This edition published</p>

<p> by arrangement with HarperCollins</p>

<p> Publishers Limited</p>

<p> Translatíon (c) Stanislava Pošustová, 1991</p>

<p>ISBN 80-204-0372-8</p>

<p>ISBN 80-204-0371-X(3 díly)</p>

<p>ISBN 80-204-0362-0 (Společenstvo Prstenu)</p>

<p> ISBN 80-204-0373-6 (Návrat krále)</p>

<p><emphasis>Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene, Devět mužům: každý je k smrti odsouzen, Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.</emphasis></p>

<p><strong>SHRNUTÍ PŘEDCHO</strong><strong>ZÍ</strong><strong>HO DĚJE</strong></p>

<p>Toto je druhá část <emphasis>Pána prstenů.</emphasis></p>

<p>V první části, <emphasis>Společenstvu Prstenu, </emphasis>se vyprávělo o tom, jak Gandalf Šedý objevil, že prsten, který vlastnil hobit Frodo, je ve skuteč­nosti Jeden prsten vládnoucí nad všemi Prsteny moci. Líčil se tam útěk Froda a jeho druhů z jejich klidného domovského Kraje a to, jak byli pronásledováni hrůzou Černých mordorských jezdců, až nakonec s pomocí eriadorského Hraničáře Aragorna došli přes zoufalá nebez­pečí až do Elrondova domu v Roklince.</p>

<p>Tam se konala velká Elrondova Rada, na níž bylo rozhodnuto po­kusit se o zničení Prstenu, a Frodo byl ustanoven jako Ten, kdo pone­se Prsten. Potom byli vybráni společníci Prstenu, kteří měli Frodovi pomáhat na jeho výpravě, aby pokud možno došel k Ohnivé hoře v Mordoru, zemi samotného Nepřítele, kde jedině se dal Prsten zničit. V tomto Společenstvu byli Aragorn a Boromir, syn Pána Gondoru, jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy; Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho dva mladí příbuzní Smělmír a Peregrin za hobity; a Gandalf Šedý.</p>

<p>Druhové tajně putovali daleko od Roklinky na Severu; po nezda­řeném pokusu o zimní přechod vysokého průsmyku Caradhrasu byli Gandalfem provedeni skrytou branou a vstoupili do rozlehlých Dolů v Morii, aby si hledali cestu pod horami. Tam padl Gandalf v boji se strašlivým duchem podsvětí do temné propasti. Ale Aragorn, který se nyní zjevil jako utajený dědic dávných Králů západu, vedl Družinu od Východní brány Morie přes elfskou zemi Lórien a po proudu Velké řeky Anduiny až k Rauroským vodopádům. To již věděli, že jejich pouť sledují vyzvědači a že se po jejich stopách plíží Glum, tvor, který kdysi vlastnil Prsten a stále po něm dychtil.</p>

<p>Bylo nyní nutné rozhodnout se, zda se obrátí na východ k Mordoru, nebo půjdou s Boromirem na pomoc gondorskému hlavnímu městu Minas Tirith v nadcházející válce, nebo zda by se měli rozdělit. Když bylo jasné, že Ten, kdo nese Prsten, je odhodlán pokračovat ve svém beznadějném putování do země Nepřítele, Boromir se mu pokusil vzít Prsten násilím. První část končila Boromirovým pádem do osidel Ptenu, útěkem a zmizením Froda a jeho sluhy Samvěda a rozpadem zbytku Společenstva.</p>

<p>Tato druhá část, <emphasis>Dvě věže, </emphasis>nyní vypráví, jak se vedlo každému členu Společenstva Prstenu od jeho rozbití až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten, o níž se bude vyprávět ve třetí a poslední části.</p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KNIHA TŘETÍ</strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p>

<p><strong>BOROMIR </strong><strong>ODCHÁZÍ</strong></p>

<p>Aragorn chvátal do kopce. Co chvíli se shýbal k zemi. Hobiti chodí lehce a jejich stopy nepřečte snadno ani Hraničář. Nedaleko od vrcholku však cestu zkřížila strouha a ve vlhké zemi nalezl, co hledal.</p>

<p>„Četl jsem stopy správně," řekl si. „Frodo vyběhl na vrcholek kopce. Co tam asi uviděl? Vracel se ale stejnou cestou a sešel z kopce."</p>

<p>Aragorn zaváhal. Sám toužil vystoupit na vysoký stolec, protože doufal, že tam uvidí něco, co by ho vedlo v jeho bezradnosti; čas se však krátil. Náhle skočil vpřed, vyběhl na vrchol, přeběhl přes veliké dlažební kameny a po schodech nahoru. Pak se posadil na vysoký sto­lec a rozhlédl se. Slunce se však zdálo zatmělé a svět nezřetelný a vzdálený. Rozhlížel se od severu k jihu a zpátky a nespatřil nic víc než vzdálené vrchy. Leda snad ve veliké vzdálenosti vysoko ve vzduchu velikého ptáka podobného orlu, jak se ve velkých kruzích snáší k ze­mi.</p>

<p>Zatímco se díval, jeho bystré ucho zaslechlo dole v lese na západ­ním břehu Řeky zvuky. Ztuhl. Byly to výkřiky a mezi nimi ke své hrůze rozeznal drsné hlasy skřetů. Pak náhle zadul hrdelním hlasem veliký roh a jeho troubení udeřilo do kopců a ozvěnou rozezvučelo doly, až mocným výkřikem přehlušilo burácení vodopádu.</p>

<p>„Boromirův roh!" vykřikl. „Je v nouzi!" Vrhl se ze schodů a dlouhými skoky běžel dolů po pěšině. „Je zle! Dnes mám nešťastný den. Všechno, co dělám, dopadá špatně. Kde je Sam?"</p>

<p>Běžel a křik byl stále hlasitější, roh však volal stále slaběji a zou­faleji. Pronikavě, zběsile ječeli skřeti a náhle volání rohu umlklo. Aragorn pádil z posledního svahu, než však dosáhl úpatí kopce, zvuky tichly; a když zahnul vlevo a vydal se směrem k nim, vzdalovaly se, až je nakonec neslyšel. Vytasil svůj lesklý meč a s křikem <emphasis>„Elendil! Elendil!" </emphasis>si razil cestu houštím.</p>

<p>Snad míli od Parth Galenu na mýtince nedaleko jezera nalezl Boromira. Seděl zády opřen o velký strom, jako by odpočíval. Aragorn však viděl, že je probodán mnoha černě opeřenými šípy; meč měl stále v ruce, avšak pod jílcem byl zlomen; rozťatý roh měl po boku. U jeho nohou a kolem se vršily mrtvoly pobitých skřetů.</p>

<p>Aragorn k němu přiklekl. Boromir otevřel oči a snažil se promluvit. „Pokoušel jsem se vzít Frodovi Prsten. Lituji toho. Zaplatil jsem." Pohledem sklouzl po padlých nepřátelích; leželo jich tam nejméně dvacet. „Jsou pryč - myslím půlčíci: skřeti je vzali s sebou. Myslím, že nejsou mrtví. Skřeti je svazovali." Odmlčel se a oči se mu znaveně zavřely. Po chviličce promluvil znovu.</p>

<p>„Sbohem, Aragorne! Jdi do Minas Tirith a zachraň můj národ! Já</p>

<p>selhal."</p>

<p>„Ne!" řekl Aragorn, vzal ho za ruku a políbil ho na čelo. „Zvítězil jsi. Málokdo dobyl takového vítězství. Buď klidný. Minas Tirith ne­padne!"</p>

<p>Boromir se usmál.</p>

<p>„Kudy šli? Byl tam Frodo?" řekl Aragorn. Boromir však už nepromluvil.</p>

<p>„Běda!" řekl Aragorn. „Tak odchází dědic Denethora, Pána Stráž­ní věže! Takový hořký konec. Teď je celá družina v troskách. To já jsem selhal; marně se na mne Gandalf spoléhal. Co budu dělat? Bo­romir mi uložil, abych šel do Minas Tirith, a mé srdce po tom touží; kde však je Prsten a Ten, kdo jej nese? Jak je najdu a jak zachráním výpravu před zkázou?"</p>

<p>Chvíli shrbeně klečel, plakal a stále svíral Boromirovu ruku. Tak ho našli Legolas a Gimli. Přišli ze západního svahu kopce, tiše, plížíce se mezi stromy jako na lovu. Gimli měl v ruce sekyru a Legolas dlou­hý nůž; všechny šípy vystřílel. Když přišli na mýtinu, užasle zůstali stát a potom na okamžik sklonili hlavy, protože se jim zdálo zřejmé, co se stalo.</p>

<p>„Běda!" řekl Legolas a přistoupil k Aragornovi. „Dohonili jsme a pobili mnoho skřetů v lese, ale užitečnější bychom bývali tady. Když jsme zaslechli roh, šli jsme sem - ale jak je vidět, pozdě. Bojím se, že jste smrtelně raněni."</p>

<p>„Boromir je mrtev," řekl Aragorn. „Já jsem nezraněn, protože jsem tu nebyl. Padl, když bránil hobity; já byl daleko na kopci."</p>

<p>„Hobity!" vykřikl Gimli. „Kde tedy jsou? Kde je Frodo?"</p>

<p>„Já nevím," řekl Aragorn unaveně. „než Boromir zemřel, řekl mi, že je skřeti svázali; domníval se, že nejsou mrtví. Poslal jsem ho za Smíškem a Pipinem, nezeptal jsem se ho však, jestli s ním byli také</p>

<p>Frodo a Sam. Napadlo mě to až pozdě. Všechno, co jsem dnes udělal, špatně dopadlo. Co budeme dělat teď?"</p>

<p>„Nejdřív se musíme postarat o padlého," řekl Legolas. „Nemůže­me ho tady nechat jako mršinu mezi těmi nečistými skřety."</p>

<p>„Musíme ale dělat rychle," řekl Gimli. „Nebyl by si přál, aby­chom se zdržovali. Musíme za skřety, je-li nějaká naděje, že někdo z Družiny je zajat živý."</p>

<p>„Nevíme ale, jestli je s nimi Ten, kdo nese Prsten," řekl Aragorn. „Máme ho opustit? Nemáme hledat nejprve jeho? Stojíme teď před zlou volbou!"</p>

<p>„Udělejme tedy nejprve to, co musíme," řekl Legolas. „Nemáme čas ani nástroje, abychom svého druha řádně pohřbili nebo na něho navršili mohylu. Mohli bychom ho zasypat kamením."</p>

<p>„Byla by to dlouhá a těžká práce: nejbližší použitelné kameny jsou až u vody," řekl Gimli.</p>

<p>„Položme ho tedy do člunu s jeho zbraněmi a se zbraněmi poraže­ných nepřátel," řekl Aragorn. „Pošleme ho k Rauroským vodopádům a odevzdáme ho Anduině. Gondorská Řeka se postará, aby žádná zlá stvůra nezneuctila jeho kosti."</p>

<p>Rychle ohledali těla skřetů a sebrali na hromadu jejich meče, roz­polcené přilby a štíty.</p>

<p>„Podívejte se!" zvolal Aragorn. „Tady máme stopy!" ž hromady vražedných zbraní vytáhl dva nože s listovou čepelí, zlatě a červeně vykládané; a když hledal dál, našel i černé pochvy osazené drobnými červenými kamínky. „To nejsou skřetí zbraně!" řekl. „Ty nosili hobiti. Skřeti je zřejmě odzbrojili, ale báli se vzít jejich nože, protože věděli, co jsou zač: díla západní říše opatřená zaklínáním proti Mordoru. Žijí-li tedy ještě naši přátelé, jsou beze zbraně. Vezmu ty věci k sobě a budu doufat proti vší pravděpodobnosti, že jim je zase odevzdám."</p>

<p>„A já," řekl Legolas, „posbírám všechny šípy, které najdu, protože mám prázdný toulec." Hledal v hromadě na zemi a kolem a našel ne­málo šípů, které byly nepoškozené a delší, než obvykle skřeti užívali. Bedlivě si je prohlížel.</p>

<p>Aragorn pohlédl na zabité a řekl: „Mnozí z těch, kteří tu leží, ne­jsou z Mordoru. Někteří jsou ze Severu, z Mlžných hor, podle toho, co vím o skřetech a jejich odrůdách. A tyhle neznám. Vůbec nejsou oble­čeni jako skřeti!"</p>

<p>Byli to čtyři skřetí vojáci větší postavy, snědí, šikmoocí, se silný­ma nohama a velikýma rukama. Byli ozbrojeni širokými krátkými meči, ne zahnutými šavlemi obvyklými u skřetů; měli tisové luky dél­kou i tvarem rovné lidským. Na štítech měli zvláštní znak: malou bí­lou ruku uprostřed černého pole; na přilbách vpředu měli vsazenou runu S z bílého kovu.</p>

<p>„Tyhle znaky jsem ještě neviděl," řekl Aragorn. „Co znamenají?"</p>

<p>„S jako Sauron," řekl Gimli. „To je snadné."</p>

<p>„Ne!" řekl Legolas. „Sauron nepoužívá elfí runy."</p>

<p>„A nepoužívá také své pravé jméno ani nedovoluje, aby je někdo napsal nebo vyslovil," řekl Aragorn. „A nepoužívá bílou. Skřeti ve službách Barad-důr používají znak Rudého oka." Chviličku stál v zamyšlení. „S bude nejspíš Saruman," řekl posléze. „V Železném pasu se rozmáhá zlo a západ už není bezpečný. Je to tak, jak se Gandalf obával: zrádce Saruman se nějak dozvěděl o naší výpravě. Pravděpo­dobně ví i o Gandalfově pádu. Pronásledovatelé z Morie mohli unik­nout pozornosti Lórienských, nebo se možná té zemi vyhnuli a přišli do Železného pasu jinudy. Skřeti cestují rychle. Saruman ovšem má mnoho způsobů, jak získávat zprávy. Vzpomínáte si na ty ptáky?"</p>

<p>„Teď nemáme čas hloubat nad hádankami," řekl Gimli. „Pojďme odnést Boromira!"</p>

<p>„Ale potom ty hádanky rozřešit musíme, máme-li správně zvolit směr cesty," řekl Aragorn.</p>

<p>„Třeba Žádná správná cesta není," řekl Gimli.</p>

<p>Trpaslík vzal sekyru a usekl několik větví. Svázali je tětivami a na rám rozestřeli pláště. Na těchto hrubých márách odnesli tělo svého druha k břehu spolu s těmi trofejemi z jeho poslední bitvy, které se rozhodli poslat s ním. Museli ujít jen kousek cesty, ale úkol nebyl snadný, protože Boromir byl muž vysoký a silný.</p>

<p>U vody zůstal Aragorn při márách a Legolas s Gimlim pěšky po­spíšili k Parth Galenu. Bylo to přes míli a chvíli trvalo, než podle bře­hu rychle připádlovali zpět se dvěma čluny.</p>

<p>„Povíme ti něco zvláštního!" řekl Legolas. „Na břehu zůstaly jen dva čluny. Třetí jsme nikde nenašli."</p>

<p>„Byli tam skřeti?" zeptal se Aragorn.</p>

<p>„Neviděli jsme po nich ani stopy," odpověděl Gimli. „A skřeti by vzali nebo zničili všechny čluny a náklad také."</p>

<p>„Prohlédnu si to tam, až se vrátíme," řekl Aragorn.</p>

<p>Teď uložili Boromira do člunu, který ho měl odnést. Šedou kápi a elfí plášť složili jako podhlavník. Učesali mu dlouhé vlasy a rozpro­střeli na ramenou. Zlatý lórienský opasek se mu blyštěl v pase. Přilbu položili vedle něho a do klína mu dali rozpolcený roh a úlomky meče, pod nohy mu složili meče nepřátel. Pak připoutali příď k zádi druhého člunu a vyjeli na vodu. Smutně veslovali podél břehu, pak se obrátili do proudu a projeli kolem zeleného palouku Parth Galen. Strmé svahy Tol Brandiru planuly; bylo odpoledne. Jeli k jihu a páry Raurosu před nimi vyvstávaly a třpytily se jako zlatý opar. Hukot bouřlivého vodo­pádu rozechvíval bezvětrný vzduch.</p>

<p>Smutně odpoutali pohřební člun; v něm ležel Boromir, klidný a smířený, a klouzal do náruče plynoucích vod. Proud ho nesl, zatímco oni pádly zadržovali vlastní člun. Proplul kolem nich a jeho člun se pomalu vzdaloval a zmenšoval se v černou tečku proti zlatému světlu; pak náhle zmizel. Rauros burácel beze změny. Řeka vzala Boromira, syna Denethorova; nikdy už ho v Minas Tirith neviděli stát po ránu na Bílé věži, jak byl zvyklý. V Gondoru se však ještě dlouho vyprávělo, že elfí člun projel vodopádem i zpěněným jezerem a odnesl ho skrze Osgiliath a rozvětveným ústím Anduiny na Velké moře, do noci pod hvězdami.</p>

<p>Tři druhové chvíli zůstali a mlčky hleděli za ním. Pak Aragorn promluvil. „Budou ho vyhlížet z Bílé věže," řekl, „ale on se nevrátí ani z hor, ani z moře." Pak začal pomalu zpívat:</p>

<p><emphasis>ž</emphasis><emphasis> Rohanu běží bažinou, luhem zarostlým dlouhou travou</emphasis></p>

<p><emphasis>západní vítr k městským zdem s písničkou naříkavou.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co povíš, větře bloudivý, co neseš ze svých cest?</emphasis></p>

<p><emphasis>Zda</emphasis><emphasis> viděls mého Boromira hrdě jít v svitu hvězd?"</emphasis></p>

<p><emphasis>„Viděl: přes sedm pramenů, přes sedm toků jel;</emphasis></p>

<p><emphasis>pak sám šel širou</emphasis><emphasis> pustinou. A potom odešel</emphasis></p>

<p><emphasis>do dlouhých stínů Severu. Já víc ho nespatřil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Severák snad slyšel Denethorovce, když na roh zatroubil."</emphasis></p>

<p><emphasis>„Boromire! Já z vysokých zdí na západ do dáli zřel;</emphasis></p>

<p><emphasis>ze země pusté bez lidí ty jsi však nepřišel."</emphasis></p>

<p>Pak zazpíval Legolas:</p>

<p><emphasis>Od </emphasis><emphasis>Moře jižní vítr letí z písčin a kamení;</emphasis></p>

<p><emphasis>do městských bran nese nářek racků a jejich kvílení.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co neseš z jihu s večerem, ty větře vzdychavý?</emphasis></p>

<p><emphasis>Kde Boromir můj sličný je? Trápím se, čekám vždy. "</emphasis></p>

<p><emphasis>„Neptej se mne, kde přebývá - ach, kolik kostí leží</emphasis></p>

<p><emphasis>na březích bílých, březích černých, kde bouřné mraky ulijí;</emphasis></p>

<p><emphasis>kolik jich plulo Anduinou, hledalo mořský lán!</emphasis></p>

<p><emphasis>Ty severáku ptej se spíš na ty, jež posílá!"</emphasis></p>

<p><emphasis>„Boromire! Tam za branou na jih jde cesta k moři;</emphasis></p>

<p><emphasis>z šedého ústí s nářkem racků ty ses však nevynořil."</emphasis></p>

<p>A potom opět zazpíval Aragorn:</p>

<p><emphasis>Od Brány Králů severák přes vodopády přišel, a kolem věže chladně dul jak roh, jejž každý slyšel. „Co ze severu přinášíš mi, mocný větře, dnes? Co dělá statný Boromir? Kdy navrátí se z cest?" „Pod</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Amon Henem jsem slyšel křik: to nepřátele bil. </emphasis><emphasis>Štít</emphasis><emphasis> rozťatý, meč zlomený pak k vodě přinesli. Tu hrdou hlavu, sličnou tvář složili v klidný sen a Rauros, zlatý vodopád, jej objal ramenem." „Boromire! Vždy Strážní věž k severu hledět bude, kde Rauros, zlatý vodopád, svou věčnou píseň </emphasis><emphasis>bude</emphasis><emphasis>."</emphasis></p>

<p>Tak skončili. Pak obrátili člun a hnali jej vší silou zpátky proti proudu, k Parth Galenu.</p>

<p>„Východní vítr jste nechali mně," řekl Gimli, „ale já o něm nebu­du nic zpívat."</p>

<p>„To je také správné," řekl Aragorn. „V Minas Tirith východní vítr trpí, ale neptají se ho na noviny. Teď se však Boromir vydal na svou cestu a my si musíme rychle zvolit, kudy půjdeme my."</p>

<p>Prozkoumal zelený trávník chvatně, ale důkladně, často se shýbaje k zemi. „Na této půdě nebyli žádní skřeti," řekl. „Jinak nelze zjistit nic určitého. Jsou tu stopy nás všech a všelijak se kříží. Nemohu říci, jestli sem některý hobit přišel po tom, co jsme začali hledat Froda." Vrátil se na břeh potůčku, který se vléval do Řeky. „Tady je pár zřetelných otisků," řekl. „Tady jeden hobit sestoupil do vody a zase vylezl; ale nemohu říci, jak je to dávno."</p>

<p>„Jak rozluštíš tuhle hádanku?" řekl Gimli.</p>

<p>Aragorn hned neodpověděl, ale vrátil se k tábořišti a prohlížel si zavazadla. „Chybějí dva batohy," řekl, „a jeden je určitě Samův: byl zvlášť velký a těžký. Tady máte odpověď: Frodo odjel člunem a jeho služebník jel s ním. Frodo se musel vrátit, když jsme byli všichni pryč. Potkal jsem Sama cestou do kopce a řekl jsem mu, aby mě následoval. Jak je vidět, neudělal to. Uhodl, nač jeho pán myslí, a vrátil se sem, než Frodo odjel. Sama se jen tak nezbavil!"</p>

<p>„Ale proč nás opustil, a beze slova?" řekl Gimli. „To bylo divné jednání."</p>

<p>„A statečné," řekl Aragorn. „Sam měl myslím pravdu. Frodo ne­chtěl nikoho z přátel vést s sebou na smrt do Mordoru. Věděl ale, že sám jít musí. Když od nás odešel, stalo se něco, co překonalo jeho strach a pochybnosti."</p>

<p>„Možná že na něho přišli skřeti a on uprchl," řekl Legolas.</p>

<p>„Uprchl jistě," řekl Aragorn, „ale myslím, že ne před skřety." V čem viděl příčinu Frodova náhlého rozhodnutí a útěku, to Aragorn neřekl. Dlouho tajil Boromirova poslední slova.</p>

<p>„Aspoň jedno je jasné," řekl Legolas. „Frodo už není na této stra­ně Řeky: jen on mohl vzít člun. A Sam je s ním: jen on by vzal svůj</p>

<p>batoh."</p>

<p>„Máme tedy na vybranou," řekl Gimli, „buď vzít poslední člun a jet za Frodem, nebo jít pěšky za skřety. V obou případech máme pra­malou naději. Ztratili jsme spoustu drahocenného času."</p>

<p>„Nechte mě přemýšlet!" řekl Aragorn. „A kéž se rozhodnu správ­ně a zvrátím zlý osud nešťastného dne!" Chviličku se zamlčel. „Půjdu za skřety," řekl nakonec. „Byl bych vedl Froda do Mordoru a šel s ním až do konce, budu-li ho však nyní hledat v pustině, musím nechat zajatce napospas mučení a smrti. Mé srdce konečně mluví jasně: osud Toho, kdo nese Prsten, už není v mých rukou. Družina dohrála svou úlohu. Přesto nemůžeme my, kteří jsme zůstali, opustit své druhy, dokud máme sílu. Pojďte! Teď vyrazíme. Necháme tu všechno, bez čeho se můžeme obejít. Poputujeme ve dne v noci!"</p>

<p>Vytáhli poslední člun a donesli jej mezi stromy. Složili pod něj všechny své věci, které nepotřebovali a nemohli odnést. Pak opustili Parth Galen. Když došli zpátky na mýtinu, kde padl Boromir, už se smrákalo. Tam našli stopu skřetů. To nedalo moc práce.</p>

<p>„Žádný jiný národ tak nedupe," řekl Legolas. „Zřejmě je těší sekat a utloukat všechno, co roste, i když jim to nepřekáží."</p>

<p>„Přesto se pohybují velmi rychle," řekl Aragorn, „a jsou neúnavní. A později možná budeme muset hledat jejich stopu na holé tvrdé ze­mi."</p>

<p>„Tak za nimi!" řekl Gimli. „I trpaslíci umějí chodit rychle a neu­naví se o nic dřív než skřeti. Ale bude to dlouhá honba; mají pořádný náskok."</p>

<p>„Ano," řekl Aragorn, „všichni budeme potřebovat vytrvalost trpaslíků. Ale pojďme! S nadějí nebo bez naděje půjdeme po stopách svých nepřátel. A běda jim, budeme-li rychlejší! Uspořádáme takovou štvanici, že budou všechny tři národy žasnout: elfové, trpaslíci i lidé. Kupředu, tři honiči!"</p>

<p>Skočil vpřed jako jelen. Pospíchal mezi stromy. Vedl je dál a dál, neúnavný a rychlý, teď když měl konečně jasno. Lesy i jezero nechali za sebou. Zlézali dlouhé svahy, které se tvrdě a temně rýsovaly proti rudému západu slunce. Padl soumrak. Zmizeli jako šedé stíny v ka­menité zemi.<strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p>

<p><strong>ROHANŠTÍ </strong><strong>JEZDCI</strong></p>

<p>Šero houstlo. Dole ve stromech ležela mlha a chmuřila se na ble­dých okrajích Anduiny, ale obloha byla čistá. Vyšly hvězdy. Rostoucí měsíc plul na západě a stíny skal zčernaly. Došli na úpatí kamenitých kopců a zvolnili krok, protože sledovat stopu už nebylo tak snadné. Pahorkatina Emyn Muil se zde táhla od severu k jihu dvěma dlouhými hrbolatými hřebeny. Západní svahy obou hřebenů byly strmé a neschůdné, ale východní byly mírnější, zbrázděné mnoha roklemi a úz­kými stržemi.</p>

<p>Celou noc zlézali tři druhové tuto kostnatou zemi, vystoupili na vrchol prvního a vyššího hřebene a sešli zase dolů do tmy hlubokého klikatého údolí na druhé straně.</p>

<p>Tam si v tiché, chladné předjitřní hodině krátce odpočali. Měsíc před nimi už dávno zašel a nad nimi se třpytily hvězdy; první světlo ještě nedosáhlo přes temné vrchy vzadu. Aragorn právě nevěděl, kudy dál: skřetí stopa sestoupila do údolí, ale tam se ztratila.</p>

<p>„Co myslíš, kterým směrem se mohli dát?" řekl Legolas. „Na se­ver, přímější cestou k Železnému pasu, totiž k Fangornu, jestli tam skutečně mají namířeno, jak soudíš? Nebo na jih k Entvě?"</p>

<p>„K řece nepůjdou, ať míří kamkoli," řekl Aragorn. „A neděje-li se v Rohanu něco opravdu zlého a nevzrostla-li hodně Sarumanova moc, půjdou přes pole Rohirů co nejkratší cestou. Pojďme je hledat na se­ver!"</p>

<p>Údolí se mezi hřebeny táhlo jako kamenité koryto a mezi balvany na dně tekla stružka. Napravo se nad nimi chmuřil útes; nalevo se zvedaly šedé stráně, v pozdní noci nezřetelné jako stíny. Ušli něco přes míli k severu. Aragorn pátral sehnut k zemi mezi vrásami a žleby vedoucími nahoru do západního hřebene. Legolas šel kousek napřed. Najednou elf vykřikl a ostatní se k němu rozběhli.</p>

<p>„Pár jsme jich už dohonili," řekl. „Podívejte se!" Ukázal a ostatní viděli, že to, co pokládali za balvany pod strání, jsou zhroucená těla. Leželo tam pět mrtvých skřetů. Byli krutě posekáni a dva měli uťatou hlavu. Země zvlhla jejich temnou krví.</p>

<p>„Tady máme další hádanku," řekl Gimli. „Ale ta potřebuje denní světlo a na ně nemůžeme čekat."</p>

<p>„Ať to čteme jakkoliv, vypadá to nadějně," řekl Legolas. „Nepřá­telé skřetů budou nejspíš našimi přáteli. Žije tu v těch kopcích ně­kdo?"</p>

<p>„Ne," řekl Aragorn. „Rohirové sem chodí zřídka a z Minas Tirith je to daleko. Možná že tu byla na lovu nějaká lidská družina z důvodů, který neznáme. Ale myslím, že ne."</p>

<p>„Co si myslíš?" řekl Gimli.</p>

<p>„Myslím, že si nepřítel přivedl svého nepřítele s sebou," odpově­děl Aragorn. „Tohle jsou skřeti zdaleka, ze Severu. Mezi zabitými není ani jeden z velkých skřetů s tím zvláštním odznakem. Myslím, že došlo k hádce: u toho pronároda to není nic divného. Třeba se nepo­hodli, kudy půjdou."</p>

<p>„Nebo kvůli zajatcům," řekl Gimli. „Doufejme, že tu nenašli ko­nec i oni."</p>

<p>Aragorn prohledal půdu v širokém kruhu, ale nenašel žádné jiné stopy po bitce. Šli dál. Nebe na východě už bledlo; hvězdy se ztrácely a šedé světlo rostlo. Kousek dál na sever přišli k úžlabině, jíž si do údolí razil točitou kamenitou cestu pramínek. Rostlo tam křoví a na svazích byly ostrůvky trávy.</p>

<p>„Konečně!" řekl Aragorn. „Tady jsou stopy, které hledáme. Tudy prošli proti vodě skřeti po svém sporu."</p>

<p>Pronásledovatelé se teď rychle obrátili a sledovali novou stezku. Skákali z kamene na kámen, jako by byli osvěženi celonočním spán­kem. Konečné dosáhli hřebene šedivého kopce a náhle jim vlasy rozčechral závan a pohnul jejich plášti: mrazivý jitřní vánek.</p>

<p>Otočili se a za Řekou viděli planout daleké pahorky. Den vskočil na oblohu. Rudý okraj slunce vyvstal nad rameny temné země. Před nimi na západě ležel svět nehybný, beztvarý a šedý; zatímco se však dívali, stíny noci roztály a denní barvy krajiny se vrátily. Zeleň zapla­vila širé rohanské nivy; v říčním údolí se zatřpytily bílé mlhy; a po levici, daleko, snad devadesát mil, vyvstaly modře a fialové Bílé hory, zvedající se uhlově černými štíty s třpytivým sněhem na vrcholcích, a růžověly v jitřní záři.</p>

<p>„Gondore!" zvolal Aragorn. „Kéž bych tě znovu spatřil v šťast­nější hodinu! Má cesta ještě stále nevede na jih k tvým světlým řekám.</p>

<p><emphasis>Gondore! Gondore mezi Horami a Mořem! </emphasis><emphasis>Západní</emphasis><emphasis> vítr vál a světlo na Stříbrném stromě zářivým deštíkem padalo do královských zahrad. Vy pyšné valy! Vy bílé věže! Trůne a koruno zlatá! Gondore! Uvidí lidé Stříbrný strom opět stát, Bude od Moře k Horám západní vítr vát?</emphasis></p>

<p>Ale pojďte!" řekl, odvrátil oči od jihu a pohlédl opět na západ a na sever, na cestu, kterou musel kráčet.</p>

<p>Hřeben, na němž druhové stáli, jim strmě ubíhal pod nohama. Ví­ce než dvacet sáhů doleji byla široká hrbolatá římsa, jež náhle končila svislým srázem: Východní zdí Rohanu. Tím končil Emyn Muil a před nimi se do nedohledna táhly zelené pláně Rohirů.</p>

<p>„Podívejte!" zvolal Legolas a ukazoval rukou do bledé oblohy. „Zase ten orel! Je velmi vysoko. Zdá se, že teď odlétá z této země zpátky na sever. Letí velmi rychle. Podívejte!"</p>

<p>„Ne, můj milý Legolasi, ani moje oči ho nevidí," řekl Aragorn. „Musí být opravdu hodně vysoko. Řád bych věděl, jaké má poslání, je-li to tentýž pták, kterého jsem viděl předtím. Ale podívejte! Vidím něco bližšího a naléhavějšího: po pláni se cosi pohybuje!"</p>

<p>„Je jich hodně," řekl Legolas. „Je to velká pěší družina; víc ale nedokážu říct ani určit, co jsou zač. Jsou mnoho mil odsud: řekl bych asi šestatřicet. Tu rovnou pláň je ovšem těžko měřit."</p>

<p>„Přesto si myslím, že nepotřebujeme žádnou stopu, abychom vě­děli, kudy se dát," řekl Gimli. „Teď jen najít co nejkratší cestu dolů do</p>

<p>polí."</p>

<p>„Pochybuji, že najdeš kratší cestu než tu, kterou si zvolili skřeti," řekl Aragorn.</p>

<p>Teď sledovali nepřátele v jasném denním světle. Zdálo se, že skřeti se hnali nejvyšší rychlostí. Co chvíli našli pronásledovatelé ně­jakou ztracenou nebo odhozenou věc: pytlíky od jídla, skrojky a kůrky tvrdého šedivého chleba, roztrhaný černý plášť, těžkou botu se želez­nými hřeby, která se rozbila na kamení. Stopa je vedla po vrcholku valu na sever, až přišli k hluboké průrvě, kterou ve skále vymlela hlučně padající bystřina. Úzkou strží sestupovala na planinu hrubá stezka podobná strmému schodišti.</p>

<p>Dole se nečekaně náhle střetli s rohanskou trávou. Vzdouvala se jako zelené moře u samé paty Emyn Muilu. Padající bystřina mizela v hustých řeřichách a spleti vodního rostlinstva a slyšeli ji zurčet zele­nými tunely po dlouhém mírném svahu k bažinám dalekého údolí Entvy. Zdálo se jim, že zimu nechali nahoře v kopcích. Tady byl vzduch mírnější a teplejší a lehounce voněl, jako by se jaro už pro­bouzelo a bylinami a listím opět proudila míza. Legolas se zhluboka nadechl jako ten, kdo se napije po dlouhé žízni na vyprahlých místech.</p>

<p>„Zelená vůně!" řekl. „To je lepší než dlouhý spánek. Poběžme!"</p>

<p>„Tady mohou lehké nohy běžet rychle," řekl Aragorn. „možná rychleji než skřeti v železných botách. Teď máme možnost snížit je­jich náskok!"</p>

<p>Běželi v řadě za sebou jako honící psi na dobré stopě a v očích jim svítilo dychtivé světlo. Téměř rovně na západ se táhl široký pruh zdupané a zčernalé trávy, kudy prošli skřeti. Vzápětí Aragorn vykřikl a odbočil.</p>

<p>„Stůjte!" křikl. „Nechoďte ještě za mnou!" Rychle odběhl vpravo od hlavní stopy; spatřil totiž otisky nohou, které odbočovaly od ostat­ních: otisky malých neobutých nožek. Nedošly ovšem daleko, než je zkřížily skřetí stopy, rovněž vybočující vpředu a vzadu z hlavní řady. Pak prudce zahnuly zpět a ztratily se v podupané zemi. V nejvzdálenějším bodě se Aragorn shýbl a zvedl cosi z trávy; pak utíkal zpátky.</p>

<p>„Ano," řekl, „je to úplně jasné: hobití stopy. Myslím, že Pipinovy. Je menší než ten druhý. A podívejte!" Pozvedl předmět, který se na slunci zablyštěl. Vypadal jako čerstvě rozvinutý bukový lístek, sličný a cizí v té pláni beze stromů.</p>

<p>„Spona z elfího pláště!" vykřikli Legolas a Gimli.</p>

<p>„Lórienské lístky nepadají náhodou," řekl Aragorn. „To neupadlo: to bylo odhozeno jako znamení pro toho, kdo možná půjde po stopě. Myslím, že Pipin odběhl ze stezky právě proto."</p>

<p>„Aspoň on byl tedy naživu," řekl Gimli. „A sloužil mu vtip i nohy. To je povzbuzující. Nepronásledujeme je marně."</p>

<p>„Doufejme, že za svou troufalost nezaplatil příliš draze," řekl Legolas. „Pojďme honem dál! Když pomyslím, že ty veselé mládenečky ženou jako dobytek, pálí mě srdce."</p>

<p>Slunce vystoupilo k poledni a pak se pomalu ubíralo oblohou dolů. Od dalekého moře na jihu přišly lehké obláčky a větřík je odvíval. Slunce zapadlo. Vzadu vstaly stíny a natáhly dlouhé paže k východu. Honiči šli stále dál. Minul již den od Boromirovy smrti a skřeti byli pořád daleko vpředu. Na rovinách je už nebylo vidět.</p>

<p>Když už kolem nich padal noční stín, Aragorn se zastavil. Jen dvakrát si během dne krátce odpočali a šestatřicet mil už leželo mezi nimi a Východní zdí, kde stáli na úsvitě.</p>

<p>„Teď máme před sebou těžkou volbu," řekl. „Máme v noci odpo­čívat, nebo půjdeme, dokud nám bude stačit vůle a síla?"</p>

<p>„Pokud nebudou naši nepřátelé také odpočívat, nechají nás daleko za sebou, jestliže se zastavíme a budeme spát," řekl Legolas.</p>

<p>„I skřeti snad přece musejí na pochodu dělat zastávky," namítl Gimli.</p>

<p>„Skřeti zřídka putují otevřenou krajinou za slunce, a tihle to děla­jí," řekl Legolas. „V noci jistě odpočívat nebudou."</p>

<p>„Půjdeme-li však v noci, nemůžeme sledovat jejich stopu," řekl Gimli.</p>

<p>„Stopa je přímá a nezahýbá nalevo ani napravo, kam až dohléd­nu," řekl Legolas.</p>

<p>„Snad bych vás dokázal vést potmě a uhodnout a udržet směr," řekl Aragorn, „ale kdybychom sešli z cesty nebo oni odbočili, pak bychom se možná za světla dlouho zdrželi, než bychom stopu opět našli."</p>

<p>„A ještě jedno," řekl Gimli. „Jen ve dne uvidíme, jestli nějaké stopy neodbočují. Kdyby některý vězeň uprchl nebo kdyby ho odvlek­li řekněme na východ k Velké řece, směrem k Mordoru, mohli by­chom to místo minout a nic se nedozvědět."</p>

<p>„To je pravda," řekl Aragorn. „Pokud jsem však tam vzadu četl stopy správně, skřeti Bílé ruky převládli a celá družina teď míří k Že­leznému pasu. Jejich nynější směr to potvrzuje."</p>

<p>„Bylo by ukvapené příliš se spoléhat na to, že rozumíme jejich záměrům," řekl Gimli. „A co uprchlíci? Ve tmě bychom byli přehlédli znamení, která nás dovedla ke sponě."</p>

<p>„Od té doby budou skřeti dvojnásob na stráži a zajatci ještě una­venější," řekl Legolas. „Už neuteče nikdo, pokud to nezařídíme my. Jak to uděláme, nemám tušení, ale nejdřív je musíme dohonit."</p>

<p>„A přece ani já, trpaslík zvyklý putovat, a ne nejméně zdatný ze svého lidu, neuběhnu celou cestu k Železnému pasu bez zastávky," řekl Gimli. „I mne pálí srdce a byl bych vyrazil dříve; ale teď si mu­sím trochu odpočinout, abych běžel líp. A když si máme odpočinout, tak v téhle nevidomé noci."</p>

<p>„Říkal jsem, že to bude těžká volba," řekl Aragorn. „Jak skončíme</p>

<p>tu při?"</p>

<p>„Ty jsi náš vůdce," řekl Gimli, „a ty se vyznáš v stíhání. Ty vy­vol."</p>

<p>„Srdce mě pobízí, abychom šli dál," řekl Legolas. „Musíme ale držet pohromadě. Poslechnu tvou radu."</p>

<p>„Necháváte volbu tomu, kdo volí špatně," řekl Aragorn. „Sotva jsme projeli Argonathem, všechny mé volby dopadaly špatně." Zmlkl a dlouho upíral zrak na sever a na západ do houstnoucí noci.</p>

<p>„Nepůjdeme potmě," řekl posléze. „Nebezpečí, že ztratíme stopu nebo že přehlédneme známky jiných příchodů a odchodů, se mi zdá větší. Kdyby měsíc dával dostatek světla, použili bychom ho, ale na­neštěstí zapadá brzy a je ještě nový a bledý."</p>

<p>„A dnes večer je stejně za mraky," zabručel Gimli. „Že nám Paní nedala světlo, takový dárek, jako dala Frodovi!"</p>

<p>„Bude ho více zapotřebí tam, kam byl dán," řekl Aragorn. „Na něm leží opravdové poslání. Naše věc je jen maličkost ve velkých činech této doby. Snad je to od začátku marné pronásledování a žádná moje volba je nemůže zkazit ani napravit. Volil jsem tedy. Využijme toho času co nejlépe."</p>

<p>Vrhl se na zem a ihned upadl do spánku, protože nespal od noci ve stínu Tol Brandiru. Než začalo svítat, probudil se a vstal. Gimli dosud hluboce spal, avšak Legolas stál, zíral k severu do tmy, zamyš­lený a tichý jako mladý strom v bezvětrné noci.</p>

<p>„Jsou daleko, daleko," řekl smutně, obraceje se k Aragornovi. „Já vím, že se dnes v noci nezastavili. Jen orel by je teď dohonil."</p>

<p>„Přesto půjdeme za nimi, jak umíme," řekl Aragorn. Sklonil se a vzbudil trpaslíka. „Vstávej! Musíme jít," řekl. „Stopa chladne."</p>

<p>„Vždyť je ještě tma," řekl Gimli. „Ani Legolas na kopečku by je neviděl, než vyjde slunce."</p>

<p>„Bojím se, že už na ně nedohlédnu z kopce ani z pláně, při slunci ani při měsíci," řekl Legolas.</p>

<p>„Kde selžou oči, tam nám třeba něco poví země," řekl Aragorn. „Určitě sténá pod jejich nenáviděnýma nohama." Natáhl se na zem a ucho přitiskl k drnu. Ležel tak dlouho nehybně, že Gimli začal uvažo­vat, jestli neomdlel nebo zase neusnul. Rozbřesklo se a kolem se šířilo šedé světlo. Konečně Aragorn vstal a přátelé spatřili jeho tvář: byla bledá a stažená a tvářil se ustaraně.</p>

<p>„Země mluví nezřetelně a zmateně," pravil. „Na míle od nás se nic nepohybuje. Kroky nepřátel jsou slabé a vzdálené. Hlasitě však dupou kopyta. Vybavuji si, že jsem je slyšel, ještě když jsem spal na zemi, a že mi rušila spaní: byli to koně pádící na západ. Teď se však od nás ještě víc vzdalují a míří na sever. Kdo ví, co se v této zemi dě­je!"</p>

<p>„Pojďme!" řekl Legolas.</p>

<p>Tak začal třetí den pronásledování. Během dlouhých zachmuře­ných hodin, kdy slunce jen probleskovalo mraky, se skoro nezastavili. Tu kráčeli, tu utíkali, jako by žádná únava nemohla uhasit oheň, který je spaloval. Mluvili zřídka. Procházeli širou samotou a jejich elfí pláš­tě splývaly s pozadím šedozelených luk; ani za chladného poledního slunce by je žádné jiné než elfí oko nerozeznalo, dokud by nebyli na dosah. Často v duchu děkovali Paní z Lórienu za darovaný <emphasis>lembas, </emphasis>protože jej mohli pojídat a čerpat sílu i v běhu.</p>

<p>Celý den vedla cesta nepřátel přímo na severozápad bez zastávky a bez zahýbání. Když se den opět schyloval k večeru, přišli k dlouhým svahům bez stromů, kde se země vzdouvala a zvedala se vstříc řadě nízkých hrbatých pahorků. Skřetí stopa slábla, jak zahýbala na sever směrem k nim, protože země byla tvrdší a tráva nižší. V dáli po levici se vinula řeka Entva jako stříbrná nitka v zeleném koberci. Nebylo vidět žádný pohyb. Aragorn se často podivoval, že nevidí ani stopy po zvířatech nebo po lidech. Sídla Rohirů byla vesměs o mnoho mil již­něji, pod lesnatými úbočími Bílých hor, které se teď skrývaly v mlze a mracích; přece však Páni koní mívali ve Východní polonině, této vý­chodní oblasti své říše, mnoho stád a chovných ohrad a pastevci tu hojně přecházeli, protože tu i v zimě žili ve stanových táborech. Teď však byl celý kraj pustý a vládlo tu mlčení, které nevypadalo jako ti­cho míru.</p>

<p>Za soumraku se opět zastavili. Přešli už sedmdesát mil po rohanských pláních a zeď Emyn Muilu se už ztratila ve stínu na východě. Nový měsíc probleskoval zamlženým nebem, svítil však málo a hvěz­dy byly zahalené.</p>

<p>„Teď je mi nejvíce líto času na odpočinek a na každou zastávku ve stíhání," řekl Legolas. „Skřeti před námi běželi, jako by měli v pa­tách Sauronovy důtky. Bojím se, že už dorazili do lesa a do temných kopců a ztrácejí se ve stínu stromů."</p>

<p>Gimli zaskřípal zuby. „Tohle je hořký konec naší naděje a náma­hy!" řekl.</p>

<p>„Naděje možná, ale námahy ne," řekl Aragorn. „Tady se zpátky neobrátím. A přece jsem unavený." Ohlédl se zpět na cestu, kterou ušli, do noci sbírající se na východě. „V této zemi se děje něco zvlášt­ního. Nedůvěřuji tomu mlčení. Nedůvěřuji ani tomu bledému měsíci. Hvězdy jsou mdlé a já jsem unavený jako dosud málokdy, unavený, jak by neměl být žádný Hraničář na zřetelné stopě. Nějaká vůle dává našim nepřátelům rychlost a před nás staví neviditelnou hráz: únavu, která je víc v srdci než v těle."</p>

<p>„Pravda!" řekl Legolas. „To vím od chvíle, kdy jsme sestoupili z Emyn Muilu. Ta vůle totiž není za námi, ale před námi." Ukázal přes rohanskou zemi k tmícímu se západu pod bledým měsícem.</p>

<p>„Saruman!" zamumlal Aragorn. „Ale nás nazpátek neobrátí! Ještě jednou se musíme zastavit; vidíte, i měsíc zapadá do houstnoucích mraků. Až se však vrátí den, naše cesta povede na sever mezi bažinou a vrchy."</p>

<p>Jako minule byl první vzhůru Legolas, pokud vůbec spal. „Vstá­vat! Vstávat!" volal. „Ráno se červená. U lesa nás čekají podivné věci. Nevím, jestli dobré nebo zlé, ale volají nás. Vstávat!"</p>

<p>Ostatní vyskočili a vzápětí se vydali na další cestu. Vrchy se po­malu blížily. Ještě chyběla hodina do poledne, když k nim dospěli: zelené svahy se zvedaly k holým hřebenům, jež se táhly rovnou čarou na sever. Pod nohama měli suchou trávu a nízké drny, mezi nimi a řekou, bloudící v hluboké šeré houštině rákosí a ostřic, však ležel dlouhý proláklý pruh země široký asi deset mil. Na západ od nejjižnějšího svahu byl trávník ve velkém kruhu pošlapán a rozdrásán spoustou dupajících nohou. Odtud zase vybíhala skřetí stopa na sever po suchém úpatí kopců. Aragorn se zastavil a bedlivě prozkoumal stopy.</p>

<p>„Chvíli tu odpočívali," řekl, „ale i pokračující stopa je už stará. Bojím se, že tvé srdce mluvilo pravdu, Legolasi; odhaduji, že je to třikrát dvanáct hodin, co skřeti stáli tady, kde stojíme my. Pokud si udrželi rychlost, museli být včera při západu slunce na pokraji Fangornu."</p>

<p>„Na sever a na západ vidím jen trávu uplývající do mlhy," řekl Gimli. „Viděli bychom les, kdybychom vylezli na kopec?"</p>

<p>„Je ještě daleko," řekl Aragorn. „Vzpomínám-li si dobře, tyhle vr­chy běží asi dvacet čtyři míle, ne-li víc, na sever a potom se k místu, kde vytéká Entva, táhne ještě široká planina, možná dalších čtyřicet</p>

<p>mil."</p>

<p>„Pojďme tedy dál," řekl Gimli. „Moje nohy musí zapomenout na míle. Šly by ochotněji, kdybych neměl tak těžké srdce."</p>

<p>Slunce klesalo, když byli konečně na konci řady vrchů. Hodiny pochodovali bez odpočinku. Šli teď pomalu a Gimli se hrbil. Trpaslíci jsou z kamene, ať v práci nebo na cestách, ale tahle nekonečná štvani­ce ho začínala zmáhat, když mu v srdci umírala poslední naděje. Ara-gorn za ním šel chmurně a mlčky, tu a tam se skláněje, aby si prohlédl nějaký otisk na zemi. Jen Legolas kráčel se stále stejnou lehkostí a zdálo se, že nohama téměř nesešlapuje trávu, protože nezanechával stopy nikde, kudy šli; nacházel ovšem veškerou potřebnou výživu v cestovním chlebu elfů a dovedl spát, pokud by to lidé nazvali spán­kem, tím, že myslí bloudil odlehlými pěšinkami elfích snů, zatímco procházel s otevřenýma očima ve světle tohoto světa.</p>

<p>„Pojďme sem nahoru na ten zelený kopec," řekl. Unaveně ho ná­sledovali dlouhým svahem, až dolezli na vrchol. Byl to oblý, hladký a holý kopec, stojící o samotě nejdále na sever z vrchů. Slunce zapadlo a večerní stíny klesly jako opona. Byli sami v šedém beztvarém světě bez hranic a význačných bodů. Jen daleko na severozápadě v umírají­cím světle se cosi tmělo: Mlžné hory a les na jejich úpatí.</p>

<p>„Tady nevidíme nic, co by nám poskytlo vedení," řekl Gimli. „A teď se musíme zastavit a přečkat noc. Začíná být zima!"</p>

<p>„Vane severní vítr ze sněhu," řekl Aragorn.</p>

<p>„Do rána povane od východu," řekl Legolas. „Odpočívejte, musíte-li. A neztrácejte všechnu naději. Zítřek leží v neznámu. Často se najde pomoc za východu slunce."</p>

<p>„Už vstalo nad naším stíháním třikrát, a pomoc nepřineslo," řekl Gimli.</p>

<p>Noc byla stále chladnější. Aragorn a Gimli spali trhaně, a kdykoli se probudili, spatřili Legolase, jak stojí vedle nich nebo přechází a tiše si prozpěvuje vlastní řečí; zatímco zpíval, v tvrdé černé klenbě nahoře vysvítaly bílé hvězdy. Tak přešla noc. Společně pozorovali, jak se bezmračnou oblohou pozvolna rozlévá úsvit, až nakonec vyšlo slunce. Bylo bledé a jasné. Vítr vál od východu a odehnal všechny mlhy; ko­lem nich v nemilosrdném světle ležely širé nehostinné země.</p>

<p>Vpředu a na východě viděli větrnou náhorní planinu Rohanské vysočiny, kterou už před několika dny zahlédli z Řeky. Na severozá­padě se ježil temný les Fangorn; ještě třicet mil vzdálen byl jeho stin­ný okraj a jeho odlehlejší svahy splývaly s modrou dálavou. Jako na šedivém oblaku se v dáli třpytila bělostná hlava Methedrasu, posled­ního štítu Mlžných hor. Z lesa jim plynula vstříc Entva rychlým úz­kým proudem v hluboce vymletém korytě. Skřetí stopa od vrchů zatá­čela k ní.</p>

<p>Aragorn sledoval stopu pronikavýma očima k řece a pak řeku směrem k lesu a spatřil na vzdálené zemi stín, tmavou, rychle se po­hybující skvrnu. Vrhl se k zemi a opět bedlivě naslouchal. Vedle něj však stál Legolas, clonil si jasné elfí oči dlouhou štíhlou rukou a nevi­děl stín ani skvrnu, ale malé postavičky jezdců na koních, mnoha jezdců s kopími, na jejichž hrotech se třpytilo jitro jako drobounké mrkající hvězdičky, které smrtelné oko nezahlédne. Daleko za nimi stoupal tenkými kadeřavými pramínky temný dým.</p>

<p>V pusté pláni bylo ticho a Gimli slyšel vítr v trávě.</p>

<p>„Jezdci!" vykřikl Aragorn a vyskočil. „Blíží se k nám, mnoho jezdců na rychlých koních!"</p>

<p>„Ano," řekl Legolas, „je jich sto pět. Vlasy mají žluté a kopí lesk­lá. Jejich vůdce je velmi urostlý."</p>

<p>Aragorn se usmál. „Elfové mají pronikavý zrak," řekl.</p>

<p>„Ne, jezdci jsou sotva patnáct mil odtud," řekl Legolas.</p>

<p>„Patnáct nebo pět," řekl Gimli, „v téhle holé krajině jim neutečeme. Budeme na ně čekat tady, nebo půjdeme svou cestou?"</p>

<p>„Počkáme," řekl Aragorn. „Jsem unavený a hon se nám nevydařil. Nebo nás přinejmenším předešli jiní; vždyť tihle jezdci jedou zpátky skřetí stopou. Možná že od nich dostaneme zprávy."</p>

<p>„Nebo ránu kopím," řekl Gimli.</p>

<p>„Jsou tam tři prázdná sedla, ale hobity nevidím žádné," řekl Lego-</p>

<p>las.</p>

<p>„Neříkal jsem, že uslyšíme dobré zprávy," řekl Aragorn. „Ale ať jsou dobré či zlé, počkáme si na ně tady."</p>

<p>Tři druhové sešli z vrcholku kopce, kde proti bledé obloze byli snadným terčem, a dali se zvolna severním svahem dolů. Kousek nad úpatím kopce zůstali stát, zavinuli se do plášťů a schoulili se k sobě do vysoké trávy. Čas se těžce vlekl. Vítr byl lezavý. Gimli se cítil nesvůj.</p>

<p>„Co víš o těch jezdcích, Aragorne?" řekl. „Sedíme tu a čekáme na rychlou smrt?"</p>

<p>„Pobýval jsem mezi nimi," řekl Aragorn. „Jsou hrdí a svéhlaví, mají však upřímná srdce a jsou šlechetní myšlenkou i skutkem; smělí, ale ne krutí; moudří, ale neučení; nepíší knihy, ale zpívají mnoho pís­ní, jako to dělávaly lidské děti, dokud nepřišly Temné roky. Nevím ovšem, co se tu zběhlo v posledním čase, ani jak teď Rohirové smýš­lejí o zrádném Sarumanovi a Sauronově hrozbě. Dlouho byli přáteli gondorského lidu, ačkoli s nimi nejsou příbuzní. V dávno zapomenu­tých časech je Eorl Mladý přivedl ze Severu. Jsou spíše příbuzní Bardovců z Dolu a Meddědovců z Lesa, mezi nimiž se dodnes najdou vysocí a světlovlasí lidé, jako jsou Rohanští jezdci. Přinejmenším ne­budou mít rádi skřety."</p>

<p>„Gandalf ale říkal, že prý odvádějí daň Mordoru," řekl Gimli.</p>

<p>„Nevěřím tomu o nic víc než Boromir," odpověděl Aragorn.</p>

<p>„Brzy se ukáže pravda," řekl Legolas. „Už se blíží."</p>

<p>Konečně uslyšel i Gimli daleký dusot cválajících kopyt. Jezdci na stopě uhnuli od řeky a blížili se k vrcholkům. Jeli s větrem o závod.</p>

<p>Po polích se rozlehly výkřiky jasných silných hlasů. Náhle se při­hnali jako dunění hromu a první z jezdců zahnul pod úpatím kopce a vedl voj zpátky na jih po západních svazích vrchů. Jeli za ním dlou­hou řadou - v drátěných košilích, rychlí, zářící, sveřepí a sliční.</p>

<p>Koně měli veliké, silné a ušlechtilých tvarů; šedá srst se jim lesk­la, dlouhé ohony vlály a hřívy měli spletené na hrdých šíjích. Muži, kteří na nich seděli, se k nim dobře hodili: byli vysocí, s dlouhými končetinami; vlasy světlé jako len jim splývaly zpod lesklých přilbic a v dlouhých pletencích vlály za nimi; tváře měli strohé a vnímavé. V rukou třímali dlouhá lesklá kopí, na zádech měli zavěšeny malované štíty, u pasu dlouhé meče a blýskavé drátěné košile jim spadaly až ke kolenům.</p>

<p>Cválali ve dvojicích, a přestože tu a tam některý povstal ve třme­nech a rozhlížel se kupředu i do stran, zdálo se, že nepostřehli tři ci­zince, kteří mlčky seděli a pozorovali je. Voj byl už téměř za nimi, když tu Aragorn vstal a zvolal silným hlasem:</p>

<p>„Co nového na Severu, Rohanští jezdci?"</p>

<p>S úžasnou rychlostí a zručností zadrželi koně, obrátili a přiřítili se k nim. Ve chvilce se tři druhové octli v kole Jezdců, ženoucích se na koních z kopce a do kopce, kolem a kolem, a stále se stahujících.</p>

<p>Aragorn stál mlčky a druzí dva seděli nehybně a uvažovali, jak se asi věci vyvinou.</p>

<p>Beze slova, bez výkřiku náhle Jezdci zůstali stát. Proti cizincům se napřáhla kopí a někteří Jezdci měli v rukou luky se šípy založenými do tětiv. Pak jeden předjel. Byl to urostlý muž, vyšší než ostatní; z přilby mu jako chochol vlál bílý koňský ohon. Postupoval, až byl hrot jeho kopí na stopu od Aragornovy hrudi. Aragorn se ani nepohnul.</p>

<p>„Kdo jste a co děláte v této zemi?" řekl Jezdec Obecnou řečí zá­padu, způsobem a tónem připomínajícím Boromira, muže z Gondoru.</p>

<p>„Říkají mi Chodec," odpověděl Aragorn. „Přišel jsem ze Severu. Stíhám skřety."</p>

<p>Jezdec seskočil z koně. Podal kopí jinému, který přijel a sesedl vedle něho, vytasil meč a stanul tváří v tvář Aragornovi. Prohlížel si ho ostře a ne bez údivu. Konečně opět promluvil.</p>

<p>„Nejdřív jsem si myslel, že jste sami skřeti," řekl, „ale teď vidím, že tomu tak není. A víte toho málo o skřetech, honíte-li je takto. Byli rychlí a dobře ozbrojení a bylo jich mnoho. Byli byste se z lovců změ­nili v kořist, kdybyste je byli dohonili. Je v tobě ale něco divného, Chodče." Opět upřel čiré oči na Hraničáře. „Jméno, které sis dal, není lidské. I tvoje oblečení je zvláštní. Vyskočili jste z trávy? Jak jste unikli našemu pohledu? Jste elfové?"</p>

<p>„Ne," řekl Aragorn. „Jen jeden z nás je elf, Legolas z Lesní říše ve vzdáleném Temném hvozdu. Prošli jsme však přes Lothlórien a nese­me si dary i přízeň Paní."</p>

<p>Jezdec na něho pohlédl s novým úžasem, oči mu však ztvrdly. „Ve zlatém lese tedy žije Paní, jak vypravují pohádky!" řekl. „Málo­kdo prý unikne z jejích sítí. Jsou to dnes divné časy! Máte-li však její přízeň, potom jste možná sami čarodějníci a spřádači sítí." Náhle obrátil studený pohled na Legolase a Gimliho. „Proč nemluvíte, mlčenliví?" zeptal se rázně.</p>

<p>Gimli vstal a pevně se rozkročil; rukou sevřel topůrko sekery a temné oči mu zablýskaly. „Řekni mi své jméno, koňáku, a já ti řeknu svoje a ještě leccos jiného," řekl.</p>

<p>„Pokud jde o to," řekl Jezdec a shlížel na trpaslíka, „cizinec se má představit první. Nicméně, jmenuji se Éomer, syn Éomundův, a říkají mi Třetí maršál Jízdmarky."</p>

<p>„Tedy, Éomere, synu Éomundův, Třetí maršále Jízdmarky, dovol, aby tě trpaslík Gimli, Glóinův syn, varoval před pošetilými slovy.</p>

<p>Mluvíš zle o tom, co je tak krásné, že si to vůbec neumíš představit, a omluvit tě může jen hloupost."</p>

<p>Éomerovi vzplanuly oči a rohanští muži hněvivě zamručeli a se­vřeli se těsněji s napřaženými kopími. „Uťal bych ti hlavu i s vousem, Mistře trpaslíku, kdyby byla jen trochu výš od země," řekl Éomer.</p>

<p>„Nestojí sám," řekl Legolas, napjal luk a založil šíp rukama, které se pohybovaly k nepostřehnutí rychle. „Zemřel bys, než by dopadla tvá rána."</p>

<p>Éomer zdvihl meč a všechno by dopadlo špatně, kdyby Aragorn neskočil mezi ně a nezvedl ruku. „Promiň, Éomere!" vykřikl. „Až budeš vědět víc, pochopíš, proč jsi rozhněval mé druhy. Nezamýšlíme nic zlého vůči Rohanu a žádnému ze zdejších lidí ani koní. Nevyslechneš nás dřív, než udeříš?"</p>

<p>„Vyslechnu," řekl Éomer a spustil čepel. „Kdo zabloudí do Jízdmarky, učinil by však moudře, kdyby byl v těchto dnech plných pochybností méně povýšený. Nejdřív mi však pověz své pravé jmé­no."</p>

<p>„Nejdřív mi pověz, komu sloužíš ty," řekl Aragorn. „Jsi přítel, ne­bo nepřítel Saurona, Temného pána Mordoru?"</p>

<p>„Sloužím jen Pánu Marky, králi Théodenovi, synu Thengelovu," odpověděl Éomer. „Nesloužíme Moci daleké Černé země, nejsme však s ní dosud ani v otevřené válce; a prcháte-li před ní, bude lépe, když opustíte tuto zemi. Na všech hranicích teď máme nepokoje a jsme ohroženi; toužíme však jen po svobodě žít, jak jsme žili, držet se svého a nesloužit žádnému cizímu pánu, ať dobrému nebo zlému. Za lepších časů jsme vítali hosty vlídně, ale v těchto dnech se nezvaný cizinec setká s rychlým a tvrdým jednáním. No tak! Kdo jste? Komu sloužíš ty? Na čí příkaz honíš skřety v naší zemi?"</p>

<p>„Nesloužím žádnému člověku," řekl Aragorn, „Sauronovy slu­žebníky však pronásleduji do každé země, kam půjdou. Málokterý smrtelník toho ví o skřetech tolik a nehoním je tímto způsobem z vlastní volby. Skřeti, které pronásledujeme, zajali dva naše přátele. V takové nouzi půjde člověk, který nemá koně, pěšky a nebude žádat o dovolení sledovat stopu. A nebude ani počítat hlavy nepřátel jinak než mečem. Nejsem beze zbraně."</p>

<p>Aragorn odhodil plášť. Elfí pochva se zatřpytila, když ji sevřel, a jasná čepel Andúrilu zazářila rázem jako plamen, když ji vytasil. „Elendil!" zvolal. „Jsem Aragorn, syn Arathornův, a říkají mi Elessar,</p>

<p>Elfkam, Dúnadan, dědic Isildura, Elendilova syna z Gondoru. Tady je Meč, který byl zlomen, a je znovu zkut! Pomůžeš mi, nebo mi zkřížíš</p>

<p>cestu? Vol rychle!"</p>

<p>Gimli a Legolas pohlédli ohromeně na svého druha, protože v ta­kové náladě ho dosud neviděli. Zdálo se, že vyrostl, kdežto Éomer se zmenšil, a v jeho živé tváři spatřili nakratičko vidinu moci a vzneše­nosti králů z kamene. Legolasovi se na okamžik zdálo, že na Aragornově čele se zableskl bílý plamen jako zářivá koruna.</p>

<p>Éomer udělal krok zpět a ve tváři měl bázeň. Sklopil své hrdé oči. „Toto jsou opravdu podivné časy," zamumlal. „Sny a pověsti ožívají a vyskakují z trávy.</p>

<p>Pověz mi, pane," řekl, „co tě sem přivádí? A co znamenala ta temná slova? Dávno šel Boromir, Denethorův syn, hledat odpověď, a kůň, jehož jsme mu půjčili, se vrátil bez jezdce. Co osudného přinášíš ze Severu?"</p>

<p>„Osudnou volbu," řekl Aragorn. „Můžeš říci Théodenovi, synu Thengelovu, toto: leží před ním otevřená válka, buď se Sauronem, nebo proti němu. Nikdo teď nemůže žít, jako žil dřív, a málokdo si podrží to, co pokládá za své. O těch velikých věcech si však promlu­víme později. Teď jsem ve veliké tísni a žádám o pomoc, nebo aspoň o zprávy. Slyšel jsi, že pronásledujeme tlupu skřetů, kteří unesli naše přátele. Co nám můžeš říci?"</p>

<p>„Že už je pronásledovat nemusíte," řekl Éomer. „Skřeti jsou pobi­ti."</p>

<p>„A naši přátelé?"</p>

<p>„Nenašli jsme nikoho než skřety."</p>

<p>„To je tedy opravdu zvláštní," řekl Aragorn. „Ohledávali jste za­bité? Nebyla tam žádná těla jiného druhu než skřeti? Byla by malá, ve vašich očích dětská, bosá, ale oblečená v šedém."</p>

<p>„Nebyli tam žádní trpaslíci ani děti," řekl Éomer. „Spočítali jsme všechny zabité a svlékli je a pak jsme mrtvoly navršili a spálili, jak je naším zvykem. Popel ještě dýmá."</p>

<p>„Nemluvíme o trpaslících ani o dětech," řekl Gimli. „Naši přátelé byli hobiti."</p>

<p>„Hobiti?" řekl Éomer. „Co jsou zač? To jméno mi zní zvláštně."</p>

<p>„Zvláštní jméno pro zvláštní lid," řekl Gimli. „Ale velmi nám na nich záleželo. Zdá se, že jste v Rohanu slyšeli slova, která znepokojila Minas Tirith. Mluvilo se tam o půlčíkovi. Tihle hobiti jsou půlčíci."</p>

<p>„Půlčíci!" zasmál se Jezdec vedle Éomera. „Půlčíci. Ale to je pře­ce jen malý nárůdek ze starých severských písní a z pohádek pro děti. Chodíme pověstmi, anebo po zelené zemi za denního světla?"</p>

<p>„Je možné obojí," řekl Aragorn. „Pověsti našeho věku přece ne­skládáme my, ale ti po nás. Zelená země, říkáš? To je veliká zásobár­na pověstí, i když po ní chodíš v denním světle!"</p>

<p>„Čas tlačí," řekl Jezdec, neohlížeje se na Aragorna. „Musíme po­spíšit na jih, pane. Nechme ty divochy, ať si žijí ve svých výmyslech. Nebo je svažme a odveďme ke králi."</p>

<p>„Klid, Éothaine!" řekl Éomer vlastní řečí. „Nech mě chvíli. Zařiď, aby se <emphasis>éored </emphasis>shromáždil na cestě a připravil se na jízdu k brodu přes</p>

<p>Entvu."</p>

<p>Éothain odešel s mručením a promluvil k ostatním. Brzy se stáhli a nechali Éomera samotného s třemi druhy.</p>

<p>„Všechno, co říkáš, je zvláštní, Aragorne," řekl. „Přesto mluvíš pravdu, to je zřejmé; muži z Marky nelžou, a proto není snadné je oklamat. Neřekl jsi však všechno. Nepovíš mi teď víc o svém poslání, abych mohl posoudit, co dělat?"</p>

<p>„Vydal jsem se před mnoha týdny z Imladris, jak se jí říká v té veršovánce," řekl Aragorn. „Se mnou šel Boromir z Minas Tirith. Mým posláním bylo jít s Denethorovým synem do jeho města a po­moci tamnímu lidu ve válce proti Sauronovi. Družina, s níž jsem ces­toval, ovšem měla jiné poslání. O tom teď nemohu mluvit. Naším vůdcem byl Gandalf Šedý."</p>

<p>„Gandalf!" zvolal Éomer. „Gandalf Šedoplášť mu říkáme v Mar­ce; varuji tě však, že jeho jméno už není klíčem ke králově přízni. Bý­val mnohokrát hostem v zemi, kam až lidská paměť sahá, chodil, kdy chtěl, kolikrát v roce anebo jednou za dlouhá léta. Je vždycky poslem zvláštních událostí; někteří dnes říkají, že nosí zlo.</p>

<p>Skutečně, od té doby, co v létě naposled přišel, se nám nedaří. Tehdy začaly naše potíže se Sarumanem. Do té doby jsme pokládali Sarumana za přítele, a pak přišel Gandalf a varoval nás, že se v Želez­ném pasu chystá náhlá válka. Říkal, že sám byl vězněm v Orthanku a uprchl jen stěží, a prosil o pomoc. Théoden ho však nechtěl vyslech­nout, a tak odešel. Nevyslovuj před Théodenem jméno Gandalf na­hlas! Hněvá se. Gandalf totiž vzal koně zvaného Stínovlas, nejcennějšího ze všech králových koní, hlavního z Komoňstva, na němž smí jezdit jen Pán Marky. Praotcem jejich plemene byl totiž veliký kůň</p>

<p>Eorlův, který znal lidskou řeč. Je to sedm nocí, co se Stínovlas vrátil; králův hněv se však nezmenšil, protože kůň je teď divoký a nedovolí nikomu, aby na něho sáhl."</p>

<p>„Stínovlas si tedy našel z dalekého Severu cestu sám," řekl Ara-gorn. „Tam se totiž s Gandalfem rozloučili. Běda však! Gandalf už víckrát jezdit nebude. V morijských Dolech padl do tmy a už se nevrátí."</p>

<p>„To je těžká novina," řekl Éomer. „Aspoň pro mne a pro mnohé; ačkoli ne pro všechny, jak zjistíš, přijdeš-li ke králi."</p>

<p>„Je to mnohem bolestnější novina, než může vůbec někdo v této zemi pochopit, ačkoli se možná všech palčivě dotkne dřív, než bude rok o mnoho starší," řekl Aragorn. „Avšak kde padl velký, vedení se musí ujmout menší. Mým úkolem bylo vést Družinu dlouhou cestou z Morie. Prošli jsme přes Lórien - a bylo by dobře, aby ses o něm do­zvěděl pravdu, než o něm příště budeš mluvit - a odtud míle po proudu Velké řeky k Rauroským vodopádům. Tam byl Boromir zabit právě těmi skřety, které jste pobili."</p>

<p>„Samé žalostné zprávy!" zvolal zdrceně Éomer. „Velikou ranou je tato smrt pro Minas Tirith i pro nás všechny. To byl opravdový muž! Všichni ho chválili. Zřídka přicházel do Marky, protože stále válčil na východních hranicích; já ho však viděl. Zdál se mi podobnější hbitým Eorlovým synům než vážným mužům z Gondoru a myslel jsem, že bude velkým kapitánem svého lidu, až přijde jeho čas. O této bolestné věci jsme se však z Gondoru nedoslechli. Kdy padl?"</p>

<p>„Teď je to čtvrtý den, co byl zabit," odpověděl Aragorn; „a od ve­čera toho dne putujeme ze stínu Tol Brandiru."</p>

<p>„Pěšky?" zvolal Éomer.</p>

<p>„Ano, jak nás vidíš."</p>

<p>Éomerovy oči se rozšířily úžasem. „Chodec je příliš ubohé jméno, synu Arathornův," řekl. „Okřídleným tě nazývám. O tomto činu tří přátel by se mělo zpívat v mnoha síních. Sto osmdesát mil jste změřili, než minul čtvrtý den! Je zdatné Elendilovo plémě!</p>

<p>Ale teď, pane, co si ode mne přeješ? Musím se spěšně vrátit k Théodenovi. Před svými muži jsem mluvil opatrně. Je pravda, že ještě nejsme otevřeně ve válce s Černou zemí a v královské blízkosti jsou tací, kteří pronášejí hanebné rady; válka však přichází. Nezřekneme se svého starého spojenectví s Gondorem, a dokud budou bojo­vat, budeme jim pomáhat; to říkám já a všichni, kdo stojí při mně.</p>

<p>Jako Třetí maršál mám na starost Východní marku a odsunul jsem všechna stáda a pastýře za Entvu a ponechal jsem tady jenom stráže a rychlé zvědy."</p>

<p>„Neplatíte tedy daň Sauronovi?" řekl Gimli.</p>

<p>„Neplatíme a nikdy jsme neplatili," zablesklo Éomerovi v oku; „ačkoli jsem už o té lži slyšel. Před několika lety si Pán Černé země přál od nás za vysokou cenu koupit koně, my jsme však odmítli, pro­tože používá zvířata k zlým účelům. Pak vyslal loupeživé skřety a ti unášejí, co najdou, a vždycky vybírají černé koně; už nám jich zbylo málo. Proto skřety tvrdě pronásledujeme.</p>

<p>V této době nás však nejvíc zaměstnává Saruman. Prohlásil se pá­nem nad celou touto zemí a válčíme už mnoho měsíců. Vzal do svých služeb skřety a jezdce na vlcích a zlé lidi a uzavřel nám Bránu, takže nám hrozí obklíčení z východu i ze západu.</p>

<p>Špatně se bojuje s takovým nepřítelem: je jak vychytralý, tak proměnlivý a má mnoho převleků. Obchází prý jako stařec v plášti s kápí, velmi podobný Gandalfovi, jak si dnes mnohý vzpomíná. Jeho zvědové proklouznou každou sítí a jeho zlopověstní ptáci krouží po obloze. Nevím, jak všechno skončí, a srdce mám plné pochyb; zdá se mi totiž, že jeho přátelé nesídlí jen v Železném pasu. Přijdeš-li však do králova domu, uvidíš sám. Nechceš přijít? Nebo doufám marně, že jsi mi byl poslán na pomoc v nejistotě a v nouzi?"</p>

<p>„Přijdu, až budu moci," řekl Aragorn.</p>

<p>„Pojď hned!" řekl Éomer. „Elendilův dědic by byl opravdovou posilou Eorlovým synům v této zlé chvíli. Právě teď se na západní polonině vede bitva a bojím se, že pro nás skončí špatně.</p>

<p>Po pravdě, na tuto jízdu na sever jsem se vydal bez králova svole­ní, protože v mé nepřítomnosti je jeho dům slabě střežen. Zvědové mě však varovali, že před třemi dny táhl od Východní zdi veliký zástup skřetů, a oznámili, že někteří měli bílé odznaky Sarumanovy. Měl jsem podezření, že nastalo to, čeho se nejvíc bojím: spojenectví mezi Orthankem a Temnou věží, a tak jsem vyvedl svůj <emphasis>éored, </emphasis>muže ze svého vlastního domu, a dohonili jsme skřety za soumraku před dvě­ma dny na pomezí Entího lesa. Tam jsme je obklíčili a za úsvitu s ni­mi svedli bitvu. Žel, ztratil jsem patnáct mužů a dvanáct koní! Skřetů bylo totiž více, než jsem předpokládal. Připojili se k nim jiní, kteří přišli od východu přes Velkou řeku: jejich stopu je jasně vidět kousek na sever odtud. A ještě jiní přišli z lesa. Velicí skřeti, a také s Bílou rukou Železného pasu: jsou silnější a zuřivější než všichni ostatní.</p>

<p>Přesto jsme s nimi skoncovali. Byli jsme však příliš dlouho pryč. Je nás třeba na jihu a na západě. Nepůjdeš se mnou? Vidíš, že máme volné koně. Je tady práce pro Meč. Našli bychom použití i pro Gimli-ho sekyru a Legolasův luk, jestli mi prominou má neuvážená slova o Paní z Lórienu. Mluvil jsem jen podle toho, jak se mluví v naší zemi, a rád se nechám poučit."</p>

<p>„Děkuji ti za dobré slovo," řekl Aragorn, „a moje srdce touží jít s tebou; nemohu však opustit své přátele, dokud zbývá naděje."</p>

<p>„Nezůstává naděje," řekl Éomer. „Na severní hranici své přátele nenajdeš."</p>

<p>„Přesto mí přátelé nejsou za námi. Nedaleko Východní zdi jsme našli jasný důkaz, že přinejmenším jeden z nich byl ještě živ. Mezi zdí a vrchy jsme však po nich nenašli žádnou další známku a žádná stopa nikam neodbočovala, ledaže mě docela opustil můj um." „Co tedy myslíš, že se s nimi stalo?"</p>

<p>„Nevím, mohli být zabiti a spáleni se skřety, ale říkáš, že to není možné, a já se toho neobávám. Napadá mě jediné: že je odvlekli do lesa před bitvou, snad ještě předtím, než jste nepřátele obklíčili. Můžeš přísahat, že z tvé sítě nemohl nikdo vyklouznout?"</p>

<p>„Přísahal bych, že neunikl žádný skřet po tom, co jsme je zahléd­li," řekl Éomer. „Byli jsme u lesa dřív než oni, a jestli se nějaký živý tvor potom dostal naším kruhem, nebyl to žádný skřet a musel mít nějakou elfí moc."</p>

<p>„Naši přátelé byli oblečeni stejně jako my," řekl Aragorn, „a vy jste nás minuli v plném denním světle."</p>

<p>„Na to jsem zapomněl," řekl Éomer. „Je těžké si být jist čímkoli, když je kolem tolik divů. Celý svět je jako vyměněný. Elf a trpaslík spolu procházejí po našich starých známých polích, lidé mluví s Paní z Lesa a zůstávají naživu a do války se vrací Meč, který byl zlomen v dávných dobách, ještě než naši praotcové vjeli do Marky! Jak může člověk posoudit, co dělat za takových časů?"</p>

<p>„Jako to posuzoval vždycky," řekl Aragorn. „Dobro a zlo se od včerejška nezměnily; a nejsou různé pro elfy a trpaslíky a pro lidi. Je úlohou člověka rozlišit je ve zlatém lese stejně jako doma."</p>

<p>„To je pravda," řekl Éomer. „Já však o tobě nepochybuji a vím i, jak bych jednal podle svého srdce. Nejsem však svoboden, abych dělal všechno tak, jak chci. Je proti našim zákonům dovolit cizincům puto­vat po libosti naší zemí, dokud jim král nedá svolení, a v těchto ne­bezpečných časech je příkaz o to přísnější. Prosil jsem vás, abyste šli se mnou dobrovolně, a vy nechcete. Nerad bych začínal bitvu sta proti třem."</p>

<p>„Nemyslím, že váš zákon počítal s touto možností," řekl Aragorn. „A já konečně nejsem cizincem; byl jsem totiž v této zemi víc než jednou a jezdil jsem s vojskem Rohirů, ačkoli pod jiným jménem a v jiném oděvu. Tebe jsem ještě neviděl, protože jsi mlád, ale mluvil jsem s tvým otcem Éomundem a s Théodenem, synem Thengelovým. Žádný urozený šlechtic této země by býval dříve nenutil člověka, aby zanechal výpravy, na jaké jsem já. Má povinnost je aspoň jasná: jít dál. Nuže, synu Éomundův, teď konečně musíš volit. Pomoz nám, nebo nás přinejhorším propusť. Nebo se pokus prosadit svůj zákon. Když to uděláš, míň se vás vrátí do války a ke králi."</p>

<p>Éomer chviličku mlčel a pak promluvil. „Oběma je nám třeba spěchu," řekl. „Má družina je netrpělivá a s každou hodinou klesá tvá naděje. Volím takto: můžeš jít, a co víc, půjčím ti koně. Žádám jen o jedno: až dokončíš svou výpravu nebo až zjistíš, že je marná, vrať se s koňmi přes brod Entvy do Meduseldu, velkého domu v Edorasu, kde nyní sídlí Théoden. Tak mu dokážeš, že jsem nesoudil špatně. Tak vydávám všanc sebe a možná samotný svůj život v důvěře ve tvou spolehlivost. Nezklam mě!"</p>

<p>„Nezklamu," řekl Aragorn.</p>

<p>Mezi Éomerovými muži nastal veliký úžas a nejeden temně a po­chybovačné zahlížel, když dal Éomer rozkaz, aby volné koně půjčili cizincům; jen Éothain se však odvážil otevřeně promluvit.</p>

<p>„Dobře, pro toho pána z gondorského rodu, jak o sobě tvrdí, se to třeba hodí," řekl, „ale kdo kdy slyšel, aby dali koně z Marky trpaslí­kovi?"</p>

<p>„Nikdo," řekl Gimli. „A nedělej si starosti, nikdo o tom ani neuslyší. Radši půjdu pěšky, než abych sedl na takovou velikánskou ob­ludu, ať mi ji přejete nebo nepřejete."</p>

<p>„Jenže nyní jet musíš, nebo nám budeš na přítěž," řekl Aragorn.</p>

<p>„Pojď, posadíš se za mne, příteli Gimli," řekl Legolas. „Pak bude všechno v pořádku a nemusíš si koně půjčovat ani se s ním trápit."</p>

<p>Aragornovi přivedli velkého tmavého šedáka a on nasedl. „Jmenuje se Hasuffel," řekl Éomer. „Kéž tě nese k většímu zdaru než Gárulfa, svého bývalého pána!"</p>

<p>Menšího a lehčího, avšak bujného a ohnivého koně přivedli Legolasovi. Jmenoval se Arod. Legolas však požádal, aby mu sundali sedlo a ohlávku. „Nepotřebuji je," řekl, lehce vyskočil, a k jejich úžasu Arod pod ním zkrotl a ochotně se pohyboval sem a tam jen na slovo: tak to elfové umějí s dobrými zvířaty. Gimliho vyzvedli za přítele. Přitiskl se k němu, téměř tak nesvůj jako Sam Křepelka v člunu.</p>

<p>„Šťastnou cestu, a najděte, co hledáte!" zvolal Éomer. „Vraťte se co nejrychleji, a ať potom naše meče zablesknou spolu!"</p>

<p>„Já přijdu," řekl Aragorn.</p>

<p>„A já přijdu také," řekl Gimli. „Věc Paní Galadriel ještě pořád leží mezi námi. Ještě tě musím naučit mluvit slušně."</p>

<p>„Uvidíme," řekl Éomer. „Přihodilo se tolik zvláštních věcí, že učit se chválit krásnou paní pod zamilovanými údery trpaslíkovy sekyry nebude žádný div. Šťastnou cestu!"</p>

<p>S tím se rozloučili. Rohanští koně byli velmi rychlí. Když se Gim­li za chviličku obrátil, byla už Éomerova družina v dálce maličká. Aragorn se neohlížel. Sledoval stopu, když se hnali vpřed, hlavu hlu­boko skloněnou u Hasufelovy šíje. Zanedlouho byli u břehu Entvy a tam našli druhou stopu, o níž mluvil Éomer. Přicházela z Vysočiny na východě.</p>

<p>Aragorn seskočil a prohlížel půdu, pak skočil zpátky do sedla, po­pojel kousek na východ, drže se stranou, aby nepřejel otisky nohou. Pak opět sesedl a zkoumal půdu, přecházeje pěšky sem a tam.</p>

<p>„Moc se tam zjistit nedá," řekl, když se vrátil. „Hlavní stopa je ce­lá znejasněná tím, jak se po ní vraceli Jezdci; cestou tam museli jet blíž řeky. Tahle východní stopa je ale čerstvá a zřetelná. Není tu znát, že by někdo šel opačným směrem, zpátky k Anduině. Teď musíme jet pomalu a ujistit se, že na žádnou stranu neodbočuje žádná stopa. Tady si skřeti museli uvědomit, že jsou pronásledováni. Možná že se poku­sili dostat zajatce pryč, než budou dostiženi."</p>

<p>Jeli dál a obloha se zatáhla. Přes Vysočinu přišla nízká šedá mrač­na. Mlha zahalila slunce. Blíž a blíž se tměly zalesněné svahy Fangornu, zatímco slunce postupovalo na západ. Neviděli žádnou stopu nale­vo ani napravo, tu a tam však míjeli osamělé padlé skřety s šedě ope­řenými šípy trčícími ze zad nebo z hrdla.</p>

<p>Nakonec, když se odpoledne sklánělo, dojeli na okraj lesa a na otevřené pasece mezi prvními stromy našli velké spáleniště; popel byl ještě žhavý a kouřilo se z něho. Vedle byla velikánská hromada přilbic a zbroje: rozťatých štítů a zlomených mečů, luků, šípů a jiné válečné výstroje. Uprostřed byla na kůl naražena veliká skřetí hlava; na roz­tříštěné přilbě bylo dosud vidět bílý odznak. Opodál, kde řeka vytéka­la z kraje lesa, čněla mohyla. Byla nově navršena; syrová země byla pokryta čerstvě vyřezanými drny. Okolo bylo zaraženo patnáct kopí.</p>

<p>Aragorn a jeho druhové hledali široko daleko v okolí bitevního pole, ale světlo sláblo a brzy se snesl mdlý a mlhavý večer. Padla noc a neobjevili ani stopu po Smíškovi a Pipinovi.</p>

<p>„Víc nemůžeme udělat," řekl smutně Gimli. „Od chvíle, kdy jsme dorazili k Tol Brandiru, jsme byli postaveni před mnoho hádanek, ale tahle je nejspletitější. Hádal bych, že se teď spálené hobití kůstky mísí se skřetími. Bude to těžká novina pro Froda, jestli se jí dožije; a těžká i pro starého hobita, který čeká v Roklince. Elrond byl proti tomu, aby</p>

<p>šli."</p>

<p>„Gandalf však ne," řekl Legolas.</p>

<p>„Gandalf se však také rozhodl jít sám a první se ztratil," odpově­děl Gimli. „Jeho předvídavost selhala."</p>

<p>„Gandalf se neřídil podle toho, kde předvídal bezpečí pro sebe nebo pro ostatní," řekl Aragorn. „Některé věci je lépe začít než odmít­nout, i když mohou skončit temně. Ještě však odtud neodejdu. V kaž­dém případě tu musíme vyčkat do ranního světla."</p>

<p>Utábořili se kousek za bitevním polem pod rozložitým stromem: vypadal jako kaštan, zůstalo však na něm mnoho širokých hnědých loňských listů jako suché ručičky s roztaženými prsty; žalobně chrasti­ly v nočním větru.</p>

<p>Gimli se otřásl. Vzali s sebou každý jen jednu pokrývku. „Rozdě­lejme oheň," řekl. „Nebezpečí mi nevadí. Ať si skřeti přiletí jako můry ke svíčce."</p>

<p>„Jestli ti nešťastní hobiti bloudí v lese, třeba je to sem přitáhne," řekl Legolas.</p>

<p>„A mohlo by to přitáhnout i jiné tvory, ani skřety, ani hobity," ře­kl Aragorn. „Jsme nedaleko horských krajů zrádce Sarumana. A jsme také na pokraji Fangornu a říká se, že je nebezpečné dotýkat se zdej­ších stromů."</p>

<p>„Ale Rohirové tu včera pálili hranici," řekl Gimli, „a poráželi stromy na oheň, to je vidět. Přesto tu strávili noc bezpečně, když do­končili práci."</p>

<p>„Bylo jich mnoho," řekl Aragorn, „a nedbají na hněv Fangornu, protože sem přijdou zřídka a nevstupují pod stromy. Nás však cesta nejspíš zavede rovnou do lesa. Dej si tedy pozor! Nepodtínej žádné živé dřevo!"</p>

<p>„Není třeba," řekl Gimli. „Jezdci tu nechali třísek a větví dost a leží tu spousta odumřelého dříví." Šel nasbírat palivo. Pak pilně vršil a podpaloval hraničku; Aragorn však seděl mlčky, opřen o veliký strom, v hlubokém zamyšlení a Legolas stál sám na mýtině a hleděl do hlu­bokého stínu lesa, předkloněn jako ten, kdo naslouchá z dálky volají­cím hlasům.</p>

<p>Když trpaslíkovi vzplanul jasný plamínek, všichni tři se k němu stáhli a seděli u sebe, zastiňujíce světlo svými zahalenými postavami. Legolas vzhlédl do větví stromu, které se vztahovaly nad nimi.</p>

<p>„Podívejte!" řekl. „Ten strom má z ohně radost."</p>

<p>Možná že tančící stíny oklamaly jejich oči, ale všem druhům se rozhodně zdálo, že se větve natáčejí tak a zase onak, aby se dostaly k plamenům, zatímco horní haluze se sklánějí dolů; hnědé listy se ztuhle napřahovaly a třely se o sebe jako spousta zkřehlých praskavých ruči­ček, které se vyhřívají.</p>

<p>Bylo ticho, protože temný a neznámý les dal náhle zblízka pocítit svou velikou zachmuřenou přítomnost plnou tajných záměrů. Za chví­li Legolas opět promluvil.</p>

<p>„Celeborn nás varoval, abychom nezacházeli hluboko do Fangornu," řekl. „Nevíš proč, Aragorne? Jaké zkazky o lese slyšel Boromir?"</p>

<p>„Já slyšel mnohá vyprávění v Gondoru i jinde," řekl Aragorn, „ale nebýt Celebornových slov, pokládal bych je za bajky, které si lidé vymýšlejí, když upadá skutečné poznání. Měl jsem v úmyslu zeptat se tebe, co je na tom pravdy. A když to neví elf z Lesa, co má říkat člo­věk?"</p>

<p>„Putoval jsi dál než já," řekl Legolas. „Já ve své zemi neslyšel nic víc než písně o tom, že tu kdysi přebývali Onodrim, kterým lidé říkají enti; protože Fangorn je starý i podle elfího počítání let."</p>

<p>„Ano, je starý," řekl Aragorn, „tak starý jako hvozd u Mohylo­vých vrchů, a je mnohem větší. Elrond říká, že ty dva jsou spřízněné, poslední bašty mocných lesů ze Starých časů, v nichž bloudívali Prvo­rození, zatímco lidé ještě spali. A přece má Fangorn nějaké vlastní tajemství. Jaké, to nevím."</p>

<p>„A já to ani nechci vědět!" řekl Gimli. „Ať se nic, co bydlí ve Fangornu, kvůli mně nevyrušuje!"</p>

<p>Losovali o hlídky a první padla na Gimliho. Druzí dva si lehli. Téměř okamžitě se jich zmocnil spánek. „Gimli!" řekl Aragorn ospale. „Pamatuj, že je nebezpečné utnout haluz nebo větvičku ze živého stromu ve Fangornu. Nechoď ale pro mrtvé dříví moc daleko. Radši nech oheň vyhasnout! Zavolej, když bude třeba!"</p>

<p>S tím usnul. Legolas ležel nehybně, sličné ruce složeny na prsou, oči nezavřené, a mísil živou noc s hlubokými sny, jak to u elfů bývá. Gimli seděl shrbeně u ohně a zamyšleně přejížděl prstem po ostří sekyry. Strom ševelil. Nic jiného nebylo slyšet.</p>

<p>Tu Gimli vzhlédl; na rozhraní, kam ještě dopadalo světlo ohně, stál sehnutý stařec opřený o hůl a zahalený ve velikém plášti. Klobouk se širokým okrajem měl stažen do očí. Gimli vyskočil, v tu chvíli tak ohromen, že ani nevykřikl, ačkoli mu ihned blesklo hlavou, že je do­padl Saruman. Aragorn i Legolas se jeho náhlým pohybem vzbudili, posadili se a zírali. Stařec nepromluvil ani nedal žádné znamení.</p>

<p>„Otče, co pro vás můžeme udělat?" řekl Aragorn a vyskočil. „Pojďte se ohřát, jestli je vám zima!" Vykročil, avšak stařec byl pryč. V blízkém okolí po něm nebylo ani stopy a jít dál se neodvažovali. Měsíc zapadl a noc byla velmi temná.</p>

<p>Náhle Legolas vykřikl. „Koně! Koně!"</p>

<p>Koně byli pryč. Vytáhli kolíky a zmizeli. Chvíli stáli tři druhové nehybně a mlčky, znepokojeni tou novou ranou. Byli pod stromy Fangornu a nekonečné míle ležely mezi nimi a rohanskými muži, jejich jedinými přáteli v té širé nebezpečné zemi. Jak stáli, měli dojem, že slyší daleko v noci ržání koní. Pak bylo opět všude ticho, jen vítr chladně šelestil.</p>

<p>„Jsou pryč," řekl Aragorn nakonec. „Nemůžeme je najít ani chy­tit; nevrátí-li se tedy sami, musíme se obejít bez nich. Začali jsme pěš­ky a nohy ještě máme."</p>

<p>„Nohy!" řekl Gimli. „Po těch sice můžeme chodit, ale nemůžeme je sníst!" Přihodil na oheň a sklesl vedle něho.</p>

<p>„Ještě před několika hodinami ses nechtěl na rohanského koně po­sadit," zasmál se Legolas. „Nakonec z tebe bude jezdec."</p>

<p>„Nezdá se mi pravděpodobné, že budu mít příležitost," řekl Gimli.</p>

<p>„Chcete-li vědět, co si myslím," začal opět po chvíli, „tak myslím, že to byl Saruman. Kdo jiný? Vzpomeňte na Éomerova slova: <emphasis>Obchá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zí prý jako stařec v plášti s kápí. </emphasis>Tak to říkal. Odvedl nám koně nebo je zaplašil, a tu to máme. Ještě nás čekají pěkné mrzutosti, dejte na má slova!"</p>

<p>„Dám," řekl Aragorn. „Ale dal jsem si také pozor a všiml jsem si, že ten stařec měl klobouk, a ne kápi. Přesto nepochybuji, že hádáš správně a že jsme tady v nebezpečí ve dne v noci. Ale prozatím nemů­žeme udělat nic než odpočinout si, pokud lze. Budu teď chvíli hlídat, Gimli. Víc potřebuji přemýšlet než spát."</p>

<p>Noc se vlekla. Legolas vystřídal Aragorna a Gimli vystřídal Lego-lase a jejich hlídky uplývaly. Nic se však nedělo. Stařec se už neobje­vil a koně se nevrátili.</p>

<p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p>

<p><strong>SKURUT-HAI</strong></p>

<p>Pipin snil temný a trýznivý sen; zdálo se mu, že slyší vlastní hlá­sek znít ozvěnou v černých tunelech a volat „Frodo! Frodo!" Místo Froda se však na něho ze stínů šklebily stovky skřetích tváří a nataho­valy stovky šeredných paží. Kde zůstal Smíšek?</p>

<p>Vzbudil se. Do tváře mu zadul chladný vítr. Ležel na zádech. Při­cházel večer a obloha nad ním se šeřila. Otočil se a viděl, že sen nebyl o moc horší než skutečnost: zápěstí, nohy a kotníky měl svázány šňů­rami. Vedle něho ležel Smíšek, celý bílý, kolem čela ovázán špinavý hadr. A okolo posedávala a postávala veliká tlupa skřetů.</p>

<p>Pomalu se Pipinovi v bolavé hlavě skládaly vzpomínky a oddělo­valy se od snových přízraků. Ovšem: zaběhli se Smíškem do lesa. Co je to posedlo? Proč se všichni tak rozprchli a vůbec si nevšímali chu­dáka Chodce? Dlouho utíkali s křikem; pak najednou vpadli rovnou do skupiny skřetů. Stáli, naslouchali a zdálo se, že Smíška a Pipina nevidí, dokud jim málem nevběhli do náručí. Pak zaječeli a z houštin vyskočily tucty dalších skřetů. Tasili se Smíškem meče, ale skřeti ne­chtěli bojovat a jen se je pokoušeli lapit, dokonce i když Smíšek něko­lika uťal paže a ruce. Pašák Smíšek!</p>

<p>Pak lesem dlouhými skoky přiběhl Boromir. Donutil je k boji. Spoustu jich zabil a ostatní zahnal na útěk. Nedošli však cestou zpátky daleko, když byli znovu napadeni nejméně stovkou skřetů. Někteří byli velmi velicí a šípy jen pršely; všechny na Boromira. Boromir za­troubil na svůj veliký roh, až zahučely lesy, a skřeti byli zprvu zaraže­ni a couvali; když však v odpověď přišla jen ozvěna, zaútočili ještě zuřivěji. Pipin si pak už na moc nevzpomínal. Poslední vzpomínka byla, jak se Boromir opírá o strom a vytahuje z těla šíp; pak náhle padla tma.</p>

<p>„Asi jsem dostal po hlavě," řekl si. „Jestlipak je chudák Smíšek hodně raněn? Co se stalo Boromirovi? Proč nás skřeti nezabili? Kde jsme a kam jdeme?"</p>

<p>Na otázky neznal odpovědi. Bylo mu zima a špatně. „Kdyby byl Gandalf Elronda radši nepřesvědčil, aby nás pustil," pomyslel si. „K čemu jsem? Jenom přítěž: pasažér, zavazadlo. A teď mě ukradli a jsem jenom zavazadlo pro skřety. Doufám, že si nás Chodec nebo někdo přijde vyzvednout! Ale mám v to vůbec doufat? Nerozbije to všechny plány? Kdybych se tak mohl dostat na svobodu!"</p>

<p>Pokusil se o to, docela zbytečně. Jeden ze skřetů poblíž se zasmál a řekl něco sousedovi jejich nemožným jazykem. „Odpočívej, dokud můžeš, troubo!" řekl pak Pipinovi Obecnou řečí, která od něho zněla skoro stejné ohavně jako jeho vlastní jazyk. „Odpočívej, dokud můžeš! Ani se nenaděješ a my tě naučíme chodit. Budeš si přát, abys no­hy vůbec neměl, než dojdeme domů."</p>

<p>„Kdyby bylo po mém, už by sis přál, abys byl mrtvý," řekl druhý. „Já bych tě naučil pištět, ty mizerná kryso." Sklonil se nad Pipinem a žlutými tesáky se mu cenil do tváře. V ruce měl černý nůž s dlouhou zubatou čepelí. „Lež klidně, nebo tě polechtám tímhle," zasyčel. „Ne-upozorňuj na sebe, nebo zapomenu na rozkazy. Hrom aby do těch Železňáku! <emphasis>Uglúk u bagronk ša pušdug Saruman glób búbhoš skail" </emphasis>Přešel do dlouhého hněvivého brebentění ve vlastním jazyce, které pomalu tichlo v mručení a vrčení.</p>

<p>Zděšený Pipin ležel nehybně, ačkoli ho zápěstí a kotníky bolely čím dál víc a kameny pod ním se mu zavrtávaly do zad. Aby odpoutal myšlenky sám od sebe, pozorně naslouchal všemu, co k němu doléha­lo. Kolem se ozývalo mnoho hlasů, a přestože skřetí řeč zněla vždycky vztekle a nenávistně, bylo zřejmé, že vznikla jakási hádka a stále se zostřuje.</p>

<p>Pipin se podivil, že velké části hovoru rozumí; mnozí skřeti užívali běžného jazyka. Očividně tu byly přítomny dva nebo tři docela roz­dílné kmeny a nerozuměly navzájem své skřetí řeči. Zlostně se přeli, co dál; kterou cestou se dát a co udělat se zajatci.</p>

<p>„Není čas zabít je pořádně," řekl jeden. „Na tomhle vejletě není čas na špásy."</p>

<p>„S tím se nedá nic dělat," řekl jiný. „Ale proč je nezabít hned? Jsou zatracená přítěž a máme naspěch. Bude večer a měli bysme se hnout."</p>

<p>„Rozkaz," zavrčel hluboce třetí hlas. <emphasis>„Zabít všechny, ale NE půlčíky. </emphasis><emphasis>Ty musíte přivést zpátky ŽIVÉ a co nejrychleji. </emphasis>Takový mám rozkaz."</p>

<p>„Na co je chtějí?" zeptalo se několik hlasů. „Na co živý? Je s nima legrace?"</p>

<p>„Ne. Slyšel jsem, že jeden má něco, co potřebujou pro válku, ně­jaký elfí vymyšlenosti či co. A co, však je budou oba vyslýchat."</p>

<p>„Víc nevíš? Co abysme je prohledali a zjistili, o co jde? Třeba najdem něco, co se bude hodit nám."</p>

<p>„To je velice zajímavá poznámka," řekl výsměšně hlas tišší, ale zlejší než ostatní. „Možná že to budu muset hlásit. Zajatci se NEMAJÍ prohlížet a olupovat; takový rozkaz jsem dostal já."</p>

<p>„A já taky," řekl hluboký hlas; <emphasis>„Živé a tak, jak byli chyceni; žádné olupování. </emphasis>Takový mám rozkaz."</p>

<p>„Ale my ne!" řekl jeden z předchozích hlasů. „My jsme přišli až z Morie zabíjet a pomstít naše. Já si přeju zabít je a pak se vrátit na Se­ver."</p>

<p>„Tak si přej něco jinýho," řekl bručivý hlas. „Já jsem Uglúk. Já velím. Já se vracím do Železnýho pasu nejkratší cestou."</p>

<p>„Je tady pánem Saruman, nebo Velký oko?" řekl zlý hlas. „Měli bysme se honem vrátit do Lugbúrzu."</p>

<p>„Kdybysme mohli překročit Velkou řeku, tak možná," řekl jiný hlas. „Ale není nás dost, abysme si troufli dolů k mostům."</p>

<p>„Já se přes ni dostal," řekl zlý hlas. „Kousek na sever nás na vý­chodním břehu čeká okřídlený nazgul."</p>

<p>„Možná, možná! Potom uletíš se zajatcema a dostaneš v Lugbúrzu všecku slávu a prachy, a my si můžem šlapat koňskou zemí, jak umíme. Ne, musíme držet spolu. Tyhle země jsou nebezpečný; je tu spousta špinavejch povstalců a loupežníků."</p>

<p>„Jo, musíme držet pohromadě," zavrčel Uglúk. „Já vám sviňkám nevěřím. Jste statečný jen ve svým chlívku. Bez nás byste byli všichni poutíkali. My jsme bojovný skurut-hai! My zabili velkýho bojovníka. My dostali zajatce. My jsme služebníci Sarumana Moudrýho, Bílý ruky; ruky, která nám dává jíst lidský maso. My jsme vyšli ze Železnýho pasu a dovedli jsme vás sem a my vás povedeme zpátky, kudy budeme chtít. Já jsem Uglúk. Domluvil jsem."</p>

<p>„Namluvil jsi toho víc než dost, Uglúku," ušklíbl se zlý hlas. „Rád bych věděl, co by tomu řekli v Lugbúrzu. Možná by si mysleli, že je třeba Uglúkovým ramenům ulehčit od nafouklý hlavy. Možná by se ptali, kde vzal ty divný nápady. Že by pocházely od Sarumana? Copak si ten o sobě myslí, že se osamostatňuje s těma hnusnejma bílejma odznáčkama? Možná by souhlasili se mnou, s Grišnákhem, se svým spolehlivým poslem; a Grišnákh říká, že Saruman je hlupák, a špina­věj zrádnej hlupák. Ale Velký oko ho vidí.</p>

<p><emphasis>Sviňky, </emphasis>říkáš? Jakpak se vám, miláčkové, líbí, když vám hnojiky-dové nějakýho špinavýho čarodějníčka říkají <emphasis>sviňky? </emphasis>Vsadím se, že žerou skřetí maso."</p>

<p>Odpovědělo mu hlasité ječení skřetí řeči a řinčení tasených zbraní. Pipin se opatrně překulil, aby viděl, co se bude dít. Jeho stráže se za­pojily do rvačky. V soumraku spatřil velikého černého skřeta, nejspíš Uglúka, tváří v tvář Grišnákhovi, nízké křivonohé stvůře se širokými plecemi a s rukama visícíma málem až k zemi. Kolem bylo mnoho menších běsíků. Pipin usoudil, že to asi budou ti ze Severu. Vytasili nože a meče, ale váhali napadnout Uglúka.</p>

<p>Uglúk zařval a přiběhla skupina skřetů stejně velkých jako on. Pak náhle skočil bez varování vpřed a dvěma rychlými údery uťal hlavy dvěma protivníkům. Grišnákh udělal krok stranou a zmizel ve stínu. Ostatní ucouvli a jeden ustoupil dozadu a s kletbou upadl přes ležícího Smíška. Přesto si tím asi zachránil život, protože Uglúkovi nohsledi ho přeskočili a širokými meči srazili jiného, strážce se žlutými tesáky. Jeho tělo padlo rovnou na Pipina a ještě pořád svíralo dlouhý nůž s pilovitým ostřím.</p>

<p>„Zastrčte zbraně!" zařval Uglúk. „A žádný další pitomosti! Jdeme odtud rovnou na západ a dolů po schodech. Odtamtud rovnou k vr­chům a pak podle řeky k lesu. A jdem ve dne v noci. Jasný?"</p>

<p>„Teď," pomyslel si Pipin. „Jestli tomu ohavovi bude aspoň chvil­ku trvat, než svůj oddíl zvládne, mám možnost." Zasvitla mu naděje. Ostří černého nože ho seklo do paže a pak mu sklouzlo k zápěstí. Cí­til, jak mu po ruce stéká krev, ale cítil také na kůži chladný dotek oce­li.</p>

<p>Skřeti se hotovili k odchodu, ale části Seveřanů se pořád ještě ne­chtělo a skřeti ze Železného pasu zabili ještě dva, než ostatní zkrotli. Všude kletby a zmatek. Pipina si v tu chvíli nikdo nevšímal. Nohy měl bezpečně spoutané, ale paže měl svázané jen v zápěstí a ruce před sebou. Mohl pohybovat oběma současně, přestože byla pouta krutě utažená. Odtlačil mrtvého skřeta stranou a pak, se zatajeným dechem, přejížděl uzlem šňůry na zápěstí po ostří meče. Byl ostrý a mrtvá ruka jej držela pevně. Šňůra praskla! Pipin ji rychle vzal do prstů a opět ji zauzlil ve volný náramek ze dvou smyček a ty si navlékl na ruce. Pak ležel velmi tiše.</p>

<p>„Seberte ty zajatce!" zařval Uglúk. „Žádný legrácky s nima! Jestli nebudou živý, až dorazíme zpátky, někdo to nepřežije taky."</p>

<p>Jeden skřet chytil Pipina jako pytel, protáhl hlavu jeho svázanýma rukama, chňapl ho za paže a stáhl je dolů, až měl Pipin obličej přitisk­nutý k jeho krku; pak se s ním rozběhl. Jiný stejně naložil se Smíš­kem. Skřetův pařát svíral Pipinovy paže jako železo; nehty se mu za-rývaly do masa. Zavřel oči a opět upadl do zlých snů.</p>

<p>Najednou ho zase shodili na kamení. Byla časná noc, hubený mě­síc se už ale chýlil k západu. Byli na okraji útesu, který jako by hleděl do moře bledé mlhy. Opodál bylo slyšet padající vodu.</p>

<p>„Zvědové se vrátili," řekl nedaleko skřet.</p>

<p>„Tak co jste objevili?" zavrčel Uglúkův hlas.</p>

<p>„Jednoho osamělýho jezdce na koni, a ten zmizel na západ. Všude je teď čisto."</p>

<p>„Teď, to věřím. Ale na jak dlouho? Vy hlupáci! Měli jste ho zastřelit. Udělá poplach. Ty zatracený koňáci se o nás do rána doslech­nou. Teď musíme mazat dvojnásob rychle."</p>

<p>Nad Pipinem se sklonil stín. Byl to Uglúk. „Sedni!" řekl skřet. „Moji chlapi jsou už unavený, jak se s tebou pořád tahají. Musíme lízt dolů a ty půjdeš po svejch. Buď hezky hodnej. Neřvat, neutíkat. Za podrazy umíme odplácet tak, že se ti to líbit nebude, a přitom zůstaneš pro Pána použitelnej."</p>

<p>Přeřízl Pipinovi provazy kolem nohou a kotníků, zvedl ho za vla­sy a postavil na nohy. Pipin upadl a Uglúk ho znovu vytáhl za vlasy. Několik skřetů se zasmálo. Uglúk mu vrazil mezi zuby láhev a nalil mu do krku nějakou palčivou tekutinu. Pipin cítil, jak se v něm rozlé­vá horké pálení. Bolest v nohou a v kotnících zmizela. Udržel se vestoje.</p>

<p>„A teď ten druhej!" řekl Uglúk. Pipin viděl, jak jde ke Smíškovi, který ležel opodál, a kope do něho. Smíšek zasténal. Uglúk ho hrubě uchopil, posadil ho a strhl mu obvaz s hlavy. Pak pomazal ránu něja­kou tmavou hmotou z malé dřevěné krabičky. Smíšek vykřikl a začal se divoce zmítat.</p>

<p>Skřeti tleskali a pokřikovali. „Nechce brát medicínu!" posmívali se. „Neví, co je pro něho dobrý. Jú! To se pak pobavíme!"</p>

<p>V tu chvíli si však Uglúk nehrál. Potřeboval rychlost a musel si neochotných následovníků hledět. Uzdravoval Smíška po skřetím způ­sobu a jeho léčba účinkovala rychle. Když vnutil hobitovi do hrdla hlt ze své láhve, přeřezal mu pouta na nohou a zvedl ho, Smíšek zůstal stát a vypadal pobledle, ale zamračeně, vzpurně a velice živě. Zející rána na čele už ho netrápila, ale až do konce života nosil hnědou jizvu.</p>

<p>„Nazdar, Pipine!" řekl. „Tak ses taky vydal na tuhle procházečku? Kde dostanem postel a snídani?"</p>

<p>„No tak!" řekl Uglúk. „Nechte toho. Držte hubu. Vykládat si tady nebudete. Všecky naschvály se budou hlásit nahoře a On už vám to spočítá. Postele a snídaně dostanete, až vám polezou z krku."</p>

<p>Tlupa skřetů začala sestupovat úzkou průrvou do mlhavé pláně dole. Smíšek a Pipin, oddělení nejméně tuctem skřetů, slézali s nimi. Dole stoupli do trávy a hobití srdce poskočila.</p>

<p>„A teď rovnou vpřed!" zařval Uglúk. „Na západ a maličko na se­ver. Za Lugdušem."</p>

<p>„Ale co budeme dělat, až vyjde slunce?" říkali Seveřané.</p>

<p>„Poběžíte dál," řekl Uglúk. „Co si myslíte? Chcete sedět na tra-vičce a čekat, až bílý kůže přijdou s váma posvačit?"</p>

<p>„Nemůžeme přece běžet na slunci."</p>

<p>„Poběžíte, když mě budete mít za sebou," řekl Uglúk. „Upalujte! Nebo víckrát neuvidíte svý milovaný díry. Při Bílý ruce! Co to má za cenu, posílat na výpravu horský červy, jenom napůl vycvičený? Běžte, zatraceně. Běžte, dokud je noc."</p>

<p>Pak se celá společnost rozběhla dlouhými skoky skřetů. Neudržovali žádný pořádek, strkali do sebe, naráželi a kleli, přesto běželi veli­ce rychle. Každý hobit měl trojici stráží. Pipin byl daleko vzadu. Uva­žoval, jak dlouho asi vydrží utíkat tímhle tempem; od rána nejedl. Jeden z jeho strážců měl bič. Zatím ho však hřál skřetí dryák a hlavu měl jasnou.</p>

<p>Co chvíli mu v mysli vyvstávala vidina, jak se Chodcova bystrá tvář sklání nad temnou stopou a on běží, běží za nimi. Co ale uvidí, třebaže je Hraničář? Jen zmatenou stopu mnoha skřetích nohou. Jeho a Smíškovy malé otisky budou zadupány železem obitými botami před nimi, za nimi i kolem nich.</p>

<p>Byli asi míli od skály, když se krajina začala svažovat do mělké široké prolákliny, kde byla půda měkká a vlhká. Ležela tam mlha a bledě se třpytila v posledních paprscích srpku měsíce. Temné obrysy skřetů vpředu zmatněly a pak byly pohlceny.</p>

<p>„Hej, pozor!" zařval Uglúk zezadu.</p>

<p>Náhle Pipinovi něco blesklo hlavou a ihned začal jednat. Uhnul doprava a po hlavě se vrhl z dosahu napřažené ruky strážce do mlhy; rozplácl se na trávě.</p>

<p>„Stát!" zaječel Uglúk.</p>

<p>Chviličku byl kolem zmatek. Pipin vyskočil a utíkal. Skřeti však byli za ním a najednou se vynořili z mlhy i vpředu.</p>

<p>„Na útěk nemám naději!" pomyslil si Pipin. „Ale je naděje, že v hlíně zůstaly po mně nějaké nepošlapané stopy." Hmátl si svázanýma rukama ke krku a odepjal sponu pláště. Když ho dlouhé paže a tvrdé pařáty sevřely, upustil ji. „Asi tu bude ležet do konce světa," pomyslel si. „Nevím, proč to dělám; jestli ostatní unikli, nejspíš šli všichni s Frodem."</p>

<p>Kolem nohou se mu ovinul řemínek biče a Pipin potlačil výkřik.</p>

<p>„Dost!" zařval dobíhající Uglúk. „Ještě musí běžet pěknej kus. Prožeňte je oba! Bič používejte jen jako připomínku.</p>

<p>To ale není všecko," zavrčel na Pipina. „Já nezapomínám. Máš to u mě schovaný. Mazej!"</p>

<p>Pipin ani Smíšek si z pozdější části cesty mnoho nepamatovali. Ošklivé sny a ošklivé bdění se prolnuly v dlouhou chodbu utrpení a naděje vzadu stále slábla. Běželi, běželi, snažili se udržet rychlost, kterou udávali skřeti, a co chvíli je šlehl krutý bič v obratné ruce. Když se zastavili nebo klopýtli, chňapli je a kus je vlekli.</p>

<p>Teplo skřetího dryáku vyprchalo. Pipinovi bylo opět zima a špatně. Najednou padl obličejem do trávy. Tvrdé ruce s drásavými nehty ho sevřely a zdvihly. Zase ho nesli jako pytel a kolem něho se rozhos­tila tma. Zda to byla další noc, nebo se mu jen tmělo před očima, to nevěděl.</p>

<p>V mrákotách si uvědomil křik hlasů; zdálo se, že mnozí skřeti se dožadují zastávky. Uglúk řval. Cítil, jak s ním udeřili o zem, a zůstal ležet, kam dopadl, až se ho zmocnily černé sny. Nadlouho však bolesti neunikl; brzy ho znovu nemilosrdné ruce sevřely železným stiskem. Dlouho s ním cloumaly a třásly a potom tma zvolna ustoupila, byl zpátky na denním světle a viděl, že je ráno. Slyšel křičet rozkazy a pak byl hrubě hozen do trávy.</p>

<p>Tam chvíli ležel a bojoval se zoufalstvím. Hlava se mu točila, ale podle horkosti v těle soudil, že mu dali nový hlt. Sehnul se nad ním skřet a hodil mu kus chleba a proužek syrového sušeného masa. Oschlý chléb snědl hladově, maso však ne. Byl vyhladovělý, ale ještě ne tolik, aby jedl maso, které mu hodí nějaký skřet; neodvažoval se hádat, jaké maso to asi bylo.</p>

<p>Posadil se a rozhlédl se. Smíšek nebyl daleko. Seděli na břehu ně­jaké bystré úzké říčky. Před nimi se rýsovaly hory; vysoké štíty za­chycovaly první sluneční paprsky. Na nižších svazích vpředu ležela temná šmouha lesa.</p>

<p>Skřeti hodně křičeli a dohadovali se; zdálo se, že opět vypukne hádka mezi Seveřany a Železnými. Někteří ukazovali zpátky k jihu a jiní k východu.</p>

<p>„Tak dobře," řekl Uglúk. „Tak mi je nechte! Zabíjet se nebude, už jsem vám řek; ale jestli chcete zahodit to, pro co jsme podnikali celou tu cestu, jen to zahoďte! Já se o to postarám. Jen ať zas musejí všecko udělat bojovný skurut-hai. Když se bojíte bílejch kůží, utíkejte! Utí­kejte! Támhle je les," zařval a ukázal dopředu. „Běžte do něho! To je vaše nejlepší naděje. Pryč! A upalujte rychle, než srazím ještě pár hlav, aby ty ostatní dostaly rozum."</p>

<p>Bylo slyšet nějaké nadávky a strkání a pak se většina Seveřanů vytrhla a vyrazila pryč. Víc než stovka se jich divoce rozběhla podle řeky k horám. Hobity nechali oddílu ze Železného pasu, surové temné tlupě nejméně osmdesáti rozložitých, snědých, šikmookých skřetů s velikými luky a krátkými širokými meči. Pár větších a smělejších Se­veřanů zůstalo s nimi.</p>

<p>„Teď si to vyřídíme s Grišnákhem," řekl Uglúk; avšak i někteří z jeho vlastních se s nepokojem dívali na jih.</p>

<p>„Já vím," zavrčel Uglúk, „ty zatracený koňáci nás vyčmuchali. Ale to je tvoje vina, Snago. Měli jsme ti uřezat uši a druhejm zvědům taky. Ale my jsme bojovníci. Ještě se nacpeme koňskýho masa, ne-li něčeho lepšího."</p>

<p>V tu chvíli Pipin spatřil, proč někteří z oddílu ukazovali na východ. Ozývaly se teď odtamtud chraplavé výkřiky a byl to opět Griš-nákh a za ním pár desítek podobných dlouhorukých, křivonohých skřetů. Na štítech měli rudé oko. Uglúk jim vykročil vstříc.</p>

<p>„Tak ses vrátil?" řekl. „Rozmyslel sis to, co?"</p>

<p>„Vrátil jsem se, abych viděl, jak se plní rozkaz a jestli jsou zajatci v pořádku," odpověděl Grišnákh.</p>

<p>„Ano?" řekl Uglúk. „Zbytečná námaha. Já se postarám, aby se pod mým vedením rozkazy prováděly. A pročpak ses ještě vrátil? Měl jsi naspěch. Něco jsi tu zapomněl?"</p>

<p>„Jednoho hňupa," zavrčel Grišnákh. „Ale měl s sebou pár dobrejch chlapů, který by bylo škoda ztratit. Věděl jsem, že je zavedeš do průšvihu. Přišel jsem jim pomoct."</p>

<p>„Vynikající!" zachechtal se Uglúk. „Ale jestli nemáš žaludek na pořádný bojování, dal ses špatným směrem. Měl jsi namířeno do Lug-búrzu. Jdou bílý kůže. Copak se stalo s tím tvým nazgůlem? Zase mu sestřelili nosiče? Toho jsi měl vzít s sebou, ten by se byl hodil - jestli jsou ti nazgůlové opravdu takoví, jak se o nich říká."</p>

<p><emphasis>„Nazgúlové" </emphasis>řekl Grišnákh, otřásl se a olízl si rty, jako by to slo­vo mělo odpornou chuť, po které pálí ústa. „Mluvíš o něčem, o čem se tvý hliněný hlavě ani nesnilo, Uglúku," řekl. <emphasis>„Nazgůlové! </emphasis>Ach! Jestli jsou opravdu takoví, jak se o nich říká! Jednou tě bude mrzet, žes něco takovýho vůbec vyslovil. Opičáku!" zavrčel vztekle. „Měl bys vědět, že jsou to mazlíčkové Velkýho oka. Ale okřídlený nazgůlové ne, to ještě ne. Ještě jim nedovolí ukázat se za Řekou, ještě ne. Ty má pro válku - a pro jiný účely."</p>

<p>„Nějak moc toho víš," řekl Uglúk. „Řek bych, že víc, než je ti zdrávo. Možná že se budou v Lugbúrzu divit, odkud to máš. Ale pro­zatím můžou skurut-hai ze Železnýho pasu dělat špinavou práci jako obyčejně. Neslintej mi tady! Seber tu pakáž. Ty druhý svině pláchly do lesa. Běž radši za nima. Jinak se k Velký řece žívej nedostaneš. Čelem vzad! A honem! Budu ti v patách."</p>

<p>Železní si zase přehodili Smíška a Pipina přes záda. Oddíl vyrazil. Hodinu za hodinou běželi a zastavovali se jen proto, aby předali hobi­ty čerstvým nosičům. Buď proto, že byli rychlejší a odolnější, anebo nějakým Grišnákhovým plánem se stalo, že Železní postupně proběhli mezi mordorskými skřety a Grišnákhova četa se sevřela vzadu. Brzy začali dohánět i Seveřany vpředu. Les již nebyl daleko.</p>

<p>Pipin byl pohmožděný a rozdrásaný, bolavou hlavu měl odřenou od špinavé čelisti a chlupatého ucha skřeta, který ho držel. Těsně před sebou měl shrbená záda a tuhé silné nohy, které se zvedaly a klesaly, zvedaly a klesaly bezoddyšně, jako by byly z drátů a rohoviny, a odbí­jely nekonečné vteřiny přízračného času.</p>

<p>Odpoledne Úglúkův oddíl předběhl Seveřany. Pod paprsky jasné­ho slunce zaostávali, ačkoli to bylo jen zimní slunce na bledém chlad­ném nebi; věšeli hlavy a plazili jazyky.</p>

<p>„Červi!" vysmívali se Železní. „Jste uvařený. Bílý kůže vás chyt­nou a snědí. Už jdou!"</p>

<p>Grišnákhův výkřik ukázal, že to nebyl pouhý žert. Skutečně za­hlédli jezdce na koních, kteří jeli velice rychle; byli ještě daleko vza­du, ale doháněli skřety, doháněli je plání, jako příliv dohání ty, kteří zabloudili na pohyblivé písky.</p>

<p>Železní se rozběhli zdvojenou rychlostí, která Pipina ohromila; teď na konci závodu to byl strašlivý trysk. Pak si všiml, že slunce kle­sá a zapadá za Mlžné hory: po zemi se roztáhly stíny. Mordorští vojáci zvedli hlavy a začali také přidávat na rychlosti. Les byl temný a rychle se blížil. Už minuli první předvoje stromů. Země začala stále strměji stoupat, ale skřeti se nezastavovali. Uglúk a Grišnákh řvali a pobízeli je k nejvyšší snaze.</p>

<p>„Ještě to stihnou a vyváznou," pomyslel si Pipin. Ale pak se mu podařilo zkroutit krk, aby jedním okem dohlédl dozadu přes rameno. Viděl, že na východě už jsou jezdci ve stejné rovině se skřety. Cválali přes pláň. Zapadající slunce jim zlatilo kopí a přilby a lesklo se na jejich plavých vlajících vlasech. Obkličovali skřety, nedovolovali jim rozprchnout se a hnali je podél řeky.</p>

<p>Lámal si hlavu, co to může být za národ. Teď ho mrzelo, že se v Roklince nenaučil víc a víc se nedíval na mapy a ostatní věci; tenkrát se mu ale zdálo, že plány výpravy jsou ve schopnějších rukou, a nikdy nepočítal s tím, že by byl odříznut od Gandalfa nebo od Chodce, a už vůbec ne od Froda. Jediné, co si o Rohanu pamatoval, bylo, že odtam­tud pocházel Gandalfův kůň Stínovlas. To znělo celkem nadějně.</p>

<p>„Ale jak poznají, že my dva nejsme skřeti?" pomyslel si. „Tady sotva slyšeli o hobitech. Asi bych měl být rád, že ty skřeti potvory nejspíš přijdou o život, ale já sám bych to radši přežil." Bylo pravdě­podobné, že Smíšek a on budou zabiti zároveň s těmi, kteří je zajali, než si jich Rohanští vůbec všimnou.</p>

<p>Někteří z jezdců zřejmě byli lučištníci zkušení ve střelbě z běžící-ho koně. Rychle dojeli na dostřel a stříleli šípy na opozdilé skřety. Několik jich padlo; pak jezdci uhnuli z dostřelu luků nepřátel, kteří stříleli nazdařbůh, netroufajíce si zastavit. To mnohokrát opakovali a jednou dopadly šípy i mezi Železné. Právě před Pipinem jeden klopýtl a už nevstal.</p>

<p>Snesla se noc, aniž jezdci vyjeli do bitvy. Mnoho skřetů padlo, ale plné dvě stovky jich přesto zůstaly. V časné tmě dospěli skřeti na ma­lý vršíček. Kraj lesa byl teď už velmi blízko, snad jen tři hony, dál však nemohli. Muži na koních je obklíčili. Malá tlupa neuposlechla Uglúkova rozkazu a rozeběhla se k lesu; vrátili se jen tři.</p>

<p>„Tu to máme," ušklíbl se Grišnákh. „Skvělé vedení! Doufám, že nás velký Uglúk zase vyvede."</p>

<p>„Postavte půlčíky na zem!" nařídil Uglúk a Grišnákha si nevšímal. „Ty, Lugduši, si vezmi ještě dva a budete stát u nich na stráži. Zabít je nesmíte, leda by ty špinavý bílý kůže prošly skrz. Rozumíš? Dokud jsem živ, tak je potřebuju. Nesmějí ale křičet a nesmějí se dostat pryč. Svažte jim nohy!"</p>

<p>Poslední část rozkazu byla provedena nemilosrdně. Pipin však zjistil, že poprvé je blízko Smíška. Skřeti dělali velký rámus, křičeli a řinčeli zbraněmi a hobiti si mohli chvilku šeptat.</p>

<p>„Moc se mi to nelíbí," řekl Smíšek. „Jsem skoro vyřízený. Mys­lím, že bych daleko nedolezl, i kdybych byl volný."</p>

<p>„Lembas!" zašeptal Pipin. „Já mám nějaký <emphasis>lembas. </emphasis>Máš taky? Myslím, že nám sebrali jen meče."</p>

<p>„Ano, měl jsem v kapse balíček," odpověděl Smíšek, „ale musí být napadrť. A stejně - pusu do kapsy nedám."</p>

<p>„To nemusíš, já - " v tu chvíli však surový kopanec Pipina upo­zornil, že hluk potichl a stráže jsou bdělé.</p>

<p>Noc byla studená a tichá. Okolo návrší, na kterém se shromáždili skřeti, vzplál ve tmě uzavřený kruh malých zlatorudých strážních ohníčků. Byly na dostřel luku, jezdci se však proti světlu neukazovali a skřeti promarnili spoustu šípů střílením do ohně, dokud jim to Uglúk nezarazil. Jezdce nebylo slyšet. Později v noci, když měsíc vyšel z mlh, bylo chvílemi vidět jejich stínové obrysy, když na ně tu a tam zasvitlo bílé světlo, jak obcházeli, stále na stráži.</p>

<p>„Čekají na slunce, zatraceně!" bručel jeden ze strážců. „Proč se nesebereme a neprorazíme skrz? Co si starej Uglúk myslí, to bych rád</p>

<p>věděl."</p>

<p>„To ti věřím," zavrčel Uglúk a vystoupil zezadu. „Chceš říct, že vůbec nemyslím, co? Zatraceně. Nejsi o nic lepší než ta ostatní se­branka: ty červi a ty opičáci z Lugbúrzu. S nima nemá cenu útočit. Jenom by kvičeli a upalovali a těch umrněnejch koňáků je dost, aby nás z tý pláně smetli.</p>

<p>Ty červi mají jedinou přednost: viděj ve tmě jako kočka. Jenže ty­hle bílý kůže mají podle všeho, co jsem kdy slyšel, v noci lepší oči než ostatní lidi; a nezapomínej na jejich koně! Ty viděj i noční vítr, jak se říká. Ale jedno ty znamenitý chlapíci nevědí: že je v lese Mauhúr a jeho chlapi a že by se měli každou chvíli ukázat."</p>

<p>Uglúkova slova zřejmě dokázala Železné uklidnit; ostatní skřeti však byli rozložení a vzpurní. Postavili pár stráží, většinou si však polehali na zem a odpočívali v příjemné tmě. Skutečně se opět velice setmělo; měsíc totiž zmizel ve velikém mraku na západě a Pipin nevi­děl ani na pár stop. Ohně nevrhaly na pahorek žádné světlo. Jezdci se ovšem nespokojili s tím, že by čekali na svítání a nechali nepřítele odpočívat. Náhlý povyk na východní straně návrší odhalil, že je něco v nepořádku. Část mužů zřejmě dojela blíž, sklouzla z koní, doplazila se na okraj tábora, pobila několik skřetů a ztratila se. Uglúk odpádil uklidňovat paniku.</p>

<p>Pipin a Smíšek se posadili. Jejich stráže, Železní, odešly s Ug-lúkem. Jestliže však hobiti pomýšleli na útěk, byli rychle zklamáni. Každého uchopila za krk jedna dlouhá chlupatá paže a přitáhla je k sobě. Matně mezi sebou rozeznali Grišnákhovu velikou hlavu a šered­ný obličej ; na tvářích ucítili jeho páchnoucí dech. Začal je ohmatávat a osahávat. Pipin se roztřásl, když se mu po zádech rozběhly tvrdé stu­dené prsty.</p>

<p>„Tak jak, drobečkové?" tichounce zašeptal Grišnákh. „Příjemně se vám odpočívá? Nebo ne? Jste v trošku nešikovným postavení: na jedný straně meče a biče a na druhý nepěkný kopí! Malí lidičky by se neměli plíst do velkejch věcí!" Prsty dál tápaly. V očích mu svítil ble­dý, ale žhavý oheň.</p>

<p>Vtom Pipinovi svitlo, jako by prostě přejal nutkavou myšlenku nepřítele. „Grišnákh ví o Prstenu! Hledá ho, zatímco je Uglúk pryč: nejspíš ho chce sám." Pipinovi stydlo srdce strachem, ale zároveň přemítal, jak by mohl Grišnákhovy žádostivosti využít.</p>

<p>„Takhle to sotva najdeš," zašeptal. „Není snadné to najít."</p>

<p><emphasis>„Najít?" </emphasis>řekl Grišnákh; jeho prsty přestaly slídit a sevřely Pipino­vi rameno. „Co najít? O čem mluvíš, mrňousi?"</p>

<p>Pipin byl chviličku zticha. Pak najednou potmě zakloktal v hrdle: <emphasis>„Glum, glum. </emphasis>O nišem, milášku," dodal.</p>

<p>Hobiti ucítili, jak Grišnákhovi zacukalo v prstech. „Ale!" zasyčel běs tichoučce. „Tak tohle myslí, jo? Oho! To je moc, moc nebezpeč­ný, drobečkové."</p>

<p>„Možná," řekl čile Smíšek, který si už uvědomil, co Pipin uhodl. „Možná, a nejen pro nás. Ale ty víš nejlíp, co udělat. Chceš to, nebo ne? A co bys za to dal?"</p>

<p>„Jestli to chci? Jestli to chci?" řekl Grišnákh jakoby zmaten, ruce se mu však třásly. „Co bych za to dal? Co tím chceš říct?"</p>

<p>„Chceme říct," volil opatrně slova Pipin, „že šmátrat potmě není k ničemu. Mohli bychom ti ušetřit čas a námahu. Ale nejdřív nám musíš rozvázat nohy, nebo neuděláme a nepovíme nic."</p>

<p>„I vy moji milí hlupáčkové," zasyčel Grišnákh, „všecko, co máte, a všecko, co víte, z vás dostanou, až přijde čas; všecko! Budete litovat, že nevíte víc, abyste mohli Vyslýchajícího uspokojit, na to se spoleh­něte, a zanedlouho. Nebudeme s výslechem pospíchat. Ne, ne! Proč myslíte, že vás necháváme naživu? Hošíčci moji, prosím vás, věřte mi, že to nebylo z laskavosti. Tuhle chybu nemá ani Uglúk."</p>

<p>„Tomu rád věřím," řekl Smíšek. „Ale ještě nemáš kořist doma. A nevypadá to, že půjde tvým směrem, ať to dopadne jakkoliv. Jestli se dostaneme do Železného pasu, nebude z toho mít užitek velký Grišná-kh; Saruman sebere všechno, nač přijde. Jestli chceš něco pro sebe, teď ještě máš čas se dohodnout."</p>

<p>Grišnákh se začínal vztekat. Sarumanovo jméno ho zřejmě rozzuřovalo. Čas ubíhal a rozruch se tišil. Uglúk nebo Železní se mohli každou chvilku vrátit. „Máte to - jeden nebo druhý?" zavrčel.</p>

<p><emphasis>„Glum, gluml" </emphasis>řekl Pipin.</p>

<p>„Rozvaž nám nohy!" řekl Smíšek.</p>

<p>Cítili, jak se skřetovi třesou ruce. „Zatracená pakáž mrňavá umolousaná!" zasyčel. „Rozvázat vám nohy? Rozvážu vám všecky šlachy v těle. Myslíte, že vás nedokážu prohledat až na kost? Prohledat? Roz­sekám vás na kousíčky, na cukající se maso! Nepotřebuju vaše nohy, abych vás dostal pryč a měl vás jenom pro sebe!"</p>

<p>Najednou je chňapl. Měl v ramenou a dlouhých pažích strašnou sílu. Přimáčkl si je do podpaží, každého z jedné strany, a hrubě si je přirazil k bokům; ústa jim zdusila veliká ruka. Pak shrbeně vyrazil. Skákal rychle a tiše, až se dostal na kraj návrší. Tam si našel mezeru mezi dvěma strážemi a zmizel jako zlý stín do noci, ze svahu a na zá­pad k řece, jež proudila z lesa. Tím směrem byl široký otevřený pro­stor jen s jediným ohněm.</p>

<p>Ušel pár kroků, zastavil se, rozhlédl se a zaposlouchal. Nebylo nic vidět ani slyšet. Plížil se pomalu dál skloněn téměř k zemi. Pak se přikrčil a znovu naslouchal. Pak vstal, jako když se chystá rychle proběhnout. V tu chvíli přímo před ním vyvstal temný obrys jezdce. Kůň zafrkal a vzepjal se. Muž zavolal.</p>

<p>Grišnákh se vrhl na zem a stáhl hobity pod sebe. Pak vytáhl meč. Bezpochyby zamýšlel raději zabít zajatce, než aby jim dovolil uprch­nout nebo zachránit se; to se mu však stalo osudným. Meč slabě zařinčel a trochu se zaleskl ve světle ohně vlevo. Ze tmy hvízdl šíp: ať už byl obratně vystřelen anebo veden sudbou, probodl mu pravou ruku. Grišnákh upustil meč a vyjekl. Rychle zadupala kopyta, a právě když Grišnákh vyskočil a rozběhl se, kůň ho dohonil a kopí bodlo. Ohavně, třaslavě vykřikl a znehybněl.</p>

<p>Hobiti zůstali přitisknuti k zemi, kde je Grišnákh nechal. Na po­moc příteli přijížděl další jezdec. Ať už měl kůň neobyčejně dobrý zrak nebo nějaký jiný smysl, vznesl se a lehce je přeskočil; jezdec je však nezahlédl, jak tam leží přikryti svými elfími plášti, tak pohmoždění a tak polekaní, že se ani nehýbali.</p>

<p>Konečně se Smíšek pohnul a tichounce zašeptal: „Zatím by to šlo; ale jak to uděláme, aby nepropíchli <emphasis>nás?"</emphasis></p>

<p>Odpověď byla téměř okamžitá. Grišnákhovy výkřiky skřety vzburcovaly. Z ječení a vřískotu na kopečku vyrozuměli hobiti, že jejich zmizení bylo odhaleno. Uglúk asi srážel další hlavy. Pak se na­jednou zprava ozvaly skřetí výkřiky v odpověď, vně kruhu strážných ohňů, od lesa a od hor. Mauhúr zřejmě dorazil a zaútočil na obléhatele. Bylo slyšet koňský cval. Jezdci svírali kruh kolem vršku bez ohle­du na skřeti šípy, aby zabránili výpadu, zatímco jedna družina se jela vypořádat s příchozími. Vtom si Smíšek a Pipin uvědomili, že aniž se pohnuli, octli se teď vně kruhu: nic jim nebránilo v útěku.</p>

<p>„Teď," řekl Smíšek, „kdybychom měli volné nohy a ruce, mohli bychom utéct. Ale na uzly nedosáhnu a nepřekoušu je."</p>

<p>„Není třeba," řekl Pipin. „Chtěl jsem ti říct - podařilo se mi uvol­nit si ruce. Tyhle smyčky nosím jen naoko. Nejdřív se trochu najez <emphasis>lembasu"</emphasis></p>

<p>Smekl šňůry ze zápěstí a vylovil balíček. Oplatky byly polámané, ale dobré, protože zůstaly v listovém obalu. Každý hobit snědl dva tři kousky. Chuť je vrátila ve vzpomínce k sličným tvářím a smíchu a zdravému jídlu v těch vzdálených dnech míru. Chvíli seděli ve tmě, zamyšleně jedli a nevšímali si výkřiků ani hluku nedaleké bitvy. Pipin se první vrátil k přítomnosti.</p>

<p>„Musíme odtud," řekl. „Momentíček!" Grišnákhův meč ležel opodál, byl mu však příliš těžký a neohrabaný; proto se plazil dál, našel běsovo tělo a vytáhl mu z pochvy dlouhý ostrý nůž. Rychle jím oběma přeřezal pouta.</p>

<p>„A teď se do toho dáme!" řekl. „Až se trochu rozehřejeme, snad budeme moci vstát a jít. Ale v každém případě bychom měli začít pla­zením."</p>

<p>Plazili se. Drn byl hluboký a poddajný a to jim pomáhalo, šlo to však pomalu. Širokým obloukem se vyhnuli strážnímu ohni a sunuli se kousek po kousku dopředu, až byli na pokraji řeky, která bublala do dálky v černém stínu vysokých břehů. Pak se ohlédli.</p>

<p>Zvuky odumřely. Mauhúr a jeho „chlapi" byli zřejmě pobiti nebo zahnáni. Jezdci se vrátili ke své mlčenlivé noční hlídce. Dlouho již trvat neměla. Noci ubývalo. Na východě, kde zůstalo bezmračno, začínalo nebe blednout.</p>

<p>„Musíme se schovat," řekl Pipin, „nebo nás uvidí. Bude to pro nás chabá útěcha, když jezdci zjistí, že nejsme skřeti, až bude po nás." Vstal a zadupal. „Ty provazy mě řezaly jako dráty, ale nohy se mi už zase rozehřívají. Už bych mohl pajdat. Co ty, Smíšku?"</p>

<p>Smíšek vstal. „Ano," řekl, „zvládnu to. <emphasis>Lembas </emphasis>člověka pozvedne. A taky je po něm zdravější pocit než po tom pálivém skřetím lek-tvaru. Kdoví z čeho to dělají. Asi líp nevědět. Pojďme se napít vody a spláchnout tu vzpomínku!"</p>

<p>„Tady ne, břehy jsou moc strmé," řekl Pipin. „Kupředu!"</p>

<p>Otočili se a šli spolu podle řeky. Na východě za nimi rostlo světlo. Cestou si vyměňovali zkušenosti a po hobitím způsobu zlehka mluvili o všem, co je potkalo během zajetí. Kdyby je slyšel někdo cizí, nikdy by nehádal, že prošli krutým utrpením a hrozným nebezpečím na bez­nadějné cestě vstříc mučení a smrti; nebo že ani teď, jak dobře věděli, nemají valnou naději ještě někdy najít přátele a bezpečí.</p>

<p>„Zdá se, že ses činil, Mistře Brale," řekl Smíšek. „Dostaneš za to možná kapitolu v Bilbově knize, jestli mu to budeme moct vypravovat. Dobrá práce, zvlášť to, jak jsi uhodl, na co hraje ten chlupatý darebák, a že jsi mu přihrával. Rád bych ale věděl, jestli někdy někdo najde tvou stopu a tu sponu. Nerad bych ztratil svoji, ale bojím se, že ta tvá je nadobro pryč.</p>

<p>Budu muset přidat, jestli se ti mám vyrovnat. Bratránek Brandorád už ovšem začíná postupovat kupředu. Teď je totiž řada na něm.</p>

<p>Počítám, že nemáš velkou představu, kde jsme; ale já jsem využil čas v Roklince trochu líp. Jdeme na západ podle Entvy. Před sebou máme konec Mlžných hor a Fangornský les."</p>

<p>Během jeho řeči vyvstal temný okraj lesa přímo před nimi. Jako by si noc našla útočiště pod jeho velikými stromy, když se plížila pryč před přicházejícím svítáním.</p>

<p>„Veď nás vpřed, Mistře Brandoráde!" řekl Pipin. „Anebo nás veď zpátky. Před Fangornem nás varovali. Ovšem takový znalec na to jistě nezapomněl."</p>

<p>„To ne," řekl Smíšek, „ale stejně se mi zdá lepší les než vracet se doprostřed bitvy."</p>

<p>První vkročil pod obrovské větve stromů. Zdály se nepředstavitel­ně staré. Visely po nich veliké vlající vousy lišejníků a poletovaly a houpaly se ve větru. Ze stínu se hobiti podívali zpátky dolů po svahu; jejich kradmé postavičky v mdlém světle vypadaly jako elfí děti v hlubinách času, když v úžasu vyhlédly z Divokého lesa na první úsvit.</p>

<p>Daleko za Velkou řekou a Hnědými zeměmi, šedivé míle a míle daleko, přicházel úsvit, rudý jako plamen. Hlasitě zazvučely lovecké rohy na uvítanou. Rohanští jezdci rázem ožili. Roh odpovídal rohu.</p>

<p>Ve studeném vzduchu zaslechli Smíšek a Pipin ržáni válečných koní a mnohohlasý zpěv mužů. Paže slunce se jako ohnivý oblouk vzepjala nad okrajem světa. Tu Jezdci s velikým křikem zaútočili od východu; rudé světlo zaplálo na zbroji a kopích. Skřeti zaječeli a vy­stříleli poslední šípy. Hobiti viděli několik Jezdců padat; řada se však soudržně hnala dál na návrší a přes ně, obrátila se a zaútočila znovu. Většina lupičů, kteří zůstali naživu, se rozprchla a utíkala všemi směry. Jednoho po druhém doháněli a usmrcovali. Jedna tlupa, držící se pohromadě jako tmavý klín, se však odhodlaně probíjela směrem k lesu. Hnali se do kopce přímo k pozorovatelům. Blížili se a zdálo se jisté, že vyváznou: už srazili tři Jezdce, kteří jim zahrazovali cestu.</p>

<p>„Dívali jsme se příliš dlouho," řekl Smíšek. „Tamhle je Uglúk. S tím se už potkat nechci." Hobiti se obrátili a utíkali hluboko do stínu lesa.</p>

<p>Tak se stalo, že neviděli poslední boj, v němž byl Uglúk dostižen a zahnán do kouta na samém okraji Fangornu. Tam jej nakonec zabil Éomer, Třetí maršál Marky, který sestoupil z koně a bojoval s ním meč proti meči. A po širokých pláních doháněli bystroocí Jezdci těch pár skřetů, kteří unikli a dosud měli sílu prchat.</p>

<p>Potom, když složili své mrtvé druhy do mohyly a zazpívali na ně chvalozpěv, rozdělali Jezdci velký oheň a rozmetali popel svých ne­přátel. Tak skončila loupežná výprava. Zprávy o ní nedošly zpátky ani do Mordoru, ani do Železného pasu; kouř spáleniště však stoupal vy­soko k obloze a vidělo jej mnohé bdělé oko.</p>

<p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p>

<p><strong>STROMOVOUS</strong></p>

<p>Zatím šli hobiti tak rychle, jak to temný spletitý les dovoloval, podle říčky na západ a vzhůru ke svahům hor, hloub a hloub do Fangornu. Jejich strach ze skřetů pomalu odumíral a zvolňovali. Dolehl na ně zvláštní dusivý pocit, jako by bylo vzduchu příliš málo nebo byl příliš řídký a nedalo se dýchat.</p>

<p>Nakonec se Smíšek zastavil. „Takhle dál nemůžeme," lapal po dechu. „Potřebuju vzduch."</p>

<p>„Aspoň se napijeme," řekl Pipin. „Vyschlo mi v krku." Seškrábal se po velikém kořeni stromu vinoucím se dolů do proudu, sklonil se a do dlaní nabral trochu vody. Byla čirá a studená a vypil mnoho doušků. Smíšek ho následoval. Voda je osvěžila a jako by jim rozveselila srdce; chvíli poseděli na kraji říčky, máchali si bolavé nohy a rozhlíželi se po stromech, které stály kolem dokola, řada za řadou, až splynuly s šerým přítmím.</p>

<p>„Doufám, že jsme pod tvým vedením ještě nezabloudili," řekl Pipin. „Můžeme se přinejmenším držet téhle říčky, Entvy, nebo jak jí říkáš, a dostaneme se tam, odkud jsme přišli."</p>

<p>„To bychom mohli, kdyby nás nohy unesly," řekl Smíšek, „a kdy­bychom mohli pořádně dýchat."</p>

<p>„Ano, je tu hrozně šero a mdlo," řekl Pipin. „Nějak mi to připo­míná starý pokoj ve Velkém bralovském domě u nás v Pelouších v Bralově Městci. Víš, takovou velikou místnost, kde se celá pokolení neměnil ani nestěhoval nábytek. Říkají, že tam roky bydlel Starý Bral a on i pokoj byli čím dál starší a sešlejší - a od té doby, co umřel, se tam ničím nehnulo. A starý Gerontius byl můj prapradědeček; to je nějaká chvilka. Ale proti tomu, jak starý mi připadá tenhle les to není vůbec nic. Podívej na ty uplakané, splihlé lišejníkové vousy a licousy. A většina stromů vypadá jako obalená odraným suchým listím, které zapomnělo opadat. Všude nepořádek. Neumím si představit, jak by tu vypadalo jaro, jestli sem vůbec někdy přijde. A jarní úklid teprve ne."</p>

<p>„Ale sluníčko sem určitě někdy nakoukne," řekl Smíšek. „Vůbec to tu není takové, jak Bilbo popisoval Temný hvozd. Ten byl celý temný a černý a bydlely tam temné černé stvůry. Tady je to jenom šeré a strašně stromovaté. Jeden si neumí představit, že by tu vůbec žila zvířata nebo že by se tu nějak zdržovala."</p>

<p>„A hobiti teprv ne," řekl Pipin. ,,A nelíbí se mi ani pomyšlení, že bychom mohli zkoušet projít skrz. Řekl bych, že na sto mil nenajdeme nic k jídlu. Jak jsme na tom se zásobami?"</p>

<p>„Bledě," řekl Smíšek. „Utekli jsme jen s pár balíčky <emphasis>lembasu </emphasis>a všechno ostatní jsme nechali tam." Prohlédli si, co jim zbylo z elfích oplatek: polámané kousky na pět hubených dnů. Nic víc. „A ani kou­sek pokrývky," řekl Smíšek. „Dnes v noci nám bude zima, ať se vy­dáme kamkoli."</p>

<p>„O tom bychom radši měli rozhodnout hned," řekl Pipin. „Den ur­čitě pokročil."</p>

<p>V              tu chvíli si uvědomili, že kousek dál v lese se objevilo žluté světlo: jako by lesní střechou náhle prorazily sluneční paprsky.</p>

<p>„Hele!" řekl Smíšek. „Slunce muselo být pod mrakem, když jsme byli tady pod stromy, a teď zas vyšlo. Anebo vystoupilo tak vysoko, že sem svítí nějakým otvorem. Není to daleko - pojďme na průzkum!"</p>

<p>Zjistili, že je to dál, než mysleli. Půda pořád strmě stoupala a byla stále kamenitější. Jak šli, bylo čím dál světleji a brzy před sebou spat­řili skalní stěnu: úbočí kopce anebo srázný konec dlouhého kořene, který sem vysunuly vzdálené hory. Nerostly na něm žádné stromy a slunce dopadalo na jeho kamennou tvář přímo. Větvičky stromů na úpatí trčely nehybně kupředu, jako když se vztahují k teplu. Kde dříve všechno vypadalo sešlé a šedivé, les nyní prosvítal hutnými odstíny hnědi a hladkou temnou šedí kůry, která připomínala naleštěnou kůži. Pně stromů svítily jemnou zelení jako mladá travička; jako by na ně přišlo časné jaro nebo aspoň jeho vidina.</p>

<p>V              kamenné stěně bylo cosi podobného schodišti. Snad vzniklo přirozeně zvětráváním a pukáním skály; bylo totiž hrubé a nestejnoměrné. Vysoko, téměř v rovině s vrcholky lesních stromů, byla pod skálou římsa. Rostlo na ní jen pár traviček a nějaký plevel při okraji a jeden starý pahýl stromu s pouhými dvěma ohnutými větvemi: vypa­dal skoro jako uzlovatý dědek, který si tam stojí a pomžourává v ran­ním světle.</p>

<p>„Honem nahoru!" řekl radostně Smíšek. „Teď se nadýcháme vzduchu a porozhlédneme se po kraji!"</p>

<p>Lezli a drápali se po skále. Pokud ty schody někdo zbudoval, tedy pro větší a delší nohy než jejich. Byli příliš dychtiví, než aby se divili, jak pozoruhodně se zahojily rány a odřeniny z jejich zajetí a jak se jim vrátila síla. Konečně dospěli na kraj římsy rovnou k nohám starého pahýlu. Vyskočili nahoru a obrátili se zády ke skále. Dýchali zhluboka a hleděli k východu. Viděli, že zašli do lesa jen tři čtyři míle; koruny stromů sestupovaly z kopce dolů do pláně. U kraje lesa se vznášely vysoké sloupce kadeřavého černého dýmu, kolísaly a pluly směrem k nim.</p>

<p>„Vítr se otáčí," řekl Smíšek. „Už zase vane od východu. Je tu na­hoře chladno."</p>

<p>„Ano," řekl Pipin, „bojím se, že sluníčko jen vysvitlo a zase bude šedivo. Je to ale škoda! Ten chundelatý starý les vypadal za sluníčka docela jinak. Málem se mi tu líbilo."</p>

<p>„Málem se ti v Lese líbilo! To je dobré! To je od tebe neobyčejně laskavé," řekl neznámý hlas. „Otočte se, ať se na vás podívám. Málem se mi oba nelíbíte, ale neukvapujme se. Otočte se!" Oběma se na ra­meno položily veliké uzlovaté ruce a zvrtly je, jemně, ale rozhodně, a pak je zvedly dvě veliké paže.</p>

<p>Zjistili, že hledí do prapodivného obličeje. Patřil veliké postavě připomínající člověka, ba téměř skalního obra, vysoké nejméně čtrnáct stop, velice statné, s vysokou hlavou téměř bez krku. Těžko říci, zda byla oblečena v látce podobné zelené a šedé kůře, nebo to byla kůže. Paže u trupu rozhodně nebyly vrásčité, ale pokryté hladkou hnědou pokožkou. Veliké tlapy měly po sedmi prstech. Dolní část dlouhého obličeje pokrýval rozevlátý šedý vous, houštinatý, u kořínků skoro větvičkovatý a na konci jemný a mechovitý. V tu chvíli hobiti vnímali především oči. Ty hluboké oči si je teď zvolna, vážně, ale velice pro­nikavě prohlížely. Byly hnědé a zeleně prosvítaly. Pipin se potom čas­tokrát pokoušel popsat svůj první dojem z nich.</p>

<p>„Člověk měl pocit, že je za nimi obrovská studna plná věků vzpomínek a dlouhého, pomalého, vytrvalého přemýšlení; ale jejich hladina jiskřila přítomností, jako se slunce blyští na vnějších listech velikánského stromu nebo na vlnkách pořádně hlubokého jezera. Ne­vím, ale měl jsem pocit, jako když něco, co rostlo ze země - řekli bys­te, že spalo nebo jenom tak vnímalo samo sebe od kořínků po listy, mezi hlubinami země a nebem - se najednou probudí a uvažuje o vás se stejnou pomalou pečlivostí, s jakou se nekonečné roky věnovalo svým vlastním záležitostem."</p>

<p><emphasis>„Hrum, húm," </emphasis>zabručel ten hlas, hluboký jako nějaký veliký dře­věný dechový nástroj. „Moc divné, na mou věru! Neukvapujme se, to je moje heslo. Kdybych vás byl ale viděl dřív, než jsem slyšel vaše hlasy - ty se mi líbily: příjemné hlásky; něco mi připomínaly, jenomže si to nemohu vybavit - kdybych vás byl dřív viděl, než slyšel, byl bych vás prostě zašlápl jako skříťata a až potom zjistil, že jsem se spletl. Moc divní jste, na mou věru. Kořínky a větvičky, to tedy jste!"</p>

<p>Pipin byl ještě ohromený, ale už se nebál. Před těma očima cítil zvláštní napětí, ale ne strach. „Prosím vás," řekl, „kdo jste? A co jste?"</p>

<p>Ve starých očích se objevil zvláštní pohled, jakási ostražitost; hlu­boké studnice byly zakryty. <emphasis>„Hrum, </emphasis>no," odpověděl hlas, „tedy, jsem ent, aspoň mi tak říkají. Ano, ent, to je to slovo. Vlastně jsem <emphasis>pan Ent, </emphasis>řeklo by se u vás. Podle některých mám jméno <emphasis>Fangorn, </emphasis>jiní mi říkají <emphasis>Stromovous. </emphasis>Stromovous bude stačit."</p>

<p><emphasis>„Ent?" </emphasis>řekl Smíšek. „Co je to? Ale jak si říkáte? Jak se jmenujete doopravdy?"</p>

<p>„Hú! No toto!" odvětil Stromovous. „Hú! To bych vám něco po­věděl! Ne tak nakvap. A tady se vyptávám <emphasis>já. </emphasis>Vy jste v <emphasis>mé </emphasis>zemi. Co jste vy, to bych rád věděl? Nevím, kam vás zařadit. Zdá se, že nejste ve starých seznamech, které jsem se zamlada učil. Ale to už bylo moc, moc dávno, a mezitím možná pořídili nové seznamy. Počkejte. Po­čkejte! Jak to bylo?</p>

<p><emphasis>Uč se teď umění živočichů živých! Čti nejprv čtyři svobodné čeledi: nejstarší z nich ze všech národje elfů; trpaslík tesá, temný má domov; ent zemí zrozený, starý jak skály; smrtelný člověk sedlá si koně</emphasis></p>

<p>Hm, hm, hm.</p>

<p><emphasis>Bobr, ten buduje, kozlík si skáče, medvěd jí med, klát se chce kanec; hafan je hladový, zajíček zalez . . .</emphasis></p>

<p>Hm, hm.</p>

<p><emphasis>Orel, ten odlétá, vůl v louce stojí, jelen má paroží, jestřáb je rychlý, labuť je líbezná, hladký je had. . .</emphasis></p>

<p>Húm, hm, húm, hm, jak jen to bylo? Tam, tam, rám ty tam tam, dum, dum, dumty dum. Byl to dlouhý seznam. Ale stejně se mi nikam nehodíte."</p>

<p>„Nás zřejmé ve starých seznamech a ve starých povídkách vždyc­ky vynechali," řekl Smíšek. „A přece jsme na světě hezky dlouho. My jsme <emphasis>hobiti'"</emphasis></p>

<p>„Proč pro nás nesložit nový verš?" řekl Pipin.</p>

<p><emphasis>„Půlvelicí hobiti přebývají v norách.</emphasis></p>

<p>Zařaďte nás mezi ty čtyři za Člověka - myslím velkého - a máte to."</p>

<p>„Hm! To není špatné, to není špatné," řekl Stromovous. „To by šlo. Tak vy žijete v norách, ano? To zní moc správně a přiměřené. Ale kdo vám říká <emphasis>hobiti! </emphasis>To mi nezní elfsky. Elfové vymysleli všechna stará slova. Oni s tím začali."</p>

<p>„Nikdo jiný nám neříká hobiti, my sami si tak říkáme," pravil Pipin.</p>

<p>„Húm, hmm! Ale, ale! Ne tak nakvap. Vy sami si říkáte hobiti? Ale to byste neměli kdekomu vykládat. Když nebudete dost opatrní, vyzradíte i svoje vlastní pravá jména."</p>

<p>„Na to my opatrní nejsme," řekl Smíšek. „Co se toho týče, já jsem Brandorád, Smělmír Brandorád, i když mi lidi většinou říkají Smí­šek."</p>

<p>„A já jsem Bral, Peregrin Bral, ale obecně se mi říká Pipin, do­konce i Pip."</p>

<p>„Hm, jste vy ale ukvapený národ, jak koukám," řekl Stromovous. „Jsem poctěn vaší důvěrou, ale neměli byste být hned tak lehkomyslní. Enti jsou různí, víte; vlastně jsou enti a věci, které vypadají jako enti, a nejsou, abych tak řekl. Budu vám říkat Smíšek a Pipin, když dovolíte - hezká jména. Protože já vám své jméno neřeknu, aspoň pro­zatím ne." V oku mu zeleně zasvitl podivný, napůl zchytralý, napůl pobavený pohled. „Především by to trvalo moc dlouho; moje jméno pořád roste a žiju už náramně dlouho. Takže <emphasis>moje </emphasis>jméno je jako příběh. Opravdová jména vám řeknou celý příběh věci, ke které patří; tak je to v mém jazyku, ve staré entštině, jak byste ji nazvali. Je to krásná řeč, ale moc dlouho v ní trvá, než se něco řekne, protože my v ní ří­káme jen to, co stojí za to, aby se říkalo a poslouchalo dlouze.</p>

<p>„Ale teď," oči se rozjasnily a byly velmi „přítomné", jako by se totiž zmenšily a zostřily, „co se děje? A co v tom máte za úlohu? Vi­dím a slyším (a čichám a hmatám) spoustu z téhle, téhle <emphasis>a-lalla-lalla-rumba-kamanda-lind-or-burúmě</emphasis>. Promiňte, to je kousek jména, které jsem tomu dal. Neznám to slovo v cizích řečech: víte, ta věc, co na ní jsme, kde stojím a vyhlížím za pěkného rána a myslím na slunce a na trávu za lesem a na koně a mraky a na to, jak se rozvíjí svět. Co se děje? Co dělá Gandalf? A tihle - <emphasis>burárum" </emphasis>vydal hluboký hřímavý zvuk, jako zborcený akord na velikých varhanách - „tihle skřeti a mla­dý Saruman dole v Železném pasu? Mám rád novinky. Ale zase ne moc rychle."</p>

<p>„Děje se toho spoustu," řekl Smíšek, „a i kdybychom to chtěli od­být rychle, vyprávěli bychom dlouho. Ale říkal jste nám, abychom se neukvapovali. Máme vám vůbec něco říkat tak brzo? Pokládal byste za neomalenost, kdybychom se vás zeptali, co s námi uděláte a na které jste straně? A znal jste Gandalfa?"</p>

<p>„Ano, já ho přece znám: jediný čaroděj, kterému opravdu záleží na stromech," řekl Stromovous. „Vy ho znáte?"</p>

<p>„Ano," řekl Pipin smutně, „znali jsme ho. Byl to náš velký přítel a byl to náš vůdce."</p>

<p>„Potom vám mohu odpovědět na ostatní otázky," řekl Stromo-vous. „Nic s <emphasis>vámi </emphasis>neudělám, jestli tím myslíte něco <emphasis>vám </emphasis>udělat bez vašeho svolení. Mohli bychom něco udělat spolu. Nevím, co jsou strany. Jdu vlastní cestou; ale vaše cesta může jít kousek se mnou. Mluvíte ovšem o Mistru Gandalfovi, jako by patřil do ukončeného příběhu."</p>

<p>„To ano," řekl Pipin smutně. „Příběh, zdá se, pokračuje, ale Gandalf z něho naneštěstí vypadl."</p>

<p>„No tohle!" řekl Stromovous. „Húm, hm, no toto." Odmlčel se a dlouze se zahleděl na hobity. „Húm, hm, no toto; nevím, co na to říct. Povídejte!"</p>

<p>„Jestli chcete slyšet víc," řekl Smíšek, „povíme vám víc. Ale bude to chvíli trvat. Nechcete nás postavit na zem? Co kdybychom si tu spolu sedli, dokud svítí sluníčko? Musí vás to unavovat, když nás po­řád držíte ve vzduchu."</p>

<p><emphasis>„Unavovat? </emphasis>Ne, neunavuje mě to. Já se jen tak neunavím. A nese­dám si. Nejsem moc, hm, ohebný. Ale vida, sluníčko zachází. Pojďme z tohohle - říkali jste, jak se to po vašem jmenuje?"</p>

<p>„Kopec?" navrhl Pipin.</p>

<p>„Římsa? Schod?" navrhoval Smíšek.</p>

<p>Stromovous slova zamyšleně opakoval. <emphasis>„Kopec, </emphasis>ano, to je ono. Je to ale kvapné slovo pro věc, která tu stojí, co dostal tenhle kousek světa podobu. To nic. Nechme ho stát a pojďme."</p>

<p>„Kam půjdeme?" zeptal se Smíšek.</p>

<p>„Ke mně domů, vlastně do jednoho z mých domovů," odpověděl Stromovous. „Je to daleko?"</p>

<p>„Nevím. Vy byste možná řekli daleko. Ale co na tom?"</p>

<p>„Víte, přišli jsme o všechny své věci," řekl Smíšek. „Máme málo</p>

<p>jídla."</p>

<p>„Aha! Hm! S tím si nemusíte dělat hlavu," řekl Stromovous. „Dám vám pít něco, po čem se budete dlouho zelenat a růst. A jestli se rozhodneme, že se rozloučíme, vysadím vás mimo své území, kde si budete přát. Pojďme!"</p>

<p>Stromovous si hobity jemně, ale pevně zasunul pod paže, zvedl nejdřív jednu velikou nohu, pak druhou a postavil se na okraj římsy. Prsty sevřel skálu jako kořínky. Pak opatrně a důstojně kráčel ze schodu na schod, až dosáhl podlahy lesa.</p>

<p>Ihned vyrazil dlouhými ráznými kroky mezi stromy hlouběji a hlouběji do lesa. Nikdy se příliš nevzdaloval od říčky a vytrvale stou­pal do horských svahů. Zdálo se, že mnohé stromy spí anebo si ho neuvědomují o nic víc než jiného procházejícího tvora; některé se však zachvívaly a některé zvedaly větve nad hlavu, když se blížil. Po celou dobu, co rázoval, si povídal sám se sebou plynulým tokem hu­debních zvuků.</p>

<p>Hobiti chvíli mlčeli. Cítili se kupodivu bezpečně a pohodlně a mě­li opravdu o čem přemýšlet. Nakonec se Pipin odvážil zase promluvit.</p>

<p>„Prosím vás, Stromovousi," řekl. „Mohl bych se vás na něco ze­ptat? Proč nás Celeborn varoval před vaším lesem? Říkal nám, aby­chom se neodvažovali do něho zabloudit."</p>

<p>„Hm, to říkal?" zabrumlal Stromovous. „Já bych možná řekl to samé, kdybyste byli šli opačným směrem. Neodvažujte se zabloudit do lesa <emphasis>Laurelindórenan! </emphasis>Tak mu říkávali elfové, ale dnes jméno zkrátili; <emphasis>Lothlórien </emphasis>mu říkají. Možná že mají pravdu, možná že ztrácí barvu a neroste. Země údolí zpívajícího zlata to bývala za dávných časů. Dnes je to Snový kvítek. Ach, ach! Je to ale divný kraj a každý se tam odvážit nemůže. Překvapuje mě, že jste vůbec vyšli; ale ještě víc mě překvapuje, že jste se vůbec dostali dovnitř - to se cizincům nestalo už hezkých pár let. Je to divný kraj.</p>

<p>A tenhle taky. Leckdo tady špatně skončil. Jo, jo, špatně. <emphasis>Laure-lindórenan lindelorendor, malinornélion ornemalin," </emphasis>broukal si. „Asi tam dost zaostávají za světem, řekl bych," pravil. „Ani tahle země, ani nic jiného mimo zlatý les není, co to bývalo, když byl Celeborn mlád. Stejně:</p>

<p><emphasis>Taurelilóměa-tumbalemorna Tumbaletaurěa Lóměanor, </emphasis>tak to říkávali. Věci se změnily, ale tohle pořád ještě místy platí."</p>

<p>„Co myslíte?" řekl Pipin. „Co platí?"</p>

<p>„Stromy a enti," řekl Stromovous. „Sám nerozumím všemu, co se děje, tak vám to nemohu vysvětlit. Někteří z nás jsou pořád praví enti a po našem způsobu docela živí, ale spousta jich začíná být ospalá, stromovatí, jak byste řekli. Většina stromů jsou samozřejmě prostě stromy. Ale spousta jich je napůl probuzená. Některé jsou úplně pro­buzené a pár jich začíná, ehm, <emphasis>entovatět. </emphasis>Tak to jde pořád.</p>

<p>Když se to stromu stane, zjistíte, že některé mají <emphasis>špatné </emphasis>srdce. Nemá to co dělat se dřevem, to nemyslím. Kdepak, znal jsem hodné staré vrby dole u Entvy, které už dávno odešly, škoda jich! Byly úplně vykotlané, rozpadaly se, ale byly klidné a mluvily mírně jako mladý lísteček. A v údolích pod horami jsou zase stromy zdravé jako buk a naveskrze špatné. Zdá se, že se to šíří. V téhle zemi bývala hodně ne­bezpečná místa. Pořád jsou tu ještě hodně černé kousky."</p>

<p>„Jako Starý hvozd na Severu, myslíte?" zeptal se Smíšek.</p>

<p>„Tak, tak, trochu podobné, ale mnohem horší. Nemám pochyb, že tam nahoře na Severu ještě pořád leží stín Velké tmy, a špatné vzpo­mínky se předávají. V téhle zemi jsou ovšem hluboké doliny, odkud se Tma nikdy nezvedla, a stromy jsou tam starší než já. Ale děláme, co můžeme. Odháníme cizince a ztřeštěné odvážlivce, a vychováváme a učíme a chodíme a plejeme.</p>

<p>Jsme pastýři stromů, my staří enti. Už je nás hodně málo. Ovce se časem začínají podobat pastýři a pastýři ovcím, aspoň se to říká. Děje se to ovšem pomalu a jedni ani druhé nežijí na světě moc dlouho. Stromy a enti se sbližují víc a rychleji a procházejí spolu věky. Enti jsou totiž podobnější elfům: míň se zajímají o sebe než lidé a líp pro­nikají do jiných věcí. Ale jinak jsou enti podobnější lidem: víc se mění než elfové a rychleji chytají barvu vnějšího světa, aby se tak řeklo. Anebo lepší než obojí: jsou totiž vytrvalejší a déle vydrží myšlenkami u jedné věci.</p>

<p>Někteří z našeho rodu dnes vypadají docela jako stromy a vybur­cuje je leda něco velikého a mluví jen šeptem. Zato některé mé stromy jsou pohyblivé a spousta jich se mnou mluví. Samozřejmě s tím začali elfové: budili stromy a učili je mluvit a učili se jejich stromové řeči. Vždycky chtěli se vším mluvit, ti staří elfové. Ale pak přišla Velká tma a oni odešli přes Moře nebo utekli do dalekých údolí a schovávali se a skládali písničky o časech, které se víckrát nevrátí. Víckrát nevrátí. Ano, ano, kdysi bývával les odtud až k pohoří Luny a tohle byl je­nom východní cíp. To byly rozlehlé časy! Kdysi jsem se mohl prochá­zet a zpívat celý den a neslyšel jsem nic než ozvěnu vlastního hlasu mezi kotlinami a vršky. Lesy byly jako lesy Lothlórienu, ale hustší, silnější, mladší. A ten voňavý vzduch! Týdny jsem jenom dýchal!"</p>

<p>Stromovous se odmlčel. Pak si začal zase pobrukovat, až z toho byl bručivý zpěv. Hobiti si postupně uvědomili, že zpívá jim:</p>

<p><emphasis>Vrbovými luhy Tasarinanu chodíval jsem zjara.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach, ten pohled a </emphasis><emphasis>ta vůně jara v Nan-tasarionu.</emphasis></p>

<p><emphasis>A řekl jsem, že je to dobré.</emphasis></p>

<p><emphasis>V létě jsem bloudil jilmovými lesy Ossiriandu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach, to světlo a ta hudba v létě u sedmi řek Ossir!</emphasis></p>

<p><emphasis>A myslel jsem, že to je nejlepší.</emphasis></p>

<p><emphasis>S podzimem jsem přišel k neldorethským bukům.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach, to zlato, červeň a ty vzdechy listí v podzimním</emphasis></p>

<p><emphasis>Taur-na-neldoru.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo to víc, než jsem si uměl přát.</emphasis></p>

<p><emphasis>Do borového lesa na výšině Dorthonion vyšplhal jsem v zimě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach, ten vítr a ta bělost a ty černé větve zimy na Orod-na-Thónu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Můj hlas se zvedl a pěl do nebe.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nyní ty z</emphasis><emphasis>emě všechny leží pod mořem.</emphasis></p>

<p><emphasis>A já chodím po Ambaróně, Tauremorně, Adalómě,</emphasis></p>

<p><emphasis>v mé vlastní zemi, v kraji Fangornově,</emphasis></p>

<p><emphasis>kde dlouze roste kořání</emphasis></p>

<p><emphasis>a roky hustěji než listí leží</emphasis></p>

<p><emphasis>v Tauremornalómě.</emphasis></p>

<p>Skončil a mlčky rázoval dál a v celém lese, kam až ucho doslech­lo, nebylo ani hlásku.</p>

<p>Den se nachýlil a soumrak se ovíjel kolem kmenů stromů. Koneč­ně hobiti spatřili, jak se před nimi nezřetelně zvedá strmá temná kraji­na: octli se na úpatí hor a u zelených kořenů Methedrasu. Z kopečka jim hlučně běžela vstříc mladičká Entva, vrhající se dolů od pramenů vysoko nahoře. Napravo od říčky byl dlouhý travnatý svah, teď zešed­lý soumrakem. Nerostly na něm žádné stromy a otvíral se obloze; v jezírkách mezi oblačnými břehy už prosvítaly hvězdy.</p>

<p>Stromovous rázoval do svahu a ani nezvolnil krok. Najednou před sebou hobiti uviděli široký otvor. Po obou stranách stály veliké stromy jako živé sloupy dveří; jedinými dveřmi však byly jejich zkřížené a propletené větve. Když se starý ent přiblížil, stromy zvedly větve a všechny listy se rozechvěly a rozševelily. Byly to totiž stále zelené stromy a měly tmavé a lesklé listy, které se v soumraku blyštěly. Za nimi byl rozlehlý rovný prostor, jako by byla v úbočí kopce vytesána podlaha velké komnaty. Obě boční stěny stoupaly vzhůru, až byly vysoké asi padesát stop, a podél obou stěn se táhla ulička stromů, kte­ré byly také stále vyšší, čím dál dovnitř zacházeli.</p>

<p>Na druhém konci byla svislá skalní stěna, dole však byl vyhlou­ben mělký výklenek se zaobleným stropem: jediným stropem síně s výjimkou větví stromů, jež na vnitřním konci stínily celou podlahu a pouze uprostřed nechávaly široký nekrytý průchod. Z pramenů nahoře unikal malý potůček, odděloval se od hlavního toku, zvonil po svislém čele skály a stříbrnými krůpějemi kanul jako jemná opona přes výkle­nek. Voda se opět sbírala do nádrže v podlaze mezi stromy a odtud se vylévala a proudila podle cestičky, aby se opět připojila k Entvě na její pouti lesem.</p>

<p>„Hm, tak jsme tady!" řekl Stromovous a přerušil tak své dlouhé mlčení. „Odnesl jsem vás asi sedmdesát tisíc entích rázů, ale na kolik to přijde v mírách vaší země, to nevím. Prostě jsme u kořenů Poslední hory. Část jména tohohle místa by mohlo být ve vašem jazyce Studniční sál, kdyby se přeložilo. Líbí se mi tu. Zůstaneme tu přes noc." Postavil je do trávy mezi uličkami stromů a hobiti za ním šli k veli­kému oblouku. Teď si všimli, že při chůzi téměř neohýbá kolena, ale jeho nohy se rozvírají dlouhými ráznými kroky. Došlapoval nejdřív na palce (a že to byly palce, veliké a pěkně široké) a pak teprve na celou nohu.</p>

<p>Stromovous se na chviličku zastavil v dešti pod padajícím potůč­kem a zhluboka vdechl; pak se zasmál a vešel. Stál tam veliký kamen­ný stůl, ale žádné židle. Vzadu ve výklenku už byla úplná tma. Stromovous zvedl a postavil na stůl dvě velké nádoby. Zdálo se, že jsou naplněny vodou; podržel však nad nimi ruce a ony se ihned rozzářily, jedna zlatým a druhá sytě zeleným světlem; a směs obou světel ozářila výklenek, jako když letní slunce svítí střechou mladého listí. Hobiti se ohlédli a viděli, že i stromy v nádvoří začaly žhnout, zprvu slabě, ale stále živěji, až byl každý lístek lemován světlem: některé zeleným, jiné zlatým, třetí měděně červeným; pně stromů zatím vypadaly jako sloupy vytesané ze světélkujícího kamene.</p>

<p>„Tak, tak, teď si můžeme povídat," řekl Stromovous. „Asi budete mít žízeň. A třeba jste i unavení. Napijte se tuhle!" Zašel dozadu do výklenku a tu viděli, že tam stojí několik vysokých kamenných džbá­nů s těžkými poklicemi. Jednu poklici sundal, ponořil dovnitř velikou sběračku a naplnil tři misky, jednu velkou a dvě menší.</p>

<p>„Tohle je entí dům," řekl, „a bohužel tu nejsou žádná sedátka. Můžete si ale sednout na stůl." Vysadil hobity na velikou kamennou desku šest stop nad zemí a tam teď seděli, houpali nohama a usrkávali.</p>

<p>Nápoj byl jako voda, vlastně chutnal velmi podobně, jako když pi­li z Entvy na pokraji lesa, a přece v něm byla jakási vůně nebo chuť, kterou neuměli popsat; byla slabá a připomínala vůni dalekého lesa, která se nese do kraje chladným nočním větrem. Nápoj začínal účin­kovat od prstů u nohou a stejnoměrně stoupal všemi údy a cestou na­horu přinášel osvěžení a sílu až do konečků vlasů. Hobiti měli pocit, že se jim vlasy na hlavě doslova ježí, vlní, kudrnatí a rostou. Stromo-vous si nejdřív umyl nohy v nádržce před obloukem a pak vyprázdnil mísu jediným douškem, jediným dlouhým, pomalým douškem. Hobiti mysleli, že nikdy neskončí.</p>

<p>Konečně mísu postavil. „Áá-ách," vzdychl. „Hm, húm, teď se nám bude líp povídat. Můžete si sednout na podlahu a já si lehnu. Tak mi nápoj nestoupne do hlavy a neuspí mě."</p>

<p>Napravo bylo ve výklenku veliké lůžko na nízkých nohách, vyso­ké jen pár stop, pokryté hlubokou vrstvou suché trávy a kapradí. Stromovous se na ně zvolna skládal (jen nepatrně se přitom ohnul v pase), až zalehl s rukama za hlavou a díval se do stropu, po kterém tančila světélka, jako když ve slunečním svitu hraje listí. Smíšek a Pipin seděli vedle něho na trávových polštářích.</p>

<p>„Teď mi povězte svůj příběh a nespěchejte!" řekl Stromovous.</p>

<p>Hobiti mu začali vykládat svá dobrodružství od chvíle, kdy opustili Hobitín. Nevyprávěli příliš souvisle, protože se pořád vzájemně přerušovali, a Stromovous často mluvčího zarazil a vrátil se k nějakému dřívějšímu bodu nebo přeskočil kupředu a kladl otázky o pozdějších událostech. O Prstenu neřekli vůbec nic a neřekli mu, proč a kam se vypravili, a on se na žádné důvody neptal.</p>

<p>Všechno ho nesmírně zajímalo: Černí jezdci, Elrond a Roklinka, Starý hvozd a Tom Bombadil, Moria i Lothlórien a Galadriel. Nutil je, aby mu znova popisovali Kraj a to, jak vypadá. Řekl přitom něco po­divného. „Nevídáte tam někdy, hm, nějaké enty, viďte?" zeptal se. „Vlastně ne enty, měl jsem říct <emphasis>entky."</emphasis></p>

<p>„Entky?" řekl Pipin. „Jsou vám vůbec podobné?"</p>

<p>„Ano, hm, vlastně ne. Já už dnes ani nevím," řekl Stromovous zamyšleně. „Ale vaše země by se jim líbila, tak mě to jen tak na­padlo."</p>

<p>Zejména však Stromovouse zajímalo všechno, co se týkalo Gandalfa; a vůbec nejvíc ho zajímalo jednání Sarumana. Hobiti velmi li­tovali, že toho vědí tak málo: jen dosti nejasně ze Samova podání to, co říkal Gandalf Radě. Aspoň jedno jim bylo jasné: že Uglúk a jeho tlupa přišli ze Železného pasu a mluvili o Sarumanovi jako o svém pánu.</p>

<p>„Hm, húm!" řekl Stromovous, když se konečně vyprávění dostalo k bitvě mezi skřety a Rohanskými jezdci. „No ne! To jsou mi noviny. Neřekli jste mi všechno, to rozhodně zdaleka ne. Ale nemám pochyby, že jednáte tak, jak by si přál Gandalf. Vidím, že se děje něco náramně velikého, možná že se dozvím, co to je, včas nebo v nečas. Kořínky a větvičky, jsou to ale divné věci; vyraší vám nárůdek, který není ve starých seznamech, a podívejme! Devět zapomenutých Jezdců se zno­vu objeví a honí je a Gandalf je vezme na velikou výpravu a Galadriel je ubytuje v Caras Galadhonu a skřeti je pronásledují přes celou Divo­činu; ti se opravdu dostali do pořádné bouřky. Doufám, že ji přestojí!" „A co vy?" zeptal se Smíšek.</p>

<p>„Húm, hm, já si s Velkými válkami zatím nedělal hlavu," řekl Stromovous. „Většinou se týkají elfů a lidí. To je záležitost čarodějů: čarodějové si pořád dělají starosti o budoucnost. Já se nerad rozčiluji kvůli budoucnosti. Nejsem tak docela na ničí <emphasis>straně, </emphasis>protože nikdo není tak docela na mé <emphasis>straně, </emphasis>jestli mi rozumíte: nikdo nedbá o lesy tak jako já, ani dnešní elfové. Ale přece jen mám elfy raději než ostat­ní: elfové nás kdysi vyléčili z němoty, a to byl velký dar, na který se nedá zapomenout, i když se od té doby naše cesty rozešly. A jsou taky věci, na jejichž straně vůbec nejsem; jsem úplně proti nim: tihle - <emphasis>bu-rárum" </emphasis>(opět v něm hluboce zahřímalo odporem) - „tihle skřeti a je­jich pánové.</p>

<p>Míval jsem starost, když na Temném hvozdu ležel stín, ale když se odstěhoval do Mordoru, nějaký čas jsem se nerozčiloval; Mordor je hodně daleko. Zdá se ovšem, že vítr teď pořád vane od východu a možná přijde čas a všechny lesy uschnou. Starý ent nemůže bouři ni­jak zadržet, musí ji přestát, nebo se zlomit.</p>

<p>Ale ten Saruman! Saruman je soused; toho nemohu přehlédnout. Asi budu muset něco udělat. Poslední dobou jsem často uvažoval, co bych měl udělat se Sarumanem."</p>

<p>„Kdo je Saruman?" zeptal se Pipin. „Víte něco o jeho minulosti?"</p>

<p>„Saruman je čaroděj," odpověděl Stromovous. „Víc vám nemohu říct. Neznám minulost a původ čarodějů. Objevili se po tom, co velké lodě připluly přes Moře; ale jestli přijeli na lodích, to já nevím. Mys­lím, že Sarumana mezi nimi pokládali za velkého. Před nějakým ča­sem - vy byste řekli před hodně dlouhým časem - přestal putovat a starat se o záležitosti lidí a elfů a usadil se v Angrenostu čili v Želez­ném pasu, jak mu říkají Rohanští. Ze začátku byl velmi zticha, ale jeho věhlas začal růst. Vyvolili ho prý, aby byl hlavou Bílé rady, ale to nedopadlo nejlíp. Rád bych věděl, jestli se už tehdy Saruman neobra­cel k zlému. Ale aspoň neutlačoval sousedy. Mluvíval jsem s ním. Bývaly časy, kdy se pořád procházel po mém lese. Býval tenkrát zdvořilý, vždycky mě žádal o dovolení (aspoň když mě potkal) a vždycky rád poslouchal. Řekl jsem mu spoustu věcí, na které by sám nikdy nepřišel, nikdy mi ale neoplatil stejným. Nevzpomínám si, že by mi byl vůbec někdy něco řekl. A takový byl čím dál víc; jeho obličej, jak si na něj vzpomínám, se začal podobat oknům v kamenné zdi: ok­nům s okenicemi.</p>

<p>Myslím, že teď už vím, oč mu jde. Chce se stát mocí. Myslí mu to v kovu a v kolečkách, nezáleží mu na věcech, které rostou, leda když mu právě mohou posloužit. A teď je jasné, že je to černý zrádce. Dal se dohromady s těmi ohavnými skřety. Brr, húm! A ještě hůř: něco s nimi provedl. Něco nebezpečného. Vždyť ti Železní jsou podobní spíš zlým lidem. Znakem zlých věcí, které vzešly z Velké tmy, je to, že nesnášejí slunce; ale Sarumanovi skřeti je snášejí, i když je nenávidí. Co to asi udělal! Jsou to lidé, které zkazil, anebo zkřížil skřety a lidi? To by bylo černé zlo!"</p>

<p>Stromovous chviličku hřímal, jako když pronáší nějaké hluboké podzemní entí zlořečení. „Už je to chvíli, co jsem se začal divit, jak se skřeti opovažují tak volně procházet mými lesy," pokračoval. „Až poslední dobou jsem uhodl, že je to Sarumanova vina a že kdysi vy­zvídal, kudy vedou cesty, a odhaloval má tajemství. Dnes tady on a ty jeho obludy dělají škody. Dole na okrajích kácejí stromy - dobré stromy. Některé stromy jenom podetnou a nechají shnít - to je skřetí zlo­myslnost; ale většinu rozštípou a odtáhnou jako palivo pro ohně Or-thanku. V dnešní době ze Železného pasu pořád stoupá dým.</p>

<p>Zatracený chlap, kořeny a větve! Kolik z těch stromů byli moji přátelé, stvoření, která jsem znal od oříšku a od žaludu; spousta jich mluvila vlastními hlasy, a ty jsou teď navždycky pryč. A tam, kde zpívaly háje, je dnes spoušť pařezů a ostružiní. Zahálel jsem. Nechá­val jsem si věci proklouzávat mezi prsty. To se musí zarazit!"</p>

<p>Stromovous se trhnutím zvedl ze svého lůžka, vstal a bouchl ru­kou do stolu. Nádoby světla se zachvěly a vyslaly vodotrysky ohně. V očích mu zaplály zelené ohníčky a vous se mu zježil jako velikánské koště.</p>

<p>„Já to zarazím!" burácel. „A vy půjdete se mnou. Třeba mi můžete pomoci. Tím pomůžete i svým přátelům; jestli totiž Sarumana nezarazíme, Rohan a Gondor budou mít kromě nepřítele před sebou i ne­přítele v zádech. Naše cesty vedou společně - do Železného pasu!"</p>

<p>„Půjdeme s vámi," řekl Smíšek. „Uděláme, co budeme moci."</p>

<p>„Ano," řekl Pipin. „Rád bych viděl pád Bílé ruky. Rád bych byl při tom, i kdybych nemohl být k velkému užitku. Nikdy nezapomenu na Uglúka a na cestu přes Rohan."</p>

<p>„Dobrá, dobrá!" řekl Stromovous. „Ale promluvil jsem ukvapeně. Nesmíme se ukvapit. Musím se zchladit a přemýšlet; je totiž snazší křičet <emphasis>zarazím </emphasis>než to udělat."</p>

<p>Odkráčel ke vchodu a chvíli stál v dešti padajícího pramínku. Pak se zasmál a otřepal se, a kamkoli z něho kapky třpytivě dopadly na zem, zablyštěly se jako červené a zelené jiskřičky. Vrátil se, položil se zpátky na lůžko a mlčel. Po nějaké chvíli zaslechli hobiti, jak si opět mumlá. Jako by počítal na prstech. „Fangorn, Finglas, Fladrif, tak, tak," vzdechl. „Bída je, že nás zbylo tak málo," obrátil se k hobitům. „Z prvních entů, kteří chodili po lesích, než přišla Tma, jsme zbyli jenom tři: já, Fangorn, a Finglas a Fladrif - když řeknu jejich elfská jména; můžete jim třeba říkat Listovlas a Korkož, jestli se vám to líbí víc. A z nás tří nejsou Listovlas a Korkož na tuhle věc příliš k užitku. Listovlas začal být ospalý a dalo by se říct, že zestromovatěl: zvykl si celé léto postávat o samotě a napůl dřímat někde na louce, až po kole­na v trávě. Celý obrostl listnatými vlasy. V zimě se budíval, ale po­slední dobou je tak ospalý, že už ani tehdy nechodí. Korkož žil na horských svazích západně od Železného pasu. Tam se děly hrozné věci. Zranili ho skřeti a spousta jeho lidu a jeho pastýřů stromů byla povražděna a zničena. Odešel na vysočinu mezi své nejmilejší břízy a nechce sestoupit. Ale přece jen bych asi dal dohromady slušnou řádku našich mladých - jestli dokážu, aby pochopili, jak je toho třeba; jestli je dokážu vzburcovat. My nejsme ukvapený národ. Škoda že je nás tak málo!"</p>

<p>„Proč je vás tak málo, když v téhle zemi žijete tak dlouho?" optal se Pipin. „Umřelo vás hodně?"</p>

<p>„Kdepak!" řekl Stromovous. „Žádný neumřel zevnitř, aby se tak řeklo. Někteří za ty roky padli zlou náhodou, to víte; a víc jich zestromovatělo. Ale nikdy nás nebylo mnoho a nerozmnožili jsme se. Už strašně dlouhé věky nebyla žádná enťata - totiž děti. Víte, ztratili jsme entky."</p>

<p>„To je ale smutné!" řekl Pipin. „Jak to, že všechny pomřely?"</p>

<p>„Ony <emphasis>nepomřely!" </emphasis>řekl Stromovous. „Vůbec jsem neřekl, že <emphasis>po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mřely</emphasis><emphasis>. Z</emphasis>tratili jsme je, říkal jsem." Vzdychl. „Myslel jsem, že to všichni vědí. O tom, jak enti pátrají po entkách, se zpívalo mezi elfy a lidmi od Temného hvozdu po Gondor. Nemohlo se na to úplně zapo­menout."</p>

<p>„Víte, ony ty písně asi nedospěly na západ přes Hory do Kraje," řekl Smíšek. „Neřekl byste nám o tom víc, nebo nezazpíval byste nám nějakou tu píseň?"</p>

<p>„To udělám," řekl Stromovous, očividně potěšen prosbou. „Ale nemohu to vypravovat pořádně, jen v krátkosti a pak musím skončit rozhovor a zítra musíme svolat radu. Čeká nás práce a možná že se i vydáme na cestu."</p>

<p>„Je to celkem zvláštní a smutný příběh," pokračoval po odmlce. „Když byl svět mladý a lesy divoké a širé, enti a entky - a byly to ten­krát entí panenky! Jak líbezná byla Fimbrethil, lehkonohý Prouteček, za dnů našeho mládí! - chodili spolu a bydleli spolu. Naše srdce však nerostla dál stejným směrem: enti si na světě zamilovali to, s čím se setkávali, a entky vymýšlely jiné věci; enti totiž milovali veliké stro­my a divoké lesy a stráně vysokých kopců a pili z horských potoků a jedli jen to ovoce, které jim stromy setřásly do cesty, a učili se od elfů a rozmlouvali se stromy. Entky se ale věnovaly menším stromům a slunečným loukám, kam lesy nedokročily; v houští spatřily trnky a divoké jabloně a zjara kvetoucí třešně, v létě u vody zelené bylinky a na podzim trávy vysemeňující se v polích. Neměly touhu s věcmi mluvit; přály si však, aby je slyšely a poslouchaly. Entky jim nařídily růst tak, jak si přály ony, a nést listy a plody, jaké se líbily jim; entky si totiž přály mít pořádek, hojnost a pokoj. (Tím myslely, že má všechno zůstat tam, kde to zasadily.) Tak si entky vytvořily zahrady a žily v nich. Ale my enti jsme chodili na toulky a do zahrad jsme při­cházeli jen občas. Potom na Sever přišla Tma a entky překročily Vel­kou řeku a vytvořily nové zahrady a obdělaly nová pole a my je vídali ještě méně. Když byla Tma svržena, země entek bohatě rozkvetla a jejich pole byla plná obilí. Mnozí lidé se naučili umění entek a velmi je ctili; my jsme pro ně byli jen pohádka, tajemství v srdci lesů. Přesto jsme tady pořád, kdežto zahrady entek zpustly: lidé jim teď říkají Hnědé země.</p>

<p>Vzpomínám si, že kdysi dávno - když právě Sauron válčil s Muži z Moře - jsem zatoužil zase jednou vidět Fimbrethil. Když jsem ji na­posled viděl, byla v mých očích pořád překrásná, i když se entí panen­ce moc nepodobala. Entky se totiž shrbily a opálily namáhavou prací; vlasy jim slunce vypražilo do barvy zralého obilí a tváře měly jako červená jablíčka. Oči ale pořád měly jako náš lid. Překročili jsme An-duinu a přišli do jejich země. Našli jsme však poušť: všechno bylo vypálené a vyrvané z kořenů, protože tudy prošla válka. Entky tam nebyly. Dlouho jsme volali, dlouho jsme hledali a ptali se každého, koho jsme potkali, kam entky odešly. Někdo říkal, že je nikdy neviděl, někdo říkal, že je viděl odcházet na západ, někdo na východ a jiný na jih. Ať jsme šli kamkoli, nikdy jsme je nenašli. Hluboká byla naše bolest. Jenomže divoký les volal a my jsme se do něj vrátili. Mnoho let jsme vycházeli hledat entky; putovali jsme široko daleko a volali jejich krásná jména. Jak plynul čas, chodili jsme stále vzácněji a ne tak daleko. A teď už jsou pro nás entky jenom vzpomínka a vousy máme dlouhatánské a šedivé. Elfové složili spoustu písní o entím hle­dání a některé přešly do lidských jazyků. My jsme ale o tom žádné písně neskládali. Stačilo nám prozpěvovat jejich krásná jména, když jsme na entky vzpomínali. Věříme, že se snad v budoucnosti zase shledáme a někde možná najdeme zemi, kde bychom mohli žít spolu a byli bychom všichni spokojení. Předpovídá se však, že to bude, teprve až ztratíme všechno, co dnes máme. A je docela dobře možné, že se ten čas konečně přiblížil. Jestliže Sauron zastara ničil zahrady, dnes se zdá, že Nepřítel spálí všechny lesy.</p>

<p>Bývala o tom elfská písnička, aspoň já ji tak chápu. Zpívala se po celém toku Velké řeky. Entí píseň to ale nikdy nebyla, na to nezapo­meňte: entsky by byla náramně dlouhá! Známe ji ovšem nazpaměť a občas si ji zpíváme. Ve vašem jazyce zní takhle:</p>

<p>ENT:      <emphasis>Když zjara buky vyraší a míza stoupá kmenem, když svítí lesní potůček a k větru stojíš čelem, když dlouhým krokem, plným dechem zdravým vzduchem jdem, přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, vždyť já mám krásnou zem!</emphasis></p>

<p>ENTKA: <emphasis>Když jarem raší zahrada a roste obilí,</emphasis></p>

<p><emphasis>když květy jako lesklý sníh nám sady obílí, když zem i vzduch se rozvoní deštěm se sluncem, já zůstanu, já nepůjdu, vždyť já mám krásnou zem!</emphasis></p>

<p>ENT:      <emphasis>Když léto zemi zalehne svým zlatým polednem,</emphasis></p>

<p><emphasis>pod listovou spavo</emphasis><emphasis>u střechou stromy sní svůj sen, když lesní síně chladivé ve větru ševelí,</emphasis></p>

<p><emphasis>přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší!</emphasis></p>

<p>ENTKA: <emphasis>Když slunce hřeje, jablka a hrušky vypéká, když sláma zlátne, bělá klas a žeň už nečeká, když kane med a zraje plod a hnědne ořeší, já na slunci tu zůstanu, má zem je nejlepší!</emphasis></p>

<p>ENT:      K<emphasis>dyž přijde zima divoká a stromy zahubí,</emphasis></p>

<p><emphasis>když padne les a černá noc den bledý pohltí, když od východu pofičí a liják bude lít, budu tě hledat, budu volat, za tebou chci jít!</emphasis></p>

<p>ENTKA: <emphasis>Když zima píseň umoří a padne černá tma, zlomí se větev neplodná a skončí práce má, vyhlížet budu, čekat budu, až mi přijdeš vstříc, pak nelítostným deštěm spolu odejdeme pryč.</emphasis></p>

<p>OBA:     <emphasis>Společně půjdem na západ studenou končinou a daleko snad najdem zem, kde srdce spočinou.</emphasis></p>

<p>Stromovous dozpíval. „Tady to máte," řekl. „Je elfská, jak jinak: leh­kovážná, rychlá a hned odbytá. Řekl bych, že je docela pěkná. Enti by ale o sobě mohli říct víc, kdyby měli čas! Teď si ale stoupnu a trochu se prospím. Kam se postavíte vy?"</p>

<p>„My si obyčejně na spaní leháme," řekl Smíšek. „Tady nám bude docela dobře."</p>

<p>„Vy si na spaní leháte!" řekl Stromovous. „Ale ovšemže! Hm, húm, zapomínám: když jsem zpíval, vrátil jsem se do starých časů a skoro se mi zdálo, že mluvím s malými enťaty. Tak to si můžete leh­nout do postele. Já si stoupnu do deště. Dobrou noc!"</p>

<p>Smíšek a Pipin se vyškrábali na postel a stulili se do měkké trávy s kapradím. Byla čerstvá a sladce voněla a hřála. Světla zhasla a záře stromů pobledla; bylo však vidět starého Stromovouse, jak stojí ne­hybně s pažemi zdviženými nad hlavou venku pod obloukem. Jasné hvězdy hleděly z nebe a prosvětlovaly padající vodu, která se mu roz­lévala po prstech, po hlavě, a kapala, kapala mu stovkami stříbrných kapek k nohám. Hobiti poslouchali cinkání kapek, až usnuli.</p>

<p>Když se probudili, do velikého nádvoří svítilo chladné slunce a dopadalo i na podlahu výklenku. Vysoko nad hlavou hnal ostrý vý­chodní vítr cáry oblaků. Stromovouse nebylo vidět; když se ale Smí­šek a Pipin koupali v nádržce u oblouku, zaslechli ho pobrukovat a prozpěvovat na pěšině mezi stromy.</p>

<p>„Hú! Hoho! Dobré jitro, Smíšku a Pipine!" zaburácel, když je spatřil. „Spíte dlouho. Už jsem dnes ušel pěkných pár set rázů. Teď se napijeme a půjdeme na entí sraz."</p>

<p>Nalil jim plné misky z kamenného džbánu, ale z jiného. Nechutnalo to stejně jako včera večer: bylo to zemitější a hutnější, vydatnější, aby se tak řeklo, a víc se to podobalo jídlu. Hobiti pili, seděli přitom na kraji postele a uždibovali kousíčky elfích oplatek. (Spíš proto, že měli pocit, že jíst se při snídani patří, než že by měli hlad.) Stromovous zatím stál, pobrukoval si entsky nebo elfsky nebo nějakým neznámým jazykem a vzhlížel k obloze.</p>

<p>„Kde je entí sráz?" odvážil se zeptat Pipin.</p>

<p>„Hú? Entí sráz?" obrátil se Stromovous. „To není místo, to je se­tkání entů - sraz - a to se dnes často nestává. Ale dost jsem jich pře­mluvil. Slíbili, že přijdou. Sejdeme se tam, kde jsme se scházívali vždycky: lidi tomu říkají zarostlý důl. Je to kus na jih odtud. Musíme tam být před polednem."</p>

<p>Zanedlouho vyrazili. Stromovous nesl hobity pod paží jako včera. U vchodu do nádvoří se obrátil vpravo, překročil říčku a rázoval k jihu po úpatí hrbolatých svahů, kde stromy rostly jen řídce. Nad nimi vidě­li hobiti houštiny bříz a jeřábů a dál se zvedaly tmavé borové lesy. Stromovous brzy od kopců trochu odbočil a vrhl se do hlubokých há­jů, kde byly stromy větší, vyšší a tlustší, než jaké kdy hobiti viděli. Chvíli měli mdlý pocit, že se dusí, jako když se poprvé odvážili do Fangornu, brzy to však přešlo. Stromovous s nimi nemluvil. Hučel si hluboce a zamyšleně, Smíšek a Pipin však nezachytili žádná opravdo­vá slova: znělo to jako <emphasis>bum, bum, rumbum, bura bum, dára bum, dum, dára bum, </emphasis>a tak pořád, jen tónina a rytmus se ustavičně měnily. Tu a tam měli dojem, že slyší odpověď, zahučení nebo chvějivý zvuk, které jako by vycházely ze země nebo z větví nad hlavami, anebo možná z kmenů stromů. Stromovous se však nezastavoval a neotáčel hlavu.</p>

<p>Šli už hodně dlouho - Pipin se pokoušel počítat „entí rázy", ale nepodařilo se mu to; někde u tří tisíc se spletl - když začal Stromovous zvolňovat tempo. Najednou se zarazil, postavil hobity na zem a přilo­žil si svinuté dlaně k ústům, takže vznikla dutá trouba; pak do nich zadul nebo zavolal. Lesy se rozhlehlo mohutné <emphasis>húm, hom </emphasis>jako hlubo­ký roh a ozvěna je nesla mezi stromy. Z dálky dolehlo z různých smě­rů podobné <emphasis>húm, hom, húm, </emphasis>které nebylo ozvěnou, ale odpovědí.</p>

<p>Teď si Stromovous vysadil Smíška a Pipina na ramena a rázoval dál. Co chvíli vysílal další troubení a pokaždé se odpovědi ozvaly stá­le hlasitěji a blíž. Tak nakonec přišli k něčemu, co vypadalo jako ne­prostupná zeď stále zelených stromů, stromů, jaké ještě hobiti nevidě­li. Větvily se rovnou od kořenů, byly hustě obrostlé tmavými lesklými listy jako nepichlavé cesmíny a hojně nesly tuhé stojaté květní stvoly s velikými svítivě olivovými poupaty.</p>

<p>Stromovous zahnul vlevo podél tohoto obrovského živého plotu a několika rázy došel k úzkému průchodu. Procházela jím vyšlapaná stezka a prudce se svažovala dlouhou příkrou strání. Hobiti viděli, že sestupují do velikého dolu, skoro tak okrouhlého jako mísa. Byl velmi široký a hluboký a okraj měl lemován oním vysokým tmavozeleným živým plotem. Vevnitř byl rovný a travnatý a nerostly v něm žádné stromy s výjimkou tří velice vysokých a krásných stříbrných bříz na dně mísy. Do dolu vedly ještě dvě pěšiny: ze západu a z východu.</p>

<p>Několik entů už tam bylo. Další přicházeli po druhých pěšinách a několik jich šlo za Stromovousem. Když se blížili, hobiti jen zírali. Očekávali, že uvidí nějaké tvory tak podobné Stromovousovi, jako je jeden hobit podobný druhému (alespoň v očích cizince); a velice je překvapilo, že tomu tak vůbec není. Enti se od sebe lišili, jako se od sebe liší stromy: některé tak, jako se liší dva stromy stejného druhu, ale docela jiného růstu a původu, a jiné se lišily jako jeden druh stro­mu od jiného, jako bříza od buku, dub od jedle. Bylo tam několik po­starších entů, vousatých a uzlovatých jako zdravé, ale věkovité stromy (žádný ovšem nevypadal tak věkovitě jako Stromovous), a byli tam vysocí silní enti s lehkými údy a hladkou kůží připomínající lesní stromy v nejlepších letech; nebyli tam však žádní mladí enti, žádné semenáčky. Celkem jich na rozlehlé travnaté půdě dolu stály asi dva tucty a ještě jednou tolik jich přicházelo.</p>

<p>Zprvu zarazila Smíška a Pipina především různorodost: kolik vi­děli tvarů a barev, rozdílů v objemu a výšce a délce nohou a paží a v počtu prstů na rukou a nohou (od tří do devíti podle libosti). Pár vypa­dalo trochu jako ze Stromovousovy rodiny. Připomínali buky nebo duby. Byly tu však i jiné druhy. Někteří připomínali kaštany: měli hnědou kůži a veliké ruce s roztaženými prsty a krátké tlusté nohy; jiní připomínali jasany: byli vysocí, rovní a šedí, s mnohoprstýma rukama a dlouhýma nohama; někteří zase jedle (ti nejurostlejší) a jiní břízy, jeřáby, a lípy. Když se však všichni enti shromáždili kolem Stromovouse s lehce skloněnými hlavami, šeptali svými pomalými melodic­kými hlasy a dlouze a pozorně si prohlíželi cizince, tehdy hobiti viděli, že jsou všichni z jednoho rodu a mají stejné oči: ne všichni tak staré a tak hluboké jako Stromovous, ale všichni se stejně pomalým, vytrva­lým, přemýšlivým výrazem a se stejnou zelenou jiskřičkou.</p>

<p>Jakmile se všichni sebrali do širokého kruhu kolem Stromovouse, rozpředl se vlastní nesrozumitelný hovor. Enti začali pomalu mručet: připojovali se jeden po druhém, až všichni společně prozpěvovali v dlouhém stoupavém a klesavém rytmu; tu zazvučel hlasitěji na jedné straně, tu utichal a zvedal se dunivě na druhé straně kruhu. Ačkoli Pipin nepochytil a nepochopil ani jediné slovo - soudil, že jazyk je entština - zprvu se mu ten zvuk velice příjemně poslouchal; postupně však jeho pozornost kolísala. Po dlouhém čase (a nezdálo se, že by zpěv nějak slábl) ho začalo napadat, jestli se už dostali přes <emphasis>Dobré jitro, </emphasis>když je entština takový „neukvapený" jazyk, a bude-li Stromo-vous vyvolávat přítomné, kolik dní asi potrvá, než přezpívají všechna svá jména. „Rád bych věděl, jak se entsky řekne <emphasis>ano </emphasis>a ne," pomyslel si. Zívl.</p>

<p>Stromovous si ho byl okamžitě vědom. <emphasis>„Hm, ha, hej, </emphasis>Pipinku!" řekl. Všichni ostatní enti přestali prozpěvovat. „Já zapomněl, že jste ukvapený nárůdek, a v každém případě je úmorné poslouchat řeč, kte­ré nerozumíte. Můžete slézt. Řekl jsem celému srazu vaše jména, vi­děli vás a shodli se, že nejste skřeti a že bude třeba do starých sezna­mů vložit nový verš. Dál jsme se ještě nedostali, ale na entí sraz je to rychlá práce. Máte-li chuť, můžete se Smíškem obejít důl. Tamhle v severním břehu je pramen dobré vody, jestli se potřebujete osvěžit. Ještě si musíme něco říct, než sraz doopravdy začne. Přijdu se na vás podívat a řeknu vám, jak to jde."</p>

<p>Sundal hobity. Než odešli, hluboce se poklonili. Tento čin zřejmě enty velice pobavil, pokud se dalo soudit z tónu jejich mručení a z jiskřiček v očích; brzy se však vrátili zpět k vlastním záležitostem. Smíšek a Pipin vylezli po pěšince, která přicházela od západu, a vy­hlédli otvorem ve vzrostlém živém plotě. Od ústí dolu se zvedaly dlouhé zalesněné svahy a kus za nimi, nad jedlemi nejvyššího hřebe­nu, čněl ostrý a bílý vrcholek vysoké hory. Vlevo na jihu viděli les, jak se dole ztrácí v šedé dálavě. Tam kdesi zeleně prosvítalo něco, o čem Smíšek hádal, že to jsou rohanské pláně. „Kdepak je asi Železný pas?" řekl Pipin.</p>

<p>„Nevím tak docela, kde jsme," řekl Smíšek, „ten štít je ale nejspíš Methedras, a pokud si vzpomínám, kruh Železného pasu leží v hlubo­ké rozsedlině, kde se na konci hory větví. Asi bude dole za tím vyso­kým hřebenem. Jako by tam nalevo od štítu byl kouř nebo opar, nezdá se ti?"</p>

<p>„Jak Železný pas vypadá?" řekl Pipin. „Rád bych věděl, co s ním vlastně enti mohou udělat."</p>

<p>„Já taky," řekl Smíšek. „Železný pas je ale myslím kruh skal nebo pahorků s plošinou uvnitř a uprostřed je ostrůvek nebo skalní suk, kterému se říká Orthank. Saruman má na něm věž. V okolní stěně je brána, možná víc než jedna, a myslím, že jí protéká říčka; přichází z hor a teče přes Rohanskou bránu. Nepřipadá mi, že by si enti s tako­vým místem jen tak poradili. Ale mám z těch entů takový zvláštní pocit; víš, zdá se mi, že nejsou tak mírumilovní a tak legrační, jak vy­padají. Zdají se pomalí, podivínští a trpěliví, skoro smutní; přesto mám pocit, že se <emphasis>dají </emphasis>vyburcovat. Jestli k tomu dojde, radši bych ne­byl na opačné straně."</p>

<p>„Ano!" řekl Pipin. „Já ti rozumím. Mohl by to být stejný rozdíl jako mezi starou krávou, která leží a spokojeně si přežvykuje, a útočí­cím býkem; a ta změna by mohla přijít rychle. Rád bych věděl, jestli je Stromovous vyburcuje. Určitě to chce zkusit. Ale oni se dávají bur­covat neradi. Stromovous se včera večer vyburcoval sám a pak to zase zavřel v sobě."</p>

<p>Hobiti se obrátili zpět. Hlasy entů stále stoupaly a klesaly v jejich sněmu. Slunce už vystoupilo tak vysoko, že nahlíželo přes vysoký živý plot. Lesklo se v korunách bříz a osvětlovalo severní stranu dolu chladným žlutým světlem. Tam spatřili tryskat třpytivý pramínek. Šli po okraji zelené mísy podle stále zelených keřů - bylo příjemné cítit zase pod prsty chladivou trávu a nemít naspěch - a pak slezli k prýštivé vodě. Trochu se napili čistými, chladnými, ostrými doušky a usadi­li se na mechovatý kámen. Pozorovali sluneční skvrny na trávě a stíny plujících oblaků, jak přecházejí po podlaze dolu. Mručení entů pokra­čovalo. Bylo to velice zvláštní místo, odlehlé, vzdálené jejich světu a všemu, co se jim kdy přihodilo. Přepadl je veliký stesk po tvářích a hlasech jejich druhů, zejména po Frodovi a Samovi, a po Chodci.</p>

<p>Konečně se entí hlasy odmlčely; vzhlédli a spatřili, že k nim při­chází Stromovous a po jeho boku ještě jeden ent.</p>

<p>„Hm, húm, tady mě zas máte," řekl Stromovous. „Už vás to omr­zelo a jste netrpěliví, ne? Hm? Víte, asi ještě nesmíte ztrácet trpěli­vost. Skončili jsme první jednání, musím ale všechno ještě jednou vysvětlit těm, kteří žijí kus cesty odtud, daleko od Železného pasu, a těm, ke kterým jsem se před srazem nedostal, a potom budeme muset rozhodnout, co uděláme. Rozhodování ovšem entům netrvá tak dlouho jako probírání všech skutečností a událostí, které se při rozhodování musejí brát v úvahu. Nemá ovšem smysl zapírat, že si tu ještě pobu­deme; nejspíš pár dní. Přivedl jsem vám tedy společníka. Má tady poblíž entí dům. Elfsky se jmenuje Bregalad. Říká, že se už rozhodl a nepotřebuje zůstávat na srazu. Hm, hm, je z nás entů asi nejblíž tomu, čemu se říká ukvapenec. Měli byste si rozumět. Sbohem!" Stromo-vous se otočil a opustil je.</p>

<p>Bregalad chvíli stál a vážně si hobity prohlížel a oni se dívali na něho a byli zvědaví, kdy se projeví nějaké známky „ukvapenosti". Byl vysoký a vypadal jako jeden z mladších entů; na pažích a nohou měl hladkou svítivou kůži, rty měl červené a vlasy šedozelené. Uměl se ohýbat a pohupovat jako štíhlý strom ve větru. Konečně promluvil a jeho hlas byl sice zvučný, ale vyšší a jasnější než Stromovousův.</p>

<p>„Ha, hm, přátelé, pojďme se projít!" řekl. „Jsem Bregalad, to je ve vaší řeči Řeřábek. Ale to je samozřejmě jenom přezdívka. Pokládají mě za ukvapence od té doby, co jsem jednomu staršímu entovi řekl ano, než dokončil otázku. A také piju rychle a odcházím, zatímco jiní si teprve máčejí vousy. Pojďte za mnou!"</p>

<p>Natáhl dolů pěkně utvářené paže a podal hobitům po dlouhoprsté ruce. Celý den se s ním procházeli po lese se zpěvem a smíchem; Řeřábek se totiž často smál. Smál se, když z mraků vyšlo slunce, smál se, když potkali potůček nebo pramen: to se shýbal a šplíchal si na hlavu a na nohy vodu; někdy se smál nějakému zvuku či šepotu ve stro­mech. Kdykoli spatřil jeřáb, zastavil se na chvíli s rozpřaženými pažemi a zpíval, a když zpíval, pohupoval se.</p>

<p>Když padla noc, zavedl je do svého entího domu: byl to jen me­chem obrostlý kámen zasazený v drnu pod zelenou stráňkou. Kruhem kolem něho rostly jeřáby a byla tam voda (jako ve všech entích do­mech) - pramínek bublající ze stráňky. Chvíli si povídali, zatímco na les padala tma. Nedaleko bylo stále slyšet hlasy entího srazu; nyní však měly hlubší a méně volný zvuk a co chvíli se nějaký mocný hlas pozvedl vysokou zrychlenou hudbou, zatímco ostatní utichaly. Brega-lad však vedle nich tiše hovořil jejich vlastním jazykem, téměř šep­tem; dozvěděli se, že patří ke Korkožovu lidu a že země, kde žili, byla popleněna. To hobitům docela stačilo jako vysvětlení jeho „ukvape­nosti", přinejmenším v záležitosti skřetů.</p>

<p>„Doma jsem míval jeřáby," říkal Bregalad tiše a smutně, „jeřáby, které kořenily, když jsem byl enťátko, před mnoha, mnoha lety v po­kojném světě. Nejstarší zasázeli enti, protože chtěli potěšit entky; ty se však na ně podívaly, usmály se a řekly, že vědí o bělostnějších kvě­tech a o bohatších plodech. Pro mne ale v celém tom plemeni, v celém národě Růže, nejsou žádné stromy tak krásné jako ony. A ty stromy rostly a rostly, až se jejich stín podobal zeleným síním, a červené bo­bule na podzim těžkly a byly krásné a podivuhodné. Ptáci se tam slétali v hejnech. Mám ptáky rád, i když štěbetají, a jeřáb má plodů nazbyt. Ptáci ale začali být nepřátelští a hltaví, rvali stromy a shazovali plody a nejedli je. Pak přišli skřeti se sekyrami a pokáceli mé stromy. Přišel jsem a volal jsem je jejich dlouhými jmény, ale ani se nezachvěly; neslyšely a neodpovídaly: ležely mrtvé.</p>

<p><emphasis>Orofarně, Lassemisto, Carnimíriě! Jeřábe krásný, tvoje vlasy zdobil bílý květ! Můj jeřábe, jak svítil jsi, když létem voněl svět! Tvůj kmen tak čistý, lehké listí, chladivý tvůj hlas, a na hlavě tak zlatavě ti tkvěla koruna! Jeřábe padlý, listy zvadly, mrtev jsi a dál nic: haluze trčí, hlas tvůj mlčí, neozve se víc. Orofarně, Lassemisto, Carnimíriě!"</emphasis></p>

<p>Hobiti usínali za tichého zpěvu Bregaladova, kterým jako by v mnoha jazycích naříkal nad pádem stromů, které miloval.</p>

<p>I druhý den strávili v jeho společnosti, ale nevzdalovali se od jeho „domu". Většinu času proseděli mlčky v podstřeší břehu. Vítr se totiž ochladil, mraky zhoustly a zešedly; slunce skoro nevysvitlo a v dálce pořád stoupaly a klesaly hlasy entů na srazu, chvílemi hlasitě a mocně, chvílemi tiše a tesklivě, chvílemi zrychleně, chvílemi zvolna a vážně jako žalozpěv. Přišla druhá noc a enti ještě drželi sněm pod spěchají­cími mraky a probleskujícími hvězdami.</p>

<p>Vzešel třetí den, ponurý a větrný. Za východu slunce se entí hlasy zvedly velikým hlaholem a pak opět utichly. Dopoledne uplývalo, vítr ustal a vzduch byl těžký očekáváním. Hobiti viděli, že Bregalad teď napjatě poslouchá, ačkoli k nim do dolíku k entímu domu zaléhal zvuk srazu jen slabě.</p>

<p>Přišlo odpoledne a slunce směřující na západ k horám vysílalo trh­linami a skulinami v mracích dlouhé žluté paprsky. Náhle si uvědomi­li, že všechno ztichlo: les stál a naslouchal mlčky. Samozřejmě, to zmlkly entí hlasy. Co to znamenalo? Bregalad stál vzpřímeně a napja­tě a vyhlížel na sever k zarostlému dolu.</p>

<p>Pak jako drtivý úder zahučel mocný řev: <emphasis>rá-hum-rá. </emphasis>Stromy se za­třásly a ohnuly, jako by do nich udeřil závan vichru. Nová odmlka, a pak zazněla pochodová hudba jako slavnostní bubnování a nad rachotivými údery a duněním vytryskly vysoké a silné hlasy.</p>

<p><emphasis>My jdem, my jdem, a bubne, duň: ta-run, da-run, da-run, da-rum! </emphasis>Enti přicházeli; blíže a blíž a hlasitěji stoupala jejich píseň:</p>

<p><emphasis>My jdem, my jdem, jen trub a duň: ta rúna, rúna, rúna, rum! </emphasis>Bregalad zvedl hobity a vykročil z domu.</p>

<p>Zanedlouho viděli, jak se blíží pochodující zástup; enti rázovali dlou­hatánskými kroky po svahu k nim, Stromovous v čele a za ním asi padesát následovníků: šli ve dvojicích, drželi krok a do taktu tloukli rukama do boků; zblízka bylo vidět, jak jim blýskají a jiskří oči.</p>

<p>„Húm, hom! Konečně jdem, všichni jdem!" zvolal Stromovous, když spatřil Bregalada a hobity. „Pojďte, připojte se k srazu! Jsme na cestě. Jsme na cestě do Železného pasu!"</p>

<p>„Do Železného pasu!" zvolali enti mnoha hlasy.</p>

<p>„Do Železného pasu!"</p>

<p><emphasis>Ať chrání jej kruh kamenný, do Železného pasu jdem,</emphasis></p>

<p><emphasis>ať silný je a tvrdý je a těžký jako černá zem,</emphasis></p>

<p><emphasis>my jdem, my jdem, my válčit jdem, my kamennou hráz rozbijem,</emphasis></p>

<p><emphasis>vždyť hoří větev, hoří kmen a hučí pec - my válčit jdem!</emphasis></p>

<p><emphasis>Jdem na tu zemi ponurou, ať bubny duní, přijde soud; na Železný pas přijde soud! My jdem a s námi přijde soud!</emphasis></p>

<p>Tak zpívali, když pochodovali k jihu.</p>

<p>Bregalad se svítícíma očima skočil do řady vedle Stromovouse. Starý ent si vzal hobity zpátky a posadil si je opět na ramena, a tak se vezli pyšně v čele zpívající družiny, srdce jim bušila a zvedali hlavy. Oče­kávali sice, že se časem začne něco dít, teď však byli proměnou entů ohromeni. Bylo to, jako když povodeň náhle protrhne hráz, která ji dlouho zadržovala.</p>

<p>„Tak se enti přece jen rozhodli docela rychle, viďte?" odvážil se říci Pipin po chvilce, když se zpěv na okamžik odmlčel a bylo slyšet jen údery rukou a nohou.</p>

<p>„Rychle?" řekl Stromovous. „Húm! To ano. Rychleji, než jsem čekal. Tak vyburcované jsem je opravdu neviděl už pěkných pár věků. My enti se nedáme rádi vyburcovat, a nikdy se nevyburcujeme, dokud není jasné, že našim stromům a našim životům hrozí velké nebezpečí. To se tu v Lese nestalo od válek mezi Sauronem a Muži z Moře. Roz­hněvalo nás, co provádějí skřeti, to svévolné kácení - <emphasis>rárum </emphasis>-, když nemají ani tu ubohou výmluvu, že potřebují živit ohně; a taky zrada souseda, který nám měl pomáhat. Čarodějové by měli mít lepší rozum; a taky ho mají. Pro takovouhle zradu není ani v entském, ani v elfím, ani v lidském jazyce dost strašná kletba. Pryč se Sarumanem!"</p>

<p>„Opravdu rozbijete kamennou hráz Železného pasu?" ptal se Smí­šek.</p>

<p>„Ho, hm, no, víš, mohli bychom! Vy možná nevíte, jak jsme silní. Slyšeli jste snad o skalních obrech? Ti jsou náramně silní. Ale zlobři jsou jen napodobeniny, které Nepřítel vyrobil za Velké tmy na po­směch elfům. My jsme silnější než zlobři. My jsme stvořeni z kostí země. Dokážeme rozštípnout kámen jako kořeny stromů, jenže rychle­ji, mnohem, mnohem rychleji, když nás něco pobouří! Jestli nás nepokácejí nebo nezničí ohněm a nerozmetají nějakým kouzlem, dokázali bychom rozštípat Železný pas na kousíčky a rozlámat jeho zdi v tros­ky."</p>

<p>„Saruman se vás ale bude snažit zarazit, ne?" „Hm, ach, to ano. Já na to nezapomněl. Dokonce jsem na to mys­lel hodně dlouho. Ale víte, spousta entů je o řadu stromových životů mladší než já. Teď jsou všichni vyburcovaní a myslí jen na jedno: jak rozbijí Železný pas. Ale zanedlouho začnou přemýšlet; trochu vy­chladnou, až budou pít večerní nápoj. To budeme mít žízeň! Jen ať pochodují a zpívají! Máme před sebou dlouhou cestu a bude dost času na přemýšlení. Důležité je, že jsme se vypravili."</p>

<p>Stromovous pochodoval dál a chvíli zpíval s ostatními. Po čase však jeho zpěv opět přešel v mručení a pak umlkl. Pipin viděl, jak se mu vraští a krčí prastaré čelo. Konečně vzhlédl a Pipin mu v očích uviděl smutek; smutek, ale ne neštěstí. Bylo v nich světlo, jako by zelený plamen sestoupil hlouběji do temných studnic jeho myšlenek.</p>

<p>„Samozřejmě je celkem pravděpodobné, přátelé moji," řekl poma­lu, „docela pravděpodobné, že soud přijde <emphasis>na nás; </emphasis>že je to poslední pochod entů. Kdybychom ale zůstali doma a nedělali nic, osud by si nás stejně dříve nebo později našel. Ta myšlenka nám rostla v srdcích už dlouho; proto teď pochodujeme. Nebylo to ukvapené rozhodnutí. Teď snad alespoň poslední pochod entů zaslouží písničku. Ano," vzdychl, „snad pomůžeme jiným národům, než zahyneme. Stejně bych býval rád, kdyby se splnila ta písnička o entkách.</p>

<p>Moc rád bych ještě někdy viděl Fimbrethil. Ale tak už to chodí, přátelé moji, písničky jako stromy nesou ovoce jen ve svůj vlastní čas a po svém; a někdy zchřadnou předčasně."</p>

<p>Enti rázovali velikou rychlostí. Sestoupili do dlouhé brázdy, která se stále svažovala k jihu. Teď začali stoupat vzhůru do vysokého zá­padního hřebene. Lesy nechali za sebou a dospěli k roztroušeným skupinám bříz a potom k holým svahům, kde rostlo jen pár vyzáblých borovic. Slunce zapadlo za temný hřbet kopce vpředu. Padal šedivý soumrak.</p>

<p>Pipin se ohlédl. Počet entů se rozrostl - nebo co se to dělo? Zdálo se mu, že tam, kde měly v šeru ležet holé svahy, přes které přešli, vidí háje stromů. A pohybovaly se! Bylo snad možné, aby se stromy Fangornu probudily a les se zvedl a pochodoval přes kopce do války? Protíral si oči, jestli ho neoklamal stín a spánek; veliké šedé útvary se rovnoměrně pohybovaly kupředu. Bylo slyšet hluk podobný větru ve větvích. Enti se blížili k vrcholu hřebene a všechen zpěv ustal. Padla noc a bylo ticho; nebylo slyšet nic než slabé chvění země pod nohama entů a ševel, stín šepotu, jako když se větrem snáší listí. Konečně sta­nuli na vrcholku a hleděli dolů do temné jámy, do veliké rozsedliny na konci hor: Nan Curuníru, Údolí Sarumanova.</p>

<p>„Nad Železným pasem leží noc," řekl Stromovous.</p>

<p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p>

<p><strong>BÍLÝ JE</strong><strong>Z</strong><strong>DEC</strong></p>

<p>„Jsem zmrzlý až na kost," řekl Gimli, mával pažemi a podupával. Konečně se rozednilo. Na úsvitu druhové posnídali, jak se dalo; teď se v rostoucím světle hotovili k dalšímu hledání stop hobitů.</p>

<p>„A nezapomeňme na toho starce!" řekl Gimli. „Bylo by mi líp, kdybychom viděli otisk nějaké boty."</p>

<p>„Proč by ti bylo líp?" řekl Legolas.</p>

<p>„Protože stařec, který za sebou nechává stopy, snad není víc, než vypadá," řekl trpaslík.</p>

<p>„Snad," řekl elf, „tady by ale nemusela zanechat stopy ani těžká bota; tráva je vysoká, pružná."</p>

<p>„To by Hraničáře nezmátlo," řekl Gimli. „Aragornovi stačí ohnuté stéblo. Neočekávám ale, že nějaké stopy najdu. Byl to zlý přízrak Sarumanův, to, co jsme v noci viděli. Tím jsem si jistý i za denního svět­la. Jeho oči nás možná z Fangornu sledují i teď."</p>

<p>„To je dost možné," řekl Aragorn. „Já si však jistý nejsem. Mys­lím na koně. V noci jsi říkal, Gimli, že je zahnal strach. Mně se to nezdálo. Slyšel jsi je, Legolasi? Znělo ti to jako zvířata posedlá dě­sem?"</p>

<p>„Ne," řekl Legolas. „Slyšel jsem je zřetelně. Nebýt tmy a našeho vlastního strachu, byl bych hádal, že ta zvířata zdivočela náhlou rados­tí. Mluvili jako koně, kteří potkali dávno postrádaného přítele."</p>

<p>„To jsem si také myslel," řekl Aragorn. „Nerozluštím však tu há­danku, pokud se nevrátí. Pojďte! Už je světlo. Nejdřív hledejme a po­tom hádejme! Měli bychom začít tady u našeho vlastního tábořiště, pozorně to prohledat všude kolem a dát se svahem k lesu. Náš úkol je najít hobity, ať si o svém nočním návštěvníku myslíme cokoli. Jestli nějakou náhodou unikli, museli se schovat mezi stromy, jinak by je bylo někde vidět. Jestliže odtud až po okraj lesa nenajdeme nic, pak naposled prohledáme bitevní pole a spáleniště. Tam je však malá na­děje; Rohanští jezdci vykonali svou práci příliš dobře."</p>

<p>Nějakou chvíli se druhové plazili a šátrali po zemi. Strom stál tesklivě nad nimi, jeho suché listy teď visely zvadle a chrastily v mra­zivém východním větru. Aragorn se zvolna pohyboval dál. Dospěl k popelu strážního ohně u břehu řeky a pak se vracel po zemi zpátky ke kopečku, kde se odehrála bitva. Náhle se sehnul a sklonil se s obliče­jem až v trávě. Pak zavolal na ostatní. Přiběhli klusem.</p>

