%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/471.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Krev Amberu</book-title> <lang>cs</lang> <keywords>Tajemny Amber 07</keywords> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>13aeec77-6184-44f0-a9fb-c6cc65670af5</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2001</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p> <strong>Roger Zelazny</strong></p> <p> <strong>Krev Amberu</strong></p> <p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>ÚVAHY V KŘIŠŤÁLOVÉ JESKYNI</emphasis></strong></p> <p>Můj život byl osm let relativně pokojný, když ovšem nepočítám třicáté dubny, kdy se mne každoročně pokoušel někdo zabít. Moje kariéra se po ukončení univerzitních studií se zaměřením na výpočetní techniku celkem úspěšně rozvíjela. Čtyři roky strávené u firmy Grand Design mi poskytly cenné zkušenosti a umožnily mi využít i to, co jsem se naučil při práci na svých vlastních projektech. Měl jsem dobrého přítele Luka Reynarda, který pracoval v obchodním oddělení stejné společnosti. Plavil jsem se na své malé plachetnici, pravidelně jsem běhal…</p> <p>To vše se zhroutilo třicátého dubna tohoto roku, zrovna když už jsem měl pocit, že všechno bude v pořádku. Dokončil jsem svůj oblíbený projekt, Cyklický fantom, opustil jsem zaměstnání, sbalil jsem své věci a byl jsem připraven přestěhovat se do zelenějších stínů. Zůstával jsem ve městě tak dlouho pouze proto, že den, který mne tak morbidně fascinoval, byl blízko. Tentokrát jsem se rozhodl odhalit, kdo stojí za těmi útoky na můj život a proč.</p> <p>Toho dne se u snídaně objevil Luke se vzkazem od mé bývalé přítelkyně Julie, že by mne opět ráda viděla. Když jsem se zastavil u ní v bytě, našel jsem ji mrtvou. Zcela jistě ji zabila ta samá psí bestie, která zaútočila i na mne. Byl jsem naštěstí v lepší formě než ona, a tak se mi ji podařilo zneškodnit. Rychlá prohlídka Juliina bytu, než jsem se vytratil ze scény, mi vynesla tenký balíček podivně vypadajících karet, který jsem vzal s sebou. Byly příliš podobné magickým Tarokům z Amberu a Chaosu, než aby nezaujaly takového čaroděje, jako jsem já.</p> <p>Ano. Jsem čaroděj. Jsem Merlin, syn Corwina z Amberu a Dary ze Dvora Chaosu, známý svým místním přátelům a známým jako Merle Corey: chytrý, okouzlující, vtipný, atletické postavy… Přečtěte si Castigliona nebo Lorda Byrona pro upřesnění, jak jsem také skromný, rezervovaný a nevtíravý.</p> <p>Karty byly skutečné kouzelnické předměty, které potvrzovaly to, co jsem se jednou dozvěděl, totiž že Julie po rozchodu se mnou žila s okultistou jménem Viktor Melman. Návštěva bytu tohoto gentlemana vyvrcholila jeho pokusem zabít mne rituálním způsobem. Podařilo se mi vyhnout se násilí tohoto druhu a ještě jsem stihl mu položit několik otázek dříve, než okolnosti a můj zápal pro věc přivodily jeho smrt. Není nad rituály.</p> <p>Dozvěděl jsem se od něj dost na to, abych si uvědomil, že byl pouhým nástrojem. Někdo jiný ho zjevně obětoval – a zdálo se zcela pravděpodobné, že ta osoba byla zodpovědná za smrt Julie a za mou sbírku pamětihodných třicátých dubnů.</p> <p>Měl jsem jen málo času uvažovat nad těmito záležitostmi, protože mne krátce nato kousla (ano kousla) atraktivní rudovláska, která se zhmotnila v Melmanově bytě po mém krátkém telefonním hovoru s ní, v němž jsem se pokusil za něj vydávat. Její kousnutí mne částečně paralyzovalo, ale za pomoci jedné z magických karet nalezených u Julie se mi podařilo zmizet ještě před tím, než se dostavily plné jeho účinky. Tak jsem se dostal do společnosti jedné sfingy, která mi umožnila se vzpamatovat tím, že jsem s ní hrál přihlouplou hádankovou hru, kterou sfingy tak milují, protože vás sní, když prohrajete. O této sfinze mohu říci pouze to, že byla slabý hráč.</p> <p>Když jsem se vrátil na stín Zemi, kde jsem si vybudoval domov, zjistil jsem, že zatímco jsem byl pryč, Melmanovo doupě shořelo. Zkusil jsem zavolat Luka, jestli by se mnou nezašel na večeři, ale zjistil jsem, že odešel z motelu a zanechal mi zprávu, že odjel do Nového Mexika za obchodem. Zpráva také obsahovala informaci, kde ho najdu. Recepční mi odevzdal prsten s modrým kamenem, který tam Luke nechal. Vzal jsem ho s sebou, abych mu ho vrátil, až ho uvidím.</p> <p>Odletěl jsem do Nového Mexika a v Santa Fé jsem konečně zastihl Luka. Zatímco jsem na něj čekal před večeři v baru, vyptával se mě na něj<emphasis> </emphasis>muž jménem Dan Martinez. Z jeho otázek jsem pochopil, že mu Luke nabídl nějaký obchod. Martinez se chtěl ujistit, zda je Luke spolehlivý. Po večeři jsme se s Lukem jeli projet do hor. Martinez nás sledoval, a když jsme zastavili, abychom obdivovali krásu noci, začal po nás střílet. Pravděpodobně dospěl k závěru, že Luke moc spolehlivý není. Luke mne překvapil tím, že vytáhl vlastní zbraň a zastřelil Martineze. Potom se stala ještě divnější věc. Luke mne nazval jménem – mým pravým jménem které jsem mu nikdy neřekl a jmenoval mé rodiče. Přikázal mi nasednout do auta a zmizet. Zdůraznil tento příkaz tím, že střelil do země vedle mé nohy. Okolnosti nevypadaly příznivé pro výměnu názorů, tak jsem odjel. Také mi řekl, abych zničil ty podivné Trumfy, které mi už jednou zachránily život! Tím jsem zjistil, že znal Viktora Melmana…</p> <p>Nejel jsem daleko. Zaparkoval jsem dole a vrátil se po svých. Luke byl pryč. I Martinezovo tělo zmizelo. Luke se nevrátil do hotelu ani toho večera, ani příští den, tak jsem zaplatil a odjel. Jediný, komu jsem mohl věřit a kdo by mi mohl skutečně poradit, byl Bill Roth. Bill byl právník, který žil nahoře ve státě New York a byl nejlepším přítelem mého otce. Jel jsem ho navštívit a vyprávěl mu svůj příběh. Bill mne přiměl k tomu, abych ještě více přemýšlel o Lukovi. Luke byl velký, chytrý, rudovlasý muž sportovního vzhledu – a ačkoliv jsme byli přáteli několik let, nevěděl jsem skoro nic (jak se vyjádřil Bill) o jeho původu. Hoch ze sousedství jménem George Hansen se začal ochomýtat okolo Billova domu s podivnými otázkami. Měl jsem několik divných telefonních hovorů s podobnými otázkami. Oba tazatelé se zajímali o jméno mé matky. Přirozeně jsem lhal. Nic jim nebylo do toho, že moje matka je členem temné aristokracie Dvora Chaosu. To, že volající mluvil mým jazykem Thari, mne zaujalo natolik, že jsem mu navrhl setkání a výměnu informací v baru místního klubu.</p> <p>Při procházce s Billem mne můj strýc Random, král Amberu, povolal domů. George Hansen nás následoval a chtěl jít s námi, když jsme se posouvali stínem reality. To bylo těžko proveditelné; on nebyl zván. Billa jsem vzal s sebou, protože jsem ho nechtěl nechat samotného s někým, kdo se choval tak zvláštně.</p> <p>Od Randoma jsem se dozvěděl, že můj strýc Caine byl zastřelen atentátníkem a že se někdo pokusil zabít i strýce Bleyse, ale pouze ho zranil. Cainův pohřeb měl být následující den.</p> <p>Dostavil jsem se na smluvenou schůzku v klubu ten večer, ale můj tajemný tazatel nebyl nikde vidět. Nic však nebylo ztraceno, protože jsem se seznámil s pěknou dámou jménem Meg Devlinová – a jedno k druhému, navštívil jsem její dům, kde jsme se poznali mnohem blíže. Potom, ve chvíli, kdy bych hádal, že myslí na něco úplně jiného, se mne zeptala na jméno mé matky. Tak jsem jí ho, kčertu, řekl. Napadlo mne až mnohem později, že ona ve skutečnosti mohla být osobou, kvůli které jsem do baru vlastně šel. Naše milostné hry byly předčasně ukončeny mužem, který zavolal z recepce a který byl podle všeho manželem Meg. Udělal jsem, co by udělal každý gentleman. Vypařil jsem se co nejrychleji.</p> <p>Moje teta Fiona, která je také čarodějka (i když pracuje jiným stylem než já), neschvalovala mou schůzku. A podle všeho ještě méně schvalovala mé přátelství s Lukem, protože po tom, co jsem jí o něm vyprávěl, se mne zeptala, zda nemám jeho fotografii. Ukázal jsem jí fotografii ze své náprsní tašky, kde byl ve skupince lidí také Luke. Byl bych přísahal, že ho odněkud znala, i když to nepřiznala. Ale skutečnost, že téže noci ona i její bratr Bleys zmizeli z Amberu, nebyla jistě pouze náhoda.</p> <p>Spád událostí se pak ještě více urychlil. Den po Cainově pohřbu byl učiněn surový pokus odstranit většinu naší rodiny vrženou bombou. Neúspěšný atentátník uprchl. Později se Random rozčílil při krátké ukázce části možností Cyklického fantoma, mého milovaného projektu, mé záliby během let u Grand Designu. Cyklický fantom byl pojat jako počítač, který potřebuje pro své fungování jiné fyzikální zákony, než jsem se učil ve škole. Zahrnuje něco, co by mohlo být nazýváno magií. Ale já jsem našel místo, kde mohl být sestaven a kde by mohl pracovat a tam jsem ho sestrojil. Ještě když jsem ho opouštěl, stále se sám programoval. Zdálo se, že Cyklický fantom začíná mít vlastní cítění, a já myslím, že to právě vyděsilo Randoma. Přikázal mi, abych Fantoma vypnul. Moc se mi to nelíbilo, ale šel jsem.</p> <p>Při mém průchodu Stínem jsem byl sledován; byl jsem obtěžován, ohrožován, a byl jsem dokonce napaden. Z ohně jsem byl zachráněn podivnou ženou, která později zahynula v jezeře. Před zlými příšerami jsem byl ochráněn tajemným individuem, které mne později ještě zachránilo z podivuhodného zemětřesení a z kterého se později vyklubal Luke. Doprovodil mne k poslední překážce, ke konfrontaci s Cyklickým fantomem. Můj výtvor byl trochu popuzen, když jsem se objevil, a zahnal nás použitím stínové bouře – což je věc, ve které není žádná legrace, ať už s deštníkem, nebo bez něj. Dopravil jsem nás z jeho dosahu pomocí jednoho z Trumfů Osudu, jak jsem nazýval zvláštní karty z Juliina bytu.</p> <p>Dostali jsme se k modré křišťálové jeskyni a Luke mne vzal dovnitř. Starý dobrý Luke. Potom, co se postaral o mé potřeby, mne uvěznil. Když mi řekl, kdo je, uvědomil jsem si, že to byla podoba s jeho otcem, která tak rozrušila Fionu při spatření jeho fotografie. Luke byl syn Branda, atentátníka a velezrádce, který měl před pár lety zatraceně blízko k tomu zničit království a s ním i zbytek vesmíru. Naštěstí ho Caine zabil dřív, než mohl dokončit své plány. Jak jsem se dozvěděl, byl to Luke, kdo zabil Caina, aby pomstil otce. (Ukázalo se, že dostal zprávu o otcově smrti třicátého dubna a měl vlastní způsob, kterým si připomínal toto výročí celá léta.) Můj Cyklický fantom na něj, stejně jako na Randoma, udělal velký dojem. Sdělil mi, že zůstanu jeho vězněm, dokud budu nezbytný v jeho úsilí o získání kontroly nad tímto strojem, který by se podle něj mohl stát perfektní zbraní pro zničení zbytku rodiny.</p> <p>Odešel za svými záležitostmi a já jsem rychle a ke své nelibosti zjistil, že má moc byla ochromena nějakou zvláštní vlastnosti jeskyně, zanechávajíce mne zde bez možnosti mluvit s kýmkoliv mimo tebe, Frakiro. A že zde není nikdo, koho bys mohla škrtit a s kým by se dalo bojovat o život.</p> <p> Vadilo by ti poslechnout si pár slok ‘Za duhou‘?</p><empty-line /><p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola první</emphasis></strong></p> <p>Zahodil jsem jílec, jakmile se ostří rozpadlo. Zbraň mi nijak nepomohla proti modrému moři stěny, kde jsem byl zachycen v její nejmenší části. Pár malých odštěpků kamene leželo u mých nohou. Sebral jsem je a spojil dohromady. Zde pro mne nebyla žádná cesta ven. Zdálo se, že jediná cesta je ta, kterou jsem přišel, a ta byla k ničemu.</p> <p>Šel jsem zpátky do své sluje, čímž jsem mínil tu část jeskyně, kde jsem nechal svůj tmavohnědý spací pytel. Sedl jsem si na něj, odšpuntoval jsem láhev vína a napil se.</p> <p>Zpotil jsem se sekáním do stěny.</p> <p>Frakira se pohybovala po mém zápěstí, částečně nestočena se poposunovala do dlaně mé levé ruky, až se obtočila okolo dvou modrých úlomků, které jsem stále držel. Zavázala se okolo nich, potom se spustila, aby visela, a začala se kývat jako kyvadlo. Položil jsem láhev stranou a díval se. Oblouk jejího pohybu byl souběžný s podélnou osou tunelu, který jsem nyní nazýval domovem. Kývání pokračovalo asi minutu. Potom se stáhla nahoru a zastavila se opět v mé dlani. Uvolnila úlomky u mého prostředníku a vrátila se do své normální skryté polohy okolo mého zápěstí.</p> <p>Upřeně jsem se na ně zahleděl. Zvedl jsem blikající olejovou lampu a studoval kameny. Jejich barva… To je ono.</p> <p>Když se pozorovaly proti dlani, vypadaly kameny podobně jako Lukův prsten, který jsem vyzvedl před časem v New Line Motelu. Náhoda? Nebo zde byla nějaká spojitost? Co se mi to snažilo mé škrtící lanko naznačit? Kde jen jsem viděl další takový kámen?</p> <p>Lukův prsten, to byl klíč. Ten měl modrý kámen přidělaný na kusu kovu… Ale kde jsem jen viděl další?</p> <p>Jeskyně, ve kterých jsem byl vězněn, měly sílu blokovat Trumfy i můj magický Logrus. Jestliže Luke nosil kámen z těchto stěn s sebou, měl pro to zřejmě nějaký důvod. Jaké další vlastnosti by ty kameny mohly mít?</p> <p>Zkoušel jsem zhruba hodinu zjistit něco o jejich vlastnostech, ale odolaly mým zkouškám Logrusem. Konečně jsem znechucen uložil kameny do kapsy, snědl trochu chleba se sýrem a dal si další doušek vína.</p> <p>Vstal jsem a vydal se na další inspekční cestu okolo svých pastí. Byl jsem vězněn na tomto místě již asi měsíc. Prošel jsem všechny tunely, chodby i sluje hledaje nějaký východ. Žádný z nich neukazoval cestu ven. Někdy jsem se rozběhl jako šílený proti nim a zkrvavil své klouby o jejich chladné stěny. Jindy jsem se pohyboval jen velmi pomalu a hledal trhlinky a chybné spáry. Několikrát jsem se pokusil odtlačit balvan, který přehradil vchod – bez jakéhokoliv užitku. Byl tam zaklíněn a já s ním nemohl ani pohnout. Zdálo se, že jsem zde uvězněn navždy. Mé pasti…</p> <p>Byly všechny tak, jako když jsem je posledně kontroloval – pasti z přírodních balvanů, které zůstaly neuspořádaně ležet a byly připraveny se uvolnit po vyražení klínků, když někdo zakopne o zamaskované provázky, které jsem získal z košíků ve skladišti.</p> <p>Někdo?</p> <p>Samozřejmě, že Luke. Kdo jiný? On to byl, kdo mne zde uvěznil. A kdyby se vrátil, tyhle pasti ho budou čekat. On byl ozbrojen. Našel by mne ve značně nevýhodné pozici, byl by nade mnou, kdybych na něj čekal přímo dole pod vchodem. Ale kdepak. Tam já nebudu. Nechám ho jít dovnitř za mnou – a potom –</p> <p>Zatímco jsem se takto planě trápil, vrátil jsem se na své místo.</p> <p>Ležel jsem tam s rukama za hlavou a probíral znovu své plány. Ty pasti z padajících kamenů by mohly zabít člověka a já jsem nechtěl Luka zabít. Nemělo to nic společného se sentimentem, i když jsem si donedávna o Lukovi myslel, že je to můj dobrý přítel. Přesněji řečeno, myslel jsem si to až do chvíle, kdy jsem zjistil, že zabil mého strýce Caina a také se snažil zničit i mé zbývající příbuzné v Amberu, a to proto, že Caine zabil Lukova otce – mého strýce Branda – muže, kterého by rád odpravil skoro každý. Takže Luke – nebo lépe řečeno Rinaldo, jak už jsem teď věděl – byl můj bratranec a měl důvod se zabývat jednou z našich rodinných vendet. Ale stále mi připadalo trochu příliš výstřední mstít se kvůli tomu všem.</p> <p>Ale nebyl to ani náš příbuzenský vztah, ani sentiment, co mne vedlo k tomu, že jsem rozebral své pasti. Chtěl jsem ho živého, protože v celé té záležitosti bylo pro mne příliš mnoho nejasného, co bych pravděpodobně nikdy nepochopil, kdyby zahynul, aniž by mi to vysvětlil.</p> <p>Jasra… Trumfy Osudu… způsob, jakým jsem byl tak snadno pronásledován skrz Stín… celá ta zamotaná historie Lukova vztahu s bláznivým malířem a okultistou Viktorem Melmanem… všechno, co věděl o Julii a její smrti…</p> <p>Začal jsem znovu. Rozebral jsem pasti z kamenů. Můj nový plán byl velice jednoduchý a celý vycházel z něčeho, o čem, jak jsem doufal, nemá Luke ani potuchy.</p> <p>Přestěhoval jsem svůj spací pytel do tunelu hned vedle komory, jejíž střecha držela zablokovaný vchod. Přestěhoval jsem tam také část svých zásob jídla. Byl jsem rozhodnut tam zůstat, jak jen to bude možné.</p> <p>Moje nová past byla velice jednoduchá věc: přímá a prostě nevyhnutelná. Jakmile byla jednou sestavena, nezbylo nic jiného než čekat. Čekat a vzpomínat. Musel jsem varovat ostatní. Musel jsem udělat něco s Cyklickým fantomem. Potřeboval jsem zjistit, co ví Meg Devlinová. Potřeboval jsem – zkrátka potřeboval jsem udělat plno věcí.</p> <p>Čekal jsem. Myslel jsem na bouře Stínů, sny, zvláštní Trumfy a Dámu v Jezeře. Po dlouhé době, kdy jsem tak bezcílně vzpomínal, se můj život zdál být přeplněn. Pak následovalo období, kdy jsem nedělal vůbec nic. Mojí jedinou útěchou bylo to, že čas zde běžel mnohem rychleji než jinde, což bylo pro mne velmi důležité. Jeden měsíc zde mohl být pouhým dnem v Amberu, anebo i méně. Kdyby se mi podařilo se odsud dostat včas, mohly být ještě stopy, které jsem chtěl sledovat, relativně čerstvé.</p> <p>Později jsem zhasl lampu a šel spát. Skrz křišťálové čočky mého vězení procházelo dostatek světla, abych rozeznal den a noc okolního světa. Podle toho jsem si řídil svůj režim.</p> <p>Další tři dny jsem si znovu pročítal Melmanův zápisník.</p> <p>Byl plný narážek, ale obsahoval velice málo užitečných informací. Sotva se mi podařilo přesvědčit sám sebe, že Muž v kápi, jak označoval svého návštěvníka a učitele, byl pravděpodobně Luke. Až na pár zmínek o obojpohlavnosti, které byly pro mne záhadou. Zmínky o obětování Syna Chaosu, které se objevily ke konci, jsem mohl brát osobně, zejména ve světle nových skutečností, kdy jsem věděl, že Melman byl vyslán mne zničit. Ale jestliže za tím byl Luke, jak potom vysvětlit jeho podivné chování v horách v Novém Mexiku, kdy mi radil zničit Trumfy Osudu a málem mne odvezl pryč, než jako jeho pokus ochránit mne před něčím? A potom se přiznal k několika dřívějším pokusům zabít mne, ale popřel ty poslední. Neměl žádný důvod pro toto chování, kdyby byl zodpovědný za všechny. Byl za tím snad ještě někdo jiný? Ale kdo? A proč? Bylo zcela zřejmé, že jsou zde ještě nějaké chybějící částečky v této skládačce, ale já jsem byl přesvědčen, že teď postačí i sebemenší nová informace a všechno znenadání zapadne do sebe a objeví se něco, co jsem měl vědět od začátku.</p> <p>Měl jsem předpokládat, že návštěva bude v noci. Měl jsem, ale nepočítal jsem s tím. Kdyby mě to napadlo, mohl jsem přehodit svůj spací rytmus a být vzhůru, čilý a ostražitý. I když jsem byl zcela přesvědčen o účinnosti svých pastí, každý malý detail je důležitý, když jde do tuhého.</p> <p>Hluboce jsem spal a skřípání kamene o kámen bylo vzdálené. Když zvuk neustával, jenom pomalu jsem se probíral a až za pár vteřin se sepnul ten správný obvod a já si plně uvědomil, co se vlastně děje. Potom jsem si sedl, stále duchem trochu nepřítomen, přikrčil jsem se za nejbližší stěnu, odkud jsem mohl sledovat vchod. Protíral jsem si oči, prohraboval vlasy a hledal ztracenou čilost v ustupující ospalosti.</p> <p>První zvuky, které jsem slyšel, jistě provázely odstranění klínů, které nepochybně způsobilo houpání nebo posun balvanu. Pokračující zvuky byly tlumené, bez ozvěny – byly to zvuky zvenku.</p> <p>Tak jsem risknul rychlý pohled do vstupní komory. Nebyl tam ještě žádný otvor, nebylo vidět hvězdy. Vibrace nad hlavou pokračovaly.</p> <p>Zvuky ze skály nyní přerostly v silné skřípání. Světelný kotouč s rozptýlenou světelnou září procházel skrz průsvitný strop komory. Usoudil jsem, že je to lucerna. Bylo to příliš silné, než aby to byla baterka. Baterka by také byla za těchto okolností dost nepraktická.</p> <p>Objevil se srpek oblohy s dvěmi hvězdami ve spodním růžku. Pomalu se rozšiřoval a už jsem mohl slyšet hlasité oddychování a chrchlání, které podle mého mohlo patřit dvěma mužům.</p> <p>Ruce i nohy se mi chvěly, což měla na svědomí další dávka adrenalinu v mém těle. Nepočítal jsem s tím, že by si Luke přivedl někoho s sebou. Můj „bezchybný“ plán nemusel být za těchto okolností dostatečný – to znamenalo, že byl chybný.</p> <p>Balvan se nyní valil mnohem rychleji a nezbýval mi čas ani na klení, jak jsem horečně promýšlel průběh akce a snažil se zaujmout co nejlepší pozici.</p> <p>Vyvolal jsem vizi Logrusu a ta se postavila přede mne. Zvedl jsem se, opřel se o stěnu a začal hýbat pažemi. Když jsem dosáhl uspokojivé pozice, zvuky seshora ustaly.</p> <p>Otvor byl nyní zcela jasný. O chvíli později se světlo zvětšilo a pohnulo se proti vchodu.</p> <p>Vešel jsem do vstupní komory a protáhl paže. Jakmile oba muži, malí a tmaví, vstoupili do mého zorného pole, můj plán se zhroutil úplně. Oba nesli v pravé ruce tasené dýky. Ani jeden z nich nebyl Luke.</p> <p>Natáhl jsem své rukavice Logrusu a chytil je oba za hrdlo. Tiskl jsem je, dokud se nezhroutili v mém sevření. Držel jsem je ještě chvíli a pak povolil.</p> <p>Když se sesuli dolů, zachytil jsem se vyzářenými silovými paprsky za horní okraj vstupního otvoru a jejich pomocí jsem se vytáhl nahoru. Poté jsem uvolnil Frakiru, která byla obtočená kolem spodní strany. To byla moje past. Luke, nebo kdokoliv jiný, aby mohl vstoupit, musel projít skrz smyčku, která byla připravena se stahovat, jakmile by se něco pohnulo skrz ni.</p> <p>Ohnivý pruh nyní letěl po svahu dolů po mé pravici. Padající lucerna se rozbila a vytékající petrolej se proměnil v hořící potůček. Muži, které jsem před chvílí uškrtil, leželi po obou stranách. Balvan, blokující vchod, zůstal na levé straně poněkud vzadu. Strnul jsem, jak jsem byl – hlavu a ramena nad otvorem –, odpočíval jsem na loktech, Logrus tančil nyní mezi mýma očima, hřejivé chvění jeho silových paprsků se vlilo do mých paží a Frakira se přesunula z levého ramene do bicepsů.</p> <p>Bylo to skoro až příliš snadné. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by Luke důvěřoval této dvojici lokajů, aby mne vyslýchali, eskortovali nebo zabili – ať už byl cíl těchto lumpů jakýkoliv. To byl důvod, proč jsem nevylezl úplně, ale místo toho jsem opatrně prohlížel noční okolí ze svého relativně bezpečného místa.</p> <p>Snažil jsem se vystopovat nějakou změnu. Někoho, kdo sdílel temnotu se mnou. I přes dohasínající hořící stezku byla velká tma, takže přirozené vidění mi v tom nebylo příliš nápomocno. Ale když jsem vyzval Logrus, propůjčil mi takové schopnosti, že jsem mohl vnímat nejen fyzikální projevy.</p> <p>Tím jsem byl schopen rozeznat cosi zvláštního pod stromem mezi stíny, a nebyl jsem schopen identifikovat lidskou postavu, před kterou se ta věc vznášela. Byl na ní zvláštní vzor, který mi připomněl Amber, otáčela se jako pomalé kolo a vystřelovala jasně žlutá chapadla. Ta se sunula ke mně tmou a já jsem je se zaujetím pozoroval, ale již jsem věděl, co udělám, až přijde pravý čas.</p> <p>Čtyři velká chapadla se ke mně zvolna přibližovala. Když byla pár metrů ode mne, zastavila se, jako by odpočívala, a pak zaútočila jako kobry. Ruce jsem měl spojené a lehce zkřížené s prodlouženými údy Logrusu. Roztáhl jsem je a natáhl dopředu. Naštěstí se mi podařilo chapadla odhodit nazpět. Ucítil jsem štípavou bolest na svém předloktí. Potom jsem vyrazil prodloužením pravé ruky, jako by to byla čepel – proti chvějícímu se zjevení. Uslyšel jsem krátký ostrý vzlyk a zjevení zemdlelo. Vylezl jsem ze své díry, vyrazil po svahu dolů a zaútočil znovu.</p> <p>Zjevení – ať už to bylo cokoliv – zesláblo a zmizelo. Přitom jsem si mohl lépe prohlédnout postavu opírající se o kmen stromu. Ukázalo se, že je to žena. Přesto jsem nemohl rozeznat její rysy, protože vytáhla nějaký malý předmět a teď ho držela před sebou zhruba ve výši očí. Měl jsem obavu, že je to zbraň, a proto jsem zaútočil Logrusem a doufal jsem, že se mi podaří jí ten předmět vyrazit z ruky.</p> <p>Klopýtl jsem při zpětném nárazu, který do mne udeřil značnou silou. Zdálo se, že jsem zaútočil na nějaký čarodějný předmět. Alespoň jsem měl útěchu v tom, že ona byla také otřesena. Vyrazila krátký vzlyk, ale předmět nepustila.</p> <p>Po chvíli se kolem ní začalo objevovat slabé polychromatické chvění a mně konečně došlo, co to drží. Namířil jsem totiž sílu svého Logrusu přesně proti Trumfu. Musel jsem ji nyní dostihnout, i kdyby jen proto, abych zjistil, kdo to je.</p> <p>Jak jsem se za ní hnal, uvědomil jsem si, že nemám šanci ji dostihnout. Ledaže…</p> <p>Uvolnil jsem Frakiru ze svého ramene a vypustil ji za tou ženou. Ovládal jsem ji pomocí silových paprsků Logrusu a naváděl ji do správného směru.</p> <p>Ze svého nového úhlu pohledu jsem konečně skrz zář duhy, která halila její tvář, mohl rozpoznat, o koho se jedná. Byla to Jasra, která mne skoro zabila kousnutím v Melmanově bytě. Ta teď mohla každým okamžikem zmizet a s ní i moje šance, že se dozvím něco, na čem mohl případně záležet i můj život.</p> <p>„Jasro!“ zařval jsem a doufal, že tím naruším její soustředění.</p> <p>Neúčinkovalo to, ale Frakira to naštěstí zvládla. Můj škrticí drát, nyní planoucí jako žhnoucí stříbro, ji zachytil okolo krku a volný konec pevně přivázal k větvi po levici Jasry.</p> <p>Žena se začala zmenšovat, ale bylo příliš pozdě. Zcela zjevně si neuvědomila, že se jí to nemůže podařit, aniž by si sťala hlavu.</p> <p>Ale došlo jí to dost rychle. Slyšel jsem její vzlyky, když udělala krok zpět, zhmotnila se, ztratila svou zář, upustila svůj Trumf a chňapla po drátu, který obtáčel její hrdlo.</p> <p>Přistoupil jsem k ní, položil ruku na Frakiru, která uvolnila jeden konec ze stromu a obtočila jej okolo mého zápěstí.</p> <p>„Dobrý večer, Jasro,“ pozdravil jsem a škubl její hlavou zpátky. „Zkus ještě jednou svoje jedovaté kousnutí a budeš potřebovat výztuhu krku. Je ti to jasné?“</p> <p>Pokusila se promluvit, ale nešlo to. Pokývala tedy hlavou.</p> <p>„Uvolním trochu svůj drát,“ řekl jsem, „takže budeš moci odpovídat na mé otázky.“</p> <p>Uvolnil jsem smyčku okolo jejího krku. Začala kašlat a obdařila mne pohledem, který by přetavil písek na sklo. Její magická síla zmizela úplně, takže jsem mohl nechat Logrus také zmizet.</p> <p>„Proč po mně jdeš?“ zeptal jsem se. „Co pro tebe jsem?“</p> <p>„Syn zkázy!“ vykřikla a pokusila se na mne plivnout, ale její ústa na to byla příliš suchá.</p> <p>Škubl jsem lehce Frakirou a ta opět přitáhla.</p> <p>„Špatná odpověď,“ řekl jsem. „Zkus to znova.“</p> <p>Ona se jen zasmála a její upřený pohled se posunul do nějakého bodu za mne. Držel jsem Frakiru a spatřil jsem záblesk. Vzduch za mnou a napravo ode mne se začal tetelit, což je neklamné znamení, že se má někdo zjevit.</p> <p>Nebyl jsem připraven postavit se v ten moment proti další hrozbě, strčil jsem volnou ruku do kapsy a vytáhl plnou ruku svých vlastních Trumfů. Flořin byl nahoře. Dobře, Ona to dokáže.</p> <p>Soustředil jsem plně svou mysl, skrz nejasné světlo, jen na tu tvář na kartě. Cítil jsem její odvrácenou pozornost spolu se skrytou ostražitostí.</p> <p>A potom: „<emphasis>Co chceš…?</emphasis>“</p> <p>„Zachraň mne. Rychle!“ poprosil jsem.</p> <p>„<emphasis>Jsi opravdu v tísni?“</emphasis> optala se.</p> <p>„Tomu věř,“ řekl jsem jí.</p> <p>„<emphasis>Tak dobrá. Pojď</emphasis>.“</p> <p>Zdálo se mi, že je v posteli. Byla jasnější a jasnější. Vztáhla ke mně ruku.</p> <p>Natáhl jsem se a zachytil ji. Pohnul jsem se kupředu, zrovna když jsem zaslechl Lukův hlas, který volal: „Stůj!“ Pokračoval jsem ve svém úsilí a vlekl Jasru za sebou. Pokoušela se mne táhnout zpět a podařilo se jí mne alespoň zastavit, když jsem klopýtl o stranu postele. To jsem si zrovna všiml tmavovlasého, vousatého muže, který na mne zíral ze vzdálenější strany postele.</p> <p>„Kdo…? Co…?“ začal, když jsem se chmurně pousmál a znovu získal stabilitu.</p> <p>Lukova nejasná silueta se objevila v zorném poli za mým vězněm. Natáhl se a zachytil Jasru za ruku a začal ji táhnout pryč ode mne. Vydala bublavý zvuk, jak se jí při tom pohybu zařízla Frakira hlouběji do krku.</p> <p>Ksakru. Co teď?</p> <p>Náhle se tu objevila Flora s tváří zkřivenou zlostí, přikrývka odlétla stranou, jak se ohnala pěstí s překvapivou rychlostí.</p> <p>„Ty děvko!“ zařvala. „Pamatuješ si mne?“ Rána dopadla na Jasřinu čelist a já jsem měl co dělat, abych uvolnil Frakiru před tím, než ji stáhne Luke zpět i s Jasrou.</p> <p>Oba zmizeli a chvění bylo pryč.</p> <p>Mezitím se černovlasý muž vydrápal z postele a teď sháněl jednotlivé části oblečení. Když je měl všechny v náručí, nezdržoval se oblékáním, ale prostě je držel před sebou a pakoval se ke dveřím.</p> <p>„Rone! Kam jdeš?“ volala Flora.</p> <p>„Pryč!“ odpověděl a otevřenými dveřmi vyšel ven.</p> <p>„Hej! Počkej!“</p> <p>„Ani náhodou!“ byla slyšet odpověď z vedlejší místnosti.</p> <p>„Ksakru!“ ulevila si probodávajíc mne pohledem. „Ty ale umíš zamotat lidem život.“ A potom: „Rone! Co takhle jít na večeři?“ volala za ním.</p> <p>„Musím navštívit svého psychiatra,“ dolehl k nám jeho hlas a krátce nato následovalo bouchnutí dalších dveří.</p> <p>„Doufám, že si uvědomuješ, jak krásný vztah jsi zrovna zničil,“ obrátila se Flora zase na mne.</p> <p>Vzdychl jsem. „Kdy ses s ním seznámila?“ optal jsem se.</p> <p>Zamračila se. „No, včera,“ odvětila. „No tak se posmívej. Ale u těchto věcí není čas vždycky to nejpodstatnější. Zrovna o tomhle ti mohu říct, že z toho by bylo něco úžasného. Důvěřuj někomu takovému, jako jsi ty nebo tvůj otec, aby zpochybnili tak krásný…“</p> <p>„Je mi to líto,“ přerušil jsem ji. „Děkuju, že jsi mne z toho vytáhla. On se samozřejmě vrátí. Prostě jsme ho k smrti vyděsili. Ty si myslíš, že by tě mohl opustit, když už se s tebou seznámil?“</p> <p>Zasmála se „Ano, ty jsi jako Corwin,“ řekla. „Hrubý, ale citlivý.“</p> <p>Vstala a přešla k šatníku, vyndala levandulové šaty a oblékla si je.</p> <p>„Co to má všechno znamenat?“ zajímala se, když si je zapínala.</p> <p>„To je dlouhá historie…“</p> <p>„Tak to si jí radši poslechnu při jídle. Máš hlad?“ zeptala se.</p> <p>Zašklebil jsem se.</p> <p>„To si umím představit. Tak pojď.“</p> <p>Vedla mne francouzským obývacím pokojem do velké selské kuchyně plné kachlíků a měděného nádobí. Nabídl jsem jí pomoc, ale ona jen ukázala na židli u stolu a vyzvala mne, abych si sedl.</p> <p>Zatímco vyndávala z ledničky různé dobroty, začal jsem: „Tak za prvé…“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Kde to jsme?“</p> <p>„V San Franciscu,“ odpověděla.</p> <p>„Proč ses usadila zrovna tady?“</p> <p>„Potom, co jsem dokončila tu práci pro Randoma, rozhodla jsem se tu zůstat. Tohle město se mi líbí.“</p> <p>Pohrával jsem si s prsty. Zapomněl jsem, že ji poslali, aby zjistila, kdo je vlastníkem skladiště, kde měl Viktor Melman byt a ateliér a kde měla firma Brutus Storage zásobu třaskavin, která mohla vybuchovat v Amberu.</p> <p>„Tak komu patří to skladiště?“ optal jsem se.</p> <p>„Vlastní to Brutus Storage,“ odpověděla. „Melman to měl od nich pronajatý.“</p> <p>„A kdo vlastní Brutus Storage?“</p> <p>„Společnost J. B. Rand, Inc.“</p> <p>„Jejich adresa?“</p> <p>„Mají kancelář v Sausalitu. Ta byla k pronajmutí před pár měsíci.“</p> <p>„Znali ti lidé, co jim patří ten dům, domácí adresu nájemců?“</p> <p>„Jenom poštovní schránku, ale ta už byla taky opuštěná.“</p> <p>„Myslel jsem si, že za tím bude něco takového,“ přitakal jsem. „A teď mi řekni něco o Jasře. Přirozeně, že znáš tu dámu.“</p> <p>„Žádná dáma,“ nesouhlasně odfrkla. „Ona byla královská děvka, když jsem ji poznala.“</p> <p>„Kde?“</p> <p>„V Kashfě.“</p> <p>„Kde to je?“</p> <p>„Zajímavé království stínů, trochu za hranicí Zlatého Kruhu těch, s kterými má Amber obchodní styky. Ošuntělý barbarský lesk a takové ty věci. Je to kulturní žumpa.“</p> <p>„Tak jak to, že to tam znáš?“</p> <p>Odmlčela se a míchala něco v míse.</p> <p>„Žila jsem jeden čas s jedním šlechticem z Kashfy. Seznámila jsem se s ním v lese. On tam byl na lovu se sokolem a já jsem si zvrtla kotník…“</p> <p>„Aha,“ přerušil jsem ji, aby nás nezatáhla do podrobností. „A Jasra?“</p> <p>„Ona byla něco jako manželka starýho krále Menillana. Měla ho obtočenýho kolem prstu.“</p> <p>„Co proti ní máš?“</p> <p>„Přebrala mi Jasricka, zatímco jsem byla pryč.“</p> <p>„Jasricka?“</p> <p>„Toho mýho šlechtice. Hraběte z Kronklefu.“</p> <p>„A co si o tom myslela Jeho Výsost Menillan?“</p> <p>„Nevěděl o tom. On už byl na smrtelném loži. Zemřel krátce nato. To byl taky důvod, proč chtěla Jasricka. On byl velitel královské gardy a jeho bratr byl generál. Využila je k vyvolání převratu, když Menillan skonal. Poslední, co jsem slyšela je, že byla královnou na Kashfe a že Jasricka zavřela. Jak říkám, odvděčila se mu řádně. Myslím, že on pokukoval po trůnu, ale ona neměla zájem ho s ním sdílet.</p> <p>Popravila jeho i jeho bratra za velezradu nebo něco takovýho. On byl opravdu velkej fešák… i když ne moc chytrej.“</p> <p>„Jsou lidé z Kashfy nějak – jak to říci – neobvykle fyzicky vybaveni?“ optal jsem se.</p> <p>Zasmála se: „No, Jasrick byl skutečně chlap, ale nepoužila bych asi slova 'neobvykle' pro…“</p> <p>„Ale ne,“ přerušil jsem ji. „Já jsem měl na mysli nějakou anomálii úst – zatahovací tesáky nebo nějaké žihadlo nebo něco takového.“</p> <p>„Aha,“ zarazila se a já jsem si nebyl jist, zda zrudla pouze díky rozžhavenému sporáku. „Ne, nic takového. Jsou stavěni celkem standardně. Proč se ptáš?“</p> <p>„Když jsem ti v Amberu vyprávěl tu příhodu, neřekl jsem tu část o tom, že mne Jasra kousla a já jsem měl co dělat, abych se odtamtud dostal, protože do mne vpravila nějaký zvláštní druh jedu. To mne úplně paralyzovalo a byl jsem ještě dlouho velmi zesláblý.“</p> <p>Potřásla hlavou: „Obyvatelé Kashfy nic takového nesvedou. Ale nezapomeň, že Jasra není Kashfanka.“</p> <p>„Ale. Tak odkud teda je?“</p> <p>„Nevím. Ale je cizinka. Někdo říkal, že ji otrokáři přivezli ze vzdálené země. Jiní zase, že přicestovala sama a padla Menillanovi do oka. Klepy o ní říkaly, že je čarodějka. Opravdu nevím.“</p> <p>„Ale já vím. Ty klepy jsou pravdivé.“</p> <p>„Opravdu? Možná že tak získala Jasricka.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny.</p> <p>„Jak je to dávno, co jsi ji poznala?“</p> <p>„Řekla bych tak třicet nebo čtyřicet let.“</p> <p>„A je ještě stále královnou na Kashfe?“</p> <p>„To nevím. Je to už dávno.“</p> <p>„Má Amber špatné vztahy s Kashfou?“</p> <p>Potřásla hlavou. „Já bych řekla, že mezi nimi nejsou žádné zvláštní vztahy. Oni jsou trochu z ruky. Není to tak dostupné jako jiná obdobná místa, kde není nic zvláštního z obchodního hlediska.“</p> <p>„Takže ona nemá žádný zvláštní důvod nás nenávidět?“</p> <p>„Asi jako každýho jinýho.“</p> <p>Kuchyní se začala šířit vůně jídla. Jak jsem tam seděl, čichal tu vůni a přemýšlel o pořádné horké sprše, kterou si dám po obědě, řekla Flora něco, co jsem očekával.</p> <p>„Ten chlap, co stáhl Jasru zpátky, mi byl povědomý. Kdo to byl?“</p> <p>„To byl ten, co jsem ti o něm vyprávěl v Amberu, Luke,“ odvětil jsem. „Jsem zvědav, jestli ti někoho připomněl?“</p> <p>„Někoho jo,“ řekla po chvíli. „Ale nemůžu si vzpomenout koho.“</p> <p>Protože ke mně stála otočená zády, řekl jsem: „Jestli držíš něco, co by se mohlo rozbít nebo vylít, kdybys to upustila, tak to radši odlož.“</p> <p>Slyšel jsem, jak něco položila na polici a otočila se ke mně s otázkou ve tváři.</p> <p>„Co?“</p> <p>„Jeho pravé jméno je Rinaldo a je synem Branda,“ řekl jsem jí. „Víc než měsíc jsem byl jeho vězněm na jiném stínu. Zrovna jsem uprchl.“</p> <p>„Bože můj,“ zašeptala. „A co chce?“</p> <p>„Pomstu,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Chce se pomstít někomu zvlášť?“</p> <p>„Ne. Chce se pomstít nám všem. Ale Caine byl přirozeně první.“</p> <p>„To jo.“</p> <p>„Prosím tě, nepřipal nic,“ připomněl jsem jí. „Už dlouho se těším na dobré jídlo.“</p> <p>Přikývla a otočila se zpátky. Po chvíli řekla: „Znáš ho už pěkně dlouho. Jakej vlastně je?“</p> <p>„Vždycky se mi zdál docela dobrý. Jestli je blázen jako jeho otec, tak to hrál docela dobře.“</p> <p>Otevřela láhev vína, vyndala dvě skleničky a přinesla je na stůl. Pak začala servírovat jídlo.</p> <p>Po několika soustech se zarazila s vidličkou na půl cesty a zahleděla se upřeně někam do dáli.</p> <p>„Kdo myslíš, že by mohl toho zkurvysyna poznat?“ poznamenala.</p> <p>„Myslím, že Fiona,“ řekl jsem. „Večer před Cainovým pohřbem se mne optala, jestli nemám jeho fotografii. Když jsem jí tu fotku ukázal, řekl bych, že ji něco trápilo, ale neřekla mi co.“</p> <p>„A druhý den byla ona i Bleys pryč,“ připomněla Flora. „No jo. Teď, když o tom přemýšlím, se mi zdá, že Luke vypadá trochu jako Brand, když byl mnohem mladší… to už je dávno. Luke se mi zdá větší a těžší, ale je tady určitá podoba.“</p> <p>Pokračovala v jídle.</p> <p>„Mimochodem, je to velmi dobré,“ pochválil jsem jídlo.</p> <p>„Díky,“ povzdychla. „To tedy znamená, že budu muset počkat, než všechno sníš, a pak teprve mi dopovíš celou tu historku.“</p> <p>Přikývl jsem, protože jsem měl plná ústa. Ať se děje cokoliv. Já jsem měl hrozný hlad.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola druhá</emphasis></strong></p> <p>Vysprchován a celkově osvěžen jsem našel telefonní seznam a zavolal jedinému Devlinovi, který byl ve stejné oblastí jako Bill Roth. Ženský hlas, který se ozval, neměl úplně stejné zabarvení, ale stejně jsem ho poznal.</p> <p>„Je to Meg? Meg Devlinová?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ano,“ zazněla odpověď. „Kdo volá?“</p> <p>„Merle Corey.“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„Merle Corey. Strávili jsme spolu před časem zajímavý večer…“</p> <p>„Lituji,“ řekla. „To musí být nějaký omyl.“</p> <p>„Jestli teď nemůžete mluvit, já zavolám, kdykoliv se vám to bude hodit. Nebo vy můžete zavolat mne.“</p> <p>„Já vás neznám,“ opáčila a zavěsila.</p> <p>Zíral jsem na sluchátko. Kdyby tam byl její manžel, musela hrát překvapenou, ale mohla mi alespoň naznačit, že mne zná a kdy bych mohl zavolat. Musel jsem se držet stranou od Randoma, protože se mi zdálo téměř jisté, že by mi přikázal vrátit se do Amberu a já jsem si chtěl nejdřív pohovořit s Meg. Samozřejmě jsem nechtěl ztrácet čas tím, že bych se za ní rozjel. Nerozuměl jsem tomu, jak se mnou mluvila, ale musel jsem se s tím teď spokojit. Zkusil jsem tedy další věc, co mne napadla. Získal jsem z informací další číslo a zavolal jsem Billovy nejbližší sousedy, Hansenovy.</p> <p>Po třetím zazvonění se ozval ženský hlas, ve kterém jsem poznal paní Hansenovou. Již jsem se s ní seznámil, i když při své poslední návštěvě jsem ji neviděl.</p> <p>„Paní Hansenová,“ začal jsem. „Tady je Merle Corey.“</p> <p>„Á, Merle… Vy jste tady přednedávnem byl, že ano?“</p> <p>„Ano. Neměl jsem moc času se zdržet déle. Ale konečně jsem se seznámil s Georgem. Několikrát jsem s ním mluvil. Po pravdě řečeno, rád bych s ním mluvil, jestli je někde poblíž.“</p> <p>Ticho bylo nápadně dlouhé, než odpověděla.</p> <p>„George… Víte, Merle, George je teď v nemocnici. Můžu vám nějak pomoci já?“</p> <p>„To není nic tak naléhavého. Co je s Georgem?“</p> <p>„Není to nic vážného. Teď už je v domácím ošetřovaní, jenom dnes je jeho den, kdy šel do nemocnice na vyšetření a pro nějaké léky. On se nějak zhroutil minulý měsíc. Měl několik dní ztrátu paměti a lékaři nemohou přijít na příčinu.“</p> <p>„To je mi líto.“</p> <p>„Rentgen neprokázal žádné zranění – jako kdyby se praštil do hlavy nebo něco podobného. Teď už se zdá být v pořádku. Lékaři říkají, že to bude dobré, ale chtějí ho pozorovat raději trochu déle. To je všechno.“ Najednou, jako by ji něco napadlo, se zeptala: „Jaký se vám zdál, když jste s ním naposled mluvil?“</p> <p>Očekával jsem tu otázku, tak jsem klidně odpověděl: „Mně se zdál normální, ale je pravda, že jsem ho neznal před tím, tak vám nemohu říct, jestli se choval nějak zvláštně.“</p> <p>„Rozumím. Chcete, aby vám zavolal, až se vrátí?“</p> <p>„Ne. Chystám se jít pryč a nevím přesně, kdy se vrátím. Navíc to není nic tak důležitého. Zkusím ho někdy chytit.“</p> <p>„Dobře. Řeknu mu, že jste volal.“</p> <p>„Děkuji. Na shledanou.“</p> <p>Po tom rozhovoru s Meg jsem něco takového skoro čekal. Georgovo chování bylo opravdu zvláštní. Co mne trápilo, byl pocit, že věděl, kdo skutečně jsem a taky něco o Amberu, a že se dokonce snažil mne sledovat skrz Trumf. Vypadalo to, jako by on i Meg byli objektem té samé manipulace.</p> <p>V souvislosti s tím mne hned napadla Jasra. Ale ona byla spojenec Luka a Meg, aspoň se mi to zdálo, a snažila se mne před Lukem varovat. Proč by to dělala, kdyby ji Jasra nějakým způsobem ovládala? To nedávalo žádný smysl. Kdo jiný, koho znám, by byl toho schopen?</p> <p>Fiona, například. Ale ta mi dělala společnost při mém pozdějším návratu na tento stín, a dokonce mne vyzvedla po tom večeru s Meg. A navíc se zdála být stejně udivená těmi událostmi, jako jsem byl já sám.</p> <p>Sakra. Život je plný dveří, které nejdou otevřít, když klepete, a zároveň je tam plno otevřených dveří, o které nestojíte.</p> <p>Šel jsem zpátky a zaklepal na dveře ložnice. Flora mne vyzvala, abych šel dál. Seděla před zrcadlem a dělala si make-up.</p> <p>„Tak jak to šlo?“ optala se.</p> <p>„Ne moc dobře. Lépe řečeno, úplně špatně.“ shrnul jsem výsledky svých telefonických hovorů.</p> <p>„Tak co budeme dělat teď?“ ptala se.</p> <p>„Spojíme se s Randomem,“ řekl jsem, „a seznámíme ho s posledními událostmi. Mám tušení, že mě zavolá nazpět, abych mu všechno řekl. Tak jsem ti chtěl dát sbohem a poděkovat ti za pomoc. Taky jsem se chtěl omluvit, že jsem ti rozbil tu romanci.“</p> <p>Pokrčila rameny, stále ke mně otočená zády, jak se pozorovala v zrcadle.</p> <p>„Netrap se tím…“</p> <p>Neslyšel jsem zbytek její věty, ačkoliv pokračovala v hovoru. Moje pozornost byla již upoutána něčím jiným, co vypadalo jako začátek spojení Trumfů. Připravil jsem se na příjem a čekal jsem. Pocit sílil, ale přítomnost volajícího nebyla jasná. Odvrátil jsem se od Flory.</p> <p>„Merle, co je to?“ slyšel jsem, jak se ptá.</p> <p>Vztáhl jsem k ní ruku, protože pocit stále sílil. Zdálo se mi, že zírám dolů do dlouhého černého tunelu, na jehož vzdálenějším konci nic není.</p> <p>„Nevím,“ řekl jsem a uvedl do chodu Logrus a řídil ho jednou z jeho končetin. „Fantome? Jsi to ty? Jsi připraven hovořit?“</p> <p>Žádná odezva. Cítil jsem chlad, zůstával jsem na příjmu, čekal jsem. Neměl jsem nikdy předtím takovou zkušenost jako teď. Měl jsem silný pocit, že když se pohnu, budu někam přenesen. Byla to výzva? Byla to léčka? Cokoliv to bylo, zdálo se mi, že jenom úplný prosťáček by mohl přijmout takovéto pozvání z neznáma. Klidně mne to mohlo zase vrátit zpět do křišťálové jeskyně.</p> <p>„Jestli něco chceš,“ řekl jsem, „musíš se mi zjevit a požádat o to. Již dávno jsem zanechal schůzek naslepo.“</p> <p>Měl jsem pocit, že je někdo přítomen, ale nebyla tu ani stopa po totožnosti.</p> <p>„Dobrá,“ pokračoval jsem. „Já nikam nejdu a ty nemáš žádné poselství. Jediné, co zbývá, je to, že mne žádáš, abys směl přijít ke mně. Je-li to ten případ, pojď blíž.“</p> <p>Vztáhl jsem obě své zjevně prázdné ruce, se svým neviditelným škrtícím drátem uschovaným v levé a Logrusem, svou smrtonosnou střelou, v pravé. To byl jeden z těch okamžiků, kdy zdvořilost vyžadovala profesionální standard.</p> <p>Zdálo se mi, že slyším v tunelu ozvěnu slabého smíchu. Bylo to čistě duchovní zobrazení, ale studené a bezpohlavní.</p> <p><emphasis>Tvoje nabídka je samozřejmě jenom trik</emphasis>, dolehlo ke mně.</p> <p><emphasis>Ty si myslíš, že nejsi hloupý. Stejně uznávám tvou odvahu, se kterou oslovuješ neznámo. Nevíš, čemu stojíš tváří v tvář, očekáváš to. Dokonce to vzýváš.</emphasis></p> <p>„Nabídka stále platí,“ řekl jsem.</p> <p><emphasis>Nikdy jsem si nemyslel, že jsi nebezpečný</emphasis>.</p> <p>„Co chceš?“</p> <p><emphasis>Pozdravit tě.</emphasis></p> <p>„Proč?“</p> <p><emphasis>Možná že přijde čas, kdy se střetneme za jiných podmínek.</emphasis></p> <p>„Za jakých podmínek?“</p> <p><emphasis>Myslím, že se naše cíle zkříží.</emphasis></p> <p>„Kdo jsi?“</p> <p>Opět ten smích.</p> <p><emphasis>Ne. Ještě ne. Já tě pouze pozoruji a sleduji tvé reakce.</emphasis></p> <p>„Dobrá. Už jsi viděl dost?“</p> <p><emphasis>Skoro.</emphasis></p> <p>„Když se naše cíle zkříží, proč by ten konflikt nemohl začít teď?“ řekl jsem. „Můžeme to vyřídit a já mohu dělat zase něco důležitějšího.“</p> <p><emphasis>Oceňuji tvou aroganci, ale to nezáleží na tobě, kdy ten čas n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>stane.</emphasis></p> <p>„Jsem ochoten čekat,“ opáčil jsem a přitom jsem opatrně vyslal Logrus do tmy.</p> <p>Nic. Moje zkouška nic nezjistila…</p> <p><emphasis>Obdivuji tvůj výkon. Tady máš</emphasis>.</p> <p>Něco se ke mně rychle blížilo. Mé prodloužené čidlo mě informovalo, že je to něco měkkého a lehkého – příliš měkkého, než aby to mohlo způsobit opravdovou škodu – velká, chladná hmota vyzařující jasné barvy…</p> <p>Stál jsem tam a snažil jsem se natáhnout skrz tu hmotu – dosáhnout až za to na samotný zdroj. Narazil jsem na něco hmatatelného, ale poddajného: možná tělo, možná ne. Bylo to příliš velké na to, abych to mohl vtáhnout nazpět k sobě.</p> <p>Několik malých předmětů, tvrdých a s dostatečnou váhou se přímo nabízelo pro můj osvětlující průzkum. Sáhl jsem po jednom, utrhl ho a přitáhl ho k sobě.</p> <p>Impulsem beze slov jsem přivolal Logrus, který se ke mně dostal ve stejné chvíli jako spěchající hmota.</p> <p>Rozprsklo se to kolem mne jako ohňostroj: samé květiny, květiny a květiny. Fialky, sasanky, krokusy, růže… Slyšel jsem Floru vzdychat, že stovky květin vlétly do pokoje. Spojení bylo okamžitě přerušeno. Uvědomil jsem si, že stále držím něco tvrdého v pravé ruce, a těžká vůně květin plnila mé čichové buňky.</p> <p>„Co se to, ksakru, stalo?“ divila se Flora.</p> <p>„Nejsem si jist,“ odpověděl jsem a očišťoval se od okvětních lístků. „Jestli máš ráda květiny, můžeš si nechat tyhle.“</p> <p>„Díky, ale dávám přednost méně nebezpečným způsobům,“ ukázala na barevný val, který ležel u mých nohou. „Kdo je poslal?“</p> <p>„Bezejmenná osoba z konce tmavého tunelu.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Možná je to záloha na výzdobu při pohřbu. Nejsem si zcela jist. Celkový duch té konverzace byl trochu výhružný.“</p> <p>„Byla bych ti vděčná, kdybys mi pomohl je posbírat, než půjdeš.“</p> <p>„Jistě,“ ujistil jsem ji.</p> <p>„Vázy jsou v kuchyni a v koupelně. Tak pojď.“</p> <p>Následoval jsem ji a několik květin jsem posbíral. Cestou jsem studoval předmět, který jsem sebral na druhé straně u odesílatele. Byl to modrý knoflík zasazený ve zlatě s několika nitěmi. V modrém kamenu byl vyrytý zakřivený znak se čtyřmi výstupky. Ukázal jsem to Floře.</p> <p>„To mi nic neříká,“ řekla mi.</p> <p>Sáhl jsem do kapsy a vytáhl úlomky kamene z křišťálové jeskyně. Zdálo se, že se k sobě hodí. Frakira se lehce pohnula, když jsem pohyboval kameny blízko ní, a potom se opět vrátila do klidové polohy, jako by mne chtěla před nimi varovat.</p> <p>„Zvláštní,“ poznamenal jsem.</p> <p>„Měla bych ráda nějaké růže na nočním stolku,“ obrátila se na mne Flora, „a několik míchaných kytic na polici s prádlem. Víš, že mi nikdo neposlal květiny tímto způsobem. Je to obzvláštní představení. Jsi si jist, že jsou pro tebe?“</p> <p>Zavrčel jsem něco nelichotivého a sbíral růže.</p> <p>Později, když jsme popíjeli kávu a přemýšleli, Flora poznamenala, „Tyhle věci jsou trochu strašidelný.“</p> <p>„To teda jo.“</p> <p>„Možná že bys to měl probrat s Fi potom, co promluvíš s Randomem.“</p> <p>„Možná ano.“</p> <p>„Když už tak o něm mluvíme, neměl bys pohovořit s Randomem?“</p> <p>„Možná.“</p> <p>„Co myslíš tím 'možná'? Měl bys ho varovat.“</p> <p>„Máš pravdu. Ale mně se zdá, že mu mé odpovědi na jeho otázky nepomohou.“</p> <p>„Co máš na mysli, Merle?“</p> <p>„Máš auto?“</p> <p>„Ano, zrovna před několika dny jsem ho dostala. Proč?“</p> <p>Vytáhl jsem knoflík a kamínky z kapsy, rozložil je na stole a znovu se na ně zahleděl. „Zrovna mě napadlo, když jsme sbírali ty květiny, kde jsem viděl další takové kameny.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Musel jsem mít nějak zablokovanou paměť, protože to bylo pro mne velmi skličující, když jsem našel Julii. Ale teď si vybavuji, že měla na sobě náhrdelník s modrým kamenem. Může to být pouhá náhoda, ale…“</p> <p>Přikývla. „Může to tak být Ale i když ano, ten náhrdelník už má pravděpodobně policie.“</p> <p>„Ale ne. Já nechci ten náhrdelník, ale to mi připomnělo tu skutečnost, že jsem vlastně neprohledal její byt, protože jsem tak spěchal. Chci se tam znovu podívat ještě před návratem do Amberu. Stále je pro mne záhadou, jak se ta potvora dostala dovnitř.“</p> <p>„Co když ten byt byl již vyklizen? Nebo znovu pronajat?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Je jen jedna cesta, jak to zjistit.“</p> <p>„Dobře. Já tě tam zavezu.“</p> <p>Za několik minut jsme už seděli v jejím autě a já jsem jí popsal, kudy má jet. Čekala nás zhruba dvacetiminutová jízda pod slunečnou oblohou s několika zatoulanými obláčky. Většinu toho času jsem strávil tím, že jsem podnikal jisté přípravy se silami Logrusu, abych byl připraven, až dorazíme na místo.</p> <p>„Zahni tady a objeď blok,“ přikázal jsem jí. „Ukážu ti, kde máš zaparkovat, jestli tam ovšem bude místo.“</p> <p>Bylo tam, blízko toho místa, kde jsem parkoval onen den.</p> <p>Když jsme zastavili u chodníku, pohlédla na mne s otázkou: „A co teď? Půjdeme prostě nahoru a zaklepeme?“</p> <p>„Udělám nás neviditelnými a zůstaneme tak celou dobu, co budeme uvnitř. Musíš se držet blízko mne, abychom se viděli navzájem.“</p> <p>Přikývla. „Dworkin už to se mnou jednou provedl. Ještě když jsem byla dítě.“ Zasmála se. „Mohla jsem šmírovat plno lidí. Už jsem to skoro zapomněla.“</p> <p>Dokončil jsem pečlivě připravené kouzlo, během toho vyrostla za sklem houstnoucí neproniknutelná mlha. Když jsme vystupovali z auta, tak to vypadalo jako byste nás pozorovali skrz šedivé sluneční brýle. Šli jsme pomalu na roh a tam zahnuli doprava.</p> <p>„Je těžké naučit se tohle kouzlo?“ optala se mne. „Zdá se mi, že je šikovný to umět.“</p> <p>„Bohužel ano,“ přisvědčil jsem. „Největší nevýhodou je, že to nemůžeš použít přesně v ten moment, kdy zjistíš, že to potřebuješ, ale musíš se připravit dopředu. A to trvá asi dvacet minut.“</p> <p>Zahnuli jsme k velkému starému domu.</p> <p>„Které je to patro?“ optala se.</p> <p>„Až úplně nahoře.“</p> <p>Došli jsme k vstupním dveřím a zjistili, že jsou zavřené. To nebylo nic divného v dnešní době.</p> <p>„Vyrazíme je?“ zašeptala Flora.</p> <p>„To je příliš hlučné,“ odvětil jsem.</p> <p>Položil jsem levou ruku na kliku a dal tichý pokyn Frakiře. Uvolnila dvě otočky ze své smyčky okolo mého zápěstí, objevila se, jak lezla po zámku, a konečně zalezla do klíčové dírky. Pak následovalo utahování, povolování a několik zvláštních pohybů.</p> <p>Lehké klapnutí znamenalo, že je zástrčka vytažena, pootočil jsem klikou a lehce zatáhl. Dveře byly otevřeny. Frakira se vrátila do své skrýše v náramku, opět byla neviditelná.</p> <p>Vstoupili jsme dovnitř a zavřeli za sebou. Nebyli jsme vidět ve vstupním zrcadle. Vedl jsem Floru nahoru po schodech. Bylo slyšet slabé hlasy z jednoho z pokojů v druhém patře a to bylo všechno. Ani vítr. Ani žádný vzteklý pes. Slyšeli jsme stále jenom ty hlasy, i když jsme už byli ve třetím patře.</p> <p>Viděl jsem, že původní dveře do Juliina bytu byly vyměněny. Byly o něco tmavší než ty ostatní a byl na nich nový zámek. Zaťukal jsem na ně opatrně a chvíli jsme čekali. Nic se nedělo, ale stejně jsem asi po půl minutě ještě jednou zaklepal a znovu jsme čekali.</p> <p>Nikdo neotevřel, tak jsem to zkusil. Bylo zamčeno. Frakira zopakovala svůj trik zezdola, ale já jsem váhal. Ruka mi cukla zpět při vzpomínce na mou minulou návštěvu. Věděl jsem, že už tam její zohyzděné tělo neleží. Věděl jsem, že tam na mne nezaútočí žádná zabijácká bestie. Přesto mne ta vzpomínka na chvíli zadržela.</p> <p>„Co se děje?“ ptala se Flora.</p> <p>„Nic,“ odvětil jsem a otevřel dveře.</p> <p>Jak jsem si pamatoval, byl byt částečně zařízen. Ten nábytek, který tam byl již předtím – gauč, rohové stolky, několik židlí a velký stůl – tam zůstal, ale Juliin nábytek byl pryč. Na podlaze byl nový koberec a samotná podlaha byla nedávno vyleštěna. Nezdálo se však, že by byl byt znovu pronajat, protože tam nebyly žádné osobní věci.</p> <p>Vešli jsme dovnitř, zavřeli za sebou dveře a odložili kouzlo, které nás zakrývalo. Začal jsem prohlídku bytu. Okolo se postupně rozjasňovalo, jak kouzelný závoj mizel.</p> <p>„Nemyslím, že tu něco najdeš,“ prohlásila Flora. „Je tu cítit vosk a dezinfekce a nové nátěry…“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Většina běžných věcí je vyloučena, ale já chci zkusit něco jiného.“</p> <p>Uklidnil jsem se a vyvolal Logrus-vidění. Doufal jsem, že jestli tam zbyly nějaké stopy po kouzelnické práci, podaří se mi je odhalit tímto způsobem. Pohyboval jsem se zvolna pokojem a prohlížel si všechno pod různými možnými úhly. Flora se vytratila a zahájila své vlastní pátrání, které převážně spočívalo v tom, že se pod všechno podívala. Pokoj slabě blikal, jak jsem si ho pozorně prohlížel při takových vlnových délkách, kdy by takové projevy měly být nejzřetelnější – alespoň doposud to byl nejlepší způsob, jak popsat různé procesy v tomto stínu.</p> <p>Nic, ať již malé nebo velké, neuniklo mé zevrubné prohlídce. Ale ta zatím nic neodhalila. Po dlouhých minutách jsem se přesunul do ložnice.</p> <p>Flora musela slyšet mé skryté vydechnutí, protože ačkoliv byla původně ve vedlejším pokoji, ve vteřině stála vedle mne a zírala na velký prádelník, před kterým jsem stál.</p> <p>„Něco je v něm?“ vyzvídala a už po něm natahovala ruce.</p> <p>„Ne, za ním,“ sykl jsem.</p> <p>Prádelník byl posunut kvůli úklidu. Původně stál pár stop napravo. To, co jsem spatřil, bylo nalevo a trochu nad ním. Většina však byla skryta před mým pohledem. Odtlačil jsem ho napravo, na místo, kde původně stál.</p> <p>„Já stále nic nevidím,“ přiznala Flora.</p> <p>Naklonil jsem se k ní, zachytil její ruku a prodloužil sílu Logrusu tak, aby taky viděla to, co já.</p> <p>„Proč“ – vztáhla ruku a ukázala na pravoúhlou čáru na zdi – „to vypadá jako… dveře.“</p> <p>Studoval jsem to pozorně – nezřetelné obrysy slábnoucí záře. Ta věc byla již nějaký čas očividně zamaskovaná. Takhle mohla postupně slábnout, až by byla pryč.</p> <p>„To jsou dveře,“ odpověděl jsem.</p> <p>Vtáhla mě zpátky do druhého pokoje k druhé straně zdi.</p> <p>„Ale tady nic není,“ upozornila mne. „To nevede skrz.“</p> <p>„Tak to musí vést někam jinam.“</p> <p>„Ale kam?“</p> <p>„Tam, odkud přišla ta bestie, co zabila Julii.“</p> <p>„Dokážeš to otevřít?“</p> <p>„Jsem připraven před tím stát tak dlouho, jak bude potřeba,“ slíbil jsem jí, „a pokoušet se o to.“</p> <p>Přešel jsem zpátky do druhého pokoje a znovu to studoval.</p> <p>„Merline,“ řekla, když jsem pustil její ruku a pozdvihl svou před sebe, „nemyslíš, že teď je ten pravý čas, aby ses spojil s Randomem a řekl mu všechno, co se tu stalo? Možná by se ti hodilo mít tady s sebou Gérarda, až se ti podaří otevřít ty dveře.“</p> <p>„Asi bych měl,“ souhlasil jsem, „ale já to nehodlám udělat.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Protože by mi mohl říci, abych to nedělal.“</p> <p>„Taky může mít pravdu.“</p> <p>Spustil jsem ruce a otočil se k ní. „Musím připustit, že máš v něčem pravdu. Random by měl být o všem informován, ale já už jsem zašel příliš daleko. Uděláme to takhle. Ty se vrátíš do auta a počkáš tam. Dej mi hodinu. Když se do té doby nevrátím, spoj se s Randomem, všechno mu řekni a řekni mu i o tomhle pokynu.“</p> <p>„Já nevím,“ znejistěla, „když se neukážeš, Random bude naštvanej i na mě.“</p> <p>„Prostě mu řekneš, že jsem se tak rozhodl a že jsi s tím nemohla nic dělat. Což je přesně ten případ. Tak už o tom přestaň dumat.“</p> <p>Svraštila rty. „Nelíbí se mi, že tě tu tak nechávám, ale zároveň nejsem moc dychtivá tu zůstat. Nechceš s sebou ruční granát?“</p> <p>Zdvihla kabelku a začala jí otvírat.</p> <p>„Ne, díky. Ale jak to, že máš s sebou granát?“</p> <p>Zasmála se. „Vždycky je s sebou nosím na tomto stínu. Někdy přijdou vhod. Tak jo, odcházím čekat ven.“</p> <p>Políbila mne lehce na tvář.</p> <p>„Snaž se získat podporu Fiony, kdybych se neukázal. A taky jí řekni celou tuhle historku. Mohla by na to mít jiný náhled.“</p> <p>Přikývla a odešla. Počkal jsem, dokud jsem neuslyšel zaklapnutí dveří a potom jsem se plně soustředil na zářivý pravoúhlý tvar. Jeho vnější obrysy se zdály být skoro stejné, jenom někde byly čáry tlustší a jasnější a jinde zase jemné a méně zřetelné. Objížděl jsem ty obrysy dlaní pravé ruky asi tři centimetry nad povrchem zdi. Cítil jsem slabé brnění a pocit jakéhosi tepla.</p> <p>Zcela podle očekávání byl tento pocit silnější nad jasnějšími zónami. Pochopil jsem to tak, že zamaskování bylo na těchto místech trochu méně dokonalé než jinde. To bylo dobře. Za chvíli budu vědět, zda tuto překážku překonám, a toto budou místa, kde zaútočím.</p> <p>Zabořil jsem své ruce hlouběji do Logrusu a vytvořil tak kolem nich rukavice, jaké jsem si přál. Prsty jsem v nich měl silnější než ocel a citlivější než jazyk. Sunul jsem svou pravou ruku k nejbližšímu místu, asi ve výši boků. Cítil jsem puls, když jsem se přiblížil k jasnějšímu místu. Jak jsem postupně tlačil, má ruka se ztenčovala a stávala se citlivější a citlivější. Pulzování v ruce bylo nyní stabilní a velmi silné. Zopakoval jsem tento cvik i se svou levou rukou.</p> <p>Stál jsem tam a cítil tu sílu, která zamaskovala dveřní otvor, mé citlivé a jemné prsty postupně vnikaly do matrice. Pokusil jsem se tím pohnout, nejprve nahoru, pak dolů. Pravá strana se pohnula v obou směrech trochu více než levá, ale pak tlak a odpor zastavily pohyb. Přikázal jsem vzít více síly z těla Logrusu a ta se vlila do mých rukavic. Když jsem se pokusil znovu překážkou pohnout, pravá strana sjela téměř o celou stopu, než se zarazila, a když jsem zatlačil směrem nahoru, posunula se téměř až k vrcholku. Zopakoval jsem pokus i na levé straně. Směrem vzhůru se to pohnulo až k vrcholu, ale dolů to šlo pouze asi šest palců pod výchozí bod.</p> <p>Těžce jsem dýchal a cítil jsem, že se začínám potit. Napumpoval jsem více síly do rukavic a tlačil konečky prstů co nejhlouběji. Odpor tam byl mnohem větší a bušení prostupovalo z mých paží až do mého nitra. Polevil jsem na chvíli a odpočíval, potom jsem znásobil svou sílu na ještě vyšší stupeň. Logrus se svíjel a já jsem tlačil ruce co nejvíce podél celých dveří. Klekl jsem si a mocně hekaje jsem začal pracovat na spodní části dveří. Bylo zcela jasné, že ty dveře neměly již nikdy být otevřeny. Tady už nepomohlo žádné umění, tady už byla nutná pouze hrubá síla.</p> <p>Když se mé síly proťaly uprostřed, poodstoupil jsem a pohlédl na své dílo. Z tenkých linek po pravé i levé straně a při zemi se staly široké žhnoucí pruhy. Cítil jsem jejich tep i přes tu vzdálenost, která nás oddělovala.</p> <p>Postavil jsem se a zdvihl ruce. Začal jsem pracovat na samém vršku dveří pěkně od rohů směrem dovnitř. Bylo to teď snazší než předtím. Síly z otevřených oblastí jako by přidaly jistý tlak a moje ruce zrovna letěly směrem doprostřed. Když se mé ruce spojily, zdálo se mi, jako bych slyšel odněkud slabé vzdychání. Spustil jsem ruce dolů a hodnotil svou práci. Celý obrys dveří nyní sálal. Ba ještě něco víc. Zdálo se, jako by kolem dokola plavaly další zářící kruhy.</p> <p>Stál jsem tam několik minut a odpočíval, dával se dohromady a zklidňoval se, psychicky se připravoval na další akci. Všechno, co jsem věděl, bylo, že ty dveře vedou s největší pravděpodobností na jiný stín. A to mohlo znamenat cokoliv. Předpokládal jsem, že až dveře otevřu, něco by mohlo vylézt a napadnout mne. Ale to by muselo to neznámé něco být uzavřeno již relativně dlouho za těmi dveřmi. Bylo mnohem pravděpodobnější, že jde o léčku jiného druhu. Nejspíš se nic nestane, když ty dveře otevřu. Pak budou dvě možnosti, buď se jen tak rozhlížet z místa, kde jsem stál, anebo jít dovnitř. A můžu vzít jed na to, že toho zvenku nebude moc vidět…</p> <p>Tak jsem znovu vyzval síly Logrusu a zatlačil na obě poloviny dveří. Povolily na pravé straně, uvolnil jsem tedy tlak na levou stranu a soustředil se pouze na pravou polovinu. Ta se najednou úplně otevřela dovnitř a zmizela…</p> <p>Díval jsem se do perlového tunelu, který se po pár krocích rozšiřoval. Za tím se objevoval chvějící efekt, jako když se za horkého letního dne chvěje vzduch nad rozžhavenou silnicí. V tom plavaly tmavé kousky neurčitých tvarů.</p> <p>Připravil jsem Frakiru pro případné potíže. Zkontroloval jsem Logrus a spojení s ním. Prodloužil jsem čidla do prostoru před sebou a vstoupil dovnitř.</p> <p>Náhlá změna tlaku mě přiměla, abych se podíval směrem zpět. Dveře se zavřely a zmenšily, připadaly mi teď jako pouhá nepatrná rudá kostka. Podle přírodních zákonů v tomto prostoru mne mohlo mých pár kroků uvrhnout do značné vzdálenosti.</p> <p>Postupoval jsem dál. Horký vítr stále vál proti mně, pohlcoval mne a byl stále se mnou. Stěny podél cesty se ještě více rozšířily a celý prostor přede mnou se stále třpytil a tančil. Mé kroky byly čím dál pracnější, jako bych skrytě stoupal do kopce. Zdálky, kde už jsem nebyl schopen nic rozeznat, jsem uslyšel něco jako zachrochtání a levé čidlo Logrusu do něčeho narazilo. Frakira začala reagovat, ve stejné chvíli, kdy jsem prostřednictvím čidla ucítil hrozbu. V žádném případě jsem neočekával, že to bude snadné. Kdybych se nechtěl toho představení zúčastnit, nechal bych dveře zapečetěné.</p> <p>„Tak dobrá, ty sráči! Zůstaň, kde jsi!“ zahřměl hlas přede mnou.</p> <p>Pokračoval jsem v plahočení vpřed.</p> <p>Znovu ten hlas. „Řekl jsem stát!“</p> <p>Věci začaly plavat k místu, kde jsem stál. Zničehonic najednou po mé levé i pravé straně byly hrubé zdi, nade mnou byl strop, všechno velice úzké a těsné…</p> <p>Obrovské kulaté stvoření mi zahradilo cestu, vypadalo jako purpurový Buddha s netopýříma ušima. Jak jsem se přibližoval, rozeznával jsem další detaily: vyčnívající tesáky, žluté oči, které vypadaly jako bez víček, dlouhé rudé drápy na velkých nikách a nohách. Stvoření sedělo uprostřed tunelu a nejevilo žádnou snahu vstát. Nebylo oblečeno, ale nafouklé břicho spadalo až ke kolenům, takže zakrývalo pohlaví. Jeho hlas však byl drsně mužský a pach rodově odporný.</p> <p>„Nazdar,“ pozdravil jsem. „Pěknej den, což?“</p> <p>Stvoření něco zabručelo a teplota lehce stoupla. Frakira začala vyvádět a já měl co dělat, abych ji uklidnil.</p> <p>Potvora se natáhla dopředu a jedním nehtem vyznačila kouřící čáru v kamení na podlaze. Zastavil jsem se před ní.</p> <p>„Překroč tu čáru, čaroději, a je po tobě,“ řekla.</p> <p>„Proč?“ optal jsem se.</p> <p>„Protože to říkám.“</p> <p>„Jestli tu vybíráš poplatky,“ navrhl jsem, „řekni mi cenu.“</p> <p>Potřáslo to hlavou. „Nemůžeš si koupit cestu kolem mne.“</p> <p>„Proč si myslíš, že jsem čaroděj?“</p> <p>Otevřelo to špinavou jeskyni ve své tváři a ukázaly se zuby ještě hroznější, než jsem očekával.</p> <p>„Cítil jsem tvé malé čidlo,“ prohlásilo stvoření. „To je čarodějnickej trik. A mimo to, nikdo jinej než kouzelník by se nemohl dostat na místo, kde teď stojíš ty.“</p> <p>„Zdá se, že nemáš velký respekt před mou profesí.“</p> <p>Já jím čaroděje,“ prohlásilo to.</p> <p>Zasmál jsem se a připomněl si pár starejch prďolů, které jsem znával.