%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/470.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Trumfy osudu</book-title> <lang>cs</lang> <keywords>Tajemny Amber 06</keywords> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>d1d12c90-f1fc-4997-874e-825aebb90614</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2001</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p> <p> <strong>Roger Zelazny</strong></p> <p> <strong>Trumfy Osudu</strong></p><empty-line /><p>PŘÍBĚH AMBERU, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO SVĚTA, je uzavřen. Nekončí špatně, končí však bez katarze. Nezlomní princové a hrdé princezny narazili na meze svých možností. Zdá se, že jejich divoce krásný souboj, velmi podobný našim hrdinským snům, vyčerpal jak je, tak celý svět, jímž žili a který žil jimi.</p> <p>A tak se zdá, že i Roger Zelazny, jemuž bylo z vůle pánů Amberu dáno tento příběh vyprávět, by měl nadobro vypnout počítač. Barvy vybledly, opojení vyprchalo, to další, co se s Ambeřany děje, to už nemůže být námět pro velkého spisovatele. Nanejvýš pro řemeslníka rodinných seriálů.</p> <p>Amber byl jedinečný. Říše vznikla stejně z hlavy blázna jako z neotřesitelné vůle velmože. Zároveň však země čistého bytí, země, která je prapůvodem všech možných světů, včetně toho našeho. Země, do které se snad i my někdy dostaneme ve hvězdných okamžicích svého života. Kraj, kde každý okamžik života je skutečným životem, kde vášeň je pravá a věci nejsou náhražkami.</p> <p>U samého základu existence se žije rychle. A Amber nebyl žádným věčným královstvím. I nejpevnější základy světa jsou totiž ohrožené a rozhoupané. Nemilosrdný boj o trůn, v němž bylo všechno dovoleno a v němž vítězil jen silnější, chytřejší a vtipnější, vedl jednoho z princů tak daleko, že vydal Amber všanc silám chaosu. Právě tomu Chaosu, před kterým ho chtěli vládce Oberon a geniální šašek Dworkin ochránit.</p> <p>Rovnováha byla porušena. Svět Amberu závisí na velmi křehkých a velmi narušitelných vztazích. Ambeřané nejsou omezeni. Není nad nimi bůh, příroda, natož pak nějaký politik, který by měnil důsledky jejich činů. V boji tak ničí i to, z čeho pocházejí a bez čeho nemohou existovat.</p> <p>Avšak Amber je i světem, kde se může v posledním okamžiku objevit nečekaná možnost záchrany. Kde se ztracené boje mohou proměnit ve velká vítězství a z triumfů zůstane jen smutek a bída. Ba, náš svět je opravdu jeho odleskem.</p> <p>Skutečnost není neměnná, není skutečností věčně opakovaných úkonů, týchž ranních čajů a stejných omluvných gest. Svět se proměňuje sám od sebe a svými proměnami hrdiny překvapí nebo zděsí. Sám svět hraje taky. Předem rozdané karty jsou vyloučeny.</p> <p>Může však takový svět ustrnout? Může být boj dobojován? Může princům dojít všestravující ironie? Může být překonána jejich ledově modrá solidarita absolutně svobodných a absolutně ohrožených bytostí? Nezmění se jen čas a místo?</p> <p>Příběh Amberu, jako všechny doopravdy dobré příběhy, nekončí. To si uvědomil i Roger Zelazny. Vydal se riziku, že bude nařčen z nastavování a rozmělňování děje. Těžko lze říci, zda mu to přičítat ke cti. Málokterý pozemšťan se může rovnat s Ambeřany. Možná však přeci. Možná se ve mdlé chvíli odlivu sil bytí zmáhají v jeho nitru nové. Svět si jen vybral krátký oddechový čas k další proměně. A ve změněném světě se přeci nemůže nic opakovat.</p> <p>A tak namísto konce přicházejí další knihy Amberu. Stejně chytré, napínavé a vtipné jako ty předchozí. Přinejmenším stejně. Spíš však ještě o kousek lepší.</p> <p>Čtěte tedy od začátku...<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola první</emphasis></strong></p> <p>Čekat, až vás někdo zabije, to je jako mít osinu v zadku. Ale bylo 30. dubna a určitě se to zas stane, stejně jako vždycky předtím. Trvalo nějakou dobu, než mi to došlo, ale teď už jsem přinejmenším věděl, kdy to přijde. V minulosti jsem měl moc práce, než abych s tím něco udělal. Ale s prací jsem skoncoval a zůstával jsem tady jenom kvůli tomu. Měl jsem pocit, že než odtud zmizím, měla by se celá ta záležitost vyřídit.</p> <p>Vstal jsem, šel do koupelny, vysprchoval se, vyčistil si zuby a tak dále. Nechal jsem si zase narůst vousy a tak jsem se nemusel holit. Dnes mne nepřepadl ten divný strach, jako například 30. dubna před třemi roky, kdy jsem vstal s bolením hlavy a s neblahým tušením, rozrazil okna a šel do kuchyně, kde jsem zjistil, že všechny plynové hořáky na sporáku jsou otevřené a nezapálené. Ne. Nebylo to dokonce ani jako 30. dubna v jiném bytě, kdy jsem se vzbudil před svítáním, protože jsem ucítil slabý zápach kouře a zjistil, že v bytě hoří. Přesto jsem se ale vyhnul elektrickým instalacím, a místo abych mačkal vypínače, vždycky jsem do nich jen cvrnkl. Až dosud neměla moje činnost žádné následky.</p> <p>Obvykle si připravím kávovar předešlý večer a nařídím časový spínač na ráno. Dnes jsem ale netoužil po kávě, která by nebyla připravena pod mým dohledem. Nasypal jsem tedy do konvice čerstvou kávu a zatímco jsem čekal, až káva překape, překontroloval jsem zavazadla. Všecko, co jsem v tomhle bytě považoval za cenné, se vešlo do dvou krabic středních rozměrů – oblečení, knihy, obrazy, nějaké nářadí, několik málo suvenýrů a tak dále. Krabice jsem zapečetil. Oblečení na výměnu, tenkou bundu, dobrou knihu a svazek cestovních šeků jsem nastrkal do batohu. Klíč nechám, až budu odcházet, u správce, aby mohl vpustit další nájemníky. Krabice dám do úschovy.</p> <p>Dnes ráno si nepůjdu zaběhat.</p> <p>Jak jsem popíjel kávu, přecházel od okna k oknu a vedle každého jsem se zastavil, abych si prohlédl ulici dole, stejně jako budovy naproti. Minulý rok se někdo pokusil mne odtamtud zastřelit. Vzpomněl jsem si na první pokus před sedmi lety. Šel jsem normálně za jasného jarního odpoledne po ulici, když tu se přihnal náklaďák, náhle změnil směr, vjel na chodník a málem mne rozmázl o cihlovou zeď. Podařilo se mi včas mu uskočit z cesty a odkutálet se. Řidič už vědomí nenabyl. Vypadalo to jako jedna z těch naprostých náhod, které občas potkají každého z nás.</p> <p>V tentýž den příští rok jsem šel z bytu své přítelkyně pozdě v noci, když mne přepadli tři muži – jeden měl nůž a druzí dva pořádné olověné trubky – a nebyli ani tak zdvořilí, aby mě nejdřív požádali o peněženku.</p> <p>Uložil jsem jejich pozůstatky ke vchodu blízkého obchodu s gramofonovými deskami a přestože jsem o tom celou cestu domů přemýšlel, napadlo mne až příští ráno, že to byl výroční den příhody s náklaďákem. Ale i potom jsem to považoval jenom za zvláštní náhodu. Záležitost s bombou, která přišla poštou a zničila půlku dalšího bytu, způsobila, že jsem začal uvažovat o tom, jestli statistická podstata reality není v téhle roční době mou blízkostí nějak neblaze ovlivňována. A události následujících let mne o tom přesvědčily.</p> <p>Někdo se bavil tím, že se mne snažil jednou za rok zabít. Tak to bylo prosté. Když pokus nevyjde, zkusí to po roční pauze znovu. Vypadalo to téměř jako hra.</p> <p>Ale tenhle rok jsem chtěl hrát s sebou. Nejvíce mne zaujalo to, že on, ona nebo ono nebyli nikdy přítomni, když k pokusu o vraždu došlo. Raději pracovali potají s pomocí lsti nebo prostřednictvím najatých lidí. Budu o té osobě mluvit jako o „N“, (což může znamenat Neznámý, ale také Netvor v mé soukromé kosmologii) také proto, že písmeno „X“ už je dost zprofanované a já se nerad zabývám písmeny, která mají problematickou minulost.</p> <p>Vypláchl jsem šálek a konvici a postavil je do police. Pak jsem sebral svůj batoh a odešel. Pan Mulligan buď nebyl doma nebo spal, a tak jsem mu nechal klíč v poštovní schránce a vyšel na ulici, abych si dal snídani v blízké jídelně.</p> <p>Provoz na ulici byl slabý a všechna vozidla se chovala slušně. Šel jsem pomalu, poslouchal jsem a pozoroval všechno kolem. Bylo příjemné ráno, které slibovalo krásný den. Doufal jsem, že dám všechno rychle do pořádku, abych si ho mohl ve volném čase užít.</p> <p>Bez úhony jsem došel k jídelně. Sedl jsem si k oknu. Zrovna když přišel číšník pro objednávku, uviděl jsem na ulici za oknem povědomou postavu – bývalého spolužáka v koleji a pozdějšího kolegu v zaměstnání – Lucase Raynarda. Byl šest stop vysoký, měl rezavé vlasy a byl hezký přes svůj, nebo právě pro svůj umělecky přeražený nos. Měl hlas a způsoby obchodního zástupce, kterým také byl.</p> <p>Zaklepal jsem na okno, on mne uviděl, zamával mi, obrátil se a vešel.</p> <p>„Strefil jsem se, Merle,“ řekl, když přistoupil ke stolu, krátce mi stiskl rameno, posadil se a vzal mi jídelní lístek z ruky. „Doma jsem tě nezastihl, tak mě napadlo, že budeš tady.“</p> <p>Díval se na jídelní lístek a pečlivě si ho pročítal.</p> <p>„Proč?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Přijdu později, aby měli pánové čas si vybrat,“ řekl číšník.</p> <p>„Ne, ne,“ řekl Luke a objednal si obrovskou spoustu jídla. Já jsem připojil svoji objednávku a pak Luke řekl: „Protože jsi děsně konzervativní.“</p> <p>„Konzervativní?“ odpověděl jsem. „Vždyť už sem skoro nechodím.“</p> <p>„Já vím,“ odpověděl, „ale obvykle jsi sem chodíval, když tě něco trápilo. Například, když jsi měl před zkouškama – anebo když jsi měl nějaký starosti.“</p> <p>„Hm,“ řekl jsem. Něco na tom bylo, i když jsem si to nikdy předtím neuvědomil. Točil jsem popelníkem, na kterém byl obrázek jednorožce, menší verze zvířete, jež bylo zpodobněno na přepážce z barevného skla vedle dveří. „Nevím, proč jsem sem šel,“ řekl jsem konečně. „A kromě toho, jak tě napadlo, že by mne mohlo něco trápit?“</p> <p>„Vzpomněl jsem si na ten tvůj paranoidní názor na 30. duben. Jenom proto, že se ti v ten den přihodilo pár nešťastnejch náhod.“</p> <p>„Víc než pár. Nikdy jsem ti ani o všech nevyprávěl.“</p> <p>„Takže, ty na to pořád věříš?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>Pokrčil rameny. Přišel číšník a nalil nám kávu.</p> <p>„Okej,“ souhlasil nakonec. „Už se ti dneska něco stalo?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Smůla. Doufám, že tě to neznechutilo.“</p> <p>Napil jsem se kávy.</p> <p>„Žádnej problém,“ řekl jsem.</p> <p>„Fajn,“ vzdychl a protáhl se. „Poslyš, včera jsem se vrátil do města...“</p> <p>„Jak dopadla cesta?“</p> <p>„Mám novej prodejní rekord.“</p> <p>„To je báječný.“</p> <p>„Zkrátka... když jsem se vrátil, dozvěděl jsem se, že jsi dal výpověď.“</p> <p>„Jo. Už před měsícem.“</p> <p>„Miller se snažil s tebou spojit. Ale nemohl se tě dovolat, protože jsi měl vypnutej telefon. Několikrát se za tebou zastavil, ale nebyl jsi doma.“</p> <p>„Smůla.“</p> <p>„Chce, aby ses vrátil.“</p> <p>„Tam jsem už skončil.“</p> <p>„Počkej a poslechni, co ti navrhuje. Bradyho vykopli nahoru a ty bys byl šéfem konstrukčního oddělení – s platem o dvacet procent vyšším... řekl mi, že ti to mám vyřídit.“</p> <p>Tiše jsem se zasmál.</p> <p>„Opravdu, to není špatný. Ale jak jsem řekl, tam už jsem skončil.“</p> <p>„Aha,“ oči se mu zaleskly a potměšile se na mě usmál. „Ty už máš vyjednanýho něco jinde. Myslel jsem si to. Jestli je to tak, mám ti říct, že ať ti ti chlapi dávaj, co chtěj, bude se ze všech sil snažit je přeplatit.“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Ty mi nerozumíš,“ řekl jsem. „Končím. S celým tím obdobím. Nechci se vracet. A taky už pro nikoho jinýho pracovat nebudu. Mám těchhle věcí plný zuby. Počítače mě už unavujou.“</p> <p>„Ale ty jsi opravdu dobrej. Poslyš, nebudeš učit?“</p> <p>„Nesmysl.“</p> <p>„No ksakru, přece musíš něco dělat. Nebo jsi přišel k nějakejm penězům?“</p> <p>„Ne. Myslím, že budu cestovat. Už jsem tvrdnul na jednom místě moc dlouho.“</p> <p>Zvedl ke rtům šálek s kávou a vyprázdnil ho. Pak se opřel, sepjal ruce na břiše a přivřel oči. Chvíli mlčel.</p> <p>Pak řekl. „Říkáš, že jsi skončil. Myslíš tím jenom s tou prací a životem tady anebo taky s něčím jiným?“</p> <p>„Nerozumím ti.“</p> <p>„Ještě na univerzitě jsi měl ve zvyku občas zmizet. Nějakou dobu jsi byl pryč a pak ses zas najednou objevil. Nic určitýho jsi mi o tom neřekl. Vypadalo to, že vedeš něco jako dvojí život. Má to s tím něco společnýho?“</p> <p>„Nevím, co tím myslíš.“</p> <p>Usmál se.</p> <p>„Ale víš,“ řekl. Když jsem neodpověděl, připojil. „Tak při tom zlom vaz, ať už je to, co chce.“</p> <p>Luke byl vždycky v pohybu, málokdy se zastavil. Teď si zrovna aspoň pohrával s kroužkem klíčů, zatímco jsme dopíjeli druhý šálek kávy. Klíče a přívěsek z modrého kamene cinkaly a chřestily. Konečně se objevilo jídlo a chvíli jsme potichu jedli.</p> <p>Po chvíli se zeptal. „Máš ještě pořád ten svůj člun?“</p> <p>„Ne. Prodal jsem ho. V jednom kuse jsem makal, takže jsem neměl na plachtění čas. Štvalo mě, vidět ho celou dobu v přístavu.“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Škoda,“ řekl. „Užili jsme si na něm spoustu legrace, ještě na škole. A později taky. Byl bych si rád ještě jednou vyjel, něco jako vzpomínka na starý časy.“</p> <p>„Jo, jo.“</p> <p>„Poslyš, viděl jsi v poslední době Julii?“</p> <p>„Od tý doby, co jsme se rozešli, ne. Myslím, že pořád chodí s tím chlápkem Rickem. Tys ji viděl?“</p> <p>„Jo. Zastavil jsem se u ní včera večer.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Pokrčil rameny.</p> <p>„Patřila k partě, ale pak jsme si všichni nějak přestali rozumět.“</p> <p>„Jak se jí daří?“</p> <p>„Pořád vypadá dobře. Ptala se na tebe. Tohle ti mám dát.“</p> <p>Z kapsy saka vytáhl zapečetěnou obálku a podal mi ji. Její rukou bylo na ní napsáno moje jméno. Roztrhl jsem ji a četl:</p> <p><emphasis>Merle,</emphasis></p> <p><emphasis>mýlila jsem se. Vím, kdo jsi, a hrozí ti nebezpečí. Musím tě v</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dět. Mám něco, co budeš potřebovat. Je to velmi důležité. Prosím tě, zavolej mi, nebo se zastav jak nejdřív budeš moci.</emphasis></p> <p><emphasis>Zdraví Tě</emphasis></p> <p><emphasis>Julie</emphasis></p> <p>„Díky,“ řekl jsem, otevřel batoh a uložil tam dopis.</p> <p>Bylo to záhadné a zneklidňující. Extrémní. Musím se rozhodnout, co s tím později udělám. Měl jsem ji stále rád, víc, než jsem byl ochoten připustit, ale nebyl jsem si jistý, jestli se s ní chci znovu setkat. Co ale myslela tím, že ví, kdo jsem?</p> <p>Přestal jsem na ni myslet.</p> <p>Chvíli jsem pozoroval provoz venku na ulici a popíjel kávu. Myslel jsem na to, jak jsem se poprvé setkal s Lukem v našem prvním roce na univerzitě v Šermířském klubu. Byl neuvěřitelně dobrý.</p> <p>„Ještě šermuješ?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Někdy. A ty?“</p> <p>„Příležitostně.“</p> <p>„Nikdy jsme doopravdy nepřišli na to, kdo z nás dvou byl lepší.“</p> <p>„Teď už to nezjistíme,“ řekl jsem.</p> <p>Zasmál se a několikrát na mne zamířil nožem.</p> <p>„Asi ne. Kdy odjíždíš?“</p> <p>„Nejspíš zítra. Ještě si potřebuji vyřídit nějaký záležitosti a pak jedu.“</p> <p>„Kam míříš?“</p> <p>„Sem i tam. Ještě jsem se nerozhodl.“</p> <p>„Jsi cvok.“</p> <p>„Hm. Říkalo se tomu Wanderjahr. Tenkrát ve škole jsem ho neuskutečnil, tak to zkusím teď.“</p> <p>„To není špatný. Možná, že bych to měl zkusit taky.“</p> <p>„Možná. Myslel jsem ale, že sis svůj Wanderjahr vybral po částech už na škole.“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Nebyl jsem jedinej, kterej občas zmizel.“</p> <p>„Jo tohle.“ Mávnutím ruky to odbyl. „To byly obchody, ne zábava. Musel jsem udělat pár kšeftů, abych mohl platit účty. Pojedeš navštívit rodiče?“</p> <p>Podivná otázka. Žádný z nás nikdy předtím o svých rodičích nemluvil. O rodině se hovořilo jen všeobecně.</p> <p>„Asi ne,“ řekl jsem. „Jak se daří tvým rodičům?“</p> <p>Zachytil můj pohled a jeho chronický úsměv se trochu rozšířil.</p> <p>„Těžko říct,“ odpověděl. „Moc se nestýkáme.“ Já jsem se také usmál.</p> <p>„Vím, jaký to je.“</p> <p>Dojedli jsme a dali si poslední šálek kávy.</p> <p>„Takže si s Millerem nepromluvíš?“ zeptal se.</p> <p>„Ne.“</p> <p>Znovu pokrčil rameny. Číšník nám přinesl účet a Luke si ho vzal.</p> <p>„Tohle je na mě,“ řekl. „Nakonec, já jsem ten, kdo pracuje.“</p> <p>„Díky. Možná, že bych se pro tebe zastavil na večeři. Kde bydlíš?“</p> <p>„Počkej,“ sáhl do kapsy u košile, vyňal kartónek zápalek a hodil mi ho. „Tady to máš. New Line Motel,“ řekl.</p> <p>„Přišel bych kolem šestý.“</p> <p>„Okej.“</p> <p>Zaplatil účet a na ulici jsme se rozešli.</p> <p>„Na shledanou,“ řekl.</p> <p>„Nashle.“</p> <p>Pa, pa, Luku Raynarde. Podivný člověk. Znali jsme se už skoro osm let. Užili jsme si spolu. Závodili jsme spolu v řadě sportů. Skoro každý den jsme spolu běhali. Byli jsme ve stejném běžeckém družstvu. Randili jsme se stejnými dívkami. Přemýšlel jsem o něm – byl silný, chytrý a uzavřený, právě tak jako já. Mezi námi bylo pouto, kterému jsem nikdy dost dobře nerozuměl.</p> <p>Šel jsem zpátky na parkoviště u mého domu a podíval jsem se do motoru a pod vůz dřív, než jsem hodil dovnitř batoh a nastartoval. Jel jsem pomalu a pozoroval jsem všechno, co bylo pro mne před osmi lety nové a svěží, a loučil jsem se s tím. Celý minulý týden jsem se loučil také s lidmi, na kterých mi záleželo. Kromě Julie.</p> <p>Byla to jedna z věcí, které bych byl nejraději odložil, ale nešlo to. Musel jsem to udělat teď nebo nikdy a kromě toho jsem byl zvědavý, oč jde. Zajel jsem na parkoviště nákupního střediska a našel telefon. Když jsem vytočil Juliino číslo, nikdo se neozýval. Předpokládal jsem, že možná zase pracuje nebo je v koupelně nebo na nákupu. Rozhodl jsem se proto zajet přímo k ní. Nebylo to moc daleko. Ať už to bylo cokoliv, co pro mě měla, fakt, že si to jdu vyzvednout, mohl posloužit jako dobrá záminka, abych ji ještě naposled uviděl.</p> <p>Křižoval jsem několik minut po okolí, než jsem našel místo na zaparkování. Zamkl jsem auto, šel zpátky na roh a pak zabočil doprava. Začínalo se oteplovat. Někde štěkali psi.</p> <p>Přešel jsem jeden blok a došel k velké viktoriánské budově, která byla přestavěna na činžák. Z ulice nebyla její okna vidět. Bydlela v nejhořejším poschodí s okny dozadu. Snažil jsem se zahnat vzpomínky, když jsem kráčel po chodníku, ale nešlo to. Myšlenky na naše společné dny se mi vracely zpátky se spoustou bývalých pocitů. Zastavil jsem se. Byla to hloupost, že jsem sem přišel. Proč by mi mělo záležet na něčem, co vlastně ani nepostrádám. Ale přece...</p> <p>Ksakru, chtěl jsem ji ještě jednou vidět. Teď už z toho nevycouvám. Vystoupil jsem po schodech a šel ke vchodu. Dveře byly pootevřené a tak jsem vešel.</p> <p>Hala byla stejná jako předtím. Stejná byla i unaveně vypadající fiala v květináči s prachem na listech. Prach byl také na komodě pod zrcadlem ve zlaceném rámu, které tak často poněkud zkresleně odráželo naše objetí. Tvář se mi bolestně stáhla, když jsem pod zrcadlem procházel.</p> <p>Vystoupil jsem po schodech se zeleným kobercem. Někde za domem se ozývalo vytí psa.</p> <p>V prvním poschodí se také nic nezměnilo. Přešel jsem malou halu, minul jsem starý stůl a světlehnědé lepty na stěně, obrátil se a vystupoval do druhého poschodí. Když jsem byl uprostřed schodiště, uslyšel jsem seshora škrábání a zvuky láhve nebo vázy kutálející se po podlaze. Pak bylo zase ticho, kromě několika závanů větru z otvorů vedoucích do okapu. Nějaká předtucha mě přiměla zrychlit krok. Zastavil jsem se nad schody a zdálo se mi, že je všechno v pořádku, ale jakmile jsem se nadechl, ucítil jsem zvláštní zápach. Nebyl jsem schopen určit, co to je – snad pot, plíseň, vlhká špína – určitě ale něco organického.</p> <p>Přešel jsem k Juliiným dveřím a chvíli jsem čekal. Zápach byl tady silnější, ale žádný zvuk jsem neslyšel.</p> <p>Zaťukal jsem tiše na tmavé dřevěné dveře. Chvíli se mi zdálo, že se uvnitř něco pohybuje, ale jen chvíli. Znovu jsem zaklepal.</p> <p>„Julie?“ zavolal jsem. „To jsem já, Merle.“</p> <p>Nic. Zaklepal jsem silněji.</p> <p>Něco s bouchnutím upadlo. Zkusil jsem kliku. Bylo zamčeno.</p> <p>Točil jsem, kroutil a trhal klikou, rval za destičku zámku, až se celý mechanismus uvolnil. Pak jsem ihned ustoupil vlevo, na tu stranu dveří, kde byly panty, a postavil se za dveřní rám. Vztáhl jsem levou paži a tlačil špičkami prstů na horní panel dveří.</p> <p>Dveře se pohnuly a otevřely o několik palců dovnitř. Čekal jsem. Neozval se žádný zvuk, ale uviděl jsem část zdi, podlahy, obrazu, červené pohovky a zeleného koberce. Všechno bylo stejné. Zápach byl ještě silnější.</p> <p>Postoupil jsem doprava a silně zatlačil na dveře.</p> <p>Nic nic nic...</p> <p>Když jsem Julii uviděl, klesla mi ruka. Ležela na zemi. Napříč přes pokoj a všude krev...</p> <p>Krev byla na zemi, na předložce, krvavý nepořádek jsem uviděl v koutě po mé levici. Převržený nábytek, roztrhané podušky...</p> <p>Potlačil jsem impuls vrhnout se kupředu.</p> <p>Udělal jsem jeden pomalý krok, pak další, všechny smysly pohotově. Překročil jsem práh. V pokoji nebylo nic jiného, ani nikdo jiný. Frakira pevněji sevřela mé zápěstí. Měl jsem jí v té chvíli něco říci, ale nevzpomněl jsem na to.</p> <p>Přiblížil jsem se k ní a poklekl. Dělalo se mi špatně. Ode dveří jsem to neviděl, ale chyběla jí polovina obličeje a pravá ruka. Nedýchala a tep byl nehmatný. Měla na sobě roztrhaný a krví potřísněný župan broskvové barvy a kolem krku modrý přívěsek.</p> <p>Krev, která vytryskla až za předložku na parkety, byla rozmazaná a byly na ní stopy. Nebyly to lidské stopy, ale velké podlouhlé stopy tlap se třemi prsty a drápy.</p> <p>Jen napůl jsem si uvědomil, že průvan, který proudil z otevřených dveří ložnice za mými zády, náhle ustal a zároveň bylo cítit intenzívní zápach. Na zápěstí jsem ucítil varovný tepot Frakiry. Bylo ticho, ale já jsem věděl, že je to tady.</p> <p>Z kleku jsem se pootočil do dřepu a obrátil se.</p> <p>Uviděl jsem velkou tlamu plnou ostrých zubů, zakrvácené pysky, které obnažovaly zuby. Vroubily čenich, který patřil několik set liber těžkému zvířeti podobnému psu, pokrytému hrubou, plesnivě vyhlížející žlutou srstí. Jeho uši vypadaly jako pláty lišejníku, žlutooranžové oči mělo doširoka rozevřené a divoké.</p> <p>Neměl jsem nejmenší pochybnosti o jeho záměrech a tak jsem po něm hodil kliku, kterou jsem až dosud podvědomě svíral v ruce. Odrazila se od očního oblouku nad jeho levým okem bez nějakých viditelných následků. Stále ještě potichu na mne ta nestvůra skočila.</p> <p>Neměl jsem ani čas říct něco Frakiře...</p> <p>Lidé, kteří pracují na jatkách, vědí, že zvíře má na čele citlivé místo, které se určí tak, že se udělá imaginární čára od pravého ucha k levému oku a od levého ucha k pravému oku. Rána, která má zvíře zabít, se pak vede asi palec nebo dva nad místem, kde se čáry protínají a tvoří X. Naučil mne tomu můj strýc. Nepracoval na jatkách, ale věděl, jak je možno zabít.</p> <p>Když po mně zvíře skočilo, prudce jsem se obrátil a uhodil je vší silou do smrtelného bodu. Pohybovalo se rychleji, než jsem čekal, a když jsem je zasáhl, už mne skoro míjelo. Jeho silné krční svaly mu pomohly vstřebat sílu úderu.</p> <p>Zvíře ale poprvé vydalo ze sebe zvuk – jakési zaštěkání. Potřáslo hlavou, rychle se otočilo a znovu se na mne vrhlo. Teď ze sebe vydávalo hluboké mručivé vrčení. Skočilo do výše a já jsem věděl, že tentokrát se mi nepodaří uhnout.</p> <p>Můj strýc mne také učil, že je možno chytit zvíře po stranách krku a pod čelistí. Když je zvíře velké, musíte je pevně svírat a držet na správném místě. V té chvíli jsem neměl na vybranou. Kdybych se je pokusil kopnout a minul se, přišel bych asi o nohu.</p> <p>Vyrazil jsem rukama vzhůru a dopředu a napnul je, když se střetly se zvířetem. Byl jsem si jist, že váží víc než já a kromě toho jsem musel čelit jeho skoku.</p> <p>Viděl jsem už, jak přicházím o prsty nebo o ruku, ale dostal jsem se mu pod čelist, uchopil a stiskl. Paže jsem držel napnuté a do stisku jsem vložil veškerou sílu. Prudkost jeho výpadu mnou otřásla, ale podařilo se mi udržet sevření.</p> <p>Když jsem slyšel jeho vrčení a viděl jeho slintající tlamu, vzdálenou jen asi stopu od mého obličeje, uvědomil jsem si, že jsem nepomyslel na to, co bude dál. Kdyby to byl pes, bylo by možno rozbít mu hlavu o něco tvrdého, co by bylo po ruce. Jeho krkavice jsou totiž umístěny příliš hluboko, než aby bylo možno spoléhat na to, že se tlakem jeho bojovnost zchladí. Ale tahle bytost byla silná a moje ruce už začínaly při jejím zoufalém škubání ochabovat. Jak jsem držel jeho čelisti co nejdál od sebe a táhl zvíře vzhůru, uvědomil jsem si, že je větší než já. Mohl jsem se pokusit kopnout je do měkkého břicha, ale tím bych pravděpodobně ztratil rovnováhu, uvolnil sevření a vystavil jeho zubům svoje slabiny.</p> <p>Zvíře se mi z levé ruky vykroutilo a já jsem neměl na vybranou: buď použít jenom pravici nebo o ni přijít. Odhodil jsem je jak nejdál jsem mohl, ustoupil a ohlížel se po zbrani, po jakékoli zbrani, ale po ruce nic vhodného nebylo.</p> <p>Vrhlo se na mne znovu a mířilo mi na hrdlo. Skočilo do výše tak rychle, že jsem je nemohl kopnout do hlavy. A také jsem mu nemohl uhnout z cesty.</p> <p>Přední pracky zvířete byly v úrovni mé bránice a já jsem jenom doufal, že můj strýc se nemýlil i v další věci. Popadl jsem je za nohy a kroutil jimi vší silou. Klesl jsem při tom na jedno koleno, abych se vyhnul jeho čelistem, bradu jsem sklonil, abych si ochránil hrdlo, a hlavu stáhl do ramen. Kosti mu praskaly a křupaly a zvíře okamžitě sklonilo hlavu, aby se mi zakouslo do zápěstí. Ale to už jsem rychle vyskočil a odhodil je.</p> <p>Převrátilo se, otočilo, ale hned se vzpamatovalo. Když se jeho pracky dotkly země, vydalo ze sebe jakýsi zvuk, něco mezi zakňučením a zavrčením a zhroutilo se na zem.</p> <p>Chtěl jsem mu dát další ránu do hlavy, ale zvíře se znovu postavilo na nohy. Zvedlo pravou přední tlapu a balancovalo jen na třech nohách. Stále při tom vrčelo, oči upřené do mých a sliny mu stékaly na spodní čelist. Trochu jsem uhnul doleva, a protože jsem si byl jist, že se na mne přes své zranění znovu vrhne, postavil jsem se do pozice, kterou mne nikdo nenaučil, ale já mám taky někdy své vlastní nápady.</p> <p>Zvíře se teď pohybovalo pomaleji. Možná, že jsem je mohl uhodit do lebky a zabít, nevím, nezkusil jsem to. Popadl jsem je znovu za krk a tentokrát už jsem přesně věděl jak. Zvíře se mi nijak nesnažilo vykroutit a já, aniž bych zpomalil jeho skok, jsem se skrčil a tahem je nasměroval k oknu. Ve vzduchu se obrátilo, takže narazilo do okna hřbetem a za zvuku tříštěného skla proletělo oknem ven. Spolu s ním sletěl dolů i okenní rám, záclona i s tyčí.</p> <p>Uslyšel jsem, jak dopadlo o tři poschodí níže na zem. Když jsem se vztyčil a podíval se ven, uviděl jsem, že se několikrát pohnulo a pak už leželo tiše na betonovém patiu, kde jsme tak často s Julií popíjeli o půlnoci pivo.</p> <p>Vrátil jsem se k Julii a vzal ji za ruku. Teprve teď jsem si uvědomil svůj hněv. Někdo musí za tím vším být. Je možné, že by to byl zase „N“? Měl to být tentokrát můj dárek k 30. dubnu? Měl jsem pocit, že ano, a rád bych byl zatočil s „N“ přesně tak, jako s tvorem, kterého poslal. Musí k tomu být nějaký důvod. A měla by být i nějaká stopa.</p> <p>Vstal jsem, šel do ložnice, vzal jsem pokrývku a přikryl Julii. Mechanicky jsem otřel z kliky své otisky prstů a začal jsem prohledávat byt.</p> <p>Našel jsem je na krbové římse mezi hodinami a hromadou knih, pojednávajících o okultismu. V okamžiku, kdy jsem se jich dotkl a ucítil jejich chlad, jsem si uvědomil, že je to vážnější, než jsem si myslel. Musely být tou věcí, mojí věcí, kterou Julie měla, a o které myslela, že ji budu potřebovat – jenomže nebyly ve skutečnosti moje. Když jsem se jimi probíral, na jedné straně jsem je poznával, na druhé jsem ale byl trochu zmaten. Byly to karty – trumfy – které vypadaly docela jinak, než karty, které jsem vídával předtím.</p> <p>Nebyla to kompletní sada. Jenom několik karet a podivných k tomu. Když jsem uslyšel sirénu, rychle jsem je zastrčil do kapsy. Na vykládání karet teď nebyl čas.</p> <p>Seběhl jsem dolů po schodech a zadními dveřmi jsem vyběhl ven. Po cestě jsem nikoho nepotkal. Fido ležel stále tam, kam dopadl, a všichni psi z okolí o tom diskutovali. Přeskakoval jsem ploty, dupal po květinových záhonech a utíkal zadními dvory k postranní uličce, kde jsem měl zaparkované auto.</p> <p>O pár minut později jsem byl na míle daleko a snažil jsem se z mysli vymazat otisky zkrvavených pracek.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola druhá</emphasis></strong></p> <p>Ujížděl jsem pryč ze zálivu, až jsem dorazil do zalesněné krajiny. Zastavil jsem vůz, vystoupil a šel dál pěšky.</p> <p>Za nějakou dobu jsem dorazil do malého, opuštěného sadu. Sedl jsem si na lavičku, vytáhl z kapsy trumfy a prohlížel si je. Pár z nich se mi zdálo povědomých, ostatní byly záhadné. Když jsem se díval na jednu kartu delší dobu, měl jsem pocit, že slyším píseň sirén. Položil jsem je vedle sebe. Nepoznával jsem styl. Byl jsem na rozpacích.</p> <p>Připomnělo mi to příběh světově proslulého toxikologa, který bezděčně požil jed, k němuž neexistoval protijed. Ptal se sám sebe, jestli si skutečně vzal smrtelnou dávku. Podíval se do učebnice, kterou před lety sám napsal. Podle jeho vlastní knihy to tak bylo. Podíval se do jiné knihy, napsané jiným významným vědcem, a podle ní vzal jen polovičku dávky potřebné k usmrcení člověka jeho váhy. A tak seděl, čekal a doufal, že se zmýlil.</p> <p>Cítil jsem se stejně, jsem v těchto věcech expert. Myslel jsem, že poznám práci každého, kdo by mohl něco takového vytvořit. Zvedl jsem jednu kartu, na níž byla zvláštní malba – téměř mě fascinovala, zobrazovala malý travnatý mys, který vybíhal do tichého jezera. Napravo se leskl a svítil kousek něčeho, co jsem nemohl identifikovat. Těžce jsem si povzdychl a můj dech obrázek na chvíli zamlžil, pak jsem se ho dotkl nehtem. Zazvonil jako skleněný zvonek a probudil se k životu. Stíny se pohybovaly a pulsovaly, na obrázku se schylovalo k večeru. Přejel jsem obrázek rukou a všechno se zastavilo – zas tu bylo jen jezero, tráva a den.</p> <p>Bylo to velice odlišné. Čas tam plynul ve vztahu k mé nynější situaci rychleji. Zajímavé.</p> <p>Sáhl jsem po staré dýmce, kterou si někdy dopřávám, nacpal ji, zapálil, kouřil a přemýšlel. Karty fungovaly, nebyla to žádná šikovná imitace, a přestože jsem jejich účelu nerozuměl, nezajímaly mne v téhle chvíli ze všeho nejvíc.</p> <p>Dnes bylo 30. dubna a já jsem musel opět čelit smrti. Musím zjistit, kdo si pohrává s mým životem. „N“ mě znovu ohrožuje. To zvíře, které jsem zabil, to nebyl žádný obyčejný pes. A karty... Kde je Julie získala a proč chtěla, abych je měl já? Karty a pes naznačovali jakousi nadpřirozenou moc, mimo dosah obyčejného člověka. Celou dobu jsem si myslel, že jsem předmětem nežádoucí pozornosti nějakého šílence, se kterým si to mohu hladce vyřídit. Ale události dnešního rána daly případu docela jiný ráz. Znamenaly, že mám někde zatraceně mocného nepřítele.</p> <p>Zachvěl jsem se. Chtěl jsem si znovu pohovořit s Lukem, chtěl jsem, aby mi zopakoval rozhovor s Julií z minulého večera, abych zjistil, jestli řekla něco, co by mne uvedlo na stopu. Také bych se byl rád vrátil do jejího bytu a důkladněji ho prohledal. Ale to nepřicházelo v úvahu. Policie zrovna přijížděla před hlavní vchod, když jsem odjížděl. Nějakou dobu nebude možné se tam dostat.</p> <p>Rick. Ano, byl tu Rick, chlapík, se kterým začala chodit, když jsme se rozešli. Znal jsem ho podle vidění, hubený, s knírem, silné brýle, takový ten intelektuální typ. Vedl knihkupectví, které jsem jednou nebo dvakrát navštívil, jinak jsem ho neznal. Možná, že mi bude moci říci něco o kartách a jak se to stalo, že se Julie dostala do situace, která ji stála život.</p> <p>Ještě chvíli jsem nad tím dumal, pak jsem karty odložil. S těmi si teď pohrávat nebudu. Ještě ne. Nejdřív musím sehnat co nejvíc informací.</p> <p>Vrátil jsem se k vozu. Cestou jsem si uvědomil, že 30. duben ještě neskončil. Co když „N“ dnešní ranní útok nemířil proti mně? V tom případě měl ještě spoustu času na další pokus. Měl jsem také pocit, že kdybych se mu dostal na stopu, vykašlal by se na datum a šel by mi po krku, jakmile by se mu naskytla příležitost. Rozhodl jsem se, že se budu mít na pozoru a dokud tahle záležitost nebude vyřízena, budu žít jako ve stavu obležení. Do téhle věci se tedy opřu ze všech sil. Už kvůli sobě musím zničit nepřítele co nejdříve.</p> <p>Měl bych se s někým poradit? Přemýšlel jsem o tom. A když ano, tak tedy s kým? Bylo toho spousta, co jsem ještě o svém dědictví nevěděl...</p> <p>Ne. Ještě ne, rozhodl jsem se. Budu se snažit vypořádat se s tím sám. Kromě toho, že to chci, také potřebuju praxi. Tam, odkud pocházím, je třeba umět se vypořádat s ošklivými záležitostmi.</p> <p>Ujížděl jsem a pátral po telefonní budce. Snažil jsem se nemyslet na Julii tak, jak jsem ji naposled viděl. Ze západu se přihnalo několik mraků. Hodinky mi tikaly na zápěstí vedle neviditelné Frakiry. V rádiu byly zprávy ze zahraničí a byly neradostné.</p> <p>Zastavil jsem se u dragstóru a pokusil se zastihnout Luka v hotelu. Nebyl tam. Tak jsem si v jídelním koutě dal sendvič a mléčný koktail a zkusil to znovu. Ještě se nevrátil.</p> <p>Okej. Chytím ho později. Zamířil jsem do města. Vzpomněl jsem si, že knihkupectví, kde Rick pracuje, se jmenuje Browserie.</p> <p>Přejel jsem kolem a viděl jsem, že obchod je otevřený. Zaparkoval jsem o pár bloků dál a vrátil se pěšky zpátky. Dával jsem si cestou pozor, ale nevšiml jsem si, že by mne někdo sledoval.</p> <p>Při chůzi jsem ucítil studený závan, který věštil déšť. Výkladem jsem uviděl Ricka, který seděl u vysokého pultu a četl knihu. V obchodě nikdo jiný nebyl.</p> <p>Když jsem vešel, zazvonil nade dveřmi zvonek a Rick vzhlédl. Narovnal se a oči se mu rozšířily údivem, když jsem se přiblížil.</p> <p>„Ahoj,“ řekl jsem a na chvilku se odmlčel. „Ricku, nevím, jestli se na mne pamatujete.“</p> <p>„Vy jste Merle Corey,“ řekl tiše.</p> <p>„Správně.“ Opřel jsem se o pult a on se odtáhl. „Myslel jsem, že byste mi mohl pomoct a poskytnout mi nějakou informaci.“</p> <p>„Jakou informaci?“</p> <p>„Týká se Julie,“ řekl jsem.</p> <p>„Poslyšte,“ odpověděl, „dokud jste se vy dva nerozešli, tak jsem se k ní ani nepřiblížil.“</p> <p>„Hm? Nerozumíte mi. Na tom mi nezáleží. Ta informace, kterou potřebuju, je novějšího data. Julie se snažila se mnou během posledního týdne setkat – “</p> <p>Zavrtěl hlavou.</p> <p>„Už pár měsíců jsem o ní neslyšel.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Ano. Přestali jsme se scházet. Víte, měli jsme rozdílný zájmy.“</p> <p>„Byla v pořádku, když jste se... přestali scházet?“</p> <p>„Myslím, že ano.“</p> <p>Díval jsem se mu přímo do očí a on zamrkal. „Myslím, že ano.“ Viděl jsem, že se mne bojí, a tak jsem se rozhodl to popohnat.</p> <p>„Co myslíte těmi rozdílnými zájmy?“ zeptal jsem se.</p> <p>„No, začala být trochu divná.“</p> <p>„Jak divná? Povězte mi o tom.“</p> <p>Olízl si rty a pohlédl stranou.</p> <p>„Nechci mít žádný nepříjemnosti,“ prohlásil.</p> <p>„Já taky ne. Co s ní bylo?“</p> <p>„No,“ řekl, „bála se.“</p> <p>„Bála se? Čeho?“</p> <p>„Ehm – vás.“</p> <p>„Mne? To je směšný. Nikdy jsem neudělal nic, kvůli čemu by se mě měla bát. Co říkala?“</p> <p>„Nikdy to vlastně přímo neřekla, ale vycítil jsem to, kdykoliv se ozvalo vaše jméno. A pak začala mít ty zvláštní zájmy.“</p> <p>„Já to nechápu,“ řekl jsem. „Vůbec to nechápu. Začala být divná? Měla zvláštní zájmy? Jakýho druhu? Co se stalo? Opravdu tomu nerozumím a moc bych to chtěl pochopit.“</p> <p>Vstal a šel do zadní části obchodu. Ohlížel se po mně, abych ho následoval. Udělal jsem to.</p> <p>Zvolnil chůzi, když dospěl do oddělení plného knih o přírodním léčení, organickém farmaření, marťanském umění, bylinkových lécích a o tom, jak rodit děti doma, ale on šel dál až do oddělení konzervativního okultismu.</p> <p>„Odtud,“ řekl a zastavil se, „si vypůjčila několik knih, vrátila je a půjčila si další.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny.</p> <p>„To je všechno? Na tom není nic divnýho.“</p> <p>„Ale ona tomu opravdu podlehla.“</p> <p>„To se stane spoustě lidí.“</p> <p>„Počkejte, až domluvím,“ pokračoval. „Začala s teosofií, dokonce navštěvovala schůze místní skupiny. Brzy toho nechala, ale pak se setkala s lidma, který měli jiný konexe. Začala se stýkat se Súfisty, Gurdijevci a dokonce s jedním šamanem.“</p> <p>„Zajímavý,“ řekl jsem. „A co jóga?“</p> <p>„Jóga ne. Když jsem se jí na to zeptal, řekla, že chce získat moc a ne ‚samadhi‘. Ať už je to jak chce, začala mít stále podivnější známosti. Atmosféra kolem ní začala být pro mne příliš esoterická a tak jsem jí řekl: Sbohem.“</p> <p>„Ale proč?“ dumal jsem nahlas.</p> <p>„Tady,“ řekl, „podívejte se na tohle.“</p> <p>Hodil mi velkou černou knihu a ustoupil. Chytil jsem ji. Byla to bible. Otevřel jsem ji na první stránce.</p> <p>„Je něco zvláštního v tomhle vydání?“ zeptal jsem se.</p> <p>Vzdychl.</p> <p>„Ne. Promiňte.“</p> <p>Vzal mi bibli a vrátil ji na polici. „Ještě chvilku,“ řekl.</p> <p>Vrátil se k pultu a vzal z police pod ním kus lepenky, na které bylo tiskacími písmeny napsáno: Právě jsem odešel. Znovu otevřeme v... a dál byl namalovaný ciferník hodin s pohyblivými ručičkami. Posunul je, aby ukazovaly čas o půl hodiny později a pověsil nápis do dveří. Pak zasunul zástrčku a pokynul mi, abych ho následoval do zadní místnosti.</p> <p>Byla to kancelář a stál v ní psací stůl, několik židlí a pár krabic s knihami. Usedl za stůl a ukázal mi na nejbližší židli. Posadil jsem se. Zapnul záznamník telefonních hovorů, z pijáku odstranil hromadu formulářů a korespondence, otevřel zásuvku a vyndal z ní láhev chianti.</p> <p>„Dáte si skleničku?“ zeptal se.</p> <p>„Ano, díky.“</p> <p>Vstal a šel otevřenými dveřmi do malé umývárny. Z poličky vzal dvě sklenice, vypláchl je a přinesl na stůl. Nalil do nich víno a jednu mi přistrčil. Obě sklenice měly nápis Hotel Sheraton.</p> <p>„Omlouvám se za tu bibli, co jsem po vás hodil,“ řekl, zvedl sklenici a napil se.</p> <p>„Vypadalo to, jako když čekáte, že zmizím v oblaku kouře.“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Jsem si opravdu jistej, že důvod, proč chtěla Julie získat moc, má něco společnýho s váma. Zabýváte se nějakou formou okultismu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Někdy o vás mluvila, jako byste byl nějaká nadpřirozená bytost.“</p> <p>Zasmál jsem se. Po chvíli se zasmál taky.</p> <p>„Já nevím,“ řekl pak. „Na světě je spousta divnejch věcí. Nemůžou být všechny správný, ale...“</p> <p>Pokrčil jsem rameny.</p> <p>„Kdo ví? Takže vy myslíte, že hledala nějakej systém, kterej by jí dal moc, aby se mi ubránila?“</p> <p>„Měl jsem takovej dojem.“</p> <p>Napil jsem se vína.</p> <p>„To ale nedává žádnej smysl,“ řekl jsem mu.</p> <p>Ale když jsem to říkal, věděl jsem, že je to asi pravda. A jestli jsem ji vehnal do cesty něčemu, co ji zničilo, byl jsem za její smrt částečně odpovědný. Náhle jsem pocítil spolu s tíhou odpovědnosti bolest.</p> <p>„Dopovězte to,“ řekl jsem.</p> <p>„To by asi tak bylo všechno,“ odpověděl. „Měl jsem pak už plný zuby lidí, co v jednom kuse žvanili o kosmickejch blbostech a tak jsem toho nechal.“</p> <p>„Opravdu je to všechno? A co Julie, našla ten správnej systém, toho pravýho guru? Co bylo pak?“</p> <p>Zhluboka se napil a zíral na mne.</p> <p>„Měl jsem ji opravdu rád,“ řekl.</p> <p>„Věřím vám.“</p> <p>„Šla do Tarotu, do Kabaly, do Zlatýho úsvitu, ke Crowleymu, do Fortuny.“</p> <p>„Zůstala u nich?“</p> <p>„Určitě to nevím. Ale myslím, že jo. Dozvěděl jsem se to teprve nedávno.“</p> <p>„Takže magický rituály?“</p> <p>„Pravděpodobně,“</p> <p>„Kdo to provozuje?“</p> <p>„Spousta lidí.“</p> <p>„Myslím tím, koho si našla? Slyšel jste o někom?“</p> <p>„Myslím, že se scházela s Viktorem Melmanem.“</p> <p>Podíval se na mne s očekáváním. Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Lituju, ale to jméno neznám.“</p> <p>„Je to zvláštní člověk,“ řekl přemýšlivě, napil se a opřel v židli. Ruce sepjal za hlavou, lokty mu trčely vpřed. Zíral mimo mne do umývárny. „Povídá se – říká to spousta lidí a některý z nich jsou dost důvěryhodný – že něčeho dosáhl, že je známo, že byl osvícen a zasvěcen, že má určitou moc a někdy je i dobrej učitel. Ale má problémy se svým egem, obvykle to takový věci provází. Jenže celá ta věc má také jistou nepříjemnou stránku. Slyšel jsem totiž říkat, že je v něm víc z Mansona než z Maguse. Nevím. Melman je vlastně malíř – a dost dobrej. Jeho věci se prodávají.“</p> <p>„Setkal jste se s ním?“</p> <p>Po pauze řekl. „Ano.“</p> <p>„A jakej jste měl dojem?“</p> <p>„Já nevím. Já... jsem zaujatej. Opravdu nemůžu nic říct.“</p> <p>Kroužil jsem vínem ve skleničce.</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Chtěl jsem u něj studovat, ale on mě odmítl.“</p> <p>„Takže vy v tom jedete taky. Myslel jsem —“</p> <p>„Nejedu v ničem,“ odsekl. „Občas jsem zkoušel všecko možný. Chci tím říct, že každej z nás projde určitým vývojem. Chtěl jsem zdokonalit svou osobnost, pokročit dopředu, rozšířit svý obzory. Kdo by nechtěl? Ale neuspěl jsem.“ Narovnal se a znovu napil vína. „Někdy jsem měl pocit, že už jsem blízko, že je tu nějaká moc, nějaká vize, který už se téměř dotýkám, nebo ji už vidím. Pak to zmizelo. Je to všecko nesmysl. Jenom si něco namlouváte. Někdy jsem myslel, že už to mám. Pak uplynulo pár dní a já jsem si uvědomil, že jsem si zase něco nalhával.“</p> <p>„A tohle bylo předtím, než jste se setkal s Julií?“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Ano. Možná že nás to spojovalo, aspoň nějakou dobu. Rád si ještě o těchhle blbostech popovídám, i když už na to nevěřím. Ona to ale začala brát moc vážně a já jsem tomu nechtěl zase podlehnout.“</p> <p>„Chápu.“</p> <p>Vyprázdnil sklenici a znovu si nalil.</p> <p>„Jsou to všechno nesmysly,“ řekl. „Existuje nekonečný množství způsobů, jak se můžete obelhávat a přikládat význam věcem, který žádnej význam nemají. Myslím, že jsem chtěl ovládat magii, ale na světě nic takovýho není.“</p> <p>„Proto jste po mně hodil bibli?“</p> <p>Pohrdavě zasupěl.</p> <p>„Mohl to být klidně korán nebo védy. Bylo by to docela hezký vidět vás mizet v záblescích ohně. Ale nic.“</p> <p>Zasmál jsem se.</p> <p>„Kde bych našel Melmana?“</p> <p>„Mám to tady někde,“ řekl, otevřel zásuvku a pohlédl do ní. „Tady.“</p> <p>Vytáhl zápisníček a listoval v něm. Pak napsal na kartotéční lístek adresu a podal mi ho. Znovu se napil vína.</p> <p>„Díky.“</p> <p>„Je to jeho ateliér, ale taky tam bydlí,“ připojil.</p> <p>Přikývl jsem a postavil skleničku.</p> <p>„Děkuju vám za to, co jste mi řekl.“</p> <p>Zvedl láhev.</p> <p>„Napijete se ještě?“</p> <p>„Ne, díky.“</p> <p>Pokrčil rameny a vyzunkl svou sklenici do dna.</p> <p>„Víte, je to opravdu smutný,“ řekl.</p> <p>„Co?“</p> <p>„Že žádná kouzelná moc neexistuje, nikdy neexistovala a pravděpodobně existovat nebude.“</p> <p>„Je to smůla,“ řekl jsem.</p> <p>„Na světě by to bylo mnohem zajímavější.“</p> <p>„No jo.“</p> <p>Obrátil jsem se k odchodu.</p> <p>„Mohl byste mi udělat laskavost?“ řekl.</p> <p>„Jakou?“</p> <p>„Až půjdete ven, nařiďte hodiny na vývěsce na tři a nechte petlici na dveřích za sebou zapadnout.“</p> <p>„Samozřejmě.“</p> <p>Nechal jsem ho tam a udělal jsem co žádal. Obloha zčernala a vítr byl studenější než předtím. Pokusil jsem se znovu zatelefonovat Lukovi z budky na rohu, ale ještě se domů nevrátil.</p> <p>Byli jsme šťastní. Byl to nádherný den. Počasí bylo perfektní a všechno nám vycházelo. Večer jsme byli na veselém večírku, pak jsme si dali pozdní večeři v příjemném podniku, na který jsme náhodou narazili. Pili jsme pomalu, protože se nám nechtělo ukončit tak báječný večer. Rozhodli jsme si prodloužit si ty šťastné chvíle a jeli jsme na opuštěnou pláž, kde jsme seděli, máchali se ve vodě, pozorovali měsíc a nechali se ovívat vánkem. Dlouhou dobu. Pak jsem udělal něco, co jsem si slíbil, že nikdy neudělám. Ale nemyslel si také Faust, že stojí za to, pro krásnou chvíli obětovat duši?