<p>„Konečně nějaké noviny!" řekl Aragorn. Zvedl a ukázal jim zlo­mený list, veliký, bledě zlatý, který teď ale již ztrácel barvu a hnědl.</p>

<p>„Tohle je mallornový list z Lórienu a jsou na něm drobečky a ko­lem v trávě další. A podívejte! Tady leží přeřezané provazy!"</p>

<p>„A tady je nůž, který je přeřezal!" řekl Gimli. Shýbl se a z drnu, do nějž jej zašlápla těžká bota, vytáhl krátkou zubatou čepel. Rukojeť, od níž byla ulomena, ležela opodál. „Byla to skřetí zbraň," řekl, a dr­žel ji opatrně a s odporem se díval na vyřezávanou střenku: byla tva­rována jako ohavná hlava se šilhavýma očima a rozšklebenými ústy.</p>

<p>„To je tedy nejpodivnější hádanka, s jakou jsme se zatím setkali!" zvolal Legolas. „Svázaný zajatec unikne jak skřetům, tak z obklíčení Jezdců. Potom se zastaví, pořád v otevřené krajině, a přeřeže si pouta skřetím nožem. Ale jak a proč? Vždyť jestli měl svázané nohy, jak chodil? A jestli měl svázané ruce, jak používal nože? A jestli neměl svázané ruce ani nohy, proč vůbec provazy řezal? Potom se zaradoval, jak mu to jde, posadil se a klidně se najedl cestovního chleba! To sa­mo stačí, abychom věděli, že to byl hobit, i bez mallornového listu. A pak bych řekl, že mu na rukou narostla křídla a on se zpěvem uletěl na strom. Bude snadné ho najít: potřebujeme jenom mít také křídla!"</p>

<p>„Tady byla nějaká kouzla, to je jasné," řekl Gimli. „Co dělal ten stařec? Co řekneš na Legolasův výklad, Aragorne? Můžeš jej vylep­šit?"</p>

<p>„Možná že ano," usmál se Aragorn. „Jsou tady další znaky, o kte­rých jste neuvažovali. Souhlasím, že zajatec byl hobit, a než sem do­šel, musel mít volné ruce nebo nohy. Hádám, že to byly ruce, protože potom je hádanka snazší, a protože podle toho, jak čtu stopy, ho sem <emphasis>d</emphasis><emphasis>onesl </emphasis>nějaký skřet. Pár kroků odtud byla prolita krev, skřetí krev. Okolo celého místa jsou otisky kopyt a známky, že byl odtud vlečen nějaký těžký předmět. Skřeta zabili Jezdci a později odtáhli jeho tělo do ohně. Hobita ale neviděli: nebyl v otevřené krajině, protože byla noc a on měl pořád na sobě elfí plášť. Byl vyčerpaný a hladový a není divu, když poté, co si přeřezal pouta nožem padlého nepřítele, chvíli odpočíval a jedl, než se odplížil pryč. Je ale příjemné vědět, že měl v kapse trochu <emphasis>lembasu, </emphasis>protože utekl bez zásob a bez batohu; v tom je vidět hobita. Říkám hobita, ale doufám a tuším, že tu byli Smíšek a Pipin spolu. Nic to ovšem spolehlivě nedokazuje."</p>

<p>„A jak myslíš, že si jeden z nich uvolnil ruku?" ptal se Gimli.</p>

<p>„Nevím, jak se to stalo," odpověděl Aragorn. „Tím spíš nevím, proč je nějaký skřet odnášel. Můžeme si být jistí, že jim nechtěl po­moci k útěku. Ne, spíš myslím, že začínám chápat věc, která mě od začátku mátla: proč se skřeti, když padl Boromir, spokojili s tím, že chytili Smíška a Pipina. Nehledali nás ostatní ani nezaútočili na tábor; místo toho se plnou rychlostí hnali k Železnému pasu. Předpokládali, že chytili Toho, kdo nese Prsten, a jeho věrného druha? Myslím, že ne. Jejich páni by se neodvážili dát skřetům tak jasný příkaz, i kdyby sami věděli, co a jak. Nemluvili by s nimi otevřeně o Prstenu; nejsou to spolehliví služebníci. Myslím, že skřetům nařídili pochytat <emphasis>hobity </emphasis>a za každou cenu živé. Před bitvou se někdo pokusil upláchnout s dra­hocennými zajatci. Možná zradou, to je u takového pronároda docela pravděpodobné; nějaký velký a odvážný skřet se mohl pokusit uprch­nout s kořistí sám, s vlastním záměrem. Takový je můj výklad. Dají se vymyslet jiné. S jedním však rozhodně můžeme počítat: přinejmenším jeden z našich přátel unikl. Je naším úkolem najít ho a pomoci mu, než se vrátíme do Rohanu. Nesmíme se zaleknout Fangornu, protože ho nouze zahnala do té temné končiny."</p>

<p>„Nevím, co mě leká víc - Fangorn, nebo pomyšlení na dlouhou pěší cestu přes Rohan," řekl Gimli.</p>

<p>„Tak pojďme do lesa," řekl Aragorn.</p>

<p>žanedlouho našel Aragorn čerstvé stopy. Na jednom místě na břehu Entvy narazil na otisky nohou: hobití stopy, ale příliš lehké, aby z nich mohl mnoho vyčíst. Pak zase našel další stopy u kmene veliké­ho stromu na samém kraji lesa. Půda byla holá a suchá a mnoho neod­halila.</p>

<p>„Nejméně jeden hobit tu chvíli stál a díval se zpátky a pak se ob­rátil do lesa," řekl Aragorn.</p>

<p>„Potom musíme dovnitř také," řekl Gimli. „Tenhle Fangorn se mi ale nelíbí; a varovali nás před ním. Kdyby nás tak ta honička zavedla radši jinam!"</p>

<p>„Nemám z toho lesa zlý pocit, ať se vypravuje cokoli," řekl Lego-las. Stál pod krajními stromy, předkláněl se, jako když naslouchá, a rozšířenýma očima zíral do stínu. „Ne, není zlý, nebo je v něm to zlo někde daleko. Zachytávám jen slaboučkou ozvěnu temných míst, kde jsou srdce stromů černá. Kolem nás není žádná zlá vůle; je tu však ostražitost a hněv."</p>

<p>„Tak na mne se proč hněvat nemá," řekl Gimli. „Já jsem mu neu­blížil."</p>

<p>„Tím líp," řekl Legolas. „Přesto mu někdo ublížil. Uvnitř se něco děje, nebo se bude dít. Necítíte to napětí? Bere mi dech."</p>

<p>„Cítím, že vzduch je dusný," řekl trpaslík. „Tenhle les je světlejší než Temný hvozd, ale je plesnivý a sešlý."</p>

<p>„Je starý, stařičký," řekl elf. „Tak starý, že já se cítím téměř mla­dý, jako jsem se necítil za celou cestu s vámi, děti. Je starý a plný vzpomínek. Mohl jsem tu být šťastný, kdybych sem byl přišel v do­bách míru."</p>

<p>„Ty určitě," odfrkl trpaslík. „Jsi konečně lesní elf, i když elfové jsou vůbec zvláštní národ. Ale uklidňuješ mě. Kam půjdeš ty, tam půjdu já. Měj ovšem při ruce luk a já se budu držet sekery. Ne na stromy," dodal chvatně, vzhlížeje ke stromu, pod nímž stáli. „Nechci se nečekaně srazit s tím starcem a nemít po ruce argument. Pojďme!"</p>

<p>S tím se tři pronásledovatelé vrhli do lesa Fangornu. Legolas a Gimli přenechali stopování Aragornovi. Viděl toho málo. Podlaha lesa byla suchá a pokrytá svátým listím, hádal však, že uprchlíci se budou držet u vody, a často se vracel na břeh říčky. Tak se stalo, že nalezl místo, kde Smíšek a Pipin pili a koupali si nohy. Tam všichni zřetelně spatřili stopy dvou hobitů, jedny menší než druhé.</p>

<p>„To je dobrá novina," řekl Aragorn. „Stopy jsou však dva dny sta­ré. A zdá se, že tady hobiti od vody odešli."</p>

<p>„Co tedy uděláme?" řekl Gimli. „Nemůžeme je sledovat přes ce­lou hlubinu Fangornu. Na to nejsme vybavení. Jestli je nenajdeme brzo, nebudeme jim k žádnému užitku a můžeme si leda sednout vedle nich a z přátelství společně umřít hladem."</p>

<p>„Jestliže opravdu nemůžeme udělat víc, musíme udělat právě to," řekl Aragorn. „Pojďme dál."</p>

<p>Posléze došli k sráznému, prudkému konci Stromovousova kopce a vzhlédli na skalní stěnu s hrubými schody vedoucími nahoru na řím­su. Spěchajícími mraky prorážely záblesky slunce a les teď vypadal méně šedivě a ponuře.</p>

<p>„Polezme nahoru, trochu se porozhlédneme!" řekl Legolas. „Po­řád se mi krátí dech. Rád bych se chvilku nadýchal čerstvějšího vzdu­chu."</p>

<p>Vylezli nahoru. Aragorn šel poslední a pohyboval se zvolna; bed­livě ohledával stupně a římsy.</p>

<p>„Jsem si téměř jistý, že tady hobiti byli," řekl. „Jsou tu ale jiné zvláštní stopy, kterým nerozumím. Rád bych věděl, jestli z té římsy uvidíme něco, co by nám pomohlo uhodnout, kudy se dali potom." Postavil se a rozhlédl se, neviděl však nic, co by mu pomohlo. Římsa byla obrácena k jihu a k východu; jen na východ však byl nějaký roz­hled. Tam spatřili řady korun stromů sestupovat do pláně, z níž přišli.</p>

<p>„Hodně jsme si zašli," řekl Legolas. „Mohli jsme tu být v bezpečí a spolu, kdybychom byli opustili Velkou řeku druhý nebo třetí den a vydali se na západ. Málokdo může předvídat, kam ho zavede cesta, dokud nedojde do konce."</p>

<p>„Do Fangornu jsme přece dojít nechtěli," řekl Gimli.</p>

<p>„A přece jsme tady - a k tomu v pasti," řekl Legolas. „Podívejte!"</p>

<p>„Na co?" řekl Gimli.</p>

<p>„Tamhle mezi stromy." „Kde? Nemám oči jako elf."</p>

<p>„Pst! Mluv tišeji. Podívej!" ukázal Legolas prstem. „Dole v lese na cestě, po které jsme přišli. To je on. Nevidíš ho, jak přechází od stromu ke stromu?"</p>

<p>„Vidím, už vidím!" sykl Gimli. „Podívej, Aragorne! Nevaroval jsem tě? Tam je ten stařec. Celý ve špinavých šedivých hadrech; proto jsem ho nejdřív neviděl."</p>

<p>Aragorn pohlédl a spatřil shrbenou, pomalu se pohybující postavu. Nebyla daleko. Vypadalo to jako starý žebrák, který unaveně kráčí a opírá se o hrubou hůl. Hlavu měl skloněnou a nedíval se směrem k nim. V jiných zemích by ho byli uvítali dobrým slovem; nyní však stáli mlčky a každý z nich pociťoval zvláštní očekávání: blížilo se něco, co tajilo moc - anebo hrozbu.</p>

<p>Gimli chvilku zíral s rozšířenýma očima a postava se krok za kro­kem blížila. Pak se najednou dál neudržel a vybuchl: „Vezmi luk, Le-golasi! Napni ho! Připrav se. To je Saruman. Nedovol mu promluvit, ať nás nezakleje! Střílej první!"</p>

<p>Legolas vzal luk a napjal jej, pomalu, jako by mu v tom bránila nějaká jiná vůle. Šíp držel volně v ruce, ale nevložil jej do tětivy. Ara-gorn stál mlčky, tvář pozornou a napjatou.</p>

<p>„Na co čekáš? Co s tebou je?" zasyčel Gimli šeptem.</p>

<p>„Legolas má pravdu," řekl Aragorn tiše. „Nemůžeme takhle střílet na starce bez varování a bez výzvy, i když se bojíme a máme jakékoli pochybnosti. Pozorujme a čekejme!"</p>

<p>V tu chvíli stařec zrychlil krok a překvapivou rychlostí dorazil na úpatí skalní stěny. Pak najednou vzhlédl, zatímco oni nehybně stáli a hleděli dolů. Neozval se ani zvuk.</p>

<p>Neviděli mu do tváře; měl kápi a přes ni měl nasazen klobouk se širokou střechou, takže všechny jeho rysy s výjimkou konečku nosu a šedého vousu byly zastíněny. Přesto se Aragornovi zdálo, že ve stínu zahaleného čela zahlédl záblesk jasných a pronikavých očí.</p>

<p>Konečně stařec přerušil ticho. „Opravdu příjemné setkání, přátelé moji," řekl tichým hlasem. „Chtěl bych s vámi mluvit. Sejdete dolů, nebo mám vylézt nahoru?" Nečekal na odpověď a začal šplhat.</p>

<p>„Teď!" vykřikl Gimli. „Zastav ho, Legolasi!"</p>

<p>„Neříkal jsem, že bych s vámi chtěl mluvit?" řekl stařec. „Dej pryč ten luk, Mistře elfe!"</p>

<p>Luk a šípy vypadly Legolasovi z rukou a paže mu volně sklesly podle boků.</p>

<p>„A ty, Mistře trpaslíku, prosím nesahej na topůrko sekyry, dokud nebudu nahoře. Nebudeš potřebovat takové argumenty."</p>

<p>Gimli sebou trhl a pak stál jako zkamenělý a zíral, zatímco stařec skákal po hrubých schodech vzhůru hbitě jako kůzle. Jako by ho všechna únava opustila. Když stoupal na římsu, cosi bíle zasvitlo, pří­liš krátce, aby si mohli být jistí, jako by se na okamžik odhalil nějaký šat zakrytý šedivými hadry. Gimliho dech bylo v tichu slyšet jako hla­sité syknutí.</p>

<p>„Znovu říkám: příjemné setkání!" řekl stařec, přicházeje k nim. Když byl několik stop vzdálen, zůstal stát, shrbeně opřen o hůl, s hla­vou vysunutou dopředu, a zíral na ně zpod kápě. „A copak tu děláte v těchhle končinách? Elf, člověk a trpaslík, všichni oblečeni podle elfí módy. Určitě je za tím nějaký příběh, který stojí za vyslechnutí. Tako­vé věci se tu často nevidí."</p>

<p>„Mluvíte jako někdo, kdo Fangorn dobře zná," řekl Aragorn. „Je</p>

<p>to tak?"</p>

<p>„Dobře ne," odvětil stařec, „to by byla práce na mnoho životů. Ale čas od času sem zajdu."</p>

<p>„Mohli bychom se dozvědět vaše jméno a pak slyšet, co jste nám přišel říci?" řekl Aragorn. „Ráno uplývá a máme poslání, které nemů­že čekat."</p>

<p>„Co jsem chtěl říci, jsem už řekl: copak tu děláte a co o sobě mů­žete povědět? A moje jméno!" přerušil se a dlouho se tiše smál. Ara-gorn cítil, jak jím při tom zvuku projíždí třas, zvláštní zamrazení; a přece to nebyl strach ani zděšení, co cítil. Bylo to spíš jako náhlé bod­nutí ostrého vzduchu nebo ťafka studeného deště, která probudí ne­klidného spáče.</p>

<p>„Moje jméno!" řekl stařec ještě jednou. „Ještě jste je neuhodli? Myslím, že jste je už slyšeli. Ano, už jste je slyšeli. Ale teď, co mi povíte?"</p>

<p>Tři druhové stáli mlčky a neodpovídali.</p>

<p>„Někdo by začal pochybovat, jestli se o vašem poslání vůbec sluší vykládat," řekl stařec. „Naštěstí o něm něco vím. Sledujete stopy dvou mladých hobitů, domnívám se. Ano, hobitů. Nekoukejte, jako byste to zvláštní jméno nikdy neslyšeli. Slyšeli a já také. Ano, vylezli sem pře­devčírem; a setkali se tu s někým, koho nečekali. Uklidňuje vás to? A teď byste chtěli vědět, kam je vzal? No, možná že bych vám o tom mohl něco povědět. Ale proč stojíme? Vidíte, vaše poslání už není tak naléhavé, jak jste mysleli. Posaďme se a udělejme si pohodlí."</p>

<p>Stařec se obrátil a šel k hromadě spadlého kamení a oblázků na úpatí srázu za nimi. V tu chvíli jako by bylo sňato nějaké kouzlo a ostatní se uvolnili a pohnuli. Gimliho ruka okamžitě sjela k topůrku sekyry. Aragorn vytasil meč a Legolas zvedl luk.</p>

<p>Stařec si toho nevšímal, sklonil se však a posadil se na nízký plo­chý kámen. Tu se jeho šedý plášť rozevřel a oni spatřili, že je pod ním celý oblečený v bílém.</p>

<p>„Saruman!" vykřikl Gimli a skočil k němu, sekyru v ruce. „Mluv! Kde jsi ukryl naše přátele? Co jsi s nimi udělal? Mluv, nebo ti udělám do klobouku díru, s kterou si ani čaroděj neporadí!"</p>

<p>Stařec byl na něho příliš rychlý. Vyskočil na nohy a jedním sko­kem byl na vršku velikého balvanu. Tam stál, náhle vyrostlý, a tyčil se nad nimi. Kápě a šedé hadry spadly. Jeho bílý šat zazářil. Zvedl svou hůl a Gimlimu vylétla sekyra ze sevřené ruky a zvonivě dopadla na zem. Aragornův meč, strnulý v jeho nehybné ruce, zaplál náhlým oh­něm. Legolas vykřikl velikým hlasem a vystřelil vysoko do vzduchu svůj šíp; ten zmizel v záblesku ohně.</p>

<p>„Mithrandir!" křičel. „Mithrandir!"</p>

<p>„Příjemné setkání, říkám ti ještě jednou, Legolasi!" řekl stařec.</p>

<p>Všichni na něho zírali. Vlasy měl bílé jako prosluněný sníh a záři­vě bílý byl i jeho šat; oči pod hustým obočím byly jasné a pronikavé jako sluneční paprsky a v ruce měl moc. V úžasu, radosti a bázni stáli a nenalézali slov.</p>

<p>Nakonec se Aragorn pohnul. „Gandalf!" řekl. „Z nejhlubší bezna­děje se nám vracíš v naší nouzi! Čím jsem to měl zastřený zrak? Gandalf!" Gimli neřekl nic, klesl však na kolena a zakryl si oči.</p>

<p>„Gandalf," opakoval stařec, jako by si vybavoval v paměti dlouho neužívané slovo. „Ano, tak to bylo. Byl jsem Gandalf."</p>

<p>Sestoupil z balvanu, zvedl svůj šedý plášť a zahalil se do něho. Zdálo se, jako by předtím svítilo slunce a teď zase zašlo do mraků. „Ano, můžete mi pořád říkat Gandalf," řekl a byl to hlas starého příte­le a vůdce. „Vstaň, můj dobrý Gimli! Nemáš se zač stydět a mně se nic nestalo. Opravdu, nikdo z vás, přátelé moji, nemá zbraň, kterou by mi mohl ublížit. Buďte veselí! Setkáváme se znovu. Vítr se obrací. Veliká bouře jde, ale vítr se obrátil."</p>

<p>Položil Gimlimu ruku na hlavu a trpaslík vzhlédl a náhle se za­smál. „Gandalfe!" řekl. „Ale vždyť jste celý v bílém!"</p>

<p>„Ano, jsem teď bílý," řekl Gandalf. „Já vlastně jsem Saruman, da­lo by se říci, Saruman, jaký měl být. Ale teď mi povídejte o sobě! Od té doby, co jsme se rozloučili, jsem prošel ohněm a hlubokou vodou. Zapomněl jsem mnohé, co jsem si myslel, že vím, a poznal zas mno­hé, co jsem zapomněl. Vidím teď mnoho vzdálených věcí, ale mnoho věcí, které jsou na dosah, nevidím. Povídejte mi o sobě!"</p>

<p>„Co by sis přál vědět?" řekl Aragorn. „Vyprávět všechno, co se stalo od našeho rozchodu na Můstku, by bylo dlouhé. Neřekl bys nám nejdřív o hobitech? Našel jsi je, jsou v bezpečí?"</p>

<p>„Ne, nenašel jsem je," řekl Gandalf. „Nad údolími Emyn Muilu byla tma a nevěděl jsem o jejich zajetí, dokud mi to neřekl orel."</p>

<p>„Orel!" řekl Legolas. „Viděl jsem jednoho vysoko a daleko; napo­sled před třemi dny nad Emyn Muilem."</p>

<p>„Ano," řekl Gandalf, „to byl Gwaihir, Pán větru, který mě vysvo­bodil z Orthanku. Poslal jsem ho napřed, aby pozoroval Řeku a sbíral zprávy. Vidí ostře, ale nemůže vidět všechno, co se děje pod kopci a pod stromy. Některé věci viděl on a některé já. Prsten teď odešel tam, kde nemohu pomoci ani já, ani kdo jiný z Družiny, která se vydala z</p>

<p>Roklinky. Tak tak, že nebyl odhalen Nepříteli, ale unikl. Měl jsem v tom jistý podíl: seděl jsem totiž na vyvýšeném místě a zápasil s Tem­nou věží; a Stín prošel mimo. Potom jsem byl unaven, velice unaven, a dlouho jsem kráčel v temném zamyšlení."</p>

<p>„Vy tedy víte o Frodovi!" řekl Gimli. „Jak se mu vede?"</p>

<p>„To vám nepovím. Byl zachráněn z velikého nebezpečí, ještě mnoho jich však leží před ním. Rozhodl se jít do Mordoru sám a vydal se na cestu; to je jediné, co mohu říci."</p>

<p>„Sám ne," řekl Legolas. „Myslíme, že s ním šel Sam."</p>

<p>„Ano?" řekl Gandalf a v očích mu zasvitlo a v tváři se mu objevil úsměv. „Opravdu? To je pro mne novinka, ale nepřekvapuje mě. Dob­ře! Moc dobře! Ulehčili jste mi. Musíte mi povědět víc. Teď se posaď­te a vypravujte mi o své cestě."</p>

<p>Druhové se posadili na zem u jeho nohou a Aragorn se ujal vy­právění. Gandalf dlouho neříkal nic a na nic se neptal. Ruce měl roze­střeny na kolenou a oči zavřené. Nakonec, když Aragorn mluvil o Bo-romirově smrti a o jeho poslední cestě po Velké řece, starý muž vzdy­chl.</p>

<p>„Neřekl jsi všechno, co víš nebo co tušíš, příteli Aragorne," řekl tiše. „Ubohý Boromir! Neviděl jsem, co se mu stalo. Byla to bolestná zkouška pro takového muže - válečníka a pána lidí. Galadriel mi říka­la, že je v nebezpečí. Nakonec ale vyvázl. Jsem rád. Nebylo to marné, že šli mladí hobiti s námi, i kdyby jen kvůli Boromirovi. To však není jejich jediná úloha. Byli přivedeni do Fangornu a jejich příchod byl jako pád kamínků, které začínají lavinu v horách. Už teď, zatímco tady spolu rozmlouváme, slyším první hřímání. Ať je Saruman radši doma, až se provalí hráz!"</p>

<p>„V jedné věci ses nezměnil, můj drahý příteli," řekl Aragorn. „Po­řád mluvíš v hádankách."</p>

<p>„Cože? V hádankách?" řekl Gandalf. „Ne, mluvil jsem nahlas k sobě. To už je zvyk starců: vyberou si nejmoudřejšího z přítomných a k němu mluví; dlouhá vysvětlení, která potřebují mladí, jsou únavná." žasmál se, ale znělo to teď hřejivě a vlídně jako záblesk slunce.</p>

<p>„Já už nejsem mlád ani podle let mužů ze Starobylých domů," ře­kl Aragorn. „Neotevřeš mi svou mysl jasněji?"</p>

<p>„Co mám tedy říct?" pravil Gandalf a na chvíli se zamyslel. „V krátkosti vidím věci v tuto chvíli tak, chcete-li co nejjasněji poznat mé smýšlení: Nepřítel samozřejmě už dlouho ví, že Prsten je na cestě a že jej nese hobit. Teď zná počet naší Družiny, která se vydala z Roklin-ky, a ví, kdo je kdo. Nechápe však ještě jasně náš záměr. Předpokládá, že všichni jdeme do Minas Tirith; to by totiž na našem místě udělal sám. A podle jeho moudrosti by to byla těžká rána jeho moci. Skuteč­ně, má veliký strach, protože neví, kdy se nečekaně objeví někdo mocný, kdo bude vládnout jeho Prstenem a povede proti němu válku, pokusí se ho svrhnout a dosadit se na jeho místo. Že bychom si přáli svrhnout jeho a neměli na jeho místo <emphasis>nikoho, </emphasis>je myšlenka, jaká mu nepřijde na mysl. Že bychom se pokusili zničit Prsten samotný, to ho ještě nenapadlo ani v nejčernějším snu. V tom bezpochyby spočívá naše štěstí a naše naděje. Představoval si totiž válku, a proto válku rozpoutal ve víře, že nesmí ztrácet čas; vždyť ten, kdo udeří první a udeří dost tvrdě, nebude možná muset udeřit podruhé. A tak uvádí síly, které dlouho připravoval, do pohybu dřív, než zamýšlel. Ten chytrý hlupák. Kdyby byl použil veškerou moc, aby střežil Mordor tak, aby nikdo nemohl vniknout dovnitř, a kdyby obrátil všechnu svou záludnost k honbě za Prstenem, pak by opravdu byla naděje zhasla: ani Prsten, ani Ten, kdo jej nese, by mu dlouho neunikali. Teď však jeho oko hledí spíš do ciziny než k domovu; a především vyhlíží k Minas Tirith. Velmi brzy už na ni dopadne jeho síla jako smršť.</p>

<p>Ví už totiž, že poslové, které vyslal, aby přepadli Družinu, opět selhali. Prsten nenašli. Nepřivedli ani žádné hobity jako rukojmí. Kdyby dokázali jen to, byla by to pro nás těžká rána a mohlo to být osudné. Nepřipouštějme si však temné myšlenky, jakou zkouškou by byla musela projít jejich ušlechtilá oddanost v Temné věži. Vždyť Nepřítel selhal - prozatím. Díky Sarumanovi."</p>

<p>„Takže Saruman není zrádce?" řekl Gimli.</p>

<p>„Ale je," řekl Gandalf. „Dvojnásob. A není to zvláštní? Nic z to­ho, co jsme v poslední době utrpěli, se nezdálo tak bolestné jako zrada Železného pasu. I jako pán a velitel začal být Saruman velice silný. Ohrožuje Rohanské a odpoutává jejich pomoc od Minas Tirith, právě když z Východu přichází hlavní úder. Přesto je zrádná zbraň vždycky nebezpečím pro ruku. Saruman také pomýšlel na to, aby uchvátil Prs­ten pro sebe, nebo aspoň chytil do pasti nějaké hobity pro své zlé zá­měry. Tak se oběma nepřátelům dohromady podařilo jen to, že úžas-nou rychlostí a v krajním čase přivedli Smíška a Pipina do Fangornu, kam by se byli jinak vůbec nedostali!</p>

<p>Také se sami naplnili dalšími pochybnostmi, které jim ruší plány. Do Mordoru nedojdou díky Rohanským jezdcům žádné zprávy o bi­tvě; Temný pán však ví, že v Emyn Muilu byli zajati dva hobiti a byli odvlečeni směrem k Železnému pasu proti vůli jeho vlastních služeb­níků. Teď se musí bát Železného pasu stejně jako Minas Tirith. Jestli­že Minas Tirith padne, Sarumanovi se povede zle."</p>

<p>„Škoda že naši přátelé leží mezi nimi," řekl Gimli. „Kdyby Želez­ný pas a Mordor neoddělovala žádná země, pak by mohli spolu bojo­vat, zatímco my bychom přihlíželi a čekali."</p>

<p>„Vítěz by vyšel silnější než předtím a zbaven pochybností," řekl Gandalf. „Železný pas ovšem nemůže s Mordorem bojovat, pokud Saruman nejdříve nezíská Prsten. A to se mu teď nikdy nepodaří. Ještě neví, že je v nebezpečí. Neví toho spoustu. Tolik dychtil sáhnout si na svou kořist, že vyšel ven, aby sledoval a našel své posly. Přišel však tentokrát příliš pozdě a bylo už po bitvě. Když přišel, nemohl nikomu pomoci. Dlouho se tu nezdržel. Nahlížím mu do mysli a vidím tam jeho pochybnosti. Nevyzná se v lese. Věří, že Jezdci pobili a spálili všechny na bitevním poli; neví však, zda skřeti vedli nějaké zajatce nebo ne. A neví o hádce mezi svými služebníky a skřety z Mordoru; neví ani o Okřídleném poslu."</p>

<p>„Okřídlený posel!" zvolal Legolas. „Střelil jsem po něm z Galad-rielina luku nad Sarn Gebirem a srazil jsem ho z oblohy. Všechny nás naplnil strachem. Jaký je to zase nový postrach?"</p>

<p>„Takový, jaký nemůžeš zabít šípy," řekl Gandalf. „Zabil jsi mu jenom nosiče. Byl to totiž nazgůl, jeden z Devítky, kteří teď létají na okřídlených nosičích. Brzy zastíní svým děsem poslední vojsko našich přátel, odříznou slunce. Dosud jim však nebylo dovoleno překročit Řeku a Saruman neví o této nové podobě, do níž se Prstenové přízraky oblékly. Jeho myšlenky se stále upínají k Prstenu. Byl na místě bitvy? Našel se? Co kdyby jej získal Théoden, Pán Marky, a dozvěděl se o jeho moci? To je nebezpečí, které vidí, a tak uprchl zpátky do Želez­ného pasu, aby zdvojnásobil svůj útok na Rohan. A celý čas je tu na dosah jiné nebezpečí, které ve svém rozohnění nevidí. Zapomněl na Stromovouse."</p>

<p>„Už zase mluvíš sám k sobě," usmál se Aragorn. „Stromovouse neznám. Uhodl jsem část Sarumanovy dvojí zrady, a přesto nevidím, k čemu posloužil příchod dvou hobitů do Fangornu, ledaže nám vynesl dlouhou a neplodnou štvanici."</p>

<p>„Okamžik!" vykřikl Gimli. „Nejdřív bych rád věděl jinou věc. Byl jste to vy, Gandalfe, koho jsme včera v noci viděli, nebo Saruman?"</p>

<p>„Mne jste určitě neviděli," odpověděl Gandalf, „proto musím sou­dit, že jste viděli Sarumana. Zřejmě vypadáme tak podobně, že musím omluvit tvou touhu udělat mi nevyléčitelnou díru do klobouku."</p>

<p>„Výborně!" řekl Gimli. „Jsem rád, že jste to nebyl vy."</p>

<p>Gandalf se opět zasmál. „Ano, můj milý trpaslíku," řekl, „je to příjemné pomyšlení, že se člověk tak docela ve všem nemýlil. Jako bych to neznal až moc dobře! Ale vždyť já jsem ti to uvítání vůbec nezazlíval. Jak bych mohl, když jsem svým přátelům tolikrát radil, aby podezřívali i vlastní ruce, když jednají s Nepřítelem. Zdar, Gimli, synu Glóinův! Snad nás jednoho dne uvidíš vedle sebe a rozsoudíš, který je který!"</p>

<p>„Ale ti hobiti!" vpadl Legolas. „Šli jsme daleko, abychom je našli, a zdá se, že ty o nich víš. Kde jsou teď?"</p>

<p>„Se Stromovousem a s enty," řekl Gandalf.</p>

<p>„S enty!" zvolal Aragorn. „Takže ty staré pověsti o obyvatelích hlubokých lesů a o obrovitých pastýřích stromů jsou pravdivé? Enti jsou pořád ještě na světě? Myslel jsem, že jsou jen vzpomínkou ze Starých časů, jestliže vůbec kdy byli víc než jednou z rohanských le­gend."</p>

<p>„Rohanská legenda!" vykřikl Legolas. „Kdepak, o starých Ono-drim a o jejich dlouhém žalu zpíval každý elf v Divočině. I mezi námi jsou ale už jen vzpomínkou. Kdybych nějakého potkal, jak dosud cho­dí po světě, pak bych se doopravdy cítil mladý! Stromovous je však jenom překlad Fangornu do Obecné řeči; ty ovšem zřejmě mluvíš o osobě. Kdo je Stromovous?"</p>

<p>„Aha, teď toho chceš hodně," řekl Gandalf. „To málo, co znám z jeho dlouhého pomalého osudu, by vydalo na příběh, na jaký teď ne­máme čas. Stromovous je Fangorn, ochránce lesa; je nejstarší z entů, nejstarší živý tvor, který dosud chodí pod sluncem tady ve Středoze-mi. Opravdu doufám, Legolasi, že se s ním ještě sejdeš. Smíšek a Pi-pin měli velké štěstí: setkali se s ním právě tady, kde sedíme. Přišel sem totiž před dvěma dny a odnesl je do svého obydlí daleko u kořenů hor. Často sem chodívá, zejména když je neklidný a znepokojí ho šu­my z vnějšího světa. Před čtyřmi dny jsem ho viděl rázovat mezi stromy a myslím, že on viděl mne, protože se zastavil; nepromluvil jsem však, protože mě tížily myšlenky a byl jsem unaven po svém zápase s Okem Mordoru; ani on nepromluvil, ani mě nezavolal jmé­nem."</p>

<p>„Třeba si také myslel, že jste Saruman," řekl Gimli. „Mluvíte však o něm jako o příteli. Myslel jsem, že je Fangorn nebezpečný."</p>

<p>„Nebezpečný!" vykřikl Gandalf. „A to jsem já také, velmi nebez­pečný. Nejnebezpečnější ze všeho, s čím se kdy setkáš, leda by tě při­vedli živého před trůn Temného pána. A Aragorn je nebezpečný a Legolas je nebezpečný. Jsi obklopen nebezpečím, Gimli, synu Glói-nův, vždyť ty jsi sám nebezpečný - po svém způsobu. Jistěže je Fan-gornský les nebezpečný - nikoli nejméně těm, kdo se příliš ohánějí sekyrou; a Fangorn sám je také nebezpečný; přesto moudrý a laskavý. Teď však jeho dlouhý a pomalý hněv přetéká a naplňuje celý les. Pří­chod hobitů a novinky, které mu přinesli, jej vylil, a brzy se povalí jako záplava; jeho proud je však obrácen proti Sarumanovi a sekyrám Železného pasu. Stane se věc, jaká se nestala od Starých časů: enti se probudí a zjistí, že jsou silní."</p>

<p>„Co udělají?" zeptal se užasle Legolas.</p>

<p>„Já nevím," řekl čaroděj. „Myslím, že to nevědí sami. Rád bych to věděl." žmlkl a hlava mu klesla v zamyšlení.</p>

<p>Ostatní na něho hleděli. Sluneční paprsek mezi letícími mraky mu padl na ruce, které měl teď složeny dlaněmi vzhůru v klíně; zdály se naplněny světlem, jako se šálek plní vodou. Konečně vzhlédl a upřel zrak přímo do slunce.</p>

<p>„Dopoledne míjí," řekl. „Brzy musíme jít."</p>

<p>„Půjdeme najít své přátele a poznat Stromovouse?" zeptal se Ara-gorn.</p>

<p>„Ne," řekl Gandalf. „To není cesta, kterou se musíme dát. Mluvil jsem o naději. Je to však jen naděje. Není to vítězství. K nám i k našim přátelům se blíží válka, válka, ve které by jenom použití Prstenu moh­lo zajistit vítězství. Plní mě velikým žalem a velikou obavou; mnoho totiž bude zničeno a může být ztraceno všechno. Jsem Gandalf, Gan-dalf Bílý, ale Černý je dosud mocnější."</p>

<p>Vstal a zahleděl se k východu se zacloněnýma očima, jako by vi­děl daleké věci, jež neviděl nikdo z nich. Pak potřásl hlavou. „Ne," řekl tiše. „Odešel tam, kam nedosáhneme. Buďme rádi aspoň tomu. Už nemůžeme přijít do pokušení použít Prsten. Musíme jít a čelit té­měř zoufalému nebezpečí, ale to smrtelné nebezpečí je odstraněno."</p>

<p>Otočil se. „Pojď, Aragorne, synu Arathornův!" řekl. „Nelituj své volby v údolí Emyn Muilu a neříkej tomu marná štvanice. Zvolil jsi v nejistotě cestu, která se ti zdála pravá; byla to správná volba a byla odměněna. Tak jsme se totiž setkali včas, kdežto jinak bychom se byli možná sešli příliš pozdě. Hledání tvých druhů však skončilo. Další cestu ti ukazuje dané slovo. Musíš do Edorasu, vyhledat Théodena v jeho síni. Je tě zapotřebí. Světlo Andúrilu se teď musí zjevit v bitvě, na kterou dlouho čekalo. V Rohanu je válka a ještě horší věc: s Thé-odenem je zle."</p>

<p>„Takže už ty veselé mladé hobity víckrát neuvidíme?" řekl Lego-</p>

<p>las.</p>

<p>„To jsem neřekl," pravil Gandalf. „Kdoví? Měj trpělivost. Jdi, kam musíš jít, a doufej! Do Edorasu. Já tam jdu také."</p>

<p>„To je dlouhá chůze pro mladého i pro starého," řekl Aragorn. „Bojím se, že bude po bitvě, než tam dojdeme."</p>

<p>„Uvidíme, uvidíme," řekl Gandalf. „Půjdeš tedy se mnou?"</p>

<p>„Ano, vydáme se spolu," řekl Aragorn. „Nepochybuji však, že se tam dostaneš dřív než já, budeš-li si to přát." Vstal a dlouze se zahle­děl na Gandalfa. Ostatní na ně mlčky zírali, jak tam stáli proti sobě. Šedá postava muže Aragorna, syna Arathornova, byla vysoká a strohá jako kámen, s rukou na jílci meče; vypadal, jako by kterýsi král z mořských mlh vystoupil na pobřeží menších lidí. Před ním stála se­hnutá postava starce, bílá, teď prozářená jakoby vnitřním světlem, shrbená pod tíží let, avšak třímající moc větší, než je síla králů.</p>

<p>„Nemám pravdu, Gandalfe," řekl nakonec Aragorn, „že bys mohl jít, kamkoli by sis přál, rychleji než já? A řeknu ještě toto: ty jsi náš kapitán a naše zástava. Temný pán má Devítku. My ale máme Jedno­ho, mocnějšího než oni: Bílého jezdce. Prošel ohněm a propastí a oni se ho zaleknou. My půjdeme, kam nás povede."</p>

<p>„Ano, budeme tě společně následovat," řekl Legolas. „Nejdřív bys mi však, Gandalfe, velmi ulehčil, kdybys nám pověděl, co se ti přiho­dilo v Morii. Neřekneš nám to? Nemůžeš se zdržet ani na to, abys řekl svým přátelům, jak jsi byl vysvobozen?"</p>

<p>„Už jsem se zdržel příliš," odpověděl Gandalf. „Čas se krátí. Kdybychom měli čas celý rok, nevypověděl bych vám všechno."</p>

<p>„Řekněte nám tedy, kolik chcete a kolik dovolí čas!" řekl Gimli. „Alespoň povězte, jak se vám vedlo s balrogem!"</p>

<p>„Nejmenuj ho!" řekl Gandalf, a na okamžik jako by mu tvář za­clonil oblak bolesti; chvíli seděl mlčky, starý jako smrt. „Dlouho jsem padal," řekl konečně pomalu, jako by vzpomínal jen s obtížemi. „Dlouho jsem padal a on padal se mnou. Obestíral mě jako oheň. Ho­řel jsem. Pak jsme se ponořili do hluboké vody a byla tma. Studená byla jako příliv smrti; téměř mi zmrazila srdce."</p>

<p>„Hluboká je propast, nad níž se klene Durinův můstek," řekl Gim-li, „a nikdo ji nezměřil."</p>

<p>„Přesto má dno, kam nedosáhne světlo ani poznání," řekl Gandalf. „Tam jsem nakonec dospěl, na nejspodnější základ kamene. Byl pořád se mnou. Jeho oheň byl uhašen, ale stal se slizkou věcí, silnější než rdousící had. Bojovali jsme hluboko pod živou zemí, tam, kde se ne­počítá čas. Stále mě svíral a stále jsem do něho sekal, až nakonec prchl do temných chodeb. Ty nepostavil Durinův lid, Gimli, synu Glóinův. Hluboko, hluboko pod nejhlubšími slujemi trpaslíků hryžou svět bezejmenní tvorové. Ani Sauron je nezná. Jsou starší než on. Ny­ní jsem tudy prošel já, nevynesu však žádnou zprávu, abych nezatem-nil světlo dne. V tom zoufalství byl můj nepřítel mou jedinou nadějí a já ho pronásledoval, svíraje ho za patu. Tak mě nakonec vyvedl zpát­ky do tajných chodeb Khazad-dům. Znal je všechny až příliš dobře. Stoupali jsme pořád výš, až jsme se dostali k Nekonečným schodům."</p>

<p>„Ty jsou dávno ztracené," řekl Gimli. „Mnozí tvrdili, že byly po­staveny jen v pověsti, jiní však říkali, že byly zničeny."</p>

<p>„Byly postaveny a nebyly zničeny," řekl Gandalf. „Šplhaly z nej-hlubší kobky na nejvyšší vrchol, stoupaly nepřerušenou spirálou o mnoha tisících stupňů, až nakonec vyústily v Durinově věži vytesané v rostlé skále žirakzigilu, na čnělce Stříbrného špičáku.</p>

<p>Tam na Celebdilu bylo osamělé okno ve sněhu a před ním úzký prostor, závratné orlí hnízdo nad mlhami světa. Slunce tam prudce zářilo, kdežto všechno dole bylo zahaleno v mracích. Vyskočil ven, a když jsem ho následoval, vzplál novým plamenem. Nikdo u toho ne­byl, jinak by se v pozdějších písních zpívalo o Bitvě na vrcholku." Náhle se Gandalf zasmál. „Co by ale řekli v písni? Ti, kdo vzhlíželi z dálky, mysleli, že horu věnčí bouře. Slyšeli hřímání a říkali, že do Celebdilu bije blesk a odskakuje rozbitý v ohnivé jazyky. Nestačí to snad? Kolem nás se zvedl hustý dým, mlha a pára. Led padal jako déšť. Svrhl jsem svého nepřítele a on spadl z vyvýšeného místa a tříš­til horskou stěnu, kde se o ni tloukl ve své zkáze. Pak na mne padla tma a já jsem bloudil mimo myšlení a čas a putoval dalekými cestami, o nichž nebudu vypravovat.</p>

<p>Nahý jsem byl poslán zpět - nakratičko, než dokonám svůj úkol. A nahý jsem ležel na vrcholku hory. Věž za mnou byla rozdrcena na prach; okno bylo pryč, zborcené schody byly zahlcené ožehlým a roz­bitým kamením. Byl jsem sám, zapomenut, bez východiska, na tvr­dém rohu světa. Ležel jsem tam, hleděl vzhůru a hvězdy se otáčely kolem a každý den byl jako jeden zemský věk. Slabě mi k uším dolé­haly zvěsti ze všech zemí: rození a umírání, zpěv a pláč, a pomalé, věčné sténání přetíženého kamene. A tak mě nakonec opět nalezl Gwaihir, Pán větru, zvedl mě a nesl odtamtud.</p>

<p>,Vždy je mi souzeno být ti břemenem, příteli v nouzi,' řekl jsem.</p>

<p>,Býval jsi břemenem,' odpověděl, ,ale teď už nejsi. Prosvítá tebou slunce. Skutečně, myslím, že mě už ani nepotřebuješ. Kdybych tě upustil, nesl by ses větrem.'</p>

<p>,Nepouštěj mě!' vydechl jsem, protože jsem v sobě opět pocítil život. ,Odnes mě do Lothlórienu.'</p>

<p>,To je také příkaz Paní Galadriel, která mě poslala hledat tě,' od­pověděl.</p>

<p>Tak jsem se dostal do Caras Galadhonu a zjistil, že jste teprve ne­dávno odešli. Pobyl jsem v nestárnoucím čase té země, kde dny přiná­šejí uzdravení, a ne úpadek; také jsem nalezl uzdravení a byl jsem oblečen do bílého. Rady jsem dával a rady jsem dostával. Odtud jsem přišel po podivných stezkách a některým z vás nesu poselství. Ara-gornovi jsem měl říci:</p>

<p><emphasis>Kde jsou tví Dúnadané, Elessare milý? Kam a proč příbuzní tvoji zabloudili? Blíží se hodina, </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>tracený zas vzejde, Sedá družina ze Severu jede; temná je cesta však pro tebe souzená: táhne se k Moři, je Mrtvými střežená.</emphasis></p>

<p>Legolasovi posílá tato slova:</p>

<p><emphasis>ž</emphasis><emphasis>elený lístečku, dlouho jsi pod stromem v radosti přebýval. Varuj se před Mořem! Jednou jen zaslechneš křik racků na mělčině,</emphasis></p>

<p><emphasis>víckrát už srdce tvé ve hvozdě nespočine. "</emphasis></p>

<p>Gandalf zmlkl a zavřel oči.</p>

<p>„Mně tedy neposlala žádnou zprávu?" řekl Gimli a sklopil hlavu.</p>

<p>„Její slova jsou temná," řekl Legolas, „a málo říkají těm, kdo je dostávají."</p>

<p>„To není žádná útěcha," řekl Gimli.</p>

<p>„A co tedy?" řekl Legolas. „Chtěl bys, aby otevřeně mluvila o tvé</p>

<p>smrti?"</p>

<p>„Ano, jestliže mi nemůže říct nic jiného."</p>

<p>„Cože?" řekl Gandalf a otevřel oči. „Ano, myslím, že jsem uhodl, co její slova značí. Promiň, Gimli! Uvažoval jsem znovu o těch posel­stvích. Ale ovšemže ti posílá slova a nejsou ani temná, ani smutná.</p>

<p>,Gimlimu, synu Glóinovu,' řekla, ,vyřiď pozdrav jeho Paní. S ka­deří chodíš, i s mou vzpomínkou. Udeř však sekyrou na ten správný strom!'</p>

<p>„Ve šťastnou hodinu jste se nám vrátil, Gandalfe," vykřikl trpaslík a začal poskakovat a zpívat podivným trpasličím jazykem. „Pojďte! Pojďte!" vykřikoval a máchal sekyrou. „Když je teď Gandalfova hlava posvátná, najdeme si nějakou, kterou mohu setnout!"</p>

<p>„To nemusíš hledat daleko," řekl Gandalf a zvedl se. „Pojďte! Strávili jsme všechen čas, který lze dopřát setkání odloučených přátel. Teď je třeba si pospíšit."</p>

<p>Opět se zahalil do svého starého potrhaného pláště a šel první. Rychle za ním sestoupili z vysoké římsy a vraceli se lesem podle bře­hu Entvy. Nepromluvili, dokud nestáli zase v trávě za hranicí Fangor-nu. Po jejich koních nebylo ani stopy.</p>

<p>„Nevrátili se," řekl Legolas. „To bude úmorná chůze!"</p>

<p>„Já pěšky nepůjdu. Čas spěchá," řekl Gandalf. Pak zvedl hlavu a dlouze hvízdl. Byl to tak jasný pronikavý tón, že ostatní užasli, jaký zvuk to vyšel z těch stařeckých vousatých rtů. Zahvízdal třikrát a pak jako by z dálky zaslechli ržání koně, které z plání přinášel východní vítr. S podivem čekali. Zanedlouho bylo slyšet kopyta, zprvu jen jako chvění půdy, které vnímal pouze Aragorn, ležící v trávě, pak zněla stále hlasitěji a zřetelněji rychlým dupotem.</p>

<p>„To je víc než jeden kůň," řekl Aragorn.</p>

<p>„Ovšem," řekl Gandalf. „Pro jednoho bychom byli příliš velká zá­těž."</p>

<p>„Jsou tři," řekl Legolas, zírající do pláně. „Podívejte se, jak běží! Tamhle je Hasufel a vedle něho můj přítel Arod! Ale jiný se žene prv­ní; ohromný kůň. Takového jsem ještě neviděl."</p>

<p>„A ani neuvidíš," řekl Gandalf. „To je Stínovlas. Je to náčelník Komoňstva, knížat koní, a ani Théoden, rohanský král, nikdy neviděl lepšího. Nezáří snad jako stříbro a neběží hladce jako bystrá voda? Přišel si pro mne: kůň Bílého jezdce. Půjdeme spolu do bitvy."</p>

<p>Během čarodějovy řeči běžel veliký kůň do kopce k nim; srst se mu leskla a hříva mu vlála větrem rychlého běhu. Druzí dva ho násle­dovali, teď daleko vzadu. Sotva Stínovlas spatřil Gandalfa, zvolnil krok a hlasitě zaržál; pak lehce přiklusal, sklonil svou pyšnou hlavu a velikými nozdrami se otřel starému muži o šíji.</p>

<p>Gandalf ho polaskal. „Cesta z Roklinky je daleká, příteli," řekl; „ty jsi však moudrý a rychlý a přicházíš, když je třeba. Teď spolu po­jedeme daleko a v tomto světě se už nerozloučíme!"</p>

<p>žáhy doběhli druzí dva koně a tiše stanuli opodál, jako by očeká­vali povely. „Musíme okamžitě do Meduseldu, síně vašeho pána Thé-odena," oslovil je vážně Gandalf. Kývli hlavami. „Čas spěchá, a proto s vaším dovolením, přátelé, pojedeme na vás. Prosíme vás, abyste běželi plnou rychlostí, jaké jste schopni. Hasufel ponese Aragorna a Arod Legolase. Posadím si Gimliho před sebe, a když Stínovlas dovo­lí, ponese nás oba. Teď chviličku počkáme, než se napijete."</p>

<p>„Teď chápu část včerejší noční hádanky," řekl Legolas, když leh­ce vyskočil Arodovi na hřbet. „Možná že zprvu naši koně utíkali stra­chem, ale pak potkali svého náčelníka Stínovlase a s radostí ho vítali. Věděl jsi, že tady je, Gandalfe?"</p>

<p>„Věděl," řekl čaroděj. „Upnul jsem k němu myšlenky a pobízel jsem ho ke spěchu; včera byl totiž daleko na jihu této země. Kéž mě tam opět rychle donese!"</p>

<p>Nato Gandalf promluvil k Stínovlasovi a kůň vyrazil ostrým tem­pem, ale ne tak, aby s ním ostatní neudrželi krok. Po chvilce prudce zabočil, vybral si místo, kde byly břehy nižší, přebrodil řeku a pak je vedl přímo na jih do ploché širé krajiny bez stromů. Vítr procházel v šedých vlnách nekonečnými mílemi trávy. Nebylo tu ani stopy po cestě nebo po pěšině, ale Stínovlas se nezastavoval a neváhal.</p>

<p>„Jede teď přímou čarou k Théodenovým síním pod Bílými hora­mi," řekl Gandalf. „Tak to bude rychlejší. Za řekou na Východní po­lonině, kudy běží hlavní cesta na sever, je půda pevnější, ale Stínovlas zná cestu přes každou bažinu a jámu."</p>

<p>Mnoho hodin jeli pláněmi a říčními luhy. Často byla tráva tak vy­soká, že dosahovala jezdcům až nad kolena a jejich koně jako by pluli šedozeleným mořem. Narazili na mnoho skrytých jezírek a širokých rozloh ostřice povívající nad vlhkými a zrádnými bažinami; Stínovlas však nalézal cestu a ostatní koně jeli jeho stopou. Slunce se zvolna koulelo po nebi na západ. Přes velikou pláň je jezdci na okamžik za­hlédli jako rudý oheň v dáli, nořící se do trávy. Nízko nad obzorem se po obou stranách rudě blyštěla ramena hor. Zdálo se, že odtamtud stoupá kouř a zatmívá sluneční kotouč do barvy krve, jako by slunce na své cestě pod okraj země zapálilo trávu.</p>

<p>„Tam leží Rohanská brána," řekl Gandalf. „Teď je téměř přímo na západ od nás. Tím směrem leží Železný pas."</p>

<p>„Vidím mnoho kouře," řekl Legolas. „Co to může být?"</p>

<p>„Bitva a válka!" řekl Gandalf. „Jeďme dál!"</p>

<p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong>KRÁL </strong><strong>Z</strong><strong>E </strong><strong>Z</strong><strong>LATÉ SÍNĚ</strong></p>

<p>Jeli dál západem slunce a pozvolným stmíváním a houstnoucí no­cí. Když konečně zastavili a sesedli, byl i Aragorn ztuhlý a unavený. Gandalf jim popřál jen pár hodin odpočinku. Legolas a Gimli spali a Aragorn ležel natažen na zádech; Gandalf však stál opřen o hůl a vy-hlížel do tmy na východ a na západ. Všechno mlčelo a nikde nebylo vidět ani slyšet žádného tvora. Když opět vstali, byla noc mřížovaná dlouhými mračny, která letěla v mrazivém větru. Pod studeným měsí­cem jeli dál stejně rychle jako za denního světla.</p>

<p>Míjely hodiny a oni pořád jeli. Gimli podřimoval a byl by spadl, kdyby ho Gandalf nechytil a nezatřásl s ním. Hasufel a Arod znaveně, ale hrdě následovali svého neúnavného vůdce jako stěží viditelný šedý stín před sebou. Míle ubíhaly. Rostoucí měsíc zapadl do oblak.</p>

<p>Vzduch začal nepříjemně mrazit. Tma na východě pomalu bledla v studenou šeď. Daleko vlevo vyskočily nad černé stěny Emyn Muilu rudé šípy světla. Přišel jasný a čirý úsvit, přes cestu jim vál vítr a ohý­bal trávu. Náhle Stínovlas stanul a zaržál. Gandalf ukázal dopředu.</p>

<p>„Podívejte!" zvolal a jeho druhové zvedli unavené oči. Před nimi stály hory Jihu s bílými vrcholky a černými pruhy. Travnatý kraj se vlnil k pahorkům, které se shlukly u nohou hor, a vléval se do mnoha údolíček, jež byla dosud nezřetelná a temná, nedotčená jitřním svět­lem, a vinula se do srdce velikých hor. Přímo před cestovateli se otví­rala nejširší z těchto dolin jako dlouhý záliv mezi kopci. Hluboko v něm zahlédli hrbatý masív hory s jedním vysokým štítem; v ústí stálo jako stráž osamělé návrší. Jeho paty obtékala stříbrná nit potoka, který pramenil v dolině; na temeni zahlédli ve vycházejícím slunci dosud vzdálený záblesk, třpyt zlata.</p>

<p>„Mluv, Legolasi!" řekl Gandalf. „Pověz nám, co vidíš na tom</p>

<p>kopci!"</p>

<p>Legolas upřeně hleděl před sebe a stínil si oči před rovnými pa­prsky právě vyšlého slunce. „Vidím bílý potok, který stéká ze sněhů," řekl. „Tam, kde se vynořuje ze stínu údolí, zvedá se na východě zele­ný pahorek. Obklopuje jej příkop a mocný val a trnitý plot. Uvnitř se zvedají střechy domů; a uprostřed na zelené terase stojí o samotě veli­ký lidský palác. Mým očím se zdá, že střecha je pobita zlatem. Její světlo září daleko do kraje. Zlaté jsou i veřeje dveří. Stojí tam muži v lesklém brnění, vše ostatní ve dvoře ale ještě spí."</p>

<p>„Ten dvorec se nazývá Edoras," řekl Gandalf, „a ta zlatá síň je Meduseld. Tam přebývá Théoden, syn Thengelův, král Rohanské marky. Přišli jsme s novým dnem. Teď před sebou vidíme jasně cestu. Musíme však jet obezřetněji, je totiž válka a Rohirové, Páni koní, ne­spí, i když to tak zdálky vypadá. Radím vám všem, abyste netasili zbraně a nemluvili povýšeně, dokud nepřijdeme před Théodenův</p>

<p>trůn."</p>

<p>Jitro kolem bylo jasné a čiré a ptáci zpívali, když cestovatelé doje­li k potoku. Hnal se dolů do pláně a pod úpatím kopce jim přes cestu zahýbal velkým obloukem na východ, aby se v dálce vlil do rákosem zarostlého řečiště Entvy. Země se zelenala; ve vlhkých lukách a na travnatých březích potoka hojně rostly vrby. V této jižní zemi se jim už červenaly ratolístky, protože cítily příchod jara. Přes potok vedl brod mezi nízkými břehy rozdupanými od přecházejících koní. Cesto­vatelé jej překročili a octli se v širokém rozježděném úvozu, který mířil do vysočiny.</p>

<p>Na úpatí obehnaného pahorku zabíhala cesta do stínu mnoha vy­sokých zelených mohyl. Na západních svazích se tráva bělala jako pod závějí sněhu; v drnu tam jako nespočetné hvězdičky vyrážely kvítky.</p>

<p>„Podívejte!" řekl Gandalf. „Jak krásné jsou jasné oči v trávě! V této lidské zemi se jim říká stáličky, simbelmyně, protože kvetou ve všech ročních obdobích a rostou tam, kde odpočívají velcí muži. Hle! Přicházíme k velkým mohylám, kde spí Théodenovi předkové."</p>

<p>„Sedm mohyl nalevo a devět napravo," řekl Aragorn. „Mnoho lid­ských věků minulo od doby, kdy byla postavena zlatá síň."</p>

<p>„Pětsetkrát opadlo od té doby červené listí v Temném hvozdu, mém domově," řekl Legolas, „a připadá nám to jako chvilička."</p>

<p>„Rohanským jezdcům to však připadá tak dávno," řekl Aragorn, „že stavba toho domu je pro ně jenom vzpomínkou a písní a léta před­tím se jim ztrácejí v mlze času. Teď nazývají tuto zemi svým domo­vem, svou vlastí, a jejich řeč se odlišila od řeči jejich severského pří­buzenstva." Pak začal tiše prozpěvovat pomalým jazykem, který ne­znali elf ani trpaslík; přesto naslouchali, protože to byla mocná hudba.</p>

<p>„Hádám, že je to jazyk Rohirů," řekl Legolas; „podobá se totiž zemi samé; někdy je bohatý a vlnivý a jinak tvrdý a strohý jako hory. Neuhodnu však, co píseň znamená, jen to, že je obtěžkána smutkem smrtelných lidí."</p>

<p>„Nakolik ji dovedu převést do Obecné řeči," pravil Aragorn, „zní takto:</p>

<p><emphasis>Kde je teď jezdec a kůň? Kde roh, který pěje?</emphasis></p>

<p><emphasis>Kde je teď přilba a pancíř a vlas, který věje? Kde je teď ruka a harfa a oheň, jenž hřeje? Kde je to jaro, ta sklizeň, ta pšenice kde je? Jako déšť po horách přešly a jako větérek v louce; na západ odešly naše dny přes stinné kopce. Kdo lapí kouř, když se umřelé dřevo pálí, kdo spatří vracet se roky, jež </emphasis><emphasis>do</emphasis><emphasis> Moře napadaly?</emphasis></p>

<p>Tak mluvil kdysi dávno v Rohanu zapomenutý básník, když vzpomí­nal, jak urostlý a sličný byl Eorl Mladý, který přijel ze Severu; a Fela-róf, jeho hřebec, otec koní, měl okřídlené nohy. Tak dodnes zpívají muži za večerů."</p>

<p>S těmito slovy projeli cestovatelé kolem mlčenlivých mohyl. Po točité stezce po zelených ramenech kopců nakonec dojeli k širokým ošlehaným zdem a bránám Edorasu.</p>

<p>Sedělo tam mnoho mužů v lesklé zbroji. Ihned vyskočili a zahra­dili jim cestu kopími. „Stůjte, cizinci zde neznámí!" vykřikli jazykem Jízdmarky a žádali jména a poslání cizinců. V očích měli podiv, ale pramálo přátelství; na Gandalfa hleděli černě.</p>

<p>„Dobře rozumím vaší řeči," odpověděl stejným jazykem, „rozumí jí ovšem málo cizinců. Proč tedy nemluvíte Obecnou řečí, jak je zvy­kem na západě, když si přejete odpověď?"</p>

<p>„Je vůlí krále Théodena, aby nikdo nevstoupil do jeho bran, pokud nezná náš jazyk a není naším přítelem," odpověděl jeden ze strážných. „Nikdo tu není vítán ve dnech války, jen naši vlastní lidé a ti, kdo při­cházejí z Mundburgu v zemi Gondor. Kdo jste, že přijíždíte bezsta­rostně přes pláň takto podivně oděni a na koních, kteří se podobají našim koním? Dlouho tu držíme stráž a pozorovali jsme vás z dálky. Nikdy jsme neviděli jezdce tak zvláštního a koně tak hrdého, jako je jeden z těch, kteří vás nesou. Je z Komoňstva, ledaže nás klamou oči. Pověz, nejsi čaroděj, nějaký Sarumanův špeh, anebo přízrak, který stvořil? Mluv, a rychle!"</p>

<p>„Nejsme žádné přízraky," řekl Aragorn, „a oči vás neklamou. Jsou to skutečně vaši vlastní koně, na kterých jedeme, a myslím, žes to dobře věděl dříve, než ses ptal. Zloděj ale zřídka jede domů do stáje. Tady jsou Hasufel a Arod, které nám půjčil Éomer, Třetí maršál Mar­ky, před dvěma dny. Přivádíme je zpátky, jak jsme mu slíbili. Nevrátil se snad Éomer a neupozornil na náš příchod?"</p>

<p>Do očí strážného se vkradlo znepokojení. „O Éomerovi nemám co říci," odpověděl. „Říkáš-li pravdu, pak o tom Théoden bezpochyby slyšel. Možná že váš příchod nebyl zcela neočekávaný. Je to dva dny, co večer přišel Červivec a řekl, že podle Théodenovy vůle nesmí žádný cizinec projít touto branou."</p>

<p>„Červivec?" řekl Gandalf a ostře pohlédl na strážného. „Už nic neříkej. Nemám poselství pro Červivce, ale pro samotného Pána Mar­ky. Mám naspěch. Šel bys nebo poslal bys někoho, aby mu oznámil, že jsme přišli?" Oči mu pod hlubokým obočím zablýskaly, když upřel zrak na muže.</p>

<p>„Ano, půjdu," odtušil pomalu. „Jaká jména mám ale oznámit? A co mám říct o tobě? Vypadáš teď jako starý a unavený, a přece se mi zdá, že uvnitř jsi nebezpečný a drsný."</p>

<p>„Vidíš a mluvíš dobře," řekl čaroděj. „Jsem totiž Gandalf. Vrátil jsem se. A hle! I já vedu zpátky koně. Tady je velký Stínovlas, kterého jiná ruka nezkrotila. A vedle mne je tu Aragorn, syn Arathornův, dě­dic Králů, a jde do Mundburgu. A také jsou zde elf Legolas a trpaslík Gimli, naši druhové. Teď jdi a řekni svému pánu, že jsme u bran a přáli bychom si s ním mluvit, jestliže nám dovolí vstoupit do své sí­ně."</p>

<p>„Udáváš skutečně zvláštní jména! Oznámím je však, jak mě vybí­zíš, a poznám vůli svého pána," řekl strážný. „Počkejte zde chvilku a já vám přinesu odpověď, jakou on uzná za dobrou. Nedělejte si velké naděje! Časy jsou temné." Rychle odešel a zanechal cizince v ostražité péči svých druhů.</p>

<p>Po chvíli se vrátil. „Pojďte za mnou!" řekl. „Théoden vám dovoluje vstoupit; každou zbraň, i kdyby to byla jen hůl, však musíte odložit na prahu. Dveřníci je převezmou."</p>

<p>Temná brána se rozevřela. Cestovatelé vstoupili a šli řadou za svým průvodcem. Nalezli širokou cestu dlážděnou opracovanými ka­meny, která se chvílemi vinula nahoru a chvílemi stoupala po krát­kých, dobře postavených schodištích. Minuli mnoho dřevěných domů a mnoho temných dveří. Podle cesty tekl potůček čiré vody a třpytil se a zurčel v kamenném korytě. Konečně došli na temeno kopce. Na ze­lené terase tam stála vyvýšená plošina. U její paty prýštil jasný pra­men z kamene opracovaného do podoby koňské hlavy; pod ním byla široká nádržka, z níž se voda přelévala do potůčku tekoucího dolů. Po zelené terase vedlo vzhůru vysoké a široké kamenné schodiště a po obou stranách nejvyššího schodu byla kamenná sedátka. Tam seděli další strážní a na kolenou jim ležely tasené meče. Zlaté vlasy měli spleteny na ramenou; na zelených štítech zářil znak slunce, jejich dlouhé pancíře byly leskle vycíděné, a když vstali, zdáli se vyšší než smrtelní lidé.</p>

<p>„Před vámi jsou dveře," řekl průvodce. „Musím se teď vrátit do služby u brány. Sbohem! Ať je k vám Pán Marky milostivý!"</p>

<p>Obrátil se a rychle scházel zpátky cestou. Ostatní zlezli dlouhé schodiště pod dohledem urostlých strážných. Ti stáli mlčky nahoře a nepromluvili slova, dokud na dlážděnou plošinu nad schody nevy­stoupil Gandalf. Pak náhle pronesli dvorné uvítání vlastní řečí.</p>

<p>„Buďte zdrávi, příchozí zdaleka!" řekli a obrátili k cestovatelům jílce mečů na znamení míru. Ve slunci se zableskly zelené drahokamy. Pak jeden ze strážných předstoupil a promluvil Obecnou řečí.</p>

<p>„Jsem Théodenův dveřník," řekl. „Jmenuji se Hama. Zde vás mu­sím vybídnout, abyste odložili zbraně, než vstoupíte."</p>

<p>Nato mu Legolas vložil do ruky svůj nůž se stříbrnou rukojetí, toulec a luk. „Starej se o ně dobře," řekl; „pocházejí ze zlatého lesa a dala mi je Paní Lothlórienu."</p>

<p>Do mužových očí vstoupil úžas a rychle odložil zbraně ke zdi, ja­ko by se jich bál. „Nikdo se jich nedotkne, to slibuji," řekl.</p>

<p>Aragorn stál chvíli nerozhodně. „Není mi po vůli," řekl, „odložit svůj meč ani vydat Andúril do ruky kohokoli jiného."</p>

<p>„Je to vůle Théodenova," řekl Hama.</p>

<p>„Není mi jasné, proč by vůle Théodena, syna Thengelova, i když je Pánem Marky, měla převládnout nad vůlí Aragorna, syna Arathornova, Elendilova dědice z Gondoru."</p>

<p>„Toto je dům Théodenův, a ne Aragornův, i kdyby byl králem Gondoru na Denethorově trůně," řekl Hama, rychle se postavil přede dveře a zahradil cestu. Meč měl rázem v ruce a hrot obrácen proti cizincům.</p>

<p>„Tohle jsou zbytečné řeči," řekl Gandalf. „Théodenův požadavek je zbytečný, ale je marné se mu vzpírat. Král musí prosadit svou vůli ve vlastní síni, ať je pošetilá nebo moudrá."</p>

<p>„Pravda," řekl Aragorn, „a udělal bych, jak ode mne žádá pán domu, i kdyby to byla jenom dřevařská chata, kdybych nesl jiný meč než Andúril"</p>

<p>„Ať se jmenuje jakkoliv," řekl Hama, „tady jej odložíš, nechceš-li bojovat sám proti všem mužům z Edorasu."</p>

<p>„Ne sám!" řekl Gimli, přejížděl prsty po ostří své sekyry a temně vzhlížel k strážnému, jako by si vyhlížel strom ke skácení. „Ne sám!"</p>

<p>„Ale, ale," řekl Gandalf. „Jsme přátelé. Nebo bychom měli být; jestli se teď budeme přít, dosáhneme jedině toho, že se nám Mordor bude smát. Mé poslání je naléhavé. Tady máš aspoň můj meč, dobrý Hámo. Opatruj ho dobře. Říká se mu Glamdring, protože jej kdysi vyrobili elfové. Teď mě pusť. No tak, Aragorne!"</p>

<p>Pomalu odepínal Aragorn svůj opasek a sám opřel meč o stěnu. „Tady jej stavím," řekl; „přikazuji vám však, abyste se ho nedotýkali a nedovolili ani jinému, aby na něj položil ruku. V této elfí pochvě od­počívá Meč, který byl zlomen a byl obnoven. V hlubinách času jej kdysi vyrobil Telchar. Smrt stihne každého, kdo tasí Elendilův meč, není-li Elendilovým dědicem."</p>

<p>Strážný odstoupil a s úžasem se zahleděl na Aragorna. „Zdá se, žes přiletěl na křídlech písně ze zapomenutých dob," řekl. „Stane se, jak přikazuješ."</p>

<p>„Dobrá," řekl Gimli, „když bude mít společnost Andúrilu, může moje sekyra bez hanby zůstat tady," a položil ji na podlahu. „Teď, je­li všechno tak, jak sis přál, dovol nám vejít a promluvit s tvým pá­nem."</p>

<p>Strážný dosud váhal. „Tvá hůl," řekl Gandalfovi. „Odpusť, ale i ta musí zůstat u dveří."</p>

<p>„Hloupost!" řekl Gandalf. „Prozíravost je jedna věc, ale nezdvořilost druhá. Jsem starý. Nesmím-li se cestou opírat o svou hůl, budu tady sedět, dokud se Théodenovi samotnému neuráčí vykulhat ven a promluvit si se mnou."</p>

<p>Aragorn se zasmál. „Každý má něco tak drahého, že to druhému nesvěří. Odloučil bys však starce od jeho opory? Nuže, nenecháš nás vstoupit?"</p>

<p>„Hůl v ruce čaroděje může být víc než jen opora pro stáří," řekl Hama. Zadíval se na jasanovou hůl, o niž se Gandalf opíral. „Přesto, je-li slušný člověk na pochybách, spolehne na vlastní moudrost. Vě­řím, že jste přátelé a čestní lidé, kteří nemají žádný zlý úmysl. Smíte</p>

<p>vejít."</p>

<p>Nato stráže zvedly těžké závory dveří a zvolna je otevřely dovnitř. Veliké závěsy zaskřípěly. Cestovatelé vešli. Po čirém vzduchu na kopci se uvnitř zdálo teplo a tma. Síň byla dlouhá a široká a plná stínů a polosvětel; vznosnou střechu podpíraly mocné pilíře. Tu a tam však okny na východě pod převislou střechou pronikaly louče jasných slu­nečních paprsků. V otvoru ve střeše se nad temnými praménky stoupajícího kouře modralo bledé nebe. Když si jejich oči zvykly, cestovatelé si všimli, že podlaha je dlážděná různobarevnými kameny; pod nohama se jim větvily runy a proplétala se zvláštní erbovní znamení. Viděli také, že pilíře jsou bohatě vyřezávané a mdle se lesknou zlatem a zpola viditelnými barvami. Na stěnách hojně visely tkaniny a po jejich širokých rozlohách pochodovaly postavy z pradávných pověstí, některé vybledlé věkem, jiné ztmavlé. Na jednu postavu však dopadalo sluneční světlo: byl to mladý muž na bílém koni. Troubil na veliký roh a plavé vlasy mu vlály ve větru. Kůň měl hlavu zdviženou, nozdry široké a rudé, jak ržál, když zdaleka větřil bitvu. U kolen se mu pěnila a vířila zelenobílá voda.</p>

<p>„Hle, Eorl Mladý!" řekl Aragorn. „Tak přijel ze Severu do bitvy na Poli Celebrantu."</p>

<p>Čtyři druhové šli dál, kolem jasného ohně z polen hořících na dlouhém ohništi uprostřed síně. Pak se zastavili. Na druhém konci byla za ohništěm vyvýšená plošina se třemi stupni, obrácená na sever ke dveřím. Uprostřed plošiny stálo veliké pozlacené křeslo. V něm seděl muž tak shrbený věkem, že vypadal téměř jako trpaslík; bílé vlasy však měl dlouhé a husté a spadaly mu ve velikých pletencích zpod tenké zlaté obroučky nasazené okolo spánků. Uprostřed mu na čele svítil jediný bílý diamant. Vous mu ležel jako sníh na kolenou; oči však dosud hořely jasným světlem a blýskaly, když upíral zrak na cizince. Za křeslem stála žena v bílém. Na schodech u starcových no­hou seděl svrasklý, vyschlý mužík s bledou vědoucí tváří a očima s těžkými víčky.</p>

<p>Bylo ticho. Stařec se ve svém křesle nepohnul. Posléze promluvil Gandalf. „Buď zdráv, Théodene, synu Thengelův! Vrátil jsem se. Vždyť hle, přichází bouře a všichni přátelé by se teď měli spojit do­hromady, jinak každý sám zahyne."</p>

<p>Stařec se pomalu postavil, těžce se opíraje o krátkou černou hůl s bílou kostěnou rukojetí; a nyní cizinci viděli, že přes svou shrbenost je dosud vysoký a že v mládí musel být skutečně urostlý a hrdý.</p>

<p>„Zdravím tě," řekl, „a čekáš možná uvítání. Po pravdě řečeno, tvé uvítání je tu však pochybné, Mistře Gandalfe. Vždycky jsi býval pos­lem neštěstí. Strázně za tebou letí jako vrány, a čím častěji, tím hůř. Nebudu tě klamat: když jsem slyšel, že Stínovlas se vrátil bez jezdce, radoval jsem se, že se vrátil kůň, ale ještě víc, že přišel sám; a když Éomer přinesl novinu, že ses odebral do svého konečného domova, netruchlil jsem. Noviny zdaleka jsou však zřídkakdy pravdivé. Tady se vracíš! A jak se dalo čekat, přichází s tebou horší zlo než dřív. Proč bych tě měl vítat, Gandalfe Sýčku? To mi pověz!" žvolna se opět po­sadil do křesla.</p>

<p>„Mluvíš správně," řekl bledý muž na schodech plošiny. „Sotva před pěti dny přišla trpká zpráva, že Théodred, tvůj syn a pravá ruka, Druhý maršál Marky, byl zabit na Západních polích. Na Éomera není spolehnutí. Pramálo mužů by zůstalo a střežilo tvé zdi, kdyby směl vládnout. A teď se dozvídáme z Gondoru, že Temný pán se hnul. Ta­kovou hodinu si tento poutník vybere k návratu. Opravdu, proč by­chom tě měli vítat, Mistře Sýčku? <emphasis>Láthspell </emphasis>tě nazývám, zlá zvěst; a říká se, že špatná zpráva je špatný host." Posupně se zasmál, když na okamžik zvedl těžká víčka a upřel na cizince temné oči.</p>

<p>„Pokládají tě za moudrého, příteli Červivče, a bezpochyby jsi vel­kou oporou svému pánu," odvětil Gandalf mírným hlasem. „Se špat­nými zprávami však může člověk přijít dvojím způsobem. Může být služebníkem zla, anebo také tím, kdo se nevměšuje, ale přichází jen, aby přinesl pomoc v nouzi."</p>

<p>„Tak jest," řekl Červivec, „je ovšem ještě třetí druh: ohlodávači kostí, ti, kdo strkají nos do cizích bolestí, mrchožrouti, kteří tloustnou válkou. Jakou pomoc jsi kdy přinesl, Sýčku? A jakou pomoc přinášíš teď? Posledně, když jsi tu byl, jsi hledal pomoc u nás. Tehdy tě můj pán vyzval, aby sis vybral, kterého koně chceš, a odjel; a ty sis k úža­su všech ve své opovážlivosti vybral Stínovlase. To mého pána bo­lestně zasáhlo; některým se však zdálo, že to není příliš vysoká cena za to, abys rychle opustil zemi. Hádám, že se to zase vyvine stejně: spíš budeš o pomoc žádat než ji poskytovat. Přivádíš muže? Máš ko­ně, meče, oštěpy? Tomu bych řekl pomoc. To nyní potřebujeme. Kdo však jsou ti, kteří ti jdou v patách? Tři odraní tuláci v šedém! A ty sám vypadáš ze všech čtyř nejvíc jako žebrák!"</p>

<p>„Poslední dobou ve tvé říši upadá dvornost, Théodene, Thengelův synu," řekl Gandalf. „Nesdělil snad posel od tvé brány jména mých společníků? Zřídkakdy přijal rohanský Pán takové tři hosty. U tvých dveří odložili zbraně, jež mají cenu mnoha smrtelníků, i těch nejstatečnějších. Šedý je jejich šat, neboť je oblékli elfové, a tak prošli stí­nem mnoha nebezpečí do tvé síně."</p>

<p>„Je tedy pravda, co hlásil Éomer, že jste se spřáhli s Čarodějnicí ze zlatého lesa?" řekl Červivec. „Není divu: v Dwimordenu se vždyc­ky tkaly sítě klamu."</p>

<p>Gimli udělal krok dopředu, ale náhle ucítil, jak ho Gandalfova ru­ka uchopila za rameno, a zastavil se, strnulý jako kámen.</p>

<p><emphasis>V</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>zlatý les kouzel Lórien přichází člověk zřídka jen; pramálo očí smrtelných spatří tu, jež se nemění. Galadriel! Galadriel!</emphasis></p>

<p><emphasis>Kdo k studánce tvé čiré šel?</emphasis></p>

<p><emphasis>V</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>bílé tvé ruce bílá hvězda; zem čistá, o jaké se nezdá</emphasis></p>

<p><emphasis>i v nejčistších snech smrtelnému, je v Dwimordenu, v Lórienu.</emphasis></p>

<p>Tak tiše zazpíval Gandalf, a pak se náhle změnil. Odhodil svůj rozedraný plášť, vztyčil se a již se neopíral o svou hůl; pak promluvil jas­ným chladným hlasem.</p>

<p>„Moudří mluví jen o tom, co znají, Grímo, synu Gálmódův. Stal se z tebe nedovtipný červ. Mlč tedy a drž svůj rozeklaný jazyk za zu­by. Neprošel jsem ohněm a smrtí, abych si vyměňoval křivá slova se sluhou, dokud neudeří blesk."</p>

<p>Zvedl hůl. Zahřmělo. Sluneční světlo ve východních oknech zmi­zelo; celá síň byla rázem temná jako v noci. Oheň pohasl v mračné uhlíky. Jen Gandalfa bylo vidět, jak stojí bílý a vysoký před zčerna­lým ohništěm.</p>

<p>V soumraku zaslechli Červivcovo syčení: „Neradil jsem ti, pane, abys mu zakázal vzít si hůl? Ten hlupák Hama nás zradil!" Zablesklo se, jako by střechu rozčísl blesk. Pak všechno ztichlo. Červivec padl tváří na zem.</p>

<p>„Théodene, synu Thengelův, budeš mi teď naslouchat?" řekl Gandalf. „Žádáš o pomoc?" Zvedl svou hůl a ukázal k vysokému ok­nu. Tam jako by se tma projasňovala a otvorem bylo vidět vysokou a dalekou zářící oblohu. „Všechno není temné. Vzmuž se, Pane Marky; vždyť lepší pomoc nenajdeš. Pro ty, kteří zoufají, nemám žádnou ra­du. Přesto bych radu mohl dát a mohl bych ti říci pár slov. Poslechneš si je? Nejsou pro každé ucho. Vyzývám tě, abys vyšel ven ze dveří a podíval se do kraje. Příliš dlouho jsi seděl ve stínu a důvěřoval pře­krouceným pověstem a křivým radám."</p>

<p>Théoden zvolna opustil křeslo. V síni se slabě rozsvětlilo. Žena pospíšila králi po bok, vzala ho za paži, a tak stařec nejistými krůčky sestoupil z plošiny a tiše kráčel síní. Červivec zůstal ležet na podlaze. Došli ke dveřím a Gandalf zaklepal.</p>

<p>„Otevřte!" zvolal. „Pán Marky vychází!"</p>

<p>Dveře se zvolna rozevřely a dovnitř zasvištěl ostrý vzduch. Na kopci vanul vítr.</p>

<p>„Pošli své stráže dolů pod schody," řekl Gandalf. „A ty, Paní, ho na chvíli nech se mnou. Budu se o něho starat."</p>

<p>„Jdi, Éowyn, sestry dcero!" řekl starý král. „Čas strachu minul."</p>

<p>Žena se obrátila a zvolna zašla do domu. Ve dveřích se otočila a ohlédla. Vážný a zamyšlený byl její pohled, když se s chladným poli­továním podívala na krále. Její tvář byla velmi sličná a dlouhé vlasy připomínaly řeku zlata. Ve své bílé říze se stříbrným pásem byla útlá a vysoká; zdála se však silná a strohá jako z oceli; dcera králů. Tak Ara-gorn poprvé spatřil v plném denním světle Éowyn, Paní Rohanu, a zdála se mu sličná, sličná a chladná jako jitro časného jara, v kterém se ještě neprobudilo ženství. A ona si náhle uvědomila jeho: urostlého dědice Králů, zmoudřelého léty, v šedém plášti, tajícího moc, kterou přesto pocítila. Okamžik stála jako zkamenělá, pak se rychle obrátila a byla pryč.</p>

<p>„Teď, pane," řekl Gandalf, „pohleď na svou zemi! Nadýchej se opět volného vzduchu!"</p>

<p>ž přístřešku na vysoké terase viděli, jak za říčkou zelená pole Ro­hanu mizí do šedých dálav. Obloha nahoře a na západě byla dosud zatemnělá bouří a daleko mezi vrcholky neviděných kopců tančil blesk. Vítr se však obrátil k severu a bouře, která přišla od východu, se již vzdalovala, valila se na jih k moři. Náhle z trhliny mraků za nimi slétl sluneční paprsek jako meč. Padající sprška se zaleskla jako stříb­ro a řeka se v dálce zatřpytila jako mihotavé sklo.</p>

<p>„Tady není tak tma," řekl Théoden.</p>

<p>„Ne," řekl Gandalf. „A léta ti na ramenou také neleží tak těžce, jak ti někteří vnukají. Odhoď svou oporu!"</p>

<p>Černá hůl s třeskem vypadla králi z ruky na kameny. Vztyčil se zvolna jako člověk, který ztuhl tím, že se dlouho hrbil nad úmornou dřinou. Nyní stál vysoký a vzpřímený a oči měl modré, když hleděl do vyjasňujícího se nebe.</p>

<p>„Míval jsem v posledním čase temné sny," řekl, „ale cítím se jako nově probuzený. Teď bych si přál, abys byl přišel dříve, Gandalfe. Bojím se totiž, že jsi přišel příliš pozdě, jen abys viděl poslední dny mého domu. Vysoká zeď, kterou postavil Brego, syn Eorlův, nebude dlouho stát. Vysoký stolec stráví oheň. Co se dá dělat?"</p>

<p>„Mnoho," řekl Gandalf. „Nejdřív ale pošli pro Éomera. Hádám správně, že ho držíš ve vězení na radu Grímy, kterému všichni kromě tebe říkají Červivec?"</p>

<p>„Je to pravda," řekl Théoden. „Vzbouřil se proti mým rozkazům a vyhrožoval v mé síni Grímovi, že ho zabije."</p>

<p>„Člověk může milovat tebe, a přesto nemilovat Červivce ani jeho rady," řekl Gandalf.</p>

<p>„To je možné. Udělám, co si přeješ. Zavolej mi Hámu. Když se projevil jako nespolehlivý dveřník, ať dělá poslíčka. Viník povede viníka k soudu," řekl Théoden a jeho hlas byl strohý, a přece se při pohledu na Gandalfa usmál a v tu chvíli se mu vyhladily mnohé usta­rané vrásky a už se neobjevily.</p>

<p>Když byl Hama povolán a odešel, odvedl Gandalf Théodena ke kamennému sedátku a pak se sám posadil před krále na nejvyšší schod. Aragorn a jeho druhové stáli opodál.</p>

<p>„Není čas vyložit ti vše, co bys měl slyšet," řekl Gandalf. „Přesto, neklame-li mě naděje, zanedlouho přijde čas, kdy budu moci mluvit úplněji. Pohleď! Octl ses ve větším nebezpečí, než jaké by sám Červi-vec dokázal vnuknout do tvých snů. Ale vida, teď už nesníš. Žiješ. Gondor a Rohan nestojí osaměle. Nepřítel je silnější, než počítáme, přesto máme naději, kterou netuší."</p>

<p>Teď začal Gandalf mluvit rychle. Mluvil tiše a tajně a jediný král slyšel, co mu říká. Zatímco mluvil, v Théodenových očích svítalo světlo stále jasněji, až nakonec vstal ze sedátka a vztyčil se v plné výši a Gandalf vedle něho, a společně z vyvýšeného místa hleděli k výcho­du.</p>

<p>„Vskutku," řekl Gandalf teď hlasitým, ostrým a jasným hlasem, „naše naděje leží tam, kde číhá náš největší strach. Osud ještě visí na vlásku. Přesto je naděje, jestliže aspoň nakrátko zůstaneme neporaže­ni."</p>

<p>I druzí teď obrátili oči k východu. Přes dělící míle země hleděli do daleka, kam až oko dosáhlo, a naděje a strach je nesly v myšlenkách ještě dál, za temné hory do země stínu. Kde byl teď Ten, kdo nese Prsten? Jak tenoučký byl vlásek, na němž visel osud! Když Legolas napnul dalekozraké oči, zdálo se mu, že vidí bělostný třpyt; snad se to</p>

<p>v              dáli zablesklo slunce na vrcholku Strážní věže. A ještě dál, neko­nečně daleko, a přece hrozivě blízko, byl drobounký jazýček ohně.</p>

<p>Théoden se zvolna posadil zpátky, jako by se ho únava proti Gandalfově vůli dosud snažila přemoci. Otočil se a pohlédl na svůj velký dům. „Škoda," řekl, „že mne musely postihnout tyto zlé dny a že mu­sely přijít v mém stáří místo míru, který jsem si zasloužil. Škoda sta­tečného Boromira. Mladí hynou a staří přežívají a chřadnou." Sevřel si vrásčitýma rukama kolena.</p>

<p>„Tvé prsty by si líp připomněly svou sílu, kdyby sevřely jílec me­če," řekl Gandalf.</p>

<p>Théoden vstal a rukou sjel k boku; na opasku však nevisel žádný meč. „Kam mi jej Gríma schoval?" zamručel nehlasně.</p>

<p>„Vezmi si tento, drahý pane!" řekl jasný hlas. „Vždycky ti byl k službám." Po schodech tiše vyšli dva muži a stáli teď pár kroků pod vrcholkem. Přišel Éomer. Neměl na hlavě přilbu ani na prsou pancíř, v ruce však držel tasený meč; teď poklekl a podával jílec svému pánu.</p>

<p>„Co to má znamenat?" řekl Théoden přísně. Obrátil se k Éomerovi               a muži na něho hleděli s úžasem, jak hrdě a vzpřímeně teď stojí. Kde zůstal stařec, kterého zanechali schouleného v křesle a opřeného o hůl?</p>

<p>„Za to mohu já," řekl Hama a chvěl se. „Pochopil jsem to tak, že Éomer má být propuštěn na svobodu. Tolik jsem se ze srdce zarado­val, že jsem možná chybil. Když však byl opět na svobodě, přinesl jsem mu jako maršálovi Marky meč, jak mě vyzval."</p>

<p>„Abych ti jej položil k nohám, můj pane," řekl Éomer.</p>

<p>Mlčenlivou chvilku shlížel Théoden na Éomera, který dosud kle­čel před ním. Nikdo se nepohnul.</p>

<p>„Nepřijmeš ten meč?" řekl Gandalf.</p>

<p>žvolna vztáhl Théoden ruku. Když prsty uchopily jílec, divákům se zdálo, že se mu do hubené paže navrací pevnost a síla. Náhle meč pozvedl a máchl jím vzduchem, až se zableskl a zasvištěl. Pak vydal mocný výkřik. Jeho hlas jasně zazvučel, když řečí Rohanských zazpí­val volání do zbraně:</p>

<p><emphasis>Vstaňte, nuž vstaňte, vy, Jezdci Théodenovi! Svízelné skutky se blíží, smráká se na východě. Koni teď uzdu dejte, ať zvučí údolím roh! Vpřed, Eorlovci!</emphasis></p>

<p>Strážní, v domnění, že jsou povoláváni, vylétli po schodech vzhů­ru. Hleděli na svého pána s ohromením a potom jako jeden muž vy­táhli meče a položili mu je k nohám. „Rozkazuj!" řekli.</p>

<p><emphasis>„Westu Théoden </emphasis>hál!" zvolal Éomer. „Radujeme se, že se zas ují­máš svého. Už se nebude říkat, Gandalfe, že nosíš jenom žal!"</p>

<p>„Přijmi zpět meč, Éomere, sestry synu!" řekl král. „Jdi, Hámo, a vyhledej můj vlastní meč. Má jej v ochraně Gríma. A přiveď mi i je­ho. Nuže, Gandalfe, říkal jsi, že máš pro mne radu, pokud ji budu chtít slyšet. Co radíš?"</p>

<p>„Už jsi ji přijal sám," odvětil Gandalf. „Vložit důvěru v Éomera spíš než v muže pokřivené mysli. Odhodit lítost a strach. Dělat to, co je naléhavé. Ať je každý muž, který může jet, ihned vyslán na západ, jak radil Éomer: nejprve musíme zničit Sarumanovu hrozbu, dokud máme čas. Selžeme-li, padneme. Budeme-li mít úspěch - pak půjdeme vstříc dalšímu úkolu. Zatím by zbytek tvého národa, ženy a děti a star­ci, měl uprchnout do útočišť, která máš v horách. Nebyla snad připra­vena právě pro takový zlý den, jako je tento? Ať vezmou zásoby, ale ať se nezdržují poklady, velkými ani malými. Jde jim teď o život."</p>

<p>„Teď se mi zdá tvá rada dobrá," řekl Théoden. „Ať se rychle při­praví všechen můj lid! Avšak co vy, mí hosté? - Pravdu jsi řekl, Gan-dalfe, že dvornost v mé síni upadla! Jeli jste celou noc a ráno už míjí. Nespali jste ani nejedli. Dám připravit dům pro hosty; tam se vyspíte, až budete najedeni."</p>

<p>„Ne, pane," řekl Aragorn. „Znaveným ještě nepřišel čas odpočin­ku. Rohanští muži musejí vyjet už dnes a my pojedeme s nimi - seky­ra, meč i luk. Nepřinesli jsme je opřít o tvou zeď, Pane Marky. A já slíbil Éomerovi, že můj a jeho meč budou taseny spolu."</p>

<p>„Teď máme opravdu naději zvítězit!" řekl Éomer.</p>

<p>„Naději ano," řekl Gandalf. „Železný pas je však silný. A stahují se i jiná nebezpečí. Nezdržuj se, Théodene, až budeme pryč. Veď svůj lid rychle do hradiště Šeré Brázdy v kopcích!"</p>

<p>„Ne, Gandalfe," řekl král. „Nevíš, jak umíš léčit. Tak to nebude. Sám půjdu do války v předních řadách bitvy; bude-li třeba, padnu. Tak se mi bude spát líp."</p>

<p>„Potom i porážka Rohanu bude oslavena písní," řekl Aragorn. Ozbrojenci, kteří stáli opodál, udeřili zbraněmi a zvolali: „Pán Marky vyjede! Vpřed, Eorlovci!"</p>

<p>„Tvůj lid ovšem nesmí být neozbrojen a bez pastýře," řekl Gan-dalf. „Kdo je povede a kdo jim bude panovat místo tebe?"</p>

<p>„To rozvážím, než půjdu," odvětil Théoden. „Tady jde můj rád­ce."</p>

<p>V tom okamžiku vyšel opět ze síně Háma. Za ním se krčil mezi dalšími dvěma muži Gríma Červivec. Tvář měl bílou a ve slunečním světle mžoural. Háma poklekl a podal Théodenovi dlouhý meč v po­chvě pobité zlatem a posázené zelenými drahokamy.</p>

<p>„Zde je, pane, Herugrim, tvá prastará čepel," řekl. „Našla se v je­ho truhle. Nerad nám dával klíče. Je tam i mnoho jiného, co lidé po­strádali."</p>

<p>„Lžeš," řekl Červivec. „A tenhle meč mi svěřil tvůj pán sám."</p>

<p>„A nyní jej od tebe žádám zpět," řekl Théoden. „Mrzí tě to?"</p>

<p>„Jistě ne, pane," řekl Červivec. „Starám se o tebe a o tvé věci, jak nejlíp umím. Ale neunavuj se a nenamáhej příliš své síly. Ať se o ty­hle obtížné hosty postarají jiní. Už ti prostírají tabuli. Nepůjdeš do­vnitř?"</p>

<p>„Půjdu," řekl Théoden. „A ať mým hostům prostřou k jídlu vedle mne. Vojsko vyjede dnes. Rozešli hlasatele! Ať svolají všechny, kdo bydlí v okolí! Každý muž a každý zdatný jinoch, který unese zbroj, každý, kdo má koně, ať je připraven před branou v sedle před druhou po poledni!"</p>

<p>„Drahý pane!" vykřikl Červivec. „Toho jsem se bál. Ten čaroděj tě omámil. Copak nemá zůstat nikdo, aby bránil žlatou síň tvých otců a všechny tvé poklady? Nikdo, aby střežil Pána Marky?"</p>

<p>„Je-li to omámení," řekl Théoden, „připadá mi zdravější než tvá našeptávání. Tvé mastičkářství by ze mne za chvíli udělalo čtvernožce. Ne, nikdo nezůstane, ani sám Gríma. I Gríma pojede. Jdi! Ještě máš čas očistit si z meče rez."</p>

<p>„Milost, pane!" zakňučel Červivec a plazil se po zemi. „Slituj se nad tím, kdo se vyčerpal v tvých službách. Neodháněj mě od sebe! Aspoň já budu při tobě stát, až všichni ostatní odejdou. Neposílej věrného Grímu pryč!"</p>

<p>„Mám s tebou slitování," řekl Théoden. „A neposílám tě od sebe pryč. Sám jdu do války se svými muži. Zvu tě, abys šel se mnou a prokázal svou věrnost."</p>

<p>Červivec hleděl z jednoho na druhého. V očích měl výraz štvané­ho zvířete, které hledá mezeru v kruhu svých nepřátel. Olízl si rty dlouhým bledým jazykem. „Takové odhodlání se dá očekávat od pána z Eorlova rodu, třeba je stár," řekl. „Avšak ti, kdo ho skutečně milují, by šetřili jeho poslední léta. Vidím ale, že přicházím příliš pozdě. Jiní, které by možná smrt mého pána tak nezarmoutila, ho již přesvědčili. Nemohu-li zrušit jejich dílo, vyslechni mě aspoň v tomto, pane! V Edorasu by měl zůstat někdo, kdo zná tvé smýšlení a ctí tvé příkazy. Urči věrného správce. Ať tvůj rádce Gríma všechno opatruje, dokud se nevrátíš - a modlím se, aby ses vrátil, ačkoli nikdo moudrý v to nemůže příliš doufat."</p>

<p>Éomer se zasmál. „A jestli tě z války neosvobodí tahle výmluva, nejušlechtilejší Červivče," řekl, „jaký méně čestný úřad bys přijal? Poneseš pytel mouky do hor - když ti jej někdo svěří?"</p>

<p>„Ne, Éomere, ty Mistru Červivci docela nerozumíš," řekl Gandalf a probodl ho pohledem. „Je smělý a vychytralý. I teď hraje s nebezpe­čím a vyhrává jeden bod. Už promarnil hodiny mého drahocenného času. Dolů, hade!" řekl náhle strašlivým hlasem. „Lehni na břicho! Jak je to dávno, co si tě Saruman koupil? Jakou cenu ti slíbil? Až bu­dou všichni muži mrtvi, měl sis vybrat svůj díl z pokladů a vzít si že­nu, po které toužíš? Příliš dlouho jsi ji pozoroval zpod víček a sledo­val její kroky."</p>

<p>Éomer sevřel meč. „To jsem věděl," zamručel. „Proto bych ho byl zabil a zapomněl na zákony domu. Jsou však i jiné důvody." Pokročil, avšak Gandalf ho zadržel rukou.</p>

<p>„Éowyn je teď v bezpečí," řekl. „Ale ty, Červivče, jsi udělal pro svého pravého pána, co jsi mohl. Nějakou odměnu si jistě zasloužíš. Saruman ovšem rád zapomíná na dohody. Radím ti, aby ses mu šel rychle připomenout, aby nezapomněl na tvé věrné služby."</p>

<p>„Lžeš," řekl Červivec.</p>

<p>„To slovo ti příliš často a příliš snadno vychází z úst," řekl Gan-dalf. „Já nelžu. Vidíš, Théodene, tady máš hada! Nebudeš bezpečný, ani když ho vezmeš s sebou, ani když ho necháš tady. Zabít ho by bylo spravedlivé. Nebýval ale vždycky takový jako dnes. Kdysi to býval muž a svým způsobem ti sloužil. Dej mu koně a nech ho jít, kam bude chtít. Podle toho, co si vybere, ho posoudíš."</p>

<p>„Slyšíš, Červivče?" řekl Théoden. „Toto máš na vybranou: jet se mnou do války, aby se v bitvě uvidělo, jestli jsi mi věrný; anebo ode­jít, kam chceš. Pak ovšem, jestli se ještě sejdeme, nebudu milosrdný."</p>

<p>Červivec zvolna vstal. Pohlédl na ně přivřenýma očima. Nakonec se zahleděl do tváře Théodenovi a otevřel ústa, jako kdyby chtěl pro­mluvit. Pak se náhle vzpřímil. Ruce se mu svíraly. Oči zablýskaly. Bylo v nich tolik zloby, že muži od něho odstoupili. Odhalil zuby, pak zasyčel, plivl králi pod nohy, uskočil stranou a jako šíp letěl dolů po schodech.</p>

<p>„Za ním!" řekl Théoden. „Dejte pozor, aby nikomu neublížil, ale neubližujte mu a nebraňte mu. Dejte mu koně, jestli si to bude přát."</p>

<p>„A jestli ho nějaký bude chtít nosit," řekl Éomer.</p>

<p>Jeden ze strážných seběhl po schodech. Jiný šel ke studni pod te­rasou a nabral do přilbice vodu. Omyl jí kameny, jež Červivec po­skvrnil.</p>

<p>„Teď pojďte, mí hosté!" řekl Théoden. „Pojďte a osvěžte se, jak nám spěch dovolí."</p>

<p>Zašli zpátky do velikého domu. Slyšeli již dole ve městě volat hlasatele a troubit válečné rohy. Vždyť král měl vyjet, jakmile se shromáždí muži z města a okolí.</p>

<p>Za královou tabulí seděl Éomer a čtyři hosté a krále obsluhovala paní Éowyn. Jedli a pili rychle. Ostatní mlčeli, zatímco Théoden se vyptával Gandalfa na Sarumana.</p>

<p>„Jak daleko sahá jeho zrada? Kdoví," řekl Gandalf. „Nebýval vždycky zlý. Nepochybuji, že kdysi býval přítelem Rohanu, a i když jeho srdce ochladlo, byli jste mu pořád užiteční. Teď však již dlouho plánuje vaši zkázu a nosil masku přátelství, dokud nebyl připraven. V těch letech měl Červivec snadnou práci a všechno, co jsi dělal, se rychle dozvídali v Železném pasu; tvá země přece byla otevřená a cizinci přicházeli a odcházeli. A tobě stále znělo v uších Červivcovo našeptávání, otravovalo myšlenky, mrazilo srdce, oslabovalo údy, zatímco druzí přihlíželi a nemohli nic dělat, protože on byl strážcem tvé vůle.</p>

<p>Když jsem však uprchl a varoval tě, byla maska pro ty, kdo chtěli vidět, stržena. Od té doby hrál Červivec nebezpečnou hru, stále se tě snažil zdržovat, zabránit tomu, aby se nesebraly všechny tvé síly. Byl obratný; otupoval tvou bdělost nebo hrál na lidské obavy, podle okol­ností. Nevzpomínáš si, jak horlivě ti radil, abys nikoho neposílal na bláznivou výpravu na sever, když na západě hrozí bezprostřední ne­bezpečí? Přesvědčil tě, abys zakázal Éomerovi pronásledovat skřetí nájezd. Kdyby se byl Éomer nevzepřel Červivcovu hlasu mluvícímu tvými ústy, skřeti by dnes byli v Železném pasu s velikou kořistí. Sice ne s tou, po které Saruman nejvíc baží, alespoň však s dvěma členy mé Družiny, kteří se podílejí na tajné naději, o níž ani s tebou, pane, nemohu dosud promluvit otevřeně. Troufáš si pomyslet, jak by teď asi trpěli, anebo co by se byl Saruman k naší zkáze dozvěděl?"</p>

<p>„Jsem Éomerovi mnoho dlužen," řekl Théoden. „Věrné srdce mů­že mít drsný jazyk."</p>

<p>„A řekni také," pravil Gandalf, „Ze v pokřiveném oku může mít pravda křivou tvář."</p>

<p>„Ano, byl jsem málem slepý," řekl Théoden. „Nejvíc jsem dlužen tobě, můj hoste. Opět jsi přišel včas. Dal bych ti dar, než půjdeme, vyber si sám. Jmenuj cokoli, co mi patří. Vyhrazuji si teď jen svůj</p>

<p>meč!"</p>

<p>„Jestli jsem přišel včas nebo ne, to se ještě uvidí," řekl Gandalf. „Ale pokud jde o tvůj dar, pane, vyberu si, co budu potřebovat: něco rychlého a spolehlivého. Dej mi Stínovlase! Předtím byl jen půjčen, dá-li se tomu říkat půjčka. Teď však s ním pojedu do velké nejistoty a nasadím stříbrnou proti černé; nerad bych ohrozil něco, co není mé vlastní. A mezi námi už vzniklo pouto lásky."</p>

<p>„Vybral sis dobře," řekl Théoden, „a já ho teď dávám rád. Přesto je to velký dar. Žádný se Stínovlasovi nevyrovná. V něm se navrátil jeden z velkých koní starých dob. Druhý takový se už nevrátí. A vám, mí ostatní hosté, nabídnu, co se najde v mé zbrojnici. Meče nepotřebu­jete, jsou tam však přilby a umně tepané pancíře, dary Gondoru mým otcům. Vyberte si z nich, než půjdeme, a kéž vám dobře poslouží!"</p>

<p>Vzápětí přišli muži nesoucí válečné odění z králova pokladu a ob­lékli Aragorna a Legolase třpytivou zbrojí. Vybrali jim i přilby a okrouhlé štíty; byly bosovány zlatem a vykládány zelenými, rudými a bílými drahokamy. Gandalf si nevzal žádnou zbroj; Gimli drátěnou košili nepotřeboval, i kdyby se našla nějaká na jeho postavu, protože žádná kazajka v pokladech Edorasu nebyla lepší než jeho krátká košile kovaná pod Horou na Severu. Vybral si však čapku z oceli a kůže, která padla na jeho kulatou hlavu, a vzal si také malý štít. Nesl znak běžícího koně na zeleném poli, znak Eorlova rodu.</p>

<p>„Kéž tě ochrání!" řekl Théoden. „Byl vyroben pro mne za Thengelových dnů, dokud jsem byl chlapec."</p>

<p>Gimli se poklonil. „Jsem hrdý, Pane Marky, že ponesu tvůj erb," řekl. „Opravdu, spíš bych nosil koně, než aby kůň nosil mne. Mám radši vlastní nohy. Možná že ale ještě přijdu někam, kde se budu moci postavit k boji."</p>

<p>„To je docela možné," řekl Théoden.</p>

<p>Král vstal a ihned přikročila Éowyn s vínem. <emphasis>„Ferthu Théoden hal" </emphasis>řekla. „Přijmi teď tento pohár a pij v šťastnou hodinu. Zdráv odcházej a zdráv se vrať!"</p>

<p>Théoden se napil z poháru a Éowyn jej podávala hostům. Když stála před Aragornem, náhle se zarazila, pohlédla na něho a oči jí za­zářily. A on pohlédl na její sličnou tvář a usmál se; když však bral pohár, dotkl se rukou její a poznal, že se při jeho doteku chvěje. „Buď zdráva, Paní Rohanu," řekl, ve tváři se mu však náhle objevila tíseň a úsměv zmizel.</p>

<p>Když se napili všichni, král vykročil ke dveřím síně. Tam ho čekaly stráže a shromáždili se tam hlasatelé a všichni páni a náčelníci, kteří bydlili v Edorasu a v okolí.</p>

<p>„Pohleďte! Jdu na výpravu a zdá se, že jedu naposled," řekl Théoden. „Nemám děti. Théodred, můj syn, je zabit. Jmenuji Éomera, sestry syna, za svého dědice. Jestli se nevrátí ani jeden z nás, zvolte si novéno pána podle vlastní vůle. Někomu však musím svěřit svůj lid, který nechávám tady. Kdo z vás zůstane?" Nikdo nepromluvil.</p>

<p>„Nemáte koho jmenovat? Komu můj národ důvěřuje?" „Rodu Eorlovu," řekl Háma.</p>

<p>„Éomera však postrádat nemohu, a ani by nezůstal," řekl král, „a on je poslední z toho rodu."</p>

<p>„Neřekl jsem Éomerovi," odvětil Háma, „a není poslední. Je tady Éowyn, dcera Éomundova, jeho sestra. Je nebojácná a ušlechtilého srdce. Všichni ji milují. Ať hlasatelé oznámí lidu, že je povede Paní Éowyn!"</p>

<p>Nato král usedl na sedátko přede dveřmi a Éowyn před ním po­klekla a přijala od něho meč a krásný pancíř. „Sbohem, sestry dcero!" řekl. „Temná je hodina, a přece se možná vrátím do žlaté síně. V Šeré Brázdě se však lidé mohou dlouho bránit, a skončí-li bitva špatně, přijdou tam všichni, kdo vyváznou."</p>

<p>„Nemluv tak!" řekla. „Za každý den, který mine do tvého návratu, přetrpím rok." Když ale mluvila, oči jí zalétly k nedaleko stojícímu Aragornovi.</p>

<p>„Král zase přijde," řekl. „Neboj se! Ne na západě, ale na východě na nás čeká osud."</p>

<p>Král sešel ze schodů s Gandalfem po boku. Ostatní je následovali. Když přicházeli k bráně, Aragorn se ohlédl. Éowyn stála sama přede dveřmi domu nahoře nad schodištěm, meč měla postaven před sebou a ruce položeny na jílci. Byla teď oděna v brnění a zářila na slunci jako stříbro.</p>

<p>Gimli kráčel s Legolasem, sekyru přes rameno. „Tak jsme koneč­ně na cestě!" řekl. „Lidi toho namluví, než začnou jednat. Má sekyra už je netrpělivá. Nepochybuji ovšem, že tihle Rohirové mají pádnou ruku, když se do toho dají. Jenže to není válčení podle mého vkusu. Jak se dostanu do bitvy? Kdybych tak mohl pěšky, a ne nadskakovat jako žok Gandalfovi v sedle."</p>

<p>„Hádám, že je to docela bezpečné posezení," řekl Legolas. „Nic­méně až dojde na rány, Gandalf tě určitě rád sesadí, anebo Stínovlas sám. Sekyra není žádná zbraň pro jezdce."</p>

<p>„A trpaslík není žádný jezdec. Sekal bych radši skřetí krky, místo abych holil lidské hlavy," řekl Gimli a popleskal topůrko sekyry.</p>

<p>U brány našli veliké vojsko mužů, mladých i starých, všechny připravené v sedle. Sebralo se jich přes tisíc. Jejich kopí se podobala mladému lesu. Hlasitě a radostně vzkřikli, když vyšel Théoden. Ně­kteří drželi připraveného králova koně Bělohříváka, jiní drželi koně Aragornovi a Legolasovi. Gimli stál celý nesvůj a mračil se, až přišel Éomer se svým koněm.</p>

<p>„Buď zdráv, Gimli, Glóinův synu!" zvolal. „Ještě jsem neměl čas naučit se pod tvými ranami mluvit zdvořile, jak jsi mi slíbil. Neodložíme však svůj spor? Já aspoň víckrát neřeknu nic zlého o Paní z Le­sa."</p>

<p>„Zapomenu na chvíli na svůj hněv, Éomere, synu Éomundův," ře­kl Gimli; „jestli se ti však někdy poštěstí uvidět Paní Galadriel na vlastní oči, potom ji uznáš za nejkrásnější dámu, nebo je po našem přátelství."</p>

<p>„Budiž!" řekl Éomer. „Do té doby mi ale promiň a na znamení odpuštění jeď, prosím, se mnou. Gandalf pojede vpředu s Pánem Mar­ky; můj kůň Ohnivec nás však unese oba, budeš-li si přát."</p>

<p>„Opravdu ti děkuji," řekl Gimli potěšeně. „Rád pojedu s tebou, pokud bude můj přítel Legolas moci jet vedle nás."</p>

<p>„Ovšem," řekl Éomer. „Legolas po levici, Aragorn po pravici, a nikdo se nám neodváží postavit!"</p>

<p>„Kde je Stínovlas?" řekl Gandalf.</p>

<p>„Běhá divoce po trávě," odpověděli. „Nedovolí nikomu, aby na něho sáhl. Tamhle pobíhá u brodu, je jako stín mezi vrbami."</p>

<p>Gandalf hvízdl a zavolal na koně jménem. Ten v dálce pohodil hlavou, zaržál, obrátil se a jako šíp letěl k vojsku.</p>

<p>„Kdyby měl západní vítr tělo, jistě by se jevil takto," řekl Éomer, zatímco veliký kůň běžel, dokud se nezastavil před čarodějem.</p>

<p>„Zdá se, že dar už je dán," řekl Théoden. „Poslouchejte však všichni: jmenuji svého hosta, Gandalfa Šedopláště, nejmoudřejšího rádce, nejvítanějšího hosta, poutníka, šlechticem v Marce, náčelníkem Eorlovců, dokud trvá naše plémě. A dávám mu Stínovlase, knížete</p>

<p>koní."</p>

<p>„Děkuji ti, králi Théodene," řekl Gandalf. Pak náhle odhodil svůj šedý plášť a odmrštil stranou svůj klobouk a vyskočil na koně. Neměl přilbu ani brnění. Sněhobílé vlasy mu vlály volně ve větru, bílá říza na slunci oslnivě zářila.</p>

<p>„Hle, Bílý jezdec!" vykřikl Aragorn a všichni se chopili jeho slov.</p>

<p>„Náš král a Bílý jezdec!" křičeli. „Vpřed, Eorlovci!"</p>

<p>Trubky zazněly. Koně se vzepjali a zaržáli. Kopí třeskla o štíty. Potom král zvedl ruku, a jako když se zvedá mocný vítr, vyjelo po­slední vojsko Rohanských s hřměním na západ.</p>

<p>Daleko do pláně viděla Éowyn třpyt jejich kopí, zatímco stála ne­hybně a sama před branami mlčícího domu.</p>

<p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>

<p><strong>HELM</strong>Ů<strong>V ŽLEB</strong></p>

<p>Slunce se sklánělo k západu, když ujížděli z Edorasu, a svítilo jim do očí, takže se vlnivé rohanské pláně halily zlatým oparem. Na seve­rozápad byla kolem podhůří Bílých hor vyježděná cesta. Jeli po ní do kopce a z kopce zelenou zemí a překračovali bystré potůčky přes mnoho brodů. Daleko vpředu a napravo se rýsovaly Mlžné hory; s přibývajícími mílemi byly stále temnější a větší. Slunce před nimi pomalu zapadalo. Zezadu přicházel večer.</p>

<p>Vojsko jelo dál. Hnala je nutnost. V obavě, že dorazí příliš pozdě, jeli, jak nejrychleji mohli, a zřídka zastavovali. Rohanští koně byli rychlí a vytrvalí, mil však bylo mnoho. Více než sto dvacet mil pří­mou čarou to bylo z Edorasu k brodům přes Želíz, kde doufali, že na­jdou královy muže, kteří zadržovali Sarumanovo vojsko.</p>

<p>Noc se nad nimi zavřela. Konečně zastavili a utábořili se. Jeli víc než pět hodin a byli už daleko v západní pláni; přesto jim zbývala ješ­tě větší část cesty. Ve velkém kruhu pod hvězdnatou oblohou a ros­toucím měsícem si zbudovali tábor. Ohně nezapalovali, protože si nebyli jisti situací; postavili však okolo sebe kruh jízdních hlídek a zvědové vyjeli daleko napřed jako stíny mezi vrásami země. Noc zvolna minula bez novinek a poplachu. Na úsvitu zatroubily rohy a za hodinu byli opět na cestě.</p>

<p>Nad hlavou ještě neměli žádné mraky, vzduch však byl těžký; na danou roční dobu bylo horko. Vycházející slunce bylo v oparu, a když stoupalo po obloze, sledovala je rostoucí tma, jako by od východu přicházela veliká bouře. A daleko na severozápadě jako by se u pat Mlžných hor chmuřila jiná tma, stín, který se zvolna plížil dolů z Ča­rodějova údolí.</p>

<p>Gandalf si počkal na Legolase, který jel vedle Éomera. „Máš bys­tré oči Sličného lidu, Legolasi," řekl, „a rozeznáš vrabce od pěnkavy na kolik mil. Pověz mi, vidíš něco tamhle směrem k Železnému pa­su?"</p>

<p>„Je to vzdáleno mnoho mil," řekl Legolas, zíral upřeně a stínil si oči dlouhou rukou. „Vidím tmu. Pohybují se v ní tvary, veliké tvary daleko na břehu řeky; co to však je, to ti nepovím. Není to mlha ani mrak, které mi brání dohlédnout; je tam závoj stínu, který na zemi vložila nějaká moc, a pochoduje zvolna po proudu. Je to, jako by se z kopců valil soumrak pod nekonečnými stromy."</p>

<p>„A za námi se žene mordorská bouře," řekl Gandalf. „To bude černá noc."</p>

<p>Míjel druhý den jejich jízdy a vzduch byl stále těžší. Odpoledne je začaly dohánět temné mraky; vypadaly jako ponurý baldachýn s veli­kými vzdouvajícími se okraji tečkovanými oslnivým světlem. Slunce zapadlo, krvavě rudé v kouřovém oparu. Hroty kopí zahořely, když poslední paprsky světla zažehly strmá čela štítů Trirogu; byly teď bli­zoučko, na nejsevernějším rameni Bílých hor, jako tři zubaté rohy, zírající na západ slunce. V poslední rudé záři spatřili muži přední hlídky černou tečku, muže na koni jedoucího zpátky k nim. Zastavili a čekali.</p>

<p>Přijel znavený muž se zprohýbanou přilbou a rozpolceným štítem. Pomalu slezl z koně a chvíli stál, popadaje dech. Posléze promluvil. „Je tady Éomer?" zeptal se. „Konečně přicházíte; jenomže příliš pozdě a s příliš malou posilou. Je zle od té doby, co padl Théodred. Včera nás zahnali s těžkými ztrátami zpátky přes Želíz; mnoho jich zahynulo na přechodu. Pak přišly v noci přes řeku proti našemu táboru nové síly. Celý Železný pas musí být vylidněný; Saruman navíc ozbrojil divoké horaly a pastevce z Vrchoviny za řekami a také je na nás po­štval. Byli jsme přemoženi. Zeď štítů byla prolomena. Erkenbrand ze západních úvalů stáhl, koho mohl, ke své pevnosti v Helmově žlebu. Ostatní jsou rozprášeni.</p>

<p>Kde je Éomer? Povězte mu, že není naděje. Ať se vrátí do Edorasu, než sem přitáhnou vlci ze Železného pasu."</p>

<p>Théoden seděl dosud mlčky, skryt mužovu pohledu za svou stráží; nyní pobídl koně kupředu. „Pojď a postav se přede mne, Ceorle!" řekl. „Jsem zde. Vyjelo poslední vojsko Eorlovců. Bez bitvy se vracet ne­bude."</p>

<p>Mužova tvář se rozsvítila radostí a úžasem. Narovnal se. Pak po­klekl a podával svůj zubatý meč králi. „Přikazuj, pane!" zvolal. „A odpusť mi. Myslel jsem - "</p>

<p>„Myslel sis, že jsem zůstal v Meduseldu shrbený jako starý strom pod sněhem. Tak tomu bylo, když jsi vyjížděl do války. Západní vítr však zatřásl větvemi," řekl Théoden. „Dejte tomu muži čerstvého ko­ně! Pojeďme na pomoc Erkenbrandovi!"</p>

<p>Zatímco Théoden mluvil, Gandalf popojel kousek dopředu a seděl tam sám, zrak upřen na sever k Železnému pasu a na západ do zachá­zejícího slunce. Nyní se vrátil.</p>

<p>„Jeď, Théodene!" řekl. „Jeď do Helmova žlebu! Nejezdi k bro­dům přes Želíz a nezdržuj se na pláni. Musím tě na chvíli opustit. Stínovlas mě teď musí rychle nést na jistou pochůzku." Obrátil se k Ara-gornovi a Éomerovi a k mužům z královského domu a zvolal: „Opa­trujte dobře Pána Marky, dokud se nevrátím. Čekejte mě u Helmových vrat! Sbohem!"</p>

<p>Řekl slovo Stínovlasovi a veliký kůň vystřelil jako šíp z luku. Sotva postřehli, jak zmizel: jako záblesk stříbra v zapadajícím slunci, jako vítr v trávě, jako stín, který přeletí a ztratí se z očí. Bělohřívák zafrkal a vzepjal se, dychtivý jet za ním; dohonit ho však mohl jen rychle letící pták.</p>

<p>„Co to znamená?" řekl Hámovi jeden ze stráže.</p>

<p>„Že má Gandalf Šedoplášť naspěch," odvětil Háma. „Vždycky přichází a odchází nečekaně."</p>

<p>„Kdyby tu byl Červivec, snadno by našel vysvětlení," řekl druhý.</p>

<p>„To máš pravdu," řekl Háma, „ale já si počkám, až zase Gandalfa uvidím."</p>

<p>„Možná že budeš čekat dlouho," řekl druhý.</p>

<p>Vojsko se teď odvrátilo od cesty k brodům přes Želíz a zamířilo k jihu. Padla noc a pořád jeli. Vrchy se blížily, vysoké štíty Trirogu však již matněly proti temnějícímu nebi. Ještě několik mil zbývalo k zelené kotlině na druhé straně údolí západních úvalů, k veliké zátočině v horách, z níž se do kopců zařezávala rokle. Muži z té země jí říkali Helmův žleb podle hrdiny ze starých válek, který tam našel útočiště. Stále strměji a úžeji se vinula kotlina od severu do hloubi pod Triro-gem, až z obou stran zakryly světlo mohutné skalní věže osídlené vra­nami.</p>

<p>U Helmových vrat před ústím Žlebu vyčníval ze severního útesu ostroh skály. Na její patě stály vysoké valy z věkovitého kamene a uvnitř čněla vysoká věž. Lidé říkali, že v dávných dobách slávy Gondoru vybudovali tuto pevnost Mořští králové rukama obrů. Nazývala se Hláska, protože trubka, do níž zaduli na věži, zněla ozvěnou z hlu­biny Žlebu, jako by z jeskyní pod kopci do války vycházela dávno zapomenutá vojska. Od Hlásky k jižnímu útesu zbudovali také kdysi lidé zeď, která uzavírala přístup do strže. Pod ní vytékal širokým tune­lem Žlebový potok. Obtékal patu Hlásné skály a odtud plynul korytem uprostřed širokého zeleného trojúhelníka zvolna se svažujícího od Helmových vrat k Helmovu valu. Odtud padal do Žlebové kotliny a z ní do údolí Úvalů. V Hlásce u Helmových vrat nyní sídlil Erkenbrand, pán západních úvalů na hranicích Marky. Jak dny temněly, moudře opravil zeď a zesílil pevnost.</p>

<p>Jezdci byli ještě v úzkém údolí před ústím Kotliny, když se ozvaly výkřiky a troubení zvědů, kteří jeli napřed. Ze tmy zasvištěly šípy. Rychle přijel zpátky zvěd a oznámil, že údolím se projíždějí jezdci na vlcích a že sem od brodů přes Želíz spěchá voj skřetů a divokých lidí a zřejmě má namířeno do Helmová žlebu.</p>

<p>„Našli jsme mnoho našich lidí pobitých na útěku sem," řekl zvěd. „A potkali jsme také rozprášené družiny bloudící bez vůdce všemi směry. Zdá se, že nikdo neví, co je s Erkenbrandem. Je pravděpodob­né, že ho dostihnou, než se dostane do Helmova žlebu, pokud ještě nezahynul."</p>

<p>„Viděl někdo Gandalfa?" ptal se Théoden.</p>

<p>„Ano, pane. Mnozí viděli starce v bílém na koni, jak přejíždí plá­němi sem a tam jako vítr v trávě. Někteří mysleli, že je to Saruman. Než padla noc, jel prý směrem k Železnému pasu. Někteří také říkají, že předtím viděli Červivce mířit na sever s družinou skřetů."</p>

<p>„Zle se povede Červivci, přijde-li na něho Gandalf," řekl Thé-oden. „Nicméně teď mi scházejí oba rádci, starý i nový. V této tísni však nemáme lepší možnost než jet, jak říkal Gandalf, k Helmovým vratům, ať tam Erkenbrand je nebo není. Ví se, jak velká vojska táh­nou od severu?"</p>

<p>„Velmi veliká," řekl zvěd. „Kdo utíká, počítá každého nepřítele dvakrát, mluvil jsem však se statečnými muži a nepochybuji, že hlavní síla nepřítele je mnohem větší než naše zde."</p>

<p>„Jeďme tedy rychle," řekl Éomer. „Prorazíme nepřáteli, kteří se už dostali mezi nás a pevnost. V Helmově žlebu jsou jeskyně, kde lze ukrýt stovky lidí. A do kopců odtamtud vedou tajné cesty."</p>

<p>„Nevěř žádným tajným cestám," řekl král. „Saruman v této zemi dlouho vyzvídal. Přesto se tam snad budeme moci dlouho bránit. Po­jeďme!"</p>

<p>Aragorn a Legolas teď jeli s Éomerem v čele. Jeli dál temnou no­cí, stále pomaleji, jak se tma prohlubovala a jejich cesta na jih stoupa­la výš a výš do šerých brázd na úpatí hor. Mnoho nepřátel před sebou nenacházeli. Tu a tam přišli na zatoulané tlupy skřetů, ty však prchaly, než je mohli Jezdci dohonit a pobít.</p>

<p>„Bojím se," řekl Éomer, „Ze zanedlouho se o příchodu krále dozví vůdce našich nepřátel Saruman nebo někdo, koho vyslal."</p>

<p>Za nimi se stupňoval hřmot války. Tmou k nim nyní doléhal drsný zpěv. Byli už vysoko v Žlebové kotlině, když se ohlédli. Tu spatřili pochodně, nesčetné body ohnivého světla na černých polích za sebou, roztroušené jako rudé květy anebo vinoucí se z nížin v dlouhých mi­hotavých řadách. Tu a tam vyšlehl větší plamen.</p>

<p>„Je to veliké vojsko a rychle nás pronásleduje," řekl Aragorn.</p>

<p>„Nesou oheň," řekl Théoden, „a pálí, nač přijdou, stohy, chýše, stromy. Tohle bývalo bohaté údolí a bylo tu mnoho statků. Ubohý můj</p>

<p>lid!"</p>

<p>„Kdyby tak byl den a my jsme na ně mohli vpadnout jako bouře z hor!" řekl Aragorn. „Trápí mě, že před nimi utíkáme."</p>

<p>„Dlouho už utíkat nemusíme," řekl Éomer. „Helmův val leží kou­sek před námi. Je to starodávný opevněný příkop vyhloubený napříč kotlinou, dva hony před Helmovými vraty. Tam se můžeme obrátit a svést bitvu."</p>

<p>„Ne, na obranu Valu je nás příliš málo," řekl Théoden. „Je víc než míli dlouhý a průlom v něm je široký."</p>

<p>„V průlomu musí stát zadní voj, když nás budou dohánět," řekl Éomer.</p>

<p>Když Jezdci dojeli k průlomu ve Valu, nesvítil měsíc ani hvězdy. Potok tudy proudil shora a podle něho běžela silnice od Hlásky. Opevnění se náhle objevilo před nimi jako vysoký stín za temnou já­mou. Když dojížděli, oslovila je stráž.</p>

<p>„Pán Marky jede k Helmovým vratům," řekl Éomer. „Mluví Éomer, syn Éomundův."</p>

<p>„To je dobrá novina, v jakou jsme ani nedoufali," řekl strážný. „Pospěšte! Nepřítele máte v patách."</p>

<p>Vojsko projelo průlomem a zastavilo na travnatém svahu za ním. Ke své radosti se nyní dozvěděli, že Erkenbrand nechal střežit Helmo­vá vrata početným oddílem mužů a že tam od té doby uprchli mnozí další.</p>

<p>„Máme možná tisíc bojeschopných pěších," řekl stařec Gamling, vůdce těch, kteří střežili Val. „Většina jich však viděla příliš mnoho zim, tak jako já, anebo příliš málo, jako tady můj vnuk. Co je nového s</p>

<p>Erkenbrandem? Včera přišla zpráva, že sem ustupuje se všemi zbylý­mi Jezdci, s těmi nejlepšími z Úvalů. Nepřišel ale."</p>

<p>„Bojíme se, že teď už nepřijde," řekl Éomer. „Naši zvědové se o něm nedozvěděli nic a nepřátelé zaplnili celé údolí za námi."</p>

<p>„Kéž by vyvázl," řekl Théoden. „Byl to velký muž. V něm znovu ožila statečnost Helma Kladiva. Nemůžeme tu ale na něho čekat. Mu­síme teď stáhnout všechny své síly za zeď. Jste dobře zásobeni? Ne­seme málo potravin, protože jsme vyjížděli do bitvy, a ne do obleže­ní."</p>

<p>„Za námi jsou v jeskyních Žlebu tři čtvrtiny lidu z Úvalů, staří i mladí, ženy a děti," řekl Gamling. „Je tam však nashromážděna i veli­ká zásoba potravin a také zvířata a píce pro ně."</p>

<p>„To je dobře," řekl Éomer. „Pálí a plení všechno, co zůstalo v</p>

<p>údolí."</p>

<p>„Jestli přijdou smlouvat o naše zboží k Helmovým vratům," řekl Gamling, „pořádně za to zaplatí."</p>

<p>Král a jeho Jezdci jeli dál. Před můstkem přes potok sesedli. Dlouhou řadou vedli koně vzhůru po rampě a vstoupili do bran Hlás­ky. Tam byli opět uvítáni s radostí a novou nadějí; nyní zde totiž byl dostatek mužů jak pro pevnost, tak pro přehradní zeď.</p>

<p>Éomer rychle rozmístil své muže. Král a muži z jeho domu zůstali v Hlásce a tam bylo také mnoho mužů z Úvalů. Na Žlebové zdi, na její věži a za ní však Éomer rozestavil většinu svého mužstva, protože tam bylo nejméně jisté, zda se ubrání, jestliže bude útok rozhodný a vojsko silné. Koně odvedli hluboko do Žlebu s tolika strážemi, kolik bylo možno postrádat.</p>

<p>Žlebová zeď byla vysoká dvacet stop a tak silná, že po ní nahoře mohli jít vedle sebe čtyři muži, chráněni zídkou, přes kterou dohlédl jen urostlý muž. Tu a tam byly v kamenech štěrbiny, kterými mohli muži střílet. Na toto cimbuří bylo možno sejít po schodech z vnějšího nádvoří Hlásky. Také ze Žlebu vedly na zeď tři řady schodů, vpředu však byla hladká a veliké kameny byly zasazeny tak dovedně, že se v jejich spárách nemohla zachytit noha, a nahoře byly převislé jako ská­la vyhloubená mořem.</p>

<p>Gimli stál na zdi opřen o předprseň. Legolas seděl nahoře na zíd­ce, hrál si s lukem a vyhlížel do tmy.</p>

<p>„Tohle se mi líbí víc," řekl trpaslík a dupl na kámen. „Kdykoli se přiblížíme k horám, roste ve mně síla. Tady je dobrá skála. Tahle ze­mě má tuhé kosti. Cítil jsem je v nohou, když jsme šli od valu. Dej mi rok a stovku mých příbuzných, a uděláme z toho místo, o které se bu­dou armády tříštit jako voda."</p>

<p>„O tom nepochybuji," řekl Legolas. „Ty jsi ovšem trpaslík a trpas­líci jsou zvláštní národ. Mně se tu nelíbí a za světla se mi tu nebude líbit o nic víc. Povzbuzuješ mě ale, Gimli, a jsem rád, že stojíš vedle mě se svýma silnýma nohama a tvrdou sekyrou. Kdyby tak s námi bylo víc tvých příbuzných. Ještě víc bych ovšem dal za stovku dob­rých lukostřelců z Temného hvozdu. Budeme je potřebovat. Rohirové mají celkem dobré lučištníky, ale je jich málo; příliš málo."</p>

<p>„Na střílení z luku je tma," řekl Gimli. „Je vlastně čas ke spánku. Spánek! Cítím, že mi schází jako nikdy žádnému trpaslíkovi. Jízda na koni je únavná věc. Ale sekyra v mé ruce nemá stání. Dej mi jen řádku skřetích krků a prostor na rozmach, a všechna únava ze mě spadne!"</p>

<p>Pomalu šel čas. Hluboko v údolí dosud hořely roztroušené ohně. Vojsko Železného pasu teď postupovalo mlčky. Bylo vidět jejich po­chodně, jak se mnoha řadami vinou kotlinou vzhůru.</p>

<p>Náhle propuklo u Valu volání, jek a divoký bojovný křik mužů. Nad okrajem se objevily planoucí větve a hustě se shlukly v průlomu. Pak se rozprchly a zmizely. Přes pole pádili muži k rampě a k bráně Hlásky. Zadní voj Úvalských byl zatlačen dovnitř.</p>

<p>„Nepřítel je tady!" říkali. „Vystříleli jsme všechny šípy a zaplnili příkop skřety. To je ovšem nadlouho nezadrží. Už na mnoha místech zlézají násep, hustě jako pochodující mravenci. Naučili jsme je ale, že nemají nosit pochodně."</p>

<p>Bylo už po půlnoci. Nebe bylo naprosto temné a nehybný vzduch věstil bouři. Náhle mraky projel oslepující záblesk. Rozeklaný blesk udeřil do východních kopců. Na strnulý okamžik spatřili pozorovatelé na zdech celý prostor mezi sebou a Valem ozářený bílým světlem; všude lezly a přelévaly se černé postavičky, jedny sražené a široké, jiné urostlé a sveřepé, s vysokými přilbami a černými štíty. Stovky a stovky dalších proudily přes Val a průlom. Temná vlna se valila od skály ke skále vzhůru ke zdem. V údolí zaburácel hrom. Spustil se liják.</p>

<p>Přes cimbuří hvízdaly šípy hustě jako déšť a cvakaly a klouzaly po kamenech. Některé našly cíl. Útok na Helmův žleb začal, uvnitř však nebylo slyšet ani zvuk, ani výzvu; žádné šípy nepřiletěly v odpo­věď.</p>

<p>Útočné zástupy se zastavily, zaraženy mlčenlivou hrozbou skály a zdi. Znovu a znovu trhal tmu blesk. Tehdy skřeti ječeli, mávali oštěpy a meči a stříleli mračna šípů na každého, kdo se objevil na cimbuří; a muži z Marky ohromeně hleděli dolů na to, co jim připadalo jako vel­ký lán temného obilí zmítaného bouří války, kde se každý klas blyštěl ostnatým světlem.</p>

<p>Zazněly mosazné trubky. Nepřítel se valil dopředu, jedni proti Žlebové zdi, jiní k můstku a rampě, které vedly k bránám Hlásky. Tam se sbírali nejmohutnější skřeti a divocí lidé ze srázů Vrchoviny. Chviličku váhali a pak šli dál. Blesk šlehl a na každé přilbě a každém štítě ozářil emblém přízračné ruky Železného pasu. Dosáhli vrcholku skály; hnali se k bránám.</p>

<p>Pak konečně přišla odpověď: lijavec šípů a krupobití kamenů. Útočníci zakolísali, řady se rozpadly a rozutekly; potom zaútočili zno­vu, rozpadli se a znovu zaútočili; a pokaždé se jako mořský příliv za­stavili o něco výše. Znovu zaryčely trubky a řvoucí muži se tlačili dopředu. Drželi nad sebou své veliké štíty jako střechu a mezi sebou nesli dva kmeny mocných stromů. Za nimi se tlačili skřetí lukostřelci a vysílali krupobití šípů proti lučištníkům na zdech. Dospěli k bráně. Stromy, rozhoupané silnýma rukama, udeřily do trámů drásavým za­duněním. Padl-li nějaký muž rozdrcen kamenem shora, dva jiní skočili na jeho místo. Pokaždé znovu se veliká beranidla zhoupla a udeřila.</p>

<p>Éomer a Aragorn stáli spolu na Žlebové zdi. Slyšeli řev a tupé ná­razy beranidel; a pak v náhlém záblesku spatřili nebezpečí u vrat.</p>

<p>„Pojď," řekl Aragorn. „Toto je hodina, kdy spolu vytasíme me­če!"</p>

<p>Běželi, jako běží oheň, po zdi a po schodech nahoru a do vnějšího nádvoří na skále. V běhu sebrali hrstku statných bojovníků s meči. V západním rohu hradní zdi, tam, kde zabíhala do skály, byla malá vý-padní branka. Odtud běžela kolem k velké bráně úzká cestička mezi zdí a svislým okrajem skály. Éomer a Aragorn spolu prolétli brankou a jejich muži těsně za nimi. Oba meče zableskly z pochvy jako jeden.</p>

<p>„Gúťhwině!" zvolal Éomer. „Gúthwině za Marku!"</p>

<p>„Andúril!" volal Aragorn. „Andúril za Dúnadany!"</p>

<p>ž boku se vrhli na divoké muže. Andúril se zvedal a dopadal a blýskal bílým ohněm. Ze zdi a z věže zaburácelo: „Andúril! Andúril jde do války. Meč, který byl zlomen, opět září!"</p>

<p>Muži zmateně upustili stromy a obrátili se k boji; stěna jejich štítů se však prolomila jako pod úderem blesku a byli smetáni, podtínáni anebo svrháváni ze skály do kamenitého proudu dole. Skřetí lukostřelci vystřelili nazdařbůh a pak se rozprchli.</p>

<p>Chviličku stáli Éomer a Aragorn před branami. Hrom burácel už v dálce. Blesk dosud prokmitával daleko mezi horami na jihu. Od seve­ru opět vanul ostrý vítr. Potrhané mraky letěly a vysvítaly hvězdy; nad kopci na svahu kotliny se vznášel na západě měsíc a žlutě se třpytil v bouřlivé změti oblaků.</p>

<p>„Přišli jsme na poslední chvíli," řekl Aragorn při pohledu na brá­nu. Její veliké panty a železné závory byly zkroucené a zprohýbané, mnohý trám byl popraskaný.</p>

<p>„Nemůžeme tu ovšem zůstat přede zdmi a bránit ji," řekl Éomer. „Podívej!" ukázal k můstku. Za potokem se už sbíral nový houf skřetů a mužů. Zakvílely šípy a klouzaly po kamenech kolem. „Pojdi Musí­me zpátky a podíváme se, jak by se daly vevnitř za branou navršit kameny a klády. Pojď už!"</p>

<p>Obrátili se a rozběhli se. V tom okamžiku asi tucet skřetů, kteří leželi nehybně mezi padlými, vyskočilo a tiše a rychle je následovalo. Dva se vrhli Éomerovi za patami na zem, podtrhli mu nohy a rázem byli na něm. Ze stínů však vyskočila malá tmavá postavička, kterou nikdo nezpozoroval, a chraplavě vykřikla: <emphasis>„Baruk Khazád! Khazád ai-měnul" </emphasis>Máchla sekyrou tam a zpět. Dva skřeti padli bezhlaví. Ostatní prchli.</p>

<p>Éomer se pracně postavil, ještě než se stačil Aragorn vrátit na po­moc.</p>

<p>Branka znovu zaklapla, železné dveře byly zavřeny na závoru a za nimi nakupeny kameny. Když byli všichni v bezpečí uvnitř, Éomer se obrátil. „Děkuji ti, Gimli, synu Glóinův!" řekl. „Nevěděl jsem, že jsi s námi šel na ten výpad. Často se ale nezvaný host ukáže jako nejlepší. Jak ses tam dostal?"</p>

<p>„Šel jsem za vámi, aby mě nezmohlo spaní," řekl Gimli; „podíval jsem se ale na horaly a připadali mi moc velcí, tak jsem si sedl u ka­mene a díval se, jak šermujete."</p>

<p>„Nebude snadné se ti odplatit," řekl Éomer.</p>

<p>„Možná že se ti to podaří ještě dnes v noci," zasmál se trpaslík. „Já jsem ale spokojen. Co jsme vyšli z Morie, sekal jsem zatím pořád jenom dříví."</p>

<p>„Dva!" řekl Gimli, popleskávaje sekyru. Už se vrátil na své místo na zdi.</p>

<p>„Dva?" řekl Legolas. „To já se činil líp, ačkoli teď musím hledat vystřílené šípy; moje jsou všechny pryč. Počítám, že jsem jich dostal nejmíň dvacet. To je ovšem jen pár lístků v lese."</p>

<p>Obloha se teď rychle vyjasňovala a klesající měsíc jasně svítil. Světlo však Jezdcům z Marky mnoho naděje nepřineslo. Nepřátel před nimi jako by spíše přibývalo, než ubývalo, a další se tlačili z údolí průlomem. Výpad na skále poskytl jenom krátký oddech. Útok na bránu se zdvojnásobil. Vojska Železného pasu burácela proti Žlebové zdi jako moře. Skřeti a horalé se hemžili pod ní od jednoho konce k druhému. Provazy se záchytnými háky létaly přes zídku rychleji, než je muži stačili přesekávat nebo házet zpátky. Byly vyzdviženy stovky dlouhých žebříků. Mnoho jich bylo svrženo dolů a přineslo jen záhu­bu, nahrazovaly je však další a skřeti po nich skákali vzhůru jako opi­ce z temných lesů na Jihu. U paty zdi se mrtví a zpřerážení vršili jako šindele v bouřce, výš a výše se zvedaly ohavné hromady a nepřítel stále postupoval.</p>

<p>Rohanských mužů se zmocňovala únava. Vystříleli všechny šípy a sházeli všechna kopí. Meče měli zubaté a štíty posekané. Třikrát je Aragorn a Éomer vedli do útoku a třikrát vzplál Andúril v zoufalém boji, který odehnal nepřátele od zdi.</p>

<p>Pak se zezadu ve Žlebu rozlehl povyk. Skřeti se jako krysy proplí-žili kamennou stokou, kterou vytékal potok. Sbírali se ve stínu útesů, dokud nebyl útok nahoře nejzuřivější a dokud se téměř všichni obránci nerozeběhli na zeď. Pak vyskákali. Část jich už byla v čelistech Žlebu mezi koňmi a bojovala se strážemi.</p>

<p>Dolů ze zdi skočil Gimli se zuřivým výkřikem, který se rozlehl mezi útesy. <emphasis>„Khazád! Khazád!" </emphasis>Vzápětí měl práce nad hlavu.</p>

<p>„Aj-oj!" zakřičel. „Skřeti jsou za zdí. Aj-oj! Pojď, Legolasi! Je jich tu dost pro nás oba. <emphasis>Khazád ai-měnu!"</emphasis></p>

<p>Starý Gamling pohlédl dolů z Hlásky, když zaslechl v hřmotu mocný trpaslíkův hlas. „Skřeti jsou ve Žlebu!" zvolal. „Helm! Helm! Kupředu, Helmovci!" křičel a skákal po schodech ze skály, za sebou množství mužů z Úvalů.</p>

<p>Jejich nápor byl zuřivý a náhlý a skřeti před nimi ustupovali. Za­nedlouho byli sevřeni v soutěsce rokle a byli pobiti nebo s vřískotem zahnáni do propasti Žlebu, aby padli do rukou strážců jeskyní.</p>

<p>„Jednadvacet!" vykřikl Gimli. Máchl obouruč a složil si poslední­ho skřeta pod nohy. „Teď mám určitě víc než Mistr Legolas."</p>

<p>„Tuhle krysí díru musíme ucpat," řekl Gamling. „Říká se, že tr­paslíci to s kamením umějí. Pomoz nám, pane!"</p>

<p>„Neotesáváme kameny bitevní sekyrou ani nehty," řekl Gimli. „Ale pomohu, jak budu moci."</p>

<p>Nasbírali valouny a rozbité kameny, jaké našli po ruce, a pod Gimliho vedením zahradili muži z Úvalů vnitřní konec stoky, až zů­stal jenom úzký průchod. Žlebový potok rozvodněný dešti začal vřít a kolotat ve své přehrazené cestě a zvolna se rozléval ve studená jezírka od útesu k útesu.</p>

<p>„Nahoře bude víc sucho," řekl Gimli. „Pojď, Gamlingu, podíváme se, co se děje na zdi!"</p>

<p>Vylezl nahoru a našel Legolase vedle Aragorna a Éomera. Elf si brousil dlouhý nůž. Útok na chvíli ustal, když byl odražen pokus pro­bít se stokou.</p>

<p>„Jednadvacet!" řekl Gimli.</p>

<p>„Dobré!" řekl Legolas. „Ale já teď mám dva tucty. Tady nahoře se pracovalo nožem."</p>

<p>Éomer a Aragorn se znaveně opírali o meče. Zleva opět hlasitě zaznívaly rány a halas bitvy na skále. Hláska se však držela stále jako ostrůvek v moři. Její brány ležely v troskách; přes barikádu klád a kamení uvnitř však dosud nepřešel jediný nepřítel.</p>

<p>Aragorn pohlédl na bledé hvězdy a na měsíc, který už zacházel za západní vrchy uzavírající údolí. „Ta noc je dlouhá jako roky," řekl. „Jak dlouho bude otálet den?"</p>

<p>„Svítání je nedaleko," řekl Gamling, který právě vylezl k nim. „Svítání nám ale nepomůže, bojím se."</p>

<p>„A přece je ve svítání pro lidi vždycky naděje," řekl Aragorn.</p>

<p>„Jenže tyhle stvůry ze Železného pasu, tihle poloskřeti a skřetolidé, které vypěstovala nečistá Sarumanova kouzla, se slunce nezalek­nou," řekl Gamling. „A divocí muži z kopců také ne. Neslyšíš jejich</p>

<p>hlasy?"</p>

<p>„Slyším je," řekl Éomer, „mým uším jsou to však jen skřeky ptá­ků a řev dravé zvěře."</p>

<p>„Spousta jich ale volá jazykem Vrchoviny," řekl Gamling. „Ten jazyk znám. Je to prastará lidská řeč a kdysi se jí mluvívalo v mnoha západních údolích Marky. Poslouchejte! Nenávidí nás a mají radost;</p>

<p>naše zkáza se jim zdá jistá. ,Král! Král!' křičí. ,zajmeme jejich krále. Smrt Forgoilům! Smrt Slámovým hlavám! Smrt lupičům ze Severu!' Takhle nás jmenují. Ani za půl tisíciletí nezapomněli na svou hořkost, že Páni Gondoru dali Marku Eorlovi Mladému a uzavřeli s ním spoje­nectví. Tu starou nenávist Saruman rozplamenil. Když se rozohní, je to zuřivý národ. Nevzdají se za tmy ani za světla, dokud nezajmou Théodena nebo sami nepadnou."</p>

<p>„Přesto mi den přinese naději," řekl Aragorn. „Neříká se, že žádný nepřítel nikdy nedobyl Hlásku, když ji muži bránili?"</p>

<p>„Tak říkají pěvci," pravil Éomer.</p>

<p>„Braňme ji tedy a doufejme!" řekl Aragorn.</p>

<p>Zatímco mluvili, zavřeštěly trubky. Potom se ozval rachot a vy­šlehl oheň a kouř. Vody Žlebového potoka se syčivě, zpěněně lily ven; nic už jim nebránilo, ve zdi zel po výbuchu otvor. Do něho proudil zástup temných postav.</p>

<p>„Sarumanova černá kouzla!" zvolal Aragorn. „Zase se vplížili do stoky, zatímco jsme si povídali, a zapálili nám orthancký oheň pod nohama. <emphasis>Elendil! Elendil!" </emphasis>křikl a skočil dolů do průlomu. V témže okamžiku se však proti cimbuří zvedlo sto žebříků. Přes zeď a pode zdí se valil poslední útok, jako se temná vlna valí přes kopec z písku. Obrana byla smetena. Někteří Jezdci byli zatlačováni dál a dál do Žle-bu. Padali a bojovali, avšak krok za krokem ustupovali k jeskyním. Jiní se probíjeli zpátky k citadele.</p>

<p>že Žlebu stoupalo na skálu široké schodiště k zadní bráně Hlásky. U jeho paty stál Aragorn. V ruce mu ustavičně blýskal Andúril a hrůza z meče na chvíli zadržovala nepřátele, zatímco všichni, kdo se mohli dostat ke schodišti, procházeli jeden za druhým k bráně. Vzadu na horních schodech klečel Legolas. Luk měl napjatý, zbýval mu však jediný sebraný šíp, a teď vyhlížel, hotov zastřelit prvního skřeta, který se odváží přiblížit se ke schodišti.</p>

<p>„Kdo mohl, je v bezpečí uvnitř, Aragorne," zvolal. „Pojď zpátky!"</p>

<p>Aragorn se obrátil a chvátal po schodišti nahoru; v běhu však únavou klopýtl. Rázem se nepřátelé vrhli vpřed. Skřeti pádili nahoru, ječeli, dlouhé paže napřaženy, jen ho chytit. První padl s Legolasovým šípem v hrdle, ostatní však skákali přes něho. Tu na schody s racho­tem dopadl veliký balvan vržený z horní vnější zdi a srazil je zpátky do Žlebu. Aragorn doběhl ke dveřím a ty se za ním rychle zabouchly.</p>

<p>„Je to zlé, přátelé," řekl a paží si stíral pot z čela.</p>

<p>„Dost zlé," řekl Legolas, „ale ještě ne beznadějné, dokud tě máme tady. Kde je Gimli?"</p>

<p>„Já nevím," řekl Aragorn. „Naposled jsem ho viděl bojovat na zemi za zdí, ale nepřítel nás od sebe odtrhl."</p>

<p>„Běda! To je zlá novina," řekl Legolas.</p>

<p>„Je statný a silný," řekl Aragorn. „Doufejme, že unikl dozadu do jeskyní. Tam by byl na chvíli v bezpečí. Víc v bezpečí než my. Tako­vý úkryt by se trpaslíkovi líbil."</p>

<p>„V to musíme doufat," řekl Legolas. „Ale radši bych, kdyby přišel sem. Chtěl jsem Mistru Gimlimu říci, že jsem jich napočítal už devětatřicet."</p>

<p>„Jestli se probije do jeskyní, tvůj počet překoná," zasmál se Aragorn. „Ještě jsem neviděl takhle zacházet se sekyrou."</p>

<p>„Musím jít hledat nějaké šípy," řekl Legolas. „Už aby ta noc skončila a já měl lepší světlo na střelbu."</p>

<p>Aragorn zašel do citadely. Tam se s úlekem dozvěděl, že Éomer se do Hlásky nedostal.</p>

<p>„Ne, ke skále nepřišel," řekl jeden z Úvalských. „Naposled jsem ho viděl, jak kolem sebe shromažďuje muže a bojuje v ústí Žlebu. Byl s ním Gamling a trpaslík; já se k nim nedostal."</p>

<p>Aragorn kráčel dál vnitřním nádvořím a vystoupil do horní kom­naty ve věži. Tam stál král, temný proti úzkému oknu, a vyhlížel do údolí.</p>

<p>„Co nového, Aragorne?" řekl.</p>

<p>„Dobyli Žlebovou zeď, pane, a smetli veškerou obranu; hodně mužů však uprchlo sem na skálu." „Je tady Éomer?"</p>

<p>„Ne, pane. Mnoho tvých mužů ovšem ustoupilo do Žlebu a slyšel jsem, že Éomer byl mezi nimi. V soutěskách mohou nepřítele zadržet a dostat se do jeskyní. Jakou naději mají tam, nevím."</p>

<p>„Větší než my. Prý jsou tam dobré zásoby. A vzduch je tam zdra­vý, protože ve skalních rozsedlinách nahoře jsou průduchy. Proti od­hodlaným mužům si násilím vstup nikdo nevynutí. Mohou se držet</p>

<p>dlouho."</p>

<p>„Skřeti ale přinesli pekelné vynálezy z Orthanku," řekl Aragorn. „Mají třaskavý oheň a tím dobyli žeď. Když se nebudou moci dostat do jeskyní, mohou tam ty vevnitř uzavřít. Teď ale musíme obrátit my­sl k vlastní obraně."</p>

<p>„Užírám se tady v tom vězení," řekl Théoden. „Kdybych byl mohl vzít kopí a jet před svými muži do pole, možná že bych byl znovu pocítil radost z bitvy a tak skončil. Tady jsem ale k ničemu."</p>

<p>„Tady jsi aspoň chráněn v nejsilnější pevnosti Marky," řekl Ara-gorn. „Máme větší naději ubránit tě v Hlásce než v Edorasu, ba i než v Šeré Brázdě v horách."</p>

<p>„Říká se, že Hláska nikdy nepodlehla útoku," řekl Théoden. „Teď mám však v srdci pochybnosti; svět se mění a všechno, co bývalo sil­né, je náhle nejisté. Jak může nějaká věž odolat takovému množství tak bezohledné nenávisti? Kdybych byl věděl, jak síla Železného pasu vzrostla, nebyl bych jí možná tak zbrkle vyjel vstříc přes všechno Gandalfovo umění. Jeho rada se mi už nezdá tak dobrá jako za jitřního slunce."</p>

<p>„Nesuď ji, dokud nebude po všem, pane," řekl Aragorn.</p>

<p>„Konec nebude daleko," řekl král. „Já ale neskončím tady jako starý jezevec chycený do pasti. Bělohřívák a Hasufel a koně mé stráže jsou ve vnitřním nádvoří. Až začne svítat, nařídím mužům, aby za­troubili na Helmův roh, a vyjedu. Pojedeš se mnou, synu Arathornův? Třeba si prosekáme cestu, anebo skončíme tak, že si to zaslouží píseň - zůstane-li vůbec někdo, kdo by o nás zpíval."</p>

<p>„Pojedu s tebou," řekl Aragorn.</p>

<p>Rozloučil se a vrátil se na zdi a obcházel je kolem; posiloval muže a pomáhal všude, kde byl útok nejzuřivější. Legolas chodil s ním. Zdola vybuchoval oheň a otřásal kameny. Létaly háky a zvedaly se žebříky. Znovu a znovu se dostávali skřeti na vrchol vnějšího opevně­ní a znovu je obránci shazovali.</p>

<p>Nakonec stanul Aragorn nad velkou branou a nevšímal si nepřá­telských střel. Když vzhlédl, spatřil, že nebe na východě bledne. Pak zvedl prázdnou ruku dlaní ven na znamení vyjednávání. Skřeti ječeli a posmívali se.</p>

<p>„Pojď dolů! Pojď dolů! Vyveď svého krále! My jsme bojovní sku-rut-hai. Vytáhneme ho z díry, jestli nepřijde sám. Vyveď nám svého zalezlého krále!"</p>

<p>„Král zůstává a přichází podle své vlastní vůle," řekl Aragorn.</p>

<p>„Tak co tu děláš?" odpovídali. „Proč vyhlížíš? Chceš vidět veli­kost našeho vojska? My jsme bojovní skurut-hai."</p>

<p>„Vyhlížel jsem úsvit," řekl Aragorn.</p>

<p>„Nač úsvit?" posmívali se. „My jsme skurut-hai; my bojujeme ve dne i v noci, za krásného počasí i za bouřky. My jdeme zabíjet při slunci i při měsíci. Nač úsvit?"</p>

<p>„Nikdo neví, co mu nový den přinese," řekl Aragorn. „Odejděte, než se pro vás obrátí k zlému."</p>

<p>„Slez dolů, nebo tě sestřelíme ze zdi," křičeli. „To není žádné vy­jednávání. Nemáš co říct."</p>

<p>„Ještě tohle," odpověděl Aragorn. „Žádný nepřítel ještě Hlásku nedobyl. Odejděte, nebo z vás nebude ušetřen ani jediný. Nikdo nezů­stane naživu, aby donesl zprávy na Sever. Nevíte, v jakém jste nebez­pečí."</p>

<p>Tolik královské moci se zjevilo v Aragornovi, jak tam stál nad zřícenou branou před vojskem nepřátel, že mnoho divokých mužů se zarazilo a ohlédlo přes rameno do údolí, a někteří s pochybností vzhlédli k obloze. Skřeti se však hlučně rozesmáli a přes zeď zasviště­lo krupobití střel a šípů, když Aragorn skákal dolů.</p>

<p>Ozvalo se zaburácení a vyšlehl oheň. Oblouk brány, na kterém před mžikem stál, se rozdrobil a zřítil v dýmu a prachu. Barikáda se rozletěla jako úderem blesku. Aragorn se rozběhl ke králově věži.</p>

<p>Avšak když padala brána a skřeti kolem ní ječeli a hotovili se k útoku, zvedl se za nimi ševel podobný větru v dálce a rostl v hluk mnoha hlasů křičících do úsvitu divnou zvěst. Skřeti na skále zaslechli v tom hluku úlek, zakolísali a ohlédli se. A tu náhle a strašlivě zahučel z věže nahoře veliký Helmův roh.</p>

<p>Všichni, kdo zaslechli ten zvuk, se otřásli. Skřeti se vrhali na zem a zakrývali si uši svými pařáty. Z hlubokého Žlebu se vracela ozvěna, fanfára za fanfárou, jako by na každé skále stál mocný herold. Muži na zdech však vzhlédli a naslouchali v úžasu: ozvěna totiž neumírala. Znovu a znovu zaznívalo mezi vrchy troubení rohů, blíže a hlasitěji. Odpovídaly si teď navzájem a duly zuřivě a svobodně.</p>

<p>„Helm! Helm!" křičeli Jezdci. „Helm povstal a vrací se do války. Helm za krále Théodena!"</p>

<p>A s tímto výkřikem se zjevil král. Koně měl bílého jako sníh, štít zlatý a kopí dlouhé. Po jeho pravici Aragorn, Elendilův dědic, za ním páni z Eorlova rodu. Nebem se rozlilo světlo. Noc odešla.</p>

<p>„Vpřed, Eorlovci!" S křikem a halasem zaútočili. Buráceli dolů od bran, vrhli se přes můstek a projížděli vojskem Železného pasu jako vítr travou. Za nimi ze Žlebu zazněly tvrdé výkřiky mužů vynořujících se z jeskyní a ženoucích před sebou nepřítele. Ven se valili všichni muži, kteří ještě zůstali na skále. A stále se v kopcích rozléhala ozvěna troubících rohů.</p>

<p>Král a jeho druzi jeli dál. Kapitáni a bohatýři před nimi padali anebo prchali. Nepostavil se jim ani muž, ani skřet. Záda nastavovali mečům a kopím jezdců a tváře obraceli do údolí. Křičeli a naříkali, neboť s příchodem dne na ně padl strach a veliký úžas.</p>

<p>Tak vyjel král Théoden z Helmových vrat a prosekal si cestu k ve­likému Valu. Tam družina stanula. Kolem nich jasnělo světlo. Nad vrchy na východě vystřelovaly paprsky slunce a třpytily se na hrotech jejich kopí. Jezdci však seděli mlčky na koních a zírali dolů do Žlebové kotliny.</p>

<p>žemě se proměnila. Kde předtím leželo zelené údolí, jehož trav­naté svahy omývaly úpatí stoupajících vrchů, rýsoval se teď les. Stály tam veliké, holé a mlčící stromy, řada za řadou, se zcuchanými vět­vemi a ojíněnými hlavami; zkroucené kořeny mizely v dlouhé zelené trávě. Pod nimi byla tma. Mezi Valem a okrajem onoho bezejmenného lesa se prostíraly pouhé dva hony volné půdy. Tam se teď choulily pyšné Sarumanovy voje v hrůze z krále a v hrůze ze stromů. Proudili od Helmových vrat, až nad Valem nezbyl jediný, dole se však tísnili jako hemžící se mouchy. Marně lezli a škrábali se do stěn kotliny ve snaze uniknout. Na východě bylo úbočí kotliny příliš srázné a skalna­té; odleva, ze západu, se blížilo konečné zúčtování.</p>

<p>Tam se náhle na hřebeni objevil bíle oblečený jezdec, jenž svítil ve vycházejícím slunci. Za nízkými pahorky zvučely rohy. Za ním spěchalo po dlouhých svazích dolů tisíc pěších mužů; v rukou měli meče. Mezi nimi kráčel vysoký a silný muž. Jeho štít byl rudý. Když došel na okraj údolí, přiložil si k ústům veliký černý roh a zvučně za­troubil.</p>

<p>„Erkenbrand!" vzkřikli Jezdci. „Erkenbrand!" „Pohleďte, Bílý jezdec!" volal Aragorn. „Gandalf se vrátil!" „Mithrandir! Mithrandir!" křičel Legolas. „To je opravdové kouzelnictví. Rád bych se na ten les podíval, než se kouzlo ztratí."</p>

<p>Vojsko Železného pasu řvalo a zmítalo se tam a sem, obracelo se od strachu ke strachu. Znovu zazněl roh z věže. Průlomem ve Valu zaútočila králova družina. Z kopců se skokem blížil Erkenbrand, pán žápadních úvalů. Stínovlas skákal dolů jako jelen, který bezpečně běhá po horách. Bílý jezdec se řítil na nepřítele a hrůza z jeho přícho­du vyvolávala šílenství. Divocí muži před ním padali na obličej. Skřeti se potáceli a vřískali a zahazovali zbraně, meče i kopí. Prchali jako černý kouř hnaný větrem. S kvílením vbíhali do čekajícího stínu stro­mů; a žádný z toho stínu nevyšel.<strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p>

<p><strong>CESTA K ŽELE</strong><strong>Z</strong><strong>NÉMU</strong><strong> PASU</strong></p>

<p>Tak se ve světle krásného jitra král Théoden a Bílý jezdec Gandalf opět setkali na zelené trávě u Žlebového potoka. Byli tam rovněž Ara-gorn, syn Arathornův, elf Legolas, Erkenbrand z Úvalů a páni ze Zla­tého domu. Okolo nich se shromáždili Rohirové, Jezdci z Marky; úžas překonal jejich radost z vítězství a oči měli obráceny k lesu.</p>

<p>Tu se rozlehl mohutný pokřik a od Valu přicházeli ti, kdo byli za­tlačeni do hloubi Žlebu. Přicházel starý Gamling a Éomer, syn Éomundův, a vedle něho kráčel trpaslík Gimli. Byl bez přilby a hlavu měl ovázanou plátnem prosakujícím krví; hlas však měl hlučný a sil­ný.</p>

<p>„Dvaačtyřicet, Mistře Legolasi!" volal. „Škoda! Na sekyře mám zub; ten dvaačtyřicátý měl kolem krku železný límec. Jak se vedlo</p>

<p>tobě?"</p>

<p>„Překonal jsi mě o jednoho," řekl Legolas. „Rád ti to ale přeji z radosti, že tě vidím na nohou!"</p>

<p>„Vítej, Éomere, sestry synu!" řekl Théoden. „Teď když tě vidím živého, mám opravdovou radost."</p>

<p>„Buď zdráv, Pane Marky!" řekl Éomer. „Temná noc přešla a den se vrátil. Přinesl však zvláštní novinky." Otočil se a s podivem se za­hleděl nejprve na les a pak na Gandalfa. „Opět přicházíš v hodině nouze a nečekán," řekl.</p>

<p>„Nečekán?" řekl Gandalf. „Říkal jsem, že se vrátím a setkám se tu s vámi."</p>

<p>„Nejmenoval jsi ale hodinu a nepředpověděl, jakým způsobem přijdeš. Přivádíš zvláštní pomoc. Jsi mocný kouzelník, Gandalfe!"</p>

<p>„Možná. Pokud tomu tak je, ještě jsem to neukázal. Dal jsem jen dobrou radu v nebezpečí a využil Stínovlasovy rychlosti. Vaše vlastní zmužilost vykonala víc, a také statné nohy úvalských mužů, kteří po­chodovali celou noc."</p>

<p>Tu všichni pohlédli na Gandalfa s ještě větším úžasem. Někteří temně zahlíželi na les a přejížděli si rukama čelo jako v domnění, že on vidí něco jiného než oni.</p>

<p>Gandalf se dlouze a vesele rozesmál. „Ty stromy?" řekl. „Ne, vi­dím ten les stejně dobře jako vy. Ale to není moje práce. Něco tako­vého nikoho z Moudrých nenapadlo. Stalo se něco lepšího, než jsem zamýšlel i než jsem doufal."</p>

<p>„Čí je to tedy kouzlo, když ne tvoje?" řekl Théoden. „Očividně ne Sarumanovo. Je snad nějaký mocnější mudřec, o němž se teprve do­zvíme?"</p>

<p>„To není kouzlo, ale mnohem starší moc," řekl Gandalf, „moc, která chodila po zemi dřív, než začali elfové zpívat a kladiva bušit.</p>

<p><emphasis>Železo se nekulo, nekácely stromy, mladé byly lesy pod hvězdnými dómy; nebylo prstenu ani věcí zlých, chodilo to tenkrát volně po lesích."</emphasis></p>

<p>„A jak zní odpověď na tu hádanku?" řekl Théoden. „Chceš-li se ji dozvědět, pojeď se mnou do Železného pasu." „Do Železného pasu?" zvolali.</p>

<p>„Ano," řekl Gandalf. „Vracím se do Železného pasu, a kdo chce, může jet se mnou. Třeba tam uvidíme nečekané věci."</p>

<p>„Ale vždyť v celé zemi není dost mužů, i kdyby se shromáždili všichni a byli uzdraveni ze zranění a únavy, abychom zaútočili na Sarumanovu pevnost," řekl Théoden.</p>

<p>„Přesto jedu do Železného pasu," řekl Gandalf. „Dlouho se tam nezdržím. Mám teď namířeno na východ. Čekejte mě v Edorasu, než začne ubývat měsíc."</p>

<p>„Ne!" řekl Théoden. „V temné hodině před úsvitem jsem zapo­chyboval, ale teď se nerozejdeme. Půjdu s tebou, radíš-li mi to."</p>

<p>„Chci si teď co nejdřív pohovořit se Sarumanem," řekl Gandalf, „a protože se na tobě dopustil velkých křivd, hodilo by se, abys u toho byl. Jak brzy a jak rychle však pojedeš?"</p>

<p>„Moji muži jsou unaveni bitvou," řekl král; „i já jsem unaven. Vždyť jsem daleko jel a málo spal. Běda, mé stáří není předstírané a není jenom plodem Červivcova našeptávání. Je to neduh, který žádný lékař zcela nevyhojí, ba ani Gandalf."</p>

<p>„Ať si tedy všichni, kdo pojedou se mnou, nyní odpočinou," řekl Gandalf. „Pojedeme za večerního stínu. Tím lépe, radím totiž, aby byl nadále všechen náš pohyb co nejtajnější. Nepřikazuj však mnoha mužům, aby jeli s tebou, Théodene. Jedeme jednat, ne bojovat."</p>

<p>Král tedy vybral muže, kteří nebyli zraněni a měli rychlé koně, a rozeslal je se zprávou o vítězství do každého údolí Marky; nesli také jeho výzvu, aby všichni muži, staří i mladí, spěchali do Edorasu. Tam se měla konat den po úplňku před Pánem Marky přehlídka všech mu-žů schopných nosit zbraň. Na cestu do Železného pasu si Théoden vybral Éomera a dvacet mužů ze svého domu. S Gandalfem měli jet Aragorn, Legolas a Gimli. Přestože byl raněn, odmítal trpaslík zůstat stranou.</p>

<p>„Byla to slabá rána a čapka ji odrazila," řekl. „Muselo by to být víc než tohle skřetí škrábnutí, abych nejel s vámi."</p>

<p>„Ošetřím tě, zatímco budeš odpočívat," řekl Aragorn.</p>

<p>Král se pak vrátil do Hlásky a usnul tak klidným spánkem, jaký po mnoho let nepoznal. Zbytek jeho družiny odpočíval rovněž. Všich­ni ostatní, kdo nebyli pobiti nebo raněni, zahájili velkou práci: mnozí totiž padli v bitvě a leželi mrtví na poli nebo v Žlebu.</p>

<p>Naživu nezůstal jediný skřet; jejich těl bylo nepočítaně. Velmi mnoho horalů se však vzdalo. Báli se a prosili o milost.</p>

<p>Muži z Marky jim odebrali zbraně a poslali je pracovat.</p>

<p>„Pomozte teď napravit zlo, na němž jste měli podíl," řekl Erkenbrand. „A potom se přísahou zavážete, že nikdy víckrát nepřekročíte brody Želíze ve zbrani a nepůjdete s nepřáteli lidí; pak se svobodně vrátíte do své země. Byli jste totiž Sarumanem oklamáni. Mnozí z vás odměnou za důvěru obdrželi smrt, a kdybyste byli zvítězili, o mnoho lépe by vám byl nezaplatil."</p>

<p>Muži z Vrchoviny žasli; Saruman jim totiž říkal, že muži z Roha­nu jsou krutí a upalují zajatce zaživa.</p>

<p>Uprostřed pole před Hláskou byly navršeny dvě mohyly, pod nimiž leželi všichni Rohanští jezdci, kteří padli při obraně, na jedné straně ti z Východních dolin, na druhé ze západních úvalů. Sám, v hrobě zastíněném Hláskou, ulehl Háma, kapitán královy stráže. Padl před Vraty.</p>

<p>Skřety navršili na veliké hromady stranou od mohyl mužů, kousek od kraje lesa. Lidé se trápili pomyšlením, že hromady mrtvol jsou příliš veliké na to, aby se daly pohřbít nebo spálit. Na ohně měli málo dřeva a nikdo se neodvážil dotknout se sekyrou podivných stromů, i kdyby je byl Gandalf nevaroval, že by bylo smrtelně nebezpečné po­škodit kůru nebo jen větev.</p>

<p>„Nechte skřety ležet," řekl Gandalf. „Ráno bude třeba moudřejší večera."</p>

<p>Odpoledne se králova družina chystala k odjezdu. Pohřbívání prá­vě začínalo. Théoden želel ztráty svého kapitána Hámy a první hodil hlínu na jeho hrob. „Saruman skutečně velice ublížil mně i této zemi," řekl. „Budu si to pamatovat, až se setkáme."</p>

<p>Slunce se již sklánělo ke kopcům na západě Kotliny, když koneč­ně Théoden a Gandalf s družinou vyjeli od Valu. Za nimi se shlukl veliký zástup Jezdců, lidí z Úvalů, starých i mladých, žen, dětí, těch, kdo vyšli z jeskyní. Jasnými hlasy zazpívali o vítězství a potom umlkli a ptali se, co asi nastane, protože stromy přitahovaly jejich zrak a báli se jich.</p>

<p>Jezdci dojeli k lesu a zastavili se; koním ani mužům se dovnitř ne­chtělo. Stromy byly šedé a výhružné a kolem sebe měly stín anebo mlhu. Konečky jejich dlouhých houpavých větví visely dolů jako pátravé prsty, kořeny vyvstávaly ze země jako údy podivných příšer a pod nimi se otvíraly černé jeskyně. Gandalf však jel vpřed a družinu vedl. Tam, kde cesta od Hlásky vbíhala mezi stromy, spatřili nyní ot­vor podobný klenuté bráně pod mohutnými větvemi; jím Gandalf pro­jel a oni za ním. Pak s údivem zjistili, že cesta vede dál a Žlebový potok vedle ní; nahoře bylo širé nebe plné zlatého světla. Po obou stranách však byly veliké ambity lesa zahaleny šerem a táhly se do neprostupných stínů; tam slyšeli skřípění a steny větví, vzdálené vý­křiky, hukot hlasů beze slov, jež hněvivě mručely. Nebylo vidět jedi­ného skřeta, jediného živého tvora.</p>

<p>Legolas a Gimli teď jeli spolu na jednom koni a drželi se při Gandalfovi, protože Gimli se lesa bál.</p>

<p>„Je tady horko," řekl Legolas Gandalfovi. „Cítím kolem sebe vel­ký hněv. Necítíš v uších, jak vzduch tepe?"</p>

<p>„Ano," řekl Gandalf.</p>

<p>„Co se stalo s těmi neblahými skřety?" řekl Legolas.</p>

<p>„To se myslím nikdy nikdo nedoví," řekl Gandalf.</p>

<p>Chvíli jeli mlčky, Legolas se však stále rozhlížel a byl by zastavil a poslechl si zvuky lesa, kdyby mu to Gimli dovolil.</p>

<p>„To jsou nejzvláštnější stromy, jaké jsem kdy viděl," řekl, „a viděl jsem spoustu dubů vyrůstat od žaludu po vykotlané stáří. Kdybych tak měl čas a mohl se mezi nimi projít; mají hlasy a časem bych snad po­rozuměl jejich myšlenkám."</p>

<p>„Ne, ne!" řekl Gimli. „Nechme je být! Já už jejich myšlenky tu­ším: nenávidí všechno, co chodí po dvou nohách, a mluví o drcení a rdoušení."</p>

<p>„Ne všechno, co chodí po dvou nohách," řekl Legolas. „V tom se podle mne mýlíš. Skřety nenávidí. Nepatří totiž sem a málo vědí o elfech a o lidech. Údolí, kde vyrostly, jsou daleko. Přišly z hlubokých dolů Fangornu, Gimli, aspoň to tuším."</p>

<p>„Pak je to nejnebezpečnější les ve Středozemí," řekl Gimli. „Měl bych být vděčný za to, co udělaly, ale nemám je rád. Tobě možná při­padají podivuhodné, ale já viděl v téhle zemi větší div, krásnější než všechny háje a lučiny, co jich kdy vyrostlo; mám toho pořád plné srd­ce.</p>

<p>Lidé jsou divní, Legolasi! Mají tu jeden z divů Severního světa, a co o něm říkají? Jeskyně, říkají! Jeskyně! Díry, kam se utíkají v čase války a kam si ukládají píci! Můj milý Legolasi, víš, že sluje v Hel­mově žlebu jsou obrovské a nádherné? Kdyby se o nich vědělo, chodi­la by tam nekonečná procesí trpaslíků, jen aby se podívali. Ano, platili by čistým zlatem za jeden kratičký pohled!"</p>

<p>„A já bych dal zlato, aby mě vynechali," řekl Legolas; „a dvojná­sob, aby mě pustili ven, kdybych tam někdy zabloudil."</p>

<p>„Neviděl jsi je, proto ti ten žert odpouštím," řekl Gimli. „Mluvíš ale jako hlupák. Myslíš, že síně, ve kterých bydlí váš král v Temném hvozdu a které kdysi pomáhali budovat trpaslíci, jsou krásné? Jsou to jen pelechy proti slujím, které jsem viděl tady: nezměrné sály plné věčné hudby vod, která cinká do jezírek tak krásných jako Kheled-záram za hvězdného svitu.</p>

<p>A když se zapálí pochodně, Legolasi, a lidé chodí po písčitých podlahách pod ozvučnými klenbami, ach, Legolasi, potom se v lesk­lých stěnách třpytí drahokamy a křišťály a žíly drahých kovů; a světlo září skrze mramorové opony podobné lasturám, průsvitné, ale jako živé ruce královny Galadriel. Jsou tam bílé a šafránové a červánkové sloupy, Legolasi, vymleté a zprohýbané do snových podob; vylétají vzhůru z mnohobarevných podlah a setkávají se s lesklými závěsy z klenby: s křídly, provazci, záclonami jemnými jako zmrzlé obláčky; kopí, praporce, věžičky visutých paláců! Klidná jezera je zrcadlí; z temných tůní pokrytých čirým sklem se mihotá jiný svět; města, jaká by si Durin ani ve snu nepředstavil, se táhnou ulicemi a sloupořadími, dál, až do temných zákoutí, kam světlo nedosáhne. A cink! Padne stří­brná krůpěj a kruhové vrásy na skle se zprohýbají a rozechvějí věže jako chaluhy a korály v mořské jeskyni. Pak přijde večer: ztrácejí bar­vu a třpyt zhasíná; pochodně přecházejí do jiné komnaty a do jiného snu. Komnaty jdou jedna za druhou, Legolasi, síň se otvírá ze síně, dóm následuje za dómem, schodiště nad schodištěm; a stále vedou točité stezky dál do srdce hor. Jeskyně! Sluje Helmová žlebu! Byla to šťastná náhoda, která mě tam vehnala! Je mi do pláče, že musím od­tamtud."</p>

<p>„Potom ti pro útěchu popřeji tenhle osud, Gimli," řekl elf; „abys z války vyšel zdráv a vrátil se tam znovu. Neříkej to ovšem celému pří­buzenstvu! Podle toho, co říkáš, tam pro ně mnoho práce nezbývá. Možná že jsou zdejší lidé moudří, když o tom nemluví; jedna rodina čilých trpaslíků s kladivem a dlátem by mohla víc zkazit než vylepšit."</p>

<p>„Ty tomu nerozumíš," řekl Gimli. „Žádný trpaslík by nemohl ta­kovou krásu vidět bez pohnutí. Nikdo z Durinova plemene by v oněch jeskyních nikdy netěžil kameny ani rudu, i kdyby tam mohl získat diamanty nebo zlato. Kácíte snad zjara háje stromů v květu na palivo?</p>

<p>Pečovali bychom o ty lučiny rozkvetlého kamene a nelámali v nich. Opatrně a zručně, ťuk, ťuk - jen štěpinku skály a nic víc třeba za celý den plný napětí - tak bychom pracovali, a jak by roky míjely, otvírali bychom nové cesty a odhalovali daleké komnaty, které jsou dosud ve tmě, jen tušená prázdnota za rozsedlinou skály. A světla, Legolasi! Udělali bychom světla, takové lampy, jaké kdysi svítily v Khazad-dům; kdybychom si přáli, zahnali bychom noc, která tam le­žela, co vrchy stojí; kdybychom zatoužili po odpočinku, dovolili by­chom noci, aby se vrátila."</p>

<p>„Dojímáš mě, Gimli," řekl Legolas. „Takhle jsem tě ještě mluvit neslyšel. Málem teď lituji, že jsem ty jeskyně neviděl. Víš co? Uza­vřeme smlouvu - jestli se oba ve zdraví vrátíme z nebezpečí, která nás čekají, budeme nějaký čas cestovat spolu. Ty se mnou navštívíš Fangorn a potom já s tebou půjdu do Helmova žlebu."</p>

<p>„Takovou cestu zpátky bych si nevybral," řekl Gimli. „Ale přetr-pím Fangorn, budu-li mít tvůj slib, že se mnou půjdeš zpátky do jes­kyní a podělíš se se mnou o ten div."</p>

<p>„Máš můj slib," řekl Legolas. „Ale žel, teď musíme na čas zapo­menout na jeskyně i na les. Vidíš, už jsme na konci stromů. Jak daleko je do Železného pasu, Gandalfe?"</p>

<p>„Asi tak pětačtyřicet mil čarou letu Sarumanových vran," řekl Gandalf. „Patnáct od Žlebové kotliny k Brodům a dalších třicet odtud k bráně Železného pasu. Celou cestu dnes v noci ovšem neujedeme."</p>

<p>„A až tam budeme, co uvidíme?" ptal se Gimli. „Vy možná víte, ale já nemám tušení."</p>

<p>„Sám nevím jistě," řekl čaroděj. „Byl jsem tam včera za soumraku a od té doby se mohlo mnoho přihodit. Přesto myslím, že tu cestu ne-prohlásíš za marnou - přestože Třpytivé jeskyně Aglarondu zůstaly za námi."</p>

<p>Konečně družina vyjela ze stromů a zjistila, že je na dně Kotliny, kde se cesta z Helmova žlebu větvila na východ k Edorasu a na sever k brodům přes Želíz. Když byli za lesem, Legolas zastavil a s lítostí se ohlédl. Pak náhle vykřikl:</p>

<p>„Jsou tam oči! Ze stínu větví vyhlížejí oči! Takové oči jsem ještě neviděl."</p>

<p>Ostatní, zaraženi výkřikem, se zastavili a obrátili, Legolas se však rozjel zpátky.</p>

<p>„Ne, ne!" křičel Gimli. „Dělej si co chceš, jestli ses zbláznil, ale nejdřív mě nech sesednout z toho koně! Já žádné oči vidět nechci!"</p>

<p>„Zůstaň, Legolasi, želený lístečku!" řekl Gandalf. „Nevracej se do toho lesa, ještě ne! Teď není čas."</p>

<p>Než domluvil, z lesa vykročili tři podivní tvorové. Byli vysocí ja­ko skalní obři, dvanáct i více stop; silná těla, statná jako mladé stro­my, se zdála být oděná šedohnědým těsně přiléhavým oděvem nebo kůží. Měli dlouhé údy a na rukou mnoho prstů; vlasy měli tuhé a vou­sy šedozelené jako mech. Vyhlíželi vážnýma očima, ne však k jezd­cům; obraceli oči k severu. Náhle pozvedli dlouhé ruce k ústům a vy­dali ze sebe zvučné volání, jasné jako zvuk rohu, ale zpěvnější a roz­manitější. Volání se dostalo odpovědi, a když se jezdci obrátili, viděli další tvory téhož druhu, jak se dlouhými kroky blíží trávou. Rychle přicházeli od severu a v chůzi se podobali brodícím se volavkám - až na rychlost; jejich nohy se v dlouhých krocích míhaly rychleji než volavčí křídla. Jezdci hlasitě vykřikli úžasem a někteří sahali po jíl­cích mečů.</p>

<p>„Nepotřebujete zbraně," řekl Gandalf. „To jsou jen pastýři. Ne­jsou to nepřátelé; vlastně jim na nás vůbec nezáleží."</p>

<p>Vypadalo to tak. Zatímco mluvil, vysocí tvorové totiž zašli do le­sa, po jezdcích se ani neohlédli a zmizeli.</p>

<p>„Pastýři!" řekl Théoden. „Kde mají stáda? Kdo to je, Gandalfe? Je vidět, že tobě aspoň nejsou neznámí!"</p>

<p>„To jsou pastýři stromů," odpověděl Gandalf. „Je to tak dávno, co jsi naslouchal pohádkám u krbu? V tvé zemi jsou děti, které by ze spletené příze rozprávek dokázaly vysoukat odpověď na tvou otázku. Viděl jsi enty, králi, enty z Fangornského lesa, kterému ve svém jazy­ce říkáš Entí les. Myslel sis, že mu to jméno dali jen tak? Ne, Théode-ne, je tomu jinak: pro ně jsi jenom pomíjivá pověst; všechny roky od Eorla Mladého po Théodena Starého jsou pro ně chvilička; a všechny činy tvého rodu pouhá maličkost."</p>

<p>Král mlčel. „Enti!" řekl posléze. „Ze stínů pověstí začínám, mys­lím, trochu chápat tajemství těch stromů. Dožil jsem se divných časů. Dlouho jsme pěstovali svá zvířata a pole, stavěli domy, vyráběli ná­stroje nebo vyjížděli na pomoc do válek, jež vedla Minas Tirith. A tomu jsme říkali lidský život, způsob světa. Málo jsme dbali na to, co leží za hranicemi naší země. Máme písně, jež o těch věcech vyprávějí, zapomínáme je však a učíme jim jenom děti, lehkovážně, jen ze zvy­ku. A teď mezi nás písně sestoupily z podivných míst a viditelně chodí pod sluncem."</p>

<p>„Měl bys být rád, králi Théodene," řekl Gandalf. „Není teď totiž ohrožen jen život lidí, ale i život tvorů, které jsi považoval za pověst. Nejsi bez spojenců, i když je třeba neznáš."</p>

<p>„I smuten bych ovšem měl být," řekl Théoden. „Vždyť, jakkoli se obrátí válečné štěstí, neskončí to snad tím, že ze Středozemě navždy odejde mnoho krásného a podivuhodného?"</p>

<p>„Možná," řekl Gandalf. „Sauronovo zlo se nedá zcela vyhojit, a nelze ani učinit věci takové, jako by ho vůbec nebývalo. Takové dny jsou však naším údělem. Pojďme tedy dál naší cestou!"</p>

<p>Nato se družina obrátila zády ke Kotlině a k lesu a rozjela se k brodům přes Želíz. Legolas ji neochotně následoval. Slunce zapadlo, kleslo už pod okraj světa; když však vyjeli ze stínu kopců a pohlédli na západ k Rohanské bráně, nebe bylo dosud rudé a pod plynoucími mraky kroužili a přelétali ptáci s černými křídly a temně se rýsovali v palčivém světle. Pár jim jich s žalobným křikem přelétlo nad hlavami cestou zpátky do svých skalních domovů.</p>

<p>„Ptáci mrchožrouti měli na bitevním poli práci," řekl Éomer.</p>

<p>Jeli teď zvolna a kolem nich se na pláně snášela tma. Měsíc poma­lu vstával. Již rostl k úplňku a v jeho studeném stříbrném světle se zvlněná travnatá země vzdouvala jako širé šedé moře. Asi po čtyřech hodinách jízdy od rozcestí se přiblížili k Brodům. Dlouhé svahy prud­ce sbíhaly dolů, kde se řeka mezi vysokými travnatými terasami roz­lévala v kamenitou mělčinu. Vítr sem zanášel vytí vlků. S těžkým srdcem vzpomínali, kolik mužů padlo v bitvě na těchto místech.</p>

<p>Cesta se nořila mezi vyvýšené drnové břehy a spouštěla se mezi terasami k říčnímu kraji a na druhé straně opět stoupala. Přes řeku vedly tři řady plochých kamenů a mezi nimi brody pro koně, které se táhly od obou okrajů k holému ostrůvku uprostřed. Jezdci hleděli dolů na přechody a připadaly jim cizí; vždycky bývaly plné ruchu a zurčení vody po kamení. Teď však byly tiché. Dno řečiště bylo téměř suché, holá břidličnatá pustina se šedivým pískem.</p>

<p>„Stalo se tu z toho ponuré místo," řekl Éomer. „Jaká nemoc to po­stihla řeku? Saruman zničil mnoho krásných věcí; pohltil i prameny</p>

<p>Želíze?"</p>

<p>„Zdálo by se," řekl Gandalf.</p>

<p>„Běda!" řekl Théoden. „Musíme jet tudy, kde mrchožrouti sápou tolik dobrých Jezdců z Marky?"</p>

<p>„Je to naše cesta," řekl Gandalf. „Bolestná je záhuba tvých mužů, uvidíš však alespoň, že je horští vlci nepožírají. Hodují na svých přátelích skřetech - tak totiž u nich vypadá přátelství. Pojeďme!"</p>

<p>Sjeli k řece, a když se přiblížili, vlci přestali výt a odplížili se. Když spatřili v měsíčním světle Gandalfa a jeho koně Stínovlase, jak září stříbrem, padl na ně strach. Jezdci přejížděli ostrůvek a ze stínů pod břehy je bojácně sledovaly blýskavé oči.</p>

<p>„Podívejte se!" řekl Gandalf. „Tady pracovali přátelé."</p>

<p>Spatřili, že uprostřed ostrůvku se vrší mohyla obklopená kruhem kamenů a trčí z ní mnoho kopí.</p>

<p>„Zde leží všichni muži z Marky, kteří padli v okolí," řekl Gandalf.</p>

<p>„Ať tady odpočívají," řekl Éomer. „A až jejich kopí zreziví a zetlí, ať ještě dlouho stojí jejich mohyla a střeží brody Želíze!"</p>

<p>„I to je tvoje práce, příteli Gandalfe?" řekl Théoden. „Mnoho jsi dokázal za jeden večer a noc!"</p>

<p>„S pomocí Stínovlase a jiných," řekl Gandalf. „Jezdil jsem rychle a daleko. Zde u mohyly ti však pro útěchu povím toto: v bitvě u Brodů padli mnozí, nebylo jich však tolik, o kolika vyprávěla pověst. Více jich bylo rozprášeno než pobito; shromáždil jsem všechny, které se mi podařilo najít. Část jsem nechal vykonat tento pohřeb; pak jeli s tvým maršálem Elfhelmem. Poslal jsem ho s mnoha jezdci do Edorasu. Vě­děl jsem, že Saruman poslal všechny své síly proti tobě a jeho služeb­níci se odvrátili od všech jiných poslání a šli do Helmova žlebu. Zdálo se, že v zemi není nepřátel. Přesto jsem se obával, že by mohli vlčí jezdci a lupiči vyjet k Meduseldu, dokud je nechráněný. Myslím, že teď už se nemusíš bát; až se vrátíš, přivítá tě vlastní dům."</p>

<p>„A rád jej zase uvidím," řekl Théoden, „ačkoli teď se tam zdržím bezpochyby jen krátce."</p>

<p>S tím se družina rozloučila s ostrůvkem a mohylou, přejela řeku a vylezla na protější břeh. Pak jeli dál, rádi, že mají truchlivé Brody za sebou. Když odjeli, znovu se ozvalo vlčí vytí.</p>

<p>Od Železného pasu vedla k Brodům prastará silnice. Nejprve pod­le řeky: zahýbala s ní na východ a potom na sever; nakonec však od­bočila a vedla přímo k bráně Železného pasu. Ta byla pod úbočím hory na západní straně údolí, ještě asi šestnáct mil daleko. Tuto silnici sledovali, ale nejeli po ní, protože půda kolem byla pevná a rovná a po mnoho mil byla pokryta nízkým pružným drnem. Jeli teď rychleji a k půlnoci měli Brody asi patnáct mil za sebou. Tu se zastavili a ukončili noční jízdu, protože král byl unaven. Dojeli na úpatí Mlžných hor a vstříc se jim vztahovaly dlouhé paže Nan Curuníru. Údolí leželo před nimi ve tmě, protože měsíc odešel na západ a kopce zakrývaly jeho světlo. Z hlubokého stínu dolu však stoupal mohutný sloup kouře a par; ve výšce zachytával paprsky zapadajícího měsíce a rozléval se v mihotavých vlnách po hvězdné obloze.</p>

<p>„Co si myslíš o tomhle, Gandalfe?" ptal se Aragorn. „Člověk by řekl, že celé Čarodějovo údolí hoří."</p>

<p>„Poslední dobou je nad údolím dým pořád," řekl Éomer; „něco takového jsem ale ještě neviděl. Je to spíš pára než kouř. Saruman nám vaří nějakou čertovinu na uvítanou. Možná že vaří všechny vody Želíze, a proto řeka vyschla."</p>

<p>„Možná že ano," řekl Gandalf. „Zítra se dozvíme, co dělá. Teď si chvíli odpočiňme, půjde-li to."</p>

<p>Utábořili se u řečiště Želíze. Bylo dosud tiché a prázdné. Někteří pospávali. Pozdě v noci však hlídky vykřikly a všichni se probudili. Měsíc byl pryč; nahoře svítily hvězdy, ale po zemi se plazila tma čer­nější než noc. Po obou stranách řeky se to valilo směrem k nim a míři­lo to na sever.</p>

<p>„Zůstaňte, kde jste!" řekl Gandalf. „Nevytahujte zbraně. Čekejte, a mine vás to."</p>

<p>Kolem nich se sbírala mlha. Nahoře dosud slabě prosvítalo pár hvězd, po obou stranách však vyvstaly stěny neproniknutelné tmy; byli v úzké uličce mezi pohybujícími se věžemi stínu. Slyšeli hlasy, šepot a steny a nekonečné šelestivé vzdychání; zem se pod nimi třásla. Dlouho se jim zdálo, že sedí a mají strach; nakonec však tma a šelest přešly a zmizely mezi rameny hor.</p>

<p>Daleko na jihu v Hlásce zaslechli lidé uprostřed noci veliký hukot podobný větru v údolí a zem se třásla; všichni se báli a nikdo se neod­vážil vyjít ven. Ráno však vyšli a užasli. Zabití skřeti totiž byli pryč a stromy také. Hluboko dole v údolí Žlebu byla tráva rozdrcená a pošla­paná do hněda, jako by tam obří pastýři pásli veliká stáda dobytka; míli pod Valem však byla v zemi vyhloubena veliká jáma a přes ni byl navršen kopec kamení. Lidé věřili, že tam byli pohřbeni skřeti, které pobili; jestli tam však jsou i ti, kteří uprchlí do lesa, to nevěděl nikdo, protože žádný člověk nestanul na tom kopci. Později se mu říkalo Smrtný vrch a nerostla na něm tráva. Podivné stromy však v Žlebové kotlině víckrát nikdo neviděl. Odešly v noci a vrátily se daleko do temných roklin Fangornu. Tak se pomstily skřetům.</p>

<p>Král a jeho družina už té noci neusnuli, neslyšeli a neviděli však již nic divného kromě jedné věci: hlas řeky vedle nich se náhle probu­dil. Mezi kameny se přehnal příval, a když minul, Želíz tekla a bublala ve svém řečišti jako dřív.</p>

<p>Za svítání se připravili na další cestu. Světlo přicházelo šedé a bledé a slunce vycházet neviděli. Ve vzduchu nad nimi visela těžká mlha a na zemi ležel ostrý pach. Postupovali pomalu a jeli nyní po silnici. Byla široká, tvrdá a dobře udržovaná. V mlze nezřetelně viděli, jak se nalevo od nich zvedá rameno hor. Vjeli do Nan Curuníru, Čaro­dějova údolí. Bylo to chráněné údolí, otevřené jen k jihu. Kdysi býva­lo krásné a zelené a protékala jím Želíz. Než dospěla do planiny, byla už hluboká a silná, protože z deštěm omývaných kopců ji napájelo mnoho potoků a stružek, a okolo bývala příjemná, úrodná země.</p>

<p>Nyní tomu tak nebylo. Pod stěnami Železného pasu byly dosud lány obdělávané Sarumanovými otroky; z většiny údolí se však stal úhor zarostlý plevelem a trním. Po zemi se rozlézalo ostružiní, a jak šplhalo po stráňkách a křovinách, vytvářelo střapaté jeskyňky, kde sídlili drobní dravci. Nerostly tam žádné stromy, v kyselé trávě však bylo dosud vidět spálené a pokácené pahýly prastarých hájů. Byla to krajina smutná a mlčenlivá, jen prudké vody v ní kamenně hučely. Táhla se tudy mračná oblaka kouře a par a poléhala v prohlubních. Jezdci nemluvili. Mnozí měli v srdci pochybnosti a přemítali, k jakému konci spěje jejich cesta.</p>

<p>Když ujeli několik mil, silnice se změnila v širokou cestu dláždě-nou velkými plochými, zručně opracovanými i kladenými kameny. Ve spárách nikde ani travička. Po obou stranách byly hluboké stoky plné vody. Náhle před nimi vyvstal vysoký sloup. Byl černý; na jeho vr­cholu byl položen veliký kámen otesaný a natřený do podoby dlouhé Bílé ruky. Prst ukazoval k severu. Věděli tedy, že brána Železného pasu nemůže být daleko, a srdce měli těžká; ale jejich oči nepronikly mlhou před nimi.</p>

<p>Pod ramenem hor uvnitř Čarodějova údolí stávalo nesčíslné roky prastaré místo, které lidé nazvali Železný pas. Zčásti vzniklo zároveň s horami, pracovaly však zde kdysi i mocné paže Mužů ze žápadní říše; Saruman zde sídlil již dlouho a nezahálel.</p>

<p>Tak to vypadalo, dokud byl Saruman na vrcholu moci a mnozí ho pokládali za hlavního z čarodějů. Veliká kruhová kamenná zeď po­dobná skalním věžím vybíhala z místa, kde byla chráněna úbočím hory, a kruhem se opět vracela. Byl v ní proražen jediný otvor, velký oblouk v jižní zdi. Zde byl černou skálou prokopán dlouhý tunel, po obou stranách uzavřený mohutnými železnými dveřmi. Byly tak po­staveny a na svých velikých čepech, ocelových sloupech zaražených do rostlého kamene, tak vyváženy, že se jimi dalo nehlučně pohybovat lehkým tlakem ruky, jakmile spadly závory. Kdo vstoupil a posléze se vynořil z ozvučného tunelu, spatřil rozlehlou okrouhlou planinu, lehce proláklou jako veliká mělká mísa. Od kraje ke kraji měřila míli. Býva­la zelená a plná alejí a hájů ovocných stromů, zalévaných potůčky, které plynuly z hor do jezírka. V Sarumanových pozdních dnech zde však nerostla žádná zeleň. Cesty byly vydlážděny tvrdými, tmavými kamennými deskami a při jejich okrajích trčely místo stromů dlouhé řady sloupů, mramorových nebo měděných a železných, spojených těžkými řetězy.</p>

<p>Bylo tam mnoho příbytků, komor, síní a chodeb vytesaných a vy­hloubených do vnitřních stran zdí, takže do otevřeného kruhu hleděla nesčetná okna a temné dveře. Mohly tam bydlet tisíce dělníků, služeb­níků, otroků a bojovníků s velkými zásobami zbraní; dole v hlubokých norách byli krmeni a ustájeni vlci. I pláň byla rozvrtaná a rozkopaná. Hluboko do země byly proraženy šachty. Jejich horní konce kryly nízké pahrbky a kamenné kopule, takže v měsíčním světle vypadal Železný pas jako hřbitov nepokojných mrtvých. Zem se totiž chvěla. Šachty sbíhaly spády a točitými schodišti do hlubokých jeskyní; tam měl Saruman pokladnice, zásobárny, zbrojnice, kovárny a veliké pece. Nekonečně se tam otáčela železná kola a bušila kladiva. V noci vystu­povaly z průduchů chocholy páry, ozářené zespodu rudým, modrým anebo jedovatě zeleným světlem.</p>

<p>Všechny cesty běžely mezi svými řetězy do středu. Tam stála věž podivuhodného tvaru. Zbudovali ji dávní stavitelé, kteří uhladili kruh Železného pasu, a přece se nezdála výtvorem lidského umění, ale čím­si vyrvaným z útrob země při dávné křeči pahorků. Byl to špičatý, černý, tvrdý a lesklý ostrůvek skály: čtyři mohutné bašty mnohobokého kamene byly spojeny v jednu, u vrcholku se však rozbíhaly v trčící rohy věžiček špičatých jako hroty kopí a s hranami ostrými jako nůž. Mezi nimi byl úzký prostor a tam, na podlaze z leštěného kamene po­psaného zvláštními znaky, mohl stát člověk pět set stop nad planinou. To byl Orthank, Sarumanova citadela, jejíž jméno mělo (záměrně anebo náhodou) dvojí význam: v elfí řeči znamenalo <emphasis>orthank </emphasis>lesáko­vou horu, avšak ve starobylé řeči Marky vychytralou mysl.</p>

<p>Silný a podivuhodný byl Železný pas a dlouho býval krásný; sídli­li v něm velcí páni, strážci Gondoru na západě, a moudří muži, kteří pozorovali hvězdy. Saruman jej však zvolna přizpůsobil svým mění­cím se záměrům a myslel si, že jej vylepšil, a v tom se klamal -všechna umění a důmyslné vynálezy, pro které opustil dřívější moud­rost a které pošetile považoval za své vlastní, pocházely totiž z Mor-doru; co vykonal, nebylo tedy ničím víc než malou napodobeninou, dětskou stavbičkou nebo otrockou lichotkou obrovité pevnosti, veliké zbrojnici, vězení, mocné peci Barad-důr, Temné věži, jež nestrpěla soka, lichotkám se smála a čekala na svůj čas, sebejistá ve své pýše a nezměrné síle.</p>

<p>Taková byla Sarumanova pevnost, jak o ní vyprávěla pověst; ni­kdo z žijících si totiž nevzpomínal, že by kdo z Rohanských prošel její branou; až na pár takových, kteří jako Červivec vstupovali potají a nikomu neřekli, co tam viděli.</p>

<p>Gandalf teď dojel k sloupu s Rukou a minul ji; a tu jezdci s úža-sem viděli, že Ruka už není bílá. Byla poskvrněna jakoby uschlou krví; a když se podívali zblízka, viděli, že má rudé nehty. Gandalf si ničeho nevšímal a jel dál do mlhy. Neochotně ho následovali. Okolo nich teď byly po obou stranách cesty rybníčky, které plnily prohlubně jako po nečekané povodni, a mezi kamením se rozbíhaly stružky.</p>

<p>Konečné zůstal Gandalf stát a pokynul jim. Přijeli a viděli, že před nimi se mlha vyčistila a bledě svítí slunce. Bylo již po poledni. Dojeli ke dveřím Železného pasu.</p>

<p>Dveře však ležely stržené a pokroucené na zemi. A kolem leželo rozmetáno nebo se vršilo na hromadách kamení, popraskané a roztříš­těné v nesčetné zubaté střepy. Velký vstupní oblouk zůstal stát, otvíral se však nyní do nekryté průrvy; střecha tunelu byla stržena a ve skal­ních stěnách zely po obou stranách veliké trhliny a průlomy. Skalní věže byly rozdrceny na prach. Kdyby se bylo Velké moře zvedlo v hněvu a v bouři se vrhlo na pahorky, nemohlo způsobit větší zkázu.</p>

<p>Kruh za skalami byl plný kouřící vody jako bublající kotel, v němž se kolébaly a pluly trosky trámů a klád a sudů a rozbité nářadí. Ze záplavy trčely rozštípané dříky zkroucených a nakloněných sloupů, všechny cesty však byly zatopeny. V dálce jako by závojem oblaků, které ho ovíjely, prosvítal skalistý ostrov. Temná a vysoká tam dosud stála věž Orthank, nezlomena bouří. Bledé vody jí omývaly úpatí.</p>

<p>Král a jeho družina seděli mlčky na koních, žasli a viděli, že Sarumanova moc je svržena. Neměli však ani tušení, jak se to stalo. Teď obrátili oči k průchodu a zřícené bráně. Kousek před ní spatřili velikou hromadu trosek; a tu si uvědomili, že na kamenech pohodlně leží dvě malé postavičky, oblečené v šedém, takže je téměř nebylo vidět. Ved­le nich se povalovaly láhve a mísy a talíře, jako by právě dobře pojed­ly a teď odpočívaly po té námaze. Zdálo se, že jedna spí, druhá se, nohu přes nohu a ruce za hlavou, opírala o rozbitou skálu a vysílala z úst dlouhé pramínky a malé kroužky řídkého modrého dýmu.</p>

<p>Chviličku na ně Théoden, Éomer a všichni jejich muži zírali s úžasem. Uprostřed celé zkázy Železného pasu jim tento pohled připa­dal nejpodivnější. Nežli však mohl král promluvit, postavička vyde­chující kouř si náhle uvědomila, že tam kdosi mlčenlivě stojí na roz­hraní mlhy. Vyskočila. Zdálo se, že je to mladý muž, ačkoli vzrůstem byl proti muži o málo víc než poloviční. Hnědou kudrnatou hlavu měl nepokrytou, na sobě však měl obnošený plášť stejného odstínu a stři­hu, jako měli Gandalfovi druhové, když přijeli do Edorasu. Hluboce se uklonil s rukou na prsou. Pak, jako by neviděl čaroděje a jeho přátele, obrátil se k Éomerovi a ke králi.</p>

<p>„Vítejte, pánové, v Železném pasu!" řekl. „Jsme dveřníci. Mé jméno je Smělmír, syn Saramíra; můj společník, kterého, žel, přemoh­la únava" - tu šťouchl do druhého nohou - „je Peregrin, syn Paladina z rodu Bralů. Náš domov je daleko na Severu. Pan Saruman je doma; v danou chvíli je však uzavřen s jistým Červivcem, jinak by bezpochyby přišel uvítat tak vznešené hosty."</p>

<p>„To jistě!" zasmál se Gandalf. „To vám nařídil Saruman, abyste střežili jeho poškozené dveře a vyhlíželi příjezd hostí, když se zrovna dokážete odpoutat od talíře a láhve?"</p>

<p>„Ne, vážený pane, to mu uniklo," odvětil Smíšek vážně. „Byl velmi zaneprázdněn. Naše rozkazy pocházejí od Stromovouse, který převzal správu Železného pasu. Přikázal mi, abych uvítal Pána Roha­nu vhodnými slovy. Dělal jsem, co jsem mohl."</p>

<p>„A co tví přátelé? Co Legolas a já?" vykřikl Gimli, který už se dé­le neudržel. „Vy lumpové, vy tuláci s chlupatou palicí a chlupatýma nohama! Že jste nás ale prohnali! Šest set mil bažinou a lesem, bitvou a smrtí, abychom vás vysvobodili! A vy si tady hodujete a lenošíte - a kouříte! Kouříte! Kde jste přišli ke kouření, vy lotři? Kladivo a kleště! Tak se mnou cloumá vztek a radost, že asi puknu!"</p>

<p>„Mluvíš i za mne, Gimli," zasmál se Legolas. „Radši bych ovšem věděl, jak přišli k vínu."</p>

<p>„Jedno jste při své honbě nenašli, a to je rozum," řekl Pipin a ote­vřel jedno oko. „Vidíte nás tu sedět na poli vítězství uprostřed válečné kořisti a divíte se, jak jsme přišli k pár zaslouženým příjemnostem!"</p>

<p>„Zaslouženým?" řekl Gimli. „Tomu nevěřím!"</p>

<p>Jezdci se zasmáli. „Není pochyb, že jsme svědky setkání dobrých přátel," řekl Théoden. „To jsou tedy ti ztracenci z tvé družiny, Gandalfe? Zřejmě je souzeno, aby byly tyto dny plné divů. Od té doby, co jsem opustil domov, jsem viděl už mnohé, a teď mám před očima dal­ší lid z pověstí. Nejsou to snad půlčíci, kterým u nás někteří říkají holbytlové?"</p>

<p>„Hobiti, když dovolíte, pane," řekl Pipin.</p>

<p>„Hobiti?" řekl Théoden. „Váš jazyk se podivně změnil, ale jméno zní přiměřeně. Hobiti! Nic, co jsem kdy slyšel, se nevyrovná skuteč­nosti."</p>

<p>Smíšek se uklonil a Pipin vstal a hluboce se poklonil. „Jste laska­vý, pane; aspoň doufám, že tak mohu chápat vaše slova," řekl. „A tohle je další div! Prošel jsem mnoha zeměmi od té doby, co jsem opustil domov, a dosud jsem se nesetkal s žádným národem, který by znal nějaké příběhy o hobitech."</p>

<p>„Můj národ přišel kdysi dávno ze Severu," řekl Théoden. „Nebu­du tě však klamat; neznáme žádné příběhy o hobitech. Vypráví se u nás jen to, že daleko za horami a řekami žije národ půlčíků, kteří bydlí v děrách v písčitých kopcích. Nejsou však žádné pověsti o jejich či­nech, protože prý mnoho nečiní a vyhýbají se lidem. Dovedou totiž zmizet mžikem oka; a dovedou měnit hlas, takže připomíná pípání ptáků. Zdá se, že by však bylo možno říci víc."</p>

<p>„To opravdu, pane," řekl Smíšek.</p>

<p>„Za prvé," řekl Théoden, „jsem nikdy neslyšel, že z úst vypouštějí</p>

<p>kouř."</p>

<p>„Není divu," řekl Smíšek. „Je to totiž umění, které pěstujeme teprve po několik generací. První, kdo ve svých zahradách pěstoval pravé dýmkové koření, byl Tobold Troubil z Dolan v Jižní čtvrtce kolem roku 1070 našeho letopočtu. Jak starý Toby k rostlině přišel -"</p>

<p>„Nevíš, co ti hrozí, Théodene," přerušil ho Gandalf. „Tihle hobiti budou sedět v rozvalinách a klábosit o dobrém jídle nebo o nicotných počinech, které vykonali jejich otcové, dědečkové a pradědečkové a vzdálení bratranci do devátého kolena, když budeš trpělivý a budeš je tím povzbuzovat. Našel by se lepší čas na dějiny kouření. Kde je Stromovous, Smíšku?"</p>

<p>„Myslím, že na severní straně. Šel se napít - čisté vody. Většina ostatních entů je s ním a pořád ještě pracují - tamhle." Smíšek mávl rukou směrem ke kouřícímu jezeru. Když se podívali, zaslechli vzdá­lené dunění a rachot, jako by se po úbočí valila lavina. Zdaleka se ozvalo <emphasis>húm-hom, </emphasis>jako když vítězoslavně troubí rohy.</p>

<p>„To zůstal Orthank nestřežený?" zeptal se Gandalf.</p>

<p>„Je tam voda," řekl Smíšek. „Ale Řeřábek a několik dalších stojí na stráži. Všechny ty sloupy a pilíře na planině nepostavil Saruman. Řeřábek je myslím u skály pod schody."</p>

<p>„Ano, je tam vysoký šedý ent," řekl Legolas, „ruce však má spuš­těny a stojí nehybně jako kůl."</p>

<p>„Je po poledni," řekl Gandalf, „a my jsme od rána nejedli. Přesto bych rád viděl Stromovouse co nejdřív. Nenechal mi žádnou zprávu, nebo vám ji jídlo a pití vyhnalo z hlavy?"</p>

<p>„Nechal zprávu," řekl Smíšek, „a už jsem se k ní dostával, jenom­že mi v tom zabránila ta spousta otázek. Měl jsem vám říct: pokud Pán Marky a Gandalf přijedou k severní zdi, najdou tam Stromovouse a on je přivítá. Mohu dodat, že tam najdou také nejlepší jídlo, jaké našli a vybrali vaši pokorní služebníci." Uklonil se.</p>

<p>Gandalf se zasmál. „To je lepší!" řekl. „Nuže, Théodene, pojedeš se mnou za Stromovousem? Musíme jet kolem, ale není to daleko. Až uvidíš Stromovouse, hodně se poučíš. Vždyť Stromovous je Fangorn, nejstarší a nejpřednější z entů, a když s ním budeš mluvit, uslyšíš řeč nejstaršího ze všech živých tvorů."</p>

<p>„Pojedu s tebou," řekl Théoden. „Mějte se dobře, milí hobiti! Snad se setkáme znovu v mém domě. Tam posedíte vedle mne a vy­povídáte se dosyta o činech vašich dědečků, kam až vaše paměť sahá, a popovídáme si také o starém Toboldovi a jeho bylinkách. Mějte se</p>

<p>dobře!"</p>

<p>Hobiti se hluboce uklonili. „Tak tohle je rohanský král!" řekl Pi-pin tichoučce. „Skvělý děda. Ohromně zdvořilý."<strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>

<p><strong>PABĚRKOVÁNÍ</strong></p>

<p>Gandalf a králova družina odjeli na východ kolem zhroucených zdí Železného pasu. Aragorn, Gimli a Legolas však zůstali. Pustili Aroda a Hasufela, aby si šli hledat trávu, a posadili se k hobitům.</p>

<p>„Vida! Je po honbě a nakonec jsme se sešli tam, kam nikoho z nás ani nenapadlo jít," řekl Aragorn.</p>

<p>„A teď, když velcí odešli probírat velké věci," řekl Legolas, „pro­následovatelé se konečně dozvědí odpovědi na své malé hádanky. Stopovali jsme vás až do lesa, ovšem o ledačems bych se přece jen rád dozvěděl pravdu."</p>

<p>„A my toho zase chceme spoustu vědět o vás," řekl Smíšek. „Od Stromovouse jsme se dozvěděli pár věcí, ale zdaleka ne dost."</p>

<p>„Všechno má svůj čas," řekl Gimli. „Líp by to šlo po jídle. Mám bolavou hlavu a je po poledni. Vy tuláci byste se nám snad mohli tro­chu odvděčit tím, že nám dáte něco z té kořisti, o které jste mluvili. Jídlo a pití by smazalo něco z účtů, které si mám s vámi vyřídit."</p>

<p>„Máš to mít," řekl Pipin. „Přeješ si jíst tady, nebo ve větším po­hodlí v tom, co zbylo ze strážnice - tamhle pod obloukem? My jsme museli svačit tady, abychom jedním očkem sledovali cestu."</p>

<p>„Ani jedním," řekl Gimli. „Ale já do žádného skřetího domu ne­půjdu ani se nedotknu masa a ničeho, co měli v drápech skřeti."</p>

<p>„Ani bychom to od tebe nežádali," řekl Smíšek. „Sami máme skřetů na celý život dost. V Železném pasu ale byli i jiní. Saruman měl ještě dost rozumu, že svým skřetům nedůvěřoval. Brány mu stře-žili lidé; zřejmě to byli jeho nejvěrnější služebníci. Rozhodně měli jisté výhody a dostávali dobré jídlo."</p>

<p>„A co dýmkové koření?" ptal se Gimli.</p>

<p>„To myslím ne," smál se Smíšek. „Ale to je jiná historie a ta může počkat přes oběd."</p>

<p>„Tak se pojďme naobědvat," řekl trpaslík.</p>

<p>Hobiti šli první. Vstoupili do průchodu a došli k širokým dveřím. Otvíraly se přímo do velké komnaty, která měla vzadu další menší dveře a po straně krb s komínem. Komnata byla vyhloubena v kameni a kdysi musela být tmavá, protože okna vedla pouze do tunelu. Nyní však světlo přicházelo rozbitou střechou. V krbu hořelo dříví.</p>

<p>„Rozdělal jsem ohníček," řekl Pipin. „Potěšil nás v té mlze. Bylo tu málo klestí a většina dříví, které jsme našli, byla mokrá. Komín má ale výborný tah; zdá se, že vede skálou nahoru, a naštěstí nebyl ucpa­ný. Oheň je dobrá věc. Udělám vám topinky. Chleba je bohužel starý tři nebo čtyři dny."</p>

<p>Aragorn a jeho druhové se posadili k dlouhému stolu a hobiti zmizeli v jedněch z vnitřních dveří.</p>

<p>„Je tam sklad, a naštěstí je nad hladinou zátopy," řekl Pipin, když se vraceli s nákladem mis a misek, pohárů, nožů a jídla nejrůznějšího druhu.</p>

<p>„A nemusíš nad jídlem ohrnovat nos, Mistře Gimli," řekl Smíšek. „To není skřetí žrádlo, ale lidská strava, jak tomu říká Stromovous. Dáš si víno, nebo pivo? Je tam uvnitř celý sud - a docela ujde. A tohle je prvotřídní solené vepřové. Nebo jestli chceš, můžu ti nakrájet pár plátků slaniny a opéct. Mrzí mě, že tu není žádná zelenina; v posled­ních dnech bylo zásobování poněkud narušeno! Nemůžu vám nabíd­nout jako další chod nic než máslo a med na chleba. Stačí vám to?"</p>

<p>„To ano," řekl Gimli. „Účet se hodně zmenšil."</p>

<p>Trojice se rychle pustila do jídla a oba hobiti si beze studu dali druhou porci. „Musíme dělat hostům společnost," řekli.</p>

<p>„Dneska jste samá zdvořilost," smál se Legolas. „Kdoví, kdyby­chom byli nepřijeli, třeba byste si už zase dělali společnost navzájem."</p>

<p>„Třeba, a proč ne?" řekl Pipin. „Skřeti nás živili ohavně a předtím jsme toho taky moc nepojedli. Připadá mi, že jsem se už dávno nena­jedl dosyta."</p>

<p>„Zdá se, že vám to nijak neuškodilo," řekl Aragorn. „Jen kvetete."</p>

<p>„To opravdu," řekl Gimli a prohlížel si je od hlavy k patě přes okraj poháru. „Vždyť máte vlasy dvakrát hustší a kudrnatější, než když jsme se rozešli, a přísahal bych, že jste vyrostli, kdyby to bylo u hobitů vašeho věku možné. Ten Stromovous vás rozhodně hlady ne­trápil."</p>

<p>„To ne," řekl Smíšek. „Enti ale jen pijí a pití ke spokojenosti ne­stačí. Stromovousovy nápoje jsou možná výživné, ale jednomu se stýská po něčem hutnějším. A dokonce i od <emphasis>lembasu </emphasis>si člověk rád odpočine."</p>

<p>„Tak vy jste pili entí vodu?" řekl Legolas. „Pak myslím Gimliho oči neklamou. O nápojích z Fangornu se zpívají zvláštní písně."</p>

<p>„O té zemi se vypráví spousta zvláštních příběhů," řekl Aragorn. „Nikdy jsem tam nebyl. Povídejte nám něco o entech!"</p>

<p>„Enti," řekl Pipin, „enti jsou - prostě enti jsou především každý ji­ný. A oči, oči, ty mají hrozně zvláštní." Pokusil se o pár zmatených slov a pak ztichl. „No," pokračoval, „už jste jich pár viděli z dálky -přinejmenším oni viděli vás a podali zprávu, že jdete - a myslím, že jich uvidíte mnohem víc, než odejdete. Musíte si udělat představu sa­mi."</p>

<p>„No tak!" řekl Gimli. „Začínáme od prostředka. Rád bych to sly­šel po pořádku, od toho divného dne, kdy se rozbilo naše Společen­stvo."</p>

<p>„Uslyšíš to všechno, když bude čas," řekl Smíšek. „Nejdřív ale -jestli jste najedení - si nacpěte a zapalte dýmky. A pak můžeme chvíli dělat, jako bychom byli všichni živí a zdraví zpátky v Hůrce nebo v</p>

<p>Roklince."</p>

<p>Vytáhl kožený váček nacpaný tabákem. „Máme ho hromady," ře­kl, „a můžete se zásobit podle libosti, až pojedeme. Po ránu jsme s Pipinem trochu paběrkovali. Plave toho kolem spousta. Pipin našel dva soudky. Asi je voda vyplavila z nějakého sklepa nebo skladiště. Když jsme je otevřeli, našli jsme tohle: nejlepší dýmkové koření, jaké si můžete přát, a úplně nepoškozené."</p>

<p>Gimli si trochu vzal, rozemnul v dlaních a přičichl. „Na omak dobré a dobře voní," řekl.</p>

<p>„Je dobré!" řekl Smíšek. „Můj milý Gimli, je to Dolanské listí! Na soudcích byly zřetelné Troubilovy značky. Jak se sem dostalo, nemám potuchy. Řekl bych, že pro Sarumanovo soukromé použití. Nevěděl jsem, že se posílá tak daleko. Ale teď se hodí, ne?"</p>

<p>„Hodilo by se," řekl Gimli, „kdybych k tomu měl ještě dýmku. Bohužel jsem ji ztratil v Morii, jestli ne dřív. Žádnou dýmku jste neukořistili?"</p>

<p>„To naneštěstí ne," řekl Smíšek. „Žádnou jsme nenašli ani ve strážnici. Saruman si zřejmě šetřil tuhle lahůdku pro sebe. A myslím, že by nemělo smysl jít a klepat na dveře Orthanku a prosit ho o dým­ku! Budeme si muset dýmku půjčovat, jak se to dělá mezi přáteli v nouzi."</p>

<p>„Momentíček!" řekl Pipin. Strčil ruku za kazajku a vytáhl malou měkkou taštičku na šňůrce. „Nosím na kůži taky pár pokladů, které jsou mi stejně drahé jako Prsteny. Tady je jeden miláček: moje stará dřevěná faječka. A tuhle druhá - nepoužívaná. Nosím se s tím celou cestu a nevím proč. Vlastně jsem vůbec neočekával, že cestou narazí­me na nějaké dýmkové koření, až mi dojde moje zásoba. Ale teď se přece jen hodí." Vytáhl dýmku se širokou zploštělou hlavičkou a po­dal ji Gimlimu. „Vyrovnává to mezi námi účty?"</p>

<p>„Jestli vyrovnává!" vykřikl Gimli. „Nejušlechtilejší hobite, zůstá­vám tvým velikým dlužníkem."</p>

<p>„Půjdu na vzduch podívat se, co dělá vítr a oblaka," řekl Legolas.</p>

<p>„My půjdeme s tebou," řekl Aragorn.</p>

<p>Vyšli a posadili se na hromadu kamení u brány. Viděli teď hlubo­ko do údolí; mlhy se zvedaly a odplouvaly s větrem.</p>

<p>„Teď si tu chvíli uděláme pohodlí!" řekl Aragorn. „Posadíme se do rozvalin a budeme vykládat, jak říkal Gandalf, zatímco on má práci jinde. Jsem unavený, jako jsem byl málokdy." zahalil se do šedého pláště, skryl svou drátěnou košili a natáhl dlouhé nohy. Pak se opřel dozadu a vysílal z úst tenounký pramínek dýmu.</p>

<p>„Hele!" řekl Pipin. „Hraničář Chodec se vrátil!"</p>

<p>„Nikdy neodešel," řekl Aragorn. „Jsem Chodec a jsem Dúnadan a doma jsem jak v Gondoru, tak na Severu."</p>

<p>Chvíli kouřili mlčky a slunce na ně do údolí sesílalo šikmé paprs­ky mezi vysokými bílými oblaky na západě. Legolas ležel klidně, vzhlížel k slunci a obloze a tichounce si prozpěvoval. Nakonec se po­sadil. „No tak!" řekl. „Čas utíká a mlhy táhnou pryč, nebo by táhly, kdybyste se vy podivíni nezahalovali kouřem. Bude se vypravovat?"</p>

<p>„Moje vyprávění začíná tím, že jsem se probudil svázaný a ve tmě ve skřetím táboře," řekl Pipin. „Kolikátého máme dnes?"</p>

<p>„Pátého března podle krajového letopočtu," řekl Aragorn.</p>

<p>Pipin chvíli počítal na prstech. „Před pouhými devíti dny!"[*]  řekl. „Připadá mi to jako rok, co nás chytili. Sice to bylo spíš jako zlý sen, ale počítám, že to byly tři hodně strašné dny. Smíšek mě opraví, jestli zapomenu na něco důležitého; nebudu zabíhat do podrobností - biče a špína a smrad a to všecko - nemůžu na to ani pomyslet." A pustil se do líčení Boromirova posledního boje a skřetího pochodu od Emyn Muilu k Lesu. Ostatní přikyvovali, když různé body potvrzovaly jejich dohady.</p>

<p>„Tady jsou nějaké poklady, které jste utrousili," řekl Aragorn. „Asi je rádi dostanete zpátky." Rozepjal pod pláštěm opasek a sundal z něho dva nože v pochvách.</p>

<p>„No tohle!" řekl Smíšek. „Nedoufal jsem, že je uvidím. Tím svým jsem poznamenal pár skřetů, ale Uglúk nám je vzal. Ten zuřil! Nejdřív jsem myslel, že mě probodne, ale zahodil je, jako by ho pálily."</p>

<p>„A tady máš také svou sponu," řekl Aragorn Pipinovi. „Opatroval jsem ti ji, protože je to drahocennost."</p>

<p>„Já vím," řekl Pipin. „Rvalo mi srdce zahodit ji, ale co jsem mohl</p>

<p>dělat?"</p>

<p>„Jinak to nešlo," odpověděl Aragorn. „Ten, kdo nedokáže v nouzi zahodit poklad, je spoután. Jednal jsi správně."</p>

<p>„Moc chytré bylo, jak sis přeřezal pouta na zápěstí," řekl Gimli. „Pomohlo ti štěstí, ale chopil ses příležitosti oběma rukama."</p>

<p>„A připravil jsi nám pěknou hádanku," řekl Legolas. „Uvažoval jsem, jestli sis nenechal narůst křídla!"</p>

<p>„Naneštěstí ne," řekl Pipin. „Ale nevěděli jste o Grišnákhovi." Otřásl se a dál nemluvil. Přenechal Smíškovi vyprávění o těch posled­ních hrozných chvílích: o ohmatávání, horkém dechu a strašlivé síle Grišnákhových chlupatých paží.</p>

<p>„To o skřetech z Barad-důr, čili jak říkají z Lugbúrzu, mě zne­klidňuje," řekl Aragorn. „Temný pán ví příliš mnoho a jeho služebníci také; Grišnákh očividně poslal po té hádce přes Řeku zprávu. Rudé oko bude hledět k Železnému pasu. Saruman je ovšem každopádně přimáčknut v rozštěpu hole, kterou sám ořezal."</p>

<p>„Ano, ať vyhraje kterákoli strana, jeho vyhlídky jsou chabé," řekl Smíšek. „Sotva jeho skřeti vstoupili do Rohanu, začaly se věci pro něho vyvíjet špatně."</p>

<p>„Zahlédli jsme toho starého darebáka, aspoň Gandalf to naznaču­je," řekl Gimli. „Na kraji Lesa."</p>

<p>„Kdy to bylo?" ptal se Pipin.</p>

<p>„Před pěti dny v noci," řekl Aragorn.</p>

<p>„Počkejte," řekl Smíšek, „před pěti dny - teď se dostáváme k té části příběhu, o které nevíte vůbec nic. Ráno po bitvě jsme se potkali se Stromovousem a tu noc jsme byli ve Studničním sále, v jednom z jeho entích domů. Druhý den ráno jsme šli na entí sraz, totiž setkání entů, a to je nejpodivnější věc, jakou jsem v životě viděl. Trvalo to celý den a ještě druhý den. Přenocovali jsme u enta jménem Řeřábek. A potom, pozdě odpoledne třetího dne jejich srazu, enti najednou vy­lítli. Bylo to úžasné. V lese bylo napětí, jako když se chystá bouřka; a pak to najednou vybuchlo. Měli jste slyšet, co si zpívali do pochodu."</p>

<p>„Kdyby to byl slyšel Saruman, touhle dobou by byl sto mil dale­ko, i kdyby měl upalovat po svých," řekl Pipin.</p>

<p><emphasis>„Ať silný je a tvrdý je a těžký jako černá zem,</emphasis></p>

<p><emphasis>my jdem, my jdem, my válčit jdem, my kamennou hráz rozbijem.</emphasis></p>

<p>Bylo toho mnohem víc. Velká část písně neměla slova a zněla jako troubení a bubnování. Bylo to náramně vzrušující. Já ale myslel, že je to jenom pochodová hudba a nic víc - jen písnička -, dokud jsme ne­přišli sem. Teď si to už nemyslím."</p>

<p>„Když padla noc, sešli jsme z posledního hřebene do Nan Curuní-ru," pokračoval Smíšek. „V tu chvíli jsem měl poprvé pocit, že za námi jde celý les. Myslel jsem, že se mi zdá entí sen, ale Pipin si toho všiml také. Oba jsme byli vyděšení, ale teprve později jsme se dozvě­děli, co a jak.</p>

<p>Byli to huorni, jak jim enti říkají v ,těsnořeči'. Stromovous o nich nechtěl moc mluvit, ale myslím, že jsou to enti, kteří skoro úplně zestromovatěli, aspoň na pohled. Stojí tu a tam po lese nebo na jeho okraji, mlčí a donekonečna hledí na stromy; hluboko v nejtemnějších roklích jsou jich určitě stovky.</p>

<p>Mají v sobě velikánskou sílu a dokážou se zřejmě zahalit stínem; je těžké je vidět, jak se pohybují. Ale pohybují se. Umějí se pohybovat velice rychle, když se rozzlobí. Stojíte, koukáte do nebe nebo třeba nasloucháte, jak vítr ševelí, a najednou je kolem vás les plný stromů, které se po vás sápou. Pořád ještě mají hlas, a tak mohou s enty mluvit - proto prý se jim podle Stromovouse říká huorni - ale jsou nevyzpyta­telní a zdivočelí. Nebezpeční. Měl bych hrůzu z toho, nějakého potkat, kdyby na ně nedohlíželi opravdoví enti.</p>

<p>Takže jsme se za časné noci plížili dolů dlouhou strží na horní ko­nec Čarodějova údolí, enti a za nimi jejich šelestící huorni. Samozřej­mě jsme je neviděli, ale ve vzduchu bylo plno skřípání. Bylo hodně tma, noc byla zamračená. Jakmile sestoupili z kopců, pohybovali se velmi rychle a dělali hluk, jako když se žene vítr. Měsíc z mraků ne­vyšel a chvíli po půlnoci byl po celé severní straně Železného pasu vzrostlý les. Nikde žádný nepřítel a žádná hrozba. Ve vysokém okně ve věži blikalo světlo a to bylo vše.</p>