</p> <p>„Tak dobře. Ta cesta je mi na houby, pokud tudy neprojdu. Co za to, když mne necháš projít?“</p> <p>„Nic. Neprojdeš.“</p> <p>„Ani když uhodnu hádanku?“</p> <p>„To není nic pro mne,“ opáčila potvora, ale přesto jsem viděl jistý zájem v oku. „Tak tedy jen tak, co je zelený a červený a chodí to furt dokola?“</p> <p>„Ty znáš sfingu!“ vykřikl jsem.</p> <p>„Sakra! To jsi musel někde slyšet,“ vydechlo to zklamaně.</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Tak já jdu.“</p> <p>„Ne. Tudy nepůjdeš!“</p> <p>Studoval jsem potvoru. Musela mít nějakou speciální obranu proti magickým silám, když ji poslali zastavit čaroděje. Jako fyzická obrana byla docela impozantní. Přemýšlel jsem, jak může být rychlá. Měl bych zkusit ji přeskočit a prostě utíkat? Rozhodl jsem se, že to není přesně to, co bych rád zkoušel.</p> <p>„Hele, já tudy potřebuju vážně projít,“ zkusil jsem to takhle. „Je to naléhavé.“</p> <p>„Těžko.“</p> <p>„Koukej, co z toho máš? Vypadá to jako dost stupidní práce, sedět tu uprostřed tunelu.“</p> <p>„Dělám to rád. Proto jsem tady.“</p> <p>„Jak to, že jsi nechal sfingu projít?“</p> <p>„Kouzelný bytosti se nepočítaj.“</p> <p>„Hm.“</p> <p>„Nesnaž se mi namluvit, že ty seš kouzelná bytost, a nezkoušej vymejšlet nějaký čarodějnický finty. Tyhle blbosti já snadno rozpoznám.“</p> <p>„Já ti věřím. Jak se jmenuješ?“</p> <p>Zafrkala. „Pro konverzační účely mi můžeš říkat Scrof. Jak říkaj tobě?“</p> <p>„Říkej mi Corey.“</p> <p>„Hele, Corey. Mně to nevadí, sedět tady a pindat s tebou, protože to k tomu patří. To je přípustný. Ty máš teď tři možnosti a jedna z nich by byla opravdu velká blbost. Můžeš se otočit a vrátit tam odkud si přišel, a nic se neděje. Můžeš se taky utábořit tam, co jsi teď, a pokud nepřekročíš tu vyznačenou čáru, můžeš tam sedět až do aleluja. Opravdu blbý bude, když se pokusíš překročit tu namalovanou čáru. Pak to s tebou skoncuju. To je Práh a já jsem jeho obyvatel. Nikomu jej nepovolím překročit.“</p> <p>„To já opravdu oceňuju, žes to tak objasnil.“</p> <p>„To je součást mé práce. Tak co bude?“</p> <p>Vztáhl jsem ruce a siločáry obtočily každý prst jako nože. Frakira se zhoupla s mého zápěstí a začala se houpat podle pečlivě připraveného plánu.</p> <p>Scrof se zasmál. „Nejím jenom čaroděje, ale i jejich magické pomocníky. Pouze někdo z původního Chaosu by mohl mít nárok. Tak pojď, jestli si myslíš, že se mi můžeš postavit.“</p> <p>„Chaos, jo? Někdo z původního Chaosu?“</p> <p>„Jo, přesně tak. Není jich moc, co se mi můžou postavit.“</p> <p>„Možná vyjma Pána Chaosu,'' odpověděl jsem, zatímco jsem posílal pokyny k růstu do různých částí svého těla. Těžká práce. Čím rychleji to děláte, tím je to bolestnější.</p> <p>„Víš, jaký jsou šance proti Pánovi Chaosu, kdyby zašel tak daleko? Dvě ze tří pro Obyvatele,“ řekl znova Scrof.</p> <p>Moje ruce se začaly prodlužovat a taky jsem cítil, jak mi košile na zádech praskla, když jsem se naklonil kupředu. Kosti v tvářích se posouvaly a hrudník rostl a rostl…</p> <p>„Jedna k jedné by mohlo být akorát,“ poznamenal jsem, když má přeměna byla u konce.</p> <p>„Do prdele,“ slyšel jsem Scrofa, když jsem překračoval čáru.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola třetí</emphasis></strong></p> <p>Stál jsem už chvíli v ústí jeskyně. Měl jsem zraněné levé rameno a pravá noha mě taky dost bolela. Kdyby se mi podařilo dostat bolest pod kontrolu před tím, než se přetransformuji, byla zde velká šance, že při anatomické přeměně odezní docela. Už samotný tento proces však byl pěkně vyčerpávající. Chtělo to plno energie, a bylo jí potřeba dvakrát tolik, když jsem byl tak dodělaný po bitce s Obyvatelem. Tak jsem odpočíval v jeskyni, ve které zmizel původní tunel a prohlížel si, co je přede mnou.</p> <p>Po mé levé straně se hluboko dole rozkládala jasně modrá nebezpečná vodní masa. Bíle zpěněné vlny neustále útočily jako kamikadze na šedé skály na břehu, silný vítr roznášel vodní tříšť a v oparu nad hladinou bylo možné zahlédnout i kousky duhy.</p> <p>Přede mnou a pode mnou ležela rozpraskaná a zvrásněná kouřící země, která se pravidelně zachvívala a která se táhla dobře míli k vysokým tmavým stěnám obrovského a velice složitého komplexu, který jsem okamžitě pokřtil na Gormenghast. Byl to soubor všech možných architektonických stylů, byl větší než palác v Amberu a působil chmurně jako samo peklo. A zrovna se bránil útoku.</p> <p>Přímo pod stěnami komplexu bylo jenom pár vojáků, většina se zdržovala ve vzdálenější oblasti, kde byl trochu normálnější terén se zbytky vegetace, i když tráva byla podupaná a stromy pokácené. Dobyvatelé byli vyzbrojeni žebříky a beranidly, ale beranidla byla v nečinnosti a žebříky se povalovaly po zemi. Z původních obydlí zbyly jen doutnající trosky. Poházené postavy byly pravděpodobně oběťmi této bitvy.</p> <p>Když jsem pohlédl ještě více doprava, spatřil jsem oblast jiskřivé bělosti za velkou Citadelou. Vypadalo to jako vyčnívající vrchol obrovského ledovce, který byl bičován záplavou sněhu nebo ledových krystalků, což vypadalo podobně jako vodní tříšť po levici.</p> <p>Vítr byl v těchto oblastech všudypřítomný. Slyšel jsem jeho skučení vysoko nad sebou. Když jsem se konečně dostal k tomu, abych pohlédl vzhůru, zjistil jsem, že jsem asi v polovině velkého kamenného kopce – nebo menší hory; to záleží na úhlu pohledu každého z nás – a kvílení větru přicházelo dolů z těchto rozeklaných vrcholů ještě zesíleno. Když jsem se otočil dozadu, nebyl jsem již schopen určit, kde bylo ústí jeskyně. Má pouť ze žhnoucích dveří byla ukončena tím, že jsem opustil jeskyni, její kouzlo pominulo a uzavřelo okamžitě cestu zpět. Byl jsem přesvědčen, že bych byl schopen najít její otvor ve strmé stěně, ale teď jsem o to příliš nestál. Udělal jsem si před ním malou mohylu z kamenů, kterou jsem si důkladně prohlédl a zapamatoval.</p> <p>Úzká cestička zatáčela doprava a mizela za několika balvany. Vydal jsem se tím směrem. Cítil jsem kouř. Nebyl jsem schopen rozeznat, zda je to kouř z bojiště nebo z oblasti s vulkanickou činností. Nebe nade mnou bylo plné mraků a světel. Když jsem se zastavil a pohlédl znovu na scénu pod sebou, viděl jsem, že se útočníci zformovali do nových skupin a žebříky byly opět vzepřeny vzhůru na zdi. Spatřil jsem něco, co vypadalo jako vznikající tornádo v dáli za Citadelou a to teď začínalo pomalu kroužit okolo zdí ve směru hodinových ručiček. Kdyby jeho pohyb takhle pokračoval, mohlo by zasáhnout útočníky. To byl velice pěkný trik. Naštěstí to byl jejich problém, a ne můj.</p> <p>Pokračoval jsem ve své cestě kamenným svahem, až jsem se usadil pod jedním skaliskem. Začal jsem svou složitou přeměnu, která mi mohla zabrat asi tak půl hodiny. Proměny z něčeho běžně lidského do něčeho zvláštního a zřídkavého – například monstrózního nebo děsivého – a potom zase zpět, může někdo považovat za něco odporného. Ale neměl by. Cožpak to neděláme skoro všichni různými způsoby skoro každý den?</p> <p>Když byla má transformace ukončena, ležel jsem na zádech, zhluboka jsem dýchal a poslouchal vítr. Byl jsem kameny kryt před jeho silou a pouze jeho kvílení ke mně doléhalo. Cítil jsem vibrace pocházející ze vzdálených záchvěvů země a bral jsem to jako jemné konejšivé vzkazy… Mé oblečení bylo na cáry a já se momentálně cítil tak unaven, že jsem nebyl schopen si pořídit nové. Rameno mě již nebolelo, pouze v noze jsem cítil slabou bolest, která postupně mizela. Na okamžik jsem zavřel oči.</p> <p>Dobrá, prošel jsem celou touto trnitou cestou a teď jsem jasně cítil, že rozuzlení Juliiny vraždy leží v obléhané Citadele pode mnou. Ale zároveň jsem neviděl žádnou bezpečnou cestu, jak se tam dostat a zjistit to. Ale šlo by to i jinak. Rozhodl jsem se odpočinout si zde a počkat, až se setmí – jestli je zde ovšem přirozený koloběh světla a tmy. Potom bych se spustil dolů, unesl jednoho z obléhatelů a vyslýchal ho. Jo, tak to udělám. A jestli se tu nesetmí? Tak vymyslím něco jiného. Teď bude nejlepší počkat.</p> <p>Nebyl jsem si jist, jak dlouho jsem dřímal. Vzbudilo mne skřípání oblázků, které přicházelo odněkud zprava. Byl jsem okamžitě ve střehu a ani jsem se nehýbal. Nezpozoroval jsem žádný pokus o skrývání a původ přibližujících se zvuků – převážně pleskavé kroky, jakoby někoho obutého ve volných sandálech – mne přesvědčil o tom, že se ke mně blíží osamělé individuum. Napnul jsem a vzápětí uvolnil svaly a několikrát se zhluboka nadechl.</p> <p>Mezi dvěma kameny po mé pravici se vynořil velice zarostlý muž. Byl asi metr devadesát vysoký, velmi špinavý, byl oblečen do tmavé zvířecí kůže okolo beder a na nohou měl sandály. Chvíli na mne zíral a pak se objevily žluté zuby jeho úsměvu.</p> <p>„Dobrý den. Jste zraněn?“ optal se mne ve zkomolenině jazyka Thari, kterou jsem nikdy před tím neslyšel.</p> <p>Protáhl jsem se, abych se přesvědčil, a pak jsem vstal. „Ne,“ odvětil jsem. „Proč se ptáte?“</p> <p>Stále se usmíval. „Myslel jsem, že jste už měl dost toho válčení dole a rozhodl jste se radši vypařit sem.“</p> <p>„A ták. Ne, tak to není…“</p> <p>Pokýval hlavou a přistoupil blíž. „Jmenuju se Dave. A jak vy?“</p> <p>„Merle,“ řekl jsem a potřásl jeho špinavou rukou.</p> <p>„Ničeho se neboj, Merle,“ povídal mi. „Nepráskl bych nikoho, kdo zdrhl z války. Možná, kdyby byla vypsaná nějaká odměna, ale teď stejně žádná není. Jednou jsem sám zdrhnul a nikdy jsem toho nelitoval. Já to udělal, ty jsi to udělal, to já chápu. Žádná armáda se nedostala sem nahoru a žádná se sem nikdy ani nedostane.“</p> <p>„Co je to za místo?“</p> <p>Pozdvihl hlavu, zašilhal a pak potřásl rameny. „Pevnost Čtyř Světů,“ oznámil mi. „Verbíři ti nic neřekli?“</p> <p>Přikývl jsem. „Nic.“</p> <p>„Nemáš nic ke kouření, že ne?“</p> <p>„Nemám,“ odpověděl jsem, protože jsem vykouřil všechen svůj dýmkový tabák v křišťálové jeskyni. „Bohužel.“</p> <p>Následoval jsem ho k místu, odkud se bylo možné podívat mezi kameny dolů.</p> <p>Chtěl jsem mít ještě jiný pohled na Pevnost Čtyř Světů. Mimo jiné to byla odpověď na hádanku a taky to místo bylo obsaženo v mnoha Melmanových tajemných záznamech v jeho diáři. Těla byla poházena všude okolo před jejími stěnami, jako by byla rozmetána větrným vírem, který se nyní vracel do místa, odkud přišel. Skupinka obléhatelů se navzdory tomu dostala na vrchol stěny. A další skupinka se formovala dole a chystala se právě použít žebřík. Jeden z jejích členů nesl prapor, který jsem nemohl přesně určit, i když mi byl povědomý. Černý a zelený s něčím, co mohly být dvě heraldické příšery, které se snažily navzájem sežrat. Dva žebříky doposud stály a také bylo vidět na bojišti pokračující potyčky.</p> <p>„Zdá se, že se někteří útočníci dostali dovnitř,“ podotkl jsem.</p> <p>Dave přispěchal ke mně a zíral dolů. Hned jsem se uhnul stranou.</p> <p>„Máš pravdu,“ uznal. „To je poprvé. Jestli se jim podaří otevřít tu zatracenou bránu a nechat ostatní jít taky dovnitř, tak budou mít šanci. To jsem si nemyslel, že se toho dožiju.“</p> <p>„Jak je to dávno,“ ptal jsem se, „co ta tvoje armáda tady útočila?“</p> <p>„To už musí bejt tak osm, devět – nebo možná i deset let,“ zapřemýšlel. „Tamti hoši musí být docela dobří.“</p> <p>„Co se to vlastně děje?“ ptal jsem se dál.</p> <p>Otočil se a se zájmem mne studoval. „Ty to fakt nevíš?“</p> <p>„Já jsem zrovna přišel,“ odvětil jsem.</p> <p>„Máš hlad? Nebo žízeň?“</p> <p>„Po pravdě řečeno, ano.“</p> <p>„Tak pojď.“ Chytil mne za ruku, otočil mne mezi kameny a vedl mne někam úzkou cestičkou.</p> <p>„Kam jdeme?“ zajímalo mne.</p> <p>„Já tady kousek odtud bydlím. Udělal jsem z toho takový místo, kde krmím dezertéry při vzpomínání na starý časy. U tebe udělám výjimku.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>Cestička se za chvilku rozdělila a on mne vedl tou částí vpravo, na které se muselo i šplhat. Přivedla nás k několika skalním výstupkům, z nichž ten poslední ustupoval hodně daleko. Vzadu bylo několik trhlin a do jedné z nich mne vedl. Sledoval jsem ho, až jsme po chvíli zastavili před nízkým ústím do jeskyně. Vycházel z ní příšerný hnilobný pach a zevnitř jsem slyšel bzukot much.</p> <p>„To je můj domov,“ oznámil mi. „Pozval bych tě dál, ale je tam trochu…“</p> <p>„To je v pořádku. Já počkám tady.“</p> <p>Zmizel uvnitř a já jsem zjistil, že má chuť k jídlu je pryč, zvláště když by se jednalo o něco, co skladoval na tomto místě.</p> <p>Za chvíli se objevil s rancem přes rameno. „Mám tady něco dobrýho,“ oznámil mi.</p> <p>Zamířil jsem zpět podél průrvy. „Hej. Kam jdeš?“</p> <p>„Na vzduch,“ řekl jsem. „Jdu zpět na tu rampu. Tam vzadu nemohu dýchat.“</p> <p>„No jo. Dobře,“ vzdychl a šel za mnou.</p> <p>Sedli jsme si na skalní výstupek a já jsem zjistil, že má v ranci dvě neotevřené láhve vína, několik polních lahví s vodou, čerstvě vypadající bochník chleba, konzervované maso, několik jablek a nenačatý kus sýra. Vybídl mne, abych si vzal, na co mám chuť. Když jsem si připomněl ten puch, vzal jsem si vodu a jablka.</p> <p>„To místo má pohnutou historii,“ začal. Vyndal z opasku nůž a ukrojil si kus sýra. „Nejsem si zcela jist, kdo to postavil a jak dlouho to tu stojí.“</p> <p>Když jsem viděl, jak chce otevřít láhev vína nožem, zadržel jsem ho a adresoval jsem krátký a nenápadný pokyn Logrusu. Odezva byla rychlá, takže jsem mu mohl vmžiku podat vývrtku. Podal mi otevřenou láhev a začal otvírat druhou pro sebe. Z hygienických důvodů jsem byl rád, ačkoliv jsem nebyl v takové náladě, abych vypil sám celou láhev.</p> <p>„Tomu říkám být připraven,“ řekl a prohlížel si vývrtku. „Nějakou bych taky potřeboval…“</p> <p>„Tak si ji nech,“ kývl jsem. „Řekni mi něco víc o tom místě. Kdo tam žije? Jak ses dostal do té útočící armády? Kdo to teď útočí?“</p> <p>Přikývl a lokl si vína.</p> <p>„Co já vím, tak první majitel byl čaroděj jménem Sharu Garrul. Královna mé země jednou náhle zmizela a objevila se tady,“ odmlčel se, zahleděl se do dálky a zafrkal. „Politika! Ani nevím, jestli nám tenkrát řekli nějakej důvod, proč je tady. Já jsem tenkrát ani neznal jméno tohodle proklatýho místa. Ale jak tady byla delší dobu, lidi se začali o věc zajímat. Je tady jako vězeň? Nebo tady pracuje na nějaké smlouvě? Nebo tady má milostné pletky? Posílala pravidelně nějaké zprávy, což ovšem byly zpravidla nic neříkající pindy. Možná že tam byly nějaké skryté informace, ale to se k lidem jako já nedoneslo. Měla s sebou taky doprovod, svou osobní gardu, která nebyla jenom pro parádu. Byli to pěkně ostří hoši, samí zkušení veteráni, i když byli pěkně oblečení. Tak se stále diskutovalo, co se vlastně děje.“</p> <p>„Jestli tě mohu přerušit,“ skočil jsem mu do řeči. „Co bylo s vaším králem? Zatím ses o něm nezmínil, a on by měl asi vědět..“</p> <p>„Ten byl mrtev,“ oznámil mi. „Udělal z ní pěknou vdovičku. Byl na ni značnej tlak, aby se znovu vdala. Ale ona jenom střídala milence a intrikovala mezi nima. Většinou to byli vojevůdci nebo mocní šlechtici, nebo obojí. Když se vydala na tento výlet, zanechala doma syna.“</p> <p>„Byl už princ dost starý na to, aby mohl vládnout?“</p> <p>„Jo. Ve skutečnosti to byl on, kdo začal tu prokletou válku. Postavil armádu, ale nebyl s ní příliš spokojen, tak se dal do kupy ještě s přítelem z dětství, kterej se ovšem zabýval spíš nezákonnými obchody, a ten posbíral takovou bandu žoldáků. Jmenoval se Dalt…“</p> <p>„Počkej,“ zarazil jsem ho.</p> <p>Má mysl teď pracovala na plné obrátky, když jsem si vybavil historku, kterou mi jednou vyprávěl Gérard, o zvláštním chlapovi jménem Dalt, který vedl neobyčejné úspěšně soukromou armádu proti Amberu. Sám Benedikt musel být povolán, aby se mu postavil. Daltovy síly byly poraženy u Kolviru a on sám byl těžce zraněn. Ačkoliv ho již nikdo nespatřil, všichni předpokládali, že umřel na tak strašná zranění. A teď tohle.</p> <p>„Nikdy ses nezmínil, kde je tvůj domov. Odkud jsi?“ optal jsem se.</p> <p>„To místo se jmenuje Kashfa,“ odpověděl.</p> <p>„A Jasra byla ta královna?“</p> <p>„Tak ty už jsi o nás slyšel. Odkud jsi ty?“</p> <p>„Ze San Francisca.“</p> <p>Potřásl hlavou. „To jsem nikdy neslyšel.“</p> <p>„A kdo slyšel? Poslouchej, jak dobré jsou tvé oči?“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Před chvílí, když jsme sledovali tu bitvu, nevšiml sis té vlajky, kterou měli útočníci?“</p> <p>„Moje oči už nejsou, co bývaly,“ přiznal.</p> <p>„Byla zelená a černá s nějakými zvířaty.“</p> <p>Hvízdl. „Vsadím se, že lev požírající jednorožce. Vypadá to na Dalta.“</p> <p>„Co to znamená?“</p> <p>„To znamená, že nenávidí Ambeřany. Dokonce jednou proti nim vytáhl.“</p> <p>Ochutnal jsem víno. Nebylo špatné.</p> <p>Stejný muž, potom…</p> <p>„Víš, proč je nenávidí?“</p> <p>„Já myslím, že zabili jeho matku,“ řekl. „Mělo to něco společnýho s hraničními válkami, ale bylo to dost složitý. Neznám podrobnosti.“</p> <p>Otevřel jsem masovou konzervu, ulomil kus chleba a udělal si sendvič.</p> <p>„Pokračuj, prosím tě, ve svém povídání,“ požádal jsem.</p> <p>„Kde jsem skončil?“</p> <p>„Princ požádal Dalta o pomoc, protože měl obavu o matku a potřeboval narychlo vojsko.“</p> <p>„To je pravda. A mě tenkrát naverbovali jako pěšáka do vojska. Princ a Dalt nás vedli tmavými cestami, až jsme přišli sem. A potom jsme dělali přesně to, co dělají teď ti hoši dole.“</p> <p>„A co se stalo?“</p> <p>Zasmál se. „Vedlo se nám dost špatně,“ vyprávěl. „Myslím, že někdo uvnitř umí ovládat takový věci jako například ten větrný vír, co jsi před chvílí viděl. Na nás seslal zemětřesení, sněhovou bouři a strašný blesky. Ale stejně jsme se probojovali na hradby. Viděl jsem, jak můj bratr zahynul ve vřícím oleji. A v ten moment jsem si řekl, že už toho bylo dost. Utekl jsem a vylezl až sem. Nikdo mne nepronásledoval, tak jsem čekal tady a pozoroval situaci. Asi jsem neměl, ale já jsem nevěděl, jak se to vyvrbí. Bylo to stále stejný. Udělal jsem chybu, ale už jsem nemohl zpátky. Kdybych se vrátil, tak by mi uřízli hlavu nebo nějakou jinou užitečnou část těla.</p> <p>Mám pocit, že ten útok přinutil Jasru k činu. Určitě plánovala zbavit se Sharu Garrula a ovládnout to tady. Ale dělala to opatrně, chtěla získat jeho důvěru předtím, než zaútočí. Myslím, že se toho starce trochu obávala. Ale když se objevila armáda před branami, musela se do toho dát, i když ještě nebyla připravena. Vyzvala ho na čarodějný souboj, zatímco její garda držela jeho muže v šachu. Jasra vyhrála, ale já bych řekl, že byla nějak poraněna. Vzteklá jako peklo na svého syna za to, že přivedl celou armádu bez jejího povelu. Její garda jim otevřela bránu a vzala je dovnitř. Jasra se zmocnila Pevnosti. Tím jsem myslel, že se žádná armáda nedostane násilím dovnitř. Tohle byla vnitřní záležitost.“</p> <p>„Jak ses to všechno dozvěděl?“</p> <p>„Jak už jsem ti řek. Když se nějakej dezertér vydá mým směrem, já ho nakrmím a dozvím se nějaké novinky.“</p> <p>„Z tvého vypravení jsem získal dojem, že zde byly ještě další pokusy dobýt Pevnost. A to i potom, co ji ovládla Jasra.“</p> <p>Přikývl a znovu se napil vína.</p> <p>„Tak jest. Na Kashfě byl převrat, zatímco ona a její syn byli pryč. Vedl ho šlechtic jménem Kasman, to byl bratr jednoho ze zavražděných milenců – chlapíka jménem Jasrick. Kasman převzal moc a chtěl ji a prince odstranit z cesty. Pokusil se dobýt Pevnost aspoň šestkrát. Nikdy se mu to nepovedlo. Konečně to vzdal a vrátil se, aspoň myslím. Jasra poslala syna někam pryč. Snad aby posbíral novou armádu, jež by jí pomohla získat nazpět trůn. Nevím to přesně. Je to už dávno.“</p> <p>„A co se stalo s Daltem?“</p> <p>„Vyplatili ho částí kořisti z Pevnosti, a že tam asi byly pěkný věci, a on odtáhl se svou bandou kdovíkam.“</p> <p>Napil jsem se vína a ukrojil si kus jeho sýra. „Jak jsi to vůbec přežil, ty roky tady. Muselo to být dost těžké.“</p> <p>Přikývl. „Pravda je, že nevím, jak se dostat domů. Přivedou nás sem velice zvláštními cestami. Myslel jsem si, že vím, kde jsou, ale když jsem je hledal, nikdy jsem je nemohl najít. Myslím, že bych odtud mohl odejít, ale pak bych byl asi ještě víc ztracen. Zatímco tady vím, jak přežít. Za pár týdnů budou zase ty ruiny přestavěny a obyvatelé se vrátí zpět a je úplně jedno, kdo vyhraje. Oni si myslí, že jsem poustevník a že tu trávím čas v modlitbách a meditacích. Vždycky, když sejdu dolů, chtějí ode mne požehnání a dávají mi dost jídla a pití na to, abych vydržel dost dlouho.“</p> <p>„A jsi poustevník?“ optal jsem se.</p> <p>„To jenom předstírám,“ přiznal. „Oni jsou šťastní a živí mě. Ale ne abys jim to prozradil.“</p> <p>„Jasně že ne. Stejně by mi nevěřili.“</p> <p>Znovu se zasmál. „To máš pravdu.“</p> <p>Vstal jsem a šel kousek zpět po cestičce, abych viděl na Pevnost. Žebříky byly na zemi a kolem nich leželo ještě více těl. Nikde nebylo vidět žádné známky po boji.</p> <p>„Je už brána otevřená?“ volal Dave.</p> <p>„Ne. Zdá se, že ti, co se dostali dovnitř, neměli dost sil na to, aby ji otevřeli.“</p> <p>„Je někde vidět ta černo-zelená vlajka?“</p> <p>„Já ji nikde nevidím.“</p> <p>Vstal a přišel za mnou s oběma lahvemi. Podal mi mou a oba jsme se napili. Pozemní vojsko se začalo stahovat z místa u zdi.</p> <p>„Myslíš, že se chtějí znovu pokusit o útok?“ optal se mne.</p> <p>„To zatím nemohu říct,“ odvětil jsem.</p> <p>„Ať je to kdokoliv, bude tam plno dobrý kořisti. Zůstaň poblíž a budeš mít, co jen uneseš.“</p> <p>„Mě by zajímalo,“ řekl jsem, „proč by Dalt útočil znovu na Pevnost, když je v dobrých vztazích s královnou a jejím synem.“</p> <p>„Myslím, že je zadobře jen se synem,“ upřesnil Dave, „a ten je pryč. Stará dáma je prý opravdová potvora. A nadto, ten chlap je žoldák. Možná že ho Kasman najal, aby po ní šel.“</p> <p>„Možná že tam není ani ona,“ řekl jsem, aniž bych měl potuchy, kam dospějí mé úvahy, ale myslel jsem na své otevřené účty s touto dámou. Najednou mne napadla zvláštní myšlenka. „Jak se ten princ vlastně jmenuje?“ vyhrkl jsem otázku.</p> <p>„Rinaldo,“ zněla odpověď. „Je to takovej zrzavej chlapík.“</p> <p>„Ona je jeho matka!“ zvolal jsem proti své vůli.</p> <p>Zasmál se.</p> <p>„Tak už to chodí, když ses princ. Musíš mít matku královnu.“</p> <p>Ale potom, to by znamenalo… „Brand!“ vydechl jsem. „Brand z Amberu.“</p> <p>Dave přisvědčil. „Vidím, že tu historii znáš.“</p> <p>„Ale ne. Jenom trochu,“ odtušil jsem. „Pověz mi to!“</p> <p>„Dobrá. Jasra svedla nějakého obyvatele Amberu – prince, kterej se jmenoval Brand,“ začal. „Klepy říkaly, že se seznámili při nějaké čarodějné operaci a že to byla láska na první pohled. Ona si ho chtěla udržet, a já jsem dokonce slyšel, že byli oddáni při nějakém tajném obřadu. Ale on neměl zájem vládnout na Kashfě, ačkoliv byl jediný, s kým by byla ochotná sdílet moc. Často cestoval a byl vždycky dlouhou dobu pryč. Slyšel jsem, že byl odpovědný za Dny Temnoty před lety a že potom zahynul ve velké bitvě Chaosu a Amberu, a to rukou svého příbuzného.“</p> <p>„Ano,“ řekl jsem a Dave na mne vrhl zvláštní pohled, zpola zmatený a zpola pátravý. „Řekni mi něco o Rinaldovi,“ dodal jsem rychle.</p> <p>„Není moc, co říct,“ odvětil. „Královna ho porodila a slyšel jsem, že ho taky naučila něco ze svého Umění. Otce ani moc neznal, když ten byl pořád na cestách. Bylo to takový divoký dítě. Párkrát utekl z domova a potuloval se s různýma pobudama…“</p> <p>„Daltovými lidmi?“ optal jsem se.</p> <p>Dave přikývl. „Říká se, že s nimi i jezdil, i když se matka tenkrát snažila je uplácet.“</p> <p>„Počkej, ty jsi přece říkal, že nenáviděla ty lidi mimo zákon a žoldáky…“</p> <p>„Nenávist je možná nepřesný slovo. Nikdy se o ně příliš nezajímala, dokud se její syn s nima nezačal stýkat; to potom z toho byla pěkně přešlá.“</p> <p>„Myslela, že mají na něj špatný vliv?“</p> <p>„Ne, myslím, že jí vadilo, že se jí syn stále víc odcizuje.“</p> <p>„Teď jsi říkal, že vyplatila Daltovi část z pokladů Pevnosti a nechala ho odjet po tom, co ji donutili k boji s Sharu Garrulem.“</p> <p>„Tak to bylo. To byl taky tenkrát jeden z hlavních důvodů sporu mezi Rinaldem a jeho matkou. A tenkrát konečně ustoupila. Takhle jsem to slyšel od několika chlapců, kteří tam tenkrát byli. Jeden z těch případů, kdy se jí mladej postavil a vyhrál. To byl taky pravej důvod, proč dezertovali. Říkali mi, že přikázala popravit všechny svědky jejich hádek. Oni byli jediný, komu se podařilo zdrhnout.“</p> <p>„Drsná dáma.“</p> <p>„To teda jo.“</p> <p>Vrátili jsme se zpátky na místo, kde jsme předtím jedli, a snědli jsme ještě trochu jídla. Kvílení větru nad námi ještě vzrostlo a nad mořem začala bouře. Optal jsem se Dava na tu psí bestii a on mi řekl, že pravděpodobně jejich smečky budou mít dnes hody z obětí bitvy. Ty bestie žily v této oblasti.</p> <p>„My se dělíme o kořist,“ dodal. „Já chci jejich potraviny, víno a cennosti. A oni chtěj jenom mrtvoly.“</p> <p>„Které věci jsou pro tebe cenné?“ otázal jsem se.</p> <p>Najednou se na mě podíval s obavami, jako by zvažoval možnost, že ho chci okrást.</p> <p>„Oh, to nejsou skutečně cenné věci, co oni maj, ale já jsem byl vždycky šetrnej člověk, tak se to může zdát cennější a důležitější, než to ve skutečnosti je. Ale jeden nikdy neví,“ rychle dodal.</p> <p>„To je pravda,“ souhlasil jsem.</p> <p>„Jak ses sem, Merle, vlastně dostal?“ optal se rychle a snažil se mne dostat od otázky svých pokladů.</p> <p>„Přišel jsem,“ řekl jsem.</p> <p>„To mi nezní moc pravděpodobně. Nikdo se sem nedostane dobrovolně.“</p> <p>„Já jsem nevěděl, že se dostanu sem. A myslím, že tu nezůstanu moc dlouho,“ dodal jsem, když jsem zpozoroval, že si začíná pohrávat se svým malým nožíkem. „Nemělo by žádný smysl, kdybych se teď hnal dolů po takovém pohostinství.“</p> <p>„To je pravda,“ přisvědčil.</p> <p>Je možné, že by se ten starý trouba rozmýšlel mne napadnout jenom proto, aby ochránil své zásoby. Vždyť mohl být něco víc než jenom blázen, který zde žije sám ve své smrduté jeskyni a předstírá, že je svatý.</p> <p>„Měl bys zájem se vrátit na Kashfu,“ optal jsem se, „kdybych ti ukázal tu správnou cestu?“</p> <p>Podíval se po mně prohnaně. „Ty nevíš skoro nic o Kashfě, jinak by ses mě nevyptával. A teď mi řekneš, že bys mne mohl poslat domů.“</p> <p>„Mám to brát tak, že nemáš zájem?“</p> <p>Přikývl. „Ani ne, už ne. Už je moc pozdě. Tohle je můj domov. Mně se líbí být poustevníkem.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „V tom případě ti děkuji za jídlo a taky ti musím poděkovat za tvé informace.“ Vstal jsem.</p> <p>„Kam jdeš?“ optal se.</p> <p>„Myslím, že se tu trochu porozhlídnu a pak zamířím domů.“ Zaplašil jsem malý šílený žár v jeho očích.</p> <p>Pozdvihl nůž, který držel v pevně sevřené dlani. A potom si ukrojil další kousek sýra.</p> <p>„Vem si ještě kousek sýra na cestu,“ pobídl mne.</p> <p>„Ne, díky, už jsem měl dost.“</p> <p>„Jenom se snažím ti ušetřit nějaký prachy. Šťastnou cestu.“</p> <p>„Dobrá. Tak se tu měj.“</p> <p>Slyšel jsem jeho mlaskání celou cestu zpět až na cestičku. Pak už ho přehlušil vítr.</p> <p>Strávil jsem několik hodin průzkumem. Pohyboval jsem se okolo hor. Sestoupil jsem do kouřící a bublající země. Procházel jsem se po mořském břehu. Prošel jsem uzoučkou částí, která vypadala normálně, a přešel jsem hřbet ledového pole. Celou tu dobu jsem zůstával vzdálen od Pevnosti, jak jen to šlo. Chtěl jsem si toto místo zachovat tak pevně v paměti, jak jen se dalo, abych mohl najít svou cestu zpět skrz stín. Při své pouti jsem zahlédl několik smeček divokých psů, ale ti se zajímali o těla nebohých obětí bitvy, spíše než o mne.</p> <p>Na každé topografické hranici byly zvláštní hraniční kameny a já jsem se přistihl, jak přemýšlím o tom, zda tyto kameny jsou zde jenom na pomoc výrobců map či zda je za tím něco více. Konečně jsem se odhodlal, vyrval jeden z nich ze žhavé oblasti a hodil jej asi pět metrů do oblasti ledu a sněhu. Byl jsem skoro okamžitě sražen na zem velkým chvěním. Naštěstí jsem byl schopen se odvalit stranou před ohromnou puklinou, ze které se okamžitě vyřinul horký gejzír. Horká oblast si v necelé půlhodince přivlastnila tento úzký proužek země. Podařilo se mi dostat včas do bezpečí, odkud jsem mohl pozorovat zápas těchto dvou živlů z větší vzdálenosti. Ale čekalo mne toho ještě více.</p> <p>Plížil jsem se podle skal, až jsem se dostal do místa, odkud jsem vyrazil na obhlídku vulkanické oblasti. Tady jsem odpočíval a pozoroval, jak se ten malý kousek terénu sám proměňuje a jak vítr roznáší kouř a páru přes celou zem. Kameny se valily dolů a odrážely se od skal. Krkavci vyrazili na svou pouť za něčím pro ně zajímavým.</p> <p>Pak jsem spatřil pohyb, o kterém jsem si zprvu myslel, že je seismického původu. Hraniční kámen, který jsem přesunul, se vztyčil do výšky a naklonil se. Za chvíli byl vyzdvižen ještě výše, takže vypadal skoro, jako by se vznášel nad povrchem. Náhle se začal pohybovat stálou rychlostí přes dobyté území, dokud – pokud jsem byl schopen to posoudit – se nedostal do původní pozice. A tam se zase usadil. Chvíli nato se zápas opakoval, tentokrát to byla sněhová pokrývka, která se valila zpět a dělala si nárok na toto území.</p> <p>Povolal jsem vidění Logrusu, a tím jsem odhalil temný žár obklopující kámen. Byl spojen dlouhým, přímým, stálým proudem světla té samé barvy s vysokou zadní věžičkou Pevnosti. Bylo to fascinující. Dal bych nevím co za to, kdybych se mohl podívat dovnitř do té věžičky.</p> <p>Potom, původně provázen vzdycháním, které přerostlo v ječeni, se na stejném místě objevil velký, šedivý a kymácející se vír vzduchu, který se začal pohybovat směrem ke mně jako obrovský nebeský slon. Otočil jsem se a začal šplhat vzhůru. Ten vír mne pronásledoval, jako by jeho pohyb byl řízen nějakou inteligencí. A způsob, jakým se pohyboval nad nepřehledným terénem, prozrazoval umělý původ a to znamenalo v tomto případě nějaké kouzlo.</p> <p>Zabralo mi nějaký čas vymyslet správný způsob obrany a ještě více zabrala jeho realizace. Naneštěstí mi zbývala před touto hrozbou necelá minuta a tento minimální náskok se stále zmenšoval.</p> <p>Když jsem za další zatáčkou spatřil úzkou trhlinu, která vypadala jako dráha blesku, podíval jsem se jenom na moment do její hloubky a začal jsem sestupovat. Mé roztrhané šaty bičovaly vzduch okolo mne, dunící větrná věž mně byla v patách…</p> <p>Cesta utíkala dolů zrovna tak jako já, sledoval jsem její zatáčky a zlomy. Dunění se zvětšovalo k řevu, kašlal jsem v oblaku prachu, který mne obklopil. Zasáhla mne sprška štěrku. Vrhl jsem se na zem, natáhl se tam asi osm stop pod povrchem země a zakryl jsem si hlavu rukama, protože jsem věřil, že se to nebezpečí přežene zrovna nade mnou.</p> <p>Jak jsem tam tak ležel, mumlal jsem si ochranná kouzla i přes jejich zjevně malou účinnost proti tak obrovskému důkazu síly.</p> <p>Jakmile se hluk přehnal a rozhostilo se ticho, nevyskočil jsem ihned. Mohlo to být proto, že ten, kdo řídil tornádo, se stáhl zpět potom, co jsem se ztratil z dohledu. Ale mohlo to být také pouze oko tornáda, po kterém přijde ještě to horší.</p> <p>I když jsem hned nevstal, neznamenalo to, že bych neotevřel oči, protože nerad přicházím o něco, z čeho se mohu přiučit.</p> <p>A tak jsem spatřil tvář – nebo lépe řečeno masku –, která na mne hleděla přímo ze středu tornáda. Samozřejmě že to bylo jenom zobrazení, větší než ve skutečnosti a ne plně hmotné. Tvář byla zakrytá. Maska byla plná, kobaltově jasná a silně připomínala masky, jaké si oblékají hokejoví brankáři. Byly tam dva vertikální otvory, ze kterých vycházela pára, což bylo na můj vkus příliš teatrální. Spodní sada otvorů měla zřejmě dát masce vzezření sardonicky se šklebících úst. Pokřivený zvuk smíchu se dostal až dolů ke mně.</p> <p>„Není to už trochu přehnané?“ optal jsem se a přikrčil se trochu. Zároveň jsem pozdvihl Logrus mezi sebe a masku. „Pro děti o Halloweenu by to bylo dobré, ale my jsme zde dospělí, nebo ne? Jednoduché domino by možná posloužilo…“</p> <p>„Ty jsi přestěhoval můj kámen!“ řekla maska.</p> <p>„Mám určitý vědecký zájem na těchto věcech,“ nabídl jsem vysvětlení a snažil jsem se protahováním trochu uvolnit. „Nic, co by tě mohlo tak rozčílit. Jseš to ty, Jasro? Já…“</p> <p>Znovu se ozval hluk, zprvu jemně, a postupně sílil jako prve.</p> <p>„Uzavřeme dohodu,“ křičel jsem. „Ty odvoláš tu bouřku a já už nebudu hýbat hraničními kameny.“</p> <p>Znovu se ozval ten smích i přes vzrůstající hluk bouřky. „Příliš pozdě,“ přišla odpověď. „Příliš pozdě pro tebe. Ledaže bys byl o moc odolnější, než vypadáš.“</p> <p>Co mám ksakru dělat. Bitvu nevyhrává vždy ten silnější, a hodní hoši vyhrávají často právě proto, že jsou to oni, kdo mají psát své paměti. Míhal jsem zobrazením Logrusu proti masce, dokud jsem nenašel pouto vedoucí zpět ke zdroji. Bodl jsem tím směrem elektrickým výbojem, abych zasáhl cokoliv, co se za tím skrývá.</p> <p>Ozval se výkřik. Maska zmizela, bouře zmizela a já jsem vyskočil a zase utíkal. Až se to, co jsem zasáhl, ať už je to cokoli, vzpamatuje, nechtěl bych být na tom samém místě, protože to se může stát místem náhlého rozkladu.</p> <p>Měl jsem možnost buď zmizet do Stínu, anebo vyhledat ještě rychlejší cestu ústupu. Kdyby mne ten neznámý čaroděj přistihl v momentě, kdy mizím do Stínu, mohl by mne pronásledovat. Tak jsem vytáhl své Trumfy a hledal Randomův. Zabočil jsem za další zatáčku a viděl jsem, že budu stejně muset zastavit, protože se průrva zúžila tak, že bych se jí už stejně neprotáhl. Pozdvihl jsem kartu a v duchu se s ní spojil.</p> <p>Spojení bylo navázáno téměř okamžitě. Ale i když se mé představy zhmotnily, cítil jsem nějakou sondu. Byl jsem si jist, že mne zase hledá má modrá Nemesis.</p> <p>Ale Random se zjevil úplně jasně, seděl za bicí soupravou s paličkami v ruce. Seděl tam s paličkami a růží.</p> <p>„Už je skoro načase,“ řekl a vztáhl ke mně ruku.</p> <p>I přesto, že jsem na něj dosáhl, cítil jsem, jak se ke mně něco žene. Jak se naše prsty dotkly a já se pohnul dopředu, vybuchlo to okolo mne jako obrovská vlna.</p> <p>Vstoupil jsem do hudebního pokoje na Amberu. Random otevřel ústa, aby znovu promluvil, když tu na nás dopadla kaskáda květů.</p> <p>Očišťoval si košili od fialek a pohlédl na mne. „Byl bych radši, kdybys mi to řekl slovy,“ poznamenal.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola čtvrtá</emphasis></strong></p> <p>Sny. Slunečné odpoledne, my dva procházející se parkem po lehkém obědě, prodlužující se mlčení po jednoslabičných odpovědích na konverzační pokusy, které prozrazují, že na druhé straně napjaté konverzační linky není všechno v pořádku. Potom sedíce na lavičce, zahleděni do květinových záhonů, duše lapené v tělech a slova…</p> <p>„Tak co, Merle? Jaké je skóre?“ optala se.</p> <p>„Nevím, na jakou hru se ptáš, Julie.“</p> <p>„Nesnaž se být milý. Chci pouze přímou odpověď.“</p> <p>„Ale já neznám otázku!“</p> <p>„To místo, kam jsi mne odvedl té noci z pláže… Kde to bylo?“</p> <p>„To bylo něco jako sen.“</p> <p>„Nesmysl!“ Otočila svou tvář úplně ke mně a já se musel dívat zpříma do těch žhnoucích očí bez možnosti cokoliv skrýt. „Byla jsem tam ještě několikrát, hledala jsem tu cestu, kudy jsi mne vedl. Tam není žádná jeskyně. Tam není vůbec nic. Co se s tím stalo? Co se to vůbec děje?“</p> <p>„Možná že přišel odliv a…“</p> <p>„Merle! Jakýho to chceš ze mě dělat idiota? Ta cesta, kterou jsme šli, není na žádný mapě. Nikdo v okolí vůbec neslyšel o takovém místě. To je zeměpisný nesmysl. Čas během dne a celé roční období se posouvá. Jediné vysvětlení je to, že je to něco nadpřirozeného nebo nenormálního… nebo jakkoliv to chceš nazvat. Co se stalo? Dlužíš mi odpověď a ty to víš. Znovu se tě ptám. Co se stalo? Kde jsi byl?“</p> <p>Díval jsem se do dáli, až za ty kytky.</p> <p>„Nemůžu ti to říct.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Já…“ Co jsem mohl říci? Tady by nestačilo jí jenom vyprávět o Stínu, a že by mohl vážně ohrozit, nebo dokonce zničit její chápání reality. Jádro problému bylo v tom, že bych jí musel vysvětlit, jak to, že to vím. To by zase znamenalo, že bych jí musel říci, kdo jsem, odkud jsem a co jsem zač. A já jsem měl obavu jí tohle všechno prozradit. Říkal jsem si, že to by znamenalo konec naší známosti, stejně jako kdybych jí neřekl nic. Radši bych se s ní tedy rozešel, aniž bych se jí svěřil. Mnohem později, když jsem nad tím znovu uvažoval, jsem došel k závěru, že jsem jí odmítl dát požadované informace, protože jsem jí nedůvěřoval, zrovna tak jako jsem nedůvěřoval nikomu jinému. Kdybych ji znal déle, řekněme alespoň rok, byl bych jí asi odpověděl. Bylo to zvláštní. Nikdy jsme si neřekli „miluji tě“, ačkoliv jsme na to oba mysleli. Asi jsem ji nemiloval tolik, abych jí plně důvěřoval. A pak už bylo pozdě. Takže má odpověď byla: „Já ti to prostě nemohu říci.“</p> <p>„Ty máš nějaké schopnosti, o které se nechceš dělit.“</p> <p>„Říkej si tomu, jak chceš.“</p> <p>„Slibuju ti, že udělám, co budeš chtít, když mi to řekneš.“</p> <p>„Já mám důvod, proč o tom nemohu mluvit, Julie.“</p> <p>Vstala s rukama v bok. „Tak ty se mi nechceš ani svěřit.“</p> <p>Potřásl jsem hlavou.</p> <p>„To musí být opravdu velice osamělý svět, ve kterém žiješ, když ani ti, kteří tě milují, do něho nesmí nahlédnout.“</p> <p>V ten okamžik jsem měl dojem, že zkouší další trik, jak to ze mne dostat, a to mne jen utvrdilo v mém rozhodnutí neprozradit jí to. „To jsem neřekl.“</p> <p>„Tos ani nemusel. Tvé mlčení to řeklo. Jestli znáš cestu do pekla, tak tam můžeš rovnou jít. Sbohem!“</p> <p>„Julie. Ne…“</p> <p>Rozhodla se, že mne už neslyší.</p> <p>Zbyly jen ty kytky…</p> <p>Probudil jsem se. Noc za okny byla plná podzimního větru. A snů. Krev bez těla… víření…</p> <p>Vystrčil jsem nohy zpod deky, posadil se a snažil se otevřít oči, abych něco viděl.</p> <p>Když jsem dokončil vyprávění svých příhod Randomovi, bylo ještě krásné slunné odpoledne. Random mne poslal hlavně se vyspat. Měl jsem ještě v těle zmatek z posunu času po putování stíny, takže jsem nebyl schopen určit, kolik je hodin.</p> <p>Vstal jsem, protáhl se, trochu jsem se dal do pořádku a oblékl jsem si čisté šaty. Věděl jsem, že bych už neusnul, a taky jsem měl hlad. Když jsem opouštěl svůj pokoj, vzal jsem si s sebou teplý plášť, protože jsem měl spíš chuť zajít si někam ven než podniknout nájezd na špižírnu. Měl jsem náladu na procházení. Nebyl jsem venku z paláce ve městě…no, možná že roky.</p> <p>Sešel jsem dolů po schodech, prošel jsem několika menšími pokoji a vešel jsem do velké haly. Kdybych chtěl, mohl jsem také použít chodbu už rovnou od schodů, ale to bych se vyhnul pár gobelínům na stěnách, a ty jsem chtěl opět pozdravit. Na jednom z nich byla idylická scéna s dvojicí, která odpočívala po obědě v přírodě. Na druhém byla lovecká scéna se psy a lovci, kteří obklíčili obrovského jelena.</p> <p>Potěšil jsem se pohledem na ně a zamířil jsem chodbou k zadnímu východu. Tam se znuděný strážný Jordy snažil vypadat velice ostražitě, jen co mne zaslechl přicházet. Zastavil jsem se s ním na chvilku a zjistil jsem, že tam musí strážit do půlnoci, což bylo ještě více než dvě hodiny.</p> <p>„Jdu dolů do města,“ řekl jsem. „Nevíš, kde bych se mohl dobře najíst i v tuto dobu?“</p> <p>„Na co máte chuť?“</p> <p>„Na mořské ryby,“ odpověděl jsem.</p> <p>„No, v Ráji námořníků maj dobrý jídla z mořskejch ryb, je to asi ve dvou třetinách cesty k Hlavnímu náměstí. Je to nóblový místo…“</p> <p>Potřásl jsem hlavou. „Ale já nechci žádný nóblový místo,“ oponoval jsem.</p> <p>„Potom prej je dobrý jídlo u Sítě… blízko rohu Smithovy a Železný ulice. To tedy určitě není nic nóbl.“</p> <p>„Ale ty bys tam sám nešel?“</p> <p>„Chodíval jsem tam,“ přiznal. „Teď to objevilo několik šlechticů a velkoobchodníků a já už se tam tak necejtím. Je to spíš jako klub.“</p> <p>„Sakra. Já nechci nějakou duchaplnou konverzaci nebo atmosféru. Já chci jenom dobrou čerstvou rybu. Kam bys šel ty?“</p> <p>„No, to je daleko. Musel byste jít až dolů do přístavu a je to až u ústí zálivu, trochu vpravo… Ale možná byste tam neměl chodit. Je už pozdě a tahle čtvrť nepatří po setmění k nejbezpečnějším.“</p> <p>„Není to náhodou v Mrtvé uličce?“</p> <p>„Někdo jí tak říká, pane, protože tam párkrát našli po ránu nějaké mrtvoly. Asi byste měl jít spíš do Sítě, když jdete takhle sám.“</p> <p>„Gérard mne tam jednou provedl, ale ve dne. Myslím, že to tam najdu. Jak se to tam jmenuje?“</p> <p>„U Krvavýho Billa.“</p> <p>„Díky. Vyřídím Billovi od tebe pozdrav.“</p> <p>Potřásl hlavou. „To nepůjde. Bylo to po něm pojmenováno na počest jeho odchodu na odpočinek. Teď tam šéfuje jeho bratranec Andy.“</p> <p>„Aha. Jak se to jmenovalo předtím?“</p> <p>„U Krvavýho Sama.“</p> <p>No, vždyť je to jedno. Dal jsem mu dobrou noc a vyrazil jsem. Sešel jsem pár schodů ze svahu, které vedly k zahradní cestičce a ta zase k postranní brance, kde mne další strážný pustil ven. Byla chladná noc, kdy bylo cítit podzimní ohně. Natáhl jsem tu vůni do plic a pomalu vydechl. Jak jsem zvolna mířil k hlavnímu náměstí, zaslechl jsem skoro zapomenutý vzdálený klapot kopyt na dlažbě, jako ozvěnu snu nebo dávnou vzpomínku. Byla bezměsíčná noc, ale plná hvězd, na náměstí pode mnou světélkovalo plno fosforeskujících koulí na vysokých tyčích, kolem kterých poletovaly můry.</p> <p>Když jsem došel na hlavní třídu, zvolnil jsem chůzi. Kolem mne projelo pár krytých kočárů. Starý muž, venčící malého zeleného dráčka, se dotkl klobouku a pozdravil mne. Ale bylo to spíš tím, že viděl, odkud přicházím, než tím, že by mne poznal. Moje tvář nebyla ve městě příliš známá. Moje duše se začala pozvolna uvolňovat a já cítil, že se do mne začíná vracet pohoda.</p> <p>Random nebyl zdaleka tak naštvaný, jak jsem předpokládal, že by mohl být. Jelikož Cyklický fantom ještě nijak nezavdal příčinu k nějakým potížím, zatím mne nenutil okamžitě se za ním vydat a vypnout ho. Jenom mne vyzval, abych o tom přemýšlel a našel nejlepší způsob, co v té věci podniknout. Flora ho již kontaktovala přede mnou a řekla mu, kdo je Luke. Zdálo se, že se mu ulevilo, když věděl, kdo je jeho nepřítel. I když jsem se ho ptal, neprozradil mi, co hodlá dále podniknout. Jenom se zmínil, že byl nedávno vyslán na Kashfu tajný agent, aby získal nějaké blíže nespecifikované informace. Zdálo se, že ho více trápí možnost, že ten kriminálník Dalt by stále mohl být mezi živými.</p> <p>„Na tom chlapovi je něco zvláštního…“ začal Random.</p> <p>„Co?“ otázal jsem se.</p> <p>„Viděl jsem Benedikta, jak ho probodl. To obvykle mívá za následek konec kariéry dotyčného jedince.“</p> <p>„Ten zkurvysyn má asi tuhý kořínek,“ podotkl jsem. „Nebo má z pekla štěstí. Nebo obojí.“</p> <p>„Jestli je to ten samej chlap, tak je to syn Desacratrix. Slyšel jsi o ní?“</p> <p>„Deela?“ zarazil jsem se. „To bylo její jméno? Nebyla to ta náboženská fanatička? Velice militantní.“</p> <p>Random přikývl. „Ta způsobila plno potíží okolo Zlatého Kruhu, zvláště u Begmy. Byl jsi tam někdy?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Nuže, nejbližší soused Begmy je Kashfa, což je to, co je na tvém příběhu obzvlášť zajímavé. Deela pořádala zhusta nájezdy na Begmu a oni nebyli schopni se s ní sami vypořádat. Konečně nás požádali o obranné spojenectví, které máme skoro se všemi královstvími ve Zlatém Kruhu – a otec se rozhodl osobně jít dát Desacratrix lekci. Ona dokonce zapálila svatyni Jednorožce. Otec vzal malé vojsko, porazil její oddíly, vzal ji do zajetí a pověsil pár jejích mužů. Ona však uprchla, a když už se na ni skoro zapomnělo, vrátila se zpět s čerstvými posilami a začala celý ten bordel nanovo. Begma znovu volala o pomoc, ale otec tentokrát neměl čas. Poslal tam Bleyse s velkým vojskem. Strhlo se tam několik šarvátek – protože oni byli nájezdníci, a ne vojáci – ale Bleys je konečně porazil a vykopal je pryč. Deela nakonec zahynula v čele svých oddílů.“</p> <p>„A Dalt?“</p> <p>„To je právě to, co teprve teď dává smysl, protože on se dlouhou dobu snažil co nejvíc nám znepříjemňovat život. Prostě chtěl pomstít matčinu smrt. Konečně dal dohromady na své poměry velice zdatné vojsko a pokusil se o nájezd na Amber. Dostal se mnohem dál, než bys čekal, skoro až ke Kolviru. Ale Benedikt ho tam čekal se svým nejlepším vojskem a rozsekal ho na kusy. Přísahal bych, že to byla Daltova smrt. Pár jeho mužů ho sice odtáhlo z bitevního pole, takže jsme nenašli jeho tělo. Kčertu! Kdo se tenkrát o to staral.“</p> <p>„Myslíš, že on by mohl být ten Lukův přítel, když byl dítě – a i později?“</p> <p>„Oba jsou zhruba stejně staří a skoro ze stejného místa. Je to docela možné.“</p> <p>Při chůzi jsem přemýšlel. Podle poustevníka neměla Jasra toho chlapce moc ráda. Tak jaká byla jeho úloha v této záležitosti? Došel jsem k závěru, že je tam příliš mnoho neznámých. Dal bych přednost skutečné znalosti věci před nějakým mudrováním. Takže jsem se rozhodl nechat to pro tento večer plavat a těšit se z večeře…</p> <p>Pokračoval jsem dolů po náměstí. Blízko jeho vzdálenějšího konce jsem zaslechl smích a viděl jsem, že pár opilců stále ještě posedává na svých stoličkách před kavárnou. Jeden z nich byl Droppa, ale nepoznal mě, a tak jsem mohl v klidu projít okolo. Nijak jsem nestál o jejich společnost. Zahnul jsem na Tkalcovskou ulici, která mne přivedla k místu, kde West Vine zatáčelo k přístavní čtvrti. Vysoká dáma s maskou a ve stříbrném plášti prošla spěšně okolo mne a nastoupila do čekajícího kočáru. Pohlédla zpět a usmála se pod maskou. Neznal jsem ji a docela mne to mrzelo, protože úsměv to byl hezký. Potom ke mně poryv větru zanesl kouř z krbu a pod nohama mi zašustilo spadané listí. Náhle jsem si uvědomil, že myslím na otce.</p> <p>Dolů ulicí a potom doleva na West Vine… Je to zde užší než na náměstí, ale stále dostatečně široké; mezi světly jsou větší vzdálenosti, ale stále je tu dostatek osvětlení pro nočního poutníka. Dva muži na koních projeli pomalu kolem mne a zpívali si písničku, kterou jsem nepoznal. Něco velkého a tmavého mi proletělo nad hlavou, a sedlo si to na střechu domu na protější straně. Ozvalo se odtamtud zakrákání a pak bylo ticho. Ploužil jsem se zatáčkou doprava a pak doleva, až začala celá série serpentýn. Cesta se stávala strmější. O chvilku později ke mně dorazila první vůně moře toho večera. Za chvilku nato, asi po dvou zatáčkách, se objevilo hluboko pode mnou moře, i když jeho mihotavá záře byla překryta jasem světel z Přístavní ulice. Směrem k východu bylo nebe slabě osvětleno. V dálce se objevil náznak horizontu. Po několika minutách pozorování jsem se domníval, že jsem zahlédl slabé mihotavé světélko z Cabry, ale zase jsem jej ztratil v další zatáčce cesty.</p> <p>Po mé pravé ruce tančilo po kočičích hlavách ostré bílé světlo jako rozlité mléko a připomínalo strašidelné tance duchů. Tečkovaná hůl nad tím připomínala reklamu nějakého strašidelného holiče, protože popraskaná koule na jejím vrcholu ještě stále vyzařovala zbytky fluorescence a vypadala jako lebka na holi, což mi připomnělo jednu hru, kterou jsem hrával jako dítě na Dvoře. Pár světelných paprsků klouzalo dolů po svahu, slabých, slabších, až nezbylo nic. Přešel jsem okolo a zaslechl z dálky křik mořských ptáků. Podzimní vůně splynula s vůní oceánu. Slabé světlo za mým levým ramenem stoupalo vzhůru nad oceán a zvolna se sunulo přes zvlněnou tvář hlubin.</p> <p>Moje chuť k jídlu během chůze vzrůstala. Před sebou na druhé straně ulice jsem spatřil dalšího chodce zachumlaného v tmavém kabátě. Už jsem myslel na rybu, kterou budu za chvíli jíst. Přidal jsem do kroku a druhého chodce rychle nechal za sebou. Kolem přejel jezdec na koni, avšak ten mířil opačným směrem, do kopce. Kočka ve dveřích se přestala cídit a pozorovala mne s vysoko vztyčeným ocasem. Letmo jsem z jednoho domu zaslechl manželskou hádku. Za dalším rohem už jsem očekával jasnou záři měsíce jako nějaké noční příšery.</p> <p>Za deset minut jsem konečně dorazil do přístavní čtvrti a našel cestu, kudy jít po Přístavní ulici. Tam už byl zjevný nedostatek pouličního osvětlení, až na pár smolných loučí a zrovna vycházející měsíc. Pach soli a mořských rostlin byl nyní mnohem pronikavější a sama ulice byla mnohem méně uhlazená než jiné kolem Hlavního náměstí; zaplněná různými odpadky, živější a mnohem hlučnější. Když nepočítám Droppu a jeho kumpány. Došel jsem na vzdálený konec zálivu, kde byly i zvuky moře mnohem silnější. Bylo jasně slyšet příboj a vlny, jak se rozbíjejí o molo, chřestí řetězy tam uvázaných lodí a pohupují a vržou menšími loďkami. Najednou jsem si vzpomněl, kde je asi Starbust, moje stará dobrá plachetnice.</p> <p>Sledoval jsem dlouhou zatáčku cesty na západním břehu přístavu. Párek velkých krys se hnal za kočkou právě ve směru, kam jsem měl namířeno. Cítil jsem zápach lidských výkalů a slyšel křik, řinkot skla a zvuky nějakého zápasu, takže jsem si byl skoro jist, že jdu správně. Odněkud přede mnou zdáli zazněl zvuk zvonku z bójky a také, ale mnohem blíže, velice monotónní zpěv dvou námořníků, kteří se vynořili zpoza nejbližšího rohu. Když mne spatřili, na chvilku zmlkli, ale pak pokračovali ve svém zpěvu. Přistoupil jsem blíže a pro jistotu zkontroloval tabulku na rohu. Ulice U Mořského vánku, hlásala cedule.</p> <p>To bylo to místo, které přezdívali Mrtvá ulička. Zabočil jsem do ní. Vypadala jako každá jiná. Prvních padesát kroků se nepovalovala žádná bezvládná těla ani žádní opilci. Pouze muž stojící ve dveřích se mi snažil prodat dýku a druhý s hustým knírem mi nabízel, že mi zorganizuje velice těsné spojení s někým mladým. Odmítl jsem oba a zjistil jsem, že už nejsem daleko od Krvavého Billa. Šel jsem dál. Při jednom ze svých pohledů po okolí jsem na vzdáleném konci zahlédl tři postavy v tmavých pláštích, které mne možná sledovaly. Zahlédl jsem je totiž i v Přístavní ulici. Ale snad to byla náhoda. Řekl jsem si, že jdou možná jenom stejným směrem, a nevšímal jsem si jich. Nic se nestalo. Hleděli si svého, a když jsem konečně našel Krvavého Billa a vstoupil dovnitř, prošli okolo a zamířili do bistra níže přes ulici.</p> <p>Otočil jsem se a prohlédl si Krvavého Billa. Bar byl napravo a stolky nalevo, na dveřích byly nějaké podezřelé skvrny. Z tabule jsem se dozvěděl, že si mám objednat u baru a oznámit, kam si hodlám sednout. Jídelní lístek byl napsán křídou na tabuli.</p> <p>Přistoupil jsem k baru a pozorován ostatními návštěvníky jsem čekal, až ke mně přišel statný muž s šedivými a neuvěřitelně rozcuchanými vlasy a optal se mne, co si dám. Poručil jsem si modrou mořskou rybu a ukázal na prázdný stůl vzadu. Přikývl a prostrčil lístek s mou objednávkou dírou ve zdi dozadu do kuchyně. Pak se mě optal, zda si chci s sebou vzít láhev Bayleho moči. Když jsem přisvědčil, vytáhl jednu láhev, odzátkoval a podal mi ji i se sklenkou. Zaplatil jsem a přesunul se k zadnímu stolu, který jsem si už předtím vyhlédl, a posadil se zády ke zdi. Petrolejové lampy blikaly skrz začazené cylindry kolem celé místnosti. Tři muži – dva mladí a jeden středního věku – hráli karty u rohového stolu vpředu a popíjeli z jedné láhve. Starší muž seděl sám u stolu po mé levici a něco pojídal. Měl u oka ošklivě vypadající jizvu a na židli vedle sebe měl položený bajonet s nabroušenou čepelí aspoň šest palců dlouhou. Muži s hudebními nástroji odpočívali, pravděpodobně mezi jednotlivými skladbami, u dalšího stolu. Nalil jsem si trochu žlutavého vína do sklenky a napil se. Jeho výraznou chuť jsem si pamatoval po léta. Dalo se pít. Baron Bayle měl několik vinic asi třicet mil na východ. Byl oficiální dodavatel vín pro Dvůr. Jeho červená vína byla vynikající. S bílými víny už takový úspěch neměl a někdy dodal na místní trh nějaká druhojakostní vína za nízkou cenu. Díky jeho emblému s obrázkem psa – byl milovník psů – se někdy říkalo jeho vínům Psí chcanky nebo Bayleho moč, podle toho, s kým jste mluvili. Milovníci psů někdy proti prvnímu názvu protestovali.</p> <p>Od chvíle, co jsem dorazil, jsem si všímal, že dva mladí muži sedící u baru se dívají mým směrem více než jenom příležitostně. Prohodili sem tam pár slov, kterým jsem nerozuměl, a pořád se smáli. Ignoroval jsem je a obrátil jsem svou pozornost na jídlo. Za chvíli řekl zjizvený muž tichým hlasem, aniž by se nějak pohnul nebo podíval mým směrem: „Rada zdarma. Myslím, že ti dva hoši u baru si všimli, že nemáte dýku, a chtěj vám způsobit nějaký potíže.“</p> <p>„Díky,“ odvětil jsem.</p> <p>Nijak zvlášť jsem se neobával, že bych si s nimi neuměl poradit, ale kdybych si mohl vybrat, raději bych se tomu vyhnul. Jestliže všechno, co bylo zapotřebí, byla viditelná zbraň, byla zde snadná pomoc.</p> <p>Po krátké meditaci tančil Logrus přede mnou. Krátce nato jsem měl patřičnou zbraň – ani moc dlouhou, ani moc těžkou, dobře vyváženou, s pohodlnou rukojetí – i s širokým černým páskem a pouzdrem. Zabralo mi to skoro tři minuty, částečně proto, že jsem byl stále nespokojen s výsledkem – když už si to opatrnost žádá, chci mít něco pořádného – a částečně proto, že je skoro obtížnější dosáhnout Stínu v blízkosti Amberu než kdekoliv jinde.</p> <p>Když už jsem držel dýku v ruce, vzdychl jsem a utřel si obočí. Pak jsem ji vytáhl zpoza stolu, rozepnul pásek, povytáhl kousek z pouzdra a viditelně položil na židli vedle sebe. Oba chlapci sledovali mé představení, tak jsem se na ně zazubil. Rychle si vyměnili pár vět, ale tentokrát se nesmáli. Nalil jsem si další sklenku vína a tentokrát ji vypil na jeden hlt. Pak jsem se vrátil ke svému jídlu, s kterým měl Jordy pravdu. Bylo velice dobré.</p> <p>„Pěknej trik,“ poznamenal chlap u vedlejšího stolu. „Ale asi to není jednoduchý se ho naučit.“</p> <p>„To teda ne.“</p> <p>„Chápu. Většina dobrejch věcí není snadná, to by je pak uměl každej. Ale ti dva po vás stále můžou jít. Záleží na tom, kolik toho vypili a jak jsou bezstarostný. Máte strach?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„To jsem si myslel. Ale oni někoho dnes dostanou.“</p> <p>„Jak to můžete tvrdit?“</p> <p>Poprvé na mne pohlédl a zašklebil se, vypadalo to dost hrozně. „To je vrozený. Je jich tu plno.“</p> <p>Hodil na stůl minci, vstal, zapnul si pásek, na hlavu si dal tmavý klobouk s pérem a vydal se ke dveřím.</p> <p>„Zdar.“</p> <p>Pokývl jsem.</p> <p>„Dobrou.“</p> <p>Když vyšel ven, začali si chlapci zase něco šuškat, ale tentokrát se spíš ohlíželi po něm než po mně. Učinili nějaké rozhodnutí, vstali a rychle vyšli ven. Chvíli jsem byl v pokušení je následovat, ale něco mne zadrželo. O chvíli později jsem zaslechl z ulice zvuky rvačky. Nedlouho potom se objevila ve dveřích postava, zakymácela se a sesula se dopředu. Byl to jeden z těch dvou opilců. Měl podříznuté hrdlo.</p> <p>Andy pokýval hlavou a poslal číšníka, aby informoval místní policii. Potom popadl tělo za paty a vytáhl je ven, jako by nechtěl bránit dalšímu přílivu zákazníků.</p> <p>Později, když jsem si objednával další rybu, optal jsem se, co se to stalo. Zasmál se s úšklebkem.</p> <p>„Není dobrý si něco začínat s posly Koruny,“ řekl. „Vybíraj si zdatný chlapíky.“</p> <p>„Ten chlápek, co tu seděl, pracuje pro Randoma?“</p> <p>Zkoumal mou tvář a pak přikývl: „Starej John pracoval i pro Oberona. Kdykoliv má cestu kolem, staví se tady.“</p> <p>„To by mě zajímalo, co měl teď asi za úkol?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Kdo ví, ale platil penězi z Kashfy a já vím, že není z Kashfy.“</p> <p>Zatímco jsem zdolával druhou mísu, přemýšlel jsem o tom. Ať to bylo cokoli, co chtěl Random zjistit na Kashfě, bylo to zrovna na cestě do zámku. Byl bych se vsadil, že to mělo co do činění s Lukem a Jasrou. Zajímalo mne, co to mohlo být a jaký užitek to přinese.</p> <p>Seděl jsem tam ještě dlouho po tom incidentu a přemýšlel. Sál byl nyní mnohem tišší, i když muzikanti začali hrát novou várku. Ti hoši pozorovali nás oba a John to jenom špatně pochopil, že se dívají na mne? Nebo se snad rozhodli jít po prvním, koho uvidí samotného? Po těchto myšlenkách jsem si uvědomil, že zase začínám myslet jako Ambeřan – hledající ve všem spiknutí –, a to jsem nebyl nazpět tak dlouho. Něco je ve vzduchu, pomyslel jsem si. Možná že je to dobře, že se má mysl začala opět ubírat po těchto cestách, jelikož jsem byl až příliš zabrán do sebe sama.</p> <p>Dopil jsem sklenku vína a nechal láhev na stole, i když ještě nebyla prázdná. Když jsem vše uvážil, zdálo se mi, že by nebylo dobré, abych dál zamlžoval své smysly. Vstal jsem a připnul si meč.</p> <p>Když jsem míjel bar, Andy na mne kývl. „Kdybyste potkal někoho z paláce,“ řekl potichu, „tak mu řekněte, že jsem nevěděl, co se tady chystá.“</p> <p>„Znal jste je?“</p> <p>„Jo. Byli to námořníci. Jejich loď připlula před několika dny. Dělali tady bordel už dřív. Utratili moc rychle prachy a pak hledali nějaký způsob, jak rychle zase k nějakejm přijít.“</p> <p>„Myslíte, že by to mohli být profesionálové – v odstraňování lidí?“</p> <p>„Vy myslíte kvůli tomu, čím je John? Ne. Na to se nechali příliš snadno nachytat, hlavně proto, že byli blbí. Dřív nebo později by narazili na někoho, kdo ví, co dělat, a skončili by tak jako tak. Nevěřím, že by je někdo najal na nějakou důležitou práci.“</p> <p>„On dostal i toho druhého?“</p> <p>„Jo. Nahoře na ulici. Taky se můžete jenom zmínit o tom, že byli v nesprávný čas na nesprávným místě.“</p> <p>Pozoroval jsem ho a on mrkl.</p> <p>„Viděl jsem vás tady před několika lety s Gérardem. Nikdy nezapomínám tváře lidí, který by mohlo bejt dobrý si pamatovat.“</p> <p>Přikývl jsem. „Děkuji. Skutečně máte dobré jídlo.“</p> <p>Venku se zatím ochladilo. Měsíc visel výš a moře bylo hlučnější. Ulice byla v mé blízkosti pustá. Z jednoho domu v Přístavní ulici se ozývala hlasitá hudba doprovázená smíchem. Když jsem šel kolem, podíval jsem se dovnitř a viděl jsem unaveně vyhlížející ženu, která se na malém pódiu podrobovala gynekologické prohlídce. Odněkud zblízka bylo slyšet rozbíjené sklo. Proti mně se potácel od zdi ke zdi opilec s jednou rukou napřaženou, aby se mohl zachytit, kdyby bylo zapotřebí. Šel jsem dál. Vítr zanaříkal mezi stožáry v přístavu a já jsem se přistihl, že si přeji, aby byl Luke na mé straně – jako za starých časů, než se všechno zkomplikovalo –, někdo mého věku a podobného smýšlení, s kým bych si mohl popovídat. Všichni moji příbuzní zde měli proti nám za sebou mnoho století cynismu a moudrosti, než aby mohli věci vidět stejně jako my.</p> <p>Po pár krocích se Frakira divoce zavrtěla okolo mého zápěstí. V ten okamžik nebyl nikdo poblíž, tak jsem ani nevytáhl svůj nový meč. Vrhl jsem se na zem a odkutálel se ke stínu napravo. Současně s tím jsem něco zaslechl z druhé strany ulice. Hned na první pohled jsem objevil šíp vyčnívající ze zdi. Když jsem viděl výšku, v jaké byl, a jeho pozici, nevsadil bych niklák, že mě mohl lehce trefit. Jeho sklon také naznačoval, že byl vystřelen ze směru, odkud jsem se zrovna snažil vzdálit.</p> <p>Nadzdvihl jsem se natolik, abych mohl vytáhnout svůj meč, a podíval jsem se napravo. V nejbližším domě nebylo žádné otevřené okno ani dveře. Byl úplně temný a jeho přední zeď byla teď ode mne necelých šest stop. Ale mezi sousedními domy byla nějaká mezera a bylo jasné, že šíp musel vyletět z tohoto místa.</p> <p>Znovu jsem se kus odkutálel za nízkou zastřešenou verandu, která se táhla podél celého domu. Opatrně jsem se vyškrábal nahoru. Pomalu jsem se pohyboval podél zdi tiše vpřed. Byl jsem dostatečně blízko otevřenému prostoru, abych mohl zaútočit na jakéhokoliv lučištníka, aniž by mohl vypustit další šíp. Najednou mne napadlo, že by mohl obejít budovu a chytit mne zezadu. Proto jsem se přitiskl ke zdi, napřáhl jsem meč před sebe a rychlým pohledem zkontroloval situaci za sebou. Frakira již byla připravena v mé levé ruce.</p> <p>Nebyl jsem si zcela jist, co udělám, když se dostanu až na roh a nikdo se neobjeví. Situace by vyžadovala kouzelnický útok. Všechna kouzla jsem již vyčerpal – v tomhle jsem byl neopatrný –, ovšem člověk se těžko ubrání je nevyužít v takových situacích, kdy se rozhoduje mezi bytím a nebytím. Zastavil jsem se. Kontroloval jsem svůj dech. Zaposlouchal jsem se…</p> <p>Byl velice opatrný, ale já jsem přesto zaslechl slabé zvuky ze střechy, jak se plíží kupředu. To ale nevylučovalo, že by nikdo další nemohl být za rohem. Nevěděl jsem, kolik lidí se může na této akci podílet, i když mi to začínalo připadat příliš promyšlené na pouhou loupež. V tom případě asi útočník nebyl jen jeden. A jejich síly mohou být rozděleny do několika směrů. Zůstával jsem na svém místě a má mysl přemýšlela jako o závod. Byl jsem přesvědčen o tom, že útok byl předem domluven. Představil jsem si lučištníka za rohem s nasazeným šípem, čekajícího na pokyn. Ten na střeše bude mít pravděpodobně dýku a ostatní asi taky…</p> <p>Potlačil jsem myšlenky typu, kdo by to po mně mohl jít, nebo, jak zjistili, kde jsem. Takové myšlenky v daném okamžiku nijak nemění situaci. Mohl jsem být stejně dobře mrtev, ať už to byli zloději, kteří chtěli moji peněženku, nebo najatí atentátníci vykonávající svou práci.</p> <p>Znovu ten zvuk ze střechy. Někdo byl zrovna nade mnou. Teď to může kdykoliv…</p> <p>S hlasitým výkřikem seskočil muž ze střechy přímo přede mne. Jeho skok byl pravděpodobně signálem pro lučištníka, protože zároveň s ním se objevil nějaký pohyb za rohem a ten byl zase doprovázen zvukem kroků spěchajících zpoza dalšího rohu za mnou.</p> <p>Ještě před tím, než se jeho nohy vůbec dotkly země, vypustil jsem Frakiru na muže ze střechy s úkolem zabít ho. Já jsem se zatím hnal na lučištníka za rohem s taseným mečem, ještě dříve než se celý vynořil. Můj úder přesekl jeho luk, rozsekl mu ruku a břicho. V můj neprospěch hovořilo to, že za ním stál další muž s mečem a někdo další se ke mně hnal přes verandu.</p> <p>Vrazil jsem do hrudi padajícího lučištníka a tlačil ho na muže za ním. Zároveň s tím jsem začal okamžitě sekat mečem kolem sebe v divoké obraně proti muži, který přeběhl verandu a zaútočil mi na hlavu. Ubránil jsem se a sám udělal výpad na jeho hruď. Přitom jsem zahlédl muže ze střechy, jak klečí na ulici a chrčí. To znamenalo, že Frakira odvedla dobře svou práci.</p> <p>Cítil jsem, že mám příliš odkrytá záda vůči muži původně stojícímu za lučištníkem. Budu muset rychle něco vymyslet, než bude jeho dýka ve mně. Předstíral jsem klopýtnutí, přenesl jsem svou váhu a změnil pozici.</p> <p>Zkusil proti mně výpad a bodl směrem dolů. Uskočil jsem na stranu a ohnal se po něm s využitím pohybu celého těla. Kdyby byl schopen korigovat úhel svého útoku, ucítil bych to za chvíli. Bylo to riskantní, ale neviděl jsem jinou možnost. I když můj meč vnikl do jeho hrudníku, nebyl jsem si úplně jist, zda mne i on nebodl. Zatím to tak nevypadalo. Nemohl jsem se o tom nijak přesvědčit, protože jsem setrvačností pokračoval v pohybu. Bylo to buď a nebo.</p> <p>Použil jsem svůj meč jako páku a otáčel i tím mužem při svém pokračujícím otáčivém pohybu a doufal jsem, že ho použiji jako štít před posledním útočníkem.</p> <p>Tento manévr byl úspěšný jenom částečně. Už bylo příliš pozdě vsunout mého napíchnutého a kroutícího se protivníka mezi nás úplně, ale alespoň to mělo za následek malou kolizi mezi ním a jeho parťákem. Získal jsem trochu času, protože klopýtl a musel sestoupit z verandy. Teď jsem zoufale potřeboval uvolnit svůj meč. Pak by to bylo jeden proti jednomu. Trhl jsem mečem…</p> <p>Smůla, smůla smůlovatá. Meč se zasekl do kosti a nešel uvolnit. A ten zbývající chlap už byl plně na nohou. Pohyboval jsem nyní již bezvládným tělem, abych ho udržel mezi námi. Mezitím jsem se snažil levou rukou uvolnit jeho meč, který stále svíral v pravé ruce.