</p> <p>„Pojď,“ řekl jsem, odhodil plechovku od piva do nádoby na odpadky a vzal ji za ruku. „Projdeme se.“</p> <p>„Kam jdeme?“ zeptala se, když jsem ji postavil na nohy.</p> <p>„Do pohádkové země,“ odpověděl jsem. „Do bájemi opředených království dávných dob. Do ráje. Pojď.“</p> <p>Smála se a nechala se vést po pláži až k místu, kde se zužovala a sevřely ji útesy. Měsíc žlutě a štědře svítil a moře zpívalo mou oblíbenou píseň.</p> <p>Procházeli jsme ruku v ruce podél skal a v zatáčce jsme ztratili náš kousek pláže z dohledu. Hledal jsem jeskyni, která by tu měla někde být, vysoká a úzká...</p> <p>„Jeskyně,“ ohlásil jsem o chvíli později. „Pojďme dovnitř.“</p> <p>„Bude tam tma.“</p> <p>„Tím líp,“ řekl jsem, když jsme vstoupili.</p> <p>Měsíční světlo nás asi šest kroků sledovalo. Pak se cesta vinula doleva.</p> <p>„Tudy,“ oznámil jsem.</p> <p>„Je tma.“</p> <p>„Jistě. Jenom se mne ještě chvilku drž. Všechno bude okej.“</p> <p>Ušli jsme patnáct nebo dvacet kroků a napravo se objevilo slabé světlo. Vedl jsem ji tím směrem a jak jsme se blížili, bylo světlo stále jasnější.</p> <p>„Můžeme zabloudit,“ řekla tiše.</p> <p>„Já nezabloudím,“ odpověděl jsem.</p> <p>Světlo bylo stále jasnější. Pak ještě jedna zatáčka a po téhle poslední etapě cesty jsme se vynořili na úpatí hory. Nedaleko byl nízký les a dopolední slunce stálo vysoko nad stromy.</p> <p>Strnula a oči se jí rozšířily údivem.</p> <p>„Vždyť tady je den!“ řekla.</p> <p>„<emphasis>Tempus fugit</emphasis>,“ odpověděl jsem. „Pojď.“</p> <p>Procházeli jsme chvíli lesy, naslouchali zpěvu ptáků a šepotu vánků, a pak jsme, černovlasá Julie a já, šli kaňonem z barevných skal a travin k potoku, který se vléval do řeky. Šli jsme po jejím břehu, až jsme přišli ke srázu, odkud se řeka vrhala dolů do hloubky. Všude byla vodní tříšť a nad ní duha. Stáli jsme tam a dívali se přes rozlehlé údolí před námi. V dáli jsme skrze ranní opar viděli město se špičatými věžemi a kupolemi, které zlatě a křišťálově svítilo.</p> <p>„Kde to jsme?“ ptala se.</p> <p>„Jenom za rohem,“ řekl jsem. „Pojď.“</p> <p>Vedl jsem ji nalevo dolů po stezce podél přední stěny útesu, až jsme se konečně dostali za vodopád. Byl tu stín, diamantové korálky... a řev, který se rovnal moci ticha...</p> <p>Pak jsme se dostali do tunelu, zprvu vlhkého, ale čím výše, tím suššího. Došli jsme na galérii, která se otvírala po naší levici, a odtud jsme uviděli noc a hvězdy, hvězdy, hvězdy... Byl to nádherný pohled. Plála tu nová souhvězdí a jejich světlo bylo tak silné, že naše postavy vrhaly stín na stěnu za námi. Julie se naklonila přes nízké zábradlí, její pleť vypadala v té chvíli jako vzácný mramor, a dívala se dolů.</p> <p>„Dole jsou také,“ řekla, „a na obou stranách! Dole není nic jiného než další hvězdy. A po stranách...“</p> <p>„Ano. Jsou krásné, co?“</p> <p>Zůstali jsme tam dlouho a dívali se, než se mi podařilo ji přemluvit, aby šla se mnou dál do tunelu. Zavedl nás opět ven a tam jsme uviděli ruiny antického amfiteátru, které se tyčily pod večerní oblohou. Na zborcených lavičkách a zlomených sloupech rostlo jmelí. Tu a tam ležely na zemi sochy, jako kdyby je bylo srazilo zemětřesení.</p> <p>Bylo to malebné. Věděl jsem, že se jí to bude líbit, a nemýlil jsem se. Střídavě jsme vstávali a zase si sedali a mluvili na sebe. Byla tu báječná akustika.</p> <p>Pak jsme ruku v ruce procházeli nesčetnými cestami pod oblohami mnoha barev, než jsme došli k pokojnému jezeru se sluncem zapadajícím na jeho druhém břehu. Po mé pravé ruce byla třpytivá skalní masa. Došli jsme na malý výběžek, který byl zarostlý mechem a kapradím.</p> <p>Objal jsem ji a dlouho jsme tak stáli. Vítr ve stromoví zněl jako píseň flétny a kontrapunktu s hlasy neviditelných ptáků. Ale později jsem jí rozepjal blůzu.</p> <p>„Přímo tady?“ řekla.</p> <p>„Líbí se mi tady. Tobě ne?“</p> <p>„Je tu překrásně. Dobrá. Počkej chvilku.“</p> <p>Pak jsme ulehli a milovali se tak dlouho, až nás stíny zakryly. Po chvíli usnula, jak jsem si přál.</p> <p>Očaroval jsem ji, aby se neprobudila, protože jsem si začal dělat výčitky. Tenhle výlet nebyl moudrý. Ustrojil jsem sebe i ji, zvedl ji a nesl zpátky. Vzal jsem to zkratkou.</p> <p>Na pláži, odkud jsme se na výlet vydali, jsem ji položil na písek a natáhl se vedle ní. Brzy jsem také usnul.</p> <p>Probudili jsme se, až už bylo slunce vysoko. Vzbudily nás hlasy koupajících se lidí.</p> <p>Posadila se a zírala na mne.</p> <p>„Minulá noc,“ řekla, „nemohla být jenom sen. Ale také to nemohla být skutečnost, že?“</p> <p>„Ano,“ řekl jsem.</p> <p>Svraštila čelo.</p> <p>„S čím jsi to teď souhlasil?“ zeptala se.</p> <p>„Se snídaní,“ řekl jsem. „Pojď, půjdeme si nějakou sehnat.“</p> <p>„Počkej chvilku,“ položila ruku na mé rameno. „Stalo se něco neobyčejného. Co to bylo?“</p> <p>„Proč bychom měli ničit kouzlo mluvením? Pojď se najíst.“</p> <p>V následujících dnech se mne hodně vyptávala. Ale já jsem o tom tvrdohlavě odmítal mluvit. Bylo to hloupé. Opravdu, celá ta záležitost byla hloupá. Nikdy jsem ji na tu procházku neměl brát. Přispělo to také ke konečné hádce, která nás navždy rozdělila.</p> <p>Řídil jsem vůz a přemýšlel o tom. Uvědomil jsem si, že v tom bylo něco víc, než jen má hloupost. Uvědomil jsem si, že jsem ji miloval a že ji stále ještě miluji. Kdybych ji nebyl vzal na tu procházku, nebo kdybych se byl později přiznal, když mne nařkla z čarodějnictví, nebyla by se snažila získat magickou moc, která ji měla ochránit. A byla by dnes naživu.</p> <p>Kousl jsem se do rtu a vykřikl. Rychle jsem objel auto, které přede mnou najednou zabrzdilo, a rozbil jsem si při tom reflektor. Jestliže jsem já zabil to, co jsem miloval, byl jsem si jist, že opak se nestane.</p> <p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola třetí</emphasis></strong></p> <p>Kdykoliv podlehnu smutku, nebo se mne zmocní hněv, najednou jako by se mi svět smrštil, a to se mi protiví. Paralyzuje to mé vzpomínky na šťastnější dny, na přátele, místa, věci a na možnost volby. Jakmile mne zachvátí intenzívní a vzrušující city, přestanu se soustřeďovat na cíl. Domnívám se, že je to částečně proto, že pustím z hlavy ty možnosti, které by nějak omezily moji svobodnou vůli. Nelíbí se mi to, ale když dospěju k určitému bodu, jen málo se kontroluju. Mívám také pocit určité determinace, což mne pak ještě víc znepokojí. Je to jako v nějakém začarovaném kruhu. Pocity, které mne trápí, se tím ještě podpoří a zesílí. Nejjednodušší cesta, jak s tím skoncovat, by byl střemhlavý útok na to, co mé pocity působí. Obtížnější cesta je filozofičtější, znamená to ovládnout se a získat nad sebou kontrolu. Jako obvykle je ta těžší cesta výhodnější. Zbrklý útok může taky znamenat zlomený vaz.</p> <p>Proto jsem zaparkoval na prvním vhodném místě, které jsem uviděl, otevřel okénko a zapálil si dýmku. Přísahal jsem si, že neodjedu, dokud se neuklidním. Celý život mám sklon na všechno příliš silně reagovat. Zdá se, že je to rodinný rys. Ale já nechci být jako ti ostatní. Způsobují si tím jenom spoustu potíží. Ta prostá buď—anebo reakce může být na místě, pokud člověk vždycky vyhrává, ale může to také skončit obrovskou tragédií nebo aspoň melodramatem, když se stane, že čelíte něčemu neobvyklému. A podle všeho byl tohle ten případ. A proto jsem byl hlupák. Říkal jsem si to tak dlouho, až jsem tomu uvěřil.</p> <p>Pak jsem zas chvíli naslouchal svému vyrovnanějšímu já, které mi potvrzovalo, že jsem opravdu hlupák. Především jsem nepoznal své vlastní city v době, kdy jsem s tím mohl něco udělat, pak jsem předvedl svou moc a odmítl nést následky, a za celá ta léta jsem přinejmenším neuhodl zvláštní charakter svého nepřítele. Byl bych hlupák, kdybych nadcházející setkání považoval za jednoduché. Nemělo by smysl Viktora Melmana popadnout a chtít z něj vytlouct pravdu. Rozhodl jsem se postupovat opatrně a za všech okolností se krýt. Život není peříčko, řekl jsem si. Buď klidný, sbírej síly, soustřeďuj je kam budeš potřebovat, říkal jsem si.</p> <p>Cítil jsem, že mé napětí povoluje. Pomalu se mi také začal můj svět zvětšovat a já jsem si uvědomil možnost, že mne „N“ skutečně zná, že mne zná dobře a může dokonce všechno naaranžovat tak, abych bez přemýšlení podlehl okamžitému impulsu. Ale ne, já nebudu jako ti ostatní...</p> <p>Dlouho jsem tam seděl a uvažoval, než jsem zase nastartoval vůz a odjel.</p> <p>Byl to špinavý cihlový dům na rohu ulice. Měl čtyři poschodí, zdi do postranní aleje a do úzké uličky byly pomalovány obscénními obrázky vyvedenými sprejem. Objevil jsem tato sgrafita, několik rozbitých oken a požární žebřík, když jsem obcházel budovu a prohlížel si ji. V té chvíli začalo slabě pršet. Dvě spodní patra zaujímalo, podle tabulky umístěné vedle schodiště v malé vstupní hale, skladiště firmy Brutus. Byla tu cítit moč a na zaprášeném okenním rámu po mé pravici se povalovala prázdná láhev od whisky. Na loupající se zdi visely dvě poštovní schránky. Na jedné stálo Společnost Brutus, na druhé byla jen písmena V.M. Obě byly prázdné.</p> <p>Vystupoval jsem po schodech a čekal, že budou vrzat. Nevrzaly.</p> <p>Na chodbě ve druhém poschodí byly čtvery dveře bez kliky, všechny zavřené. Obrysy něčeho, co by mohly být krabice, bylo vidět několika horními panely dveří zasklenými mléčným sklem. Nic se odtud neozývalo.</p> <p>Na schodišti do třetího patra jsem vyplašil černou kočku, která tu podřimovala. Nahrbila se, ukázala mi zuby, zasyčela, obrátila se, vyběhla po schodech a zmizela.</p> <p>Na další chodbě byly rovněž čtvery dveře, troje z nich viditelně nepoužívané, čtvrté, svítivě nalakované s temnými skvrnami, měly malou mosaznou tabulku, na které stálo Melman. Zaklepal jsem.</p> <p>Žádná odpověď. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem. Také se odtamtud nic neozývalo. Zřejmě byl tady jeho byt a ve čtvrtém patře, kde nejspíš bylo střešní okno, měl ateliér. Takže jsem se obrátil a stoupal do dalšího patra.</p> <p>Když jsem došel nahoru, zjistil jsem, že jedny ze čtyř dveří jsou pootevřené. Zastavil jsem se a chvíli naslouchal. Bylo slyšet, že se tam někdo pohybuje. Přistoupil jsem ke dveřím a zaklepal. Uslyšel jsem, jak se někdo uvnitř prudce nadechl a tak jsem strčil do dveří.</p> <p>Melman stál asi dvacet stop od dveří pod velkým ateliérovým oknem a rychle se ke mně obrátil. Byl vysoký, se širokými rameny, s tmavým vousem a černýma očima. V levé ruce držel štětec a v pravé paletu. Na sobě měl džínsy a kostkovanou sportovní košili a přes to zástěru potřísněnou barvami. Na stojanu za jeho zády byly na plátně obrysy postavy, která mohla nejspíš představovat Madonu s dítětem. Kolem bylo množství pláten, všechny byly ale otočené ke zdi nebo zakryté.</p> <p>„Ahoj,“ řekl jsem. „Vy jste Viktor Melman?“</p> <p>Přikývl, neusmál se, ale ani se nezamračil. Položil paletu na stolek vedle stojanu a štětec dal do nádoby s rozpouštědlem. Pak vzal vlhký hadr a utřel si jím ruce.</p> <p>„Kdo jste vy?“ zeptal se, odhodil hadr a znovu se ke mně obrátil.</p> <p>„Jmenuji se Merle Corey. Vy jste znal Julii Barnesovou.“</p> <p>„Nepopírám to,“ řekl. „To, že užíváte minulý čas, se zdá naznačovat —“</p> <p>„Je mrtvá. O tom jsem si chtěl s vámi promluvit.“</p> <p>„Dobrá,“ řekl a odvázal si zástěru. „Půjdeme dolů. Tady si není na co sednout.“</p> <p>Pověsil zástěru na hřebík u dveří a vyšel ven. Šel jsem za ním. Obrátil se, a než začal sestupovat ze schodů, zamkl ateliér. Jeho pohyby byly vláčné, téměř půvabné. Slyšel jsem jak déšť bubnuje na střechu.</p> <p>K otevření tmavých dveří ve třetím patře použil tentýž klíč jako předtím. Otevřel je dokořán, ustoupil a gestem mne vyzval, abych vešel. Prošel jsem předsíní a dveřmi do kuchyně jsem viděl poličky plné prázdných lahví, hromad nádobí a krabic od pizzy. Pytle plné odpadků se opíraly o dvířka příborníku. Podlaha vypadala na mnoha místech lepkavě a páchlo to tam jako v balírně koření stojící vedle jatek.</p> <p>Obývací pokoj, do kterého jsme vešli, byl velký, s dvěma pohodlně vypadajícími černými pohovkami, které stály proti sobě, a mezi nimi se rozkládalo něco jako bitevní pole z orientálních koberců a rozmanitých stolečků, na nichž bylo několik popelníků, přetékajících cigaretovými špačky. Ve vzdálenějším rohu bylo nádherné koncertní křídlo, za ním na stěně červená drapérie. Bylo tu množství nízkých knihovniček, naplněných okultistickými materiály, hromady časopisů se tyčily vedle nich a na nich, stejně jako na zemi podél několika lenošek. Zpod největší předložky vyčnívalo něco, co mohlo být docela dobře cípem magického pentagramu. V místnosti tkvěl zatuchlý pach kadidla a marihuany. Po mé pravici byly klenuté dveře vedoucí do další místnosti, po mé levé straně byly dveře zamčené. Na stěnách visely obrazy s polonáboženskou tématikou, které jsem pokládal za jeho dílo. Připomínaly trochu Chagalla. Byly docela dobré.</p> <p>„Posaďte se.“</p> <p>Pokynul k jedné lenošce a já jsem si sedl.</p> <p>„Dal byste si pivo?“</p> <p>„Děkuju, ne.“</p> <p>Posadil se na nejbližší pohovku, sepjal ruce a zíral na mne.</p> <p>„Co se stalo?“ zeptal se.</p> <p>Také já jsem na něj zíral.</p> <p>„Julie Barnesová se zajímala o okultismus,“ řekl jsem. „Přišla k vám, aby se o tom dozvěděla víc. Zemřela dnes ráno za velmi podivných okolností.“</p> <p>Levý koutek jeho úst sebou zaškubal. Jinak neudělal žádný pohyb.</p> <p>„Ano, zajímala se o takové věci,“ řekl. „Přišla ke mně pro poučení a já jsem jí ho poskytl.“</p> <p>„Chci vědět, proč zemřela.“</p> <p>Zíral na mne dál.</p> <p>„Její čas vypršel,“ řekl. „Nakonec to potká každýho.“</p> <p>„Zabilo ji zvíře, který by na týhle zemi nemělo existovat. Víte něco o tom?“</p> <p>„Vesmír je podivnější místo, než si většina lidí dovede představit.“</p> <p>„Víte něco o tom nebo ne?“</p> <p>„Znám vás,“ řekl a poprvé se usmál. „Samozřejmě, že o vás mluvila.“</p> <p>„Co to znamená?“</p> <p>„To znamená,“ odpověděl, „že vím, že vy sám máte o takových věcech dost vědomostí.“</p> <p>„A co z toho?“</p> <p>„Víte, osud dokáže svést dohromady správný lidi ve správnou chvíli, když o něco jde.“</p> <p>„A vy si myslíte, že pro tohleto se to všechno stalo?“</p> <p>„Vím to.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Bylo to přislíbeno.“</p> <p>„Takže jste mne čekal?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„To je zajímavý. Nechtěl byste mi o tom říct víc?“</p> <p>„Radši vám to ukážu.“</p> <p>„Říkáte, že vám bylo něco přislíbeno. Jak? Kým?“</p> <p>„Všechno vám bude za chvilku jasný.“</p> <p>„I Juliina smrt?“</p> <p>„Řekl bych, že ta taky.“</p> <p>„Jakým způsobem mi chcete poskytnout tohle osvícení?“</p> <p>Usmál se. „Chci jenom, abyste se na něco podíval,“ řekl.</p> <p>„No, tak dobře. Svoluju. Ukažte mi to.“</p> <p>Přikývl a vstal.</p> <p>„Je to tamhle vedle,“ vysvětloval, obrátil se a šel k zamčeným dveřím.</p> <p>Vstal jsem a následoval ho.</p> <p>Sáhl si u krku pod košili a vyňal řetízek. Přetáhl si ho přes hlavu a já jsem uviděl, že je na něm klíč. Odemkl jím dveře.</p> <p>„Jděte dál,“ řekl, otevřel je a ustoupil stranou.</p> <p>Vešel jsem. Nebyl to nijak velký pokoj a byla v něm tma. Melman otočil vypínačem a slabé modré světlo, napojené na vedení nad našimi hlavami, se rozsvítilo. Přímo přede mnou bylo okno a všechny jeho tabulky byly natřené černou barvou. Nebyl tu žádný nábytek, jenom na podlaze byly tu a tam rozházené polštáře. Kus zdi po mé pravici byl zakrytý černou drapérií. Ostatní stěny byly holé.</p> <p>„Dívám se,“ řekl jsem.</p> <p>Usmál se.</p> <p>„Ještě okamžik,“ řekl. „Máte vy vůbec ponětí, co mne z okultních věd nejvíc zajímá?“</p> <p>„Kabala,“ prohlásil jsem.</p> <p>„Ano,“ souhlasil. „Jak jste to poznal?“</p> <p>„Lidé, kteří se zabývají východními filozofiemi, bývají na tom obvykle dobře,“ prohlásil jsem. „Ale kabalisté jsou vždycky chudáci.“</p> <p>Odfrkl.</p> <p>„To je všechno otázka toho, co je pro člověka důležité.“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>Odkopl polštářek doprostřed pokoje.</p> <p>„Posaďte se,“ řekl.</p> <p>„Zůstanu stát.“</p> <p>Pokrčil rameny.</p> <p>„Oukej,“ řekl a počal něco tiše mumlat.</p> <p>Čekal jsem. Po chvíli, stále ještě něco šeptaje, přešel k černé oponě. Odhrnul ji jediným rychlým pohybem ruky a já jsem zazíral.</p> <p>Objevil se obraz kabalistického Stromu Života, ukazujícího deset sefirotů v některých z jejich klifotických poloh. Obraz byl výborně namalovaný a pocit, že ho znám, který jsem měl hned, jak jsem ho uviděl, mě zneklidňoval. Nebyl to žádný předmět z nějakého obchůdku s potřebami pro narkomany, ale originální malba. V žádném případě ale nebyla namalovaná ve stylu obrazů visících ve vedlejším pokoji. Přesto mi byla povědomá.</p> <p>Když jsem si obraz prohlížel, nabyl jsem přesvědčení, že ho namalovala stejná osoba, která malovala trumfy z Juliina pokoje.</p> <p>Melman pokračoval ve svém zaříkávání, zatímco jsem studoval obraz.</p> <p>„To je vaše práce?“ zeptal jsem se.</p> <p>Neodpověděl mi. Místo toho postoupil vpřed a ukázal na třetí zefyrot, ten který se nazývá „binah“. Prohlédl jsem si ho. Zdálo se mi, že představuje Čaroděje u černého oltáře —</p> <p>„Ne! Nemohl jsem tomu uvěřit. Neměl by —</p> <p>Pocítil jsem s tou postavou spojení. Nebyla jen symbolická. Byla opravdová a volala mne. Postava rostla, dostávala tři rozměry, zvětšovala se. Místnost kolem mne se začala rozplývat. Byl jsem téměř —</p> <p>Tam.</p> <p>Byla to zšeřelá mýtina v pokrouceném lese. Nakrvavělé světlo ozařovalo kamennou desku přede mnou. Čaroděj, jehož obličej byl skrytý pod kápí, manipuloval ve stínu s předměty na kameni. Jeho pohyby byly ale tak rychlé, že jsem ho nestačil sledovat. Odněkud stále ještě zaznívalo zaříkávání.</p> <p>Konečně čaroděj zvedl pravou ruku, ve které pevně svíral předmět. Byla to černá obsidiánová dýka. Levou rukou přejel povrch oltáře a smetl všechno na zem. Pak se na mě poprvé podíval.</p> <p>„Pojď sem,“ řekl.</p> <p>Zasmál jsem se tomuhle prostoduchému vyzvání. Ale pak jsem náhle pocítil, že se mé nohy bez mé vůle pohybují vpřed a poznal jsem, že jsem očarovaný.</p> <p>Poděkoval jsem v duchu jinému strýci, který žil na tom nejvzdálenějším místě, jaké si lze představit, a začal jsem v tharštině říkat své vlastní zaklínadlo.</p> <p>Ostrý výkřik, jako od nějakého nočního ptáka vrhajícího se na kořist, projel vzduchem.</p> <p>Čaroděje to nevyrušilo a moje nohy se neosvobodily, ale aspoň jsem byl schopen pozvednout před sebe paže. Držel jsem je v předpažení a když jsem dosáhl na přední hranu oltáře, využil jsem kouzelné síly, která mne přitahovala, a urychlil jsem svůj automatický postup vpřed. Také už jsem mohl ohnout lokty.</p> <p>Čaroděj zamířil ostřím na moje prsty, ale to mi nevadilo. Opřel jsem se vší silou do kamene a převrátil ho.</p> <p>Oltář padal dozadu. Čaroděj uskočil, aby se mu vyhnul, ale kámen zasáhl jednu – možná že obě – jeho nohy. Jakmile upadl na zem, ihned jsem pocítil, že kouzlo pominulo. Mohl jsem se zase normálně pohybovat a měl jsem čistou hlavu.</p> <p>Čaroděj přitáhl kolena k bradě a začal se kutálet pryč, i když jsem přeskočil převržený oltář a vrhl se po něm. Snažil jsem se ho následovat, ale on se řítil kotrmelci dolů z mírného svahu mezi dvěma vztyčenými kameny do ztemnělého lesa. Když jsem doběhl na kraj mýtiny, uviděl jsem stovky divokých očí, planoucích v různých výškách ze tmy. Zaříkávání teď znělo hlasitěji, zdálo se, že zaznívá zblízka, zdálo se, že zaznívá za mými zády. Rychle jsem se otočil.</p> <p>Oltář byl stále ještě v troskách. Za mnou stála jiná postava v kápi, mnohem větší než ta první. Byla to ona, co vyzpěvovala zaklínadla, a její mužný hlas mi byl povědomý. Frakira na mém zápěstí zapulsovala. Cítil jsem, že se mne zmocňuje kouzlo, ale tentokrát jsem byl připravený. Odpor, který jsem kladl výzvám, vyústil v ledový vichr, jenž odvál kouzlo, jako by to byl kouř. Můj oděv kolem mne létal a měnil tvar a barvu. Nachová a šedá – světlé kalhoty, tmavý plášť a košile. Černé vysoké boty a široký opasek, za ním zastrčené rukavice, stříbrná Frakira byla nyní vetkána do náramku na mém levém zápěstí, byla viditelná a zářila. Zvedl jsem levou ruku a pravou si zakryl oči a přivolal jsem záblesk světla.</p> <p>„Buďte tiše,“ řekl jsem pak. „Uráží mě to.“ Zaříkávání ustalo.</p> <p>Vítr odhrnul kápi z hlavy postavy a objevil se Melmanův vyděšený obličej.</p> <p>„No tak, chtěl jste mne tu mít,“ prohlásil jsem, „a teď jsem tady a bůh s váma. Řekl jste, že se všechno vyjasní. Nevyjasnilo se nic. Mluvte.“</p> <p>Postoupil jsem k němu.</p> <p>„Mluvte!“ řekl jsem. „Buď po dobrém nebo po zlém. Vyberte si!“</p> <p>Pohodil hlavou dozadu a zaječel: „Mistře!“</p> <p>„Klidně si volejte svého mistra,“ řekl jsem, „počkám. On mi taky musí odpovědět.“</p> <p>Znovu zavolal, ale žádná odpověď nepřišla. Náhle začal utíkat, ale já jsem byl na to připravený a co nejdůrazněji jsem ho přivolal. Stromy ztrouchnivěly a padly dřív, než k nim mohl doběhnout, pak se pohnuly, silný vítr je vyzvedl do vzduchu, šedé a nachové kmeny obklopily mýtinu a zbudovaly neprostupnou zeď mezi nekonečnem nahoře a dole. Octli jsme se na okrouhlém ostrově, který měl několik set metrů v průměru, a jehož okraje se pomalu hroutily. Byla noc.</p> <p>„Nepřijde,“ řekl jsem, „a vy neodejdete. Nemůže vám pomoci. Nikdo vám už nemůže pomoci. Tady je místo vysoké magie a vy ho svou přítomností znesvěcujete. Víte, co je za těmi větry, co se blíží? Chaos. A já vás tam hodím, když mi neřeknete všechno o Julii, o vašem mistrovi a jak to, že jste si dovolil mě sem přivést.“</p> <p>Rychle se vzdálil od okraje ostrova a obrátil se ke mně.</p> <p>„Zaveďte mne zpátky do mýho bytu a já vám všechno řeknu.“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Když mne zabijete, nic se nedozvíte.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny.</p> <p>„V tom případě mi řeknete všechno, abyste si zkrátil muka. Pak vás odevzdám Chaosu.“</p> <p>Přiblížil jsem se k němu.</p> <p>„Počkat!“ Zvedl ruku. „Darujte mi život za to, co vám řeknu.“</p> <p>„Nebudu s váma vyjednávat. Mluvte!“</p> <p>Větry kolem nás vířily a náš ostrov se zmenšoval. Napůl slyšitelné, napůl nesrozumitelné hlasy se ozývaly ze vzduchu a objevovaly se tam fragmenty postav. Melman uhnul od hroutících se okrajů.</p> <p>„Tak jo,“ řekl hlasitě. „Julie ke mně skutečně přišla, jak mi bylo předem řečeno, a já jsem ji naučil nějaké věci – ne takové, jaké bych ji byl naučil třeba před rokem, ale něco úplně novýho, něco, co jsem se já sám teprve nedávno naučil. Bylo mi také řečeno, že ji mám právě tímhle způsobem učit.“</p> <p>„Kým? Jmenujte svého mistra!“ Ušklíbl se.</p> <p>„Není tak hloupý, aby mi prozradil své jméno,“ řekl, „to bych se pak mohl pokusit, získat nad ním kontrolu. Není to lidská bytost, je stejně jako vy tvor z nějaký jiný planety.“</p> <p>„To on vám dal Strom Života?“</p> <p>Melman přikývl.</p> <p>„Ano, a také mne přenesl do každého z jeho sefirotů. Ta místa jsou očarovaná. Získal jsem tím moc.“</p> <p>„A co trumfy? Také je udělal, ne? Dal vám je, abyste je dal Julii.“</p> <p>„O žádných trumfech nic nevím,“ odpověděl.</p> <p>„Tyhle!“ vykřikl jsem, vytáhl je zpod pláště a rozprostřel do vějíře jako kouzelník. Strčil jsem mu je před obličej a nechal ho na ně pár okamžiků hledět a pak jsem je rychle stáhl, aby ho nenapadlo, že by mu mohly dopomoci k útěku. „Nikdy předtím jsem je neviděl,“ řekl. Země pod námi se stále smršťovala. Opět postoupil blíž ke středu.</p> <p>„To vy jste poslal toho netvora, aby Julii zabil?“</p> <p>Důrazně zavrtěl hlavou.</p> <p>„Já ne. Věděl jsem, že zemře, on mi to řekl, protože vás to mělo přivést ke mně. Řekl mi také, že ji zabije zvíře z Netzachu, ale nikdy jsem je neviděl a také jsem je nepřivolal.“</p> <p>„Proč chtěl, abyste se se mnou setkal, proč jsem měl přijít sem?“</p> <p>Divoce se zasmál.</p> <p>„Proč?“ opakoval. „Abych vás mohl zabít. Řekl mi, že jestli vás budu tady obětovat, získám vaše schopnosti. Řekl mi, že jste Merlin, syn Pekla a Chaosu, a že se stanu největším mágem na světě, když vás na tomhle místě zabiju.“</p> <p>Náš svět měřil teď asi jen sto yardů v průměru a rychle se zmenšoval.</p> <p>„Je to pravda?“ ptal se. „Získal bych vaši moc, kdyby se mi to bylo podařilo?“</p> <p>„Moc je jako peníze,“ řekl jsem. „Můžete je získat, když jste schopný a když je to ta jediná věc v životě, po který toužíte. Nevím, jestli byste byl tím získal. Myslím, že ne.“</p> <p>„Mluvím o smyslu života. Vy ho znáte.“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Jenom hlupák věří, že život má jen jeden smysl,“ řekl jsem. Ale dost toho! Teď mi popište svýho mistra!“</p> <p>„Nikdy jsem ho neviděl.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Chci říct, že jsem ho viděl, ale nevím jak vypadá. Vždycky měl na sobě černý plášť s kapucí. A taky rukavice. Nevím ani jaký je rasy.“</p> <p>„Jak jste se setkali?“</p> <p>„Jednou se objevil v mým ateliéru. Otočil jsem se a on tam stál. Řekl mi, že mi dá moc a že mě naučí spoustu věcí, když mu budu sloužit.“</p> <p>„Jak jste věděl, že to dokáže?“</p> <p>„Vzal mne do míst, která nebyla z tohohle světa.“</p> <p>„Rozumím.“</p> <p>Náš ostrov bytí měl nyní rozměr velkého obývacího pokoje. Hlasy ve větru byly výsměšné, potom soucitné, poděšené, smutné a hněvivé. Výhled kolem nás se neustále proměňoval. Země se v jednom kuse chvěla a světlo zlověstně svítilo. Nejradši bych byl zabil Melmana na místě, ale když to nebyl on, kdo ublížil Julii...</p> <p>„Řekl vám váš mistr, proč si přeje mou smrt?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>Olízl si rty a ohlédl se na blížící se Chaos. „Řekl mi, že jste jeho nepřítel,“ vysvětloval, „ale nikdy mi neřekl proč. A také mi řekl, že se to stane dnes, že chce abyste zemřel dneska.“</p> <p>„Proč dneska?“ Krátce se zasmál.</p> <p>„Předpokládám, že proto, že je dnes Valpuržina noc,“ odpověděl, „ačkoliv to nikdy předtím přímo neřekl.“</p> <p>„To je všechno?“ řekl jsem. „Nezmínil se nikdy o tom, odkud pochází?“</p> <p>„Jednou se zmínil o něčem, co se nazývá Pevnost Čtyř Světů, jako by to bylo něco pro něj důležitýho.“</p> <p>„A neměl jste nikdy pocit, že vás využívá?“</p> <p>Usmál se. „Samozřejmě že mě využíval,“ odpověděl. „Každý z nás někoho využívá. Tak už to na světě chodí. Ale zaplatil mi za to věděním a mocí. A myslím si, že jeho slib by se nakonec mohl ještě splnit.“</p> <p>Tvářil se, jako že se dívá na něco za mnou. Byl to ten nejstarší trik na světě, ale já jsem se otočil. Nikdo tam nebyl. Okamžitě jsem se obrátil zpátky. Držel v ruce černou dýku. Musel ji mít v rukávu. Vrhl se na mne a přitom mumlal svá zaříkávaní.</p> <p>Ustoupil jsem a hodil na něj svůj plášť. Vyprostil se, uskočil stranou, mával dýkou a znovu útočil. Tentokrát zdola, přikrčil se, kroužil kolem mne a rty se mu neustále pohybovaly. Kopl jsem ho do ruky, v níž držel dýku, ale on ji zase uchopil. Popadl jsem svůj plášť za levý okraj a obalil jsem si jím paži. Když znovu zaútočil, zastavil jsem jeho výpad a pevně ho uchopil za dvouhlavý sval na paži. Svíral jsem ho, táhl ho dopředu a pak se mi podařilo chytit ho za levé stehno. Potom jsem se vztyčil, zvedl ho vysoko do vzduchu a odhodil ho stranou.</p> <p>Teprve když jsem se obrátil, zjistil jsem, co jsem provedl. Bylo ale pozdě. Jak jsem byl soustředěný na svého protivníka, nevšiml jsem si rychlého, krouživého pohybu ničivých větrů. Okraj Chaosu byl mnohem blíž, než jsem myslel, a Melman měl zřejmě jen čas vyslovit tu nejstručnější kletbu, než ho smrt odnesla tam, kde už nebude moci nikoho zaříkávat.</p> <p>Zaklel jsem také, protože jsem si byl jistý, že jsem z něho mohl dostat ještě víc; takže jsem tam, uprostřed zmenšujícího se světa, jenom trošku pokýval hlavou.</p> <p>Den ještě neskončil, ale už teď to byla moje nejpamátnější Valpuržina noc.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola čtvrtá</emphasis></strong></p> <p>Byla to dlouhá cesta zpátky. Během ní jsem si převlékl šaty.</p> <p>Můj odchod z labyrintu vzal na sebe podobu úzké uličky mezi dvěma špinavými cihlovými budovami. Ještě stále pršelo a pomalu přicházel večer. Svůj vůz jsem uviděl zaparkovaný na druhé straně ulice v dosahu světla, které vrhala jedna z dosud nerozbitých pouličních lamp. Na okamžik jsem toužebně pomyslel na suché oblečení v zavazadle, ale pak jsem se vydal zpátky k budově označené tabulkou Skladiště firmy Brutus.</p> <p>V kanceláři v prvním poschodí svítilo světlo a slabě osvětlovalo temný vchod. Plahočil jsem se nahoru po schodech, provlhlý a pochopitelně ve střehu. Když jsem vzal za kliku a stiskl, dveře od bytu se otevřely. Rozsvítil jsem světlo, vešel a zavřel za sebou zástrčku.</p> <p>Rychlá prohlídka mi ukázala, že tu dosud nikdo nebyl a tak jsem si vzal jednu košilí z Melmanovy skříně a převlékl jsem se. Jeho kalhoty mi byly velké v pase a také trochu dlouhé, ale to mi nevadilo. Přendal jsem trumfy do náprsní kapsy, abych je uchoval v suchu.</p> <p>Za druhé jsem začal systematicky a důkladně prohledávat byt. Po několika minutách jsem našel jeho okultistický deník v zamčené zásuvce jeho nočního stolku. Zápisy byly stejně nepořádné jako celý tenhle byt, byly tu pravopisné chyby, přeškrtaná slova a několik skvrn od piva a od kávy. Deník obsahoval mnoho odvozených poznatků promíchaných obvyklou subjektivní činností – sny a meditacemi. Listoval jsem deníkem a hledal místo, kde by mohl být zápis o jeho setkání s mistrem. Brzy jsem na to narazil a zběžně jsem to pročetl. Bylo to zdlouhavé a skládalo se to hlavně z entuziastických výlevů nad fungováním Stromu Života, který od něj dostal. Rozhodl jsem se, že si to nechám na pozdější dobu a už jsem chtěl deník zastrčit do kapsy, když se samy otočily stránky a já uviděl verše. Připomínaly Swinburna, bylo tu příliš mnoho náznaků a extáze, ale řádky, které jako první upoutaly mou pozornost, zněly: Ty nekonečné stíny Amberu, nákazu zrady na sobě nesoucí – hodně aliterací, ale hlavní byla myšlenka. Probudila ve mně moje dřívější pocity zranitelnosti a přiměla mě k tomu, abych hledal ještě usilovněji. Najednou jsem zatoužil dostat se pryč, daleko odtud a přemýšlet.</p> <p>V pokoji jsem žádná další překvapení nenalezl. Sebral jsem hromadu všude se povalujících novin, šel do koupelny, nacpal je do vany, zapálil a pak otevřel okno. Ještě jsem navštívil svatyni, sňal obraz Stromu Života, přenesl ho do koupelny a obětoval plamenům. Pak jsem zhasl v koupelně světlo a při odchodu zavřel dveře. Když jde o umění, jsem zvlášť pečlivý.</p> <p>Vrátil jsem se do pokoje a dal se do hromad různých papírů na poličkách. Prohledával jsem je bezvýsledně. Už jsem zvládl skoro polovinu druhé hromady, když zazvonil telefon.</p> <p>Svět se zastavil, zatímco se moje myšlenky rozběhly. Samozřejmě. Dnešek byl přece ten den, kdy jsem se sem měl dostavit a být zabit. Bylo pravděpodobné, že jestli k tomu došlo, bylo to asi touhle dobou. Takže to docela dobře mohl být „N“, který se chtěl dozvědět, jestli už Melman dal na poštu můj nekrolog. Obrátil jsem se a uviděl telefon na stěně vedle ložnice. Okamžitě jsem věděl, že ho vezmu. Když jsem k němu šel, rozhodoval jsem se během dvou nebo tří zazvonění – je jich dvanáct za osmnáct vteřin – jak budu odpovídat. Mám říkat nějaké moudré věty, nebo urážky a hrozby, anebo mám předstírat a snažit se něco dozvědět. I když by mne byla ta první varianta uspokojila nejvíc, nutná opatrnost mi doporučovala, abych se omezil na tiché jednoslabičné odpovědi a předstíral, že jsem zraněný a bez dechu. Zvedl jsem sluchátko, zvědavý, jak zní jeho hlas a jestli ho znám.</p> <p>„Ano?“ řekl jsem.</p> <p>„No tak, hotovo?“ zněla odpověď.</p> <p>Ksakru. Byla to žena. Otázka byla správná, pohlaví ne. Jeden správný předpoklad ze dvou, to není špatné.</p> <p>Těžce jsem do telefonu oddechoval a pak jsem řekl: „Jo.“</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Jsem zraněnej.“</p> <p>„Je to vážné?“</p> <p>„Myslím, že jo. Něco tady mám – ale bylo by lepší, radši sem přijeďte – uvidíte —“</p> <p>„Co je to? Je to jeho?“</p> <p>„Jo. Nemůžu mluvit – točí se mi hlava – přijďte sem —“</p> <p>Pohupoval jsem sluchátkem a usmíval se.</p> <p>Myslím, že jsem to zahrál dobře. Měl jsem pocit, že jsem ji na sto procent oklamal.</p> <p>Prošel jsem pokojem ke stejné lenošce, na které jsem předtím seděl, přitáhl jsem si k sobě malý stolek s obrovským popelníkem, posadil jsem se a vytáhl dýmku. Čas k odpočinku, k cvičení trpělivosti, k přemýšlení.</p> <p>Za pár okamžiků jsem ucítil povědomé, téměř elektrické chvění. Ihned jsem vyskočil, popadl popelník, z něhož létaly kolem mě špačky jako kulky, proklínal svou hloupost a ohlížel se kolem jako šílený.</p> <p>Tam! Vedle klavíru se před rudou drapérií počala objevovat postava.</p> <p>Čekal jsem, až se objeví celé její obrysy, a pak jsem po ní hodil ze všech sil popelník.</p> <p>Za chvilku se docela zhmotnila – byla vysoká, s rudohnědými vlasy a tmavýma očima – a v ruce držela něco, co vypadalo jako automatická osmatřicítka.</p> <p>Popelník ji zasáhl do žaludku a ona se se zajíknutím skrčila.</p> <p>Než se mohla narovnat, byl jsem u ní.</p> <p>Vyrazil jsem jí revolver z ruky a odhodil ho přes celý pokoj do kouta. Pak jsem ji popadl za obě zápěstí a srazil ji do nejbližšího křesla. V levé ruce stále ještě držela kartu – trumf. Vytrhl jsem jí ho z ruky. Byl na něm namalován tenhle pokoj ve stejném stylu jako obraz Stromu Života a karet v mé kapse.</p> <p>„Kdo jste?“ zavrčel jsem.</p> <p>„Jasra,“ odsekla, „ty synu smrti!“</p> <p>Přidržoval jsem jí sice obě zápěstí na bočních opěradlech křesla, ale ona otevřela ústa a sklonila hlavu. Ucítil jsem vlhký dotek jejích rtů na levém předloktí. Za pár vteřin jsem na tom místě ucítil trýznivou bolest. Nebylo to kousnutí, ale spíš jako by mi tam někdo vrazil rozžhavený hřeb.</p> <p>Rychle jsem ucukl a jednu její ruku pustil. Můj pohyb byl ale jaksi zpomalený a mátožný. Ruka mi spadla k boku a měl jsem pocit, že mi snad celá upadne. Jasra se pak snadno vymanila z mého sevření, usmála se a lehce se dotkla špičkami prstů mé hrudi.</p> <p>Upadl jsem na záda. Byl jsem směšně slabý a neschopný kontrolovat své pohyby. Když jsem dopadl na podlahu, neucítil jsem žádnou bolest a dalo mi velkou práci, abych pootočil hlavu a pozoroval ji, jak vstává z křesla.</p> <p>„Užijte si to tady,“ prohlásila. „Až se proberete, uvidíte, že zbytek vaší krátké existence bude velmi bolestivý.“</p> <p>Zmizela mi z dohledu a za okamžik jsem slyšel, že zvedá telefon.</p> <p>Byl jsem si jistý, že volá „N“, a tomu, co právě řekla, jsem věřil. Aspoň se setkám s tím tajemným umělcem...</p> <p>S umělcem? Pohnul jsem prsty pravé ruky. Fungovaly, i když pomalu. Napnul jsem všechnu svou vůli a vše, co mi z mého těla ještě zůstalo pod kontrolou, a snažil se zvednout ruku k hrudi. Pohyb to byl pomalý a trhavý. Ale aspoň se mi podařilo převrátit se na levý bok a zamaskovat tak svou chabou aktivitu před ženou, která mne přemohla.</p> <p>Ruka se mi třásla a zdálo se mi, že se její pohyb ještě víc zpomaluje. Konečně vklouzla do náprsní kapsy. Hmatal jsem po okrajích karet a trvalo to věky. Konečně se jedna odloupla a já jsem ji vyškubl a dal si ji před oči. V té chvíli se mi už příšerně točila hlava a zrak se mi kalil. Nebyl jsem si jist, jestli přesun zvládnu. Z veliké dálky jsem slyšel Jasřin hlas, s někým rozmlouvala, ale já už jsem nebyl schopen jejím slovům porozumět.</p> <p>Veškerou svou pozornost jsem zaměřil na kartu. Byla na ní sfinga, ležící na modré kamenné desce. Sáhl jsem na ni. Nic. Měl jsem pocit, že mám mozek zabalený do vaty. S posledním zbytkem vědomí jsem to zkusil znovu.</p> <p>Ucítil jsem chlad a zdálo se mi, že se sfinga na obrázku na svém podstavci trochu pohnula. Pak už jsem jen cítil, že padám do tmavé vody, která stoupá vzhůru.</p> <p>A to bylo vše.</p> <p>Trvalo mi to dlouho, než jsem se vzpamatoval. Vědomí se mi vracelo, ale mé údy byly stále jako z olova a viděl jsem všechno v mlhách. Bodnutí té dámy zřejmě vyloučilo do mého těla nějaký neurotropický toxin. Zkusil jsem hýbat prsty u rukou a nohou, ale nebyl jsem si jistý, jestli se mi to povedlo. Pokusil jsem se své oživování urychlit a chvíli jsem zhluboka dýchal. To mi rozhodně pomohlo.</p> <p>Po nějaké době jsem uslyšel silný lomoz. Později se zmírnil a já jsem si uvědomil, že mi to vlastně hučí v uších. Pak jsem ucítil tlukot svého srdce a před očima se mi začalo vyjasňovat. Světlo, tma a beztvarost se změnily v písek a skály. Po celém těle jsem pociťoval chlad a začal jsem se třást. Pak i to přestalo a já jsem poznal, že se už můžu pohybovat. Ale cítil jsem se ještě velice slabý, a tak jsem se rozhodl, že se ještě nějakou dobu hýbat nebudu. Ještě chvíli ne.</p> <p>Uslyšel jsem zvuky – nějaké pohyby a vrtění—ozývaly se seshora přímo nade mnou. Také jsem si všiml zvláštního zápachu.</p> <p>„Povídám, jseš vzhůru?“ Dotaz přicházel ze stejného místa jako zvuky.</p> <p>Řekl jsem si, že ještě nejsem připravený být vzhůru, a tak jsem neodpověděl. Čekal jsem, až se do mého těla vlije trochu víc života.</p> <p>„Chci, abys mi dal vědět, jestli mě můžeš slyšet,“ ozval se znovu hlas. „Ráda bych, abychom s tím pohnuli.“</p> <p>Zvědavost mne nakonec přemohla a já jsem zvedl hlavu.</p> <p>Na šedomodré desce nade mnou ležela sfinga. Její lví tělo bylo tak modré, velká opeřená křídla měla složená podél těla a její bezpohlavní tvář shlížela na mne dolů. Olízla si pysky a ukázala tak řadu strašlivých zubů.</p> <p>„S čím bychom měli pohnout?“ zeptal jsem se, pomalu se nadzvedl a posadil se. Několikrát jsem se zhluboka nadechl.</p> <p>„S hádankami,“ odpověděla, „ty umím ze všeho nejlíp.“</p> <p>„Děkuju, ale až příště,“ řekl jsem a čekal, až mne přejde křeč v pažích a v nohách.</p> <p>„Lituju, ale trvám na tom.“</p> <p>Třel jsem si zraněnou paži a zíral na to stvoření. Většina příběhů, na něž jsem si vzpomínal, končila tím, že sfingy pozřely lidi, kteří hádanku neuhádli. Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Tuhle hru nehraju,“ řekl jsem.</p> <p>„V tom případě prohráváš,“ odpověděla a svaly na zádech se jí napjaly.</p> <p>„Počkat,“ řekl jsem a zvedl ruku. „Potřebuju minutu nebo dvě, abych se vzpamatoval, a pak třeba změním názor.“</p> <p>Uklidnila se a řekla. „Oukej. Tak to aspoň bude oficiálnější.“</p> <p>„Klidně si dej třeba pět minut odpočinku. Až budeš připravený, dej mi vědět.“</p> <p>Vstal jsem a začal jsem mávat pažemi a vzpažovat. Přitom jsem si rychle prohlížel okolí.</p> <p>Nacházeli jsme se v jakémsi vyschlém korytu řeky, posetém tu a tam oranžovými, šedivými a modrými balvany. Kamenná zeď, na jejíž horní desce sfinga spočívala, se tyčila strmě přede mnou do výšky asi pětadvaceti stop. Druhá taková byla ve stejné vzdálenosti za mnou. Napravo se příkře zvedal naplavený břeh a vinul se dále doleva. Několik ostnatých zelených keřů rostlo v průrvách a trhlinách skal. Zdálo se, že se stmívá. Obloha byla slabě žlutá, ale slunce nebylo nikde vidět. Slyšel jsem v dálce vítr, ale necítil jsem ho. Bylo tu chladno, ale ne mrazivo.</p> <p>Uviděl jsem kámen velikosti činky docela blízko na zemi. Dva pomalé kroky, při kterých jsem nepřestal máchat pažemi, a ležel mi u pravé nohy.</p> <p>Sfinga si odkašlala.</p> <p>„Jsi připraven?“ otázala se.</p> <p>„Nejsem,“ řekl jsem, „ale je mi jasný, že je ti to jedno.“</p> <p>„Máš pravdu.“</p> <p>Měl jsem nepřekonatelnou chuť zívnout a taky jsem to udělal.</p> <p>„Zdá se, že nemáš tu správnou náladu,“ poznamenala sfinga. „Ale teď poslouchej hádanku: Ze země v plameni vstávám, útočí vítr na mne a vody mne bičují. Brzy na všechno dohlédnu.“</p> <p>Čekal jsem. Uplynula snad minuta.</p> <p>„No tak?“ řekla konečně sfinga.</p> <p>„A co?“</p> <p>„Znáš odpověď?“</p> <p>„Na co?“</p> <p>„Na hádanku, pochopitelně.“</p> <p>„Čekal jsem, protože jsi mi žádnou otázku nedala. Byly to jen nějaké oznamovací věty. Nemůžu odpovědět na otázku, když nevím, jak zní.“</p> <p>„Je to poněkud archaická větná stavba. Otázka vyplývá z kontextu. Je jasné, že zní: „Co jsem?“</p> <p>„Taky by mohla znít: kdo je pohřbený v hrobce prezidenta Granta? Ale dobře. Je to samozřejmě Fénix – na zemi hnízdí, vstává z ní v plamenech a letí vzduchem a mraky do velkých výšek —“</p> <p>„Špatně.“</p> <p>Zasmála se a pohnula.</p> <p>„Počkat,“ řekl jsem. „To není špatně. To sedí. Možná to není odpověď, kterou čekáš, ale je to odpověď, která vyhovuje podmínkám.“</p> <p>Zavrtěla hlavou.</p> <p>„Pokud jde o odpovědi, na ty jsem tu autorita já. Já určuju, jestli je odpověď správná.“</p> <p>„Tak teda podvádíš.“</p> <p>„Nepodvádím.“</p> <p>„Když vypiju polovinu obsahu láhve, je pak láhev poloprázdná nebo poloplná?</p> <p>„Obojí.“</p> <p>„Přesně tak. Je to totéž. Jestli vyhovuje víc odpovědí než jedna, musíš přijmout všechny.“</p> <p>„Tvůj přístup se mi vůbec nelíbí,“ prohlásila. „Mohlo by dojít k dvojsmyslům. Hádání by mohlo vzít za své.“</p> <p>„Za to já nemůžu,“ řekl jsem a zatínal a rozevíral pěsti.</p> <p>„Stejně jsi ale nadhodil zajímavý problém.“</p> <p>Horlivě jsem přikyvoval.</p> <p>„Správná odpověď by ale měla být jen jedna.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny.</p> <p>„Nežijeme v ideálním světě,“ řekl jsem.</p> <p>„Hm.“</p> <p>„Mohli bychom říct, že je to nerozhodně. Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál.“</p> <p>„To ale není eticky správné.“</p> <p>„Používá se to v mnoha hrách.“</p> <p>„A taky už mám trochu hlad.“</p> <p>„Aha, konečně se objevil důvod.“</p> <p>„Nechci být nespravedlivá. Svým způsobem sloužím pravdě. Tvoje zmínka o nerozhodném výsledku nabízí řešení.“</p> <p>„Fajn. Jsem rád, že to vidíš —“</p> <p>„Abychom mohli dospět k nerozhodnému výsledku, musíš mi dát hádanku.“</p> <p>„Ale to je hloupost,“ řekl jsem. „Neznám žádný hádanky.“</p> <p>„Jen mi nějakou dej. A rychle. Protože to je jediný způsob, jak vyřešit naši situaci. Buď mi dáš hádanku, nebo jsi prohrál.“</p> <p>Rozpažil jsem a udělal několik dřepů. Tělo jsem měl v jednom ohni, ale už jsem se cítil silnější.</p> <p>„Okej,“ řekl jsem. „Počkej vteřinku.“</p> <p>To je peklo...</p> <p>„Co je to, je to zelený a červený a točí se to pořád dokola a dokola?“</p> <p>Sfinga dvakrát zamrkala a pak svraštila čelo. Mezitím jsem využil času k tomu, abych dělal dechová cvičení a běhal na místě. Horkost ustupovala, vidění se zlepšovalo, tep byl pravidelný...</p> <p>„No tak?“ řekl jsem o pár minut později.</p> <p>„Přemýšlím.“</p> <p>„Prosím, přemýšlej, jak dlouho chceš.“</p> <p>Chvíli jsem stínově boxoval, pak jsem udělal pár isometrických cvičení. Obloha trochu ztemněla a po mé pravici se objevilo několik hvězd.</p> <p>„Nechci na tebe pospíchat,“ řekl jsem, „ale —“</p> <p>Sfinga odfrkla. „Pořád ještě přemýšlím.“</p> <p>„Možná, že bychom si měli dát nějakej časovej limit.“</p> <p>„Za chvilku to bude.“</p> <p>„Nebude ti vadit, když si mezitím odpočinu?“</p> <p>„Beze všeho.“</p> <p>Natáhl jsem se na písek a zavřel oči. Než jsem usnul, zašeptal jsem Frakiře, aby byla na stráži.</p> <p>Probudil jsem se roztřesený chladem. Měl jsem světlo v očích a větřík mi ovíval tvář. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je ráno. Na mé levé straně obloha zjasněla, na pravé teprve mizely hvězdy z oblohy. Měl jsem žízeň a taky hlad.</p> <p>Protřel jsem si oči a vstal. Vytáhl jsem hřeben a pročísl si vlasy. Pohlédl jsem na sfingu.</p> <p>„... a točí se dokola a dokola,“ mumlala.</p> <p>Odkašlal jsem si. Žádná reakce. Stvoření se dívalo mimo mě. Napadlo mne, jestli bych odtud neměl potichu vyklouznout...</p> <p>Ne. Její pohled se obrátil ke mně.</p> <p>„Dobré ráno,“ řekl jsem vesele.</p> <p>Krátce obnažila zuby.</p> <p>„No dobře,“ řekl jsem, „trvalo ti to mnohem dýl než mně a jestli jsi to až dosud neuhodla, nebudu už hrát dál.“</p> <p>„Tvoje hádanka se mi nelíbí,“ řekla konečně.</p> <p>„To mě mrzí.“</p> <p>„Jak zní odpověď?“</p> <p>„Takže se vzdáváš?“</p> <p>„Musím. Prozraď mi odpověď.“</p> <p>Zdvihl jsem ruku.