<p>Stromovous a pár dalších entů se plížili dál, až na dohled velké brány. Pipin a já jsme byli s ním. Seděli jsme Stromovousovi na ra­menou a cítili jsme, jak se napětím chvěje. Enti ale dokážou být ohromně obezřetní a trpěliví, i když jsou pobouření. Stáli jako vytesa­ní z kamene, dýchali a naslouchali.</p>

<p>A najednou nastal veliký pohyb. Zatroubily trubky, až se ve zdech Železného pasu rozléhaly. Mysleli jsme, že nás odhalili a že začne bitva. Ale kdepak. Všichni Sarumanovi muži pochodovali pryč. Moc toho nevím ani o téhle válce, ani o Rohanských jezdcích, ale vypadalo to, že Saruman chce skoncovat s králem a se všemi jeho muži jedním konečným úderem. Vyprázdnil Železný pas. Viděl jsem nepřátele od­cházet: šla nekonečná řada pochodujících skřetů a některé čety jely na velikých vlcích. A byly tam i pluky mužů. Hodně jich neslo pochodně a ve světle jsem jim viděl do tváří. Většinou to byli obyčejní muži, celkem urostlí a tmavovlasí, zarputilí, ale nevypadali zvlášť zle. Ně­kteří ovšem byli hrozní: velcí jako člověk, ale s obličejem běsa, zažloutlí, rozšklebení, šilhaví. Víte, hned mi připomněli toho Jižana v Hůrce; ten ale nebyl tak nápadně podobný skřetu jako tihle."</p>

<p>„Také jsem na něho pomyslel," řekl Aragorn. „V Helmově žlebu jsme měli proti sobě spoustu takových poloskřetů. Teď se mi zdá jas­né, že ten Jižan byl Sarumanův špeh, nevím ovšem, jestli pracoval s Černými jezdci, nebo jen pro Sarumana. U takových zlých pronárodů je těžko určit, kdy jsou spojenci a kdy podvádějí jeden druhého."</p>

<p>„Prostě všech dohromady muselo být nejmíň deset tisíc," řekl Smíšek. „Trvalo jim hodinu, než prošli bránou. Někteří se dali po sil­nici k Brodům a jiní se obraceli na východ. Tam stál most, asi o míli níž, kde řeka běží velmi hlubokým korytem. Když vstanete, uvidíte ho i teď. Všichni zpívali drsnými hlasy, smáli se a dělali děsný rámus. Pomyslel jsem si, že to s Rohanem vypadá černě. Stromovous se ale nepohnul. Říkal: ,Dnes v noci mám co dělat v Železném pasu, se ska­lami a kameny.'</p>

<p>Neviděl jsem sice, co se ve tmě děje, ale řekl bych, že huorni se začali stahovat k jihu, sotva se brány zavřely. Myslím, že oni měli co dělat se skřety. Ráno byli hluboko v údolí. Aspoň tam byl stín, přes který nebylo vidět.</p>

<p>Sotva odeslal Saruman celou svou armádu, byli jsme na řadě my. Stromovous nás postavil na zem, šel k bráně, zabušil na dveře a volal Sarumana. Odpověděly mu jen šípy a kamení ze zdí. Šípy ovšem proti entům nic nesvedou. Samozřejmě je bolí a rozzuřují asi jako bodavé mouchy. Z enta ale může trčet šípů, že vypadá jako jehelníček, a nijak vážně mu to neublíží. Jednak je není možno otrávit, a zdá se, že mají hodně tlustou kůži, pevnější než kůra. Musíte do nich pořádně tnout sekyrou, abyste je vážně poranili. Sekyry nemají rádi. Na jednoho enta by ovšem muselo být hodně mužů se sekyrami: člověk, který sekne enta, nikdy nedostane příležitost k druhé ráně. Entí pěst zkroutí železo jako plíšek.</p>

<p>Když měl Stromovous v sobě pár šípů, začal se rozehřívat, jak by řekl, začal být doopravdy ,ukvapený'. Zatroubil mohutné <emphasis>húm hom </emphasis>a připochodovalo deset dalších entů. Rozhněvaný ent je strašný. Jejich prsty na nohou i rukou prostě přimrznou ke skále, a rvou ji jako stříd-ku chleba. Bylo to jako dívat se, co udělají veliké kořeny stromů za sto let, jenomže to bylo ve chviličce.</p>

<p>Tlačili, tahali, trhali, třásli a bušili; a bouch, bác, prásk - za pět minut ležela tahle obrovská brána v troskách. A pár se jich zavrtávalo do stěn jako králíci do písku. Nevím, co si o tom Saruman myslel, ale stejně nevěděl, jak se s tím vypořádat. Jistě, jeho čarodějnictví možná poslední dobou upadalo, ale stejně si myslím, že není moc pevný v kolenou, že nemá moc obyčejné kuráže, když se dostane do úzkých a nemá po ruce otroky a stroje a tak, jestli mi rozumíte. Je úplně jiný než starý Gandalf. Rád bych věděl, jestli jeho věhlas vlastně nepochá­zel jen z toho, že se tak chytře usadil v Železném pasu."</p>

<p>„Ne," řekl Aragorn. „Kdysi býval stejně velký jako jeho pověst. Měl hluboké znalosti, myslel neobyčejně bystře a ruce měl podivu­hodně obratné; měl také moc nad myšlením ostatních. Moudré dovedl přesvědčit a slabší zastrašit. Tu moc si jistě dosud uchoval. Ve Středo­zemí je podle mne málo těch, kteří by s ním bez nebezpečí mohli mlu­vit o samotě, i teď, když utrpěl porážku. Snad Gandalf, Elrond a Ga-ladriel, teď když byla jeho zloba odhalena, ale z ostatních sotvakdo."</p>

<p>„Enti klidně můžou," řekl Pipin. „Zdá se, že je kdysi obelstil, ale víckrát ne. A stejně jim nerozuměl a udělal velkou chybu, že je vyne­chal ze svých výpočtů. Neměl s nimi žádné plány, a jakmile se dali do práce, už neměl čas si je vymyslet. Když začal náš útok, poslední zby­lé krysy ze Železného pasu začaly utíkat kdejakou dírou, kterou enti udělali. Enti nechali lidi jít, když je vyslechli. Byly jich tady jen dva tři tucty. Myslím, že skřetů žádné velikosti moc neuniklo. Huornům rozhodně ne, a těch už byl kolem celého Železného pasu hotový les a ještě byli dole v údolí.</p>

<p>Když enti Sarumanovi rozbourali velkou část jižních zdí a zbylí služebníci upláchli a opustili ho, Saruman zděšeně prchal. Když jsme přišli, byl zřejmě u brány; asi se šel podívat, jak jeho skvělé vojsko pochoduje. Když enti prorazili dovnitř, spěchal pryč. Nejdřív si ho nevšimli. Noc se ale projasnila a nádherně svítily hvězdy, takže enti viděli, a najednou Řeřábek vykřikl: ,Vrah stromů! Vrah stromů!' Řeřábek je jemná duše, ale tím zuřivěji nenávidí Sarumana; jeho lid krutě trpěl skřetími sekyrami. Skočil z vnitřní brány dolů na cestičku. Když se vyburcuje, je jako vítr. Mezi stíny sloupů se teď objevovala a mize­la bledá postava a už byla málem u schodů ke dveřím věže. Bylo to těsné. Řeřábek tak upaloval, že chyběl jenom krůček a byl by ho přede dveřmi zardousil. Saruman ale vklouzl dovnitř.</p>

<p>Když byl zase v bezpečí v Orthanku, zanedlouho spustil svoje roztodivné vynálezy. To už bylo v Železném pasu entů hodně. Někteří šli s Řeřábkem a jiní prorazili od severu a od východu. Chodili a niči­li. Najednou vyletěly plameny a páchnoucí kouř: po celé planině zača­ly průduchy a sopouchy prskat a chrlit. Několik entů se přiškvařilo a nadělaly se jim puchýře. Jednoho z nich - myslím, že se jmenoval Bu­kost, takový vysoký hezký ent - zasáhla sprcha nějakého tekutého ohně. Vzplál jako pochodeň; byl to hrozný pohled.</p>

<p>Teď zdivočeli. Myslel jsem, že už předtím byli doopravdy vybur­covaní, ale mýlil jsem se. Konečně jsem to viděl. Točila se z toho hla­va. Řvali a buráceli a troubili, až kameny začaly pukat a padat - jen samotným hlukem. Lehli jsme si se Smíškem na zem a zacpávali jsme si uši pláštěm. Okolo skály Orthanku pochodovali enti a bouřili jako vichřice, lámali pilíře, metali do šachet laviny balvanů a vyhazovali do vzduchu kamenné desky jako lístečky. Kolem věže vířila smršť. Viděl jsem železné sloupy a kusy zdí, jak létají sto metrů do výše a tříští okna Orthanku. Stromovous si ale zachoval zdravý rozum. Naštěstí neměl žádné popáleniny. Nechtěl, aby si jeho lid v zuřivosti nějak ublížil, a nechtěl taky, aby Saruman ve zmatku utekl nějakou děrou. Spousta entů se vrhala proti skále Orthanku. Ta však odolávala. Je velmi hladká a tvrdá. Možná že má v sobě nějaké starší a silnější kouzlo než Sarumanovo. Prostě nemohli se jí chytit ani ji rozštípnout. Jenom se o ni tloukli a zraňovali.</p>

<p>Stromovous tedy vyšel ven do kruhu a zařval. Jeho ohromný hlas přehlušil všechen ten rámus. Najednou bylo mrtvé ticho. Do něho jsme zaslechli z okna vysoko ve věži ostrý smích. To mělo na enty zvláštní účinek. Předtím to v nich vřelo. Teď byli chladní, sveřepí jako led a tiší. Odešli z pláně a shromáždili se kolem Stromovouse. Stáli, ani se nehnuli. Promluvil s nimi jejich vlastním jazykem; myslím, že jim vyložil plán, který si ve své staré hlavě vytvořil už dlouho předem. Pak se prostě rozplynuli v šerém světle. To už svítalo.</p>

<p>Myslím, že věž střežili, ale stráže byly dobře schované ve stínu a stály tak nehybně, že jsem je neviděl. Ostatní odešli na sever. Celý den je nebylo vidět a někde pilně pracovali. Většinu času jsme byli sami. Byl to neutěšený den. Potloukali jsme se kolem. Drželi jsme se ovšem z dohledu oken Orthanku, pokud to šlo; zírala na nás tak hrozi­vě. Hodně dlouho jsme hledali něco k snědku. A taky jsme seděli a povídali a uvažovali, co se děje na jihu v Rohanu a co se stalo se zbyt­kem naší Družiny. Čas od času jsme zaslechli v dálce rachot a pád kamenů; v kopcích se rozléhaly těžké rány.</p>

<p>Odpoledne jsme obešli kruh a šli se podívat, co se děje. Na hor­ním konci údolí byl velký stinný les huornů a kolem severní zdi další. Dovnitř jsme si netroufali. Zevnitř se však ozývalo trhání a lámání. Pracovalo se tam. Enti a huorni kopali veliké jámy a příkopy a dělali veliké rybníky a hráze a sbírali všechnu vodu Želíze i ostatních potoků a říček, které našli. Nechali jsme je při tom.</p>

<p>Za šera přišel Stromovous zpátky k bráně. Hučel a duněl si pro sebe a zdálo se, že má radost. Stoupl si, protáhl dlouhé ruce a nohy a zhluboka se nadechl. Ptal jsem se ho, jestli je unavený.</p>

<p>,Unavený!' řekl. ,Unavený? No, unavený ne, ale ztuhlý. Potřebuji se pořádně napít z Entvy. Nadřeli jsme se; za dnešek jsme rozštípali víc kamene a rozkopali víc země než za dlouhá léta předtím. Ale už jsme skoro hotovi. Až padne noc, nezůstávejte tady u brány ani ve starém tunelu! Možná že se tu povalí voda - a chvíli to bude pořádně špinavá voda, dokud nevyplaví všechnu Sarumanovu nečistotu. Pak zas poteče Želíz čistá.' začal ještě trochu lámat zdi, jenom tak, pro zábavu.</p>

<p>Zrovna jsme uvažovali, kde bychom si mohli v klidu lehnout a zdřímnout, když se stala ta nejúžasnější věc ze všeho. Bylo slyšet, jak po cestě rychle přijíždí jezdec. Leželi jsme se Smíškem tiše a Stromo-vous se schoval do stínu pod obloukem. Najednou přiletěl veliký kůň jako stříbrný blesk. Byla už tma, ale jezdcovu tvář jsem viděl jasně: zdálo se, že svítí, a šaty měl celé bílé. Prostě jsem se posadil a zíral s pusou dokořán. Chtěl jsem zavolat, ale nemohl jsem.</p>

<p>Nebylo třeba. Zastavil rovnou u nás a shlédl na nás dolů. ,Gandalf!' řekl jsem konečně, ale jenom šeptem. Myslíte, že řekl: ,Nazdar, Pipine! To je příjemné překvapení?' Kdepak. Řekl: ,Vstávej, ty šašku Bralovská. Kde je pro všechny divy v téhle spoušti Stromo-vous? Potřebuji ho. Rychle!'</p>

<p>Stromovous slyšel jeho hlas a ihned vyšel ze stínu; a bylo to zvláštní setkání. Já byl překvapen, protože oni vůbec nevypadali pře­kvapeně. Gandalf očividně předpokládal, že tu Stromovouse najde, a Stromovous jako by se byl schválně potloukal kolem vrat, aby se s ním setkal. Přitom jsme starému entovi vypravovali o Morii. Potom jsem si ale vzpomněl, jak se tenkrát na nás divně podíval. Jediné, co mě napadá, je, že Gandalfa buď viděl, nebo měl o něm nějaké zprávy, ale nechtěl narychlo nic říkat. ,Neukvapujme se' je jeho heslo; jenže o Gandalfových pohybech vám toho moc neřekne nikdo, ani elfové, když není přítomen.</p>

<p>,Húm! Gandalfe!' řekl Stromovous. Jsem rád, že jsi přišel. Dře­vo, kámen, vodu, pařezy, to zvládnu, ale tady je potřeba zvládnout čaroděje.'</p>

<p>,Stromovousi,' řekl Gandalf, ,potřebuji pomoc. Udělal jsi hodně, ale já potřebuji víc. Potřebuji zvládnout asi deset tisíc skřetů.'</p>

<p>Pak se ti dva sebrali a šli se poradit někam do koutku. Stromovousovi to muselo připadat náramně kvapné, protože Gandalf hrozně spě­chal a mluvil náramným tempem, ještě než byli z doslechu. Byli pryč jen pár minut, snad čtvrt hodiny. Pak se k nám Gandalf vrátil a vypa­dal skoro vesele, jako by se mu ulevilo. Potom řekl, že nás rád vidí.</p>

<p>,Ale Gandalfe,' vykřikl jsem, ,kde jste byl? A viděl jste ostatní?'</p>

<p>,Ať jsem byl kde jsem byl, jsem zpátky,' odpověděl přesně po gandalfovsku. ,Ano, některé z ostatních jsem viděl. Ale novinky mu­sejí počkat. Tohle je nebezpečná noc a musím jet rychle. Ráno ale možná bude jasnější, a pokud ano, sejdeme se znovu. Dejte na sebe pozor a držte se stranou od Orthanku. Sbohem!'</p>

<p>Když Gandalf odjel, byl Stromovous hodně zamyšlený. Zjevně se toho dozvěděl spoustu v krátkém čase a teď to trávil. Podíval se na nás a řekl: ,Hm, vidím, že nejste tak ukvapení lidičkové, jak jsem myslel. Řekli jste mnohem míň, než jste mohli, a o nic víc, než jste měli. No to jsou mi pěkné noviny, to vám povím! Jo, jo, teď se zas musí starý Stromovous dát do práce.'</p>

<p>Než odešel, vytáhli jsme z něho nějaké novinky a vůbec nás nepo­těšily. Pro tu chvíli jsme ale víc mysleli na vás tři než na Froda a Sama a na ubohého Boromira. Pochopili jsme totiž, že probíhá velká bitva, nebo že brzy začne, a že jste v ní a že z ní taky nemusíte vyváznout.</p>

<p>,Huorni pomohou,' řekl Stromovous. Pak odešel a viděl jsem ho až dnes ráno.</p>

<p>Byla hluboká noc. Leželi jsme na hromadě kamení a za ní jsme nic neviděli. Okolo všechno vymazala mlha jako velikánská peřina. Vzduch se zdál horký a těžký; a byl plný chrastění, vrzání a mručení, jako když jdou kolem hlasy. Myslím, že kolem musely jít na pomoc do bitvy další stovky huornů. Později se daleko na jihu ozval ohromný rachot hromu a daleko za pláněmi Rohanu svítily blesky. Vždycky jsme zahlédli hrozně daleko vyskočit černobílé štíty hor, a hned zas zmizely. A za námi se ozývaly zvuky jako hřímání mezi kopci, ale jiné. Chvílemi se celé údolí rozléhalo ozvěnou.</p>

<p>Muselo být k půlnoci, když enti protrhli hráze a pustili všechny nahromaděné vody dírou v severní zdi dolů do Železného pasu. Huorní tma přešla a hřímání se odvalilo. Měsíc zapadl za hory na západě.</p>

<p>Železný pas se začal plnit černými plíživými potůčky a jezírky. Zaleskly se v posledním zásvitu měsíce, když se rozlévaly po pláni. Co chvíli se voda dostala do nějaké šachty nebo komína. Vzhůru syče­ly veliké bílé oblaky páry. Vlnil se kouř. Ozývaly se výbuchy a vyle­toval oheň. Jeden veliký prstenec páry se obtáčel cestou nahoru kolem Orthanku, až věž vypadala jako veliký štít z oblaků, dole ohnivý a nahoře ozářený měsícem. A voda se pořád lila dovnitř, až nakonec Železný pas vypadal jako obrovská pánev, kde to všecko kouří a bub­lá."</p>

<p>„Viděli jsme od jihu oblak kouře a páry, když jsme v noci přijíž­děli do ústí Nan Curuníru," řekl Aragorn. „Báli jsme se, že si na nás Saruman vaří nějakou čertovinu."</p>

<p>„Kdepak ten!" řekl Pipin. „Ten se asi dusil a už se nesmál. Do včerejšího rána zalila voda všechny díry a byla hustá mlha. Byli jsme schovaní támhle ve strážnici a dost jsme se vyděsili. Jezero začalo přetékat; lilo se ven starým tunelem a voda rychle stoupala po scho­dech. Mysleli jsme, že budeme chyceni jako skřeti v díře. Našli jsme ale vzadu ve skladišti točité schody, které nás vyvedly nahoru nad oblouk. Tak tak jsme se protáhli, protože nahoře byl průchod napůl zbořený a zavalený spadlým kamením. Seděli jsme tam nahoře nad záplavou a dívali se, jak se Železný pas zatápí. Enti pouštěli dovnitř vodu, dokud neuhasili všechny ohně a každá jeskyně nebyla plná. Ml­hy se zvolna shlukovaly a vypařovaly se nahoru jako veliký mrakový deštník; musel být míli vysoký. Večer byla na kopci na východě nád­herná duha a pak se západ slunce rozmazal, protože na horách hustě mrholilo. Bylo úplné ticho. V dálce žalostně vyli nějací vlci. Enti v noci zarazili přítok a vrátili Želíz do starého řečiště. A to byl konec.</p>

<p>Od té doby voda klesá. Myslím, že někde dole v jeskyních musí být východy. Jestli se Saruman kouká z okna, musí mu to připadat jako neveselá spoušť. Byli jsme hrozně osamělí. V celé té hrůze jsme neviděli jediného enta, abychom si s ním popovídali, a neměli jsme žádné zprávy. Noc jsme strávili nahoře nad obloukem a byla tma a vlhko a nespali jsme. Měli jsme pocit, že se každou chvíli může něco stát. Saruman je pořád ve své věži. V noci bylo slyšet hluk, jako když se údolím blíží vítr. Myslím, že se to vraceli enti a huorni, kteří byli pryč; ale kam všichni odešli teď, to nevím. Když jsme slezli dolů a zase se porozhlédli, bylo už mlhavé, lezavé ráno, ale nikde nikdo. A to je asi všechno. Teď to po tom zmatku vypadá skoro mírumilovně. A co se vrátil Gandalf, tak i bezpečněji. Spal bych!"</p>

<p>Všichni chvíli mlčeli. Gimli si znovu nacpal dýmku. „Jedna věc mě zajímá," řekl, když si zapaloval křesadlem a hubkou. „Červivec. Říkali jste Théodenovi, že je u Sarumana. Jak se tam dostal?"</p>

<p>„Aha, na něho jsem zapomněl," řekl Pipin. „Přišel až dnes ráno. Zrovna jsme rozdělali oheň a snídali jsme, když se zase objevil Stromovous. Slyšeli jsme ho, jak venku houká a volá nás jménem.</p>

<p>,Jen jsem se přišel podívat, jak se vám daří, hošíci,' řekl, ,a nesu vám novinky. Huorni se vrátili. Všechno je v pořádku, ano, velice v pořádku!' zasmál se a pleskl se do stehen. ,V Železném pasu už nejsou žádní skřeti, žádné sekyry! A od jihu přijedou ještě dneska lidi; možná že některé rádi uvidíte.'</p>

<p>Ještě nedořekl a na silnici se ozval zvuk kopyt. Vyřítili jsme se před bránu a já stál a zíral a napůl jsem doufal, že uvidím Chodce a Gandalfa, jak jedou v čele vojska. Z mlhy ale vyjel člověk na staré utahané herce; sám vypadal jako divná, pokřivená stvůra. Byl sám.</p>

<p>Když se vynořil z mlhy a viděl celou tu zkázu a spoušť, seděl a civěl a málem zezelenal. Byl tak zaražený, že nás nejdřív neviděl. Když si nás všiml, vykřikl a pokoušel se obrátit koně a ujet. Stromovous ale udělal tři kroky, natáhl ruku a sundal ho ze sedla. Kůň zděšeně uprchl a on se svalil na zem. Říkal, že je Gríma, přítel a rádce krále, a že byl vyslán s důležitým poselstvím od krále Théodena k Sarumanovi.</p>

<p>,Nikdo jiný by se neodvážil jet otevřenou krajinou plnou ohav­ných skřetů,' říkal, ,proto poslali mne. A měl jsem nebezpečnou cestu a jsem hladový a unavený. Uhnul jsem z cesty na sever, protože mě pronásledovali vlci.'</p>

<p>Zachytil jsem, jak se po straně dívá na Stromovouse, a řekl jsem si: lhář. Stromovous se na něho několik minut díval tím svým dlou­hým, pomalým způsobem, až se ten mizera na zemi celý zkroutil. Pak konečně řekl: ,Hm, hm, čekal jsem tě, Mistře Červivče.' Při tom jmé­nu sebou člověk trhl. ,Gandalf tu byl první. Vím tedy o tobě, kolik potřebuji, a vím, co s tebou. Dej všechny krysy do jedné pastičky, řekl Gandalf, a to udělám. Pánem Železného pasu jsem teď já, ale Saruman zůstal zamčený ve své věži. Můžeš jít a předat mu všechna poselství, na která pomyslíš.'</p>

<p>,Pusť mě, pusť mě!' řekl Červivec. ,Já cestu znám.'</p>

<p>,Nepochybuji, že jsi cestu znal,' řekl Stromovous. ,Ale věci se trochu změnily. Běž se podívat.' Pustil Červivce a ten pajdal průcho­dem a my těsně za ním, až přišel dovnitř do kruhu a viděl záplavu, která ležela mezi ním a Orthankem. Pak se k nám obrátil.</p>

<p>,Pusťte mě pryč!' zakňučel. ,Moje poselství je už zbytečné.'</p>

<p>,To je,' řekl Stromovous. ,Máš ale na vybranou dvě věci: buď zů­staneš se mnou, dokud nepřijde Gandalf a tvůj pán, nebo přejdeš vodu. Co si vybereš?'</p>

<p>Ten člověk se při zmínce o svém pánu otřásl a vkročil do vody, ale stáhl se. ,Neumím plavat,' řekl.</p>

<p>,Voda není hluboká,' řekl Stromovous. ,Je špinavá, ale to ti neu­blíží, Mistře Červivče. Šup tam!'</p>

<p>A tak ten mizera šplouchl do záplavy. Než mi zmizel z očí, sahala mu až po krk. Naposled jsem ho viděl, jak se drží nějakého sudu nebo kusu dřeva. Ale Stromovous se brodil za ním a sledoval, jak mu to jde.</p>

<p>,Tak už je vevnitř,' řekl, když se vrátil. ,Viděl jsem, jak leze po schodech jako umáčená krysa. Ve věži dosud někdo je: objevila se ruka a vtáhla ho dovnitř. Tak je tam a doufám, že se mu přivítání líbi­lo. Teď se musím jít z té břečky umýt. Jestli mě bude chtít někdo vi­dět, jsem nahoře na severní straně. Tady dole není žádná čistá voda, které by se ent mohl napít nebo se v ní vykoupat. Poprosím vás tedy, hošíci, abyste u brány drželi stráž, až přijdou lidi. Bude tam Pán Rohanských polí, nezapomeňte! Musíte ho uvítat, jak nejlíp umíte; jeho muži vybojovali velikou bitvu se skřety. Možná že víte, jak se správně mluví s takovým pánem, líp než já. Za mých časů bývalo na zelených pláních mnoho pánů, ale nikdy jsem se nenaučil ani jejich řeč, ani jejich jména. Budou potřebovat lidskou stravu a o té, řekl bych, víte nejlíp. Vyhledejte tedy pokud možno to, co se hodí pro krále.' A to je vlastně konec povídání. Rád bych ovšem věděl, kdo je to Červivec. Opravdu býval královým rádcem?"</p>

<p>„Býval," řekl Aragorn, „a také Sarumanovým špehem a sluhou v Rohanu. Osud k němu nebyl laskavější, než zasloužil. Vidět pád vše­ho, co považoval za tak silné a znamenité, muselo být samo dost vel­kým trestem. Bojím se však, že ho čekají horší věci."</p>

<p>„Ano, myslím, že ho Stromovous poslal do Orthanku ne právě z laskavosti," řekl Smíšek. „Vypadal, že z toho má zlobné potěšení, a když se šel napít a vykoupat, smál se sám pro sebe. Pak jsme měli plno práce, když jsme paběrkovali v tom, co vyplavalo, a pátrali ko­lem. Našli jsme na různých místech v okolí dvě skladiště nad hladinou zátopy. Stromovous ale poslal pár entů a ti toho spoustu odnesli.</p>

<p>,Potřebujeme lidskou stravu pro pětatřicet hostí,' říkali enti, takže je vidět, že někdo vaši družinu pozorně spočítal, než jste přijeli. Vy tři jste samozřejmě měli jít s velkými pány. Ale nevedlo by se vám o nic líp. Nechali jsme si stejně dobré jídlo, jako jsme poslali, za to vám ručím. Lepší, protože jsme neposílali nic k pití.</p>

<p>,A co pití?' řekl jsem entům.</p>

<p>,Je tam voda Želíze,' řekli, ,a ta je dost dobrá pro enty i pro lidi.' Doufám ale, že enti měli čas navařit nějaké ty svoje lektvary z hor­ských pramenů a že uvidíme, jak se Gandalfovi kudrnatí vousy, až se vrátí. Když enti odešli, byli jsme unavení a hladoví. Ale nestěžovali jsme si - dostali jsme za svou dřinu dobrou odměnu. Právě při hledání lidské stravy našel Pipin to nejlepší - ty Troubilovy sudy. ,Dýmkové koření je lepší po jídle,' říkal Pipin. A tak se to všechno sběhlo."</p>

<p>„Už je nám všechno naprosto jasné," řekl Gimli.</p>

<p>„Kromě jedné věci," řekl Aragorn: „listí z Jižní čtvrtky v Želez­ném pasu. Čím víc o tom uvažuji, tím divnější se mi to zdá. V Železném pasu jsem nikdy nebyl, ale touhle zemí jsem putoval a dobře znám pusté kraje, které leží mezi Rohanem a Krajem. Dlouhé roky tudy neprochází ani zboží, ani lidé, aspoň veřejně. Hádám, že Saruman měl tajná jednání s někým v Kraji. Červivci se najdou i v jiných domech než u krále Théodena. Bylo na soudcích nějaké datum?"</p>

<p>„Ano," řekl Pipin. „Byla to sklizeň z roku 1417, čili loňská, ne, vlastně předloňská. To byl dobrý rok."</p>

<p>„Co se dá dělat, snad už je po všem zlu, které se tam dělo, a když ne, stejně zatím nemůžeme zasáhnout," řekl Aragorn. „Myslím ale, že se o tom zmíním Gandalfovi, i když to mezi jeho velkými záležitostmi vypadá jako maličkost."</p>

<p>„Kdo ví, co dělá," řekl Smíšek. „Odpoledne pokročilo. Pojďme se porozhlédnout! Aspoň se teď můžete podívat do Železného pasu, Chodče, máte-li chuť. Není to ovšem veselá podívaná."</p>

<p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p>

<p><strong>SARUMAN</strong>Ů<strong>V HLAS</strong></p>

<p>Prošli zříceným tunelem a stanuli na hromadě kamení. Upřeli oči na temnou skálu Orthanku s jejími četnými okny, dosud hrozivou v okolní zkáze. Vody již téměř zcela klesly. Tu a tam zůstávaly ponuré tůně pokryté sraženou špínou a troskami; ve většině širokého kruhu však byla opět holá poušť slizu a povalených balvanů, proděravělá četnými jámami a posetá všelijak opile nakloněnými pilíři a sloupky. Na okraji roztříštěné mísy ležely veliké hromady a haldy jako mořský štěrk vyhozený velikou bouří. Dál se zelené zarostlé údolí táhlo do dlouhé strže mezi rameny hor. Viděli, jak si z druhé strany hledají tou spouští cestu jezdci; přijížděli od severu a již se blížili k Orthanku.</p>

<p>„Tamhle je Gandalf a Théoden a jeho muži!" řekl Legolas. „Pojďme jim naproti!"</p>

<p>„Jděte opatrně!" řekl Smíšek. „Jsou tam uvolněné desky, které se mohou zvrtnout a shodit vás do nějaké jámy, nedáte-li si pozor."</p>

<p>Sledovali zbytky silnice od brány k Orthanku, pomalu, protože dlažební kostky byly popraskané a slizké. Když jezdci zpozorovali, že se blíží, zastavili se a čekali na ně. Gandalf jim vyjel vstříc.</p>

<p>„Měli jsme se Stromovousem zajímavý rozhovor a trochu jsme plánovali," řekl, „a všichni jsme si teď trochu odpočali. Však jsme to potřebovali. Teď zas musíme dál. Doufám, že jste si vy všichni kama­rádi také odpočali a osvěžili se?"</p>

<p>„To ano," řekl Smíšek. „Naše hovory ovšem začaly a skončily v dýmu. Nicméně máme na Sarumana o něco menší zlost než předtím."</p>

<p>„Ano?" řekl Gandalf. „Tak to já ne. Mám teď před odchodem po­slední úkol: musím vykonat u Sarumana návštěvu na rozloučenou. Nebezpečnou a pravděpodobně zbytečnou, ale udělat se to musí. Kdo z vás chce, může jít se mnou - ale mějte se na pozoru. A nežertujte! Na to teď není čas."</p>

<p>„Já půjdu," řekl Gimli. „Rád bych ho viděl a poznal, jestli se vám opravdu podobá."</p>

<p>„A jak to poznáš, Mistře trpaslíku?" řekl Gandalf. „Saruman může v tvých očích vypadat jako já, bude-li se to hodit jeho záměru s tebou. Jsi už dost moudrý, abys odhalil všechny jeho přetvářky? Konečně, to se ještě uvidí. Možná že se nebude chtít ukázat před mnoha různýma očima najednou. Nařídil jsem ovšem, aby se všichni enti schovali z dohledu; tak ho snad přesvědčíme, aby vyšel."</p>

<p>„Co nám hrozí?" ptal se Pipin, „Bude na nás střílet a vylévat z ok­na oheň, nebo nás může zaklít na dálku?"</p>

<p>„To poslední je nejpravděpodobnější, půjdeš-li k jeho dveřím s lehkým srdcem," řekl Gandalf. „Nedá se ovšem nijak uhodnout, co může udělat nebo oč se pokusí. Není bezpečné přiblížit se k dravé šelmě zahnané do kouta. A Saruman má moc, o jaké se vám ani nezdá. Pozor na jeho hlas!"</p>

<p>Došli již k patě Orthanku. Byl černý a skála se vlhce leskla. Mnohočetné plochy kamene měly ostré hrany, jako by byly čerstvě otesá­ny. Pár škrábanců dole u základny a nějaké odrolené úlomky - to byly veškeré stopy, jež zanechalo entí běsnění.</p>

<p>Na východní straně v úhlu dvou pilířů byly vysoko nad zemí vel­ké dveře. Nad nimi bylo okno s okenicemi, jež vedlo na balkón ohra­zený železnou mříží. K prahu stoupalo sedmadvacet širokých stupňů vytesaných neznámým uměním z téhož černého kamene. To byl jedi­ný vstup do věže; do stoupajících zdí však bylo v hlubokých výklen­cích proraženo mnoho vysokých oken. Hleděla z výše jako malá očič­ka ve srázných průčelích rohů.</p>

<p>Na úpatí schodiště Gandalf a král sesedli. „Půjdu nahoru," řekl Gandalf. „Už jsem v Orthanku byl a znám své nebezpečí."</p>

<p>„I já půjdu nahoru," řekl král. „Jsem starý a nebojím se už žádné­ho nebezpečí. Přeji si mluvit s nepřítelem, který mi tolik ukřivdil. Éomer půjde se mnou, aby mé staré nohy neklopýtly."</p>

<p>„Jak si přeješ," řekl Gandalf. „Se mnou půjde Aragorn. Ať na nás ostatní počkají u paty schodiště. Uslyší a uvidí dost, pokud bude vů­bec něco vidět a slyšet."</p>

<p>„Ne!" řekl Gimli. „Legolas a já si přejeme vidět víc zblízka. Jsme tu jako jediní zástupci našich rodů. My také půjdeme za vámi."</p>

<p>„Tak pojďte!" řekl Gandalf a s tím vylezl po schodech a Théoden šel vedle něho.</p>

<p>Rohanští jezdci, trochu nesví, seděli na koních po obou stranách schodiště a temně vzhlíželi na velikou věž s obavou, co se může při­hodit jejich pánu. Smíšek a Pipin usedli na dolní schod a připadali si nedůležití, a přitom ohrožení.</p>

<p>„Kluzké půl míle odtud k bráně!" zamumlal Pipin. „Kdybych se tak mohl nepozorovaně vytratit zpátky do strážnice! Proč jsme sem chodili? Nepotřebují nás."</p>

<p>Gandalf se postavil přede dveřmi Orthanku a zabušil na ně holí. Dutě zazněly. „Sarumane! Sarumane!" zvolal hlasitě a velitelsky. „Sarumane, vyjdi!"</p>

<p>Chvíli se nic neozývalo. Konečně klapla závora okna nade dveř­mi, v temném otvoru však nebylo vidět ničí postavu. „Kdo je to?" řekl hlas. „Co si přeješ?"</p>

<p>Théoden sebou trhl. „Ten hlas znám," řekl, „a proklínám den, kdy jsem mu poprvé naslouchal."</p>

<p>„Běž a přiveď Sarumana, když ses stal jeho lokajem, Grímo Čer-vivče!" řekl Gandalf. „A neplýtvej naším časem."</p>

<p>Okno se zavřelo. Čekali. Náhle promluvil jiný hlas, hluboký a me­lodický. Samotný jeho zvuk okouzloval. Ti, kdo hlasu neobezřetně naslouchali, zřídka dovedli podat zprávu o tom, co slyšeli; a pokud ano, divili se, protože ve slovech nezůstalo mnoho síly. Nejčastěji si však pamatovali pouze to, že naslouchat tomu hlasu bylo rozkoší, že všechno, co říkal, se zdálo moudré a rozumné a že se v nich probouze­la touha rychle přitakat a dodat si tak rovněž zdání moudrosti. Když mluvili jiní, zdáli se ve srovnání s ním drsní a hrubí, a pokud hlasu odporovali, v srdci těch, na něž padlo kouzlo, procital hněv. V někte­rých trvalo kouzlo, jen pokud hlas mluvil k nim, a když promluvil k jinému, usmívali se jako ten, kdo prohlédl kejklířův trik, zatímco ostatní na něj zírají s ústy dokořán. Mnohým stačil samotný zvuk hla­su, aby je držel v zajetí; pro ty, které však ovládl, trvalo kouzlo, i když odešli pryč, a stále slyšeli ten tichý hlas, jak jim našeptává a vede je. Nikdo však nezůstal nepohnut; nikdo neodmítl jeho prosby a rozkazy bez vynaložení duševního a volního úsilí, dokud mistr svůj hlas ovlá­dal.</p>

<p>„Nuže?" řekl teď mírně a tázavě. „Proč rušíte můj klid? Nepopře­jete mi oddechu ani ve dne, ani v noci?" Tón zněl, jako když se laska­vé srdce trápí nezaslouženými křivdami.</p>

<p>Ohromeně vzhlédli, protože ho neslyšeli přicházet, a spatřili po­stavu, jež stála u zábradlí a shlížela na ně: starého muže zahaleného velikým pláštěm, jehož barvu nebylo snadné určit, protože se měnila, kdykoli změnili směr pohledu nebo kdykoli se pohnul. Měl dlouhou tvář, s vysokým čelem, a hluboko vsazené temné oči, jež bylo těžké vyzpytovat, přestože nyní hleděly vážně a vlídně a trochu unaveně. Vlasy a vousy měl bílé, kolem úst a uší v nich však dosud prokvétaly černé prameny.</p>

<p>„Podobá se, a přece se nepodobá," zabručel Gimli.</p>

<p>„Ale budiž," řekl mírný hlas. „Alespoň dva z vás znám jménem. Gandalfa znám příliš dobře, abych doufal, že tu hledá pomoc nebo radu. Avšak tebe, Théodene, Pane Marky, poznávám podle vznešené­ho znaku, a ještě víc podle sličné tváře Eorlova rodu. Ušlechtilý synu trojctihodného Thengela! Proč jsi nepřišel dříve a jako přítel? Tolik jsem toužil uchránit tě od nemoudrých a zlých rad, které tě obklopují! Je již příliš pozdě? Přes všechny křivdy, které mi byly učiněny a na nichž měli, žel, rohanští muži podíl, bych tě stále rád zachránil a vy­svobodil tě ze zkázy, která se na tebe nevyhnutelně řítí, jestliže poje­deš cestou, kterou ses dal. Ano, jedině já ti teď mohu pomoci."</p>

<p>Théoden otevřel ústa, jako když chce promluvit, ale neřekl nic. Vzhlédl k Sarumanově tváři, která na něho upřeně shlížela temnýma, vážnýma očima, a pak ke Gandalfovi po svém boku. Zdálo se, že vá­há. Gandalf nedal nic najevo; stál mlčenlivý jako kámen, jako ten, kdo trpělivě čeká na znamení, jež dosud nepřišlo. Jezdci při Sarumanových slovech nejdříve přešlapovali a pochvalně mručeli; pak umlkli i oni jako spoutáni kouzlem. Zdálo se jim, že Gandalf nikdy nemluvil s jejich pánem tak krásně a patřičné. Všechno jeho jednání s Théodenem jim teď připadalo drsné a pyšné. A do srdce se jim vkradl stín, strach z velkého nebezpečí: že totiž Marka skončí ve tmě, do níž ji žene Gandalf, zatímco Saruman stojí u dveří k úniku a drží je pootev­řeny, aby dovnitř pronikl paprsek světla. Bylo tísnivé ticho.</p>

<p>Byl to trpaslík Gimli, kdo je náhle prolomil. „Slova toho čaroděje stojí na hlavě," zavrčel a sevřel topůrko sekyry. „V jazyce Orthanku pomoc znamená záhubu a zachránit znamená zabít, to je jasné. Ale my jsme sem nepřišli žebrat."</p>

<p>„Klid!" řekl Saruman a na kratičký okamžik zněl jeho hlas méně uhlazeně a v oku mu zablesklo. „Zatím nemluvím k tobě, Gimli, Glóinův synu," řekl. „Tvůj domov je daleko a těžkosti této země se tě pramálo dotýkají. Nebyl to však tvůj záměr, který tě do nich zapletl, a proto tě nebudu hanět pro úlohu, kterou jsi sehrál - nepochybně chrab­rou. Prosím tě však, dovol mi nejprve promluvit s králem Rohanu, mým sousedem a kdysi mým přítelem.</p>

<p>Co mi povíš, králi Théodene? Chceš se mnou žít v míru a získat veškerou pomoc, kterou ti může přinést mé poznání s kořeny v dlou­hých věcích? Poradíme se spolu o těchto zlých časech a napravíme vzájemné křivdy dobrou vůlí, aby panství nás obou vzkvetla líbezněji než kdy dřív?"</p>

<p>Théoden stále neodpovídal. Nebylo možno říci, zda zápasí s hně­vem, nebo s pochybnostmi. Promluvil Éomer.</p>

<p>„Pane, poslouchej mě!" řekl. „Teď cítíme nebezpečí, před nímž jsme byli varováni. Jeli jsme vstříc vítězství jen proto, abychom tu nakonec zírali na starého lháře s medovým, ale rozeklaným jazykem? Tak by mluvil vlk v pasti s honícími psy, kdyby to uměl. Jakou ti, prosím tě, může poskytnout pomoc? Vždyť touží jen uniknout ze své­ho postavení. A ty budeš vyjednávat s tímhle obchodníkem se zradami a vraždami? Vzpomeň na Théodreda u Brodů a na Hámův hrob v Helmově žlebu!"</p>

<p>„Když už je řeč o jedovatých jazycích, co říci o tvém, ty mladý hade?" řekl Saruman a nyní bylo jasně vidět záblesk jeho hněvu. „Dej si však, říci, Éomere, Éomundův synu!" pokračoval opět svým mír­ným hlasem. „Každému, co mu patří. Tobě patří chrabrost ve zbrani a jí získáváš čest. Zabíjej ty, jež tvůj pán označí za nepřátele, a buď spokojen. Nepleť se do politiky, které nerozumíš. Možná však, staneš-li se králem, zjistíš, že přátele musíš volit opatrně. Přátelství Sarumana a moc Orthanku není možno lehce zahodit, ať mezi námi leží jakékoli křivdy, skutečné nebo domnělé. Vyhrál jsi bitvu, ale ne válku - a ještě s pomocí, se kterou víckrát nemůžeš počítat. Příště můžeš najít Stín lesa před svými vlastními dveřmi; je neovladatelný, nemá rozum a nemiluje lidi.</p>

<p>Můj milý Pane Rohanu, mám však být nazýván vrahem, protože chrabří muži padli v bitvě? Jdeš-li do války, a zbytečně, protože já po ní netoužil, pak budou muži umírat. Jsem-li však proto vrahem, potom je vraždou poskvrněn celý Eorlův rod, vždyť bojovali v mnoha vál­kách a napadali mnohé, kteří se jim postavili. Přesto později s někte­rými uzavřeli mír, a nebyl o nic horší, protože byl taktický. Pravím, králi Théodene, bude mezi námi mír a přátelství? Záleží jen na nás."</p>

<p>„Bude mezi námi mír," řekl nakonec Théoden zalehle a s náma­hou. Několik Jezdců radostně vykřiklo. Théoden zvedl ruku. „Ano, bude mír," řekl nyní jasným hlasem, „bude mír, až zahyneš ty i všech­na tvoje díla - a díla tvého temného pána, kterému bys nás vydal. Jsi lhář, Sarumane, a kazíš lidská srdce. Vztahuješ ke mně ruku, a já vi­dím jen prst mordorského pařátu. Je krutý a studený! I kdyby tvá vál­ka se mnou byla spravedlivá - a nebyla, protože i kdybys byl desetkrát moudřejší, neměl bys právo vládnout mně a mému lidu pro svůj vlast­ní prospěch - i tak, co řekneš o svých pochodních v Úvalech a o dě­tech, které tam leží mrtvé? Hámovo tělo po smrti rozsekali před bra­nou Hlásky. Až budeš viset na šibenici ze svého okna pro radost svým vlastním vránám, pak bude mír mezi mnou a tebou a Orthankem. To­lik za Eorlův rod. Jsem menší syn velkých otců, ale nemám zapotřebí lízat tvou ruku. Obrať se jinam. Bojím se však, že tvůj hlas ztratil kouzlo."</p>

<p>Jezdci vzhlíželi k Théodenovi jako vytržení ze sna. Drsně, jako skřek starého havrana, jim v uších zněl hlas jejich pána po Sarumanově hudbě. Saruman však byl chvíli bez sebe vztekem. Nahnul se přes zábradlí, jako by chtěl krále srazit svou holí. Některým se náhle zdálo, že vidí hada chystajícího se k úderu.</p>

<p>„Šibenice a vrány!" zasyčel, až se otřásli nad tou ohyzdnou pro­měnou. „Dědku! Co jiného je Eorlův dům než došková stodola, kde v prachu popíjejí lotři a jejich spratkové se válejí po podlaze se psy? Už příliš dlouho unikali šibenicím. Ale smyčka přichází, pomalu se zadrhuje a nakonec tvrdě stiskne. Můžete viset, jestli chcete!" Tu se jeho hlas změnil, jak se pomalu začínal ovládat. „Nevím, proč jsem měl trpělivost s tebou mluvit. Vždyť tě nepotřebuji, koňáku Théodene, ani tvou tlupu poběhlíků, kteří ujíždějí stejně rychle, jako přijíždějí. Kdysi jsem ti nabídl postavení, které přesahovalo tvou cenu i tvůj rozum. Nabídl jsem je znovu, aby ti, které svádíš, jasně viděli cesty, z kterých si mohou vybrat. Oplácíš mi vychloubáním a urážkami. Dobrá. Vraťte se do svých chatrčí!</p>

<p>Ale ty, Gandalfe! Pro tebe se ovšem trápím, mám soucit s tvou hanbou. Jak to, že strpíš takovou společnost? Vždyť ty jsi hrdý, Gandalfe - a ne bezdůvodně, protože máš ušlechtilou mysl a oči, jež hledí hluboko i daleko. Ani teď si ode mne nedáš poradit?"</p>

<p>Gandalf se pohnul a vzhlédl. „Řekneš mi něco, co jsi neříkal při našem minulém setkání?" zeptal se. „Nebo snad chceš vzít nějaká slo­va zpátky?"</p>

<p>Saruman se zarazil. „Vzít zpátky?" řekl, jako by se divil. „Vzít zpátky? Pokoušel jsem se ti radit pro tvé vlastní dobro, ale ty jsi ani neposlouchal. Jsi hrdý a nemiluješ rady, vždyť skutečně máš svou vlastní zásobu moudrosti. Tenkrát ses však myslím mýlil a záměrně sis špatně vyložil mé úmysly. Obávám se, že jsem byl příliš horlivý a ve snaze přesvědčit tě jsem ztratil trpělivost. A opravdu toho lituji. Vždyť jsem se na tebe nehněval, ani teď se nehněvám, ač se ke mně vracíš ve společnosti násilníků a nevědomců. Jak bych mohl? Nejsme snad oba členy vysokého a prastarého řádu, nejskvělejšího ve Středo­zemí? Naše přátelství by nám oběma přineslo prospěch. Ještě bychom mohli vykonat mnoho při uzdravování chorob světa. Pojď, pochopme se navzájem a zapomeňme na nižší plemena! Ať vyčkají našeho roz­hodnutí! Pro společné dobro jsem ochoten napravit minulost a při­jmout tě. Neporadíš se se mnou? Nepůjdeš nahoru?"</p>

<p>Tak velkou moc vyvinul Saruman v tomto svém posledním poku­su, že nikdo v doslechu nezůstal nepohnut. Nyní to však bylo docela jiné kouzlo. Slyšeli mírné domluvy laskavého krále chybujícímu, ale milovanému ministrovi. Oni však zůstali vně: poslouchali za dveřmi slova, která jim nebyla určena. Tak nevychované děti nebo hloupí služebníci vyslechnou náznakový rozhovor starších a ptají se, jak asi ovlivní jejich osud. Tito dva vyšli ze vznešenějšího kadlubu: byli cti­hodní a moudří. Bylo nevyhnutelné, že se spojí. Gandalf vstoupí do věže a bude ve vysokých komnatách Orthanku rokovat o hlubokých věcech, které oni nechápou. Dveře se zavřou a oni zůstanou venku, posláni po svých, aby čekali, až jim přidělí práci nebo trest. I v Théodenově mysli dostala ona myšlenka tvar podobný stínu pochyby: „Zradí nás - půjde, a my budeme ztraceni."</p>

<p>Tu se Gandalf rozesmál. Představa zmizela jako obláček dýmu.</p>

<p>„Sarumane, Sarumane!" řekl Gandalf se smíchem. „Sarumane, ty ses minul povoláním. Měl ses stát královým šaškem a vydělávat si chléb a také rány tím, že bys napodoboval jeho rádce. No ne!" Odml­čel se a přemáhal veselí. „Pochopit se? Bojím se, že ty mě pochopit nemůžeš. Ale tebe, Sarumane, tebe chápu až příliš dobře. Pamatuji si tvé argumenty a skutky lépe, než předpokládáš. Když jsem tě navštívil posledně, byl jsi žalářníkem Mordoru a tam jsem měl být dopraven. Ne, host, který unikl ze střechy, si rozmyslí, aby se vrátil dveřmi. Ne, myslím, že nahoru nepůjdu. Ale poslouchej, Sarumane, naposledy! Nesejdeš dolů? Železný pas se ukázal slabší, než se ti jevil v naději a v představách. Co když budou takové i jiné věci, na které spoléháš? Ne­bylo by lepší odtud odejít? Obrátit se k novým věcem? Rozmysli se dobře, Sarumane! Nesejdeš dolů?"</p>

<p>Sarumanovou tváří přešel stín; pak smrtelně zbledla. Nežli to do­kázal zakrýt, spatřili za maskou trýzeň mysli na pochybách, která si oškliví zůstat a děsí se opustit útočiště. Vteřinu váhal a nikdo nedý­chal. Pak promluvil a hlas měl ostrý a chladný. Pýcha a nenávist zví­tězily.</p>

<p>„Sejít dolů?" posmíval se. „Sejde snad neozbrojený muž dolů, aby si promluvil před domem s lupiči? Slyším tě odtud docela dobře. Ne­jsem blázen a nedůvěřuji ti, Gandalfe. Nestojí sice otevřeně na mých schodech, ale já vím, kde ti zuřiví lesní démoni číhají na tvůj povel."</p>

<p>„Zrádci jsou vždycky nedůvěřiví," odvětil Gandalf unaveně. „Nemusíš se bát o svou kůži. Já nemám touhu tě zabít ani ti ublížit, jak bys věděl, kdybys mě opravdu chápal. A mám moc tě chránit. Dá­vám ti poslední možnost. Smíš opustit Orthank, svobodně - rozhodneš-li se."</p>

<p>„To zní dobře," ušklíbl se Saruman. „Celý Gandalf Šedý: tak sho­vívavý a tak velice laskavý. Nemám pochyb, že by se ti v Orthanku líbilo a že by se ti můj odchod hodil. Ale proč bych si měl přát odejít? A co myslíš tím ,svobodně'? Předpokládám, že tu jsou nějaké pod­mínky."</p>

<p>„Důvody k odchodu vidíš z vlastních oken," řekl Gandalf. „A na­padnou tě i jiné, když se zamyslíš. Tví služebníci jsou zahubeni nebo rozprášeni; ze sousedů sis nadělal nepřátele a podvedl jsi svého nové­ho pána, nebo ses o to pokusil. Až se jeho oko obrátí sem, bude to rudé oko hněvu. Když ale říkám ,svobodně', myslím ,svobodně'; svo­bodně bez okovů, řetězů nebo příkazů: můžeš jít, kam chceš, třeba do Mordoru, Sarumane, budeš-li po tom toužit. Nejprve mi ale vydáš klíč od Orthanku a svou hůl. Ty budou zárukou tvého chování a budou ti později vráceny, zasloužíš-li si je."</p>

<p>Saruman zesinal a tvář se mu zkřivila zuřivostí. V očích mu vzplá­lo rudé světlo. Divoce se zasmál. „Později!" zvolal a jeho hlas se pro­měnil ve skřek. „Později! Ano, až budeš mít klíče od samotné Barad-důr, ne? A koruny sedmi králů a pruty Pěti čarodějů, a až si koupíš boty o mnoho čísel větší, než nosíš teď. Skromný plán. Na to snad ani mou pomoc nepotřebuješ! Já mám na práci jiné věci. Nebuď blázen. Pokud se mnou chceš jednat, dokud máš možnost, jdi pryč a vrať se, až vystřízlivíš! A nech tam ty hrdlořezy a ty mrňavé ocásky, co se za tebou třepetají! Dobrý den!" Odvrátil se a odcházel z balkónu.</p>

<p>„Pojď zpátky, Sarumane!" řekl Gandalf velitelským hlasem. K úžasu ostatních se Saruman zase otočil, a jakoby tažen proti své vůli se zvolna vrátil k železnému zábradlí. Opřel se o ně, těžce dýchaje. Tvář měl zvrásněnou a scvrklou. Ruka svírala těžkou černou hůl jako pařát.</p>

<p>„Nedovolil jsem ti odejít," řekl Gandalf přísně. „Neskončil jsem. Stal se z tebe hlupák, Sarumane, ale politováníhodný. Ještě ses mohl odvrátit od bláznovství a zla a být užitečný. Ty však chceš zůstat a ohlodávat konečky svých starých pletich. Zůstaň tedy! Ale varuji tě, že teď snadno nevyjdeš, ledaže se z Východu natáhnou temné ruce a uchvátí tě. Sarumane!" zvolal a jeho hlas nabyl důrazu a moci. „Po­hleď, nejsem už Gandalf Šedý, kterého jsi zradil. Jsem Gandalf Bílý, který se vrátil ze smrti. Ty teď nemáš žádnou barvu a já tě vyvrhuji z</p>

<p>Rady."</p>

<p>Zvedl ruku a promluvil zvolna jasným chladným hlasem. „Sarumane, tvá hůl je zlomena." Ozvalo se prasknutí, hůl se rozlomila Sarumanovi v ruce a její hlavice padla Gandalfovi k nohám. „Jdi!" řekl Gandalf. Saruman s výkřikem padl dozadu a odplížil se. V tu chvíli shora sletěl těžký svítivý předmět. Sklouzl po železném zábradlí, prá­vě když je Saruman opustil, proletěl kousek od Gandalfovy hlavy a udeřil do schodu, na němž stál. Zábradlí zazvonilo a puklo. Schod se naštípl a vylétly třpytivé jiskřičky. Koule zůstala nepoškozena; kutále­la se po schodech křišťálová, jasná, uvnitř však žhnulo ohnivé srdce. Když skákala směrem k vodě. Pipin se za ní rozběhl a zvedl ji.</p>

<p>„Ten vražedný darebák!" vykřikl Éomer.</p>

<p>Gandalf však byl nepohnut. „Ne, to nehodil Saruman," řekl, „a myslím, že to nebylo ani na jeho pokyn. Přišlo to z okna hodně nahoře. Řekl bych, že je to rána na rozloučenou od Mistra Červivce, je­nomže špatně mířená."</p>

<p>„Možná že mířil špatně, protože se nemohl rozhodnout, jestli víc nenávidí tebe, nebo Sarumana," řekl Aragorn.</p>

<p>„To je možné," řekl Gandalf. „Ti dva se ze své společnosti moc těšit nebudou. Budou se navzájem požírat slovy. Je to spravedlivý trest. Vyjde-li někdy Červivec z Orthanku živ, bude to víc, než si zaslouží.</p>

<p>Pojď sem, hošku, tohle si vezmu! Neprosil jsem tě, abys na to sa­hal," zvolal, když se prudce otočil a spatřil Pipina, jak pomalu, jako s velkou tíhou stoupá po schodech. Sešel mu dolů vstříc, rychle vzal hobitovi temnou kouli a zavinul ji do pláště. „Vezmu si to na starost," řekl. „Tuším, že tohle by byl Saruman nezahodil."</p>

<p>„Může mít na zahazování jiné věci," řekl Gimli. „Jestli je tohle konec rozmluvy, pojďme pryč, aspoň co by kamenem nedohodil!"</p>

<p>„Je konec," řekl Gandalf. „Pojďme."</p>

<p>Obrátili se zády ke dveřím Orthanku a šli dolů. Jezdci uvítali krále s radostí a pozdravovali Gandalfa. Sarumanovo kouzlo bylo zlomeno: viděli ho přicházet na zavolání a plížit se zpátky, když byl propuštěn.</p>

<p>„Tak to by bylo," řekl Gandalf. „Teď musíme najít Stromovouse a říct mu, jak to dopadlo."</p>

<p>„Určitě uhodl, ne?" řekl Smíšek. „Copak to mohlo skončit jinak?"</p>

<p>„Nebylo to pravděpodobné," odpověděl Gandalf, „ačkoli všechno viselo na vlásku. Měl jsem ovšem důvody zkusit to: některé milosrd­né, jiné méně. Saruman především uviděl, že moc jeho hlasu slábne. Nemůže být zároveň rádcem a tyranem. Když záměry dozrají, nedají se dál tajit. Přesto padl do léčky a pokoušel se jednat se svými oběťmi po jedné, zatímco ostatní naslouchaly. Pak jsem mu dal poslední a dobrou volbu: zříci se Mordoru i vlastních pletich a vynahradit to tím, že nám pomůže v nouzi. Kdo by znal naši nouzi líp než on! Mohl pro­kázat velké služby. Zvolil si však neprokázat je a podržet si Orthank. Nebude sloužit, jen rozkazovat. Žije teď v hrůze z mordorského stínu, a přece pořád doufá, že ho bouře vynese. Nešťastný hlupák! Jestli moc z Východu vztáhne ruce k Železnému pasu, bude pohlcen. My nemůžeme zničit Orthank zvenčí, ale Sauron - kdo ví, co dokáže?"</p>

<p>„A jestli ho nepřemůže Sauron? Co mu uděláte vy?" zeptal se Pipin.</p>

<p>„Já? Nic!" řekl Gandalf. „Já mu neudělám nic. Netoužím po panování. Co se s ním stane? Nevím. Trápí mě, že to, co bývalo tak dob­ré, teď hnije ve věži. Nám se ale nevedlo nijak špatně. Hádám, že i kdybychom šli dovnitř, stěží bychom našli v Orthanku cennější pokla­dy než věc, kterou po nás hodil Červivec."</p>

<p>ž otevřeného okna vysoko nahoře se ozvalo pronikavé vyjeknutí a bylo rázem uťato.</p>

<p>„Zdá se, že Saruman si to myslí také," řekl Gandalf. „Nechme je o samotě!"</p>

<p>Vrátili se k troskám brány. Sotva prošli obloukem, ze stínu navr­šených kamenů vykročil Stromovous a tucet jiných entů. Aragorn, Gimli a Legolas na ně hleděli v úžasu.</p>

<p>„Tady jsou tři z mých společníků, Stromovousi," řekl Gandalf. „Mluvil jsem o nich, ale ještě jsi je neviděl." Jmenoval jednoho po druhém.</p>

<p>Starý ent si je dlouze a pozorně prohlédl a promluvil s každým z nich po řadě. Nakonec se obrátil k Legolasovi. „Tak ty jsi přišel celou cestu z Temného hvozdu, můj milý elfe? To býval velikánský les!"</p>

<p>„Je pořád," řekl Legolas. „Tak velký ovšem není, abychom my, kteří tam bydlíme, ztratili chuť poznávat nové a nové stromy. Velmi rád bych se vydal na výlet do Fangornského lesa. Vešel jsem sotva na okraj a nechtělo se mi odtamtud."</p>

<p>Stromovousovi potěšené zasvitly oči. „Doufám, že se ti to přání splní, než budou kopce o mnoho starší," řekl.</p>

<p>„Přijdu, když budu mít štěstí," řekl Legolas. „Uzavřel jsem doho­du se svým přítelem, že půjde-li všechno dobře, navštívíme Fangorn spolu - když dovolíš."</p>

<p>„Každý elf, který přijde s tebou, bude samozřejmě vítán," řekl Stromovous.</p>

<p>„Přítel, o kterém mluvím, není elf," řekl Legolas, „já myslím tuhle Gimliho, Glóinova syna." Gimli se hluboce uklonil, sekyra mu vy­klouzla z opasku a zařinčela na zemi.</p>

<p>„Húm, hm! Aha!" řekl Stromovous a temně na něho pohlédl. „Tr­paslík a se sekyrou! Húm! Mám elfy rád, ale žádáš mnoho. Tohle je zvláštní přátelství!"</p>

<p>„Může se zdát zvláštní," řekl Legolas, „ale dokud žije Gimli, ne­půjdu do Fangornu sám. Jeho sekyra není na stromy, ale na skřetí kr­ky, Fangorne, Pane Fangornského lesa. Dvaačtyřicet jich uťal v bitvě."</p>

<p>„Hú! Ale, ale!" řekl Stromovous. „To už zní líp! Dobře, dobře, věci si půjdou vlastní cestou a není třeba spěchat jim vstříc. Teď se však musíme na chvíli rozejít. Den se krátí, jenže Gandalf říká, že musíte jet, než padne noc, a Pán Marky se těší domů."</p>

<p>„Ano, musíme jet a hned," řekl Gandalf. „Bojím se, že ti musím vzít tvé dveřníky. Ty se ovšem bez nich docela dobře obejdeš."</p>

<p>„Možná," řekl Stromovous. „Ale budou mi scházet. Stali se z nás přátelé v tak krátkém čase, že snad začínám být ukvapený - možná že se vracím zpátky do mládí. To víš, byli první novinkou, kterou jsem za dlouhé, dlouhé časy viděl pod sluncem i pod měsícem. Nezapome­nu na ně. Vložil jsem jejich jména do Dlouhého seznamu. Enti si je budou pamatovat.</p>

<p><emphasis>Ent zemí zrozený, starý jak skály, daleko dojde, vypije vodu, a hladoví honiči, hobiti děti, smějí se mile, maličcí lidé,</emphasis></p>

<p>zůstanou přáteli, dokud poroste listí. Mějte se dobře! Jestli ale ve své příjemné zemi, v Kraji, uslyšíte novinky, dejte mi vědět! Víte, co mys­lím: o entkách. Přijďte sami, budete-li moci!"</p>

<p>„Přijdeme!" řekli Smíšek a Pipin společně a spěšně se odvrátili. Stromovous na ně hleděl a chvíli mlčel, zamyšleně potřásaje hlavou. Pak se obrátil ke Gandalfovi.</p>

<p>„Takže Saruman nechtěl odejít?" řekl. „Myslel jsem si to. Srdce má prohnilé jako černý huorn. Ale kdybych byl přemožen já a všech­ny mé stromy zničeny, také bych nevyšel, kdybych měl jedinou čer­nou díru, kde se schovat."</p>

<p>„Ne," řekl Gandalf. „Ale ty jsi neplánoval, že pokryješ celý svět svými stromy a zadusíš všechny ostatní živé věci. Ale tak to je, Saruman tu zůstává a bude hýčkat svou nenávist a plést další pavoučí sítě, jak bude moci. Má klíč od Orthanku. Nesmí se mu však dovolit uprchnout."</p>

<p>„To tedy ne!" řekl Stromovous. „O to se postarají enti. Saruman ze skály nevystrčí nos bez mého svolení. Enti ho budou střežit."</p>

<p>„Dobrá!" řekl Gandalf. „V to jsem doufal. Teď se mohu obrátit k jiným věcem a budu mít o jednu starost méně. Musíš být ovšem obezřetný. Vody klesly. Obávám se, že nebude stačit rozestavit stráže jen kolem věže. Nepochybuji, že pod Orthankem jsou prokopány hluboké průchody a Saruman doufá, že zanedlouho bude přicházet a odcházet nepozorovaně. Pokud se té práce ujmeš, prosím tě, pusť zase vodu; a dělej to, dokud nezůstane v Železném pasu rybník, nebo dokud neob­jevíš východy. Až bude celé podzemí zaplaveno a východy ucpány, pak bude muset Saruman zůstat nahoře a dívat se z okna."</p>

<p>„Nech to na entech!" řekl Stromovous. „Prohledáme údolí odsho­ra dolů a podíváme se pod každý oblázek. Vrátí se sem stromy, staré stromy, divoké stromy. Budeme jim říkat Strážný les. Nepřijde sem</p>

<p>ani veverka, abychom o tom nevěděli. Nech to na entech! Dokud ne­přejde sedminásobek let, co nás soužil, neomrzí nás hlídat ho."<strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong>PALANTÍR</strong></p>

<p>Slunce klesalo za dlouhé rameno hor na západě, když Gandalf a jeho společníci a král se svými Jezdci vyjeli ze Železného pasu. Gandalf si za sebe posadil Smíška a Aragorn si vzal Pipina. Dva z králo­vých mužů jeli napřed a brzy zmizeli z dohledu v údolí. Ostatní násle­dovali volným tempem.</p>

<p>Enti stáli jako důstojná řada soch u brány s dlouhými pažemi po-zdviženými, ale nevydali ani hlásku. Smíšek a Pipin se ohlédli, když ujeli kus dolů po točité stezce. Na obloze ještě svítilo slunce, přes Že­lezný pas však již sahaly dlouhé stíny: šedivé zříceniny padaly do tmy. Stromovous tam stál nyní sám jako vzdálený pahýl stromu; hobiti po­myslili na jejich první setkání na slunné římse tam daleko na pomezí Fangornu.</p>

<p>Dojeli k sloupu s Bílou rukou. Sloup stál dosud, vytesaná ruka však byla shozena a roztříštěna na kousky. Dlouhý ukazovák ležel právě uprostřed cesty. Bělal se v šeru a rudý nehet temněl do černa.</p>

<p>„Enti dbají na každou maličkost," řekl Gandalf.</p>

<p>Jeli dál a večer v údolí se prohluboval.</p>

<p>„Jedeme dnes v noci daleko, Gandalfe?" zeptal se Smíšek po chvíli. „Nevím, jak se cítíte, když se za vámi třepetá takový mrňavý ocásek, ale ten ocásek je utahaný a moc rád se přestane třepetat a leh­ne si."</p>

<p>„Tak tys to slyšel?" řekl Gandalf. „Nekaz si tím náladu. Buď rád, že na tebe nezaměřil žádná delší slova. Nespustil z vás oči. Jestli to potěší tvou hrdost, řekl bych, že v tuhle chvíli víc myslí na tebe a na Pipina než na všechny ostatní z nás. Kdo jste, jak jste tam přišli a proč, co víte, jestli jste byli lapeni, a když ano, jak jste vyvázli, když všichni skřeti zahynuli - s takovými hádančičkami se trápí Sarumanova velká mysl. Jeho posměšek je poklona, Smělmíre, cítíš-li se poctěn jeho zájmem."</p>

<p>„Děkuji!" řekl Smíšek. „Větší čest je třepetat se za vámi, Gandalfe. Má to aspoň tu výhodu, že se mohu zeptat podruhé. Jedeme dnes v noci daleko?"</p>

<p>Gandalf se zasmál. „Neodbytný hobit! Každý čaroděj by měl mít na starost nějakého hobita - aby se naučil znát význam slov a ovládat se. Prosím za prominutí. Myslel jsem ovšem i na tyhle prosté věci. Pojedeme polehoučku pár hodin, než dojedeme na konec údolí. Zítra musíme jet rychleji.</p>

<p>Když jsme přijížděli, hodlali jsme se vydat ze Železného pasu rovnou zpátky do králova domu v Edorasu na pláních. To je kolik dní jízdy. Rozmysleli jsme se však a změnili plány. Do Helmova žlebu jeli napřed poslové, aby upozornili, že král se zítra vrátí. Odtud pojede s mnoha muži do Šeré Brázdy po pěšinkách mezi vrchy. Od nynějška nepojedou zemí neskrývaně víc než dva tři lidé ani ve dne, ani v noci, pokud tomu bude možno zabránit."</p>

<p>„Buď nic, nebo rovnou dvojitá porce, to jste celý vy!" řekl Smí­šek. „Obávám se, že jsem nekoukal za dnešní postel. Kde je a co je Helmův žleb a všechno ostatní? O téhle zemi nevím vůbec nic."</p>

<p>„Tak aby ses radši něco dozvěděl, chceš-li rozumět tomu, co se děje. Ale ne teď a ne ode mne; musím myslet na spoustu naléhavých věcí."</p>

<p>„Dobře, zkusím Chodce, až se posadíme u ohně, ten je méně nedůtklivý. Ale proč ty tajnosti? Myslel jsem, že jsme bitvu vyhráli!"</p>

<p>„Ano, vyhráli jsme, ale je to teprve první vítězství a to jen zesiluje naše nebezpečí. Mezi Mordorem a Železným pasem bylo nějaké spo­jení, které jsem zatím nevyzkoumal. Nevím, jak si vyměňovali zprávy, ale dělali to. Myslím, že Oko bude netrpělivě hledět z Barad-důr k Čarodějovu údolí a k Rohanu. Čím méně uvidí, tím líp."</p>

<p>Cesta ubíhala pomalu a točila se údolím. Tu blíže, tu dál tekla Že-líz ve svém kamenitém řečišti. Z hor padala noc. Všechny mlhy ode­šly. Vál mrazivý vítr. Měsíc se již kulatil a plnil nebe na východě studeným bledým svitem. Ramena hor se napravo skláněla k holým kop­cům. Před nimi se otvíraly šedavé pláně.</p>

<p>Konečně zastavili. Pak uhnuli stranou, opustili silnici a dali se opět příjemným horským trávníkem. Asi míli západněji našli roklinu. Otvírala se k jihu a zády se opírala o svah kulatého Dol Baranu, po­sledního kopce severního pohoří se zeleným úpatím a vřesem na čele. Úbočí dolu byla huňatá loňským kapradím a mezi ním právě vyrážely ze sladce vonící půdy svinuté jarní výhonky. Na nízkých březích hustě rostlo hloží.</p>

<p>Pod ním se utábořili asi dvě hodiny před půlnocí. Rozdě­lali oheň v prohlubině pod kořeny vzrostlého košatého hlohu, zkrou­ceného věkem, avšak statného; na konečku každé větvičky se nalévaly pupeny.</p>

<p>Byly určeny stráže vždycky po dvou. Ostatní se navečeřeli, zabalili se do plášťů a do přikrývek a spali. Hobiti leželi o samotě v koutku na hromadě uschlého kapradí. Smíšek byl ospalý, ale Pipin se teď zdál podivně neklidný. Kapradí praskalo a šelestilo, jak se vrtěl a převracel.</p>

<p>„Co je?" ptal se Smíšek. „Ležíš v mraveništi?"</p>

<p>„Ne," řekl Pipin. „Ale necítím se pohodlně. Rád bych věděl, jak je to dlouho, co jsem spal v posteli."</p>

<p>Smíšek zívl. „Spočítej si to na prstech!" řekl. „Ale vždyť musíš vědět, jak je to dlouho, co jsme odjeli z Lórienu."</p>

<p>„No jo!" řekl Pipin. „Ale já myslel opravdovou postel v ložnici."</p>

<p>„Tak potom v Roklince," řekl Smíšek. „Já bych ale dneska usnul</p>

<p>kdekoli."</p>

<p>„Ty jsi měl štěstí," řekl Pipin tiše po dlouhé odmlce. „Ty jsi jel s Gandalfem."</p>

<p>„No a co?"</p>

<p>„Vytáhl jsi z něho nějaké novinky nebo vůbec něco?"</p>

<p>„Ano, docela dost. Víc než obvykle. Ale většinu jsi toho slyšel, byl jsi blízko a nevykládali jsme žádné tajnosti. Můžeš s ním zítra jet ty, jestli myslíš, že z něho vytáhneš víc - a jestli tě bude chtít."</p>

<p>„Můžu? Výborně! Ale je to tajnůstkář, viď? Vůbec se nezměnil."</p>

<p>„Ale změnil!" řekl Smíšek, trochu se probral a začal se divit, co to jeho kamaráda posedlo. „Vyrostl či co. Myslím, že teď umí být laska­vější i děsivější, veselejší i vážnější než dřív. Změnil se, ale ještě jsme neměli možnost vidět, jak mnoho. Ale jen si vzpomeň, jak vyřídil Sarumana! Vzpomeň si, že Saruman byl kdysi Gandalfův nadřízený: hlava Rady, ať to znamená co chce. Byl Saruman Bílý. Teď je Bílý Gandalf. Saruman přišel na zavolání a Gandalf mu zabavil jeho hůl. A pak mu prostě řekl, ať jde, a on šel!"</p>

<p>„Víš, jestli se Gandalf nějak změnil, tak je všehovšudy ještě tajnůstkářštější," řekl Pipin. „Ta - skleněná koule například. Zdálo se, že z ní má náramnou radost. Něco o ní ví nebo tuší. Ale copak nám to poví? Ne, ani slovo. A přitom jsem ji zvedl já a zachránil jsem ji, aby nespadla do vody. <emphasis>Pojď sem, hošku, tohle si vezmu, </emphasis>- nic víc. Rád bych věděl, co to je. Byla tak těžká." Pipinův hlas se ztišil, jako by mluvil sám k sobě.</p>

<p>„Aha!" řekl Smíšek. „Tak to tě pálí? Pipinku, poslechni, nezapo­mínej, co říkal Gildor - víš, co citovával Sam: <emphasis>Nepleť se do věcí čaro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dějů, protože jsou důmyslní a rychle se rozhněvají."</emphasis></p>

<p>„Ale vždyť kolik měsíců neděláme nic jiného, než že se pleteme do záležitostí čarodějů," řekl Pipin. „Chtěl bych ale taky nějaké in­formace, ne jenom nebezpečí. Chtěl bych se na tu kouli podívat."</p>

<p>„Jdi spát!" řekl Smíšek. „Dříve nebo později dostaneš informací až dost. Milý Pipine, žádný Bral nikdy nebyl zvědavější než Brandorád, ale je teď k tomu vhodná chvíle, ptám se tě?"</p>

<p>„No dobře. Je to snad něco špatného, když ti říkám, co bych chtěl - podívat se na ten kámen? Já vím, že ho nemůžu dostat, když na něm Gandalf sedí jako slepice na vejci. Ale moc jsi mě nepotěšil, když mi nedokážeš říct nic jiného než: <emphasis>nemůžeš to dostat, tak jdi spát!"</emphasis></p>

<p>„No a co jsem ti měl říct?" řekl Smíšek. „Je mi líto, Pipine, ale opravdu budeš muset počkat do rána. Po snídani budu tak zvědavý, jak si budeš přát, a pomůžu ti uprošovat čaroděje, jak to dovedu. Ale teď usínám. Jestli zívnu ještě víc, upadne mi čelist. Dobrou noc!"</p>

<p>Pipin už nic neříkal. Ležel teď nehybně, ale spánek zůstával dale­ko; a nijak ho nepovzbudilo tiché oddechování Smíška, který usnul pár minut nato, co řekl dobrou noc. Pomyšlení na temnou kouli jako by sílilo, zatímco všechno utichalo. Pipin znovu cítil v rukou její váhu a znovu viděl tajemné rudé hlubiny, do nichž se na okamžik zadíval. Vrtěl se a převracel a pokoušel se myslet na něco jiného.</p>

<p>Nakonec to dál nevydržel. Vstal a rozhlédl se. Bylo zimavo. Zaba­lil se do pláště. Měsíc studeně a bíle svítil do hlubiny rokle a stíny keřů byly černé. Všude kolem ležely spící postavy. Obě stráže byly z dohledu; možná že byly na kopci, nebo se schovávaly v kapradí. Ve­den jakousi pohnutkou, které nerozuměl, přešel Pipin tichounce tam, kde ležel Gandalf. Pohlédl na něho. Zdálo se, že čaroděj spí, víčka však neměl docela zavřená; pod dlouhými řasami prosvítaly oči. Pipin rychle udělal krok zpátky. Gandalf se však nepohnul a hobit, přitaho­ván napůl proti své vůli, se opět přiblížil čarodějovi za hlavu. Byl za­balen do pokrývky a přes ni měl přehozen plášť. U sebe, mezi pravým bokem a ohnutou paží, měl raneček, cosi kulatého zavinutého v tmavé látce; zdálo se, že mu z toho ruka právě sklouzla na zem.</p>

<p>Pipin ani nedýchal a plížil se blíž krůček za krůčkem. Nakonec poklekl. Pak kradmo vztáhl ruce a pomalu uzlík zvedl; nezdál se mu tak těžký, jak očekával. „Třeba je to nakonec jenom uzlíček drobnos­tí," pomyslel si se zvláštní úlevou; nepoložil však uzlík zpátky. Chvi­ličku stál a svíral jej. Pak ho něco napadlo. Po špičkách se vzdálil, našel velký kámen a vrátil se.</p>

<p>Teď rychle stáhl látku, zabalil do ní kámen, poklekl a položil jej zpátky čaroději k ruce. Pak se konečně podíval na věc, kterou odkryl. Byla to ona: hladká křišťálová koule, teď temná a mrtvá, mu ležela odhalena u kolenou. Pipin ji zvedl, chvatně ji přikryl vlastním pláštěm a napůl se obrátil k návratu na lůžko. V tom okamžiku se Gandalf ve spaní pohnul a něco zamumlal; zdálo se, že nějakým cizím jazykem. Jeho ruka zatápala a sevřela zabalený kámen. Pak vzdychl a už se ne­hýbal.</p>

<p>„Ty pitomče!" zamumlal Pipin sám k sobě. „Dostaneš se do děs­ných mrzutostí. Honem to dej zpátky!" zjistil však, že se mu roztřásla kolena, a neodvažoval se přistoupit k čaroději a hmátnout po uzlíku. „Teď už to zpátky dát nedokážu, vzbudil bych ho," pomyslel si; „as­poň dokud se trochu neuklidním. Takže se můžu nejdřív podívat. Ale ne tady!" Odkradl se a usadil se na zeleném vršíčku nedaleko od své­ho lůžka. Měsíc nahlížel přes okraj rokle.</p>

<p>Pipin seděl s koleny pod bradou a mezi nimi držel kouli. Hluboko se nad ní skláněl. Vypadal jako lakotné dítě, které se sklání nad mis­kou jídla v koutku stranou od ostatních. Odtáhl plášť a podíval se. Vzduch kolem něho jako by byl nehybný a plný napětí. Zprvu byla koule temná, černá jako smola a měsíční světlo se lesklo na jejím po­vrchu. Pak se v jejím srdci objevilo slabounké žhnutí a pohyb a upou­talo jeho pohled, takže se nemohl odvrátit. Brzy zahořela uvnitř celá; otáčela se, nebo v ní kroužila světla. Najednou světla zhasla. Zalapal po dechu a začal se zmítat; zůstal však sehnut a oběma rukama svíral kouli. Níž a níže se nakláněl a potom ztuhl; chvíli se mu nehlasně po­hybovaly rty. Pak s přiškrceným výkřikem padl na záda a zůstal ležet.</p>

<p>Výkřik byl pronikavý. Strážní vyskočili z břehů. Vzápětí byl celý tábor v pohybu.</p>

<p>„Tak tohle je ten zloděj!" řekl Gandalf. Spěšně hodil svůj plášť přes kouli ležící na zemi. „Tak ty, Pipine! To je ale smutný zvrat!" Poklekl u Pipinova těla; hobit ležel na zádech, ztuhlý, a nevidomýma očima zíral do oblohy. „Zatracený nápad! Co zlého asi způsobil - sám sobě a nám všem?" Čarodějova tvář byla stažená a přepadlá.</p>

<p>Vzal Pipina za ruku a sklonil se nad jeho obličejem, jestli dýchá; pak mu položil ruce na čelo. Hobit se otřásl. Oči se mu zavřely. Vy­křikl a posadil se. Zmateně zíral na tváře kolem, bledé v měsíčním svitu.</p>

<p>„To není pro tebe, Sarumane!" vykřikl ostrým bezbarvým hlasem a uhýbal před Gandalfem. „Hned si pro to pošlu. Rozumíš? Právě to­hle mu řekni!" Pak se zazmítal a pokoušel se vstát a utíkat, Gandalf ho však jemně a pevně podržel.</p>

<p>„Peregrine Brale!" řekl. „Prober se!"</p>

<p>Hobit povolil a klesl zpět, svíraje úpěnlivě čarodějovu ruku. „Gandalfe!" zvolal. „Gandalfe! Odpusťte mi!"</p>

<p>„Odpustit ti?" řekl čaroděj. „Nejdřív mi řekni, co jsi udělal!"</p>

<p>„Vzal jsem tu kouli a díval jsem se na ni," zakoktal Pipin, „a uvi­děl jsem věci, které mě vyděsily. A chtěl jsem pryč a nemohl jsem. A pak přišel on a vyptával se mě; a díval se na mě a - na víc si nevzpo­mínám."</p>

<p>„To nestačí," řekl Gandalf přísně. „Co jsi viděl a co jsi řekl?"</p>

<p>Pipin zavřel oči a zachvěl se, ale neříkal nic. Všichni na něho zíra­li mlčky, až na Smíška, který se odvrátil. Gandalfova tvář však byla stále tvrdá. „Mluv!" řekl.</p>

<p>Tiše, váhavě začal Pipin znovu a jeho slovům postupně přibývalo síly a zvučnosti. „Viděl jsem temnou oblohu a vysoké cimbuří," řekl. „A drobounké hvězdičky. Zdálo se mi to hrozně daleké a dávné, a přece ostré a čisté. Pak začaly hvězdy zhasínat a zase se rozsvěcovat -zastiňovaly je nějaké stvůry s křídly. Určitě byly hodně veliké, ale v křišťálu vypadaly jako netopýři kroužící kolem věže. Zdálo se mi jich devět. Jeden se rozletěl přímo na mě. Byl větší a větší. Měl hrozný -ne, nemůžu to říct.</p>

<p>Snažil jsem se dostat pryč, protože jsem myslel, že vyletí ven, ale když vyplnil celou kouli, zmizel. Pak přišel <emphasis>on. </emphasis>Nemluvil tak, abych slyšel slova. Prostě se díval a já rozuměl.</p>

<p>,Tak ty ses vrátil. Proč jsi tak dlouho nepodal hlášení?'</p>

<p>Neodpovídal jsem. Řekl: ,Kdo jsi?' Pořád jsem neodpovídal, ale strašně mě to bolelo a on mě tiskl, a tak jsem řekl: ,Hobit.'</p>

<p>Pak jako by mě najednou uviděl a začal se mi smát. To bylo kruté. Jako by do mě vrážel nože. Snažil jsem se vytrhnout. On ale řekl: ,Počkej chviličku. Brzy se sejdeme. Řekni Sarumanovi, že tahle lahůdka není pro něho. Hned si pro to pošlu. Rozumíš? Právě tohle řekni!'</p>

<p>A pak se na mě hladově díval. Cítil jsem, jak se rozpadám na kou­síčky. Ne, ne! Víc o tom říct nemůžu. Nic víc si nepamatuju."</p>

<p>„Podívej se na mne!" řekl Gandalf.</p>

<p>Pipin mu vzhlédl přímo do očí. Čaroděj na něho chviličku mlčky upíral zrak. Pak jeho tvář zmírněla a objevil se stín úsměvu. Položil zlehka ruku Pipinovi na hlavu.</p>

<p>„Dobře!" řekl. „Už nic neříkej. Nestalo se ti nic zlého. V tvých očích není žádná lež, jak jsem se obával. Nemluvil s tebou ovšem dlouho. Zůstáváš hlupákem, ale počestným hlupákem, Peregrine Brale. Moudřejší by byli možná v takovém střetnutí dopadli hůř. Ale ne­zapomínej! Zachránila tě, a všechny tvé přátele také, především šťast­ná náhoda, jak se tomu říká. Podruhé s ní počítat nemůžeš. Kdyby se tě byl začal vyptávat hned, byl bys mu skoro zaručeně vyklopil všech­no, co víš, a všechny nás zničil. Byl ale příliš dychtivý. Nechtěl jen vědět; chtěl <emphasis>tebe, </emphasis>a rychle, aby si s tebou mohl pohrát v Temné věži, a pomalu. Netřes se! Když se chceš plést do záležitostí čarodějů, musíš být na takové pomyšlení připraven. Ale nechme toho. Odpouštím ti. Uklidni se! Mohlo to dopadnout hůř."</p>

<p>Zlehka Pipina zvedl a odnesl ho zpátky na lůžko. Smíšek šel za ním a posadil se vedle něho. „Lež a odpočívej, dokud můžeš, Pipine!" řekl Gandalf. „Důvěřuj mi. Ucítíš-li znova, že tě svrbí ruce, pověz mi o tom! Takové věci se dají vyléčit. Ale rozhodně mi, můj milý hobite, víckrát nedávej pod ruku kámen! Teď vás nechám chvíli spolu."</p>

<p>S tím se Gandalf vrátil k ostatním, kteří dosud stáli kolem Or-thanckého kamene v znepokojených úvahách. „Nebezpečí přichází v noci, když je nejmíň čekáme," řekl. „Unikli jsme jen o vlas!"</p>

<p>„Jak je tomu hobitovi, Pipinovi?" zeptal se Aragorn.</p>

<p>„Myslím, že mu bude dobře," odvětil Gandalf. „Nedržel ho dlou­ho a hobiti se umějí báječně vzpamatovávat. Vzpomínka, vlastně hrů­za z ní, nejspíš rychle vymizí. Možná až příliš rychle. Přijmeš, Aragorne, Orthancký kámen a budeš jej opatrovat? Je to nebezpečný svě­řenec."</p>

<p>„Opravdu nebezpečný, ale ne pro každého," řekl Aragorn. „Exis­tuje někdo, kdo si na něj může dělat právo. Vždyť je to zaručeně orthancký <emphasis>palantír </emphasis>z Elendilova pokladu, a dali jej tam gondorští králo­vé. Má hodina se teď blíží. Vezmu si jej."</p>

<p>Gandalf pohlédl na Aragorna a pak k překvapení ostatních zdvihl zakrytý Kámen a poklonil se, když jej předával.</p>

<p>„Vezmi si jej, pane," řekl, „jako závdavek ostatních věcí, které budou navráceny. Smím-li ti však radit v používání toho, co ti patří, nepoužívej ho - ještě ne! Buď opatrný!"</p>

<p>„Kdy jsem byl ukvapený nebo neopatrný, já, který čekal a připra­voval se tak dlouhé roky?" řekl Aragorn.</p>

<p>„Dosud nikdy. Neklopýtni tedy na konci cesty," řekl Gandalf. „Uchovávej však tu věc aspoň v tajnosti. Ty a všichni, kdo stojí ko­lem! Zejména hobit Peregrin by neměl vědět, kam se poděla. Zlý zá­chvat na něho může přijít znovu. Běda! Vždyť ji držel v ruce a díval se do ní, a to se nemělo stát. Nikdy se jí neměl dotknout tam v Želez­ném pasu. Tam jsem měl být pohotovější. Upínal jsem se však k Sarumanovi a neuhodl jsem hned, co je to za kámen. Pak jsem byl una­vený, a když jsem o něm vleže přemýšlel, spánek mě přemohl. Teď</p>

<p>vím!"</p>

<p>„Ano, nemůže být pochyb," řekl Aragorn. „Konečně známe spo­jení mezi Železným pasem a Mordorem, a jak pracovalo. Vysvětlilo se mnohé."</p>

<p>„Zvláštní síly mají naši nepřátelé a zvláštní slabosti!" řekl Théoden. „Odedávna se však říká: <emphasis>zlo často zmaří jiné zlo'"</emphasis></p>

<p>„To se ukázalo už mnohokrát," řekl Gandalf. „Tentokrát jsme však měli divné štěstí. Možná že mě ten hobit zachránil před vážnou chybou. Uvažoval jsem, zda nemám vyzkoušet Kámen sám a zjistit, k čemu slouží. Kdybych to byl udělal, odhalil bych se mu sám. Na tako­vou zkoušku nejsem připraven, a kdo ví, zda někdy budu. I kdybych však nalezl sílu odtáhnout se, bylo by zhoubné, aby mě spatřil teď -dokud nepřijde hodina, kdy už utajování nepomůže."</p>

<p>„Myslím, že ta hodina už přišla," řekl Aragorn.</p>

<p>„Ještě ne," řekl Gandalf. „Zůstává krátká chvíle pochyb, kterou musíme využít. Nepřítel si očividně myslel, že je Kámen v Orthanku -proč by si to myslet neměl? A že je tam tedy hobit zajatcem a že ho chtěl Saruman potýrat pohledem do křišťálu. Tak bude ta temná mysl plná hlasu a tváře hobita a očekávání; může mu chvíli trvat, než pozná svůj omyl. Toho času se musíme zmocnit. Příliš jsme si povolovali. Musíme se pohnout. Teď není dobré zdržovat se v okolí Železného pasu. Okamžitě pojedu napřed s Peregrinem Bralem. Bude to pro něho lepší než ležet ve tmě, zatímco ostatní spí."</p>

<p>„Nechám si Éomera a deset Jezdců," řekl král. „Pojedou se mnou časně zrána. Ostatní mohou jet s Aragornem a vydat se, jakmile budou mít chuť."</p>

<p>„Jak si přeješ," řekl Gandalf. „Pospěš však, jak jen budeš moci, přes kopce do Helmova žlebu!"</p>

<p>V tu chvíli na ně padl stín. Jasné měsíční světlo jako by zhaslo. Několik Jezdců vykřiklo a schoulilo se s pažemi přes hlavu, jako by se chránili před úderem shora: padl na ně slepý strach a smrtelný chlad. Přikrčeně vzhlédli. Cosi velkého a křídlatého přeletělo přes měsíc jako černý mrak. Zatočilo to a hnalo se to na sever rychlostí větší než nejrychlejší vítr Středozemě. Hvězdy před tím slábly. Bylo to pryč.</p>

<p>Vstali ztuhlí na kámen. Gandalf vzhlížel vzhůru, ruce strnule rozepjaté dolů, pěsti zaťaty.</p>

<p>„Nazgůl!" vykřikl. „Posel Mordoru. Bouře se valí. Nazgůlové překročili Řeku! Jeďte! Jeďte! Nečekejte na úsvit! Ať rychlí nečekají na pomalé! Jeďte!"</p>

<p>Vrhl se pryč a v běhu volal Stínovlase. Aragorn ho následoval. Gandalf dorazil k Pipinovi a vzal ho do náruče. „Tentokrát pojedeš se mnou," řekl. „Stínovlas ti ukáže, jak umí běhat." Pak se rozběhl k mís­tu, kde spal. Stínovlas tam již stál. Čaroděj si hodil přes rameno malý uzlík, který byl jeho jediným zavazadlem, a skočil mu na hřbet. Aragorn zvedl Pipina a položil ho Gandalfovi do náruče zabaleného v plášti a přikrývce.</p>

<p>„Mějte se dobře! Honem za mnou!" zvolal Gandalf. „Vpřed, Stínovlasi!"</p>

<p>Veliký kůň pohodil hlavou. Vlající ocas šlehl v měsíčním světle. Pak skočil vpřed, odrážeje se od země, a odlétl jako severák z hor.</p>

<p>„Krásná, klidná noc!" řekl Smíšek Aragornovi. „Někdo má ale štěstí! Nechtělo se mu spát a chtěl jet s Gandalfem - a už si jede! Mís­to aby ho proměnil v kámen, aby tu stál navždycky pro výstrahu."</p>

<p>„Kdybys byl Orthancký kámen zvedl první ty, a ne on, jak by to bylo teď?" řekl Aragorn. „Možná že bys dopadl hůř. Kdo to může říct? Ale vypadá to, že tobě teď štěstí určilo, abys jel se mnou. A hned. Běž se připravit a pober i všechno, co tu Pipin nechal. Honem!"</p>

<p>Přes pláň letěl Stínovlas a nepotřeboval pobídky ani vedení. Ani ne za hodinu přejeli brody Želíze. Šedivá mohyla Jezdců a jejich stu­dená kopí zůstaly za nimi.</p>

<p>Pipin se vzpamatovával. Bylo mu teplo, ale ostrý vítr ve tváři ho osvěžoval. Byl s Gandalfem. Hrůza z koule a ohavného stínu na měsí­ci už slábla jako cosi, co zůstalo za nimi v mlhavých horách nebo v pomíjivém snu. Zhluboka se nadechl.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že jezdíte bez sedla, Gandalfe," řekl. „Ani uzdu nemáte!"</p>

<p>„Nejezdívám po elfím způsobu, jen na Stínovlasovi ano," řekl Gandalf. „Stínovlas totiž nestrpí žádný postroj. Na Stínovlasovi nejedeš: buď je ochoten tě nést, nebo není. Je-li ochoten, to stačí. Pak je jeho věc, aby si tě udržel na hřbetě, když zrovna nevyskakuješ do vzduchu."</p>

<p>„Jak rychle běží?" ptal se Pipin. „Podle větru rychle, ale velmi hladce. A jak lehký má krok!"</p>

<p>„Běží teď tak rychle, jako by cválal nejrychlejší kůň," odpověděl Gandalf, „to ale pro něho není žádná rychlost. Půda tu trochu stoupá a je nerovnější, než byla za řekou. Jen se podívej, jak se pod hvězdami blíží Bílé hory! Tamhle je štít Trirogu jako černá trojice kopí. Zane­dlouho budeme na rozcestí a vjedeme do Žlebové kotliny, kde byla v noci před dvěma dny svedena bitva."</p>

<p>Pipin zas chvíli mlčel. Slyšel, jak si Gandalf tiše prozpěvuje a po­brukuje krátké útržky říkanek v různých jazycích; míle pod nimi ubí­haly. Nakonec čaroděj zazpíval písničku, jejíž slova hobit pochytil; v hučení větru mu do uší jasně zalehlo několik veršů:</p>

<p><emphasis>Vysoké lodě, vysocí králové třikrát tři,</emphasis></p>

<p><emphasis>copak si přivezli z tonoucí země po moři?</emphasis></p>

<p><emphasis>Sedm hvězd, sedm kamenů a strom bělostný.</emphasis></p>

<p>„Co to říkáte, Gandalfe?" zeptal se Pipin.</p>

<p>„Jen jsem si v duchu procházel několik starých říkanek a příslo­ví," odpověděl čaroděj. „Hobiti všechny zřejmě zapomněli, i to málo, co znali."</p>

<p>„Všecky ne," řekl Pipin. „A máme spoustu vlastních, které by vás možná nezajímaly: Ale tuhle jsem nikdy neslyšel. O čem je - co je těch sedm hvězd a sedm kamenů?"</p>

<p>„O <emphasis>palantírech </emphasis>dávných Králů," řekl Gandalf.</p>

<p>„A co to je?"</p>

<p>„Jméno znamenalo <emphasis>to, co hledí daleko. </emphasis>Orthancký kámen je jeden z nich."</p>

<p>„Takže ho nevyrobil, nevyrobil" - Pipin zaváhal - „nepřítel?"</p>

<p>„Ne," řekl Gandalf. „Ani Saruman. Přesahuje jeho umění a Sauronovo také. <emphasis>Palantíry </emphasis>pocházejí z ještě větší dálky, než byla Západní říše, z Eldamaru. Vyrobili je Noldové. Snad je vytvořil sám Fěanor v tak dávných časech, že se nedají léty změřit. Není ovšem nic, co by Sauron nedokázal zneužít. Nešťastný Saruman! Teď chápu, že to byl jeho pád. Všem nám jsou nebezpečné prostředky umění hlubšího, než jaké ovládáme sami. Přesto za to musí nést vinu. Hlupák! Držel ho v tajnosti pro vlastní prospěch. Nikdy o něm nikomu z Rady neřekl ani slovo. Dosud jsme neuvažovali o tom, co se stalo s gondorskými <emphasis>pa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lantíry </emphasis>v těch zkázonosných válkách. Lidé na ně téměř zapomněli. I v Gondoru byly tajemstvím, které znalo jen pár lidí; v Arnoru na ně vzpomínali jen Dúnadani v jednom pořekadle."</p>

<p>„K čemu je lidé zastara používali?" ptal se Pipin, blažený a ohro­mený, že se mu dostává odpovědí na tolik otázek, a zvědavý, jak dlouho to potrvá.</p>

<p>„Aby viděli na dálku a mohli v myšlenkách rozmlouvat jeden s druhým," řekl Gandalf. „Tím dlouho ochraňovali a sjednocovali gondorskou říši. Umístili kameny v Minas Anor, Minas Ithil a v Orthanku v kruhu Železného pasu. Hlavní z nich, který je ovládal, byl pod Hvězdnou klenbou v Osgiliathu, než přišla zkáza. Ostatní tři byly da­leko na Severu. V Elrondově domě se říká, že byly v Annúminasu a na Amon Sůlu a Elendilův kámen byl na Věžových kopcích, které hledí k Mithlondu v zálivu Luny, kde kotví šedé lodi.</p>

<p>Každý <emphasis>palantír </emphasis>odpovídal každému, ale všechny gondorské byly otevřené pohledu z Osgiliathu. Ukazuje se teď, že skála Orthanku odolala bouřím času, a tak <emphasis>palantír </emphasis>z té věže zůstal na místě. Sám ovšem nemohl dokázat nic než jen ukazovat malé obrázky dalekých a dávných věcí. To bylo bezpochyby Sarumanovi velmi užitečné; zdá se, že přesto nebyl spokojen. Hleděl dál a dál, až jeho pohled padl na Barad-důr. A pak byl lapen! Kdo ví, kde teď leží ztracené kameny Arnoru a Gondoru, pohřbené anebo hluboko potopené? Alespoň jeden však musel Sauron získat a ovládnout pro své účely. Hádám, že to byl kámen Ithil, protože Minas Ithil dávno dobyl a proměnil ji ve zlé mís­to: stala se z ní Minas Morgul.</p>

<p>Teď je snadné uhodnout, jak rychle padlo bloudící Sarumanovo oko do pasti a zůstalo v ní vězet a jak byl od té doby stále na dálku přesvědčován, a když nepomohlo přesvědčování, zastrašován. Chyce­ný chytač, jestřáb pod pařátem orla, pavouk v ocelové pavučině. Jak dlouho asi musel často předstupovat před křišťál na prověrku a pro příkazy, jak dlouho je Orthancký kámen tak zaměřený na Barad-důr, že každý, kdo nemá železnou vůli, vzápětí doletí myšlenkami i zrakem tam? A jak přitahuje! Jako bych to nebyl pocítil! I teď mé srdce touží vyzkoušet na něm vůli, zjistit, jestli bych mu jej nevyrval a neobrátil jej, kam chci - abych se podíval přes široké moře vod a času na krásný Tirion a pozoroval nepředstavitelnou ruku a mysl Fěanorovu při práci, dokud ještě kvetly Bílý i Zlatý strom!" Vzdychl a zmlkl.</p>

<p>„Kdybych to tak byl věděl dřív," řekl Pipin. „Neměl jsem potu­chy, co dělám."</p>

<p>„Ale měl," řekl Gandalf. „Věděl jsi, že se chováš nesprávně a blá­hově, a sám sis to říkal, i když jsi neposlechl. Neřekl jsem ti to všech­no dřív, protože teprve když jsem uvažoval o všem, co se stalo, jsem to konečně pochopil, až teď, zatímco tu spolu jedeme. Kdybych však byl promluvil dřív, nebylo by to zmenšilo tvou touhu, ani by ses jí snáze nebránil. Naopak! Ne, popálená ruka je nejlepší učitel. Potom si vezmeš radu o ohni k srdci."</p>

<p>„To ano," řekl Pipin. „Kdyby teď přede mnou leželo všech sedm kamenů, zavřel bych oči a strčil ruce do kapes."</p>

<p>„Výborně!" řekl Gandalf. „V to jsem doufal."</p>

<p>„Ale rád bych věděl - " začal Pipin.</p>

<p>„Milost!" zvolal Gandalf. „Jestli tvou zvědavost vyléčí jen podá­vání informací, tak strávím zbytek života tím, že ti budu odpovídat. Co ještě chceš vědět?"</p>

<p>„Jména všech hvězd a všech živých tvorů a celé dějiny Středozemě a Nebes a Dělících moří," zasmál se Pipin. „Jak jinak! Ale dnes v noci nemám naspěch. V tuhle chvíli mi ležel v hlavě jenom ten černý stín. Slyšel jsem vás křiknout ,posel Mordoru'. Co to bylo? Co to mohlo provést v Železném pasu?"</p>

<p>„Byl to Černý jezdec na křídlech, nazgůl," řekl Gandalf. „Mohl tě odnést do Temné věže."</p>

<p>„Ale neletěl přece pro mě, ne?" zajíkl se Pipin. „Myslím, totiž, já nevěděl, že..."</p>

<p>„Samozřejmě že ne," řekl Gandalf. „Z Baraddůr je to k Orthanku vzdušnou čarou šest set mil nebo ještě víc, a dokonce i nazgůl musí letět několik hodin. Saruman se ale určitě podíval do Kamene po skřetím přepadu a bezpochyby bylo z jeho tajných myšlenek přečteno víc, než se domnívá. Byl vyslán posel, aby zjistil, co dělá. A po tom, co se stalo v noci, přiletí jiný, řekl bych, a rychle. Tak nakonec Sarumana sevře svěrák, do kterého strčil ruku. Nemá žádného zajatce, kterého by poslal. Nemá žádný Kámen, kterým by se díval, a nemůže odpovídat na výzvy. Sauron bude ovšem věřit, že zajatce vydat nechce a odmítá Kámen používat. Sarumanovi nepomůže, když řekne poslu pravdu. Železný pas je zničen, ale v Orthanku je dosud v bezpečí. Ať tedy chce nebo nechce, bude vypadat jako vzbouřenec. A přitom nás odmítl právě proto, aby se tomu vyhnul! Co si počne v takovém postavení, nemám tušení. Myslím, že dokud je v Orthanku, má ještě moc odolá­vat Devíti jezdcům. Může se o to pokusit. Může se pokusit chytit nazgůla do léčky nebo aspoň zabít tvora, na kterém teď létá vzduchem. V tom případě ať si dá Rohan pozor na koně!</p>

<p>Nemohu ovšem říct, jak to dopadne, zda pro nás dobře, nebo špat­ně. Možná že se v hněvu na Sarumana Nepříteli zmate úsudek nebo se zpomalí. Možná že se dozví, že jsem tam byl já a stál na schodech Orthanku - s hobity jako ocásky. Nebo že Elendilův dědic žije a stál vedle mne. Pokud Červivce neoklamalo rohanské brnění, bude si pa­matovat Aragorna i titul, kterým se prohlásil. Toho se bojím. A tak prcháme - ne z nebezpečí, ale do většího nebezpečí. Každý Stínovlasův krok tě nese blíž Zemi stínu, Peregrine Brale."</p>

<p>Pipin neodpověděl, ale sevřel svůj plášť, jako by ho zasáhl náhlý chlad. Pod nimi letěla šedá země.</p>

<p>„Podívej!" řekl Gandalf. „Otvírají se před námi údolí západních úvalů. Tady se vracíme na východní cestu. Ten tmavý stín tamhle je ústí Žlebové kotliny. Tím směrem leží Třpytivé jeskyně Aglarondu. Na ně se mě neptej. Zeptej se Gimliho, pokud se ještě sejdete, a popr­vé možná dostaneš delší odpověď, než si přeješ. Sám jeskyně neuvi­díš, aspoň na téhle cestě ne. Brzy budou daleko za námi."</p>

<p>„Myslel jsem, že se zastavíte v Helmově žlebu!" řekl Pipin. „Kam tedy jedeme?"</p>

<p>„Do Minas Tirith, než ji obklopí moře války."</p>

<p>„Aha! A jak je to daleko?"</p>

<p>„Míle mil," řekl Gandalf. „Třikrát dál než sídlo krále Théodena, a to je víc než sto mil na východ odtud vzdušnou čarou, kterou letí po­slové Mordoru. Stínovlas musí běžet delší cestou. Kdo z nich se ukáže rychlejší?</p>

<p>Pojedeme až do rozbřesku a do něho zbývá několik hodin. Pak si musí i Stínovlas odpočinout v nějaké dolině kryté kopci; doufám, že v Edorasu. Spi, můžeš-li! Možná že první záblesk jitra uvidíš na zlaté střeše Eorlova domu. A za dva dny uvidíš fialový stín hory Mindolluiny a zdi Denethorovy věže, jak se bělají s jitrem.</p>

<p>Kupředu, Stínovlasi! Běž, statečné srdce, běž, jako jsi ještě nikdy neběžel! Nyní jsme v zemi, kde jsi byl hříbátkem a kde znáš každý kámen. Teď běž! Naše naděje je v rychlosti!"</p>

<p>Stínovlas pohodil hlavou a hlasitě zaržál, jako když ho trubka volá do bitvy. Pak skočil kupředu. Oheň mu odletoval od kopyt, noc kolem něho svištěla.</p>

<p>Když Pipin pomalu usínal, měl zvláštní pocit: on a Gandalf jsou nehybní jako kámen, sedí na soše běžícího koně, zatímco svět se dole pod jeho nohama valí s hlasitým hučením větru.</p><empty-line /><p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KNIHA ČTVRTÁ</strong></p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p>

<p><strong>Z</strong><strong>KROCENÍ SMÉAGOLA</strong></p>

<p>„Tak, a jsme v louži, pane, ne že ne," řekl Sam Křepelka. Stál sklesle se svěšenými rameny vedle Froda a přimhouřenýma očima zíral do tmy.</p>

<p>Pokud věděli, byl třetí večer od chvíle, kdy uprchli Družině; má­lem ztratili pojem času během hodin, kdy šplhali a plahočili se po ho­lých svazích a po kamenech Emyn Muilu, často se vracejíce, protože nenašli cestu dál, někdy se zjištěním, že kruhem doputovali zpátky tam, kde byli před několika hodinami. Přesto se vytrvale propracová­vali na východ a drželi se co nejvíc při vnějším okraji tohoto zvláštní­ho spletitého uzle pahorků. Stále však zjišťovali, že vnější srázy jsou vysoké a svislé, neschůdné a mračí se na dolejší pláň. Za jejich kraba-tým předhůřím ležely sinavé hnilobné močály, kde se nic nehýbalo a neukázal se ani ptáček.</p>

<p>Teď stáli hobiti na kraji vysoké, holé a ponuré skály, jejíž úpatí zahalovala mlha; za nimi se zvedala rozbitá vysočina korunovaná plu­jícími oblaky. Od východu vál chladný vítr. Nad beztvarou krajinou před nimi se sbírala noc; chorobná zeleň plání přecházela v mračnou hněď. Daleko vpravo se nyní skrývala ve stínu Anduina, která během dne probleskovala, když chvílemi vyšlo slunce. Jejich oči však nehle­děly na Řeku, zpátky ke Gondoru, k přátelům, k zemím lidí. Zírali na jih a na východ, tam, kde na okraji přicházející noci visela temná čára jako daleké pohoří nehybného kouře. Tu a tam v dáli zakmitl na po­mezí oblohy a země drobounký červený záblesk.</p>

<p>„To je věc!" řekl Sam. „Jediné místo ze všech zemí, o kterých jsme kdy slyšeli, které vůbec netoužíme vidět zblízka; a zrovna do toho jediného místa se snažíme dostat! A zrovna to se nám nedaří. Zdá se, že jdeme úplně špatnou cestou. Nemůžeme se dostat dolů, a kdy­bychom se dolů dostali, tak se vsadím, že ta zelená země bude šeredná bažina. Fuj! Cítíte to?" začichal do větru.</p>

<p>„Ano, cítím to," řekl Frodo, ale nepohnul se a oči dál upíral strnu­le k černé čáře a mihotavému plamínku. „Mordor!" zamumlal nehlas­ně. „Když už tam musíme jít, rád bych tam došel rychle a skoncoval s tím." Otřásl se. Vítr byl chladný, a přesto těžký pachem studeného zániku. „Tak," řekl a konečně odpoutal zrak, „celou noc tady zůstat nemůžeme, ať jsme v louži nebo ne. Musíme si najít chráněnější místo a ještě jednou se utábořit. Třeba nám další den ukáže cestu."</p>

<p>„Anebo další a další a další," zabručel Sam. „Anebo vůbec žádný. Jdeme špatně."</p>

<p>„Kdoví," řekl Frodo. „Myslím, že je mi souzeno jít tam do Stínu, a že se tedy cesta najde. Ukáže mi ji ale dobro, nebo zlo? Naše naděje byla v rychlosti. Zdržení hraje do ruky Nepříteli - a teď jsem se zdržel. Řídí nás snad vůle Temné věže? Všechny mé volby dopadly špatně. Měl jsem opustit Družinu dávno předtím a přijít od severu, východně od Řeky a od Emyn Muilu, přes tvrdou Bitevní pláň do průsmyků Mordoru. Teď ale my dva sami cestu zpátky nenajdeme a po východ­ním břehu se plíží skřeti. Každý den, který mine, je jeden ztracený drahocenný den. Jsem unavený, Same. Nevím, co dělat. Kolik nám</p>

<p>zbylo jídla?"</p>

<p>„Jenom ten, jak se mu říká, <emphasis>lembas, </emphasis>pane Frodo. Slušná zásoba. Ale je o moc lepší než nic. Stejně, nemyslel jsem si, když jsem do něj prvně kousl, že někdy zatoužím po změně. Teď ale jo: takový kousek obyčejného chleba a korbílek - ne, půl korbílku - piva by bodly. Táhnu svoje kuchařské náčiní celou cestu z posledního tábořiště, a k čemu nám je? Jednak není čím rozdělat oheň, jednak není co vařit, ani tra-</p>

<p>vička!"</p>

<p>Odvrátili se a sešli do kamenité prohlubně. Zapadající slunce po­lapily mraky a noc přišla rychle. Spali, jak se v tom chladu dalo, stří­davě, v koutečku pod velikými zubatými věžemi omšelé skály; aspoň je chránila před východním větrem.</p>

<p>„Viděl jste je zas, pane Frodo?" zeptal se Sam, když za šerého studeného předjitří seděli, celí ztuhlí a prochladlí, a žvýkali oplatky <emphasis>lembasu.</emphasis></p>

<p>„Ne," řekl Frodo. „Už dvě noci za sebou jsem nic neviděl a nesly­šel."</p>

<p>„Já taky ne," řekl Sam. „Brrr! Ty oči se mnou ale trhly! Ale třeba jsme ho konečně setřásli, toho mizernýho dolejzu, Glum! Já bych s ním zakloktal, jen kdybych ho moh jednou chytit za krk."</p>

<p>„Doufám, že nebude třeba," řekl Frodo. „Nevím, jak nás sledoval, ale možná že nás už zase ztratil, jak říkáš. V téhle suché holé krajině nemůžeme nechávat mnoho otisků ani mnoho pachů pro jeho čenichavý nos."</p>

<p>„Doufejme, že je to tak," řekl Sam. „Kdybychom se ho tak mohli zbavit nadobro!"</p>

<p>„To bych také rád," řekl Frodo, „ale on mě netrápí nejvíc. Rád bych, abychom se dostali z těchhle kopců. Nenávidím je. Cítím se tu na východní straně jako nahý, přilepený na skále, a mezi mnou a tam­tím Stínem nic než mrtvé roviny. V tom Stínu je Oko. Pojď! Dneska se musíme nějak dostat dolů."</p>

<p>Den však uplýval, a když se odpoledne šeřilo k večeru, ještě pořád se drápali po hřebeni a nenacházeli žádnou cestu dolů.</p>

<p>Chvílemi se jim v mlčení té neplodné země zdálo, že za sebou slyší slabounké zvuky, pád kamínku anebo tušené pleskání nohou po skále. Když se však zastavili a tiše naslouchali, neslyšeli už nic, jen vítr vzdychající na hranách kamenů - i ten jim však připomínal dech lehce sykající přes ostré zuby.</p>

<p>Vnější hřeben Emyn Muilu celý den postupně zahýbal na sever, zatímco se po něm plahočili. Po jeho okraji se nyní táhla široká hrbo­latá plocha zvrásněné a omšelé skály, tu a tam přerývané roklemi po­dobnými příkopům, které se prudce a hluboko zařezávaly do stěny útesu. Aby si našli cestu těmito rozsedlinami, které byly stále hlubší a četnější, museli Frodo a Sam uhýbat vlevo, kus od kraje, a tak si ne­všimli, že již několik mil zvolna, ale soustavně sestupují níž: vrchol útesu klesal do roviny nížin.</p>

<p>Konečně se museli zastavit. Hřeben zahýbal prudčeji na sever a přetínala jej hluboká strž. Na druhé straně se zase jediným skokem zvedal o mnoho sáhů; před nimi se chmuřil veliký šedý útes seříznutý svisle dolů jako nožem. Dopředu dál nemohli a museli se teď obrátit buď na západ, nebo na východ. Na západě by je však čekalo jen další plahočení a zdržení, návrat do srdce pahorkatiny; směrem na východ by se dostali k vnějšímu srázu.</p>

<p>„Nedá se nic dělat, Same, musíme slézt touhle roklí," řekl Frodo. „Pojďme se podívat, kam vede!"</p>

<p>„Vsadím se, že je tam šeredný spád," řekl Sam.</p>

<p>Rozsedlina byla delší a hlubší, než se zdálo. Cestou dolů našli pár křivolakých a zakrslých stromů, prvních po kolika dnech; byly to vět­šinou pokroucené břízy a tu a tam jedlička. Mnohé byly mrtvé a vy­chrtlé, až do morku zmrazené východními větry. Za příznivějších dob tu ve strži musel být pěkný lesík, ale teď stromy po nějakých padesáti metrech končily, ačkoli polámané staré pahýly stály roztroušené téměř až k okraji útesu. Dno rokle, jež se táhla podle hrany skalního zlomu, bylo poseto roztříštěnými kameny a prudce se svažovalo. Když poslé­ze došli na jeho konec, Frodo se sklonil a nahnul se ven.</p>

<p>„Podívej!" řekl. „Museli jsme slézt hodně dolů, nebo se snížil útes. Je tady o mnoho nižší, než byl, a vypadá i schůdnější."</p>

<p>Sam si klekl vedle něho a neochotně se zadíval přes okraj. Pak vzhlédl na vysoký útes, který jim čněl po levici. „Schůdnější!" zabru­čel. „No jo, lézt dolů je vždycky lehčí než nahoru. Kdo neumí lítat, ať skáče!"</p>

<p>„Ještě pořád by to byl velký skok," řekl Frodo. „Asi" - chviličku stál a měřil vzdálenost očima - „asi osmnáct sáhů, hádal bych. Víc</p>

<p>ne."</p>

<p>„A to stačí!" řekl Sam. „Fuj! Jak já se nerad dívám z výšky! Ale lepší koukat než šplhat."</p>

<p>„Přesto," řekl Frodo, „myslím, že tady bychom sešplhat mohli, a myslím, že to budeme muset zkusit. Koukej - skála je tady docela jiná než pár mil za námi. Svažuje se a je popraskaná."</p>

<p>Vnější sráz již skutečně nebyl svislý, ale trochu se boulil ven. Vy­padal jako veliké opevnění nebo mořská hráz, jejíž základy se pohnu­ly; byl celý zkřivený a nerovný, s velkými prasklinami a dlouhými šikmými hranami, které byly místy široké téměř jako schodiště.</p>

<p>„A chceme-li to zkusit dolů, radši to zkusme hned. Nějak časně se stmívá. Myslím, že přijde bouřka."</p>

<p>Kouřový opar na horách na východě se ztratil v hustší černotě, která již natahovala dlouhé paže k západu. Zvedající se vítr přinášel z dáli mumlání hromu. Frodo nabral vzduch a s pochybnostmi vzhlédl k obloze. Zapjal si opasek přes plášť, srovnal si svůj lehký batoh na zá­dech a přikročil ke kraji. „Já to zkusím," řekl.</p>

<p>„Výborně," řekl Sam chmurně. „Ale já jdu první."</p>

<p>„Ty?" řekl Frodo. „Co to, že jsi změnil názor na šplhání?"</p>

<p>„Žádný názor jsem nezměnil. Je to jen zdravý rozum: ať je vespod ten, kdo nejspíš sklouzne. Nechci spadnout na vás a shodit vás - nemá cenu zabít jedním pádem dva."</p>

<p>Než ho mohl Frodo zarazit, sedl si, přehodil nohy přes okraj, obrá­til se a nohama škrábal po skále, hledaje, kde by se zachytil. Snad ni­kdy neudělal chladnokrevně nic statečnějšího nebo nemoudřejšího.</p>

<p>„Ne, ne! Same, ty osle!" řekl Frodo. „Takhle se zabiješ určitě, když polezeš, ani se nepodíváš kam. Pojď zpátky." Vzal Sama v pod­paží a vytáhl ho zase nahoru. „Teď chvilku počkej a buď trpělivý!" řekl. Pak si lehl na zem, vyklonil se a díval se dolů. Světla však rychle ubývalo, přestože slunce ještě nezapadlo. „Myslím, že bychom to mohli zvládnout," řekl vzápětí. „Já aspoň určitě, a ty taky, když budeš mít rozum a půjdeš za mnou opatrně."</p>

<p>„Nevím, že jste si tak jistý," řekl Sam. „Vždyť v tomhle světle ani nevidíte dolů. Co když přijdete někam, kde si nebudete mít kam dát ruce ani nohy?"</p>

<p>„Asi polezu zpátky," řekl Frodo.</p>

<p>„To se vám řekne," namítal Sam. „Radši počkejme na ráno."</p>

<p>„Ne, když to nebude muset být," řekl Frodo s náhlým podivným zápalem. „Je mi líto každé hodiny, každé minuty. Polezu dolů a vy­zkouším to. Nechoď za mnou, dokud se nevrátím nebo nezavolám!"</p>

<p>Prsty sevřel kamennou obrubu srázu a lehce se spouštěl, dokud (to už měl ruce téměř nataženy) nenahmatal špičkami nohou římsu. „Je­den krůček dolů!" řekl. „A ta římsa se doprava rozšiřuje. Tam bych mohl stát bez držení. Já - " nedořekl.</p>

<p>Ženoucí se tma nabírala rychlost, hnala se od východu a pohlcovala oblohu. Přímo nad hlavou jim suše, trhavě práskl hrom. Palčivý blesk udeřil do pahorků. Pak divoce zadul vítr a v jeho hučení zazněl vysoký ostrý výkřik. Právě takový výkřik slyšeli hobiti tenkrát daleko na Blatech, když prchali z Hobitína, a i tam, v lesích Kraje, jim tenkrát zmrazil krev. Zde v pustině byl mnohem děsivější: probodl je studenými meči hrůzy a zoufalství, zastavil srdce i dech. Sam padl na tvář. Frodo nevolky pustil skálu a zakryl si hlavu a uši. Zakolísal, sklouzl a se zaúpěním sjel dolů.</p>

<p>Sam ho zaslechl a s přemáháním dolezl k okraji. „Pane, pane!"</p>

<p>volal. „Pane!"</p>

<p>Neslyšel žádnou odpověď. Zjistil, že se celý třese, nabral však dech a znovu zakřičel: „Pane!" Vítr jako by mu tlačil slova zpátky do hrdla, když se však přehnal a hučel teď roklí vzhůru a přes pahorky, k uším mu dolehla slabá odpověď: „Ano, ano! Jsem tady. Ale nevidím."</p>

<p>Frodo volal slabým hlasem. Nebyl vlastně příliš daleko. Sklouzl, ale nespadl, a nohama narazil na další římsu o kousek níž. Skalní stěna se tam naštěstí hodně svažovala a vítr ho přitiskl k útesu, takže nepře-padl. Trochu se uklidnil, přiložil tvář ke studenému kameni a cítil, jak mu buší srdce. Buď však nastala úplná tma, nebo jeho oči přestaly vidět. Kolem něho bylo černo. Uvažoval, zda rázem neoslepl. Zhlubo­ka se nadechl.</p>

<p>„Pojďte zpátky! Pojďte zpátky!" slyšel z černoty nahoře Sama.</p>

<p>„Nemohu," řekl. „Nevidím. Nemohu najít, čeho bych se držel. Za­tím se nemohu hnout."</p>

<p>„Co můžu dělat, pane Frodo? Co můžu dělat?" křikl Sam, naklá­něje se nebezpečně daleko. Proč jeho pán nevidí? Jistě, je šero, ale taková tma zase není, pomyslel si. Viděl Froda pod sebou, šedou ztra­cenou postavičku přilepenou ke skále. Byl však daleko z dosahu po­mocné ruky.</p>

<p>Znovu práskl hrom a potom přišel déšť. Bil do útesu, nemilosrdně studený, smíšený s kroupami, jako oslepující clona.</p>

<p>„Jdu dolů za vámi," křikl Sam; jak tím chtěl ovšem pomoci, to nevěděl.</p>

<p>„Ne, ne, čekej!" volal Frodo na oplátku, už silněji. „Za chvíli mi bude líp. Už teď je mi líp. Čekej! Bez lana nemůžeš dokázat nic."</p>

<p>„Lano!" vykřikl Sam a ve svém vzrušení začal ulehčeně a zmate­ně mluvit sám se sebou. „Jestli bych na něm nezasloužil pověsit jako varování pro pitomce! Ty jsi prostě ňouma, Same Křepelko; a že mi to Kmotr často říkával. Bylo to takové jeho rčení. Lano!"</p>

<p>„Přestaň žvanit!" zvolal Frodo, už natolik vzpamatovaný, aby se zároveň bavil i zlobil. „Nech Kmotra Kmotrem! Chceš vykládat, že máš lano v kapse? Jestli ano, tak ven s ním!"</p>

<p>„Ano, pane Frodo, v tlumoku, no ovšem. Táhnu se s ním stovky mil, a úplně jsem na ně zapomněl!"</p>

<p>„Tak mi hezky zčerstva spusť jeden konec dolů!"</p>

<p>Sam hbitě shodil batoh a začal v něm hrabat. Skutečně, na dně ležel svitek hedvábně šedého lana vyrobeného lidem z Lórienu. Hodil jeden konec pánovi. Jako by se tma z Frodových očí zvedala, nebo jako by se mu vracel zrak. Viděl šedé lano, když se nad ním zahoupalo, a zdálo se, že slabounce stříbrně září. Když se teď měl ve tmě k čemu upnout, závrať trochu polevila. Naklonil těžiště dopředu, upev­nil si konec kolem pasu a pak sevřel lano oběma rukama.</p>

<p>Sam ustoupil a zapřel nohy o pahýl asi metr za hranou srázu. Fro­do se dostal nahoru napůl tahem, napůl vlastním šplháním, a padl na zem.</p>

<p>Hrom brumlal a hřmotil v dálce a pořád ještě hustě pršelo. Hobiti se odplížili zpátky do rokle, nenašli tam však valnou ochranu. Dolů začaly stékat potůčky; brzy z nich byla bystřina, která pleskala po ka­menech a plivala přes skálu jako z okapu velikánské střechy.</p>

<p>„Bylo by mě to tam dole napůl utopilo nebo rovnou spláchlo," ře­kl Frodo. „To bylo ale štěstí, že jsi měl lano!"</p>

<p>„Větší štěstí by bylo, kdybych si na ně vzpomněl dřív," řekl Sam. „Snad si vzpomínáte, že nám dali do člunů lana, když jsme vyjížděli z Lórienu. Zalíbilo se mi a strčil jsem si jeden kotouč do batohu. Už mi to připadá kolik let. ,Bude se vám hodit v lecjaké nouzi,' říkal Haldir nebo který to byl. A měl pravdu."</p>

<p>„Škoda že mě nenapadlo vzít taky kus," řekl Frodo, „ale utíkal jsem Družině v hrozném spěchu a zmatku. Kdybychom ho měli dost, mohli bychom se po něm spustit dolů. Rád bych věděl, jak je to tvé lano dlouhé."</p>

<p>Sam je pomalu odměřil na pažích. „Pět, deset, dvacet, třicet loket, víceméně," řekl.</p>

<p>„Koho by to napadlo!" zvolal Frodo.</p>

<p>„Tak tak, koho?" řekl Sam. „Elfové jsou báječný národ. Vypadá trochu tenké, ale je pevné a v ruce měkké jako máslo. Báječný národ, vážně!"</p>

<p>„Třicet loket!" uvažoval Frodo. „Myslím, že by to stačilo. Jestli bouřka do večera přejde, zkusím to."</p>

<p>„Už skoro přestalo pršet," řekl Sam; „ale nedělejte zase nic ne­bezpečného za šera, pane Frodo! Já se z toho výkřiku ve větru ještě nevzpamatoval, jestli vy ano. Znělo to jako Černý jezdec - ale ve vzduchu, jestli umějí lítat. Myslím, že bychom měli radši zůstat v té­hle škvíře přes noc."</p>

<p>„A já si myslím, že tu nezůstanu přilepený na hraně ani o chvilič­ku déle než musím, když se přes močály dívají oči Temné země," řekl Frodo.</p>

<p>S tím vstal a opět sešel na dno rokle. Vyhlédl. Na východě se ob­loha projasňovala. Suknice bouře se zdvíhala, vlhká a rozedraná, a jádro bitvy vzlétlo na velikých křídlech nad Emyn Muil, kde zůstaly Sauronovy temné myšlenky na chvíli viset. Pak se bouře obrátila, ude­řila údolí Anduiny kroupami a blesky a vrhla na Minas Tirith stín hro­zící válkou. Pak nad horami trochu poklesla a valila své veliké věže pomalu přes Gondor a okraj Rohanu, až je daleko v pláni uviděli Jezdci z Marky cestou na západ jako černé bašty postupující za slun­cem. Zde se však nad pustinou a páchnoucími močály znovu rozevřelo hluboce modré večerní nebe a objevilo se pár hvězd jako bílé dírky v baldachýnu nad rostoucím měsícem.</p>

<p>„Je to příjemné, zase vidět," řekl Frodo a zhluboka dýchal. „Víš, že jsem si chvíli myslel, že jsem ztratil zrak? Z toho blesku nebo z něčeho horšího. Neviděl jsem nic, vůbec nic, dokud se neobjevilo to šedé lano. Zdálo se, jako když se trochu třpytí."</p>

<p>„Opravdu, vypadá ve tmě trochu jako stříbro," řekl Sam. „Předtím jsem si toho nevšiml. Ovšem nevzpomínám si, že bych ho byl vůbec vytahoval od té doby, co jsem ho strčil dovnitř. Když jste ale rozhod­nutý šplhat, pane Frodo, jak ho chcete použít? Třicet loket nebo řek­něme osmnáct sáhů. Vždyť jenom hádáte, že je ta skála tak vysoká."</p>

<p>Frodo chvíli přemýšlel. „Uvaž je kolem toho pařezu, Same!" řekl. „Pak se ti myslím pro jednou splní tvé přání a půjdeš první. Já tě spus­tím a nemusíš dělat nic než rukama a nohama se odrážet od skály. Jestli si ovšem chvílemi stoupneš na nějakou římsu, odlehčíš mi a po-můžeš mi. Až budeš dole, budu tě následovat. Už jsem úplně ve své kůži."</p>

<p>„No dobře," řekl Sam ztěžka. „Když to musí být, tak ať to máme odbyté!" Vzal lano a upevnil je kolem pařezu; druhý konec si uvázal kolem pasu. S nechutí se obrátil a chystal se podruhé přes hranu.</p>

<p>Nakonec to nebylo tak zlé, jak čekal. Lano jako by mu dodávalo důvěry, ačkoli nejednou zamhouřil oči, když se podíval dolů pod no­hy. Bylo tam jedno nepříjemné místo, kde nebyla žádná římsa a stěna byla svislá, ba kousek dokonce proláklá; tam uklouzl a zhoupl se na stříbrném laně. Frodo ho však spouštěl pomalu a stejnoměrně a nako­nec to bylo odbyto. Nejvíc se bál, že lano dojde, zatímco bude ještě někde vysoko, když však byl na dně a zavolal: „Jsem dole!", zbýval ještě Frodovi v ruce pořádný smotek. Hlas zazníval zdola jasně, Frodo však Sama neviděl; šedý elfí plášť se rozplynul v soumraku.</p>

<p>Frodovi to trvalo značně déle. Měl lano kolem pasu, nahoře bylo upevněno a zkrátil si je, aby ho zadrželo dřív, než dosáhne země; přes­to neměl chuť riskovat pád a nevěřil tak pevně jako Sam té tenké šedé šňůře. Na dvou místech se však na ni musel plně spolehnout: byly to hladké stěny, kde se neměly čeho zachytit ani silné hobití prsty, a římsy byly daleko od sebe. Nakonec však byl dole i on.</p>

<p>„Vida!" zvolal. „Tak jsme to zvládli. Unikli jsme z Emyn Muilu. A rád bych věděl, co teď. Možná že se nám bude brzy stýskat po po­řádné tvrdé skále pod nohama."</p>

<p>Sam však neodpovídal; zíral zpátky nahoru na skálu. „Ňoumo!" řekl. „Trumbero! Moje nádherné lano! Visí si tam uvázané kolem pa­řezu a my jsme tady dole. Nejlepší možné schody, jaké jsme mohli tomu dolejzovi Glumovi nechat. Měli jsme tam rovnou dát šipku, ku­dy jsme šli. Já si hned říkal, že je to nějaké moc jednoduché."</p>

<p>„Jestli víš o nějakém způsobu, jak jsme mohli lano zároveň použít a vzít s sebou dolů, tak mi můžeš přenechat toho ňoumu i všechna ostatní jména, která ti kdy Kmotr dal," řekl Frodo. „Vylez nahoru, odvaž ho a spusť se dolů, jestli chceš."</p>

<p>Sam se poškrábal na hlavě. „Ne, nenapadá mě jak, prosím za prominutí," řekl. „Ale prostě ho tu nerad nechávám." Pohladil kone­ček lana a jemně s ním zatřepal. „Těžko se loučit s čímkoli, co jsem si přinesl z elfí země. A ještě k tomu ho možná dělala sama Galadriel. Galadriel," zamumlal a smutně pokýval hlavou. Vzhlédl a naposled zatáhl za lano jako na rozloučenou.</p>

<p>K naprostému úžasu obou hobitů se uvolnilo. Sam upadl a dlouhé šedé kličky se na něho tiše sesypaly. Frodo se rozesmál. „Kdo uvazo­val to lano?" řekl. „Ještě že vydrželo až doteďka! Když pomyslím, že jsem se celou vahou spolehl na tvůj uzel!"</p>

<p>Sam se nesmál. „Možná že nejsem dobrý na šplhání, pane Frodo," řekl ukřivděným tónem, „ale o provazech a uzlech něco vím. Abych tak řekl, máme to v rodině. Vždyť můj děda a pak můj strejda Andy, Kmotrův nejstarší bratr, měli léta provaznictví v Obůrce. A kolem toho pařezu jsem ho upevnil tak, že by to nikdo líp neudělal, ať v Kra­ji nebo jinde."</p>

<p>„Tak se muselo lano přetrhnout - asi se rozedřelo o hranu skály," řekl Frodo.</p>

<p>„Vsadím se, že ne!" řekl Sam ještě ukřivděněji. Shýbl se a prohlé­dl konce. „Taky že ne. Ani vlákénko!"</p>

<p>„Pak to asi musel být ten uzel," řekl Frodo.</p>

<p>Sam zavrtěl hlavou a neodpovídal. Zamyšleně si pouštěl lano me­zi prsty. „Myslete si, co chcete, pane Frodo," řekl nakonec, „ale já myslím, že lano přišlo samo - na zavolání." Svinul je a láskyplně je složil do vaku.</p>

<p>„Rozhodně přišlo," řekl Frodo, „a to je hlavní. Teď ale musíme myslet na další cestu. Brzy nás zastihne noc. Jak jsou ty hvězdy a mě­síc krásné!"</p>

<p>„Potěší to u srdce, viďte?" vzhlédl Sam. „Jsou nějaké elfské. A měsíc roste. Už jsme ho v tom oblačném počasí pár dní neviděli. Za­číná docela svítit."</p>

<p>„Ano," řekl Frodo, „do úplňku ale chybí ještě kolik dní. Nemám chuť zkoušet jít močálem při světle půlměsíce."</p>

<p>Za prvních nočních stínů se vydali na další úsek své pouti. Po chvíli se Sam obrátil a pohlédl zpátky na cestu, kudy přišli. Ústí rokle bylo jako černý vrub ve skále. „Jsem rád, že máme to lano," řekl. „Aspoň jsme našeho tlapku postavili před malou hádanku. Může si ty svoje šeredné placaté tlapy vyzkoušet na těch římsách!"</p>

<p>Hledali si cestu od úpatí skály spouští balvanů a hrubého kamení, které bylo po těžkém lijáku vlhké a kluzké. Půda stále příkře spadala. Nedošli daleko a tu před nimi náhle černě zívla velká trhlina. Nebyla široká, ale přece jen příliš široká na to, aby přes ni skákali v matném světle. Zdálo se jim, že v hlubinách slyší zurčet vodu. Po levici jim zahýbala na sever, zpátky k pahorkům, a přehrazovala jim cestu tím, směrem, alespoň za tmy.</p>

<p>„Radši abychom zkusili vrátit se kousek na jih podle skály, mys­lím," řekl Sam. „Třeba tam najdeme nějaký koutek, možná i jeskyni nebo něco."</p>

<p>„Asi ano," řekl Frodo. „Jsem unavený a myslím, že už dneska v noci dlouho nevydržím škrábat se po kamenech - i když je mi líto toho zdržení. Kdybychom tak měli před sebou zřetelnou stezku; to bych šel, dokud by se mi nepodlomily nohy."</p>

<p>Jít po roztříštěném úpatí Emyn Muilu nebylo o nic snazší. Ani žádný koutek nebo jeskyňku, kam by se mohli schovat, Sam nenašel. Jen holé svahy, nad nimiž se mračil útes, který se teď, jak šli zpátky, opět zvedal stále výš a svisleji. Nakonec se prostě vrhli na zem na závětrné straně balvanu kousek od srázu. Seděli tam chvíli truchlivě schouleni k sobě ve studené kamenné noci a spánek se k nim přikrá­dal, ať se mu bránili sebevíc. Jasný měsíc plul vysoko. Jeho řídké bělavé světlo osvěcovalo skráně skal, zalévalo studené mračné stěny útesu a proměňovalo širou temnotu plnou obrysů v studenou bledou šeď prolnutou černými stíny.</p>

<p>„Tak!" řekl Frodo, vstal a přitáhl si plášť těsněji k sobě. „Trochu se prospi, Same, a vezmi si mou pokrývku. Já se budu chvilku prochá­zet na stráži." Náhle strnul, shýbl se a sevřel Samovi paži. „Co je to?" šeptl. „Podívej se támhle na útes!"</p>

<p>Sam pohlédl a ostře vtáhl dech mezi zuby. „Sss!" řekl. „To to je. Glum to je! Hadi a zmije! A já myslel, že ho tím naším šplháním zmátneme! Koukejte na něho! Leze jako ohavný pavouk po zdi."</p>

<p>Po čele útesu, které se v bledém měsíčním světle zdálo svislé a téměř hladké, se pohybovalo cosi malého a černého s roztaženými tenkými údy. Možná že měkké přilnavé ruce a prsty na nohou nachá­zely skuliny a výstupky, jaké by žádný hobit nikdy nespatřil a nepou­žil, ale vypadalo to, jako když se prostě plíží dolů po přísavných polš­tářcích jako nějaký veliký záludný hmyz. A postupovalo to hlavou dolů, jako když si to hledá cestu čichem. Tu a tam to hlavu pomalu zvedlo tak, že ji zvrátilo zcela dozadu na dlouhém hubeném krku, a hobiti viděli záblesk dvou bledých světýlek, očí, které okamžik mhouraly na měsíc a pak se rychle přikryly víčky.</p>

<p>„Myslíte, že nás vidí?" řekl Sam.</p>

<p>„Nevím," řekl Frodo tiše, „myslím, že ne. I oči přátel těžko uvidí tyhle elfí pláště. Ve stínu tě nevidím ani na pár kroků. Ale slyšel jsem, že nemá rád slunce ani měsíc."</p>

<p>„Tak proč slézá zrovna tady?" ptal se Sam.</p>

<p>„Tiše, Same!" řekl Frodo. „Možná že nás cítí. A pokud vím, slyší stejně ostře jako elfové. Myslím, že teď něco zaslechl; nejspíš naše hlasy. Cestou jsme hodně křičeli a ještě před chviličkou jsme mluvili příliš hlasitě."</p>

<p>„Je mi z toho nanic," řekl Sam. „Neměl mi lézt znovu na oči. Teď si s ním popovídám, jestli to půjde. Stejně bychom mu sotva utekli." Stáhl si šedou kápi hluboko do obličeje a kradl se k útesu.</p>

<p>„Opatrně!" šeptl Frodo a plížil se za ním. „Nepoplaš ho! Je mno­hem nebezpečnější, než vypadá."</p>

<p>Černá lezoucí postavička už byla ve třech čtvrtinách cesty dolů a asi padesát stop nad úpatím útesu. Hobiti se krčili ve stínu velikého balvanu nehybně jako sochy a tvora pozorovali. Zdálo se, že dospěl k nějakému obtížnému místu nebo že ho cosi znepokojilo. Slyšeli, jak větří, a tu a tam ostře zasykl dech. Znělo to jako nadávka. Zvedl hlavu a tu se jim zdálo, že slyší odplivnutí. Pak se zase pohnul. Teď zaslech­li jeho skřípavý a hvízdavý hlas.</p>

<p>„Ach, sss! Pozor, milášku! Ssspěchej pomališku. Nessmíme si zlámat krk, viď, milášku? Ne, milášku, glum!" zase zvedl hlavu, za­mžoural na měsíc a rychle zavřel oči. „Nenávidíme ho," zasyčel. „Oš­šklivé, oššklivé ššedivé ssvětlo - ss - špehuje nás, milášku, - bolí nás do ošišek."</p>

<p>Dostával se níž a sykot byl ostřejší a zřetelnější. „Kde jsešš? Kde jsešš, milášku, můj milášku? Jseš náš a my tě chceme. Zloději, zloději, špinaví mrňaví zloději. Kde jsou s mým miláškem? Syčáci! Nenávi­díme je."</p>

<p>„Nezní to, jako když ví, kde jsme, že ne?" šeptl Sam. „A jakého má miláška? Myslí - "</p>

<p>„Pst!" dechl Frodo. „Už je blízko, dost blízko, aby slyšel šepot."</p>

<p>Glum se skutečně opět zarazil a jeho veliká hlava na vychrtlém krku se kymácela ze strany na stranu, jako když naslouchá. Bledé oči měl zpola zakryté víčky. Sam se ovládl, přestože ho svrběly prsty. Oči plné hněvu a odporu upíral na bídného tvora, který se už opět začal pohybovat a pořád si šeptal a syčel.</p>

<p>Konečně byl jen nějakých dvanáct stop od země, přímo nad jejich hlavami. Odtud spadala skála svisle, dokonce trochu ubíhala a ani Glum se neměl čeho chytit. Zdálo se, že se snaží zvrtnout tak, aby postupoval nohama napřed, a tu najednou s pronikavým vypísknutím spadl. V letu zkroutil ruce a nohy kolem sebe jako pavouk, když se přetrhne nitka, na níž visel.</p>

<p>V mžiku byl Sam venku z úkrytu a několika skoky přeběhl prostor k úpatí útesu. Než mohl Glum vstát, byl na něm. Zjistil však, že Glum je silnější, než myslel, i ve chvíli, kdy byl zaskočen po pádu. Než ho mohl Sam uchopit, ovinuly se kolem něho dlouhé ruce a nohy, stiskly mu paže a přilnavý stisk, měkký, ale strašlivě silný, ho svíral pomalu jako stahující se provazy; studené vlhké prsty mu hmataly po hrdle. Pak se mu do ramene zakously ostré zuby. Mohl všehovšudy svou tvrdou kulatou hlavou udeřit tvora ze strany do tváře. Glum zasyčel, prskl, ale nepustil.</p>

<p>Samovi by se vedlo špatně, kdyby býval sám. Frodo však vyskočil a vytasil z pochvy Žihadlo. Levou rukou odtáhl Glumovu hlavu za dlouhé řídké vlasy, natáhl jeho dlouhý krk a donutil jeho bledé záštiplné oči, aby pohlédly do nebe.</p>

<p>„Pusť, Glume!" řekl. „Tohle je Žihadlo. Už jsi je kdysi viděl. Pusť, nebo je tentokrát ucítíš. Podřežu ti krk."</p>

<p>Glum se zkroutil a změkl jako mokrá šňůra. Sam vstal a ohmatá­val si rameno. V očích mu doutnal hněv, pomstít se však nemohl; jeho ubohý nepřítel se válel po kamení a fňukal.</p>

<p>„Neubližujte nám! Ať nám neubližují, milášku! Že nám neublíží, miloušci hobitci? Nic jsme nedělali, a oni na nás skoší jako košiška na myšišku, viď, milášku. A my jsme takoví opuštění, <emphasis>glum. </emphasis>My na ně budeme miloušci, náramní miloušci, když budou miloušci na nás, jisstě, jisstě."</p>

<p>„Co s ním uděláme?" řekl Sam. „Řekl bych svázat, ať za námi dál neleze."</p>

<p>„Ale to by nás zabilo, zabilo by nás to," kňoural Glum. „Kruťasi hobitci. Svážou nás ve studeném tvrdém kraji a nechají nás tu, <emphasis>glum, glum." </emphasis>ž hladového hrdla se mu draly vzlyky.</p>

<p>„Ne," řekl Frodo. „Máme-li ho zabít, tak rovnou. Ale to nemůžeme, jak se věci mají. Chudák. Nic nám neudělal."</p>

<p>„Ne, kdepak," řekl Sam a třel si rameno. „Ale chtěl, a vsadím se, že chce pořád. Uškrtit nás ve spaní, to má v plánu."</p>

<p>„To asi ano," řekl Frodo. „Ale co má v úmyslu, to je jiná věc." Glum ležel nehybně, ale přestal fňukat. Sam stál a mračil se na něho.</p>

<p>Frodovi se zdálo, že zřetelně, ač vzdáleně slyší hlasy z minulosti:</p>

<p>„Lituju, že Bilbo to mizerné stvoření nezapíchl, když měl možnost."</p>

<p><emphasis>„Lituješ? Lítost mu přece zadržela ruku. Lítost a milosrdenství: nechtěl udeřit bez potřeby!"</emphasis></p>

<p><emphasis>„Necítím nad Glumem žádnou lítost</emphasis><emphasis>. Z</emphasis><emphasis>aslouží smrt. "</emphasis></p>

<p><emphasis>„Z</emphasis><emphasis>aslouží smrt! To asi ano. Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá, a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti ve jménu spravedlnosti, když máš strach o vlastní bezpečnost. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců."</emphasis></p>

<p>„Dobrá," odpověděl nahlas a spustil meč. „Ale přece jen se bojím. Přesto se toho stvoření nedotknu. Teď, když ho vidím, opravdu je mi ho líto."</p>

<p>Sam zíral na svého pána, který jako by mluvil s někým, kdo tu nebyl. Glum zvedl hlavu.</p>

<p>„Jisstě, jsme chudášek, milášku," zakňoural. „Straššný, straššný! Hobitci nás nezabijí, miloušci hobitci."</p>

<p>„Ne," řekl Frodo. „Ale ani tě nepustíme. Je v tobě spousta špat­nosti a zlomyslnosti, Glume. Budeš muset jít s námi, tak to je, a my na tebe budeme dávat pozor. Ale musíš nám pomáhat, když budeš moci. Za dobré se má odplácet dobrým."</p>

<p>„Jisstě, uršitě," řekl Glum a posadil se. „Miloušci hobitci! Půjde­me s nimi. Najdeme jim bezpečné cestičky potmě, jistě. A kampak jdou touhle studenou tvrdou krajinou, to jsme zvědaví, to jsme zvěda­ví." Vzhlédl k nim a v bledých mžouravých očích mu na okamžik zasvitlo vychytralé a dychtivé světélko.</p>

<p>Sam na něho zahlížel a sál si zuby; cítil však, že jeho pán je v ja­kémsi zvláštním rozpoložení a že se s ním nelze přít. Nicméně žasl nad Frodovou odpovědí.</p>

<p>Frodo pohlédl zpříma Glumovi do očí a ty uhnuly a odvrátily se. „Víš to, nebo to docela dobře tušíš, Sméagole," řekl tiše a přísně. „Jdeme do Mordoru, kam jinam. A ty tam cestu znáš, pokud vím."</p>

<p>„Ach! Sss!" řekl Glum a zakryl si uši rukama, jako by ho taková přímost a otevřené vyslovení jména bolely. „Tuššíme, jisstě, tuššíme," zašeptal; „a nechtěli jsme, aby šli, viď? Ne, milášku, ne, miloušci hobitci. Špína, špína a prach a žízeň tam jsou, a propasti, propasti a skře­ti, tisíce skřetů. Miloušci hobitci nesmějí jít do takových mísst."</p>

<p>„Takže jsi tam byl?" naléhal Frodo. „A táhne tě to tam zpátky,</p>

<p>viď?"</p>

<p>„Jisstě, jisstě. Ne!" vyjekl Glum. „Jednou, náhodou, náhodou, viď, milášku? Ano, náhodou. Ale zpátky nepůjdeme, ne ne!" Tu se náhle jeho hlas i řeč změnily; zavzlykal v hrdle a promluvil, ale ne k nim. „Nech mě, <emphasis>glum! </emphasis>Ubližuješ mi. Moje ubohé rušišky, <emphasis>glum! </emphasis>Já, my, já nechci zpátky. Já ho nemůžu najít. Jsem unavený. Já, my, ho nemůžeme najít, <emphasis>glum, glum, </emphasis>ne, nikde. Jsou pořád vzhůru. Trpaslíci, lidi a elfové, strašliví elfové s jasnýma očima. Já ho nemůžu najít. Ach!" Vstal a sevřel dlouhou ruku v kostnatý bezmasý uzlíček a za­hrozil směrem k východu. „Nechceme!" vykřikl. „Pro tebe ne." Pak se zase zhroutil. <emphasis>„Glum, glum," </emphasis>fňukal tváří k zemi. „Nedívej se na nás! Jdi pryč! Jdi spát!"</p>

<p>„Nepůjde spát a nepůjde pryč na tvůj rozkaz, Sméagole," řekl Frodo. „Jestli se ale od něho chceš opravdu osvobodit, musíš mi po­moci. A bojím se, že to znamená najít nám cestu k němu. Nemusíš ale jít celou cestu, rozhodně ne za brány jeho země."</p>

<p>Glum se opět posadil a pohlédl na něho zpod víček. „Je támhle," zakdákal, „je tam pořád. Skřeti vás dovedou. Skřety najdete na východ od Řeky snadno. Neptejte se Sméagola. Chudinka, chudinka Sméagol dávno odešel. Vzali mu Miláška a teď je ztracený."</p>

<p>„Třeba ho zase najdeme, když půjdeš s námi," řekl Frodo.</p>

<p>„Ne, ne, nikdy! Ztratil svého Miláška," řekl Glum.</p>

<p>„Vstávej!" řekl Frodo.</p>

<p>Glum vstal a couvl k útesu.</p>

<p>„No tak!" řekl Frodo. „Hledá se ti cesta líp ve dne, nebo v noci? Jsme unavení; když ale zvolíš noc, půjdeme ještě dnes."</p>

<p>„Veliká ssvětla nás bolí do ošišek, ano," zakňučel Glum. „Ještě ne, pod Bílou tváří ne. Brzo zajde za kopešky, jistě. Odpošiňte si ještě, miloušci hobitci!"</p>

<p>„Tak si sedni," řekl Frodo, „a nehýbej se!"</p>

<p>Hobiti se posadili vedle něho z jedné strany zády ke kamenné zdi a odpočívali nohám. Nebylo třeba žádné domluvy; věděli, že nesmějí usnout ani na okamžik. Měsíc zvolna zašel. Z kopců padly stíny a před nimi se setmělo. Nahoře na obloze houstly a jasněly hvězdy. Nikdo se nehýbal. Glum seděl s koleny pod bradou, ploské ruce a nohy roztaženy po zemi, oči zavřené; vypadal však napjatě, jako když přemýšlí nebo naslouchá.</p>

<p>Frodo pohlédl přes něho na Sama. Jejich oči se setkaly a porozu­měly si. Uvolnili se, opřeli si hlavy dozadu a zavřeli oči, nebo to as­poň předstírali. Brzy bylo slyšet jejich tiché oddechování. Glumovi trošku zacukaly ruce. Jeho hlava se stěží postřehnutelně pohnula nale­vo a napravo a pak se nejdřív jedno a pak druhé oko na štěrbinu poo­tevřelo. Hobiti nedávali nic najevo.</p>

<p>Náhle se zarážející hbitostí a rychlostí vyskočil Glum rovnou od země jako kobylka nebo žába a vrhl se kupředu do tmy. Na to ovšem Frodo a Sam čekali. Než po svém skoku udělal dva kroky, byl Sam na něm. Frodo ho zezadu chytil za nohy a podtrhl mu je.</p>

<p>„Tvoje lano se zas může hodit, Same," řekl.</p>

<p>Sam lano vytáhl. „Kampak jste se to vydal tou studenou tvrdou krajinou, pane Glum?" zavrčel. „To jsme zvědaví, to jsme zvědaví. Vsadím se, že pro svoje skřetí přítelíčky. Ty potvoro šeredná zrádná. To lano bych ti měl hodit na krk, a pěkně těsnou smyčku."</p>

<p>Glum ležel klidně a o žádné další kousky se nepokoušel. Neodpo­věděl Samovi, ale vrhl na něho záštiplný pohled.</p>

<p>„Potřebujeme si ho jenom přidržet," řekl Frodo. „Potřebujeme, aby chodil, a proto nemá cenu svazovat mu nohy - nebo paže, protože se zdá, že je taky používá. Uvaž mu jeden konec kolem kotníku a dru­hý pořádně drž."</p>

<p>Stál nad Glumem, zatímco Sam vázal uzel. Výsledek překvapil oba. Glum začal kvílet tenoučkým drásavým hlasem. Bylo hrozné ho poslouchat. Svíjel se a pokoušel se dostat ústy ke kotníku a lano pře­kousnout. Nepřestával kvílet.</p>

<p>Nakonec Frodo uvěřil, že skutečně cítí bolest; uzel to však být nemohl. Vyzkoušel jej a zjistil, že vůbec není příliš těsný; byl spíš volný. Sam byl jemnější než jeho slova. „Co je s tebou?" ptal se. „Když budeš utíkat, musíš být uvázaný; ale nechceme ti ublížit."</p>

<p>„To sstrašně bolí, to sstraššně bolí," syčel Glum. „To mrazí, to kouše. Elfové to upletli, ti zlí! Ošškliví kruťasi hobitci! Proto chceme utéct, jisstě, milášku. My jsme tušili, že jsou to kruťasi hobitci. Na­vštěvují elfy, divé elfy s jasnýma očima. Sundejte nám to. To strašně</p>

<p>bolí."</p>

<p>„Ne, nesundám to," řekl Frodo, „ledaže" - na okamžik se zamys­lel - „ledaže bys složil slib, kterému mohu věřit."</p>

<p>„Přísaháme, že budeme dělat vššecko, co chce, jisstě, jisstě," řekl Glum a pořád chňapal po kotníku a svíjel se. „Bolí náss to, sstrašně to</p>

<p>bolí."</p>

<p>„Přísaháš?" řekl Frodo.</p>

<p>„Sméagol," řekl Glum náhle a jasně, otevřel široce oči a upřel je na Froda se zvláštním svitem, „Sméagol bude přísahat na Miláška."</p>

<p>Frodo se vzpřímil a Sama opět zarazila jeho slova a přísný hlas. „Na Miláška? Jak se opovažuješ?" řekl. „Jen pomysli!</p>

<p><emphasis>Jeden prsten vládne všem, v temnotě je sváže.</emphasis></p>

<p>Tomu bys svěřil svůj slib, Sméagole? Bude tě držet. Je ale zrádnější než ty. Může obrátit tvá slova. Dej si pozor!"</p>

<p>Glum se přikrčil. „Na Miláška! Na Miláška!" opakoval.</p>

<p>„A co chceš přísahat?" ptal se Frodo.</p>

<p>„Že budu moc, moc hodný," řekl Glum. Pak přilezl Frodovi k no­hám a lehl si před ním a chraptivě zašeptal; projel jím třas, jako by ho ta slova rozechvívala strachem až do morku kostí.</p>

<p>„Sméagol bude přísahat, že Jemu ho nikdy nedá. Nikdy! Sméagol ho zachrání. Ale musí přísahat na Miláška."</p>

<p>„Ne! Ne na něj," řekl Frodo a shlížel na něho s přísnou lítostí. „Chceš ho jen vidět a sáhnout si na něj, pokud to půjde, i když víš, že by tě dohnal k šílenství. Ne na něj. Přísahej při něm, jestli chceš. Vždyť víš, kde je. Ano, ty víš, Sméagole. Je před tebou."</p>

<p>Na chviličku se Samovi zdálo, že jeho pán vyrostl a Glum se scvrkl: vysoký přísný stín, kníže, který tají svůj jas v šedém obláčku, a u jeho nohou kňučící pejsek. A přece si byli ti dva něčím příbuzní, a ne cizí: viděli si navzájem do mysli. Glum se zvedl a začal po Frodovi hmatat a obskakovat mu kolena.</p>

<p>„Lehni! Lehni!" řekl Frodo. „Teď řekni svůj slib!"</p>

<p>„Slibujeme, ano, slibuji!" řekl Glum. „Budu sloužit pánu Miláška. Hodný pánešek, hodný Sméagol, <emphasis>glum, glum!" </emphasis>Náhle se rozplakal a opět si začal kousat kotník.</p>

<p>„Sundej lano, Same!" řekl Frodo.</p>

<p>Sam neochotně poslechl. Glum ihned vyskočil a začal skotačit ko­lem jako zpráskaný pes, kterého pán pohladil. Od té chvíle u něho nastala změna, která nějaký čas vydržela. Když mluvil, méně sykal a kňoural a mluvil přímo ke svým společníkům, ne ke svému miláčkovi. Stahoval se, uhýbal, když se k němu přiblížili nebo když udělali něja­ký náhlý pohyb, a vyhýbal se doteku jejich elfích plášťů; byl však přátelský a až žalostně se snažil zavděčit se. Kdákal smíchem a hop­sal, kdykoli někdo zažertoval, nebo i jen když s ním Frodo vlídně promluvil, a plakal, když ho Frodo pokáral. Sam mu toho říkal pramá­lo. Podezříval ho ještě víc než předtím a nový Glum, Sméagol, se mu líbil pokud možno ještě méně než starý.</p>

<p>„Tak, Glume, nebo jak ti mám říkat," řekl, „do toho! Měsíc je pryč a noc odchází. Měli bychom vyrazit."</p>

<p>„Jistě, jistě," souhlasil Glum a hopsal kolem. „Už jdem! Od se­verního konce po jižní je jenom jediná cesta a já ji našel, já. Skřeti tam nechodí, skřeti ji neznají. Skřeti nechodí přes Močály, chodí míle a míle kolem. Máte moc štěstí, že jste šli tudy. Moc štěstí, že jste našli Sméagola, jistě. Pojďte za Sméagolem!"</p>

<p>Udělal pár kroků a tázavě se ohlédl jako pes lákající pána na pro­cházku. „Počkej chvilku, Glume!" zvolal Sam. „Nechoď moc daleko napřed. Půjdu ti v patách a lano mám po ruce."</p>

<p>„Ne, ne!" řekl Glum. „Sméagol slíbil."</p>

<p>V hluboké noci pod tvrdými jasnými hvězdami vyrazili. Glum je vedl kus na sever, zpátky po cestě, kterou přišli, pak uhnul doprava od strmé hrany Emyn Muilu dolů, po rozbitých kamenitých svazích k rozlehlým bažinám. Rychle a tiše se vytratili do tmy. Nad celými ši­rými mílemi pustiny před branou Mordoru bylo ticho.</p>

<p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p>

<p><strong>PŘECHOD PŘES MOČÁLY</strong></p>

<p>Glum se pohyboval rychle, hlavu a krk měl vystrčeny kupředu a často používal nejen nohou, ale i rukou. Frodo a Sam měli dost práce, aby s ním udrželi krok, zdálo se však, že už nepomýšlí na útěk, a když zůstali pozadu, obracel se a čekal na ně. Po čase je dovedl na kraj úzké rokle, na kterou již narazili, teď však byli dále od pahorků.</p>

<p>„Tady je!" vykřikl. „Tady dole je cesta, jistě. Teď po ní půjdeme -tamhle, tamhletudy ven." Ukázal na jihovýchod k močálům. Jejich puch jim vstupoval do chřípí; byl těžký a nečistý i v chladném nočním vzduchu.</p>

<p>Glum pobíhal sem tam po břehu a posléze na ně zavolal: „Tady! Tady se dostaneme dolů. Sméagol už tudy šel: šel jsem tudy a schová­val se před skřety."</p>

<p>Šel napřed a hobiti za ním slézali dolů do tmy. Nebylo to těžké, protože trhlina tu byla jen asi patnáct stop hluboká a asi dvanáct širo­ká. Po dně tekla voda; bylo to vlastně řečiště jedné z mnoha říček, které spadaly z kopců a dále se vlévaly do stojatých tůní a bahnišť. Glum se otočil vpravo, víceméně na jih, a pleskal nohama v mělkém proudu. Zdálo se, že má z vody velké potěšení, chichotal se sám pro sebe a tu a tam dokonce zakrákoral jakousi písničku.</p>

<p><emphasis>Po zemi studené</emphasis></p>

<p><emphasis>moc se nám špatně jde,</emphasis></p>

<p><emphasis>odřeme si nožišku. Skály a skáličky jsou jako kostičky,</emphasis></p>

<p><emphasis>masa ani trošičku. Potůček a louže, do těch se to klouže,</emphasis></p>

<p><emphasis>ochladit se chvilišku! A teď bysme chtěli -</emphasis></p>

<p>Ha, ha! Copak bysme chtěli?" řekl a po straně pohlédl na hobity. „My vám to řekneme," zakrákoral. „On to uhodl dávno, Pytlík uhodl." Oči se mu zaleskly, a když Sam ve tmě postřehl ten záblesk, vůbec se mu nezdál přívětivý.</p>

<p><emphasis>Nedýchá to, přece žije, jako smrtka studené je; žízeň nemá, přece pije, brnění má, neřinčí v něm; na suchu tone, ostrov je pro ně pohoří z písku. O vodotrysku myslí si, že vítr vane. Je to krásně hladké, pane.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pohrajem si trošičku! A tak bysme chtěli, abysme tu měli</emphasis></p>

<p><emphasis>šťavňaťoučkou rybičku!</emphasis></p>

<p>Tato slova Samovi tím důrazněji připomněla problém, kterým se trápil od chvíle, kdy pochopil, že jeho pán přijme Gluma za průvodce: problém obživy. Nenapadlo ho, že by o tom mohl přemýšlet jeho pán, ale soudil, že Glum ano. Opravdu - jak se vlastně Glum živil při svém osamělém putování? „Moc dobře ne," pomyslel si Sam. „Vypadá pěk­ně vyhladověle. Asi by si nijak neošklivil zkusit, jak chutná hobit, když nejsou ryby, to bych se vsadil - kdyby nás načapal, jak spíme. To se mu ovšem nepovede; Sama Křepelku teda nenačapá."</p>

<p>Klopýtali temnou točitou roklí hrozně dlouho, alespoň Frodovým a Samovým unaveným nohám to tak připadalo. Rokle zahnula na vý­chod a byla čím dál širší a mělčí. Konečně začalo nebe nahoře bled­nout prvním jitřním šíráním. Glum nejevil žádné známky únavy, ale teď vzhlédl a zastavil se.</p>

<p>„Blíží se den," zašeptal, jako by den byl cosi, co ho může za­slechnout a skočit po něm. „Sméagol zůstane tady, zůstanu tady, a Žlutá tvář mě neuvidí."</p>

<p>„My bychom slunce viděli rádi," řekl Frodo, „ale zůstaneme tu; na další cestu jsem teď příliš unavený."</p>

<p>„To od vás není moudré, že se radujete ze Žluté tváře," řekl Glum. „Odhalí vás. Miloušci rozumňoušci hobitci zůstanou se Sméagolem.</p>

<p>Jsou tady skřeti a ošklivé věcičky. Vidí daleko. Zůstaňte tu a schovejte se se mnou!"</p>

<p>Všichni tři se uvelebili k odpočinku na úpatí skalnaté stěny rokle. Nebyla už o mnoho vyšší než urostlý muž a u paty byla široká plochá lavice suchého kamene. Voda proudila korytem na druhé straně. Fro­do a Sam se posadili na jednu plošinu a opřeli si záda. Glum pleskal nohama a hrabal se v potoce.</p>

<p>„Musíme něco sníst," řekl Frodo. „Máš hlad, Sméagole? Máme moc málo na rozdávání, ale dáme ti, co můžeme."</p>

<p>Při slově <emphasis>hlad </emphasis>zahořelo v Glumových bledých očích zelené světlo a jako by se ještě víc vypoulily z jeho hubené nezdravé tváře. Na okamžik upadl do svých starých glumovských způsobů. „Jsme vyhládlí, jisstě, vyhládli jsme, milášku," řekl. „Copak to jedí? Mají miloušci rybisku?" Vyplázl jazyk mezi ostrými žlutými zuby a olízl si bezbarvé rty.</p>

<p>„Ne, ryby nemáme," řekl Frodo. „Máme jenom tohle" - zvedl oplatku <emphasis>lembasu </emphasis>- „a vodu, pokud je zdejší voda pitná."</p>

<p>„Jisstě, jisstě, miloušká vodiška," řekl Glum. „Pijme, pijme, do­kud můžeme! Ale co to mají, milášku? Chroupe to? Chutná to?"</p>

<p>Frodo ulomil kousek oplatky a podal mu ji na listovém obalu. Glum přičichl k listu a tvář se mu změnila; projela jí křeč hnusu a známka staré zlomyslnosti. „Sméagol to cítí!" řekl. „Listy z elfí země, fuj! Smrdí. Lezl po těch stromech a nemohl si ten zápach umýt z rušišek, ze svých milouškých rušišek." Upustil list, vzal si růžek oplatky a ukousl. Odplivl si a přepadl ho záchvat kašle.</p>

<p>„Ach, ne!" prskal. „Vy chcete chudáka Sméagola zadusit. Prach a popel, to on jíst nemůže. Musí hladovět. Sméagolovi to ale nevadí. Miloušci hobitci. Sméagol slíbil. Bude hladovět. Nemůže jíst hobití jídlo. Bude hladovět. Chudášek hubený Sméagol!"</p>

<p>„Je mi líto," řekl Frodo, „ale nemohu ti bohužel pomoci. Myslím, že by ti tohle jídlo udělalo dobře, kdybys to zkusil. Ale možná že to ještě nemůžeš ani zkusit, aspoň prozatím."</p>

<p>Hobiti mlčky žvýkali svůj <emphasis>lembas. </emphasis>Sam si pomyslel, že chutná ku­podivu lépe, než chutnal už dlouhý čas; Glumovo chování mu znovu připomnělo, jakou má chuť. Cítil se však nesvůj. Glum sledoval každé sousto z ruky do úst jako dychtivý pes u židle při obědě. Teprve když dojedli a chystali se k odpočinku, byl zřejmě přesvědčen, že nemají žádné utajené lahůdky, o které by se s ním mohli podělit. Šel tedy, posadil se kousek stranou a pofňukával.</p>

<p>„Podívejte!" zašeptal Sam Frodovi, nijak moc potichu; bylo mu celkem jedno, jestli ho Glum slyší nebo ne. „Musíme se trochu vyspat, ale ne oba naráz, když je ten hladový lotr nablízku, ať slíbil nebo nes­líbil. Sméagol nebo Glum, vsadím se, že svoje zvyky hned tak nezmě­ní. Jděte spát, a já vás zavolám, až nebudu moct udržet víčka. Budeme se střídat jako předtím, dokud je tady kolem."</p>

<p>„Možná že máš pravdu, Same," řekl Frodo otevřeně. „Změnil se, ale jak a jak hluboce, tím si nejsem jist. Ale vážně, myslím, že se není čeho bát - prozatím. Hlídej ovšem, jestli chceš. Popřej mi asi dvě ho­diny, víc ne, a pak mě vzbuď."</p>

<p>Frodo byl tak unavený, že sotva domluvil, hlava mu padla na prsa a usnul. Zdálo se, že Glum už nemá žádné obavy. Stočil se a rychle a zcela bezstarostně usnul. Vzápětí mu začal dech lehce sykat mezi se­vřenými zuby, ležel však jako kámen. Po chvíli Sam vstal v obavě, že bude-li naslouchat dechu svých společníků, usne sám, a jemně Gluma šťouchl. Jeho ruce se rozevřely a zacukaly, jinak se však nepohnul. Sam se sklonil a zašeptal mu do ucha <emphasis>rybiška, </emphasis>ale nebylo vidět žádnou reakci, ani dech se Glumovi nezadrhl.</p>

<p>Sam se poškrábal na hlavě. „Musí doopravdy spát," zabručel. „A kdybych byl jako Glum, tak se víckrát neprobudí." Přemohl myšlenku na meč a provaz, která mu vytanula v mysli, a šel se posadit k pánovi.</p>

<p>Když se vzbudil, nebe nahoře bylo šeré, ne světlejší, ale tmavší, než když snídali. Sam vyskočil na nohy. Už jen z toho, jak zotavený a hladový se cítil, pochopil, že prospal celý den, nejméně devět hodin. Frodo ještě pořád tvrdě spal, teď natažen na boku. Gluma nebylo vi­dět. Samovi vyskočila v mysli řada hanlivých pojmenování pro sebe sama, načerpaná z rozsáhlé otcovské slovní zásoby. Pak ho napadlo i to, že pán měl pravdu: prozatím se nebylo před čím střežit. Tak či onak zůstali oba živí a neuškrcení.</p>

<p>„Chudák jeden!" řekl si napůl kajícně. „Teď bych rád věděl, kam se poděl?"</p>

<p>„Nikam daleko, nikam daleko!" řekl hlas nad ním. Vzhlédl a proti večerní obloze spatřil obrys Glumovy veliké ušaté hlavy.</p>

<p>„Hele, co to děláš?" vykřikl Sam. Jeho podezření se vrátilo, sotva spatřil tu podobu.</p>

<p>„Sméagol má hlad," řekl Glum. „Brzy se vrátí."</p>

<p>„Vrať se hned!" zařval Sam. „Hej! Vrať se!" Ale Glum zmizel.</p>

<p>Frodo se Samovým výkřikem probudil, posadil se a protíral si oči. „Nazdar! Něco se děje?" řekl. „Kolik je hodin?"</p>

<p>„Nevím," řekl Sam. „Počítám, že je po západu slunce. A on šel pryč. Říkal, že má hlad."</p>

<p>„Nedělej si starosti!" řekl Frodo. „S tím se nedá nic dělat. Ale však on se vrátí. Slib ho ještě chvíli bude držet. A svého Miláška stej­ně neopustí."</p>

<p>Frodo jen mávl rukou, když slyšel, že hodiny tvrdě spali s Glumem, a velmi hladovým Glumem, vedle sebe. „Nedávej si žádné Kmotrovy přezdívky," řekl. „Byl jsi vyčerpaný a dobře to dopadlo; teď jsme si oba odpočali. A máme před sebou těžkou cestu, nejhorší ze všech."</p>

<p>„A co jídlo?" řekl Sam. „Za jak dlouho to vlastně celé vyřídíme? A až to budeme mít za sebou, co uděláme pak? Ten cestovní chleba drží člověka báječně na nohou, i když by se dalo říct, že žaludek úplně neuspokojí, aspoň můj ne; tím nechci nijak urazit ty, co ho dělali. Ale každý den musíme trochu odjíst a nepřibývá ho. Počítám, že nám vy­stačí tak na tři neděle, a to s utaženým opaskem, a když se budeme hodně krotit! Zatím jsme si moc popřávali."</p>

<p>„Nevím, jak dlouho nám bude trvat, než - skončíme," řekl Frodo. „Nešťastně jsme se zdrželi v kopcích. Jenže, Samvěde Křepelko, můj milý hobite - vážně, Same, můj znejmilejší hobite a nejlepší kamaráde - myslím, že s tím, co bude pak, si nemusíme dělat hlavu. <emphasis>Vyřídit to, </emphasis>jak říkáš - jakou máme naději, že to vůbec dokážeme? A jestli ano, kdo ví, co z toho vzejde, když ten Jeden padne do Ohně a my budeme u toho? Ptám se tě, Same, je pravděpodobné, že ještě někdy budeme potřebovat chleba? Já myslím, že ne. Jestli si dokážeme zachovat všechny čtyři, aby nás donesly k Hoře osudu, víc dokázat nemusíme. A já začínám mít pocit, že nedokážu ani to."</p>

<p>Sam mlčky přikývl. Vzal pána za ruku a sklonil se nad ní. Nepolí­bil ji, ačkoli na ni dopadly jeho slzy. Pak se odvrátil, přejel si nos ru­kávem, vstal a dupal kolem, pokoušel se pohvizdovat a mezi jednotli­vými pokusy bručel: „Kde je ta zatracená potvora?"</p>

<p>Glum se ve skutečnosti vrátil zanedlouho; přišel však tak tiše, že ho neslyšeli, dokud nestál před nimi. Prsty a obličej měl umazané čer­ným blátem. Ještě žvýkal a slintal. Co žvýká, na to se raději neptali a ani na to nemysleli.</p>

<p>„Červy, brouky, něco slizkého z děr," pomyslel si Sam. „Brrr! Odporné stvoření, chudák jeden!"</p>

<p>Glum neříkal nic, dokud se zhluboka nenapil a neumyl se v poto­ce. Pak k nim přišel a olizoval se. „Už je mi líp," řekl. „Odpočali jsme si? Připravení na cestu? Miloušci hobitci krásně spí. Už věří Sméagolovi? Moc, moc dobře."</p>

<p>Další úsek jejich pouti se velmi podobal předchozímu. Šli dál a rokle byla stále mělčí a její sklon povlovnější. Dno bylo méně kameni­té a víc hlinité a její stěny se zvolna snížily v pouhé břehy. Začala se točit a rozbíhat. Noc se chýlila ke konci, měsíc a hvězdy však zakrývaly mraky, a tak příchod dne poznali jen ze šířícího se řídkého světla. Po mrazivé hodině došli na konec vodního toku. Břehy se promě­nily v mechem obrostlé pahrbky. Přes poslední lavici rozpadajícího se kamene potok bublal a padal do hnědého bahniska a mizel. Suché rá­kosí syčelo a chrastilo, ačkoli žádný vítr necítili.</p>

<p>Po obou stranách i vpředu se do šerého polosvětla na východ a na jih táhly rozsáhlé mokřady a bahniště. Z temných a ošklivých jezírek vydechovaly a kroutily se mlhy. Jejich puch dusivě visel v nehybném vzduchu. V dálce, teď skoro přímo na jihu, se rýsovaly horské stěny Mordoru jako černá závora z nevlídných mraků plujících nad nebez­pečně zamlženým mořem.</p>

<p>Hobiti teď byli zcela vydáni do rukou Glumovi. Nevěděli, a v tom mlhavém svitu nemohli ani tušit, že jsou vlastně na samé severní hra­nici močálů, jejichž převážná rozloha se táhla na jih od nich. Kdyby tu zem znali, mohli se s trochou zdržení kousek vrátit, pak zahnout na východ a dostali by se kolem po pevné silnici na holou pláň Dagorlad, pole pradávné bitvy před branami Mordoru. Ne že by to byla slibná cesta. Na kamenité pláni se nebylo kde ukrýt a křižovaly ji silnice pro skřety a vojáky Nepřítele. Tam by je neochránily ani lórienské pláště.</p>

<p>„Kudy půjdeme teď, Sméagole?" zeptal se Frodo. „Musíme přes ty ohavně páchnoucí mokřady?"</p>

<p>„Ale kdepak, kdepak," řekl Glum. „Jestli se hobiti chtějí rychle dostat k temným horám a jít navštívit Jeho, tak ne. Kousek zpátky a kousek okolo" - vyzáblou paží máchl na sever a na východ - „a dosta­nete se na tvrdé studené silnice rovnou k bránám Jeho země. Spousta Jeho lidí tam bude vyhlížet hosty a moc rádi je odvedou rovnou k Němu. To ano. Jeho Oko se na tu cestu dívá v jednom kuse. Jednou tam přistihlo Sméagola, už dávno." Glum se otřásl. „Ale od té doby používal Sméagol oči, jistě, jistě; od té doby jsem používal oči a nos. Znám jiné cestičky. Těžší, ne tak rychlé, ale lepší, jestli nechceme, aby nás viděl. Pojďte za Sméagolem! Provede vás močálem, mlhou, milouškou, hustou mlhou. Pojďte za Sméagolem. Hodně opatrně, a možná že ujdete velký kus cesty, ano, velký kus, než vás chytí, ano, snad."</p>

<p>Byl už den, bezvětrné mračné ráno, a puch močálu ležel v těžkých vrstvách. Nízkou oblačnou oblohou neprorazil jediný sluneční paprsek a zdálo se, že Glum by úzkostně rád pokračoval v cestě ihned. Po krátkém odpočinku tedy opět vyrazili a brzy se ztratili v mlčenlivém světě stínů, odříznuti od výhledu na všechny okolní země, ať už kop­ce, které opustili, nebo hory, které hledali. Šli pomalu v řadě za sebou: Glum, Sam, Frodo.</p>

<p>Zdálo se, že Frodo je ze všech tří nejunavenější, a přestože šli pomalu, často zaostával. Hobiti brzy zjistili, že to, co vypadalo jako obrovský mokřad, je ve skutečnosti nekonečná síť jezírek, měkkých bahnišť a křivolakých, zpola zadušených potůčků. Bystré oči a nohy se tudy mohly proplést. Tu bystrost Glum rozhodně měl a také ji po­třeboval celou. Hlava na dlouhém krku se mu stále otáčela sem a tam. Přitom čenichal a ustavičně si mumlal. Občas zvedl ruku a zarazil je, shrbeně šel kousek napřed, zkoušel půdu prsty i nohama, anebo jen naslouchal s uchem přitisknutým k zemi.</p>

<p>Bylo to bezútěšné a úmorné. V této ztracené končině dosud vládla studená vlhká zima. Jedinou zeleň představoval povlak sinavých cha­luh na tmavých mastných hladinách ponurých vod. Mrtvá tráva a hni­jící rákos se rýsovaly v mlhách jako odrané stíny dávno zapomenutého léta.</p>

<p>Jak plynul den, světla poněkud přibylo a mlhy se zvedly, zřídly a byly průsvitnější. Daleko nad hnilobou a výpary světa plulo teď po­kojnou zemí s podlahou z oslnivých pěn vysoké a zlaté slunce, dole však zahlédli jen jeho prchavý přízrak, krhavý, bledý, bez barvy a bez tepla. I tato chabá připomínka jeho přítomnosti však stačila, aby se Glum kabonil a cukal. Přerušil pochod, a tak odpočívali skrčení jako štvaná zvěř na pokraji veliké hnědé houštiny rákosu. Bylo hluboké ticho; jen na jeho povrchu škrábalo lehounké tetelení vysemeněných květních stvolů a chvění polámaných stébel trávy v drobných pohy­bech vzduchu, které ani necítili.</p>

<p>„Ani ptáček," řekl Sam truchlivě.</p>

<p>„Ne, ani ptášek," řekl Glum. „Miloušci ptášci!" olízl si zuby. „Ne­jsou tu žádní ptášci. Jsou tu hádešci, červíšci, tvorešci v tůních. Spous­ta všeličeho ošklivého. Žádní ptášci," skončil smutně. Sam na něho pohlédl s odporem.</p>

<p>Tak minul třetí den jejich pouti s Glumem. Než se ve šťastnějších zemích začaly dloužit stíny, šli dál, pořád dál a jen s krátkými zastáv­kami. Ty nebyly ani tak kvůli odpočinku, jako kvůli Glumovi. Teď totiž musel i on postupovat velmi opatrně a občas chvíli nevěděl, jak dál. Došli do samého středu Mrtvých močálů a byla tma.</p>

<p>Kráčeli pomalu, shrbeně, drželi se těsně za sebou a pozorně sle­dovali každý Glumův pohyb. Mokřady byly stále vlhčí a rozlévaly se v široká stojatá jezera, mezi nimiž bylo stále obtížnější najít pevná místa, kde se nohy nebořily do bublajícího bahna. Pocestní byli lehcí; jinak by sotva některý z nich našel cestu.</p>

<p>Vzápětí se docela setmělo; i vzduch se zdál černý a těžko dýchatelný. Když se objevila světla, Sam si protřel oči; myslel, že na něho jdou mrákoty. Nejdřív uviděl jedno koutkem levého oka: útržek ble­dého svitu, který se rozplynul. Brzy nato se však objevila další: někte­rá jako matně zářící dým, jiná jako mlhavé plamínky pomalu vyšlehující nad neviditelnými svíčkami, tu a onde se kroutila jako přízračné plachty rozvinované schovanýma rukama. Žádný z jeho společníků však nepromluvil.</p>

<p>Nakonec už to Sam nevydržel. „Co je tohle, Glume?" zašeptal. „Ta světýlka. Jsou všude kolem nás. Jsme v pasti? Kdo to je?"</p>

<p>Glum vzhlédl. Před sebou měl temnou vodu a lezl sem a tam po zemi, v nejistotě, kudy dál. „Ano, jsou všude kolem nás," zašeptal. „Klamavá světlíška. Svíšišky za mrtvolky, jistě, jistě. Nevšímej si jich! Nedívej se! Nechoď za nimi! Kde je pánešek?"</p>

<p>Sam se ohlédl a zjistil, že Frodo opět zaostal. Neviděl ho. Vrátil se několik kroků do tmy; neodvažoval se jít daleko ani zavolat hlasitěji než chraplavým šeptem. Náhle klopýtl o Froda, který stál ztracen v zamyšlení a hleděl na bledá světélka. Ruce mu strnule visely; kanula z nich voda a sliz.</p>

<p>„Pojďte, pane Frodo!" řekl Sam. „Nedívejte se na ně! Glum říká, že nesmíme. Musíme se ho držet a dostat se z tohohle prokletého mís­ta co nejrychleji - jestli to půjde!"</p>

<p>„Dobře," pravil Frodo, jako když se vrací ze snu. „Už jdu. Běž!"</p>

<p>Sam zase pospíšil kupředu. Zakopl o nějaký starý kořen nebo trs trávy. Upadl a ztěžka dolehl na ruce. Ty se mu hluboko zabořily do lepkavého řídkého bahna, takže měl tvář až u hladiny temného jezera. Ozvalo se slabé zasyčení, zvedl se ohavný puch, světla zakmitala, za­tančila a zavířila. Voda pod ním na chviličku vypadala jako okno za­sklené špinavým sklem a on se díval skrze ně. Vytrhl ruce z bahniska a s výkřikem odskočil. „Jsou tam mrtví! Ve vodě jsou mrtvé tváře!" řekl s hrůzou. „Mrtvé tváře!"</p>

<p>Glum se zasmál. „Mrtvé močály, jistě, jistě: tak se jmenují," krá­koral, „nemáš se do nich dívat, když svítí svíšišky."</p>

<p>„Kdo to je? Co to je?" ptal se Sam roztřeseně a obrátil se k Frodovi, který už byl těsně za ním.</p>

<p>„Nevím," řekl Frodo jako ze sna. „Ale viděl jsem je také. V tů­ních, když se rozsvítily svíce. Leží ve všech tůních, bledé tváře hlubo­ko, hluboko pod temnou vodou. Viděl jsem je: sveřepé, zlé tváře a ušlechtilé smutné tváře. Mnoho hrdých a krásných tváří s vodním bý­lím ve stříbrných vlasech. A všechny v rozkladu, všechny hnilobné, všechny mrtvé. Svítí v nich zlé světlo." Frodo si zakryl oči rukama. „Nevím, kdo jsou, ale zdálo se mi, že vidím muže a elfy a vedle nich skřety."</p>

<p>„Jistě, jistě," řekl Glum. „Všichni mrtví, všichni hnijí. Elfové, muži i skřeti. Mrtvé močály. Byla jednou jedna veliká bitva, hrozně dávno, jistě, tak to Sméagolovi vypravovali, když byl malý, než přišel Milášek. Byla to veliká bitva. Velicí muži s dlouhými meči a strašliví elfi a vřískaví skřetíšci. Celé dny, celé měsíce bojovali na pláni u Čer­né brány. Ale Močály se od té doby rozrostly, pohltily hroby; pořád se rozlézají a rozlézají."</p>

<p>„To je přece už celý věk a víc," řekl Sam. „Ti mrtví tam nemůžou být doopravdy! Je to nějaká čertovina, kterou vymysleli v Černé ze­mi?"</p>

<p>„Kdoví? Sméagol neví," odpověděl Glum. „Nedá se na ně šáh­nout, nedá se jich dotknout. Jednou jsme to zkoušeli, jistě milášku. Jednou jsem to zkusil; ale nedá se na ně šáhnout. Snad jsou jen na dívání, ne na šahání. Ne, milášku! Všichni mrtví."</p>

<p>Sam se na něho černě podíval a opět se otřásl. Myslel, že uhodl, proč se na ně Glum pokoušel sáhnout. „Já je vidět nechci," řekl. „Víc­krát ne! Nemůžeme jít dál a pryč odtud?"</p>

<p>„Jistě, jistě," řekl Glum. „Ale pomališku, pomališku. Moc opatr­ně! Nebo půjdou hobitci dolů za mrtvými a rozsvítí se malé svíšišky. Pojďte za Sméagolem! Nekoukejte na světlíška!"</p>

<p>Odplazil se vpravo a hledal cestičku kolem jezera. Šli těsně za ním, shrbení, a co chvíli užívali rukou stejně jako on. „Jestli to takhle půjde dál, tak z nás nakonec budou tři malí miláškové Glumouškové," pomyslel si Sam.</p>

<p>Přece se dostali na konec černého jezera a opatrně je přešli, plazí­ce se a přeskakujíce z jednoho zrádného ostrůvku rákosí na druhý. Často pod nimi půda povolila a stoupli nebo rukama padli do vod ohavných jako žumpa, až byli špinaví a oslizlí až po krk a jeden dru­hému páchli.</p>

<p>Až pozdě v noci dospěli zase na pevnější půdu. Glum sykal a šep­tal si, ale zdálo se, že je potěšen; nějakou záhadnou směsicí hmatu a čichu a nekalou pamětí na tvary ve tmě zřejmě zase docela přesně věděl, kde je, a byl si jistý, kudy dál.</p>

<p>„A teď jdeme!" řekl. „Miloušci hobitci! Statešní hobitci! Moc, moc unavení, to se ví, to my jsme taky, milášku, všichni. Musíme ale odvést páneška od zlých světlíšek, jistě, jistě, musíme." S těmi slovy opět vyrazil téměř poklusem dlouhou uličkou mezi vysokým rákosím a hobiti klopýtali za ním, jak mohli nejrychleji. Za chviličku se však zastavil a pochybovačně natáhl vzduch. Sykl, jako by byl znovu zne­klidněn nebo nespokojen.</p>

<p>„Co je?" zavrčel Sam, který špatně pochopil jeho jednání. „Na co čuchat? Ten smrad mě div neporazí, i když si držím nos. Smrdíš a pán taky smrdí; všecko tu smrdí."</p>

<p>„Jistě, jistě, a taky Sam smrdí!" odpověděl Glum. „Chudák Sméagol to cítí, ale hodný Sméagol to snáší. Pomáhá milouškovi páneškovi. Ale to je jedno. Něco je ve vzduchu. Přichází změna. Sméagol neví; nelíbí se mu to."</p>

<p>Šel dál, jeho neklid však rostl a co chvíli se vztyčil v celé výši a natahoval krk na východ a na jih. Hobiti nějakou chvíli neslyšeli ani necítili, co ho znepokojuje. Pak náhle zůstali stát všichni tři, strnuli a naslouchali. Frodovi a Samovi se zdálo, že daleko, daleko zaslechli dlouhý kvílivý výkřik, vysoký, tenký a krutý. Zachvěli se. V témže okamžiku si uvědomili pohyb ve vzduchu; velice se ochladilo. Stáli, napínali uši, a tu zaslechli hluk připomínající vzdálený vítr. Mlhavá světélka se zachvěla, zmatněla a zhasla.</p>

<p>Glum se nechtěl hnout dál. Stál, třásl se a drmolil si pod nos, až se vítr přihnal k nim a zasyčel a zaskučel nad močály. Noc trochu zesvětlela, takže viděli nebo zpola viděli beztvaré mlhy, jak se vlekou, svíje­jí a kroutí a valí se přes ně dál. Vzhlédli a spatřili, že se mraky trhají.</p>

<p>Ten pohled na chviličku potěšil hobití srdce, Glum se však přikr­čil a mumlavě proklínal Bílou tvář. A pak, když Frodo a Sam zírali do nebe a zhluboka dýchali čerstvější vzduch, viděli, že to přichází: malý obláček od prokletých kopců, černý stín vypuštěný z Mordoru, cosi ohromného, okřídleného a zlověstného. Mihlo se to přes měsíc a se smrtícím výkřikem odlétlo na západ rychlostí předhánějící vítr.</p>

<p>Padli k zemi a nepříčetně se tiskli ke studené půdě. Hrůzný stín se však otočil a vracel se, teď níž, a letěl přímo nad nimi, rozháněje vý­pary bažin svými ohyzdnými křídly. A pak byl pryč. Letěl zpět do Mordoru rychlostí Sauronova hněvu a za ním burácel pryč vítr a Mrt­vé močály zůstaly holé a nehostinné. Kam až oko dosáhlo, až k vzdá­lené hrozbě hor byla teď obnažená pustina postříkaná skvrnami mě­síčního světla.</p>

<p>Frodo a Sam vstali a protírali si oči jako děti, které se vzbudily ze zlého snu a vidí, že svět ještě pořád halí známá noc. Glum však ležel na zemi jako omráčený. Těžko ho burcovali a chvíli nechtěl zvednout hlavu, klečel, opíraje se o lokty, a hlavu si kryl velkýma ploskýma rukama.</p>

<p>„Přízraky!" kvílel. „Přízraky na křídlech! Milášek je jejich pánem. Vidí všesiško, všesiško. Nic se před nimi neschová. Zatracená Bílá tvář! A všechno říkají Jemu. On vidí, On ví. Ach, <emphasis>glum, glum, glum!" </emphasis>Dokud nezapadl měsíc daleko na západě za Tol Brandirem, nevstal a nepohnul se.</p>

<p>Od té doby měl Sam pocit, že se Glum opět změnil. Víc se lísal a tvářil se přátelštěji; Sam ho však přistihl, že se chvílemi divně dívá, zejména po Frodovi; a stále víc se vracel ke starému způsobu mluvy. A ještě jednou úzkostí trpěl Sam stále víc. Frodo se zdál unavený, unavený až k vyčerpání. Neříkal nic, vlastně nemluvil skoro vůbec; nestěžoval si, kráčel však, jako by nesl náklad, jehož váha stále roste; a vlekl se pomaleji a pomaleji, takže Sam musel často prosit Gluma, aby počkal a neopouštěl pána.</p>

<p>Skutečně, s každým krokem směrem k branám Mordoru cítil Fro­do Prsten na řetízku kolem krku jako větší břemeno. Začínal jej teď cítit jako opravdové závaží, které ho táhne k zemi. Daleko víc ho však trápilo Oko: tak to pro sebe nazýval. Ono, spíše než tíha Prstenu, ho ohýbalo a hrbilo, když kráčel. To Oko: ten hrozný rostoucí pocit ne­přátelské vůle, která se velikou mocí snaží prorazit všemi stíny oblaků a země a masa a uvidět tě; zabodnout se do tebe smrtícím pohledem, abys byl obnažen a nemohl se hnout. Jak tenké, jak vetché už byly ty závoje, které mu dosud bránily. Frodo úplně přesně věděl, kde nyní sídlí ta vůle a její srdce; tak jistě, jako člověk se zavřenýma očima určí, kde je slunce. Byl tváří k ní a její moc bušila do jeho čela.</p>

<p>Glum nejspíš cítil něco podobného. Co se však dělo v jeho bíd­ném srdci mezi tlakem Oka, žádostí po Prstenu, který byl tak blízko, a mezi poníženým slibem, který dal napůl ve strachu ze studeného železa, to hobiti netušili. Frodo o tom vůbec nepřemýšlel, Sam se zabýval především svým pánem a sotva si povšiml temného mraku, který padl na jeho vlastní srdce. Poslal teď Froda před sebe a bděle sledoval každý jeho pohyb, podpíral ho, když klopýtal, a snažil se ho neobratně povzbuzovat.</p>

<p>Když konečně přišel den, hobiti byli překvapení, jak se zlověstné hory přiblížily. Vzduch byl teď jasnější a chladnější a stěny Mordoru byly sice dosud daleko, nebyla to však již oblačná hrozba v nedohled­nu, ale sveřepé černé věže mračící se za bezútěšnou pustinou. Močály končily a skomíraly v mrtvých planinách rozpraskaného bahna. Země se před nimi táhla dlouhými, mělkými, neplodnými a nelítostnými svahy k poušti, jež ležela před Sauronovou bránou.</p>

<p>Dokud trvalo šedé světlo, krčili se pod černým kamenem jako červi a choulili se v obavách, že okřídlený děs přiletí znovu a vypátrá je svýma krutýma očima. Ostatek cesty byl stínem rostoucího strachu, v němž paměť nenašla nic, čeho by se zachytila. Ještě dvě noci se vlekli úmornou krajinou bez cest. Zdálo se jim, že vzduch zhrubl a je plný trpkého pachu, který jim zalyká dech a vysušuje ústa.</p>

<p>Konečně pátého rána cesty s Glumem zase stanuli. Před nimi se v úsvitu temně zvedaly veliké hory pod střechou oblak a dýmu. Od je­jich úpatí se napřahovaly mohutné bašty a rozbité pahorky, jejichž nejbližší konec byl vzdálen jen asi dvanáct mil. Frodo se rozhlížel s hrůzou. Mrtvé močály a vyprahlá rašeliniště zemí nikoho byly straš­né, avšak země, kterou teď plíživý den zvolna odhaloval jeho uhýbají­cím očím, byla mnohem odpudivější. I do Jezera mrtvých tváří snad někdy přišel hubený přízrak zeleného jara; sem však nemohlo jaro ani léto víckrát přijít. Zde nežilo nic, ani malomocné plísně živící se hni­lobou. Zející tůně byly zadušeny popelem a plazivými bahny, chorob­ně bělošedými, jako by hory vyzvrátily kal ze svých útrob na okolní země. Vysoké mohyly na prach rozdrcených skal, veliké kužele zemi­ny spálené ohněm a poskvrněné jedy stály jako necudný hřbitov v nekonečných řadách, jež zvolna odhalovalo neochotné světlo.</p>

<p>Došli ke spoušti ležící před Mordorem, k trvalému pomníku tem­né dřiny jeho otroků, jenž měl přetrvat, až všechny jejich záměry zvět­ší; zem poskvrněná, nevyléčitelně chorá, leda by přišlo Velké moře a omylo ji zapomněním.</p>

<p>„Je mi špatně," řekl Sam. Frodo nepromluvil.</p>

<p>Chvíli tam stáli jako lidé, kteří odhánějí noční můru číhající na pokraji spánku, přestože vědí, že k ránu mohou dojít pouze skrze stí­ny. Světlo se rozlévalo a tvrdlo. Zející jámy a jedovaté mohyly byly obludně jasné. Slunce vzešlo a kráčelo mezi oblaky a dlouhými prapo­ry kouře, i sluneční svit však byl pošpiněn. Hobiti nedokázali to světlo vítat; zdálo se nepřátelské, odhalovalo je v jejich bezmocnosti - jako maličké pištící přízraky, které bloudí mezi hromadami popele Temné­ho pána.</p>

<p>Byli tak unavení, že hledali, kde by si mohli odpočinout. Chvíli seděli a nemluvili ve stínu hromady strusky; vycházely z ní však ne­čisté výpary, svíraly jim hrdlo a dusily je. Glum vstal první. Prskal a klel a beze slova a bez ohlédnutí na hobity se po čtyřech plazil pryč. Frodo a Sam se plazili za ním, až se dostali do široké, téměř okrouhlé jámy s vysokým břehem na západní straně. Byla studená a mrtvá a na dně se v mnoha barvách rozlévaly splašky. V té ošklivé díře se skrčili a doufali, že v jejím stínu uniknou pozornosti Oka.</p>

<p>Den zvolna uplýval. Trápila je veliká žízeň, vypili však jen pár kapek ze svých lahví - naposledy naplněných v rokli, která jim teď, když se ve vzpomínce ohlíželi, připadala jako krásné a klidné místeč­ko. Hobiti střídali hlídky. Zprvu nemohli usnout ani jeden, přestože byli velmi unavení; když se však slunce v dálce spouštělo do pomalu plujícího oblaku, Sam si zdříml. Stráž právě držel Frodo. Ležel zády opřen o svah jámy, to ho však nezbavovalo pocitu břemene, které na něm spočívalo. Hleděl do oblohy pruhované kouřem a viděl podivné mátohy, temné jedoucí postavy a tváře z minulosti. Ztratil pojem času, kolísal na okraji spánku a bdění, až na něho přišlo zapomnění.</p>

<p>Náhle se Sam probudil s dojmem, že slyšel pána volat. Byl večer. Frodo volat nemohl, protože usnul a sklouzl téměř až na dno jámy.</p>

<p>Byl u něho Glum. Sam měl chviličku dojem, že se snaží Froda vzburcovat, ale pak viděl, že tomu tak není. Glum mluvil sám se sebou. Sméagol se přel s nějakou jinou myslí, jež užívala téhož hlasu, nutila jej však pištět a syčet. Když mluvil, v očích se mu střídalo bledé a zelené světlo.</p>

<p>„Sméagol slíbil," řekla první myšlenka.</p>

<p>„Jistě, jistě, milášku," přišla odpověď, „slíbili jsme: zachránit svého Miláška, nevydat ho Jemu - nikdy. Ale on k Němu jde, jistě, krok za krokem. Co s ním ten hobit udělá, to jsme zvědaví, jistě, to jsme zvědaví."</p>

<p>„Já nevím. Nemůžu tomu zabránit. Má ho páneček. Sméagol slí­bil, že bude pánečkovi pomáhat."</p>

<p>„Jistě, jistě, pomáhat páneškovi: páneškovi Miláška. Ale kdybysme byli pánešek my, pak bysme mohli pomáhat sami sobě, jistě, a pořád bysme dodržovali slib."</p>

<p>„Sméagol ale říkal, že bude moc, moc hodný. Miloušek hobitek! Sundal krutý provázek Sméagolovi z nožičky. Mluví se mnou miloučce."</p>

<p>„Moc, moc hodný, ano, milášku? Tak buďme hodný jako rybiška, slaďoušká rybiška, ale k sobě. Neublížíme milouškovi hobitkovi, sa­mozřejmě, ne, ne."</p>

<p>„Ale Miláček dostal slib," namítl Sméagolův hlas.</p>

<p>„Tak si ho vezmi," řekl druhý, „a dostaneš slib sám! Potom bu­deme pánešek my, <emphasis>glum! </emphasis>A ten druhý hobit, ten ošklivý hobit, pode­zřívavý hobit, se bude plazit, jisstě, <emphasis>glum!"</emphasis></p>

<p>„Ale miloušek hobitek ne?"</p>

<p>„Ne, ne, jestli nebudeme chtít. Ale je to Pytlík, Milášku, jistě, je Pytlík. Pytlík ho ukradl. Našel ho a neřekl nic, nic. My nenávidíme</p>

<p>Pytlíky."</p>

<p>„Ne tohohle Pytlíka."</p>

<p>„Jistě, každého Pytlíka. Všechny lidišky, kteří mají Miláška. Mu­síme ho mít!"</p>

<p>„Ale On to uvidí, On se to dozví. On nám ho vezme!"</p>

<p>„On vidí. On slyšel, jak jssme hloupě slíbili - proti jeho příkazu, jistě. Musíme ho vzít. Přízraky hledají. Musíme ho mít."</p>

<p>„Pro Něho ne!"</p>

<p>„Ne, slaď oušku. Víš, milášku, když ho budeme mít, můžeme utéct i před ním, ne? Možná že dostaneme velikou sílu, větší než Přízraky.</p>

<p>Pán Sméagol? Veliký Glum? Sám Glum? Jíst rybišky každý den, tři­krát za den, čerstvé z moře. Největší Milášek Glum! Musíme ho mít. My ho chceme, chceme, chceme!"</p>

<p>„Ale oni jsou dva. Vzbudí se moc rychle a zabijí nás," kňoural Sméagol z posledních sil. „Teď ne. Ještě ne."</p>

<p>„My ho chceme! Ale - " nastalo dlouhé ticho, jako by procitla no­vá myšlenka. „Ještě ne, aha? Možná. Třeba pomůže Ona. Třeba Ona,</p>

<p>jistě."</p>

<p>„Ne, ne! Tak ne!" kvílel Sméagol. „Jistě! My ho chceme! My ho chceme!"</p>

<p>Pokaždé když mluvila druhá mysl, Glumova dlouhá ruka se pomalu plížila kupředu, kradla se k Frodovi, a pak sebou trhla nazpět, když opět promluvil Sméagol. Nakonec se obě paže se zkřivenými a cukajícími prsty začaly sápat jako pařáty po jeho krku.</p>

<p>Sam ležel zticha, stržen sporem, zpod přivřených víček však po­zoroval každý Glumův pohyb. Jeho prosté mysli připadal obyčejný hlad, touha sníst hobity, jako hlavní nebezpečí, které od Gluma hrozí. Teď si uvědomil, že je to jinak. Glum cítil strašlivé volání Prstenu. <emphasis>On </emphasis>byl samozřejmě Temný pán, Sam však byl zvědav, kdo je <emphasis>Ona. </emphasis>Sou­dil, že nějaká ohavná přítelkyně, kterou si ten malý mizera pořídil na cestách. Pak zapomněl na úvahy, protože věci očividně zašly dost da­leko a začínalo to být nebezpečné. Všechny údy měl nesmírně těžké, ale s námahou se vytrhl a posadil se. Něco ho varovalo, aby byl opatr­ný a neodhalil, že vyslechl spor. Hlasitě vzdychl a široce zazíval.</p>

<p>„Kolik je hodin?" řekl ospale.</p>

<p>Glum vyrazil mezi zuby dlouhé zasyčení. Chviličku stál zpříma, napjatě a hrozivě; pak se zhroutil, dopadl na všechny čtyři a vylezl do břehu jámy.</p>

<p>„Miloušci hobitci! Miloušek Sam!" řekl. „Ospalci, jistěže, ospalci! Nechají hodného Sméagola hlídat! Ale je večer. Šero se plíží. Je čas jít."</p>

<p>„Nejvyšší čas!" pomyslel si Sam. „A taky čas se rozejít." Přesto mu projela myslí otázka, zda by teď vlastně svobodně se pohybující Glum nebyl stejně nebezpečný, jako když ho mají s sebou. „Zatrace­ně! Kdyby se tak zalknul!" zabručel. Seškrábal se dolů břehem a vzbudil svého pána.</p>

<p>Frodo se cítil kupodivu osvěžen. Zdál se mu sen. Temný stín pře­šel a v této choré krajině ho navštívilo líbezné vidění. Nic mu z něho v paměti nezůstalo, a přece díky němu cítil radost a měl lehčí srdce. I jeho břímě na něm spočívalo s menší tíhou. Glum ho vítal s psí rados­tí. Chichotal se a štěbetal, praskal dlouhými prsty a šátral Frodovi po kolenou. Frodo se na něho usmál.</p>

<p>„Pojď!" řekl. „Vedl jsi nás dobře a věrně. Tohle je poslední úsek. Doveď nás k Bráně a nebudu žádat, abys šel dál. Doveď nás k Bráně a můžeš jít, kam chceš - jenom ne k našim nepřátelům."</p>

<p>„K Bráně, ano?" vykvikl Glum a vypadal překvapeně a poděšeně. „K Bráně, říká pánešek. Jistě, říká to. A hodný Sméagol dělá, o co požádá, jistě. Ale až přijdeme blíž, potom se uvidí, potom se třeba uvidí. Vůbec to nebude miloušké. Ne, ne!"</p>

<p>„Jenom běž!" řekl Sam. „Ať to máme odbyté!"</p>

<p>V houstnoucím šeru se vyškrábali z jámy a pomalu se proplétali mrtvou zemí. Nedošli daleko a opět pocítili strach, který na ně padl, když se nad močály přehnal okřídlený tvor. Zarazili se a choulili se k zle páchnoucí zemi; na tmavé večerní obloze však neviděli nic a hroz­ba se brzy přehnala kdesi vysoko, snad na nějaké rychlé posílce z Ba-rad-důr. Po chvíli Glum vstal a plazil se dál. Přitom si mumlal a třásl se.</p>

<p>Asi hodinu po půlnoci na ně padl strach potřetí, nyní se však jevil vzdálenější, jako by letěl vysoko nad mraky a strašlivou rychlostí se hnal na západ. Glum však byl bezmocný hrůzou a byl přesvědčen, že honí je, že se o jejich příchodu ví.</p>

<p>„Třikrát!" fňukal. „Třikrát, to je výstraha. Cítí nás tu, cítí Miláška. Milášek je jejich pán. Tudy dál nemůžeme, ne, ne. To nejde, to ne­jde!"</p>

<p>Domluvy a vlídná slova už nepomáhaly. Teprve když mu Frodo rozhněvaně přikázal a položil ruku na jílec meče, Glum vstal. Pak se konečně se zavrčením zvedl a šel před nimi jako Spráskaný pes.</p>

<p>Tak proklopýtali úmorný zbytek noci, dokud nepřišel nový den strachu; kráčeli mlčky se sklopenými hlavami a neviděli nic a neslyše­li nic než vítr, který jim syčel do uší.<strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p>

<p><strong>ČERNÁ BRÁNA JE </strong><strong>Z</strong><strong>AVŘENÁ</strong></p>

<p>Než se rozbřeskl další den, jejich cesta k Mordoru byla u konce. Močály a poušť měli za sebou. Před nimi se proti sinavé obloze temně zvedaly hrozivé hlavy velkých hor.</p>

<p>Na západě Mordoru se zvedalo ponuré pohoří Ephel Dúath, Hory stínu, a na severu roztříštěné štíty a neplodné hřbety Ered Lithui, šedé jako popel. Kde se však tato pohoří - ve skutečnosti části jedné veliké stěny okolo truchlivých plání Lithlad a Gorgoroth a hořkého vnitro­zemského moře Núrnen - blížila k sobě, vztahovala dlouhá ramena k severu, a mezi nimi byla hluboká úžlabina. To byl Cirith Gorgor, Stra­šidelný průsmyk, vstup do země Nepřítele. Po obou jeho stranách se chmuřily vysoké útesy a z ústí trčely dva svislé vrchy, černé do morku kostí a holé. Na nich stály zuby Mordoru, dvě silné a vysoké věže. V dávných dnech po Sauronově svržení a útěku je ve své pýše a moci postavili muži z Gondoru, aby se nepokusil proniknout zpátky do své staré říše. Síla Gondoru však oslábla a muži usnuli a věže dlouho stály prázdné. Potom se Sauron vrátil. Teď byly strážné věže, jež začaly propadat zkáze, opraveny a naplněny zbraněmi a osazeny ustavičně bdícími posádkami. Z jejich kamenných tváří zíraly temné okenní otvory na sever, na východ a na západ a každé okno bylo plné očí, jež nespaly.</p>

<p>Přes ústí průsmyku zbudoval Temný pán od útesu k útesu vysoké kamenné opevnění. Byla v něm jen jediná železná brána a na cimbuří neustále přecházely stráže. Pod vrchy byla skála z obou stran provrtá­na stovkami jeskyní a černých děr; tam číhalo vojsko skřetů, hotovo vyřítit se na znamení jako černí mravenci do války. Mezi zuby Mordoru neprošel nikdo, aniž by pocítil jejich kousnutí, ledaže byl povo­lán Sauronem nebo znal tajná hesla, jež otvírala Morannon, černou bránu jeho země.</p>

<p>Dva hobiti se zoufalstvím zírali na věže a na zeď. I na dálku viděli v šerém světle pohyb černých stráží na zdi a hlídky před branou. Leže­li a vyhlíželi přes okraj skalnaté prohlubně pod protáhlým stínem nejsevernější bašty Ephel Dúath. Vrána by v těžkém vzduchu uletěla jen hon od jejich skrýše a byla by na černé špici bližší věže. Slabě se nad ní kroutil dým, jako by dole v pahorku doutnal oheň.</p>

<p>Přišel den a plavé slunce mhouralo přes neživé hřebeny Ered Li-thui. Pak náhle uslyšeli volání trubek s mosaznými hrdly; ryčely ze strážních věží, a ze skrytých pevnůstek a předsazených opevnění v kopcích se ozývaly odpovědi; a ještě dál se tlumeně, a přece hluboce a zlověstně rozléhaly v proláklině za horami mocné rohy a bubny Ba-rad-důr. V Mordoru nadcházel nový hrůzný den strachu a dřiny, noční hlídky byly povolávány do svých kobek a denní hlídky, kruté a se zlýma očima, pochodovaly na svá místa. Na cimbuří se mdle zaleskla ocel.</p>

<p>„Tak jsme tady!" řekl Sam. „Tady je Brána, a tak se mně zdá, že dál se už nikdy nedostaneme. Že by mi ale Kmotr něco řekl, kdyby mě viděl! Často říkával, že špatně skončím, když si nedám pozor, zrovna tak. Teď už ale starouška sotvakdy uvidím. Přijde o možnost říct mi: <emphasis>,Já jsem ti to říkal, Same!'; </emphasis>a to je škoda. Mohl by mi to říkat, dokud by mu stačil dech, jen kdybych ho, dědouška, zas viděl. Nejdřív bych se ovšem musel umýt, jinak by mě nepoznal.</p>

<p>Asi je zbytečné ptát se, kudy půjdeme teď? Dál nemůžeme - leda bychom chtěli požádat skřety o doprovod."</p>

<p>„Ne, ne!" řekl Glum. „To nejde. Dál nemůžeme. Sméagol to říkal. Říkal: půjdeme k Bráně a uvidíme. A vidíme. Jistě, milášku, vidíme. Sméagol věděl, že hobitci tudy nemůžou. Jistěže, Sméagol věděl."</p>

<p>„Tak proč jsi nás sem u všech čertů vodil?" řekl Sam, který neměl náladu být spravedlivý a rozumný.</p>

<p>„Pánešek říkal. Pánešek říká: Doveď nás k Bráně. Tak to hodný Sméagol udělá. Pánešek říkal, pánešek moudrý."</p>

<p>„Říkal jsem to," pravil Frodo. Tvář měl zachmuřenou a sevřenou, avšak rozhodnou. Byl špinavý, vyzáblý a ztuhlý únavou, ale už se nehrbil a oči měl jasné. „Řekl jsem to, protože hodlám vstoupit do Mordoru a jinou cestu neznám. Proto půjdu tudy. Nežádám nikoho, aby šel se mnou."</p>

<p>„Ne, ne, pánešku!" kvílel Glum a sahal po něm a vypadal nesmír­ně rozrušeně. „Tou cestou to nejde! To nejde! Neber Miláška k Němu! Spolkne nás všecky, když ho dostane, spolkne celý svět. Schovejte si ho, miloušku pánešku, a buďte hodný na Sméagola. Nedávejte ho Je­mu. Anebo jděte pryč, do milouškých krajinek, a dejte ho zpátky ma­lému Sméagolovi. Jistě, jistě, pánešku: vraťte ho, ano? Sméagol ho bude opatrovat; bude hrozně hodný, hlavně na miloušky hobitky. Hobitci půjdou domů. Nechoďte k Bráně!"</p>

<p>„Je mi přikázáno jít do země Mordor, a proto půjdu," řekl Frodo. „Když je jen jediná cesta, musím jít tou. Co přijde pak, to přijít musí."</p>

<p>Sam neříkal nic. Výraz Frodovy tváře mu stačil; věděl, že by mlu­vil zbytečně. A koneckonců od začátku v celé té záležitosti neměl opravdovou naději; jako veselý hobit však naději nepotřeboval, dokud se dalo zoufalství odkládat. Teď došli k hořkému konci. Celou cestu se však držel pána; to bylo hlavní, proč šel, a bude se ho držet dál. Jeho pán do Mordoru sám nepůjde. Sam půjde s ním - aspoň se zbaví Gluma.</p>

<p>Glum ovšem zatím nemínil připustit, aby se ho jen tak zbavili. Klekl si Frodovi u nohou, lomil rukama a pištěl. „Tudy ne, pánešku!" žebronil. „Je jiná cesta. Jistě, ano, jiná cesta. Jiná, temnější, hůř se hledá, tajnější. Ale Sméagol ji zná. Ať vám ji Sméagol ukáže!"</p>

<p>„Jiná cesta!" řekl Frodo pochybovačně a shlížel na Gluma zkou­mavým pohledem.</p>

<p>„Jisstě! Jisstě, opravdu! <emphasis>Byla </emphasis>jiná cesta. Sméagol ji našel. Pojďte se podívat, jestli je tam ještě!"</p>

<p>„Dřív jsi o ní nic neříkal."</p>

<p>„Ne, pánešek se neptal. Pánešek neříkal, co má v úmyslu. Neříká chudáškovi Sméagolovi. Říká: Sméagole, doveď nás k Bráně - a po­tom sbohem! Sméagol může běžet a být hodný. Ale teď říká: já chci vstoupit do Mordoru touhle cestou. A tak se Sméagol strašně bojí. Nechce ztratit milouška páneška. A slíbil, pánešek ho donutil slíbit, že zachrání Miláška. Ale pánešek ho odnese Jemu, rovnou Černé ruce, když půjde pánešek touhle cestou. A tak je Sméagol musí zachránit oba a vzpomene si na jinou cestu, která bývala, kdysi bývala. Milou­šek pánešek. Sméagol moc, moc hodný, vždycky pomáhá."</p>

<p>Sam se zamračil. Kdyby mohl Gluma provrtat očima, byl by to udělal. Mysl měl plnou pochyb. Zdálo se mu, že Glum je opravdu upřímně rozrušen a úpěnlivě se snaží Frodovi pomoci. Pamatoval si však spor, který zaslechl, a nechtělo se mu věřit, že by se dlouho po­tlačovaný Sméagol přece prosadil. Jeho hlas rozhodně neměl ve sporu poslední slovo. Sam hádal, že sméagolovská a glumovská polovička (kterým v duchu říkal Podlez a Podraz) dospěly k příměří a dočasné­mu spojenectví; žádná nechtěla, aby Prsten dostal Nepřítel; obě si přá­ly zachránit Froda před zajetím a mít ho co nejdéle v dohledu - při­nejmenším do té doby, dokud bude mít Podraz nějakou naději, že do­stane do rukou Miláčka. O tom, že by skutečně existovala nějaká jiná cesta do Mordoru, Sam pochyboval.</p>

<p>„A ještě dobře, že ani jedna polovička toho starého lotra neví, co chce pán udělat," pomyslel si. „Kdyby věděl, že pán chce s jeho Miláškem nadobro skoncovat, měli bychom mrzutosti v tu ránu. Stejně má Podraz takovou hrůzu z Nepřítele - a má nebo měl od něho příkazy - že by nás radši udal, než aby ho přistihli, jak nám pomáhá; a dost možná radši, než by nechal svého Miláška roztavit. To si aspoň mys­lím já. A doufám, že si to pán pořádně rozváží. Moudrý je dost, ale má měkké srdce. Žádný Křepelka nemůže uhodnout, co udělá za chvilič­ku."</p>

<p>Frodo Glumovi neodpověděl hned. Zatímco Samovou pomalou, ale bystrou hlavou procházely tyto pochybnosti, stál a zíral k temnému útesu Cirith Gorgoru. Prohlubeň, v níž našli útočiště, byla vymleta v úbočí nízkého kopce kousíček nad dlouhým údolím připomínajícím příkop, které jej oddělovalo od krajních bašt hor. Uprostřed údolí stály černé základy západní strážní věže. Za ranního světla už bylo jasně vidět bledé a prašné silnice, které se sbíhaly k Bráně Mordoru; jedna se vinula zpátky na sever, jiná se tratila na východě v mlhách, které lnuly k úpatí Ered Lithui, a třetí běžela k Frodovi. Ostře zahýbala ko­lem věže, vstupovala do úzké brázdy a vycházela z ní nedaleko pro­hlubně, kde stál. Napravo od něho, na západě, obtáčela horská ramena a odcházela na jih do hlubokých stínů, jež halily všechna západní úbo­čí Ephel Dúath, a v nedohlednu putovala dál do úzkého pruhu země mezi horami a Velkou řekou.</p>

<p>Zatímco Frodo hleděl, uvědomil si, že na pláni je velký ruch a po­hyb. Zdálo se, jako by byla na pochodu celá vojska, přestože jich vět­šinu zakrývaly výpary plazící se z bažin a pustin v pozadí. Tu a tam však zahlédl lesk kopí a přilbic; přes roviny u cest bylo vidět mnoho oddílů jízdy na koních. Připamatoval si své daleké vidění na Amon Henu, tak nedávné, ač mu teď připadalo jako před léty. Tu poznal, že naděje, jež se mu na okamžik divoce pohnula v srdci, byla marná. Trubky nezvučely výzvou, ale na uvítanou. To nebyl útok na Temné­ho pána, v němž by muži z Gondoru povstali jako mstící přízraky z hrobů dávno minulé udatnosti. To byli muži jiné rasy, z širých zemí na Východě, a sbírali se na zavolání svého vrchního vládce; vojsko, jež v noci tábořilo před jeho branou, nyní pochodovalo dovnitř, aby zvětšilo jeho rostoucí moc. Jako by si náhle uvědomil, jak nebezpečné je jejich postavení, o samotě, v rostoucím denním světle, tak blízko té ohromné hrozby, rychle si stáhl svou tenounkou šedou kápi přes hlavu a sestou­pil do prohlubně. Pak se obrátil ke Glumovi.</p>

<p>„Sméagole," řekl, „spolehnu se na tebe ještě jednou. Zdá se mi, že skutečně musím a že je mi souzeno přijímat pomoc od toho, u koho jsem ji nejméně hledal, a že tobě je souzeno, abys pomáhal mně, kte­rého jsi tak dlouho pronásledoval se zlým záměrem. Dosud si ode mne zasloužíš chválu a poctivě jsi dodržoval svůj slib. Říkám poctivě, a myslím to tak," dodal s pohledem na Sama, „protože jsme už dvakrát byli v tvé moci a ty jsi nám neublížil. Ani ses nepokusil vzít mi to, co jsi kdysi hledal. Kéž je to tak i do třetice! Varuji tě ale, Sméagole, jsi v nebezpečí!"</p>

<p>„Jistě, jistě, pánešku!" řekl Glum. „Ve strašném nebezpečí! Sméagolovi se kosti třesou, když na to pomyslí, ale on neuteče. Musí pomáhat milouškovi páneškovi."</p>

<p>„Nemyslel jsem nebezpečí, které sdílíme všichni," řekl Frodo. „Myslím nebezpečí pro tebe samotného. Složil jsi slib při tom, čemu říkáš Miláček. Pamatuj na to! Přinutí tě, abys jej dodržel, ale bude hledat cestu, jak jej zvrátit k tvé zkáze. Už teď tě převrací. Sám ses mi teď pošetile odhalil. <emphasis>,Dejte ho zpátky Sméagolovi,' </emphasis>jsi řekl. To už neří­kej! Nedovol, aby ta myšlenka v tobě rostla! Nikdy ho zpátky nedo­staneš. Ale touha po něm tě může zradit a dojdeš k hořkému konci. Nikdy ho nedostaneš zpátky. V krajní tísni, Sméagole, si Miláčka na­sadím, a Miláček tě už dávno opanoval. Jestliže ti poručím a budu ho mít na ruce, poslechneš, i kdybys měl skočit do propasti nebo do ohně. A to bych ti poručil. Dej si tedy pozor, Sméagole!"</p>

<p>Sam pohlédl na svého pána s pochvalou, ale i s překvapením; v jeho tváři a hlase bylo cosi, co dosud neznal. Vždycky se domníval, že laskavost milého pana Froda je tak velká, že předpokládá značnou dávku slepoty. Držel se samozřejmě i zcela protikladné víry, že pan Frodo je ta nejmoudřejší osoba na světě (snad s výjimkou starého pána Bilba a Gandalfa). Glum možná po svém, a mnohem omluvitelněji, protože se znali nepoměrně kratší dobu, udělal stejnou chybu. Roz­hodně ho tento proslov zarazil a zděsil. Plazil se po zemi a nedokázal ze sebe vypravit jasné slovo kromě <emphasis>miloušek pánešek.</emphasis></p>

<p>Frodo chvíli trpělivě čekal a pak promluvil méně příkře. „Tak pojď, Glume, nebo Sméagole, jestli chceš, a pověz mi o té druhé cestě, a pokud můžeš, ukaž mi, jakou máme naději, když se po ní dáme; a mám-li právo sejít kvůli ní z přímé cesty. Spěchám."</p>

<p>Glum však byl v žalostném stavu a Frodova výhrůžka ho zcela rozrušila. Nebylo snadné dostat z něho nějaké sdělení; mumlal, pištěl a často se přerušoval, lezl po zemi a prosil oba, aby byli hodní na „chudáška Sméagola". Po chvíli se trochu uklidnil a Frodo z něho po kouskách vytahal, že pocestný, který se dá silnicí, jež vede na západ od Ephel Dúath, po čase dojde na křižovatku v kruhu temných stromů. Napravo jde cesta dolů k Osgiliathu a k mostům přes Anduinu, stře­dem vede dál cesta na jih.</p>

<p>„Dál, dál, dál," říkal Glum. „Nikdy jsme tamtudy nešli, ale prý se táhne tři sta mil a pak je vidět Velkou vodu, která nikdy neodpočívá. Jsou tam spousty rybišek a velcí ptášci jedí rybišky; miloušci ptášci, ale nikdy jsme tam nešli, ne, ne, škoda, neměli jsme příležitost. A ješ­tě dál jsou další země, ale strašně tam pálí Žlutá tvář a je tam málo mraků a lidi jsou tam divocí a mají tmavé obličeje. Tu zemi vidět ne­chceme."</p>

<p>„Ne!" řekl Frodo. „Ale neodbočuj ze své cesty. Co třetí odboč­ka?"</p>

<p>„Jistě, jistě, je tam třetí cesta," řekl Glum. „To je cesta vlevo. A hned začíná stoupat a pořád se točí a stoupá zpátky do vysokého stínu. Zahne kolem černé skály a pak ji uvidíte, uvidíte ji nad sebou a budete se chtít schovat."</p>

<p>„Co uvidíme? Koho uvidíme?"</p>

<p>„Starou pevnost, moc starou a moc strašnou. Slýchávali jsme po­věsti z Jihu, když byl Sméagol malý, dávno, dávno. Jistě, povídali spoustu příběhů, když jsme večer sedávali na břehu Velké řeky, pod vrbiškami, když byla Řeka mladší, <emphasis>glum, glum" </emphasis>Dal se do pláče a mumlání. Hobiti trpělivě čekali.</p>

<p>„Pověsti z Jihu," pokračoval zase Glum, „o vysokých mužích se svítícíma očima a o jejich domech jako kamenných horách a o stříbrné koruně jejich krále a o jeho Bílém stromě. Báječné pověsti. Stavěli vysokánské věže a jedna byla jako stříbro a v ní byl kámen jako měsíc a kolem veliké bílé zdi. Jistě, spoustu pověstí o Měsíční věži."</p>

<p>„To by měla být Minas Ithil, kterou postavil Elendilův syn Isildur," řekl Frodo. „Isildur to byl, kdo uřízl prst Nepříteli."</p>

<p>„Jistě, má jenom čtyři na své černé ruce, ale ty stačí," řekl Glum a otřásl se. „A On nenáviděl Isildurovo město."</p>

<p>„Je snad něco, k čemu nemá nenávist?" řekl Frodo. „Ale co má s námi společného Měsíční věž?"</p>

<p>„Tohle, pánešku: byla tam a je tam. Vysoká věž a bílé domy a zeď; ale už není miloušká, už není krásná. Dávno ji dobyl On. Je to teď moc strašné místo. Pocestní se třesou, když ji vidí, plíží se z do­hledu, vyhýbají se jejímu stínu. Ale pánešek tamtudy bude muset jít. To je jediná druhá cesta. Protože tam jsou hory nižší a stará cesta vede nahoru a pořád nahoru, až dojde k tmavému průsmyku nahoře a pak zase klesá dolů - do Gorgorothu." Glum se otřásl a jeho hlas poklesl v šepot.</p>

<p>„Co nám to ale pomůže?" ptal se Sam. „Nepřítel přece určitě ví o svých horách všecko a tu cestu bude střežit zrovna jako tuhle, ne? Věž přece není prázdná?"</p>

<p>„Ne, není prázdná!" zašeptal Glum. „Zdá se prázdná, ale není, kdepak! Žijí tam strašidelné věci. Skřeti, jistě, vždycky skřeti, ale i horší věci, horší věci jsou tam taky. Silnice stoupá rovnou ve stínu zdí a prochází kolem brány. Na silnici se nešustne nic, aby o tom nevědě­li. Ti vevnitř vědí: Mlčenliví bdící."</p>

<p>„Takže ty nám radíš," řekl Sam, „abychom se dali na další dlouhý pochod na jih a nakonec se octli zrovna v takové louži jako tady, když ne horší?"</p>

<p>„Ne, kdepak," řekl Glum. „Hobitci musí chtít chápat. On nečeká útok z té strany. Jeho Oko je všude, ale některých míst si všímá víc než jiných. Nevidí všecko najednou, ještě ne. Vždyť dobyl celou zem na západ od Hor stínu až k Řece a má teď v rukou mosty. Myslí si, že nikdo nemůže přijít k Měsíční věži, když nejdřív nesvede velikou bi­tvu u mostů anebo si nevezme spoustu lodí, které se nedají schovat a o kterých se On dozví."</p>

<p>„Nějak moc toho víš o tom, co On dělá a co si myslí," řekl Sam. „Mluvil jsi s ním poslední dobou? Nebo jsi jenom klábosil se skřety?"</p>

<p>„To není miloušek hobitek, nemá rozum," řekl Glum, hněvivě mžikl na Sama a obrátil se k Frodovi. „Sméagol se skřety mluvil, jistě, než potkal páneška, a s hodně lidmi; hodně se nachodil. A to, co teď říká, říká spousta lidí. Tady na severu mu hrozí velké nebezpečí a nám taky. On jednou vyjde z Černé brány, a brzo. Jenom tudy můžou přijít velké armády. Ale tam dole na západě nemá obavy a jsou tam Mlčenliví bdící."</p>

<p>„Přesně tak," řekl Sam, který se nedal odradit. „Takže máme jít k bráně, zaklepat a zeptat se, jestli jdeme dobře do Mordoru? Nebo jsou tak mlčenliví, že nám neodpovědí? To nedává smysl. To můžeme udě­lat i tady a ušetřit si dlouhé chození."</p>