</p> <p>Všechno špatně. Byl jsem uvězněn ve smrtelném objetí. Jeho prsty byly jako ze železa a nechtěly meč pustit.</p> <p>Muž na ulici na mne vrhl vítězný úsměv a jeho meč začal hledat nejlepší pozici. Přesně v ten okamžik jsem zahlédl záblesk prstenu s modrým kamenem a již jsem nebyl na pochybách, zda jsem to byl zrovna já, po kom dnes večer šli.</p> <p>Poklesl jsem v kolenou, jak jsem strkal ruce pod jeho tělo a měnil polohu. Slyšel jsem křik. Přímo z ulice i ze vzdálenějších míst. Slyšel jsem lidi, kteří spěchali mým směrem. Všude kolem mne byla krev a já jsem si musel dávat pozor, abych na ní neuklouzl. Viděl jsem lučištníka i jeho luk, oba již k nepotřebě, ležící pod vzdálenějším koncem verandy. Uškrcený muž s mečem ležel roztažený na ulici nedaleko muže, který na mne teď útočil. Tělo, kterým jsem stále otáčel a pohyboval, ztěžklo a stalo se opravdu mrtvým břemenem. K mé nemalé úlevě se žádný další útočník nepřipojil k muži, kterému jsem musel čelit. Ten se pohyboval z místa na místo a připravoval se na útok.</p> <p>Tak dobře. Jedem.</p> <p>Vrhl jsem tělo vší silou proti útočníkovi a nezdržoval se pozorováním výsledku této akce. Nebezpečí, ve kterém jsem byl, mi nedopřálo čas na taková pozorovaní.</p> <p>Skočil jsem na ulici a snažil se kotoulem přes rameno dostat k ležícímu muži, který upustil meč, když se musel bránit útoku Frakiry. V letu jsem zaslechl nějaký úder a potom zachroptění odněkud zezadu, což znamenalo, že jsem alespoň trochu zasáhl cíl, tím jak jsem strčil mrtvého muže na toho druhého. Nakolik to bylo úspěšné se ještě nedalo posoudit.</p> <p>Pravou rukou jsem chňapl po rukojeti ležícího meče. Vyskočil jsem na nohy a bleskurychle se otočil ve směru odkud jsem přišel. Napřáhl jsem meč a nohy připravil do šermířského postoje.</p> <p>Byl nejvyšší čas. Už na mne dotíral sérií divokých útoků, kterou jsem stěží odvracel svou zuřivou obranou. Stále se usmíval, ale po prvním odraženém útoku zpomalil a po druhém zastavil úplně.</p> <p>Uklidnil jsem se a našel svou parketu. Byl silný, ale já jsem byl mnohem rychlejší. Okolo nás stálo několik lidí a pozorovalo nás. Zaslechl jsem několik výkřiků s naprosto neužitečnými radami. Nemohl jsem rozpoznat, komu z nás byly určeny. Ani mne to nezajímalo. Chvilku se držel, ale pak začal pozvolna ustupovat. To už jsem si byl jist, že ho dostanu.</p> <p>Ale chtěl jsem ho živého a to celou záležitost komplikovalo. Ten prsten s modrým kamenem, který se stále míhal a jiskřil přede mnou, obsahoval nějakou záhadu. A on znal tu správnou odpověď a tu jsem zase já potřeboval. Proto jsem ho musel držet pod tlakem a snažil jsem se ho srazit dolů a pak odzbrojit…</p> <p>Snažil jsem se ho pomaloučku otáčet, co nejpomaleji, jak jen to šlo. Doufal jsem, že ho zatlačím až k ležícímu tělu přes které škobrtne a spadne. Skoro to vyšlo.</p> <p>Když jeho noha šlápla na paži muže na zemi, přesunul váhu dopředu, aby udržel rovnováhu. Při jednom z těch záblesků okamžité inspirace, kdy člověk musí reagovat rychle a bez rozmýšlení, změnil pohyb do prudkého útoku, protože viděl, že můj meč byl trochu stranou, jak jsem se připravoval zaútočit, až klopýtne. Bylo mojí chybou, že jsem tak moc předešel skutečný vývoj událostí.</p> <p>Divokým otočením odrazil můj meč trochu stranou, přičemž jeho se také vychýlil, takže jsme se srazili skoro tělo na tělo. Toto otočení také způsobilo, že jsme se oba otočili stejným směrem, a bohužel umožnilo jeho levé pěsti plnou silou, ještě zesílenou setrvačností, udeřit mne do pravé ledviny.</p> <p>Okamžitě se mne snažil nakopnout levou nohou. Účinek té rány, když jsme se srazili, mi ukázal, že by mohl ještě i vyhrát. Když jsme padali na zem, snažil jsem se ze všech sil dostat nad něj a svým pláštěm, omotaným kolem levé ruky, zachytit oba meče. Nepodařilo se mi však dostat se nad něj. Spadli jsme oba současně tváří v tvář a rukojeť jednoho z mečů, řekl bych dokonce, že mého, mne udeřila silně do žeber.</p> <p>Pravou ruku jsem měl pod tělem a levá byla stále ještě zamotaná do pláště. Jeho levá ruka byla volná a byla dostatečně vysoko. Sápal se po mé tváři. Podařilo se mi ho do ní kousnout, ale nezadržel jsem ji. Mezitím jsem konečně vyprostil levou ruku a udeřil ho do tváře. Uhnul hlavou na stranu, snažil se mne kopnout kolenem do boku a potom vyrazil nataženými prsty proti mým očím. Chytil jsem ho za zápěstí a držel ho. Oba jsme měli pravé ruce stále ještě pod sebou a zdálo se, že jsme i váhově vyrovnáni. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo tisknout ho vší silou.</p> <p>Kosti jeho zápěstí zapraštěly v mém sevření a on poprvé za celou dobu vykřikl. Odtlačil jsem ho trochu stranou, pozdvihl se na kolenou, začal jsem vstávat a přitom ho zvedal s sebou. Konec představení, vyhrál jsem.</p> <p>Najednou se na mě zhroutil. Pomyslel jsem si, že je to jeho poslední trik, když vtom jsem spatřil dýku čouhající z jeho zad a ruku šklebícího se muže, který ji tam vbodl, jak se snaží ji vytáhnout ven.</p> <p>„Ty hajzle!“ zařval jsem anglicky – ale byl jsem si jist, že to pochopil – a praštil neznámého pěstí do tváře, až se zapotácel dozadu. Dýka mu vypadla z ruky. „Já jsem ho potřeboval živého!“</p> <p>Zachytil jsem svého dřívějšího nepřítele a uložil ho do co nejpohodlnější polohy.</p> <p>„Kdo vás poslal?“ optal jsem se. „Jak jste mě našli?“</p> <p>Slabě se zašklebil a vyplivl krev. „Zadarmo ani ťuk,“ řekl. „Optej se někoho jinýho,“ naklonil se dopředu a celého mne zašpinil krví.</p> <p>Stáhl jsem mu prsten z prstu a přidal ho do své sbírky těch zpropadených modrých kamenů. Vstal jsem a pohlédl na muže, který jej probodl. Dva další mu pomáhali na nohy.</p> <p>„Sakra, proč jsi to udělal?“ optal jsem se a vykročil k němu.</p> <p>„Zachránil jsem tvůj zatracenej život,“ zavrčel.</p> <p>„Prdlajs jsi zachránil. Měl jsi to nechat na mně. Potřeboval jsem ho živého.“</p> <p>V tom postava po jeho levici promluvila a já jsem ten hlas poznal. Vztáhla ruku k mé paži, kterou jsem se chystal muže znovu udeřit, aniž bych si to vůbec uvědomil.</p> <p>„Udělal to na můj rozkaz,“ řekla. „Měla jsem obavu o váš život a netušila jsem, že chcete toho muže živého.“</p> <p>Pohlédl jsem na její bledou hrdou tvář pod kapuci pláště. Byla to Vinta Bayleová, Cainova milenka, kterou jsem viděl naposled na pohřbu. Byla třetí dcerou Barona Bayleho, kterému Amber vděčil za nejednu veselou noc.</p> <p>Uvědomil jsem si, že se lehce třesu. Zhluboka jsem se nadechl a zase jsem nad sebou získal kontrolu.</p> <p>„Děkuji,“ promluvil jsem konečně.</p> <p>„Je mi to opravdu líto,“ prohlásila.</p> <p>Pokýval jsem hlavou. „Nevěděla jste to. Co se stalo, to se stalo. Jsem rád, že se mi aspoň někdo pokusil pomoci.“</p> <p>„Mohu vám stále pomoci,“ řekla. „Možná že jsem udělala chybu, ale taky je možné, že jste stále v nebezpečí. Pojďme odtud.“</p> <p>Přikývl jsem. „Okamžik, prosím.“</p> <p>Přistoupil jsem k uškrcenému muži a uvolnil Frakiru. Zmizela rychle v mém rukávě. Meč, který jsem použil, se vešel dobře do mého pouzdra, tak jsem ho tam po pečlivém otřeni zastrčil a upravil si opasek, který mi mezitím sklouzl dozadu.</p> <p>„Tak pojďme,“ řekl jsem jí.</p> <p>Všichni čtyři jsme vykročili zpátky k Přístavní ulici. Čumilové se nám rychle klidili z cesty. Někdo už pravděpodobně obíral ty mrtvé. I když se mi některé věci nelíbí, je to stále můj domov.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola pátá</emphasis></strong></p> <p>Kráčeli jsme s Lady Vintou a dvěma sloužícími z Domu Bayleů pod měsíčnou oblohou plnou hvězd, mořským mžením pryč od Mrtvé uličky. Bok mě stále ještě bolel, jak jsem se praštil rukojetí meče. Vlastně jsem mohl být rád, že jsem z té rvačky vyvázl jenom s bolavým bokem, mohl jsem být taky vážně zraněn. Nebyl jsem schopen říci, jak bylo možné, že mne našli tak rychle po mém návratu. Zdálo se, že by Vinta o tom mohla něco vědět, a já jsem měl sklon jí důvěřovat, protože jsem ji trochu znal a věděl jsem, že přišla o muže, mého strýce Caina, přičiněním mého dřívějšího přítele Luka, s nímž bylo vše nějak propojeno prostřednictvím modrých kamenů.</p> <p>Když jsme zahnuli z Přístavní ulice na cestu směřující k moři, zeptal jsem se jí, co má v plánu.</p> <p>„Myslel jsem, že půjdeme po Vine,“ řekl jsem.</p> <p>„Víte, že jste v nebezpečí,“ opáčila.</p> <p>„Řekl bych, že jako vždycky.“</p> <p>„Mohla bych vás vzít do domu mého otce ve městě,“ řekla, „nebo bychom vás mohli doprovodit do paláce, ale někdo ví, že jste zde, a nebude to trvat dlouho a zase vás najdou.“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>„Máme dole přivázanou loď. Můžeme plout podél pobřeží a ráno se dostat na venkovské sídlo mého otce. Musíte zmizet. Kdokoliv vás v Amberu hledá, bude sveden ze stopy.“</p> <p>„Myslíte, že bych v paláci nebyl v bezpečí?“</p> <p>„Snad ano,“ řekla. „Ale místa, kam chodíte, mohou být známa. Pojďte se mnou a budete úplně mimo.“</p> <p>„Ale až budu pryč a Random zjistí od jednoho ze strážců, že jsem šel do Mrtvé uličky, tak to vyvolá vážné znepokojení a různé dohady.“</p> <p>„Můžete se s ním ráno spojit pomocí Trumfů a říci mu, že jste na venkově. Pokud ovšem máte karty s sebou.“</p> <p>„Zase máte pravdu. Jak jste věděla, kde mne najít dnes večer? Těžko mne přesvědčíte, že jsme se potkali náhodou.“</p> <p>„To ne. Sledovali jsme vás. Byli jsme v tom bistru přes ulici naproti Billovi,“</p> <p>„Předvídali jste, co se stane?“</p> <p>„Myslela jsem na tuto eventualitu. Kdybych všechno věděla, snažila bych se tomu předejít.“</p> <p>„Co se to vůbec děje? Co o tom víte a jaká je vaše role v celé té záležitosti?“</p> <p>Zasmála se a já jsem si uvědomil, že je to vůbec poprvé, co jsem ji slyšel se smát. Nebyl to chladný posměšný smích, který bych očekával od Cainovy ženy.</p> <p>„Chtěla bych vyplout, dokud je příliv,“ řekla, „a vy chcete slyšet příběh, který zabere celou noc. Tak co to bude, Merline? Bezpečnost, nebo ukojení zvědavosti?“</p> <p>„Chtěl bych obojí, tak to vezmeme popořadě.“</p> <p>„Dobře,“ otočila se na menšího z mužů, na toho, kterého jsem praštil. „Jarle, jdi domů. Ráno řekni mému otci, že jsem se rozhodla vrátit se do Stromového Domu. Řekni mu, že byla hezká noc, tak jsem se rozhodla vzít si loď. Ale ani slovo o Merlinovi.“</p> <p>Muž přisvědčil. „Dobře, madam.“</p> <p>Otočil se a vykročil nazpět cestou, odkud jsme přišli.</p> <p>„Pojďme,“ řekla mně a většímu z mužů, jehož jméno, jak jsem se později dozvěděl, bylo Drew. Vedla nás dolů podle doků až k místu, kde byla uvázána dlouhá štíhlá plachetnice. „Hodně plachtíte?“ optala se.</p> <p>„Kdysi ano,“ přikývl jsem.</p> <p>„To je dobře. Můžete nám pomoci.“</p> <p>Což jsem taky udělal. Moc jsme nemluvili, vyjma povelů, které byly k věci. Odvázali jsme loď a zamířili ven z přístavu. Drew kormidloval a my se starali o plachty. Později jsme si rozdělili služby. Ten vítr, to nebylo žádné kouzlo, a přesto byl perfektní. Klouzali jsme pryč a bez potíží se vyhnuli hrázím. Když jsme si uložili své pláště, všiml jsem si, že má na sobě tmavé kalhoty a silnou košili. To bylo velmi praktické oblečení pro situaci, jako byla tato. V opasku, který měla na sobě, byl opravdový meč, a ne žádná ozdobná napodobenina. A z toho, jak se chovala, jsem usoudil, že tu věcičku asi umí i použít. Taky mi připomínala někoho, koho jsem nebyl schopen přesně zařadit. Nebylo to tím, jak vypadala, jako spíš gestikulací a hlasem. Nedařilo se mi to zjistit, ale měl jsem důležitější věci na přemýšlení. Jakmile jsme vklouzli do běžné rutiny, měl jsem chvíli času se zahledět přes tmavé vody a zrekapitulovat, co se stalo.</p> <p>Něco jsem o ní všeobecně věděl a taky jsem ji několikrát potkal při společenských příležitostech. Věděl jsem, že ví, že jsem syn Corwina a že jsem se narodil a vyrůstal na Dvoře Chaosu, a že jsem polovinou své krve byl spojen se starobylou historií Amberu samotného. Při naší poslední konverzaci byla informována, že jsem byl na několik let vyslán pryč do Stínu, abych se seznámil s životem tam a získal nějaké vzdělání. Je pravděpodobné, že ji strýc Caine nechtěl nechávat stranou rodinných záležitostí, což mne přivedlo k otázce, jak hluboký byl jejich vztah. Věděl jsem z doslechu, že spolu byli několik let. Tak mne zajímalo, kolik toho o mně opravdu ví. Cítil jsem se s ní relativně bezpečně, ale musel jsem se rozhodnout, kolik jsem jí ochoten prozradit při naší vzájemné výměně informací o našich nepřátelích. Měl jsem pocit, že by to měl být vzájemně výhodný obchod. Neviděl jsem žádný důvod, proč by měla mít o mne osobně nějaký zájem, kromě toho, že jsem byl člen rodiny, s kterou je obecně vhodné být zadobře. Její motiv v celé té záležitosti byla odplata za Cainovo zavraždění. Alespoň já jsem si to doposud myslel. S tímhle vědomím jsem přistupoval k tomuto dialogu. Bylo by dobré mít spojence. Ale já jsem se musel rozhodnout, kolik jí poskytnu informací z celkového obrazu. Nebyl jsem si zcela jist, že mám zájem na tom, aby se šťourala ve věcech, které mne obklopovaly. Na druhou stranu jsem si vůbec nebyl jist, jak moc se bude vyptávat. Pravděpodobně bude chtít vědět, kdo stojí za tou vraždou, ať už je to kdokoliv. Když jsem se podíval na její oválnou tvář zvýrazněnou měsíčním světlem, nebylo příliš těžké si za těmi rysy představit masku Nemesis.</p> <p>Jak jsme se plavili ve východním vánku pryč od pobřeží, kolem velké skály Kolvir, viděl jsem odlesk světel Amberu v jejích vlasech a byl jsem opět přemožen tím samým pocitem jako před chvílí. Ačkoliv jsem vyrůstal v temnotách a exotických osvětleních uprostřed neeuklidovských paradoxů na Dvoře, kde se krása skládala z více nadpřirozených částí, byl jsem k Amberu po každé návštěvě víc a víc přitahován, až jsem ho začal považovat za svůj domov. Nechtěl jsem, aby jej přepadl Luke se svými střelci, nebo aby Daltova žoldácká sebranka vnikla do jeho sousedství. Věděl jsem, že bych byl ochoten s nimi bojovat, abych Amber ochránil.</p> <p>Na pláži, blízko místa, kde byl k poslednímu odpočinku uložen Caine, jsem spatřil záblesk něčeho bílého, co se vzpínalo a co se nejprve pomalu a pak rychlen pohybovalo po svahu, až zmizelo za nějakým skaliskem. Řekl bych, že to byl Jednorožec, ale při té vzdálenosti, temnotě a rychlosti jsem si nebyl jist.</p> <p>Trochu později se do nás opřel báječný vítr, za což jsem byl velmi vděčen. Byl jsem unaven navzdory mému celodennímu spánku. Můj útěk z křišťálové jeskyně, setkání s Obyvatelem a pronásledování větrnou smrští s jejím maskovaným pánem, všechno to splynulo vjedno, jako by to byla jedna souvislá akce. A teď k tomu přibyla reakce na mou poslední bitku, se kterou jsem se také potřeboval vnitřně vyrovnat. Nechtěl jsem najednou nic jiného, než jenom poslouchat pleskání vln o loď, zatímco jsem pozoroval temnou linii pobřeží a slabě světélkující moře. Nechtělo se mi myslet, nechtělo se mi hýbat…</p> <p>Bledá ruka na mé paži.</p> <p>„Vy jste unaven,“ slyšel jsem, jak říká.</p> <p>„Řekl bych, že ano,“ slyšel jsem sebe.</p> <p>„Tady je váš plášť. Proč se do něj nezabalíte a neodpočinete si. Teď už je všechno hotovo. My dva to už lehce zvládneme. Už nepotřebujeme vaši pomoc.“</p> <p>Přikývl jsem. „Asi vás poslechnu. Děkuji.“</p> <p>„Nemáte hlad nebo žízeň?“</p> <p>„Ani ne. Měl jsem ve městě pořádné jídlo.“</p> <p>Ponechala ruku na mé paži. Vzhlédl jsem k ní vzhůru. Usmívala se. Bylo to poprvé, co jsem ji viděl usmívat se. Konečky prstů její druhé ruky se dotkly krvavých skvrn na mé košili.</p> <p>„Nedělejte si starosti. Postarám se o vás,“ řekla.</p> <p>Usmál jsem se na ni, protože jsem měl pocit, že to očekává. Stiskla mé rameno a opustila mne. Díval jsem se za ní a přemýšlel jsem, jestli jsem něco nevynechal, když jsem o ní před chvílí přemýšlel. Ale byl jsem příliš unaven, než abych mohl řešit nějaké nové neznámé. Moje myšlení se zpomalovalo a zpomalovalo…</p> <p>Záda opřená o zábradlí, jemně kolébán mořem, nechal jsem hlavu poklesnout. Přivřenýma očima jsem pozoroval tmavé skvrny na mé košili, na které před chvílí ukázala. Krev. Samozřejmě, že krev…</p> <p>„První krev!“ křičel Despil. „To je dost. Jsi spokojen?“</p> <p>„Ne!“ volal Jurt. „Vždyť jsem ho sotva škrábnul!“ skočil na svůj kámen a mával svým třírohým trispem směrem ke mně a naznačoval, že je připraven znovu zaútočit.</p> <p>Krev prýštila z rány v mém levém předloktí a kapala na zem v kapkách, které vypadaly jako malé rubíny. Pozdvihl jsem svůj fandom vysoko do polohy, v jaké ho nosili příslušníci gardy, a dal dolů svůj trisp, který jsem teď držel daleko vpravo vepředu. Pokrčil jsem koleno a pootočil jsem svůj kámen o 90 stupňů na naši společnou osu. Jurt okamžitě korigoval svoji pozici a ustoupil o šest stop. Otočil jsem svůj kámen o dalších 90 stupňů, takže to teď vypadalo, jako bychom stáli proti sobě vzhůru nohama.</p> <p>„Čubčí synu z Amberu!“ křičel a trojitý záblesk z jeho zbraně se hnal proti mně, aby se neškodně odrazil od mého fandomu a spadl dolů do Propasti Chaosu, nad kterou jsme jezdili.</p> <p>„Až po tobě,“ odpověděl jsem a sevřel držadlo svého trispu a zvedl jej nad hlavu. Pak jsem zmáčknutím kohoutku vypustil tři ostří tenká jako vlas.</p> <p>Odrazil paprsky svým fandomem. Na znovunabití trislivem je potřeba asi tří vteřin, ale já jsem předstíral, že útočím na jeho hlavu, a potom, když už reflexivně zvedl fand, vystřelil jsem na jeho kolena. Odrazil i to a pak spoléhaje na dobu nabití se otočil o plných 360 stupňů a vypálil na má ramena.</p> <p>Ale já už jsem tam nebyl. Obkroužil jsem ho a střelil na jeho nekrytá ramena. Byl jsem trochu z úhlu, tak jsem minul. Despil na svém velkém balvanu kroužil také po mé pravici, zatímco můj vlastní sekundant, Mandor, který byl původně vysoko nahoře, nyní rychle sestupoval. My dva jsme se na našich malých kamenech pohybovali rychle sem a tam, jako v bazénu s vířivkou. Jurt se snažil mne pronásledovat, předloktí, ke kterému je přivázán fandom, držel vodorovně a jenom s ním trochu pohupoval. Trisp držel ve střední útočné poloze. Viděl jsem jeho zuby, ale žádný úsměv to nebyl. Pohybovali jsme se po kružnici s poloměrem asi deset stop a snažili se nalézt nějakou skulinu pro vhodný útok.</p> <p>Trochu jsem svůj kámen pootočil z roviny, ve které jsme byli, a on mne okamžitě následoval, aby mi dělal společnost Zopakoval jsem to, stejně tak i on. Náhle jsem skočil 90 stupňů dopředu, pozdvihl fandom, pootočil zápěstí a vypálil dozadu.</p> <p>Trisliver se zabodne nejvýše třičtvrtě palce pod povrch, proto, když jde o něco důležitého, jsou oblíbenými terči krk, oči, vnitřní zápěstí a vůbec místa s tepnami. Ale i jinak, když zasáhnete soupeře dostatečným množstvím zásahů, můžete mu zamávat sbohem a on se odebere tam, odkud už není návratu.</p> <p>„Krev!“ řval Mandor, když spatřil pod Jurtem skvrnu, která se stále zvětšovala. „Jste spokojeni, pánové?“</p> <p>„Já jsem spokojen,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Já ne!“ řval Jurt a točil se ke mně, aby mne napadl zprava. „Optej se mne znovu, až trefím jeho hrdlo.“</p> <p>Jurt mne nenáviděl ještě dříve, než se naučil chodit, a to z důvodu, který znal jen on. Ačkoliv já jsem proti němu celkem nic neměl, bylo nad mé síly ho mít rád. Vycházel jsem docela dobře s Despilem, i když on spíše stranil Jurtovi. Ale to bylo pochopitelné, protože byli vlastní bratři a Jurt byl ještě dítě.</p> <p>Z Jurtova trispu se opět zablesklo a já jsem odpověděl stejně. Z obou trispu zahřmělo současně. Vzduch mezi námi byl plný blesků, jak jsme oba odrazili útok. Nabil jsem, jak jsem jen mohl nejrychleji, a znovu jsem vypálil, tentokrát níž. Jeho útok byl veden nahoru a oba skončily na fandech.</p> <p>Posunuli jsme se blíž.</p> <p>„Jurte,“ řekl jsem, „když jeden z nás toho druhého zabije, ten druhý bude vyděděnec. Skončeme to.“</p> <p>„To mi stojí za to,“ odpověděl. „Snad si nemyslíš, že toho teď nechám?“ A okamžitě vypálil na můj obličej. Tentokrát jsem pouze reflexivně zdvihl obě ruce, jak s trispem, tak s fandomem. Tak tak jsem odrazil útok a přitom jsem nechtěně vystřelil. Slyšel jsem jeho výkřik.</p> <p>Když jsem spustil fandom do výše očí, spatřil jsem, jak se naklonil dopředu, jeho trisp padal do hlubiny a s ním i jeho levé ucho a on se snažil zachytit část skalpu, který se povážlivě uvolnil. Mandor a Despil už k němu spěchali. „Prohlašujeme váš souboj za skončený!“ křičeli a já jsem pootočil hlaveň trispu do bezpečné polohy.</p> <p>„Jak je na tom?“ optal se mne Despil.</p> <p>„Nevím.“</p> <p>Jurt ho nechal přiblížit, aby ho mohl prohlédnout. Po chvíli Despil řekl: „Bude v pořádku. Ale Matka bude pořádné naštvaná.“</p> <p>Přikývl jsem. „Byl to jeho nápad.“</p> <p>„Já vím. Pojďme, ať už jsme pryč.“ Pomáhal Jurtovi dostat se přes Okraj a ten vlekl svůj fandom jako zlomené křídlo. Šel jsem pomalu za nimi. Sawallův syn Mandor, můj nevlastní bratr, mi položil ruku kolem ramen.</p> <p>„Tys to nechtěl,“ poznamenal. „Já vím.“</p> <p>Přikývl jsem a skousl rty. Despil měl ale pravdu s Lady Darou, naší matkou. Přála víc Jurtovi a nějak uvěřila tomu, že to byla moje chyba. Někdy jsem měl pocit, že má raději své syny, které měla se Sawallem, starým Hrabětem Okraje, kterého si vzala po rozchodu s otcem, než mne. Jednou jsem ji zaslechl, jak říká, že jí připomínám otce, kterému jsem prý byl dost podobný. Zamyslel jsem se znovu nad Amberem a jinými místy ve Stínu a ucítil svou obvyklou palčivou bolest strachu. To ke mně vždy přivolalo Logrus, který byl mým lístkem do cizích zemí. Věděl jsem, že to budu muset zkusit dříve, než jsem původně zamýšlel.</p> <p>„Pojďme se podívat na Suhuye,“ řekl jsem Mandorovi, když jsme spolu vylézali z Propastí. „Chci se ho zeptat na spoustu věcí.“</p> <p>Když jsem konečně odešel do koleje, nestrávil jsem příliš času psaním dopisů domů.</p> <p>„…doma,“ říkala Vinta, „už za chvíli. Napijte se vody,“ a podala mi láhev.</p> <p>Napil jsem se několika dlouhými doušky a vrátil láhev zpět. „Díky.“</p> <p>„Vy jste byl skutečně mimo,“ podotkla.</p> <p>„Mluvil jsem ze spaní?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>„Měl jste špatné sny?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Mohly by být i horší.“</p> <p>„Možná že jste byl trochu neklidný těsně předtím, než jsem vás vzbudila.“</p> <p>„Oh.“</p> <p>Daleko před námi jsem viděl na tmavém výběžku nějaké světlo. Mířila k němu.</p> <p>„Až mineme to světlo, dostaneme se na dohled Baylesportu. Budou tam čekat snídaně a koně.“</p> <p>„Jak daleko je to do Stromového Domu?“</p> <p>„Asi pět kilometrů pohodlné jízdy,“ odpověděla.</p> <p>Zůstala vedle mne a mlčky sledovala linii pobřeží. Bylo to prvně, co jsme tak prostě seděli vedle sebe, já s prázdnýma rukama a s čistou hlavou. Můj kouzelnický cit byl v té chvíli vyrušen. Cítil jsem přítomnost něčeho nadpřirozeného. Ne nějakého jednoduchého kouzla nebo aury nějakého kouzelného předmětu, který by mohla mít u sebe, spíše něčeho velmi křehkého. Vyvolal jsem svá vidění a obrátil je na ni. Nebylo tam na první pohled nic zřejmého. Ale opatrnost velela zkoumat dále. Zapojil jsem do svého sledování i Logrus…</p> <p>„Prosím, nedělejte to,“ řekla.</p> <p>Prostě jsem udělal faux pas. Můj pokus byl asi velmi neohrabaný.</p> <p>„Promiňte,“ řekl jsem. „Neuvědomil jsem si, že jste studovala Umění.“</p> <p>„Nestudovala jsem to,“ odpověděla, „ale jsem citlivá na takové pokusy.“</p> <p>„V tom případě byste je sama mohla provádět.“</p> <p>„Mám jiné zájmy,“ podotkla.</p> <p>„Jenom jsem myslel, že někdo na vás mohl vložit nějaké kouzlo,“ zkoušel jsem se omluvit „Chtěl jsem jenom vyzkoušet…“</p> <p>„Cokoliv jste viděl,“ řekla. „Nechte to být.“</p> <p>„Jak myslíte. Omlouvám se.“</p> <p>Musela vědět, že teď nemohu přestat, jestliže je přítomno něco nadpřirozeného a neznámého, co představuje potenciální nebezpečí. Proto pokračovala: „Já vás ujišťuji, že to není nic, co by vám mohlo ublížit. Právě naopak.“</p> <p>Čekal jsem, ale zřejmě už neměla co dodat k tomuto tématu. Tak jsem ji nechal být, alespoň pro tentokrát. Odvrátil jsem svůj pohled zase směrem k majáku. Co mne to s ní vlastně svedlo dohromady? Jak vůbec věděla, že jsem zpátky ve městě a že jdu sám do Mrtvé uličky? Musela tušit, že se vynoří tyto otázky, a jestliže v tom byla dobrá vůle, měla by být ochotna mi to vysvětlit. Otočil jsem se k ní a ona se zase usmívala.</p> <p>„Vítr se mění,“ řekla a vstala. „Omluvte mě. Mám práci.“</p> <p>„Mohu vám nějak pomoci?“</p> <p>„Za chvilku. Já vás zavolám, až bude potřeba.“</p> <p>Díval jsem se, jak odchází, a měl jsem zvláštní pocit, že mne taky pozoruje, ať se dívá kamkoliv. Uvědomil jsem si, že tento pocit je se mnou již delší dobu, jako to moře.</p> <p>* * *</p> <p>Za chvíli jsme přistáli, dali všechno na lodi do pořádku a vykročili na kopec směrem k hostinci, kterému se kouřilo z komína. Nebe na východě už bledlo. Po vydatné snídani už bylo všude okolo jasné denní světlo. Zašli jsme do stáje, kde na nás čekali tři klidní koně, aby nás odvezli na otcovu usedlost.</p> <p>Byl jeden z těch jasných jiskrných podzimních dní, kterých s blížícím se koncem roku valem ubývá. Konečně jsem se cítil trochu odpočatě a k mé velké radosti měli v hostinci kávu – což není na Amberu mimo palác tak běžné –, takže jsem si mohl dopřát svůj ranní šálek. Bylo velice příjemné projíždět volným tempem krajinou a cítit vůni země, pozorovat opar nad poli a padající listí, cítit vítr a pozorovat ptáky, jak se houfují k odletu na Ostrovy Slunce. Jeli jsme tiše a nic nerušilo mé rozjímaní. Vzpomínky na žal, zradu, utrpení a násilí jsou velice silné, ale vadnou proti okamžikům, jako byl tento. Když zavřu oči a představím si běh těch dní, vidím sebe jet s Vintou Bayleovou pod ranním nebem mezi kamennými domy a ploty toho vinařského kraje ve východním Amberu, kde kosa Času nemá žádnou moc zasáhnout ani kousek srdce.</p> <p>Po příjezdu na Stromový Dům jsme zanechali koně v péči čeledínů, kteří se postarali o jejich navrácení. Drew se potom odebral do svého příbytku a my s Vintou jsme vykročili k hlavnímu domu na vrcholku kopce. Byla vidět horská údolí a svahy porostlé vinnou révou. Po cestě k domu nás doprovázelo velké množství psů, kteří se snažili dát nám všemožně najevo své přátelství a ještě vevnitř jsme dlouho slyšeli jejich uvítací štěkot. Prošli jsme vstupní halou vykládanou dřevem s vysokým stropem, obrovskými okny, portréty předků, sbírkou starých zbraní a několika gobelíny a vystoupili po schodech nahoru.</p> <p>„Tohle bude váš pokoj,“ otevřela Vinta dveře z tmavého dřeva a já vstoupil dovnitř. Byl to prostorný pokoj s velkým oknem, z kterého bylo vidět do údolí táhnoucího se k jihu. „Tamhle je koupelna,“ ukázala na dveře po mé levici.</p> <p>„Díky. Je tu všechno, co potřebuji.“</p> <p>„Tak si trochu odpočiňte,“ přešla k oknu a podívala se dolů. „Jestli souhlasíte, můžeme se sejít za hodinu dole na terase.“</p> <p>Přešel jsem k ní a podíval se na velkou terasu, velice příhodně zastíněnou stromy. Jejich listí teď zářilo spoustou barev od žluté po rudohnědou a některé listy již ležely na podlaze. Bylo tam několik lehátek, nyní prázdných, a stolů se židlemi a kolem nich bylo vkusně naaranžováno několik keřů v květináčích. „Dobrá.“</p> <p>Otočila se ke mně. „Máte nějaké speciální přání?“</p> <p>„Nepohrdl bych šálkem nebo dvěma kávy, jestli je to možné.“</p> <p>„Uvidíme, co se v tom dá udělat.“ Usmála se a zdálo se, jako by se ke mně naklonila. V ten okamžik to vypadalo, že chce, abych ji objal. Ale jestli to nechtěla, bylo by to hloupé. Za těchto okolností jsem stejně neměl žádný zájem o důvěrnosti tohoto druhu, zvláště když jsem si nebyl jist, jakou hru se mnou hraje. Vrátil jsem jí úsměv, potřásl rukou a poděkoval. „Podívám se asi do té koupelny.“</p> <p>Otočila se ke dveřím a vyšla ven.</p> <p>Zout si boty bylo velmi příjemné. Ještě mnohem lepší bylo ležet pěkně dlouho v horké vodě.</p> <p>Později, už v nově vyčarovaném hávu, jsem sestoupil po schodech a našel dveře, které vedly z kuchyně na terasu. Vinta oblečená v hnědých jezdeckých kalhotách a volné blůze, odpočatá a upravená, již seděla u stolu na východním konci terasy. U stolku byly dvě židle a na něm jsem zahlédl kávovou konvici a tác se sýrem a ovocem. Přešel jsem k ní a sedl si.</p> <p>„Našel jste vše, co jste potřeboval?“ optala se mne.</p> <p>„Úplně,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Upozornil jste Amber, kde jste?“</p> <p>Přisvědčil jsem. Random byl trochu rozzloben, že jsem se vzdálil, aniž bych ho předem informoval, ale neřekl ne. Když zjistil, že nejsem nijak daleko, jeho rozladění skoro vyprchalo a nakonec mne málem pochválil za mou opatrnost, se kterou se hodlám ukrýt hned po tak zvláštním útoku na mou osobu.</p> <p>„Měj oči otevřené a informuj mne,“ byla jeho poslední slova.</p> <p>„Dobře. Dáte si kávu?“</p> <p>Nalila kávu a pokynula k tácu. Vzal jsem si jablko a zakousl se do něj.</p> <p>„To se dějí věci,“ začala dvojsmyslně a nalévala si kávu.</p> <p>„To nemohu popřít,“ přisvědčil jsem.</p> <p>„Vaše potíže jsou skutečně rozmanité a četné.“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>Napila se trochu kávy. „Vadilo by vám říci mi o nich něco?“ přišla konečně s přímou otázkou.</p> <p>„Jsou až příliš četné,“ odtušil jsem. „Vy sama jste včera naznačila, že váš příběh je také pěkně dlouhý.“</p> <p>Slabě se usmála. „Zdá se mi, že stále ještě nemáte zvláštní důvod mi důvěřovat,“ řekla. „Jasně vidím, jak si říkáte, proč důvěřovat někomu, koho moc neznáte, když se kolem děje něco nebezpečného a vy nevíte co. Mám pravdu?“</p> <p>„To mi zní, jako byste měla něco za lubem.“</p> <p>„Přiznávám, že vaše zdraví je pro mne prvořadou záležitostí.“</p> <p>„Myslíte, že mohu představovat způsob, jak dostat Cainova vraha?“</p> <p>„Ano,“ přikývla, „a protože se mohou stát i vašimi vrahy, ráda bych je dostala.“</p> <p>„Mám tomu rozumět tak, že hlavní důvod není odplata?“</p> <p>„Ano, radši bych chránila živé, než mstila mrtvé.“</p> <p>„Ale to je částečně akademická debata, jestliže je to v obou případech ta samá osoba. Nezdá se vám?“</p> <p>„Nejsem si úplně jistá,“ řekla, „že to byl Luke, kdo na vás včera poslal ty zabijáky.“</p> <p>Položil jsem jablko vedle svého hrnečku a dlouze se napil. „Luke?“ zaváhal jsem. „Jaký Luke? Co víte o nějakém Lukovi?“</p> <p>„Lucas Reynard,“ řekla pevně, „který cvičil v divočině u řeky Pecos na severu Nového Mexika bandu žoldáků, zásoboval je speciální municí a výbušninami, které budou použity v Amberu, pak je poslal domů, aby čekali na jeho pokyn ke shromáždění a vydali se sem – pokusit se o něco, co zkusil jeho otec před několika lety.“</p> <p>„Sakra!“ vydechl jsem.</p> <p>To by leccos vysvětlovalo – například proč byl Luke tak vyčerpán po návratu do Hiltonu v Novém Mexiku, a jeho pokus to vysvětlit tím, že se rád prochází podél Pecosu, nález té zvláštní munice v jeho kapse – a ještě mnohem více to ozřejmilo jeho časté obchodní cesty. Nikdy jsem se na to z tohoto úhlu nepodíval, ale zapadalo to do mých vlastních objevů.</p> <p>„Dobře,“ připustil jsem, „asi znáte Luka Reynarda. Vadilo by vám, kdybyste mi řekla, jak jste to zjistila?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Ano, vadilo. Mám obavu, že chcete tu hru hrát jenom podle svého a vytáhnout ze mne postupně všechno. Víc by se mi líbilo, kdybyste mi teď řekl něco vy. Co vy na to?“</p> <p>„Každý z nás toho může kdykoliv nechat?“</p> <p>„Pokud se nedomluvíme, je hra u konce.“</p> <p>„Dobrá.“</p> <p>„Takže teď vy dlužíte informaci mně. Zrovna jste se vrátil do Amberu. Kde jste byl?“</p> <p>Povzdychl jsem si a kousl znovu do jablka. „Nejste troškař,“ odpověděl jsem konečně. „To je složitá otázka. Byl jsem na moc místech. Odpověď záleží na tom, odkud chcete, abych začal.“</p> <p>„Tak to třeba zkuste z bytu Meg Devlinové do včerejška.“</p> <p>Zakuckal jsem se kusem jablka. „To jsou věci. Vy teda máte sakra dobrý zdroj informací,“ poznamenal jsem. „Za tím musí být Fiona. Vy spolu nějak spolupracujete?“</p> <p>„Nejste na řadě s otázkama,“ řekla. „Ještě jste neodpověděl.“</p> <p>„No tak dobře. Fiona a já jsme se vrátili do Amberu hned po tom, co jsem opustil Megin byt. Hned další den mne poslal Random vypnout můj stroj, který jsem nazval Cyklický fantom. To se mi nepodařilo, ale padl jsem cestou na Luka. Po pravdě řečeno, pomohl mi z jedné ošemetné situace. Po menším nedorozumění jsem použil zvláštní Trumf, abych Luka a sebe dostal do bezpečí. Později mne ale Luke uvěznil v křišťálové jeskyni…“</p> <p>„Aha!“ vylétlo z ní.</p> <p>„Mám tady skončit?“</p> <p>„Ne, pokračujte.“</p> <p>„Byl jsem tam uvězněn asi měsíc, i když tady je to asi jen pár dnů. Dostal jsem se odtamtud díky dvěma chlápkům, kteří dělali pro dámu jménem Jasra. Měl jsem s nimi nějaké spory a potom i s ní. Díky Trumfům jsem se dostal do San Francisca, k Floře. Tam jsem chtěl znovu prohlédnout byt, kde došlo k vraždě…“</p> <p>„Juliin byt?“</p> <p>„Ano. V něm jsem objevil magickou bránu, kterou se mi podařilo otevřít. Tamtudy jsem se dostal do místa zvaného Pevnost Čtyř Světů. Zrovna se tam bojovalo. Útočníky pravděpodobně vedl chlápek jménem Dalt, což je místně uznávaná veličina. Nakonec mne proháněl vzdušný vír a volal na mne nějaký maskovaný kouzelník. Pomocí Trumfů jsem se dostal domů – ano, včera.“</p> <p>„A to je všechno?“</p> <p>„V kostce ano.“</p> <p>„Vynechal jste něco?“</p> <p>„No, jistě. Například po cestě seděl na Prahu Obyvatel, ale dostal jsem se přes něj.“</p> <p>„To nemyslím. To k tomu patří. Ještě něco?“</p> <p>„Měl jsem dvě zvláštní spojení, která končila v květinách.“</p> <p>„Řekněte mi o tom.“</p> <p>Tak jsem jí to řekl.</p> <p>Když jsem skončil, pokývala hlavou. „Tak jste mi to objasnil,“ řekla.</p> <p>Dopil jsem kávu a dojedl jablko. Znovu naplnila můj šálek.</p> <p>„Teď je řada na mně,“ podotkl jsem. „Co znamenalo to 'Aha', když jsem se zmínil o křišťálové jeskyni?“</p> <p>„Byly to modré křišťály, co? A zablokovaly vaše síly.“</p> <p>„Jak to víte?“</p> <p>„Stejnou barvu měl kámen na prstenu toho mrtvého, který jste včera sebral.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Vstala, obešla stůl, zastavila se kousek ode mne a ukázala na můj levý bok.</p> <p>„Dal byste věci z kapsy na stůl?“</p> <p>Usmál jsem se. „Proč ne. Jak to všechno víte?“</p> <p>Neodpověděla, ale pak se vynořila další otázka. Vyndal jsem celý sortiment svých modrých kamenů z kapsy – úlomky z jeskyně, knoflík, který jsem utrhl, a ten prsten – a položil je na stůl.</p> <p>Vzala knoflík, prohlížela ho a pak pokývala hlavou.</p> <p>„Tak i tenhle máte,“ poznamenala.</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>Ignorovala mou otázku a namočila pravý ukazováček do trošky kávy rozlité na podšálku. Potom prstem namalovala tři kruhy okolo kamenů ležících na stole, pokývala hlavou a vrátila se na své místo. Přikázal jsem svému nadpřirozenému vidění sledovat, co se děje, a spatřil jsem, že vybudovala okolo kamenů silovou klec. Po chvíli pozorování se mi zdálo, jako by kameny vypouštěly slabé obláčky modrého dýmu, který teď zůstával uvnitř kruhů.</p> <p>„Mám pocit, že jste říkala, že nejste čaroděj.“</p> <p>„To taky nejsem,“ odpověděla.</p> <p>„Ušetřím si otázku, ale pokračujte v odpovědi na tu předchozí. Co je tak důležitého na těch kamenech?“</p> <p>„Mají silný vztah k té jeskyni a k sobě navzájem,“ řekla mi. „Málo odolná osoba by mohla podlehnout jejich psychickému vleku a následovat je, kam by chtěly. Možná až do jeskyně.“</p> <p>„Myslíte i skrz Stín?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Intriky! Ale musím se přiznat, že nevidím nějaký zvláštní smysl v tom všem.“</p> <p>„Ale to není všechno! Když si odmyslíte přitahování jeskyně, uvědomíte si i další aspekty. Když se naučíte rozeznat ten pravý kámen, můžete toho, kdo ho nosí, všude sledovat.“</p> <p>„To už zní užitečněji. Myslíte, že mne ti chlapi včera našli, protože jsem měl kapsu plnou těchhle šutrů?“</p> <p>„Pravděpodobně jim to pomohlo, ale ve vašem případě možná ani nebyla jejich přítomnost nutná.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Ty kameny mají ještě následný efekt. Každý, kdo měl nějaký kámen v držení, je jím označen a může být sledován i když jej odhodí. Můžete být tedy sledován, i když už ten kámen nemáte. Máte pak už svou vlastní značku.“</p> <p>„Vy tedy myslíte, že i teď bez nich jsem označkován?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jak dlouho to trvá, než se toho člověk zbaví?“</p> <p>„Já si nejsem jistá, jestli to vůbec jde.“</p> <p>„Musí existovat nějaký způsob, jak to skončí.“</p> <p>„Nejsem si tím jistá, ale řekla bych, že znám pár způsobů, jak by to mohlo jít“</p> <p>„Tak je řekněte.“</p> <p>„Vzor Amberu nebo dohoda s Logrusem Chaosu. Oni jsou schopni rozložit člověka na kousky a znovu ho složit v čistší formě. Jsou známí tím, že zbavili lidi různých vlastností. Jestli si dobře vzpomínám, byl to Vzor, kdo vrátil vašemu otci paměť.“</p> <p>„Ano – radši se ani nebudu ptát, jak víte o Logrusu – můžete mít pravdu. Jako vždycky jsem v tom až po uši. Takže vy myslíte, že mne teď mohou sledovat, ať už s kameny, anebo bez nich?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jak to všechno víte?“ optal jsem se.</p> <p>„Mám pro to zvláštní cit – a to byla otázka navíc. Ale odpověď je zdarma pro zdar naší společné akce.“</p> <p>„Díky. Myslím, že je řada zase na vás.“</p> <p>„Před smrtí navštěvovala Julie okultistu Viktora Melmana. Víte proč?“</p> <p>„Studovala u něj, hledala v určitém smyslu slova další rozvoj své osobnosti, alespoň co vím od jednoho chlapíka, který se s ní tou dobou stýkal. To bylo až po tom, co jsme se rozešli.“</p> <p>„To jsme si nerozuměli,“ skočila mi do řeči. „Víte, proč si přála ten rozvoj osobnosti?“</p> <p>„To vypadá jako otázka navíc pro mě, ale asi vám jednu dlužím. Ten chlápek, se kterým jsem mluvil, mi řekl, že jsem ji vyděsil, že byla přesvědčena o mých neobvyklých schopnostech a tohle měla být určitá sebeobrana.“</p> <p>„Dokončete to,“ řekla.</p> <p>„Co tím myslíte?“</p> <p>„To není celá odpověď. Udělal jste něco, proč tomu věřila a bála se vás?“</p> <p>„Myslím, že ano. Teď mám dotaz já: jak vůbec víte o Julii?“</p> <p>„Byla jsem tam,“ odpověděla. „Znala jsem ji.“</p> <p>„Pokračujte.“</p> <p>„To je všechno. Teď je řada na mně.“</p> <p>„To asi ale není všechno.“</p> <p>„To je všechno, co vám k tomu řeknu. Berte, nebo nechte tak.“</p> <p>„Podle naší dohody mohu teď skončit.“</p> <p>„Můžete. Skončíte?“</p> <p>„Co chcete vědět dál?“</p> <p>„Podařilo se vypěstovat Julii ty schopnosti, které chtěla?“</p> <p>„Říkal jsem vám, že jsme se spolu přestali stýkat předtím, než začala podnikat tyhle věci. Opravdu to nevím.“</p> <p>„Vy jste našel vstupní otvor, kterým se pravděpodobně dostala dovnitř ta bestie, co ji zabila. Mám dvě otázky – ne abyste mi na ně odpověděl, ale abyste o nich přemýšlel. Za prvé: proč někdo chtěl, aby zemřela? A proč tímto způsobem? Nezdá se vám to zvláštní? Umím si představit mnohem jednodušší způsob, jak se někoho zbavit.“</p> <p>„Máte pravdu,“ souhlasil jsem. „Zbraň je vždycky jednodušší než magie. A o tom proč mohu jenom spekulovat. Předpokládal jsem, že to byla past přichystaná na mne. A Julie byla obětována jako součást celé akce. Byl to můj každoroční dárek k třicátému dubnu. Víte o tom?“</p> <p>„To nechme na později. Je vám jistě známo, že čarodějové mají různé styly, jako malíři, spisovatelé nebo hudebníci. Když jste našel ten otvor u Julie, bylo tam něco, co by mohlo prozradit rukopis tvůrce?“</p> <p>„Pokud si dobře vzpomínám, nebylo tam nic zvláštního. Samozřejmě, že jsem spěchal, takže jsem nebyl schopen vnímat estetický dojem toho díla. Ale i když o tom teď přemýšlím, nevybavuji si nic, co by mi připomínalo práci někoho známého. Co chcete zjistit?“</p> <p>„Jen mne zajímá, jestli již měla takové schopnosti, aby objevila sama ten vstup a po jeho otevření se stala náhodnou obětí.“</p> <p>„To je absurdní!“</p> <p>„Dobře. Já se jen snažím vymyslet nějaké důvody. Vy jste u ní nikdy nepozoroval nějaké latentní vlohy pro čarování?“</p> <p>„Nemohu si vybavit nic takového.“</p> <p>Dopil jsem i druhou kávu.</p> <p>„Proč si myslíte, že už po mně Luke nejde?“ optal jsem se potom.</p> <p>„Před léty na vás přichystal několik zcela zjevných nehod.“</p> <p>„Ano. Zrovna nedávno to přiznal. Ale také řekl, že toho po pár prvních pokusech nechal.“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>„Víte, to je hrůza. Já vůbec nevím, co víte a co ne.“</p> <p>„To je také důvod, proč o tom spolu mluvíme. Byl to váš nápad probírat to tímto způsobem.“</p> <p>„To tedy nebyl! Vy jste navrhla tuto výměnu informací!“</p> <p>„Dneska ráno ano. Ale ten nápad byl původně váš. Vzpomínáte si na telefonický hovor před časem v bytě pana Rotha…“</p> <p>„Vy? Ten zastřený hlas v telefonu? Jak je to možné?“</p> <p>„Radši byste slyšel o tom než o Lukovi?“</p> <p>„Tohle! Ne, o Lukovi! O obojím, sakra!“</p> <p>„Zdá se mi, že to, na čem jsme se dohodli, bylo docela moudré. Musíme jít popořadě.“</p> <p>„Dobrá, máte další bod. Pokračujte o Lukovi.“</p> <p>„Mně, jako nestrannému pozorovateli, se zdá, že těch pokusů zanechal, když vás lépe poznal.“</p> <p>„Myslíte, že když jsme se spřátelili, že to jenom nepředstíral?“</p> <p>„To nemohu říci jistě, ale řekla bych, že některé z těch pokusů sám sabotoval.“</p> <p>„Ale jestli toho nechal, tak kdo za tím je?“</p> <p>„Zrzavá dáma, se kterou je spolčen.“</p> <p>„Jasra?“</p> <p>„Ano. To je její jméno. Musím přiznat, že o ní stále nevím tolik, kolik bych si přála. Máte na ni něco?“</p> <p>„To přenechávám někomu chytřejšímu,“ ušklíbl jsem se.</p> <p>Poprvé za celou dobu na mne vrhla pohled přimhouřenýma očima a zuby měla zaťaté.</p> <p>„Nevidíte, Merline, že se vám snažím pomoci?“</p> <p>„Vidím, že chcete informace o věcech, které znám,“ řekl jsem, „a to je v pořádku. Jsem ochoten je poskytnout, protože vidím, že vy máte informace o věcech, které zajímají mne. Ale musím přiznat, že se mi vaše důvody zdají poněkud pochybné. Co jste tím sledovala, když jste mne volala do Billova bytu? Co to máte za síly, když tvrdíte, že nejste čaroděj? Jak…“</p> <p>„To jsou tři otázky,“ skočila mi do řeči, „a začátek čtvrté. Dal byste přednost tomu, abychom sepsali své otázky na papír, šli do svých pokojů a rozhodli, na které chceme odpovědět?“</p> <p>„Ne,“ odpověděl jsem. „Já jsem ochoten tu hru hrát. Vy znáte mé důvody, proč chci vědět tyto skutečnosti. Je to druh sebeobrany. Ze začátku jsem si myslel, že vy chcete ty informace, abyste potrestala muže odpovědného za vraždu Caina, ale vy sama jste to popřela a neuvedla žádný jiný důvod.“</p> <p>„Jak to?“ zvolala. „Řekla jsem vám přece, že chci chránit vás!“</p> <p>„Oceňuji to, ale proč? Vždyť se sotva známe.“</p> <p>„Přesto je to můj důvod a já ho nechci skrývat. Věřte nebo ne.“</p> <p>Vstal jsem a začal přecházet po verandě. Nelíbila se mi myšlenka, že bych poskytoval informace, které mohly být životně důležité pro mou bezpečnost a v omezené míře i pro Amber. Musel jsem ale přiznat, že jsem od ní získal také důležité informace. To, co říkala, znělo věrohodně. Navíc rod Bayleů byl loajální Koruně velice dlouhou dobu, bez ohledu na výhodnost tohoto počínání. Co mi nejvíc vadilo, bylo její přiznání, že z její strany za tím vším není odveta. Nehledě na to, že to bylo velice netypické pro Amber a její obyvatele, jestliže chtěla být po mém boku jako nějaký soudce, bylo by jenom pochopitelné, kdyby zdůvodnila svůj zájem pomstou. To bych bral a nijak bych se nepídil po jiném důvodu. A co mi místo toho nabídla? Skoro nic…</p> <p>To ovšem mohlo stejně dobře znamenat, že mluví pravdu. Nepoužít pravděpodobnou lež a místo toho nabídnout něco těžkopádnějšího mohlo taky značit ryzí poctivost. A navíc se zdálo, že zná více odpovědí, než jsem chtěl…</p> <p>Od stolu jsem zaslechl nějaké zachřestění. Zprvu jsem si myslel, že bubnuje prsty na desku stolu a projevuje tak známky nespokojenosti se mnou. Ale když jsem se otočil a pohlédl ke stolu, viděl jsem, že sedí nepohnutě a ani se na mne nedívá.</p> <p>Popošel jsem blíže a pátral jsem po zdroji toho zvuku. Prsten, kousky modrého kamene, a dokonce i knoflík se pohybovaly po desce stolu jakoby ve společném rytmu.</p> <p>„To vy?“ optal jsem se ne příliš inteligentně.</p> <p>„Ne,“ odpověděla.</p> <p>Kámen se uvolnil z prstenu a vypadl.</p> <p>„Co to tedy je?“</p> <p>„Porušila jsem kruh,“ přiznala. „Doufala jsem, že se něco pokusí znovu navázat spojení a že odhalíme nějaké slabé místo.“</p> <p>„Jestliže jsem ale označen, nemusí nikdo navazovat spojení s kameny, nebo nemám pravdu?“</p> <p>„Myslela jsem, že by v tom mohlo být zapleteno víc skupin,“ poznamenala. „Myslím, že bych měla poslat sluhu s těmi kameny zpět do města, aby je hodil do moře. Chce-li je někdo sledovat i tam, dobře mu tak.“</p> <p>„Ty kameny měly být nazpět v jeskyni a ten prsten si měl klidně nechat ten mrtvý,“ přizvukoval jsem. „Ale zatím si neumím představit, že bych se zbavil toho knoflíku.“</p> <p>„Ale proč? Ten představuje velkou neznámou.“</p> <p>„Přesně tak. Ale tyhle věci by mohly fungovat obousměrně. Kdybych věděl, jak ho použít, mohl by mne knoflík přivést k tomu vrhači květin.“</p> <p>„To by mohlo být nebezpečné.“</p> <p>„A nezkusit to by mohlo být dlouhodobě ještě nebezpečnější. Ne, můžete hodit do moře všechno s výjimkou toho knoflíku.“</p> <p>„Dobře. Uschovám ho někam pro vás.“</p> <p>„Díky. Jasra je Lukova matka.“</p> <p>„Vy žertujete!“</p> <p>„Nikoliv.“</p> <p>„To je něco. Leccos to vysvětluje a otevírá to celou řadu nových spekulací.“</p> <p>„Mohla byste se o ně podělit se mnou?“</p> <p>„Později. Teď se postarám o ty kameny.“</p> <p>Sebrala kameny z kruhu a na okamžik se zdálo, jako by tančily v její dlani. Vstala.</p> <p>„A co knoflík?“ poznamenal jsem.</p> <p>„Aha.“</p> <p>Strčila knoflík do kapsy, zatímco ostatní stále držela v ruce.</p> <p>„Ale vy se taky označkujete, když budete mít ten knoflík u sebe. Nemyslíte?“</p> <p>„Nebojte. To se nestane.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Důvod tady je, ale teď mne na moment omluvte. Musím najít nějaké pouzdro a někoho, kdo je odveze.“</p> <p>„Ta osoba také nebude označena?“</p> <p>„To chvíli trvá,“ usmála se.</p> <p>„Jo tak.“</p> <p>„Vezměte si ještě kávu nebo něco, na co máte chuť.“</p> <p>Otočila se a odešla. Vzal jsem si kousek sýra. Snažil jsem se ujasnit si, zda jsem během naší rozmluvy dostal víc odpovědí nebo víc námětů na další otázky. Snažil jsem se vložit nějaké nové kousky do staré skládanky.</p> <p>„Otče?“</p> <p>Otočil jsem se, abych viděl, kdo to promluvil. Nikoho nebylo vidět.</p> <p>„Tady dole.“</p> <p>Kolečko světla asi jako mince se zalesklo na dně květináče, který byl kromě pár suchých listů prázdný. Když se lehce pohnulo, přitáhlo mou pozornost.</p> <p>„Fantom?“ otázal jsem se.</p> <p>„Jojo,“ zaznělo zezdola. „Čekal jsem, jestli se mi podaří zastihnout tě samotného. Nejsem si jist, že bys měl důvěřovat té ženě.“</p> <p>„Nedívá se jako ostatní lidi. Nevím, v čem to je. Ale o tom jsem s tebou nechtěl mluvit“</p> <p>„O čem tedy?“</p> <p>„Já… chtěl jsem se optat, jestli jsi to myslel vážně, že mne vypneš?“</p> <p>„Proboha! Po tom, co jsem pro tebe obětoval. Tvoje vzdělání a vůbec všechno… A po tom, co jsem odtahal všechny tvé součástky na místo, kde jsi v bezpečí. Jak se mě na to vůbec můžeš ptát?“</p> <p>„Slyšel jsem Randoma, jak ti říká…“</p> <p>„Ty taky neuděláš všechno, co se ti řekne, co? Zvlášť když jsem se ti chtěl podívat na některé programy. Zasluhoval bych víc uznání.“</p> <p>„No jo. Tak promiň, mrzí mne to.“</p> <p>„Mělo by. Měl jsem už kvůli tobě plno potíží.“</p> <p>„Už jsem tě hledal několik dní, ale nemohl jsem tě najít.“</p> <p>„Křišťálová jeskyně taky není žádná legrace.“</p> <p>„Nemám teď moc času…“ světlo zablikalo, pohasínalo, až skoro zmizelo, ale pak se ještě rozzářilo. „Řekni mi rychle něco.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Ten chlapík, co ses s ním vydal na cestu, ten s červenými vlasy?“</p> <p>„Luke. Co je s ním?“ Světlo zase zablikalo.</p> <p>„Je v pořádku? Dá se mu důvěřovat?“ hlas Fantoma byl slabý.</p> <p>„Ne!“ zvolal jsem. „To by byla sakra blbost!“</p> <p>Fantom byl pryč. Ani jsem si nebyl jist, zda zaslechl mou odpověď.</p> <p>„Co se děje?“ zazněl Vintin hlas za mnou.</p> <p>„Hádám se se svým imaginárním spoluhráčem,“ vymlouval jsem se.</p> <p>I z té vzdálenosti jsem viděl nechápavý výraz její tváře. Podívala se do všech stran, a když se přesvědčila, že jsem zjevně sám, přikývla.</p> <p>„Aha,“ řekla. A potom: „Já budu sama za chviličku.“</p> <p>„Žádný spěch,“ odpověděl jsem.</p> <p>Šel jsem dovnitř na záchod. Za to mohlo to kafe.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola šestá</emphasis></strong></p> <p>Seděl jsem sám ve svém pokoji a při světle svíčky vzpomínal. Vinta vytáhla svými dotazy na povrch některé hluboko zasuté vzpomínky. I když se ptala na věci, které se udály až po našem rozchodu…</p> <p>Poprvé jsem potkal Julii v hodinách výpočetní techniky, které jsme oba navštěvovali. Ze začátku jsme se občas scházeli v kavárně, kam jsme zašli po hodině. Pak byly naše schůzky častější, až to bylo najednou docela vážné.</p> <p>A pak to skončilo…</p> <p>Jednou jsem šel z obchodu, plné ruce nákupů a cítil jsem její ruku na rameni. Byl jsem si jist, že je to ona. Radostně jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl. Podruhé se mi to už nezdálo. Mávala na mne přes celé parkoviště. Přešel jsem k ní a pozdravil. Ptal jsem se, jestli stále pracuje u té softwarové firmy, kde pracovala kdysi. Řekla, že už ne. Připomněl jsem si, že měla kolem krku řetízek se stříbrnou muří nožkou. Mohl – a spíše asi měl – být pod blůzou. Ale pak bych ho neviděl a cit mi prozrazoval, že chtěla, abych ho viděl. Dělal jsem, jako bych si toho nevšiml. Nejdřív jsme si vyměnili pár zdvořilých frází a pak odmítla mé pozvání na večeři a do kina. „Co teď vůbec děláš?“ zajímal jsem se.</p> <p>„Studuju.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„No – různé věci. Jednou tě překvapím.“</p> <p>Nebyl jsem nijak zvlášť zvědav, o co jde. V průběhu naší konverzace k nám přišel přátelský irský setr. Položila ruku na jeho hlavu a zašeptala, „Seď!“ a on poslechl. Seděl tam jako socha, ještě když jsme odcházeli. Pokud vím, sedí tam vedle okénka, kde se vrací prázdné láhve, dosud, podoben moderní soše.</p> <p>Tenkrát se mi to nezdálo nijak důležité. Ale teď ve světle nových faktů se mi to jeví zajímavé…</p> <p>Ten den jsme se jeli s Vintou projet. Pravděpodobně, když viděla ráno mé vzrůstající podráždění, usoudila, že by se hodilo trocha oddechu. A měla pravdu. Proto jsem okamžitě souhlasil, když po lehkém obědě navrhla projížďku po jejich pozemcích. Chtěl jsem mít trochu času k přemýšlení předtím, než budeme pokračovat v naší hře s výměnou informací. Počasí nám přálo a krajina byla nádherná.</p> <p>Jeli jsme po klikaté cestičce okolo sadů, která nás zavedla až k pahorkům na severu, z kterých byly nádherné pohledy přes členitou krajinu až na sluncem ozářené moře. Nebe bylo plné obláčků rychle plujících v poryvech větru, kroužících ptáků… Zdálo se, že Vinta nemá určitý cíl cesty, což mi celkem vyhovovalo. Při té příležitosti se mi vybavila má návštěva vinic v Napa Valley v Kalifornii a tak, když jsme přitáhli uzdy, aby si koně trochu odpočali, jsem se jí zeptal:</p> <p>„Stáčíte víno do lahví přímo zde, nebo ho vozíte do města? Nebo to děláte až v Amberu?“</p> <p>„Nevím,“ odpověděla.</p> <p>„Myslel jsem, že jste tady vyrostla.“</p> <p>„Nikdy mne to nezajímalo.“</p> <p>Pomyslel jsem si něco nepěkného o patricijském přístupu k věci. Pokud nežertovala, neuměl jsem si představit, že by něco takového nevěděla.</p> <p>Asi zachytila můj překvapený výraz, a proto rychle dodala:</p> <p>„Dělali jsme to různými způsoby. A já teď žiju několik let ve městě, tak si nejsem úplně jistá, kde se stáčí většina vína.“</p> <p>Pěkně se z toho dostala, protože jsem na to nemohl nic říci. Ani jsem svou otázku nezamýšlel jako nějakou past, ale měl jsem najednou pocit, jako bych se dotkl něčeho zvláštního. Možná pramenil právě z toho, že to nenechala jen tak. Pokračovala ve vysvětlování, že často posílají víno ve velkých sudech a někdy je tak i prodávají. Na druhé straně jsou tu menší zákazníci, kteří chtějí víno v lahvích… Po chvíli jsem ji přestal poslouchat. Na jedné straně to mohly být řeči dcery vinaře. Na druhé straně tato fakta mohl klidně pronášet kdokoliv. Nebyla žádná možnost si to nějak ověřit. Zdálo se mi, že se mne snaží uchlácholit, něco zakrýt. Ale nemohl jsem přijít na to, co.</p> <p>„Děkuji,“ řekl jsem, když na chvíli přestala, aby se nadechla. Podívala se na mne úkosem, ale už nepokračovala.</p> <p>„Vy musíte mluvit anglicky,“ pronesl jsem v angličtině, „jestli je pravda, co jste říkala.“</p> <p>„Všechno, co jsem řekla, je pravda,“ odpověděla anglicky bez jakéhokoli přízvuku.</p> <p>„Kde jste se to naučila?“</p> <p>„Na stínu Země, kde vy jste chodil do školy.“</p> <p>„Mohla byste mi říci, co jste tam dělala?“</p> <p>„To byla speciální mise.“</p> <p>„Pro vašeho otce? Nebo pro královskou rodinu?“</p> <p>„Raději bych neodpověděla, abych vám nemusela lhát“</p> <p>„To oceňuji, ale nezbývá mi než o tom přemýšlet“</p> <p>Pokrčila rameny.</p> <p>„Říkala jste, že jste byla na Berkley?“</p> <p>Chvíle váhání a potom: „Ano.“</p> <p>„Nevzpomínám si, že bych vás tam zahlédl.“</p> <p>Další pokrčení. Měl jsem chuť ji popadnout a zatřást s ní. Místo toho jsem řekl, „Víte o Meg Devlinové. Říkala jste, že jste byla v New Yorku…“</p> <p>„Zdá se, že je s otázkami řada na mne.“</p> <p>„To jsem nevěděl, že už zase hrajeme tu hru. Myslel jsem si, že si jen tak povídáme.“</p> <p>„Dobrá. Potom tedy je má odpověď ano.“</p> <p>„Řekněte mi ještě jednu věc a já vám snad budu schopen pomoci.“</p> <p>Zasmála se. „Já nepotřebuji pomoc. Jste to vy, kdo má problémy.“</p> <p>„Mohu se i tak zeptat?“</p> <p>„No prosím. Každý váš dotaz mi prozrazuje, co chci vědět.“</p> <p>„Věděla jste o těch Lukových žoldácích. Vy jste také byla v Novém Mexiku?“</p> <p>„Ano, byla jsem tam.“</p> <p>„Děkuji,“ řekl jsem.</p> <p>„To je všechno?“</p> <p>„Ano, to je všechno.“</p> <p>„Dospěl jste k nějakému závěru?“</p> <p>„Možná.“</p> <p>„Mohl byste mi říci k jakému?“</p> <p>Zasmál jsem se a potřásl hlavou.</p> <p>Nechal jsem to bez odpovědi. Těch pár prostých otázek mě přesvědčilo o tom, že ona je teď zvědavá, co jsem si domyslel. To je dobře. Rozhodl jsem se to nechat jenom doutnat. Potřeboval jsem nějak vyrovnat její rezervovanost v těch otázkách, které mne nejvíc zajímaly. Doufal jsem, že ji tím konečně donutím k úplné výměně informací. Nadto jsem pomalu docházel k velice zvláštnímu závěru, co se týče jí samotné. Ještě nebyl úplný, ale jestli byl správný, budu potřebovat stejně dříve nebo později všechny odpovědi.</p> <p>Odpoledne bylo plné barev podzimu a nebe bylo modré jako jisté kameny…</p> <p>Asi po deseti minutách jsem jí položil neutrální otázku. „Mohla byste mi ukázat cestu do Amberu?“</p> <p>„Vy nevíte, kde je?“</p> <p>Potřásl jsem hlavou. „Nikdy jsem nebyl v těchto končinách. Všechno, co vím, je to, že cesty tady vedou k Východní Bráně.“</p> <p>„Ano,“ řekla. „Trochu severněji, myslím. Pojďme se podívat.“</p> <p>Vrátili jsme se ke stezce, kterou jsme jeli před chvílí, a zahnuli jsme doprava, což se zdálo logické. Očekával jsem nějakou poznámku na téma, že jsem nijak neukončil naši předchozí konverzaci a nenaznačil ani, co si myslím, ale neřekla nic.</p> <p>Asi po kilometru jsme přijeli na křižovatku. Byl tam velký kámen, na kterém byly označeny vzdálenosti. Nalevo byl Amber, zpět do Baylesportu, na východ do Baylecrestu a přímo byla cesta do místa zvaného Murn.</p> <p>„Co je to Murn?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Malá vesnička, kde chovají krávy a mají mlékárnu.“</p> <p>Nešlo si to nějak ověřit, aniž by člověk cestoval šest námořních mil.</p> <p>„Plánujete jet nazpět do Amberu touto cestou?“ zeptala se.</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Proč prostě nepoužijete Trumf?“</p> <p>„Chci poznat lépe tuto část. Je to můj domov a líbí se mi tady.“</p> <p>„Ale vždyť jsem vám to už vysvětlila. Ty kameny vás ocejchovaly. Můžete být kdykoliv přepaden.“</p> <p>„To neznamená, že budu přepaden. Nevěřím tomu, že ať už kdokoli poslal ty chlapy ze včerejška, vůbec již ví, že mne našli a že to nevyšlo. Mohli by se stejně dobře dosud skrývat a čekat, jestli se rozhodnu jít na večeři. Jsem si jist, že mám pár dní na to, abych se toho označení zbavil, tak jak jste o tom mluvila.“</p> <p>Slezla z koně a nechala ho, aby se napásl. Následoval jsem ji dolů z koně.</p> <p>„Ano, asi máte pravdu. Ale mně se stejně nelíbí ponechat jim jakoukoli šanci. Kdy se chcete vrátit?“</p> <p>„Nevím. Řekl bych, že čím déle budu čekat, tím je pravděpodobnější, že ten, kdo stojí za včerejším útokem, ztratí trpělivost a pošle posily.“</p> <p>Chytila mne za ruku a otočila mne, takže jsme se k sobě najednou přitiskli. Byl jsem poněkud překvapen, ale má volná paže ji automaticky zachytila, tak jak byla zvyklá při jiných příležitostech se ženami.</p> <p>„Nechcete odjet hned teď? Protože jestli ano, já jedu s vámi.“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem po pravdě. Chystal jsem se odjet až druhý den ráno, poté, co se pořádně vyspím.</p> <p>„Tedy kdy? Máme si stále mnoho co říci.“</p> <p>„Myslím, že jsme se v naší hře na otázky a odpovědi dostali tak daleko, jak jen jsme byli ochotni jít.“</p> <p>„Ale jsou tu některé věci…“</p> <p>„Já vím.“</p> <p>Byla to prekérní situace. Ona sice byla žádoucí, ale já jsem si s ní nechtěl nic začínat. Částečně proto, že jsem měl pocit, že jí jde ještě o něco jiného – i když mi nebylo jasné o co –, a částečně proto, že měla zvláštní schopnosti, kterým jsem se nehodlal vystavit ve své intimní podobě. Jak říkával můj strýc Suhuy, čistě technicky jako čaroděj: „Když tomu nerozumíš, tak se do toho nepleť.“ A já cítil, že tento vztah s Vintou by se mohl změnit v souboj energií. Proto jsem ji rychle kamarádsky políbil a odtáhl se. „Možná že se vrátím zítra,“ prohlásil jsem.</p> <p>„Dobrá. Doufala jsem, že tu strávíš noc nebo i víc. Ochráním tě.“</p> <p>„Ano. Jsem stále ještě dost unaven.“</p> <p>„Musíme tě krmit dobrým jídlem, aby se ti vrátila tvá síla.“</p> <p>Dotýkala se konečky prstů mé tváře a já si najednou uvědomil, že ji odněkud znám. Ale odkud? Nevěděl jsem.</p> <p>Ale vyděsilo mne to a nemohu říci, že málo. Po cestě zpět k jejich domu jsem začal spřádat plány, jak zmizet ještě tuto noc.</p> <p>Takže teď jsem seděl ve svém pokoji, usrkával ze sklenky červené víno, pozoroval plamen svíčky, poskakující v závanech vzduchu z otevřeného okna a čekal jsem. Za prvé na to, až ztichne celý dům a za druhé na vhodný čas zmizet. Dveře byly zavřené na petlici. Při večeři jsem se několikrát zmínil, jak jsem unaven, a šel jsem si brzy lehnout. Nejsem tak domýšlivý, abych si myslel, že po mně touží všechny ženy, ale Vinta mi několikrát naznačila, že by se u mne ráda stavila, tak jsem se potřeboval vymluvit na tvrdý spánek. Poslední, co bych si přál, by bylo ji urazit. Měl jsem dost starostí i bez toho, aby se můj zvláštní spojenec postavil proti mně.</p> <p>Přál jsem si mít svou dobrou kouzelnou knihu, ale tu poslední jsem nechal v Billově bytě. Měl jsem trochu obavu v tom něco podnikat, co kdyby měla Vinta pro to stejný cit jako Fiona, která začala bušit na dveře, zrovna když jsem vyvolával Trumf, aby se podívala, co se děje.</p> <p>Ale žádné klepání se neozývalo a já naslouchal pouze oddechování tichého domu. Svíčka se pomalu zmenšovala a stíny nad postelí se v jejím světle zdvíhaly a klesaly jako příliv a odliv. Zdálo se mi, že mé smysly jsou již otupeny vínem. Ale to by bylo sakra brzy.</p> <p>Co to bylo. Halucinace? Nebo někdo opravdu zvolal moje jméno z blíže neurčeného místa v pokoji?</p> <p>„Merle…“</p> <p>A znovu.</p> <p>Byla to skutečnost, ale… Má mysl jako by odplouvala, když mi došlo, co se děje. Velice slabý kontakt přes Trumfy.</p> <p>„Ano,“ řekl jsem a snažil se zesílit spojení. „Kdo je to?“</p> <p>„Merle, chlapče… Podej mi ruku nebo…“</p> <p>To byl Luke!</p> <p>„Tady jsem,“ řekl jsem a snažil se na něj dosáhnout. Představa se stávala jasnější a hutnější.</p> <p>Opíral se o zeď, záda na zdi, ramena pokleslá, hlava visela dolů.</p> <p>„Luku, jestli je to nějaká finta, jsem připraven se bránit,“ řekl jsem mu. Vstal jsem a ze stolu zvedl meč a držel jej ve střehu.</p> <p>„To není žádnej trik. Dělej! Pomoz mi odsud!“ Zdvihl levou ruku. Natáhl jsem levou ruku a jemu se podařilo jí zachytit. Okamžitě se na mě zhroutil a já se zapotácel. Ze začátku jsem si myslel, že je to útok, ale pak jsem cítil, že je to mrtvá váha a že je okolo něj plno krve. V pravé ruce stále svíral zkrvavenou dýku. „Tam. Pojď.“</p> <p>Otočil jsem ho a pomohl mu pár kroků, pak jsem ho položil na postel. Vzal jsem dýku z jeho sevřené dlaně a položil ji vedle svého meče na nejbližší židli. „Co se ti, kčertu, stalo?“</p> <p>Zakašlal a slabě pokýval hlavou. Několikrát se zhluboka nadechl a pak zasípal: „Je to skutečně víno tam na stole?“</p> <p>„Jo. Počkej.“</p> <p>Sebral jsem sklenku, přinesl ji nazpět, nadzvedl ho a přidržel ji u jeho rtů. Pomalu pil, vždy s přestávkou pro hluboký nádech.</p> <p>„Díky,“ řekl, když vyprázdnil sklenici, a hlava mu spadla na stranu.</p> <p>Omdlel. Změřil jsem mu puls. Byl slabý, ale rychlý. „Sakra, Luku!“ hučel jsem. „To sis vybral ten pravý okamžik.“</p> <p>Ale neslyšel mne. Jenom tam ležel a krvácel. Za nějakou chvíli se mi podařilo ho odstrojit a mokrým ručníkem jsem se snažil otřít krev, abych zjistil, kde je vůbec zraněn. Měl ošklivou ránu na pravé straně hrudníku, kde mohly být zasaženy i plíce. Z jeho slabého dechu se nedalo nic poznat. Doufal jsem, že jestli byly zasaženy plíce, zdědil regenerační schopnosti Ambeřanů v plném rozsahu. Ránu jsem zavázal a pořádně stáhl. Měl jsem podezření také na zlomená žebra. Levou ruku měl zlomenou nad loktem. Podařilo se mi uvolnit příčku z opěradla židle a tu jsem použil jako dlahu. Měl po těle alespoň tucet různě hlubokých řezných a tržných ran. Žádná z nich naštěstí nezasáhla tepnu, takže krvácení nebylo příliš intenzivní. Snažil jsem se, seč jsem mohl je očistit a ošetřit, takže pak vypadal jako z příručky první pomoci. Pak jsem ještě jednou zkontroloval jeho zranění hrudníku a přikryl jsem ho.</p> <p>Uvažoval jsem o léčivých schopnostech Logrusu, o kterých jsem slyšel, ale nikdy jsem je nevyzkoušel v praxi. Luke vypadal dost bledě, tak jsem se rozhodl to zkusit. Když jsem po nějaké chvíli skončil, zdálo se mi, že se mu do tváří vrací barva. K dece, kterou jsem ho přikryl, jsem ještě přidal svůj plášť. Zkusil jsem mu znovu puls a zdál se mi silnější. Shodil jsem dýky ze židle a sedl si.