</p> <p>„Počkat,“ řekl jsem. „Musíme brát všechno popořádku. Řekni mi nejdřív odpověď na tvou hádanku, a pak ti řeknu odpověď na svou.“</p> <p>Sfinga přikývla.</p> <p>„To je spravedlivé. Tak tedy – Pevnost Čtyř Světů.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„To je správná odpověď. Pevnost Čtyř Světů.“</p> <p>Vzpomněl jsem si na Melmanova slova.</p> <p>„Proč?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Leží na křižovatce světů čtyř živlů. Vstává v plamenech ze země, útočí na ni vítr a voda.“</p> <p>„A co ta věta o tom, že na všechno dohlídne?“</p> <p>„Buď se to vztahuje k vyhlídce, nebo k imperialistickým plánům jejího pána. Nebo k obojímu.“</p> <p>„Kdo je její pán?“</p> <p>„To nevím. Pro odpověď to není důležité.“</p> <p>„Kde jsi vlastně k téhle hádance přišla?“</p> <p>„Před pár měsíci mi ji řekl jeden poutník.“</p> <p>„Proč jsi vybrala právě tuhle ze všech, co znáš?“</p> <p>„Zarazila jsem se nad ní, takže musela být dobrá.“</p> <p>„Co se stalo s tím poutníkem?“</p> <p>„Šel svou cestou dál. Nesežrala jsem ho. Uhádl mou hádanku.“</p> <p>„Jak se jmenoval?“</p> <p>„To neřekl.“</p> <p>„Popiš mi ho, prosím tě.“</p> <p>„Nemůžu. Byl zahalený.“</p> <p>„A neřekl nic víc o té Pevnosti Čtyř Světů?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Tak fajn,“ řekl jsem. „Myslím, že se budu řídit jeho příkladem a vydám se na procházku.“</p> <p>Obrátil jsem se ke svahu po mé pravici.</p> <p>„Počkej!“</p> <p>„Co je?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Tvoje hádanka,“ prohlásila sfinga. „Já jsem ti řekla odpověď na mou. Ty mi teď musíš říct, co to je, co je zelené a červené a točí se dokola a dokola.“</p> <p>Podíval jsem se dolů a přejel pohledem zem. Ach ano, tady byl – můj kámen ve tvaru činky. Udělal jsem několik kroků a postavil se vedle něj.</p> <p>„Žába v mixeru,“ řekl jsem.</p> <p>„Cože?“</p> <p>Sfinga nahrbila hřbet, přivřela oči a vycenila své četné zuby. Promluvil jsem několik slov k Frakiře a když jsem se sehnul pro kámen, cítil jsem, jak se mi na zápěstí pohybuje.</p> <p>„Je to tak,“ řekl jsem a narovnal jsem se. „Je to jeden z těch průhledných přístrojů —“</p> <p>„To je hloupá hádanka,“ oznámila sfinga.</p> <p>Udělal jsem ukazováčkem před sebou dva rychlé pohyby.</p> <p>„Co to děláš?“ zeptala se.</p> <p>„Dělám pomyslnou čáru od tvých uší k tvým očím,“ řekl jsem.</p> <p>V tom okamžiku se objevila Frakira, která sjela z mého zápěstí do mé dlaně a ovíjela se mi kolem prstů. Sfinga se na ni podívala. Zvedl jsem kámen do výše ramen a Frakira se uvolnila a její mrskající se koneček visel z mé natažené ruky. Začala zářit a svítit jako stříbrný drátek.</p> <p>„Myslím, že výsledek naší soutěže je nerozhodný,“ prohlásil jsem. „Co myslíš ty?“</p> <p>Sfinga si olízla pysky.</p> <p>„Ano,“ řekla nakonec s povzdechem, „asi máš pravdu.“</p> <p>„Tak se tedy s tebou rozloučím,“ řekl jsem.</p> <p>„Ano, škoda. Tak tedy, sbohem. Ale než odejdeš, mohl bys mi říct své jméno – čistě jen kvůli evidenci.“</p> <p>„Proč ne?“ řekl jsem. „Jsem Merlin z Chaosu.“</p> <p>„Ach,“ řekla, „to by tě byl asi někdo přišel pomstít.“</p> <p>„Pravděpodobně.“</p> <p>„Tak to je tedy nerozhodný výsledek opravdu to nejlepší. Běž už.“</p> <p>Chvíli jsem ustupoval pozpátku, než jsem se obrátil a začal šplhat na sráz po mé pravici. Dokud jsem se z tohohle místa nedostal, byl jsem pořád ve střehu. Nikdo mne ale nepronásledoval.</p> <p>Dal jsem se do běhu. Měl jsem hlad a žízeň, ale nebylo pravděpodobné, že bych narazil v téhle opuštěné skalnaté krajině na nějakou snídani. Frakira se opět svinula a vybledla. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil jsem směrem od vycházejícího slunce a od citrónově žluté oblohy.</p> <p>Vítr ve vlasech... prach v očích... Zamířil jsem ke skupině balvanů a proběhl mezi nimi. Z jejich stínu se teď obloha zdála nazelenalá. Pak jsem se dostal na měkčí půdu, nalevo se objevily mraky a v dálce něco jiskřilo.</p> <p>Běžel jsem teď pravidelným klusem, dospěl na mírné návrší a seběhl po jeho druhé straně dolů. Rostla tam řídká tráva. Přede mnou se objevila skupina ježatých stromů... Zamířil jsem k nim a vyplašil malé zvířátko s oranžovou srstí, které mi přeběhlo přes cestu a zmizelo někde vlevo. Za několik okamžiků přeletěl kolem mne černý pták, který vydával naříkavé zvuky a letěl stejným směrem jako jsem běžel já. Obloha začala temnět.</p> <p>Zelená obloha a hustší tráva... také tráva byla zelená... silnější závany větru v nepravidelných intervalech... stromy se blíží... z jejich větví vychází zpěv... mraky plují dál...</p> <p>Z mých údů mizí napětí a místo něho nastupuje povědomá plynulost pohybů... Běžím podle prvního stromu a pod nohama mi šustí podlouhlé spadané listy... Běžím mezi kmeny s chlupatou kůrou... Cesta, po které běžím, je ušlapaná, mění se ve stezku s divnými stopami nohou na ní... Svažuje se, zatáčí, rozšiřuje a zase zužuje... Na obou stranách se zvedá půda do výše... Ze stromů zní zvuky violy... Obloha, která se objevuje mezi listím, je teď tyrkysová... Praporce mraků se vlní kupředu jako stříbrné řeky... Malé trsy modrých květin se objevují na svažitých stranách cesty... Svahy se zvyšují, až dosahují nad mou hlavu... Cesta začíná být kamenitá... Běžím dál...</p> <p>Stezka se rozšiřuje a stále klesá... Ještě dřív, než ji slyším nebo vidím, ucítím vodu... Teď opatrně mezi těmi kameny... Tady trochu pomaleji... Obrátím se a uvidím řeku, vysoké skalnaté srázy na obou stranách... tři nebo pět stop rovné půdy pod srázem...</p> <p>Ještě pomaleji podle bublajícího jiskřivého toku... Meandrovitě se vine... Zatáčí a obrací, stromy vysoko nad mou hlavou, obnažené kořeny na svahu po mé pravici, šedožlutá loupající se zem na úpatí...</p> <p>Rovina podle toku se rozšiřuje, svahy se snižují... Pod nohama mám víc písku a méně kamení... A svahy se stále snižují... Už jsou mi jen po hlavu... Už jen po ramena... Další zatáčka a svah je nižší... Jen po pás, kolem mne jsou zelené stromy... Nade mnou modrá obloha, napravo na nyní nizoučkém břehu pevná cesta... Vyjdu nahoru a běžím po ní dál...</p> <p>Stromy a keře, ptáci zpívají a vane chladný větřík... Hluboko ho vdechuju a prodlužuju krok... Přecházím dřevěný most, který vede přes potok, vlévající se do nyní skrytého toku, mechem porostlé balvany na jeho břehu... Vozem vyježděné koleje přede mnou... Po pravé straně nízká kamenná zeď...</p> <p>Na obou stranách luční květiny... Zvuk vzdáleného smíchu... Ozvěna... Řehtání koně... Vrzání káry... Zatáčka doleva... Cesta se rozšiřuje... Stín a slunce, stín a slunce... skvrny stínu a světla... Nalevo řeka, teď širší, jiskřící... Závoj kouře nad kopcem...</p> <p>Když se blížím k vrcholu, zpomaluju, jdu teď krokem, oprašuju si oděv, uhlazuju vlasy, v údech cítím tetelení, těžce oddechuju, potůčky potu mne ochlazují. Vyplivnu písek. Pode mnou napravo je venkovský hostinec, na hrubě tesané verandě s výhledem na řeku stojí několik stolů, několik jich je na zahradě... Ahoj, přítomnosti, vrátil jsem se.</p> <p>Sešel jsem dolů a našel za domem pumpu, umyl jsem si obličej, ruce a paže. Levé předloktí je stále ještě zanícené v místě, kde mne Jasra uštkla. Vystoupil jsem pak na verandu a sedl si k malému stolku poté, co jsem zakýval na číšnici, kterou jsem uviděl uvnitř domu. Po chvíli mi přinesla ovesnou kaši, salám, vejce, chléb, máslo, jahodový džem a čaj. Rychle jsem se s tím vypořádal a objednal si ještě jednou totéž. Během jídla se mi začal vracet pocit normálnosti, zpomalil jsem tempo, vychutnával jídlo a pozoroval řeku tekoucí kolem.</p> <p>Byl to zvláštní způsob, jak skončit se zaměstnáním. Těšil jsem se na příjemné cesty, na dlouhé lenivé prázdniny. Záležitost s „N“ bylo to jediné, co mi stálo v cestě, a já jsem si myslel, že s ní rychle skoncuju. Teď jsem se octl uprostřed něčeho, čemu jsem nerozuměl, něčeho nebezpečného a bizarního. Jak jsem tak usrkával čaj a vzduch se oteploval, ukolébalo mne to do momentálního pocitu míru. Ale věděl jsem, že je pomíjející. Nebudu si moci v bezpečí odpočinout, dokud tuhle záležitost nevyřídím. Když jsem se v duchu zabýval jednotlivými událostmi, viděl jsem, že nemůžu nadále důvěřovat svým reakcím při řešení téhle záležitosti. Bylo načase zformulovat plán.</p> <p>Totožnost „N“ a jeho odstranění byly na prvním místě mezi tím, co jsem chtěl zjistit a vykonat. Ještě předtím jsem se chtěl dozvědět jeho motiv. Moje domněnka, že jde o prostoduchého blázna zmizela. „N“ uměl výborně organizovat a měl mimořádné schopnosti. Probíral jsem se svou minulostí a hledal možné kandidáty. Ale přesto, že jsem jich našel několik, kteří by byli schopni zvládnout to, co se až dosud přihodilo, nikdo z nich mi nebyl nepříznivě nakloněn. Ale stejně. V tom podivném Melmanově deníku byla zmínka o Amberu. Teoreticky by v tom případě byla celá věc rodinnou záležitostí a to by mi ukládalo povinnost upozornit na to další členy rodiny. Ale kdybych to udělal, vypadalo by to, jakože prosím o pomoc, že se vzdávám a nejsem schopen postarat se o své vlastní záležitosti. Útoky na můj život byla moje věc. Julie byla moje věc. A tak pomsta na „N“ musela být také moje. Budu o tom ještě přemýšlet...</p> <p>Cyklický fantom?</p> <p>Chvíli jsem nad tím dumal, pak jsem to pustil z hlavy, ale potom jsem o tom znovu přemýšlel. Cyklický fantom... Ne. Je ještě nevyzkoušený. Ještě je ve vývoji. Jediný důvod, proč mne to vůbec napadlo, byl ten, že to byl můj mazlíček, můj největší životní úspěch, moje překvapení pro ostatní. Chtěl jsem si to jenom usnadnit. Ale to bych potřeboval víc informací a to znamená, že je musím především zjistit.</p> <p>Cyklický fantom...</p> <p>Zrovna teď bych potřeboval nějaké informace. Měl jsem karty a deník.</p> <p>Nechtěl jsem si znovu s trumfy zahrávat. Když jsem je poprvé použil, čekala mne past. Musím si projít deník, i když je podle mého prvního dojmu příliš subjektivní, než aby mi mohl pomoci. Měl bych také zajít zpátky k Melmanovi a pořádně to tam prohledat pro případ, že bych byl předtím něco opomněl. Pak bych měl vyhledat Luka a zjistit, jestli mi může říct něco víc – třeba i nepatrnou poznámku – něco, co by mi mohlo pomoci. Ano...</p> <p>Vzdychl jsem a protáhl se. Ještě chvíli jsem pozoroval řeku a dopíjel čaj. Přejel jsem Frakirou hrst peněz a vybral dostatek transformovaných drobných, abych mohl zaplatit za jídlo. Pak jsem vyšel na silnici. Je čas vrátit se zpět.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola pátá</emphasis></strong></p> <p>V pozdním odpoledním slunci jsem přiběhl do ulice a zastavil se naproti svému vozu. Málem jsem ho nepoznal. Byl pokryt prachem a popelem a byly na něm stopy po vodě. Jak dlouho jsem byl asi pryč? Nepokusil jsem se ani odhadnout rozdíl v čase mezi tímhle prostorem a tím, kde jsem byl, ale můj vůz vypadal, jako kdyby tu stál déle než měsíc. Byl v pořádku, vandalové se ho nedotkli a —</p> <p>Můj pohled sklouzl přes střechu vozu na protější stranu ulice. Budova, kde bylo skladiště firmy Brutus a kde bydlel Viktor Melman už neexistovala. Vypálená, napůl zhroucená kostra domu, z něhož zůstaly stát jen kusy dvou zdí, zaujímala její místo na rohu. Přešel jsem k ní.</p> <p>Obcházel jsem ji a prohlížel, co z ní zůstalo. Zuhelnatělé trosky byly chladné a popel se už usadil. Šedivé potůčky a začazená jezírka, dávno vyschlá, ukazovaly, že hasiči na dům pumpovali vodu. Kouř nebylo skoro cítit.</p> <p>Založil jsem ten požár já, když jsem zapálil věci ve vaně? Přemýšlel jsem o tom. Myslím, že ne. Oheň nebyl velký, byl uzavřený ve vaně a dokud jsem byl v bytě, nezdálo se, že by se šířil.</p> <p>Zatímco jsem studoval ruiny, přejel kolem mě chlapec na zeleném kole. Za chvíli se vrátil a zastavil se opodál. Vypadal asi na deset let.</p> <p>„Viděl jsem to,“ oznámil mi. „Viděl jsem to hořet.“</p> <p>„Kdy to bylo?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Před třemi dny.“</p> <p>„Vědí, proč to chytlo?“</p> <p>„Přej ve skladišti, něco, co chytá – nějaká —“</p> <p>„Hořlavina?“</p> <p>„Jo,“ řekl s úsměvem. Vpředu mu chyběl zub. „Možná, že to zapálili naschvál. Kvůli pojištění.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„Jo. Táta říkal, že obchody byly špatný.“</p> <p>„Takže se vědělo, že k tomu dojde,“ řekl jsem. „Byl někdo zraněný?“</p> <p>„Lidi si myslej, že ten malíř, kterej bydlel nahoře, uhořel, protože nebyl k nalezení. Nenašli ani žádný kosti nebo něco podobnýho. Byl to prímovej oheň, dlouho hořel.“</p> <p>„Bylo to v noci nebo ve dne?“</p> <p>„V noci. Díval jsem se odtamtud.“ Ukázal přes ulici a kousek zpátky směrem, odkud jsem přišel. „Stříkali na to spousty vody.“</p> <p>„Viděl jsi někoho vycházet z domu?“</p> <p>„Ne. Už to pořádně hořelo, když jsem přišel.“</p> <p>Přikývl jsem a obrátil jsem se k autu.</p> <p>„Člověk by myslel, že náboje by v takovým ohni vybuchly, viďte?“ řekl chlapec.</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Ale nevybuchly.“</p> <p>Obrátil jsem se.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>On už se ale hrabal v kapse.</p> <p>„Hrál jsem si tady včera s párma kamarádama a našli jsme nějaký náboje.“</p> <p>Rozevřel dlaň a ukázal několik kovových válečků.</p> <p>Šel jsem k němu a on si dřepl a položil jeden z těch válcovitých předmětů na obrubník. Najednou popadl kámen a uhodil jím do náboje.</p> <p>„Ne! To nesmíš!“ vykřikl jsem.</p> <p>Kámen udeřil do náboje a nic se nestalo.</p> <p>„Mohl by ses zranit—,“ začal jsem, ale on mne přerušil.</p> <p>„Kdepak. Tyhle pitomý náboje nevybuchnou ani za nic. Ani ten růžověj prášek, co je v nich, nejde zapálit. Máte sirky?“</p> <p>„Růžověj prášek?“ řekl jsem a on odhodil kámen a pod ním byl rozmáčknutý kovový váleček, z něhož se sypal růžový prášek.</p> <p>„Vidíte?“ řekl a ukazoval na něj. „Divný, co? Myslel jsem, že je střelnej prach šedivěj.“</p> <p>Klekl jsem si a dotkl se prášku. Hnětl jsem ho mezi prsty. Čichal jsem k němu. Dokonce jsem ho ochutnal. Za svět jsem nemohl poznat, co to je.</p> <p>„To jsem blázen,“ řekl jsem chlapci. „Říkáš, že ani nehoří?“</p> <p>„No. Vysypali jsme ho na novinovej papír a ten jsme podpálili. Rozpustil se a tekl a to bylo všecko.“</p> <p>„Máš ještě nějaký náboje?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Dám ti za ně dolar,“ řekl jsem.</p> <p>Roztáhl pusu s dírou mezi zuby a ruka mu zajela do džínsů. Přejel jsem Frakirou přes nějaké stínové drobné a vytáhl jsem ze svazečku peněz dolar. Podal mi dva náboje a vzal si peníze.</p> <p>„Děkan,“ řekl.</p> <p>„Prosím. Je tam ještě něco zajímavýho?“</p> <p>„Už nic. Jenom popel.“</p> <p>Nastoupil jsem do vozu a odjel. Zajel jsem do první umývárny aut, protože stěrače mi jenom rozmazaly svinstvo po předním skle. Když mi gumová chapadla v moři pěny omývala auto, vzpomněl jsem si na sirky, které mi Luke dal. Výborně, měl jsem je. Venku jsem uviděl telefonní budku.</p> <p>„Haló, tady New Line Motel,“ ozval se mladý mužský hlas.</p> <p>„Před pár dny u vás bydlel pan Lucas Raynard,“ řekl jsem. „Mohl byste mi říct, jestli pro mě nenechal vzkaz? Jmenuju se Merle Corey.“</p> <p>„Okamžik.“</p> <p>Pauza. Šramocení.</p> <p>Pak. „Ano, máte tu něco.“</p> <p>„A co je v tom vzkazu?“</p> <p>„Je v zalepené obálce. Nechtěl bych —“</p> <p>„Okej. Přijedu tam.“</p> <p>Jel jsem do motelu. Našel jsem muže, kterému patřil hlas v telefonu, za pultem recepce. Představil jsem se a ptal se po dopise. Recepční – štíhlý blonďák s ježatým knírem – na mne chvíli zíral a pak řekl. „Sejdete se s panem Raynardem?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Otevřel zásuvku a vyňal malou hnědou, trochu tlustší obálku. Bylo na ní napsáno Lukovo jméno a číslo pokoje.</p> <p>„Nenechal nám tady svou příští adresu,“ vysvětloval muž a otevřel obálku. „Pokojská našla tenhle prsten na poličce nad umývadlem po jeho odjezdu. Mohl byste mu ho dát?“</p> <p>„Beze všeho,“ řekl jsem a on mi podal prsten.</p> <p>Vlevo byla malá hala a já se tam posadil. Prsten byl z narůžovělého zlata a měl modrý kámen. Nemohl jsem si vzpomenout, že bych ho byl na Lukovi někdy viděl. Navlékl jsem si prsten na prst levé ruky. Padl mi perfektně. Rozhodl jsem se, že ho budu nosit, dokud ho nebudu moci odevzdat Lukovi.</p> <p>Otevřel jsem dopis napsaný na zdejším dopisním papíře a četl jsem.</p> <p><emphasis>Merle,</emphasis></p> <p><emphasis>s naší večeří to nedopadlo, i když jsem tě čekal. Doufám, že je všechno v pořádku. Ráno odlétám </emphasis><emphasis>do Albuquerque. </emphasis><emphasis>Budu tam tři dny. Potom do Santa Fé na další tři dny. V obou městech budu bydlet v Hiltonu. Chtěl jsem si s tebou promluvit o některých věcech. Ozvi se.</emphasis></p> <p><emphasis>Luke</emphasis></p> <p>Zatelefonoval jsem do cestovní kanceláře a zjistil, že když si pospíším, chytím odpolední letadlo do Albuquerque. Chtěl jsem s ním mluvit osobně a ne po telefonu. Zastavil jsem se v kanceláři, vyzvedl si letenku, zaplatil za ni a odjel na letiště, kde jsem se na parkovišti rozloučil se svým autem. Pochyboval jsem, že ho ještě někdy uvidím. Nechal jsem si zvážit zavazadlo a šel k odletu.</p> <p>Zbytek byl snadný a bez problémů. Když jsem se díval dolů na zem, od které jsme se odlepili, věděl jsem, že jedna fáze mé existence končí. Jako tolik jiných věcí, byl i tenhle konec úplně jiný, než bych si byl přál. Původně jsem myslel, že záležitost s „N“ buď hodně rychle vyřídím, nebo se rozhodnu na to zapomenout a pak, že udělám pár návštěv u lidí, které jsem chtěl už delší dobu vidět a zastavím se na pár místech, na která jsem byl už dlouho zvědavý. Potom jsem chtěl projít Stínem a provést poslední kontrolu Cyklického fantoma cestou k jasnějšímu pólu mé existence. Teď však se mé plány narušily – a to všechno proto, že Juliina smrt a „N“ byli nějak propojeni a byla v tom zapletená nějaká moc odněkud ze Stínu, kterou jsem nechápal.</p> <p>Tahle úvaha mne trápila ze všeho nejvíc. Kopal jsem si hrob a přitom ohrožoval své přátele jen pro svou pýchu? Panebože, chtěl jsem to sice vyřídit sám, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc na mne působila moc mého protivníka a mé nedostatečné vědomosti o „N“. Nebylo by fér nedat ostatním vědět – co kdyby byli také v nebezpečí. Nejraději bych byl ale celou záležitost vyřešil sám, zabalil a dal jim ji jako dáreček. Možná, že se mi to podaří – ale —</p> <p>Ksakru. Měl jsem jim to říct. Jestli mne „N“ dostane a pak půjde po nich, měli by to vědět. Jestli to je součást něčeho většího, měli by to vědět. I když se mi to pomyšlení nelíbilo, měl bych jim to říct.</p> <p>Sklonil jsem se a sáhl po svém batohu. Nebude to bolet, ale rozhodl jsem se počkat až promluvím s Lukem. Byl jsem teď mimo město a pravděpodobně v bezpečí. Mohl jsem od Luka získat třeba nějakou stopu. Musím jim toho říct trochu víc, až jim budu vyprávět svůj příběh. Musím s tím ještě počkat.</p> <p>Vzdychl jsem. Letuška mi přinesla pití a já jsem nápoj pomalu usrkoval. Kdybych byl jel do Albuquerque normálním způsobem, trvalo by to moc dlouho. Zkratka přes Stíny by nefungovala, protože jsem tam nikdy nebyl a neuměl bych najít cestu. Škoda. Rád bych tam měl svůj vůz. Teď už byl Luke asi v Santa Fé.</p> <p>Popíjel jsem a pozoroval tvary mraků. To, co jsem viděl, se hodilo k mé náladě a tak jsem raději vytáhl knížku a četl až skoro do přistání. Když jsem vzhlédl, uviděl jsem z okénka hory. Chraptivý hlas nás ujistil, že počasí je příjemné. Pomyslel jsem na otce.</p> <p>Vyšel jsem z brány, přešel kolem obchodu s dárky plného indiánských šperků, mexických hrnců a nevkusných suvenýrů, našel telefon a zavolal do Hiltonu. Dozvěděl jsem se, že Luke se už odhlásil. Pak jsem zavolal do Hiltonu v Santa Fé. Byl tam přihlášený, ale nebyl ve svém pokoji, když tam volali. Rezervoval jsem si pokoj a zavěsil. Žena v informační kanceláři mi řekla, že mohu chytit do Santa Fé autobus, který vyjíždí asi za půl hodiny a ukázala mi, kde si mám koupit jízdenku. Četl jsem někde, že Santa Fé je jedno z velkých měst státu, které nemá vlastní letiště.</p> <p>Když jsme vyjeli na sever po dálnici l—25, někde v prodlužujících se stínech v blízkosti hory Sandia, sevřela Frakira jemně moje zápěstí a opět je uvolnila. A znovu. A ještě jednou. Obhlédl jsem rychle malý autobus a hledal nebezpečí, proti kterému mne Frakira varovala.</p> <p>Seděl jsem vzadu. Vpředu byla dvojice středního věku, která spolu mluvila anglicky s texaským přízvukem a byla ověšená spoustou stříbrných šperků s tyrkysy. Uprostřed seděly tři starší ženy, které mluvily o svých newyorských záležitostech. Přes uličku vedle nich byl mladý pár, ale ti se zaobírali jen sami sebou; dva mladíci s tenisovými raketami seděli napříč za nimi a bavili se o škole; dále byla jeptiška, která četla. Podíval jsem se z okna a neviděl jsem na dálnici ani kolem ní nic nebezpečného. Rozhodně jsem nechtěl k sobě přivábit pozornost, jakou by vzbudila moje obranná činnost.</p> <p>Chvilku jsem si třel zápěstí a pak vyslovil jedno slůvko v tharštině a tepání ustalo. Přestože zbytek cesty proběhl bez jakýchkoli potíží, působilo mi to starosti. Může sice dojít k falešnému poplachu způsobenému charakterem nervového systému, avšak když jsem pozoroval, jak se kolem mne míhá červená břidlice, vyschlá koryta řek s mosty, vzdálené hory a svahy porostlé mexickými borovicemi, přemýšlel jsem, je to „N“? Je někde za tím nějak „N“, pozoruje mne a čeká? A když ano, tak proč? Nemohli bychom si radši spolu sednout a promluvit si o tom nad pivem? Možná, že to všechno vzniklo z nedorozumění.</p> <p>Měl jsem ale pocit, že to nebylo nedorozumění. Ale stejně bych si byl s ním rád sedl, jen abych se dozvěděl o co tu jde, i kdyby se nic nevyřešilo. Dokonce bych za ta piva i zaplatil.</p> <p>V paprscích zapadajícího slunce se blyštěl sníh na Sangre de Cristos a my jsme vjížděli do města. Stíny klouzaly po šedozelených svazích; většina okolních domů měla na průčelí štuky. Když jsem vystoupil z autobusu před Hiltonem, měl jsem pocit, že je tu asi o deset stupňů chladněji, než v Albuquerque. Ale také jsme byli o dva tisíce stop výše a bylo o hodinu a čtvrt později.</p> <p>Zapsal jsem se v hotelu a šel do svého pokoje. Zkusil jsem zavolat Luka, ale nikdo to nebral. Pak jsem se osprchoval a převlékl. Znovu jsem zavolal do jeho pokoje a stále tam ještě nebyl. Začínal jsem mít hlad a doufal jsem, že spolu povečeříme.</p> <p>Rozhodl jsem se, že zajdu do baru, dám si pivo a pak to zkusím znovu. Snad nemá neodkladnou schůzku.</p> <p>Pan Brázda, k němuž jsem v hale přistoupil, abych se zeptal, kde je bar, byl ředitelem hotelu. Zeptal se, jak jsem spokojen s pokojem, vyměnili jsme si pár zdvořilůstek a pak mi ukázal chodbu, vedoucí k baru. Vydal jsem se tím směrem, ale nedošel jsem.</p> <p>„Merle! Co tady, proboha, děláš?“ ozval se známý hlas.</p> <p>Obrátil jsem se a uviděl Luka, který právě vešel do haly. Byl zpocený, usmíval se a na sobě měl zaprášené vojenské kalhoty a vysoké boty, na hlavě vojenskou čapku a na tváři několik blátivých čmouh. Stiskli jsme si ruce a já jsem řekl. „Chtěl jsem s tebou mluvit.“ A pak. „Co tu děláš, vstoupil jsi do armády?“</p> <p>„Kdepak. Jenom jsem dělal celodenní túru pohořím Pecos,“ odpověděl mi. „Když jsem tady, vždycky si někam vyšlápnu. Je to báječný.“</p> <p>„Musím to taky někdy zkusit,“ řekl jsem. „Myslím, že teď jsem na řadě s tou večeří já.“</p> <p>„Máš pravdu,“ odpověděl. „Já se jenom rychle vysprchuju a převlíknu a za patnáct až dvacet minut budu v baru. Oukej?“</p> <p>„Fajn. Nashle.“</p> <p>Šel jsem dál chodbou a vešel do baru. Byl střední velikosti, ztemnělý, chladný a bylo tu poměrně dost lidí. Skládal se ze dvou spojených místností a všude byly malé stolky a pohodlně vypadající lenošky.</p> <p>Mladá dvojice právě uvolnila rohový stolek na levé straně místnosti a se sklenicemi v rukou šla za číšnicí, která je vedla do přilehlé jídelny. Usedl jsem ke stolku. Za chvilku přišla číšnice a já jsem si objednal pivo.</p> <p>Za několik minut už jsem měl v ruce sklenici, upíjel jsem a převracel v hlavě ty tak perverzně zesnované události několika posledních dnů. Pak jsem si všiml, že jeden člověk z těch, kteří přecházeli kolem, se zastavil u mého stolku – ovšem tak daleko, že jsem ho zaregistroval jen jako tmavou postavu.</p> <p>Tiše promluvil. „Promiňte, ale mohl bych se vás na něco zeptat?“</p> <p>Otočil jsem se a uviděl malého, hubeného, španělsky vyhlížejícího muže. Vlasy a knír měl prošedivělé. Byl dost dobře oblečený a upravený a vypadal jako nějaký zdejší obchodník. Když se krátce usmál, všiml jsem si uražené špičky jeho předního zubu. Ten úsměv byl jenom záškub a ukazoval jeho nervozitu.</p> <p>„Jmenuji se Dan Martinez,“ řekl a nenabídl mi ruku. Podíval se na lenošku proti mně. „Mohl bych se posadit?“</p> <p>„Co se děje? Jestli něco prodáváte, tak nemám zájem. Čekám tady na někoho a —“</p> <p>Zavrtěl hlavou.</p> <p>„Ne, nic neprodávám. Vím, že tu na někoho čekáte – na pana Lucase Raynarda. Vlastně se to týká jeho.“</p> <p>Pokynul jsem k lenošce.</p> <p>„Oukej. Posaďte se a ptejte se.“</p> <p>Usedl, sepjal ruce a položil je na stůl mezi námi. Naklonil se ke mně.</p> <p>„Slyšel jsem váš rozhovor v hale,“ začal, „a získal jsem dojem, že se dobře znáte. Mohl byste mi říci, jak dlouho se znáte?“</p> <p>„Jestli chcete vědět jenom tohle,“ odpověděl jsem, „tak beze všeho. Asi osm let. Chodili jsme na stejnou univerzitu a po škole jsme pracovali několik let u stejné společnosti.“</p> <p>„U Grand Design,“ prohlásil, „sanfranciské továrny na počítače. Znal jste ho už před studiemi?“</p> <p>„Zdá se, že toho víte dost,“ řekl jsem. „Co vlastně chcete? Jste nějakej polda?“</p> <p>„Ne,“ řekl, „nic takového. Ujišťuju vás, že nechci dostat vašeho přítele do potíží. Jenom se chci vyvarovat potížím sám. Dovolte, abych se zeptal —“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Nic takovýho,“ řekl jsem mu. „Nebudu mluvit s cizíma lidma o svých přátelích, když k tomu neznám důvody.“</p> <p>Rozpojil ruce a roztáhl prsty.</p> <p>„Není v tom žádný podraz,“ řekl, „vím přece, že mu to řeknete. Ve skutečnosti chci, abyste mu to řekl. Zná mne. Chci, aby věděl, že se na něho vyptávám. Bude to v jeho prospěch. Proboha, já se přece na něho ptám jeho přítele. Někoho, kdo by byl ochoten třeba i lhát, aby mu pomohl. Potřebuju jen znát několik prostých faktů —“</p> <p>„A já potřebuju jenom jeden prostý fakt: nač potřebujete tu informaci?“</p> <p>Vzdychl. „Oukej,“ řekl, „nabídl mi – jenom zkusmo – možnost velice zajímavé investice. Vyžadovala by spoustu peněz. Není to samozřejmě bez rizika, riskantní jsou všechny projekty nových společností v oblasti silné konkurence. Ale možná finanční návratnost dělá celou tu věc přitažlivou.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„A vy chcete vědět, jestli je Luke poctivý?“</p> <p>Usmál se. „Nezajímá mne, jestli je poctivý nebo ne,“ řekl. „Můj jediný zájem je, jestli opravdu může dodat dotyčný výrobek bez nějakých komplikací.“</p> <p>Způsob, jakým muž mluvil, mne na někoho upomínal. Ale nemohl jsem si vzpomenout, na koho.</p> <p>„Aha,“ řekl jsem a napil se piva. „Dneska mi to nemyslí. Omlouvám se. Samozřejmě, že jde při tomhle obchodě o počítače.“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„A vy chcete vědět, jestli si na něj jeho současný zaměstnavatel nemůže došlápnout, když s vámi udělá obchod, ať už vám prodá cokoliv.“</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>„Vzdávám to,“ řekl jsem. „Na tohle odpovědět by chtělo schopnějšího člověka než jsem já. Intelektuální majetek je poněkud zapeklitá oblast v zákoně. Nevím, co prodává a nevím odkud to má – dost cestuje. Ale i kdybych to věděl, nemám ani ponětí, jaká by byla vaše situace podle zákona.“</p> <p>„Víc jsem taky nečekal,“ řekl s úsměvem.</p> <p>„Takže jste tímhle svou zprávu Lukovi poslal,“ řekl jsem.</p> <p>Přikývl a zvedal se.</p> <p>„Ještě jednu maličkost,“ začal.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Zmínil se někdy o místech,“ řekl a přitom se mi díval přímo do očí, „která se nazývají Amber anebo Dvory Chaosu?“</p> <p>Nemohl si nevšimnout mé zděšené reakce, z níž mohl získat zcela mylný dojem. Byl jsem si jist, že si myslí, že lžu, když jsem mu podle pravdy odpověděl.</p> <p>„Ne, nikdy jsem od něj nic takového neslyšel. Proč se ptáte?“</p> <p>Zavrtěl hlavou, odstrčil lenošku a znovu se usmívaje, odcházel od stolu.</p> <p>„To není důležité. Děkuji vám, pane Corey. <emphasis>Nus a dhabzhun dhuilsta</emphasis>.“</p> <p>Doslova uprchl a zmizel za rohem.</p> <p>„Počkejte!“ vykřikl jsem tak hlasitě, že v místnosti nastalo na okamžik ticho a všichni se ke mně obrátili.</p> <p>Vyskočil jsem a běžel za ním, když vtom jsem uslyšel svoje jméno.</p> <p>„Hej, Merle! Neutíkej pryč! Už jsem tady!“</p> <p>Obrátil jsem se. Luke právě přicházel dveřmi za mými zády, vlasy měl ještě mokré ze sprchy. Přistoupil ke mně, poklepal mi na rameno a posadil se do křesla, které před okamžikem opustil Martinez. Ukázal na mé napůl vypité pivo, když jsem si znova sedal.</p> <p>„Moc jedno potřebuju,“ řekl. „Páni, jakou já mám žízeň.“ Potom. „Kam jsi to běžel, když jsem přišel?“</p> <p>Nechtělo se mi popisovat předešlé setkání a jeho podivné zakončení. Zřejmě Martineze o vlas minul.</p> <p>„Šel jsem na toaletu.“</p> <p>„Je to támhle,“ řekl mi a ukázal směrem odkud přišel. „Šel jsem kolem cestou sem.“</p> <p>Jeho oči sklouzly dolů.</p> <p>„Poslyš, ten prsten, co máš na —“</p> <p>„No jo,“ řekl jsem. „Nechal jsi ho v motelu. Vzal jsem ho pro tebe, když jsem si byl vyzvednout tvůj vzkaz. Hned ho...“</p> <p>Chtěl jsem sundat prsten, ale ten se ani nehnul.</p> <p>„Zdá se, že drží jak přibitej,“ poznamenal jsem. „Je to divný, na prst mi šel docela lehce.“</p> <p>„Možná, že ho máš oteklej,“ poznamenal. „Třeba to nějak souvisí s nadmořskou výškou. Jsme tady dost vysoko.“</p> <p>Podařilo se mu přivolat číšnici a objednat si pivo, zatímco já jsem stále zkoušel svléknout z prstu prsten.</p> <p>„Počítám, že ti ho budu muset prodat,“ řekl. „Udělám ti dobrou cenu.“</p> <p>„Uvidíme,“ řekl jsem mu. „Za chvilku jsem zpátky.“</p> <p>Malátně zvedl ruku a nechal ji zas sklesnout na stůl a já zamířil do umyvárny.</p> <p>Nikdo tam nebyl a tak jsem mohl vyslovit několik slov zbavujících Frakiru omezení, které jsem jí dal v autobuse. Okamžitě se pohnula. Než jsem jí ale mohl dát rozkaz, rozvinula se, rozzářila, po hřbetě mé ruky sjela na prst s prstenem. Vzrušeně jsem pozoroval, jak prst ztemněl a cítil jsem, že mne její sevření začíná bolet.</p> <p>Pak následoval pocit uvolnění a můj prst vypadal, jako by býval obtočen nití. Napadlo mne, abych svlékal prsten podél stop vtištěných do masa. Frakira se znovu pohnula, jako by chtěla prsten zachytit a já jsem jí pohladil.</p> <p>„Oukej,“ řekl jsem. „Díky. Vrať se.“</p> <p>Zaváhala, ale moje vůle byla silná i bez dalšího ústního rozkazu, takže mi přelezla přes ruku, otočila se kolem mého zápěstí a vybledla.</p> <p>Pak jsem se zase vrátil do baru. Podal jsem Lukovi prsten, posadil se a napil piva.</p> <p>„Jaks ho dostal dolů?“ zeptal se.</p> <p>„Kouskem mýdla,“ odpověděl jsem.</p> <p>Zabalil ho do kapesníku a uložil do kapsy.</p> <p>„V tom případě mi teda nebudeš nic platit.“</p> <p>„To ne. Ty ho nebudeš nosit?“</p> <p>„Ne, je to dárek. Víš, nečekal jsem, že se tady objevíš...,“ poznamenal a nabral si hrst oříšků z mísy, která se tu v mé nepřítomnosti objevila. „Myslel jsem, že až dostaneš můj vzkaz, jenom zavoláš a že si něco domluvíme na později. Ale jsem rád, že jsi tu. Kdoví, kdy bychom se pak sešli. Poslyš, mám nějaký plány a ty se začaly uskutečňovat rychleji než jsem myslel – o tom jsem si chtěl s tebou promluvit.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Já jsem si chtěl s tebou taky o některejch věcech promluvit.“</p> <p>Také on přikývl.</p> <p>V umyvárně jsem se rozhodl, že se ještě o Martinezovi a o tom, co řekl a naznačil, nezmíním, přestože celá věc vypadala, jakože se mne netýká. Vždycky se cítím bezpečnější, když s někým mluvím – dokonce i s přáteli – a znám nějakou, byť sebemenší informaci, kterou oni neznají. Rozhodl jsem se toho držet.</p> <p>„Budeme se teď chovat zdvořile a všechny důležitý hovory si necháme až po večeři,“ řekl a trhal na drobné kousky ubrousek. Vzápětí jej zmačkal. „Půjdeme pak někam, kde si budeme moct v klidu pohovořit.“</p> <p>„Fajn,“ souhlasil jsem. „Najíme se tady?“</p> <p>Zavrtěl hlavou.</p> <p>„Už jsem tady večeřel. Není to špatný, ale chtěl bych nějakou změnu. Rád bych to zkusil v jednom malým podniku za rohem. Půjdu tam a podívám se, jestli mají volný stůl.“</p> <p>„Oukej.“</p> <p>Hodil do sebe zbytek piva a odešel.</p> <p>... a pak ta zmínka o Amberu. Kdo byl ksakru Martinez? Bylo víc než nutné, abych to zjistil, protože mi bylo jasné, že je někdo jiný, než se zdá být. Jeho poslední slova byla v tharštině, v mém mateřském jazyce. Jak je to možné a proč? Neměl jsem zdání. Proklínal jsem svou lhostejnost, která dopustila, aby se záležitost s „N“ vlekla tak dlouho. To byl výsledek mé domýšlivosti. Nikdy jsem nepředpokládal, že se z toho vyvine tak spletitý případ. Dobře mi tak, i když jsem z toho poučení radost neměl.</p> <p>„Je to oukej,“ řekl Luke, který se vynořil za rohem. Zalovil v kapse a hodil na stůl nějaké drobné. „Máme rezervovanej stůl. Dopij a jdeme.“</p> <p>Dopil jsem, vstal a následoval ho. Vedl mne chodbami zpátky do haly a pak vestibulem dozadu. Vyšli jsme do klidného večera, přešli parkoviště k chodníku, který lemoval Guadalupskou třídu. Odtamtud to byl jen kousek ke křižovatce s Alamedou. Tam jsme dvakrát přešli ulici, minuli velký chrám a na dalším rohu zahnuli doprava. Luke ukázal na restauraci, která se jmenovala La Tertulia, a byla kousek před námi.</p> <p>„Tamhle je to,“ řekl.</p> <p>Přešli jsme a šli dovnitř. Byla to nízká stavba z nepálených cihel, španělská, důstojná a uvnitř i elegantní. Dali jsme si džbán Sangrie, pollo adiva, chlebový pudink a mnoho šálků kávy. Podle ujednání jsme při večeři o ničem důležitějším nemluvili.</p> <p>Během jídla se u našeho stolu zastavili dva lidé, kteří procházeli místností, aby se s Lukem pozdravili.</p> <p>„Ty znáš v tomhle městě hodně lidí?“ zeptal jsem se ho o něco později.</p> <p>Usmál se. „Dělám tady obchody.“</p> <p>„Opravdu? Ale vždyť je to úplný maloměsto.“</p> <p>„Je to jedno z nejčilejších měst, co leží na mý okružní cestě.“</p> <p>„Jak ti ale jdou obchody, když se touláš po horách?“</p> <p>Vzhlédl od bojového útvaru, který z různých předmětů seřadil na stole, a zasmál se.</p> <p>„Musím se taky zrekreovat,“ řekl. „Někdy mě města a lidi unavujou. Musím pak pryč a chodit někde po horách, nebo pádlovat na kánoi nebo na kajaku, nebo něco podobnýho – jinak bych se zcvoknul. To je taky skutečnej důvod, proč jezdím za obchodem sem – je tu v okolí k tomu účelu spousta vhodnejch míst.“</p> <p>Napil se kávy.</p> <p>„Víš co,“ pokračoval, „je taková krásná noc, co kdybychom si vyjeli za město? Pak pochopíš, co cítím.“</p> <p>„Fajn,“ řekl jsem, narovnal se a ohlédl se po našem číšníkovi. „Není ale moc tma, abychom něco viděli?“</p> <p>„Ne, hvězdy už svítí a brzy vyjde měsíc a vzduch je tu opravdu čistý. Uvidíš sám.“</p> <p>Dostal jsem účet, zaplatil a pak jsme vyšli ven. Opravdu, měsíc už vyšel.</p> <p>„Mám vůz na hotelovým parkovišti,“ řekl, když jsme vyšli na ulici. „Tudy.“</p> <p>Když jsme došli na parkoviště, ukázal na stejšna, odemkl ho a pokynul mi, abych nastoupil. Vyjeli jsme z parkoviště, pak zahnul za nejbližší roh a jel po Alamedě da Paseo, pak zahnul napravo do kopce do ulice, která se jmenovala Otero, a pak do další, která nesla název Hyde Park Road. Tady už nebyl skoro žádný provoz. Projeli jsme kolem značky, která ukazovala, že jedeme ke sjezdovce.</p> <p>Jak jsme se propracovávali mnoha zatáčkami nahoru, cítil jsem, že ze mne mizí napětí. Brzy jsme za sebou nechali poslední stopy městského osídlení a kolem nás byla jen noc a naprosté ticho. Nebyly tu ani žádné pouliční lampy. Otevřeným okénkem jsem cítil vůni borovic. Vzduch byl chladný. Odpočíval jsem vzdálen od „N“ a všeho ostatního.</p> <p>Pohlédl jsem na Luka. Díval se přímo před sebe se svraštělým čelem. Ucítil můj pohled, protože se náhle uvolnil a ušklíbl se na mne.</p> <p>„Kdo začne?“ zeptal se.</p> <p>„Ty začni první,“ odpověděl jsem mu.</p> <p>„Oukej. Když jsme minule mluvili o tom, že odcházíš z Grand Design, řekl jsi, že nebudeš nikde jinde pracovat a že taky nechceš učit.“</p> <p>„Správně.“</p> <p>„Říkal jsi, že budeš jenom cestovat.“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Napadlo mne později, že je v tom asi něco jinýho.“</p> <p>Mlčel jsem a Luke se na mne podíval.</p> <p>„Napadlo mne, jestli to nesouvisí s tím, že budeš shánět kapitál, aby sis založil vlastní společnost, anebo kupce, kterému bys prodal to, co máš na prodej. Rozumíš mi?“</p> <p>„Myslíš si, že jsem na něco přišel – na nějakou inovaci – a že jsem nechtěl, aby to shrábla společnost Grand Design.“</p> <p>Uhodil do sedadla vedle sebe.</p> <p>„Vždycky jsem věděl, že nejsi žádnej hlupák,“ řekl. „Takže, ty jsi teď vzal roha, abys měl dost času na vývoj, a pak si seženeš takovýho zájemce, kterej ti nabídne největší krajíc.“</p> <p>„To by dávalo smysl,“ řekl jsem, „kdyby to byl ten případ, ale není.“</p> <p>Usmál se.</p> <p>„Oukej,“ řekl, „to, že pracuju pro Grand Design ještě neznamená, že jsem jejich fízl. To bys měl vědět.“</p> <p>„Já to vím.“</p> <p>„Nevyptávám se tě, abych z tebe tahal rozumy. Mám úplně jiný záměry. Chtěl bych, abys z toho něco měl, abys z toho měl hodně.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>„Mohl bych ti v tý záležitosti taky hodně pomoct.“</p> <p>„Vím už, kam míříš, Luku, ale —“</p> <p>„Poslouchej mě, jo? Ale nejdřív mi odpověz na jedinou otázku. Nepodepsal jsi ještě s nikým na tomhle poli nic?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Myslel jsem si to. Bylo by to trochu předčasný.“</p> <p>Stromy podél silnice byly teď vyšší a noční vánek chladnější. Měsíc byl větší a jasnější než dole ve městě. Projeli jsme několika zatáčkami a potom jsme stoupali horskými serpentinami, které nás vedly stále výš. Občas jsem uviděl po levé straně prudké srázy. Nebylo tu žádné bezpečnostní zábradlí.</p> <p>„Podívej se,“ řekl. „Nechci se do toho vmontovat pro nic za nic. Nechci od tebe, abys mne přibral kvůli starejm časům nebo něčemu podobnýmu. To je jedna věc a obchod je druhá. I když je lepší dělat obchody s někým, koho znáš, a víš, že mu můžeš věřit. Dovol, abych ti objasnil některá fakta života. Jestliže máš skutečně nějakej fantastickej projekt, můžeš ho prodat za balík spoustě lidí v týhle branži – musíš ale být opatrný, zatraceně opatrný. Ale tím to končí. Tvoje příležitost ti utekla. Jestliže z toho opravdu chceš něco mít, musíš začít s vlastní společností. Podívej se na společnost Apple. Kdyby se to uchytilo, můžeš to vždycky prodat. A za mnohem víc, než co bys dostal jen za prodej nápadu. Ty jsi třeba jednička v projektování, ale já znám trh. A taky znám lidi – po celý zemi – lidi, který by nám svěřili kapitál, aby se ta věc dostala ze stolu do světa. Ksakru! Já taky nezůstanu u Grand Design celej život. Přiber mě k tomu a já získám finance. Ty budeš dělat vývoj, já kšeft. To je jediná cesta, jak se dá udělat něco opravdu velkýho.“</p> <p>„Ach jo,“ vzdychl jsem. „Člověče, to zní báječně. Ale jsi na špatný stopě. Nemám nic na prodej.“</p> <p>„Ale jdi!“ řekl. „Víš dobře, že se se mnou můžeš dohodnout. A to dokonce, i kdybys do toho nechtěl jít tímhle způsobem. Nebudu už o tom mluvit. Svý kamarády nenutím. Jenom si myslím, že děláš chybu, když se do toho sám nepustíš.“</p> <p>„Luku, říkám pravdu.“</p> <p>Chvíli mlčel. Pak jsem zase ucítil jeho pohled. Když jsem se na něj podíval, viděl jsem, že se usmívá.</p> <p>„Jaká je,“ zeptal jsem se, „tvá příští otázka?“</p> <p>„Co je to Cyklický fantom!“ řekl.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Tajný projekt Merleho Coreye. Cyklický fantom,“ odpověděl. „Projekt počítače, kterej obsahuje věci, jaký nikdy nikdo neviděl. Tekutý polovodiče, kryogenický nádrže, plasmu —“</p> <p>Začal jsem se smát.</p> <p>„Panebože!“ řekl jsem. „Je to jen legrace, to je všechno. Jenom bláznívej koníček. Byla to hra – navrhnout počítač, kterej se na Zemi nedá postavit. No, možná, že zčásti ano, ale nefungoval by. Na papíře to vypadá báječně, ale doopravdy se to nemůže uskutečnit.“ Po chvilkovém přemýšlení jsem se zeptal. „Jak ses vůbec o tom dozvěděl? Nikdy jsem se o tom nikomu nezmínil.“</p> <p>Odkašlal si a vjel do další zatáčky. Vršky stromů vrhaly pruhované stíny na měsíc. Na předním skle se objevilo několik kapek vody.</p> <p>„No, nedržel jsi to tak v tajnosti, jak si myslíš,“ odpověděl. „Kdykoliv jsem vešel do tvýho bytu, válely se nákresy a poznámky po psacím stole a rýsovacím prkně, takže jsem si toho nemohl nevšimnout. Většina byla dokonce označena nápisem Cyklický fantom. A protože se nikdy nic takovýho u Grand Design nevyskytlo, prostě jsem si vydedukoval, že je to tvůj vlastní projekt, kterej ti má zajistit příjemnou budoucnost. Nikdy jsi na mě nedělal dojem nepraktického snílka. Jseš si jistej, že mi říkáš naprostou pravdu?“</p> <p>„Kdybychom na to spolu sedli a postavili z toho to, co se tady dá postavit,“ odvětil jsem poctivě, „jenom by to tady stálo, vypadalo prapodivně a nefungovalo by to.“</p> <p>Zavrtěl hlavou.</p> <p>„To zní až zvráceně, Merle,“ řekl. Vůbec to na tebe nevypadá. Proč bys ksakru navrhoval něco, co nefunguje?“</p> <p>„Bylo to jen takový teoretizování—,“ začal jsem.</p> <p>„Promiň, ale to jsou kecy,“ řekl. „Chceš snad říct, že není v celým vesmíru místo, kde by ta zatracená mašina fungovala?“</p> <p>„To neříkám. Chtěl jsem ti jen vysvětlit, že jsem udělal návrh přístroje, který by fungoval jen za bizarních a hypotetických podmínek.“</p> <p>„Aha. Jinými slovy, kdyby se mi podařilo na jiným světě najít takový místo, mohli bychom vydělat?“</p> <p>„Hm, asi jo.“</p> <p>„Jsi divný, Merle. Víš o tom?“</p> <p>„Vím.“</p> <p>„Další zmařenej sen. Ale ještě... řekni, je v tom něco tak neobvyklýho, že by se to nedalo adaptovat na současný zdejší podmínky?“</p> <p>„Je. Tady by svý funkce nemohl vykonávat.“</p> <p>„Co je na těch funkcích tak speciálního?“</p> <p>„Spousta teoretickejch nesmyslů, který zahrnují vesmír a čas a nějaký poznatky, který udělali chlapíci jménem Everett a Wheeler. Dá se to vysvětlit jenom na základě matematiky.“</p> <p>„Jseš si tím jistej?“</p> <p>„Vždyť je to jedno. Nemáme žádný výrobek, nemáme žádnou společnost. Lituju. Řekni Martinezovi a spol., že to byl omyl.“</p> <p>„Kdo je to Martinez?“</p> <p>„Jeden z tvých potenciálních investorů do společnosti Corey a Raynard, Inc.,“ řekl jsem. „Dan Martinez, středního věku, menší, důstojně vypadající, s uraženým kouskem předního zubu...“</p> <p>Zamračil se. „Nevím, o kom to mluvíš, Merle.“</p> <p>„Ten člověk přišel za mnou, zatímco jsem na tebe čekal v baru. Zdálo se mi, že toho o tobě dost ví. Začal se mne vyptávat a jak teď vidím, týkaly se jeho otázky eventuality, o který jsi právě mluvil. Choval se, jako kdybys mu byl nabídl, aby do toho investoval.“</p> <p>„Hm,“ řekl. „Neznám ho. Jak to, že jsi mi o tom neřekl dřív?“</p> <p>„Zmizel, a ty jsi prohlásil, že o obchodech se bude mluvit až po večeři. Stejně se mi to ale nezdálo nijak důležitý. Dokonce mě požádal, abych ti řekl, že se na tebe vyptával.“</p> <p>„Co ho zajímalo ze všeho nejvíc?“</p> <p>„Jestli můžeš předložit volný počítačový projekt, aby se investoři nedostali před soud. Tak aspoň jsem tomu rozuměl.“</p> <p>Udeřil do volantu. „To nedává žádnej smysl,“ řekl, „opravdu ne.“</p> <p>„Napadlo mne, že ho mohl někdo najmout, aby trochu slídil – snad aby tě předem varoval před nepoctivostí – někdo z těch, kterým jsi chtěl tuhle investici nabídnout.“</p> <p>„Merle, ty si myslíš, že jsem tak stupidní, abych hledal investory, dokud jsem nevěděl, jestli vůbec něco existuje, do čeho by se daly vložit prachy? Nemluvil jsem o tom s nikým, jenom s tebou a taky s nikým mluvit nebudu. Kdo si myslíš, že to byl? Co chtěl?