<p>„S tím nežertuj," zasyčel Glum. „Není to k smíchu. Kdepak! To není k zasmání. Vůbec nemá smysl pokoušet se dostat do Mordoru. Když ale páneček říká <emphasis>Musím jít </emphasis>anebo <emphasis>Půjdu, </emphasis>tak se nějaká cesta vy­zkoušet musí. Nesmí ale jít do strašlivého města. Ne, kdepak, ne. Tady mu Sméagol pomůže, miloušek Sméagol, i když mu nikdo neřekne, oč vlastně jde. Sméagol zase pomůže. On našel. On zná."</p>

<p>„Co jsi našel?" ptal se Frodo.</p>

<p>Glum se skrčil a zase začal šeptat. „Malinkou pěšinku do hor, a potom schody, úzké schody, jistě, náramně dlouhé a úzké. A potom další schody. A pak," - jeho hlas se ještě ztišil - „chodbu, temnou chodbu; a nakonec malou rozsedlinku a pěšinu vysoko nad hlavním průsmykem. Tamtudy se Sméagol dostal ze tmy. Bylo to před lety. Možná že pěšina zmizela, a třeba ne, třeba ne."</p>

<p>„Vůbec se mi to nezdá," řekl Sam. „Zní to moc jednoduše, aspoň když o tom mluvíš. Jestli tam ta pěšina ještě je, bude taky hlídaná. Nebyla hlídaná, Glume?" Když to řekl, postřehl, nebo se mu aspoň zdálo, v Glumově oku zelený záblesk. Glum zabručel, ale neodpově­děl.</p>

<p>„Není hlídaná?" zeptal se Frodo přísně. „A utekl jsi z té tmy, Sméagole? Nedovolili ti spíš odejít s nějakým úkolem? To si aspoň myslel Aragorn, když tě před pár lety našel u Mrtvých močálů."</p>

<p>„To je lež!" zasyčel Glum a při zmínce o Aragornovi se mu v očích rozsvítilo zlé světélko. „Lhal o mně, lhal. Uprchl jsem, docela sám. Ano, řekli, že mám hledat Miláška, a já ho hledal a hledal, samo­zřejmě. Ale ne pro Černého. Milášek byl náš, byl můj, říkám vám. Já</p>

<p>utekl."</p>

<p>Frodo si byl podivně jistý, že v této věci není Glum pro jednou tak vzdálen od pravdy, jak by ho mohli podezřívat; že si našel nějakou jinou cestu z Mordoru a alespoň věří, že to bylo vlastní vychytralostí. Jedna věc: všiml si, že Glum použil já, a když se to vzácně přihodilo, bývalo to znamením, že pro tu chvíli převládly pozůstatky dávné pravdomluvnosti a upřímnosti. I kdyby se ovšem dalo Glumovi v té věci věřit, Frodo nezapomínal na úskočnost Nepřítele. „Útěk" mohl být dovolen nebo umožněn a v Temné věži o něm mohli dobře vědět. A v každém případě si Glum zjevně mnoho nechával pro sebe.</p>

<p>„Ptám se tě znova," řekl, „není ta tajná cesta hlídaná?"</p>

<p>Aragornovo jméno však Gluma rozmrzelo. Tvářil se ukřivděně, jako když ho podezřívají ze lži, a on zrovna jednou řekl pravdu nebo její část. Neodpovídal.</p>

<p>„Není hlídaná?" opakoval Frodo.</p>

<p>„Asi, asi bude. V téhle zemi není nikde bezpečno," řekl Glum mr­zutě. „Nikde. Ale pánešek se musí pokusit, nebo jít domů. Jinudy to nejde." Víc z něho nedostali. Jméno onoho nebezpečného místa a mordorského průsmyku říci nemohl nebo nechtěl.</p>

<p>Jeho jméno bylo Cirith Ungol, jméno se strašlivou pověstí. Aragorn by jim snad byl mohl říci jméno i jeho význam; Gandalf by je byl varoval. Byli však sami a Aragorn byl daleko a Gandalf stál v tros­kách Železného pasu a zápolil se Sarumanem, zdržen zradou. A přece když říkal svá poslední slova Sarumanovi a když <emphasis>palantír </emphasis>vykřísl oheň ze schodů Orthanku, jeho myšlenky byly stále s Frodem a Samvědem a jeho mysl k nim zalétala přes dlouhé míle s nadějí a soucitem.</p>

<p>Možná že to Frodo nevědomky pocítil, jako tehdy na Amon Henu, přestože věřil, že Gandalf odešel navždy do stínu v daleké Morii. Dlouho seděl na zemi a mlčel se skloněnou hlavou a snažil se vybavit si všechno, co mu kdy Gandalf říkal. Pro tuto volbu si však nevzpo­mínal na žádnou radu. Ano, Gandalfovo vedení jim bylo vzato příliš záhy, příliš záhy, když byla Temná země ještě příliš daleko. Jak do ní mají nakonec vstoupit, to Gandalf neřekl. Snad ani nevěděl. Do Nepří­telovy pevnosti na Severu, do Dol Gulduru, se jednou odvážil. Ale do Mordoru, k Ohnivé hoře a do Barad-důr, teď když zas Temný pán povstal v moci, putoval tam někdy? Frodo se domníval, že ne. A tady byl on, maličký půlčík z Kraje, prostý hobit z tichého venkova, a měl najít cestu tam, kam velcí nemohou nebo se neodvažují. Byl to zlý osud. Vzal jej však na sebe ve vlastním pokoji na dalekém jaře jiného roku, tak odlehlého jako kapitola v příběhu z mládí světa, kdy ještě kvetly Stříbrný a zlatý strom. Byla to zlá volba. Kterou cestu má zvo­lit? A vedou-li obě k hrůze a smrti, proč vůbec volit?</p>

<p>Den plynul. Hluboké ticho padlo na šedou prohlubinku, kde leželi, tak blízko hranice země strachu; ticho, jež bylo cítit, jako by to byl hustý závoj, který je odřezává od okolního světa. Nad nimi byla klen­ba bledé oblohy mřížovaná letícím kouřem, zdála se však vysoko a daleko, jako by ji viděli z veliké hloubky vzduchu obtěžkaného chmurnými myšlenkami. Ani orel vznášející se ve slunci by si nepo­všiml hobitů, kteří tam seděli pod tíží osudu mlčky, nehybně, zahaleni do tenoučkých šedých plášťů. Chviličku by možná zauvažoval o Glumovi, drobounké postavičce roztažené na zemi; snad tam ležela nějaká vychrtlá kostřička lidského dítěte, k níž dosud lnuly cáry odě­vu, s dlouhýma rukama a nohama bílýma téměř jako kost a skoro tak vyhublýma; masa ani sousto.</p>

<p>Frodo měl hlavu skloněnou ke kolenům, Sam se však opíral doza­du a s rukama za hlavou zíral zpod kapuce do prázdného nebe. Ales­poň dlouho bylo prázdné. Tu se Samovi zdálo, že mu do zorného pole plachtí cosi jako černý pták; zůstal viset, a pak opět odplachtil. Násle­dovali dva další a potom čtvrtý. Na pohled byli maličcí, a přece nějak věděl, že jsou obrovští, s ohromným rozpětím křídel, a letí ve veliké výšce. Zakryl si oči a schoulil se dopředu. Zmocnil se ho týž varovný strach, jaký cítil v přítomnosti Černých jezdců, bezmocná hrůza, jež přišla s výkřikem ve větru a stínem na měsíci, ačkoli teď nebyla tak drtivá a nutkavá. Hrozba byla vzdálenější. Hrozba to však byla. I Fro­do ji pocítil. Tok jeho myšlenek se přetrhl. Pohnul se a zachvěl, ne­vzhlédl však. Glum se schoulil jako pavouk zahnaný do kouta. Okříd­lení tvorové zakroužili a začali se rychle snášet, spěchajíce zpátky do Mordoru.</p>

<p>Sam se zhluboka nadechl. „Jezdci už jsou zase na světě, nahoře ve vzduchu," řekl chraplavým šeptem. „Viděl jsem je. Myslíte, že mohli vidět nás? Byli hodně vysoko. A jestli jsou to Černí jezdci, stejní jako předtím, tak za denního světla moc nevidí, ne?"</p>

<p>„Snad ne," řekl Frodo. „Jejich koně ovšem viděli. A tihle okřídle­ní tvorové, na kterých teď létají, vidí asi líp než kdo jiný. Jsou jako velcí ptáci mrchožrouti. Něco hledají; bojím se, že Nepřítel bdí."</p>

<p>Pocit děsu pominul, obal ticha však byl protržen. Na chvíli byli odříznuti od světa jako na neviditelném ostrově; teď byli opět odhale­ni, nebezpečí se vrátilo. Frodo však stále ještě neodpověděl Glumovi a neučinil svou volbu. Oči měl zavřené, jako by snil nebo hleděl do­vnitř, do srdce a do paměti. Nakonec vstal a zdálo se, že se chystá promluvit a rozhodnout. Řekl však: „Poslouchejte! Co to je?"</p>

<p>Přišel na ně nový strach. Slyšeli zpěv a chraplavé výkřiky. Zprvu se zdály velmi vzdálené, blížily se však; přicházelo to k nim. Všem jim vytanulo v mysli, že Černá křídla je zpozorovala a vyslala ozbro­jené vojáky, aby se jich zmocnili; žádná rychlost se jim nezdála příliš velká pro ty strašlivé Sauronovy služebníky. Krčili se a naslouchali. Hlasy a řinčení zbraní a postrojů byly velmi blízko. Frodo a Sam po-vytáhli své mečíky z pochev. Útěk byl vyloučen.</p>

<p>Glum se pomalu zvedl a jako hmyz se doplazil ke kraji prohlubně. Velice opatrně se píď po pídi natahoval, až mohl vyhlédnout mezi dvěma špičatými úlomky kamene. Chvíli tam nehybně a nehlučně setrval. Vzápětí se začaly hlasy opět vzdalovat a pak zvolna utichly. Daleko zadul roh na cimbuří Morannonu. Pak se Glum tiše stáhl a sklouzl do prohlubně.</p>

<p>„Další muži jdou do Mordoru," řekl tiše. „Tmavé tváře. Takové lidi jsme ještě neviděli, ne, Sméagol neviděl. Jsou divocí. Mají černé oči a dlouhé černé vlasy a zlaté kruhy v uších, jistě, spoustu krásného zlata. A někteří mají červeně pomalované tváře a červené pláště; a jejich vlajky jsou červené a hroty oštěpů taky, a mají kulaté štíty, žluté a černé, s velikými bodci. To nejsou miloušci; hrozní kruťasi, tak vy­padají. Skoro tak oškliví jako skřeti, ale mnohem větší. Sméagol mys­lí, že přišli z Jihu, až zdaleka, kde už neteče Velká řeka; tou cestou přišli. Šli dál k Černé bráně, ale může jich přijít víc. Čím dál víc lidí jde do Mordoru. Jednou budou vevnitř všichni lidi."</p>

<p>„A byli tam olifanti?" ptal se Sam, který v dychtivosti po novin­kách z cizích zemí docela zapomněl na strach.</p>

<p>„Ne, olifanti ne. Co jsou olifanti?" řekl Glum.</p>

<p>Sam si stoupl, dal si ruce za záda (jako vždycky, když odříkával „poezii") a spustil:</p>

<p><emphasis>Jako myška šedivý, jako dům jsem veliký, nos mám jako had, zem se musí třást, kudy kráčím trávou. Stromy, ty se lámou</emphasis><emphasis>. Z</emphasis><emphasis> úst mi trčí rohy, po Jihu si chodím, pleskám ušima. Let si nevšímám; dusám pořád dál a dál,</emphasis></p>

<p><emphasis>nikdy bych si nelekal, ani kdybych umřít měl. Olifant jsem, tak to je</emphasis><emphasis>. Z</emphasis><emphasis>e všech největší, ze všech nejstarší. Jednou bys mě viděl, nikdy nezapomněl. Když mě neuvidíš, ve mě neuvěříš. Přece olifant jsem, věř, nevím vůbec, co je lež.</emphasis></p>

<p>„To," řekl Sam, když dopřednášel, „to je říkanka od nás z Kraje. Možná že je to nesmysl, a možná že ne. I my totiž máme svoje pověsti a příběhy z Jihu, víš. Za starých časů hobiti občas cestovávali. Ne že by se jich bylo moc vrátilo a ne že by se věřilo všemu, co vykládali: <emphasis>noviny z Hůrky, </emphasis>a ne <emphasis>spolehlivé zprávy z Kraje, </emphasis>jak se říká. Slyšel jsem ovšem vypravovat o velkých lidech zdola, ze Slunečných zemí. V našich pověstech se jim říká Černíni; jezdí prý na olifantech do bo­je. Stavějí olifantům na záda domy a věže a olifanti po sobě házejí balvany a stromy. Když jsi říkal lidi z Jihu, celí v červené a zlaté, řekl jsem: ,A byli tam olifanti?' Protože jestli jo, tak bych se šel podívat -nebezpečí nenebezpečí. Teď už asi olifanta nikdy neuvidím. Třeba ani takové zvíře není," vzdychl.</p>

<p>„Ne, olifanti ne," řekl zase Glum. „Sméagol o nich nikdy neslyšel. Nechce je vidět. Nechce, aby byli. Sméagol chce odtud pryč a schovat se víc do bezpečí. Sméagol chce, aby pánešek šel. Nepůjde miloušek pánešek se Sméagolem?"</p>

<p>Frodo vstal. Uprostřed všech svých svízelí se zasmál, když Sam drmolil starou dětskou říkanku o olifantovi, a smích ho vysvobodil z váhání. „Kdybychom tak měli tisíc olifantů a vpředu Gandalfa na jed­nom bílém," řekl. „Pak bychom se třeba do té země probili. Jenže ne­máme; jenom vlastní uchozené nohy, to je všechno. Nuže, Sméagole, do třetice všeho dobrého. Půjdu s tebou."</p>

<p>„Hodný pánešek, moudrý pánešek, miloušek pánešek!" vykřikl Glum blaženě a hladil Frodovi kolena. „Hodný pánešek! Teď si odpo­čiňte, miloušci hobitci, ve stínu balvanů, těsně u balvanů. Odpočívejte a ležte, dokud Žlutá tvář neodejde. Pak můžeme jít rychle. Musíme jít tiše a rychle jako stíny!"</p>

<p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p>

<p><strong>O BYLINKÁCH A DUŠENÉM KRÁLÍKU</strong></p>

<p>V pár hodinách, které ještě zbývaly z denního světla, odpočívali a stěhovali se do stínu tak, jak se pohybovalo slunce, až se nakonec stín západního okraje jejich dolíku prodloužil a celou prohlubeň vyplnila tma. Pak trochu pojedli a skromně se napili. Glum nejedl nic, ale vodu přijal rád.</p>

<p>„Brzo bude víc," řekl a olizoval se. „Dobrá vodiška teče potůškama k Velké řece, miloušká vodiška v zemích, kam půjdeme. Možná že tam Sméagol najde i jídlo. Je moc hladový, jistě, glum!" Položil si velké ploské ruce na vpadlé břicho a v očích mu svitlo bledězelené světélko.</p>

<p>Bylo hluboké šero, když konečně vyrazili, přeplazili se přes zá­padní okraj dolíku a jako duchové se rozplynuli v rozbité krajině po straně silnice. Měsíci chyběly do úplňku jen tři dny, měl však přelézt hory až k půlnoci a časná noc byla velmi tmavá. Vysoko v Zubových věžích hořelo jediné rudé světlo, jinak však nebylo ustavičně bdící stráže Morannonu vidět ani slyšet.</p>

<p>Po mnoho mil se jim zdálo, že se rudé oko upírá na ně, jak klopýtavě utíkají neplodnou kamenitou krajinou. Neodvažovali se jít po silnici, drželi se však kousek napravo od ní a sledovali její směr, jak se dalo. Nakonec, když noc stárla a byli už unavení, protože si jen jednou krátce odpočali, oko se zmenšilo v ohnivou tečku a pak zmizelo; obe­šli temné severní rameno nižšího předhoří a zamířili k jihu.</p>

<p>Se zvláštní úlevou v srdci si opět odpočali, ale ne dlouho. Nešli pro Gluma dost rychle. Podle jeho výpočtů to bylo od Morannonu ke křižovatce nad Osgiliathem téměř devadesát mil a doufal, že to ujdou ve čtyřech pochodech. Brzy se tedy plahočili dál, dokud se rozlehlou šedou samotou nezačal zvolna rozlévat úsvit. Do té doby ušli téměř čtyřiadvacet mil a hobiti by dál nedošli, i kdyby měli odvahu.</p>

<p>Rostoucí světlo jim odhalilo již méně neplodnou a zpustošenou zemi. Po levici jim stále hrozivě čněly hory, opodál však viděli silnici na jih, jak se teď odklání od černých kořenů kopců a míří šikmo na západ. Za ní byly svahy porostlé chmurnými stromy podobnými tma­vým mračnům, okolo sebe však měli zvlněné úhory porostlé vřesem, kručinkou, dřínem a jinými keři, které neznali. Tu a tam viděli chlum­ky vysokých borovic. Hobití srdce se navzdory únavě trochu rozjasni­la; vzduch byl svěží a voňavý a připomínal jim náhorní planiny daleké Severní čtvrtky. Bylo příjemné na chvíli si ulevit a procházet se zemí, jež se teprve nedávno dostala pod nadvládu Temného pána a ještě do­cela neupadla. Nezapomínali ovšem na nebezpečí a na Černou bránu, jež byla stále příliš blízko, ač skrytá za ponurými výšinami. Rozhlíželi se po nějakém úkrytu, kde by se mohli chránit před zlým okem, dokud bude světlo.</p>

<p>Den plynul v nejistotě. Leželi hluboko ve vřesu a počítali vlekoucí se hodiny, které přinášely pomalou změnu; byli totiž stále ve stínu Ephel Dúath a slunce halil závoj. Frodo chvílemi hluboce a pokojně usínal; buď Glumovi důvěřoval, nebo byl příliš unaven na to, aby se kvůli němu znepokojoval. Sam však sotva zdříml, i tehdy, když Glum očividně tvrdě spal, funěl a cukal sebou ve svých tajných snech. Možná že ho v bdělém stavu udržoval spíš hlad než nedůvěra; začínal tou-žit po dobrém domáckém jídle, po něčem „na teplo".</p>

<p>Sotva zem s příchodem noci vybledla v beztvarou šeď, vyrazili dál. Za chviličku je Glum dovedl na silnici k jihu, a pak šli rychleji, přestože to bylo nebezpečnější. Napínali uši, zda zaslechnou kopyta nebo kroky na silnici před sebou nebo za sebou, noc však minula a nezaslechli chodce ani jezdce.</p>

<p>Silnici postavili v dávno zapomenutých dobách a asi třicet mil pod Morannonem byla nově opravená, dál na jih se jí však už zmocňovala divočina. Starodávnou lidskou práci bylo dosud vidět v tom, jak přímo a jistě šla a jak se držela v rovině; tu a onde prorážela svahy kopců nebo se skokem přenášela přes říčku širokým sličným obloukem odolné stavební práce, nakonec se však všechny stopy po kamenících vytratily, jen tu a tam trčel z křoví po straně zlomený sloup nebo z plevele a z mechu vykukovaly staré dlažební kostky. Vřes, stromy a kapradí slezly po březích a visely přes silnici nebo se roztáhly po jejím povrchu. Posléze se scvrkla na venkovský úvoz, nezatáčela však; držela svůj vlastní jistý směr a vedla je nejkratší cestou.</p>

<p>Vešli teď do severních krajů země, které lidé kdysi říkávali Ithilien, do půvabné země šplhavých lesů a zprudka padajících říček. Noc pod hvězdami a kulatým měsícem zkrásněla a hobitům se zdálo, že čím dále jdou, tím je vzduch voňavější; podle Glumova fňukání a bru­čení se zdálo, že si toho povšiml i on a nijak ho to netěší. Při prvních náznacích dne se opět zastavili. Došli na konec dlouhého, uprostřed hlubokého úvalu se svislými stěnami, jímž silnice prorážela kamenitý hřeben. Vylezli teď do západního břehu a rozhlédli se.</p>

<p>Na nebi vzcházel den a viděli, že hory jsou teď mnohem dál a dlouhou křivkou, ztrácející se v dáli, ustupují na východ. Když se ob­rátili na západ, sbíhaly před nimi mírné svahy dolů do mlhavého opa­ru. Okolo sebe měli lesíky pryskyřičnatých stromů, jedlí a cedrů a cypřišů a jiných druhů neznámých v Kraji, mezi nimi byly široké pa­seky a všude hojnost sladce vonících bylin a keřů. Dlouhá cesta z Roklinky je zavedla daleko na jih od jejich země; teprve teď, v této chráněnější oblasti, však hobiti ucítili změnu podnebí. Tady už kolem nich čile pracovalo jaro: z mechu a lišejníku vyrážely listy kapradí, modříny měly zelené prstíčky, v drnu se rozevíraly drobné kvítky, zpívali ptáci. Ithilien, zahrada Gondoru, ač zpustlá, si přece ještě za­chovala zcuchaný půvab lesní žínky.</p>

<p>Na jih a na západ hleděla k teplým údolím dolního toku Anduiny, od východu ji zaštiťovaly Ephel Dúath, ale neležela přitom ve stínu hor, od severu ji chránil Emyn Muil a otvírala se jižním vánkům a vlhkým větrům od dalekého Moře. Rostlo tam mnoho velikých stro­mů, zasazených kdysi dávno a teď zanedbaně stárnoucích v bujném podrostu bezstarostných potomků; byly tam i háje a houštiny tamaryšků a ostře vonících pistácií, oliv a vavřínů; byly tam jalovce a myrta a tymián, jež rostly jako křoví anebo visely jako husté koberce po skry­tém kamení; modře, červeně a zelenkavě vyrážely květy šalvějů; a také majorán a rašící petrželka a spousta bylinek, jejichž podoby a vůně přesahovaly zahradnické znalosti Samovy. Jeskyňky a skalnaté stěny už zdobily hvězdičky lomikamene a rozchodníku. V kapradí se probouzely petrklíče a sasanky a v trávě kývaly polorozvitými hlavič­kami asfodely a četné lilie: v hluboké zelené trávě u jezírek, kde se padající říčky zastavovaly v chladných prohlubních na cestě dolů k Anduině.</p>

<p>Pocestní se obrátili zády k silnici a dali se z kopce. Jak šli a prodí­rali se křovím a bylinami, stoupaly kolem nich sladké vůně. Glum kašlal a dávil, hobiti ale dýchali zhluboka a najednou se Sam zasmál, jen tak, z radosti srdce, ne nějakému žertu. Sledovali potok, který spě­chal před nimi. Zanedlouho je dovedl k čirému jezírku v mělkém údo­líčku; rozlévalo se v troskách prastaré kamenné nádrže, jejíž zdobný okraj téměř překryl mech a šípkové šlahouny. Okolo něho v řadách stály meče kosatců a na temném, lehce se vlnícím povrchu pluly lek­níny; bylo však hluboké a svěží a stále se zlehka přelévalo přes ka­mennou hubici na vzdálenějším konci.</p>

<p>Tady se umyli a do sytosti napili z vytékajícího praménku. Pak hledali místo k odpočinku a k úkrytu; země vypadala sice dosud krás­ně, byla však již územím Nepřítele. Neodešli daleko od silnice, a pře­ce i na tak malém prostoru spatřili stopy starých válek a novější šrá­my, způsobené skřety a jinými ohavnými služebníky Temného pána: nepřikrytou jámu špíny a odpadků, stromy zbujně pokácené a pone­chané, aby hnily, se zlověstnými runami nebo se strašným znamením Oka hrubě vyřezanými do kůry.</p>

<p>Sam slezl dolů pod výtok z jezera, čichal k nepovědomým rostli­nám a stromům a dotýkal se jich a chvíli ani nevzpomněl na Mordor. Tu mu bylo všudypřítomné nebezpečí rázně připomenuto. Narazil na vypálený kruh a uprostřed našel hromádku oškvařených a zpřelámaných kostí a lebek. Rychle rostoucí šípky, zimolez a plazivý plamének již přetahovaly závoj přes to místo strašlivé hostiny a zabíjení; nebylo však staré. Pospíšil zpátky ke svým společníkům, neřekl však nic; bude líp, pomyslel si, když kosti zůstanou v klidu a Glum je nebude osahávat ani přehrabovat.</p>

<p>„Pojďme si někam lehnout," řekl. „Ale dolů ne. Pro mne radši</p>

<p>výš."</p>

<p>Kousek zpátky nad jezerem našli hlubokou houštinu zhnědlého loňského kapradí. Za ním šplhal do strmého břehu korunovaného sta­rými cedry hájek temnolistých vavřínů. Rozhodli se, že si odpočinou tady a přečkají den, který sliboval, že bude jasný a teplý. Hodil by se k procházce háji a lučinami Ithilienu, nebýt skřetů, kteří se sice slunci vyhýbali, ale mohli se tu ukrývat a hlídat na příliš mnoha místech. A existovaly i jiné oči; Sauron měl mnoho služebníků. Glum se za světla Žluté tváře rozhodně nechtěl ani hnout. Už brzy měla vyhlédnout přes tmavé hřebeny Ephel Dúath a on zemdlít a zalézt před světlem a tep­lem.</p>

<p>Zatímco pochodovali, Sam vážně přemýšlel o jídle. Teď, když by­lo zoufalství neproniknutelné Brány za ním, necítil stejnou neochotu k úvahám, co budou jíst, až skončí jejich poslání, jako jeho pán; a každopádně se mu zdálo moudřejší šetřit cestovní chléb elfů na horší časy. Bylo to už nejméně šest dní, co vypočítal, že mají zásobu na pouhé tři týdny.</p>

<p>„Jestli se do té doby dostaneme k Ohni, budeme mít velké štěstí!" myslel si. „A třeba se potom budeme chtít dostat zpátky. Třeba ano!"</p>

<p>Navíc se po dlouhém nočním pochodu a vykoupání a napití cítil ještě hladovější než obvykle. Večeře nebo snídaně u ohně ve staré kuchyni v Pytlové ulici, to mu doopravdy scházelo. Něco ho napadlo a obrátil se ke Glumovi. Glum se právě začal plížit někam po svých a lezl po čtyřech do kapradí.</p>

<p>„Hej, Glume!" řekl Sam. „Kampak? Na lov? Koukej, čmuchale, tobě nechutná naše strava a já bych se nijak nezlobil, kdyby byla něja­ká změna. Tvoje nové heslo je <emphasis>vždycky pomáhá. </emphasis>Dokázal bys najít něco dobrého pro hladového hobita?"</p>

<p>„Jistě, snad, jistě," řekl Glum. „Sméagol vždycky pomáhá, když se mu řekne - když se mu řekne miloušce."</p>

<p>„Tak jo!" řekl Sam. „Sam říká. A jestli to není dost miloučce, tak Sam prosí."</p>

<p>Glum zmizel. Nějaký čas byl pryč a Frodo se po pár soustech <emphasis>lembasu </emphasis>uložil hluboko do kapradí a usnul. Sam na něho pohlédl. Časné světlo teprve začínalo pronikat do stínu stromů, tvář svého pána však viděl velmi jasně, i jeho ruce, jak pokojně spočívají na zemi po jeho bocích. Náhle se mu vybavil Frodo, jak ležel a spal v Elrondově domě po svém smrtonosném zranění. Tenkrát, když u něho bděl, vši­ml si Sam, že chvílemi jako by zevnitř slabounce prosvítalo světlo; nyní však bylo to světlo jasnější a silnější. Frodova tvář byla pokojná a známky strachu a úzkosti ji opustily, zdála se však stará, stará a krásná, jako by řezbářská práce let, kdy se utvářela, náhle vynikla spoustou jemných čar, jež byly předtím skryty, ačkoli totožnost tváře se nezměnila. Tak si to ovšem Sam Křepelka neříkal. Zavrtěl hlavou, jako když je marno mluvit, a zabručel: „Mám ho rád. Je takový a ně­kdy to vysvitne na povrch. Ale já ho mám rád tak i tak."</p>

<p>Glum se tiše vrátil a civěl Samovi přes rameno. Když se podíval na Froda, zavřel oči a nehlučně se odplížil. Sam za ním vzápětí přišel a nalezl ho, jak něco žužlá a mumlá si. Na zemi vedle něho leželi dva malí králíčci, které začínal lačně okukovat.</p>

<p>„Sméagol vždycky pomáhá," řekl. „Přinesl králíšky, miloušky králíšky. Ale pánešek spí a Sam třeba chce taky spát. Nechce teď králíšky? Sméagol rád pomůže, ale nemůže vždycky chytit všecko hned."</p>

<p>Sam ovšem neměl proti králíkům žádné námitky a také to řekl. Aspoň ne proti ochuceným králíkům. Všichni hobiti samozřejmě umě­jí vařit, protože se tomu umění začínají učit dřív než čtení a psaní (k nimž často nedospějí vůbec); Sam však byl dobrý kuchař i podle hobitích měřítek a na cestách toho spoustu navařil na táborovém ohni, když měl možnost. Pořád s nadějí nosil v batohu to nejnutnější: kra­bičku troudu, dva mělké kastrůlky, z nichž menší se dal zasadit do většího; uvnitř mezi nimi dřevěnou lžíci, krátkou dvouzubou vidličku a pár špikovacích jehel; a na dně batohu měl v ploché dřevěné krabič­ce ukryt největší poklad, hrstku soli. Potřeboval však oheň a ještě jiné věci. Trochu se zamyslel, zatím vyndal nůž, očistil a nabrousil jej a začal králíky kuchat. Nehodlal nechat Froda samotného ani na pár minut, když spí.</p>

<p>„Ty, Glume," řekl, „mám pro tebe ještě jednu práci. Běž, naber mi do těch kastrolů vodu a přines mi je zpátky!"</p>

<p>„Sméagol přinese vodu, jistě," řekl Glum. „Ale na co chce hobit tolik vodišky? Vždyť je napitý i umytý."</p>

<p>„S tím si nelam hlavu," řekl Sam. „Když to neuhodneš, brzo uvi­díš. A čím dřív tu vodu přineseš, tím dřív se dozvíš. A neponič mi ty kastroly, nebo z tebe udělám sekanou."</p>

<p>Když byl Glum pryč, Sam se opět podíval na Froda. Pořád klidně spal, teď však Sama uhodilo do očí, jak jsou jeho tvář a ruce vyhublé. „Je moc hubený a ustaraný," zabručel si. „To se pro hobita nehodí. Jestli se mi podaří ušáky uvařit, vzbudím ho."</p>

<p>Sam nasbíral hromadu nejsuššího kapradí a pak se vydrápal do břehu, cestou sbíraje větvičky a úlomky dřeva; nahoře mu poskytla dostatečnou zásobu spadlá cedrová větev. Pod svahem vyřízl pár drnů hned za houštím kapradí, udělal mělkou jámu a naložil do ní palivo. S křesadlem a hubkou uměl zacházet zručně, a tak mu brzy vzplál ohní­ček. Téměř nekouřil, ale zato voněl. Právě se skláněl nad plameny, chránil je a přikládal těžší dřeva, když se Glum vrátil. Opatrně nesl kastroly a tiše hudroval. Postavil kastroly na zem a pak spatřil, co Sam dělá. Tenoučce, syčivě vypískl a zdálo se, že je vyděšen a pohněván. „Ach! Sss - ne!" vykřikl. „Ne! Hloupý hobit, hloupost, jistě, hloupost, to nessmí!"</p>

<p>„Co nesmí?" řekl Sam překvapeně.</p>

<p>„Dělat oššklivé červené jazyky," zasyčel Glum. „Oheň! Oheň! Je nebezpečný, jistě. Pálí. Zabíjí. A přivede nepřátele, jistě, jistě."</p>

<p>„Myslím, že ne," řekl Sam. „Nevím, proč by měl, když na něj ne­hodíš něco mokrého a nezdusíš ho. Ale když přivede, tak ať. Já to prostě risknu. Udělám ty ušáky dušené."</p>

<p>„Dušené králíky!" zakvílel Glum. „Zkazíš krásné masíčko, co pro vás Sméagol ušetřil, chudáček hladový Sméagol! Proč? Proč, prosím? Jsou mlaďoušcí, jsou měkkoušcí, jsou miloušcí. Sněz je, sněz je!" Hmátl po nejbližším králíkovi, který už ležel stažený u ohně.</p>

<p>„No tak," řekl Sam. „každý podle své chuti. Naším chlebem by ses udávil ty, syrovým ušákem bych se udávil já. Když mi dáš králíka, tak je můj, a když budu chtít, tak ho uvařím. A já chci. Nemusíš se na mě koukat. Jdi si chytit jiného a sněz si ho, jak se ti zlíbí - někde stra­nou, abych to neviděl. Pak ty neuvidíš oheň a já neuvidím tebe a bude nám oběma líp. Dám pozor, aby oheň nekouřil, jestli tě to uklidní."</p>

<p>Glum se s hudráním stáhl a odplížil se do kapradí. Sam se dal do práce kolem kastrolů. „K ušákovi potřebuje hobit," říkal si, „nějaké bylinky a kořínky, hlavně bandory - o chlebu ani nemluvím. Bylinky asi seženeme."</p>

<p>„Glume!" zavolal tiše. „Do třetice všeho dobrého. Potřebuju by­linky." Glumova hlava vykoukla z kapradí, netvářila se ovšem ochot­ně ani přátelsky. „Pár bobkových listů, trochu tymiánu a šalvěje bude stačit - než se rozvaří voda," řekl Sam.</p>

<p>„Ne!" řekl Glum. „Sméagol nemá žádnou radost. A Sméagol ne­má rád smradlavé listí. Nejí trávu a kořínky, ne, milášku, leda když má straššný hlad nebo je mu špatně, chudášku Sméagolovi."</p>

<p>„Sméagol se dostane do horké vody, až se bude vařit, jestli neudě­lá, co se mu říká," zavrčel Sam. „Sam mu do ní strčí hlavu, jistě, milášku. A hnal by ho i pro tuřín a mrkev, kdyby na to byla roční doba. Vsadím se, že v tomhle kraji zdivočela spousta dobrých věcí. Dal bych moc za půl tuctu bandor."</p>

<p>„Sméagol nepůjde. Ne, ne, už ne," zasyčel Glum. „Má sstrach a je sstrašně unavený a tenhle hobit není miloušek, ne, vůbec není milou­šek. Sméagol nebude vyhrabávat kořínky a mrkvišky a - bandory. Co jsou to bandory, milášku, co jsou to bandory?"</p>

<p>„Bram-bo-ry," řekl Sam. „Kmotrovo potěšení a náramně dobrý základ do prázdného břicha. Ale ty teď nenajdeš, tak je ani nehledej. Ale buď hodný Sméagol a najdi mi bylinky, a hned budu mít o tobě lepší mínění. A navíc, jestli se obrátíš k lepšímu a zůstaneš obrácený, tak ti jednou uvařím bandory. Určitě: smaženou rybu s brambůrkama, podává S. Křepelka. To bys neodmítnul."</p>

<p>„Jistě, jistě, to bysme odmítli. Kazit milouškou rybišku, škvařit ji. Dej mi rybišku <emphasis>teď </emphasis>a oššklivý brambůrky si nech!"</p>

<p>„S tebou není žádná řeč," řekl Sam. „Běž spát!"</p>

<p>Nakonec si musel najít, co potřeboval, sám. Nemusel však jít da­leko, z dohledu místa, kde pořád ještě spal jeho pán. Chvíli seděl, du­mal a přikládal na oheň, dokud se voda nezačala vařit. Denního světla přibývalo. Vzduch se oteploval. Rosa na trávě a listí se vytrácela. Rozkrájení králíci brzy bublali v kastrolech se svazečky bylinek. Jak čas plynul, Sam málem usnul. Nechal je dusit asi hodinu, tu a tam je zkoušel vidličkou a ochutnával vývar.</p>

<p>Když usoudil, že jsou hotoví, sundal kastroly z ohně a připlazil se k Frodovi. Ten pootevřel oči, když stál Sam nad ním, a pak se probu­dil ze snu: z dalšího vlídného, nezapamatovatelného snu o míru.</p>

<p>„Nazdar, Same!" řekl. „Ty neodpočíváš? Něco není v pořádku?</p>

<p>Kolik je hodin?"</p>

<p>„Asi dvě hodiny po rozbřesku," řekl Sam, „a podle hodin v Kraji by mohlo být k půl deváté. Ale nic není v nepořádku. I když v pořád­ku to tak docela není: ani hovězí vývar, ani cibule, ani bandory. Mám pro vás trochu dušeného masa a trochu vývaru, pane Frodo. Udělá vám to dobře. Budete to muset jíst z hrnku nebo rovnou z kastrolu, až trochu vychladne. Nevzal jsem s sebou žádné misky a nic pořádného."</p>

<p>Frodo zívl a protáhl se. „Měl sis odpočinout, Same," řekl. „A za­pálit oheň v těchhle končinách bylo nebezpečné. Ale hlad mám. Mmm! Cítím to až sem. Co jsi to dusil?"</p>

<p>„Dárešek od Sméagola," řekl Sam; „pár mladých ušáčků, i když se mi zdá, že jich teď Glum lituje. Ale není k nim nic než pár byli­nek."</p>

<p>Sam a jeho pán se posadili na krajíček houště kapradí a jedli své dušené maso rovnou z kastrolů jedinou starou vidličkou a lžící. Do­přáli si také každý půl elfího cestovního chleba. Bylo to jako hostina.</p>

<p>„Glume!" zavolal Sam a tiše zapískal. „Ještě si to můžeš rozmys­let. Ještě trochu zbylo, jestli chceš ochutnat dušeného ušáka." Nedo­čkal se odpovědi.</p>

<p>„A co, nejspíš si šel něco najít; dojíme to," řekl Sam.</p>

<p>„A pak se musíš vyspat," řekl Frodo.</p>

<p>„Ale neusínejte, zatímco budu chrnět, pane Frodo. Já si jím ne­jsem moc jistý. Je v něm velký kus Podraza - toho špatného Gluma, abyste rozuměl - a pořád ho přibývá. Ovšem teď by asi uškrtil prvního mě. Nějak jsme si nepadli do oka a on nemá ze Sama žádnou radost, ne, ne, milášku, vůbec žádnou radost."</p>

<p>Dojedli a Sam šel k potůčku opláchnout nádobí. Když vstal a chtěl se vracet, vzhlédl do svahu. V tu chvíli spatřil, jak se slunce noří z výparů nebo mlh nebo temného stínu, či co to stále leželo na východě, a sesílá zlaté paprsky na stromy a loučky kolem. Pak si všiml, jak se nad ním z houští zvedá tenká spirála modrošedého kouře, který byl na slunci dobře viditelný. S úlekem si uvědomil, že je to kouř z jeho oh­níčku, který zapomněl uhasit.</p>

<p>„Tak tohle by nešlo! Nikdy mě nenapadlo, že bude tak vidět," za­bručel a spěchal zpátky. Náhle zůstal stát a naslouchal. Slyšel zapísknutí, nebo ne? Nebo to bylo jen volání nějakého neznámého ptáka? Pokud to bylo písknutí, nepřicházelo z místa, kde byl Frodo. Tam se to ozvalo zas! A z jiného místa. Sam se rozběhl do kopce, jak mohl.</p>

<p>Zjistil, že větévka, která dohořela až na konec, zapálila kapradí na kraji ohniště, kapradí vzplálo a drn začal doutnat. Spěšně zadupal zbytky ohně a naložil přes jamku drny. Pak se odplížil k Frodovi.</p>

<p>„Slyšel jste nějaké písknutí a něco, co znělo jako odpověď?" ze­ptal se. „Před pár minutami. Doufám, že to byl jenom pták, ale nezně­lo to tak; spíš jako když někdo ptáka napodobuje, zdálo se mi. A na smůlu mi ohníček zrovna trochu čadil. Jestli jsem teď přivolal nějakou mrzutost, nikdy si to neodpustím. Možná ani nebudu mít čas!"</p>

<p>„Pst!" šeptl Frodo. „Myslím, že slyším hlasy."</p>

<p>Oba hobiti zavázali své batohy, připravili je pohotově k útěku a pak zalezli hlouběji do kapradí. Tam přikrčeně naslouchali. O hlasech nebylo pochyb. Mluvily tiše, byly však blízko a stále se přibližovaly. Tu náhle jeden promluvil zřetelně zcela nedaleko.</p>

<p>„Tady! Odtud vycházel ten kouř!" řekl. „Bude blizoučko. V kap­radí, bezpochyby. Chytíme ho jako ušáka do pasti. Pak poznáme, co je to zač."</p>

<p>„Ano, a také co ví!" řekl druhý hlas.</p>

<p>Vzápětí vstoupili do kapradí ze čtyř stran čtyři muži. Protože utéci a schovat se už nemohli, vyskočili Frodo a Sam na nohy, opřeli se zády o sebe a tasili mečíky.</p>

<p>Jestliže je ohromilo to, co uviděli, byli ti, kdo je dopadli, ještě ohromenější. Stáli tam čtyři vysocí muži. Dva měli v rukou oštěpy s lesklými hlavicemi. Dva měli velké luky téměř stejně vysoké, jako byli sami, a velké toulce šípů se zelenými pery. Všichni měli po boku meče a byli oblečeni v různých odstínech zeleni a hnědi, jako by si přáli chodit po lukách Ithilienu neviděni. Ruce jim kryly zelené ruka­vice a tváře měli zahaleny zelenými kápěmi a maskami, z nichž zářily jen pronikavé, jasné oči. Frodo pomyslel na Boromira, protože ti muži ho připomínali postavou i držením těla a způsobem řeči.</p>

<p>„Nenašli jsme, co jsme hledali," řekl jeden. „Co jsme ale našli?"</p>

<p>„Skřety ne," řekl jiný a pustil jílec meče, který sevřel, když ve Frodově ruce uviděl záblesk Žihadla.</p>

<p>„Elfy?" řekl třetí pochybovačně.</p>

<p>„Ne, elfy ne," řekl čtvrtý, největší, a jak se zdálo, náčelník ostat­ních. „Elfové dnes po Ithilienu nechodí. A elfové jsou nesmírně sliční na pohled, jak se říká."</p>

<p>„Čímž chcete říct, že my nejsme, jestli vám rozumím," řekl Sam. „Děkuju mockrát. A až se o nás přestanete bavit, třeba nám řeknete, kdo jste vy a proč nenecháte dva unavené pocestné odpočívat."</p>

<p>Vysoký muž v zeleném se chmurně zasmál. „Jsem Faramir, gondorský kapitán," řekl. „V této zemi nejsou pocestní, jen služebníci Temné věže, anebo Bílé."</p>

<p>„My nejsme ani jedno, ani druhé," řekl Frodo. „A pocestní jsme, ať říká kapitán Faramir co chce."</p>

<p>„Tak se rychle představte a objasněte své poslání," řekl Faramir. „Máme práci a není čas na hádanky a na vyjednávání. Honem! Kde je váš třetí společník?"</p>

<p>„Třetí?"</p>

<p>„Ano, ten slídil, kterého jsme tamhle dole viděli s nosem ve vodě. Nevypadal hezky. Hádal bych, že je to nějaký skřetí vyzvědač nebo nějaká jejich stvůra. Uklouzl nám však jako liška."</p>

<p>„Nevím, kde je," řekl Frodo. „Je to jen náhodný společník, s nímž jsme se cestou setkali, a nejsem za něho odpovědný. Jestli ho najdete, ušetřte ho. Přiveďte nám ho, nebo nám ho pošlete. Je to zubožené, bídné stvoření, mám ho ale na čas ve své péči. Pokud jde ovšem o nás, jsme hobiti z Kraje daleko na severu a západě za mnoha řekami. Mé jméno je Frodo, syn Drogův, a se mnou je Samvěd, syn Peckoslavův, řádný hobit v mých službách. Přišli jsme zdaleka, z Roklinky nebo</p>

<p>Imladris, jak ji někteří nazývají." Tu sebou Faramir trhl a zpozorněl. „Měli jsme sedm společníků: jednoho jsme ztratili v Morii, ostatní jsme opustili na Parth Galenu nad Raurosem. Dva z mé čeledi, jedno­ho trpaslíka, jednoho elfa a dva muže. Byli to Aragorn a Boromir, který říkal, že pochází z Minas Tirith, města na Jihu." „Boromir!" vykřikli všichni čtyři muži.</p>

<p>„Boromir, syn Pána Denethora?" řekl Faramir a tvář mu podivně zpřísněla. „Vy jste šli s ním? To je skutečně novinka, jestli je to prav­da. Vězte, malí cizinci, že Boromir, syn Denethorův, byl Vrchní stráž­ce Bílé věže a náš generál a těžce ho postrádáme. Kdo tedy jste a co jste s ním měli do činění? Rychle, protože slunce stoupá!"</p>

<p>„Znáte hádanku, kterou Boromir přinesl do Roklinky?" opáčil Frodo.</p>

<p><emphasis>Meč, jenž byl zlomen, hledej: v Imladris přebývá.</emphasis></p>

<p>„Ta slova jsou skutečně známá," řekl Faramir užasle. „Je jistou známkou vaší pravdomluvnosti, že je znáte také."</p>

<p>„Aragorn, jehož jsem jmenoval, nese Meč, jenž byl zlomen," řekl Frodo. „A my jsme půlčíci, o kterých se ve verších mluvilo."</p>

<p>„To vidím," řekl Faramir zamyšleně. „Nebo vidím, že by to tak mohlo být. A co je Isildurova zhouba?"</p>

<p>„To je skryto," řekl Frodo. „Nepochybně to bude zjeveno včas."</p>

<p>„O tom se musím poučit víc," řekl Faramir, „a dozvědět se, co vás přivádí tak daleko na východ, do stínu toho -" ukázal a nevyslovil žádné jméno. „Ne však nyní. Máme naléhavou práci. Jste v nebezpečí a dnes byste po poli ani po silnici nedošli daleko. Nežli den skončí, budou tu padat rány. Pak smrt nebo rychlý útěk k Anduině. Nechám tu dva muže, aby vás střežili pro vaše i pro mé dobro. Moudrý muž ne­důvěřuje v této zemi náhodným setkáním na cestě. Vrátím-li se, pro­mluvím si s vámi důkladněji."</p>

<p>„Mějte se dobře!" řekl Frodo a hluboce se uklonil. „Myslete si co chcete, ale já jsem přítel všech nepřátel Jednoho nepřítele. Šli bychom s vámi, kdybychom my půlčíci mohli doufat, že posloužíme takovým udatným a silným mužům, jako se zdáte být vy, a kdyby to dovolovalo mé poslání. Kéž světlo svítí na vaše meče!"</p>

<p>„Ať jsou půlčíci jací chtějí, jsou zdvořilí," řekl Faramir. „Mějte se</p>

<p>dobře!"</p>

<p>Hobiti se zase posadili, ale nemluvili o svých myšlenkách a po­chybnostech. Opodál, v mihotavém stínu temných vavřínů, zůstali na stráži dva muži. Tu a tam si sňali masky, aby se ochladili, když s dnem přibývalo tepla, a Frodo viděl, že jsou to pohlední muži bledé pleti a temných vlasů, se šedýma očima a smutnými hrdými obličeji. Tiše rozmlouvali, zprvu užívajíce Obecné řeči, ale starobylejším způ­sobem, a pak přešli do jiného jazyka. Když Frodo naslouchal, užasl, protože si uvědomil, že mluví elfským jazykem nebo něčím, co se od něho jen málo liší, a hleděl na ně s podivem, protože poznal, že to musí být Dúnadani z Jihu, muži z rodu Pánů Západní říše.</p>

<p>Po chvíli je oslovil, nespěchali však s odpovídáním a byli obe­zřetní. Představili se jako Mablung a Damrod, gondorští vojáci a Hra­ničáři z Ithilienu; pocházeli totiž z lidu, který kdysi v Ithilienu bydlí­val, dokud se země nezmocnil Nepřítel. Z takových mužů si Pán De-nethor vybíral své přepadové oddíly, které tajně překračovaly Anduinu (jak a kde neřekli), aby pronásledovaly skřety a jiné nepřátele, kteří se toulali mezi Ephel Dúath a Řekou.</p>

<p>„Odtud je k východnímu břehu Anduiny téměř třicet mil," řekl Mablung, „a zřídka vycházíme tak daleko. Máme však na této cestě nový úkol: přišli jsme číhat na muže z Haradu. Proklatci!"</p>

<p>„Ano, proklatí Jižané!" řekl Damrod. „Říká se, že zastara bývaly dohody mezi Gondorem a haradskými královstvími na Dalekém Jihu; přátelství ovšem nikdy. V oněch dnech byly naše hranice daleko na jih od Ústí Anduiny a Umbar, nejbližší z jejich říší, uznával naše panství. To je ovšem již dávno. Již mnoho lidských věků se nestýkáme. Ne­dávno jsme se dozvěděli, že je navštívil Nepřítel a že přešli k Němu, nebo se k Němu vrátili - vždycky se ochotně poddávali Jeho vůli -jako tolik jiných, i na Východě. Nemám pochyb, že dny Gondoru jsou sečteny a zdi Minas Tirith odsouzeny k záhubě; tak velká je jeho síla a</p>

<p>zloba."</p>

<p>„A přece nebudeme zahálet a nedovolíme Mu, aby si dělal, co chce," řekl Mablung. „Ti proklatí Jižané teď pochodují po starodáv­ných silnicích, aby posílili vojska Temné věže. Ano, právě po silni­cích, které zbudovala gondorská zručnost. A dozvídáme se, že chodí stále bezstarostněji, myslí si, že moc jejich nového pána je dost velká, takže je ochrání samotný stín jeho kopců. Přišli jsme jim dát ponauče­ní. Před několika dny došla zpráva, že jich velká síla pochoduje na sever. Počítáme, že jeden pluk by měl procházet někdy kolem poledne tudy - nahoře, kde silnice prochází úvalem. Cesta možná projde, ale oni ne! Rozhodně ne, dokud je Faramir kapitánem. Vede teď všechny nebezpečné výpravy. Jeho život však chrání kouzlo nebo jej osud šetří pro nějaký jiný účel."</p>

<p>Jejich rozhovor utichl ve vyčkávavém mlčení. Všude se zdálo být číhavé ticho. Sam, schoulený na okraji houště kapradí, vyhlížel ven. Bystrýma hobitíma očima viděl, že kolem je mnoho dalších mužů. Sledoval, jak se kradou do svahů po jednom nebo v dlouhých řadách a stále se drží ve stínu hájů a houštin, nebo se plazí trávou a kapradím, stěží viditelní ve svém hnědém a zeleném oblečení. Všichni měli kápě a masky a na rukou rukavice a ozbrojeni byli jako Faramir a jeho spo­lečníci. Zanedlouho všichni přešli a zmizeli. Slunce stále stoupalo, až se přiblížilo k jihu. Stíny se krátily.</p>

<p>„To bych rád věděl, kde je ten zatrachtilý Glum," řekl si Sam, když zalézal hlouběji do stínu. „Má slušnou naději, že ho zapíchnou jako skřeta nebo že ho upeče Žlutá tvář. Ale však on se o sebe umí postarat." Lehl si k Frodovi a začal podřimovat.</p>

<p>Probudil se s pocitem, že slyšel troubení rohů. Posadil se; Bylo pravé poledne. Strážní stáli napjatě a pozorně ve stínu stromů. Náhle zahučely rohy hlasitěji a zcela nepochybně shora, za vrcholkem svahu. Samovi se zdálo, že slyší výkřiky a také divoký řev, zvuk však byl slabý, jako by vycházel ze vzdálené jeskyně. Vzápětí propukl hluk boje kousek od nich, hned nad jejich úkrytem. Zřetelně slyšel zvonivé skřípění oceli o ocel, řinčení meče o železnou čapku, tupý náraz čepe­le o štít; muži ječeli a vřískali a jeden jasný, silný hlas volal: <emphasis>„Gondor! Gondor!"</emphasis></p>

<p>„Zní to, jako když ková sto kovářů dohromady," řekl Sam Frodovi. „Jsou pro mě až dost blízko."</p>

<p>Hluk se však blížil. „Jdou!" zvolal Damrod. „Podívejte! Pár Jiža­nů se probilo z léčky a utíkají ze silnice. Tamhle běží! A naši muži za nimi, kapitán první."</p>

<p>Sam šel zvědavě za strážci. Vydrápal se kousek do jednoho z vy­sokých vavřínů. Na okamžik zahlédl snědé muže v červeném, jak běží ze svahu opodál a za nimi skáčou bojovníci v zeleném a srážejí je ces­tou na útěku. Vzduch houstl šípy. Tu rovnou přes okraj jejich ochran­ného břehu přepadl muž a zřítil se mezi štíhlé stromky málem na ně.</p>

<p>Spočinul v kapradí pár stop od nich, tváří dolů; z krku mu pod zlatým okružím trčel šíp se zelenými pery. Šarlatový háv měl potrhaný, ka­zajku z měděných plátků rozervanou a posekanou, černé pletence pro­tkané zlatem vlhly krví. Snědou rukou dosud svíral jílec zlomeného meče.</p>

<p>Tak Sam poprvé uviděl boj mužů a nelíbilo se mu to. Byl rád, že mrtvou tvář nevidí. Uvažoval, jak se ten muž jmenoval a odkud přišel, zda měl skutečně zlé srdce, anebo jaké lži nebo hrozby ho vedly na dlouhý pochod od domova; a jestli by tam byl vlastně raději nezůstal v míru - to vše mu prolétlo myslí v jediném okamžiku a bylo rychle zaplašeno. Sotva totiž Mablung vykročil k padlému tělu, ozval se no­vý hluk; veliký křik a řev. Uprostřed všeho zaslechl Sam pronikavý ryk nebo troubení. A potom mocné dusání a dunění, jako když do ze­mě buší velká beranidla.</p>

<p>„Pozor! Pozor!" vykřikl Damrod na svého druha. „Kéž ho sami Valar odvrátí! Můmak! Můmak!"</p>

<p>Ke svému zděšení - a trvalé blaženosti - spatřil Sam ze stromů vy-rážet obrovskou hmotu, která se řítila dolů svahem. Jako dům veliké, mnohem větší než dům se to zdálo, jako pohybující se hora v šedém. Možná že ho strach a úžas v hobitích očích zvětšily, haradský můmak však byl skutečné zvíře olbřímích rozměrů, jemuž podobní už ve Středozemi nežijí. Jeho příbuzní, kteří se dožili pozdějších věků, jsou pouhou vzpomínkou na jeho objem a vznešenost. Valil se rovnou na pozorovatele a pak na poslední chvíli odbočil, minul je o pouhých pár metrů a rozhoupal jim půdu pod nohama. Veliké nohy měl jako stro­my, ohromné uši jako rozevláté plachty, dlouhý chobot hadovitě po-zdvižen, jako když se krajta chystá udeřit, červená očka plná zuřivosti. Kly obrácené vzhůru jako rohy byly obtočeny zlatými pásky a kanula z nich krev. Šarlatové a zlaté ozdoby za ním vlály v divokých cárech. Trosky čehosi, co vypadalo jako opravdová válečná věž, ležely na jeho vlnících se zádech rozdrcené jeho zběsilým úprkem lesem; vyso­ko na šíji se mu dosud zoufale držela nepatrná postavička - tělo moc­ného válečníka, obra mezi Černíny.</p>

<p>Dál burácelo obrovité zvíře a v slepém hněvu si razilo cestu jezír­kem a mlázím. Po trojité kůži jeho boků neškodně klouzaly a lámaly se šípy. Muži obou stran se před ním rozbíhali, mnohé však dohonil a zadupal do země. Brzy zmizel z dohledu. Z dálky ještě doléhalo jeho troubení a dusání. Co se s ním stalo, to se Sam nikdy nedoslechl; zda unikl a bloudil po pustině, dokud nezahynul daleko od domova, anebo padl do nějaké hluboké jámy, nebo zda v zuřivosti doběhl až k Velké řece, vrhl se do ní a byl pohlcen.</p>

<p>Sam se zhluboka nadechl. „To byl olifant!" řekl. „Tak přece jsou olifanti, a já jednoho viděl. To je život! Jenomže doma mi to nikdo nikdy neuvěří. Nu, jestli je to odbyto, tak si trochu zdřímnu."</p>

<p>„Spi, dokud můžeš," řekl Mablung. „Kapitán se však vrátí, je-li nezraněn, a až přijde, rychle půjdeme odtud. Budou nás pronásledo­vat, jakmile se zpráva o našem činu donese Nepříteli, a to nebude dlouho trvat."</p>

<p>„Když musíte jít, tak jděte tiše," řekl Sam. „Nemusíte nás rušit. Celou noc jsem byl na nohou."</p>

<p>Mablung se zasmál. „Myslím, že tě tu kapitán nenechá, Mistře Samvěde," řekl. „Ale však uvidíš."</p>

<p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p>

<p><strong>OKNO NA </strong><strong>Z</strong><strong>ÁPAD</strong></p>

<p>Samovi se zdálo, že sotva zdříml, když se probudil a zjistil, že je pozdní odpoledne a Faramir se vrátil. Přivedl s sebou mnoho mužů; na svahu se shromáždili všichni, kdo přežili výpad, asi dvě nebo tři stov­ky bojovníků. Seděli v širokém půlkruhu, uprostřed seděl na zemi Faramir a před ním stál Frodo. Podivně to připomínalo přelíčení s vězněm.</p>

<p>Sam se vyplížil z kapradí, nikdo mu však nevěnoval pozornost, a tak se usadil zkraje řady mužů, kde viděl a slyšel všechno, co se dělo. Pozoroval a naslouchal napjatě, hotov vrhnout se pánovi na pomoc, bude-li třeba. Viděl Faramirovu tvář, jež byla nyní odmaskována; byla strohá a velitelská a v pátravém pohledu se tajil bystrý rozum. V še­dých očích, jež pevně hleděly na Froda, se zračila pochybnost.</p>

<p>Sam si brzy uvědomil, že kapitána neuspokojuje několik bodů z toho, co o sobě Frodo vypověděl: jakou úlohu hrál v Družině, která se vydala z Roklinky, proč opustil Boromira a kam jde nyní. Zejména se vracel k Isildurově zhoubě. Zjevně viděl, že mu Frodo tají cosi důleži­tého.</p>

<p>„Jenže Isildurova zhouba se měla probudit s příchodem půlčíka, tak se přece musí chápat ta slova," naléhal. „Jestliže jsi ten půlčík, který byl jmenován, bezpochyby jsi tu věc, ať je to cokoliv, přinesl do Rady, o které mluvíš, a Boromir ji tam viděl. Zapřeš to?"</p>

<p>Frodo neodpověděl. „Tak!" řekl Faramir. „Přeji si tedy dozvědět se o tom víc; co se týká Boromira, dotýká se i mne. Podle starých po­věstí zabil Isildura skřetí šíp. Skřetích šípů jsou ovšem spousty a po­hled na něj by Boromir z Gondoru nepocítil jako osudové znamení. Měl jsi tu věc v držení? Říkáš, že je skryta; není to však proto, že ty ses rozhodl ji skrývat?"</p>

<p>„Ne proto, že jsem se rozhodl já," řekl Frodo. „Nepatří mi. Nepat­ří žádnému smrtelníku, velkému ani malému; pokud by si na ni ovšem někdo mohl činit nárok, byl by to Aragorn, syn Arathornův, kterého jsem jmenoval, vůdce naší Družiny od Morie po Rauros."</p>

<p>„Proč on, a ne Boromir, kníže města, jež založili Elendilovi syno­vé?"</p>

<p>„Protože Aragorn pochází v přímé linii po otci od samotného Isildura, Elendilova syna. A meč, který nosí, je Elendilův meč."</p>

<p>Kruhem mužů prošel ševel úžasu. Někteří hlasitě vykřikli: „Elendilův meč přichází do Minas Tirith! Veliká novina!" Faramirova tvář však zůstala nepohnutá.</p>

<p>„Možná," řekl. „Tak velký nárok ovšem musí být prokázán a bu­dou žádány jasné důkazy, přijde-li tento Aragorn někdy do Minas Ti-rith. Když jsem před šesti dny vycházel, nepřišel ani on, ani jiní z vaší Družiny."</p>

<p>„Boromir ten nárok uznal," řekl Frodo. „Ano, kdyby tu byl Boromir, odpověděl by ti na všechny otázky. A protože byl už před řadou dní nad Raurosem a hodlal jít přímo do vašeho města, vrátíš-li se, možná se tam brzy dozvíš všechny odpovědi. Mou úlohu v Družině znal jako všichni ostatní, byla mi totiž uložena samotným Elrondem z Imladris před celou Radou. S tím posláním jsem přišel do této země, nepatří mi však odhalit je komukoli mimo Družinu. Přesto by ti, kdo tvrdí, že stojí proti Nepříteli, udělali dobře, kdyby mi nepřekáželi."</p>

<p>Frodův tón byl hrdý, ať už se cítil jakkoliv, a Sam to schvaloval; Faramira však neuspokojil.</p>

<p>„Vyzýváš mě tedy, abych se staral o své a upaloval domů a nechal tě na pokoji. Až přijde Boromir, všechno mi řekne. Až přijde, říkáš! Byl jsi Boromirovým přítelem?"</p>

<p>Frodovi živě vyvstala před očima vzpomínka na Boromirův útok a zaváhal. Faramirovy oči, které ho pozorovaly, ztvrdly. „Boromir byl statečný člen Družiny," řekl posléze Frodo. „Ano, byl jsem jeho příte­lem, já ano."</p>

<p>Faramir se chmurně pousmál. „Zarmoutilo by tě tedy, kdyby ses dozvěděl, že je Boromir mrtev?"</p>

<p>„To by mě opravdu zarmoutilo," řekl Frodo. Pak zachytil výraz Faramirových očí a hlas mu zakolísal. „Mrtev?" řekl. „Myslíš tím, že je mrtev a že jsi to věděl? Snažil ses mě chytit za slovo, hrál sis se mnou? Anebo se mě snažíš chytit do léčky teď, klamem?"</p>

<p>„Ani skřeta bych nechytal do léčky klamem," řekl Faramir.</p>

<p>„Jak tedy zemřel a jak ses to dozvěděl? Říkáš přece, že do vašeho odchodu nikdo z Družiny do města nedošel."</p>

<p>„Pokud jde o to, jak zemřel, doufal jsem, že mi to poví jeho přítel a společník."</p>

<p>„Vždyť byl živ a zdráv, když jsme se rozešli. A co já vím, žije po­řád. Ačkoli ve světě jsou samozřejmě mnohá nebezpečí."</p>

<p>„Ano, mnohá," řekl Faramir, „a zrada není nejmenší z nich."</p>

<p>Sam byl při tomto rozhovoru stále netrpělivější a pohněvanější. Poslední slova byla víc, než mohl snést; vrazil doprostřed kruhu a ráz­ně přikročil k svému pánu.</p>

<p>„Prosím za prominutí, pane Frodo," řekl, „ale už to trvá moc dlouho. Nemá právo takhle s vámi mluvit. Po všem, co jste prodělal pro jeho vlastní dobro a pro dobro těch velkých mužských, jako pro všecky ostatní.</p>

<p>Koukněte, kapitáne!" rozkročil se před Faramirem, ruce v bok a ve tváři výraz, jako když promlouvá k hobiťátku, které „mělo hubu", když se ho ptal, co dělá v sadě. Ozvalo se mručení a na některých tvá­řích přihlížejících mužů se objevil i široký úsměv; pohled na jejich kapitána, jak sedí na zemi a do očí si hledí s mladým hobitem, který je celý naježený rozhořčením, byl pro ně čímsi nevídaným. „Koukněte!" řekl. „Na co narážíte? Pojďme k věci, než na nás přijdou všichni skřeti z Mordoru. Jestli si myslíte, že můj pán zavraždil Boromira a potom utekl, nemáte zdravý rozum; ale řekněte to, ať to máme odbyté! A pak nám řekněte, co s tím chcete dělat. Je to ale škoda, že lidi, kteří vyklá­dají, že bojují proti Nepříteli, nemůžou nechat jiné, aby si udělali svo­je, a neplést se jim do toho. Ten by měl radost, kdyby vás teď viděl. Myslel by, že má nového kamaráda, to vám řeknu."</p>

<p>„Měj trpělivost!" řekl Faramir, ale bez hněvu. „Nemluv před svým pánem, který je chytřejší než ty. Nepotřebuji nikoho, aby mě poučoval o mém vlastním nebezpečí. Přesto jsem si vyšetřil krátký čas, abych spravedlivě posoudil nesnadnou věc. Kdybych byl tak ukvapený jako ty, mohl jsem vás dávno zabít. Mám totiž příkaz zabít každého, kdo se nalézá v této zemi bez povolení Pána Gondoru. Ne­zabíjím však lidi ani zvířata zbytečně a nedělám to rád, ani když je to nutné. A nemluvím naprázdno. Uklidni se tedy. Sedni si k pánovi a</p>

<p>mlč!"</p>

<p>Zrudlý Sam ztěžka dosedl. Faramir se opět obrátil k Frodovi. „Ptal ses, jak to vím, že je Denethorův syn mrtev. Novina o smrti má křídla. <emphasis>Noc často nosí zprávy blízkým příbuzným, </emphasis>říká se. Boromir byl můj</p>

<p>bratr."</p>

<p>Tváří mu prošel stín zármutku. „Vzpomínáš si na něco zvláštního, co s sebou nosil Pán Boromir?"</p>

<p>Frodo se na okamžik zamyslel v obavě před novou léčkou a ptal se sám sebe, jak ten hovor skončí. Stěží zachránil Prsten před pyšnou rukou Boromira, a jak se mu povede mezi tolika silnými, bojovnými muži, to nevěděl. Přesto srdcem cítil, že Faramir, přestože se vzhle­dem velmi podobá bratru, je muž, který si méně cení sám sebe, je přísnější a zároveň moudřejší. „Pamatuji si," řekl nakonec, „Ze Boromir nosil roh."</p>

<p>„Pamatuješ se dobře, jako ten, kdo ho vskutku viděl," řekl Faramir. „Potom jej možná v duchu vidíš před očima: veliký roh divokého vola z Východu, přepásaný stříbrem a popsaný starobylým písmem. Ten roh nosil nejstarší syn našeho domu již mnoho pokolení; a říká se, že zatroubí-li na něj někdo v hranicích Gondorské říše, jak bývala zastara, jeho hlas nezůstane nepovšimnut.</p>

<p>Pět dní předtím, než jsem se vydal na tuto výpravu, čili před jede­nácti dny, jsem uslyšel troubit ten roh: zněl od severu, ale nezřetelně, jako by to byla jen ozvěna v mysli. Zdálo se mi, že věští zlé, a mému otci rovněž, neboť jsme neměli o Boromirovi zpráv od té doby, co odešel, a žádný pozorovatel na našich hranicích ho neviděl projít. A třetí noci poté se mi přihodila jiná a zvláštnější věc.</p>

<p>Seděl jsem v noci u vod Anduiny v šedé tmě pod mladým bledým měsícem a pozoroval věčně plynoucí proud. Smutné rákosí šelestilo. Takto stále střežíme břehy u Osgiliathu, který teď zčásti drží naši ne­přátelé a vycházejí a znepokojují naši zemi. Té noci však všechen svět spal v půlnoční hodině. A tu jsem viděl, nebo se mi zdálo, že vidím, člun plující po vodě, třpytivě šedý, malý člun zvláštního tvaru s vyso­kou přídí, a nikdo nevesloval ani neřídil.</p>

<p>Padla na mne bázeň, protože kolem bylo bledé světlo. Vstal jsem však a přistoupil k břehu a vykročil do proudu, protože mě přitahoval. Potom se člun obrátil ke mně a zvolnil a pomalu proplul kolem mne na dosah ruky, a přece jsem se ho neodvážil dotknout. Nořil se hlubo­ko, jako by nesl těžké břímě, a zdálo se mi, když mi plul před očima, že je téměř celý naplněn čirou vodou, z níž vychází to světlo; vodou omýván tam ležel spící bojovník. Na koleni měl zlomený meč. Viděl jsem na něm mnoho ran. Byl to můj bratr Boromir, mrtvý. Poznal jsem jeho oděv, jeho meč, jeho milovanou tvář. Jen jediná věc scháze­la: jeho roh. A jen jedinou věc jsem neznal: krásný opasek, jakoby spojený ze zlatých lístků, okolo jeho pasu. <emphasis>,Boromire!</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> </emphasis>vykřikl jsem. <emphasis>,Kde je tvůj roh? Kam pluješ? Ach, Boromire</emphasis><emphasis>!’</emphasis><emphasis> </emphasis>Byl však pryč. Člun se otočil do proudu a s třpytem odjel do noci. Bylo to jako sen, a přece ne, protože po něm nepřišlo probuzení. A nepochybuji, že je mrtev a odplul s Řekou do Moře."</p>

<p>„Běda!" řekl Frodo. „To byl opravdu Boromir. Ten zlatý opasek mu dala v Lothlórienu Paní Galadriel. Ona nás oblékla tak, jak nás vidíš, do elfí šedi. Tato spona je stejné práce." Dotkl se zeleného a stříbrného lístku, kterým měl sepnut plášť pod hrdlem.</p>

<p>Faramir si jej zblízka prohlédl. „Je krásný," řekl. „Ano, je to stej­ná práce. Prošli jste tedy zemí Lórien? Laurelindórenan se jmenovala zastara; teď však již dlouho leží mimo známost lidí," dodal tiše a po­hlížel na Froda s novým podivem v očích. „Začínám teď chápat mno­hé, co se mi na tobě zdálo podivné. Nepovíš mi víc? Je to přece trpké pomyšlení, že Boromir zemřel na dohled od země, kde byl doma."</p>

<p>„Nemohu říci víc, než jsem řekl," odpověděl Frodo. „Přesto mě tvůj příběh naplňuje předtuchou. To, co jsi spatřil, muselo být vidění, nic víc, stín zlého osudu, který byl nebo bude. Není-li to ovšem lživý klam Nepřítele. Viděl jsem tváře sličných bojovníků ze starých dob, jak spí pod jezery Mrtvých močálů, nebo se tak zdálo jeho nečistými kouzly."</p>

<p>„Ne, tak to nebylo," řekl Faramir. „Jeho díla totiž plní srdce nená­vistí, mé srdce však naplnil zármutek a soucit."</p>

<p>„Jak by se však mohlo něco takového stát doopravdy?" ptal se Frodo. „Žádný člun přece nemohl být přenesen přes kamenné vrchy za Tol Brandirem a Boromir hodlal jít domů přes Entvu a rohanská pole. A jak by mohlo nějaké plavidlo projet zpěněný velký vodopád a ne-ponořit se do vířících tůní, i kdyby bylo obtíženo vodou?"</p>

<p>„Já nevím," řekl Faramir. „Odkud však pocházel ten člun?"</p>

<p>„Z Lórienu," řekl Frodo. „Ve třech takových člunech jsme pádlo­vali po proudu Anduiny k Vodopádům. I ty byly elf ská práce."</p>

<p>„Prošel jsi skrytou zemí," řekl Faramir, „ale zdá se, že jsi příliš nepochopil její moc. Jedná-li člověk s Paní kouzel, jež sídlí ve Zlatém lese, pak může čekat divné věci. Pro smrtelníka je nebezpečné vykro­čit ze světa našeho slunce, a říká se, že odtamtud málokdo vyšel ne­změněn.</p>

<p><emphasis>Boromire, ach, Boromire!" </emphasis>zvolal. „Co <emphasis>ti řekla Paní, která neumí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rá? Co se tenkrát probudilo v tvém srdci? Proč jen jsi chodil do Lau-relindórenanu a nevrátil ses vlastní cestou, nepřijel zrána domů na rohanských koních?"</emphasis></p>

<p>Pak se opět obrátil k Frodovi a znovu promluvil tiše. „Hádám, že na tyto otázky bys mohl dát jistou odpověď, Frodo, synu Drogův. Možná však, že ne tady a teď. Abys ovšem můj příběh dál nepokládal za vidění, povím ti toto. Alespoň Boromirův roh se vrátil skutečně, a ne jen zdánlivě. Roh přišel rozpolcen vedví jako sekyrou nebo mečem. Střepy se dostaly na břeh každý zvlášť: jeden se našel v rákosí na se­veru pod ústím Entvy, kde leželi gondorští pozorovatelé; druhý našel kroužit v proudu kdosi, kdo měl poslání na vodě. Zvláštní náhody, vražda však vyjde najevo, jak se říká.</p>

<p>A teď leží roh staršího syna ve dvou kusech na klíně Denethora, jenž sedí ve vysokém křesle a čeká na zprávy. A ty mi nemůžeš říci nic o tom, jak byl roh rozťat?"</p>

<p>„Ne, nevěděl jsem o tom," řekl Frodo. „Den, kdys jej slyšel trou­bit, počítáš-li správně, byl však den, kdy jsme se rozešli, kdy jsme já a můj služebník opustili Družinu. Teď mě tvůj příběh plní děsem. Jestli-že byl tehdy Boromir v nebezpečí a byl zabit, musím se obávat, že moji druhové zahynuli všichni. A byli to mí přátelé a příbuzní.</p>

<p>Neodsuneš své pochybnosti stranou a nenecháš mě jít? Jsem una­vený, plný zármutku a bojím se. Mám však cosi vykonat, nebo se o to pokusit, než budu také zabit. A tím víc je třeba spěchu, jestliže z celé­ho našeho Společenstva zbýváme jen my dva půlčíci. Jdi zpátky, Faramire, statečný gondorský kapitáne, braň své město, dokud můžeš, a mě nech jít, kam mě vede osud."</p>

<p>„Nenalezl jsem v našem rozhovoru žádnou potěchu," řekl Faramir, „ty však z něho jistě čerpáš větší hrůzu, než je třeba. Pokud k Boromirovi nepřišli sami Lórienští, kdo ho uložil k takovému pohřbu? Skřeti a služebníci Bezejmenného jistě ne. Hádám, že někdo z tvé družiny ještě žije.</p>

<p>Cokoli se však stalo v Severní marce, o tobě, Frodo, už nemám pochyb. Jestli mě těžké dny naučily soudit lidská slova a tváře, mohu se odvážit posoudit půlčíky! Nicméně," a teď se usmál, „je v tobě cosi zvláštního, Frodo, snad trochu elfího. Na našem rozhovoru však závisí více, než jsem zprvu myslel. Měl bych tě teď vzít s sebou zpátky do Minas Tirith, aby ses tam zodpovídal Denethorovi, a můj život prá­vem propadne, jestliže nyní zvolím cestu, která ublíží mému městu. Nebudu tedy rozhodovat v chvatu. Přesto se odtud musíme hnout bez dalšího zdržení."</p>

<p>Vyskočil a vydal několik příkazů. Muži, kteří se sebrali kolem ně­ho, se rozešli do skupin, rozdělili se různými směry a rychle zmizeli ve stínech skal a stromů. Brzy zůstali jen Mablung a Damrod.</p>

<p>„Teď půjdete, Frodo a Samvěde, se mnou a s mými strážemi," ře­kl Faramir. „Nemůžete jít na jih po silnici, jestliže jste to měli v úmys­lu. Pár dní bude nebezpečná a po této srážce ještě sledovanější než dosud. A myslím, že dnes vůbec daleko nemůžete, protože jste unave­ní. A my také. Jdeme teď na tajné místo, které máme necelých deset mil odtud. Skřeti a zvědové Nepřítele je dosud neobjevili, a kdyby, mohli bychom je dlouho bránit i proti mnoha útočníkům. Tam si mů­žeme na chvíli lehnout a odpočinout a vy s námi. Ráno rozhodnu, co bude nejlepší pro mne a co pro vás."</p>

<p>Frodo nemohl než souhlasit s touto žádostí či příkazem. V dané chvíli se to zdálo nejmoudřejší, protože tento výpad Gondorských učinil putování po Ithilienu ještě nebezpečnější než dřív.</p>

<p>Vyrazili ihned: Mablung a Damrod napřed, Faramir s Frodem a Samem vzadu. Obešli jezírko, kde se hobiti koupali, překročili potok, zlezli dlouhý břeh a vešli do lesnaté krajiny zelených stínů, která se­stupovala z kopce na západ. Šli tak rychle, jak hobiti mohli, a tlumeně rozmlouvali.</p>

<p>„Přerušil jsem náš rozhovor," řekl Faramir, „nejen proto, že nás tísní čas, jak mi připomněl Mistr Samvěd, ale také proto, že jsme se blížili k věcem, o nichž není dobré mluvit otevřeně před mnoha lidmi. Proto jsem se raději obrátil k záležitostem svého bratra a nechal být <emphasis>Isildurovu zhoubu. </emphasis>Nebyl jsi ke mně zcela otevřený, Frodo."</p>

<p>„Neřekl jsem žádnou lež a řekl jsem tolik pravdy, kolik jsem mo­hl," řekl Frodo.</p>

<p>„Nekárám tě," řekl Faramir. „Mluvil jsi obratně v těžkém posta­vení a zdálo se mi, že moudře. Dozvěděl jsem se však nebo uhodl víc, než jsi řekl slovy. Nebyli jste s Boromirem přáteli, nebo jste se při­nejmenším v přátelství nerozešli. Ty, a myslím, že Mistr Samvěd rov­něž, v sobě nesete křivdu. Ano, velice jsem ho miloval a rád bych po­mstil jeho smrt, ale znal jsem ho dobře. <emphasis>Isildurova zhouba </emphasis>- odvážil bych se říci, že mezi vámi ležela <emphasis>Isildurova zhouba </emphasis>a byla příčinou nešváru ve vaší Družině. Zjevně je to jakési mocné dědictví, a takové věci neplodí mír mezi spojenci, dá-li se v čem poučit ze starých příbě­hů. Nejsem blízko pravdy?"</p>

<p>„Blízko," řekl Frodo, „ale ne docela. V naší Družině nebyly žádné nešváry, přestože tam byla pochybnost: pochybnost, kterou cestou se dát z Emyn Muilu. Ať je to jakkoli, staré příběhy nás učí i tomu, jak nebezpečná jsou ukvapená slova o věcech jako - dědictví."</p>

<p>„Aha, je to tedy tak, jak jsem si myslel: tvá nesnáz byla jen s Boromirem. Přál si donést tu věc do Minas Tirith. Běda! Je to křivý osud, když zavírá ústa tobě, který jsi ho viděl poslední, a odpírá mi to, co toužím vědět: co bylo v jeho srdci a v jeho mysli v posledních hodi­nách. Ať už chybil nebo ne, jedním jsem si jistý: zemřel dobře a vy­konal něco dobrého. Jeho tvář byla ještě krásnější než zaživa.</p>

<p>Zprvu jsem na tebe hodně dotíral kvůli <emphasis>Isildurově</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zhoubě. </emphasis>Odpusť mi! Bylo to nemoudré v takovou hodinu a na takovém místě. Neměl jsem čas na rozmyšlenou. Měli jsme za sebou těžký boj a měl jsem toho plnou hlavu. Jak jsem však s tebou mluvil, začal jsem se blížit středu terče, a proto jsem záměrné mířil vedle. Musíš totiž vědět, že mezi vládci města se dosud uchovalo mnoho starodávné učenosti, kte­rá se nešíří na veřejnost. Můj dům není z Elendilovy linie, ačkoli v sobě máme númenorskou krev. Odvozujeme totiž svůj rod od Mardila, dobrého správce, který vládl za krále, když odešel do války. A to byl král Eárnur, poslední z Anárionovy linie a bezdětný, a nikdy se nevrá­til. Od toho dne vládnou městu správci, přestože přešlo již mnoho lidských pokolení.</p>

<p>A to si pamatuji, že Boromira jako chlapce vždycky mrzelo, když jsme se spolu učili o našich předcích a o dějinách města, že jeho otec není král. ,Kolika set let je třeba, aby byl ze správce král, když se král nevrací?' ptal se. ,Snad jen pár let v jiných, méně královských mís­tech,' odvětil můj otec. ,V Gondoru nepostačí deset tisíc let.' Nešťast­ný Boromir! Neříká ti to o něm něco?"</p>

<p>„Ano," řekl Frodo. „Přesto vždycky jednal s Aragornem s úctou."</p>

<p>„O tom nepochybuji," řekl Faramir. „Byl-li uspokojen ve věci Aragornova nároku, jak říkáš, jistě ho velmi ctil. Ještě však nepřišlo do tuhého. Nedošli ještě do Minas Tirith a nestali se soupeři ve vál­kách.</p>

<p>Odbočuji však. V Denethorově domě známe mnoho staré učenosti přenášené tradicí, a kromě toho jsou v našich pokladnicích uchovává­ny mnohé věci: knihy a tabulky psané různými písmy na svraskalém pergamenu, ano, a na kameni a na lístcích stříbra a zlata. Některá už dnes nikdo nepřečte a ostatní rozluští málokterý. Právě tyto záznamy k nám přiváděly Šedého poutníka. Poprvé jsem ho viděl jako chlapec a od té doby byl u nás dvakrát nebo třikrát."</p>

<p>„Šedý poutník?" řekl Frodo. „Měl jméno?"</p>

<p>„Mithrandir jsme mu říkali po elfsku," řekl Faramir, „a spokojil se s tím. ,Mám <emphasis>mnoho jmen v mnoha zemích,' </emphasis>říkal. <emphasis>,Mithrandir mezi elfy, Tharkún mezi trpaslíky, Olórin jsem byl ve svém mládí na </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ápa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dě, který je zapomenut, na Jihu Incánus, na Severu Gandalf; na Vý</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chod nechodím.</emphasis>'"</p>

<p>„Gandalf!" řekl Frodo. „Myslel jsem si to. Gandalf Šedý, nejdražší rádce. Vůdce naší Družiny. Ztratil se v Morii."</p>

<p>„Mithrandir se ztratil!" řekl Faramir. „Zlý osud zřejmě pronásle­doval tvé společenstvo. Je vskutku těžké uvěřit, že kdosi tak moudrý a mocný - vykonal totiž mezi námi mnohé podivuhodné věci - by mohl zahynout a tolik moudrosti by mohlo být vzato ze světa. Jsi si tím jis­tý, neopustil vás prostě, aby šel, kam chtěl?"</p>

<p>„Běda, jsem si jistý," řekl Frodo. „Viděl jsem ho padat do propas­ti."</p>

<p>„Vidím, že je tu příběh o veliké hrůze," řekl Faramir, „který mi možná povíš za večera. Tento Mithrandir, jak nyní hádám, byl víc než jenom mudřec: veliký hybatel činů, které se konají v našem čase. Kdyby byl tenkrát mezi námi a my jsme se ho mohli zeptat na temná slova našeho snu, mohl nám je objasnit a nebylo by třeba posla. A přece by to byl možná neudělal a Boromirovi byla pouť souzena. Mi-thrandir s námi nikdy nemluvil o tom, co bude, ani neodhaloval své záměry. Dostal svolení od Denethora - jak, to nevím - aby směl na­hlédnout do tajemství naší pokladnice, a trochu jsem se od něho nau­čil, když měl chuť učit (to bylo zřídka). Stále hledal a vyptával se nás především na velkou bitvu, jež byla svedena na Dagorladu v počátcích Gondoru, kde byl ten, jehož nejmenujeme, svržen. A dychtil po příbě­zích o Isildurovi, ačkoli o něm jsme neměli tolik co říci; o jeho konci totiž mezi námi nebylo známo nic spolehlivého."</p>

<p>Teď poklesl Faramirův hlas v šepot. „Tolik jsem se však dozvě­děl, či uhodl, a od té doby to tajím v srdci: že Isildur vzal cosi z ruky Bezejmenného dříve, než odešel z Gondoru, a smrtelníci ho víckrát nespatřili. Zde jsem viděl odpověď na Mithrandirovo vyptávání. Teh­dy se však zdálo, že je to jen věc hledačů staré učenosti. Ani když jsme rozmlouvali o hádankovitých slovech našeho snu, nepomyslel jsem, že <emphasis>Isildurova zhouba </emphasis>je tatáž věc. Vždyť Isildur byl podle jediné pověsti, kterou jsem znal, ze zálohy zabit skřetími šípy, a Mithrandir mi nikdy nepověděl víc.</p>

<p>Co ta věc vpravdě je, jsem zatím neuhodl; musí to však být jakési mocné a nebezpečné dědictví. Možná nějaká krutá zbraň vynalezená Temným pánem. Kdyby to byla věc, jež dává výhodu v bitvě, snadno uvěřím, že pyšný a nebojácný Boromir, často zbrklý a stále úzkostli­vý, aby Minas Tirith vítězila (a on při tom dobýval slávy), mohl po takové věci zatoužit a být jí sveden. Proč jen chodil za tím posláním! Můj otec a starší muži měli vybrat mne, on se však tlačil do popředí jako starší a zdatnější (obojí bylo pravda) a nechtěl se dát zadržet.</p>

<p>Ale už se neboj! Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice. I kdyby Minas Tirith klesala do zkázy a já jediný ji mohl zachránit použitím zbraně Temného pána pro dobro města a pro svou slávu. Ne, nepřeji si takové triumfy, Frodo, synu Drogův."</p>

<p>„Nepřála si je ani Rada," řekl Frodo. „Ani já. Nechtěl jsem mít s takovými věcmi nic společného."</p>

<p>„Já," řekl Faramir, „já bych si přál vidět Bílý strom, jak zase kvete na nádvoří králů, a Stříbrnou korunu, jak se vrací, a Minas Tirith v míru: Minas Anor jako zastara, světlou, vysokou a sličnou, krásnou jako královna královen; ne paní mnoha otroků, ne, ani vlídnou paní ochotných otroků. Válka být musí, dokud bráníme své životy proti ničiteli, který by nás všechny pohltil; nemiluji však jasný meč pro jeho ostrost, ani šíp pro jeho rychlost, ani válečníka pro jeho slávu. Miluji pouze to, co brání: město Mužů z Númenoru; a chtěl bych, aby bylo milováno pro svou památnost, pro svou starobylost, svou krásu a svou současnou moudrost. Ne obáváno, leda tak, jako se lidé obávají vzne­šenosti starého a moudrého muže.</p>

<p>Neboj se tedy už! Nežádám tě, abys mi řekl víc. Nežádám ani, abys mi řekl, jsem-li teď blíže pravdě. Budeš-li mi však důvěřovat, může se stát, že ti poradím na tvé nynější výpravě, ať je jakákoliv -ano, a snad i pomohu."</p>

<p>Frodo neodpověděl. Téměř se podvolil touze po pomoci a radě, touze říci tomu vážnému mladému muži, jehož slova se zdála tak moudrá a spravedlivá, všechno, co měl v mysli. Cosi ho však drželo zpátky. Srdce měl těžké strachem a zármutkem: pokud byli se Samem jediní, jak se zdálo pravděpodobné, kdo zbyli z devíti Pěších, byl on sám nositelem tajemství jejich poslání. Lepší nezasloužená nedůvěra než zbrklá slova. A vzpomínka na Boromira, na děsivou změnu, kte­rou v něm způsobilo vábení Prstenu, mu živě vyvstávala v mysli, když hleděl na Faramira a poslouchal jeho hlas: byli si nepodobní, a přece i velmi příbuzní.</p>

<p>Kráčeli dál mlčky jako šedé a zelené stíny pod starými stromy a nohama nedělali žádný hluk; nad nimi zpívali ptáci a slunce se lesklo na blýskavé střeše tmavého listí stále zelených lesů Ithilienu.</p>

<p>Sam se rozhovoru nijak neúčastnil, přestože naslouchal; zároveň sledoval svýma bystrýma hobitíma ušima tiché zvuky okolního lesa. Jedné věci si povšiml: že v celé rozmluvě nebylo ani jednou vyslove­no jméno Gluma. Byl tomu rád, ačkoli cítil, že si nemůže dělat naději, že o něm víckrát neuslyší. Brzy si také uvědomil, že sice kráčejí sami, ale v blízkosti je mnoho mužů: nejen Damrod a Mablung prokmitávající stínem před nimi, ale další po obou stranách, a všichni se rychle, tajně ubírají na nějaké určené místo.</p>

<p>Jednou, když se náhle ohlédl, jako kdyby mu zježené chloupky na zátylku řekly, že je zezadu pozorován, měl dojem, že nakratičko za­hlédl malou tmavou postavičku, jež vklouzla za kmen stromu. Otevřel ústa, aby promluvil, a zase je zavřel. „Nejsem si jistý," řekl si, „a proč bych jim měl toho starého darebáka připomínat, když se rozhodli, že na něho zapomenou? Kdybych tak mohl zapomenout taky!"</p>

<p>Šli dál, až lesy prořídly a půda se začala strměji svažovat. Pak opět zahnuli doprava a rychle přišli k říčce v úzké rokli; byl to týž pramen, který nahoře vytékal z okrouhlého jezírka a vyrostl teď v rychlou bystřinu skákající po kamenech v hluboce vymletém řečišti, přes které se klonily doubky a tmavé vavřínové háje. Když pohlédli na západ, viděli pod sebou v oparu světla nížiny a široké luhy, a daleko v zapadajícím slunci se leskly široké vody Anduiny.</p>

<p>„Zde se bohužel musím vůči vám dopustit nezdvořilosti," řekl Faramir. „Doufám, že to odpustíte tomu, kdo dosud dával přednost zdvo­řilosti před rozkazy a nedal vás zabít ani svázat. Je však rozkázáno, že žádný cizinec, ba ani Rohanský, který bojuje s námi, nesmí otevřený­ma očima spatřit cestu, jíž nyní půjdeme. Musím vám zavázat oči."</p>

<p>„Jak si přeješ," řekl Frodo. „I elfové tak v tísni jednají a se zavá­zanýma očima jsme překročili hranice krásného Lothlórienu. Gimli trpaslík to nesl těžce, hobiti to však strpěli."</p>

<p>„Nepovedu vás na tak krásné místo," řekl Faramir. „Jsem však rád, že to přijmete dobrovolně, a ne z donucení."</p>

<p>Tiše zavolal a Mablung s Damrodem ihned vystoupili ze stromů a vrátili se k němu. „Zavažte oči těmto hostům," řekl. „Bezpečně, ale tak, abyste jim nezpůsobili nepohodlí. Nesvazujte jim ruce. Dají slo­vo, že se nebudou pokoušet vidět. Důvěřoval bych jim, že sami zavřou oči, oči však zamžikají, když noha klopýtne. Veďte je tak, aby neklopýtali."</p>

<p>Dva strážci teď zavázali hobitům oči zelenými šátky a stáhli jim kápě až skoro k ústům; pak rychle vzali každý jednoho za ruku a šli dál. O poslední míli své cesty věděli Frodo a Sam jen to, co uhodli ve tmě. Zanedlouho zjistili, že jdou prudce se svažující pěšinou; brzy byla tak úzká, že šli po jednom a z obou stran se dotýkali kamenné stěny. Strážci je zezadu řídili rukama, které jim pevně položili na ra­mena. Tu a tam přišli na nerovná místa a tu je na chvíli zvedli a pak zase postavili. Stále měli po pravici hluk běžící vody. Blížil se a sílil. Posléze se zastavili. Mablung a Damrod je rychle několikrát otočili kolem dokola, až ztratili všechen smysl pro směr. Trochu stoupali; zdálo se chladno a zvuk pomalu zeslábl. Pak byli zvednuti a neseni dolů po mnoha schodech a za roh. Tu opět uslyšeli vodu, která se teď hlasitě hnala a pleskala. Zdálo se jim, že je všude kolem nich, a na rukou a tvářích cítili jemný déšť. Konečně je znovu postavili na nohy. Chviličku stáli tak, trochu bázlivě, se zavázanýma očima, nevědouce, kde jsou; nikdo nemluvil.</p>

<p>Pak se zezadu a zblízka ozval Faramirův hlas: „Ať vidí!" Šátky byly strženy, kapuce odhozeny a hobiti zamžikali a zatajil se jim dech.</p>

<p>Stáli na vlhké podlaze z leštěného kamene, jakémsi prahu hrubě přitesané skalní brány, která temně zela za nimi. Vpředu však visel tenounký závoj vody, tak blízko, že by na něj Frodo dosáhl vztaženou paží. Byl na západě. Narážely do něho rovné paprsky zapadajícího slunce a rudé světlo se tříštilo ve spoustu třpytivých pruhů měňavých barev. Bylo to, jako by stáli v okně jakési elfí věže se záclonou z na­vlečených šperků ze stříbra, zlata, rubínů, safírů a ametystů zažehnutých plamenem, který nestravuje.</p>

<p>„Přišli jsme aspoň šťastnou náhodou v pravou hodinu, abyste byli odměněni za trpělivost," řekl Faramir. „Toto je Okno západu slunce, Henneth Annůn, nejlíbeznější vodopád Ithilienu, země mnoha prame­nů. Nemnozí cizinci jej viděli. Není však za ním žádný královský sál, aby se s ním mohl měřit. Vejděte a vizte!"</p>

<p>Než domluvil, slunce zapadlo a oheň v proudící vodě pohasl. Ob­rátili se a prošli nízkým nevlídným obloukem. Rázem se octli v široké a hrubé skalní komnatě s nerovnou, svažitou střechou. Pár zažehnutých pochodní vrhalo mdlé světlo na lesklé stěny. Bylo tam již mnoho mužů. Další ještě přicházeli po dvou a po třech úzkými temnými dveřmi po straně. Když si hobití oči zvykly na příšeří, viděli, že jes­kyně je větší, než odhadovali, a je v ní velká zásoba zbraní a potravin.</p>

<p>„Tak tady je naše útočiště," řekl Faramir. „Není tu velké pohodlí, ale můžete tu strávit noc v klidu. Je tu alespoň sucho a je tu jídlo, ač­koli oheň ne. Kdysi protékala touto jeskyní voda klenutým průchodem ven, staří řemeslníci však výše v rokli změnili směr toku a poslali jej vodopádem dvojnásobné výše přes skály vysoko nahoře. Pak byly všechny cesty do této jeskyně kromě jediné zahrazeny vodě i všemu jinému. Jsou teď jen dvě cesty ven: tamhleta chodba, kterou jste přišli poslepu, a Okenním závěsem do hluboké nádrže s kamennými noži. Teď si trochu odpočiňte, než bude večeře."</p>

<p>Hobity zavedli do koutku a dali jim nízké lůžko, aby si mohli leh­nout, budou-li si přát. Zatím muži tiše, spořádaně a rychle pracovali v jeskyni. Ze zdí vytáhli lehké stoly, postavili je na trnože a rozložili náčiní. Bylo vesměs prosté, všechno však bylo pěkně a dobře uděláno: okrouhlé talíře, mísy a misky z polévané hnědé hlíny nebo soustruženého vavřínového dřeva, všechny hladké a čisté. Tu a tam byl pohár nebo mísa z leštěného bronzu; u kapitánova sedátka uprostřed nejzazšího stolu postavili prostý stříbrný kalich.</p>

<p>Faramir procházel mezi muži a vyptával se každého, kdo přišel. Někteří se vrátili z pronásledování Jižanů, jiní, kteří zůstali u silnice na výzvědách, přicházeli poslední. O všech Jižanech se vědělo, jen o velikém můmakovi ne; co se stalo s ním, nedokázal říci nikdo. Nebylo vidět žádný pohyb nepřítele ani žádného špehujícího skřeta.</p>

<p>„Tys neviděl a neslyšel nic, Anborne?" zeptal se Faramir posled­ního příchozího.</p>

<p>„Vlastně ne, pane," řekl muž. „Aspoň ne skřeta. Viděl jsem ale, nebo se mi to zdálo, něco trochu divného. Bylo už hodně šero, kdy oči vidí všechno větší, než to je. Možná že to byla jen veverka." Sam na­táhl uši. „Ale potom to byla černá veverka a neviděl jsem ocas. Bylo to jako stín na zemi, a když jsem se přiblížil, kmitlo to za peň stromu a vyběhlo nahoru stejně hbitě jako veverka. Nechceš, abychom stříleli divoká zvířata bezúčelně, a nezdálo se, že by to bylo něco víc, proto jsem nepoužil šíp. Stejně bylo na spolehlivou střelbu příliš tma a to stvoření zmizelo v tmavém listí mžikem oka. Zdržel jsem se chvíli, protože se mi to zdálo zvláštní, a pak jsem pospíchal zpátky. Měl jsem dojem, že to na mě zasyčelo, když jsem se odvrátil. Možná velká ve­verka. Třeba ve stínu Bezejmenného putují nějaká zvířata z Temného hvozdu sem do našich lesů. Říká se, že tam mají černé veverky."</p>

<p>„Snad," řekl Faramir. „Bylo to však zlé znamení. Nechceme v Ithilienu žádné uprchlíky z Temného hvozdu." Samovi se zdálo, že rychle pohlédl na hobity, když mluvil; Sam ale nic neříkal. Chvíli s Frodem leželi a pozorovali světlo pochodní a muže, kteří přecházeli a hovořili tlumenými hlasy. Pak najednou Frodo usnul.</p>

<p>Sam chvíli bojoval sám se sebou a probíral argumenty. „Možná že je dobrý," myslel si, „a možná není. Pěkná řeč může zakrývat škaredé srdce." zívl. „Prospal bych týden a hned by mi bylo líp. A co naděláš, Same Křepelko, když zůstaneš vzhůru úplně sám s takovou spoustou čahounů kolem? Nic; ale stejně musíš zůstat vzhůru." A nějak se mu to podařilo. Světlo ve dveřích jeskyně zašlo a šedý závoj padající vody zmatněl a ztratil se v houstnoucím stínu. Hluk vody zněl pořád, neměnně, ráno, večer nebo v noci. Mumlal a šeptal o spánku. Sam si promnul oči pěstmi.</p>

<p>Teď rozsvítili víc pochodní. Otevřeli soudek vína. Otvíraly se su­dy s potravinami. Muži přinášeli vodu z vodopádu. Někteří si myli ruce v umyvadlech. I Faramirovi přinesli širokou měděnici a bílý ruč­ník, aby se mohl umýt.</p>

<p>„Probuďte hobity," řekl, „a doneste jim vodu. Je čas k jídlu."</p>

<p>Frodo se posadil, zívl a protáhl se. Sam, nezvyklý na obsluhu, hleděl s notným překvapením na vysokého muže, který se ukláněl a držel před ním umyvadlo s vodou.</p>

<p>„Postavte to, prosím vás, pane, na zem!" řekl. „Bude to pro nás oba snazší." A pak k úžasu a pobavení mužů ponořil hluboko do stu­dené vody hlavu a ošplíchal si krk a uši.</p>

<p>„Je ve vaší zemi zvykem mýt si před večeří hlavu?" řekl muž, kte­rý hobity obsluhoval.</p>

<p>„Ne, před snídaní," řekl Sam. „Ale když vám chybí spánek, stu­dená voda na krk je jako deštíček na zvadlý salát. No! Teď vydržím vzhůru dost dlouho, abych něco snědl."</p>

<p>Dovedli je k sedadlům vedle Faramira: byly to soudky pokryté kožešinou, dost vysoko nad lavicemi mužů, aby se jim sedělo pohodl­ně. Než začali jíst, Faramir a všichni jeho muži se na okamžik mlčky obrátili k západu. Faramir naznačil Frodovi a Samovi, aby udělali to-též.</p>

<p>„Děláme to vždycky," řekl, když usedali; „díváme se k Númenoru, který byl, a dále k Elfii, která je, a k tomu, co je za Elfií a bude stále. Vy nemáte žádný takový zvyk při jídle?"</p>

<p>„Ne," řekl Frodo a cítil se zvláštně venkovsky a nevzdělaně. „Jsme-li však hosty, ukloníme se hostiteli a po jídle vstaneme a podě­kujeme mu."</p>

<p>„To děláme také," řekl Faramir.</p>

<p>Po tak dlouhém putování a táboření a dnech strávených v osamělé divočině připadala hobitům večeře jako hostina: pili chladné a vonné bledě žluté víno, jedli chléb a máslo a solené maso, sušené ovoce a dobrý červený sýr čistýma rukama, čistými noži a na čistých talířích. Frodo ani Sam neodmítli nic, co jim bylo nabídnuto, ani druhou, ba ani třetí porci. Víno se jim rozběhlo žilami a unavenými údy a v srdci cítili radost a úlevu, jakou nepoznali od chvíle, kdy opustili zemi Lórien.</p>

<p>Když bylo po všem, Faramir je dovedl do výklenku v pozadí jes­kyně, zčásti zastřeného závěsy; tam přinesli židli a dvě stoličky. Na výstupku stěny svítila hliněná lampička.</p>

<p>„Možná že brzy zatoužíte po spánku," řekl, „a zejména dobrý Samvěd, který ani oka nezamhouřil, dokud se nenajedl - buď ze stra­chu, že otupí svůj ušlechtilý hlad, nebo ze strachu přede mnou, to ne­vím. Není však dobré spát hned po jídle, a zvláště když jste hladověli. Povídejme si chvíli. O vaší cestě z Roklinky se jistě dá vypravovat mnoho. A i vy se možná budete chtít něco dovědět o nás a o zemích, kterými teď procházíte. Povídejte mi o mém bratru Boromirovi a o starém Mithrandirovi a o Sličném lidu z Lothlórienu."</p>

<p>Frodo necítil ospalost a byl ochoten vyprávět. Jakkoli ho však ví­no a potrava uvolnily, neztratil všechnu ostražitost. Sam zářil a pobru­koval si, když ale Frodo mluvil, zprvu se spokojil s nasloucháním a jen chvílemi se odvážil souhlasného výkřiku.</p>

<p>Frodo vyprávěl mnoho příběhů, a přece se stále držel stranou od poslání Družiny a od Prstenu a raději se šířil o tom, jak statečně si počínal Boromir ve všech jejich dobrodružstvích, s vlky v divočině, ve sněhu pod Caradhrasem a v Dolech Morie, kde padl Gandalf. Faramira nejvíc dojal příběh o boji na Můstku.</p>

<p>„To muselo Boromira znechutit, že utíkal před skřety," řekl, „ba i před tou zlou stvůrou, o které mluvíš, před balrogem - i když odcházel poslední."</p>

<p>„Šel poslední," řekl Frodo, „ale Aragorn nás musel vést. Po Gandalfově pádu znal cestu jen on. Kdyby však neměli na starost nás menší, myslím, že ani on, ani Boromir by byli neutekli."</p>

<p>„Snad by bývalo lépe, kdyby tam Boromir padl s Mithrandirem," řekl Faramir, „a nešel vstříc osudu, který ho čekal nad Raurosem."</p>

<p>„Snad. Povídej mi teď ale o vašich vlastních osudech," řekl Frodo a opět změnil směr hovoru. „Rád bych se dozvěděl víc o Minas Ithil a Osgiliathu a o vytrvávající Minas Tirith. Jakou naději má vaše město ve vaší dlouhé válce?"</p>

<p>„Jakou máme naději?" řekl Faramir. „Už dávno nemáme žádnou. Snad ji znovu vznítí Elendilův meč, vrátí-li se skutečně, nemyslím však, že dokáže víc než jen pozdržet zlý den, leda by přišla ještě jiná, nečekaná pomoc od elfů nebo od lidí. Nepřítel totiž sílí a my slábne­me. Jsme chátrající lid, podzim bez jara.</p>

<p>Muži z Númenoru sídlili široko daleko po pobřežích a přímoř­ských oblastech Velkých zemí, většinou ale propadli zlu a pošetilosti. Mnozí si zamilovali Tmu a černé umění; někteří se zcela oddali zahál­ce a pohodlí a někteří bojovali mezi sebou, dokud je v jejich slabosti nepřemohli divocí lidé.</p>

<p>Neříká se, že by se někdy v Gondoru provozovala zlá umění nebo že by byl někdy Bezejmenný jmenován s úctou, a stará moudrost a krása přinesená ze Západu dlouho přetrvávala v říši synů Elendila Spravedlivého a něco z ní zůstává posud. I tak si však Gondor přivodil vlastní úpadek, postupně klesl do stařecké pošetilosti a myslel si, že Nepřítel spí. Byl však jen zapuzen, ne zničen.</p>

<p>Smrt byla stále přítomna, protože Númenorejci stále, jako ve svém starém království, které tím ztratili, toužili po nekonečném a neměnném životě. Králové budovali hrobky honosnější než sídla ži­vých a stará jména ve svitku rodokmenů měli za dražší než jména sy­nů. Bezdětní šlechtici seděli ve stárnoucích síních a dumali o heraldi­ce, v tajných komnatách míchali vyschlí muži mocné elixíry anebo se vysoko ve studených věžích doptávali hvězd. A poslední král z Anárionovy linie neměl dědice.</p>

<p>Správci však byli moudřejší a měli větší štěstí. Moudřejší, protože hledali sílu našeho národa ve statných lidech od pobřeží Moře a v otužilých horalech z Ered Nimrais. A také uzavřeli příměří s hrdými ná­rody Severu, které nás často napadaly, se zuřivými bojovníky, kteří však byli našimi vzdálenými příbuznými a nepodobali se divokým Východňanům a krutým Haradským.</p>

<p>Tak se stalo za dnů Dvanáctého správce Ciriona (můj otec je dva­cátý šestý), že nám přijeli na pomoc a na velikém Poli Celebrantu za­hubili naše nepřátele, kteří uchvátili naše severní provincie. To jsou Rohirové, jak jim říkáme, Páni koní, a přenechali jsme jim pole Calenardhonu, kterému se od té doby říká Rohan; ta provincie byla totiž dlouho řídce obydlená. Stali se našimi spojenci a stále nám prokazují věrnost, pomáhají nám v nouzi a střeží naše severní marky a Rohanskou bránu.</p>

<p>Naučili se z naší moudrosti a způsobů tolik, kolik chtěli, a jejich pánové hovoří naším jazykem, když je třeba; většinou se ovšem drží způsobů svých vlastních otců a vlastních vzpomínek a hovoří mezi sebou svým vlastním severským jazykem. A my je máme rádi: vysoké muže a krásné ženy, obojí stejně udatné, zlatovlasé, s jasnýma očima a silné; připomínají nám mládí lidí, jací bývali za Starých časů. Skuteč­ně, naši učenci říkají, že pocházejí ze stejných Tří rodů lidí jako na počátku Númenorejci; ne snad od Hadora Zlatovlasého, Přítele elfů, ale z těch jeho synů a lidí, kteří neodešli přes Moře na Západ a odmítli volání.</p>

<p>Tak totiž řadíme lid v naší učenosti: jsou nazýváni Vysokorodí neboli Muži ze Západu, kteří byli Númenorejci; Prostřední lidé, muži Soumraku, jako jsou Rohirové a jejich příbuzní, kteří dosud sídlí dale­ko na Severu; a Divocí lidé, muži Tmy.</p>

<p>Nyní však, jestliže se Rohirové v něčem připodobnili nám, po­vzbuzeni k umění a zjemnělosti, i my jsme se začali víc podobat jim a stěží už si smíme dělat nárok na titul Vysokorodí. Stali se z nás Pro­střední lidé, ze Soumraku, avšak se vzpomínkou na jiné věci. Jako Rohirové teď totiž milujeme válku a udatnost jako věci dobré samy o sobě, jako zábavu a cíl, a třeba dosud soudíme, že válečník by měl umět a znát i jiné věci než zabíjet a používat zbraní, oceňujeme přesto válečníky více než lidi jiných řemesel. Taková je nutnost našich časů. Takový byl i můj bratr Boromir: byl to chrabrý bojovník, a proto byl pokládán za nejlepšího muže v Gondoru. A skutečně byl velmi udat­ný; žádný dědic Minas Tirith už léta nebyl tak vytrvalý v práci, tak první v boji, ani nezatroubil na Veliký roh tak mocnou notu." Faramir vzdychl a chvíli mlčel.</p>

<p>„Neříkáte toho ve svých příbězích moc o elfech, pane," sebral na­jednou kuráž Sam. Všiml si, že Faramir mluvil o elfech s velkou úctou, a to, ještě víc než jeho dvornost a jeho jídlo a víno, si získalo Samovu úctu a utišilo jeho podezřívavost.</p>

<p>„Opravdu ne, Mistře Samvěde," řekl Faramir, „protože v naukách o elfech nejsem zběhlý. Tady se ovšem dotýkáš dalšího bodu, ve kte­rém jsme se změnili a poklesli od Númenoru ke Středozemi. Jak mož­ná víš, protože Mithrandir byl tvým společníkem a mluvil jsi s Elrondem, Edain, Otci Númenorejců, bojovali po boku elfů v prvních vál­kách a za odměnu dostali darem království uprostřed Moře, na dohled Elfie. Ve Středozemi se však lidé a elfové za dnů Tmy navzájem odci­zili Nepřítelovými záludnostmi a pomalými změnami během časů, kdy každý rod kráčel po jiné cestě. Lidé se nyní elfů bojí a nedůvěřují jim, a přece o nich vědí málo. A my z Gondoru začínáme být jako ostatní lidé, jako muži z Rohanu; vždyť i oni, kteří jsou nepřáteli Temného pána, se elfům vyhýbají a mluví o Zlatém lese s hrůzou.</p>

<p>Přesto jsou ještě mezi námi někteří, kteří se stýkají s elfy, jak mo­hou, a čas od času jde někdo tajně do Lórienu, zřídka se však vrátí. Já ne. Zdá se mi totiž nebezpečné, aby teď smrtelný člověk svévolně hledal Starší lid. Přesto vám závidím, že jste mluvili s Bělostnou pa­ní."</p>

<p>„Paní Lórienu! Galadriel!" vykřikl Sam. „Měl byste ji vidět, opravdu, to byste měl, pane. Já jsem jenom hobit a doma jsem zahrad­níkem, pane, jestli mi rozumíte, a na poezii moc nejsem - teda na skládání; tu a tam nějakou žertovnou říkanku, to snad, víte, ale oprav­dovskou poezii ne - takže vám to nemůžu vysvětlit. To by se mělo zpívat. Na to byste musel vzít Chodce, tedy Aragorna, nebo starého pána Bilba. Ale hrozně rád bych o ní složil písničku. Ta je krásná, pane! Báječná! Někdy jako bílý narcis, taková droboučká a útlá. Tvrdá jako diamant, jemná jako měsíční světlo. Hřeje jako sluníčko a studí jako hvězdný mráz. Je pyšná a vzdálená jako zasněžená hora a veselá jako děvče zjara se sedmikráskami ve vlasech. Ale to jsou všechno nesmysly a vůbec jsem to netrefil."</p>

<p>„Pak musí být opravdu nádherná," řekl Faramir, „nebezpečně krásná."</p>

<p>„Nevím, jestli <emphasis>nebezpečně," </emphasis>řekl Sam. „Napadá mě, že lidi si ne­sou svoje nebezpečí do Lórienu s sebou a tam ho najdou, protože si ho přinesli. Ale možná že byste mohl říct, že je nebezpečná, protože je sama tak silná. Vy, vy byste se mohl o ni rozbít na kusy jako loď o skálu, nebo se utopit jako hobit v řece. Ale ani skála, ani řeka by na tom neměly vinu. A Boro -" zarazil se a zrudl.</p>

<p>„Ano? A <emphasis>Boromir </emphasis>jsi chtěl říci?" řekl Faramir. „Co jsi chtěl říci? Přinesl si své nebezpečí s sebou?"</p>

<p>„Ano, pane, prosím za prominutí, a že byl váš bratr skvělý člověk, jestli to smím říct. Ale vždyť vy jste byl celý čas na stopě. Já tedy Boromira pozoroval a poslouchal jsem ho celou cestu z Roklinky - staral jsem se o pána, pochopte, a nechtěl jsem Boromirovi nijak ukřivdit - a podle mého mínění v Lórienu poprvé uviděl, co jsem já uhádl už dřív: co chce. Od první chvíle, co ho viděl, chtěl Nepřítelův Prsten!"</p>

<p>„Same!" vykřikl Frodo zděšeně. Na chvíli se hluboce ponořil do vlastních myšlenek a vynořil se z nich náhle a příliš pozdě.</p>

<p>„No nazdar!" řekl Sam, zbledl a pak krvavě zrudl. „To jsem celý já! <emphasis>,Kdykoliv otevřeš hubu, hned do toho šlápneš,' </emphasis>říkával mi Kmotr, a měl pravdu. Ach jo!</p>

<p>Koukejte, pane!" obrátil se k Faramirovi se vší odvahou, kterou dokázal sebrat. „Nezneužívejte toho, že služebník je hlupák, proti pá­novi. Celý čas jste mluvil náramně hezky a zbavil jste mě ostražitosti, jak jste vykládal o elfech a tak. <emphasis>Ale hezký je, kdo hezky jedná, </emphasis>říká se u nás. Teď máte možnost ukázat, co jste zač."</p>

<p>„Vypadá to tak," řekl Faramir pomalu a velice tiše, se zvláštním úsměvem. „To je tedy odpověď na všechny hádanky! Ten Jeden prs­ten, o kterém se myslelo, že zmizel ze světa. A Boromir se ho pokusil dostat násilím? A vy jste utekli? A celou cestu běželi - ke mně! A tady mám v širé pustině vás a vojsko mužů, kterým stačí kývnout, a Prsten prstenů. Pěkný tah Štěstěny! Příležitost pro Faramira, kapitána Gondoru, aby ukázal, co je zač! Ha!" Vstal, velice vysoký a přísný, a šedé oči mu blýskaly.</p>

<p>Frodo a Sam vyskočili ze stoliček, postavili se vedle sebe zády ke zdi a hmatali po jílcích mečů. Bylo ticho. Všichni muži v jeskyni pře­stali mluvit a s podivem hleděli k nim. Faramir si však sedl zpátky na židli a začal se tiše smát a pak náhle opět zvážněl.</p>

<p>„Nešťastný Boromir! To byla příliš krutá zkouška!" řekl. „Jak jste zvětšili můj zármutek, vy dva podivní poutníčci z daleké země, kteří nesou nebezpečí lidstva. Méně však dovedete soudit muže nežli já půlčíky. <emphasis>I kdybych to našel na silnici, nevzal bych si to, </emphasis>řekl jsem. I kdybych byl takový člověk, který po té věci touží, a přestože jsem jasně nevěděl, co ta věc je, když jsem svá slova vyřkl, přece bych je pokládal za přísahu a cítil se jimi vázán.</p>

<p>Takový člověk ale nejsem. Anebo jsem dost moudrý, abych věděl, že jsou nebezpečí, před nimiž člověk musí prchat. Sedněte si klidně! A ty se upokoj, Samvěde. Zdá-li se ti, že jsi klopýtl, bylo to souzeno. Tvé srdce je stejně bystré jako věrné a vidělo jasněji než tvé oči. Zdá se to možná zvláštní, ale mně jsi to mohl klidně oznámit. Možná že to nakonec pomůže pánovi, kterého máš rád. Rozhodně se to obrátí k jeho dobrému, bude-li to v mé moci. Upokoj se tedy. Víckrát ale tu věc nejmenuj. Jednou to stačilo."</p>

<p>Hobiti se vrátili na sedátka a seděli velmi tiše. Muži se obrátili zpátky k pití a hovoru, protože postřehli, že kapitán si s malými hosty trochu zažertoval a že už to skončilo.</p>

<p>„Vida, Frodo, tak si konečně rozumíme," řekl Faramir. „Jestliže jsi tu věc vzal na sebe, nerad, ale na žádost druhých, máš můj soucit a mou úctu. A žasnu nad tebou: nosit ji schovanou a nepoužívat ji. Jste pro mne nový národ a nový svět. Jsou všichni tví příbuzní stejného rázu? Tvoje země musí být říše míru a spokojenosti a zahradníci tam musí být velmi ctěni."</p>

<p>„Všechno tam v pořádku není," řekl Frodo, „ale zahradníci roz­hodně ctěni jsou."</p>

<p>„Lidé tam ovšem musí cítit únavu i ve svých zahradách, jako všechny věci pod sluncem tohoto světa. A vy jste daleko od domova a utrmácení. Dnes večer už dost. Spěte oba - pokojně, můžete-li. Neboj­te se! Nechci to vidět ani si na to sáhnout, ani vědět víc, než vím (což je dost), aby mě nepřepadlo nebezpečí a nezklamal jsem ve zkoušce, v níž obstál Frodo, syn Drogův. Jděte si teď odpočinout - ale nejdřív mi ještě řekněte, chcete-li, kam si přejete jít a co dělat. Musím totiž bdít a čekat a přemýšlet. Čas plyne. Ráno se musíme každý rychle dát ces­tou, která je nám určena."</p>

<p>Frodo cítil, jak se chvěje, když pominul první náraz strachu. Nyní se na něho jako mrak snesla veliká únava. Už nemohl předstírat a odo­lávat.</p>

<p>„Hledal jsem cestu do Mordoru," řekl slabě. „Šel jsem do Gorgorothu. Musím najít Ohnivou horu a vrhnout tu věc do Puklin osudu. Gandalf to řekl. Ale myslím, že tam nikdy nedojdu."</p>

<p>Faramir na něho chviličku hleděl v hlubokém úžasu. Pak ho náhle zachytil, když se zapotácel, něžně ho zvedl a odnesl na lůžko, položil ho a teple přikryl. Frodo ihned upadl do hlubokého spánku.</p>

<p>Pro jeho služebníka přistavili vedle druhou postel. Sam chviličku váhal a pak se hluboce poklonil. „Dobrou noc, kapitáne, můj pane," řekl. „Využil jste příležitosti."</p>

<p>„Ano?" řekl Faramir.</p>

<p>„Ano, pane, a ukázal jste, co jste zač. Z těch nejlepších."</p>

<p>Faramir se usmál. „Jsi prostořeký služebník, Mistře Samvěde. Ale ne: chvála chvályhodných je nade všechny odměny. Nebylo tu však co chválit. Nic mě netáhlo a nelákalo jednat jinak, než jsem jednal."</p>

<p>„Víte, pane," řekl Sam, „říkal jste, že můj pán má v sobě něco elfího, a to bylo dobré a pravdivé. Ale já zas můžu říct tohle: i ve vás je něco, pane, co mi připomíná - připomíná - ano, Gandalfa, čaroděje."</p>

<p>„Možná," řekl Faramir. „Možná že zdálky rozeznáváš duch Númenoru. Dobrou noc!"</p>

<p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong>Z</strong><strong>APOVĚ</strong><strong>Z</strong><strong>ENÁ TŮŇ</strong></p>

<p>Frodo se vzbudil a zjistil, že se nad ním sklání Faramir. Na vteřinu se ho zmocnily staré obavy a posadil se a odtáhl se. „Nemáš se čeho bát," řekl Faramir. „Už je ráno?" zívl Frodo.</p>

<p>„Ještě ne, ale noc se blíží ke konci a úplněk zapadá. Půjdeš se na něj podívat? Je tu rovněž věc, ve které potřebuji tvou radu. Mrzí mě, že tě ruším ze spaní. Půjdeš ale?"</p>

<p>„Půjdu," řekl Frodo, vstal a trochu se roztřásl, když vylezl z teplé pokrývky a kožešin. V jeskyni bez ohně se zdálo chladno. Hluk vody se hlasitě rozléhal v tichu. Oblékl si plášť a šel za Faramirem.</p>

<p>Sam náhle procitl jakýmsi ostražitým instinktem, ze všeho nejdřív uviděl prázdnou postel svého pána a vyskočil na nohy. Pak spatřil ve vchodu, který nyní plnilo bledé, bělavé světlo, dvě temné postavy, Froda a nějakého muže. Pospíšil za nimi podle řad mužů spících na matracích u stěny. Když míjel ústí jeskyně, viděl, že Závěs se nyní proměnil v oslnivý závoj hedvábí a perel a stříbrných nitek: tající rampouchy měsíčního svitu. Nezdržoval se však obdivováním, otočil se a sledoval svého pána úzkým východem ve stěně jeskyně.</p>

<p>Nejdřív šli černou chodbou a pak nahoru po mnoha vlhkých stup­ních, až přišli na malé odpočívadlo vytesané v kameni a osvětlené oblohou, která se třpytila vysoko nahoře nad dlouhou hlubokou šach­tou. Odtud vedly dvoje schody: jedny, zdálo se, pokračovaly nahoru na vysoký břeh říčky, druhé zatáčely doleva. Jimi se dali. Točily se jako schody ve věži.</p>

<p>Konečně vyšli z kamenné tmy a rozhlédli se. Byli na široké plo­ché skále bez zábradlí a zídky. Vpravo od nich, na východě, padala bystřina a šplouchala přes mnohé terasy a pak se lila strmým náhonem do hladce přitesaného kanálu, který plnila temnou silou vody zkropené pěnou, a před nohama jim vířila a vrhala se kolmo dolů přes hranu, jež zela po levici. Na samém kraji tam mlčky stál muž a upřeně hleděl dolů.</p>

<p>Frodo se obrátil a pozoroval útlou šíji vody, jak se ohýbá a noří dolů. Pak zvedl oči a zahleděl se do dálky. Svět byl tichý a studený, jako když se blíží úsvit. Daleko na západě klesal kulatý a bílý úplněk. Ve veliké dolině pod nimi se třpytily bledé mlhy: široký záliv stříbři­tých par, pod nimiž se valily noční vody Anduiny. Za ní se rýsovala černá tma a tu a tam se v ní leskly studeně, ostře, odlehle, bíle jako zuby přízraků štíty Ered Nimrais, Bílých hor Gondorské říše s věčným sněhem na vrcholcích.</p>

<p>Frodo tam chvíli stál na vysokém kameni, třásl se a ptal se, zda někde v těch obrovitých rozlohách noci kráčí, spí anebo leží mrtvi v mlhovém rubáši jeho bývalí druhové. Proč ho sem vyvedli ze spánku a zapomnění?</p>

<p>Sam dychtil po odpovědi na touž otázku a neubránil se zabručení; myslel, že jenom pro pánovo ucho: „Pohled je to pěkný, to rozhodně, pane Frodo, ale studí z něho u srdce, o kostech ani nemluvě. Co se</p>

<p>děje?"</p>

<p>Faramir slyšel a odpověděl. „Západ měsíce nad Gondorem. Sličný Ithil, když odchází ze Středozemě, pohlíží ještě na bílé kadeře staré Mindolluiny. Stojí to za trochu třesavky. Ale kvůli tomu pohledu jsem vás sem nepřivedl - ovšem pokud jde o tebe, Samvěde, tebe jsem ne­přivedl vůbec a platíš jen za svou ostražitost. Doušek vína to spraví. Pojďte se teď podívat!"</p>

<p>Přikročil k mlčenlivému strážnému na tmavé hraně a Frodo jej ná­sledoval. Sam zůstal vzadu. Cítil se až dost nejistě na té vysoké ploši­ně. Faramir a Frodo pohlédli dolů. Hluboko pod sebou viděli bílé vo­dy vtékat do pěnící mísy a temně vířit v hluboké oválné nádrži ve ska­lách, než si našly cestu ven úzkou branou a odplynuly pryč, dýmajíce a šumíce, do klidnějších a povlovnějších končin. Měsíc dosud šikmo osvětloval patu vodopádu a blyštěl se na vlnkách nádrže. Vzápětí si Frodo uvědomil na bližším břehu cosi malého a tmavého. Zatímco hleděl, skočilo to však do vody a zmizelo přímo pod vírem a bubláním vodopádu. Proťalo to černou vodu stejně hladce jako šíp nebo ostrý kámen.</p>

<p>Faramir se obrátil k muži po svém boku. „Co bys o tom řekl, An­borne? Veverka, nebo ledňáček? Jsou v nočních jezerech Temného hvozdu černí ledňáčci?"</p>

<p>„Ať je to co chce, pták to není," řekl Anborn. „Má to čtyři konče­tiny a potápí se to jako člověk, a že to umí pěkně. Co je to? Hledá ces­tu Závěsem do naší skrýše? Zdá se, že jsme konečně odhaleni. Mám tady luk a na oba břehy jsem postavil lučištníky, skoro tak dobré střel­ce, jako jsem já. Čekáme jen na tvůj povel k střelbě, kapitáne."</p>

<p>„Máme střílet?" otočil se Faramir rychle k Frodovi.</p>

<p>Frodo chviličku neodpovídal. „Ne!" řekl. „Ne, prosím vás, ne." Kdyby se byl Sam odvážil, řekl by „ano", rychleji a hlasitěji. Neviděl, ale z jejich slov dobře uhodl, nač se dívají.</p>

<p>„Víš tedy, co to je?" řekl Faramir. „Když jsi to viděl, pověz mi te­dy, proč bych to měl ušetřit. Za celý rozhovor jsme se ani jednou ne­zmínili o tvém vyzáblém společníku a já ho pro ten čas nechával stra­nou. Mohl počkat, dokud ho nechytí a nepřivedou mi ho. Poslal jsem za ním své nejlepší lovce, uklouzl jim však a nezahlédli ho až do této chvíle, s výjimkou tady Anborna včera za soumraku. Teď se však do­pustil vážnějšího přestupku než líčit na králíky na vysočině: opovážil se přijít do Henneth Annůnu a propadl životem. Divím se tomu stvo­ření: je tak tajnůstkářské a tak vychytralé, a přijde si nám hrát do tůně přímo pod oknem. Myslí si, že muži spí celou noc bez hlídek? Proč to</p>

<p>dělá?"</p>

<p>„Myslím, že odpovědi jsou dvě," řekl Frodo. „Jednak toho ví má­lo o lidech, a přestože je vychytralý, vaše útočiště je dobře skryto, takže možná ani neví, že jsou tu schovaní. A pak ho sem, myslím, láká mocná tužba silnější než jeho opatrnost."</p>

<p>„Něco ho sem láká?" řekl Faramir tiše. „Může snad, ví snad o tvém břemeni?"</p>

<p>„To opravdu ano. Sám je po mnoho let nosil."</p>

<p>„On?" vydechl ostře Faramir v údivu. „Ta věc se splétá do nových záhad. Pronásleduje je tedy?"</p>

<p>„Možná. Je to jeho miláček. Ale o tom jsem nemluvil."</p>

<p>„Co tedy hledá to stvoření?"</p>

<p>„Ryby," řekl Frodo. „Podívej!"</p>

<p>Upřeli zrak dolů do temné tůně. Na druhém konci se objevila malá černá hlava těsně na okraji stínu skal. Bylo vidět krátký stříbrný zá­blesk a vír vlnek. Plul stranou a pak se z vody na břeh s úžasnou hbi­tostí vyšplhalo stvoření připomínající žábu. Ihned se posadilo a začalo hryzat malou stříbrnou věc, která se při obracení třpytila; přes kamen­nou stěnu na konci tůně dopadaly poslední paprsky měsíce.</p>

<p>Faramir se tiše zasmál. „Ryby?" řekl. „To je méně nebezpečný hlad. A možná ne: ryby z tůně Henneth Annůnu ho mohou stát všech­no, co má."</p>

<p>„Teď ho mám na mušce," řekl Anborn. „Nemám střelit, kapitáne? Za nezvaný příchod na toto místo je podle našeho zákona smrt."</p>

<p>„Počkej, Anborne," řekl Faramir. „Je to složitější, než myslíš. Co řekneš teď, Frodo? Proč bychom ho měli ušetřit?"</p>

<p>„To stvoření je zubožené a hladové," řekl Frodo, „a neví o svém nebezpečí. A Gandalf, váš Mithrandir, by vás byl požádal, abyste ho nezabíjeli, pro tento i pro jiné důvody. Zakázal to elfům. Nevím najis­to proč a o svých dohadech tu nemohu mluvit otevřeně. Toto stvoření je však určitým způsobem svázáno s mým posláním. Dokud jsi nás nenašel a neodvedl, byl mým průvodcem."</p>

<p>„Tvým průvodcem!" řekl Faramir. „Je to stále podivnější. Mnoho bych pro tebe udělal, Frodo, ale toto ti dopřát nemohu: aby ten vychyt­ralý tulák odtud svobodně odešel a později se připojil k tobě, bude-li chtít, nebo se nechal chytit od skřetů a pod hrozbou mučení jim řekl všechno, co ví. Musí být buď zabit, nebo zajat. Nebude-li zajat rychle, tedy zabit. Jak chytit tohle kluzké stvoření mnoha tváří jinak než ope­řeným šípem?"</p>

<p>„Pusť mě a já k němu tiše sejdu," řekl Frodo. „Můžete mít luky napjaté a zastřelit aspoň mě, když zklamu. Já nebudu utíkat."</p>

<p>„Jdi tedy rychle!" řekl Faramir. „Vyjde-li živ, měl by ti věrně sloužit po zbytek svých nešťastných dnů. Odveď Froda dolů na břeh, Anborne, a jděte tiše. To stvoření má nos a uši. Dej mi svůj luk."</p>

<p>Anborn zabručel a vydal se dolů po točitých schodech na odpočí­vadlo a pak po druhých schodech nahoru, až nakonec došli k úzkému otvoru krytému hustým křovím. Tiše prošli a Frodo se octl nahoře na jižním břehu nad tůní. Bylo teď tma a vodopád byl bledý a šedý a od-rážel jen měsíční světlo prodlévající dosud na západní obloze. Gluma neviděl. Popošel dopředu a Anborn šel zlehka za ním.</p>

<p>„Jdi dál!" dechl Frodovi do ucha. „Dávej si pozor napravo. Spadneš-li do tůně, nepomůže ti nikdo než tvůj přítel. A nezapomínej, že jsou tu lučištníci, i když je nevidíš."</p>

<p>Frodo se plazil kupředu, používaje rukou jako Glum, aby nahma­tal cestu a neztratil rovnováhu. Skály byly převážně rovné a hladké, ale kluzké. Vzápětí uslyšel nedaleko před sebou syčivé mumlání.</p>

<p>„Rybiška, miloušká rybiška. Bílá tvář odešla pryč, milášku, konešně, jistě. Teď můžeme klidně jíst rybišku. Ne klidně, milášku. Vždyť Milášek je pryč, jisstě, pryč. Špinavci hobitci, ošškliví hobitci. Odešli nám, nechali nás, <emphasis>glum; </emphasis>a Milášek je pryč. Jen chudášek Sméa­gol docela sám. Ne, milášku. Oškliví lidi, oni ho seberou, oni ukrad­nou mého Miláška. Zloději. Nessnášíme je. Rybišška, miloušká rybišška. Dá nám jasné oči, silné prsty, jistě. Ušškrtíme je všecky, jistě, když budeme mít možnost. Miloušká rybiška."</p>

<p>Tak to šlo bez ustání jako vodopád, přerušováno jen slabým zvu­kem slinění a polykání. Frodo se otřásl, naslouchaje s lítostí a odpo­rem. Přál si, aby to přestalo, aby už nikdy nemusel slyšet ten hlas. Anborn nebyl daleko. Mohl se odplížit zpátky a požádat ho, ať lovci střílejí. Dostali by se nejspíš dost blízko, teď když Glum hltal a nebyl na stráži. Jediný dobrý zásah a Frodo by se toho bídného hlasu zbavil navždycky. Ale ne, Glum měl teď na něho právo. Služebník má na pána právo pro svou službu, i službu ze strachu. Kdyby nebylo Gluma, byli by utonuli v Mrtvých močálech. A Frodo také jaksi docela jasně věděl, že Gandalf by si to nepřál.</p>

<p>„Sméagole!" zvolal tiše.</p>

<p>„Rybiška, miloušká rybiška!" řekl hlas.</p>

<p>„Sméagole!" řekl trochu hlasitěji. Hlas ustal.</p>

<p>„Sméagole, pán tě přišel hledat. Pán je tady. Pojď, Sméagole!" Jedinou odpovědí bylo syknutí nabíraného dechu.</p>

<p>„Pojď, Sméagole!" řekl Frodo. „Jsme v nebezpečí. Lidé tě zabijí, když tě tu najdou. Pojď rychle, jestli chceš uniknout smrti. Pojď k pánovi!"</p>

<p>„Ne!" řekl hlas. „Pánešek není miloušek. Nechá chudáška Sméagola a jde s novými přáteli. Pánešek může počkat. Sméagol nedojedl." „Není čas," řekl Frodo. „Vezmi si rybu s sebou. Pojď!" „Ne. Musí dojíst rybišku."</p>

<p>„Sméagole!" řekl Frodo zoufale. „Miláček se bude zlobit. Vezmu Miláčka a řeknu: ať spolkne kost a udáví se. Víckrát rybičku neokusí. Pojď, Miláček čeká!"</p>

<p>Ozvalo se ostré zasyčení. Vzápětí se ze tmy připlížil Glum po čty­řech jako neposlušný pes zavolaný k noze. Napůl snědenou rybu měl v ústech a v ruce druhou. Přišel až k Frodovi, téměř nos k nosu, a oči­chal ho. Bledé oči mu svítily. Pak vyndal rybu z úst a postavil se.</p>

<p>„Miloušek pánešek!" zašeptal. „Miloušek hobitek, vrátil se k chudáškovi Sméagolovi. Hodný Sméagol přišel. A teď pojďme, honem pojďme, jistě. Skrz stromy, dokud jsou Tváře ve tmě. Jistě, pojďme,</p>

<p>jistě!"</p>

<p>„Ano, brzy půjdeme," řekl Frodo. „Ale ne hned. Půjdu s tebou, jak jsem slíbil. Slibuji znovu. Ale ne hned. Ještě nejsi v bezpečí. Za­chráním tě, ale musíš mi důvěřovat."</p>

<p>„Musíme důvěřovat páneškovi?" řekl Glum pochybovačně. „Proč? Proč nejdeme hned? Kde je ten druhý, ten bručoun a krobián, ten hobit? Kde je?"</p>

<p>„Tam nahoře," ukázal Frodo k vodopádu. „Bez něho nepůjdu. Musíme k němu zpátky." Srdce mu kleslo. Příliš se to podobalo usko­ku. Neměl ve skutečnosti obavu, že Faramir nechá Gluma zabít, ale pravděpodobně ho uvězní a sváží a to, co Frodo udělal, bude tomu zrádnému stvoření jistě připadat jako zrada. Nejspíš si to nikdy nedá vysvětlit a neuvěří, že mu Frodo zachránil život jediným možným způsobem. Co jiného mohl udělat? Zůstat co nejvíc věrný oběma stra­nám. „Pojď!" řekl. „Nebo se Miláček bude zlobit. Jdeme zpátky, proti proudu. Jdi, jdi, jdi první!"</p>

<p>Glum se kousek plazil po okraji, čenichal, pln podezření. Vzápětí se postavil a zvedl hlavu. „Něco tu je!" řekl. „Ne hobit." Náhle se ob­rátil zpět. Ve vypoulených očích mu kmitalo zelené světélko. „Pánešku! Pánešku!" zasyčel. „Zlý! Úskočný! Falešný!" Plivl a napřáhl dlouhé paže s bílými cukajícími prsty.</p>

<p>V tu chvíli se zezadu vynořil veliký černý obrys Anborna a sklonil se nad ním. Velká silná ruka ho uchopila za zátylek a přitiskla k zemi. Glum se smekl jako blesk, jak byl celý vlhký a slizký, kroutil se jako úhoř a kousal a škrábal jako kočka. Ze stínu však vystoupili další dva muži.</p>

<p>„Lež klidně!" řekl jeden. „Nebo do tebe napícháme bodlin jako do ježka. Lež klidně!"</p>

<p>Glum změkl a začal kňourat a fňukat. Svázali ho nepříliš něžně.</p>

<p>„Mírně! Mírně!" řekl Frodo. „Nemá takovou sílu jako vy. Neubližujte mu, pokud se tomu lze vyhnout. Bude klidnější. Sméagole, neublíží ti. Půjdu s tebou a nic se ti nestane. Leda by zabili i mne. Důvěřuj pánovi!"</p>

<p>Glum se obrátil a plivl po něm. Muži ho zvedli, natáhli mu přes hlavu kápi a odnesli ho. Frodo šel za ním a cítil se prabídně. Prošli otvorem v křoví a zpátky po schodech a chodbách do jeskyně. Svítily dvě nebo tři pochodně. Muži se probouzeli. Byl tam Sam a vrhl po­divný pohled na bezvládný balík, který nesli muži. „Dostal jste ho?" řekl Frodovi.</p>

<p>„Ano. Vlastně ne, nedostal jsem ho. Víš, přišel ke mně, protože mi nejdřív důvěřoval. Nechtěl jsem, aby ho takhle svázali. Doufám, že to bude v pořádku, ale je mi to celé proti srsti."</p>

<p>„Mně taky," řekl Sam. „Nic nikdy nebude v pořádku, kde je ten­hle uzlíček neštěstí."</p>

<p>Přišel muž, pokynul hobitům a zavedl je do zákoutí v pozadí jes­kyně. Seděl tam Faramir na své židli a na římse nad hlavou mu opět hořela lampa. Pokynul jim, aby usedli na stoličky vedle něho. „Přines­te víno pro hosty," řekl. „A přiveďte zajatce."</p>

<p>Přinesli víno a potom vešel Anborn s Glumem. Stáhl Glumovi ká­pi z hlavy, postavil ho na nohy a zůstal stát za ním, podpíraje ho. Glum mžoural, přikrývaje zlobu ve svých očích těžkými bledými víč­ky. Vypadal velmi zuboženě: kapalo z něho, byl celý mokrý, páchl rybinou (pořád svíral jednu rybu v ruce), řídké vlasy mu visely po kostnatém čele jako chaluhy a z nosu mu teklo.</p>

<p>„Rozvažte nás! Rozvažte nás!" řekl. „Provaz nás bolí, jistě, bolí nás, a my jsme nic neudělali."</p>

<p>„Ne?" řekl Faramir a hleděl na bídného tvora bystrým pohledem, nevyjadřoval však tváří ani hněv, ani soucit, ani údiv. „Nic? Nikdy jsi neudělal nic, co by zasloužilo spoutání nebo horší trest? To ovšem naštěstí nemusím posuzovat. Dnes v noci jsi však přišel tam, kam při­jít znamená smrt. Za ryby z té tůně se platí draze."</p>

<p>Glum pustil rybu z ruky. „Nechce rybišku," řekl.</p>

<p>„Cena není stanovena za ryby," řekl Faramir. „Jen přijít a podívat se na tůň s sebou nese trest smrti. Dosud jsem tě ušetřil na prosbu tady Froda, který říká, že od něho alespoň zasloužíš jistou vděčnost. Musíš ale uspokojit i mne. Jak se jmenuješ? Odkud pocházíš? A kam jdeš? Co máš na práci?"</p>

<p>„Jsme ztracení, ztracení," řekl Glum. „Nemáme jméno, nemáme práci, nemáme Miláška, nemáme nic. Jenom prázdno. Jenom hlad. Jistě, máme hlad. Pár mališkých rybišek, ošklivých kostnatých mališkých rybišek, jistě, pro chudáška, a oni řeknou smrt. Tak jsou moudří, tak spravedliví, tak strašně spravedliví."</p>

<p>„Nepříliš moudří," řekl Faramir. „Ale spravedliví ano: snad tak spravedliví, jak naše malá moudrost dovoluje. Rozvaž ho, Frodo!" Faramir vytáhl z opasku perořízek a podal ho Frodovi. Glum pohyb špatně pochopil, vypískl a padl na zem.</p>

<p>„No tak, Sméagole!" řekl Frodo. „Musíš mi důvěřovat. Nezradím tě. Odpovídej pravdivě, jestli to dokážeš. Prospěje ti to, neuškodí." Přeřezal Glumovi provazy na zápěstí a na kotnících a zvedl ho na no­hy.</p>

<p>„Pojď sem!" řekl Faramir. „Podívej se na mne! Víš, jak se jmenu­je toto místo? Byl jsi tu už někdy?"</p>

<p>Glum pomalu zvedl oči a neochotně se zahleděl do Faramirových. Vyhaslo v nich veškeré světlo a chviličku matně a bledě zíraly do jas­ných neúhybných očí muže z Gondoru. Bylo nehybné ticho. Pak svěsil hlavu a krčil se, dokud nedosedl na podlahu. Třásl se. „My nevíme a nechceme vědět," fňukal. „Nikdy jsme sem nešli a nikdy sem už nepů­jdeme."</p>

<p>„V tvé mysli jsou zamčené dveře a zavřená okna a za nimi temné místnosti," řekl Faramir. „Soudím ale, že v tomto mluvíš pravdu. To je pro tebe dobře. Jakou přísahou se zavážeš, že se nikdy nevrátíš a že sem nikdy slovem ani znamením nedovedeš žádného živého tvora?"</p>

<p>„Pánešek ví," řekl Glum a po straně pohlédl na Froda. „Jistě, on ví. Slíbíme páneškovi, jestli nás zachrání. Slíbíme Tomu, jistě." Při­plazil se Frodovi k nohám. „Zachraň nás, miloušku pánešku!" kňučel. „Sméagol slibuje Miláškovi, slibuje věrně. Nikdy už nepřijde, nikdy nepromluví, ne, nikdy! Ne, milášku, ne!"</p>

<p>„Jsi spokojen?" řekl Faramir.</p>

<p>„Ano," řekl Frodo. „Buď musíš totiž přijmout tento slib, nebo uplatnit svůj zákon. Víc nedostaneš. Já ale slíbil, že mu nikdo neublíží, když ke mně přijde. A nerad bych vypadal jako zrádce."</p>

<p>Faramir seděl chviličku zamyšleně. „Výborně," řekl nakonec. „Vydávám tě tvému pánovi, Frodovi, synu Droga. Ať oznámí, co s tebou udělá!"</p>

<p>„Jenže, pane Faramire," uklonil se Frodo, „ještě jsi neoznámil svou vůli stran řečeného Froda, a dokud nebude známa, nemůže dělat plány pro sebe a své společníky. Tvůj rozsudek byl odložen na ráno; to se již ovšem blíží."</p>

<p>„Oznámím tedy svůj výrok," řekl Faramir. „Pokud jde o tebe, Frodo, nakolik mohu já, podřízený vyšší pravomoci, prohlašuji tě za svobodného v Gondorské říši až po její nejzazší starodávné hranice; s výjimkou toho, že ty ani kdokoli s tebou nemáte povolení vstoupit na toto místo bez pozvání. Tento výrok bude platit rok a den a pak je zrušen, jestliže do té doby nepřijdeš do Minas Tirith a nepředstavíš se pánu a správci města. Potom ho poprosím, aby potvrdil, co jsem uči­nil, a prodloužil to na celý tvůj život. Prozatím bude každý, koho vezmeš pod ochranu, pod mou ochranou a pod záštitou Gondoru. Do­stal jsi odpověď?"</p>

<p>Frodo se hluboce poklonil. „Dostal jsem odpověď," řekl, „a jsem ti k službám, jestliže mají nějakou cenu pro někoho tak vysokého a úctyhodného."</p>

<p>„Mají velkou cenu," řekl Faramir. „A teď, bereš toto stvoření, to­hoto Sméagola, pod svou ochranu?"</p>

<p>„Ano, beru Sméagola pod svou ochranu," řekl Frodo. Sam slyši­telně vzdychl; ne nad zdvořilostmi, které jako každý hobit plně schva­loval. Naopak, v Kraji by si taková věc vyžádala mnohem více slov a poklon.</p>

<p>„Potom ti říkám," obrátil se Faramir ke Glumovi, „že jsi pod roz­sudkem smrti; dokud však chodíš s Frodem, jsi z naší strany bezpeč­ný. Jestliže tě však někdy někdo z Gondorských najde, jak se potulu­ješ bez něho, rozsudek bude vykonán. A kéž tě rychle najde smrt, v Gondoru nebo jinde, nebudeš-li mu dobře sloužit. Teď mi odpověz: kam chceš jít? Říká, že jsi byl jeho průvodcem. Kam jsi ho vedl?" Glum neodpovídal.</p>

<p>„To nezůstane utajeno," řekl Faramir. „Odpověz mi, nebo změním svůj výnos." Glum stále neodpovídal.</p>

<p>„Odpovím za něho," řekl Frodo. „Přivedl mě k Černé bráně, jak jsem žádal, nedalo se však projít."</p>

<p>„Do Bezejmenné země není otevřena žádná brána," řekl Faramir.</p>

<p>„Když jsme to viděli, obrátili jsme se a šli po jižní cestě," pokra­čoval Frodo, „protože říkal, že je nebo by mohla být nějaká stezka nedaleko Minas Ithil"</p>

<p>„Minas Morgul," řekl Faramir.</p>

<p>„Nevím to určitě," řekl Frodo, „ale stezka myslím stoupá do hor na severní straně údolí, kde stojí starodávné město. Jde do vysoké rozsedliny a pak dolů - tam za hory."</p>

<p>„Znáš jméno toho vysokého průsmyku?" řekl Faramir.</p>

<p>„Ne," řekl Frodo.</p>

<p>„Jmenuje se Cirith Ungol." Glum ostře zasykl a začal si mumlat. „Není to snad jeho jméno?" obrátil se k němu Faramir.</p>

<p>„Ne!" řekl Glum a pak vyjekl, jako by ho cosi bodlo. „Jistě, jistě, slyšeli jsme to jméno. Jednou. Ale co je nám po jméně? Pánešek říká,</p>

<p>že musí dovnitř. Tak nějakou cestu zkusit musíme. Žádná jiná cesta se zkusit nedá, ne."</p>

<p>„Žádná?" řekl Faramir. „Jak to víš? A kdo vůbec prozkoumal všechny kouty té temné říše?" Dlouho a zamyšleně hleděl na Gluma. Nato znovu promluvil. „Vezmi to stvoření pryč, Anborne. Zacházej s ním jemně, ale hlídej ho. A nezkoušej skákat do vodopádu, Sméagole. Skály mají takové zuby, že by ti rázem ukrátily život. Nech nás a vezmi si svou rybu!"</p>

<p>Anborn vyšel a Glum šel přikrčeně za ním. Přes zákoutí přetáhli závěs.</p>

<p>„Frodo, myslím, že v tomhle jednáš velmi nemoudře," řekl Faramir. „Myslím, že bys neměl chodit s tím stvořením. Je špatné." „Ne, není naveskrze špatné," řekl Frodo.</p>

<p>„Snad ne docela," řekl Faramir, „zloba je však sžírá jako rakovina a zlo roste. Nedovede tě k ničemu dobrému. Jestliže se s ním rozlou­číš, dám mu průvodní list a doprovod na kteroukoli hranici Gondoru, kam si bude přát."</p>

<p>„Nepřijal by," řekl Frodo. „Šel by za mnou, jako už to dělá dlouhý čas. A mnohokrát jsem mu slíbil, že ho vezmu pod ochranu a půjdu, kam mě povede. Přece bys nežádal, abych byl vůči němu věrolomný?"</p>

<p>„Ne," řekl Faramir. „Ale ze srdce bych si to přál. Zdá se mi totiž méně zlé radit jinému, aby zrušil slib, než udělat to sám, zejména když vidíš přítele, který se nevěda zavázal k vlastní škodě. Ale ne - chce-li jít s tebou, musíš ho teď snášet. Myslím však, že nejsi vázán jít do Cirith Ungolu, o kterém ti řekl méně, než ví. Tolik jsem v jeho mysli jasně postřehl. Nechoď do Cirith Ungolu!"</p>

<p>„Kam potom půjdu?" řekl Frodo. „Zpátky k Černé bráně, vydat se strážím? Co víš o tom místě, že tě jeho jméno tak děsí?"</p>

<p>„Nic jistého," řekl Faramir. „My Gondorští dnes nechodíme na východ od silnice a nikdo z nás mladších tam nikdy nebyl a žádný nestanul na Horách stínu. O nich známe jen staré zprávy a pověsti zašlých časů. V průsmycích nad Minas Morgul však sídlí nějaká tem­ná hrůza. Řekne-li se Cirith Ungol, starci a učení muži blednou a zmlkají.</p>

<p>Údolí Minas Morgul se obrátilo ke zlu už velmi dávno a bylo hrozbou a děsilo, když ještě zapuzený Nepřítel bydlel daleko odtud a my jsme ovládali velkou část Ithilienu. Jak víš, bylo to kdysi silné město, hrdé, sličné, Minas Ithil, dvojče našeho vlastního města.</p>

<p>Zmocnili se ho však zlí muži, které Nepřítel ovládl ve své prvotní síle a kteří po jeho pádu bloudili bez pána a bez domova. Říká se, že jejich vůdci byli Muži z Númenoru, kteří upadli do špatnosti; jim dal Nepří­tel Prsteny moci a pohltil je: stali se živými přízraky, strašlivými a zlými. Když odešel, zabrali Minas Ithil a usídlili se tam a naplnili celé údolí rozkladem; zdálo se prázdné, a nebylo, protože ve zřícených zdech bydlel strach. Devět pánů to bylo, a po návratu svého Pána, jemuž tajně napomáhali a připravovali jej, opět zesílili. Pak z brány děsu vyjelo Devět jezdců a my jim nemohli odolat. Nepřibližuj se k jejich citadele. Dozvědí se o tobě. Je to místo zla, jež neusíná, plné očí bez víček. Nechoď tamtudy!"</p>

<p>„Kam jinam mě však pošleš?" řekl Frodo. „Nemůžeš mě sám, jak říkáš, dovést k horám ani přes ně. Přes hory ovšem musím, vázán sli­bem Radě: buď najdu cestu, nebo při hledání zahynu. A obrátím-li se nazpět, odmítnu-li cestu na jejím hořkém konci, kam se poděju mezi elfy a lidmi? Chtěl bys, abych s tou věcí přišel do Gondoru, s věcí, která tvého bratra dohnala k šílenství? Jaká kouzla by provedla s Mi­nas Tirith? Mají tu být dvě Minas Morgul a šklebit se na sebe přes mrtvou zemi plnou hniloby?"</p>

<p>„To bych nechtěl," řekl Faramir.</p>

<p>„Co bys tedy chtěl, abych udělal?"</p>

<p>„Já nevím. Nechtěl bych jen, abys šel na smrt nebo na mučení. A nemyslím, že Mithrandir by byl zvolil tuto cestu."</p>

<p>„Jenže ten je pryč, a já musím jít takovými stezkami, jaké najdu. A není čas na dlouhé hledání," řekl Frodo.</p>

<p>„Je to těžký osud a beznadějné poslání," řekl Faramir. „Při­nejmenším však pamatuj na mé varování: pozor na toho průvodce Sméagola. Už se dopustil vraždy. Čtu to v něm." Vzdychl.</p>

<p>„Tak se tedy setkáváme a loučíme, Frodo, synu Drogův. Není ti třeba něžných slov; nedoufám, že tě ještě někdy uvidím pod tímto sluncem. Půjdeš teď ale s mým požehnáním tobě a celému tvému lidu. Odpočiň si trochu, než ti připraví jídlo.</p>

<p>Rád bych se dozvěděl, jak se ten plíživý Sméagol zmocnil věci, o níž mluvíme, a jak ji ztratil, ale nebudu tě teď trápit. Pokud se jednou přece jen vrátíš do země živých a budeme si někde na sluníčku, opřeni o zeď, vyprávět své osudy a smát se starým žalům, pak mi to vypovíš. Do toho času, anebo do nějakého jiného, kam nedohlédnou Vidoucí</p>

<p>kameny Númenoru, sbohem!" Vstal, hluboce se poklonil Frodovi, roztáhl závěs a odešel do jeskyně.<strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>

<p><strong>CESTA KE KŘIŽOVATCE</strong></p>

<p>Frodo a Sam se vrátili na lůžka a chvíli tam mlčky odpočívali, za­tímco muži vstávali a začínala denní práce. Po chvíli jim přinesli vodu a pak je zavedli ke stolu, kde bylo prostřeno pro tři. Faramir s nimi posnídal. Od bitvy předchozího dne nespal, a přece nevypadal unaveně.</p>

<p>Když dojedli, vstali. „Ať vás na cestě netrápí hlad," řekl Faramir. „Máte málo zásob, nařídil jsem však, aby vám do batohů složili trochu jídla, které se hodí pro pocestné. Cestou přes Ithilien nebudete trpět nedostatkem vody, nepijte však z žádného potoka, který teče z Imlad Morgulu, Údolí živé smrti. A také toto vám musím říci. Moji zvědové a pozorovatelé se všichni vrátili, i ti, kteří se doplížili na dohled Mo-rannonu. Všichni zjišťují zvláštní věc. Země je prázdná. Na silnicích není nic a nikde není slyšet ani krok, ani roh, ani tětivu. Nad Beze­jmennou zemí visí nějaké číhavé ticho. Jde bouře. Pospěšte, dokud můžete! Jste-li hotovi, pojďme. Slunce brzy vyjde nad stíny."</p>

<p>Hobitům přinesli jejich vaky (trochu těžší, než byly předtím) a ta­ké dvě silné hole z leštěného dřeva, okované železem a s vyřezávaný­mi hlavicemi, kterými procházely spletené řemínky.</p>

<p>„Nemám žádné vhodné dary, které bych vám dal na rozchodnou," řekl Faramir, „vezměte si však tyto hole. Mohou posloužit těm, kdo chodí nebo šplhají divočinou. Používají je muži z Bílých hor; tyto byly ovšem seříznuty na vaši výšku a nově okuty. Jsou z krásného stromu <emphasis>lebethronu, </emphasis>který milují gondorští řezbáři, a bylo na ně vloženo kouzlo nalézání a návratu. Kéž docela neselže pod Stínem, do kte­rého jdete!"</p>

<p>Hobiti se hluboce uklonili. „Nejlaskavější hostiteli," řekl Frodo, „Elrond Půlelf mi řekl, že cestou naleznu přátelství, tajné a nečekané. Takové přátelství, jaké jsi mi projevil, jsem rozhodně nečekal. To, že jsem je našel, obrací zlo ve velké dobro."</p>

<p>Připravili se k odchodu. Gluma vyvedli z nějakého kouta nebo dí­ry. Vypadal spokojenější sám se sebou než předtím, přestože se držel při Frodovi a vyhýbal se Faramirovu pohledu.</p>

<p>„Tvůj průvodce musí mít zavázané oči," řekl Faramir, „ale tebe a tvého služebníka Samvěda od toho osvobodím, budeš-li si přát."</p>

<p>Glum kvílel a chytal se Froda, když mu přišli zavázat oči, a Frodo řekl: „Zavažte nám oči všem třem a mně je zakryjte nejdřív; pak mož­ná uvidí, že to není nic zlého." Stalo se a vyvedli je z jeskyně Henneth Annůn. Když prošli chodbami a schodišti, ucítili kolem sebe svěží a sladký chladný jitřní vzduch. Ještě kousek do kopce a z mírného kop­ce šli poslepu. Nakonec Faramirův hlas nařídil, aby jim oči odkryli.</p>

<p>Stáli opět pod haluzemi lesů. Nebylo slyšet žádný zvuk vodopádu, protože mezi nimi a strží, kterou tekl proud, byl nyní dlouhý jižní svah. Na západě viděli mezi stromy světlo, jako by tam svět náhle končil římsou, která hledí jenom do nebe.</p>

<p>„Tady se naše cesty rozcházejí," řekl Faramir. „Dáte-li na mou ra­du, neobracejte se hned k východu. Jděte přímo dál, tak vás bude mnoho mil krýt les. Na západ od vás je hrana, odkud krajina spadá do rozlehlých údolí. Někdy zprudka a svisle, jindy dlouhými úbočími. Držte se při té hraně a na pokraji hvozdu. Na počátku své pouti může­te myslím jít za světla. Země dřímá v klamném míru a na čas je všechno zlo staženo. Jděte šťastně, dokud můžete!"</p>

<p>Pak hobity objal po způsobu svého lidu, shýbl se, položil jim ruce na ramena a políbil je na čelo. „Jděte, a s vámi ať jde dobrá vůle všech dobrých lidí!" řekl.</p>

<p>Poklonili se k zemi. Pak se obrátil a bez ohlédnutí je opustil a odešel ke svým dvěma strážným, kteří stáli opodál. Žasli, jak rychle se teď tito muži v zeleném pohnuli a zmizeli téměř mžikem oka. Les, kde stál předtím Faramir, vypadal pustý a bezútěšný, jako když přejde sen.</p>

<p>Frodo vzdychl a obrátil se zpátky k jihu. Jako by chtěl dát najevo opovržení takovými zdvořilostmi, rýpal se Glum v humusu u kořenů stromu. „Už zas má hlad?" pomyslel si Sam. „Tak zase do toho!"</p>

<p>„Už jssou pryč?" řekl Glum. „Ošškliví špatní lidišky! Sméagola ještě bolí krk, jistě, jistě. Pojďme!"</p>

<p>„Ano, pojďme," řekl Frodo. „Jestli ovšem umíš jedině mluvit zle o těch, kteří se nad tebou smilovali, tak mlč!"</p>

<p>„Miloušek pánešek!" řekl Glum. „Sméagol jenom žertoval. Vždycky odpouští, jistě, jistě, i páneškovy švindlíšky. Ale jistě, mi­loušek pánešek, miloušek Sméagol!"</p>

<p>Frodo a Sam neodpověděli. Hodili si batohy na záda, vzali hole a vykročili do ithilienských lesů.</p>

<p>Toho dne si dvakrát odpočali a snědli trochu jídla, které opatřil Faramir: sušené ovoce a solené maso, dostatečnou zásobu na řadu dní; a chléb, který vypadal, že postačí, dokud bude měkký. Glum nejedl nic.</p>

<p>Slunce vstalo, přešlo jim nad hlavami neviděno a začalo klesat; světlo mezi stromy na západě zezlátlo. Stále šli chladivým zeleným stínem a kolem bylo ticho. Zdálo se, že všichni ptáci ulétli anebo oněměli.</p>

<p>Na mlčící lesy se časně snesla tma, a než padla noc, zastavili se unaveni, protože od Henneth Annůnu ušli více než jedenadvacet mil. Frodo si lehl a prospal se v hlubokém humusu pod prastarým stro­mem. Sam byl vedle něho méně klidný; mnohokrát se vzbudil, nikdy však nezahlédl Gluma, který se vytratil, sotva se uložili k odpočinku. Jestli spal o samotě v nějaké díře v okolí, anebo se celou noc neklidně potuloval, to neřekl, vrátil se však s prvním zábleskem světla a vzbu­dil své společníky.</p>

<p>„Musí vstávat, jistě, musí vstávat!" řekl. „Ještě musí jít dlouhou cestu na jih a na východ. Hobitci musí spěchat!"</p>

<p>Den uplynul vcelku jako předešlý, jen ticho se zdálo hlubší; vzduch začal být těžký a pod stromy bylo dusno. Bylo to, jako když se schyluje k bouřce. Glum se často zastavoval, větřil a pak si mumlal a pobízel je k větší rychlosti.</p>

<p>Když se třetí část jejich denního pochodu protahovala a odpoledne skomíralo, les se rozevřel a stromy byly větší a roztroušenější. Na širokých pasekách stály veliké temné cesmíny a mezi nimi tu a tam na omšelých jasanech a obřích dubech rašily právě zelenohnědé pupeny. Kolem se rozkládaly táhlé palouky zelené trávy stříkané orsejem a sasankami, které se teď bíle a modravě ukládaly k spánku. Byly tu i plochy plné listů lesních hyacintů: jejich úhledné stonky již prorážely humusem. Nebylo vidět živého tvora, ptáka ani čtvernožce. Ale Glum v těchto otevřených prostorách dostával strach a šli teď ostražitě, kmi­tajíce z jednoho dlouhého stínu do druhého.</p>

<p>Když došli na konec lesa, světlo již rychle sláblo. Usadili se pod starým sukovitým dubem, který vyháněl zkroucené kořeny jako hady dolů ze strmého drolivého břehu. Před nimi leželo hluboké šedé údolí. Na druhé straně na západě řeřavěly gondorské hory pod nebem s oh­nivými skvrnami. Nalevo ležela tma - věžité skály hor Mordoru; z ní vycházelo ono dlouhé údolí a spadalo jako šířící se koryto směrem k</p>

<p>Anduině. Na jeho dně chvátala říčka. Frodo slyšel v tichu stoupat její kamenný hlas, a podle ní se po bližší straně vinula dolů silnice jako bledá stuha, dolů do studených šedých mlh, jichž se nedotkl jediný záblesk západu slunce. Frodovi se zdálo, že tam v dálce vidí vysoké šeré vrcholky a polámané fialy prastarých opuštěných temných věží, jako by pluly po stínovém moři.</p>

<p>Obrátil se ke Glumovi. „Víš, kde jsme?" řekl.</p>

<p>„Jistě, pánešku. Nebezpečná místeška. To je silnice od Měsíční věže, pánešku, dolů do rozpadlého města na pobřeží Řeky. Rozpadlé město, jistě, moc ošklivé místo, spousta nepřátel. Neměli jsme dát na lidské rady. Hobiti si daleko zašli. Musí teď na východ, tamhle naho­ru." Máchl vychrtlou paží k potemnělým horám. „A po téhle silnici nemůžeme. Ne, ne. Tady chodí kruťasi dolů od Věže."</p>

<p>Frodo hleděl dolů na silnici. Teď po ní rozhodně nic nešlo. Vypa­dala ztraceně a opuštěně, jak sbíhala do pustých rozvalin v mlze. Ve vzduchu však bylo cítit zlo, jako by snad po ní skutečně procházelo cosi, co oči nevidí. Frodo se otřásl, když znovu pohlédl na daleké vě­žičky, které teď roztávaly v noci, a zvuk vody zněl studeně a krutě: hlas Morgulduiny, toku, který proudil z Údolí přízraků.</p>

<p>„Co budeme dělat?" řekl. „Šli jsme dlouho a daleko. Nenajdeme si někde v lesích místo, kde se můžeme schovat a lehnout si?"</p>

<p>„Nemá smysl schovávat se ve tmě," řekl Glum. „Teď se musí ho-bitci schovávat ve dne, jistě, ve dne."</p>

<p>„Hele!" řekl Sam. „Musíme si trochu odpočinout, i kdybychom měli vstávat vprostřed noci. Ještě bude kolik hodin tma, dost času, abys nás odvedl kus cesty, jestli trefíš."</p>

<p>Glum neochotně svolil a obrátil se zpátky ke stromům. Chvíli se prodírali na východ houštinami na kraji lesa. Nechtěl odpočívat na zemi tak blízko zlopověstné silnice, a tak se po menších dohadech vydrápali do rozsochy velikého dubu, jehož husté větve vyrážející do všech stran od kmene poskytovaly dobrý úkryt a celkem pohodlné útočiště. Padla noc a pod stromovým baldachýnem se docela setmělo. Frodo a Sam vypili trochu vody a pojedli chléb a sušené ovoce; Glum se ihned stočil a usnul. Hobiti nezamhouřili oka.</p>

<p>Muselo být něco po půlnoci, když se Glum probudil; náhle si uvě­domili, že na ně zpod víček hledí jeho bledé oči. Naslouchal a větřil, což byl zřejmě, jak si už povšimli, jeho způsob určování času v noci.</p>

<p>„Odpočali jsme si? Vyspinkali se?" řekl. „Pojďme!"</p>

<p>„Neodpočali a nevyspinkali," zavrčel Sam. „Ale půjdeme, když to musí být."</p>

<p>Glum rázem spadl z větví na všechny čtyři a hobiti ho pomaleji následovali. Sotva byli dole, šli dál a Glum je vedl na východ do tem­né stoupající krajiny. Mnoho neviděli, protože noc byla teď tak hlubo­ká, že si stěží uvědomovali pně stromů, dokud do nich nenarazili. Pů­da byla stále rozbitější a chůze obtížnější, Glumovi to však zřejmě nevadilo. Vedl je mlázím a ostružiním, někdy kolem hrany hluboké průrvy nebo temné jámy, někdy do černé prohlubně zarostlé křovím a zase ven; kdykoli však kousek sestoupili, byl následující výstup delší a strmější. Vytrvale stoupali. Při první zastávce se ohlédli a matně rozeznali střechu lesa, který nechali za sebou, jako obrovský hutný stín, temnější noc pod temným prázdným nebem. Na východě jako by vyvstávala veliká černava a ujídala slabé zamlžené hvězdy. Později vyklouzl z pronásledujícího mraku zapadající měsíc, byl však obkroužen nezdravé žlutou září.</p>

<p>Konečně se Glum obrátil k hobitům. „Brzo den," řekl. „Hobiti musí spěchat. Není bezpečné zůstávat tady v otevřené krajině. Pospěš­te!"</p>

<p>Zrychlil krok a hobiti ho zmořeně následovali. Brzy začali zlézat veliký hřbet. Z velké části byl pokryt hustým porostem hlodaše, bo­růvčí a nízkého hustého trní, ačkoli tu a tam se rozvíraly holiny, jizvy nedávných ohňů. Keřů hlodaše směrem k vrcholku přibývalo. Byly velmi staré a vysoké, dole vychrtlé a nohaté, nahoře však byly husté a již na nich vyrážely žluté květy, které probleskovaly tmou a vydávaly lehkou nasládlou vůni. Ostnaté houštiny byly tak vysoké, že hobiti pod nimi mohli jít vzpřímeně a procházeli dlouhými suchými uličkami s hlubokým kobercem pichlavého humusu.</p>

<p>Na druhé straně tohoto širokého hřbetu přerušili pochod a zalezli do úkrytu pod spletené hloží. Pokroucené větve sklánějící se k zemi byly porostlé šplhavým bludištěm starých šípků. Hluboko uvnitř byla síňka s trámovím z mrtvých větví a šlahounů a se střechou z prvních jarních lístků a výhonků. Chvíli tam leželi, příliš unavení i na jídlo, a otvory v úkrytu pozorovali, jak pomalu přibývá dne.</p>

<p>Nepřišel však žádný den, jen mrtvé hnědavé příšeří. Na východě pod nízkým mračnem mdle rudě žhlo; nebyla to však rudá barva sví­tání. Přes kopcovitou krajinu se na ně mračily hory Ephel Dúath. Do­le, kde ležela hustá noc a neodcházela, byly černé a beztvaré, nahoře se proti ohnivému svitu tvrdě a hrozivě rýsovaly zubaté špice a hrany. Stranou po pravici vyvstávalo veliké rameno hor a temnočerně vybí­halo stínem k západu.</p>

<p>„Kudy půjdeme odtud?" ptal se Frodo. „Je tamhle pod tím černým masívem vchod do - do Morgulského údolí?"</p>

<p>„Musíme na to myslet?" řekl Sam. „Dnes přece nikam nepůjdeme. Je to ovšem vůbec den?"</p>

<p>„Snad ne, snad ne," řekl Glum. „Ale musíme jít brzo, na Křižo­vatku. Jistě, na Křižovatku. Je to tamhleta cesta, jistě, pánešku."</p>

<p>Rudá záře nad Mordorem skomírala. Šero se prohloubilo a z vý­chodu se zvedly páry a vlekly se nad nimi. Frodo a Sam se trochu na­jedli a pak si lehli, ale Glum byl nepokojný. Nechtěl jejich jídlo ani ochutnat, ale napil se trochu vody a pak prolézal křoví, čenichal a mumlal. Pak najednou zmizel.</p>

<p>„Asi šel na lov," řekl Sam a zívl. Měl spát jako první a brzy se ponořil do snu. Zdálo se mu, že je zase v zahradě Dna pytle a něco hledá; na zádech však měl těžký batoh, který mu ohýbal hřbet. Zdálo se, že je tam plno plevele a šťovíku, a dole u živého plotu podnikaly nájezd do záhonů ostružiny a kapradí.</p>

<p>„To bude práce, už to vidím, ale jsem unavený," říkal pořád. Tu si vzpomněl, co hledá. „Dýmku," řekl, a s tím se probudil.</p>

<p>„Ty hlupáku!" řekl si, když otevřel oči a divil se, proč leží pod ži­vým plotem. „Vždyť ji máš celý čas v batohu!" Pak si uvědomil nej­dřív to, že dýmku v batohu možná má, ale listí ne, a pak, že je stovky mil od Dna pytle. Posadil se. Byla skoro tma. Proč ho pán nechal spát bez vystřídání až do večera?</p>

<p>„To jste vůbec nespal, pane Frodo?" řekl. „Kolik je? Zdá se, že se připozdívá."</p>

<p>„Kdepak!" řekl Frodo. „Ale den temní, místo aby světlal. Je větší a větší tma. Pokud mohu odhadnout, není ještě poledne a spal jsi jen nějaké tři hodiny."</p>

<p>„To bych rád věděl, co se to děje," řekl Sam. „Žene se bouřka? Jestli ano, tak to bude nejhorší, jaká kdy byla. Budeme litovat, že ne­jsme někde hluboko v díře, místo abychom trčeli v křoví." zaposlou­chal se. „Co je to? Hřmění, nebo bubnování, nebo co?"</p>

<p>„Já nevím," řekl Frodo. „Už je to slyšet chvíli. Někdy jako by se třásla země, jindy jako když ti v uších tepe ten těžký vzduch."</p>

<p>Sam se rozhlédl. „Kde je Glum? Ještě se nevrátil?"</p>

<p>„Ne," řekl Frodo. „Ani vidu ani slechu po něm."</p>

<p>„No, nemůžu ho ani vidět," řekl Sam. „Po pravdě řečeno, v životě jsem s sebou nebral nic, co bych tak rád cestou ztratil. Ale byl by to celý on, když s námi šel takovou dálku, aby se teď prostě ztratil, když ho nejvíc potřebujeme - teda jestli nám vůbec někdy k něčemu bude, o čemž pochybuju"</p>

<p>„Zapomínáš na Močály," řekl Frodo. „Doufám, že se mu nic ne­stalo."</p>

<p>„A já doufám, že na nás něco nešije. A hlavně doufám, že nepad­ne do jiných rukou, aby se tak řeklo. Protože to bychom se dostali do mrzutostí v tu ránu."</p>

<p>Opět se ozval hřímavý rachot, teď hlasitější a hlubší. Země jako by se jim pod nohama zachvívala. „Myslím, že mrzutostem se nevy­hneme," řekl Frodo. „Bojím se, že naše cesta se chýlí ke konci."</p>

<p>„Možná," řekl Sam, <emphasis>„ale dokud je život, je naděje, </emphasis>říkával Kmotr, <emphasis>a je potřeba jíst, </emphasis>dodával většinou. Něco zakousněte, pane Frodo, a pak si zdřímněte."</p>

<p>Odpoledne, jak by se tomu podle Sama nejspíš mělo říkat, uplývalo. Vyhlížel z úkrytu a viděl jen hnědavý svět bez stínů, jak se zvolna rozplývá v beztvaré a bezbarvé temnotě. Bylo dusno, ale ne teplo. Frodo spal neklidně. Převracel se a vrtěl a chvílemi mumlal. Dvakrát se Samovi zdálo, že vyslovil Gandalfovo jméno. Zdálo se, že čas se nekonečně vleče. Náhle zaslechl Sam za sebou ostré zasyknutí, a už tu byl Glum na všech čtyřech a zíral na ně svítícíma očima.</p>

<p>„Vstávejte, vstávejte! Vstávejte, ospalové!" šeptal. „Vstávejte! Není čas se loudat. Musíme jít, jistě, musíme jít a hned. Není čas se loudat!"</p>

<p>Sam na něho podezřívavě hleděl: vypadal vystrašeně nebo vzru­šeně. „Jít teď? Na co si zas hraješ? Ještě není čas. Nemůže být ještě ani čas k svačině, aspoň ve slušných zemích, kde se svačí."</p>

<p>„Hloupost!" sykl Glum. „Nejsme ve slušných končinách. Čas se krátí, jistě, rychle krátí. Není čas se loudat. Musíme jít. Vstávat, pánešku, vstávat!" Sáhl po Frodovi a Frodo, vytržený ze spaní, se prudce posadil a chytil ho za ruku. Glum se vytrhl a ucouvl.</p>

<p>„Není čas na hlouposti," syčel. „Musíme jít. Není čas se loudat!" Víc z něho nedostali. Kde byl a co myslí, že se valí, když má tak na­spěch, to neřekl. Sam byl plný hlubokého podezření a nijak to netajil.</p>

<p>Frodo však nedal najevo, co mu prochází hlavou. Vzdychl, zvedl ba­toh a připravil se na cestu do stále houstnoucí tmy.</p>

<p>Glum je vedl z kopce velice kradmo, kdekoli to šlo, držel se v úkrytu a přes otevřené prostranství běžel shrben téměř k zemi; světlo však bylo tak mdlé, že by hobity v jejich kápích a šedých pláštích těž­ko rozeznalo i bystrooké divoké zvíře a nezaslechlo by je, protože šli tak ostražitě, jak to jen malý nárůdek umí. Šli, zmizeli a ani větvička nezapraskala, ani lísteček nezašelestil.</p>

<p>Asi hodinu šli v řadě za sebou stísněni tmou a naprostým tichem v zemi, které jen tu a tam zdáli přerušilo slabé zarachocení, zahřmění nebo bubnování v nějaké prohlubni mezi kopci. Sešli dolů od svého úkrytu a pak zahnuli na jih. Drželi se v tak přímém směru k horám, jaký dokázal Glum na rozbitém dlouhém svahu najít. Vzápětí nedale­ko před nimi jako černá stěna vyvstal pás stromů. Když se blížili, uvě­domili si, že jsou obrovské, zřejmě prastaré, a stále vysoko ční, přes­tože vrcholky mají odrané a polámané, jako by se přes ně přehnala bouře a blesky, avšak nedokázala je zahubit ani otřást jejich nezměr­nými kořeny.</p>

<p>„Křižovatka, jistě," zašeptal Glum. Byla to první slova, jež se ozvala od chvíle, kdy opustili úkryt. „Musíme tudy." Obrátili se na východ a Glum je vedl do svahu, a tu se před nimi objevila jižní cesta, jež obtáčela vnější úpatí hor a rázem se nořila do velikého kruhu stro­mů.</p>

<p>„Tohle je jediná cesta," šeptal Glum. „Za silnicí už žádné stezičky. Musíme na Křižovatku. A pospěšte. Tiše!"</p>

<p>Bojácně jako zvědové v nepřátelském táboře se doplížili na silnici a kradli se po jejím západním okraji pod kamenným břehem, šedí jako kameny a lehkonozí jako kočky na lovu. Posléze se dostali ke stro­mům a zjistili, že stojí ve velikém nekrytém kruhu, který se uprostřed otvírá ponuré obloze; prostory mezi mohutnými pni se podobaly vel­kým temným obloukům jakési zřícené síně. Přímo uprostřed se setká­valy čtyři cesty. Za nimi ležela silnice k Morannonu, před nimi se roz­bíhala dál na dlouhou cestu k jihu; napravo stoupala silnice ze starého Osgiliathu, křížila druhou a odcházela na východ do tmy: to byla čtvr­tá cesta, silnice, kterou se měli dát.</p>

<p>Frodo tam okamžik stál pln děsu a tu si uvědomil světlo; uviděl je zářit vedle sebe Samovi ve tváři. Obrátil se a za obloukem větví spatřil silnici k Osgiliathu, jak ubíhá rovně jako natažená stuha dolů, dolů na západ. Tam, daleko za smutným Gondorem utonulým v stínu, zapada­lo slunce. Konečně našlo lem velikého, pomalu se valícího příkrovu mračen a v zlověstném ohni klesalo k ještě neposkvrněnému Moři. Krátký zásvit padl na obrovitou sedící postavu, nehybnou a vznešenou jako velicí kamenní králové z Argonathu. Roky ji ohlodaly a ruce ná­silníků ji zmrzačily. Hlavu neměla a na její místo byl na posměch vsa­zen hrubě opracovaný kulatý kámen nemotorně pomalovaný divošskýma rukama do podoby rozšklebené tváře s jediným velkým rudým okem uprostřed čela. Na kolenou, na mocném trůně a okolo celého podstavce byly škrábance promíšené s nečistými symboly, jichž používala mordorská havěť.</p>

<p>Frodo náhle spatřil v rovných paprscích slunce hlavu starého krá­le: ležela odvalená u cesty. „Podívej, Same!" vykřikl vzrušeně. „Podí­vej! Ten král má zase korunu!"</p>

<p>Oči byly duté a tesaný vous ulomený, na vysokém přísném čele však tkvěla koruna ze stříbra a zlata. Kolem skráně se ovinula jakoby v úctě k padlému králi plazivá rostlinka s kvítky podobnými drobným bílým hvězdičkám, a v puklinách jeho kamenných vlasů se třpytil žlutý rozchodník.</p>

<p>„Navždycky zvítězit nemohou," řekl Frodo. A pak byl krátký zá­blesk pryč. Slunce zapadlo a zmizelo, a jako když zakryješ lampu, padla černá noc.<strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p>

<p><strong>SCHODY CIRITH UNGOLU</strong></p>

<p>Glum tahal Froda za kabát a syčel strachem a netrpělivostí. „Mu­síme jít," říkal. „Nesmíme tu stát. Pospěšte!"</p>

<p>Frodo se neochotně obrátil zády k západu a šel, kam ho průvodce vedl, dál do tmy na východě. Vyšli z kruhu stromů a plížili se po silni­ci k horám. I tato silnice šla chvíli rovně, brzy však začala uhýbat k jihu, až se dostala pod veliké rameno skály, které viděli zdálky. Ne­vlídně se nad nimi černalo, temnější než temná obloha za ním. Pod jeho stínem se silnice plazila dál, obešla je a opět se vrhla k východu a začala prudce stoupat.</p>

<p>Frodo a Sam se plahočili s těžkým srdcem a na nebezpečí už sko­ro nedbali. Frodo měl skloněnou hlavu; břímě ho opět táhlo dolů. Sotvaže přešli velkou Křižovatku, tíže, v Ithilienu téměř zapomenutá, začala opět růst. Když teď ucítil, jak mu pod nohama cesta strmě stoupá, unaveně vzhlédl; a vtom je uviděl, jak říkal Glum: město Prs­tenových přízraků. Přikrčil se ke kamennému břehu.</p>

<p>Hluboko do hor zabíhalo dlouhé strmé údolí jako hluboký záliv stínu. Na druhé straně dále v náručí údolí, vysoko na kamenném pod­stavci černých kolenou Ephel Dúath, stály zdi a věže Minas Morgul. Všude kolem bylo temno na zemi i na obloze, pevnost však byla osvětlena. Ne již uvězněným měsíčním světlem, které kdysi dávno proudívalo mramorovými stěnami Minas Ithil, Věže Měsíce, sličné a zářící v prohlubině kopců. Její nynější světlo bylo bledší než svit chřadnoucího měsíce, který se pomalu zatmívá, a chvělo se a linulo jako odporné výpary rozkladu, mrtvolné světlo, světlo, jež nic neosvětluje. Ve zdech a věži bylo vidět okna jako bezpočetné černé díry hledící dovnitř do prázdna; nejvyšší patro věže se však pomalu otáčelo tam a zpět jako obrovská přízračná hlava šklebící se do noci. Tři spo­lečníci tam chvilku stáli, krčili se a zírali vzhůru vzpírajícíma se oči­ma. Glum se vzpamatoval první. Zase je naléhavě zatahal za pláště, neřekl však ani slovo. Téměř je vlekl kupředu. Každý krok dělali ne­radi a čas jako by vázl, takže mezi zvednutím a postavením nohy ply­nuly minuty znechucení.</p>

<p>Pomalu došli k bílému mostu. Tady slabě světélkující silnice pře­cházela nad říčkou uprostřed údolí a šla dál, závratně se vinouc k brá­ně města, která se otvírala jako černá tlama ve vnějším okruhu sever­ních zdí. Po obou březích ležely široké roviny, stínová luka plná ble­dých bílých květů. I ony světélkovaly, krásné, a přece strašlivých tva­rů, jako scestné podoby neklidného snu; vydávaly slabý, ale odporný mrtvolný puch. Vzduch byl plný zápachu hniloby. Most se klenul od louky k louce. V jeho čele stály postavy umně vytesané do lidských a zvířecích podob, všechny však nestvůrné a odporné. Voda pod nimi mlčela a dýmala; výpary, jež z ní stoupaly a ovíjely se okolo mostu, byly smrtelně chladné. Frodo cítil, že mu přecházejí smysly a mysl se zatemňuje. Pak náhle, jako by na něj působila nějaká jiná moc než jeho vlastní vůle, začal pospíchat a potácet se kupředu, s rukama tápavě vztaženýma; hlava se mu kymácela ze strany na stranu. Sam a Glum se za ním rozběhli. Sam chytil pána do náruče, právě když klo­pýtl a padal na samotný práh mostu.</p>

<p>„Tudy ne! Tudy ne!" šeptal Glum, jeho dech mezi zuby však pro­trhl ticho jako písknutí, až se zděšeně přikrčil k zemi.</p>

<p>„Držte se, pane Frodo!" zamumlal Sam Frodovi do ucha. „Pojďte zpátky! Tudy ne. Glum říká ne a já s ním pro jednou souhlasím."</p>

<p>Frodo si přejel čelo rukou a odtrhl oči od města na kopci. Svítící věž ho fascinovala a bojoval s touhou rozběhnout se lesklou cestou k bráně. Nakonec se s námahou obrátil zpět a přitom pocítil, jak mu Prsten brání a táhne řetízek na krku; také oči, když je odvrátil, se na okamžik zdály slepé. Tma před ním byla neproniknutelná.</p>

<p>Glum lezl po zemi jako vyděšené zvířátko a mizel už v soumraku. Sam podpíral a vedl svého klopýtajícího pána a následoval ho co nej­rychleji. Nedaleko břehu říčky byl v kamenné zídce u silnice průlom. Prošli jím a Sam viděl, že jsou na úzké pěšině, která se zprvu slabě leskla jako hlavní silnice, pak vystoupila nad luka smrtícího kvítí, po­hasla, ztemněla a vinula se křivolace do severního úbočí údolí.</p>

<p>Po této pěšině se hobiti plahočili bok po boku a Gluma před sebou neviděli, dokud se neobrátil a nepobídl je pokynem dál. V očích mu svítilo zelenobílé světlo; snad odrážely ohavný přísvit Morgulu, nebo je zevnitř zažíhalo podobné naladění. Toho smrtícího svitu a černých očních důlků si byli Frodo a Sam stále vědomi, stále se bázlivě ohlíže­li přes rameno a stále odtahovali oči zpátky k rychle temnící stezce. Postupovali pomalu. Když vystoupili nad zápach a výpary otrávené říčky, dýchalo se jim snáz a hlava se jim pročistila, v údech však cítili smrtelnou únavu, jako by celou noc nesli břemeno nebo dlouho plava­li proti proudu. Nakonec už bez přestávky dál nemohli.</p>

<p>Frodo se zastavil a posadil se na kámen. Vylezli už na vrchol ve­likého hrbu holé skály. Před sebou měli v úbočí dolu zářez a cesta jej obcházela jako pouhá římsa s propastí po pravici; plazila se vzhůru po jižním srázu hory, až zmizela v černotě nahoře.</p>

<p>„Musím si chvíli odpočinout, Same," zašeptal Frodo. „Tíží mě, Samíčku, moc mě tíží. Kam ho asi dokážu donést? Stejně si musím odpočinout, než se odvážíme tamhle nahoru." Ukázal na úzkou cestu před nimi.</p>

<p>„Ššš!Šš!" sykl Glum, spěchaje zpátky k nim. „Ššš!" Prsty měl na rtech a naléhavě vrtěl hlavou. Zatahal Froda za rukáv a ukazoval na pěšinu, Frodo se však nechtěl hnout.</p>

<p>„Ještě ne," řekl, „ještě ne." Tížila ho únava a cosi víc než únava; jako by na jeho mysli a těle spočinulo těžké zakletí. „Musím si odpo­činout," zamumlal.</p>

<p>Nato Glumův strach a rozčilení tak vzrostly, že opět promluvil a zasyčel zpod ruky, jako by chtěl chránit zvuk před neviditelnými po­sluchači ve vzduchu. „Tady ne, tady ne. Tady neodpočívat. Pojďte pryč! Šplhejte! Šplhejte! Pojďte!"</p>

<p>„Pojďte, pane Frodo," řekl Sam. „Zase má pravdu. Tady zůstat nemůžeme."</p>

<p>„Dobře," řekl Frodo vzdáleným hlasem, jako by mluvil z polo-spánku. „Zkusím to." Unaveně se postavil na nohy.</p>

<p>Bylo však pozdě. V tom okamžiku se skála pod nimi zachvěla a zatřásla. Veliký rachot zaburácel v zemi hlasitěji než kdy dřív a rozle­hl se po horách. Pak se palčivě a náhle rudě zablesklo. Daleko za ho­rami na východě vylétl do oblohy blesk a polil nízké mraky šarlatem. V údolí stínu a mrtvolného světla se zdál nesnesitelně divoký a prud­ký. Proti vzlétajícímu plameni z Gorgorothu vyskočily kamenné štíty a hřebeny jako zubaté nože. Pak mocně práskl hrom.</p>

<p>A Minas Morgul odpověděla. Zahořely sinavé blesky: z věže a z okolních vrchů do mračné oblohy vzlétly vidlice modrého plamene. Zem zasténala a z města vyšel výkřik. Ze směsice drsných hlasů, jako když křičí draví ptáci, a pronikavého ržáni koní zdivočelých zuřivostí a strachem  se ozval  drásavý kvil, tetelivý,  rychle stoupající k pronikavé výši za hranicí slyšitelnosti. Hobiti se obrátili k němu, vrhli se na zem a ruce si přitiskli k uším.</p>

<p>Když strašlivý výkřik klesl dlouhým ohavným stonem do ticha, Frodo pomalu zvedl hlavu. Na druhé straně údolí stály teď téměř v rovině jeho očí zdi rozlehlého města a brána v podobě otevřené tlamy s lesklými zuby zela dokořán. A z brány vycházelo vojsko.</p>

<p>Celý ten zástup byl oděn černě, temný jako noc. Proti mdlým zdem a světélkující dlažbě silnice je Frodo viděl: řada za řadou čer­ných postaviček pochodovala rychle a mlčky a vycházela ven neko­nečným proudem. Před nimi jela mocná jízda jako spořádané stíny a v čele byl kdosi větší než ostatní: Jezdec, celý černý, jen na hlavě zaha­lené kápí měl přilbu připomínající korunu, jež blýskala nebezpečným světlem. Blížil se dolů k mostu a Frodovy zírající oči ho sledovaly, neschopny zamžikat ani odvrátit se. Vždyť to se přece vrací na zem Pán Devíti jezdců a vede své zrůdné vojsko do boje! Tady je ten vyzáblý král, jehož studená ruka srazila Toho, který nese Prsten, svým smrtícím nožem! Ve staré ráně zacukala bolest a veliký chlad se rozší­řil Frodovi k srdci.</p>

<p>Právě když ho ty myšlenky probodávaly děsem a spoutávaly jako zakletím, Jezdec se náhle zastavil přímo před vstupem na most a za ním stanulo celé vojsko. Nastala odmlka, mrtvé ticho. Snad že to Prs­ten zavolal k přízračnému pánu a ten byl na okamžik zneklidněn a ucítil ve svém údolí čísi jinou moc. Temná hlava obrněná a korunova­ná strachem se obracela sem a tam a probodávala stíny neviditelnýma očima. Frodo čekal jako ptáček, když se blíží had, neschopen pohybu. A jak čekal, cítil naléhavěji než kdy dříve příkaz, aby si Prsten nasa­dil. Ač byl tlak převeliký, necítil však už žádnou touhu se mu poddat. Věděl, že Prsten by ho zradil a že nemá moc čelit morgulskému králi, ani kdyby si jej nasadil - ještě ne. Jeho vlastní vůle už na ten příkaz vůbec neodpovídala, ač byla zaražena hrůzou, a cítil jen, jak do něho zvenčí buší veliká moc. Vzala ho za ruku, a zatímco ji Frodo myslí sledoval - ne proto, že by chtěl, ale ve strnulosti (jako by hleděl na nějaký starý vzdálený příběh) - pohybovala jeho rukou píď po pídi k řetízku na krku. Tu procitla jeho vlastní vůle; zvolna přinutila ruku, aby se vrátila, a poslala ji hledat cosi jiného, věc, která ležela ukryta na jeho prsou. Byla studená a tvrdá na omak, když ji sevřel: Galadrielina lahvička, tak dlouho chovaná jako poklad a málem zapomenutá až do té hodiny. Když se jí dotkl, na chvíli zcela zaplašila z jeho mysli vzpomínku na Prsten. Vzdychl a sklonil hlavu.</p>

<p>V tom okamžiku se přízračný král obrátil, pobídl koně, přejel most a celý jeho temný voj ho následoval. Možná že elfí kápě odolaly jeho neviditelným očím, a když se mysl jeho malého nepřítele posílila, odvrátila jeho myšlenky stranou. Spěchal však; udeřila již hodina a na povel svého velkého pána musel pochodovat do boje na západ.</p>

<p>Brzy vjel jako stín do stínu na točité cestě a za ním černé řady dál přecházely most. Tak velké vojsko nevyšlo z onoho údolí ode dnů Isildurovy moci; žádný voj tak zlý a silný ve zbrani nezaútočil ještě na brody Anduiny, a přesto to byl jen jeden, a ne největší voj, který teď Mordor vysílal.</p>

<p>Frodo se pohnul a jeho srdce se náhle rozlétlo k Faramirovi. „Bouře konečně propukla," pomyslel si. „Tyhle veliké šiky kopí a mečů jdou do Osgiliathu. Dostane se Faramir včas na druhou stranu? A kdo teď udrží brody, až přijde král Devíti jezdců? A přijdou jiná vojska. Jdu příliš pozdě. Všechno je ztraceno. Zdržel jsem se cestou. Všechno je ztraceno. I kdybych vykonal svůj úkol, nikdo se o tom nedozví. Nebudu mít komu to říct. Bude to marné." Přemožen slabostí se rozplakal. Morgulský voj dosud přecházel most.</p>

<p>Pak zdálky jako ze vzpomínky na Kraj, na nějaké slunečné časné ráno, když volá den a dveře se otevírají, uslyšel Samův hlas: „Vzbuď­te se, pane Frodo! Vzbuďte se!" Kdyby hlas dodal: „Snídaně je hoto­va," stěží by ho to bylo překvapilo. Sam rozhodně mluvil naléhavě. „Vzbuďte se, pane Frodo! Jsou pryč," řekl.</p>

<p>Ozvalo se duté zařinčení. Brána Minas Morgul se zavřela. Posled­ní řada kopí zmizela po silnici dolů. Věž se dosud šklebila přes údolí, světlo v ní však sláblo. Celé město se propadalo zpět do temného po­chmurného stínu a mlčení. Přesto zůstávalo plné bdělosti.</p>

<p>„Vzbuďte se, pane Frodo! Jsou pryč a my bychom měli jít taky. Zůstalo tam pořád něco živého, něco s očima nebo s vidoucí myslí, jestli mi rozumíte; a čím déle zůstaneme na jednom místě, tím dřív na nás přijde. Pojďte, pane Frodo!"</p>

<p>Frodo zvedl hlavu a pak vstal. Zoufalství ho neopustilo, slabost však minula. Dokonce se tvrdě pousmál. Stejně jasně jako před chvi­ličkou cítil opak, cítil teď, že musí udělat to, co má udělat, dokáže-li to, a že jestli se o tom dozví Faramir, Aragorn, Elrond, Galadriel, Gandalf nebo kdokoli jiný, je nepodstatné. Vzal do jedné ruky hůl a do druhé lahvičku. Když viděl, že mu jasné světlo již prýští mezi prs­ty, zastrčil si ji do záňadří a přitiskl ji k srdci. Pak se odvrátil od města Morgul, z něhož už zbyl jen šedý přísvit za temnou propastí, a chystal se na cestu vzhůru.</p>

<p>Když se brána Minas Morgul otevřela, odplížil se zřejmě Glum po římse do tmy a nechal hobity ležet. Teď se připlazil zpátky, zuby mu drkotaly a luskal prsty. „Hloupost! Hloupost!" syčel. „Pospěšte! Ne­smí si myslet, že nebezpečí přešlo. Nepřešlo. Pospěšte!"</p>

<p>Neodpověděli, ale následovali ho na stoupající římsu. Žádnému se příliš nelíbila, ani po tolika jiných nebezpečích; nebyla však dlouhá. Stezka brzy dospěla k zaoblenému rohu, kde se úbočí hory opět vy­klenulo ven, a tam náhle vstoupila do úzkého otvoru ve skále. Přišli k prvnímu schodišti, o němž Glum mluvil. Byla téměř naprostá tma a viděli sotva na dosah ruky; Glumovy oči však bledě zasvitly několik stop nad nimi, když se k nim obrátil.</p>

<p>„Opatrně!" zašeptal. „Schody, spousta schodů. Musí opatrně."</p>

<p>Opatrnosti bylo skutečně zapotřebí. Frodo a Sam zprvu cítili větší klid, když měli po obou stranách zeď, ale schodiště bylo strmé skoro jako žebřík, a jak stoupali výš a výš, čím dál víc si uvědomovali dlou­hý černý spád za sebou. Schody byly úzké, nerovnoměrné a často zrádné. Hrany měly ošlapané a hladké, některé byly zlomené a některé praskaly, když na ně stoupli nohou. Hobiti se škrábali dál, až se nako­nec zoufale chytali prsty vyšších stupňů a nutili bolavá kolena, aby se ohýbala a narovnávala; a čím hlouběji se schodiště zařezávalo do str­mé hory, tím výše se jim nad hlavami zvedaly skalní stěny.</p>

<p>Konečně, právě když cítili, že už víc nevydrží, spatřili, jak na ně zase shlížejí Glumovy oči. „Jsme nahoře," zašeptal. „První schody za námi. Chytroušci hobitci, vylezli vysoko, moc vysoko, moc velcí chytroušci hobitci. Ještě pár schůdešků a to je všesiško, jistě."</p>

<p>Vratký a velice unavený Sam a Frodo za ním se vyplazili na po­slední schod, posadili se a začali si třít nohy a kolena. Byli v hlubo­kém průchodu, který před nimi dál stoupal, jak se zdálo, ale mírněji a beze schodů. Glum je nenechal odpočívat dlouho.</p>

<p>„Ještě jsou tu jedny schody," řekl. „Mnohem delší schody. Odpo­činete si, až budeme za tamtěmi schody. Ještě ne."</p>

<p>Sam zasténal. „Říkal jsi delší?" ptal se.</p>

<p>„Jisstě, jisstě, delší," řekl Glum. „Ale ne tak namáhavé. Hobitci vylezli Přímé schody. Teď přijdou Točité schody."</p>

<p>„A co pak?" řekl Sam.</p>

<p>„Uvidíme," řekl Glum tiše. „Jistěže, uvidíme!"</p>

<p>„Měl jsem dojem, že jsi mluvil o nějakém tunelu," řekl Sam. „Ne­ní tam tunel nebo něco, čím musíme projít?"</p>

<p>„Jistěže, je tam tunel," řekl Glum. „Ale hobitci si můžou odpoči­nout, než se o něj pokusí. Jestli se dostanou skrz, budou skoro nahoře. Skoro, kousíček, jestli se dostanou skrz. Jistěže!"</p>

<p>Frodo se zachvěl. Ze stoupání se zpotil, ale teď cítil lepkavý chlad a v temném průchodu byl mrazivý průvan, který vál z neviditelných výšin. Vstal a otřásl se. „Tak pojďme!" řekl. „Tady není dobré sedět."</p>

<p>Vypadalo to, že chodba se táhne celé míle, a stále je ovíval mrazi­vý vzduch. Cestou dál se změnil v řezavý vítr. Zdálo se, že hory se je snaží svým smrtícím dechem zastrašit, odvrátit od tajemství svých výšin nebo je odvanout do tmy vzadu. Že došli na konec, zjistili, až když najednou po pravici nenahmatali zeď. Viděli pramálo. Nad nimi i kolem nich se tměly veliké černé beztvaré hmoty a hluboké šedé stíny, tu a tam nahoře pod nízkými mračny zakmitlo rudé světlo a na chviličku si uvědomili, že před sebou i kolem sebe mají vysoké štíty jako sloupy podpírající propadávající se střechu. Zdálo se, že vylezli do výše mnoha set stop na širokou římsu. Po levici měli útes a po pra­vici propast.</p>

<p>Glum je chvíli vedl těsně pod útesem. Prozatím dál nestoupali, půda však byla ve tmě rozbitější a nebezpečnější a v cestě jim ležely kusy a úlomky spadaného kamene. Šli pomalu a obezřetně. Sam ani Frodo už nebyli schopni odhadnout, kolik hodin uplynulo od chvíle, kdy vstoupili do Morgulského údolí. Noc se zdála nekonečná.</p>

<p>Konečně si zase uvědomili obrys zdi a znovu se před nimi roze­vřelo schodiště. Opět se zastavili a opět začali šplhat. Byl to dlouhý a únavný výstup, toto schodiště se však nezarývalo do úbočí hory. Ob­rovská plocha útesu zde ubíhala nazad a pěšina se po ní vinula jako had. V jednom bodě se bokem připlazila rovnou na okraj temné pro­pasti, a když Frodo mžikl dolů, spatřil pod sebou velkou strž v čele Morgulského údolí jako obrovskou hlubokou jámu. V hlubinách jako světluška probleskovala přízračná silnice z mrtvého města do Beze­jmenného průsmyku. Spěšně se odvrátil.</p>

<p>Dál a výš se ohýbalo a plazilo schodiště, až nakonec krátkým a přímým konečným oddílem vystoupilo na další rovinu. Stezka odboči­la od hlavního průsmyku ve velké strži a sledovala teď svůj vlastní nebezpečný běh po dně menší rozsedliny mezi náhorními planinami Ephel Dúath. Po obou stranách hobiti nezřetelně rozeznávali vysoké pilíře a zubaté věžice kamene, mezi nimiž byly velké pukliny a škvíry černější než noc, kde neslunný kámen ohlodaly a opracovaly zapome­nuté zimy.</p>

<p>Rudé světlo na obloze se teď zdálo silnější; nemohli ovšem určit, zda na toto místo stínu skutečně přišlo děsivé jitro, nebo zda vidí pla­nout jen jakési Sauronovo běsnění, jímž trýzní Gorgoroth za horami. Když Frodo vzhlédl, spatřil stále ještě daleko vpředu a vysoko nad sebou to, v čem tušil samotnou korunu této hořké cesty. Proti mračné červeni východní oblohy se v nejvyšším hřebeni rýsovala rozsedlina, úzká, hluboko zaříznutá mezi dvě černá ramena; na každém rameni byl kamenný roh.</p>

<p>Zarazil se a pohlédl pozorněji. Roh nalevo byl vysoký a štíhlý a hořelo v něm rudé světlo, nebo otvorem v něm prosvítalo rudé světlo zezadu. Pochopil: byla to černá věž čnící nad vnějším průsmykem. Dotkl se Samovy paže a ukázal.</p>

<p>„To se mi vůbec nelíbí," řekl Sam. „Takže ta tvoje tajná cesta je přece střežená," zavrčel a obrátil se na Gluma. „A ty jsi to celý čas</p>

<p>věděl, co?"</p>

<p>„Všecky cesty jsou pozorované, jistě," řekl Glum. „Samozřejmě. Ale hobitci nějakou cestu zkusit musí. Tahle je nejmíň střežená. Třeba všichni odešli do velké bitvy, třeba!"</p>

<p>„Třeba," zabručel Sam. „No, ještě vypadá dost daleko a nahoru je to kus cesty. A pak ten tunel. Myslím, že teď byste si měl odpočinout, pane Frodo. Nevím, jestli je den nebo noc, ale jdeme už hodiny a ho­diny."</p>

<p>„Ano, musíme si odpočinout," řekl Frodo. „Pojďme si najít nějaký koutek za větrem a sebereme sílu - do posledního kola." Tak to totiž cítil. Hrůzy země za horami a čin, který má vykonat, se zdály odlehlé, ještě příliš vzdálené, aby se s nimi trápil. Celou myslí se upínal, k to­mu, aby se dostal přes tuto neproniknutelnou zeď a stráž. Jestliže se mu podaří tato nemožnost, pak už se poslání nějak zdaří; tak se mu aspoň zdálo v temné hodině únavy, kdy se stále ještě, plahočil kamen­nými stíny pod Cirith Ungolem.</p>

<p>V temné škvíře mezi dvěma velkými hrázemi skal se posadili: Frodo a Sam trochu hlouběji, Glum se schoulil na zemi u východu. Tam se hobiti dali do jídla; soudili, že je to poslední, než sejdou do Bezejmenné země, a možná poslední, které vůbec spolu jedí. Snědli trochu z gondorských zásob a oplatky cestovního chleba elfů a trochu se napili. Vodou však šetřili a jen si svlažili vyprahlá ústa.</p>

<p>„Kde si najdeme zase vodu?" ptal se Sam. „Ale i tam snad musejí pít. Skřeti přece pijí, ne?"</p>

<p>„Ano, pijí," řekl Frodo. „Ale nemluvme o tom. Takové pití pro nás není."</p>

<p>„Tím spíš si potřebujeme naplnit láhve," řekl Sam. „Tady nahoře ovšem žádná voda není, neslyšel jsem ji ani zurčet, ani kapat. A Faramir stejně říkal, abychom v Morgulu žádnou vodu nepili."</p>

<p>„Žádnou vodu, která vytéká z Imlad Morgulu," řekl Frodo. „To byla jeho slova. Teď nejsme v údolí, a kdybychom teď narazili na pramen, tekl by tam, a ne odtamtud."</p>

<p>„Já bych mu nedůvěřoval," řekl Sam, „aspoň dokud bych neumí­ral žízní. Mám tady zlý pocit." zavětřil. „A něco tu páchne, zdá se mi. Cítíte to? Divný zápach, takový dusivý. Nelíbí se mi."</p>

<p>„Mně se tu nelíbí vůbec nic," řekl Frodo, „kámen, schody, vůbec nic. Země, vzduch i voda tu vypadají jako prokleté. Jenže tudy vede naše cesta."</p>

<p>„Tak, tak," řekl Sam. „A nebyli bychom tu vůbec, kdybychom by­li věděli víc, než jsme se sem vypravili. Ale počítám, že tak to bývá. Hrdinské věci ze starých příběhů a písniček, pane Frodo; říkával jsem jim dobrodružství. Myslíval jsem si, že jsou to věci, jaké ti báječní lidé z vypravování chodí hledat, protože chtějí, protože jsou vzrušující a život je trochu nezáživný, takový sport, řeklo by se. Ale v příbězích na kterých doopravdy záleží, které si jeden pamatuje, v těch to tak vůbec není. Do těch jako když lidi obyčejně prostě spadnou - vede tudy jejich cesta, jak jste říkal. A řekl bych, že měli spoustu možností, jako my, obrátit se zpátky - jenomže to neudělali. A kdyby to byli udělali, tak bychom to nevěděli, protože by se na ně zapomnělo. Slý­cháme jen o těch, kdo šli pořád dál - a ne vždycky k dobrému konci, to ne; aspoň k takovému, kterému by řekli dobrý ti, kdo jsou vevnitř v příběhu, a ne vně. Víte, aby přišli domů a našli všechno v pořádku, i když ne úplně stejné - tak jako starý pán Bilbo. Ale to nejsou vždycky nejlepší příběhy k poslouchání, i když jsou možná nejlepší, do jakých se dá spadnout! Rád bych věděl, do jakého příběhu jsme spadli my."</p>

<p>„Také bych to rád věděl," řekl Frodo, „ale nevím. A tak je to s opravdovými příběhy. Vezmi si každý, který máš rád. Ty můžeš po­znat nebo uhodnout, jaký druh příběhu to je, se šťastným nebo se smutným koncem, ale lidé v něm nevědí. A ty nechceš, aby věděli."</p>

<p>„Ne, pane, samozřejmě že ne. Tak třeba Beren, toho ani nena­padlo, že dostane ten silmaril ze Železné koruny v Thangorodrim, a přece dostal, a bylo to horší místo a černější nebezpečí než naše. Ale to je samozřejmě dlouhý příběh a jde od štěstí k zármutku a ještě dál -i silmaril šel dál a přišel k Eàrendilovi. A vida, pane, vždyť tohle mě ještě vůbec nenapadlo! My máme - vy máte trochu jeho světla v té hvězdné lahvičce, co vám dala Paní! Pomyslete, vždyť my jsme pořád v tom samém příběhu! Jde dál. Copak velké příběhy nikdy nekončí?"</p>

<p>„Ne, jako příběhy nekončí nikdy," řekl Frodo. „Ale lidi v nich přicházejí a odcházejí, když skončila jejich úloha. Naše úloha skončí později - nebo dříve."</p>

<p>„A pak si trochu odpočineme a budeme spát," řekl Sam. Po­chmurně se zasmál. „A myslím jenom to, pane Frodo. Myslím prach-obyčejnský odpočinek a spánek a probuzení do ranní práce na zahra­dě. Víte, celý čas ani v nic víc nedoufám. Všechny velké důležité plá­ny nejsou pro lidi, jako jsem já. Ale stejně jsem zvědav, jestli nás ně­kdy dají do nějaké písničky nebo příběhu. Jistě, jsme v příběhu, ale myslím, jestli to vloží do slov a budou vypravovat u kamen anebo číst z velké knížky s červenými a černými písmeny, léta a léta po nás. A lidi budou říkat: ,Poslechněte si o Frodovi a o Prstenu!' A budou říkat: ,Ano, tu povídku mám hrozně rád, Frodo byl ohromně statečný, viď, tati?' ,Ano, hošku, nejslavnější hobit ze všech hobitů, a to je co říct.'"</p>

<p>„To je trochu moc co říct," řekl Frodo a rozesmál se dlouhým, jasným, srdečným smíchem. Takový zvuk se v oněch místech neozval, co přišel Sauron do Středozemě. Samovi se najednou zdálo, že všech­ny kameny naslouchají a vysoké skály se naklánějí nad nimi. Frodo si jich však nevšímal; zasmál se znovu.</p>

<p>„Víš, Same," řekl, „když tě slyším, je mi veselo, jako by ten pří­běh byl už napsán. Ale vynechal jsi jednu z hlavních postav: udatného Samvěda. ,Chci toho slyšet víc o Samovi, tati. Proč tam nedali víc jeho řečí? To se mi líbí, tati, to mě rozesmává. A Frodo by se byl bez Sama daleko nedostal, viď, tati?'"</p>

<p>„Pane Frodo, nedělejte si legraci," řekl Sam, „já to myslel vážně."</p>

<p>„Já taky," řekl Frodo. „A pořád to myslím vážně. Moc předbíhá­me. My dva, Same, ještě pořád vězíme v tom nejhorším místě příběhu a je až příliš pravděpodobné, že v tuhle chvíli někdo řekne: ,Zavři tu knížku, tati; dál už číst nechci.'"</p>

<p>„Možná," řekl Sam, „ale já bych to neřekl. Když jsou věci vyko­nané a odbyté a staly se z nich velké příběhy, jsou jiné. Konečně i Glum by se mohl v příběhu vyjímat dobře, rozhodně líp, než když ho máme na krku. A sám kdysi míval rád příběhy, aspoň říkal. Rád bych věděl, jestli se pokládá za hrdinu, nebo za padoucha.</p>

<p>Glume!" zavolal. „Chtěl bys být hrdinou - kam se zas poděl?"</p>

<p>V ústí jejich úkrytu ani v okolních stínech po něm nebylo ani sto­py. Odmítl jejich potravu, ačkoli jako obvykle přijal hlt vody; pak se zdálo, že se svinul k spánku. Předpokládali, že jeden z důvodů jeho včerejší dlouhé nepřítomnosti bylo shánění potravy, která by mu byla po chuti; teď očividně opět vyklouzl, zatímco si povídali. Ale proč</p>

<p>teď?</p>

<p>„Nelíbí se mi, jak se sebere pryč, jde si slídit a nic neřekne," řekl Sam. „A teď už zvlášť ne. Tady nahoře nemůže jít hledat jídlo, leda by baštil nějaký druh kamene. Vždyť tu není ani mech!"</p>

<p>„Teď nemá smysl trápit se kvůli němu," řekl Frodo. „Bez něho bychom se byli tak daleko nedostali, kdepak, ani na dohled tohoto průsmyku, a tak se budeme muset smířit s jeho způsoby. Jestli je fa­lešný, je falešný."</p>

<p>„Stejně bych ho měl radši na očích," řekl Sam. „Tím spíš, jestli je falešný. Vzpomínáte si, že nikdy neřekl, jestli je tenhle průsmyk střežený nebo ne? A teď tu vidíme věž - možná že je opuštěná, a možná taky ne. Myslíte, že šel pro ně, pro skřety, nebo co tam je?"</p>

<p>„Ne, nemyslím," řekl Frodo. „I kdyby měl v hlavě nějakou špat­nost, a to se mi nezdá nepravděpodobné, myslím, že tohle ne: nešel pro skřety ani pro žádné jiné služebníky Nepřítele. Proč by čekal až dosud a namáhal se s tím šplháním a šel tak blízko k zemi, které se bojí? Za ten čas, co je s námi, nás už mohl skřetům zradit mnohokrát. Ne, pokud je to něco, tak nějaký jeho soukromý úskok, který považuje za docela tajný."</p>

<p>„No, asi budete mít pravdu, pane Frodo," řekl Sam. „Ne že by mě to moc uklidňovalo. Já se nijak nepletu: vůbec nepochybuju, že mě by předal skřetům s radostí. Ale zapomněl jsem na jeho Miláška. Ne, celý čas šlo asi o jedno: o <emphasis>Miluška pro chudáška Sméagola. </emphasis>To je hlavní nota všech jeho úmyslů, jestli nějaké má. A k čemu je dobré, že nás dovedl sem nahoru, to nemám zdání."</p>

<p>„Dost možná, že nemá zdání ani on," řekl Frodo. „A myslím, že ve své pomotané hlavě nemá jediný jasný úmysl. Myslím, že se na jedné straně doopravdy snaží uchránit Miláčka před Nepřítelem, jak nejdéle to jde. Protože kdyby ho dostal Nepřítel, bylo by to pro něho nejhorší neštěstí. A na druhé straně možná jenom vyčkává a číhá na příležitost."</p>

<p>„Ano, Podlez a Podraz, jak jsem už říkal," pravil Sam. „Ale čím blíž jsou Nepřítelově zemi, tím víc se bude Podlez podobat Podrazovi. Dejte na moje slova, jestli se vůbec dostaneme k průsmyku, nenechá nás přenést Miláška přes hranice bez nepříjemností."</p>

<p>„Ještě tam nejsme," řekl Frodo.</p>

<p>„Ne, ale do té doby radši koukejme, abychom viděli. Jestli nás na­chytá při nepozornosti, bude z něho v tu ránu Podraz. Ale teď byste si, pane, myslím, mohl docela dobře zdřímnout. Když si lehnete ke mně, budete v bezpečí. Moc rád bych viděl, že jste se prospal. Budu vás hlídat; a stejně, když si lehnete ke mně a já si dám kolem vás ruku, nikdo vás nemůže osahávat, aby o tom váš Sam nevěděl."</p>

<p>„Spát!" řekl Frodo a vzdychl, jako by na poušti spatřil vidinu chladivé zeleně. „Ano, i tady bych dokázal spát."</p>

<p>„Tak spěte, pane! Položte si mně hlavu do klína."</p>

<p>A tak je za několik hodin našel Glum, když se vrátil. Vyplížil se a vyplazil z temnoty vpředu. Sam seděl opřen o kámen, hlava mu padala na stranu a těžce dýchal. V klíně mu spočívala Frodova hlava utonulá v hlubokém spánku. Jedna Samova hnědá ruka ležela na jeho bílém čele a druhá lehce spočívala na pánových prsou. Oba měli v tváři mír.</p>

<p>Glum na ně hleděl. Hubenou hladovou tváří mu prošel podivný výraz. Svit v očích mu pohasl; zmatněly a zešedly, byly staré a unave­né. Jako by ho zkřivila bolestná křeč. Odvrátil se. Zahleděl se zpátky k průsmyku a vrtěl hlavou, jako by se přel sám se sebou. Pak se vrátil, pomaličku natáhl třesoucí se ruku a velice opatrně se dotkl Frodova kolena - ten dotek byl téměř jako polaskání. Kdyby ho v ten prchavý okamžik některý ze spáčů spatřil, myslel by, že vidí starého umdlené-ho hobita, scvrklého léty, jež ho zanesla daleko od jeho času, od přátel a příbuzných a luk a potůčků mládí, starého, vyhublého tvorečka hod­ného politování.</p>

<p>Tím dotekem se však Frodo pohnul a zlehka vykřikl ze spaní. Sam byl okamžitě vzhůru. První, co viděl, byl Glum. „Osahává pána," po­myslel si.</p>

<p>„Hej ty tam!" řekl hrubě. „Co vyvádíš?" „Nic, nic," řekl Glum mírně. „Miloušek pánešek!" „To jistě," řekl Sam. „Ale kdes byl - kde ses toulal, ty starý slídi­le?"</p>

<p>Glum se stáhl a pod těžkými víčky mu vyšlehlo zelené světélko. Vypadal teď, skrčený dozadu na ohnutých končetinách a s vypouklý­ma očima, skoro jako pavouk. Prchavý okamžik nenávratně minul. „Slídil, slídil," zasyčel. „Hobitci vždycky takoví zdvořilí, jistě. Mi­loušci hobitci! Sméagol je vodí po tajných cestách, které by nikdo jiný nenašel. Unavený je, žízeň má, ano, žízeň, a vede je a hledá cestičky a oni řeknou <emphasis>slídil, slídil. </emphasis>Moc miloušcí přátelé, jistěže, milášku, moc miloušcí."</p>

<p>Sama trochu hryzalo svědomí, i když důvěry mu nepřibylo. „Pro­miň," řekl. „Mrzí mě to, ale vytrhls mě ze spaní. A já neměl spát, a proto jsem byl trochu ostrý. Ale pan Frodo je tak unavený, že jsem mu řekl, ať si zdřímne. Tak to je. Mrzí mě to. Ale kde jsi byl?"</p>

<p>„Slídil," řekl Glum a z očí mu nezmizelo zelené světélko.</p>

<p>„No dobře, dobře, ať je po tvém," řekl Sam. „Daleko od pravdy to asi nebude. A teď bychom měli slídit všichni dohromady. Kolik je? Je dneska, nebo zítra?"</p>

<p>„Je zítra," řekl Glum, „vlastně tohle bylo zítra, když šli hobitci spát. Moc ztřešštěné, moc nebezpečné - kdyby Sméagol neslídil a ne-</p>

<p>hlídal."</p>

<p>„Myslím, že nás to slovo zanedlouho omrzí," řekl Sam. „Ale to nic. Vzbudím pána." Jemně shrnul Frodovi vlasy s čela, sklonil se a tiše ho oslovil.</p>

<p>„Vzbuďte se, pane Frodo! Vzbuďte se!"</p>

<p>Frodo se pohnul, otevřel oči a usmál se, když viděl nad sebou skloněnou Samovu tvář. „Budíš mě časně, ne, Same?" řekl. „Ještě je</p>

<p>tma!"</p>

<p>„Ano, tady je vždycky tma," řekl Sam. „Ale Glum se vrátil, pane Frodo, a říká, že je zítra. Tak musíme jít dál. Do posledního kola."</p>

<p>Frodo se zhluboka nadechl. Posadil se. „Poslední kolo!" řekl. „Nazdar, Sméagole! Našel jsi něco k jídlu? Odpočal sis vůbec?"</p>

<p>„Ani jídlo, ani odpočinek, vůbec nic, pro Sméagola nic," řekl Glum. „Je slídil."</p>

<p>Sam mlaskl, ale ovládl se.</p>

<p>„Nedávej si jména, Sméagole," řekl Frodo. „Není to moudré, ať jsou pravá nebo falešná."</p>

<p>„Sméagol musí brát, co se mu dává," řekl Glum. „To jméno mu dal laskavý pan Samvěd, hobit, který toho tolik ví."</p>

<p>Frodo pohlédl na Sama. „Ano, pane," řekl Sam. „Použil jsem to slovo, když jsem se zprudka probudil a našel jsem ho u vás. Řekl jsem, že mě to mrzí, ale brzo přestane."</p>

<p>„Přejděme to, ano?" řekl Frodo. „Teď jsme, zdá se, došli spolu na konec, ty a já, Sméagole. Pověz mi. Můžeme už najít cestu dál sami? Jsme na dohled od průsmyku, od cesty dovnitř, a můžeme-li ji najít, dá se říci, že naše dohoda končí. Udělal jsi, co jsi slíbil, a jsi svobod­ný: svobodný, aby ses vrátil k jídlu a odpočinku; kam budeš chtít, je­nom ne k služebníkům Nepřítele. A jednou se ti možná odvděčím, já, nebo ti, kdo na mne budou pamatovat."</p>

<p>„Ne, ne, ještě ne," zakňoural Glum. „Ne, ne! Nemůžou najít cestišku sami, viď, Milášku? Ne, kdepak. Teď bude tunel. Sméagol musí dál. Žádný odpočinek. Žádné jídlo. Ještě ne."</p>

<p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>

<p><strong>DOUPĚ ODULY</strong></p>

<p>Možná že byl opravdu den, ale hobiti neviděli velký rozdíl, leda snad, že těžká obloha nad nimi nebyla tak vysloveně černá a podobala se víc veliké kouřové střeše; na místě hluboké noční tmy, jež dosud otálela ve škvírách a skulinách, zahaloval kamennou říši kolem šedý a rozmazaný stín. Šli dál, Glum napřed a hobiti teď bok po boku, vzhůru dlouhou průrvou mezi pilíři a sloupy rozervané omšelé skály, jež stály po obou stranách jako obrovité neopracované sochy. Nikde ani zvuk. Asi míli před sebou měli velkou šedou stěnu, poslední mohutnou pře­čnívající hmotu horského kamene. Jak se přibližovali, temněla a vytr­vale rostla, až se tyčila vysoko nad nimi a uzavírala výhled dál do kra­jiny. U paty jí ležel hluboký stín. Sam zavětřil.</p>

<p>„Fuj! Ten zápach!" řekl. „Je silnější a silnější."</p>

<p>Vzápětí na ně padl stín a uprostřed něho spatřili otvor jeskyně. „Tohle je cesta dovnitř," řekl Glum tiše. „Tohle je vstup do tunelu." Nevyřkl jeho jméno: Torech Ungol, Doupě Oduly. Vycházel odtud zápach; ne chorobná vůně rozkladu jako na morgulských lukách, ale nečistý puch, jako by se ve tmě uvnitř hromadila a skladovala nevý­slovná špína.</p>

<p>„Je tohle jediná cesta, Sméagole?" řekl Frodo.</p>

<p>„Jistě, jistě," odpověděl. „Jistě, teď musíme touhle cestou."</p>

<p>„To chceš říct, že už jsi tuhle díru prošel skrz?" řekl Sam. „Fuj. Ale třeba ti smrad nevadí."</p>

<p>Glumovi zableskly oči. „Neví, co nám vadí, viď, milášku? Ne, kdepak. Ale Sméagol umí věci snášet. Jistě. Prošel skrz. Jistěže ano, skrz naskrz. Je to jediná cesta."</p>

<p>„A z čeho jde ten zápach, to bych rád věděl," řekl Sam. „Je to ja­ko - ne, radši to nebudu říkat. Nějaká hnusná skřetí díra, to se vsadím, a jejich staletá špína vevnitř."</p>

<p>„Dobře," pravil Frodo, „skřeti neskřeti, když je to jediná cesta, musíme se po ní dát."</p>

<p>Zhluboka se nadechli a vešli. Po pár krocích byli v čiré nepro­stupné tmě. Takovou tmu Frodo a Sam nepoznali od neosvětlených chodeb Morie a zde byla snad ještě hlubší a hustší. Tam se pohyboval vzduch, rozléhala ozvěna, měli vědomí prostoru. Tady byl vzduch nehybný, stojatý, těžký a zvuk hluše zanikal. Jako by kráčeli černými výpary utkanými z čiré tmy, a když je vdechovali, sleply nejen oči, ale i mysl, takže samotná vzpomínka na barvy a tvary a světlo v paměti pohasínala. Noc byla odjakživa a měla být navždycky a noc byla vším.</p>

<p>Chvíli jim však ještě sloužil hmat a skutečně, v nohou i v prstech měli zprvu vnímavost až bolestně zostřenou. Zdi byly na dotek kupo­divu hladké a podlaha s výjimkou občasného schodu byla rovná a bez hrbolů a stejnoměrně, ostře stoupala. Tunel byl vysoký a široký, tak široký, že hobiti šli vedle sebe a jen nataženou paží se dotýkali boč­ních zdí, a přece byli odděleni, odříznuti v samotě a ve tmě.</p>

<p>Glum vstoupil první a zdálo se, že jde jen pár kroků napřed. Do­kud si ještě dovedli všímat takových věcí, slyšeli jeho dech, jak syká a zadrhuje přímo před nimi. Po čase jim však smysly otupěly, hmat i sluch jako by zmrtvěly, a šli dál a dál, hlavně silou vůle, s níž vstoupi­li, vůle projít skrz a touhy dojít konečně k vysoké bráně na druhé stra­ně.</p>

<p>Snad ještě nebyli daleko (Sam ovšem brzy ztratil přehled o čase a vzdálenosti), když Sam, hmataje po zdi, zjistil, že ve stěně napravo je otvor: na okamžik zachytil slaboučký dech méně tíživého vzduchu a pak jej minul.</p>

<p>„Je tu těch chodeb víc," zašeptal s námahou; bylo těžké přinutit dech, aby vydal vůbec nějaký zvuk. „Skřetovatější místo snad nemůže</p>

<p>být!"</p>

<p>Potom minuli, on napravo a později Frodo nalevo, tři nebo čtyři takové otvory, některé širší, jiné užší; nebylo však zatím pochyb, která cesta je hlavní, protože byla přímá, nezahýbala a stále stejnoměrně stoupala. Jak dlouhá ale byla, o kolik víc budou muset vydržet, a vy­drží vůbec?</p>

<p>Čím dále stoupali, tím nedýchatelnější byl vzduch, a teď se jim v slepé tmě často zdálo, že cítí nějaký odpor hustší než zkažený vzduch. Jak se tlačili dopředu, cítili, že se jim cosi otírá o hlavu nebo o ruce, dlouhá chapadla, nebo snad splývavý porost; nemohli uhodnout, co to je. A puch pořád rostl. Rostl, až se jim zdálo, že čich je jediný smysl, který jim zůstal nezkalený, a jen proto, aby je trýznil. Hodinu, dvě hodiny, tři hodiny: kolik jich strávili v té díře bez světla? Hodiny ­spíš dny a týdny. Sam opustil bok tunelu, uhnul k Frodovi, chopili se za ruce, a tak šli spolu dál.</p>

<p>Posléze Frodo, hmataje po zdi vlevo, najednou sáhl do prázdna. Málem se překotil na bok do nicoty. Tady byl ve skále otvor mnohem širší než všechny, které dosud minuli; vycházel z něho puch tak zkažený a tak pronikavě odtud vyzařovala číhavá zloba, že se Frodo zapo­tácel. V tu chvíli ztratil rovnováhu i Sam a upadl dopředu.</p>

<p>Frodo násilím potlačil nevolnost i strach a sevřel Samovu ruku. „Vstávej!" chraptivě, nehlasně vydechl. „Všechno to vychází odtud, puch i nebezpečí. Honem pryč! Rychle!"</p>

<p>Sebral zbylou sílu odhodlání, vytáhl Sama na nohy a donutil vlastní končetiny k pohybu. Sam klopýtal vedle něho. Jeden krok, dva kroky, tři kroky - nakonec šest kroků. Možná že děsivý neviditelný otvor přešli, ale tak či onak bylo náhle snazší se pohybovat, jako by je pro tu chvíli jakási nepřátelská vůle propustila. Drali se dál, držíce se stále za ruce.</p>

<p>Téměř ihned však přišli na další obtíž. Tunel se větvil, nebo se to zdálo, a ve tmě nemohli určit, která cesta je širší nebo rovnější. Kterou se dát, levou, nebo pravou? Nevěděli o ničem, co by je mohlo vést, a přece muselo být chybné rozhodnutí skoro jistě osudné.</p>