</p> <p>Po chvíli jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s Cyklickým fantomem. Snažil se snad Luke získat můj výtvor k nějaké spolupráci? Říkal mi jednou, že by potřeboval sílu Fantoma pro své plány. A dnes se mě Fantom ptal, jestli se dá Lukovi důvěřovat, a má odpověď byla jednoznačně záporná.</p> <p>Rozhodl se snad Fantom ukončit vyjednávání s Lukem tím způsobem, který vidím před sebou?</p> <p>Sáhl jsem po Trumfech a vytáhl zářivý kruh Cyklického fantoma. Soustředil jsem se na navázání spojení, přikazoval a volal. Dvakrát jsem byl velmi blízko, ale po několika minutách jsem to vzdal. Vypadalo to, jako by nás oddělovala skleněná tabule. Byl snad Fantom zaneprázdněn? Nebo jenom neměl zájem se mnou komunikovat?</p> <p>Dal jsem karty stranou, ale alespoň mi vnukly jiný nápad. Vzal jsem Lukovy šaty a rychle je prohledal. V kapse jsem našel sadu Trumfů a několik prázdných karet a tužku. Skutečně se mi zdálo, že byly provedeny stejným způsobem jako ty, pomocí nichž jsem vyvolával Trumfy Osudu. Přidal jsem k balíčku kartu, na které jsem byl já a kterou Luke držel v ruce, když se objevil.</p> <p>Ty karty byly skutečně fascinující. Byla tam karta Jasry, Viktora Melmana, také tam byla Juliina a jedna skoro celá karta Bleyse. Jedna zobrazovala křišťálovou jeskyni a další Lukův starý byt. Bylo tam také několik napodobenin samotných Trumfů Osudu. Jedna patřila nějakému paláci, který jsem nepoznal, jedna byla mého starého kamaráda, jedna drsně vypadajícího blonďáka celého v zeleném a černém. Další zobrazovala muže s kaštanovými vlasy v hnědém a černém a jedna, na které byla žena tak podobná tomu muži, že to museli být příbuzní. Bylo očividné, že ty poslední dvě byly udělány jiným stylem, a řekl bych i jinou rukou. Jediný neznámý, o kterém bych si byl schopen tipnout, kdo to je, byl ten drsný blonďák, což byl pravděpodobně Lukův starý kámoš, ten žoldák Dalt. Byly tam také tři pokusy, které měly zobrazovat Cyklického fantoma, ale řekl bych, že žádný nebyl příliš povedený.</p> <p>Slyšel jsem Luka, jak něco mručí, a viděl jsem jeho oči plné zlosti.</p> <p>„Klid,“ šeptl jsem. „Jsi v bezpečí.“</p> <p>Přikývl a zavřel oči. Za chviličku je zase otevřel.</p> <p>„Počkej. To jsou moje karty,“ pronesl slabě.</p> <p>Zasmál jsem se. „Pěkná práce,“ pochválil jsem je. „Kdo je dělal?“</p> <p>„Já,“ odpověděl. „Kdo jiný?“</p> <p>„Kde ses to naučil?“</p> <p>„Od mýho otce. Byl na to machr.“</p> <p>„Jestli je umíš dělat, tak jsi musel projít Vzorem?“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Kde?“</p> <p>Chvíli mne studoval, pak se lehce zachvěl a zaškubal. „Tir-na Nog'th.“</p> <p>„Tvůj otec tě tam vzal a viděl tě, jak jsi tím prošel?“</p> <p>Znovu přisvědčil.</p> <p>Proč nezatlačit, dokud se koulí. Vzal jsem další kartu.</p> <p>„A tohle je Dalt,“ řekl jsem. „Vy jste spolu bývali Vlčata u Skautů, že ano?“</p> <p>Neodpověděl. Když jsem pohlédl nahoru, viděl jsem přimhouřené oči a pokrčené obočí.</p> <p>„Nikdy jsem se s ním nesetkal,“ dodal jsem, „ale poznal jsem ty barvy a vím, že je někde z tvé strany – od Kashfy.“</p> <p>Luke se usmál: „Ty ses ve škole vždycky dobře učil.“</p> <p>„Obvykle ano,“ přisvědčil jsem. „Ale ty máš trochu náskok. Například nikde nevidím trumf pro Pevnost Čtyř Světů. A taky je tu někdo, koho neznám.“</p> <p>Vzal jsem kartu té štíhlé ženy a ukázal mu ji.</p> <p>Usmál se. „Smekám před tebou a tajím dech,“ pronesl. „Ty jsi byl v Pevnosti?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Nedávno?“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Řeknu ti, jak to uděláme,“ prohlásil nakonec. „Řekni mi, co jsi viděl v Pevnosti a jak ses dozvěděl ty věci o mně, a já ti řeknu, co je ona zač.“</p> <p>Rychle jsem přemýšlel. To, co bych mu řekl, by pravděpodobně pro něj nebylo nic nového.</p> <p>„Zkusme to obráceně,“ navrhl jsem.</p> <p>„Dobře. Ta žena,“ prohlásil, „je Sand.“</p> <p>Zíral jsem tak usilovně, že jsem cítil začátek spojení. Rychle jsem ho zadusil.</p> <p>„Dlouho ztracená,“ dodal.</p> <p>Zdvihl jsem kartu s mužem, který jí byl podobný.</p> <p>„To potom musí být Delwin,“ podotkl jsem.</p> <p>„Je to tak.“</p> <p>„Ty jsi ale nedělal tyhle dvě karty. To není tvůj styl. Pravděpodobně jsi ani nevěděl, jak vypadají, abys je mohl namalovat,“</p> <p>„Jsi bystrý. Maloval je můj otec v dobách, kdy měl potíže. Jo, dělal je on. Ale taky mu nepomohly.“</p> <p>„Taky?“</p> <p>„Kromě odporu k tomuto domu mi nijak nechtěly pomoci. Klidně je počítej mimo hru.“</p> <p>„Tomuto domu?“ podivil jsem se. „Kde myslíš, že jsi, Luku?“</p> <p>Jeho oči se rozšířily. Jeho zrak objel celý pokoj. „V táboře nepřítele,“ odpověděl. „Neměl jsem jinou možnost. To jsou tvé pokoje v Amberu, nemám pravdu?“</p> <p>„Špatně,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Nehoupej mě, Merle. Dostal jsi mě. Jsem tvůj vězeň. Kde jsem?“</p> <p>„Víš, kdo je Vinta Bayleová?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Byla milenkou Caina. Tohle je venkovské sídlo její rodiny. Je někde nahoře. Možná se tady objeví. Řekl bych, že má na mě zálusk.“</p> <p>„Aha. Je to tvrdá ženská?“</p> <p>„Velmi tvrdá.“</p> <p>„Co to máš za nápady začínat si s ní tak brzy po pohřbu? To není moc slušný.“</p> <p>„Cože?! Kdyby nebylo tebe, nebyl by ani žádný pohřeb!“</p> <p>„Hele, nezkoušej na mne takovýhle rozhorlený tón, Merle. Kdyby zabili tvého otce Corwina, nechtěl bys ho pomstít?“</p> <p>„To není fér. Můj otec nedělal takový svinstvo jako Brand.“</p> <p>„Možná že ne, možná že jo. Ale i kdyby jo, ty bys nešel po Cainovi?“</p> <p>Otočil jsem se. „To já nevím,“ vypravil jsem ze sebe. „Je to příliš hypotetická otázka.“</p> <p>„Udělal bys to. Ty to víš moc dobře. Jsem si jist, že bys to taky udělal.“</p> <p>Vzdychl jsem. „Možná,“ přiznal jsem. „Možná že bych to taky udělal, ale pak bych přestal. Nešel bych už po ostatních. Nechci ti to dělat nějak těžší, ale tvůj otec byl blázen a ty to víš. A ty nejsi. Znám tě stejně dobře, jako znáš ty mne. Přemýšlel jsem o tom dost dlouho. Ty víš, že Amber uznává osobní vendetu, takže by se ti vůbec nic nestalo. Random tě ani nijak nechtěl trestat.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Protože jsem se zaručil za tvou poctivost a čestnost v jiných směrech.“</p> <p>„Nekecej, Merle.“</p> <p>„Byla to poctivá osobní vendeta. Syn mstící smrt otce.“</p> <p>„No, já nevím… Nesnažíš ty se náhodou vyhnout tomu povídání, cos mi slíbil?“</p> <p>„Ne, ale…“</p> <p>„Tak začni o Pevnosti Čtyř Světů. Co a jak ses dozvěděl?“</p> <p>„Dobře, ale ty přemýšlej o tom, co jsem ti řekl.“</p> <p>Jeho výraz se nijak nezměnil.</p> <p>„Potkal jsem jednoho starého poustevníka, který se jmenoval Dave,“ začal jsem.</p> <p>Luke usnul, dříve než jsem skončil. Seděl jsem ještě chvíli a ukolébával ho svým hlasem. Po chvíli jsem vstal, našel láhev vína a dolil si sklenku, protože Luke mi skoro všechno vypil. Vzal jsem si ji s sebou k oknu, kde jsem se usadil, a zíral dolů na verandu, kde podzimní vítr proháněl listí. Přemýšlel jsem o tom, co jsem zrovna řekl Lukovi. Neřekl jsem mu úplně všechno, částečně proto, že jsem neměl moc času si to pořádně nechat projít hlavou, a hlavně proto, že ho to stejně moc nezajímalo. Ale i když ho Random oficiálně nijak za Cainovu smrt nestíhal, Julian nebo Gérard ho pravděpodobně chtěli najít a zabít z toho samého prostého důvodu vendety, o jakém jsem mluvil v jeho případě. Měl bych o něm říci Randomovi, ale moc se mi do toho nechtělo hned teď. Potřeboval jsem z něho dostat ještě plno věcí, a to by bylo mnohem těžší, kdyby už seděl v base v Amberu. Proč se jenom narodil jako syn Branda?</p> <p>Vrátil jsem se na sesličku vedle postele, kde jsem nechal naše zbraně a Lukovy Trumfy. Vzal jsem si věci s sebou do mnohem pohodlnější židle, kde jsem se uvelebil. Znovu jsem si pozorně prohlížel karty. Bylo to fascinující. Pořádný kus historie jsem držel ve svých rukách.</p> <p>Poté, co Oberonova manželka Rilga rychle zestárla a odebrala se na odpočinek jako řeholnice do venkovského kláštera, udělal Oberon něco, čím rozčílil své děti Caina, Juliana a Gérarda. Odešel z Amberu a znovu se oženil. Odešel ovšem na místo, kde čas ubíhá mnohem rychleji než v Amberu, a tím velice šokoval kronikáře a také různé nemravy. Názory na jeho bigamní svazek s Harlou se velice různily. Nechci se nijak vydávat za soudce jeho činů. Kdysi jsem slyšel tu historku od Flory a ta se nevyjadřovala nijak příznivě o Delwinovi a Sandě, potomcích z tohoto svazku, i když celkově byla Flora tomuto manželství nakloněna. Dosud jsem nikdy neviděl obrázky Delwina a Sandy. Nijak se nevyskytovali v okolí paláce a ani se o nich příliš nemluvilo. Žili v Amberu poměrně krátkou dobu, po kterou byla Harla královnou. Po její smrti se nemohli smířit s Oberonovou politikou vůči její domovině, kterou často navštěvovali, až se po nějaké době rozhodli, že se již nikdy do Amberu nevrátí. Tak jsem to alespoň slyšel. Taky v tom mohlo být plno postranního politikaření. Těžko říci.</p> <p>Ale byli to dva chybějící členové královské rodiny, které Luke našel a snažil se je pomocí vyvolávání starých vzpomínek získat na svou stranu. Sám přiznal, že se mu to nepodařilo. Jestli jsem to pochopil správně, odjeli z Amberu před dvěma stoletími. A to je sakra dlouhá doba na to, aby zášť zůstala stále živá. Letmo jsem si pomyslel, zda bych se s nimi neměl sejít, i kdyby jenom proto, abych je pozdravil. Nedělal jsem si žádné iluze o tom, že když nepomohli Lukovi, že by měli zájem pomoci druhé straně. I když teď už byli upozorněni na to, že existuje nějaká druhá strana. Říkal jsem si, že by bylo správné se jim představit a prokázat jim nějakou úctu, i když tento okamžik nebyl příliš vhodný. Přidal jsem jejich Trumfy s nejlepšími úmysly do své sbírky.</p> <p>Pak tady ještě byl Dalt, zapřísáhlý nepřítel Amberu. Znovu jsem si prohlížel jeho kartu a přemýšlel jsem o něm. Jestli byl tak dobrý přítel Luka, možná bych mu měl dát vědět, co se stalo. Možná že by věděl něco o okolnostech, které k tomu vedly a mohl by mi sdělit něco užitečného. Čím víc jsem o tom přemýšlel – a vybavil si i jeho nedávnou přítomnost v Pevnosti Čtyř Světů – tím svůdnější se mi ta myšlenka zdála. Možná by mi mohl říci, co je tam nového.</p> <p>Nervózně jsem si hryzal klouby na rukou. Mám, či nemám? Neviděl jsem žádné nebezpečí v tom, když to zkusím. Nehodlal jsem nic riskovat, sice v tom bylo pár nejasností, ale…</p> <p>Náhle jsem se rozhodl. Kčertu, co se může stát? Haló, haló. Karta v mé ruce byla najednou úplně chladná. Trochu jsem se vyděsil, když se obraz změnil v živou bytost.</p> <p>„Kdo jste?“ zeptal se ten muž s rukou na jílci meče, jehož čepel byla zpola vytažená.</p> <p>„Jmenuji se Merlin,“ představil jsem se. „Máme společného známého, Rinalda. Chtěl jsem vám jen říci, že byl těžce zraněn.“</p> <p>Spojení bylo perfektní. Viděli jsme se oba ostře, jako bychom byli vedle sebe. Byl vyšší, než jsem si podle obrázku myslel, stál uprostřed místnosti s kamennými stěnami, oknem bylo vidět modré nebe s několika mraky. Jeho oči, původně široce otevřené, se teď zúžily a jeho rty se sveřepě stáhly.</p> <p>„Kde je?“ zajímal se.</p> <p>„Tady. Se mnou,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Jaká šťastná náhoda,“ vzkřikl a vrhl se s taseným mečem vpřed.</p> <p>Odhodil jsem kartu, ale to nepřerušilo kontakt. Musel jsem přivolat Logrus, aby to skoncoval. Vletěl mezi nás jako ostří gilotiny a odhodil mne stranou, jako bych se právě dotknul žhavého drátu. Jedinou útěchou mi bylo, že Dalt bezpochyby cítil totéž.</p> <p>„Merle, co se děje?“ slyšel jsem ochraptělý Lukův hlas. „Zdálo se mi, že jsem viděl Dalta…“</p> <p>„Jo. Zrovna jsem ho přivolal.“</p> <p>Slabě zvýšil hlas. „Proč?“</p> <p>„Abych mu řekl, co se ti stalo. Je to přece tvůj přítel?“</p> <p>„Ty blbče!“ vykřikl. „Vždyť mi to udělal on!“</p> <p>Pak dostal záchvat kašle a já se k němu rozběhl.</p> <p>„Dej mi trochu vody,“ požádal mě.</p> <p>„Už jdu.“</p> <p>Zašel jsem do koupelny a přinesl mu plnou sklenici. Pak jsem mu pomohl se nadzvednout a on dlouze pil.</p> <p>„Asi bych ti měl říci, o co jde,“ řekl konečně. „Ty bys asi tu hru nechtěl hrát, kdybys nevěděl, o co jde…“</p> <p>Rozkašlal se a zase se napil vody.</p> <p>„Je těžké se rozhodnout, co ti mám říci a co ne,“ pokračoval po chvíli.</p> <p>„Co takhle říci mi všechno?“ navrhl jsem.</p> <p>Slabě zavrtěl hlavou. „To nemohu. Asi by tě to stálo život. Spíše nás oba.“</p> <p>„Tak, jak se věci mají, bych řekl, že by k tomu mohlo dojít, ať už mi to řekneš, nebo ne.“</p> <p>Slabě se usmál a zase si lokl.</p> <p>„Část je úplně osobní,“ začal znovu. „Do toho bych nechtěl nikoho zatahovat.“</p> <p>„Řekl bych, že to, jak ses mne pokoušel každé jaro zabít, byla také osobní záležitost,“ podotkl jsem, „takže jsem už do toho zatažen tak jako tak.“</p> <p>„Dobře,“ položil se nazpět a natáhl ke mně pravou ruku, „řekl jsem ti, že jsem toho už dávno nechal.“</p> <p>„Ale ty vražedné pokusy pokračovaly.“</p> <p>„S tím ale já nemám nic společného.“</p> <p>Rozhodl jsem se, že to na něj zkusím. „To byla Jasřina práce, že ano?“</p> <p>„Co o ní víš?“</p> <p>„Je to tvoje matka a taky bych řekl, že je to i její válka.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Tak ty to víš… Dobrá. Tím je to snadnější.“ Odmlčel se, aby chytil dech. „To ona chtěla, abych začal s těmi třicátými dubny, jako zácvik. Když jsem tě pak lépe poznal a nechal jsem toho, byla z toho celá špatná.“</p> <p>„Takže pokračovala sama?“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„To ona chtěla, abys šel po Cainovi,“ řekl jsem.</p> <p>„Ale já to chtěl taky.“</p> <p>„Ale co ti ostatní? Vsadím se, že to ona na tebe naléhala pomstít se i jim. Nejsem si jist, že jsi souhlasil s tím, že jim to patří.“</p> <p>Mlčení.</p> <p>„Nebo sis to myslel?“</p> <p>Uhnul pohledem a slyšel jsem, jak skřípe zuby.</p> <p>„Jsi mimo nebezpečí,“ řekl nakonec. „Nemám žádný zájem ti ublížit. Zrovna tak to nedovolím jí.“</p> <p>„Ale co Bleys a Random a Fiona a Flora a Gérard a…“</p> <p>Zasmál se, což ho pravděpodobně dost zabolelo, protože se začal svíjet a chytil se za prsa.</p> <p>„Zrovna teď se nemusí od nás ničeho obávat,“ prohlásil.</p> <p>„Mysli trochu,“ řekl mi naléhavě. „Mohl jsem se přenést do svého starého bytu. Vyděsit k smrti všechny ostatní nájemníky a zavolat sanitku. Teď jsem mohl být už v nemocnici.“</p> <p>„A proč tam tedy nejsi?“</p> <p>„Hele, jsem na tom hůř, než vypadám. A můžu si za to sám. Jsem tady, protože potřebuji tvoji pomoc.“</p> <p>„Cože? A jakou?“</p> <p>Podíval se na mne zpříma a pak zase jeho pohled uhnul. „Má velké potíže a my ji musíme zachránit.“</p> <p>„Kdo?“ optal jsem se, i když už jsem znal odpověď.</p> <p>„Moje matka,“ odpověděl.</p> <p>Chtěl jsem se zasmát, ale když jsem viděl výraz jeho tváře, nějak to nešlo. To byl tedy gól, žádat mne, abych mu pomohl zachránit ženu, která se snažila mne nejednou zabít a jejímž hlavním životním cílem bylo povraždit mé příbuzné.</p> <p>„Nemám nikoho jiného, na koho bych se mohl obrátit,“ přiznal se.</p> <p>„Jestli chceš se mnou hovořit takhle, Luku, zasloužíš si titul Prodavač roku,“ ušklíbl jsem se. „Ale jsem ochoten tě vyslechnout.“</p> <p>„Vyschlo mi v krku,“ oznámil mi.</p> <p>Šel jsem znovu naplnit sklenici vodou. Když jsem se vracel, zdálo se mi, že slyším z haly nějaký slabý zvuk. Zatímco jsem pomáhal Lukovi se napít, snažil jsem se poslouchat, jestli něco neuslyším.</p> <p>Když dopil, pokýval hlavou, ale já slyšel jiný zvuk.</p> <p>Položil jsem prst na ústa a pohlédl ke dveřím. Položil jsem sklenici, vstal jsem a přešel jsem pokoj, abych si připravil meč.</p> <p>Než jsem se dostal ke dveřím, zaslechl jsem tiché klepání.</p> <p>„Ano?“ optal jsem se směrem ke dveřím.</p> <p>„To jsem já,“ zazněl Vintin hlas. „Vím, že tam je Luke, a ráda bych ho viděla.“</p> <p>„Chceš to s ním skoncovat?“</p> <p>„Už jsem ti předtím říkala, že to nemám v úmyslu.“</p> <p>„Potom ale nejsi normální člověk,“ pronesl jsem.</p> <p>„Já jsem taky nikdy netvrdila, že jsem.“</p> <p>„Pak ale nemůžeš být Vinta Bayleová,“ pokračoval jsem.</p> <p>Následovalo dlouhé ticho a pak se ozvalo: „Kdybych přiznala, že ne?“</p> <p>„Tak mi řekni, kdo jsi.“</p> <p>„To nemohu.“</p> <p>„Tak mi tedy vyjdi vstříc alespoň napůl,“ řekl jsem a snažil se ji překvapit výsledky svých úvah o ní, „a řekni mi, kým jsi byla?“</p> <p>„Já ti nerozumím. Co tím myslíš?“</p> <p>„Ale jo, rozumíš. Vyber si kohokoli. Je mi to jedno.“</p> <p>Následovalo dlouhé mlčení a potom se ozvalo: „Já jsem tě zachránila z toho ohně, ale pak už jsem nestačila ovládat koně a zahynula jsem v jezeře. Zabalil jsi mě do svého pláště…“</p> <p>Nebyla to ta odpověď, kterou jsem očekával, ale byla dost dobrá.</p> <p>Špičkou meče jsem nadzdvihl závoru. Zatlačila na dveře a otevřela je. Pohlédla na můj meč.</p> <p>„Dramatické,“ poznamenala suše.</p> <p>„Učinila jsi na mne dojem,“ přiznal jsem, „těmi nástrahami, kterými jsem obklopen.“</p> <p>„Zdá se mi, že ne dostatečně,“ zasmála se a vstoupila.</p> <p>„Co tím myslíš?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Neslyšela jsem, že by ses ho optal na ty modré kameny a na to, jak by se šlo zbavit toho označení.“</p> <p>„Tak tys poslouchala za dveřmi?“</p> <p>„Jo, to je celoživotní zlozvyk,“ přiznala.</p> <p>Otočil jsem se k Lukovi a představil ji. „Luku, to je Vinta Bayleová, mimo jiné.“</p> <p>Luke k ní natáhl ruku a nespouštěl z ní oči. „Rád bych věděl jednu věc,“ začal.</p> <p>„To se vsadím,“ odpověděla, „že byste rád věděl, jestli se vás chystám zabít, nebo ne. Jen o tom hloubejte. Ještě jsem se nerozhodla. Pamatujete si, jak jste měl málo benzinu v San Luis Obispo a zjistil jste, že nemáte ani peněženku. Musel jste si půjčit peníze od dívky, se kterou jste zrovna byl. A ona vás pak musela o ty peníze dvakrát upomínat!“</p> <p>„Jak to víte?“ zašeptal.</p> <p>„Taky jste se ten den popral s třemi chlápky na motorkách,“ pokračovala. „Div jste nepřišel o oko, když vás jeden z nich sekl řetězem přes hlavu. Ale, jak koukám, zahojilo se to pěkně. Ani není vidět jizva.“</p> <p>„A já jsem vyhrál,“ dodal.</p> <p>„Ano. Neexistuje moc lidí, kteří by byli schopni popadnout Harleye a mrštit jím tak daleko jako vy.“</p> <p>„Musím zjistit, jak to všechno víte,“ řekl rozhodně.</p> <p>„Možná že vám to taky řeknu. Někdy. Připomněla jsem vám to proto, abyste byl upřímný. Chystám se položit vám pár otázek a váš život do jisté míry závisí na tom, jak poctivé budou vaše odpovědi. Rozumíte…“</p> <p>„Vinto,“ přerušil jsem ji, „řeklas mi, že nemáš v úmyslu ho zabít.“</p> <p>„Není to má priorita,“ připustila, „ale jestli bude pokračovat tak jako dosud, možná se to stane.“</p> <p>Luke zívl. „Řeknu vám o těch kamenech,“ řekl přidušeně. „Nikdo teď nesleduje Merla pomocí nich, alespoň ne pro mne.“</p> <p>„Mohla by ho tímto způsobem sledovat Jasra?“</p> <p>„Asi ano. Ale já to fakt nevím.“</p> <p>„A co jsou zač ti, co ho přepadli včera v Amberu?“</p> <p>„To je poprvé, co o tom slyším,“ řekl a zavřel oči.</p> <p>„Podívejte se na tohle,“ přikázala a vyndala z kapsy ten modrý knoflík.</p> <p>Otevřel oči a zamžoural po něm.</p> <p>„Poznáváte ho?“</p> <p>„Ne,“ odpověděl a zase zavřel oči.</p> <p>„Takže teď už nechcete Merlovi nijak ublížit?“</p> <p>„To je pravda,“ pronesl skomírajícím hlasem.</p> <p>Otevřela ústa k další otázce, ale já ji předešel: „Nech ho spát. Však on nikam neuteče.“</p> <p>Podívala se po mně skoro vztekle, ale pak přisvědčila. „Máš pravdu.“</p> <p>„Tak co teď provedeš? Zabiješ ho ve spánku?“</p> <p>„Ne,“ odpověděla. „Mluvil pravdu.“</p> <p>„A je v tom nějaký rozdíl?“</p> <p>„Teď ano,“ řekla mi.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola sedmá</emphasis></strong></p> <p>Vyspal jsem se docela dobře, i když se někde v dálce prali psi a vyli celou noc. Vinta neměla chuť pokračovat v naší hře na otázky a odpovědi a já jsem zase nehodlal připustit, aby obtěžovala dál Luka, když byl v tak mizerném stavu. Přesvědčil jsem ji, aby opustila náš pokoj. Uvelebil jsem se v pohodlné židli a nohy si natáhl na sesličku. Doufal jsem, že budeme moci pokračovat s Lukem v rozhovoru. Usnul jsem, zrovna když jsem se snažil rozhodnout, komu z nich důvěřuji méně.</p> <p>Probudil mne křik ptáků s prvním ranním rozbřeskem. Protáhl jsem se a zamířil jsem do koupelny. Když jsem byl asi v půli koupele, uslyšel jsem Lukovo kašlání a také jsem rozeznal, že volá mé jméno.</p> <p>„Pokud nekrvácíš, budeš muset počkat,“ zavolal jsem nazpět a začal se utírat. „Chceš trochu vody?“</p> <p>„Jo. Přines trochu.“</p> <p>Omotal jsem kolem sebe ručník a přinesl mu pití.</p> <p>„Motá se tu stále ta ženská?“ byla jeho první otázka.</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Dej mi to pití a běž se podívat do haly. Já to snad zvládnu sám.“</p> <p>Přikývl jsem a podal mu sklenku. Dveře jsem otevřel skutečně velmi opatrně. Vyšel jsem na chodbu a zašel i za roh. Nikdo nebyl v dohledu.</p> <p>„Vzduch je čistý,“ houkl jsem a vrátil se zpátky do pokoje.</p> <p>Luke byl pryč.</p> <p>Za chvilku jsem ho zaslechl z koupelny.</p> <p>„Mohl jsi počkat. Byl bych ti pomohl,“ řekl jsem mu.</p> <p>„Na malou to snad ještě zvládnu sám,“ odpověděl a belhal se zpět do pokoje se zdravou rukou opřenou o zeď. Zvolna se sesul na kraj postele. „Musel jsem se ubezpečit, jak to se mnou vypadá. Zatracený šrámy,“ chytil se za žebra.</p> <p>„Počkej, pomohu ti zpět do postele.“</p> <p>„Dobře. Hele, ne abys jí řekl, že jsem schopen se hýbat.“</p> <p>„No tak dobře,“ přikývl jsem. „Ale teď si lehni a ještě si odpočiň.“</p> <p>Potřásl hlavou. „Rád bych ti řekl, co jen budu moci, než zas přijde otravovat,“ řekl, „a vezmi na to jed, že tu bude co nejdřív.“</p> <p>„To víš jistě?“</p> <p>„To víš, že jo. Ona není člověk a můžu ti říct, že je na nás dva zaměřená víc než kterýkoliv modrý kámen. Nevím nic o tvém způsobu čarování, ale i já mám svůj a ten mi o ní leccos prozradil. Ta tvoje otázka, kým byla, mne přivedla k tomu, že jsem o ní začal přemýšlet. Ty už sis o ní udělal jasno?“</p> <p>„Bohužel ještě úplně ne.“</p> <p>„Co já vím, je schopná měnit podoby jako šaty a… taky umí procházet Stínem.“</p> <p>„Říkají ti něco jména Meg Devlinová nebo George Hansen?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ne. Měly by?“</p> <p>„Asi ne. Ale jsem si skoro jist, že v obou případech to byla ona.“</p> <p>Vynechal jsem Dana Martineze. Nejen proto, že střílel po Lukovi a kdybych se o něm zmínil, Lukova nedůvěra vůči ní by ještě vzrostla, ale hlavně proto, že jsem nechtěl, aby si myslel, že jsem věděl o jeho guerilové operaci v Novém Mexiku. A tato zmínka by k tomu pravděpodobně vedla.</p> <p>„Taky byla Gail Lampronová.“</p> <p>„Cože, tvoje stará přítelkyně ze školy?“ podivil jsem se.</p> <p>„Jo. Hned jsem věděl, že je mi něčím povědomá. Ale došlo mi to až později. Má všechny Gailiny pohyby. Jak otáčí hlavu nebo jak pohybuje rukama a očima, když mluví. A navíc se zmínila o dvou příhodách, u kterých byl pouze jeden svědek – Gail.“</p> <p>„Vypadá to, jako by chtěla, abys ji poznal.“</p> <p>„Taky se mi zdá,“ připustil.</p> <p>„Zajímalo by mě, proč to tedy neřekla rovnou?“</p> <p>„Asi nemohla. Myslím si, že na ní lpí nějaké kouzlo nebo kletba, těžko to rozhodnout. Není to lidská bytost a vůbec je tu mnoho tajemného.“ Zase při tom zašilhal po dveřích. „Běž to zase omrknout,“ dodal.</p> <p>„Stále ještě klid,“ řekl jsem. „Ale teď mi…“</p> <p>„Až příště,“ přerušil mne. „Teď musím zmizet.“</p> <p>„Chápu, že chceš od ní zmizet, ale…“ začal jsem.</p> <p>Zavrtěl hlavou. „To není hlavní důvod,“ řekl. „Musím se co nejdřív dostat do Pevnosti Čtyř Světů.“</p> <p>„Ale v tom stavu, v jakém jsi…“</p> <p>„Prostě ber to tak. Já budu brzo v pořádku, ale myslím, že Sharu Garrul slábne. Jít tam je jediný způsob, jak zjistit, co se stalo.“</p> <p>„A co se vlastně stalo?“</p> <p>„Matka mne volá na pomoc. Poté, co ses jí zbavil, se vrátila do Pevnosti.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Co proč?“</p> <p>„Proč se vrátila do Pevnosti?“</p> <p>„Pevnost je centrum síly. Tím, jak se tam setkávají čtyři světy, se uvolňuje ohromné množství energie, kterou může ten, kdo má o ni zájem, využít…“</p> <p>„Ty čtyři světy se tam skutečně potkávají? To znamená, že když zamíříš různými směry, můžeš se dostat na různé stíny?“</p> <p>Chvíli si mne pozorně prohlížel. „Ano,“ konečně odpověděl, „ale když se mne budeš ptát na všechny podrobnosti, tak se nikdy nedostaneme k tomu, co ti chci říci.“</p> <p>„A já to zase nepochopím, když nebudu rozumět většině toho, co povídáš. Takže ona se vrátila do Pevností, aby získala nějakou sílu, a místo toho se dostala do potíží. Tak tě zavolala na pomoc. Na co vůbec tu sílu potřebuje?“</p> <p>„Hm, jak to říct. Víš, měl jsem nějaký problémy s Cyklickým fantomem. Měl jsem skoro pocit, že se mi podařilo ho přemluvit, aby se přidal na naši stranu. Ale matka si asi myslela, že to jde dost pomalu, a rozhodla se ho spoutat pomocí nějakého obrovského kouzla…“</p> <p>„Počkat. To mluvíš o Fantomovi? Jak ses k němu dostal? Přece ty Trumfy, co jsi namaloval, jsou dost nepodařené.“</p> <p>„To vím. Prostě jsem do něj vstoupil.“</p> <p>„Jak jsi to dokázal?“</p> <p>„S potápěčskou výstrojí. Oblékl jsem si neoprénovou kombinézu a vzal si kyslíkové bomby.“</p> <p>„Proboha! To je zajímavý přístup.“</p> <p>„Ne nadarmo jsem byl u firmy nejlepší prodavač. Skoro jsem ho přesvědčil. Ale matka zjistila, kde jsem tě ukryl a chtěla tě násilím přimět ke spolupráci, aby to vypadalo, že ses přidal na naši stranu. Pak se náš plán zhroutil a já jsem ji musel od tebe nějak dostat. Rozdělili jsme se a já myslel, že půjde nazpět na Kashfu, ale ona zamířila místo toho do Pevnosti. Mám pocit, že Sharu se nějak osvobodil a podařilo se mu zajmout matku. To nevím jistě, ale dostal jsem od ní naléhavou zprávu…“</p> <p>„Ten starý čaroděj už je tam uvězněn jak dlouho?“</p> <p>Luke potřásl rameny. „Kdo to má vědět. Ten nikoho nezajímá. Byl tam jako věšák, už když jsem byl malý chlapec.“</p> <p>„Věšák?“</p> <p>„Jo. Prohrál v čarodějnickém souboji. Už ani přesně nevím, jestli ho porazila matka nebo otec. Ať už to byl kdokoli, porazil ho úplně ve všem včetně vzývání duchů. Pak ho ještě zmrazili, že byl jako prkno. Přestěhovali ho někam k vrátnici. Lidé si pak na něj věšeli pláště a klobouky. Sluhové ho sem tam oprášili. Já jsem mu dokonce vyryl do levé nohy své jméno jako do stromu. Vždycky jsem si myslel, že je nábytek. Až hodně později jsem se o něm dozvěděl, že byl ve dnech slávy docela schopný.“</p> <p>„Nasazoval si při práci modrou masku?“</p> <p>„Teď jsi mě dostal. Nevím vůbec nic o jeho technice. Ale přestaňme tady rozumovat, než bude po matce. Asi bychom už měli jít a já ti řeknu zbytek později.“</p> <p>„Aha,“ zavrtěl jsem hlavou. „Ty jsi včera večer sám připustil, že jsi můj vězeň. Musel bych být tedy opravdový hlupák, kdybych tě pustil, teď když jsi mi ještě zdaleka neřekl všechno. Pro Amber představuješ opravdovou hrozbu. Ta bomba, co jsi použil při pohřbu, byla až příliš skutečná. Myslíš, že tě pustím, abys v tom mohl pokračovat?“</p> <p>Usmíval se, ale pak úsměv zmizel. „Že ses musel narodit jako Corwinův syn! Nestačilo by ti mé čestné slovo?“ zeptal se konečně.</p> <p>„To nevím. Dostal bych se do velkých potíží, kdyby se dozvěděli, že jsem tě nechal jen tak jít. Co mi vlastně chceš slíbit? Odpřísáhneš, že přestaneš se svou válkou proti Amberu?“</p> <p>Kousal si spodní ret. „To, Merle, nemohu udělat.“</p> <p>„Jsou tu ještě jiné skutečnosti, o kterých jsi nemluvil, nebo se snad mýlím?“</p> <p>Přisvědčil. Pak se najednou zašklebil. „Ale udělám ti takový návrh, že ho nebudeš moci odmítnout.“</p> <p>„Nesnaž se mi vnutit takové hlouposti.“</p> <p>„Počkej chvilku a uvidíš, že tentokrát to nepůjde jen tak odmítnout.“</p> <p>„Luku, já se nenechám podfouknout.“</p> <p>„Vydrž minutku. Šedesát vteřin. Až skončím, můžeš říct ne.“</p> <p>„Tak dobře,“ povolil jsem. „Povídej.“</p> <p>„Získal jsem informaci, která by mohla být životně důležitá pro bezpečnost Amberu, a jsem si jist, že to kromě mě nikdo neví. Když mi pomůžeš, dám ti ji.“</p> <p>„Proč bys něco takového dělal?“</p> <p>„To je vše, co ti mohu nabídnout. Pomoz mi odsud na nějaké místo, kde čas letí mnohem rychleji a kde bych se mohl dát do pořádku a přitom by to v časovém měřítku Pevností nebylo více než den.“</p> <p>„Stejný čas je i tady, alespoň myslím.“</p> <p>„Taky pravda. Potom ale…“</p> <p>Zvrátil se nazpět do postele, chytil se zdravou rukou za prsa a začal hořekovat.</p> <p>„Luku!“</p> <p>Zdvihl hlavu, mrkl na mne, podíval se na dveře a naříkal dál.</p> <p>Krátce nato se ozvalo zaklepání.</p> <p>„Dále,“ zvolal jsem.</p> <p>Vešla Vinta a oba nás studovala. Prohlížela si Luka a na okamžik se zdálo, že s opravdovou účastí. Přistoupila k posteli a položila ruku na Lukova ramena. Stála tak asi půl minuty a pak oznámila:</p> <p>„Budete žít.“</p> <p>„Teď zrovna nevím,“ odtušil Luke, „jestli je to požehnání, nebo kletba.“ Pak kolem ní obtočil svou zdravou ruku, strhl ji k sobě a políbil.</p> <p>„Ahoj Gail,“ řekl. „Už jsme se dlouho neviděli.“</p> <p>Odtáhla se s daleko menším odporem, než bych očekával.</p> <p>„Opravdu je vidět, že se tvůj stav zlepšil,“ podotkla, „a zdá se, že ti v tom Merle pomáhá, jak může.“ Slabě se usmála a pak dodala: „Jo, je to dávno, ty sportovče. Stále máš rád míchaná vajíčka?“</p> <p>„Ano,“ přikývl. „Ale ne půl tuctu. Dnes stačí jenom dvě. Nejsem nějak ve své kůži.“</p> <p>„Tak jo,“ řekla. „Pojď, Merle, potřebuji tvoji pomoc.“</p> <p>Luke na mne vrhl legrační pohled, bezpochyby přesvědčen, že chce Vinta se mnou mluvit o něm. Já si nebyl zcela jist, jestli ho mohu nechat samotného, i když jsem měl balíček jeho Trumfů ve své kapse. Nevěděl jsem zatím vše o jeho schopnostech a ještě méně mi byly jasné jeho úmysly. Tak jsem se snažil výzvu zahrát do autu.</p> <p>„Myslím, že by měl někdo zůstat s naším invalidou,“ namítl jsem.</p> <p>„Ten bude v pořádku,“ ujistila mne rychle, „a já budu potřebovat tvou pomoc, abych nemusela burcovat sloužící.“</p> <p>Možná, že má pro mě Vinta nějakou zajímavou novinku. Oblékl jsem si košili, prohrábl si vlasy a byl jsem připraven.</p> <p>„Tak jo. Za chvíli jsem zpátky, Luku.“</p> <p>„Koukni se cestou po nějaké holi nebo uřízni nějakou větev, abych se měl o co opřít,“ požádal mne.</p> <p>„Není na to trochu brzo?“ podivila se Vinta.</p> <p>„To nikdy nevíš,“ odpověděl.</p> <p>Popadl jsem svůj meč a následoval Vintu. Když jsme vyšli ven a sestupovali po schodech dolů, napadlo mne, že když jsme spolu dva, máme si vždy co říci o tom třetím.</p> <p>„Takže Luke využil příležitost a navštívil tě,“ poznamenala Vinta.</p> <p>„Jeho věc.“</p> <p>„Musí na tom být opravdu špatně, když ty jsi jediný, na koho se může obrátit.“</p> <p>„Řekl bych, že máš pravdu.“</p> <p>„Jsem si jistá, že potřebuje ještě něco navíc, kromě místa na zotavenou.“</p> <p>„Asi ano.“</p> <p>„Jaképak asi! Už se přece o tom musel zmínit.“</p> <p>„Možná.“</p> <p>„Tak buď jo, nebo ne.“</p> <p>„Vinto, většinou jsi mi řekla, cos chtěla,“ řekl jsem. „A naopak. Nedlužím ti žádné vysvětlení. Ještě jsem se nerozhodl, jestli ti mohu věřit. Jestli ano, tak ti to řeknu.“</p> <p>„Takže on tě dostal. Kdybys mi řekl, o co jde, možná bych ti mohla pomoci.“</p> <p>„Ne, díky. Ty jsi stejná jako on.“</p> <p>„Mně jde o tvé dobro. Neukvapuj se při odmítání spojenců.“</p> <p>„To nechci,“ namítl jsem, „ale když se nad tím zamyslíš, vím toho o Lukovi mnohem víc než o tobě. Myslím, že o něm vím věci, které mluví proti němu, a zrovna tak vím, kdy mi pomohl.“</p> <p>„Doufám, že na to nechceš vsadit svůj život.“</p> <p>Vešli jsme do kuchyně, kde Vinta promluvila se ženou, kterou jsem ještě neviděl, ale která tam patrně byla ve službě. Dala jí pokyny k přípravě snídaně a odvedla mne bočními dveřmi na verandu. Odtamtud mi ukázala skupinku stromů nedaleko.</p> <p>„Tam bys mohl najít nějakou vhodnou větev na Lukovu hůl,“ poznamenala.</p> <p>„Pravděpodobně ano,“ pokýval jsem a vykročil tím směrem. „Tak ty jsi byla Gail Lampronová,“ pronesl jsem znenadání.</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Těm tvým proměnám nerozumím.“</p> <p>„O tom ti nehodlám nic vyprávět.“</p> <p>„A mohla bys mi vysvětlit proč?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Nemůžeš, nebo nechceš?“</p> <p>„Nemůžu.“</p> <p>„Ale kdybych už něco věděl, budeš mě moci trochu doplnit?“</p> <p>„Možná. Zkus to.“</p> <p>„Když jsi byla Don Martinez a vystřelila na nás, koho jsi chtěla trefit?“</p> <p>„Luka.“</p> <p>„A proč?“</p> <p>„Dospěla jsem k závěru, že není tím, za koho se vydává, a že pro tebe představuje nebezpečí.“</p> <p>„A tys mne chtěla chránit,“ dodal jsem.</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>„Co jsi myslela tím, že 'není tím, za koho se vydává'?“</p> <p>„To mi tak uklouzlo. Tady to vypadá jako vhodný strom.“</p> <p>„Je příliš silný, ale podívejme se tím směrem.“</p> <p>Zamířili jsme ke skupince stromů. Moc velký výběr tam nebyl. Jak jsem se prodíral houštím, zahlédl jsem podivné stopy, které vedly ke stromu více napravo, a tam…</p> <p>„Co to je?“ vyrazil jsem ze sebe víceméně řečnickou otázku, protože mi bylo jasné, že o tom Vinta nebude také nic vědět.</p> <p>Ve stínu při úpatí stromu ležela nějaká tmavá hmota. Dorazil jsem k ní před Vintou. Byl to jeden z Bayleových psů, velký hnědý chlapák. Měl prokousnuté hrdlo, krev byla tmavá a sražená. Sedělo na něm pár much. O kus dál jsem zahlédl zbytky menšího psa. Ten byl roztrhaný.</p> <p>Prohlédl jsem si pozorně místo okolo zbytků malého psa. V bahnité půdě byly vidět stopy velkých pracek. Alespoň to nebyly tříprsté stopy těch psích příšer, které jsem měl tu čest vidět v minulosti. Vypadaly prostě jako stopy velkého psa.</p> <p>„To se muselo stát včera,“ podotkl jsem. „Měl jsem dojem, že jsem slyšel zvuky psího zápasu.“</p> <p>„Kdy to bylo?“ zeptala se Vinta.</p> <p>„Krátce po tom, co jsi odešla. Byl jsem dost ospalý.“</p> <p>Pak udělala něco velice zvláštního. Poklekla, naklonila se a očuchala stopu. Když se napřímila, zarazil mne výraz její tváře.</p> <p>„Co jsi zjistila?“</p> <p>Pokývala hlavou a hleděla k severovýchodu.</p> <p>„Nejsem si zcela jistá, ale přišlo to odtamtud,“ pronesla konečně. Dál jsem studoval zem, pak jsem se dokonce vydal po stopě, která vedla k cestičce. Sledoval jsem stopu, ta mi však po pár desítkách metrů, kde končilo křovisko, zmizela. Konečně jsem se otočil nazpět.</p> <p>„Řekl bych, že prostě jeden pes napadl druhého. Asi za tím nic víc není. Měli bychom najít tu hůl a vrátit se nazpět, pokud ještě chceme teplou snídani.“</p> <p>Uvnitř jsem zjistil, že někdo již odnesl Lukovu snídani nahoru. Zklamalo mne to. Hodlal jsem mu jídlo odnést sám a pokračovat s ním v konverzaci. Teď to už nešlo, protože jsem měl obavu, že by se ke mně Vinta připojila a z povídání ve dvou by nebylo nic. Za těchto okolností mi nezbylo nic jiného než zůstat s ní dole a nechat Luka samotného déle než jsem původně zamýšlel.</p> <p>„Najíme se zde,“ řekla Vinta a odvedla mne do velké haly. Domníval jsem se, že je to proto, že okna mého pokoje jsou nad terasou a Luke by mohl poslouchat, co si povídáme. Posadili jsme se k velkému stolu z tmavého dřeva, kde již bylo prostřeno.</p> <p>„Co teď hodláš podniknout?“ zeptala se, když jsme osaměli.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Myslím s ním,“ pohlédla na mne zpříma. „Vezmeš ho zpátky do Amberu?“</p> <p>„Asi by to bylo dost logické, ne?“ odpověděl jsem.</p> <p>„Měl bys ho tam dopravit co nejdřív. V paláci bude mít dobrou zdravotní péči.“</p> <p>„To ano,“ souhlasil jsem.</p> <p>„Opravdu to chceš udělat?“ optala se po pár soustech.</p> <p>„Proč se ptáš?“</p> <p>„Protože udělat cokoli jiného by bylo velmi dětinské. Luke s tím ale určitě nebude souhlasit. Myslím si, že se ti bude snažit něco nabulíkovat. Něco, co by mu dávalo nějakou šanci dostat se na svobodu, až se zotaví. Ty víš, čeho je schopen. Bude to znít jako něco strašně důležitého, ale nic za tím nebude. Musíš si být vědom toho, že je to jeden z největších nepřátel Amberu a až bude zase schopen proti němu vyrazit, ty mu budeš stát v cestě.“</p> <p>„To zní rozumně,“ přikývl jsem.</p> <p>„Ještě jsem neskončila.“</p> <p>„Co máš ještě?“</p> <p>Usmála se a párkrát si kousla, aby mne udržela v napětí. Konečně pokračovala:</p> <p>„Luke má nějaký důvod, proč přišel zrovna za tebou. Mohl se doplazit na spoustu jiných míst, kde by mu ošetřili rány, ale on přišel zrovna sem, protože něco chce. Je to hazardní hráč, ale má to dobře spočítaný. Nenaleť mu. Ty mu nic nedlužíš.“</p> <p>„Nevím, proč si myslíš, že nejsem schopen se o sebe sám postarat,“ namítl jsem.</p> <p>„To jsem neřekla, ale některá rozhodnutí jsou na vážkách. A někdy stačí málo, aby se zvrátila na druhou stranu. Ty znáš Luka, ale já taky. Teď není čas ho nějak šetřit.“</p> <p>„Teď jsi zabodovala,“ přiznal jsem. „Tak ty už ses rozhodl mu dát, co chce?“</p> <p>Usmál jsem se a napil se kávy. „Nebyl dostatečně přesvědčivý na to, aby mne dostal na svou stranu. Chtěl jsem ještě pokračovat, abych zjistil, co má přesně za lubem.“</p> <p>„Nikdy jsem neřekla, že se ti nepodaří zjistit, co bys chtěl. Chci ti jen připomenout, že rozmluva s Lukem může někdy připomínat konverzaci s drakem.“</p> <p>„Jo,“ připustil jsem, „já vím.“</p> <p>„Čím déle budeš odkládat rozhodnutí, tím to bude těžší.“</p> <p>„Měla jsi ho ráda?“ optal jsem se po dalším doušku kávy.</p> <p>„Ráda?“ podívala se překvapeně. „Měla. A ještě mám. Ale to s tím nemá nic společného.“</p> <p>„Nevěděl jsem o tom,“ připustil jsem.</p> <p>„Asi ti úplně nerozumím.“</p> <p>„Chtěl jsem si jen ověřit, jestli bys mu byla schopna ublížit i bez pádného důvodu.“</p> <p>„To bych nebyla.“</p> <p>„Luke pro mne teď nepředstavuje žádnou hrozbu.“</p> <p>„Zdá se, že ne.“</p> <p>„Přemýšlel jsem o tom, nechat Luka v tvé péči zde a vypravit se do Amberu a připravit je na tu novinu.“</p> <p>Rázně zavrtěla hlavou. „Ne,“ skoro vykřikla, „tu odpovědnost na sebe teď nemohu vzít.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>Otálela s odpovědí.</p> <p>„Prosím tě, neříkej mi, že mi to nemůžeš říci,“ pobízel jsem ji. „Zkus najít nějaký způsob, jak mi říci co nejvíc.“</p> <p>Mluvila pomalu a opatrně vážila každé slovo. „Pro mne jsi mnohem důležitější ty než Luke. Ty jsi stále v nebezpečí, i když přesně nevím, o co jde. Zdá se, že za tím tentokrát není Luke. Provázet tě těmito nástrahami je pro mne mnohem důležitější než hlídat Luka. Takže tu nemohu zůstat. Jestli se vracíš do Amberu, já jdu s tebou.“</p> <p>„Oceňuji tvůj zájem, ale přece mi nebudeš stále v patách.“</p> <p>„Ani jeden z nás nemá jinou volbu.“</p> <p>„Co když použiji trumf a zmizím na nějaký vzdálený stín?“</p> <p>„Budu tě muset následovat.“</p> <p>„V této podobě, nebo budeš vypadat zase jinak?“</p> <p>Pohlédla stranou a rýpala se v jídle.</p> <p>„Jednou už jsi připustila, že se můžeš převtělovat do jiných lidí. Nějakým zvláštním způsobem zjistíš, kde jsem a pak na sebe bereš podobu někoho z mého okolí.“</p> <p>Napila se kávy.</p> <p>„Podívej, já chápu, že ti něco nedovoluje mi to říci, ale tohle už já vím.“</p> <p>Rychle přikývla a předstírala, že jí.</p> <p>„Když si představíme, že já se odtud vytrumfuji a ty mne budeš svým zvláštním způsobem sledovat,“ řekl jsem a myslel jsem na svůj telefonický rozhovor s Meg Devlinovou a paní Hansenovou. „Potom se skutečná Vinta Bayleová probudí ve svém vlastním těle a nebude si nic pamatovat. Je to tak?“</p> <p>„Ano,“ odpověděla slabým hlasem.</p> <p>„A tím by Luke zůstal ve společnosti ženy, která by byla celá žhavá ho zabít, jakmile by zjistila, o koho se jedná.“</p> <p>Slabě se usmála. „Je to tak,“ řekla.</p> <p>Jedli jsme tiše. Ona vyzkoušela všechno možné, aby mne přesvědčila, že mám vzít Luka s sebou, až se budu trumfovat do Amberu. Nemám rád, když se někdo snaží mnou manipulovat nebo mne k něčemu nutí. Pak se nechtě snažím dělat přesný opak toho, co se po mně chce.</p> <p>Když jsem dojedl, naplnil jsem znovu naše šálky. Popíjel jsem kávu a díval se na sbírku obrazů psů na protější stěně. Popíjel jsem a mlčel jsem, protože je pro mne snazší tiše přemýšlet, než mluvit o ničem.</p> <p>Konečně promluvila ona: „Tak co uděláš?“</p> <p>Dopil jsem kávu a vstal. „Odnesu Lukovi tu hůl,“ řekl jsem.</p> <p>Odsunul jsem židli a zamířil do rohu, kde jsem odložil hůl.</p> <p>„A potom?“ naléhala. „Co uděláš potom?</p> <p>Otočil jsem se a podíval se na ni. Seděla velmi vzpřímeně za stolem s rukama opřenýma o desku stolu. Její rysy znovu připomínaly Nemesis a ve vzduchu bylo skoro cítit elektřinu.</p> <p>„Udělám to, co musím udělat,“ řekl jsem a vykročil jsem ze dveří.</p> <p>Jakmile jsem byl z dohledu, pořádně jsem zrychlil. Když jsem se dostal ke schodům a za mnou stále nikdo nebyl, bral jsem schody po dvou. Již po cestě vzhůru jsem vytáhl kartu a připravil si tu pravou.</p> <p>Hned, jak jsem vběhl do pokoje, viděl jsem Luka, jak odpočívá, opřen o polštáře v posteli. Podnos se zbytky snídaně ležel na sesličce vedle postele. Zavřel jsem dveře a zastrčil závoru.</p> <p>„Co se děje? Někdo na nás útočí nebo co?“ zajímal se Luke.</p> <p>„Připrav se, za chvíli startujeme,“ odvětil jsem.</p> <p>Popadl jsem jeho dýku a zamířil k posteli. Pomohl jsem mu zvednout se a podal mu hůl a zbraň.</p> <p>„Tlačila na mne dost,“ řekl jsem, „ale rozhodl jsem se nevydat tě teď Randomovi.“</p> <p>„No, to je paráda,“ komentoval mé prohlášení.</p> <p>„Ale musíme hned vypadnout.“</p> <p>„To mi vyhovuje.“</p> <p>Opřel se o hůl a pomalu vstal. Z haly jsem zaslechl nějaký hluk, ale již bylo pozdě. Pozdvihl jsem kartu a soustředil se.</p> <p>Někdo začal bušit na dveře.</p> <p>„Myslím, že děláš něco velice nesprávného,“ volala zvenku Vinta.</p> <p>Neodpověděl jsem. Vize začala jasnět</p> <p>Rám dveří se otřásl pod náhlým silným útokem a závora málem povolila pod mimořádně silným kopnutím. Jak jsem chytal Luka za ruku, zahlédl jsem na jeho tváři obavy.</p> <p>Vinta vpadla do pokoje a její ruce se sápaly po Lukovi, kterého jsem za sebou táhl. Skoro dosáhla, ale opravdu jenom skoro. Její výkřik: „Blbče!“ se změnil v jekot a ona sama se změnila v barevné spektrum, zavlnila se a zmizela.</p> <p>Stáli jsme na skleněné plošince a Luke konečně zase začal zhluboka dýchat.</p> <p>„Koukám, že necháváš věci dojít do krajnosti, ty chlape,“ okomentoval situaci, rozhlížel se kolem sebe a bylo vidět, že to tu poznává.</p> <p>Křivě se pousmál.</p> <p>„Známé místo,“ pronesl, „tvá oblíbená křišťálová jeskyně.“</p> <p>„Podle mé vlastní zkušenosti,“ řekl jsem s úsměvem, „zde čas běží přesně tak rychle, jak sis přál.“</p> <p>Přikývl a začali jsme stoupat do modrého kopce.</p> <p>„Stále je tu spousta zásob,“ dodal jsem s úsměvem, „i ten spacák by měl být tam, co jsem ho nechal.“</p> <p>„To přijde vhod,“ ocenil.</p> <p>Ještě než jsme dosáhli úpatí, zastavil a zprudka oddechoval. Viděl jsem, jak jeho upřený pohled sklouzl k hromadě kostí po naší levici. Už to byl skoro měsíc, co tam spadli ti dva, co odvalili vstupní balvan. Mrchožrouti měli tedy dost času na svou práci. Luke se zachvěl, postoupil kousek dopředu a opíraje se o modrou skálu sesunul se na zem.</p> <p>„Musím si chvilku odpočinout, než polezeme nahoru,“ řekl trochu omluvně, „a to i když mi pomůžeš.“</p> <p>„Jistě,“ přisvědčil jsem. „Alespoň můžeme dokončit náš rozhovor. Jestli si dobře vzpomínám, tys mi udělal nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout. A to za to, když tě dopravím na místo, jako je toto, kde by ses dal do pořádku, abys mohl rychle vyrazit do Pevnosti. Tak teď je řada na tobě s tou informací životně důležitou pro bezpečnost Amberu.“</p> <p>„Správně,“ souhlasil, „a taky jsi ještě neslyšel konec mého příběhu. Podivuhodně to do sebe zapadá.“</p> <p>„Říkal jsi mi, že se tvoje matka vrátila do Pevnosti, tam se dostala do nějakých potíží a zavolala tě na pomoc.“</p> <p>„Přesně tak,“ přitakal. „Vykašlal jsem se na Cyklického fantoma a snažil se jí pomoci. Dal jsem se dohromady s Daltem, a ten mi slíbil pomoc při útoku na Pevnost.“</p> <p>„Zdá se, že vždycky přijde vhod znát bandu žoldáků, kterou můžeš přivolat na pomoc,“ podotkl jsem.</p> <p>Zvláštně se na mne podíval, ale myslím, že se mi podařilo udržet si nevinný výraz.</p> <p>„Vedli jsme je skrz Stín a zaútočili jsme na Pevnost,“ řekl pomalu. „Myslím, že jsme to museli být my, koho jsi tam viděl.“</p> <p>„Zdálo se mi, že jste se přes opevnění dostali. Co jste udělali špatně?“ optal jsem se zamyšleně.</p> <p>„To je to, co mi stále není jasné,“ přiznal váhavě. „Jejich obrana slábla pod našimi útoky, když tu najednou se Dalt obrátil proti mně. Na čas jsme se rozdělili, on se pak objevil a zaútočil na mne. Nejdřív jsem si myslel, že se spletl. Všichni jsme byli špinaví a zamazaní od krve. Řval jsem, že jsem to já, a ze začátku jsem mu ani nekladl odpor. Myslel jsem, že je to nedorozumění a že si za chvíli svůj omyl uvědomí.“</p> <p>„Myslíš, že tě prodal? Nebo že to bylo něco, co plánoval dlouhou dobu? Nějaká zášť vůči tobě?“</p> <p>„Moc se mi to nezdá. To asi ne.“</p> <p>„Tak něco nadpřirozeného?“</p> <p>„To by mohlo být ono. Já nevím.“</p> <p>Najednou mi vytanula na mysli divná myšlenka. „Věděl, že jsi zabil Caina?“</p> <p>„Ne. Slíbil jsem si, že nikdy nikomu o sobě neřeknu všechno.“</p> <p>„Nekecáš trochu?“</p> <p>Zasmál se, otočil se, jako by mi chtěl poklepat na rameno, zarazil se a začal o tom přemýšlet.</p> <p>„Proč se ptáš?“ zeptal se po chvíli.</p> <p>„Nevím. Jenom mne to tak napadlo.“</p> <p>„Co kdybys mi pomohl vstát, abych se konečně mohl podívat na tvé zásoby.“</p> <p>Vstal jsem a pomohl mu na nohy. Pohnuli jsme se směrem napravo, kde byl svah nejschodnejší, a vedl jsem ho pomalu nahoru. Když jsme se dostali na vrchol, opřel se o ruce a zadíval se do otvoru.</p> <p>„To nebude snadné, dostat se dolů,“ pronesl s obavou. „Alespoň pro mě. Původně jsem si myslel, že bys mohl vyvalit ze špižírny sud, já bych se na něj spustil a pak slezl na zem, ale teď vidím, že je to větší díra, než jsem myslel. Mám docela obavu, že to nesvedu.“</p> <p>„Ale, ale,“ pronesl jsem. „Počkej. Mám nápad.“</p> <p>Otočil jsem se a slezl zase dolů. Dole jsem zamířil napravo, až jsem zmizel Lukovi z očí. Nechtěl jsem před ním používat Logrus, pokud nebylo zbytí. Nechtěl jsem, aby věděl, jak pracuje, a hlavně jsem nechtěl prozradit, co všechno dokážu. Obecně nemám rád, když o mně lidi moc vědí.</p> <p>Logrus se na můj povel objevil. Mé přání bylo vyslyšeno a stalo se cílem. Ale bylo to daleko, velmi daleko. Snažil jsem se skutečně pěknou chvilku. Skutečně jsme museli být hodně mimo centrum Stínu.</p> <p>Spojení! Podařilo se!</p> <p>Nijak jsem tím neškubal, spíš jsem začal vyvíjet pomalý, ale stálý tlak. Cítil jsem, jak se to ke mně pomalu sune stínem.</p> <p>„Haló, Merle. Je všechno v pořádku?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem, ale dál jsem se o něj nijak nezajímal.</p> <p>Už to bylo blíž a blíž, až… už jsem to držel. Zapotácel jsem se, protože jsem to držel příliš blízko k jednomu konci. Vzdálenější konec byl opřen o zem. Přehmátl jsem a chytil to za šprušlík blízko prostředku. Pořádně jsem ho popadl a odnesl ho ke stěně.</p> <p>Opřel jsem ho v místě, kde byla stěna nejprudší, a rychle jsem vylezl nahoru. Jakmile jsem byl nahoře, začal jsem ho hned za sebou vytahovat.</p> <p>„Hele, kde jsi vzal ten žebřík?“ optal se Luke.</p> <p>„Našel jsem ho,“ utrousil jsem uštěpačně.</p> <p>„Vypadá, jako by na něm bylo ještě napsáno 'Čerstvě natřeno'.“</p> <p>„Možná to tu někdo nedávno zapomněl.“</p> <p>Začal jsem žebřík spouštět do otvoru.</p> <p>Chvíli to trvalo, než dosáhl dna. Ověřil jsem jeho stabilitu.</p> <p>„Slezu první a počkám dole,“ řekl jsem.</p> <p>„Mohl bys vzít s sebou mou hůl a meč?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>Slezl jsem s jeho věcmi a pak začal sestupovat Luke.</p> <p>„Musíš mě jednou taky naučit ten trik,“ řekl a těžce při tom dýchal.</p> <p>„Nevím, co máš na mysli,“ odpověděl jsem.</p> <p>Sestupoval pomalu, zastavoval na každém schůdku a dolů se dostal úplně znavený a zadýchaný. Jakmile dosáhl země, svalil se na zem a přitiskl si dlaň na žebra. Po chvíli se odsunul trochu dozadu a opřel se o stěnu, aby si udělal pohodlí.</p> <p>„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Za chvíli budu,“ přisvědčil. „Není to úplně legrace, když jsi probodnutý.“</p> <p>„Chceš pokrývku?“</p> <p>„Ne, děkuju.“</p> <p>„Odpočiň si tady a já se jdu podívat do špižírny, co tam vlastně ještě zůstalo. Chceš něco přinést?“</p> <p>„Trochu vody,“ poprosil mne.</p> <p>Zásoby byly v pořádku a spací pytel byl stále na svém místě. Vrátil jsem se s pitím pro Luka a také se vzpomínkou, jaké to bylo, když jsem byl na jeho místě.</p> <p>„Je to v suchu,“ oznámil jsem mu. „Je tam ještě všeho dost.“</p> <p>„Nevypil jsi všechno víno, že ne?“</p> <p>„Neboj.“</p> <p>„To je dobře.“</p> <p>„Co takhle, abys mi už řekl tu životně důležitou informaci o hrozbě pro Amber?“</p> <p>„Ještě ne,“ usmál se.</p> <p>„Myslel jsem, že to byla naše dohoda.“</p> <p>„Ještě jsi to neslyšel celé. Byli jsme přerušeni.“</p> <p>Potřásl jsem hlavou. „Dobrá, tak jsme byli přerušeni,“ připustil jsem. „Tak mi to dopověz.“</p> <p>„Musím se znovu zmátořit, dobýt Pevnost a osvobodit matku…“</p> <p>Přikyvoval jsem.</p> <p>„Potom, až bude volná, dám ti ty informace.“</p> <p>„Cože? Počkat! To bys chtěl tedy opravdu trochu moc.“</p> <p>„Ne tak moc na to, kolik platím.“</p> <p>„Zdá se, že kupuji zajíce v pytli.“</p> <p>„Asi máš pravdu. Ale věř mi. Bude to stát za to.“</p> <p>„Co když už pak bude pozdě?“</p> <p>„Ne, uvědomuji si důležitost času. Moje rekonvalescence nepotrvá déle než dva dny v Amberu. A tak rychle to nepůjde.“</p> <p>„Luku, začínám si myslet, že je to jenom finta.“</p> <p>„Podívej se, takové věci nikdo neprozradí nepříteli moc dopředu. Myslím, že by mi to mohlo pomoci i od šibenice.“</p> <p>„Ty by ses vzdal i své pomsty?“</p> <p>„Zatím nevím. Moc jsem o tom přemýšlel. A kdybych se dal touto cestou, hodilo by se mi mít nějaký trumf v ruce.“</p> <p>„Jestli se tohle někdo dozví a zjistí, že jsem tě nechal jít, aniž bych měl cokoliv v ruce, budu skutečně v průšvihu.“</p> <p>„Já to neřeknu, když ty to neřekneš.“</p> <p>„Ale co Vinta?“</p> <p>„Pamatuj, že ta tvrdí, že její hlavní cíl je chránit tebe. A navíc, až se vrátíš, ona tam už nebude. Nanejvýš tam bude pravá Vinta a ta bude právě probuzená z hlubokého spánku.“</p> <p>„Jak si tím můžeš být tak jist?“</p> <p>„Protože ty jsi zmizel. Už tě asi všude hledá.“</p> <p>„Víš, co je ona doopravdy zač?“</p> <p>„Ne, ale někdy ti pomůžu o tom popřemýšlet.“</p> <p>„Teď ne?“</p> <p>„Ne. Teď se musím vyspat. Už mne to zas bere.“</p> <p>„Takže si ještě jednou ujasněme naši dohodu. Co hodláš podniknout, jak to chceš udělat a co mi za to slíbíš?“</p> <p>Zívnul. „Zůstanu tady, dokud se neseberu. Až budu připraven zaútočit na Pevnost, ozvu se ti. To mi ostatně připomíná, že ty máš ještě moje Trumfy.“</p> <p>„Pokračuj. Jak se chceš dostat do Pevnosti?“</p> <p>„Pracuju na tom. To ti taky řeknu. I když s tím bys nám mohl pomoci. Vůbec bych se nebránil tomu mít s sebou ještě jednoho čaroděje. Jakmile budeme uvnitř a matka bude volná, řeknu ti, co jsem slíbil, a ty tu zprávu můžeš vzít do Amberu.“</p> <p>„A co když prohraješ?“</p> <p>Podíval se stranou. „Tahle možnost tu vždycky je,“ souhlasil po chvíli. „Co s tím? Všechno to napíšu a vezmu to s sebou. Dám ti to buď pomocí Trumfu, nebo osobně před tím, než zaútočíme. Ať vyhraju, nebo prohraju, ty dostaneš, co chceš.“</p> <p>Natáhl ke mně zdravou ruku a potřásli jsme si rukama.</p> <p>„Souhlasím,“ řekl jsem.</p> <p>„Tak mi dej mé Trumfy a já se ti ozvu, až se budu moci pohybovat.“</p> <p>Nechtělo se mi do toho. Nakonec jsem sáhl do kapsy, která už byla dost tlustá, vytáhl některé jeho karty – zbytek zůstal s mými v kapse – a podal mu je.</p> <p>„Co s těmi zbývajícími?“</p> <p>„Chci si je prostudovat, souhlasíš?“</p> <p>Potřásl rameny. „Co mi zbývá. Nakonec, vždyť já si je zase mohu udělat. Ale matčinu mi dej.“</p> <p>„Tady je.“</p> <p>Vzal ji a pak řekl: „Nevím, co si myslíš, ale dám ti radu – nesnaž se nijak potkat s Daltem. On není nic moc, i když je v pořádku, natož teď, kdy se s ním něco děje. Drž se od něj stranou.“</p> <p>Přikývl jsem a vstal.</p> <p>„Už jdeš?“ zeptal se.</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Nech mi tu ten žebřík.“</p> <p>„Všechno je to tvoje.“</p> <p>„Co jim řekneš v Amberu?“</p> <p>„Zatím asi nic,“ přiznal jsem. „Chceš přinést něco k jídlu, než půjdu? Ušetřil bych ti jednu cestu.“</p> <p>„Ano. To je dobrý nápad. Přines mi i flašku vína.“</p> <p>Vrátil jsem se s plným rancem jídla a spacákem.</p> <p>Začal jsem stoupat po žebříku a najednou se zastavil.</p> <p>„Ty vůbec nevíš, co uděláš, viď?“</p> <p>Zasmál se: „Nebuď si tím tak jist.“</p> <p>Když jsem byl na vrcholku, zadíval jsem se na ten balvan, který mne už jednou věznil. Už dříve jsem přemýšlel, že by mi udělal službu. Mohl jsem ho tam mít jistého a pustit ho, až bude moci na nohy. Kdybych použil ten balvan, nemohl by mi nikam zmizet. Pak jsem od tohoto plánu odstoupil, nejenom proto, že jsem byl jediný, kdo věděl, že je uvnitř, a kdyby se mi něco stalo, byl by s ním konec. Ale hlavně proto, že kdybych ho držel úplně izolovaného, nemohl by mne přivolat ani pomocí mého Trumfu, až bude fit.</p> <p>Stoupl jsem si k balvanu a zatlačil ho trochu k otvoru.</p> <p>„Merle! Co to děláš?“ ozvalo se zespoda.</p> <p>„Hledám nějaké žížaly na ryby,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Nech toho! Ne…“</p> <p>Zasmál jsem se a zatlačil balvan ještě blíž.</p> <p>„Merle!“</p> <p>„Myslel jsem, že by se ti to hodilo zavřené, kdyby začalo pršet, ale asi to nepůjde. Je to příliš těžké. Zatím se měj.“</p> <p>Otočil jsem se a vyskočil. Pomyslel jsem si, že by mu trochu adrenalinu navíc mohlo udělat dobře.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola osmá</emphasis></strong></p> <p>Když jsem se dostal na povrch, pokračoval jsem v chůzi k místu, kde jsem vyčaroval žebřík, protože bylo chráněno před pozorováním z různých stran. Vyndal jsem jednu z prázdných karet. Čas letěl jako splašený. Zjistil jsem, že tužka, kterou jsem chtěl kartu namalovat, má zlomenou špičku. Vytáhl jsem tedy svůj meč, který byl sice dlouhý skoro jako má paže, ale dal se pro tento účel použít.</p> <p>Položil jsem prázdnou kartu na plochý kámen před sebou a načrtl na něj svůj pokoj ve Stromovém Domě, síly Logrusu přitom procházely mýma rukama. Musel jsem pracovat s rozvahou a vložit do malování co nejvíce pocitů z toho místa, kam jsem se chtěl vrátit. Konečně jsem byl hotov a postavil jsem se. Bylo to v pořádku, byl jsem připraven. Napnul jsem svou mysl a díval se upřeně na obrázek, dokud se nestal realitou. Potom jsem vstoupil do pokoje. Jen jsem to udělal, napadlo mne, že bych se ještě měl na něco zeptat Luka. Ale už bylo příliš pozdě.</p> <p>Za oknem bylo vidět, že se stíny stromů už napřahují k východu. Zjevně jsem byl pryč skoro celý den.</p> <p>Když jsem se ohlédl, spatřil jsem na posteli, která byla teď ustlaná, lístek papíru přichycený okrajem polštáře, aby neulétl. Přistoupil jsem k posteli a zdvihl malý modrý knoflík, který ležel na papírku.</p> <p>Zpráva na papírku byla napsaná anglicky. UKRYJ KNOFLÍK NA BEZPEČNÉ MÍSTO, DOKUD HO NEBUDEŠ POTŘEBOVAT. NENOSILA BYCH HO NA TVÉM MÍSTĚ MOC U SEBE. DOUFÁM, ŽE JSI UDĚLAL DOBROU VĚC. MYSLÍM, ŽE TĚ BRZO NAJDU. ZATÍM NA SHLEDANOU. Nebyl tam žádný podpis.</p> <p>Bezpečné, nebo ne, nemohl jsem to tam nechat. Tak jsem zabalil knoflík do papíru a strčil ho do kapsy. Potom jsem vyndal svůj plášť ze skříně a přehodil si ho přes ruku.</p> <p>Vyšel jsem z pokoje. Závora byla zlomená, tak jsem nechal dveře otevřené. Na chodbě jsem se zastavil a zaposlouchal, neslyšel jsem však ani hlasy, ani žádné kroky.</p> <p>Šel jsem ke schodům a zamířil po nich dolů. Už jsem byl skoro dole, když jsem si jí všiml. Seděla po mé pravé straně, před sebou měla podnos s chlebem a sýrem.</p> <p>„Merline!“ řekla náhle a napůl vstala. „Sluhové mi řekli, že jsi tady, ale nikde jsem tě nemohla najít.“</p> <p>„Byl jsem na chvíli odvolán,“ odpověděl jsem a zamířil k ní. „Jak se cítíš?“</p> <p>„Jak – co o mně víš?“ zeptala se.</p> <p>„Asi si nepamatuješ, co se za posledních pár dní stalo.“</p> <p>„Máš pravdu,“ přisvědčila. „Neposadíš se?“</p> <p>Ukázala na prázdnou židli z druhé strany stolku.</p> <p>„Vezmi si se mnou.“ Ukázala na podnos. „Ještě ti přinesou nějaké víno.“</p> <p>„To je v pořádku,“ namítl jsem, když jsem zahlédl, že pije bílé.</p> <p>Vstala, přistoupila k poličce a vyndala další pohár. Když se s ním vrátila, nalila do něj pořádný doušek Bayleovy moči a přisunula ho ke mně. Předpokládal jsem, že si nechávají dobré ročníky.</p> <p>„Co víš o tom mém zatmění?“ zeptala se. „Byla jsem v Amberu a další věc, co vím, že jsem se probrala tady a mezitím uteklo několik dní.“</p> <p>„Ano,“ přikývl jsem a vzal si pečivo se sýrem. „Kdy jsi přišla k sobě?“</p> <p>„Dnes ráno.“</p> <p>„Nemusíš se ničeho obávat,“ uklidnil jsem ji. „Nebude se to opakovat.“</p> <p>„Ale co to bylo?“</p> <p>„Něco je prostě ve vzduchu,“ řekl jsem a ochutnal víno.</p> <p>„Vypadalo to ale spíš jako něco nadpřirozeného než jako chřipka.“</p> <p>„Možná to byl dotek něčeho nadpřirozeného. Nikdy nevíš, co se k nám může dostat ze Stínu, ale skoro každý, kdo to měl, je teď v naprostém pořádku.“</p> <p>Svraštila obočí. „Bylo to velmi zvláštní.“</p> <p>Snědl jsem další krekry se sýrem a napil se vína. Opravdu si pro sebe nechávali jen to nejlepší.</p> <p>„Skutečně se nemáš čeho obávat,“ opakoval jsem.</p> <p>Usmála se a přikývla. „Věřím ti. Co tu vlastně děláš?“</p> <p>„Zastavil jsem se tady cestou do Amberu,“ řekl jsem. „To mi připomnělo, jestli bych si mohl půjčit koně?“</p> <p>„Jistě,“ odpověděla. „Kdy chceš odjet?“</p> <p>„Jakmile dostanu koně.“</p> <p>Vstala. „Nevěděla jsem, že máš tak naspěch. Zavedu tě do stáje.“</p> <p>„Děkuji.“</p> <p>Popadl jsem ještě dva krekry se sýrem na cestu a dopil víno. Zajímalo by mne, jak je to teď s modrou mlhou.</p> <p>Ve stáji jsem si vybral dobrého koně, byl šedivý a jmenoval se Dým. Vinta mi řekla, že ho mohu nechat v jejich stáji v Amberu. Přehodil jsem si plášť a potřásl Vinte rukou.</p> <p>„Děkuji za pohostinství, i když možná nevědomé.“</p> <p>„Ještě neříkej sbohem,“ řekla mi. „Jeď kolem kuchyně a já ti dám na cestu vodu a jídlo. Neměli jsme spolu nic, co bych si nepamatovala?“</p> <p>„To gentleman nikdy neprozrazuje.“</p> <p>Zasmála se a poklepala mi na rameno. „Zastav se někdy, až budeš v Amberu, a osvěž mou paměť.“</p> <p>Hodil jsem na koně sedlové vaky, odvázal Dýma a vedl ho pomalu za Vintou ze stáje ven k domu. Obešel jsem oklikou dům a zamířil ke kuchyni. Zadíval jsem se na verandu a najednou jsem si přál, abych měl také takovou, kde bych si mohl dávat po ránu kávu. Nebo to bylo tou společnicí?</p> <p>Za chvíli se otevřely dveře a Vinta mi podala balíček s jídlem a láhev. Když jsem je ukládal do vaků, řekla:</p> <p>„Vyřiď mému otci, že se vrátím za pár dní. Řekni mu, že jsem odjela na pár dní na venkov, protože jsem se necítila dobře, ale že už jsem v pořádku.“</p> <p>„Rád to vyřídím.“</p> <p>„Opravdu nevím, proč jsi tady byl,“ ozvala se. „Ale jestli je v tom nějaká politika nebo intriky, tak to ani vědět nechci.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>„To, jak sluha nesl jídlo rudovlasému muži, který vypadal vážně zraněn, bychom měli raději zapomenout?“ ptala se dále.</p> <p>„Řekl bych, že ano.“</p> <p>„Dobrá, tak to zapomenu. Ale jednou bych si tu příhodu ráda poslechla.“</p> <p>„Já také,“ přikývl jsem. „Uvidíme, co se dá dělat.“</p> <p>„Tak šťastnou cestu.“</p> <p>„Díky. Pokusím se.“</p> <p>Potřásl jsem jí rukou a nasedl.</p> <p>„Sbohem.“</p> <p>„Na shledanou v Amberu,“ řekla.</p> <p>Pobídl jsem koně a pokračoval v objížďce domu, až jsem se zase ocitl u stájí. Za nimi jsem zamířil k cestičce, po které už jsem jednou jel a která vedla směrem, který jsem potřeboval. Psi začali štěkat, jako by se s námi také chtěli rozloučit. Od jihu foukal slabý větřík, který ke mne přinesl několik lístků. Přál už jsem si být na cestě, daleko odsud a sám. Vážil jsem si samoty, protože to byly chvíle, kdy se mi nejlépe přemýšlelo, a teď jsem měl o čem přemýšlet.</p> <p>Jel jsem na severozápad. Po deseti minutách jsem se dostal na prašnou cestu, kterou jsme onehdy pouze překřížili. Tentokrát jsem se po ní vydal k západu, až jsem se konečně dostal na křižovatku, ze které už vedla přímá cesta do Amberu. Vydal jsem se po ní.</p> <p>Byla to žlutavá prašná cesta, na které bylo vidět stopy mnoha vozů. Pomalu jsem sledoval reliéf krajiny, projížděl jsem mezi poli, která byla ohraničena nízkými kamenným ploty. Po obou stranách byl sem tam strom. V dálce jsem mohl zahlédnout pásmo hor, které se vypínalo nad lesem, do kterého jsem měl za chvilku vjet. Jeli jsme velice snadným terénem, takže jsem mohl povolit uzdu svým myšlenkám a mohl se zaobírat událostmi posledních dní.</p> <p>Nebylo pochyb o tom, že mám nějakého nepřítele. Luke mne přesvědčil zcela jasně o tom, že tím nepřítelem není on sám. Nemusel jít zrovna ke mně, aby se dal do pořádku, to ostatně několikrát zmínil on i Vinta. Mohl si sám najít nějaké místo na vyléčení, ať už Křišťálovou jeskyni, nebo jiné. A to, abych mu pomohl vysvobodit Jasru, mohlo klidně počkat. Byl jsem více než z poloviny přesvědčen, že se obrátil na mne, aby dal vztahy se mnou do pořádku, protože jsem představoval jeho jediné spojení na Dvůr Chaosu a jeho štěstěna se k němu začala povážlivě otáčet zády. Měl jsem pocit, že chtěl zjistit, jaká je jeho pozice v Amberu, a to, že se zmínil o velice důležité informaci pro bezpečnost Amberu, byla nejen ukázka jeho dobré vůle, ale také část jeho vyjednávací taktiky. Nebyl jsem si zdaleka jist, že já osobně jsem velice důležitý pro osvobození Jasry. Zvláště proto ne, protože znal Pevnost zevnitř i zvenčí, sám byl určitým způsobem čaroděj a měl k dispozici bandu žoldáků, které tam mohl dopravit ze stínu Země. Vše, co jsem o tom věděl, svědčilo pro to, že jeho zvláštní výbušnina mohla být použita stejně dobře tam jako v Amberu. A koneckonců, proč by nemohl pro svůj útok použít trumfy. Vždyť ani nepotřeboval vyhrát bitvu. Stačilo mu dostat se dovnitř, unést Jasru a zase se dostat ven. Opravdu jsem neměl pocit, že bych byl nutný pro tuto operaci. Měl jsem zkrátka pocit, že mne tam chce mít, aby mi udělal svou nabídku, až se vše uklidní.</p> <p>Taky jsem měl pocit, že teď, když je Caine již mrtev a rodinná čest je zachována, je ochoten skoncovat s vendetou. Měl jsem takové tušení, že Jasra mu v této cestě spíše brání. I když mi nebylo jasné, čím ho drží v šachu, řekl bych, že ta informace, kterou mi chce dát, je něco, co by mohlo neutralizovat její vliv. Kdyby nám ji poskytl v tajnosti, aby se zdálo, že jsme to zjistili sami, zachoval by si před Jasrou tvář a zároveň by budoval nový vztah s námi. Bylo to těžké. Potřeboval jsem najít nějaký způsob, jak to prezentovat, aniž bych vypadal jako zrádce, protože jsem ho pustil. To znamenalo, že jsem musel prokázat cennost této informace.