“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou, ale pak jsem si vzpomněl na ta slova v tharštině. Proč ne?</p> <p>„Ptal se mě taky, jestli jsem tě někdy neslyšel mluvit o místě, které se jmenuje Amber?“</p> <p>Když jsem to vyslovil, právě se díval do zpětného zrcátka a rychle trhl volantem, aby vyrovnal zatáčku.</p> <p>„Amber? Děláš si legraci.“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„To je divný. Musí to být náhoda.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Minulý týden jsem slyšel zmínku o nějakým snovým městě, který se jmenuje Amber, ale nikomu jsem o tom nevyprávěl. Bylo to takový opilecký žvanění.“</p> <p>„Kdo ti to řekl?“</p> <p>„Jeden malíř, kterýho znám. Naprostej blázen, ale dost talentovanej malíř. Jmenuje se Melman. Líbí se mi jeho věci a několik jeho obrazů jsem koupil. Když jsem byl posledně ve městě, zastavil jsem se u něj, abych se podíval, jestli má něco novýho. Nic neměl, ale stejně jsem se u něj zdržel. Povídali jsme, pili a kouřili nějakou trávu, co tam měl. Za chvíli byl nametenej a začal mluvit o kouzlech. Nemyslím tím karetní triky. Opravdový magický rituály, víš?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Pak začal něco z toho sám provozovat. Kdybych nebyl taky stříknutej, tak bych mohl přísahat, že mu to fungovalo, vznášel se, vykouzlil šlehající plameny, řadu nestvůr, který pak zas zahnal. Musel mi do pití dát nějakou drogu. Ale vypadalo to zatraceně opravdově!“</p> <p>„Hm.“</p> <p>„Rozhodně se ale zmínil o nějakém archetypálním městě. Nemůžu ti říct, jestli to připomínalo spíš Sodomu nebo Gomoru – všechna ta přídavná jména, která užíval. Říkal tomu městu Amber a tvrdil, že mu vládne pološílená rodina, která zalidňuje město svými bastardy a lidmi, který si tam přivedli před dávnými lety odjinud. Stopy příběhů týhle rodiny a toho města se zřejmě promítají do všech nejdůležitějších legend na Zemi – ať už to znamená, co chce. Nebyl jsem si nikdy jistej, jestli mluví v metaforách, to taky často dělal, anebo co má ksakru vůbec na mysli. Ale tentokrát jsem slyšel to místo jmenovat.“</p> <p>„To je zajímavý,“ řekl jsem. „Melman je mrtvý a jeho byt před několika dny shořel.“</p> <p>„To jsem nevěděl.“ Opět se podíval do zrcátka. „Ty ses s ním znal?“</p> <p>„Setkal jsem se s ním, potom co jsi odjel. Kinski mi řekl, že Julie se s ním scházela a já jsem za ním šel, aby mi o ní něco řekl. Asi to nevíš – ale Julie je mrtvá.“</p> <p>„Jak se to stalo? Minulý týden jsem s ní mluvil.“</p> <p>„Dost zvláštním způsobem. Zabilo ji podivný zvíře.“</p> <p>„Panebože!“</p> <p>Náhle prudce zabrzdil a odbočil ze silnice na krajnici nad strmým zalesněným srázem. Nad vrcholky stromů jsem v dálce viděl blikat světla města.</p> <p>Vypnul motor a světla. Z kapsy vytáhl balíček tabáku a začal si balit cigaretu. Přistihl jsem ho, že se opět dívá do zrcátka.</p> <p>„Díváš se nějak často zpátky.“</p> <p>„Jo,“ odpověděl, „byl jsem si skoro jistej, že nás sledovalo nějaký auto už od parkoviště u Hiltonu. Většinou bylo schovaný za zatáčkama. Teď se mi zdá, že zmizelo.“</p> <p>Zapálil si cigaretu a otevřel dveře.</p> <p>„Pojď na vzduch.“</p> <p>Následoval jsem ho a chvíli jsme stáli a dívali se na obrovské prostory před námi. Měsíc svítil tak silně, že stromy vrhaly kolem nás temné stíny. Odhodil cigaretu a zašlápl ji.</p> <p>„Ksakru!“ řekl. „Tohle už začíná být moc spletitý. Věděl jsem, že se Julie stýká s Melmanem. Šel jsem k ní ten večer od něj. Dokonce jsem jí na jeho žádost odevzdal malej balíček.“</p> <p>„Karty,“ řekl jsem.</p> <p>Přikývl.</p> <p>Vytáhl jsem je z kapsy a ukázal mu je. Skoro na ně v tom mizerném světle nepohlédl, ale znovu přikývl.</p> <p>„Tyhle karty,“ řekl. „Ty jsi ji měl pořád rád, viď?“</p> <p>„Ano, myslím, že ano.“</p> <p>„To je peklo,“ vzdychl. „No dobře, budu ti muset říct několik věcí, starej kamaráde. Nejsou všechny příjemný. Počkej minutku, abych si to mohl rozmyslet. Postavil jsi mne před velkej problém – nebo spíš jsem se před něj postavil sám, protože jsem se právě k něčemu rozhodl.“</p> <p>Kopl do hromádky štěrku a kamínky se s rachocením kutálely ze srázu dolů.</p> <p>„Oukej.“ řekl. „Nejdřív mi dej ty karty.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Roztrhám je na kousky.“</p> <p>„To teda ksakru ne. Proč?“</p> <p>„Jsou nebezpečný.“</p> <p>„To už jsem poznal. Ale nevzdám se jich.“</p> <p>„Nerozumíš tomu.“</p> <p>„Tak mi to vysvětli.“</p> <p>„To není tak lehký. Musím se rozhodnout, co ti říct a co ne.“</p> <p>„Proč neříct všecko?“</p> <p>„To nemůžu. Věř mi —“</p> <p>Padl jsem na zem v tom okamžiku, kdy jsem uslyšel první výstřel. Kulka se odrazila od balvanu po naší pravici. Luke to neudělal, ale klikatým během se dostal ke skupině keřů po naší levici, odkud byly vypáleny dvě další rány. Držel něco v ruce a zvedl to.</p> <p>Vypálil třikrát. Útočník vypálil ještě jednou. Po Lukově druhém výstřelu jsem uslyšel někoho vyjeknout. Vyskočil jsem a běžel jsem tím směrem s kamenem v ruce. Po Lukově třetí ráně jsem uslyšel pád těla.</p> <p>Doběhl jsem k němu, právě když tělo obracel a právě včas, abych uviděl něco, co vypadalo jako obláček modré nebo šedivé mlhy vystupovat z mužových úst s uraženým kusem předního zubu. Obláček se pak rozplynul ve vzduchu.</p> <p>„Co to, ksakru, bylo?“ ptal se Luke, když obláček odplouval.</p> <p>„Viděl jsi to taky? Nemám zdání.“</p> <p>Luke pohlédl na bezvládné tělo na zemi a na tmavou skvrnu, která se mu šířila na košili. Osmatřicítku stále ještě svíral v ruce.</p> <p>„Nevěděl jsem, že nosíš revolver u sebe,“ řekl jsem mu.</p> <p>„Když někdo cestuje tolik jako já, musí mít zbraň,“ odpověděl. „V každým městě si vždycky koupím revolver a při odjezdu ho prodám. Kvůli prohlídkám na letišti. Počítám, že tenhle si asi nechám. Nikdy jsem toho chlapa neviděl, Merle. Ty ho znáš?“</p> <p>„To je Martinez, ten člověk, o kterým jsem ti vyprávěl.“</p> <p>„Panebože,“ řekl, „zase další komplikace. Možná že bych se měl uchýlit do zenistickýho kláštera a rozjímat. Já —?“</p> <p>Náhle zvedl ruku k čelu.</p> <p>„Ach,“ řekl pak. „Klíče jsou v zapalování, Merle. Běž do vozu a okamžitě odjeď do hotelu. Nech mne tady. Rychle!“</p> <p>„Co se děje? Co —“</p> <p>Zvedl zbraň, automatický revolver s tupým nosem, a zamířil na mne.</p> <p>„Běž už! Drž hubu a zmiz!“</p> <p>„Ale —“</p> <p>Sklonil hlaveň a vystřelil mi pod nohy do země. Pak namířil přímo na moje břicho.</p> <p>„Merline, synu Corwina,“ procedil mezi zaťatými zuby,“ jestli okamžitě nezmizíš, je po tobě!“</p> <p>Uposlechl jsem ho a zmizel ve spršce štěrku. Když jsem prosvištěl serpentinou, nechal jsem za sebou černé stopy po pneumatikách. Hnal jsem se dolů z kopce a smýkl se do zatáčky vpravo. Po další vlevo už jsem brzdil. Pak jsem zpomalil.</p> <p>Zajel jsem vlevo ke srázu k nějakým křovinám. Vypnul jsem motor a světla a zatáhl ruční brzdu. Tiše jsem otevřel dveře a když jsem vyklouzl z auta, nezabouchl jsem je. V takových místech se zvuk nese daleko.</p> <p>Šel jsem zpátky a držel jsem se na pravé straně, kde bylo temněji. Bylo naprosté ticho. Došel jsem za první zatáčku a pokračoval dál. Něco letělo od jednoho stromu k druhému. Myslím, že to byla sova. Pohyboval jsem se kvůli tichu pomaleji, než bych byl chtěl, a blížil se k druhé zatáčce. Poslední zatáčku jsem prolezl po čtyřech a kryl jsem se za balvany a keře. Když jsem dospěl na místo, kde jsme předtím stáli, pečlivě jsem to tam prohlédl. Nikde nic. Postupoval jsem pomalu a opatrně, připraven strnout, padnout na zem, nebo vyskočit do výše podle toho, co bude situace vyžadovat.</p> <p>Nic se nehýbalo kromě větví stromů ve větru. Nikde nebylo nikoho vidět.</p> <p>Zvedl jsem se a skrčený jsem pokračoval vpřed ještě opatrněji, stále se přitom skrývaje za keři.</p> <p>Nebyl tu. Někam zmizel. Pohnul jsem se opět vpřed, zastavil se a nejméně minutu jsem naslouchal. Žádný zvuk neprozrazoval něčí přítomnost.</p> <p>Přešel jsem k místu, kde padl Martinez. Tělo zmizelo. Prošel jsem to tam, ale nemohl jsem zjistit nic, co by mě přivedlo na stopu toho, co se tu dělo po mém odjezdu. Nenapadl mne žádný důvod, proč bych měl volat, a tak jsem nevolal.</p> <p>Bez potíží jsem se dostal zpátky k vozu a zamířil do města. Nemohl jsem za boha přijít na to, co se tu vlastně stalo.</p> <p>Nechal jsem vůz na hotelovém parkovišti poblíž místa, kde byl předtím. Pak jsem vešel do hotelu, šel jsem k Lukovu pokoji a zaklepal na dveře. Nečekal jsem žádnou odpověď, ale pokládal jsem za správné zaklepat, než se tam vloupám.</p> <p>Opatrně jsem rozlomil zámek a dával jsem si pozor, abych nepoškodil dveře nebo rám, protože pan Brázda byl příjemný člověk. Trvalo mi to trochu déle, ale zatím nebyl nikdo v dohledu. Sáhl jsem na vypínač a rozsvítil, rychle se rozhlédl a vklouzl dovnitř. Několik minut jsem tiše stál, ale neslyšel jsem z chodby žádný zvuk nebo pohyb.</p> <p>Prázdný kufr byl na stolku na zavazadla. Šaty visely ve skříni – v kapsách kromě dvou krabiček zápalek, pera a tužky nic nebylo. Několik ostatních oděvních součástek a spodního prádla bylo v zásuvkách, jinak tam nebylo nic. Toaletní potřeby byly v necesérku, anebo byly pořádně rozložené na poličce. Také nic zvláštního. Výtisk Liddel Hartovy Strategie ležel na nočním stolku, záložka byla zasunuta asi ve dvou třetinách knihy.</p> <p>Lukovy vojenské kalhoty byly pohozeny na židli, vedle ní stály jeho zaprášené vysoké boty, ponožky ležely vedle nich. V botách nebylo nic než pár ovinek. Prohledal jsem kapsy u košile, které nejdřív vypadaly jako prázdné, ale pak jsem nahmatal v jedné z nich několik malých bílých papírových kuliček. Celý zmatený jsem jich několik rozbalil. Jsou to snad bizarní tajné vzkazy? Ne... Nemá smysl, abych se z toho zbláznil. Odpověď mi dalo několik hnědých skvrn na papírkách. Byl to cigaretový papír. Pochopil jsem, že když byl v divočině, schovával do kapsy papírky z oharků cigaret. Vzpomínal jsem na naše společné výlety. Nebýval nikdy takhle pořádný.</p> <p>Prohledal jsem mu kalhoty. V jedné zadní kapse byl vlhký šátek a v druhé hřeben. V pravé přední kapse nebylo nic, v druhé jeden náboj. Strčil jsem ho do kapsy, pak jsem se podíval pod matraci a do zásuvky. Dokonce jsem nahlédl i do nádržky na záchodě. Nic. Nic, co by mohlo vysvětlit jeho podivné chování.</p> <p>Položil jsem klíčky od auta na noční stolek a vrátil jsem se do svého pokoje. Nezáleželo mi na tom, jestli zjistí, že jsem tam byl. Dokonce se mi ten nápad zalíbil. Rozzlobilo mne, že se mi vrtal v mých plánech a výpočtech na Cyklického fantoma. Kromě toho mi dlužil vysvětlení pro své chování dnes na horách.</p> <p>Svlékl jsem se, vysprchoval a zhasl světlo. Byl bych mu tam nechal vzkaz, ale nerad po sobě nechávám stopy a také jsem měl pocit, že už se sem nikdy nevrátí.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola šestá</emphasis></strong></p> <p>Bill byl menší zavalitý muž s prokvetlým obličejem, tmavými prošedivělými vlasy, trochu prořídlými na temeni. Seděl jsem v pracovně jeho venkovského domu ve státě New York, popíjel pivo a vyprávěl mu o svých problémech. Byla svěží noc, za okny bylo vidět nebe poseté hvězdami, a on byl dobrý posluchač.</p> <p>„Říkáš, že Luke se příští den neobjevil,“ řekl. „Poslal ti aspoň nějakou zprávu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Co jsi ten den přesně dělal?“</p> <p>„Podíval jsem se ráno do jeho pokoje, všechno bylo tak, jak jsem to den předtím zanechal. Pak jsem šel do recepce. Nic, jak jsem už říkal. Potom jsem si dal snídani a znovu jsem jeho pokoj zkontroloval. Zase nic. Šel jsem na dlouhou procházku po městě a vrátil jsem se něco po poledni. Naobědval jsem se a zase jsem zašel do jeho pokoje. Bylo to to samý. Vzal jsem si klíčky od auta a jel na místo, kde jsme byli v noci předtím. Ani v denním světle tu nebylo nic neobvyklýho. Dokonce jsem sešplhal dolů ze svahu a prohledal to tam. Nebylo tu žádný tělo, žádný stopy, nic. Jel jsem zpátky, vrátil klíčky na místo a potloukal jsem se kolem hotelu až do večeře, najedl se a pak jsem vám zavolal. Když jste mi řekl, abych přiletěl, rezervoval jsem si letenku a šel brzy spát. Ráno jsem chytil autobus a přiletěl sem rovnou z Albuquerque.“</p> <p>„Podíval ses do jeho pokoje dneska ráno?“</p> <p>„Jo. Nic novýho.“</p> <p>Zavrtěl hlavou a zapálil si dýmku.</p> <p>Bill Roth byl tatínkův přítel a právní zástupce, když ještě otec žil v tomhle kraji. Byl to pravděpodobně jediný člověk na Zemi, kterému otec důvěřoval, a já jsem mu věřil také. Navštívil jsem ho mnohokrát během posledních osmi let – naposled před rokem a půl ve smutných chvílích při pohřbu jeho ženy Alice. Vyprávěl jsem mu otcův příběh, tak, jak mi ho on sám vyprávěl před Dvory Chaosu, protože jsem získal dojem, že chce, aby Bill věděl, co se děje. Zřejmě cítil, že mu dluží vysvětlení za všechnu tu pomoc, kterou mu Bill poskytoval. A Bill to opravdu pochopil a věřil tomu. Nakonec přece znal otce lépe než já sám.</p> <p>„Řekl jsem ti už předtím, že jsi svému otci podobný?“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Je to něco víc než jen fyzická podobnost,“ pokračoval. „Jednu dobu měl ve zvyku zjevovat se jako pilot sestřelený za nepřátelskými liniemi. Nikdy nezapomenu, jak se přihnal na koni s mečem v ruce a přinutil mě, abych mu vypátral ztracenou hromadu kompostu.“ Zasmál se. „A teď sem přicházíš ty s vyprávěním, které na mne dělá dojem, že se znovu otevřela Pandořina skříňka. Proč jsi nepřišel kvůli rozvodu, jako každý jiný rozumný mladý muž? Nebo kvůli poslední vůli nebo založení nadace? Nebo kvůli obchodní smlouvě s partnerem? Prostě s něčím takovým? Ne, tohle vypadá spíš jako jeden z Carlových problémů. Dokonce i ty ostatní věci, které jsem dělal pro Amber, vypadají proti tomu nesmírně poklidně.“</p> <p>„Ostatní věci? Myslíte tím Concorde – jak tehdy poslal Random Fionu s kopií smlouvy se Swayvilem, králem Chaosu, o Vzoropádu, aby ji přeložila, a vy abyste ji prohlédl a podchytil nedostatky?“</p> <p>„To taky —“ řekl, „i když jsem se snažil naučit vaši řeč, než to skončím. Pak chtěla Flora zpátky svou knihovnu – nebylo to nic lehkého – potom vystopovat jednu starou lásku – jestli kvůli tomu, aby začali znovu, nebo kvůli pomstě, to jsem se nikdy nedozvěděl. Dostal jsem honorář ve zlatě. Koupil jsem si za to dům na Palm Beach. Pak – kčertu. Nějakou dobu jsem uvažoval o tom, že si dám na vizitky natisknout: Právní poradce královského dvora na Amberu. Ale taková práce je v mezích chápání. Dělám takové věci na Zemi celou dobu. Tvoje záležitost ale v sobě obsahuje černou magii a náhlé úmrtí, věci, které provázely tvého otce. Bojím se toho a ani nevím, jak bych ti měl poradit.“</p> <p>„No, černá magie a náhlá úmrtí, to je moje specialita,“ poznamenal jsem. „Zřejmě to asi příliš ovlivňuje moje myšlení. Vy jste nucen dívat se na různé věci z jiného úhlu než já. Své slabiny si samozřejmě člověk vůbec neuvědomuje. Řekněte mi, čeho jsem si nepovšiml?“</p> <p>Napil se piva a znovu si zapálil dýmku.</p> <p>„Oukej,“ řekl. „Tvůj kamarád Luke – odkud pochází?“</p> <p>„Odněkud ze Středozápadu. Myslím, že říkal: Nebraska, Iowa, Ohio – z jednoho z těchto států.“</p> <p>„Hm. V jaké branži pracuje jeho otec?“</p> <p>„Nikdy se o tom nezmínil.“</p> <p>„Má nějaké bratry a sestry?“</p> <p>„Nevím. Nikdy nic neřekl.“</p> <p>„Nezdá se ti to být trochu divné – že se za celých těch osm let, co se znáte, nikdy nezmínil o své rodině, nebo nevyprávěl o svém domově?“</p> <p>„Ne. Nakonec já jsem o svejch taky nemluvil.“</p> <p>„To je něco jiného, Merle. Ty jsi vyrostl na zvláštním místě, o kterém jsi mluvit nemohl. Ty jsi měl všechny důvody, aby ses tomu vyhýbal, nebo měnil předmět hovoru. On to ale zcela jasně dělal také. Vzpomeň si, že když jsi sem přišel, nebyl sis ani jistý, jak se tady většina lidí chová. Ale nedivil ses někdy Lukovi?“</p> <p>„Samozřejmě. Ale on moji rezervovanost respektoval a já jsem musel přece dělat totéž. Dalo by se říct, že jsme měli mlčenlivou dohodu, že o takových věcech nebudeme mluvit.“</p> <p>„Jak ses s ním setkal?“</p> <p>„Bylo to na začátku prvního roku, chodili jsme na spoustu stejnejch přednášek.“</p> <p>„A oba jste byli ve městě cizí, neměli jste žádné přátele. Skamarádili jste se od samého začátku...“</p> <p>„Nic takovýho. Skoro jsme spolu nepromluvili. Myslel jsem si o něm, že je domýšlivej parchant, kterej si myslí, že je desetkrát lepší než ostatní. Neměl jsem ho rád a on neměl rád mne.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Myslel si o mně to samý.“</p> <p>„Takže jste si pak postupně uvědomovali, že jste se oba mýlili?“</p> <p>„Ne. Oba jsme měli pravdu. Seznámili jsme se teprve tak, že jsme se jeden druhého snažili překonat. Když jsem já udělal něco – řekněme mimořádnýho – on se snažil být ještě lepší. A naopak. Došli jsme tak daleko, že jsme dělali stejný sporty, chodili se stejnýma dívkama a snažili se porazit jeden druhýho i ve škole.“</p> <p>„A...?“</p> <p>„Během tý doby jsme si začali tak nějak jeden druhýho vážit. Když jsme se oba dostali do finále na olympiádu, náhle se to změnilo. Začali jsme se plácat po zádech, smát se a šli jsme spolu na večeři a seděli jsme celou noc a povídali si a on řekl, že mu olympijský hry můžou být ukradený a já jsem řekl to samý. Řekl, že mi chtěl jenom ukázat, že je lepší, ale teď, že je mu to fuk. Rozhodl, že jsme dobrý oba a na tom to zůstalo. Cítil jsem přesně to samý a řekl jsem mu to. Teprve pak jsme se stali přáteli.“</p> <p>„To je pochopitelné,“ řekl Bill. „Je to speciální druh přátelství. Jste přátelé v určitých místech.“</p> <p>Zasmál jsem se a napil se.</p> <p>„To snad je každý.“</p> <p>„Zpočátku jistě. Někdy vždycky. Na tom není nic špatného. Jenomže to vaše přátelství je mnohem speciálnější než většina ostatních.“</p> <p>Přikývl jsem. „Možná, že ano.“</p> <p>„Stejně to nedává smysl. Dva chlapci, kteří jsou si tak blízcí jako vy dva – a nemají žádnou minulost, kterou by jeden druhému předvedli.“</p> <p>„Asi máte pravdu. Co to může znamenat?“</p> <p>„Ty nejsi normální lidská bytost.“</p> <p>„Ne, nejsem.“</p> <p>„A já myslím, že Luke taky ne.“</p> <p>„Co je tedy?“</p> <p>„To je tvoje oblast.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Kromě toho mne zneklidňuje,“ pokračoval Bill, „ještě další věc.“</p> <p>„Která?“</p> <p>„Ta s tím Martinezem. Sledoval vás do hor, zastavil, když jste zastavili vy, plížil se za vámi a pak na vás začal střílet. Koho chtěl dostat? Oba? Luka? Nebo jen tebe?“</p> <p>„Nevím. Nemám zdání, na koho mířil tím prvním výstřelem. Potom už střílel na Luka, útočil na něj a Martinez se bránil.“</p> <p>„Přesně tak. Kdyby to byl „N“, nebo jeho agent, proč by se byl namáhal tím rozhovorem s tebou v baru?“</p> <p>„Teď to na mne dělá dojem, že celá naše konverzace byla vlastně jenom záminkou pro jeho závěrečnou otázku, jestli Luke ví něco o Amberu.“</p> <p>„A tvoje reakce spíš než tvoje odpověď mu řekla, že ví.“</p> <p>„No, zřejmě ví – podle toho co mi pak vyprávěl. Myslíte si, že Martinez opravdu střílel po někom z Amberu?“</p> <p>„Možná. Luke ale není z Amberu, že ne?“</p> <p>„V té době, kdy jsem tam po válce byl, jsem o něm nikdy neslyšel. A absolvoval jsem spoustu přednášek o genealogii. Moji příbuzní nejsou moc pečliví, když jde o tyhle věci. Nejsou tak pečlivý jako v Chaosu – moji příbuzní se nemůžou ani dohodnout, kdo je vlastně nejstarší, protože některý z nich se narodili v různých časových rovinách – ale jsou strašně důkladný —“</p> <p>„Chaos! Správně! Jsi s příbuznými z téhle strany zadobře? Mohl by —“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou. „Kdepak. Mám docela slušný vědomosti o tamějších lidech. Myslím, že se znám se všemi, kteří umějí manipulovat Stínem a překročit ho. Luke k nim nepatří a —“</p> <p>„Počkej chvíli! Jsou ve Dvorech lidé, kteří mohou kráčet Stínem?“</p> <p>„Ano. Anebo zůstat na jednom místě a přinášet si ze Stínu věci. Je to něco jako zpětný chod —“</p> <p>„Myslel jsem, že k získání téhle schopnosti se musí projít Vzorem?“</p> <p>„Mají něco podobnýho, jmenuje se to Logrus. Je to takový chaotický bludiště. Pořád se pohybuje. Je to nebezpečný. Taky to člověka na nějakou dobu mentálně vyřídí. Není to žádná legrace.“</p> <p>„Ty jsi tím prošel?“</p> <p>Olízl jsem si při té vzpomínce rty.</p> <p>„Jo. Málem mne to zabilo. Suhuy si myslel, že mě Logrus odrovná, ale Fiona věřila, že to zvládnu, když mi pomůže. Já—“</p> <p>„Kdo je to Suhuy?“</p> <p>„To je pán Logru. Je to můj strýc. Měl pocit, že Vzor na Amberu a Logrus na Chaosu jsou neslučitelní, že nemůžu v sobě nosit obrazy obou. Random, Fiona a Gérard mě zavedli dolů a ukázali mi Vzor. Pak jsem se spojil se Suhuyem a nechal jsem ho podívat se na to. Řekl, že jsou v protikladu a že mne buď ten pokus zničí, nebo že ze mne Vzor vymaže obraz Logru – nejspíš ale to první. Ale Fiona tvrdila, že Vzor by měl být schopen zahrnout všechno, dokonce i Logrus, a že podle toho, co ví o Logru, by měl být schopen pojmout všecko, dokonce i Vzor, takže to nechali na mně a já jsem věděl, že tím musím projít. A šel jsem. Povedlo se mi to a stále v sobě nosím Logrus stejně jako Vzor. Suhuy uznal, že Fi měla pravdu a tvrdil, že to má co dělat s mým smíšeným původem. Ona nesouhlasila, ale —“</p> <p>Bill zvedl ruku. „Okamžik. Nechápu, jak jsi mohl dostat strýce Suhuye tak rychle do podzemí amberského zámku?“</p> <p>„Kvůli svým příbuzným ve Dvorech mám také balíček trumfů Chaosu, stejně jako trumfy Amberu.“</p> <p>Zavrtěl hlavou. „Tohle všechno je vzrušující, ale odbíháme od věci. Existuje ještě někdo, kdo může projít Stínem? Anebo se to dá ještě udělat jinak?“</p> <p>„Dá, je řada různých způsobů, jak se to dá udělat. Existují také kouzelná stvoření – jako například Jednorožec, který může chodit, kam se mu zachce. Taky je možno sledovat někoho, kdo prochází Stínem, nebo nějaký kouzelný stvoření, který tam jde, nesmíte ale ztratit jeho stopu, ať už jste kdokoliv. Jednotlivec může Stínem provést celou armádu. A pak tu máme taky obyvatele různých stínových království v blízkosti Amberu nebo Chaosu. Na obou stranách mají mocné mágy, a to proto, že jsou tak blízko center nejvyšší moci. Někteří z těch skutečně dobrých to můžou zvládnout, ale jejich obraz Logru nebo Vzoru není dokonalý, takže nejsou nikdy dokonalí. Na žádný straně ale ani nepotřebují žádný zasvěcení, aby tamtudy procházeli. Styčný plochy jsou tam totiž nejtenčí. Dokonce s nima i obchodujeme. Je to teď snazší chodit po zavedených trasách. Vyjít ven je těžší. Ale je známo, že tudy už prošly útočící armády. Proto máme hlídky. Julian v Ardenu, Gerard na moři a tak dále.</p> <p>„Jsou ještě nějaké jiné cesty?“</p> <p>„Možná, že Stínové bouře.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Je to přírodní, ale ne zcela pochopitelný úkaz. Nejspíš by se dal přirovnat k tropický bouři. Jedna teorie o jejich vzniku tvrdí, že to má co dělat s frekvencemi vln, které pulsují z Amberu a ze Dvorů a vytvářejí podstatu Stínu. Kdykoliv taková bouře vznikne, může proletět řadou stínů, než se vyčerpá. Někdy udělají velkou škodu, někdy ne. Ale často na cestě přenášejí věci.“</p> <p>„Lidi taky?“</p> <p>„Tady se to už stalo.“</p> <p>Dopil pivo. Já také.</p> <p>„A co trumfy?“ zeptal se. „Mohl by se někdo naučit s nimi zacházet?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Kolik balíčků karet obíhá?“</p> <p>„To nevím.“</p> <p>„Kdo je dělá?“</p> <p>„Ve Dvorech je na to spousta expertů. Tam jsem se to taky naučil. A na Amberu to umí Fiona a Bleys – a myslím, že to naučili taky Randoma —“</p> <p>„Ti mágové, o kterých jsi mluvil – ti z přilehlých království – mohl by některý z nich udělat balíček trumfů?“</p> <p>„Ano, ale ty jejich by nebyly perfektní. Podle mýho musí člověk projít Logrem nebo Vzorem, aby je udělal pořádně. Někteří z nich by asi uměli udělat balíček mizerných karet, takovejch, při kterejch byste riskoval – možná, že by šly použít k oživování mrtvých nebo někde v předpeklí, možná, že i k tomu, dostat se kam míříte.“</p> <p>„A ten balíček, co jsi našel v Juliině pokoji?“</p> <p>„Ten byl pravý.“</p> <p>„Jak si to vysvětluješ?“</p> <p>„Někdo, kdo věděl, jak se to dělá, to naučil někoho, kdo byl schopen se to naučit. Já o tom ale neslyšel. To je všechno.“</p> <p>„Rozumím.“</p> <p>„Bojím se, že tohle nikam nevede.“</p> <p>„Ale já tohle všechno musím vědět, abych to mohl vzít v úvahu,“ odpověděl. „Jak jinak bych to mohl vyšetřovat? Dáš si další pivo?“</p> <p>„Počkejte.“</p> <p>Zavřel jsem oči a představil si Logrus – Logrus v pohybu, ve stálém pohybu – zformuloval jsem své přání a dvě z pohybujících se linek v jeho vzoru zjasněly a zesílily se. Pohyboval jsem pomalu pažemi, napodobuje jejich vlnění a škubání. Konečně se moje paže a obě linky zdály být zajedno a já jsem rozevřel paže a protáhl linky daleko, daleko skrze Stín.</p> <p>Bill si odkašlal.</p> <p>„Ehm – co to děláš, Merle?“</p> <p>„Něco hledám – počkejte chvilku.“</p> <p>Linky se budou prodlužovat nekonečným Stínem, až narazí na objekt, který chci – anebo až ztratím trpělivost nebo koncentraci. Konečně jsem ucítil trhání, jako když se zakousnou ryby do návnady na dvou prutech.</p> <p>„Tady to je,“ řekl jsem a přitáhl ruce rychle k sobě.</p> <p>V každé jsem držel orosenou láhev piva. Podal jsem jednu Billovi.</p> <p>„Tohle jsem myslel tím zpětným chodem ve Stínu,“ řekl jsem a několikrát zhluboka vydechl. „Poslal jsem do Stínu pro dvě piva. Ušetřil jsem vám cestu do kuchyně.“</p> <p>Prohlížel si oranžovou nálepku s podivným zeleným písmem.</p> <p>„Tuhle značku neznám,“ řekl. „Ani ten jazyk. Jseš si jistý, že je to v pořádku?“</p> <p>„Jo, objednal jsem opravdický pivo.“</p> <p>„Hm – ale nenapadlo tě vzít taky otvírač, viď?“</p> <p>„Aha!“ řekl jsem. „To mě mrzí, já —“</p> <p>„To je v pořádku.“</p> <p>Vstal, šel do kuchyně a za chvilku se vrátil s otvíračem. Když otevřel první láhev, zpěnila se a musel ji podržet nad nádobou na odpadky, dokud se pivo neusadilo. Totéž bylo i s druhou lahví.</p> <p>„Trochu se to pivo protřepalo, když jsem je sem táhl tak rychle,“ řekl jsem. „Obvykle si pivo tímhle způsobem neopatřuju a tak mi nenapadlo —“</p> <p>„To je v pořádku,“ řekl Bill a utřel si ruce do kapesníku. Pak ochutnal pivo.</p> <p>„Ale pivo je to dobré,“ poznamenal. „Napadlo mne... Ale ne.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Jestli bys nemohl poslat pro pizzu?“</p> <p>„Co byste na ní chtěl mít?“ zeptal jsem se.</p> <p>Druhý den ráno jsme šli na procházku podél ubíhajícího potoka, na který jsme narazili na konci pole. Patřilo jeho sousedovi a klientovi. Šli jsme pomalu. Bill měl v ruce hůl a v ústech dýmku a pokračoval ve včerejším výslechu.</p> <p>„Ty jsi včera řekl něco, co jsem v té chvíli nevzal v úvahu,“ prohlásil, „protože mě zajímaly více jiné aspekty situace. Řekl jsi, že ty a Luke jste se dostali až do finále olympijských her a pak jste vypadli?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„V jakém sportu?“</p> <p>„V několika atletických disciplínách. Oba jsme běhali a—“</p> <p>„A jeho čas se blížil tvému?“</p> <p>„Jo. Ale někdy se můj čas blížil jeho.“</p> <p>„To je divné.“</p> <p>„Co?“</p> <p>Břeh byl teď strmější a tak jsme po několika kamenech přešli na druhou stranu, kde byla cesta o několik stop širší, poměrně rovná a pěkně vyšlapaná.</p> <p>„Zdá se mně, že je to víc než jen náhoda,“ řekl, „že ten chlapík byl tak dobrý sportovec jako ty. Pokud jsem slyšel, tak vy, lidé z Amberu, jste několikrát silnější než lidé ze Země a máte zvláštní metabolismus, který vám dává neobvyklou vytrvalost a schopnost rychlého uzdravování a celkové tělesné regenerace. Jak je tedy možné, že se ti Luke vyrovnal výkony na tak vysoké úrovni?“</p> <p>„Je výborný atlet a udržuje se v dobré kondici,“ odpověděl jsem. „Existují tady přece i jiný, rychlý a silný lidi.“</p> <p>Zavrtěl hlavou a šli jsme po stezce dál.</p> <p>„O to se nepřu,“ řekl. „Jenom se mi to zdá být příliš mnoho náhod. Skrývá svou minulost stejně jako ty, a pak se ukáže, že stejně ví, kdo jsi. Poslyš, miluje opravdu tak moc umění?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Umění. Jestli se opravdu zajímá natolik o umění, aby sbíral obrazy?“</p> <p>„To jo. Chodívali jsme pravidelně na vernisáže a na výstavy.“</p> <p>Odfrkl a uhodil holí do oblázku, který odletěl do vody.</p> <p>„No, to sice oslabuje můj názor, ale nemění ho to.“</p> <p>„Nerozumím tomu —“</p> <p>„Zvláštní je, že se také znal s tím šíleným malířem. Ovšem když říkáš, že byl dobrý a že Luke opravdu sbíral obrazy, je to něco jiného.“</p> <p>„Nemusel mi přece vůbec říkat, že se s Melmanem zná.“</p> <p>„To je pravda, ale přesto, tohle všechno a k tomu ještě jeho fyzické schopnosti... Zatím sice vycházím jenom z některých okolností, ale mám pocit, že Luke je velice neobyčejný člověk.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Přemýšlel jsem o tom mnohokrát od minulého večera,“ řekl jsem. „Jestli ale nepochází ze Země, nemám zdání, odkud by mohl být.“</p> <p>„Tím jsme prozatím vyčerpali tuhle oblast,“ řekl Bill a vedl mne do zatáčky, pak se zastavil a pozoroval hejno ptáků, které se zvedlo z bažiny za potokem. Pak se ohlédl směrem, odkud jsme přišli. „Pověz mi – to je ovšem naprosto mimo předmět našeho hovoru – jaká je tvá – tvé postavení?“ zeptal se.</p> <p>„Co tím myslíte?“</p> <p>„Jseš syn prince z Amberu. Co vlastně jsi?“</p> <p>„Myslíte tím, jaký mám titul? Jsem vévoda ze Západního pomezí a hrabě z Kolviru.“</p> <p>„A co to znamená?“</p> <p>„To znamená, že nejsem princ z Amberu. Nikdo nemusí proti mně intrikovat, nikdo nemusí vést vendetu kvůli následnictví —“</p> <p>„Hm.“</p> <p>„Co myslíte tím „hm“?</p> <p>Pokrčil rameny. „Přečetl jsem hodně historických knih. V bezpečí není nikdo.“</p> <p>Já jsem také pokrčil rameny. „Pokud vím, tak na domácí frontě je všecko v klidu.“</p> <p>Po několika dalších zatáčkách jsme se dostali na širokou oblázkovou a písčitou plochu, která se mírně zvedala do výšky asi třiceti stop, a tam se pak tyčila hráz asi sedm nebo osm stop vysoká. Uviděl jsem vysoko nahoře vodu a odhalené kořeny stromů, které tam rostly. Bill se posadil na balvan v jejich stínu a znovu si zapálil dýmku. Já jsem se také usadil na jeden balvan. Voda příjemně šuměla a čeřila se a my jsme chvíli pozorovali její třpyt.</p> <p>„Je to tu pěkný,“ řekl jsem po chvíli. „Je to hezký místečko.“</p> <p>„Hm.“</p> <p>Podíval jsem se na něj. Bill se ohlížel zpátky, odkud jsme přišli.</p> <p>Tiše jsem řekl. „Je tam něco?“</p> <p>„Už předtím jsem zahlédl někoho, kdo jde stejnou cestou kousek za námi. V těch zatáčkách jsem ho ale ztratil.“</p> <p>„Neměl bych se jít podívat zpátky?“</p> <p>„Asi to nic není. Je krásný den. Spousta lidí si může vyjít na procházku. Jenom jsem si myslel, že pár minut počkáme. Buď se objeví, nebo půjde jiným směrem.“</p> <p>„Můžete ho popsat?“</p> <p>„Ne. Zahlédl jsem ho jen na okamžik. Myslím, že se tím nemusíme vzrušovat. To jenom proto, že když pomyslím na tvoji historku, jsem ostražitý – nebo spíš pomatený. Nejsem si jistý, co z toho víc.“</p> <p>Vyndal jsem svou dýmku, zapálil ji a pak jsme čekali. Nikdo se ale neobjevil.</p> <p>Konečně Bill vstal a protáhl se. „Falešný poplach,“ řekl.</p> <p>„Taky si myslím.“</p> <p>Šel dál a já jsem se k němu přidal.</p> <p>„Trápí mě taky pomyšlení na tu ženu, na Jasru,“ řekl. „Povídáš, že se objevila s pomocí trumfu – a pak ti dala žihadlo, které tě odrovnalo?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Setkal ses někdy s někým podobným?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Napadá tě něco?“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„A proč ta záležitost s Valpuržinou nocí? Chápu, že určité datum může mít pro šílence význam a vím také, že lidé, vyznávající primitivní náboženství, přikládají význam ročním obdobím. Ale „N“ dovede tak organizovat, že rozhodně není blázen. A pokud jde o to další —“</p> <p>„Melman si myslel, že to datum je důležitý.“</p> <p>„Ano, ale on věřil v kouzla. Byl bych moc překvapený, kdyby s takovou shodou dat nevyrukoval, ať už to bylo záměrně nebo ne. Připustil, že jeho mistr mu nikdy neřekl, že to byl ten případ. Napadlo to jeho. Ale poslyš, ty přece máš průpravu v těchhle věcech. Má nějaký zvláštní význam, nebo získá se tím nějaká moc, když někdo zabije někoho z tvé krve v tomhle ročním období?“</p> <p>„O ničem takovým jsem neslyšel. Ale existujou samozřejmě věci, o kterých nic nevím. Jsem ještě velice mladý ve srovnání s většinou expertů. Ale jakým způsobem chcete tohle zjistit? Říkáte, že si nemyslíte, že je to nesmysl, ale přitom s nápadem s Valpuržinou nocí nesouhlasíte.“</p> <p>„Já nevím. Jenom tak nahlas přemýšlím. Obě verze mi připadají chatrné. Pokud jde o to datum, tak velení Francouzské cizinecké legie dává každému vojáku 30. dubna volno, aby se opil, a pak mají několik dní na to, aby vystřízlivěli. Je to výročí bitvy u Cameronu, což bylo jedno z jejích největších vítězství. Pochybuji ale, že to má s tímhle něco společného.“</p> <p>„A proč ta sfinga?“ řekl náhle. „Proč trumf, který tě zavede někam, kde musíš buď uhodnout hloupou hádanku, nebo přijdeš o hlavu?“</p> <p>„Mám pocit, že chtěl spíš to druhý.“</p> <p>„Taky si to myslím. Ale rozhodně je to bizarní. Víš, co myslím? Že všechny ty karty jsou nějaké pasti.“</p> <p>„Možná.“</p> <p>Sáhl jsem do kapsy, abych je vyndal.</p> <p>„Nech je být,“ řekl. „Nevyhledávej žádné trable. Možná, že bys je měl někam schovat, aspoň na nějakou dobu. Mohl bych ti je dát do sejfu v mé kanceláři.“</p> <p>Zasmál jsem se.</p> <p>„Sejfy moc bezpečný nejsou. Děkuji, ale ne. Chci je mít u sebe. Možná, že je budu moci vyzkoušet bez rizika.“</p> <p>„Ty jsi na to expert. Ale pověz mi, nemohlo by se tu objevit něco z těch karet, aniž bys —“</p> <p>„Ne, tak to nemůže fungovat. Člověk jim musí věnovat pozornost, aby s nimi mohl operovat. Víc, než jen pozornost.“</p> <p>„Aspoň že to. Já —“</p> <p>Znovu se ohlédl. Někdo sem přicházel. Zaťal jsem pěst, aniž bych byl chtěl.</p> <p>Pak jsem uslyšel, že si oddychl.</p> <p>„Je to v pořádku,“ řekl, „znám ho. Je to George Hansen. Syn člověka, který je majitelem téhle farmy. Ahoj, Georgi!“</p> <p>Přibližující se postava zamávala. Byl to mladík střední postavy, podsaditý, s pískovými vlasy. Měl na sobě džínsy a tričko s nápisem Grateful Dead a krabičku cigaret měl vloženou v levém rukávu. Bylo mu něco přes dvacet.</p> <p>„Ahoj,“ odpověděl, když se přiblížil. „Nádhernej den, co?“</p> <p>„Ano, proto jsme si vyšli na procházku, místo abychom seděli doma.“</p> <p>George se na mne podíval.</p> <p>„Já taky,“ řekl a skousl si dolní ret zuby. „Opravdu skvělej den.“</p> <p>„Tohle je Merle Corey. Je u mne na návštěvě.“</p> <p>„Merle Corey,“ opakoval George a napřáhl ruku. „Mě těší, Merle.“</p> <p>Vzal jsem jeho ruku do své a stiskl ji. Byla trochu lepkavá.</p> <p>„Poznáváte to jméno?“</p> <p>„Hm – Merle Corey,“ opakoval znovu.</p> <p>„Znal jste jeho otce.“</p> <p>„Jo? Aha, opravdu.“</p> <p>„Sam Corey,“ řekl Bill a pohlédl na mne rychle přes Georgovo rameno.</p> <p>„Sam Corey,“ opakoval George. „No jo, kruci! Fajn, že jsme se seznámili. Zůstanete tady dlouho?“</p> <p>„Počítám, že pár dní určitě,“ odpověděl jsem. „Netušil jsem, že jste znal mýho otce.“</p> <p>„Príma člověk,“ řekl. „Odkud jste?“</p> <p>„Z Kalifornie, ale je čas na změnu.“</p> <p>„Kampak míříte?“</p> <p>„Pryč z Ameriky.“</p> <p>„Do Evropy?“</p> <p>„Ještě dál.“</p> <p>„Báječný. Taky bych někdy rád cestoval.“</p> <p>„Třeba budete.“</p> <p>„Třeba jo. Musím už jít. Užijte si hezky procházku. Těšilo mě, že jsem se s váma seznámil, Merle.“</p> <p>„Mě taky.“</p> <p>Ustoupil, zamával, pak se obrátil a odešel.</p> <p>Podíval jsem se na Billa a všiml jsem si, že se zachvěl.</p> <p>„Co se děje?“ zašeptal jsem.</p> <p>„Znám toho mládence celý svůj život,“ řekl. „Co myslíš, je zfetovaný?“</p> <p>„Ne tak, že by si něco píchal. Neviděl jsem žádný stopy. A taky se mi nezdál být nějak zvlášť ujetej.“</p> <p>„Jistě, ale ty ho neznáš tak jako já. Byl úplně – jiný. Napadlo mne, abych tvého otce pojmenoval Sam, protože se mi něco nezdálo v pořádku. Změnila se jeho řeč, držení těla, chůze... Nedá se to definovat. Čekal jsem, že mne opraví a já že pak udělám vtip o své předčasné senilitě. Ale on nic. Spolkl to, Merle, a to mě děsí. Znal tvého otce dobře a věděl, že se jmenuje Carl Corey. Tvůj otec měl rád, když měl zahradu v pořádku, ale on nikdy nebyl na sekání trávy, na hrabání a pletí. George pro něj pracoval celá léta, když chodil do školy. Ví dobře, že se nejmenuje Sam.“</p> <p>„Já to nechápu.“</p> <p>„Já taky ne,“ řekl, „a vůbec se mi to nelíbí.“</p> <p>„Takže se tedy chová divně – a vy si myslíte, že nás sledoval?“</p> <p>„Teď jsem si tím jist. Je to příliš mnoho náhod načasovaných na tvůj příjezd.“</p> <p>Obrátil jsem se.</p> <p>„Půjdu za ním,“ řekl jsem. „Zjistím to.“</p> <p>„Ne, nechoď.“</p> <p>„Nic mu neudělám. Jsou i jiné metody.“</p> <p>„Bylo by asi lepší, kdybychom ho nechali při tom, že nás oklamal. Mohlo by ho to přimět k tomu, aby něco udělal, nebo něco řekl, co by pro nás bylo užitečné. Na druhé straně, ať bys udělal cokoliv – dokonce i něco důmyslného nebo nějaké kouzlo – poznal by, že jdeme po něm. Nech to být, buď rád, že jsi varován, a buď ostražitý.“</p> <p>„Máte pravdu,“ řekl jsem. „Oukej.“</p> <p>„Půjdeme zpátky a zajedeme si do města na oběd. Chci se taky zastavit v kanceláři, vzít si nějaké listiny a zatelefonovat na pár míst. Ve dvě hodiny mám schůzku s klientem. Můžeš si vzít zatím můj vůz a projíždět se po okolí.“</p> <p>„Fajn.“</p> <p>Cestou zpátky jsem přemýšlel. Bylo tu ještě mnoho věcí, které jsem Billovi neřekl. Například neměl jsem doposud důvod, abych mu prozradil, že nosím na zápěstí neviditelnou strunu, která má poněkud neobyčejné vlastnosti. Jedna z těch vlastností je, že mne varuje před každým, kdo má se mnou zlé úmysly, jak to Frakira dělala dva roky v Lukově přítomnosti, dokud jsme se nestali přáteli. Ať už měl George Hansen jakýkoliv důvod pro své neobvyklé chování, Frakira mi nedala sebemenší znamení, že by mi chtěl ublížit.</p> <p>Stejně to ale bylo zvláštní... to, jak mluvil, to, jak vyslovoval...</p> <p>Po obědě jsem se vydal na projížďku, zatímco se Bill věnoval své práci. Zamířil jsem do míst, kde můj otec po léta žil. V minulosti jsem tam několikrát byl, ale nikdy ne uvnitř. Nebyl k tomu důvod. Zaparkoval jsem nahoře na krajnici silnice a díval se na dům. Bydleli tam teď mladí manželé s dětmi, jak mi řekl Bill – to jsem konečně mohl poznat sám podle hraček roztroušených po dvoře. Myslel jsem na to, jaké by to asi bylo, kdybych tam byl vyrůstal.</p> <p>Možné to jistě bylo. Dům byl dobře udržovaný a vypadal klidně a vesele. Představoval jsem si, že lidé, kteří tam žijí, jsou šťastni.</p> <p>Přemýšlel jsem o tom, kde asi otec teď je – jestli je vůbec mezi živými. Nikdo se k němu nemohl přes jeho trumf dostat, i když to nic nedokazovalo. Je spousta způsobů, jak je možno blokovat vysílání přes trumf. Ve skutečnosti jeden z těch způsobů se zřejmě hodil na otcův případ, ale já jsem na to raději nemyslil.</p> <p>Jedna pověst říkala, že otec zešílel ve Dvorech Chaosu, když ho má matka proklela a teď bez cíle bloudí Stínem. Matka se o tom odmítla bavit. Jiná pověst tvrdila, že odešel do vesmíru, který si sám vytvořil, a nevrátil se odtamtud, což by docela dobře vysvětlovalo, že nebyl k dostižení pomocí trumfů. Jiní prostě říkali, že zahynul po odchodu ze Dvorů – a mnoho mých příbuzných odtamtud mě ujišťovalo, že ho po jeho pobytu viděli opouštět Dvory. Jestli zprávy o jeho smrti byly pravdivé, nezemřel ve Dvorech Chaosu. Ale byli tu ještě jiní, kteří tvrdili, že ho ještě potom viděli na místech od sebe velice vzdálených a při setkáních se otec pokaždé choval podivně. Jednou mi někdo řekl, že cestuje ve společnosti němé tanečnice – maličké, krásné ženy, se kterou hovoří znakovou řečí – a že ani on sám příliš nemluví. Jindy jsem se dozvěděl, že ho viděli řádit opilého při nevázané zábavě v krčmě, odkud pak vypudil všechny hosty, aby mohl v klidu poslouchat hudbu tamější kapely. Nemohl bych však přísahat na hodnověrnost těchhle zpráv. Dost jsem sám pátral, ale výsledek byla jen tahle vyprávění. Nemohl jsem ho ani přivolat přes Logrus, ačkoliv jsem se o to mnohokrát pokoušel. Pokud ovšem byl hodně daleko, nebyla moje schopnost koncentrace dostačující.</p> <p>Jinými slovy, neměl jsem ani ponětí, kde můj otec, Corwin z Amberu je, a nevěděl to také nikdo jiný. Bylo mi to moc líto, protože moje jediné delší setkání s ním se odehrálo před Dvory Chaosu, kdy mi v den Vzoropádové bitvy vyprávěl svůj dlouhý příběh. To také změnilo můj život. Přimělo mě to k rozhodnutí opustit Dvory a hledat zkušenosti a vzdělání ve stínovém světě, kde otec tak dlouho bydlel. Cítil jsem potřebu rozumět tomu světu, jestliže jsem chtěl lépe rozumět jemu. Věřím, že se mi to podařilo, a možná i víc, ale on už nebyl k dosažení, abychom mohli pokračovat v našem rozhovoru.</p> <p>Věřil jsem, že budu brzy schopen vyzkoušet jiné prostředky, abych ho našel – teď když projekt Cyklického fantoma byl téměř hotov, ale poněkud se to zadrhlo. Myslel jsem původně, že budu měsíc nebo dva cestovat, pak zamířím do Billova domu a nakonec se vydám k tomu svému, tak nenormálnímu místu a budu pokračovat v práci.</p> <p>Teď ale do toho přišly jiné záležitosti. Ty nejnutnější musím vyřídit nejdřív a pak můžu pokračovat v hledání otce.</p> <p>Pomalu jsem projížděl podle domu. Otevřenými okny jsem slyšel stereofonní hudbu. Nechtěl jsem ani vědět, jaké je to uvnitř. Někdy je lepší, když věci zůstanou zahaleny tajemstvím.</p> <p>Ten večer po večeři jsem seděl s Billem na verandě a snažil jsem se vymyslet, co bych mu mohl ještě říct. Když jsem si uvědomoval bílá místa ve svém vyprávění, Bill začal s naším seriálem jako první.</p> <p>„Ještě něco,“ řekl.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Dan Martinez začal váš rozhovor tím, že narážel na Lukovy pokusy sehnat investory pro nějakou počítačovou firmu. Později jsi měl pocit, že to byla jenom záminka, aby sis přestal dávat pozor, až na tebe udeří otázkou o Amberu a Chaosu.“</p> <p>„Správně.“</p> <p>„Jenže Luke skutečně přišel s návrhem, abyste něco v téhle oblasti podnikli. Tvrdil ale, že možné investory nevyhledával a že o Danu Martinezovi nikdy neslyšel. Když ho pak uviděl mrtvého, trval stále na tom, že se s ním nikdy nesetkal.“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Buď tedy Luke lhal, nebo se nějak Martinez dozvěděl o jeho plánech.“</p> <p>„Myslím, že Luke nelhal,“ řekl jsem. „Přemýšlel jsem o celý tý záležitosti. Jak já Luka znám, nevěřím, že by sháněl investory, dokud by s určitostí nevěděl, že existuje něco, do čeho je možný peníze vložit. Myslím, že v týhle věci mluvil pravdu. Zdá se mi, že tohle je v celý tý záležitosti jediná shoda náhod. Mám taky pocit, že Martinez toho o Lukovi dost věděl a chtěl získat jenom poslední informaci – jestli ví o Amberu a o Dvorech. Myslím, že na to šel chytře a že na základě toho, co už věděl, mohl sestrojit pro mne přijatelnou historku, zvláště když věděl, že jsem pracoval u ty samý společnosti jako Luke.“</p> <p>„To je docela dobře možné,“ řekl. „Ale pak, když Luke skutečně —“</p> <p>„Začínám věřit,“ přerušil jsem ho, „že Lukova historka byla taky vymyšlená.“</p> <p>„Nerozumím ti.“</p> <p>„Mám dojem, že si ji vymyslel ze stejného důvodu jako Martinez svou a stejným způsobem – aby byla pro mne přijatelná a aby ze mne mohl dostat informaci, kterou chtěl.“</p> <p>„Jakou informaci?“</p> <p>„O Cyklickém fantomovi. Chtěl vědět, co to je.“</p> <p>„A byl zklamaný, když se dozvěděl, že to byl pro tebe jenom takový trénink v neobvyklém projektování a že jsi žádnou společnost založit nechtěl?“</p> <p>Bill zachytil můj úsměv, když jsem přikývl.</p> <p>„Ještě něco?“ řekl. „Počkej, neříkej mi nic. Ty jsi taky lhal. Ty něco opravdu máš.