<p>„Kudy se dal Glum?" ztěžka vydechl Sam. „A proč nečekal?"</p>

<p>„Sméagole!" pokusil se zavolat Frodo. „Sméagole!" Hlas mu však zadrhl a jméno mu odpadlo od úst mrtvé. Žádná odpověď ani ozvěna, ani zachvění vzduchu.</p>

<p>„Řekl bych, že teď je pryč doopravdy," zamumlal Sam. „Vsadím se, že přesně sem nás chtěl dostat. Glume! Jestli tě ještě jednou dosta­nu do ruky, bude tě to mrzet."</p>

<p>Vzápětí tápáním a hmatáním ve tmě zjistili, že otvor vlevo je pře­hrazen; buď to byla slepá ulička, nebo chodbu zavalil velký kámen. „Tahle cesta to být nemůže," šeptl Frodo. „Musíme se dát tou druhou, ať je dobrá nebo špatná."</p>

<p>„A rychle!" dechl Sam. „Je tady něco horšího než Glum. Cítím, že se na nás něco dívá."</p>

<p>Ušli sotva pár metrů a za nimi se ozval zvuk, děsivý a strašný v tom těžkém zadušeném tichu: kloktavé zabublání a dlouhé záštiplné zasyčení. Obrátili se zpět, ale nebylo nic vidět. Stáli jako zkamenělí, zírali, čekali a nevěděli nač.</p>

<p>„Je to past!" řekl Sam a položil ruku na jílec meče; přitom si vzpomněl na temnotu v mohyle, odkud meč pocházel. „Kdyby tu tak byl starý Tom!" pomyslel si. A pak, jak tam stál uprostřed tmy a s černým zoufalstvím a hněvem v srdci, zazdálo se mu, že vidí světlo: světlo v mysli, zprvu až nesnesitelně jasné jako sluneční paprsek očím toho, kdo dlouho ležel v jámě bez oken. Pak světlo nabylo barev: ze­lené, zlaté, stříbrné, bílé. Daleko, jako na obrázku malovaném elfí rukou, uviděl Paní Galadriel, jak stojí v lórienské trávě a v rukou drží dary. „A Tobě, který neseš Prsten," slyšel ji, „tobě jsem připravila toto."</p>

<p>Bublavé syčení se blížilo a bylo slyšet vrzání, jako by se tmou za svým cílem pomalu pohybovalo cosi mohutného a kloubnatého. Puch přicházel před tím. „Pane! Pane!" vykřikl Sam a do hlasu se mu vrátil život a naléhavost. „Dar Paní! Hvězdná sklenička! Měla vám posvítit v temných místech, jak to říkala. Hvězdná sklenička!"</p>

<p>„Hvězdná sklenička?" zamumlal Frodo jako ten, kdo odpovídá ze spaní a stěží chápe. „Ale ano! Jak to, že jsem na ni zapomněl? <emphasis>,Aťje ti světlem, až všechna ostatní světla zhasnou.</emphasis>' A teď nám opravdu může pomoci jedině světlo."</p>

<p>Pomalu putovala jeho ruka do záňadří a pomalu pozvedl Galadrielina lahvičku. Chviličku mihotala slabě jako stoupající hvězda, když bojuje s těžkými přízemními mlhami, pak sílila a Frodovi v mysli vy-kvétala naděje. Začala hořet a vzplála jasným plamenem, srdíčkem oslnivého světla, jako by Eábendil sám sestoupil z vysokých stezek zapadajícího slunce s posledním silmarilem na čele. Tma ustupovala, až se zdálo, že lahvička září uprostřed koule vzdušného křišťálu, a ruka, jež ji držela, jiskřila bílým ohněm.</p>

<p>Frodo s úžasem hleděl na tento podivuhodný dar, který tak dlouho nosil, aniž tušil jeho plnou cenu a moc. Zřídka si naň cestou vzpo­mněl, dokud nepřišli do Morgulského údolí, a nikdy jej nepoužil ze strachu před jeho odhalujícím světlem. <emphasis>„Aiya Eárendil Elenion Anca-lima!" </emphasis>zvolal a nevěděl, co vyřkl; zdálo se mu totiž, že z něho pro­mluvil jiný hlas, jasný, nezaražený zkaženým vzduchem jámy.</p>

<p>Jsou však i jiné moci ve Středozemi, moci tmy, a ty jsou staré a silné. Ta, jež kráčela tmou, slýchala elfy vykřikovat to volání dávno v hlubinách času a nedbala na ně, a nezastrašilo ji ani teď. Již během řeči cítil Frodo, jak se k němu upírá veliká zloba a měří si ho smrtícím pohledem. Nedaleko v tunelu mezi nimi a místem, kde se zapotáceli a klopýtli, si uvědomil oči, jež začínaly vyvstávat, dva veliké chuchval­ce očí s mnoha okénky; postupující zloba konečně strhla masku. Zář hvězdné skleničky se tříštila a odlétala zpět od tisíce jejich plošek, za nimi se však rozhoříval bledý smrtonosný oheň, plamen roznícený v jakési hluboké jámě zlé mysli. Byly to obludné a zrůdné oči, zvířecké, a přece plné záměru, a s odpornou rozkoší se pásly na svých obětech, polapených bez naděje na únik.</p>

<p>Frodo a Sam začali v hrůze zvolna couvat, zatímco jejich pohled přitahovaly ty hrozné upřené zhoubné oči; ale jak couvali, oči postu­povaly k nim. Frodovi se zachvěla ruka a lahvička pomalu klesla. Pak kouzlo, jež je drželo, náhle povolilo, aby chvíli pro zábavu očí v bez­hlavém strachu utíkali. Oba se obrátili a společně prchali; v běhu se však Frodo ohlédl a s hrůzou viděl, že se oči velikými skoky blíží. Puch smrti ho obklopil jako oblak.</p>

<p>„Stát! Stát!" zvolal zoufale. „Utíkat nemá smysl."</p>

<p>Oči se pomalu kradly blíž.</p>

<p>„Galadriel!" zvolal, sebral odvahu a opět pozvedl lahvičku. Oči se zastavily. Jejich upřený pohled na okamžik povolil, jako by je znepo­kojil náznak pochybnosti. Tu Frodovo srdce zahořelo a bez rozmýšle­ní, jedná-li pošetile nebo zoufale, vzal lahvičku do levé ruky a pravou vytasil meč. Žihadlo zablesklo a elfí čepel se zatřpytila ve stříbrném světle, na jejím ostří však zakmital modravý oheň. Pak s hvězdou po-zdviženou a jasným mečem napřaženým vykročil Frodo, hobit z Kra­je, pevným krokem vstříc očím.</p>

<p>Zakolísaly. Jak se blížilo světlo, vstupovala do nich pochybnost. Jedno po druhém matněly a pozvolna se stahovaly. Nikdy je ještě ne­pronásledoval tak smrtící jas. Před sluncem, měsícem a hvězdami byly v bezpečí pod zemí, jenže teď sestoupila hvězda do samotné země. Stále se blížila a oči začaly kolísat. Jedno po druhém se zatmívaly, odvrátily se a veliká hmota, kterou světlo nezasáhlo, vložila před ně svůj obrovský stín. Byly pryč.</p>

<p>„Pane! Pane!" volal Sam. Byl těsně za ním, i on s taseným mečem pohotově. „Hvězdy na nebi! O tom by elfi složili písničku, kdyby se o tom někdy doslechli! A kdybych tak zůstal živ a vypravoval jim to a slyšel je zpívat! Dál ale nechoďte, pane! Nechoďte do toho pelechu! Teď máme jedinou možnost. Pojďme pryč z téhle zasmrádlé díry!"</p>

<p>A tak se obrátili zpět, nejdříve šli a potom běželi; podlaha tunelu dál strmě stoupala a každým krokem šplhali výš nad výpary neviděné­ho doupěte a do srdce i údů se jim vracela síla. Nenávistná Bdící však za nimi stále číhala, na chvíli snad oslepená, ale neporažená a stále upnutá k zabíjení. Tu jim přivanul vstříc tenký studený pramének vzduchu. Otvor, konec tunelu, byl konečně před nimi. V touze po vol­ném prostoru nad hlavou se těžce dýchajíce vrhli vpřed; a pak se ohromeně zapotáceli a padli zpět. Východ uzavírala jakási přehrada, ne však kamenná. Zdála se měkká a trochu poddajná, a přece silná a neprostupná; vzduch jí pronikal, ale nikde ani záblesk světla. Znovu zaútočili a byli vrženi zpět.</p>

<p>S lahvičkou pozdviženou se Frodo podíval a spatřil před sebou šeď, kterou záře hvězdné skleničky nepronikala a neosvětlovala, jako by to nebyl stín vržený světlem, a proto jej žádné světlo nemohlo roz­ptýlit. Přes celou šíři a výši tunelu byla utkána osnova, pečlivá jako síť velikého pavouka, ale hustší a mnohem větší, a každé vlákno bylo tlusté jako lano.</p>

<p>Sam se posupně zasmál. „Pavučiny!" řekl. „To je všecko? Pavu­činy! To ale musel být pavouk! Dejme se do nich, pryč s nimi!"</p>

<p>Zuřivě do nich ťal mečem, vlákno, do něhož udeřil, však neprask­lo. Trochu povolilo a pak odskočilo jako tětiva, zvrtlo čepel a vymršti­lo meč i s rukou. Třikrát udeřil Sam vší silou a nakonec pukl jediný ze všech nesčíslných provázků, zkroutil se, svinul a švihl vzduchem. Je­den konec šlehl Sama přes ruku, až vykřikl bolestí, ucukl a přejel si rukou ústa.</p>

<p>„To bude trvat kolik dní, než si tu prorazíme cestu," řekl. „Co bu­deme dělat? Už se ty oči vrátily?"</p>

<p>„Ne, vidět nejsou," řekl Frodo. „Ale pořád cítím, že se na mne dí­vají nebo na mne myslí; možná že vymýšlejí nějaký jiný plán. Kdy­bych to světlo spustil nebo kdyby zhaslo, byly by tu hned."</p>

<p>„Nakonec jsme přece v pasti," řekl Sam trpce. Jeho hněv opět překonal únavu a zoufalství. „Jako komáři v síti. Ať Gluma rychle zadáví Faramirova kletba!"</p>

<p>„To by nám teď nepomohlo," řekl Frodo. „Pojď! Podíváme se, co udělá Žihadlo. Je to elfí čepel. V temných roklinách Beleriandu, kde ji ukovali, byly strašlivé pavučiny. Musíš ale zůstat na stráži a zadržovat ty oči. Tu máš, vezmi hvězdnou skleničku. Neboj se. Drž ji ve výšce a</p>

<p>hlídej!"</p>

<p>Pak Frodo přistoupil k veliké šedé síti a ťal do ní zeširoka, takže nemilosrdné ostří zprudka projelo hustou spletí provazců, a pak hbitě odskočil. Modře svítící čepel jimi projela jako kosa trávou. Odskočily, zkroutily se a zůstaly viset. Vznikla veliká trhlina.</p>

<p>Dával ránu za ranou, až nakonec byla celá pavučina, kam dosáhl, rozedrána a vrchní část povívala jako uvolněný závoj v proudícím vzduchu. Past byla proražena.</p>

<p>„Pojď!" zvolal Frodo. „Ven! Ven!" Mysl mu prudce zalila divoká radost, že unikli přímo z tlamy zoufalství. Hlava se mu zatočila jako po doušku silného vína. S křikem se vrhl ven.</p>

<p>Jeho očím, které prošly doupětem noci, se zdálo, že je v temné zemi světlo. Veliké dýmy se zvedly a prořídly a plynuly poslední ho­diny ponurého dne; rudá záře Mordoru uhasla v mračnou černotu. A přece se Frodovi zdálo, že hledí na jitro náhlé naděje. Již téměř dospěl na vrchol stěny. Už jenom kousek výš. Před sebou měl rozsedlinu Cirith Ungol, šerý zářez v černém hřebeni; po obou stranách se na pozadí nebe tměly skalní rohy. Chvíli běhu, poslední trysk, a bude na druhé straně!</p>

<p>„Průsmyk, Same!" vykřikl, nedbaje pronikavosti svého hlasu, kte­rý teď, osvobozen od dusivých výparů tunelu, vysoce a prudce zazvo­nil. „Průsmyk! Poběž, poběž, ať jsme na druhé straně - dřív než nás někdo stačí zarazit!"</p>

<p>Sam spěchal za ním, co mu nohy stačily; ale jakkoli byl rád, že je na svobodě, cítil se nesvůj a v běhu se stále ohlížel po temném oblou­ku tunelu a bál se, že spatří oči nebo nějakou nepředstavitelnou stvůru, jak se vrhá ven za nimi. Pramálo věděli on i jeho pán o vychytralosti Oduly. Měla ze svého doupěte mnoho východů.</p>

<p>Přebývala tam věky, zlá stvůra v pavoučí podobě, taková, jaké kdysi dávno žily v říši elfů na Západě, který nyní leží pod Mořem, taková, s jakými bojoval Beren v Horách děsu u Doriathu, a tak se dostal k Lúthien na zeleném palouku při měsíci mezi bolehlavy. Jak se sem Odula na útěku ze zkázy dostala, nevypravuje žádná historie, protože z Temných roků se dochovalo jen málo příběhů. Přesto tu byla: ta, jež tu byla dřív než Sauron a dříve, než stál první kámen Barad-důr; nesloužila jinému než sobě a pila krev elfů i lidí, nadouvala se a tloustla nekonečným hloubáním o svých hostinách a tkala pavučiny stínu; neboť všechno živé jí bylo za potravu a její zvratky tma. Široko daleko se z dolu do dolu rozlézalo její chabé potomstvo, bastardi ubo­hých samečků, které sama zplodila a sama požírala, od Ephel Dúath k vrchům na východě, k Dol Gulduru, do pevností Temného hvozdu.</p>

<p>Žádný se však nemohl měřit s Velkou Odulou, posledním dítětem Ungolianty, jež soužilo nešťastný svět.</p>

<p>Glum, který strkal nos do každé temné díry, ji spatřil již před léty, a tehdy před ní padl a kořil se jí a temnota její zlé vůle kráčela po jeho boku všemi jeho úmornými cestami a odřezávala ho od světla a od lítosti. Slíbil také, že jí přivede potravu. Její žádost však nebyla jeho žádostí. Málo věděla a málo dbala o věže, prsteny a všechno stvořené myslí nebo rukama ta, která toužila jen po smrti všech ostatních, mysli i těla, a sama se chtěla zalykat životem, nadmout se, až ji hory neune­sou a tma ji neobsáhne.</p>

<p>Ta toužebná vidina však byla ještě daleká a teď už dlouho hlado­věla v pelechu, zatímco Sauronova moc rostla, světlo a živí tvorové opouštěli jeho kraje a město v údolí bylo mrtvé a nepřicházel ani elf, ani člověk, jen neblazí skřeti. Ubohá a ostražitá potrava. Žrát ovšem musela, a třebaže si z průsmyku a z věže pilně prokopávali nové prů­chody, vždycky si našla nějakou cestičku, jak je chytit do léčky. Dychtila ovšem po chutnějším mase. A Glum jí je přivedl.</p>

<p>„Uvidíme, uvidíme," říkával si častokrát, když na něho na nebez­pečné cestě z Emyn Muilu do Morgulského údolí padla zlá nálada, „uvidíme. Možná, snad, jistě, snad potom, až zahodí kostičky a prázd­né šaty, třeba ho najdeme, dostaneme ho, Miláška, odměnu pro chudáška Sméagola, který vodí miloušké jídlíško. A zachráníme Miláška, jak jsme slíbili. Jistě. Až ho budeme mít pěkně v ruce, potom si to s ní vyřídíme, milášku. Pak si to vyřídíme s každým!"</p>

<p>Tak přemýšlel ve vnitřní komůrce svého chytráctví a doufal, že to před ní utají, i tehdy, když se k ní vrátil a hluboce se jí poklonil, za­tímco jeho společníci spali.</p>

<p>Pokud šlo o Saurona, věděl, kde Odula číhá. Těšilo ho, že tam přebývá hladová, ale s neutuchající zlobou, spolehlivější strážkyně pradávné stezky do jeho země než cokoli, co by mohl vynalézt svým umem. Skřeti byli sice užiteční otroci, ale měl jich nadbytek. Když si je Odula sem tam chytala pro ukojení hladu, mohla si posloužit a on se bez nich obešel. A občas, jako člověk hází lahůdku své kočce (a říká jí <emphasis>moje kočička, </emphasis>ona ho však neuznává), posílal jí Sauron vězně, pro které neměl lepší použití; nechal je zahnat do její díry a dal si hlásit, jak si s nimi pohrála.</p>

<p>Tak oba žili, radovali se ze svých úkladů a nebáli se žádného na­padení ani hněvu, ani konce své špatnosti. Žádná moucha dosud neu­nikla z Oduliných pavučin, a tím větší teď byla její zuřivost a hlad.</p>

<p>O zlu, které probudili, nevěděl ovšem ubohý Sam vůbec nic, je­nom v něm rostl strach, hrozba, kterou neviděl; a dolehla na něho ta­kovou tíhou, že utíkat mu bylo břemenem a nohy měl jako z olova. Kolem něj byl děs, v průsmyku před ním nepřátelé, a jeho pán jako smrtí posedlý jim běžel vstříc. Odvrátil oči od stínu za sebou a od hlu­boké temnoty pod srázem vlevo, podíval se kupředu a spatřil dvě věci, jež zvýšily jeho neklid. Viděl, že meč, který Frodo dosud drží obnažený, blýská modrým plamenem; všiml si rovněž, že obloha v pozadí je temná, a okno ve věži přesto rudě žhne.</p>

<p>„Skřeti!" zamumlal. „Takhle šturmem to nejde. Jsou tady skřeti a horší věci." Pak se rychle vrátil k dlouhodobému návyku skrývání a sevřel ruku kolem drahocenné lahvičky, kterou stále nesl. Chviličku mu ruka rudě zářila vlastní živou krví, než zastrčil odhalující světlo hluboko do kapsy na prsou a zachumlal se do elfího pláště. Pokusil se teď zrychlit krok. Jeho pán získával náskok, byl už nějakých dvacet kroků napřed a míhal se jako stín; brzy by se v tom šerém světě ztratil z dohledu.</p>

<p>Sotvaže Sam schoval světlo hvězdné skleničky, objevila se. Kou­sek napřed a nalevo spatřil náhle, jak se z černé díry pod útesem noří ta nejohavnější stvůra, jakou kdy viděl, děsnější než hrůzostrašný zlý sen.</p>

<p>Nejvíc připomínala pavouka, byla však mohutnější než dravé šel­my a strašnější než ony, protože její nelítostné oči hořely zlým zámě­rem. Ty oči, které Sam pokládal za zastrašené a poražené, už zase plá­ly krutým světlem, dva chuchvalce v její vysunuté hlavě. Měla veliké rohy a za krátkým krkem připomínajícím stopku obrovské nafouklé tělo, ohromný nadmutý vak, který se jí houpal a visel mezi nohama; jeho veliká hmota byla černá, stříkaná sinými skvrnami, břicho však bylo vespod bledé, světélkovalo a vydávalo puch. Nohy měla ohnuté, s velikými boulovatými klouby vysoko nad hřbetem, trčely z nich chlupy jako ocelové bodliny a na každé noze měla pařát.</p>

<p>Jakmile protlačila své měkké čvachtavé tělo a složené končetiny horním východem ze svého doupěte, pohybovala se děsivou rychlostí, tu běžíc po vrzavých nohou, tu náhlým skokem. Byla mezi Samem a jeho pánem. Buď Sama neviděla, nebo se mu pro tu chvíli vyhýbala, protože nesl světlo, a zcela se upnula k jediné kořisti: k Frodovi, zba­venému lahvičky, který nevšímavě běžel stezkou a dosud netušil své nebezpečí. Utíkal rychle, ale Odula byla rychlejší; stačilo jí pár skoků, aby ho dostihla.</p>

<p>Sam zalapal po dechu a pak se vzchopil k výkřiku. „Ohlídněte se dozadu!" vyjekl. „Pozor, pane! Já -" Náhle byl jeho křik zdušen.</p>

<p>Na ústa mu dolehla dlouhá studená vlhká ruka a druhá ho chytila za krk, zatímco se mu cosi ovinulo kolem nohy. Překvapeně se zapo­tácel dozadu do náruče útočníka.</p>

<p>„Máme ho!" zasyčel mu Glum do ucha. „Konešně, milášku, ho máme, jistě, toho oššklivého hobita. Dostaneme ho. Ona dostane dru­hého. Jistě, jistě, dostane ho Odula, ne Sméagol, ten slíbil, že páneškovi vůbec neublíží. Ale dostal tebe, ty ošklivý, špinavý slídile!" Plivl Samovi na krk.</p>

<p>Zuřivost nad zradou a zoufalství nad tím, že ho zdržují teď, když je pán ve smrtelném nebezpečí, dodalo náhle Samovi zběsilost a sílu, která daleko přesáhla všechno, co Glum očekával od tak pomalého a hloupého hobita, za jakého ho pokládal. Ani Glum by sebou nedoká­zal mrsknout rychleji nebo divočeji. Ruka mu sklouzla ze Samových úst a Sam se zase rychle předklonil a snažil se vytrhnout i z ruky, kte­rá mu svírala krk. Pořád ještě třímal meč a na levé paži mu na řemínku visela Faramirova hůl. Zoufale se snažil obrátit se a bodnout nepřítele. Glum však byl příliš rychlý. Jeho dlouhá pravá paže vystřelila a hmátla po Samově zápěstí. Prsty měl jako svěrák, pomalu a neústupně otá­čel rukou dolů a dopředu, až Sam s bolestným výkřikem upustil meč a ten padl na zem; celý ten čas svíral Glum druhou rukou Samovo hrdlo víc a víc.</p>

<p>V tu chvíli provedl Sam svůj poslední kousek. Vší silou se odtáhl a pevně se zapřel; pak se najednou odrazil oběma nohama a plnou vahou se vrhl nazad. Glum nečekal od Sama ani tento prostinký trik. Upadl a statný hobit mu celou vahou dopadl na žaludek. Glumovi se vydralo ostré zasyčení a ruka na Samově hrdle na vteřinku povolila. Prsty však stále svíral ruku, jež předtím držela meč. Sam sebou trhl dopředu, vyskočil na nohy a pak se rychle otočil vpravo kolem zápěs­tí, které držel Glum. Levičkou uchopil hůl, máchl jí, a už s hvízdnutím třískla do Glumovy natažené paže těsně pod loktem.</p>

<p>Glum zavřískl a pustil. A teď se do toho Sam dal; ani si nepřeho­dil hůl do pravičky a uštědřil mu další zuřivou ránu. Rychle jako had sklouzl Glum stranou a rána mířená na hlavu mu dopadla na hřbet. Hůl praskla a zlomila se. To mu stačilo. Chytání zezadu byl jeho starý trik a málokdy selhal. Tentokrát ho však zášť svedla k tomu, aby pro­mluvil a radoval se dřív, než měl obě ruce na hrdle oběti. Jeho nád­herný plán se celý pokazil, když se ve tmě tak nečekaně objevilo to hrozné světlo. A teď stál tváří v tvář rozzuřenému nepříteli ne o mno­ho menšímu, než byl sám. To nebyl boj pro něho. Sam švihem sebral meč se země a zvedl jej. Glum vřískl, odskočil stranou na všechny čtyři a jediným velikým žabím skokem odlétl pryč. Než na něho mohl Sam dosáhnout, byl pryč a ohromující rychlostí pádil zpátky do tune­lu.</p>

<p>Sam běžel s mečem v ruce za ním. V tu chvíli zapomněl na všechno kromě rudé zuřivosti v hlavě a touhy zabít Gluma. Nežli ho však dohonil, Glum zmizel. A když před Samem zívla temná díra a vstříc mu zavál puch, jako hromová rána ho zasáhlo pomyšlení na Froda a obludu. Zvrtl se a divoce pádil stezkou vzhůru a volal pánovo jméno. Už bylo pozdě. Zatím se Glumův uskok zdařil.</p>

<p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p>

<p><strong>MISTR SAMVĚD VÁHÁ</strong></p>

<p>Frodo ležel tváří vzhůru na zemi a obluda se nad ním skláněla, tak upnutá ke své oběti, že si nevšímala Sama a jeho výkřiků, dokud nebyl na dosah. Když se přihnal, viděl, že Frodo už je svázán, omotán provazci od kotníků k ramenům, a obluda se chystá svýma obrovskýma nohama napůl odnést, napůl odvléci jeho tělo.</p>

<p>Vedle něho ležela na zemi jeho elfí čepel a třpytila se tam, kde mu, již zbytečná, vypadla z ruky. Sam nečekal a nerozmýšlel se, co má dělat, nebo zda je statečný, věrný či rozzuřený. S jekem skočil kupředu a uchopil Frodův meč do levé ruky. Pak zaútočil. Divoký svět zvířat nikdy neviděl zuřivější útok, kdy zoufalý osamělý tvoreček vy­zbrojený maličkými zoubky skočí po rohaté tlustokožné věži, která stojí nad jeho padlým druhem.</p>

<p>Jeho pípnutí jako by ji vyrušilo z jakéhosi rozkochaného snění. Pomalu obrátila děsivou zlobu svého pohledu na něho. Než si však uvědomila, že se na ni vrhá zuřivost, jakou nepoznala za nesčíslné roky, svítící meč se jí zahryzl do nohy a uťal pařát. Sam skočil dovnitř mezi oblouky jejích nohou a rychlým švihem druhou rukou bodl do chuchvalce očí na skloněné hlavě. Jedno veliké oko zhaslo.</p>

<p>Teď bylo ono bídné stvoření rovnou pod ní, v danou chvíli mimo dosah jejího žihadla i pařátů. Ohromné břicho nad Samem hnilobně světélkovalo a puch ho málem porazil. A přece mu zuřivost stačila ještě na jednu ránu, a než na něho mohla dosednout a zadusit ho i s jeho drzou mrňavou odvahou, zoufalou silou po ní napříč sekl jasnou elfí čepelí.</p>

<p>Odula však nebyla jako draci; neměla žádné zranitelné místo kromě očí. Její věkovitá kůže byla zpuchřelá a dolíčkovatá rozkladem, stále však zevnitř tloustla vrstvami zlého bujení. Čepel v ní způsobila strašlivou zející ránu, ohavné záhyby však nemohla prorazit žádná lidská síla, i kdyby meč ukoval elf nebo trpaslík a kdyby jej vedla Berenova či Túrinova ruka. Poddala se úderu a pak zvedla velký vak svého břicha vysoko nad Samovu hlavu. Z rány pěnil a bublal jed. Rozkročila se teď a nalehla na něho zpátky svou obrovitou hmotou. Příliš záhy. Sam totiž dosud stál na nohou, pustil vlastní meč, oběma rukama držel elfí čepel hrotem vzhůru a bránil se té ohavné střeše; a tak se Odula hybnou silou své vlastní kruté vůle, silou větší než ruka kteréhokoli válečníka, nabodla na ostrý hrot. Hluboko, hluboko se zabodával, jak byl Sam pomalu drtivě tisknut k zemi.</p>

<p>Za celý svůj dlouhý ničemný život nepoznala Odula takovou bo­lest, ani se jí o ní nesnilo. Ani nejudatnější gondorský voják, ani nejzběsilejší skřet v pasti jí nikdy takto nevzdoroval a nezasáhl mečem její milované tělo. Projel jí třas. Zvedla se, aby se bolesti vytrhla, zkroutila údy pod sebe a křečovitě odskočila nazad.</p>

<p>Sam padl na kolena Frodovi u hlavy. V ohavném puchu mu pře­cházely smysly; oběma rukama dál svíral jílec meče. Mlhou před oči­ma si matně uvědomoval Frodovu tvář a zarytě bojoval o sebevládu a snažil se vybřednout z mdloby, která ho přepadla. Pomalu zvedl hlavu a spatřil Odulu jen pár kroků od sebe, jak po něm mžourá, ze zobáku jí kanou jedovaté sliny a pod poraněným okem vytéká zelený sliz. Krči­la se tam s třesoucím se břichem rozpláclým na zemi a chvějícími se oblouky nohou, a sbírala se k dalšímu skoku - tentokrát zdrtit a ubodat k smrti: ne pouze lehce uštknout, aby se potrava nezmítala, tentokrát zabíjet a trhat.</p>

<p>Sam se také krčil, hleděl na ni a v jejích očích viděl svou smrt; a tu k němu přišla myšlenka, jako by promluvil nějaký vzdálený hlas. Pak zalovil levou rukou na prsou a našel, co hledal: bylo to chladné a tvrdé a pevné na dotek v tom přízračném světě hrůzy - lahvička Galadriel.</p>

<p>„Galadriel!" řekl slabě a pak uslyšel daleké, avšak jasné hlasy: vo­lání elfů kráčejících pod hvězdami v milovaných stínech Kraje, a elfí zpěv, jenž k němu doléhal spánkem v Síni ohně v Elrondově domě.</p>

<p><emphasis>Gilthoniel a Elbereth!</emphasis></p>

<p>A tu se mu jazyk rozvázal a jeho hlas zvolal řečí , kterou neznal:</p>

<p><emphasis>A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos!</emphasis></p>

<p>S tím se potácivě vztyčil, a zase to byl hobit Samvěd, Peckoslavův syn.</p>

<p>„Tak pojď, ty mrcho!" vykřikl. „Poranila jsi mi pána, ty potvoro, a za to zaplatíš. Půjdeme dál, ale nejdřív si to srovnáme s tebou. Tak pojď a ochutnej to znova!"</p>

<p>Lahvička mu v ruce rázem vzplála jako bílá pochodeň, jako by ji rozdmýchal jeho neporazitelný duch. Planula jako hvězda, jež skočí z oblohy a propálí temný vzduch nesnesitelným světlem. Nikdy nezahořela Odule do tváře taková hrůza z nebe. Její paprsky jí vnikly do po­raněné hlavy a probodly ji nesnesitelnou bolestí a hrozná nákaza se šířila z oka do oka. Couvla, bijíc do vzduchu předníma nohama, zrak sežehnutý vnitřními blesky, mysl ztrýzněnou. Pak odvrátila zmrzače­nou hlavu, odvalila se stranou a začala lézt, pařát za pařátem, k otvoru v temné skále za sebou.</p>

<p>Sam postupoval. Potácel se jako opilý, ale šel dál. A teď se ko­nečně Odula zalekla; scvrkla se porážkou, trhala sebou a třásla se ve snaze být co nejrychleji pryč od něho. Dosáhla otvoru, přitlačila se k zemi, nechávajíc za sebou stopu žlutozeleného slizu, a vklouzla do­vnitř, právě když Sam naposled ťal po jejích vlekoucích se nohách. Pak padl na zem.</p>

<p>Odula byla pryč; a zda dlouho ležela ve svém doupěti, hýčkala svou zlobu a svou zbědovanost a v pomalých rocích se zevnitř vyhojila a znovu vybudovala své chuchvalce očí, až hladová jako smrt opět začala tkát své strašné léčky v dolinách Hor stínu, to již tento příběh nevypráví.</p>

<p>Sam zůstal o samotě. Zatímco večer Bezejmenné země padal na bojiště, znaveně se doplazil ke svému pánu.</p>

<p>„Pane, můj milý pane," řekl, Frodo však nepromluvil. Jak dychti­vě běžel kupředu v radosti ze svobody, Odula ho obludnou rychlostí dohonila a jediným rychlým výpadem ho uštkla do šíje. Teď ležel bledý, neslyšel žádný hlas a nehýbal se.</p>

<p>„Pane, můj milý pane!" řekl Sam a dlouho čekal v tichu, marně naslouchaje.</p>

<p>Potom co nejrychleji přeřezal pouta provazců a položil hlavu Frodovi na prsa a k ústům, nenacházel však žádný pohyb života, ani nejslabší záchvěv srdce. Třel pánovi ruce a nohy, dotýkal se jeho čela, ale vše bylo studené.</p>

<p>„Frodo! Pane Frodo!" volal. „Nenechávejte mě tu samotného! Váš Sam vás volá. Nechoďte tam, kam nemůžu za vámi! Vzbuďte se, pane Frodo! Vzbuďte se, Frodo, můj milý. Vzbuďte se!"</p>

<p>Potom v něm vzplál hněv a zuřivě se rozběhl okolo těla svého pá­na, bodal do vzduchu, tloukl do kamení a vykřikoval hrozby. Brzy se vrátil, sklonil se a pohleděl Frodovi do tváře, jež byla dole v prachu bledá. A náhle viděl, že je v obraze, který se mu zjevil v zrcadle Galadriel v Lórienu: Frodo s bledou tváří leží a spí pod velikým temným útesem. Vlastně tenkrát si myslel, že tvrdě spí. „Je mrtev!" řekl. „Ne­spí, je mrtev!" Když to vyřkl, slova jako by opět probudila jed k čin­nosti. Zdálo se mu, že tvář nabyla sinavě zeleného odstínu.</p>

<p>A tehdy na něho padlo černé zoufalství a Sam se sklonil k zemi, přetáhl si šedou kápi přes hlavu, do srdce mu vešla noc a víc už nevě­děl.</p>

<p>Když konečně černá chvíle přešla, Sam vzhlédl a kolem byly stí­ny; kolik minut či hodin se však svět vlekl dál, to nevěděl. Byl pořád na tomtéž místě a jeho pán pořád ležel vedle něho mrtvý. Hory se ne­zhroutily a zem se nepropadla do zkázy.</p>

<p>„Co budu dělat, co budu dělat?" řekl. .,To jsem s ním šel celou cestu pro nic za nic?" A tu si vybavil svůj vlastní hlas, jak říká slova, kterým tenkrát na začátku jejich pouti nerozuměl: „Mám <emphasis>něco udělat, než přijde konec. Musím to provést celé, pane, jestli mi rozumíte."</emphasis></p>

<p>„Co ale můžu dělat? Přece nenechám pana Froda mrtvého, nepo­hřbeného na horách a nepůjdu domů? Nebo mám jít dál? Jít dál?" opakoval a chviličku jím zmítaly pochybnosti a strach. „Jít dál? To je to, co mám udělat? A opustit ho?"</p>

<p>Pak se konečně rozplakal; šel k Frodovi, urovnal jeho tělo, složil mu ruce na prsou a zavinul ho do pláště; po jedné ruce položil svůj vlastní meč a po druhé hůl, kterou mu daroval Faramir. „Jestli mám jít dál," řekl, „pak si musím vzít meč, když dovolíte, pane Frodo, ale položím vedle vás tenhle, jako ležel u toho starého krále v mohyle, a máte svůj krásný mitrilový kabátek od starého pana Bilba. A vaše hvězdná sklenička, pane Frodo, tu jste mi půjčil a já ji budu potřebo­vat, protože teď budu pořád ve tmě. Je pro mne příliš dobrá a Paní ji dala vám, ale snad by to pochopila. Chápete to vy, pane Frodo? Já musím dál."</p>

<p>Ale jít nemohl, ještě ne. Klečel a držel Froda za ruku a nemohl ji pustit. A čas plynul a on pořád klečel, držel pánovu ruku a v srdci vedl při.</p>

<p>Snažil se nyní nalézt sílu odtrhnout se a jít na osamělou pouť -pomstít se. Jestliže se jednou vypraví, hněv ho povede všemi cestami světa po stopách, dokud ho nedostane: Gluma. Potom Glum umře za­hnán do kouta. Kvůli tomu se však na cestu nevydával. Kvůli tomu by nemělo cenu opouštět pánovo tělo. To ho zpět nepřivede. Nic ho ne­přivede zpět. Ať jsou raději mrtví spolu. A to by také byla osamělá pouť.</p>

<p>Pohlédl na jasný hrot meče. Pomyslel na místa za sebou, kde byla černá hrana a pak pustý pád do nicoty. Tamtudy nebylo úniku. To by znamenalo neudělat nic, ani netruchlit. Kvůli tomu se na cestu nevy­dával. „Tak co mám dělat?" vykřikl zase a teď jasně a zřejmě znal tvrdou odpověď: <emphasis>provést to celé. </emphasis>Jiná osamělá pouť. Ta nejhorší.</p>

<p>„Cože? Já sám, jít k Puklinám osudu a tak?" Ještě uhýbal, ale roz­hodnutí rostlo. „Cože? <emphasis>Já </emphasis>mám vzít Prsten od <emphasis>něho? </emphasis>Rada ho dala jemu."</p>

<p>Odpověď však přišla ihned: „A Rada mu dala společníky, aby po­slání neselhalo. A ty jsi poslední z celé Družiny. Poslání nesmí se­lhat."</p>

<p>„Kdybych tak nebyl poslední," zasténal. „Kdyby tu tak byl starý Gandalf nebo někdo. Proč jsem úplně sám a musím se rozhodovat? Určitě to pokazím. Nehodí se pro mě, abych bral Prsten a strkal se dopředu."</p>

<p>„Ale vždyť ses dopředu nestrkal, strčilo tě to. A když říkáš, že na to nejsi ten pravý, tak pan Frodo taky nebyl, dalo by se říct, ani pan Bilbo. Oni se sami nevybrali."</p>

<p>„Ach jo, musím se rozhodnout. A rozhodnu se. A určitě to poka­zím. To bude celý Sam Křepelka.</p>

<p>Tak počkat: jestli nás tady najdou, nebo najdou pana Froda a bude mít tu věc u sebe, tak ji Nepřítel dostane. A to je konec nás všech, Lórienu a Roklinky a Kraje a všeho. A není času nazbyt, nebo bude konec tak jako tak. Válka začala a dá se až moc dobře čekat, že se všecko bude vyvíjet ve prospěch Nepřítele. Není naděje vracet se s tím zpátky pro radu nebo pro povolení. Ne, buď tu budu sedět, dokud ne­přijdou a nezabijou mě nad pánovým tělem a nedostanou to, nebo to vezmu a půjdu." zhluboka se nadechl. „Takže to vezmu!"</p>

<p>Sklonil se. Velice jemně rozepjal sponu u krku a vklouzl rukou Frodovi pod košili, pak druhou rukou zdvihl hlavu, políbil ji na stude­né čelo a zlehka přes ni přetáhl řetízek. Pak hlava dolehla zpátky k pokojnému odpočinku. Zklidnělou tváří nepřešla žádná změna, a to víc než všechny ostatní známky Sama konečně přesvědčilo, že Frodo zemřel a složil své poslání.</p>

<p>„Sbohem, můj drahý pane," zamumlal. „Odpusťte svému Samovi. Vrátí se sem na tohle místo, až tu věc vyřídí - jestli to zvládne. A pak už vás neopustí. Odpočívejte klidně, dokud nepřijdu; a ať se k vám nepřiblíží žádná ohavná potvora. A kdyby mě Paní mohla slyšet a spl­nit mi jedno přání, tak bych si přál, abych se vrátil a zase vás našel. Sbohem!"</p>

<p>Pak sehnul vlastní šíji a vložil na ni řetízek; rázem se mu hlava pod tíží Prstenu sklonila k zemi, jako by měl k sobě připoután veliký kámen. Ale pomalu, jako kdyby se váha zmenšovala, nebo jako kdyby v něm rostla nová síla, hlavu zvedl a pak se s velkou námahou postavil na nohy a zjistil, že dokáže jít a nést své břímě. Na okamžik zvedl lahvičku a shlédl na svého pána. Světlo plálo měkkou září večernice v létě a v onom světle byla Frodova tvář opět světlá, bledá, ale krásná elfí krásou toho, kdo dávno prošel stíny. S hořkou útěchou toho po­sledního pohledu se Sam odvrátil, skryl světlo a odklopýtal do houst­noucí tmy.</p>

<p>Daleko jít nemusel. Tunel byl kus vzadu, rozsedlina pár set metrů vpředu, snad ještě blíž. Stezku bylo v šeru vidět jako hlubokou kolej vyježděnou staletími. Stoupala teď mírně v dlouhém korytě s útesy po obou stranách. Koryto se prudce úžilo. Brzy přišel Sam k dlouhé řadě širokých velkých stupňů. Teď byla skřetí věž přímo nad ním, černě se mračila a oko v ní rudě planulo. Byl nyní schován v hlubokém stínu pod ní. Docházel na vrchol schodiště a konečně byl v rozsedlině.</p>

<p>„Rozhodl jsem se," říkal si pořád, ale nebyla to pravda. Přestože si to rozmyslel, jak nejlíp uměl, to, co dělal, mu bylo úplně proti srsti. „Je to špatně?" mumlal. „Co jsem měl dělat?"</p>

<p>Před vrcholem, zatímco se kolem něho zavíraly svislé stěny rozsedliny a on měl konečně spatřit stezku sestupující do Bezejmenné země, se obrátil. Chviličku, strnulý v nesnesitelných pochybách, hle­děl zpátky. Dosud viděl ústí tunelu jako šmouhu v houstnoucí tmě a myslel, že vidí nebo tuší, kde leží Frodo. Měl dojem, že tam na zemi cosi prosvítá, ale snad ho jen ošálily slzy, když zíral na to vysoké ka­menité místo, kde se rozpadl celý jeho život.</p>

<p>„Kdyby se mi tak mohlo splnit mé přání, mé jediné přání," vzdy­chl, „abych se vrátil a našel ho." Pak se obrátil na cestu vpřed a ušel několik kroků: nejtěžších a nejneochotnějších, jaké kdy udělal.</p>

<p>Jen pár kroků mu ještě zbývalo, než začne sestupovat dolů a víc­krát to vyvýšené místo neuvidí. Vtom uslyšel výkřiky a hlasy. Zkame­něl. Byly to skřetí hlasy a byly za ním i před ním. Slyšel hluk dupají­cích nohou a hrubé pokřikování: skřeti přicházeli vzhůru rozsedlinou z druhé strany, snad z nějakého vchodu do věže. Vtom zazněl dupot a křik vzadu. Zprudka se obrátil. Spatřil červená světélka pochodní, jak mrkají dole, když se vynořují z tunelu. Štvanice končí, pomyslel si. Rudé oko nebylo slepé. Je dopaden.</p>

<p>Blikání blížících se pochodní a řinčení oceli vpředu už bylo velmi blízko. V minutě budou nahoře a dostihnou ho. Příliš dlouho se roz­hodoval a teď to nebylo k ničemu. Jak může uniknout, jak zachrání sebe, jak zachrání Prsten? Prsten. Nebyl si vědom žádného přemýšlení ani rozhodování. Uvědomil si jen, že vytahuje řetízek a bere Prsten do ruky. Čelo skřetí družiny se objevilo v rozsedlině přímo před ním. Tehdy si jej nasadil.</p>

<p>Svět se proměnil a jediný okamžik času byl jako hodina přemýš­lení. Okamžitě si uvědomil, že sluch se mu zostřil, kdežto zrak zeslá­bl, ale jinak než v doupěti Oduly; všechno kolem teď nebylo temné, ale neurčité, kdežto on sám byl v šedém mlhavém světě, osamělý jako maličká černá a hutná skála. Prsten, který mu tížil levou ruku, byl jako kruh žhavého zlata. Vůbec se necítil neviditelný, ale děsivě a jedineč­ně viditelný; a věděl, že kdesi po něm pátrá Oko.</p>

<p>Slyšel praštění kamene a zurčení vody v dalekém Morgulském údolí; dole pod skalou nářek Oduly, jež tápala ztracená v nějaké slepé uličce; hlasy v žalářích věže; výkřiky skřetů nořících se z tunelu; do uší mu ohlušivě rachotilo dunění kroků a drásavý povyk skřetů nad ním. Schoulil se k útesu. Kráčeli však vzhůru jako družina přízraků, šedé pokřivené postavy v mlze, pouhé sny o strachu s bledými plame­ny v rukou. Minuli ho. Krčil se, snažil se zasoukat do nějaké štěrbinky a skrýt se.</p>

<p>Naslouchal. Skřeti z tunelu a ti druzí, pochodující dolů, se navzá­jem uviděli a obě skupiny se teď s křikem rozběhly. Slyšel je jasně a rozuměl tomu, co říkali. Možná že Prsten dával porozumění jazykům anebo prostě porozumění vůbec, zejména pro služebníky svého tvůrce Saurona, takže když dával pozor, rozuměl a mohl si překládat myšlen­ky. Prsten zajisté nabyl velkou moc, když se přiblížil k místu svého vzniku; jednu věc však nedával, a to byla odvaha. Sam zatím stále myslel jen na to, kam by se dalo zalézt, než bude zase klid, a naslou­chal pln úzkosti. Nedokázal určit, jak blízko hlasy jsou; slova jako by mu zněla přímo u uší.</p>

<p>„Hola, Gorbagu! Co tu nahoře děláš? Už máš války dost?"</p>

<p>„Rozkaz, ty poleno. A co děláš ty, Šagrate? Už tě omrzelo číhat tady? Napadlo tě, že si půjdeš dolů zabojovat?"</p>

<p>„Rozkaz, ale tobě. Já velím tomuhle průsmyku. Tak mluv zdvoři­le. Co hlásíš?"</p>

<p>„Nic."</p>

<p>„Hej! Hej! Joj!" zalehl do rozhovoru vůdců jek. Skřeti dole právě cosi uviděli. Rozběhli se a ostatní také.</p>

<p>„Hej holá! Tady je něco! Leží to rovnou na cestě. Špeh! Špeh!" zavrčely rohy a zahafala vřava hlasů.</p>

<p>Strašlivým nárazem procitl Sam ze své ustrašenosti. Zpozorovali jeho pána. Co udělají? Slyšel o skřetech pověsti, z nichž tuhla krev. To nestrpí. Vyskočil. Zahodil poslání, všechna svá rozhodnutí a s nimi strach i pochybnosti. Teď věděl, kde je odjakživa jeho místo: po boku pána, i když nebylo jasné, co tam může dokázat. Utíkal zpátky ze schodů, dolů po stezce k Frodovi.</p>

<p>„Kolik jich tam je?" myslel si. „Přinejmenším třicet nebo čtyřicet z věže a hádám, že zdola jich je o hodně víc. Kolik jich můžu zabít, než mě dostanou? Sotva vytasím meč, uvidí, jak plane, a dřív nebo později mě dostanou. Rád bych věděl, jestli o tom někdy bude zmínka v nějaké písničce: jak Samvěd padl ve Vysokém průsmyku a postavil hradbu těl kolem svého pána. Ne, kdepak písnička. Samozřejmě že ne, protože najdou Prsten a bude po písničkách. Nedá se nic dělat. Moje místo je vedle pana Froda. To musejí pochopit - Elrond a Rada a velcí pánové a paní s celou jejich moudrostí. Jejich plány nevyšly. Já Prsten nést nemohu. Bez pána teda ne."</p>

<p>Skřeti mu ale v šeru zmizeli z dohledu. Dosud neměl čas uvažovat sám o sobě, ale teď si uvědomil, že je unavený, unavený až k vyčer­pání: nohy ho nechtěly nést tak, jak potřeboval. Byl příliš pomalý. Stezka se zdála míle dlouhá. Kam se všichni poděli v té mlze?</p>

<p>Tady jsou! Pořád ještě kus napřed. Spatřil shluk postav kolem ně­čeho na zemi; zdálo se, že pár jich shrbeně pobíhá sem tam jako psi na stopě. Pokusil se běžet.</p>

<p>„Honem, Same!" řekl. „Nebo se zase zpozdíš." Povytáhl meč z pochvy. V minutce jej vytasí a pak -</p>

<p>Divoký halas, houkání a smích; něco zvedali ze země. „Ja hoj! Já hari hoj! Zvedej! Zvedej!"</p>

<p>Pak zakřičel hlas: „A teď pryč! Rychlou cestou. Zpátky k Dolní bráně! Jak to vypadá, Ona nás dneska otravovat nebude." Celá tlupa skřetích postav se dala do pohybu. Čtyři prostřední nesli vysoko na ramenou tělo. „Ja hoj!"</p>

<p>Vzali Frodovo tělo. Byli pryč. Nemohl je dohonit. Pořád se ale plahočil dál. Skřeti dospěli k tunelu a zacházeli dovnitř. Nejdřív šli ti s břemenem a za nimi bylo velké strkání a šťouchání. Sam postupoval. Tasil meč; modře zakmitl v jeho roztřesené ruce, ale skřeti jej nevidě­li. Právě když udýchaně dorazil, poslední z nich zmizel v černé díře.</p>

<p>Chviličku stál, popadal dech a držel se za prsa. Pak si přejel ruká­vem přes obličej, setřel špínu, pot a slzy. „Zatracení špinavci!" řekl a skočil za nimi do tmy.</p>

<p>V tunelu se mu už nezdálo nijak temno, spíš jako by z řídké mlhy vstoupil do hustší. Jeho únava rostla, ale vůle se tím víc utvrzovala. Zdálo se mu, že kousek vpředu vidí světlo pochodní, ale ať se snažil jak chtěl, nemohl je dohonit. Skřeti chodí tunely rychle a tenhle dobře znali; bez ohledu na Odulu jej totiž často museli používat jako nejrychlejší cestu z Mrtvého města přes hory. Nevěděli, v jak dávném čase byl proražen hlavní tunel a veliká okrouhlá jáma, kde se před věky usídlila Odula. Sami však po obou stranách vyhloubili mnoho postranních cest, aby se vyhnuli doupěti, když vyřizovali pochůzky pro své pány. Té noci nehodlali jít hluboko dolů, ale spěchali, aby našli boční průchod, který vedl zpět k jejich strážní věži na útesu. Vět­šinou byli rozjaření, radovali se z toho, co uviděli a co našli, a v běhu kvákali a ječeli, jak měli ve zvyku. Sam slyšel v mrtvém vzduchu plo­chý tvrdý zvuk jejich hrubých hlasů. Mezi ostatními rozlišoval dva hlasy: zněly hlasitěji a blíže. Zdálo se, že kapitáni obou skupin uzaví­rají průvod a cestou rozmlouvají.</p>

<p>„Nemůžeš říct ty svý sebrance, aby tak neřvali, Šagrate?" chroch­tal jeden. „Nechceme se potkat s Odulou."</p>

<p>„Jen běž, Gorbagu! Ti tvoji dělají randálu víc," řekl druhý. „Ať si kluci pohrajou! Řek bych, že nějakou chvíli si s Odulou nemusíme dělat hlavu. Vypadá to, že sedla na hřebíček, a proto plakat nebudem. Neviděls tu šerednou patlaninu, co za sebou nechávala až k tý svý zatracený škvíře? Přece jsme to tam ucpávali stokrát. Tak ať se smějou. A konečně máme nějaký štěstí. Dostali jsme něco, co chce Lugbúrz."</p>

<p>„Lugbúrz to chce, jo? Co myslíš, že to je? Připadalo mi to jako elf, ale je to prťavý. Čím může bejt něco takovýho nebezpečný?" „Nevím, dokud se nepodívám."</p>

<p>„Aha, tak oni ti neřekli, co můžeš čekat? Oni nám neříkají všecko, co vědí, že ne? Kdepak, ani zpola. Ale můžou se splíst, i ty nahoře."</p>

<p>„Pst, Gorbagu!" Šagrat ztišil hlas, takže i svým podivně zostře­ným sluchem Sam stěží zaslechl, co říká. „Můžou, ale oči a uši mají všady, mezi mou čeládkou nejspíš taky. A neměj pochyby, něco jim dělá starosti. Podle tebe nazgůlům dole jo, a v Lugbúrzu taky. Něco málem uklouzlo."</p>

<p>„Málem, říkáš?" řekl Gorbag.</p>

<p>„Tak, tak," řekl Šagrat. „Ale o tom si promluvíme pak. Počkej, až budeme na Dolní cestě. Je tam místo, kde si můžeme povykládat, za­tímco hoši půjdou dál."</p>

<p>Zanedlouho se Samovi pochodně ztratily. Ozval se rachot, a právě když dobíhal, bouchnutí. Nakolik mohl odhadnout, skřeti zabočili a vešli právě do toho otvoru, který zkoušeli s Frodem a zjistili, že je přehrazen. Byl stále přehrazen.</p>

<p>V cestě jako by stál velký kámen; skřeti se ovšem přes něj dostali, protože slyšel jejich hlasy na druhé straně. Pořád utíkali, hlouběji a hlouběji do hory, zpátky k věži. Sam byl zoufalý. Odnášeli tělo jeho pána za nějakým ohavným záměrem a on za nimi nemohl. Strkal a tlačil do balvanu a vrhal se proti němu, ale ten nepovoloval. Pak uvnitř, zdálo se, že nedaleko, zaslechl opět hlasy obou kapitánů. Chvilku stál, naslouchal a doufal, že se snad dozví něco užitečného. Třeba Gorbag, který patřil do Minas Morgul, vyjde a on pak bude mo­ci vklouznout.</p>

<p>„Ne, nevím," říkal Gorbagův hlas, „zprávy obyčejně docházejí rychlejc, než může něco přiletět. Ale já se nevyptávám. Je to bezpeč­nější. Grrr! Z těch nazgůlů jde na mě mráz. Jak se na tebe koukne, málem tě svlíkne z těla a zůstaneš celej zmraženej ve tmě na druhý straně. Ale On je má rád, jsou to teď jeho mazlíčkové, tak nemá cenu bručet. Povídám ti, sloužit dole ve městě není žádná slast."</p>

<p>„Měl bys pobejt tady nahoře s Odulou," řekl Šagrat.</p>

<p>„Rád bych pobyl někde, kde není ani jeden z nich. Ale teď je vál­ka, a až bude po ní, tak bude třeba větší pohov."</p>

<p>„Říkají, že postupujeme."</p>

<p>„Co jinýho by říkali," zachrochtal Gorbag. „Uvidíme. Ale jestli opravdu postupujeme, tak by mělo bejt brzo mnohem víc místa. Co říkáš - jestli budeme mít možnost, že bysme zmizli spolu a někde se usadili s pár spolehlivejma klukama, někde, kde se dá pěkně pohodlně loupit a nejsou tam velký páni."</p>

<p>„Jo!" řekl Šagrat. „Jako za starejch časů."</p>

<p>„Tak," řekl Gorbag. „Ale nespolíhej na to. Nějak se mi to nechce líbit. Jak jsem říkal, velký páni, jo," ztišil hlas téměř v šepot, „jo, i ten největší může sem tam udělat chybu. Říkáš, že něco málem uklouzlo. Já říkám, že něco uklouzlo doopravdy. A my abysme se starali, když něco uklouzne. Vždycky to musejí napravovat skuruti, a kdo jim po­děkuje? Ale nezapomínej: nepřátelé nás nemají o nic radši než Jeho, a jestli se Jemu dostanou na kobylku, tak jsme vyřízený. Ale řekni mi: kdy tě poslali ven?"</p>

<p>„Asi před hodinou, těsně předtím, než jsi nás viděl. Přišla zpráva: <emphasis>Nazgůlové znepokojení. Na Schodišti se lze obávat špehů</emphasis><emphasis>. Z</emphasis><emphasis>dvojnáso</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bit bdělost. Hlídky na vrchol Schodiště. </emphasis>Hned jsem vyrazil."</p>

<p>„To je zlý," řekl Gorbag. „Koukni - naši Mlčenliví bdící byli ne­klidný už víc než přede dvěma dnama, to vím. Ale mě hlídkovat nepo­slali ještě celej druhej den, ani do Lugbúrzu neposlali zprávu: protože přišlo Velký znamení a Vrchní nazgůl šel do války a tak. A pak prej v Lugbúrzu dlouho nechtěli nic slyšet."</p>

<p>„Oko bylo zaměstnaný jinde," řekl Šagrat. „Prej se na západě dějou velký věci."</p>

<p>„To bych řek," zavrčel Gorbag. „Ale mezitím se nepřátelé dostali po Schodišti nahoru. A cos dělal ty? Máš přece držet hlídky, ne, i bez zvláštních příkazů? Na co jseš?"</p>

<p>„Nech toho! Nepoučuj mě o tom, jak mám dělat vlastní práci. My jsme nespali. My jsme věděli, že je tam nějaká legrace."</p>

<p>„Náramná legrace!"</p>

<p>„Jo, náramná legrace: světla, křik a tak. Ale Odula byla venku. Moji kluci ji viděli i s jejím Slídilem."</p>

<p>„S jejím Slídilem? Co je zas tohle?"</p>

<p>„Musel jsi ho vidět: mrňavej, hubenej a černej; sám vypadá jako pavouk, nebo možná spíš jako vychrtlá žába. Už tady byl. Prvně přišel z Lugbúrzu tenkrát před lety, a shora jsme dostali pokyn, abysme ho nechali projít. Od ty doby byl na Schodišti ještě jednou nebo dvakrát, ale nechávali jsme ho na pokoji: zřejmě si s Jejím Veličenstvem ro­zumí. Asi není k žrádlu: ta by si s pokynama shora nedělala hlavu. Ale to držíš v údolí pěknou stráž: byl tady nahoře den před celým tím po­praskem. Viděli jsme ho včera v podvečer. Každopádně mi kluci hlásili, že Její Veličenstvo se baví, a to mi celkem vyhovovalo, dokud nepřišla ta zpráva. Myslel jsem, že jí Slídil přived hračku nebo že jste jí poslali dárek, válečnýho zajatce nebo něco. Nepletu se jí do hry. Když je Odula na lovu, neujde jí nic."</p>

<p>„Říkáš nic! To ses tam nahoře nedíval? Říkám ti, že jsem nesvůj. Ať po Schodišti přišlo co chtělo, <emphasis>ušlo </emphasis>jí to. Rozsekalo to její pavučinu a dostalo se to krásně ven z díry. To stojí za zamyšlení!"</p>

<p>„No jo, ale nakonec ho přece dostala, ne?"</p>

<p><emphasis>„Dostala ho? </emphasis>Koho dostala? Toho mrňousa? Ale kdyby byl jen jeden, už by ho dávno odtáhla do špajzu a byl by tam. A jestli ho Lug-búrz chce mít, musel by sis pro něj dojít tam. To by ti prospělo. Jenže je jich víc než jeden."</p>

<p>V tu chvíli začal Sam poslouchat pozorněji a přitiskl ucho ke ka­meni.</p>

<p>„Kdo přeřezal ty provazy, kterejma ho omotala, Šagrate? Ten, kdo přesekal její pavučinu. Tos neviděl? A kdo vrazil do Jejího Veličen­stva špendlíček? Ten samej, počítám. A kde je? Kde je, Šagrate?"</p>

<p>Šagrat neodpovídal.</p>

<p>„Zapni mozek, jestli nějakej máš. To není legrace. Nikdo, nikdo ještě nikdy do Oduly nezapíchnul špendlík, to bys měl dost dobře vě­dět. Není to žádná škoda, ale pomysli - pobíhá tady někdo, kdo je ne­bezpečnější než kterejkoliv zatracenej rebel, co chodil po světě od Velkýho obležení. Něco vážně uklouzlo."</p>

<p>„A co to teda je?" zavrčel Šagrat.</p>

<p>„Podle všeho bych řek, kapitáne Šagrate, že tu pobíhá velkej bo­jovník, nejspíš elf, aspoň určitě má elfí meč a možná i sekeru; a běhá ti po rajónu a tys ho vůbec nezaznamenal. Náramná legrace, viď!" Gorbag si odplivl. Sam se posupně usmál, když slyšel, jak ho popisují.</p>

<p>„No jo, tys byl vždycky škarohlíd," řekl Šagrat. „Můžeš si ty znamení vysvětlovat, jak chceš, ale dají se číst i jinak. Ale co, mám na každým bodě strážný a budu řešit jedno po druhým. Až se kouknem na toho, kterýho jsme chytili, tak si budu dělat starosti s dalším."</p>

<p>„Hádal bych, že na tom mrňousovi moc nenajdeš," řekl Gorbag. „Nemusel mít s tou opravdovou neplechou nic společnýho. Ten velkej chlap s mečem si ho asi moc nepovažoval - prostě ho nechal ležet. To je pravý elfský chování."</p>

<p>„Uvidíme. Pojď už. Už jsme vykládali dost. Pojďme se kouknout na zajatce."</p>

<p>„Co s ním uděláš? Nezapomínej, že já ho zahlíd první. Jestli bude nějaký hraní, tak já a moji kluci budeme hrát taky."</p>

<p>„Hele, hele," zavrčel Šagrat, „já mám svůj rozkaz. A porušit ho, za to mi nestojí ani moje břicho, ani tvoje. <emphasis>Každýho, </emphasis>koho stráž najde, že sem pronik, držet ve věži. Zajatce svlíknout. Úplnej popis každýho kousku oděvu, zbraní, dopisů, prstenů, parádiček se má okamžitě po­slat do Lugbúrzu a <emphasis>jedině </emphasis>do Lugbúrzu. A zajatce držet v bezpečí a nedotýkat se ho pod trestem smrti celý stráže, dokud si On nepošle nebo nepřijde sám. To je dost jasný a to taky udělám."</p>

<p>„Svlíknout, jo?" řekl Gorbag. „Co, zuby, nehty, vlasy, všecko?"</p>

<p>„Ne, to vůbec ne. Říkám ti, že je pro Lugbúrz. Chtěj ho živýho a zdravýho."</p>

<p>„To bude dost těžký," zasmál se Gorbag. „Vždyť je to mrtvola. Co bude s něčím takovým Lugbúrz dělat, to nemám tuchy. Moh by se zrovna tak dobře hodit na pekáč."</p>

<p>„Ty hňupe," zavrčel Šagrat. „Mluvíš náramně chytře, ale nevíš spoustu věcí, který zná kdekdo. Samotnýho tě čeká pekáč nebo Odula, jestli si nedáš pozor. Mrtvola! Víc toho o Jejím Veličenstvu nevíš? Když svazuje, tak jde za masem. Mrtvý maso nežere, ani nepije stude­nou krev. Ten mrňous není mrtvej!"</p>

<p>Sam se zapotácel a chytil se kamene. Měl pocit, že se celý temný svět otáčí vzhůru nohama. Otřes byl tak velký, že málem omdlel, ale jak se usilovně snažil zůstat při smyslech, hluboko v nitru si uvědo­moval: „Ty hlupáku, on není mrtvý, a ty jsi to v srdci věděl. Nevěř své hlavě, Samvěde, ta není nejlepší. Tvoje potíž je v tom, že jsi nikdy vlastně neměl naději. Co teď?" Pro tu chvíli nic, jen se opřít o nehyb­ný kámen a naslouchat ohavným skřetím hlasům.</p>

<p>„Pchá!" řekl Šagrat. „Ta má víc než jeden jed. Když loví, jenom je štípne do krku; splihnou jako vykostěná ryba a pak si s nima může dělat, co chce. Vzpomínáš na starýho Uftaka? Kolik dní jsme o něm nevěděli. Pak jsme ho našli v jednom koutě. Visel, ale byl probuzenej a mračil se. To jsme se nasmáli! Možná že na něho zapomněla, ale my jsme na něho nesahali. Nemá cenu plíst se do jejích věcí. Ne - ten prťavec se za pár hodin vzbudí, bude trošku nanicovatej, ale v pořádku. Nebo byl by, kdyby ho Lugbúrz nechal na pokoji. Akorát se bude sa­mozřejmě divit, kde to je a co se to s ním stalo."</p>

<p>„A co se s ním stane," zasmál se Gorbag. „Můžeme mu aspoň vy­pravovat pár historek, když už nemůžeme nic víc. V nádherným Lugbúrzu asi nikdy nebyl, tak se třeba rád dozví, co může čekat. Bude to ještě větší legrace, než jsem myslel. Pojď!"</p>

<p>„Povídám ti, že žádná legrace nebude," řekl Šagrat. „A musí zů­stat v pořádku, nebo je po nás."</p>

<p>„No jo! Ale bejt tebou, tak chytím toho velkýho, co tu běhá, než pošlu hlášení do Lugbúrzu. Nebude znít moc hezky, že jsi chytil kotě a kočku pustil."</p>

<p>Hlasy se počaly vzdalovat. Sam slyšel odcházející kroky. Vzpa­matovával se z otřesu a teď se ho zmocňovala bezhlavá zuřivost. „Všecko jsem to zkazil!" křičel. „Já to věděl! Teď ho mají ti hnusové! Ti špinavci! Nikdy neopouštěj svého pána, nikdy, nikdy, to bylo moje pravé nařízení! A já to v srdci věděl. Kdyby mi jenom odpustili! Teď musím zpátky k němu. Nějak to musí jít!"</p>

<p>Znovu vytasil meč a zabušil jílcem do kamene, ale znělo to plně. Meč však planul tak jasně, že v jeho světle matně viděl. S překvape­ním spatřil, že velký kámen je přitesán do podoby těžkých dveří a že není ani dvakrát tak vysoký jako on sám. Nad ním byl mezi horní hra­nou a nízkým klenutím otvoru prázdný prostor. Dveře byly zřejmě myšleny jen jako překážka pro Odulu a zevnitř se zavíraly na závoru nebo na zámek, na které její vychytralost nestačila. Sam z posledních sil vyskočil, chytil se vršku, vydrápal se nahoru a skočil dolů. Potom se rozběhl jako šílený s planoucím mečem v ruce a dal se točitým tu­nelem vzhůru.</p>

<p>Novina, že jeho pán je živ, ho vyburcovala k poslednímu úsilí, ja­ké si ve své únavě ani nedovedl představit. Neviděl před sebou nic, protože nová chodba se ustavičně kroutila a zatáčela, ale měl dojem, že oba skřety dohání: jejich hlasy se opět blížily. Zdály se teď docela blízko.</p>

<p>„To udělám," říkal Šagrat hrozebně. „Dám ho do nejvyšší komo­ry."</p>

<p>„Na co?" vrčel Gorbag. „To nemáš dole žádný kobky?" „Říkám ti, že bude pěkně uklizenej," odpověděl Šagrat. „Chápeš? Je drahocennej. Já všem svejm klukům nevěřím a z tvejch žádnýmu; a ani tobě, když jseš celej žhavej do legrace. Půjde tam, kam budu chtít já a kam ty nepřijdeš, jestli nebudeš zdvořilej. Až nahoru, povídám. Tam bude v bezpečí."</p>

<p>„Vážně?" řekl Sam. „Zapomínáte na velkého elfského bojovníka, co tu pobíhá!" Tryskem oběhl poslední zatáčku, ale zjistil jen, že ho oklamal tunel nebo vlastní sluch ovlivněný Prstenem, takže špatně odhadl vzdálenost.</p>

<p>Dvě skřetí postavy byly ještě pořád kus před ním. Už byly vidět, černé a sražené proti rudé záři. Chodba konečně běžela přímo do sva­hu a na konci zely dokořán otevřené dvojité dveře, vedoucí zřejmě do kobek hluboko pod vysokým rohem věže. Skřeti s břemenem už zašli dovnitř. Gorbag a Šagrat se blížili k bráně.</p>

<p>Sam slyšel, jak vytryskl chraplavý zpěv, zabučely rohy a třeskl gong; ohavný zvuk. Gorbag a Šagrat už byli na prahu.</p>

<p>Zaječel a zamával Žihadlem, ale jeho hlásek utonul v křiku a lo­mozu. Nikdo si ho nevšímal.</p>

<p>Velké dveře se zabouchly. Bum. Železné závory uvnitř zapadly. Řink. Brána se zavřela. Sam se vrhl proti zamčeným mosazným plá­tům a bez vědomí padl k zemi. Byl venku a ve tmě. Frodo žil, ale byl zajat Nepřítelem.</p>

<p><emphasis>Z</emphasis><emphasis>de končí druhá část historie Války o Prsten. Třetí část, NÁVRAT KRÁLE, vypráví o poslední obraně před Stí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nem a o konci poslání Toho, který nesl Prsten.</emphasis></p><empty-line /><p>John Ronald Reuel Tolkien</p>

<p>PÁN PRSTENŮ II. DVĚ VĚŽE</p>

<p>Z anglického originálu The Two Towers</p>

<p> vydaného nakladatelstvím George Allen &amp; Unwin</p>

<p> v Londýně roku 1978 přeložila Stanislava Pošustová.</p>

<p> Přebal a vazbu navrhl Pavel Sivko.</p>

<p> Graficky upravil Michal Houba.</p>

<p> Vydala Mladá fronta jako svou 5446. publikaci.</p>

<p> Odpovědný redaktor Milan Macháček.</p>

<p> Výtvarný redaktor Bohuslav Holý.</p>

<p> Technická redaktorka Jana Vysoká.</p>

<p> Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s.,</p>

<p>Štefánikova 2, Český Těšín.</p>

<p> 21,73 AA. 22,78 VA. 320 stran.</p>

<p> Vydání druhé. Praha 1993.</p>

<p> 23-022-93 13/34</p>

<p> Cena 90 Kč (bez DPH)</p><empty-line /><p>Knihy Mladé fronty</p>

<p>si můžete objednat na adrese:</p>

<p>Mladá fronta - odbyt knih</p>

<p>Chlumova 10</p>

<p>130 00 Praha 3</p><empty-line /><p>[*] Každý měsíc podle krajového kalendáře měl 30 dní.</p>
</section>