</p> <p>Po obou stranách cesty začalo přibývat stromů a i les byl podstatně blíž. Přejel jsem po dřevěném mostě nad průzračnou bystřinou a její zurčení mne provázelo ještě hodnou chvíli. Po pravé straně bylo hnědé pole s osamělou stodolou a po levé stál vůz se zlomenou nápravou…</p> <p>Ale co když jsem Luka pochopil špatně? Mohl jsem na něj vyvinout nějaký tlak, aby mi tu informaci poskytl? Začal ve mně klíčit nový nápad. Nebyl jsem s ním příliš nadšen, ale musel jsem ho vzít v potaz. Bylo v tom zahrnuto riziko a hlavně rychlost. Samozřejmě měl i své přednosti. Snažil jsem se ten plán promyslet co nejlépe a pak jsem se opět vrátil ke svým původním myšlenkám. Tak někde mám nepřítele. Ale jestli to není Luke, kdo to tedy je? Nejpravděpodobnější kandidát na tento post by byla Jasra. Při každém z našich dvou setkání to dávala celkem jasně najevo. Klidně to mohla být ona, kdo na mne poslal ty nájemné vrahy v Mrtvé uličce. Kdyby tomu tak bylo, byl bych teď pravděpodobně v bezpečí, když byla vězněna v Pevnosti. Ledaže by stihla poslat za mnou ještě někoho předtím, než upadla do zajetí. To by ale bylo trochu zbytečné. Proč by měla plýtvat tolika silami pouze na mne. Já jsem byl jenom okrajová postava a ti muži, co po mně šli, byli skoro úspěšní.</p> <p>Ale co jestli to nebyla Jasra? Potom jsem byl stále v nebezpečí a nejistotě. Co ten čaroděj v modré masce, o kterém jsem se domníval, že je to Sharu Garrul. Pronásledování tornádem byla mnohem horší předehra než zasypání květy, které následovalo. Je možné, že by byl i za tím prvním útokem ve Juliině bytě v San Franciscu? V tom případě on inicioval toto zvláštní setkání, protože se mnou měl nějaký úmysl. Co to vlastně říkal? Něco o zkřížení našich zájmů někdy v budoucnosti. Teď se to zdá velmi zajímavé. Kdybych to měl teď posoudit, řekl bych, že tato situace může nastat.</p> <p>Ale byl to skutečně Sharu Garrul, kdo poslal atentátníky? I přes jeho schopnost využívat modré kameny se mi to nezdálo. Zvláště proto, že se naše zájmy zatím nijak nestřetly. Dále se mi nezdálo, že by to byl styl tajemného vrhače květin. Samozřejmě se mohu mýlit, ale očekával bych něco mnohem elegantnějšího. Něco na způsob čarodějnického souboje.</p> <p>Pole se pomalu změnila v neudržovanou půdu, až jsem dojel na kraj lesa. Vjel jsem do jeho přítmí. Přitáhl jsem si plášť těsně k tělu, protože ve stínu bylo o poznání chladněji. Les nebyl příliš hustý a cesta byla široká a dobře udržovaná. Byla to poměrně lehká cesta a nebylo se třeba jí nějak plně věnovat, zvláště když jsem měl o čem přemýšlet…</p> <p>Kdybych se jenom býval mohl dozvědět více od té bezejmenné osoby, která se skrývala před časem v těle Vinty. Stále jsem neměl ani potuchy, jaký může být její původ a pravá podoba. Ano, její! Cítil jsem, že ta osoba je mnohem více ženského rodu navzdory tomu, že se skrývala i v těle George Hansena nebo Dana Martineze. Možná to bylo tím, že jsem se s ní miloval, když byla Meg Devlinovou. Těžko říci. Ale znal jsem i Gail nějakou chvíli a pak Dáma v Jezeře vypadala jako opravdová dáma…</p> <p>Tak dost. Byl čas myslet na důležitější věci. Například, ať již byla kdokoliv, proč mne následovala s tím, že mne musí chránit? Ačkoliv jsem oceňoval sentiment, stále jsem neznal její důvod.</p> <p>Ale bylo tu ještě něco, co bylo pro mne mnohem důležitější než její motivace. Proč mi chtěla sloužit jako můj ochránce, byl víceméně její problém. Důležitá otázka zní: proti čemu potřebuji ochranu? Musela mít na mysli nějakou konkrétní hrozbu, ale ani v nejmenším mi nenaznačila, co by to mohlo být.</p> <p>Byl to nějaký nepřítel? Skutečný nepřítel? Vintin protivník? Snažil jsem si připomenout vše, co jsem o ní věděl, nebo co jsem si alespoň domýšlel.</p> <p>Existuje nějaká zvláštní bytost, která na sebe občas může brát podobu malého modrého obláčku. Je schopná mne nějakým osobitým způsobem nalézt při průchodu Stínem. Má schopnost ovládat různá lidská těla a přitom úplně potlačit jejich vlastní já. Pohybuje se v mém okolí několik let, aniž bych měl o její přítomnosti nějaké tušení. První její převtělení, o kterém vím, byla Lukova přítelkyně Gail. Proč zrovna Gail? Jestli chtěla ochraňovat mne, proč se točila kolem Luka? Proč se nepřeměnila v jednu z žen, s kterými jsem se scházel já? Proč nebyla Julií? Ale to ne. Ona se rozhodla pro Gail. Bylo to proto, že Luke pro mne představoval hrozbu a ona mu chtěla být nablízku, aby ho mohla sledovat? Ale přitom Luka nechala, aby se několikrát pokusil mne zabít. A potom Jasra. Vinta přiznala, že věděla, že za těmi posledními pokusy byla Jasra. Proč je prostě neodstranila? Mohla vklouznout do Lukova těla a skočit pod auto. A to samé potom udělat s Jasrou. Nemusela se obávat smrti v cizím těle. Viděl jsem ji dvakrát takto umřít. Mohla ovšem taky vědět, že všechny jejich pokusy ztroskotají. Mohla nějak poškodit bombu v dopisu? Mohla být za tím varováním, které jsem dostal toho rána, kdy někdo otevřel plynové kohoutky? A možná za všemi ostatními pokusy? Stále se mi zdálo mnohem jednodušší jít ke zdroji a odstranit samotné jádro problému. Věděl jsem, že nemá žádné výčitky svědomí při zabíjení. Poručila zabít posledního útočníka v Mrtvé uličce. Co s tím?</p> <p>Okamžitě mě napadly dvě možnosti. Jedna z nich byla, že začala mít Luka ráda a objevila způsob, jak neutralizovat jeho pokusy, aniž by ho musela fyzicky odstranit. Ale pak jsem si na ni vzpomněl jako na Martineze a tam to nesedělo. Tu noc v Santa Fé opravdu střílela. Pak zde byla druhá možnost: Luke pro mne nebyl skutečná hrozba a ona ho měla dost ráda na to, aby ho nechala být, když skončil se svými pokusy třicátého dubna a když viděla, že se stáváme přáteli. V Novém Mexiku se stalo něco, co změnilo její rozhodnutí. Co to mohlo být, to jsem zatím neměl tušení. Potom mne sledovala do New Yorku a v krátkém sledu byla George Hansen a Meg Devlinová. Luke byl po svém zmizení v horách mimo hru. Jen co Luke přestal být skutečnou hrozbou, pokoušela se skoro šíleně setkat se mnou. Hrozilo něco jiného? Skutečné nebezpečí?</p> <p>Namáhal jsem mozek, ale nemohl jsem přijít na nic, co by to mohlo být. Nesledoval jsem po celou dobu svého uvažování nějakou falešnou stopu?</p> <p>Určitě nebyla vševědoucí. Její snaha dostat mne do Stromového Domu byla stejnou měrou snaha získat ode mne informace, jako snaha dostat mne z místa útoku. A některé její otázky byly skoro stejně zajímavé jako to, co věděla.</p> <p>Najednou moje mysl dostala zpětný náraz. Co se to optala jako první?</p> <p>Zcela jasně se mi to vybavilo. V bytě Billa Rotha jsem slyšel tu otázku několikrát. Ptala se mne na to jako George Hansen a já zalhal: jako hlas v telefonu se na to ptala několikrát a já vždy odmítl odpovědět. Konečně jako Meg Devlinová dostala v posteli ode mne pravdivou odpověď na svou otázku: „Jak se jmenovala tvá matka?“</p> <p>Teprve když dostala odpověď, že se má matka jmenovala Dara, začala se mnou mluvit volně. Varovala mne před Lukem. Zdálo se, že byla ochotná mi říci i více, ale návrat Megina manžela ukončil náš rozhovor.</p> <p>Byl to klíč? Ale k čemu? To přisuzovalo můj původ k Dvoru Chaosu. To bylo najednou důležité. Zdálo se mi, že již znám odpověď, ale bude těžké si ji plně uvědomit, pokud nepoložím správnou otázku.</p> <p>Tak a dost. Najednou jsem nemohl dál. I to, že jsem věděl, že zná mé vztahy s Dvorem mi k ničemu nepomohlo. Určitě také věděla o mých stycích s Amberem a nemohl jsem si nijak vysvětlit, jak to ovlivnilo sled událostí.</p> <p>Musel jsem to nechat být a vrátit se k tomu později, protože jsem měl spoustu jiných věcí k přemýšlení. Alespoň jsem měl plno dalších otázek, na které se jí musím zeptat příště.</p> <p>Pak mne napadlo něco jiného. Jestliže mi opravdu poskytla nějakou ochranu, vždy se to stalo bez mého vědomí. Dala mi mnoho informací, které byly pravděpodobně správné, ale nemohl jsem si je nijak ověřit. Od jejího telefonování a číhání v New Yorku až po chvíli, kdy zabila jediný možný zdroj informací v Mrtvé uličce, byla spíše přítěží než pomocí. Bylo možné, že mi spíše pomoc předvádí a překáží vždy v nepravý okamžik.</p> <p>A tak místo toho, abych si připravoval úvodní argumenty pro Randoma, strávil jsem příští hodinu úvahami o schopnostech vtělovat se do jiných bytostí a ovládat je. Zdálo se mi, že je pouze omezený počet možností, jak to udělat, a z těch ještě ubylo, když jsem si představil její povahu a vzal do úvahy, co jsem se naučil od svého strýce. Když už jsem si myslel, že jsem na to kápnul, byl jsem překvapen, jaké síly je k tomu zapotřebí. Počínaje silami, se kterými jsem byl zvyklý pracovat já – svalovými vibracemi a jejich aspekty. Použití hrubé síly je zbytečné mrhání a je také pro operátora nebezpečné, nehledě na to, že je to neestetické. Je lepší být připraven.</p> <p>Seřadil jsem slovní znaky a uspořádal je do kouzla. Suhuy by to pravděpodobně sestavil rychleji, ale existuje tam bod, který snižuje účinek, a já jsem chtěl, aby kouzlo účinkovalo co nejlépe, pokud byly všechny mé dohady v pořádku. Tak jsem si to stále kontroloval a dával postupně dohromady. Bylo docela dlouhé – příliš dlouhé na to, abych je odříkal celé ve spěchu, ve kterém pravděpodobně budu. Jak jsem si ho odříkával, našel jsem tři body, kterými bych to zvládl, i když čtyři by byly lepší.</p> <p>Vyvolal jsem Logrus a natáhl k němu svůj jazyk. Potom jsem pomalu a srozumitelně odříkal kouzlo a vynechal jsem ta čtyři klíčová slova, která jsem se rozhodl vypustit. Kouzlo viselo přede mnou jako zraněný motýl zvuků a barev, zachycený v umělém tkanivu mého osobního vidění Logrusu. Připraveno účinkovat, až ho vyvolám a vypustím vyslovením čtyř vynechaných slov. Zrušil jsem vidění a cítil jsem úlevu na jazyku. Teď už nebyla „Vinta“ jediná, kdo byl schopen nepříjemných překvapení.</p> <p>Zastavil jsem a napil se vody. Nebe potemnělo a zvuky lesa se vrátily. Přemýšlel jsem, zda se Fiona a Bleys setkali, a jak se má Bill ve městě. Poslouchal jsem vrzání větví. Náhle jsem měl pocit, že mne někdo pozoruje. Ne ten chladný pátravý pohled při použití Trumfů, prostě jsem cítil pohled páru očí. Zamrazilo mě. Všechny ty myšlenky o nepřátelích…</p> <p>Povytáhl jsem meč. Noc byla dosud mladá a bylo víc mil přede mnou než za mnou.</p> <p>Jel jsem večerem a byl jsem stále ostražitý. Ale neviděl ani neslyšel jsem nic zvláštního. Mýlil jsem se v úvahách o Jasře, Sharu, nebo dokonce Lukovi? Byla zde zase parta najatých vrahů? Pravidelně jsem zastavoval koně a naslouchal pozorně okolí. Neslyšel jsem však při těchto zastávkách nic neobvyklého. Náhle jsem si připomněl modrý knoflík v kapse. Působil jako vodítko pro někoho, koho poslal zlomyslný čaroděj? Nerad bych se ho zbavoval, protože jsem si uměl pro něj představit různé způsoby uplatnění. Navíc, jestli jsem už byl označen – a to jsem asi byl –, neviděl jsem nějakou výhodu v tom, že ho zahodím. Chtěl jsem ho ukrýt na bezpečné místo, než se pokusím zbavit se jeho značek. Ale zatím jsem neměl žádný důvod to dělat.</p> <p>Nebe dál tmavlo a konečně se objevilo i pár hvězd. Dým se mnou trochu zpomalil, ale cesta byla stále dobrá a byla i dobře vidět, takže jsme mohli pokračovat bez potíží. Zaslechl jsem sovu a pak i zahlédl tmavou siluetu letět mezi stromy. Mohla to být velice příjemná projížďka, kdybych si nevyvolával své vlastní duchy a nenechal se jimi pronásledovat. Miluji vůni podzimu v lese, a tak jsem se rozhodl si rozdělat oheň.</p> <p>Vzduch byl čistý a chladný. Jediné zvuky, které bylo slyšet, byly klapot kopyt, náš dech a vítr. V jednu chvíli jsme vylekali jelena, který zmizel hlouběji v lese. Přejeli jsme přes dřevěný můstek, ale žádní skřítkové tam nevybírali mýto. Cesta se začala klikatit vzhůru a my začali pomalu, ale jistě stoupat do vyšších poloh. Skrz větve bylo vidět několik hvězd, ale žádné mraky. Jak jsme stoupali, stromy byly nižší a poryvy větru jsem cítil stále silněji.</p> <p>Zastavoval jsem nyní častěji, aby si Dým odpočinul, abych mohl poslouchat zvuky okolí a konečně abych taky provětral svoje zásoby. Rozhodl jsem se, že pojedu alespoň do východu měsíce. Kdyby se mi to podařilo, byl by zbytek cesty zítra dopoledne docela snadnou záležitostí. Frakira se lehce zachvěla na mém zápěstí. Ale to se stávalo poměrně často, když nás někdo míjel. Možná kolem nás proběhla liška a dívala se na nás s přáním, aby byla medvědem. Přesto jsem zastavil v očekávání útoku. To mne chvilku zdrželo.</p> <p>Nic se však nestalo a ani varování se neopakovalo, tak jsme pokračovali v cestě. Vrátil jsem se ke svému původnímu plánu nasadit páky na Luka – a tím i na Jasru. Ještě jsem to nemohl nazývat plán, protože tam byly nedostatky skoro ve všech směrech. Čím víc jsem přemýšlel, tím se mi to zdálo bláznivější. Na jednu stranu to bylo velmi lákavé, protože by to vyřešilo plno problémů. Potom mne napadlo, proč jsem si nevyrobil Trumf Billa Rotha. Náhle jsem dostal strašnou chuť si promluvit s dobrým obhájcem. Možná že jsem chtěl s někým probrat můj případ předtím, než něco podniknu. Ale bylo příliš pozdě na nějaké malování a… teď ho ještě nepotřebuji. Prostě jsem si s ním chtěl promluvit, seznámit ho s novinkami a tím získat pohled někoho, kdo v tom není nijak angažován.</p> <p>Během další hodiny se Frakira nijak neprojevila. Začínali jsme klesat. Brzy jsme se dostali do trochu víc zalesněné oblasti, kde byla vůně borovic velmi výrazná. Začal jsem zase přemýšlet o kouzelnících, kytkách, Cyklickém fantomovi a o jiných věcech.</p> <p>Po několika dalších zastávkách jsem zahlédl skrz větve měsíční svit a rozhodl jsem se, že se porozhlédnu po vhodném místě pro tábořiště. Nechal jsem Dýma napít v potůčku. Asi po čtvrthodině jízdy se mi zdálo, že by mohlo být napravo od cesty vhodné místo, a zamířil jsem tam.</p> <p>Nebylo to tak vhodné místo, jak se původně zdálo, tak jsem pokračoval hlouběji do lesa, kde jsem konečně našel příhodný palouček. Odsedlal jsem Dýma a zařídil všechno pro jeho pohodlné přenocování. Vyčistil jsem mečem plácek na zemi a založil tam oheň. Zapálil jsem ho pomocí kouzla, protože jsem se cítil unaven, a přihodil jsem na něj několik větví. Posadil jsem se na plášť, opřel se o strom, vytáhl chleby se sýrem a vodu. Přitom jsem se snažil sundat si boty. Položil jsem meč vedle sebe a postupně uvolňoval svaly. Vůně ohně na mne působila značně nostalgicky. Další chleba jsem se pokusil trochu opéci.</p> <p>Seděl jsem tak hodnou chvíli a nemyslel jsem vůbec na nic. Pak mi došlo, že jsem si měl připravit víc dřeva, než jsem se tak uvelebil. Ale ani jsem ho nepotřeboval. Noc nebyla nijak chladná. Oheň jsem chtěl hlavně kvůli tomu, abych měl nějakou společnost. Ale za chvíli mi to nedalo, zvedl jsem se a šel do lesa. Potřeboval jsem tam zajít i kvůli něčemu jinému, tak jsem cestou chtěl nabrat i nějaké dřevo. Náhle jsem zastavil, protože se mi zdálo, že jsem zahlédl záblesk světla na severovýchodě. Další oheň? Odraz měsíce ve vodě? Nebo snad pochodeň? Byl to pouhý záblesk, takže se mi nepodařilo přesně určit, odkud přišel. Udělal jsem pár kroků na obě strany, ale už jsem ho nezahlédl.</p> <p>Nechtělo se mi zápasit někde v houští, a tak jsem zkontroloval své ležení z několika stran. Můj ohníček byl stěží vidět i z této vzdálenosti. Vrátil jsem se do tábora a zase se natáhl. Ohníček už skomíral a já se rozhodl už ho nepřiživovat. Zabalil jsem se do pláště a poslouchal různé zvuky větru. Usnul jsem rychle. Nevím ani, jak dlouho jsem spal. Jestli jsem měl nějaké sny, nepamatuji si je.</p> <p>Vzbudilo mne, jak sebou Frakira začala zběsile škubat. Otevřel jsem oči jenom na malé štěrbinky, aby to vypadalo, jako když spím, a snažil se udržet velmi pravidelné dýchání. Rukou jsem opatrně zašátral po meči. Slyšel jsem, že vítr zesílil, že dokonce rozfoukal znovu můj ohýnek. Nikoho jsem však neviděl. Snažil jsem se naslouchat co nejlépe, ale slyšel jsem pouze vítr a praskání ohně.</p> <p>Zdálo se mi dětinské se stavět do obranné pozice, když nikoho nevidím a nevím, odkud může přijít útok. Na druhou stranu jsem odhodil plášť a opřel se o borovici za sebou. Zdálo se mi, že je útok zezadu v tomto případě skoro vyloučen. Otočil jsem trochu hlavu a pozoroval Dýma, který také začal projevovat neklid. Stříhal ušima, otáčel hlavu a měl roztažené nozdry. Jak jsem ho pozoroval, zdálo se mi, že sleduje něco po mé pravici. Přibližoval se zvolna ke mně a táhl provaz za sebou jako hada.</p> <p>Potom jsem zaslechl nějaký zvuk, jako by se něco přibližovalo. Chvíli bylo ticho a pak se zvuk ozval znovu. Nebyly to kroky, ale znělo to, jako když se něco sune přes větev, která najednou zapraská.</p> <p>Pozoroval jsem stromy a keře v tom směru a rozhodl jsem se nechat vetřelce přiblížit se ještě víc, než se pohnu sám. Zapudil jsem chuť přikázat Logrusu, aby se připravil na magický útok, protože by to trvalo déle, než jsem si myslel, že mi zbývá. Rovněž z Dýmova chování a z toho, co jsem slyšel, se mi zdálo, že se blíží pouze jedna osoba. Rozhodl jsem se, že zůstanu ležet a připravím si útočná i obranná kouzla včetně toho, které jsem si připravil pro mého neznámého strážce. Problém je, že to někdy trvá pěkně dlouho, než si je připravíte, aby měla velkou účinnost, a potom, když je delší dobu nepoužíváte, mají sklon slábnout. Některá vydrží déle, jiná méně. Záleží na tom, kolik energie jste byli ochotni do jejich přípravy vložit a taky na magickém vlivu toho kterého stínu, na kterém je používáte. Je s tím spousta starostí, pokud si nejste jistí, kdy je budete potřebovat. Na druhou stranu dobrý čaroděj by měl mít vždy po ruce jedno kouzlo útočné, jedno obranné a jedno pro útěk. Musím přiznat, že jsem docela líný si je tak udržovat, a taky jsem k tomu neviděl žádný důvod. Ten se objevil teď, ale to už jsem zase neměl moc času. Takže kdybych teď použil Logrus, bylo by potřeba mnoho hrubé síly a to stojí příliš energie.</p> <p>Nechám ho přijít blíž, ať narazí na chladnou ocel a škrtící drát Cítil jsem, jak se ke mně něco přibližuje, slyšel jsem škrábání jehliček borovice. Ještě pár stop. Tak pojď, nepříteli… Pojď do mého dosahu.</p> <p>Zastavil. Slyšel jsem slabý pravidelný dech.</p> <p>Pak se ozvalo: „Ty už o mně víš, Mágu,“ dolehl ke mně šepot. „My všichni máme své malé triky a já vím, odkud bereš ty své.“</p> <p>„Kdo jsi?“ zeptal jsem se a kroužil mečem vstříc temnotě.</p> <p>„Jsem nepřítel,“ zněla odpověď. „Ten, o kterém sis myslel že nikdy nepřijde.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola devátá</emphasis></strong></p> <p>Síla a moc.</p> <p>Vzpomněl jsem si na den, kdy jsem stál na vršku skalnatého výstupku. Fiona – celá v levandulovém, přepásaná stříbrem – stála trochu napravo přede mnou. V rukou držela stříbrné zrcadlo a dívala se skrz mlhu dolů, kde se tyčil velký strom. Kolem nás se rozprostíralo úplné ticho, dokonce i naše zvuky byly velice ztlumeny. Vrchní část stromu byla skryta v nízko ležící mlze. Světlo procházející stromem malovalo jeho obrysy na dalším mlžném polštáři, který se pomalu spojoval s tím nad námi. Na zemi nedaleko stromu se klikatila jasná čára, která mizela v mlze. Po mé levé ruce se tyčil jasný oblouk stejné intenzity jako čára na zemi, který z jednoho mlžného oblaku vyrůstal a v druhém mizel.</p> <p>„Co je to, Fiono?“ zeptal jsem se. „Proč jsi mne sem zavedla?“</p> <p>„Už jsi o tom slyšel,“ odvětila. „Chtěla jsem, abys to viděl.“</p> <p>„Nikdy jsem o tom neslyšel,“ zavrtěl jsem odmítavě hlavou. „Nemám vůbec tušení, co to je.“</p> <p>„Pojď,“ vyzvala mne a začala sestupovat. Přehlédla mou nabízenou ruku a pohybovala se rychle a půvabně. Sestoupili jsme ze skály a přiblížili se ke stromu. Bylo tam něco nejasně povědomého, ale nemohl jsem určit co.</p> <p>„To je tvého otce,“ pronesla konečně. „Strávil hodně času tím, že ti vyprávěl svůj příběh. Jistě nevynechal zrovna tuto část.“</p> <p>Zastavil jsem se a pomalu mi docházely souvislosti. „Ten strom,“ vyhrkl jsem.</p> <p>„Corwin zasadil ten strom, když začínal tvořit nový Vzor,“ vysvětlovala. „Byl velmi mladý, začínal teprve zapouštět kořeny.“</p> <p>Zdálo se mi, že cítím ze země slabé chvění. Fiona se postavila zády ke stromu a zdvihla zrcadlo, které přinesla. Nastavila ho tak, že mohla pozorovat věci za svým pravým ramenem.</p> <p>„To je ono,“ řekla po chvíli a podala mi zrcadlo. „Podívej se stejně, jako jsem se dívala já.“</p> <p>Vzal jsem zrcadlo, chvíli jej nastavoval a pak jsem prostě zíral.</p> <p>Pohled v zrcadle byl zcela jiný než normální pohled před chvilkou. Umožňovalo mi vidět za strom, skrz mlhu a byl jsem schopen rozeznat velkou část toho zvláštního vzoru, který se svíjel po zemi a vytvářel spletité obrazce. Část byla stále skryta v bílé věži z mlhy, zdálo se, že v ní planou slabá světýlka jako hvězdy.</p> <p>„To nevypadá jako Vzor v Amberu,“ podotkl jsem.</p> <p>„Ne,“ přisvědčila. „Nevypadá to trochu jako Logrus?“</p> <p>„Ani bych neřekl. Logrus se sám průběžně mění. Logrus je hranatější, zatímco tohle má víc oblých zakřivení.“ Ještě chvíli jsem to studoval a pak jí zrcadlo vrátil.</p> <p>„V tom zrcadle je zajímavé kouzlo,“ neodpustil jsem si poznámku poté, co jsem si je pečlivě prohlédl.</p> <p>„A taky mnohem těžší, než bys myslel,“ podotkla, „to okolo nás je víc než jenom mlha. Podívej.“</p> <p>Postoupila k začátku Vzoru poblíž velkého stromu a tam se pohnula, jako by chtěla položit nohu na jeho zářivou stezku. Ještě než došlápla, objevil se slabý elektrický výboj a dotkl se její boty. Vykřikla a rychle stáhla nohu zpět.</p> <p>„Odmítl mne,“ prohlásila. „Nemohu tam šlápnout. Zkus to teď ty.“</p> <p>V jejím pohledu bylo něco, co se mi příliš nelíbilo, ale posunul jsem se na místo, kde stála před chvílí ona.</p> <p>„Proč nemůže tvé zrcadlo odhalit celou cestu až do centra Vzoru?“ zeptal jsem se náhle.</p> <p>„Čím dál se dostaneš, tím větší je odpor. A největší je právě uprostřed. Ale proč, to opravdu nevím.“</p> <p>Nad další otázkou jsem váhal déle. „Zkusil to ještě někdo kromě tebe?“ zeptal jsem se konečně.</p> <p>„Jednou jsem sem přivedla Bleyse,“ odpověděla, „ale byl také odmrštěn.“</p> <p>„A on byl jediný, kdo to ještě viděl?“</p> <p>„Ne, přivedla jsem také Randoma. Ale ten odmítl to zkusit. Řekl, že ho to nijak nezajímá.“</p> <p>„Asi je opatrný. Měl na sobě Klenot?“</p> <p>„Ne. Proč?“</p> <p>„Jen tak mne to zajímá.“</p> <p>„Podívejme se, co to udělá s tebou.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>Zvedl jsem pravou nohu a pomalu ji přibližoval k čáře. Asi stopu nad ní jsem zastavil.</p> <p>„Jako by mne něco táhlo zpátky,“ řekl jsem.</p> <p>„To je zvláštní. Zatím se neobjevil žádný elektrický výboj proti tobě.“</p> <p>„To je chabá útěcha,“ odvětil jsem a tlačil nohu několik palců dolů. Konečně jsem vzdychl: „Nedá se nic dělat, Fiono. Dál už nemohu.“ V jejích očích jsem četl zklamání.</p> <p>„Doufala jsem,“ pronesla, když jsem se stáhl zpět, „že ještě někdo jiný než Corwin bude schopen po tom kráčet. Jeho syn se mi zdál nejvhodnější pro tento úkol.“</p> <p>„Proč je tak důležité tam jít? Jenom proto, že existuje?“</p> <p>„Já si myslím, že je to hrozba,“ řekla. „Mělo by se to prozkoumat a nějak se s tím vypořádat.“</p> <p>„Hrozba? A proč?“</p> <p>„Podle mého názoru jsou Amber a Chaos dva póly bytí, stejně jako Vzor a Logrus. Po celé věky byly tyto dva póly v rovnováze. Ale já cítím, že tenhle nepravý Vzor tvého otce porušuje jejich rovnováhu.“</p> <p>„Jakým způsobem?“</p> <p>„Mezi Amberem a Chaosem existovalo vždy vzájemné ovlivňování a tohle mezi ně staví nějakou bariéru.“</p> <p>„Mně se spíš zdá, že je to jako přihození dalšího kusu ledu do sklenky s pitím,“ poznamenal jsem. „Za chvíli se to uklidní.“</p> <p>Zavrtěla hlavou. „Ale věci se nijak nezklidňují. Od té doby, co to tvůj otec vytvořil, je mnohem víc bouří ve stínech. Ničí stavbu Stínu. Ovlivňují samotnou podstatu.“</p> <p>„To není moc dobré,“ řekl jsem. „V té samé době se ale stala mnohem důležitější událost. Původní Vzor Amberu byl porušen vlnou z Chaosu, která prolétla skoro celým Stínem. Všechno bylo nějak poznamenáno. Ale Oberon Vzor opravil, ten se vzchopil a věci se uklidnily. Spíše bych se přikláněl k tomu, že ty bouře ve stínech jsou následnou reakcí na tuto událost.“</p> <p>„To vypadá jako rozumný důvod,“ souhlasila, „ale co když to tak není?“</p> <p>„Já myslím, že to je ten důvod.“</p> <p>„Merline, tohle je zdroj síly – ohromné síly.“</p> <p>„To je mi jasné.“</p> <p>„Vždycky jsme se snažili sledovat všechny zdroje síly, snažili se jim porozumět, abychom je drželi pod kontrolou. Protože jednoho dne se to může stát pro nás hrozbou. Nezmínil se ti Corwin, co to přesně představuje a jak bychom s tím měli zacházet?“</p> <p>„Ne,“ zavrtěl jsem zamyšleně hlavou. „Pouze mi řekl to, že to dělal ve velkém spěchu, kdyby se Oberonovi nepodařilo opravit starý Vzor, aby bylo možno použít tenhle.“</p> <p>„Kdybychom jenom věděli, kde je.“</p> <p>„Stále po něm není ani stopa?“</p> <p>„Droppa tvrdil, že ho viděl na stínu Země, který máte oba tak rádi. Říkal, že ho viděl v baru ve společnosti krásné ženy, jak pijí a poslouchají nějakou hudební skupinu. Mával prý na ně a snažil se k nim dostat. Tvrdil, že ho Corwin musel vidět. Než se však prodral mezi lidmi k jejich stolku, byli pryč.“</p> <p>„To je všechno?“</p> <p>„To je všechno.“</p> <p>„To tedy opravdu není mnoho.“</p> <p>„Já vím. Jestli je Corwin opravdu jediný, kdo něco ví o téhle zpropadené věci, a jestli je to nějaká hrozba, pak můžeme být jednou v pěkném maléru.“</p> <p>„Zdá se mi, že začínáš panikařit.“</p> <p>„Doufám, Merline, že máš pravdu. Pojď, vezmu tě domů.“</p> <p>Pozorně jsem si ještě jednou prohlédl to místo, abych si zapamatoval detaily a pocity, protože jsem si chtěl namalovat Trumf, abych se mohl vrátit. Nikomu jsem neřekl, že jsem necítil žádný odpor, když jsem přiblížil nohu k tomu obrazci. Ale když už jednou šlápnete na Vzor nebo Logrus, není cesta zpátky. Buď musíte dojít na konec, nebo vás to zničí. A já jednak miluji záhady a jednak mi končila přestávka a musel jsem zpět do školy.</p> <p>Síla a moc.</p> <p>Byli jsme v lese v Černé Zóně, což je oblast ve Stínu, s kterou Chaos udržuje obchodní styky. Lovili jsme zhinda, což je černé, divoké, masožravé zvíře s rohem a poměrně krátkým tělem. Nelovím nijak rád, protože se mi protiví zabíjení, pokud k němu nejsem skutečně donucen. Ten lov byl Jurtův nápad, a protože jsem věděl, že je to moje poslední příležitost k smíření s bratrem před mým odjezdem, souhlasil jsem. Ani jeden z nás nebyl žádný velký lučištník a zhind je pěkně rychlý. Tak se dalo předpokládat, že nic neulovíme, ale doufal jsem, že bychom si mohli spolu promluvit a zkusit si vše vyjasnit, abychom se rozešli v dobrém.</p> <p>V jednu chvíli jsme ztratili cestu, sedli jsme si k odpočinku a hovořili o střelbě z luku, politice, Stínu a počasí. Choval se ke mně mnohem přirozeněji, což jsem považoval za dobré znamení. Nechal si narůst dlouhé vlasy, aby nebylo vidět, že nemá ucho. Nemluvili jsme o našem starém souboji, ani o hádce, která k němu vedla. Protože jsem měl brzy zmizet z jeho života, myslel jsem, že chce uzavřít tuto kapitolu, abychom na ni mohli vzpomínat alespoň trochu v dobrém. Měl jsem pravdu jen částečně.</p> <p>„Jaký to je pocit?“ zeptal se mne náhle, když jsme jedli studený oběd.</p> <p>„Co?“ vyhrkl jsem překvapen.</p> <p>„Síla,“ odpověděl. „Síla Logrusu. Kráčet stínem a moci používat vyšší stupeň kouzel než obyčejný smrtelník.“</p> <p>Nechtěl jsem zacházet moc do podrobností, protože jsem věděl, že se chystal při třech různých příležitostech projít Logrus a pokaždé se vrátil zpět, když se do něj podíval. Možná v tom hrálo roli i to, že se kolem ještě válely kosti těch, kterým se pokus nezdařil a které tam Suhuy schválně nechával. Asi netušil, že vím o jeho posledních dvou selháních, a tak chtěl ze mne něco vytáhnout.</p> <p>„Cítíš se asi jako všichni ostatní,“ řekl jsem, „dokud to nepoužiješ. Pak je to ovšem pocit, který se dá těžko popsat.“</p> <p>„Chci se o to sám pokusit,“ prozradil mi. „Nebylo by špatné vidět Stín. Možná bych si tam mohl najít nějaké království pro sebe. Mohl bys mi něco poradit?“</p> <p>Přikývl jsem. „Nedívej se nazpátek. Nezastavuj a nepřemýšlej. Prostě pořád jdi.“</p> <p>Zasmál se. „To zní jako povely v armádě.“</p> <p>„Je to podobné.“</p> <p>Znovu se zasmál. „Tak už pojďme na toho zhinda.“</p> <p>Zaslechli jsme zvuky zvířete, ale nevěděli jsme přesně, kam se dát. Prohlížel jsem stopy na kraji lesa a otočil se zády k Jurtovi. Najednou se Frakira zavrtěla na mém zápěstí, uvolnila se a spadla na zem. Sehnul jsem se pro ni na zem a zaslechl nad hlavou zabzučení. Když jsem se narovnal, trčel ze stromu přede mnou zabodnutý šíp. Kdybych se nesehnul, tak jsem ho měl asi v krku.</p> <p>Prudce jsem se otočil k Jurtovi. Zrovna si připravoval další šíp.</p> <p>„Neotáčej se. Nezastavuj a nepřemýšlej. Prostě pořád jdi,“ vykřikoval a smál se.</p> <p>Skočil jsem po něm, když zvedal zbraň. Lepší střelec by mě asi zabil. Myslím, že jak jsem se hnul, zpanikařil a vystřelil předčasně. Šíp se zachytil v mé kožené vestě a vůbec mi neublížil.</p> <p>Objal jsem ho kolem kolen. Upustil luk a spadl dozadu. Vytáhl lovecký nůž, překulil se na stranu a šel mi po krku. Levou rukou jsem zachytil jeho zápěstí, ale nezabránil jsem tomu, aby mne převrátil na záda. Držel jsem jeho nůž stranou a udeřil ho do obličeje. On mne zase kopl kolenem do rozkroku.</p> <p>Konečně se mi podařilo vykroutit mu nůž, který spadl kousek od mého hrdla. To mne stálo hodně sil. I když jsem byl stále částečně ochromen bolestí, podařilo se mi trochu natočit bok a tím mu zabránit v dalším kopu do citlivých míst. Současně jsem odrazil pravým předloktím jeho pěst. Zachytil jsem pravou rukou jeho pěst a důrazně jsem zatlačil, zároveň s tím jsem škubl levou rukou a snažil se překulit doleva a využít váhy svého těla. Odlétl trochu stranou a přitom se uvolnil z mého, ještě nepříliš silného stisku. Odkulil se ještě víc stranou, zřejmě aby se připravil na další útok a… v tom jsem zaslechl jeho zaječení.</p> <p>Zdvihl jsem se na kolena a viděl ho ležet na levém boku kousek od nože, který odlétl až mezi polámané větve. Obě ruce pozdvihl k obličeji a nelidsky řval.</p> <p>Pomalu jsem se k němu blížil s Frakirou připravenou zaútočit, abych zjistil, co se mu stalo. Nebyl to žádný trik. Když jsem se k němu přiblížil, viděl jsem, že se mu jedna větev zapíchla do pravého oka. Všude po tváři a na nose měl rozmazanou krev.</p> <p>„Přestaň řvát,“ řekl jsem mu. „Jenom si to zhoršuješ. Počkej, já ti to vytáhnu.“</p> <p>„Nesahej na mne!“ řval.</p> <p>Stiskl pevně rty, chytil větev pravou rukou a škubl hlavou zpátky. Nemohl jsem se na to dívat. Několikrát zařval a upadl do bezvědomí. Utrhl jsem si rukáv košile, udělal z něj obvaz a ovázal jsem mu zraněné oko. Frakira se vrátila na své obvyklé místo na mém zápěstí. Vytáhl jsem Trumfy a pomocí nich se i s ním vrátil domů. Matce se to určitě nebude líbit.</p> <p>Síla a moc.</p> <p>Bylo to v sobotu. Celé dopoledne jsme s Lukem létali na závěsných kluzácích a pak se setkali s Julií a Gail na obědě. Po obědě jsme vytáhli Starbust a projížděli se celé odpoledne v zálivu. Na večeři jsme zapadli do baru. Prohrál jsem s Lukem přetlačovanou, kdo zaplatí pivo, tak jsem pro ně musel zajít, zatímco jsme čekali na večeři.</p> <p>Někdo u vedlejšího stolu říkal: „Kdybych měl milion dolarů, tak bych…“ a Julie se bláznivě rozesmála, protože ho zřejmě poslouchala.</p> <p>„Co je na tom směšného?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Pořadí toho, co si přeje,“ odpověděla. „Já bych chtěla plný šatník krásných šatů a nějaké krásné šperky, které bych k tomu mohla nosit. Ten šatník bych chtěla mít v krásném domě a ten dům bych chtěla mít někde, kde by si mne všichni vážili…“</p> <p>Luke se zasmál. „Vidím posun od peněz k moci,“ řekl.</p> <p>„Možná,“ přikývla. „Ale jaký je v tom rozdíl?“</p> <p>„Za peníze si věci můžeš koupit,“ odpověděl Luke. „Moc ti umožní věci uskutečnit. Kdybys měla někdy výběr, vol moc.“</p> <p>Gailin obvyklý slabý úsměv zmizel a náhle měla vážný výraz.</p> <p>„Nevěřím, že je moc cílem,“ řekla zamyšleně. „Člověk by jí měl používat jenom jako prostředek k vykonání něčeho užitečného.“</p> <p>„Co je na tom špatného, mít moc,“ namítla Julie. „To se mi zdá prima.“</p> <p>„Ale jenom když ji používáš ve prospěch něčeho velkého,“ přidal se ke Gail Luke.</p> <p>„Ale pak musíš myslet jenom na velké věci,“ odpověděla Julie.</p> <p>„To není úplně pravda,“ namítla Gail. „Člověk má povinnosti a ty musí stát na prvním místě.“</p> <p>Luke ji pozoroval a přikývl.</p> <p>„Nech morálku stranou,“ řekla Julie.</p> <p>„To nejde,“ odporoval Luke.</p> <p>„V tom s tebou nesouhlasím,“ přela se Julie.</p> <p>Luke pokrčil rameny.</p> <p>„Julie má pravdu,“ vpadla znenadání do rozhovoru Gail. „Povinnost a morálka není podle mne to samé.“</p> <p>„Vyjděme z toho, že máš nějakou povinnost,“ zamyslel se Luke, „něco, co musíš udělat – řekněme pro svou čest –, stane se zároveň součástí tvé morálky.“</p> <p>Julie se podívala nejprve na Luka a pak na Gail. „Znamená to, že jsme se na něčem shodli?“ zeptala se.</p> <p>„Ne,“ řekl Luke. „To bych neřekl.“</p> <p>Gail se napila. „Ty mluvíš o osobním přístupu, který nemusí mít nic společného s obecnou morálkou.“</p> <p>„Správně,“ přikývl Luke.</p> <p>„To ale potom není morálka v pravém smyslu slova, to mluvíš o povinnostech,“ pokračovala Gail.</p> <p>„Máš pravdu s tou povinností, ale stále to ještě může být morálka.“</p> <p>„Morálka je hodnota civilizace,“ řekla Gail.</p> <p>„Neexistuje nic jako civilizace,“ odporoval Luke. „To slovo pouze vyjadřuje schopnost žít ve městech.“</p> <p>„Tedy řekněme kultury.“</p> <p>„Kulturní hodnoty jsou relativní,“ usmál se Luke, „a moje mi říkají, že mám pravdu.“</p> <p>„Kdes k nim přišel?“ zeptala se Gail a pozorně ho studovala.</p> <p>„Snažme se udržet diskusi ve filozofické a ne osobní rovině, ano?“ odrážel Luke.</p> <p>„Potom bychom měli ten termín vypustit úplně a držet se jenom povinnosti.“</p> <p>„Kam se poděla moc?“ zeptala se Julie.</p> <p>„Ta je tam skryta,“ řekl jsem já.</p> <p>Gail najednou vypadala velice překvapeně, jako by naše diskuse nebyla něco, co se opakuje potisící, ale jako by se objevily nějaké nové myšlenky.</p> <p>„Jestliže to jsou dvě rozdílné věci,“ pronesla pomalu, „která je důležitější?“</p> <p>„Nejsou to dvě věci,“ odporoval Luke. „Je to to samé.“</p> <p>„Není to to samé,“ řekla mu Julie. „Povinnosti mají sklon být velmi jednoznačné a pak si můžeš zvolit svou vlastní morálku. Kdybych já musela volit, volila bych morálku.“</p> <p>„Já mám ráda jednoznačné věci,“ řekla Gail.</p> <p>Luke dopil pivo a lehce se zašklebil. „Zatraceně! Hodinu filozofie máme v úterý a dnes je sobota. Kdo zatáhne další rundu, Merle?“</p> <p>Položil jsem loket na stůl a vztyčil otevřenou dlaň. Jak jsme se tak spolu přetlačovali, rostlo mezi námi napětí.</p> <p>„Měl jsem pravdu, ne?“ sykl Luke mezi sevřenými rty.</p> <p>„Měl jsi pravdu,“ souhlasil jsem a přitlačil jeho ruku ke stolu.</p> <p>Síla a moc.</p> <p>Vyzdvihl jsem poštu ze schránky a zanesl ji nahoru do svého bytu. Byly tam dva účty, několik reklam a dopis bez zpáteční adresy. Zavřel jsem za sebou dveře, uložil klíče, položil tašku na nejbližší židli a zamířil k pohovce. Než jsem k ní došel, začal zvonit telefon v kuchyni.</p> <p>Odhodil jsem poštu na konferenční stolek a zamířil do kuchyně. Výbuch, který se za mnou ozval, mohl, ale nemusel být dost silný na to, aby mne uspal. Nevím to, protože jakmile jsem ho zaslechl, skočil jsem do kuchyně. Přistál jsem hlavou na noze židle, která mi způsobila bouli na čele, ale jinak se mi nic nestalo. Škodu způsobil v obýváku. Zatímco jsem se zvedal, telefon přestal zvonit. Ještě dlouho po té události jsem přemýšlel, kdo mi to telefonoval.</p> <p>Další, co si pamatuji z té první série pokusů o mé zabití, byla tvář toho řidiče náklaďáku, který se na mne řítil. Byla naprosto bez výrazu. Vypadal, jako by byl mrtev, hypnotizován, pod vlivem drog anebo blázen. Možná že to byla i kombinace několika z těchto možností.</p> <p>Pak tu byl den, kdy jsem byl přepaden. Zaútočili na mě úplně beze slova. Když bylo po všem a já již byl na odchodu, jedinkrát jsem se ohlédl. Zdálo se mi, že v jednom vchodu stála nějaká postava. Mohl to být někdo, kdo měl něco společného s tím přepadením, ale také to mohl být nevinný chodec. Asi byl stejně příliš daleko na to, aby kohokoliv identifikoval, tak jsem si řekl, že je lepší na všechno zapomenout. Prostě další zajímavý třicátý duben.</p> <p>Přišel den pušky. Spěchal jsem po ulici a najednou zazněly dva výstřely. Oba mne minuly, aniž bych si plně uvědomil, o co se jedná. Po mé levici se ze zdi odštíply kousky cihel. Třetí výstřel již nezazněl. Z protější budovy se ozval dusot, jak se někdo vzdaloval. Okno ve třetím patře zůstalo doširoka otevřené.</p> <p>Přeběhl jsem ulici. Byl to starý dům s mnoha byty. Hlavní dveře byly zamčené, ale to mne moc nezdrželo. Po schodech jsem vyběhl do třetího patra a určil správné dveře. Zkusil jsem kliku a bylo odemčeno.</p> <p>Stoupl jsem si na stranu a otevřel půlku dveří. Viděl jsem, že je byt úplně prázdný. Nebyl tam ani nábytek, ani žádný nájemník. Mýlil jsem se snad? Pak jsem ale zahlédl otevřené okno, vstoupil jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Spatřil jsem něco na podlaze. V rohu ležela zlomená puška. Ze stop a šrámů jsem usoudil, že s ní někdo udeřil značnou silou o radiátor, ještě než ji odhodil. Pak jsem zahlédl na zemi ještě něco jiného. Bylo to mokré a červené. Ne moc, jenom pár kapek.</p> <p>Rychle jsem prohledal byt. Nedalo to moc práce, byl dost malý. V ložnici bylo okno také úplně otevřené. Blízko něj byl venku požární žebřík. Usoudil jsem, že bych ho mohl také použít jako východ. Na černě natřeném železe bylo vidět další kapky krve, ale nebylo nikoho vidět.</p> <p>Moc. Moc zabít. Moc zachránit. Luke, Jasra nebo Gail? Kdo za co mohl?</p> <p>Čím víc jsem o tom dumal, tím víc jsem se přikláněl k tomu, že to ráno, kdy jsem našel otevřené plynové kohoutky, mne také varovalo zvonění telefonu. Vždy, když jsem o těchto událostech přemýšlel, dával jsem důraz na jiné okolnosti. Úhel pohledu se pokaždé trochu změnil. Podle Luka a pseudo-Vinty jsem při těch posledních pokusech nebyl ve vážném nebezpečí. Ale já si myslím, že při každém jsem mohl přijít o život. Koho jsem z toho měl vinit? Kdo byl kdo? Vzpomínám si, jak se otcův život zkomplikoval po té zatracené autonehodě, ale on alespoň věděl, co má dělat. Jsem snad dědic rodinných potíží?</p> <p>Síla a moc.</p> <p>Připomněl jsem si závěrečnou lekci, kterou mi dal Suhuy. Strávil se mnou nějaký čas, když jsem dokončoval Logrus a učil se ještě některé věci, které jsem předtím neznal. Pak nadešel čas, kdy jsem si myslel, že už jsem připraven. Prošel jsem zkouškou Umění a byl propuštěn ze školy. Domníval jsem se, že všechno důležité už umím a zbytek už bude jenom aplikace toho, co jsem se naučil. Začal jsem se chystat na svou cestu na stín Země. A tehdy pro mne Suhuy poslal. Myslel jsem si, že mi chce dát sbohem a přidat pár dobře míněných rad.</p> <p>Jeho vlasy byly bílé a byl celý shrbený. Měl na sobě žlutý kaftan, o kterém jsem si vždycky myslel, že je to spíš pracovní než společenský oděv.</p> <p>„Jsi připraven na malý výlet?“ zeptal se mě.</p> <p>„Řekl bych, že je to spíš delší výlet,“ podotkl jsem. „Ale jsem skoro připraven.“</p> <p>„To není ten výlet, co jsi měl na mysli.“</p> <p>„Tak vy myslíte jít někam hned teď?“ zeptal jsem se překvapeně.</p> <p>„Pojď.“</p> <p>Následoval jsem ho a stín se před námi rozestupoval. Přesouvali jsme se čím dál větší pustinou, až jsme se dostali do místa, které vypadalo úplně bez života. Všude kolem nás byly pouze drsné nehostinné skály osvětlené sporým světlem. To místo bylo chladné a suché. Když jsem se kolem sebe rozhlédl, otřásl jsem se.</p> <p>Čekal jsem, až mi prozradí, co měl na srdci. Ale zdálo se, že na mne zapomněl. Stál tam a díval se přes tu pustou zem někam do dáli. Trvalo to pěkně dlouho, než promluvil.</p> <p>„Naučil jsem tě, jak putovat Stínem,“ pronesl pomalu, „jak dávat dohromady kouzla a jak je používat.“</p> <p>Neřekl jsem nic. Jeho prohlášení nepotřebovalo žádný komentář.</p> <p>„Víš něco o použití síly a moci,“ pokračoval. „Získal jsi je ze Znaku Chaosu, Logrusu a budeš je moci použít různým způsobem.“</p> <p>Pohlédl na mne a já přikývl.</p> <p>„Pochopil jsem, že ti, co jsou nositeli Vzoru, Znaku Pořádku, mohou dělat podobné věci, ale mohou při tom používat jiné cesty,“ pokračoval. „Nejsem si tím úplně jist, protože nejsem zasvěcen Vzorem. Mám jisté pochybnosti, že duše může vydržet to napětí z toho, že zná obě cesty. Ale ty by sis měl uvědomit, že existuje ještě další prostředek moci, úplně protikladný k tomu našemu.“</p> <p>„Rozumím,“ řekl jsem, protože jsem měl pocit, že to očekává.</p> <p>„Ty máš schopnosti, které ostatní v Amberu nemají. Podívej.“</p> <p>Jeho poslední slova jistě neznamenala to, abych se prostě díval, jak vztáhl ruce proti balvanu, který ležel před ním. Byla to výzva, abych použil Logrus a sledoval jeho počínání na této úrovni. Tak jsem vyzval své kouzelné vidění a díval se na něj jeho pomocí.</p> <p>Teď se mi zdálo, že jeho vidění je pokračováním mého, smršťovalo se a otáčelo. Viděl jsem a cítil, jak spojil ruce se svou vizí a natáhl končetiny ke kameni, který ležel na zemi před námi.</p> <p>„Vstup sám do Logrusu,“ vyzval mne, „ale zůstaň pasivní. Sleduj všechno, co budu dělat, ale nesnaž se mne přerušit.“</p> <p>„Rozumím,“ přikývl jsem.</p> <p>Vsunul jsem ruce do své vize, posouval se hlouběji, cítil jsem sblížení, až jsem se stal její součástí.</p> <p>„Dobře,“ pochválil mne. „Teď se snaž jenom vše pozorovat ze všech úhlů a poloh.“</p> <p>Něco se chvělo kolem jeho končetin, jak je zasouval do kamene. Nebyl jsem zdaleka připraven na to, co přišlo potom.</p> <p>Podoba Logrusu se přede mnou změnila v čerň a stala se skvrnkou, která se vařila v oceánu černého zmaru. Projel mnou hrozný pocit ničivé síly, který mne úplně ochromil a hrozil, že mne uvrhne do nicoty nekonečného nepořádku. Část mého já si to přála, zatímco druhá naříkala, aby se osvobodila. Ale Suhuy si udržel kontrolu i nad tímto jevem a já jsem na vlastní oči mohl pozorovat, jak to dělá.</p> <p>Kámen se stal částí celkového neřádu a prostě zmizel. Nebyla k tomu nutná žádná exploze nebo imploze, jenom jsem cítil chladný vítr a kakofonii zvuků. Potom můj strýc roztáhl ruce a linie vroucí černoty je následovaly a vzdalovaly se v obou směrech z toho místa Chaosu, které bývalo kamenem, zanechávajíc za sebou černou brázdu, ve které jsem paradoxně cítil jak naprostou nicotu, tak i aktivitu. Stál tam a stále to zadržoval na stejném místě.</p> <p>„Mohl bych to uvolnit,“ prohlásil, „buď nechat divoce utéci, nebo bych mohl ukázat směr a potom vypustit.“</p> <p>Když nepokračoval, zeptal jsem se já: „Co by se potom stalo? Pokračovalo by to, dokud by to nezničilo celý stín?“</p> <p>„Ne,“ odpověděl. „Existují limitující faktory. Jak by to rostlo, vytvořila by se samovolně odolnost Pořádku vůči Chaosu. Až by se dosáhlo bodu, kde by byl nepřítel zastaven.“</p> <p>„A kdybyste teď vyvolal další část?“</p> <p>„To by mohlo způsobit velkou škodu.“</p> <p>„A kdybychom spojili naše úsilí?“</p> <p>„To by bylo ještě ničivější. Ale tohle jsem neměl na mysli. Teď budu nečinně přihlížet já a ty to zkus zvládnout.“</p> <p>Vzal jsem tedy Znak Logrusu a namaloval kolem velký kruh jako temný příkop.</p> <p>„Teď to vypusť,“ přikázal a já jsem ho poslechl. Vítr a podivné zvuky stále zuřily kolem nás a já jsem nebyl schopen nic vidět přes tmavou zeď, která se k nám pomalu sunula ze všech stran.</p> <p>„Teď budou muset zasáhnout limitující faktory,“ shrnul jsem svá pozorování.</p> <p>Zachichotal se: „Máš pravdu. I když jsi je zastavil, překročil jsi kritický limit a teď už je nelze udržet.“</p> <p>„Za jak dlouho to ty přírodní síly, o kterých jste se zmínil, zcela zastaví?“</p> <p>„Chvíli po tom, co bude úplně vygumováno tohle místo, kde stojíme,“ odpověděl.</p> <p>„Šíří se všemi směry, tedy i tím naším?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„To je zajímavé. Co je kritická hmota?“</p> <p>„To ti musím ukázat. Ale radši bychom se měli přesunout na jiný stín. Tenhle už mizí. Podej mi ruku.“</p> <p>Podal jsem mu ji a on mne zavedl na jiný stín. Teď jsem já vyvolal Chaos a on mne pozoroval. Tentokrát jsem celý proces udržel pod kontrolou a nenechal Chaos divoce uprchnout. Když jsem skončil, stál jsem celý roztřesený a pozoroval malý kráter, který jsem způsobil. Suhuy mi položil ruku na rameno a řekl:</p> <p>„Jak už víš z teorie, tohle je nejzazší moc tvých kouzel. Samotný Chaos. Pracovat přímo s ním je velmi nebezpečné. Ale jak jsi viděl, i to je možné. Teď to víš a tvá příprava je kompletní.“</p> <p>Bylo to víc než jen působivé. Bylo to děsivé. Pro většinu případů by použití této techniky mohlo připomínat střelbu z děla na holuby. Neuměl jsem si představit situaci, kdy bych použil tuto techniku, dokud mne opravdu nerozčílil Viktor Melman.</p> <p>Moc ve svých různých podobách mne nikdy nepřestane fascinovat. I když ji nikdy plně nepochopím.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola desátá</emphasis></strong></p> <p>„No tak, už je na čase,“ zavolal jsem na to, co číhalo ve stínu, ať už to bylo cokoliv.</p> <p>Zvuk, který se na to ozval, nepatřil člověku. Bylo to zavrčení. Zajímalo mne, jakému typu příšery se budu zase muset postavit. Očekával jsem bezprostřední útok, ale ten nepřišel. Místo toho vrčení ustalo a neznámý zase promluvil.</p> <p>„Cítím tvůj strach,“ ozval se šepot.</p> <p>„Všímej si radši svého,“ poradil jsem, „dokud ještě můžeš.“</p> <p>Donesl se ke mně zvuk hlubokého oddechování. Plameny ohně slábly a ležením se táhla vůně ohně.</p> <p>„Mohl jsem tě zabít, když jsi spal,“ proneslo neznámé stvoření.</p> <p>„Tvoje chyba, že jsi to neudělal,“ podotkl jsem. „Za to zaplatíš.“</p> <p>„Chci se na tebe podívat, Merle,“ prohlásil hlas. „Chci tě vidět, jak se bojíš, jak se třeseš strachy. Chci vidět tvou úzkost, dříve než uvidím tvou krev.“</p> <p>„Takže to mám brát spíš jako osobní záležitost?“</p> <p>Na to se ozval zvuk, který jsem zprvu vůbec nemohl určit. Až po chvíli mi došlo, že se asi pokouší o smích.</p> <p>„Můžeš to tak brát, kouzelníku,“ odpovědělo to konečně. „Zkus vyvolat svůj Znak a tvá koncentrace bude oslabena. Já to vím a roztrhám tě, dřív než ho stihneš použít.“</p> <p>„Je od tebe hezké, že mne tak varuješ.“</p> <p>„Já tě jen chci upozornit na tvé skutečné šance. Ani ta věc kolem tvého levého zápěstí ti nebude nic platná.“</p> <p>„Koukám, že vidíš opravdu dobře.“</p> <p>„Řekl bych, že jo.“</p> <p>„Chceš se mnou diskutovat o filozofii odplaty?“</p> <p>„Já jen čekám, že si dáš chvíli pohov, nebo že uděláš něco opravdu hloupého, co ještě zvýší mé potěšení. Přinutil jsem tě použít pouze fyzickou obranu, takže jsi na tom dost bledě.“</p> <p>„Tak tedy čekej,“ ukončil jsem diskusi. Slyšel jsem nějaký pohyb v houští, jak se to plížilo blíž. Stále jsem však nic neviděl. Udělal jsem krok vlevo, abych umožnil světlu z ohně osvítit i toto temné místo. V tu chvíli jsem něco zahlédl při zemi. Byl to nažloutlý odraz jednoho oka. Natočil jsem svůj meč trochu níž. Každý tvor, kterého znám, se snaží chránit si oči.</p> <p>„Banzai,“ zařval jsem a zaútočil. Konverzace už stejně vázla a já jsem byl zvědav na věci příští.</p> <p>Ihned se vymrštil a bez ohledu na můj útok vyrazil velkou silou a rychlostí proti mně. Byl to velký černý vlk, který si vůbec nevšímal mého zběsilého útoku a útočil na můj krk. Levé předloktí mi vylétlo automaticky vzhůru a podařilo se mi je vrazit do jeho otevřených čelistí. Současně jsem mečem v pravé ruce útočil na jeho hlavu. Strašlivá síla jeho tesáků trochu povolila, ale stále to stačilo na to, aby mi to rozpáralo košili a kůži. Padali jsme dolů a já se snažil překulit, abych se dostal nahoru, i když jsem tušil, že se mi to nepovede.</p> <p>Spadl jsem na levý bok a snažil se ještě otočit a udělat mu další díru do kožichu. Náhle jsem si uvědomil, že se na mne usmálo štěstí. Spadli jsme dost blízko ohně a stále jsme se k němu přibližovali. Pustil jsem meč a chytil obludu pravou rukou kolem krku. Byl strašně svalnatý a neměl jsem skoro šanci, že bych ho nějak přidusil. Ale to jsem ani neměl v úmyslu.</p> <p>Nahmatal jsem jeho spodní čelist, kterou jsem chytil a začal rvát vší silou. Nohama jsem se odrazil od země a sevřel jeho tělo i nohama, jak jen to šlo. Stále jsme se pohybovali směrem k ohni a o to mi šlo především. Chvíli se nedělo nic. Jenom krev z mé ruky tekla vlkovi do tlamy a z ní zase ven. Stisk byl stále velmi silný a bolestivý.</p> <p>Za několik vteřin byla má ruka volná, protože vlk padl do ohně a kůže na hřbetu a krku začala hořet. Ozval se uši drásající řev a já jsem odlétl stranou, jak se snažil dostat z ohně. Rychle jsem se vymrštil na nohy, abych odrazil útok, ale ten nepřišel. Místo toho zvíře zamířilo do lesa, směrem, odkud přišlo.</p> <p>Popadl jsem svůj meč a hnal se za ním. Neměl jsem čas si nazout boty, což by mě ochránilo před poraněním nohou v lese. Ale můj nepřítel byl stále v dohledu, tak jsem ho mohl pronásledovat. Srst na jeho hlavě stále ještě doutnala a také jeho stálý řev prozrazoval dobře jeho polohu. Zajímavé bylo, že jeho řev zněl čím dál víc jako pláč lidské bytosti a méně se podobal nářku vlka. Zvláštní také bylo, že to stvoření prchalo menší rychlostí a méně obratně, než bych u vlka očekával. Slyšel jsem, jak se prodírá křovím a prchá lesem. Několikrát se mi zdálo, že jsem zaslechl zcela lidské kletby a nadávky. Dařilo se mi držet se u něho blíž, než bych očekával, a dokonce jsem se trochu přibližoval.</p> <p>Náhle jsem si uvědomil, kam utíká. Mířil k tomu světélku, co jsem předtím zahlédl. Jak jsme se k němu blížili, bylo mnohem jasnější. Jeho velikost jsem odhadoval na dva a půl metru na výšku a jeden a půl na šířku. Přestal jsem pronásledovat vlka podle zvuku a běžel rovnou směrem ke světlu. Chtěl jsem se tam dostat dříve než on.</p> <p>Tak jsme se hnali vpřed. Vlk byl trochu nalevo přede mnou. Chlupy na jeho hlavě stále žhnuly, takže stále skučel a naříkal. Při stále jasnějším světle jsem byl schopen rozeznat další podrobnosti z okolí. Byla tam stráň, na které stál kamenný dům. K němu vedla cestička z kamenných kvádrů, které tvořily schodiště. Zprvu byl celý obraz rozmazaný, ale postupně jsem byl schopen rozeznat podrobnosti. Byli jsme teď asi dvacet metrů od toho místa.</p> <p>Už jsem si uvědomil, že se mi asi nepodaří dostat se tam první, abych se mohl zmocnit věci, kterou jsem tam najisto očekával. Stále jsem však doufal, že se mi podaří tu příšeru chytit a zabránit jí v průchodu.</p> <p>Jakmile se vlk dostal do blízkosti světla, ještě zrychlil. Viděl jsem zcela jasně místo, ke kterému jsme oba směřovali. Bylo mnohem zřetelnější než cokoliv v jeho okolí. Zařval jsem, abych ho trochu rozrušil, ale nepomohlo to. Cítil jsem, že má rychlost nebude dostatečná, ale už jsem nemohl přidat. Potom jsem na zemi, nedaleko prahu, zahlédl to, co jsem hledal. Příliš pozdě. Právě včas, abych zahlédl, jak vlk sklonil hlavu, uchopil plochý pravoúhlý předmět do zubů a ani přitom nezvolnil běh.</p> <p>Zastavil jsem a odvrátil jsem se stranou. Skočil jsem, jak to nejdál šlo, a snažil se ještě kus odkulit. Přitom mi vypadl meč. Cítil jsem značnou sílu tiché exploze. Po ní následovalo několik tlakových vln. Ležel jsem na zemi a tiše jsem nadával. Zůstal jsem ležet, dokud se běsnění neuklidnilo. Pak jsem vstal a zvedl svůj meč.</p> <p>Noc teď vypadala velmi mírumilovně, jako by se ani nic nestalo. Hvězdy. Vítr ve větvích borovic. Neměl jsem žádný důvod se otáčet. Přesto jsem to udělal. Věděl jsem, že to místo, ke kterému jsme se před chvílí hnali o závod, je pryč, aniž by po sobě zanechalo jakoukoliv stopu. Zářící brána do jiného světa.</p> <p>Vrátil jsem se do svého tábora. Uklidnil jsem Dýma. Konečně jsem se obul a navlékl si i plášť. Zbytky ohně jsem zasypal zeminou a zavedl jsem koně zpět na cestu. Šli jsme více než hodinu směrem do Amberu, než jsem se odvážil rozbít další tábor pod ochranou bělostného měsíce.</p> <p>Zbytek noci byl bez vyrušení. Ráno mě vzbudilo světlo a zpěv ptáků ve větvích. Obstaral jsem Dýma, rychle se nasnídal ze zbytku svých zásob a snažil se dát trochu do pořádku. V necelé půlhodince jsem byl na cestě. Bylo chladné jiskrné ráno. Mraky byly daleko na jihu, nade mnou byla úplně jasná obloha. Nespěchal jsem. Důvody, proč jsem volil tuto pomalou cestu místo toho, abych použil Trumfy, byly dva. Jednak jsem chtěl poznat, jak vypadá okolí Amberu, a také jsem chtěl využít samoty k přemýšlení. Teď, když byla Jasra ve vězení, Luke se vzpamatovával ze zranění a Cyklický fantom byl zaměstnán něčím jiným, se mi zdálo, že je hrozba vůči Amberu i vůči mé osobě na nějakou dobu zažehnána. Zdálo se mi také, že až se mi podaří zjistit několik maličkostí, budu si to moci osobně vyřídit s Jasrou i s Lukem. A byl jsem si zcela jist, že se mi podaří se dohodnout i s Fantomem, i když naše poslední rozmluva vypadala velmi zvláštně.</p> <p>To byly hlavní starosti. Těmi drobnějšími se budu zabývat až potom. Druhořadý čaroděj Sharu Garrul byl pouhou bolístkou ve srovnání s tím, co mne všechno trápilo. Souboj s ním by nebyl žádný problém, kdybych měl trochu času. Musel jsem ovšem přiznat, že mi vrtalo hlavou, proč se vůbec o mne zajímá.</p> <p>Pak zde byla otázka té osoby, která byla na čas Vintou. Neviděl jsem v tom žádnou hrozbu pro svou osobu, ale byla to přece jenom záhada, která mne nenechávala v klidu. Zdálo se, že i to má co do činění s mou bezpečností. Budu se na to muset podívat, až mi zbude trochu času.</p> <p>Trápila mne také ta informace, kterou mi nabízel Luke, až bude Jasra osvobozena. Věřil jsem mu, že dodrží slovo.</p> <p>Měl jsem takovou nepříjemnou předtuchu, že mi to řekne, až bude pozdě s tím cokoliv dělat. Bylo úplně zbytečné se snažit odhadnout, jaké přípravy by se mohly udělat už teď. Nebo byla už samotná nabídka součástí psychologické války? Luke byl vždycky mnohem úskočnější, než by se podle jeho vzhledu zdálo. Trvalo mi dost dlouho, než jsem to pochopil, a i teď bylo zapotřebí to mít na zřeteli.</p> <p>Říkal jsem si, že bych si pro tuto chvíli mohl trochu odpočinout od problému s modrými kameny, a doufal jsem, že se již záhy zbavím všech stop po jejich značkách. To mi teď nedělalo těžkou hlavu, až na ten prsten, který jsem měl s sebou pro všechny případy.</p> <p>Potřeboval jsem zasadit včerejší příhodu s vlkem do nějakého širšího kontextu. Samozřejmě, že to nebyl žádný obyčejný vlk. To bylo jisté, ale ostatní okolnosti jeho návštěvy už zdaleka tak jasné nebyly. Kdo to byl? Byl to šéf, nebo jenom najatý agent? A jestli to byl agent, tak kdo ho poslal? A konečně, a asi hlavně, proč?</p> <p>Jeho neohrabanost svědčila o tom, že to byla zřejmě lidská bytost proměněná ve vlka, spíše než vlk obdařený schopností lidské řeči. Něco jsem o tom věděl, protože jsem se tím dříve také trochu zabýval. Většina lidí, která sní o tom, že se promění ve strašlivé zvíře a budou děsit ostatní, přemýšlí pouze o tom, jaká to bude ohromná legrace, ale zapomíná na praktické okolnosti té operace. Když se najednou octnete v těle se čtyřmi rovnocennými končetinami, posunutým těžištěm a jinými smyslovými vjemy, není tak snadné pohybovat se ladně. Naopak, člověk je zranitelnější, než by si vůbec myslel. Nic není pro tyto situace, kdy jde o život, důležitější než pořádný výcvik. Měl jsem vždy sklon o těchto věcech raději přemýšlet dopředu.</p> <p>Co mě ale na celé té věci vzrušovalo, bylo to, jak ten vlk přišel a pak zase zmizel. Použil totiž k tomu Trumfovou Bránu, což není věc, která se buduje snadno. Každý se tomu snaží vyhnout. Je to sice velice efektní věc, ale je potřeba mnoho energie, aby bylo možné se přes Trumf spojit se vzdáleným místem, vystavět bránu. A potom spotřebujete ohromnou spoustu energie na to, aby vydržela sama stát. Stojí obrovské úsilí ji postavit tak, aby se udržela alespoň patnáct minut. Vyřídí vás to na dost dlouhou dobu. Úmysl, který se za tím skrýval, mne trápil možná méně než samotný fakt, že se tu objevila. Ten, kdo to dokázal, musel být pravý zasvěcenec Trumfů. Nemohl to být někdo, komu se dostaly Trumfy náhodou do ruky.</p> <p>To ovšem značně zužovalo počet možných kandidátů.</p> <p>Snažil jsem se udělat si celkový obrázek situace. Nejdřív mě musel najít a potom…</p> <p>Jasně. Najednou se mi vybavili mrtví psi u Stromového Domu a ty jakoby velké psí stopy v jejich okolí. Ten neznámý si mne prohlédl a pak už mne jen sledoval a čekal. Sledoval mne i včera večer, a když jsem si stavěl tábor, použil Trumfy a přemístil se za mnou. Postavil si Trumfovou Bránu, aby zabránil jakémukoliv pronásledování, a přišel mne zabít. A já jsem nemohl nijak zjistit, jestli za tím byl Sharu Garrul, Lukovo tajemství, modré kameny anebo zjevení, které střídá hostitelská těla. Jako vždy, když jsem se dostal k základnímu problému, zůstal mi jenom otazník bez odpovědi.</p> <p>Zahlédl jsem několik vyjetých kolejí vedoucích směrem k Amberu a taky jsem potkal několik jezdců, kteří mířili opačným směrem. Všichni mi zamávali, ačkoliv jsem žádného neznal. Mraky po mé levici rostly, ale nic z toho nevzešlo. Den byl chladný a slunný. Zastavil jsem na rychlý oběd ve velkém plném hostinci. Od tohoto místa se cesta viditelně zlepšila a zvýšil se provoz. Netrvalo dlouho a naskytl se mi krásný pohled na prosluněný Amber z vrcholku Kolviru. Cesta se klikatila v serpentinách dolů, ale Amber zůstával po většinu času v dohledu.</p> <p>Celou cestu jsem nepotkal nikoho známého. Pozdě odpoledne jsem Východní Branou, což je část starobylého opevnění, vstoupil do Amberu. Zamířil jsem k East Vine a našel dům Bayleových, kde jsem se už jednou zúčastnil nějaké oslavy. Nechal jsem Dýma v péči podkoního v zadní maštali a přešel jsem k hlavnímu vchodu. Zabušil jsem na bránu. Sluha, který otevřel, mi řekl, že Baron není doma. Nebyl tedy důvod, abych se zdržoval. Pouze jsem vyřídil Vintin vzkaz a vydal se k paláci po svých.</p> <p>Po chvilce chůze jsem ucítil vůni jídla a změnil své rozhodnutí najíst se až v paláci. Snažil jsem se určit, odkud vychází vůně. Zjistil jsem, že je to kousek výše, v místě, kde se ulice rozšiřovala v jakési náměstíčko. Uprostřed tohoto prostranství byla kašna, kde měděný drak s krásnou zelenou patinou močil do bazénku z růžového kamene. Drak se díval přesně směrem k hospůdce trochu pod úrovní ulice, která se jmenovala Jáma a odkud vycházela ta vůně. Před hospůdkou bylo za nízkým plůtkem asi deset stolků. Minul jsem kašnu, kde se v čisté vodě třpytilo několik exotických mincí včetně amerického čtvrtdolaru vydaného k dvoustému výročí. Vstoupil jsem do předzahrádky a zamířil ke schodům, když tu jsem zaslechl své jméno.</p> <p>„Merle! Tady!“</p> <p>Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale u obsazených stolků jsem nikoho známého neviděl. Až jsem zpozoroval smějícího se staršího muže v rohu.</p> <p>„Bille!“ zvolal jsem.</p> <p>Bill Roth vstal u svého stolku. Spíš chtěl, abych si ho všimnul, než že by si tolik potrpěl na formality. Nemohl jsem ho hned poznat, protože zhubl a začal si nechávat růst vousy. Měl na sobě hnědé úzké kalhoty, které měl zastrčené do vysokých jezdeckých bot, a hnědou zdobenou košili. Vedle něj na židli ležel černý plášť a na něm středně dlouhá dýka s opaskem.</p> <p>„Ty vypadáš skoro jako místní člověk a taky jsi shodil nějaká kila.“</p> <p>„To je pravda,“ přisvědčil. „Začínám uvažovat o tom, že bych se tu usadil na penzi. Svědčí mi tu.“</p> <p>Posadili jsme se.</p> <p>„Už sis objednal?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>„Ano, ale támhle je číšník. Já ti ho zavolám.“</p> <p>Přivolal číšníka a objednal i pro mne.</p> <p>„Mluvíš už jazykem Thari mnohem lépe,“ chválil jsem ho.</p> <p>„Mám teď plno příležitostí mluvit.“</p> <p>„Co vůbec děláš?“</p> <p>„Trochu jsem plachtil s Gérardem. Navštívil jsem Deigu a taky jeden z Juliánových táborů v Ardenu. Taky jsem byl na Rebmě. To je úžasné místo. Teď beru hodiny šermu a Droppa mi ukazuje město.“</p> <p>„Spíš většinu hospod, řekl bych.“</p> <p>„No, nejenom to. Ale upřímně řečeno, to je důvod, proč jsem zrovna tady. Vlastní nějaký podíl na téhle hospodě, tak jsem mu musel slíbit, že se tady budu stravovat, pokud to půjde. Kdy ses vrátil?“</p> <p>„Zrovna teď. A mám zase pro tebe pořádně dlouhou a zamotanou historku.“</p> <p>„Tvoje historky bývají pořádně bizarní a zašmodrchané. Přesně pro dlouhé podzimní večery. Jsem jedno ucho.“</p> <p>Vyprávěl jsem v průběhu celé večeře a ještě dlouho po ní. Večerní chlad znepříjemňoval další pobyt venku, tak jsme zamířili k paláci. Konečně jsem zakončil své vyprávění, ale to jsme již dávno popíjeli horký mošt u krbu v jednom z menších pokojů ve východním křídle paláce.</p> <p>„Vidím, že jsi stále v jednom kole,“ potřásl Bill hlavou. „Rád bych se tě něco zeptal.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Proč jsi nepřivedl Luka sem?“</p> <p>„Vždyť už jsem ti to říkal.“</p> <p>„To ale neznělo moc rozumně. Kvůli nějaké mlhavé informaci důležité prý pro bezpečnost Amberu? A ty jsi mu na to skočil?“</p> <p>„No, úplně tak to nebylo.“</p> <p>„Luke je obchodník, Merle, a já bych řekl, že ti tentokrát prodal suchý z nosu.“</p> <p>„Nemáš pravdu, Bille. Já ho znám.“</p> <p>„A docela dlouho,“ souhlasil. „Ale otázka je, jak dobře ho znáš? Už jsme to spolu jednou probírali. To, co o něm nevíš, zdaleka převažuje to, co o něm víš.“</p> <p>„Mohl jít kamkoliv, ale přišel za mnou.“</p> <p>„Jsi součást jeho plánu. Snaží se dostat do Amberu s tvojí pomocí.“</p> <p>„To se mi nezdá,“ odporoval jsem. „To není jeho styl.“</p> <p>„Já si zase myslím, že on je schopen využít cokoliv – nebo kohokoliv –, co se mu dostane do ruky.“</p> <p>„Rozpor je v tom, že já mu věřím a ty ne,“ potřásl jsem rameny.</p> <p>„S tím souhlasím,“ přikývl. „Co chceš udělat teď, čekat a sledovat, jak se to vyvrbí?“</p> <p>„Mám určitý plán,“ prohlásil jsem. „To, že mu důvěřuji, neznamená, že se nechci pojistit ještě jinak. Ale i já mám na tebe otázku.“</p> <p>„A to?“</p> <p>„Kdybych přivedl Luka zpět a Random by rozhodl, že fakta nejsou úplně jasná, a zahájil by proti Lukovi proces, byl bys ochoten ho obhajovat?“</p> <p>Jeho oči se rozšířily a pak se usmál: „Jaký by to byl proces? Nevím, jak tyhle věci tady vedete.“</p> <p>„Protože je vnuk Oberona,“ vysvětloval jsem, „dostal by se před Nejvyšší Soud. Tomu teď předsedá Random. Je zcela na něm, jestli se spokojí s formálním vynesením rozsudku, nebo svolá velkou porotu. V knihovně je na toto téma plno knih. Ale jedno je jisté, obviněný má vždy právo na obhájce.“</p> <p>„Samozřejmě, že bych to vzal,“ přisvědčil Bill. „Mám pocit, že se taková příležitost jen tak nenaskytne.“</p> <p>„Ale mohlo by to vypadat jako střet zájmů,“ dodal, „protože jsem už pro Korunu něco dělal.“</p> <p>Dopil jsem mošt a položil sklenku na podnos. Zívl jsem.