“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Asi bych se tě neměl vůbec ptát – pokud si ovšem myslíš, že je to důležité a chceš mi to říct sám... Jestli je to ale něco opravdu velkého a významného, dostanou to ze mě. Nevydržím bolest. Přemýšlej o tom.“</p> <p>Udělal jsem to. Chvíli jsem seděl a dumal.</p> <p>„Předpokládám, že by to bylo možný,“ řekl jsem konečně, „ale jen docela okrajově a na to určitě nenarážíte. Nechápu, jak by to mohlo být – jak říkáte – významný. Pro Luka nebo kohokoliv jinýho – protože nikdo neví, co to je, kromě mě. Nevím, jak to vměstnat do týhle rovnice, kromě toho, že je na to Luke zvědavej. Takže se budu řídit vaší radou a nebudu o tom raději mluvit.“</p> <p>„Pokud jde o mne, to je v pořádku,“ řekl. „A teď k té záležitosti s Lukovým zmizením —“</p> <p>V domě zazvonil telefon.</p> <p>„Promiň,“ řekl Bill.</p> <p>Vstal a šel do kuchyně.</p> <p>Za okamžik jsem ho slyšel volat. „Merle, to je pro tebe.“</p> <p>Vstal jsem a šel dovnitř. Když jsem vešel, tázavě jsem se na něj podíval, ale on pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Rychle jsem přemýšlel, kde jsou v domě umístěny další dva telefonní aparáty. Ukázal jsem na Billa, pak směrem k jeho knihovně a předvedl jsem pantomimicky zvednutí sluchátka k uchu. Malinko se usmál a přikývl.</p> <p>Zvedl jsem sluchátko a chvíli čekal, až jsem uslyšel cvaknutí. Pak jsem teprve začal mluvit a doufal jsem, že si volající bude myslet, že jsem zvedl sluchátko na vedlejším aparátu.</p> <p>„Haló,“ řekl jsem.</p> <p>„To je Merle Corey?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Potřeboval bych od vás jistou informaci.“</p> <p>Byl to mužský hlas, byl mi trochu povědomý, ale zas ne docela.</p> <p>„S kým mluvím?“ zeptal jsem se.</p> <p>„To vám bohužel nemůžu říct.“</p> <p>„V tom případě bude moje odpověď na vaši otázku stejná.“</p> <p>„Necháte mne aspoň, abych se zeptal?“</p> <p>„Ptejte se,“ řekl jsem.</p> <p>„Oukej. Vy a Luke Raynard jste kamarádi...“</p> <p>Odmlčel se.</p> <p>„Dalo by se říct, že ano,“ řekl jsem, abych vyplnil pauzu.</p> <p>„Slyšel jste ho někdy mluvit o místech, která se nazývají Amber a Dvory Chaosu.“</p> <p>Byla to oznamovací věta, nikoliv otázka.</p> <p>„Možná,“ řekl jsem.</p> <p>„Víte vy sám něco o těchto místech?“</p> <p>Konečně otázka.</p> <p>„Možná,“ řekl jsem.</p> <p>„Prosím vás, tohle je vážná věc. Potřebuju od vás slyšet víc, než jen ‚možná‘.“</p> <p>„Je mi líto, ale víc než ‚možná‘ vám neřeknu, dokud se nedozvím, kdo jste a proč to chcete vědět.“</p> <p>„Když ke mně budete upřímný, bude vám to ku prospěchu.“</p> <p>Právě včas jsem spolkl odpověď a cítil jsem, že se můj tep dal na úprk. Poslední větu totiž řekl v tharštině. Mlčel jsem dál.</p> <p>Pak řekl. „Tak tohle nezabralo a já pořád ještě nic nevím.“</p> <p>„Co? Co nevíte?“ řekl jsem.</p> <p>„Jestli je z jednoho z těch míst on nebo vy.“</p> <p>„Budu trochu nezdvořilý, ale co je vám po tom?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>„Jednomu z vás hrozí velké nebezpečí.“</p> <p>„Tomu, kterej je z takovýho místa, nebo tomu, kterej odtamtud není?“</p> <p>„To vám nemůžu říct. Nemůžu si dovolit další chybu.“</p> <p>„Co tím myslíte? Jaká byla vaše poslední chyba?“</p> <p>„Řekněte mi to – ochráníte buď sebe, nebo pomůžete kamarádovi.“</p> <p>„Řekl bych vám to,“ odvětil jsem, „kdybych věděl, že to tak opravdu je. Ale podle toho, co vím, tak byste tím nebezpečím klidně mohl být vy.“</p> <p>„Ujišťuji vás, že se jenom snažím pomoci té správné osobě.“</p> <p>„Slova, slova, slova,“ řekl jsem. „A co kdybychom byli odtamtud oba?“</p> <p>„Proboha ne!“ řekl. „Tak to nemůže být.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„To nic. Co mám udělat, abych vás přesvědčil?“</p> <p>„Hm. Počkejte chvilku. Musím si to rozvážit,“ odpověděl jsem. „Tak dobře. Což to udělat takhle? Někde se s vámi setkám, řekněte sám kde. Prohlídnu si vás a pak si vyměníme informace, pěkně jednu za druhou, až budou všechny karty vyložený.“</p> <p>Nastala pauza.</p> <p>Po chvíli. „To je jediný způsob?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Musím si to promyslet. Brzy se ozvu.“</p> <p>„Ještě něco —“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Pokud jsem to já, hrozí mi nebezpečí zrovna teď?“</p> <p>„Myslím že ano. Pravděpodobně ano. Sbohem.“</p> <p>Zavěsil.</p> <p>Podařilo se mi vzdychnout a zaklít v jednom okamžiku. Pak jsem položil sluchátko. Lidé, kteří o nás dost věděli, se vynořovali ze všech stran.</p> <p>Bill vešel do kuchyně a vypadal udiveně.</p> <p>„Jak se ten dotyčný, ať už je to kdo chce, dozvěděl, že jsi tady?“ byla jeho první slova.</p> <p>„To jsem se chtěl zrovna teď zeptat já,“ řekl jsem. „Vymyslete si jinou otázku.“</p> <p>„Prosím. Jestli se chce s tebou setkat, půjdeš tam?“</p> <p>„To bych řek. Navrhl jsem to, protože se s tím chlapíkem chci setkat.“</p> <p>„Jak jsi poznamenal, právě on může být nebezpečný.“</p> <p>„To je oukej. On se taky může octnout v nebezpečí.“</p> <p>„Nelíbí se mi to.“</p> <p>„Mně taky ne. Ale je to ta nejlepší nabídka, jakou jsem až doteďka dostal.“</p> <p>„Jak chceš. Škoda, že ho nemůžeme vypátrat už před schůzkou.“</p> <p>„To mě taky napadlo.“</p> <p>„Poslyš, nemohli bychom ho trochu popohnat?“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Byl v telefonu trochu nervózní a mám dojem, že se mu tvoje nabídka nelíbila o nic víc, než mně. Navrhuju, abychom tu nebyli, až zase zavolá. Ať si nemyslí, že tady sedíš a čekáš na jeho telefon. Ať si počká on. Jdi a vykouzli si nějaké oblečení a pojedeme na pár hodin do zdejšího klubu. Bude to lepší než zaútočit na ledničku.“</p> <p>„Výbornej nápad,“ řekl jsem. „Měla to být vlastně moje dovolená. Tenhle večer se tomu bude asi nejvíc podobat. Bude to docela fajn.</p> <p>Obnovil jsem svoji garderobu ze Stínu, zastřihl si bradku, osprchoval se a oblékl. Jeli jsme do klubu, pak jsme poklidně povečeřeli na terase. Byl pěkný večer, klidný a nebe bylo plné hvězd. Měsíc zaléval všechno svým mléčným světlem. Oba jsme se vyhýbali hovořit o mých problémech. Bill tady znal zřejmě kdekoho, takže se všichni chovali přátelsky. Byl to za dlouhou dobu večer, kdy jsem si opravdu dal pohov. Pak jsme se zastavili na skleničku v baru, který býval, jak jsem slyšel, oblíbeným napájecím místem mého otce. Z vedlejší místnosti se linula taneční hudba.</p> <p>„To byl vynikající nápad,“ řekl jsem. „Díky.“</p> <p>„<emphasis>De nada</emphasis>“ řekl. „Strávil jsem tady mnoho příjemných chvil s tvým otcem. Náhodou jsi o něm...?“</p> <p>„Nemám žádný zprávy.“</p> <p>„Promiň.“</p> <p>„Kdyby se objevil, dám vám vědět.“</p> <p>„Jistě. Promiň.“</p> <p>Během cesty zpátky se nic nepřihodilo a nikdo nás ani nesledoval. Dojeli jsme domů krátce po půlnoci, řekli si dobrou noc a já jsem odešel do svého pokoje. Svlékl jsem si své nové sako a pověsil je do přístěnku, sundal si boty a dal je tam taky. Když jsem se vrátil do pokoje, všiml jsem si bílého obdélníku na polštáři mé postele.</p> <p>Dvěma kroky jsem se octl u ní a popadl papír.</p> <p><emphasis>‚Škoda, ze jste tu nebyl, když jsem znovu volal‘</emphasis> bylo tu napsáno velkými tiskacími písmeny. ‚<emphasis>Ale viděl jsem vás v klubu a chápu, že jste si chtěl večer vyjít. Napadlo mě tedy, že bychom se tam mohli setkat zítra v noci v deset hodin u baru. Budu se cítit lépe, když budu mít kolem sebe hodně lidí, pokud nebudou naslouchat.‘</emphasis></p> <p>Ksakru! Moje první myšlenka byla jít a povědět to Billovi. Pak jsem si ale řekl, že by s tím stejně nemohl nic dělat, jenom by asi špatně spal a spánek potřeboval mnohem víc než já. Složil jsem papír, vsunul ho do kapsy košile a pak košili pověsil.</p> <p>Během noci mě nesužovala žádná noční můra, spal jsem tvrdě a dobře. Věděl jsem, že by mne Frakira v případě nebezpečí vzbudila. Dokonce jsem zaspal a cítil jsem se výborně. Bylo slunečné ráno a ptáci zpívali.</p> <p>Když jsem se opláchl a učesal a vyžádal si ze Stínu nové kalhoty a košili, šel jsem dolů do kuchyně. Na stole byl papír se vzkazem. Už mne unavovalo nalézat stále nové vzkazy, ale tenhle byl od Billa a stálo v něm, že musel zaskočit na chvíli do kanceláře a že si mám posloužit vším, na co budu mít k snídani chuť a že se brzy vrátí.</p> <p>Prohlédl jsem si ledničku a vyndal anglické vdolečky, kus ananasového melounu a nalil si sklenici pomerančové šťávy. Postavil jsem už předtím na kávu a když jsem si všechno připravil, byla káva hotová a já jsem odešel snídat na verandu.</p> <p>Jak jsem tam tak seděl, měl jsem pocit, že bych měl také napsat vzkaz a odjet. Můj tajemný pisatel – pravděpodobně „N“ – sem jednou telefonoval a jednou se sem vloupal. Nezáleželo na tom, jak se dozvěděl, že jsem tady. Byl to dům mého přítele, a i když mi není proti mysli svěřovat se přátelům se svými starostmi, nelíbí se mi myšlenka, že bych je měl vystavovat nebezpečí. Ale teď byl den a schůzka byla stanovena na večer. Dokud nebude dosaženo nějakého rozhodnutí, neodjedu. Bylo by to hloupé. Bude také nejlépe, když se odtud celý den nehnu, abych mohl všechno ohlídat a ochránit Billa, kdyby dneska k něčemu došlo.</p> <p>Náhle jsem si představil, jak někdo s namířenou pistolí nutí Billa, aby napsal ten vzkaz a pak ho odvléká jako rukojmí, aby mne přinutil odpovědět na jeho otázky.</p> <p>Pospíšil jsem do kuchyně a zavolal ho do kanceláře. Jeho tajemník, Horace Crayper, zvedl sluchátko při druhém zazvonění.</p> <p>„Tady Merle Corey,“ řekl jsem. „Je pan Roth přítomen?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl. „Ale právě teď má jednání s klientem. Má vás zavolat?“</p> <p>„Ne, to není tak důležitý,“ řekl jsem, „uvidím se s ním později. Nevyrušujte ho. Díky.“</p> <p>Nalil jsem si další šálek kávy a vrátil se na verandu. Tahle záležitost neblaze působí na mé nervy. Rozhodl jsem se, že jestli se dnes večer všechno nevyřeší, odjedu.</p> <p>Za rohem domu se vynořila postava.</p> <p>„Ahoj, Merle.“</p> <p>Byl to George Hanson. Frakira mi dala nepatrné znamení, jako kdyby mě chtěla varovat, ale pak si to rozmyslela. Bylo to záhadné. Neobvyklé.</p> <p>„Ahoj, Georgi. Jak se máte?“</p> <p>„Jde to. Je pan Roth doma?“</p> <p>„Bohužel ne. Musel jet do města. Vrátí se kolem poledne nebo o něco později.“</p> <p>„Aha. Před pár dny mi řekl, abych se tu zastavil, až budu mít čas, že by něco potřeboval udělat.“</p> <p>Přišel blíž a jednou nohou stoupl na schod.</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Nedá se nic dělat. Nic mi neřekl. Musíte si ho chytit jindy.“</p> <p>Přikývl, vyndal krabičku cigaret, jednu vyklepl a zapálil si. Pak zase zastrčil krabičku do rukávu. Na tomhle tričku byl obrázek skupiny Pink Floyd.</p> <p>„Jak se vám tady líbí?“ zeptal se.</p> <p>„Je to tu fajn. Dal byste si kafe?“</p> <p>„Docela rád.“</p> <p>Vstal jsem a šel dovnitř.</p> <p>„S troškou smetany a cukrem,“ volal za mnou.</p> <p>Udělal jsem mu kávu a když jsem se vrátil, seděl na protějším Křesle na verandě.</p> <p>„Díky.“</p> <p>Když se napil, řekl. „Já vím, že se váš otec jmenoval Carl a ne Sam, jak říkal pan Roth. Začíná zapomínat.“</p> <p>„Nebo se přeříkávat,“ řekl jsem.</p> <p>Usmál se.</p> <p>Co bylo zvláštního na tom, jak mluvil? Jeho hlas se podobal tomu, co jsem slyšel včera večer v telefonu, přestože se volající kontroloval a mluvil tak pomalu, aby nebylo možno zjistit jakékoli stopy. Ale tahle podobnost mne nezneklidňovala.</p> <p>„Váš otec byl důstojník na penzi. A něco jako vojenský poradce vlády?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Kde je teď?“</p> <p>„Hodně cestuje – za moře.“</p> <p>„Uvidíte se s ním, až pojedete na cesty?“</p> <p>„Doufám.“</p> <p>„To bude prima,“ řekl, zatáhl za cigaretu a napil se kávy. „Mhm, to kafe je dobrý!“</p> <p>„Nevzpomínám si, že bych vás byl tady někdy viděl,“ řekl náhle. „Vy jste se svým otcem nebydlel?“</p> <p>„Ne. Vyrůstal jsem u matky a ostatních příbuzných.“</p> <p>„Asi dost daleko odtud?“</p> <p>Přikývl jsem. „Za mořem.“</p> <p>„Jak se jmenovala vaše matka?“</p> <p>Málem jsem mu to řekl. Nevím ani proč. Ale než jsem to mohl vyslovit, změnil jsem její jméno na Dorothy.</p> <p>Podíval jsem se na něj včas, abych uviděl, že ohrnul rty. Když jsem promluvil, prohlížel si mne.</p> <p>„Proč se ptáte?“</p> <p>„Nemám žádnej důvod. Jenom jsem zvědavej. Moje matka byla místní klepna.“</p> <p>Smál se a napil se kávy.</p> <p>„Zůstanete tady déle?“ zeptal se pak.</p> <p>„Těžko říct. Asi ne moc dlouho.“</p> <p>„No, doufám, že si to tady užijete.“ Dopil kávu a postavil šálek na zábradlí. Pak vstal, protáhl se a řekl. „Hezky jsem si s váma pokecal.“</p> <p>V polovině schodů se zastavil a otočil.</p> <p>„Mám pocit, že pojedete hodně daleko,“ řekl. „Šťastnou cestu.“</p> <p>„Vy možná taky,“ řekl jsem. „Umíte se dobře vyjadřovat.“</p> <p>„Díky za kafe. Na shledanou.“</p> <p>„No jo.“</p> <p>Zašel za roh a byl pryč. Nevěděl jsem, co si mám z toho vybrat a po chvíli přemýšlení jsem to vzdal. Když chybí inspirace, rozum se rychle unaví.</p> <p>Právě jsem si připravoval sendvič, když se Bill vrátil, a tak jsem hned udělal dva. Zatímco jsem je připravoval, šel se převléknout.</p> <p>„Tenhle měsíc moc nepracuju,“ řekl mi při jídle, „ale tohle byl starý klient a měl naléhavou záležitost, takže jsem tam musel zajet. Co kdybychom si vyšli dnes odpoledne zas podle potoka, ale opačným směrem?“</p> <p>„Klidně.“</p> <p>Když jsme šli přes pole, řekl jsem mu o Georgeově návštěvě.</p> <p>„Ne,“ řekl, „o žádnou práci jsem ho nežádal.“</p> <p>„Jinými slovy —“</p> <p>„Přišel, aby se s tebou setkal. Od nich mne mohl snadno vidět odjíždět.“</p> <p>„Moc by mě zajímalo, co vlastně chtěl.“</p> <p>„Jestli je to něco důležitého, pravděpodobně se brzy objeví a zeptá se tě.“</p> <p>„Jenže čas utíká,“ řekl jsem. „Rozhodl jsem se, že odjedu zítra ráno, možná že ještě dnes v noci.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Když jsme šli podle potoka, vyprávěl jsem mu o vzkazu, který jsem našel včera v noci na posteli a o dnešní schůzce. Také jsem mu řekl, že se bojím vystavovat ho zbloudilým kulkám, nebo také kulkám dobře mířeným.</p> <p>„Tak vážné to snad není,“ začal.</p> <p>„Už jsem se rozhodl, Bille. Nerad to dělám, když jsem vás tak dlouho neviděl, ale nepočítal jsem se všema těma potížema. Až odjedu, zmizí i potíže.“</p> <p>„Pravděpodobně ano, ale...“</p> <p>V tomhle smyslu jsme pokračovali v hovoru během procházky po břehu potoka. Pak jsme si řekli, že celá věc je rozhodnutá, nechali ji plavat a vrátili se k dalšímu přemílání mých problémů. Cestou jsem se často ohlížel, ale nikoho jsem za námi neviděl. Slyšel jsem občas zaharašení na protějším břehu, ale to mohlo být nějaké zvíře, které jsme svým hovorem vyrušili.</p> <p>Po hodinové procházce jsem náhle ucítil, že někdo bere do ruky můj trumf. Strnul jsem.</p> <p>„Co —“</p> <p>„Volání z dálky,“ řekl jsem.</p> <p>Za chvilku jsem ucítil první kontakt a také jsem uslyšel za potokem hluk.</p> <p>„Merline.“</p> <p>Byl to Randomův hlas, který mne volal. Za pár okamžiků jsem ho uviděl, jak sedí u psacího stolu v knihovně na Amberu.</p> <p>„Ano?“ odpověděl jsem.</p> <p>Jeho podoba nabyla trojrozměrnost a stala se naprosto reálnou. Bylo to jako kdybych nahlížel arkýřem do vedlejšího pokoje. Tou dobou jsem také ještě vnímal své okolí, i když ztrácelo stále víc na důležitosti. Například jsem uviděl George Hansona vyrazit z křoví za potokem. Díval se na mě.</p> <p>„Chci, aby ses okamžitě vrátil na Amber,“ prohlásil Random.</p> <p>George skočil do vody a brodil se potokem k nám na druhý břeh.</p> <p>Random zvedl ruku a vsáhl.</p> <p>„Tak už sem pojď,“ řekl.</p> <p>V té chvíli už musely začít mé obrysy světélkovat a já jsem slyšel George volat. „Stát! Počkat! Musím jít s vámi —“</p> <p>Jednou rukou jsem chytil Billa za rameno.</p> <p>„Nemůžu vás tady nechat s tím bláznem,“ řekl jsem. „Pojďte!“</p> <p>Druhou jsem sevřel Randomovu ruku.</p> <p>„Oukej,“ řekl jsem a vstoupil.</p> <p>„Stát!“ křičel George.</p> <p>„Jdi k čertu,“ odpověděl jsem a pak už se Georgova ruka dotkla jen duhy.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola sedmá</emphasis></strong></p> <p>Random se vyděsil, když jsme vstoupili do knihovny dva. Vstal a byl na svých krátkých nohách menší než my. Svou pozornost upřel na Billa.</p> <p>„Merline, kdo je to?“ zeptal se.</p> <p>„Tvůj právní zástupce, Bill Roth,“ řekl jsem. „Vždycky jsi s ním jednal prostřednictvím agentů, takže jsem myslel, že bys byl rád —“</p> <p>Bill si chtěl kleknout na jedno koleno. „Vaše Výsosti,“ řekl, ale Random ho chytil za rameno.</p> <p>„Nechte těch hloupostí,“ řekl. „Nejsme u dvora.“ Sepjal ruce a řekl: „Říkejte mi Randome. Vždycky jsem vám chtěl osobně poděkovat za práci, kterou jste věnoval té smlouvě. Nikdy jsem se ale k tomu nedostal. Jsem rád, že vás poznávám.“</p> <p>Nikdy jsem neviděl, aby Bill zůstal bez řeči, ale teď jen zíral. Na Randoma, na komnatu, na vzdálenou věž za oknem.</p> <p>Konečně za chvíli zašeptal. „Je to skutečně...“</p> <p>„Mám dojem, že jsem viděl, jak se k tobě někdo hrne,“ řekl Random a prohrábl si své světlé rozcuchané vlasy. „A tvoje poslední slova na Zemi jistě nebyla určena mně?“</p> <p>„Měli jsme malý problém,“ odpověděl jsem. „To je také důvod, proč jsem s sebou přivedl Billa. Někdo se mne snažil zabít a —“</p> <p>Random zvedl ruku. „Pro tuhle chvíli mne prosím tě ušetři podrobností. Budu je chtít znát později – nechme to na později. Probíhá tady ještě víc hanebností než obvykle a ta tvoje historka může být jejich součástí. Ale musím si nejdřív trochu vydechnout.“</p> <p>Teprve v té chvíli jsem si povšiml hlubokých vrásek na jeho jinak mladistvém obličeji a uvědomil jsem si, že je přetažený.</p> <p>„Co se stalo?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Caine je mrtev. Zavražděn,“ odpověděl. „Dnes ráno.“</p> <p>„Jak se to stalo?“</p> <p>„Byl pryč ve Stínu Deiga – je to vzdálený přístav, s nímž obchodujeme. Byl s ním Gérard, měli obnovit starou obchodní smlouvu. Někdo ho střelil přímo do srdce. Byl okamžitě mrtvý.“</p> <p>„Chytili lučištníka?“</p> <p>„Jakého lučištníka? Byl zastřelen z pušky ze střechy domu. A střelec utekl.“</p> <p>„Myslel jsem, že střelný prach se v těchto místech nedá používat.“</p> <p>Rychlým gestem obrátil ruce dlaněmi vzhůru.</p> <p>„Deiga je zřejmě dost daleko ve Stínu, aby účinkoval. Nikdo se tady nepamatuje, že by tam někdo nějaký zkoušel. To byl taky důvod, proč tvůj otec jednou přinesl směs, která tady účinkovala.“</p> <p>„To je pravda! Málem jsem na to zapomněl.“</p> <p>„Pohřeb je zítra —“</p> <p>„Bille! Merline!“</p> <p>Moje teta Flora – která odmítla všechny Rossettiho nabídky – podle jedné mu měla dělat modelku – vešla do pokoje. Vysoká, štíhlá a zářící pospíchala k Billovi a políbila ho na tvář. Nikdy jsem ho předtím neviděl se začervenat. Zopakovala si to se mnou také, ale mně to tak nevzalo, protože jsem si vzpomněl, že kdysi hlídala mého otce.</p> <p>„Kdy jste se tu objevili?“ Hlas měla také krásný.</p> <p>„Právě teď,“ řekl jsem.</p> <p>Okamžitě se do nás obou zavěsila a pokusila se nás odvést pryč.</p> <p>„Floro!“ promluvil Random.</p> <p>„Ano, bratře?“</p> <p>„Můžeš si odvést pana Rotha, ale ještě nějakou dobu tady Merlina potřebuju.“</p> <p>Zatvářila se rozmrzele, ale pak mou paži pustila.</p> <p>„Tady můžete vidět, co je to absolutní monarchie,“ vysvětlovala Billovi. „Můžete sám vidět, jakou zkázou je moc.“</p> <p>„Byl jsem zkažený už předtím, než jsem získal moc,“ řekl Random, „a být bohatý je lepší. Máš svolení k odchodu, sestro.“</p> <p>Ohrnula rty a odvedla Billa pryč.</p> <p>„Je to tady vždycky klidnější, když si najde někde ve Stínu přítele,“ poznamenal Random. „Naneštěstí byla tento rok většinou doma.“</p> <p>Mlaskl jsem.</p> <p>Pokynul mi směrem ke křeslu a já jsem se posadil. Pak přistoupil ke skříni.</p> <p>„Víno?“ zeptal se.</p> <p>„Beze všeho.“</p> <p>Nalil dvě sklenice, jednu mi podal a pak se posadil do křesla po mé levici. Malý stolek stál mezi námi.</p> <p>„Někdo se také pokusil zastřelit Bleyse,“ řekl, „dnes odpoledne v jiném stínu. Zasáhl ho, ale není to nic vážného. Střelec utekl. Bleys byl právě na diplomatické cestě v jednom spřáteleném království.“</p> <p>„Myslíš, že to byl tentýž člověk?“</p> <p>„Jistěže. Nikdy předtím se tady v okolí nestřílelo. A najednou dvakrát. Musela to být buď tatáž osoba, nebo totéž spiknutí.“</p> <p>„Jsou nějaké stopy?“</p> <p>Zavrtěl hlavou a ochutnal víno.</p> <p>„Chtěl jsem s tebou mluvit o samotě,“ řekl pak, „než se k tobě dostanou ostatní. Rád bych věděl dvě věci.“</p> <p>Usrkoval jsem víno a čekal.</p> <p>„Opravdu mne to děsí. Vzhledem k pokusu zabít Bleyse už to nevypadá, jakože je to osobně namířené proti Cainovi. Někdo si to chce vyřídit s námi se všemi – nebo aspoň s některými z nás. Ty teď říkáš, že někdo jde také po tobě.“</p> <p>„Nevím, jestli je mezi tím nějaká souvislost —“</p> <p>„Já taky ne. Ale myšlenka, že by byla, se mi nelíbí. Nejvíce se bojím toho, aby za tím nebyl jeden z nás.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Mračil se do svého poháru.</p> <p>„Po staletí jsme urovnávali naše spory vendetou. Ne vždycky vyústila ve smrt – i když tu ta možnost vždycky byla – ale docela určitě byla provázena intrikami a nakonec vyústila v trapné a neblahé situace, docházelo ke zmrzačením nebo vypovídáním ze země kvůli upevnění vlastního postavení. Tohle všechno dostoupilo vrcholu, když nastaly tahanice o následnictví. Myslel jsem, že se všechno urovná, když jsem se toho ujal, i když jsem po vládě nijak netoužil. Neměl jsem žádná jiná želízka v ohni a snažil jsem se být spravedlivý. Vím, že všichni jsou tady strašně nedůtkliví. Ale já si myslím, že nejde o mě a o následnictví. Nemám taky pocit, že by byl proti mně někdo zaujatý. Mám dojem, že je nám jasné, že já jsem to nejmenší možné zlo a že chtějí se mnou spolupracovat, aby to tady dobře klapalo. Myslím, že nikdo z ostatních není tak nerozvážný, aby chtěl mou korunu. Když se určilo následnictví, zavládla tu dobrá vůle a přátelství. Ale teď mě napadá, jestli se zase nenastoluje ten starý model, jestli se někdo nerozhodl hrát tu starou hru kvůli nějaké domnělé osobní křivdě. Byl bych opravdu nerad, kdyby k tomu došlo, kdybychom se zase octli uprostřed pomluv, podezřívání, nedůvěry a dvojakého jednání. Oslabuje nás to, a vždycky nás může něco ohrozit, proto bychom měli být silní. Mluvil jsem s každým z nich mezi čtyřma očima a všichni popírají, že by měli cokoli společného s nějakými intrikami a vendetami. Je mi ale jasné, že už začínají podezřívat jeden druhého. Takhle myslet se tu už totiž stalo zvykem. A tak by nebylo nic těžkého vzpomenout si na nějaké ústrky a zabít Caina bez ohledu na to, že nás všechny zachránil, když vyřídil Branda. A totéž platí o Bleysovi – každý tady může mít motiv, aby se postavil proti druhému.“</p> <p>„Takže, ty bys chtěl najít toho vraha co nejrychleji kvůli morálce?“</p> <p>„Jistěže. Nepotřebuji tady žádné podrazy a hledání křivd. Zatím to ještě všechno zůstává pod povrchem, avšak co nevidět se nám tu mohou objevit zase nějaká spiknutí, intriky a vendety a sebemenší nedorozumění může vést k násilí.“</p> <p>„Ty si myslíš, že je to jeden z nás?“</p> <p>„Ksakru! Jsem stejný jako ostatní. To podezřívání už je reflex. Možné to je, ale nemám žádný důkaz.“</p> <p>„Kdo jiný by to mohl být?“</p> <p>Zkřížil nohy a napil se vína.</p> <p>„Nevím. Máme spousty nepřátel. Ale většina z nich by k tomu neměla odvahu. Všichni dobře vědí, co by je čekalo, kdybychom je dopadli.“</p> <p>Dal si ruce za hlavu a zíral před sebe na řady knih.</p> <p>„Nevím, jak bych ti to měl říct,“ začal po chvíli, „ale musím s tím ven.“</p> <p>Znovu jsem čekal. Pak řekl kvapně. „Říká se, že to byl Corwin, ale já tomu nevěřím.“</p> <p>„Nebyl,“ řekl jsem tiše.</p> <p>„Povídám ti, že tomu nevěřím. Tvůj otec pro mě hodně znamená.“</p> <p>„Proč si to někdo myslí?“</p> <p>„Říká se, že zešílel. O tom jsi přece slyšel. Co když si najednou vzpomněl na doby, kdy jeho vztah ke Cainovi a Bleysovi nebyl vůbec přátelský, stejně jako k ostatním z nás.“</p> <p>„Nevěřím tomu.“</p> <p>„Jenom jsem chtěl, abys věděl, co se tu roztrušuje.“</p> <p>„Přede mnou ať raději nikdo nic takovýho neříká.“</p> <p>Vzdychl. „Jenom si nic nezačínej, prosím tě. Všichni jsou rozrušení. Nevyhledávej potíže.“</p> <p>Napil jsem se vína.</p> <p>„Máš pravdu,“ řekl jsem.</p> <p>„Teď mi můžeš vypovědět svou historku. A zkomplikovat mi ještě víc život.“</p> <p>„Okej. Přinejmenším jsem si na to odpočinul,“ řekl jsem.</p> <p>A tak jsem mu znovu všechno vypravoval. Trvalo to dlouho, a když jsem skončil, začalo se stmívat. Přerušoval mne jen výjimečně, když chtěl něco vysvětlit a rozhodně se nesnažil při mém vyprávění pátrat po různých možnostech a okolnostech jako Bill.</p> <p>Jakmile jsem domluvil, vstal a zažehl několik olejových lamp. Téměř jsem mohl slyšet, jak přemýšlí.</p> <p>Konečně řekl. „Ne ne, pokud jde o Luka, neprobouzí ve mně žádné vzpomínky. Ta žena se žihadlem mi dělá trochu starosti. Mám pocit, že už jsem o takových lidech slyšel, ale nevzpomínám si kdy. Ale já si vzpomenu. Chtěl bych se ale ještě dovědět něco víc o tom tvém projektu Cyklického fantoma. Něco se mi na tom nezdá.“</p> <p>„Jistě,“ řekl jsem. Ale je tu ještě něco jinýho nač jsem si vzpomněl a musím ti to říct.“</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„To, co jsem ti teď vyprávěl, jsem říkal zrovna tak Billovi. Vlastně se mi zdá, že když jsem mu to nedávno vyprávěl, byla to jen zkouška. Ale o něčem jsem se Billovi nezmínil, protože se mi to zdálo nepodstatný. Byl bych na to kvůli jiným věcem úplně zapomněl. Kdyby nebylo došlo k tomu střílení a ty jsi mi nepřipomněl, že Corwin jednou vyrobil náhražku za střelný prach, která tady účinkovala.“</p> <p>„Každý si to tady pamatuje.“</p> <p>„Teprve poté jsem si vzpomněl na dva náboje, které mám v kapse. Pocházejí ze spáleniště domu, kde měl Melman ateliér.“</p> <p>„Ale!“</p> <p>„Není v nich střelný prach, ale nějaký růžový prášek, který ani nehoří. Aspoň tam ve stínu Země...“</p> <p>Vytáhl jsem jeden náboj.</p> <p>„Vypadá to jako ráže 30 – 30,“ řekl.</p> <p>„Taky si to myslím.“</p> <p>Random vstal a zatáhl za šňůru, která visela vedle jedné knihovny.</p> <p>V okamžiku, kdy se vracel ke svému křeslu, se ozvalo zaťukání na dveře.</p> <p>„Dále,“ řekl Random.</p> <p>Vešel sluha v livreji, mladý plavovlasý muž.</p> <p>„To byla ale rychlost,“ řekl Random.</p> <p>Muž vypadal zmateně.</p> <p>„Vaše Výsosti, nerozumím...“</p> <p>„Čemu nerozumíš? Zvonil jsem a ty jsi přišel.“</p> <p>„Sire, neměl jsem tady službu. Poslali mne sem, abych vám vyřídil, že večeře je připravena a čeká se jen na vás.“</p> <p>„Aha. Řekni jim, že přijdu za chvilku. Jen co si promluvím se sluhou, kterého jsem volal.“</p> <p>„Prosím, sire.“</p> <p>Muž se rychle uklonil a pozpátku odešel.</p> <p>„Myslel jsem si, že to bylo až moc rychlé, než aby to byla pravda,“ mumlal Random.</p> <p>Za chvíli se objevil jiný muž, starší a ne tak elegantně oblečený.</p> <p>„Rolfe, běž do zbrojnice a vyřiď tomu, kdo tam má službu, že mu vzkazuju, aby prohlédl kolekci pušek, které tam jsou od dob, kdy s nimi přišel Corwin na Kolvir, v ten den, co zemřel Erik. Ať mi najde nějakou dobrou pušku ráže 30—30. Ať ji vyčistí a pošle nahoru. Jdeme teď na večeři. Pak nech pušku tamhle v koutě.“</p> <p>„Ráže 30—30, sire?“</p> <p>„Správně.“</p> <p>Rolf zmizel. Random vstal a protáhl se. Vsunul do kapsy náboj, který jsem mu dal, a pokynul ke dveřím.</p> <p>„Pojďme se najíst.“</p> <p>„Fajn.“</p> <p>U večeře nás bylo osm: Random, Gérard, Flora, Bill, Martin, kterého zavolali již dříve během dne, Julian, který přijel z Arden, Fiona, která také právě dorazila z nějakého vzdáleného místa, a já. Benedikt se měl objevit zítra ráno a Llewella zítra večer.</p> <p>Seděl jsem po Randomově levici, Martin po jeho pravici. Neviděl jsem Martina už delší dobu a byl jsem zvědavý, kde byl. Ale atmosféra nebyla pro konverzaci vhodná. Jakmile někdo promluvil, všichni k němu upřeli pozornost, sahající daleko za hranice pouhé zdvořilosti. Znervózňovalo mne to a myslím, že Randoma taky, protože poslal pro Droppa Má Pantze, dvorního šaška, aby něčím vyplnil nepříjemné ticho.</p> <p>Droppa to měl ze začátku těžké. Nejdřív žongloval nějaké potraviny a pojídal je, když míjely jeho tvář. Když jídlo zmizelo, utřel si ústa vypůjčeným ubrouskem a začal nás jednoho po druhém urážet. Potom předvedl komické číslo, které mi připadalo velice vtipné. Bill, který seděl po mé levici, tiše poznamenal. „Umím dost z tharštiny, abych textu z větší části rozuměl, ale to je přece výstup George Carlina! Jak jenom —“</p> <p>„Jakmile začnou být Droppovy scénky omšelé, pošle ho Random do různých podniků ve Stínu,“ vysvětloval jsem, „aby okoukl něco nového. Slyšel jsem, že je pravidelným návštěvníkem Las Vegas. Random se k němu někdy připojí, aby si zahrál karty.“</p> <p>Po chvíli se začali všichni smát a atmosféra se trochu uvolnila. Droppa pak udělal přestávku, aby se napil, a tak bylo možno hovořit, aniž by byl člověk středem pozornosti, protože se už všichni spolu bavili. V té chvíli se za zády Billa natáhla masivní paže a dopadla mi na rameno. Byl to Gérard, který se opřel v křesle a naklonil zadem ke mně.</p> <p>„Merline,“ řekl, „jsem rád, že tě vidím. Poslyš, až bude příležitost, chtěl bych si s tebou promluvit mezi čtyřma očima.“</p> <p>„Rád,“ řekl jsem, „ale Random a já musíme něco po večeři zařídit.“</p> <p>„Až se ti to bude hodit,“ opakoval. Přikývl jsem.</p> <p>Za několik okamžiků potom jsem měl pocit, že se se mnou někdo pokouší spojit prostřednictvím mého trumfu.</p> <p><emphasis>„Merline!“</emphasis></p> <p>Byla to Fiona. Ale vždyť přece seděla u stolu na druhém konci sálu...</p> <p>Její podoba se zjasnila a já jsem jí odpověděl: „<emphasis>Ano</emphasis>?“ a pak jsem se podíval na druhou stranu místnosti a uviděl, že se dívá do svého kapesníku. Pak vzhlédla, usmála se a pokynula mi.</p> <p>Stále jsem ještě současně vnímal její duchovní podobu a slyšel jsem ji říkat. „<emphasis>Nechci mluvit z mnoha důvodů hlasitě, jsem si ale ji</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ta, že tě zas po večeři honem odvedou, a proto ti chci říct, ze bychom si měli brzy vyjít na procházku, nebo si jít zaveslovat na jezero, nebo zmizet přes trumfy do Cabry, anebo se jít podívat na Vzor. Ale brzy. Rozumíš mi?“</emphasis></p> <p>„<emphasis>Rozumím</emphasis>“ řekl jsem, „<emphasis>ozvu se ti</emphasis>.“</p> <p>„Výborně.“</p> <p>Pak bylo spojení přerušeno a když jsem se na ni podíval, skládala kapesník a dívala se na svůj talíř.</p> <p>Random dlouho neotálel a jakmile snědl moučník, rychle vstal. Popřál všem dobrou noc a pokynul mně a Martinovi, abychom ho následovali.</p> <p>Julian se kolem mne mihl, když jsme odcházeli, a snažil se, aby nevypadal moc zlověstně. Skoro se mu to podařilo.</p> <p>„Musíme si spolu brzy vyjet do Ardenu na koních,“ řekl.</p> <p>„Fajn nápad,“ odpověděl jsem, „ozvu se ti.“</p> <p>Opustili jsme jídelnu a na chodbě mě chytila Flora. Stále ještě měla Billa ve vleku.</p> <p>„Zastav se u mě v pokoji na skleničku na dobrou noc,“ řekla, „nebo přijď zítra na čaj.“</p> <p>„Díky,“ řekl jsem. „Brzy se sejdeme. Podle toho, jak to všechno dopadne.“</p> <p>Přikývla a obdařila mne úsměvem, který v minulosti způsobil mnoho soubojů a krizí na Balkáně. Pak šla dál a my taky.</p> <p>Když jsme stoupali po schodech nahoru do knihovny, řekl Random: „Jsou tu všichni?“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Už si s tebou smluvili všichni schůzku?“</p> <p>„To víš, že se snažili.“</p> <p>Zasmál se. „Myslel jsem si, že nebudou mařit čas. Takhle se nejspíš dozvíš, koho každý z nich podezřívá. Může se ti to později hodit. Také se asi snaží získat spojence – a ty se jim zdáš nejméně nebezpečný.“</p> <p>„Chtěl bych se s nimi se všemi sejít. Škoda, že to musí být za těchto okolností.“</p> <p>Když jsme vystoupili po schodišti nahoru, Random pokynul a my jsme prošli halou a zamířili do knihovny.</p> <p>„Kam jdeme?“ zeptal se Martin.</p> <p>Byl Randomovi podobný, ale byl větší a nevypadal tak potměšile. Přesto ani on nebyl nijak vysoký.</p> <p>„Jdeme si pro pušku,“ řekl Random.</p> <p>„Ale? A proč?“</p> <p>„Chceme vyzkoušet nějakou munici, kterou přinesl Merlin. Jestli to bude fungovat, dost nám to zkomplikuje život.“</p> <p>Vešli jsme do knihovny. Olejové lampy stále ještě hořely. Puška stála opřená v koutě. Random k ní přistoupil, vytáhl náboj z kapsy a nabil ji.</p> <p>„Oukej. Na čem ji vyzkoušíme?“ přemýšlel.</p> <p>Vyšel do haly a rozhlížel se.</p> <p>„Aha. Tamhle na tom.“</p> <p>Přiložil pušku k rameni a zamířil na brnění na druhém konci haly. Když zmáčkl kohoutek, ozval se ostrý zvuk exploze a zařinčení kovu. Brnění se otřáslo.</p> <p>„Ksakru!“ řekl Random. „Funguje to! Proč to muselo potkat zrovna mě? Těšil jsem se na pokojnou vládu.“</p> <p>„Můžu to zkusit, otče?“ zeptal se Martin. „Vždycky jsem po tom toužil.“</p> <p>„Proč ne?“ řekl Random. „Máš ještě ten druhý náboj, Merline?“</p> <p>„Ano,“ řekl jsem, hrabal jsem se po kapsách a vyndal jsem dva. Podal jsem je Randomovi.</p> <p>„Jeden z těch dvou by neměl fungovat,“ řekl jsem. „Jenom se mi mezi ty ostatní zamíchal.“</p> <p>„Tak dobře.“</p> <p>Random si vzal oba, jeden nabil do pušky. Podal ji Martinovi a začal mu vysvětlovat, jak se s ní zachází. Někde v paláci se ozývaly zvuky poplachu.</p> <p>„Za chvíli se na nás vrhne celá palácová stráž,“ poznamenal jsem.</p> <p>„Tak je to správné,“ řekl Random, když Martin zvedl pušku k rameni. „Trochu cvičení v reálu ti prospěje.“</p> <p>Puška zahřměla a brnění podruhé zařinčelo. Martin se zatvářil vyděšeně a rychle podal pušku Randomovi. Ten se podíval na poslední náboj ve své ruce a řekl: „Ksakru!“ Pak ho nabil do pušky a bez míření vystřelil.</p> <p>Ozvalo se třetí prásknutí, po němž následoval zvuk odražené kulky a nahoře na schodech se objevila stráž.</p> <p>„Myslím, že bych měl žít jinak,“ prohlásil Random.</p> <p>Random poděkoval stráži za jejich rychlý zásah při našem cvičení a já jsem je zaslechl něco mumlat o tom, že je opilý. Pak jsme se vrátili do knihovny a on se mne začal vyptávat.</p> <p>„Ten třetí náboj jsem našel v kapse Lukovy sportovní bundy,“ odpověděl jsem a vysvětlil mu za jakých okolností.</p> <p>„Už si nadále nemůžu dovolit, abych se o Lukovi Raynardovi nedozvěděl všechno,“ řekl konečně. „Řekni mi, jestli tomu, co se právě stalo, rozumíš?“</p> <p>„V tý budově, která vyhořela,“ začal jsem, „bydlel Melman, který mne chtěl obětovat. Dole bylo skladiště firmy Brutus. Firma zřejmě skladovala munici tohohle typu. Luke se přiznal, že Melmana znal. Neměl jsem ani ponětí, že by mohla být mezi firmou Brutus a municí nějaká spojitost. I když fakt, že Melman a firma byli v jedné budově už dost napovídá.“</p> <p>„Jestli toho vyrábějí tolik, že na to potřebují skladiště, pak se můžem dostat do vážných potíží,“ řekl Random. „Chtěl bych vědět, komu patřila ta budova a kdo je majitelem firmy, v případě, že je to jiná osoba.“</p> <p>„To by nebylo těžké zjistit.“</p> <p>„Koho bych tam měl poslat, aby to zjistil?“ dumal. Pak luskl prsty a zasmál se. „Tohle důležité poslání pro korunu podnikne Flora.“</p> <p>„Báječný nápad,“ řekl jsem.</p> <p>Martin se usmál a pak zavrtěl hlavou. „Bojím se, že nemám ani páru o tom, oč tu kráčí,“ řekl nám, „a moc rád bych se to dověděl.“</p> <p>„Víš co?“ řekl Random. „Řekni mu to a já zatím půjdu informovat Floru o jejím poslání. Může odjet hned po pohřbu.“</p> <p>„Jo,“ řekl jsem, když odcházel a začal jsem znovu vyprávět svůj příběh ve zkrácené verzi.</p> <p>Martin k tomu nic neměl a také mi neposkytl žádnou novou informaci, což jsem ani nečekal. Strávil několik posledních let v idyličtějším prostředí. Získal jsem dojem, že má raději venkov než město.</p> <p>„Merline,“ řekl, „měl jsi ale s celou tou šlamastykou přijít na Amber mnohem dřív. Týká se to nás všech.“</p> <p>Ale co Dvory Chaosu? přemýšlel jsem. Vystřelila by tam puška také? Terčem se stali Caine a Bleys. Nikdo mne na Dvory Chaosu kvůli nějakým incidentům nepovolal. Ale... možná, že bych měl i své další příbuzné s celou věcí seznámit.</p> <p>„Před několika dny to bylo ještě o hodně jednodušší,“ řekl jsem Martinovi, „ale když se to pak dalo tak rychle do pohybu, byl jsem v tom až po uši.“</p> <p>„Ale co během těch let... všechny ty vražedný pokusy...“</p> <p>Řekl jsem. „Nerad se vracím domů, kdykoliv si přiskřípnu prst. Nikdo to tady nedělá. A taky jsem v tom v tý době viděl jen souhru náhod.“</p> <p>Ale věděl jsem, že má pravdu a já, že se mýlím. Naštěstí se Random v tom okamžiku vrátil.</p> <p>„Nemohl jsem Floru přesvědčit, že je to pro ni čest,“ řekl, „ale pojede.“</p> <p>Chvíli jsme hovořili, tentokrát o obecnějších věcech, hlavně o tom, co jsme dělali během posledních pár let. Vzpomněl jsem si, že je Random zvědavý na projekt Cyklický fantom a zmínil jsem se o něm. Okamžitě změnit předmět hovoru, takže mi bylo jasné, že o tom nechce hovořit, dokud nebudeme sami. Za chvíli začal Martin zívat a všechny nás nakazil. Random se rozhodl popřát nám dobrou noc a zazvonil na sluhu, aby mne zavedl do mého pokoje.</p> <p>Požádal jsem sluhu, aby mi sehnal potřeby na kreslení.</p> <p>Trvalo mu to asi deset minut, než mi přinesl do pokoje všechno, co jsem potřeboval.</p> <p>Bývala by to byla dlouhá a obtížná cesta zpátky a já jsem byl unavený. Tak jsem usedl za stůl a začal jsem malovat trumf s obrázkem baru ve venkovském klubu, kam mne Bill předešlý večer zavedl. Trvalo mi to asi dvacet minut, ale výsledek byl uspokojivý.</p> <p>Teď to byla jen otázka rozdílu v čase, který byl kolísavý, takže poměr 2,5 ku 1 byl jenom přibližným odhadem rozdílu času mezi Amberem a stínem, který jsem donedávna obýval. Bylo docela možné, že už jsem svou schůzku s neznámým mužem, který se vloupal do Billova domu, zmeškal.</p> <p>Odložil jsem kromě trumfu všechno stranou a vstal jsem.</p> <p>Vtom někdo zaklepal na dveře. Byl jsem v pokušení neotvírat, ale moje zvědavost zvítězila. Šel jsem ke dveřím, odsunul zástrčku a otevřel je.</p> <p>Stála tu Fiona s vlasy pro změnu rozpuštěnými. Měla na sobě zelené večerní šaty a sponu s drahokamy, která se jí výborně hodila k vlasům.</p> <p>„Ahoj, Fi,“ řekl jsem. „Co tě sem přivádí?“</p> <p>„Mám pocit, že si zahráváš s mocnými silami,“ odpověděla, „a nechci, aby se ti něco stalo, než si spolu promluvíme. Můžu dovnitř?“</p> <p>„Jistě,“ řekl jsem a ustoupil stranou, „ale mám naspěch.“</p> <p>„Já vím, ale třeba ti můžu pomoct.“</p> <p>„Jak?“ zeptal jsem se a zavřel jsem dveře.</p> <p>Rozhlédla se po pokoji a zahlédla trumf, který jsem právě namaloval. Zasunula zástrčku a šla ke stolu.</p> <p>„Hezké,“ poznamenala, když si prostudovala obrázek, „tak tam máš namířeno. Kde je to?“</p> <p>„Je to bar ve venkovském klubu v místě, odkud jsem právě přišel,“ odpověděl jsem jí. „Mám se tam setkat s jednou neznámou osobou v deset hodin tamějšího času. Doufám, že se dozvím, kdo se mne pokouší zabít, a proč, a snad i další věci, které mi dělají starosti.“</p> <p>„Běž tam,“ řekla, „a trumf tady nech. Použiju ho a budu tě sledovat a kdybys potřeboval pomoc, pomůžu ti.“</p> <p>Vzal jsem ji za ruku a stiskl. Pak jsem se postavil ke stolu a soustředil se.</p> <p>Po několika okamžicích začalo okolí nabývat na hloubce a barvě. Propadal jsem se do vynořujících se materiálů, všechno se ke mně přibližovalo, zvětšovalo se, vytlačovalo mé nynější prostředí. Můj zrak hledal hodiny, které, jak jsem si pamatoval, byly vpravo od baru...</p> <p>9.48. Přesnější už jsem nemohl být.</p> <p>Už jsem viděl hosty, slyšel zvuk jejich hlasů. Hledal jsem nejlepší místo, kde bych se měl objevit. Na pravém konci baru, blízko hodin, nikdo nebyl. Oukej...</p> <p>Byl jsem tam. Snažil jsem se vypadat, jako že tam jsem už delší dobu. Tři hosté na mne vrhli pohled, já jsem se jen usmál a zakýval na ně. Jednomu z nich mne Bill včera večer představil. Druhé dva jsem včera zahlédl, ale nemluvil jsem s nimi. Oba mi také pokynuli, což třetího přesvědčilo o tom, že jsem skutečný, a brzy obrátil svou pozornost k ženě, která s ním byla.</p> <p>Za chvíli ke mně přišel barman. Vzpomněl si také, že jsem tam předešlý večer byl, protože se zeptal, jestli je tu Bill.</p> <p>Vzal jsem si od něj pivo a našel jsem si co možná nejodlehlejší stůl. Sedl jsem si a popíjel, otočen zády ke zdi. Občas jsem vrhl pohled na hodiny a zároveň pozoroval oba vchody. Kdybych se o to pokusil, určitě bych pocítil Fioninu přítomnost.</p> <p>Deset hodin pryč. Pryč odešlo také několik hostů, jiní zase přišli. Nikdo z nich o mne neprojevoval nějaký zvláštní zájem. Moji pozornost však přitahovala mladá žena se světlými vlasy a profilem jako kamej. Tím také končí veškerá podobnost, protože kamej se neusmívá tak, jak se usmála ona, když na mne podruhé pohlédla. Ksakru, proč se zrovna teď musím zabývat otázkami života a smrti? Za každých jiných okolností bych dopil pivo, došel si k baru pro další a cestou bych jí řekl několik zdvořilých frází. Pak bych se jí zeptal, jestli si nechce ke mně přisednout. Ale zatím...</p> <p>Pohlédl jsem na hodiny.</p> <p>10.20.</p> <p>Kolik času mám ještě tajemnému hlasu poskytnout? Měl bych z toho vyvodit, že to byl George Hansen a že dnešní schůzku vzdal, když mě viděl tak tajemně mizet? Jak dlouho se tady ještě ta žena zdrží?</p> <p>Tiše jsem zamručel. Zůstaň u věci. Studoval jsem její štíhlý pas, oblouk jejích boků, její vznosná ramena...</p> <p>10.25.</p> <p>Všiml jsem si, že je můj džbánek prázdný. Odnesl jsem ho k baru a pozorně sledoval, jak se plní.</p> <p>„Viděla jsem vás támhle sedět,“ uslyšel jsem ji, „čekáte na někoho?“</p> <p>Voněla silně zvláštním parfémem.</p> <p>„Jo,“ řekl jsem. „Ale myslím, že už má pořádný zpoždění.“</p> <p>„Mám stejný problém,“ řekla a já jsem se k ní obrátil. Znovu se usmála. „Mohli bychom čekat spolu,“ dodala.</p> <p>„Prosím, přisedněte si ke mně,“ řekl jsem. „Mnohem raději budu čekat s vámi.“</p> <p>Sebrala svou sklenici a následovala mne ke stolu.</p> <p>„Jmenuju se Merle Corey,“ řekl jsem, jakmile jsme se posadili.</p> <p>„Já jsem Meg Devlinová. Nikdy předtím jsem vás tady neviděla.“</p> <p>„Jsem tu na návštěvě. Vy, jak předpokládám, na návštěvě nejste.“</p> <p>Malinko zavrtěla hlavou.</p> <p>„Bohužel ne. Bydlím v tom novém sídlišti pár mil odtud.“</p> <p>Přikývl jsem, jako bych věděl, kde to je.</p> <p>„Odkud jste vy?“ chtěla vědět.</p> <p>„Ze středu vesmíru,“ řekl jsem a pak jsem rychle dodal. „Ze San Franciska.“</p> <p>„Tam jsem strávila spoustu času. Co děláte?“</p> <p>Odolal jsem náhlému impulsu říct jí, že jsem čaroděj, a místo toho jsem jí vylíčil své nedávné zaměstnání u Grand Designu. Ona, jak jsem se dověděl, byla nejdřív manekýnka, pak nákupčí pro velký obchodní dům a potom vedoucí butiku.</p> <p>Podíval jsem se na hodiny. Bylo 10.45. Ona si toho všimla.</p> <p>„Mám dojem, že jsme oba dostali kvinde,“ řekla.</p> <p>„Nejspíš,“ souhlasil jsem, „ale bylo by slušný dát jim šanci, počkat do jedenácti.“</p> <p>„Asi ano.“</p> <p>„Večeřela jste?“</p> <p>„Ano, ale brzy.“</p> <p>„Máte hlad?“</p> <p>„Trochu. Vlastně ano. A vy?“</p> <p>„Všiml jsem si, že tady předtím někdo jedl. Zjistím to.“</p> <p>Dozvěděl jsem se, že můžeme dostat sendviče. Dali jsme si dva s trochou salátu.</p> <p>„Doufám, že součástí vaší schůzky neměla být pozdní večeře,“ řekl jsem náhle.</p> <p>„Nemluvili jsme o tom a mně je to jedno,“ odpověděla a kousla do sendviče.</p> <p>Bylo jedenáct. Snědl jsem sendvič a vypil pivo. Další už jsem nechtěl.</p> <p>„Přinejmenším to nebyl docela ztracený večer,“ řekla, zmačkala svůj ubrousek a položila ho vedle sebe.</p> <p>Pozoroval jsem její řasy a byla to velice příjemná činnost. Měla na sobě jen velmi málo, nebo žádný make up, ale vůbec to nevadilo. Zrovna jsem chtěl natáhnout ruku a položit ji na její, když mne předešla.</p> <p>„Co jste chtěla dělat dnes večer?