</body><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJXAp8BAREA/8QAHA
AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAEDBAUGAgcI/8QATRAAAQMDAwIDBQUGBQIEBQALAQIDBAAFE
QYSITFBE1FhBxQicYEVIzJCkTZSdaGxsxYzYsHRJHI0guHwJUOiwvE1UxcmY5Ky0mRzhP/a
AAgBAQAAPwD2WloooooooooooooooooooopKhXW6x7TFLz3KjwhtONyz6f8APasWr2iyErS
4Y7ZZCyFlCSoDyG7p9a0thm3m5oblzGGYsZSPhb2nxFnsefwj061eUtFFFFFJxRS0UUUUUm
DnNLRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRXz/wC3r9uIf8NR/cdr6AooooopO
9LXNKKWiiikrlTiErSgqAUroCetcmQylQSp5sKIyAVDJHnQX2gtKC4ncroM9aaXcYSFpSuW
yFK/CN457UC4QyVASmSUkA/GOM9KaRebeuS9HEtsOMK2OBRxtV5ZNdKvFuSlSjOYwnrhYrl
u9W14tJamsuKex4YSoEqz6V57fZEnUmrU2lh7YHnlNIcznw2kfjwPMkK/QV6PCgRYENuJGa
Q2y2MJSB/P51JwKWiiiiikzSUopaKTNGR50ZHnRkedBUkDJIHzoyKQqSBkqAA7k0FSf3hUR
d2t7ZkhcxpJiDL4Kh92PXyp6HLYnRkSIryHmVjKVoOQaformlFLRRRRRRRSGgUtFIaSuqKK
KKKKKK5pRQaBS0UUUhrwD28/tvC/hqP7jtfQFFFFFFJmlpM0UtFJRmq2VfIzLhYYSqU/08N
nkJ/7ldB9TWbvGoY0xpmQ2zMQ+htaFtjCNu7ggk9+O1VVnh22bNjwZDUyOsJUG3XHkqBVxl
OepyMECtR9hW60zIcpC5RWHS00guZAK+M8+Qrs6LtS3EOLL61NoKEZc6AnP65pDomzKB+B4
FSkqUQ6QVEHIz9amP6btsjxitogvrK3FJOCokYOT5UyNJWhO3aytOxO1O1ZAAIwR8j3pxnS
9njT0zmoYS+jG1QPTHSste9PSYN1FwYU4wW31utyWRnAVyUq4OOSeenNSxrS4wmUGRbkTQk
gLdZXtJ9SkjA/XFau23Bm62+PPj58GQgLTuGCPnUuiiiiim31LQypbaN60pJSkHGT5VSxrp
Ogw0C8N+JLcKiGo6ckJHU/IVcR5LUlht5lYWh1O5BB6inRRVVf58yBEbVCaDjrjoQcp3FIw
SSE9T06VSwtSXO5z/Ci+EWfDQQ4holJUQc5JIKeRjGKSTf7g+hpxtYjteL4DmFJSQtKcqGV
cdaaem3szHXW1PqjJeQhLqFgjYUc/Djnk9arkStRuXS0wbgiQ420lp1b4R8DuV/mHZQBwR6
Vc39VxF3cbhJfdU4yUpCFLSG8pPP7pGfrTTdjlwvd1zEuzYjhBfiMKUQlW3AVhRyec5FNt2
+7R47rCIkhQnMhtvLmfd8OKICvL4SP6V1G05JNxlIegpUw+26HFvbVEk/h2qHJHorpWns8J
NutMWKlpDRaaSlSUDAyAM1OpDSA5paWiiiiiiikopaKSjJpaKKKKKKKKTNAoNFLRRRSGvAP
b1+28L+Go/uO19AUUUUUUmKWkxRRTb77MdpTr7iW208qUo4Aqnd1IneCxAkPR+7ownHkcE5
x61Ty7zMuzvusVsyHD/8AIZUQhI81r6n+X1rtvR86ZFDU2aiKlJyhqMMpSfM9B/L61ZxdI2
1nK5IXNeVypb6icn5dKy8uBGt10lxIzrzsdhkYCl7lNqIJAB9FbcD6Vq5TrnvVjal7A+tZU
tPkoNnP86h6q1K7aT7rGQA6QkqcUegUSAEjz471QG43O0zGzcY8uIJKSA74ud58lE5APyAP
pUyXJ1U+W/d7ZLCFI4KHwjAHnnnP6Vw5dNTNtbUw7ruT5MBWfSmXdX6iiJCHbZcc/mX9n7t
o+hFcO6wuLqWXBJeZaJ2FxyIEJKvIg9flxT16ns3i2IaaYbhyBy84AAlXQYSe4Oc+mKt9Bx
5Ldo8dX3UN8JVGj7yvwxjBOewJ5x61qqTNGaM0tFJUSdbIlw2GS1vKM4IUUnB6jIPQ+VVU3
T7zt5iTWnyhlggBlPAQhIzhPqT19KIGoHHnXlyUtpYQ0pxewHLODgJVnqSKuIc1qax4rW4c
7VJWkpUlQ6gg96JkGLPaDUplDqAcgKHQ+dMpsttS424mAwFtABCggZSB0qX4DRGC2gjO7BS
OvnXQSEjCQAPSlooxRRRS0UmKBS0UUUUUUUmKMUtFJRiloooooooopMUCg0UtFFFIa8A9vX
7bwv4aj+47X0BRRRRRSZ5ozSFQSnJUAPMmq+VfIMYEB9LzvZpohSif9vmapjrIo8XxW4Q29
AJaco9FD/jiq8ruuo30riKDqQeXnE4ZZ9Up/MfXn6VMVo6ImQF3K6rcbVwQvCFLPUjd12+n
86rdYapgWKxLiacfhNyH2wpsMncpQzj4QnqeCM9qjaYl3u8Ox7nHucpKHkhtxhbW9DAB5HJ
znrya0v8AictqkxWWnJz0dwtqX8LY3Y6Yzk/MCqzS9udXMbLyUveA6t6Q51G8j4U+pGSfTi
tBO09FuV9t12fUvfbwsIRn4VFQ6n5VkvabDU5HdcbQrxChlxJAJKvDcyofoqpU7VNyuA8W2
qajREhKkOSG8qdPfCT2Hn/Onoevi2yhu521/wAYEhbkfCmzjuOfLtV5crpIFqYuFpDMhlxS
VLcWCQGz1UAOTjyqssV7jtXV23vXeNLclOlTLUcKV4ZxlQKj2747VpJUSPOjqjy2EPsr/Eh
xOQfpVIND2RMnxUIeSg8KZ8UlCvmDV4VMQ2MFSGWmk9OAEpFQRqCGpCXEpkKbUMhxMde39c
VGc1Ihx5bUNLRUyMve8ueDsz0GDyT/ACrk3u4JY8ctQFNr4bKJJVuPlgDn6UydQ3FBS45Ea
S1kBRCXDjt129asBqW1Jc8N6V7sroBIQW8/IqFSU3a3KQlQnxylXIPiJ5p9iUxKRvjvtup8
0KBrmTMjw0hUl9DQUcDccZNKqZGSMqktAeqxUW6fZy4KkTnkNsukZVv25ORjkeuKoLqhSIz
EezXNDb+XFlLjv3ryjx38/OrFV7ft8u322S2qRJkrCXXUJ2ttkgkDPnxVqi4RVhZD6AEOeG
VKOAVeQqSCMdRRS0UUlGaWiiuc0opaKKKKKKKQ0UtFIaTNdUUUUUUUUUmaBQaBS0UUUhrwD
29ftvC/hqP7jtfQFFFFFFcKUEgqPAHUk1Sy9RthRRAbRJ2nBdUva3nyB/MflWcdeu1/mLZi
ITMKD8S3Ttjs+gA/Efnn6VZs6RuTycXC9koV+NmMylCceh/9KkxLXpOIFONtQi4y54S3nSF
KC/JRPU1Uau9pMLTsR1u1RjcH2T4ayyPumFYyNxHH0FZGTK1HrW6RUKdLkCXD8JaorXxRlK
GSVJVyOcDPl0pLZoG9QrhFiXu0l5lgbWrnb3cONpGcBQ/MPpXqGnbemDDI2PDB2p8ZtKFY9
cdfrWWl6bv8R24ydjUsysl51pza6tIOUhI4xgADHerTS1+BZaZfX9y7hLayBwv90kDuORn1
rQybvCikoW8FOD/5aPiV+gqon3KBdAI8iJKSW1BaFpKd6T6AHP0qRaV2OKyr3eQgKA+8VIX
95j1z0qivcmzLJ9z2MJKVl5Z+BDiSnjCTyTnGMCrP2fKcXpCOHUEJC3AgKHVG44/rVdqy0u
28y7xCfMcvNoYBjM5dSSrGEY4Gc5J68VfWG9NXBvwD8LrQAwpWSoDvnufPHSrSSh12OtDL3
guKGEubd231xVWvS1ufQPey9JeyCX1uneSPlxj0puRbLq1JQi3XKQhBI3qfKXEpT5AHnP1p
h6wXWTcmpUqVBkhgfclccgg+ZAPJqPLYuE6aiMbXDdcaJJkoWtoMnzBxyT5ChmNf47jqZxl
vxwrDKYj6cgepICjQ7aES3WC/b7klbbm9l5UgOFs+ZBJH8jV9GtcdqOlD7Ud938zngJTuPn
iodydt9gbDyEsQ3Jr6GS4EhOSeB8zUSNItt2vEm1xXX0P2s/G+k5ypQwpOTnJ86fY0ha2XH
lqDrqniSrxFZ61Le0/bX4qIy2MNo6BKiM/OkZ07bGFJUiPlSSCFKUSfT+lWRQhzBKUq2nIJ
GcGq6VZIsiKxEKB7q054imsfjPUc/Pmm7U5dVSnWp7baW0/ElSfU8J+gHPzq3paKTNRplxi
QEJVKeS2Fq2pzzk1UQb/Iul2CIsVz3NBKHFrGOeygfL/mtDRRXNKKKO1Ju86UHPajNGaM0t
IaO9LRSGkrqiiiiiiiikoFBoHSlooopDXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKK5UpKAVKOABkk9qrJW
obbHtyZolIdbXkN+EdxcI7Cs1Ouki6uBrJkOLOW4TBO35qPf1JwketToGkS+A7elhah+GKw
shtA8ieqv5D0rTsssx2UMstpbaQMJQkYAFY7Xl3uEdpu0xZsO2qnbsSnnFZQ2kZUrAHHl9a
8whTEO29Vq8ZjK31SIU+S2tIyDkq7kjdkDcMc1Lj24TBJta5Uez3NAKp8hhBWy4hXGCpPwj
Pyrfw9FxbYm1tx7pOcDhCFKQ9s8RAST1HatnFje6oKA664nPHiK3EemafpFpC0lJHChg1h7
hpW4Wx9YscNEuG40Gww8/tLZBzwT2zgjninIWlbzMaSm5SkQGFfjYiKytZ75V0/rU5fs/sa
mS223IZUefFRIVuB8+eKrJmmtRwENt211qegLwFSFhK0I9cgg/SrSBoyGoe83lCZ01eStZU
dqfQVo2WW2GktNIShtACUpSMAAUjzKH2lNOJCkLBSoHuDWJctLlo1OfclylyJDCURW/Fwg4
OVE8YShIwMDk1tUuBIbQ6tAdUPwg9T3xToowKMCjv0oowPKisZ7Tb1EtenFtOQVTZbwPuyA
0VeGofnyOmK8nsUu+WnTk2ayqUHG3xJalBBWnoQsLHUZ4PPlTNp9omrotkuEZEtcoLRwt3J
cZz+ZPfFTdO6xv1wsU2A3d5TtxWoL2uLyosjBJbPZQAOfMVqtFe09l115u7zVqfkuEtodTs
COycHpgjr5GtVfPaFb9PFlqRDkJddbU6pASPgSOhz0IJwOKu7BekXmF4ikeFJbwH2c58NRG
evcc9atO9dUU0+8iOyt5w7UIGSfSqOXqJx1xuJa2C5KcVtWHAfuvnTEPSan3kSry+X3U5w2
hR2jPPJrSobS2hKEICUpGAAOlMXCczbYa5UhRS0j8RSMmqp/WFtjuqaWHt6U7sbfTNPI1Cy
uQ014Lm1xSElYIISVkhP6461A/xvFcmIhsRnVPqWptSFHbsIVtGfn1FDurnWGNzluWXigLC
G1bhgqI5PbpTTerpqylCrYoOlSct8g7Tg5Ge+DWhtkwzrcxKUgoLqc7SCCOfI1WakSSjDkt
MdlSONzmwEg5OfTFV0N6+z/GREucV0NLCcNnlvgEA555FWXg6iQwyoPtqcCNriDjk5PPz6Y
pA5f2wlt3w1qUgqUpCfwnIAHr3zV8M96WkopaKSjFLRRRRRRRRSUCg0UtFFFIa8A9vX7bwv
4aj+47X0BRRSGs7qm4oba9x8TaFoK3yOyB+X/wAx4+WazsLT12vamnlsNW+I8ApTw2+IpHk
lI4SSO/atrb7TbrMwoQorbAI+NYGVKx+8eprAvatfGtpV2eW9Ds0VgR2FvoKGpLhVkjJ6d8
H0qo1LrzV09TdthsRrT70olqQXgFKQPJR459OtVnulwulyt0lpYmXa3BDclhckOpeRyVBIP
CjjqAepq1b0HqC+6i+1X1R48F5otNNbC4GkfulJIKcHnjvWuXZBYLE+5IMd6S+tCVusx0pU
vnqf3jjPWrBLU6E/bpDDJnRm2FIKWQlJC1EEKxnAGOOKnG43nGBY8nr/AOJTj/8ANdwb43L
kCK/HfhSikqDT6MbgOu09FfSrOjFGKKQV1RSGok+2x7i0lD29KkK3IcbVtWg+h7VS6Z019m
Spk+WVuSHXClourK1IaHTJ8z3rRJcQpRSlaSU8EA5IrsUtFFFJXKkpPKgOnUiojrcOdFdaQ
41tdGxSkbTn09azbPs80zGuT00OSPeFg+LmRwQoYwR5Y7dKr9T+z5i6Q2IcC4x7ZHZA2r8M
KcPoCMEDn61np3sti26G0007cL2pA4ZaaSkc8H7zsM84rO33Tt5u8tMe2WZ9yTB2Ml4vBSx
gdFJzgfPvUeL7QNU2G5lcl5DrkRfgvIW3jckflVj16V7To7V0fVNmjSsJYlOJPiMHsQecZ6
itETjknAqm1JqNOnYqH1wpErxCUoDCc/FjIBrlmNcLo9HlyXQzH2HfGAJDgUnkEHyNWkWDG
hoKI7SWwTk45J+tSKM1GnwmbjDciSAS04MK2nBqr+z9PrYlJcLT4Y/8Qta8qRgHqflmkto0
7Jjs3OKhsJSnchbhIICe+CewOfrTq39PsQlXb/pfBKA+XwAdyeys96r2dZ2AvPBKFojsghc
otYbBGCR55BI7d6mMakizlqXb4UiUhtO5awyUYHYJ3Abj6VQy7nrgtyrkxaCPFAahQdySpP
PLjvkfQVCumjdR3HTLEG4PIuMwhWF+JsQypYwVKzyrA6Y/SlsGkr9pda1MkyFLbCnF7txcd
AA6kj4SB0I4rSQbjqSLanJF6gRPFSpRwy9gBHbPHWrKHclycuPNtsMKCSyouglzI54HSnmb
rBfdDbUptxRUUgJV1PlQ/dYMVQS/LabJJ/Ery658q5N6toAJms4JAyFZph/UdsjvJaVKSVK
BOU8jHTrUq3XKNdYokxHN7ZUU5x3B5qXSGjmloooooooopKBQaKWiiikNeAe3r9t4X8NR/c
dr6ApKM1Fuc5u225+Y6CUMp3YHc9h9TxWFi29+/XQxnFFfiqD1wfGCAP8A9WPnjaPTJ716G
hIQkJAASBgAdqalNPPMKQw/4Cz0c2hWPoax+ovZ3/iNJVdL1OlpQMtxgUtthQHHQcVn2tHX
duUzbpdzsgywGnFbAXkNDyB4JHTcRWUvojo1MyLJcFTGoBSPGjtIbaZ/e3YwCSRya9k00/O
VF8OZEcbwAQ6p4OJXwPw98Vxqxcf3WM1Kl+7tOPpyNhV4npkdKvmglLSAj8IAxx2rqqu92x
+ay0/DeDU2IouRyoZSVYI2q9DXdmuYukHxFNFl9pRbfZV1bWOo/wCPSrKikxR0oz6UZ9KQn
6UZpmYy5JiraafXHWoYDqACpPyz3rBWcGzXqRLU2CG0lkqdWQoJK8hx49N56ADkjFbyDOj3
CMmRFeQ82rjeg5GR1qTRRRUeXMZhoSt4kBStowM5NVytTWlTalIl5SOCoIJA9TWYcasjzgj
rur/ihJVllnapZUeuB3Of0xXEt+yzCrw5cnKNsdbqU8kJTndnqeMjHnXUwaZaQiYt2eEMKP
CT+AKOMHyxVtAk21myPQLc9LDaJBaU4lQ3pJ+IkHy61S2O1aQt93Wwzb5Sp0tamlOuuKWpQ
67ic8ZqPI9nMm2agdn2NyFCty0/9Uibl8PdzkHoPrVBJt8SCFxrZepLbomIeaZgwVqa8Tvt
Wcn9Dip+stZSES1WplyRKUzDBfZQ2cOuk/hJSMpIGDV5oDUyXrdCtVwblvSCkKQ460o7Vd0
qJ6EHOPSr296yiWS9xrY5FkPl5CnHHGUbg0AMjPqap1+13TCbcZBedQ8WVOIYUj4lYOAPma
hOe1ERbPEZlw1m8To6nW2meQkEHYSP9qorPrrXd4ZS5Gti32iWUlbaU5RgkLJz0z61YWrVG
p71f57bNxgNurbU3FitvJWlpY7qHU555HSnWNKXOHp64RbhNbmJdC3FqUrwHGnCQTuV0UjO
f9qrrJao959xg3BEy5L92WlS4yltNNIBGUjIGSe3pxTd20vd3Lv9nTYM6NpthoR4y2ngrw0
5yCvbyRn9K0cS4XScpcS16aBgJUlLrkjgyU4wpSVcZPA9TWlt19Zbjqblh5ksj4i4MhA8lH
HB+dRIuvrM/Z2rk6pbKX3vCaaIytfxYBA7iqVv2nJl6wm22DF8eDEirX4mcKccT2Tnt2qbM
1+7BctjC7Q8t6cdq1A/dtqIyAFfmHmR0p2TqlFxvxsXuctuKWNz0tCSAlefwg4wRjrUSTO0
lMlPNeJLfcZlJaUmOlRCnCO2OwA5xXarlpO2Sw7/ANYXIzoCFoQtSVrPXHnjPPlVuwnTl9U
+UtpWuUcOBxKkqXjyB/2qW3piztr3phpz0IKjg/SnfsC17kH3Jv4E7R8qlRIMeCz4MVpLTe
4q2p8zUikNGM0tFJmjNGaM0UtFJiig0UtFFFJXgHt6/beF/DUf3Ha+gKSkwR3zVffreu52a
REbVtcWAUE9NwOR/SsZpu8CxSnVXFKksTSjesZV4K0jABA/KQMehGK18bUtpkrKBMS0oc7X
wWjjzG7GamRrjCmE+7TGH8dQ24Ff0ruUwiVGcZcUsIWnBLaik49CK8a1DHQi9TE2Wwy24Rj
KaXOLTq1OqPXB/oapoDECyX5Vsk298x5iUFhcdwLU2DzhWcZPXg4r2HTNplQWw8m6yH4jgy
hh5AG0H+n0rnVbjiJVs8N7YPH/AA4B56ZPpzWlHSlpD0qhtrfjaoucxglMbw0MuDHDjqc5V
9BgVf0hPFVz98hx3HEAPPeF/mKaaKko+ZFMOahtsiIssy1FLiCEuhCgkEjj4sYFUlvjagSw
huLPYxkLQC8FlQ/Nu889sdKfVbtXueK6bkhtxWfDbTgpSMjrx5Zpt+36hVLWp+6Ne7oUFsD
xdqkqAwCrjkelP2yNcvthiV9tNyoSUlO3eCok+fnzWorO6ogPe7uXCOsJSygKWjwyo5SoKC
kgdVcd6b0vIuQUWHIbTUPko8M58PPIO78wVnOR0rUUmRRkUbhnGeaafjsyUhLzSXAk5AUM4
NNNW2EykpbiNJSeoCarLrb5DIjmz2+KVJd3u7gBlI6pHqf9qqy1eUzWmDaYgdXlXipaGwcd
z2PbHepCI2ojNYQ7DhFro68UJzjPl59a0bcZhsYQy2nJycJAyfOuww0Fbg0gKBznaM10UJU
MFII8jVRqOHOk2dbFsuCraQcrdaa3qCO4SPOvIXbtfl3CBbpl8WwpuYpt1pIDMhDeMhbhAP
Uc55x3rVaO1u47Jl21DTk9xuXt8dyehaloPQpBxuwB2r0oJRydoyevHWs9/gHS+95xFnYQ6
+F7nAPiG4c48qq2bdbNN3n7PZjpmrUyh1hDwC3S7u2j4sZAwOvbFXEXScRCC64VIkuq3Plk
7Ur6/Bj93mlTYW7RtetcGIpDeSWQylCvUpUB1+dTI/2Zdk+8hpDi0kb0uD4kHyI7GpzDzL7
SXGVJU2fwlPQ44oW+y0QHHW0FRwApQGaEOsqGEOIPGeFA0OtMPoLbqELSoglKuQTTTbUJxW
Wm46i2SPhSDtPf5VXvaTsMiS/JkWxl119JQ4pQzlJ6iuv8L2b3tqSISd7LZbb+I4Sn0GeKk
GzQsja2tsD8ra1JB+lSI0KJDbKI8dtpKlbiEJAyfM+Zp7ajIO0ZHTijCSQSBkdDil6Ud6Wi
mJTjrUVxbKUqcCSUhasDPqewrLxNXz1oitybe2h55Klby6QhYCtuU4BJB6jNT5mpFMWczm4
4KvefdwlayE53YzkDOOPKm37/AHRtcQNQI8j3hJWoNvHKEjqrkdKh/wCN1SIKCxGDMtSEb2
XMqU2VK2jgDJHfirNV6fhQYDklpby5DvhL8JtW4cE5CSM9qr42qptxYlSYjTDTcNJW6l4kK
WMngDscDr50yxqq7S54ajx0FL63EMhxtSQClOQCvoSfKr+w3N68Qvfls+Cy6ohlCvxYHBJ+
oNWlFJQKDQKWiiikNeAe3r9t4X8NR/cdr6AoopD0qgl6UhOSXJCHlx0ryVpR0Hng9ge4rKX
lq1MRXFi8tueFyyhbR5PzPGPNVRbdFtVzuKVabZW4+h1lSJbSSgNhKvvCVYGUkcAHrXqJUl
CSVKCUjqSeK8k1/r69Sm0xtLtSGoiXlNuT2xnepPVKcdB/WoelLlPjwXDOucdbs9hTzalx/
H2LCsZKQPhHrWn9n2o7i6x7veHYradx2BLC0LJz1PYZ8qur3CWrUsKc6NsaNgqV8Rz/APaM
efWrtq82150tNTmFrT+XeP8A2aEXq2ra8VM+OUbtu7xBjPlSz7ghi1vSmnEKIQQ2Qd25fYc
dcmuLJDMK0sodCvHcHivlR5LiuVfzqxqLNkuxmdzMZchxSglKE8c+p7D1qjlW69Tm1Ke9za
2OZSykq2qHnnuT6jFOJElhJ8SdIYXjDbaSh4K+SQP+KYhKeROW40iB4g/CHGCw4vz56VcMz
Za3kNPW1aEr6uJcSpAH9arv8IRTuUqS+txS9wWvCto5wkZ4wM13H0rDh3GLKjuKQmODlHZZ
24Gf6/OrmS046wpDLxZcUMBwJB2/Q1mrOJdrTOud+uTq2lKLTSHe6QSAQnzV5CtBbVRHLe0
uCAIxTlsAYAHy7VJUsISVEgAdSarU32E7KMaM8h9wbhhCvzAZ2/Pr+lU78u/XtpaI8VcSMs
lKVZ2udxk56YI7elT7VY5VuufvLk5x9CmChSHFFWFZByM+gNXlLSYpKqtSahh6Zs0i5TCCl
lOQ2D8Sz0AFZv2c6ul6gtYeuSRvdkOFtwLBwM5CCO3HTzxW6yaWmpCFOsrQh1TSlDAWjGU+
ozXkmuNNwbDcDfVz48PnK1vAvyJaz5DokdsdKwv2M87apd+hxVuNvt70uRkhXu7m/wDDxyj
ivYdIahlXqxwXIdybdd2BCmpbBQVFIAXhQ6nPerZOqHWLlJhzbe54cdSQuSx8aEgjjI6/PA
Nd2d2NcNRXScytt4JSy224nkgbSSAfmelX/So1wuEW1wnJs15LLDQytauwrAXDWcC73dluy
tvfG3tfmD4EhJHRQPX+oqcXbmnKULM1gBLa4YOC2gfnSRjPoRVLNgSEte9spXKhZypCwNyF
5PBUSSevbrVYtre8tZfW02UlW1onKRg/DgHt86cjIuKSyFFZDiMNq8VSlLIOSAM8cVMtsW7
R5C1syW463FbkkO5Prk9B8uTWw0leZc1x6DMKluMoSsLUMHBJBST3x51qK4ddQy0t1xQShA
KlKJwAB3NU8u8Ps3BptlpLsdxjxErSCSs9gP61E/xXI94U2bQ+Ep3DnqSPKre2T3p7KnXYq
owSraAs8q9flU750UmecVGlXOFBZW/KlsstoISpSlgAEnABomxGLrb3Izq1Fh9OCWlkEj0I
qIjT0NCm1h6UVtJ2IV46gQnj4eO3FcnTNtKVp/6hKVueJgPqASrOcjng1XX9mwaeiOXi5uu
pDTezJfVvcA6JAzzWetWrtF6rkiE3FkxJSWkhtRaIUUI5wCnyqY5ru0RGAmFZrnJ93UtSFe
As4PIHJ556VlNQagusnQvvKtNLg3IPlK3g2UBtJOcjPJJ8uRU+0+0h9mTZ7Zc7Luee+8W+U
7SpRHCkjzPPzr0KHfrEGi2xPitBvq2pYQUfMHpzVoy+3IaDrLiXEK6KScg05SUUUUtFFFJX
gHt6/beF/DUf3Ha+gKKSqi+31q0MpSNq5LgPhoJwAB1UrySP59Kxbc2731syG4k+ewVFK1p
IQg+YSnIB5+dW9t0BHfU1Ovbjkl/O9UUqHhJPYEd8fpWxQ2hpAQ2hKEj8qQAK8z19DeOpmz
MmvOQ5DP3UZCilKNvXPPeqq33WLp0zLkmZ7sluOnERmMAl5ScYAKup55PrWP1LrqZfZK2ps
IwIaEqS21EAQvJ5G49x5ivTfZ0q9KsTC5gLru3KGt4TuTjjcD59iK1E55bjZfvQTCtzWCWl
ELLih+8R+X071YrgW65QkBcVl1hSQpAKMcdvlTn2bBJBMKOcAJ5aB4qi1DZo8KO1dIbRZ9z
kIkONNcJcSCM5T04HPFaVpxLraXEEKSsbkkdCDXdV8yFImSMGYtiOE/hZO1alep8vSoUmyu
5Lrs9chpCPwPo3bcdxjHNVr1w93INrtvhKfwXnUFJWEgYGEjOCah3C6WyQ21GdTcvEeOAha
hg4PIOacXNuEdaVWtBiNlX3jbxUUJHfaCOD9cVc2hd2moTIcntFkOfg8JKipPkSDgGryuqq
L9ZEXePlKUCUgYYdXn7k5/GB+8O1Ubj93sLjlstzJlqVlba1ncpSjypaugAzniuZlnmzvCk
6gvaYrPGGEkIBBHIPPXNaC3xbSgpciLYdWOi0qBNWfzpaWiuaRbYcQpCs4UMHBxWP1XpKA9
a3VxoMFUlY2+83B1RQ35HrzXmtzs02zJ8BqY26SylXu9kjrUl5aTwXT2+lM2HXeqpc2Y3Gl
BEtiEpLUdYK95SckAH82M4+VWOn/bVfUOBm7W5MxIzlbLZSvjtgcZq9T7ZlrdS2rTr4S6jK
T4uCcn1FZbXWqPtC2oah6bfjvP8A4pslJcWU+ST2z/Sq+1XeVaYEVFylybXHjALbdgnKnir
8pSfhJA655FejaLurFxuMtFr1LHeGEupjLhBrCj+I4zz6kd61js2NFvjSHozaZLqAgvYO5Q
9Bzx86YkMI0/e25sVITGub6WpDQPR09HB+mDWiHSvLPavcnHbvb7UkLLCEFx8JVjO7gf0NV
lrtBVa0OBbq4yc7EbMpTyBj1PTPy61Ngy7lb5EdxZ8JnBUpSh8Y5wEt/wCnkcHjrV45ckXe
3tJcdbtsxtXiIeQoFrdnBJx0UfXjniqd6GwHHROjtJueFPOBIPhrBwE4V5kc4HWpMfd7qqU
tSPFCAW9ygkpTxgY/L9KkR7LKbjAojIIZkJcThQwfMAZ+JWDzn0q2s0iXEvS0u2xtLMgJbD
rSwS2APhKhnoenHcVpHblBZdS05KaStZKQkrHJ8qodYImXG2e6W+RGLUgFLiC9tW8D+VJHn
3qLYYF8jRBHjzEe6R2iz7u8Sp1pYxjCyOmOOamC1X9t5LkeWhvBHiBSyrxRnOTnpxxxXSLV
qVTZU7d0BwZ2hI+H68c0QLLfIr0ZTtzS62he51PPIx0rpqxXdsobF4cLQ6nJ3eo/99KE6em
SveWLlOcdjvhQ+6cKFJSSMDP0/nWR157O4ptjL9tkGKYwASHHAGyc5K3Cclaj2781X2zW0i
xLdRLlZ2bdsdplSUlZH4dquRnHUGtHp/XpNhXeL+6hllbi8pGAWSM4Rj8wx3qos3tRuM6/r
TOiJiW8oU4yhbZSpxAPXcT1xzjvV+nV2k7zFdvL8Jb7MX4A67G8QgZ/d5I57kVktZ60jwtX
2NdqQmLEY+9cliP8KgoYKeOox1q9vntYYtJgoj2lyaZqcpUysFCv3dqh1Pp1FNSV3XUNtlx
5uhlePkEgycJU4RkEHyHeqa0+zXUT9uZjTENwHkrUpb5Wl0EHoAOoxV5Y/Y/CgOPSJ1xdky
FqBSoAYGPPPWvQ2WUssoaSAEoGBgAD9BTtc0vSg0ClooopD0rwD28/tvC/hqP7jte/k4FQm
7vb3Xww3OZU5nG3cMk01db5EtbJU4tLjp4QylQ3KP8AsPU1g4bb+qbu4yHA4p1zM15s5DbY
z8IPbPRI+Z8q9JjRmYsZthhsNtNpCUIAwEgdKd4FQ7rMVAtcmUhIUppBUAelUN8sEmdYpDi
n1z5SWStltSEgb8ZATgZA+teWu6KusCzruupHosZL/Cly1Fx1kqOMNoHBJ4qQ1BszbSpdwu
kAscQw07blpWVdAtQyPixS6R1dcLRek6dtqU3JiOpSBJKeSnPUZOQPTNenXRuVcrAFzCwgl
YWgpSobR2JGTk1c2dxblpjLcCgsoGd3UnzqZkedQ7qwiXa5MZb4YDzam/EyPhyMZqu0xc1y
mZFtkBpMq1rSwvwzlK07QUqAPYir6uVAEEHv61AurjSY6WFtPveIcJbZ6q9CewqrdcnmUiM
1DbishOSwxJQl4+p7Y+tcCNOW+zMEd0BslSEynUEj+XH61cRpr7q1e9ssx2yPh+/Cyo/8V0
3dLaY3jty2C1jdlKh0zjNdLucJtwNuSmkKVjaCoc5HGKYOobQDtNyj5xnG/tnH9acFziyYa
3o01lPJQFrOAFfWsrqONIlw3EMXaTcnVhCVxIakpHxK5VkdBgHvTyGXWpAmSojUN5adi33Y
6nUoA4AyTgcdTjBp59ltltpx9FqksvupRuYbLayT3BB696vrfbYsHe5HW654uMqceUvI9Mm
p1LRXNKK5cbQ4natCVjyUM1VuaYs70wy3IhLxGN3iKHHlgHGKjTdMQW2WBbLbEaUy4FHakI
Khg/nHOec1WwdK3aGV7Lg0kKJWSlAysn1xwKkSNKTJaECTcw5sUCkKZGE9D/WnYYtWn3nkS
ro2665t+BZ3FOBgcV597SLKidY5V8Tb58sg/BJU4Gm2U56hrqR2yetUOmZ1gcRYGZNtbMhK
1rckFamlr2jhIVnB+VenybhFMSJOtdwdd8Nzwyl1z4uTwkg9R/7zVxqdO+wm4sq+8gES2sD
IUUjOCPIjNW8Z9MiK0+j8LqAsY9RmvONVW5+dquUqHbnrjIXHSFRseG0AnkFbh8/JPNc21c
+2We3alXclPwlkRpkFDYQ1FQpW34U9dyVdSeuaen2sRH5LLxUQhXiM7k7QoA53Z6EHPIGKh
JciNvOMQCEutAEjacpH5knAwfrnFdyZEcNoRJjGSlCh4SmpO0E56Acjjjngc044YYZL3hLV
vHxNloFW78P5DjqcZxUiPKZuDakGK6luN94lDzhSFKxggfDyeKkWyTbILiErhqS+yAtRElK
sdwCccj5U0yuwTXy2m3vFx5zclXvCcEk9QfnVi9aYkQpuDlgkAxD4pUZCcgjyGef5UzYLtc
rlBj3KA0osvqeU6QjIdc3cE+Qxx9Klpv2plrWyLOC6hKSpPYZ9e/8AtUp2RqdwbUsNNqA5U
BkD5c/rT0mRqFEZtcdhhxzwviT5ryeR6dP1puYNRuFDkUeGvwkEgqTsCsfEMdaVS9SuNloN
ttlRGHeMpHfI781FLOrpKnQ8mEEhwFAUkKHHfn9avvs+M+lt2XDjuSAAVKU2D8WOxqo+yLT
ctQSGpUCO4mClHhtqbBTlYyVY8+1W7dptzb7j6YTPiOY3K2A9BgfKnkxY6N22O0neMKwgDd
8/OuTBiKaDSojJbGcILYIH0qHI01ZJMFUF22RhHUvfsQgJAV+8MdD6ipcG3sW9rwmS4Uf/A
MRwr/rUnFGKWkJwMk4FZm9a+sdnkCGl9U+es7URIg8Rwny46VzprVU67XSZbLtaza5bSEvM
sqXuK2j3PqD1Fag0DpS0UUUhrwD28/tvC/hqP7jtezaokrYtYQgkB5RSojrgJJI+uMfWse1
YLheLc5LtbzYW3IU34T6jhW3AznoPlipEL2f3aWQu83dpoZypmC3x+qv64rZ2izQbJBTEgs
+G2OVEnKlnuVHuanVGuExMCE5JUN2wcJ/eJ4A+pxUFVtuE5oIuM5PhqIK2GW8Ajy3HnFZf2
oa3Ol7W1BgPbJ0lQ5Ryplvufn2Gagy73pq+aYVc9QR/tT3ZOULaSsBSscDaPwK88/OqC2a3
RPZubcCBa409xATGLylYcCU8HKuCoDzx86s9C6iVc2i0lVvnrWge8ma2GHd2MbEqAwoepr0
O5u+52VJKVMH4U7WV7Qgn/Vg8U9ZFoctTSm0qSPiHxK3EnJyc96pZ2sHo95kR4dpfnwYQAm
SWDktLP5Qn82B1xXd5u8C7aXVOgSwtpTiUhxKQdhPYg9OvNR0tsQdbWYoUlC5NucQ4ocB9S
dpTnzI+I1r81BkXIh1TMRhUp1P4gk4Sj5q8/SqlyZflnc40hqKVYWtOELA8k7j/ADNR3LQ3
eJfvMW6BpSkBLiOFLUQMYVg8j5VV6ltLVohx1SZcibvcDbUUHGdxG459O1Q30acZSmFMlTo
yWngslQ5c+HPX09KmlrSc2OoPPSnEZ3l3bsCto6dO3l51w9O03NucXw2HXZDTI2pCtoShIP
OfOtF/hmwRUCa80AlpAJddXwAO5+lVy37M0GFNWgvsvbj4rxygAdznOCe2cV02bSzcFSGX1
QQo7GnG4yQ2f/MBz9cV3dn5aZkhqRInkhpPuSYqCEvqI53Y469jxip11tBudjTGUGG56Gwo
bAPhV+baO2eRmmNHXBxcRdulFQkR+yz8Sh5/TyFaWlrndzg4/WilFLSE1nLlf1vz27dad63
txDjiU5Sn0rtpt+/SXBIfcajRSG1IYcKPEdGNxyOqR0FSBpuKVFL0mY+znKWHHyUJ/wBz9S
asI8CNFbDbDKG0j91P+9YL2xIt6dLrekLdU/jY02mTsBOepT+bFeTMxGTZ1wJcxt1lhsSkA
EB1rI+IDsQeOK9Y0NHgy9IxUwZ3hzERylKNwWnJ5ykHv/Sr23yryu1shAYuAQ2pMlDitrij
/p7HjjmpWiZqJmk4ZRuBZCmVpV1SpCiCPpiu77dJdkS7KQwiS2psJYZ8QJUt7PA57Ef0rzn
3aM2+8bm467NlyFSvBYf/AOjbX1SNnRePPzqzlz56Y6pEiQlK3Un4QrevPYgDonmoNrfTDd
CHg4p1YKNzY2rHXISfPkZJ4HIzXO1x2O24yFrU8ChYbbwltI6oHHTr2p523NzGo4UobkPhC
0JKWyoHnOR6Y+oqXcApABgsbm0EpUptX4Tk+XOOOvXIz0qE1EbXIE7w/BQW+ApJwTznI79P
LrUeW+psKVDeKNxwpO3CV/6uepHHPpWwY1E1ftF3BDxCZLUVQXkHC/h4WPStFp63t2nT8GA
1jayylPAwCcZJ/U0XqLMmREswngy4Vjc5n8IxyR61WDT11UlIcvbpCdoJBPxADnPrmp9qtL
9ulPLXOcfZWlKUNK/JirTNLmlpD0qruln97WJkR5UW4Npw28n8w/dWPzJqOzermhAalWKSq
QgDeplSS2r1SSf5U4jUTTawm4Q5NvCs7FvpG1X1GcfWrdKgtIUkgpPIIPWuqKKKKgXm1M3q
2uQH3n2m3cblMOFCsZ6ZFYvVenrPo6wsXqzxWIki1PpeSSfifBOFIKjySQabTe0ap1xYZdn
t85tcQL99feZU2lDak/5Zz1Oa9GNApaKKKQ14B7ef23hfw1H9x2vXtbNvGwF6Pjey4FYPcE
FJ/rUb2fSG5FjfUgbVCY4XE56E4P8AQitTkZ/9KXNBIqrveHG4rScKcMlCgjruAPP6dah6z
fvsWxKc0+z4skODekDKgjuQPOvHHw6/KBuTqmw2lIeDw+NSgSec8kjP0ob97itPFx9UaK4w
VPkKHiEKykAA9SoenerW3m0sSvDt8B27IYjtOPsTUBK2Ug43bQMkhOc1VP6kctuoGbjZrKG
LVLjbEx20+KhwbiTuGODnPHUV6TAvSLrowu2+BKjhI3JIXvCVZwU5PI69MVaMO3SNol123o
Mu4+GottrOCFnsc45FUel7cwlhLmnby6xc0EG4xJwP3qz+IqQeUk84IrV3WOluCpiPBSr3h
R8QNnYNxHUkCqC8JNu1HpeVJW2IzLLzbiVHhtQbzuHmeMfWrhCbhfllToegW7HwpC9rr+e5
x+FPp1qQUOw2zEt7TcOOyMqeeGUn5c5PqTVI/LlOFMi6urEdByHGmz4Q8iAQc/WurzfmLbp
1Mu3KjvzFq8Jp1TQQAo9yPSsPChXC7XJLbMj32TKYKXFOrUkA/mxzwO/0GK3zblmhMi33S3
eCtgDww6nxfF4xlKsfEccedSPtLT7jSW2oSpKEkfC1EUoJPrxwalwFWi6IeUzDShxJCXm1s
7FoOOAR8qhXm2y7hKXEQ2p9pbRKVSDhhk4wPhHKz8+KiabttyiWaVZ7s+zcXW39pLKfCIQc
EE+f/pTs3Saoza3rQ8tD27eUuKJCyTznz44APnSQr3ehcEWqXb1BxfwpkYwMcnd5ZAxwKat
djmM6pefTIUtDKwXJD5y69lPKABxszginNSRXLPKRf4eSpCj4jRyQskY7dB61fWm6R7vBRL
jHKFcH5jqPWpp6Vmb8n7KuTN6K31oRkOAq+BKemMduv8qv4spiYwl6O4FoUMginxXLjiW0F
a1BKR1KjgVlZV8evMlyJbH0MxAlSH5ChgoVyMc9K5aMcNx7TZn3FvOuAS5bSCClsZJO7pk9
B8600CCxboiI0dJS2gcZOST1JJ7kmkuE1q3xFyHj8IISB3UonAH1OKiWe9t3ZCgGHmHUEpU
laTjIODtV0V9KjavhxpGmZ/isR1EMKwt/ASj1zjjHWvE0aZRZ37L4N1jTGrrwtxKPEaBB6c
9c+VW1niRbL7Q7THgXLrJWH4TiFIS2VA52FWMjH/s16VZHvctQTIS220N8ALSkgbsnCc9zg
1R2xUzSF7vkFLYW088mWznJ3JWVbsDzBwP0qddpMzUFtahTtNvuhThUfxJCdp+FX18qqp1v
bt7sSObJGih5W/xluKISQRwMnj5VBur8eM5DQ8l5gyEeGIsTlY5I4SOTnIqRc7QbJMQA026
h1JdS2tags8fmz19QKZYlPOqcYjtKWtpIWVoyEgZOcgeWPka4jeNcX3ER4bjjiFBbRCDjI8
zjjNFwuNphQXpjDyve0vhlxMckI8Y43ZPKSkdzxTT09mQi4rb+01m2I+IJCFKcGOvH5eOvP
WommbpH1aNoYnKejpAKVugJKO4SRzxgfrWohe7QEONotahGWkNFLr/4is7cDP6mtPIk3AQ5
keK2lhcdATGcKwfEOPXyqKxcNUutqzbWUeGcZWSSsefHH/5oM3Vi5CEpt0dDZSSolWcE9O/
anlK1QpDBCIyVhavFAHwqTxj1Hf8ASufH1QtPMZhtSsfhIIRz8+eKftn2+mcsTg2qMpZUFZ
GUjHTHzq7zRnNJR6Vw8lpxlaHkpU0pJCwroR3zVZpRa16cilZzgKCf+0KIH8gKuKKKKKQ1m
pWiYNz1Eq73V56cEkGPFdV90wR3Ce5z51pAOMYpTQKWiiikNeAe3n9t4X8NR/cdr23UTCX9
PTkLOAGVKz6gZH9KxvsxlSVTbpHcSEskNupT3QeRz9AP0rS3CRekS5RZJEVBbCShAKgD+Ig
dyKrlSdWLU84yjLKcBkrQApxPPJT2PSnpr+pnXFyLck+F4PwsuICSVYAPXyPNNCNe1uIcfT
LKAghxKVpDhVz+A9k9MiplmiahYnNquUlD7B3qUN2Cg4AA9R3+dLqPSNvu8SS41Fbbnup4k
BPxZH/PSvGV+8s3KTbXtomR3AEFSd25Q8s+QqxtulLjcivUCXLkXVOYZfacQXXMfCUqJOEj
1NW2ndNwnIPuc95cCXGfwtyJPShQUDwop6FWDgkVu7ZouHAgusifMfcezmQt34sZz8vrV1b
Lem2xfAS+698RVvdOVE0rltgLnouC4rRltpIS/t+IA9RmuGrow/cFwm96ltjKlgfCPTNZaJ
GTqrW9wkz9si32VaWYbePg8UjKyfMjgfWptx1TPbv67fZrZ9pNwW988pXtUjP4Up7FWMnFd
NP2zUNuVPjMuznXXPD8J1RSY6x1Soflx3riRBuKUpQ1KaIB+8bZfJWfTCuD8qrpr1nuE5qH
Piyp7kQKIitxy0jCupKe9R24zd2mMItrUeyIt7pLIV92txRGO3JFaByy3xra61enJK08+Gs
BIHHY4P8AOreC5JRACrglLTiAd6isYIH5jjgVXWl1My/3GdGUVRFobbCxna4sZyR8hgZ6Ve
4FVr//AE95akpWnwn0+A4M/mHKf9xVmPPNIQO46VVSrzFiXQxERnn5Phb1qaQMJT2yo4H0q
YxIYucVSgkqbVlKkrSQfUEGqCCy1pWaliRPJYkrKY7AGENAdz/StSMbabfYakNKZebS42oY
UlQyDWTbXK0lPW0Urft77m4KwcNAnn9OK1yVpWncggg9xUK825u6W5cZ1YSk8kqGQR5H0qi
s9piSpLaWGUG1QgQ3kZEp0j4lnzA6A+ea1SUJQkJSkJA4AHGK4MloPBnxUeIc4Rnk4qj1LL
jlAiyHXIzahlL5aDjSj+6of/j51K0vH9309FQEKayjIbUSdmewzzjyHrWe9pzyv8NSYq7kI
6XGirwm2Ctb5HO3PQDzrzO2XVy6WCUzDsIcmy32sMtKIaBSrlSUnhBPQkHqa2a5GoZLi2rn
ppl9TbiV2xM0hK0KSM7d4zuPlnrXoEN+HKU08tpKJRSMpWghSTjkc1S61ectrlrurLCnPDl
CPIKezLnBJ9Adp+lPjTM0owL3IQkcICSTtHzJ6045pt46ectbVxIdcc3iS40FqTyM4B7+tZ
e6Wy3ezqfB1Cy84+Vq93nB9fiPPpUfxpHmD2Ham52uYt9ZlIetio5ZUn3Qu/5hUe6gPwg1X
NzFXENiMJEbcguoVFV4ZWUnjJAyQM5xgfWu4V1nW7eG50t2QtQDjT0gOoOfIAU8u43CbDVA
ftjLLDjiQoLh7fEJH4sDGRwaat9mfVBktNWBtPiK2qbEUtAgcA53c5BPHpT9v03Ptu96HZI
sVQbVhGBlZGCB14z51BNlu0u4qfmWlKnniErDikJCR+8kJP0qDP0g+hxkXCY7bratwIDucq
BwTkgKI56dfKvSrHqK1HT8dyK9KlMNt7A6WFZUE8En9Ks0XGU+jdHtzikkZSpxaUg/zNR7m
q9GG2uOhKX/ABMqQyc/DjoSagom6qD3hqgNlpKSS6cZJ54Az8qkmXqBNqirTDQZam1F1J6B
Y6DrwDUYzdVkEmA1lCM7U9FkjpyfOpzrl8U1GfZbbSvwQXmFdCvvg9qjKk6m3/8AhWh8QyE
4IAx8+e1MNK1i4pSD7s0gjIWtIJB+QNOu++XZ1NlfcThlKVz3EjG9JJ2oGPPGT6Vomm0NNh
tCQlKRgJHQDyruiiiiikwKKKKWiiikrwD29ftvD/hqP7jte63Nph62SW5OfAU0rxMHHw455
rHezVnxHbzP7OyEtj6J3f8A3fyrd4oxUebNYt8RyVJXsabGSepPoB3NQrW1LlPquc0KaWsF
LEfPDSM9T5qPfy6VacikWsISpZBwkZOOtfPuoNTB+93W7+6/9Y4lURhpLZHh9g4fXGavbPa
7pdNJR2pb32PPYZS8w846ksymmzxvR5jOM1Es2orXHej3pGinX1s7m35MJZU2Xc8nbyMHrz
517TAkLlQmX3IyoylpB8JRBKPQ4qSelVd2clKKYrAdb8X8LrYyCe6T5cd6yYuT0iY9p7SyX
lyirbNuriPu2B32k/iV5AVpm7V/h/TLsOxtth5tpSm1PLxvcPVSz8+axb9vTpXS6r/Zr0pV
0UsJklR8Rua8Tgp2+eemMcCtnpqwqs0WQ5IkGRMnvGRJc27QVnsE9gBxU37FtgbLfuLAB7h
Az+vWnYVviwG/CispaT6df1PJp1yOy8UlxpCyk5SVJBwa75qhdSq+Xl+K4pSbfAwHWyceM4
eRn/SBj509cdR221NFtLiHHUjCWm+np06Cq+U/d7tIU0y8IEXwt5eIwoBQ9fI5phAjQGnGI
7ki4PvbVqW2cjcn8w9TWkt8t2VCEh5hTJJPwK647GqTTpfuV3mXZS3246j4aGlOhSFY7gDp
0qJqzTcWbLTcJ67tPS0QpmDFICMg9+mc+prm13R9ieHTbA2p3KVQ4rpWtvuFKH4c+eOlXcz
w79bn47TSkPI/JIaI2q+vFMacuDxcetkobXIoGwFW5RT6nuR04rQZx2pmTHamx1MugLQrrV
Gzc3rZeTbZqGkRXAPd1ISRt5wAfn/WpmqHVJ0/Kbb/AM15Pgtp7qUo4wP1qK7qC3WllqE00
6QhJbb2o+D4RgjPpUK7z5qrS3Jdni1KWrqRnckjPA65FNIgw7I9BnRnffZcpxSGnnHMN/En
nKvLjgdzUWFZXROuU+AyvxWXdrbJdO1t3cCsEZwoEEEE9BxVmLrqVbKR9lJQpOQ4pRx5jI8
+cVV3256kZtq3VyIDAb/zG1FKllIHPHPJ8qxVzuUVdgt9xtyVLCpCPFQ3sQ0ML9OizkZA44
rYaVfurkqfFl3wl12SXIr2wLbdBGSnB6Efu5repKUoSXFoUpI5VwKYntw58B+LIWgsvIKF5
V51m9N6uVKVItSocyXJtzhZcfbawhaR+FXPcgVoBPklBdXCVHYSgqW46sApx6V57NlWGTdl
XKYzIckkgFRXkpHQ7OeB34qbHj6ZaSiY7a2W0uDZ7zIUQjHb4irk0KiWVqV9oRWFy468N+O
zI3JCvyjO7jHTFPQ74xFaAiQI7CskA7M47pBPX0PPBNK9qC7IdCXYewOK3JOASEjk5+Lg4/
pUSZfLqGVuqnoQlIG8gJ8Mds+ZyeAPUVXpv1zioU9cJxkIJ2tKSNoSe4GE/Fxg1FXdLtMlq
cRNe8NWMBYSndyMpBwOOaZenOvTWmTIkOsvPpQWz0SgkjA8iCM1vt3jw1aZuj4jTcfdrSNq
JafMdMk9x50lqu6rClq03NlTQRw2sHcME8ZPT/itUlQUAQQQfI0tLijFFJS4qgfeFivkidI
Sowp2wKdSM+EtPA3eQIxzV6hYUkKTyD0IPWu6KKKKK5pRQaBS0UUUhrwD29ftvC/hqP7jte
26jz/hu44OD7svk/I1Q+zJQc0r7wUbXHpTq3BjBBzgcduMVsKWqPVQT9mtHOXUyW1tN4zvU
FZx+mf0rpnU9tcZS6ta2isZShSeT5dPOkGq7RsSsyFfFyfgPA9axWq7xckTGpjc9/3CQlZb
bALYb29sjqT61g7jcfGU08YgS5gEqWvJcPXco9e9NLjO3RD8FMGVMuw2CKQ7tbYaPJBB6g1
6B7MdJPWhj3h6c0w++k+JHjvBecH8w5H6V6S1NiOoK25LK0pVtKkrBAPl86fJFZfVM5+Rdr
Tp6I+4yua6XJC2zhSWUckZ7bulaFKWIMYBKUtNIHRPAFZyXKmajnKgwVluG0vbIUcgqT3+X
pip10gWq22v3ly2mUmM4l5DaE5UXBwFD19atIMpM2CxKSkoDyAsJPUZ7U8taUJK1qCUpGST
wAKpbDfX79KlvsRgm1NnZHkKJCpCh+JQH7vke9XmaRSkjqQPnWSuobt8iSuQ54luuy8+Mg4
LboGAknphWMZ86gwHlrZWqyWBPvCSkFbysjB7jPHTmrY6YmTSHblclOOFvbhIxtPB4PlxV/
HhxoiNkdhttOScJGOpyapJgmosMuJDQp95t0oRtGSATkE/rQ3LhaRsLaprqllxRUQlOCpSv
Idqkqk2rU9uMQSVhMhOVNocLbmAeRxyKr7hamrPbG4NntkQJGSlyW+UJSfUjKjUW2SJFtt7
CW74mTIAw8iQla2is9kqxlI7d6ZlXuNBuKnLdaQ5OVtEhStxU2TnH0447YNTm4eoLw2FT31
Q21DapKDtKfUDv9av4640KK1HMlKvCSEZJ5NV9+atl0iKjvSQy6nGxwDlJPSqe13JiRqKLb
3ZS5H2fGU74qk/ApSsAEegGRn1rPzrtqGHf5TcO1OSFIdKmXmyA0tJUOqfLntUXUUq6XiWG
pniNuobCUFtogAn8acjPTzGarLVJvUh1u3NQpDTT3WOd213pt4Iwn1P1r0yRNaszUW1W9GH
1kKkFCS6WE9VLV5nPAzVTb2nrgt9y/JuMoNvK8JlrxAgN5+ErSAOe/GaZ9o95tWl9MONxPC
jzZiS22ltALhBHJOenB615vAW7aoiXryhi4aemx/h93bGC6lGBj9xYwMnvV/oTW1pUllm7o
W5JK9qUoRg85xlI/Fx0PWvWoLdqlRQqI20to/CQB0PcEedSkRY7YwhhsDrgJFUE/8A+C6uh
z0nZHug91kDHAcAJbV9eRWgfZEiM4yro4gpP1GK8cj21ptzx31KcdQ4ptxKcDaArCsp78Yr
UaStts1DcbjOuMVDzkR8MxIrwymOyEjaQjpznOaS8xLZF1cbfb/Djol290zm2MJCSnBbVgd
FZyPOquQl8KcQ98T6hvS06rbsBwcbT3B/kaYTClRG2pDRCpCXEgt53hXJOeM+XQ06uQgST/
1BSyvASstJOFbchJHXPHWoUiM5LeKExVSS8FMjKiXk4IweOEAA4P1q8btVrMl9T7j13SGw6
+GSMNY43Z/MeOdveq+bag1qiMtvKIKnmkx/EUAHuqsnHOK9HmW2Df7chu4RUOA8pweUHzSo
cg+oqguttvFoheIh83eAzypl9A8dpP7yFD8RHXBHOKLfdhaIUJxp4zrY6VKdmp5OVHqf3QO
BWsYeRIZQ80rc2sbkq8xTtFJRxS0242h1tSHEJWhQwpKhkEeVUNoSm036baAVNsOJS/DbJJ
SE9FhPyOOPWtFRRRRRSZooopaKKKSvAPb1+28L+Go/uO173JaD8ZxlSQoOJKSFDg5HevMNP
X06flOKK3HY631Ikx0pyoEcBxI69Rg+db+13+JdXXmGkPsvspStTL7ZQrarocdweeatKr7v
AdmNsuRloRJjOeI0XBlJ4IIPzBIrOqvkZMxTcrT6lKiuCOXGVJWNwAVhCSQVYyOnNWdvumm
JasRnYiHXTtU04AhzPkUnmpF601bb5aVW2SwA0Mqb28eGrH4h+tefXH2TzG3tzN4bTCaaIU
tbfx4xyDjr6VU2Cwr8adKc05NlIjbGQHQtsvM9CtJ6lffHkavbQ1qSLAl27TGj2rUyFL2yJ
zx8TKu47niq3T/sdvLbqReLwW4jx8SQxGcUFKX2Oeme+a3ljkWu2R5iRc33E2/4H3JC8jzz
5H6Vm9PXCbdNcO3B+MpthalSUOOcbI2wpRnyyea0Fwmr1KkxbU58DDwS/kYPb4knuBWlixm
ozCW2khIHXA61Ev8AFMuySmRuyWycJOCfSmtNSjLsbClMeAUDZsBzjHFM6ntcm8RWYQmJiw
FrzNUFbVrbH5Qe2T1PlUuDLtiIfgW1xlbUVvCWWSDtSBwAKo5urZMhpTdphuF1wAsOLQcKB
xjHnzkc46U2mBcblLJuNwDHiN493zhYSD+LaCQCa51PGcZ0XNZjtFlltaFpU5gk4WMkDtVZ
qb2gL03M90jRlzA0hPiqSpKAFEZ6AZzV/H1C1MhxpTTSj47KXVB2Rs27hnA86mRrimfb3pN
uccLzGdzClBXxDt6586w+s5jsu9Nv2a5PsvNNEK8F7CUuhO7aU/mUcYxXdwM/Umm7ebpHnR
5qIynHnixsaxjPKieDgCpWjYtvYYa1L468OoPhp3Dnnb388cCpOo57ku4MCDckMpeGQhZBK
XEjgeQBBOfXFVz7UllmSFX8OmWPCUkK+EHGd2R06Vp7bcXV29LyhHY2NttKmKV4inTjyH+/
nTzl6sQTukXIyFJyCkEkEgc8CrG3TLbO8QQi2tTJAWAnlJI4zU4oSQcgc9eKobJEirv16lp
Yb8QPpZ37RkAISSPlzVjPkW62te8Sw22gEJU4UcJz3PkKyZem3tMuImB4gJC2gPu1Mqz8Dq
SeqFYz59fOr4zbQ1LVEluoExlnxHM5AIAyoj0qhZ0nKmouFyQ8ULukpD6W1HBQ0lOEgnz5z
ipb8C+QUNMqub7+5BB2JUcgdhgcfPrXmWrJ13nyG9MtWRmO6lIU/LfTla0jotSj+BOB3pm+
Fb+nmI+n1Oe6XJQ95hiPltC08eKgjO0EjFP2/SjcW4xGblFfs81pHiGSpPjRnCOAePw44PX
rW+tdylKnw4du1TGmLU2pUkuJSUqIVjI6HP8A+a3qenXNZv2hBCdHSpClBK4ykPtqPQLSoE
VoGHUyIzbqVJWFpCgpJ4Oa851RBXbNRLcKUqauGVFTmThQ7YHnzVZIairnIZbbeEkt/wCdG
eU0duMhJVnnHYY7iokWLEgKkv53Q2AHH3nD94T5DqVKJwBn1rUSW3k2u3zH7axFuEtktuMk
E7WuoyfykcE5PpVZFM5fMVSPeFp3BuOkKWcDGFAjg8f1qzi2VlgMt3J9Ed/bw0P8xwpB2nP
RORkY780RpEfwXXYq2mQuQkfZym/89tWOc9T1Jz04xUCXIdghmKpKIK97yFOtL4KVLJKVYH
A6dKladYXf9RNvvv7fs1pBbbbR8CD0HPfjpXoopSODWMeTE0teriiZGWmyXVIcKkNlTbLvR
YIH4QoYP0qw0pItaveUW++IuJK87AsZaSOAMVo81yXEpIClJST2JrqkrqkPSs/KzcNZRG2j
hNraU6+ody4MJR/In9K0NFFFFFJQKDQOlLRRRSGvAPbz+28L+Go/uO17/jNZPV9kjt29y5Q
oiEyW17lqSMb0nhWex65qm09fI1kemPy40l9bqW0NuMI37G0JA2EZ4wc/PNaJjXNocAW6iX
FaJCQ6+wUo/UZx9a0QUFJ3JIIPQivL9TJEXV8yOtexuStpafhzt8TCVKz80ir+Xo+VIJW8p
iRuG0pOfhHblXX5foapnHNU6ZeywHnUJI2xHVeI26nyQonKVY6c1dxPaVY5sXc23KMpJ2uR
PCPiNq8jnip8XXFhkNFTsz3NQ/EiUktlP68fzp9zWOnW0g/a0dwqGUpaVvJ+QGaobl7QXV7
m7Na3nT0L8hJQkH/t6msZJtMK2Q3HS8puRPd+8SokIbWrvt5/9K1kKz3e3wW7BEICVqGZp5
U61jv5eQFbGHBatUHw2Gy4UAq4A3LPWspI/wAQPXEuvz5Dak4X4EFO5MYHoFpI+MnvzWojy
4l1triG5KH8tlDpb6g4wcjsfSqeImVEtzUezPLcDDxS54qAAR3ySeOO9XS203W2rRJjhvdk
bVELAPY+RrJWm3t2Zbr6Za3Wm17VffhxxOT0GAM5PG3tVhKeen2PxbIt1LzEkIUwsDqDyg4
6DnOabuUiFbnLfPnLj2uUhze8yklx104xtTjqDTUu/J1hoq8O22HKbVGWUBDqNqllBCiMV5
fMv8e4XmTdFtqYkujOF88pGBgEdeO9XWj9U3aVIkxmXHJc1bQWlpTKdqsKAIGOnwmtXDZvx
cSGbWILu/7p8I/C1nuAeSB2PU109Gvku4JX9nw0SIjoXuShILhIPxDPUpB/nU24W/V06J4L
kiKGjwsBP4kkc5H8sVFiQLQ3pK0ty43guLjKZTsH4Crqdvn3HzqTBb0rIZSy0XFFaSgMLyD
1CTx5nGaliz6XjubFOJ8XIyFvHKtnQHzx0FTWE2KW28yw60oBzKwlzBCk966TpWycEQUcK3
9T1qXAtMG2KdVDjpaLxBcIOdxHSphIAJPAHeqXTAC4Ut9BJRImOuIWfzpJwD/KqmFYLh9qy
xKdSpOSlaloKkzGlnJ3HPCh0AHTHrVhd7g3bYSbfby45MUgIZ8Mb1ADpk/SqB9MGJ4okNBa
IgCpZ3ZU+4RkNJ8wM5V9BWk06zMcYTcJDm33kbiyBgJ8uO1Oai1LC01DQ/LDrinFbW2mkbl
LPWvDGbncrhOu+qAt9ExxeUxltZQ6yeNpCuFJxxgVt9ELfVcytuRC90bj7ngmMqMS4T8KVp
PB+daW0RpUZ+dOuQkSVqc2FlsJUhWe+3pwO/eriDAtU9Pvf2MhhZUP82OEK46GrYH61W6kt
zV309Ogvq2NusqBVj8PGc1C0Ky6zo63B5wLWpvdkDgZJPHpTGu4zL1maW6gfdyEHxSvb4Qz
gn1+VYss2iPKLhb+8UjAW2obQQDj4h0PT5EinJUmQ9doUiPa2nbWwgPRkSZIQHHz+ZQ/Erb
zgY9a1JRfX8PXy6wmohbUpcCMxlTqMcglRyfpXFiVGRczbY0RcVuVGU54yx8boGAkpX+bA/
SqpxbEV/8A+LTFz5WFRpDYwUKaGfDVx+E5xz15NMMXWalphqG2lhiO34TLTgDi1JGMg9SRy
eagCCq435uA682lyUnehbhOWycgjA4yR0r0612mHaY/gxGtie5Jyf1qfRXKgFApIBB7HvVH
d9LRZzjUyCU264xzuZlMoAPqlQ/Mk9xUZ6PrKWj3UyrdDSeFTGUqUsj/AEpPAP60o0DY3EA
zESZj5/G+9JXvUfPg4H0rr7CutoO6xXEuM45iT1FxP/lX+IfzrpbmsEpCkxbSskZ2eIsYPl
mmhqxy3hSb/aJUJSMZfZQXmD6hQ5H1FSBrXTq4b8pu5sqQwjcskFIHkMkdac0tCdYtXvcof
9bOUZEg+p6D5BOBV3RRRRRSZoooz6UhUEjJOM+tdUUUleAe3r9t4X8NR/cdr6ArlaQpBSoA
gjBB71RPaRtq5IeZU7HAOS20obT+o4+lVd40oY0RyTDKpKkAlbawkFScdiBz8j1FQNPajk2
aGIr8VcmGjC0FtWXGWz1+H8yUk9RnA+VV+o3k6r1VGTaVF1ttCGw4lPCju3FXyT/U1sE6mK
oyFlKA6ttWEDJPiBWNvzxzUFm+Xe6M+C/Z2wQlvxUOg7TvJAUD5ADnvzVk7ZrFAKnnGG0LU
Cdu7GT04FYifcEKlKU2C22FbQSgED0KuhPzqfbm7EUFx8KU7jcG0pSlJ/8AMO3zp+M1cLxO
XEhNMx2WeHnAPhbyMgAd1f8As4qRqS2aX0/pdx2/oTMQk7wHVYU8sDhIA/kO1X9gvtsvMJC
oDqRsSkKZJ+JHGcevFWxIAyTVHc5L6JK0NeMlggFRiJSVqVjuT/tzTFujRLdtX4D7igrCHF
NBK05HO9Wfi5PU1EsMdp+4XSzy0reZbc37VpISeT09PStJHt0aFHcZhtBhLmThPIBPfFZ+0
QbpJZuFvusRgxnnFNnwiUbEgYBSMYwevHepk6xS2LaprT70eFKUlLa3XGshxIGBnHQ+tYy7
2RvTNqbu0FxxvUzJDJW8S8ZanDtxz2ycgjpW901aPsSwRIKuXUI3PL/fcPKifqahytK6Xu0
yQp2HHdkg/e7FfEhRHXAPBqFo6yQoU64upYbU9EkKitydoC1owk4VjjIJxnvVzebTIuaWwx
PdihOQsI/OD/TmqhOlUynnCuU4SwShtzkK5IPXPpinm9PoixGV3S6yEhtopcKHigLUSSST3
x0FZmzy/FhIccQ29GZQplUmYwpOwJVgYUnqPU1aCfb462Ex7XDeUFpKFNydoGMYUCrHFS37
E9LkuTktQVOvncpltwhR4A3BfnwO2KdiaZafW2uTBMRbLwcUoPBzxu5GewJ861ApKRX4FfC
VcdPOqLRaf/3fSsEpQt5xSGs58FO4/B9KvVpC21IJI3DBwcGvPi1EtL7/ALpKU40pW1c4jc
W+vwI81kZye1XFntSZ8xqeY6GoLbf3DQ6knqSD/XvWr/LWF1K5Cl3wW29XtTKIzJmpZabSh
JAOAFKOcnvivPoWsWb1fYzrsi5RI7OQy2haFp3JB5G8YzjtWstTsafamHYbkl1y7PKU4ZEh
Jd39ElQHTgdMY5q+RYlTn025NwWwxCSklttCkFax1USeCCfLtUe7Ny7NLQp+9yAhSVKUUNl
SRk4Txn/3imbW54/hsx7+6t6SpSUpcCgSpPX5ZxVvLs91Qlpa7ylTbboJQ9wFJ242Z75Oet
P6FdbXpKGhsr+53NLC+oUlRBHyzVzOhtXCI5GeGUOJINeWxrEtiVKantIiQmXFNqefUcL/A
Hdh6lXT9Kt2FJtqZrVlYS5PjDKFTE73FY5xjHwJ2kgE9ahpZE28OXW6j3dtTqXm0PrKikKS
AooI52nt5EClbvDzDKLba4D8hiOpQaU4rLiQon82OnX+VVbUKQ4jx5ahEClcpKsqKuQU+Y8
8n6VMYEWNHaYIU2hSgUqwhICsDJ+oxTlsmxJuprYGo5kFhxSGzvTvGASOR1HPPlXqKCSkEj
B8q6opDQKMUUGkpcVDn2qDcoLsKXGbcYeSQpJSO/f5+tVulJTv2e7bZTm6VbXDHWT1UkfgV
9U4/Sr+iiiiiuaUUGsdcI/tAuMuQ1Fl221REqIacCS66tPY+Qqm0TpxOoojN6vd4uU2fFkr
Q4yp8pbbcQrGNo+QP1r0rIoyKMjzoPSvAPb1+28L+Go/uO19AUh6VmZ/269LmJgpfRkpS0H
cBvjlSs9eegoD+oJDCAmO6y8lbilhYTtUPyp+XahWmY5je/u+JHlBsrdS2cAHGcADgEdMis
bBmvW5U+XCZdQhhxPjyEHON3I3E8kfyrdWjUMOXB8WU6yy4k5JPAUP3hVBqHWFw2PqtbeyL
G2KdeQNy9qiQD6Dg0xNj3yNA+05rwWtRSEtpc3GQD1Ax+HCeam6JnMzG5trfjJUyVe8Jz8a
AFdUE4xkH64NTFacskqeti2ynoTjKQVojqBRg+QIIB+VT57LtntSI9rVHhsoBL0l8k+GOpV
j8yj6149eJTFw1OwJU2VeLQ2VNmRcW1NtlShylKgMA+RxxWjsGnb3EgNr0+/GmRwFFCXVeG
+wCeAlzkKGK0NitGpmoz8O7SZTjSlbWCp1Cy2MfiKu+DUVDVqS8XlXeQsbwlafDJwpGU9c8
EnNAasEpTLXvVyc8d0ISU5CdwOfw9vI1aQPEGu31h5IYVubAS6CSoAcEeVa1SkoG5ZCR5k4
qjnavtcN1TCXfHebUkKba5IB4zV6lQWkKHQ81W3mCH0sSm0JU9EcDgynO5I6p+flVRfdRS5
UxiwaeI+0ZTXirfWPgitdCs+auwFVVwscXRLltudrfdMx6UiPKDqipU4LPJV/qHUeVW90jT
tNtzLvbZIcjqe94kw3EAg5ICylXUHHNaVDiXGkrQQUqAIPmKrI0+Lb7ay5KfQnxl8qJ6qUe
K4ut3REuLEJyF4yVtl4unGxsJ6k+vlVI3dLaF+6+5S5LTby3VfENiNx3YIBwoDyp+LqNq7y
TG+zm1stOBG5beQMqwkj0xSNXdu2ynhE06WUlwo8UcA9eTxwOK6f1Pc0Ml9Ntcyp0BLQbJU
E45z25PT0q3sVzk3Nt4yIqmCwoIJP5zjJ/qKtKiPXOG0iUTJbzFQVPDPKABnJFQtKMuM6ci
l1BQ44FOqCuD8SirJ9cEUy9IXqGW7ChyX2YTQKXpLIxvXnGxKj6ZyRUuXp+DLiMRdmxqOAE
oSOCPIj/frVi02hltLTaQlCE4SB2FdnpXkF1uWlnddPNXJyZNlyXfdHwjaGC3j8OD5H65qq
es+lrxrd2NbLepmyWyMXpqhuSC4BwMHnyGO9aPQcQQ7WmZ7kp1x1a2I6EIAVt/EFbzwP/Yq
+bc1g4thceC2lLeUpdmPBKik9d6BnPzBqzXYkzE//ABK9SH8jlCFpbQPkAP6mqm4RplqvEF
ECW061scW69IZQ4plIGc5GFE1R36Xe4toOoH5cW729SA1wFIBSpXwueH0Cknv3rUz0yrPbL
RAtksMkrSlSlIH3g6nJ7E5rUiq+8RbfLgrauHhBsghKl4yg+Yz0NYiVcQ+77yxE8eUwlLch
5xZQl3aSArYOp64zS21d6vrzrEOVbmH46jveejlxaznjAOAPlVP77fLipuCjUU1m4x3SbkE
NJbZiJSfQZJVgYGe9S7hImyXH1qMNht3erCnMqOQMKz54PI9CKSSl2HCOxpt0ykIW2HHCU7
QQkpwRyQRuB8sCq2eZEZlD0KL4bsx0tsObSpwLBOFZGMdxwOR1r0/TF0cu1iZkP7S+klt7Y
cjek4OKuKKQ0DrS0UhpK6pD0qg2FGvCWiAHLcC8P3iFnaf5mtBRRRRRSUCg1Qaivl3tr7Me
06feubjqSouBwIbb5/MTWEYh6ktTlwky9TWuwMT5BfcYYPjuJURzt/StFb9f6ft1ujxDcpl
zebT946WDvIzypQwKi3n2lLeieFY4MsSisBSnmcJQnuee+ORUTRmurtLukW33N5uYmWtYDr
beC2RnCTj0GenevTe1eAe3n9t4X8NR/cdr6AopCKMVU6kn+4Wl3YFLffBaaSkZOSDk/IAE/
SsvpGOzLud4jyBtblxW/uuoWggjcD/L5043oa6NIEUXSM3ERxvS0repI6ZSTt3Ad/5VdW/R
1oiYdw7KUQDudcylRHQ7RxUbVCra/NjMym5brsYFaWWVFKVBQI+LHUdvrXEK33O6RGyn/wC
FQlDAipG0oHGMY/3q8hWq32hK3GW0tnB3rUr9flWA1p7RFSEoh6QWzNkMub33FJBSkDsnPU
/KszfbZcbnBi6hjXK6MSXXUvKgvNFaULHGU7RjjryOlbrTiZcCMBIuz2HMFIatym0jJ54OQ
M+lbdlBQ0lKnFOHHKldTTDlqgPAhyGyrd1ygU8mJHQQUsNgjGCEjt0ppVti+L46WEJfG4pd
CRuSSOTmszJtE1cdK7rdXY0dteVpK9xd65x5Z4wO1N29BaeSzYbclDYBKnpKCVnPOc+XWtX
bRJ+z2ffce8bfvMdM1JNZLUOiEz7g3d7ZMdt9waJUFNHhZ9c/+zXNssD7d2but6fm3Ocykh
hS0JS0znrtSD19TT2q57ky3pskaM6ZdxABb43IayN6jz5Vct3OIy0htaHWAkBISts8CqWbY
zcG3VwXUNTkAJQ7wpKm85GPI+tcWDUCnpjttvLYRKaPhpW4kYXjtWpQwy2na20hA8gkCuwh
I6JSPpS0c1ydrYJO1I6k9PrWYueqVvPO22ytF+YFbNxGEpPO4fMdah3m3W+w6cnTZii9cJM
Us5Kty3FKGNoHc5qdEhXe9RI7dxSq2QktYVHacw87wMbiPwjrwPOtDFjMQozcaM0lplpO1C
E9AK7cdQ0hTi1bUoGVE9hXm2sfaeWrdJgWGHM+0FK8NK1slO1OOVpHU1jLHc/aBMabSftqZ
FCckNKDZIyfznmqp9dts3vU+dBZcmzFFyClmSHfAIyCV+Zz59+a9ZKrqrRdvckMKFwlpbU8
+lnhA6jxNvP1xVvG028bXDZMv3dxlxTzhZGEuqPmO9dSNJl8EC6SkJUnaRnPGc9/Wq2ba7R
Y3UNS5Et4OJK8cH0+ff8A3rm0O2Ny+RQxGmpfbKvDUskpGeuT3HapOu7XbY+kr5NKfAddjD
c6knkp/Dx061HuK5Zs2nzc20mYotqW62eAvA4A75rajvWZ1vbGpdrTKdbU63GVlxtKsbkHr
+hwawwizbg2lbyCUtLSkqcztG09PUFJHftVjaH2ostSkSCDH+IqZQpWOoAUeceWPSob6Yka
Kq2NsvuvOOB1+UsFKpDislW8nAGB0HalhsPoSlMm4sw0yV+HDakgfGpXIKR354B6c1pl+zO
1yksOyZU0yUIAWtL5wpXc4rh32bMuvE/aTqGsAIShIBR5kHz9a1NotEOyW5uBBb2Mt56nJU
T1JPcmp1FJ9KPpS0UlH0paQ9Kz8qUmFreIHuET4imW1E8FaVbtvzIJ/StBmjNGQBk1RXLWd
gtLoalXBAUVbVeGCsI/7iM7frU0X+z4z9qw8dc+On/mpjMhmS2HGHUOoPRSFBQP1FOZoqFd
/tA2qQLV4YmlB8Eufh3etePyJWppyEouVxltvpWUutNFRBOT0xxx5f8ANV0QotsnxC406hx
XxrUfiSAcpUMg7STx6dKWTETITImBD7r6VFD3xbMoI44HTsD2NNqigSdkgvIQhvaW0KUSry
UT+bgjz6YrqwPx7BqiBKdbXuacCVNNqxhR+Hp9Rnzr3/PFeAe3r9t4f8NR/cdr6Aoooql1V
GZfsjzjjHiqY+NByQUHuoY8hmqL2fNtyHLncVuBTxfLSU4A2N/iGPQk5+lai7wftC2uxsr+
JP4ULKd3oSO1Udhvzsdxdsu58F1lSW0LcUPvFeQA6JAxz61piy0XQ6UDeBtCsc4rvAArG+1
CV4OlTG8RKEy3A2vLmw7epx9BXl9ucOn7JBvUG1ruNtWMzEqO9LfbJUBlKhXoulU6UMcLtN
xmx21AqDapRKUk8+fX51tYSNrBBlqlDccLVjgeXFSRiuVuIbAK1pSCcZJxzXVVMjVFmjKkp
cnI/wCkx7wUgqDWf3iOlSmnIN5gIeQW5UZ0BSSeQe4qWlISMJAA9KXpTb77cZhb7ywhtAyp
R7CqWXqFTz6YtpaEp1ad2/Pwgc1BhXy5sqXbW2m7pdQdzobVtaYHbevz9BzTz5/wvZJ9/uW
yXPUnetSBjPQJbT5DOP61Ej6d1LcI3vty1HIiTnE7kR4qUhlg9kkH8XrUjTbzl8t3v6j7tc
orjkR4t/5S1oOCdvcGnbwgSWvd5qBEknb4cxI+7UrPAJ7c44NJAuseyLatM19RKTt94dVy6
s4PA8uevpWlB460tJmm5LTUiO4y+kKaWkpWD0IrHwPuVu2zScIFKVlL90kfE2hXcJ7rI4Hl
VlatHQoNw+1Zr79zuXaTKOdn/akcJq2uali2yA08ll0tkNrUoDCsccn1qjRH1L7oylE5lgg
J3lzCiTjnn50wmLdnWN8y9txRuOAVhWBnHUcc+VQbnpGx3ych2bfX1utsltPguhJbHJyT16
edZVUDTsLUyLJYVybosRVreSbgoJdV+VII4zjOR5VXRrfA07HXcpriHZMBtLu1uOlSELXna
0QoeQ/FWlZ1zrZ6TEfRpYrilolSWPvDyMpzg/CcY4NbXS8nUUmAl2/xI7DzhKgGlcpSeiSP
Or7NNLjsOPJdW0hbiQUpURkgHrXSWmxgpQkY4GB0qk1z7r/gq7Ga3vYEZZUPXHH88VWx7bc
l2XTg3tyXI7TZedSrKsYGSB0NbAU262l5lbSxuStJSRjOQa83kxG7albMtzD0ZW1TfxFBTn
4FY7Dz+ZqI/PitmQhllLshRDe8qICU9cjAweP5VZ2+NMuUFMKCqOxLUrDqpCy8kIHVaEHqr
p1qA1abFB1iZ0+X4rFiTukzZS8qekqHCUjphI52gdcV6HZrsLxCMxEWRGaKiG/eEbFLT2Vj
sD61PBBwQcilpaKQ0d6WikNJj0rqkqvvdlj323qiSFLbIIW282cLaWOiknsap24mtYIDbdw
t1ybSOFSGlNuEepTxXUga1kAht20W5AGSvC3j68cCoSmWri2tN21JImsNoy61Eb8Js+eSnk
/rUyFM0xbbQpiFESiEFeGpIZ4WT1znr9aZhQ9HT3m0RrDFU08cJe91TsKgMlOfPFN3ePH0T
KYvNvjli3OLDU6Oyn4QDwlxKR0IOM47VqIM+LcoqZUR5LrSuAoefcEHofSpIqHdZ32ba5E3
wy54DZWUA4zivNJl7iX2Q4qTbm4ix/8AMaUfEye4IrM24ony5Ed5oxXFr+EpaBQpQ6bcc59
P1pubb1NwVlx9DbyFIWhvGSpRPbHYAZPJxj1qO85Di3FTzDTikOIIZVv+I56knt5/WrbTKI
krW1n97eWmMz8TR6pcc64UrvhVe5cYrwH28/tvC/hqP7jtfQFFFFRpwQqDIS5+AtKCvlg1i
tINLY1M43GI939zHigdAcgp+vKvpW8HTAqh1HZRNDT7KAlxLgLq0J+Mo7488eVP2a/R57zs
RIcSpkAJLvVwdj8+OlWjz7TDKnXnEttpGVLWcAD1NeCa+1S5dZRfmoThh3bEa6AJz8SsdTk
Ywag2G6QLE+JDcwqE10e8xWXsNNNnzGPi4I47YoiX2NH1K/OatbrUSQohplpwtI8EYG5J7n
I/nXrke6w7YiIq3Wqe66+nDiClSdvHG84xk8AGpN21NdocFks6ek+8v5Hx4U20ccbinNYDW
t51TdYtugRrZImOMqS/JW1HVtDmOE5HBxnPpUqTdNctPxVsJuCrdMje78Rdz0dYHKlpPVXX
nuKr7b7N9e2Z55VqucVyNMSS6l5RAdyOi0Eda29itms7U2EqRadhRgstlSUAgYBHHGfStiw
p0sIVISlLu34wk5APp6VSTtWwW23G4qHpLwX4WxtJznz+WaqZUlsyHXNR3mNEjtgFqOl8JX
jryO57V3AhXe7Q0ohNIsNseTnek7pTyPPyQT9TzWmtVphWWEmHAZDTaep6qWf3lHqSfOi82
ti9WmRbpGQ3IRtJT1SeoI+Rwazgia792Ft97toQBs+0cKLm3z2dN1WkNm16J082y9KCGWsl
bzp+N5Z5J9VE9hRY9SQNSoeZ93djvNHKo0tva5tPRW09jUa+2JK4TnhoW+0Vbth+JbOepR5
/Ko+lnp8WX9muByVFSjcJJOUIA6Aep7g9DWtqLcLhHtsRUmSohI4CU8qWewSO59KpWLdO1E
syb0lcWDnLNuCsKUOynSOp/wBPStAyy1GaS0y0hptAwlKBgAfKuBPilKj7w1hPX4xxVTcIc
e43Fp1E5keGkfCSF88/lPXg1QsR9PvSFqXfH3cq8RfOBg5Tj05BqfDa0w9IbtzSlFawVoQr
O3GOv86cn2WNZWXJFmsipcp3jaHAEk4wN249OayEm7XW3RrdaXfsNi5T1uNlcMBXwBJz0HB
PQetYG3392PqSciTAlO2qSRHfjLQVqQE/gPP5h1/WtNof2gxo1zusya94Snny6WgMJdRjAx
5KGB8xW3sVz1HqSEi7MSGPd1OEttpTt+HPCTnqcd6mSH76kuRl3SGlxfUqUlKmh54qVb4N8
TNiuyLl7xHIKnMAeXAFaHoKyOspy7kUachELD6k/aa+NseOfxbiehPYdaNOx/tO7maYxjxr
d9xECdydyMYGQeorX1m9bmUmxKVElhhxB3FG7BdHkMc/pWHYcWIzaZTqip2OpDmHMlRBBQS
TkjjIqZDdYUlLBG0JUC0orJBSVEA8dDzjmm40+TFWiWlKlTY53IYS4UhSecgkjvj+QqviwI
8CQubHy9PW6p5bk5QWEOHBIQgZ57Z61YOjUd5CDKmPNsBXLyyENAYySrHGORT1tlXHT05RE
kvtJbClpB3NOA8Ag5/pV7G9osFKT9oxno/xBO9CStOT5+Va9txDraXG1BSVDKSO4rukzRml
opKM0tFFFMSmVSIzjSHlMqWMBaQCR+tZxdks0DxIa7m5HU7tUoBSUk455OO+OlL7tYWX3HX
JKpKEuB13JBQhXYnFTrRDsqymRa9q0N4KQhZ2JJHUDpnFTrvDTcLTKhrTkPNKSPnjj+def6
X1FObcclswQ4FYRJYS4EhxYGPEQVcbuDuHfrV7P1jPaUEN2tEZRH4pTwP6BOc/rUU3u9zYr
rD7cJ5t3KFNobcQdp9eQD86yEmJI8csFt5rcvCWUthakc9QoHbn09asbZAbTMTKm4bbUvYl
bgBOScYIH5iew+tSrs2ywmHNlbXjDStp4rT+JIXtJ48wo4A7isdLZjr8BpuAUNrbWlCns7i
kK4UB61J93jtQWGJclDBjOFTfgZW4nJ6kg4B+Z7V6J7Ob1Pu9qkJnPGQYzgQh9Q5cGM8/++
9eY+3r9t4f8NR/cdr6Aoooqn1N70q0LbjNLcDigHiggKS3+YjPfFZ3R6FW3Uc23h3xG32g7
uKcfEMYx5DaocelbgUprJamsvgrkXeMyFOFoA/eFJSsYCVDHkO1dXl2ZeNJ3O3spb9/baCS
gKDgdAwTj5j+deKXVlq9NEGOXbq6tKGktKztbSOQo9ARjGKiWlmzOSzFQ4XEgJWFOlLTgX0
UkZ+E+mSK0upVyIUNm0xFQGGmXGnGIUhkIfGT1ByQoK6nmr6VLlXCC6q8TJ9ucZSpCUBtSW
sE9lpzlIPnTDGpr3pW3x2o12izmXnN6nHV+JtSfXv0r1yBIRKgMSG9ux1AWNnTkZ4qTRx2F
Vsy+wIaVBUhK3ASnYj4lAjrkDyqAWL1dnELU97ky26FAJHxKA7eoPNMSIonXeVabYsQShtK
pstofend+FCfLIByasYek7DCQkN2qMpSTnxHUBayfMqOSTVvgdqKWkI4rF3fRn2gqXdLxd1
KlMnxILv4GoQTyDtzg9OSahafkXrV12s1+dtjcFmIhwOywsEygQUgJT125Gea9AHT1qpfS3
ZpfvTaFe7ynQH0pGQhR6L9B2NWx5HFUFoK71cHLw+MMMLWxEbxkYBwXPmcYHkKshdI+11bi
wgNuFHPU48qdbnR3Wg4HUgKOMHjnyqCjTluT4w2qPighXPY9qca0/bWXmHWo4Spg5SfpinG
7HamSSi3x0knJOwZJp9yFFWgoUwjBSU8JGQDWF9osdMCwhyZcZTviPtsxmUPFsEk98cnA5r
zq9w9ICM5co8+fJlRFJaEZhotJRg/j3HJA9fOt7EssG8RGZbTry50RSX0u7wrxUbR8JUOqs
eYzWe1fGehxzaNP2uEqHOQhe5LJcefyeVKX0Rg5xWt0FCjWO2b3vDgK2BS2WJXitrGPxYP4
T3OOtWtwTplchya9J8RxY3kNq3ZB7YHyq2tl4tsx1MOE7vKWQ6B22HpzVZrHUUqyi3wrcho
zrm/4DK3zhtvj8R8/QVWPNI09CbscKQl67zV+JIddY3iSs9d3kPLyArZQ2RGitMhKUlKQCE
DCR8vSuLhPj22IuVJc2NoH1J8h615zOusnUdwDrzSUMsg+EgH4k5H8z/xUtCm0BTzy8yEp+
LY2CFpP5cfunvxkVVJdWXygMtspcI8NIUBsST5jJOMjn0FP/dvpLsmItTCVZWlJJBzgnOeS
d3TOBU22qeYlOMNxIkh3YVMoSfD2FOcBZx0xjoarrg4284hy/y0zh2isAtxGFE8cdXD8+OK
sn2HZ8NyQmXCWuI0AiOwU5U2Py/CcgelVWnbXEvWoGGXRua2F5xtSjnIGAMeXPXrxXq7LKG
GkNNp2oQkJSkdgKcpKKWikoxS0UUUhqpuOm4F1ecelJWVLCRkKxgJz0+eaa/wnawpfhtLbb
c/G0heEK6dR9M1Nt9oh2rxBDZDYc27+eDgYBou90i2i3OTJa8ISMJT+Zaj0SB3JrzmxRHGW
S8+z8W0lDayrCVFfJO0joN36VeBJRsKS21lIXnCUrUD/wDzKo2eI8VOKa+Hku+Fvx5ZKNqh
+lcO5deWkSGloUfhLLjrp3eQSMfzNQG3lGSlr3NaXmV/dGQ6hJcAONwBISnBySOpOOTUYWS
TdHEwp7imFLCmChJ3bXCCpBUCOhGcEHzrKXOJKYY8KPFlJhLRuZWUqcKVfhISoc4yDgetXF
k0dqC7ttqMIQG3ClZlPcLA43AIPnjPavVrPZYljhJiw0KCQPiWo5Us+ZNeIe3r9t4X8NR/c
dr6AoorhKllxQUkBI/Cc9a5fb8ZhxrO3ekpz8xXnrqrlab776ltDUpLSWVJd/A6kAAkdOuB
09eKcXfNQSJ8eR740y3nclpLeWnE8ghR6gg471ZHUl4tjqHLo0wpguNocS2jCkhZ2pUk5IU
M9RWuWhK0lC0hSSMEEZBqki6bRDv7twjuJZZcbCS2hPxKOcnJ8vQVg9baPa0wtd8s+W2nnU
eIwGyoJPc57A96yStM2i6yXZTcpu3OPrQQ2obkg5G4g9hVlc7NpK3yXLS7GenSiCftCWVNN
pAGc7gfiHYYqtQbl/hlDlmmXNUR5XhIjRjuSVfnyT2xwB51LsVvbascpMN6FK9xd8RQlNlu
RGGDlJB6816P7Np/i2QwnVDxmjv4XkKSemAfKtPdrim1W9yYtpTqW8ZSjrzVKq4Xe++B9nM
mPFWoh5xZ2qQB5Hv5cVPt+mocB5Ejct19CirxF+ZGD/WrfOKzFpfQr2g31ppPHgRy6on84B
AAHljvWppDRzS0VAvFniX2AYM5KlsKUlSkhRG7Bzg+Y9KhTbsqzvpit27dHQ0FJ8JQBxnGA
n0qG5rVlRdTEgvvKaI3lXwpAOO9INTvT30xG7S+hLjiUKW6g7dp6n5j/aq46qd1HbpFn0xl
+e2Sy/IcBS2yAcElXckdMfOrqHBv8OG2wiRbkJaSEobSyrbgDzzmh56/OqQ2LRF3NnLilOA
pcGeie4PfmuWX4zU1Ee6QRCeUvDK0qKmnD2wrsfQ1YSrSmS8XUSHGVKGDsPpgU25KTZyFz5
6fCDYSlJBK1nzwOT9KZVqNEhpZtkOVLVg7V+EUt59ScVmblLvy3X0yb87bX1ICmoYaQgKGf
yL5JPp1rI3rT7z1nen3zUL61Qyp1KSFqdbPOEndgDJ9Kzsp73fT7tut7n2nKWGliQyfjQ2R
uU2pPVQB656VtNFSI7DvjqtSW5D+11SFOYbzj/5a+gPH4Dg1rNS25LJhS0pej2tKiqcwynP
/AGqKfIHOcU0/Ds9gkRmXG5c0Pt8ujkpQDkdMAgZ/Su4l10nEkK8OG6lwDKlKaKj8z+oH1q
7tFysU5zfbVxkvKGNgSEuYH+nriqG9QW9a6jREEj/oLKtD6ixjLkjJwjf2wOuPOplutzrd9
k3u8OKYKSG2EuqTt246jHQ9eKjz2blFW8v7ZbiNqK1ZW7u3pzkED8uAQMDrUDUcWVPYhpgz
kXB1lKCGkg5Keil5+uao5ciE8zOg2lTTkm1kb1tqKVvI/MpRHX4upHzpv3j3d5RfMcbnEoL
pV4iVLI7eSh58dKeZelPhtgNJYjoG4Ap8MIORwceZ548zxTqT78+43HdSUDlL76drIzxwOq
unXzqM2t1poNPKdcStR2oUA0kcY4HXrn9Kn+6RL3MsVreHuyZaHPfFJcJUst4AaCj0B5PHl
VvrGyWPT+m1XK3xI9vmw1JVDcZQErUvIwjzUD0xVvpzTv2bKfuTzm9+UMhJH+WDyRnzJ69u
K0dFIaKWikNGTS0UUUUUVT6l1DH05aly3h4jivgYZBwXVnoP+TWDbizby+3cLzKWp0ncgE4
baJ5CUI7nHlyfMVcobQ2lDaCefu9oxuG7qT2LiugH5Rmm3ZzsBKpHj+GlTpDi28AKP5huAJ
wkbUjHeuw87LaRJYKHd/8Alkvh1ec+YwoV23GCmXvtFsNNtAktJlLKz/qHxcY9aZSGLgy89
HZcMppG4tOIBDysAkKSQQcj8wxTKCpCH3G96ExGXFodz0CFZa+fVScHtV5owuo+04gUkxY8
ra3zkpWpIWtI/wBIKuK1FBrwD29ftvC/hqP7jtfQFFFFJiuHGkPJ2OoStPdKhkVBZsVtYef
eTEaK31FS943D6A8D6Vjb7aJ1vSxHS+hKWtqoz+zIyglQ3J8xk58x6itXpi8rvloEh5tLch
pxbL6E/hC0nBx6Hg/WrgdKj3CE1cYTsR7Phupwcda8sv1hf054DDxD0V1eFPBjdkde3Q9qi
3dly7Wb3CKlSA4pLbi1PDYGwQdqSeg6Z61jFst2TWTTMCFdERGlbMB0oWtXQqBIwB5ZrZqv
cOS4pt5/c9v+8mLiBClJHRLufhJHnXWiDcJmoFLt7aElEkOL2gJQGDkK2+eeOPWvVrw6uPZ
5jzbCX1oZUpLahkKIHQ1ltPWl+/2JuTPvU4P71JUmK74TaCD0SAOmMVP/AMFkJw3qW+ox5S
gf/tpgo1hp91S0OI1DAHOxWG5KR6H8KqcsTdxuWp379MtS7Y17sIzTbqgXHfi3FSgOBjoK1
dIaSuqKQ03lpbhSdhWkdO4FNyZES3xnJMhxuOy2Ny3FYAFZ9Dt31U02UtG22lxW4r3kPyGx
0AGPgB/XFWqbRHtwQ5bGW43hjC0NpwHE+R9fWnl3i3tNIcdlIbSvG3ccHrj+tTQcjNR58Fi
5Q3IklO5twc46jyI8iKgGwKU3hd4uKlgAJcDwGPoBj9akw7TFhLLyAp2QR8T7yt6z9T0+lT
iOOtZm4aJj3OSX5N4uhO8LSlL4SGz/AKeOKx2s4sOBLZtdwecn+8bnI7FwnKKTtGBgJA58t
x7Vlrbp+92+6xZFjiySp5AW9IO1tSM9UJyemB3rbQ1avgqedkJiPR5Du9LY8MFoDHCknAB9
c1auX+6TGVRHVWuKnYUOpku+ItzPUAI4HFZSaiTIYhW997Mm3uuR28qIS4gH8pJwohJHBqE
Y21xRW262tp5R2HgKBI5SQckZA4yelEWcu23UzXGw9KjlTbAbOFFa0hKEqSeQMkfoa9Y0xZ
02LT0SAEgONoBeUPzOHlRJ78mn7tbBc46W/FLSkkkKAz1BB4+RrL37T0a3QW1tIkTZHCWvF
cJwe/TueaoI16cixx7kliE+rKJADfKQM8hRPA46Gok25SfCK3HVoQ6QNrbITlHkFAZBwOc9
K5cCi2+WnCmS44VTHXeUsAD4cZHJ68jrSeCt5JcaU6ttxXiB95RK3TuwfRI8x5mp64TwAn+
CtEcghIbIICs/l5yM9enGKr5TU3w359vUhCFJUS4EgpwRycq5zyc8Yo05DVerlEgPKcksuN
7i6V7Fx1J5K0KA6gkDHrWln2/T+nbnHkT5lyv91TzDhvO+MsK8wkAAfM9KstG3+96gn3Zdx
hsxosZ1LLKEK3HcPxgnuRxn1rWg0tIaB1paKQ0ldUUUUU264Gkb1BRHoM0qVBQBHI8+tYLW
u17VURuRhbEeCt5DauQVb0g8fLj60w1OQ3MQiU6sFSc/AdocbxkKSryKuFY5GBTzLrDaG0v
eJ8Le5aB8JSrPLSf3U8glXUjmo10kImvMwG2krfTtO9ofdMoH5Gx+b1JqwgxIXgkuNtLQ18
LSVLJ+I+eBg/Q/Wu5PiuRFlhKA6Wju3pGzaSN39O9NyUOwWUPg+Et0EtkHCm2k88EeeQB86
gMmWlLVnt7Sn5xAdKXB8AOMb1k8bEk4Ce5Fbiy2hu0RVNpdcedecLr7zh+JxZABPHTp0qyp
DXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKKKKSqXVaQLP7wQCI7iVnPTafhOfoTWbsuoG9OzZUOdGk+7SFB
5p9tvekHaArp1HGcitvDmxp8ZEmI+h5lfKVoOQacW60hSUrcSlS+EgnBV8vOh5pp9pTTqEr
QsEKSrkEVlpns+tknemPIkRWlgBTaCCnAOcDPrUVr2aMIB3XeYrxEbXM4O7nPep0b2e2JlS
VPIelbV7wl5eU59Ujg1oY0OLDRsjRmmU+TaAkfyqn1RdzChriR0KclvoISE/lB4z8z0AqXp
22G1WWPFcH3oTuc/7jyf+PpVoeKTjyo4FLkUmR50vWlpCar7xeItmhmTKUccAAc9f9vWsom
4TY1yU8pZl3eTgxrck/5QPGVqHRHQ1dNadfuD7crUUlExbZ3NxmklMdo+eDyo+prQ7RjGKD
WP1jGSzNtrqYy1NuvbXVIxhPI5Oe1a9OAMCloFHFGQabfDimVpYWEOEfCpQyAflXhutbqhW
oGnnGXrmYcpPjvMthKFj8JSDklPPA7ZqbbLoi76hXBRDat5bQQUOyjuSkYSEqx39fWt7A0v
FU7h2ICw4gHxGpGQlQPTH+9WCNH2RBQTD3+GMI3qJ2jyHpWcun2Re4bDpZcYUmQ6pGwjckJ
ICnFfyOKzzlgnRWVqs8iJcGuRh0hBwe2xXXPoarrlZ9TuW2TN9xkRVW1aZaFhAPiOJI+pwP
6V7DYrozerJEuLDgWiQ0lWU+eOR+tWFcONIdbU24kKSoYIrL37QMS7ThcYUx+2TcAKcZAUl
zHTck8H59ax94sGobO17s/ANwgrXhciBwrHGNzfb5jzqHMuMWRPW9OUsvJKVIjyUqj7QABg
AjBHr2APnT6p8RG6QVb0fD4SVrCWWiT04PPQ4z14qMq5Q3bkzFtjZlvp/wAtqMlSvi5OOOA
CMAnzzV7b9E3+7s4ubjdsinhLIPiOhPPAPRPBAI9K0dpstj0e5n3h56W+jaFukrcKR2CQOB
54FdanlRdO2G46gt8JLk59CUpcbRuWtR4T64GelUunbNqCfZIUJRcslsbAW4R/4qUonKif3
AT9a37aNiQnngY5rukopaKSjmlooopp99qOyt551LbbYKlLUcBIFYudq+2akTKtduTcpDCU
DxpMNO0DJwE7uoB86zzd0ctrka3JmW2CEJCfEEtxxTZ/1EcEjy6GtHcYEu9txpCZMF6ZCyE
PBe1ElChhSFDqknrnzxVE8hS3ZttlMrYU2QVtOEFSFkZ3oUO+OcjhQBB5qVB94UpUZ8OPPx
gElSCndt7KBPBABzk/lPpTSHkNb1naA8fiIG7KR0Hmfl07njioZelzFOOlhbjLShkIaKyny
3KwQPkK7E9xavdlfcpWUjxCSpCk5GQevGM/KrNcyO8+3LUtDaWk+8FZyR1JGR3CU4wkcEkV
oNMQHjJkXiTGVH95Qlthpz/MDYydy/8AUonOO1X0iXHiNlyTIbZQOqnFhI/nSQ5sWfGTJiS
EPsq/C4hWQfrT5rwD29ftvC/hqP7jtfQFFFFFFJmkUhK0lKgFJIwQRkGszd9LstMGRaW1Nr
Qd6oqVYbdHcAflV5EYqjVCbYWlxq4PW10nLja98cr9SBlJV60zJhNqU4uU+4sfCtt98vBxh
QPBC/3Txk8U5bLvMsj0lVvtyX48gJUpLkk/dugYUAecpPWrY6uu7ZKXLZDzjKT7ypIJ8slO
B86uLFqBm9Jea8FcWZGIS/Gd/EjPQjzSexFW9BOKyklxmXq5nwlBwhxCc9BlAUVAHuRkVqx
VZqCJPm2xTNskeBJ3pUlZOBgHJH1qjTY9TKjqUu5ASSVLHxkoyd3wkeXI/SuFad1IuIy2br
8QCgsFRwnJGOeprtzS138J2MxdNiFkEO5ORg7hx25wKc/wtcNii1O92WvxCotKJCiopwOew
wa1DYUhpCVHJCQCfM05Vde5ciHa3XYuwP8AAbLn4Qc9/SswiQiPJdvepZKUoI8ONEKclf8A
2p6nJ7VbaSgSmo8u6XFrw51yfLqkn8TbfRCD5YA6etaEdKWiqDViQqA3vdlsoS6CpcUAq+X
PnVtb3UvQWloKykpGCs5Ufn61IzRzWVvuonXXlWq2RlyHVgoWpKwntykEkYPkfSrPTdvl22
0MtTZb0h7GT4it230Bqs1XNvDsV+3WxhZcewjxWkqy2k9SVdB8xmvE7Q7Gt98XBVL8F0lSV
vuHLS3M5CFk9s9z3r0GA/pePeTClItvvaE5dD6PDUFHsFgcn+vFb2wx4EdtaYjLbKvzoaKi
gfLNXGMio0i3QpWA/Fac2nI3IHBqsm6VhSVpcZHhKSoK2j8HHpXdmtMy3PyUyJxkR3OW2z+
Ukkq+nlWWs89/2eJkW68294WxyW46zcGPjaQlasgLHVOK3saUxMYRIjOodacGUrQchQp3NI
FZ6Y/Wio8u3wp6NkyKzIT5OthX9aqmdF6YjrC27LDCgrIJQDz9at2YsWIjDDLTKfJCAkfyp
6s9frYtK/fWkLeaKiZbaHAha0Y4AUcYSMcjIzTWkrgwtj3INFpK1rdjo6pCM9Ek8kDPXpzx
WnxS0UlFLRSHpSDgYrqiiios2FFmtbJbCX20ndsUMgn5d6ykt7UzNzckWu3RIEBthWxD6kI
8df8Arx+EAdKxMmJGelM3y73iAJxJQGGcFt1XdStnQjzOa1tnvDd0TuEdhfh4CFTWQhLmP3
HO/pkA0/rKEgzrRdm1IbcKiw6pJ3BQ2lQHryP51UygVutKDCXEPN7WnVnGNi1JxjPJ2kcng
Y71yyxJujyoNuZDj4Vsce8L7tlPckn9fNRA6V6FbLZHtNvahRk7UIHJ7rV3UfMmslfbGYFz
U6wEphzCQBjAadPbP5Qo9D58dDVbGajq3RnWi0qPGb8TjhbZWULx5EZGR2IqXcL1eZVsstl
gzPdZs6U5EemEblJS2DlQHmQKnxPZjYUqD10VLvD/AOZc15SgT/2jipsq2SYd3tLViUYsRp
REphspDIax+7+8T0NaTtXgHt6/beF/DUf3Ha+gKKKKKKTFLSYpFISrG5IOPOhSErQULSFJI
wQRkEVGctcB0DfCYVjzbFQZFhjIYWqK65FWMq3BRWg+YUk8EelYlxT7a2LpEQpp2OttYU0f
hW0T8bQOcbT1G7p0rYt6ysakgmS4hR/ItlYV+mKqrtqpM0GLCDraD+NSvhWseQHUDzPl0qn
shbuN/ixIbZSY7niOubiU4QeqfLrt/XrXpQ6CjNAFFFFGKi3K4M22C5Le/C2OmeVHyrO28z
Lk8u+XBzwITbaiGScgp5yD2IrjQ1samW5rUk3EqdOy4hbgz4DeTtQgdhjy61r6Wiiq+9RRL
tjzZbLhA3JSnrkeVc6fYXGs0dlbXhKQnBTt21YHzrL36+JemtWqHIeHioVvcjJC1Zxwn056
96n2Gze5MCRJKlyHT4h8UhSmyQMgHHQ4zVlNkLixHHm2fGUgZCN6UZ+p4FeOX6+3i4Lu0y4
XRpLEBJQ1HhSDsQpXQLKR8R+uK49m9snuQlEuQ32ZIAdQ+x4oQoj4QofofrV1GmONzFWy+2
FuPdYDKixKYKUoW3nAIBySOn6U3F1lqOLdD4qzKjtA7i8AhBPTtzxz+lbi2azs9wbG6R7s7
tJKHeMY6kHuPWkhaytk26y4TawERgk+8FQ2OZwPhPoTzVjNuaY6WlNgOofSrYtHxAqA4HHn
Wdf1BeiWlOiPbmVOKSVP8EY8geTzU6wL99dmh+5IntrQhLjC2ynaccnCuxqhuNruHs9bfue
npDLtsWve7a5Tm1KPPwldvlRM10mfG2So90siUDLiVw1OFzI6ZSDhPrVpFt8i+RkTbZfUNw
XG8tJig7Urz155+Y9KkxtO3ZpzxHrytxRT8fUBRxgZ+XWuE6XuZYbD19fW8gklWSAfLj05r
tnTE9C2lOXt5e11Li044VgYx9aU6ZmvBfjXZ1IWskpRngZJGMn5Z+VWlmtjlrhlhyU5KUVl
XiOHnmp6kJWkpUAQeoI61j5kC7xtQrFuuAXIfT4yg6hKENspOAgHBOM9q0tqnfaNtZl7Nni
A5SDkAg4OD5ZFTaKQijFLRSUYpaKKK4WlSkKCVbSRwfKsdqO02C1sG9ahkSpziCEoQtw4Wo
8BKUDA5rD3LVkC6W9Fntlnh2ZpTmzxZTeSCOcgpHXjGevNX+mNSyn2DAchypAQsgF6MPCex
12nqCPXNWuqFwDpMt2xCG3XZjaUNY5Q6T02nocA8VDtFrlz5C24G9plo7FPSMK8FXUhKe5B
z6A9c1uLbbmLXCRFjJwlPJUfxLUeqie5JqXTUqKzMjORpDaXGnBhSVdxWAukCRYZyYsua2z
a5RAXNdTzsB3bFHsvjAPQjrzUy3afOpdKJfdddhynpjk6HIQMLZJUdpx6p6iuv8J6un/d3T
WjiGgMYgx0tKV8zVxp/R9u0468/FclPyHxh16S+XFK/wBqvscV4B7ev23hfw1H9x2voCiii
iik70tc59aWlorhaQtJSoZSoYIPcVVSNN25bSUxWUw1o/CtlIHXsR0UPQ1XnS8v4kh2CoZ4
UWFJOPkFY+lOy4MSyW5bpSl6W6nwkrWkDt2A6ADJqLoy2+C9Ilg/dpQmO2SOuCVE/qcfMGt
NKlMwojsmSsNstJKlqPYCsdYtVv8A2q6u5OKTCuDg92KkkCMo/hbUT+8BkHpnIrbilopDTE
uR7rEdkbSsNoKto6msPd7tGuExLl7mNR7WkbG4yMrckOcHKMckCu0wr3rmIA64qzWBaikRk
IKZEhsfvE/gB8q20OKzCiNRY7YbZZSEIQOgAGAKfooopiWkriPJSSFFBxg4PSqbR8xcq0Oe
MUpcafUlSQ5v2jtzUDUN5nSpZtNsjeKCQFqJxvwcqSD06Y+eeKtLVAbtbMibNEeM48QtYQc
IbSkYHJ7gd6yl09rNpVcvs60S2VqLLh95dCg2HB+FOcdz3rM6UC9ZWZ6PfbjLU4y8oONF5S
Q/k54VjgelPMTlaeYXbIQgg+MBNMRrxjHjY4ClqwFKPPXmoDyrbbbE/IjKujq35KX2Aprbk
k8g7DynHIBqe3B1JKvidQne7a343hx1tkhaE44yk8g56jpzVWh+U1cT9+0yMEFvwxxg5ByR
z8QqweuKJTDbiAgLQ18Si1tDh/dHTt1zVBKlzDHVHmMOIPi7o6dxCAE8qA785H6V7Bp/7Rl
6bgNxC1EYUykh4L8ReMZ4GMA1dRLUxGcLy1uSXiMF187lY8h5Col4tclyQi6WtSEXFhBSAv
8AA8jrsV9eh7VUTnLRq+PEZnXF23vsqC1RCQhaHh0zuHOOcdjVvcdQ2602dctchMoNbWglt
QUpxw8BPHcmmdGWV+yWMtSUpQ/JfckuNIPwtFZztHyGKvqPrXK3G2ylK1pSVHCcnGT6UF5t
JSC4kbvw/EOflQXmx1cSMnHJHWkckMs7fFeQjcQlO5QGSegqs1JakXO0v7I6XZSGz4OTg58
s1RWpcK3XOC2xOmNsoZUh2M+s/CvjBWDwkda2gpaQ0UtFIaM+tLRRSUE1n9VI8aM20bpFtx
Jyh15IK85GduenFeXuXWVD1bLYtF7VcAlI8J1xKAgOnqnBHbrxzV9YtC3CA+q6T7xGubRJd
8TC1hCyeRt8jnnHNSLlON693sy7DcoqY85tYfbQdru3JO0q56fWt3a5FuWwI9v2oQyP8raU
lHzB5qeKDRTUiOxKaLL7KHWz1QtOQfpTiUhIwkYA7ClxS0hrwD29ftvC/hqP7jtfQFFFFFF
JilpMUUtFFFFZ/VsZx2NGfbBIZeG9I7pVxS6PcWLP7m8PvoqyhR/eBO5J+oUKia1lIW2xbF
Hh771Q67gkjAx8z/Ks9foaoTCrcJHiOPNNpCVclJPIT9CAR5ZNejMJWlhsOHKwgBR8zjmna
KSo0+W1AgSZj+PDYaU4v5AZrO6PtvvrKNTXFtpUyY2FMISjCYrR5CU+p6k961YHSloooorl
QyCPOqHTtqlwXJwlR2mm3HD4YQvcFJ56p6CrCDZYNvkOvRWigu43J3EpGOmAenWn5kCLcGC
xMYQ+0eqFjIrKyPZfptx6OpiOYrLK96m2QB4hznlXXHoKzV11PYdMWl5my+/ocS+4wwEqJR
IVn4yVenPrVDJk2y1y7gmDELKCllMpKitapSl8lICj1zt48icUtvn6nu1iei6eeZZeS2Y8m
AU+CWDk5CAfxE+ecin71JnGzWuPd2lxpcdpRfjeNtUnkJTt5yd3XHODUF0PuNoaaird8NKg
sKSeDzkqOPi/2rpMK4riNh8JS2E5ylJUoHPfPTrSMRpD8tC1SXfDUS02pvla1gA7fRPU5HW
tn7K5MgvXKOpooYSUqSOcJ8gM+nnXo/aimJEKLKBTIjtOhWMhaAc46Vlta6Nau9mW5aorTd
yYWh2OpPwBRQcgHHFDN+1bdkJix9OrtT23DsuasFtB7lKQcq9Kj22ZqKxa1jWa8XH7Th3Fl
S2JBaCC24nkpwPStHd7XJuKk+DOcigNqSdhxuJIxn9D+tUqdGzBKjuOXH3lEdJDSXskpJTj
Oe5zmpEPS8iPdI0xyQ0tDOfuhu2g8cjPc4ptzSkp+4IluPR9wdWtWEqwoHgcZ4IpuDoh6FN
akuXNUvwuEIeSTtA6fUVrgOMVi9ZWxmO5GlpiIcbckpcfLhPht7QSFFKeVEnH6Vf6evLF4h
qW08p5bJCHXC0W0qVjPAPbkVbDpRRS0UlGKWiiuVkpQSlO444GcZrFakc11dIr1vtNsjQEO
o2mW5KBUn5AVTRPZ3f3mQ9OmxhcWGgmM+6pT4bV5pB6fPmoNh9ixC3HL1MfRKbe3tvxXxtX
znOCMg1pr/om6TpTKrNevstppI3BO4qfV3Kzmo0/Qeo7pcYEyZqneIYyloNEJ3efB/meatk
2jVUW5syWb5Hfjoa2uR3mcFR/7hyfrWkhuSHI4VKYDDp6oSveB9aeopaKKKSvAPb1+28L+G
o/uO19AUUUUUUneikpaWiiiis5q/35yI3HisueCrK33kAHYE8jIznk+XlVdpS6xGPtT3iYl
jxFh1AdIASnaB8JP4h8NV9qYlX2/wAZU59T7jaS44tQCRsC8pAA6Z4qPqiFIt10fuDM5pEp
pxEhtSk7yrJOAQeOlehwXHXoUd19Ox1bSVLT5KIyf51JopDWN9pb7z1mi2KKoiTepSYycdk
dVn9K0E2dE07amlOpIab2MoSkck9AP5VXO62tbQUna94qV7PCIAJOBznpjnrSv6wjRN6n4j
yWUK2KcBBAVjceM5xjvUVv2gW5ZYCmH0F1ZQQocoIGfi9On61IRql8qSVW1wtrKQjw1blHc
gqHH0xV3bZfv9uYl7C34yAvaeozUqkopKUVV6jlxollkqkyXY6FtlIWyMr6fl9a8PWxDdt7
8GyWuXEkXBQS2J8vjlWNwB6qPmKsmoTdxuMWzXyTEccdTucdirV4jTzY27go8ZIx8PQ4q1n
XCEm8PWmG0zcLxGipWZqE7HX3c9FJ6KwnGQeTWbnTnbjcEic0kqbzlOcbMc4A6p+XrV02JI
Q1sjbnHR8OEEb0Y/Fx6VXMuyPBQvx0Nq3lJRk8+fHftxTDjzL9weYbKglTgUpzbsSF9MgDp
gDNel+zKM8i0zZjxQtUqUrapBBBSngcitoelUUuJfG5brkOUktLWkNoVztB/GT8u1QzatUv
Nlp+5s7TkfCSkkZ88cH1rtyzaiLWGrwlKioZTj4QkHtx1q8nzGrZbX50n/LjtFxZ9AKy+nb
XI1BPi6vvLgKy3ut0RB+CMhQ/Ef3lEGtkKKKMUUUzLbW7FdbbxuWgpHOOoqrsNlftrTaHVt
ttso2NR2c7R5qUTypR86uqDR3paKQ0ldUUUlFFGKKMDypKUUGgUtFFFIeleAe3n9t4X8NR/
cdr6AooooopKWk4paKKKKK5UkKBBGQRgisfM9nsWY6hPvrrbDbhcQkJBUlXoTxj6VeWmyRr
JHcDG911eStxf4l+lYuxtpv2q23rmsKHxvIZPRawRgHzwO3pXpIAFLRSHpWOkJTdPaZDKsq
btbCyn93xFDk/MAitTNgxrgx4MpvxEBQUBkjBHQ1Ee07aZAHjQkOqTnClElQz6/Su27Dam1
KUmE2StOxRV8WR65qQLfC+LEVn4hhX3Y5/94FOpYZTja2kY6cV2lISMAYHkKWkNANNqeaQ4
ltbiQtX4Uk8muyoJByoDHXNYDWmp3G7NOcXZpTkdpISNzwQhzPUqwc7cY5HnXmsS8TrXb59
ynBke8RsxEYCigr+EBJIyMDng9qc0hqONG0+4h8MSLk1/wCERKRvacTn8B44X3BrY3Cxvah
tjd0ZtaLZ4CQ440gD71fUEkcjHnms1BjMrlJcXJR4i1/eKSPhTzzuJ6eY+RFcPOOszluInN
naSlLiFlZSMnBA7jvVjDsk0NISllx9x0kmQQUAHB8/145qUxpsOpXLnSg28nl1mKlJAbA6j
tkjPPU1rbPPuTEKNFtloUiM2gYzwSncOfInGc1tAcilxRijFMyI7MyM5GkNpdZdSULQeige
orDXDRc/TCBctFSnUuMg+JAkOlbTqOu1IP4T5VqNL35GpLBGuaGyyXQQts/kWDgj9auKKKK
KTFGKWk4o4paKSjiloooooooopOKKKKWiiikrwD29ftvD/hqP7jtfQFFFFFFJ3opOccClGc
c9aWiiiiiikNefX+2P2u7JehEIcQr3iMrpjn4k47jJ5Hkr0rZWa6N3i1szmk7Q4CFJP5VA4
UPoQan54rlx1DSCtxSUITyVKOAKyd/15b4cZbdseTLkZCSpAyhrJxknv16CrDTNrRGS9PJU
pck8LXyop7k/9xyf0FX9FFFFFFMyWi/GeZCikuIKdw6jIxmsyxpO5suMo+3njGb4KOdyk4x
gnP8AOrBzTpcIPvzgPhJaJKdyvhJIIJ6Hn61Q6ljQNMWR2ZPusl54lSg3uAVJP7mPL/avMr
hrf32GGDZ248SYwUOLQVOKQkkZ2g8YGK1UK7WLTOnLc9cn0z0OOIQy3LRuWlHdYBHYdOlRd
RIWxeYitNxmY7klLrL6mWE+HgchwHsrBHNdaNgX+3WadNl3GUpgNLSiN4vK1HIBA75o0Lp9
m7R0S7wmVIDrvEYAAKx3Uc5OOa9Lf0zbAxI9yhMRpDrRbS6hsAp44x5VXo0Yl5QVMmOLRsb
SWk8D4R19DyeakL0zAjRAmO6GG2UfGpSAtRAGckmmBqGaxp9y8RxHukRLW9tbOW1KO7GNpq
VaNRou12XGaQEtCMl3CuHEL3EKQodiOKvhS01IdbajuLdUEISOVHtWLZhS2WWnWtRNRoinF
KIKjuUDxyT6/pVk7cEWCx3Ga/dDM8NG5AKtygo8JSPmcYp7RFldsWlYkSRj3hWXngOy1ncR
9M1oaTJ8qM0tFFFJSc+VKKWikNJXVFFFFFFFFc0ooNApaKKKQ14B7ef23hfw1H9x2voCiii
iik70tc0tLRRRRRRSHpWf1TGekqgBqK68lDiitbSQpTfwkA4J55NZeJNkabuSnoMdao61/w
DVxuUAlXO8JUfgVnt+E1rWdWWhyOtx2SqMttOVtPpKVp+nf6VmJ78zU11AUy6YwyGYvQnn8
R7Z8yc7emM1H1Fp1VktceTwouyEsyWmRhAaOScZ5JBAOTWu0hdEXPTsZW7LrCfBdHkpPH8+
v1q8paKKKKKSlrmsRreAFTGp8XTsm+XJkAMoWshllJ4J64zWSs0ORaZbolwIUS7eEtSIbmw
soSpQ2jOeDjJ9c1r4kC9XAAly2utNgBBQlKi2c5Izg44yKm261ynpSls3FTrCEusrGMbXMA
YHoOf5Vy3oVlwIXNnyXXA0GyEK2pznOR3qX9h3OKpBg3CKylJx8UMbkp6kBQP8zU663T3CM
yWECQ/IeSyyjdhKlHzPYcVRXa+XZq23BCmEsXG2huTtaWS2+1k5wSMjoQfKmkpvj7l3ZU00
r7Wgh6Ktknw0L27Skk98EHPerG36VXDiyYapq3Yk1nDzakgFDmMFScDAGB08xTEGBFa18tT
TIU7GtqEOPg4JJUR8Q/MSBnPatUDRkUzLjImRnI7mdqxjI6jyNUf+C7S48p9SpDjqs7nFO5
JJOc1UXS2Qm9T2PT8aN/0q1qmvpJznwxhGf/Mc/Stq682w2VurCEjuTVM/qBxx9bNtiOSi3
+NRBA+nnTQXNuToZVOQy6kZSgJW0r54PWnIzd5S6plExspSeVKIcx8+hFW0USkIImOtLWT8
PhpKRj61IzxVbfro5aLU5NaZ8daCkBrOCvJxgetdpvEb3REh3xGyoctKQfESepBT16CqhrW
kSTL8Jth4NKKkpe2kgqHoPX+oqE2u6JcjXG9vMxFJUnOHFZAycDZ5q6HPlWtiSmpjCX2VEo
Vnr1GPOn6KQ0ldUUUUUUUUUlAoNA6UtFJmjNGQa8A9vP7bwv4aj+47X0BRRRRRSYpaTFFLR
RRRRRSUYqtutji3RIWrLUlAw3IQBuT6c9R6His8vRkxbqE+8RC0nooJWn5nYDtrQWixRLQh
RaG95Ywt0gAkeQA4A9BUudCYuEF2JIQFtOpKSD/WvPNGPO2/UbEFtwuIkJcZeyc7vDHwL+e
PhPnxXpYpaKKKKKKKQiq6VeokS4IhPKKVrTuB7DOf+DWXuFqjG5G4QjbYSAsKdlSIxeeWfM
ZIGBVnF1JbLc2pMmahxS1BWURvC4JAzjvyaatV7t9phPpcWV/9a6HXG05G4/Fkj5eXlUtzW
dsakqYIeUtKUqIS2ThJ7n0qDe7ib5pk3S1+I8xFeKn424oL6E8KSSOfX1xTNq0/JWyuI4to
QJKkzYr0PIERzIISnPUd/wBaccmMaclz5N0dkz3ww2HZCwgI2FWEoCR06knzqYnWFvbQ6kN
FHhlQYSCAHgkDO3yHOK7Xq1lDxYVGdQ4CBzgpJ7898VAuhuDetHXYAQp77PRgEgDb4h3bj2
PcfI084zemZZQqcZKN/wACG3EoXjAwo57ZzTK0X0uBD1zjvbU7Sht8NqQ5zgq88eVR0Q7u4
8Ci/MNON5Lg8fxA4TkBRH5R6VqLG34VqaAkIkBRUoOoOQoEkiqO9sLY9oWnrh+R1t6KrjuU
7h/Q1aXK6ZV7tCa8eQlXwnblII64J4yP5VTvXKRuC1XB1vKtpC3m/DWO6cp/CfI1YW+4vGa
lpSVutpTwVhKnE56HcOo7Gqa4xrVbpb0Cbc3GVOOh7CEkFQWrABOeQKnWuDAN2Uwi5OSJDJ
8VsBZUEI44/X+tav8ALWZvLl/kS3oVvUGslJbc8PhCeu7d55yMVF+yYkF1Mu73lsOJCyrwj
sKlHknOcnAP6VKhTHX4TrFlty4qEtFTLq0jlXb6mmrbo8rlt3K6y3nn9ufBzhKc84PmRmtC
j3O3NltK22U8rIKgOp606ZLACyXm8I/H8Q+H50hmRhszIaG8ZTlY+IelMru8BtRSuYzlKd5
wocDOM/rTseZHlDLDyHMddpyf0qRRRRRRRRSE4phcuO2tCXH2kFYJTuUBu+VQntRWpoqSJj
a1gfhSc5J6DPTJqZBltz4jclsEJWM4PUdiKk0UVW3u4TrdC8a32ty5PFQSGW1hOB5kmsndN
Y6ut1vdnSdNw4LDQJUuVOT+gA6n0q00Jfr5qO1uXC8WxEFtagYwTnK0dzg89a8p9vP7bwv4
aj+47X0BRRRRRSd6KSlFLRRRRRRRSGgUtFY7WV/93cVbGpBjIDfiSn09UI8h6n/ipGj9ON2
1oXBxoNvPIw22TnwkHB5PdR6k/StQBQelVr98hxrkYMkqaIaDnir4b5OMZ86lMXCJICS0+h
QUcJwoc/KpFLSVFm3KFbglU2U1HCzhPiKAzUY6jtCeffmynON6QSnPlkcUOagtqba5PZkok
NIUEYaO4lROAnHnmq529KekLCrOjKFbXFPvJTkjyPIOK5d1HavDW1MgqHhAHAAWg56YUKZk
3RlUtqO1Yi3IfIbRIdSgtoB75zzUybJsGlbQHLm8wlptSQpxxAKlLPcgd66jak0vIAkRp0J
fiAfGnHPanP8AE2n2AEpnMJQvpsHCs/Ku49+hSwpiKtPvGxSkNAZyB0PHbpWeJvaHPHkWqO
ua8kLb2s58U+Sj0SQK7Wi/Py3VxrVFEZthAabeYSNzh/HjyFSQnUvUQY+3GAnCQUnBwrPcZ
xxUKLFl3nUkuLOILrNvaakPNH4Q4HCrHzI59KtF6QQkoEeUG0srDjRUjcoHjgqzyn0oe0XG
mFHvcpxfhrUtGwBBBJySSOvPTNKnQ1pS4HAp8ODGVpXgkc5B+eTXV4dY0jpV4wori2mwUtN
IVjZnPc9BWQss+RcbS9NfS6y5CWy602XS58Z6kbu5BPere23KZa/FzIFwbmPnwlrIw2T1Tt
HIOPPApx1v3pLi0suvoH4SpCVtr55AAAKfmDU7SjbbkmS8htxKEYSgLwcHHIz3q3uNqgTFG
S/AblPtpIQFdT6A9q4hQIFtkNiNbgwt5B3OIGQnp8JNT/eGQXAXUgtjK8n8PzrO6pW5KbjJ
YubcdhR3FQdCcntk+WPLvUGDb7C1JRKUX7rMAyVtNKUkk9e2KvJN0kx4viiE3FaA4VJdCAn
y+EAmqiFeLte7klmNISiKkffOsNgEHoNpVnIqdcdGxLmG/eZkta0ZBWXclQJzg+mQD9KRzR
FsdZLSlvgFOCUrwVcYyfPzqQ9pO1vxmo7zalIaaS0n4sHaPWm/8GWgsuNKQ6pLpBcy4RvI6
GrCBaIlukPPRk7S8lCVD/tBx/Wp+aM0Z9KM+QozSKOAT5Csx/imaqS74dsCorQTl0qwE7gC
CTj59Kgu6i1Jc8tWu0pQN21xa85bz0HPXrnI6U6m2arfRJ9/uyYkfaOUYUQkD4sY6edRLKr
S9504wHbw3LbjB0F1atigM/F15HSsfd9c2uC/IiWe2tTY4fbUmU48cvqQcjHHQVfw/a/ZTb
YKIURSZDz/AIbsZasBoHkq3dD6Vco9qFkd2rZiXF5lSyhLrcVSgogZOMVctapgOtpWiPNVu
SFKAiryjPY8daebvS5BAjWyYtP77iPDH/1U1er8vT+nHrtOhqUpkf5DB3kkngZxXmVu1LH1
BcU3rU0K6TnG15iW2PEUphjHRR7KV869I09qVy+vuNmxz7c22gKS5KbCAvtgV4/7ef23hfw
1H9x2voCiiiiik4paTIopaKKKKKKKTijilorzbXUV1cq6kI2h1lCUKURheUH+hTXoUMbYTA
IwQ2njy4p7PlVNN1AES3IFtiruM1sZW22oJQ3/ANyzwD6daq5livN13OPRbbFU4pKnUqW48
FEdD2AxTCI07TzyJ1ygsuxouT7zFdKQ2k8EltQz08j0rYNPNPJC2nErSecpINOZHnVZcLi6
HjbrftXcHGypO8EoaHZS8ds9B3qtiRblBeU7Jtn2jJWkJcke8DCh32pV+EZ7VxdNRybO02l
6zJYQtSUpUpwFIJOOQPLzqBGvFpZub8yRY0JfaJCpMP7wKIGd23g/XFWsKLp7UrBuEbLqHM
gjcpBQfzDb2NPnSVo92SwllaEpBGUrIJB6gnyrL6lgwLAx4859phlYLbQKXH3SMDkY6YxWJ
vOnrbbre1JRJm3UTkhRkS4rq0tIxwrA703Zpa7Hb2YUi3QnkyJISyzIZW2XUrP4gpXQCt4p
Rt8x+LEsER1sPeEyDkEpAGFHPUdelabTTDqIO6XbmYj6VFPwN7cjqfpn+lWrslhlSUOuoQp
X4QVYzWUuftAYanphWaA9dXTjeWejefMde1aO1OT3YhXcWkNulRwEH8vaqfYq1a4bbjyNzV
2Qt19hQzsUgABYPbPQ1okvsrdW0l1KnEfiSFcj51xMltQYjsp9W1plJWsjnAFQYmo7VMLYb
lpC3ASlCuCcHB/nVRqqVbL7Z1wE3lEQKPxOhvdwOuKzVqghAZtcG6Q5bUtR3q2KS4FI64HT
/wBam2r/AOKqnx7Kj4kLQ0+mRg+Goc5UPLj51qzYWpKg5PdDywABsTsAp21xUWtDzanmiy4
9llRUMnP5f+KlXArFukFtrxVeErCN23dx0z2qvCUIt0bw4ra2GmQ40wpwhzePn2HrXUyFbb
xHfhzUrdafQHVjlI29MbhjPyqPEt9mscFKolqQhlhHwrUAVkY6DPJNUkv2htlp0w20R46VB
KJL+QlQIB4HYjJBB8qzUPWFtVdnX7m87cGS4FMEqwpKBklQT3TXoUC/2ebY3JllkshtKVbQ
lsghQHPwdTVUvWVwixEF22LeWhpK3HkgpQskdBnp2/nU5i+3uWhLjNp2pwknfkZBTk4PQ0j
a9VSo0Nzw24zoUsSEKxhXPwn04rsQtVqSVruUcLxgIQjCenXOM1dQESm4DKJriXJCUgOLT0
UfMVXXx24NSYBhh5TO9XjhpOSRjjp61SeHqwSmVOKeLDit6whWSnk4B6Y7cCpbbd4iRpi1v
PIUWyEmQ6MKcKvh2+QxxXc62XO4SveVFyOlKyUJ8cpwPDwM4OPx4NRJMG7x3xGfu7a3JrIY
a8RzYoL4JIA64wavY0liyW6LHuk5pD2CkLcXjeRycZ9Kx9y9oFth6os8G0yGlwX0rU/sTgL
zwkAn6mrm6+0XTlrjTXBKEhyJt3Ntg/EpXQZ6fPyrGe0H2gyp8Bu02iNIiqkpDvvIWAHG+4
SodR2rzy3xVW67R7XMdSzvBXKKwpadqh0KRzkAVYy49oavcPwXFmxtIPgvOJwVqV329Sndx
8q0sLQlou7c5jT89qNNj/dOszfiDain4inHY84POK9BsVkv9sbjxBMjMwGUAIbbHikcDgEg
cVqxz1oxSFIPBSCPWhIA6AD6UuBXgHt6/beH/DUf3Ha+gKKKKKKTvS1zS0tFFFFFFFIaO9L
RWJ15bm5ZxnBdjq34OCAnof8A6iP0q40lPlStKxZFxw26lJSpavhCkpJAV9QAag3TU6rjch
p/TjqHpy0lT0ofE3Fb6FWe6vIedXdls0ayW5EOMVKwSpxxfK3VnqpR8zVhXLrSHm1NuJC0K
GFJUMgjyqgf0kzHke92OUq0v+GWyGkBTa/Lcg8ZB7iuvcNSvNIYfvEVtJSA44xHKXPUpJJA
z8qsrdaYtsSvwAtTjpBddcUVLcI7kmp1NPR2ZCCh5tLiVJ2qChkEeVVKtJWguJUhhSCkg4S
o4JHTNQnNA2Zcdafv23yreiS06pLiFeYwefrTtmu78SQLJfF7ZzYwzIVgIlp7KHkrzFX6m0
OYK0JVjpkZrE+0nU32FaW4sSQtt54/EiOgKcS2OqvICvOHtRW7WqURppkvz2WlIj++SEtsg
kfiwB+LPatA4/BFt+zb7NKYmUth+PJAU+UDPGSSPpipdg9ptiiiS6+zNitNJLbCVuqcDxT0
yD0UR9KZvGump8CHd3Le6iW0VBxltXIZI/MD36frUnRGsocdQacajFEhRw63w/u6kOJPbsD
ntXp7DyJDSXW1BSFDIIqkuMO5x9QC72+O3M3Rfd1MLd2FOFbgoHHfpVJajKft5u9kVufU8r
3mO9ytK84UlR8gfKruJfod1hORpDKjJDBW9FUkgkDriqGVOtCwqQjTjynFo4yCkgHzA6E9q
Ry729SVto02tSkMZSkgnjPHH9ak2u5oVcI5RppEVK1BCF7Nqm1kEqz6YFVE11qJrBU9T649
s1E4YalsqLagtAG1wH1ORmtDPeusG9vPM2ZUpC0BpD6VkkoAyQoZwOe9QnHLuwhuMzptksR
TvbRgqG/PCgSeOp9a0Nl+0ymQ9c0hDil/AkEYSjFWD7TTw+I7VYwFjhQ+RpuYvYhlO3IW6l
Jrx7XFwuNy174DUyYWYyD7siANxbWB1wfxc8HyrUacvDkewRkz4aLhNSCVKDRyeTuAyOowM
03Jj2i8O7pelEvPufGpaEqR4eOnxDGR5CvOL377bL+pdocckSXHSC+01tDeeNqRkgHjvWiG
uL5Fbavt3Y+0IqG1txGVIIKVg48ReOCSO/Strb/aRHkR7Qty2PtInoWtTgH3bSU98/Tp1qz
Xr3TyX4bYmbxMZU80pKcgJHUnyqm0z7T4mo7vJYQyGYzRASVH4x/qP+n+lN332sWyPHucez
tvTJ0MYSpKMt5zjOc9B51S2v2qz0++PT1MPiNGCi02jbudJ6JPcJ4B+dTY3tUm3a2TV2u2t
uPpdSywQ58KSR+JQPbPSsWmVeXrDMau8iS+tx5uQzIS6fD4JOClX5cg4x3q8vmsb1c9M2xv
7pDXvKWpzpUUOJWD8Lak9U565pb7Lu8j2g21l2cyppuOUpbCtrrac4UT/rHBBHUCqd62z7j
rB+PctQOT/cnFNtrdjKeQttQ5wE9+xx0qxstvnOoiRo9ws0qDDCkqZd3BxODkK2KG4KHoae
vNlmifKOmbI/vdTumS31BDbueSEpX3Iq2tGiBc7iiVcoUuIhKA2yGltljw/wAySlJ4ye/mM
1bW/wBlNntk9+ZGkvOLfQUKMkB0gHrg8EH1roeyewvTky5y35BRtCGUkNtJCeg2j/mrS2aE
slpkPuRkOqRIcLi2nlb07j35Gf51o0IS2hKEJCUpGAB2FdUUUUhrwD28/tvC/hqP7jtfQFF
FFJRmjNGaM0ZozRkUZFGfnRmjPz/SjNLSUUtFY7XUZ/a1LQlRY2KaeKc/ACQQTjoOOT2rHe
7NNWNxq7TXvcy4fcIbTpeLmB14PKSfP9K2mhrG/Bbeny2fBcebbaab2pBS2kdcDpkknHoK1
opaKSikPArJOa1eEcPtWtxQUtaQkk5wgZJ6elco1fNfjh1tiO1vdWlHiqJwlIJ5x3OMCr2b
MmK06qXCZxLU0laG1DICjjg1mnrrrFSypi3KOxxSS1tABGCAQf8AuwflVbcJN7YaULrPjNu
uNKAQ+pOGcBP3uO2Dn15rhWpSidHdlXZDywpv4WXNyCFYGeO55OOvNZbWstJlyodhSyiFFl
NNyJGC46tZBUNyupTnjHmKrbrMsrdkemRrQX58pCUFLsfKI/GFLJ7KKulZpVudttsg3l9xG
HHMMx3RkrSDyrH7tarWMhSbTbFWyElwGMp1UtpQ3pQo4AWE8A9s0P2aRbJNslXCOpyHcIiW
0yY6g6rxcZ3bTySMY8q12hmoiwqdClPqMdtaXgoIKlgEnYtBAUDnJBHbivTYLaWYbSEp2ja
DjH1p/I7VRTdKx5FxVcoUyVbZbicOLiqCQ75FSSMGqxC9QWSWqbNskSfkeG/NhKw+tGeFeH
jnA6gHtVkNbafAIcmFpYVtLS2lBY+acZAqBcPaLZI7JVCUqY6r4W1IQQhR/wC7071UKu8m6
KcTM8SW+Wj4UaPJaabTkdche4/Wur5bhM0+9AkNssuPtANPSZSAWlJ5TsQnOADTWkr3M1XB
dhy5gi3S2IDTygeuFcuAdwpORmrSJYZDTzSoF8fU2+svtfCpSCkDgE9qX3K4otbCXrqtlvx
XFuvLSpJAJ4SB3+XlSNWFxTqnndQJcIUFsI3bQnIxzz3FaC5vG321mQ6sbI6kl0kZyAO3rX
i+q2VOT3ruiE9FfUpIQqQ6W3NquMpaSd2O+TUm1acu16lWpNvvvuK2ArKxJU58YPICPynHO
D51unWp6nlWPU8ySYa2wpE1pQQ29gcoUQMjz9aiwdCWaYymJAjvohtOl4yXScOL7BKD1SOp
86sWvZxa4ttMdbs6ahLCmg0p/aFAnOAOgrLv6K1J7sI5Zh26ysOhXuqHluuFHTr5jPSszqe
xXE2lURNrUy7b17Ijjo2POx8ckHOFeo7VndI3ZNmukR1xxnY66G1Jz8TY7k54wemD1rYxdH
X1nWK7vpe0tMw0K2EuuDYsK/EUpPbB6c1YXLRFxjXN65ykWuHbFYSEPO+CGOecYyOTzUIez
K0I5i6ihtpP+cr3sZQe3Q4PpUDU0CXJvLMWNYbjJtzY8NL7fiOBahj4myegrVL0bp7UEKO7
dmrlFdKce8lSsLI4G/I4UOnI+pru62PRrLsG2+9vzbvGQXGHUKCndqBnC1DHHlms5fNZKuV
4iRbQ+q1NrgLQ0sjwm1PL6kk8Y7Zr0LTliVLsUQ3JcGW+2kJcUqOFqBHXKjyT61pE2m3oII
hs8dPh4/SpTTbbSAhttKEjolIwK7zRkYoopaKKKSvAPb1+28L+Go/uO19AUUU1IcUzGddSn
cUIKgPPArPu6hRHMNidd4UWVMbDjbPhlRIIz508LlNIKkLWtGMBYjgD59c1GXdrkXAkeMnt
xHFdouN1Kwna+vjdkISmm3bzMaT94iYOQCQkAJycZzt6UqLoV36RbHpc5j3coSH1bPDcUpO
dvTg1Iugmx5UCIxLlOGU8UqUFpT4aUpJJ6c9OlVS7hJ8Tw3Lk5FK9wb94kbFED8xTigvT9u
BcQ6D1JlEZpoMzkcoucdS/xYMtYx6cmnpjd1iR1ypKj4O3P3ctfxYHTcM9elVVkuEm+We6y
HItwtT8BIU3umlwK4J/2/nXokdZcjtrPVSQf5U7SHrQOtLRTUhsuR3G0kBS0kAkZAJHlXl9
thL0rqe3NFbK1pe91eTt4O853pPbr/tXqgx2paKKQ9KptTangaWtS585zOPhbaSRvcUegAq
LYtb2a+WxqX74zGcWSlbDjg3NqHUH6d6oNUe0bTNktcw2p+NIuJSQ222n8x4yfl1qruPtKV
pi0Wpb1qTcXJTSXFy0pCEOAjPUD8XmPSoNx9tchywMvR4zMWW+/gAOeIW20kZJGO/ar28a3
1BP0NHutitJCpmUF0LCvCHIztHOSelYhqw3Fy2x2b343vd6fW3JfDu9bSQApClJB888eQqn
uNiuGhtQW9t6Yx8cluQy5u+6WkEYUe4Ar0JrTWnx9qT3J3hw5iiuVDScpd7jYR3zyCPOsWi
U1qK1P2JdxYsj7Tx2olNkFxoD4EKWO4461oNO6bukmCdO6tt7CoaGSmEttIW8M85bUOie/N
NWXSYll922X1LjjCtrSpDYCXWmuCCAemQRnmsW9cU++sS3i5udfKkMIUUtIbSeAk9gTWq0R
PmSNWi/LeYbQGHlOe9vBKAjOAkEDJI9a9Ytd+Q6+7FW9FeLQCh7s8XFBJ7kYqB9m3F25JuE
a6oIBVtQVkA8nqMeo/SpEefqKMzIVKgpcLakpbwrO8dSc/KpETV9ukq2uoej9MqcR8Kc8DJ
7c8VbR1xpKTIaSklWUle3BOOKy94tmlpdzfQuV7jLYSlchcdQSBuO1O4YKcn5ZpxvSDDY2R
b3IWvB2pfS04kn1ASCQPLNQ2NOahhMFCHGVP5/8RGKGt30KDj5ZqouWl7kiYi9W5q4xr00D
/1G1Cm3R3QtIOSD0zTrOvUMxQze7Jc7bL8YOqUtpa2t2eSCOifSp8jUMGVJdFrZckR3lIcb
lMvY+/7jn8OE+lMRSlyY/cTZJTp3JUS46TtI6E4GP0rTwrhJvERxTkDwC0+kJCzkKHB3Amv
JvaTFjx7koyH0rlhQWosqLbaAT+EqOVKWRg+mOlbT2cXOPOipaMpMmU2gKV48cIdSe+FjhY
x361vylKk4IyKMCqm+ahjWLwfeU58ZW1JJCRnyye9WbTnisocwU705weorzjU8y1325trub
U+Obe44017sQfGCspVwR6VTQtK6Xs895UeFcpDiSjexICFtrCj+H8P8q3D92csyxFtlhcZY
UdyjsIxnuEjtVk0zF1Jbm3LzbEpSlZKGJHOMdFEGprVotTaUpat0RKQMDDKf+KmBKUgAAAD
oPKqu/XyBYbXIlzXmx4bZWGysBS/ICvHJ93harcLke4MWKIh5SXUsp8SQ6SAOVZ5B5A7Vsb
foCwSIDcFF4kSIKcKMWVsKkHsU5AKf6VpYOk4sLPukx5tGAAWiEqyOmVDrj1qRcbbNTbVmJ
cZqpTIUtv405cOOEnjGKlW28RLgw2W5LfikDe0ThSVdxg89a5v98h6dtD1ymqIabwAB1Uo8
BI+ZrFzr1qbT67fe7tPStEx8IXZ2GdykNkE5SRypQ4z2ra2a+27UEIS7bJS+2eCOiknyI6g
1YilooopDXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKjzhugSADglpXPlwaxNrtcO83wuzWgpxq3MpQ70IGB
uA8v8A1qwt95RKvStOxmJEWPGbG19w/G8OcbSe3HWr9NoiYwrxl/8Ae8r/AJpFWWKrI3SAk
/lD6wP61HXpyEqSh9L81soIOxMpe1WPME81mdYXF3T0HU9xkR0ht9plEVa8EOOYIxj0zXWh
7jI1FarXOjym5DMdSvGDqj4zKtpBR6juD5VrIllgwpT0ppkF59RK3FncrnsCeg9KnbR0wP0
rhxlpaClxtC0nqFJBBrzS8asjWS6zDHfdfhNuJbEJobkndwtR/dA7VbuNR4ExyBDUoxzbV4
C1Ekp2ZGc9en862EBfiwI7mMbmkn+QqTSHrQOtLRSHpWG1bCjLvGVqOXkBW5o/eNKAwCB55
wQO+DV/pa5yrlbXffQkyIr6463EfhdKT+MfOrukJrhT7aXA2XEBahlKSrBP0roKCvwkH5Gv
Ptf6dvl1ecTYrLCUt9IS5OfdBWB5JSeE/Osbqf2WX+OzDVaGveHJDKW5TTQSEtq7ncccE+l
WyfZTOk2xcS5wbYt5EcCNJhqU2tLnkvP4qWL7Gbk5ZEQZmofC53LbQguIBH4cZxj6VcwtBa
P07CVAeg/bU5xQVsUkKdJ7dPwjr1p+THs3s+0s5cJjIYO77uMwr/LUrsjPf/VXnNoduM+6x
7hZ9OuJaYccccf3lZV4nCFKUfLHX516HZdHKvUVm46hi2idLUvO9LSyEo8hyAf0xXeq9PXe
4st2Kw26Lb7dJcUqTLO0lHqlI6ZxT2m9PXyDJkLu0W2yVOqSh1xKR9+kAAL6ZB4GQaja4l3
yYlyy6TtDpkPAokzSjw0tp8kqOM1ltK6I1ai1SLLdLYlph0LLEz3gByMpXCsY5KVYGRXCvZ
pE09aI8nUk1MhCFqaUwOAM9FII+I9jjFVCtDGwaakX64sNSWHR4MZguls4Vja6B5/6TVPZt
RrtodQ9C8SRH+DxGnCghOeTkdOB9a1ujtW3GXe2SuVHcS+wpIblvqUlCE85V3CjUm/a/uLG
pYTdvUiM20gPSxHdLyVpI6Y9PSrqT7SbK7d49puLTbqeHFOo5QlQ5SPX/atND1hpthbFvTN
8FbhIbDiSAo9+elc3K2aZmsOzHXmWU5KXXkrwlSieN3mQcEVXq0hcGI6UWyc34iV7hNKiXV
JIwQe2O9LFvN+t0luFMQlSRuJcdB/CPI5+L+vWrm36riTYD0osvNmPgPN7dxQScAcdzwfqK
ac1fEdDvuMV6WptKlYSnGcdvnVbqLR1o1Zp8yExU2+c434rbjY2LSvGcKx19a80gLuNugtP
WK/Kj3FpRRJt7zx245Hwg5yCf0zXsdgnMXjSEKUysstuMJJIOSgjg/zBryvWaHJV+muoQ7J
SlRKVOgJQwNyU7gk+R6nqasNJwb3Y7mwzZbgzOhl9ZmM+Ik4VjIGOqcjuOOlej3HUka0sML
lsPoU82V+GEZKcYznHTGajL1rakoUvD+1CkpUrw8YKjgfOsDrOwtaj1Apd1vM4ttueG0yww
Ahv5c9fXHNXun7jI022iGJNxu0JCSAt5v4keRHGSntWpulveuCUBgFpLjSiSg7CHDjGSOfO
qxizaq8MpcvLTZQsloNpyAnsDkZNSI1jvbdziSH7wXmWt3ioOcqJTg4+uCKYd0fOflKkP3t
13cgJKVA44Vnsa0VuiuRIoacc3kKUrPoTnFdy4xkoCUyHmSDnLSsE15fq+Vo+3POm4eNfbo
Hw0tp9ZwnAz04GAO3nTdlsui9UbXYlvuTwYIBQ3H8FDROOc9yMeteit6ct6VNqcS4+G0bEp
fXvAHyNWMeMzEaDUdpLTY6JSMCnSMg1TXyLYVN+JdlRY61cIkOKS2tJ7EK65FVzM6HMtItO
pGkKQ4C2HljcxITn4VBY4BIx5HNVVqskzSurmC43Ju9vkIDEOWpW9cEddhH7p/eraRrZChS
pEmNFaZdkkKeWhOC4R0JqWKWiiikNeAe3n9t4X8NR/cdr6AoopqUN0R5PTKFD+VY21n3aYp
RSCkWkLJ88DH+1Os6OAahXGJKc96abCkb1Y4I6Z8qv7LcJE6OpMyK5GlMq2OoUOFH95J7g1
Z0nFUmotNwb+GVXFKnmYoWtLBOEKURwVeeKiaT07a7fGZulvje6OyY6Q820rDbmOhKfP1rT
UVR3xV3lSGbdbGQhpwbpMtz8KE/upHcn+lLbNJ2m2tOARW3nHjl1xxOd2fTsKzyQpTzRKTh
MN9AOeuEqA/litlaz/wDCon/+hH9BUukopaKQ9K841Rb5IlSG1vZkeL47ZRlO8K6D6bdv17
Vu7QuI7aozkFKEx1NjYlAwB6VMJ4rPalvT9uejxWpsKGZaFhLskklBA6gDjj1NeaBcaRrq4
Jm3+XIYiQUF+c0oZ38chIH4RnoK9Ms7sG2MNo+1mXkFsErWgIUv1J6VfNOtvNpcbUFIUMhQ
6GuuKhT7lGgbEub3HHeG2mk7lq+Q/wB6he73S7krfddt0QnAYQAHVjzUrPw58hU2PDhWiKs
stJZbGVLXySfUnqa891FeVXu5S2IGl1v4aUyzcX2FKSF4/d7Dn8Vc6B0bOZfW5dG50B6Php
1lEhSG3ABwtOOCDzkdq1N0W8Lu3Z40h+HGZhqkER8F147sBKSry61ZaanG5WGPKU8Xyrcnx
SjaVYURyPPjmmZ90nm7/ZVpYjuPtsh55chRCUpJwAMc5ODUux3UXi2IlFotL3KbcbJztUk4
IHmMiu27xb3JsqImS348NKVPpJx4YPQmqia7Bk3xq4yVb4tvQpKFAZSXVdcY64SOe3NYe3T
la+1E/Plw3ZMSCtTlvjFQ2LSPh5Tnrnoadj2XTltmXBc20CLNnJWkNvkuNtkqxgDv5k54qn
hezf3NLl6N6tCYzZyQpKktrR0KVDqB/WqvUNss8JltWlgqY+ApwyGA4Uto/dGRg5JpmwaVk
3mH9m311m1bDujypDJDpKuqe2R356VYM6bsQYlyFanYkptr4V4imT4ahj4kAZxk47dar9Q6
6evbkG2sRWINpQ6hxO1rw/GKe5r0GHrcsTbRGct61w5bBUZ7aT8GOADjunoas2/aVp6V47L
LzstbGerPDmOu36c1y1q6GtEow7SgpdcJUtag2l0J4Cuep4GBSpZ1BMaQEqZt6CrcHW0BJX
zxnGTXcS3RbhfpVvn3Z2RcIyElaUgoSAoZBB88dapdQ6PgR7qyLTFghRT4bipK/iC8hWQe5
xx9at0G7WuLGiRX7TFbKgCyFJCUjyHnnisxrCO+JdpudzuEdCggF1raQHTkgHjlSscD1ruL
brTbnGVWyyy478lTbynnkl1a2yCpQVn8Ks4HY1qjqL3JtttvT8olSFKwslWBgHrz18qnT7s
iC3Cbi2X3hclBeU0lIHh4AJzxweajXDVKmXG/coHvJcjhaVJTkB0kYSVeeM129qWY1CiPtQ
V4WFeIktHcohW3aAOh71He1BqNa/8Aorel0JTvcy2U7Dj/ACznv6inGrvqB74VR3m/h3KUm
NnYrHCBk8jpzXDcnVyyDJY8NpZO7wAkrRjpwfpUr3bU+1RZl4WvOS8AQn4QQEgf6s1H1D7R
7Fp1LzLjq5MxoAeAyMkq8s9MjvWNVrHU+pmpMSK+i1POPJW02+gpC2sZCUuAcKPfNVdltTc
y8Pwb/BmRZCHFyE++OlDaVEfFhzGDkedeqWWypZghDXvcFAxtCJAWF/6hVzFjqjM+Gp5185
yVunJP6U/kDigkYrE2S327UGoL6/eo7cybFmKYbYkJ3JaZABQUpPHPJzSW+1xrHrJ/TzDYc
tNziGSIi/iSysHBwD0SfLzqytykacuci2vqeagPKSqCtw5bRx8TYV256A1o0qSobkkKB7iu
s0tFFFJXgHt6/beF/DUf3Ha+gKKKakf+Gd/7D/SsXFcwpoJGVfY3Tz+E8VsIH/6PjjofCT/
QVI70tc1xI4iu8Z+A/wBKg6dIVp+CRjBZGMVZ0UmPWg9KwqGymQQOSGJO4Z/Cdqhithahi1
RBx/kI6fIVLpD1o70tFIazGrFMpeZSo/eux3W0AdcnbtP/APNintGJH2ZKdbz7u9MccY8in
PUeQJBI+dWl2mSYVvdehw1zJABDTSSBuV2yT0FeSzIF3vmpmZt4vMSHLaipxAlBIQtJOFpB
BIA44PXpVlpgaWvsl26M2x+3SGHvC9+S4FAqSPzY45HmMGt7Jkxba1FTPlBaVqO1am04Ix3
8vmKYF1u08BdlgR/dFcIkyVlIV6hIGdvlT9kvi7iuTFlsCLPhr2PM7sgjstJ7pPnTenGxLZ
XdpGVyn1rSFk5CUBRASntjirwDFUGpoN4uLSY9unOxWljCzHSjfn1UroPlzVBZ/Z2iJNNwu
VwnKe4LinJe8ODyPAwK2Pvdvt8QKVKbQw38O5TmcfWuXItsvbaXHWm5KW1EJUedp74NSYcK
PAjIjRGkssoztbQMBPOeKr59jMmd79FnPQpCm/CcW0AQtPYEHy5wakwIMWzW1EZlRSyyCpS
1nk9yon15NYS42x5yOu9MrbDNwkrbuLxO0GLuBSoZ8gP51I1jdFae0oi06YgPOOSmVbFoQV
JaR+ZRP7xz86x2gJ6tNPW1VyjKjSFuKYfW+yctsnlJyORlRxz1r2K4w7fcUCJMDZUsHbyAr
HoayS7e44+8/FYLkaNIS0FBoKLiB8Kgkfh4Oe3WoDUEL1QmVc59xti46SUAOpS0UZPJGMJH
QY75q3kmz6iTsvS3XI8hfhxkEEbkDHxHHTcT18sVQ6k0NBhS1Ks+nYyWEpCnpM+SUxmuMZC
M8ketZTR1nXerZfbQ0i03F9lzLPjkjd/qQodEjyrQXWDetP6YjtN3C2QFx1ILkeI4oqdRnt
njJPf+dRl2SbEvT2qHJ6Y7LjZSWm0J8QIIHCUgEcryPp61GesBuF/l3SY0ZbSQkRY7RWUPL
xyNv4kEnkcY61pLaLuzCaUm5fYTMNre9HwHitwj8PxfT51j7Vbdav6vkSH4sqSw84HpD2Ni
VADAIPmM9PTFamz6xVPjKE23SHpDTqjtbbIcJOQEpGOcDzNVlsuC5upXbfcbJ4MKGwoO7s7
kLIJQFHsT2rR3mZJuGkpENhuG3PaKfARJXtcSlKgoE5HYYruV4lxurslOokQ2mi0taN3w7w
nbwryPNdNNXSc/Fbtt7XLPiHx3NxAZTjjCe47fWrbTD5RIkRXW5TjinFLMl4DCz0IHkOK0i
Wm0DCUJSPIACu8UYoPSm3XW2Gyt11LaB1UtQAH1NUGodR6XjRkou1ya2E7glpwlX/081jpm
r7f9joTomwrcdW6UqlGHvSzzyo9SSR51O0O5qiVFmO3BqUlxS/FYMxCQ0+k8BO3GUHj+dax
T7WoLfMtj7DkSSWlIcadSCUbgQFA9CPUUwiRerPbWkvQ4z7UdKGvuVq3rGQnIBH1rQCsdf5
t0lavi6eM1Vrt8pgrRIZH3j6x1bCj+E45riMibo/U8KA5cZM60XQltsynN7kd4DIG7uFCrW
86TYuNxRdIc2RbLklOwyY+MrT5KSeFU/ZNOs2h9+W5KfnT5IAdlSCNxSOiQBwB6CrV1hqQ0
pp5tDjavxJWkEGqteno0dXjWxxcB7OfuzlB9Cg8YruDdnPfPs65NJjzMZQUklDw7lJ9O4q1
FLRRSGvAPb1+28L+Go/uO19AUUU28ncwtPmkj+VYhvc202tA+IWggqz0wCM1s4H/6Pj5OT4
Sf6U/mlpM1y4NzSk+YIqr0vvGnYgcSEqSFJwDnoo1bUtFITWDhDN0KCDsc94yR3PxgfTFbG
0HNoh46eAj/APpFTKTNGaWikqh1PEjOpiSHUjel4NBXfarqP9/pUX2f727G+wVbkMy3ENjP
4U8HH6k1Y6ijMyLc777dnLfCKSHltrCCQf8AUeleZv3DQydYW6DbbIm6+IW0iYZCtm4A7Rz
wo/OvRrBAtEF2axb7c5BLyvFeYWghBPTIHT9Ky1znJv1zdirShaXJAhRkpX8KCc7lY7kJBP
0r0CJHREitR287GkBCcnnAGKrrlZnZE1NxgzDEmJa8LcUBSFpznCgf9qqYl+iadhKtS0PyX
YZ2rUhvCSo/FgeQ54rg61lOurTFs0lTYJQlwoJO7BwCO3IFOx1apmtb1KMRxYQFIWgbWyQd
2PPBwR867nacuNyV97MShLrSUOnklOE4IHbBPNE2wOMQtimnbghRClR2tqAVgYzk9j5VX2m
DqxKXHnGGbTCSpakW+KoLdcJ7lSuE/SrdmTe4qgp1UVcbB+KS8EuJPYZSMGrS2TTMZUpa4y
lpOCI7m8AdualOtoeaW24kLQtJSpJHBB6isg6zFtantP3pSnbQpnxIqy2olJ3HLeRnOOMel
RrLKm2mC49alM3C27ipB8QqWolXcYyD558qdjwFXyZIeamtoanrSqbDkICnUBB4SgjtxTl7
uSHp760pUTCSW20hJz4quEFPnk1o4DTNns7DT60MhpseIpa+Nx5Ucn1zWV1BfIl2WmO62Rb
R8SkuJwZpH4Up7hORnPftUuzWebIvH2zdEMFotZbRk/BzwcHoMdvSqvWt8hSgIzEGdfVKI8
KE02oR1LB6rUB8XyqRY9Nw3G0XSRpy3wl+CpQXGdUC2f3cYHlSzI8uToyKxb7M3OmORUqKX
jtQEnsT+brwmmbO/LXZYcj3RdvUIy4ylL+MMOKIAJ74yOnYmn7XotekmJkpi8yZS32ti0PA
YUo989ep4piDZU3w3ePIUXEMrQYx2FBbcSOfnyMVOslxej3gRXUBpUvB8Je4EEDnAPXoaW+
6lmiW9bLI0hLjZ2uvr4CFVX6cbRZW5EZ6GuWq4PKXPkOKG4KPHKeoSPOp1/sERzTpmMo8OW
E5S8tzdt9SSemO56V59P1lp23ITActTUpxISmQuO4paEqH5935vl8+avrDq6HcZTMK3rhFX
G1LTjqHFn83b4RnHXitLbh9ma4XBbdSEyGC4ppZJUk9cA9+c/SthmjNGaKjzYUW4xlRpkdt
9lf4m3BlJrKytNXlDy2bDFsdpj7s+IY/irWO2RjAqwtFq1JEiKEy7QVPlZOWIQSkjtnkVbW
8TmmNtyfYdfKjjwUFAx8iTUvisVebpc5erH7E5dG7JAbjh8SEgeI+nooJUrhOKb0RfmHLzc
rKm8O3FltQXCckqy44nHx4OBuAPer/AFVZFXu0FMdfhToyw/EdHVDieR9D0Pzqtt9nvl6uE
C6akDEYQjvZgMHdhzGN61d/QDpWtxSAYUTk80tBOKpb4sOTrZFZJEsyQ6ggZ2oT+Mn0wcfW
rlIxmuqKKSvAPb1+28L+Go/uO19AUUVyrpWNTCdenx2F7AHobjYUk9M5wMelX2mXpzthi/a
UcsSkJ8NaSMZ2nAI9CBmrFuQy8paWnUrLatq9pztPkaczSVFuVwatsFyS6tKQnhIJ/Eo9AP
WstoDVMO6W5UMvIS+084hCCeVfETx+tbTI86MjzrlatqCrBOBnAHNUiNRRb3bpSbBMZdnIC
kpaWdqkLHHIPTFUUG1yIPucV1xxbja1eK4sH7xZStSsHvjOK1lk5skPp/kJHHyqfSUUtFIe
lVt9gvTYGI4BeZWHUJPRZGfh+oJrM6cuC7Xe0wl4VEuZKmlDja8kYUCO2Qnn1HrTmubq0nw
ocSwG/wA9Kt3u+0ltoea+2fIGsu9BuV4mW5u9oj2FbD5fYgFKCy4lPbKeU9+vnXosKFFcjO
rhylocdSAstSC4GyPLORVDboLk/VqFtKDka1Ouqfk+GEB59SQNoA/dB5PrW1AxTbzzLDe95
1DaO6lqwP51l7nqmxxbzFs8VUaTPuTvT8SEkDhSiPlgVNmydRxojr0Ji3TnEj4WErUgk/8A
cciuPtS5sxUKuM21QJPh7iwV5wr90kkfqKzsJq5vXly5ahu7S4TycBplp5KWfRKuB9am3qP
EDENFrl3xxTqtzbUJ0lK/RSlfhBx1pi6w5H2cGZ6XooltpKixPWHGufwnOcn1qDpGNcI8p6
IqFCbiMA+6PPOB1T3PO45znB6gVqmJzjfilm6WtGxW1xvwtoSfU5qa3e4UeLvl3OM4sE5LZ
wDjsBmlTqSzrd8NM1tStu4Y5yM44+tVcy2w7gV3WwPph3CLk+I2nCHeM7XB3B8+oqjvDFuk
Wq26j+0U2W5jD7aPE+BaiBuG3uDirSZKuM6Ra5cS0SZbcZRWt1QS14pKSAdqucZOabukK6S
7hbIk+Y340lanP8sFpjaOiQfxK54J+eKk2uExNvstqU6mcu3bEpkFIyoKBOxYHBKcdR51oX
nWn234zEgeMlJCktKBWn6HpWKtOkpdyfMrUkeUEpUosLXcVeI2nPAKU4SPpWku5atmmX2or
pBU2W2NyitSlK4AGeSasbdHTFt0aOlJSGmkpAUckYAGD60XCEifb34hykOpIBHY9jVFNnvS
bT9nymw1OS40hwKPwjkfeAjtx9KkaSZeYhSEPhO4Pq5BBz369/nU69xnnYJfinEqKfGZOM5
IH4fkRkfWsNb7hFZ1VJlveKY93ShSSlOcb8AY8sKGDVlEi3XwPAbajbor6wfHAyhOeADnuO
amKevcmE8HFQEtYLSWHAAlQwRuOf1x6V5XcbbcGWJMqRbUmMy4FOXOUjwzhPASlscY8hjNW
mlY9rdcgyYtpliUE5CkYW28joVuAcoz2+lbOFedNSjCmlxyLIbc8AIkFQXwecHqR/tW2S4l
YyhaVfIisRqz2jtW9yVarCy7cLu0ACltvc20SR+I/wC1aaxXoXeKS5HdiymjtejvJ2qSrvj
zHrVnms1p3WTN/vd1tJjmPItzm3apWfETnG4Vxp/WJvuq7zZ0RkoZtxAQ9uyXD0P6Gr66Sz
b7VLmBO8sMqcCfPAzWQsukYuodPR7tc5kt25Tmg97yiQpPglXICADgAcfPFW+hblMuOnttw
X4kqG+5Gcc//WFCsBXzIxUXXmnlXRu33OPCTMlW2QFhhQH3zZOFJ/3+lO3qCxNuFvXDt8sy
7Y5uaWwEtoQCOUFR4KT3Aqd/iNmMooukWRAUDgqcRub8gd44x86uUkEZB465B611SVytxDS
CtxYQhPJUTgCqh2/e8lTNmYVPd5HiD4WkH1X3+lO2uziEpMqS8uTOU2EOPLUTjuQnyGatKW
iikPSvAPb1+28L+Go/uO19AUUUh6VjYXu7kmIjdjKHku55UUhZCQn1zn6VD9pI1oLYBpkIM
PZh0M58cfL0+XNHszVKe0TFEORGQ6laxJS6hSnC5n4t/Iwa1hZvKif+tiIHbDBOP1VSJjXg
EbrmyR3xGx/vXnPtKhaubjeK1NQ/FU4QlOwJUg+hHQntWV0MZku9tPWVlEBe/a+06je2XB0
8MdQoDkknvXssGDqERk+83dsOE5UPdwr+eamC33DB3XhznphlAxSG2SQ3hV4ldOVfCP8Aav
Jf/wBnV21LrKdem5DtptheJTJWdrroHBUBxjJHU16IUpiyLUwmS48YyvDDzjgX4zakK+I+v
w1a6ZSpGnYQUSVeH1PfmrWkopaKQ1Au13j2eJ7xI3HJwlCRkqPpWFtz7t91Nb0xo+0x5Tk+
U4R8LYV8IQD3PAJpq++1pMeRKtthtbkq5JlKjoO34F4H4sjqc9qz2nrXqtbplStOzFXJpag
7JW+EbwohWCk8KHHavVLSbk20C5BjRm1H40hPhqT64BINQvZ84lelm/jStwSHvEUk9VeIrn
/81qM1TXTStrvVwjzbgh15UYgttl0+GCO5T0P1ri8aRtN5Wyp9oteBnaY4Dahn/UOcelUEw
aa0y4LMzbFvutNB1ALhKlZVjG4n8WMkfKoMduM69OlQNMMqeaA8Fx5ouLWvcUgEqPGMVeKu
V/udrXHjRXIk9bidinG8IbSMbsn5gim2rq9p+XJmX1/wWXEFzwgvxFJPHCUp7deTirh+2Ju
77FybfdY3NoUn4cKGDkcH58iql/QNijP/AGg5IkM+D95uLuAhQ/NVO79kICW4dukyGgk5dM
lDa3QrrhKuufpVnZLJpm5REspW6t9sbXGXlbHEjskp8h2xU2TYtK2lJelFqMrOQ449hQ+VN
u3WyQLDLctEhuUuUfCaabXlS3CNoGOvqan2DTEG02+MlxhD8xtpKXJDvxqJA7E9AOgx5VeA
Yqpvjtk93LF4cj7EpLwQ6vBAT+Yd/wBK84s2vo9+D1isaWrG044Q26hO90D94DuSfqKfjW5
rTN3S7b5Sn5SVuF+6T8ht9zHLI5xuPmenavSbZPbu1qjzkI2tyWwsJV157VVqLdy1NsCgiN
ZAFHA6uqSeD6BPP1qI9ebhNhyktoCEy8sQcH41KPfPltya1LSdjKUZ/CkDNUWq2m2GI12LY
WYTyfEBGQW1EJVnzABz9Ku47LLDYTHbShB5whOB86dIrzXW1sFrv8CXHJEaQFJLWeEOEg5T
5Z8q0z2mbdFlruB8ZxyU594hS/hWpXGSPQcfKq+82Sy6Ziv3pTaloQQtwLcJIA6bR515u7J
a1q/cSYDkrxFF2D4bxZDjh5KDn8RHpV9pK1Wi2QYrao9ybNwSoSClBWGCkHcN4wUGiVFiGe
WLCbldrtb0BcRMlsBlAVweuCrjqatkaQescGQpablIyC4HIjo8TJHxJ25654yOlZmy+zbUr
7oUwv7Pts11Mhe97c8gDlIJ4Ocnmts7oC4fZqILOp5QCXN3juIBeSg/iQFAjg+taK1W+6QH
V+93czWDwhC2QlSR2+IHmvPXfe7NJvOpYkV11623d5pbSAcusrQnp54UQaudH2h2z6mZQ4y
sF6zpW89t4U6XNxBPnzW8daQ8ytpxO5C0lKknuD1rIRNPaoscc2uz3WEbcCfAVJaUp2Ok/l
GOFAds09p+dabLDdtUAvy3Iu5yS6QAVrPxKUSe+c08vWbaY77v2dIR4ISSl3AOVYxwM+Yoh
6uM11opipQ34qWXEKX95uJxlIxyBV7PciM295c5TaYwQfFLv4dvfNUGgrk1NsjjLJX4cd9S
WQ4cq8InKD8sHj5VqBVdcr7BtbiGZC1qfc/y2WkFbih6AVBTFkX6a3JuEVceAxy1Fe/E6v8
AeWB2HYGraTIj22E4+4UNNMoJxkJHA6CqbS+tLbqeyrubR93S0SHkOn8AHfPl61oW1pcQFo
IUlQyCO4rqiikNeAe3r9t4X8NR/cdr6AoopD0rFQW/dpTUggb0JfxnsfEUa0Om1TXbBDduC
lKlONhbm7GQTzjj51OaisMvOOtstoW6crUlOCr5+dP0mDTUmO3JjraebS4hQ/CRmsvoayot
pubymGkLXMXgpOSPOtbS0hGabkMIkx3GHUhTbqSlQPcHisFYYqYTNsiblKQw4pBUvnOFOJ/
3rXacUpen4alHJ8PFWlIRRilorkn0rEa3uCVh1po71tp8JpI5y6rt/QfWmnoN6skD7Ps0Bi
BGDOJVzkvhSirbyoDOTjmscVaUsOkkwFyFaiVNk+KlUIKbfSr8ys84/wB63Oj7u8iytbbVe
PAACWm5GHFgeZJwea2afjSCU4yM4NUE3RFllvOvBp6K46oKUqK8pv4h0VgcZqJY3pbGq5lo
Tdn50aHHSt0yACpK1H4UgjyA5zWsoNQZybbFZdmTUsIQnCluOAdulZw+0KClRWi1zVMHO1x
KU5V67c5wfOq+bre+FkSI8aMw25+FC0LWsDz44J9Kp5bciSlJkOqjynSFvNyfg8dO5Ktqld
cEA47dsVoZGqLxtHhvwmy4oAAsrGz0yo4PzqOqDc7urxHEyJLij8BeGUA+eOEADr0JrQsaV
aTb0sPy3VuhPxKBASVeeMc/WqOdo6XvCww06pI4dac2EeuDyPocVShmBEk+K6pr3hI64U8S
eR+LP9DVpaom/WNufMZvKQ6pWBy2rwwFEHrgE4+ZrSXDV9otd+Zs0t1aJDqAoK2ZQnJ43Ht
mp11uC7dbly2ojktQxhtBCSc+p4ArwXU12m6k1s7cVRn0+6lLbUdpAewhJyrPY464rQWS2W
+8zGLouz3G0zoa8uT48TDLvPBLZ6HHkK9Ql2Jm7sQUzZKn48dfjLbUhIS+r8pUMdB5VS3W4
+NfNwbX9n2tlby3UH4CQOU8fSo8iDc06ZMnKUKuKPGnvA/ECeRj0SnAFXGlbV4MNqXIK1q5
92DgA8Ns9DjspQ5PeruXOiwGQ5KfbZSTgFSsZPlVdcJVsu1iAcl+HHmDahxB+LdnjHqCK70
xNkXDT8WVKUlbqgpK1JGAraopBx9KjarvS7ZCU3FJMlaSfh5KE+f/ABWdv63LtqCxRX3kFu
MjxpJxgE4CiT5YA/nVou73W53UNwY6Uw04cClrGVpHO5PHB7EHzq1uK1TLa2/GtrU90p3Np
fUAhBx1Oa8p1FcpEOOxdG56n5MaK4lDMRlKWWVrUU5Ix068+lJaHLvbtPW9ceS7mUQhlSnw
ghzPxYBPJOTye1bm0XHWRKvfoERbBYUUyw4nKFAcBWDzV3pq5O3KO6866Vp3/d70hKsY5OB
xjOcelXdFJkEdKTanJ4HPXjrS0tMzFBER5R3YS2onYcK4Hb1rAsS9PLakFmNJUfd97yXnSk
uHrtUP3ua5YurofbfZ07+JsuZO8kgA9MnkgpFOtXO8SAiVGiR0S0vL3IcaCcpIPQkcE8c1R
aiuF2u9wTHvH3cWOEkRkKGFqxkqX547DpUWUzOhSGrhb35UBaCEFCgBkDBJGOCOQcEd63ML
2gW5MBkXDxUTVHwi2hlRS655IOMHNXNlhSEOSbjOaS3KlrzsyFFpA/CjP8z61anofOvNtX6
a1BqhlEC9agttvZ8VTrbLSTlSAcZJJGcA/wA68/m2yRpyHebTFecuccMoQh5KSlKVqUM7T3
HY8969R0rMvtvgR0y4jsu3JitpbDQCnWl4+JKuecYx+lamBeI1xeU0y3ISpCcr8VlSAPTJ7
/KrAUtIa8A9vX7bwv4aj+47X0BRRSGsSCn3pIKe8jBzz/mGtbbjut0ZXOSyjOfkKk96Wuc0
vaqiw7UuXNsDATOXx88H/eriikzRWGtiR7zbwSV73lrBPAwXFcfOtHpcbNPxkZzt3D9FGre
kNApaSqDUt/FqYWhLgbKUBbrv/wCrQTgY9SRx9aoNLWSTd5bd9mt7YzWVQmHM/Grs4r06ke
ZOaqtVvWa/TDH1BfnktMulKItuB2Dz3KI+I/0qXYbfoe3voRb7xMS+hHhtpcWQpHfgba2cE
3B0NrTPjyI4OCsNEKWP6A1a4oPSsPpIpRrvU6CsqWpxKjkdAOB/Wtxn1ql1VdXrTZluxgDI
dUGmuehPf6VkYWj37sUynHPEIcKFuvOqUTg8nb35rTOaNgutNN+PIQEEb8EYWB2xjA+lW8W
2QYQHu8Vpsj8wTk/r1pu52eHdkNpkoVltW5K0K2qHpnyNORrVb4isx4bLZxjIQM4+dS8CjF
VGpX0tWZ5orUhb48NG3qT3/kDXnxYxKTIWtaRuXvQzyo7VbQED82O4q/s6nLdb3pFotciQ+
HksNJkKyoNfiVg+XX61Au5ufvjj67XBjtTnQt1Ux3KiEJ+HAOOnl25pu9Xq4XLSNxZhTmbh
KKArwWRngKBOPMEA8VF0Czo7UJUHoPgXMK8Xw1uqScf6QCBgHIxXqqQAkAcAcVXXtUwW/EN
veVKw5gZUEdyB3rNLYNu0qu1Jz9qXQbQ0gblJCjjcR2ASe9WtxcjLQxp9DyEtJbHvTm7htt
OBjPYqP+9Nz9UlKCm1RFSvjLW5KgNqsccdxniq236aut7SxNvkohKhyytrC+uRx0Hl9Kk6o
tcS2W2EqK34DUeRvKWxjG7qRS2O6sWewPx31k+7SXWWNoyp7ncOPP4sVBiSTBZe1PeA6iW+
gtsxXB5d8VBtzrTLjkm5IdckXFvCkoP3jaTzuCT2P9BWos0GPYbG7KUlSTsKyCrIA6gDy69
POo2orrE09ojx7o680goSlSWFAOKKuqQf1rxQX9bC7i7BbQRcIwQ02rIMZAJwgdlHHP1pL1
dGZsGwuJSUPRW0xpDe7CSePiHkSMg16N7P5lq3vR3rjy0spbZ5wnJ4JUOFjBxzWk0Up6K9N
tbxUtTKt6VbNoAyRitaKq78Lr4DBtBHjB3KwropIB4Pz4FUIj6rmRmmHlOR3S5udXvG3Ycf
Dkc5HNP223amYnsKlSQ5GQ4lLiVOZO0JUNw+eRwa1fSmpMpiHHXIkvIZZbGVLWQABWQuftG
gsvuMQIpnpQn4lBzYDnyBHI9ayrtznz3HJjjiYjSSFBlhsEN4GE5OMk4qOdUT3Wn3os8vNR
1JQoOqUnPoEjvzXEUS7ysSZ6JDSkk4abQFqPrycYqxMJqO2Vha1uOp+ELPbvnj6Y/rXAXJl
uiLCbXIfeVhPmcYzjPRIwMk+Q+VbjT+k2balEicRJmJUXAfyNKPUpHn5q6n0rRdKz2tdYQ9
HWYzJP3jzmUMMg8rVj+gryFWsps28WuVNujPvKre54DpRkNurJwlY8uMfWrzTEpOpbczabv
abhLSzlpSPFKGt/UnI4JzyK9Hg6WtqYDaHYz4UQCUuPqUoehIPNXaEJQhKEjCUjAHkK7opD
XgHt6/beF/DUf3Ha+gKKKQ1jFPe7XKM0pAdJefB/05X/61o7EoqskQnk+GMnOf51KdlMMOt
tOuoQ48ra2knlZ9Ke60lL6VT2RX/W3cZ6TDwO3wJq4oPSqlvUkBV4etL6lRpbfKUOjAcSei
knoRVqThOTWMhZ95tGePGWVAAdQFLOf0q/00c2Vrg/jc6/8AeqrakNA60Zqsm32DF3oDqXX
0cFpByfr5DzPasIth7XCzsWtUBTm+bKGUoWE5whB7gZxx6mmZ0m9X65qtTd4mQo6x4ccQYK
/DUkAZJWcE48+lWUG1QdDluNMuJloIz7omKlwn/UVHkc+Zqa7dVzXiuwsJiobSVKcTFSp0/
QngenU9qn2vWlvciMtzXSiao7FIS0rC1DqU+n9KuYN4gXJC1xJKHA2cL5wU/MGpDUlmRu8F
1tzHXYsHFeezpMi0ayucqGyHHmiHVBSsJcbWlOU/PIzntWxg6mtc2D70mW21tRudbcWAtrH
UEVktQXFzUDzB8JSIjWVNNhWVOLIwnOOhPYeprcWmEm3WyPEAGWkAKI7q7n9alUo6UA0tFF
ZvWEOQ+zFlMbj7q6VLCRuwDjnHcAgZHkTWMcnuxnw4ZshmI08pTjUNGVAuHd8Kj1BPTjIq+
sF9k264e6XRS2I7pww06FKWknzJ5x5k8Z6VJ1rpyNdW/eha/tKehsiOl1xSW2sd+POp+nF3
CRZ2Yt3tHuD/AIG1fhqBTxxjI6Gm42gtMW9xUhm3JQvYUlanVHAzk8k8VGuWuIcMojwUJdy
k7Xnl7W8JHJHdXTt1riLaL9qG2qkXy5uRhIbJaiQwWggEfCVK/ET6VVQrQfsWFJtttntXJj
CZm11Ta30pykpKyecnmnkWc3Z1+Pb0k291KVoXyCy4OqV5/Ec/M81p7PpuFaEBSUlbx5Uoq
JGfQH04+Qq4HSq282uJcmEe+PKabaJJIUAD8815zMu7kS7IhWphmVBZmqWlbiTvHA/Aodfi
zV05aLpNacu133b048NlSdwHkpSR0SOuO9W9psaJLy5stAdLgASoqyAB3bV1CT5HpVvcGWy
3FinCWy8kbfQcgfypnUMeI7by5JiRpCm/8v3nG1CjxnmvE7nYLnbbROmruUe5oW4G3mmWSE
M8/Cd54TjPQedSmbFd3LEZUmFbLam0rClMSMD3hJ7lXP08816BpCVCvMSHOjW+D8afiBQG3
WwPLHChW0bYabUtbbaUqc5UQOTTlBqtmzpCpIgwG0Lf27nHF/gaHbOOp9KiOp1OwQpp23SU
JPKFJU2pY+eSAakJvLuAly1TUPdkBAKSf+7OMetQrjF1FPhuoSLWpt5BSqJIQpQx6qB5P0r
zlNletdwXbru0BKWCUOJ53JPTafQj5081brxcYjptcZ19HiYcwMNr55Ayeoq7Y07qUNMpjw
WIrXIKStG5Pr0wKF6f1BDVvkQhLaUfiLD2XEj0B4qIqU7GeEdVplh99XhxsslPJB6HAyrGe
ewzW507Y0WiGVOBKpj53PLHb/QP9I6fzq5qPOeYjwnnJL4YaSglbm7G0Y65ryW43HTNwFpU
tL1zefdUWnbmsKK2k5O0YPw5OPXpVCxqMQ3o12TAhSIgSpEhsRUlUde78Kx1IxjBFeoaRn2
+8ramwLe0lKUlJfjrKUj0Ug4OfLOa2ApaKKQ14B7ef23hfw1H9x2voCiikPSsaXQLswQAFK
mvoOfzDcmq66a3Vpht2wwYvvlyZWoJAPwNJUcpKv16VoNOWV7ei9XYl65vNBOVdGU9cJHbP
/pWj6UlVmoY1ylWV9NolGNOSN7K8ZBUOcEHseleV6P1bqfVWqF2R9KISS74091lJSvCAAU/
6ckCvZxgUp6VT6jsTV6tziB93JSg+E6B8QPl8qwFg1LfVKkWAzUuTmVBCGyn41NnjeCemO+
a1r6IzF3szUVwKaZSkJKTnIORVvpwYsrQ/wBS/wD+tVWlIaQ9Kxd6v0uXc2YEJtx0POqbba
bO3dt6rUrsnPQelMQtBSZ29+6z5MXe8o+6MLTs2evqa16nYFlt4SS3HjsI+FA7AeQ71nJ2t
JRTstloUV5wHJDiUgf+VOSflUSy2yddpjz7jwGSQ/JKAo7+6UDkcefboO9X7Gk4KN3vCnZO
eU7iEhJ8xtxz61BOiEFxS1zgo5JSpUdJUf8AuJ6/MYqtk6ImzJC/Eajo7BxDpCVj/txkfLJ
FQBaZNmubTsVswpTWUj4AfFHkCBtWCOgOFA11bmpuptQLefa93JWCpxvrtQAMjPmeMH1FWj
2glqkIX47DwPCluIIUkemOv8qv7ZpuBbg2sNh15vo4v8p9B0FW2AKMUUDOOaWiikNYbWFtI
univNLciy0bVeGcKSQOceoA3DzwRXUD3q6srdcLapsV1LUiU2n8bBTlLqB5kH+taGzXduel
baY8hpLXwpU+nBcA4yfI/Ol1BdV2mAl1ltK3nHA22F5CQTyScdgATWUueqHbpYlRpMYtOBw
eMEBXhuNgefUc4yDzVBpyWxJnRp97DaWISlttpS3+JfG0qHX5duBV5Eu06XKREYvYakpUXH
fEOQU9jz+XFPSL4+7a3Yyr0S+qQP8AqIsZbjbaU84ykc5Iwee9VK9ZNPNFz/ES2y06VKQYy
h8QPOAByn51NtetIT8/3l25yShv4lJ8IobUcdOasRrS6zwRb7S22E8rW7ICyhJ6EhPH6moL
VtvupJJE+Yl1LLxQsI+FpBHp1Uf0HrWnMK3abhqnKjuvrbATuSjev5JA6fSq22yLrd7+JiG
vdWEpG8FzduQeRxjnI+oNalxxmKyVurQ02jkqJ2gVmrxcLtcbe1Ks8Hahp1LiXJBA8Qeieu
PU1Zt26Q4v365lMp5CD4UdsYbR8s9SfM1i/aDBkXCzIjXCZE0/ZUHctBIU88oDISAOOtYO1
ph3XTlytU+TJlOR9rcEIeKgleCQemNp6Y86uPZyiMqBh2O6wphQ2lEshZX0OEngEHt3r1G5
TrtGQyqFHU+hLYW4peAT55PTOMn51zC1Km7w0+4JQiYsj7mQraUDnnH5vpU3wLyVbDOj7Vf
iWGSFJ+XODUuHDahMeE0DydylKOVKUepJ7mn8elLRjyqHcbTAurSW58NqQlJykLTnB9DT8a
MxEYSxHZQ00gYShAwAPlTtHFUckm5aojMtD4LYC86vPG5aSlKfnjJ/SrsYA5rhx9pr/McSj
gn4jjgdTWO1tqrTsSC61JQi4PtMF5tDY8RKOyVK56E1gNKQJeqnEXhE+3wXnPgcaUwNj2Ou
T+VXTAHavULPpOGywly5wLe/LCv81pkAEDpnzNaFDSGuG0JQD12jFd0tFFIa8A9vX7bw/wC
Go/uO19AUUUh6V5/e5cO32yRc5UlLAiXR1IUQTyrtkcjpT8WzRLvCjXB2UhiQkocUreFh8p
5TvHpmrn7edKCPe7fuSfiUlSlCoY1Uk/Eq829ABIwllZz/AD612rUSlp2pujAKkkhQjk7f5
0zbrwxDbkAXKXcJL5+FTrfwg9sADgVHhtxLTdJd4btclp25BPvTqGyRkA52Dr15560zCu06
Cse6XKRJjpSSW5sNZUf/ADcYPpViNWy1J3e6BJ/dLTmabc1RcVq2JQyz5qLCzgeYz1NQHFW
dpKnIiZQnPZLz6GilTvOcFWOByeBUa1tX2HqSzW8W6S7b2xvflOoA2HCtoPyyP1rXaSWpyx
IK/wAQddH/ANZq7pDSGvO7jCuVmuXjxlBh9txxTD7qctOJUc7Se2MkYOPQ1ETe9Vturd+34
gUokKbdbSEJ/wC3IH9TUm32K5XNkygVSJDysqmvYAwfLPJH/aAK1bGlICW0B5x94gAKBcKU
q/8AKO1XLLDUdpLTLaW20jCUoGAPpXdGKKZmQ2J0ZceQje2vqM458wexqNBtDMB5x5Lr7zi
0hO51e4hI6AfXmp9FLSUClooooqNNhR58ZUaSje2v15B7EetYOHMGndVuMO7xGab8J5TaN2
7jchWOvmPrUtt5m56pYm2uW84vlJakFQSyrHKig+afw1X31qfcdTSLamStYecLTW9RAbBSC
SkdOBkZ9aupWl7FZ4qXpUh8RWkgBjdneR/M561QQrhab9d/Hm2tqDEeyhLge2rGOhWAcDOO
nbipep9HMR7eZsRxUiGkfeMr5wj95Kh1/wCKo4DNwfmOwnXVT0rSlcXcVD7s/lCE4SnHQqN
MOWCfDktLle7Qo8h0toePKQRzjA5PTqTV3HssaRMT4FiM7Df45SAAFY4ISPhxz3yea0MPS0
zwWfeJYbwsFcdpIDe3ywKbVpy5afmfaFikqkN4/wCogPf/ADR5oV2PkDxTN31BAukJtbc9d
ukxngHY8hQaW355B6+mOtPQ35tphIcisxGoJOQiU6Q85nncfLk/h8qctBOqXzOuRYUzEWUN
xG8lAX++rI59KvJO2W8mGhfCCFOhPUDsKm1mdVafgz2DJlx40t0H7tU4qLbP/akda8kuep5
kLVsG3iBGgw4khJ2MRQgO54ClJHJ9AelejQ7eqfIbnyoYRcI+UPLitoV4yT0Kmzz8q0sW2y
RFbSi4yGWsf5ZZQlQ5+XFcTNNQ5LzbrQEZYcC3HWh94rHOAe2T1qCu6X22XB/32IFwd33Jb
G4hPQc/qeavIF0i3GOh9h0FKuMHgg+WKmZNFFR58+NbITs2W6GmGU7lrPQCo7t8t7NrXcly
m/dm2vFUrPO3GelVkDXNmnW37SU8YsRSdzbr42hwZxx6g9R1q6VPiiMJPvDZaKSQoKHxADP
HnxWaYukSFHk6kg3KM7bZh8d5L3CxgYO0/QcEVT3L2tQV6Ofu1rjSDIwUIQtGQ2o8AqI7d6
weoNXK1S9Z2bi94DC4amnJaFYSHVfmIHTkAEGqKw2DVEXVKY9ug+8ymh8QOFNLaPGSehQRX
qlq9lztvkifb5qrapZy7BWkSGM9DjPbHTuK9DhRkw4jbCMAITjjOP51IoozS0UhrwD29ftv
C/hqP7jtfQFFFIays7ScmazLhve4SIUmUZOyQ0pRCj8j2pEaMUjaUuwklOMBMXCR9N1SBpV
ZSN8mMhQ/M1CQP65qQLFNSnCbypPGPhit/wDFdosKyn7+6y3VdiAhP9E12mxhJym5zx8nEj
/7aPsEE5N1uR//AOj/ANK6FmUBgXa4fV4H/auvsjgg3Kec9fvv/Sok6zrjQyuPJnvrSoHYZ
ZHGeTk+QzVXGt06ZLPu70n3PDiS8Zat6XEk7cDPKfOrSDpthURpU/xlyCkeIPeFlIV3xzVr
Bgx7dFRFithtpHRIJP8AWpFJQBSKSFDBAIPXNIptKhhSUkDzGaUDAwOKXFLRRRRRRRRSYop
aKKKKKpLtpiFcn1TBvambNodQrGTjjcOhFZBT8yHd4UhgGPMbUuI6QNzbn7iF+QB79twq6h
kv3M3i5OkGISlLIbwdyuAPU1nNY3xMmJIluqSG2BktFf4Eg9Mjuo9/06VAj3m0ajiQZ9rhK
t0lrc262k5SQEHA8ic4684616DppLq9INhSkuKKFhKVj4QMnA+VZ6S/lUaK5ckQEyTsbZb5
W/8AF02jy6Ht0NbCHZo0WMhlQ8fYSoF0ZwSMHA7VYJSEpCUgADsKWiqi/wCn4t9jIbfaaKk
OpWFlAJwDyM/KmmdKW9EhbzxdkEjCQ4onA+ff51M8Fsb4UJIjjGVuNgAp8vrUtiO3GbDbaQ
AP1Pzp6s3rC9PW63eFBhy5kx1QCGovCvnuwcV5dqCHeJUpMmVM+yVRWPFLKl+M8FnjqBgZU
etcaHtl2uYuMOVcXINwTKSoPOLUHgvHOT+YEflP0rWai1hetORoEN6a3IluP4fWwwVFttPU
njv+tWL/ALS4sVuZIeiqEaJHQpTiTnc6rlKPkRzmkv3tGbt+m/fo8IvPOs+In4gpoJPG/Pc
ZPTrVYvVlssMZMols3JosiVGOUtpLnVST5Y5AHnXNp9rUJ5u8y5LqVIaWpUZg8K2jAAz3Bq
3v/tRtViVbEFovuTQFLQFYLIOPxZ9TWT1J7TZatZRVW1KhAt6z4x2qwUqABKvTyqj1xqm46
ovT0FbrlvgtbUNxVLx4yjzu9c9qqbbdocJ+XFuDTs1pyMqOpJcw2HBnB8+Kn3KI/H0CiA3c
d8GK57yhxtvcHd34SD1TzkEdiKuVW65ah05aH2JyHJTI/wCphsOBKn0EY3o7b9vBFUFxtl/
t0OTGQ0LjCkoEVkuJw5HwcgFJ/Cr+vnU3ScS8R2G4Ui1SFw3EEh+JtcdjnPxFSe6T3Sa9Ts
ujolvcz9jWxbbhBW6Acn12EYB9BWoYhx46UBlhtoITtSEJA2jyHpT1Bqrk6ghRFveMl0MsK
CHH9nwJVxxn6iob2tLM0doeU4Syt4bBnKUqwcevX9K7Y1XDlO/9O044ylxDanhjAKjgcde1
XopaSvAPb1+28L+Go/uO19AUUUnWiijvRSUvaiiikWkLSUqAIIwQR1rlpltltLbTaUIT0Sk
YApyiikNApaKQ0ldUUUUUUUUmRnFFApaKKKKKakPojxnH1/gbSVH5DmsLq6AxfLY3eLWtSX
UrBeYKVArBGOQOQocYNN3RkWiyW+2F3DrDKpD6ScncR1J+ZrFa3t029ymrfDlWyFBYaC0tr
lAKcXjkr81E9PKrrRdoalOR7StPh+5uKDyQ4FdEgnBHnkc1sLzqFLMddus6GkpbQULfWQG2
kjg4Pf8A99ag6QsL0m6N32YB7uw2W4Lak8jIAU4M88gVugRkjIzRuHTPNKDRkUZFMTH/AHa
I68ASUJJAHnSw2SxGQlRKl4ytR6k980/RTUhS247i2kblpSSlPma8tusPUWon22ZOn1Osqk
5cZLfgNFAHUrzuVzziraB7MoQnOypInMvrHMhM7cT5ADHTHHPNWF505N+zV222P3FRcbKUv
mQnCVEY+IkbseeK84i6H1xYpz8aRbkXiDcUhEltD4CXAOhycFJHaouoPZhqZtpty3okSIi0
7ExlK+8YAOQgjOCM9xWp0po/UUuKw3qyDEMRtOwqcWA9sHRKxjChxxnkedRrj7MrG9Ifas9
x2x5WCpCYynlt4OfgUOMZxmoK9He8xGo1ytku9vRWiht+AktKQkH4UrKvxf1FRLfpbU8lth
37NmxJMXLXhPs7mpCCeij8uOeOBV/d/ZlfNTOQJjkhq3SIaEtpSrC0hIOQRgA5HkatI3sbt
rlzcuF0mOSHFqCy2ykNo3dzj18q1lv0dYrZxGgIAxyFfECfPB4zUlrTtmYXvatkZtWc5Q2B
zU5UdlaytTKFKOASUg0NsMtKKm2UIJ6lKQCacwPKkpRQarnbHAfecddZKvEUFqSVnaVcc7e
meK4OmrOVLUbe0VLXvJxzn08h6V2zYbWxKEpqEhDoJVlPTPXOOmasaWkNeAe3r9t4X8NR/c
dr6AooooopMUtJiilooooooopKKWikoxS0UUUUUUlGKMUUtFFFFFNPx2pLRaeQFoJBKT0OK
xky23u0XOEu2pbcUVL8RaWyfGBIOHD2PkfSl1FYXb3fkuwVtPsuthmUCQoNEHIJ+nlT7WgW
GTvbnEr8lNApx8h/zXUbRgtaJT8aYlLqo620KDW3bnuefTFZ/T77DmpoaJrCBHcaKGkSEgh
C8Apx5k8gHyHnW5vvv6rf4NsbBedITv8AECPDHnWaTZb6ud46VLjy0htPvIkBSHUpyVbk+v
AxU2PCvSbS8JjiHXlvJK0MvYykJwQFeeccVFFq1C7HDZkqamY2iQiRlDbeMbSnur1rtqFf3
DKC7k2ZDagiO6l8bUkHkqT5kdqRVvvcxBXCm+C2lJ3JL+/Lo6kEHua07g97tK0JcBUpopKk
qyN2PP505b3/AHiAw7nlaAT86k0tJRijFGK4cWUD4UFRyBgf1qNcbk3b0N5Qt5107WmW/wA
Sz6VAFql3UBd5dKWic+5NKwgDyWrqr+lXKG0IQEISEpAwABgAUu31NLj1oxS0UUUUUmKKKK
WiiikrwD29ftvD/hqP7jtfQFFFFFFJ3opKUUtFFFFFFFIetA60tFIaSuqKKKhXS5M2qGZT6
VKTuSgJSOSScAfzqtTqyG66y0zHeccdBO34RtwraeScHnyzXT+qYTVsbnpacWh2QY6U5CTu
BI5JIAHBps6ugokOR3GnEOtxfeFAkEY7pyON2MH5GplyvsW2OQkPg5mLCU4/Jn8x9MkD61X
PayjsLlF6MUNxdxXuWAoAKAyU9QOc1zM1hHjxbbK27GZ7+EKKhnwv3z5dRx15rTA811RRRR
RXK0BaClQyCMEedZhyA7pkTZkGKZDACnWmEKwEE/iz59KsLPfm7ipEZxJRKDSVrCR8GSMkA
9+tW+MjnpXlU9pljUjaHgWokW5pKmieEIyMc9hkg49a3d9srl2eaX72WGWkE7kqwUqBBCv5
VRps9qU0ygahT4ykJ2uhzBKkg7lgdMkkZ+VOtwIDVrZiJvTDqgpait3orKcE48x1FEOyQIT
zbEa8lya4laSVqKtyVd8DuM9aG7TbYjTgeubHhre3JJT+YgjOe+c/yqP9gwnLe021fkMhpI
SVNnCXE57j1JHNaS0QWBYkQfEQ83t2qLZI3D1qmiSJel5zzE1sC0k5af3/AIfTHYDyFaxl1
t1pC21BSVAEEdxTlFFIaB1oJxVHGV73q6YVZIhR0No8klfxH68CrztSV1RRRRRRRRXNKKDQ
KWiiikNeAe3r9t4X8NR/cdr6AooooopO9FJSilooooooopD1oHWlopD0pK6oooquvVqbvFv
VEcWUArSsKCQrlJBHB61VR9GR40pMpuWsPc7iWkFPKtx2pIwnnyqRG0vGjpS0uS6/GQ+X0s
OpSUpUST5c8k0kjSFpkrfdWhwPPLUpTqFYVgp2lI/047U5/hmC6ormLdmq8PwkF8gltOc/D
xwenPpQvS1vecC31PvBOdiXHM7MkE479u9dnTFoW48tcNK/GSoFKuQnccq2j8uTzxVoy2lp
pLac7UJAGTk4pyiiiiikoIB4xmokO1xIDzrsdrYp4/Ec58+nl1NS6wmtmYzMxSiQfe2vvkq
Hw/DwSfmnOf8AtFXGlXXf8E28XR/atxnZucOCUkkJ699uKjJ03p2EHDLlBag2SC4oDwxnqk
dua4dtOmlrU/KuSVvOjcp1SwAR8unQ07brRp+1XbxYtwCXhkFpSwRg9uf5V19nWZDyWhdcF
BOGlEEAcjH0yaeXoy2PeAp1TiwwnCAk7RtzkA46881bW+3It6XEoWVBageR0wAKcnQY1wiq
jSmkuNq6hVY6I/L03OccBK7St0tuPPHb4ZT1OP5DHBrZxJTU2I3KZJLTqQpJIxkGns0tIaT
I86pndQtvvmLaEGdJJIyMhpGOpUvGP0qXaLcq3xleM4HpTyy4+7jG9R/2A4Hyqf2pK6oooo
oooormlFBoHSlooopDXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKKKKTFLSYpaKKKKKKKKSilopKMUtFFFFI
ayM3UdyjtXNxJiusRk+Ey42FZU+o4CR54yMkVCTqy6qYRKYWw4ymCp9bRbO8LSoIUknPYkn
p0p246qulnkiKlLd2WtKFILCcHKgfh647Z+VOtaslG8W6OkJkw1tIEqQho7UuLzt5/LjHQ+
dbEUtFFFFFFFFFcqOAT5CvL7ck6g1BFi3EqcZkvPOuDdkKCQCEfInGfMDFb+62Vi6tMtPKK
WmyfhSOCMYxUF3Rlrdd8RReBxtAC+AjduKfln60L0ZbFsmOsumOV+IWt3G7zob0bbWxtDkj
w8haUFedqx0UD1yKdXpW3OKW6reqQvlTyjySev9auW0BtCUDokAV3SGquIwZC7hGmsIXHL5
2JVyFJIB5B9aqbm7c9PXETW/v7crh1H5kDslI6CtDBnM3BgPMKJSeoPBBqVSYqguCHrtf/s
lbzrUJuL4r3hK2lxSlEBJPYYBNXbDDcdhDLKEttoACUJGABTtJRiloooooooopMUUUtFFFF
JXgHt6/beH/DUf3Ha+gKKKKKKTvS1zSilooooooopDQKWikNJXVFFFFIRmq9iw2uK8HmIDL
bgVvCkp6K8/nUlMGMhalpjNBS87jtHOeufnXMa2woiNseIy0N2/CUAc+dOpYZSkpS0gBRyQ
EjBNOClooooooooopDXmd7iu2hchUYqDsN5bzChx+ABz+aSpJ+Qr0hhwOsNujgLSFfqKcpK
UUUtFIaqHZCbbeyt/4I8tIHik/ClY7HyyKtCEOoIwlaFDB7gioFqska0vSXWFOKMhYUQtWd
gA4SPSrLNBqlYSljWMoJ6yoiFq+aVED5cGrodKWkNJXVFFFFFFFFJQKDQKWiikJA6nrQele
Ae3n9t4X8NR/cdr6AooooopOKWk49KKWiiiiiiik4o4paKT50celLRRRRRRRRScedApaKKK
KKKKKK5NeZ3R5+bGUhSFeMt1apICgFAKVtUkZwDtQnGP9VbBnVtkDCN0osEJH3TrakrSPUY
q1hzotwZ8aJJbfR03NqBx86kcedFGRTbz7cdlbzziW20DKlqOAkeZNQhqCzqhomC6xPdlnC
XS8nao+hzUdvV2n3XvBReYpVnH4xjPz6VZkR5bXPhvNq57KFRxaISP8pCmc9fDWU5pU2/wy
otS5AUrAype7H60KXLitrdcWl5tAKjhOFAf71WRNQ/bzqmLMcBACnH3UZSlJ6FI/Nn+WKtY
Fvbhb17lOvunLry/xLP+w9Kl0tJRx6UtFFFJmilpKWk49KOO1FFLRRSEA4yOnSivAPb1+28
P+Go/uO19AUUUUUUneikpRS0UUUUUUUh60DrS0UhpK6oooooooormlFLRRRRRRRRSE4qBPv
MS3rDbpWt4p3JZaQVrI88Dp9axbguitRrMZiN77OypbD/xIQAkEAjscY5759KYlsXKxSy3c
YbE73pBLJbC9qF/upA7+n/FSmtGXlmI3Mbkte+j41NBSm1HPbxAevzBFInXEvTriEagYke7
k4W481tda+e34Vp9Rz6VrBqixe5pl/a8PwVJ3BXjJ5HyqsZ1g5d1pasNplyAo/8AiZKCyyB
55PKvoK6OmrheUJGpbgl9pKgr3OIkttKIOfiJ5V8uBVi3paxMylym7TES6v8AEfCBH6dB+l
S3LXAeiqiuQo6mFdWi0Np+lVTej7fBV4loceta+h93X8Kh6pVkUniapgEoMeJdWh0cDngOY
9QQR+lOiZqKSlKUWqPDKuq35G/b/wCVI5/WukWSRKO67XFyQM/C0yC02B6gHJ+pqSIzVrCV
RGENRkjC20JwEjzAqc2tLiQtJBSRkEd67opDSV1RXKlbQScAAZJJqExe7ZJQ4tifHdS2MrK
HAQn507JnNRnWW15y8Tg8YAAySfSmWL5apTnhx7hGdXx8KXQTyeOK7eusRpS20updeR/8lt
QKyfIDzp1E2OplLvjI2KVszuGN3THzzxSrmR2/F3vNp8EbnMqA2DzPlTMm7W+IltUmaw0Hh
ub3rA3DzFOe/wAQNsue8tbHyEtK3jDhPQDzptV3t6ZfuiprCXwQktlwbgT0HzqYDkZpaKKK
Q14B7ev23hfw1H9x2voCiiikyKMiilpMiijNAINGaMijNGaMiuStIHKgKVKgRkHIPcUhcQn
O5YGBk5NKlxC87VA44OD0rqkozS0UUUUUUUUmaKWiiiiiiikqHcpvuMXelO51atjSc43KPT
/k+lYpD0y/SHIVvecdLrgEqYUkIwO2RgYHZIOT1NaOx6WbtEgyXpbs18JKG3HABsScZ+ZOB
zV9tHHHSjFcOtNPNlt1tLiCMFKk5B/Wq1nS9hYeLrVmhIWT1DKePlxVqAAMYwB5UYFLRRSY
HlRiigjtVYh5dvn+A6D7o7y06VfhV+58vKrMGlpKM0tFRbi2t23Sm20lSlsLSkDuSDgV5nH
sl3+y2EIt81SmLZ4LrbrCW9qgpJCUY/EeDWvlSH582BcGrVNCIge3tOt7VKyjgAevSs/9mX
C6wy8i3SrfeJMplbkgxwEx20q4Snsdo/U1Ofsc/wDwquKzGcZutueyxKaxufyeVg+ZSTkHv
VrebKsWCDbrYlbRZkskLbAKkAKyV89T3qnmWC8uybjbtzktq4OsByVJSAnw0pJUCE446D60
W6w3t2XBZfX7oq3svMGQGUuJWncNm3d0+H+lRXNNXudaoUYNoaXa2C414qT8cjeSCnB4OB/
9VSXoVxmQ7xEXZXhIuL6HWnFAbWyUIG4q7FJBrdNJKGkJUckAAnzruiiikrwD29ftvD/hqP
7jtfQFFFFVN/8AtgR2lWZLankuZWhfRScHj9aqS1qdEaQgAqccYw2tK08Occ+nGavre6pDL
MWS5/1YbCloUrKsdM/rU3NZ6+RLu7NSuHLDTC0hJSp3Zk+SfImrxk7GG0OuJKwkBRz1Peqf
ULUtbfjxbglhptH3iVObU9eue1OWNMmGw6LjPafWpQUFeLntyfQE9qk3Ie9RdkeahpwLCgo
OAZx2qlsTTrElMl67x3mEhSAPGyeuMHnB55zV3OlMqgPJalRwpSCElToSM/OskxEmuPlg36
MtbYSpaRIJ4PT6DBI8+9a03e3NkJXcGNw65WBWSnRraJqHHb+y0uS8ooLZJGMcpxnH1rRWy
6WqHDbjC5MLUj90/wBB5VR6hk2ibI98F1bT4adgaS2SXCTjCvMVf2CxCytupElT/iYwpQ5w
O58zz1q4pDRS0UUUUUUUUlApaKKKKKKSuHHEtoUtaglCQSpR4AFYu+3R+a+3HiYVLmfdxGu
6GyeXD5Z/p861FntUez2tmBHThDQ5P7yjySfman0tFc0opaKKKKKKKQ01IYbksLZdSFIUOf
SoceamKy61NXsVGGStR/Ej96rBCgtIUDkEZFKaSuqKTFG2jaKMUYo2ijaKSlxmgigdKWiii
kNeAe3n9t4X8NR/cdr6AooooorPXzTL12ujE5i5rhqaaLSkpb3BQznzqtc0HMdUSvUsk89P
ATTavZ4+st79RSCG3A4P+nR1HSnD7PVrO5d/lKV5+Ej/AIpt32atSWFx5F7lracGFAIQkn6
4pxPs3hoSEi7T8AYAyj/+2pDOgYrQI+1Z5B8lIH/21Hb9mFnZSUtzbgkFRUR4qep6/lqQn2
eWsNeEqbcFIznBeA/omuEezWyNv+OmRcAsgAkSSMgdjgdKePs9sJOSJZz/AP5K/wDmg+zrT
qlILjEhzwySjdJX8JPlzXf+ANOg8RXx8pTn/wDdXTegtNoUFe4KUQQr433Fcj5mtEBgYpaQ
0ZpaKKKKKKKKTNApaKKKTNGaM1w66hllbrh2oQMqPkKyt6vaHm1LU2oNISSlpaeVepB8zgA
Hz6VM0zYHbct+4znA7OmBJVkf5SccJz/X5VoaWiikzRS0UUUUUUUmaOtY/VU68W6K+py0qn
xsK2vQxuUhJHKVIPX5ip+g70b9o+DNXnxQktOBXUKScHPrxWhzxRmloooooooopM0Ciiloo
opK8A9vX7bwv4aj+47X0BRRRRRSd6KSlHSlpKWiiiiikNApaKQ0ldUUUUUUUUVzSilooqFc
ri3bo4cUlTjiztbaT1Wry/8AWsxI1wY8hCFPwQVnAQSoBX/nx/PGKtXtRrDJU3E8NQ/Ep9x
IQPltyVfSs7I1DdZHiLjuypO0Z2Rm8Y56YAJB+Zz6VLjalffbLImKacUnlDrPiOJ8wAACT8
xVhYrH4sg3Oey7kL3RW5C9y0DHK1DpuJ59K0oGKWiiiuaUUtFFFFFFFIetAoxTTEWPG8TwG
UNeIresITjcrz+dOmkrqiiiiiiiikoFBoHSlooopDXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKKKKTvS1zS
jpS0UUUUUUUhoFLRSGiloooooooopKBS0UVjtROue+XBRJJZZQlpJ6YKVKV+u0CrePp61P2
NuG/CZcbcaG8qQNxJGSc9c5qvY9ntkYfD4XM8QDaVe8EZHlxWjjQ2ITCWIzSWWkdEIGBXLs
CK9JRIcjtqebOUOFI3J+tSBS0UUUVzSilooooooopDQOtLRSGkrqiiiiiiiikoFBoFLRRRS
GvAPbz+28L+Go/uO19AUUUUUUmaWkzRS0UUUUUUUmaKWikozS0UUUUUUUUmaKWiisPrBaWl
3IrT8JZZVuCunKk9K18Hd9nxt3XwkZ/QVRXnVRhzvdICGnlt8vrWTtT/AKRjv/SiTrJmPDT
IbgSHVpa8Z9sYHgtj8xJ6+g6nFRbhdpd3aU/bLkwxbkj4nE/5hVj8Ks8pPp/OpuiTdXLGp6
7LQpbr6lMhLnibW+w3d+9aLoKM+hoBzS0UmaKWiiiiiiikzRmlopKM0tFFFFFFFFJmiiilo
oopK8A9vX7bw/4aj+47X0BRRRRRSd6WkxRS0UUUUUUUhopaKQ0YpaKKKKKKKKTFApaKQnHe
vPtTPC7vqYiqCnZrzbTOD1QknJ/Uk/IVptRz3rZaEJjOAPOKS2FH8WPzEDzAqpsFvgQrNKu
8xve1tUopUncQkcqPqc1AVbrTqR2O/YLqhDqSFuNPE7lJHKUqQfxJz2P0pZ0xyRqJpuREa3
pISllxJQl1WOVY78/PjFWEzVU63Hw3IcdrZjO3KgfQY6fOmf8AFd9fuTEeJbmnoz2At8JWl
KCrOCkn8XSnW29blbZcWwAlQCgMcgA8/U4NXlk+1/BcVd9niKxtCMYHHNWlLSYoFLRRRRRR
RSGilopDRiloooooooopMUCg0ClooopDXgHt5/beF/DUf3Ha+gKKKKKKTNLSZopaKKKKKKK
TNGaWikNGaWiiiiiiiikzQKWiqjUTzjcWO0hZQl+Qlpwg4O0gkjPbOMVirWi8xblJukS2xp
hbG1tK3Nqmk9wB+X596feMueFyZ83EtXUICfCjo8sq4znyzXatTO2pppma74bCyGm2nWChK
88Y5AJB9K7t9uXb4i/dbK9ImrfWqO881hbTfQAqJ4wOB6VJTpa73Kc3LnyGYnhHLYT96sds
c8fWrtGlbfubXJLsoo6BxeEn5pGAauAMAAYGOlLSilopM0UtFFFFFFFJmjNLRSUZpaKKKKK
KKKTNAoNFLRRRSGvAPb1+28L+Go/uO19AUUUUUUlLSYopaKKKKKKKTFGKWkPpSc0uKWiiii
iiiikxQKWkzVbe5UePBw+yl/xFbUNrHBPXJ9B1rCrkXiYqXIhwmVtJYKXXEDw2W0jnHHKiO
pA+Wa6csDMvTkG62ZbN1aEfY/uRlSycBTqRn8aRnCTWh07bn5FkfbfU+7H35t5npCnmwE4C
jkcc8juBTggamW3kTkMnbjYSFZOMZJx588VxCt+qgphmTcm0sBBDixhTmc9QcfOpUaz3eNM
S45eXJTSSs7XEgE5HwjjypG7NdvCcU5cz4yk4TtPCOvTPqajpsF/S6Nt9KEYUTgEkqPz7Cr
e0RJcRt5MyQp4qdPhlRyQjsP61Y0UmKKWiiiiiiikIoxS0UlGKWiiiiiiiikxQKDRS0UUUh
rwD29ftvC/hqP7jtfQFFFFFFJ3paTNFLRRRRRRRSGilopDRS0UUUUUUUUlAoqmut+REC2ox
Q44ggOLVyhrPY45Ur/SOaxM6Vfb6y+bO2uU62rap+RgNIHVXQ4B4xgZNWr8O6xdP2ufYLl4
zEdv/AKthpsLQ+FcrUE9yDnjr9asNFWCTaY633tjPjKJDTJJbWk8pVg8pUASK1Q5oxRijFG
KMUUtFJmilooooooopDRS0UhopaKKKKKKKKSgUGilooopDXgHt6/beF/DUf3Ha+gKKKKKKT
vS1zSilooooooopD1oHWlopDSV1RRRRRRRRXNGcD0rKXzVDAZUlDi2oychTqCAp3HZHkPNX
6VCtthl38pfntrhW8pPhtIO1agT0A6gEdVH4j6VbK085YbW01pfDHuzinREWrLb+7qkk9PQ
9qa0oxP8Af5s562rtceSlJVEWoH778ygB0BGPnWoxS0UUUUUUUVzSilooooooopDR3paKQ0
ldUUUUUUUUVzSig0DpS0UUUhrwD28/tvC/hqP7jte/0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUGiiiiii
iiiikz60ikhaCk9FDBqIzZ7fHCQ3FaG0JAynOMdKm8UUcUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUCg0UUUUUV4B7ef23hfw1H9x2v/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABeAjsBAREA/8QAHA
AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAMEBQYHAQII/8QAUhAAAQMDAwIDAwkDBwkGBAcAAQIDBAUGE
QASIQcxE0FRFCJhFRcyVXGBkZTSI0KhFlJWV5Ox0yQzNHKiwdHw8QgmU2KSsiU4RIJkc3WD
o8Lh/9oACAEBAAA/ANl1UJ3VS0KbUJECZUVtvxnC2sCOtQyPQgEHSHzxWP8AWy/yrv6dHzx
WP9bL/Ku/p0fPFY/1sv8AKu/p0fPFY/1sv8q7+nR88Vj/AFsv8q7+nR88Vj/Wy/yrv6deD1
ksgOpQKi8UkElYiuYT8Dxnn7PLXv54rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/TpJfWeykPNtpnSFpXn
LiYy9qPtyAfwB0r88Vj/Wy/yrv6dHzxWP8AWy/yrv6dHzxWP9bL/Ku/p0fPFY/1sv8AKu/p
0knrPZRkKaM6QlCRkOmMvar4DjP4jSvzxWP9bL/Ku/p0fPFY/wBbL/Ku/p1xXWKxwkkVRxR
A7CK7k/7Ok2us9lOR/FVOkNKwf2S4y938AR/HXprrJZDjSVqqLzSiMlC4rmU/A4BH4HXv54
rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/To+eKx/rZf5V39Oj54rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/To+eKx/
rZf5V39Oj54rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/To+eKx/rZf5V39OnkTqbZsxTKW64wkvZCfFCk
Y5xzkDHJ8/t1Jfyvtrx/B+X6bu27s+1IxjOO+cZ+Ghd3202UA16mneraNspB5wTzg8Djvps
b/tMMB75ehlJKwMOAnKASeO/kcevGM5Gk6V1EtGspcMWtxkeGQFCQfAPPpvxn7tPI942zKZ
DzVfp2xWcbpKEng47E58tKfyqtz6/pf5xv/jo/lXbf9IKX+cb/AOOm8++LWp0Ncp+vQVNox
kMvJdUfsSnJP4ahvnisf62X+Vd/Tqeau+2nmUPJr9NCVpChulIScEZ5BOQfhpF++7Tjr2OX
DT8hQSdr4VgkEjt8B3/46h/nhsf62X+Vd/To+eKx/rZf5V39Oup6wWOpQSKssEnHMZ0D/wB
updF9WquouQE16D4raAtRLyQjB8gv6JPwBzqOndVbLp8tcV2spWtvgllpbifuUkEH7jpD54
rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/TpWL1ZsqXKajN1fat1QSkuMOISCfVRAAHxOpz+VVufX9L/ON
/8AHUXM6m2bCabdcrjC0uLUgeCC4QUnByEgkD0J4PlpGd1VsunzHIr1YSpxs4JZaW4g8Z4U
kEH7jpD54rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/To+eKx/rZf5V39Oj54rH+tl/lXf06Pnisf62X+V
d/To+eKx/rZf5V39Oj54rH+tl/lXf06Pnisf62X+Vd/TpKR1nsplre3NkSFZ+g3GWD/tAD+
Ok5HWuzGUIU3IlvlXdLcYgo+3dj+GdI/PlaP8A4dR/sE/q0fPlaP8A4dR/sE/q11HXC03FB
KGKmpR7AR0k/wDu0oOtFtHtDqx8v9FH6tMV9caalxQRb9UUkE4UUpGR64zpaV1tozWz2ajV
V/P0sshG3+JzqTtPqZEuus/JjNHnxVeGpzxHUgoGPUjtq667r5vNjXW9Wag/T7Uacjl5QQl
xG1tIycbA4oHH/PGnNJ6XXm9K9nfoUGM2454in5RQpKPPaNqiccYxjz0j1Ittq0r0jLYgw0
0+SkKZZSlSkYB2qCgVZJ8+CO41cGOmN1RmvDaTaWzORvp4WfxU2T/HVcqNhXwmoPJFq0mSA
rh6O20hCx6hO5OPwGuUu1r0hvrd+b+lSVIO0e1NI2g45wPEAUOe/I9NSaqTfakOJHTa20lX
0VCIzlHHllf38500l291CkuNqbseiRQgglLMOLheM99xJ5z2+GndHty4aw+9ER/I5qdGAMi
IqnsrW1ntkpQR+B40zftnqIFqbFoUQhKuFtwYmFYPlnyOj+TvUX+hdF/IQ9IO2h1Flvtf92
KZHCTg+HFiJSef3sdxqcY6eXqxGkIMa2HTHJDZdpzSlyOArIOz1O3nHb0517d6cXpKpuS1a
0d1aArw26e2lxJ77dwbxny741WnbL6ju7P+7kNvYgJ/Zx4g3Y8z6n46bv8AT/qFJLJct9n9
ioKTsRGRk5z72CN32HjU7BtTqBLmIYete34bavpPPU+KUp+3aCfwGnjtk3wEsqTRbW99/wA
FaU05nKEgkeKcp+iQM4HPPby1xFnXyI9QSbdtYrYI8FSqezufHP8Am8DHP/nA7jtqPaoPUJ
G/fYtCd3JKRugxRtP84YI5+3I+GnDNJvxppKHOm9tvKHdxcRgE/wDpWB/DSnybfP8AVjbP5
Vr/ABNHybfP9WNs/lWv8TTGryLmoMEzar0+tSJHBxvcitcn0ADmSfgNe6Wq661TmqhTunNr
yIzwJQ4mI2M4OOxcyO2nfybfP9WNs/lWv8TR8m3z/VjbP5Vr/E0fJt8/1Y2z+Va/xNHybfP
9WNs/lWv8TSUei3rGb8Nvpjbm3OffZQs/ip0nUgmmV/5SdfV0loxjqaCUNgs7kqwMkndgjO
790HBHPGmJoN1x5D3sHS6hIjrXlCZKUPrSPLKlO9/sA02eti733VOL6ZUEKV32HYPwS8ANM
5VBueIpKXOmFMUVDI8Jt1wffteONKR7auqS0HUdMaQlJ8nPEQfwU8DqZjUZlwNNOdHXfGLY
UpXtuxGex5V258ic409aoZjrStno6ySFZPi1BpYx2PCs+ul1wZKWNrHRqBvAASXH4xH38Z1
XqzAqCnHQx0iYak+IMEJW40EY7YbIGe3I+PGo5Sq5Dij5Q6X0xEFk7nVGE42rbnn9oVEj78
663f8AYyHkOJ6cxipIIAU8lQOTnkFOD389WMR0z1vezdGg28tvaS8tLSAMjsCEgH4jB14RF
bafMFro0vY4Sl0uO7ufLa4RgDvyDpk/A21de/o857IEYKELWV+JnuFp90px5AfHOgR0symH
Y/Rx0JQ6S4l3xHNyMcAZGAc47gjUk3KjtpKU9FVkFRV7zKVck582/wCGknYkR9pUhXRmQE7
+Qh3YckeSQAcceQxoaVFZf8ZHReQVbQjChuTgY/dKMZ474zpJ1iC86pxfRmYFKOTtWpI+4B
OBrqGYLbbiE9GJmHAArctRP3EpyPu0o2qI2tK09F3yU5xuTuHPqCjn7+2nHt7X9Sqvy6P8P
R7e0O3RZX5dH+HpmqLBQ6vPRmWVHIOHVEc+mBj8NKxXIsNKktdF3yFHJ8VPiH8VIONL+3t/
1LK/Lo/w9Ht7f9Syvy6P8PXtMlK2VujouNqCAQWmwrn0SUZP3dtRCJdd9udU50jgGId3htp
puFp/m5VjB+PA+7TiW4ZlP8NfRkpkAZSpDRQkKxxnakEj4Z1A/J9fDCNvSyMl9t9LqViK8U
kD91SSs5BOPPHw0++Sq+2mM7G6U05MzYp11braltKBzjDZXhJxn3Tk9sAaSTHu19qQkdLaO
EqBW5mnKQfIe7lYP3J00p1KutmY/wCF01gL9qUjDcmEsoa2j90qX7oPc5OpGDAvotOOK6dU
F5IUf9IpzLZTj0G5OR8eft1JQB1Fpz4lU7p7b8V0pwHWGG0KwfiHM6dmodYGKfLlfJdMjhT
mfDPhpU2OSpYO/bj1KiTpumudUJ8RS49ToqJgUkIp7LrCnnBx7w5IwcHIz68dtNpC+t0he7
wnGsp24bMdI75z376vFpUy/Ycto3HW4UuIGzuabby4VHtlW0dv92rjruuYx213WJdYf8r6k
W/Af9+MW2st9vpOkK578gDW2a7o0ap3UC55VKisUajIfcrVTymP4CN5ZSCNzhGD2Gf4+mku
nSbfgNzKPQiuWqMUqlVHZlMh053Dd6j09CO/J1dtGjTedNj02C9NluhphhBW44rOEgefGsf
t7qhMp9wyqjcD8ldCqrixAISClspWBkAkEJAPPH8dbK06h9lDzSgptxIUlQ8weQde9GjRqm
1rqlbNIkS4aZKpk2NhIjsJ3eK4TjYFdsg9/T7eNWmnyXplPYkSIq4jriApbDhBU2fQkac6N
ZReNCr9/wB9/IjzcuBQoKNwkKay245j6STgZPvYxk9j66iultRlWjfU+yZuXUvPEIWFBKUK
QlR3AH+ckD+Gts1WLrvylWsUxVbplTdUgNQGOXF7jgeXH+/WYS+qF4yL4gxUMGntOPtNmme
4pSsqwQpRGUk9scY41u2jXCQkZUQAPM6pd49TaXbDhhRUfKdU3bTEZVgt+7nKjg/DjvzrNm
esFytXczKmDNOdKVimslB9xSfdAXjOeQefPjjW6VGpQqTBcnVCS3GjtDKnHFAD7Pt+Gq3ZP
UalXs7JjxmXYslj3vBdIJWjtuBHx7j7NW7Ro0ay3rXEuKfCgRaXHkP09RUqWllGRuGCkq8w
B7x9PXy1nd5UunTkTbjpfssKkpeREpzLTQQqSoAeIrA8gcnJ75A1vNkwZtNs2lw6it1Utpg
B3xTlSSedv3Zx92oiJdM+vdQhBov7SiU9taJ8jZlC3j2SlXqMDt6n4HV00aNVO7b0VRZLVI
pEJVVrchJUiK2rHhox9NZ8h/frOKPX7wk9R4cGHcrlcYK21TTGQAy23uAWMEYGAO4754POt
eueuJtu3JlYWwXxFQFeGFbd2SB3+/RbNcauS3IVYaQEJlN7igKzsUDhSc+eCCNSuqTc15vv
lyiWckVOrrCkuLYWkphdhvUSCnue3w1aGmajFongmUibUG2CEvuI8NLrgHBUB2ycZxrDV1m
6enPUBuoXE85K+UW0uykNue44CCMdse4T2Hp6HW+svNyGUPMrC23EhSFJ7KB5B1BXddsW1I
DS1NKlTpa/Chw2/pPr4GPgORk/EeupSlSJkulx5FQhiHKcQFOxwvf4Z9M+el0yY65LkZLza
n20hS2gobkg5wSPIHB/DXidNj02A/Olr8OPHbU44rGcJAyTqp3H1BhxrJj1mjqL8iqHwaeh
ScEuE4OQf5pB+GcDz1JSK47a9it1Svuh6VHjJL3ZBddI+iMcZJ40taFWqlcoLdRq1PTAcfU
VNMpJJDR+iTnzI/6DUZdt/sW7VYVHgwlVSqSnEgxWl4UhB8zweT5D7zjVRfqtbjf9oFqEJj
0iM4An2cL2oS0W93I7Hafe+7Wu6Y1erwaHT3J1QktR2UA4LiwnccEhI9ScdtYXclyVy771p
1GqrUym0mdKYKIDgCVbCQncTgE5O4jOkeplDt+1LgjrteauPPZcT4kNsqJjqwFJWFHnnI4y
db5SDJVRoKpu72ox2y9uxnftG7OPjnTzXNd0aNYb1jddY6mUR1lkvutsMqQ0DgrUHlEJ+/t
qQPWG40T5NEk2x4VWWA3HabWQpDihwSFA57g406sTqRW1XOq2LwbKZjqsMuFpLakKxkIUBg
YI7H1Px4XqPWGZHuuTQINsOTHWnlMNAP7VOqSSCcbTxxrx0/6h12bXKrSLpRseisrkDc0Gy
0EYyk9hjBzk/jqsGvP1W3Ljvqc9IamqUmBTQhZAjhRClbD649Pj66Vg38/aUel022qSqRCn
Q9zanSS5IlKO1SwcZO1YKcY5xx5HTuk9Tb1oNbTTrqpD8xcpI8BkMpadz2G3AwoE8Y/6Fh8
716y4tXciQWw2yoOeL4QKoSCrAB4wr0yR66eDr/OEVlPyCyp9OPGWXztV64GPdz9p+/Vgvv
qE2LIgzIdK9ug1htTb6nNyUIBBBSDge9kK/wDTnz1nVTqFTYplGmItUsW1CcS7GalI8VLyz
kkrcwCQr04HA41qlb6hJatKmLt9nx6tV2gIUZLZyjHCjjGMJIxg99VaN1HvaiUWsKuOAtT7
IQ2w6tpLZadWPdyAMEAe9jHw1Hybk6xIp7sh5mS3HDRWt0Q2htRjJVnHHHOvUDqpdcyzxEp
UV+VUoSFuzqitCVhtsKJB24x9Hgk+mmsvrhcrzMExI7DBjpHtSykLEhXx49wHHYc899SPT+
fS706qy6k5QokZHsJcSxtCwHQpALnYDccnnH8edX2971kUdSaLb8VVRr8hJKGEJKvBRjPiK
Hn8B/yYGkX1dFAtmozr2pykOsqSIalJS0qQtWfc2geWM5x203o9ydQqK/MqN5oLdLixFOnL
LYC3DgISCgE53KA+HOdSvS+Zd1fS7cNfnhUJ9stxYyUJSDhXK8Dt2IGeT+Gs/wCptWYpnVQ
VKlRtsmnqaXIWFZS4sAHkY93j3TzzrSbsv5yl9O41fgMKMioNI8FQG5DKlDJKj245GPMj7d
ZHSq7WGaU9X4dFNQmMvBcusTG/HLRBGEpzkJGAnnuMnGONS5vanTZUu5aTZCXaq2UyJciQ4
XWo5HCVpAxyTz5cjz76v9N6qMTen825l08tvQVhpyOXMJWs7cbVY7Hd5j/jqDmdWarWrWjm
3KfsrL7i/Ebbw94DbYBUrBHnnjIPAPnqqVfrDVqxaHyQ/CSJbnuuzgsp3YOfdSAAD28/u9O
0S+HrRhxpMu0GX01BCi5NlLUXphBws71A8bvLH499MY9wIoHUFi6Kha6IsOUgPxoaUgBCCn
CVo4AzxnsO57alb56qMXdb7tLVQZEdpTiXGJBkDuO2U7ccjPGfv1S6HXUUCuU+pw25LZjbT
ISiRtL5BJIzt4SRgEc9j68aSnr5OdTIDVutqXkeAA8o7Rzndxz5dsaUa6x3DcEJymUO3Fis
KTw40rxEoA7q2FP3cnz15onWaqQaZUoleg+1VaEr3AMNb/fCVJUAOCnOeByAe2M6UX1IvSv
2nHk29Tke1MKPtz7O1woABxltQ4BHOfgQNQk/rRWZlntwBH21Bzc3JnFKdi0nPCU4wCQcH7
OO/EbaVUpya0/MmRJLlJo0VUiJTXiX8OEpA5CQASpWdxTxwNTcjrncL1QQqHSI7bLSlb45C
llYPYE8EEfDGpJdydSxTSzSbLbpa3V+Kp2NFA3E9yUqyMnjJPPGpmo3Pdlj9PGalWmmqhVJ
Mk7ir3UxgoZAUE98YIwMDnHlzXE9aq6anDqb1JQzRHT4Cm853LGCtQXjuAocdufv1M3R1p+
SqoYVJpHtaE//AFDiyEugpBBRgcjkHVOtXqP/ACfEyRMthVSqM11a3prjhC1IOPc5SeP+fL
QrqTKiqbg2da8ahSJLgBLbYddeJOAkZT2Jxx8NeKzevUZDtQo1WLbhitb5jDkRlaUtnbgnC
cY95P4jWkKuybbvSWl1qHSGpC/Zmt6G8NtMg4G4gc48sDzOqlXOrF11O1DOptDVToij4Ts9
K/EAV2ITkDb/AH/HUZRLprtMojdQtG3VtQo5K6pMeAeVKWOVbl4BCQD5dsnV1k9Zosa2aZW
jR1r9tfcacZTIBLOzGecckgggEDTXrJKoVSsWBUyAZcrYuAspw4UHBVnPOMEZHrjUTZHVP5
EsB9E/M+ZBeS1Gj+IEqLOAPThKcHnnyGoq77mqFSrdDvmPCWadGS17ilhxpt4KUVI+CsAc4
B7fA6us/rMxHrXyXCoEqY48hkxcObFOqcSlQSQRx9LGRnOqlFvhz+Xsmqm3J6bgShcdMBuQ
fDUBkneCM5A8hwcZ41otkXvB6hUaWzLhtMvIBbkRVL3pWgjlXI+ickYPpqvWPBTdtzqrQhK
i27SMt0iGRhAX2UvHYngk/Ej008vTxLvvOJbCHwKPT0CVV1pXgJ7lKVHy4T/tZ8tPLt6rUm
2E072WMqptzUeIlxlYS2G84yFYIJyPo+XnjVCpF4TYvVNu4JtFeajV7Y3HS8BuS2ohAUhRH
bjJAxnOoW+avPovVirT6a+pmU24UocACikKbCTjPwJ1c7O6l3DMsatyXowqU6kJaLa8YUtK
yQSoAc7QknPn5+uqFcN/V26INPM/9oiCrc8CB4T69xKVKRgDsduP7s6WuG5n7wvej1KjNey
z1IYZbbJGG3wshOCRjGSk/fq02TOrjPVBdCuiDHqMwnKn3221OMlCdyVpXjJBG37sa2/Rrm
u6NGsJ6n1hiF1egSZ8VMiNAaZJbBKSRkqySPME5+OMaga91BYq1/066Y9JLPsQb3sqcBLpS
onJIHHBA+7Xm4+oqqxeEG44NIYiPwSCned5dx23kYzjtp3IvCv0fqNBua6Kb/lAi7morZDY
8JSVJTjuRySeee+m38rKtdV3VRymwEpn15oQmkpAPhNEgHJIP7icE8DudIMm7qLEn2I7SlO
ietB8BxorLasj32yDjn3eeRwNSl2wl2DVbOadHtLtNjpkOIzjcvxlLKQfTJIzqWotw1Lqje
FvqcgsxnqK6qVIeQo7FN70EAA9jwB3Pr5ahq9dAoF1XxC9kL6qsVxgrftDfJycY576rDNch
MWbIoqaWgzZMkOKnFQ3BsY9wDGcZGe+rjOq1RrnSl6LAoBi0OneChDu8rWp0Kys/wCr72e3
Hr6OapVrxm0mn2BGoQS1Jp0ZKVOtHxCAlJUrJOEgKGDkcY9dL3va1bs2m23W6ZIUtVGjpZd
IOQhzcVFQTj6JKiD8ANQN23pdV32g3IqEOKxTEzAjewhSStzaSO5PHft562+tFI6eTypJUn
5KcyAcZHhHz1880e9XaNaFSoEamshVRG12Ylag4R6HyIwSMcdzpobkcbtI27EgtMNPPB2VI
7uPlP0QTjhIPOOft1fej1QVV+o82b7K3HR8m+GG2gdqAktpTz64TyfM5OnfUepVSzOp8K52
WyqM+wGygOEB5KfpJVj7QRnzAPlqAva66n1Kgpk06hOMwqMkuyHPECyndxny4wnyB89K3B1
Yl3NZL9Eco6kvLSgPygsqTtSpJ3YxwSQPhzq6Wld0W0eklJm1jclLhcbjhhG4q5URn0PB0j
a1pya70xq8qSQ5VrjSp5a3gMFQUS35cDPPwzxqmUSu1X+QNwWnOpjsmPEbWsSVE7YpSR7pz
x9IDAGDkk6k7f6iN2ZYFGgKo5miYiQt0qISkjxFpA7HdyOc+WkadcjnTq1o8KZQUrfrqHX3
ztLZS0oYbTkggkZUdvkCPXVx6LUKVCst9VRigNVB/wAZpDgzuRgAEg+pGR8MHVNqc2p9I+o
E5NOZRJiVNBcZjEkIwpR2+6nzSQQPgfjr3eNtSLX6RU2JNbaTNcqxee2YIBUleBnz4Cf+Rp
xe1UqF5Vem2VLpYbqEZ9gyJTHvJb3oHiYHOE5UnnPlzpCbJuHqFLRZiaPHbapsjZ7etpQUy
0nCQST2JAzgd8jtjOphUCkXn1JVa8mU4aRQYYajxEHwwtxGEqz6kZ7j+b+N7W1ZcG4kUxUS
ls1WW1uS17OkKcQOO+MeXb4axayroZsubcVSRBVIdSUsstBYSgAuHOePQcY/38S1JuSoUqH
ct/0yh7Ez5TbTPinLbYJy4SBgqyopGR5k6mumdGXctyVm85sIxGZe5phnbwd499STx5cZHf
cdU5+g3DaN9TLWoEjc5VWvBQtOSQytWcq/mkAEE44Gcd9WfqHSINLtWhWDSVe0VNcpDobQn
lfCklasdslX4A+moqkVaJbVduavwJUh+CzCTT4kp9RUp6RtQEgE9x+zUfgkDyxrVbDt9mj2
8xIcU3JqM1AemTQoLU+pRKvp/vAZ41KxrhpEutSaMxObXUIoBdj8hSRwfMc9x2z31UOtjZX
09cO5A2SmlYUrBPcYHqefwzrMFVmXetHoVlU6gJZMdSVhxtaue+5XPYYOSTnnOr9Y6Ylav2
osS8uC10IhUtpah7qElSFOEeajtHPln7NXa47wotqmKmrSFNLlrKWkpQVE4xk+gAyPx1Vup
9g1G6noNWob4TOigIAU7sG3OQUnHcE+usrfbqFGql0QrlmhdTXTA2VuPby6orZUlIUe52j+
GtJqf/y7I/8A09n/AN6dVuqVq5G7Qolr0ahtSYlSpTBU6IxcJWo4PP0QcgckfHSlSk3d09o
Me04VKRMYkxFKfkBlbv7RwqC0pKSAMAgc/b5417qVDrlm9OaNHaozMlx+X4tUZMdLylYOUI
OAeMZBPlwM64xWWOp3UujwhCDVLpbKlLjvJBCiB73uHjGdqcd8D7tQt7017p51BVIpTYTDn
tqUljAKFtryHGtuMbfID0x56StC3qxXJL9uJfaFDZlNy5Li3N7advBSheNu4pXzx+6M4xqy
1NaaFflyXWzS1qRQWozEaP8AQQStCWweAfdCckY+HrqOgVqoUJ2o9SnqE7vqUnwYzLiiEIb
UMqWTjPdKQD2PvfDUxaNvToti3TcktKqfNqzD6m21Hw0towSDg8p5Jxz2xqItK4r7rluQ7e
teAzCbh8LnpG0FPJwd2RknOcAnPpqEiV6dSmLmtiqUx6fVqu94S3EOZUHQT6D3veIOAdSd0
WYu3rIt2BMcDtafqB2MB3OxCxygDtjcE5PqTzzr3cV1zbi6oUiHMpj8aFT5yG2Iik7HPpgF
R/AHA4wPv1H3VcEWkdYqjVDT489qO4ptTBPuuK8PYc5zyCefs1D0S8JdCpNajUyIpp6qY3P
oWR7OgE4CQP8AWIzn01IPT1QejkWnLiL31GoOOtvlvKQ2naCAryO5I49BpvQ6Hc1LuemvUy
itvVBmImciOo5yg5AUoEjB5HAx5a1KxrVrsy7ZN7XSwIc51ADEdogDBSUHcnkjACcDOeeda
Xo1zXdGjWP1ltqR/wBoqmtOstrQGRkKTkKIaWQSD5g4/Aa1kQoqXVvCMyHHAAtYbGVAdgT5
6gLuS9RrXkP2/AjIqA2R421lI2eI4lPHoPez6ZGTqj9Kam87cNRoFytokVaCChl55HiOhIU
rxE7+eAVcf6x8tXOVcdpW9dPyW7HYiTlRVyFvojpSlKACSCoc5wknH/8Amo2w7hrV6VmbX1
rTForIVFjxByXFZCt6j5EAgcevw1X+o4K+r9pJSneQpkkAZwPGOpu6bhktzV2dY0Nn5WcBM
pbSPDRESQDuyMDdyOfL7dY/X6H41zsUePNfqleefU1OccwGlPEjAQo8kdwSfMZ7au94Pot/
qxQI66dGVS0MoQ1EQ2kIIcJQokYxndg//aNbSEpCdoSAn0xxruOc+eggEYPIOs664AJ6fpC
Rge2t8D7Fan6xLjPdMpj7byC07SXNiicBX7I8c+fw1l/TS+LYs2130VGS8/MkPlwx2oxJQO
Ej3jgHgZ7+etah1WPdNrrqFuPM732lJZW8j/NuY7KA5BB/486RsqzYVnUj2Zj9rKeO+TIVy
VrxyBxwkeQ/36npEZiWypmSy280ruhxIUk/cdDEWPFYDEdhplodm20BKR9w1D3lNhUqz6rJ
lENtGMtvITnKlDakYHxI1WOmluxah0ypseswUPIEhUlpLg7ELJSfh/vHwOtDAAGBwNcKEKS
pJQkpV3BHB0yam0dIMdqRDSmOQ3sSpICOAcY8uCNenHqXNU2h1yJIUlYU2lSkqIV5EfHWbX
b1KuC1byjw5kOIikF76TQ8RxxnIB/e91QHlx3GoS3r7tyi1y4qxWvHl1hUtxERRTv/AGOfd
Sk9k89/hjGtlZMar02NIejJW28hDyW3kA7SQCOD5jTsJSFFQAyfPGjABJx376w3qFHrNidQ
lXXRoqWo8tJPibSttS1DCwseRJ51FxpVe6p3xTZzcBuG5E2FyTH3JCW0Lzuyokbhk4xqw0F
uRSb8vh23qciSuOwCwykFSCtSknHB/wBY4z5HUh07nXhOvurRK5UPFYhpxIYCdzSVnslBHC
cff2P261UAAYAwNYVY16RRd1UqM5iXNuGqOmPFS2hJaSnI2jJIKRkAH4AatHSaty7rm1ap1
lmK7PiOJQ0+llKVoSvOUBXfb7ox9/rqf6lWoq6bQeixlbJEZXtLIA4WpII24HqCR9uNZlZP
VyXbMNih1amqeixm1IbLYIfBJykEE4I5x5YGPTGrT01tydULlmX5UYyYIn7jHjIWT9IkLKg
eRyOOfXjGNPetzrZspqIFp8d+Y2Gm8+8rv2GrPbsmjwdlsQ1tNzKbFbLsdPdAI9fPnk/aPX
WbXRYl2W9dk26rVWtxlb3jlptwqcUT7yklGBuTuJ4540+p9qXV1AmU6oXu0zFgRAtbTDaPD
eWVbeFJOcD3fPnjtznU9cEu427uh1Om1KCzbVPQPbiXxtSO6wpI53bcbfu1QK9Sody9eVwZ
IU/CkKbKy0runwEkHI8s41Z7xrCrifPTi0WI2Agty3FgpbjhGCEJIHwx2Ppq20ur0K27eZp
3ymHm6W41TlrCckvEABOB58/dz6HVn0aj6fQqXSpkyZBhoZfnOeLIWnOVq9ee3c9vXUF1Mk
/J9kTai3DZkSY4Hgqcb3FoqOwrT6EBRIPw1SrSVaV62dHs1pqpxvZm/a5L4CQlLgJB3L7HO
TjI7fZqz0PqVZqn4tuwJMhSm1ohxyplSg9jCUncM5Hbk49dd6dXTWLlnV+LWkR0mnSEtIbZ
RgJ5WCM5OfojSPWkyxYSjGbDjYlNmQCP3Bk/+7b92dV+D1DrNyVOnotKmmJTqWyH6k0pKQg
p7KSnHoM7QMEnnHGpSxupxuK6plKqbDUVTiyYCPBUlagASQrkgHaM/edNep0F+p9R7RixUp
W9uLm0qA91Kwo9/gk/hqxXnf8ABoDrlKgtrl15xoezstM+IEqVkJ3YPH2d+R66ze3k1Kf1n
9iuiPBefltrbmMIQ2tsgNEgcZAPA+OtUvavs2PaS50WA2soKGGGgjCEk9s4xhIA/u1I2zWY
9yW5CqjTWxMhsKUgoICV9lAZHIznB89Sbkdp1aFrQCptW5J9D/ydKaTKFl9Kw6QgJIKMDk8
YOfx/HSmua7o0awjqBV5dC60tVGBHTJlNstpZaXnClKQUDt/ra8O9a7wgPSIU+lQ0S0+6Eq
ZWhTavikq51b+lfUWp3ZLl0ysNtGRHaDiHW07NwBAIUPXJB4+OqJJuVikddZNXJX7O3NUy7
7uTjb4asDPrnGpm/wC06LN6gQKNT2FMy5xVNnylvrOG8qKtoOR2SojHoBxp1UOsVEt5MCmW
lTw9AjrAfUtBQCj0Rnnce+SPuOq1B6hTKP1GmXHWaQfGmRQlLKQUqQgpSWyMnzATn7TpnSe
o1SodMkPUmMTU5j5dqU6QC6F85QAM4T3UDnv5fB102upcfqOlXhspbrL+18qbJKFqyQEHPG
VnH2amesKZT/Uuit01sPzEx2vCbHPv+KogEf8APGo03z1DqrVbgfKjCDTmXHJK0oQ2pKUK2
qCFAd8n7eNarZlyVSrdO0V2oRvFmJadWEtp2+PszjAHmcY41nLHVe/a8mXEpFHaMhtW4rYj
qWphOexCiRnjGT8dV2rX/WLlgxH682iVFhPghlpktpdcx3WsduM8DH2Dvptclf8A5S3Y3Wq
tHnooslxKUIB24QkAEIOCkkHP/J1P9SIlGtakQKNbLQ9nq7KZMh5YLi3kgjwiFHtzuJAA76
bWh1NqVkQXKK5RG1JTuWlCgtDniEd1ZJ47dgO2tK6ZdQ5V6KnxqhEbZkxjvBZBCNhOAOSTk
HOrdcFTdotAm1JmKuW5GZUtLKBkrI+zy9fhnWWNddZTtHdWig7qg0oqWEqPgpb4GSe4OTjT
WsdULWumDTW65Sqk+thfiuxGCkNFwDHfO4jk8ZHx1FWz1em0u5qjOqpkTIM3JDCdoLZGAgp
HYe6MHGrxbF/1++roQmjQG4dFiK3SnJA3LcSRwnI4Cs5IA9OfTU11Bv6DZsRlh5hcmTMBCW
kHbhGQFKJ8uCcfHWOXHG6f0mpNxoDFXqDSVj2h/wBoSlOCOQg7eVD48d/t0lEZsqXd8KBGi
1RumyXENpluyUocSo+eNuAAogfZzqb6p9O6ZadMiT6WZzxeeKX1vrCwkY4yQkYyfXVelVJN
JrdMrqrVbTHUwhbSZe8okqCQPE4OO4yABjnkHVpf6sXww9Frcinoj0WSsJQj2fKFgfSws87
uDjnGr3d3Ud2i25TqxSaO/OanoDviuIIbaRx9MjOCcjA+3VOrfWG5pMYVWg0lMekMuJbW++
3v3ObQSgnOByccc4wcjUTdPUGsdQx8g0qjqUwtKHfCSkl3egZUTg42/wDAaexetUhmznYQp
zTdTR+ybLTZDIbII3YyTuBx34OoemXzXLcsttuhUZuPAcUpqRPeQVl18p5wcgDHkOdS9D6n
Uyzo9LptMpDzkZbYdqL6xh2Q6pAyUZ8grjJ7gcepUR1supmaWJFCjqVIIVGaU24hW0n3fP3
s8c6f9J698pX3VW5lFiQJzscrWY7Sm8KSsbgUlRwfe8gO2s8t++a3aBnNUhTKBJdSpxTjW8
+6TgDPGDk6vNqdWbpqF102NU48ZUKpOJaQlDWzGTt3JOSTz3znt5a2hUaOt3xVMNqczncUD
P46yLqb1Eq9GvOLDoMoFEBrdIaCSpK3FZ91Y88JwRz5+uqUnqbUXruZuWo02HLmRmPBZSN6
EN8n3sZOT7xHPw9NPaP1NhQr2euaTQMPykFDxZkKOAQBlKTxn3R3Pr21dvn8oRIAo9Ryew9
z9WkGurly1ioLbt60HJLG7CC4Fbu3O4j3R+Os+uR1yh0BdqhKXH/bTKqLrat7aHcEIbQocc
JPOf3sjy1ep1Uj022aNMpNNZRc1egJhN+GFJbZZGNx25wMe73+3sNMqpVoVhdOY7VqyWnpl
UdU1Nnoc3LS4gYXt9Oc7T6cjvnUL0zp9OkdRzFlw3X2221PsokKIKHUgKClDsrz7+udSsXq
1fddYlMUikR3XmsuLdjsKWWm/LgkjPxPf002i9Wr8qdJdbp8Np52G2XZMxuNuUlGc5I+iOM
+XbVwoXVWRK6b1KvzIaHJ1NWlpSUe6hwqICVfDk8j4cd9V17qtfC7cRX00qnIp3iiMtSmln
xF4JJHvfR8vt40kz1SuulCM6m1ILEGoAiIy1HUjxcEfRIPvcn089S3TCU3WL8qsmZbkKmTY
7G8BptaVoUtXOQokAnPoPTVSpN13HS6rdDtqwFSkSZqn3JAYU54aAteOOwzu8/Q6n4fVu67
hpaafR6I3Kq6d6pCkMlbfhdgQnd3yRnPH46s/Sa9pVzx5sKoxmmpsPaVONNBsOJOR7wHYgj
+Oq/1UdTaXUKiXXESwXlJPjMjhTm33So/alW3Plt1JXIs0Olzuo8F4VCZPQ0mnuOsFPsbK/
VOcE44yQO/n55nHvG6qfPfuttLSHKifAdkKYTteKQMpHpwBnbjsNN7Iqr9Nv8ApU9phAL0o
N7Vbina4dhwSc8BR7k60/qd1Cq1tXXGpUaNGkQlRQ48w83u8fcVDBPcY28Y/jpnYl53fMv+
JRqxiNEeZU4IYjpQG0BslAHGQO3c51q9admsUSc7TkBc1EdxUdJGQXAk7Rj7caolA6gVCi2
j8p3625HedkFuKlMfa48nAOdnGMc88aU+fCz/AP8AH/lx+rS9g3Lcl31WZWH2m41vEKaisE
DxN4KcKJxk8E55xnV813Ro1hF5VZuP1tROiQRWFRGx/krXvEuJbVx2PKTyeOMagHq/clVrn
zgLojbiIikJ8RKFhlK0jj97Jx5849dIpnXQu5P5SxqE41Mq/iCItmO4ElSkFKlNjPJwSfPk
51P3b00Tb/TaHU1h1yqNuhyWpKM4DgGUq+CSAM+qj6jEWm71Ju6BdlSoby4LkP2VTZJ8N/D
RaXtJGMZz7v8A11WbgFNdqDkyiQ5camOqIZEnBO4Y3AEccZHGTjOr7a8WtdTbxgV2VDjRYt
L8NLryG17HghWdnJOVEH7hqBuWm1G1rwq9r0dpXs9U2NNsY3F1CiFIAJ888Z+3VibtaLROp
Nl0dHhNyWY6HZamsEqeClrO78APsxpLrwpSL0py0KKFCCkhQOCP2i+dUcQqQuluSF3E57cs
KJi+yLIWoE4BXnHPByR562Hp705rFEZaqsisvNvLhHwIikrSmO6tP76c4UBk8Y76zukXxIt
ODcMCOyFVOe+QJycAIwog+7jnurHpnUS1Uqoqxl0pmlJ+TlzkuOTEtKKlPYwlBVnHbyxq93
NS7iuaXTbGh0p1MWkpbLk55vYFZSAVcAJCQFcJGTxpLqw27b1zWs3T3AXadDaSwt7bjKF4S
VZ48hny1HzofUuReEOtyKUflVDJMdSENlJSAfIHBICj8e2k7Yo/UynTpzlMpkuM/UBtkSJL
QSeScqBV55JPHOtztajP2/bkSlyZqprzAVvfVnKyVFXmSeM4+7WD3FCqMLqhW6BbqCo1RRZ
UwrBCg4kLV34GCSQfLGdefY5vSfqAguxU1FQZX7MrYQF70lKSPiDwQM+Y89R9OFdpNRmsv2
gzNlzTgNzaepZaVycoTwB3z9w1bOiFxOwZT9GbpUmUmW8lbkhnlMcYwCoY7Z886tnXRlpdj
NPKbQXG5iAhZHKQQrOD8cD8NVat1q87rosm1VWe8kFDS47m07kIQc7lKPuqJx3GO576hacz
dV1poFBcoK2o1JfQkS/ZVhTaSed5JxjjOOO2tE64y5bNlIjsRi4xIfSH3cH9kAQU/icDnWd
Lr1bvmn06yKfRGGo7aWlMKIXvQEpwXCrONpyry88d9SFfrNx3jKFiQKWRDp7zTSnAypTgSg
BG9Z7BJPvdhxgZ9dhNssCyTbAeUpoQvZQ6rufdxk41hVoW/WKzVZdmpWs0hM3fOfbbCkoLe
4AhXYFWMf8ATUrU6nE6Z9X58xuM5LYWzkNBYSU+IAcZweBphCoznzZXTc7yFNpqDzbUdCs5
2+OlSj6EZwAf/KdMo7101q1INnQqG8uJ4gkNvezrCjuJOd30dnv98dtWK949Rt+7LThU2li
bLpcFsMoDW9EhackqCUnPBBPOPXUa/Vb4qVwi+FWzlyAgMj/J3AhJ5AO0q3Ejd5cDz1e+m9
CrNQuKoXnc8Qxp74DLLS2S2UjakbgD8Bj8fXWKQIVVqUqbBpMJ6Wt1J8VtlsrVsCwc8duQN
Tj0y5qXc9MmS7eDEthltiBGdjLQgFPCVJTkZVu5+JPbX0Ba7VwNW6g1+Q27VHdzigEgJbzy
lHHp8NYnbd+S7BuWtsz6UmU7KkK8Y8tuBYUcYzn3eScH1HOqsqZVXqFVNtNHssiYl2VKSyc
tr52oKv3Rkng+epOpVpt+vUq437bCaO2hthDC2wG3w2MKG7GCc5/h6a9TrlbT1EjXQ/QTGi
7232Ye3YFoSkBJBxg9gcgY1tFmX3OvKWVM287Dp6EErlPPZyr90JG33vPPprOer9HqVIlrV
FgMs0J2UJIcQASqStJ3bskkn3T5AY1BKlXfOr7tdXbypblajKaQn2RS21tKQE+4RyCEgDIO
f46fVGyqrRbbpVADIfqlwSQ8WS3/AJgITwNx+ir3lbvh9mpa0m3WbjuK7YFLflwafHcYhqZ
TuLzmUpBwD7/u5KiPLTWgIu2yrOaqVLoTqJ0+eUPF2OpalMhCS2NvkCor5xn49tPaVDvC1a
BJqkG3VvVSvPq8dgRDsjNpJ4LY/nFRx6Aacv2ZNtzozXFTT/lU8tSnI7TWPAwpJ2nny5z5D
Hw1VWFX3KsFq2otuyV0p0h1LyIi1KcBVvHvdsZweBp+6/1Em3JCrci2JBep7IRGbcYcQy1g
fS5I575yeePQatXRczaxUa9c1RbPjTFNoDoTtQs8lWB8MJ1W7DuV+zLer9aTTlTUvVFmMhI
XtG7DhPkfIj71DUbTJ119PHJNwxKCqNT6kvaj21BVtTklIOCCDz3OM41erWbqdrUq4L/r8N
aZM7Diqe2jaUjd35JwPe8+wB1UqjCqvVyRVrkYZcjx6bHDcSOlvxFOqA3FsEYycknt+8NVK
bdFUmWnEtl3f7PAeW4rOSfQA+gGVcduR6aThW/cNWpDaoFCkSYyXFqEhiKVFR4BBWByBjt5
En10pHRc71TpvhQJjsmn7BEa9nUdoSrcPdx/Oz9urS9TLiT1VovytVNtWqDbb6nPCCvZdwU
Nm08e7j7NOKv0su+05jNWoM52oyC5yuMkpdSSe6gScg+f8eNTFA6u16mVlFIvKmLStxSUhY
Z8JxvdjBKexH2AanJNl1+tX1Vk1ksSrck7VAPnKgNpCQ1jlCkknJ4z8c6kI3Ryy40hD3sDr
uw52OvqUk/aPPV22+E0Estp90AJR9EAenw1613Ro1iFDpMhH/aFlKkJUwUvSJKARnehQUAf
sIVnW0Nw4rUT2RuMyiNtKfBSgBGD3G3tg5OlUtoQhKEISlKBhKQMBI7caHG0PNqadQlaFgp
UlQyFA9wRpnIodJlw2ocimxHYzKgttlTKShBByCBjA1kvXBqJTXbaSxFabjtLeV4LSAlPds
ngcc61lLkSl0VUiPFQxGZZL3hMoCQBjccAeesw6fTbfrdeXdddqURVdqMjwokRWEljaMDaM
8kjaAT/ABJ1bqLZSo981W7KkptyTIXtiIRkeE2BsyfIkpCdQDNvp6g9QpNbqkR1ul0nMNuN
KZ/0hQ3ZP+qCc/hq1xOnloQlpWxQIe5K94K0byDnP72fw1ZNRqrcoS1FSqLT1KUckmKgkn8
NOE0unojojIgRksNr8RDQZSEpV/OAxgH46dax/rDb7tbvW2Yrbm328Kj+6nJQAoFSscZwFZ
x8DoHQJO9KlXQ8dvpFwcfA7+Na1EjNwobMVkENMNpbQCcnAGBz92oW77rZtentltky6jLWG
oUNB955w9uO+0eZ+weeoixbJcprjlw1/ZKrs5XjLUtAJikggoScnyOPuxq4vQ4sl1p1+M06
4yrc0paAotn1ST2P2aV03i06DBU4qHCjx1O8uFlpKCv7cDnufx1nvWN5dTiUy1YUdyRPnv8
AjJS2MlKEA5JH3n/0nU9c1kyq87R3ItdkwDTFJOEDKV4HCgMjCvLv2J1bdZR1luCkz6SLci
ETqsZKUpaZypTKuPIdyQcY+OtCt2nNwqHTt8RDMpEJlpw7AFjCR7pPwOeNSCI7DTzrzbLaH
XseItKQFLwMDJ88DVP6r3I9bdluqilaJE1YjNOoOC2SCSfwBHHmRqNsO4bXpjdGtuhBMyXN
aK5j7CSNi0oyVOE+pyB6aYRI0Kv9eKmvwWJ0WLD2PBxAWlCxtSRgjuDka09UKKqJ7GqMyY2
3b4JbGzb6be2NKpSlCQhCQlKRgADAA15Uwyp9L6mkF1AKUuFI3JB7gHyzgfhpTRr5vsfpvL
vT5Qlpnqp7LCyltwslQdUc8A5HAxz9o1fbU6Lt0qqNT65UU1DwFbmo6EqCN3GFEk+Xpj01q
emb1IpkiUJb9OiuyAQQ8tlKlgjtyRnjWQdInFSb0uSnSD40NxLji47gCkKV4oGSD341r7lI
pjsVuI5Toi47RyhlTCShB+Axgdzok0imTdntdOiSPDTtR4rCVbR6DI4GnDLDMZlLLDSGmkD
CUISEpSPgB21mfWVxysN0q1qcoPzZEoOrYQkqWlOCAs47DlWfs1otLp0ekUuNT4qNjEdsIQ
nJOAPiedOVNoWpKlISpSDlJIyUnGOPu14jxmIjCWIzLbDSfottpCUjz4A0ro1Rers5KLMcp
LJcXPqi0NRWGgSt3C0lQwPLH9+rRbsF2mW3TIDxBdjRGml49UpAP92pBaEuIUhaQpKgQQfM
aqF51aHZdnKgUllMeVIQY9PixhtVvUcZQAO4Kt3xP26U6d2mbatNuNM2uyZSxKfC28FKyAd
p75KSO/rq0SI7EthTEllt5pf0m3EhSVfaDr2ttC2y2tCVIUNpSRkEemNJxYcWCz4MSM1Haz
nY0gITn7BrK+tVTpFLpXyXEixkVKpKC33G2UhYaBySpWM8qA+3B1J2Tf1i022I1PYqRhojZ
QUy07VrPcq4zwST+GnlW6q0CM5HboiflyoSl+E2xF4VnyySO2T/AH65Bs+p1a+49318R46o
8dAjwmff2EpVkKUe5SVHkDnj05fdTYdenWg4zbpe9qLqQ4hlW1S2yCFD+I/DWe0uzrxv6RT
lXW2YcWmAAPPs4fkJJyUnJyT7vc9s/HW2tNoZaQ02nahCQlI9AO2vejXNd1mNM66UGTLEep
QZNP8AeUC7kOoTjtnAzz9mpz527H+ux+Xd/TqhUG46c71iq1fl1ZAp8VlwJfeUCFJyEpCMD
kc8Dvj11ffnbsb67H5Z39OvKurtjpAIrJVkgcRnePj9HS8bqlZMp3w0V5lJxnLra2x+Kkga
Sh9WLMliRmrJj+ApQw8hSfEA/eTxyD5Dv8NZ71Uua3rmrVAag1Rh1mK6v2lwoWUISSg+nvc
A9s60B7qnYZbXGXWUKbIKFJEd0pI7Y4T21TqM90noNxvVduroeKlByMyqK4Uxj3G33e/29t
XqL1PsqWpQbr7CCkZPipU3+G4DOnHzg2f/AEigf2w15c6i2c2E7rhhHcoJG1e7k+uOw+Omi
uq9kJQFmuoIPkGXCfw268/O3Y312Pyzv6devnXsjwfF+XUbd23Hgubvw25x8dcl9WLKiJX/
APGUvKSkqCWWlq3fAHGM/fqgNdQaVdN9wq5VpSqRAo4JjMltby31K4JO0YT2GfsA+Or8erN
kDvWSPtivD/8ArqCkdeLcZkONtQKg+hCiEupSgBY9QCc/jrPL6vVFcuGnXHR5khpxkfs4z6
P9GUkjCh3Sd3fj+bzq39Ouo1PgU+XJuu6XH5ctxJQytt1fgpSCPJO0Z9B6auSurFkIWUfLa
VEfzY7qv7k6587Vj4z8tcevszv6dJP9YbJaAKaot7IPCI7nGBnzA79vtOkaf1RsOpOxpz8p
uLOKChPtEc+I0D3TvAIAPwOng6s2OoKIrifdGeY7o/D3edKfOnZXswkfLre0q2hPhOb8/wC
rtzj44xqr/LPSli7n7icqAcmulLgCmHVIQ4Od6fd7nj7CNWEdXbH3lPyzwADu9mdwf9n/AJ
zqQT1Ds9aAsXFBAIyMuYP4HTGo3Z08uKnpYqVVpsqOohYbfVgpPrg4KTpjRZvS+3lFyl1Gl
x31IKC/4oK8fae33a8UG4+ntlUrwI9wMPuPL3SJPvOuvrP7ytoJ/wB346lnuqVksFAVXmVb
+2xtasfbhPGl3eo9mshJVcMM7lBI2KKuT64HA+PbQ91Gs5hpTqrhhkJGSEL3H7gOTpF/qjZ
UdDa115lQcGQG0LWR9oAOO/npH527G+ux+Wd/TpOmdR+nsYJh0+pxYjalFQQmMtpGT3J90A
acyOqdkxXfDXXmlHGctNrWPxSkjTSV1hspiK461U1SHEJJSyhhwKWfQEpA/E6bS+tVosU1E
ph6RJfVjMVDRStOe+Sfd4+BOqT07vK1bZFRqdRccFSnqdcCUNKV4aMgpb3diVHnPbgZI1a4
XXa2pMttmREnRG1nCnnEJUlH2hJJ/AanE9V7IW2tYrqAEAEgsuAnJxwNvP3abzOsNmRobrz
NRXJdQglDKI7iS4fIAqSAPt1SrIvK2xWZl13NV1pq0hS22mFsLcTHazkBKkpPkcf9dXxHVm
x1rCRXEgnzUw6B+O3S0XqfZUtSg3X2EFIyfFSpv8NwGdOPnBs/+kUD+2Gj5wbP/pFA/tho+
cGz/wCkUD+2God+t2FJupi4pFyxXZEZgssNKkDw2iScrA/nEHGpj5wbP/pFA/tho+cGz/6R
QP7YaRfvWxpLjLkitUt1bCt7SlrSotq9U57H4jS3zg2f/SKB/bDR84Nn/wBIoH9sNHzg2f8
A0igf2w0fODZ/9IoH9sNU4wumcuv1CsVi44tVdmLyhuTI91hOc7U4PlwB6Aa64rou3G9oIp
pSTjCQ4pXfH0Rz/DTygV3pNT5hfpTtOiyEjIdcaWgjy91Sxx38tTsjqdZcbdvr8dW3GfDCl
989toOe33ceum/zt2N9dj8s7+nST3WCyGkpKaqt3KsEIjOcfE5SONQ73Xi3m33UN02oPIQo
gOJSgBQzwRk5wfjpP5/aB9U1H8G/1asNqdTqNd1SRT4UeW1ILS3FB1sYQEkDBIJ5Oc/d66u
Ou6+arf6d3dVZUiTDpzLDYWtBXPQnbkHttUCc8YzjU+z0xv5kCQ01RUPIAWlIYY3bs4x/m8
Z8++Pv15pvTPqHS6Y+1ENNQl51KnI7gacUvGCDlSSMAjtny7ad/wAhepao0qWtykB5aNq2f
Z2Ct4AcAYb2+ZHJGotvprf7jSVml0pG4A7VMxgR8D7uvQ6ZX+SAadSB8SzG/Tp8rpnfQU04
zGt9lxglIU3HayspyQs5R3PAHbsMgcnSVL6XX/HlP1FL1LYlLOSZAQ6pXHl7igO+PLT96xO
pYpuwS6K6lSAkxxGZBwRgjJaA4+3UP82V/wD1bSP7GN+nUpSun15wFKXJoFs1DxG8hEplH7
MgngbAOTx6j7NTota+FU9DMOlWfSveCz4MdSlDnJScpUnnzx+OvarYv5cdTK41nqKt3v8As
qs85wPoY93y+wZzqBqFidTHYZbckUaWhasKaTHYHAPB5aHoPPTCL056iRVGSxGo7LzZwkBm
PuOcg49zH4+upeBQepsNQL1Iocw+LvX4zTI3jbt2naBx2PHOR6camEUm/pTCkmgWhCUoEBS
mlKUg+RGMjz8/TnTmmM9Sora2G6Za0YIwC4Q4nxj23YR9nmB30hXYvVWcwIzbNvbHBhSmQV
bDkYJDoI9ewPn8NQkay+qDyVF2oUaOQcAORmTu+PutHUrCpPUtuEqny4dtzEsqPhSJTee57
pSgADHflI+/Thqh9Q2aaqGhm0gtbexcjwVhajj6RATtJ+7Hw0wTaPU9oNGNWKDFcbSQXmI6
Urcyf3j4X3cY0zlWx1b3NxTVKdJYznPhs7EEk5O1TYOfPgeevKrL6oJUsCoUVQSpIBEZn3g
e5H7Ly+P3Z1MU6kdRYscoNNtX2hjKUS3GiHHDzhQ2DA/AfZrke3OobbjbziLUdUHC4pK45G
cpwEkpR2B5BHOe5I15m251RlSUuxqrQae2jltiM17jZ8yNzZIJycnOmVUt/q1PlOuOTqStL
aR4aUttqSrgZ270Ej1Ocf3ajVWJ1MaYU425R1qeSEuNpjsZxzwct44+B89TTMHqCyw20LNt
UhCQnOxI7D4K05l23f8AJLRZjWhD8NW5QajqPiD0VuQePsxpVVBvtTHhim2WleMeKI7mc+u
NuNRjdG6kNGY25RbckuSHVKTLW2jLeQANo44GMjcCfXOoiXYXUF91tx6nW/IdYUFF72dnMj
twr3RwMY7D79Whuj33Jj5XQbMjKV3QtlaiBn4ZHOum3b4DCGWKXZUdKCnHhx3D7oP0eUngg
Y9fTUS9YvUdyU6+ip2+z4h4QiKjagZJCRlknAz586TasPqUE7vlahIUv3lAxW85x/8Ak68u
WL1MWrwVVShqbWg7leytY9Mf5nPOf4a8MdN+oUZ1TrNToCFrSEqUIrfIAwB/mfTSzlhdSXW
1NrrFBUlYIUDEb5B//Z1Gzekd8T5DEiTUaK4uMkJaSEbUgDy2hoA/eNSDli9TZzDftdWop4
SdjsdtRRjBAyGj2wOxxxpT+QvUv66oX5Rv/B0fyF6l/XNC/KN/4OlF2d1UcCQ5cNHXtTsTu
YQcJ9B+x4Hw1w2l1XYjLQzX6SU7VfsW2UJCs9xjwgOfjqCR0yv+fKWuW1RWVLypTrrDB3H/
AO1s/wB2lz0ivLH+k27+VR/haesdNbsTTFRl0+0FOuIAEhcU+K2ck5GEbc847HsNd+by9WU
SfZoVqMrWpstrbjDc2UjBKMo8+c7s+eMaaw+m/UJvx20SaHHQR4eTGaIdTz2w0eOfPB51GK
6Y38FECn0dQB7hmPg/7Opyj2DdsSnLEq3LRlOhRUPa2P2hGBgDwwE4+3TpFoXQtpKzY9lIU
VhJQppWUj+ccHGPvz8NRc7pdeUmcktRrZjNKHPgRk7E9zzubKj6fhptJ6T3uw0FtCgyVZxs
bjtA/b7zYGmvzZX/APVtI/sY36dOIvTy+42d9CoMjKkq/asscY8uAOD5/Zr1L6Y3ypphxqD
QNxQEqaZjsgpIHdW5GCT54ONJsdLL7cClLj0RkpSSAthk5I7Dhs9/92n6em3UGSDJflUJDz
iClaVxmirHocNEabDpVfT763HnaIFSP2rhcZbISvsRgNnB+zjTyL0xv6CHBFqFvtBwYXtio
5//AIfjpOR0rv6SqOpdXpCfZk7Wg0nwwkYx2S2M8eulkdNuoqIqowrlJ2K7koyv7lFrcPuO
unp11LMYRv5SwQ0BgpS4obh6EhvJ+/0HoNN/mq6gfX1P/tF/o1Z7Esq7qBX1za1W2JEVbSg
pppSlFxZIwTlI7cnPf8daJo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjR
o0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRr//2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABUAjADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD4Q/4Kkf8ABUn9vbwd/wAF
Uf2x/hT4P/4KYeM/2W/hj8PvFWkaF4J0jw7f69rfhJrWz0fSRLp1tp2naPcXek6vE0s17rt
vfKkrX0zRytK6gV8bfCn/AILJf8FL31z4orqn/BazWvDll4KSO18MXPjrwrq/jC1+JsNzzP
L4U09fAuoS2l3aOyxJJqiWckrCRoHFusckv+hxpf8AwRE/4J06h8evjR+0V8Wv2c/APx1+K
Pxl8YQeLtQ1/wCL9hN48OkeRp9pbpa6bpviKa90mCQ3S3Dz31rYxXFzB9lhunk8tg3ummf8
EoP+CZ2i6iusaX+wh+yvYanFfRapFfwfBfwOlxBf26RJDdwynSCYJY1hj2tFsAKbsbiSQD/
Pq/bT/wCClv8AwXJ/Yr+PnwX+AvjL/gp3p/jC++NHw8+FfxG0zxp4e8E6Xo3hvw74W+LMtu
+gz+Jk8Q/DnStTtZNOtLhtQ1iazsJbq3s43VZZJRHEvqfjX9v79siK78YeAPjD/wAHHC+E/
FPhPxHd6XZH4NfBjxb/AGTf31gi295Hf+LbXwz4M1X7CGcPZxWtneW1wd9yZHxEF+7/APg9