</p> <p>„Budu už muset jít.“</p> <p>Pokýval hlavou a pak se zeptal: „Je to jen hypotetická otázka?“</p> <p>„Samozřejmě,“ odpověděl jsem. „Je taky možné, že to bude můj proces. Dobrou noc.“</p> <p>„Aha. Tak se mi zdá, že ta pojistka, jak jsi o ní mluvil, bude něco riskantního,“ pozorně mne studoval.</p> <p>Usmál jsem se.</p> <p>„Předpokládám, že bych ti nebyl moc platný, Merle?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Takže – zlom vaz.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>„Uvidíme se zítra?“</p> <p>„Možná později…“</p> <p>* * *</p> <p>Vrátil jsem se do svého pokoje a svlékl se. Potřeboval jsem si alespoň chvíli odpočinout, než se pustím do své zamýšlené akce. Usnul jsem hned a neměl jsem žádné tíživé sny.</p> <p>Probudil jsem se ještě za tmy. Potěšilo mne, že můj vnitrní budík funguje. Samozřejmě, že bych se nejraději otočil a spal dál, ale takový přepych jsem si teď nemohl dovolit. Den, který byl přede mnou, byl velice časově náročný. Vstal jsem, umyl jsem se a oblékl si nové šaty.</p> <p>Zamířil jsem do kuchyně, kde jsem si udělal k snídani čaj, toasty a míchaná vajíčka na cibulce. Taky jsem si vzal trochu sušeného ovoce, to už jsem neměl skutečně dlouho.</p> <p>Po snídani jsem se vydal zadními chodbami k zahradě. Byla tmavá bezměsíčná noc a venku bylo dost vlhko s chomáčky mlhy, které přikrývaly velkou část zahrady. Vydal jsem se cestičkou k severozápadu. Svět se zdál jako velmi klidné a tiché místo v tuto dobu. Dnes jsem se chtěl soustředit hlavně na jednu věc, a proto jsem koncentroval myšlenky tím směrem.</p> <p>Ven ze zahrady jsem se dostal dírou v živém plotě, ale tam se cestička změnila v dost divokou stezku. Po několika krocích začala pěšina stoupat prudce vzhůru. Čekalo mne několik minut nepříjemného šplhání a lezení po skále. Po chvíli jsem si musel odpočinout na malé římse. Odtud se mi naskytl pohled dolů na ztemnělý palác, v kterém tou dobou svítilo jen pár světélek. Nemohl jsem se tomu pohledu věnovat příliš dlouho, protože přede mnou byl ještě pořádný kus cesty.</p> <p>Konečně jsem dosáhl hlavního hřebene a již jsem byl schopen rozeznat i slabou záři na východě za lesem, kterým jsem nedávno procházel. Zamířil jsem k severu a přede mnou bylo ještě několik obtížných úseků. Naštěstí se chvílemi dal najít i pozvolnější kus cesty, kde jsem si trochu odpočinul. Pravá strana Kolviru, kterou jsem měl teď za zády, zakryla světla z východu, takže jsem byl obklopen hlubokou noční tmou. Díky tomu, že jsem už jednou tuto cestu prošel, dokázal jsem se orientovat i potmě.</p> <p>Asi tři kilometry od hřebene jsem zvolnil a začal jsem zkoumat pečlivěji okolí, abych neminul místo, které jsem hledal. Konečně jsem našel prudký svah ve tvaru velké podkovy a zamířil tím směrem. Po obou stranách byly prudké svahy jako v kaňonu a cestička mne vedla přímo dolů k několika stromům. Uprostřed nich se objevila nízká kamenná stavba. Kolem rostla neudržovaná tráva a křoviska. Dařilo se jim tu dobře, protože sem byla kdysi navezena úrodná zem za účelem zušlechtění okolí, ale místo samo bylo nyní opuštěné a zapomenuté.</p> <p>Posadil jsem se na kamennou lavičku před budovou a čekal, až se nebe rozední. Byla to hrobka mého otce – možná spíše čestný náhrobek než hrobka – postavená už dávno, v době, kdy byl prohlášen za mrtvého. Muselo ho to dost šokovat, když osobně později navštívil toto místo. Ale teď bylo ve hvězdách, jaký je status tohoto místa. Možná že už je to náhrobek plným právem. To jsem nevěděl. Ale trápilo mne to víc, než bych si byl pomyslel. Ale já jsem nepřišel hořekovat. Přišel jsem, protože to bylo velice tiché a klidné místo, a čaroděj jako já potřebuje pro přípravu kouzel klid a soustředění.</p> <p>Přišel jsem sem také proto, že ať už to byla hrobka nebo jenom neúčelná napodobenina, bylo na ní vyryto Corwinovo jméno a to zvyšovalo pocit jeho přítomnosti, a tu jsem teď potřeboval. Chtěl jsem ho lépe poznat a na tomto místě jsem mu mohl být nejblíž.</p> <p>Najednou jsem si uvědomil, proč jsem tak důvěřoval Lukovi. To, co mi řekl ve Stromovém Domě, byla pravda. Kdybych se dozvěděl o Corwinově smrti a věděl, čí je to vina, nechal bych všeho a šel jenom za tím, aby byl účet uzavřen a stvrzenka byla napsána krví. I kdybych Luka neznal tak dobře, bylo pro mne velice snadné si představit sebe na jeho místě a bylo pro mne velmi obtížné dělat mu soudce.</p> <p>Všechno bylo příliš složité. A my jsme měli sklon zesměšňovat a bagatelizovat činy druhých. Místo abychom se snažili pochopit jejich bolest a frustraci.</p> <p>Zvedl jsem se. Bylo již dost světla na to, abych se mohl pustit do práce. Vstoupil jsem dovnitř a zamířil k výklenku, kde stál prázdný kamenný sarkofág. Měl jsem pocit, že by to byla vynikající schránka na cennosti, ale nyní, když jsem před ním stál, ostýchal jsem se ho otevřít a ruce se mi třásly. Bylo to docela směšné. Věděl jsem, že tam otec není, že je to jenom ozdobná prázdná bedna. Ale stejně mi trvalo několik minut, než jsem se vzchopil a nadzdvihl víko…</p> <p>Samozřejmě tam nic nebylo. Byl prázdný, tak jako mnoho mých snů a obav. Vložil jsem do něj knoflík s modrým kamenem a opět uzavřel víko. Kdyby ho Sharu Garrul chtěl nazpět a našel ho tam, alespoň by pochopil můj vzkaz, jak blízko je hrobu, když hraje tuto hru.</p> <p>Vyšel jsem ven a své pocity nechal v kryptě. Teď už na ně nebyl čas. Byl čas začít jednat. Připravil jsem a srovnal všechna svá kouzla a byl jsem připraven se vydat na místo, kde větry prudce dují.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola jedenáctá</emphasis></strong></p> <p>Stál jsem na svahu nad palácem a kochal se pohledem na barvy podzimní zahrady. Celý palác se koupal v měkkém odpoledním slunci. Bylo však již citelně chladno a silný vítr si pohrával s mým pláštěm. Sem tam kolem mne prolétl list a spadl někam vedle cestičky.</p> <p>Nezastavil jsem proto, abych se obdivoval pohledu na palác. Zastavil jsem se, protože jsem ucítil kontakt pomocí Trumfu, ostatně toho dne už druhý. První přišel, zrovna když přede mnou visely, jako stříbrné nitky, kouzla z imaginace Chaosu. Napadlo mne, že by to mohl být buď Random – naštvaný, že jsem se vrátil do Amberu a nepřišel mu okamžitě oznámit svá nová pozorování a své další plány –, nebo Luke, který už se zotavil a nyní mne potřebuje pro své tažení proti Pevnosti. Tihle dva mi přišli na mysl, protože zrovna jim jsem se chtěl nejvíce vyhnout. Ani jeden z nich by si nepřál to, co chci udělat, i když každý z jiného důvodu.</p> <p>Spojení zesláblo a zmizelo. Znovu jsem vyrazil po cestičce, prolezl jsem plot a vstoupil do zahrady. Nechtěl jsem plýtvat kouzla na to, abych se cestou kryl, proto jsem zamířil doleva, kde rostlo několik stromů a kde jsem byl lépe skryt před zraky nežádoucích pozorovatelů. Mohl jsem se tomu také vyhnout tím, že bych použil Trumf, ale tato karta vždy přinesla každého rovnou do největší haly a já jsem neměl tušení, kdo by tam zrovna mohl být.</p> <p>Samozřejmě, že jsem se tam potřeboval dostat, ale opatrně. Šel jsem zpátky tou samou cestou jako ven. V kuchyni jsem si udělal obložený chléb a napil se mléka. Pak jsem použil zadní schodiště a dostal se do svých komnat, aniž mne kdo zpozoroval. Sebral jsem z pelesti postele meč a připevnil ho k opasku. Na druhou stranu jsem si pověsil dýku, kterou jsem dostal na Chaosu od potápěče Borquista – tomu jsem byl jednou představen a náš vztah vyústil v jistý druh opatrovnictví. Na levý rukáv jsem si zvenku připíchnul Trumf. Umyl jsem si ruce a obličej, vyčistil si zuby, ale pak už jsem neměl stání. Musel jsem už jít a udělat něco, čeho jsem se obával. Musel jsem to udělat pro zdar svého plánu. Skoro mne přemohla náhlá chuť být někde jinde, třeba na své plachetnici nebo ležet na pláži, nedělat nic a jenom se opalovat.</p> <p>Místo toho jsem opustil komnaty a vydal se zase dolů, odkud jsem před chvílí přišel. Plížil jsem se chodbami a naslouchal krokům a hlasům. Jednou jsem dokonce musel vlézt do šatníku, abych nechal projít skupinku lidí. Potřeboval jsem se vyhnout co nejdéle jakékoliv známce, že jsem v paláci. Konečně jsem zahnul doleva a stanul před hlavní chodbou vedoucí k velké jídelně. Dobrou minutu jsem stál a pozoroval okolí. Nikoho nebylo vidět. Štěstí mi přálo. Rozběhl jsem se k nejbližšímu vchodu a prolétl jídelnou. Podařilo se. Ačkoliv tam normálně kromě hodin k jídlu nebyl velký provoz, nedala se vyloučit možnost, že tam zrovna někdo bude posedávat.</p> <p>Za jídelnou byla tmavá chodba, kde obvykle postávala stráž. Všichni členové rodiny tam měli přístup, ale stráž zaznamenávala jejich průchod. Velitel stráže dostával hlášení až při střídání, takže mě to do té doby celkem netrápilo. Stráž měl Tod, což byl malý sporý chlapík s plnovousem. Když mne viděl přicházet, pozdravil mne vztyčenou halapartnou, kterou měl předtím opřenou o zeď.</p> <p>„Pohov. Máte hodně práce?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Po pravdě řečeno, ne, pane.“</p> <p>„Jdu dolů. Doufám, že jsou tam na schodišti nějaké lampy. Neznám to tu tak dobře jako vy.“</p> <p>„Zkontroloval jsem je, když jsem přišel do služby. Jestli chcete, tak vám jednu rozsvítím a můžete si ji vzít s sebou.“</p> <p>To by mi ušetřilo energii, kterou bych musel vydat na první kouzlo. Každá pomoc je teď vítaná.</p> <p>„Díky.“</p> <p>Otevřel dveře, vybral jednu ze tří lamp, které stály na pravé straně, a připálil ji od velké svíce na chodbě.</p> <p>„Chvíli se tam zdržím,“ řekl jsem mu poté, co mi podal lampu. „Asi již budete mít po službě, až se vrátím.“</p> <p>„Dobře, pane. Dávejte pozor.“</p> <p>„To mi věřte, že si ho dám.“</p> <p>Dlouhé točité schodiště se stáčelo pouze dolů a několik svící, loučí a zavěšených lamp dělalo, co mohlo, aby osvětlilo alespoň trochu naprostou temnotu. Stejně tam moc světla nebylo. Nespatřil jsem ani podlahu, ani stěny. Bylo tam vlhko a zima a byl tam také velice zatuchlý vzduch. Jako vždycky jsem se pokoušel počítat schody a jako vždycky jsem se spletl. Příště…</p> <p>Vzpomínky zalétly k tomu vzdálenému dni, kdy jsem věřil, že mne tato cesta vede vstříc smrti. To, že jsem tenkrát nezemřel, mi bylo nyní jen malou útěchou. Stále existovala možnost, že tentokrát selžu a usmažím se anebo se proměním v obláček dýmu.</p> <p>Šel jsem stále dokola a mířil hlouběji a hlouběji. Uprostřed odpoledne jsem měl úplně černé myšlenky. Na druhé straně jsem slyšel Floru, jak říká, že je to podruhé snazší. Zrovna mluvila o Vzoru, tak jsem doufal, že se tohoto tématu týká i tahle poznámka.</p> <p>Velký Vzor Amberu, Znak Pořádku. Soupeř Velkého Logrusu ze Dvora, Znaku Chaosu. Napětí mezi nimi zřejmě ovlivňuje podstatu všeho. Kdo je zasvěcen jenom jednomu a ztratí kontrolu, je ztracen. Je mým velkým Štěstím, že jsem zasvěcen oběma. Neznám nikoho, s kým bych mohl porovnat, zda je to těžší mít schopnosti obou. Ale rozhodně mě oba ovlivňují. Když podstoupíte takovou zkušenost, rozebere vás to na kousíčky a zase složí podle všech možných vesmírných principů – zní to vznešeně, důležitě a velice duchovně, ale hlavně se za tím skrývá obyčejná bolest. To je cena, kterou platíme za to, že máme nějakou moc. Neexistuje však žádná vesmírná síla, která by mne přinutila říci, že se na to nějak těším.</p> <p>Oba dva, Logrus i Vzor, dávají svým zasvěcencům možnost procházet Stínem bez doprovodu. Stín je rodové označení pro nekonečnou sbírku variací reality, ve kterých se pohybujeme. A dávají nám ještě jiné schopnosti…</p> <p>Stále dokola a dolů. Zpomalil jsem. Cítil jsem lehkou závrať jako před chvílí. Naštěstí jsem se nechystal jít nazpět stejnou cestou…</p> <p>Jakmile jsem zahlédl dno, zase jsem zrychlil. Byl tam stůl a lavice a pár polic. Taky tam bylo světlo, takže bylo poměrně dobře vidět. Normálně tam měl být strážný, ale nikde jsem ho neviděl. Asi byl někde na obchůzce. Vlevo bylo několik cel, ve kterých prodlévali čas od času političtí odpůrci a pomalu přicházeli o rozum. Nebyl jsem si jist, jestli je tam někdo touhle dobou. Doufal jsem, že ne. Můj otec tam strávil nějaký čas a z jeho vyprávění jsem nabyl dojmu, že není o co stát.</p> <p>Když jsem se konečně dostal dolů, zastavil jsem a párkrát jsem zavolal na strážného. Ozvěna se ke mně vrátila několikrát, ale jinak nebyla odezva žádná. Sáhl jsem do police a vytáhl z ní naplněnou lucernu. Jedna navíc se může hodit, zvláště kdybych zabloudil. Zamířil jsem doprava, protože jsem potřeboval najít tunel někde v tom směru. Po delší době jsem zastavil a zvedl lucernu. V první chvíli se mi zdálo, že už jsem příliš daleko. V dohledu nebylo žádné ústí tunelu. Podíval jsem se nazpět. Stále ještě bylo vidět místo strážného. Pokračoval jsem v cestě a snažil si vybavit vzpomínky z mé předešlé návštěvy.</p> <p>Konečně jsem zaslechl nějaký zvuk. Byla to zesílená ozvěna mých kroků. Blížil jsem se k nějaké překážce, asi zdi. Znovu jsem zdvihl lucernu. Ano, to je ono. V černotě přede mnou se objevil šedivý kámen. Šel jsem tím směrem. Nebylo kolem mne nic jiného než tma. Šel jsem již pěkně dlouho. Můj stín, vrhaný světlem lampy, vytvářel na zdi bizarní obrazce. Najednou se ve zdi objevil nějaký průchod, minul jsem ho a pokračoval jsem v cestě. Za chvíli by měl být další. Již je tady. Tak to máme dva…</p> <p>Třetí byl mnohem dál. Krátce nato byl čtvrtý. Bleskla mi hlavou otázka, kam asi vedou. Nikdo se přede mnou o nich ani nezmínil. Možná že to nikdo ani nevěděl. Byly tam nějaké příšery, nebo čarovná kráska? Jiné světy? Skladiště. Jednou, až se to bude hodit, bych to měl prozkoumat. Pátý…</p> <p>A pak ještě jeden.</p> <p>Já jsem ale mířil do sedmého. Když jsem k němu dorazil, zastavil jsem. Myslel jsem na všechny, kteří absolvovali tuto cestu. Pak jsem vykročil krátkou uličkou k velkým těžkým kovovým vratům. Velký klíč visel na železném háku zapuštěném do zdi po mé pravici. Sundal jsem ho, odemkl dveře a pověsil nazpět Věděl jsem, že strážný při některé z obchůzek zkontroluje dveře a zamkne je. Zajímalo mne – a ne poprvé –, proč musí být zamčeno, když tam stejně visí klíč. Působilo to dojmem, jako by hrozilo nějaké nebezpečí zevnitř, ale ať jsem se ptal koho chtěl, nikdo nevěděl, proč tomu tak je. Prý tradice. Gérard a Flora mi navrhli, abych se zeptal Randoma nebo Fiony. Ti zase soudili, že by to mohl vědět Benedikt, ale já jsem si nikdy nevzpomněl se ho zeptat.</p> <p>Zatlačil jsem do dveří, ale nic se nestalo. Musel jsem položit lucerny a zkusit to znova ještě větší silou. Konečně se dveře zvolna otevřely dovnitř. Uchopil jsem lucerny a vstoupil.</p> <p>Dveře se za mnou samy zavřely. Frakira – dítě Chaosu – se divoce chvěla na mém zápěstí. Připomněl jsem si svou minulou návštěvu a uvědomil si, proč s sebou nikdo neměl náhradní lucernu. Modravý žát Vzoru v lesklé černé podlaze ozařoval sluj dostatečně na to, aby každý viděl na cestu.</p> <p>Rozsvítil jsem náhradní lucernu. Jednu jsem postavil nedaleko jednoho konce Vzoru a s druhou jsem obešel skoro celou sluj a položil ji k druhému konci. Nestaral jsem se, jestli je tam dost světla. Osobně jsem shledával tu zatracenou věc strašidelnou, chladnou a všeho schopnou. Cítil jsem se mnohem lépe, když jsem si zajistil trochu přirozeného světla navíc.</p> <p>Při návratu na začátek jsem pečlivě prohlížel složitou skladbu různě zakřivených čar. Uklidnil jsem Frakiru, ale nepodařilo se mi zcela potlačit své vlastní obavy. Zajímalo mne, jestli ty obavy jsou dány Logrusem, a jestli ano, zda by bylo pro mne těžší podstupovat zkoušku Logrusem samým po splnění zkoušky Vzorem. Byly to pouze neužitečné spekulace.</p> <p>Snažil jsem si trochu odpočinout a uvolnit se. Dýchal jsem zhluboka. Zavřel jsem na chvilku oči, poklesl v kolenou, svěsil jsem ramena. Nijak to nepomáhalo. Nemělo cenu s tím nějak dlouze otálet…</p> <p>Otevřel jsem oči a položil nohu na Vzor. Okamžitě se u mé nohy objevil výboj. Udělal jsem další krok. Zase další výboje, tentokrát více. Zaslechl jsem slabý praskavý zvuk. Při dalším pohybu jsem ucítil slabý odpor…</p> <p>Všechno se to ke mně vrátilo – všechny pocity, které jsem cítil poprvé: chlad, slabé šoky, těžší úseky i snadnější místa. Někde uvnitř hlavy jsem měl mapu Vzoru, a když jsem postupoval první zatáčkou, bylo to, jako bych si v ní četl: rostoucí odpor, létající jiskry, zježené vlasy, praskání, různé vibrace…</p> <p>Dosáhl jsem Prvního Závoje. Měl jsem pocit, jako když jdu větrným tunelem. Každý krok vyžadoval obrovské úsilí. Jediné, co pomáhalo, bylo vlastní odhodlání. Prostě bylo potřeba se sunout vpřed, i když velmi pomalu. Trik byl v tom, že se nesmělo zastavit. Začít znovu by bylo hrozné a v některých místech nemožné. Bylo potřeba se stále nutit vpřed. Za chvilku už to bude snadnější. Druhý Závoj, to je opravdový zabiják. Vpřed, vpřed…</p> <p>Byl jsem šťastně za Prvním Závojem. Teď to bude chvíli snadnější. Získal jsem trochu sebevědomí a vykročil trochu rázněji. Snad měla Flora pravdu. Tento úsek se mi zdál snazší než poprvé. Prošel jsem dlouhou zatáčku a potom ostrou smyčkou zpět. Jiskry dosahovaly k vršku mých bot. Mysl jsem měl najednou zaplavenou třicátými dubny, rodinnými intrikami ze Dvora, kde se souboje a smrt střídají s neúprosnou pravidelností, jako by to byl nějaký přírodní zákon. Už dost. Už to nechci. I kdyby tam na sebe byli mnohem ohleduplnější, tak tam stále bylo prolito mnohem více krve než v Amberu, a to všechno pro nějaké neurčité výhody pro jednoho…</p> <p>Tak dost! Stiskl jsem pevně zuby. Nebylo snadné udržet mysl koncentrovanou na jediný úkol, který byl přede mnou. Ale i to byla součást nástrah. Pamatoval jsem si to z minule, ale stejně mi to nebylo mnoho platné. Další krok… Pocit horka po celých nohách… Praskavé zvuky dosáhly intenzity bouře… Krok za krokem… Zvednout, dopředu, spustit dolů… Zježené vlasy… otoč se… Připrav Starbusta pro podzimní vichry, Luke běží na loď, vítr jako dech draka v zádech… Další tři kroky a odpor zase roste…</p> <p>Jsem v Druhém Závoji. Tentokrát mám pocit, jako bych tlačil auto z bahnitého příkopu. Tlačím vší silou vpřed, ale výsledek je roven nule. Rychlostí ledovce se sunu vpřed. Jiskry už dosahují mých boků. Jsem modrý plamen…</p> <p>Má mysl je náhle vržena do úplného zmatku. I čas mne nechává na holičkách. Stal jsem se bezejmennou věcí bez minulosti, která se celým svým já snaží postavit proti nekonečnosti těchto dní. Síly jsou v takové rovnováze, že bych zde mohl zatuhnout navždy, bez jakékoliv vyhlídky posunout se vpřed…</p> <p>Další krok a ještě jeden a jsem za Druhým Závojem. O celé věky starší, ale pohybuji se vpřed a jsem si již jist, že to dokážu. Navzdory tomu, že jsem zrovna dorazil k Velké Zatáčce, která je velmi těžká a dlouhá. Ale ne tak jako Logrus. Síla je zde syntetická, ne analytická…</p> <p>Celý vesmír se točí kolem mne. Každý krok mi připadá, jako bych mizel a zase se objevoval, byl rozdrcen na nejmenší kousky a zase byl složen zpět, jako bych byl roztroušen a zase posbírán, jako bych umíral a zase se rodil…</p> <p>Dovnitř. Ven. Ještě tři zatáčky a za nimi rovně. Deru se vpřed. Omámen, zhnusen. Kompletně propocen. Konec přímky. Sada oblouků a zatočit, zase zatočit a ještě jednou…</p> <p>Věděl jsem, že jsem dosáhl Závěrečný Závoj, když jiskry dosáhly velikosti blesků a mé nohy zase nemohly vpřed. Naprostá nepohyblivost a strašný tlak…</p> <p>Ale tentokrát jsem byl morálně silný, rval jsem se vpřed a cítil jsem, že zvítězím…</p> <p>Prošel jsem posledním závojem a zbýval mi jenom poslední oblouk. Třásl jsem se, ale už mi zbývalo málo. I když tři poslední schůdky mohou být nejhorší. Bylo to, jako by Vzor nerad a jen neochotně své zasvěcené pouštěl. Kolena se mi třásla jako na konci závodu. Dva schody… Tři –</p> <p>A jsem venku. Třesoucí se a hekající, ale stále na nohou. Mír a klid. Pryč jsou statické výboje, pryč jsou jiskry. Jestli mne tohle neočistilo od znamení modrých kamenů, tak už nevím, co by pomohlo.</p> <p>A teď – no možná za minutu – mohu jít, kam mne napadne. Od tohoto okamžiku, od okamžiku získání síly a moci, jsem mohl poručit Vzoru, aby mne dopravil kamkoliv, a on mne tam dopraví. Samozřejmě, že by to bylo plýtvání, kdybych si chtěl ušetřit šplhání po točitých schodech a přál si být zpět ve svých komnatách. Kdepak. Měl jsem jiné plány. Za minutu…</p> <p>Upravil jsem si oděv, pročísl si vlasy, zkontroloval si zbraně a skrytý Trumf a čekal, až se mi uklidní puls.</p> <p>Luke utržil svá zranění v bitvě o Pevnost Čtyř Světů, když bojoval se svým dřívějším přítelem a spojencem Daltem, žoldákem, synem Desacratrix. Dalt sám byl pro mne skoro ničím. Znamenal pro mne určitou překážku, protože se zdálo jisté, že je ve službách současného pána Pevnosti. Viděl jsem ho krátce po boji s Lukem, což znamenalo, že v té době, kdy jsem se s ním spojil přes Trumf, byl určitě v Pevnosti.</p> <p>Dobrá.</p> <p>Snažil jsem si připomenout, jak vypadal pokoj, kde jsem zastihl Dalta. Vzpomínka byla dost mizerná. Nebyl jsem si jist, jaký popis vyžaduje Vzor pro příkaz k doručení. Vybavil jsem si kamennou zeď, tvar malého okna, kousek gobelínu na zdi, běhoun pokrývající podlahu. Když se Dalt pohnul, bylo vidět i nízkou lavičku, stůl a nějaké poličky na zdi i kousek pavučiny…</p> <p>Vytvořil jsem obraz toho pokoje tak ostře, jak jen jsem byl schopen. Usmyslel jsem si tam být. Přál jsem si tam být…</p> <p>A byl jsem tam.</p> <p>Rychle jsem se otočil kolem, ruku na jílci meče, ale byl jsem v komnatě sám. Viděl jsem postel, brnění, malý psací stolek a poličku. Nic z toho jsem předtím při svém krátkém pohledu do této místnosti nezahlédl. Denní světlo pronikalo dovnitř malým okénkem.</p> <p>Přešel jsem k jediným dveřím, které v pokoji byly, postavil se za ně a hodnou chvíli naslouchal. Na druhé straně dveří bylo ticho. Pootevřel jsem trochu dveře a podíval se vlevo. Viděl jsem pouze prázdnou dlouhou chodbu. Otevřel jsem dveře trochu víc. Přesně naproti mně byly schody vedoucí dolů. Na druhé straně byla zeď. Vyšel jsem ven a zavřel za sebou dveře. Mám jít chodbou, nebo se mám raději vydat dolů? Po obou stranách chodby byla malá okna. Došel jsem k nejbližšímu a podíval se ven.</p> <p>Zjistil jsem, že jsem blízko nižšího rohu pravoúhlého nádvoří. Bylo tam více budov a všechny byly spojeny, takže tvořily ochranný val bez jakéhokoliv otevřeného přístupu. Budova vpravo nahoře vedla zřejmě do dalšího dvora, kde vyrůstala za nižšími budovami mohutná stavba. Na dvoře pode mnou bylo asi dvanáct vojáků různě umístěných blízko jednotlivých vchodů, i když se nezdálo, že jsou ve službě. Většinou byli zabráni do oprav nebo čištění zbraní. Dva vypadali podle obvazů dost vážně zraněni. Většina z nich vypadala, že by mohli okamžitě nastoupit do služby.</p> <p>Na vzdálenějším konci dvora byl zvláštní kus vraku, který vypadal jako papírový drak a byl mi nějak povědomý. Rozhodl jsem se jít chodbou, protože jsem doufal, že se dostanu do sousední budovy a z té se mi podaří zahlédnout i sousední nádvoří. Pohyboval jsem se chodbou s nejvyšší opatrností a stále jsem napjatě naslouchal, zda neuslyším nějaké podezřelé zvuky. Až do rohu jsem se dostal, aniž bych cokoliv zaslechl. Tam jsem se na dlouho zastavil a naslouchal.</p> <p>Protože jsem nic neslyšel, zahnul jsem za roh a ztuhl. To samé lze říci o muži, který seděl na okně. Měl na sobě drátěnou košili, koženou čepici, kožené kalhoty a boty. Měl těžký meč, ale teď zrovna držel v rukou dýku a očividně si zrovna dělal manikúru. Vypadal strašně překvapeně.</p> <p>„Kdo jsi?“ zeptal se.</p> <p>Narovnal se v ramenou a spustil ruce, jako by se chtěl dostat ze svého sedátka do stoje. Ani jednoho z nás to nepotěšilo. Zdálo se, že je na stráži. Kdyby byl ostražitý a plnil své povinnosti, byl by se prozradil a já nebo Frakira bychom ho zaregistrovali, jeho netečnost mu však připravila nepříjemné překvapení a mne postavila před malé dilema. Bylo mi jasné, že se mi nepodaří ho oklamat. Zrovna tak se mi nechtělo ho napadnout a způsobit spoustu hluku. To mi značně zužovalo výběr. Mohl jsem ho zabít tiše použitím svého roztomilého kouzla, které zasahovalo přímo srdce a které se teď přímo nabízelo. Ale já si příliš vážím života, než abych jej zmařil, když to není nezbytně nutné. Také se mi nechtělo tak brzy promrhat jedno z kouzel, která jsem s sebou přinesl. Místo toho jsem zašeptal jedno slovo, které škublo mou rukou, a zahlédl jsem záblesk Logrusu, jak mnou projela jeho síla. Chlap zavřel oči a zvrátil se nazpět proti zdi. Upravil jsem jeho pozici, aby se nesvezl, a nechal ho tam klidně oddychovat s dýkou v ruce. Mé srdeční kouzlo se mi mohlo hodit později a možná víc než teď.</p> <p>Chodba ústila na galerii, která vedla na obě strany. Protože jsem neviděl, co je pod ní a ani neviděl moc daleko dopředu, bylo mi jasné, že budu muset použít další kouzlo daleko dříve, než jsem měl původně v úmyslu. Vyslovil jsem slovo, které mne učinilo neviditelným. Mlha kolem mne zhoustla a zcela mne zakryla. Doufal jsem, že použiji toto kouzlo mnohem později, protože jsem zatím neměl potuchy, kde je můj hlavní cíl, a trvanlivost tohoto kouzla byla asi dvacet minut. Ale nemohl jsem si dovolit riskovat. Spěchal jsem dál a vstoupil na galerii. Naštěstí byla prázdná.</p> <p>Z galerie jsem se dozvěděl mnohem víc o architektuře této stavby. Viděl jsem na další nádvoří a to bylo ohromné. Vévodila mu ta veliká stavba, kterou už jsem předtím zahlédl. Byla to ohromná, solidně postavená pevnost, která měla pouze jeden vchod a ten byl dobře střežen. Z protější strany galerie jsem viděl, že tam bylo také vnější nádvoří obehnané dobře opevněnými zdmi.</p> <p>Opustil jsem galerii a zahlédl světlo hvězd. Byl jsem si skoro jist, že ta pevnost z šedých kamenů je tím objektem, který bych měl prozkoumat. Měla kolem sebe takovou auru nadpřirozených sil, že jsem ji cítil až do prstů u nohou.</p> <p>Utíkal jsem po galerii, zahnul a spatřil strážného stojícího u schodiště. Jestli si vůbec něčeho všiml, když jsem proletěl okolo něj, byl to tak nanejvýš mrazivý dotek mého pláště. Z paty schodiště byl přístup do další tmavé chodby, která vedla ke vchodu do vnitřního dvora. Tam však byla těžká kovová vrata.</p> <p>Zatlačil jsem a otevřel je. Pak jsem musel rychle uskočit stranou, protože jsem málem vrazil do nesmírně překvapeného strážného, který se zrovna chystal vstoupit. Stěží jsem se mu vyhnul a zamířil k citadele. Jak to řekl Luke?</p> <p>Koncentrace síly a moci. Přesně. Cítil jsem to tím více, čím blíž jsem k ní byl. Neměl jsem čas přemýšlet, jak s nimi naložím, jak je usměrním. Přinesl jsem si s sebou ostatně své vlastní zdroje.</p> <p>Když jsem se trochu přiblížil, zahnul jsem vlevo. Pro mou vlastní orientaci bylo nezbytné se trochu porozhlédnout. Zčásti jsem citadelu obešel a zjistil jsem, že můj původní odhad s jedním vchodem byl správný. Nebyla tam v přízemí žádná okna, první se objevila až asi ve výši deseti metrů. Okolo citadely byl vysoký kovový plot opatřený nahoře bodci a z vnitřní strany byl příkop. Co mne ale nejvíc překvapilo, nebyla rozhodně struktura stavby. Na vzdálenějším konci blízko plotu leželi dva polámaní létající draci a tři relativně nepoškození. Teď, když jeden z nich ležel přede mnou, již nenapínali mou zvědavost. Byla to rogala. Bylo by mne lákalo podívat se na ně zblízka, ale čas vyměřený pro mou neviditelnost se neúprosně zkracoval. Nemohl jsem si dovolit žádné zdržení. Dokončil jsem rychle obchůzku a pozorně jsem začal studovat bránu.</p> <p>Brána byla zavřená a hlídali ji dva strážní. Pár kroků za branou vedl přes příkop dřevěný padací most zesílený kovovými pásy. Most držely čtyři řetězy na hácích. Řetězy vedly k rumpálu zabudovanému do zdi nad mostem. Byl jsem zvědav, jak těžký ten most může být. Dveře do citadely byly zapuštěny asi metr ve zdi, byly vysoké, široké a zesílené ocelovými pláty. Vypadaly, že by byly schopny odolat beranidlu pěkně dlouho.</p> <p>Dostal jsem se až k bráně a prohlížel si ji. Nebyl na ní žádný zámek, pouze jednoduchý ruční mechanizmus se závorou. Mohl jsem ji otevřít, projít skrz, přeběhnout most a dostat se ke dveřím, dříve než si strážní vůbec uvědomí, co se děje. Když ale vezmu do úvahy, jaké je to zvláštní místo, je pravděpodobné, že ti strážní mají příkazy, jak se chovat v případě nějakého nadpřirozeného útoku. Když budou reagovat rychle, nemusí mít ani potuchu, co se děje. Stačí, když za mnou zavřou bránu, a já budu v pasti. Měl jsem nepříjemný pocit, že dveře do citadely nebudou nezamčené.</p> <p>Chvíli jsem uvažoval nad svými kouzly a v duchu si je třídil. Znovu jsem zkontroloval pozice a pohyb asi osmi lidí, kteří byli na dvoře. Žádný nebyl nějak zvlášť blízko a ani ke mně nemířil…</p> <p>Přistoupil jsem k strážnému po své levé ruce a položil Frakiru na jeho rameno s příkazem k rychlé akci. Třemi rychlými kroky jsem se dostal k druhému strážnému a sevřel jsem ruce kolem jeho krku. Chytil jsem ho za ruce, abych zabránil zbytečnému rozruchu, posadil ho na jeho stojánku a opřel ho zeď. Za sebou jsem zaslechl zvuky, jak se druhý strážný sunul podél zdi dolů a držel se přitom za hrdlo. Přiskočil jsem k němu, pomohl mu cestou dolů a uvolnil Frakiru. Rychlý pohled na dvůr mne přesvědčil, že ostatní zatím nevěnovali tomuto místu žádnou zvláštní pozornost, i když přes nádvoří kráčeli další dva muži. Sakra.</p> <p>Otevřel jsem bránu, vklouzl dovnitř, zase ji zavřel a zasunul jsem závoru. Přeběhl jsem přes most a zase se podíval zpátky. Ti dva, co jsem si jich před chvílí všiml, mířili směrem k bráně. To mne přinutilo změnit původní plány. Posadil jsem se na bobek a rukama chytil nejbližší roh mostu. Příkop pod ním byl asi čtyři metry hluboký a skoro dvakrát tak široký.</p> <p>Pomalu jsem začal narovnávat své nohy. Most byl strašně těžký, ale ozvalo se zaskřípání a můj roh se pár centimetrů nadzdvihl. Zůstal jsem chvilku v této pozici, počkal, až, popadnu dech, a zkusil to znova. Zase skřípot a přibylo dalších pár centimetrů. A znovu… Do dlaní se mi zařezávala hrana mostu a měl jsem pocit, že mi ta ohromná váha vyrve ruce z kloubů. Přitom, jak jsem narovnával nohy a pomalu se zvedal, mne náhle napadlo, kolik pokusů o zvedání těžkých břemen zkrachuje kvůli skrytým problémům s páteří. Neříkejte, že jste o tom ještě neslyšeli. Roh, který jsem zvedal, byl asi třicet centimetrů nad zemí, ale levý roh zatím stále spočíval na zemi. Zatáhl jsem znovu a cítil jsem, jak mi začíná na čele a v podpaží prýštit pot. Dýchat… Nahoru!</p> <p>Dostal jsem se do výše kolen a pak nad ně. Konečně se pohnul i levý roh. Slyšel jsem hlasy těch dvou mužů – hlasité a vzrušené – teď začali spěchat. Začal jsem trochu zatáčet doleva a celý most se mnou. Roh naproti mně se začal stáčet trochu ven. To je ono! Jen vydržet. Levý roh už byl několik decimetrů za hranou příkopu. Cítil jsem, jak bodavá bolest postupuje rukama vzhůru do ramen a šíje. Ještě kus…</p> <p>Muži už byli u brány, ale zastavili se, aby se podívali, co je se strážnými. To mi vyhovovalo. Nebyl jsem si stále jist, zda není most upevněn ještě nějak jinak. Podle mého přání měl sklouznout do příkopu, jinak jsem ze sebe dělal kandidáta na operaci zad zcela zbytečně. Tak ještě kousek doleva…</p> <p>Most se mi začal vysmekávat z rukou a naklánět se doprava. Nebylo jisté, zda se mi nevysmekne úplně. Doleva… sakra, doleva… skoro… Muži obrátili pozornost od strážných k pohybujícímu se mostu a snažili se uvolnit závoru. Další dva jim běželi na pomoc. Zaslechl jsem i nějaké výstřely. Ještě kousek. Ten zatracený most skutečně začal klouzat. Nebyl jsem schopen ho udržet… Ještě kousíček…</p> <p>Nešlo to. Musel jsem ho pustit a uskočit nazpět. Roh, který jsem zvedal, spadl zpátky na hranu příkopu, ale dřevo se rozlomilo a odrazem od hrany se most dostal do směru, který jsem si přál. Začal padat do příkopu, vzdálenější strana dvakrát udeřila do zdi a při dopadu na dno se s ohromnou ránou most rozlomil. Ruce mi visely podél těla naprosto bezvládně. Zamířil jsem ke dveřím. Kouzlo neviditelnosti zatím účinkovalo, takže jsem alespoň doposud nebyl terčem střel z protější strany.</p> <p>Když jsem se dostal ke dveřím, trvalo mi celou věčnost, než jsem zdvihl ruce alespoň k velkému kruhu, který visel na pravé straně dveří. Ale když jsem za něj zatáhl, nic se nestalo. Dveře byly dobře zabezpečeny. Očekával jsem to a byl jsem na to připraven. Ale musel jsem to zkusit, nechtěl jsem jen tak plýtvat kouzly.</p> <p>Zašeptal jsem kouzelná slova, tentokrát tři, protože to bylo zřídka používané kouzlo a používalo hrubou sílu. Celé mé tělo se zatřáslo, když dveře explodovaly dovnitř, jako by je vykopla obrovská noha obutá do kovové boty. Hned jsem skočil dovnitř a tím jsem si připravil nepříjemnou chvilku, protože si mé oči nemohly okamžitě zvyknout na šero, které uvnitř vládlo. Byl jsem v ohromné dvouposchodové hale. Po obou stranách vedla schodiště do chodeb v druhém patře, další chodba ústila přímo naproti mně. V zadní části byla další dvě schodiště, která vedla někam dolů. Zase jsem stál před rozhodnutím, kudy se dát.</p> <p>Uprostřed haly byla fontána z černého kamene, která do vzduchu místo vody chrlila oheň. Oheň klesal zpět do bazénku, tam se míhal a tančil. Vlnící se plameny byly nahoře rudé a oranžové, v bazénku pak bílé a žluté. Pocit síly a moci vyplňoval celou místnost. Ať už to byl kdokoliv, kdo ovládal tyto síly, byl to nepochybně obávaný soupeř. S trochou štěstí bych ani nemusel zjistit, jak obávaný.</p> <p>Málem jsem vyplýtval svůj speciální útok, když jsem zjistil, že jsou v pravém rohu nějaké dvě postavy. Ale ty se vůbec nepohybovaly. Byly nepřirozeně klidné. Samozřejmě to byly sochy.</p> <p>Zrovna jsem rozvažoval, zda se vydat nahoru nebo jít přímo, a již jsem se přikláněl k tomu, že sestoupím dolů, protože vždy něco nutí věznitele ukrývat vězně v temnotě, v podzemních kobkách, když tu něco přivábilo mou pozornost zpět k těm dvěma sochám. Konečně se mé oči přizpůsobily šeru a já jsem byl schopen rozeznat, že se jedná o sochu bělovlasého muže a tmavovlasé ženy. Protíral jsem si oči, protože mi zpočátku nedošlo, že vidím obrysy své ruky. Má neviditelnost přestala působit.</p> <p>Pohnul jsem se směrem k sochám. Fakt, že starý muž držel dva pláště a dva klobouky, byl sám o sobě dost výmluvný. Ale stejně jsem pro jistotu nadzdvihl cíp jeho tmavomodré róby. Paprsek světla z fontány ozářil jeho lýtko, kde bylo zřetelně vyryto jméno RINALDO. Kluk jeden špatná.</p> <p>Žena, která mu seděla po boku, byla Jasra. To mi ušetřilo hledání a pátrání mezi hlodavci ve sklepích. Ruce měla rozpažené, v jakoby ochranné póze, a někdo to využil k tomu, že jí na levou ruku pověsil jasně modrý deštník a na pravou pršiplášť značky Londýnská Mlha. Klobouk do deště měla posazen na hlavě v komickém úhlu. Její tvář byla pomalovaná jako tvář klauna v cirkuse a někdo jí na zelenou blůzu připíchl dva žluté střapce.</p> <p>Světlo z fontány za mými zády zazářilo mnohem jasněji, a to mne přinutilo se otočit. Fontána nyní chrlila plamenné jazyky do výšky dobrých šesti metrů a plameny z bazénku se začaly plazit po podlaze. Hlavní proud samozřejmě mířil mým směrem. V tu samou chvíli mne slabý chichot přinutil pohlédnout vzhůru.</p> <p>Oblečen v tmavé róbě s kápí a železnými rukavicemi stál čaroděj v kobaltové masce na ochozu nade mnou. Jednu ruku položenou na zábradlí, druhou vztahoval k fontáně. Protože jsem počítal s naším setkáním při této výpravě, nebyl jsem nepřipraven. V momentě, kdy začaly plameny šlehat ještě výše a vytvářely velkou jasnou věž, která se takřka okamžitě začala naklánět směrem ke mně, rozpřáhl jsem široce ruce a zamumlal slovo pro nejúčinnější ze tří obranných kouzel, která jsem si připravil dříve.</p> <p>Popoháněn silami Logrusu začal vítr odhánět plameny ode mne. Upravil jsem svou pozici tak, že nyní začaly útočit směrem na čaroděje nade mnou. Okamžitě vztáhl ruku a přikázal plamenům zmizet ve fontáně. Dobře. To se podařilo. Ale já jsem se sem nepřišel utkat s tímhle chlapíkem. Chtěl jsem obelstít Luka tím, že osvobodím Jasru sám. Pokud bude Jasra mým vězněm, mohu vzít jed na to, že bude Amber v bezpečí proti jakýmkoli v Lukovým plánům. Přistihl jsem se, že přemýšlím o tom čaroději s maskou. Když můj vítr udusil jeho plameny, ozval se zase jeho chichot. Používal kouzla jako já? Nebo, protože žil na tak silném zdroji síly, byl schopen ovládat všechny síly přímo a mohl si je přizpůsobit, jak potřeboval? Jestliže platila druhá alternativa, což se mi zdálo pravděpodobnější, pak vládl takřka nevyčerpatelnou zásobou kouzel. Tato situace dovolovala pouze dvě řešení. Buď odsud rychle zmizet, anebo přivolat Chaos a poručit mu úplně paralyzovat vše v této oblasti. To jsem přesně nechtěl, protože to by zničilo úplně všechna tajemství tohoto místa včetně čarodějovy identifikace. Já jsem byl spíše nakloněn tomu prozkoumat všechna tajemství, což mohlo být důležité pro další prosperitu Amberu.</p> <p>Vedle čaroděje se objevilo zářící ocelové kopí, chvilku viselo vedle něj a pak bylo prudce vrženo na mě. Přivolal jsem druhé obranné kouzlo, v mé ruce se objevil štít a odrazil kopí stranou.</p> <p>Jediná alternativa, která se mi nabízela místo souboje našich kouzel nebo zničení celého místa pomocí Chaosu, byla možnost, že bych se sám naučil ovládat zdejší síly a zkusil porazit toho chlapíka jeho vlastními zbraněmi. Neměl jsem ale vůbec čas si to vyzkoušet, musel bych to zvládnout v několika málo volných chvilkách, které mi ještě budou dopřány. Zdálo se mi zcela jisté, že dříve či později dojde k naší úplné konfrontaci, protože on vypadal, že má zájem o mě. Také bylo možné, že on stojí za tím útokem pseudovlka v lese.</p> <p>Nebyl jsem moc žhavý vyzkoušet všechny jeho schopnosti. Zvláště ne, jestli byla Jasra dostatečně šikovná na to, aby porazila původního pána Pevnosti, Sharu Garrula, a potom tenhle chlapík porazil Jasru. Byl bych dal dost za to, kdybych se dozvěděl, proč po mně jde…</p> <p>„Co vůbec chceš?“ zařval jsem na něj.</p> <p>Kovový hlas okamžitě odpověděl: „Tvou krev, tvou duši a tvé tělo.“</p> <p>„A co mou sbírku známek?“ křičel jsem zpátky. „Mohu si nechat alespoň obálky s razítkem prvního dne?“</p> <p>Přesunul jsem se k Jasře a položil ruku kolem jejích ramen.</p> <p>„Co s ní chceš dělat, ty srandisto?“ zeptal se čaroděj. „To je absolutně bezcenná věc.“</p> <p>„Tak ti tedy nebude vadit, když si ji vezmu?“</p> <p>„Ty sbíráš známky, já sbírám opovážlivé kouzelníky. Ona je moje a ty budeš další.“</p> <p>„Co máš proti svým bratrům a sestrám v Umění?“ volal jsem a cítil jsem znovu proti mně vzrůstající sílu.</p> <p>Nic na to neodpověděl, ale vzduch kolem mne byl náhle plný ostrých předmětů – nožů, vrhacích hvězdic, seker a rozbitých lahví. Vyvolal jsem své poslední kouzlo, Oponu Chaosu, a kolem nás se rozprostřela zelená síť. Když se ostré předměty dostaly do kontaktu se sítí, měnily se v kosmický prach a mizely v nenávratnu.</p> <p>Do hluku, který nás obklopil, jsem zakřičel další otázku: „Jak ti mám říkat?“</p> <p>„Maska,“ odpověděl čaroděj. Pomyslel jsem si, že to není příliš originální. Očekával bych něco na způsob pojmenování Johna D. MacDonalda – Fialová Noční Můra nebo Kobaltová Helmice. Nu což.</p> <p>Použil jsem své poslední obranné kouzlo. Pozdvihl jsem ruku, takže se mi dostal do zorného pole Trumf Amberu. Tím jsem mohl vše elegantně ukončit, ale ještě jsem nehrál naplno. Byl jsem obzvlášť hrdý na své kouzlo, které jsem měl schované v rezervě.</p> <p>„Ta ti nepřinese nic dobrého,“ volal Maska, když obě naše kouzla odumřela a on si chystal další.</p> <p>„Stejně ti přeji vše nejlepší,“ řekl jsem a mávl rukou v potřebném směru a vyslovil slovo, které mělo způsobit jeho totální porážku.</p> <p>„Oko za oko!“ zařval jsem, když se obsah celého květinářství vysypal přímo na Masku a úplně ho pohřbil v nejhezčím rovu, který jsem kdy viděl. Taky pěkně voněl.</p> <p>Rozhostilo se ticho a síly se pomalu uklidňovaly. Právě když se mi podařilo navázat Trumfový kontakt, květinová hromada se zachvěla a Maska se z ní štrachal ven. Vypadal jako Jarní Alegorie.</p> <p>Asi jsem mu už začal mizet z dohledu, když ještě stačil zakřičet: „Já tě dostanu!“</p> <p>„A sladké k sladkému,“ odpověděl jsem a zašeptal slovo, v jehož důsledku kouzlo shodilo na Masku náklad hnoje. Vstoupil jsem do hlavní haly v Amberu a nesl Jasru s sebou. Martin stál se sklenkou vína u bufetu a povídal si s Borsem, naším sokolníkem. Zmlkl, když spatřil Borsovy široce otevřené oči zírající mým směrem. Otočil se a zíral také. Postavil jsem Jasru na nohy vedle dveří. Zatím jsem nezrušil její kouzlo a také jsem si nebyl zcela jist, co s ní udělám, až ji toho kouzla zbavím. Pověsil jsem zatím na ni svůj plášť a přešel jsem k bufetu, kde jsem si nalil sklenku vína. Samozřejmě jsem pozdravil Martina i Borse. Vypil jsem víno, postavil sklenku nazpět a řekl jim: „Dělejte si, co chcete, ale nevyrývejte do ní své jméno.“ Přešel jsem do vedlejšího pokoje, našel pohovku, natáhl jsem se a zavřel oči. Hlavou se mi honily úplně nesmyslné myšlenky. Most přes rozbouřené vody. Některé dny jsou plné diamantů. Kde ty všechny květy jsou? A tak dále.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola dvanáctá</emphasis></strong></p> <p>Byl tam kouř, obrovský červ a plno záblesků barevných světel. Každý zvuk se objevil, dosáhl vrcholu, slábl a zmizel. Bodnutí jako blesky byly přivolány ze Stínu. Červ pokračoval jednou provždy. Květiny mne vyčuchaly jako psi, ale pak se rozpadly na lístky. Postupující kouř se zastavil před semaforem zavěšeným na nebeském háku. Červ – ne vždyť je to stonožka – se zasmál. Zvolna začal oslepující déšť a všechny kapky měly obličeje…</p> <p>Něco ve mně se stále ptalo, co je na tom obraze špatně?</p> <p>Nechal jsem toho, protože jsem si nebyl jist. I když jsem měl nejasný pocit, že by se krajina neměla tak míhat…</p> <p>„Člověče! Merle…“</p> <p>Co zase ten Luke chce?</p> <p>Proč se nedrží stranou?</p> <p>Vždycky se vynoří nějaký nový problém.</p> <p>„Koukni se na to, nechceš?“</p> <p>Podíval jsem se tím směrem a viděl jsem plno letících koulí – možná že to byly komety –, které utkaly úplný gobelín plný světel a pak zapadly do lesa z deštníků.</p> <p>„Luku…“ začal jsem, ale vtom mě jeden ten květ, co vypadal jako pes, kousnul do ruky a všechno kolem mne se rozpadlo, jako by to bylo namalováno na skle, kterým právě prolétla kulka.</p> <p>Objevila se duha.</p> <p>„Merle! Merle!“</p> <p>Moje náhle otevřené oči mi ukázaly, že je to Droppa, který lomcuje mým ramenem a volá mé jméno. Na pohovce, v místě, kde ležela moje hlava, byl úplně mokrý flek. Štípl jsem se do lokte a protíral si oči.</p> <p>„Droppo… Co…?“</p> <p>„Já nic nevím,“ řekl mi.</p> <p>„Co nevíš? Myslím… Sakra! Co se stalo?“</p> <p>„Seděl jsem na téhle židli,“ řekl a ukázal na ni, „a čekal jsem až se probudíš. Martin mi řekl, že jsi zpátky. Zrovna jsem ti chtěl říct, že s tebou chce mluvit Random, když ses probral.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>V tu chvíli jsem si všiml, že mi krvácí ruka – přesně z toho místa, kam mě kousla ta kytka.</p> <p>„Jak dlouho jsem spal?“</p> <p>„Řekl bych, že dvacet minut.“</p> <p>Spustil jsem nohy na zem a postavil se.</p> <p>„Proč ses rozhodl mne vzbudit?“</p> <p>„Protože jsi začal trumfovat pryč.“</p> <p>„Trumfoval jsem pryč? Během spánku? To přece nejde. Jsi si jist?“</p> <p>„Bohužel, jsem. Jsem úplně střízlivý,“ řekl. „Už jsi měl duhové rukavice, začal jsi měknout, a dokonce trochu mizet. Proto jsem se rozhodl tě vzbudit a optat se tě, jestli to opravdu chceš. Co jsi pil, odstraňovač skvrn?“</p> <p>„Ne,“ odporoval jsem.</p> <p>„Jednou jsem to zkusil na psovi…“</p> <p>„Sny,“ řekl jsem a začal si masírovat spánky, které začaly bušit. „To je celé. Sny.“</p> <p>„Myslíš ty, co mohou vidět i ostatní lidé? Tráva?“</p> <p>„Ne, nic takového.“</p> <p>„No, radši pojďme za Randomem,“ řekl a otočil se ke dveřím.</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou. Ještě radši ne. Musím se sebrat. Něco není v pořádku.“</p> <p>Když jsem se na něj podíval, viděl jsem, že má oči široce rozevřené a zírá někam za mě. Otočil jsem se. Stěna za mnou začala tát, jako by byla z vosku a byla příliš blízko ohně.</p> <p>„Zdá se, že je to alarmující a poučná doba,“ poznamenal Droppa. „Pomoc!“</p> <p>Otočil se a vyběhl ze dveří a stále po cestě křičel.</p> <p>Zeď už zase vypadala ve všech směrech normální, ale já se přesto klepal. Co se to děje? Vložil na mne snad Maska nějaké kouzlo, předtím než jsem zmizel? A jestli ano, tak co s tím?</p> <p>Postavil jsem se a otočil se v malém kolečku. Všechno se zdálo být na svém místě. Věděl jsem, že to, co se stalo před chvílí, nelze vysvětlit prostě halucinací, protože to Droppa viděl také. Ať už to bylo cokoliv, tušil jsem, že to číhá poblíž. Vzduch byl nepřirozeně čistý, všechny předměty byly velice ostře vidět. Rychle jsem obešel pokoj, aniž by mi bylo jasné, co vlastně hledám. Není tedy divu, že jsem nic zvláštního nenašel. Nechal jsem toho. Mohla se příčina problému objevit s něčím, co jsem přinesl nazpět? Byla snad Jasra, tuhá a vyfintěná, ten trojský kůň?</p> <p>Zamířil jsem k ústřední hale. Ušel jsem pár kroků, když se přede mnou vynořila šikmá síť světel. Nutil jsem se pokračovat, ale světla přede mnou ustupovala a měnila tvar.</p> <p>„Merle, pojď sem!“ ozval se Lukův hlas, ačkoliv on sám nebyl nikde vidět.</p> <p>„Kam?“ volal jsem za chůze.</p> <p>Neozvalo se nic, ale síť uprostřed poklesla a její dvě poloviny mávaly kolem mě jako dvě okenice. Rozsvítily blízké světlo a v něm se mi zdálo, že jsem zahlédl králíka. Najednou bylo mé vidění pryč a jediné, co mi bránilo věřit tomu, že je všechno zase v pořádku byl několik vteřin trvající Lukův smích.</p> <p>Byl Luke skutečně ten nepřítel, jak jsem byl opakovaně varován? Byl jsem manipulován, abych vykonal vše, co jsem dělal poslední dobou, jenom proto, abych vysvobodil jeho matku z Pevnosti Čtyř Světů. A teď, když je Jasra svobodná, měl Luke tu odvahu vniknout do Amberu a vyzvat mě ke kouzelnickému souboji, jehož pravidla mi nejsou jasná?</p> <p>Ne, tomu jsem nemohl uvěřit.</p> <p>Byl jsem si jist, že nemá takovou moc. Ale i kdyby ji měl, neodvážil by se toho, zvláště když byla Jasra mým rukojmím.</p> <p>Hnal jsem se chodbou a zase jsem ho slyšel odevšad a zároveň odnikud. Tentokrát zpíval. Svým sytým barytonem zpíval píseň Staré zlaté časy. Co jen v tom bylo ironie!</p> <p>Vlétl jsem do haly. Martin a Bors byli pryč. Viděl jsem jejich prázdné sklenky na bufetu, u kterého postávali. A u druhých dveří…? Ano, u druhých dveří stála Jasra. Vzpřímená, nezměněná, stále držící můj plášť.</p> <p>„Dobrá, Luku. Vem si ji!“ křičel jsem. „Skončeme s tím nechutným divadlem a dokončeme náš obchod.“</p> <p>Zpěv náhle skončil.</p> <p>Pomalu jsem přistoupil k Jasře a pozorně si ji prohlížel. Byla úplně beze změny, kromě toho, že jí někdo pověsil na druhou ruku klobouk.</p> <p>Z jiného konce paláce jsem zaslechl křik. Možná, že to byl stále Droppa.</p> <p>„Luku, kdekoliv jsi,“ řekl jsem, „jestli mě slyšíš a jestli mě vidíš. Podívej se dobře a poslouchej: Já jsem ji sem dostal. Vidíš? Cokoliv máš za lubem, měj tohle na zřeteli.“</p> <p>Pokoj se prudce zachvěl, jako bych stál uprostřed nezarámovaného obrazu a někdo s ním zatřásl, aby ho zvlnil a pak ho zase napnul.</p> <p>„Nuže?“</p> <p>Nic.</p> <p>Potom se ozval chichot.</p> <p>„Moje matka je věšák na klobouky. To je sranda. No, tak ti dík, kámo. To je teda podívaná. Nemohl jsem se sem dřív dostat. Nevěděl jsem, žes to už udělal. Porazili nás. Dostali jsme se tam na rogalech s pár žoldákama, ale byli připraveni. Vyhnali nás ven. Nepamatuju si přesně, co bylo potom… Jsem zraněn!“</p> <p>„Jsi v pořádku?“</p> <p>Ozval se vzlyk, ale to už vešel do haly Random s Droppou a za nimi vyzáblá postava Benedikta, tichého jako smrt.</p> <p>„Merle!“ zavolal mne Random. „Co se to děje?“</p> <p>Pokýval jsem hlavou. „Já vážně nevím,“ řekl jsem.</p> <p>„No jasně, máš u mě pivo,“ ozval se slabý Lukův hlas.</p> <p>Žhnoucí bouře se prohnala prostředkem haly. Trvala jenom chviličku a zbyl po ní uprostřed místnosti velký kvádr.</p> <p>„Ty jsi kouzelník,“ vyzval mě Random. „Dělej něco!“</p> <p>„Já vůbec nechápu, co to je,“ odpověděl jsem. „Nikdy jsem nic takového neviděl. Vypadá to, jako když se kouzla vymknou z ruky.“</p> <p>V kvádru se začaly objevovat nějaké obrysy. Lidské obrysy. Obrysy se stávaly jasnějšími a na nich se objevily šaty. To byl Trumf, obrovský Trumf se před námi zvolna zhmotňoval. To byl…</p> <p>To jsem byl já! Díval jsem se na své rysy a ty se zase dívaly na mě. Všiml jsem si, že se usmívám.</p> <p>„No tak, Merle. Připoj se ke společnosti,“ slyšel jsem Luka a Trumf se pomalu začal otáčet kolem svislé osy.</p> <p>Nějaký zvuk, zněl jako skleněné zvonky, zaplnil halu.</p> <p>Obrovská karta se stále otáčela a najednou se v ní objevila černá trhlina. Tmavá čára se postupně s vlněním rozšiřovala jako opona. Viděl jsem, jak nad ní kloužou barevné skvrny jasného světla.</p> <p>Také jsem viděl stonožku, bafající z dýmky, tlusté deštníky a jasné zářící zábradlí…</p> <p>Ve štěrbině se objevila ruka: „Tudy, prosím.“</p> <p>Zaslechl jsem, jak se Random prudce nadechl.</p> <p>Náhle se na scéně objevil Benediktův meč. Ale Random mu položil ruku na rameno a řekl: „Ne.“</p> <p>Vzduch se zaplnil zvláštní, nespojitou hudbou, která se sem docela hodila.</p> <p>„No tak, Merle.“</p> <p>„Přicházíš nebo odcházíš?“</p> <p>„Obojí.“</p> <p>„Ty jsi mi za matčino vysvobození něco slíbil. Nějakou informaci,“ poznamenal jsem. „Dostal jsem ji sem. Jaké je to tajemství?“</p> <p>„Něco důležitého pro tvé zdraví?“ optal se pomalu.</p> <p>„Něco důležitého pro bezpečnost Amberu jsi říkal.“</p> <p>„Aha, tohle tajemství!“</p> <p>„Rád bych se dozvěděl i to druhé.“</p> <p>„Promiň. Dohoda zněla na jedno tajemství. Tak které to bude?“</p> <p>„Bezpečnost Amberu,“ řekl jsem.</p> <p>„Dalt,“ odpověděl hned.</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>„Deela Desacratrix byla jeho matka…“</p> <p>„To už vím.“</p> <p>„… a ona byla devět měsíců před tím než se narodil Oberonovou zajatkyní. Oberon ji znásilnil. Proto jde po vás, chlapci.“</p> <p>„Kecáš!“ vykřikl jsem.</p> <p>„Taky jsem mu to řekl, když mi to vyprávěl. Vyzval jsem ho, aby tedy prošel Vzorem na obloze.“</p> <p>„No a?“</p> <p>„Prošel ho.“</p> <p>„Oh.“</p> <p>„Dozvěděl jsem se to zrovna nedávno,“ řekl Random, „od posla, kterého jsem vyslal na Kashfu. Ale nevěděl jsem o té zkoušce Vzorem.“</p> <p>„Když jste to věděli, tak vám stále něco dlužím,“ řekl pomalu, skoro roztržitě. „Tak dobrá, tady je ještě něco: Dalt mě navštívil na stínu Země. Byl to on, kdo přepadl moje skladiště, ukradl z něj zbraně a výbušniny. Pak to zapálil, aby zakryl krádež. Našel jsem na to svědka. Dalt se tady objeví, ale kdo ví kdy?“</p> <p>„Další příbuzný, který chce přijít na návštěvu,“ vzdychl Random. „Proč jen nejsem jedináček?“</p> <p>„Dělejte, co umíte,“ dodal Luke. „Jsme teď vyrovnáni. Podej mi ruku!“</p> <p>„Chceš vstoupit?“</p> <p>Zasmál se a zdálo se, že se celá hala naklonila. Otvor ve vzduchu visel zrovna přede mnou a ruka popadla mou vlastní.</p> <p>Dělo se něco špatného.</p> <p>Snažil jsem se ho k sobě přitáhnout, ale místo toho jsem cítil, že mě táhne on k sobě. Cítil jsem šílenou sílu, s kterou jsem nemohl bojovat. Jak mne držel, zdálo se mi, že se celý vesmír svíjí.</p> <p>Souhvězdí se zase přede mnou rozdělila a opět jsem spatřil zářící zábradlí. Na něm spočívala Lukova obutá noha.</p> <p>Ze značné vzdálenosti jsem zaslechl Randomův křik: „B-dvanáct! B-dvanáct! A ven!“</p> <p>…A potom už jsem si nemohl vybavit žádný problém. Bylo to nádherné místo. Byla to moje chyba, že jsem si spletl houby s deštníky…</p> <p>Položil jsem nohu na zábradlí a Kloboučník mi nalil pití a doplnil Lukovu sklenici. Luke pokynul vlevo a zajíc březňák taky dostal další várku. Tlouštík Humpty byl taky perfektní.</p> <p>Dodo a Žabák Lokaj, jeden jako druhý, se starali o to, aby hudba stále hrála. A Stonožka si stále bafala z dýmky.</p> <p>Luke mi poklepal na rameno.</p> <p>Něco jsem si chtěl zapamatovat, ale prostě mi to vypadlo.</p> <p>„Mně je fajn,“ řekl Luke. „Všechno je v pořádku.“ „Je tu něco… Nemohu si to vybavit…“ Pozdvihl svůj korbel a ťukl si s mým. „Raduj se!“ řekl. „Život je kabaret, starej kamaráde.“ Kočka na stoličce vedle mne se stále křenila.</p> <p>KONEC</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAL9AdoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzt/H2sXE6JFZ6fDnC5EP+ Jqm3jrXV3ZW0BzgDyRXMMMMGB6Y6dKRvncMAemSDVckexze2n/MdZH8QdU3DzLK0YY6BSK0 YfH0rKd2lRE9Dh+v6VwOwhhlSPwq/ZldsmAT0NaKkuwfWKn8x6Pc+J5E0OK7hsI0mklKZdt y4A7DArO/4TO98vaLK13f3ipP9aqXsTHwfZuqMQZiQRyDxj86yFtpmQFIZDz2U0/Yt7RuV9 ZlbWRujxlqabwbe0YkHGYunuOarv4u1iTBEsUe3+7EvP14rNbT70gubaTB/2TVRoJYn/eRs oP8AeGKt0JJXcfwI9u5PSX4mxN4v1xxhbpUxz8saD+lRDxf4iWP5dRwD6xof6VjSgscZ4Xj ngVXX5Ce+T3rJwj2H7Sfc1n8U6/5/mnVJA5HUKP8AChvGPiY9dWl4OflA6/lWMww2MDPb3p hILsxXBPPFHKuxDqS7mw3jLxKVEZ1WXBP91f8ACnf8Jp4mSIQjV5AAc8qpP8qwiDkECmsPf H4U+SPYPaTXU308beJY3DLq0vAwMop/TFNk8Z+JpB82qyZHPCKP6Vzh3bzk4HqaX5mOOtJw XYaqS7nQyeLfEkrhpNXlBxxtwP5Com8V+IoZfNTVZ8gcEkH+lY+GHDAU4jDA8YxzRyLsL2k u5qjxl4oSdpk1q5V3PJyP8KdH408TxkN/bc/ynIyQefyrG8sAEntQYtw4b8KfJHsJSl3N0+ NfE5I8zWrgjvjH+FC+M/E5Yn+2rg4OR0/wrB27WwBnHOBQAQxBGDScV2K55dzdfxp4nyjnW Z2ZeQSB/hUp8eeLXIB1iXHT7ij+lc4cjuCPelAz2GM45qlCPYnml3N8eN/FO4FdanUgYBAX p+VT/wDCd+LhCg/tyfCNuHyr1/KudCDOCQaGG7j05pckew1KXc6FfH/jAMyprs4L4yMLz+l KvxE8aQuWXxBOGOecL6fSucMYBBXg+tR7CxJB4o5I9gU5bXN4+PPFu1VfXrkqOQOP8KkHjz xa6sDrlwVYDIIXt07VzTR8gFTk805EBIHY9qpQj2J55dzpo/HvixYfL/t25EYwQOO34U+fx 34uuC7T6/dOzAAnIHH4CuWO7cQOAO2Kk27jg8d6XIr7BzS7m8fHHi4qIzr12UUggbhxj8KZ N438VTWotZNdunt924puAGawimSME5FRtktyTnpQ4LsHPLubJ8UeISysNbuuBgfORiprbxp 4njtZrWLXLtIZf9Yob7341z7Lgk7ARSrgDgcDqPWk4rsHM9zcj8Sa6mCurXKn+H94af8A8J Pr0h2nV7skHdjzD1rC5PPOO2KYVPmZXgAdc96OVBzM2U8Q6spcx6hcqXOW+c/NSHxBrUuUb VLhkxyC55rHEj8IuTjtmjzDnkUuULs1zrusBdqahcZ9Nx6Uwa1qofedQn3HnduzWezllJBH +FRncTweGoFdmvLrWpyKplv5n9MsetM/tjUiAVvZQAPWssyMDsY8U0OvO44BoC5uW3iXWbW 4jlg1SeN0GAQx6Z6V1um+JbjUIstcuJwcsrHqfUV5qXUEEcjNTwTyxsroxVlPynPSvRwONl hZ6K8XujkxOHVdb2Z6e11Mwzuz9AOKrSX9+h3G4eWAKF2k5KD29vasXS9YS7UQzEJOOM9n+ laskk4jPlKjOf7/ABX2kKlOvT9rT/4J864zpz9nMsi5kdFYOCMZUgCnNeXTLteY4znFZcNz GGbMbRMesQ5BPqM9D7VdQCZA8Egdffgj2ralWVTTqZTg4kpu7kvuMpz60G+umPzTMRnPPrV dldc71IzTOvStuVGd2aI1W/jiZI7uREbqAetRf2nfAlvtL5OOc1TkdUiZnIVFGSTVEXssiC aO2C2vUvI+Dt9cVhUqUqbtLf0/M0jGcldHUx+LPEcc/nx61dCQDG7f2pqeINXEc4XUJVMpz Jg43565rn4J0uIvOj3KnqwxketTo4PzKwI9qcY0pK8UtRSlUWjbLcmp38zDzrl5AvTcc1ND qV6hLLcMpPpxWcBlsE81Kg5x6DNbKK7Gd77m8mt6hIsJkuWdoSNhYA45z+PNepf8LD1Nvmb TLRmPJPmYya8ct2ywGetdP9jmPIVsH3rnrYSjWt7SN7HRTrTh8ErHhEmQ+3pRbyKJsSrvQE EqT1FDozSEKO3OKbjazbhjjjNfmx9gtHdHoZgtPsVtcWak28iggMclfbmp7GKEzkOg2lGzh R6cfrWR4emMvhySNusMoI+hrWsn/fYfhWBBxzX2WS1JVcJabu4tq/pt+B5mfQpwxUalJcqn FSstk9nb5pnTkq3gaHMifLcYWNV5XjuaylPy4z161t2qmXwTOdi7I5AHz13dqwE1jQrdtkx nmkHXYmFBrqxOPpYKN6ibu9krs4sHgJ42SipRiktXJ2W/zb+4lY9OPekZFk4cAj/aGRV4rY 3mmvf6fPvjTAZT1H19KziAwKNyO9dOCxlLHUva0dtrPRp+ZnmWXVsurKnWad1dNO6a7pmRq eiRSxvJaKI5hztH3W/DtXJGN1Yhh0OCK9DztIAyAPSuO1SJY9YnSMHJbP514OdYSFPlq01a +jOvLsRKd4SexlSjaNxxz+gojs7qbHk28kgPcLXU6fo8SYnu0LynkI3RfrWoSFOAOB0x2p4 bJJTipVnbyQq2ZxhLlpq/mcX/AGNqTKStq4AHtVOayu4F/fW7p7svSvQULdqa4yMHoeorql kVK3uyd/kY/wBqTXxRPNGGRnOQf0oRDnJ5z6V1+r6JFNE1xaxbJhyUXgN/9euT2srBRkEdq +fxeEnhZ8k/kz1cPiI1480RcMMZHtjFWYbW5uziC3aTHGQOBV3SNKa+l3zk+Qh5weWPpXXC NIkWONFRFGABxXfgcpeIiqlR2i/vZy4rHqi+SCuzjh4f1FskxKPYuKcfD+qfLtiX8HFdjtP UE4PfFLznkc+tet/YmG7v7/8AgHCszrdkcW2hapn/AI9yD3O4VQNnci8Nm6fvs7doIPP1r0 M4OQTXPWl5b2fjSQ3MKSwyuEO4Z2nAwRXjZpgaWCpKrC7120/yPXyuvLG4hUZtRT6229dTG OialnItG49xzT4tG1PILWpGDk5Iru7qPybuRAPlzxUOSOB3r1aOUYWrTjUhJ2aT6dfkefic ZXw9adColeLafqnY4xND1Euu6HaueSGFPGh6iXJ8kgHgEsOldgAc9M47Yp7KepX36YqnkuG vbmf3r/IyjmNdrmSRx48PX7YG1AfXcKrS6XcJfrZZQvgZYAkDPrXbjkk+lYjag+m+MUmH3G VVkHqprzM0wNLB0PaU0279X6npZZiPreJjSrPli+qW3mZ3/CM34XHmQ4+tIfDN51E0Sn0ya 7e8jWO7dVA2/eGKqsATgeleph8uwlalGrFO0knv3OHGYjE4WvPDzavFtbdnY5RfDVxnLXMQ 9uaUeGrleVuYyfTBrro7WaY/uYywHXHamyQTQYEiFc+tL6jl/tPY3XN25tfuuPmzH2P1nkf s/wCbl0++1jiZ9Cv4RlEEgH905rKkiKthgcjOQRXpGRkAnHvWHr9kktq14gxLH97H8Q965M blEadN1KL26DwuPlOShURyCj5dxzjpSBTkstODBtxzjHTFCucY6D6V8weyO3DIyuOPXrSSF XUKAAx6YFN3NtPr70oIC5LfjipuBEy+W20OGI9BSHc0hJHOfwpxCswx19fWkPMhBGQOAO4p jQrHDMVHXnHYe1KoZWOG5NCDcxx1HvTThnA3EZPBPapEGMuWZu/frSOoBIPbtRtcgAktjpQ w2kZHHtQAwnpyeaUZ45B/nTgd74C96GQbSexPHHSmgHK4DgKSCOmOorqNM1cSIkF3IvmHhW z1+vpXLYQBT0I61IhG7ftBGMGuzCYuphZ80Pmu5hXw8K8eWR3c8AmBbgPjr6/WqSvJDLlTt foQT1+vv6GqGm6zt22103y9A57fWtqWFZoxkjpwwH+eK+ypVqeKh7Wi7PsfOVKc6EuSrsQr qdxDgsDLDu2kn7yH3H9asxXlrcOyI4SRTgr0NUVV1n8pvklwdrNyGXuD7fyqCTT4ruR5owV nHLR7sfiOKj2taGsNfJ/p/lqUoUpK0tPM2pLZZ4mjJDIwwQTis650uXbCiNiCI5MT8hvqaq HUbrThsmtpDnoZHz+uKF8RTk7Rbg5PA3Hmsa2MwlTSqmn6O5rTw2IjrDVeqG3xuyCtxtjhx wqZKoPf1NL5jCSRLW5WG2t1Ug9jnrn3rTtrtLtnt7iNVkC5ZV5Az2PvVW6tIwxi2JDaAhy5 XCgD19zXNUpWXtqcm0/v67tdDWFS/wC7mrNf1ou5fhmjmjWWN9wPcVOuOp61Rso28s+VGBD nMYz8zDuSKuKeQCCDX0FGp7SCkeVUhyycS/anBHb0xXdq9vtGWXp6VwNu3zDkV6THOnlJ0+ 6OwrdnNUdkrHzdKvzDb144zTXUbVI7cE0Byyl1UYIBG7r9Kcx/c9Pevys++Oo8MYOnX6ZPV CM1sQHbIGJHBrI8NYFjfjJ6KeR7mtRBjoK+uyD+DNf3v0R5me6+w/wf+3SOxtCf+Ed1GM58 oyK5IHGe3NeZkbp3xknce1em6eVTwlqMLBmWQI6tjgMKxEEY6IAfoK68Xl/1uSfNa3/AODD 4v2Edr3/4Jn+HvtFvaXgdWWOYKoz7HrWgU2kn8etSNtCH3PFMULK4QuE/2j0FdmFwtLBUmo 7btmOIxFXFzjGXTRLtq3+bGMQPmZuBySfSsDTrZdQ1K61CQEwo42g/xN2/LrT9f1a3CtYWL Fh/y0lIxu/2VHp71p6RGIvD1sR1lZpD+eBmvEnjY47GUqcV7qd9etlf9D2KeAeEw9ac2m1H pqldpb9d/TQnOTznBqjf3q6fa/aWjEuDhYycbj71bdyANvJHauf8Tk/ZIFIJXcWP5V7mY1J UsLOUd7fnoeDgoqeIhfuaGleMRcX0drqFnCkUhChowfl9M1pXkRhupI+ODXmyttZJAcFTxi vTbthKIZgf9bEjfmK+QyB+wxjpRb5ZRbtfS6a/Rn22c1pY7LXUrazpyVnZX5ZJ3WnRNKxTD Eng1yl9phfxAtrF8ouGBUAdM9a6sFS3PA7kUyOBH1eG6wMxQvg+/AH86+lzqjz4dNbpr8XY +VyV3xKg9mnf5a/kmEMEVrCIYVxGvApzdR/WnE88/lTJCAjsMYUZr1klThZbJHlSbnJt7sy brxRHYTNDZ2qTSqcM8p+VfYDvTrXxxN5gS+sIZIz1aLg/rXHSEvKzM2SSTTsHggsR7V+X4q H1qq6tS7b83p6dj9FwOYYjBU1SoStFdLKz9dNfmeptFZ3tiuoadJvjbqg6j/CvPdWBXXZmH GGBFT6Jq0+k3Dsis9u4xJHnr7j3rMnlee6aeXcSxzzXT9axE6H1ev73K7qXVrs/Nd+pnio4 SdWOKwyUJSupRWyemsfJ9ujPSLw7njkP8Uan9KqkkHPY1PPgxWzesKc/hUHy9S34V9tlH+4 Uf8K/I+Xz9f8ACnX/AMTMm+8R3em3DW1pDCGABMjruJ/wqWx8X6lNMsM1nDcZ67RtOP5U28 0aC+vDcySSKxwCoxirtvYW1lCywpgkEFick/jXgV8ilicROrX2bet9fK3Y9fC8R18HQhSw8 2kunT5rZ/caUEljq9sbrT2wy/fhPVT71w/iAsmuMOmEXOaqafqVzpepi5t2OQxDITwwzyDU V/cPf6hJdEnDMSA3VRngV4scVX9i8LVfNFWab366Pv5M9XF/Va844ulHkqvSSXwvtJLo+6+ Z6LO3mx20h43Qof0qDPOakmyLe1/64J/KoMnsRX3OUL/YaP8AhR8nnz/4Uq9/5mc/repXtv f+TDdSxxhQQqMQM+vFamga3c31tc2l/KZWRAUduvXpTp7C0uJvNmhDsRycnkVPBbwW6lYI1 jB54FeVPI/aYr6xNr4ubTfe524fPamGoOlSbd4uLT2s1bby6DjnpVLU3RNJumc4ATHTrnit FYzI+OAepJIAArkPEOopcTC2tZN8MZ+Zh0dvb2r0czxtKjTdK/vSW3r1Z5WDwdWpata0U9/ 0Xc5xtx5zgClB45OMCgICc/qakQLjPfpXwR9IMwSQxPFDHhcDGKfyBx0Pamhd33f8igAVQG Tsc5zSMSHyRtNOZR35pjE78FiB9KBgNzKwyABzTYydrcfpShd2emOuaApHC4xTYhwbGMdO1 BBYAYXA60wALkHGOopy5z8w69aBoaWKsATjnjFKvzrkkDnFLIvOemelJ5fOR0pAOIO3kZJ5 4p2/GcCo23jIHGfSmngLjJJ4xQBY3Et2BA7DrWrpusvbbYbokxHoe6Vi/NyAcgelKWOASAR 6104evOhNTpuzMqtKNWPLNHeMIrmINkOjd1PUen0qtLF5BDo22IHgjrGf8Paub0zVZbCTYy l7c9V9PcV18UsN1CJI2EkbD/INfZYXE0sZG6Vp9f67HzdahUw0rPWIRS+b+5nVRJjoR8rj1 FUr6xjgtpbmzjVJQOo/hHfHoam8tEIt5SRGTmJ+6n0zU6SMreRc4y3Abs/+BroqU41oOFRa 7X6p/wBfeRCbpyUo7djC8PhjdTk8rsHfqc1uXkavbFmjMhj+YJngkdKxlRtLvrl1UhBtI91 zW6siPFvTlWAIPqK5svinh3hp7q9/vepti5NVVWjs9ihZ2qssV48jtMfmYk4yfTHYVqpK/A cBx7jmoflPoM0o6+1epRowpR5Yo4Z1ZTd2zVsxDJIoKmNj0IOQDXfjwprJAKyS7T0+T/69e c252lfTNepxPd+SmLq4xtH8dXJP7Jk33PmBxggg9qlYZgBI5HWoWHAxzUobMLLnPqK/Lj7p I6nwvk2t+D/cU/rWxGctisfwqSIr9GwCYlP61swjLDtzX1uQP91UX979EednivHDv+6//S5 HWaSy/wDCMX8RZizKG29RjP8A9aqUelXTIr+WACM8mtDR0DeHb9iRwAue45zgV522p38FzI 0V5MpDnADn19KrNcbiMLb6vbXum+3ZonKsPg61/rkZNW05Wl+ad/wOunhliYpKu1h2qHByT 04zxU1hqD6vovnzqPtEDbX46+9NPJ+lejlePeNw/tJK0k7Nea/Q585y6GCxCjRlzQklKLe9 n38000Y2q6el5btKi4mjGQR1PtWlbxldB01RgZi6fjUpQFuSevQCnxjOjRBOfJkeP6c5/rX Ji6caWPoVlpzNp+tnY6ct5q2AxVH+WKkvRSVyoy+1c74lVmhtiOgLfyro+T3z7Vj+IbcyaY sgHMb5PsDXfmkXLCTS/rU8bAu2Ii2caFOcnntzXoykvpGnsc/8e69q87IPQDPt716Eu5bO2 hb/AJZxquD9K+WyeHNjIzXRP9EfT4yahgKsX9pxX4t/oMUYByME1ZtcYuVBG7yuw96rZ/Oo 9Pu1/wCEmexyMvbEY/2uv8q9/O8QqOFU30lF/c03+CPK4do+2x8aa6qS+bi0vxZPgH8KjuB m2lGcnYf5VKQ4YqeMcEU1ueMjB617ElzwaXVHicrjLVao82OCMDH1rvtFtrMeHre5tVYGQk ShjnDe3pXDX1u9tfSQMMbWIAHcdq7Hwu5/sCaFm58/5fy5r89wXtIY2mo97P01TPuL0ZYWs qiWsbp9mmmreu3zNIqo4VF461keIHKad5aAASthvoOa2TnAArn/ABKWFjCRjPmc5+lfZZm7 YSdu36o+QwS/2iFzoiT9hsie8CfyqPbkEdDSoW/s6wz/AM+68fhSB8YOM1GTP/YKXoehn9v 7Sq+q/JFq2sLi4jDx4wfU1HPbTQttlTA9exrkdeuJ4NZDpI8eUBBViK07DxTI2kXFrfP5s0 a7ombq/t9a8CtnGKw+KlCok6d7aKzS776nt4bLMuxWESjzQq8t0204yaWzVla/TV6nJTBUm YbRwx5pqiMS5lRmQ8EDjP0NX7Kwn1C6+WMrGWyzHoBWlr9tDa2FnDCm1VY/icda4I4ScqEq 70S/EwlWjGrGkt2dNktYWTMetun8qZ2/SliOdK04nn9wtIw5zjivrcnf+w0vQ8vP4/8ACjV a6tfikyeCxnnj8xAuM+vNMlgkg+VxjPeuQ16aaHVVMUrxjYMFWIx710fh/VZtV0aeG5O+e2 IIc9WX/GvFlm+Ko4/2VSzpuXLtZq+i66ns4fK8Bi8C/ZqUayi5XunGVldq1lbRO2pO67gQw yp4wa5PXdLFowntwqxP1X+6a6/cSTx19Kzdbh83R7gY+6A3HtXu5jQjWoSutVqj5jB1HTqp LZnBAEZ5FG4jIQg+4pzKCelR7VYnjaPTNfnx9SkOJyORkGg8KCBg0hPyj27UNkjIFArD/wC HqOTTMfOWJ9/pS44C44PU0rKBz+lBQ1cFiABjvSDjPNKoOcY4xSgLjHIoCwzgjOMc1JgFCB 8wNKG2tyAw+maacBQR2PSgVhGznORgDrQudvzMMelJgMwOOfQUEfOOOOlA7CjLKMfwjnmm4 JIXGKfyQSOgpcELwOntQFiLaFc84709d3K457DFIRhuRwOxoBweDke1FxWG4Gc4xV3T7+ew mLIdyN95D0NU/lOCf1pc46DitadWVOSnF2aInTU48slod3DLb39plTlSPmHdTTWc+WYLiMy n+Fugb3J7YrkbW7lspxLCwz3HYiurtLy31K3YLjOPnjNfX4PHxxa5W7T/AAZ8/iMI8O+Zax /IjmKT27QO5ZThVkPBHoGz/OmafIIXaxfeHH3Q4HH0Pep5Y3i+WQlk6LIRnA/ut6j3qGRRu USZRo+Q3Up/itatShUVRbrR+a7f5f1aNJQcOn6/1uaI4Y46U4HDe9NQ5RSeSR2pVIYf1r3E eY0WoMFgCcHNexQG3FtECsX3B1X2rxuL769xXdJrOxFUO3Ax1qZK5nON7Hz8QzNgnHfJp0e SCxFEv+s4HWnwgYbuMHpX5YffI6fwwhWG+fsVVPzNbca5cD3qHQ9JmTSlZpI1Mp3ld3I9K2 IdLnDj54yPXNfQZXmOBw1FxqVkpN3f5foPH5NmeKcHToNxUbLbq2+/mdDpUGdNkUbCJYC3H Jzn+fFeW6hGY9TnRhjDk165p9jNAYljeNmZdrAtxzkk15z4nt4LfUAgYmUDrjhh2OajMcbh MVC1KonJPb8zGhlmNwa5q9JxjtfzLXhSQNBqMYyQEVh7c1q9WJFYfhm8trO+eO6dQlwhQsx wFOeM11P2axB+XUbcL7uP8awynNcNgvaU8Q+W7utG76JdF5Ho47KcRmNCjUw1m4pxauk17z a3a0dygD82COB6mlsJVGo3OmynCXIEsRP94DBH8qsvFYHGNUtif98f41geIpra2jhe3uFmm Vt0csLjMZ9xXVmWZ4LG0eShV/eJpx0e6+Rhl2WY/Kq/1mvTTp2akuaLvF6NWTbNOSJ4XZX4 IqCUJJG0TjcrAggioLDxdZXUPkavHsfp5qDIPv6itILpF181tqkJB6AuP64rXDcSUHDkxsX CXXRuL+a/UzxPDEqk/aZZVjOL2TajNeqdr27pnNJ4ftEufO3yEA52k1rOSxLH61de2t0X95 qNsg9S4/xrNu9W0GwBJvGvHH8EA4/E9K2p51lVBP6u7t/yxf8Al+px1OH80l/vLUUv5px/J Nv7kMubiOztXuZf9Wvb1PYVxdtqVxBrCamDmQSb8f0/Kp9W1qfVpVyght4/uRJ0HuT3NZeQ AHAHPpXiY/HSxztJWj2/zN8Lho4KXNSleS67arserSiK8t01C0bfFKA3HaqbcHjmuP0PxBd 6RKQo823Y/NEx4+o9DXZJrvh6+ALTNaSEcq4wPz6Vrl+eSwcFh8XFyitFJau3RNb6d0epj8 qw2azeKwtSNOrL4oS0TfVxe2vZ7FG5sLS8cPcW6sw4DdDViCGK3hEcEaxoONo7mrbf2Wf3g 1e22DnJcf41WfUvD0BHm6qsntEpavZWfZYnzwbbfaLv+R4suG8yXu1XFLzqQt+Y4gHFYXiZ T9hhwOTJx+VbSa/4ZYhTLcDP8RQ1nandaTfanaW4vVW0Q+c8xORx/Dj16VxYvPcNiKM6UVJ O3WL7o2o8PVqM41fawkr2dpK6v6208zSxtggjycRxKp9sCkX3wPwqQ3vh/B/4nceCckU0X3 h4H/kLofoD/hWuGz7L6FGFJOXupL4Zf5FYvh/HYjETrylBczb/AIkP8yrd2Vteoq3MW/8Au kcEfjVSPQdNjclo2b2ZiRWoNS8PZ/5CRP0U/wCFA1Pw4c41B8+uw/4UTzvLJy55Qbffkf8A kKPD2OiuVVqa/wC4iEjjSNBHFGqKOiqMCsLxIGaG2Ged5/lXQjUPD7/d1MKenzA/4Vi6pca Vda1aW7Xga0iPmvOvOf8AZwKzxeeYPEYeVKne/nFr9CafD+Kw1WNWc4NXtpOL3+d/ma6q0d pbQY5SJV/HHNKeRSjU/DpcZ1F8n/YP+FI+peHQpzeyHPXCH/Cqw2fYKhRhSSk7JL4WbYvIM