“ zeptal jsem se jí.</p> <p>„Jenom trošku tancovat, trošku pít, možná se projít při měsíčku. Samé takové hlouposti.“</p> <p>„Od vedle je slyšet hudba. Mohli bychom tam zajít.“</p> <p>„To bychom mohli,“ řekla ona. „Proč ne?“</p> <p>Když jsme odcházeli z baru, uslyšel jsem Fionu šeptat. „<emphasis>Merl</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ne, jestli odejdeš ze scény, která je na trumfu, octneš se z mého dos</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hu</emphasis>.“</p> <p>„Jenom na chvilku,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Cože?“ zeptala se Meg.</p> <p>„Ehm – musím si nejdřív zajít do umývárny,“ řekl jsem.</p> <p>„To je nápad. Udělám totéž. Setkáme se za pár minut v hale.“</p> <p>Místnost byla prázdná, ale já jsem šel do kabinky pro případ, že by někdo vešel. Našel jsem Fionin trumf v balíčku, který jsem nosil u sebe. Za chvilku jsem se s ní spojil.</p> <p>„Poslyš, Fi,“ řekl jsem. „Zřejmě se nikdo neobjeví. Ale jinak to vypadá velmi slibně a já bych se docela rád trochu pobavil, když už jsem tady. Takže díky za pomoc. Vrátím se později.“</p> <p>„<emphasis>Já nevím</emphasis>,“ řekla ona. „Nelíbí se mi, že za těchto okolností odcházíš s cizím člověkem. Stejně ti tady někde může hrozit nebezpečí.“</p> <p>„Ne pokud jde o ni,“ odpověděl jsem. „Znám jistý způsob, jak se to dozvědět. Před ní mne ale nevaruje. Kromě toho jsem si jist, že to byl muž, se kterým jsem se měl tady setkat a že to vzdal, když jsem se s pomocí trumfu vypařil. Nic se mi nestane.“</p> <p>„<emphasis>Nelíbí se mi to</emphasis>,“ řekla.</p> <p>„Už jsem dospělý. Dokážu se o sebe postarat.“</p> <p>„<emphasis>Doufám. Zavolej, kdyby se vyskytly nějaké potíže</emphasis>.“</p> <p>„Žádné nebudou. Klidně můžeš jít spát.“</p> <p>„<emphasis>A zavolej, až se budeš chtít vrátit. Nevadí mi, když mne vzb</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>díš. Chci tě osobně přivést domů</emphasis>.“</p> <p>„Oukej, tak já to udělám. Dobrou noc.“</p> <p>„<emphasis>Dávej pozor</emphasis>.“</p> <p>„To dělám vždycky.“</p> <p>„<emphasis>Tak tedy dobrou noc</emphasis>.“</p> <p>Přerušila spojení.</p> <p>Za pár minut jsme byli už na tanečním parketu, otáčeli se, poslouchali a dotýkali se jeden druhého. Meg měla tendenci vést. Ale copak mě ksakru může někdo vést? Dokonce jsem se chvílemi snažil dávat pozor, co se děje kolem, ale kromě hlasité hudby a náhlých výbuchů smíchu mne nic neohrožovalo.</p> <p>V půl dvanácté jsme nahlédli do baru. Bylo tam několik dvojic, ale její partner se dosud neobjevil. A mně také nikdo nepokynul. Vrátili jsme se na parket.</p> <p>Se stejným výsledkem jsme tam nahlédli po půlnoci. Pak jsme se posadili a objednali si pití.</p> <p>„Bylo to fajn,“ řekla a umístila svou ruku na stůl tak, že jsem na ni snadno mohl položit svou, což jsem také hned udělal.</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem. „Rád bych to častěji zopakoval. Jenže už zítra odjíždím.“</p> <p>„Kam máte namířeno?“</p> <p>„Zpátky do středu vesmíru.“</p> <p>„Škoda,“ řekla. „Chcete někam zavézt?“</p> <p>Přikývl jsem. „Tam, kam jedete vy.“</p> <p>Usmála se a stiskla mi ruku.</p> <p>„Tak jo,“ řekla. „Pojeďte ke mně a já vám udělám kafe.“</p> <p>Dopili jsme a vydali se k parkovišti. Cestou jsme se několikrát zastavili a objali. Snažil jsem se dávat pozor, ale vypadalo to, že jsme na parkovišti sami. Měla roztomilého malého červeného porsche s otevřenou střechou.</p> <p>„Tak jsme tady. Chcete řídit?“ zeptala se.</p> <p>„Ne, řiďte sama a já budu dávat pozor.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Je krásná noc a já jsem si vždycky přál mít šoféra, kterej by vypadal přesně jako vy.“</p> <p>Nastoupili jsme a jeli. Rychle, samozřejmě. Silnice byla opuštěná a mě se zmocnila rozjařenost. Zvedl jsem ruku a přivolal si ze Stínu zapálenou cigaretu. Několikrát jsem zatáhl a když jsme jeli přes most, vyhodil jsem ji z okénka. Pozoroval jsem souhvězdí, s nimiž jsem se během posledních osmi let seznámil. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu jsem vypouštěl vzduch z plic. Pokusil jsem se analyzovat své pocity a zjistil jsem, že jsem šťastný tak, jak už jsem dlouho nebyl.</p> <p>Před námi se za řadou stromů objevila světla. Za chvilku jsme vjeli do zatáčky a já jsem uviděl vpravo malé osvětlené sídliště. Zpomalila a zajela na parkoviště. Zaparkovala na očíslovaném místě a odtamtud jsme šli keři vroubenou pěšinou k hlavnímu vchodu do jednoho domu. Odemkla a halou jsme prošli k výtahům. Cesta autem trvala příliš krátce a když jsme přišli do jejího bytu, tak skutečně udělala kávu.</p> <p>Pokud jde o mne, byl jsem rád. Káva byla výborná a my jsme seděli vedle sebe a upíjeli ze šálků. Spousta času...</p> <p>Pak už následovalo jedno za druhým. Za chvíli jsme se octli v její ložnici, se šaty pohozenými na nedaleké židli, a já jsem si blahopřál, že můj návrat na Zem nebyl pro nic za nic. Byla vláčná, měkká a teplá a měla všecko na správném místě. Sevřela mne do sametu s medem... s vůní jejího parfému...</p> <p>Mnohem později, když jsme tam leželi ve stavu sladké únavy, na který nebudu plýtvat metaforami, jsem ji hladil po vlasech. Protáhla se, pootočila se ke mně a podívala se na mne přivřenýma očima.</p> <p>„Pověz mi něco,“ řekla.</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Jak se jmenuje tvá matka?“</p> <p>Po zádech mi přeběhl mráz. Ale chtěl jsem vědět, co bude následovat. „Dara,“ řekl jsem.</p> <p>„A otec?“</p> <p>„Corwin.“</p> <p>Usmála se.</p> <p>„Myslela jsem si to,“ řekla, „ale chtěla jsem mít jistotu.“</p> <p>„Smím se teď zeptat taky já? Nebo je to jen hra pro jednoho?“</p> <p>„Ušetřím ti otázku. Ty chceš vědět, proč se tě na to ptám?“</p> <p>„Mluv.“</p> <p>„Promiň,“ řekla a pohnula nohou.</p> <p>„Zdá se mi, že jejich jména mají pro tebe nějaký význam.“</p> <p>„Ty jsi Merlin,“ prohlásila. „Vévoda z Kolviru a princ z Chaosu.“</p> <p>„Ksakru!“ poznamenal jsem. „Mám dojem, že kdekdo v tomhle stínu ví, kdo jsem. Patříte všichni do jednoho klubu, nebo co?“</p> <p>„Kdo to ještě ví?“ zeptala se rychle a oči se jí rozšířily.</p> <p>„Chlapík jménem Luke Raynard, mrtvý Dan Martinez, snad i zdejší mladík, který se jmenuje George Hansen – a ještě jeden mrtvý jménem Viktor Melman... Proč? Ta jména ti něco říkají?“</p> <p>„Ano. Nebezpečný je Luke Raynard. Přivezla jsem tě sem, abych tě před ním varovala, v případě, že ty jsi ten pravý.“</p> <p>„Co myslíš tím ‚ten pravý‘?“</p> <p>„Jestli jsi tím, kým jsi – synem Dary.“</p> <p>„Tak mě tedy varuj.“</p> <p>„Už se stalo. Nevěř mu.“</p> <p>Posadil jsem se a dal si polštář za záda.</p> <p>„O co mu jde? O moji sbírku známek? Moje cestovní šeky? Mohla bys říct něco určitějšího?“</p> <p>„Už několikrát se tě pokusil zabít, už před lety —“</p> <p>„Cože? Jak?“</p> <p>„Poprvé to byl náklaďák, který tě málem přejel. Následující rok —“</p> <p>„No ne! Tak ty opravdu něco víš. Řekni mi data, kdy se o to pokusil.“</p> <p>„30. dubna, vždycky to bylo 30. dubna.“</p> <p>„Proč? Víš taky proč?“</p> <p>„Nevím.“</p> <p>„Ksakru! Jak to všechno víš?“</p> <p>„Byla jsem poblíž. Viděla jsem to.“</p> <p>„Proč jsi proti tomu něco neudělala?“</p> <p>„Nemohla jsem. Nevěděla jsem, kdo z vás je ten pravý.“</p> <p>„Milá dámo, jsem z toho zmatený. Kdo, ksakru, jsi a jakou v tom hraješ úlohu?“</p> <p>„Stejně jako Luke, ani já nejsem ta, kterou se zdám být,“ začala.</p> <p>Z vedlejšího pokoje se ozvalo prudké zazvonění.</p> <p>„Můj Bože!“ řekla a vyskočila z postele.</p> <p>Šel jsem za ní do haly. Stiskla knoflík vedle malé mřížky a řekla „Haló?“</p> <p>„Miláčku, to jsem já,“ ozvala se odpověď. „Vrátil jsem se o den dřív. Otevři mi, prosím tě. Mám plnou náruč balíčků.“</p> <p>Ach, ach.</p> <p>Pustila knoflík, zmáčkla jiný a pak se obrátila ke mně.</p> <p>„To je můj manžel,“ řekla najednou zadýchaně. „Musíš pryč. Jdi zadními schody!“</p> <p>„Ale tys mi ještě nic neřekla.“</p> <p>„Už jsem ti toho řekla dost. Prosím tě, nedělej potíže!“</p> <p>„Oukej,“ řekl jsem a spěchal do ložnice, kde jsem si navlékl kalhoty a vklouzl do mokasínů.</p> <p>Ponožky a prádlo jsem si nacpal do zadní kapsy a rychle natáhl košili.</p> <p>„To mě neuspokojilo,“ řekl jsem. „Ty toho víš víc a já chci vědět co.“</p> <p>„A dál už nic nechceš?“</p> <p>Rychle jsem ji políbil na tvář.</p> <p>„To ano. Vrátím se,“ řekl jsem.</p> <p>„Nevracej se,“ řekla mi. „Nebylo by to stejné. Sejdeme se, až nastane vhodná chvíle.“</p> <p>Zamířil jsem ke dveřím.</p> <p>„To mi nestačí,“ řekl jsem, když jsem je otvíral.</p> <p>„Bude muset.“</p> <p>„Uvidíme.“</p> <p>Vyšel jsem do chodby a otevřel dveře s nápisem Východ. Cestou dolů ze schodů jsem si zapnul košili a zastrčil jí do kalhot. Dole jsem se zastavil a navlékl si ponožky. Pak jsem si prohrábl vlasy a vešel do haly.</p> <p>Nikde nikdo. To je dobře.</p> <p>Když jsem vyšel z budovy a sestoupil k chodníku, předjel černý sedan a já jsem uslyšel zvuk automaticky otvíraného okénka a zahlédl záblesk červeně.</p> <p>„Nastup si, Merline,“ řekl známý hlas.</p> <p>„Fiona!“</p> <p>Otevřel jsem dveře a vklouzl dovnitř. Ihned jsme se rozjeli.</p> <p>„Tak co, byla to ona?“ zeptala se mne.</p> <p>„Kdože byla ona?“ řekl jsem.</p> <p>„Ta osoba, co ses s ní měl setkat v klubu.“</p> <p>Dokud to nevyslovila, vůbec mne to nenapadlo.</p> <p>„Víš,“ řekl jsem o chvíli později, „možná, že byla.“</p> <p>Zahnula na silnici a jela zpátky tam, odkud jsme předtím vyjeli.</p> <p>„Co to hraje za hru?“ zeptala se Fiona.</p> <p>„Dal bych moc za to, abych to věděl,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Vypravuj mi o tom,“ řekla, „a některé části můžeš klidně vynechat.“</p> <p>„Tak dobře,“ řekl jsem a všechno jí vypověděl.</p> <p>Než jsem skončil, byli jsme zpátky na parkovišti u klubu.</p> <p>„Proč jsme se sem vrátili?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Vypůjčila jsem si odtud auto. Třeba patří některýmu Billovu příteli. Myslela jsem si, že by bylo fér ho vrátit.“</p> <p>„Použila jsi ten trumf, který jsem nakreslil, aby ses dostala do baru?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ano, hned jak jsi šel tancovat. Hlídala jsem tě asi hodinu, hlavně z terasy. A řekla jsem ti, aby sis dával pozor.“</p> <p>„Promiň, ale uchvátila mne.“</p> <p>„Zapomněla jsem, že tady nepodávají absint a musela jsem se spokojit s mraženou kávou.“</p> <p>„To mě mrzí. A pak jsi šlohla auto a jela za námi, když jsme odešli?“</p> <p>„Ano. Čekala jsem na parkovišti a snažila jsem se s tebou udržovat jen okrajové spojení. Kdybych byla vycítila nebezpečí, byla bych za tebou přišla.“</p> <p>„Díky. Jak okrajové bylo to spojení?“</p> <p>„Jestli myslíš, že jsem se dívala, tak to ne. No dobře, až do teďka je to jasný.“</p> <p>„Tahle poslední část je jenom malá součást příběhu.“</p> <p>„Teď mi ho nevyprávěj,“ řekla. „Teď jsem zvědavá jenom na jednu věc. Nemáš náhodou u sebe obrázek Luka Raynarda?“</p> <p>„Možná že mám,“ řekl jsem jí a hledal náprsní tašku. „No jo, myslím, že jo.“ Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhl své slipy a hrabal se v ní dál.</p> <p>„Aspoň, že nenosíš dlouhý spodky,“ poznamenala.</p> <p>Vytáhl jsem tašku a posvítil si lampičkou nad hlavou. Když jsem ji otvíral, naklonila se ke mně a položila mi ruku na paži. Konečně jsem našel ostrou barevnou fotografii Luka a mne na pláži s Julií a dívkou jménem Gail, se kterou tenkrát Luke chodil.</p> <p>Cítil jsem, jak mi sevřela paži a přitom se prudce nadechla.</p> <p>„Co je?“ zeptal jsem se. „Ty ho znáš?“</p> <p>Až příliš rychle zavrtěla hlavou.</p> <p>„Ne, ne,“ řekla. „Nikdy jsem ho předtím neviděla.“</p> <p>„Jseš mizernej lhář, tetičko. Kdo je to?“</p> <p>„Nevím,“ řekla.</p> <p>„Ale jdi! Málem jsi mi zlomila ruku, když jsi uviděla fotku.“</p> <p>„Nenuť mě,“ řekla.</p> <p>„Jde o můj život.“</p> <p>„Myslím, že jde o víc, než o tvůj život.“</p> <p>„Tak?“</p> <p>„Nech to teď být.“</p> <p>„Bojím se, že nemůžu. Trvám na tom.“</p> <p>Obrátila se ke mně a vztáhla ruce před sebe. Z jejích manikúrovaných prstů začal stoupat kouř. Frakira na mém zápěstí zapulsovala, což znamenalo, že je dostatečně rozhněvaná, aby se do mne pustila, kdyby na to přišlo.</p> <p>Udělal jsem obranné gesto a rozhodl jsem se ustoupit.</p> <p>„Oukej, byl to fajn den a teď rychle domů.“</p> <p>Sevřela prsty a kouř zmizel. Frakira ztichla. Vytáhla balíček trumfů z kabelky a vyňala jeden s obrázkem Amberu.</p> <p>„Ale dřív nebo později mi to musíš říct,“ připojil jsem.</p> <p>„Později,“ řekla, když se před námi začaly objevovat siluety Amberu.</p> <p>Jedno jsem měl vždycky na Fioně rád; nikdy neskrývala své pocity. Když nás Amber obklopil, natáhl jsem ruku a zhasl horní světlo ve voze.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola osmá</emphasis></strong></p> <p>Zřejmě jsou moje myšlenky při pohřbech docela obvyklé. Stejně jako Bloom v Odysseovi, myslím na zemřelého v souvislosti s těmi nejobyčejnějšími věcmi a přemýšlím o současném dění. Ve zbylém čase se mé myšlenky volně potulují.</p> <p>Na širokém pásu pobřeží na jižním úpatí Kolviru je malá kaple zasvěcená Jednorožci, jedna z několika rozesetých po celém království v místech, kde byl viděn. Tahle se zdála nejvhodnější pro obřady za Caina, protože stejně jako Gérard, i on jednou projevil přání, aby byl uložen do jeskyně za úpatí hory, tváří k moři, po kterém se tak dlouho a často plavil. Jedna taková jeskyně byla pro něj připravena, aby tam byl po obřadu v průvodu donesen a uložen. Bylo větrné, mlhavé a studené ráno, na moři bylo vidět jen několik plachet lodí, které pluly do přístavu, ležícího jeden a půl míle na západ, anebo z něj odplouvaly.</p> <p>Správně by měl obřad provádět Random, který byl také jako král automaticky veleknězem, ale ten přečetl pouze úvodní a závěrečnou pasáž o Umírání Princů z Knihy Jednorožce a předal svou funkci Gérardovi, asi proto, že Caine s Gérardem vycházel lépe, než z kýmkoliv z rodiny. Takže to byl Gérardův zvučný hlas, který naplňoval malou kamennou kapli. Předčítal dlouhé pasáže z knihy, týkající se moře a proměnlivosti. Říkalo se, že Dworkin, ještě když byl při smyslech, sám napsal tuhle knihu a že ty dlouhé pasáže pocházely přímo od Jednorožce. Nevím, nebyl jsem při tom. Říká se také, že my všichni pocházíme z Dworkina a z Jednorožce, což dává vzniknout zvláštním představám. Původ kohokoli a čehokoli se obvykle zahalí do mýtů. Přesto, kdo ví? Já jsem u toho nebyl.</p> <p>Podíval jsem se kolem sebe. Kromě rodiny tam bylo asi čtyřicet nebo padesát lidí, většinou šlechta z města, několik obchodníků, s nimiž se Caine přátelil, zástupci království z několika sousedících stínů, kde strávil Caine nějakou dobu, ať už v oficiálních nebo osobních záležitostech, a samozřejmě Vinta Bayle. Bill vyjádřil přání zúčastnit se a stál po mé levici, Martin po pravici. Nebyli tu ani Fiona ani Bleys. Bleys se omluvil svým zraněním, Fiona prostě zmizela. Random ji dnes ráno nenašel. Julian odešel během obřadu, aby zkontroloval stráže, které rozmístil po pláži, protože někdo poznamenal, že eventuální vrah by mohl dosáhnout ohromného skóre, když nás je tolik v jedné malé místnosti. Na základě toho byli Julianovi myslivci s krátkými meči, dýkami, luky nebo píkami umístěni také v kapli – a každou chvíli jsme uslyšeli štěkot jednoho z jeho psů, kterému okamžitě odpovědělo několik dalších. Bylo to smutné a denervující, v kontrapunktu k vlnám, větru a myšlenkám na smrt. Kam zmizela Fiona? Přemýšlel jsem o tom. Bála se léčky? Nebo to mělo co dělat se včerejším večerem? A Benedikt... poslal pozdrav a kondolenci s tím, že mu náhlá záležitost brání, aby stihl pohřeb. Llewella se prostě neukázala a nebyla trumfem k dosažení. Flora stála přede mnou vlevo, vědoma si toho, že i černá barva jí sluší. Možná, že jí křivdím, nevím, ale zdála se být spíš neklidná než zamyšlená.</p> <p>Když obřad skončil, vyšli jsme ven, čtyři námořníci nesli Cainovu rakev a my jsme utvořili průvod, který se měl odebrat do jeskyně se sarkofágem. Řady Julianových vojáků kráčely po stranách průvodu jako ozbrojená eskorta.</p> <p>Po chvíli do mne Bill strčil a pokynul hlavou nahoru ke Kolviru. Podíval jsem se tam a spatřil postavu v černém plášti s kápí, která stála na skalní římse ve stínu výběžku. Bill se ke mně naklonil, takže jsem ho uslyšel i přes vyhrávání píšťal a strunných nástrojů. „To je součást obřadů?“ zeptal se. „O ničem takovém nevím,“ odpověděl jsem. Opustil jsem své místo vedle Billa a šel rychle kupředu. Za minutu budeme procházet přímo pod černou postavou na skále.</p> <p>Dohonil jsem Randoma a položil mu ruku na rameno. Když na mne pohlédl, ukázal jsem nahoru. Zastavil se a přimhouřenýma očima se tam zadíval.</p> <p>Zvedl pravou ruku k hrudi, kde měl, jako při jiných oficiálních příležitostech zavěšený Klenot Vládce. Okamžitě se zvedly větry.</p> <p>„Stát!“ vykřikl Random. „Zastavte průvod! Každý ať zůstane namístě!“</p> <p>Postava se trochu pohnula, otočila se a podívala se na Randoma. Jako by to byl nějaký fotografický trik, objevil se na obloze nad Kolvirem mrak, který rostl. Zpod Randomovy ruky vyšlehl rudý pulsující záblesk.</p> <p>Postava náhle vzhlédla, její ruka zajela pod plášť, za okamžik se objevila a hodila něco dolů. Malý černý předmět visel chvíli ve vzduchu a pak se začal snášet k nám. „Všichni na zem!“ vykřikl Gérard. Random se nepohnul, zatímco my všichni jsme padli na zem. Zůstal stát a pozoroval, jak z mraku vyšlehl blesk a zaplál na stěně útesu.</p> <p>Úder hromu, který následoval, téměř souzněl s explozí, jež se odehrála nad našimi hlavami. Vzdálenost byla příliš velká. Bomba vybuchla dřív, než dopadla na zem – kdybychom byli pokračovali v cestě a přešli pod skalní římsu, byla by nás zasáhla. Před očima mi přestaly vyskakovat hvězdičky a já se podíval opět na útes. Postava zmizela.</p> <p>„Dostal jsi ho?“ zeptal jsem se Randoma.</p> <p>Pokrčil rameny a sáhl si na hruď. Klenot přestal pulsovat.</p> <p>„Všichni vstát!“ zavelel. „Budeme pokračovat!“</p> <p>A tak jsme také pokračovali. Dál se už nic nestalo a celá záležitost proběhla tak, jak byla naplánována.</p> <p>Zatímco byla rakev ukládána do hrobky, v mé hlavě, stejně jako asi u všech ostatních, se už odehrávala známá hra. Je možné, že je útočník jeden z našich nepřítomných příbuzných? A když ano, tak který? Jaké motivy by mohl kdokoli z nich mít pro takový čin? Kde jsou v téhle chvíli? A jaká mají alibi? Je možné, že jde o spiknutí? Anebo je to někdo, kdo nepatří do rodinného kruhu? Jestli je to tak, jak přišel ke zdejším výbušninám? Anebo to bylo dovezené zboží? Anebo snad přišel na správnou formulku někdo ze zdejších obyvatel? A jestli to byl někdo cizí, jaký měl motiv a odkud byl? Přivedl sem někdo vraha? Proč?</p> <p>Když jsme vcházeli jeden po druhém do hrobky, pomyslel jsem letmo na Caina, ale spíš jako na součást hádanky, než na jedince. Ani jsem ho moc neznal. Ale někteří z ostatních mi již dříve řekli, že seznámit se s ním blíž nebylo lehké. Byl drsný, cynický a měl v povaze určitou krutost. Za ta léta si udělal dost nepřátel a byl na to dokonce pyšný. Ke mně se choval docela slušně, ale naše zájmy se nekřížily. Moje city k němu nebyly proto tak hluboké jako k většině ostatních. Julian mu byl podobný, jenže byl uhlazenější. Ale nikdo si nemohl být jistý, co od něj může očekávat. Caine... přál bych si, abych tě byl znal lépe. Tvůj odchod mne pokořil způsobem, kterému ani nerozumím.</p> <p>Když jsme potom odešli zpátky do paláce na pohřební hostinu, přemýšlel jsem o tom, a ne poprvé, jak mé problémy souvisejí s problémy ostatních. Protože jsem cítil, že spolu souvisejí. Malá souhra náhod mi nevadí, ale těm velkým nedůvěřuji.</p> <p>A Meg Devlinová? Věděla taky něco o téhle záležitosti? Možná, že ano. Ať už měla manžela nebo ne, sejdu se s ní. Brzy.</p> <p>Později ve velké jídelně, uprostřed hluku hovoru a chřestění příborů, mne napadla jedna možnost a já jsem se rozhodl jít po téhle stopě. Omluvil jsem se Vinte Bayle, chladné a přitažlivé třetí dceři nižšího šlechtice, zřejmě Cainově poslední milence, a vydal jsem se na druhou stranu místnosti k hloučku lidí, obklopujících Randoma. Chvíli jsem tam postával a přemýšlel, jak se k němu dostat, ale vtom mě uviděl. Omluvil se ostatním, šel ke mně a chytil mne za paži.</p> <p>„Merline,“ řekl mi, „nemám teď čas, ale chci abys věděl, že náš rozhovor neskončil. Setkáme se později odpoledne nebo večer—hned jak budu volný. Takže mi nikam neuteč, dokud si nepromluvíme. Oukej?“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Jenom jednu otázku,“ řekl jsem, když se obracel k ostatním.</p> <p>„Ale rychle,“ řekl.</p> <p>„Je v současné době na Zemi, odkud jsem právě odešel, nějaký člověk z Amberu – nějaký tvůj agent?“</p> <p>Zavrtěl hlavou.</p> <p>„Já tam teď nikoho nemám a myslím, že ani ostatní ne. Mám tam na různých místech řadu kontaktů, ale jsou to všichni domorodci – jako Bill.“</p> <p>Oči se mu zúžily. „Objevil jsi něco nového?“ zeptal se pak.</p> <p>Znovu jsem přikývl.</p> <p>„Je to vážné?“</p> <p>„Pravděpodobně.“</p> <p>„Rád bych si teď s tebou o tom pohovořil, ale musíme to nechat na později.“</p> <p>„Chápu.“</p> <p>„Pošlu pro tebe,“ řekl a vrátil se ke svým společníkům.</p> <p>Tím bylo po jediném vysvětlení, které jsem měl pro Meg Devlinovou. Ale také to rozhodlo o tom, že se za ní vydám, jakmile budu moci opustit tohle shromáždění.</p> <p>Utěšoval jsem se dalším talířem jídla. Po chvíli vešla do sálu Flora, dobře se podívala na všechny hloučky lidí a pak prošla mezi nimi ke mně a usedla vedle mne na okenní lavici.</p> <p>„Pokud člověka Random nezavolá k audienci, není možné si s ním promluvit,“ řekla.</p> <p>„Máš pravdu,“ odpověděl jsem. „Můžu ti přinést něco k jídlu nebo k pití?“</p> <p>„Teď ne. Ale možná, že bys mi mohl pomoci. Jsi přece čaroděj.“</p> <p>Tenhle úvod se mi nelíbil, ale zeptal jsem se. „Máš nějaký problém?“</p> <p>„Šla jsem do Bleysova pokoje, abych se ho zeptala, jestli nechce sejít dolů a připojit se k nám. Zmizel.“</p> <p>„Měl zavřené dveře? Tady to tak dělá spousta lidí.“</p> <p>„Ano, zevnitř. Musel zmizet s pomocí trumfu. Když neodpovídal na klepání, vnikla jsem dovnitř. Už se ho přece jednou pokoušeli zabít.“</p> <p>„A co bys ode mne potřebovala?“</p> <p>„Mohl bys ho najít?“</p> <p>„Trumfy nezanechávají stopy,“ řekl jsem. „Ale i kdybych ho mohl najít, nejsem si jistý, jestli bych chtěl. Snad ví, co dělá, a zřejmě chce, abychom ho nechali na pokoji.“</p> <p>„Ale, co když je do toho zapletený? On a Caine byli v minulosti znepřáteleni.“</p> <p>„Jestli se zamíchal do něčeho, co by nás mohlo ohrozit, měla bys být šťastná, že je pryč.“</p> <p>„Takže nemůžeš pomoci – nebo nechceš?“</p> <p>Přikývl jsem.</p> <p>„Obojí. Nemyslíš, že by měl rozhodnout Random, jestli se má Bleys hledat nebo ne?“</p> <p>„Možná.“</p> <p>„Navrhuju ti, aby sis to nechala pro sebe, dokud si nepromluvíš s Randomem. Nemá cenu, abys u ostatních podněcovala nějaké zbytečné dohady. Anebo mu to řeknu já, jestli chceš. Budu s ním za chvíli mluvit.“</p> <p>„O čem?“</p> <p>Ach jo.</p> <p>„Nevím,“ řekl jsem. „Chce si se mnou o něčem promluvit, nebo se mne chce na něco zeptat.“</p> <p>Pozorně si mne prohlížela.</p> <p>„My dva jsme si spolu ještě zatím nepopovídali,“ řekla pak.</p> <p>„Zdá se, že si povídáme teď, ne?“</p> <p>„Oukej. Mohl bys mi říct, jaký máš potíže v jednom z mých oblíbených stínů?“</p> <p>„Proč ne?“ řekl jsem a podal jsem jí znovu krátkou synopsi té proklaté záležitosti. Měl jsem ale pocit, že už je to naposled. Jakmile to ví Flora, brzy se to rozkřikne.</p> <p>K mému případu neměla žádné připomínky. Chvíli jsme ještě klábosili – probrali jsme zdejší klepy – a pak se rozhodla vzít si něco k jídlu. Odešla ke stolu s jídlem a už se nevrátila.</p> <p>Mluvil jsem ještě s ostatními – o Cainovi, o mém otci a nedozvěděl jsem se nic, co bych už nevěděl. Byl jsem představen spoustě lidi, které jsem dosud neznal. Namemoroval jsem spoustu jmen a příbuzenských vztahů, protože jsem nic lepšího neměl na práci.</p> <p>Když se společnost začala rozcházet, zaměřil jsem se na Randoma a podařilo se mi odejít současně s ním.</p> <p>„Později,“ řekl, když jsme se míjeli, a odešel se dvěma muži, s nimiž předtím hovořil.</p> <p>A tak jsem šel do svých pokojů a natáhl se na postel.</p> <p>Když se věci dají do pohybu, je nejlépe si odpočinout. Po chvíli jsem usnul a měl jsem sen... Zdálo se mi, že se procházím v zahradě za palácem. Ještě někdo byl se mnou, jenže jsem nevěděl kdo. Ale zdálo se, že to nevadí. Uslyšel jsem povědomé vytí a najednou se zblízka ozvalo zavrčení. Rozhlédl jsem se, ale nic jsem neviděl. Náhle se tam objevily – tři obrovské psům podobné nestvůry, stejně jako ta, co jsem zabil v Juliině bytě. Hnaly se ke mně zahradou. Vytí se ozývalo dál, ale nevycházelo od nich. Pouze vrčely a slintaly, když se ke mně blížily. Stejně tak náhle jsem si uvědomil, že je to sen a že se mi už zdál několikrát, ale když jsem se vzbudil, zapomněl jsem ho. Vědomí, že je to jen sen, ale nijak nezmenšilo pocit nebezpečí, když se ty nestvůry hnaly ke mně. Všechny tři byly obklopeny jakýmsi světlem – bledým a pokřiveným. Když jsem se díval za ně jejich aurou, neviděl jsem zahradu, ale zahlédl jsem les. Pak už byly u mne a skočily, aby mne napadly. Ale bylo to, jako by narazily na skleněnou stěnu. Padly zpět, vstaly a znovu se ke mně rozběhly jenom, aby znovu narazily. Skákaly, vrčely a kňučely a zkoušely to znovu. Měl jsem pocit, jako kdybych stál pod skleněným příklopem, nebo uprostřed magického kruhu. Nestvůry se na mne nemohly dostat. Potom začalo vytí zesilovat a ony obrátily svou pozornost jinam.</p> <p>„Poslyš,“ řekl Random, „měl bych ti něco naúčtovat za to, že jsem tě vytrhl z děsivého snu.“</p> <p>Tma – a já jsem si uvědomil, že mě Random zavolal přes trumf a dostal se tak do mého snu, když se se mnou zkontaktoval.</p> <p>Zívl jsem a pomyslel jsem si: Díky.</p> <p>„Tak už se prober a pojď si promluvit,“ řekl.</p> <p>„No jo. Kde jseš?“</p> <p>„Dole v malém salónku vedle hlavního sálu. Piju kávu. Budeme tu sami.“</p> <p>„Za pět minut jsem tam.“</p> <p>„Zkontroluju to.“</p> <p>Random zmizel. Posadil jsem se, spustil nohy na zem a vstal. Šel jsem k oknu a dokořán je otevřel. Hluboce jsem vdechoval svěží vzduch podzimního večera. Ve stínu Země bylo jaro, podzim v Amberu – moje dvě oblíbená roční období. Měl bych být veselý, osvěžený. Místo toho noční můra a jako pozůstatek snu se mi zdálo, že slyším poslední tóny vytí. Otřásl jsem se a zavřel okno. Děsivých snů se člověk tak snadno nezbaví.</p> <p>Došel jsem do označeného salónku a usedl na jednu z pohovek. Random mne nechal vypít půl hrnku kávy a pak řekl. „Vyprávěj mi o svém projektu Cyklický fantom.“</p> <p>„Je to určitý druh parafyzického pozorovacího přístroje a zároveň je to knihovna.“</p> <p>Random postavil svůj šálek na stolek a naklonil hlavu na jednu stranu.</p> <p>„Mohl bys to trochu specifikovat?“ řekl.</p> <p>„Moje práce s počítači mne přivedla na myšlenku, že základní počítačové procesy by mohly být použity se zajímavým výsledkem na místech, kde by normální počítačová mechanika nefungovala,“ začal jsem. „Jinými slovy jsem musel najít stín, v jehož prostředí by operace zůstaly celkem nezměněné, ale kde fyzikální konstrukce, všechny ty obvody, technika programování a příkon energie byly docela jiný povahy.“</p> <p>„Ale, Merline,“ řekl Random, „tomu vůbec nerozumím.“</p> <p>„Navrhl jsem a postavil prototyp počítače ve stínu, kde by žádný normální počítač nefungoval,“ odpověděl jsem, „protože jsem použil jiný materiály, naprosto jiný výtvarný řešení a jiný pramen napájení. Našel jsem taky místo, kde existují jiný fyzikální zákony, takže může operovat po různých liniích. Mohl jsem pak sestavit programy, které by nemohly fungovat na Zemi, kde jsem žil. Domnívám se, že jsem vytvořil unikátní artefakt. Nazval jsem ho Cyklický fantom, vzhledem k některým aspektům jeho vzezření.“</p> <p>„Říkáš, že je to pozorovací přístroj a knihovna. Co tím myslíš?“</p> <p>„Listuje Stínem jako stránkami knihy – nebo balíčkem karet,“ řekl jsem. „Můžeš si to naprogramovat na cokoliv, co chceš kontrolovat, a bude ti to hlídat. Plánoval jsem to jako překvapení pro tebe. Mohl bys ho například použít k zjišťování, jestli se nějaký z našich potenciálních nepřátel nepřipravuje k útoku, anebo bys mohl sledovat postup Stínových bouří, nebo —“</p> <p>„Počkej,“ řekl a zvedl ruku. „Jak to? Jak to, že to může takhle proletět stíny? Jak to, že to takhle pracuje?“</p> <p>„Účinkuje tak,“ vysvětloval jsem, „že vytváří ekvivalent mnoha trumfů v jediném okamžiku a pak —“</p> <p>„Stop! Zpět. Jak můžeš naprogramovat vznik trumfů? Myslel jsem, že je může udělat jenom ten, kdo je zasvěcen Vzorem nebo Logrusem.“</p> <p>„Ale v tomhle případě,“ řekl jsem, „je přístroj sám stejný magický objekt jako otcův meč, Grayswandir. Zabudoval jsem do návrhu části Vzoru.“</p> <p>„A tím jsi nás chtěl překvapit?“</p> <p>„Ano, až to bude hotový.“</p> <p>„A kdy to bude?“</p> <p>„Zatím nevím. Musím ještě shromáždit určitý množství dat, než se programy mohou stát plně funkční. Připravoval jsem se k tomu už nějakou dobu, ale v poslední době jsem neměl možnost se tomu věnovat.“</p> <p>Random nalil další kávu a napil se.</p> <p>„Nezdá se mi, že by nám to mohlo ušetřit čas a námahu,“ řekl o chvilku později. „Řekněme, že jsem na něco ve Stínu zvědavý. Jdu a zjistím si to, nebo tam někoho pošlu. Když ale teď budu chtít použít tu tvou věc, stejně budu muset strávit nějaký čas tím, že půjdu na místo, kde to máš instalované.“</p> <p>„Kdepak,“ řekl jsem mu. „Přivoláš si terminál.“</p> <p>„Přivolám si terminál?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>Vytáhl jsem své amberové trumfy a zespodu vyňal jednu kartu. Bylo na ní stříbřité kolo na tmavém pozadí. Podal jsem ji Randomovi a on si ji prohlížel.</p> <p>„Jak to používáš?“ zeptal se.</p> <p>„Stejně jako ostatní trumfy. Chceš si ho přivolat?“</p> <p>„Udělej to ty,“ řekl. „Já se budu dívat.“</p> <p>„Fajn,“ odpověděl jsem. „Ale i když jsem ho nařídil na shromažďování dat mezi stíny, nebude ještě v týhle chvíli znát všechno, co bychom potřebovali.“</p> <p>„Nechci se ani tolik vyptávat, jako dívat.“</p> <p>Vzal jsem kartu a díval se na ni. Svým vnitřním zrakem jsem viděl skrze ni. Po několika minutách nastal kontakt. Přivolal jsem ho.</p> <p>Následoval slabý praskavý zvuk a ve vzduchu byla cítit ionizace. Pak se přede mnou zhmotnilo zářící kolo asi osm stop v průměru.</p> <p>„Zmenšit velikost terminálu,“ dal jsem rozkaz. Kolo se smrštilo asi na třetinu své původní velikosti a v té chvíli jsem ho zarazil. Připomínalo světlý rám obrazu a občas kolem něj probleskovaly jiskřičky. Když jsem se podíval na pokoj prostředkem kola, viděl jsem neustálé vlnění.</p> <p>Random natáhl ruku.</p> <p>„Nedotýkej se toho,“ řekl jsem. „Mohl bys dostat ránu. Ještě jsem nevychytal všechny mouchy.“</p> <p>„Může přenášet energii?“</p> <p>„Proč ne? Klidně.“</p> <p>„Kdybys mu nařídil, aby přenášel energii...?“</p> <p>„Jistě. Mohl by sem přenášet energii a napájet terminál. Přes stíny ji zase přenáší, aby mohl operovat se snímacím zařízením.“</p> <p>„Myslím tím, jestli by ji mohl přenést sem?“</p> <p>„Kdybych mu to nařídil, mohl by tady vybudovat nabíjecí zařízení.“</p> <p>„Jaké v tom má hranice?“</p> <p>„Žádné. Omezuje ho jen to, co má k dispozici.“</p> <p>„A co má k dispozici?“</p> <p>„Teoreticky celou planetu. Ale —“</p> <p>„Kdybys mu nařídil, aby se nabil a pak do někoho pustil elektrický náboj, mohlo by ho to zabít?“</p> <p>„Asi jo,“ řekl jsem. „Nevidím důvod, proč ne. Ale to není jeho účel —“</p> <p>„Merline, to tvoje překvapení je opravdu překvapující. Ale nejsem si jistý, jestli se mi zamlouvá.“</p> <p>„Je to naprosto bezpečný,“ vysvětloval jsem. „Nikdo nemá tušení, kde je Cyklický fantom instalovaný. Nikdo se tam nedostane. Tenhle trumf, co mám, je jediný. Nikdo jiný ho nemůže zavolat. Chtěl jsem udělat ještě jednu kartu jenom pro tebe, až to bude hotové, a pak ti předvést, jak se s tím zachází.“</p> <p>„Musím si to rozmyslet...“</p> <p>„Cyklický fantome, v dosahu pěti tisíc závojů Stínu mi zjisti, kolik Stínových bouří právě teď probíhá?“</p> <p>Ozvala se slova, která jako by vycházela z obruče. „Sedmnáct.“</p> <p>„To zní jako —“</p> <p>„Dal jsem mu svůj hlas,“ řekl jsem. „Cyklický fantome, předveď nám tu nejsilnější z nich.“</p> <p>Obruč se naplnila scénami chaotického zuření.</p> <p>„Napadla mne ještě jedna věc,“ prohlásil Random. „Může také přenášet věci?“</p> <p>„Samozřejmě, stejně jako obyčejný trumf.“</p> <p>„Ta jeho původní velikost je maximální?“</p> <p>„Ne, může se zvětšit nebo zmenšit, jak chceš.“</p> <p>„Nechci. Ale kdybys ho zvětšil a pak mu nařídil, aby sem bouři přenesl nebo aspoň co nejvíc z ní dokáže přenést?“</p> <p>„Já nevím. Asi by se pokusil. Bylo by to jako kdyby se na něm otevřelo obrovské okno.“</p> <p>„Merline, vypni to. Je to nebezpečné.“</p> <p>„Jak už jsem říkal, nikdo neví, kde to je, kromě mne. A jediná další cesta, jak se k němu dostat —“</p> <p>„Já vím, já vím. Řekni mi, mohl by se někdo k němu dostat, kdyby měl správný trumf, nebo kdyby ho prostě našel?“</p> <p>„Ale jo. Neobtěžoval jsem se nějakými bezpečnostními kódy právě proto, že je tak nepřístupnej.“</p> <p>„Z té věci by mohla být hrůzná zbraň, chlapče. Vypni to. Hned.“</p> <p>„To nemůžu.“</p> <p>„Jak to myslíš?“</p> <p>„Jeho paměť nemůžu vymazat a taky ho nemůžu vypnout ze vzdálenýho terminálu. Musel bych zajít na místo, kde je instalovaný.“</p> <p>„Tak ti tedy navrhuju, abys tam zašel. Chci, abys ho vypnul do té doby, než do něj zabuduješ nějaké pojistky. A i potom – no, uvidíme. Nevěřím ničemu, co má takovou moc. Zvláště, když se proti tomu nemůžu nijak bránit. Může udeřit bez jakéhokoli varování. Nač jsi myslel, když jsi tu věc stavěl?“</p> <p>„Na zpracování údajů. Poslyš, my jsme jediní —“</p> <p>„Vždycky existuje možnost, že se to někdo dozví a najde cestu, jak se k němu dostat. Já vím, já vím, ty jsi do toho svého díla zamilovaný a já si cením myšlenky, kterou jsi tím sledoval. Ale musí pryč!“</p> <p>„Neudělal jsem nic, abych tě urazil.“ Byl to můj hlas, ale přicházel z kola.</p> <p>Random na terminál pohleděl, pak na mě a zase zpět na něj.</p> <p>„Hm – o to nejde,“ oslovil ho, „dělá mi starosti tvoje kapacita.“</p> <p>„Merline, vypni terminál.“</p> <p>„Konec přenosu,“ řekl jsem. „Stáhnout terminál!“</p> <p>Zakolísal a pak zmizel.</p> <p>„Čekal jsi takovou poznámku od té věci?“ zeptal se mne Random.</p> <p>„To ne, překvapilo mě to.“</p> <p>„Začínám překvapení nenávidět. Možná, že to prostředí ve Stínu ho v některých věcech nějak mění. Znáš moje přání. Uveď ho do klidu.“</p> <p>Uklonil jsem se. „Jak si přejete, sire.“</p> <p>„Přestaň s tím. Nedělej ze sebe mučedníka a udělej to!“</p> <p>„Pořád si ještě myslím, že stačí jen nainstalovat bezpečnostní zařízení. Že není důvod potopit celej projekt.“</p> <p>„Kdyby vládl pokoj a klid,“ řekl, „snad bych s tebou do toho šel. Ale teď se toho na nás valí moc. Objevili se ostřelovači a bomby a tys mi taky něco vyprávěl. Žádné další potíže nechci.“</p> <p>Vstal jsem. „Oukej. Díky za kafe,“ řekl jsem. „Dám ti vědět, až to bude vypnutý.“</p> <p>Kývl. „Dobrou noc, Merline.“</p> <p>„Dobrou noc.“</p> <p>Když jsem odcházel velkou vstupní halou, uviděl jsem Juliana v zeleném županu, jak mluví se dvěma svými muži. Na zemi mezi nimi leželo jedno z těch velkých, psu podobných zvířat. Mrtvé. Bylo stejné jako ve snu, stejné jako u Julie.</p> <p>Přistoupil jsem k nim. „Ahoj, Juliane. Co je to?“ zeptal jsem se a ukázal na zvíře.</p> <p>Zavrtěl hlavou. „Nemám zdání. Ale moji psi právě tři zabili v Ardenském lese. Trumfem jsem dopravil tyhle chlapíky i s jednou zdechlinou sem, abych ji mohl ukázat Randomovi. Nevíš náhodou, kde je?“</p> <p>Ukázal jsem dozadu. „V salónku.“</p> <p>Vydal se tam. Přistoupil jsem blíž a strčil do zvířete nohou. Měl bych se vrátit a říct Randomovi, že už jsem jedno takové viděl?</p> <p>Kčertu s tím, rozhodl jsem se. Nezdálo se mi, že by ta informace měla teď nějaký význam.</p> <p>Vrátil jsem se do svých pokojů, umyl se a převlékl. Pak jsem se zastavil v kuchyni a naplnil si batoh jídlem. Nechtěl jsem se s nikým loučit a tak jsem zamířil dozadu a použil zadní schody, které vedly do zahrady.</p> <p>Tma. Hvězdy. Chlad. Šel jsem. Náhle mne zamrazilo, to když jsem se blížil k místu, kde se mi ve snu objevili psi.</p> <p>Žádné vytí, žádné vrčení. Nic. Prošel jsem tím místem a pokračoval v cestě až na konec tohohle zahradníky dobře udržovaného prostoru, tam, kde se v přirozenější krajině křižovalo několik cest. Vybral jsem si druhou cestu odleva. Byla o něco delší než jiná, kterou jsem mohl zvolit, a na niž jsem stejně později narazil – ale lépe se po ní šlo a to jsem v noci potřeboval. Druhá cesta byla nerovná a moc jsem ji neznal.</p> <p>Skoro hodinu mi trvalo, než jsem vystoupil na vrcholek Kolviru a než jsem našel cestu dolů. Pak jsem se zastavil, napil se vody a několik minut si odpočinul, než jsem začal sestupovat.</p> <p>Bylo velice obtížné jít do Stínu z Kolviru. Člověk musí mezi sebe a Amber položit nějakou vzdálenost, aby se mu to podařilo. Takže se nedalo dělat nic jiného než jít – což mi vůbec nevadilo, protože byla příjemná noc.</p> <p>Už jsem ušel kus cesty, když se na nebi objevila záře a nad Kolvirem se vynořil měsíc. Zalil svou září serpentiny cesty a já jsem přidal do kroku, protože jsem chtěl do rána sestoupit z hory.</p> <p>Měl jsem vztek na Randoma, že mi nedal příležitost, abych obhájil své dílo. Nebyl jsem na to připravený. Kdyby nebylo Cainova pohřbu, nebyl bych se vrátil do Amberu, dokud bych přístroj neměl v perfektním stavu. A nebyl bych se vůbec zmínil o Cyklickém fantomovi ani tentokrát, kdyby jistým způsobem nefiguroval v tajemství, které mne obklopovalo. Random chtěl všechno vědět popořádku, chtěl se dovědět celý příběh. Oukej. Cyklický fantom se mu nelíbil, ale já jsem ho taky předvedl předčasně. Kdybych ho ale teď vypnul, jak mi Random nařídil, zničil bych práci, která už byla nějakou dobu v běhu. Cyklický fantom byl ještě pořád v první fázi – pozoroval Stín a čerpal vědomosti. Stejně bych ho byl zkontroloval, abych viděl, jak pokračuje a opravil chybičky, které se mohly do systému vloudit.</p> <p>Přemýšlel jsem o tom celou dobu, když jsem po stále strmější cestě sestupoval po západním svahu Kolviru. Random mi výslovně nenařídil, abych vymazal všechno, co přístroj až dosud nashromáždil. Prostě mi nařídil, abych ukončil jeho činnost. Když jsem se na to díval ze svého hlediska, znamenalo to, že si můžu vybrat prostředky podle svého vlastního uvážení. Rozhodl jsem se, že mi to umožňuje, abych nejdřív všecko zkontroloval, prohlédl funkce a zrevidoval programy, zkrátka zjistil, jestli je všechno v pořádku. Pak všechno ustálím a vypnu ho. Tak se nic neztratí. Jeho paměť zůstane nedotčená, až do doby, kdy nadejde čas ho opět uvést do činnosti. Snad...</p> <p>Co kdybych ho ale dal do pořádku včetně toho, že do něj zabuduju potřebná bezpečnostní zařízení, aby byl Random spokojen? Pak bych mohl, pokud se k Randomovi dostanu, mu ukázat, co jsem udělal, a zeptat se ho, jestli mu to takhle stačí. Pokud ne, vždycky mohu jeho činnost ukončit. Ale možná, že si to rozmyslí. Stojí za to o tom přemýšlet...</p> <p>V duchu jsem si přehrával imaginární konverzací s Randomem, když se měsíc přesunul na mou levici. Měl jsem za sebou už víc než polovinu cesty z Kolviru dolů a chůze byla snazší. Cítil jsem dokonce, jak se síla Vzoru zmenšuje.</p> <p>Několikrát jsem se cestou dolů zastavil, abych se napil vody a snědl jeden sendvič. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem pociťoval, že Random by se rozzlobil, kdybych pokračoval v práci v intencích, o nichž jsem přemýšlel, a možná, že by mi ani neposkytl slyšení. Na druhé straně jsem se ale zlobil i já.</p> <p>Je to ale dlouhá cesta s nemnohými zkratkami. Budu mít spoustu času o tom přemítat.</p> <p>Obloha začala blednout, když jsem sešel z posledního skalnatého svahu a dostal se na širokou cestu na úpatí Kolviru směřující na severozápad. Uviděl jsem několik stromů za cestou, jeden byl velký a byl to známý orientační bod...</p> <p>S oslepujícím syčivým zábleskem a hromovým zaduněním, jako by vybuchla bomba, se strom rozpůlil ani ne sto yardů ode mne. Při úderu hromu jsem si zakryl uši, ale stejně jsem slyšel praskot dřeva a ozvěnu výbuchu ještě několik vteřin poté.</p> <p>Pak nějaký hlas zavolal: <emphasis>„Vrať se!“</emphasis></p> <p>Pochopil jsem, že zvolání je určeno mně, a odvětil jsem. „Nemůžeme si o tom pohovořit?“</p> <p>Žádná odpověď.</p> <p>Ulehl jsem na břicho na nízký svah vedle cesty a plazil se několik yardů na místo, kde jsem se mohl lépe ukrýt. Poslouchal jsem a pozoroval celou dobu okolí, protože jsem doufal, že ten, kdo předvedl tenhle bravurní kousek, se nějakým způsobem prozradí.</p> <p>Nic se nedělo, ale stejně jsem další půlminutu obhlížel lesík a část kamenitého svahu, odkud jsem přišel. Z tohoto úhlu mě blízkost svahu a lesíka přivedla na nápad.</p> <p>Přivolal jsem si obraz Logru a dvě z jeho linek se staly mými pažemi. Pak jsem vsáhl, nikoli Stínem, ale nahoru na svah, kde se na hromadě jiných nalézal pořádný balvan.</p> <p>Popadl jsem ho a táhl. Byl příliš těžký, než aby se dal převrátit a tak jsem jím začal kolébat. Nejdřív pomalu. Konečně jsem ho dostal na správné místo a balvan se převážil. Padl na další a malá lavina se dala do pohybu. Odplazil jsem se dál a kameny padaly a narážely do dalších. Některé z těch větších se začaly kutálet dolů. Když na strmějším místě dopadly na prasklou skálu, uvolnila se a celý souvislý skalní plát se začal sunout s rachotem a praskáním dolů.</p> <p>Cítil jsem jak se země chvěje a plazil jsem se stále dál a dál. Nepředpokládal jsem, že způsobím něco takového. Kameny se valily a klouzaly dolů a padaly mezi stromy. Viděl jsem, jak se stromy ohýbají, viděl jsem některé z nich padat k zemi. Slyšel jsem je praskat, pukat a lámat se.</p> <p>Potom, co to skončilo, jsem ještě chvilku počkal. Ve vzduchu byla spousta prachu a polovina stromů ležela na zemi. Pak jsem vstal, Frakira mi visela na zápěstí, a šel jsem k lesíku.</p> <p>Pečlivě jsem ho prohledal, ale nikdo tam nebyl. Vylezl jsem na kmen jednoho padlého stromu.</p> <p>„Opakuju, chceš si se mnou o tom promluvit?“ zavolal jsem.</p> <p>Žádná odpověď.</p> <p>„Oukej, jak chceš,“ řekl jsem a zamířil na sever do Ardenu. Když jsem procházel tím starým lesem, slyšel jsem občas zvuk koňských kopyt. Jestli mě někdo pronásledoval, neměl zájem se ke mně přiblížit. Nejspíše jsem se nacházel v blízkosti jedné z Julianových hlídek.</p> <p>Ne, že by to nějak vadilo. Brzy jsem našel stezku a začal jsem s jistými přizpůsobeními, která mne od nich postupně vzdalovala.</p> <p>Světlejší stín, přecházející od hnědé do žluté, a poněkud kratší stromy... Méně mezer v listnaté stromové klenbě... Zvláštní tóny ptačího zpěvu, divné houby... Dal jsem se do běhu.</p> <p>Objevily se spousty mraků, houbovitá půda pod nohama se zpevnila a vyschla...</p> <p>Přidal jsem a běžel jsem z kopce dolů. Rostlo tu víc trávy. Stromy se teď vyskytovaly ve shlucích, jako ostrovy ve vlnícím se moři té bledé trávy. Bylo teď vidět mnohem dál. Po mé pravici se objevil pohybující se korálkový závěs: déšť.</p> <p>Uslyšel jsem rachot hromu, ačkoliv slunce mi ještě svítilo na cestu. Zhluboka jsem vdechoval čistý vlhký vzduch a běžel dál.</p> <p>Tráva zmizela, země byla rozpukaná, obloha ztemněla... Voda se řítila kaňony a proláklinami kolem mne... Na skalnatou půdu se valily přívaly vody...</p> <p>Občas jsem uklouzl. Vždycky jsem proklel, když jsem se zvedal, svou přehnanou dychtivost běžet co nejrychleji.</p> <p>Mraky se rozdělily jako divadelní opona a z lososově růžové oblohy, svítilo citrónově žluté slunce, rozdávající teplo a světlo. Bouře ustala uprostřed zahřmění a zvedl se vítr...