E8I/DkRf8E/YPDnh/wAOWXxp1vxd4r8M6beWdpa2GtzeAtOt9FtdJ0f7XCkUSaDaeI9TtjB
CYhDZ3Dp5QSNSlf12/Dn9hr9mDUPhZ8KrD4k/s1/BTXfFul/DTwJpniS61P4feEdQuLnW9O
8K6VaatPdXX2DN+0uoQzie5lSR7qcmeRn3B6AP89rSf2/f2u7Xw/rvhXT/APg5UtYNO1u5s
7uTVPFPhL4l3Xie0u7FnlWLR/Elz4Tudd0PT71FEd5Dp17HaXDYE0MhLZ6Lwp+1R+2FfatY
Jqv/AAdM+BtH0R7mNL+8lvfipf6lBEWYSNa6fqnhCysrtgqyOn2jUrWMr5JBYuqr/oG6p/w
TO/4J461cxXeq/sSfsuX1xCxeKWf4I/D5jG5GC6gaCFDkcFtu4jgnFcHaf8EhP+CX9lrOva
7F+wf+y/JfeJF0xNSS6+EPg+7sFTSbV7O0TT9MudMlsNLUwyP9qGnW9sLyUia686VVYAH8d
/hX9q74m6EvjGWf/g7S8OSwaPBDc2J1f4EWniuTVbCVJZ9Pj05NVvo3XV5ple21C2hLmMGB
TcCNgy+K/Gf/AIKJ+OdD0Hwh4gu/+Dnf4p+MZL61h1S10H4Ofsq6XY63p39q3kelvD4ntrL
xXpsIudNiMl9NYahNO1paCS4gBn2sf7i1/wCCSv8AwTDVlZf2BP2SwynKn/hRnw/yDhgCP+
JJ94BmweoLEggkmuF+Jv8AwTy/4JIfA74feN/ih8R/2Mv2OfBfgLwZ4Y1fxJ4v8Qav8G/hz
YWVhoWkWVxc3811cXGkx74zbh4YoFDNJLL5KKzTBSAfw+w/tlXE9lJO/wDwdJ/tZC8ktoUt
gvwI8dNp0usrOGv7J72P4iPGkSWMtvLA8SysZ5NkqqmDW1rP7aGn6dp13qdn/wAHU/7Wd7J
ZW3nS6WnwC8UPqdxIojSWCxtH+JcK3EyO0u2ImIusWQVcgV/QP/wSR/Z38O/tnePfi/8Atj
a1+yv+z/8ABn/gm5440+Pwf+xN+yvqHwK+H+m69ruj6Xfw2+u/H7xXDDo8j2J8YXUVyNGt/
tFwmoabeQSm2tUtoZbr9xbv/gmn/wAE9dVKT6j+xN+y/cysA2Zvgp4AZlyOn/IDx04bGAx3
EjLEUAfwIfEP9tW/8OaPoF5J/wAHRH7SPjuPUrs+Xpvhb4B6xea3o/nW0cq3Gtef8RLdre1
EbpHLbi8uIzcI4VVlyV8Z8ff8FMfGfg/w3Zf8I9/wcTftoeN7rV7yKyfSvCv7Osmn3+lqtx
DFNeanqtx8SbO4gsIbUNKPsdzK9/IoRY9rvJX+hw//AASn/wCCaMn3/wBgz9k5upBPwL+Hu
VJxkqf7CypO1RlccKo6KMV0/wCCTv8AwTKjOU/YJ/ZPHAUD/hR3gAgAMGUBTohACsAVwBt5
xgE5AP4Ivhn+3dJ4tnluPFf/AAczftz+EdPsru+sE06f9nzxXJ4gv4rME2uvWEUHxNvbaTQ
LxyJIrmUM7RnytxkDBOu8afty+DvDnhTW/EPh7/g6B/b48T3WnWUtzaeHtN/Z21261XWb1Z
jbxWlj9p+KOmwLumSQSNPJDEIx5qO+3Y3+gDoH7B37FfhK7fUfDP7KnwE0S+OhWfhj7Tpnw
u8H2s//AAj9hxZaOjjS1CWUAJWKFSgAdxu+difyk8CfHH/gi145/wCChHir/glx4Y/Zd+Cr
fHT4faFqGrNbN8EvA4+H17qel6f/AMJP4m8N6fdx2LwT+I9L0u6fVL2Oey/0pDMRO4hcqAf
xrXX/AAVK1W20nQdQh/4OIf8Ago9PdatZTz3elD9m3deaFdW0ptZLbUifjeUcSlRPZtE7NP
ATJ5Ub/e8S+P8A/wAFY/jV4S8MaT4s+A3/AAXG/bq+NHxAuNT0vS9Q8MeMfgpbeALDTtKeZ
otY1ZtWm+J3iS3uWsLFxLYRJpUs2pXA+zNcWw/fw/6X15/wTK/4J36mF/tL9iX9l66kYpIy
zfBfwG48xUKAqp0XgIpKLjhUwo4AAxZv+CUn/BNCclpf2D/2VHLAA5+CfgMA4OeVXRgp5JJ
OMkkk880Afwa+Cf28rDW7e2Pi/wD4Off2vvDEVxp1ldwWeh/s1aumr2+o3VtbGTT9QksPHy
tdfYZ7qeB4VmkWZoS0OwoGHpr/ALXHw4srOwur3/g6q/bbZrw3sFxDb/AbxCsumTQTiBLXU
oJfiPJ9jupovMmjiEkzSQxvOrIAFP8AcVoP/BLT/gm74X1fTde8P/sLfsq6RrOj3kWoaVqV
l8EPAEV3p99A/mRXdnL/AGGWgnR/mEke1s5yTmuk1v8A4JyfsC+JI9ai1/8AY1/Zq1dPEer
Q67ry3/wc8C3H9r6zblWh1O/L6KWub2Mou2eQs4AxnBIIB/DDoH7UfgLxG2uix/4OwP2vdJ
g0DQbrxFfW3iT4F+IrOfU7Oynjgl07R5pfiT5c2sSNcQNb2E0SC5hMsiOyJgYnhz9pux8QX
cWkaR/wdh/Hrw7avBqNyP8AhJ/gn4g0C1hjt1muVtprlfiM0S3d0jIkK+WFeXdbny0Ee3+6
W3/4Jl/8E8LLV77xBa/sSfswQ63qMENvfanF8FvAS313DbKiQRTT/wBihnWNY41QMwACJk/
KMYHiD/glv/wTZ8T2F/Z+I/2F/wBlfUbG9guINRW4+DHgRBJFIHZ42nTR4pIyF+cy+bGsbs
rwS7sNQB/GD4B+Ll3qtgHtP+Du/WPD+jC7mi1TTfEfw91CHWlt5FLX13bpqnieaOWFYGlaN
1mYeZgxqvlhm9Kk8ZW0Oiabqfif/g8a1mztL/UtS0fS10Hwm1xcNpmlvCoGo2el+OVv7XU0
F1bNc6hqCJG6SNHFcztDIqf1u6V/wSY/4Jc2VlY2Wm/sD/sliws1iisCvwV8A3ioIYgkYM8
ukTStJs3oXkkkMiht8jF8HQP/AASY/wCCYplM3/DA37JglZPLZ1+BvgBCyFxJtbZoihhvCt
8wJyqn+EYAP5KvFr6X4Eu0/wCEn/4PF/GVnp2tWaT+G/7PsLjxHeyvCV+2HVjoHxD1GGxgW
Qwm3eT7PK6SMGjITMjfCc17eQaNPpv/AAeM31x4kvY9VvBbSaTBqmiY0u1t7vU1kh1j4k+W
fs+nXFq6x6jbw+bOXFnFJLE4X+tX/h0r/wAEwhux+wF+ySN23cV+BXw9UsU3bSxGhAsw3N8
zEsc8k1/OZ/wcPeGv+CeX7Bn7PXh/4Gfsx/sG/swS/trftgz3/wAKvg/B4R+BfgC88VeF9C
1i80rTvE3ia3s7TS31GHU9RXU4dE8IyxW7ztrc/wBotlX7C0sYB85eHfCXxQ8W+Fl8U+E/+
DwWLUPDELXzLeXyW2jXqw2bqt4JbTUfiZHrE7xzCRY3kt2TAEdsHG41zC+JPiFZx61LB/we
I+EjDoU9rYai1/ptjL9lm1Ni1gfNu/E1wbvzBG3myWSypbskkEt3CA+PnT/g2G8DfsFftDa
18a/+Cfv7df7En7Pnib9pL4Tahrvi7wH4s+K3w70J/iR4isbLVpNM8efDHXZtV2atqOt+BN
TSS/06xULHZ6GL9Bb7bRmf+0LRv+CLn/BJ3RC9xp3/AAT4/ZThkuLCSxnZ/hL4Zu4ntbgfv
4lS9tbhFWXJBdVEmzChwvFAH8509/431a08H63Zf8Hd3h86noUWnOqReCvhZpuiatY3Eglv
ZtS0mPxmf+ElmdZCLGfW7S8/dKsb+QHWSGrrHh/XPE+sTa3qn/B33d2GpyxxD7H4X0/4e+F
9AglgQxZj0DS/iZaaZHGy7POH2dHnmLzSMfMSOP8Ao30z/gjH/wAEnNCtbmzsf+CfX7Knk3
E1vd3L3Pwl8LXs5msZopo2W4u7GeW1WApG5it5LeB0XZJGYt4r8qv2v/H3/Br1+y78QNL+B
/x/+Bn7Fa+Or3UI7G98P+CPgf4R8Wz+FL/7clssHim98K6Sf+EfljnCNcw3jr5KZadAgyQD
4A8U+HPiX4l1Xwy+n/8AB31o0dhpuny6ZeSW1n4H8K3xSCNmtZ3sPDvxGt7PxFfz3B26hqW
tSwXUVugPmXDxlWr6Zp/7ZnifxPZS+L/+Drv4A6EPDepfZvh1F4FtfBcg8X6BaSLLFd/EjQ
G1nwxpmoay+y0+2Wd3N4ktp4ZryKK+zNJn+lrT/wDgkR/wSU8Y6PpOt2X/AAT+/Y71bR9d0
zT9Y0rVNO+CfgJra/03UrSC+0+9tdQttLia6t7u1liuIp4iRLBNGSSh3PXn/wCCI3/BIy4M
hl/4J2fso5lQxu0fwl8OQsVJDHDQ20bKxI/1ilZOSN2GOQD8G/FPxn/a00rxX4K8C3X/AAc
+/sV2lx4lt9W1BJG+C/w2t/EF6NNW3a3WwXTPE1zpElvM0Ux1W2vtX0WSzicz2qXCH7Oel0
79rP8Abu0nxrqelfFD/g4R/wCCWXhXQ/DsE8nhObw38MPCfiTxJ4n0/UoFhtZPG+jahf6Jp
WmypbrbapbnTtR1W8gvJpIPOlhZ2T9sh/wQ5/4JDqyk/wDBPX9mDcHSQbvhxpZJ8pWjQHP3
lAfa2cmT5RKz4FUbz/giR/wR+0xJtXu/+Cfv7K1pb6eUvbm+1H4d+HVsbaGwxJLJcTXxMUN
vFGrGbziluAg8/ES5AB+FnxR/bb/b9W5MHwk/4OBf+CSGvaQLS3uZbzxp8P8ATPAuuSatb+
e76baWuhJ4usWtbqKEb5ZNQt5WbdCLJDtmk+ePC37V/wDwVm8QCzufEv8AwX+/4JQ+Ev7b8
Zt4w1eystT0/VNQ8P2dqBDa+EtLt/8AhAorD/hFNUaMy3GlySC5t3njk+2yWwkQfoN8cPEn
/BrH8L/jfon7Jfj74MfsVHx78Q/Eukt5ngT4VeFda8MaL4i1q+TTtNi1z4jeGYzpXhhppSq
z20l7HZWitMsvlhoxX37e/wDBvJ/wRd8QrFfp+w/8MHivY1uLefQ77xXpdlNGy5ikhj0nX7
PT9jo4khcRhJEIkVnRiWAPxg+F37Rf/BUT4b6rr/ivUv8Agv3/AMEofjHogsbqS50j4gj/A
IkunQW7fbHu7JvDfhu0urWZLcSIIVWeV4hGI4nYqsnbeFvjn/wWP8am/wDFngz/AILc/wDB
HrW9J8bx2Os+F7XFhHpml6deyR3VrFpNre+HoLx0lsQ0TwXzC887iSMLuSP9lPAn/BBT/gj
b4M03VfD2ifsK/AbWvtF20t7ceLNKm8c6xZ3EtuI40ttQ8S6jq93pieSyzQWkD28W5hP5Bf
c1Zlr/AMG8f/BGy11LS9Ui/YX+FDyaV4iuPE8FtNJ4kuNOub+4szZPZ6hYy649vqGgRp+/t
/DVysmgW16FvIdOS5RZFAPzX0P4v/8ABXe0j1C8+J//AAW4/wCCPvhrRtNtRNLfeEfD/g/x
PqKyLqVrBO0+nXtzocqWlvp0s8jmOSR2v1t7XEf2lp4PXU+Iv/BQpdM8+T/gvN/wTRW/8y6
kFvH8JfhG1olikh+wlp5/iTa3f2iaz8qaeI2YeKZ5reJrhoBPJ+ia/wDBDL/gkIqbP+HeX7
L7f3XPwz0YSABSoBdY1aQYPzCYyeaeZd5yaztQ/wCCEH/BIDUI/Lf/AIJ9/s3W2TJl9P8AA
On2Mn7zGQGtggXbj5GQKy9myBgA/IX4h/G3/gqRLoXi7R7X/guv/wAEpvDsVtoMlxeeIovC
PhvSfEOgaTcyQrb69BJbTaxZW13E+IEMcl46NM5lgd8SHwrwX47/AOCkV9Y26+IP+Dl39gF
NZ06906ysItE8K+A9csNe0I+bPqms6/LqVnoM1p4htpBFbadZ6dp8um3lrubUZIJN0q/tJq
H/AAbl/wDBGTUpJZZv2Hvh1A8rl2+wav4y06MEzCfbHBZeI4YIVBzEFiiQCEmPoF2/l1/wV
U/4JY/8EKf+CZf7G/xG/ah8V/sHab4w1DRXtfC3gbwfp3xG+I1k3iHx14gWe08O215fP4rl
NjpcN2n27WLhIppYrG3mEcTO0YABZ8C+M/8AgrK1p4cuW/4L7/8ABMrWdSm163g8UwXHgrw
Rqmk6b4SW2VLrVtIupxYnWvESXbMV0S6stB0qRXZm8SJHDEa9A+K+o/8ABSzxBc6To/hb/g
4S/wCCdXhzRL1LlPFuvW/gT4S+F/EehwRXFtqGn3fhuytvHmr2l9Pdm3k0y5l1DU9NgWznn
NvDdXDKg/z+P22v+Cd/iH9lzwH+y18ULnxx4K8T+If2w/hJN+0lpnwU+HGleJ7/AFH4LfCz
WhbajoMXiTVdQSWO6t/suoLbW16WCyxWgmaaXMkjf2lf8G+n/BK3/gkx+3x+wB8Gv2kPiX+
xN4f1L4weDPEHiX4c/EfVfEvinxtqnhnx/wCLfBF3FFJ4tg8M3Gv/ANgT6PrenahYtdae9h
9ltdWtb2FI8oSoB1ll4V/4K1+IG1/VfE//AAcmfsQeHLbVtSmvPDkPgux+F99a2zXb3UeiW
l0l6ujy6FpF5GqTkPHqtvH5cqw3V95TvXD3/hj/AILA+HbrRLC4/wCDlv8AYQn1bXvtSaVp
89z4GvotQksYzNfNFeWWgXUYjgjkWTzZlt4SxEUJkWIO36WftZ/8Ecv+Den4T+Kfhfd/Hr9
mT4a/DPW/jn8QvC3wW+GPh7wdr3jnwXZ+J/GesTE6Vp+j+F/BviPTbNDI8ypq+uJZKFWSNb
672+WF9h1n/g2h/wCCLGvarpepzfsdaTpk2hbE+yaD8QPiXpulaksSgqdZ02z8UpaagxZnV
mmgWWfbmQuuwAA/IrQ5v+Cx2nXaPqf/AAcUf8E6brSbHUNFj1qe6XwZfXNlZ67cRRWk0MMf
hu1ju7iZZcWtpNeQoZwkU8sCsSfruz03/gpJpvj6O51//g4c/Ykg0fw87PoWlw/C34QahH4
p0m7sEOqah4y0V/HVha28+mXpZNLSy1zUIhBGbmbyZHa2X7IuP+DZ3/givcsWf9jLQ4+AAL
f4hfFK2UEKqswEPjNASwXJDblVmZo1Q4Irxf8ABst/wRVhuIbgfsb6W/kmNvJl+JPxWkt5P
LbcBNG3jTEiuPkkDHDr975sNQB+ef7SPhj/AIK1694p0n/hCf8Ag4d/YI8DW9loVu9zpS6L
8LPhr9vur2aOS2nNhBqfi6W8gm05re5gvvtUStJMIxG0U6yr4onwn/4LNWl/o1rq/wDwclf
sR2MJh1H/AISSZ9f+FYuNMk2u+hjSrWbSoF1mPUbZoZbuS7msJbF/N+yrfbPNr9hpf+Ddj/
gij4J8P+N7nUv2Nvh9b6FrWiSpr+ueK/GHjS+HhvSLSX7bLeaB4h1/xVdXnguayhhEZ1XQb
rT79dOj+ytdmBpFb+Yr4s+Mf+DRn4f/ALQ2ifAjTP2T/iV49gvfGlv4O1H4teDfFvxQi+Fe
nazPqUGlSTR61qXxIszrug2ctzDJdajo1pc2sClmlUKhegD70m+Gv/BaCC5UaN/wckfsDax
bv+6D3+tfDK1dZEV9qJBDpt2k00pEhdRMXURqwTGK7Lwv4L/4La295BFqv/Bwl/wTrutPW1
v5lmjf4Z6zfT3sFvL/AGbbNbSafpMcljc3pijvroXvnWsOWW2uyPIr9LrP/g2c/wCCJp0+Y
237IFheW97bSMl4fij8UbmWOCaUTx3VncHxudoZAWtZU3qbXKAFSEOH4R/4Nl/+CIVzbajq
mk/stWfiOy1a/eaO4Pxo+JviHT7F7YfZ5rLSLm18aNFDbRyhxPA7yzLOGEjKQqqAeCfDfQv
+C1E+k2b65/wWt/4Jv6z4hXXtMjvNP0L4eeCPFGkJ4SuFnbXNYGqPe6Devr1mTbwaTox0T+
ybpZPtFxrFpKoRdP4gfs//APBU7XD4m1if/g4X/Z88A2Wr3ml3jNonwL+DOjaZ4cXToGhmg
0p7z4lTQ6ZY37lXvrd5Lo3Eg3lkJKj6Xi/4Nmv+CL8BLRfsjQxMw2s0PxT+LduXTIIjkNt4
1hMqqQCvmb2B53E1yPxB/wCDdz/ghl8NvBninx98Qf2atN8M+BvCGiXfiLxZruufGX4s22h
6Xo+lW7Xc17fzah49FqiRrEFixh5ZmSNQzPigD40+KHwj/wCCqNlY+GrCD/g5E/ZR8N6hZe
H4E02TVvAvwS8Gt4sgXdjxDqt2fFmtS3xn2Ya6tdP8jJZ9zgrEvzvq/wAGP+Cy+sadJpUH/
By1+xBBbXcunNJe6d4p+HWk6vbwW11bTtLb6hYaatzCs7W379Y5EF7ayXNpKVjmlhb68/Y6
/wCCM3/BvR/wUC+C9n8ePgH+yp4r1f4c3+ra54U0zVvFfjD47+Ebu6m8O3z6ZJdaFb654zh
kvdDmZJLnSNT0xpNNubc7owJC0K/hb8SPiR/wbS+AP+Ch/gv9hLQv+Cecfif4WHxta/Bf4k
ftO6h8WfiDpNp4W+ID6nHoMM+mWGq+LAdZ8P6N4hJ0rxl4jvtQsZdomu7BJltJUlAP0G8Pf
skf8FcPGXjjxPrnxD/4ObvgT4W0i8SZ7IfDH4l+Gb20/tQTW9vb29r4Rub3wh4e0bRpLXMg
m02eW4F0djW8sryXEnvvhr9kL/gpRaXt3o3h3/g6J8B67qIgjvZ9P1Pwv8GvFd9brAC1xKh
vfHdzPb2qRfPMqgAIgkdVBbP6BW//AAbQf8ETNQ8nUrf9kHSZbe6toFt3s/ij8U5tNngfbP
DeQNF40MEouQyGO6jZvOhliUELIqC4P+DZr/gi5bP51r+yHb20rLJG0lt8V/i7bvskysoZo
/GxZo3BMUsZzCY2YPGQDQB8EL8C/wBvyx1i1i1v/g6U+DNppc5R5lg+H37Oo1ApC62941st
z4+WBj5ySLGHkSMPwxG9VXjfiF+zF+2z4jtZ/wCwv+DqrwIz6j4k0S2vLeKL4G+DYbPwZZT
tPPdWl94Z+Jc10niOBriee4s4xZWWuRrb2d9qMEEKRN9v+AP+Der/AIIC/FT/AISKb4bfs9
fD/wAfReFdfuPCviqXwd8eviD4mg8OeI7IBrnw7q76F8Q72LTNZt1KG5srh4bpIpEd3LOBX
qGm/wDBtD/wRW0W4u7iD9jfRbo6lpt1pTxar8Q/idqltDDeiKJ7qwj1DxhcCy1SFTusr+z8
u9gkLGCVGbNAH41az+zb+0R4U8R2/hp/+DuO6i18fZDaaZdX3h7U0dZzG8MdxJafGPUtP3t
AshMVw0h3eW00aqzKdLxH+xv/AMFAF8FeJNZ8Hf8AB1N4U1+8tbG4NvD4u8UeFdI8Oz3IZX
ij1G/g+Imv6npEahjK1xp+kanLE0QQQsoCH9kLn/g2z/4Is3NtaW0v7FPhaBLVLdYzbeOPi
NbXMwiify/tN3H4xivLt5zu81rmRpJ5VzISiAjEvf8Ag2p/4Il2dte3t5+x5oNtZ2kEt9eX
Nz8T/ijaWltb2kRmaae7XxqFs7NYoZGuJ/MjVVR3n3FyxAP5q9Z8Cf8ABUnS/Bvju6g/4Od
/2b9c8T+HdAt9Z8L+EfB/x3uILnxPrLXscaaTq2uXWj6HJoli1nLe3Md6Y9YYz2wt30nazT
QRaz8PP+Cjmozf2lo//B09+zxd/D9LDQbPV9Z8SftC+I9L1qy1bVtPSTxFpcfh2wsNVsr4a
WXvzp99BrYbULeO2mb+zmnQx/uR+y5/wRF/4N3/ANsz4fa58UP2e/2bbHx14B0P4geLfhhe
a7D8QfjBZW83ivwFfJpniKLT5JvF8c13p8d1cxeTqlvMbe9UCSFjGpJ9d+Hv/BDr/g378X+
P/F/wO8B/s3/CDxp8R/gPf2mp/Ebwha+P/GPiDxR4Tm8Z2xfTLXxwH8V3F5PZsulyHT9N1W
aeOwnaeNbePzXWgD+cDxBpfxxtfFl98H1/4O2PhN/wjL+HbO28PR3Pjjxy+uah4nubiBrDS
/EFxpol0qwsyJJHOsf8Jlqeuw5ghfTkQHHw34I0D4q6R+0/401fXP8Ag5W+E2hWmq/DKXRn
/aK8J/FX4u69eeKNc0O5YeF/hprujajY6PqEeji7ee9k15ZdTs4dOSeSwg1CaVbZ/wC1TxJ
/wbdf8ET9LvU8aav+yb4W8O6Z4ek1nX9aa5+IPjbS/B81ldWD2t2niCC/8S/2Vp2kaekn22
xWxGnCxuYFuYpYhG+78Iv+ChnwM/4N8v8Agn5+2P8Asvfsp6p/wTsX4gS/tM6h8P8AUPEnx
H/4Wz8SdP8AAHw++HHjDXZ/CWk+JvCeqL4puYvE961/HDfalBa6jBYiwZ5L68aWaGJwD8qf
Bf7L37DPijxxrFl8V/8Ag5N17T/FVpoOm61qXjXwv4H8aS+AtV1oNKuqafofiTVviLpc+rf
Y5tsto8mj2U95BMJ3t4ZZDHX0dc/sh/8ABOHVfDml+GPE/wDwdO+Itc+HvhvxFBr58JxaLr
8DDVNUtpUubrTHfx/fL/at5bQG3m1NbLUYrBFEV6nMQr+wTw7/AMEBf+COnh7xBq3jCz/YS
+C97d67plhZXFlr1jea54asodPSJoLvSfDN/qV74d0fULsLHLearYadbXdwsjyTXAMjI/Ve
Bf8Aghh/wSg8IW0v2n9hn9m7xPfHUtavYdQ1/wCFfhi4ns7TWLqS4XS44WtWgNpYxv5Fm8k
ZkEeZFKs5NAH8UV1+xf8A8EJH8a+LNFuv+C/X7Rt/bNoFt4qstd0+5RdCuGQTSXmkv4he28
rVNfuLm4mWz0htJ0iS1RfnMvmF68uuv2PP+DeWLwrd+PvFX/BYH9q3xjeanpms31j4f0zw5
oUnixJLDy9Mhtdc0280W7ie6uyALK2mubYX1kGYToqq5/pR/wCCon7Qv/BCT/gj74S1L4XN
+wf+zL8Rfj/438HufD/wD8G/BvwBJNq2ly6sqWjfEnxLc6ddnwzoL3UI1GG11IXWqXdrZqN
Os5PLh2/hj+1d8fP25f2K/h/4f+Lvxb/4IX/sJfC79nL4o6PJquo3/wANvgvoOtzaX4c8Vp
b3ugaf4s8beHrK8m+Hut2+nXPkWd1q8VtcPJOypIuoQS5APiXxX8Mf+CEeh6B8N7V/+CrX7
f8A4vtdf33XivRNB8EaFNYeGrHT9GGpWWmNo1wsNjpepG8EFmsqDULaS8JjVUKSbvoD9jf4
d/8ABAW/+NPgf+wv20v+Cn/izXbjU7r/AIRnw/qvgLSYNGvL+LTrsyW2pt4H0XU9Y1FIlY3
LQ6SBOjj5pYIhLJX9hn/BMr4M/wDBK3/got+xR8GP2ofBf7BP7POl6V4x0rVdF1PQ/FvwZ+
Hl/rWi+JPCeq3vhbxHpl5fx6ROmorHf6ZJJbXzSvLeWM1rdXGJ5ZAP1m+Ff7Jv7MXwLj02P
4Nfs/8Awf8Ahcuiy3lxpJ8C/Dzwt4al0+41CKWG9ntJ9L0y3uIJbmGaWGV45VZopHjJ2Myk
A+g16D6D+VMm/wBTLxn92/HPPynjgg8+xB9CKevQfQfypkpURvuyVKkHb97BGDjpzzxQB/n
2f8HhNt9u/bz/AOCV+nrtDXOh63CXlfZHtu/jR4EhVXkJxHHGSSztgInJY4r+4XwP+1R+zX
4r1jxH4D8JfHf4XeJfFfw10K51Tx14f0Xxn4e1DUfC2k6JDHDqmoa1Ba3jmys9PcZuZnIEf
zM5EaOR/Dz/AMHfXgQ/F/8A4KBf8EuPhPZ6omn33jnQdY8CXF7aX9ra3mg/8Jn8YfCmi2mp
m4nlijs5oIppryzmujFE8lmS52hgPij/AIKw/wDBGT4Yf8E6P+Civ7BPw4+BHxT+J/hT4A/
tyeJfCnwq+IrT/EjU7f4h28Unjjwb4b+KY1PxEZra7fSPFmmeJI9QjF6bjTbW8W5h2OkCrQ
B/fj+zB/wU5/YU/bQ+I3xA+FX7Mv7RHgj4r/EH4aQw3Xizw5oEmo213BZSz/YpL7Trm/sbW
21zT7S7hNvf3+i3F1b2k/lQzviQNX2HrvxP+HfhbXdM8L+J/HHhLw74k1q0vL/R9B1vxJou
l6vqthp4Zry+sLC9vobm4tLdELy3CRmONc72BVgP83/9u79hP4Pf8EHf+CyP/BOT4qfskfF
dvCvwb8efEfwWPFVj4++INpr9/wDDnTo/GWkeFPijaeMb1pLW/XwPqvgfxHca6t/rsbW1rc
LcyEFNNjYXv+CtHw6/Z3/4KIf8F+f2WfAHwK/bpu/i14V/aU1bwp4S+JWo+BvE4fw18CdO0
R7i0vfBHgbxLpFwdOvZ/Enh7S7zU4rizeVY9R1UG4knj2GgD+9b4C/8FEv2LP2pfid8Qvgz
+z/+0J4A+KPxL+FcrDxv4V8M6nLNe6UkNx9nnnhmeKC11O2hnDwSXOmXF3bJOhilkViqt/P
l/wAFkfizpH/BRr9rXw5/wSt8Gap4wm+BH7NfgvxH+19/wUa1rwBGkviC48CfDXRbrVPDnw
W8OXO+Y3HifxBqTrZ3OnTGAW1xqimWKf7KTH+RPwo/Zd/Z9/4I8f8ABxTLYfs6/FDUrf8AZ
s+CP7GnxM/aC+Nt/wCOvEMPiubwj4fuvhv4pj1TwFq2s2H2SO8n1PxBH4KuNFGqxPeRah4l
thjdHbyx/Jf/AATB/a3+F/j39j3/AILX6Nfftr+F/wBl79tv9q/xOfH/AIK8e/GLUDps3jn
4ZacvinXdY8IeG/GVxFJqsHivxJdavqPhq/sba6F5bR3Phu7sdPuYY717UA/or/4JN/tO6v
4h+J3h79ur9uX4z6B+yp8Nv2kdAuf2af8AgmH+xtqutQeEdB0/4A+Abm3ubjxrqmkxSvaHX
NQg0u3s7bVdcltC76Vfz20qxXFnFX7G/AX/AILUf8Ezv2l/2gH/AGYvgr+1F4U8Y/Gkajq+
lWHhaLSfFGl2Wuaj4fkaDUtM8Na7q2k2Hh3XbqMrItqmm6jcnUmjkbThdBVC/wCZf8Qfh14
o+Pf/AAT7/wCCVfjz4qeLfE1jd6x+1N8XP2QPBXi3XNV1BtL0n4NWGt/DzU473Ro3TY9v4U
1XxjqlvJqUC7pRGtrOtw0DrD+o/wDwWF/4JK/sO/sO3H7D/wAbP+Cb3xo8S3F9qH7Sfh74A
/FW68L/ABlsvGvifwz8RtKv9FeHxX4bvYJhrGg+MFvpL2K90qwVdN029W3eG1t4yYgAf3ve
Nf8Agqb+wB8OPiX8WPhB47/ah+F3hb4h/A3w3beKvin4e1bXYoJPCemXM7WywXN4FaxvNYh
nUR3mh6dc3erWRZTdWcIOa73wt/wUC/Yv8Z/Bjwx+0L4e/aR+FF58HfGTxQeG/G0/i3S9Ns
NTvJpJoU09bXU57PUrbURLBIjWV3ZwXCFQXjVSGP8Anj/Dz/giF+z346/4Lp/tefsL/GD4t
fEDxp8K/hx8AfG3x1fx1rXivyviLqXijU/C/hfxHbXPibxHbIbXUbvQNX8R395r/wBpXbeQ
2ji53ukrj8hP2Tv+CbHi39o79l79vX9qXXfiHH4S/Z6/Yy8GeIH8P69da3a2mn+P/jadQsh
4V8J6VoFxdCd7fXdEjkvb6+tIoRaXV5plshYyFVAP9dj9pX4v6D4P/Zk+JXxH0L4r/Dz4cX
Oq/DvXW+FnxP8AG/iDTbPwHZ+ONf8AD95D8OtWu9VnuPsc2nHxFNpdy6wSSpNaKzqHRnA/z
Bv2p/2efjz+yx8Hbv8AbH/aZ/aW8JfDj/grH8ef2lrbxv8AD7UvDPxa0/WfG/jr9njxFolh
4euvG1tP8Oru58H+DdJ1HxFeDVVm1fydRvvCSC3a2skiuLM/r941/Z2f9oX/AINTfgy3x78
deKYPjp8BPhj8QP2l/gD4E0vxzJFq3i34XaP4+TQ9L1Dxh4UD3U/iLw3pHhbUjNYC8hiOih
LGS3mhmXfXwR8K/wDgkx/wTF1H/gjl4c+Pv7SX7V1r4D/b++M37P8A8Qv2ivgNoHi34qR6P
pdt4Q8Ca7rGjaJ4PsfAdzFJFrWm63daK1pf3Ss2qQ3erIdKWMWkgcA/0Xv2b/GviLQP2Q/g
n47+P/xF8HeJfEml/APwP4q+K/xg0S4gsvAWr6lH4PtL/wAUeL7C/fy0Gl3Xl3GopK0caNH
IsgjEkiwjxn9l/wD4Ky/8E+P2x9b+IXhz9nT9pnwN8RdZ+F2lal4h8a2UP9p6G+leG9HEh1
PxHC3iHT9KXUPD9kkLy3GrWLXVpBGUaeZA6bv88HXf20fjp4I/4Ib/APBOL9mn43a38S9C/
Zw/aD/ao+LNt8TfGdnFqMPijxB+zJ8OPFPhCytfCfgjxReuLNNIjudT8aJLp8m5ZbPQbK3i
JtxLGPsf9vr9lD/gi9/wTz/Yt/aC/aF/4J8ftiav4s+MX7UXwZ0z4L/Cz4bWvxZ07x3fWfg
Hx5rWjXvxKuEtNEis/EUH9q6Vo0Om65eeI7qWz0SMPZxWXnXTOAD+u6//AODhH/gjja22qX
M37cvwp36K9/DdWv2TxU188tjM8EiWVq2hRS35e5i2w/YxMJsIwZI5Ekb1j4N/8FjP+CfXx
p/ZW8Y/traB8abHwp+zr4B8X614F8R+NviFplx4Sli8TaHZ2d7Pp2naVcSXOo6tcT2mpWU1
lb6fbz3N1DexTCGONHNfzmfsM/8ABst/wTX+Lv8AwTH+CPx8+J3gP4qeMfj78S/2Z1+Kup6
toPxS8Q6Fp9x4v1rwvca/plhpGh2pfS7ZbO4awsYbd/Mt7oxzSs7RzOo/nu/4Irf8E9fgd+
1L8K/2zfF/7fHxg1zwT+y3+ynpnizXdP8A2f8AS/izD4I8Ra78eofD06XOtz+Hbi5S7uB4d
0vS4NGt57ZVm1jW5LfTJ1FvFOkgB/ooeMf+Cxv/AATU8D/AD4f/ALUnij9q34d6Z8D/AIqa
1eeG/AXjXyNcvn17XNMaRNSsoNBstMuPEcUulPG5vxc6PElsqM0rBPmr+aX/AIKKeOP+Cnf
7bv8AwVZ0T9kP9iv/AIKA/Cb4c/sv/tPfs/aZrfgT/hFPGGhXD6Z8INY8IW9/471TVtCttP
PiiXxlqSWmo6ho8elXVlqraJc2a2upaePOMX8evwL/AGNPhp42/YM/a2/bL+NPxkg+H/hP4
X6ja/Dj9lb4fw+IbW58WfFP486rqVhrd1pF14NuVmmtvBdp4Hk1BtW8Q6eLeVdditkadYxJ
5v6e/wDBvt8P/wDhlv8A4LbfsQaR8Q/EGleLtT+KnwN13xDpi+CtTsfGdp4V1T4s/DHxIfC
mi67qdjNJb2NzpFpHZXOv2e4S+Hp7v7K0ayKJmAP9Ib9mn4LfC3/gnN+xr4E+FGr/ABL1B/
hn+z54DlbxP8VPij4hDXN2kD3eo674g17UdVmZYbW81G4newtUcCFHht7ZpJTiXG/Y9/4Ka
fsP/t36l8QNH/ZS+Pfhj4t6p8Mnt28ZWOmrqOm3WmWNy0sVtq0Vvrttp0l9o0ssMsKanYxy
2m+PY8gOGb+bX/g5g+MeneNP21/+CYn/AAT7+OfxV8RfCv8AYs/aB8QT+Kf2itU8NaudDuN
Yt18ar4P0S31jV9wEWh6bJIs9yZvOt45btb14A9rGyeD/APBWL/gn5+wv/wAEH/2CPjj8d/
2Hr/4geD/j/wDtVaJ4e/Zm8Ha74i+Ler65qVl4A8W3MGsfEXXfAPlw20gv7/w/pccVxqKzS
Nb2Oos1jc28UjswB/Tj8N/+Cy3/AATb+L37TbfsffDb9p3wr4t/aB/tnVfDtp4O07TvFQs9
V8QaFDdXWtaPpHiW50qHw5qV5plvp19dXaWupSolrZ3UwdooLgp+Y9h4g/4Iv/te/wDBc/w
V8TNI+L/jH44ft3fCvwzrXgbwp8O7CDWtX+DHw88R/CO0uE1PxV9o/s5NKPiDRLPUdQOn3t
vqGoaJNr0bXzO97p0Yj+Y/gr/wTu/4JSfBf/gmwP8Agqn+yBoek2/xv+FX/BPP4j6j4c+I2
pfEC51G1g+KXiz4J6vpeteIfHnh176S2j+J7a7qusaJZ+ZLayqNQjsoLeeG6gYdH/waCfs7
fAWL/gn1d/tR2fgbwrqP7Snjr4v/ABZ8LeOPijdRW+o+OLTQ9L1SwTTfDsepXUU91omnXlj
LBf3tnavEdUF4t3dLOsqYAPyv/wCC5fhLRf8Agk5/wXm/Y9/4KSeBdPXRvAPxp8Q6R8SPil
p2jiU/atf0TVIvBvxju5bMuIzJ4l8H61Dq72MSpFd6hBdTPcfaLuQxf3/6Z8Uvh/4h+Gml/
Fmy8S6VJ8NdX8FWnxFs/F9zc20eiv4NudHi1+38QTzu/lw2S6dNBeu0hi2AhSVKso/g5/4K
hfs5eNv+C937bH/BQi9+EOq68Phf/wAEtv2ddT+H/wAI7ywihtvDfxD/AGkdJ15PEHjPwLq
rXwnnNpd6VaeKUS+0m1F5Je6JpMKulvqMZrrv+Ccnxeg/4Kkf8G7f7RX7Buu/GnV/ht+0H+
xr4I8XBrLStYGj+JPEPwz+H9lrHjXwPaa1HPd3Oqa54Pmht9R8I+LXgiSKGSw06xC26xRLO
Aeuftrf8FU/jb/wUqvfG/hL9n/9pPwF/wAE+f8AglNonjW6+EXxQ/bk+JM0Vr42+Oev2slw
dc8N/BPQrG4bxjPpt3bM0aXunafpsVrK0dzqWrRRgafP+a/7WX/Bvr4Y8YfFnwL8QP2bPHf
7Ovgj/glulh4J8X+JP23vil+0IniX4ifFGK+ktLrx9PrV1dS75fGLXF1rlh4e8O6HoemQvb
SWs1+ZLtDHFR/4IAf8EKP2Z/8Agpj+xT8SPjd+1r8S/iZYaa/xR8SfBP8AZ98MeFvH40HQ/
BHiq00TSNc1TxRDo1/HJba34iv9Q12NbbQWWS11Ozt5GkjknJNr5P8A8EhP+CLGiftxfGr9
tr9lP9qn9pbx3pnwC/ZA8cal8J/h1B8P/iZY/wDCKa98cvEfiDWdJ0zVvDmk61LLompyReH
/AAxdam2m6dZl7q9mWznUqxEgB/pIfs1eNPgh4q+BHwu1L9n7xvovjv4MaF4G8N+G/BHirR
dVtdT06bwx4V0O20PTzeXxELRXltp+nWzX6zxWtwkZimlgjjc4Tx3+1f8As6fDb4LeKP2h/
GXxg8DaP8FfBsWoP4i+Iw1/T7/w7p8umT/ZbuyF1p892bnVEuw1sml2sc19JMjqsBABP8TH
/BuH+zf8YYtN/wCC4n/BOPSfjtr/AIO0/wAIazZ/CPwx420hkvV8J+KNQv8A4j+Cbrx14f0
a6maLTr7XtE0G0j1JrR0wyQNGHubG2Yfmn+xv+zB4J+FX7avxK/4ILf8ABVb4weOfCX7Oh+
McHxz8E6n4Y8Vt4K8MePviZpnhK5GhQa54o1WWWfTvAfxD8H3l1qERsoolh8d6HbTC9juLt
pwAf3g+Jv8Agrf+xbrX7EfxQ/bV+B/x/wDhD498C+BfDniafQptf8RzeDY9U8b6Han+zvCe
oWGq2sHiSwvtRvFjsYoToTtPIRJEphV5E/mi1D9pT9rf/gvxB4N8K/GL9o34U/8ABMr/AIJ
//FGPQZNG+HbeMvD7ftGftI6jo1xPbajL4fvp75LvS/BknimyvPsE13/ZMWo2VpJBc6fqtl
Kskf8ALP4z/wCCa9ncfsyf8FQP2vPhr4j8VP8As+/smftZ6N8BPglZaZc/29pHxL0fVPiNr
OjXOu6/eqbe4uLfwr4KuvBmujXEgS1e+1e5iumdoXhT9Kv2nf8AgiT+z1oH/BDL4Hf8FKfg
D8bvE/jz4zWPgbwH8S/ixB4n8a2p0RPCWu30PhXxJ4N8DaHEsM2nyfDfxxdz6LA0W+8vJo9
RiuJROGRQDw/9rj/gjVpHw6/br/Y8/wCCYvhv4q/s1aZ40+IMmtat4q/aZh8aatY3niHT/E
/ibVNW0PSvHWk61rOq2Fn450PwjbWun6JY6V9is/GGvXMaaeYBMyr/AKJ37YXxN+JP7CP/A
ATo8W2P7OQ0D4s/tBfAr4C+HfDPwr8L+LvEWg22s+KtS8I+HNG8NL4n1DTta1ewl1i6sLGy
ufFFxp8cjy35t2sYhM0gz/nj/tCf8Eqv2OPC/wDwSU+Hv7a3wo/bJg1D9uv4f+EPhP8AFT9
oP4V+LviRpcWt2dn8VbK21PQvC3hnRYpv7e0vxX4Ytp7O+8PpHeS3eqWq3T30trcGwirh/w
BpH/glB+0PffBz9hDxZqvx5+OP7SH/AAUP/b38I6f8Qfh5+zFbw654l13wp8MLiybV5PFXi
bxfrOrx3GgadYeHfs63yS25sba6XU5ZriG2sHaYA9c/4Jof8FFv+CjP7E37anwm/a7/AGid
E+LXxU+EX7evxb8YeBfFXg+bWrme28d+N5tdsvD+oa74Z8PJcXMeka/4Au9esf8AhG9Pgis
rW+0pp7e3kngtnEf+m0n7TPwBs/F3i/wFe/GHwBbeMvAHhCPxz468P3fijQodQ8HeETc3EL
a34jdbwWun2VvKr21xJJKEhnhdclnXd/AP8Jv+DQH/AIKHaunww/4Wf+2j8P8A4eeGtP0+1
8U3ulaDrXjvxZr/AMOPHM1oZ10/w1aFdN0Jrq1mm+zXPiLTNVtZRMGkt7e6hSGWvzl/Zf8A
+CPfjP4g/wDBaj44/wDBMP42/tB/FDwx4J8MaX8QNa+Lfxb0TVZ9O1z4jfDbwXo0Pi7Rbi/
/ALbu7jS7nSfEt7c6dcXj6zLd2liftNymJrRiQD/T20j9sn9lbxN8NPF/xi8PfH74V638L/
h7Fd3fjfxtpnjHRrvRPC9vp0Au7mbWJYp5J7URwskkGbcm6cqkBf5seOfsif8ABTb9hv8Ab
ru/iPYfsq/tAeF/irc/Cb7M3jmPTbfVtLXSbK4+a31mAa1ZaQNS0KRoboPrNglzpyNFKJbm
KNUWT/Obs/8AgjR4H+Ev/BaeX/gnF4y/aP8AE0P7EWv+Ao/2hPHHxP0n4g6Fo58R/s86N4W
vfFq3XjPUraa28H2VzJruiTaZcX32O8Nlp1xHqOnCaaaLP0NrX/BNzwd+z5/wXn8B/sN/8E
+Pir4u079nz9sr9m+eS88Y+HfHf/CS33hT4KfFfwB4ri8Z6vpnimK5W28Tp4fTw9deJNA/t
F55ZftFjbCRvOQMAf6Amv8A/BRP9iTw/wDBHx7+0hqP7Snws/4Un8MPEmq+DfG/j6z8UWt9
pOi+LdIvPsl34cKWEstze6wZ4pFtbGyguZ75VMlkJ4g7V+b/AO038Qv+CR3/AAWx/wCCf3x
L1nxp+0dYan+yx8LPFdn4p8dfEPw5rV54B8TfDzxN4Qt31WH7XH4k0ptTha/02+jS2sm0q4
j1lZ3hs0uLlXhi/hn/AGL/AIR/s3fso/trftJ/8Epv+Cwh13wf+zI3jDUPHR16z8V634XFj
8UvhhYX958MfEc2u6IrR6l4V+I/gPUdVtZoIoWjvPEL6FHHLG8Uixu+En/BJSPxp/wSf/4K
N/8ABQlviL8avh78APCXjvXdU/ZH+F1nq02n+F/jR4K8I+L7jSrbx38RNE1GRX1G30/TNSt
dH0O6SJ7iW/tNdnKmKGGVgD17x/408deMviN8Tf2ZPhJ4E8LeMP2lP+CiOnfCj9k/9gzWJ7
22m8PfCH/gm3o87QeDtVtJ5GvpfD138SrTQtOvn1C9iTW7bSYNb1O58hZbexh/tt/ZO+Kv/
BPf/gjn+yT8AP2LviV+1d8F/CniH4aaLpHhbxRDe+J9Nm1bW/ib4uv59V8TXtxZad593DBd
eJtS1G2imu4k+xW0EEV9JE8bxx/wH/8ABJH9nTWP+Hmf/BPjQ/CPxK8Y+AfE3x7/AGUvHXj
DSvH15Auu3Hw+1jW/hR8WfDthf+HrWSRjb+HtEOmQvpcM7RQ6cuZYfJt/LZfu/wDZb/4Nqv
AH7e37Zfxjvfhj+0r8WfGv7BXwo1bV/BPjX9qjxDpGhJ8QvjD+0bpDzL8RPDnww027tp9P1
bwnpHiS5Kat43v4cB99vbJd3ubpQD+h3UPEX7F/xM/4KPaz/wAFG/2x/wDgpR+y18R/hH+y
3Y65ov7FvwT8HatFpGnfCa6lR08V+NviJbX9zfDxp8QoftTx6Vf6PBHZ/aJYZ7SFDZwWqfs
V+zX/AMFUv2D/ANrSP466j8APjxofjfwt+zlpWka58V/HsVjrGj+A9B0/X7fVb23ltvEut2
1nY3jxQ6PqJ1GK0kNyk0KiNGaaEN+I2lf8Gdf/AAS0s9GstJvvE/7SeqaxExW6165+IFjZt
qTERyFn0yw0aCxt3ig3pmKJAHlJdW2iKvoX9vb/AIJa/slfsg/8EJP20/2X/wBn3w94l8De
A/Dvwx8TfGGXW7fxTcnx34u8b+Fbmy8U2l5408UqtrfeJNHlurC2sbzRr9v7LXRS2kw2i2r
eVQB+st//AMFNv2BNJ0f4U69qX7V/wXs9J+N2f+FXXk3jTS9vixEnS2aW2jWd5rONZnCFtT
SzyQQMsCK+p/HPxX+HHw20CDxN8QPHXhLwN4dvprK00/xB4p8Q6PpOkXt1qcsMOnw2V5eXk
cV5JdmeOSFYDIDCRM+2LLV/k5/DD/gjd4H8df8ABCz4kf8ABUTUvjRNY/GHwx441ObwH8M2
17SLLwr/AMK78H+LdG8JeLUnjuo/7TfxfPdaje6zbW2nSiKBLPTLNYTc3zLX6KfGz9kf4y/
8FWP2bf8Agiv8KbT46fF7xP8AtlfFr9n/AEl4/hLqj2tn8Dfgj+yz8LPE3ifwrqH7Rvjy4t
Wn8QN4x8VafpvhY6RfX6Xdx4suLloLCOxQRSyAH70/tIfEnXf+C3f7WfxM/Y18M/HfRf2ff
+CZv7I3xAtfB37WfizTPiD4e8IfE/8Aae+JCabfanafDr4eXwulubD4bxRxEeINfST7FewR
N9nhumaJa/P/APaI/wCCbXw/1P4+fDHxR/wUG/af/Yq/Zq/4JI/sW+Pp9N/ZQ+CPwu8SeHd
Z+IXjb4ev/Z19ZWHi7xf4fs7nxPPqPiS70Ow1Dxjea7qOsXc4N3b6PbWSTrJXqUX/AAZQ/s
8qiNJ+3X+0Kt85M160PgrwMY5L0oqyyRM9zHO7SAMyvMvmNDtDMdpLfkp/wXQ/4N1Pgt/wS
5/Y48DftDfCv4z/AB2+L2sN8UvDfgbx+njSy8NL4b0/S9b07VZItajg0WyguNHnN9BbWVmt
1dXdvIJfLaSN5AzAH9Zfxr/4Lof8Ecfi18DvjH8C/DH/AAUF8D/D/UvEnwx8f+CdI8W6Pov
jyN/CpPhy60+11TQLq38ORm5Fkk8Uemx6fdi6vks2g012nFu0nBf8Gznw8i+AH/BOHxZ4p1
r9tLwj+1J8JdW+KvxA8XeG/GWjReJNL8K/DHSNCi+z+LtJuNQ8d2el+IzdX1/Zz+Ktaj1S3
itNMnvXgtXmyZZf4MdX8I/8Exv2of2vf2KvhR+xt8KPir4U+HWpfBa90j9o608d65qMeveK
/jT4e8EeMvEeq6tojtq2qxxaO8mhaXcK2nG1jnmlnhNpGn2aI/1cf8ENvg94L/aU/wCDZ39
pn4KeL/EviXTdDudY/aludVuPC0jaHqvh668O2q+MtLit9WtybnUrK7m02zmvIbiOMXNncX
mlOPJdhQB/VP4u/wCCgv7Ffg34J2X7Qfij9pn4SaN8G9XtdRutF+IcvizSpNK1Y6RNPDqCa
PbRXE+oX15aS27A20NlLIHaHMbCRFf+VL4sftOaH/wVivPEH7QP/BQH9orRf2Ov+CGml/Em
Xwx8A/h4PEml+HPiD+2v4y8C61cRXOteKf7PtdS8T2/w7t7vTLua70+S3toZ1nsIQlrP5s6
fh1/wSR/4Jp/8E6P2hf8AgnJ8aP2jv+CiP7RN78KNQv8A4l+Lfgn+zFJ4g+Keo+CvBnhXxj
ovg+DxC+pQaMourTX7/Vdc1GFb7TZLeS2g0q2lleJp7tJBR/4I7f8ABOL9gv8AaA/Zy+Ofx
N/4Kn/tEah8JPgnpvxQufgD+x54q1z4s6j4B8DX/wARws17468UeAIdQmbRPEH2C4vPDf8A
aljJZRWA+2xy6my+c8kAB/pc/s2+J/2cpf2d/hrrP7Ml94BT9m7TvBOnj4bXngu7s7HwPpn
g7TrWFbGO3uXeNNOSCJXjvE1ErcefHJLqEivIWf8AmR/4OXv+COPwm+Of7D93+1B+zh4O8G
+BviT+zAPGXxU1uDwpp1vbWnxO+HHiWW/8U/EOK4m00ql/4gj1idfFulaxeSzBraO+sC0UE
8bJ/PN/wT0sy3/BLT/gtP8Asx+Lv2uB8Ev2afAPxk+GVh8I/wBoCPxJq194Q8TeP213xjpm
lfD+BNDj1C5fwZ8XPD2g6NrHidPDNpHeT22LvYYo7qN/2G/4KDfFTxP/AME7v+DcX9m79jH
/AIaCtPjr+0p+1r4b8NeAfAniLwbq2qeI4vF3gXx1rEXiHW4fBmq3gh1jUPDVl4d1XR/Cei
ahfWltPqf237KbOB5Ht4wD9Rv+DZ3/AIKaWn7c/wDwT/0TwL8RfFOlz/Hz9k210z4XePbcm
Kxvr/4b6Lo9tZfDT4hX0dw4jmh1LQ7J9K1vVFEUCaroc8t0Rv3twX/Bxx/wUy1j9m79nD4J
fBH4IfFDRvh9eftveNrj4Y6r+0tZahZ6x4c+Enwvsb3SNN+KGuwvprXdxNqMej6zcI11pV2
dT09RPLa3EN4beSv4rtA+CHxd/wCCKH7Y2ufsufth+JvFHw4+Fv7ZX7MNp8Ofiz8RPg9qdz
HrHhLwH8XI7G8t/GPhW+mNudU1r4T+LLOGw8SWixmC60638RWEZmhuWSaa7svgN4F/ZW/bm
/4J/wD7eHia9Hxi/Yvi1z4vf8E7PGmm+M9dTwz8QNX+KOu+Gpdd0+xi02KTRvGGmeM/Bs/h
z4g+E57uSMS6dfawtvPanTykgB/pq/8ABPn9m79lL9i79ln4QfB/9mO98NSfDvxB4etPGOm
eOW16wutZ+OGta3p1trOt/Eq+1maSG88Uap4gjb+1XvlLpYadNaxxpFawJGvxt+1L/wAFIP
2iPhv/AMFAf2U/2eP2cPgf4Q/aN+Anj+bUtN/aG+IHhXxt4Vvdb+Fd0bWPWJNT1JYNX8nwt
pHhXwog8T6nf6yIrC+slitLKa51HbaL/Fb8Yf2Q/wBqDxx8Qv8Ag3x/Yb1v4ufFD4RfFn4g
/s13mi+J7KwudX0e/wDg54D8XfEPxZ4hudahe1vmW7voPhZey2moTyGK3s/7GXTmU2EKzPs
/H7/gkX8PPgZ/wXG+DX/BPT9l39pD4x+BP2f/ANoH4PeGPEvxs+IrfEaKPXdP+Fuoab4hvf
ijpN54n057TStQ0nXdL8KWMenz62TpTa3ryaU8M1vbW8MoB/pOaT8TfB/xq+H/AImvPgV8T
fCHiu7NhrOjaX4s8N6xpfibTtA8Uww3dpp91qsWmXcm0WOqQx3U1tKsS3MEEqD5H5/jg+Nf
ij/gqN+zj+z5D/wSF+LH7S3h/wCOv7f/APwUl+Pet6f8JvE/hsR6mnwV/ZK8QXHl/E/xj4l
1m8stHnt4dQt7Dxa+l2CxzPoVpFeW+mzSSCBm8K/4IxfBKD/gnd/wX5/bL/ZY+A3xm1j4u/
sieA/2bvGXxA8ZXNpr1t4phig0ew8Kar4Zs/FUun/ZtFl8b+HtS1DWdHM+n28Sz2l0trM37
x9n1L/wSW/a2/ZZ+Jfxg/4KO/8ABc79s741+APDviHTvHev/BT4P+ENf8QWOoeJvgb8BPDr
RnSbfRPDV2zarp/iP4gy2sdrZx6bC5vwL+3jmC6lLEQD9W/2q/Gnwr/4II/8Ec7HwR8HYEn
8WeBfA1h8EPgTb2tjBLrnxB/aB8dWd9Da+JL62iSN9S1K78ST6l4pu2lE0qpY2lqVuCsMJ9
Q/4I3/ALC3hb/gnZ+xjpXjz4xahp0X7Tfx6sLL43ftg/GHxvq1vHres+PPFcMmtr4f1bXtQ
ljhttE8Dwak2i6bpqyw2i6idTv0RZ72RD+KyftgfB3/AILs/wDBX/4P6d8G9bHjf9kf/gnN
8Fta/ay0nwR4r0ybwxefHL49BIYPDtiuh+IFUPo3h/U9R0GOe4uLNGgjt727yUlaSL8bP+C
hn/BSj9tz/grJ/wAEtv2kviV8SdK/4U34X/ZA/bC8M+E/GHhv4by3Vh4I+IfhT4hRahYaN4
C8UakdQ+2at4h+Fmq6ZbXl00UYsNYtNasL6WA3UUZQA/cT/gvv+1Zrf7Qn7bn7G3/BITTv2
hfCnwB/Z1/aXtPDvi39pn4ipqUEWreJPDmp+KAPCnw5sdcsWmfRP+EksdKu0ggu3htdSvdZ
0yW8uDpcM1rd/mT/AMHJPh34Ffs/f8FDv+CPH7P2qaNp3hr9nP4AfCz4Y211q/iC+1fWb6z
+FOhfF1tO1HTtev3uLq71G10vQ/DLXKXCx/ap57i5M0k0XlLF+ZP7eX/BMP4Z/s/f8E1v+C
d37St98dvG3j7/AIKK/tb6z4B8RQeEdc8efbNRfwH410mzX4e6P4a0O8mm1ayh8FGLQtPHi
N7uCOXVry5s0kWCxto1+2v+Djj9mzx38Z/+Cjv/AASk+BHjvxXZeDfEPxg/Za/Z2+EniRfF
/iLTnt/hp4muPG134Y8a32t695l0l1Db3V5NfXWszNLbX1zbSyRySgOCAf3EfsT/APBWb9g
z/goHffEDQv2WfjbpnjTWvhVp51Hxdo17p+oeFrvTdASQ26eJLOPW7eye/wDDRlhlA1G3eS
OIDfdRQjy8fnl/wUY/4OBv2XPgv+wV8e/2iP2O/id4P+Ofxa8DfEp/2ePCmm2qvJaeHfjDf
edFJreoafq0Fg/iDwx4dsWm1mDUNMi1DRdbMEENnc3CPPt/k1/4JMfsefDX9lX/AILWftq/
s4fEj4y2S/s7/BL9n/8AaU+H3xH+Ilj4s0m00XxP4A8b+E7LQdL0bxN4haTT9MttWe01iKV
oNOSEx+JtNkgsJ0iWNn+Ff+Cb/wDwTS/Zz/a6+Ev/AAU0+O/xA+JnifQfgp+x1pCaj4O1Jr
19Nu/7E1uTxwdK8eXumWSXK+Idf0Wy8P6HBpfhq7v9O0zVLvXpxd35WIxAA9z/AOCpf7N3w
J8L/wDBN/8AYg/bU8RfGq2/aM/bF/b3+NnjD4wfHH48C+1C4Eelw6bt1n4feG9GuY7WDQNB
8C6rdNb6jZS2EE0mvxsunW9nop060r9fv2vP+Chuhf8ABcvx58Ev+CWf7Ef7dGgfAr4WeMv
hzofgr4nxfF/4O6nDH8cvG+h2Ol6hFp/h3xPC91czRWr6Wg0/SYYvDNzqup200sd3PbRwpL
/GR4L0nxh4+8MfAT4beNfitp2kfs66/wDtAT+HdJXXddtYoPhzfeJdR0DS/FvjTWNHM0knh
zSm8PXcerXt6h+yN/Z80h817Uhv6eP2nv2dP2A/GX/BY3/glB8OP+CRXiHwn8SzpM3w80/4
0XPwG1wa7oOn3vwh8R2F1eeNtR1+FpLRtYPhew1bVvGGuiTbdRRxSSTvdyFVAP76/wDgnt+
xd4B/4J9/sjfBr9lH4cySX2i/DDwvBZ6t4huEeO78XeM9Smn1Xxp4tuYpJZGtf+Eh8RXl9q
Vtp4wmm2c9vYq8ggyPtJuh+h/lVeDrIdzNuIcBiSVDtI21TuIKKSVUgA5Vh9wIBYbofof5U
AC9B9B/KmyAlHAGSVIAzjqMdacvQfQfypHOEcjOQrH5QC3AJ+UHgn0B4J4PFAH+ef8A8HWn
wg8Z/GX/AIK0f8E2/ht8N9Wj0L4i/FTwt4R8CeDtce8hhTw94k1P4wJY6HrJRTDc28un6he
jULeaWULK9oI49pUsPQPjl/waaft+fHj4nHxF8Sv+CmE/xTi8NaDb6p4E+IHxJs/Ft7rth4
01TVVvtdsNOs4/EepTeHNNhnt4b+21DSpY5bm68s+RatHzvf8ABfjVbCD/AIOKv+CPrXV1a
Wdto+v/AAButTvr27SygsrU/H9bqe4vryWWOG1t7a0ja5lnlaOOOPe8kmwHb/Z14W/bF/ZO
8f6l400fwN+0r8BvGeqfDm1ur/x1p2g/FbwVqsvhHT7VmW81LxAtnrN1/Z9jZtFKJrubyre
3AaNmzgUAfwm+M/8Ag0C+OL3Nj8Sf2qP+CkXhe28AeHtD8S698YfiP4l0PxJ4q1LwjoGgkz
WF3oU/i3xVbrqlpJpyb9SOqXmjLZ3PlJbpdEqj/Bv7PH/BGL9lz/gpN8aPDvgv/gkp+1jqP
h3RP2fdGhtf2kviT8abTVfD/wATNT1Z/EtxZ2HxU+FvhjQ5bKa78Ma1ZRXMOn2dnfWY0S8F
laatqXl6jbsv+gR8Zrj9kP8A4K5fsmftA/syfC39pXwZ4q8I/EvwzN4L8beIfg94o0LxD4m
8KWZ1S3uWu7jSY75Zkt7iXS3hgN3DHZX6yh1lMTEt/Hj8MvhX8Kf+CGP/AAc2fBb4MfCS71
fwR+zD+0J8MPCfgK6k8XeJIZNPVfif4cntVn1DWtUuWllsdO+J/h3Sb23OozRyR3V1JaxyS
2sKBwDW/Zr/AODQ39p2+/ad0nxZ+1X+1BpmufAaDxKw+I7aNe+JdQ+JPxY8F+HLy1vdN8J6
sNVvLnTofDni9tK0/S9Wa/1TUv7P06Oe4sIJpobNV+jf21f+Dc//AIJAeM/+Cifwq+Dfg/8
AaZ8cfs7/ABB/aAXWfEUP7Ivwe8H6P4ys7fSvDdnNqWt6np+ptPPJ8HvDtzbWf2WJ/Emnal
ZNeZazMYdgvvf/AAX5/wCCif8AwVO/YT/am+DPx4+B/wALPGvh79g/4DX/AIYtviPrk974F
sPA37Q3jrx9JdRx+F7p4b678dPY2tvaT6WkMejrHZ3kC6oF8m9hml+k/wDghN+x147+Gmj/
ABe/4Ksf8FGZ/Dmiftefti+J4fEWgar8Tb3T9B1X4NfBzxBD53h/wXpd9r/2JfDV14uk1KM
3Oj2RtJZtJtdK068gN+bgEA/MH/g6m/Ze+E3wR/Z9/wCCPv7KfwZ0a0+GHwt8PfGzxn8NPD
dtoFrHHc6PYalYfDLQ5/ET7DbNf6+8t3Nrt9qchEuoaxK08sqb0NexfsTf8Gz3ws/4J5/tG
a5+2X+2z+1boHxD/Zu/Z212b4v/AAp0PxPv8N6dJ4qtAmoWHxA+Lces6hd6C2q6Glt9si07
R5Lq41jVFikkuJwi2x9f/wCCv3hzw9/wVU/4K6/sE/8ABM/wZrug6PH+yhfan+1d8e/iDPr
dlM0Hh3VL3wffW3w58PaQs0cmqeKdSsNDsdiRyM9imrQ3txALZJKl/bJ8V6P/AMFVf23vjj
8BP2nPiPY/s9/8EhP+CbfivQ9J+P2s6n4vsPDGl/tN/tAF9Ku9N8BX3iuK+07UbPQtH0+W4
jktdDv/AO1BJLGUs2ub22njAP4zf+C1f7UHhr47f8FLP2gP2sv2RPiX8T7n4QfFm503w3pX
xPttJ8W/DjT9Yli8O22i+J/DGmaqhsG1vw5LHY/aF82df7UsLjz5rLylDn0j4o/8Ed/ir+z
pY/scfs7fFD9tH4d+BvjB+3/4s8H6jovwL0/XPEt58PPCfgrxZo6zeDPHnxW1jT7mHSf7V1
jxLeeH/Dui276POpkvnuG1NbfSrnZ+iX7U3w88Kf8ABVz/AILAaB/wTr8BfH74V/su/wDBP
r4U3Xg4fs1+H7Hw9p+j+BvG2lWej+F/DmpT/BhNLs9OHxA+IHxMuLnUB4e1vVNUa2urWG5a
4vpZNOWC7++f+Drz4AfBH4J/Fr/gk98V9KspdB1/QvFvhr4Pa/4kvdRdIpvhR8KdU8FXnh9
9Zl3oRfaDbPds+qQwxlIJZjv3ImAD9K/2HP8Ag2P8Pfs2/AT9oLwp8V/2rvHfxY+Mfx8/Zs
8U/s26B4lfS7o+B/gF4L8bx6Xca9b/AA40PVNc1C6upLi/0uKC4uhfaNY3OkiO2XTLeWV7q
TlPiZ/waQ/sy/F1v2QrTxt+0/8AFyXRP2afg34b+Dfi7SNP0HTGX4q6V4c1zXvECXOnz3eq
3MPw3jvb7XNTiv7DTbPXhNDO7/aIroLKf1Gl/wCC/H/BIuy0n4j3Fp+2z8MdYl+D+lQXPiL
T7GLXkuNXCObJLLwedQ0extPGFzf3YEUUfh251FlYQzzuYGTb+h37Kf7VnwK/bQ+Cnhf9oD
9nzx3p3j74ZeLlnh0/WbSZo5bTU7QbdW0DVbR9jWesaRLJ5N/aTAzQyHa4UxjAB8d/tpf8E
gf2TP2yf2INB/YW1fwlp3wq+GXw4stMj+CGqfDzSLC21X4N6notu9rYah4UgngMEkV/DcXk
XiOxuWMWu/a5Li8ke6SKaP8AkK/4KRf8Gyf7K3/BNP8A4JbftbftH/8AC3fiL8d/jZ4Tm+H
Fx4D8S67o2meCtD8JaXqnxG8MeH9Rs7Xw5pN5qTahf6lba1cRahql5q7wi1jWK2023feW/v
O8c/tP/s4/DzTfiHqvjf48/Cjwrp/wps7O/wDiZJrPj/wvbP4Hsru2kvbNvENp/aRv9Kn1K
2gkbTra6tvtWoMNlnbTuyiv5pv+C8v/AAUc/ZD/AGuP+CR/in4Zfsm/FvQf2lvH/wC2B8QP
h38H/g54G+FOoSan421XxXo/jfRfF18+p+ELuGDxHo9jptt4cmh1Aanp9ks5u4GjmCeYwAP
1r/4I++JLbxz/AMEdP2J9T063kaK8/ZF8I6R9ivXEAe60jwvdaNdRzTRNtt4Li4tw0csb71
gZCCCN1fwR/wDBJH/ghDp//BXLxB+3L4p1b9pbxL+zknwe+PmqeB5fC/hbwafHFr4hfX7/A
MVant1G8vfFnh6Q2enSW7WCSzQ30724eS4G653D+gTV/wDgrnpH/BCb9ij9kT/gmZ4x+Gfi
f9pP9vbSf2ePDdjc/DfwJFp8XhX4feIvGZeXw74N8VahFd3+o+Ib6zOpXFjbnwtZ3Z16SwL
J5ME8M1fzsfDyx/4Lj/8ABOH9i39oz9peHxUn/BPr4IfGj4pr8Rrqw8ZaH4U0v4xfGn4jeN
rq4s9P8O+CLWbRtc+JGkW2l2SXkyWurJ4bsbCCGfUJATfrLIAfq6f+DKPVNN8P6jN4s/4KH
W9hpmhyXmrBIfg9dTaLYaZZ2d3cXOqXQufHSLBdRJAXn8u2Ki2Lj7QxAWuA/wCDYb/glj48
8Of8FGPid+2PoOoap46/ZK/Z0/4XB8KPgp8cNV8Of8I1pnx78Y3MB8FHWPDHh3Vbm91WHRN
G0C7v77+0NPe8sI9WXTbWz1S5WO7ij/bP/g2D/wCCgPx1/bx/Yt+KEX7Yfxc0b4qfErwt8W
dU8G+F5vEmp+GrTx14k+Ga+DdDu7n+1tHtBZ32qWcWr32q6a+t3Fk5uIZZY5rkm23V/SB8L
rj4H6Hpknw1+DV78L9O0X4dZ0afwL8ONQ8Mpa+CXubia8XT7rw/4dkA8Nyz3F5c3YtZre0e
ae8nn2PJK0jgH4uf8FyP+CIHg7/grl8PvBHiDQ/HTfCz9o74I6br8Hwy8WT6YdX8O+INI1b
bd3fgfxhbpe2d3b6ZNrEMGoWOs6ew1LRLlpvJt7lJ5kr8mP2T/wDg1C8ZeM/Depj/AIKkft
hfEL47PoXhPxP4M+D3wx8I+KPEus+FvhhLrWn21ra+OrHXvFeoXM0+r6TIiS6V4fstHsNLk
hVYtWN3Eq2yf2vM8ITeJBwFdXMgIUGNiJAZW2ACLfIxP3lDMcmudsvFvhfVre8vtM8U+HL+
z091F/dWWt6Ze2mnyYk2LfTQXM0NtIphkjZGniL7JH+UrgAH8MU3/BoPN8G/hb8c7jxX/wA
FGfjDr3wc0X4afEfxVZ/CjwV4VufBum+LNd8OeHtQ17wyPF8E/jPXtBm063vdNtZ9Xgt/Dk
t5evapFaXdosgePG/4I2/DL9sz4+/8G7PxL+EP/BObxZpfwY/aVi/a++Iek6746utYt/DU/
i7Rmh8MalrDWWtvb3A8P358OT6N4ft7vM0sa6ZK8Th3DH+nz/gsB+1P4y/Zz/Yc+Ilx8Evh
N4z+Onxl+Omn3PwK+EfhL4d6DqHicDxL8TdLuPDo8U6zcaXaalb2Xhrw3aahPql5qF15Fo3
kIjTFS5r83/8AghFe/s6f8E89Tuv+CLus/ExvFv7bui6Fqv7UPxxn03SbjT/A58XeOLfQLr
Vvhl4Vv7q7kl1i/wDAPhT+yH1G9jt7KzvIUk1C2aWWVbdAD9KP+CQP/BOi1/4J0fsYeGvgt
4mvNJ8XfGXxtfar8Rv2jvHv2VbjUfH3xQ8Zv9t15dY1mRpbnX7bQbeb/hG9Nv7uSSS50+1S
4dI5JpQ/5P8Awm/4NevhL8Iv+Cg/xs/a08J/Hzxl4W+D/jrS/Hk/gL4IeDLJtBTQdX+KHh/
XfD3iHRPFupx3twnibwLoM2uT6n4f0c6ZbCedIE1NmjtELf0x/FL42fCL4Nf8Isfin8S/CP
w6k8d+KNI8CeDl8Ta3p2lzeJ/GGv3As9D8P6NbXcq3Go6pe3UqQ2trbRsZJZokY7njB9IvJ
LWK3knmmhhMKGaV5ZEVY0jUrK0paRY1CiNly8iReagVnxnIB/Gh4H/4NavjBZfsGfCb9mCL
9v3xf8IvH3w6/aZ8efH59V8A6Zql54UkbxBYaX4X8PwWtnY+JfC+pW3ifRdF0Oz1OHWBeSp
b6nq2oWsVukYjlPU/tN/8Gu2u3X7EXwH/AGff2S/2tPEPhH4yfBv4ieOPit41+IXiHTLjw3
J8fPiD8RtR0pLrxh4z1Tw5rC+INJ17wLo66pa+CpH1bVwunz3VnJsuL+a9j87+Pf8Awck/8
FM/h/8AGr4w+G/hD/wSD+Jfi34QeBPH+r+B/C3ibxt4Y+L2i3up22h3k2nxalJeaL4Nl0m6
l1/7NJqNnDYXU8UVpJb+W9wXbHnvhf8A4OrP2+9H1iPTfjN/wRq+LemfbN/2GDwlZ/GO11m
6it5YxqElrpvib4dxC7ENu8372zmCbjEGeOJNwAP2P/4J6/sz/sN/8EHPh3b/AAR+MX7X3g
XU/wBoj9qn4oWus+J/iP8AFjxBpPhjxr8TvG19YmHSNEsdGfVNX1HTfDmmJaag2napr96YL
zVNV1BptRlvL5Ek/En/AIK7/sa+H/8AguB/wWk8Kfsqfs6aHF4FuP2V/hzotr+2x+1npNlB
qyeH9P1orqfhbwda6Qb7S7fX/FeiQkWej251S3Y/2hdbZGt9JuYX/Bv/AILr/tjeG/8Agov
8RNO/a18I/sB/tY/szeOvBNl4J8J+Oviv8Vf7fPhOLTLOK/Twlo0unDQLLQvD2qzalIZtI1
JtRW91Jo5UFo8hjMXTfDzVv+CuXwG+PXw7/aT/AGRPjh4e8Fn/AIKdfDf4cPJ4+17xv8K9G
0jxHdXFtb6Pqlh430X4n3cF/p+ueFNZsNQZvGdpoaRXv9osnhjVZ571rFQD+7H9oP8A4I7+
C7H/AII9fEL/AIJe/saxeGPAdt4i8LaRotn4q8YqzHX/ABUuv6RrXiv4geOr+xhe81HxF4h
ubBry8uIvMEINrpVrDBZWiJX5w65/wakfDjxP4h/ZW0q9/az+I2kfs9/BL4S/D3wF8WPgLp
Wl6hJoPxj1nwv4luPGfjTUPtd34rmsNB0/4g+LLm71nXbOTQdXEUrY0/yXlE9v+pP7N/7SP
7Lv/BMf4PfstfsKftg/8FAPh94w/agvfDBa9134h+K0g17xl4l8WaxqHie+fUL3zdVGg6Gu
o61LpXhPUvE2oacNb0uwsnY+ZJ5NfsfPqmk2+nnVLzUdNt7JIorqTULq9tYrJYNqOty14ZV
tkieKRJI5RIsbJIhztagD+YTxR/wap/sV+Pf27PFP7X3jL4i+OdV+HGveMtF8cRfsrQaJpF
t8N01LRWtpLPw7qmsz3N1e6j8PoLe3trCx8IW2kacNP06L7DFqz25MKfnd+2t+1hafsIf8H
SX7Nfjn9oV9F+H37KGnfs0aF8F/hXr17EbTwt4B8A+MvA93o+o6tClhExsbXS/iJGdGuWmi
jtdO0meGeV447dmH9kXxm/ac/Z4/Z18M6Z4z+OHxu+Gnwr8Ka1cxWWj614x8Y6JoFjq9xNH
iMaU17dvJqiALmaWyEsVpFG00xVEdz/Od/wAHNP7Kn7Bn7Tn7Fy/tQ/Fz4s2/hb4mfAvwNq
Xi34OeKPhjqPhfxZ4r+JnhrWGWKy8N2+gX+tWsWueCL3xDe2uoXviHTZZ20ezW5uraS6k8q
xlAND/gvB/wW8+KH/BPfwx+xx8Uf2Rtc+BPxg+F/wAVvHGut8SL+w8VeHfFmoazoehR6TcQ
6V4dg0bWZ5NPs9bsLvVAde2SLBfWsUEvlzLMqfgv+0z8IfF/7cv/AAcdeNvhh4O+Jni/9nG
y/a8/Y8tNcsPGxgubPxL4Z8C+Ov2dovGdtBrGmR3djPbtNEg07VNOlu7dIx50lxIkW4r7F/
wRN/4Novgn8TfB3wd/bS/bK/aG8J+PofCt7o/xEu/2XvBur+GNf8G+C7JLGHxTpvhr44eKL
XW9QtNGvo4Ta+INd8KadFZ6dFY3FvYavcAm7ta+yvgv8Nvgb+3/AP8ABVz9s/8A4Ks+PPiL
o/7O37Evgn4UeN/2GPhL4/8AGvivS/hynxk8RW/w51P4J+OviF8Ltc1i50fS08JaLoeoavB
pFxpsuoz/ANsXFjBZL9pgZ4wD88v2MP2Ff+CTOmfHD9o3/gmj4v8A+Cj/AMRP2iP2zP2kfh
+/7K/w8+J/hr4Ta1a+APhVpOi3jeMNT8K+CfG114n1/R/F93qS6baQ39gdS07RDbaddaNA/
l3U0lf0mf8ABIj/AIN9vg//AMEt/iF4s+OF98cvFf7Tvxk1bwgvw08KeMPHXhmz8O2Xw08D
Wd2gvNA8IaauueJbuzOoC2+wajL/AGxHarYW1vY2NpaQid5/xv8A+CN3/BMj9mTWf+CkEH7
fH7OGmXvwo/YM/ZQsLj4Efs6+OvibrOn3+sftkfHe2t/FHg3x38a9I1TV720dNAur7U5J9A
NhZLb6jcpYW2hw28FvOg/tgb4u/Cm28Vv8Opfil8OoPiAIGu28DTeNvDY8aLBNCbuOc+GZN
WTV0je0kjulla08t4mM24xsZaAP4l/+CvX7H/wj/wCCw3/BeT9n79lD4O6NGmufAP4XRa3+
378VdIFultZeBrLXdH1XQfCTv5rR3fi+ysbxfDMCsY7i2fxUkDl20iRU+6f+Cjd18Nv+Cim
v/DT/AIIZ/wDBPr47fBH4feAfBGo6IP2yfB/hQS2/iH4dfBH4eal4ft5fD/w5uIVtvDWsan
oUipD4q8PC8uryW91CwN8bkLfx1+XY/wCCa37b/jf/AIL1fta337G37fvgD4b/AA8+NPiK5
+Ivx0+J3wt+KfhfU/iPo/gWbxFoOt658JNY8A6Pqb+KB4ttp1NhY6gNPt9GsJVV7/UbdsxX
XBf8E5l/Z9/Yp/4OjP28dP1jxboPwe+C3w68IfHe1TxB8SPG8K2rXOpN8OdW1K81DxN4pv5
LrUdb1/Vp9W1eQNPLfXE817FAiBY4lAP1L/bf/wCCPy/sS6J+2L/wUu+DvxDv9Y8R/s8fsK
az8BP2MPgf4T8FQ6RB8AfDcfhPT/At544g16x1O5uvEXi7w/4Y1Lxlq++HS9KW6utY1Se+l
kVLcV7p/wAGr/7avwG+LX/BMr4TfADSvFHhPw/8bfgn4j8beEPGngPUvEWlaZ4v8WX2t+Ir
3xlZeONN024uLfU9dt9etPEhinvbe2u2j1DTbi3uLgPEjv8Atbb/ALbv7A/xTl8G/C2L9pn
9n7xpJ+0DoeraX4O8HL8RvDmoS/ETRp4ZNL1XSbbTY78l2ujczadJp96sF/fzvNBDBLcqVr
+RH44/8Ge/xj8M/tOn41/sGftqeG/groU/i7V/GXh+38R6B4s0fxV8J7271G91Gy0jwbrHg
67u/wC19F0uO4ttJsnvn0+/8mP/AE3zYvMLAH7AfGb/AIKfftUeDv8Ag4V/Zw/4J1+GbL4d
ah+zD8SPhbqGteIodEntvEXjW4vP+EL8VeILvxD4gn01bi78FzeGPEXhybTYdI1BLaLUdLu
Rqk1wqzWyN+mv/BWnVotD/wCCZn7dWqz6Zp2uW9p+zD8Vy+k6jHN9jvWm8O3kCm4Me0j7M8
zSiNdxuJBG0hCcN+NX7Ln7Gv7D/wDwbw+H7v8Aa9/b7/aQi+Mf7WX7QvjnTvhzd/tFeMdI1
S41fSrnxUkTa14b8BWV1qOr6jaeHkhWXWvFvia5Szv202JbK4MOmQpbr67/AMFoP21/+F8f
ALwn/wAE/wD9gzxB8Ovj98dP+Ch+keIvAun+KPC/xB8A6l4K+FXwZ0uy0q9+JvxK8Z6rHrb
wWEVv4e1RF0y0ugdSfbfHT7a6voktaAP5vv8AgjF/wboxf8FF/wBjP9nj9o34xfte/Fnwn8
Fbzx/8R49b/Zr0C0ub3w9qvhzSfFdjbhfD2qt4ogsvC7+OZrG8ufF07+Hb66jZLS4s3WZme
3+l/wBpv9rT4cf8EVv+DjzwT4w8eeCtV8FfsfRfsV/D79nPwnbaJo+p6vaeCPhEumWR06fw
RpsMksuoR+HPFvhLTodZtYGlvRFeXdxPFLLPG836ufsy+Mf2r/8Agm/+1T/wTx/4JR/s6/s
yXXjv9i3w58G9Kj/aD/assbaabwb4k+JfinTdT1zxt460XxZJK+naP/YfiKyvB/wi2oXUer
6rHq1utrZBY7YP+1X7aX/BNv8AYp/4KFeGbDQ/2rvgd4R+Kl5pNrc2fhbxlMLnSfHfhWG5Y
yKnhzxfoc9hrljZyXLLey6bFetpdzMA1za3CllcA/ns/wCC0X/Bdr4EfEn9iK5+H3/BLP8A
bKtvEX7YHxF+Ifwv8L+FfDfwct/EZ+LiaD4l1QzaxYeG3XS7efT9bnh+xaddHTbm4v4kuLi
zlihkLyQ/rX8Zf2vf2eP2bv2HP2TPCf8AwV/tvBlh4t/aN8O/DX4T+N/hpquiL8TdH8QfFK
70XTV8SLqVq1vc/bNLs71rbUPFGuGM2ml39ycTNHcW6Nxn7Cv/AAQP/wCCY3/BN7xzafGL4
d/D9PEnxb0aW6vfDXxQ+MfihfEWseCEuV+z+Z4Tt9TltdE0W+TzpYLXxDbadFrAgmaFdSVH
O/8AJH9u7/goL8Af2sfjR/wUd0T9oX9gLwl8e/h3/wAEcNHsfiT8Bvi7J48vdK07xF8ZZNd
8O6efDeteJtPvdI0qKw8Q3NxF4hXwRY6nq1xr2n+C7sXmh3tza2r24B+Xv/BxX+z9on7Cf/
BT7/gn74h/YP8A2ePh/wCDNf8AG3wk1bw54Q+EHwv8FR6JZ+LfiJr3jDxP4JKT2ek/ZLLVd
e1q18cWWn2KWwinjOm28146xMkg/f8A/wCCY/7KviX/AIJWf8EIvjL4U/bM13w/8GvGHivw
b+0D8QPG1nr2uWcmleAbr4k+E9Q0zwt4Uvr3T5rm3m8QRj7LDe2lhPfub+b7LCzPEu74An+
Hv7Y//BYjxt/wQj/4Kh614U8C+A/AHwx1v4hePv2kfF+m+J9It/Cnww0D4a/E2TxTpGrX63
1/aX0UXjHSNIfS9L0+2s706DdxzyeJbhIZo89R8RvjC3/Bdf8Aa38e+N/iP4utPhh/wQl/Y
B1f+2fijrXinUbzRvA/7Ynj3wvqF9f2zDUQ2krfeGdP1K3t7i4MVzLa2Wmpb2HkXur+IoXt
wD4y/wCCOv8AwQ4+CH/BVX/gj18IIPjh8Qfjj8KbjwR+0/8AH3xZ4Y1Lwpp+m2OjeI9M1/T
vCOhLqGjWvijSru313R5f7B3QazbIkwv4tV06N1SCbd/QL+1f/wAG2n7Dn7T/AOy/+y9+yp
p/iDx/8D/A/wCypHrA8Jah8NX0Br3xVqHie30yHxlr3jCDXLK9tdT8R+Jr/TbfU9S1do0uo
ryeSGBjbFIl/Fnwr/wccfGPVfjN4m/ZH/4JwfseeFNN8DeP/Dnhj4Qf8E3/AIXPaaP4Nhk8
QpqWsf298ZNW0tE07RV+Gl3Zteapo+i+fbRzixNxJeyXJvK/sx0D9oT4ceFPBWrp8Y/jV8H
dI+IPwh8C+GNd/aFhi8daFZ23w61G/wBNiW/1PxBplzqX2rw5ot/qiXi6Q2rxWsdwwihtjO
RCSAfmh4g/4IEfsQXX/BNPU/8AgmX4b0vXPC/w11HU7Xxi/wAUraPSLn4o6j8VLC8e6034l
eJ9UjsbKy13X7dZE0lIXsobBdCiXS44ILbzFl/GX9mn/g2f+P8A8If+Cn/7PfxK+K3x6l/a
D/YK/ZK0HRNT+DVh8WvEp17xXNrGlaBcDTPBNj4EQNpXhnQfDnja6i8S2t9aubVrewsoAsk
sbBf6evB//BSH9hLx/wDCXxr8ePB/7WvwT1n4RfD2+l07xt49XxtpCaN4W1PaqQWl4Lia1v
Yri6jZpbC3+wTnUwzGzaUIVPuvwP8A2hPgZ+0t4Fs/id8Avip4E+Lnga8uvsyeKvAmv6dr9
jFfiO3nTS782constSkhuoLk2F9BZXgtp7eR7fZLFI4B+HH/BxB/wAEc3/4Kl/AnwF4m+Hn
irwh4A+Ov7PWparq+k+KfFwW18N658Ndda1/4TnQ/E2toom0+30CysLjxXpRWO4VLmyvLYN
D9uklP88H/BO3/gmJ8MfiBP8AFn/gqxq3gfx9+1H+zb+wb4Sv/h7+yV8Nr63tvE/i/wDbT8
bfs/2mp+Hr74i+NPDeox6v9n8B2+tNCPCvhO0SaBtK0+CHzZrXS/Jl/tt/a0/aN/Y50r4R/
EL4Z/G/9pz4M/DjTfi54T8b/CVrrW/iZ4e0y/W813w9quh6nBGlnqX9o2l3pB1RpLkpsezw
kc3lyNh/5lv+CQP7Ev7S/wCwb8XfhJ8Ofi7/AMFi/gFYfse6Z438T+NPgF+zV8O/ib4PudW
/aIi8Qyxx+HLrfr13Dq+m+AdbttSfVJdH0u6vL19fgs4Le0iaae5YA+7Pht/wT58Qf8FRPE
vwG/4KxfGXxP8AEn9lX4t+N/2IviH8CvDf7NB8L7D8BdZ8bweOvBSfEXw5rmpTaL4hg1m98
M6u2uWui3Oi2bQ2V7aNBJ5mXHxH8Df+CCP/AATp8OD9pz/gn1qn/BQrxb8Y/wDgoZ8UPgvY
Jr/je9voX+Ivwg+Fmja/Za1b6d4a8I/25rKaf4eu9YGjp4z0jUvFp1HWNMmihSHSbZmz2n7
XMX/Be7Wf+CrOrfCn9m39vP8AZ3+H3wG+PGoxaL4A0i2134U+JvFXwi+E+hW8Wo654sPwd8
TwX/i3VPGWimS5t5NR0+K5j8RX7bZhZ6TBcXkPzX+zBd/B39nL/g6w/bZ8R+I/Hlh4c8LaJ
+yNr/iX4r/Eb4iajpXhLSbvx/d+EPhBqHj3xKZbq9h062h1rVbbUNWSwtZDHaSS31jp0b2t
qkjgH65fsw/8E6f2Tf8Ag3l/YY/a9+PV14q1j41+KH+G2qeLPi98U/iXpNhp2seMIdC0q50
/wt8OdJSwS8vdE8Kaxruq2umnSDqmozX2oail3dXLyQwxxfzcfsE/8Emf+Ccnwv8A2efhN/
wVx/4Kk/HfRvCfwY/aJ+Klj49+Gn7MHhqY3/wYtP8AhJfFOtaj4Q8K/EGVBqOt+NodGiR21
rRo7LTbLw7pkUlvrs8kTTqn9lf7T+q/sZf8FQ/+Cff7Svwu8N/tPfCK/wDgt8Q/AF14T8T/
ABX0Px3oV1oHw91OC6s9d8O6r4nuX1SyTSTpesaTYagbLVLuyN/BBImHikGf5Wf+CZv/AAb
r+FfjxeeG/Dv7RP8AwUx+F/7bP7GH7N3j7U9Z8Ifszfs/eOdc1rwVeeLbmYDVZPE8cmrQ3H
gPRtYTUI7vVB4ajOoazKzW4v2sZ2luAD6m/av/AOCB37On7WH/AAUI8W/GT9iP/gpd4U/ZZ
+InxX8AeGfF3ir4J/CAaZf+LLfwdrui2ljd+IvDdl4Z8f8Ahu9j8IeLPD0dhcQ6Iml2+m2V
q1rM1rcWk3nvm/8ABcn9kD4Hf8Ep/wDg3o1P9lf4IWF5rGn+Mvjt8N9J8WeP9aihTxZ8Q/H
GsarfeJtZ8deL57Hyra51Gaz8LrpdpEWlhsrG2061gV9srt+Yn/BSj9kPxH/wQf8A+CuX7G
37cnw4+MXiPWvhd8cfi1fXusXGqeD9P0qw+GXhFdf0zw34p+E1oLeS40e88HaD8L9ZtLDw5
HfGy1eHSdNjdY5rvT5L5P3k/wCC+M0P/BQjxT+yj/wS8+E+k3GuWXjDxh4O/bF/aD+MWrIu
mfCr4M/sv+CRcpqHi/X/ABfc3Fpa+bquna1ewWdrYzzXrwyIzIu5ZEAPkL4jf8Go/gb9rmy
/Zc+P2h/tvfF/4d6QPg38Fhr3hfxVo9n46uPBvh3Q/Bmk3qWvwr8QyeItCbwpDZskYsbW5t
76z0+5dtULO6NC35K/8F0fA3wh/bu/4Ks/svfA/wCBn7fPwm8aahZeAvhr+yl4V1o3Gta7q
vw/8f8AhLW7/TW/4WR8Q9MiFhqfiPxR4w1KTUZte06+lit7m8keS4jWKYJ+r3/BUv8A4Kve
FvjH8U/gp+wx+yv+298NP2Tf+CfP/CAS6R8e/wBsLwd4g0fxZrmoeGdJtrLw4fhV4B0WJT4
msdfsra2XRopP9Dj1GW6e/m1ZLG2dJf5p/i58M/2EvA3/AAV8/Yv/AGX/ANnO68PeFf2dvh
r8bPgJofin9qofEFPGOpfGpfFHinwv4ivvix4g1O61G58NeHY7Rrj7LZaJposbDSGS4XUIk
nRxEAft/wDsx/8ABmx8SfE/hDVfF37Zv7aWs/Drxr4hbxJD4t8E/CzTbbxnbX0FtdXn/CO6
1r3xC1vxLbR6tZTxLp3iDULC80CV7ZBNAb1G23Sfe3wP/wCDWj4faN/wT5+Nv7L3w5/4KDe
K9Qv/ANoP4p+EfHXi/wCLXw28K6FdeAfE3h74bW2t6Jo3w11zw7Z+Lr638Q6NaXesavrF3L
beKdOu7fxGY4rpJrKzFu39AX/BUT4mfDLwp+xz8Vvh945/ak8G/sn6/wDtBeHNU+CPwl+J/
iXVZYUt/iJ4+tJdN8P2tjFpsM2syxXYuUttVubKJYNJ0i7e8muYoV3H8T/+CO/xn+A//BGT
4LeC/wDgmr+3l+2d8Hx+0x44+NnirVvAPgnwp4m1bxjpnhTRviHqGgx+DPDWtaxDZXFt4av
PHGq3Fxrtnb6wNNht5taFtfXMMrCSYA8v1X/gz/8A2SrD4S/s6+C4/in418aeIfhT8S9d8W
/GrxLB4d0zw54m/aG8N+KtQ0uNvCVxdRa+0XgSw8Lafpz2+jX0Nxr11Jbz6izyrPOor9n/A
Pgnb/wQ+/YO/wCCZvjfxv8AE/8AZ08Datc/ETxnHNp0PjPx5q3/AAk+veEvDjzySS+F/CN9
PawnR9LvV8u31a5hiOoatDAi3V00LGI/rwZIisZikDtJs8vbLuVgVRlJCsytERs3FAwCOzr
jczHwH4PftU/s9/H3xL8S/B3wX+L/AIH+JHiX4MeI4PCXxS0TwprEGoXngjXplmC6ZrFsoi
aFt9rNFFNG00RkDx7mkj8ugD2nWdf07w4dMGoPKp1vVLTRdPWOOa4ebVLwOLeF2UOI45FiY
GZwkcWwmRjuGN7IK5BBBXIIOQQRkEEcEehHWoXe2kIDujFeQCxG07yoYAEYcPGyq/3lIYKR
lgfnDxv+1v8As5/DT47fCL9mbx18X/C3h/48/Hf/AISP/hVHwturuS58UeME8J6Pea3rlxa
2djaXK6fZW+lWV1exXWsT6bHdtavDZmeUmIgH0svQfQfypshIRiudwU4wCTnHGAFckjqPkb
6EU5eg+g/lTZApjfduC7WyVLKwABJKlfmBHYrznpzQB/m1f8HTXwv8Q/tDf8Fuv2Q/gL4Ve
6g1/wCInw5+Cvw/0q7s5/Iu7S58XfErW7abUIJlKtBLYQXjXayggxm3BBChAPzc/wCCoP8A
wRptP2Jv+Cl/wW/Y7/Z7+PVnceAP2sbjw3YeBNd1XxbBceJfAGna9rdr4Y1wfFyTR5NPEmm
2GpLf61+98pLrRoJvLQvHvb9Rf+C0ljJ+0X/wdC/s4fAiS61/wzBar+zX8MG8TeF7i7sPEu
jxeM9Hn8UTeJ9FvYSJ7e+0NPEIkiu4iIY3sZBK0RZ2H6DeAf8Agzr8E3Xw/wD2iH/aG/aw8
bfFn49eNU1Ww/Z5+JVm/iC10f4WWyak2oaZqvjWw1e8vdT8YazqbObPXoUvINLjsnu59Kj+
2SxuwB+O/wDwSh+Dfi7/AII9/wDBxD4C/Zd1r4ueCfiZ4T1jwbq/hTx58SPDWs23h/4eXHh
fxb8MbjxePEerPf6s9pYnwvqVmkUP9oXz3MMl1A+2Jb2SAfD3/Ba345/G3/goF+0r8cP+Cn
nw80DVk/ZL+CPxz8G/sm/Crxlcm2tZNL1zwjpl/wCKdCNtDZNMksGs32n63r8GpRzsqrf2l
u0hnYov9Fvhr/gy78H/APCtvhb/AMJn+174wvfjfp/jizm+NHibRLW7h8D+IvhPHIIJvCHw
+0u+sJfEejeII9IjFjbaxrWpahZCQhjpSWyx27/0UfFr/gjf+zR4w/4Jga1/wS68CWd94H+
FMHgyLTfBvi+S20fUPFtp420W5uNZ0Hx14p1C20OFte1ttc8ldYvUtrfUtR0SS60+O7iaRU
oA/nK/4KcftT+Ev+ChH7Un/Bvj+yvfT3d18H/jjbfCD9pTx1K9x9l8M+L/ABJ4i0bSLfSPB
9xqlhMbG9l03WdI1DRPEFp5rnRL7UpIrpLS5zGP57P+C+f7ef8AwVD+KH7S3jb9lf8AbXuk
+Gfg74PeN9R1LwD8IPh9Y/8ACO+BToqXFxaeE/F9lrMENtqPjS3utIjjl0jUdQuJLNLiMTW
tlDcRNu/b3Wv+DPz9qLw7+zL4d1Pwf+2RZ69+2Z8LviAmpfCw23iHxl4e+EHhf4Z+Ybn/AI
R/whPfaf8A254R8XNr7v4nl1bTxbacziSykt5Jphcn4c/4Lmf8EfP2uv2ef2YR+3R+3/8At
f6Z+0r8eI/Fvwf/AGevAGn+FdJvrDw/pfgiGw1wi68SaprcNld6jqcaWRaL7HaLC0s1xNfX
Mn7pEAPz4/bJ/YG+Kn7HXir/AIJh/Hr4S/tX6z4/+L37cfw8+HPi28+Klh4nnk8RfD34yeL
7jw9bSaGNUsL+61r+z/D+k+LtH0q6F/I08k2mX0MsTRsLaD54g/Zx1/w78bP25f2Iv2vv2o
9c+Dvi34Nr8WfiToWl+Ir6+n+G3xo/aS+G9xG9svik6ndPBFeeN/Bg1268NazNG93qFy2j2
6SSeaqS/wBnv/BIf/g1q8Dfs4/EP4ZftU/tUfGlf2gNX8Ijwd8TPgj8M/Dmlav4d8BeGPEt
/ollqS6t44ttcmvJPE19plxPZDTrLTYodHmns47y8aSNYYk+Cf8Agsz/AME4/Bf/AAVF/wC
C8vhf4EfshQX8Xiqf4f8AhfVf2+fidZ28OsfDr4XSaXKBp1zLqWnwTW+n+O7nwbapplxoV3
crqWpeIHsAls0UVxgA/ms/Zc0P45/CT4nf8Eq/2r9U13+17PXP2mtK8J/BPTvEUo1CHRdK+
EHxU8CWt5HFo06iRtCi1zxLqSQEsbZ7m0kiBKZEf9Uf/B6PcrH4/wD+CdNj42uUb4SSar8Q
7rxJZaRCR4vMC6t4Ui8VXGnXEjrC7P4buGisITFGE1MwF2IJx0f7a37C/wALfih/wV8/4JA
f8Ewv2VdIW/8Ahb+wB8MtH8cfGDV0vr2/uPCHhLS/GsXja8h8e61pVtMIPG3iubwtbyWlzf
m0lv8AWvFEcd7DLbglPOv+Dt74KfEL9oD9sr/gmV+zH8DdN1T4ofFvxp4d+L9vo3gU3cmoa
lcav4u8b+F7vTrrUkDM1p4ehj07Xbma6kRbTTNG0vUTJcwQRllAP5eNY8d/8Eq/Dv7b/wC0
L4p8J/C34p+Mf2IJfhT8QdK/Z5+HviO8ubLx9N8TNU+H2naN4H1nxJq6anHcaTY6Z43l1Hx
JcSz3N6II7ZbQ2ZV49n9R3/Bqf/wU9/ZY+Dnw3+Hf/BOBvCnxp1f9pT9or46fEfxJrmqaRp
Z1X4ceGbGbw9bL4c1OO4S6WXQtOTw/oqx67JHZQw2upLJf3crTXEcR8m+E3/BJz/g4J0HwH
4n+B2j/ALKX/BOHw54I1fU77wvrfivxV8Lfgb4g8RG28UaXFY6x4m8PeMdS0LV/FMlvYWkr
SQalp95Bc2+oxebpYDmOY/2c/wDBOj/gm58Cv+Cfv7OXwL+Efhb4f/DTWfif8MfA1r4d8Vf
HCw+HXhzTPHvjTxLfefc+K9du/FR0uPxGLTUNSubuK2gn1SZhpK2cJBTZEAD/AD4/+Cf3/B
Kr4S/twf8ABU7/AIKSfDv9oX4veMtX/Zc/Za1L4ueOPiV4g0zx5No2veO5LDxbr1n4FOq+I
5or6I2OjNp+pX+oXl4lw9mNKFlbGNrlnT83PgL+yF4mu/2N/wDgol+2t8PvjdB8JPh7+zj8
QfC/w4+HkVnaW1/4t+LWoeIvEupWh0DQNat5YPEfhVYPCV9pd1eeJ9MuHtL9Li406+jkVZZ
bf+qT44/8GlP7WfxB/aZ/ah+LHwt/bx8FfCL4bftD+MvGfiK68LaJpHxIsdYvdF8Ya9e61P
4U8ZWmjT6boutaba3Fwx2me5t5/MLxwx5d5/PvhV/wZk/Fey+E3xt8HfFj9svQp/Eupt4fm
+A0Xga08Zx/DfRtbs9SE+v+KPid4N1WCJ9dmvNHQafpFlpciz2l5JJcS3QTYqAH4YfG7/gl
n8Xbr/gkN8Hv+Cx3xB/azv8AxN4/1y80Dwzp3w98Tyau3iS3+G+jeIpPA3gaLwx4wvL1NZv
PEegXOlS6xdEx3Fotjc262t4htJp7n9HP+C6Pxx+PHxr/AOCKv/BErU/ip4uvZ/Evxd8Otq
fjTSr63s9LtfEWv+GtBHhzwn4r1aa7jN/DqUWh3lnPd3j3sFjdvf3OoSRHdlP31k/4NWvgd
448SfAiw+O/7Vn7RHxP+A3wN+E3gPwDYfAM63FpXg6+13wbaWkUupWSW0Usdloeqzrcm7tY
7BNVnt3WCfUGZTct+Zf/AAegeFfDXw3+B/8AwTk+HPgfQrHw34H8Fan8TPD/AIb8PaRbm30
zQ9H0Tw14T0nStOtEjSOOKGGyg+zwgkOixu6IzlnAB/Nl+1b+xNoH7AP7V37IvgH9nL9vf4
eeIdQ+MXgz4b3Xjr40fDP4iWSaV8C/HHjTUotC8fWniHWfCWpPHp/h7QLbUJNRs/Nu/wC0b
nw9G7XqQ3DAV+s3/Bvr8X/gR+wv/wAFff2sdK8aft2+APEn7Onhz4TeM/Dkvxu8X+MR4M8K
fHfxFBrvhWXR73TLfxRqNy+s6lbXra8thczal9pmgtPtSO0cywV+QFt8Rv8Agi1JD8Kopv2
I/wBvIeI45dEtvidpcX7Q3hM6N4z/AOJPDHr83hJR4GbX9Olk1tRqOmWby3Wy1mSKaRjGFl
/sm/Y+/wCDVv8A4JU/Hr4D/Br4/wDi74e/tleAX+KXgbT/AB6/wk+JPxc0O18ReGrLxCWvN
H07XpvDHg+ykF42lNaX0dvbSQzpbXUUWpLHdkqAD+hL9nL9r74L/wDBUz9lX4v+Lf2W/HHj
Lw/4M1fWfin8CNJ+JMmhXOjata6/o0J0O58Y+Fba48621DQ0bVLG80rV4pZBKiztdR2s0ZV
v81Hxb+zZ8dP2S/26/wBp/wD4JS/Hb9tj4j/Cn4K+I4PG3j648cahrFx4Q8L/ABg8S+FPht
4k8bfB7U9a1DWr500DSvFWrGfRdU1GLUpLHVLhJtONu81za+T/AKsPwM+BHwl/Zt+Evgr4G
fA3wPonw5+Gnw90a30Lwv4V0C1tLSCwtYRG09xciPBudU1CRpb3U724Mk+oTzvd3EzSsqj+
HD9v/wDZQ8M/8HEv/Ban/hAf2enfw/8AAL9ibwjpHwn/AGwf2gXtLe0g1nU9I8aeJbm88N/
D6VDJJ4o1pxHL4b0eeaXZp6Nc6vIn2C0VZwD+fn/gn38Vv+CrH7QXib9l3/gnz8Av22fGnw
l0T4yeLPGHiXwNoGv+JdS0yw8JWGm6ffajq/iXVdclsJPEV9pmo6ZpWq3XhzSLK7uLK/Fnb
iykgeWFo+y/Ze/YG/4KP/tSf8FSv2lPh18PP2xfB2g/tWfsy33iMePv2lfF3xTutK/4SA6B
qMXhEL4b1i2ivNW8RLeRMq3unx209tpllaSyXjFLdCf7Ev8Agpn/AMGxXgv9q7xx+zf8U/2
PfjjffsofEH4I+AvAXwdutQuRrGrWFx8MvhnoiaJ4OuvDp8NNpd/pfjuzshPHqmtTXZtdeF
wxvw0mC/xFr/8AwZi6BF8Q/Bvi/wADft1fEvTbKVYLn4ualrWikePvFOqX13v8WXXhvXdHv
bZNNOs28t2beTWG1JhczK97FMjypQB8hf8ABv5+x747/b4/4KHftCfFT9vv42+Lf2k9a/4J
weOfCVj8NEm8eS+JPAmpfF3w/wCLPEdhpPij+z2t7iw1vw3o8Phd9R0uS0htbq5v5rOae4/
0Vc/v9/wdP+PP2kfhx/wSu8W+LvgT8UY/hpokfxA8IeGvjKlrDPZ+L/GPgXxLOLG30fwtr9
vJ5nh24j1pra+1FowLm4s4WtbaeAhmb4e/Yl/4NS/Hn7Hn7YOlfHLR/wDgoB8StK+Dvhnxr
H4q0nwJ8KYdb8F+PPFljpGrtdeG/DnxJ11b1vDPiDTZLK4mtPEwm0aSO/inukhgEUr4+3v+
Dr+Vo/8AgjX8Xyu/958U/g5bvJHudY4v+Ehm2K0Y2qsckgMTMUXb5gcqMIVAPwL/AGiv2Tf
+Cmv/AAUP/wCCS/wg/ay+If8AwUN+G/h/4T/s6/sj+EPit4U/Zy0Wx8S+E/GHiHWvAPheEz
+Kvid4pu9bsrm68d6vb2M9zp+r39vc2VxeTWn9kQI06zy/mB8V9H/4KLah/wAE8v2WP+C0P
xD/AOChh8aePfhH8Q/Dnw0+Enwkm8SWL+OfB3gHR9durLw5q91Hp1zbx6xqcut6beNrula5
ot3fSeGDbXt7qdwFWI/oJ+0B/wAE4P8Agn/+yv8AsB/sMf8ABQj9pTxV+3H4z8LftNfBf4C
+C/ib8Avgt8QotO03xTrPiDwLpWpLfXGvX2nXK6F4J0bR4rjyvCEyyDWLmaG10d7a5kdq/V
79nX/g0u/4J9eK/Fem/H26+LX7RXiT9n/4gL4L+LHwv/Z/1Oew8JnQNLvU07xDY+HviFcXu
lXt7rf2aC5n0a6tHi028W2a4U3DtI+0A+xf+C81/b/Gv/g3q+IvxO8R+To2qeMPhF+zl8Xb
2HRIrW2tpvEurTeDfEE2myShYhc6edR1W7jWPylnQrGIohuVR/Ft4y/4JG6z4t/4Ic/DD/g
ptqfxe12T43eFL7ULy4+G3jbxZarap+y5oniO48JeC7r4baNcsmqWlzY6tHJrAa3d7W+tri
dLeKKVZ7k/3Hf8HMfw0sNY/wCCKX7R+gaXZX1hpnw8j+FviTS9L0O5GkabZab4R8T6Pa6fZ
yWsXlRvodjCyB9JZFWaW0hdYgkce3+b/wD4Jof8G293/wAFGf2cP2Lv2r/i7+1x4n034L+K
fhtLoHjf4N+E765vtY/4Qvwx4g1S38N+EfDPiOMto3hRGuIJbrxNpWpaPqE1peyySWbi7ka
VAD4g8V/8EgPhJ4s/4IGJ/wAFS/ih8d/E1/8Atka26fETTV8deOZzpmsfCzTfFn/CA6H8Ot
L8O6yg1fVPE8mnaemtaTrNtePaGAzWtpG9vHEw/o0+En7K/wC1L/wV+/4Nrv2ZPAWq/Hjxr
4A+M0Hg7Wtb0zUZrG+im+Lml/C/xJ4s0b4a+FfF10lxba1e6bq/h3StDgTUrS4Caq62l3Kk
sX3qXxj/AODTjwT8bP21tP8AiB4h/aT8a6Z+wnpXhHwxoOi/s52Gq63L8QNBHhPRLHTrLwt
o3iC/hv8Awhpvgm81jT1128KaY+ql7u78mNLyVLmL+r28vvhb+zt8G59QvP7F8AfCv4LeBZ
bydVitdO0rwr4O8FaVvk8u3t/ItbeO0061wiRLGk8zKQhaQLQB/kOfD7QvhR8eP2Ff21NO/
bJ+NnxMT9rH9hHSPh14L/ZA+GfiDxvZWnhm60e/+ImtaJ488B6Z4N1KH+1vE3iLS9VkvtR1
B4l+06foSKZJXNtFa17v8D/+Cb/xt+Pn/BR3/gnf+wH+1j8cvHNrpHxS/Zy+GHi2+0iWbU7
LUfhv8GNb8D6t8UE+EOgR3AEEGqNoGn/YFlmtJorTW7pX1GCQWpYfv5/wTV/4JJfB7/gqt+
378bP+CxXjDwPeeAP2Mrz9onWPFv7NPwRvNFS11D4x+IfBt/YtP8RPFNu9sbO1+Hl54j06b
Uv7LthcSeItTlurR5IILSf7R4r/AMF8/wBnHx5+1r/wcPfslfs1/CD4ov8AAb4gfEL4DeGN
E8K/FLTRrEL+EbzT9K+IWuLdwjwxNZa1Cr2OlT6XFJYXEU0S3CDzEgiIUA/Kjwt+yf8Atg/
s1/tx/wDBVP8A4JYfsoftEav4F+Eui/Bv4y+M/itquqfaJ7XxX8IPhT4VtPiBpNndXMVt5+
keK9e0fV7Twrfano6xPd3FzPa+ZcWyrGmN+x7/AME6JP2xv+CM37Uf7Tvxm/ap1TwzbfsnX
niqw/ZK+CGveLbbSvA2najpLad43+LF1dabfzOb+bxgNRg07Sk06ylvLXULC4uLiZ47iNIf
7Pf+Ccf/AAb6XP7F/wAC/wBsRPid+0FdfHj9sH9rv4UeNPg9rPx31q28QX+leEvCWseH7vS
tHstPHiK5u/Fd1ctqU5v/ABJqlxqf2nUYLbT7ONBDawK/52fC7/gzU+Hw+HnwP8O/Gf8AbG
+Kk+r+FLrxHdfGXw58O99v4A8TrrmqRyR23w7t9ctIpfCjXHh+KDSvEV9c2mq3WrzIswMK2
ywSAH8yP7UFp+2Jqn/BJX/gkJ4v1/43y6d8N9Q+Ivxl+F/wK+E2gN/wi8PhhtG8dC68NfEb
XdfsJLVrjV77VbvVrOOa8jnl02y0y31CO5hS6SNe9/4KRf8ABI74xfscfGf9h3TdP/bNtvj
l+0x+2bdwaJ4v8WaD4qvrfV/CPi3V9X0TR2ubnWYteuNWPhfS9L1iLS5r+71CBL6PRr6WK3
srdVto/wC13/gpb/wb2eC/24fhz+wD+z78MfiVbfAr9nb9jS4XRdV8KQaff6h4j8TeAZLbR
7S/i8OX9pCmn6X451CKxu5rjxHqlhcR/wBoXs181jMd0S/I/gT/AIM8v2N9Kv8A4pav8TP2
gf2jPiXeaxB4itvgtPP4lttH1H4USX8N7Lo2salf2dtLP4q1nR742UzSw/2bZ6k0B86xia5
coAfhx+yP+xtp3/BPP/g5U/Y6+DH7KHxgu/2mvCut6Bo/ibxv400bxDY6hHNoni/4ba8nxM
uvEOr6BeajaXWhaXrEL+IYYb+4knnZdNsLlvtRgnP56f8ABbP4NeE9b/4LhftyaFr3ikaP4
UtdW8T/ABX8Vanq13BYz7bH4fWXiC40TRkTyEm1HU72Cw0vSbYjzLhp1cpIBlv75v8AgkN/
wQH/AGa/+CUesat8WNF8U+L/AIwftE+LfBUngXxL4/8AFclpD4e0fR5tUjv72y8CaFb6ZHd
6HDqJttOhvbq71G+uLi2tjEskUQeM/wAIn/BYZf2dNY/4OC/2p7P9rH/hbJ+A7fEmOw8cv8
EE0yf4lw29t8PNOGkSaFBrcN7p8qQaoNKl1OGe2eVrFLg2qpKEoA+Jvg/+yfpvgrwn/wAE4
Pinb/EHQLf45ftV/tQ22oeA9D0rxXCL34ZfB/4eePfD/hpfEXjy3FxCPC2s6542W81vw8JL
yznuPDED38bPHeIyf69/wh/a6/Zy+OHxK+JPwd+Dvxb8HfE/x38G7XQZPiPY+DNWtdftPDT
a/HnToLzV9Me506S9nSJp7i2jupJbfciyksygf5ImufDj/gnB+0r44+HfwY/4J5fCT/goL4
l+PXiT4oeH/DOg6N8UPGfw08QaP4l8JS3rWs19pcng3wtYav4NFkgt764vtWS4t9FspJZp9
wtJN/8Aqg/8E2/+Ccv7PP8AwTX/AGfrP4OfAXwLfeHJdf1CHxr8QtY8R68njLxl4h8c6jY6
WurLrHjSPS9IfV9N0q4tf7O0eNLKx0+K2tjdW9hEl3KKAP5R/wDgsV4H8Q/8F+/+CpVl/wA
E2/2efiD8PvhTo/7DPhLV9f8AiV8SfiLrM96nijxV4mvNDtdWsvAPg3SLiK68UXHhiPVbDT
rmzhurXUQ39o3G9LeExn+Ur47/APBL3x9+zX+1J+3X+z4n7Qfge+uP2D/hPffEzxb8RrBNT
8N/8JowtvB9vp/gnwlpI1W41CDxFq2p+MLHQ5be41GZLQWdzLdJsjEC/wBjv/BSL/g1q+Nv
xt/bY8ZftlfsNftW2PwL1v4keKoPF/ibSfFdx4w0nxB4X8VahOIvEHiPwd4w8GeQ0WlGNIb
u10Ocw3+7zlS7I21/O5+zd/wSVl+PX/BYv9sb/gl98cP2kPHfiP4m6V8NPiXaWHx4srrWfJ
8afFDwr4e8IeMLTWfiBp+qTahrOueFYvtdyZNLvb+W4uJ7CwZLqUsjkA+IvEP7Mv7dPwg/Z
w/4J6fEzS/2n9Y03Rv28fHGqwfAj4R6X8XfFmm6x4Qm03x1p3grRPGfiSKPUYNN0jR/EPiK
8kSG8ESrZ+RcLNHMwZ1+4P8Agod8Bf8AgtB/wSd1z9n3QPjP+3lruo61+0Jc3lj4fs/h58Y
PFGu3Ph27stTsNOkXWE1iw0+UWhk1GJ7fULFZLOSSKaCOTzIGx+yF3/wZq/G3UvgTDoevft
7xeIvjl4F1u2j+CbTaP4yg+DHgrwIJ7jVNV0JNMvZb/wAUaJrl9rcralYXug3Fvp1lOivLa
vO6Tm38Uf8Agz7/AGr/AImfDH4b6t4k/wCCj9348/aJ8My3x1e9+KEvxH8X/D7RNMjNpceH
dD+Hmp6jfaj4r0prK5tFe+1G8hSFpEgFtaJFDHgA+kfA/wDwbH/tNftDX3h7xv8A8FGP+Cp
/xe+LGkat4f8ADixeC/hx/wAJB4cEtuwsruXQb7Vtf1a4028mFlHts7qLQmnN/GLlILmGIh
/yG/4Ln/sKaP8AsEaF4s/Z08IXGvfBz9gLwt4a074j+ALK8+Iem618YP2wf2uPEGmaXot54
n8Xi9STVPE2i/D+O6httQEtjp+n6Hpkst7p0EVxdMIf6Pf+CcP/AAQV/af+C/xf8B/Hn/go
J/wUK+Nn7SXir4N65p2sfB34b+BviP4/034WaTdae7eTdeNtP19UfxKiiOJYdKWGLT1hwl1
K+2NK6L/g55/YH/Zc+PP7AHxn/a++Lek6zD8cf2W/hTqz/BjxRpviebRrZLzXvFugRNoWs6
GZpdN8RW9/LM/lW7BLxFRGhlHkLEoB/NL8K/jjqekf8E5P+Ccv/BD74PfHvw54T8c/t/6m/
wAaP2k/jbeeNNIsfAnwi+DXxS8Xa/4iHwntdVmvl+weLtQ03R4Zde00G0WbULhNJdg2p5iy
vjD+2P4x/aK/4Jyf8FOv+CZXgzwF4T+AvwU/4J6ah8OvFfwit9Ou0uL/AFH4X/Dv4lXHgzx
Z4Q8eeI7a+uP+E3+Ivj3xDfWPjC11SAG0upTrEKrPb2dtMv0//wAEvP8Ag2t+DP8AwUk/4J
wfsm/tJ/GL4o/FP4P/ABI1G78cLu8F22kzWXiD4Tab471e28I/ZNO1bT0ay1e5jg1GU+Ibe
4vY7m2ltTDA5t1Rv3O+Kf8AwbY/ArQv2FNZ/YX/AGRPGN58LfD/AMYfjX8JviL+018UfihD
J8QPiJ8VvB/w/wBVW8u/DVhrmn2Ni3hnUGaWafQorO1XRdNuGlnuIZWvtQnoA/jV/wCCdfw
b1nwr/wAFGf8Ag368Xw6jruvXnxPHgbxnPossEktx4b0bwz8Z/iHpslxDAsjTQ6FNpNh/ab
Xk6xQtYK1zHvgI3fXHgv8AYu/Z1/ae/wCC5/8AwVi8LftjftJ+Jvhj+xl8NfHHjjxb8cfGE
HxIHgHSPHV/qnjzR9L+HfgjxN4wvXuNOjs7PxVqU19o9pNb3Uk48OLDZiLYQP6pf2JP+CG3
jH4G/t367+2r8fPi54W8XP8ADP4OWv7Mv7H/AIB+FmiXnh6y+FPwV0Pwi/gPQNU8UXGrWjL
qXj+LwpLcG61HS0VZfFF5f6w1xOt2scPjunf8Gqv7JknwP/av+HXjP40fG3xv8TP2o/HT+O
bv4varrNpFd+F7zRPE2oeKPBEX/CPJYTWmstZ32pXTeJZ9TuftGsxyJDE0H2aEgA/ks/ZL/
wCCRH7NvxZ/4LU/HX9g/wAVfGPWNV/Yf+HWh+PPiXL8Tfh58RtMfQrvwXBoem6h8LT4q8fm
ObwpYXU154g0vzbm7j866vLE2dswaaQR/oj/AMEAtJ+J/wCyl8bv+C6H7K/g74qeIbr4YfB
P9mb4w+JdB8TeEr22uNGbx74KvdT0nwZ8R9I1Qx3WlWniO78Iu4R4ZoF1O3s0uYophZQy2/
78eAf+DXL9if4c/sb/ABU/ZQ8PfEv4+2eq/HHVvh74j+KXxktPFGjWXirX7j4dCaXSvCwsb
XQhZweAp768v9UuvC0i3nnakdOuJdQmNhGB9t/Cf/gnV+y3/wAErf8AgnD+1D8LPgL4b1m9
0Sb4MfGbx18SPGPjS90nU/iJ8Sdatfhrr7zXPiTxDPYWmnSw2+n2r2Oj6ZJbppWiQs6W9uJ
Z55JAD+CH/gn9/wAE0v2Rf2qf+CSX7eX7d37UXxwvLf8AaJ8KX3xLs/gdYeJfibY6LbaN4m
8J+HNJ8YXWvXnh6+1GK78aar471bVX0x4bmMWn+isbUC5NxLH83eKv2Av2fR/wTo/4Js+N/
DfxJ+3f8FAP20/jvdeG9P0e9+JaXGj+BvgmPFt74P8ACd5qPhyO5YeDIdI1G3h1K71a8urN
kspJ2htYECE/rv8A8EEf+Dfr9jb/AIKd/sRa1+0F8f8AxZ+0HoPiCX4zeOvB2kaZ8PfGWia
D4UXQNBj0xbVpLHUfC2spfaklxdSNf31vLHbPiKEIJFlx+2Vp/wAGbv8AwTIt7yK5uvih+1
pdx2tzH/ZsSfEjwrA9nYqd5sBcReATLHEztP8AvLdrd080sG3sTQB+M3/BPX9if4c/sc/8H
NP7N/wH+F3xvvv2mLTwF8Adc8b+NvijrGtweMZj431j4XeMLfxJp1vqWl6i9pp8GkXV5bQ2
K3TTvDFe7ZrU3V1E8d34l/sJ/Df/AIKt/wDB0R+2V8Af2hfEviXTvhT4L8Cazr2sx+B76Dw
1r+oWPgfwV4K0Xw3o0eqpZXVvbW9pq2v22pajcXVpdfaYNPNm/wC9nWeP9s/+CKf/AAQET/
gnx+2d+1P+1h470e40PTW8Qa78N/2QfCT+P08d6rpfwY1i8tLvVvGXj7VLWysZZfFutppum
Wdvp1y8o023OoLcQgNE7fj5+yL+yj4r/wCCu3/BRv8A4LvfFv4L/E/xX+z+NfE3we+Fvxv8
NS67b2un+Irjxhp+n6xpGpXGlvZXWp6brmh+BH/tWx069i1EW97ZTW4EMgMoB+Zv7Of/AAS
b03wx/wAFgvjv/wAEpvjd+1Tqfwy/ZC0A3PxH+KuvW/iiL4daZ8X/AAB4bFhqvw20VbvXL9
tJXxJPdeL7bTI9Wuo72KaTS9Vks7OVZ7ZIv09/4Jr/ALKt3/wTD/4OdNV/ZC/Zh8Y6z43+A
HjP4MeIPE+oQXGpv4h+xfDPXfBg8V6Mni7U9OFrY3us+FNfsbaK21x4YoLh9QtoY4Nt8iP9
/wB//wAGhPwU8U/s2eLNI+JH7T3xq+IX7a/iDTdIFv8AtFa/4o1a58G6XPowt1sfDCeCLj7
ZqGs+DEgt1Ex1O7fxBDcRWp0+4hWMq36h/wDBLj/giN4U/wCCZ3wM+JP/AAjHxQ1X4i/tl/
F/4cz+E/GH7R3ipr7UbLR9Q0621A+ErHwPouoiXVtC8IaNfXVnczafJfT3129jB9pM3kQoo
B+SX/B6B8cfhdY/smfs8fs13ui2fiT42eOfi7/wsrwksVxcNrngvwj4V0XWtK1nXIrCA5u7
XxDPqZ0ILKrwKLWeZAJLVXXxP9kz/gqT8LPjh/wbNftH2n7WnizxA/iz4NeDL79izVtW+Hk
Gj2fxI1vRda8P2Vv8E2hublm8x5tDA0vXb3UAdPvoPD0xXzr26uN33n/wTC/4N8fjZ8Jf2q
PHP7Xv/BUb482P7ZvxH0S18V+EPgVpmq6r4j8ZaJoul+LF1PTvEPjPWLDxjbTWOny6ppOrS
2ug+GNPhS18NyT3t2+5orUxfi7+21/wam/E/wCAWi/tk/HfQP2zfA3w9/Y38MaX4y+NUPw+
m0vxlN4mvdC8NW+oeI9E8La/Y262XhebUtJupJ9M0bUGe9ZQ9qsFv5sm5AD+Uf4V/Cj4QeJ
v2Yv2s/idr41Cf4g/DPV/g/afC6N/Gnh/w3GuleLvFmo6d4nvp/Bt2k+reOdTj0q0tjLp2h
SxQ+HI55tUv2ltkSIeeal8IvCWi/s9eBfjdZfGvwpefEbxf8VPFfgs/A/TIbmPxn4M0PwpY
aJqNl8TNb1WC5Wxs9G1y+1ObStFtYbUTedp93eLcrHCsdf0sf8ABD7/AINt9J/4KbfsueK/
2oPj18VfG/we8Har40u/CnwVg8LWulXN34uh8Nw3Fr4r8Q6zHrdmPK0z+3JYNJ0SWGVhd/Z
tZCnEaPX6o6h/wZLfDn/hItOfTf2zvGNt4QXVNRXXLS58EWE+vz6KyRDRl0q4gY6fFfrc+e
+oG7t7m3MLRiJYpA7AA/Jv/g41/ai+DP7Rvhf/AIJi/B34Y/tEab8afjF8G/gH4H8L/GCTw
nqK3XgLTvF2v+EPBJ07XpNUtZbm0k8SXGoS3dtrBEkl3pkNv5FxtkcoPyI+Mulfsq/Bf9p3
9njwVp/xO+IvxC+IPwp+LWh6z+13+03q7anrnhfxprVh4u0HWbhfhn4Pu5m8RXGmeBtOtL3
RJ9b1W++2eLLq2OqxJbWrRQr+5n/BZ7/gl3+yV+yh8Q/+CXX7B37Bcl58RfjR4y+KviNviD
eQ6vo/jXx94p1HWvEng+xGv+O4/C9o2qaNFoa2GpzWemrbwado3hiw1G5MbJZyXh/sG/4Kw
/sKf8ExNf8A2KPjL8UP2y/gF4T0HwX8MvBMXjbxZ8Tvg74Q0Pwr8X9Pv9Dit7K1v9C8Q+H9
Hj1XV9WudVv1t7ez1L7TY30DumpH7M2AAfdH7K/7fH7Gv7YvhbRJ/wBnP9on4W/E+e70bT/
N8J6P4w0m38bWUM1gwWPVPCLXsOt6Ze+RbTyzWZtFMMCSSKQybj/MxdfCH9lv/gjv+0J+2R
+zb+xJ+1BqVt/wVA/4KC+GL7xB8BvCnxT1DTl+FngCfWvFOo6/4U8P6vrV9HLZ6d4+1+e68
Q/8IjceJbec6pcy6ZbIFgdd/wDLB+198GP2A/gp+zz+zv8A8FBP+CSX7S3xn8JeP7r4xXHw
/wDEfwO+InjjR2+Pvw78T6XbX2oaV4ptLXwpaaRqi+HL5LOO1aSaO4tr3+3LC1ia6jmuMf3
j/s1/8E5fgr/wUq8FfsEf8FI/2/v2dNQ0L9tPwT8K/h/rmpH+073wbB4q1nSo477RNe+JPg
aC1inm1GyvoF17Q9J1KZJNOj1CCGZgsKxRAH8oWnftk/8AB3Z4L1a6+D134U/ar1vxD4vvZ
bXT9e1f9nrwzq9xYPbmDT5LrRvGlp4NGhabp8TQrcvdX0zQNE81458uRnX+kj/gkL/wRV/a
F+Hf7R83/BTP/gqf8W4Pj/8Atxa94at18B6M80k1p8EhfaVf6DqV1NdafFpvh/VvEc/h6+f
SYrXStItNI8OwXt4IY5dSna6X+pNMsrLIGBJyQSeAxPyiRThuQSQpG1WClQMZXy41yVRQfm
YEAcFhhiv93dgbsY3Hk5PNAEZkkBbCpsQL8zF16oD02HfkkAbC3IKn5hinNukifhSx3qAd4
HDEDOQjdu3f7pIwa/ywfid/wV2/4KyfCr/gqB+2J8IvhX+2tp+jWdt8bfin4VhtPjz4v8Oe
Fvg/oeneDtZvtOtGtJvF8sWm+E2itrNbbTrGwvbb/SGjhgSQ5x9a2v8AwXI/4LMWutaXBqn
7aX/BNDTLTXLewuhNf/HP4Xaxb6Nps5MU092uj67dF7oRxS3LW6Qy3LBMQwszgMAfoL+0X4
S0C/8A+Dyb9lp7TX9ZuNTuvhDpXiLxBZyW7LFpGo6J8APH40uw026mto0k0+9sbCwvrl45J
nt7m5uogYZWU1/cSOQM9cD1/rg/mM1/mU/sV/tnfEz9rr/gqD+0n/wUy+LHxl/ZB8IfHf8A
Zt/Z51r4Yfs92Hjn4qw+E/ht49+MreErj4deFvEfhvRdeuLHX7nwZeaLL4r8TalqQtbfw9b
6nqtjZvdt9stlP2b4i/4LC/8ABXLQvEPjLT1/4KO/8EjtS0zwhZ6Y2oazD8T/AA9bafPrup
QSTvoWl29xJZ6nNPatFJA90ltd6VPKn+izQhkUAH+gVUUjlMYAOQx/iJ+Uqeig9QSB3LlFG
d3H+brqv/Be3/gtHqOjapHD+0Z/wTt0rT59RbQbPxdb/GP4XWqm6hRbqKXT0l8VzXG67t4y
/mvarjzPIcwy742+hvhp/wAF7v8AgsX4mXUobP4i/wDBKvWj4btrqe7u/EH7R3w80Y6nptj
DA1xrNq6eLLVJLFWkO55I7e5Mq5aARR7pAD/QCEkhdQUCqS4bO8nq3lbCFKnKoTJuK7CVXk
nFfyk/8HisEt3/AMErfCllAhknvf2pvhTbQIHVN802keMY448sp++zABtyhepyOn5X/DD/A
IKo/wDBczwL8QfHPxu1b42f8E2fiD8OPjxcXN94I8B+Lf2s/hbJ8O/A0+j21jo11deAZtI8
YWms29jYzGO51K0v7mZL298/zPNlPlN8Lfttf8FAv23P+CtHxU8Pf8E/fiZ+0X/wT78P/Dr
4O+J/Cfxf8UfGfSPGUuj/AAY1jxD4Rims7eO48QeK3N54sa0vdZayvtG8KRXSXpLzNK8Imk
AB/ot/s++G/FXhb9kz4J+Crm+S08eeHv2dvhv4Zmvpl+1xWXi3T/hro+kyXtxMzLFLHHq8c
dzKA6KwjYKxWQGv4XP+CSPxa/4LM/sd/t9ftL/sFeG/2VfDvjnxr8Zv2nl+NXx++OPxLtL+
zi8PeBD4iFj4p8ZWPjGK8j0bxJpur+HLsXPhLSn1DUbu0urj7PpliI3uXh+gdS/4Kaf8FlJ
ktLfwv+2t/wAEjNBstHtYPDdno2m/GbwvdW9zbeHYbbSrPxDLc3Or29xpo8RRW/2wafcGeW
0SdY3RVQGm6z/wVl/4LdQx6DHpPx7/AOCRMs9jpZsdW1Oy/aT+HrXPim9N6ZItT1GC51tV0
+6ij22KWkJSKCNJF4DvkA/s/wDh3+zT8EPhl8T/AIv/ABr8AfD/AMPaB8UPjxqWm6n8VvHd
vpsDeJPGNxodrFp+lQX2qkefJpmn20GLbTdzWsM7NdRolw8jv8XfC3/gmP4M8Nf8FF/2gP8
Agox8SvHOs/Fb4kfEjwhoPw5+CugeI7C2XRPgN8OYNFSz8S6L4TQiW6tdR1+5eWK51K3n0+
Y6fcahbvG7ajdmv50PDf8AwVO/4L8SSRG2m/4JZeMYxFE7fZf2lvh3bidZfkRlZPG1qELEq
MeW2H4XA+RfszwF/wAFAv8AgthqPw913xx8TNV/4JA/CK38P3Es9+fFvx91nXTBokVqkk+q
XNz4G13WtOgiF47KsRvWnfy3UQhSjkA/qptrRbWCK0hEcdrBGkUMUSNGY44gojQMJCNqqoU
rtwygA5BIM8cfl5AOVIXGVUMCo28lQoK4C7RtG07udpVV/lVH/BRb/grJr2japqPhT47/AP
BFLxD/AGbc29msWlfGj4lQy3erT6d/a9jo0VzeXdrb2t1qdqoWGa+2Wcay7pmym1vjXx5/w
Vg/4K86rp8mleEf2pv+CPem6i+ppqZ1jRf2gbCf7DDNI88nhfbrOrR21yNLDto73rOnnvYr
dzPO88sjgH9vFFfwaeFf+Cqn/BcLUfFNv4YuP2pP+CS9wkFxo517Vm/aD8ASxeHdN1Zsw6t
fWNtr0V3cwNEhl+yW3m3kq4RIo3lVk+tbr9r7/gsprmu3jaP/AMFCP+CRttpwh8LWWiXunf
EC+fS9dvjeXOpX/wBitbv/AEy0urk2H9jXa6pby20ltcGWyluIllKgH9iUjsmMKCMH+8eQV
wPlU8sNwUZyz7VAOSR/IL/wdQ+CPDn7Qfiv/glD+yqqW1/8QfjV+2Tp2jWWh26FdXPgW9uN
G8PeKtU+1vBJ9l0yFNStZJ98JWRoXKMY45JV9N1P44f8FzvEHhvStM0L9sP/AIJMeHbi0nk
n1HxjYeNtZ1vULnTnKPcOINSg/s2WOztxLPDJEpTdG4nIeKNF/M79l3/gmV+34f2tNc/b/w
DiX/wVo/Yg8d/GVLLW7T4bfEL4gapc/GzQtJh17UJxq03gfRdT8Q+HrPwC+nx2y22nrpUKS
aZDczW9uFCySSgH9ruhfsu/s+aQvhm7tfgh8JbfV/CVrY2uh6s/w58Ky6npEun2cVh9o069
l00yW9xJFCFN5bCGWZNrOzEAj32G3WE5GwKqeXEkcYRIo8glVGSfm2pkAhAEQKihef5WvHH
xT/4Kv+Ao76f/AIe7f8Ex72HQ4bmfUU1nw7H4fit4Le3+0yT3txJ4mv1jCxLuEazySHcSQC
F3/BHiX4wf8FevEfijUfEfhr/gvp/wTbsrfV5WuLfwjo3iLRI/D+koY4gbfTY307U75reOV
jH509yzMfMfAIjiAB+mv/Byb/wUu8S/sbfCD4M/szeBfEsnwz8T/treKpfh94k+OVteS2d/
8FvhRbaxoem+O/GmiJBN9qbxDDp2syR2NwkKQwJHJL5zOY4l+hv+CNPxr/4JQ6XaePP2G/8
Agmf4pT4iT/Avw3o3jj4w/Ei20bVZG+IXiHX9Tn0WXxZ4g8e6ra2Uni/xRqGsxXc98+ySGw
UJBZL5McYj/mI/bl/YT/4KAf8ABRz4SeAtB/aE/wCCqv8AwTo+O3i/wb8Rrc+GtB0fW9E0D
XPDvhbXrZLfWPEaeOfJtr660mG4jtm1DwxBpckrTRwT+ZmJVHqn/BLX9gL/AIKFf8E+PBHx
Yj/ZT/4KC/8ABLvT9K8e63HL4j8a6rrKeNNc1XWfCoeyXwvLq8sFndado2hsdY1RLUGSGbU
w0wiDspcA/wBAtRhVB6gAHJyeB3Pf60tfxpH9uX/gqbql94ZvPEn/AAVf/wCCPvw38GXKJ4
evPEOk+Ib3xS15qWjySprmqLZ3FzpDy37CRHfTba9RopLZoFD/ALxluXX7a3/BRu3k1M6P/
wAFo/8AgkrrdrBfzxaXdXmzTZ9U0+KKOW3vzZSapLFZm7uS9q9q1xL5DZj3Mqq9AH9kNfi5
/wAFhv8Agnb8YP8Agpv4S/Zz/Zr0rx7oXw//AGZE+Ndh8Sf2pr5ri7PxD8SeE/CVlcSeH/C
3gPT1tZtMuLnUNQuZF1C41SS3t9PRobuKK+eEWsn44eJf26/+CnNhoMupy/8ABWv/AII/2d
ppt/ol/fagniXWLSSG2g1SyjktL7ZFfW9tZam8j2s8nKqrLHOu2Xy2peAfi1/wW+/4S201K
f8A4Kwf8EwPFnhq71qKS7s7rxRBNp9lYXN8l1NFElpBaXs8VpZEwW0Tz2X2tGRFuEnfAAP6
69O+DPwytvh14U+FF54F8I618P8AwNpfhvRvDPhbXPDGkapoemW3hC1tLTw9Ja6VfWkunxT
abFZWz2ssNrGbeePfAYwAo9Mt7dbcMFYkMxIUAKoGAqAKPlXZGqRgRhI9qjEYbJP8j/jn9q
j/AILG23i7V7zQf+ChX/BJC08INrSeGvD9tdeJtZ05Z77xVc3C+D1uGu2ubuw1K4jZbi306
7uZ90SRxTXEahXrsvEf7Wf/AAUl+DWheIvBvxU/4Kuf8EmrHx/4x1vw/Z+GdV8UWWqaFf8A
hLwNLZqdT8e6TpsHiNLK91Ca+ea2bw7qMV4g+zG5tr2NXiRQDwb/AILoeNv+Cuf7ZP7T3iX
/AIJFfs3fs06XZ/sx/HDwj8Pr3VP2gNVsL6aym8OrrsGreMPEWr+Nftkei+HNL0G5h/su78
NTWl3r15babJcabZz/AG2Ij+n/APYZ/ZX8HfsSfsl/An9ljwLcpqOhfBjwBo3hJtb+xRWFx
4j1iCE3Ov8AiW+ghVFN7r+s3N7qs8jKHf7UpbjFfzmfEj9tT/gojpmqeH4fD/8AwVt/4JGW
MCeG9HzE0k9jL4oeV53/AOErlXUPEd7debqUflyLptmVVIJjueIRrj548O/t+/8ABZ/VfiR
cwyft5f8ABJlPCHhjR9fh0nUZvinoUumfETVrq+itNHtLrRdP1G88QaDqC2aPf2VxqEP2W0
Ehmvg8QJiAP7aq/I3/AILffs3/ALQP7Wf/AATR/aY+AX7MUdxqPxi8daV4bj0XQrTWbTw1c
eJ9K0zxXouqa94aOq3l1a2flanosU9n5F3cW0N0xME0uyXYfy5+FX7c3/BZ/wASeH9I1HV/
jf8A8EdE1u7SYah4XvvjD4jvNRsZYZpo4orjUfDl3eaMWmtliuIhaXs7yvKjFWy0Q9G1v9s
3/gsX4TtRqmv/ABh/4Iu2Gl3N8Ft73Vfi38S5FjkvJY4bOxiuLW+SJ4pJCDHcSM0iMfJlVC
uUAPzL/wCCXvwr/wCDhnxFqX7Fv7JPxq+HsX7IH7GP7GHj/wAOaj408ZaTPoXhzxd8SPAfw
4jW4/4VFqKeG/EWtS+NbfxHc/aUvpbLTLK0u4Z7m4ur13tohcfZf7MPwc8T/wDBSj/gvT49
/wCCn1h4T13wX+yx+xZ4ZvP2cfhHq3j3wzP4e8RfFr4w6Roeq+HPE+ueHNL1WOG8i8NaLJ4
m1oRaxPAouRPp6WJPmTuvsF1+2p/wWkm0BfEvhjxn/wAEYvGVo1pdT266d8X/AIiWbfZYVm
M8outQ8R2UMcIS2lCkqHBinT5mMKyeb+Gf2/P+Crfxqudf8F+Gf2n/APgjV8OdZsdI8MajF
4o8M/E7xD4u1XTtdvpmudZ8LT6JNr90kqw+TFFd3zwLa3wbfZzBYJwwB/V/EysgKfdyw65G
QxDYOTkbs4IOCOnGKkr+Mfxr/wAFJv8AgtN4alk0P4a/H7/gkP8AGXT9Emgi1Xxxp/x10Tw
uZNU+wXCnQJdD8Qa7p7Wvn3UUmLogFr1vKWSK3S2K+8eHP22/+Cz3iz4fG4vP2hv+CPXhPx
Fq3h9p78TfF3xDqOqeBLme0jmEzS6S91oWqXVigzPCl3dIfNaSMs4VWAP6wKK/lRj/AG4/+
C59rpmoTeKdY/4JAeFfDGmabew3vxDvvjxq08C6dY6TL5fjbyLDxddPAL+WKPUk06TSFET3
UdrJ9nQjy/lb4q/8FMP+CwvgLS/C3wjH7Xv/AASDvfGJsZNe1n4p2XxhOmassRtLfVNM0PX
PD2v6lBY26+I7XUY5dCv9LggEcFjNHqEjgkkA/tQmHzIeCORg8ZOUYAswZArMqqQV3EkFGB
Uhv58v2bf+CQGqeEv+CyX7cH/BRv406R8L/EXgv4v6Tpfh74FeHY2XxZqUUGsaDpVj418Se
JdP1vS/L8P63IujLpdrHp1xdWk2m399GrRBV838ctE/4Kh/8Ffb5r+LxH+37/wSL8Hw+HLP
R5L6a4+K3hzWLm90251J11jxJeLpuryzabHpumNNctYQ28s13Ba5tNsy7K6b4hf8FXP2/fD
mm6to9v8A8Fbv+CMt94ohht7vTLew8Y69o+p6o8M6XcdpG2o2KaXY2+q26SI8l3qIEFvJIY
naTZGAD+vf4e/snfsz/CPxhqvxB+FHwC+Dnwy8c69YSaVrvizwD8N/CXhTXtX0yS5a8eyv9
R0XS7S5uY3umNw5md3aZncth2B+gVTazMGJ3ZyDg5OflweMBRkAehySSK/gA1P/AILaf8FW
PiH8VvCPg1f23f8Agk58DdHTTtQ+0eMdK+L+lfEDwjr989+Y9Fh1SLS7nU9U0q/u4Immt4n
tI7WeKQR3b2ztGD77ff8ABQL/AIKv2dje3E//AAV3/wCCOlpHbWd3NPdTeLL0JbRwwSebIR
9hcCRD5RjeR40jncLJkBsgH9wMwJjOASdyH5QpIAdSWAYENsGX24LNtwnzla/iN+C/h7xNf
f8AB438f9d8E+GNM1XQvDXwI1ub4h6rbstvB4atNb+EfhrTo9TuDZRzLc6/qOuzadZLZXhi
uLyK5uJDLGIFr8f/AI4/8F8v+Cs37P3wP09U/wCCiH7H/wAcPGHxF8WeKNFitPhB/Zvjb4i
fD/RY5GNj4nudbstKtvB2n6LdkJFpEdw8+p2IYfaVHLHnv2MviT+0v+yzofxY/at+Gf8AwW
W/4J1WH7Tvx1msvHnxZ8K/FHx/B4l+J3xI1VtO1FdA8Aa948v7WbS9MsrK6vZtWutMSaysr
XUrexj+0JHYwxoAf6i9Ff55Hg//AIKC/wDBS64g0LV7v/g4O/4JipqF5bWmoaj4R1nxda3C
abdXIgvLnQb3VLTwmtpcx6fK/wDZxvLC63yh8M8iEMPqX4f/APBR/wD4Kc2tz5kP/BYH/gj
f8QHa4vr6Ow1Tx7qsASC602SytbVlt9NSRIdOu5E1MC5jl89htJxCTQB/cc8hRlGAQepJIx
l0UdiCTuO1chnYBVBJOP5Iv+C5njnx9/wUh/ag+A//AAQr/ZxS4aXxRr3hj44/ts/ESxgvL
e1+FPwi0K7s9S0rTZr6Ff7Oe/1axup9Sa0uIbi3udY/4RywWCaeWR4vF/FX7fP7dmlaV4Ns
bn/gu1/wSOsPGHi65v8AT9a0htPuNPtvDWjbFN3rmga3Jq9yuvalpSkqsd/pumIAyTwRXEg
3D4d/Ym0/9rT9kjxP+0P8U/A3/BaX/gl54m+I37SnjjR/G/jvx/498TReNPFnjS9VNaWSSX
xDf3FpqmhaBaW8WmSWmgrusFe4gWKFUthsAP73Pg78JfBXwN+FXw7+Dfw10qHw/wCAvhf4T
0LwR4R0y2SD/RfD3h3T4NOsEkkijRJbq4jt0udRuvKRru+kublkVpcj0+v8+vxj/wAFsP8A
gq74V8a614U8Lft8/wDBJj4iafolzNG2uXfxb8N+Eo7prFU+1FP7T1K1URPcTCCEOsaTNGF
ikkXLD0TRv+C4X/BYmPUdevpPit/wSD1zTdB8O/8ACVahYyftVeDLW3stI1CJLSwv2u4/Fd
vJJFeXZDWVrIEcTzCMrAqfuwD+9Civ4kPh9/wWr/4LWeONFvtT8F+HP+CSXxEstPXUIpdS0
n9rfwY0Mc+kWB1LUY3uU+ItlZy3Nrp7JdzRNPGRGFLBm8xa7HwV/wAFj/8AgtN47ttYNj4f
/wCCPmnHSvDM/jGTULr9qyyvol0OyvrLStRkWPRviVdpEluby6vZLudZIVbTZYIVeQwpKAf
2fV+H3/BcXxt+1B4j+Angv9iX9j34f6n4l+Mn7d/iXWPgfqnjg6d5vgv4QfCG50W4uvin45
8X6vOEsNIK+Gpri2sjcuz3GblLSOW8NvFJ+O03/Baz/grHBqgs7Xxt/wAET9U0yXVfEFpba
/F+1Hf21rJp+jrbjTtaltbjxlb3kNpr073KW9q9sby2Mcn2yOCKGPfyM/8AwXO/4LBw6lc6
dB4c/wCCOGvw2otpjrVv+1rokeliK+uXid833xSsLmBVgImufNtkAt3VonuJCYqAP6uP2E/
2Pvhd+wl+yr8If2WPhHalfCHwu8L22mT6xOkH9o+L/Ed8HvvFfi7VpYoYDLqHiPxBcXmqPI
Yo1SCS1tYR5FvGT9eSR7wB8vGfvBm6qV7OpzzySTxnocEfxh6D/wAFrP8AgtlrOrnTdP8Ag
F/wSn1sJG0sep2H7YnhS10fVUUnatjLP8W2vJZCsTlV8lGWNhvWNga+ifD/APwVS/4LjapF
uP7Fv/BNTWDN5TWp0n9ubw5ZIckAoEn8Z6hNPJvIJ8slD8wZlVeQD9vP+Ck/w3/a5+L/AOy
D8U/hN+xH4j8G+C/jp8RobLwXZ+OvHOoXulWXg7wh4juFsfG2v6Rc6dZ3EzeIbPQJ70aMgi
ZftcyzEtIqqW/8E3f2Bfhn/wAE4/2Tvh9+zL8MJ5dUOgQ3OuePfHep2sP/AAkHxE+JOv8Al
3nirxjq0qLH5j3V+WtNNim897HR7a0sopz5bSP+AnjP/gt3/wAFWfAGovpfjb9mL/glt4W1
NLhrV7bW/wBv3wtFIt7asu63Lx6/IXuIgxdIQBNtEjIuyKZ08V17/gvp/wAFY7qfUh4Z+Ev
/AASUsIpY41sY7n9tzwpq15p0obma4c/E3R1vYpmEqRw+RFtkdvm27Y6AP7YQAoCjgAAAeg
AwPWlr+MuH/gv7/wAFQ7LSdNtbn9mP/gmr4l1ufTkNzq2hft6+BbXTItQYSBUm06bxfPcxs
y+TIYYbyYhpUVJZFzKvhGif8HHf/BWvxBrnirR9J/Zn/wCCb0snha/uoNSt7j9qPSIfsy2E
EMt6trqk3xXhstVt7aKSOSa6sopAm9nY7MFQD+6uv46v+DmP4w/td/tN+I/h7/wR6/Yn+B3
ir4h+MPjToGnfFv4weKtOW60zSLHwlpWtzp4e8Mv4iubqy8P2GnX99A994kudYv4ISI7GxW
0lWZZa4zWf+C8n/BW7w1YTaxrfwF/4JUGPVrWIaJpdr+3B4bF5bXVvcrBetIh+JLC+KGSNZ
LaG5t2jKbkedZsj538Uf8HDP/BVfwXqFlqfiDwp/wAEftFvdcs5lgupf2mNEur61so2ike0
v9TsPinKY4red7dJVnla2NyqEnlWAB8VfA3VP+DrX/gnL4H8L/An4Z/s9azP8NPhx4Wj8K+
EPC0vhH4c/EzwppGjSTy3z3mljR/EgiuNSe6kubm91abzLmS5kmMpVXVK+yPCHjH/AIO5f2
9/D9p8JvF3h/w9+zH8MfiLexad4m+M9voHgv4VeJ/B+hWd6i61dWVzo3iPUfFKSXVnLcW8d
lZaQJr3EawXNmFE9cLqn/Bxd/wVEW31a+0/4r/8Eq71dYsL+SLT9G+Ntvft4FvbyFLe2hs7
ltbc+IH0+WBrgRyzX9t52qRRfbHjt1mTx6x/4OH/APgrfF4hh8PXn7Qv/BNe8uDoM3iFtQm
+JmgR6JAtpGs0+kXmu2V82k2PiNXVlg0e9w12yuqxsBwAf2RfsMf8Eg/2Nf2GbT4Z+JvBPg
WDx/8AH3wL4N1vw1dftIfEU/8ACR/FfxHe+M9Xl8R+NdeuNd1Hz7iG913WJ77yjHK91pegS
Hw7b3C6W0sU33L+0J+zv8MP2ovgl8Rv2efjNoY8S/C34qeGrvwn4t0RJWspptKvEGXsLuHJ
sL62nSG5s7qKNjbzwRSBGcFj/A98OP8Ag4n/AOCnfxP8YaXofiT9o3/gnH8EvDw0fXY77xr
4h8Tajf6JDeyxxJpd3qmn6JLqut3N8DE0+mGxtUtJUeX7crg21ZXif/gvL/wUr+Hvgv8At7
Wv+Ck//BOLxFrVx49PhDTvCvha117xh4hl8MyavFaH4kXn/CN6RLpulaFBpM761/ZepTrr5
t4UsxZ/2l5kFAH9GP7HH/Br9/wTH/Y8+OkPx70Xw/8AEH4teKvDXi//AISv4W6N8W9fg8Q+
FPh59nt4V023XQo9NtbLxXfaReiXUNO1nxHHc3MFxKhWHzbeKYf0V7SHwx8x1IYOI15HnMc
OSCgaKNsZVlbDyMkQJVa/zz9S/wCC2n7dHjvw74g03Qf+CzP/AATr8NSweTEdctvhf8XfDW
sRRlsm70ZPEPgCaKRnVHBidZ5PvKQh2MPn5P8Agqr+3p47ttJ1PUv+DhH9mPwDEmqWmk61a
6J8MvH1vNplhpsFxPD4jFlJ8Onvdai1e8htbDUoIIotwvVdUgCstAH+lqJXIJCZIC46qFYq
hIcuFIwWJOwOQqkECTCFyyb94wMYJBB4KklVJBw3zFWKsF2MuCGOcD/Mck/4Kqf8FA/Gfw8
1mS3/AODgT4AaFr5u9Q0y58LSfD/xboHiJY7K/Noup6F4nn+GsukvaXtrBDqGnTx3is63jx
TlJkZ1+wv+Cfn/AAU7/am1/wCPHwm+D/iz/gvJ8HPiNpt7PNfa7p/xB+CnjTU9Z8Q+J7/R9
Rmi+H+l+Ml0Gz0S/wBCtfJWb/hJJZo1sbqMR/ZXDRKAD7D/AGJf+CLf7A/7WP8AwVA/4Kf/
ABA/aS+HHiD4wt8OP2mfEbeG/B3inxdqNv4G+0eMoYfEmrXWq6N4fj0W61d49S1K7axt7/U
5rCCJ0WS0neKORf2ZsP8Ag23/AOCLunwanbR/sS+DbiLU7LWLFzqHi74jahNZR63dxXdzPp
dzeeLprnTb60aFYdIv7WWO70e0aS202a2hkZSUUAGkf8G23/BFnRtB1rw9B+xD4LvLXXdv2
u+1fxj8TdX160CrIFGi+INR8Z3Gs6B80nmMdGvbFnaONZC0SmM09H/4Nq/+CLeh2Grafafs
W+GLhNZj8m7udX8bfErXb6GMQSwoNLu9Z8XX8uiSI0q3IuNHNjdPcQwtLNJGrxuUUAcB8Mv
+DZP/AIIx6R4A8PaRqX7J0fjC8tbe5+0+JvFXxG+Itx4l1Z5b64lEupXmkeJdGs2eJSlvCt
np9lFHbxRoIyxkeTrW/wCDZb/gikShH7GeloUmSf5Pih8YQrlHjkEU0f8Awnhjnty8SlraZ
Hhb5gyFWIJRQB2mo/8ABuf/AMEZdTjnjuP2Hfh5Es2qx6soste8eWC20sdiLAWdlHaeKoYr
PS5FBu7nTbeOO1vNQP267jnuFjdKnhL/AINw/wDgjB4OXVRZfsP+ANYk1aMRzTeLfEHjzxc
1p/rA0mlReIPFF/baXI4lYFrK3hCbYzCImijKlFAFk/8ABud/wRk+w2WnL+w58N0tbJZEBG
qeMXvrsSPvY3urzeIpdYuGU/LG5v1eJPkjZUAAwLj/AINqv+CK1x979ifwtFjdgW/jv4pwf
e6/6vxsCcfw5J29sUUUATWv/Btn/wAEX7Oexng/Yw8OqbA3DJE3xB+K8ltcNcweQ731s/jd
oLx0UK8Lzxu0MqiSMqxbd6LoP/BAP/gkD4f0CDw5D+xF8M9VsYA4afxJqfjbxLqN0sjOxS9
1DWvFF7cXkY8wgRXDvEVCKyMI49pRQBow/wDBBL/gj5bKVt/2CPgdApeOQi307XbcM6IYyz
CDXIw7SI0is7hnQSOIWi+Xbwl5/wAG6H/BGW+uLmeX9hv4axLdzvcS29nqfjCwt0ZkCCO2W
y8RQSWcCYLJBaSQRFyWdXOMFFAGDL/wbW/8EV5jNn9iXwmgnEYKxeOfilEIxHjb5JTxqGiL
f8tGRg0uT5hbjGO3/Bsp/wAEUyxeP9jm1tzlWX7N8W/jZBsdAQksez4hAxyoCdsiFWAJGdp
IJRQB6P4L/wCDej/gj/4Gimg039jnwxq8E1x9qaHxb44+KHi1FlCPGFhOv+Nb6SCEK5zbwu
kDkKXjbHLdE/4N5/8AgkDoHiDUPENj+x54bkl1ESg6Pe+Ofihe+FrATFmYaR4VuPGj6DpQV
3Z4/sNhD5ZICYRVQFFAD9Z/4N6v+CP2vTPLf/sZeCFSRHjktrHxD45023lSSMxMs66f4mtp
LgeWWVVnkkVQzbQOMM8Of8G7/wDwRn8M3uqX9p+wj8KNRk1URLJB4huvF3iGyshCTt/sqz1
fxHd2+msw4kktY45ZQP3rvucsUUARf8Q7v/BG9fEGr+JIP2JPAVne6xYx2EllYeI/iDY6FY
LEwIu9H8P2ni2HRtK1JwNkup2llHfSoSrzngjubP8A4IQ/8Ei7S3W2tv2F/g7BaqHjNpEni
iO1fhoZZJLdPESwvNdLlrqUpvnlLSuTIzMSigChP/wQI/4I6XEAtn/YB+A6wqWaNI9I1eMR
M6hZHi2ayPLeUJH5rJhpDFGzlmXJ4S8/4NyP+CMV/K0tz+w78PBl0dI7PW/G+lRRbBgoqaT
4msfMRzy4nMxJ+6VAABRQBv6n/wAG9X/BGvVdJfRZv2DvhBbWcmlWukvNpn/CS6VqpitbhL
kXia7p+vW+tw6nOYxDdahDqEdxcW5aGRihwJtI/wCDfP8A4I7aLq2p6xZ/sOfDGS41OystP
+zXup+Nr7S9OtLGNIok0fSrnxRJp+mSzBFe8urW3S7vZQZbqeWQliUUAa9l/wAEDP8Agj9Y
2Mdin7CPwYuBGLdvtV7a6/d3r3FshjgvJLibW2LXkcZKR3G0PEh2w+WAMST/APBBP/gj7fM
Zb39gn4H3k3kS2YnvtP12/nWMiSEMs19rlzKsqKxeNw/7uX96gWT5qKKAOQX/AIN2/wDgjU
biS6m/Ya+GdzNJaSWSm41Pxm0MFvJb/ZgtvaJ4lSzheGMk20qW4ltpMSQOjojLhf8AEN1/w
Rb/ALMm0pf2IPBCwzW8lv8Aah4t+JJ1SNZbmK5eSHVX8YtqEc+YhCkwuC8VrJNbxFIpGWii
gDnE/wCDZf8A4IuxII7f9kia1QYG20+NPx0tgdvK7hD8RkB2nJXPRuRg817Hpf8AwQH/AOC
RGm6cmlSfsU/DjW7OOKzjiTxNqvjXxHJG1jE8UE5n1fxPdzS3RD75ri4eaWeRVaVmAIJRQB
rXn/BCD/gkld6dBpcf7Efwn061tongiGlf8JLYOIZGkaWFjBrwUxSedOrx7NhWaQBRlSvnA
/4Nzv8Agjak7XMP7F3hCzneRHaTS/F/xH0UERnKRmLRvF+nweWCWJHlZffIJGcOwJRQBSj/
AODb/wD4Iywy6nLF+xb4TQ6rps+l3MY8Y/Ec2yQXBctcWlo3i5rW01aEySfZNcghTWbLeRa
X8ICgdB4K/wCDeT/gjt4DtL6y0n9ivwRqVtqE0c06eKfFHxE8VNGyDay2kuveLr6azjmQBJ
o7aSNHADALIquCigDuZf8AghJ/wSPnhe2n/Yb+D81tJG0MltKniZ7eWFkZDFJA3iAxSRgMM
IyEfKmchQKx7j/ggP8A8EeJ7uzvpf2CfgdJNZSxzhZtJ1S5ju/JjSNIb9brVZzeW4SJF+zy
sYgo2qoUsCUUAPT/AIID/wDBHJJPNP8AwT++AUjf2jd6kFk0HUDGJLt97WohXVFi/s+HhLW
wKG2t0AEcYPNTXP8AwQN/4I5XLQO3/BPn9nyFreVpV+zeHb+BZN8bRtHcRx6qI54sMGVJEb
y5FWSMowJJRQBE3/BAf/gjg7hz/wAE+/gCMMW2LomqohyMYITWFJUHkDOAfbIKH/ggL/wRv
PH/AA77+AQyADjRdXycd8/2z8pIwDs2g4zjcSSUUAU9S/4N+f8AgjfqVqLQ/sC/A+wUEsJ9
N03WLS6JKOnzXK6u0rLlw4RiY98cZ2YBDTaB/wAEAP8Agjh4e0+TT4P2AvgVqazXDXU154h
0rWNf1F5nXadt7qmsXM1vCBkra2jW9orkusAclqKKAL5/4IIf8EdCMf8ADvj9nkZI3Y8M3m
SAWO3/AJCZ2Aljlo9j4AUMFUAQn/ggT/wRxwR/w76/Z/8AmZiT/YWqEgM27YmdYIRAemwKw
GcNyclFACj/AIIFf8EcVgnt1/4J9fs/BLh0d3Ogak86CPGI4LmTVnnt0YAh/JkR5Mku5bBF
/X/+CD//AASC8R+HovDN5+wF+z5Z6fbrCsFxo3hWTRdXiEOduNb028t9VcsCRK0t3IZRjzC
xVSCigDzWw/4Nyv8Agi/p2q6fq8H7DHw6ln06cXEVrfa/8QNR0u4kCFNt/pV94tuLC/hOd3
2e6glgDqrrGGBJ78f8ED/+COSkbf8Agnz+z6q4UMg0DVAsgTJAlH9sZkXcVcoxKNJHE7KWj
UgooAzNG/4N/P8Agjpods9tZfsG/BtxI9+7z3ieJry6P9pSNJcx/aJ/EDSfZxuMVvaEm1tb
YLa28EduqxBZ/wDg39/4I5zXE9wn7BfwXtGuNKvdIkj0+38Q2EBgvlKTTCC012GMXSoSsMp
UpEx81Y/PAlBRQBx9p/wbk/8ABGSyvFvY/wBiD4eSulnpljHBeax4yvbNbfS33xlrO68RS2
815eHI1PU7mObU9QQ+Xc3joAoztT/4Ntf+CLeqzy3Nx+xL4Pglmd5GGm+MfiTpUC7hgJFaa
d4wtbSGJBgRxxQIiYGBxRRQBveD/wDg3X/4IzeCBqA0r9hv4d6gdUMBnPibxD8Q/FPkPbLL
5L2K694wv47FlMrlvsyRrISPMVwqBWaH/wAG7X/BHzw/Hr8dj+yDocw8Rqy3ran4/wDilq0
lqGZWzo8mpeNLl9GIK7V/s1rYCNnix5bMpKKANzUP+DfL/gjjqmo6bqd7+wl8JJbjTUKhfO
8WCHUCWtmMmsR/8JH/AMTaY/ZVDT3zTSus1yruwuJM52pf8G7/APwRo1Nm839hL4T20Tb8w
abN4p01fnXaNs9lr8N6mz7ybLpfm+ZtxoooA4+7/wCDan/gitdghv2KPDEBKld1p48+KdqQ
P7w8nxsg3js2Nw9awm/4Ni/+CKJMzL+x5DE85Yu8Hxd+NULBXULJGnl/EBVSKRcq8SqEdXd
WUqxFFFAHTx/8G2v/AARdi8M3PhYfsUeEXsrqO8RtRm8ZfEm48RwNeywSvNZ+JJvF8mtWc0
JgCWzW97GsEUs0aqVcba3hr/g2r/4IseF1ZLP9inwtqYaeynY+JfHHxO8TMRYtdMkCvrnjK
+ZILj7XIt6kZRrxYrUTu/2O28oooAsaZ/wbZ/8ABFrSo7uKL9iXwddpd38uoMdT8Y/ErUpI
ZZXMnkWk954wlntbCMnbFp8Mi2aoAnkFeK07P/g3I/4Iw2V7pN7H+w58PJjo15Ne29re694
8vrG6mnOXj1W1u/FMser2YHyxWGpC5sYAMw28bfNRRQB3zf8ABAv/AII4s24/8E+f2fQNxY
Kvh/UlXJOSONWBKk9FLEKPlUKuBXf2/wDwRZ/4JO2tsllB/wAE+/2XEtlt/s2z/hVuhOzwq
FUJLK8LSzEqAGkmd5GwNzmiigDBsv8Aghx/wSK0qTVJ7T/gn1+zSW1l1W9S48AWd1EFkdkZ
bOK4kkjsBiaQqbJYGUkFSNqgQ2P/AAQ6/wCCSdjcJBD+wP8As6PY2UOmPY6dceBbK5tLO7t
Teq2oRee0ly99ewmG21CW4uZlu7e0to5YyFkMpRQB13iP/gjP/wAEqfFzQyeIP2BP2Yr94Y
5Y42X4Y6JZERzxxRyIfsEVrvRo4YkCybggX5AuWz0Xg7/glB/wTX+F/ju1+L/gD9iP9nPwt
8R9Ej+06R4o0z4b6JHeabcW+nz2Uc1lbvDJYWsv2WaWGSWG1SWYOzyu8mHBRQB//9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAA1AhoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD67/4KSfGj/gsU/wC2D+1n
8Jv2Q/HP7cV74d08+DrjwRpHgP8AZx+E0fwz0jRI/Duk30beDPidreox6pcwHVL28t9dvDY
S3+uTQzw7FNsSfyV1n9rH/gu94Y1+90G78af8FX7LxH4bFtp+pard/ss+Atc8KwXGoTWttJ
ciDSElk1a1N0yR2r2kk00SOZHEcZlx/YP8Lv8Agnr+1j8Pf+CxXxv/AG+rn9rOfxF+y38Y/
hFpHg+T9nTUoNZlv9I1vRdJ0rTdC02wjllfw9p+geHdRsdR8SWWp2Qj1e+utcu7G8hWJWkk
+mv2yv8Agp7+xr+xH8E/i98Zfir8bPh7fSfCGW50DU/h14Z8Z+HtY+IWq/EdtOe/0X4Z23h
mwvbvVbHxVrX7oLb6jZQLp1nJJqmoCCyt5JAAfx1/Cr47/wDBbfUPibHpw+I3/BUm6+IPjf
wjp+k65d6p+yv8H7TwBb2+gW15cz33hfw34n1i0fRJLdrlrOfXmSKfUrzyEMh/0dD5rYftN
f8ABW/w/wCOfDuna38Wf+CyOr2Hh660/TdU8I6J+zD8JbPxfqFhBq1y2pXgl1G/vrO72JJm
01G5tHivIgI9wgRGr7m/4JcfF7/gop+01/wcG2/xT/bmu9R+D15f/wDBPvxH8Y/hp+zdpep
Sv4f8IfAf4jeNrPR/h14U13Sra4W0g8VRXdyPGGuX2pQTa5PqEFsuoCzn/wBBsvaB+zfr11
/wdsX+o+M/iP8AFubwhdfsyWn7RngDQ7bxtq1p4cudU0fSbXwjL4audOttT8s+D9E1Nbm5j
0SS1S2ub5kdozGN5APiPxHD/wAHBN58Ufh7qvg7Vf8Agqc3wMvnF78ULDxBoH7Nth8UIref
VLmVI/BBtPM8PxSS6HLaBYNYRDY6nFcxyiSBoseFfET4n/8ABwNoXi6Dw3pHiT/gqANJXxb
pk2rafrvgP4DQeIpvh1c3dyZf+EYvNOuPJ1vxrEltCjJBCNM3mX7RsjmQH/RkJ9yB+OTwex
GQBjsD69jj+Tr9vj4DXHxN/wCDl7/gmXa6t8SviVB4QvPgR45+Ktz4Ht/FGtWfhCHWPgvea
zfafaaZpthd2sEEXiC7nsrnxEriVL1rSFJkMcjIQD8rNU+H/wDwXP8Aipfy+MPiH4z/AOCp
vh/4c2eh6Xq/h/8As/V/2evhbr00sw1W28nxU82o2Wl6O8JFlvikF5NKvmTSxLI9qF5TTPg
1/wAHBOkeJbiXS/Ef/BUabwGPBWdElHir4HeItdl8dy7XWee6kuW0q98GNETLE1u7ai2Qqs
V2ufrX452n7YH/AAX/AP2tf27f2KPil8c9Z/YE+Cf/AAT5u9bNx8OPC2k69d3/AMYZtS1HX
B4A8efErUNQvNF0+00C30nQYda8k3Mkc+j66t3pllII5ruH7h/4NMP20fHv7RP7D3xT/Z7+
KfjRfH/iz9jP4sP8OPDvi261x9X1bXPhZ4ktrzVPBrzSTj7XPpWkXumeItG0LUJ5rl59Itb
K2d91mN4B+R914S/4OGLHxHqGu6drX/BUi4s7ax0vStDtby3/AGfzN/ZR1GyuteXU40lnsp
L94Evv7KvYbNriGQ2kU7NbidK9Zsf2dv8Agq58V9W8X+X4w/4LPeHvEni3wHpd141tde+JP
7M3h2xjVru30+3h8KWFve2R0ifzLC4LzaZBpmoG3CTTSymaUH+2L9oP48fDf9mP4JfE74//
ABc1618N/Dr4T+Dtb8Z+KNUvJ4rcCy0e0kuEsbVp2jjl1LVblYNM0u23A3WoXdvApy+R/mq
/sYf8HD3xU8V/8F49O/a5+MPijXvC37M/7QeuJ+zvq3w4vtZI8L/Dn4Na5fjTvhtfXkCodO
F74G8TT6R4u8Q6xDHFcXHn69514bWbFAH2z43/AGBP+Cynhq70fWvBvj7/AIK6RXGk2epw6
5qnif47fBy/shZPMk0M1jBBr0djEoijVr06i8hjaLzY7pI2ZK0/BX7On/BwRLL9l+HnxI/4
KRHxLNpF/qPgbVviB4x+BEnw0fxHaQi/0ibxTrrapqSz+GbryJIbiK0SSa/aWK3gkTzCw/p
2/wCDhvxF8R/DX/BHb9tDX/hV4lm8Nazb/D7TBqms2F3LaX3/AAhuoeJdFsfE1tpd9bOs0F
1qOlXctrHNbyo5gmlVZBvyfxe/4NXP+Crnibxd4H0v/gmN+1pLrnhf40eAPCNt44/Zo1jx+
15pmrfE34OatarrFr4Zsl1aC2n1G98OWE/9s+HLgT3UmueFbiWW1eZNJlKAHe+Hv2Pf+CyH
xC+HPhqP42fGr/gpTZePZ20nWPHEHw4+MP7HnhPwwni/Sb+PULj/AIRSOe0TXIfCr6jApsr
HULl/temkQXiPFJJGfi7xF+yZ/wAHJ+vD4xeHfgT+058XvEfhm48XTReFIde/aT/Zy1jxNo
2i6vdLL4jtfHWoeGbW7n0fxEV+3Jo9ro0lpaadIYhEAkDxj+yf9uj4OftA/tAfsv8AxK+Dv
7Mvxxh/Zx+Lfjy30fRNN+MT6Vc6vd+ENAn1uwbxfNo1raSQ3Meu3vhhNT0/SLtJoWtL26in
M8QUuv8AEd/wTWTw1/wR5/4OMde/YA8I/tMeLPjd8J/jj4D0fwR491bxYHN+/wAb9V8Mt4w
0vTtctbabULePX9P1mO7MmoRPCxt9fS1vJXWIswB6HpH/AATx/wCC/fgXxlY/Ei3+IX7eGp
eK9MBlj8j9rn4LeI9DknexNjJv8K6jpp0S8i8pn8uKaxcpJ5dzn7Qoeqmt/wDBOH/gu1Ini
34ieI/j3+2l4QOoaefEL3XiP9tH4H+FPD+l69rMzNnVI7i2j0zTdPguHEMukWcVqLZ57e3h
IDgV/fNqF/YaXY3uqape2em6bplpcX+oajf3MNnYWFhZRPcXd7e3dw8dvaWlpbxyT3N1NIk
UEKSSSvGisR/ngf8ABcj/AIKIftbf8FLIYPD37NGia34B/wCCWXgT9rn4e/s06v8AHZNQe0
0n9qP4war40OkQat4cuLeO2u/EPw38K3+kXk9rHol1c2M0otrzUblbuWKyiAPoLx9+wN/wc
Sad4e06P9nD42fthReM7KS2/tu++Mn7S3wG1nwTqMFzp9rcR3XhmbRdOe9u447k3EUy3OUE
Zhw5cNXP+Kf+Cb3/AAcRfE/T/C938Vfiz+13P4m0LRP7PvJ/Av7Yfwd8E6C00kgnvJILTRt
IsHniaTmGfVGubqKLMXmqi8/3heCdFPhvwZ4R8ONMs7aB4X0DRTOm8Cc6VpVpYtKokJkCy+
QXXczOAfmYsDX8pv8AwcSf8FSfj34a8G/Hz9gz/gn9omua58W/AXwCufjl+2L8cvCurwWdj
+zb8Dmu3t7nwydTTjT/AIjeNrI2ojgN7a6laaDq8S6ZFc6jqAFkAfENx/wT6/4OILnwpoVk
nx6/aU0bwv4L0q+sbk6/+1/8DLa71HwhcWUsepxQeIrTw55sutSQODYeINbvZhZ+XJcCdSY
3HgHj7/gjl/wcWa9qdhe/Aj9on42eG/C0HhzT47mT4h/t7ab4tvfEXiCeI3Ums6PqPh2G00
6DQnhnhtmtf30i3NvK8FxLDIrD9Sf+Ckni74naF/waq/D/AMR+DfiX4m8Ma/f/ALO37Mdl4
q162u5bnXPFvhvxTe+GNI8R+H7/AFiaX7dBHrcWpo2oX0U32uaKB7Zn2XMuf6I/+CeHwHsP
2Zf2IP2XvgfpvirxD42tfAfwb8F2R8U+KbqW71vWLnUdJg1q8uLmSaad4oVu9RmhsrQTPHZ
WUdvaxHy4VAAP4dPCX/BJj/g6L8O3U8niv46fFHxPbyQGOCLw7+25pelvb3CyqVnd9TtdQF
xC0KshhCxnzCrFsA46ZP8AgnJ/wc/aH4ha58G/Gr4x2b3Nxolz4k0/Vv2yPhv4m1AWcEjw3
UljZXWnumlG6sI4YtPlNnHbyXMU01ws5JI/vg+NXxe8DfAH4TfEb41fEzXdP8NeAfhh4R1v
xn4q1vVblbOxsdL0Sxlu5TLcMrhHuGSO1gUJI8lxNDHGju6of86b/gix/wAFu/H3xd/4Ly/
ED4n/ALQ/xBuND+HH7b8OsfCTQNA1TUJ4/C/hG706/in+A/h+1tijWWntGLU+HGuhHaC81b
XTNdXA83aQD2LQv+CXv/BydZ+I/G/i/wCIXxx/aPgGq3l9Ho95ov7afw80eztND1JrmGaPW
7bWkOgW2pMk8EcFzpltYwwS7mto0bySPUL/AP4JEf8ABefWtF0mSy/az/aKmvU0efS/DMUf
7dfw/Fu95Gst0tvdXNhZqdYktrqaVryaKW6u2hTYk6xJGB+sn/B3FP4wg/4JjeE4PBvxe1n
4bX2u/tP/AAk8Ky+GNHvZdK/4Wo2vx69HbeGb3V7doZ7G10GW2PjR83ENnOugMl0sgWJR+a
//AAVB/wCCa3xe/wCCXH/BOn9jj9rj9kz9qb45Sa1+w1418O/FDxp4Q8Ta3eeLtN8U+J/i3
qPh9PFfi+G4e4ksdN0nSnRNAbQ7q0u9ButEv5iWiu5y7gGSP+CUn/BcPQ9O1O51b4yftoWL
WsVy1vq9j/wUF+Fbaba2dtpJddQ1Ya5o0cMKLq0bz3OJo4k0r5TIJ1y3inhj9j//AIOAfG/
g+eH9nT9rn4q+P/iLolho0PiW7sv24/gT8QPCOm6nK6DU2m0/RbC41OzsrwwXQ0f7ZOs+6P
EzyFHUf0Jf8Fbv2jvA37SH/Bu18Zv2kfDvxL8T+B9E+Nn7OPwv8V+D9f8ACkE9tr/iDxh4t
8TeDI9D+Hq21v5Fwln428XzR+Btc+zFfK0jUdQuYFeONUk6z/ghj/wS8+Ff/BIr9iI+PfiL
rUNp8avir4C0P4sftOfEPxLe3Gm6V4QsbHQ5vEcfguGK+uTbaVoXw6sb69ttTvmiguNT1SG
/v7lVUwxRAH446L+yj/wcj6RYaVY33xe/aRGsSWkUc8f/AA0p+zK8d7eW8KPfvpdvqHhJr6
a3R2d1GJ5IIGi+0HOWPL+Kv+Cef/Bxh4j8M/EnRbH4/wD7RvhzUPidpx1jUNa8V/tX/BSDw
3pOr2qRQ2dq82geG7XWfDVs/kRLc2fhW509Zg7SeZvkc19hfs3/AAU/ae/4LZft2eFf+CqV
x+0R47/Z+/Yk/Zl+NOoeFP2QvhN4Zt9Si1H43+DvAuoLZeLvH9/eC90vTrfwr8TtYszbzXd
zZa1Nf6NC9jZx28UQmPrH/B2v44+Kvhn/AIJ6/Cjwn8Hvi74l+G/i74uftSfDv4aL4a8LXl
9o178ULTXNK8QyxeHLvxDYSW8mkWGm6vaaTrU++5hivGtooHLoGUgH5jeG/wDgj9/wXj8M+
GZhqf7Rn7XGpeLr7w+un6lfaF+2/wDD250RLmRd+orpuma7p0l2IJ5UU2U5u4NQt1+TzsyE
15d41/4Ji/8AByJb6X4e1H4HfGf9qLQpY1trjX5vjF+2X8Nb+YwpDcfbhDpmn2Mcemv54gl
Rr25uEjtllWcklGX9eP8Ag3q/4Kn/ABh8fzeNv+CYX/BRa+1DwZ+3r+zZdzaD4Z0/4hhdN8
Y/FPwBounK5iZ2RYPEHiTwjY263VzqtvdXMniPw3d2et27TwQXE485/wCDr3/grBffsmfs3
6N+xd8A/iBPoX7R/wC0pE//AAndz4W1JYvE/gH4ENHcWOqrM0Eck+l3/wATrt38OaY8M1pq
B0S11+5tzGJbWYgHwn4H/wCCcn/BxLpOv+JZF+Mn7Ut14E8Q+HrUpD/w2T8G9S1a/wBRvdS
l1TxA9prFzoWoWNnYX8k8T6DPo0cE1pbCSFZWtRFGLPxN/wCCTv8AwXc8RS654ku/jv8Atb
t4u13U0t9Pmtf28vhloOircTaU6aZbDQ9P0jSrB7eG6jgjujpyw3l0I5vKt3kcuP0n/wCDV
r/goJffHX9kLU/2Ivjn4i1O0/am/Y21XUfC914Q8ai5svG138IGvh/wi1zPbaiiX91L4MvL
i48H6qLkyX1hFbaQt0irNG1fAv8AwcteL/8Agoh+0D/wUS/Zn/Yi/Yh8VeJbTV/h98Dr/wD
a38K+A/BviWDwp4g8XfELwLrGu3Kahps1xcWg8TeJtH0rSNnhnww00kd281+TbSlnIAPJdU
/4Iv8A/BwBdeDfD83hj9oX9oXTvHy6xpNx4mj8X/t9Wt14ZuNGtrKa21/S9Lh0LS49Rtp9T
1NYtQ0vUJ7mRrGwdrOeGaTEg8YX/gjD/wAHOltJZ6zF+1nr2paHaXM13qUcH7cGqwpdabBe
O80Eeq3BNvZm3s43tZ7x/MCSRNMyIVZF/Yn/AIJt/wDBY/4h/wDBUj9lL4w/8E8vFXxMuv2
N/wDgr34X+F/iL4dW3irx54bn09/EXizQoX0zWfiLoXh5rGyn0vxfosNtMPGXgqa2g1nRtQ
lm1nRoLyyhkFj+W37Cf7evxd/YR+E3/BTH/giX/wAFBfGOq6b8XvBfwi/aN8Qfs4/FTxP4i
vFsPFU+r+BNf1Sfwzo2vazJHqVzb+N5LlfGXw+u3vDLNJearpXlx3iRxKAed65/wTC/4OSt
GtrP4n+H/wBsLUv+FVQ3Ut94ktrf9vXRdRh8L6Ppk0EV7HeePNXEPhuWS7Tz3iuB50dnJKk
E8fm4VtX4Y/sA/wDBxZ4nk8Z+MPgf+1D8RfFHgLXdI1Q6le6J+3P8L/iLJefEcQx2dstrrK
22oaXpemWtjPbS6hpVolhOkUYngaORoyOF+HHwR8T69/wQh/YT/wCCb/we1/xvf/tgf8Fa/
wBpC2+MkGgy+KLmSz8P/AzwdruoS6/8QPFFpDeXH9l/CbStC8OaNqV1bNJYvq+rRTXTwTXU
Ekcn6b/Hf9nfUf8AgnL8GPg9/wAEGP8Agkz408Y6x+2x+2he23xG/aK+NV7r1w998K/hVZW
Fjonjv4sa7bRNND4C0PxRa2V1pmiaZpclpcRadaX/ANjuLvVL22eUA+Sfg5/wSj/4LgTeE/
Et78bfj5+3De+IJU0i10u++EH7dPwim8H+TaW0zeIzrd9r99NLpzwX6WpsDaTebHaGddRkE
gUt6H4U/wCCXP8AwWIl8bv4i1X41/8ABRfUfBuiR58K6j4N/bf+BGv6xLeaK9ufD0OsaY0h
8OXSCKNl1mJpbl52MYnEwkY1+kH7WH/BObS/+Cav/BvD+1T8AdB/a2+IWheJdH8H6v8AE34
ifHC+u7+TU/iH4zvNSsJ77wFo2n3WqXd/4b0Dx3dx2HhSC30m/k1ONbhtRmllmnvDX5FXPx
d/a8/4Jnf8Epv+CHWo/sOfHB73x7+1t8abbx/8XPg9rdyvij4k/H3xf8Un8OXmk6BoVvq76
je2nwv0CxtT4O8R2mmrbRHV9f8ADuqzXUVxLJG4B1Gvfsif8F7fDvxim8f6b8Q/29rnx3eS
alqmk6RP+0t+z/qlpfWMdvJYLdH4cRxJoslvFamL7WtnpL2lvd7pEl37ZK8o8LfsOf8ABxX
ZWS6h4y8f/wDBQg634zubqfw7H4V+OfwuvLLQbizmE+qSeNrHVJg2kW16q3Y0K3tdscyvan
KruQeVf8Fmrz/gpd4r/wCC4Xxy+Ln7C+sfGHxB8R/2NP2efhH8U/EmkeC9RW5j+D/hmXwrp
+peMvDmkeHrp7aDxr4ZfV9Tvp9StbDS9YfXIp7ySSOVLWNYf6zv+CFH/BZLwB/wVZ/ZvsYv
EuraLoX7Xfwo0i0sPj58NYfLsLq7aCaLT7b4n+GtJCqT4Q8T3LxpKlsJV0LWnm0m68jdZee
AfzB3Xgn/AIOTPCPh7UNM8LeJ/wDgoRFfa5e6PDFL4xuvghdjNneGVrbS76e++1w308RkC2
1kkj6gQscqhAWHP+A4P+Dqqy+Iehn4uaj+3B/wqFNRUeIn+HulfB25+IcmkKmNukQ6xbLos
d+74HmXcrQouZMOwAHvf/B3v+03+1r8Nf2yP2Efhv8AAXx78RtD0jQPAdz8efC/hLwJHqRG
pfFnwr441qCDxJcWmkxG58QTaHoOlxB9OuPtNjZ6fLdz3FqEuWkH9WP/AAR3/wCCifhv/gp
t+w18Lf2hrKW2tviFa2ieBvjZ4eh2o+gfFPw1a29v4gxCkaRxWOvh7fxJpSxKsa6fqkMQ2t
EyoAfxwaX4j/4OjNH+L998MfEGsftkaq0njawsNMvvDFv8FdStbHwdqFjf3VlceJNUfT307
TdYZ5dEM15I0WlK0erxKTJHCR9Q6vdf8HOHhabQINGv/wBsS/nu/EFnDrLaj4c/Zy1+0h8P
QK8mrSWUlsIVGptGka6d9q2Wc8jMszKuDX50/Fv9ur9vr9gP/guP/wAFLv2xvhrdePvjV+z
z+z/+0b4Y8Kftb+ELa/hi8MTfB34g6pNpPgLQJdFvpr+38Pvp50e40nwx4o02xMek67aWs+
pS20OsTib/AECf2OP+ChH7JH7dvw98OePP2cvjb4A8c3OreCdK8b6/4F03xTpFx4++H9lqA
jhu7Hx14VS6Os+HbvSNUabSLuXULO3tJru3aSzmuLV4ZpAD+RHwX4f/AOC6tn448W6/8TNV
/wCCsV9oPjC1kOoWXgHTP2YrC+stSjvoLu1fQINZu73StFskSKWOWCxtlkeP92CsZkzzlnL
/AMHHep+JNT8Iaj4r/wCChnhr4PNbQXWieKU+GP7PGtfFW21LT9T1aa1s9Wlg1WysZdOuNO
1GFNRntJlku7u3t1eFLaziLX/2rP8AgsX8WP21v+Dgb9jD9jX9mL44eJ/h9+yr8If2m/Cng
vX9c+H+pwJpvxm8c6BeXd18Qrq9v7VjBr/hR7W3m8C6dp0009msM2o6oIDcXcDL+jn/AAdc
/wDBSf4i/sc/spfDP9nT9n7xhqXhT48ftX+KL3TG1PwvdzW/jLRPhd4Y+yjXLnQGt4mu7e8
8S6/qOj+HLa+0+aG+gDXcUHzSqaAPyZ8X+Gf+DlC08T+EF8D/ABJ/4KJav4Mnk1P/AITy68
Q/Dz4G6X4j06GHedKbwvaWup3NjqT6gFRrtL2e1+xmTI80I2e303wx/wAHB8/w68Y+Pr/9o
T/goV4I1Xwn4t8G+E9N8Ca78EPhN4u8SeNj4tOombXdCi8N3rQWuheEl07f4ivNRdAovbGO
082WVlX9iP8Ag2r/AOCpXjP9tv8AZs8Tfs5ftN6zexftkfsnX0PhHxzpni/7RYePvF/gRVS
20HxnrmlX9vbXQ1XTbtJvDPiR5FFwl/aW09zDCbxGk/ez9pz46eHf2Y/2dvjb+0P4uWaTw5
8F/hf4z+I+rQwxyyTXMPhXQ7zVUs444ldi93PbxWgYKVRpt7kIrMAD+CTxB+0N/wAHD/wz1
3xjoV747/4KLeOBottrukaNqGg/skeAWs9V123tCulak0+oSMI/DtzeOYLiSASX6RRm4hjf
dGD5x4R+I/8AwcLWv7Ld1qviDx7/AMFNrLx3bar4k8W2Gn6X+z34N1a0/wCEiimsLJtB1HV
9Su08bz6Az3im1httHeyV3murSGS3gm8v9+P+DXP/AIKdfGf/AIKIfBz9rT/ho34i6v47+K
3gj48S+K9Jh1q6spF8OfDb4jWL3mg+FfD1vbW9rND4b8Lahpl/ptj5scnlpNEjSb87/wBof
+CqXxC+Inwo/wCCcH7bPxI+E3iG48K/EXwZ+zl8Tde8I+JrS6s7G90HVLPw9dOuq2N5qE0N
rbX9jbmaewmaVZ47xIWtA915CMAfx63njL/gt5r2p+F2X4z/APBWyPXPiJoNr4j0awsf2W/
gvpmgW4mQWq2l/dnXTa+GnFzEVa31IxXKxyC6eIBmWt3wl4I/4OFdQvPFcnjT42/8FLPDen
21xosfgq00n4Q/AzXNV1e3uLMtr02tzf23aabpsunaiDHZxxyyC8tHEwKSAoOo/wCDbz/gt
T8bvB/iX4U/8E9P+Cit54ksoPjd4WX4nfse/H74q6w8F34v0HxZdXlzpHg2+8Q6xK//AAk+
n+J9Wt9ag8E62dQmuodat7vwpfKtzHbJF/cf8R/iL4J+EfgLxl8UPiR4j07wh4B+H/hvWPF
3jHxRq8vkaboPh3QbKXUdV1S8kCu4htbSCSUpGkkspAiijklZUYA/z69T+JP/AAXV0+1bVt
G+OP8AwVYNhFeaxbn+2/2SPh9c3Qbw/e2tnqzNZ6dfzSMu+6T+zZFXZqKBprQyQwysOV1j4
y/8F+18WalrHhT4/f8ABRu20waZHY6bF4u/Yus55l0i+zcW89/Y6QLjT/7YDs/+kWm6eFdi
TAEbK/WX/gm1/wAFqPjr/wAFLf8Agun4j8DeDZPiB8Nv2GtG/ZJ8feJPhZ8K/FmkQ6QfiON
K8U+C9O0346X4ksYLu8XxJf3upjwtJHd3Ntp+gt9gMjXZvwn3x4E/bZ/aOu/+Di74wfsP65
8StF1H9nCx/Y78O/Ebwp8OLQ6Kkmi+LS1ldXmpTTPEutXPiKbfePf2UE8scGjy2Vy8McKO7
AH8+3hj9tH/AIOH/CmpW1sfjv8AtCaxYtpTRS6h4t/4JneIdft7aWRY4Wia2i01by41K2Be
WO9QNavLGSXw/HeD9vT/AIL+QeItG0qx+Nfx41nw/quuwae+qf8ADqfV7fWNF0madA+q6xb
ahZ2lrcOsPmRpbaZcXTG5aNmMduHdf7KP28f2uPB37Cf7Ifx5/at8cRW97pPwd8Bar4j07Q
576KwfxV4pdV0/wl4TtZpWT/SvEfiO703S4xEHmCXLyxRsYzj+cT/g2I/4LV/F7/govrn7V
PwW/ay8eWviH446X4rl+NfwxhFvpekWUXwr8QywaXrfgnwxp9nBbO2m/D/WEsHtYSLieHTd
cjknkZkmlcA/P3w3/wAFFP8Ag4Nn8U+MdG8S+Pvj9BpejTasPDupaJ/wS1e7l1qy0xkdtTu
4NSTT4dPhe08+RLGO5ur6We3eKGNw8DScZef8FZf+C8NjrmowWnxW+MSaBp0Fy9rqPiH/AI
JOeJv7T125h3NajTtL03TbmC3sdQwsfm6vqFhc2jBjJbyIQ1fuf4E+M/7dPj3/AIOR/i3+z
lqX7Sl9afsj/A79mjRPi9F8E9C0bT7DQtYtPHVlp+k6Fp2vGaCW81PXrDxDc3Wp3OvpdI4t
I7ezgiiQyBuR/wCCt37TH/BSnwB/wVz/AOCWX7MX7Nnxm8NfBv8AZ8/ab1q8tdVm/sSx126
8V674D1keIPifpfjW3vbOa/8A7PfwKdLsPDFvpjxWf2y/uLu5uBOJFiAPw68Xf8FK/wDg4E
1IrqmrfGj48+C9GuYpdLub3Rv+CX/iOxtNOmvNPiuLRja2WmaleteXFvOJbW8tt6Wso3OUc
AVr3v8AwUY/4LtxabpOl3n7VXxltHsbPSPEsd3H/wAEqPiX/al9pemFZEl1O8j8KN9ss9QC
r/a1vKA92rkSKjEV9R/8Ftf+C6H7dH7AX/BXn4ZfDfwfpt6P2Tfgh4R8BfEn4leAfDOlNcy
/GHwR46d7DxPqnizWr7TXGl/2LdO+k+GmtbqDSbPWILWS4unvLtki/sM/ZU/am+Cv7Z/wJ8
A/tFfs/wDjPTfG/wANfiDpUV9p+oafMklxpWpIkY1fwzrtsMy6X4i8P3jPp2s6ZdJHNbXUZ
IDRSQyOAfwV3P8AwVv/AOC88Ns08Pxz+JV1cMIzBp8X/BK/xtFcyE3E8dz5jz+GI7OKO2t4
4LtWS6meVbnySiSwutcH4y/4LHf8F9rTQZptH+NPjXVL6TUVi8NWEP8AwTe8aeG7vxTqOmn
7W2jWmp3XgWa0t57iSE2t7a3brbtC7KbgIxC+u+LP+Djv9s/9lX/gsj+1t4h+L9p4z+JX/B
PTwF+0Frf7NHiX4f6RpYn8L/Cax8OatqHh/wAO+KfDPiCLShb2njq8Ohav4o1LR9RvVufFd
oNU022INhbvD/fv8K/iZ8O/jj8N/A3xd+FviPR/G3w5+IPh/TPF/grxRpLJcadq2i6xbLdW
V9aMVDxSskhS4ikWO5trhZre4jinikRQD/NP1b/guP8A8F0rfT9ZvdG/aP13WvGXi/UvCay
fD4fsK+LNJu/Dt3BJCupWPhW8vvh2ukWcdsUki1u1hnlOsFZFsv3kqtXOn/g5S/4L3aN4z8
RWUeoeE9f0iWcw2Wqal+yBqlloMQ061ZRLpdjDodlrVm2oyJ5U9vqTTlb1skQLkH+i/wD4L
x/8FwPil/wTb/b0/Yc/Z/8AhJa+CB4A1u48M/FP9pmGfwvY6t4r1vwJrvje88I/8IjYXWo2
TwaNFcaHZ6tr9rqWkSLqr6pBZpJPDDD5csn/AAUB/wCC0/i34Bf8Fw/2HP2I/h3qvhbRP2e
fFVt8PIv2jbS/8FeGtUuPEmpfG2S5k8FxWWr3lg2qaHPpdlc6FNL9iuQWl1LLKXBoA/nt0P
8A4OgP+C7GleLtPGs+DvhX4j8PWkyTal/aX7Mnibw34dvLb7J58yX2uW5tdR0y3t3bZNcxG
JhJFgMY33G/qH/B3z/wVrudQ0y6svgN8CtNsLOLUE1DTU+Ffjy6j1eS5t/KspZLu58QPc2Z
02cG5jS0eNLpv3V0HiG2v7YP+C4X7T3xi/YW/wCCcXxt/aN/Zo+Fnhvxl8SfCU/haxa71Xw
lpXiPQvAvhrW9ct9P1/x9r+g3USwatpGi28kdrcW0sc0EcmpxXV0gtbeaSP8AB/wj/wAFJf
8Agop4I/4N9/it/wAFMfjh8Fv2bp/jV4j+IPhyP4AazJ8JfB/h2zs/gv4t1vQvCNn8RtX8G
WmnNperyHX7i+k8LWUrI2saZcW+pXqfYxbiYA/BrSf+Dqb/AILZeJfiB4J0mbxh8EfCsF/4
p0iyew1n4HaF4b8M3sOo6vbWq23ibXdXS8vNL0ciZLO61O0uLWa0hka5V/tCq4/1FvC+qeJ
tU8M+HdT1vTNFttZ1HQtIvtXt9H1Z7/SYNTu9Pt7i/h0u+a3BvdOiupJUsrsgG4tlimIy9f
xeQft2/tWfCD9hn/gmz8Yv2+/+Cf8A8CP2iPF37afx/XwP4x1G1+D2jeH9Y8L/AAO8Raj4d
u/hhfX9h4a8OzaNonjHX7i6HiTTYL7yE1C1sIUmgjnmlVf7cAiRgRxqqIgCIiKFREUbVVVU
AKqgAKoAAAAAwKAPyk0n4G/8FGNJ/wCCt3in45v8erDVf+Cb/ij4EaVoMHwO1LWZZr3wp8V
tMsNMtGvfD3hcWawW0mp6lY3WrX/iQ38ks1vqtzp7W+YoCnwR8O/+DfH9lP4If8FDf2m/+C
m/7SfxH0f4x/D3XNX8SfGjwn8MPir4Z09vBHwk8UXqvrfivx54sub++u9E8UN4Xtba7i8KS
XmjRJptrLLeXInvYLUx/a/hf4/f8FGX/wCCx/jn9nzxT8ErSP8A4J1j9nqw8VeAvi/YaVbM
qeP4LbTZLw6t4lN2bqXVNQ12bVvD6+GhZxpZ2FnaakvmLNJO35c/FX9mj/gtp/wUg/aN/aE
/Yv8A2uJ/BPwa/wCCXj/HqPxFrvxA8GpZaN8RfjH8C9KuLDVfDfwY8DanpV9c6lJo3iB7K1
fxnrOs2VjdW00l5ZPNcxMluQD5v/4JU/td/Dn9vz/g5g/bk/aP+ANxq3iX4E6J+x3p/wAMf
CPjC6t7600/U7Dwr4g+FWjR6npmn6hFb3Gj6Frmv6f4kn0G0NvCLq0t21RoYpb6RF439r79
uj4W/sSf8HVM3jP45+JtU8N+AfG37HfgX4Kab4vWC61ix+HfiPx9pEzaBrNzpEQkYaI2vwQ
f2t9nWNY2uTfTrIFkdfcv2CPh14C+CP8AwdC/tt/Cj4N+C7H4ffCT4b/sOfCv4e6B4V8F6N
Jp/hbRGXRPgpeaPFqcFhF9nkvLll1W5/tbVDLc3d3JeSzXMk00rt8Vf8FRP+CdPg3/AIK0/
wDBe39pn9nvw/reo/Db4k/Dr9hTwf4r8P8AjDzbubS9T+LmiiCbwmdTighmis/Dr6fqUGla
gZLizuQ+LyzZ54dhAP3t/wCCKviL/goP8Fv2ff2urP8A4Kraj4j03w/8JPjP4t8Y/CX45fF
jxLpl3ceKvgnqdjf6/qmrtdQ6nqA07wh4eazhv9Fhvpo7mzi1250dYETTIo6/mE/a6/bg/a
q/4LVf8Fiv2NLP/gmjP8RP2VpPAfgX4oaZ8C/2gfHZXw5J408CNf37fE34t6BoupaW8F1oM
+gWTafpmgvNfzay4jtrgWFwRIv0p+2n4a/4K1+Gv+DbbxT8Ov25PBOvN8Qvgt+1H8J/Atxp
+m6odU8ZfEv9ljw7qNppNtL46vvDF3fXeq2F94tuNM0j7f5i3ureF0tb3V4OJd33x4X8WaR
47/4Lqf8ABGXWvDXw3ufhBoV7/wAEsvG3iqw+Ec+lx6Te/C+w8S+HbyeHwnqOlW8af2ZJpJ
UWbLPDAWKKXAnd1AB3P7Z/7Pfhf/giZ/wRs/b38f2nxo8c/HD9rr9rGKPwj8Qv2nPifYrf/
Eb4q/FT4vPB4E0/THe0mludH8PeHfCt/wCJB4VsJdSvYtEdGupJpXcxj87f+CH3wRt/+CSP
/BbTxT+w3qeoeLj4R/a4/YS+DXxO8FXnijVdGvItV+IFt4U0Dxp4rw+m2umW5t9L8ZWvxZ8
JeG1+xrqBsrCCO5a6edLiT9TP+C4N1J+1T+3r/wAEjv8Agmdps17eaJ48+PEn7VHxx0WNoW
0W8+F/wTSW+0y311QxndbjUrHVoorYL5cwnSR0dSGT5H/4OgNEsP2Uf2n/APglR/wVI8N6D
c2+r/BP476d8NviPr+lxu6SeBLHUIPGWi6bqECQ+SojtD46stPmlnTcdTe0SJyY9oBuWPh3
/gpN/wAFdP8Agon8af2H/wBub4e6T8Pf+CeX7Hn7Sh+L3ihPDmiah4dn+OOiaaRe/Ab4Sat
qt5qd5pPj7wDrKwDxX4naxsDc7ZJLW+u0YW8Nv+YvhP8A4J0WP/BSS+/4ORfgz4J8F+GR8b
vhf+1Z4R8a/swvpOgeHPDk+heIvhnefEmw0j4eeHnttPsrbQdB8YeEtMTwVNDZraW0rtpmo
XBkubdbiv8AQr8FeLfD/j/wj4W8feFbqPUfDfjfw5ofivQNRjVV+3aJr+mW2q6TdMASQZbK
6hcKxYxlimQQa/kz/wCCBnjLUfid/wAFgf8Agvr8Q0is9L0LUvjZ4O0NNEtYnZP7Q8NeKvi
L4fTUluYgLMtdWek+ddxAee1zdl8lAxIB8W+CP2w/2zv2p/8Ag2R/4KB+Gf2xfg94s8J61+
zn8NrP4M+F/jZ4yvLiPW/jg3hrxfpVjq8esaFqNla6hbeIfACwaf4d1jWo5bux1t1hnMo1F
L8v8v8A7S3h74Bftt/8ERv2af8Agql+yp8VT8C/20/+CXHgr4b/AA3+IviTwnpdz4Y8YX+r
+HLjwx4csfDF7qmnTjVVm0+41G117wD4gne9sNTsL7VtFuytnNLBB/U7/wAHHGraV4Y/4Iw
fttJLNZaZHrPgfRNEtI2aC0S61HVvG/h8pbW6fu1lu7t1lk8tA0sxEhwTkj+RGz/4JC/tsf
sQeJP2S/FP7FngyL9qz9k7/gpf8E/hh8M/2hvgn4huNTm8HXd94y8J6N4m8cWPxDZp7VPC+
l2qxX3ibwJ8RraaG+8K3+nz2ltJJcbLW8AP9Bn9jj4h6l8Rv2Pf2avih4p+IGi/EzWvF3wB
+F/i/wATfErQoEtNE8ZavqXgfSdR13xPZWyRwra22o38l3eG38mH7O7vEYo2Uov+f3+0hF9
s+F/xh/4LxeC/h1pup6taf8FttJ8QN42topoNe0z9nf4OLB4BtYPDn2SaHVtP07xnrNiIPF
Ae7aDUzLASsEeY6/sB/wCCovxN8Hf8Ezf+CNHxntfhBpFr8PbT4ffAbSf2f/gZ4V0uaW+XR
/E/jSys/hv4L0PTrh8XWoT2k+qGUXhBurlraW9kIkZ3XyCz/wCCdy6N/wAG8F1+wrLpNhfe
LpP2Kb+71BL/AMq0+0/Fa+0Kb4mXd/e3aKP+JhB4ukMJvJHMrC3jSWbblqAL/wDwWx8H/Hj
/AIKB/wDBF7x7qX7Buv8AiS71/wCJ/hH4Z/F+w0PwzfXXhzxF8T/hAsln4o8VeA7SU3Flci
51fRJY72bQ3nj/ALe/sh/Dkq3EWqNBN/MF8V/+CnX7P/7bf/BF/wDZG+Cfws8AeBPgp+0L+
yj+2X+yD4Z8bfsveG9vheyurXRPF914e0bxZ4Hg1C3tjeWXjDU0in8QLLJf6roWuXeqSa5c
3DAXlx/T7/wbQ/Hw/Hb/AIJBfs1xXmp6lqfiP4Mf8JT8CfEx1Rc3NpffD3W57bTbVbkFlvr
SLw7e6N9muhJK5iKxyuJIXC/x0/8ABfz9kn4E+Bf+Cnfxf+Nf7F2jWnhix/Z61n9nr4hftZ
RWN1t8FaZ+0N8YPifYJ4V8NeC9LtLKG20rXr7TUg8U+KtHtrp7S1mmkuY4rOe4uI6AP3j/A
OChH/B1Tp/wZ+Jl9+yb+xj+zpqvxP8A2ktK+J138CfFl38TZNR8OeDvDXji9js/Dnh5/DD6
VFPceJ7t/Gd3PZQ22oPo1pcxaU9xHJLb3cbp6R8e/wBg/wAIf8EyP+CA3/BQ3Vvjr480/wA
a/tc/tPfCjxT4z/ac+Ovii7tbvxB8RPjj8SJNNtdN+H2ga1NDHqN94X8P6teHSPCukLJLHL
dzatrgjiS9kS1/WL47Wv8AwTC/YN+F3iT9uH9qT4ffCbwJ/wALc8b/AAb8d/EL4h6t4EXxb
rHiD4z2Ph+1sfBWs6VYwadq2ow61YJDd3sVxpcMCxSpdalcubhjKf5gP+Ct3xQ8c/8ABbz9
nT9qf9r3wNN4w8F/8Eq/2CfhX451L4L6vdqvhrXv2q/2rra+03QZvFsOi3ay3v8AwrXwPZa
obG2Op21pMbn7Ytti/wBRuYdOAP0A/wCClUcR/wCDUP4dpdyyW0A/Z6/ZA+13CRNO9tbr4l
8AG5nEKkGYwRB5PKUqZNgUEFhX7FfFr/gql+yP+xl/wTl+Av7anizxhe/EL4D+KdM+CvgPw
t4j+HNgdZn1y68T2dpo82oW9ozRNDBoNnpWuarq9rO0d3GNHudOhjkv5YYn/Fb/AILE6VoW
vf8ABrZ8E5fDL+KNE0W1+GP7HN1pdh/aC3E80dyvhzT5LXxHLbIIb7SxLeTXrRAIizQ2RB3
xAH8pf2Q/G/xZ/wCCT3iTS/8Agjx/wVV/Z41D9sD9hb9rGw0Hx/8AsyN8PvB83jy81Lxz4r
v9F1LSU8BWl3c2V4sFzq0pt/EGgC8sta8HaznVbaV9J1S9M4B+7H/BTf8Aax+Gv/BVL4zfB
r/gjJ+yT8RrfxNf/E/xx4Y+JX7a3jHSrLU4tM+HP7N3gPT/AA98TLvw6Lq9jsNP1zWPiHFq
fh+wbR4pbiMWlw0FwVnaS3H87Ghf8E7dH/bu/Ze/4LS/Ej9nfwJYeBPjz+xj/wAFANU+I/7
Oen/D210vw/f2Phb4feHpNN8ReBdE1SC1028sLVdA8NnxPoNlY3Nn5HinS7ZrZHublpZP7u
PgB/wTM/ZF/Zr/AGqvjV+2r8I/AGoeFPjL8f8AwjoHhfxx52rTXXh7TNJ0SDSlSHw14flWS
Dw5cXcOiaRBqS6fOYZhYbI0VJZd34kf8GxsvhTWvF//AAWTvPCltqLeEdU/4KE+Lhp1v4hE
NzqElrJba0l5FqGwNBMs101z8m0o1s0aOD8woA/J3/goF/wUu8Hf8FT/APg2z0zx9f3HiWx
+OH7PHx4/ZV8A/tCQXejXFtpt38RWnvdJfX9D1i+SdNdsvEmju/iWYWF9bahp2r3D2OoYgU
Ne/wBnXxa/Z18Mftaf8E7de/Zu8SWqarovxf8A2XdL8G2xvvLtymp3/wAP7A+G9UeSVLqOz
ubDXItM1ETFZjbywbv3gXn8CP8Ag5r+AHwJ/Zl/4I0al8MPgf8ADzwn8HPAXir9sL4QeJNb
0vwdosdjpz+IfEvifVNY8ReJruyttsl/fztbebIC+9ooIbWDy4ookT+o34QvYaX8FfhbJ/a
Ecul6d8LfBDjVJo2tI5dPs/CemOb+WOQlraN7aL7RJHIxMKkrISRmgD/O7/4JHfFnxt+2zc
/sG/8ABDn4hTajq3hH9jz9r/4zfH79p77dLNrGgeMPhT+zdrLeIPhV8L0uL2Vra+8J3fxRv
pNJvtJghghh0a30y5t0EsSI/wDRD/wWX+Nni39tD9q34Cf8EIvgVrlz4S1P4/Wek/GP9sH4
nWGqXmlal4F/Zs8Lai2sX3g7QY4rjT49X1X4hWelXlpe2ZvJon05rewmtHi1GQp/ON+wT+1
JoX7J3/BwZqP7ZeueB5fAP7F3/BR741ftK/BD4N+PJ7Sw0/QLuE/EjSvC8Xiq1EDKmnaLb/
FHS9Ksr+eRLcyWGrXepoklrA0x/a7/AIOS/wBm74y/s8/Fr9mP/gtv+yVoaz/Ev9knWNK0b
9oBLKebz9f+E8epxjQ7zVNLVhFquiWTaprPh7Xc5W20zW7a9nWSDTwUAP3c/ZW/a/8A2NLf
9oX4jf8ABLP4AWt34T8efsU/DPwNDqXgeDwuNA8H6d4Sn0/TbbTrLwlfRslvq9xpcF7psmt
eRbRbbi/MzSTytcOv4+/8HOtxY/ED9i34N+J7vwF430LxF8Ef+CmH7O3hzwk/ieyXRrDxlJ
qSXq3XiTwm8Fzef254U1W21H+ybHVJUtpY9UstShNoGtVeT9Y/2CdF/Yl/ayuPD3/BW74A+
BdKt/iz+1H8HPDfhbxh43ilu01WGx0CSGLVPCOq6Y8gs7TW9B1vTm0jVL9LeK+v4tNtWnll
hEVfmj/wdVa9ZaD+wl+ztNqV3JY6d/w3x+zXfX95GrSSWljpF/4hv7u5RFV2dreCN5lRVZm
dFAVjgUAfAH/B0p+zr+zNpvxL/Zj/AGrtL/art/2IP26L7QPEOmaD4j0+28VaQfiN4P8ACW
ltfXZ1bxx4EiTXvD/ijw4bt/C3hO/uN1prq60fDt20EQt5I/zp/ak/Yd+K2sf8EJ/2sP8Ag
px+1rpuoa7+1X+0Zb/skaf8O734qazD4j8f/DD9mr4a+MvBWieHWt/EeuxW+qQeMPipb+Z4
s8T29rDZ6ncWlxp2mNAVW6Wb+6D9qT9gH9j39vwfArxX+0b8L9P+KTfBnxHpvxI+FupXtze
2ElvfTxWd7CmpraPbtq+iah5Fld3uhakkun3E0MbzW+9a/KT/AIOsfDOpap/wRR+PVp4dsr
ZbPw745+BOrahbxvDaQ2Ph7R/iZ4fSQ2sOEjItneyjitIVUiPPlriPaQD8JP2rfC6/8EWv2
/8A/gml/wAFhvDKa3N+z9+1r8Hfhf4H/au06zjEy6d4m1j4QeFLLxheadp2nRx3Goza/wCG
LW38dWyX0d1PdeKvD2ryec9zfRun6WeMPiz8FP2jf+Dib/gk7+1H8DfGN54x8BfHT9iX406
l4f1e80270XT73RtGi8Ww6PeaVZ6taWGqLcXrahfLdx3MOd1tEYF8suzfu54f/ZZ/Z3/bW/
4J3/s6fBb9ofwB4c+LPwt8Q/AH4Bam2l6jtmiW80rwH4Uv9O1XRtWtHW6sLpZIAgvNOuopJ
rSSe2d2gnlVvxX/AGvvh/4c0j/g5C/4I7fD/wAEaF4Y8O+FvhX+y98YJtD8PwRNpGnaJoGj
WfiCx0+x0K10028RubWBUjsbOdZLRkM7SRM2GoA+Q/8Ag5O/ZI+H/wAA/wBuT/gmJ/wUN+B
lxcfCT46fE79r34bfB/4mX3gW3g8PSeNZl1/SNUsPHeqX+lx291N4q/sb+0fCWuXVy8y69o
VxYwXgd7OVrr60/wCDoj/gjv4d/bO/Zy1n9tD4SWOjeHf2lv2ZvB+q634m1CWSz0iL4n/Bn
QLO81bXNB1nUZDCJdc8J263eqeFLid3knjkvdDD7Lq2WPO/4Ol9cvNH8Qf8Ebjptwtvf/8A
DxvwVfWzNHBcAG0l8NWryGGdZIpAq6ntKvGygyDo201+xP8AwW4tNXvv+CTP7fFtocU02pN
+zx4xkjjgkeKQ29uLOe/YOmW2pYRXLuvAZFZTgEmgD+cr/gg/8LtY/YW/4JoeO/8AgtH+3B
q/iH4k6x4G/Zebwd+y14cvJbTWbj4Xfso+ELy5uPDfhXwdDbQSf8I/cfE3xvqCRXk8e27t9
CFrLqfnia5Q/rX/AMEG/g14o+MHw88V/wDBX39pLUYPFv7WX/BQu0HiG1ljktrvQfgr+zvo
mt6jY/C/4N/DsqJJtN0RNKsNP1bXFuJReXl+lml7HHe2149z2P8AwS8+AfhT9qH/AIN6v2Y
P2c/HNpb3nhb40/sRN8PdVju1LRQJ4o0zW7Gz1EbVZ0m0m+ntNTtZY1aSC5tIZYvnRMfmb/
wbJ/tTeO/2dfEnx+/4If8A7WLpoX7Q/wCyj408Y618ILKeSee08U/D64uf7b8S6bo2pnfDc
6fp13qUHjDw8fk8/wAM+JWKKPsDQxgF3/g61/4KWfs++Ef2Qviz/wAE8/Dk+qfEX9pL4gWf
gjxF4v8ADnhrTtRvNL+EHgGy17T9eTxb471qCzm03TpdQktrOz0nSXnS4la+W5uWtY0j8/2
L/giD/wAEVNM8H+Ev2UP+Ch37aHxh8b/tO/tLw/AjwFffArwj4vvbW++Ev7MvgbW/CGlf8I
do/wAPNAxc20viPR/CTadEuvQLpVpYX811dWekf2vG+tT/AM/njn4V/tJWP7Pf/Bzb41/ad
/Z28S+EPEfiDxt4Y1LTfjh4hvJYDIdO+L9td6P8MfC2qaghvPEnhW68L3+ka0h0iWTSPIjt
bG6dJoI4Yv75/wDgnldWd/8AsE/sWXVjcRXVrJ+yv8AhDcQsHjk8r4X+GIpNrDqVkjdGweG
QjnByAfz6/sMX92//AAdDf8FZNIk0e81XTdT/AGfvhXDf6izQz6dpEFpo/gQ29lfQ3Ehdot
VNzNFbQwxvFmKbzgiuN35+f8FH/wBhfxx/wSu/4Le/sB/thfsEapJ8MvAX7dP7RXhD4U/Eb
4UeCre30zRU1TVvF/hZPi14aj8LWHlWmpeBPGnhS+m8W3FrPbR2+ieJrWa7sI4ntrCSD9AP
+CdF6dR/4Obv+CxsgJItPhJ8LrA9Rg2kPg+3xgkZwVIB5XnjsR6d/wAFwrXxM3/BTv8A4N/
7tdZQeDn/AGxfEdt/wjwjkEreJo4PCUw1oy/6po49KdrNYwPMRpGY/LIMgHAf8FmNH8Na9/
wXP/4ILaJ4rsf7Q0TXNf8AjvoupWH2aC6h1O11Ky0iyfStTinZBJpF/HczW1+gZnFtNMYo2
YkH8wPBPxe03/g17/4LAfFf4O+O5fG2q/8ABNz9szRf+Fj+FZtO0HWdXm+HOsz3mpXGmp4U
0DSpprXW9Q8JavJJ4I1pLO0XUb/wzdaJciGKSwUT/pJ/wWU1e3tv+C/H/BBKC5kKW2lax8V
9duyFLeVapPC88oVSGcrDp0jGNcs2wBeTzyvhX9uL4r/8Fy/+CgfwT8Kfs/fsSeANa/YU/Y
k/aM/4SX4u/tEftFaBYaxqOpa/4Um1WwFn8Nbcu0dnf6osUd5p2heTqTSTRWl/4iNnDa20M
gB8NfsNfti/sxeDv+DgH/gsD+zz+0TpnhrWPhb/AMFCrvTfDng3S/iDpqjQfGninSrVNa8K
fDbXbTV4/sGlz/EDRvG2rWlm2txQC28R2Gk2YuLS6uI2b4E+Bv7WP7Ev7DX7Nv7U/wAAf2H
tL+LvwA/4KHftu/tNz/sheMk/aAaxhH7JHwyu/F93oV7NofjzRdO03R7/AEHQLPU7hop76Q
+IF1WWKa6WOHS4r+57/wAb/wDBH2D/AIKgftO/8F/Pir8Etd1zRf2nv2cP2sNJ1b9nXwvea
4bD+17yHU/F+t+NdI1NkuLq4guPE1vosVn4Fv4pYodH1qx0yJZIbR54Yv1M/Z0/YC+PP/Bc
j/gj7q/w+/bn+BOi/sxftTfDz4hXEvwO/aGuvBlr4Q8VfFPxF4W0tPDV344+LHhjT7W113U
7i8hspvCPiTV9Tzda+1vFr2nASQs8wB5L43/Yq8EfsPf8Fz/+Df8A/Zv/AGfvD3gvUtE8Ef
AfxXd+J/E93ZaUW+ImsJp/xF1T4nfFnUZtzSX/AIw1mNr7xDoupyzT3K38emJYyv8AZkx+U
X/BZW81z/goR8Sf26v+Cneoa5rx+CH7Ln7UnwX/AGEf2Q08OeLY38PavrPh/wAU3M/j7xje
aRqGmtqFtp+rWFrP4hgfRW0eU65rlhHPf6lb6Spb1H9hz4O/t8+BP+C+/wDwTc/ZJ/4KXvq
Wsa1+zn8NPiR4J+C2qxavDcRa38HtO+GnxXufDOp6b4x0WdNQ8RaY+oQ3NvFLq8y6rb29uu
m38UTQha/R7/gvJ/wTj+AH/BLz/ghz48+D/wCz/wCJfGD6T4+/bs+H/wAYpH8fam+va7feI
dXXVraDQdLvrWztYbe08PaNZQyW9xfI1xepYXE17dT31yr0AeE/8FVPBXxJ/wCCNf8AwU2/
Yw/4K9fADwddWfwI+OvhT4d+GP2itA8JZ0rRvEfiy+8P2Nl8QdC8RwWskk15qfxB0BYPGln
d3FusF74r0XeXNys7Sfvn/wAHDH7Qr6j/AME5Pht8BvhxeS2ni7/gpf8AGH4E/s1eChOl/Y
6xb+Dvinq+k+JfF2qQLDtFndWvhm1g02/h1IG0W31m6huYJ8+S/wB86f8AsjfBH9un9jn9i
TTv2m/Dlz8Q9P8Ah34e/Z/+OOj6dNqU9lY6h8QfC3gnS7jSL3xDbWoEetack91LNdaVc7rO
9fH2hZIwyt+c3xt16w/bb/4OCf2Wf2dNAD3vwv8A+CWXwU8Z/tN/FWJLJV0iH46/Fux07wX
8L/D48y3aCW40Dw1faf4gtFXyVikubtrMvNp8hhAPzO+Cfg/w9/wSQ/4OZtC+DGm6avgP9n
D9uH9mnwH8Ovh0NMs7PRtB8Q+NvB/g3w54f0++1HTNKD2b6zceLfBmoNqmoyWumQy6z4pnu
VjCzMz/ANUH/BSZtHj/AOCef7cx146b/Zn/AAyR+0MJjrEdrJp/nN8KfFS2IlS9VrdpDfm1
+zFhuW78gxbZhGa/nl/4OrvBNz8KNI/YG/4KNeF/DFzdeIv2QP2mPCbeK/Elp5Esy+AvEGs
WOqLoS2kvyzy3Ws6LsgnnKw20l0BvHmsK/bH9uX4keAv2gf8Agj/+1H8XLCxbUPAHxU/YY+
J/xA0ew1eFDL/Z2v8Awl1PX9GW9hhkkRbuzuZbR2WOR0W5t1OWA5AP5AP2SPhf8Iv+Cyf7M
v8AwRc/Ye+D/hqwv/Fv7GPhtPir+2b+0dp1lcaR40/Z/wDAfh/xprsfh34N+HvEoghj1TXv
i3rTprdjoq3t0uiWNhB4lhgtbsTyD9kv+Cq11+3/APt0/tweCf8AgjN8O/hlc/C/9hnx74U
+HfxM+P37UOnza7deI/F3wf8ADt7I/j3wImspqEHhu1g1XUrTT/Dkvh27gm13Wr4R3Msq6Z
50U384/wDwSI/au/an/wCCCPw5/Z9+OP7Qfw/tPGH/AATV/wCCkenW/jfUPGfw/sLXU/Gfw
98YWn2rwxYX19qTW1vfQazo2iae2qnwjcXM+naxpV1cT6PNHrEN0h/V34d/t2Tf8EjfCH7R
HwT8A/tOeLv29v2nv+CjHiXSP2gP+CafhWDw94x8V6Jovhr40317pHgo+O9e8SaiItBRb+8
fVdQ0LTm/s6JfDkwmS1EspiAPefgja+EtA/4OvrT4Nfs+3XhHR/hX+zL/AMEw9P8Agtr3g3
QrKztrTwj4c8P23hy807wFpy2ltCE1XS9c8ReBtau3d55IrJ761kmSVpIE+X/+CmP7TXhf9
lz/AIOV4dastUj+Gnj34sf8E/rz4D+A/iddahBBpGifGz4t6D4l0H4ReJtXkaweLQtN0zxG
ulaZqGr3hvYbcTxajc+Va2zx1jf8Er/2W/F/7A//AAcg6R8L/jt8Uda+MH7RH7Rv/BPXxd8
XPjV4uufLu7Nfjr8QfE1h478a6Tp90PLmPhfS9N8DXllpFzMjM88cMESLaPbiJ3/BVL/gmv
pP/BVv/gvF+1F+z6viGfwp478F/wDBOP4d+OvhF4la+ktdE0f4nafrjwaKfFNrbxPeajod4
moy2NxFayRSWj3Ed+DIIBGwB0+r+B/2pf289U+DH/BMP9uXxt4u8eeAf+CavwQ+IP7R3/BT
T4sWWp3Wr+Hfit8TdR8H654m/Z4+HsXiGSa1PxCi8N6bdxa3qWqrYSx3Vxpd5LHbxSQWsq/
kD4X+Emt/8E3v2RP+CKX/AAXB/Z5svFE02nav4r+GX7VNhp0UkWleIPCKfFHx3a6Dda//AG
StrILTxN4GTWfCF5DfrcR3N3pnhpZbqO4t4C/9Lf8AwTFT/gpz8LP+Cev/AAUO+FH/AAUb+
DPgr4fw/AL9n74gfDz4b/GExaPaePfjDZeF/hT4vs0v/FPiKxu5o/HGg6Doq6Ra+HfGeqSQ
ahcQ3TWE0W+3cL9s/wDBvj4F8G/ET/ghn+xT4N+IHhTw5438Ja18PvFqat4Y8W6LpviDQdT
iX4r+NbiNL7SdUt7uxu1jmRJovPgfy5UVlCuoIAP51Piv/wAFqfg3+yn/AMHCvhv9sWWHV7
n9k79rv9jj9n/w/wCMNe1jw5qum+L/AAl4I8UabLrOh+MB4clVdRim0DW9Pt/7X0xoXe60m
S6ubVndIDJ+kn/BR34ieDviv/wX2/4N5viH8OPFWl+NPh5408M/GjxN4S8SaBqCajoGt6Zq
Wi6lNbalp88LtA5lgMSyEBbiNkFvcKkkJjTlfGH7E/7OH7dv/BfL/gpB+zJ8dPh9oer/AA5
m/wCCefwR8NeHBpunWGn6n8OL6G/0y30nX/ANxDbiLw5q2iLMrWLWcSQGNPss8Mlq7xH8Wv
2dP+CZH7UX/BLj/g4N/wCCZ/wL+MvjbU/iT8DLv4p/E/U/2V/GTa5eahodx4HHgzxfca/pN
roF3cP/AMIf4h065vdHbxXpNpbW+n3d9cQapYvPBcgxAH7ea18Nvh/8cv8Ag6p/aO+Dvxi8
MaJ8Qvhr49/4Jp2nhTxL4I8W28eraJrOh6hD4fa80/7DeGRIwpkkvIZLRYrizuc39rJBcJ5
1ec/8Env2cv8Agox/wST/AOCsvxh/4J++BvhFrvxa/wCCcvxq1HU/jN4a+Ies67e2XhX4N+
BhJex2ni3w7fSm402Xxg1/caR4B8W+C5I49R1+Wx0zW7WWFbSaab8wf+C5eoftl/CP/g4E+
I/7Tn7FpTUfid+zR+yx8M/j/rFnodymqXMXwu8LWB0XxnaeJPDqFZNY0+dL0tq/hweZc3Gi
zJqEEe5YSn72wftvav8A8HAX/BOCz8L/APBO/wDaVsP2cv29Ph5rHwU+LfxN8E3F34h0K58
F6t4X8Ut/auhanqenwtJd+CfEmpWV1d6XPbzalZ6jb2VvpmsWjpNMhAPzUuof2QPDXij/AI
OtPDX7ZVz4Puvhu3xi8A65o1lPoOnw6xD8Q/Efhfx1J8Mr7wJotvHNOvje38c63pFnpep6c
q3N/qpmv78+Vd3in97v+DcP9mL47/so/wDBKb4DeAv2gdT1M+K/FM+vfFDQPB2qu8l38N/B
HxAuo9d8MeEJWld5IZ0sZxrN3YfJHpl3q81jGi+SVr+CKw/aF8HeDP8Agvt8Vvjl/wAFANJ
1n4k/Abw3+2xqWgfHy58I6NeRfCq/+JfgW61Twl4G8TeIfDDmTRdW0XQNe0GXxRY+HdTaXU
H0yyvJrcNJHc7v9Ym28VeHr/wTF418P6vpl74WuvC//CS6Nr1g8d3o8+hPpY1Kx1O1e3dY5
9PexMVxH5LoJIAApXIKgH+cH/wXd+A+t/8ABRz/AIKC/wDBW/4s+FL3xHHo/wDwS4/ZU+DF
vps1lBC+g3/ijTPEWh6n418PX88tvBeR3Y0PXfiHqem2lmZ5Xv8Aw8bppxZmOOT8XvF3wd/
aN/aX/Yv+IX/BbDxj8SfE2vfFn4U/tSfBr4K3a6fpi6fY6ZoPg/4d6BbeF/HaapHPHdW91o
+q6P4W0QR6X+5S6mmvrgxXE7MP6eP2JPHsnhj/AIJFf8F+f+ClXx51W01h/wBr/wCLvx28L
6BLBDfwad4gXT4b/wCGnhODTbGS7kubS01Pxh47XStOSS7zZ2WnxQPIyW/zfH//AAQ1mH7W
X/BAz/grp+xRfQ6X4i1v4dWWq/FjwD4bmZYdQtG1bwqviMavBIkTSEw+IfAj/Y51Lslw7W7
eXHKhYA/qr/bw+IGsftXf8G7vxz+KXh3fret/FX9gGDx5duD9ke7u4/B+ka/4tuc3cpZViO
n6zORNK0siRbRukcKf5uP2i/2pvC+uf8Glv7E37PWoasPFHxr/AGjNV8A/AH4X+EPD8UNxr
TyfC/42ahdRG90qB/tQg0zwv4W0vS1uGiU6hqWoacFctclx7t+wp+0HpXj/AP4NCv2tNH1q
88TS3vwQ+HPxt+EGpiw1Ux6pbG78Q6Xf+FoLS6uZXaDR1t/FWnQ3lkixxnSlvtPtl3tkfIf
/AASW+Df/AASo/wCCcPwa/wCCYP8AwUE/bV1v40fEP4+ftda54zsfgRoDaR/wkXwg+CuvaN
8QL/wRL4tfSImto4riKO40UfbbufU7i0uLq61K10uFbYXKgH9QP7RP7etr/wAE27//AIJC/
sc+M/gPc/FrRP2jbj4e/BbWfH2qtFFP8Odc8K+GPC2g2Gpad4Y/svWDqviSLWdRtrie3N3p
yaXpkd5dJfmWJUf97G6n6n+dfmN+2X+21+wj8Af2n/2Ivgx+01odhrXxk+OfjTU/+GavEV7
4GsvE9p4F8SzJa6LHrx8QXYM3hN9cvL620Sz1DT1luZLiWMSLHEolX9OW6n6n+dAH5CeGv+
CxPwh1L/gqr4y/4JReJ/hH8U/BHxP0bwpaeJvAfxQ1mDTm8BfEwHwtYeLNRt9Itg1vqthZW
2n3dza2GsMuoWWp6npWoWe2yeOFpf2BI6Y9e3bg/p/nB6H+IT/gol/wcS+Nv2Yf+Cnvxc+F
Hw1/4J8fCP8AaJ8Q/sxW8fgrR/jcLbxufixYaBregaDrni3wvY6jp/hO+bR7aXV7+S0LW8s
uj3LRLKssnnSE+JeEP+Duj9trxv4t0jw3pn/BOvwZpkms3+ss1tqWsfGS4vPDug6Ratfz63
rKWHgeV5LKKzWV7mWzt2NuLeaSSMR7SQD2T/gmx+054E+PX/Bz9/wUr+LHgK18faj8Mp/hD
rXhi18T2ug6rBpFxc/Am08AeEvEF7qD2krxvo+q674V1weEY7iOWXxBCLOeC3gklMI6L/gi
X+11B+3J/wAF7v8AgpP+0lo/gv4ueHfCviP4d6f4E8CXOteF4dO8OWfgf4eazpuh22m+PpB
YrNpHi/Vr2yXXfD9nJeJdxWMt5p+pwS3UAZPz28Of8Hevxq+HkOszeEv+CbH7PeneN/Fh1B
NU8SeCdQ8YeHZNc1aK+uxpl1rdlaeCba+1V55bkz28E15JLcTzSyFopLl1H0/8Ov8Ag5e/a
20rw54a8VeFf2Lv2Z4p/idrOp3XxGtfAPh345Wep+EfFeny/YtTm+Jj6J4AkgvfEDMq+bLF
cahdshAdwQwoA/uv8RzaFFomrXPiOTTE0LTrOXUtZk1eO1m022sNPQ389zfJeK1ssNslubh
pJRiHyxKCpUEf56v7QP8AwWT8Nx/8HF9p8f8A9hbwdp37Xtl4s/Zo8Gfsw+HF0DVZY4bm/u
nu/FvjDWfCEkVveRzahodsGsjb3dvHBJe2d7DcpJCVLet/HT/g5m/bQ8U6F4z+F2q/8E8vB
nxS8EeMfDyeE/EN54Y/4aG0eDUNG8U22oWOuQ2lxc+B7PULC60SFImubtAJEku7Z7USeU+3
8Yf2bv8AgpV4J/YP+PXhf9oP4I/8EN9D+HvxZ8G+C08IeFdV174gfH/WLfTbfULWeC58UjT
9b8NS28/jLW9MvZLS88RTBrhrSQLCkRYsQD+ub/gklpPjf/go3/wUi/aB/wCCx3j7wD468A
fCTwb8M9K/ZL/ZK0H4maYfDPjbUV0eKA/Fzxtqnh21t10oW11qwudKtLi3uMJeXN7brbwS2
cwH6Wf8F2P2Ubf9sb/glj+1h8KodLu9Y8U6B8P7n4sfD61sMvev45+FpbxZo8dtGlvcyzNf
Q2N9pj28MPm3MV9JBE0bOHH80HhH/g68/bk17wbL4k8If8E4vh9rzWNxc6ZdfDvwvqHxkk8
R6TqC3hkur2drbwI2lrEqXMV5cWqMsxFwsrMZJSB0+m/8HNv/AAURvfh/4n1fVf2L/hjZeJ
fBtvrTS+Edc8K/tAWuqfFG3muLQ6VB4RtofBs+n2csdveS2M9pqd4Gu/sdxdyGFHjSQA/Sz
/g3J+O/7eWpf8E1tQ+PP7b9zpi/s/8Aws+Ga6J+zh4R8P8AgGex+K2qfDb4OaNqx1/xb4gj
CR3viC81mHTo9G8K26bP7Vj0sXUcUP2lZJ/jb/g1H/aX8EftFfH7/grN4/Phrxvo/wAUPjZ
+0BF8aboy+ELfTPh9pXw5vdU1u28N6AdbsYo4bLx9HqeuajJqvh2dIzLp9vHqVp58kepSJ5
p4P/4Off2zZ/AHh83f7DPww8D6uIplvPDV7o37QUFpo2nRr5Nppi2Om/DuSzgdFRpG+zzvb
eRJFGkcbK+fmb4Wf8HR/wC0n8M7jxNpvhL/AIJcfAf4F2Wu+JItU16XS9L+K3hTT/E2rXtz
DYXHiXUl0TwAn2m4itM3U9zdo1wbaBkQs7BGAP1e/wCDwX9o7wh8Pv8Agnb4K/Zv1S3vT4s
/aa+M/hO20LVhCW0Xw3onw5vrfxF4j1jWJhh2IS5srSztLcPcSvNLKU8qCRq/pJ/ZE0IeGP
2VP2bfDiavYeIE0X4F/CvTotc020ksdO1aG18E6LDDqFnZzPLNBb3cSpKkcrmRVcF8MSo/g
n/aH/4ORNZ/am8G+HtI/aZ/4JrfsdfGfSPBmvQ+NvC3hj4j+JfitdXOg+KtKklh0/VdNhvv
A0XkXbALI8a3CwXVq6wXO4HC9XZ/8Hlv7Rnw81vW/Cuu/sU/CDx5oekvp9l4e1T4feMPHnh
vRLaxg0+BJbG0h1TwrPJc29nKTaQyC3tI0Fs0cUbRbHIB+j/xg+M3xG/4Lnf8FWvg/wDsUp
+z98Wvgp+yX/wTZ+PnjT4y/tKeIviHb3Flb/GPxh8MNbt9C+Fem6dHZWx0y00nXdZt59Q0f
S9QutQub7QtQvtYYxrbxxx/2E6nptrqml6ho9zGDZ6lYXWm3EapGym1vLd7WVBG6PEV8qRl
2OjIRwyMuRX8Dnhb/g87+J/iK6uEj/YJ8BaFM01lHc3WufGTXNMjuGuPMhikMzeCS8qWsUA
Ezvu8mNoh8qkCu51H/g72+OlzZy23h39jz4BLrdwY4dOOofH7xFdWrXMkiqiSW1n4KjuZ2f
JSKKJ1dpWQDIypAPzH/Zv/AGyv+Cv3/BILx5+0/wDBv9nD4Hj4lfsyeC/+Cj2o+EdbtvFfw
71kv4t8c/EseJNG8M/DfwvqLRWl3pWneMNP0vRvEb3+haYHtNZ07SmW+i07WZbG/wD1F/4K
0/sT/Ef9i7/ghzrGpfEpo/i1+2r+1L+3R8Hv2jf2ofEXhmw1C5g8X/GbxP4ovtYs/BXh6xt
45riLw54N05bHwZotrZwiO4mt7q9hQm8gjSO7/wCDpL9tK28BeF/GXin9hb4CaXqmreOLTR
L34Z674p+Ltn44kNrqyRR+MLKG88AHS3sLPT4V1aK4jurm/tdOsW1NUEcQVfNPGv8Awdqft
Mr480/4deL/ANhP9mHxDaTamNWsNQvviX461vQdBexvrj+wdW1l5vBFw2jXbPbxz6dqMtnE
8TSJcRNEVbaAf1l337MXgj/gpj/wT3+Fvwl/4KC/s6f8IpD498GeAPFPjX4Mw+Nr+fVfAvi
fRLa3utFaz8Z+HP7E1HT9ZtY/LmnhtnjnsDd3Wj3r3JinaT80f+Di228I/sb/APBCH4qfBP
4B+BYvBvgK9Hwl+Afhjwt4P8OQ3uk6D4W1LxLp9xdjUY/LdraG8sdBnhvdfuPPv7zWdQilu
Lia91B52/I24/4O3/2qp9E1jULX9k39lXT5bfWDomnyX3x68avKbiwKvqF5/ZJ8HRX13pl9
D/yDNRRoLZicM0jAIe91b/g6H+IfjL4fwReN/g7+wJrNvrXh2yj8Q/D7xD8YfiJrwtPFza5
bvbW2q6fL8Ob7S7ux07TxFr1zCrzvbSafJGt3HftbW4ANf/gs1+0tNcf8GzP7IUfxL+HfjH
4WeP8A4yW/7M+gab4AvNChsLu0X4dwW+qalcara2ENpZeH9P1nQ/D8Wr6TZ3dtBMy6nY28t
stx5jL/AFsfst+I/hh+0D+zd+y78bdF8OWOr6Zqfwl8B+L/AIe6n4q8N2X/AAkvhlNY8I6Z
BLLYtf2817oGqPArWV89hNBJKiGNpJISoP8AF78S/wDg6K8Q+O9Cu/DXjH4I/wDBP/4taVo
uvaLGvhrxNf8Axi1jRJJJL0aefEOjweIfhzLp80Gh28st5LMiR3KWJcW6uW2H0Hwn/wAHVP
xi1GA6J4K+E/7I91Y+H9PxHpvh24/aFFhpulaeIreKCztdO+HDwQW8KNDb2ltDHHGFaJYwq
gCgD+3bx/4q0jwL4F8aeNNeuI7TQ/CHhXxD4m1i5klSCODTdE0i71K9keWTEcW23tpCHclQ
Rk8DFfxqf8Gkn7Yf7O3jW4/bZ+A/hxfF0Px3+Jf7Q3xM/aZv47jw3LN4Vk+GGqaxb6d4ZVv
GNpPPZNrltLqFws2nXdtY+cknm6fLdqk4g8d17/g61+MfiDRb3R7n9n/9kvxloHiHStQs9S
0/UvE/x1sdF1fQ7qCW21G2kfVfhx9kv4Lu2eeB7UGRblS0QBJNfL3wP/4OUfCH7Jv9uyfs8
/8ABMz9i34Vt4zvdOi8UyfCnxT4y8F3Ws+S8i2dxrE3/Ctrea4s7LzJJQkzlIA5kWPcTQB+
sX/B4D+0H8GfCv7JP7MP7NHxG17WNK1f40/tOeC/G+oT6BZQ6pf+HfhR8LTNH8QPFL6c8sU
l5dQHxVp1voOnxH/iY6is8bSRx27Mdv8A4LB/8F4P2Ovgb/wTw0f4D/s3fFPxV45+NX7Vf7
NnhfSPgrc+E/Dd4dU8M/C7xnFbeC5/iB4qa6bTG0TWbjw5b66PDuioj6lqesxo9rClnE1xX
52fFT/gvx8H/wBt/wADaNqf7TP7HP8AwTk1nWfC2r6tpPhPQP2ivH/j/wAbXWkWV1/Zdzq2
o6bFpXwwuJ7Kx1c2tnHG8V5D5s9iDMhVNrfOHx2/4LM/s92vjH4Z/Ggf8E9/+CVnx4+KPgi
LwH8PPh5deHdf+KdxrXgLRPBIlufCKaa2t+BNM0XRdE8LPD5liyoZ7SMRopkUZIB+2v8AwU
Z/4Jb+Av2n/wDg3n+C3w+/Zh+G/i2z8c/ss/BTwJ8c/wBnnS/GnhTU/DHxgnfQPD8Wr/EXw
/qHhyMSarZeNviF4fn1y6bRpRcSXnipNFAlEiw3K/VH/BCr/gpr8LP+CtP7EI+BvxE8C+Mb
z4pfBj4P+FfhB+03YeMPB8v/AArvxpNdaPeeEWvNA8SS3WoWur3PiHStK/tPW9F1D7Jrmj3
V8ZJ7d4ngvJfxV0H/AIO1/wBrHUNCsda8QfsufsleBJtR1K+0yy0fx78aviP4X1K6ksfvXl
ubzwabW4sbtTvsriCd1ljaNyAs0Zbifg//AMHEPxg+DWt2q/Cb9mb/AIJv/s5/A6W78c/ET
4reGPCnxX1pIPHnjHxIYLhvE9vceH/B8WqQa5eX9ubeSWLS9QivZrkPfyQQWoWgD27/AIJi
/FX4jf8ABFv/AIK/fHf/AIJBal8M/jJ8UP2a/wBpX4k6T45/ZcvdAsZ9Vh+Guk+IIbnUbnx
ZeyakbWGfwRYaPnRPGF3ozD7Dq2hx6ndLLLcT7/rX/g7X8Wa14e+D3/BOKylj1OX4eX37ef
gfV/iFHZ6N/a1nNb+GtPF7pEF4BDK/mObnU2srBZIv7TeOaDbKYwg+PNP/AODq3xRrXj3R/
Et1+yF+yWur21vJ4etPindfHbVGu9H8NXskF1qAtdTl+HDeI00Ni63Nxp9kv+myRnZbyydO
b+Of/B0n4h8Wapo3hq+/Zj/Ya+I/hXR/GXhmax8QeMviT458X6Fa6leaotnaeMtI0y7+G0d
5pkfhGNpdT1XUJLVL2C0ZTZJJIXjoA/u9025tbzTtPvLJDHZXVla3NpGYvs5jtZ4I5bdDBh
fJKRMimLA8vGzA24r+bL/g7B+NHgL4Z/8ABIH4s+BfE/iC307xb8b/ABt8N/BHw60PCPf+I
9U0fxjpHjDXxBCXjZbLSfD2iXt7fXSCQQM9pGyFrtCPzC8Sf8HVv7QXhy0ub+D4Y/sX+KNP
tLu2sxdeHvH/AMdbiG7e8t5Lm1ezZ/h4izW0lrBNK0yMBGqOWG1DjxP4u/8ABxvoH7Vfhjw
v4C/af/ZE/YM+KXw+lum8SXul/E/UfjR4g0jwdrVrDLbWd1FbX3wxujPfXljd3Cw3mjs6CF
3jmcKQKAP7Cf8Aglv8UPg38Xv+CeX7H3jH4A3N/cfClPgN8PfCvhhdUs9QsdTsz4F0Cz8G6
rp9/bak016txY6vol9btNJPOlyqLcwzTwTRyN/M3/wUw/bv+D37Nf8Awc5fsOa1440Hxr4v
svAHwAf4Wa9YeBdATxR4g0vxR8crrXLfwpf6XoNtKdQ1UWjXlkdUtbONNRhtLmW4tIbryjD
L4X4U/wCDpn4n+C9D8PeBPhb+zp+w18Nvh54Ou9F8H+GtCtvil8SbPw+nhBZpoV8QeHbDSP
AFnb6P4b0mwS3ml06W2GpsZ2aGGZw4Wv8AEj/gvz8M/Efx28K/tG6j8C/+CXPiL41+BtEls
/BXxc1jxB8Zte+I/hm0tbd0ntNM8TRfC+G4tRIb+8XSownnxQyzJHIjKaAPoj/g7R/aQ+Gv
w0+Jv/BJDw/4xfxPew+B/wBpWf8AaR8ZeHfC+iR3fiOTwD4L1TwVYpc6XJfNb2w1aa8/tWz
ttGmuIBeSoTK6G2iYfr3/AMFqP2uPBVh/wQ8/aQ+PehamnhjTPjr+z7pWl/DfTviPpV54e1
3Urr4wW+nW+meHLrw9cSRX1l4rl0bUb1l0yWQm1u7WRpWkihYt+B/jf/g5B174p+JtH0zxJ
+zx/wAE/vjx4h8O6bLr2jXVrpXxs+Jk/huxZ0uL6eynu/hbd3Gmtatbw3GoGBYkiaOFpX37
cTfF7/g5C8d/EPwzY+CPjX+y3+x54+8BeJ721l8PaB8RfDX7Qmo+HfEt1aJ5+n3WlaVrPwz
kgurmGJjNaNbo80SuzKduaAP6Cf8Ag3c+MXgn4t/8Ehf2O7bwSviNF+FXw40/4ReKB4j8PX
3h+Q+L/CAC60dJF6GTV9EMl7H9g1uzZ7S+UMY9jpJEn5D/APBw94N8V/sB/t4/sF/8Fu/hn
4ai1Dw38M/FOl/Bf9piw0azkfWNY8O6jLfJo19feSlrZyR6j4U1HxL4Xgur+/jkOqx+H7Qy
LD5G358s/wDg6h+Jnw41bTvhl4V/Z7/ZT0bwD4d8H6NcaNqelv8AH/wj4O02V5HtpvBGm6P
/AMK1SaxutFjRZmZLNNPnglRoJjIXSvMv2jv+Dmmf9oHwZ4u+BPxa/Y+/Yu+PXwg12PTbjW
dP8V/EP4tJ4O8YLpN1Z6zBp6aJrXw/stRtdSh1G2ij0+6u2ihgvrdJ33xfKQD9Pf8AgtV/w
Uf/AGWv2tv+DfL4yfHr4e+INc8NeEf2jZtI8B/BrRvil4ck8FeNPGvirRPHWkXWowaH4bub
q7mv4Law0jUtQGrafcXumtYWklyLoQsjt+z3/BJTx98FvFn/AATD/Yv8UfBjxGmo/CvRv2c
vh/o6arqdzMkul6h4P8OW2j+NrTWJtSlaazn0PxLpuuWt8t1KFtUtiFKQKmP4zv2gP+C737
O/x/8AhH8IPhF8bv8Agml+w58afhh8OrVL/wCHfwvX4w+MLHSPg9Lb2X9hQaNHZt4C0y2gv
xpUKxltHeWwktXjRgZg5r6Ej/4OYfDn7LP7OVp8Mv2f/wBk/wDYz074a+Dfht/xRvwn8D/F
T4hnQY/7R1qKw1TwBZaNL8N7IajqKx6nqmp6pO10bG4jttQM99LM4WQA+g/+CIv7QnwU/aG
/4OBv+CxXxS8CfEOz8S2/j7S9Ns/he2k2Ukui+M/CHg7xDpmj654j07VxNNDJb2t3p9qLPb
iHUbO7S/tpmjZUrpv+C5Hx3+DHhv8A4Lnf8EU9H8c/HXwP4K0v4MeL9T+IPxRsPEetS2+me
AbLVtasZvDGqeJfJM1tpN940Fh/ZWgm8gt5JViS7uJotNZJa/Kv4Of8HCfwf/Yr1698Q/s7
fsNf8E1PhH4q+Kdnpi+N9T+DmvfFLS7x9PKT6tHZ+Jb+08DoojstSkkinsrfgXrRyBGjRXT
G+JX/AAXu+B/7Tnx48P8Axd+Nv/BNb/gm78XPj34GtPCd14C+K3jD4x+I4FtdP0qebXNMt7
nW9c8HpYy6hoE5SSw07V1klsbwmFVKx7VAP01/4Lb/ALQXw5+HH/Bw7/wRr1nxgvjG40X4V
+HZ9a12Pwx4L1Lxbc6ofiH4s1zRvD1poFjp0gm1vz7qGMa0bRJv7IsWF3NBcKwjP9jthpfw
t+CngrXNS0rRvBfwr8AaFa614y8Ry6XpOkeD/Dul28cM+seIPEOrRWNtY2VuyxR3F9ql9cI
sp8uSSeRiDX8U+u/8HH3iDxl8T/BPxQ1z9hz9grWfGPw9t722+HvjnxT+154Hj8e+EdP1yA
R61H4c1bU/Cwl0yK/RQCLK6jicMCxVmLnS8Y/8HTfj/wAYeF/iL4Q8T/sdfsoeKvDFxa6h4
T8S6LfftgeHdU0LWdE1LSJ/7c07UUTw5JDqenahpk7WgktBNZ3Ekktm0nm4FAFn/g1o+OH7
PHxE/bf/AOCsvjPTfi7p2o/GX9pD44614z8A/DhLO4tJdc+Cvg7xh4u1qT4iWflWZ0wRXmo
/EKytFtIr8zw2sAla3VJkev7fyOMADr6cc5z0xjvzkfj0P+dx+zr/AMFzP2EP2IvEFl4v/Y
U/4Jn/ALK/w68ffFr4T6UfirqWhftFWPh6/wDD/iyLxRcyan8N5NW8R6ZIg8K2tpY6dr9md
KkiS8vb+yW5g3ae4h+yrf8A4O6/iClpb6hffsX/AAcktbmd4Yjp/wC2H8PWucxSNHK0lpcW
kdxApZGMbyoqSLtYHbItAG1qvxj+Gf7YX/B2t+z54o/Zq1/xB8XfDn7NHwQ8eeBvjh4n0aG
91PwD4C8V6H4P+JmhX9lpmqIr6fDYw6r4g0rRtSuoZI7S78V3F5awPcT29wa7D/g8b/aL+F
ejfs5fsp/sneItctrTxj8V/wBoDw98S9TLyefF4V+GXgVLzR9a8T6xYWok1GayuL7xElvZp
aRGWc6fqCxb5Igh+WvgD/wcdfsx/s4eJvij4t+Dv/BMH4LfCjxR8Z/EEnjD4qa/8Pv2mPgv
p+q+OfETS3V1LqWu3kzJJPK1xd3dylpG8dv9puZ5khE0zu2B+0h/wX2/4J+/tfeKfBPjf9p
3/gk78J/jd4s+HMclv4J17x1+0X8DdU1DQLWa7i1GWzglN4guLFr6FLr7FfLc2gnBcQqzvv
AP7Xvhr8UPhJ4F/ZB8B/FzTfFGkp8FPB3wC8OeL7HxddGTQtIfwH4c8DWd9bau39rpay6fb
3Gl2azxJfRRTL5iI8fmna34a/8ABtPqPhr4+/Cj9tD/AIKCav4p8O+LPjl+2n+1p478T+O4
dN16y1fXPAXw78FXl5ofwe8Aa9p9td3M3hw2ehXGpazp2n3aQTXWmarZXCI1rHbLF+WXx8/
4OXvgV8dvgV8TP2Zvjj+wR4Y8S/Brx14Sk8J33hPwf+2D8KdMs5/BP2C1uNJ0xb7RrmyvdK
1DT3tYEa20ZjFbG2jtoPMXMbeT/sCf8F8/2Jv2APg/b/Cz9lb/AIJuaR8LPD/i6ez8WeL3X
9sP4U6vrPijxI2nJAmreJdc8V6g+s3F1bWCxafaW9+tsbG3jFsttE+8OAf1z/8ABXv9njw5
+1J/wTY/a/8Ag/4m1XRfD9tqnwa8VeIdM8R+IZVg0nw/4g8F2T+K9D1W6nbHkLDf6RFEJAy
sDNtBwxr+br9iL9trSPH3/Bph+0hd61qEGveKf2cf2fvjH+zp4i0fTtas7rXLO2vZz4Z8B6
jqUc8001na3WleLtOuLQXKxm9sNOnWyUkRgeZftJf8HLXwl/a0+HHxK/Zf+OH7Ch8R/Bb4r
6NJ4W8Q2fhP9tH4XeH9T1K1F/YX32XUvE2kXlvFpmj3MMIW5uLe7xcOGtGVofNNfA/w2/bR
/Y8+EFvY/s7/AAZ/YotPh1+wx8YofE/h/wDaf/Z9tP2mvgD8R/EX7SUt1pstx4O1/wCIPxp
1zxfB4s8Cw+B7yISaJYeHrmzsvtFvAY7tZ7qRKAPtz9iFfjX/AMFjf+CZ37Gn/BLr9nHw7H
4E/ZL+D/wr+H+mft9/tW/EfwMZ4b/XtP8AEE3iBvgP+zKNWsruLUfiBaQxk+J/HtsLeDw6u
oWtvBMkYuo7/wDrf8Bf8E0P2K/hx8QP2cvit4c+Cegr8Sv2UfhDD8Dvgl4zvZ7671Xwv4Bt
7U2iWkkRuF03UdUUTXksGs3tjNqNlNqGoGwmtVuXSv5pPgd/wcpfslfsr+GfAP7MPwF/4J1
eMPhz8HvA2lQaD4d0nw18cPgcuhaTc3sjXgaTU5Nfni1Br65vPtuueIdQ1Ke7kv7i7nv5pJ
UkY/Ruhf8AB1R8JvEFn4o1C0/ZC8XrZ+FtdufD94Lj9pT9ni1vbq7sxAl1Jpllc+JIbjVLR
ZptsV9YLNaToGkjmKq5ABzPifxXpF1/weGfD/RvE2uR6fJoP/BP2/0jwFYiHToBqniHWPDX
iXWL/Sri5cw3Vy76Jca9qluqm7uhJp8MMUcdmJmTtv2QNYuvH/8AwdK/8FItZS20jTrX4Xf
sm/DH4e3EI1POpapJcP4M1O21OGwmd5puLmWK/NsY7azC2e5N9yMfLvjb/gu7+x//AMNMeD
P2t4/+CYGkeIv2otF8M6p4AtPjMf2kP2dLjxZoPw/ZTFPp9rq9n4kmtZ7iWy1O6trI3EC30
Vncanp1reC1nnjOT4X/AODgP9mb4Y/tGfGD9oT4Uf8ABKbxLF8Zvjpa+G9N+JfxR0T4/fA5
vF3j7SPDNutroh1W1PiC4gs4LNYkhkNr5QuGtrSW7MrpGygH7yf8F9viRZfC3/gj1+3tr98
iyvrHwP1XwFp8Jv4NPkl1L4h6lpfgu0eCSYgzPaNrbag9lBvuLuC0mihCsxZPQP8Agizo3w
78Nf8ABKz9hbwz8MPG3g34h+HfD37PHw+sL7xP4GvLe70W78XT6PBqfjS3m8ia4e01m08T6
hqcGuWN06Xltqi3SXUcbYWvwm/aL/4LbfAD9un9nrWfgl+0l/wSh+P/AMUvAHjDXLaTUvh9
a/Fz4RtKbvw3LaatoOu2us6L4x03ULCdb4yR209vLEYxFKju8crIKXwI/wCC7H7MP7APwc8
OfA34S/8ABJn9oP8AZ5+D+iXwntNBsfH3wleBdT8U6jFZXevXl3P4sv8AVNX1rXNT2Lcahc
XU11eXYRBKiIgQA+iP2LZ/+E2/4Ocf+Cmvi7wx400S48NeB/2avhN4A8UaVY3+kXkuq+KXO
izx6VzO9/FeeGDZXcupw2CEW0syQagI2KrXJ/8ABaDxbL4a/wCC7P8Awb/zQ+IfCvhg2vjX
4xvdar4yvodP0GLTdcn8L+H9UsnuJ3WKHVta064u9G8Mh3QXHiK802BX3lcflX+yL+0B+x3
+xD+2h8ZP25PAv/BM3/goh44+MHxR1LxZe6Zqfjf4kfDLxHbeDoPHeozan4ql0TyPFH2nWJ
vEDzRx+fr7X09hZKIIDG53r6v+05+3H+wl+2l+1F8Of2q/2lf+CRv/AAUV+JXxI+GVl4Q0f
wNpUvi/SU8B+ELbwpruoeJrbU7Hwr4f8UWlpf3N3rFxbXOrW0jSR372du8sbbXVgD7l/Z0s
tL8Y/wDB2R+3NqS6x4TurHwp+x14R8Larol5q+nyajq9zqugeAYbvTLHR5TI2rSafGjnxBZ
Bd2n20kb3cPlucf0Q/ssfsEfsl/sWax8Ytf8A2avg74c+GesfHnx3f/ET4lahpYuJ7nVtdv
3Mr2VjLey3D6L4btJpJ7nT/DGkNa6JYXNzczW9nHJKWr+Sz4LftJ/8E5PhB+2frf8AwUL8I
/8ABKz/AIKXWn7Svjnxf4m1LWvFuvnUdf0Kw1L4gie38Tara6LN4kOnMq2kssFtp0jXEdvb
YS2ijaJGX9XPFH/Bw7pnhTx23gXUP+CbH7eAvbjVfDA0mT/hDfDcd3rXg/xFEok8Y2GkjWX
u5YbC6mt7OPR4zJf6jJOslqyqOQD8UP2Cf2PPhV/wUp0r/g5c/Zp06CxtdW8f/te6zrvwgH
ia60r/AISDw18S/B/iv4u3/h7xLALDzJotLfxdAdPuru1hkhfRtRa1vGNxIwbzT/gnJ/wW8
8Kfsm/8Ej/23f2C/wBr3xje+Cf2tP2UPBvxa+FXwb8L+Obe5uL7x1beKY9X8I6L4C8OxpNY
6leaj4F8RXV6l2s00P2TwxNZatBcPa2wiP1R+w58bf8Agkd+xv8AtFfFf9vX9mv9j3/go/c
698UtU8ZeBLzWtZ8EeIPEfgPw14mn8RajJ8TtF0p7zWvMuteuvEdpcwanaa9c6jc6LNZXNt
Z+Uxkkr5X/AGvdT/4IYftqftHfGL9sL9pL9kf/AIKA/DA654bgt/FeteFvBd3ovgvxTqUaW
gHxov8A+yru5k0nVba1iGiX9reBbPVDCuoTI9wVZgDu/HXw10XVP+CWv/BA7/gjFp/ivRL3
XP2+fiZ4L+OXxb18XzpaaR8I9P13Vfix4qsVk0ya3nnuNS1XxQnh/S5r63uEa+8MzxF/tkM
MkVf4Naj8Kv8Agkz/AMHJn7Tn7K/iePSvCP7Ln7dnwt0zwV4e0DQvDusXWm6KnxJ0Owj8A6
AlpbWlzcEnxNa6xpOpXun29xYQwaqZHSNIXWHlvBPxM/4IH+OPG37AXxZ174eft4+BfC37G
uiXPgn9nzw5r/g7xh4h0D422Xh7XLv4meGPFH9uaVcSXsg8K+I38ReJbrT9Fe1j1G0kFlqE
a2Gmxxt+lHjv/grV/wAG4XxP/bS+GH/BQX4h/EPxn/w0Z8IPB48F+CNf1f4d/Ei00iyiknv
Z9P1afQ7fTpbG+13Sre91Wz0y9n3JaW9zcMkRnjjmQA/mp+B37QGhfsh/sa/8HB//AAS2+J
2paZ4N8VXl5eeJPhDoWq3UNvda7q3hH4r6J4b8SeG9KubhbSbUb8+DF0TXrWzEHn3FnZ311
DBGI5lr+o7/AIIKfsVar+1T/wAEr/2QYP24vD37OPxr/Zy+H7+GPix+xx4S8PeEfFunfE34
aeK/DHjvxpd+INU+J3iq+1yTS9fvL7Xm3waTollaaRcadHFb6xa3Yjt4ov50P+Cgni7/AIN
3/wBvP9rT9oP4wRftXfHn4PeNfjzrXhHxEnxFtfghqmu/DjwdrHhezu7XxpewaQL6x1nV5f
igF02YPdWcf9iXFmTDHm8m2/uJ/wAEvP8AgsF/wQ0/4JZ/sj+Ev2V/Bn7bvxQ+MVnpnijV/
EuqeLPE/wALPHdpu1nxZdwPqp0HQDYz2nhjwvZvAs6aXZXVyxuHvNQkMt5e3AUA/d39q/8A
Y9/YH/aH/b0/Yq+KXx/+I9jaftR/AC28TeJv2d/gzL8RfDuix+NrW2uUvrzWbv4d31tLrfi
qLw1qCR6hZ3GlTWcdtcQI0wuI4Ci/qm3U/U/zr+HH4+/t+f8ABEz9pT/gq/8Asb/8FJ/+Hg
+r+HLv4BeH38Kw/Ce1+DfxBnvPE3iJL7VLHw7dXuuHSkj0PQ2i8S3jalEbe5uLn7NC8LJHJ
MB/cRBcQ3cMN1byLLb3MUdxBKudssMyCSKRcgHa6MrDIBwRkUAckfh98PW1m/8AEL+AvBj+
IdYjjj1fXm8MaIdZ1REWONE1HUzYG+vUVIo1VbmeUKscagAIuJLbwH4Bs7j7daeBfB9reiG
aD7Xb+G9FguvIukaC5h+0RWKy+VcRFop492yWNikispIJRQBzn/ClfgrvSX/hTvwu82OQSR
yf8ID4T3xyoyyLIj/2PuWRXAdXUhlYBgcgGup0/wAF+CdHikt9J8GeFtLgubma9nh07QNIs
opry6ffc3csdtZRpLczv8807qZZX+aRmPNFFAF1fDvhkEhfDehLvO9saVp4yxX7xxbDLY4y
ecVm33gXwHqfmDUfA/hK/wB6CN/tnh3R7kvGqiNUYzWLkqqYVQThVAUYAFFFADtI8CeBPDk
PkaB4K8KaLCQQ0eleH9I09W+RVJcWtlF5jFYkVmfczBV3FtorVfQ/D7H59B0d8Dd82m2R74
725+ufaiigBp8OeG2BDeHdDYHqDpVgQfrm3rMufAXgK7Dfa/A3hC6D4DC48N6NNuyR97zbF
s88855oooAxLj4P/CC53G5+FHw2uCeCZ/A/hiXI2558zSmz0A5qi/wI+Bkn+s+C3wnf/f8A
h34Pb/0LRjRRQBCfgD8BCcH4H/CE5BPPw28GH0z10Tvx+VCfAL4CwOk0XwQ+EUcsTpJFJH8
N/BiSRyIwZJEddEDI6MAyspDKwBBBANFFAHU6h4A+H+qy2c+qeBPB+pT6bLJLp81/4b0W7k
spZoJLWWS0e4sZGt3ktnkt3aIqzQu0ZOwkHBf4K/BaW7uL+T4P/C+S+voooLy8k8A+FHurq
C2Lm3hubhtIMs8UJkcxRyuyx722AZNFFAFWT4EfAmQkyfBP4SyHlcv8OvBzHCkEDLaKTjPO
OgPNZ9l+zl+zvY/aFs/gL8HLYXl7d6jdeX8NfBg8++vZPOu7qTOiEtNcS/PK2fmbk9KKKAL
3/CgfgJnb/wAKP+EOApx/xbbwZwDwRj+xOhHX1rU0z4QfCDRGkbRvhP8ADbSGuIyszaZ4H8
MWBmQ7WKSm10qIyKTGhIfIJRTj5RgooAb/AMKc+DghitB8JPhoLW2RY7e3HgXwsIIIwflSG
H+yfLiRSxIVFVQScAZqnJ8DfgdLhpfgv8KZCQ3Mnw88IOeBzy2jE896KKAIP+FA/AN2yfgd
8IC20fMfht4MJxwQMnRM4GfWj/hQHwDUBB8DfhAF8wSBR8NfBgAlKsnmAf2JjzAhZd/3trF
c4JBKKAIvEHwB+AXimKyg8TfA74R+IIdOkWXT4tZ+HXg/Uo7GXaiB7RbzRZhbsFRFzEE4RB
0VcRH9nb9nl7c2jfAX4NG1Ns1n5B+GXgnyvskhO+22f2FtEDl2ZowNjMzMRliaKKAJE/Z6/
Z9hijgi+BHwcjht444oYk+GfgpY4o41CRpGo0PCJGoCqqgBQMDAqU/s/wDwC3BT8Dfg+cg9
fhr4L98j/kCd8UUUAXR8E/goluLVPg78LVtVxttl8AeE1t18uN7dNsI0cRrtglkiXCjbFI8
YwjsC9/gn8FpY1hk+D/wukijQRJE/gHwm8aRhQBGqNpBVUC4UIAFAGAMcUUUAZy/AL4BgCF
fgb8IFjjwiIPht4MCKqKAoVBogVQq/KoAAA4HHFOb4A/ARcf8AFjvhD6j/AItt4MGCMYP/A
CBKKKANXSPg98H/AA7cyXugfCf4baHeSW8trJd6P4G8L6ZcyWtz8s9s89lpUMrQTAATQs5j
lAAdTitG9+G/w21JdLXUfh34Hv10hxJo63vhTQbpdJkVREr6aJ9OkFi6x/IGtfKYJ8gO3ii
igCrP8JvhPeZa6+F3w7uS+dxuPBfhqctz/EZNLYnPvWXJ8CvgbKT5vwX+FEpYcmT4d+EHzj
GM7tGOevfpRRQBX/4UB8A2zn4HfCA4OOfht4MPTvzonvSv8BPgNIscMnwQ+EUkcIZYo3+G/
g1kiWVy8ixo2iFUDu7O4UAM7MzZLE0UUAZFz+zL+zVeZF1+zx8ELjeSjGX4VeBHLDock6Bk
g56E1jSfsi/snSwzWsn7MfwCe3uGilnhPwj8A+XK8IkaJ3UeH8MyGWTDHn5znNFFAC6n+yH
+ydrRt21b9mP4BagbKL7Nam6+EfgGUwQIqhYoy3h/5YwEVQnQAAdOKLX9kT9k+w03U9Hs/w
BmX4C22matEYNUsYfhN4Ejt7+GRDG0dyi6CBImwkAHpnIweaKKAOL1b9gD9hnW7+PVNW/ZC
/Z1v7+B7aSK6n+EngkyI9l5Udsw26Kq5hWCILlSDsXcCckwy/8ABPn9hKaOwil/Y9/ZxdNM
1e41+wU/CLwR/ousXMxu57+MjRQxmlndpGDFo9x4QDiiigC1ov7Av7DnhyfVbjRP2Q/2c9P
n1y9/tLVZIfhD4GJvb5I/JW5lEmhuBIIkCDywigc7c5J1bP8AYd/YwsbaK0tP2UP2eILaIN
5UK/CDwGyoHdpWAL6Ex5d2bk9TgYAABRQBP/wxT+xwOB+yp+z0OvT4QeAR/e9NA77fy46Cu
c1L/gn5+wrrG7+0/wBj/wDZzvNzMreb8IvBHO85Ynboq8k/jycEZNFFAHnl7/wSj/4Jo389
5c3n7C/7Mk899JayXcjfCfwqpnexVjas4TT1X9yGIUBQDnLBqzB/wSO/4JgLJcMP2DP2YQ1
1N5tww+FPhj97JgLuYfYcDhRhVwowCBnmiigBf+HR/wDwTCAKj9g/9mQLgHaPhZ4bAOccEC
zxj5jnse4pp/4JF/8ABL4BW/4YL/ZgyAAp/wCFU+GAQOuA32LOAeg6DnGKKKAM26/4I6f8E
rb3abn9gP8AZhcs6vlPhfoEJ3o4ZWzDbRkkMAevOMHIrG1P/giv/wAEntX1C71a+/YE/Zxk
1G+lae6uofA1taPLLL8zsFtJYI49xAJWJEUnnGc0UUAVk/4Im/8ABKGI7oP2FfgVbMoIDW2
hXsDAKcgAxaiu0DJwFwFySBkk1Dff8ER/+CT+oRbL79hj4IXakIALjR9Rm27CXjKmXUn2mN
8vGVA2P864bBoooAyL7/ghn/wSp1FXUfsfeAdP3jAbS9S8VWBQKAP3fka6qoT3IXqMjBNch
d/8EBP+CWV2WeL9ni600uFx/ZPxE8fWHl4xzH5GvjaT0JHUcdKKKAMaf/g3x/4JiTxtF/wq
v4iQQsQ3kW3xv+KEMIcAgOsS+ItivtLLvA3YZueeM6f/AIN3/wDgl/cXtrqlx8MfihPqWnp
CljqE3x3+KUl9ZR2xV7aO0u38QtPbx27IjQJFIoiZFZACqkFFAGfN/wAG5v8AwS6fSZNCtP
hv8VtK0iXULvV307S/jv8AEy0sTq9/LJPfav8AYhrb2h1S9nmmnu78wG5uppZZLiSR5HLeT
+J/+DXf/glx4j0XUdBis/2k9BsdSszYzQaP+0P4xW1FtvVxE1hfx3tjcRKy5WC6t54Nx3GJ
iBgooA4qf/g1H/4JgNbaBY2fiL9rzTbDwwZxodjZ/tH+IBaaTFc2lxaXEWlQTaTLHpSzpcP
5x05bZpUMkDk280sT+I3f/BnJ/wAEw7y6u3l+I/7V7WM7RtbafL8TPDdxHZ+XnAE0/gd5Z8
KzqjTZZA7YPNFFAGAf+DMv/gmQTkfFP9qYDOcf8Jr4MP0Gf+EF7evWs7X/APgzH/4Jx6hpM
tppHxs/al0jUUiWPTtRufE/gvWYNPQTmd0TTpvB9rHJHIWmzGLiJVkmeblyclFAHzpB/wAG
YX7Nvg7Xvh74o0H9tv48wX1r420K/Pn/AA+8ASsiWN9/aUK2MsV1btaXaPaQrHeTLexo4aV
rOTIjX+4OCLyIIYBJJL5MUcQlmKtLJ5aKnmSsqorSPt3OVRVLEkKo4BRQB//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAA6AlwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6e/4Kdftxf8FGPh7+3L+0
98Ef2dP2kv2kEtLLw94ZtPB/w0+HH7FT+MtF0TT5/DWm65JL4T+J00n9mXGtR3V3INX1+aS
ZmiuJLVbNJLYmvxe1v/gp1/wVm8Dz6T4Y+I/7WP7eeh+PYbO11i90G2/Y8guoIrpIZJxbR3
EdkH1KxiC/6Y8SCFkWRiq7Of67R8Bv+Ctmif8ABd25+PVh4r8N67/wTg8W/Cux8M6ho9z4g
sYbXwxpum+H4QdJt/CRWLVG8fS+NY5NSi1+GK4s7vRLhre5u0ECRN++2oWuhxxz6pqltpMc
VlbTzXOpX8NmsdrZwxPJczT3lygS3tooVleeSSVYo4g7SkLuwAf5pmk/8FMv+CmfibSPCPi
jxr+3B+2neHQ/Flt4q8Iw/Cz9h/XLiy1C1s7Jld/HRutPsE1XSJLiZrYaQu+Cd4Jp5ipSFj
7F8af2/P8Agp1pGoWmp+Jv22v24fCGs+O/A2j3Wi6bY/sC6hp2jLorXgu47+1t9JXUI9P1f
Zxd3bZlmiIgMSKxI9T/AOC3P/Bb/wCOH7Q/jrw/+zb/AME7dP1fwb+y/wCA/wBqP4UfCLxv
+114dtLrSNI8f/G6TWL660z4beEfEdnssP8AhDLK40q8v9UFgbi512DSPNu0j0e6to7z9p/
+Dnu5/aT8B/8ABJKP4g/Cr4qeJvAnjL4beM/hVL8UdU8ByXOn6l4k028EOjawYtX0+BNQ0v
SrXXJhq80kE1lC8SpHcfu/koA/CD4Yfty/8FBfij4Jv9C8G/td/wDBVfxn488O6hr0up3+g
/sO+F7HwzHbzWDR+EruS7102mrvZX2pR51K0W3a5trQS3MAdyqtxngX9qH/AILj2/wq8War
8Zfiz/wUt8LfFu01zSz4SsPCP7LXgvxF8P7nwwbJZNaufEN9LHbavb6tBf7o9MtrO1khe3V
Zp5FY7B/av/wSG8B+MvAX/BOz9lyH4h/FfxN8avG3ij4YeHfG+u/EDxa4l1a+n8W2EGsQ6X
HNJHHdSafo1vcRWFm160ly6xvLLIzyE1+imtW17f6Nq9lp2oNpWoXmmX9tYaokMdw2mXlxa
yR2l+IJ1aKdrSZ0uFhkVo5THscFSQAD/NU8Gft/f8FlL3x+JPEHx1/4KNJ4Ju/Dlgvw+13T
f2QtHudS1zxfql8bS903xBoF1b29vaaLAkamw1J5mmEzMHVEDPXoSy/8Fk/G8fifxX4++M3
/AAVwsfElvqOuaZ4d8PeAPg54X0zRGEeqltOutVlGpwWUaSW0szTW9nBJLBIYrW2leFWx+g
3/AAQ7+Mnx4+DGnf8ABZ39tz9qD45/Fr9onw3+yf8AET4k/D+z8BXWuzXdpqlx4A1jX9e1j
XNB8O3gfT9Dur+GztbGxgs3gtrO1eREhKx18X/tR/FL/grv/wAFq/2ZfjD/AMFN/wBnP44W
P7MX7Hv7N8PifxB8NfgH4c+IN/onxM168+F9uLvxvqmu3/hNIYJtVt2tp7zSk8S3qWuoW6p
BaWq2zRyMAeQaT45/4LdaL4q8cQyfFn/gqxb+DLHR7NPhtfXHwT8Max4g1HXGMP8AaFv4ws
5LlraysLbbMLe8sZbiWcFMqh3Vv6t8av8AgtzbeJtT1rRvjB/wVGu7LRtAubHwfHf/ALNfh
SFr+5u5LCW4TxHZq76cYxIl6ttfCOe6tkS3CbRLKtf1z/8ABAz9v3xT/wAFFv8Agm18IfjN
8RpZLr4t+D7rV/hD8VdVaG3t08R+LPArW1qnimKG3ZkjPiDRLrSdSu1YIx1OW9YqEZc/szd
3lrYWlzf3tzDaWVlbzXd5d3Eiw29ta20TTXFxPLIVSKGGJGllkdgiRqXYhQTQB/n3aB4g/w
CCjXxT8W/D7xF/w0B/wWxsvidPBquh/wBiW/7PPw40jwKtvpKTXt/PNajWLPRby4RJLeVLj
VLZLiZ5Hht5f3QQ+U+Ov2Xf+CnVroOuxWP7QH/BbnUtake2u9GhuvDGiWWkS3sWoedPDqUl
l40a9t4go862No3kK6CGaMxsFrjf+ClH/BzT8RLv/grT8F/HH7L/AI51mH9kH9k3x3B4a17
Q7CK4hsPjlpuoajBpHxf1bWdKeaAatanSUvrLwELgwiyubS21WNd85Z/9Gn4f/ELwx8VPh3
4N+KXw/wBUt/EPg74heD9D8b+D9Vt3jaDVtB8S6Rba1ol0jIzKoubO8t2ZA5MTMyOdytgA/
wA4mz0b/gtF4aVZH+O//BW+GeOPYq3Hwk03WYVcDIV3bVJBIpA4k25k5YE4r7S+Aunf8F7t
b8X6TpPif4of8FHbP9mrxB4ZtvEPhvxxp/we+Ddz8Z7vx69jDbX+j6ronibVoLXRPBiT2Wr
NaG9nF67LaTyqDdKi/EH7I3/Be39oD9kn/gt3+0sn7YnjvxXq3wB+LHxx8WfCXx/4U1DUbr
UdF+EMGkeKLzQ/BHiXwtpd3epY6NYaAiWi+IPsaKbvS5bq5kR5I8n/AEqdI1fTfEGlaXruh
39pqui63p1lq+kapYzJcWOpaZqNvFe2N/Z3EZMc9reWs0U9vNGzJJFIjgsGGQD+Iz41fs1f
8FhT4S+Inif4OfH7/grTrXxd1yw8PtoOi+O/CH7PnhP4fT6n4auPN0pb250zxZOdBtJXdv7
VbTbTfqy7YbxZlCgfJniP4O/8HQHjLWPBFh4n8R/tuDwba6RfXnjC88IX3wW8N+IYPE1zbt
bRWmiLa6hBFqWirGSZH1GUOJcXECh1Qn9lP+C6f7Fv/BV39trxX8SNN+Ef7Q/gz9mT9hn4E
/BqP4p6LqFh4s1XQPG/xW+LGiaDruqa9pviK88OmLVtJ0HSRHFaWb3l5Dpj7op47W5uZGaL
f/4NTv28vHH7Xv7AmtfDb4ueNJfGnxR/Zm8cS+ApdX1XU31HxLqvgfUbYan4Wv8AVru6uri
/1FoD9t0/+1LnBuPJRGd2QmgD8RPAnwB/4LvfA291zVdF8Uf8FW7i88Qaa+jX48S6h8KviD
YJbvL5pl0+11jxDqEGnXayci+skgm8s+WGZcAVoP2Hv+C8tpaeJbyz+J//AAVNjv7cxHQ4d
S+JPwltrBru4aG5m/tSa/8AFbo9osNwUiWxDKtyDbEKylR/oe319Z6ZZXmp6hdQWOnadbXN
9qF7dypBbWdlaRPcXN1cTSFY4raCCN5ppZGCxxIXYqATX+dB/wAFiv8Agtp8fv8Agof8Zvh
J+z1+w9b+P/BH7FR/ae8BfCK7+OFtDqXhCP43/F+08SWs66Tp/iuCeJ7TwpY2iPf2+mpIk1
/b+Ve6pCsE1vBKAep/ET9nP/g4F8O+G1g/Z2+I3/BTDxJ8RtLntRrOm/Fub4M2PhAwXWltP
BNpus2mt3st+0d+ohnhMbFbclnIkG0cpf8A7OP/AAcifFTwF4e0P416/wD8FENN8QaXf3Wo
XSfCnxd8G/DWnNM6tDAP7XsNb0vWb6A2+C1teyPBHPl1RiQw/wBCfwzY3Wl+G/D2l3rvLe6
boek2F3LJKZ2kurPT7e3neSckmVnljZmlbmRjv5Jr8tf+CuH/AAVL8Bf8Ey/gdpWproesfE
n9pD41za34K/Zh+DHhrTZtY1nx78QobW2jgu7+1tQ0tr4X0K71XS7jV7kRtLdebDp1lFPdX
OEAP5RvBv7Kf/Bwj4Y8Ia/4B8L+Mf8AgpVDY+IHa9e88YeOPghqd5BfJGI4Fh8Sav4gvNV0
20aQIZrexnRfLDsE3FQeS8e/sEf8HCHinwx4h1OLxX/wUVuvjlqD6NpGmXo/aH+GPhz4S2m
rWqL9v1SXTtC8Rw3TeHJbKEQQ3VvbW8ovyGuSxkLD96v+DZv9pz9pz9rT9hj9oD4xftC+Pt
X8b/GTWP2kfijDDJ4vWeGw8M6jBpdh9n8OW2lJtfR9B0rVMwnSLdY2s4UkgA81ST88/wDBs
9ffta/Hz4yf8FI/2vf2if2hvEXj7SNa/aE8U/BXT/hfJqmp3XhPRfFPgjWpbvU/EmhaRfF7
TQNOj0y407RdHstM8lZLWOeW8hMxV6AP5/7j/gnT/wAHYmkzIsHjn9p27gMcPmG2/aY0W7k
81Ik88IZPE7qsYuPM8jKndCELfOTXrOn/ALHP/By1Ho8Wm62v/BQP7VNpwstYuNJ/aL+G9z
BPNJFsuZNOMupR3VpCz7mhkWZblFI2urCv9I9uh/8A1f1H+fXpX8+H/Bx9/wAFPdU/4Jvfs
KX6/DfUY7P4+ftD6hqHwu+GNzHMBeeGbS40yafxV40iSKeO5gn0XS38vSblojAdUnjUusqI
CAfy5237Nn/B1TbaFr/hv+0f20Y9Nk8ITaZoDD4j/DO81E66XaONdU1eTUjfppptBGGv7Sf
+1FuPMkVvmDFnw+/YW/4OOY/Cx0fxd4q/4KQ6fr3iKaMeIzo/xm8B3ujwSx3c/wBkfS9V1r
xQ2padb+TP5l+0EkGW+XDJEi1/Rz/waw/t5eJf2yv+Cda+Evij47vPG3xl/Z48c6v4E8T6l
r2qtqfirUvC+rOdd8H6zq095dTanqDS211eWDaldKY3ns/IWSR4Sq/Bf/Bzdqf7cfjD9uP/
AIJp/sx/s+/tFeJfg/8AD/8AaP1HU/BmnaX8ONc1jQfFEHjy88T6ZpeueLPFUeiXtrqGseH
9O8O39g+mKGis7WS11XcjXBEigHwt4q/4Jtf8HC+oi91KL4xft+3OtLp9na6fBbfH74Zabp
jNZi2tIhcpY+K4kTFiszSTRRNPPc7ZZnYtI1dBpf7Av/BcCzlmGr+Mv+CrtmialFb2txonx
7+DOtF9GEMRnvZre88UKqXoulm8q1QNG8HlZkDFlr3j/gqvaf8ABSv/AIIueJv+Cd37U2j/
ALX+vfHn9mz4GReHPgh8RbDx7f6odZ8X634kvb2+8X6p490KzaOHxVp1/pRuofDepNdza1o