Via86zqU9Xf40ct4ogbfBMBwQVJ+nNT+Cyxu79F/ihyB9DU2u6npdxZiGxcy7jz5ikFfQis 3QLttL1JLxomaB1KtjuO+PWvDx+IhWqPEYdPdOzVndO/X0O3LKP1OtGjiZK2qbi7qzTV9O1 zr/XnFRzKJbeSI/xqVpra94eY7904OecJUb6/4d5+a5DHuUr33xHhZR5XTnr/AHf+Ceb/AK s1Iu6xFL/wJ/5Hn00TxyPGeqkgg9qiVSTjt61e1G6F3fySoqjJxlQRuHriqmd5JC4Pt0r5q VuZ8uxtdrSW4zHIApQpwWJ4H86Qgk4IK5pyKQoB5xUhoho4PzkH6U988bQOeKPLYElVIpGD Bh+dAxQhX0yefwpoBYk9velABkBzjinKBnI70AhSgDYxj2qEoSxNW2CsCPTpzTNnK4OAePp QVZlXB3ZBPPapFHUE8051YOMfkKXYeDjBoJs+w1gMAAZOMcGkBA4zUpifOcHH0pphZnBKlv qKRXLLsMyC315zSgZcMCeKQxsHwIz64IzUiwSMoxGx78KaLoFCV9mR7PmJz/hSOvPuPQ1Ps beqBW3emOaclvKJCXhk9htPNF0P2c2tEyoBhuQc1ZtZZIJvMjcrIvQinizuGyVgkb6KeKVL S6QZ8iXngnYaFUUXdOwPD1JK3K/uOp07Uo71BHJgTY+ZexpZ4fJx18pehHLRf4j2rmo7e6j kDJDLvHIIU5rpLPUGkVbe7QwzkcbhjdX1eCzKniLUaz97o+54WLy6rQTqwi+XrpsMhd4GIG Cjc7V5BHqv+FX0KuqlDuU8giq0tkSCIWCZO7B6A+o9KlZHjw8WCR95D0b6ehr3qTnTumtP6 2PEqcstVuW4hhgccCtUuu4/41kQyCQB05A4I7j61qFV3Hiuu6aujntbRnlTENIACecdalgV iMRj5jxgdTmoJWy2AMYHJBrY8PNF/a1oZBuIkH4elflNSXLFy7H6Bhqfta0abdrtL7zQt/C 2sS24dY1iBHR5MH8qsReFNcBXmP3/AHlaPim7v9O0mW/tHTEcyRsG5A3A44/CuFi8eatDci KVVb1OP/r1hGFSUYydVK6Tty3tdX3ufTVaOCoVZUnQk+VtX50r2dr25dD1mz8OaxFPYFpIV 8tDuw3PPX9axn8IarNdyuXt1DuW2Bicc9OlbMN/c3GuW0EQZEFoHcMeT8gOAfXOa56z1zUb u6nbyW2LIduOwz0NZN/9Prf9uf8A2x2wy6k2ksM3f/p4/wD5EuL4LvW4a7t1ycck8fpTj4N YLtOow9cE7evpxVa71u6iGxIlSQE5y2Rj2rObW9TBD705J+UckD3p+69fbv8A8AX/AMkaSw Mabt9Uj86kv/kTWPg1F+9q0RHsn/16afBcCrn+1lB7jZ/9eua/4SDV7zUIdMtZkSV32htm5 mY9BVPU9Q8S2ly0E15LEf4gqjA+lbqjFx5vbT/8Bj/mcMnSjJx+qQ/8Dn/kdb/wh9oBn+1g Pog/xpo8H2Gza2rtzznYK81ufEGubn26xKgUgAYxVI+IfETqd2q3Lc7cbqSoQe9af3RMpYi EdFhKf3z/AMz1ePwfpiOHXVn45+4Ka3g3SgvzatLg8/cFeTnWNdZk8zVLgY6fPj9Kk/tjWo 08w6ndFskYD/zp/V6X/P2f/kv+RP1pf9AtL/yf/wCSPUx4R0gRMP7Tl5Oc7BR/wiOjfxanL n3UV5GdV1tSkg1O55P98gfSu48C3d1fNqKXt5I7G33QlmJ2MGAOPwNb0cJSq1FD2s9f8P8A kZVMY4RcvqtLRN/b6f8Abx1SeD9FP/MRmP4D/CnP4R0UEH+0JjjsAP8ACsCTRPE8cUsiX91 PAmSZEP6H0rl7681u3Xb9uuWB4I3nNRVw1KnUdOdSomv8P+R0U8RKdGNeOGpOL2dp/wDyR6 D/AMIpoWSDez7cY6D/AApyeFPD4XH2u4b3HH9K8huda1tAAb+cBTjG806z1LxDe3cUUWo3M rPgBN55zxjA70vq9B6c9T74/wDyJk8bNPTD0f8AwGX/AMkewL4X8PoCTdXJ59f/AK1QT+D9 NuIHGn3kqzKMgScg/pUehaTfWiv9ruZ7q8lUKyM25I/p7+9a+qalb+H9Pbcwa8lUhFHP4/S lmWEp4SlFwqz9tLaLaend6bWOrK8VHG1JyxGGprDwT5ppSWvRRd9Xc8ucstw0bAAqSuP51p 6FbRX+uW1pOT5UjEEg4J9qymLO5bGXbkn3qW3kltrmOWFisiEMCOxpzjJwcU7O34nzFGcIV 4zkrxTWndX2PUpNM0OM+Q+kp8vAYdag/sPw24IWKRf91zzVy0uo9X0iHUIgVYriQA9D0I4r kfEXhW+8NvEscrJ5yCaGSNjt2k9KwpUcI8NCr7ylqpWm9JL1T33R9tiKmLeKnThGnKm0pQv TXwv0ts9GbjaD4dXgpcfTfim/2D4aBJ2T593NeU3kV8Jtv22dieTlzxn0qpeXF2zKXu5d5w uA2M1ao4bvP/wP/wC1PMnisRG96dL/AMF//bHso0fw30EM3/fZqYaDoN0hto7aRGxw+45Fe WeEbe8vNdRJp3EcI8wgtnoeOK9avrwaNoUl8Rumf5U9yen+NPFYahSwjrQc+Zvlj717v7lo joy7FVa+K9nVp0vZxTlO1O1orpu9X0POb20e01Oe1dwxjcruFdtpvh2wttNil1EGeWRdwTd hVHXFcF50kkrSyklmOSx6k16z9lF7FY2obAuQkRx23ACpjB1cRRw9Ru0r3to3ZX/E4sC6UK GKxsIJuFuVSV0uaVtutkZzReGo1H+gwYH+0P8AGqzN4XH/AC42oHclhz+tcR8QfD83h/xXd aPaOziKQxgjvivPpVmSRopGPXABboacKGCkrqEv/A2dWJx2YUJuDlDT/p3E91MvhXBBs7T/ AL7X/Gmg+FULH7FajjPLj/GvCoXZny53kcnPYVZIy/IYgjjFV9Wwn/Pt/wDgcjnjmeOlq5Q /8Fw/yPZ2vPCAGPJscf8AXRcfzpFv/CBHyQ2DEejrXh7xuBnyup+Ujiq6QyvcbAgHuapUMH /z7f8A4HL/ADJeZ5heynH/AMFw/wAj3wX/AIUVQxhsMYz95eaY2reEQ2NlhntytcC3g6WDS orpG81igeQEYxWHdWDx7mPbvTq4XC05ck6Tv/jl1+ZtSzDMKlP2kaitqtKcOm/2T1c634TD cLp4YYP8P+FWLXWdAvGENtDZzMc8Koz79q8PcMEHlKcgc+1bHhCZrbxFaSGQqHcow7HIxSp 4bBTmoypaN/zS/wAxSzPMkny1tf8ABD/5E9rFvYWMYa2sIgr/ADElc81mN4n0Mhsi2AXhiY zwfyrdgRZ7BRnkdCOxrJ1Lwda6roV7cW0YS9tcySRr0lX1x6isKGHwfJUpypqVSk2pXcrtX smrP7z2sbXzH2lCtQqclGtGPLyqNlLlu07x6vb7jOfxl4f+6JbYMOmYz/hTI/G+gMBie3z0 /wBWa8svbfyQ4K+XtHIPesmBTM+yPj/aFaqjhH/y4j98v/kjxJ5jmcZW+sy+6P8A8ie3nxt oohZt0B2/3YjyaanjTR5iAJIxnuYyMVhaf4CifwzJqhuBLNEBI0JBIZT3/UVxt5pr+a+IxH znb2x2onQwsJunOhFNf4v/AJI3+uZk6Ua8cTJxd7NcvT/t09KfxvoyEZnhY55wmamtfGOnX N4trbyIZGx/yzwoOccnsK8ZvbJreYRkMC4HHrXoPgPRLcqb05aRz5ag9AOprajhsJOWtGKS 1b10S36nK8yzS/LHETcnolpq3ouh3yTIFNx9mjE4ON+0Vzz+OrGOV4mWQSISNpi6/rXQNea cbz+x/MxOF3DjjPp9a5zxR4bjv7Ce6gVlvrb53K9JI/U+4rnwlPAYinUlRopNNu0rt8j2a1 2XVHrZlWzTDTpKWJbi0otwskqi3T03fR9bCP4+skjJKy4XjiMcn061CPiRpwk2t5gB/iMY4 /WuBurLyHWFpWTeOoOT+NUDa3IlKOA6ZIDHv9DT9nh3/wAuY/d/wTzp43MIu31ip/4EeqQe Pbe5uPKt4ZnYnAxGDn3HNbd8Pt+iXRuY1ZokLI4GCpx2rnPB3hhLSBbiQhrmRcl+oUe1aPi TWba2tJNJsm3s/ErqeB6j3NTjaWHpxVCnTSrNp6K3KvN+fY68FjMXySxeLrSdC0o2k788rW tFdk92ZemasHCw3jYPRZCev1rZUc4zkVwylcAYPH61u6bqxhZYbhy0R6Meq/8A1q+xy7NbP 2Vd+j/zPyvGYC/v0l8jeEDmTzISFkHXPRvY1ea5n3HNrJ1/vCq0bK211YMG6EHirLud7c96 +ldPm1jKx4qlbRo8umA38enWtTQzs1O2bgjzF6/WsmZsOQfatLRzi+tXPQSqOT71+XVfgl6 H32Fdq8H5r8z0PWrRb7w1qcDY3+dA468/eGM/lXjk+mmO/lLYLbsfNXuc4xpOq9wFhbBH+2 cV4/rxmW+KwIGL5JOcda54P3Kdv5Y/kfaY2nFVK0n0qS/z/wAz1Lw9dCXVbeZ1DJb2Sufm+ 8Oo+uMEVQuLe9SeRreIQ2zOxjKj7wJzWl4e0yCPTQ1wDDJPDJarvXLAhAVOOwJJ/Ou50mQa feWGoXdos6QYYRHALk4yOnFawy2dRx55KN9r7v0RrDOoUVL2UJVLavl2Vu72PLngnMLyyJ9 cise/x8qjCJyMgYIr6I+J/hGx07w/YX1nGI3nVnlX0BwQP6V836tdBFkUrlQDx3NeWotVHB 9D6KviKVbBrEUtpd99BPBSyXPxAW6MBkjtY3n+fphVOD+ZFdfqmkrqVnI4UmeMYHuD/wDXr n/h9ZqRqmokPlFSJcdMsckfkK9JA+ztAqDDshXp7jFfVUnCGCdOa1qc1vLlje5+dqnUq41V 4vSny83nzyUbfdr8j561K2WO9ZHU7SQTx3FMlto4oc4+bJz32jtxXT+JbAReIJ42GMM3y56 E/wCFc/qzSWlituvPmuNzjjOK8SEuZI9XFUPZVJp9CglrfTyM9vbtKOxAzSfZrtJF+0RFGH G1hivX/CVqq+DdLZFCPJNMN4P3uRW3qOjw3iBdQgW62r8sifJIo9j3/GvSnRowhDmqpSmrp PTrbfb7zzcPCvXdSUKMpQg0m42e6v8ADvt2ueLLFC8GxmXkdMc5ro/h82zXrmzHAltZ1B78 AN/SpfEvhFrCyOo6dIbi3DYYAYeI/wC0O316VV8As/8AwmFmjfKWWRSR6GJqVKE6GIipqzT X5k1ZU6tJuDumn/Xk/I9s8DXMVj4hsvtS+ZY3hMFxGwyGB6cVwHxY8NJ4T+IVxYIgFpMRNC vojdK6rTp2tre2ucnMUyt79aqfHa5j1PW7TU4zwLaIE9zxRmdZ1antJ7qc4/Jbfmd+V4T2V J06XwypQqNdpPR29bHiOtwIsbsQpJOARxz61vfD61j+1y3u07reL5OOjMcZz9M1zWrz+dbL 5ZDAsAxArtPAUZSx1JsnGIR146tVZbFSxMFLueRmbtSnKPY7fUb9NC0M3mwPPJwgPqemfav Lr29uL24e6upTJK5ySf5V3XjnA0mwIPG4/wAq88bhgQMg9q8rDSdac8VU1lKT18r6L0PSz5 vDulgKWlOEY2Xm1dt+bHZ6nI56UseScBuveo2DfL29afGdpBfHoK7j5ZHo/gV2Nhewv91SD j8K9U8fWMNx8GfDd6I1a4VGDMeoXJwK8q8BxsNNvZeWy4GPYCvcPFlvj4CaI7LtbyztXHPJ PP4156/g4hrbnj99tT9DwjXNl8ZbuNRfJvQ+UhB5l6ygcK28k9CBWTqli1tI87cjOVA6A1q NgakfmbOckjgYqhrMzSMqjPlEk1cL6Hn4jlvK5veAk/0q7bGT5Yyfqa7DxuW/s+wjAIQsT+ Q/+vXJeCB5eo3sZIyIgR3HUV1/jRS+kWEw6I2PzH/1q6cYr0sK+nNL77I5sD/Cx8VvyQfyv qcMgweBk169pig3WiROSFMkQP5ivIIzmRVDcE165532W60+VVBMLIwz3wRRR/36j5Kb/wDJ WYYJf8JeLff2a++aOK+KV2svjfV72Iq2yZwmTnpXjF1KZpmY9Sa9A8UG81fxDdQ20LyPLKx 2gdec/lW74Y8E21mqz3MK3N2eSzDKx+wH9arB4dul7SbUYrdvRL+ux0ZrVdbF+xoRcpPRJa t/13PMdN0TVtRmAs7GSQMQN2MD8zXW3/gPxBpemxX93Zb4ChcSRncvHUZ9R6V61DaW8MbEY YxjBC8BfwFdNqkUlj8CNVup+Y7qQCJW5CnPUeh4NFSthqmHlVw0m3FpXasnft1NKOW4jD4i FHGRS503ZO7Vmlrpb+nqfLs2ItK8zIYtkgHqKo6RF9ov4k7yOq5PTk1b1ZWis14+VjgVo+D bbzPENquwFVDSHPbjiqoQ9pOMO7PNxEvZ3l2R7f4VtbefXYLOeNWt5A0RDDgDaR+dedeMNI /smWSGRDG6MQykc9eK9N0NDHeWBUYd5QM+570/4/aRBZaraXKJ/wAfCeY+PXoa1zevCvVhW pq2so/+Aux62SYaWGw1TC1nduMai8uZXa/rseDWtsJA2EXGNpJXGPes6FTZ6lGQeI3DA/jW xp0yFmQyKSGOMHPasORg97MwzjOQfWuFOzOOaVk0e5wSvNodw8DFWVPNQjtxmut8KSxXN3b GfiO7jAf0wev8zXE+F5hdaTBnpJAEP4cV02gZtksI2B3RnYfzxWUly50u07P5Sjr+J9DSlK fD0nf+GnbycJ3j+DPGvHuktpviDUrGMfLBK2QeuM9a5/wraLcazaIVypkDHPoOa9R+NEKW3 jfUXXAMgyOehIH51wPg5P8AifQk8gIx/SuzAx56kIPuvzPn82tCdSouzf3q57t4adLLUYHn RZILgFJIW+64PBGK8e8TWEmkeJLyC4LR4kbah64zwM16pFxawEEqeOawvjJpn/E8tdReDb9 oto5cjjnGP6U8TiHibYiW/NKD+TuvwZ208FHCwlhKezhCovmrS/HU8e1aUSanDHtHyLktnN ek/D91bRoB/FucH615xqkbefDcltuV2HJyPr9a7X4fXG23mgbho5g351VCPtI1KS+1CS/C5 5vtfYYilXf2Zxfyug1YyW/jCWTJ4nVvw4r0OGA3OpCFBkyRMD9MZNcn4isC/iuzKrxcFc+5 BrttLdodZmuFJX7PbyPn/gP/ANevNy+pzTjNdKU7/db8z6DGYZ01iKMvtV6dvVyv+R4b4iE Y1CRHdo0VmHAxxml0i1F/rUMAy0IyCw64A5qDxJNnVGORwWJ56c1teBbZppZLh1GFxhj6n0 r0cDD2lSCe19fTdnh5pU5JVeXpt+SO61W5/snw5+4wskv7tT6ZH+FedklTy2T9a7LxrIAtl bKegLH+VcUdyc4xXBg5OqpYiW823+OhPELVLERwcfhpRjFfcm/vYpcZ56dOKmRSNoBA4/Oq 6SKQAFzjOasx8sAMivRR8uzX0vUzaEROS8RPT0+ldObuxZi32peTnvXEqmH3ZDY7VeaSPcf 3vevUw+aV8PDkjqvM4a2ApVpcz0fkc7OCZCWznAq7pg/061A5PmL/ADFUXc78kndgdTWlpP z6raE95lrxanwP0PXwyvWgvNfmdx4lu7i2s51twT5yAEjnGDkcd6zNA8PML1ri9gFzdSH5I 36Q888dCa6C+USanGDGHK4K57GnX1/D4e0/zCQb2UYjX39foK1hKng8JRrtc1SUUox8+78k fU4qnPG4/E0ZPkowm3OXl0iv70n+B0DXtjoptUmYSvLMGKAfdG3n6Dtiut8P6fNqkdi7qN5 ZJGTpjkfpXjumtcX9k1zI7yXPnrls5zu4H057V9JeCrJbUabLKuW2Mx4/hUHH64ripxccTG tVfNNJyb+WlvK5pDGe1wdaFGPLS92MY+ru7920tWYfxj1gx2S2xCszIMgc4A4GK+WddYEHk gj9TXtfxW1I3PiCZQ+1UXbkV4RqcnnXBUknByT0zXFh/em5M9/HL6vgqdHy/PU9F8E2jQeD oCet5dNLkDkhQF6/nXZSFFvrcyD5B1PX0rPsbVrWz0bTfL8s2lkm8Zz8zDeT/wCPVYvnWKV JNu/YCcdM17ledsVQodqc385Rl/keHgaf/CficR3q04/KMo/q2eS+KJiniaZmcIQxycZ6/W uZ8RPC9zaASAtnPy1reJJTLrckjHJ8zJyO1c1rMsLXEIjXH8WcYH0rzaMdEXmNS9Sfmz2bw mM+DtKQLnF1P/Nar+KNbvdH8RRGCQ+X5Q3o3Ktyal8JyI3gjS/L4xdzZB+iGsTx6M63Ed3/ ACxH8zXTj6cZ1MMpq6cJfmcmEr1KOAxk6UrNTp6r0Ot03U7PXrR5bT91cKNskROcj+orktL 0Q6V8RLSaPdHZyLKx25PlnY3B/Guf0nUrjStSW5tj0+UjsR3r0+YxXtnHqNowZXGTiujAVF CrDB15e437jf2X/K/J9Dlry+vYaeOoR/fQXvpac8f5rfzLr3RZtuNH7vhu9cz8QLr7XYWqE /OluFbnr6foa6eNiNH6A5POfrXGeN18uztwi/MIx05BrHGPmUn/ANPp/kj38CuSEV/1D0/z f+Z5LdMBtAPC4HsT616T4BDfYNRbdkYi4/E15veP8vfgjoteh/D1mNnqKHoVjPH+9/8AXru y3TFU/U+Px/8Au1T0Oj8cEDR7D/e/pXnrHpyT6CvQ/GwJ0GxcE/f/AD4rzzjgj8q8bAq1Nr +9L8z0+I3fFxfeEP8A0lDMNuBAFSLGT2yc8egpBjuOlSocsMflXefMrc9H8HKY/DE7k8mVs 4+gFe8+PCB8FtDhb5SbRG68nivDvDaY8IIQMFmY8fWvTPiLrBXwxYWSuPJtrGMKB2O0Z/rX nJ/7HUl/NUf4JH6RhKLnjMIukKSk/m2fMt/IReSRKdoHyn1FZGotlFyA7evcVbvQ5u5HLkA npWfOwBOASw9DwOetbRWh4eInecjc8GHb4ijBDZkiYcHjpn+lekeJF83wiJCf9Wyn+leWeH 5kTxLp7odqtIFIz1yMZr1vUIxN4RvUbOFUnj2roxavgIT/AJai/FBleuMr0v56MvvWp5rbN m9jAXOHHH416drxla2MdsAZSuFBPAOa82sCkep22cYMq7s9ua9RvbeS4u0EYJTHWnh50o5h B1pcseWd38jmwtOtUyjExw0XKbnTsl/iuZWk6JFA2xPmP/LSY9W+lZuu+JDEx0/SG2iPKyT L6+i/41Y8U6wNNs10qxkZZHH7xl7L6Z9TXEQ4aQIuWyQBXNVq/X5KclalH4I/+3PzZ0V6v9 lqWFou9ef8Sa/9Ij2S6nomgRSweF0ZyXknYyEk8nJ/+tXZ/FW9S1+GOieH42wwQPIAc4bHT +dZOn2PmXel6XFyWdEwPTjNcl8TtQmfxHd2ST7xFIenGKxTf1Skv55Sl+Nl+R9C6cYYmq2/ 4NOEF6tNv/0o8f1eRpLnaA21flHofeuw8BwZvLufGdiBF9iTmuInf7Rqm85HfrXqHgS0xpC yGMh55ic+oHAr2sA1Cr7SW0E5fcj4rFRlWXs47zko/ez0ayxFe6bj+GZAR+Irof2jo0zZKC fkiOM1zqAfarXHaVOnbmtr9oWQm8tYC2VMPJr5+jJzwFGb3cpfmj77F0lTzetBbKmvyaR8s 2kse9wqsq8nbjvUflqlwzFlBJ27Op9alkQRzPGvHOS2f0rOaRxKh3ZwScYr0Uj4ptxdmey+ A7oPpMKl8mORkI9Aea72I7bm2wOkq15R4AuCPtEYKsoKv098V6so3TwgHq3BpVoXx+CrLrp 9zf8AmfQYCr/wkZjh30XN/wCBR/zicb8dAX8aX2BgoqsvGP4RXn/g5/L16BR0ZWX9K7r45S zSeLCTjLQoH+gUV594ObdrtqcZI3flitsDpWh/i/U8jNlrJf3F/wCko9tjXdpyjOTtFaXjq H/hIPh1o+uON0sCvbSMfVen6GqFoVFpFnjI4+tXpZGk+GetWRIxa3STgezDaf6V5uGlz08X Se8Z8y+9p/ofXYqmo1Mvr9J0+R/OKkvyZ876lLA1v9jfKvG5ZSDXQeBpwmqXVsSP3iBwfpX N6iqpqIdh1PzZHWrnha7CeJLU5ADkxHPA5r1cHLkrQl5nw+MjzKcPU9hvbb7TqOl3QGRGzE /980y7uXgstUuFJwsYQnthjjFXbSQNZL3K8c1maw6R+CbuTcA0t2uV/wBkAn+ZrycFSdB4u L+z7i+cj7bMKixEMDUjvUftH/25T/zseK60olvnwD8pzgmvSPA1mI9Ojb/no/bpxXmd+5kv XITjd69B6V7D4Otgul2aY52FgK9SlL2VGrW/lhL72rfqfIqH1jGU6X884r5J3f4Iw/GlwH1 8Rr/yyjAx7nn/AArmuSvPWtDXJWuNeu5D93zCo57Dis8g4HylR6jvXLhIclCEfJHl5vW+sY 6tU7yf52QIpDjIxx+dWIyQ2W6fpVfHAJPHTPpU8avgLjtnNdp5BcVlQnj6VI03zng9fWq6R sQpK/Sp227z+77+9QykY0wG4tnHpjpU9rKbeWGcfeRw3X0qKUASc46Cl42D60mk1ZlRk4tN bo9JXxToZjF8ZGM4XHlYOQf5fjXG6lqU+q3z3c7YJ4UDoo9KxiSuQePpU4kwykDjiuajho0 ne7dtFfouyPYxmbV8ZHknZK93ZWu+77s9K8E2r3JMZzsiCXDY6Y3d6+ifCkszFxM4WOG327 iM8Fix/Ra8L+GsKro2pXzclFEWc8c/NyPwHNe0RSQ6f4C1SWGbfIIFTcBj5mULgfmaipJL2 svJL82/wR7GAouWHo0lvOUn91or8WfPXjbUi+p3EivvDFiC3fk4Nec6fbSX/iW0sfvPc3KR 4z6kZ+grqvGcoBkUNyM/Kfas34aQNL42t7vAb7DDJdHjPIU4z+JFRgafMkl1PXz+t+/cei/ Q9e83zdTvbtuFDEccgAcAfkKiuAtxJCCSFcYyPQ4rPvJza+G7yc9WU4/HirgR3SzEP3ygx7 8Ctqs/a51OUdkpRX/bsGicOvZZBCm1q+Sb/wC3qia/A8V8WEpftGGAwSAy9SM1ymoszyDdj oMdR26V2njCLy9cZFBL78fUZrltURkkjZgAxOABz+dRRd4pnm5lG1aa8z1zwWHbwTp8hYsT eS5UngcJWd48x/bMOQMCEdfqa1PBTL/wr+wGDlb6XPp91MVneP8AI1K2bPBi4A+tdWN+PCf 4ZfmcdBf8J+OX96n+RxnyhumRXReHPEp0fdb3EZmtXOSoPKn2rmySSKeFwQR+nepq0o1Y8s 1oeJhcTVwtVVqLs0ex215BqOii6tlZImbgMMHg1znj2AJY2RA62wwPfJrR8LAnwhHnjLtz6 c1b+JNh9ntNMG3mS0A56iuCn7mEUV0qS/JH6LGTxGI9pLeVCO2i+Jnz5fscqFAKeo616D8P y0aakjA5aFDz2+YVxlzaosblATIx546Adq7H4fMwkvomyWNuM47YYV7eXO+Jp+p8JmEXGhU v2Oq8aH/in7I56Sf0rz0YJ4H0xXofjQD/AIRyyYdd4H6V50OGBzzXl4Taf+KX5nfxB/Hpv/ p3D8hd3G0+vTFSRglsgVHg9T1qzEMN0yT612nzS3PUdCix4X0+Jc4fH6tW/wDFKdLezMAbG PlUY+6AB1qlokQW20WBuFJjByOnIrL+LN95niK+GcxByceo9PbivM3wtJfzTm/xS/Q/UqLV PEVX/LSpx/Bv9TxtnMkrM3PoD396iCJIZJJHJB6DHLf/AFq6bwjo8evR6pAIkkuX2rb72xh s9BWTdaVPaySwzKVdGKtntiu2UOVJvqfKK9S8kr2epmWJ8nUbeZTlllVvyNe4RDztLvouu5 G4/CvC8sLnKZ2r3r3DRZDPbhiSxlhU56dRVV1zZdXXbll9zNsrfJm2H/vc0fvizy9/vkHgD rWxF4t1e3tBbLOr8bVdkyyj61k3S7LqaLHRiP1qqVGAQAamdKnWiudXPnqeIr4ScvYzcXs7 OxYeRp5S7yMxYliWOcmtLQ7Yz67aR9Q0gP4DmsiMEdTz6V1vg6387WfOI/1UZP0zxWeLn7O hOS6JnVlFH6zjqVN9ZK/33Z6/4Ot45PElzqUmNmnWclxk9A2ML+pr578TajLda3dSv8zTO7 swHJ56frX0RoyPZfDHxhrHaVUtAfqcn+lfM2pqka3l3M4yBsUDtVVoezqU6P8AJCK+drv8T 6aVb2lGviF/y8qSfyWi/A5yM77194JZTxxivb/DFuILG0i6BItxx6mvE9DhN3fRoDuMsqqM 17zalbbTrmccCNDj8BW9abpYDEVFu0or5v8AyPMyqmq2Z4aMtotzf/bqv+ZrWkouVt5l+6Z gAfo2K0PjxM8t+29BuVQifTFc9oDMfD+nydTuB9P4q1v2gmEGrqnmF0VVbk8/MoPPrXk0Yc uCpwXScl+R9dUre0x1Ss95UYv77nzqCMMZJFChj1PGPWs2+DRSq4B2t0x9atF4hcYkkHzfk oovZIpoTMkgcAgAY5WvSR8NOzudP4CugmrGJmIE0TDHXkcivabWQYtHYkDcM189+Frj7PrF pI2PllAP0PH9a93gmxYRHujj+ddkIe0jQl/JUX3SX+aOrDV+SOKp/wA9GX3x/wCAzkvjc5H ieQswyY0yP+AivP8AwTKD4ggUjnJ6HHau0+OD+Z4rdtxLGGNjxwMoK898IGRvFdmE+UM/P5 GufBfxY/4v1DNpfvH/AIV/6Sj3qWYQ2No+MDzVH5nFa9gizzalYSRlxc2jbB6OvOf0rltdc x+FSwHKsjZ+jVt2V5i70+9PKSAKw9QwwefxrzcHH/hQrU/53Uj817y/I+oxdX/hOoz/AOfU aFT5fC/wZ4b4hXytSkYgDnBHasjT5Tb3qT8DZIHrrfFdlsu54pAyYkI9wM8VyCKiRsAWJZs jNdVKXupo+cx9J08TKL7nvmnXKvZO4YcrvGPcVheKbqNPD0VmSd5PnZ+uRj9Kj8PXhn0K2k 2Y3xhPpisjx7cpFqr20LN+7togwPTdgk4/OvTx2H9nCdb/AJ+yi18o6/jcywGP9p7KjfWhC cX85WX/AJKjg1Hm3jY5ZnABB6V7bpEaWmmMRnEUWM/hmvGtFga61qBSeGcFsc17FfOLfwze yZwNhAP6V52KdsBUXWThH8bv8jpyr/kYQqvaEZz+5WX5nmsjeZcO4B+diST70hxtAbPrnNN YnIGaa3ynbgjFbpaaHx02222SYwpAcEn0HSrEaB1UliCB0zxVYE8sB+FTRMRnLYz6VRmXB8 qndkkdRUjStuPy9/WooGRXVpQSnQjParTQ2pc4vuM90NJlIwZ/klI6nFOTLRMe45ouBySBw fWnQg+TKM/wmkDIjjBz+NSxclRkdahOB2OP1qzEuHyuSMfjQVHVnt/w8s538C3UcMe57qcF R3IHB/ma6s6iLrQL63icPEJyzLn7oHb8DxVDwYyaN8OftEz7Gjjd1+XPzFDgfmRXO2lzead aTRSDEBjIRW7nPzE/XivKrz/2dP8Amk3+i/I/T8lw/wDtkaf8kI/e/ef6HlPja433cs55Ut nr0q/8PrYiHVNUEYZAqwbj/ASc8flWN4wIuLho4v8AloTj8K7XwPp6WngeykJPn3lzIzD/A GVwB+ua9TJoJ1ISlstfuVzw+I5v2tWK3enzk7fqXvFc4g8PW9uDtMrjj2HNdDYr5502Ij76 qv0GBXHePJQLiztscKpcgfXH9K7XRgWm0grwDt5/4CK8zLpc9enVlvN1H96Z62YWhHFUI7U 40o/dJHlnj2yEHiOVEA3JKykk9fmxXHa7DGI0ZQw29z3r0T4iwxN4quMqNqzuuPX5q4TXmR 7cRpICAwUADpV0H7sTmzOnetUuei+CWZfANurcBb+Tn1+RKr+Pgv2y0I5PlH8Oak8GOT4Ij 5yo1BuM9P3a1D4+IN7aLtH+rJyOvWu7G25sJ6TPIw2mCx686ZxTDoQOatmwvVtFuWtJUhP/ AC0KECuo8N+HGJXVNTh2WyfNHGw5f3I9K7JHS+guYpFzFt27D6Vy1K9RQnWpRvCFuZ9NXay 7svA5NTqShTxU3CdW/JG2uibu+y7dzO8LLv8ACMIHOGYk/wDAq6z4r2hbQtFm28tb59+uK5 Pwsqr4ZkVGyqzOAencV6V8V7VV+HHhy42hXMLEjvnrWKT+qTa6VH+UT6PDySxWHi+tFL7uY +YNUjEFqiJtDO3JP19a1/AoYaheAYyLcg5/3xWVqsYms5W2cq2Qcfqa0/AmW1K7zlcWpOB3 +Za9bLf95p+qPkM3X7mp6HXeMgD4XtDnkSDr9DXnJG3kj2Jr0jxgc+FLYEZ/eL+HWvOhndw Ccdc1wYX/AJef45fmaZ9/Fov/AKdw/ITJyMYJP5VZtgWbaV5PFVwGB6dav2KB76JRnLOox+ IrreibPnqavNJHryAxyadHu2kMi5A5HSuG+Id15mr3RI6ycsen1r0WziSfxDp0Dr8pfoO+O f6V5R8Q7mMaxOQDjdxu/wAK4IL9xh4v+Vv75M/ScVLlqYyS/mivugi58MCimebjDXEYwOvf n6V1HxZ0C20XW7t4ocJMfMAPT5hn8a5fwAoi0QuMc3SnI9l/+vXrXx5th9g0zUkOUnskCkc 4IHNenj6XLh8PU9V+J8/klfmr4nDvqk/ml/w58tTOz3IySFxxxivZfCNw0ml2JbnMWzPXpX jV9G0d3bO7HLDn2r1LwPLnSoFByUmZT7UqUeehXp94S/DU5YVHSxmHqv7NSP4u36nO65C1v r17CBj94SPx5rKAJHy9sEiuk8Yp5fiK428blU5/CuZWQK2McVyYWXPRhLyRw5tS9ljq1PtJ /mTAMfpXe+C4RDpd1eMCd7bF57D/AOua4GFySQRx616nodt5PhmzjwA0g3YHuaVan7apSw/ 88kn6bv8AI9DImqMq2Lf/AC7hJr1asvzO98RzPon7P1vAWAbVLhpGHqoP/wBavl7WZF+wSB GO5pCxHXj0r6f+PbDS/B3hnRolAMdqCTkdeP8A69fKetXIBhtVIJzk47HvVTk6uIqVO7O2q lSwFGn5Nv5u36Gh4NtBNrdvlB+6BlIHtXqmtSi18JS/35yE/M/4VxvgayhMVxdoxabiPaRy o7c10PjWfy7CxslPLEufwGP61ePf+zYegvtzcn6RRGWv2bxmK/kpqK9Zs3tA+fwrZfXv/vV B8cNQS88WXMcjELDFGq+/yDk/4VN4eAHhazyec9u/zVj/ABjt3g8W39tLguY487upBQEEVx 0o3w8f+vk/0PZq1VGXn7Cn+bPKPDukLrniCG0uJGMLE7tpxwBWr418JR+FtV+zWs5uIJFDK w9+etM8BMV8TwI2QjEjntxXd/EC3NzptrM0DCIfut3csDnI/A16NSPLRjVX81n92h87hIxq zq0ZLXl5l6p2f4M8k0+SSJ8McbHDfjXu9pch7HJ6uFYfiM14SSE1GRVGBnAzXsHh+cz6JZu H3EIFJ9COMV62UQVWo6T8pfOLTPFzGtLD0lVj/ei/SUWjF+Msk0niRJG3L5lvCVOOo2CuG8 HNIPFlkvPEmcAY7GvQfjAQ+tWmQRm1hyvT+EV554TkC+LbPAIHm44rycI/3q/xfqe3mWk7/ wB1f+kntHiDP/CHTH0IPH1p+hSNc+E4JOSYDtLemDTddB/4Q6XOOx/WqPgy6eTTb+y37VDB gv1GK8pz9jiZ119is38r2Z9Cl7ZUcL/z9wyj87Nr8jM8bxpJO8wwUcB8jvxyK84uo1EEFxG mAXKnFem+KlJ0eIu2472UZ7V5jNMCsySE/KBsB7EV6E6To1Z0+zZ4+IrRxFKlXX2oq/r1/E 9A8Cy+dphhY58qU59hWL8RLkHxnqBQgqixptB7bRTPB2sWkCzRyXCQxvgvIzAFcdfrxXOeI 9Uh1HxHeXcOTHI2QD6dq68RX9rTo0/5U/zVvwPKw9JUfb1f53G3yTv+NjX8EMJNf27ARjcM dsV6P4nfy/C8cR48xwDjv3rhfh3AHvLmcIMhAucdMmuv8cTBbaxtBnjLH8sVx4z+Hh6f803 L/wABVj0sBJxoYyu/s01H5zl/kjhzyxP5Y70xySQOh9PekJI5LY96XzBuH+FbpnyLJCxDY6 Z6Cp4ju7/hVbkt16elTw9QxJx2xTuSXUywwVGPX1pzQtuP3uvrTIn+UKTkCrjMdx+YdfWky kYtyOhz94dPSnREmOTPdSOlMm+8qg4wBk0+Mg7gMnGfxpB6kJxjABz61esIWnuooVGTI4XH 41RJ3EZUc/hiuh8LW4uPENmh6K+8/gM1lWnyU5S7I7MHRdavCkurS+9nvml2cGoeH5NGlkC RkMQQSOgHU+lcN4wumtGuoUyM/KpXDDGB0I9a7vQFQ217MTG7rbz7I3PBIUdu45FeQ3N7dX QlhlVvMI3uh6ZJ/pmvLxEeSnSpPpFP79f1P0/L5p4rEVou15SS+Xu/oefalI9xd/MM4Gzd9 e9ew6JZNaWmn2TY/cwr8oIOCRkn9a80XT1udWsYFy7T3ATYByRnnAr2KHyzfXNwAwRPlUOM EAccjtwK9WjJUcHXrLpBpestD5ypSdbMqNGWt5pv0iuZ/oedeMZzP4ilTOTEqpn9a9D0V/n 0VwcA7D+grye/ma61G5nJ5eQsPzr1LSmKWGkOOoCD9K5cLS9nWw8O11/5KyaeJ+sLH1f5rP 8A8nVjhfiYxbxncuhbaJ3Jx9a8+1eOSeAyA7ipBIWvQviAzx+IpgwIYsT79a4eZRcW2SSN5 IIA61nR+FHbma/fSSO68ENH/wAIa7jbxffj/qxXUaiujPPHqF0qSvCvy7j8q9+c8V4hZazd 6QHhSSRATkBT1IFWr7Xrq5tsPczMDyfM5FejXVDEU6UaqleF9nZO/d7/AHHjYOviMJOr7Fx tPlvzK7Tj2W33ndz+PbA+ILOK5tJ57ATqJ1jYIzR552Z7+5rt4kt11O/jtQyQLIwjDclVzw D+FfP1pIbq5SS4jUbGBG0cHmvoGBduqXowUPXbuz/+urxFS+V16UVaKSslsveX9XKyyLed4 fETk5SlJ3b3fuv+rbGN4XGNDulJwBcv/SvXvjFGp+Fmh+Tn5FABA6nb1ryPwyuNIvl6gXL1 7P8AEXybr4L6ZIn8JTkn/ZOf5V5lP/c6n/Xz/wBtR7q/37C/9e2vxkj5IuYHWynBmZhnv29 q0fA6qusTt1JtG/8AQhVe6l8y2mQkoNxAPU/Wn+Cy3/CRMoUkG3cH25HJr0su/wB4g/NHzW bxSoTS7Ha+LlJ8J2/f94v9a88z8wHXPYDnNejeLMjwlCyjkSLj9a853HduAO8Hg9Me9ceH0 lVX9+X5jz34sO/+nUPyFYusgRhgIOnetTRYzJrdipHDSrwPrWWSZHLyMXc9Sa3fCqeb4ks0 Y8Byf0rWu+WlJ+T/ACPIwEOfFU495L8z3LwlaPd+L0CRhzFE789vlOD+Zr5++IUnmeI7vDH mQjNfT/wyiT+1NbuXyFhsiN3Xb718seLZBJq8kq9TMxz+PWpnHkVGPaEfyv8AqfX4irzrFP vVf5tfodR4QjEXh1H3EkzH6cAV6/8AFqVbj4X+GjglWhPze4A4ryjwxGW8O2xXP7ySRgPxA /pXpnip11L4LaU7HdJaSSIBnr9a9nNIr+zaEuqa/H/hj57h5t5xVjbRp/gv+CfMms72ltJE G524A79a7rwRMfs1yMEFJlbHpx/9auD1l1G1Cu3a54Hbmup8Bz/v7mLORsVuvof/AK9cuXe 9WUH9pNfehZi+Wm5reLT+5o2/HKBdVgkx/rIsZ9wa4+QE8AGu98dRqbewuOpOV6fQ1wpUE5 HXpXkZe/8AZ4rtdfczq4lilmVSS2lZ/ekya1iaaRIQOXcKMe5r3Pw5pq3nirRdK2/u2lRSB 6Dr/KvIvC9sZ/ENqrL8itvIHtzXuXgmSO38VXGqXBHl6faySjPHzY2j9TXRTkvrTqPanCT+ b91fmdGCpSWWSUVrVqQgvRe8zhfjn4g/tnxlcxRyBooWEUYzjAHFeAXRMussRyFOMkeldz4 t1F77xBdXEn8UjMW9Oa4mzC3OpsyLwWzWGGXuXfU7M2addU47Rsvkj1jwTamPSoSQMzSFz7 gcVV8Z3Ak8QeSORFGF+hPNdToFuLeOGLAUxRAH645rgtWm+1a3cz9d0jfh2rrxuuOhT/59w X3y1PPv7LJ5zW9aq/uhp+Z6L4WG/wAOWMa95cY/4FTP2jrFbXxRaXy/I9xaRF++MLj+lT+D yF0LTsDO2cZHr89a/wC1DGHutFRY9xNr2GO9c1LTCr/r5P8AJHqVverRj3oQ/NngPg1wfEV s+3aC7E4PXivatctU1TwIxz88T7gPUFef1FeK+ChjWoSSuQ5GD+Ve/eH4hf6BqdgXCnyXYZ 74XNe37P2mV1Wt4tM+ewFb2WcUFLaScX8z5r1SFYNShcHBPyn65r0bwVIz6S0XURvj864XX 7Z47i5JB+RsrnjPNdR4Cud01zCMgsgkH4f/AK6WU1eXEwffT7zDN6P7mrDtr9xpfFuCRbuz kDZElpEQG6qMY/KvO/CoU+KbEgkHzhzXp3xaR5RpMgG7zrNOfTGQRXmvhiMP4ssyBx5wOD2 rhwzXtl/i/U9TM4vS/wDKv/SUe1a4ufB9xuPUA/8AjwrmvCE7R675RHE0bA/Uciun1kE+Eb nH93P615/pN39k1m0mHAWQZ+nSvNrU/aSxcF/PI9GpiPq9bLaz6U4HU+LYm/sifChijBufr XkF0SZ/OUhSGz+Fe5eIbVprO5jXkvHlfrXi2rW8iyKzsqyE5ODx+lepVl7VU6/88Yv52s/x R59ei6M62G6U5yXybuvwZlXGyKQ8ZLjJboPb8ap/NgtjBB78Zqa4Zt37wMOfvYz+FMdmlPz yFsYGfYCpPMerZ638NrTGktMc/vpcY+gp/jW4E2uLCCD5KBce55rX8BW/l+HbEMOShc/ia5 nxBMr+Ib5gAw37QfTArLFa4ynTX2Kf4ydz02/Z5NUl/wA/KtvlCNvzMYAsGJx701cgnv6UF sLkHrSghTzWx8ox6hiOO9T27MCflxxVdc7s9PSrAbDZBOR1HrVJCLkS9MHPPNWWEe48jr6V UWQnp1GKuFVJJyKVikY83+sP0oX7wVWGWB6dBRP94YUAkDnvRA2J4xwMmkA0/fx1x3rs/Ac BbVbi4PSGLA9sn/8AXXIScSEAEc9K73wZH5Oh3t0RgyPtB9cD/wCvXHjE5UvZreTS+9n0HD 6SxsastoJyf/bquei6drCxS2Wgx20fnXdtMzTE5ZfM+7gf8Bz75ryy5cpqupxup3JK6YHfB rVs71pfiDBN5nlmKVYVYngBFG0VV8UQG18S388KFBcT5IfsxHNY41qWIn+Hoj67KU44SE+u 79X/AMEreEIPP8b2coIC2ivdZZc42rx+uK7yaX7PoV5dSN1RyT74x/Ouc8HWqudX1GJysdr bpb54w7SNz+imtTxNL9l8KNHnmYqv58murEaZdGn1qTS+S1POpTtmVWvf+FTk/nLRHmLD96 RnI9a9Y0k40rR2IyAEJHrxXlbHLYr1HS3K6Dpci8FVUiqjpi6F+7/9JZ42W3eExf8Ag/8Ab kcl8Ttw1uWVowrN8wX0B6A154ZG8thHujYjIJ6da9K+KuPtschCbngVyBx69PyryyeTZZ+Y Qc7ckVyYde7Y+gzd2r38ipLcmRngXbu+nU96laBUjURlAMfMV+bn0NdL4O8J2etafe6leu+ 2CRIgi8csCc59sV1//CDaVEGAWeIMuPnORmvXjg6sqaqQS12V1d+iPmI4iDqOE3a27s2l6t LQ81UooO1VDDBOB15r3m0bztTnlBSTcqnchyp4FeTar4cfQpZPPIkV/wDVSZ+VhXqGixQwk RQOXiWJQCcjPHNY1YtYLFRas+X9UehgnbNMJJapz/8AbWVdAURWeqw4wVun6dK9f8WPHF8C bVnT5gylSe3BryLRWDprOFxi6f8AlXq3xGmC/AfQ0GNs4BOPYdK82h/uNT/Gv/SUe9N2zDC qP8svwmz5Uv5PKWct91m5Jq54FKf8JDKmThreT5hzjpVDV3DWzAKAucY6Vc8CtH/wkuzB+a 1kC/XAr08BpXh6o+XzZ3pTXkzv/E6k+DfYMv8AOvNTtUnIzXpfiEA+CnDfL868nt81eZNnO Ac8/nXHRVqtZf35fmXncuaOFl/06h+o5fm+Y+vQ103gyM/8JND1+VWP6VzIA3c8DFdd4HQH XmbIbbCcH8qWNdsPN+RyZHDnzGjH+8j3PwjM1r4Z8X3KOVZIAPl645zxXyx4iYNeqgb5i3W vpTSJzaeCPE1w8ZCTJ5IYd/lJ/wAK+Y9X3NexN33ckVviFbEcvZRX3JHuSf8Asbk/tTk/xP S/BpZtE0+MggJuAyOvJ6V1M+ob/BV5pTLkRTeaB3wRj+lc94RUDS7Ahs/uyc9e5q/dFkku4 1OAy7iPof8A69d2YS5qcqPaFN/jL/MwyKChUo4i29WpH74R/wAjxjxLB5byntvxkdqv+BJg mrohP34mUY9qXxOgVXYgncOg/nVHwXOU123VeNz7T261zYGfLVpz7NHHmdLWrT7pnp/i9PO 8Lwzc4idT9c8V58CN4OPm9Sf6V6VrEf2jwbcqMZQbuT6GvMM/veAcD361x0I+zqVqX8s5fm Xnb9qsLiP56UPw0O88D24a/ubo8eXHjPbk/wD1q9Ss4BZ/C/xLrrYzNIlsmfb5j/MV5/4Ng 8rw9LPjBmc/kOK73xnI+lfCLRLJHMZuvMunTPXJwD+VZxf7nEVP5pRgvlq/xse7hKbg8DQX RSqP57fgj5r1KXzri6nlJyA2Mnv61n+FrbztTiUr9+RR+tS6qTFbTMQG3N+GDWn4FtzLqyO RxGpc5+nFd2Fpc84011aR8/jq1pzqvpdnrSP9l0i7uuAVRiM+wryoOWffnk8/WvR/EMi2vh CRXcq8uFUY+9k8j24rzhPmbOOfpWEZ+2xWIxHeTS9FoXm8fYYXB4R7xhd+s3dnrfglt+jaf jkfaRn/AL7Fbn7SwMmq6EnCxm3JBz78/wAq5/wVldFsgTkfaRj2+YV0f7SBtDH4ekhbpARk DnGaxpf7v/3El+SPYqW9pTfehH85Hzx4UKr4gjZMkebxxXvvg1V/tiKJ13LcApj68f1rwHw 08aa3boqnf53zHOR17V7voUr21zYzI20rLwfSvocNP/ZnRe05cv8A5K2vxSPl1T/2n6xHen HmXylFP8GzyXx5oz23iq6sjgEMVwfQVR8DTrb+JIYZBgShoeexI4/WvQPjTb/ZvF39obfLa dBIQvZj1ryRrmfT9Rj1GAb95EigcYNeJhKrg4z7P8j3M4oqVaf95fmj0T4oXIGg6IjKCDAw x7h2rzfwmceKbVgTzIOaveKfFt14pS28y3WGO3jEYC9gP6ms3wsSPEVmBlsygfrW9BfvL95 X+9nFjKsajiou9opfcrM9w1cE+D73/d/rXmQyj7x1HP0r1DUh/wAUnej/AGDXmTgpjLBieo znFc8f96xK/vsM3/3XAv8A6dRPTzL9r0e2uCocyRjr9K8c1+zkg1K6JXkSHHYDNer6FMbjw lBt5MRKn2wa5Xxlp2wtcKuFnj3Lnv2OPxFXQf8AsUF/JKUf1R62Lj7bFyqJfxacJ/NLlf6H l98km5N7fKPeq0Sh3UIMkkD61oXyRgAFWBYjnP6U7RLQXN/brnlpRxjnA5rWOp864+8e+aF CtloqDHMMCj8hmvLbmUy3MspOS7Fj69a9Supls/DF3NgjEZC5+mBXlTDaSccfWspvnx+Imt k1H/wFWOzMf3WWYKg93GU3/wBvO5ERzzn6UZAxjmlYMy4PU96QDaRnjH510nzDHMArLtbcp 74qaL94OeGphKlACec5A/rUqRgHII+vpTETQly2Qo4OOtXDDKWJwv51Whxn39q0DLKCRuXj 3oGjFkwJD8wxgUkYIZZCMFWznNOcq4G373fsKdCu7HrUAgb/AF3QtzXp2gxeR4asImAUO3m t9PvfyFeaKhaUIOXZtoH1r0vUj9i0WRE+XybQxj6thf61hviqS7Xl/wCApv8AM+jyyPLhMT V6tKC/7fkl+VzkdCu2ufFtsuFY3d0Sd3Peux8cWsRtnlgDmYzbjuHt0/LFefaM4/4SjSzu+ TzBn2Oa9Q8WMouHtnb92oMgHp3rzK+k0z7bKknQqReyuVvB1u1r4Hy4O6/v2OSf4UUL/Mmq 3juRkW0s154LkfTiuotrcWuj+H9PXJMVqJn3DHzSEuf0IriPF1z5uuumf9SgT+p/nXsY1fv MNQ/li5fe7HycZOGDxlf+eUYL0jqzkG3AngH0r0/RiW8NabuPYD9TXmEnD8nK+3avTdEOfD OmtnPI/wDQjWa/3qh/i/RnNlf+74v/AK9v80YPxbh267EcFFe3jIOM9ua851J1t9KaMD5nX GfavTPi5J9o162kEh3JbojK3AQjnH05ryjVHa5lUAFyBxz92uShqj6LM7qV3vZfkegfDtpP +EX1Rcfu/tMDdOh2v36V2eta0ukQ2jSQCWOU4de4GK434fGJPDeqKGzIJoDjnph81seOQx0 2wk7biD+VdeY01Uo4VS7z/Q8zKq88MsdUpO0lGDX3statp1lrWi+ZbsGglXIbGdh9fatW1n +0ajJKc8xqOepIAGf0rgvDviJtKlaC5y9pMfmH9w+oru7dbK3je/W6j+zFMhi3AH1pVccoY KthsTrNxtGX8yutH5r8UbYDDQxWOw+PwloxjK9SGi5XZ+9H+6+qWzKOicprfPAumx+VemfE BhcfBDw9sb5EUrgdQ1eXeGblbqDVrhVwkk5Yfka7fxHPPN8JtLyh8oPIme2cj+lclK6wdVP +eP8A6SerHlqY7Czi9OSpb/wJnzfqGZI5Q2QN3Q+oNaHgeNh4rUAAbYJif++arawojQuCeD nGMZq14Cy/iRD03RSn/wAcPFejg3++h6o+WzKPuVE+zPQ9eG/wXKCDwwPH+9XmWQH5IH4dK 9Q14Y8FTnpggjH1FeXvgjg84rCH8ev/AI5BnH8HBv8A6dQ/UA4IzjrXb+Ax/pl3JgfLEozj 3/8ArVwZ3DoPpXoXgEAW1/KRxhV/maxx2tBx72X4oOHF/wAKNOT6Xf3Jnrd1B5PwOvJwOZr lixPTGMV8q37MdT8s/LhiSM9fSvrHxePsn7O1jLEWDSyZYA9RnBr5MumWXVnl53KvGe3rXZ i/97qep1U5Xy6iu92ew+F0KafZLgjbbqefcVqy2jXN3cqoPEDMcenFUtFXCW4xtxboCM/7I rtPCNk2oeLmsUHFxayo2R1+Wqxr5sdVpL/n0vwsz0MqtSymhiZdK7f33ifPHivK3XTKlMYH 61zugyiLVrV92FWVTkdua73x5phttbli2nEZPHoK83tsRzvt5CnPXpznFcmGn7qkc+b0nDF ziz35kWfQr6LqDG+PyryiNWIPyYx1r1nSv39nKnBWSMEenIrza2tTJqa2oyHaXZj8a1xFqe YYntdS+9HDXg62V4GS3tKP3S0PT9GtWi0LT7OPJeQKMDqS3P8AWul+Pkn2G20fSoPlit7YK rdjgAfzqbwnYte+MdKtUUFYpA5+ijP9K43423TnxfcJnepYsFPI5rk+HCUIdZXm/m9PwR9N ypY7ESW1KCgvklf8WzxDXFZIoUxsZsAgHOTXY+BbQLDLOEwxxGDnr/niuP1WQyXUEbgfdyM 9Qa9L8E2wGmwtgAu7N09OK9fBT9lKVZ/YjKX3LQ+QxNN15xoLecox+9q5J45nxBZ2f1fH04 /xrhlyvzZI5rpPF9wZ/EEkWciFFXHoep/nXODCnOCPb1rysvg44aN93r9+pXENZVsyq22i+ Vf9uqx6n4NcDQrZ+m2fn/voV0n7RkEZsfD80IJ3wFVHYEH/AANct4T/AORWhfPSUn9RXTfH difD/hYnDn7OxGO5Lc06T/2aX/X1/kj6CcP3lH/rwvzkfO/h0CLxDCrD/l44+te42pP9nq6 nOxt2fpXh+kvjxPAx5/0kAnFe52K500rk4OcA13Vq3scJGr2qwf5nBlGHWIx06D+1SmvvsW PjFp327wvomtLHlJYdmc9xXhdpj7JJby4Y9QuR/WvoXxQ7X/wY0pV+YW88sMgHVTjKn+dfP 6obe9bHXBGfWuarD2WIq0l0bN5ydfCYfEPdxs/loc9eiRI3zEE8wHpjin+FXZdesjngzKDn vzU+s/vLR5iQSThcdz3qp4ZkYa5aqvyhpVDe4zXRS1cfVHhVLKVvI971L5vCl9n+4TivLGD My8Ef1r1PUV/4pS97koeo+leZEEEjpzWFrYzE/wCNnTm2uEwP/XpfmztfBrM2m38DcopB6e o/+tTfHLK3hDTz8plTzE56gbuP60vgwD7LqGB0C/j1qv40uEXw1FbyID5jMVPfg9PzqaS/d V1/fh+KZ68JfusI31pVV90lY8imiJs2EgPBznuKu+FiF1ywVevnrgkVl37O07r5mdigHH8J 7itHwi23xBZnt5ygZGa7KP8AEj6o+bm78y8me268CfCkuemR/OvMmxubPX869N13H/CH3HT tj8xXmZZsY4yK4qP8av8A45fmd+e608I/+nUCFsg9jg0oXLZpxUqMgAk9DTgQAARk98V2ny 7EUAsM81PEh3AA1VDfPhGJ9vSp0LYLcccc0CLqIqEo2c9/erbR/MfnHWs+MnALNuwcc1dZf mPzHr/d/wDr0mUjJcY2t1xjAqSNtzZwME5wtMkbdyQMY7DFOgHcfhSA2NJtfP8AENpCQTmQ MfoOa6LxldOlsYEGfMkH4BRn+ZFVPCttu19Z+ojhLnPYk4rO8Z3TPqkUW/5VUtgHGCx/wFc 9PWrUn2il/wCBO/5I+rw69nl9OP8APNy+UI/5yMzQBHJ4usY2k2jepJPQYP8An869l8Sadc agba6ij8u3vWjgA6lSW5Gf514v4UzL40tpHXKLIuRgHPIFfVlnpcEfhu1eQvJJZSm5lkI4J AJHt1I/KuWcOapFI97BVeTCzb2ZyV88cniO+8k7ooCIUJ9FAUfyrx7Vbo3Gq3MxIO6RsfSv SzcGLSb6+Jy+1nJb6H+pryR/mlOTjFehiWp5hWa2ioxXyWv4nzOJbhleHg95uU383ZfgQyA Z5z2x716bobAeE9PfHIP/ALMa80IG7JAyO9elaGCPB1qx5wT/ADNZ/wDMTQ/xr9RZX/Axf/ XqX6HPfEJ/t+oZRSTsBLdOcCvPLqBYUUIUDPwdpz+FeheKQq3RDSFmCj5vqOmK841NmVF5z +lcdBaWPpM2+LmfZHe/D4D/AIRrWfn5863OMf7/AHrd8cbR4esj0zIP/Qa5/wCHRD6DrGHJ w0BI9eW5roPG4/4py0OOko/ka9HHfwMK/wC/L8jxMDqsd/17j+Z5vkZIzk9s0jTOE8vccZ5 XPGaa2Vkz2NN6tnsTTPlloej+BjnR74t/fHf2rvdcuR/wpm0jUfMly3B5ycda868BsTZaiO w2/wAjXY6iSvw0lcscLMWU+hGOP1rhj/Arr+/H/wBJZ+hYBc08E+1Op/6UjwzW8+S25yWJx g1e+Hrg+IVO3kwyBcdvkNZ2qSK32k5AxkL65q98NwG8TQAH/llKf/HDXZhNKsPVHgZg7qfo z0vXMN4Hn4PGOP8AgVeVnIJGeM16jrhC+B7kjrwOf94V5Y2527VhDTEYhf8ATyQs4d6GDf8 A06j+o7ADY6ivSfBihPDd1IFHzSn8eBXnEZX5TkkjqPevTPCiMvhIk9GlbH6Uq0eapSh3nH 8xZE+SpWq/y05v8DufibqkVp8GfD2mFw0k8ZdkXsvJz9c18uBjJqr5PLDHWvZviLfzXGhaM rOD5VuEAA4xk8V4os8a66d4CKrAYz6Hmjmc6tST/mZ6WLp+xoUKS6RX46nuVmZItPuG3F5I 7cc9ckLXpHwwn/4qi0vWUhmtuh65Iwa8ij8X6LZbpFvECtxhgciu38CeI7e/8RItlcRPLKh AZThUHUsSfQCvTrUH/aM8VzR9m42vzK/w229TgwuNg8phgOWfteZacrt/Eve/ocN8W1CeNN QhXO6NyoB4BFeMxgrePuPI6j0r1b4t6tZ6j41v5bS7SQvJ94dG9a8uli8u93BtysvHPX615 FBfuz081fNiXfy/I9y8KS+bplo/963XH4cf0rH06yz4/kQL8sUjy4P0/wDr1Z8FT79JsMHO wNGfbB/+vW5ZWfl+J9Tve2xFX8Rz/KpzqbhiOdbzpx++9jp4foLEYSnCW1Ou2/S3MerfCyy efxJf6hwEtYCmcdSxxj8ga+evidfjUfHV2olLosxUY7AGvpHwUX0j4Y63rAbY8xbYT/sjA/ U18lancGfxFPcSNuJJJz3/ABrfFRSxHsltBJfcrGNCrKWFq13/AMvJfm2/1Rj6siHVkUY3L Hlseteu+GrZbewt1wQIolB7c45ryGwjfUvEoBz+8lUdewr2Vn+x6DeXOM4RsD8MCrxMnTy6 q+snGC+bu/wOXK0qma0pP4YKU3/26rL8TzbU7prnVrqfP35Cf1qouHYAock4zTXx1UEE9TU ijqpHBrSEVGKiuh8nVm6k5VH1bf3np3hTA8Kgekjf0rb+Osn/ABTnhWIMAVtSwA92rA8JHd 4WcL2lb+lbfx3yfDnhK7EYDGyAIHI6/wA65KK/2af/AF9f/pKPuZy9+g/+nH5NnguiqX8Sx deLkHt617rp/Nrn3NeA+H58eIomBzmYEZGO9e+WjiKx8w4wrfzozNN5VNL+eP5MnhmSWcQk /wCSf5o6bR40vvBHiTTJEJ8pRdJjsRx/WvnLVJDDfPwSc/LivpTwWSfEV/YMNy3llLGAehO 3j+VfN2vNLbajPEJNrI7bSBnH0ratL2lSFb+eEX87Wf5E1E6VGthn/wAu6kkvR6r8DndZyI 41UDK8nj26UzQB5et2UgIAaVcZ+tMvZvMaNWOwP95iM807Rmi/tG1UrteOdTu6buRwfSt6W kl6nztTVux9Aal83hS929fLP4815gTn6+ten3w/4pO/J5+Q15ccd+DWLVsZiV/fZ1Zo74LA v/p0vzO28D5MF/uOeFP86oeNmT+yLc+XuKO+B6njFW/A5/eXwxwYlPX3NSeMoF/4RezcKFJ mkO89cACoov3MR/ih+TPVpe9Qwf8Agq/mjxGeI5kZyu4fNIBWn4QVX8RWAxwZl4JrOv8AZG zIoPykgg9z61c8JuP+Ehsgx2/vl5HSuqi/fj6o8CXxNep7nrQ3eD7rqcDJ/OvL3OedvB5r1 TV/+RPvMj+A/wA68sPJBIyPSuSmrYnEL+/I7c61w+Cl/wBOojQCdpNP3EAHHK+lMGFPOT3o DbjjofWus+YY1eU4OD296sRkBdzDcajzlOG4XtT0Bx1707iLQ2kKcdOcVZY/OeO9UEJ4C/k asNv3H913pMdylKoBHORiprf5gF7etQuTkAYyQKmgOEZTx24pFLU7jwggjsby725OAgOfTJ /wrkfFTxy61KyMxKYBBwOg/wATXc6LF9i8KQliA0uZDjsP/wBQryfV7l7q/kkbB8x2c7Tnc M9a56X8KU/5pP7opL82z6+vakqNB/Zp3+c22/wSNjwOynxbYedzEJ1DL3IJx/WvrvxJcx2H gb7PbDyUeNl2DneSVG4n86+Vfhjb+f41sNvzMJlds9NoOTX0L4v1q31DTI7aBP8AV3TRF1P DYGT+pFbYGHPjIJ7bv5alYqfs8um1vrb56fqcLr0n2bwlIBwZcL165P8AgK83Yb5Czck967 rxvMEtrKzB6Zcj2AxXD7TuAJIz0rkwsnU56z+3Jv8AE488Xs61PCr/AJdwjH8Lv8yJgGAHA A9K9G0ZD/whkAyed3/oVYOj+FpL+EXl7N9ntuqnGWf39hXYR2Kadof2RJTMqEkMRjIJzS9t CWKoRXScfz7nZl2Ar0sJia9RWTpStqr6rR23s7bnBeIV328TyOzERZL469q811MuVLSD5mP BHcV6p4kiRdHhBdtxRgxz3zkCvLL6MtApYlgM9f4fpRS+J+p2Zkm4Qb7I7n4Y3Eb2mtwCMk eXEysAflIbv6da6vxuf+KYtsf89FH6GuP+FSstn4ibzBtEMRK+v7wV1/jTDeF7fP8Az0X+R rsxv+74b/G/yPNy/X65/wBel/6UeanoM8DtSDknb1xignk8EjNKFJ+bniqPlkjvPAOfs+og nPC/1rtdalhb4RpCobzPtrEnH+yOK5rwvp39kaK11dOfNvFBEYGNo7fjXUX1s0vwrmlZWYC 8B44C4XrXJGLeFrVUvdc42fR2TTPv8IlTr4TDTfvxhNtdVzNON/U+f9YVYraXcAXds5/pV7 4agHxNbHPBST/0Bqy/EMhDSkYJBP41f+G8mzxPZqT1LLn6qRXThtJwfmjwcbrzryZ6nra58 EXOeeAf1FeWlccZ4zXqup/N4KvBjnYf5ivLDgsR6HtWS0xWJX99izSzwuCf/TqP6kkakAY6 4r1DQE8jwbbL/wA9AW/MmvOtJ0+fUtQjtIgNznr2A7k16zZ28MQstGgJbYyJk9+aunF1cXR hFX5XzPyS6seXx9jg8TiJuylFwV+spW0XyOd+KlodPewtmySlqhK4HXbn+orwG/Dead+BIx 59gOlfR3x5lI8XmBABHDCqcDqQo5r55gsp9W1Hy4VLsTsGD1rnw6vd+Z6WcSu4Jfyx/JGU0 khwA5PbGa19N1O7tZS0MjqSOSH5Hbitlfh74iyALaLH/XQVraT8OtWM+LgxRgjAIbdzXqSw dbl1pv7mfOUcRBVFaok/Vf5nNSyiabziHYEZUM3U9zn61XuflvIWDEgjGR34ruvEngnU/C0 yxanCFLoHUKwII68Eda4bUyrSRSJ07YFefFxeiPYxNGpSl7+71PVPAsoOlhd+TFL0x0yBXo Mp2RuygAtgZ9a8q8Bz4S6jyc/I+P0r1UKbi4tbRQS80irj6n/69bYrD+3r4Kb2V7+kXzHbk +M+rYPMYLf3WvWS5fzO68YTtoPwU06xR9k93GJCvTIOW/wr5YuRGt3dTt8hjXGcda+i/j3e LA9jpUbrtggAIB+6AMAV8x387m0lLHMZYL+NcEJOpVnUfVnViYqhgqNNdr/18rF/wVbm51w TsSwiDOT79q9E8Tz+R4USInDTEJjOOOp/lXKeALTCXEuBgssfv6mtvxxN+/s7ToEQyY+vA/ lXXjtYYah3bm/lojycBL2VHG4rtGNNesnd/gcYiqflJ/OpxH0J554NIsZ3YA3MxAAFd/pHh yys7JJ9WiEs78iInhfqPWnOpyuMIpyk9kt2eRg8DLE80m1GEVeUnsl/m+iJ/CX/ACLk4wRi U/yFb3xuVn8DeEGDfKLUg5GO9Nhtra2sJBawrCknz7RwM1qfGGS0HgvwkkyDbJZZIHbnGa5 MNPnwtSVrfvf/AG0+yxeH9hXoUXK/7l69HrofL+hEjxHbKDx5y9frXu9w2zw5eOOdqMa8Rs AF8YRRYwqyqOfrXt0w3eHb4MOPLbofaurGq+Xy/wAcP1PKyTTMbLrTqL8EdD4a1BYfEGh6i CFSR1DZ9G4P868S8d2j6d4yvrd1/wBVdMCD7HpXpWjSs/hmynj4aIdfcGuZ+J1k/wDwkMt5 KAZLxUnyozksM5FYUv8AdaX91zj9zuvzPTxcfaVq019uNOp98eV/ijyi5WOZXeNFOwkkA9/ r3FQaW5Gp2zkZ/eqc+nIqa6gljEuF+Vh16/pUej86xAqgcSLgZ5PNddPRo+VqLWzR9CXRz4 Uvs4/1bfyry8b3QlELY5OBnFepSoJPDV6pOP3bds9q8ximkhBVZGCSD5lBwCPeon/v2JX97 9DozFf8J+Bf/Tv9Wdb4HYederj5TGD+Oau+Mxu8C2jEkhbqTP5LVHwQf9MvV/6ZD+da/jCI P8M04beNQKjA4+4Kzp/DifWn+p6tD+Bg7/y1v0PA9S+cNiRWKnnHp2qXw1xrVmxJAE6dPrV a8VjdtGxwACPXFXPDigavZ4Y/65DkD3rpp6SXqfPyXNJr1PfdUyPCd5kDPlkjI968qc889R XqepEt4TvTnkoa8scAEHANc8f97xP+Nndm/wDumB/69RIxwTlvwpcqFyOT6GjA3c9hmlB+c Nk5HNdSPlwH3QDyDT26YHX60gBJ5GO9SRlApIwSO2KLACLjDYz2qcqSSdq/nUe88/kasmbn 7h/Kkx2M+UHeCw7D8KlgRnZUTOSQPzpZR85461f0K3FxrlnEVJBkBOPbmsqkuSDk+h04al7 WtGmurS+9npUtmn9mSWxkSP7PZOdzd/lwB+deGX0Mgu8LtVQu3PTGBzXsviW4MelyRQuFmu 7gQZ/2QpJH5kV5fqMRjvJ04cg4JIzk9KyheNKlB9Ip/wDgXvfqfX4tKpiK047c3L8opR/Q7 X4KNb2vjn+0LiF54ooJMKoztYjAPvXpWrReXqNhasV8wq1xLt/vOxOPwAFcD8FkkbxFMIRg +S8uD0wi5H64r0fW1P8AwnF/GBlYCI+eoIGD+ua6aU/ZU6tf+WD+96I51T+sVKGF/mnG/ot X+R554slFz4g8gkARxgEnsetV9E0STVNRRGGbeI5lYdMen41aFhd6/r95Lbx/uvMK+YeFUD jr+Fdnb6e9npUtjpNq05hjMkzY4HqSa8yipOlGhTdnbV/yrq3/AJdWb1aCrYyrjq6vDmdl1 m+kV+r6Ir3XmTK/2aI/ZrbarbR8q54H06VbuR/xLto+YYFcr4TvXul8TebJ5jbITnOMYk7C uskG6yAHBwMV6+IdJRwSoq0Yzt67avzY8v8AbVKmYTryvKVK/kviVl5I4zxrCLTSrHaQVZC 5A7HNeQ6vIIwYt3zY6HoB7V9CfFPTjZaTpEDJ5Ya38wHHr/8AXr541xR5/mYPyjBPY151P4 5X7m+Z/wAOnJfyo7n4V8ad4hGesEf4YkFdZ4wCnwnEScESJj9a5P4WELaa6gIw9qpHviRa6 3xdhvCkI/6aJ/WuvGr/AGWg/wDp4/yPNy5/vMXH/pz/AO3HmuCB8rda6Tw1ob6leLcSo32K E7nY8ZPZf8adoXhS81B1uLtTa2X3iWGGb6D+tdFrGsW2k6aLDTYh8q4WNePxJrnbliG6VF2 X2pdIr9X2RjhMHHDKOKxi/wAMOs3+kV1bLktyl/qU1pDIC1vCZyvYKCB/X9K7xYFn+BmrFR tZJQSfxFeH/D+6muvEmtNO7u8lg+WJ6kMp/KvoDSUkl+B+uwhPMVnBznlMYJIr28TKLyrkp q0YysvS3Xz7nPl7qTzyNarK856vt8VtPJLRHyX4kj2kkZxk5UfzrR+HKtH4o07jb+9zxz1B pniOMeQ+PmZTnI44qx8OkI8XaUgyuZf4foa8nDv3o+qOrGxanNep6jegP4NvwRnEbGvKUUE ngk16zcDPhG/CnPyMP0rl/D/hd5it/qkZitFG5UbgyH39v51jiKsaWMxLl/Pt1fodNTB1Mb hMDGkv+Xer6JJ7t9EjU8J2C6do7anONs9yMICOQvb866bwRJHq/iG0uEkBVNRSAgfxcAk/0 riPGfiQwWzWFmcTsMDaP9UvqfQntXU/BDLRWLdQmq4Jbnjy816uCU8EpKelSabl5KztH5bv zPOxsqOMcKNG7pUrKPTmba5p/PZeRn/tAzyr4+1AuDGyx7Ag9McH8a8o+H8f/FSWzbckMx4 9lJrvPjPKl5401I28jy5bCvI2S2K5H4dRga6GfgpFIfx215+A96cF5/qehncXCck+kV+SPV klgtNJmvpofNWIFiMDJqXS9Tt9Tspby1t/IMDYG7Gc9e1UdXYReCrtgOq/zIrP8EOXsb+LO eVbH4GuPFVZrGVcRzP3and2tddD2MEoqjhcDyq06Lb0V22nre1zvfirptvffDfw7rluv3ka Nx3B9/1r5b1PdEo3DCByBgelfVGtpJefBq335Zba5kABPTjNfMuuxeX5nHJkJ6dq6ZrkxNS HZs4K6c8tw9ZvWxveBp8apJCHA3wk49SMGvavDE8cni3R5ZBlIpFZs+3NeEeDJQniW1Dnb5 iMuc46g4r6C8EWAunvr11DfZLfKezE9fyB/Ovbi4LL5VX8UW0v+3kkfOUFOeZxwy+CpyuX/ bruvxOd+LN6bzVprsuGzzyO1eI6mmI7aFTwxMh9zXonjjUJLu+nQ4UFjjnnrXm12ztqnl5L FQFXPua+awsfdufZZ7OKqqC2SS+49O8AWMYsLXzZDEs0hdmI+6PU+tUvFxi/4S+7iSYXEMR EauvG4Ae9dXoNr9ntlXoI4wu0DHasy08NGbUZtU1k7UaQusJbLNzxn29q3x9WMMwUW78kFF Jatt66HmYTBVsRlKcNFUqSk29IqMfdTbK3hfQ9ijWb1BsXmFCOv+1XQwGDUoNRu49VtTcWD oslmX/e4buB6DjP1qLU7ovptzMknkwW643AdD2Uep/lXm/g2QTeJrm43FjsZQWOSxyM8969 jKo/V8SnUs6smk+vIv5V59zx84tUwSpYe6oRu09nUkt5W/lX2T2Ebv7PDBf4OtL8Zin/AAr nwRcsBn7NJGxHYbuKeJnGleVn5CN5x3OPWr3xnhii+EXhEqd7qrZ3cYJFeFhX/s1X/r7+h9 dmV3isMv8Apy/yPmfTEJ8Uwu+fvLk4yete2yYPh69I67G/lXjCYg1i2uRjDANkcHg817RAR c6PdIDw8ZP5iuvFO+XVPKUH+LPIydWzWmu8Ki/C5keD5nn0e8tO8bbh+P8A+quh+JWnx3fw +8N61Co85I3t5GBxgoeM/ga4rwbceTrbW7HieMqR0yRzXo10Y9R+GGu6LKoMlnIt5AepXna w+mCKzpxvCvT/AJXGa9Ho/wBDehV56eFqd1Ok/Ve9H8z5yez8xJZAQxwd2cZrM0dB/bEZJH Dg8fUV0oiWK9eNlxuUqST3rmrIJBq+xcnDYBz15rWnK2p49eFpI+iNn/Ehu1Gf9Ww/SvJzw V3HkV6vppFzo8q54eL+a15S6tvbPUEg8UqmmYYleaf3ovHq+VYGXaMl90jrfAwP227G3kxA /rXV+IrczfCm6dQxdL0EewK8muV8C5GoXX/XH+tei3flH4M6+kg+YTxMvGcckVNP4MV60/1 PTwtvY4G//T1ffY+Wb1QlzL1J5wPStHwujDWbSTC8TJ0+tN1y3MEfm4H73kgDBX61N4dYnU LZhGFCypgY4HNaxdrHjRj+9se36hg+FL7jojV5WcEgZyMd69Uuxu8LX2f+ebcV5ZkFxjp79 6yX++Yn/GzbN/8AcsC/+na/Mb1bZ1OfpTjlQMryTSHjJwM56044CjkkdeRXQj5h7iYw3G4n pzUiksSCCOKXqqvnIxk8U0LnGeAOaq4hy8ZXPNTkLk/u8/jVdsovANOIbJ6/nS3AY5bOCCK 6jwVbGXWWnZflgjJ/E8VzMnmF/nznAHNd54KhKaRqFwwA3EKG78D/AOvXFjLulyR3lZfe7H 0WQQTx0Jy2jeT/AO3U2VdS1CM+I7a3klC7UmdQRwSynn2PAx9a4qebdI5AA3dO+RU+rXp/4 SW6uFyRF8gI6jjH9TWXZ7kn5d3Xjj1JNdOKS9tLl2WnyWh2YKq5UYuW71fq9X+Z7X8DrIQa te3zQtJHBbjdjnYpcZyPfGK07zVFj1K7u7w7XuZWlBJHILGsXwjqt1obWtpZyvBb6i3k3rK OXjIxtzj3zWJ4zc2vjO4W0k3eSoILgfMpHYfU1zwxNOVKdCpC6lbrbY9erl9ejiKWIoTUXH yvutd+qPafCXhebxDbJf3tzFpmkhsbyQrP3wBWZ8T/ABno+h+HG8L+DbfbEcrc3LDDSHvyO v1rkNM8Q6jc+HFtpZX2xn5VY8e5xXJ69ch4jDcZE7E8DnNc3t+ZexpxUY9l19er+Z6tTLVT Txdao6k7aX6fLb5JJD/hxIrw+IlbG5raNhnk/wCtHSvRG/5BykjOFFedfDqFhceIE3soSzX 5R/F+9Xg/Su+lf/QreIkBpdqgfjXrVYOdLCpf8/Pw0b/I+ay6sqVXGOe3sn+bX6nUfGyKIe AvD9wnDBQvI6grXy9rUAktt4yc9hyBX0V8b9ZimsNG0qJ1byIBuA5AIGK8BaRDDJH5K7hnL Hv9K8+MuacprudNWEo4enTqb2/Uv/DCQJNq0e9AxtCBuOCf3i9K9IfVtNiskWcRu0Y3Ycgg Y718/wAxubW4Z7OTYCcYHJq7pmvahaGeOIKxuV8p8rk4z0GenNd9SVOrh1Qqw5kndata7dD xsNVrYbEutRqcrkuV+6npe+l+p6bqnis3SPHaTcDqwGMD2rhdW1Bpbd/KlLqcjzCfvc9fyr Ihe9ubpkQEZyAF4GKmurZILUs75YDlTyfasJSbtBJKK2S2X9d9zs59HO7lN7ybu3/l6I6H4 ZSuuvyp03Ws68jORtzivpXQ5dnwQ13B+YuVB+oFfNHw6ljt/EKvMyIrW8y5bjkqQK9xXxJa 2XwhurLcDJNO2wgg5HTNdlerGOWyhfVy/Q5srw86mbU5pe7FXb8ro8G1wB7aRSM5PPHaoPB M0dr4l02XzQFjuBknjHanalMHZvMcgA/jmuUad4J3ZGIXP+RXDRvGz7G2OlGdSXnc9+h1ux sbVllmiA3ZzvGK5TX/AB2pVo7NgWHAYjofYd/qa8uS+uBuZpThuvPIP4VG8s0kpkdgwX/OK 7Z1Ie2liKVNRnLd6t/K+3yOGM6zw0MJWquVOOijol87av5jtTvrm4ld3mky3zEFskn3r339 n5kNqkbyMG+0mTceQW2EAe1fO8sStgRsx3c812fgzxXf+FUmNkSruNisOTyc8flXLNy5Xbd 3/E3wsYuvHmdo6HT/ABGlgm8aahFayB4o3Y8d8VkfD5c6pNIBgiCRsfUgVkz3xuNQe5kk/e SnLbuSD9K1PCF1FpviER3DbYplaEt6FuQfzxVZelSqU3LozfOqjxPtJQ6noXiFingxwBw5U cfX/wCtWP4DkIvbuDAw0Yb06H/69dFc2Y1bQ5dLc+XOnK59RVDw5okujCa/v8JK48tI8847 mvNxdOUalfDtfvJTbS73ejR7WEfPUwWPg/3MKaUn0jypqSfnr8z062ijl+CmvoVG+GbcMno SO35V8sa2jusoQ53PsPzYr6T1jUI/D3wYuHuiEl1WbdCjcb1HGR7da+Z9adTppALGaVyzdu K7675sZUa2v+PU85ytltOL63a9NEhPD06Qa1YEYHlzhTIDjIzjj2r6s+FEPm/8JBCdpZoNo Un73B/+vXx3p0jxT5znHzA19IfC7xbFY6ha35kCpInlXAPSNvU/z/GvQp03Ww1WhHfSSXe2 /wCB4dOssPiqWIlotYt9r7fied+K1aPXGR02lZSG/A81yWovHa+KVu3XMUjJMMcZA7V6j8W tENj4nmmjjPkzsZkYdCrc8eteO6souQh3FZIhs5zyBXkYdNJeR9JnP8WUukrNHpUnj7RrKP cLmVt/zbRH82feqTeNxqE/7sMsSjJy3zN7e1eSyCQMNrknpmr9qk6bcFiWwcKea9OriJzk6 iSjJ7tLV/Pc+bw6UFGjNylCO0W24r5bfgdvr3ia5u7UWynYvJ+U4Cj0A/rUfgQqNTbGc+U2 TnryK5zzLaKJ3nYyTMpCqOi/U+tdN4DOdQlIAyYT/OjLIcuIhbubZxiZ16M23svuR6+haS1 toYwWaUqoArT/AGgNRhj8NaBofmIJIIdzR8ZBPT9Kr+GfJu/E1kjyCOC2UzSs3ACqMn8e1e bfFfxHH4g8T3d/tzAJAqIrcgDjH6Vx1qPsKccM/icpTfzei+6x7scRHF1J42LvCEI04vu7a v8AFr5HnF5G1vdwSMSVZcD/AGT3FezeF7pbrSYGJ4liAwfbivItYubd9Mt4kOJV+frkiut8 BazEYhp7yYmU74gTjPqBXRSpKvSqYZ6c6svVar8Tx1iHg8VSxcNfZtN/4XpL8GSFX0XxKCR kQTZwR1H/AOqvUtNmgTU4pJCDZ3qGFz22sMf/AF/wrl/EWjf2nbLqVmm6dRh0HVh/iKk8OX a3ujtp75We14AI5x2/wryqGIVKrGpV0+xUXZPr8nqe79Ta9rhaLup2q0X0co6pLza0Z5v4q 06bSdfudPljKvBMyBiPvelcMytbaiC4K7Tn2Jr6A8f6Vba1pFl4jijP2qDFvfccnAwrfiP5 V4NqrSS6lKd+7acAkdh0rvVOVOTpy3Wn9ep4+NlGpy4iG0tV+q+T0PcvBt4LnRLcsc5Tafq K43U7T7Jq1zAQflc49gelP+G+qMI5bRzl0/eKD6dD/Suu8RaFLf6jaTWcY/fjbI3Zcdz+FR jZKlXhiG/dqRs/KUf80bYejLG5bPC01edKfMl3jU7ekjM8EA/2nck8jysZ/GvSrhoo/hPrf mFQqhCS3rv4/GuTLad4d037Mkipk/vJG6s1Q+NPE9hD4Lt9AsZ/MR3E9zKBty2OEHrj19aV NSjRqTkre1cbLrZdX2v0OyCVKdHDxlf2Cm5vpzSt7q7tW1seQ+JBucIdxO0tx0PvVbQWj+1 W3zY2yKfyNalydJvYGL3B8xhj5zypA61z8IW0lRw5ZQ3ykDrVx2PIm7T5j3+RWm8O3kUY3y MjYA78V5g6bGGRgA8iur8JeKIrtEtHcrdgbcPx5oHp71c8RaHDcWz6pYRlZB80sfr7j3pYj 9ziZ194VHe/Zvo+3k+p0ui8fgKVGD/e0YtW/min8UX1a6rdfnw3T6dgKjOSuRwP51KMqfu4 NNKkk88da2R8k0SIQ0Ywen3qcPXt6imAkKcqCDUscb+S8mSUUhS3pnpTRJCz9MLn0zSl8MR 8/wCdNkKsCoU+1KZJASM/pSAc2BwUyTg5z0r0rRE+yeDEZBzNlj/n8K83kxknjn0rufD/AI i0w6Mmn6k5haAfK/UEfh3rnqNQqUqkk3GMk3bV6eXqfQZTOFq9JyUZTg4pvRXdt300uecyW 9zLJM7QudzHO1Tyc1b0+wulKb4pSu4YDIe4/lXqKXPhtmb/AImI5XcM5/wq3HeeHATm/HA9 Tz+lXKvgnu5/+Af8E9ClhsTDaVL/AMGf8AzPCWhX99qqQnchxuVmGBuGDtH1FZnjWzvrb4h XctrZPJGm1du0kAHnHNd5pGp+HYdRhZdRwQc9/T6VL4p1HQjrpNzfuZSgBY55/HFZJ4JPmv Nr/B/wT0KuKxc0qalSVtf4l/8A205aAXLWSpbQOnybSm3BB/HrXNano+qTXPnLBNJjk8da7 mPVvDIH/H2xOf7rf4U8a14ZBx9pY8f3GojLAxd4qp/4Cv8AM0r4zG14ck6lFf8Ab7/+ROW8 C6fc6UdcN0jRNcWypHv4yd4JA98Cr11fan9pi8m1mKQtwzAc49K121rwwQM3Dn/gLUxtc8L r/wAtZPwRq9L+0sLGh7BQqevKr66dzwPqFX6wsR7ejotueVtHdX011OV10a3q7+dLazNL0B 4x7Vysnh3XWV0W0fLYHJHPrXqJ8QeGAQTJIO/3Gpn/AAkXhkDgyH/gB/xrijiMFHSNOp9y/ wAzvrRxNZ3niaP3y/yPJV8I687Ox0/74zywG0+tT/8ACHavjzI7JhKF243AAn+919K9RXxL 4ZIP7uTPoU/+vTH8UeHVxi3mI/3B/jV/W8J/z6qf+S/5nH9Vl1xNL/yb/I86tfCeswP5gt3 ViMYZ1/Sqs/g3WbiZmkgZi3dpAK9OHijw+R/x6T8f7A/xpD4q8PrjFlMT1I2j/Gj61hd1Rq f+Slug2uV4qlb0n/kecWnhXxFbv+6t40BB3FpBnHpXSDSNefTltpfKYL0RZeK6M+LtDxhdO nP0Uf40v/CXaRjI0ucj2Vah4nDS3w8/via0oyot8mNpq/8AdmcJc+DdZklWRBCoXP8AHnk1 mnwBrRKjNuB6M2f6V6afFmnMgxpFwwHbaKYfFdlnK6Hcn6L/APWrRYuhb/d5/wDgUTnqYaE 3d4yH/gEzzaLwBq0UgdZ7dSOc5zj6VYn8BX0reYJLZXzyoyAfrXoI8VQYyNBuf++P/rUDxK mfl8OXRz6Jn+lH1yj/ANA0/wDwKIlhaSVnjIf+AT/zPPX+HtyygCeFSRhskkZ9sDpSxfD67 iyVu4lIHy7Sev5V6GfEU2CE8MXhPTiM/wDxNKuuXpPy+Fb76eU3/wATR9cp/wDQLL/wNf5F LDUF/wAxsf8AwXL/ADOGi8E3Mfz+fbZ/2snB9abL4M1Fpd4vId/Qk55r0D+2tWc5Hg+/Pb/ Uv/8AE0v9q62R8vgzUT/2wf8A+JqfrcP+gWX/AIGv8inRoNa41f8AgqX+ZnaUuoW9p5eoz/ aLpGASVM/Mv+1nqferurpd3WIop/s543HGTj2qQ6h4jK7ovBOohveCT/4mkt7vxiUIuPBl/ K2eCtrIv4fdrR5hN1I1FhvhTjrP3tbbO3T9RRo4KNGdB4x++4y0p+7eN9431vp92pk6/a6t 4htLa1vL9GS2QRxZU/KB7VyNx8O7ufk6lGeevlk16WZ/GbL+78Bajn3tpD/7LS/8V+3CeBr 9f+3WX/CslilH4cJb/uJ/wCqyw9V3qY1v0pf8E8wT4ash3R6mWGf4oSP610GgeF77QbiWSS 9MkUigNH5fDY6HPY+9dgsPxFJ48EX5H/XpLTmh+J8kaxf8IVflF6D7JJxW0MfOElOOGSa/v v8AyOSWGwMo8ksVJp/9O1/mZmsJe61pUGnXE2Y7bPlFkyyj0z6e1ce/gBZCTJqEpGMcR/8A 169AGn/E4vz4IvuD0+yuM1N/ZnxPblPAt2PrC3+NKeOlOTm8Krv++/8AI3UMIqcaf1ydoqy vTW33nmo+HNqT/wAfczH18virA+H8IQKLiUsO/ldq9DGi/FVnDL4LuFGOQYe/505dA+K27/ kTZQPdQP8A2ao+uVP+gWP/AIGxKngF/wAxVT/wXH/M8zPw1hBJ+1zjn/nlWpoXhM6JNPLFL LceYoXDR4285rtz4d+LOP8AkVGX67P/AIqk/wCEZ+K5wf8AhGUB/wB+MfzetKeYV6clOGGi mv7zMp4fLZxcZYmpZ/3I/wCZzcujXM959qW4uYyF2hEGABWVc+Bbe7m82aW5bJ5+Uc13B8M /FY9dChX6ywj/ANnoHhf4p8btLs1+txAMf+P1M8fXqTdSWHhd/wB6RpThltOmqUcRV5V05Y HAf8K4snUK8l5tzz0/wpIfhxZW0ivBJexuG3K4Iyp/KvQh4X+J5+9a6cv1vLf/AOLpD4U+J R6jS1+t7bf/ABVL67iFth6f3yJdPK3vWrfdAoQQ3sKJtVyRgEt1b3NV9Xki0a6tdZRTHMzi OVF/5aLjnPuPWtX/AIRL4jk83WkoMdTqNsP/AGas67+G/jG+lEl9qWjyuOhfVoOPoN1ceLV bHVY1K0Ixto+W92uzudmHzLDZfh50cG6km3dc/LaLvukuv4E91bDUbB/s0hltLtRnY2M1zL fD/SpJNz2Lse+ZeprprTwB4vsFKW+vaJAp52/2tDgfhmrLeEfGpPPinQFH/YVhrohiMXSio csJ20Tkney2vbsY1cRluJk6lRVIN6tRlHlu92rq6vuc3p3hC00u5FzZWbRSKpXJkzuB65rp raKUWpV/lYdOajXwl4wXr4x8PD66rFVefwR4jnKm48b+HvlOR/xNkHP4CsMZPFYyiqE1CKT von/mdOXZhl2W13iaCqyla1pSjaz9EUrvQFv5Ea6t/O2ZwC3Az3qlP4QtJUEc1m21ei+acf zrfTwn4jjTy/8AhPvDY9M6mp/9lqN/CGttgzfETw6D/wBhP/Ba65Y7GzfNKFO/o/8AM4FLK YRtD21u3PH/ACME+CNMLD/iXJkDqXNC+BdLcj/iWx8dPnNbTeDtS/i+I/h4Y/6iLH/2Wmr4 OuMkn4meHxn0vpP/AIml9cxnamv+3f8AgkueV/yVX/3EX6IoReC7CNxLHp8MbRkMHDEEGtj yfsNpcPdOoi2Ekk8YxVdvBxK7W+KHh/j/AKe5j/7JUE3gq0lXFx8TfD0ijs08zf8AslYYip i8TTdGpKCi7XtGz0d+504XH4DB1FiMPRm5xvbmqNrVW2seXuv7xjjgnIHpSbBnnNdD4j0K1 0a6iitNfsNZR0LNJYl9sZz0O4Dn6Vz2QvGTzXQj5iV7u5KCGJJwFJ7UDAjYAcA8n1phb5hn mnK/yEYxnnNVYzI9o3ZPP17VIWO48n8qjOPnO3GOuaRnO4/WjYCSTl+M4xxitnw9C0muWcU Om/2yzSD/AEEhsTnH3fl5/KshyUOFHbPNdz8IWC/Frw16/bF/kaFqx3sd3b6RqJ+Y/AyMHb 0xc/l96rKaPq24D/hRcGPUpcn/ANmr6yQn1qXJ9az5jqUfM+W9M0rW0vos/BG1ij3YZvKnJ A/F6v8AiHSfEkuqo9l8HLC6UxKC0ls52n0zvr6YXPrTT96i5XLqfLaaF422jZ8F9HX/AHrM n+b1MugfEM/c+EegoPQ2K/1evp8DNLgUrj5T5jHh34mk/J8LPDqfWxi/q9P/AOEc+K2Pk+H Hhxf+3GD/AOKr6ZxxilouLlR8zr4a+L/8PgTw6n/blbf41IPDHxnJ+Twp4ejHtZ2or6UpMD GKdw5T5vHhT42kgjQ/D6fS1tR/7LTh4S+ORYf6DoSjHa3tf/ia+jQOTRt9KLj5UfOh8I/HT HEehr7eTbf/ABFU5tA+NVpOEudV8N279dkptUOP++K+lyMV4n8Yvhz4fuPDHiPxrctdT6wk SvEzS4SIAhQoUdsUuYXJfY47+x/jEWwfFfhlPpPbf/EVLdeG/jTYlFvvGWg2JcZUSzQR7h6 jKVQ+B3w68L+L9Bv9T1q3lku7O8RYnjlKhQAGwR0PNbfxj028+IXxFtvB2jKm/RtPlu5W25 +cjITPvhR+NVs7ERV1cS28GfHG9tkuLPxnpU0TcB4ZUZT9CI8VQudD+LVjcSW998UdCtJ04 aOW9jRl+oKVofs1eKS1pqXgy8crLbsbm3VuCATh1/A4P4muO/aBgiHxpt2Ma/vLa33cfe+Y jmh6OwlrFvsbU2j/ABTtpDFd/F7QoJCAdr36qcEZBxsq3p3hX4tazI8Wl/FnTL2SNQzrbXu 8qPU4WuR+PkVrB8W7KSSJRAbG2LgLwVGQf0r3P4ezfDl4L3Xfh7ozRGMLb3YSNoyRjdnDHn 60m0k2yormlyI8wXQ/iI2ojTv+F2aULxn8oQC/bfvzjbjHXPatLUPh78WdJsZNQ1b4uQ2Vn FjfNLdSqq5OBk4ryHx6s1z4y1nxfpzbYv7VIVl+Vo26rx+HWvUviX4zufHvw/8ACXh7SkP9 o6x/pF3ER90xKcg+24E/hUKalFSRrOjKE3CS2G2PhLxxq1tdXGn/AButruGzTfcSQXcziJf U46Umj+D/ABf4iu5LTRvjlb6hPGu9o4LuZmC+uM1B8DdatvDMniWwuttys9vDJFBA3mGd+V IXjk8/hXmMMPiLwpqZ8deHmdbK0v2gW5jHyq/UxuPQg49DShVhOXKn0uXVwtWlBzktnb9dD 1fW/Ani7w20DeIvjQ1n52fKV5Z8y46heeTWJaaLdX2qLprfHRobt5BEkMzzqzMegHzV0Xjn xvp/xG+HPhbU9PiH2+DV4lurLI3RPtJI/wB044NUvjH8NbuLw4vjyys1s7uOYyXdtCc+VEx BRvqp649faplNqqodOppGlTeGlUtrpb8bq3lp/ViXXfhxq3hqS1j8Q/Geaye7JWAP558wjG QMN15FXdN+Emr6xd3trYfFu6upbCQRXIQTYjfGduS+M+wpnw7u9Y+L/i7SNU8QRAaf4WtlX I58+5PRznvwD+Fe+eH9AsvDekrptgrFC7SySSHc8rscs7HuSa2ehxxSkeBa78Hb/wAO6XLq +t/Fi9tLGMgPKY5mC54GcOazvDHw2sfF8lxH4f8AjFdahJbAGRUjlUqD0PzMOK7z486sJ7D Q/A8VzHbya3dqZ5JGCrHCp6knoM/yrx3wpqNv8Lfj4bO31KO70eSX7K88cgdXhkxtYkcZBx n6GhO4Sjy7HbeIvg7H4Y0g6tr3xQ1G1slYI0ogkcKT0zh+KqeF/hRonjS2uLjQPinf30ds4 SXELqVJGRwzZr0n4+zkfCiS0RhvvryCFffnP9K8U+Ges3Pwp+L11ofiCXybScG3uWJwo43I 49v8aFre4p2jayLWv+BvAvhjXpdF1z4p6nHfxhWeJLN327hkchutWvE3ww8GeD4rGbxF4/1 u3S/TfAwsiwYcEg4PB5HFeaeMhqWs30/j66B+z6xfzpB6gJjH4YIH4V6l8dL0an8L/h7f53 edDuJ9/LXNFrK4tOZpbWOcsfDnwhvr+K0/4WbrETSkKHnsyiZPTLE8fWtXxZ8OPhv4K1GCw 8QeMteSW4iE0TRWiyK69Mgg1yPiptU1Dwn4Ml1fw42jaNBbC2TVI0EhuVJyWwMdugNdD8cn 0u7t/Ar6Pfi6086V5UNzIcblDAZb0Pr6U7Ep/lcv+FPhz8MvGGsf2RpHijxFJdeUZgJrRYl KjHQn61iXOjfBezv57G51zxW9zbyNHJGtohKspwR+lfRPwz1zU9YsILXVPB8mjLY2kS295I QwulIwWQ46YAP4184aP4h0/wAI/tBatrupW81xaW11eB44Y97HO4dOmM96PtWKVuXmOr8F/ Dr4PeObqWz0XxNrX2yNd5t7hEjcr3I4wfzrv1/Zu8E99S1U/wDA0/8Aia4P4FaCPEfxJ1Hx 3bzwWNtazSsLCNsuPMzgY7KAevqK+pqHdDgk7ni4/Zv8C977VW+sqf8AxNSD9nLwF3udVP8 A22X/AOJr2SipuzTkR4//AMM6fD/vJqZ/7br/APE05f2d/h6D/wAxI/W4H/xNevUUXYuVHk g/Z5+HXeLUf/An/wCtT/8Ahnz4dd7fUD/29H/CvWKKLsfKjykfs/8Aw4HWzvj9bo/4U/8A4 UH8N85On3Z/7emr1OkAAGFGKLsOVHl4+A3w2HXSrk/W6epF+BXw0X/mCyn63L/416ZR3oux 2R5v/wAKP+Gmf+QC/wD4Eyf404fBH4ZYA/4R7P8A28Sf416MBjpSYx06UXYWR8efH7wZ4d8 Iavo0Hh3T/sUdxbu8gDs25g2AeSa8MfAJOe+TX0p+1MANZ8Osf+faUf8Ajwr5rZsSYOGqo3 aOetpLQY2NmEUAD+VKrBlOeGHrTGJAwRtyaRQ+ASTitDAk+ZV35Uhs8CgnJJpm1jljnPTNN IfcenX0o0AtTkhwQc5AGa7T4VPs+LHhonB/02McVwzkbxnOcCt/wdqkmjeMNI1W3tJL2e1u VkS2j+9KQeFGPWktynsfooh5qWvBoPjj4mfGfhdqYPcfvP8A4irB+Nvi5vufCrUz+En/AMR WVjq5ke5jrxQT8xrxKL4xeNpQrL8LNQGTjkSf/EVNqHxU8fW8wW1+GF3OCoJOJOD6fdosw5 ke0Dg0uRXhP/C2Pik5/d/CW5x7+Z/hTv8AhaHxcb7vwpdf97zKLD5ke60V4V/wsz4xHG34X Kv1L/41G3xK+NB4X4bW6/Un+rUhJo95zSE8YrwU/ET42nP/ABQdin+84/8Ai6jb4gfHAg48 I6ShHrKv/wAcp8rHzo99BxSkg18+/wDCefHI9fD+hp9Z4x/7VqM+O/jl/wBAzw6n1uYR/wC 1aLMOdH0NkYxXC/FxkX4QeIt5A3W+1R6ksMCvL28dfHL/AJ4eGE+t1B/8cqF/G/xudcSP4T C+jXduR/6MpWGpon/Z41S00jwX4nm1FzCtrKtzIHBB2bOoHfkY+tQ/D7wRa/Eq48QeMte1D UrK5u71lSK0nMLKnUbuMnsB9KrN41+M6ggah4Pizwf9Ktv/AIqm/wDCb/GUcf8ACReD4R/1 92w/rVt3dzJOyscjqWmz/Cf48RT6Il5e2FpIjsQjSM0bj50YgcnBP6V0/i3w9qvxU+OEU2l 6fdx6FAsMT6g0JVAqjcSN2MnJxgUreOPjJnjxl4PT/t7tqb/wm/xgbr8QPB64/wCny3/wpL pfoN21t1M749WN1N8VrOS0sLq7it7OAMYYWcDDE4yBjOK9M/4WnZ6lYPpOgeENVtb26gb95 cWflRqFU5LEd8A4rgT42+LZPPxI8IKPa8g/+JpE8XfEmVni1D4oeFfIkBWQR3sSk5GOCFzW VVScGl5nVhpQjWjKXdb7dN+pkeFPD9zfaJqNte6dOt3qd8JUaSJlUnBZE5xyWx9K6T4P+A9 Zt/iRrup+JrC4tzYW7ohnQgM0gIJQ9wFz09aoSeJvF5Z7Nfiz4dFhCqpFFJJG2eOgJQ9PXr SWXivxTazw25+KGheQzFQlteM7qT35XGPw/CuCnzQbrWumvS33/oe5XnDERjhHJRs9Hunvr dbEPwZ0678P/EG4n1bT76yg/exwPJat84OTxkZ9ORXb/CrT7b/hX3jDTfFOj3UdlNeyzNDd wMhljYcFcjrkduhxXnF/428XLrirB8TbXU2jVhbTQshaJmGDgbRkdjmppNc+Idxp0b6t8S4 57WY4kt0T5lA5ycoBjjqDQsTTgpu9n2d/Lp6lPLa+IVHkXNFaNpp9W9+mj6mTffDrWPB/ie O8tLW5udKugJLKQIS5BYDDqOQyg8nFfTXxMhuLn4Ua7aWtrNdXFxaeXHFChdmY47CvniTXd bW8Mtj8ULGy8qPIuN7yLblj8ysdpOW47dqRvFHid22/8L909mweEWYn/wBF1vh6jqRcpb/8 A4MxpRw9SFODvGza+bf+SR6H+zlperaNo+tW+q6VeWX2iSOeF5oiqyLtIODXuoliMhiEimQ dVyMj8K+O7XX9UtIBDb/He0tUJLeVFDOACevROtSf2n4gadr+w+MBvMBRLNFDKvTsSQCcAk 1vUq8sVKVkcmHw/tqjp0U322v89T0V/Dkvjv466zc+KtDmj0y1sjHp0V/GVikwcBzyOM5OK 4Dxn8N7yTUp9K0PSZ7iewPzLbQdsDG0jjBJzzzisy/vxevFLqfxtM20nyzJZ3DcH046GrcW puksl3a/Fu6hEe03McVtOjEDj5n6cDtXDXjJyhK9uX+vvPWwFSMKdWly3c0lZrS+9772STe x3/iWy8d+J/h34N0q88J6mdQsLxGv8oOUjwA4Oecjt7Vc+Nvwo1fxXeWvibwzZie8SERXNt kI8gH3WGepHQivLZvEcbsS/wAd75QTnEdpc8ew5qF9b0/bl/jprLAf3bO4/wDiq9RJvU+bb S036HpnxB+GGty/B/wj4a8P6NLe39g2+fYVXaWXLkkkfxH9KxPFXgLx9r3wk8HeHo/DFydS 0l5UnDSIAF6KQd3OR/KuKbWtBOfM+NfiBu3FnN/8XUR1XwyeH+MXiU/Syl/rJT1FzLT0sd5 qnhL4t+JPh5oXgFvB0FhaacVLXcl0p8wrkAkZ4HJ6Zpnj74MeLH0PwroXh/Tjqg0uzkS4uP MWNTI77iFDEHFcE+peEjkt8WvFTD2sn/8AjlMGp+C+jfFHxaf+3Nv/AI7QLSx9A+H9S+NFv aaRoc/gvTrG0gEVvLem6Dska4BbZu5OBXH6D8LfFsHxruvEeq6BHJoN3c3IlV54yTFKGGSu ffpXlZ1HwLyW+I/i+T6Wv/2yojqHw9I+fx34xk+luo/9qUdbgmrWPWNE+GPxB+HPxPk1Xwh awalobOVMb3axmSEnOxgf4h2PtX0bHKGiR3xGxAJRmGVPpXwyb74chA7+K/GbhuB+5Qf+z0 sl78NkyZNf8ZkjrmKMEf8Aj9Di7aiU0nofc5liHWVB9WFNNzbDrcRD/gYr4VbU/hiv3tY8Z PntiEf+zUz+0fhYTk3XjB/+BwD+tTYv2h91m8sx1u4B9ZF/xpp1CwHW+t/+/q/418MDUfhW zAD/AIS6Qk8YmhGaJ734XW8xjnsfFocdQ1xAP6VXI7X6C9qr2PuQ6ppg66laD/tsv+NIdX0 kddUsx9Z0/wAa+F/7W+E2fl0nxS5HreQj/wBloOqfCkf8wHxM2fW/hH/stKw/aH3Kdb0Ydd YsR/28J/jTDr+hDrrenj/t5T/Gvh0av8KV/wCZc8SH66jF/wDEU0618KRhh4U18n31JP8A4 iiwe0PuE+JPDq9df00f9vSf41H/AMJV4XHXxHpg/wC3tP8AGviRNY+GEpIj8F625xuI/tRe g+iU7+2vhmkSy/8ACB6qyFioY6t1P/fFV7OVri9qtj7XPi/woOvibSh/29p/jTD4z8IL18U aV/4Fp/jXxQ3iT4aqD/xQF/geurtz/wCOU0eJfhuCSPh5dHHrq7//ABNTyh7Q9G/aV1vRtY v/AA+2k6raX4hilEn2eUSbMkYzjpXzueMHOSa6HxBqnh2/aI6B4ffRwikSq1205lz0PIGMV z5YZ+7jPvVRVlYxnLmdwcgjnAakXBQgYz1ApXyAvIYdQaYgPzEDOeKogeCBuU9M0Nncfl7+ lCbc7cH604hdx+c9aLARyjbI3GcD86da3E9rMk9tI8M0Th0ljO1kI7gjpT5cCUYyOOQabEq ueOlJDsdPZ+MvFmSX8S6o2cgZu5Ov51I/i/xSygt4l1X/AMC5P8aytMsHvVzHLGpQ5IOcgV bi037XO0MM0ZYdM5+auqOFqS5bR+LbzMvbwV7vbc2bbxN4haK3Z/EGpMPMA5u35BP1q14j1 /XPtSuNWv0whjb/AEh+Spxnr6YrOi05WaPTzdReaG5HIx+lWdS097+4jiinQSInzBgTn/az T+qVW1FR1fpuCrwScm9jCOua0W/eavekN0zcP/jR/aup551K7JIxzM3+NOGlmYlYZ0mkQkF MEE464qK1tlnvFtjL5bNwuQTz6Vn9WnzKNt9ti/bQs3fYY9/elmJvbgkdjK3+NIL272lvtE vT++TU97p6WN0lvLc/M3LEITtH9afqWjTWNos4lEiE87RjGa0eDq2k7fDvqtCPrFNtK++3m ZwuJm482Qkn+8aLcT3d4kCO53NgEnoO5qwYLVYYpRdt84/55/d7VLf6adMhSZLgsZMgFVwM d+aqnhZK9SSvGNr6omVeOkU7N7aMi1Sa2N8RZcRKAuc9SOpqgZCQAwqzcwW8VnDIkzNI4yE ZMYA45NVjIHVfkUbTjgY/Osa9+dtpa66GtJrkSRCWGPujmmcsvG3A9qkdMjJI49KuyWkVnb xPeeZvlG5Y0wCB6nP8qUKTmm+iHKoo2T6maqk56Cgg4yF49KuXdk9qyNndFKu+N/Uf41qf2 VZDRRqbSzFSRlQB64raOEqSclty6u5nLEQik++xz3yj7yg8dKauQM4/Gte80qNLCHUbV2kg c/MCAGSrE+lWMGkR6i32h0lxhMjjNaLBVfevbRX+Xch4mGjXXT5mFjap4HPSpIZPKlDGJJO D8rjI/KtLUNKSLT7e9t5GMEwHDdUz06VT0+1F3qkNtIThj82PSsJYWoqqotav9TWNePL7WL 0X6FbczsNvJ75NSx7ly4mKugypHr6VPbwQ/wBoLbXSsU3mPKnBHNX9VsYNNuoYokmZGG5iz D5h6Din9Xk6Tq9E7DVZe0UOu5VsbCO/cQJOUu5CSoxwcdjj8a0dHuNVtLa5kgcLDGwRnlcB FPoQevHalihg/tHTY9OgkinZNzOsmGGfU+wq54gvIYFj051eWGT947rtVnI4yeOTXFPCTq3 V046XvfTX069D26OJpYeCqNSjNXtbrp66W6u3VdST7JYarpklnplzbx38zCSSFN2x9oPC5H vnFclNFPZ3LI4KSKcHB/wrTayu7C7UWayyJMo2tGDllPOMjoa624m0ZtPtZdatlEj4XzCuS px/ER1rJ4athef7SW6+0vPzR0qvh8yjDn/dy6S+w/J9nd77d7HnLks+EBVcDqc/WvQvBcFo +j3BeVHkdsOrfwL2PPasXVNI+xW7TSaWTBuPlzwSZUq2SD3/AFqHRXntNIvrqEoBKUgAcAg knJ6+1cmMSr4dKnLe357M7Mq58vzDnrQukpdOlnqvJ7JmlJI93rUVrp6bYNMjZlWXDAsM/w AyRTNUhddEdtS1GW3uJgZo7VlAB6dQO5PSr/hmSaDxAUWwRy3FxOoI2kjd06YHFZ2s3cOqe MpYJId8TMIc7jwAOw+tRRws5YuOFWlra76/juzqxGMpRy2WNndubaUXdK1tGrNXtFLy1ORQ j+PI/DvTScKMZJro79IrfUE062tIimQW3E5bI7+1ZFxLam6BhtlEKN93JO8epr3pUHCTjN2 s7HwntE0nHW6v/WpQVGEfPTP5VImMcsR6Vva3bWtnbwG2tkVphy2SSOnvVKA20otIjaRqzy hWcZyw4rephHTqulKSurfj/wAOYxrqdNVEtCjjlR1BpuOdp7HvXUafbabe3l0iWUYSHhMEk msuVrabTZJYrWOOeGUA4zhhzVSwXLBT5lZ3tv03JjieaXLyvp+JksDyyCmsrYAx+NdNqMdr aaXa3ENpCrSY3ZBI6Z9azb/7PPaWlxBCsO4MHVe7ClXwfsXKLldq34lUsR7RJpaP9CTSZbR omh1AgLE/mxZ5ye4/lWdNO89y8pJ3SMS2RWndp/ZdraIiIZ5l3yFlB47DmmStbLLYXENumJ FO5GGRuzg1tVjKUVSm0nG1/n+dtiISSbqRW+3y/wAzKd5MBMFsHgmkKMcY6d+K6rV7G2OnJ d2kaRhG+bA7dOazXuk8uCVlhVlCt5YiH7wEkE+3QVlWwaozcJy7dO5VPEe0ipRRSsGtre7E 1yrMkQLquOXbsKjurmW8umuZvvvyR2HoK3fEEEaW8E1uiRxN12qOT1FZF/O7eVEyIhVQWKK FO48808TRdFOjJ6R123uTRmqjVRLf8LFTgEnkZpHBA59Pyq3p1t9ovI0b5kzk++OasWt088 0sV0qOjI2wFRiM4OMVzU6Kkk5O19vkbym4uyV7GcVY8kAYoAODk547npXRaCVuLS4t2jjLx gbSVGRn/wCvWZbSS29xcM2MiNiwKg5PQfTk1vLCxjGE+bSV+m1vmZqu5SlG2sSvaXCWt1Hc gEBeoPp3FW9Rube4mjisl228S/KOnJ5Jq9oJaaC6WUK2wZHA6nNUrK9leC6gnKsHiYK2BkE V0+y5aEYOek7vbt036mPNeq5KOsbLfv12KLH90Ag57+9QkEMSMnPOK6C2vG+2adZIAECDf8 o+YkZ5qa7uXi1t7UlTFLFtCkD5TjrUfU6fJz8/W23W1+5X1iXNy8vS+/T7jlQ+CcY5PGaaS mfvDk0E4Xaozz+IpWyygNz2ya8tHYKoGwbvXpTl2gBs9entQAShxg56UnCjIAB6GmBIoO5j jGPenMw3Hk9aSPeFww4NSNGNx+UdfekAyQDzDnuOSfpUcRxu7VLKNzUxQAWyKlDsdD4ZINx cYIJ2DireiyA6uqnr83NUfDORc3HHVB/OpNGONcGTz81fRUNsM/N/meTU3r+i/Iv3m5L2a6 jI/cTK2T1q7aOW1aZwMY3KBntnIqK+mjMN3bCFQ3ysWHU881ciw+szN5Yj6DA6fdH86VNKG NhFO6u389UXN82Fk2tbfojEsZdniFVBHyzEcd81PPGlr4qjwodZCGweME1ViQp4iDDp55AP qav6mU/4Seyx22jI9c06MU6Kb6VF+gqjaq6dYFDxJxrHHTYtads41KxvLFzl0JVfXHUGs7x KB/agO3/lmD0pllcfZdeJPCStsYfXGKuFVU8VUjP4ZSs/ncmVNzw0JR3SuvlYy7rdHbQxFc MrPkH61vJu1LwqAp3SxDjIycj/AOtVbxHbrHcROoGHyx49xVnwwSGuY/4dobHoazwseTFTw 0tmrP5LcdeXNQjXjunf8TnLrIuTED8sahPy6/rVcAk9Cuf1qefBuZepyxyaYWQLkAn1GK8K o7ybPVirJIntIBNqEELc7nAI7YrQ8UrjUYwMcRAY6d6pabJt1S2djhFcD860fE4X+0IgRkG Mc+nNepTS/s+b68y/I4ZN/W4ryZPPAJvB8EhXmIAj25xUkcPm+CNu5VPqxwOGpVcJ4NG45y mOnfNXdLKDwXNMbYXDRAlUYZGd3cd67cVVjSUp96a/FpE4GhLEzjTX87/BN+ZQuIWs/BaC5 UxvIMBW4P3v8mobpXfwfbCNC/KgBRk9TWVqd/dX86vcS7l2ghOAF7YArbeR4/B8EkcjIykY ZTg4yaxwmIdenP2nSCX3MvG0o060fY7OV9fT9dytqtxHB4btLFiPtJClk7rj1qn4f/d6qsk q8gbQfc1f1nT1uLGzvoYv30uA4UfeJHX61QtYWCLPAUTM4bDuFIA+vWqqSnHHJtfCl92ljG EYvCN3te/39RmsQ/Z9dmZTt3MHHHFdHfxPqVhZeWisXdQCRkDI5rP8TQfvbe52nDrj6+lam gTQPou6dwBakkDvkcilUhFPEYfo9V+n5m+Gk+ejVeltHft1/IuR6zZXN8ljbbVaM+U/mQDb IBxwV5X8awfGNpLDfw5Q4EZwSOozWdBdTfbWeydolJ/ebGIyue9dF4h1C7tDa7WWSGWM+ZF Lhg3Pp1/GvnKNGeHpT9m/dk1dPe+rufV4nG08eksSnzw1Ulsk7K1vu6r5lea4uIPDtsyNJ8 0ewrGxGcrj/CqWrs3/AAi1kvXBXj8DWney2cvhy3zK1hu27doLgcfnVXWLVl8J2zwutyi7T vTPvz7V9BWq0uaq5Llk4x3XX8j5mFCu4U1Tkpxi5bPp6Oz/AAMPTtVvdKgeS3lOC4DRsMqw weCK6YX+m6no5utR0trW2hk48ltu4kccdzXHISbKTgDLqAT06GtnR9Qt7ETWKyec1z+7Mx+ 5H6FQffvXymOoRdpwXvK22jPqcmx86cnQqy/du6s7NXtpo/O17WO7SwtIoLjVbbzIZpoNgB bgEjrj16c1wVrYXkGtWouIg00shw2STgdTXXSvNoXgm2m1KR5pXlIKM4L564+gHeuevr+Sf xLZmNtsTomAB0HXFdOVRlN+1i7y50m3tZbeut/6Z08Q1aUeSlOPKlC/KlZ3b1v0WiS26+Q7 VLGRnvrxRhljCD1x/F+lcjHtI5Oewruhcr/bM9k+NrxhgPXsRXF39q1pqE0GMBW49x2r6PM 6CVqse7T9bnwWDrc14PsmvSxu+IlP2GyJ4yP6CsRJPKghlQ8pISMjvxW34hB+wWLA4GP6Cs E8Wabv+ejAfkKxzG6xM2uy/QvC60Yr1/U3fDZ/e3ZyDkA1gb3SSaMtkOxz+Bre8LhWmucgD CD+dYc4VZpMZyHPFTiH/stG3978x0V+/qX8vyOou7KS80zT44wGGVLE9hisCOPdqkdt0Tz8 Be3WtrUZGi0HT5kJDIynj6VkBSLoX4+754IAHbrXZjnB4iOmujfpZGGF5vZP529bsu+KQRe W/wAobCH+dYULSNPGuSdrj5T9a3fE4LT2rKwGUJ/WslYnRIbhiNrvtH4Vx41N4ybXf/I6MM 19XjfsdHpkiTpfafLhssxX6E/41z97C0JhiZcOibTn/eNXba4+y660ysSnmFW9smpfEYA1M BeA0QyR9TW1eaq4TnfxRfL8t0ZU06dflW0lf59S7YLHqWgGCXh4TgnrjByP0rmJmM1y8oH3 iSK6Lw/uayvVJ6AY9vlrms5YgjBBzWePlz0qMnu1+WhWFjyzqRWyf5lzSZlg1WCSQ4Tdg+g zXTX+iW91G8sK+VNgkFejVyNvC9xL5ScNgnn2Ga1tF1S5iuYbaSRnhY7SrckfQ1pgK9NU/q 9aN4yej8yMVSm5e1pvVbjPDztFqxRj99Sp9Mim6rCYZ9Q9XdQp9jz/AEqtHcrDqXnIi8S7s jsM1q+J3QSwKpzuBckfkKmMlPBPvF/mXJNYlW2kvyI/DakC7Xvgc9u9Ub63jt7W12yLJv3s SpyOvStHw4uBcsQeQOPzrKiAuXhssEIrucj35/pWlVp4SlC2rTS/8CRFNNV5yvorfkxdMJO sWxLk/MBz9OBUviEMNY3IdpCrhhUWl4GqWqej+tWvEWP7TxjB2A5Fc6f+wv8Axfoa/wDMV/ 27+piAlEKnoTk5GTSZB5PJqxc2k9vsNxGU3rkZ71XwvQjkV5koyjpJWZ2Jpq6FRgVIxuNOG Mcj6UoOV6Y9adkFcYHJz9KQxUwDnP5d6lYjcee9QgEnjpUzRybj83f1NDQDn+8ScHI4zTVy 7u+AobnAHApZGUZVhjpzjJpsLBWLBM0luPU6HQbea2vJBNGUJiBA9RmmaP8ANrCsFJG5ssO 1D61F5Zkj3eeYhGRjhT3OazYmeNXVJGXnnBxmvbqYijRlSVN8yg2/vZ5kKVSoqjmrOVkdLJ Z3Fxq0gihZ8HJ9McVqkf8AFTTsMshgRSQMAEADn8KydNiM1qLkTOIPLPm/Pyp/+vUOpOVij kSVlzHtIzySKUqqoVFWcd3ff/geZUIOrB077K39fcMW3dfEMlxKvlwRyFi7cCoPtLX3iGOZ FJUOMAdlHesmV3ycszc55PSomZ1YYYjnPFcn1tLlSWifN6s6fYN3betrHR+I4ZZdRiZELKy hQR0z6Vl6jHLb6gd6suTkHPt2qFRI80ZV9vzfeY8L71HOiiWRVl8xVPDevvWVfExqzlJKzb v/AFoaUqEqcI6ppaf1qaWr3TXlnp8mcuVYMOvNXPDTFWnlbhHXAYnGSK5slmAG48dBnpTMM FByRnrW1LGOOI+sNXf/AALGU8NzUfYp2/4e5engZLk+Z8qs+GwemT1NW9dsLWzkhNrgBhhh nPPrWMkk0RLRsQSMYHcemK099lJbpb3QkEyjfuhIKgnrkH2x0rD2sY0pxcd2rPqvI6FS5pw albe66P8Ar+mZY3RspK4Ocj1+tbWoO2rRW1zbrvlVdkkYPKn1pdQSO80aG7TY0tqRC7xnO9 f4SR1BHSsLDfeBK5rLD4r3JU5LR7+qNsZhPZ1Iyi76XT8n/wAH8jZ1C7EemW2mBwXQbpSpz g+la9hdyWfhvZDdRx3aksv7weuRXH4UuMDB9aQrxnGB24rrWMu5ucb8y5fkcSoOPLySs073 8zbdYdcLvFGItSQF3RB8k2OpHofatFYTd+H49Ngkie7Bz5SsCTg5OK5q0W5F1F9k3LPuBQr 1Bro76Jg73GjuovIsG7Fv1DdynqueuK86linhOalFXUlbfb/gdvuPdeFWPUa09JRd3beXp5 rr339Z3lSfwkGV1WWPEeGbbtYcH9P51hXNvDb21t508bgJwsbAsSSTz6D3q1qBiTTrG8YqJ pFZjb7cZbPLn24FYDzNJJJJJ87N/F3FbvGSxKcpLV2X3f8ADHFVwscLJU4u6Wq/7e1u/v2O r1G6hvdGije6gNzGo+VX44GMCsrTr8W+m6jESMvGCoPrnFYyfMyqOrcDFO2sMRupViec11S xjlU54q2ltO1rHAsP7rU3e7v89yzZRvc30cEW1CSCSxwAByc1v+IJ7LULmKS3v4AqLtJJ/X FYhL2Wmn5Nr3nG4jog/wAT/Ks1yxB4JHauSjXspK10dtanyxUb2e7/AE/DX5mvqeppdLFaw bvIt1wpPBc+taen6of7FWGG6S3u4T8ol6Ovpzx3rk8HaDk5pWZjxnBPJ710fWpOU3NXUlZr y/4ByRpcij7N2cXdPzOmmjsL9PIiaK0vHO4qhzE5HQA9j+lZyaVfCYiS3eIRn5y42gfiai0 wQ/bQ90wEMI8xvfHQCtiTVF15XtrxlhkU5tZHOAB/db6+tcNWMqUFUi9L7btLv6HrYedLFT dOovf7qyUn2fZ+a9H3Ol8RtZ3OnaV584KBA+0NjzBgc56/hXGi8im1lLqaXyYYyAoKn7o6D FdP4t0a7tPC+kzXEXlyW8QEibslc9P6fnXBM7EqzknNYZdVUY8ySbUm363Z3cQRm6yjLROE LenKl89U1qdDc31q2sw3sN0FVcA5U5AHX86r61cWN463MEx8xV2kFTz6GsjPBPpSIxDhtuT 1ww4NezUx05wlBpe87/M+WhhYwlGSb0VvkbtzcRXOlw2d5MttdW+B84OGGPUVkXDRYjgifz AmSWxgMT6VVO5zg9PrmlWPBA9PQ1lVxEquskr7X9C6dJU9IvTsbmj39nYGWWZm3OMbVXOKz rkwG5JjYmJmzu24Iz7VA2wD723nB4pGwYwpORjvUzrynCNNpWjsONJRnKd9Wb13qFhcaXb2 oklBixlvLznj61Qvbq0/syG0tDISshd2cY3ZqgpVjtPTvQUdcjGDmrq4udRvmSu1bboiIUI wsk3oX/tkF7ZwwXcrRSQcK+3duX396WW7spltrcRyrHbk/MMZbpz9c1msjbgQBmnCLcoPfO KPrM3va7tfzsV7CPT+rli7eCW5aS3aXbISTvGKffXhuVty2d0cYRj7jp+lV9rqvPOPSo9p2 5A5PbvWDqyd13NFTWj7Gxpeq2thaSxyJK7yD5sYwKyXMfnExFinUBsZpm3A2ryMd6XadpUj Oa0qV51IxhLaOxEKUYScl1LWn3Ytb5bopvAz8g+lPW5s4ma5hEonYcIQNsZPv39qpbGWTaW xjrSmLLEoQAPU9KUa0lHkXT8BypKUuYY+T069MjvV/UmubiC1vWjYRmMRBj3I61UjVcgMSF z82BVzULwXhSGD5LWEbY0x19z71VNpUpKT7aCkm5xaQ/StSj02J9sDyNJwxLDiiz1K0s5pH jsmaQ5UM8mcZ/Cs4ghh70LG2CduV9qpYqqkkum2iJdCDbb6+bLFldR21+s7xtJ5fzAA7cGp tSv1vp1uGhMcnA4OQw7VR2HeTnjNOdHVVdlID8oSMD61CrVFD2XTct04uXP1NHVL8ahZwyG Py8OUHPXgZNZBb95ywAPc9qkmmMoWNlCqg2gD9T+NQsN6duPWlXqurNzluKlBU48qHKVGTk n2px2nBwRz6dKSIKcg7c7elSIqsfu4HsetYmpJG20e2ec9autEu4/P3qtGuWViRmtUwOSSA v8A30KBpGPKpDKpBPAxTodhlw4Cp3NLLuwX3DAAwO9VlDEEqSTUqwamxNpJt4FuZJVaNuir nJpv2VRZGYTDI+UIQc561pR4uvCwGctF1/D/AOtWfOxa0tmJJ3Ek5P4V6+Jo0qbThHRxTW/ U4aNSc01J6p2NGxSUWjWy3XleeAxjI468ZPbNaGqWZ+1R2Eku1wgRTjI3Z5qR9DnuLlriBx sMQcAdRgDoO9PeOa81m3kkQxGOTY2Qef8A69TWhGlOMK0evnrH+uxtQU60XKk9/wAH/Xcw7 nSo7e8S2lu1WRgDnYcfnVG5s5IL5rcfOynGQOprc1yEtr5DHcI49zA9Diixt5pPEhW5Rd6K C3O7kAYIpOlSqVVQhGzb0euq679h/vIU3Wm7pLXTZ9Nu+vUqvp0KOtpJMy3LD0+UN2BP9aS 20UzX8ljJMyOmSCEyDU08AufEbQszAPMFyvJrpoLEQ65ZzSNO0s6uCXXaNoGAAOucc1x1MR hqdZU5R1u++qV/8j08Hl+IxNJ1YvTTtu2v8znD4agSURzakkcj5CpjLMe30rNvtNgs71beS VzwNxCdPTHNa9wxPipIhGFCzfe7t7mqfiQBdaySfur0rtjSgqMqjWvPb5HmVqn72NKOnu3f m/67FfUdD+w2yXEcplBODxjHpVWS3slWCUSzHzMlxtHHaumtiuoWN5YSHLoSAT6dq5W5iMc EKNkbS4I/GtsZRpUrVacfdkvxvqjlw9SdT3JvVP8A4Y6W0trTSQ0E9w72l+vlOxUYXuG/Cs fWNIj00CMySNKWIUMByB/F9D2rQhzqfhVo1AaaLgfUf/WqaOzl1+yOnNH/AKTaIPs856OvQ qx+tedmUKeFmsRTSUJpfLzX6nv5Vz5hReDnd1IN8v6xfruvP1OTSF3dV2ZZug9T6V1cXhrT rOWG31rUPKuZ+Eji6L/vE9Kl0jSbHT5Jbt7g3E1q4hMWzAEhPByeoqj4ljmn1OFYsyyMnAH UnNckYOvRnXhKyi0tt2/XokdEoxwM6dOrBTnPW13olp0e7d15WLeqeG7jS4TJCQEfJe6JGI 0A6AD19e9Y2ly2+k3ttczmUSMN2+Mj92D0471q3TXFz4ITzJWYxrgfNyQG6GmSaLFqdhbXM UvlyiJVBPIOK9HD5VVlTlFtSbSf377nBjc1oKtGdCLgovvs1a39bm54o0eG/mttU8yQ2rQ5 Z1xgADIP41ykWlWEulS6gBMFjJwu8ZOPwqaw1vUtAvjaXg863ACNAxypHqK6K6trKTw3c6h oZZ4pNzbMZKN6YrjwVSng28LiIqyUuVvv0T7eXc9TH0nm3+24Vvn054rt1lHv5rdehwuoW1 tHDaz2RfZKpJ3MMqQa0o9IUaVa6tdHMQJ83J5b+6B9aiuZLaV1sNRkKzQ5PnwoMFjjKlR1+ ortLO1d9BgisvIuHhlVU3k7eODkf0rKtiISpTqpcr00/OzFgcvbxEaTlzJX9U1tdeunZ9zm NSgsfNtYpFkleYjI3bQgOOg/p7VDcaZpcGqRWTxSESLkP5nIP0pdX1C3vfEyCC1VFjmCiRc /Ng8nHQc5pviUmPWLeReCqhvxBr18JOm8H7V00rOK2W1tTwsyhJY6VONS697VX76EekaVp9 7FKkyMJImK5WQ8+9U4bGG3uriK6iEuwkAB9p4BIP0qXS7l7dvPwDuuRkD0Yc1sa9p/l6nHc woT5iMh7nIU4NbP2U6EZwiuaO+i2fc5FGpGclJ+69vXyM3RbGzv2uBPB/q+QQ56HtVK3slv NWitogI/NlWMKDnqcVseGoninuVkTadinkYqjolxFa+KLO5mwIo7hWb2G7rXLiuVYWlKK1d /nY6MKn9ZnCb0Vvl3O88cXUD6taaOI1a3ZgCpYjCj5V/lXCanp8UeqwWdrCIw5GDnJOa63x jYTQ+MbO4bmNiEBB9/8mue1Vlg8V28zHAXZk1zZTGnLL43tdz1767ntcTSqLNJrXlUbR7WS VrFGE2Ml8LOS3RYt21WBO7I7k1WsrE318LcHCgksw5wK6W/0GKcvNalopm+bGflJ/pVTw3F sN4zr+8GF9x1zXs/UZ/WIUa0VbV3XVdj5b6zH2UqlN9t+jMmJbabUDZNCiwM5RCB8w9896j is2s9YW2uEWT5wpDDqD3FJbZGsRMeT5o59Oa2dZXbrtnIv8RGePQ1hSgqlJVWtVJL5M0qSc J+zWzi/vRS123tra8S3ghjjXaHJA5NUrzy3t4AkMUWVySi8k5NafiYZ1FGHUxjP51jzj93b Hp+7/qawxj5a1WK2uaYdXpwb3sQINhBXBwc/MOtdJqUNumhW0kdvCkkpG5tvcjt6VzibmJG 3OfSul1Uf8UxZZHIK5/KnhdaNZ22S/MK/wDFp+r/ACG2sMT+HJLpreDz0zhyg7GqZlin0mY NDCk0TqQ6LjIJrR02NpfCssUQBYlgAxwKyNRtxaXK2/yj92m7Hc4rrxXPCnCaXuuKT9Xf8T CgoynKLeqk/u0/A27S3tr/AEYp5UQnKZ3qgB74P6VgJIY9OuIiI9yMFDFBuGc5Ga0dMujbX lkrcJJHsPHfccUzWbT7NNdMo+SYo4z0zk5p1v3lBVobpNP7tBUrwqunLrqvvMLgxYLcjrx1 rWmEthFbxQsFBjEjZAO4n19u1ZJU4+77129nFaapo9uZo1k2oEJ7rjjrXJgKDr88YO0tLfr +hviqqpcrkroxke1j1R7pYkMYtd6x44zj/Grdu7S+G57tghlXJ3hAMc/SsjU7N9PvmSORjG ygg55I9K1LEf8AFI3XzZyW/pXXQqT56lOWjSl95z1Yx5YTWt2vuIVuVnn02Zdis5McihBhs Gm67L5GpxiMiMKoYAKODzWfYNi/tkLZCyDH1q/4kTdqkfIJ8ofzNZOtKeElN78y/I09mo4h R8n+ZoXsEV9o7tEi+ZEM5C4OR1rA+1z/ANnwIJiAHbsO2MVsaZceXrFzZO3yyYK5PGdorM1 O1FqwiwQokdgfbArXGSc6axENL6P1TM8MuWToy9V6NGrev9r8NJdRHBABbA+92NYd3cy/YL e2eRirAsR6DPArX8OuJ7K4sJTwQSOOx4NYt8FNzIgOQnyLn0HH9Kyx0+aEa6fxqz9VuaYZc spUn9l3+/YolADgk4p2Fb7zYA4zigBigyCwPTFJ8uAMV4dz0SaII0g6rlaedi9DnH6VDGfm GewxTlKksdpBNNAW4SpYDtW95Kf89P0rEt4ywLFsKMDNXzNCCRsl/SquUkYk4wQfanWuMHc KSYnIDEkYH4U2HAwOuazQzptC2+VPakffG4fyqhcKI5jbMP8AVKF46Z/yal0qTy7uFyeG+X 86ozymTU5JSeHc49OterVqqeEpx6ptfr+pw04OOIm+jSZ6FoWp2mLW2vt8eUA354I6fh0p9 zfRfb7O2+3yRxqxwUjHzZ981TktbfyxbqzxTtGJAwjDKxBztyOaqmxu3vIWgC3CQlQWiYHA A5JHasqs5VrU8RJpqSSf4X1R6eHjOh72HipXV2l8nZpO/r+Bc1m0uFlvPLgWWNoOXX5nBHY +xqjoa3M2oXFxc7VcRqdo+XIPTHrjFaUl1qjan9mgge4t5YwjleqdeQ3aumt7PzIkS7MVwV XAmC4cn6jivNxGY1cBi08S03B203a66f8ADfM+kweT0M2w0pYVOKmm7PZPpre/57O+555IY P8AhILhbhikbkh22bsDHX867WO6t31DT0MCzgxsIZw3OABk49DTJvDtomqPfTK0QJDLIJcH I9RiobiSzg1ozLcq9wV2tu58qPsF7cn3rxak1j8SlRT1vbf9NfX8j3sJh6mT4WUsTKKs1fb ZeumttPPW+hR1HUdPj1+JI0F1K/7twygCP0weprmfE8bLq0bfKdyAjH1rQuhEPEySQWpcbw 5lkfjHqAKq+I4pbjUo5IjGxkAXCkDBFfWUcPKlhnCKdlLrv5aH59jsasTiXOco3a6LTz1/r yK9jeG28QSFyVjdyjD+R/OpPEFkftcRhA/fZ+XIBzWbfxyQXkjEj5juGDnNWdYu1vLWykBD PsKtj+8DXRKrfDVKMt07r79TyowSrwqrZqzNHw3aXkUlzE0fUAhQQefwqq82v6bEpltpY4b eQsjMmFBJ7mjw2RFNNK7KikBQSwGTmtGwubxS9rLcyXUolCvYyDzA6k44Oe3H0rzcydRYSi 5JNK+nXc+gyf2M8VUjByhJ21TVvusr+l79jobeAa1oFvfrGlrK0yyS7BgSbeM/lXMeMSLS8 t1tyV3RnMity3PT2ru7TVNPubmXR4MAwJghenuB9K53V401MSaXbRo7QnLlxh4u+4eox2r5 vB4ucFKk7qLafL0s+vy0sj73NMvpYijGpFqVRLl5urlHWy9dW3/wTBQ7PBBlJPQjkd93FZu m63NpyfZpo98JOQDwV78Vdvr+1gtotKiz5HSduMn246YPPFNutKt5riM+eA0cI8xQeWwO2f wr7SWMqqSnTdpQSXr3XnZn5a8FTkuXdSbu+ifR+V1+O3QreI5Yrs2d5DllljOOOvNbvha+l 03w5LO0ZKxM5aMnG7pWPdWkc1jaO1wkdtY/up2B5yTuyo756D6VeGqW0ujy24kt4lAKwxO+ eOxY9z1zXMpxx1aoppWad+3y8307HbFPK4Qqwk7qzj3fW78ls++xcfRtM8Qy/wBpaHOqXLM HmtnOCO5+n8q6K2tfI05rFRtmjjJ3A5IZhya850aS3jeaVr0WtwmfLkVupx/KvXrGOW58M6 fqTMHa6g3lk6bgSGH6V8pmFOrh6MdW4q9uj1Vt+qP0DIMVhsbiJNwSqSWrWzs7vR7PZ3WnU 8Tt0ZNQiD5DJKAwPXrW5r8ay6zaIzbVdQpwM9/Srsujw32rz3MV0DcCQyGHbgYB9fX2rSvt Hnl1S2l+0wQYXJUt+8Izk7VHXPSvo1jaUMvqRnJKV1p8uh8X/Y2IqZhGVOLlDXXpvbXs/Lc 5GxhaC3uDKD+5nGE6Fn5AH9a7O3txD4dEupqwniUkRk/OQM4OO1Z91LJZadc6irRJeTzs+C ocRADABODhvb1rJN/JHfFbqZn822COzHPzEZH6muPDVZ1ppSlywkmnbrZbel/+AehiadLAQ laHNNWtfZXd0/Wy22XW+weG2Jubls8lQTnnv61n2Gk3+raobaxiLsznc/ZBnqx7Cuv8LaXb Xls09sAkaKqyyNnc7HqB249q0ry/t/D1mbPSLPzJ5WycAkZJ+8zd+vStMZmUFQpYekrzV9O 13pdmWXZBOc54zETtS01Wrb7JdfUu+L5LGJdOtxIJZofLijboXKqFL/SvPPEMbzayiINzsg Cj861rpp76WC9ubnzJYZxGeOCc84/z2rL1a8jXxLE7sNsO0Ma9LA4SVDAKNZ6zmn8mjyM7x 8MXj70I+7Tjyrvppr5jNN165hZILkeYmQuf4lrS0x1/tjUoAwJLbhjvWHILA3Zu47geXu3i H+POc4qC31Ge21EXqqC245GeCD1Fd9LGzpSgqsrpN+ejVjwp4eM4ydNWuvxCDK6yuegm/rW vrkqjWrRB0Ugn8TWepsUvf7REx2B94iwd5Pp6fjVO4u5Lq9a6cfOx3Yz932rBVlRpOm+sk/ kjR0/aVOdbJW+bNbxQ3+nxY6GP+tYszH7LBkdU/wDZjWtqFzZarFDM0/2eZFwyspOfpisma SJ5AIyRGgCLu6/WoxrjKrOcWmpbFYa6pxi1qtyKMlOn0OK6bVFP/CJWTxtuBK5456Vl6NaW 19cTJKxwsZYYODn1q/q0gj8PafBnLn5sE4OAK1w8HDDVKknpJafeRVmpV4QW6f6D9PG7wnd r15bn8qxnJu5C5GDBCAxPfbWna6pZRaTJZyLK3mZLMFHGfxqAXGmxWVxHAszSyoF3OAOPwq 684VIwXMrKOvqr2RNOMoSk7bvT0dilckrbWZAwdhIPp8xre1KdbvwzFcHGSyg+xHWsS6mtm tYY4hJvRcEuBg85/rUcd2w0qeyOSpcMmOx71hDEKmqlJu6kvxRpKlzuE1un+BWDnBUfXGau xyXem3K+TMVLANx0IPPSqW0bRwc9xWrJc2N4IUmSSLyYwm9QDux1z/SuWjazalaStb9Tap0 TV0S6tcm6jspm+V2jO4AdOat2Cn/hE7zkfxfU9KxbqfzpA6KUjQBFUnoBV+DVra2017FraU iQfM24DqO1d1HERdapOct018znqUpKnCMVs0zOsMC+t2Izl1H0rS8SrjUExy3lcfmayraWK G6SaSN2VDuVVPOe2auajqEF9Okklu6sgwRvHT8qxhUgsLKk3q5J9S5Rl7dTS0sQ3MrW+qGd fvoVYfkK09fdLiytJ1IIkyf5Vj31xDcTCWOFozj5stnOBgUj3hfToLVyT5TMQ3se1T7flp1 KV7pu6+//ACK9lecKnVaGt4aOL+Qf7H9az57Zp9TlhiGXaUjbnvmnaXfrYM8iwb5DxuZsDH 0pq36w6qL5ISMHcy7s5z1rX2lKVGlTlLZu/o2QozjUqTS3St8ijPHJbTNC4KOpIxnmo05U5 dU2jIyOvtU+oXYvb2W4K7AWyB6dqrqCygH8K82dk3y7HXG9lfcRWOc1NExD8j6VGASMY6Zq WIFpBkVIy/DHz8vP9KsMvzn5G6+ppsChCQGxVpidx69aZZizg4XpjA702BcuMnAPB9qJmXe AfbFOiAJzg8VAF9SFiwr8L0I4qqjRtB+8LB1PAxmpA7fZzt9DzVRJGG5Wxhh6dKaA6PTpbu S48uEyOWiKkKx78VvH+ytFaOUXUl3dFDGyxnaiEnkbvauY0+V0UiKRlB2kgHg84q9qC5sw6 pxvPJ44J44/A1jVg6q5ZN2OvDYhYd88Ipy7vp/Xnc2dYvZZbExWs+V+9NFCdpC+vHDD3o0O 