</p> <p>Běžel jsem nahoru do kopce a shlížel na vesnici v troskách. Byla už dlouho opuštěná, zčásti zarostlá, s podivnými mohylami podél zpustlé hlavní ulice.</p> <p>Prošel jsem jí pod břidlicově šedivou oblohou a vybral jsem si cestu přes zamrzlé jezírko, z něhož zíraly obličeje zmrzlých do všech stran, aniž by co viděli...</p> <p>Obloha byla začazená, sníh udusaný a můj dech lehký jako pírko. Ve skeletovém lese seděli na stromech zmrzlí ptáci: lept.</p> <p>Klouzal jsem dolů, kutálel jsem se a sesouval do oblevy a jara... Kolem mne zase pohyb... rozbahněná země a trsy zeleně... podivná auta na vzdálené dálnici...</p> <p>Páchnoucí smetiště, mokvající, rezavějící a plesnivé... Hledal jsem cestu mezi akry hromad... krysy cupitají kolem mne...</p> <p>Pryč odtud... Běžím rychleji, těžce dýchám... Na obloze mrak smogu... Ústí delty... mořské pobřeží... Zlaté pylony podél silnice... Krajina s jezery... Hnědá tráva pod zelenou oblohou...</p> <p>Zpomaluju... Zvlněná travnatá krajina s řekou a jezerem... Zpomaluju... Vánek a tráva, jako u moře... Utírám si čelo rukávem... Nasávám vzduch... Teď už jen kráčím... Prošel jsem normálním krokem přes pole a rozhodl se odpočinout si na podobném místě jako je tohle, kde bych měl dobrý rozhled. Vítr se proháněl trávou a tiše šuměl. Nejbližší jezero mělo barvu vápence. Něco v ovzduší sladce vonělo.</p> <p>Měl jsem dojem, že jsem zahlédl kratičký záblesk světla po své pravé straně, ale když jsem se tam podíval, nic neobvyklého jsem neviděl. O něco později jsem si byl naprosto jistý, že slyším dusot kopyt. Ale opět jsem nic neviděl. To je ta potíž se stíny, nikdy nevíte, co je tam normální, nikdy nevíte, co máte hledat.</p> <p>Několik minut uplynulo a já jsem to ucítil dřív, než uviděl. Kouř.</p> <p>V příštím okamžiku se objevil oheň. Dlouhá řada plamenů mi přehradila cestu.</p> <p>A znovu se ozval hlas. „Řekl jsem ti, aby ses vrátil!“</p> <p>Vítr hnal oheň směrem ke mně. Obrátil jsem se a uviděl, že mě oheň téměř ze všech stran obklopuje. Chvíli to trvá, než si vytvoříte příslušný stav mysli, abyste se mohli pohybovat ve Stínu a já jsem své soustředění přerušil. Pochyboval jsem, že bych ho mohl nastolit včas.</p> <p>Dal jsem se do běhu.</p> <p>Plameny kolem mne svíraly obrovský kruh. Nezastavil jsem se, abych obdivoval jeho přesnost, protože mi začalo být horko a kouř byl stále hustší.</p> <p>Přes hlasité praskání jsem stále slyšel dusot kopyt... Oči mi slzely a oblaka kouře mi zacláněla výhled. A opět nikde ani stopy po osobě, která mi připravila tuhle past.</p> <p>Teď už nemohlo být pochyb, že se země otřásá rychlým během zvířete s okovanými kopyty, které míří ke mně. Plameny šlehaly do výše, blížily se a kruh se uzavíral.</p> <p>Pomyslel jsem si, že se blíží nové nebezpečí, když vtom se jezdec objevil v mezeře mezi plamennou stěnou. Přitáhl otěže, ale kůň – hnědák – byl v blízkosti plamenů nervózní. Obnažil zuby, kousal do udidla a několikrát se vzepjal.</p> <p>„Rychle za mne! Nasedni!“ křičel jezdec a já jsem ho poslechl.</p> <p>Byla to černovlasá žena. Její rysy se mi jenom mihly před očima. Podařilo se jí obrátit koně do směru odkud přijela a potřásla otěžemi. Hnědák se dal do běhu, ale náhle se vzepjal. Udržel jsem se nahoře.</p> <p>Když se jeho přední kopyta dotkla země, zvíře se obrátilo a vyrazilo vpřed. Málem se octlo v plamenech a tak se znovu obrátilo.</p> <p>„Kčertu,“ slyšel jsem zaklít jezdkyni, která zoufale zápasila s otěžemi.</p> <p>Kůň se znovu obrátil a hlasitě zaržál. Krvavé sliny mu kapaly z tlamy. A v té chvíli se kruh uzavřel, kouř zhoustl a plameny se blížily. Nemohl jsem ženě žádným způsobem pomoci, jenom jsem zvíře několika kopanci pobídl, aby se rozběhlo vpřed.</p> <p>Kůň se vnořil do plamenů na levé straně a řičel bolestí, když jimi projížděl. Neměl jsem ani zdání, jak široký může být v tomhle místě pás plamenů, ale cítil jsem, že mi olizují nohy a pálí vlasy.</p> <p>Pak se zvíře zase vzepjalo, jezdkyně na ně volala, ale já už jsem se dál na jeho hřbetě neudržel. Cítil jsem, že kloužu dozadu právě ve chvíli, kdy jsme protrhli ohnivý kruh a octli se na spálené čadící zemi, kde už oheň uhasínal. Spadl jsem do horké černošedé vrstvy popela a kolem mne se zvedl oblak dýmu. Odkutálel jsem se rychle na stranu doleva, kašlal jsem a pevně svíral oči, protože mi popel zahalil tvář.</p> <p>Slyšel jsem ženu vykřiknout, a když jsem se vyškrábal na nohy a protřel oči, uviděl jsem hnědáka, jak se zvedá ze země, kam zřejmě dopadl na jezdkyni. Kůň okamžitě vyrazil vpřed a zmizel v oblacích kouře. Pospíšil jsem k ženě, která tiše ležela. Poklekl jsem vedle ní, odmetl jiskry z jejího oděvu a pokusil se zjistit, jestli vůbec dýchá a jestli se jí nezastavil tep. Mezitím otevřela oči.</p> <p>„Myslím, že mám – zlomenou páteř,“ řekla a zakašlala.</p> <p>„Ani nic necítím... Zachraňte se — jestli můžete... Nechte mne tady. Stejně – umřu.“</p> <p>„To ne,“ řekl jsem. „Ale musím s vámi pohnout. Je tady blízko jezero, jestli si dobře vzpomínám.“</p> <p>Svlékl jsem plášť a roztáhl ho vedle ní. Pak jsem ji na něj přesunul tak opatrně, jak jen jsem mohl, a konce složil přes ni, abych ji chránil před plameny. Potom jsem ji táhl po zemi směrem, o kterém jsem se domníval, že je správný.</p> <p>Podařilo se nám projít mezi ohněm a kouřem. Hrdlo jsem měl vyprahlé, oči mi slzely a moje kalhoty hořely plamenem. Když jsem udělal krok dozadu, ucítil jsem, že se mi podpatky zabořily do bahna. Šel jsem dál.</p> <p>Konečně jsem byl až po pás v jezeře a ženu jsem přidržoval nad vodou. Naklonil jsem se k ní a odhrnul jí plášť z obličeje. Její oči se nepohnuly, byly stále otevřené, ale hleděly do prázdna. Než jsem jí mohl nahmatat tep, zachrčela a oslovila mne.</p> <p>„Merline,“ řekla chraptivě, „mrzí mě to —“</p> <p>„Pomohla jsi mi a já ti pomoct nemůžu“ řekl jsem. „Mě to mrzí.“</p> <p>„Mrzí mne, – že —jsem to nevydržela —“ pokračovala. „Neumím – to s koňmi. Pronásledují – tě.“</p> <p>„Kdo?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Psy už odvolal – ale oheň – ten založil někdo – jiný. Nevím – kdo.“</p> <p>„Nevím, o čem to mluvíš.“</p> <p>Stříkl jsem jí trochu vody do tváře, abych ji osvěžil. Pod nánosem popela a pod ožehnutými rozcuchanými vlasy nebylo vidět, jak vypadá.</p> <p>„Někdo – je za tebou —“ řekla slábnoucím hlasem. „Někdo je taky – před tebou. O tom – jsem nevěděla. Promiň.“</p> <p>„Kdo?“ ptal jsem se znovu. „A kdo jsi ty? Jak mne znáš? Proč —“</p> <p>Slabě se usmála. „... spát s tebou... teď to nejde... odcházím...“</p> <p>Oči se jí zavřely.</p> <p>„Ne!“ vykřikl jsem.</p> <p>Tvář se jí zkřivila a naposled do sebe vtáhla vzduch. Pak ho pomalu vypouštěla a přitom šeptala. „Ponoř – mne – tady... Sbohem...“</p> <p>Oblak kouře se jí přehnal přes obličej. Zadržel jsem dech a zavřel oči, když nás zahalil ještě hustší dým.</p> <p>Když se vzduch konečně pročistil, podíval jsem se na ni, dýchání ustalo, stejně jako tep. Nemohl jsem se pokusit o oživování, nebyl tu ani kousek pevné země, která by nehořela. Zemřela. Věděla, že umírá.</p> <p>Zabalil jsem ji opatrně do pláště jako do rubáše. Nakonec jsem jí přetáhl cíp přes obličej. Zašpendlil jsem rubáš sponou, kterou jsem míval u krku, když jsem plášť nosil. Pak jsem se brodil stále hlouběji. „Ponoř mne tady.“ Někdy se mrtví ponoří rychle, někdy plují po hladině...</p> <p>„Sbohem, má paní,“ řekl jsem. „Přál bych si znát tvé jméno. Ještě jednou díky.“</p> <p>Pustil jsem ji. Voda zavířila. Zmizela. Po chvíli jsem se odvrátil a odcházel. Napadalo mne mnoho otázek a žádná odpověď.</p> <p>Někde ržál pološílený kůň.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola devátá</emphasis></strong></p> <p>O několik hodin a o mnoho stínů později jsem odpočíval na místě, kde byla čistá obloha a málo hořlavin. Vykoupal jsem se v mělkém potoce a ze Stínu si přivolal nové oblečení. Čistý a suchý jsem se usadil na břehu a udělal si jídlo.</p> <p>Vypadalo to, jako by teď byl denně 30. duben. Vypadalo to, jakože každý, s kým se setkám, mne zná a hraje se mnou promyšlenou dvojí hru. Lidé kolem mne umírali a katastrofy byly na denním pořádku. Začínal jsem se cítit jako nějaká postava z videohry. Co bude dál? Přemýšlel jsem o tom. Déšť meteorů?</p> <p>Musel k tomu být nějaký klíč. Ta bezejmenná žena, která obětovala svůj život, aby mne dostala z plamenů, řekla, že mne někdo pronásleduje a že je také někdo přede mnou. Co to mělo znamenat? Měl bych počkat na svého pronásledovatele a zeptat se ho, nebo jí, co se to ksakru děje? Anebo bych měl rychle vyrazit kupředu, dohonit toho přede mnou a zeptat se jeho? Dal by mi každý z nich stejnou odpověď? Anebo existovaly dvě odpovědi? Mohl by souboj uspokojit něčí pýchu? V tom případě jsem ochoten bojovat. Nebo podplácet. Nebo zaplatit. Nechtěl jsem nic víc než odpověď a pak trochu klidu a míru. Usmál jsem se. Znělo to jako když se popisuje stav po smrti – i když jsem si odpovědí jist nebyl.</p> <p>„K čertu!“ poznamenal jsem sám k sobě a hodil do vody kamínek.</p> <p>Vstal jsem a přebrodil potok. Na druhém břehu bylo v písku napsáno: „Vrať se!“ Přešel jsem přes nápis a dal se do běhu.</p> <p>Svět se kolem mne zatočil, když jsem se dotkl stínů. Vegetace zmizela. Kameny se změnily v balvany, ty zesvětlely a zajiskřily...</p> <p>Běžel jsem údolím duhových barev pod děsivou fialovou oblohou... Vítr zpíval mezi duhovými kameny... Aeolská hudba...</p> <p>Oděv bičovaný vichřicí... Fialová až lila nad hlavou... Ostré výkřiky uvnitř deformovaných zvuků... Země puká...</p> <p>Rychleji.</p> <p>Jsem obr. Stejná krajina, teď nekonečně malá... Kyklopsky drtím svítící kameny pod svýma nohama. Duhový prach na mých botách, závany oblak kolem mých ramen...</p> <p>Atmosféra je hustší a hustší, téměř zkapalňuje a zelená... Kroužím... Pohybuju se pomalu, vydávám ze sebe co nejvíc...</p> <p>Plavu v tom... Hrady, které by se vešly do akvária, plují kolem mne... Jasné střely jak světlušky mne napadají... Nic necítím...</p> <p>Zelená až modrá... Řídne, řídne... Modrý kouř a vzduch jako kadidlo... Neustávající dunění miliónů neviditelných gongů... Zatnu zuby...</p> <p>Rychleji.</p> <p>Modrá až růžová, ostřelovaná jiskrami... Šplíchnutí ohně... A další... Studené plameny tančí jako mořské rostliny... Jsou vyšší a vyšší... Stěny plamenů se bortí a praskají...</p> <p>Ohlasy kroků za mými zády.</p> <p>Nedívej se. Změň směr.</p> <p>Obloha rozdělená v půli sluncem a letící kometou... Zmizela... Znovu. Znovu. Po tři dny a stejně tolik úderů srdce... Cítím, že je vzduch kořeněný... Ohně víří... sestupuju na fialovou zem... Duhové barvy na obloze... Běžím podél svítící řeky přes houbovité pole barvy krve... Spory, které se mění v drahokamy, padají dolů jako kulky...</p> <p>Noc na bronzové pláni, ozvěny kroků mizí do věčnosti... Sukovité, strojům podobné rostliny řinčí, kovové květiny se naklánějí ke kovovým stonkům... Cink, cink, vzdech... Jenom ozvěna za mými zády?</p> <p>Jednou se otočím.</p> <p>Byla to temná postava, co se skryla za lopatkovitým stromem? Anebo jen hra stínu v mých očích, pohybujících se stínem?</p> <p>Kupředu. Sklem a smirkovým papírem, oranžovým ledem, krajinou barvy bledého masa...</p> <p>Není tu slunce, jenom slabé světlo... Není tu půda... Jenom úzké mosty a ostrovy ve vzduchu... Svět je křišťálová matečná půda...</p> <p>Nahoru, dolů, dokola... Dírou ve vzduchu a skluzavkou dolů...</p> <p>Sesunují se... Na kobaltovou pláž vedle stále ještě měděného moře... Bezhvězdný soumrak... Všude slabý svit... Mrtvé, mrtvé je tohle místo... Modré skály... Rozpadlý stav nelidských bytostí... Nic se tu nepohne...</p> <p>Stop.</p> <p>V písku jsem namaloval kolem sebe magický kruh a vložil do něj síly Chaosu. Svůj nový plášť jsem rozprostřel uprostřed, natáhl se na něj a usnul. Zdálo se mi, že stoupla voda, aby smyla část mého kruhu, že z moře vylezla zelená, šupinatá bytost s fialovými vlasy a ostrými zuby a přišla pít mou krev.</p> <p>Když jsem se ale probudil, uviděl jsem, že kruh je porušený a že zelená šupinatá bytost s fialovými vlasy a ostrými zuby leží mrtvá na pobřeží několik yardů ode mne, že má kolem krku ovinutou Frakiru a písek je všude kolem rozrytý. Musel jsem spát velmi tvrdě.</p> <p>Na druhém úseku cesty mě málem smetla náhlá záplava, když jsem se poprvé zastavil, abych si odpočinul. Dával jsem si ale pozor a byl jsem natolik vpředu, že jsem jí stačil uhnout. Pak přišlo další varování – hořícími písmeny na stěně obsidiánové hory – které mi přikazovalo, abych se vrátil, zmizel, šel domů. Nahlas jsem ho vyzval k rozmluvě, ale nikdo neodpověděl.</p> <p>Byl jsem na cestě, až byl zase čas ke spánku, a pak jsem se utábořil v Zčernalých zemích – byly tiché, šedivé, plesnivé a zamlžené. Našel jsem si jeskyni, která se dala snadno hájit, zabezpečil ji proti kouzlu a usnul.</p> <p>Později – jak později, nevím – mě probudilo z bezesného spánku tepání Frakiry na mém zápěstí.</p> <p>Okamžitě jsem se probudil a pak jsem přemýšlel, proč vlastně. Široko daleko jsem nic neviděl, ani neslyšel. Ale Frakira – která není stoprocentně spolehlivá – si vždycky najde důvod k poplachu. Čekal jsem a představoval jsem si Logrus. Když se přede mnou celý objevil, vložil jsem do něj ruku, jako kdyby to byla rukavice, a natáhl jsem ji...</p> <p>Málokdy nosím sečnou zbraň, která by byla delší než dýka střední velikosti. Když mi visí po boku několik stop ocele, která mi buší do boku, zachytává se za keře a někdy o ni dokonce i zakopnu, je mi to nepohodlné. Můj otec, stejně jako většina ostatních v Amberu a ve Dvorech, na tyhle těžké, nešikovné věci přísahají, ale oni jsou asi z jiného materiálu než já. V zásadě proti nim nic nemám. Rád šermuju a hodně jsem šerm trénoval. Jenom se domnívám, že nosit něco takového po boku je otrava. Také mívám po chvíli nošení meče bok odřený do krvava. Normálně dávám přednost Frakiře a improvizuju. Ale přesto...</p> <p>V téhle chvíli, připouštím, by bylo dobré mít meč v ruce. Protože jsem nyní uslyšel venku po mé levici syčivé zvuky, jako z nějakého měchu, doprovázené škrábáním.</p> <p>Natahoval jsem ruku Stínem a hledal meč. Natahoval a natahoval...</p> <p>Ksakru. Dostal jsem se příliš daleko od jakékoli kultury znalé zpracování kovu ve vhodné fázi jejího historického vývoje.</p> <p>Pokračoval jsem a pot mi vystupoval na čele. Daleko, bylo to daleko. A zvuky se blížily a byly hlasitější.</p> <p>Pak se ozvalo chřestění, dupání a plivání. A řev.</p> <p>Kontakt!</p> <p>Ucítil jsem jílec zbraně v ruce. Popadni ho a přitáhni! Volal jsem meč k sobě a náraz byl tak silný, že to mnou hodilo na skálu. Chvíli jsem tam setrval, než jsem ho vytáhl z pochvy, v níž ještě vězel. V tom okamžiku venku všechno ztichlo.</p> <p>Čekal jsem deset vteřin. Patnáct. Půl minuty...</p> <p>Nic.</p> <p>Utřel jsem si dlaně o kalhoty. Poslouchal jsem dál. Konečně jsem vykročil.</p> <p>Před otvorem nebylo nic kromě lehké mlhy a když se mi otevřel výhled do stran, nebylo stejně nikde nic – vidět.</p> <p>Další krok.</p> <p>Ne...</p> <p>Další.</p> <p>Byl jsem teď na prahu. Vyklonil jsem se a vrhl rychlý pohled do všech stran.</p> <p>Ano. Tam nalevo něco bylo – bylo to tmavé, nízké, nehybné a napůl skryté v mlze. Bylo to skrčené? Připravené na mne skočit?</p> <p>Ať už to bylo cokoliv, nehýbalo se to a bylo to zticha. Já jsem udělal totéž. Po chvíli jsem za ním uviděl jiný tmavý tvar, podobný tomu prvnímu a – a bylo pravděpodobné, že třetí byl ještě o kus dál. Nezdálo se, že by chtěly rozpoutat takové peklo, jakému jsem naslouchal ještě přeď pár minutami.</p> <p>Hlídal jsem dál.</p> <p>Muselo uplynout několik minut, než jsem vystoupil ven. Přesto se nic nepohnulo. Udělal jsem další krok a čekal. Pak další.</p> <p>Konečně jsem pomalým krokem dospěl k prvnímu tvaru. Byla to ohavná bestie pokrytá šupinami barvy uschlé krve. Mohla vážit několik set liber, byla velká a celá zkroucená... Měla také strašlivé zuby, jak jsem zjistil, když jsem jí špičkou meče otevřel tlamu. Věděl jsem, že si to můžu dovolit, protože měla hlavu téměř úplně oddělenou od těla. Byla to čistá práce. Žlutooranžová tekutina stále prýštila zrány.</p> <p>Z místa, kde jsem stál, jsem viděl, že obě další zvířata byla stejného druhu. Ve všem. A byla také mrtvá. Druhá bestie, kterou jsem prohlédl, byla několikrát probodena a chyběla jí jedna noha. Třetí byla rozsekaná na kusy. Ze všech vytékala tekutina a byla slabě cítit po hřebíčku.</p> <p>Prohlédl jsem místo boje. Bylo zdupané. Spolu s podivnou krví a rosou zde byly části stop, které vypadaly jako otisky lidské obuvi. Hledal jsem dál, až jsem nalezl jednu neporušenou stopu. Byla obrácená zpátky, směrem, odkud jsem přišel.</p> <p>Můj pronásledovatel? Možná že „N“. Ten který odvolal psy? Že by mi přišel na pomoc?</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou. Už mne unavovalo hledat smysl v něčem, co ho postrádalo. Pokračoval jsem v hledání, ale žádnou další neporušenou stopu jsem už nenašel. Vrátil jsem se pak do jeskyně a sebral pochvu. Zastrčil jsem do ní meč a pověsil si ho na pás. Upevnil jsem ho na ramenou tak, že mi visel na zádech. Jílec mi vyčníval nad batohem, když jsem si ho navlékl na záda. Nedovedl jsem si představit, že bych běžel s mečem po boku.</p> <p>Snědl jsem trochu chleba a zbytek masa. Vypil jsem něco vody a lokl si vína. Pokračoval jsem v cestě.</p> <p>Příští den jsem hodně běžel – i když den je poněkud nevhodný název pod touhle neměnnou oblohou, tečkovanou, čtverečkovanou a osvětlovanou věčnými světelnými víry a fontánami. Běžel jsem, dokud jsem nebyl unavený, pak jsem odpočíval a jedl a zase běžel dál. Odměřoval jsem si jídlo, protože jsem měl pocit, že bych si musel další přivolat z příliš velké dálky a něco takového klade na tělo a jeho energii velké nároky. Vyvaroval jsem se zkratek, protože bleskový, stíny překlenující rychlý běh také něco stojí a já jsem nechtěl být, až dorazím, docela vyřízený. Často jsem zjišťoval, co je za mnou. Obvykle jsem nic podezřelého neviděl. Přesto jsem měl tu a tam dojem, že jsem zahlédl vzdáleného pronásledovatele. Bylo také možné jiné vysvětlení, když se vezme v úvahu, jaké triky dokážou stíny sehrát.</p> <p>Běžel jsem dokud jsem nepoznal, že se blížím svému cíli. Žádná katastrofa, následovaná rozkazem se vrátit, se už neodehrála. Trochu jsem se tomu divil, snad to bylo dobré znamení, anebo mělo to nejhorší teprve přijít. Ať už to bylo jakkoliv, věděl jsem, že se ještě jednou vyspím a po krátké cestě se octnu tam, kde chci být. S trochou opatrnosti a s několika bezpečnostními opatřeními bych měl dokonce i důvod k optimismu.</p> <p>Probíhal jsem rozlehlým lesem krystalických tvarů. Jestli to byly skutečné živoucí stromy, nebo jestli představovaly nějakou geologickou zvláštnost, jsem nevěděl. Perspektiva tady byla pokřivená a pohyb vpřed obtížný. Nepostřehl jsem ale žádné znamení života v tomhle lesklém skleněném světě a to mě přimělo k tomu, že jsem si svůj poslední tábor rozbil právě tady.</p> <p>Ulomil jsem více větví a zapíchal je do růžové země, která měla konzistenci napůl uschlého kytu. Zkonstruoval jsem tak okrouhlou palisádu asi do výše mých ramen a sám jsem zůstal ve středu. Odvinul jsem ze svého zápěstí Frakiru a dal jí potřebné instrukce. Pak jsem ji položil na vrcholek hrubé a lesklé stěny.</p> <p>Frakira se protáhla a prodloužila, až byla tenká jako nitka a pak se zapletla do střepovitých větví. Cítil jsem se v bezpečí. Nevěřil jsem, že by se cokoli mohlo dostat přes tuhle bariéru bez toho, aby na něj Frakira neskočila a neutáhla mu škrtící smyčku kolem hrdla.</p> <p>Rozprostřel jsem si plášť, lehl si a usnul. Jak dlouho jsem spal, nevím. A nevzpomínám si na žádné sny. Nic se také kolem mne nedělo.</p> <p>Když jsem se probudil, pohnul jsem hlavou, abych se zorientoval, ale všude kolem sebe jsem viděl totéž. Na všech stranách byly propletené křišťálové větve. Pomalu jsem vstal a opřel se do nich. Byly pevné. Stala se z nich skleněná klec.</p> <p>I když se mi podařilo ulomit některou ze slabších větví, byly to ty, které jsem měl nad hlavou, nijak to nepomohlo k mému vysvobození. Ty, které jsem původně zastrčil do země, podstatně zesílily a zřejmě se důkladně zakořenily. Nepomohly ani ty nejprudší kopance.</p> <p>Tahle zatracená záležitost mne rozzuřila. Vytáhl jsem meč a kousky skla začaly létat kolem mne. Zachumlal jsem si obličej do pláště a sekal dál. Pak jsem si všiml, že mám vlhkou dlaň. Když jsem se na ni podíval pozorněji, viděl jsem, že mi teče krev. Některé z těch úlomků byly velice ostré. Nechal jsem tedy meč mečem a začal jsem do ohrady opět kopat. Stěny občas zapraskaly a zazvonily, ale vydržely.</p> <p>Netrpím normálně klaustrofobií a můj život nebyl bezprostředně ohrožen, ale něco mě v tomto lesknoucím se vězení rozčilovalo víc, než bylo vzhledem k situaci přiměřené. Zuřil jsem asi deset minut a pak jsem se uklidnil natolik, že jsem mohl přemýšlet.</p> <p>Prohlížel jsem spleť větví, až jsem rozpoznal barvu a strukturu Frakiry propletené v nich. Sáhl jsem na ni špičkami prstů a dal jí rozkaz. Zjasněla, vystřídala několik barev spektra, až se ustálila na jasné červeni. Za několik vteřin se ozval první praskavý zvuk.</p> <p>Rychle jsem ustoupil do středu ohrady a celý se zabalil do pláště. Kdybych se skrčil, mohly by mne kusy, padající shora, zranit s ještě větší silou. Tak jsem zůstal stát a chránil si hlavu a krk pažemi a rukama, zabalenýma do pláště.</p> <p>Praskání se změnilo v chřestění. Pak následovalo řinčení a třesk. Náhle mě uhodil kus skla do ramene, ale já jsem neztratil rovnováhu.</p> <p>Za hlasitých zvuků se začala celá stavba kolem mne hroutit. I když jsem byl několikrát zasažen, udržel jsem se na nohách.</p> <p>Když všechno utichlo a já jsem vyhlédl zpod pláště, viděl jsem, že střecha zmizela a že stojím hluboko po kolena v spadlých větvích z tvrdého materiálu podobného korálu. Některé z postranních větví se ulomily nízko nad zemí, jiné, které zůstaly stát v nepřirozených úhlech, jsem urazil několika dobře mířenými kopanci.</p> <p>Můj plášť byl na několika místech proděravělý. Frakira se ovinula kolem mého levého kotníku a začala se šplhat k mému zápěstí. Větve chrupaly pod mýma nohama, když jsem z tohohle místa odcházel.</p> <p>Vytřásl jsem střepy z pláště a oprášil jsem se. Šel jsem ještě asi půl hodiny, než jsem se zastavil v horkém pustém údolí, slabě vonícím po síře a nasnídal se.</p> <p>Když jsem končil snídani, uslyšel jsem hluk. Po hřebenu vyvýšeniny se přehnala fialová věc s rohy a kly pronásledovaná bezvlasou bytostí s oranžovou kůží, s dlouhými drápy a vidlicovitým ocasem. Obě stvoření kvílela v různých tóninách.</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou, jedna prokletá záležitost za druhou.</p> <p>Postupoval jsem zmrzlou zemí a hořící zemí, pod oblohou zdivočelou i klidnou. Konečně jsem po dlouhých hodinách uviděl nízký hřeben tmavých kopců a červánky zářící za nimi. To bylo to místo. Teď jsem se musel jenom dostat za kopce a uviděl bych svůj cíl, ležící za poslední a nejtěžší překážkou.</p> <p>Šel jsem dál. Těšil jsem se, až s tímhle skončím a budu se moci věnovat důležitějším věcem. Do Amberu se vrátím s pomocí trumfu, raději než po svých stopách. Nemohl jsem se sem dostat trumfem, protože tohle místo jsem zachytit na obrázku na kartě nemohl.</p> <p>Když jsem se dal do běhu, myslel jsem si nejdřív, že to chvění půdy způsobuju já. Ale brzy mne tenhle nápad přešel, když jsem zjistil, že se drobné oblázky kutálejí sem tam po zemi přede mnou.</p> <p>Proč ne?</p> <p>Všecko ostatní už mne potkalo. Bylo to, jako by se moje podivná Nemesis propracovávala seznamem katastrof a právě přišla k heslu Zemětřesení. Tak dobře. Naštěstí tu nebyla žádná vyšší skála, aby mne zavalila.</p> <p>„Jen si to užij, ty parchante,“ vykřikl jsem. „Brzy už budeš mít po legraci!“</p> <p>Jako v odpověď chvění zesílilo tak, že jsem se musel zastavit, abych neupadl. Díval jsem se, jak země na několika místech ustupuje a vrší se na jiných. Rychle jsem se rozhlédl a nevěděl jsem, jestli mám jít kupředu, zpátky nebo zůstat stát. V zemi se začaly objevovat malé trhliny a bylo slyšet rachotivý zvuk. Země se pode mnou najednou propadla – snad o šest palců – a nejbližší trhlina se rozšířila. Obrátil jsem se a běžel zpátky. Země tam vypadala pevnější.</p> <p>Byla to asi chyba. Následoval zvláště silný otřes, který mne srazil k zemi. Než jsem mohl vstát, otevřela se v mé blízkosti veliká trhlina. Díval jsem se, jak se stále rozšiřuje. Vyskočil jsem a přehoupl se přes ni, zakopl, znovu vstal a uviděl, jak se otvírá další – a ta se rozevírala ještě rychleji, než ta, před kterou jsem prchal.</p> <p>Vyskočil jsem na malý ostrůvek navršené země. Zem teď byla rozervaná temnými klikatými trhlinami, které se doširoka otvíraly za příšerného rachotu a skřípění. Velké kusy země se propadaly do vzniklých propastí. Můj ostrůvek brzy zmizel.</p> <p>Skákal jsem přes trhliny do míst, kde se mi zdála být pevnější půda.</p> <p>Docela se mi to ale nepodařilo. Při jednom skoku jsem šlápl vedle. Ale podařilo se mi zachytit se okraje propasti. Chvíli jsem tam jen tak visel a pak jsem se začal přitahovat nahoru. Jenže okraj se začal drolit. Zaťal jsem prsty do země a držel se ještě pevněji. Znovu jsem tam visel, kašlal a klel.</p> <p>Nohou jsem hledal ve stěně propasti nějakou oporu. Podařilo se mi najít jakýsi výstupek a zaryl jsem tam špičku boty. Mrkáním jsem se snažil zbavit se hlíny z očí. Držel jsem se ještě pevněji okraje. Cítil jsem, že se Frakira uvolnila z mého zápěstí, stočila do smyčky kolem mých rukou a pokoušela se najít něco pevného, co by mohlo posloužit jako skoba.</p> <p>Ale ne. Pod mou levou rukou se uvolnil okraj. Visel jsem teď jen za pravici a hmatal levou po okraji. Uvolněná země padala kolem mne a i moje pravá ruka se začala smekat.</p> <p>Prachem a slzami jsem nad sebou uviděl tmavý stín. Už i pravá ruka se mi smekla. Pokoušel jsem se udržet nohama ve stěně.</p> <p>Někdo mne uchopil za pravou ruku, kterou jsem se opět snažil nahoře zachytit. Byla to velká a pevná ruka. Za okamžik se k ní přidala druhá a už mne táhly rychle a hladce nahoru. Za chvíli jsem byl venku a postavil jsem se. Ruce mne pustily. Promnul jsem si oči.</p> <p>„Luku!“</p> <p>Byl oblečen v zeleném a meč mu asi tak nevadil jako mně, protože mu jeden, a dost dlouhý, visel po pravém boku. Místo batohu měl svinutý plášť a nosil k němu sponu jako ozdobu na hrudi nalevo – byl to umělecky provedený předmět, na němž byl zobrazen nějaký zlatý pták.</p> <p>„Tudy,“ řekl, obrátil se a já jsem ho následoval.</p> <p>Vedl mne kus zpátky a pak nalevo. Kolmo ke směru, ve kterém jsem do údolí vstoupil. Půda byla v těch místech pevnější a když jsme rychle vyběhli na malý pahorek, uviděli jsme, že jsme unikli zemětřesení. Pak jsme se zastavili a ohlédli.</p> <p>„Nepřibližuj se!“ zaburácel odtamtud hlas.</p> <p>„Děkuju ti, Luku,“ ztěžka jsem oddechoval. „Nevím, kde ses tady vzal a proč —“</p> <p>Zvedl ruku. „Chci teď vědět jenom jedno,“ řekl a hladil si krátký vous, který mu překvapivě rychle vyrostl. Také jsem si všiml, že má na prstě prsten s modrým kamenem.</p> <p>„Mluv,“ řekl jsem.</p> <p>„Jak to, že to, co teď promluvilo, má tvůj hlas?“ zeptal se.</p> <p>„Hm. Opravdu zní podobně.“</p> <p>„Ale jdi,“ řekl. „Ty to přece musíš vědět. Pokaždý, když tě něco ohrožovalo, tenhle hlas tě varoval před další cestou, a byl to tvůj hlas – ozvěna tvého.“</p> <p>„Jak dlouho mne už sleduješ?“</p> <p>„Dost dlouho.“</p> <p>„Ta pobitá zvířata před jeskyní, kde jsem přenocoval —“</p> <p>„Zabil jsem je místo tebe. Kam jdeš a co je to tam za věc?“</p> <p>„Mám určité podezření vzhledem k tomu, co se děje, ale je to dlouhá historie. Odpověď nás čeká za těmi kopci.“</p> <p>Ukázal jsem na červánky.</p> <p>Zadíval se tím směrem a přikývl.</p> <p>„Tak tedy jdeme,“ řekl.</p> <p>„Ale vždyť je zemětřesení,“ poznamenal jsem.</p> <p>„Zdá se, že jenom v tomhle údolí,“ prohlásil, „Můžeme ho obejít a pokračovat v cestě.“</p> <p>„A pravděpodobně zažít další.“</p> <p>Zavrtěl hlavou. „Mám dojem,“ řekl, „že ať je to cokoliv, co ti brání v cestě, vyčerpá se to po každým pokusu a trvá mu to dlouho, než se vzchopí k dalšímu.“</p> <p>„Ale ty pokusy už následují jeden po druhým,“ poznamenal jsem, „a jsou pokaždý horší.“</p> <p>„Je to proto, že se blížíme k jejich prameni?“ zeptal se.</p> <p>„Je to možný.“</p> <p>„Tak si teda pospěšme.“</p> <p>Sestoupili jsme z kopce po jeho vzdálenějším svahu, pak jsme vystoupili na další a zase sestoupili. Zemětřesení tou dobou už ustávalo a omezilo se na občasné zachvění země. Po chvíli přestalo úplně.</p> <p>Došli jsme do jiného údolí, které nás nějakou dobu vedlo dále doprava od našeho cíle. Pak se ale zatočilo správným směrem k poslednímu hřebenu holých skal, za nimiž zářila světla pod nízkou světlefialovou až tmavofialovou oblohou lemovanou nehybnou linií bělostných mraků. Žádné další nebezpečí se neobjevilo.</p> <p>„Luku,“ zeptal jsem se po chvíli, „co se stalo tenkrát v noci v Novém Mexiku v horách?“</p> <p>„Musel jsem rychle zmizet,“ odpověděl.</p> <p>„A kam se podělo tělo Dana Martineze?“</p> <p>„Vzal jsem je s sebou.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Nerad nechávám za sebou důkazy.“</p> <p>„To mi ale moc neříká.“</p> <p>„Já vím,“ řekl a dal se do běhu.</p> <p>Běžel jsem za ním.</p> <p>„Ty víš, kdo jsem,“ pokračoval jsem.</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Teď ne,“ řekl. „Teď ne.“</p> <p>Zrychlil běh. Držel jsem s ním tempo.</p> <p>„Proč jsi mne sledoval?“</p> <p>„Zachránil jsem tě, ne?“</p> <p>„Jo, a jsem ti vděčnej. Ale to pořád ještě nic nevysvětluje.“</p> <p>„Dáme si závod k tamtomu nakloněnýmu balvanu,“ řekl a vyrazil vpřed.</p> <p>Vyrazil jsem také a dostihl ho. Ale ať jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem ho předběhnout. Oba jsme byli v té chvíli tak udýchaní, že nebylo možné se vyptávat a odpovídat.</p> <p>Přinutil jsem se běžet rychleji. On také, takže se mnou držel krok. Balvan byl stále ještě dost daleko. Běželi jsme bok po boku a já jsem si schovával poslední síly na závěrečný sprint. Bylo to šílené, ale běžel jsem s ním už mnohokrát. Teď už to bylo něco jako síla zvyku. A ta stará zvědavost. Běží rychleji on? Nebo já? Anebo jsem pomalejší?</p> <p>Pumpoval jsem pažemi, nohy dusaly zem, kontroloval jsem svůj dech a podařilo se mi dýchat v přiměřeném rytmu. Posunul jsem se trochu před něj a on na to nereagoval. Balvan byl náhle mnohem blíž.</p> <p>Udržovali jsme tuhle vzdálenost asi půl minuty, ale pak vyrazil. Dostal se vedle mne, pak přede mne. Byl čas napnout síly. Přinutil jsem své nohy, aby běžely rychleji. Krev mi tepala v uších. Nasával jsem vzduch a hnal jsem se vpřed ze všech sil. Vzdálenost mezi námi se opět zmenšovala. Nakloněná skála vypadala větší a větší...</p> <p>Dohonil jsem ho, než jsme k ní dorazili, ale ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nepodařilo se mi ho předběhnout. Proběhli jsme kolem ní bok po boku a spolu jsme se složili na zem.</p> <p>„Mrtvý závod,“ vydechl jsem.</p> <p>„Je to nerozhodně,“ a po pauze. „Vždycky mne na konci překvapíš.“</p> <p>Vytáhl jsem svoji láhev s vodou a podal mu ji. Maličko se napil a vrátil mi ji. Takhle, po troškách, jsme ji vyprázdnili.</p> <p>„Ksakru,“ řekl pak a pomalu vstával. „Musíme se podívat, co je za těma horama.“</p> <p>Vstal jsem a následoval ho.</p> <p>Když jsem se konečně vydýchal, jako první větu jsem mu řekl. „Víš toho zatraceně víc o mně, než já o tobě.“</p> <p>„Myslím, že ano,“ odpověděl po dlouhé pauze, „a byl bych moc rád, kdybych nevěděl.“</p> <p>„Co to má znamenat?“</p> <p>„Teď ne,“ odpověděl, „později. Člověk přece nečte Vojnu a mír při přestávce na kafe.“</p> <p>„Nerozumím ti.“</p> <p>„Je to otázka času,“ řekl. „Buď je ho příliš mnoho, nebo je ho málo. Zrovna teď ho máme málo.“</p> <p>„To jsem z toho blázen.“</p> <p>„Přál bych si, abys byl.“</p> <p>Kopce se přiblížily a pod našima nohama byla stále pevná půda. Šli jsme dál.</p> <p>Přemýšlel jsem o Billových dohadech, Randomových podezřeních, o varování Meg Devlinové. Vzpomněl jsem si také na tu podivnou munici, kterou jsem našel v Lukově kapse.</p> <p>„Ta věc, ke který se blížíme,“ řekl, než jsem mohl zformulovat nějakou otázku, „to je ten tvůj Cyklický fantom, ne?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>Zasmál se. Pak řekl: „Takže jsi mluvil pravdu, když jsi mi v Santa Fé řekl, že potřebuje zvláštní prostředí. Nezmínil ses ale o tom, že jsi to prostředí našel a zkonstruoval ho tam.“</p> <p>Přikývl jsem. „Co je s tvými plány na společnost?“</p> <p>„To jsem říkal jen tak, abych tě přiměl k řeči.“</p> <p>„A co Dan Martinez – všechno to, co říkal?“</p> <p>„Já nevím. Opravdu ho neznám. Pořád ještě nevím, proč na nás střílel.“</p> <p>„Luku, co vlastně chceš ty?“</p> <p>„Teď zrovna chci vidět tu zatracenou věc,“ řekl. „Když jsi ho postavil tady v ty pustině, získal tím nějaký zvláštní schopnosti?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Například co?“</p> <p>„Například to, nač jsem vůbec nepomyslel – naneštěstí,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Jmenuj jednu.“</p> <p>„Je mi líto, ale otázky a odpovědi musí padat z obou stran.“</p> <p>„Hele, já jsem ten chlap, co tě vytáh z díry v zemi.“</p> <p>„Předpokládám, že jsi taky ten chlap, kterej se mě pokoušel několikrát 30. dubna zabít.“</p> <p>„Naposled ne,“ řekl. „Čestný slovo.“</p> <p>„Takže ses opravdu pokoušel mě zabít?“</p> <p>„No... jo. Ale měl jsem důvody. Je to dlouhá historie a—“</p> <p>„Propána, Luku, proč? Copak jsem ti někdy něco udělal?“</p> <p>„To není tak jednoduchý,“ odpověděl.</p> <p>Došli jsme na úpatí jednoho kopce a Luke začal stoupat nahoru.</p> <p>„Nechoď tam,“ zavolal jsem na něj. „Nemůžeš se dostat přes vrcholek.“</p> <p>Zastavil se. „Proč?“</p> <p>„Ve výšce třiceti nebo čtyřiceti stop končí atmosféra.“</p> <p>„Děláš si legraci?“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„A na druhý straně je to ještě horší,“ připojil jsem. „Musíme projít mezi skalami průchodem. Je kousek odtud vlevo.“</p> <p>Obrátil jsem se a šel vlevo. Za chvíli jsem uslyšel jeho kroky.</p> <p>„Tak ty jsi mu dal svůj hlas,“ řekl.</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Je mi jasný, o co ti jde, a co se vlastně děje. Ten tvůj přístroj získal v tomhle bláznivým místě, kde jsi ho postavil, city. Vymkl se ti z rukou, a ty tam teď jdeš, abys ho vypnul. On to ví a chce tomu zabránit. Je to ten tvůj Cyklický fantom, co se tě snažil cestou zastrašit a chtěl, aby ses vrátil, viď?“</p> <p>„Asi jo.“</p> <p>„Proč ses k němu nepřenesl trumfem?“</p> <p>„Nemůžeš udělat trumf s obrazem krajiny, která se pořád mění. Co ty vůbec víš o trumfech?“</p> <p>„Dost,“ řekl.</p> <p>Uviděl jsem průsmyk, který jsem hledal.</p> <p>Došel jsem až k němu a zastavil jsem se.</p> <p>„Luku,“ řekl jsem, „nevím, co chceš, proč a jak jsi se sem dostal, a nezdá se mi, že bys mi to chtěl povědět. Něco ti ale přesto řeknu. Tahle záležitost může být dost nebezpečná. Možná, že by ses měl vrátit tam, odkud jsi přišel a nechat mě, abych to vyřídil sám. Nemám důvod ohrožovat tvůj život.“</p> <p>„Myslím, že máš,“ řekl. „Kromě toho můžu být užitečnej.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Pojďme dál, Merline. Chci tu věc vidět.“</p> <p>„Oukej. Pojď.“</p> <p>Vedl jsem ho do úzkého průchodu, který byl v místě, kde se skála rozštěpila.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola desátá</emphasis></strong></p> <p>Průchod byl tmavý, dlouhý a místy těsný. Jak jsme postupovali vpřed, bylo stále chladněji, až jsme se nakonec vynořili na široké skalní římse, která směřovala nad hlubinu, z níž stoupala pára. Ve vzduchu byl cítit čpavek a nohy mi mrzly, zatímco tvář mi jako obvykle hořela. Několikrát jsem zamžoural a prohlížel si nejnovější tvary bludiště, pohybující se mlhou. Perlově šedý příkrov visel nad celou oblastí. Oranžové záblesky neustále protínaly příšeří.</p> <p>„Hm – kde to je?“</p> <p>Ukázal jsem před sebe k místu posledního záblesku. „Tamhle,“ řekl jsem.</p> <p>V té chvíli se mlha rozptýlila a jeden za druhým se objevovaly černé hladké hřebeny oddělené tmavými průrvami. Hřebeny se klikatily k ostrůvku, který vypadal jako pevnost s nízkou zdí okolo. Za zdí bylo vidět několik kovových struktur.</p> <p>„Je to – bludiště,“ řekl Luke. „Půjdeme tam spodem průrvami, nebo horem po hřebenech?“</p> <p>Usmál jsem se.</p> <p>„Je to různý,“ řekl jsem. „Někdy půjdeme horem, někdy spodem.“</p> <p>„Jak tam teda půjdeme?</p> <p>„Ještě nevím. Musím si to vždycky dobře prohlídnout. Víš, neustále se to mění a je to trochu záludný.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Celá ta zatracená věc pluje na jezeru z tekutýho vodíku a hélia. Bludiště se pořád pohybuje. Vždycky je jiný. A pak je tu otázka atmosféry. Kdybys šel po hřebenech, byl bys většinou mimo ni. Dlouho bys to nepřežil. A teplota se mění od strašlivý zimy až po nesnesitelný vedro, jakmile vystoupíš několik málo stop výš. Musíš vědět, kdy se máš plazit a kdy stoupat a kdy dělat ostatní věci – stejně, jako kterou cestou jít.“</p> <p>„Jak to poznáš?“</p> <p>„Zavedu tě tam,“ řekl jsem, „ale to tajemství ti neprozradím.“</p> <p>Z hlubin se začala znovu zvedat pára a shromažďovala se do mráčků.</p> <p>„Teď chápu, proč si pro tohle místo nemůžeš udělat trumf,“ začal Luke.</p> <p>Pozorně jsem si prohlížel bludiště.</p> <p>„Takže jdeme,“ řekl jsem pak, „tudy.“</p> <p>„Co když nás Cyklický fantom napadne, až budeme v bludišti?“ zeptal se.</p> <p>„Můžeš tady zůstat, jestli chceš.“</p> <p>„Nevím, nevím. Tak pojď.“</p> <p>Udělal jsem několik kroků vpřed a pak doprava. Slabý zářící světelný kruh se objevil ve vzduchu přede mnou a rozjasňoval se. Ucítil jsem Lukovu ruku na svém rameni.</p> <p>„Co – ?“ začal.</p> <p>„Ani o krok dál!“ řekl hlas, který jsem rozpoznal jako svůj.</p> <p>„Myslím, že na něco přijdeme,“ odvětil jsem, „mám nějaký nápady —“</p> <p>„Ne!“ řekl hlas. „Slyšel jsem, co řekl Random.“</p> <p>„Neposlechnu ho,“ řekl jsem, „jestliže se najde jiný lepší řešení.“</p> <p>„Chceš mě oklamat. Chceš mě zničit.“</p> <p>„Děláš všechno ještě těžší, když nám pořád předvádíš svou moc,“ řekl jsem. „Půjdu teď dál a —“</p> <p>Silný závan větru ze světelného kruhu byl jako úder. Zapotácel jsem se. Viděl jsem, jak můj rukáv zhnědl, pak zežloutl. Ještě pod mým pohledem se začal rozpadat.</p> <p>„Co to děláš? Musím s tebou mluvit, musím ti vysvětlit —“</p> <p>„Ne teď! Ne tady! Nikdy!“</p> <p>Srazilo mě to zpátky na Luka, který mne zachytil a přitom upadl na jedno koleno. Zasáhla nás vlna ledového vzduchu a ledové krystaly mi tančily před očima. Po nich mne začaly oslepovat různé jasné barvy.</p> <p>„Přestaň!“ vykřikl jsem, ale nic se nestalo.</p> <p>Země pod námi se naklonila a pak náhle zmizela. Přesto jsme neměli pocit, že padáme. Spíš to vypadalo, jako bychom byli zavěšeni uprostřed světelného uragánu.</p> <p>„Přestaň!“ zavolal jsem znovu, ale vichr má slova odvál.</p> <p>Světelný kruh zmizel, jako kdyby se od nás vzdaloval dlouhým tunelem. Poznal jsem ale podle přetížení smyslů, že jsme to my, kteří se vzdalujeme od světla, že jsme byli vlastně odváti do dálky a octli jsme se téměř v půlce kopce. Ale nikde kolem nás jsem neviděl nic pevného.</p> <p>Něco začalo bzučet. Pak bzučení zesílilo, až se změnilo v tlumené burácení. Zdálo se mi, že vidím v dálce maličkou ocelovou lokomotivu, která zdolává horský sráz v nemožném úhlu, že vidím obrácený vodopád a linii obzoru ponořenou do zelené vody. Kolem nás proletěla lavička z parku, na níž seděla a pevně se držela žena s modrou pletí se zděšeným výrazem na tváři.</p> <p>Rychle jsem se, hrabal v kapse, věděl jsem, že může nastat každou chvíli náš konec.</p> <p>„Co je to?“ křičel mi Luke do ucha a držel se mne tak pevně, že mi málem vykloubil paži.</p> <p>„Bouře ve stínech!“ křičel jsem na něj. „Drž se!“ dodal jsem, ačkoliv to nebylo zapotřebí.</p> <p>Stvoření podobné netopýru mi vletělo do tváře, ale ihned ho vichr zas odvál. Na tváři mi zůstal vlhký šrám. Pak mi něco narazilo do levé nohy.</p> <p>Obrácené pohoří přeletělo kolem nás a cestou se bortilo a rozpadalo. Burácení bylo stále silnější. Světlo teď kolem nás pulsovalo v širokých barevných pruzích a dotýkalo se nás s téměř fyzickou silou. Hřejivé lampy a zvonková hra větru...</p> <p>Slyšel jsem, jak Luke vykřikl, jako by ho něco zasáhlo, ale nemohl jsem se obrátit, abych mu pomohl. Cestovali jsme teď krajinou, kde se křižovala světla jako blesky a kde mi vstávaly vlasy a svědila kůže.</p> <p>Nahmatal jsem v kapse balíček karet a vytáhl je. V té chvíli jsme právě začínali kroužit ve vzduchu a měl jsem strach, že mi je vichr vyrve z ruky. Držel jsem je pevně a tiskl je k tělu. Bál jsem se je rozložit. Pomalu a opatrně jsem je sunul nahoru. Ať už je nahoře kterýkoliv z nich, musí nám pomoci při ústupu —</p> <p>Kolem nás se tvořily černé bubliny a posléze praskaly. Unikaly z nich jedovaté výpary.</p> <p>Když jsem zvedl ruku, uviděl jsem, že mám šedivou kůži a že se na ní tvoří světélkující víry. Lukova ruka na mém rameni vypadala jako ruka mrtvoly a když jsem se na něj ohlédl, šklebila se na mě tvář smrti.</p> <p>Odvrátil jsem se a obrátil pozornost ke kartám. Jen těžko jsem zaostřoval zrak, nejen kvůli šedé mlze, ale také kvůli zvláštnímu efektu, který tady vzdaloval objekty. Konečně se mi zrak vyjasnil. Na obrázku byl malý kousek travnaté země, kterou jsem už předtím viděl – jak je to dlouho? – s klidnou hladinou vody a s něčím křišťálově jasným, co vyčnívalo na pravé straně do obrazu.</p> <p>Upíral jsem na kartu pozornost. Zvuky za mými zády napovídaly, že se mi Luke snaží něco říct, ale já jsem jeho slovům nerozuměl. Zíral jsem dál na trumf a ten se vyjasňoval. Ale jen pomalu. Něco mě prudce uhodilo vpravo pod žebry, ale já jsem si toho nevšímal a dál jsem se soustřeďoval.</p> <p>Konečně se mi zdálo, že se scenérie na kartě přibližuje a zvětšuje. Pocítil jsem její povědomý chlad, jak mne začínala pohlcovat a já ji. Tohle malé jezero bylo téměř elegicky nehybné.</p> <p>Padl jsem obličejem na trávu, srdce mi prudce bušilo, v boku se ozývala bolest. Prudce jsem oddechoval a stále jsem měl ještě pocit, že kolem mne poletují světy, stejně jako po celodenní namáhavé jízdě po dálnici se člověku za zavřenými víčky míhají auta.</p> <p>Ucítil jsem sladkou vodu a omdlel jsem.</p> <p>Jen napůl jsem si uvědomoval, že mne někdo vleče, nese a pak mi pomáhá v klopýtavé chůzi. Potom následovalo bezvědomí, které přešlo do spánku a snu.</p> <p>Zmrzačený anděl kráčel vysoko nade mnou a mával ohnivým mečem. Kam dopadla jeho čepel, objevily se plameny, kouř a prach. Jako svatozář měl anděl mého Cyklického fantoma, kterým duly mocné větry, na nichž se vezly ohavnosti, které proudily kolem tváře anděla jako temný, živoucí závoj. Všude, kam dopadly, působily zmatek a ruiny. Palác byl napůl zbořený a stály tam šibenice, na kterých viseli moji příbuzní, a točili se v poryvech větru. Držel jsem v jedné ruce meč a Frakira mi visela na druhé. Stoupal jsem a šplhal vzhůru, abych se setkal a dal do boje s temnou Nemesis. Stoupal jsem po skalnaté cestě a přitom mne svíral strašlivý pocit, že mi hrozí selhání, které je předem dohodnuto.</p> <p>Přesto jsem se ale rozhodl, že to stvoření tam nahoře odtud neodejde bez šrámů.</p> <p>Když jsem se přiblížil, všimlo si mě a obrátilo se ke mně. Zvedlo zbraň s obličejem stále zakrytým. Vyrazil jsem kupředu a litoval jsem jenom, že jsem neměl čas svou zbraň napustit jedem. Dvakrát jsem se otočil předstíraje útok a snažil jsem se zasáhnout ho někde u levého kolena.</p> <p>Následoval záblesk světla a já jsem padal a padal s jazyky plamenů kolem mne jako s hořícím uragánem.