8mn20Tl2lJb+mz/goZ8U9U8d/8El/2mfjT8DPjXo3wm1DxH+ylr/xG8B/GdL+SLS/D8Vz4a
g8Qx3djqFqLia3vdUsxPoOl3EKSXFtq2pWxAMseAAfxw6H+zP/AMHDGn6DJb6V8SP+Cg2q/
Eawi1sf2ZF8WfgTreiRXUF5eQ6L9shHiS51URNZrY/2yJLfzLe8e6iiyEQn0r4WfDD/AIOa
dI8L2kfxE1j9uyLxas87Xcfhi8+AOs6CIQ+LbyLnW75L5pWi/wBeHG0OFMZIFfdX/Bq5/wA
Exvix8O/hnpP/AAUt/aQ+LHxF8S+Of2gfCWpSfB74far411/V9H0z4beJZ90njfxdZancTJ
feJfFrW/2/R4/MkSx0e4gu3Avbk7PoL/gs9+0x+2V+2J+0Lpf/AAR//wCCXXieHwv8Y4/C1
r8Uv2p/jGNem8Maf8K/BS3EE/hrw1/wl+m/ab/StV1a8SGfULXTLaXVZo2isUiVDM9AH5g6
58Gf+DifxXdaBreo+KP+CiVrP4G1NNb0y20/UP2dtHS+urlRamG906z1OKLxDaRxjfLp98t
xbxMWm8sli1eP65/wT2/4ONPiH8VvE3jjxl8Vv26NP8E+INMsL7SY/DPxz+GXh7xXDq/2eG
O6s9S8Kab4msfDOj2kcaYjXTI/OM5d5lLs1f3P/sifDb44fBn9k34OfDH4/fE+1+Lvx18Df
Daw0Tx78UJElisvE/iqytpt2qO1xFDPLaw5gtnubiOOe5htjczoHkcV/nafsc/8HB/7en7K
H/BRj4r+Of2tfG+s/Gj9lb4kftGeJfg18VL2Kyub74c+Dr3wv4nvNFg1r4PanaRxaTps2ha
RB/aMGkQTquueH2a9nhkK+aAD7L179hr/AILj6dq3hqzuPiX/AMFWLjSItPm0fS7PRvib8I
dQvheQQy3sX9r6vbeKWsRaM5kVtQ1TdMygQRudirXidl+x7/wc0v411XRNc1/9v+L4Lalp9
xaPPpnxe+GN38SFZ9O+Qx3R12KygL6mFRri1uYrmOyG+NjLgL/o2eEPF3hvx/4V8O+NvBut
af4i8K+LNHsPEHh7XNKu4L3TtV0nVLaO7sryzurZ5IpYpoJUcMjsFbKMcqwH+dP/AMHD/wD
wX/8Ajvo3/BQfwf8AAv8AY3+Kt34b+Fv7FvxB8NeIPFF/4WuzBb/E/wCNnh25ml8TaLrupW
Fy66/4G0S1uD4WfRnL6beX66pfNHJKtrIgB7R8JP2av+DjSx0lLDxh4n/4KDwz23jfUNW0d
Lbx58C5oolJkTw9earf6/qz3c9jFaRRtrOlSNJpf2pykSHeC3BeO/8AgnX/AMF6ZtKvtS0X
x/8A8FOr7xrqt14hnhLftAfDK38OSaq+6fTzeWOmeLom0XR5Lk4L20flmE4tYlKha/u2/Y3
/AGnfAn7ZX7MXwX/aU+HWq6fqXh74r+BND8SSpp11Hcpo2u3NjCPEfh66Eckxt77QtZW806
4tblhcRG3BdF3gn+Gb/gv1/wAFWP8Agpb4R/4Kfa58Nf2Qbjxno3w3/wCCfuj+Ffixr2neB
NG1HWNM1M67pumS654l+Lltp+Rq3g8DUrfSV0y/H2CzgNzeMI3WS5hAOX8Qf8EyP+Dgy58C
afe+AviF/wAFAU+IUutaHPf6b46/at8DWHhuDQYYZIfFWnRzaV4lm1Fr+7vF87Qb0xrFHYy
KLqNn+U+I6x/wTH/4OqVku5dH8f8A7R0EbahcT2UM/wC1zp1/LBphGbWzlI163868hbO+4U
qkgIAjB+Y/1lf8E6/+CzWi/wDBVX9hzx/qv7MGr+BdA/4KH+C/g9qY1b4IeOLmPStMsvi6u
hXMGi+I9Ngubh5db+GWq+IIYriPU7Zrj+yY5l0/WUt5lUz/AI4/8EOf+Cp/7U/7Nv7e3x5/
4Jgf8FavF2uWXxp+JHxGn8UfDHX/ABXfw6ppVj8SfFJXUrzwZpOvwzvpyeDvFdjPBdeCzZO
2k213anTIGgdzGAD85tf/AOCd/wDwdIyaANU8GeKf2qPD1/oVlaw6zpmvftY+HNfvvE2oXD
Ir3Xhu1t9UjWGC2UO88V3cLLtdQjNjFYV7+x//AMHLl1pnh1rXxJ+21N8afBxiutPtT+0X8
Nrnw1HqcjJDqU9/4etfEy6jeWTaczCCPV7S7ERZZCyRszn7v/4I1/Fj4n+D/wBob/guT+3J
8c/2nfijp3wm/Zru/jN4W0zQvE/iTWdb8G2PiSfW/FWo6TrNtpWtXM2hS6v4fj0jTNL8O6N
YLDPPPqEdtJBLHNAtUv8AghP/AME+PjD8PtBvv+C63/BQX9qD4t+B/A2hWfj741eDfAWteK
9WT/hMPAlxYav9o8afEmz1a7e3t9K8QJO03hDwvZbDeRDTZXZLa6tIVAPkfxv+xl/wc2eLf
GNhH4j8Tft6v4bsvD+h6dfXvhj4ufD/AEu7Oqtd21zr72UOia/ZWV7p8MMlydNup2OoSzRx
wTusJkDfR/ij9gD/AIK86d/ad54E+M3/AAWZ1vUIdMh03SIvEHi34T6ZbXkFzH9l1JLtR44
uI7aaG2eSS0vhG921wsbrMknzj69/4J3+G/8Agp7/AMFi/wBunw5/wU6+IXxn8f8A7O3/AA
T18A+Ptel/Z9+Euh6vqXhbUPij4R8P31xbaFDfeD4d1jqmhauQJ/EPibW3ke/lL2+iiSKF5
jy3/BUHwX+298Yv+Din9jb9mVf2wfFXwz+AXxa0PRPHfhnwh8IfGGs+GtU8MeAPhy19r/jD
T/Fui2ky2d/4j8W6roV7a6fqF9HLbXemXRjUIlo4cA+cvAX7In/BZn4UeCtd16w+KP8AwWA
f4m65p+reH5/DGqXXwk8eeFTo8z262lza6zq/i6+Olaq8D3kraha2iXVpLFEqSnzfl+dU+G
f/AAXl+Enhr4hWHgvxb/wVVu9T8VaG2jTL41tvA/iqGBTMkok0+/m1m/vdBvNhlK6hpXlXX
yoqkqwr99v2ev8Agrt+23rv/Bbb9sf/AIJq/HL4feDNC+HPgzwP8QfEnwO1zwzp0N9J4F8P
eFfD0HibwP4++IHiE3LDUbDxv4YvdN1TVrK+EA0jV71dOt0WJCG/jk/Zc/4Lpf8ABTL9h/8
Aam+L/wC0rrninxp+0B8EPH3xt8SeHfilY+N7fxHq3wk1+8tfEd481p8PtbeRtH8H67aaSk
kvh/T9HvooUsxbxXVrNbGR6AP0I0T4R/8ABe7wvpdrp3i/4mf8FUNP8c39i3ivRLXSdO8K+
J/DX/CIW9vf3s02palLqzSwa8ba3gaLRnHn+c8lqUZ2jVof+Fy/8F/fC3hnX7Hwb8Q/+Cj2
ralrKaZsXxR8BdBuzBFZ3sc7vZ6mXll0x/LLiUxxN9pUeSyqGJH+g1+yD+1l8Gv23P2fPh1
+0j8CfE9n4m8A/ETRLXUrcRTRNqOgar5aLq/hfxBaBvO0zXtEvTJZ31jdJFMpRJ0jNvNC7/
xr/wDB29/wUt/a+/ZX/aF/ZO+BXwA+KOp/DDwYPB9p8ftYm8LTTabrniTxhovjXV9F0rTNd
1O2mjnuvCkFrpm6bQTi1v5riVrrzFRFAB+WjftWf8HQNn4israXVP2y08FLfWsV7rR+C+gS
a1BpnnAXNzHpX9kn7TdpbkvHC0yiaQ+WzgAmvT/jH+2J/wAHB/w18dQ6l4W8Zft8ax8BvEP
hO81vwL4o8Ufs/wDg218e6hq9vphtWi8ReGtKsb230jT18XJNZZluFvm0Zo72OJ2cKP7av+
COv/BSLwt/wU+/Ym+Hfx+sptNs/iXp8C+Dfjb4TscRDw18SdHgiXVDBaNLJOmk61C8Or6TM
+yKaG5khhP+juF/lc/4OcP26v29v2Vf+CqX7JLfsweP/FGn2Pgr4N2vxI8F/DTwgmta1YeM
NVste8R3XjQ+PPBVmsln4n046PpEkZga3ufs2i2t5dM1u8ImjAOK8JftHf8ABwPc+F/D3iq
88Uft5pZaxodjrnmN+zj8NNRQxz2cdxL5dq1xBeCFWLmGK4ijnZNu+NZCRXIan+0x/wAF8v
ij4A0/TviP46/b48GamNYvtStj8NP2WvC9pNPp8Us0GjNeazb30VzIJ7Ix3F9pzweVBdM6h
nCIa/r9/wCCRH/BVT4Nf8FVv2YtB+K/gW8tdF+KvhXT9F0H47/DJx9mvPBPj5tNt5NTfSrW
a4mub7wdqd0Zrjw7rG5kltWFncOL23lQdh/wVl/4KJ+CP+CY37F3xJ/aS8S/YdQ8X29s3hX
4QeD7veV8ZfE/Wba4Hh3S5Y4ZEmGl2phl1PWbiNgtvYWkqs6vNFkA/kk8QftJ/wDBW7TfBn
hrWvBXxj/4KuXXxf02z0i21fQ/FP7HXw6HwwulsdPuradoWtb6XWLiea4W0LzXOz7RunnlV
HVVPAaB+0V/wXZ8eeF9P8T/ABJ+P/7dvw08c22m6fo+o+BvB/7F+lalosv9mL9ji1G21aJm
gubu8t1S61O6lWNrq8MuIYxjP72/8Gw/7ZH7XX7df7I/x6/aA/av+Jlv8Qr3W/2kfEWm/D6
zi0y305vB+iW2haPe6zoUH2aGNRo66vqJ/se0Zp2srWJ1MuZSq/hv/wAFmf8Ag5P/AGk/2c
f+Cr2m/C79mbxLaw/Ab9k3xFYeFfip4TS2trqz+MXiO6Szn8f2GqXMjTwvaaRaS/2T4eurJ
4TbX8dxPJ84dSAeCr+0R/wcFWfjzxnYar8aP29p/hnpcNu/g3xdpn7LejSa74pnkMf2lNR8
Oz28TaKtoplJkluJRKFUIMsa9lHxb/4LlQfC7wX8WF/bY/ar8NQeO/iZqnwt0fwL41/ZKeb
xxFrOk2en3114m1PTdE027hsfBzR6naww6tcSK897HcQRRv8AZ3ev7uf2W/2jPh/+1p+z38
JP2jfhffxX/gr4ueCtE8YaRsnhnmsDqdrHJe6PffZ3kEWoaTem40+9gfEsNxA6yojfKMj9s
D9o/wAG/shfsxfHD9pfx7cW8Phv4N/DrxH40lSYxj7fqenWEn9h6PbhmQvc6xrMlhpcCITI
z3QIJKmgD/Pmk/4Kd/8ABZT4deJPEGj+MP2q/wBqfV7fQ217SIrnw/8AsOajqxvte0tJI7K
4jS9021RdCv7tRA15vE0cavM0LDbu4X9nT9uj/gsx4r+EXxG1P4g/tVftseErzxN4quLy5T
RP2SNW8cT+HL7S9OvtbjsbTXLqzsp9C0+8tIHubux0y0ubdbWNIkk80bH/AKvv+Dcr/gqD8
U/+CpH7L/xk8d/tCan4X1f4ufDr42axo1zZaB4X07w9Z6R4G8RWcWseC9PaGyBW+ls4k1G0
fUJkF1OsMRnaRzur+gjXpjo3h7XdQ0+wt5rjTtI1TUba1W23Lc3VpYTzQwvBAgkl850SIrE
BKytsQktigD/OD8E/t4/8FWPFfwW8DfEPxp+3L+3N4TFuw8Easvh39hXUdZ05fEyXt88drJ
qv2CK71u5ubUQzJqhsreJVlS1kTfCWPaS/Hf8A4Lj6prXg6Lwj+1J+35e+D9c12yh17xtrf
7HtjplppXhC9smuP+EksdLS3l1K+mhuzDA+mPGk/ll5hjZtM3/BJz/g5n+N3w//AG0fib8M
v+Ciut6n4o+A/wAevi/rOk+E/F8vh9bC3+BfjSLxI+i2emWFilvaxL4FggurSw16y8qfVNF
mhs7+XduuVb/Rctri2ube3uLSeC4tbiCKe1uLaSOW3nt5YxJDNbyxFopIJIirxSRs0bxlWV
ipBIB/nX+OP2j/APgrX4F1jQ/D93+3n+3qNe8TTagvhq2vP2FroWusDSx5l3JBc29nMIo44
gJl+0GDKMMK0gIryRf+ChH/AAVmtNO1qEft9ftXf2y2j2mq+FrfU/2H/EX2O8tJmkbULvWL
uHQmksLaLT4Z57SSMTTtNEFZBkE/1mf8F1v+Czvwv/4JV/s/6laeG9Z8OeIP2xfiHoV3H8C
Ph1fWR1tdMkkuLeyvfH3i60glj/s3w7okM8txZRX09uNf1KGKxt4ruBbwR+vfs9ftdfHTxt
/wRQ+H/wC3LrWi+GfG37R+q/sWyfGy7tYdFstI0HX/ABtbeEb3WVmOlWwit7PTpmt0vJrG3
ZINnmRRfK60AfxbeC/+CiX/AAWn8Ox6NZ2/7fnj9bCzM9zBe+PP2RPiDdJPHdRsU/tG4i8F
3E9zbpwtuHBZGddxZSdv0J4H/wCCxH/BZWNb3RfEf7anw00rTWvyk3iLxB+wp8T9U16KG3i
LRzaJBaeFoori0vZvLik+0Kkixs8w2BCh/rb/AOCJf7ZnxK/4KFf8E8vhD+058b9C8NWPxI
8Val4u0jX28PeHf7D0K/bw9rk+nW2oabYzNKqRTW6ojtbyNbmWOREyytUf/BaD/gpL4P8A+
CVn7FPiz9oD/hGtF8TfFLxDqdv8Pvgj4P1GzRtN1v4i6xaXd1a3mtiEw3A8PeHdPs7zWNXa
FxLMtvb2MRWS+RgAfyk6D/wWT/4LI33izw/4Wvv2x/hAYNZMvneIdE/YH+KOt6XpSW9vPKI
dSaTw9p1yt/dzRwRW0EFtLG8cks0k8fl4PN+BP+C4f/BY7X9Z8RaT4n/ac8A6IdJ/tX+xzo
3/AAT++IniO61+PSijyX0duumWIs9NltXkuYJJ5DPIkMgkiQou/wDqV/4IKf8ABSWX/gqH+
wvoHxh+IR8KyfH3wN4o1rwD8bbHw9oNnodlB4gtZ31DQtWtNJgMsdnY674burG4gELLGJ4b
uMAPG4PyH8I/29f+ChvxX/4OAfi7+we+kfBjwp+yZ8CPA1z4y8VaZp/hay1jxLrnhLVtMsJ
PCeuS+LJoxqmneI9Z1PUIoJtLhaPTrSCKZHikLg0AfgjqX/Bfb/gq7Z+KItD0b9s34CX2jx
TbNT8V+J/2Dvij4e01IWQMLnRbZNGvr3WfLYmGeB47FopkyGcHNYXiD/gu9/wWI8TaUtzpf
7WHwp021tle8+2eGv2FviVYTXdhb3Ytbm/kkvdGv4zYWzjdcMgRlj3fJuO2v3+/4OH/APgp
J+13/wAE6Jf2R/D37IfwL+F+sj9oPx7qHgrUviP488K6Pr+jJ4vkutKs/DHw3s7CZoINNvt
fGoXWp3WsX5WNbW1WOykDR3jJxv8AwXs/4K+ftG/8Eq/2Yf2V9P8AAXwe+Gdh+0h8etDtj4
28T3+h6N4g+HfgPU9A0rSL3x74a0bQZHV9Wn1HWL2aDT57mKXS4bGKS5LzXIiVgD8NfCv/A
AWy/wCCt2nWWr63/wAPD/2fNT0661eOe5n8Sfse/FG8tNLuZ4Vjh0y0a38AxJZWkywtLHaB
nJk8xxIM4rPP/BdD/grj4OibRof2+f2dPEt039p6v9q1j9kP4mtJC91eR3kGkz3s3gW3eGI
w3jf2RGLWRVsLUxy3GVRn/sw/4JOft9fs6f8ABT39kXwf8ZPAWl+CYfGVnY6Zo3xw+HMWha
TbXPgz4kW1lGNUgudIMDO2lahMJb7QdT8t7a6s5DHBKWhlC/A//Byl/wAFGPHX/BMD9kv4X
+L/ANnXwZ8Pbb4zfGz4sr4J0rxf4n8B+G/E+leG/DXhzw/c674jkfS9Qt/KutT1GP8AsrTd
MkkEsNrbtey7BKlsQAfzb33/AAcGf8FdLSW9hs/2zf2ar5raSBLGaf8AY/8AiFZWestKWV0
0yeTws7zyRBSTFJDGZGKKvXK+YeI/+Di//gsbpfiyOxj/AGsf2b7jRtd0+fQdX8Swfs5eJr
Dw94CmS2nnttQ1e3vvCiXuj63fPIbazlWO98yeKIG2Cxk1/XN/wRC/4Kx/szf8FafgdaQar
4G+HPhL9q34WaVprfGP4aN4W0C2tZLwlreHx94BjngknvfDWqSxiS4+zgT6HqEr2VwsUbWr
P+3t98Ffg5qaahHqXwn+Gt/Hq00VxqiXngbwxcrqNxBjybi+E2mOLqaIk+XJPvkXJKsMnIB
/mcxf8HH/APwWD8G6j8O9J0z9rj9mD4laZoulazdarrsvwb1SewkjJSC3h+JVzJoGkXxuG8
8DSLuwjtIYGUSXk5YAnkvBf/B2p/wWLjTU7DUtW/Zy1WeOW71GO/8AEnwdbTSkLzIn9mWJ0
zV7aKdImkzaLNE04gV/MnlCDH9J/wCzN/wV/wD2cPjp/wAFsvjL/wAE0NT/AGS/2bPCPwb0
1vH/AMIvAXjmPwD4R1HxR45+K3w4v7iXVo7++stPl0Wfwz4sttP1KHRtNWB5I5tOsXmuHlu
JFW38Mv8Agpb+zv8AE7/gu942/wCCYOl/sr/slS/Arw1pmv8Ahey8dv8ACPwvH40vvi54X0
C21TVtItbz7BJpd1p/2+S702JFtUdntJtjE4IAP54/Dn/B3b/wVptPHel6Rq3hX9mTxbYxa
qlreWFv8P8AU9B0rWIyCNqeJT4gzptsxYMb8xhUVcsApJrrtb/4PSf2/LuTSho/7Pn7OWir
Y6vDdaspXxZqo1nS4hIs+kxyTahF/Z5uWZGXUrcSyxCPCRsHNf2H/wDBYX4n/suf8E0P2FP
iZ+09afsX/AX4m67pmo+HfBnhjwhf/Cbwqnh671zxfetYwz+KrvTNCFzZeH7a3juvtNxHLb
tJdvZ2qSK9wgP4vf8ABOD9uL4M/tY/8E+v24/28vjZ/wAEhf2ZPC/hP9lnR7nVPh8vw0+GG
ktpXxWvtK0S4v8AxHpFu/iGxlnc+GLo6dPrmqWMrWlnYXM0b7723aNQD8IPHH/B4d/wVh8R
XOpt4Stf2dvANhd3pn0+2tPhdJ4gu9KsscWAv9a1uRbw55a6mtFmboqpzX9wn/BGP9ub9r7
9tb9gL4U/tBftDeAPh9efELxTqXimzOveCNb0jStI8UaFpOqG20nXp9Bs7y8h8O6rOpns9Q
0fzUaGWxFw0EH2oRr/ADZfsZf8FEf2c/2mv2Lf21f21P2sP+CPv7MWnfBb9lq88JX3gPVvh
N4DsfD8XjTxRr+tHTE8Dz6hrG2O+m0Ozuba81C+sBJbp5giuoI5XiVf63v+CTurfslfED9g
r4E/Ef8AY6+E8Xwj+BfxG0rWvG2hfD+6tUW+8O63rviDUp/FVjet5lxHNPDr63sST28pt5b
WO3aFUTCgA+d/H37c37dvgj/gsz8Ov2L7X9ma18SfsQfEP4O23iW0+OeleFvEr6pofjSLTb
651mXXvGw1p/CVhpmmahZx6YuhzaFFql0t5bSW01wXd4Pyf/4KQf8ABJ3/AIKrftk/8FaNX
n8H/Hrx/wDDf/gnT8dfAHhHwl8Xdd8E/FQ6YmhfD3w/bxDxd4ItvA11MdvifxJqEQWwubLT
Z7a5hvJrjULpra3ltpf3X1b/AIKyfsyaP/wUq0T/AIJb3q+K0+Pet/D9fG0OtPp0cXgsXU+
lPr1l4Wjv3mFzcazd6HDc6juhgNtEIWgZy5yPgf8Abz/4OM/2ff2N/wBor41fsX6f8GfjV8
RP2nfCPhDQk+E2h+GfDI1PR/iZ8TfGdsw8PeF7JIGN9b6fp8lzZ31/qksJtb23jubWyImXe
oB+OH/BwV8J/wBmv9gD4Lf8Eg/+Ccv7Lg03wb4L079tPRPi/qXw5k1M+IfF+pnR9W0bSV+I
Xi7Wb559Ye+1bWvHGrxC5unt4dUkkngsYFstEit7T9p/+Dprxdr/AIR/4Iy/tEtoF1Hat4k
8R/DDwjq5ltobn7RoGu+L7OPVbWMTKwhknhiVVuIsTQ4JjYHNfya/8FIP2Dfjt+yj48/4Jo
/t3/tm/EC7+KX7e37ZP7Z+i+Lfir4Y1Qpe/DH4Z+GrLWfBOteHvhlpGiNlEbQZvEMUF5HZy
w6baPbyWlnbho5J5f6uv+DqHRodf/4I3/H6CXXdP0I6T4v+FutwrqJwdbmsfFNu0eiaeNwL
394ZGMCKrNmJsKe4B8B/GX/gtl8Qv2Dv2PP+CJ3j74D6N4H+Kn7MPxb8P+D/AIdftD69HZy
+JPEtgugaR4Y0TVvC2hWGm6paX+geK9Fhm1PVbYXkL/bb2zg0ya3kW4VD/Vb8e/2nvgT+zB
8GtW+Pvx++I3h74X/CvSNOs72+8SeKrtLKNm1GBZbDTrS1JNxqGr3oYx2+mWUc13Mwk2psj
kZf85n/AII4/tCfET/gjD+1H8Ov2Sv2+vgVa+NP2dP24Y/hX41+FHiK98MW3jW08OeKPGs+
nWPgrxh4Pt9et5bKOzl1DWbPT/G2n6ZBHqumX62F/Nua3Vh+2fx31fwD/wAFVv8Ag4K8bf8
ABPP9s3xPGv7MH7E/gKD4gfBn9m2O7/sXTvjl8YLzwv4X1nUtY8SajYzLPrqaP4e1+5vbXQ
8xzJpdvcWkSKP7QaQA/GL/AIJhfts/8FMfjt8dv+CkPwC/4JZ/AT4NeMvhd+2D8dfiL8R9S
+KXxd8N6zp3gX4R6J4nvtZ0+PWpG1XUo9Hl1TxB4ZvRqLeFfEFp4iu5b1pjbaHKoEK/sb/w
UV/Zxb/gkf8A8EGPh/8A8E8vhT4gi1b43/tofGnwV8C/GXjmwupIIdZ8c/GLxCut/FHXtO0
6G2t9ZHhT7Hpx8NWWnabpssthpmoQIYY/NAHvn/BqtoHh3wx4N/4Kd+HfCWkWmh+FdA/b/w
DH2i+GdFtEC2ukaFpL6rZaTp1rku/2ewso4re33O+2NAoYcmq3/BRizh/bi/4OF/8Agmt+x
1FC0vgv9jvwlr/7WvxNuLG/eYtqay2ep+HNOvYLR3Gl5vNF8N26yXixzzJqcqI/lTqGAPkz
/g1CTxh+x7+1D/wU5/4JafFLxh4c1jxV8F/H+keLNPi0ifUE07Xdd8N3Vz4D8ca14Vg1izs
L+TR7mzi8I3h860gnaGSC5MAQvKfRv2rv+Cyfxd/4Kg/F74w/8EZP2LfhV8R/gh8afFXxr1
j4OfEj4/eIJLCXw34T/Z48Nu9v8TPFTNpklzrfh7xFrkcF1pelxHTpYXs7y3Rb5ZruRE8t/
wCChlxrn/BN7/g57/ZE/aysPENhpXwx/bo0Dwv4A+IFvDZWNuLS3jXS/hf4qttSmmtkhH22
6tfC3iFdRjdr9pHuFkmyBu/r6+Hf7IX7N/wp+Ovxc/aX+Hfwp8MeFvjb8drXRbP4p+PdLtm
i1TxXBoKbbA3QLtbwyNhZbyW0hhfUJUjmvDM6q4AP893U/wDgi3+yl8UP+Cy/7Xf/AATG+G
fgI+GNA+HP7Akl38HfElz4t8RXGry/tD6b4K8Ia7oXxU8V6lf3l2jz674m1iWy8SaVDbjQh
ok8rQact1Gkw/SX/g2B/wCCvcvg2O0/4I5ftdwaz4c+NHwk8Y+Jfh/+z1ct4e1u7mvLHStS
8Qaj4r+G3jPUE8+LSrrwpqsV6fCt/e21jZzaNKNLe4zZ6ej+z+A/EXhnRv8Ag8U+JGneA2u
tQfxV+yJd6X8TQkb3seneKbLwN4evyxlbb/Z9tDY6foUchjZo/tFwkRXdMa/pl8IfsB/sle
BP2rviB+214X+DXhfTP2lfiboNh4d8W/EZIHe7ubKwiiga6sNPdjpulaxqUNvbw6zrVhbQa
nq0cKC/uZy0hcA/ia/Yi/Ym/Zk/4KSftO/8F7/2NvjH/ZGm/FjxN8fNa8dfBvxO+oaZp/in
QfEHh/xB4oi0rUdB8wHWL7T9P1qS3PiiwhS40+bSro/abZpNjJ+k/wDwbUftA/8ABQL4bfG
H9pf/AIJI/tkeFrXWdH/Ya8M6fL4Y+IzXf27WPDdpq2uQWPhrwPJrUNw9t4n8J65pEt74g8
GanJENQsNPsptOnna2W2t7f+T34h+G/wBtb4Q/t+f8FAv+Cpn7IVpeTR/sb/tp+LrPxdeaf
pl5rX2e08XeINejuzrel2ySRX/hKTToZbXxKJ2VLS3vIbxmiaNJo/6uf+CButfDj9vz9vr9
p3/grd8I/it4n8LXvxI+Efg/4Y/tH/st6zp+o7fD/wAar6y8OXs+vaV4gmeXStd+H4Tw3e3
3g5LZl1PR5NRurC62r5qSAH63f8HA/wAWNN+Ff/BJj9rVbq9vLPWfib4Ns/g54POm3n2O/k
8V/EnWLDw7owgZJFnmSOa6Mt3BaCS5mtUlSKNywFfz0f8ABDL4eeA/+CWv/BY3x9+wKdb1q
zh+Ov7FPwW8am88UC1Fn4q+Mi6HYeNPEX/CM32oQadqFroxtNUv7HTdEAv7pr+yukdgsIVP
0l/4LZ6n/wANaf8ABRf/AIJS/wDBMKyhm1Lwz4h+LX/DV3xytrC48m5tPA3wra5OiLPNEXk
gWW7g1G58qeMRT7bcht20r8hf8HPHgey/Zr/a4/4JW/8ABR/wnptvH4h8AfHTQPhf4xmLzw
Rah4bsNY0/WrEX94rxW9v9n0261ywt7i5uI1HnoJA8Mci0Aeyf8HYv7WXx/wD2fPhB+yj8O
NC1Tx14L/ZC+PnxO1Pwr+174z+FiQW/xD1XwTpc/h67k+GuieILghdAXxR4bn8U3itHPp7a
zd6Zb6dc3b2Bu7Of5d/4K0a7+xhpH7C3/BDXxZ+xFbaRpf7I+lftt/CHVPCJ8PWEz3mn6bF
pttFdN4yt0E2ryeORcRmLxD/bUkutXGprKZZJh5RP9eH7SH7Ovwb/AG5v2Z/GvwK+M3h238
RfDD41eBxaX8BW2uL/AEltY09LvSfEPh+/aOZbLX9CuJoL/SdVtAHhuIVYMYJJEf8AynPj1
8C/2hf+CUH/AAUF8HfsL+J/inL8UvgF8J/2rPgP8fLbS9AuJtY8LJLqfiaKDwPqPiXTXhaP
wv4xn0SV4NV0Um3jvZ3gvkjmSe2KAH+j3+27/wAF0v8AgnJ+wXosV78WfjTD4r8SN4lm8I3
Hw9+FNrD448c6RrVtpMWszQ+INDtLqBtAgS1ntka61WW2j+1TLbq3mJIqfm//AMEsf2bfjb
+3f8fviH/wW8/bq0m+sNR8SaF4r8O/8E7fgZry3NpD8DPgLdw69Zw+NdT8MXEJsYfE3jLSr
q2udLvrifUNRV5dR1+S4je70UWPO+M/+DUX9i/4+/H39pH9ov4pfEL4iXEXx8+I/hT4r/D7
RPD98LKb4eQ3lxD4h8faLqTX8dzDr0Piy/nubOBpxnSdNeMW3lzRlT9Mf8Fqf28/Gn7NXw1
+En/BN79goWesftw/tP6Vb/DP4aaNpcller8FPhBomjw6f4j+Ini1FE58O29v4bhmtPD15f
WgihEN/rIQ2+lguAeW/wDBrIS37GP7U7E7i37c37RBLZJLE68Ty+SWJzu3Dk56ntH/AMGtN
hdWn7OH7dF3OsQh1L/gor+0LPalJ4ZJGjhv7C2kM0UbtJbESxOFWdUZ1G9AyFWPGf8ABqP4
R8V/D/8A4JSfFaY6v4e1/wAXn9oH49LBHFq7aiq+JvDKpo7DX7k4mSLUdZsGuo55My3OnTL
ek/vQa/kr/wCCSH/BV74r/wDBK79vD4t/FT4y6B40vP2P/j38a/if4I+M9v4d0++vfCOn+O
rXxTe3cninwdcTsmk3WveEZrqObVLG0mGq6p4ccRNuKQ4AP9TLwj8dvgz4+l+JFv4N+KHgj
xFL8H/Fd54H+KK6Z4i024PgPxbp1pDfXuheJyLgDSb+3tpleRLoxruSeNWaS2uFj/zr/wDg
s7faN/wUa0//AIKOf8FJfGVt4h1H9mX9ly68B/se/sMatDf39lovif4uR+MbZPib42j0uyd
rfV/D0yLqlvZ6vJO+mzyCx86J5I18v9dfiX/wb/WXxr/Z6/b28Wf8E7v22Bq9t+3/APEP4N
/HzwpZ6n4rup/D+naNBrWq/ELWtH17xF4au31CebxHe+I746NdX8KzW2mRHTtTSYrMoi/4L
afsSxfsXf8ABtD4H/Ze0K+8PC5+B2tfBS78bagt79mg8SeKZPEF1qHjO+0U3CxT6hc6l4i1
a7ntIJF+0yWShiMxcAH5KfB7TdV/4N4/+ClH7EP7QHhq7uNJ/YQ/4KD/AAV+FkPxItJ59Q1
6Lw9D4m0PRh4ph1HUNWCPa6j4E8a6nZ+NLCZL67lTwvearaIDFKIR+sn/AAXnnsdb/wCCtn
/BBP42/DLxR4Z1C08T/E1PDuheNvDuvNdxarog+InhfUpDZava30/hm50W6s9YvYoLi1iN5
NcXU8L3UkBgii/Wv48/8EzPhd/wVT/4JFfsy/s2fEfW73wZfWXwo+A3jfwJ8QdKsLS71nwd
4l0bwTpdrPNBDdIftNhqmjX+oadqGn+bFFdO9nczGR7KHH4X/wDBVr9lXwT+yH+13/wbgfs
b/BKz1nU/CPwd+JyaXocd/d3Oq67qzW3j3wVqfiPXr2W4kkYPqN8mq61cwRFLLT4pHt7SKG
0gjjAB/SD/AMFvf2P7f9tz/gmf+038HILZp/Fen+C7n4keAGhtprq5Txn8PUk8RaXFDBaRT
Xkxv4rW608wW6O87XKRlGXIP8gv7Of7dXjH9t3/AII3fsM/8Ee/DeqRN+0N+0L+0nH+yB8S
bSKK00bUPAv7Mfwj13TfG/iLW9SgQ3lzBdSeDYdP0VNVv9NVbjU7TUUkjE0Qc/6K1zAl1bz
20mfKuYZbeXYxV/LmRo32OOVYKzFWBO09s9P8xf8A4I52HwK/Zo/4Oh/iP8NbrW49R8MQ/E
79p34Z/CPxDqV/bTifxprceqvocbXcUi29xeX8Q1bSLMoXaS6niiVGlcAAH9tv/BTn9uP4Y
f8ABI79hPSrfwbBO/xJuvDGj/AH9kT4aaPplvrWteJviJB4eh0DwTbJpCpHb3GnaJHbWuoa
vPJbi3m8pbYQPNdxxnyb/gjn+x14P/4J8fA/QfEf7Tnjvwt/w35+3Pr83xR+OPiDxj4s0Q+
LPGPjrXVm1uD4e+DYrgWNzc6P4QsLpYhoukQTwwX5u2JaOO3SL8vP+Drn4S/Fv4Yz/sP/AP
BUD4XXB12D9i/4pW1r4l8D6jp02saHEnibXtF1XSPFVxp+1rONYb/RP7Hu7u52m3F/a3Ecs
fkkn7G+J37Lfgr/AILt2n/BK7/gpn+z78cx8Nj8BPFmneOvEGlSQS3928EOoaVqni3wRbxW
Tyw6R4u07XtMm06ae9LQtpVwhZRvQEA/ol8V+JfCVnc6V4I1vxRoWieIviJb6/pHhDR9S1K
0tNU8SXVhpMl5q0OhWE80dzq0+l6c51C9gskllgs1a4kVYlZx/ED/AMEOf2BPgz+2l+wX/w
AFev2Dvi/AmuWmkftufEbw7oXi4WSWl/4U8Z+HbfVdJ8I+PvD15Lb3IsL+21HR2uLmGOOYN
p8tzYzxyw3LIf7j9W8L+GdV1DQtf1rw/oWra14Plv7/AML63qmkaff6t4au9Q0+TTtSvNB1
C6gludIudQ0+SWyvZtPltnurOR7WdngJQ/ywf8GxNiPE3gn/AIK2Qyq1lbeJ/wDgoj8cbT+
1tPkSHUSmp3WuQzSwzIoeKWxW6WWykLMElcvGq4O4A/nb+Bv7V/8AwWV/4JI6R41/4Jo+Ib
jTfEPww8Uj4sfBL9mCbRPDFh8QZ/HHxj+IG3R/DsXwv+KOizNqGn6ToU+oy65qEOqyix8G+
XLbS2VpcqkcfV6n/wAEhPhz+yH/AMFX/wDgmb+w34nW48T+J/2sP2M/HUH7V3ivW7291uDx
Z8VvipY/GXRPFl/o0+oi4bR4vDktlotvp1xpWzUI/wCzI9Sknlvr+a4m/pM/4JX/APBvHp3
7C/7V/wATv2ofjr8Zrj9orVtN8Y+MdW/Ze0bU7zxHc6f8KLLx1fXdz4k8SalpuuTy6bP4+1
O1nhsLjV9NgRdsLXSv9pfzK+Vf+CjPiPUdT/4OqP8Agkr4Wmu3l0vwx8FrvUbCyKIEtb7xB
qPxebU7hGVRIxvINJ0xJFZ2RBaKUVN0hYA+W/8Ag2w+K/jb/gmt+3V+2L/wRn/an8V2mk6j
ZeIrjxl8H77UL9bTwpquu6JBu1Gbwzf6sbHZZ+PvCV1pmv6fbJChu7+xlt4omvGlU/Y/wI8
F3eh/8HZf7W1vrN1pWsaH8S/2MLLxMNMtZvt2n3eg32meEtKTTvEFjMhs7qUvZXRe2ljuLc
286FWIkkWvsv8A4Kv/APBvj8Jf+Cmn7U/wB/akb4ma78JfFfga70Lw58Ym0B7i2v8Ax78M/
D9xeX+nWfh3UNPWK50LxlbXF5NYx67LcMo0ubyhtltrZ0+Fvhlo9t8O/wDg7KvvA3gm8vtM
8N6X+wPoXhi7sLi0u9el1DStD8P6Pb6fBeau/mS2Mkf2a3uZNSvpS11cb4yzNKMAH5lf8F1
v2BtZ/wCCNH7dn7Nf/BUr/gnvqMPwn8OfFX4x/wBk+NPA9vfvLonh34pazfvq2tadpvhn7N
bwyfC34i6A+ox6t4aGo3Nrp2pQXMNjaafYz6cIP17/AODkj/gkJ4g/bh+BHhH9uj9nCzvrD
9sD9nbwhp/iOfT/AA3PJZah8Q/AljHB4gubHSjbIbo+MfCF0sureFpo7lJ5oFudOV2ka2Fc
p/weCahp9r+y5+w/b6ray32m3P7anhSfUbK2nFtc3dhZaDeveWlvclX+zzT20rwxzbG8p2W
QqduD/Vrd6rJofwoudc01fs82kfDyXVdPWcLOIZdP8NPd2qzZG2by2hjEgK7ZNpJGGoA/y8
v+CEXwx/aa/wCCmeta9/wTi8Zae9r+yDD+0pp37Y37bXjq9h1228c+Or3wzZ2mj6V8IdZ1m
W4+wovifX7BLq4sJdO/tQTR6he3NxHFaJGf6hf+CjHi9f8AgrF+2P4L/wCCE/7Mj6b4f/Zy
/Z/PgP4r/wDBQD4maTM1pa6B4D8DXmjL4X+AXw7axFxbXGsXDXul22sJLDHa218sOlm6gXR
dbQZf/BpDq8/iz4Ef8FCPHGpxWL694r/bx8e6tqmoWtlbWst1LeaLpt4yFoIkZbWOeeZ7e1
DeRAZZTEitK5b4j/Yn+JSf8Elv+Dl79sf9ln4s35tvhT+39q0Hif4feM9Xto4w/iDxxfz/A
BE+HJm1meK3WWD+0tb8VeBNUNtI1outCE3GJ7UgAH9w/gnwb4O+FHgPwx4C8G6XpvhTwJ8P
/DWl+G/D2lWqw2WmaJ4e8P6fFYWUC8RQwxWtnboZZnI3EPPKS7u1f5yn7b37S/x8+MH/AAc
z694i/wCCW8fgP9oD9oLTfh4Pgr8NNc8UTzat8PPhx4ss/Al9pXjPxra3ratY+GpLXwDBda
nOt7rLar4Qk1G4mF5pOrzPDbP+8X/B2J+2z4v/AGd/2S/g1+zv4G8dzfDuX9rb4mr4I+JXi
rTxcW+taN8ItJFpc+J7rStSt3iNgzzT28N66OJpLMSRx4WRzX55/wDBM/8AZQ+Av7HX/ByN
8LPhR+zRBp0vwlvf+CaaeOtG8RWeq32tX3ja88W+FfDF9q3jPXL6+mnD6p4gv993IlmUs44
WhSGNSGoA/bD/AIJw/wDBJvxf/wAE/Pg1+2N+0l+0v8WIv2hP29/2oPBvj7xL8bfi9HLfXW
hafZLousazZeC/CkWq2lox0601KZ57+5/s2xtJjBY6bplhZaJptlbD8xf+Da/9nP4A/t4f8
Ea/2kv2Yfj9oVn428H+LP2jfiZb+L9Mt2Sx1vw5qOtLZX+i+ItA1GGEyaFr1oyfbtJvrRSY
jG0UkctrLLbyf14ftD3QsPgH8bbxsbbb4S/ESYnAP+r8J6s3Jx046nnqT0r+aP8A4M+obb/
h2V46uo7eCOe9/aZ+JjXM6QxpPdbBp6Q/aJ1HmS+VGSkXmE+UuVXCsaAPxZ/4Joz/ALWv/B
BD/guDp3/BMvW1i8b/ALNX7Y3xJ8L+H/D91q0lzcwal4X12XVovh58UfCeoxpp9pp3izR/t
X9i+PtMhszBf+Q9tdW63NjpUsP6Y/8ABwf8KPAnxI/4LF/8ERNA8V6F4b1Cz8e+LfF/g3xa
3iKK1ax1jwtD4m0CVdG1A3ccltMiNqeovp8EsbD7dejbtZsj03/goPrsPjL/AIOi/wDgkd4
D1vwwzaZ8Pfg78QPEek6pf2ztaarrOoab8QtZtb3TmkURNP4cvdKtmWWEs0F23zFXVccZ/w
AF9boTf8Fof+CEOmjBeL4oa1dYyCcXHjfwlEo24zgm3IGSd3IBGBQB+eX7Kuu+KP8Ag2y/4
LV+Lv2bPi/qbxfsJ/tw6o114C8XsdPvk0qHVNcmtfAHiDWLt2s5dJk8H6zqE3hXxaqxZfTr
iz1FUe2jeZPqD/grB8dfhP4E/wCDlT/gkB8X9f8AFOg6r8K7vwJb6BP4o0vUdJ1nw3dW/wA
Rbz4jfDrTbiTU47p9JudHk1bxVYx6nMbmSBLBrhmD7fLb6L/4OgPF3/BKr4z/AA2+HfwL/a
A+J19N+11o3jnTNK+EOn/BKztvHnxM8IS69q+l2XiLSvF3h7T7h/I0fU7KZmg0nUil++qx2
r2duJH/AHn4Lf8ABXn/AIJP+JvGX/BQP/gnx/wTP/YsaEWGhfsQpqXwzPjPUbyDXra50qbx
78QfFOr+OdYkJayv/EmuWYjsUgggttHutQggWJLeP5QD7q+NP/BF/wDZg8Ef8F0/Dvgb9lz
9tDwr+zB8OZtK8PftG/tB/AAfETxT4J8b6dolnq1z4rvNC+G88dtbaF4o8LeKPsDX8Hh641
a6bwrYLfM8DaebQwej/H3w8/8AwXS+KP7df7Ynju11vVf+CdP/AATx+CXxh8B/sjaEuoz2G
hfF74/eHfDN/JrfxI1mwVpn1vTtGuIDcW06SQI5XSrYTyQrcwv+b3/BNj/hkn/gqt8Tfht+
xP8A8FT5/i14D/4KCfs5+H/GnwJ+BvxJstZvvB9x8S/DunaZe6dofw++LN/ZxxeItT8Z/Dm
9S5/sO8uLqCfX9Ca4sbm7nR5A/mvgf9rn9sP/AIN8LX9tf/gmT+1L8OvFXjX9nr4w+A/ivo
XwR13SbOOw0eHxf4t0660zTfiP4N13U4Fs9W8O6zZXUa+K9FEs13Z3kCNHGJFLOAfr5/wQ2
/bN8FfsAf8ABtT+0N+1PJpOr6L4n8AfFD4v2mkajd28+sWPjT4teLNQ0Lwp8LV0fTWjmt4t
Oh1jWPDei6sGhaxhm07UtQvyYRcbPxL/AOCUv7AGu/Ff/gpv4a+Av7Y+r6fr+q/8FAv2KPj
F8bfiDY2OkS2PjfwI/wAXtI1rxHoF3ey+IPDsVr4d8aNf28PiOGbw3HdWdrp1/DaRziOSS3
X7o/Yu/wCCdX7bX/BRb/g35/YV+Ff7OXinwD/wiHhX9vj4nfEvx/4R8SajL4aa78EaX4v1D
TLK+vdQdZrXXl8N+IbvxPrsuhNAGvYtR0hrdjPpGR9+/ELXtS+F3/B31+z5pkmjmeHWf2VP
BHw1iuTbtZafJDc/C/UdMutU0pQiRSQWk+nvGkMQCRN+5IVk2gA+bv8Ag25/bL8cf8E+P27
vj9/wRY/ad1q40vQJ/iX4usvgWdcDSvpvxJ0m8ne40S11Mm2tk0nx/wCGbeLXNPjt7NbWbW
452t3iN4EP7f8A/BzV4+1DXf2OPg3+w54LDSfFH/goJ+0v8KvgP4VR7KG+sbLQLTxLpfiDx
jq2p4Zr6xtbK0i08Lf6fbT3EXmSENEAWPqf7T3/AARY8P8A7Tf/AAV+/Zv/AOCifiDVPC2g
fD/4E+BrefW/DGh211p/jn4hfFfw7qV5ceC9W1nULWFbOXRNEt7iLzzPIb+6FtDa7hApVvm
z406To37c/wDwcq/s8/D+3hvdW8B/8EuP2a9Z+MPjm7sNVkhsLH41/Fm+tj4J0u7hgDxvc2
OnTaFfXdrO0Us8JaPaY4pDQB+X3/BIjQ9E/wCCVX/Bw1+1P/wTh8MXNz4a+BHxq+H+jXvw8
0TXNTn1hr7xBovhPRvE2i3GnahOWuGmvbyXxXY2pv5Hvzp8MNvcM8wZq/u8urWK9tbmzuA/
kXltNazeVLJDIYZ4mhlEc8TJJGxR2KSRNHJG2HQhlyP4lv8Ag6C+Hrfs5ftqf8Ew/wDgpT4
dv4dHm8E/F3Qfh545/s9YLTVWtNO8Q2PiCz1ie7EMcb2q6Q+r6XI9/MwKzeWhEQZB/aRouu
af448GaZ4j8M6xBJpvizw1a6tomvabLBewfZtZ01bmw1O0liZ7a6RFnjuI9jGORlXJKk0Af
5uPwg+CX7GPj3/gjf8A8FfbD9oq01G48SfBP/gpP8XY/wBmW68LzHWfi3o3xc16103wp8Nf
D3h9Jpn1nxDYeLtTkns9f0i8muLbWLaDUNVuMX+mx3kH9K37Ov7W2v8A/BDb/gib+zN48/4
KV618RPiZ43trfSdB0vwz4TsYvEPjbR7LxisuseCfh3qF/rV5pFo1x4S0IJa6jf61qSPbOD
YGSaW2WEfw5f8ABNP9pD4F/shf8FY9b+J/7bGi/EL4lfs/eE/2nvitHZa7Akh8EaJ+0AfGV
9p3h74t+NNFk2aLrd94c0x9T1r+zlMmoae13HqFrA1vBKr/ANvn7en7Qfxb/aT/AG9/2OP2
Q9V/Zt+Hv7VH/BJz9rvwt4f8Va98Ubbw/qHiXRbPXdMlvdZTxPL8RNHvBpfhiDQbq10rZZX
z2z38N7c2sjqxkjoA/E74ifs1+Lf2pv8Agmj/AMFY/wDguT+2h8OtNuvi/wDtQfCi60P9lT
wH4igaK3+C3wC03xP4a0bwl4g0zTLiPULvSfF97DaW82m3iak/m2K3NyJETXJZH/oP/wCCe
y2nxO/4Nsfg3pnj/TL3wdo91/wT38VeGNQaU38k40Dwx4P8TaHpniqFNNMWoyW+t6XpFn4l
tbe0dZZLa+SCMsrA1+I//Byl+2h48/aV+HHxu/4Jv/sK+DJb34J/sQ+CtA+K/wC218QdFaL
TfBvhnw94QfSbXwh8KdD1C1kNpdNpl1qWmXuo6Sjh72exaxWCRNOuHH7z/sWXcEf/AAbi/B
S682OSKL/gmGu51kWQBo/grqEboXUsA8cimKRDzHKrRsFZCoAP5tP+CP3/AAUf/aH/AGT/A
PglP+xz4H/ZD+H+nfH7xF4n/wCCg/jT4c/HvTLvR9f1+9+G3wb1B9L1k68ILHULO38GWmr6
S1ze23iDxCw0fThbzl1eYTg8L/wXT8VeOv8Agry/7ef7Rfw+8cacn7En/BKHRPAngn4U3Nj
dQrofxj+O/wAQPGng3S/ihfw6hCbtdettI0O6uLDT5LU6e8JTTkguJDPeib8fv+Cd3xO/ao
/4JF+Gvg1+3BrGjar4t/YX/bm0Dxt8IvjbpPgxX1Fp/CFhqd94Z1XRtQvLiJNN8L/EK2+0X
Gs+Epp5Q11bLLb5kE5jH9MP/BRCz/Yo0L/g1W1OT/gn9YeKtN/Z18U/ET4UXOg3Hjexl0/x
1q+v3vxt0e78T3PjEmKFtQ1QahbXFo8wElq1vawJbsYYlIAPh39hK+8S/wDBvr/wV0+Bnw0
8VeKbe0/Yo/4KM/BH4TeJBdXFxNJo2iaj4v8ADWmPY6rd3es3nn6dP4B+JF3qWnX2ozzOJP
COtQrM85hDR/of4M/bg+Cn7LX/AAdT/tLaN8U9fs9K8NftSfBf4T/C7wb46+22J8L6f4ofR
dG1zw6dV1NrlLSPStf+ztYW2prK1vHcy2ys+2VSf2o/aY/4JF/smf8ABVj9j39jnwz+0ppf
iSz1b4X/AAp+FWq+EPG3gfU4tF8VafY3/gTwz/wkHhx7yW2u4bjRNcitYRcW80DPbXEaXlk
8NwrM38pP7TX/AARv8Ef8FCf+CwP7fP7Kvww8W6r8M9d/Zd/ZK+DE/wCzw0t59r0m58Q+Ft
B0bQdG0Xxff3CS37WV9Eoik1OGWKe1u5vtbt5cewAH64/8HXniHU4x/wAEkvD9pqLDw/rf7
fPgzV76yhMb299d6VN4fi0q7aUKzMLaDVr8QBH8si6dsN8pGF/wdEJbeIv2mP8AgjZ8PvEG
n6ZrngvxL+1dbjxB4f1PTbO8tdXhn1jwvo9zaXjzRNPJY3Gm6le21xZFxbS+cJWQzRxun8m
Xx3/ay/4KFXPxf/YV/wCCan7fOjzjxJ+xX+178PH8J+JPE1hfDxzfaXfeMvDHh21sbjxJOV
g8ZeFYrW1E/h3xHHHJNdWxjjkupvKwv9IP/B5J8TvEfwe8a/8ABND4neDhEPFvw5+I/jPx9
4da5tmubM6v4XuvDGqWMdzFjbNE9zbRrLDnc8JkwMZIAPlP9tb4L+Mf+DYT/gqR8Mv20P2X
tK8V6r+wn+0df3ukfEr4ezmbW9N0Sx1LV4r7xr8O9PlludPtU1PS7QnXvhffavcvc6egk0u
S9mt3nRv0M/4OSvid8NP2xv8Agn3/AMEtP2tPhpoOs6r8OfHf7ZPwm1rwpqni20vvC+q6bo
Pj7TNWil03XPA2qKsl5JrL+HWhkN1BNFZw2Alt3ktdVSSb9d/+Cfv7bX7Gn/BfX9idv+E/+
HHhrxpqvhufw3a/HD4HeOLKyun8N/EPR0ttSsta0pBI8n9hanfW7XWiatbGL9xLNp11nbLH
L/JH/wAFs/8AgqZ8aP2hf2ENa+BPxz/Zp1b9nn4qfs0/8FMo9A+G8+l+GtQ8N/D7Ufh78Lv
CHjGbwna6emoJEH8QadYaxo8t5ForPpradNY38C20VzFEoB9Wft9fsVan/wAE7f8Ag4O/YS
+J/wDwTdV9J8Y/tbeJpPEXj/4H6PeRnRtI06TXrfTPiVnSLK2gTQ/hr4h8OyXGpz295OLLT
NVs5JLAwRLCif3q+NPFeneBvBfi3xtrUqW2leDvC+veKtWmcO0cGn+H9JutXv5WCAyMkVta
TOQil2VTtUniv5cP+Dcb4Rt+1dp3jn/gst+0Z8QtJ+Lv7Wnx8k1D4ZaNZaVfpd6F8A/hv4T
js9Ei8H6TpEs1zcaBrfiBNOi1DV0eWNmtbjegkN/PJX6V/wDBfH9o+3/Zg/4JQ/tc+OPsWq
XmqeKvh7d/Crw4dOtLq4htNe+JD/8ACN2t3q01nPBNp+mQ29zdebfh8RTG3SQMspFAH+ZN8
OvHHxl/ZD+O/wACP+C1GgaJoviP4d+M/wBtf47T+E9Es7y7ha51rwVqNh4g1rQtYluInawt
vEuheOrldH3PLctBpN/LMiAIDs+B/EP7T/7LX7VP7HH/AAWA8Z6dplvoH7T/AO0t45+LXga
V7u11O+1Gw0z4itpfjmy1bTsWNtarJZ63e2mmO8sSTCAXWI1jAr96P+Cmv7N3hT4I/wDBqT
/wTs0XxN4a03wv8QLX4gfDj4oWNilrcwahP4t+Llh4113xHeX2TEW1i68Ma439oSXqSpHHb
raW+xYrUJF+1N8Lfhj+0b/waVfsifFzwBo8Wga7+yf4ptTdpJG9/O+vTeLdY8P/ABDlF2Yp
J4ItZmv7XWEj8yO0iaRI5CPLVQAf19f8FmbzSvHf/BHD9tnXVsbPVtN1/wDZe1rxNYQTQQ6
lB/pFlpms6fdwoBPE01lI0N5bXMLM0M8KXEUqmNXH4U/sCfGnwiv/AAaGfFC/8SHRfA2m+D
/gB+1R8KRqM9xBbx+IvEOoeJvF6aNcOypEZNX17U/FFlo9tA3nTzSxW6BnBVV+2vhn+074w
+PX/Br54o+Nb3/gu48dH9hH4heD9auNRWCx8NLe+G/D+p+CdQhuobpjBDqZ0e3K2kQIL65J
arbASyRiv5Xv+CSX/BPn/gpN/wAFHf2Fvhf+z94r+L/w8+DH/BIyb4/av418WXmtaloeleM
vF/i/w14hs5de8PaWwQa9ctql808GjG7u4dIt7+2N2IJGtkYAH9Iv/BLrx5+yt+x//wAG2P
wd8eft86Rog/Zw8c+GtfvPGGiL4bk8YN4t0r4h+L7/AE3R7SXQNGhkvr/W9QltTx8t9afZo
5PPiMERX+jL9kPQP2efDX7M3wU079lDRdE8Pfs6y+AtF1b4SaV4ehmg0q28Ia5CdYsPJjuZ
JbpJZDfSSXS3Uslyly0sc7mRGA+av2pP+CbX7Mnx3/4J7y/8E+9Xu5vhX+z3pvhTwb4T8N6
no11pcN/4TsfCN7ZXGiXlnqOtI1jJqFxPCftN5OFe8nvbh8mSds/Xv7OvwM8Cfsy/An4Tfs
//AAxS7TwB8IvAugeBvChvrkXl7LpGiWaW8Fzd3QAWe4uyHuppEAQvM2wBNtAHnWr/ALJf7
Jfin9qrw5+1Pq3wz+HmpftVeA/B8/h7RvHpjsG8caT4Z1BPsyy3EEcv2lhHBLLY2GpXcDvb
WtzNa20yxzMp9Cvv2aP2ftS+M1p+0TqPwb+HOofHTT9Dj8N2HxWvfCmk3Xjez0SGQyRWNvr
s1s95CsTMRHLG63CIBGkgjASvwE+Pn/BNHRtG/wCC3vwu/wCClPw8/bw8FfCUpDpGn/tF/B
Lxn8QdM0nXdX03SfC8GiaH4c8O6aur6ebzw74otfstzqOieIYXt7K8jXU7JZzLtT+gi+/aI
+AWm3kmnaj8bfhJZX0YBks7r4ieEoLiMModd8Uuqh1yhDAsoyCOOQaAP5Kf+Dri7s/+F+/8
EXtP1LTo9Z0+X9qTxRe3GkTzXsMGoC3134ORNE8unf6VEc3CBZ7cGWItv4XcD7z/AMHYmv2
EH/BMn4S/BueO+bxv8Zf2lPhF4a8IeGrPU4b6+1S+0/Vjql5ZDVrqe2JZbYrDBqUq+QLqWA
TyQq4kpn/BTn/glB8L/wDgqZ+3v8Kv2iPEf/BTb4f+D/hZ8D9O+HunaX8F/D3irwvcav4SX
TNTbxPrmo+G79/Eo02017xvfpb3M+tyWa3kVraWNpI00ek2Crmf8Fff+CUP7Kn/AAVB/ab+
CHj/AMX/APBT/wAL/C/wr8HfDuk+B/EPwkl8d+CdZbTtMtJUvZtc8ET3Ovwxab4w8SEW6a3
e6lBOrC2tbmN90YhIB/QH8MP2YPgP4/8Ag1+yde/FD4N+F/Gnif4G+AvAd18O9R+Jug6X4m
8X/D/xDYeGtKtbm5stVvobiS31WC5th5lzbytE88MdzDkpE9fNXxK/4JYfsrW37emvf8FZL
jTPEr/tI+B/hJqFholomppaeAo9X8P+D9b0aLxdfaTb26z6hr0vh24OjzSXF2IFghhmEZnU
NX118O/jb+y58Nvh74L+HeiftH/C3U9N8EeFNC8J6VqOtfFTwfqOsX1l4f0y20u0utSuzq0
Yur6eG1R55dqCSRmYAAjb+KP/AAXI+Of7a3xa+GPwu+DH/BMj4qfAd4viPeeNtG+PPjS/+M
fw006HR/Beo+CdS0gaFqEmreIIZdPh1SfUZfst/pdve3X2+K0CrbbDNQB8hf8ABrP+0R8Bt
E/Zr/aLvNf+I+gt8e/jn+1t8X/iZ4u+GdhqVjJrOkeG7K6neLxNDodzc21zZeHo7Z9TuLmf
fcXPkWwljtpADn0n/ggRpmqftW/t+/8ABVz/AIKjapaJd+DviZ8Wv+FA/BPXZxGstx4S+H9
/I2ttpttLvubXTphaeHozL50aXUsDq0C+SjN+H3/BJv8A4N8/DHir9nf9onUf22P2jvDH7K
fxo+IWp6F4W+D2reCfi98ONR8deFvC2jX8tx4y1i/Nh4kzHYeN4zLoL6cdUjXUNJZrm8iaM
i3l/uF/ZIsf2Ev2HP2ZPA37PXwY+Mnwa0b4XfBDw0ulXGoS/ELwML+8vLWM3eu+J/FVxYah
ALvXNYvJJtR1S+ljkmmeYKzyBIzQB+Hn/B3l+yLqPxg/YI8FftS+CrK+f4h/sd/Eay8WNqG
n3UdvPZfD/wAWS2Wm+Jr1gzRu40bVrLw7rUbwyLPbrZztEjFyK/RT/gi5/wAFcP2fP+Cjvw
Q8B+BPh9r/AIs1344fCH4IfDq4+O8Oq+E9T0vSNE8Smzj8OXFsPEF2Ws9W1K/vNNnv82TTJ
LbymZpxIXiT6s/aq8efsR/tYfs3fFH9nPx9+0j8Fbfwj+0J8J9e8PpfD4i+C5LgaN4ksp7G
x8RabFeajJE5sr3y7q3Yor+ZAAvlthx80/8ABLb9lj9hD/gl9+yJYfAj4UftE/CTxJd6xqO
p3/xD+NNx4y8AaT4j8deM9Shf/Sbiez1RzFb6HaOlv4f06W6uV061QurBppcgH4yfsU+ENP
8AiF/wdrft+fEvwVd6n4j8P/Cb4JXul+MtWWC0t7DQfFev6L4G8Ly6FJJBds11bRXtjdW1r
M0TzS3VrMJ4YRArn+yfxHqH9k+Hte1QzRW39m6LqmofaZnVIbf7FYz3BmldyqJFD5W+RnKo
qgliADX8hH/BN3/gjt8Mf2G/+CkXxL/bi8Tf8FTfCnxG8M+I9Q8a6ro/hLTviromma/8RLr
xrfX84g+OF1N4ins/E9hokV6dQtLNEnWTW4LS8SS3FsC376/tza58MP2ov2QP2iP2f/hj+1
j8Ifhv47+LXwu8T+CvDHjWL4m+FYl0XVNWsmihNxPbawLmCyvV3afez2+ZobW7mkjDMoUgH
873/BqRcwfGnT/+CtOtePo4vF2l/FP9q3WpPENjqGlC48J+J9O1q212O/cpJbtpt3He21y1
tNaRyyYtWQtEqsrH+nX9mf8AZS/ZK/4J0fBrUfAfwQ8J+EPgt8MYNY1nxX4g1C8urGwe/wB
T1W7udRuL3XPEF6bea/8AsyytaaXFcTSfZLGGGytV2R7T+Jn/AAb6fs7aX/wSl/Zi8Xfs+f
tP/tbfsx6v8Q/iN8W7jxZ4a8IeBfin4W1nTtEsrywisrWOPXZbiwn1O919oDqDwPbRx2Kqs
SyPuZh9x/8ABWz9gH9mP/grl8APCHwJ+IX7UcfwktPBfxEsviHo/iTwD4t8Haq11eW2l6jo
9xpusaDqmsQ6ZqtnNaahLJbPO4m028hiubZj+9jkAPzU/wCCM9xrH/BRb/gqF+37/wAFcvE
GlSp8LfC92f2P/wBk29fa2nah4O8HXZh8U+JNOiuDJcJJfw2VhcTXUItUll1+7t3iDwSKfq
L/AIOkfhCvxT/4I7fH+/i0+a9v/hZrXgb4nW09tZWd3d2EOh69FZX04muSJbO1a31Pbe3Fm
TdGIBFVkLAfqH+xn8If2V/2Gf2aPhR+y38F/H3gm38B/Cjw3Doljfaj4w8JnWvEOoySSXes
+Jtfms7u2iuta13U57m/vpxHndIsAZo4UNaX7V037Mnx/wDgF8Vv2d/il8c/h74V8MfG3wF
4j8BajqNv4+8G2urWlrrdk9o+o6VHqWoSW09zp87w3MSTRPG7x+WxXduAB+Af7BP/AAcq/w
DBNrQP2H/gp4R+JXxi1nTPjj8Iv2Nbfxb488LatoWtXr3ni74W6fb+Fb34ead4iuVVPEHxA
8TXNpb6z4d0uAyJqujXi3K6gt5FNaJ+FX7d3wG+Jnw9/wCCcvwf/br/AGrpJ9O/aP8A+CjX
/BRj4V/tAfEE6/dFpPAHwZspptS+E3gox3UST6BbaF4Suob/AFPRxM9vZIunwSqk1iwH7N/
BD/g3I/4JHfB/4ufsa+N9L/ab8G+NdU/ZYv8AxF4l+I+geIfFHw1uv+GifGCar/wkvhXXfH
UUWtyx6PYeCL2GBINB023ntLvTLSG3uLhP3zS/pJ/wVz/Yz/ZY/wCCtfwp+Cvwb8S/tgfC/
wCHHg74b/GHSviH4lGieM/BOoX/AIm8OW9jLp+peHNOlk1yJNKu7m0kZLW+VXFux3bflVSA
e/f8FFvg18bv25v+CZvjD4e/sI/HTS/B/wAUfHvhLwTqnw4+I3hnxo2kaH4htNMn0671DQR
448Oi+n0nT9dsYp7SfUNPSWWGRPIlRUeYL8O/8Eu/+CUy/wDBL79mD47/ALT/AO1141ufjn
+294++FHiPX/jL8WdYv5vH2peAvDfhrwlqvl/Dn4d+KtbRNbvtKjtYxLq+otJZNrd75VsIo
dOtLdG/Yr4Na7+xz+zX8IPCXwf+E/xD+CHgX4W/CTwrpehaLomleO/Blnp+i6JZ26xQ3N39
m1KKNrm+lR7u9vZAJL29nmnlLSyknlP2or79nn9qz9mj4w/s8t+0z4B8GWX7QHw48a/C+y8
aeFviN4SGt6VLr2jTafc3+guNajFxfaYt1HM9usgYxt5blRIKAPw2/wCDVrUfB19/wSg+KX
i3w5rN1q2peI/jx+0B4m8TaVe2tvYvo13dM1zp9jEbeeaeWK50s21y9xLsZZpZoYQyQh2+V
P8Agg7+xN8Bf+ChX/BLX9ur9n/9oPwlDq/gjx/+3F8drnSNQtkgPiTwFr4OlnTPE/g3VrmG
a40vWdImETRzIQLuETWt2JIbmRa++f8Agmv/AME3/wBkr/gmz+w5+0B+y94J/br+Hd/8aP2
htN8T2/jr412nj/wbpyeHdevNBvvDWgjwpoX9uM1jZeH7a43yPPM+oXd3LcSmRCsAFT/ghn
+wp8M/+CRfhn49+HvHH/BRb4NfHKy+MvifRfE1loVh418Oabofh/U9MtrqDUdeZtR8R3VxP
ruuLcwxajLEqRTRWsMkhklBagD9Lv8Aglj/AMErfgV/wSh+BWs/Br4N+IvGfjzUfGHiGLxN
48+Ivj68jm1/xNe2Fs+naDZw6bZsukaBovh/Sna007StLhSDzZ729mMs94+z8kf+DvaO51H
/AIJgeFvDlowWfxN+0z8JdKiQOS0k015erCBEGDTASOpKgMR8pwM5r+jZP2nP2cJR8nx7+D
bHOMD4k+Dyc9QMf2xnnjtzkYxkV/O7/wAHB37Eni//AIKx/D39nzwD+zd+2B+y34F0r4VeN
Nc8a+I7Txx8T9JsLi/1m502Ow0TUNK1LRLm/uI308CVjGUiZZWjuI5N6KCAf0N/st+Fr3wL
+zV8AfB2pFTf+F/g18NtDvSqtGv2rTPCOk2s/wAjksn7yNtysdy4IPIIH8rH/Be7QvF/jT/
gtj/wQs8J+CNN1TVdci8c6h4lNtoxYX0OkaN8RNAv/EF9IySRmGxstE0+/ub+V3WP7JFOrF
xlD+7H/BMP4fN+x7+xr8KfgL8df21fDn7THxT8L2d5N4m+I/iT4n6Tr8olvpxND4a0XVNY1
q51u+8O+HYPLsNJn1iaS9eBcS7VEaj+ev8A4Kl/8Euv20P2kv8Agqj4Z/b0+BH/AAUi/Zu+
C2heE0+H3hz4Ryaz8Xk8J+MPh14W0OwjXxhp+jafbT3WkawNT1C91m51Cz86OHxDFqXk6tG
IgqkA/pU/4Km/tdn9h/8AYW+PXx/060bVPGmkeGP+EU+F2hKs7zeIPij45nXwx4I0m1S2In
e4m1jUIp4Vj2lzbEFgGLD+Mn/gpT/wRf8AGf7LP/BIH9kr9ujwKzeGv21P2U/EMP7Q/wC0Z
4ltIjB4g8Rav8YPF+l+MNZ1TUdRhQX17f8Aww8WTaFaaaLu4xFoC6jalht+f6H/AOCkH/BM
r9un/gpD+2ppc3xR/wCCoP7Ouj/sT+CPEvw7h8K6Vp/7QWkaL4k0rS/DmkaeniPx7YfDXSp
10B/ifNrEOo3trq2oXyy211eW5tJoYLZlk/rN024/Y7l/Zqh/ZY8X/tBeAPih8OpvhK/wf8
R3/wAQ/jB4R8T+KvGHhm58PN4bv73xNrd9qckmo65f2kkk8mpTRmVLwpcRjzIlIAPEv2Cf2
gPhl/wWB/4JefDL4i/E3RPDPivSfj78Kb7wL8dPCFvarcaRpfj+xt5vDPxA0iK11CKVrSey
1mKXVNLkKMYEn068tnaMxSN/M3/wTE8afED/AIII/wDBW3xx/wAEovjTq9xqX7JP7WPiFPF
n7NHj7XdTlkh0nVdS+0ReFpQqzHT9OfWzG/hfxSksduY9ZstPvnLtesy/U3/BJL/gm58M/w
Dgjf8AtP8Axc+KPxH/AOCmvgm5/Zy8eeNNT+H/AOzb8EdK+MVnJ4S8WR+NJZ20rXvi14ffU
P8AhH4PH+iaZZabp9hqOl2wjmniuL261OKDybIffH/Bav8A4JT/ALNn/BYTwn8GbmL9pzwJ
8I/id8IfEBl0Lx7Y+JPDOuW1/wCB9clhn8Q6JLaQ6pHI95mGHUNBvI7hYbe+BedWgkYUAfv
14q1yz0Lwn4k8RXJeWw0bw5rOtXDWu2WSS007TLi+lNv8ypJI8ETGL94FZio3gHNfyQf8Gi
Edt4s+Dn/BQb43abq+vPpPxa/bL8T6xpvhvUtqWWk2ckN9rFteJCrSBNVvbfW4oNSKyMgNp
GgZ8Bj/AEY/CTwd+z18DP2V/CH7L2l/G7QtV8FeAfhAnwsTxR4s+Jmhaj4ovtHt/D0ujXmt
avrF3qrym9ljmnu/MZ2itFMcEQ8mCMD8mv8AgiF+xZ8D/wDgkb8M/jz8NNX/AG7fgx8X9K+
LHxVj8c+F7K18e+F7Cw8JaPZadLplrbut3rjvca1qNu1u+s3USxQSy2sTquGAUA/o1Occew
4449uePrz7jFfyC/8ABVGx8U3v/By9/wAEVI/AUWkW2uw+BfEmo+IL3UIFT7Z4LtfEvi9vE
0BnWGSW4u4vD0OrppEbtiC+nUiSFZHev6jU/aX/AGdJcbPjz8HH5/h+JPg85znH/MYOQemQ
OeR14r+Tj9vf/gl/+1L+1/8A8FgPhd+3b8Of+ClX7Onw8+E/wz1DwDa/D650f4jWOn/En4X
eCvDzPfeJPDWiaBZ6lcaLrlx4h1G71mC+urnUbK31q21dhq1o0cTQMAf2Zg49SMDjjgdvpg
epHcjOeP5K/gjcSX//AAdp/tOst/FAul/sU6BZtZypA818rW+hSCO2aR1mjFuXE0pt1clPl
k2pzX9M1v8AtH/s+pfw+H5fj38ILnXomjs5rP8A4WH4OjvZrxFVJQ1omrlo55JMsYEA2udg
HGK/kQ8W/wDBILxH4r/4LjeJf+CiHij/AIKX/BnwN8GpfiHaeO44fhx8adM8LfGx7HR4NMW
2+EN/Yrqr6da+E9QlsG0rxDK1/Pb3ujtKBpInuAIwD0j/AIPDIY9T+Bn/AATx8Owf2hPruv
ftnWNpoun2kEb29/K3h+GCaO5lYiSKZWurYWaJkSvJL5hxGDX9aupT6fonwpv7jxBtt9L0n
4eXU+uNMsjpBp9h4bkfUjKsSvK6xW8U+9Y1eRlVgis2Af5pv+C6H/BPPwJ/wV61X9nU+DP+
CkfwO+CnhH4Gr4ovbjwjqnizw7q9pqXizXbjTvsnjSxvNM8R29xb63p+nWDabF5igQxM0sE
qySyCv0d8IaT4L+E3/BOZP2Ovhr/wUB+GfjL4z6N8D9V+GPh79oD4z/EXwp4u1C88RavY3V
pN4g8RW82uvc6hZWy31zbWMNxc3Nxb2UVn5880kJcgH5Yf8Gk0uk3/AOzb+3hrnh7a3hzXP
28/ibf+H5445Y4ptIl0zTJNPeJZlSRY/skkBVJFV4wQsigivRv+Dp39gHTP2jv2Fr79rjwJ
Fd6H+0N+xIx+J3hjxVoCQWmvah4BhvbSXxbodxqcQTUvL0QKnivQltJxNa6tp8hhQi7m3VP
+CEf/AATq8H/8EntO+LGofEz/AIKSfDT4vXvxVnM938K/DHxF8L2Xwf0HU471J38a2Npfa6
1zL4x1WALY39zFb20AsI4YczFAU/ob1v4ufs3+OfD+ueEtZ+LPwd17QvE2j6joetaVN4+8G
XdtqGkaraTWN/aXED6pJFJDcW1xLE6SIykOQd3SgD8N/wBifwL+yf8A8F//APglb+xz40/a
08NwfFjxN8KbvQYfGF1DeT6Zrum/Fn4ZiDStds9S1ArNd3OmeK7KCwu/EVlI7W2u2183msQ
zEfEkWg69on/B3X4C8KfDTSvD2jeDfAf7BNro97ollAuj2OhfDKy8LLZQ6bpNrboYZZrbVp
dEitLZUhi+yeaQ2YQDg/8ABKP/AII5eNf2D/8AgoV8XvjLZ/8ABQPwfoX7EejfETxVrPwh+
Bvw7/aAtpdL+JF9rUlzBpGm/FrwXb6lY+ErSbwtYXT2ixJb6hql3JYWnlywQLkc54F/4J8/
8FTNR/4Lp6d/wUu+JP7Sn7JnhX4YxeONR8L6q/hX4uaRdX17+zVaRXOn6V8O18HtDG9zc6n
pMenrcm+1L/R9ZDaw0xkt4oSAf1i/tl6tbaH+yT+0xrF5KLe2034FfFO7mmclREkPg3WGLl
hyB05HAPU1/PR/wZ/aXqNp/wAEqdR1G8sLq1tNc/aH+J99ptxcwPFFqFmsmmQtcWryBfOhE
qvH5q5TeCqkkHH6Uf8ABX4fEv8AaF/Ym+Jn7P8A+yJ+1H+zT8I/it8W4IfCmr6/8UviVo+i
Wc/w01MTW3jax0HVrG9urrSNcv7KWK1t9RW0nRLeS7i+V5ldflz/AIIIfs/H/gmX+xZcfs9
ftHftlfs8fELxFN8RPEPi3w9oXgv4qeFtV8J+A9E1XyQ2maVrl9f2V5qL6tcxPql1DJZW0N
jI4htlcM7gA+Hf2zPiFdeLf+Dsr/gm54Ak02G2tvhZ8AfF621+ks0k2pnxb4I+JviO4knib
93B9kLJbReV8rhS8g3k54f/AILtST3v/Bez/ghxpEMU0zjxIlyI40aRv9I+ItrE7xqis2Y1
ti7MFIXaGYgcjW+MX7E3/BRjx/8A8FyfD3/BRj4b/tnfsR6V8E/D+p6D8O/CXiG+8Z+F9Y1
zw98BXjgbxJ4BTwFcSXEd74y1exudX0+XWbPXrCW4udS/tBGhgMlvJ9L/APBVH/gkFef8FA
v+CjX7Lf7XHgz9v7RvgR4c+Dmg6b4e8U6b4c8b2dl8RPCMnh/Wb7X7PVPhTd2WtW8Gn6p4p
mvfsGuNfPbgRQxykXUY8mgD69/Y2/4IFfsnfssftZfHD9tPxnq+u/tJfHX4sfELX/HPhnXP
izpGi39j8KRrWrzaqsPhSzEU6S6zaGVbSLxFeyG+hsoYre2SHYHr8gfjd448cat/weNfs66
L8P8ARLfUIPDH7OVv4b+INwmlgT2XgjUPhj461nWtTuLie8KS/Yr260G3tr+1iikiS5+y/Z
pCHlb+wzSPHvw30jStO0d/if4T1KXR9KsrSa/1PxjoE+p3a2NtFbNqWpyi9XfdXZQTXlwUj
WSeZ243AV/FvoX/AATG/wCCyl1/wWm1z/godH+0x+zd4C+G/j/4q2nhvxB8U/Cvj/w5ryTf
s+abqulGD4VaL4L1a1mmk1nUvCukWOkTaSt5bM2pSXGqSXawv+8AP6oNL/4Jn/sXaR+2frn
7ftj8FvDiftN+IPD9pod541kgiltoLi0jW2/4Siw0hojZ2XjG5sEj0288SQgahc2MccLyZU
PXzl/wXV+Dnw3+Kf8AwS+/bA1Xxr8H/CXxX1/wB8EfGvifwQ3iCz05NX8J61ZWSynxH4b12
6t5b3R7/SYo21D/AECaFr9bX7I7OJK/UtPiP8PmOxfHngt3BKMF8UaGW3A7T8q3xIO4MCpw
QwI7V+IX/BdD9mX9tr9vb9n/AMD/ALOn7D37RHwj+GPgfxz4outK/aZfxD4uh0bV9d+HVxF
apBZ6Xq2mLfXNzpcUhvG13w5Atq+uxG1tnulhR0YA8t/4NQoBD/wRY+AY6eb8RfjrNwe8vx
O11s+mfbPT34r8uvGui6z8UP8Ag8i8JRWmqyXtl8K/gzoOtzQtc/a4NMs9H+Gd1dXenwx75
I7JpLjVBNNEoicSylmTe/zf1Jf8E7v2NPhf/wAE7P2Ovhb+yV8KvGR8UaZ8OtJ1Sa58WeIb
2ya68ReMPEd7da14h164tLKRIrOzv9cvbia30+2JW1shHbrI7qZD/Nh+wZ/wRl/4Kg/BX/g
sP8S/+Chv7QX7Sfwb8PfD3xr448d+IPH2oeCfFP8Abut/FDwXquoST6H4JfRdZ0uFPCuhG1
ttHgu5JdTFxptvY+RbtPkswB/Xh8cvi74V+AXwb+KXxt8b3a2fhL4UeAfFPj/xBM5K507wx
o95q0sCbEdzNdfZhawKqMWnmjUAscH+fr/g2l+CvivVvgD+0T/wUd+LEV23xX/4KS/HnxV8
Y7R9S1C51O+0v4PaHrGr6X8ONJe4vEW5QNJc67PCDLKk+iReHnVlSNI19s/4OGvBn7aPx7/
4J5eKvgL+wt4A8O/FLVfjbrmk+EPi07eLvDek6lo3wwmnt795tBXXNT07TrxtZ1S2sbC6uV
vRNY2hMsMU3nfL9ff8EkPh3+0h8DP+Cf8A+zx8HP2u9H+E3g34w/DTwhbeDG8KfCi7tP8Ah
GtC8G6Esdj4LsL02081lL4oj0SKBvE09hNLaXGrNcTxyvJJISAfNX/BxF+yPY/taf8ABK79
pPRrPSY73xv8M/DUXxd8G3McEb3y3/w/m/ti8s4ZPLeXybrShfiWGEq0pRFGT8p8+/4Ntf2
mYf2h/wDgj18Crm5u7eTxF8F9M8U/B7xFGjzedDL4JuLkaZdXjXABSS90u4t7jKSSIFGQ6r
8q/q7+17488eaL+zR8d5/gH4N0P40/GqD4a+J7XwL8K38QaLYp4l1/UbKTSbez1Ka9vraG2
06GS8M1+08kaNDC8OS7hT/Hj/wRg8Bftgf8Eo/hL+0l8Fv+Cgvhjwn8BvCv7dXizW/Cv7OP
g6N7vxp8RNW/aJ8Y6BceHIoJrT4dx+JbDwr8OZbTVNLDap4jurBILiJri2LQ+c9AHmf/AAT
G+Hf7C/xF/wCCOH/BWjUv+Cgd/pvhn4Dv+3h8Y9ZuPiDBY215418NeKU0zQIfCuo/DyQW1z
f3vjJtSuha6LptkJG1L7XcWsqraT3Mq7H/AAS7/wCCW/8AwUE+Pf8AwRK/az+DPg34yeNfh
X4P+PvxP8OeMf2IrH4m63q3hbWF+GfhXXbh7rVdbg0aXUL7wDpHxK09LaSfStOSSNbqCW4S
2aGSN2+g/wDgiB/wbhfF/wCD8Vn42/4KhajHrPhf4W/FnVPiB8Df2RbXxbpfi/4P3HxCubJ
NI1D4y/ErSoUudC8R6y9pY2tv4Q0a8F21rax/2jetbSN9il/tiihit4obeCKKCCGJYbeCFE
iiiiiQJHFDEgVI44kVUjVFVURQoUKBgA/lK/aK/wCCcfwv/wCCXv8Awbkftu/By51PUfEXx
D8V/A6+8U/Hf4owCDVvEfjz4qa5q3h6GVzqeoxQXV34dsNTki0rTFvpHuLPR3ubpALqUrXW
/sMalefDj/g1V8Na14huIvD72v7DXxk1GC68TNcW9qlh4i1Dx3LoczMMzi01Ky1OybSvLHl
yxXdp5YELjH69f8FZP2U/iL+25/wTx/ai/Zd+E1/oOmfEX4s+AY9G8JXHie5lsdBm1XT9d0
jXYrHUb6CGeSxi1BNLexS8aGWO2mnjmlTyUcj83/BH/BOT9rvS/wDg3b13/gm74r1f4da/+
1IP2e/Fnwz0iDTvEDReDtNnvvFd7rPhnwxe+J5gyTXWk6HLBpFzqvlRWMt/FiFEtEV6AM7/
AIN9fgf8Jfj7/wAEHv2a/hR8avh74V+JXw78W6X4+i13wp4r0ez1fSr1ZPHWvbJ2hmifyL2
BsPb3sLRXkDAPHKjAivmX/g6R8MeGfgj/AMEofgH+yR8DfC3hTwJ4D+Iv7TnwV+E2g+DdD0
yKFdN0HRjq2t2Nv4c0202yNPHrNnpT380UE9xOs8iSHzbzc37j/wDBJ79mLxv+xh/wT4/Zk
/Zq+KT+EF+I3wz+H9vpvjKHwYLVNDh128vbvUbyCG4gYpqV1A12Ir7VlAGo3cctyMq4J/JL
/g4x/Yb/AOCiv7ZPij9gXX/2E/h/4B8XXP7NHxf1X4wXGq+KPE+j6JdaD48tbvwxL4WuNS0
7Xp7ax1Xwko0YT30Nm0960iTQvAImjZgD+kj4WeEpfh/8Mfhx4DmukvZvBPgPwf4RmvEi8p
LuXw34f03RnuVhPzRLcNZmVYyP3ayAE8V/K3+wV4miP/B0N/wVI0mSz1K6n1L4HeDbS3vrO
283TNNTQ5/D8sqavcsym1ku/NSOwCpKs8qyLlQua/p++E2ofGm2+BngrVfjronhO4+PFt4A
0+++JHh74Y3V1P4Ru/HttpRm1XS/B15rhguGsLvUU+z2EuoNEqtIC0ghUPX8i3/BEc/8FEv
F3/BZb/goH+0P8ef2Krn4W+BvjhdX2neNfiB41e78N33gDTPC+pXMHgDwr4KtvMuLHxnNrk
Fpby6/PbGWGIxG9iu0iZEYA7X/AIO0NB+F/hS2/wCCXvxr1vwvoNn4v0j9ufwNpesfECDSI
X8Vx/D3R4o/Emq6JJfW8Yvr/So7ixg1KPTZJJFS7t42tkR5H3c//wAHLnimHxZ+2x/wRJ+H
dzBpet+AvF37QFv4uvtJ1LTILiLVo7jxL4M0eKK8+0xl30280fV7u3utOmXypfOBljLJivb
/APg5t/Zl/bn/AGx9Z/Ya+F37F/7M2r/GDUvgz8S9V/aN1vxrf3fhmDwDpmraDNpWhaB4R1
238S6lYWd+byeV9T1KynYx3OlKYFjlSScp83f8FVvgP/wV5/aB/wCCgf8AwTD+Nvw+/YP8N
+OdP/ZH8H/DjxV40ubXX/DeofDK/wDit4xutM1D4m+H3k1HVLaWy8N+Cn0lLfRr420skdwU
vIzL5dsJAD1tf+DcP4z/ALPP/BVPwV+05+wP+0r4g/Z3/ZS8d+Krj4g/tA+DtF16Sw13Tru
w8RP4jT4Y+F/DVrZppPiXwB4onkaxSHWJY28M2M1zBbLNi2kj8+/4PC/h3B418Cf8EzNHvt
OeTwf4h/bA1Twp4yexCWc9w/jTR/CGko0lzCVdby702y1O3hufLkdDEmZYxHGrf2X6bLf3G
m2E+pWiWOoz2VpNqFjHOtzHZX0sEcl5ax3ACrcR29w0kKTKFEgj8xQA4FfyF/8AB1Z+zf8A
tp/HW7/YI8b/ALLf7OPin44+H/2dfiR4m+JPiy48NTQ3/wBl8S32q+Bo/DOh6j4bgu49Wks
r3+wZ5J9YtIJYrWKd0klg+ZiAfl98GPEfjD/g2p/4Lcv+y7b6jrGr/sC/tkX/AIVk8PxeIb
yTUJNG0HxLqB03RtfsZXnt7eLxF4D8UTvoOs3bxLJqOgvbm5lcndX7Kf8AB1D4vl8a/Af9i
D9jvQppNUuv2uf2x/hloOqaHpKXUus6z4M0DULK51CfSJo9ulvHHLq9q063srI8bROkZQMy
+j/8Fmf+CaXxi/4K4f8ABMP4Z+OfEfwf0n4U/t//AAq8LWPxR8O/DrStcs9TOl6/dWYk8Y/
COPxXIsb3UF/aIlxpivOq22vW9vGxa43uf5kf2Pfhn/wXz+Jv7YP/AASw+NP7SH7NXxc+LP
wp/ZZ8baB4J+HNt45tbPRNM0LwZZ6k/hnxT4m8Wz3N412+vaNpIlu4/EOt24vtQt9F062gm
e2MTUAfql/wcG/AjxP/AMFBf27P+Cen/BHv4JeJ7PQtB+F3wH8e/HT4kC1lnY+DdH0Tw1No
3hW91fSlhGlG5Xw94PuLTQYImku5ZPEjxiNFms1n+Rv+CEerzftJ/wDBHn/grJ/wTH8R3kO
oeN/hVpXxD8WeEtA1iB/Js9Ou7GcahLDNctAsUNt4u8LRBYpltWtLm/aYoRJIF/TT/glP4a
/bt1P/AIODv+CoXxy+OH7MOuaL8NfGUN98Mrn4teKdRkgsfAPhXwtNpd/8H/DPgJpjcWvi+
Dxf4a0vQZNTl0ef7NplvGbhvKLT248y/Yu/4I//ALbnwi/4L+/td/Hmyn8TfCb9jPxbr/jD
xNrvibTv+EYvdG+OHhv4iW7azZ/DGXS7pN50o6td3x1ma209ZNKNnbxmR5ZgWAPzT/4JkfH
+113/AINgf+CsHwC1DU4X8UfAV/EBk0eVQbi10X4jeIPC00M6T/aJftVmNVgv7aJ0ihht5Y
zGglO5qn/4J2/AbwF/wVj/AOCIPw8/4JsfAH9o/Ufh7+238Bvib45/aTj8IPZ+PND8ETaBq
vjW60e0tfG3iyx0NdBuEmsdXOo6PHpWqahqemanBC0lpGkkzJ+Tf7Vv7Pn7en/BPD4xf8FX
/hF8L/hP4sl/Zi+IviaD4OfFKf8A4R7VdT8Nal4R+Ini6b4h/CbUvDb2qgT6rZrpTGDUrKG
5isLR7mzvlhW7hUf2qf8ABpL4h8cXn/BLfT/BXjj4JeJ/hmfhz8T/ABppPhjxt4i0ttNi+K
ug69qMniGTU9Jju4YNW8jw9qV1daHefaI/sUkkcUthI6mbYAelf8FiP2EP21vi1/wRq+GX7
G/7NN54g+Mvx88I/wDCi/DnjDVrPxhZeD9U8W6d4Ls4LTxHq9xrGs6npcFzbC8hhvJba4v1
ubm3iSUxyzDYf2k/Yy+F3xA+Cf7J37O3wl+KviW68YfEj4e/CLwT4W8beJL65N5dap4j0vR
raDUpJrssxumguA1oLnc3nrbrLubdk/k9/wAHCP8AwUh/at/4Jrfs5fBX4k/soeC/DnirxX
4/+NukeB/EM/iXwvqPi21tdGNm98uj2emafNAY9Q8TSxHS7a9dmltmJezikuAqV+3Hwl8V6
z48+Ffw18beI9Hbw/r/AIu8B+E/Eut6EySxnSNV1vQ7LUdQ07y5wJkFndXMsCpMBKqoBIA4
NAH8cf8AwUb/AODZD9qr/goF/wAFGfjb+1hqf7S/wk8DfDLx8NGHg7TbLw1r03ivTrLRPCu
laHp1jrdjEY9MuryO4t7x31eO7aaRBaOI1eHn4ol/4Mwv2lTdSW7/ALZ/w81PTdU1bSJdZ1
HVPDHiW415NPsbkmZtPupLiTbcvbOymKR/KnKQxyOqJX+hluYBcE9B3PqtG5sN8x4LY5NAH
+eX8Y/+DO39r7xB468W3nw6/ae+AFr4SvV0vT/D1zc+FfFXhvWxpukQWMUF3fWejPPY2+q3
RtG/tGSCSWOdp53XY0hx3H7PH/Bor+1l8LdXubvxb+0N+zL4kt/GmjeItD8YzeJPh54k8cz
eHIZI4R4f1XwYmrz2mzWWkMpvLy4kBthtEQlVto/v83N83zHoe59WoDNz8x+/jqemRxQB/D
yn/BpL8XLbwVqXgW3/AGs/g7caZq8N9a3OqT/AiA+JbWHUQVmlsNb/ALRE9pPCrE2jxJm3H
3MmvHtT/wCDLbxnqkl7Lc/ts6RH9pWB/L034f3Ngi3Gn6UbGxCr9vdI7eV0hlvwFZ5pTJOD
v24/vnLNz8x6P3PY8flSlm5+Y/eXuf8AZoA/zqdY/wCDK39o+1Ik0X9sHwHqmSqxJc6Frlo
0UjYxNOTM6vboeZY4SZmRT5eTjH07Z/8ABnn8RvFGi+FJ/HX7Wvw88NeJPDi2E8sfw/8Ahj
dQ6Rqd7DHA1xFqwvr4tq1oZ4AFS6iUzQvIswAdlr+7nc3HzH7zdz/tUFmyfmP8Pc/3jQB/D
/D/AMGjHxAtfhf4i+FK/tY/Cy/0nxA0nleJtT+CEc3jnQEn1ObVLmPw/wCJE1BLjT4pZJjb
LCI3igsgtrAqRqKj8L/8Gkfxc8H+GNM8J6Z+158JdS0zSfMNvJ4h+Bi6rfzSSOXaa8vJNTR
rqbnYJXQOIgI87Riv7hsn1P5mjJ9T+ZoA/wA/3U/+DNP45xeJ9Y8U6P8Ath/DG4u9YfVZZt
P1H4c6rHodvJqtvdQSLZaXFdtFaRW/2ppLJUc/ZJYoJEz5Siq83/Bot+1/bzXU9p8fP2U9U
+1R2EXk6n8PvGFvFCunWv2SNoBZ3YMb3K/vrwg/v7geYcdD/oElmweT0Pc0FmweT0Pc0Af5
1HjL/gz9/bu8R6Kuhad8fP2UNCgXxJP4l/tDR/D/AI8tNZ897VLO3sY9TlW5uINJt41aWGw
iIRblmmLlsAeeD/gze/4KRQgLB+1/8FkA4ATWPiVEACccBbbgH07niv8ASaDNk8nr6n0FLk
+p/M0Af54ekf8ABpl/wUL0yF4pvjT+y1qzOLfE19rnxlMqeRbR27FTHKoIneNriUnJ82Rgu
F4ro9M/4NDf2tPHd8+j/Ff43fs6eFvD0tnOU8TeC1+J2v8AirTryN4pbdNPtdfuo7FILhkM
d1IzkiNuI2Nf6DAZvU9T3PqaazMN2Gb/AFZPU9eefrQB/Ct43/4NQv2gde8beCdQ0r4s/st
2eh/D/wANTWVpeWXw/wDGeg3PjS+vbWbRrmx8a2lhrMkmpJb6e51JNT8+OeTUmIZTECh+ZI
/+DP79sqD4jX/iux+L/wCytZ+HdPW30/SPCNxafEm+0PxBZLbAXWpanC8i3mnX0srCNkt7q
RR5QnjKmQiv9EVmbafmP5n1oLNu+8e3c+jUAf57sP8AwaVftnWml6rYDxd+xnqd5qerz6iN
VvZPi+j2umSnMfh+KwjmNnJYWzYa2nnElxEAUBOc16L4I/4NoP8Agob4O0Q+DNPsv+Cdcul
eH76fUfD3iLxDoHxN1zWbzU9e04x6xqEU5u1ubWCySeXToNOnijgW4ih1K2eRoImr+9ws2W
+Y9G7n0Wm7m4+Zv4e5/wCegHr6cfTigD+CJP8Ag2Y/4KU20+inT/FP/BOGz07RLO1shpL/A
Ar8X38OqpbAhptZu7xJL6+vLkMTc3JuIXlfDkZ4rndF/wCDXL/gpRpFpY6PZ/E/9gGy062a
6L3Evwu8T6xfO1zcT3jzTS38BmnKySi2hQSxpFbJGmCEO7/QEyfU/maYzMOjHoe59VoA/hU
8Q/8ABrt+2/JqWm2+gfG79iY6M2lXDarc3XwF1G3vIdYhjt47ZLWGK5l86K/d7u5u7h5Yzb
MkaQwssuIvKdY/4NQ/27L1E+zfF39ihLsO7Xd9bfD/AMcafLf8/ufMihuXitRCvy7LYKG6n
kCv9AFWY9WPT1Pq1KGbc3zHt3PpQB/ngTf8Gkf/AAUBa+nvF+Nn7JoWa0itfstvD8U7C2ja
N5X+1wxW0o2XL+YEZt2DHEikEqCfqG0/4N0/+CkNno+gaIE/4Jjapa+HtIsdKtbrxB8NfiR
rmp3ZsYFga/vb+9umklv74ost5MqqJJcttUmv7nQzc/Mfv46npkcU4M2TyevqfQUAf5/3xY
/4Naf+CgXxiPhRNd8Q/wDBPvwja6Fqd7fahbfDbwf8RfCD6uktsILaDVb22aa5u7dHZpRCv
lhJFQksMY564/4NNP20/h34P0nRvA/ib9i/4u6idYvLzVLn4iWHxH0TVIbK4jEiWUGqWNw6
3NrBMqW8CvCk0caLMWLs9f6EDM2R8x6N3PpSOzDOGYcL0J/vgevpxQB/AfoX/BrF+17a3Oj
arqfhP9gG5v8ATdRa9WxvtS+Nl9pUE1m7SadcyWbTNDdxSyhGnsj5aMhMTuVzWTqH/Brv/w
AFF/Ft7f6x4k8TfsPaLeS3mpCCw8KzfF7QNP8AImujJbXMdtpdwbeECM7IbXAFvHtjOSK/0
Bwzbm+Y9T3P91P8T+Zo3Nj7zfmf7mf58/WgD+CrXf8Ag2Y/4KKa/wCE9G8ETeIv2BbPQNDY
mze20v4vf29eRNLHM9vruvvetd65DN5XlTLeRESQySxnKPgUPBP/AAa9/wDBQHw3omseGrr
xD/wTuns9S8Ra34qh1u/+HHjvWtesbjXNSiupdAtZ7mWBIvDtjAZoNJtCHNjAVhVicPX98+
T6n8zTQzZ+8f4u5/vUAfwNXX/BrH+3knjX+3dI+KH7C2m6bbX17c6ZbD4V+K7iztI4o447G
ObTJ7h0u1uQ9xJcQzSulu6oyFieJp/+DYL/AIKIWWj69oOnfED9gPUNN8W3skniBpvht420
3VI47uVnuJdE1W2na50UW7FpLW2sCqoMRqQBX97ys2fvHp6n0X/E0/J9T+ZoA/gX8M/8GwH
/AAUD8Iap4a1fTdY/4J4aneeFbHU7DTZfEXg74l6t9pXVZvPubrXGnnEmtalDJn7DfXTCWy
UmOIbQCO11P/g3G/4KV6ld3N19p/4Je2sl1brE3l/B3xrKRcLdC4e/L3E0kkl1MgNtIzswM
JPRiTX92Ks394/dXufegs25fmPfufSgD+FfRv8Ag2W/b38V+M4JvHnxH/YC+HfhAaZJDPH8
NvgdrWp3X26CNvskyWGtyxozXUrD7ZObweWiKsUJJzWz4s/4NfP2zm8Kwaj4Z+P/AOxvqnx
AeW2iu9N1f9np9M8NfYY5Tb+ZBe2VxPdGdLCOCUhrULLcmRWcAhh/cezNj7x+8vc92GaFZv
m+Y/ePc0AfwieO/wDg1o/bo8WaV4M0qP8AaH/Y1t7fwV4hi8U6eth8CL/RZL3UjEUuNO1q6
sp2uNZ0OVpHL6beOYXZY3URlQDzHif/AINdv+Ch/iXQbbw1efFT9g3+y7LUptUt5tE+F/jH
wxqzXUyyK4n1bTJ/tc1piVtlk7GGIhDHgoCf74wzZPJ6+p9BQWbB5PQ9zQB/AN4f/wCDW7/
goP4Y1O81PT/GP7B97LeaPLostvqfh/4pT6akUtv9mOqW2nrcLDba+qfvE1iP/SUn/er81a
vw3/4Ng/8Agol8OvEkevWXj79iHVjNC2nXUHi6y+L3izT4bG5ljNzc22lX17Dbi/iRT9ml8
0FB8gKli1f3y5PqfzNGT6n8zQB/n3eIf+DWn/gozq/jLwD4sfxp+wdfw/DuHxRa2Phy+0T4
nS6F4iTxRfzX81x4pt7h559Tn06aZotFQXEEWnWix26iYRRkcFrf/BrV/wAFSbrXbrW4Ne/
YDlhuLb7ANBtdH8XafosdkLtroLDEdONzFMy4t2uvtBufs+EDAjcP9Evc2T8zfePc/wB5aC
zbT8zfw9z6LQB/nTaD/wAGs/8AwUt0W71K+1HQ/wBhjxJp19r13qlj4SPjP4r6FZeH55vJk
gvNL1TTBFdmO2VTaW9vOzyxBPN3HcMex6t/wbQ/t32WpQ39t8I/2J/GV1Oqz3ep3Px7/aO0
W9iuYyAqSSPcGWdjnesysdpUdCa/v3Vm+b5j949zSlmyOT19T6GgD/P60n/g2Z/4KDaxr3i
K91rwd+x74T03UdOsrewtYvjz+0VrPkSQSM17AbmC4N5eRaooTzl1AmGDYphXIIHnWt/8G6
//AAWT0f4ap8KvD9j+zFefD2T4oS/Fqy8MaP8AG34pWGo+G/FljYyeH7OXTvEF7fR3Mdnda
KyuIYFDGZY7m4db2MGv9Egs2T8x+4T1PXPWhmbI+Y9V7n1agD/OV0f/AINpv+Co8t8s+ofC
/wDZ/tI7rQLu9ZP+Gtfjdbi01yK+lVIZZrC4eabUNRt2jkSQFrGGNQZXWZnAzbf/AINzP+C
vmn6Xp15Z+AfhhHdX2rmzuNLtv20vjRbXWjWpuTANXuZo79Lae1EQF4IrZnu/KPl7fM4r/R
+LNkcnr6n0NJubC/MfzP8AdNAH+exN/wAG6v8AwWJsf7PgsPEnwzaOaY21xJa/tpftIQR2k
QimmW8nje8UtEGRLUQ24d98qOV2hiunbf8ABur/AMFe/MZNY8QfCPxBps8M1ve6Pqv7Zv7T
Eun3sE8TwtFdRLd4ljXf5nltlHKhG+Qla/0E1Zj1Y9PU+rU/J9T+ZoA/zxNa/wCDbj/gsNq
OiNo1r43+Fllao+nmC3X9sD9oi9to7bTry3uorKOyvbn7GIzHbrBEzKPsp2zwbJY0NLc/8E
Av+C0WlXPnW8HgnWoEUMtrbft1/tC2iMd6FVEkuqxyAoq7CDwFyTzjH+hvubJ+Zvut3P8Ae
NDM2V+Y9fU+ooA/zarv/ggn/wAFqbXxLqWtWnweslkS5SG4/sj9vP4mQp4k0zUJEnuNOe+v
NYOpJp1rMhecTOk80j7udqtXW6j/AMESf+CzWoXEkn/DOFxp+rW97ol+viaw/wCCiPxJvb+
5fSmVraC2bWdUnMIig8yya5Xy7i3jctbtkCv9Gks3PzH7y9z/ALNIWbj5j9/HU9MnigD/AD
sPiB/wR3/4Lu+OJrRbXwH8R/C2n2dxJeR6Zp//AAUV8YarA1zvZrWY3OqX4ule0hd7aPDFH
QhpU35Natr/AMElP+C9kfiHwbql78OfHOraV4c02/g1vSbz/go148tZfF2qXStHa6vd31pq
KSaTLZRMUNpYKYLjHzEHmv8AQ63NlfmPVu57E4p25snk9B3PqaAP8/CX/glv/wAFyo7i5vP
+FBeN7mRrwz6dHH/wUz+I6HSLV7eOGaxt/M1ApcxTOrStLchpg8rIMIgNeTWn/BIP/gtrpf
hzxRYJ8A/jHGl6lk2sW1h/wUd8USXfiyeS5O6eAPqLQwzWZle5uB5kSyR70jLM22v9Gcs2R
8x/M/3lpFZs/eb+Huf7poA/zatJ/wCCRP8AwWWtlY6t+zp+17ayS4Vo/Dn/AAUTuWt4VUkG
SD7bqryl3G1mWRgA4+T5SVr3yf8A4Jwf8FcNaeA+Ifgh/wAFFLOK2sdNsYbbw9/wUF8OrGV
0qzWyt5mkmdXLyQRqZQSd0hbeZH+dv9Bnc2X+Y8AY5PHBp+T6n8zQB/nS+Iv+CbP/AAWt03
WtFv8A4ffCv/goFbadY+ItOn1H/hI/27tC1LUZfDiwBdUjsYre4FoNXkumY2clyslqlsv76
NpMGtXWv+CfP/BU6waeb/hVf/BWiyAcyO9j+2T4P1fy2bLFois4WZsZCjGVHyqAOB/ohszb
T8x/M+tOyfU/maAP836//Y4/4KfWEclrfeGf+Cz1nbuqSyxab8e/CGqfckWUOsn2tWMgdFY
Rq4yPlPGQev034U/8FIdFhvorv/h+VE11ZTwRC18TfDrU0eSSNk2M0lzugViwAljAf7zAgq
K/0UQzYHJ6DuaXJ9T+ZoA/zuPFPhn/AIKD6j8PvCVtp+gf8F0ZfiZ8PtdiufCt5c6/4At/D
dxpMln9mvY9XWykWe/uIwGS3F6LuJtvnsBIc1k+B0/4KtfD3UPhT4b8LQf8Fp9K+Ew1Hx7d
/GO01JPh54o8aaWl4lvceCpfh/quqyy/2oZ783v/AAkdpq7IlpbPbppwDKwr/Rc3Nk8noO5
9TS5PqfzNAH+cN8WPid/wVOvjqnhlpf8AgtGfBt9dais11ceH/Atrr50q3aG40OVZNCt1e3
vZ7lCuox29wqxxqFRn3lT82/Gj9tL/AILER6h4B+H3g3xP/wAFVofCOrBG+Ih8S/B6GLxZZ
aPpF3apLP4Mv/D2nmK5u4bR2eV9Qubf7TO0cR3gu1f6heT6n8zRk+p/P/PoKAP8w7Vv+CrH
/BZX4aJ4t0j4d+Lf+CiGoaL4T8M+Ff8AhXt18R/2V4r7U9TvfOu7PXZvHk0GmTlLGOzt4Bp
FxBJdXc863C3QjRVY+RS/8HBH/BwLZwgaJqvxR1VILm5S5l1f9la4Zoo4gjQrJLDoMiiTHn
efG4TYqIc9a/1TTznPORg55yOeD6jk8Hjk+tUl03TkDhLCyQSEtIFtYFDsQQWcCMBiQxBLZ
JBIPBNAH+R1D/wWp/4L1R+OT46vPF3xp1m5c3Rn8Oa58CL3VfBt2boylTd+HLvwq9rcG081
hYNKzNaKiJEQqBa9f1D/AIOD/wDgv3a+Hvs0Wt+LNGsktbtLqPTv2XpNEh0S1hIcSw3Ufhy
K1gWRDLM7oiLAFbzDhuP9WH+xtH/6BWm8DA/0G14Hp/qulRTeH9BuIZbe40TSJ4J43ingm0
2zlhmikG2SOWN4WSSN1JV0dSrA4YEUAf5K+u/8HPP/AAWIvtPl0Txl8Qfhxri2GqaXq0A8X
/AjwlqVxomqaaBcWN7aQ6pZNDY3yCWO4iuntxcxh1lgkj8wMf8AQt/4IR/tdfHP9uL/AIJp
fBL9oz9oDxloXjH4peL9W+Idhr+taT4WPha3aPw9411fR9Ps5dNiKWst1ZWVrDBPqFkq2t8
yiaIZLV+jfiX4D/A6/wBB8UrffBn4U3i3tvfm8W7+HfhC4W7LWaRsbkTaO4nLRxojGXeSiI
pyqgD0/wABeG/DvhLwhoPh7wroGi+GdA02whi07Q/D+lWOjaPYRuPOeOy0zToLaytUeaSSV
kggjVpHdyCzMSAf/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMFAgoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDhvHPjzx1Z+P8AXbW38Yax
BBFeyKiJdMoRQeABngCsA/Efx+sYP/CbayT/ANfTf41D8Q2J+JfiEbjj7dJ/OuYkKhVO/Oc
8eleE6kk2fJuU292dOfiT8QN2f+E31o/9vb/40v8Awsj4hDgeNdaOf+nt65VVDE8jApc4Od
3IFZc8hc8u51MfxH+IJkx/wm2tH2+1v/jUp+I3xBMgH/Caa0P+3tv8a42NyJCanV8/MeDVK
ckKU59zsf8AhYfj8Ak+NdYIHcXbf401viP4942+NNZ/8C2/xrlMqMANye1G3a+ODit3UdjL
mn3OuT4jePiD/wAVprP/AIFtUcnxH8fDH/Fa6zj/AK+3/wAa5USYJyuBSPkrkkZNU62gKc7
7nTH4j/EFj8vjbWsf9fb00/Ej4ghiv/Cba1/4Fv8A41ypYheDmkByw5rBVH3NueXc6v8A4W
P8QA3PjXWsf9fj/wCNL/wsn4gg/wDI7azj/r7auVYcZzTMEdTS55X3Fzy7nW/8LH8f7uPG2
tnP/T23+NIPiR8QM8+Ntaz/ANfj/wCNcqM5oOSQoHJpOo3qHPLudSfiR8QMYPjbWv8AwMf/
ABoHxH+IOP8Akd9a/wDAx/8AGuVKlThhgjsaKXtJBzy7nVf8LH+IPfxvrX/gY/8AjS/8LI8
fj/mdta/8DH/xrk8jOKXoetCnIfPPudWPiR8Qe3jbWv8AwLf/ABoHxJ8f558ba1gf9Pb/AO
Ncp+JpW475qvayQc8u51f/AAsj4g8EeNta/wDAx/8AGhviR4/J/wCR11oev+mP/jXJhiByK
C4btR7WQc8+51f/AAsf4gD/AJnjWv8AwMf/ABoX4j/EA5H/AAm+tZ/6/H/xrk8dqXjqan2k
rhzy7s6sfEb4gk/8jvrX/gY/+NOHxI+IHOfG2tD/ALe3rkwffAp27BwelNTkLnl3Z1H/AAs
b4ggj/ittaP8A2+P/AI0p+I3xAH/M760f+3x/8a5fAIB6YpvyqSCD7Cm5yDnk+rOr/wCFk/
EAr/yOutD/ALe2/wAaQ/Ef4g8t/wAJvrP/AIFvXKdeCaMbc4pe0l0Dnl3Z1B+JHxC/6HbWv
/Ax/wDGnD4kfEEcHxtrXP8A0+PXK7gcA0m70oVSQc8u51v/AAsb4ggceONZP/b4/wDjSH4j
/EDH/I761/4GPXKqe4pSO+av2rFzy7nUj4j/ABCz/wAjtrXP/T21TD4jeP8AH/I660c8f8f
bf41x/Q5HSnqw69qaqtCc59zrj8Q/iCvB8a6z9ftbf40L8Q/iAfveNtZA9ftbf41yYYsCw7
Ugyx4HWtFUXQnnn3Oxb4g+P920eONZx6m7b/Gmt8Q/HqDP/Cbawx/6+2/xrkSuByPmpAQSQ
aHVsw5592devxB8f7Qf+E21gk9vtj/40h+InxA3Y/4TXWf/AALb/GuVjIyAOtPY7X9/WtFV
utCPaTvuzqR8RfiAoOfGWs8+t23FOHxD8fE4/wCE11n6/a2rkw4H3u4oDHG4GhVGHPPuzrP
+FgfEAsf+K01n6/a2pD8RPH/T/hM9Z/8AAtv8a5XzC5AycdKeOAVP4VpGQuefdnTf8LD8fg
nPjXWf/AtqX/hYXxA/6HTWf/Atq5frj1o3FTgc1XOL2k+517eP/HgiDDxrrJPf/S2qJ/iF4
+H/ADOusr/29t/jXMbsjjkClLlxtVRj1NHOHtJ92dMfiD4+I48bayP+3tv8aU/ETx6E58a6
xn2u2/xrlM9hTMnJGPxo5w55dzqf+Fi+PuP+K01k/wDb23+NKPiN4+z/AMjlrR+l2/8AjXK
jd0GKcr7TkdanmY+eXc6k/Ebx6Bz4z1n/AMC2/wAaD8RvHxwB401n/wAC2/xrkwdzZNSOSG
CnHAzkU4zbDnl3OnHxG8fdD4z1nP8A19tUi/ETx4wx/wAJlrI/7e2/xrk8DAbHFKpXcfl5P
Sruw9pLuzr1+IPj4YH/AAmesE+901O/4WL48V+fGOr4/wCvpua5ofcwAOBTVC7wSBnPrV3Y
vaT7s6ofEHx7gk+MtXAP/T01Tx/EHx0Y2z4w1fPqbpv8a5J1ZJB+7MinqewqeRo4YUbIaQ9
EHai5rGc+7Op034geOTetHP4v1dhKBtP2pvlOfrX3Xp1zK+lWjuzOzQoSx6k7RzX52WHlxT
CZy0kjMAPb5hX6IaWB/Y1l0/1Cf+gitIyPTwUm09T87/iEc/EjxEQT/wAf8v8AOuYIyK6X4
gEn4j+I1J4F/L/OuYHTrXgy3OJrVjx2pH5HpQOtNbkGpItqM5V+DViM/KVOM9c1WBAbpUy8
rmmy2PViX7fWnE9weaiTG/npTyeT6UX0sZscG9Tig4zwwFR45HcUE84pdBWFPHWkAywpBkn
gUcZyOKVikKR85BPSjgt14puc8k0vBHFUwsO79RQ56EdqaB3zzQ2Bx1pCSF5PNAPHNNyelB
4FA7Dsc5zSrjnJFIAdv1puMGgB3Q8UhJJycUnOaD06UBYU8jI7UgoHSnAYGKAHAE8imY554
9qXJHQ4pGU/e6570wSHKQD0zSnrwKauByeAelA6GlqJokHzZGQB70g5IPXFIApVsnFNAx60
XuIeWLD5hz2ptADH6Uu1h2oATB7jilB2nt9TQxOAPSmksF24HNACk4yBg0v1INM7c0uAB1p
MBR0pw5UgUwHHvTg3ehAOXO3ipolBY8dvWoeAfWkOR0OAa1i7CHs2cknkdqTJ27s9aaTxnN
AORzxSbuKxImGIJOBnmnyMnmHy87O2ajwFRWDDJ7UZOcd6tOwmiTII5BoB7DmoyT3p6CtE2
TYcM56YqTO0cnrUfUinxyIqsrJuJ7ntW0X3JsHHA6UDLORmmBloZgG4BpSeugWJF3AcNilI
IBIwBUWQRjOKAQRgHkVSlYLD/mwMd6bnGcnp6UiyuFKBuCelCOMuNyrx3HWocrsaQAgNk/l
Rnj7w+lNBI6igAdc8GkmOwvcU9RkkYphxjcDkA0oPOcdaqD1E0WgIhATk+YCMD1FR7STkHG
OaZv4x37VNEkk74jjzn9K6VqRYdFuBPHJqdBhhngmqx+UdcHNWQ+QrcA+9WA2WZy7R7mK5z
xSA52sOP1xTJGy7MWFOExaUFIxGpGMDvQO7aHRn9/EA5J8xd3tyK/RvSyf7Fsf+uEf/AKCK
/OuGNfPj6DLr/MV+iel5/say6/6hP/QRWkD0sCn7x+dvjz/kpXiTP/P/AC/zrneMdK6Hx5n
/AIWV4k/7CEv/AKFXPlfkyTXhS3MZvVjM+1Mk6CpSAeR0qFsCiIIFxjGKeeMepqNDxipBye
aTGxe2R1pc5FIAQcCgq+eexpECjGaTBz04pobce1OzxQFh2fTimknmlPbNNJ7UCQGkpx5pt
BQoHc9Kcc9QaQc4FBBU4oAM96QkHpR/D0pwA2g0B0Gg9vSgd6UKScAUoUg89+lG4CAZ470e
2K6TRvAni3Xxu0jw/d3S/wB8R7VH4nArqI/hFqNkqyeJvEGj6EMZMc9yHcfgua0VOT2RShJ
9DzPaSeOg60vlPgHIANehvovwt02by7zxbfasQfn/ALPt9q/99N/hU3/CTfDDSiP7L8DXGp
svSXULk8+5C4puFt2X7N90ebrE7HCqzHuFGavQaRqt0Uit9MvJyx4CQMc/pXoEfxlv7FNui
+EfD2nHoGFrvYf99GqNx8Z/iDMjout/ZlftbwpHt+mBRaHUOWC3kVrL4U/EC7j8yLwpexp2
aZQg/U1uQfA3xzKA09vY2i+s92i/1rjrzxv4t1OLyr7xJfzIR0MzD+VZMt/eTIFlvJ5FHQN
KxH86L010Ifsz02P4K6hGC1/4t8O2eDyGuw2PypG+FOjxkrc/E7w4hH91y38q8m+TJOBQCo
6LRzR/lHen/KetN8NvA8GBL8WtIDnssLkUn/CuvAmcf8Lc0s+p8h68ny2R05pCOeFxRzr+U
fND+U9QfwB4EEgVfivprc9TbvU8Hw38FXEkixfFrR/lH/LSJhXlBJBIFA+g/Kjmj2Dmh/Ke
sx/CrQZyfs/xR8PMo7sWWoZfhKNubTx14aucnAH2naT+deW7jgDaOPagMoP3RRzQ7Ben2PV
R8FPEEyolrq2hzv3C3yZP0psnwL8frkw6fa3GO0N0hry0MRJvB2t6960INZ1OAYhv7qPH92
Zh/Wi8Owm6b6HWz/Cf4gW2RJ4VupMf889rfyNZFz4H8X2sZNz4Z1KID1tycflVWHxZ4igmV
4tbv0I6ETt/jW1F8U/HkBUReK75cf3nz/Om+RohKD7nKy6ZewlhNazxleu+Jhj9KqlM8buf
evSrP43eN4Q0d9JYatGeq3lqrZ/EAGmN8SND1DcNd+Huj3Dscl7TdAf50nGHRlckXtI85Ks
MHGePypATmvU4774LapGsVxpGs6FIR/rLeUSqD9DT2+H/AIM1MFvDHxFsJJD0gvkaJx7Eni
qVKT1TuS6b6anlo5OCKeBjPFdxqHwr8Z2CefFpY1G37S2MizDHrwc1yNzY3VpOYby2ktpB/
DKpU/rRyyW5jKMluikSQachXd89K8Z/h/nTAO2MY7007C0DcSx9Kd0TOelJgAZNIBkn09KF
MNwBJ70/BSMMe/FM56kj2oc4XkVakmFhNwB45pyNHtO9SSensajAJHA4qTYduam+o3oBKZ4
59c03fkkUhBzSYIGcZq0Ap6joMVKpwQepFQlmx0GKkXkfSmtwZO5DYlG0s3G0DpQjFCCGxx
2qLO0jOaemMnIroizORNuzyQMelSJJzgjNQ5+Tn8KYz4xjmtLkFkj72QD9KWI7FYEZL8A+l
MSQMm3ABPYVNCDvbAHToaoqJLby/vYlxn515/EV+iulk/2NZf8AXBO3+yK/OaNdtzF/CN65
/MV+jGlg/wBjWP8A1wT/ANBFaQPUwP2rn52ePTn4leJP+whL/OufBBQ8810Hj0f8XL8Sf9h
CX+dc5yp4rwpbmE17woPGKgkPJyamySwVVyT2qGVSrlWGCKIrUIoRcYHNTAc1AmOKsDrRIJ
aC9utSPzZluM7se/SoSKkkwLeMAY3ck0IlESAdqcRjmkWpMArk1Im9SPJBo5NJ9KXNAwoFH
BpPrQA49KZznNSgevSut8OfD7X/ABKrXUNutlp6cyX14fLhUexPWqSb2Gk27I5NQVAbjA55
rodA8GeJfErg6NolxdoTgyImEH/AjxXaPJ8MvBNuBbufGWtg8M/yWkZ/9mrH1r4seMtasf7
Njvo9M08jC21gghQD045q+WMfiZpyRj8TNQfDzw74bQz+O/FdtDIoydO00+dN9Ceg/OlPj7
wT4fj2eDfAkJuB0v8AVm82T6hegryt2fzWLsWYnkk5zQeTzSc7bIOdL4UdfqvxH8a6wCl14
kukh7QwMIo1HphRXJyzyTtvmdpW9ZDuP61D3p2QO3FS23uyHKT6gSQRijdTacBUk7i03Bya
dTcnOKAHDFHakxxS0WJaG55pRnFHFBPNBQHJo5FBNJnvQAvagcHmjPNLQAZ5pMgGjOGoI56
80xD1BkJKKWwMnA6ChTngin293La+asTAechRsjPFR44pNIGOPPPam8EdKBgcZpGxjA7UiR
RgkUbjQOKCRjjrTAerFO+R6VO9y0x3OF46cdKqjIGc0o5qkxM2tM1/WdKnEul6pdWbjvDIR
+ldtY/F3xB5Zg8RWlh4jtzwVvoFLY/3gM15oMqmcjFNHHIJrVTcRqcl1PYI7j4QeKEMd1pl
74Rv2HyyW7edb/XB5FZ+ofCPVmtze+F9UsfE1kATmyf94o/2kPNeYJIQCGGfWr+n6nfabOt
3pt1NaTKch4XK4rWM1LdGnPGWk0Mu7O5srh4Lq3kglThkkUqw/A1TbnoDXrFn8WINbtYtL+
IXhy112ADYL2MeXcoPXcOtPvvhpo3iG1Op/DPXP7UwNz6XckJcx+oH94UpU1L4WHsrq8Hc8
kBC4z25FKrgS75AWznireoWF5Y3b2d/ZyWk8Zw0ci7SD+NUtpGCaw5XF6mOwKxwTUhPAqIf
L0Oc08HP3hWkWmDHEMD92g5HPajcc+tDfcrUkjzluOlOQnIA4qPoeKlUggcdKUdxseT2qSN
e56VGBl/apY+Ce4xXQtzNi789BTGzuwOKOC3FOZCqZbIJ6VoQMDNkEDmrsDZAc1QXg/SrVv
k44zTRTLSoWvYQORvXjPuK/RTS8f2NZcH/AFCf+givzqUETR8gfOv4civ0X0sD+xrHn/lhH
3/2RW0D1MF9o/Ovx5n/AIWV4j/7CEv/AKFXOsxC4x+NdH48H/FyvEnOP+JhL/OubcZGOteG
9zGXxDVldHV0Yq46NnpUdwWkbzHbc55JPU1KoC7gVzkYqGYjjHrTW+g0KgAUdqsIeoquOWF
Tr7VMiZDuOasXkflQ2qYw5jyfz4qtn1FPkJZgzNkgcfSpWhmiNMckilzxQOB9KQmgA6UhII
4HNL15xQiFmwDTRQq5Jxtz2rf8NeD9e8WX/wBm0TT3nC8yS/djiHqzHgV1vh34eWFroSeK/
H1+dJ0lhut7Yf8AHxd47KvYe9V/E/xNm1PSY/D/AIZ08eHdEi48m3bDTj1kPUn8a05UtZGq
hZXkaoi+Hnw+/wCPxR4u8RRdY0bFpA3oT/ERXGeKfHPiDxZcq2o3my2j4itIBsiiHoFHFc0
GPPvUZqed7Il1HtHRD+CDjp7Ug3E/MaBwKAaggQ4o/CjqadjFACfhSEinUmBmgBtO7UYFHY
0AANJ3o5HSlFAAQScCjGOtLSdSc0AB54oxgUpxkYpD6UAIFJNOYFThhg0ZO327UnJPPNACs
pwD2pAMCjHGAOaXnvQA3mnHrSY5oNACEcg+tPB9MUzPIpwoFIcce1KjtGSRjkY6Zpveilck
XjtRg49qQUuexpAG0ninAYO0UZxnFOBXb7+tWlckXyymGJH0pChzkUhyMDt709SQOpp3sxM
TyycAdaVgy/LnFOwcZNNJyeBkmqurCuNQY61cs9QvNPvEu7K4lt5k6SROVI/EVVxgUwljwD
ioUnfQafVHrVt8QtL8WWaaV8RtP+1EDZDq1uoWeH3b+8KxfFPw3vdG0lNe0a8j13QpG4vbU
ZKezr/DXCQyNGGAfGR+ddJ4X8ba94Umb+y7vNtKczWkg3RTjuGBrpU09JG3OpaSOWKEDP5U
AEEZNevX3hXRPiFYPrngOBbTVY13XmiFvmJ7vF6j2ryi6tJ7WeS2uImimiba6MMFT6Gh0+X
VEyg0NHlGNjuIlB49DTW5jx70wDFLzS5iBufxqQDAB7VFn5uDxUqnIpx1Ex4AC9M1IAB054
poGBinjA5roi9TJsRehOOlTSSGSNQ3UelJwVGOM9qR48DJHStiSBMYZT1HerFuSPukhqrZ5
wMCp4TzzwB0NC3LZek3B4AWBLyL+HIr9FNKIGi2Pzf8sI+3+yK/OlSZpbfd2kXn8RX6L6Wf
+JNY/wDXBP8A0EVvA9HBS+I/O3x6V/4WV4kHf7fL/OucPC10Pjz/AJKX4k/7CEv/AKFXO14
UtzKfxCYqtPwwqz3qC5P7xQKIbjhuKvapweOKrrnFTrxRJCkBz+VSEE4OOKRQrfebFOds4X
sKkzGHjkflTdw9Kd9as2Njc6jfRWdjbyXNxKwVI41yxJ9Ka12KWpHbwzXM8cFvG0kjsAqKM
lj6AV7Dpnh/QPhdpMeueM4otS8STIJLHR+ohz0eX0+lRNcaP8ItOWO2+z6n42nX94zANHpw
x0Hq9eTajqF7ql/LqOoXD3F1M255HbJNaL3TdJU15mh4k8T6z4o1qXUtauTNMx+RM/JEvZV
HQCsXJPWmqSzc048Vm2Yt3FJ/OmEikOQfag80CsOopgPOKkFAMUdc0HGc0celKCM0gG5FKM
ZoIG7jpSYOc0ALgd6PX6UZyuKUdKAEY/NQDmkal6UAGOaWkzzRgelAC0HFFIRzmgAyOlLTc
+3NLknvQAtIM5qY28whExjbyycbscVD9KACg0Zo70ANx78+lSLgKc9abjmgGgT1HA+lB4pM
ntS8dxSsSFFGDjPajPFAhVzyewpw+mKbuYAgHg9RS45zmncY7d/eOR2oDHB5pm6lyeR60Cs
G4/3smlVsNk00AZ4JB96Xgn0oQWJN2M8daIyhk+bJGeaadoQDB3dz2oXGCelTs9AsTAIzHa
TjPyj2ph+U56VEXw3WlZifpV8wuUu6dql/pmpw6hpt3Ja3ULBkkjbBFeuLceHvi5arDdmDR
fGigBJ/uxX+OgPoxrxQkAipY7iWORJI2KuhyGXgg+1a06nK7PY1jK2j2NPV9H1HRtVn0vUb
R7e6gYq6OMH6/SsokkHPBr2fS9W0f4r6FBoHiK4i0/xXaR7LLUCQouwOkchPevKdZ0e/0bU
5tN1K2e2u4WKvG4weO/0961nHqglBL3lsZYIHBqRG7Y4qHkH6U4E561hGRDRYLVIrAr71VL
ehzUyE9jXTFsykiVd2fvZqRjuQ01RkAADJ9aeyBG4cMfTtXTFmL3KwPzfSpA+Dgcg03y2+b
kcUBcc881RoyzBgzQkE8OvX6iv0f0on+xbH/rhH/wCgivzdhCtNGCcHzF5P1FfpDpSD+xbH
n/l3j/8AQRW0D0cCviPzq8e/8lK8Sf8AX/L/ADrnc5rofHp/4uV4kH/UQl/9CrnMkZ4rxGt
SJ/EOBFVXy8wAqXNVskS5qoIqCLQ4bFT9xVZM5zVjqKiRnIOc0rHAGaQUuN7begx1NSiErk
kMMtxOkEEbSyyMERFGSzHoBXrLzWXwi0Qw2qx3Hji9i/eSH5l06Nh90f7ZqPw/Y2Pw28Lp4
y1u3369fqRpNnIOYl/57MP5V5Ze3t3f3099e3Dz3M7mSR2OSzGtrci1N17i8yK4mlnnkuJp
TLLISzOxyWJ9ahOSOTS8EdKTNZ3uZ+Yqd6d1FIOW5NP7VJLG44FMbg8U/qKY45poaG5wc1I
o4qPHSpUOB7U2Eh1IRSk8U3ce3FSSKKDyKAfWkyKBh060ZpSBjOaaeBQAdacOetMJ5pwPFA
C9O1L2pjFsgA4966HRvB/iPxBD5ujaRNfDBOIsEj8M5qrMLX2MDBoz61d1PS7/AEi7a01G1
a3nXho3IyPriqIweTSsFmL07Z9qu/YS2n/a0kRhnBUNyPwqzpPh3WtaVm0nS7i9VTgmFN2D
Wk/gLxlHJ5b+HL5WIztMWD+XWmothZnNGSQRmIO2wnJXPFMORV6/0zUdNnMGo2U9pL/cnjK
H9ao49aTTW4bbiUA0HANa1h4Z8Q6nAtxp+i3t1C3R4oWYH8qEm9hqLexk5yaXjIrZbwl4lU
sDoN+Npw37huP0rKlgmt5THPE0TrwVcEEfgafK1qw5WtyMkZwBSnOMUn+1RuJqWibDgTjB6
UEYpvelBwaVibC5oo9c0nekIXvSqTjikNOA+WgBCzH71Jn0pTnb0ozhcUWGGccDrSDvmhev
vTmHemAgyBg4xRjIwtNHNPOB707AM570oNA5ozxQ0BNFI0R8xWKMpyrDgg+or2LRbjT/AIs
+H20XVp1i8Z2UX+g3jcfbYwP9U3+1714xuO0ip7G6uLS9hubSZoJonDI6HBUjvWlOdtGawl
bR7Dr2yuLK9ltLmExzxMUkjIwVI4xVU5B9MV7L4itrH4k+Ej4u0qMR+I7CMJqlog5lUDiZQ
OvvXjrrg5PStJwtqKcbPTYaOuAOalU4PFR42jPNOB54GaI7mLRZQHIqUcdRmoIyTyanVsg8
V2RaOeS1ImUmTNIwYNgnmlc55xzQo53EE4obKH2+PtEQOPvr/MV+kWlKP7Fsef8AlhH/AOg
ivziLW7XcTQRMi7kyCc85Ga/RzSj/AMSWx4H+oj/9BFdNPY9PA/aPzq8ejHxL8Sn/AKf5f/
Qq53OQcmui8ek/8LL8SA/8/wDL/OudyM148tzOfxMYcY6VXxlzVhu/YVAo+enEuJLHndVnp
x1qqmQcVYGR61EjOQ4DLYFem/DXwhY3pufF3ibEXh3Rx5km/j7RJ/DGPXJrhdB0a71/xBY6
NZKXnu5RGuB0z1P4V6B8VNftrSGz+HWgSD+xNFwJZE/5eJ/4mJ74OaqCS95lU4pe++hx3jL
xRfeMPE1xrF58iN8lvAPuwxjgKB24rnFII5FKxJ4JpmSTUNuWrIlJy1Y8ccGmEA9uaXrRUk
piKMHNPzxTQRQ3I4oGL35oPJ4qLJBxT1OKrYGgwc9qdjA60mcmncCkICKDSA9qXjNIAxmkI
wKXjtSE5FAgzxzTTyKcaYT1poaDgHnmnUwAYzipABjNNjAnI4HNe3fsysw+LEiB3CmylyoP
B49K8RH1r2z9mY5+L7DPWyl/lWlHSSN6C99HmHjAvJ451suzM32uTqc/xViAY+8DW/41XZ4
/19V7Xsv867K58L/DlPgrDr0fiR28UMQGtN/IbPK7ew96HHmkyXFymznfhtqN/p/xJ8P/AG
O7mhWS9iVljcgMCwHI716T+0VqGraf8Z5ZLHUrm2K2sTJ5UpXb16V5b8Phn4leG+Mn7dF/6
EK98+Lur+Covj1Ba+K/DxvIfJhSW4E7LsU5wdvQ4ranG9KxtTTdFpPqR3tynjj9lG513xYk
barYZS2vHXEkhBGOe+Rn8q+YecZPpnNe8ftAQa1pVzp2m2UoTwbLCsmnw267Yxx3x1PfmvC
UCmVUdtoJGT6D1rOtq1FkV3eSg1qRN1Oa9o/Zw1PUYfixZ6el7MbSWFw0JclOnpWN8RfB/g
Pw/wCE9C1Dwz4m/tO/u1BuIdwOBgEnA6YPFaP7OKn/AIXLYnt5MhH5UU1yzSY4RcJpGZ468
U+JtA+MOuXGmaxdQGG8YhBISp56Y9K9I+N2n6brPwi8L+Op7SKz1u6VFl8tQplBHORUVo3w
y1r9oDUdJ8R6JOl1NeMsVy9wTE0gPAZe2TXBfGq68WJ47uNG8RuFt7DAsYY12xLD/CQO/Fb
S91SNpO0JNo8wxwBjmk2gVr+GrGw1XxLp+nane/YbO4mCS3GP9Wp710PxP8L+HfCfipdO8N
65/atsYg7PwdjemRXEo6XOFRfLc4bqaM84opcd6RDHrgcmmkijouRSN2pIkMinZOMZpo4pc
UgFU4pTjOTyKE27uambYfuiixNyDoc7eKD83PanHpg1GetOxQvXgUq+h5pO2O9KDilcQEYP
tSY4zS5Bpp69aaYwoGQDik6UUy0dD4T8UX3hXxJb6xZHc0Z2yRn7sqH7yn2IruPiR4LtV06
2+IPhVBLoGp8yRKcm0lP3lPtmvJs4PI/KvT/hf4wt7SSfwZ4jm3eG9Z/cyK3SCQ/dcenOK6
ac76M2ptNcjPNM+pz7U4Aj5gD+Fb3jLwvd+EvFN3ot2pLQtujkHSSM/dYfUVggYHBpctmc8
lZ2JFyOM1Mr4xziq6NxyacH5rWLsYtXY/cCTk4pOeoHFIAWNOI7Va95k7E1qA1xGWOPnX+Y
r9INLx/Ytj1/1Ef/AKCK/OSyRTdR8dXUfqK/R7Swv9jWXH/LBP8A0EV20tj0cC/iPzn8f/8
AJS/En/X/AC/zrmScV0/j7/kpXiTP/P8Ay/zrmeCDXkN6kt+8RMxxTEOCOaH68URglwD0po
0S0LBUgg9KnTLHg49/Soj8ze1dd8PvCVz4x8a2WkRDEG4S3MnaOJeWP5VCXM0jO3M7I7bwt
aweBPhffeNr9WTWdVRrTSVH3owfvS+1eRyyPIzSO5Z2OWYnkn1r0H4r+KrXxF41aDS/k0jS
ohY2aDptXq31Nedt706kteVCqPXlXQYOnNObG3ikGKOcVmQMyRRk9adtpMUDFU89KfuAPTr
TB1xSnigkbjHNNJo6nFFUXYcp5qQVEoIOalXvUsljTwaCcikJOcg05iDGB3BoSAjJO6nZ4p
uKMUALu4oB5yaD0pD6CmFhWOeR0pRjpTKkHTNDAbxmvZ/2asr8Y0fkAWUxP/fNeeeE/Bmt+
M9QuLHQ4EmngjMrKzheB2Ge9df4Re/+Gv8Abut6vDJYagLZrOztpOHeRuC2PQDvWlPR3ZvT
92SkcX4wmjufHOuTRtlXvJWB9RurDxj6elK7PI7SSNl2YsSe+aAAR1qZNX0MpNXujtfhhp8
lz8SNDunaOO1tbpJJXkcKFUHOea7r9ou1W/8AiPJ4gsLq2vNPlt44w8MobawzkECvEQxHQ8
Ujux7/AIetNVHychSqfu+Q+kfAet6P8TPg9eeAPFOowW2q6cubG5uHC8fw8n8q8C17Qr/w/
qsmn3xiMiHh4pA6uPUEVkqxVcfqOtBYk5JzVTnzpIqdRTS7inBzz7V7Z+zvZva/EyDVrxor
aySBwJZZFUZI6cmvEc89KXzHXhWYfQkYqIOzuyacrSuzv/ifZalo3xT1TVUeMLNeGe2nhkD
Bucg8V65riab8a/hDY61FeWsHizSl8qWOaRUM+O3Pr1r5kMhPLFj9TmlSUqfkYqfY4zWntN
Xfqaqra6a3LF3aXVheSWd3F5c0ZwwzkA/UdagLMTySfc0vzMSWYnPc0zvWD3OZvsK1KORSG
kFIkk6jHWk74oBwM0E96SF1CjmkGTS498CmOw4AAZNKMHvTTnoeaVRnqOKkkcc/WmFDsL5G
AcU/oOBTDy3XNPYEJ70bs0Hr/SkxTKF6im9807tQelADSaXPGaMCg9cdqBiA4NPDYw2SMdC
KjqRenJH401oG2qPXr0x/EH4ORayW36/4aUQ3GTl5rb+FvfFeScBuO4rs/hd4hg8O+O7ZtQ
AfTL4G0uo26FH4zj2NV/H/AIZPhPxzqekjLW6Sb7aTtJE3Kkfn+ldUlzx5kXU96POcpyOnI
oHBHFHekPBz2rNSMNywCNhpy52Z7VDkbeDzT1chAuc47VtB6mbiW7Z2E8XYCRefxFfpBpQz
otic/wDLCP8A9BFfm/A4V4wRnMin9RX6P6V/yBbH5P8Al3j/APQRXfTPQwP2j86vH3/JSPE
p/wCohL/OuZ6ium8eq3/CyfEv/YQl/wDQq5hiAK8h7kPdkDdSKWPO6kPenRnH1quhp0Jhkc
gV7josr/Dj4Hz63HiLXvFDG3gY/fjgH3iPrXlng/w3deK/GGm6DbDJupQrEfwr3P5ZrsvjB
4gg1fxqNM09h/ZuiRCwtgOh2jDH8SKE+VOQovli5nnZH+1x71C3Wn5zTcAiuf1OX1GYycCr
+l6Vf6zqUOm6ZbPdXUxwkSDJY1SGR0xXvH7Megf2l8SrnVpUDQ6bbbge29jgfjWtOPNNI2p
w55cqPDrqzubO6ltrmJopoWKOjDBUjqKrsrd6+sPi3cfAuw8V3D6zp1ze6vLzcLYPtCn/AG
vevLjrXwGZif8AhFteUH/p6BrWVNRbSkayockrXR4+gx1HWlIOOlfVfw6+E/wk+IukT6tpF
tq1vFDL5bxTTd6y/HnhX4HfD/XhomsWesS3LxCT91JkAH3pvDtR5rg8PNLm6HzKFYHOOKkg
tp7q4jt4ImkllYIiqMliegr2n7V+zuXBNj4hXt9+vTPhT4T+Cet+KYdT8MX13PfWREi2V4c
YP97B64pQpqTtccKDk7XR8qajpN9pN9LYajbva3UPDxScFaqgYHNei/G07vjPr4PXzh/IV5
4iNJIEQbnY4AAySaxlG0rIwnG0uUixk4FOCEc9a9q0P4N2+l+FR4x+I1+2k6XjdHaJzPPno
PYmuW1LxvoVtIYfCvgzT7O3XhJrxfOlYepzwKpwstSnBpannmMng0dDzXaQ/ETU43AudJ0e
8j/ijlslwfyrvfDVh8Lfiao0mS2PhDxHIP3TRNm3nbtx2NEYqWiHCDnojw7H5UikZ54rsPH
nw91/4f61/Z2swAo/MNyn3JR7elcdgA8UOLi7MlxcdGOK/Nheacqtjpitjw9rNpo88r3mhW
WrxyADZdZ+X6EV9S/CfwZ8NviP4Sm1y58FwWU8MhieOORipwM5FXClzuyLp0nUdkfJdne3u
m3AubG6ltZRwHicqf0pt5fXd9cme+upbqXoXlcuT+Jr0nxN4k8H6R4o1PTbD4fae8FtK0Ub
yzOWJBxmvL55BNdSzLCsKyMWEaHhPYVDi46CcWtGwJBpQOKTFB6VkYihTzS7Wx0roPDmuaP
pJddW8NW+sqzAgyyMhQdwMV9VX/w++Fdj8K38d/8ACHrLGtmLkW5lPJPb863p0udXRvTouo
ro+MTnNJ+Ga3/EOv2GsbfsHhyy0mMHcPs+ScehrA4zjp3qNjO1mKPyoIOcYJr2fwAPB+txf
aPFXg2y0/RLSL99qazMhdgOAB/Ex9qzPEfi74XW108PhbwAs8SEqLi9nbLe4Udqvk0uaeys
r3PKsdtvWlAJJ4qS4mjuLqWaOFYUdiwjX7qA9hWnoep6dp8sp1DRLfVFfhVmYqU9wRUMzsZ
nBwFBzSbSK+mPg74P+GXxPt9QW58LSafd2RG4R3LFXB7j0rgfiMPAfhXxtqXhzSPCAmNg/l
tPPcsdzY9K0lRajzms6EoxU+h5KRnmgjC9KVypdmVAqliduc4HpW/oWo+G7K3kTW/D0mps5
ysiXBjKj0xWFjBIwRjZk0gUkkYNfW/h34M/DDxH8OIPFyWd/bRSW7TmL7QSV25yP0rwKXVv
hvHcyCLwtqTIrEKTefeGep9K2lR5Um+prKjKCu+pwpyDijBwCQcV2zaz8PCpX/hDr0Z/i+2
nNeg/Dbwj8LviGdQsli1HTdQtYTNHC84bzFA6ipULuwo0nJ2R4VT0DEAgU66RYr65hQnakj
Ku70Brv/BOs/DK004W3i/wte3l1vJ+028+AF7DbWagr2bMuS7szggjHIxULALzX2f4F8B/B
Pxxor3+g6OZ1Q+XIkzkPGfevDfi/wDCK+8BanJe2aNPoU7/ALqXr5R/uNW0sM4x5k7mssNO
Eedao8eJ5zS96VlKnHSk71gYgFznilEb7cjpQMd8V6vpPjD4VLpdtZav8O5XlRQstzDc4Zj
/AHsVUUpbsqMb9Tygqw7GmmvpbXdD+DOlfC2z8b2Xh69vkv5fJhtpJyCHHXJ7YrwXxHquk6
ncRHStAh0eOMEMschcufcmtZ0lDqaTpcm5hDrS0DHalrAyHLneMHHv3r1/xYx8Z/CHQ/FqI
JL7SQNP1EjqQPuN+XFePA85r1X4OX8V7fax4Kv2/wBC12zeOMHtOvKGumjKzcWaU9bp9TzA
rtPFMPHGOKtXdvLZX1xaTIRJBI0bD0KnH9Kr5z1GBUPc57NOzG5wMjtT0GF3dzQAMH0pVwB
n9KuL1EyxbjNzDknl1/mK/SbSj/xJbHg/6iP/ANBFfmxbnFxEVP8AGv8AMV+kulbv7FseT/
qI/wD0EV6FLY7sEviPzr8fbv8AhZHiQf8AUQl/nXKSHJxmup8ft/xcrxLz/wAv8v8AOuTY7
j9K83qTb3rjMnPWp48bs1Aamh+6eKb1RT2PYvhGV8O+HPFnjy4AU2NqbW0Y/wDPV+Mj3FeV
NLJM7SSMXkcl2Y9STyTXp/i2RNA+CnhLwxDmOfUy+o3akcnsgNeXj0/lU1HpYms7JRQmeaU
gDODu96MGoySD6VjYwVhyng89K9l8E/EbT/h/8JdSg0iYSeJtUmK4x/qIwMbq8YGcU7OBVR
bi9DSE+R3RPc3U13cS3FxM0s0rbnkY5LH1NUyTv9qeW7A1GT89Nau4t3dn2d+yeD/wgeqf9
ff9K8r/AGo/+Stxf9eaf1r079kuYt4O1qLsl0D+YrzT9qVCvxYhbI+azTH616El/s56dT/d
keC5O45Oa6z4e+JH8J/EHR9bEpjihuFE2OhQnBzXK7eaCcfWvPjKzujzIz5XdHZfE/VbXXP
ijrepWNx59rPOTHIvRhivTP2b/h3B4m8S3HiXUohLY6aQI4nGVkk9/pXgIcCvuT9miGGD4L
xXEYHmTTytJgdwcCumglKpdnXh4+0qtyPDP2jvGc2s/EN/D8EpXT9IUII1OAZMcnH6V4aGb
kN610njqea5+IfiCebl2vZOvb5jXNc+lY1XzTZhVlzTYD71WIJZLe4juIJGjliYMjKcEEdx
VXJzT1BB61GxmtNT7g0K1svjZ+z7bx6oiyagkRj808skydDn34r4pv7CfTNTudPuRtmtpGi
Ye4OK+vP2ULiV/A2rwOT5cd3lR2GRXzv8ZraO0+MviSKHAT7SWwO2QK7Ky5qUZndXjelGfV
nBgH1r7K/ZWct8M9XB7Xbf+g18aoc5zX2R+yr/AMk11n/r6P8A6DUYX+IRg/4h8peMif8Ah
PNcJOf9Mk/9CNc/k5zW94w58da2f+nyXn/gRrB4z0rGfxM5pfEx28+ppQc84pCvAxThkDFZ
uxm7DvTNfcWsDb+yM6nn/iVr/MV8OnIA/Wvt7xH8/wCyQwDBQdNjGfT5hXXhtpeh34T4Zeh
8P7WKLgHoMDGa7LT/AA3YaTpseu+L90du43W2nqcTXR7ZH8K+9e3+DPgbbn4e/wDCUaRqVn
rfiF4fMtFJ3W8TemO7D3r558UQa9b+JbuPxKs66mrYkE/X8Pas3TcY3ZhKnKC5mRa54gvNb
kRZcW9pF8sFpDxHCPQDufesc5IxngUM56babk4rJu5i22GcUDhsijA4p4IBwBSA+o/2SNhv
PEeT+82px7V4z8YmP/C6/FnUf6c38hXs37JCA3viNyOQiCvGfjHk/GrxZn/n+bv7Cuuf8BH
bU/3eJw2PlBpuf1p2QVx6UziuE89bn3T8J9zfsyQh+f8AQpx+jV8Nz8TSAdmP86+6fg/EZf
2brSFpVj8y0mBdvupnPJr5QuPAFr9okx420HBY9Zj6/Su+vG8Is9DExbhBnA5IHJre0DVdY
8JatZ+I7JXiPzBC4wkw6MPet9fhzHJPHAvjLQd0hAUfaDj88V1Xxq8N/wDCJ+HPA2hNcR3B
is3keWI5V2LdR7VzxpvV9jljCS9/seOzytPcyTsADIxcgdsmhGI6HimEcU5eRWDMGfRf7Pf
iNvDPhjxjq5gM8dnEs3lZxuNfR+kar4X+KXgVJ1SK8sL2PE0D4JjbHKn0I9a+T/hOGb4X/E
Rev+hDgVy/wx+JGpfD3XkvIGabT5lCXNsDww/vD3FehSrqEUmejRxCpxjGWzL3xb+FWo/D3
XmeLdPpFyxa2mA4T/Zb3ry5hj2r9HR/wivxQ8C4Vor/AE29j5x96NiP0YV8TfE/4Y6v8Pdd
e3kikn02Qk211jKsPQnsaivRt79PYzxGH5HzQ1TPOlIGSRnIoGQec9KQ9aAQc8dq4jjPatX
YSfslaI2474tXYD8a8Wc5JNevtvn/AGU+RlbfWVIx2yK8fbFbVehtWd2mNp3vTacKxMQbIA
NaOi6pPo2s2eq2rbZbSVZQR7HJrPzilGQOtVF2aGpWsemfGHQ4NO8WW+tWJBsddt0v4sdAz
D5h+debHOPrXr+rSR+Jf2fNGvh891oF0bWTjnY3IryWcKjEZ3MeeK6qkdpDraT9Suc08Ekq
e1RndjccilUkgD8a54vUztoW4M/aIyOBvXH51+k+lbv7Esf+veP/ANBFfmzCR5kQP99f51+
k2lbf7EsOn/HvH/6CK9Cg9zswT+I/Orx8P+Lk+JOMH7fL/wChVyZGGrrPHwH/AAsrxJz/AM
v8v/oVco+M1xdSeoxjxitfw7pj6x4h03So0LPdXCRgeuTWP3r0z4IWn2z4v6OXiMkdtunf/
ZCqTmqW6KirtIu/HC/jufijcafBj7NpUEdmgXoNqjP615uPWtDxFetqHivV7x3Lma7lbcTn
PzGqCAFgKxqP3mYVXdsDjscGoyDUrAqcYzUR9zUJmaGhsdaCwIIpSAe1MPytVJGiQ3OKVeT
yKUgA8U4dKoZ9gfsk/wDIq67/ANfK/wAq86/ao/5Kvbf9eS/zr0X9kn/kU9d9ftK/yrzn9q
Y5+KsHQlbNP616Ev8Adz0Z/wC7I8Gz8wApH4bmkQ9c9aHznmvOSPNdrgv3q+wf2V/FFtN4X
1HwpNIBcWsvnRqf4kbrj8a+PR96ui8JeK9U8GeKLTXtJk2z27cpniRe6mtaU+WaZ0UKvs6l
zqPjRoEvh34ta1bNGViuJftER9VbmvNyc57V9b+Krfw5+0F4Jt9Y0GeG08VWCc2srAM3qnu
D2NfLOsaNqeiahNY6pYT2lxExVklQiqqxXNzImtBKTcdjLHWpe+enFNC7jhRknsOTXofgH4
bal4svUu75f7L0GE77m+ufkQIOoGeprFRbZkk27H0x+znZL4a+Ckut6iPIjuJJLos3GYwOD
+lfInjjWh4k8eazri8JeXLSKPboP5V7B8Wvi9Zz+Hofh94GDQ6JbIIZLlTgzgdl9vevAS2V
rpq1FZQjsdWIqe7GEdkNjYqScdsV9m/sqqf+FY6qSOt23/oNfGIyxwOtfbf7MVvJD8I7l2V
1aS4c/MuM8U8L8ZWEX7zU+RPGaFfHWuADj7ZJ/wChGsDnFdF4wWT/AITjXN6tn7XJnj/aNY
IjYkERuR/umuaa95nJNPmY0HJyaleOSF9ksbI2M7WGDg9K9S+Enwl1jxv4ht7u8tJLfQrd9
888ikB8c7V9c1ynxIvIrz4m69LbKEt4bloIUH8KJwAKHTajccqbUeY5U9PpX254g5/ZAcr/
ANAyP/0IV8SIpf5R8xPp1r7f12KQfskSxCIhv7LTKEHPUV0Ya9pHThFpL0Plz4c/FHxD8PN
SSXTpzLpzMPOs3PyOPb0PvX01qGlfD39oTwmt9YSJZ65GuQ/SWFvRh/EtfE6kFQO+K1/D/i
LVvC2sw6pol7JaXURyCp4b2I7iohVcdHqjOnWcfckro1fHHgHxF4D1qTTtbsyEJ/c3Ccxyj
1Brj9pxmvtbwV4/8JfG7ww3hTxXZQx6uI/mibB3n+/GfWvnv4n/AAf134f6lLIlvLeaO7Ew
3aISFHo2OhqqlJfFAqpQsuaGqPK6kA5zTCMEjn+tPUjjtmuZnK0fU37JJ/0jxGPZK8V+MH/
JafFn/X+/8hXtv7JccofxFKUIjbYoYgjmvFfjJbzW3xm8UmdGTfeM6krjcCO1dUl+5R2TT+
rxOEVMqxJAxTcjbSL8w56HpSnGDxjj1rjscDPur4WAN+zFCo/58Zh+hr4XkjUSvnBwT296+
5vhQoX9mGHazHNlOckexr4bdh5z5H8R/nXdXvyRR6OL+GPoR7QMjYPbiu38W+LYfEngnwpY
SzM9/pUT20m4H7mflINcS2OoPNS2trcX93Fa2sTTzTMESNBksT06VyR5jig5fCiI/Ljcev6
05WzwPwr1P4o+FovAvhXwp4blt0GoXEDXt3Lj5ixOAv4V5aoGABSnHl0ZNSPK7M9u+Dx/4t
x8RE6k2O79K8TRtqKCa9y+CKB/BHxARh/y4Hn8K8NP3zxjFXNe5EqovcR6Z8K/ilqXw714A
O02kXDAXNsf/Ql96+zby08K/FTwKFYpfaZex7kccmM+o9CK/OYFsnHTFep/CH4tXvw91tbe
7Mlxodw2JoM/6s/3wK0w9fk92Wx04bE8v7upsZHxM+G2rfD7xG9ndKZLKUlra5HR17A+hrg
CDu6dO1fozrmieF/in4F8ovHd2d3HvguEwTGccEeh9q+GfH/gXVfAfiafR9QQsmd0E4Hyyp
6g+tViKHL78NiMTh3TfNHVM67TGLfsra2hH3NVirxtyMmvaNERm/Zb8SdtmoxHPrXizZPXr
WM9lcznshhzT1PHNJ8uOacAMcVmzJjgQfelzzwKYOOtOGCanYmx6v8ADV5b/wAD+NfDhVWj
ktBeJuP3WQ9vwNeVSZLk13nwqvbiDxutlBOkI1CCS2YOMq4ZT8prjL22az1G5tXUhoJWjI9
CDit3O9NI0k7xTKspPyqvA70qYHfNIxz2pU61i2ZN6Fq3XdLHgfxr/MV+k+lY/sSx4H/HvH
2/2RX5t2pQTR5/vr/MV+kmlE/2LY8n/j3j7f7Ir1MPsdmCfxH5z/EDj4l+JP8Ar/l/nXKHJ
fNdb4+GfiT4k9ft8v8AOuSP3zXCtxdWA4OTXsnwLP8AZ9z4t8QnAWw0eX5j2LcCvGeTzXq/
g+YaZ8CvGl7yHvJobNDn8SP0q4o1ho7nnEZWQyPKTvcluPUnNTrHtwVccjt2qrEvA68VOhJ
OM4rmm9TiqO7bB9wJVjzVds5qeXh+uark5PNERRHKDjNMcH8aUntQfzqi0MGc9eakQ8juaa
Bk4HU16j4f+DerataW97deIdF022mUMDNdqWx9O1UlzbFcrloj3b9k2Mr4R1uQjh7kfoK8t
/ahz/wt/joLOP8ArXv3wqs/BXw08KNo/wDwmum3k80plkk85QNx7DnpXCfGbwBo/wAQfEK+
IND8baOk4hEbQTXCgNj0Ir0Jr91ynp1Iv2Ch1R8kgcZJ5pTjHPWum8T+CdV8LIst7LaTwu2
1Zba4WVSfwOa5njqxrz2mtzy2mtxueeKAevvQcZ4o7VIi3ZaheafdLd2VzJbXCfdkiYqw/K
uxf4p+Lbm0S21a4tdXjThft1usrAfUjNcIMY6U5cE4NVd2sPma0Ovh+IGo27FrTSNIt2P8S
2isR+YrN1nxh4n8QRiPVNYnnhXpCG2oP+AjisI8HHakGBzS5mg530HMzlcE8elMOe9PHrSE
dzUJkXN7QPFN/wCHkkFlb2Uhc5LXFushH0yOK7W1+PXxHsrYW1lqlvbwDokdsigfgBXleR9
KMHqDVqTWzNIzktmdxcfEzxTcTtPcfYJJZCWZjZRkk+/FLD8UfFFu4Maabx62Uf8AhXC7/U
ZpQc/4UuaQc0j1iP8AaC+JkVv9ni1S3hh27AiWyAAflXl11cSXd3LdTNullYu7epPWoCxpR
0Hem5NqzYpTlLRnUeHPGN14ZiIs9L064fduEtzbiRgfxruH/aG+I0lq1rJc2D27LtMBtU2E
emMdK8iGPekakpyWwRqSjsbXiPxHN4juEnm02wsZF6/ZIvLDfWsMgo4Od39aDnoKbgYp67i
uegaH8V/EXh1bc6PY6Tay24wkwtFL/njNdFN+0X8SJopIru5sbmGQbWjltlKkflXjw4x6Ur
cinzy7miqySstjZ8Q+I28RTpNJpNhYyL1NnHs3/UUzQvEE+hTSSQWNldM4xi6hEgX6ZrIUK
O9A+9x2pMm73PVtL+PvjzRbY22l/wBmWUTdRDaIufyFUdZ+M3ibxBuOs2GkX0jDBmktF3Y+
tebde1Nwc9KfM7WuV7STjyt6ErNvdnChdxJwOAM9hXQaD4is9FgZLjwzp+qyMciS7L8D04N
c4O9L34qTM9usv2j/ABXpujLpGn6BotrYqhRYVjbaB3HWuOuPiDaXO538DaCJHJLMEcfpmu
EwcZoyRVOpJqzLlVlLRs7CLxpZxlh/whmiHPqr/wCNb2h/GG98OTrcaR4S8P284+7J5JLKf
Yk8V5huPqKQNg9Km7RKk47HX+OvH+u/ELW4dW17yElgi8lEgXCgZya5VWA60mQR0rY0bwr4
h1/c2j6Nd3yKdpaCMsAfrQ25vUTvN67ns3wLP/FHePhjP+gH+Rrwjb8z59TX1b8Fvht4o0b
wZ4pj1fTjaTanAYYI5GGWO0j8K8a1H4H/ABJ05pGfw3NNGCSWhYN+gNb1ISdOKSNKlOfs1Z
HmwcBaQEk5H51PqFhd6XfSWOoWstrcRnDxyrtZfwqswIbg1yWZy2PYfg18XbnwHq6aXqcrS
6BcsFkB58gn+Ja+sPGPhLw58U/BQhZ45kmTzLS8i5MbdiD/ADr87skd8+1e0fBn4y3vgjUo
9I1iV59AmbDBjkwH+8Pb2rto4i3uT2PRw9eNvZ1Njo9S8H6x4O+AXjDQ9Yt2jMV/GYpO0q+
or5yYdTX3T8d9Ss9S+Al7qFjOk9vOY3SRTkEE18Ku2c+hoxKSa5diMVFRmktiI9KkXG3FRi
nq2DiuV7HK0Pozg5xQeKTNSLodL4Jcr4+0ExzbGN5GAxHTnGKm+IFgdN+I2u2e7IS6cg+uT
msLSLlrTXtPukOGiuY3z9GFd/8AGq3jX4rX0qkKLiKKb/vpAa1irxZVv3fzPM2zjPemp60r
cChOlZE20LdtkzRjPO9ePxFfpTpRP9iWPJ/494//AEEV+alrk3ERzyHX+dfpXpQP9iWPI/4
94/8A0EV6eGfunXg/tH50+POfiX4l/wCv+X/0KuUcYaus8d4PxL8S+n9oS/8AoVcpIP3jYr
i+0Z/aY0Y4r1q7ENh+zTp6RriTUNYdyx7hVx/WvJlXjNeseLYWtPgJ4FidsNPNNOE9RnrWs
Nmax2Z5inyjG7p2qZVwA3rUShSasKAFxnpXJJnFNkTdagPWrDg5yKi2c80RHFjevSkPsOKe
Vxxmo246VoWhVwelOLkkqzsR6EmmoBilxySRQF7EgP1yKXc553t+dRjNPHSoZLbFBbpuJHX
GeM01+vNdN4V8IT+K75LKy1Sygu5G2xwXEmxn+lb2ufC+fw7rH9keIfEul6fe7Q2x3JwD0y
RVqLepXLJ6nm/Wkr0DXvhP4m0Pw2PEkRttW0jqbqwk8xV+uOlcDt+XPaqcWldlSi47gCAOK
6HRvBniPXtLu9T0zTmlsrQfvpiwVV9snqazdF0q41vXLLSbRSZ7yVYY8epNdr8RbfxV4NvE
8Bahf/8AEvs1EkaW4KJLuH3j6mqjFNXGo+62edspDsC3KkijORSHnP8AOvQtG+E3ibX9Cn1
XQ5LLUUgj8ySGCcNIvHQr61CTewrN7I4DIA5pS2Rg9aWaCW3maGeN45EJDKwwVPoataXp41
S/W2N7bWZYEiS5fYg/Gp5bOxPKUSKUHA5rp/EXgzUfDFtazald2bi7XfCIJg+9f7wx2rmGA
GeelN7hboAIHSm7iGx3qa2h+03UcHmJF5jbd8hwo+prvk+EHif/AIR5vETT6cNIU83YuQUH
401FyehUVc8+IJpeFXpXoGm/CnWdcRv7B1XStUmUZ+zwXIMh+grkLvR76w1p9I1GA2N0j+W
6T/LsPv7VPKyXBlEU08mvSV+DfilvD8niCO70x9KjGWulugUA9zVKL4U+K7/TJdQ0VbPWIo
V3OLG4EjD8BRySYezkcAWwaVdjZ3Ejjj3NOnhmhneGaNo5I22srDBB9Km03Tb7VtQi0/TbZ
7m5mOEjQZJp2ewcr2Kw6AZorsrTwBNc3v8AZx8RaPFfZ2+Q9wAd393PTNY2v+HdV8L6vJpW
sWpgukAOOoYHoQe4pNPcfK1qYpHNOAwM12v/AArTxSmnaXrD6VPNp2ooZFkgXcVHuDVWT4d
+NCryWvhrUbiBWIEqw8f/AFqvkbQ+STOTz6U3PNdVbfDzxvdXkVtH4av97kKD5XFU5fCmrp
4kvPDwSM39nJ5ckZkC4b0BPWp5WJRZgkj0pefoK6zVfhv4z0Pym1bRJbRZuY2kIAf6VRHhD
xC+zyrISFzgBZFJJ+mabi07A4tOzMX+E4pvNaWo6Jqmian/AGZq9jLZ3pwRDKMHnpWvd/D/
AMYWmivrVxoFyunpgvOo3KoPrikoNsSg76HK4FFO2itHSdB1TXZ3g0u1NzJGMsoIB/Wp8he
Rng9xWrpviPXtIgaDStYu7GJjlkgkKgn1NM1bw7rWgXCwazYSWUrDKpLw2PpWxpvw68aata
m50/QLm5hA3GSPBAHue1Pld9B2fQ29IPxF1fT01Cz168EUzFYhLe7DMR1Cgnmsk+PfHmnzv
b/8JRqkMkbFWUzngjrWnBrz+HLXTdL8QaALi60p2ltHE5XaSc4YDqMisS00HxL421S81DSt
LkvZppGkkSDsT6D0qndaItOWyZjX+o3+r30t9qV1JdXMn35ZTlj+NVcZbrirupaVfaRdmz1
KA29wvWMnJH1qntxz61iznd76iYx3yPWm7hmnnpjGai79MUIEbR8Ta6+gDQX1a5bSwc/ZWf
5PyrGbkHFB9c0deKq5V29yMLz0pQMU7FAoHcdnNJ3NAGKQ5zSEOXiRDnowP616b8ZkZ/F+l
3LD/j40u3YE9/lArzHtn0r134ybZbbwXdf8tZNGjDfQdK3gvcZovgZ5JOojYICGIHamIeaa
2OcUqkHBrEjoXLQE3EWD/Gv8xX6WaUP+JJY8/wDLvH/6CK/NWy2i5iBHG9f5iv0p0rH9i2P
J/wBRH/6CK9HDfCdWD+0fnR46b/i5XiXjH/Ewl/8AQq5ST/WYFdT46z/wsrxMP+ohL/6FXK
P9/wB65WveZDXvsnXAFer/ABFkJ+Ffw3hXBC2Ttkf71eR5IXr2r1P4lSofBnw8iiBVRpW4j
33VUNmWtmecrwwqcAnNVUPI5qxuPrXHJHFJDHyKb25pSTuznNNJOadhpDWySOKSlLY70yrR
Y/K59KQnHQ0yl4phYVeTmpF60xRzzx707ODxzSYmdX8Pj/xcnw+ckf6YnTtzXeftKjHxkm3
cg20eK868ESBfiBoLbtu28j5/GvYP2gr3TNN+NAm1TR49ThezT927lOee4reKfs2dUNaLXm
aX7OcskvhLxjYal82gi2LOH+4rYOf0xXzje+R9uuPIb92JG2Y7rniu+1r4rajeeFG8KaDpd
toGiyf66G0zum/3mPJrzkdSwBJJ4HqaJyvFRHOalFLqdH4ZuZ9GtrrxFBK0Nza4itXHaRu4
+g5r134pIPHvwa8NfEOJQ+oWf+hagw6g9M/nXnet3Vl4e8P6V4Zk0m3urnZ9suZJCQVdxwv
HoK9J+COu6b4p0nX/AIYXllDax6lbtLbuCeZAPc/jV09Xyjpa3h3PnvIAOBkGvTfhP4u1Pw
Suva5pUaytDbo0iSchhvAP44rzrULKbS9TutPuU2TW0rRMD1BBxXW+DIw/g/xsC2Ctihx/2
0Wso3gzGN4Suj13x34N0X4peEf+Fk/D6FDf7d2oWCfe3D7xA9f5183up8xkZCHUkMh9fcV2
Pw7+IGs/D3xDHqOnyM9q5/0i1P3ZV+nrXqvxE8B6N498Ot8TfhyEbevmX+nxj50bHzHA71s
0qiutzaUVU96O55R4vm83wx4QkVc+XYshbPXDn/GuNByM+tdV4hlhl8IeGYkcebFFIkij+E
7u9cp39qxno7HPLR2DFfR3hgOf2NfEAySFuTgHnHzV85Lya+jvAwEv7IfitSd2ycnHp0q6N
+Zm1Dd+h4Z4Wvb/AE3xRpt9pUrx3iTps2n73PSvb/2nLOwGu+H75FVNSurQG5VeCfQmvOfD
Pjjw14Wlh1G28FRXWrQj5J7i4LIr/wB4KBXN+KPFOs+L/EE+t63dGe5l6D+GMdlUdhS50ou
IuZRp27nu3g8CT9j/AMSK7fKszYPTuK4X9n59XT4taWdKMn2U7jeFT+7Ee08t29K9B+H9/L
p/7JviC8hihmKXDDZMu5TyM5FSeANZi+Inwo1zwxpFtbaD4ngj3pJZII/tCjtkc+1dFtIt9
Dotdw8keSfG240a5+MOuT6I6PblgGaP7vmfxYrc+ANrpmpeINe0Wa5S11PULB4LOVjjDHrg
15LfW1zZ3k1reKy3MTlJFbruB5zTLC4vbK6S+spZYZYG3LLGSCh7c1zXfNdnOp2m5NHU+MP
h94p8EapJa6/pssKhv3dyo3Ryj1DVmazr+oa/cWtzqknmSwRJCrY5ZF6ZNe0+E/2hmnsotB
+JOlR61phHltceWGkHuw7/AF4rn/jT4B0Tw0+l+JvCkwfQ9aUvFGDny2xnAPpg1c4J3lAqp
BW54PQ4zxV4+1nxLJZwec9np9jCsFvawsQqgDqcdTXtXwivLiT9nPx27XUrSRBtrs5yvydj
XzPgEZPavpT4MbW/Z8+IO4ADa2f+/ZootuVvIKDvO54Rofi3XNC1q11Oz1O6EltIHAMpIYD
qCPeq2uas2u+LrzW5IzHJeXPnEA9CSKyRwOo/CnJjzYyx43D+dYczuYqTvY+iv2oAWh8Cks
ebBu/slfPVpbXVzewwWKu9wzfuxGeSRzxX0z+0hqdvZ6Z4Jhl0u3uy9kWDy5yuFTgYIryXw
L4z0DS/FVvNqHhqwihKvGJ13boSVIDDJ9a3q6zN6yvVOX8UeIdQ8S6nFe6qB9pggW2du7be
Mn3r1f4P/EWLwb4RvotbtzfaNdXiQTJIc+WjDk14jeNvv7h0YENKxBHcZNdhYRu3wb1eXqs
eoQgn654rOMnGWhlCbhK6Ow+L3wuh0Hy/GPhIG78L6h+8V4/mEBbnB9q8dR3hlR0ZlZWGCD
jHNewfCf4sJ4a3+F/FURv/AAvejY0cg3fZyeMj2qP4r/ClvCckfiPQHF74Y1AiSGWP5vJzy
FNVKKmueJc4qa54fM5H4jzPdeLY7h3Zmks4Dljn+AV6x8AXkX4dfEPa7ApasV56HYa8l8fx
7da09wchtOgbp/s16x8A8n4afEUjvaN/6AadL+JYdLWo/Q+fCcszHJYknJPNdX8N725sPiJ
ps9rM0LOWQkHGcqRg1yYIAOT3P863/BW3/hONM3dPN7H2rC/vM5F8TMq/Zm1a9LsWJnfLHk
/eNQnIUZp98f8AiaXmM48+T/0I1ECS3NRK9yZbi7jjGcCoyMmnn2pDIemBSJQzGDgGl5pT0
BNNOQSKZSENGKQ5pR0oAdmikyKCeaBijG056V7B8XEd/Bvw+unjC79N8vPrg148QCpHqK9l
+KDiT4SfDlsksLeRcmtqfwyNYawkeLsOKReBTn+5TV6Vl0M1sXbRsXEYJx86/wAxX6VaU3/
Elsf+veP/ANBFfmpZHbdQtjOHXr9RX6W6U2dFsTtX/UR/+giu3Ct6o7MH9o/OXx2cfEvxL/
2EJf8A0KuUbJkJrqfH5x8SvEp9dQl/nXLc5NZP4iXuxfwr1r4o24j8GfDucH7+kAf+PV5KM
4r1z4mnzfhv8N58/L/ZrL+TVcepS+GR5eiksCBUxBC5x1pkfpUjNuGB0rje5wvcjz8u2mOV
HCnP1px60x2BPApopDDxSZoP3s9hQWJHSrNEh3OOnFNLdu1IuQeR1puRnGKLDsS7sjGaKaK
dzQQdF4L+xJ4t0671C/isbe1uEmd3BOQDnjFemfHXVvDXjTxOniPw/wCIrW5SO3WJoCrK+R
6ZFeJBjnsTQW74quZ8riXzvl5RckHp+ddN4NtdAl8Q2N14j1VLSwglDyLsLM+OcYFcx1oBG
ealOzuSnZ3N/wAYXMeoeLtQ1OK+iu47mZmQxg4Vf4Rz7VofDnVLfQfHGm65PqcdklrMGYuC
SV79K4/dnjbRu6dKrm1uWpWlc9T+MUng/W/F1x4m8Ka5DcxXpDTWvllXV+5HHQ0eBdP0ePw
n4kh1LxLp9jNqdoIYI5GOd24HnHTpXlfVsgc08nd1wKcpXdxuetzR1PTxpV19mF9bXnGfMt
33L+ddT8NviNqXw78TLf2376xm+S6tSflkX1A9a4TdnjAFB65qU2ndERk4yuj1v43a54L17
UdGu/BiRQxPC0lxHEm0o7HJB968kJ689aBk0nHenOXM7hKXM7ipycV9D+BtW8N6f8ANf8K3
/ibT7fU9SYvDGz8Djua+dwcUu1SM4GaIycXdF058ruXL20NlePbNPFPtP34W3I30NRIm+QR
7lTccZY4AqFeOM0/cVO7tWfUxe+h9FeGNR8JWP7PWreDrzxbYxaresZFUsSqnOQM4ryDwZ4
nvfAfj2y1i0mEi20uyXyjlJIzwfwxXJMxOcgc00NjHtWrm3byN3Vbs+x7h8ZbTwJ4m1A+Mf
CXiSyW5uUD3dg5KsWxyR71hfC1/Bd9oHiXw34q1OPTZdRjT7JcSLwjjODntXlmFY9KCqjoB
Rz3d7A6qcuax2l14DvrW+aJ9Z0k2wbAuhdoV2+uAc1pePvFdlqOiaB4Q0ed7nTNCQj7Q3/L
aVvvMB/d9K87DZHP5Zp2Tjmp52r2Mue2iHhdzBAepwK+lvhtFpGhfBTxL4f1HxRpNvqesox
hi+1L8vy4AJzxXzGxOc8mlDfxEZp05cupVOfI7lvUtOm0y8a0nlhkZDjfBIHX8xT9M0u41a
5MFtLBEy4y8sgjA/Os/dzk5NJv+fJHFT1uLrc+jPjwLLxLpvhBdF8QadqMmm2ZhuNtygIbC
+/tXh0Phq+mlCCazQk4y1ygH86xSRkEDFJmqlLmdyqk+aXMek+J9A0Twz8O9NtLbVrHUtcv
bnzLk2riTyUA4XIrQ0jwjqtz8IdTtRd2kd3PeRTR2z3SBpEHU4zXlKvtXheaUSNj7zDHox4
o5hcy7Fm7tZ7G7ktbhQssZ2sFYMPz6GvYvhJ8WLXR7WTwV4zUX3hm9HljzRuNuTx37V4qWJ
5PP1OTTSfUf59KlScXdCp1HCV0el/GePQ7f4jNbeHbhJ9OitIkidH3AYXpmtT4K+OtJ8L3m
saFr7+TpmtwmF5xz5TEYyfavIiSRuzk03exBGeDTU3zcxSm1PmR3+t/C7xDYX8raU1tq9gz
loLm1mVgyk8ZGeDUWnaZ/whc51nXLi3F2iMLeyikDyFyMZbHQDrXEx3FzHhVnkVf9liKaxJ
csSWY92OTSur3E2rjmkaaRpZD8zsWP1JzQrANSAnGaUH2qHqYyFLc0lLjJph61KQkSDI5Iy
KjKnOcVIpGOaCSeBRcVxhoXjmjnaeaB0plCH1NNzk05u1M/i4oAmBJBHTivYfiNNE/wa+HZ
wWk8uXnHA5rx0Hgn2r17x1E8vwJ8AXeAFRpo/wBa2p7M1pr3ZHj7Atxik2ECnH0HakAyeTW
KM09CzahvPj4/jX+Yr9K9KU/2JY/9e8f/AKCK/NaAKrpjk715/Gv0q0n/AJAdh1/494//AE
EV24ZbnZg/tH5x+PTn4leJuMn+0Jf/AEKuYIwetdN48P8Axc7xLzj/AImEv/oVcwfvE1nLc
mXxMcpBr2Lx88c3wI+HDpz5ayoX9MHpXjgwDmvZNbH2r9lzw1MygG21WSNT7Yq4dSo/Czyl
CCcdhTyPSoVyr1Melcb0OGQwnB6VCxJPFSscVEfvdKpFxBQT3oIxxSihiMmqK6jSQopg2se
vNDHd3oRQWFMu9kSDkZopzLtGabSMxoBOTnHNPA4OTTAcnGKOegoLaHc9qacijcc9aU9eaB
WED9MjNBwTwOKYfSkziqsVYlB96efuiokGeakzxzUsh7idqXI9KSlBpC3FzgHHej5TTdxJp
ucE0x8pItIc1atbC8vA32OyuLgL18qNnx+QqyPD2vOCU0PUCO/+jP8A4U7MFFvoZ0Y75pX6
8cVoDRNaX72kXq/W2cf0pG0bWGbC6Vek+n2d/wDClyyvsTyu+xn84/CkGNvWtF9C1tVydGv
x9bZ/8KhOlamn39Oul7/NCw/pTsyuVlTPFN560pU+n4VZjsb2WMNHaTunZljJB/GkFiuD2x
TxycVZ/svUQu46fdAevkt/hTvsF9t3Czn/AO/Z/wAKTi+xLT7FMjBpCPrVw6ffE/8AHlcH/
tmf8KR7G7RQXtJ1B9Yz/hSsws+xT4Hbim8ZqeWGZBl4nC+pBAqD3plDgBg569qbnnFH40nf
rTESJjPNBxk46U1eaU0hC5yKAaTHHFKKTDYd1GKQAjrTsDaDmkpE3HdATTAwOaXqMUKvOaA
XmKOmKcoGaOAuO9A+9UiY4ZpgODTs0zknihAiUD5c9KRnG7ilXLDaDgUFz5flkDA74oEhmR
gnvmlVd+1VB3E80hGcEACkGc+4plCsrKWBGMe9M56Dgd6cxy2400880AOUAk59K9t8YL5v7
MvgmYAjy7qQGvEEJyCTx3r3Pxv9ntP2avB2m3E4W/knaaOEHkoT1ropLRnRS2keGFWEhwcj
rTl9ccUHKsc/maM85xisDBk8LlpIIwOfMXJ9eRX6V6V/yBLDj/l3j/8AQRX5oQMRcxH0df5
iv0w0rnRLA/8ATvH/AOgiu3DdTvwa3Pzk8eAn4m+Jv+whL/6FXLt1rq/HJx8SvExH/QQl/w
DQq5VuXx0rJ/EZP4mA5Br1zw9dv4p+B2r+EUZfteiTDUoEA5kj6P8AlmvJF4OR1rsfht4gT
w94+0+7uebSZvs10p6NG/Bz+dVHcqD1szmFPz/MPwqfg8gV0Pjrw43hjx1qej7T5KyebA2O
GiblSPwNc8BxXLPR2OOorOxE/wB7pUJLZPNSyZBzmoM1UVoVHYeGA+tITkHNGM80nBBNOxd
iM+tSJ0HFMyPQ1Ip+Sm9gZISdozyKZRkkYFGcYqURYbn0pFOG5p2BmmnIPAqy0OLEdF49qG
xgAHORz7U0scYyKAc0WGN74ppHI70Nw1Axk89KZQ4HHbBqbmoc89al7dalmcgoPApcc4FIe
aRKEBHXIzSjrkimbRTxx0oaKbOz8E/EjxP4Ba4GgTwKlwwaSOaISBiOnWvVNJ/am8WW0ijV
dA0u8i7mNDEf6189jHanAkDg1cas47MqNacfhZ+kfgTxTpHj3wjbeILC0jRJcq8bICUcdRW
7qc2naRplzqV1BEkFtGZHYRjoBmvEf2U3LfDO/TfuC3pA9uK9O+KZKfCvxCysQfsj9D7V60
JOVPmZ70Z3pc/kfN2vftT6tJeyx6D4asIrVWKpJcDex54OK4jUP2hPiDfwywudMhWQFT5dk
oOD6E15MSOlM4ry5VZN7nhyrzlo2LJI880ksh+Z2LNgY69a9N8KfGzxb4R8PQ6JY22mT2sA
Ij+02quy55615iBngUp4qFJp3RKqOLuj6d8I/tNrLc29l4t8M2IidgjXVugGMnqVIr6ntbX
SLu1huIbK1aKVBIh8leQRkdq/L0E7DX6VfDp5Zfhp4daZ/Mf7BES3r8orvw1SU3aR6eDquo
2pGd8QvFHhz4e+E5de1DTbeUA7IoliUGRj0GcV8zav+01rF1E0Wl+EdIss/dkliEhH4YxXp
P7WBI8DaQoJAN2cj14r45YgZPeoxNWUZcsTHF1pRnyx0O/8U/F/xT4r0CTRdUttMW3lILG3
tFjY4Oeo6V5yTz7U4kEjAxTDjFcTd9zgcm9WJkHtSH6UoAPtR0OM8UIB6UpOD2pudo9aXOe
aRLXUXOe1OBpoFLUsTHZHekJNJRz3pCANzTt/vTeBzijg+1FrhYkByKPcmkAwOtKMdCOopW
FYAc9KQEgngUoOOwo4J6CgCRDwRikYgjgY+tC4znOKVFVzh5MD6UtCEN57CkBbnAPvQflJ5
yKF65NMoMFTg801sZ6YpzE9c8n2pCOOQaY0aXh/TJNa1qz0eGHzJbydIUwfu5PJ/LNdl8W9
WgufGi6RYE/YNEhWxhx3K/eP55qz8K4IdItte8eXqAx6RbmO1B/iuHGFx9K89a686/e7vcz
tM5eQ56knJ5rdvlijZ+7G3cqvgneSxJ9aAo8vORn0p8rJJKzIu1M8D0FMAXaRux6cVg9zEl
h3NNHjHDrx+Ir9LtJP/EjsOB/x7x9v9kV+a9pnzIsgffXt7iv0o0on+xbHg/8AHvH/AOgiu
/DJWZ24OXxH5zeOgR8SvE2P+ghL/wChVyrDLmup8ct/xcvxMP8AqIS/+hVy7/eJArB/EyHf
mYgJ4p4IzgE59RTBjHvSpw1LzF5nsvi4N4t+Enh7xmoD32m/8S3UGHXA+4x/CvMJIpIwNyF
cjIJHWvR/hBfw3t3qvgS+cNZ6/blIg3RZ1GUNcDqkd7YXc+m3xYTWrtCyN2KkipqJSXMZ1V
zWkZUpqD19qmcnlj2qJjvcsQFz2FTEIrQQE07kj0oAFKSKbGG0dxR9BxS/jTd3OKW4xTjp1
pvTFKc46AUzd607CsSjFIRk8GmhjtzTWfPSiwkhxGB6Uw5AoLcUmcjrTsUGcmlAOTmgfSjN
MoXJp5OeOajHPepDgHjikyWJ2yTS47ikB55GRS5546UgAA04Ug7ilpMmSHAYpQDmk5NOFSz
M+0P2UE2/DfUW/vXp/lXpXxckMXwl8QvjP+jMK85/ZU4+GV/j/n9b+Veg/GX/AJI74h5/5d
zXs0v4R9DD/d/kfnQT3x1pueKQnkDPancYryGeCwHHNBOaKDikSKFLKcV+lXw1Ux/C7w0jd
RYxZ/75FfmqCQpNfpd8PB/xbTw4c8/YIv8A0EV3YT4mengPiZ4x+1hIR4Q0RMcG6P8AKvjx
iDxivrv9rRc+G9BOf+XhuPwr5DPessV/EObGfxmRnGetNx3zTj1pvXjFc5zoBk00ineuDyK
bzjmqRSFH3ad2pF6YoHv0qWDHUo46Ug46UoI7UjMUdaXrRxigYxUsQh4GaTg9af2popoAFP
3FiM9BxTaVSTkDikwHBSRmlxk9MUhbIxgDFKDSJZImCOgprDnrSBsDmkI7g0iRCOaXjNI2O
KQfWmUWIrmSKQuoUnGORULsS7Pjk84FJ0rrvh1oUev+OrGG42/ZLXN3cljwI05Of0FVHV2L
grtI2/Gpfwz4I8P+C4HCvNGNQvQOpdx8oP0FecEKEDZ59K3PF+vN4k8YalqrNhZZiIlHQRj
hQPwArCHOFqp7lVHdiAgtjtT8DJOeOmKYdq+5pQWRgwx1qF2My1ASssKg/wAa8fjX6U6Sf+
JJYc/8u8ff/ZFfm3CLeR1nNyqSCRMR45PIr9JdKUf2JYf9e8fb/ZFd2H0vY7cGviPzg8dcf
EzxN/2EJf8A0KuXZ/nIrqPHX/JTPE3/AGEJf/Qq5Zx8xPpzWb+Jg/jZIpyBTh94cVEuNoPe
pYvvA1DIloa+k6jPpOrWupWjFJ7WRZUI7YOa9D+MlnbXWq6Z4z0xD9h1+3ErMBwJgAHX868
yQqOcV6l4Ngfxr8Ltf8GyM0l7pgOpaeTyePvoPwpQ966ZMPe908nJOMdaZnn0FPIwBgY9Qf
1phAqdiNhcndx0pGBxn+VOVeKXNK4r6kYGR1oAGcelKRgcUoPHIoNBrcAZpnBHNPfpimY4q
kAnfrSHI4xTunIpvU00CFAGc0Bd2eaQ5pVOM8UxigjpmjJNIR7YpQMLu3cnt6UBYAAO9P3r
j1pgPqKbilYVh+/qAKMg/Wm9RQBzRYCRDjPJp4yec1GpKnFSj7pbacetSyZAM5qQDjJ4qLj
1p4JxnNTYzZ9rfsqnPwwvMf8AP638q9B+MgJ+D3iEAZP2c151+yln/hWuo56fbjj8q9J+Lm
f+FS+IT/07NXr0v4R9BD+B8j83zkEEjFAk7VI5BXmoMHNeUtTw9ycDI3ZpCc0i9AOlP2kda
RA3B2kCv0w+Hv8AyTXw5/14Q/8AoIr80B0NfpZ8OSW+GPhwn/nxh/8AQRXdg/iZ6WB3Z4p+
1oGPhfQiF4+0t/KvkBgdua+xf2shnwfonI/4+m/9Br48f7uOKxxX8Q58Z/GZFtNNVSG607P
HWm9a5zniIcgnikpeM9aTB61Q2OB9qdn2poyO9OHNQSxD04pADilbimjGaAJBnvTgOKQdOK
cuRkEUOxDAnimD0p5poXJ9KSBBTkxk5puAB60oGTSYDjyaXtTRS55pCHDpSHOeKUdaQ9aRI
hyTzS4JHFKAOacdu3rzTGxhVtpPpzXo+j58KfB3VNdKBdQ8QSfYLYkc+SOXI/ECuG0+xuNV
1G20y1BM9xIsaD3Jxmuy+Kl/FHr1p4UsCPsXh6BbRdp4aTGXb8z+lbU9Fc3puycmecpwx3c
VIx6cVHjBz2p3JFQ9SHuA6nJwKfu3YAOaiK8ZzQM544pWFYuWwH2iIg4w65HryK/S7St39i
WHX/j3j/8AQRX5nQKfPiPbeuT+Ir9MdJDf2HYcn/j3j/8AQRXVhup3YTqfnD464+JvifPP/
Ewl/wDQq5hsbTxXVeOf+Sm+Jh2/tCX/ANCrlpBycVN/eZnJ++xkYyM1LHUag44qyuMD1qZM
mZNHnHvXReDdem8L+MdO1iKQqkUqiYA8NGThgfwNc9ECW5p7AE46VinaRgpNSujr/inoEPh
74gXsdn82n3qi9tnxgGN+Rj864bmvXNVA8Z/A201fG/VfDD/Zpx1Jt2+6c+gNeSgcitZdzW
dr3Q4DjmmkHHSpAKMccGouY3ITnHHWjDYqQhvamnPrRcu4187RUf1qXOeDTSBup3KQz68ig
nPGKeAoPNNkx1XiqQ0NGTxikzjg8UoOKXIJ5FMYnVaMYFL34o70hDfegnd14xT8UBVzzRcL
jQMCnD73SkI56U5RyKQXAkA8jpUokIh8sN8h5xQFA680mB2qWybiBietPAz0NCqCwGRS+3v
SIbufaX7KZz8N9RB7Xp/lXpPxd/5JJ4i/69mrzH9k/H/CvdV5/wCXz+len/F0E/CPxCE5P2
Zq9elrSPfpf7v8j84iOM5pv4U/HHNNPpXkJnz4nejcc/NijGaMY60FijgEmv0s+HBz8MPDm
P8Anxi/9BFfmoOhBr9J/hiSfhV4bJ6/Yo//AEGu/B/Ez0MB8TPH/wBrE7fCOiNgH/Sm/wDQ
a+O2BxX2J+1kR/wh+iD/AKem/wDQa+PWxtxjn1zWWK/iHPjP4zITgUmD2pW60mCOa5jmTGY
waUHCjNKefUUn8PvVIe4ooOc9aASRjFAHHpUj0QgBz1p6rxQRjilHpSZDZIFxjmlHOec0A8
YppOKkgCKbyaXqKTkUDsHOMYoBINOHOKGxRuAKQTg0uRnime9PBBHShoBy9OlKcdhim9O9L
2qbEBQo56iigDg460yj0X4YW8On3GreNb1B9n0K2LxZ6NM3yoPrzn8K8+vbuW9vJrudi0s7
mR2PUknNei+KXHhn4W6H4SXC3upH+0b0d1B+4p/CvNX+Zs9K1bsuU2nZJRGAetOxz1pm44w
KepPQ1DZkIVwKj5zUpPBzUf8AF7UIEW7YOZkABPzrkDp1FfpZpP8AyBLD/r3j/wDQRX5oQF
lmi2sRll6fUV+l+k/8gSw/694//QRXVh+p34PqfnL44H/FzfE3P/MQl/8AQq5qQbW+tdL44
BPxM8Tc/wDMQl/9CrmpF5JzUS+Mxl8bGAVPHjNRqBxU39KhsiRNF94t2FOY5IPSmL09qVxw
KytdmG7PQvhRrVtaeK5vD2pOP7N1+FrKYN0DMPlb8DXF65pE+g+Ir7RblSstpM0Zz3weCKo
xSSQTxXEJ2SRMHRh2IOa9Q+KEUWv6F4e+IlogH9pQi2vABys6cZP1ArZWcToVpR9Dy4c0dD
SrSnHTFYvc5xjMDioj1NOPXFN61aLQmOlKSoPy80cdqQ0y0xpbjpmmkEmlwSad9afoO4gTj
3o2t6U7vSmi4rkbDigYC9PxpTxmmjNAxwYAUm4dwKB16UYxk4pjFG5qcqnPIxTVYjtzTgST
zSZLHnjrSU7qOlJg+lQQJT15ApvXinc7gBQB9l/smg/8IBq59b0f+g16j8W5fJ+EniFx/wA
+zD9K87/ZXhEfwvu3C433jfjivQfi8jyfCPxCiDJ+zE4/nXr0f4J78P8Ad/kfnOxPB9qYQT
1p7DGMUmOeK8i58/caRSU889aNozQNMQD5ST6V+lHwzGPhX4bz/wA+MX/oIr82MZBHrxX6Z
eBIBb/Dvw9Cv8NhCP8AxwV3YP4melgPiZ4j+1k4HhLRIyOt0x/Svj5+lfX37WisfCmhPzgX
LA/lXyCw4wKzxX8Q58Z/FZEetGeKXaRSVzHIJTeM045PGab0GKC0h2cDikAGOfWlHSikDYY
5p3SjHFApkC54xS9aO1LWYgxxSbadnigc0CuIOwpWHy0HHakOSKYDQcipM9KYAM8in8AUNg
xab6UvFHA4pCDqSRXTeB9E/t7xhZWkgH2OIm4umPQRp8zfoMVzOD2r0zQox4X+DuqeJHO2/
wBbc2FoDwRGPvt+PSrgru7Nadr3ZyvjLX/+Ek8X3+rIMQu/lwp2WNeFA/AVzhIpQRgD0oOO
aUndkN3ZGCC2BTsYpqrtannrSYMG5XFRY96kxkik2nkjpmmNEkX+uhGf41/nX6ZaQp/sOw/
694//AEEV+aFrFJJcR7FLbXU/KOnI5r9MNJ/5AlhwP+PePv8A7Irsw3U7sJ1Pzl8c4/4WZ4
n/AOwhL/6FXLSZ3V0/jrP/AAs/xNj/AKCMv/oVc3Kvzdayl8ZlP4xVXgE0/jIApqEFcZpQO
QFNZsyZZC7QAetI5PQU4nkZNBx1zWZiRA16p8OpU8SeC/EXw9nIMk8f26wLHpMnUD6ivLhg
ZwM1r+Gdbm8N+KtO1y3+9aTKzL6rnkflWkZamtOWpklWjZo3Qo6Egg9jTT3wa774qaHBpPj
WS+stv9natEL6129Cr8kfga4MgdBUyVmTJWZEaaF4NSFfUUmDnCjNK9xJkfSgHnmnkAcelN
60yrhSEE9qWjk+tMExMEe1LRjFLQDYw56Y4oUbcmnGgYOaLjEx3oAHfpSMTt601Wy3WqKZI
oGc4p5UYNCDAJzR2qTNgvHSlUnPXrx9aaPanAUhHWeFPh74g8YwzXGk/ZY4YW2O9zOsXPoM
16Jp37O1/KUbVPGOi2SH7wFwrEfrXikcksYKpK6A8kKxGaUzz9TPIfq5qoyit0aRnBbo/Qf
4f2Xg3wB4Qt9Bs/EllMI2LyTPOgLsep61u6vqvhPXtHu9JuNdsXgu4jE+24XOCO3Nfm4J26
F298saU3Mi4CO6/Q10rF2XKonZ9etHkUT33Vf2bB58jaJ450u5iJJVZnCkegyDXJav8B/F2
k2M14t7pl4kKl2WG6UsQPavMReXCnelzMpPo5p32++KkfbZ8dOZDWDnB7RORzhLZFVwV3Aj
kcH2Nd94e+D/AIz8R2EGoWdtaxWs43RvcXKoSPpmuB59anS/vo0CR3s6KOAFkIArNNXM4tX
1R7x4e/Zvvmv4JfEXifS7O1Rg8iRzKzkA9OtfW1jqvh6wsLexh1ezWKCNYkBnXgAYHevzRa
/vmY7rydj7yN/jTku7jb/rpc/75rpp11T2R208VGj8MT75+KXhTQviZ4UGjjxDaW1xE/mwS
iVWAPoRmvmy+/Zs8VwOfsOt6TeLng+eFrxn7feg/JdzJ9JG/wAakGq6oAMaldDHpM3+NE68
Ju8kTUxFOo7yR1Pi34V+LvB1idQ1a1hNmGCmaGZXAJ6cCuFP4fhV6bUdQuIvLnvp5Y+6vIW
B/OqTZxx0rnbT2OVtdBncU2nYz3owAM5oGmLxikpO/FL9TSExx6UDk4oH1pQOaTZDH7fSgj
FAJoapEA4GKAMU0Hmn5oBiY5FOxTe+KBycGgBDTiOKMCg0CFBGO1KOOSvBpoC4znJp2MjBP
HpQFi3puny6tq1nplshaW7lWJQvqTiu4+K+o27eIrTwzpxB0/QbZbVAp4MgHzt9c1H8N449
JOreN7uPMGkQbYOes7jCf41wlzcy3V1NdTsWmmcyOT3J5rT4Y+pt8MPUh2hRknrQdgHJp7B
WYhfSoTmoMRQctwOKdhqjDH1p6kkdaGimLzShtmcAcjvTSxHekBzSEW7SWWO5V4WKZdQdpx
kZHFfpXpSA6JYEqP8Aj3j/APQRX5oQnE0QBwN6/wA6/S7Sf+QJYf8AXvH/AOgiu3C9TvwfU
/OPx23/ABc/xL/2EJf51zcrcjmui8d5/wCFoeJf+whL/wChVzkqndWcviIl8YsZOakBxIOK
YgIxT1++KhmUi0ylZBnuKGx61I/zgNnOBioW4FYmG4gYCl3KetR8fSl4yOaqw1pqepAx+Lf
gbjO7VPDE/flmt3P8ga8yDKQCK7P4X6xBpfjeG11AhtO1RGsblT02vwD+dYHifRZvDvivUd
GmUg2s7Ip/vLn5T+VaSXMrms/eVzJI9aZyuSDUhHOTUbVkjJCD160hOe1IfeiqKCgkDvS9q
aRTBBnvQWGe1IVOOvWo8e9NF2JSARnJpqnbnPekA4znimMSeh4poqw5mAJ702I5JzTCDmnR
jmqew7aFjI9aXIJxmo8U8AdhWZkL0pQelNzmnZ46UiR2ecA0Z4pqnDjp171JlXJZhtPYDpm
kwsITlMEc05SSu3GT603pyDmnk7QCrHd1PtSEMzg5pu/mns245PNMIGfSgESEjbnFRs3pQW
wMdaYaaQJAT1zTkbJ5OKjPelTJHFUW1dEu73pPM4pCdvBph5Xr+NJREkP8wHtSb+CO1MXgc
mncY96bRVgH0pDmjPzUnUdaLBYX60DlqUcDg0Z+YcUWBkh4HApAaU8jNNHSpMx4YDrSMQel
GKTFILAvWnU3HGaOaGA6jNN5pR0pCFp2eMd6AKO2aAACkH3vxo/iGK6nwJoA8R+NdO0+Q7b
cP5079hGvLE/hVJXdioq7sdD4rI8NfDPw94UI2XV/nU7z1GeEU/hzXmxxnjpXSeOtf/4SXx
tqOpL/AKkv5UI7Ki8KB+ArmT1q6kruxVR3dh/Ock9aa+O1L17UYBFZmZD3p4IC0zvS9RgVR
VhzYCjmhDxTe+CM4qa4tbmzKC5gkgaRQ6h1xuB6Ee1KwWHwcTRnqd6/zr9MNJX/AIkdh83/
AC7x/wDoIr8y4CftEJz/ABr/ADFfplpJ/wCJJYf9e8f/AKCK6sN1O3CLc/OPx3z8UPEuP+g
jL/6FXPyAbc4roPHeV+J/iXj/AJiEv/oVc/Jk1EviMp/GRoTUydc1CBg1aiTIDDmokZz8i0
igx/dJ4qBj2qZWIQkjFV2PSsFuc63GkZpOR9KXAJo46VoakkbMrq8bFXQhlI6gjvXqHxCA8
SeCvDnj2JAZpV+wXxHaVB8pP1FeWA4Hy/nXp/wydfEGka/8P7ojbqUH2iz3HhbiPkY9Mjit
Idi4a+6eZn1pnc1LPG8E7wSKVkiYoynqCOKh681nazM7W3EbjqM0zI7Cn8HqKPu8DpTKTEo
opRSEHHTHNMwA3IznpT/p1r034bf8K91rWNO8N+JvC08tzeSiFb2C4KncemVq4q7saQjzOx
5Yepx0pMEcV9HfF34f/DH4XTacv9j6hqEt9uYL9p2hQPwrzey174UiXbqHgnUBF/eivMt+o
rSUHF2Zq6bi+VnnGOSacnXIFfQGg/Dr4QfEYG28H+Jb3SdVxhLXUAPmPoPWvN/Hfwx8T/Dr
UBb67ahrZz+7u4uY5Px7H2puDtccqUoxucXtPoadjBx1969e+F3hD4ceP9Xi0C9n1LTtTdM
o29SkpHUD3rG+JPhjwx4J8Xah4ZtrbUJJrXGyeVxhsjIOMdKzUG48xm6b5eY86FOxxT4RGJ
VMylo8/MFODivWfDfg/wCHOsfD7VvFmo3OqWK6Y4jaLKsZWPQKalR5jOMeZ6HkQGM7uldd4
J03wvrd++i67evptxcnba3wP7uNvRh6H1ro/BPhfwH458ZWvhq2bVdPlud3lyyFWHHrVz4h
+BvA3w68Vf2Bc3Wq3syxiVnjCgDPQdapR93nLULR53sWL74PWvgzT7jWfHGv2hsYyRbW9jK
Hkuz2x/dFeSXJha4laGLy4mYlUznaO1dY1/4GuFC3M2vSKg+UOyt+WTWp448G+GtI8EaB4o
8N6rcXkGqOUaOcANEQMlfrSlZ7CkubWJ5xxjNJ6Hr9aCxPHY1q6Evh43/l+I3vI7Y4Ae1AJ
X65qEjJLoZBBznGKfMka4CE9MnIxX0B4p+C/g3w38OYvHEGuahqNnKqsghRckN688V4Nf8A
2Q3bfYxKsPbzPvVcouJrKDg0mUTyDTkHyiuu8F6N4Y1/W7HRtVkv4bi8lESywAMoJ6ZFdD4
t8PfDXwj4jutDGo6vqcts2yR4VVVVu4yTQ07XHyNxujzJPL85BNuMe75tvXHfFew6f8FLbx
Pptnr/AIX8VWTaPIublrxwktqR94Fe9b9/8GvBdp8KB8RDrGpSWLRrILcIu8ZOMZry6G+8F
RRmKA65GjDLBZQAfwHFaW5N0auPs17yM/xbb+GrHWDp3hqeW8t7YbJLuTgTv3KjsPSueIPt
ivVvCXhHwD4xTU7W01DUbC/tLZ7iKOYKyy7RnHFYPwy8NWPiXx/b2GqsqaXbhp7tmOAI161
LV2ZNX1OW0aTSodVgOtwPPp7HEojOGVT/ABD6V64vwN0y5iHiG18aWC+FDH5zXDOBMi9duz
+9XMa3Z/CSHV7hNO1bW54BI23ZbrtAz0BLciqBk8CmJLaF9eeJmwIhtwxPbGepoVk7FRai7
NGB4gbQ21mVPDsMy6fH8iPMcvLj+M+mayQOe9fQ/iT4NeCvC/w1TxZqur39pcXEIa3spQN7
ORwteS+GR4LlkhtPEllqDzyyhBLayABQcDoaJxaeoVINNX6nLdRwc0CvpP4hfBb4e+AvBkP
ia5vNVuIJXREijZckt0615Ak/wyAO/T9bb/tqoqZQcHZkTpODszjlXdgDk9hSOpVypHIr0T
QrL4W614jstKlbWdPjupBEJnZSqk9M+1ZfxK8KWngvx9eeH7C4e4t4FRlkfqdwzU8ulzPk0
ucb7GnYo280HisyL3EPFA5pccZHWgD8KAF6UHkYpCSD1oB96BB/EBXo3hx4/D3wt1zxEX8u
/wBScabbeoXGXI/CvPI1eWaOCNd0kjBFA7k8Cu/+JkUWiroHg+GTP9l2gkuAOhmfk/l0rWG
1zaKsrnnwH69aTjNKMnr3pAMk1ncybHkjbwoB9aQt+7K44607A8umsP3foaBIr9TTsEDI60
gwDUiybc4AbjHNUaDWK8ENkjnkcZq9qWs6jrVzHcanc/aJIo1iQkY2qBgCs+k49KZV9CxEV
E8WBzvX+Yr9MdJH/EksP+veP/0EV+ZkJ/0iPJ/jX+Yr9M9JP/EjsP8Ar3j/APQRXXhktTrw
vU/OXx4Cfif4l9TqMv8A6FWDICDtYYNbvjxivxQ8SEdRqEv/AKFWBIHwWbrWEviMJ/ETWFu
tzdLCeS+QB+FaMEVlBpF08rk3sjiOJB/Ao6k1n2ErW15FcQ/fjO4Z9aSaYyXbOcEsxY1DMm
9SYkFeKhYZOKmKkjGaYRg1ijFbkZBxgU3AHWnnrTCe2KtFpgMnocVraFq11oOvWGsWb7Z7S
ZZB788/pWSoyKlx8tF7Md7M7/4uaLb2XiyHX9PIbTvEEIvoSowAT95fwNed5wcdq9XsinjT
4IXenOC+p+FZftEPqbdvvfka8pOCN1aS7m1Va3Ezg005J4ooqDJBRSjk0Ec0AA4Ndd8MmA+
Kvhsk9L1P51yI5rq/hwF/4Wh4c3DI+2x9PrVw+JGlP4ke7ftcKftfhps4+SSvlw8/e5r6l/
a3U/a/DR6LscV8tsvr61viH79jbE/xGPtp5rW5jurad4Zo2DI6HaVI7givtr4Ya3Z/Gr4P3
egeKY47i9tR9nlcgFunyyD3r4hAxX0x+yXJMvinXogSI2gQt9QaKE/e5X1NMLP3+V7M8a1G
11H4ZfFCS3jd/tOj3YKP0LKDnP4ivaP2gtFt/FfgjQfino6b0kiVLnYM4BHU/Q5Fch+0rFb
x/Gu5aH7z20ZfHrzXZ/ATWbfxZ4I1z4Way4dJIWe0Vj2PUD6HBqlpN02OFlOVI+YxkKCeuM
/WvRPFx/sDwB4d8KQuVluF/tG8GedzD5AfoOfxqhpPhB0+JUnh/VFKQ6ZM8l0W4xHGc8/Xj
86xPEmrya94kvNVlPEshESjokY4VfwGK5vhRyv3Iu52nwJIT44eHWYHmRh+JFdJ+0yD/wAL
ifA62seT68Vy/wAEDj43+GsH/lv/AEr0j9oTxfq2j/FVrK2t9PeJbZGBntUkbn1JrWP8Jmy
/3fXufPen2cl7qFvZQqfMuJFjXAz1OK1PEMOo6LqF34Rur0zW+n3Bwo+6HxyQPxrp/DXxM1
TT/Fdhf3em6U8CSr5irZouFz1BA4rD+IVzb3nxK169tZUmguLoyxuhypBrHTl0OW6UW0zmM
AHGBTWXIp3akHqayRndn0/8CdXtvGvw01v4X6tIHYQs1tvPOD2H0NfN2s6RdaLrt7o94hSe
0maJww5OO9bnw78UXHgzx3p+vwMfLhkCzL2aMnBr1b9pLwxbLqWm+P8ASgDY6vGvmMvd8ZB
/Kuv+JT80dzftKd+qPOPhhClnrl/4ouOLbQ7VrgM38UpGEX881xNzdTXtzc3ty5aad2kkY8
7mJya7PWJDoXwy03QY/kutWf7ddgddg/1YP8/xrhcZHHp0rKT0sYSeiifW99Isv7EgYL0gU
YH+9XyP8xC46njpX2Dpuo3Glfsa/b7aOGSaKE7VmQOv3u4NfNafEDXNoC2ulKT3+wx/4V0V
tVG/Y6cTZuLKtnpuraN4bt/GNvdNbeZO9pGFyGPyncfp2rLtdQvrOO6S1uXhS8TZNt43rnO
Ca9F8VeNY/Ffwf0m2uktbfUtPvWV4oECB0I4baK8w9gOlc0tNjkk7bCFcenHpX0R8F/hrY2
Gmt8TvHG220uyHm2sMwwHI6MQf0rkvgv8ACubx1rLatrCmDw9p7b55GOBMRztHt61ofG/4o
x+J9RTwr4bYReG9O/dBY+BMw4/IVrBcq55HTTioR9pL5HI/FH4iX3xE8WyX7s0enwEpaW4P
yovrj1Ncbp4xqNtngecnJ+oqqc9//wBdWbI/6fbZH/LVOPxFYSm5Suzlc3OabPsL9osK/wA
ANLcc4mtiD+FfGfXmvuT4zf8ACPD4E6efEgujZBrbH2UgPu28de1fKSv8LFbDQ6+R1wGTmu
nERvJHXi1eojm9L0jUNUW6uLCIutjF9olYcbFHen69rl94h1JNR1GQS3AiSEvjBYKMDNeze
EIvAcvwp8dTeGjqA1EWeJI7sjIT/Zx714My7UXnIxWE4uKRyTi4paiUhFLziisjMQcDNAOa
THp0pQOaBCHr1oByelIw+bNCHjnj39KZSVzufhhpkV54xGqXiL9h0aFr6Zm6fL90fia5nW9
Sn1zXr7WLpi011M0h9ACeAK7mRf8AhFPgmFX5NS8USgnPBW3T/E15txgAHtVy0ikaT92Kih
Ae1AGWpD7UvTndzWZiPzgYycUyTJxg8dhSnO2kwMcmhBEjUc8jNKcA8Ck57UoGQc1ZQwmgA
k0d6UAdOTQUPjIE0WR/GvP4iv010jP9h2HA/wCPeP8A9BFfmxpGpyaXdki1hukmAjZJ13Dk
9R6EV+kulIDolic4zbxnA/3RXbh+p6OFSsz85fHnPxP8S/8AYQl/9CrCPK4Nb3jzA+J3iU/
9RCX/ANCrA9gK5p6yOOp8Q5Tt6UkfyyiQYJByAe9RbzuwcVIoJb6c1OxFrGpcxeXIrD7si7
1x71TPDc1adi0MaElto/KqzYBrHqc6eow4ph69ak68GmEYOc1SLQAY707djpSLytFAdTsfh
x4ij8P+NYHvF3affKbS6XsY34JP0zWT4v0OXw14v1DRpOFhkJiP95DypH4VirkHPQjkfWvQ
vFzL4o8B6L4wDFr20A02+HU5X7jfiK0WqsbRfNGzPOWHvSYqQjjpz1pApxyKi5mN6DNHJ59
KcRwKaKYAeO3Ndd8Ml3fFHw2pHW9T+dcmudwzXqfw4s/BuieKdJ8S6/4wgiFo4mNpHEzNkd
icVUfiRpT+JHqn7W4J/wCEcOOP3nNfKhJH0r64+LHjD4S/E7QILE+KvseoWrF7efyWKjjkH
2NfPlv4K02RfMn8aaTbxliPmLE49cAVvWs5XR0YhJzumcUACR6noK+x/wBnrw0fA3w61Pxp
4iH2P7WPMUScFIlHGfc15P4Yi+Cfgu4TU9Y1e48VajHho4IoNsQI+vWs34n/ABq1vx8v9lW
kP9laCmAtqjcyY6biP5U4csFzMqnKFJcz3OR8f+Kn8Z+P9V8QEny55SsQPZBwKj8EeJrjwl
450rX4JCn2eYCT3jPDA/hXLEkGnDc6E9SK5+Z8/OcnM+bnPpj4+toOiW58QaE//Ex8WQp5h
XosQGSR7nj8q+aPpVu91fUtUjtYtQvJLhLSPyoVkOQi+gqmDyDzVVJ87uVVnzu56f8AA3T9
Qk+Mnh26isZ2gSYs0oQ7QMdc9K6v9pfTNVuPi19pttNuZoGtUxLHEzL+YFeQ6f4t8S6ZAtv
p2tXVtGgwqxPtA/KrrePPF8ius2v302RgF5icU1NKHKUqiVPkZjppGrsQF0u8J9oG/wAK9L
8DfDfUG0LWfF3iTSXh03T7V2hS5Tb50p4HB7DrXCL4u8UMNi69dADniTFR3firxJf2rWl5r
t9Pbtw0TzMVP4ZrGLS3MIuKepkMSxLgDkk4pvVuacxyPT6UwA1JCFGRx27+9fVHw0utF+Jn
wKvPCPiK4KyaGRMJDyyopyD/ADFfK3BrT0vX9X0NLv8Asq+e2+2RGCcL/Gh7VrTnys6KNRU
5akvizVjrHiq+vkbMG/yoF9I1+Vf0ArFjinnYpBC8r/3UUk/kKApIJVGIXrgZxVuw1O/0u4
+06dcNbTY2h164pXM27u59Y2dhfzfsXz2f2Ob7T5DEReWdxG70618nLo+sDaG0q7Q47wNz+
la7ePfGbKFPibUMD+HzyF/IVH/wmfionJ167J93rSpU5kl2N6tVTS0LHh/wH4q8S6xBpuna
Nd7pWAMjxFVQepJ7V6PrHwvk1v4vW3gHw7brBDptrEl3dgcDjLuT3JrzJfGXiteU8Ragn+7
MwqvB4k162uZrmDV7yO4uBiWVZWDyfU55qFJWsRGUVuj6Y+LerX/g3wla/DTwBot0IBFtvL
uGEkEY5GR1J7mvmhvDHibcGGgajg9P9HY5/SnnxX4nOQdf1DB7faG5/WlHi7xSq4HiHUAP+
u7f4051FL0HUqqbud78L/hJ4n8R+L7K41LRZrPSLaQSzyXKFVYDnaM9a4fXljj+IeoJEipE
moEKijhRv6Ug8aeLwhQeJtS2njb9ob/GrnhzQNP1d0v9U8VWemsJgWSfc0jc5J4HNCaasgv
B2SR9R/tCf8m76fx1ltf5V8X4P8VfXHxO8b/Dzxj8M4PCVr4xghmh8plleJirFB9K+bx4c0
cwXDt4tsVMRwBtf5/ccVrX1asaYpqU1ymdouuajoa3wsZAqXtu1tMrD7yNU9h4Z1C/8Mal4
gUpFY6eVR3c43MegHqa0NM0Dwzc3SRXvjGG2hbkuIGYivRfH2vfD/T/AIP2HgvwXqDXsi3I
nuZWj2mQ46n8ayUW1qYRipJuTPEM9T3NMannr0ppFYmQg54p1IAM0Z+agQh61o+H9Jm17xH
p+j26bpLqZUx7Z5z+FZzda7z4fXEGh2GveLpObiwt/ItVPeWTgEfSrjuaQ1ZD8TdYj1Lxg1
hZuP7P0iNbG3UdAE4J/EiuJ7U+R2klZ3OXYlmPuaacYpSd2Kbu2IvWlA5zSA89aFOT161JB
NjcuaiI+X6VOEO32qGTv7UErcizzSg5FM5pQeKs1GnOTSde+KD1OelIu4nimWkTwkedFn++
v8xX6a6T/wAgOw4/5d4//QRX5nWMD3Fx8roFjZWbewBPI6f4V+mGkt/xI7Dg/wDHvH2/2RX
XQ6nfhVufnJ4+x/ws7xL/ANhCX+dc9vA4roPH+B8TfExH/QQl/wDQq5xWXflhnjtWMlqcs1
qKAC4qQHDgUxTgj1qUrmZV/vECs2Zs0o1OdnUkVVlBVyDVoHy7plAI28EVXuSCxYVilqcq0
lYh3e9NPJ603JzR71ojaxIlOxzmmp1p/FS9yQrv/ho0Gq3ep+DbxwsOtW7LDu/hnUZQ/mMV
5+T6Vc06+uNM1S11K1bbPbSrKh9wc04uz1LhKz1Iru1msbuWznUpNA5jdSOQQec1COvTJNe
j/FOyh/tSx8YadH/oHiG3W4zjhZcYdfbmvOBkc96JxsxSVmwIOOnFN2jvUhYk800kE1FzO7
GYNMxg89Kex60wZxirRaHMeOKi5ByRTsmmP0HNUikL83anMxwCajUsBkc1ImzOHyVwfzp27
l2EXkcmnxu0bbkPPSo1GBSnOKTJaFPXinBgM7hniowad35oEOTrTwaaOpxS1DJZKqR7W3yb
SOgx1poNNGelKB60hPUXPHNJzyaU9PxpHFAloIxz0pjH16VJ2prelNDQCR1jdFchX6j1xUZ
oPWkqyxwHFKO1IOlOFIQ8dKM80gzmlOM8VJItNPY0E0lIQopSBkHFIDQTzQA9iCu3FNwPSl
pcKV+9g5xjFACDIPtTs4FN7UUCYZGPemg8VNEsRkxMWxj+HrUWBk9ce9CGhKPu8mnUhGaBj
fvsFUZY8ADqc16F43WHw94Y0DwfboBOkQvr4jqZH+6D9BiqHw20KHWPGcNxeA/2bpite3bd
giDOD9TisbxNrcviTxRqGtSjb9qlLKv91egH5VqtIm2igY2eaXtTeO1KeBWRiIOtO200U9Q
WOBQJlhT+6xVd84qfomKhlCmLd36UdSY6sg60hyO9A60pxVmozGT1pVXrk0v8WM06Ix+aPN
BK9wKZQQqouos8/Ov8xX6b6SR/Ydh/17x/+givzMhKNcxgjaPMXBH1FfpnpIH9h2HDf8e8f
/oIrrw/U7sK9z84PH/PxM8TE/8AQQl/9CrnBjPBro/H+f8AhZvib/sIS/8AoVc1jBqJbmM9
yRR8wwasYJZSOCDnNV1yT9KsxEFsmsZGMtC7O7tdNI4wW5/SoJRkH0qRhJ55EmQQBwaY45y
R0rDqc/2ittpcdqVuOabmtDQeuAacR3Bpi4qTotSxCCjcRnjIqPcaQk+uKdhpHpnhy8fxP8
LdX8HSEPd6a39o2OeSQPvqPw5xXnHmZAOBkitXwprL+HvFlhqynKRSbZV/vIeGH5E1b8b6G
ND8YXlvGM2k5+02zjo0b8gj+VW1zI1klKKZgFuM5ppY54OKbwDSMQTxUWMUh26m5xQOaU4I
poYmM81G3p2qX+GozTGhq/L05pTyP6UAgU7Hc1TKuM57HilH404sVFNZjtPSkUKCw6dKXk1
GHx70/OaVhNEi/KfWpM5FQq2TUgYVDMmHQ0oJoOO1NOQaQh/WlwcYpiEk080CAKSCRjj1pr
8jnNOPIyTimsfl4NNDRFxmlK9x0pppQT0FWWOA4oAam5NPBPrSJHjpxSYx1NJkikLHoRUiF
JHakyKTNA5NAx4we9GOaBQetIkdSHrijPAp2U2kFSW7HNAxKUUwU4UCYp4BNJxgYPPelPSm
4xSQkLSHAyfSjPFaGi6VLrmv2GkQgl7qZY+OwJ5P5VSV3YtK7sdxbS/8Ir8GbhgfL1PxRLs
UdCtsnU/QnivN88ZxxXdfFTUrW68ZjStNIOn6LCthCR0bb94/nmuEz6mtKnZGlR307AOeaR
ueKU0HG3NZGQi9amUfMAO9V0OTVkHoOR70MUh7DCnkZqu2dpqVmyOTmoZGGz3o6kwREDihs
54FMyakHOB3rQ3tYhJYNzUijimuMt9KkjwF680PYcth0H/H1Fn++v8AMV+m+kt/xI7D/r3j
/wDQRX5kKQLiIj++v86/TXSD/wASOw6f8e8ff/ZFdmG2Z24RaM/OL4gf8lN8Tf8AYQl/9Cr
mu9dL4/H/ABc3xL/2EZf51zQ681lJamMtxQcMCKtRsC4BGAetVg3IFWF4INZPYxnsamoOj6
xMYh8nGPyFVmxnBpEO5yTySOaRgMk1g9Wcz3In64xUeKlcZXIqMjgetWjRCjgUpbjFMyaUc
9adhje1FKfakoGhcZ47V32psfEXwp0zVfv3ugv9inH8RhblCfoc1wANdt8OL6Aa7c6Dfn/Q
tbgazYHornlG/MCtImkOzOK4BzSkjPAqzf2U+m6ldafcrtltZWiYH1BxVbA2471DRDVgBxS
H604AdxzSHHpikITHFNbpT85Wm4z1pgMC5HFPGOc9aTGR1wBSsPlpssYB5j7SwH1pCMCl6D
OM0feBpjG4BpwyBTcEYIoycmmBIrCpBjGcVBHyam5/CoZm9B4PNIx56UmT2NGTipsSKnWpc
+1RKecVJxnFIlhjd05NIMjkU4HHKnmk7UgIumc0gOe1Kc7sY4pMY6VaLFIoAI5pABinClcG
LTSeKdTe9JCQqgdxSE4agEk80HGaYD9wNIetN6dKcKkQ4jOKBwKB0pByeaAHuUyNnYc5oPr
2NNxj3pckjk0CAHikzxR0oPWgEGK9K+G0UWh6Rr3jy7UEabAbe0z1M7ggY+grzYBjgKMknA
FemePTF4b8E+HfBFtgXHlfb77HeRx8oP0Fa00t2bQWjZ5m8skszzTMWkclmJPc9aZ1pCMU4
VEt7mbd9RDSHpSmkwTUiEX5TVj5iuecelQYOc1IOaGKQ7IIqGQfL0qVgcA8Co5DlcUII7kI
OD0p3Q03PXApQOOuK0NWBCEE5w1KnTBop6AscbSW9AKQmxAQ1xDgYw6/zFfpxpH/ACAtP/6
94/8A0EV+ZUClruEKMkyKAPxr9NdJVv7EsOD/AMe8f/oIrsw/U78I9GfnB4/5+JniX/sIS/
8AoVc0BhskV0vj/wD5Kb4lA/6CEv8A6FXNms5PUwluOAGQQMVOucjmoBnIqYEAg1lLYykXI
RhWOOaax3DpT1YlcAdRTGGB1rA5upGQT3wKjYVIchcCoz1xVo0Q2nDGPejAoIHpTGIRimml
ooKQg96ljmlhmSaFykkbB0YfwkdDUY4ozTuF9bnofxGtotSstF8b2ajytXgCXG0cCdAA2fc
8GvPvfvXpHglW8TeAtf8ABT/NPEv9pWX++n3l/EfyrzkkE8DBHGD2q5LS5dRbSG855p2M9a
BjPPSnHrwOKyb1MWyPjmkJyMVJ2puPamO4wD8adn1FHPQUdetA7jCMnpxSYPFSAds0jZHy0
7lJkW0jvTsZHNJkjrSjOKbY7gqgU/JpoIpaRDHAHNLgg4oz0xQMmpZIqnmpDyc03gjGOaUU
mJi84openWkOBUkDSOaacVJTMZqrlobSgYowc8inEYFAwwTTCKkXpTcc0hCYHajHNLRQMXF
IxO7gUmT6U4cjNAhBTvpSAc0vHrQAc9zS96bz6U5cnpQxNhR1NKaQYJweBSDodr8MdAh13x
pDJe4XT9OU3t0zdNic4P1IFYfinWpPEfivUNZkbIuJSUX+6g4Ufliuy0+Q+E/gxfXhwmoeJ
pRBD/eFun3j9CcV5r09K2lojeeiUUMNBHFKckmjPFZGIgFLjFIeDxS8mgA5zinCmg805ODn
rSYmKw44FQNnOMVYY8YqB8g04iiRYwc04c9KQBjUiK4iMpA2g461ZsMPU05XZGyjFSRjigj
Az69qafpQIlg3C6hZcg715H1FfprpJ/4klhz/AMu8f/oIr8yoGIuIsHHzr/MV+mekkf2HYc
H/AI94/wD0EV14fqd+E6n5yePcf8LO8Sk/9BCX/wBCrmCBu6103j8A/EzxN/2EJf8A0KuZI
GOtZvcwluSAVOq8iq6kYqylZSMplqMHPJprg4p8YHc9qSTg1zdTkvqRbeKiYZap+aiI56Vo
maJjM44ozkUpAppz0qyxKKWlCk89qAG0oBpdtHSgDc8I+IJfDXivT9ZiJxbyjzF7Mh4YH8M
1rfEbQYND8a3DWIzp2ogXtrjoUf5sfgSa5D5duM16HdEeKvg9BeeZv1DwzN5UgP3mt36H8C
DWkdVymyfMmjzsAlqVjtBJpw+6DjJPQDrX1/8AAn4Mada+F/8AhIvFumRXd3qKZit7hQwij
7cHuaKVJ1HZBSoyqy5UfHYIPINAzmvpr4xfs+tYef4n8D2xktR89xpyA7k/2k9R7V817WBZ
XQqwJBUjkfX0oqU5U3qOtRlS0kiIUe9PIOaYQdtZXMEJnimnJGe9LilPH40xjRjuKTHXmlo
oHcAMDNKB3oBwaeBkZoJYoXmlBxR1XcOR3pBUEjgOhyKUnFJ2paAAc80ppBwOaXj0zSIEI5
xSAEU4/dpnXpmmhoXHOaG6UDpQeeBQUA6U0daUZzS8UAIetL2owSeKX60AMpe1OzgcCkHTm
gBRg9aQLnknFLxjijLAZHTpQHWwmMHGaepIr1P4f/BHxJ4506XURINLtukTXEZzMfYenvXC
+JfDmo+FfEVzoerQGG7t2IPHDDswPcGtJ05RjzNaFOEkr20Mbqdo6nirmlaXdazrNppFmuZ
7uQQoMdMnGaqgc16L8NYU0hNa8a3gCwaVaskGf4rh+FA+gyfwrOCuxUld6md8TdTtp/E0Wi
6c5aw0WBbKPHQso+c/99Zrh85FSzyvNcSTyMXklYu7HuScmoh0qpO7CT5ncM4HXmj5dvGQ1
JgUH2qRBzS/jSA880d6AADGafGuTUfJ6VLGcHApMl7EjALHnvVSSrcp+Tmqb9aa3CAz8cUv
NJS5OOK0NQwfpS/rSHOeaVaQiSBc3EeB1df5iv000kH+w7Dj/l3j/wDQRX5mwn9/DjqHX+d
fpnpO7+w7Dr/x7x/+giurDvc78Jrc/OLx9/yUzxN/2EZf/Qq5rHFdL4//AOSmeJgP+ghL/w
ChVzH8VQ9zGW49SCwBFWotocZ5XuKqAip0xgVlJGUi6p/enAOO1JKSW9KLeXy2yQD9aG5Of
WsLanLbUjyfWmtzzTse1MNUUhDSd+lKaTHvTLGkqOBnNKpOOtMP61IqE42ncSMkCqKDJ9aQ
t+NA4PNIeTQKwob2rtvhrrFvYeJZNL1AqNP1mJrKbd0BYfK34HFcNkZrX8O6ZNq/iC0sYZB
CXkXdKxwIgDnNaQT5tDWGjPYPg/8AB2bX/HV7/wAJBCw0zRJirjGBPID8oHt0NfXtndNBKs
EcimBBsUD+H2rA0+70/wAO+Ho9QkkM9vFCqvPAu4yNjG8478VxemeJtT8ReNrgeD1D2aorz
R3f7vJ7kCvoKFOFKPK92ev7T6rKHskmpb3/AEPaEufMaRGXhPTqa+bvjT8EIdYe48TeD4Y0
1Q5kurFDgSDuyjs3tXrPiiPWJ9HP2PWJNJnjGZmiAKnjnk1U8CvBBo6s2pNfS5Ms9wzbmat
KuHVRWZ01fZVq3sJ3Wl15nwJJHLFM0E0bxyoSro4wVI6g03bnOASB1Ir6S+L3hvwt458RwT
eB0A11mYXUYQxpNjp2+9mvni+sL7S9Qn06/t5LW6iOySJxgg185WoSpuz2Pn6tLklpsUDns
KZU5XBwetRkZHFYJmKZHRQQR1pM4NXYtIcOvSndBmmDJ5pcmkIdvwgQDA709Pu9KiHXjmpM
jAweT1pMTH89+DQfpQTnrSE561JA9RkYJqeC0muZDFbpvcKWx7CqoPPWpEkdWyrEH1BxSJs
IykdVIpnQ5qZm+XB61A3X2popB1Oc04dKTjsc0HjpQMTOM0q96T60vbFABuI74oPTJ70YpC
DQAo/Sg0GpLWC4vLlLW0heeeRgqRouSSfSmk3sNJt2Q1UaRhGgJZjhVAyT7V9J/CH4C3Fyb
fxH4xgMcIIe2sX/AI/Rn9vap/hp8Hr3w/o3/CT6jpkc+vkbre1vV/dwj+9jua9m8Fy+Jb55
7vxHdK0qkpFFEMLGB7etevhsFJPmmtD1MPhYqajVdm1dHXwEaSVtljBhQAKQMYHpj0ry746
fDu38b+Fv7b0uMLrOnoWQgczIOqn39K7rxdrdtYaf9pt7uF54SAYg4LMO/FP0DWhrGnuzWU
9uUAIWZCFY/WvSqU4ThytHo80Kt6Lhbz7n52MjrKyOhVlYqVxyD3FeieNk/wCEb+Hnh3weu
0XVwBqV8q9dzD5FP0FeoeJfhFcXfxcTWpLCKw0Jybu78t8quz5iR9cV4N4z1uTxD4y1LWGP
ySylYl/uovCj8hXztSi6N7nz04+zujnD057Un9ae6MFVj0cce1R8ZrnMRCcHGKUHPFJQBzm
gYuOQad9Rmm+lKehzQAlPXAYdqZwO1G72pNCepO/Iqq/BxUoYkYNQyU1uEVZkRJ7HNKDkZF
N56VIFJxtFa6GwlKDikwckYNKB68VJJNDxcRf76/zFfpnpJP8AYdh/17x/+givzIiP+kxDd
/Gv8xX6b6R/yA7D/r3j/wDQRXZh+p34RWufnF4//wCSl+JfX+0Jf/Qq5ng11Hj8H/hZXiU/
9RCX/wBCrmTjrWT3MJbiLgnBqaPriowPQVLHwelZyMpbFuP5RmlzkjFNTJanhBnk8Vgcwkm
UbB61EetSMewXNNoQ0NABph71JwDQ3TpmqRZXPtSglTkHBpxU46U2rKFzSdaKcuOtADVVpG
Ecaku3Cgdc19h/Cf4IaRo/h221DxLAL7U7sLL5ZyFjBGQD615x+z18MD4m10+JtXt86ZZk+
SGHEsnr+FfWEN9Bp+oGzuXUP0Qn0r1cJh+b3mbqp7GzlopaXZKunWemWosbe3SG3C/6pF+W
sSLw/aWmtJrOmIsbL9+NRjK966R1aefDsDk889qcESKTy7dFZR1Y+texeKVmezj8Jh6lKDl
8S2aKGraVb6xp80F3I32W4xkJ1YelQ6J4W0XQbcNpll9nEnysSclh71ZvJm0soykOshyN3Q
Gnx3lzeuEIUgc/L2os2rm2Hc8RO82vd6dTA1nQ9M/tBbmG1hSdGDo6pg5HNcx8SfhNpPxL0
mLUbVUsNdjQgXIHDkfwv/jXpt3p9qAsjIzyMMbc02KD+zrKSW1wzD5jGx4ArOpCnUjy9Sp0
MNKTjTjq9+x+dXijwtrfhHXJNJ16ye3uF6HHySD1U9xWJ04r7/8AFXhrQPidpcuj67brFMh
/cXUX3429vavjLx/8Otc+H+vS2GqW7vasx8i7A+SVexz6+1fP4nCyoy8jxcXgZ4d+RxTISc
CmbCBVjb3ORTGHyHb3rjueepERZcKFOfwpOtOQbfc0pGSRjmrZbeoRkLKpK7wOoHFXbWwvd
VvTBpWnz3Mp+YQwqXIH4VNoOg6p4i1qDSdJtHurqZgoVOw9T6AV9sfC34Z6f4A0sxxos+qT
KDc3LAZz/dHoBXXh8NKt6HbhML9Yla+x8WXHhrxHbRedcaBfxp03NAwFVGsL5NvmWFwuemY
m/wAK/S37HaQlXf5m67ccU4OuPNe3idScAFRxXRLAK2kjplgKTdoS2PzLMEyvsaGRSOcGMi
gJIvWN8nttNfp79k065yTaQMT1JjBzVaTw7obuHfS7Mk9zCv8AhWbwPmL+zV1kfmY0T4+ZG
UH1BAqF124B7V+jXi/4f+HvFXhufSL2xiSMgmN40AMbdmGK+GPG3gXWPBGtSabqds3kliYL
kjCzL6iuWrhpUtVqjjxGElQXMtUcYOmaX6ClcYOKbtaubfU4Q5zzS5z2oK460fSgNwpvUHi
jJJ46103hXwhqHi66+x6Wd1zvUFdpwFPViegAq4QlOXLE0p05TdomXoui6l4i1i30nSLdri
8nYKqquQPc+gr6i+H3wXi8Iz2WrTzpc65bvvYjlV9QBXovwv8AhrovgTw9GlnCLjUZRm4u5
FBZj6D0Fd8+lW/mi4diGHIC17+FwsKSvV3PcWW0/ZNVXaXQjlgkvQHjfyy0XBPIUmsfQPBZ
0e+a/Gr3lwzZLRyH5Gz14roRK8YVtp8nPFWobiO4UqvHHpXW27WWx1xjzpKX2Ti/E3g3RL6
6W6FqsVw53eYvr710dr5/9ixQvjzUwrY7471Zn08zKd0hOPWo7a0ltiSkxmA6g8U9LJ9S1R
pwl7WMtexzviDwVJ4gW9SfWbi2ingMPlRcBcjqa+CvFvh++8K+KdQ0DUItk1nIVBxw69mHr
kV+jS6jGp8oxlD7+teFfH/4cnxH4cPinSoGbUtN/wBYir/rou/4ivPxlGU4czOPGYR1Ie06
nx0cn2pKlKnHK/X2qM/XNeAfODD1p1ITzTgNwzkcUyhvpQelKcZFFAgHIopQO+KQqaEyR1Q
ydalPSonoW5UdyIipFYAU0AFsFqdjA5FaGrBCnmgybtmfm29cUNgsSoIXPAPpSKRnDDOaUj
HGAcUhCQr/AKTF/vr/ADFfpzpH/IDsP+veP/0EV+ZEOftMX++v86/TfSD/AMSOw/694/8A0
EV2YfqehhOp+c3j8H/hZPiX/sIS/wDoVcoT8wBrq/iASPiV4l9P7Ql/nXKYySax6nP9omQc
Z7dqkXr7VEhOMGpVx0zWbMZFmPg/hSk54ximjqAKUg557Vic7E4HWkpeO9MPFCGhT94UNno
KAcnmkLHGKpFEeSD1ptKcZpOKssKXJ7UmM0UgPV/hv8afEfw9thpsUMV9pQfeIGGGUnrg16
nrXx20HxDa2t/pqyWWrxtiS2nGFdT6N65r5XB5GelO3AdD06V00sTKnoVNqrHkrarsfoH4M
1/Wda0MXeoaYbQBcRT7g6ue2cVFocviY+M7mLXtWgkhiXNvawDGSehP4V8Y+FfiN4t8JyId
I1eVYQ2428h3Rn6g16f4K+L/AIZl8Stq/jO3vYb+WUN51vITEP8AgPavThi6dRa7noRxFow
9m7cvfW6Pozx94k8P2GkXFjqWqR2tyiBo0H3t/bj0rG+HPiHWtSt4ftdnJJAR8tyh+XHbPr
Wsy+BfiXpf2mwuLPUjjhlALrx0I61Y8H2v9kLL4eYlUtwfIHTAPYV2xu1dbESr06OMi3F3l
9q+j8ipr+oeK38SW9vZ31tbabKwy+35yvcc966qfVtL0zT0l1G6itkkGzdK2M1z2p+E4PEW
sQXN1qVwkducRxW52856tWpqeh6dcWy6bewrcwIOPOG4qfUUrR+yj1acZ/vIwlzLdd/Q4XT
/ABJezeK7630i0fVbC3lUJNbjI57c1tfE3T7nxD4ZbTxp9pdwSriRLlMtET3BB4IqTwroEH
hTXbr7F/x7XLYkAzw3ap/iBNZ2XhHUNQ1XUjY2UB8xjGcPIR0QfU1U3fWrscuFxHtqU1O6c
ejPh/xv4WbwZ4quNEe5W4VFV1YehHSuWyChHatTxBqs2ta5c6lO7M07lhu5IXt+lZZ5IxzX
ys7OTaPDlZu6IgQD15rqvBHgjWfHfiSDSdKTYpOZbhh8sS9yT/Stf4dfCzxD8RtSZdNh8nT
omxNduMKvsPU19b+AvhNp/gC2aS11CaWXH7zAARz7jvXZh8O6ju9j0MPhXUtJ7HHx+GPCPw
v8OI2jX1tca3CwEzbw0s+fvD2+lei+EfEza3EGuNJu7MhMmSWPCt+NUNY8EaHql1LcnT4kv
GORIBjJ9TXZaWkraAlrKMzwgIfoK9yNJ0tFojqo0Y4fFODi4trfozCS98USeJBbTm0gsDk7
4uXYdutbd/e2lpo80d1eQ20hDFPMcDB7VlHwlPda82oXGqTocrsjhOAiirXijwzpetWSR3l
sJio2CQ/eAo8onbaSjKCV7bWMHwZ4zuLy9+yXdlcMjNtWaNCyZ+tdBresa/bajFDp9nbyW0
jAeazHIHfiofBmi/2BavpaMz2hJaMk9Ce1W9b8P3eqmCGDU2s4oW3HylyxP1os0/eM6VSVW
nzNOL7M2YblUQtcOqpsGWJwM15R8SrHRfFFjNoOo2styq/PBPbDcYmPQ8fyr0K40WGfSDpW
oO14ijJkfgk/hWJpmkp4d1RHskItZjskVucHsaUoJq5WKnyxUpL3fI+IPG/gXWfBGprbajA
72s674LkJgOPQ+h9q5LBC5zX6J+MvCFr400S70W+jiEMzACR1y0f+0vvXxP8AE34a6v8ADn
XzaXAafTpuba6A4ceh9DXh4rDOm+aJ5GKwqpvmp7M4IkmkOFGe3elIwKQdK4kcB2PgH4ea5
4/1Y22mxeXawkG4uW+7GP6mvsGDwl4c+HHgmEaJHEZYAGndmHmT+p5/lXF/s3z6XdeEp0st
RMd1aN/pNmEADE9Gz1NeleJPA+ja1P8AaWjeKdsOoVyFJ+le7haSjHnjuezTopYfnjFt+X6
Fnwl4otNWjaOOGeFsEgyRkL+dWjrevS+I49NbSkitGPNyXz8vqBWppdvJFoIgeMCeNQhwKz
LvQdUvNaS5h1g20MSBRDGucnuTXc3fVnYpylSjNPXz3NuTYbGWN5ghPKlmxXEeH/iFaNqk2
l30c0bxymMSLGWU846iul8R+FrDW9OjivTIJI+BIjlT+lZngzQZPDxuNMuFWWF382J2AP60
brQ569RrERk01fqtvmaXiXxBqOmNEthoz30b4BkWTAU+4rXspp3igM+0M6ZdR0zWT4h03VN
QtVstLvI7SRn3PIwycD2rD1fXdB8K+H3s/GPiKAkqSSjbZPoADmouoo6lNxm07WY7XfElro
mvizvAZIZh5iNGNxH5Va8Q+MtL0HwY2u3Wy4s2XBSVvLLg9eD1r5g1b4xW2k+IJrjwbDLIp
Uxia/8An49QprzDxP4t17xRcm41nVJrtuyM2EX6KOK4quMglZO55Kxyppwi279yh4gvLS/1
/UL6wtha2s87SRQ5+4Cc4rIP1pdxI5NJivD31PN6hg45oIx0ooz3oGJ1waWkHr3oPSgQ4N6
UmeetHaikTYU0w4J56UpPFMJHOaa3LS1If4sfrUq/dxnpUXGfapF4GDWjNXsNJ+enMwONox
SEnNJQSSQ83EXP8a/zFfpvpP8AyA7Dg/8AHvH/AOgivzFgBN3F/vr/ADFfp1pJH9h2HP8Ay
7x/+giuzD9T0ML1Pzl+IBP/AAsnxKP+ohL/ADrlhmup+IH/ACUnxL/2EJf/AEKuVGelc/U5
3uSqcdqlQDnIqJQemamXpjGPeoZizQu4Pst0IyeqBh+NQNwBzVq9ErSxNKdzNGpB9qqt16d
Kx6nP1G5XuKa1GQTTaZQ5RmlwoBz1pV4pG5HSlfUL6kPfpQcGnEDuKkluXmiiiYKFjGBgYN
aFogFB6070oNACZ9qM038aKBj16c/lUm4EdAOKi5xnNIGz7UmK1zR0zWNS0e8W70q+mspkO
Q8LlTXrmhftCeKLIJHrCR6mEGBMflkA+vevE1GRmnqfm68VvTr1KT9xkygpqz6H3f4D+Mfg
/wARwvFFfxWuotj/AEa4OxmPsT1r0Q3UN6wCgbn6Ec1+Z6yeWwZHZWByCOD+degeFfjB408
Jui2Gqm4gTgRXQ3rj2z0r0aWYLea1PYweOhQhyuJ9z77bF3CSCYm/eOflCYHXNfNvxF8beE
PiHdXHg681+bTU0+U/Z77rbXD/AO37ds15/wCJ/j34z1/TJ9PiWDTILj/XNb53P6jJ6CvKW
ckZz1rPEY3nXKjjq13OTm+p0fiLwbr3hkrLewLcWMh/dXtud8Mg9mFc7kAZJwD3rofDvjrX
fDavb20iXVjINslldL5kLj6HofpXSQ6J4K8aW5l0HUE8Pa2wy2n3jfuZW/6Zuen0Nec0nqj
HkT2Ppn4A3DWPwPsbpIA0bSuCF69etes2mqW2owlPLK+orzL4G6ZqGgfB+LSdbgFncrLL8k
jDBGTgj2rT0bxNbHWLiynQq0Mpi8xFJUn8K+lw6h7Kz3PpKFanFRpzWvc7yWxtZ185JCqj0
pEimEX7ggYHJPVq5XX/ABJrWjhLax0T7ern5ZfMwoJ9q6TTLq5kjgN2VErRgybein0q3zdd
inV9rOUL35enUmg1GJJTE0W0jv61cAguVePOD3A7VwGr+JLbR/Ea2NzmSOX95G0XzY56HFb
N/rU9lpJ1PTbJtQDqPkVthUU5Jbx3JhiKbpuSXK1ubf2cW6lLZjuP3QTwDS2d4qu8c+FkXh
m96xfDOrahrFj9vvLEWOW2pAeSB6k1X8V63D4emivLhM20zBHI7Hsam137xMsRGEFUn71+x
2W6GQjkfN+tU7i0iALfeVuoPT61kafqkN/p0d7ZuZ1XkovXFV7TxDe6jqs9t/ZksEESkmeX
uewApJWdkaycZ2gnubSTtBNi4jYjHykcisvxjoeh+KfCWoafq9slxbGJn5HKsBwQe1W7q58
nQ/tL/MY1LEeoHWsJfEWmax4S1I2NwN6Wrt5bDBHBqakU07mLlSi3Rtqfnndokd3PHHkxpI
yrn0BqD8eKsT5NxK2fvSN+PJrtPD3w7lvLIa34oux4f0IDd58w/eTe0a9z718xZts+bs5Mm
+EWua/oPxAtJ9Cs5rvzWEdzBGOGjJ5J9Mda+91jttRto57eYFCByjBse3FfA+r+PYNPsZNB
8CWR0fS3BWW5Y5ubrtlm7D2Fdr8Ffi5d+GUk8NaiJb63nfNqFOWVz2yexr0MJX9n7p6WExT
o+6j7LSNlXy0fzCeDz2qZGiiAAUp9a5mXxRpmhaTBfa9eQaWjx75POcZB9PrXjHi39pfSbW
ee28M2Z1HHEc8wKJn6d69OVSMdZM76teFJqVXdn0bNJB5bea6qnUktjFeZ+LfjR4C8JEwNf
DUrwZxDafPtPue1fI/i34q+MfGEmdS1VooQcrb25KIPbjrXCyS5bnk9zXm1MelpTR51fMXL
3aa0PXvGHx+8YeIZ5EsJxo9tyoW1bLMOxLV5Pc6jd38zzXlzLcSMdxeVyxz+NUs44HIpA5H
auCpWnPdnlttu7Y9nZm9BnNMLEn2oJ6n1oPArEkaeKUA5xg5pD2peRz3qikBBDFSMEUnFLn
cSSabxnigYpzRQaWgAoopMjtQAdRio34OKkBz1qJzk00NDM+1SLyvPWmLgNipB04qmUyIg7
s04DNN53U7JpgTWxH2iMf7a/wAxX6aaTj+xLDgf8e8f/oIr8yLf/Xx4671/mK/TfSM/2HYc
n/j3j/8AQRXVh1ud2FW5+cvxAH/FyvEpH/QQl/nXMYPXrXU+P1P/AAsjxLj/AKCEv865bBU
HNY9TB7kiA8HFSKQWweKahOBmn4BPWs2Ys2b3d5ltvOSIV/Ks+ZTuyD1q/fMz/ZGIx+5UVQ
lGO9Yvc5/tEWKUjmk57UnOao0HfjRRRQKwhUE81GQASMVIxAxgZqPOSTiqiNDcn1oznrSUU
yw60uDQODTgwFAgJ4zTMDqOTTutGOKYXAcClAzShcik2+tSK4hxnikYd8mjBBoHJ5plDhgr
yelJnA9qUDFIRxQJDc4ORT1Jzkdf1pmMdqUE5GOtNFo+yPg7YL4m+Cemw6vNNLKJJFjlMjZ
jG447816D4L0JvC99caS4Zopv3kbN82T9a5b9n62Sf4N6YisN5kk/9CNevmGKNVEh8yQfdw
OQa+npqPs43Par4ZONOtCbUl06M5/WtH1bU7BLSxu0stz5klcZIA7AVZt9Fmh0s6dqV016J
FwJB8hA+o5rWinUSNJcEF1PKdxUpuI7qVWVcgDFUua93sdtFe3m61rdDgdC8HR6N4nGp2js
8bkq6SHecfjXY6pb3UsdzHZbBM0f7svwFPYmrqWCxuZi23FI8n71WeQ+X1AAHzChtJ3iRCl
GhzKDvfvqYXhbw9rWnRSrrGrJepIuNqqV2nvg1haz4N8rUVu4bie5WNxIIZ5C4PPTB7V6Mk
izxHyn5HSqdxZzTurFsMO9Tu9RPCqUORPlK6pGILRoLdYlbkhVxg1lLpOuyaw919tghtt/M
OC2U+vrXQpmCMLcEFVH3vepvOgKMqEZI7Ueho6XMoxavy9TjPFPhj+2Ys22oXFq7D/VpIQj
expn9h3EXw3vdLS3jW++zPCJCApORwd3b6116wh4gOpBrI8Yu9p4C1xySxFnIRt4I+U1NRp
Izq0FGo6qk/NHxzNYeDfhtDv1H7P4p8TEkiFGzb2jepP8RrznX/E2s+JNQN3q968/OUiziO
Ieir0FZc7sWZixLEk5br1qvjPNfMSk2z5uU3LRaIc7Z70+CeaC5iuIXKSxsGVgcFSOhFQ98
06knbVGRs6t4i1rXJxPrGpXF84GAZnLY/pWSzENn8hTdxAo656mlJtu7Ym29x5OBxg0zNLz
2oJIBBFSLqNxSYoBpaopidaMGnYpMYoFcTJxSDrS9jTRQMdS4APvSFSMZOc+lLQMQg+tLj1
NNIJo570ABzScU7cRkYzmg4xzQIQjio9pPNSnpxTN+OBTRSGcfjShttBIpjEZ4FUVuPK9x3
pCCBzSAE85pSDQNhCSLiMDrvX+Yr9OdI/5AVh/17x/+givzGh+W5j3cZkX+Yr9OdIP/EjsP
+veP/0EV2UOp6GF2Z+dfj4/8XK8Sj/qIS/zrlnxnBrqPH/HxI8Snv8Ab5f51yxbd17VzPc4
/tNj0NSg88VXVueOKmXnOaTM5I1HkaTygx+6oFVpsb+DmpkIbaxHbFRzAF+RxWMtzlTtIrk
H1o6U44z8ppnrTNRcntS0gxil7UANOMcUypOM1G3B4pxKQjUgFA96XiqKDk8cCkwaXjPWkz
igQoNLjmgNxjFJwKAsP3ADFMyc9aN1L26UrBYTrS8dqUsGCgKFwO3em4I561QBnHFG7Ax1o
xnmkGPSgBQx5wKXgqfpzijHGaaM5oQz6y+AvxL8NaZ8PItAupHTVbVnZIFXmcE5yvvXtGhe
IpNZja7/ALOlsrcSbY/O++/vivzxtLu4sLyG8tZWimhYMjr1U+1fX/wS8a3Hi6zmjvby2aW
BPnticSk/3h7GvZwddSfLI9TCYmU60YyV1Y9T8W6qnh8xas4xasRHMx6L6VN4b8Q6Xq6O9j
OsuOdgOcV5x4z8FatqVy13FrV1dWwbe1tK2QOen0r0fQbTTIvDMFxZ6fHauyhWWNMHPevRb
cfdZph6kY4ydJNpvddPVCReLo9S106PBp90rrndJKuxVx/Ota+DyaOXhA85ckD1x1rBjsfE
smuSXNtbwQ2gICmQ5LL3qXxfoepX1mP7P1i4sMrgrH0NTonZHTNP2covfyHeFvFek6pI1pH
dILpDtZM85q9qniu0sNSXT2t7mSd2CqEj4JPvWD4E8OWOnWJiu7SJ9ShYsbll+Zs960tdtt
ee+s10mwimIbMkkrbQo7AUON37xEJznRU4u/qdJHIJkeIpjjP0rmI/EGnR61JYTzLBcQtgh
uh9Ku3ttqs2kBI7v7BfgZcwgODXLeGfDrpr9zL4jWLU5Z8bJ3GcEVSutVsaVakoShytpPyO
x1bxBY6LAJrtJnDfd8mMvn8q5Xx94nsLL4carqGoXH2WK8tHSFJjtLMV4AFS+OvFOl+DPDF
7qF2YgVOyGFjy3sBXxl8QPiJrPj3Vhc38pS1hG2C2H3Yx6/WuLEVoU1Z7syxeK9jJxet0cM
7E9Rzk1EQMZzTyfQdKYea+ePn/ADLdpp73kczxzxo0S7tkhwW+lVN2VyOlL0puB6mgttNaC
nOMmlB96B0pCOaDNjs4oLbgQKQ0etKwWEUU4A4pO1FNgxRS0nSjNSSIe9IBSnrg0nAqkUGK
D0paTtQMPSjPqKQcU4njpQAzdnpThzTMCnpjOPWgGKRxVc1ZfpiqzHBqohATNFBxikXk81R
tYcPWlLE9Rijao570mPbigQ+EA3EWefnX+Yr9N9IA/sOw/wCveP8A9BFfmVCv7+IH++v8xX
6aaT/yA7Dj/l3j/wDQRXXh+p24V7n51/ED/ko/iT/sIS/zrlSOTiuq8f8APxH8Sf8AYQl/n
XMgDHSud7nI92NVRxmpO+fSmDBIFTADPPSs2yZMuxMGgVCACvNIx3NkUwMCTgc0o4J55rJn
K9yJhg81HzUzIc5IwPaozxTRogAz14ox70ClpgNIxTCQDUhphzmmikMznqaMYpQMGjqeaod
wI4zTafgk00jBoAUY6Uh+uaB6UpHqaBgMUvNIFpwyTQSIB707GeM0YPpSjrU3EIVxTe5pzE
g8UzJzQhiEmlGccUppwUkVQ7gGPQitbQNe1Hw5rFvqml3Lw3UDZBBwGHofUVk/0pRgUKTi7
xBScdYn3T8NvHtn8RNJE9rsh1OEYurUnlT6j1Br0iFn0+PL2/yMw3Be1fnT4X8S6t4U1y31
jSblobiIg8Hhx3Br7n+HfxO0P4geH453lgt72NR9otXkAKP6jPUV72HxvtY8kuh7tHFqvb2
iV116noVrdQzK2H+YHHNS3MS3Nu0Qbr6V57P4n0y01ya1l1GCNg3GZAAwrTufHfhbRYTJqX
iGzjDD5QJQxP5V1yjGPvJnZSr0Zw56ctUbMdrNpwMgAmI7Dqa0bOZJFMgfk87T2rlNF+Inh
HWRJPBrdnHCjbA006qzn1wT0qlqPjHwvYaoxHiPT0R/mLC4XA/WkpKp8TK9pSbvNpM79oI2
dnzkkc1wvjfxfofw70dtW1OYNI+RBagjdK+Og/xrkfFPx/8ACHh61P8AZ14NYvsEKkH3Ae2
Wr5I8Y+MtZ8aa/LqutXJkck7EBwkY7BRXHWxKoppO5xYnHKkuWm7lrx9491nx54gfVNUlKo
BthgU/LEvoB6+9cc2cUOfTjNNySteDKbk7s+elKUnzS1DBxSUbj0zSE/nSEvMBRjmgYzS0D
D6UhHNGcdqM0DFpD0paTt0oAB0pec8UuRsAxz60gP50CF55pM0m7NIM0CQvUc0cHig9BQBz
QUJnHFGSeKU4zTo0MjhQMk0AN4HWjANB46gUgzmgQbacoANJnFLnvQDFk9arOvzVYc/LUJI
J6c1USoDBjZzQnWkbHfgU5BgZq2avYU80EECjOBx1pygt1qTMfESZos/31/mK/TTSR/xI7D
/r3j/9BFfmXFj7TEP9tf5iv000kf8AEjsP+veP/wBBFdmG6nfhOp+dfjwf8XJ8S5/6CEv86
5rtxXS+PBn4leJcn/mIS/8AoVc1jArlluccviY1fv1KvLcimKBuzUpHIxxUMmTJ0BVuRipN
uDxzmmqVL9ecVLld23H41kzmkyJgNpOTnNQMMHHarJPykVVPXmiJcQAxS03kjNLnirLD1pj
dacDQetADPekFOPA6U0H2q0MU9KSl96KLWAQc5o5NKOtOHtU3AQDFOHWkHWnd6QhM0Ac0Yp
SRjigBrCm445FDdaTcelUMXPGafkhcDpTBjpS55oYDgcUuM80ikZpQGJ46VIhSOOlWbW7uL
V99vO8LH+JGIP6VVPPFKOBii7WwXa2Lkl5cO5d7iRm9SxOaiNxIxyZGY+pOahHIpMj0p3dt
yFoWFkkHIcj6HFHms3Dnd9eagBNOX3qbvuD13JHbcMg1H0G7NBPBFIuMdKQB945pCCPpSN9
7ik709xiAc0Y75peO1BplAKO9Heg9QaAFoNFHfnigAGcYo/Ck/ipaAEPTNHqfWlwTxQQe5o
AQDg0pBwKF5B9ae6tH8rcMOxoJZF1IFSMVKBFXp3pvHpSYoGB60uSOQeaTPrQfai4C8elJk
9MUEcA0mOc0ALg55FOGMYpuCaAeDQDEkPy1Djnmpm5FMwA2TyKpFR0Gbe1KowCM0pxyegpt
MocOOTTgQBxxTRknaBmnBOSD2pMQ6Fc3MWD/ABr/ADFfptpIb+w7D/r3j/8AQRX5mRAfaIh
/tr/MV+mOkj/iR2HT/j3j7/7Irrw73O/CPc/Ozx2M/ErxL/2EJf8A0KuabOcV0/jn/kpXiX
/sIS/+hVzTf6w1yt+8cMn7zGqOQamPrUXTpSqxJpMlluAZOTU7bSetVoiwbFWRtyS3HHFZM
5pLUZjjNVWHzVOzjAGevWomHp0pJWLjoMpuM5pTSc5rQ0FAxQRRk9xS0DGHoM0zpjFOboKb
zmqQ0S4zimOOafnikbBqRDBUij1poXvS80DDvSnigdKO9Ahuc0uMilx7UgzmgBrAimAc1Iw
OaaM9xVdBi4zRtGMmlApxYk84qQE27QSKXnHWjOcA0biOBQIMk8dqOKXnI4p1JiYylFL0pM
5NIkXrQeaOPWjk9KAAmm59aec9MU3Ge1MBPpS80pGEBpD2pjE5HPajt60uQDzSdDmgoO+KQ
jnNLknqKO9ABnApBkn1p1HFAhOc0c07I6UoXI6UriuN5oxSHGMDrRk9KYxVJByOCKdIxdi7
nLN1JpuB2PNLtJQtwQKBDaUdaAPWlxzxSAPwoo7Zo6CkIQikxg4zTvxxQQM8U7jTE75o28U
qqCCSwGOx70YzxRcGxjDIGOtMwRUrfKAe9Qk96pFoBgN8wzSEDJx0o/nR7Y5qih6HHP8AKn
rwScnmm7WRtrDBpTwalkskjY+dEvGA6/zr9L9J/wCQJYcf8u8f/oIr8zoifPi/31/nX6ZaT
/yA7D/r3j/9BFdeG6nfg9bn52+OP+Sl+Jf+whL/AOhVzTcua6fxz/yUjxLz/wAxCX+dcwc7
ziuZ/Ezil8TFHTFKq4poznpUgzjmpZLZPFzIfYU92I5pbdoVmxKpwR1FNlA3HB+XtmoMGrs
ZjOSaaTjjFLkDjrQwfPtQUhh5oxS0bcrmgYw0Z4pwBPTtSHjtVFDKXFBNKORQAHkUmB60YN
HIOKBi/dHFL1FNGT1p2OKBXCgEUYpO9ACHrS8Y60daNpIJHOKBidelGKdGhZsLyaQ8NQAYw
KTHvSkjFHfigAAwaMc0tJkUCFwfWjpS5ppJzxSEL1PSl47DFImM0vc0CYc5xxRznrQaOhoE
PHOTTCeo70uT1FM5zk0DJAF2HIyaaemaQZJwOlOPXHWgCPFKen0pcHNJjk0yhN2KUc0duRS
0DEOaUAEUUo6UMlsQYx1p4yBwaTNJmkSG3POeaTjPNSBgVximr3pDuBxnjpR+VKMYI70KMk
jvQA0etHfNHfFOwDwOtMQDGM559DTed2T3pdpBORSc56UAHHejtRjmlHX1oGJj3pcEYO3rQ
c4x0o3ADB5xQAjZPNRHnPepCcnimHjOKpOxaY0jIGKMUE4xkU7IJwOnvVXKFwxJdmyaG60r
DGOKOKi9yWPg/wBfF/vr/MV+mGk/8gSw/wCveP8A9BFfmfER9oiH+2v86/TDSf8AkCWH/Xv
H/wCgiuzD9T0cH1Pzu8dcfEnxKP8AqIS/zrm8fMa6Tx0CfiT4lP8A1EJf/Qq5wnmuaXxHDP
4mJTwQy470nWnqoqG7GbZIASw+lO2881ESTJ1xU4fJKn5vpUGUhBHzleaYzEZzUryELx+FV
ySec5JpoI3Gnmnc7aaOlOGdvSmUJnFNPXmnHG3mmd6CkGKOgoo4NMoTkGlHrSEYBppJHSgN
x4p4HFRA+pqT8aTRLQnekHDGncY6803v0pjAYoznmjAowBQMUcc5xTeppePWj5ce9ABigUZ
o4oAMmlpM+lAyeSKAFxxkdO9B46HOadtIG4kYJ6Un1HFJsl6CYFLTui428nvTe1AmLSAZOf
SjOO/WlHB5oAPqOtBz3HFI2Ac80hfJ4pWAWg9aTPNLyeMUWAOc0007BppU+tNDQdqPrQBR1
PWmUBpRzjmjGeDQMChksftz3pAF5oyRzQvQ5pEhtAGc0o6cU3nFLnHAoAcATnJpuMcnk05S
AOuaAwK9KAGcE+1KAQcr1pARnsKduwMjOaBhkgc9ak84m38jYuC2d38VRcsRuHA60r7Qflz
QAjde34UuO9N5xnIpVJPakAvPrQVpGPtQScd6aTAiYkU3mnuBjNR/jVpGiQYJxS8hsGgNjn
rS5Dc45pjJcZQDNNYcDA5pwI4GKfIAJBWZncZGAJ4uv31/nX6YaT/yA7D/AK94/wD0EV+aC
D/SYs/31/nX6X6Sf+JHYcf8u8f/AKCK7cN1PSwb3Pzw8cn/AIuV4l/6/wCX/wBCrmicMTXS
eOePiX4l/wCv+X/0KuaYE5INc0viOKfxMUPnip1GQB61AEHXPNSqTwD61DSIlYXnzcGnpgZ
znOaYwxMeOKfsw2c9aRD2HyEEACoShGCTkGnE0EEKGI/GkSkIBRnnGOKbznrT16c9KYxjHm
o81IR+NMwM9KCkHpRjFLSEfLnNMoOoAppFL07UvUUANA5p9NzzSk45oAU0hPFBNIOvNAAOK
X60c+lB60AHy49KGGDwcj1oFL1oAYTminfhSHrwKAAU9RlwPWkCEkAA81YlgNtIof8AiGaB
MWSNo0ymCrDBOKr4NaCov9lMSMknrj7tV3tQIw28Fu4zTaYiDd60nTOe9KVAHQikx78VIgG
MdOaCMj3pcH1zSUAHbBpPlHQ0ppMCmhoT3FG445oxzxRg9xQMfztDY4NMIxzmjv1zSkZoAR
aMHd1oIIoxxmgYdOtGM9RijrTlPbNDEw6d6UAtyOaUqOCKF4ByRmkSNGQaCSaXCgA5ye4pC
RxigAC56Gg7gcVKFAQc/N3qN+tAhB0pQSvSlwoU569sU3p2IoGKSzNnFIy4HJOaOlGc8nJN
ABjgEilDYBHSkOduc5o6daAHHJwfSmcMCQcYpeo9qQ8UxoR2IRV4IBqM4JzinO3HSm7/AJw
euKtGiGqAT6U7jOOtDeo4zSKCTxQwJhyRxUrxsCGYFQ3TNRqOBjOaU5wMk8VmZCRf8fMef7
6/zFfpjpO3+w7Dr/x7x/8AoIr8zYji5i9N6/zr9M9JK/2HYfL/AMu8ff8A2RXdhluelg9mf
nf46A/4WT4lJ4/4mEv865k43V0vj3P/AAsnxJ/2EJf51zRGD9a5JbnHP4mO+lOA+cA80xTg
4HepYwC43VDMnsPdds2B1NKoyxDEfUUsxXz8KMDFMC7Tn3psnoOZCr4B4NNJcDbngdBmn55
60wtk9KkSY3B74oG0d+aUqCOKTAHBzTGL+tRk8k4p5G1eAcHrTccc0FIaTikFA5NL356Uyg
PoTijHJ9KchAbkfSm+vPWgBSFyCpzQMd6QUnagBcDPBpQO+aTAB68Ud89jQAvSkJ4pM5pSO
KAEBp3vQNuMY5oKH8KBCdT6Crlv5CxtLMPmGNi9j9aqEZx2HrU7kHyY2bOBjiqj5gWYCsN0
5YLJkEDH3eahvEKSITySM9elWyVht1ml2OCNqqvUAdzWbM4eX5cle2R2pyXQSuakPkzaOEM
oSQHkH86zWTDZ4+lMQsOVJOeD71cgMUkyrMdoHBJ6ChyvZCloVWBCAMMZpnAGKu3zxvcMIS
piU4DY61UIUDOfrWb0AZ0Gc06jHbjn9KXBA60DsNNNJ4HrTu3pR0TlT9aECEHNBPGDQO4wc
j0peD0FMNRoGKDS8UYJ9KQ1cPmxyPxpKUk96SmAqnaeaTdjtS9R0oI4oEKDng04ICcEnNN9
qcoYDIbFIQFApx3FIRg9aVs9Scmkwc80AKORwDkUhPHIxUqTFYmQcA9cVG55wf160CFT5XD
YzjnB70mTK57Z5x6Ui7vw9KU9PegYgAyRmjGOaUALwcj6UhYYx60gE4qSNVeZFkIUE8k0xe
OtL3poBGULKwBBAPGKQgkU7b+lNIBbCnP1p9RkLDIpNpxkdKc4/KmqcH2qlsaXFUEkbunen
PtWQtGTt7Zp2RxxTSRvyecCi4rkqn93gHrzmlboBzn3qaO3V4DK0yLtGQmeTTJjgqPUVBBD
F/x9RA/31/nX6ZaTj+w7D/r3j/8AQRX5nRDF1F/vr/Ov0x0kf8SOw/694/8A0EV34XqelhN
mfnh49/5KT4iPrfy/zrm+p5rpPHykfEnxGf8Ap/l/nXN8A1xy3OGb1YAjPFSJw4qNcZNSrt
OMdakzkSTD96SeKjztPJzUk5JlPqBzUZAyMNmkyFsPzkZ6CmsemOgoY44zxSA9qQBnmgHBz
zSY+al5we1AxHkLmmZ5xS8UZ5ximikNAp8UixyBniEoAxtJxTO/SimO4d89KTPNL0o60BcA
OM56UhpcE0uO2OTQFxoHFPVMjJPHakZWQ4Yc4qeJgqDccqO1DBsr8UZ4pWxubFIMAcigBcc
da9G8BeCNH8VeFNdu72+ktr+1wlkoPyyyEE7f0rzgH1Nd34Z1+20bwDqqpcrHqH223nhj7s
FznFVGzepcLX1JPhp4KsfFXiW6tNeupLGxtYmMki8HzOioPckH8qqS+F7FPAer635kv2my1
T7Egz8pT1PvXcya74Ss/E+kvpOoqLXULj+0L8kYEL7fuH1wxP51l6P/AGfrHw98R6YuqWlt
cvqhuo1uZNgkTsQa25YtGnu2PKwrtKqRgszEKoHr2rvfFXgfStJ8KW17pl3JcahalE1WJuV
gdxkY9u1VfD2m6ZovjWxutd1SymtLVWuWEEm8OV+6h+prpNL8daPrWp65YaxpNnp9rrsbiW
6RmJRxyhOTgc1mrfaeoU+W2pg2OjeE7P4f2Gv63Z395dXly8G23mCBQvtVTxF4b0yDQtO8S
eHJ7ifT7yU27QXAHmQSj+E461sQ2dnrHwxsNJi1zTre8s76V3W5l2ZQjhga1NL1DwrpNlov
h+71OG8TT7h9TupUz5TyBSFjU9/rTUUx+7szO8XeFoNI8CWiaXfvdTWTgarbMoxDK43KR7Y
4rzhVLOBjLN09c16vpPjnR9av9esNX0u002DXI3825VmJWQDKEgnjkCvLNqxSbWKvsYgsvG
7FRJRvoZTcb6HpHiDw34L8OTWlncaTrd5PJaRzySxSAIWYZOKz9J0Lwr/whV34m1K11K4Rb
0WsMNu4UqpGcsa0fHnj3Up7+yg0TWm+wJp8MbRxgYVsYIqnpfiuTR/hRc2NhfpHqEuorIY2
UMWXHJ5p3VyuaPMVdb8I6ZLomkav4aa6Ualcm1WzvMb1bjBBHUc0/UNJ8B6Hqf8AYeqPqN7
dxMI7m8t3VUhf+IKvcA+taN14wF34V8O61e3cVxrWk3+DHtCsYeD0H41W13QdO8Q+JLjxBp
PiLT00+/k+1SC4l2SW5Jyyle+Oau0VsW1H7Jc0P4X6dc+MdT0bWtZ8izhsDe2t4oAV1YZQt
7Vz1h4LYatr2mau0kM2mWj3CFOj45Bz6EV10ni7Rr3VvEKx3SpZxaEdPtHcYMxUYyPxp/hv
xPoGpeBdYfXbsW/iC005rS2kb/l7jI4U+pFGjH7r2MXw1oXgTWvDWr6jPbaslxpVuszhJV2
yEnGBWf4U8O+HPEPiS7nvZ7rSvDlpHvkmchnQk4A9OppvgzU7Gx8J+Lra7uEilurNUhVusj
BhwKu22vaLovw0t9HSzt9Tu9RmM92jsV8sLwq8VKtcj3bnHa/o02ha9d6VcDBhf5D/AHkPK
n8QRWYFA6mu/wDH+raT4m03RNfshFb3phNtdWyEkrswFbnnkVwRPykZrOW5lK19BGYE9MfS
k4HXmk+vFA5pEC5GacCNnrSKoYnnGKcFwfagQnOKOdu0fnRkEYApR09DQAqgLzjmkLsFIIB
z370m1jzuzQQAeaBiDHXvRuOMVI+EwpTDEVGBhuTQAn50pJA2AfXNHckUrMWbLtk4oAbg0/
bjBpgyODSjIPJoEKT2pn8XBpx55AppHOaZSGN+tNHLdaUjIpBwapPQscTgc0meelPALsEGM
txzSSQvDKY2xlfSkgSJgM4J/KkkPzbgQTSLnHPFO8vfwBzU31I6jI2/0iIH++v86/THST/x
I7D/AK94/wD0EV+Zka/6VED/AH1/mK/TPSR/xI7Dn/l3j/8AQRXdhtLnpYTqfnn4/JPxH8R
k/wDP/L/OuYxzXT+PSD8SfEff/T5ePxrm2AJygxXJJe8efLdjAPmwKtQIDMiZyWOKrLnNXr
WMF88+YORjpSSu0RNkN0vl3Tr6cVEv3unFT3i4umOck80yJSSTSl8RN9A2DvxSFB1FS4yOa
Yw96TZNxmSDik5208g+lNYcdBSsUmR5OcYo7+9KBjmjqciqKE74xQFJBIGcUck5IpwwOM4z
SuAiASHBIHuaXH6UHjAUcd6seUGiUpk57VSXMJuxW55OOas29pNMPPVD5QP3u2aVbddu53U
c9DTrm+leJbffiJPuqvAqopR+IE0yxPZXLRK7xgA9CDzis2QBVCA856VPHM5wpcnjuaic5c
8cCibT1Qle5D0NIRzzTy25s9KBjdnrWdy7kYNSo2Iz+lNbpkYpQARn1oB7DkOASOM08Sn7p
OFY81Hz9KPm20riJGVEclSWXPBIxmmDDE8/SnKHKgEZApjA54GKfmCA4C9OaN2McflTetO4
AHPNAMcuHbA9OhpTktjd0qxY3a20dwj20colTaC/VfpVU8xhSOh5NIBSTgAcCmbjkZ59aVs
ZwpOPekB2nkZFMALMeSDTgOemc880Nh8BRikKkEfNQO7HLK6EleDjHSm7sDHIH8qMZHJ5pM
E9RQK9h6EE4JI5zxTTlWIPSr2nssMc0pIDgcA96ps5kYs/c5oAY2OoOeOaafWnseMjoKEUl
uCM0AJtJXPYd6T61YM2LQxqPmY/MfWq4Uk0DsSbNoUg9aR1YdqX5xjJ4HQ05nLkszZNBI0r
hetNGS3OKdRn5t3Q0AClc89vSk3N5gcY4Oadncc5waY+QcjGTSDqLI7Su0jnLE9fSmlcCgc
jk07B+ZetMY1T+VKxXg0qgY5HI6UoQ9TjNADcDqCaOtKfoKkUMFztAHrQtWIaFGDuOPT3qL
KliDnFTsQVwPzqHG1sgZqmhxEkjZCA6lSRkA+lMAzT3ZnYFmLHHBPb2pvI7UixOlOOSASeK
FGQTtz6n0p7MvlBNgBHO4d6BD4kaRwqjJ9KkTKsGVfn+7g02MMMMMj3Hen8OGGcP/Caghb6
ldAftUWVwfMX+dfphpKn+xLDn/l3j/8AQRX5rgobuN8lsupbP1Ga/SjSi39iWGOn2eP/ANB
Fd2G6npYN7n57+PIwvxG8QyFNwN/L/OuaO3nC49q6j4gSN/wsXxCo6fbpf51zAjzCz5GKxq
/HoedPVsbGQRnvVq2O6QY6niqsSH0rRtAvnKwQAjqfWlS+IiVrkWqp5WpSR4xgD+VVIt28Y
6Vo66wfV5DnOQv8qopwvFTL4mDHN97HWmDPUDincnnvQDzzyPSpWrJHK2eNtQMMsc1IWNRm
NhyelDQ0NPUY4AoxkelPGO9N43e1QXcUAE8mkZPm46VINo6CgqrYC596YiIrnt+tTQy+WCu
Ac/pVc/e9galGccU07DexK7jYemarHknvT8fKSetRjgUc19xRSRes4tsEty+Ni8AH1qkDzz
mryThrIW+0Ad/rVYjbxxVS20HciwucilAx9KX6UmBnnrUAKh4OSaQk5oCt26UoxnB/OgYc0
oAPBqdIy0ZPy8etRYw3zHA70WI67lqFBFC0h+Y4wBVM5zV64uYTAkMPBA5OKzyrFs56VcrW
sNCplWyOeKHyDwAKmUZA44p8sO5VeNSc8Me9Sk2HMQKHMZIXcB+lNByK0bjbb2McEZAdjuc
Ec1nkZ5XqKHoMTnPYigkd1zS9V45NDcYJFIBufQGkAOeadxjpSHPG3igBOQcdqByc0u0hgH
6A9Kc2zJKjAJoAcpVnCyHaPUdqj4DnHIowDTgjHoAaNQG5GOlJt56cmpCu04wAaaGI+6eTx
zRqAhHzYXk0LkNtx9adtK9805nLgK2AFHGKY7iNlhjoKA5VSoA5pDnFGMgelLUkU5A7U0c5
9aU8HAOAaNoz60XC4pAGCG3E9qYynfz+Rp4JB4xT3ZpD5kzFiehzRcdxgjG3LAgUhbaSF79
6czEqAGqIg96BIXGWxk/WkPBI5pQR/GMinFjsCHigoRecZOBVhppGtVhb7ingYqJEZu1Scl
NuOlXFE3RCMHIJwPamk/NgVIEweTSSpGGXaxOOTkUNMcWmQdBT22EgKe1KwHzYJI7ZpEUbu
vX0FIsaGIHOR9O9PUKYh8pzmiSJ432SIyE84IxTjtJwgO3+tJg2PXaJBuBKg84pXEbEmMlT
2BFNQoHUOSqnqR6U9wjXRjilBQ8BiOlIiw2Hi5iG3d868fiK/SnSh/xJbH/r3j/9BFfmsEK
XMY3ZO9eR061+lekk/wBh2HB/494//QRXbhup6WD6nkOufs3+ENa1++1SfVNSilupmldY3X
GT17VmH9l3wUFP/E31Xn/pov8AhRRXROEeY3lShroL/wAMv+ClC41fVf8Av4v+FTwfszeDY
2LDVdUzjH31/wAKKKqlCPNsZulC+wy5/Zi8GXNw0javqgPs6/4VGP2YPBi8f2vqn/fa/wCF
FFQ4R53oN0oW2FH7L3gsjP8Aa+qf99r/AIUv/DLvgvOf7Y1X/vtf8KKKOSPYapQtsN/4Zf8
ABZJzq+q8f7a/4Uo/Ze8Fsv8AyGNV/wC+1/wooqFCNwVKHYQ/st+Cf+gvqv8A32v+FL/wy9
4J2qP7V1Pp13r/AIUUU3CNth+yh2G/8MveCt2P7X1T/vtf8Kcf2XfBZYH+2NV/77X/AAooq
VCIKlDsJ/wy34K/6DGq/wDfa/4U1f2XPBWCP7Y1Xr/fX/CiinKEew/ZQ7Dv+GXPBX/QY1X/
AL7X/Cg/steCj/zGNV/77X/CiiiNOPYPZQ7B/wAMueCx/wAxnVf++1/woP7Lvgs9dZ1X/vt
f8KKKUoRuHsYdhP8AhlvwV/0GNV/77X/Cj/hlrwVjH9sar/32v+FFFONOL6B7GHYcP2XvBW
zb/a+qY/31/wAKQfst+Ch/zGNV/wC+1/wooqeSPYPYw7Dx+zJ4LRSo1XVP++1/wqP/AIZe8
FOxJ1fVR/wNf8KKK0dONtjKNGF9hR+y34KH/MY1X/vtf8KX/hlzwUR/yF9V/wC+1/wooqXT
h2NfYw7CL+zB4LAIGr6r/wB/F/wqdf2ZvCEShY9a1Zec8Ov+FFFFOESfYw7Ecn7L/g2Ri76
zqxY9y6/4U0fsu+Chn/icar/32v8AhRRRKEb7FKjDsNH7LfgrOf7Y1X/vtf8AClH7MHgtgF
Or6pgf7a/4UUVKhETpQ7B/wy54KDf8hjVf++1/wpf+GXPBX/QY1X/vtf8ACiirUI9h+yh2G
t+y14KZsnWdWP8AwNf8KB+y14JB41jVf++1/wAKKKfs49g9lDsL/wAMueCzydY1X/vtf8KU
fsueCx/zGNV/77X/AAooqVCPYPZQ7Cf8Mu+C+T/bGq/99r/hSD9lvwUB/wAhjVf++1/wooq
eRD9lDsL/AMMueCv+gxqv/fa/4Un/AAy34K/6DGq/99r/AIUUUuRB7GHYUfst+Cv+gxqv/f
a/4U3/AIZd8F8/8TfVeP8AbX/Ciiq5I2E6UOw4fsueCyc/2xqvT++v+FL/AMMueCiedY1X/
vtf8KKKahG2wvZQ7B/wy54KHP8Aa+q/99r/AIUg/Zc8EgkjVtU5/wBtf8KKKUoRXQaow7CD
9lzwUEP/ABN9V/77X/Cl/wCGW/BX/QZ1b/vtf8KKKpQj2F7KHYT/AIZZ8E5z/bOrf99r/hS
n9lvwVx/xONV/77X/AAooolTjbYfsodh3/DMHgtBxq+q9f76/4UL+zF4L3f8AIW1Tn/bX/C
iinCETN0oX2FP7MHgzAH9r6p1/vr/hTW/Zc8FM246xqv8A32v+FFFVKEexSowvsN/4ZZ8E/
wDQY1X/AL7X/CgfsteCuo1jVgR0+df8KKKn2cOw/ZQ7Ekv7MHhCdt82uas7YxuLrnH5Ui/s
u+C4wVXWNV59XX/Ciihwj2K9lDsJ/wAMueCj11jVT/wNf8KQfsu+ClORrGqj/ga/4UUVMoR
7C9lDsOT9l7wX5qMdX1UkMD99fX6V9A2unx29nBAjttjRUGfQDFFFdGHhHU68PSgr2R//2Q
==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0