5tIIj5Wp3HmMNoWVSqZJ45Gcc1zUeoyw4dDiVQFSQcFMdh2Oa3NN8SC1tlge0iQGTezogOT 6kH+mK8yphpqm6cVf+vQ+loZpSniVXqS5Xa2zf3aq3n0/I69rs6fKLS5FzPFIeJnGRET2z3 5/KuB8Q6NcaXfyFpP3MuWjdjy3t9a7SXU2vdOkns9RPmmMqFVcMWznIXuce9UtPs7jxD4an sr1j50Mm2OVxznr3rz8NOVB+0lp0l/mfRZhRpZhFYan7105QellbeN79fPY863k4B/Ek55q Mvk9enNbF54a1iwlYTWT+Xn7yfOAPqK1G0fwzaCJrrUZgXUN5bJ8xyODx0Fe68XTVrO9+2p 8NDKcS3JTShb+Z8v57nINIVGMYYdTR5wyFJPArsbTwxp2ozh9O1eK5Kj95GyFc/h2p7+GdK sFki1XWo0QncixD51OO45PTtWf9oUb2Td+1nc3/sHFKPtJcvL/ADc0bffc5zSo0/tCO4mIS 3hbe75xj0x6n2rprCytrUDULCWW61CdHe381Nu0g8uaRZPDX2SFLbSby/WLdtYqUVz6t2Na 2lak4lSFrW0s7ZcKsETF5GLdPavOxVec02otfcrr8z6HKsFRozUJzTvqmk3Zu2t9I7bbu+q Mqyupl8WWU8Fq8kbrg7VIyOQx/Pn8a2/Eem2kFrf6jslaVkVX8tgCVB6e3uatNqj2eqQWzs kwkkxvGAwJ4ChR2Hc03xrti0G6k2gnAA9skV57qynVp2Vr2W++p9HHDUqOGxKlLmau9Vs7d Nzzv+2rNpAk2kwMirtEhy7j3JPBq1PfW0tj50unwXKEeQbiIlHA6j5ex+vWuYlaRjkkDHTi p7Gaa2lMkY3pt/eIRlWXPQ19LLDxsmvzf9fofmtLMaibjN6PyX5dfz7M6fVNLt20ZL62nL2 KQAxwqCDv6FienXNcdjAO3j3rv9UkgPhCX7IGjjiSNREucqGGTuPcc154wIPy55FY4CcpQf N3OzPqcIVociSvG7ttfbTy00XQmU/Mfm+or6B8LxK/wW05YZZDtuZMkjDIT6e1fPakgHPTv 71654E1y6TwLfaKyFoUnE656rleg/nTzBXw8r/1qRw7JrMKatvf8maWqE2UInh2RcgsSvTP WvNZ9TafVpdVnnbzYZQYUK5JUHpntXp62ZvPBFtqkkufPaSLaeq7Tj8eteXXGlwQXbJe3yq xYgRwrvI9M9AM15WApxjKcKnxL8j6riCvUrUqFfDv3H8tVt21/wAjrYWi1HTJ7mK7itLa8Y BEEYOyXPzZ9c02XQnvta+y3MTrbLGh86MBVKgd/fPpWp4V0c6ZpfmXEPkvMdwhk5OB0LfX0 renfc+18qABgY7ewrndSVOs6dDV6r8up6EaVOvhI18faKSTe93q76Po76WWhy2u61/Y1qul aRb7ZVQDKoSsK/1NcXpN7cQ6lLOzEPGjyyO3JPHT2ySK9J1VJ59PmisVAuHXC4OTz3JriF0 S2s47yK71yxW4mTYF3lsHIJyfwr0qcKVGlyS+J79WfMYiti8ZiFXguWnD4dUoqy0te1zGt7 7UxGwggL/OXyIs4b1HvVSS11GWRma1uHbOeUPXvXXeGrJ7TWQkWrWkySIQ0SSEk8dRkV27W 4jt/Od1DF9uwHJIxnPHGO1eu8XGVoOW2x8u8tr61OS762ab/Bs8ZFlf7ebOY/8AbM1HFZXs iEx200ig4wqk816j4glMGh3MuCyhRkZxnnp9K4nwlcTL4jjjDEJIrKVHTpkVUZXbS6HNOk4 RUpdf87GSdM1PH/HlPtPT92eKH0nUlUt9hmCgd0OK9d8s9ic9q57xjJIugOA5UvIqkj09Ku 5nynmzDb16jg5qzBp93doZILaSVfVFyKqsRzweK6fwS8i61JDvOx4iSB3IpkGdbaZrUEqzW 9lcI44yEp13p2sSBp7y2m+XqzLgAV6ipHOOSDzjtXK+NZZo9PtUjYhHkJb3wKPaSso30H7O N+bqcFtK8dNwzT14HXpVzS9MudYvRDCMBeXkPRBXoGn+G9MsEH7rz5uu+QZ/ToKYkrnncOn ahdnNvayyKe4Q4rSi8J6y2D9mC/7zgGu31PVbXSLYSTE7m+5GvVsf0rkJ/G+pySH7NHDCg9 RuNTcqyQh8I60eBHD06eYKqT+H9YtoXmltcovJZWB4qVPGWtfe3xED1jFTyeMZ7iwntLq0R hIhQPGcYJHXFINDnGc5UHGAO1DMGPOTUMYLHgH0HrXoOheErdIo7jUf3kuNwi7L9fU00Frn GQWV1dDFtaySk8fIp4rUh8I6zKC5tkjBH8b4r0lUhgjKqBGg5wvAFcVq/jOYyPDpiKsakgS uMlh6gUrg0kU/+EK1JgR51uOP7x/woPgnUth2ywsR0AbH9Ky28SayZMtqEg7jGMVesPGepw ODdBbqPPIxhh9DT1FoVLjw3rNsMtZs4HUp838qynhkjYqVYEdQRg16/YX1vf2q3du+6Jh1P GPaq2o6XZalCyXEQJxxIvDL9DRcfKnseSNG2B8rD3PehY5SMKv51d1vSrnS777O53Iwyj/3 hVFS+0kHA+tO5L8x6xluMckcsT0NTQo28hu3U1XVmAxyP61ZhJZtpPXtTEX4VzjactWuYbf ccsM1n2qFctjpzir7YLE+QOtAHLTqfMxgHiiMcqQc9utOmVPN5OMDj8qdAu6QDaBn8agtFr A+ykq3J4xVMoR19OtXJ/kxGvQVVkbnGaANjR2O9416tEVA/Krt6/yywsSSscYz7gf/AF6oa NKEvQxIwg5+mM1amUtaE5CttGcHluSc0wVjLbAdfvc1MoxwWwM9e1QndvLDp0JqYbSoyCc9 qQ0zW0m/jtr+AXLyfZ0k8xggGTxge9dDJrmlwWMmpaZCUuInEKtKxOQe4XP161xQXOcccU7 zl+wSQFSWZw4btwCMVw1sJCrJSdz28HmtbDU3Sja2ttNb20s+h1R8bXMbrIfKu0b7ytEYyv 6mrcN9oHi1xZXNm1rd4xG3c/Q/0NefMPlB9+1Otria1uFuIGKyRtuUjqMd6yll1NK9PSXRr Q6qPEOK5rV3zw6xeunzuzoP7OOg+Izbx3wiYKSpm3IHBHqMir2u6I0+y5020e4WZEHmiYbS fUdz+Nadl4v0q7som1izEl6rAcRBt3PUelaL+KvDavLBI+AuUx5RwR3ArzJ1MTGopcj5lv5 /cfT0qOWVaE4e1ioSd0tnF9tbo83/ALSuYoV06eQSW0RIMWcDrycjv71v+HL7S2v2ijsIYT s2x5cmV2PHDHjv7VrNr3g+3Dm3sMk9lt8Z/Ook8a6MjqIdKcAc8BFxW9WpUrQcY0Wr/I8/C UMLhKsak8XF26crf4k2uvJZ6fEbbTN08WCJPL3iPPoepPHWtiNBqvhaL7dASWjw6EEZ/rWV L480/b/o9nNI/cMQv61a0fxbZ6rN9lnQWkp+4GfKv/8AXrzp08RGjrTtZ3vfU+jo43L5428 a9+ZcvLbT77W+85HXfDZi0+K9sLUrgfvogSzLnoeeQK5uCKZIZJkU7FIVmxnB6j+Ve3x2tv FK7JAiSP8AeZVwT9ay9X8OwajbLHE32UJJ5mI1wGPfIrpw+a29yovmcWP4XU261B2lbZbN9 1tbzOE8UajdYj0xSI4PKjZwigeYdo5OP5VyLKwI9K7nxxp88VyLtFLRyAA+i4GK40QM0TzM 4whHHU817GBcPYRcf6Z8bnlOrHHThUu7benQg2Yxxj+tdv8AD2Se4146UGybtCFBPUjkD8q 53RdKk1jVI7WMskZ+Z3xnao710WjWqWnjeAadO7pZTrh24bePp2zV15Uql6En018jPL6WJo ShjqS0UrLzfX5W3PTZ4VOgQaHs8uCAOAAeSzHJJ96wLXQNKsLs3ssKzzBtymXlUI747/jXf eLIoo/Ec7IvlrIqyEdgSBmvLvE13fSyC0tREQ3JVmG5/YA9a+Wg60q8qcZ2b3Z+pVvqcMFD ETpXSs4rzfQ1NSivdQvLd4r+GO1SQPIxbJc54FbJSMLh8yHOG/u/QV5nBLGk1pbyWptpvtC mWIqy7iDgFewA7ivRckElGIr16WCkqTTlor6bfNnxmKzqMsVGcYK7td7tLsrqyVt9L36kGp xrc6bLZROLcSrhnTqK4z/hC7beS2pt+Ciui8TkjRL8jgiMkEcGvJTK5PMhyf8AaNevRpwhH 3Fa58ljK1WpVftZOTWmvkei6X4XtdL1FLyO+aVlBwhxjkYrplkK/dbafQV5h4ZcnxNbAsT1 xz14NengELkDFaySaszlhJp3WjMfxNPHF4cuWNvFKSAMEHuevFcP4V48TW34/wAq7PxWG/4 R25IGMFSPzrivDDY8TWeePmI+vBqadONO/IrGlfEVa1vayvbueqn06EVzPjMBtAIxkiVf61 0jEgbs5PoawfFEE154fkS3QySIwfao5IFWYnlrlRxmuj8FMDr2BkHymrA8pcnedpPZq6rwR YTHUZL8qVjRSmSOCT6UzNI7wEEkDA965TxyANOtCO0p7e1daB3I7VynjpP+JLE3pMP5UjTo SeDoY00LzEH7ySRtxHtxXTnIXHWvOfCmuxWLtY3bbIJGyjn+E+/tXoX3kUqQQemDxVMUdjz vxfNKddkikY+UqKVGK5ps4yFHNeleI9B/tSNZoWC3MQIXPRx6GvPp7OW3YpNA8b+jAikTJF jSdMfVpTbwTRRzY3bXyMitceB9RbkzwD05P+FVvCalPElsAOzfyr0wcYycUDijhLDw1Npmu WD3ssMiPIQAueoGRXe7QvfOa5nxfLJBa2M8JxJHPlT74rQ0fXLXVIEHmCO6C/PCeD+HrQPR EmupKfDt4ISfMMZ4A5xXke4EYPANe2yKGj2kfKeo615/rvhOS3kafTYTLCzElV5Zfw9KSCS vsciyhcEHjHSmqPmz154FTywzLlXidcdipGKns9Lv71yLe1lc54OzA/M1W5nY63wRNK0d7a yAhUIYAjoTwa684xkDFZWgaONKsm3uGnkOZCOg9hVy8vrWxhM11Msa9snk/QUi4nLeORGun 2hZv3nmnaPbHP8ASuG3BRkKcHpWpr+rnV9Q80ZWNBtjQ+nr+NZRPyDBx61S2JluSq24c9+K tQriQbQcZ/KqqA7VGAPUVoQqSvQ+vFMkvwMdrFhkEgVbLYJGwcf7VVLfG8Ize/FajQw7jwO v96nYehyk+N4yMcdqngVTKoPQ85qByMjB4Ip8LgMMfwjrWZRJc5M5OTwaglH7wEEZ6fhVqX 5h5hPBGTVYsRIG6EH9e1AFzTDsmkLL8qgbuO2cH+daEihZWjYZMXyE546Vn6fM7X0xZizyg 7j/AHu/9K1DHl5mPUKSfrnFVYSMxgS/0OMVIAdgxyDVlrUpaGWU+WD0B6sfaox8qgjGMcVN hkQYhSxOB0+tRbsqDnjoaml3MMr06nFQbGI+6ST6UFMY2D0/KmDGfvY98dKdhlbHr1pAOqt +VBI1CxIC5J9uuaklmeWUM4IYjLHHWpLSyuLybyrZC05OFVRnJ9M9jURt5UvGguBJCwyr5X JU/Sp5o3t1N1Tqcilb3X91xpOVyWO4dBUK8Mc5JHQinyhoy6MynaduVPBqW3EMoWIuFZzw+ SAvs3t7029LkJNy5SOLBnRHJCsQGPcDPNSEpC8hG8MkhwR0A7VL9j8q6RJbmADI5DkjGeuQ OabcGWO8uEICh2OcDjGcgj2rK93odHs3CDutb/odX4Z8WtaSW9pqErzxSOcsckpnAHXrzXe axdXVpYm4skScKdzqT95e+D614payLbxyzlVZ1GxN3OCe9dT4b8VGycafffvLNzwx6x//AF q8bGYFNurSjqt13Pscmzt04rDYmbUXs+sei/r9DvNQsY9W0QB0KxXMe5Sf0NeRXVhNpupyW NztGfkJYfKQejCvdlG2whtkAFuilowB68nmuA8cWMbWSXhGJIiBn2NcOX11Tq+xXwy/Bnv5 9gHisIsU7e0prdbNdf8AMTwVDFZaDfXTxgSeYQxHXAHSqXgvS5fFPjaGDebaxgd7qYpwUjB yee5PAzWx4bTzPCt1LkfvgTn324P6itP4f2i6Z4RuZmBW61GUc/8ATJf8Tn8q641405160t 1ax5VTBTxFHBYSn8LUm/S61N7xXrQka51GXKoFwik87QMAfWvDLm4nubg3UrMdzHBLZK816 F4y1aNLNrBIDNJIMtwSsYz1NeYM+2TJ59hW2VUnyyrSWsvyOLirFR9pDCUn7sFqvP8A4axv WeoQXF9bvq1yU+zsH83JJcD2/rXcjxJoxKKt4Cz9MK3rXk/BOex71LDNJbypMj7XQhgfT0N ey42i4xPjY1Xzqc9dj0XVfEGg3dvc2U10ylwyNtQ8H8q8xufJWV0QfMHxuBOCPoauXlzJeX LXEzhpZDuJAAH5CqMmHb7u3Hp/OlCHKh16rqSet157/M2/DlzYWOpre38xVYwQqKpYkmu2P jDQ+nnyZ/65nivM4omLhcg5wM59aaT87Iqk4OB71oc6bO/1bxDo2paTNa+dMnmLwfKOFPau FWZre4WWGQh0IKuvGD61GyMmVbKuvVWGDSYY9cAmhC16ncWPjeIoq6jbMzgYMsZ4P1Fakfi vQ2XJuZF9vKNcDp2m3l/epb2iZfqzdlHqa7CCDS/DcEsAvIX1CRQT5+do/AdKB3FufE2gJm VbNrhuu7yQP1NULfxox1NTNbiGyVT+7jALE9s1uaZrdhNGsF9d2ckzHAMakK31BHFUNa8Gx TFrjSgI5M5MROFP09KB6lj/AITXTssotbhiOwUf41k67rljrOltbfY7yNlbcrBeh9/asGCC 4s9YghnjeGZZFBB69a9A17VZdHtoJooVlRpNrqw7YpAjypUIY+1aul6zq1gQlpcSMvUREbl /LtXR/wBqeFtXG2/sfskp4L4x+oqew8N2UGrW1/p+ppJCjZ2sQTj0yKZNupWh8YXcaqLzTc Z/iBK5/MVop4mhcfvdIuyD/wBMw1VPHPCWWSQAzdO/Sunt2RbKBiy5Ma4yfajoPqYyeIrVS Hj0W7B/2YADUU/i7y+Rot2Pdxj+lY2v2+qya5PJbfaGifGwxscHj61o+HG1W2nZ9UvRHbbc eXPIC2fb0pDvqYeueIZNXgSA2ot1R9wOST0rDV5EfejMpU8EHBFd14i1Dw/NZSRgR3Fxj5D EOVPqW9K4UAMD0B9+hpkPRm9a+LdVtowv2hbhB/z2Xn860o/HXy5l08EjqUk6/mK4xtw+Uq Dz26U3B5Pf2oC/Y7g+N7ViS2nSf99Co28dLgiLTsezSVxWABjdj3NIM5OM4JzQK5093401K VSkMcUAx1UZP5mubmu7m8n33Eryue7Nmo2YMSQvy/qKjbeG3Mh2evTNNBdi5wwLcD160iKC u4D5qT1J5Hp6VIiqe5Bz36YqhE0S/ODxWghOxf7vTiqUbcrjOM8VegwckgDHNAFiEN9qOCB jnk4q4853twOvrVNMZywPPFSsF3nkdfSrAw5R86549Ofan25Jcjr3qJyTIAxxwASafBnzCo BrEovcPasOBiqUilUX5iT6VbdttqUwDk9KqS9PlXgDkk0DJdOLLewlepcY+ua6JrhbY6hgB mOEjP8Ad+bk/pXO6Xt/tC1c4wsqk59MitzUyi6vOFi8sSF3C5yBluBT6AiC4uJJtrOcnA/P /IqN23qeAMDtTGG4Zz0xxTN+Nw6cdRQ3cBHwFWk3YTAJC/ypXbIAP4GljlBjMMirgnhwvzA +n0qW7FxV9CBmDEDk/SmtjeFPSnSRyQttkjZGxnDDt2qQBURZbiJn81SEOdvIPBz3pX7DVN 3s9LF+GxktD5yatbWm/wCbCTEsP++RXQQ+IYLeGKa6kbURGNruYVU5PGVY/MfyrlI1tJIWL tKjxjkjByPof8ajZLeaaOK3vC2flUypsC/jk1xVaMauk/y/X/gns4bF1cKuahZX8/0bt+B0 J0XSdajWXSnNjOclorl8oeegb1rnr/TLnTLo21yQjZwCVIUj1B7ip7+zuLKFYprlZAjcxr/ CxGc+/HetfTtb05dJ/svWY5b2MnK85MI9ATz+VSpVKa5ovmj26/f1NpQw+In7OvFUp236N9 mlt6r5ozLWxkjsXu7mD7Van92hjfOxv73HIrXubLTtGtok1sm/ucZgiRiuI/8AbP8AStHRv DDJqAvtPvw+luvDqcOf9nHqDVLW7iLWfE4tYLBZAmI3kYkNweSCOwrleI9rU5YvRau2lvLy 8z1o4H6thfaTilJtRjf3k+7Vt1ta+iMLxDeQ3M1tDbWn2SGGMYi67Sf/AK2KxF3LJWnqKwT ahM0FzlGc48wbcAVngLvBI4+vWvUoxUaaij5bG1JTrynLvbTbTTpofRegTPd/CXQLm6wZUa SKNv4mjB7/AENcN43lxp4hIyJTjP05rq/D8qv8P9FijH7qON13erbiTXNeLbG4uIIPKyURz uAHc8A181NxlmCb0Vz9LoQqRyFxjq3H13ZL4a025g8GxSNEVF2HeME9V6Z/Q11Fy9oipDZI Ut40WNFPGABj9TV+/SCz0fRNOjxus7NI3CnOG6kVgX93FbWsszkKqKSe1cGLm5VZwjs2ezl VFQwtKpU0cY2+W7/I4jxBeanpl7eqlvvtLxQPMZSdhxjjHHT1rg3JQ/KAQD3713ll43ZSY9 Qs1mjzglODj0I6GrEmjeHPEkbyaXMtrc9SoGOvqp/mK+ho4meGgoYiFktLrVfM+AxmAw+ZV Z1sDWTlJt8stH8nszhdP06TU7tbaK5jgkb7iyZwx9PrW+PBGpbQxurcevWopfD2p6NqNrJN DviWVds8eSBz39Pxr0Xkn1NetCpGpFSg7o+UrYarh5unXi4tdzyXUdLu9LuvJuUxnlXH3WH tVEAsDz0OB7169f2VvqNq1tdx71bnI6qfUGuHfw0un30s2py/8S9VIWVTgsxHAA7n2pzmoL mZNGhKtNQj/wABeb8irovhttXiYxXSxSqfmRlOQPXPpTtY0gaIsUb3kbSyHkomWA7n6V0Hh jURNeSWVtFstIYQFB5ZuerHv/KsvxuG/tiHHI8kYA+ppR5pO8tPIdT2UFy09fP/AC/z6hB4 JluYI7iLUo2SQB1byzyD+NWo/AU/VtSQ/wDbM/410nh858PWXr5YFUvGEs0OlQtBK8TebjK HBPFaPexzpXV2Z48KX1nbyPDqzIqgsQgIz+tcczefeK11M+1z80h5b6+9XF1PU7cbo7yZgR hgzEjHoQazXbd35HfFApW6HZR+CMhWTUz2IIj/APr1aHhC6xl9duM59/8AGuotP+PKEkjPl r/KuU8afaTLZLbCUkhv9Xnrx6UupWlrkM/gu6YZTVmeQcgyKc/nmuZ1Ww1HTpTBfSSMrcq2 8lXFenaMl2NItor4H7QE+bPX2z71z/ja6t49MSy3KbhnDAdSo9aBW0uYei+HrLWbJ5ftU0b owVkwD261qS+CbW1ga4bUpwiqXJ2gcCmeBmDxXoPTKH+ddZqxX+w7sZOBE3X6U2EdTx+SZ5 GJ3ylASF3Nmuv0bw7YarpUV0tzcrnKlcjhh1rjPlz3zjNeleC23+HtpVcLKwHHNAluZ1/4U sLHT5r2a5uWSJS2Aw59ulYmg6VY6vdSWtwZY3A3gowwQPWu48RqD4dvF5xtGT+Nch4MBPiB h6xsAPypLUb3Ns+CdM5xNcY/3h/hXG6pb21tqM1vbb9kTbcuck4r13btGCvNeS60N2s3g4A ErdPrQmEtjMKscgMD+NCA7AW5weAaQhcEqKcigAEgCmSXNJtoLrVIrW4gMiSuBlWwV967mP wZowOSkx5/56Vk+CtODTy6iykrGNkee5710Sa7GviQ6UwXZtA3f7fXH5UDS01Ob8R+Greys PtlkHGw4kBOePX8K419zKI2fIX+HPSva7qKOeFo3TKOCrD2ryLU9OfTtWmtHGAh+Vj0Knoa AkupmBQS3zHPY05VIXHfpzUq7d+BjB6+hpcq4JxjmncgRN2AAelW4XIBySM9vSogCAABz0p wODwcgU9QNCB94B9PWrTuN7fMnWsyBthyc5IwBUrOdx4PWqTHYy5yfNPHOBUtqd045PTmm3 Byy5/ujmnWa4uF+XIrMdyeVjkjHQYwO9Vy2EYdBVq5VjOSowuM5qtIFUMOpx1oBhAScOMjH pXS+IHR/ELFUCL5UeAP90f1zXOWQBnVJCQhOCfT3rotdIGoWm+ARv8AZo920/e46/pT6AjL kGASD9RUZ5QFRinkE5YjrwKaCREVyRn360irBJknv+Ap1vd3FqxNvP5Zbq20EikILhVBPBp TG8lj9o4VUfZjb689fwqZJNWkaU+a94bo0LWD7fDJ9tuPMRHCi4L58vg9QRnb79qtXnhe9h 0+2lWKW5mc/KkI3IB6k5/lWHHMIoSwILs2CuMrj/8AXW7Dquqf2AJ7SWQPaTDeV5O0j5c+w Oa4KqqwknTatfY97BzwtWMoV4ty5Xqt97/PTv8A5GHqWmXemzBL1CjOAw7ge2aox7fMwzbV PGfSuittROrXTWF9Z/aROdwMXyMHxxjsPfiumsvCOiRWST6xbG1YN917jJx6NwB+VKeM9jF KstfL9B0cp+uyc8G/c/vXVvV2sccubnRHiO0yQSfu5Npy4wflz7DkVS062kvLyOCJd0rHO5 sbVHfNeqzaNbeVbHSGht4onEmAodXwMc/41han4cvJVC2FvBY2rczBAS57nn+Ie1cdPMYNu O1779P68j28Tw7WjGFT47JbdfR9LbXfTXUs+GL3S7W/+xJfBpZnIaOFT5T+nXv9KteJ7m50 e3Fxp4giMr4YtGMnjrmud0mKGG7V4b65JhJRHeAKYW/2snpgnj3rrtXgttf8OymFxNlCUdO 7r/8AXrhrqEMRGb1T3uezgJVa+CqUI2jNJ8tn/wAFv5+Z5JfXtzfSLJdEF84yFCjH0AqAmM oECHzc8nPGPpUwgkaSRJUZGQZYnjb9aheKUQJcshELNtDBhyfpX1C5UlFH5jNVXJznq/M9N +HGtPOknhsgYcma3AJPzY+YD64zXZSjBAIwRXj/AIId08baPNHIUZLpGYjsAef0zXteqzJN qlxPGoVGkY49Oa+ZzelGM1UT1e5+mcI4qpUoyoyXux2fr0M5pdo5+gzXnfi/WluLv7BC+6G IkyEHGW9PwrsPENw1po91MrhGCHafevIGYlizdTzyaWUYZTk60umxXFuYyo0o4Snpzq79O3 zGAtk8DHtUiTGJmaNmV1wVKnFPhsZbm2a4SRYo0YKzyHaoz3z3+gqvJtDfK+RnA7fjX1CcZ XR+XShOCUnpfY7TQfG96txHZ36C5gchd38Snpn3rstbtLqbSJxpvM3DKFOMkelePWRP2+DB z+8X+deu6hqc2naPPdRKGMYDbWHB5rzq2EdN+1w2j7dGfQ4TN1Vh9VzBc9Po/tR80yDSpr2 a2VNUjS3ul5KhhuZfXb2qxqEUd7a/ZJ4g0LcBD29/r71m6f4g0HU7oNt+y30ibNzqAfoG/w Aa2QksUAy/mnb80xI+YfSsKOLftOWurS6X2+R6GKyim6HtMBLnpq/NbWXldaf8A5XRNIuNI 1u5VsyQPF+7f8eh96x/GhX+1bcN1MP9a75RkY9evNcD44XGr25PTyuv417Sdz4ucXFao7Hw 45Xw9ZYAzs4/OptX1K1060S4u4TIm7aAqg8/jVPw4W/4R2zLcfJ+fNQ+KbK71HSVis4vMdZ A23OOMU3uStjE1vxBpup6LLbwRNDLuUgFQNwB9RXFsecjGR2rZHhzXN5VrFgPdhTNR0K40u xWa8kVZZG2pGvJxjkmgl33PVLE5sYNw/5Zr/KsrX9ebRPs5W0WfzSc5bGMVoWW4WFsoGCIl B/Kuf8AFul32pw2wsoPMMRbd8wGM4pdSuhoaJ4gg1tJUWFopkGWUnIIPcVT13wxZ3VrLcWc fl3IG7AOQ+P61F4X0K50ky3N1gSSKECA5wOuSa2dW1K30zTpZpXAcghEPVjjjFDGjmfAq7R fDGOV4H411GqDGkXQwSDE38q43wTexRahcwTSgNOAVyepB6frXeXCRyxtCxyrqQR9RTYoni W8cHHGMda9J8Dn/inzz0lb+lYF14M1AXDLbSxvCWyGY4IH0rr/AA/aQWemizgnWUxMfMdeh c8kUCS1HeIRnw9fZA4jri/BrY8QjGOY2/pXb68jP4dvgoyfLOK4nwYn/FRKVycRMSPyoQS3 PRzn14968n1sf8Tq+XIx5zV6yeRyK4rVPB97e6lcXkNxDtlcsFYEY9qSKa0OIALfKOD/AHj 0ojhaaZY0JLMQqgdya6xfBk8MTzX15HHDGpdhGpJwPrSeD9INzqL6k6/uITiPP8TdvyFUjN o7LTLGPTNKhtVYL5afM2cZbua50+F7L7U102tMJfM8zdlc7utJ44u5oooLBQRHId7MOhx0F cIMnIY4HakU3bQ9kWRJVDJIJAONyng1y/jLSzcaaL+NT50HDD1X/wCtVLwPcus9zZYJiKiQ NjgHpXaSBZUaORdysCCPagadzxZcfj7elOwBxn3rT1vR5dI1BoihaBzmN8cY9PrWZ0bjv0H pQZvQnUsFA6ehpY/ulegPNIh3bR/kU4ABuvzA5ApoQ8EFwANxA71ZZzuPyHr61WU4AU9jzS MBvb60ikyGckqATx2+uKdZkicDrn1pkgIQdzjvT7fCHcM7sYoEi9c5aQ449qpuvH1Her+PN AfOT3FU5VIJO0gZoKFso915DGcEM4HrjmtjWmQ3UTj5QQQOc4Gen4Vi27kTK/GVI6/WtrXf LGogRnMe5tpI6AkH+tPoJFBguDtB5H5U0RrI5VJVAHILHbmng5HIx34oVLNtuZZFJPPyZx+ RqJOyNormLKwA6aFD24l83hjKAxGO/PSrVrpi6hA0cV7bxMo3shkJGAOW6Y6VXhl02znY7Z b4bSpBAjVs/mas2s32O5jlg0gTRXCEAKzsWU8ED3riqSmk+T5f0z2cPCk5R9pZrZpXenfRG dPb6dDcMILt54Oq/Jhj9c9K6jQdF1qNkurKFLSCZcNJcPv3r/ujiqyeDL241BRbMPsRAYu5 AaNTzhl65q/4k1aTR7W20TS5CPLXDuDz9PbNclat7VRpUXzN9+i8z1cFgXhXUxeMg4Rjty6 XfZPV2800aV3q2g6FP9njWKK5blmjTIQ46n0HsKz9Tka+tkugsetRY3CGAhfLOOTj72M1w9 wjtPm4Yqertwc98j1q0bMpDFPpt2s8mCSI8q+c/wB3r071EcFCDjNyvLu/60N553WxCnT9m lDolo18tVL5plxvEeoQypHCZdPKdIo+EA9Npr0Tw/qB1fSC800Usyna/lgr264P9K84h165 hhMOoRRX5I+QXMeWTnuTzXQaWLMzRahbbdLvQ2z7PJJmOUH+736H6Vli6EXCzjbz3/4J0ZR jaka/NCo5d4u6+77N+21yPxFLcaXdLvsobq0bPlmRSSGPYnPP410fgq5g1HQ547a28h7c5l RT8oz3A7Dirmq2Ud3ZbZI13LhuRuCt6/hVv4W3GnNd67pcNiy24sy815IMFpAeCR2zk4Fcd JxxFBw5dV16adz28VGeAx0a6n7ktotXetlZdf06HFeIfCl1dFTp8aEO5ZgGwASc5OeprI1D wtNb2q3V3JFFFEuzyoVZ2H+JzXqd9JtOUKnHXccDFc54qW7fw/MbVQ2BuYYyWXvipw+OrXj TTVr7m2YZJhZQq4mzcrXt6eWj/E5XwJFAnjWxigEjctlpRjjaT0FeoTnM5zxzXC/DOxkvPG 1pfCOTyYoZWmdjkEhCOv4iu7mw03ygAetaZvbmgzm4Ti40qitpfT7jmvFkEtxpjQwRF3Z1w B9a4N0stKQCWzNzfRn5ixPlE+nTn+Veja9Ck+mXSSzeQmzJk/u+9eXzXtrFMPsxnnROB5jF FI/3R3+prTLG5U3Don/WpycUxhSrwqu13G13raz7fqZ13dT3kpllYYH3UUbVT6DoKgG4gbT n0Herksnnl1ilkw5z5bnPPse9VHDxuVIZZBwQRgivpYWSstD83rNyk5N38yayujZX6XJhSU x8qHzjPrxXQv40v57Z4JbO3aJxtIYHBH51yr7SE253AfN6U7G7gA/QGr3Mdi1GzB2Cqp8zg ADcR7Cu1svEMmg2ljYXkbSYDNKOpUHoB7+1L4X0yyvNFSa70+AyBiFfbywHetz+w9JAP/Eu h5/2etcuIw0K9oz2PUwOYVcE3Oi7Sel/K93p5jP7bbVNOabw+sbTxHdLbyrhmHtiuC1vV31 W7jlmtVhkhXYyAk5Of0q/rMV14Z15L3TmMSSglMD5V9VxVOw1dJNcFxq0MNwk74kLRrxnvU 4ejKheCd49O5rmONp41KrNWqbO3wtdH5P8CzH4w1OGBI4kto40AUAR9B+dIvjHV2yN8H/fF dsdH0oMMadb/Nz/AKsVwXi3TRp+rb4Y9ltOM4UYCkdRXYePsP8A+Eu1klsyxKfUIMVQu9Xv tRuobi5eOZ4fuKVAUfUVFpExttVhfyVmVmCsjLkMCa9T/sywYn/Q7cY7+WP8KLC3ODTxfrb fKLiIMOM7BTW8W64M/wClRkeoQUeMdNFrqqToirDMnygDAUjqK5qJpiWZC21O/pQGxvyeLN cbKi725HVUUVkXF3cXbmW5naWTuztk/rXqVqkCaNBc3VvEriEPJmMemTXlt9dfbtQubnaIx K5IUDAA7CkDEhjmMbXCRsEQgFgOhPStmDxFrVtGIhdF1A6SDJH9a7Xw9byp4dtEvDucjfgj t2z+FawgiIDeUhGf7opgonlt34l1i4QxtdFF/wCmYC5/Ec1BZ6xqNlCYrO7eJCSxUY5PrV/ xRpY03V2eGMCCf50x2PcVz2Ru6fU0Eu6Zr/2/rro2L+fr0HI/lUdrd6nZsz2jyxO5y5RcZ/ StvwPK51KeAPmFot233z1rvQoXAGOaCkrnmX9sa+V4u7o8+h5qOTWtbQDff3AyM8sRiuun8 WW1prEthNauEifYZVYH8cVvyRxXMQDRpLE65+YA7qAseVy6vqM8TxTX80iMMFSxwaW1utWa HbbS3XlrxiInA/KtTxToUGnsl9aApDK21o+yntj2p3guaRdaMKudjxtlc8HFAPcybkaxdIF kS8lTOcSKzDNVBpupHk2M54/55nivZcds9q5PVfF66dqUlmtkZDEcFi+M8fSkDSOIUanaIV KXcCk88Mopn2+9Lgfapj/20Nd9pviyw1GZbeRGt5X4AfkMfTNXr7QNP1AEyW6xydnQbT/9e mK19jzC4uZ2KrLM8nchmJFQkAkAfnV/WNNudLvTBcAMrfMjjow/pVDC4Ix29c0EtWHKxRiM hscHnOKkAIYHAK9KhULjjPbin7svjHWgRKrKenHP4mns0e4/u261CqBWzjI9KlZvmPyJ19K GgIZQcewxT4B+4Vu5bB9qjlOe2AMU5GXygnUhsn8qCi8jBSGJIGecdcUkkQdiwJwe9Irnbj bx3pWfkLnH060DIkiOWJRgAOuOK1dddWvLcxY2tErZBz2Gf1qtEWln8oNuU5AHYZpt8kn7s sflCAA+uOP5igCFj8gCk5HrTASFb5fvc0vA5DZNCgbx5mdpOCR1pFR10HrFK3lkwSsjHAZA fm9ga9D8L2JigmtpIrhIFOf3ylHVyMHbj61hWklhLbs0ur3cNlBhfLaMEMfRQOnSrMvi66u L5Ht/Lt7dVYJuyxxjHzAd+K8PFyq4iLpwW3r/AFf0PtMrWFwE1XrTu3slZ36P0Xrv+Je8Q6 xbaVZLpGnB9xA3NG3OM926kms/R59QW3drqeBbWIeYZLoGQgf7IPJ9KksdSmlKalcafbXDA lEmISIn8z/Sq19FdW0Um8Wvn3Zy73MysY1zwP6+nSueNNQj7JpXe7316/1+B6E8Q6lX63Bv lS0ik4pK2nrd9n53LD2Xh7WLNjaypFeA5MrRv5efx6CswaLqFognW9hhRSW32q71AHckDj8 TWfeLI5aOXWraSJW4VHJU+4AHFPtJYtLO+21wAkZZIomYN7EHANdkac4RtGV/Jpv8bfoeVU xVGrUTq00mt3GSj+HNr9+vc0xqOkarcxxXlt9q1A4VLhx5aSHsGC9qje61y1jMQhisG3bI0 SMK20Hk5OTtHqanR9AvpDfJIbC4KFMyYEbtjkgDlTUk9pdnT2sdRuEltpEAt79eQO+1m9Ce Oa524xajbTs/06fI9CKnOLmppvW0oWXpz/a17vZ7t7m74Y8TLqd3HpM4Mk5XCS/89T9K65F exNykK+SJ8eYoGC2PWvF9Hh1C11+1jtfk1ATqqIOW3Bh+Wf1FfRPisRfarVxCsNw0CtOi9A 1cuPwkKMfa0nZPQ9XIc0q4qf1XFRu1qn28n/Vzy/xV9uuIUtbSFm8xslh0HtTNF1Zba7j0G 4m+1BVwJg2Qjf3K2dXBWwlO4ICMFj/CPX8K8juIZ9OvWRZeQ7BXV+SPX2zRgqSxNB05aJfi +488xMsuxkcVDVytfyS3S9e57RZW6aes6WkSwLM4LeWT8319OpqQsS3H0rP+HrXWteFdYut RYlbDy1hmzyzMfun14rQYAng15WKo1KNTlqO7PpcqxlDF0Pa0I2Xa1tTL162mvNKntoBl5F 2jJ964WfS4bIzWf9s2kke75oSBGzexJH8q7jWtQXT9Oedm2nO1fqa5aXU9AuoNmqXjXQdcc wHfEfZuuPrXfgJVVF8qfLfor/1+B4ufRws60VOSU7dXZW181v8AP0MaLQLm7NxPBHDDHEuQ IZhIWyfr0qje2V8sCwjT5FRTkSMu52/EdvaukWz0V4V8nxFH9lVGDo67WYkcZHfHFc5LBpk kSGw1CWKYNtaOfgv/ALQI4GfSvbo1pSlrsvJ6Hw+LwtKnSXLa7Tvacddtlb/K9jHeKQZBiY bRyCME1NYWkl9eRWsYy8rYHFSNcXcK7EvJOuNpY/1rs/BtnLIsmp3EjSA/u4w46epH8q9NO X9f8MfNuMNrv8DYvbiHQtAYxAL5SCONfVscf40nhzVTqulKZZN1xF8sh9fQ/jTdYfw7dOLb VLpA0Rzs3EYPviqmm3HhTTp2eyvBGzjacsxBqlfqS7X0NLXdMXVNLkt8Ayj54yezCvKmG1m jf5Cp2kHrmvajGGGc8YyK888Y6T9lvl1CGMeVPw/+y/r+NMmR1Hhu+TUNEhJffLD+7cjvjp +lReLbA3uiSNGuXgPmL647/pXK+EdRNnrHkMf3VyNn49jXo0oDqFI+Vl+b39qGgi9DzPwnZ tc65G5BMcA8w/XtXpMVxE9zJArjzYgN69xnpWVoulJotteySMPmdmz6IOlcjYa66+Kvt00m Ip3KtzwFJ4/LinuL4Tr/ABPYf2hosoVd0sP7xAO5Hb8q890HT/7U12CFlwgO98cDaK9YYKw 4O4EdaxdJ0OPTL2+uFxiZ/k9l64/OkNq5S8ZX/wBk0sWSMVe4ODg9EHX+grjPD+nNqesxQM D5SHfIfYU/xHfNqOtzyq2Yoj5aYPYd67DwhpjWekm5kX99cfNz2UdB/WjoS9XYteJtSXTtH METbZrj92mONo7/AKVb8M6sup6Sgmb9/D8kg7+xrFvvEXh97xo7u2a5aIlQ3l7vypbTxNoE NysdratbtKQrFYwB+NBd9Ta8R6cmq6O8IUiZMvG3+0P8a8nZWD7GBUg4r2kksOvy/wA6828 Waa9nqQu4QRBPknHZu9ImRZ8EsP7ZmHrCfzyK9CwMV574JGNadyBhojjn3FehjJYYA/PpTY 47HCXfhy/1HxLcv5flWryZ81j29hXZvJb6bYq0r+XBCoGT2xWNaax5fiW70y6fAL/uWPbj7 tb0sMc0LwzqHRhtKnuKXQasec+JdeGsSrbW0ZW2jOQWGC7etJ4NbHiFB2EbfyqPX9Fl0m9D xlntX+4x7H0PvTvCPHiWPH9xj+lMjqenE5xk4/CvJ/FHHiW9IPUj+Qr1PcccHJryrxR83ie 7/wCA/wAhS6lS2MqN2DKwwpXoRxivZLGRptOt5m6vGrH64ryTSdNu9SvUhhjZgW+Z8cKO5N ewRRCKFIYyNqAKPwFMmJzPjK1WTQ1uCo3xSDB9QeCK882gcgYB712fjPVQzR6XCc7DvlIPQ 9hXG5yvymkhS3EXdye+O1OAySBn8ajDMJGO7nFPXeRubIU9PeqsSOUMAxAqQy8n92abHgcc 8D86lYNuP1p3HYZcR4bk+nNV4zhjg55q5csvmYPoKr7Nsm0cknPFSUW4iuwndjnHSg5Lrt5 JpijCAZ59qd8ww4OO1AF7TlDXUe44XcvHTvU+uIIkhjGQUZg3oPmPSqUJ2bXzn5skVc8SzP NeRqyhMRr8o+nWgDKD8AcAt0NEayEkKRgdyaUJ91tucDvQ7NIcsfbpjFJ36FJpbl+5mhGj2 8MdwjSB2MiL+GDms0OAT3z60EDONvtmmhSGyQMVMYKKaNKlV1GntZJfcOExXYT8204waSad ppDJKxLN1ZuppgBBFRvjcdwNVZXuRzu1hrON3fGMdKVCc8E/SmhQqlscUpwpPBx2NMm7HFs huDj1q7Yave6cc2s+E+6yN8ysPQg1mF2bPNK8pJCOxcJ8qkDAAqJQjNcsldGtKtKnLmg2n5 Hsnw4OneK/HmmXE6i11C0BcqoysygdvTFdzrM8tzq1xPIPvMRj07V5P8HAx+KekbWIOXzg9 RtNerasQdWu1UY/etx6c181mdJUoxjF6dj9M4axMsVUnUqL3rK77+b8zCukWRWikA2sOlch d+E7K7d7u2XzpYxtEJk2qT6EjmuvuDmvPr3VbjRdfElvKEV3O9SNysOOorgwSrOUlRlZ2v6 n0GeSw1KjTqYqnzK9r9Vdbo9O0CRtO+G8OmTpFHd3Vy80sMahREo4UfpmqjdSe1a15ZxxaL o+opn/AE+1E5Q/wk+ntWOQVVhiubFOcqr51Zo7cqp0oYaPsW3F9XuzkvG0yJoW0khnkAXFe aGZiSXYk+pru/HjMILNOvzMc/gK8+LDHPfrX0+UQthk+7Z+Z8XVW8yceyS/C/6knm4Odx2k elM3gsepFKqFlxnAFRCNt4weT1A7V7J8a3c0rC1m1C4jtYQPmblj/APXNeqQi2stMSC2kj/ dJhAWAycf415AMg4BHB7VqSWHl2fn+fkx/LMuPuNjOK1jSlKLcdkQ6ii0n1KVzLK11M9ySs rOS2fU0xXyDzkHsKmvrVLZrco7OJYw/IHU1bGnWY1M2ZklLhN+cDH3c1tHDzba7aGTrxSTP QdEviNDtkvZ40mC4IZxkAdM8+lS6idM1GwltLi7g2uOvmDg9j1rzZLRJ7KSe0EpZZFTaQD1 HPSpY9MkltYyVMc8kvlhWGBjGc0fVasnaKv1H9YglqQXFo9hfeS0qsU+ZXjbIIHcGuz0vxb Y3CLHen7PMAAWb7rf4VxZGnRzeQWlIJIMowBn1x6fjU507YJvMWR3jkVFWP8AiBGc0o4acl 7tmhOvGO+h1/ijWoE0F1trhJDOdgKMDgd685Dj1OPSrF7apHeNbQzCXDBc8dfSpLmKzsro2 s0bzumA5DYAPoOKlUWrttKzt8ypVU7WR1ujeLraO1itdR3oyDHnYyCO2av614gs49Dmeyuk lkkHloFYZBPfFccmnQkyOA88ZgE0ODtJ5xg1lStFHeENCQi8FN/P506mGnTS5+oqdeMvhLm k29tdXyG9uo7e2QhnLnlvYV319rWmnTJobTUYFmMZWP5sDOMVwjxWglsolt2H2hUYkvyuTy Kkms7YEBo2iJnEaLuz5i5wTWv1Ob2a09f8iFiIrWxks7bjluVOD70KC2NvfvV+O1gfXzZkM IlkZcZ5OM96khsY2sDjcLhy5j54IXqKmGFnJNrz/C3+Y3WinZ+X4/8ADHb2Ov6ZBp1vBdaj G06IFZhnBOKj1HVfD9/p8tnPfL8w4YKcq3Y9K4uO1h/sd2ZT9p8szD2XOOlW/IshK8UkYhj WEP5287txUHGO9NYOVrtpX/4P+QfWUtl/Wn+Zc8OT6fpWqS3F1qERULsRkBO7PfpxXW/8JT oO0H7aDn/Yb/CuBuoUWFmsbZJYCo/eqxLKe5YdqrWMKSPPLPuaOCPzGVTy3bFRLDSU1Tv/A Jf8Eca6cXIva/cWlzrEl7Y3Pmxy4JABBU/jXRaP4vgNosGqFllQY80LkN9feuTs3ivroWz2 qxLKdqtHnKnsevNSyxJb6dAVigZ237y7EFsHHHNOOGcoOaei/wCB/mJ17S5Wtf6/yOvvfEW g3dtLazzF42GCNh5/Sub0mfS9J1o3gvWkh2kRgId3PY/Ss2xCOlyZoVlMcJdQw4ByKfaW8W pxSbIxbyxOuWX7rAnHQ96KeGlUsovV9BzrqN21ojtD4w0dADvlOfRDVGbxN4Zll82W0Mjnu 0IJrkbm4SO7eKO1h8uNiuHXLNj1NWrqzt7O3kuo4xIWKbEfny8jPPrTWG5lKSekdweIs0mt 9jqB4w0eKHFraSADnaFCisu/8YX90hjtYxaqeNwOW/PtWNagX1rcRyxKsiRmRJFUL07HFWL myWcCC1QLcQFEfaMbgQOT9DTWEco80Hft/XyJ+spS5ZKxjyOzyFmcsxOSx5qMlg2FPDe1bO oR25sYXt0UCKRoSQPv4A5P61jjqQVOKwq0/Zyte5cJ865gCkkZ/l1p5bCLyTjtS4UgBTnAp rEA5xx0GeagsmVgFUnrSMq7j9aTIaPDdvTrTzHISSHP5UDuPmyGGPakjyzkngCi5GCMEZH+ FPt8G1duCfMUD1HymoGTbFGPSl25U+i8Uke7PzgYHv1pWGASDgE0DLAiklaIKAXYjgYHsKd 4gw+sBkyF8tepzniooiRfRMT/AKsjFS6yQ95GwyT5MSn8Fp20ApoPUcEU0ELnJwKlIxGABn IH4VG3CAFcn1pD1GOSxHHA6UgUELtOT3p3UE/lxWkmkXk1h9uWIRovB3HG73A9PeolOMPid janRqVm1BXa1McqQSWHPpUbcgn9KnYcA5zntUJUyMR2xmrMSM5yT36U0qSdrZKjsKvRafdz x7kt329dxGB+ZqUaaqH/AEu+t4QvJVW8x/yX/Gs3UgtLmyw9V68tl56fmZUir5rGIEJngN1 AqWG3muZRHDC8jeiqTmr8kukwDFvBLdsf4pjsUf8AARyfzpUvtTuUa2tWZI8cxQLsUfXH9a lzk9Yq3roaRowTtKV32jr+P/Dne/C20XRfHlhd6hcJFcR7mFtyWwV6nHA69K768ulm1K6be C24lgO2eRXkXhSKOz1uK9nvlV0YIVUbyzNxtz0r1Jjl5HwuW7ivl81qNyjFu/ysj9P4WopU 5zjHl+d3bz87+S9CtMSV47V5j4pTOvbBgkgce5r09xxXGXmmJeePtMgkJVLi4iViPQsAazy l2xGvZnfxVFvL1b+Zfqeu+JcxHTrHgLa2UUYHuEFc2cYIBPSug8VzCfxJdgbdsb7Bj0HFYG QCTg8dK8/ES56sn5ns5dT9nhqcfJHnfj1jmzjHUb2/kK4Ejuetd745DNdWz4/gcn8xXDylW baBj8a+uyv/AHWPz/M/J+KW3mdS/l+SI22A4TcV9CetRBD5m7HFSt2P6Ugb5mwPbr1r1D5U sWjRxXSyzAlU5wozkjoPzq9BqkkvnRXrl4ZVOQqjhuoNU7C8ksLuOdMHH3lYZDDuDXq8Udn cW0dxHBFskUMMIK6I1pQVlt/n3MnTjN6nmLTWlzbwCcyI8CbMKuQwB4xzwana/t21o3qpIE 8soFxz93FaPi7Txbail3GoWOccgDADCqPh64li121WNQVmbY6tyCK0+szevz+4n2EVoUop/ L06W02vveQOGAxwKkttQNvaKikmdJvNBbpjGMV6oIowc+Un/fIxXlWt2j2OsXMEh4LlwcdQ eRURxE4tNPZWKlQi1Zig6fJMZhFcZzuMIwR+fp+FSSalcsJWELrLJKroVHCgDGKs+FJbg+I oFiJKMD5gPQriug8Y3xtbCK2iOyWZs7hxgD/69NYicfh0v2EqEWtdTip1WWUSxW0kTk5KgH GfUen0qeZ47mbz7q0nWQ/eZOFf35HFem2f72xgdiCzRqxx64rl/G0rpbWtujkRuWLL2bGKn 20lfz8h+yVk+xzrXM0kc6mxlEbw+RGqg4UZz+NZL280ZzLE8a9MspFeieDrqW60iSKdy3lO FUnuMcCt+5s4Lq3lt54lkiYYIPeoqVZVPidyoUoxXu9TyZ70NLZSGJh9nCqQD97BzU0N5Nc yyots0+XMsYXloznt7e1Ta9oM2j3W5GeS1kP7t+6+xrN0+d7a+gnjcoyyDoevNaLEVFqmZu jDqjZEdyl6L/8Ase4MxO5hztB7npVfZqEkdvLbWMxEJyrKpO7nP/1q7rxLcSReHLgo5QkBc g4wCa5zwRcTC9uLIuWhKbwM5wQe350niKj0v5/19xXsIJ7f1/TMqY6kJrq8n02UJJGUI2lV QVQluhPOs/lD5VUBTznAxXrzRqyMrAEEYINef6/4bltHe+s1L2zHLoOsf/1qh1pyVm/Mr2M VqjIhvFLMtlZhJZgYyd5bg9gKs2+mazaSebBYzEkbWVkyGB7EVigk52kgjnPTHvXq8Uznw0 tzn979m3bu+dtN1p3TvsTGlHWL6nC2y3jTSix0wrOmQWDFynbgdjRLpetTWkMLaZKPJDBTj k5OTmp/CLsPEI5JMkbbh6969G2g+nNEqs2rX0KjThe55pbaRrVv5hGlPIJE8shj2/OqN/8A b7IrZTQC05D7E4J9CT3rdm8X6jFcyoIYSquRk55wfrWBrGqPq16Lp4RE+wIwByOO4pe1nbl voJ04Xv1NGCw1S+iS6TTIbgsM+aSDuPqRnGafHo3iLzZJGtvM8z76yMCG/DNbXgo/8SeVT0 Ex+nQVu6ncSWekXNxAQskYypPIpuvUvfmBUYWtY49tF177O0UenxQxMQWWMjLH35zWfcDU9 OvDcXEL28soIJIwCD6V1fhzX7jUriW1uFTzEXeGUYz9RW5fWUN9avBcqGiYdT/D70nVnfcp UodEeVG5cQfZusRfeeOc1AT8oA6dqdNtWV0T+AkZz1qEHK464qW+bdislsSLyCQcZFCKqsQ Tn3xTVz/EalAAAJPvSAVQrDoc+9I33j9fanp34475qRgNx470mUiO6++SxO7AI460ls+I2j xnLBh9akuAD1Ppk5qopG84yTSAviT5/lHt9KkbBiyck9ahiIB3L36ZpJZWJ28etMGya2O7U 1OflZSy47nB/rVibfmfzRllKcN2J6is2MnPIxjvWzfR+UFKZIlVDz14FHQEQCB3lSIvGMgH JYYH41eg0drpygvLMADO5pgB9KoAYOT0xSbVbDDpnGKykpNaOxvTlCL96N/mbJ02VI/IhsY 5pY+BcRSqxJJ9CcYptuv2a88651KWFskMTKGcjuMDP5Vkq7wyLLE2xl5BA6VXEmcqVzklt3 esPYSd03o/67s7/rcVZxjqvPTy2SNO5udGSQmK1luME5dj5YP1Uf4iqB1ieIFLSOG0Tv5SD J/4EcmqZYn+L/61JjJxgZHetVRilZ6+pzTxdRu8dPRW/Hf8RZ7i5uW3XNw8xP8AeYmr1tot xPZyXjyRWtumMvKcZz6Yzn6VmswDkIenTNK08zxrGzExryF7A05RlZKGhFKcOZyrJy+fXzA /Yo3b5pLjHQAbAfr3pJb6aRPLGEiPSNOF/wDr/jUBJBLZzV3S9Ol1PURAnyKfmkkI4jUdWN ElGK5p9Ap89Wap01q+iOi0HS7m+ttMktFBVLlmlbPCkYwT+Fep/j+Vcx4ds7eRYY1s5YtOh Yujg7TMQMBm9fm5x6V02ckd/U18Zj6rqzXz9d+p+y5DhY4ei7dVG76Oytp5efUbJjORwKrx 2UA1qy1R03SWjF1BPBPbP0PNTkhiAP1oJ5zniuCFSVOXNF2Z9BWoU68PZ1VdafhqWJJXmka RmyzEkk1G5+U84FNHYcAUkmDnFQn1NEktEc1rl1pO9dM1bckUyb1lA+42cD6fWvMdTtksdR mt0nWZUbAkXoRXdeM2h8y3M0QkjUHeyHDpk8Efrwa4ie1geb/QrlJ0IJBb5GGPUGvr8rio0 lJN2f3X/Q/JuK6kqmKlTaTcWrPZ2tt5q/XoU9pODzwOe9NyfMIIzzzVs200KLLLGwjfkYPU f0qpJw528Y6d817Saex8RKLjuPLjCgjIz1Hau/8ABuom5017J/vW5yuT/Cf/AK9ee7ySCRn 6Vs+H9QGn6zA7cRsdj/Q/4VdiL2Z3HiazW80KQRoTNCPMHvj/AOtXN+DLRptTku5B8sK8f7 x/+tXegJIMHlSMc+lZFrZx+H9HupCQdrNJken8I/lU7FtXaNO1uobkzRxNuMLmNvrXK+ONP EtvDfxrlo/kf6dv1qh4W1Bo9ckjnfAus4yf4uv+Ndre2qXthNaydJUK59PejYL3OW8D2OyK fUHB+Y+Uh9u9c94lv/7R1yd1cmKI+WnPGB/9eu3upE8OeEjEjAyxpsXHdjxn+deXktk5PJ6 5p7snZWPYtMQf2RaMD1iTj8K5bx2oMVl2OW6fhXU6U+NFs+OsS/yrlvHfNvZYznc38hR1Ke w7wOWNld7ezj+VasWvxL4gm0m5xEQR5T9myOh96xvAp/0e8Qj/AJaL/KsXxRlfE10y8YKnI 6jik9xLRHpF1ZwXdu9vcRiSNxgqRXnereHp9GuxMgM9m7DD90Oehra8N+KxOVsNRlHndI5T /F7H3rsHWOaN4pUDo4wynoRQPRmF4qUN4XnJ7bOfxFcx4KP/ABPJDtxmE4x9RXW+LFA8K3f y8ALj8xXIeDSf7dIA/wCWLfzFC6ie6Oq1HXV0nVYIbpP9HmT/AFg/hbPf2rWXbLBvXDqw4P UEGuJ8dOwu7NckjyycDsc1F4Z8RDTyLG9Zjav9xjz5R/wo6A3qL4k8Mm3aTUdPjJg+9LGP4 PcD0/lXS2Z3+D4xwD9k/wDZa290TRgq4dG5BByDVa8jjj0q4jjUKgjbCgY7UirdTzzwe2fE kPHOxx+lelsO1ea+ECR4jgH+y38q9KLFsHgVTJicnNpfhZrqQSXIMjOdw87GD3rhr+NItXu YoxiOORlAHpUmoof7Sugcj94xP51Wjtrq5lCQxPK59BSRLfQ7zwPj+y7gDgeb0/AVvanbG8 0q5tVdUaRcAt0HNYPggFdOuVI5E2D+VbWtHbod2wP3Uz6d6GVHYi0LQodHDNv86eUfPJjAA 9BWb4m1+4tml06CJoiw5lPdT/dq54d1g6laFJiPtMX3+24diKta3pUerWPln5Zk5jbHf0+l DGtjyvOHYAEUADp3qSeOWCdopEMbo2GUjnNRnO/nnJ6UGQ/kDBp20lMng4/OoypJCkdDxzz UmSmNzd+AaeoDg7eUVBI3/eHao2HzHh+tSMNuPc5xSM3zH5G6+tFxliZC+Ao6Ln9KqKuJAx PAOM1oXXA29lAqjgbywAAHOCaQy1HtbK9KrSgBz2NTRMA+TgEVHKu6TPPrz0oQMbG2XHIJP HWug1MHKSA8rI0XB4wK5+JGMyYHylgCR0rpr9t3kAEv5kSseP4z1o6AvMoPhTx0PQChDGZV ExZI26lRk/hSlcFlKnI6Z7VC4wv06Ui1o7kji3MwLiTyOwBG4/0qrsb7+MLnAqZOWTzFJGe QvXHtWzcaWkh3RwyJbxxBVmWP5WcDncexz1+lYzqxptJ9Tso4apXi3Dp/X3aHOx2k1zIUt4 3kbOAqqTmon/dSFdpBXhhjnNa8rSRZt5YpVWNdixo+AX9ffmql/CkUuDOJpU4kIGAD/dHqf eiNW8rCnh1GDkt1v/w39fIztvzYwB9avCyllkSC2iae4blljG4AduRW54e8IXmtqLqfNvaH 7rY5b6V6TZabp2iW5isoFiGPmc9T7k1x4vH08O+Xd9v8z28pyCvjl7Rrlg+r/Rfrsecaf4B v7kK97KtpG3JUjLfl2rutP0PT9Lsvs0EAYNje7Dlz71Le6tDbW/nvl4sYDoNwB7Djue1c23 iGW9t5LRrkRXMylYhECFjkH8JbuTxXg1MRisYn0ifdYfB5XlElZc07PV9f0120OpbUrK2uo LOa5jikmcIqseuePwq/LC8U7wuNrKcEV4iktwuox3FyZGkMgbe5JJINe5vM1zIZ5PvP8xrL G4OOGjC0rt/cdOT5xUzGrUvBRjG1u/XcpnAbGOQKUYPX1qR4yM4HTrUQxzxXlNWPqU7kgBA I4wB0pj/XgDAqVOAQaif731qugk9TzzxpMkOsWz7RIpixIg/iGehrmLq0SOI3cGHt5RiIkc g91PuK3PGxEviPy1/hjUcDqeTVCxuY4rgadeL5tkGwy4yUfHLjHv8ApX2WDTjhqbj219D8b ziUauY1oz0XNZPs9vu7/eYP0JyO1Ix+Y5q9qNnNY30kMhXf99SvQg8g47VUOCRyBnrXqxkp JSR8pUpypzcJLVEBLAhuoxjp1qQK3UHr+lNTcFwpJUcmnhixJODmqMju9D8XW4tkttTJR14 EoGQR7+lHirWbSbTIoLSeObzny2xs4A9a4VWOMgY+tIcBiSKaHckFwyzpJESjRncp9Dniu9 0/xhZyxqmoZglAwWAypPr7V59nDb8BTningnb04x3oYkzpvF+rw3j29vaTCWFBvZk5BJ4rl 1JUuo24cbTuGdvuKjJGc8ladEpw+DgqMhT1NAN3dz0W08RaLbWVvA14WMcarkI2OlY/ijVd M1WxjW2u/wB9C24AoQG45rkC5zxjH60MSQOwpDcjrPDGq6XpVlILm4PnTNuKqhO0DgVl+Jr uxv8AU/tthMW3qA6lSpBHesbPzbRxx2oXAyP4jQJvoIoJO3qR0+tdjpPjG4toxDqEZuFXje PvD/GuMOQpPNSRtw2M/wCNAJnfa34h0u/8O3MMNx+9YDCMCD1rn/DWoWGkzSXV20rSldiqi 5wPXNYAJJ9e+KeTy20Ae3pQtBt3Z0XiPVtP1dIpbZpUlhyNrJw2T65rngwOecU0ZK47Gnqo WI8g5/yKCW7m5pHiK80pPJ2rcW4OQjnlfoe1dI3i3S7q0mSUyQu0ZADLkcj1FefBjt5H4UB myFxnjvRYE7GxoOpWmmXnn3UTyMoIUIB36kk10beN7EfKLObd25FcDuYgg/pQWDKcfmaB3O zl8Y6bJ101mPvtNVZvFtvJaSwW1i0TMpUMSMDP0rkyp37fanInIHPPQ07BzM6fRdeh0jTjb raPLI7bmbcBk+1Xr/xXDNBLaSWTFHTa3z+vXtXLJIIk83BYjhPr6/hVfIxtBzikCZasLyew 1CO6tWIKevOR6Gut/wCE0Ty8tYNu74fiuKUgDg4p5Py5P4UAmautavbasRINP8qdR/rQ/JH oRjmsQKA2/OD1FPXg4IwD2po3Z3mgVxAPlOBnPX2pflBBx09aRcoT6E9KfjBIHYng1QiRf3 iFSck9KaxO49OvrSxA7uCATQxUux9T6UWGkXrsKjBT3A/lWaTl9oBAB4NXL1/mG08gDr9Kq cl9u4YPqcVIyVPuZIBFK43REg5x0pBwCCMGr9pd/ZbO5cIrSbQFDAHvWlKMZStJ2RM20rxV ynaTzwQzRIFKSDnK5PB4x6V2V7p5OgWt3BkgqIDwcrg5/r1qlocry2btMxdgxzuABFdXbas 0XgYSzOBNGAYzgMT82M8n0611VsLCjCM037yvt/wScPXlVk4S2i7b7a9Diksri5zHbQySvu wOP69qn1LQ7uylVJJ4GZlDMpcAqT2NdK1276K15AgjZkzgc7fesnQ5pGuZIWbehUt83JzVy y9/WKdJTspK+3f5jhjKaoTnKF2na99NPl1INF0S5/tK1vGeJ7eJzI5VwcBeefrV2+1yS80S cQwuGln2NE671AOTlffpU9xJH9pYPehREwYKkfzRjIGC2cc/jT9T1G1sIVW4hlkRzx5LhDx 79q86eW06iq15tt02la3n6nvUsynh408PTtBVYttt36eSbX/B1Ofu3t9Pt3bbJJfknawOFj z/ABEdm+lQ+G9IfXdVW1kciCIeYxx19s/41du9Zs3tHtpLDcEwwWeUtuz05GK6/wAE7JdKe 7Frb25Z8ZiXBIHqa4cY/qtNyhdt97XT2tZN7Hbl1COY4uNKckorpG9mt73aW+xqXt1BpOn4 RCEiGAijk/hXn+parresO1v5LWtsAWYElBt/2mP8q2PEGqhTPcyF2j3eSgQ7WHqQfWsOOQe VHLpkpntIvmnt3+aY+rEfxD0xUUcspYSUfrXxy1b3Ub9+777HoZhnVTHOVLBaUoacqdnO3b TbstfQXTIryDUQsVzCtszASQiYgAY6/XFZV5pN5bXhQKdqnKuD8p54wa04JYz4oljUzK7k5 XOFxt7jrmr0+rxxXv8AZl7MYLZlEiyJEHKtz2IOa9StgY0cPPFQd7Pltbfz8z5yhjVia8MJ V937V77N9NdtfuMWeFZ7621UWslzBdA74RkESDgjI6eten6RdedpayPBLbCL5AJwQ2AOprj ze3v2hrGytruCC7H7qefn5gMgqMYUH+taPhwajBoVxHfxSLI8pIMhy2P4s5r5pYZ42cKLaW qS11s/w0R9vhsSsuc66Tejb0suZLTW1/eeq6a6HWswZd3BHtVeR1RQ7fKKS0kEtoOeUOKq3 z7J4S33QcketcdHKp1Me8DLdN+ul3p69D6apnVOnlazGOzSfkrtLX0vqXPtUITl8HHcYomk VUMjkKoHBqHdDewOI2DlTjpjBxVTUZDF5AYZVeSPU1thctpYupGjDmjO7vF2vZK+mi1e2ux ji81rYKhPEy5ZwSTUle127a6vRb6PU4zVo5JPGX2uOLzITjnGcHbjn07VlaXaXNvM2ptBJJ LCx8pFHLP6n2HepbVL6TxXuAaIu7SyM/QJyTn8KLW9+1+KhKnEOCkag9FA/wAmvrMNg6MnD Dapuykrq6XTp16n5RjcdW5qmM0a5nKLs7N9evTRr1MbUYtSMz3l9G4eQ5ZnGMmq9ta3F65S 3iaU9yOg+prW8Rbn1YRrySqgZ7Zq7qif2V4eitoVAaVgsjDjccZNel9RhF1H9inp69kfPSx c5KDesp6/8E599Pu4sssQkUcHyyHx9cVBJuikMUq7XjJGPQ1NY3ctleJPFwQeQP4h3pt+0d xqFxNG3yM5IPsa45xpezUo732NoufO1LYiXkZwQvvUskUqQxzOhVJCdp9cdaYiF/kA3E4wB XU39lHL4cSOEhza9Meo4NbYbCutTqSX2V/X4GdfEKlOEe7OXjjMsyxLgMem4gD9at3Ol3tt AZ5oMRjq2Qf5VR5OOAQRXaWzre2txYSc4jUj6FR/WtcDhaeJUov4unrZ/wCRnia06LUlt1O GDBWIAxkVpjRNQEIuPLVIsbizuBxioYLfOppBKmArZfjsOT/Kumu5vP8ACfnsCN/P0+ajC4 WFSnUnPeKuvkOvWlCcIw2f6nP2+jXl1D5sCxOOmRIOPamDSb5kkaNY5THwwjcMRW14WG1Ly PP8S8/hUXh6KQavesFYRAEFj0zmuungaM40m0/fvfXaxzTxNSLqWt7tvncw7axmu5RErRq/ QB2wW+lTTaPcWuEubi3iZ+gaTGRV3Eb+KkkjI2GfK46H3qx4ktnn1W1SJSxZcYHfmueGFpv DyqJXalb1NnWl7ZQbsmrmRcaZNbQx3E0kTRSNtDI+RVpNDuXtjcLcQeRt3Bwxxj8qr3QNvH NYbi0ay7lJx2yDXQWiD/hDmyc/ump4ehQqyqXj8Mb79UKrVq01F33dtujMD+y7gwNPbtHcR LkExnOPwrP5B6njtXV+GI2EVy5UiMkYz06c1zdyA1xPJGRs8wgDPbPHHpWGJw8IUqdWOnNf T0NaNWUqk4S6dR9jZyXZk2sqJENzyOMBRV620tLwsttdrIUG5gyFWA9cd6uaBDFdaXe2pba 8mMkenaqxtrzR75Lh0LqhwHU4DD0NbrCxhShVceaLWr10MvbOc5U1KzW3mRadpbX4by7mMM o5Qg5FRy2EMFw1vJqMSunDfK2B+lanhsk3k64xiPI/Oql1Yvc6vfOVbykDuWA46cVX1eH1a nUhC7bd9+nzD2svbTg5WSt26lS5sBaXkcEl2mJEDCRVJFWbvQ0sY1mub9ArNtG1CeazJZHl S2D8+UNgOe2c/wBa6bxCN2mQ4zw4P14oo0qNSjWqqPw2tv1+Yqk6kKlODe97mHd6TPDbC7j ZJoG5Dx9h9Kl0zTE1BCEuNjqOQUzjnsa2oF+zeEyt18mUbAPUkngVS8L/AC3s+QOEz6d62W EorFU6dtJK7WujsZuvUdCc76p6PuVbiztIrxLL7U5A+XcI++evX1qS80iDT1Qz3bMX4ASPJ /nUN6WOuSt/02HT6itnX7Wa7+zLAjOQxB29vrWVOhGdGq1C8k0lv39S51JRqQTlo1rt2MWS xtfsD3VvdtIY2AZWTaRn8aU2dvBp8d1eGXM3McceAcepJqO9QWN3cWaY2MqhvyBz+ddB9jt tY0e2Afa8a4BH8J70qOHVaU4wilNLRdL31HUq+yjFybs3v5W0MOa0tn0uS9t52fawXYwwV+ vrWcPug9fWrt3aXWmiWGRQYpcfMOQcVSXhcEY/HrXnYhWnZx5Wt15nVSd43vdAAcbjyakQZ OcdaYrZB459PWhGIxg1zGxKpAPcfjStjefl7+tMQAsCOorR+12I4bSwx7nzmGaaGmVbnDS7 hjGABmq6/NJ6E1ZmU78ZO3Hpmq6Z6Mvfk1IyZyAoJ2kr37mohI8biZCN6kY9qkbYVz0b9Kr sASQcHHTmgNdzqvDxL6fMW+ZizdecnFXtQmM3g+xdnIcSGIDbgBR9KreHoJksCpjZWdjtBH XinalHPBomm2hjdZJGLMpHJ+YgV7OOi/YUfQ4sJN+0q69Tf0iUxaNA6qCNuNpI55xg54qOx tLEoL+0Y7ySkkbNyhz6dxUSQSjw6bZov3nl42jrnNRaO93cTfvLUFIwU80Jg59Ce9d9RzWM oOKVrK+i8+pnRcJYWtCV27uyu93bovT5mbqJmbXmhiLMGkX5APvEf5NX9cazBtVvY5HTceE OPzrTu4NMubqKJ7aSK6VdwlViFc+h47DpVTVbCO8MaymUFM7Qi98cZPYe9c1KpKNLEvl1Ut mr31/E6auGvPDpTTuujtbRaPszktUUz6zIsC7t5UIq85yBjivXdKsV0rwzbWm0CQR5c4wSx 5Ncz4P0K5j1SPWb+Jc2rkR553tjgn6D+ddPrWqRWNgZJQzl8oioMlmPavjs6qTVSELayfNb 56H6FwnhYwjUxdR+7Bct/lqed+IVZtMjJzkyknP41gaZerp9218ZGE0XMaLxub39q6y9tXu 9Jitb5o4Ll13bGPIIPpWW9gqFmuI4zHb/ACq7RiONuB8x7k9frxX0OZL6041aK5oyS2+5p9 vmfF4KMsLOUar5JQd1ffXVO2/nonrobG+0vzb6nBBbG8fBuiH+eM7eMDpz3qlfXEVnqAmml YgRkiKPCnp1ZuuM9BWLpUSNrYuLVSttH1dyB2/r6Vo65bSmSKW2ZvOYqQdyqoAzg5PWiOFa yv2Cd/f/AAt+RvPMXUzNYqUbWjq/O+/TV9fMoS69ftBCYJXgSD7kUbse/Jck55rtdE1ae9v Fmnw0F1ESMLxFgDKk+uc1xUmnlNPEP2mCS8uZdzAOOcZOMiun0GW3j1bT9OcEiHJhlSUEM+ 35gQOg/rXlYjB08JSlUcbtLpa6vrvrtb8T1cuzGticTCm52UpLe9nbS1r9b+miOksH8u4aH Pyt/SrdxDHcJsY7WHIqtdJK175sULkjHO3rUkryieKVYmZcHcMdKnMqcq+KpZhhZcs5Rvur qSWz9dvM+mympHC4SvluLhzwhO2zs4Se69N/IoNFc2LBwSOeCp4NX50hvLNd/BZdwx2pbhh c2/lQozE9yMYpjo8E0ASNpERCrAelPE4qpjIUq0rU8TFyd9m0ldXvtd6K/nYnC4Oll9WvSp 3q4WSjdbpOUrO1t7LV220vqcvC0V/aSbd2zmF+x9xXLafbfZPFC25OdhYZ9Riu01aGxsbW1 eMtbW8EjSPuz82RjHua4yxuI7nX5NQeWOGIMeHYA4xxgd6+kw+N+tqjWrR5ZqWvTRdWfm2Z 4H6jVqUKc+aHLfurvohNewniCF2+6AhP51b8VKX0+ArnG85P4VR14wz3YuIbmGVNoXCsCQa nhvrbVNH/ALPu5RBOgGyRuAcdK6JVIyeIoNr3ndPo/meSoNKlVt8OjOZQ/MOTnFCZCuCMH3 6itJtMjgJe9vYViU/dicOz+wA/rVGZkkleSOMRr2QHpXg1KTh8W/Y9SM1LWOxc0eIy3quAM RBpPmOOnT9a6PQY5UhntrooQ53Da4bOevSsK3SBdImH2qJZpiMxnOQo5x+NGiyw2+pLO9wk KLwxbPI9BivUwVWOHqQUuu+vf/gWOHE03VhNrptp2K13bNa3UsDD7jEfUVq2tz9m8QQljhJ IkRvxUYpNYNhd3UU9teIfM+VxhuPfpVXVBbeck1veLNtVVwoIIwOvIqE1hqkpQaajJNarVa /5mj/fQSkt0+noXtbtTazXF6oA89RGv1/i/l+tWCC3glFX+6O/+1WXqmorqK2iK2FVMuT0D HrWmLvTP7CFgNQXfsxu2NgnOfSuxVaTqVuRpJpper1OdwmoUuZXaeo3wvtCXKlieV7dKbp1 7Pd6lNp12RJbuWwpXpj6Umj3en6fFKZrxXaTHCRtxj8KgtbnS7PUJbxp2mPzFESMjr6k1dO vGNOgudWjfmV+np1IlScp1Xy72sElmlh4jghjzsLqy5PrWlrWoz2N9bNEAVI+YEA55/Osj+ 0Y7zWVvruTyEUgqqqWOB0FTareadqUsZjuXQoCMGInNZRrwjQqexlZuV0r20NJUpSqxVRXX LZ9dTOu087ULuWJS0YYuW7Yz/8AXrorBjH4UMg25WNjgjPc1ivc6ZDpMlraySyzSMC7MmOB Wjb6ppkekGxMkpBUguI/X8ajCTp0ZTbmruL+99B14zqRilF6P8EWp/8AiY6Bm0Yx4GSiHAJ 7rXHuu369K3NK1SLT5ZIpCzwNyMLzn1xVDUntJbp5bPcEfkowxg1hjatPEQhWT9/Zr9TXCw nSlKm1pumMtHubONL6Bgg3FPr35HpXWaffw6pbm3uYdkjLkjqrjpmubs7uyTTXsrnzMvJuD IPucdfep7S7tNL3zQSvczsu1MptVfc561rhMR9XatP3GtV5+hGIpe1v7vvLZlrQFEerXce7 dtBUZ9jUV1qFxDq97A0xe3YMpB6KMcY/GotJ1G1sHlmnEzyvxlQMDnPrTLm60q5u5ZylyDJ ywG0UOvFYWEITtJN332YlSft5SlG6svvRmCCX7Os5ICF9q56kjmuw1C6a1trWYfdDqGGM5G Olc9e31jcG1ijhkjtoAcrxuOas32tWd9aiD7PKuCCrBh2p4evSw9OpGE9Xa2+6FWpzqzg5R 01v8y5r1r9ptUvoWYhRzz1X1qv4cObyUE5Hl56e9Q6brQtbM211C0yjIXBHT0qPT9Vs7G4m kS1md345ccD06Vr9Yw7xUMSnbutdyPY1lQlRav29CPUfk12XkEGQHGenNbHiCWWCO1eKQo2 4k4OKxp72yn1E3RtpRk7mUuOT+VWb/WLO/iRJ7OX5DkFZec/lXPGvTjSqw5rOTut+/obOnO VSnLl0S127FS4LalfvOmBiPe59MDn9aVJrrS7vEDk7lVtpHDAjPSnnVLeKxmtrax8tplwZC +4/ypsupWt15cc1q4ESBBJGwB6c5B96570178Z+/vfXfW/6Gvv/AAuHu/I157pdS8OTzugj dBjA5w3tXKlnUFTge9XrrUVayFhaIYoQdzEtlnPv/hWbn+FiSD+tRjcQq8oy3aSTfdlYaj7 KLXdjlO9flPNSx44PIPvUaqAp5wPSnLwc5OfSvPOknjJWTJwc8U9ll3H5e/rUaqA4ZaVi24 8L19adirEkztnIOOMfpUS7sjpjNSTDLnPPSo1IDDk9eaQEpJUHjIqs7fvMnsMAUtwXZZVMj x4xsKjg1jT3L+eqR3LkYyc9qnmO2OElKKkmtToUuZDsbeflA6e3c11Oqhjo+lh+Sikk7uoZ iQfbvXn8RuZVR18zYoAc546/4Zr1LbA4mtp3jnmlWJLZIk4K4BwPfj86mVVpbNnRQwCnLll US9TPtIRp7PPexK6NEWiJUurHPB6jHerfh28kW5vIosQg28jAFvvHH+eldP4t06DwzFbIV2 SSwq5QE8f5z09q47SrK8ldp0hnWSNjlxgEqOvFcE5e0py5z6KngXha9NU5XtrotdfM29Psp bqx0yK8tkjikYsJQmWbByoJ7Z5q9p+k2mu6vcJZxTvdCZ2kkWXgY7cjkd8e1T3mhajpWm2c 6eetleRiWOWFtqnPr6Vxklx4m0nV7l9AleaR02syqCxz/nk1yuEpSk3Ky1/M9eVKOHpU4qC ltfZ7Kyt+J6rcSpa2UcTFP3SbWkVQu8jqxx3NcJq/iS8gv44msTHCSSpZtrsB39hWBa6v4x vrKb7UxuYEbbKNmGU9cdMjiq8l0JrF7q4gM8m/YWMhBt8D7mP5Hp1rGhgr1HKraXp+mwsxz SUMPGnhrwXd9fJ7/wDDvUmW207V9TkNzqUtvK75AcBgSewPFWtU/wCEVtpY7Nrq9ulgJ3CI qQxJ/vf4VjR6XPd2DX5mijTdsJkfHPb8+axmtJ0vII4mSS4mfahjYtk56fXp0r0nBSek3Zd EfNUqk+W0qUeaevM1e69L23Ohx4UdgzTanGD/AA7VYD8a1da0U6po+nXugK91FBGYyp+/jP cfnxXA6rbatpqSyTeZGUP3STzzjiqKSeJLbTluI7ydIJQWwHIz74odGTcZ056rvqv0N1UjS VShiaatJWfKuVpp3Xfr0sa00dzaTeXNDJDKOoZcEV3HgLS4pLuDUJo2M0kxjtgDjOFJY474 FeW3E9/JDC095Ju52s7Egetdv8JDqaeLGvHEtzFYRM7oW4XcNoPPuRV4n36LTdu5lltBUMZ GSXN2v57P+up7G/y5NRDcTxyc14h4m1DXItdmhubie2kTLFfNJ69MYOCKz9Es/E/iHUJYdO urlnjXfK7SFQq5xzXgLLPc53NWPvpcQctX2MaTbvbf9LH0GUYjBIXGetQuRjgivONa8L+Lp NMtB/apnWzg2mNJGDMepx615hcXF9JFJ/p0izLKFEZc7iD6/Qioo5fGtfkqJjxWe1MI0qtB q/dnqPjXWzPtsbX5rcEszEfeYHHHtXEByB3AHT2qzphms/Duo6fqsTreSTRNEH58sLu389s 5FSW+l3V7YXV9CUEFry+5sE8Z4/I19RhaMaFNU4n5bmuLnjMS61R3b/DyKW9gcACkVwsi71 JGeVzwaTA6g/L70m47hjHB49q6rnkWFKguxQhQTwvX8KNzKzZG3HGCO9PtNNlvJbu8XIW0C MWHrnj+VXPETpJ4jvJU+7NIJAcY+8Af61Cnd2OqphnClGq+pTLsQQOR7VHuT7pkCtnOM1G/ +rZQSMjbkVmw+HZL7VLGyjmy9zKI1cnnJ7YpuVldmdKl7WSgt2bkUqgb45fmHQqf5UrZMeA flJz9TWPJogtHe0mgKSRsQfqDg5qzpUkv9iXcIjDRw3aEy56EqwC/jg/lUxqKWx14nAyoK0 nqXVzggjgCg+WOQVJPvVa5dxYyGNtrONo/Gptf05dHmNtLJueJF3lh94kAn+dEqnK0u4sLg niISqXsogzqvHmL780jSKuVdgp64PWufispL+OW480QxrJsVep9eK0b61fUriOUSCIRRpHt XqwUYBJ9TiqUmYSpU4uzkaAdFQHeoz6nH86YJ7feM3EYbt8wq3rmlWmnaVpd8JHmtbqHfz1 U8gqfoRXFro015bC4WURq+Sg5yADiohV5tjrxOAjh7c0t7P7zreHbcCHGclgaUHDEjPA6Vz Gl2eo2wl8l90iffiPPHqfb3roo5lnh8+IAYO1hnlT/AIHtVqV3Y5KmGlCKn0Y/7RAZDGZVE gGSueRTTJEwGbmJSAc5bpWYunSnWHuTcbYJGBYAZZeO1dV4g8JxadBaajbTG4sLyEtHNgqd w+8pHYis51eV2Z24XARr03OL23RgG9s1lAa6iyf9qphcWzAhbhMj3rBsdJiuwJ7gHYDlNp6 813t94d08eHIte0WBvLj2xXMDsGZGI+8D6HtRKo4pOxWHwEK8pRjLVdOr9NDnvtMLMUjmWQ 9doOePWo/t1oW2+eN3p1qpKLddcK20eyFUHGc/Wtrw9p1hH4mtzcWguYnb5ombgjqcehq1J uN0c0sPTjWVOT0fUpvdQLbuPtUZQnkZzVdNQsAdq3Ib6A8V0/jLQtL0fxNeaZboHhRBPGxP IBGcVxdpp0FzZOxZlY424qIVHNXR04vA08NLlkzbjdZEBRgwzjI9aYW8t+Oo/WtoeHlHhKL W9PeQx2h8u7iIzsJ6N9D09jXPWsq3C7wMEHkelOFTmbXYwxWCeHjGpF3jJXJWuEjRpJF2qO TUI1C0IZzKQo55U06WKOeN4nOY2644rpLTw1YT/CvVr+NfKurCRZUk5O9dwDKfzBqpSaV0Z 4OhTry5JPU5aTVdPRVBuucAjCHnNI2o2qwhkcvuAPy9R7VUvRHNHp9uU2sVySRzzU502z+W MRsFAx940Rk3qVXo0qTsyOTUII03OJBnrheKlt9Qt7q4EURcNtLAsMA47UviaygtLbSpbOM RJdw7njySAysVz7ZxRbWUCHzjl3H8fpx2qVLmRpXw1Ojv5firl2MnB+X8akRdzEjgdfrUaK ApPI9KmjPA6AD+daI8tksaHzNoyQexpzRJuPXr61JGCWBzzTX++3I609QuJdoVP0xmoolGR zxmpr0gyAZ7D+VV4ydww2OcVIy9GQSVzjPGD3rjDIDfuDGAM8Ed+vFdlEDuBPUVxkahryQk dGYfTmokehg3qzrWha30zS4sII5ozONvU7mI59+K7DSQ1zr1gYv9ZCm8leNpAJH5cVydzvl tNEJjIjW38sN64dq7jwerTalNeM2EkeK2ZiM8E7j9OEP5072jzdhRpupilBdWjsPGMmzxrY RSN5kem24aV2G4Eonp9cfnXmtvqN/ayzTxXDxzSHcx3dcn9a77WJ1ntPEmuzqSJWWzi2k4J ZufrwK4qzsbgSSC2tTPPG3MT43hcA5Arz6biqfvn02aQqSxcY03rFdN/wAD3+VDqPwS0WaU BJURiSAByCfyrzPwnCsw8TuT88ccSg/8Dr1G2mFp8F7NNZj8kxKyeWhycnPGa8x8FNG7+Kg gZl8mAqfT5+9c2Ja5Klux7uDi4+yvf47fiM8PCHSvEumNfBJ4LuZ7aUKvJRgB830OMVyXiK G20DxjfWEtvILa4LW88WBuOTmNh7hsfrXUagiR6ffxQgrOGWcFT8xAI5/DFVPjnFH/AGlpu qQqY5Lm0SYt6ng5PvWWErObUn/WlwzPCQhTlR8rrys7ficnqAl8yPR5FtrM2yFm5JAbHQnu 2OKxtKIOu2Mj9UuEIPf7wrpNc09b82upaeWnnuYUlmhAzgsOSPUZz9Kr2HhjVIr+O7ltmEE Mgcu3AbBFejCdKknFu3+Z8dKhicRVjKMG7W1WunTy0JPi1BDD4s1KNG8lC6nOCcAn0rH1eJ I47OGI74RZxEAjGMqCf1JrofjGobxRqDY52Kc4rnPEAVRp/llcfY4DkHP/ACzFVhfgR15/p Xv6fkc3NbubE2rj93Ef3bd9pP8AQ/zFegfB22ZZtfkE3AtkBGeo8wVxrAT3NmgAAQOpz3yM k/oK9F+FEYtv7fR1ULJbIEJOMnzAeB3rmxj5aU15M9DJ/wB7OjU35Wkcn8XI5F1iCTbtUwA K394hjWj8E52e51u3lb71kGUE45WRT/WpPi9AWTTpArg4ZS3bscfWs34ONBJ4xaKZVBe0m2 9ssFyP5Vz0ffwFvJnbiv3Wc83mvyR7N1AA5OeMV8+X9i0nxOksc7f9O2t8ucfNzx3r6AfBO fyrwmxih1H4qXBu/wB9CbiZ5BuxuCqx6/hXBlN/aSa7fqe1xNb2FO/f9BLycTXkrM2SzNli MZOTzVXI27A5z/OrVtJpwsboXccjXLKPIZThVPHUenWqWDnccc96+sWx+QSdx7Kv97nrxQs ZMi/zFAcFcYx7Uq7m6EdcCmQdxotj5fww12+JA828ijHvhScfrXK666TXNncx4Aks4ifYqN p/9Br1GO0gtPgFA5wpu753w3VsYWvLdQ2vpenOAAFWWI8YOVkJ598NXJSd6k/U+kzCFsHRX l+rM0c4J5xzxWz4TgS68a6FG6sR9tixj/e71ihhx610Hg9kj8b6NKzbAl3EQB/F8w610z+F ni4TSvBruaHjeyjtfGt9CDnDuePrXB6NIoGr2p2hWeN1GeeGI4/OvQ/Hhk/4WJqMZTJ81lY Dt7157aQt/burRqpYJCWGBgcMDXFhfhR9VnqUqk5Flzvns4EUuZ7iOILnrlqs+O7rztWvGl PzbyMY6Y4FaPhK0Fz420eKPDkXStgjjAOTWH458uXxDemMYVpHIweOtaz1qpHFgY8mXzl3k vyYzRNp8JfeGVvD+PyDmrMYzITkZas3w8znwzMjKhUXn38/NnZ0x6VqoCiIxC7ZB8u05I5x z6V1LY+frazOm8W6TcRfDPRJJYnjcJKuGHq+RXG2kYi0XTgd3zRscnH989K9I8Suz/CLQ4T nekkwbPcbjXmdo8r6Va5YERqyhePlG81y0H8Xqz6HOEvZ0pd4o6Two1rF4ssjdLuguf8ARZ R0+RzjP4HBrIv7R9L8ZXumt0JkTgcblyRx+Bp1qSkyOh2spBB9+1dF8Q4Y4vHOk6hHGWGox wTlVOclgN3T3zTlpVT7nPhX7XATpv7LTXo9H+hzkUm4qSFAzj616N4htFk+EOmSkBZftM3y g5yCK85wBIFChdp/lXpfiFPL+DGnMSc/bJBlehBU066dl6lZK7Oqv7rPJrFibG3QoFCpgY7 8nk12vg3UI4tV/s64/wCPW/U27o3K/N90/gcVxloMadaEb/uHg/7x6Vq6XJs1SzcAjE6fX7 wq5LmhY4MNVdHFxnHozLu7RrPxhd2OPmhVlO4Y6GtaxlEN9G6HBDZ3GqHiQM3xP1ZZBkrJN 2PXNXNOVPPiBySGIJPTGKKX8NPyNcwSWMajsn+p0XxTbyfFazHBEllHhsfeyvWuGsAws488 McYJPau5+KMO7U7GG2cljZxls9hjp7cc1wthswxxuGcDI6AcYrHD/Cd+eL32/T8j134XW0u rLrGlfK1vcwNFKGAIGQSGx7EV5DJA2m69cWjNld5wfoSP517J8GLiK18SXKvCsoKRnk8D5w CfyNeefEqyFh451BFwGS7kUg+7ZraUeWcZLr+hz0n7fAyg/sP8H/wxlgA/XFdroMrt8OfE1 qASvkbsY9GWuKgKhg7gYGDgjINdl4bdJvD/AIitSwTzrN9qg4546e1FV2gzkypXxcF/Wx5X EzHV7Yu+4EcfnXQ5G/p0rnFP/E3twB90AZHeuiBAfAOeetXHYwxfxIg8WSf8Szw+5YnbFIB jr/rDxUochFVuhAJFUPErKbXR1yScSjk9t/FW4yzRoztuJxn8qimrX+f5nVj5KSi/KP8A6S iwCvHHQ9KliIDfNwM5FVwxLc9qnXGSVPtitTxi5HKN3HrVhooy7E5zmqke3cNuc55FW2xuP yDr7VSCxWvQPO45yBUSNgj+7nrUk2Sck4+UY4qOMtu9fQHvUjLqfMBgDIPWuYKNl2OcmUgY Poa6WMneSOmOlZGpFopYmBCKw/u881nNnqYGN+Z9jUjubiG10mOKXarQkMvUH52HIrvdGmV NEsDHEIGEs08xUHawChUP5k/nXnTyJLY6UY33kW5DD+6fMbiu2spUFrcwbCgtbdIDtOQ7li WP15Ws6ySptrdnblbcsdG70V39x2+uW/nfD7w7pryYe6lkvZEiw0gB4QkdxiuBtm/s+823C zRyx5YMg2s/1J7ZrofiE7W3iCx0lCq/2bYQwnYc/MV3HJ9eaytH1S4+0p9rYTW1vGzyecgc gegPUdhXNUhKMG9122Op1qdfF2ekr77/AHrTY9R1ado/gfo7Ozlmnk3EnOfmzXJfD3Jh8Ru H4a2i49f3nf0ra1W5uL34LWV4T8jzuxx0XLdK574dTKLfxAjFy5towBjgYkBNcFZWp1L9v0 PsaMk40LO6cm/xINZvzZeIrbe22FkKSe6n/IrV+L0Lah4W8K3IQSBtPUNJnnp0x+FV9Wi0x HOo3wDGNNqqSOSenHer3xFf/i0nhKaNvnNuU49ATWWDalCLitrJ/iTmMZU69Tnkne7S7LlS 19WjidL1awsPA+lX8lp5+o25MKFyQNoY8jHfBqNvGN7qWLOW2hSGRwP3ZZSBn681ijePBGl b3JV3mKjj5cPVXTv+P2PALDeP517DwlKUvaSV2fELM8TBqhSlyx2sut+/c7D4zL5XiO42x7 XeFARnr0rltbjP2PTJokPlm1iUMFwCQnNdn8dEVPEic5zAjbvy4rgrsXNrYWUDXcjeZbo7K WyApGQuPYUsNfk0OrPGpVE5do/kg0Y2y6nBLdBsKcoo/jPv7V614PtwtzrkgjSNEtU2qnG0 lxnNeR6VIn9p2qyrvHmBRnoK9k8JmP7d4gAkZj9nTIAGB845rDMP4cvRnfw58K/xI5L4nW/ m6XYTHO9ZjH14wRXG/D8z6d40srlbYysSY1jzt8zKkAV3XxLTHhuKbdgxXCnd7EEdK4rwpc rb+OfD043SbbtMp05Jxj9a5MvfNhWvU9LOkoZkpf4Wew6jdG1sZ7plLGGMvt+gzivn/SZry TXLq9tJI4bgxyyMSONpB3AfgTXveukQaXqWB+8SOTGRleAa8Q8ISRRxeIHkmCSPYNGilc7i XXIz24B5rlyhpKcn5HbxM3L2UF2k/wAiORAHIAOc4AqM7ssuOaSR13HcT19elCdN+CDmvqj 8mY9QQAABn2qaGMEqSyg7ulMUD7wwamiAMi9FJPOBQOKvJI9a8TSCH4UeGbNgygoZ2PTG5i f1ryp5FuPD0ZEe1oryVScHGGVWAz07GvWPiejWXhPw/YgdLKEk+h2gn+deP2MzXGjaspJ2w 3UMirngZDLn69K8/DO7lLzPs86UVh6UV/KvzKnITPGRxitnw3cfZfEenuQCPtMXzMOg3gki slirufLXap/vHmpEbBgfcVIkXB9Tmu+Wx8nhXatFnW/EG7gl8TXt7aZlmluH+UDOAD1A/Gu C0xpv+EmuN5Yrc28q4HGflyB+ldPZu0fimC/eUlV1JFOD82CQT/Kr3xNs49A+K1w9vEEiLt gAcEOnT9TXBS9zlifXZgliI1Ki0t0/AwdA1J9K8UW12pCrHFIck4wxBwfwrF1i3u9SuyLBH uX8szSFBnAycn8qoX13JHOWCjCIB9RXcfCq4F34wiR7XYPsM8cgIzk+Wea2qqzc10R5+XyV SnHCvZv87HK+HoGXw/czmQhftYjMZHQ7Cc1ooCSAFwar6a0badqKqcf8TAYQ+m1qtRD5lVj jmt4u6PCxC5azXY9E1ix874L6VcBtxjuJk+hyTj9K8wtAraRart5VXyfX569Y1Npf+FEQpG MbNRZdy9wQa8ogidNNtyxyd0qkduCMVy0L80vU+hzfXD0v8P6lu2OSc10PjmRWHg25hZ8m0 iHoQQ2OPyrmYpAvLccHmtnxeWZ/ClpEDMUtIWABxnLFsVrU+OJw5d/Arei/NGWOZTlcnce/ vXpevb5Pgtp8UY/dyXzBvl74rzVGDSbsYyc4zxXqGuXCr8F9MkAbi+I/8dp1tl6o1yb4qi/ us8lgY/2XZx7TiJGTOOvzmrKHbLDhgP3qf+hCqUTNJZxPtKE7z7HLmnO4SGN3UgJIjE9OjC tfsnkPSv8AMseIm/4uhquV3sXlBUnheOtWrAn7VH1+ZsDn2rM16ZD8S9QdQGDu/I5xkVr6M jS6lEqqW2nJIHQetRRXuI7Mxf8AtkvV/mdP8VIYba406WDCm406IsfcjmvPNPDLA4znBH4V 6R8TYZJNRsysZEb6fGFBOSOMH9a83sm+R0UEc96yoafiehnTvZ+UfyPVPhBDHc+Mjay7lWS 3duPVcFT+YrJ+NunxxeP9XeJgyrKmSDySVya6H4Ghf+FkpvOc2cuAB7Cuf+NiyN8R9aYf6t rtcg8cBRitqz+BepzZfd4erfbQ4aFV2KOemea7LwrJb/Y9YEsm1ms2VOOpJGK4+Ijy1J4x+ tdP4ZHmi/UEKDbnr7MD/Sor/wAJmOTf79T9TzUuf+ElJbgBsZ9K6MEllIB45rmyfN19nIyG Ykj2roQVXHPHatInLjF733kGujfZ6S7DgNMuMdORUqqoiT5jkAdRijVlzo+nuoyqTT4Levy 1JztXcQX2r0+lRDd/M6sal7OL8o/kKpGM7unpU6N6HGeKr7cEZPB/WpkUgZ9OlbHisuRlfN yKss43Hnv6VUg7ZPB61omMZP75aaQJGfcnDAY/D0qJGAOSMjGBVi8CmQbeoApiQSyoWjidl XliqkgD3qW0ty1Fy0SJoSAOe/ao9Vg3QWjMdvy5IPGPSp4I2wWIJVep9Kf4gh26XpsyKdpT nHtWNR6o9rLYv2dV+S/Mz7byfK0tY4guFIYno53nn8q77wdZf2lcKzopFxqaDb2Vc5/LiuM thCINGdUG1YmMmehIds16N4IQQ2j3SyNatbpNcebgYXYuQBn3qK7tFHZlNO1apOWyT/IyfF eqf2n411e/jCkSXThBgHIBwP0FQGVbe3fR/LQXEvzSvjkN1VPw7/Wsy1cjdfPhjGwYA/xOe R/jUBmlMxkMh3Ft5Ydd3rTlTUrLt+Z5lOv7K8+svy6/ft6HsLpI/wABdOwCF82TIHHfqa5z wBth/t2LIDyWSHp1HmDp79a7aBftP7OqzwxbXSZyw9y2OPavPvBkzDVtbUI3y2GGUNgIA4O SO/PH415uIT5avp+h97g5p0cOl0l/kcxrdy8+szeYxKrIQBnpzXdfEO58r4T+FIlOSLVmwe 2WPNecXG6fVm6ne/Ydcmu4+Ms8UGl6BoFuQ0tnYRREY5Lnkj867JQUYwij53C1HOpXrPW9/ wAbnE3z+X4W8PWsi4ZLQyAjnKtIx596m0yPTkgluxc5kP7uK3J+cMerHtjrUGuLsvI7Haqf Y4I7chTnBVfm/XNZ1uNkgJOQSOg5rplByja54dLEezxHOop9vLzPQ/jlCP7RtGGW3W0bk+5 UcfpXBatLLcrZySeWCLWJf3Y4wEH613XxwDf2lYvn5Ws4iAOx2rXA61cM1jb3AUBktYhtBz 0QDtWGG+E9XO7ucfSP5IzhLNbputwXc8YyAcexr1b4VT3Oo3utrMpSdrLPznO4K659q8ysI hceGZdSlLCZLlYgAAFCspP1zkV6v8El8zxDqxPKjT27f7QqsVBTpSv2Zz5XWqYfEwgurRH8 Qrcv4NvCM5jdXwPr3rynS7mKy1fS7kt+8trqKQgHHG4E817X45txN4V1WLaTtjLKB6g5rwi TIhU55iUHPTIyOK8nKf4Uo9mfYcRf7xTn3j+p7j8QrmO00bWpYwWV96qUP948H6c15N4MeF fCnicOD5s0KKh2EjAbJ+bt0HHevQPibdx3HhGS5s1iMNyImCv/AAgqDge4Ncx4RtxH8JNem IXMtwE4HJCpn+tY4Nezoyf9634pGuaS9tiace1Nv8Gci4LSZ24APNOyM4TIxzSg4bIPfims Pm+Xr79K+nPytk8eWjwcVd09Fk1S3jYFhI4XA7k1SiDOGwcHpXReDbUXni7TIeMvcRgHuPm FJ7G2HV6sfU9C+NXlrdWVgrD91GigZzgBQK8YswyXOqWwUHMCuecYCupzjv1r1D4z3EA8VT 3kU+9XmaJFzu2lcAk/jXlluZINWZpWZhc20iHauScjOMV5+GVo3Ps83kpWgukUvwDHykZwc 8+9MDkvBkBz5q8H69afsPMo5UjPFRsv7+3fjCyqeD716D2Pi6H8SJt3mY2mmRSJBeryG4X5 c5x+Fdj8XYYm8ZadqL+YN6QS5HBJIGRXLawkezUrLhZBdLIzE4woQ9vyrtvilbw6h4b8O3q Zfz9OjG712qD+debPRwf9bH3UI831in/W9zyS/wBKt7nw/rGqLFtNnIkO4OSAST198Cuu+G 9t5XjewYRCKNNOkdlB6nyjzz69a4GfWI18JPoUFtJFcTXAklkZuGUDCgD6kk16B4Ff/i59t bYKotq8WzoP9Tj8q3qX5Jt/1oeZhOX6xRjDpa/rf/hjkrJQum6qFX5TqCsGx0+VqkQkuDjJ FLBCq2mrKrfdvkU88dG/wpEHzhR610U/hPAxitiJep6jM4m+BF2qcNFqKlvyryqKQNpkBGC BJMAfxWvTJDMvwRv0jwY5L4E/l/jXldl5hs1DMvliaXGOTn5c5rCj8c/U93NVbDUvQkfKW0 vzdsD2rd8QbIvGWl2crBorHT03BvURdPzNU9JsX1HVrWxVgollUEkZ4zzS6lcw6p4y13VIS GhixAhPPLHHH4AmtJa1Ejz8KuTBVJvq0vuu/wDIqRfwkj5h79K9I1dQ3wOtDu2umoMw/wC+ a85jHzdOv616VqXlt8FovmDJHfruA906fpRW+Feprkz9+ov7r/I8riLvYWgdgDsb/wBDNJP A81q8DsyqwwD6VKDH5EPlZ2DeOTnHzn8q57R5Z5r+bMryIudxYnHWtVseTUi/aSaexpW+lS Q6h9tlvXlkwQcgHdmup8LRq/inTI+zTqrE+5rGB47+nNdB4UZLfxbpMszbEjuY2Yn03Crju jLnlOSctTpvi84TX4raEsEg06NFA4wSpJP615TprN5Wc5PHWvYPjeIpdeiubcHyWsIsMTnf 8vXNeR6VhoF/2fXvWEPil6v8z3c1vyxv2X5Hq3weuEt/iLbTyNsBhkXPuRgfzrnvi7fx6h8 U9WFud0f2rBwcg7Vwf1q74GuI7HV5NRlH7ixiNxIfQDoB7k4FcPPenVNevdSlGWlYsfqTya Jy5pqPb9SMPD2WClUk/ienohpBUjHIA6V0XhuYxi+Pd7ZkA9yRWA5VuowR0A71t+GFaW+lg jQPK0EhCnPOBn8+KK6/dM5sodsdS9Th0jU6szqpwGIOe1bPy7gGAAqnHn7Y4PP7w545NXAS zBj7fhVwehnj42mvmTXvzeG4FOQq3EmCOhyFpg52lT1VcHHtSXc8f/COJA2d63bjPbBVaVc BI1ycFByfXFTHdm2L/gx9I/kxwUg84PFTonyZPB7ZqNSoJ5BzVyGIybtmDtGc9OPpWp4vUf BE0kiooJPYAV3S+BNVdQ/kD5hn73/1qr+A9ES/8TW32hS0YOSOx4719BSWEYlYKMAEgDfWq styoq73PkuUtn5VzuGMAdfpVqwSeCQO16LJHG07yfmHpgdRVRpHjmSRDypBX2NNaVpJTJMx eRuSx7muacXL3ehvSnGm+fqvl+Wpu6lDHaxxQWf72zJLrMBxIT7+3TFJ4mATwxpQRMMYSSM dfeqlle3NuPKjfdGeWjcblb6g1f8AERD+HLCbI4jOFB+51/SuVxlG0Zd9+59FgasK3tprS8 Vp0WvTyMeaMjw7orgjLxvGAR1/eHP867bwfN/aVpPocSlJpbSUbt2AxC5P8j+VcJFfxR2+i wB1fypHEkYOSFznOPftXQeB75JvHtpbMTHDdNNaEg4Kl0YDp069qqS5tx4WXs3PTfQqzzIY EtogPLjJ+c53OTxk/lwKrDZxkdOas3tv9nvZYC26RZCpGMdDUCLiQAjBBwQa6YpJWPnqkpS l7x9AaCxP7OFxlcMGcKB1PzCvJvB1/bQeJdcS6kERk04gZP3mDLkflmvTPDUrN8Bb5HGBHc OF565wcV8/XVnqV9rcsVgzKyqZGbONq56/rXnziqk5xfU+1pzdHCUqq3Tv+CO00C2tIvEE/ iGfc+lac3nKJRtM7j7qAd8nr7VlXN+fEvia/wDEGoPJ5Npm4GOhlP8Aq489vXHoDWPHZ6ti eznnmDRrxFIhUgZ6j1qSOUDRYbWN1WGKVi0W4Bi5xlm9eOAa3gk3ds8yu3Sw7jCO7u/X/JF GeR5JmkLZdySxPcnrRAW3rgjI7091lkl8iIiWRiFVEG7OfSrC6fPCx+0EW6L1EjDOfoOc10 OcVuz56nTm2mlodP8AF2d5by1lLAx/ZYhj0+Vc1xF/bTHS7WKJvPM0KbQi9MjgYFdh8VgTb 6W+D89pGSPX5RzXnAa+tLZJCtykWRh1JGPcVy4fSH3/AJn1GcwUqyu9Eo/kjprS1urbwnqU L7TDDfwo+COHCN2/OvSvgtKIdc1R8/ftQmPq1eU6VK3/AAi18jRriS7jbzC3zcK3GPTnP4V 6x8GCRf6mSgZWjjjJI4X5jz+lOu7UmceEipZhCy0/4DOi8URBtK1KM8BoJBkckcGvn9HV9F ZVVWdUwQTj6GvovVgk4u0UYRgyjvjINfNQjC2s9u7kBCe3UD0ryMqfxrzPruIU0qUvJr8jv vHtxFP8OvD7xrsaSKL5VHGQmGOfrzVPS3MHwYkAYl571y3PGPlA4/Oud1vVjd+F9C01Zg6W 8JLR7MGPLHAz345+tdfOoj+DumL5ZQljISSDuzIeeO3HeuhQ9nBRfWf6/wDAPOnWVec5r7N Jr/yX/gnClQW3A9Ox70wFhJnqPfpT8bnJ4HqaaRxls+wFe4fnrJgAY9yg8NXYfD6BpvHulD O0RyGQ8f3QW/pXHrICoRRgE5xXc/DfjxJNc4DNa2VxMAR6RkZ/WsaztTbPQyyPPi4LzM+/L vdaVqV6WcyXshO7BDKZBnI9etdH4+0i10f4l2UenxCKOSTYFA4CsNv9a5rWMvaWEBjZn8gS plvvFnJB/Suu+J1wZ/Emh6ipCkw20rbRjn5a5H7rhbzPq+d1VXT1s1+FjyU7UVoiPnVtu49 eOoqrckJDk8jeCfzrV1i3+za1dwjGUncHnOPmNZF6peJBjkyL6etd+6PiaatUSN28eS5urv cSfNcZBHIGzua7jVpl1T4R+HDHI+62zHuzz06VxZmmGp3SO4VJJQ7AJwSVIB9vpXdnSzafA vQr9Jw4e9mV1C8Aq2Ac/SuGovci10Z9xg6ieKqwl1T+/f8AQ8RvYUHiGKM7ipfsOhP8/pXo HhOX7P8AEyzRWVhmWNGIwx+Qjp2rk7mEP4pg+TdiUDg89R/jXQaHK8PjS21NtpSOaVxu6k4 OM1rN/u36HlYf3cbT/wAX6mTbsGOtK/ySm9UlP++6kjQq5PQ+lV7d2kv9VkKsTJcBtw4A5P X/AD2qwjNvwepren8KPFxv+8S9T01ts3wM1FPMyyXwII+gryLTprbYy+cqbJXJDnnt/hXru nmNPgnrgb7/ANpQkMeOgxXikOnrc+eWAbLZKg7c1z0rqcrd/wBD6DMOWeGo82ia/U201a20 yOY28guNSmQpGIfmECHqSf7x6YHSorG0WCxjGCJny8zZ6sen4AcfnWdpWi3jy3MtrHKPIUM yjkrzxz6VpxXTSXLwXA2zKM/7wraPLzPueTio1FQjZe50J41YtjpXpN26S/Am5iddrJfoRg ck7a85R2woKgYOc45r0W4xL8FZCPlCaggbnr8n/wBelW+FG2TfxJ/4X+R5PDdWkenqktyqm HzA2Tj+LIrK0RbaO/u0hmWVmi3FlOVBLAkA98CpTpYuUuC7CMsX2+uai0C3mt5rpDGCGQKx 7ghhWiZw1IxTlbc3ly0mF5x2xWnp+BqEDHkb1B/Os+LKvnkelamnqPtULbuPMU8j3qzgj8S O3+LqMbLQp1m3wyWShcjHyjjp+FeNaXqdpbB4rslCCQpAyOte3fFW2T/hEvDjxO0jPbsuWP TDHivEtP0y3mhkM33+cHrXNS3aXdn1OauL5JS25Uat54iFxozaJpEEwWV988zDa0pH3QB2U UllbfZbRYnOXPLfX0qa08Pveafe3FmhE1ggkkCtndHnG4fieaZFIZYldgc98djV07Xa6nn4 2NT2UJ/Ztpb+vvEb7xzz/jW94MDHxXaxRoGZw68/7prClB7nHOa6PwM2zxdZHIJAk68ZOxq db+HL0ObKn/ttJ/3l+ZxUpCaxOijaxmZs9/pV/gKoHQd/Ws99x1qVnGCsnXrzmrfLdOlFPY 0zL47+bEnXdp8vGAJzg+p2irQj2hAR8yoM5+lV5xEdEcuzBhebfw2CrEmfOXqTtXA7dBRHW TDFaUI/L9RVAyoPr1rSsYXmkCRjcWPQ9qzox8wA5zW/ZM1mNkLlJnTDOOoB6j8uv1rZHjnp vw8ihS/BUl9vVj0JPcfyr1yTPnP0+8a8j8FuIp4F+6Dgf1r12Rh5z/L/ABGt5LRBDVtHyFO cMB0HHWmABWGTlu1S3mN3A6AVPpum3uoMzW1u8gThnVc7a5ZSjFXk7I2p051JKEFdk9lcW0 cryXVmtwHUgLuKBT6jFWtelT/hGtN2IcMp+Yc9zwfWoZbG5snVbmFoiRwGGM+9RavMp8P2o DkupOF7AZrlnaVpQdz6LLHOKq06qtZdrO918zm7WOKXXYwnB8kKSTjHB5q74U1F9P8AFOmX pY/uLyNy2fu4bHNQaOBEk93LGXcL93aTnsP1P6VYitoY7WSZEXzAQc+p6g1ZcEm9PU9U8WR WcnjLWLW+jjtkWY+Vdqp3DPKhsdRjvXP3kVpbTQi/s51mJLPLHKGEy44ZeK6HxNbX11f2t4 LlYrK9sradpJ3G1jsA+rYxWz4SsfDl7cQ2d1v1GxgIeVmGFD9gMnIB9uwrgnUVNp3dvLp8/ wBDopYaVdunZKWtm0ry12tu/XS2t21oda+m23h79nbzpTJFPqU/mpFJgnaemcewzXz3Yzbv E7XEcUcrwozKGOMEdwO59q9z+Id3c6ndzw7pPsEICwqv3AMA8emK8i8PRac/i2/t9RcRWyW UjB1AyGyOc/n0rSMlJuaWh34mlOlh4UpPVu/ZJv8AyM6G5nfUUnZ3kmRtxYkk7e4+lbmmwQ aR8RoLF1je11dfIcOgIUsMrjPviruoy6PpumOmj2CzLcL5bXgYtt/HqD7HFReKQLHxJot/I mPJeGYNnqAVJzUqp7baNk7ozp4f6vQnH2inKNpXV7fJ9TB06yuLbxM6eQ+6BpONvQgHFY6b TMS/B6nI/Our13xTrkPiO+iivNqJM23ai8gE4zxzxWVqmq/2yY5pdkbogXy0ixvPckiuiHt lK84rVdH2+R8/WeElT5aUndNuzSV72636W+ZtfEm3DQ6TJu4+xRYx/u1yl+WfQNKEmATbDr 0I3PXf+OrMtomhTJli9hETkf7Arz+8KPpGnqshYiAA5XG07n4Hr9aMM9GvNnqZ7HWE+6j+Q mjOW8EX4e33H7fD++z935G+XHfPX8K9G+Fcrw3GqMjHDxop9+SRXmenyG00W60+Qea886TC QHAQKCMY79a9a+ENl5tj4juZMBI7ePHHQ7v/AK1TjFL2ErHLllSDzClLdHU3LiSRy4+92HF fOF9JFa3V3DJubEsgKkYCfNxX0YxyR39a+evEsIHiDWlAyBcMdp7814uUyvOaPuOJIfuafq 1+BgSXSOsCo26RAQ3bjJ/xr1O+ga3+F9lG6zDKxMBLjgE5+XHb6815D5CrPlSVU++TXtGuy XsvgG3N/AsEyiKMIv8AdXAX8cDNepi3adJf3kfOZer0cS3/ACM88XPzHA4pMA4qbaNzZHtU agb8j6V6x8K9xoKk5DAV3ngXdbaZ4nvdyYj0tkX1+d1FcNtViRx9cV3Xhryofh54plCESzG 3gBznd8xP9BXPiP4bPayWN8Wn2MPVHzqsaRSCQQ28UYPTBCcj8zXdfEQreeBfCV8E/wBIfT wrMP4ivHJrz7UZUk1y4YBUBfBKLgDGB0r0fV1iufgholwykm2aWHpg4Dn/ABrGroovzPTwE vaVKy73/wAzyrWiTrM8hKu0m2TKnIyyg1kXSBo4V6AypzjODuFat5bpbm1dS0iT2ySfN1BO QQPpisq8b/R1OGB3qc56c12LY+bty17eZ0OqRNHrGoSBwypciLG/APB5x36fhXpelw3urfs 8ah5DqtrpmqOzRkfOxZFxj9a8vuHWe41L92jf6Uh8w5BGVPAFeufDW4RvhP400iaURb2SeO MrksdhGc9ulcrX7lpn1NKX/Cn7vV/m2jwtg0XiaHcyhlYP87YGc9M9ula+goLvXbCJm2bo5 AvqSQay7yLHiRyR5iiMsQVyBxXSeEYlHjnSIC4+4cAjIz5ZOacv4Mn5HHS/5GFOPn+py9mQ V1E5w6XCKR/eGTzVjg8++c+1MhjeKfVY3j5a4UkhsY5PbvzUsYUnb3B9e1b0/hR5GPi1iJI 9As2QfBjxEArORPGWb0yK8v0877GMkn7zZHbqK9OsMSfBzxPAwIIlh6dOnX3ry3SRJ9mKtj Cseg61jS/iS9f0PXzJv6pR9H+Z2/gq+isPFVo8yq1tO3k3AP8AEjfKfyzn8Ky/HejyeHfG9 xB5ZIWTAxxkHpUenL/pikFUxyGPY10/xq3Tahpl/s5mtIpCc/fOKVT3asX3KwMva5fUpy+z r+hxyA4GeD/WvQVKN8JryLgn7bEWA4x8vU1wCH95wCMk+2K7u1d3+FmsLgEC7hO4ew71dd+ 6c+Sr99P0f5M80G9XOSNrO2Bn3qppjMdQvoyB8uc856kVPbEs0jAqWLsD6jFXLe3jSR2iUI 0vMjD+L61qlojzKs1GrPzJo0JGO49a09Px9stkbjMigkduaqRRjyGdDmMHt0NWbF839vuA4 kXjPuKuNmzl5ZRa5lY9Q+JVvIPA/h+aUENHvTIHb0/WvENMMYBbAxz9OvFfRXxRXy/hxpnn OEInYKD6bDkCvnK0ARNo9Ov41ily1ZrzPocylzYalLyR3HgqfPiWG3kkCx3SSWr56YdTx+e K4qDzItQuLY5xGxUr1HXFdX4NYx+LdMIQOWuEAUjOc1gazaNYeJ7iKQFJZZGlwR0Ut8uR9O ah6VvVEwi55Y7/AGW/xQjEBWyoOOmRW54KjDeLLHBbd8+MDgfI2Kw3IClQc89fWuh8DnHjH T9vLF2AHr8jVdb+HL0POyv/AH2l/iX5nESl21i5CAFhIc49c1e242jPbtVObMevXZAwRNjH vmrqOWxnjFOnsa5kv3nzZFOo/sicDoLhTnPX5f8A61XJsJMDnnav/oIqncyBNMuVaMkG4Vs 44+6avTIv2gOTuLxxkY/3RRH4mGJ/3aD9P1JLNTvMmee1a1uC0vygtuIGSKowqFQL0ar0AK NvViDWyPIO78NXgt7xCTkryAPXpXrxvIWJYyDJ5NeF6VL5c8bEDCjdj19q7X+0JO2p7R6Y6 V2xUZRVzmblGXunizuEuUmZFlVSCUY8H2NdAkUl/EbjQpXRYlzJaKdjoOeRj74/WsG4URuV 78ZpsMskcokjkZHHRlOCPxrya1Ln95br7j1cNiPZXhJXi/k/k/6RtmU3DxpdSsiIM4Zt5xj sT39q5i7maS5KfMVjJAHYcn9a9ASxuta8PrfWVorXXm7blsgb8Dhhnp15rzi8SS3u7mOQks spU4OVPPasac4y93Zroe1GjOmufeMkmpW38vl1NPR0mWF5FbBuZxEoAzuAH+NXYLItpshAL OGKsCRx2/pWnpl9a+HtI0i6hgE17cIXXf0T5+tLYPJew6nJK/7/AM9mKhQOD0OKmcpdrJde 514OnT9o4qV5NPTt8+50Zh06/wDCXhq41G5lgY2vkRtGu5V2sQQ2fc9q3d0HhHQY4ywlnZi fl43se/0xiue0REvvD+k2N2YEhtrmUOZH2k5IbGPTA/Oq3iw3a+IJVuSwjAHkrngJjtXJVp qtVjSb03a9Ox10qzwVKriYwXPpFPquZXbf6eeh9C+E7ODVPg1fajqEcTNdwtKpUZ8sjjjPf ivl/wCwSN4yvTa3D2wt7ZpjsHLAEfKfY19UfDN/tPwNEQiS2VInUvJyJeTyP5V8zTJJb+Nd ZjDOgaxlHDhdw44Oeo9hXfKKhVUUtLHI6s62EnObu77/ACMX7XclzFG4iyCr7Bt8wZz83rX bfFu2jgtdHlgBGLOEsT0PyiuCXa0rKSVy2CR2r1H4tqi+G9DeREAksomj9QNgqaySlCy6mO Uyc6VVSfQ828QwQW2tTW9s6tEuArKcg8A9e9ZsQPmgBsH36CtXxJzq7s0flkhcr6fKtZERx cLk9SPwrs6Hzkv4nzPU/GcVyvgrQJHk+R7FTtz1+Xg/lXmM88E2lWCxbw0MCxuG/vb2PHtg ivWviDAzfDfw3cBsAacMbe5244ryHc0ukWoZAPKj2DHcbmOa48Nu/Vn0+dvmp05f3URBxjM u5kA5AODj0r6d8O+Ff+Ee8ALv2q1xbrIqHlnLYI/IetfNuiyLHrdq72IvUV+bc9H4PBx+df YXiS0R/C9jLdyOtxFaII4Y/u/dHJPoPSs8w/gv5kcPyUatu7Wp5m+c47+1eE+K7Nk8Y6ugU gySBwwPYgHFe7PgHI5NeNePIjD47nlVgFkt0Yj8McV4OUv9815H3nEMb4WMu0l+pxgt1/tW zh2qhlZAxPAGWxXtfj//AJBdyoKFVlQAoflIBA49q8x0yGOfxDpUkseVE8e8N/EoYE16V47 ZToN1JGgC+YpUAYAG4V6WLl++orz/AMjwsvpWwmKl/df5M8vJClsjOCaZHj5ipzihztlYdS SeKbgZC9s8CvdR+aslViGCqM13WleQvw0I8vEd5q8YZy2eEUZP6muCDbDuOCMV2moX11pPw y0K/ijVWnuZrnG3gEEAcfhXPiNkvM+gyRJVJz7RZzU6qb+do8KhkYrgYGNxxXqGnXFvJ8Bd ShuriPzra+OFznG7BH06GvA5Ne1UjAKlecZTBHOetdXp2p+KL3wfcWSWmdLSQTzPHHjc2MD cR6dqmsrxRtlaca0m9dHsV7uVJ9O0+ReqxvER0xtckfoay74N9mG087x2zVi0kZtMS3k/1k c7n7vZgD1/A8U26JaIBQpAYcHpiumPwnjVf94ubHkYstUkZRuE8OWPbKtmvR/hg8tzFq+lW sxgE1tmWRyMMAD8oz+FcHr1lPYalPCi/I3lOxGAFJTgH867b4ZXU0uu20Fwqy23lSRxxjAO Sec+vJ71yy1pM+iofu8zSZ5fcqx1/UCA37qBzkDt0z+tdN4FjDfErSFDZOWA/wC/ZrI1S0a DWNY4C7IdrhxyMyAcVu/D1cfE/R8g4WRuc9fkNO/7h+n6HNL3czS7P9TlrqEjU9ZG18faFx g8feNQbMPtYjBOKs6rvTxDrcKoHAn+/wD3RvP86rLnf2yK1o/w0ebmi/2ua83+Z6FoSJJ8J PFwJC7XhIz1yBXmOmlUt5Exkklsr05xxXpmghpPh/4ngzhWjjk29c15pZhgrRgAqHY4HXtn msqX8SX9dD1Mxj/sFGXr+ZsWRY3CjgcGu0+KiG78KeGr10AdrTGMYHHAxXE2KytcgRruboF 9a7z4jypJ4Q8OWQy5SxLF855LEEfhTrrWL8ycof7mqvI84gInbeWI3dCTmu106SVPhv4gij wwMsRPtXEWfzRbkGFUgcn2ruNEED/DHxMzzbZBLHg98AdKWJdoL5fmTkv+9T9JfkzzqEYLM FCjcw46GtK2yW2nq3FZ0S4lIDbly2B6VoxZ3Lt7n8q6Y7Hh1/4zOkvLO2sPC2nBAolnhkkc NnkhiB+WKyLHBvLcFsDepJH1FbevwyxeGfDDlkZZIJTjvnc24e/asSywbmE8fNIBlug5rOg 73fn+p6eap81O/wDKvyR7X8V2S4+GmkyKjYE7j5j975eor53tFGFGcZBOD2r6O+KVkbT4Ya Wtzv3JOQCw4wVOcfpXzhbbBIoHZDzVP+NP1Nca08LSt2X5nY+DFUeMtJdhlRdR8/jWD41ln b4m6wk53OLlgT1wBwB/Ktvwl/yMOn4BJWeNhjjkGsrxdayf8J9qlw3yM8zsQevXmsZfxl6F 0FfLZW/m/RlHA2dTnFdF4FjVvG2lrkgtLjj6Gud/hxjHriul8CjHj3RxHkr9pUHjsQa1qq9 OS8jysudsVTfZo47VcReJb5MlvLuCpGOvJqdOm4jA7CpfFlo1n4z1eFR92crnpxmoEJECAD n1pUdYJnZm6aryT7sZdc6bdMXYfv0Ax/umtJeZInYHAiTt1wopIofN0i9DgMBNGWPp8rUDa vlJnKhFxn6U4/EzPEf7tB+n6lxMMWIJIHr1q9DgYJ5x196oRHkKavqcKAME4rZHkGvZycBx nitVpbbecyHOawoGxGFxhRg1dcrvb5V61tGVkQcpcvvuCSDUSZ5wKWQkuMnnj60o27uDyK5 yzpIL640myR7dYnWTaw84ZOcc4XPIrm9ZjjeztrgokbTbztTgA7j2q2SQit7fnV7WLS2n8J aHLGu3BmSQ4zyHJH865JQUWn1Z9Dgas6sKkOiW3zRjXdyJ4NIj83zPItiuAuNo3ZwT3610m gSRyajPAXCPJbghiPTvXNXaGLTNKYCMZVxkfePPOf6V1PgqxXUfFllCcKWhl3O3QbVLc/gK uor0x5fN08w16ly2LjRtVhk/dhZY5FR1OWBUjIPpmrtizeIfDN5b3Q8y409d8Ev8WMH5T69 KpTC6bXdRtZLp2P2cModj91WztAP+eKtxX6aR4PMdpcxG9u5SJApBZF5H8v51w1bypx5fiu reR68oQo4uXtXaHI+Zd7XSXrs0fQ/wdt4R8JC9s/2ppkYyW7tkIwJz9PWvmbW9z+Or/wCzg Ootptwxu2Adf/119MfCciP4NO1vENNdo3YzIQxc5Pz57Htg9K+WtRCp42vpZ5HiLwSglX25 PTB9j6V21P4q9Dipv/ZZ/L/0kyotv2gkuF+YncR0r074vXttNpehwiRWjtrCIMT3JUV5eq7 Z2BYLg59cV6D8S7YR+HNHkniBkexR1OOfujH1qMR8UBZMl7Gq+ttDgvE5Fnfvks4ATBY5Jy i4qvFaO9tb3aSR4kk8sqx5U4Byfam+Jpvtn+kq2C8aYLcchVH9KbYyR/2FDC7mSbz2by9pz jA5z/Suht6JHlQpwlGcpLVP9T23xcIJvgn4cljkLeXaJGzfzrxaUCPQLZwT93CHHUb2/Ovb fFQjt/gJ4djkwZZIC4x0PPNeLXRRvC+lKmCwhbJH/XVq5cN8UvU9fN7ewp27fqyHQrl7fWr e5ilEZjJIbOMcf54r6617VIb/AMP6cY384m3ySoC7RsAyfavjmyWPztk24qQQAnXPb9a+jd OuJjff2W0xX7Ppe6SJvUY/xrLMNYW9Tfh2km3UfRr8dCpMcMcHIzXk/wAQY0/4Sm3d5Nu+3 GF256E5r1SVgxPOOa81+IcarqmmTEHBRlJHPOeK+cy12xK+Z99nsL4GXqvzMPSLdJ/Emn2w VWdWBxKwCsMZOa7zxsgHhK6VRjGzGOw3Cua8Chrjx4Joo1cWtpI7lscArt/Pmup8ZAHwpdj rgL/MV6GMl/tdJen5ni5dC+W4mXdP8EeTtlp2I569KacYznjqMUhPUgYP86YXAPU19OflDJ UYeb8jBG/vHoK7jWm8zRfCenBTcmGxkuJY3yQxbcxJHpXn7BQjAtsGOSOTXT6xNML63ETMo ttPCNgnptAwfxOK56usoo97LLRoVpvtb+vuMEJE2C8KNhQMECvZPhSq3Nlq+mqFkilsW3xq owo54PvyK8ZHA7flXrHwVuI08WSw7333FrIvzdOCCKMQr02ZZVVaxKueY3aJbmaKNTvSVGY 44A5HWqbIpYq0nAPGOdxz0rR8TRLb+JtTiklcHzXXGPvkP+nesy4QiORg20hs8/WqpO8Eyc fDlxrS7ne+O3tG1HUlt1BCfZACO3yc4P8AnpVr4XTR/wDCYaZBEmyd5GXzd/LcZAA7YwfrW T4thRLy8kAyWS2cFj6qad8O7iOz8f6HdOhAW8VTICOA3HHvzWMNaLPTxEuTMrryK/jVWt/E WvQhw7GdUc4IJ+fcKX4fFz4+0ifIyLkgEkZyVP6U74gQG38W6wI3cxSXn3mIJJGScn8aj+H ZT/hYeiwqWDyTjPoBg54px1ofIyqP/hVu+5j64PN8R+IWjmRQJwNn9/5z0+lZwJ34HODWz4 qtorPxRr8LKPMEwIOOh35P86xyD5p5w2eVHNa0Hemjz82TWLnfuekeEjHH4M8S3G0vELcIW 75PGAK8vtYwu4j7pkfnP0r0Hw4S/gjxKCWGIogAOATk/ma88tWJXy8AFZHye/QVlT/iy+X5 HqZhb+z6Pz/M6TwvHZy69ENQuTBbKrFmQZLccKPqeK7P4pXCwwaOjwx24EDbI07KTxn1z61 wejlm1OFEIBdhHnHckDgV2fxhu4JNasrCPbLJZoIdynrjrkdqqtJuUYInK0o4WrUfkvxPOb VfLiILcljk+ldPZzmz+HviB1CsXmiVVHUdyfyFcuSQ2MfgK6GzT7R8M/EAKksL2AKQenytR iPhXqvzObJ3+/m12l+TOTtn3yhtnGScVoxHdJkcYPFZ1rH5aRhs7jnIzwa17IA3EYVfvN0r aPwnl101XOt16LHgrw60rbZPLlManv8AM2fp/wDWrl7Axi+tjL8sayqXPtkZ/Sus8XzG28P +GdJZlBggaRj3zJuYA/8AAf51xtuo+XdySRWOH0v6nq5u03Tt2X5I9u+N/iiLUPAOkRWYP2 ZpXZN3GVGAM189WQJO7hhjg16x45jN58N9FgQbmM0saRL97rx+NeVxQtaKLN1w8RKyf7w7f hVQd5yv3ZWPgo0IW25V+bOo8KS+T4gsmBwTcIB+Jqj4yu1vPFt7cR7dxlYHB+9z1/SrPhll bxNpMTsFV7yFWJ7Dd3qp4rghXxRf+UoRRcSKgAxxuP6VMv4q9Aw+uXyt/N+jKMCxS3EkcgL E2spTB6Njg1t+BpJLbxVpFwxAMN3E3J4xnHP51iQyeTdH5QXNtKOT0+XrWloEq2+tWMrqce fFkA4J+Ycc1UrtyXkY4dR5KL/vDPiArN471h4hhPNyTnvnNZltl4495AAHU10nxEt3g8U6p HKoWVpuijAHfFc1EmY1BBH/AOulh/gXoPOdcRJ+bOgsNPa88O6rIZOVuIFAz6h+f0rMZU3q IwdiqoUnrjFa1ssdt4Qv5GLiSW4iC+hCoxbn15H51lrgmMhduY1JA6A4px+NmeJ/3WC9P1L MR5AIJA4q2nygHH41TXgjP6dqspJxxk4HXFdCPGLqSbYyMjnHNXDI+4/vB19KzFZCBxnAqd nG48nrVisYEpzIDnBP+FSA5UcDNMufv9h0/lTQSAMZx6VmMvo2+JR6cGtDU5o4PCGhW7NmV 3mlCNxhN2A348/lT9Bn0y3gvJNQtRcSooEW48J3zjv+NYWtXS3V+kjMzZXIJ7Dp07dOlclR 80uW2x9PgaH1fDuu5L31a3lcdcRo2j6cVhIJDYfJwSG/wrvPhVarc+Kwj5LRwSEBjhRkbck /jxXBR3du1tHCVbykcAHOSF5JH4nFWNH1rUNPuIWi8wquAwU4yOuD7Zq3L3XGxz0qUViVVl Oyv89LHe+KrS3i8YQebN5EUu6J5AN230OPriuYvIjHeswX5HJIHoT1B9wam1HVW1acvdTgB 5Nzbk+YD2pYpIVZxMCwUDJkwQCDwcg5PFYUW4KzR7OaUIYypzU5K5778MNblT4YXcWoFPs8 K+TbxpxnqTn1Oa8I16G1/wCEvuGnYbHt5WG4cFhyB+dbcPiWez037DBcARcsIwoCrk9QM96 5HV7oXTC4LFpl+ZSo70k5SnzM3qRo08P7JSu3/lYoIXjvTtAJ5xnvmu98aa3b654J0yTzv3 9vbCBo/wC5gYrz+yTzTdLd7ECxb4iCB82RxgeuTVYvdYltw2UPIBHB49a0qrntboeXgJxwi lSm78y0LV/D/abQQW8I3sUj8sDHRRz9O+aiLNEkNpDtP71mUx8k87Qc+ny1mxQXTBZLjUTC g+Q7Tl2X0GPy5pst/djUfNsYDFDGdsbA8gDp/wDr9avVsxjGlCDg3q3f5XPa/HV6bXwB4f8 ADZI8+zsw02Tkqzc4PvzXkayxzafBbxl2lijbcCOPvk8evBpl9qepXjhJPNLEZJLZyfUk1k SPeRp+5gkCE885z7j0qaMHHVmmZVKdZKEXoju/AGgw694nge9lWDSrV/Ou7gnhVXnaD/ePQ V1DeJXf4iarqtrHuhktZyIt3RQOmfwryjT9R1GyhCwW0m3vGCFUf4mtfRb+Rb+8u9RUxB7S WFFGSdzDApVabm/e2LweJhhqPJTlrvf0Oyl8fOHKrpyHB/56H/Cub1vxFDrWpaab+1WK3ik IYI/Jz3BxWOxJLfzqneLJJbFUXJ4zjrisqeBo03zwjZmc86xtW0K1S8XutP8AI6rQLkaVqO q6sqCURwrHEN5UDc4HOOo68VNq/jC41PTJbF7GJFkx8wY5HOaxbDUHh8LXNjKrfabmWM8AY EaZ6+5J/SqDBi2SD04q/q1Oc1Oau0RiMzr04ulQnaDWqXmRByZOuMdKbjLfQZpzIRknIPqK TGFJH3vfpXcfN9S/pmnz6lqNtax7IkeVRJLIQFjTPLE+w5rS8SvZzeINQkspx9lUCKMtn94 obGR/OuWiXUVi2+ft56g53fXNRy299cBUaRAVOd7HJ/CsHBykmz3KNelRw8qKesty+WaItG GxnrxnNd18LrxbLx5YSyghCknmOThY02Hn864O6VGtLaKHImWLZK+cFmyeR+GKS2iuYIgqS KNpwDuJOKqonKFl1MMC6dKupSlojX8WSRXPi26czBQ8khDDnOckfnVGK0l1C4hitYzcSyFV RE5y/ofaszVLF725eUyybW+6C3/1qp22l3EE6v8AapSMklUfGRU04uELG2LrUq+K9reyuem eM7m2l1rULe2li2RJboyqdwZkGG2kdQDmsLTplstWtLh32JDOj5HPAOa5w2kzxtmcA5+UZO KkKTPpItN374SFt+7grxgUow5Y8o62IjVxH1jm1Ow8aXi3eqzTQtvhmuHdHx94YAp3w/8AJ PjCC7vJktbKykE1xd7wGjA/hXPUnpgVyd28t1olvYySfvI9+6T+9uI/wrLtdHmgEhF5hWPT HOKag1DlHPE05414h7b6HU+I9StNV8Q6leoEQzyF4g3XG/oPfFZ820TblcFWG4MeBWNNp7y bd0/zevNSTRXE9nbW3nqDbhhuYdQWz+NVCPJFI5cXUhiKrquWrPQNL1yLSPA+oyyPGh1CUQ R2+PmKqPmc+2TXCpcWq3brvCBXO4H0I7etQrp0py88oJPPBPFQz6Isrb/OwMkhTzye9TCDU nLudWJxkKtGNFbRVvxudboGt6No1/Hq1zdx3MtqS1vbRjcXk/hL9goPPqeKpXl7catfzalc sxMjEqrfmT9TWXZaVBZsSy+Yw456VeL4Pt6Gr5Pe5mc08WlQVGmtCLzYIg7zkgFTg5xz2NW v7YS38GXOkQlXm1O5WZwhz5aKMKCfU5JxWTc2rXEiES+WV6cA0QaSsZjJuGJB/u4pVIc1hY LERoNvq1b0uTW8scjkK33Puj2xz+RrqvDljYXGoq99frBbRYZ2UbiR6Aep6VysWmRxhpMN/ dD9ia1LVbmPSr50LmMbVMgA+T0/Gi00rRLVTDSrKpNm3451WHV/EkUkCoj7sBVOQqhcAfgO 9c5DJGrKN2DwcHiq9siw3JvGd5ZlB+8eDkY59asWtmt3c7mysMK75JP7qj+ppU4OCsPF4ij iJqW2/wClj0HW9VtdM8I6QtxPBJNAJGiRTkLK/fd3Kj9eK8oivYWeSRpOC7Nz2z1+lbOszj W7hfNDRwRKI4IlAxGo6Csc6ZaxbgC7b15zShTad31NsXj6daKppWilYvNI4t4722fowkRx6 g1Heaj/AGjex3px87Ybnqcc062jS2tRBHnYDkAnvUb2FpIzOd6ZO5tpwCa05bu5xQxEYRdN fCS217H9ouBGQ0jxeWSRwqk/MfrjgD3qwtxKjm5jUGQHeoI4yDkVUWJETy4VUDqcd/xqwhJ U5HBoUd2yJ4i/LGG0SPxR4luNc1I6jOAHkx5meu7vmo9OvIZivmwv5ahnYJ1GO351I1rby/ PJECxPBxirkKC1j2R7VZxgnHb0qVDlVom08ZCrLmrK5K9y2oWNtZgNFZRsWbvgHr9WOBTXI 812xyeg9ugpQcJgkcfdx0ppPsQeuaqMbGOJxPtrJKyJgT1qQMchQ2R0qurYTaAc9s1YBIUZ PtWiZwk6EMgKfTmrRWXceKqRcMBwec1caU72+YdadwMa8QB1yMkgVDhvlJ6VYuGD3AUggBR 39qaERxnngZ61IiRCAchRtPX1pZcNsXHGeaFI3AYOAMjmpAEa5hQg4LDPNI0WxVJw+wDaTl Tj8OalhQqcetNmjjF20QBCgk9al3KCTtPbvTZKepYPHsT603JzuySRScbCcHgDvTWkHmEbT x70iyw0ihcg5/DBqu7OSSOn8qcr5QnBz65pny7ixBOB3NC0Kk7kaKdzl/u46VC5OSAvB7VK 5DTN16HvUEjjIXb1x3pklZzucAHP9aRB+9UDjHNSEqVMm05zt607amMhSOB3oFfURssWyff rURyOAfxqT5Sx4PPvUalWwMHj3oBsco2JlgCTU6t8q56AdagOMbSCeM9alJXAAUgHjrSZSk IxAJ4PPpUeGCkAZBP5U8ke/wCdMJUFQAR1PXrQDbZMADgA4A60hwJCc7uOKaj9Bg8+9Dvgg AHnjrTFchcgMSFPHNHOOPmHpSyMA7KF4FRlxvZcHA6c0GVyZdpcL6n8qM7hn7xPT0qInHzD OR709MeWDyO/X3oHcJFGcg9PTtT0f92RxzUM21egP50/KgEAEcetBUXqPZshB+gqJFJfceP al4Hr+dKW25bBJHvQJsfIyhQoH1BqL5QM5HP4UrYfbnPr1qQBGK5BP40DuIEXAHpSckHg89 KepGzPPPWkO0IrAH060ApWIHyYye+e3Wmohzu9u9SsQ3BH60/CqoyCc+9BNxpxgAA59DSHn C4wc8mpkVGUnb0OBTW2gq4BBPvQNu5EWwck55wPSkwOA0hGOAtSMFLDqPxpkiqGBwefegVy EZL/AE6ccmrQGYxgcnnPtTAic8Hn3q8kcZjLbfujgUAnYgDEDaCT7ds+tb0dv5UM2j8eabJ riTH98gMAfoo/WoPD9lb3fiC3hmUtGGLlc/e2gnH6UWF6954gvNQlUCS4WYsE4HKngewpp9 BmRp1nc6nex2lpEZZpThVHb3PoB3rV12NNLWHRraVHRQJJ5F4MjnsfYdvzrpIfK8K6bFFYx eZcXMCSz3L/AH2U/wDLMcfKvHPrXB3EzXN1NNLku7byc9zSG9CNs7gRwKY2N2OeeDmpSVyC QePeo32h1CrjHoaQm7ib1PC8n34p5HybcgZ5xUDEbuh5bHWrRwsIYZ5560xEJjOwMBhfu/4 09FIcc4GOBTgVWMJgkEdzUsUSeQZCWJyB16UAMiT5l3H5euM9TUpJMhPBJ9ahiYNKVwRnPf pUxIYE4xjjigB5we+MUFvnyBwOtPmSNZgihgCobr3xTSq4zzyPWgBi9QWP5VaD5wOg61WjY Om3bjnqKsnaCnB596AJEkwdxI9BimuHLsdp5PpUqBVmVgCSD0OMcH6V9IW/wz0Ke0hna6vg ZEDkCRcDIz/dqkrkuVj/2Q== </binary> </FictionBook>