</p> <p>Padal jsem tak po dobu, která se mi zdála být věčností, až jsem konečně spočinul na zádech na velkém kameni. Byly to sluneční hodiny, jejichž rafije mne málem probodly – což se mi zdálo být šílené dokonce i ve snu. Ve Dvorech Chaosu nebyly žádné sluneční hodiny, protože tam neexistuje slunce. Octl jsem se na okraji nádvoří, vedle vysoké tmavé věže a nemohl jsem se ani pohnout, natož vstát. Nade mnou na nízkém balkónu stála má matka Dara ve své přirozené podobě. Shlížela na mne dolů ve své vznešenosti a kráse.</p> <p>„Matko!“ zavolal jsem, „vysvoboď mne!“</p> <p>„Už jsem někoho poslala, aby ti pomohl,“ odpověděla.</p> <p>„A co je s Amberem?“</p> <p>„Nevím.“</p> <p>„A s mým otcem?“</p> <p>„Nemluv se mnou o mrtvých.“</p> <p>Rafije pomalu postupovala a když dospěla nad moje hrdlo, začala se přibližovat.</p> <p>„Pomoz mi!“ křičel jsem. „Rychle!“</p> <p>„Kde jsi?“ volala, otáčela se a oči jí bloudily sem a tam. „Kam jsi zmizel?“</p> <p>„Jsem pořád tady!“ ječel jsem.</p> <p>„Kde jsi?“</p> <p>Cítil jsem, jak se rafije dotýká mého krku —</p> <p>Vidina se rozptýlila a zmizela.</p> <p>Moje záda se opírala o něco pevného, nohy jsem měl natažené před sebou. Někdo mi sevřel rameno a nějaká ruka se dotkla mého krku.</p> <p>„Merle, jsi oukej? Nechceš se napít?“ ptal se známý hlas.</p> <p>Zhluboka jsem se nadechl a pak vydechl. Několikrát jsem zamrkal. Byl jsem ve světě linek a úhlů, kde svítilo modré světlo. Před ústy se mi objevila naběračka s vodou.</p> <p>„Tady máš.“ Byl to Lukův hlas.</p> <p>Vypil jsem všechno.</p> <p>„Chceš ještě?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Okamžik.“</p> <p>Cítil jsem, že se zvedá a slyšel jsem jeho vzdalující se kroky.</p> <p>Díval jsem se na stěnu přede mnou asi šest nebo sedm stop vysokou osvětlenou rozptýleným světlem. Hrábl jsem rukou do země, ale ta byla ze stejného materiálu.</p> <p>Brzy se Luke vrátil, s úsměvem mi podal naběračku, a já jsem vodu vypil a podal mu ji zpět.</p> <p>„Chceš ještě?“</p> <p>„Ne. Kde to jsme?“</p> <p>„V jeskyni – je velká a pohodlná.“</p> <p>„Odkud máš tu vodu?“</p> <p>„Z tamhle té postranní jeskyně,“ ukázal, „je jí tady mnoho barelů a také spousta jídla. Chceš něco sníst?“</p> <p>„Ještě ne. Jsi v pořádku?“</p> <p>„Cítím se, jako by mne někdo zmlátil,“ odpověděl, „ale jinak se mi nic nestalo. „Ty taky zřejmě nemáš nic zlomenýho a ten šrám na obličeji už přestal krvácet.“</p> <p>„Aspoň něco,“ řekl jsem.</p> <p>Pomalu jsem se vyškrábal na nohy a jak jsem vstával, vytrácely se poslední zbytky snu. Šel jsem pár kroků za ním a pak jsem se zeptal. „Kam jdeš?“</p> <p>„Támhle,“ odpověděl a ukázal naběračkou.</p> <p>Následoval jsem ho otvorem ve stěně do chladné podzemní dutiny, která byla velká jako obývací pokoj v mém starém bytě. Čtyři velké dřevěné sudy stály u levé stěny a Luke zavěsil naběračku na okraj nejbližšího z nich. Vzadu v jeskyni byly navršeny krabice a hromady pytlů.</p> <p>„Konzervy,“ oznámil. „Ovoce, zelenina, šunka, losos, sušenky, sladkosti. Několik krabic s láhvemi vína. Kamínka. Spousta tabáku. Dokonce i láhev koňaku. Nebo dvě.“</p> <p>Otočil se a rychle prošel kolem mne do první jeskyně.</p> <p>„Kam teď?“ zeptal jsem se.</p> <p>Ale on šel rychle a neodpověděl mi. Musel jsem si pospíšit, abych ho dohonil. Přešli jsme kolem několika odboček a otvorů, než se u jednoho zastavil a kývl.</p> <p>„Tamhle je latrina. Jenom díra s několika prkny přes ni. Asi by bylo dobře nechávat ji přikrytou.“</p> <p>„Co to má ksakru znamenat?“ zeptal jsem se.</p> <p>Zvedl ruku. „Za chvilku ti to bude jasný. Tudy.“</p> <p>Zahnul za safírový roh a zmizel. Úplně dezorientovaný jsem šel za ním. Několikrát jsem zahnul a jednou se vrátil a byl jsem úplně ztracený. Luka nebylo nikde vidět.</p> <p>Zastavil jsem se a naslouchal. Neslyšel jsem nic, kromě svého vlastního dechu.</p> <p>„Luku! Kde jsi?“</p> <p>„Tady nahoře,“ odpověděl.</p> <p>Hlas přicházel seshora z pravé strany. Sklonil jsem se, prošel pod nízkým obloukem a vešel jsem do zářící modré komnaty, která byla ze stejné krystalické hmoty jako celé tohle místo. V koutě jsem uviděl spací pytel a polštář. Světlo sem dopadalo malým otvorem, který byl asi osm stop vysoko.</p> <p>„Luku?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Tady jsem,“ ozvala se odpověď.</p> <p>Postavil jsem se pod otvor a přimhouřenýma očima jsem se díval nahoru do světla. Pak jsem si rukou zaclonil oči. Lukova hlava a ramena se ostře rýsovaly nade mnou, jeho vlasy byly jako koruna měděných plamenů v ranním nebo večerním světle. Znovu se usmál.</p> <p>„To je, jak se domnívám, cesta ven,“ řekl jsem.</p> <p>„Pro mne,“ odpověděl.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>Ozvalo se skřípání a výhled mi zčásti zastínil okraj velkého balvanu.</p> <p>„Co to děláš?“</p> <p>„Posunuju tenhle balvan na místo, abych mohl rychle uzavřít otvor,“ odpověděl, „a potom tam zastrčím několik klínů.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Je tady pár otvorů pro přívod vzduchu, takže se nezadusíš,“ pokračoval.</p> <p>„To je ohromný. A proč jsem vlastně tady?“</p> <p>„Nebudeme se zrovna teď pouštět do nějakých existenciálních debat,“ řekl. „Tohle není seminář filozofie.“</p> <p>„Luku, ksakru! Co se děje?“</p> <p>„Snad je ti už jasný, že jsem tě uvěznil,“ řekl. „Mimochodem modrej krystal blokuje všechny manipulace s trumfy a znemožní ti využít tvých čarodějných schopností, který závisejí na věcech za těmihle zdmi. Potřebuji tě mít v tuhle chvíli naživu, bezbrannýho na místě, kam se k tobě můžu rychle dostat.“</p> <p>Prohlížel jsem si otvor a stěny.</p> <p>„O nic se nepokoušej,“ řekl. „Jsem ve výhodnější pozici.“</p> <p>„Nemyslíš, že jsi mi dlužnej vysvětlení?“</p> <p>Chvíli se díval na mne a pak přikývl.</p> <p>„Musím se vrátit,“ řekl konečně, „a zkusit ovládnout Cyklického fantoma. Máš nějaký návrh?“</p> <p>Zasmál jsem se. „Není se mnou v týhle chvíli zadobře. Bohužel ti nemůžu pomoct.“</p> <p>Znovu přikývl. „Uvidím, co se dá dělat. Panebože, to je ale zbraň! Když se mi to nepodaří, vrátím se a pokusím se dostat z tebe nějakej nápad. Přemýšlej o tom, jo?“</p> <p>„Budu přemýšlet o spoustě věcí, Luku. Ale některý se ti nebudou líbit.“</p> <p>„Nejsi v situaci, abys mohl něco dělat.“</p> <p>„Ještě ne,“ řekl jsem.</p> <p>Uchopil balvan a začal ho posunovat.</p> <p>„Luku!“ vykřikl jsem.</p> <p>Zastavil se, podíval se na mne a jeho výraz se změnil. Takového jsem ho ještě nikdy neviděl.</p> <p>„Já se tak ve skutečnosti nejmenuju,“ prohlásil po chvíli.</p> <p>„A jak tedy?“</p> <p>„Jsem tvůj bratranec Rinaldo,“ řekl pomalu. „Zabil jsem Caina a málem i Bleyse. Při pohřbu jsem se minul jen o vlas. Někdo mne zahlédl. Zničím vládnoucí rod na Amberu, ať už s tvým Cyklickým fantomem nebo bez něj. Kdybych ale mohl využít jeho sílu, bylo by to snazší.“</p> <p>„Proč to všechno, Luku?... Rinaldo? Proč ta vendeta?“</p> <p>„Nejprve jsem vyřídil Caina,“ pokračoval, „protože to byl on, kdo zabil mého otce.“</p> <p>„To jsem nevěděl,“ zíral jsem na sponu s fénixem na jeho hrudi. „Nevěděl jsem, že Brand měl syna,“ řekl jsem konečně.</p> <p>„Tak to víš teď, kamaráde. To je další důvod, proč tě nemůžu pustit a musím tě držet na tomhle místě. Nechci, abys varoval ostatní.“</p> <p>„Nemůže se ti to podařit,“</p> <p>Chvíli mlčel, pak pokrčil rameny.</p> <p>„Buď vyhraju nebo prohraju. Ale musím to zkusit.“</p> <p>„Proč ale 30. duben?“ řekl jsem náhle. „Prozraď mi to.“</p> <p>„To byl den, kdy jsem se dozvěděl o otcově smrti.“</p> <p>Opřel se o balvan, ten sklouzl do otvoru a zcela ho uzavřel. Pak bylo slyšet několik úderů kladivem.</p> <p>„Luku!“</p> <p>Neodpověděl. Viděl jsem průhledným kamenem jeho stín. Po chvíli se vztyčil a zmizel mi z dohledu. Pak už jsem slyšel jen dusot jeho bot.</p> <p>„Rinaldo!“</p> <p>Neodpověděl a nebylo slyšet nic, než jeho vzdalující se kroky.</p> <p>Počítám dny podle toho, jak se rozsvěcují a zase stmívají modré krystalové stěny. Od chvíle, kdy jsem byl uvězněn, uplynul měsíc. Nevím sice, jak rychle nebo pomalu tady čas plyne ve vztahu k ostatním stínům. Prošel jsem každou místnost a každou dutinu téhle veliké jeskyně, ale cestu ven jsem nenašel. Moje trumfy tady nefungují, dokonce ani trumfy osudu. Moje čarodějná moc je mi tady nanic, protože nemůže překročit stěny barvy Lukova prstenu. Začínám přemýšlet o tom, že by mi vyhovovalo na nějakou dobu ztratit rozum, ale ten se odmítá podřídit. Je tu příliš mnoho záhad, které mne trápí: Dan Martinez, Meg Devlinová, dívka z jezera... Proč? A proč strávil Luke, vlastně Rinaldo, můj nepřítel, takovou dobu v mé společnosti? Musím najít cestu, jak varovat ostatní. Jestli se mu podaří obrátit proti nim Cyklického fantoma, pak se Brandův sen – moje noční můra – uskuteční. Teď vidím, že jsem udělal mnoho chyb... Odpusť mi, Julie... Znovu procházím celé své vězení. Někde přece musí být mezera v té ledově modré logice, která mne obklopuje, a proti níž vrhám svou mysl, své výkřiky a hořký smích. Jdu na druhou stranu místnosti, pak dolů tunelem. Modrá je všude. Stíny mne odtud neodnesou, protože tu žádné nejsou. Jsem vězeň Merlin, syn pohřešovaného Corwina, a můj sen o světle se obrátil proti mně. Chodím po svém vězení jako svůj vlastní duch. Nemůže to přece skončit takhle. Snad příští chodba, nebo ta další...</p> <p>KONEC</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAMDAeQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6b8GeHdO0fwnp9vBZQqFg QZ2AnpnrXQ/Z7dutvEf+ACotKGdEssf88U/9BFW+AK8yNJKKsjWUm5Nsqzabp06FZrC3kB7 NEp/pWXc+DfCV6ubvw1ps3+9bJ/hW/VO/1Gz0rT5L2/mEFuhAZyCQM/StI003ZLUlysrtnH 3Pwm+G9yribwXpbBuv7gD+VUW+C3wtwv8AxRGmYHA/dV0R8deDyuf+EgtAPdiP6VE3jzwcP +ZhtP8Avo/4VusLW/kf3Mn20f5kZUPwm+G9uNsXgrSQPe3Bq9D8PvA9vxD4R0pB7Wqf4U1/ iN4KTrrsLf7qsf6VVf4peClbA1N2/wB2Bv8ACqWDrP7D+5i9vD+ZGzH4Q8LIML4c01QRg4t k/wAKsQeGvD1sNtvodjEOuFt1H9K5+H4o+CpXC/2q0eT1eFgP5V0um65o+rru0zUre674jc Ej8OtRPC1KavODXyGqsZaJ3LKafp8eAlhbLjpiFf8ACpvsloetpAf+2a/4VIPenVhyoshNp aH/AJdYf+/Y/wAKf9nt+B9ni4/2B/hT6UUcq7Bcj+zwA5+zxZ9dgoW2tl+7bRDPog/wqWin yoLjBDCOkEf/AHyKXyY/+eMf/fIp4+uKXPHHNHKguRmGI8GCP/vkUnkxAf6mP/vkVKSBTSc 0cq7BcQIgPEaD/gIpdg/uL/3yKUdadRyoLjdq5+4v/fIpdq/3F/IUtFOwhNq/3V/75FG1f7 i/98iloosAm1f7i/kKQovZV/75FOpDTsA0xp/zzT/vkUbFxjy1/wC+RTgfU0tKyAZsUD/Vr j/dFIYo25MKH6qKcSaUdfaiyARUQDAjQfRRRsT+4v8A3yKdRTsA0oh6ov8A3yKNif3F/wC+ RTqKLAM8qLOfKTP+6KDFEeTGn/fIp9FKwDfLjxjy0/75FHlx/wDPNP8AvkU6inYVxNkf/PN P++RSeXGf+Waf98inUUWGN8uP/nmn/fIoKRk5MaH6qKdRRYBvlx/880/75FZGveHNO8Qaa1 ndQqjdY5UUbo29RWzRUyhGS5ZLQ0p1JU5KpTdmj5q8Q6Jq3hq/ksrzIR+UkVRtlX2/wrAfg fdUDvhRX1JrGjWGu6a9jqEIkjb7p/iQ+oPY18/+KvCd94Yv2juFM1rIf3Nwo4b2Pofavl8b gp0PfhrH8j9RyXOqWNSpVUlU/P0/yMiCeG7tUsr5kiKjEFxtHyf7L+q+/as+6t7qzme3uEC OBnGAQw9Qe4qUoCADxVuG4iktxYaiGaAf6qYctAfb1X1H5V5vM5KzZ9JZU3zRV11X6r/IxQ 7LnaAM+gFG+Tk5A9wKuXljNYT+VLtZWXfHIhysi+oPpVUg9jj6is5JrRndBwkuaOw0s5POD n1FO3yY4Ix9BSAAHJ69qcFyMZqVJoqy7AHlVcbh1z0FO86RgckE98qKbgcjP/16co/Ee9Up S7kOMewEMy7WCbR22ilVnjU7NqA9QFHNPUA8+lIQSMGtVJ9yeWHZEazSoSYyqnpwo5pyX13 GCPNOCeQBwaaUwf601gA1ClK+5Xs6b0cV9xciJkTf5yqSeQ0St/MUVVjYKpGe9FbrEVFpzM 4pZfh22+Rfcj6y0jnQ7H/rgn/oIq4RnrVLRyDoVhj/AJ4J/wCgirpr7pK9OJ+BS+JiVxPxG 06e68LS3VvI6tbnMiKxw8Z65HfFdtVO+gS40y7t3GVkiZSPXiuepFtNJ6nZhKvsqsZtXV9V 3XX8D5Eu/kmZMYwaos5wTV/VV23bqc5FZbd+a/SMHUdbD06j3aT/AAPkcxorD4qpRjtGTX3 McsmOPWnFzWx4T8MXXi3Xl0u2mjgwhkeR84VR9O9ei33wWvIbJpLHUYbqZRnymQpu+hz1rz 8fmtLBzUHBye+lv1aO3LsreMi5OrGHRc19fuTt8zx93BGMnmprW5ntphJBM8Ui8h0YqR+Ip dQtHsbpopEZJEJVkbqpBwRVVevHSvTw1aniaMatPWMjzsZh62DryoVdJRdj3r4Z/EO61S7j 8P65N5s7D/R7huC5A5VvU+hr12vkXw7cSWviPTZ4iRIlxGRg/wC0K+rtT1Oz0fS7jUr+URW 8Clmb+g9Sa+UzbCxp14+zXxdPM9jA1nOm+d7FwkAEkgAckk9KxLvxd4YsXMd1rtmjrwVEm4 /pXgHi34hax4mupI0mez04HEdtG2Mj1Y9zXKockH8xXVQyO8U60rPsjnqZmlK1NXPp5PiB4 Nd9o1+3B/2gwH54rdsdU03Uk36ffwXQ/wCmUgbFfIzEjBpbW+ubK5We0nkglU5DxsVI/Ktp 5FTa9yTv5krM5faifYdGeeK8y+G/xBl15xousuDfquYZunnAdQf9r+dem181iMNUw9R057n rUq0aseaOwpOeaytT8RaFoxxqeq21s/8AcZ/m/Ic1598RviO+lSyaFoUoW7HE9yOfKz/Cv+ 179q8QknknneaSRpJGOWdySSfc17GCyeVaHtKrsnt3ODE5hGlLkgrs+lv+FleCw+P7YB+kT f4VZj+IPg6U4GuwL/vBl/mK+ZdxwBxTWO3BzmvR/sOhsm/w/wAjlWZVOqR9Rf8ACceEev8A wkNnj/f/APrVs3GoWNpardXV3FbwNjEkjBVOenJr5FWT5hxXuvxDtNQk8F2E8NwxsxFGtxA QCucDa358V4uZ4OjgVGbbae+2x62WzqY6o6UbJ9L9+3zO4Hibw6emuWP/AH/X/GkbxR4cX7 2u2A/7br/jXyfPhZCMAEGoQw29K9eOQ0mrqb/A8meaTi2nE+tR4p8NseNdsT/23Wn/APCR+ HyONasT/wBt1/xr5LDsq9qN4+lH9gU/53+Almrf2T6rn8X+FrcZl1+xXHpKD/KrcevaRLon 9tpep/Z2M+eQQuM4/nXyahBHAFezQWF3d/A+xuLO5lja3R2kjRjtlQsdwI715uZYClgaPtb t667bHp5bWljq6oaRv18+h3beOfCHfxDZj/gdN/4T7wapwfEdn/30f8K+XLseXO68YU8VWV snJNenSyTD1IKpGbs1foebWzGrSqOlKKunZ/I+qj8QfBgOP7ftj9Mn+lOj8f8Ag2RgF8Q2o J/vEj+lfLMbnd0AoeQZ681p/YNHbmf4f5ELNZ72R9gWWqabqS7tPv7e6H/TKQN/KrlfG1td z2swmtp3gkU5DxsVI/EV7r8MfHt5rM50LWZvOuQhaCc/ecDqrepxzmvLxuTzoQdSm7pfedu GzGNWXJJWZ6pRRRXgWPUYUUUVRIUUUVKQBRRRTsAUUUUWGmFVdR06z1Wwlsb6BZoJRhlb+Y 9DVqioaTVmXCbi1KLs0fPnjDwbeeGbrzIg0+nyN+7mx93/AGW9D/OuSIGVVyFUnBPXFfVV3 aW99aSWl3Cs0Eo2sjjIIrwzxr4DuPD8zX1huuNMc9erQn0b296+axuAdL95T+H8j9MyTP1i LYfEu0+j7/8AB/MyVsrJ9PENtcS31ixyY2ULLE3dk9/9nuK5zUdPks3U7hLDIMxTJ91x/Q+ o6irFtdS2cwkT5l6MpPDD/PftW4JLe8gkwnnQykeZExwS3Y5/hf0bo3Q815ycZq1tT6FSqY Wd27xf9ff+f4rjiAMZ707BAyV611Np4asb6RbQ6j9kknbFtcyD91I3/PN+8b/pWZqHh7WNM 85ruyk8qCVoXmQbkDDrz2/GsnRmldo7YY6jOXJzWfnpf07/ANXMnGRjp3rpdO8J3lxYQ39/ eWulWs3EUl2+DJ7hRzj3rnQFzururbxTpWr32lnxTYBrfT4hGptl+/6bxnp7CroRpt++/Tt 8zDMKuIhFOgtNb21e2lk97s5q/wBC1DToTePGHsWkMcd0v3JSO655I98Vl5ViCK9attP0zx frjXN7rkN8YwTaaeoMUccY/ven0HWp9R03QdWur19Rt2sNJ0ONARbQiOSct/FnH3fSux4O/ vQenT+unzPIhnfI1TrRbkt7Jq3RKz1bb06I8ePNRP16AVteILKz0/XJ4dNlllsusUkqFSw/ HqPesUjn+tcE1yyaPpqNRVYKcdnqOQAryMUUq9OTRSNT6w0kBdEsQOnkJ/6CKu1S0n/kCWP /AFwT+Qq7X6JBXhFH85S+JiHrUUn+qkB/un+VSmopf9VIfRD/ACqJK25pDdHyBrY/4mMwB/ iP86x2HbpWxrX/ACEJc8fMf51jk9cmvvMs/wBzpf4V+R4Wcr/hQr/4n+Z6N8HLq1svGdw91 cxQK9qyqZHCgnI45r2++8WeGtNjaS81u0QD+FZAzH6AV8mqOc1JgYzj8a58XlsMTW9rKTRn h8W6VPkSNTxbqtvrHiq/1C0UrBNKzJkYOPXFYgyeRTpRz74rW8O6Hc+IdXj0y1nggeQ/fmc KAPb1PsK7o+ywVBLaMfmZS9tjsRd6yl3029fI3/hvoU2ueMbMBCbe0cTzPjgAHgfia3fiz4 rl1PWDoltJiztGwwB4eTufwr1rRNA0/wAE+FJ4bT5mijaaaZvvSuB1Pt6CvmPVJ2udRmnk+ ZnYkn3rxMNiFjsep2soptHqVcP9VwM3e7k0v1f5L7ymv3q9I+HvgJfFcVzf3ty9vaW7iNQi gmRsZPXsB/OvNxyRkcD0r6V+ElusHw8t3A/100jn88f0r0c4qunhWovfQ8vLI/7QpdtTgvH Hw8j8PWKX1pO1xaM2xiygNG3bOOoNeWSEq2SO+OK+pfiBb/aPAeorjJjVZB+DCvly6GLlge MMa8fh2bjOpQu2rJq7vbdO1/kfQZ8/b4alipJc13FtK17JNXt6tFrTL+bTNVttQtmKyW8iy KR7GvpPxX4rXSfAf9tWjqJruNfs/sWGc/hXy+nDZ9a7nxJrT3ngfw1p27PkW5LfXcQP0Fel m1BVJ0fOVvk9f0PJyqbSqdoxcvu2/Fo4q4uJJZnllYu7sWZieSTyaW3WWaZYoVZ3dgqqOSx PQVD+ldj8NbJb/wCIelxyLuSNzMQenyjI/XFe3VmqVNz7L8jxYR55pd2d3o/wdmks0l1fUR BO4yYo03bPYn1ql4g+E9/YWjXGnSrqEaDLIq7ZAPUDvXuQPGTSYPUV+YVZ1atR1faSUu6b0 +W34H6Hh8V7GCpezi4dnFO/ztf53PkCWBoZwhX+LHIxjnoa+nfEEAn+Hd3GwBxZA49woNYn iD4c2Wr+JINSjjCQTMftkY+XPHDr75xmum16MReENRiX7qWjqM+y4rfFY6pi8KqeIXvRur9 Grb/5k0sPh8PjY1cI/dk4u3WLvqvPyfY+Ub5v9JcAY5quCCOKnvv+Pl/rUCjPfI9a/RMI/w DZ4ei/I+Fx0bYqov7z/M9d8PfCF77RrbUL7VEja4jEqxrHu2gjIB5FM1n4TX1jAZbS4t7xS 2An+rcnsADwT7Vp6T8XtKsfDlnZvpNy9zbwrEQGUISBjr1x+FYdr431XxT8RtE+0kQWsd0v l20Z+Vfc+p96+OqZdjKtWdadSUbXd+Z/gr2/A+roZtSo0oUo04SWis4r8Xa/4nCXenz2UrR yI6lTghxgqfevoLwNCs/wotIH5WSCVT+Jak8beCYdfUX9nEovkIDqOPOXPIPv710Ol6TBoP hoabbszRQI+3d1AOTj9a4Z5hWxGH9hidZRfxfzLX8e51VMLhqVeOJwmilvH+Vq23k+h8o6o uy7ZQORWeOT75rS1Xm+fJ5zVBRzzX3GVf7jR/wx/I+TzpXzKv8A4pfmz2XwF8N9I1rwhBq9 /PcCe5LYEZGFAOB1Fcx498E/8IvLGyzCeCYExS7cNkdVIrW8KfFP/hHvDFro/wDYwuDb7gJ PO27sknpiub8Z+ONR8XvCtzBFa28BJjjjyeT3JPWvnnleJnj/AKym4+9e991fa1+x7lDN6d PBPCztKLi1ay0dtHe2jT1uccOSB0rsPh80i+PtG8knd9oAOPTBz+lccOWz+Ve0fCHwhO10n im9QpDGCtspHLseC30FfR5hXhRoSc3uml5nzOCozqVU4rRPU9sPWiiivzm59ewooopiCiii lcAooopgFFFFABRRRUsaCmSRRzRNFKgeNxhlYZBHoafRSLTtseJ+OfAD6S0mraPEZLE/NJE vJh/+x/lXnkNxJby+bER0wVb7rD0I7ivq4gMpVgCpGCD3ryLx/wDD9oy+taHCDEBma2Ucr/ tL7e1fPY3AOP7yitOqP0HJM/VS2Fxj8k318n/mcdDMl9bSy2yCdgmZ7Vz/AKxR/wCzDs3Xs a2dB8Y3GgW87uq6rpl865lnY7oSBja4A5OAPriuKs7k2Nz58eehV1DY3Keoz2zWzZaoNRum t5ILeCR12RAKFide0Lj09G6g15tKs4tNOzPosVgoyi4zjzQ/H+l3++51l14P0/xjH9t8Ptp VrKeW+zTuRn3QrxVRPg9r6/8AMSsvzb/CuNnhuLCQ6jpMs1usbbZFDFZLZv7rY7eh711uh/ E7X18vT9QuIpElIj+1yL88IJxu4+9j3rojLDVJfvotPy2OCpSzOjSvgqqlBdJLVfnf+rGXr XgzU/DyySNfQ3MsK+bKtuWzEvYse2ewrpPDuq6l4t0l7XU9btoltJoWkilATzolOSWP8XTG K6/xdYWum/DbVUtyXMiK0kzHLSsWHzE968G0+5hs9Rt7q4tEu4Y33NCxwH9j7VpWisLVSWz WquRgpSzfCSnP44vR2V+j+VzuvHN1fa7pY1e4S3trC3naOyZhtkukJ4Kj+6ABzXnJK9R1r1 LxBq2l6dNap4i0r+17y9thLI+dsdtGw+VIR0445rysld7bQVGeAewrlxnx817s9jJOZYfk5 bRW3a3l136u176aF2O2haNW+1xgsMkYPFFVUzt6UVxWfc9rll/MfV+kcaFY/wDXBP5Cr1UN H/5ANh/1wT/0EVfr9EpvReh/O8/iYh6VHIP3T+6n+VSHpTHG5HX2NE9yoM+PtdH/ABMplzn DkfrWMyn1rb1xANUuFznDt/M1kshr7nLH/sdL/CvyPFzmP/ChX/xP8xbaGWeTZEhY+wqy9r KgO5Dx1HpXovwUhU+Lb3eoJFofvDP8Qr1fxX4S03XtJnxaxxXyKWimRQDkDofUGvEzPMsXh sRajZxSWjWr+d/0PUyrCYCvSUcSpKTfxJqy7e7b9T5acc80iEq4ZTgg5BHBBq9fQGO5ZSuC O3oe9VPLwor6TDV416UasdpJP7zwMZhpYWvOhLeLa+49n8M+NbjWfh1rml6lKZb2ztCUlPJ kjPHPuK8fucm4fjv2ra8KSOmtNbJ/y9W8sBHrlSQPzArLuoiJ24IBANeTQpwoZlOK05o3Xy ep69Ryq5TGb+zOz+cdPyZTUYfOM19O/DAY+HGme+//ANCNfNCxgnPpX0P8Ir5bjwP9k3DzL SdlZfQH5h/M1pnScsOmujPNy5ctVryOr8UqH8IaspHBtn/lXyfdD/S34PXmvqfxrcra+CNU kY4LQ7B+JxXy3J88zE9ya8zIov286nSyX4nrZpNfUqdPvJv7kl+pCqVq3qyCwtEfjEYwD6H JqpFCXcIoJZjgD1Ndr480Y6RdWVqUxts4Tn3C4b9a9XMq6hWw6fWf6Nfmzkymk50cUlvyfl KLf4JnnxUg+pNehfCBcfEGHdyfs8uPY4rhSmcnvXV/Dq9j0zx7pk8rBUkYwsSf7wx/PFejj E54eaXZnj0LRrRfmfSl080dnM9sivMqFkVujEDgGvmfXPF3iGTVrieLU7uzSVy3kpO22P1A /Gvp/oea+WfGsEUPi/UoYeES4fH55r4vKZS+uRjvFp3/ADTPq8XGm8DUk9JRcbP1umvyfyI E8XeJg2f7fvgf+u5r1LwNNqmqeAvEOp6pqVzdh4nhiWWQsFAXJP15rxIISegz/Ovcvh8pX4 P6vk8Znx/3wK97O4whg5OKR5GUSlLFwu+v6o8PvSPtTAHnPSq4yRntVu7TNy5I6GoNhCEDi vYwbthqa/ur8kebj1fFVf8AE/zJEWUrkKxB74rofBIJ8e6N/wBfKV7Pp3w/8L6n4U09/sbQ TS2yMZonIO4qOfTrXFaR4G1LTPiZbRKqyCxlS4L9BJFnG4e47ivl1nkpVJUMRT5U7pNO+ut k/U+k/seg6Ht8NUblGzcWraXV2mm727bnuhFRXIzZzL6xt/Ks7X9fsPDmlSajqEmEHCRr96 Ruyiud8CeIb7xNpGsahfED9+yxxDpGuzoK8X6vOVJ1raI2VaKqqHU+ddVP+mvkdDVBchicc VqasmNQk471nBeT7V93lX+40f8ADH8j53OV/wAKNf8Axy/MkiDN7ikYZzxx2r27wj8O9D1j wLp99K9xDdzoWaRHyM7iOhrzXxb4em0DV57GcDchGGUYDqehFeZSzq+M+q1adk20ne+3ddL npSyanLBPE0KvNKKTlFq2nWzu72Oe066Sx1KG6kto7pY2BMMvKuPQ4r6o8IeItO8S+H4rzT 4xB5eI5Lf/AJ4sO309K+UtmGz3r1L4NX7weK57Dd+7uoCSv+0vIP8AOunN8HCrSdZL3o/ke bl+JnCaot+6/wAz3yiiivhrH0bCiiiqEFFFFIAooopoAooooAKKKKgAooooLCkYEqQDg+uM 0tFAHlnjv4eCZZdY0CECX701so+/6svv7V5CECPtlDIAcMB94V9Y15z45+HyassuraMix34 y0kI4Wb/Bv514eNy/mvUpLXqj7rI+IHTthsW9Oku3k/8AM8tjuZ72Nry2Yf2lbpiZWGRdQj uR3IHUdxz2rNntYrmB9Q0xcRrzPbk5aH3Hqvv2701DdaffB1LQ3UL9CMFSPWtIW1xc3Kano MbLO7DzreMcxMepA7of06GvE1lo9z7ayovmi7J7Pp6Py7Ppt2R6FpWrf8JR8LJtJnnxdRSR WrMeTtLja35fyrybU9PuNL1W5066TZNbuUYHv7j2rqLJ59M1H7dZw7MMr3VohysqowJeI9x kds4+lbXxAgTxBY23ijT9OnQbNs0i7XjZexLA8EdOcV2VU61K7+KK+9HkYOawWLcI/wAOo2 /SWmnz1t8jza4vLm5VBczvP5ShELsTsUdh6Cqxf1+tOYgZ44pvI46E15jberPr4xjFWSLdt cMkOAkbDOcuuTRVdOF7UUuSL6EunFu9j6w0Q58PaefW3T+VaFZ+irs8Pacp7W6f+gir9fok NEvQ/nWb95i1BcyLDaTzE4CIzE/QVPXJePtTm0/wjcx2kUklxdDyk2KTtB6k49qKrS1bsbY em6k1GKu2fNGquJNRmcHOWJzWecfjWpPpmpM//HpMR/uNx+lQHSNSH/LnMf8Atmf8K+qoZr l9GnGmq0dEl9xy4nJczr1p1XQfvNvp1Z2HwkvltPHsULsALuJ4R9eo/lX0ZjJwa+VdA0fWv +Ehsjag2s4lBjlljYKrDpk4r6ltTcm1hN4sa3O0eYIzlQ3fHtXi5lXoYioqtCal0di6WExG EXs8RBxe6ufK3iJBFr95GeNszrj0+Y1kY6eld7428J6xbeJ74x2U08NxIZY5UjLAgnOOOhF cx/wjusBcHTrn/vy3+FduWZxg6OGjSrT5ZR0s7nVmuS4zE4qWIw8OaM9U011XqR6NeLp+u2 N8wysMyM30zz+ma1vFmkSaZrVzAAfLDeZC3Z425U/lWUdF1QEr9iuOP+mTf4V7Xp/ge413w LZ2etXMRurdf9Du4gdwQ9FcEDp0rDMMfRqVKeKwVRSnDp3T3RWAwVXCU54TMabjTq9d7SWz /roeCjOBnpXTeE/F1/4T1CS5tI1mhmULLDIeGx0Oexq5rnw98Q6RI3mae80IOfOtxvUj6Dk VzElhOjbWQqfRht/nXo087y/Ew5K0uVvdS0/Hb7mefU4ezCjLnw69pHo4O/4br0aO68XfEu 48TaUNNt7AWUJIeQl9zMR2+lefjnkVZh02+uZQlvbySMeAFUt/Ku38O/C3XdUljfUUOnWuc s0g+dh7L/jVwzLLcNHlozT8o6v+vU5quVZjUaliIuKX82n3Ld/JMb8M/C0ut+Ik1GePFhYs HYno7jlV/qa9B+KeiNf6HHqsKF5LMkSAdTGep/A12ukaTZaHpUOm6fF5cEQwPVj3J9SauOi SxtHIgdGGGVhkEelfN5hiZ42XNtbby6o9PLrYGakve7+aejX3HyHLGY22sPp70qM6MrBirL yCOxr1rxZ8LboTSXfh9RPAx3G1Jw0f+6T1HtXmt5oupWEmy7tJoiD0lQr/ADr28HxBRcVTx vuT7/Zfmn+jMMXw7UnL2uXP2kH0uuaPk0/zR2Vv8W/E1tpy2zpaTzBdondDu+pGcE159e3M 17dy3U775pGLux7k0/7JcsQEQuT2HJq9D4Z1y6H7jS7qQeqwsf6V2RzHKsO3KFSN321/K5x PKM2qpRlSlbz0X42MlQuevNe2eD5VtvgpqcrEAEzDP1wK8qufDGt2K+Zd6dcwIP4niYD867 u/N7oHwxtPDUyA3d7KZ22HcBEcEHPv6e1edmOaYPGYd06VVbq97q2+utjuwGUY3CYmEqlNv qrNO9rO2jZ5ncKGlcg9TVcrjHXHcVptY3BY4jP61BJYXJPCMfwr14Zvl8IqPto2XmjzqmSZ nUm5PDyu/I9A8J/FO50LSYdLv7D7bBCNscivtdV7A54NauofGUkE6ZoaJNjaJbh92B9B/jX lI0+7A/1TflSfYrrPzRsPwNefPE5LObnKpG/qdccszmMbKjL7jR1nxDq3iC8a61S6aZh90d FQegHavWfhM6xeBtVmY4CzMx/BBXii202duM+vNeoaRcXPhj4TX8V1C0V3qUh+zIT99Coyw 9sUZhjcHUwjhQqRdrbNaEYTLcbTxcfb0pK/dPX0PL9QcSXkjjueKqhcsOMVZktp2ckgZ9zQ LOcdvwzXfhsyy+jRhSVePupL4l0+Zz4vKsyxFedZ4efvNv4X1Z9E/C+6S4+HliinJhZ4m+u 7P8jXFfGeFF1GxnA+Z4CD+DcfzrR+EC6rb214jxK+mytkSCQZjkHYr15H8ql+MGmXF1Y2F9 FGzRxbo5Coztzggn24r5PGVqdPErERknFSUrrXS+v3Hu5bQqSUsLJcs3GUbPTXldlr52PCs bn9DXW/D28Fj4/0qVztV5fLP/AgRXMmznGRgfnVqxt7w6hALcqk3mL5bFwoDZ45PTmvr6ma YCtTcFXjqv5kfPxyXMqUlN4een91n1xRVHSZ7240m3l1K2+zXhUCWPcGAb1BHY9avV8PJWb TPYTuhCwBAPeloopXCwUUUUh2CiiincVgoooouFgooopCQUUUUFBRRRQAUUUUDOG8beBLfX 421DT0SHU0H0Wb2Pv714bKl5pt7JBMklvcRkq6HKkeoPtX1XXH+MvBNn4mtTNFtt9TRcRzY 4f/AGW9R79q8nF4Hn/eU/i/M+wyXPXhrYfFa0+j7f8AA/I8mg1H+0lNxFuLoA8tqh+aIgY8 2A9uOq1p6Vq0+mtIbZVurK9Uie1XiO6XHzNGP4ZB3X8q4q7tNS0TVmt7lHtby3bPXBB9Qa3 LK8XUA7RQqLpvmmtAdq3GP+Wkf92Qe3X9K8anUkpNPRo+xxOEhyc0NYP+v+Gf/DrmdRht4L 6VLWRpbfdmNiMEr2z7+tVDwPeuq1GwTU4luIJA1w5KpIRtEx/uOP4ZP0auXZJI2ZJFKsp2s GGCD6VzVIOLPcwtZVIWvqtwjXKZopU+71/SisbHWfWWk/8AIDsM/wDPun/oIq5iqumf8gax H/TBP/QRVuv0VL3Yn84y3Yh6Vy/inx34W8Hwhtd1RIZGICwoC8hzyPlHTp3rqa+TPEtsmq/ GbxLa6wjTD7UGhTHA27VBPsFNTVkopyfRHVhaLr1I0k7XPSJf2jvhhGT/AKVqB+lmf8aiP7 SnwyH/AC11M/SzP+NeLa1pfhqw1W4trPRoLtEJxJtwGx14rGlk8PxKXPh2FgeAQBjPvWClN q6pv71/meo8Hhk7Ouvul/ke+P8AtN/DRScDVDj/AKdB/jTZP2nPhsn3U1Z8+lsOf/Hq8Cjn 0kkY8NW+T/s8fypr6nolvK0f/CPW6EjnKf8A1qTlUW1N/eilg8I966+6R70f2oPh/vAjsdX dT/F5Kjn/AL6p4/ac8FHAGk6ufoif/FV4Pba7psm4R6HbfL0G0cn8q7/4faLH4zv70PpEVr a2Fs00kgUctg7QOO5H5VLnVSv7L8UKWFwMdXX/APJZHaP+1D4JSQodG1ckdcKn/wAVSH9qb wLhSuj6wxPUbEGP/Hq8v1QSWqi8j8OpPp5VS16sY2BiAcdOxOKx5dTjUbotItJww4KqBijm rf8APr8UW8Hgbfx//JWeyj9qjwQSQND1jgf3U5/8eqKb9p3wBIVaXw1qUhPdooiR+teONrS rbGR/D8AAOA5Qbfx4pTr8ItvObRIlA7bRyPrim3W/59f+TIUcPgVtiH/4C/8AM9iT9qXwDC 2IfD2qJ2+SOMfyNTp+1N4Jc4Gh6xn/AHU/xrxWLxFaEgf2GgY8gGIf4VoWGvWE12sEulwxs xxu8rIH/wBaknWX/Lr8UEsNgXq67/8AAX/mexJ+054NdSRomrDHsn+NMb9qHwWuAdE1fP8A up/8VUV94KsLXwlpGsRQxNNfhmkTyl2qAhbg468d64nxFZW+jSB/7Nt7u33lHZVAZPQkY6H 1rKpWqwkk6W/mjWjl+DqxlONbSO/us7lf2pfAzDnRtYBzj7if/FUp/aZ8EXQZJNA1SRR2ZI zn9a8bk1/S1RSNGjkyeo24U/lWlY6xZzTxovhxmDMFyAMZ/Kr56/Wj+KMpYXAxV1iP/JWep TftH+BLFpVXw1qKyR8YEUS5PpnNV4/2qfB0kZLeH9WV1PyqCnP45qprPhO5EF/rE+hxQWqO WMjsiKeeAu4ZJrjbGKyu7wR/2G0dupAklwnyjucYrCFet7JVPY6NX+JE4TD4HFQi1iLtpfZ kegxftQ+EZpRFN4d1RIScMxMbAD6Z5r1/wt4o8PeNNETVtBuEubbOxlZMPEw/hZT0r5T8T3 mi6LbzwR20U00wKwIYgGYHjcR2r239n/wjqfhjwJcXWrxPbXGqTCdYH4KRgYUkdieTj6Vph 6/t4c/Lb9RZlgIYKahGfM/useti3gJ/1Ef/AHwK8D8Y/H/+xvFd5oPhzwgup/YZGjnmlyu4 jg7VUHjPc19AV8ifFrRbrwB8XT4hVS+ka4xkLdArH76/gcEe1dMlaEnBXZwYVQnWjCrK0X1 OptP2oNNjIXWfAtzbH1hkU/owFbA/ac+HLAb9J1TJ6j7Ohx+teW674ksdOFvC+gm7V03G58 75WyewKnHasZfFHhxS3n+HWjPXojA/+O1x0q1WpBTVG6fmj26+AwdGpKnKu013i/0bPbD+0 H8LbtCZdDvXH+1Zxn+tWW/aH+GqWkanTdQ8lBtRDaoQo9BzXk+h3+kaxqNvaWmiRsZZEXLK oHJAx93rzXrfjfwF4fs5NOis9NtoZrhXaRdiqkUca5LnI6DpSlVrKpGmsO9U23ePT/M43Sw qmofWLrvZ2RRm/aL+GCRFodEvpn7J9kjXP4k16L4I8YeDPH+my3mgRRboCBPbzQKkkRPTIx yPcelfNV5Notn4fuNZi0uN4InZIj5SjzOcKRxxmvR/2cfBt/aWt943vw1vHqaGO1gHAZN2S 5H1GB+Na0p+05lKny206MeOw0cNGMoVebmV+q0+fc9n17XfD3g3RJdW1e4h0+yQgFgmC7dg AOWNeRXX7T3gdZGjh0bVrqLJG4oig/gTXP8A7Ss8tz4o8L6TIT9j8t5WUHqxYDp9B+tYdzB 4a0jTLV7u0/1zMkcccSAALjuevWtJ1PZuNOEOZu/kRhMFCvTlXrVOVJpbN7+nodiP2lfh0y 7pPC+oAjk/uIj/AFo/4aS+Gbj5vDF+f+3aL/GvOX1Pwmsqj7DwwzuCxYqM6t4Sjz51qq46s iRt/Sobq/8APj8UdSw2E/6CvwkevQftN/DsqQbPVoto4HkKfwGGqWP9pj4fyMFFpq4P/XBe P/Hq8Sl1rwF1ayZt3rbpk+tW7XXvA/mCGPTJvLAOT5MdUp1v+fL+9GLweDWv1hf+AyPbh+0 T4BbGINU9/wDRxx/49UT/ALSXw7STyymqFva2H/xVVfB/g3w74k8L3V8umrDHKoaOWaFcrg HJGK81voPCkGx5bGQrKSUb7NGA4BxkZPI4rCniqtRytRdk7brX8fkYUKGCrXaxCtftLX+me ot+0r8OUjDsmqqGGV/0UfN/49Ui/tI/DlsYGqc/9Ow/+KrxaW98FJL+80ycOeBm2jANbWmw eCr+4SO2s533EAkWiYBrdVav/Pl/ejeeCwa/5iF/4DI9Ol/aR+HkbMNmqOB3FuP/AIqrVr+ 0R8MrnT7m7fUrm2aBd3kTW5EkvsgHBP41yPjjwX4b8MQ2Es1lviNtud47VTzu756feFeKeM dIsBJpmt6VbRNbtLtkXAXzADnkDj1FKFabklUpON/NfoTHA0J0nUp1k2t1ZrS9r6n0Ov7Tf w7Z8G31YL1DfZ1P/s1TJ+0r8N3wB/anP/TqP/iq8lFt4dTRRqK6et0SQRHbQocR45bPt0xT 7Y+EJ40MOlzByRlWtk4/IGop4idRXjSf3o6q+V4bDy5aldJ+kj3C6+OPgiz0vTNSn/tAW+p q7wEW/JCttORnjmsuT9pD4axlg8upDBx/x65/rTovA2h6x8PtNv7lI7S30+CRxuhVyEyWIA +ozXkGs2nhzSWt/t2kSQpdL5kXmW0a7l9RzzWOFr4qdNyqUXe8uq2TduvaxxUMLhKi96ul/ wBuyPWR+0t8MicedqQ+tp/9erUf7Q/w5lGUm1Ej/r0P+NeJp/whRA32DqCMrut4xmut8CeG 9B8UaybODSliUwP+9aJCF4wD0963lWqxi5exf3r/ADLq4PCQTccQvukd9N+0T8OIFy82o9M 4+yH/ABosP2i/hnezLHJfXlkGOA9xbEKPqRnFcB4y8M+EdB1ibTFi+0tbRq0pS3TCZ7ZJrz /xDpvh+Tw1PPb6aI8riFxGqszdsbevvT9tUVuek1fzX+ZrDLsPVi3SrptJu1mtvlY98uv2j /hnbXbwLd39winHmxWpKN7jJB/Shf2j/hi33bvUP/AQ/wCNeKafougWvhqO5fT1nYRow2Rg s4I+ZiT6elMs4vD1xK/k+H9yjuFj/lilTryq6wptr1RpWyuhQtGrXSdk9pPfzSPbB+0f8Nz xv1PP/Xr/APXpf+GjvhkfvXeoKR2Nof8AGvNvDfhLTvEWsJp0fhqSB3J/etEuwADvxVfxL4 e8H6FqU2n2tmNTmhba8kMCBFYdVyeuPWtW6vSk/vRzrCYPb6wvul/kdf4k+Lnwk8XRLa3F1 fWt0vEN41oQEPo3fbXM3FpNYTIfMWRXAkhnhbKSr2dGHUVyuoaZov8AYV5dNpMEUaoQkgAB Y44wR716n8FPCTa78H54daSRYZbt3sJCeYhgAlfbdnj615lfDLE3ko8slp6n0WEx7ynkpyn z0pa9dNbbP8jMtNRtr2bF/KlvPIAssjj91cL/ALeOQw7MKpXn2PULuW0NyrTxsUt7xuBOvY P7+jfnU3iLw9qHhzUTZ30fytzHKB8sg9R/hWEyDBI6V4c5Sj7s1qfa4elSqJVqMtGtLbf15 f8AAI3glt5XgniaORDhlbqDRWta6zIlusdxZW16U+VZLhNzBey5z0FFZ2j3O72tVaOF/mfT um/8giy4/wCWCf8AoIq1VbT/APkF2n/XFP8A0EVZr75fCj+e3uwr5f1CV7X9pDWg7eYJ2ZM t/CCE5/DFfUFfJ/jGUxfHjWZImImR2JB6YMa9PwzUV3aEn5HoZdHmxMI92c89gLq+vsyFoy 8hR8feUnGR9azr20jgsmSKFriLcCq4zzXp3w+8JWviPSZJryd9PXT5XklkK/LPCWJxk8Ag/ oRVPU7qwvJ5YfDem+XbRNh9RuMIg/2U9Tj0rqjKKhzy2MHCc6vsqabZ5JPPfxEn7MqAnhZB jH4VEJ5pPnkijkIz8m2ut1CfwhpMrPqF0tzdN997ly3Psg6D61na5FaLZWt9ZLGizSbVCLj IK5zXHHGQnNQgnr1toevVyqtRoyrVGla11e71KOii2lld/uybgCNowor6A8BoNC+FHiXXXC /vIXVWHXgEAfqK+d4yw1ExR/J5jBCnbnrX0V4hgGj/AAX8OeG1zFNqtxEjKDyctuP4dK7lp qzw5a6HH3bLFpdhpLrug+xbZoyNoPmfN+ny/lXlbQvp99JDOoby3wR9O+a63xrrckPi2xit pgkU13tMefvIBtA+nSub10t/a8pdtxKoeP8AdGK8XBTm6k3LaWq++x9fm9GlDD04wVpQtF/ NXL9gqSWNzBJOsJSQ7QSCW75/Ws7UYLm0ilaPzESPgSSIfmP1H9a7H4TaPbar8TTHdqZoos YDLlTxzXbeMbyJPjCNKgtoIreCBowgUfOBEXy3rzXsSlyx5nskfI04SnWjCPXT8j5+tdS1t Zt8wZlXIO7r7EGum8MXFzfaiLWWNVdiZAznHPpV/UL3w1FqP2K/dbe5IzuVSAue5NQNp91o 13HqNnL59qx/1kY+778V59HHU6trpxb2v19D3cXlNag5crU0t+XW3qtz6dvLXPgfQbeZBsR AxJ44ET8Y+leJazfQ280ks8oQXKpsZuhJQEZr1zVtcs7v4W6Nqfn/ALuRDGz55VhC6n9eK8 D8Yhz4asnZSJDBCRngn5MVlmNL2ns03uzbIa7oOvNJO0b6+TRzGpaZHBqaxY2W1wC6n2/+s a9G+GmiTaiLG085XV3JZs5woOeD61wurybrPSpWh+Yxnc3XsDj+desfAp/N1C22plFhbAPO 3nr/ACrswc3OlGUt7Hl5tRjSxE6cNr/gzpfjXrH2O0tNM8mR1jVZIY1+7JMx2ru9gMn8a8g 1bUI/COieXGRLOWw7Of8AWS4+Zj7DsK7/AOMV+p+JWi2DjcBcwYHXvn+teXeLbZbzxholtN h4ZbtFkTONwaUA1z4xc06dH7OrfyO/KX7DDVsTH4lZLyv1PW/hX8KpbySy8d+Mx517IomtL GRfli9HcHqccgdq97pqIsaLGihVQbVA7AdKdVpHiTm5u7CvLfj5osGr/BvVpnVfO0/ZdRMe xDAEfiCa9Srzr43XSWnwV8SNJn95AsQx6s4AqorUlbo+VrOcX3w8sJ5iJJIn8nI9ASMH8MV m6PCJr6a3ntxIiKMMx+7z6d60NHiEfwqimxkefk57EsR/SsS0vfs/iJSu35gQGYdDU4PaSW 3M/wAz2c11nBvflj+R9A/CbSbabxRFG1snk2y78EDLNwAf/re1O+OfiG8g12aytXwrW62hI 6kMdzgenGM1Y+DF4kbCacqC7EM2eevH8zXKfGu8kg+Ipik+eF3ViuOBlQD+OBXqLROR4ENZ qLOU8U73j0Xw5al4/tbpDheOGIXn25NfZdhZw6dptrp9sgSG2iWJFHQBQBXxrrk3l/EXwi3 /ACzN1CRx6SCvtNvvGvCwzvSi/n+J7+c/71KPbT7kj5p/aQRB4u8KsOZDFID9Aw/+vWXrGl Q6toui+eWXyhMylOSWLDFTftA3Pn/Fzw9YKN3l2wBGP7zE/wBK9S8N6f4e0/wpp2r6vD9pu oEcQwYyTuPBx2+p4rVO+KhHyf6Ex93LJvvKP4JnzrqPhK7jSS9No8NuSF3zfIPriufuNMvY YHWC286IDczBT+XNevfEfxhd6jq0lgLO3xGgjitY13YPH8Xf8q5Jxcx2gufEV/FbqxyEZuR 7Y9a9KtXp0bc71/E87CYWviLumrpbvZL5vQ85ktJUmzNH+7CjDY45rqvDfhyO/jjlS4+8yj y0GTycVu2GnaPrImvLe5mlgSJyzHgZCk9CPp+dXfhNbzT/ABHtYUVRA0u4gdMgZrKhXjVu4 9NNdDXG4apheWM2rtXVnfQ+lHtofC/wukt418oWtiUwOzFcfnk187X2ybxO8QHmvpFstsFP zKuOSBn3J4r6A+I159n0Kzshj/SLhS2emxBuOfbgV8yWuqG3sr/WZow0uoXr8bsZycda5cX elheSG70XzOjIKNOWKi6nwwTb+SsZPiC3l0vVXFsCYNy3EYbn5Dzj88j8K7jw5rcF1rOlSW qRx+YVEqhQvOR+nXmsHxZAZLDSLrHzSxSRnJ67WyP51keD5vK12xM2QpVTz3Uj+fFdGFqc8 Iye7Ry5jTjQxM6K6Nr7j6N+NrsPACXkCiSJz5Lkf3WwRg/VRXzBcBJvh7cMQzi1uQwyTkA+ v5mvqf4gwnVPgXfNtYtBCki5HJ2sOfyr5Z0cC90PX7NCwDQ71DH0oxi/dqXZr8/+CbZS71J U/wCZSX4XX4ot6KNV8LzWC3pA0/VYVu7GYchedpH58EV1ey40jxJaXVlhbe9j86KMnheSHX 8COPqKwNWuF1D4BeEbwfNLpd/Pb5zzjKuBXV3Ilk0bQ7ztFdSx4A5+ZQ3WuVe5iY2+0nf1R 3Sbr5fLn1dNq3pK+n3pHvd3GH+FlpZxIQb9Ioducn52Bb+teOeMzY6v4+1Oea1ju7TT2W1i jOcKqDaVA+mfxr3QqB4f8NRD5cyQHDeyE18t+J9akspba5QsRd6hJJIR0ZdxyD+db4qU1St T0b0/X9DlyeFF1+eurxirtfcv1Ma/tW8P+IpbZ0+0wQMJE3c+ZERlf0NfRHweFnPNe3sG3L woUAAG1SeR+YrxHxNCtzo+lamQFOXsZSO4HK/oSPwr0r4BXLLqN/YOfmSI4GOgDVeHq+1pq fc5sfQ9hWnS7N/8AyPiPYlr+7gjlHmahq8iSgdkQAj88/pXK+A/C6/Eb4k3Wm38jw6HpETE xxjax/hAB9zz+Fd18RYEtvGMzyMwH24tgjC5eMFSD69axfgHP9h+LXiXTJVIe5tiysx+9tc H19DWVd/vvRfm9TqpJxwDkusrP5K6/U5O+0zUfAXjy+8I6hctdQMyy2krHqh+6ce4yCPanX Sjw9ra3FvHmCZVlRS3ChsjH4EGum+OqRp8ZtDeAAzy2sQcewdv6VX1vSvt994ftI4yXuLdW OPQyt/Ss6UeXFWW0ld+ptVqOrlsZT1cZWXo1e34Hq72194e8CWEejXAGsa06xteT8mFCMsy gdPb615d4i1nRntP7E0osNO0jd9uvXwJLqXOcA9hmvSPH+pW+nM1vLMsb6RozSr/ANdX+Vc e/FfOmoxTxaBpel27H7TqMokfP8TE4UfmRXZXk4xUY6OT/wCC/wADgy6nFylVmrqCvbu72X 4nf/DvwZq/xIvBqt8VsvDtpJ5axgZMmOqL746tX1DZWNppunwafYW6W9rAgSOJBgKB2FUPD Oi2/h3wtpui2yBEtIFQ47tj5j+JzWvXGkkrJaGVarOrNym7szda0XT9d017DUIQ8bfdYfeQ +oPY14D4o8K6h4YvWhlBe1kP7qcDhx6H0PtX0hVPUtNs9V0+Wxv4Fmt5Bgq38x6GuLFYWNe PZ9z2Mpzirl87PWD3X6o+VlQ4+6aK9F1T4Ya9bajLHpKLeWZO6N2cKwHoR6iivnnhaqduVn 6dDOMFOKkqsde7sezaU+/Q7B/71vGf/HRVyqOj/wDIB08f9O0f/oIq9X20dYr0Pw2W7Cvkz xk6y/tB6/A0i7NnBx0by14/lX1nXyTr+Ln4++JpXUbULjK89AoFY4l/uZvyPVyhXxtJeaPT tQ+yaZ8LbXS53a3troLI+xvnuM4JA9OgBP1NeE6pr2t+LPEMPhXwZaF5nby0EAwsY747ADu xrS8Y+ItZ8QX9l4V0eN7vUXjS1SOL+BcYwPc9SfSvob4Z/DfS/h/oEcccKSaxcIDeXXUs39 xT2Ufr1rlg5V0p1Nlsv1f6HrYmpTy7mo4d+/Jvmfb+6v1Z8k/Er4dp4F1zw/ok+qNqGr6jH 5t423KRZbAC9z35NbOuERTWlqB+7hiLY9ug/QCtL4nag3iH9pS6hi+eLTY0txj1UZx/301c /rzAahdpE3G/YCeu0cfzrrS/fpfyr8WcSk45fd7zl+EV/myDw5byX/i2zgYn97MA3fuCa96 8c3iT/EvSLFZC1no1o91z03BcD6c7a8u+F1iLzxrZHG1Yzlt3GeeP5V115di71rxZqrMGUv HYxPjBIDFj+i/rXTiZ+zw85+RxZfR9vjaVPo2eR+ILmS6+ItliQMls6pxjOScmtTWQZte2Y 6hFz/wEVyNnIbv4gJdsFcS3POO+M4FdjqwR/EjbTgKiE49Qg/rXBh48k4w7R/U9jH1fbUal XvU/Q9I+CCWw8WzXLsWuDIVVPQep/LpUPi0sn7QV0xdypMvHofJ/lUHwfaSy8XWszsCkvG4 +ucVr+Nrbyf2gppQ/EkEjbcHvB1r0K7/cy9DwcJrioeq/M4Hw/wCHrDxj8eLbQdYgeSwltm LiNyjAiMkHI7g4rofGPgDxD8LGk1DTGk1vwrIR5pkx5lvk/wAWP/Qhx61B8Muf2nLcdhZyH /yHX1dcW0F3aS2t3Ck9vMpSSNxlXU9QRXlUEp0YxnqrL8j18wr1MPj51KTs7v8ANnzDY+KE l8DLYWcS3WmTTGVYzw0RKsrYPbr0rm/G7NF4Z063Z87YYRnvwlT+KPD0vwr+I7aX5m/QtUP m2rt/yzBOMfUHg+2KyfiLdTTaVa7myzzKMqMAKFxx7dK5p1Jwq08PPVXun5eZ69CnSq4etj aVleNpLs7rVeTKmrO0fh7TXV/m8gnOM9VAr1f4G3EUGq2ER6z2xxj1z3ryXxKrQ+H7IBwwM IwV5BPynFelfB1FbxTpYjOYhGXGeMHnt9a9bA60V8/zPn85/wB6n8vyRf8AjFbSL8UNJuVV huu4QCPoK818RHPxI8MICADeRcd/9aK9S+L8qy/EvRLTdtCXMcm5ecE8DP5V5jr5z8SfCvy Bme9iAI7fvR0rPFf7zT9JfkdGA1y2s/70f1PtQ/eNFHc0Uzwwrx39o+8+y/B6WELva5vIYw ucBsEnB/KvYq+fP2p714/Ami2S4xPfFmGP7q8fzq47jW6R42zC1+GenWbgRtNsZ1YYIABbP 61w0L+dqxbcAN2cdse1dh4slFtoOmWaspYxfNx2wBmuJtAftCP/AHTuOaWA1o83dt/iz284 0xLh2UV90Ue//C27eK4trc5YTOCDjgc4/lT/AI8Qxx+Kre9RAUkhRuR+RrL+H90I5LaXkur BlK+g7Yrpvjhb+fpmi3Zb5HtmO5RjOGyM/ga9Toz5taVEzyXxzP5V54Z1JHKNG6sTnoQVIN fc9vIJ7OGYHcJEVsjvkV8JeOF8zwZpVyF+4V5HOMr/APWr7Y8KXYvfBWh3Yx++sYW4/wBwV 89hNKduza+5n02dL9/z91F/ekfNPxclSb9oi0BDbraOMbSMbhsJ49ua2vFut3z+HdI8OaUu y6mT7Rc3A7qWIVfYDmuV+IEjaj+0vqHmEj7KAifRYx/iap+Ktfuo7u20nSo1m1W5VbZSg+Z BnCj688VNWtKnjEoK8uXTstd2deFw1OrlvNWlaKnd93psvVlJr5bK+j0Lw9G2qa/dyBGkVd 5LnsP84FT+Pvhjq3hXwTa+I/FWrmTWL25WCOzX5hGCCTls8njoOK+gvhT8KrXwFpjX2o+Ve eILobprjbnyQf4EJ5+p715d+0lqkl9418M+FomJWNDcOgwcs7YHHrgGuulBRbm9X1ff/geR 5VbFTxE40aekeiW3/Bfmcxpsa6Z4Cn8o7TOqQ88H5uSPyFdp8B9Ma68Sy6owVfJDMAffI/p XFeJGNjoun26YHmB5VHqc7F/rXvXwdsvJ0W7nMKqwZYgwGP4QePzq8En7Dme8nf73/kLPGp Yl0o7RtH/wG1/xuZvxm1VbTbDuyVsZAF9XkIUfoCa+ePEkxtI9C03cCVBlYH1x3/M16d8YN WOpeNJtJhIKvcxwOO+EHPP1JryDxRdrdfEFLVMbYIxEBjgECnibSqwh2Tf6GmA/d4WrU/mc Y/q/yR2viXY3hvw6ucyfvfl9Rlfy71x2nyPb6vpjKMgQoB9NzCuv8T7h4Z8PSqnR5l3H6qc Vz8scdpd2Use0mKKJie+CzZ/UissG/cpehy5zG+Pk+0pH1Np6tqvwi1C3z5he0lAB5zwf8K +TvDzuniuW3fJguInjOR37Cvrj4dbbrwe0QQIJVYEjn73/AOuvli5tptK8cy207IJba8aGT cuOM44+td2Kjz0pRXb9DPLans8VCXmjJtb5/wDhWmqaHcrEjW+oCWLd3ypU49/lFembWk8I 6bFGCztqHyj/ALZCvIvEoW31vUrdEYK0gk+b3IP8zXs+mKsmmaPC+4f6eW3jkL8i156lzVq LXW7/AAPadN08JioPo4r7mz3nV/8ARNF0rLnzLeN3B7/LCx/wr408bSBvDWhOTh23tuPXPX +dfY/jSTydGVxjctrclSen+qI/rXxt4zw/hHQldSrZYZVeM12V1rT9f0Z5mXv93X/wr/0pH XiU6l8O7qTev7t4bsD/AHgVOPzFdj8DrhIvGThs/wCkQkL7nvXD+AJIr7w9NpxJfzbGaAj0 ZQWX+Qrd+FF4lt4201mbBLNGSPzFc+D0Uodm/wDM6M396ca380Yv8LP8jufjM8FtrqLMFAk ENwG913Kfx6V5t4Svl0T9ojRbhXOy+IhPA5DqV6/UCvUfj9ZB7bSrtS2WEkRCj0wwNeG6te DT9a8K+ISMCCSNi4HTawJ5+marEJqrB901+v6EYGXtMFWg+jT/AE/Jo6r4kXzav8f7qMj5N Pwi4PUIgH82NekeH7CO8+JGlWknzjT7aIcDjITcc/ixrxvR5pPEPxW1XVF+dLyb5OOu+U4H 5V7z4KZbj4ha1qLJGqW/m7WHdAdv8lp0vexM32SX3lYv93l1GH8zk/usjzX4sai1x4i10I3 M95FaIR/dQDI/OuW06yOq/Gjwro6hWjhniZ1PYL8x/lV7xNfSap4q0gIARcSy3kgx2LHH6C tb4O2cWs/Hm71LymKadbySBh03HCD9CarEu9ZLsvzdiKH7vAyl/NJL5RV/1R9UUUUVmeWFI elLSHpSsgHx/d/GiiP7v40U0IqaWuzRbFfS3Qf+OirdVNNz/Y9jnr5Cf+girdbx+Fehm92I elfOPxE8BeMLLx3rXiLw7pLahFqaqY2gAZo2OAwK/UZz0r6Ppp+9UzSaaezNKNSVKanB2aP HvhJ8KpPCCyeIPERSfxDdAjg7hbKeoz3Y9z+FerTzJbW8txJ9yFC7fQDJ/lU56muF+LOtro Hwl8Rahu2ubZoI/dn+UfzqIq7RcpOTuz5H0a8fVfFXiXxaz5knnYoxPIJbd/hVOYvcTtn5i SSc1N4eiSx8DLKV2yXUhcn9P6VJaW25lm3jAOORSw/vznPzt9x7GYfu6dGj2jf/AMC1/Kx6 X8Lkt7YX2qXIxFawNIu7+8Ae9VNQvPsvgSS9aLZLcvNdFQO33Fx+RrV05V0T4R6o6OUlu2W 2z9Tk49eFNcl8Srkaf4Wt9LU5kEEVuBnkkLubH4mrx+sIU/5mhZKuWpUxH8kX970X5nnWkW f2fWdFuXZkjvX8xCeSQGKkj8Qa6zWX26pdSAnCxjHHXgDFXvG+hr4d8U+ANFVNrQ6PB5n++ zMxP1yTWb4gZormZG6vtYH2ArKLviP+3f1LlH/hPv8A3/0Oj+Hl68fiXTkdvkLjADZCHqCR 613njyRJvjqZBj5LNsHPX9wa8y+H9ytvrkI3hizg89FHoa7/AFwNP8ZL2abbsWw+UL0H7jt XbXX7ib8jysH/AL3T9V+aMX4Wjd+0xC3pZSf+i6+tR0r5O+FuB+0pEScE2UgAPf5BX1iOle Thf4UfRfkehnH++VPV/mzifiX4DtfiB4Om0txHHfxfvLO4cf6qT0J/unoa+RPHHhvx/oGmW Nt4n0SS2treUww3KlWWZscAEHngGvvEDFeF/tNlB8P9IViRnUl/9AauxRU2uZbbHBRrzp3h F6S0f3ngXi64eDSNJCSZV487e/GOf1r0/wCCN1FL4nsy4wVRhj365ryzxeqG30YOVz5PIzy Bxziu/wDgy8o8S2YjYLlsqD6Y5p5f/Aj/AF1O7PP96nb+tEdX8WIdnxStDFuO8wuRjPzZPP 8AKvO9cAf4o+Eh5YH+nRfNn/pr6V6t8VLcj4k6ROP43hHA7AkV5TrTK3xg8Ix7Rn7bER/39 rPFf7xT9H+SNMBrl1b1j+p9oHqaKU9TSVaZ4oV8zftRXIfUPCWmH5lkMjlSeOWUZNfTNfKH 7RNzHdfGPw3YhwWgt4yy4/vSE/0ovZNm1CPPVjHuzzvxxhbu1iVAVSHAI7jNckmYk3INoJ2 muw8Wf6R4ijgU8qgU16f41+G+l6Z4R0k6fCDdQ2tu94uPvs5JDE/gRVYJcuGh6XO7Najljq llvJo5HwBdFpI1D5A4XIxg8V618TreSf4b6ezYxFMwz7FTx+leU+FNLm0rXjG8qPASGxGwI Gen+Fe4+L4/tvwdkuUj8wW7Ixz1AztJ/DNejF3R4tT3Znzf4hjMvw3R3PzRurHP1r61+E90 bz4QeGJ2YM32JEJH+zkf0r5Z1WFp/AeowqoZ0XcPwINfRXwCulufgtpCq2TA8sR+ocn+teD R92dSP95/ikz6LMnzUqE+8F+F0cN8UfhT4vl+IE3jTwZBHfG6AM0DOA6Pt2kgNwQRz14re+ FHwduPD2pDxf4ulE+vPkxQBgy2+e5PdvpwK9sorpdm+a2p5HtZ8ns76AfSvjHxtqX/AAkf7 R2rXEQV4dPPkq3X/Vrt4/4ETX2Ne3Mdlp9zeyEBLeJpST2Cgn+lfFXw2hk8QeMdQ1aYjF9d 5YnjGWLt+QrDFSccPNrd6feelk1NTxsHLaOr+Wpd8fHb4zsNM3Bo7C2hjdR/eI3N+rV9P/D 21bSfh/DJLnkPOc9+/wDSvlp7iLxB47ur6JgVmmLE9ScscAfhivqvUN2kfDRLY7vONvHbgH qWbAr06cFCMaa6foePiarq1XOW7u/vPnPxAJZviUzzHf5UIuX46O3zHPr1ryt5J57+51aSN XhlndUkK8FgMkA/Qiu5l1CSSbxVrlw+7940ERPYDjA/SqeuaUlh8KvCl0xwdTmvLkZ9PlVf 5VyyfNXnLtZfqz2X+7wlGn3vL73Zfkb3icq3g7w8MAFppz9OErBvNPmufE9pbqVYfY4n44U 8HBrc8R/L4Y8OsUwA0+WPcArxUOq3k+l6h4fv4IwYn0mJ3JHTJbH6Vx0KnJ9Xj3v+RyZu2s fLtzP8n/kz6I+FTlvCwR/vodp9OK8H+L9i2m/E7VZEQlZWjuB9SAf516t8IfFWnaxeXMNq5 jklTe8RH8Q6kVzX7Qmks2q6ZeQcNcwmNvcqeP0Ne1NnmpyhOLPEvGUSnUWvlUZmt0cEd/mA P9K9f0KBJtK0rzX2A3zLuz0Oxa8r8SL9o8JabcFdrCLy2PuGH68V6/4bCL4a09zHuLamBlT yP3fFeJQ0qUY9uZfdofZ4z/d8TP8AmcH9+p6V8TpxD4eUOyhTbTcE9ThQP518peJow/h3Qo JuG810Lg4xzwcV9MfF8zf2TYbMECCQkEdfu184eIgZNC0KaZMyNcMXUd/mFeniP+Xfr+jPA wHwVv8ACv8A0qJf8ERSaD4xu9KuMD7Hf7SfVScE1dsmfw/44uYMYe1vQqjpwH/wq74xsf7F +M2rwgKFvo0uUIGTyoP4d6j8Xq0fjCK/CDZf20U4I7llw36g1zUny4iS7pM7MR+8wNGp2co /qv1Pdfi3bi++HEF+kYl8iWOQ9vlYFT/MV8xeJYVm8EQuFw1tOV29xnt+tfWcES+Ifg2IJB uMun7f+BKvH6gV8vNbpeaDqlkIwhTbNgDIODk/yrTE7Rl2a/yOPKW/a1aP80X+V/8A200fg 9Zg68s75CxT555wI0z/ADFeq+GJJdN8C+KNcdwPNt2RFGfvuTnn6uK4P4X25h8PX16w5Wym k64O6Q7R/Ou71FZNN+DOn2jpiTUr5Dt6blB3f0FLA6upPvL8jozj3fYUv5YL8W2eSMph8YT 7gc6fZDcSenGcYr0j9miwlaz8S67Kn+vuEgV/XALNj8xXkc16EsPE2scBp5CgYEnqcAZr6M +AWmNp3wesJXUhr6aW6ye4LYB/IVM3zVJvzS+5X/Uit7mEow7pv73b9D1Oiiig8pMKQ9KWg 9KGMdH938aKI/u/jRQhFXTv+QTZD/pgn/oIq1UFnxp9sB2iT+Qqet18KRm9wpp60vNJUMaI m714B+1Fq7W3w/03Ro2y9/ebmXHVUH+JFe/t0r5P/aM1CPVvil4e8PwsxaziBlA6Zdt2P++ R+tTF2vLsdNKm6lSMFu2cDexpY6Xpmnrx5cYLAfT/APXVOCX/AEmGJXIBfdg+g9ql1u4D6v IhI2RkKPbiodKh+16oifMFXqfpVYKLVON+uv36npZvUU8VPl2Wi+Wn6HqV2327TfD3h1W63 nmTAdRyOfyzXNeJEbxJ8UvDmhJH5iXV8rOB12l+R/3yDXSWUltJ4gnvLdSsWm2ZGGOSZG4H /oVUfhXZnXf2j1uj9zSoHkOeeQu0fq36VliZc2JUP5U/x0NcIvY5bUqfzyS+7V/oWvjyAvx 10BVwqrZxj8NzV594jUJqMilgeA35jpXffHrn4+6FjtaRA/8AfTV554hwurSFuQSDzUL/AH pf4f1Ljrlf/b//ALaaHgm3dPEqPE+1pXVEPTDZya9K1IlfifdkxlA1gQuedw8rr+hri/BUA uNUtHh2By3HfkDGK9K8V2cVp8So4VXa50tAQOgPlNXoV3/s8/Q8jBf75T9V+aOP+F4b/hpy 39Pskhx/2zr63BxXyV8LFkl/acUAcQ2UhJPpsH+NfTfibxNpHhHw9c65rVysNtAuQMjdK3Z FHcmvKwibpRXkvyO/N9cZO3d/mzawTzgmvA/2npG/4Q/w/b4GyXUCW9eE7fnXkHinx58QPE 733jAa5e6PYwyD7HZ28jIgXPHQjOO5PU12/wAVdbufFHwI+H+v3/8Ax+XN0pkYfxMFIJ/HG a7KcouT5Xe11+BxVMPUo8kpq19fkeV+NFX7JpciD/ljtPuMDFd/8FkKeJNNfau7zAoXnkN1 J+lcR4xjDWumMcsShHselekfBaAzaxpqBRgynO3rtAzn86WA/gx+f5s7c7ssXP5fkjqvjBe NafE7SEy22QwEY7fMQa8y1ANJ8XfCY3D5L2LH/fyvSfjkIT470EBMShoTuz1G88V5nqEckf xl8JEYZmvIcDPJ/eVniv8AeIejNcD/AMi6t/ij+p9oZ+YiijuaKo8NBXyB8VJ21H9pO5jYg rZQRIMD0QHH5tX1/wBxXxbqsgvvjr4rvPvH7Y0a4Oehx/SorO1Gb8j0cshz42lHzX5oq2Ft FqnxOis5F+WSdE9c4xXuvja6hbxP4j0qW4iiC2Nq1tGx++Y2yVHuA1eU/Dqxim+Mlurksq3 nXGcntmuh+IN0mpfEu4RcLLbXEqsuedoVQD+PNdLXs8M12j+gU262PjbrL82czaFbPV9pyF 2xyde/p+le7zRG++D+sQxn5ntTJx7c/wBK8MMzRa7akLlBGCR9GI/HrXvXhBFvvh3e2rMwE ttIh9V+U1pg5c1CEn2Rz5nDkxdSK6Sf5s+Z0/faNrtr0Kox259q9t/ZnvUufhleWqsf9Gv3 whOSoZVP+NeSWzRtrGp22B5kiY4AAxjHSu2/ZZuii+KtNY4KSRSYH/Alrz7cuJqx9H+Fv0P TxL5sBQl/iX43/U+lKKKK2PDPPfjRra6F8HteuA4WW4h+yxA92c4/lmvnT4dxPovgbUNZb5 Xhs5plbuGceWn867/9p/XJUtPD3hqAgvPI13IpGfu/Kv6k1xOrKdM+Epth8pvLmG1GP7sa7 m/UisK65pUqXd3+7U93Ll7PDYiv/d5V6ydvyuHwh0g6t4otIiPM8tgZAccc5yPyr3j4wa2u keH7VVlCOu+dc+qrhf1NcF8AtEVNQfUdr70jyW/hwR0FRfHjU/tGrTaYFJcRxwRD1JOWNex FLmv2PnLc1R29DyDVTLB8O7K2ztl1GXeSffp0+or0L456SmheD/h9o8YAFpaPGe3O1M/rms SHR/7X+J3g3w6AXto5o/NjX0X5j+Hy12X7UGTceFEU4yZ+PxSvKw7vHmfW7+9n0GOaWJjSW 0bL7lr+NzlvFMWfCXh3EhO5502dgMrz/n0r07x14QtV+CmmCCJGv9Os45DIoG5oxgMM+g3Z rzbxSEHhjwqiALI80+T6gMte7eLERvD0mmnlJdAmCgDuNpGK2wMFKjTbWqX5nLm+mMq/4mf PvwpvhpfxA0uaFmSCWXZIn14zXunxv037X4NtrxVy1rcD5v7oYYzXi9vtj8E6Ff2cQE1tcv E0gXBIIDjJ+oNe/eLQuv8AwcurkKcvaLOvflcHNbwfPC6/qzPOx1J0m091Z/kz5b1OJ5fh7 ehVCm1nHQ9iw/xr1Tw4ZV8M6cY+iaopORkDKAf41wcFjcXnhLVbMEKXQMu7pncMH9K73Qt8 XhK2dSBt1RN3uPL7V5itHGRgu7f3pH1tS88qlV8or5qTX5WOr+OEssVhpDREqrecGOe2BXz 5rcUsuh6KYFMuZidqjnqK+hfjWhOiabtIYiOTax5yQAf6V886tO0vh7Qfn8p3lzuAx/EM16 GI3p+v6M8PAfw63+Ff+lI9H+N+niz+IvhjWApC3tmIHbsWXgfzFYPijMvhnw7qGwnyGltHb 6NuA/ImvRf2htPZ/Aeha0gJbTrpQcejL/iBXns8Q1D4daiynLWc8N2mOflcbT/MVzTfLWpy 7pr+vuOvDfvMBWh/K1L9H+Z7f8ILxr7wG9nKcmFyhHoGFeDDTbix8U6zbSRsYFSSCTH8OCQ K9O+AmqmZ9WsZcBtqOPfBx/IisP4hPb6J4l8QwbpEmv72Aqi9HRhub9a660faUZJdjgwE1S xkJPa6v89PyJfDFlDZeB9T8leGaC1jBOPVv6Ct74nap/Yuk6HZOA0lpYPMMdVfaFU/zpugW IfQvD9g4z9v1B5iO5VcAfyNcp8ctShl1nVI9x3JHFaxj0x8zfzqMti40It+b+9m+dVFPH1O XZOy+SSPIdSDReAIIWO6a7uS4I5PoK+2PBmmvpHgPQtMkGJLeyiRx/tbRn9a+OJNPN34j8G aGke7zZYgVzkHc4JB/CvuQKEUKowBwK546q/dt/iLMHyzVP8AlUV9yV/xuLRRRVnlphSHpS 0h6UFEkY+T8aKIz8lFNWEQ23/HnB/1zX+VS1Fbf8ecH/XNf5VLW/2UZvcTNNfind6a/Ss2y 4kZ5/Gvh7X7/wD4SL9oHxDqpffFbyyLGQONqfIK+0dbv00rw9qOpSEbbW3kmOf9lSa+E/DD f6DrmtyjEkzH9eT+prmxDtQlbrp957WTQUsbGT2jeX3a/oVLqQyzSyMxG5iTnvWh4caZb5L iQZSMHK9AaxGXzBwDnB710enJ5GiSTMM7lx836GvVoqyseXXk5Nt9Tr/D7FPDeranK5Jurh UAz2QFj/Na6r9mTT5LvVvFHieQZDlbZWIxkklj+m2uL1eY6P8ADO1iX5ZZIGkI/wBqRsD9B Xu/wB0X+yPg7p8zribUZHu2yMEgnC/oBXjwfPWqVPNL7v8Ahz3sd+6wVCh5OT+b0/BHkfx3 XPx60XcCAbaHHvy1ed+Jfn1e4RgQwwB7jFenfHhh/wALy8PKVz/oiY4/2mrzrxUzS6wwk2n bGirj0x/OtVriV/h/Uzg/+Eu39/8A9tOg+FEinxxY22EeR3UoGOAcdq9X+KVq8Hxa0y5U/L c2L5XH91XH+FeI+CbwWOtW1/bqGntZA7DP3lzzX0L8TJrTX/B9j4p0SaG41HTSZBEW2l4nX Dj27Gu+pFzpyguqPGoTVLEQqS2TV/S54XYeLJvAfxhn8RLph1CRrNoUgRtuWZQASfTir8um +Nfilrs2veLBIbe2jMkVhEdqQoAT07DjqeTVSLxNBcwNcrYxpc42rI5Bxz09a9o+FVsz+FN b1S+czy3MfkBB0A2nr9f5V5NKliHTVP4drvd/LsfQYutg6daWIi/aSbbStZLW+vVni3jCOM eBbg28TRIoCBAv3cPjHH0rZ8URGX9l34fZ5dbzg+g+es3WZLmfwRebRlxKwIxjPz54rf8AF QH/AAzV4EAQRqbs5Qdvv8U8FSVJzhHZSf5CzivKu6M57uMf1PO/Fq5sdOOThV5HpwOf0r0D 4GMya7azSMcB8IB7kD/GuP8AEERlt7FGTKMjJn8q7j4K2wj1XTSV+Yz8g84rswH8GPz/ADZ xZ0/9rqeq/JHT/HeONfGPh9gv7yVohnvw56fnXm9wrP8AGPwh+8yFvYeP+B16V8eG/wCK18 LL5W/JXnP3f3lebtGv/C6PCbCUbvtkP7s5yfnPIrLE/wC8Q/ws0wP/ACLq3+KP6n2P3P1oo PU0VR4gjHAzjOOa+IdAl+0+Ndf1OYkebfyuXAzgbzyK+1dSn+zaTeXPH7mB356cKTXxN4Fm wbzUSA+XaXBHBOWascV/u8l3svxPXyVf7Ypfypv7k3+h6H8GbZZfiX9pf5wSzjPUnk7qy76 SW9+MWuvIRI6vMTnt2H6V1HwIKya7fXxUkRQE/N64zxXn3h24e7+IOr3bvuLMcZ5PLmuvHy 5cLN+RGUx58fTXmTatNHDe2M6KRgsoYHpyOMfjXvfwwmjudMkt42yuwjnvla+fvEGfsNsAD uW4dePoP8K94+EM0YspIQrr/EAxzkYxkVnlkubDRfk/zL4ggo4+p6/mkeDKJbfx/e2rrgLv R+RywPpXU/s2y/ZviT4q04MSrQbsDgZEn/16x/EGnmz+KGos7Kvl3kqsMdck4qX4N3Bsv2k Lu1JCC5gmUYOd3yhgP0rKrpipecV+D/4JafPlkV/LJ/ik/wBD64oopskiRRPLIcIgLMfQDm tDxT5E+L16+vftAtaL89vpscVvzyAQN7D86h8fkDT/AAzpCFvOWF7mQDsZG+Xj/dArA8PzS eJviZretNuc3Vy+xiOpd8D9BWh4snh1D4o3vlNuht5Fto0BxxGoX8BkVlD95jX2irff/wAB Hu1bUMshHrOTfyirfmz6J+DumraeG57nbjfII1PqFGD+ua8Z8bmbWviZZS+eJoTcyspHorH jHbpX0Dp002g/CgXbqqTw2bTEHAG4gkfzr5fsdSN74i1XVFz5NjblY9x6sev61215ONCcu/ 6nj5XTVTE0+17v03/I7L4O2Lar8b9V1Z9skWnWzlDjlGYhB+gar/7SahtV8Igj/nuc/ilbf 7OOnuPDGt6/MCW1C88tWYclYxg/hkmsP9pLnW/CS4H3Zj+q1zxjyppdFb7jeVR1MSpPq/z1 Oa12JX0DwjIT832udQc8feSvddfmSPxz4WtZDiK4tJYiG6HO3r+FeI6uN2geDFHIa+mBHtu SvS/ivdnT/FXg+4VmRVJA2/7y/wBK1wOmHhbsbZsv9uqp/wAzPPhZmy8Oa9pTITLpt1HMAO AAkhUn8jXvHhkQar8PhYxuHD27wtg5wWU8frXleowQz/EnxBp0DjydStZQCOQWMe4fqK7H4 PXpn0GVGIO5UcgdiBg4rPByupx7Sf53NM5o2nCX80Iv8LfoeS+HLB5bHxRFI53WVoGVOh4k AP5f1rd0mQR+DLXnBfVVHf8A55mtWDTRYa/8QgIdqC1lUH0BcMMD3zWNYI7eDrIo+CNUHX2 j/wDrVz1IWx0Jd0/wO2jV5smqxbvaUfxsdb8cZRHo+lKzOsZWXJVRgfKMV866o4GieHVwWz KQOxB3Cvo743eUfDdj9ocBHikA474U5r5y1OMjTPDxBOPPJDAdRvH5V2194ev6M83A/wAOr 6L/ANKifVfxV0s6r8HdZt1UM8VutwuexQg/yzXhPgRv7U8LT2WDm80ya3x1y8fzL+gFfVF7 ZpfaFc2DqGW4tmiIPfK4r5N+Gkz6frclnOpRrLUQjgjs3yH9RXFiHanGf8rTOnKvenUo/wA 0Wvna6/Ik+GGv/wBh+NLOeWURQfMswJ++D/hXafHa0W51XTfEFhJHJD5Sxb0bO9skjp7fzr ya/iGjeKruJwpFldsCPUBsH9DWxrtxqYlgtxMs2nTYMKPk7fTmvXppNNHizbjJSR7b8M7yP XotPvVtfs8GkQtEMuG3k5JbpxXhXji8m1LxGjJPk3txJMxPPyl8D9K9n8FySeGPhLr+r3J+ Z422BBjB24AA/GvALOVL3xbayFy4hXzAT2UAk5/Gpk1RpSa6L8jXDxeJxUebVyevzep2Xw/ sE1r9oHS4zERHpiPNnAx8iYH6kV9bV83fs6WIvfFnibxEyKQka26Ng5yzFj+gFfSNcEVZJd jTGVPaVpT7tv72FFFFM5EFIeeKWg8ChlD4+FP1opI/u/jRTTERwDFrCPSNf5VJTIv9RH/uL /Kn1t2M3uFMan0x+lKS0HF6nmfxw1b+yfg3rrhmEl0i2qbeuXIz+gNfJtqBZfD61j+69y5c +rDP/wCqvcv2pNVKeG9B0KKQ+ZdXLTsgPVVGBn8TXiviFBBBp9ivCwxKNvpxXJV96VOHd3+ 4+gy793h8RX8uVfN/5JmAoLNCmOrDINbsfnNHbWaEEu579enGPSs2xgjmnKyBmwPlKnvXU6 RZpdeLLOAgLFEQznPKhRk/rXq35YOR48YurUUF1JviS3+h22lW3JLpCoHfYoH86+wfDOn/A Nk+ENH03btNtZxREehCjP618hxWbeJvjN4a0X74+0JLKPbdvJ/IV9pnvjpXi4X+EpPrd/ee 1nsl9bdOO0bR+5WPln46nPxy0IbA3+iRdskfM1efeMIooNTBR926JHP+ySORXf8Axz5+PGi ZxhbSP+bVwXjRo5NSj5KBYIwzbfbr71sv95X+H9Qj/wAiv/t//wBtMrQZnSV9gB45GAMjvX QW2r3Y054EkZ4nJXAJGCcnn2z2965rw3Zvea/FZxfelbaSPSvo/wAZeFdB8KeD7DStNtYm1 a+Ay83QBRl26deRXq3UVqeA1KU1GKu2fP2m7HkCQLm4U8+YOjEn5h+lfR/wzgvYPhzq80sg k8zIJIwchTk/4V4Y/hq+tmeWBo5c84UlT+te1fC3WJJPBetaNejy9Rt43uY/M481NhGfcg9 frXLTxFKq7Qkmd+LwWIw6vVg16nkmvME8HX6qwcq7fO3GcMME1teIZ/P/AGcPAhBU4vmT5R gEAvXP6pKLvwPeSoULHO7B2gnIrY12Iw/s5+B1lXy2OpSsB9S2K4sN8dT/ABP8j0My0hh/8 EfzZz+uiUW+nFQAA5w3/fPFdt8F7iP+0rcOpDLdNtb1zXGa8Xgj08jhAzkk+oA4roPhBdOm o2xG0lrksQ3bkCujL/4Mfn+bMM7/AN7qfL8kdt8eS6+M/CzIxG3Gf+/leXXJdPjT4UljyG+ 1QYPp89er/HhXGv8Ahu6SNXjJCkkZx8/WvK7xE/4XH4TKP85vIAVI7b+tRif94h6P9DTA/w DIuq/4o/qfZvc0Up6mkpnho5rx9dLZfDbxFcs20JYTc/VSB/OvkDwUip4Kvp5BtwjjnuQMf 1r6i+NN4LP4M+ImIz5sKwge7MBXzZocKW/w+uWYcCMnI65LDr+tY4hXjCPeS/r8D28p9321 TtCX+X6nqvwgSCy8O+IJ1GZVsmZXU5AAUjH515N4IkV9Z1S8BOQVBI65GT0r1j4evHY/BXx JqJOXWB14/hBB4+leP+FcWujaxe7jtb5gwPsa6Myf+ytLq0vxRGR/77zdk3+DNOZ/tmgR3b SZb7SpY9+SQele3fCq5B1KaEuQOykc8f8A6xXhmlDz/CGoRouBF84P0fn+dew/CiRZ/EUtw swVHiQgMMFz7VOXJRhKK6N/mGdvmrRqPrGL/BHF/Fe0Nn8ULhiwTzJo5VI77gK5nwhJHp/7 TWjOcDz5QpLerIRXcfHa2MfjUXiHafs0Tk+4J5rze8kaw+MnhHUcnBngII6n5wD/ADqcSmq 0G+qf6MMBFf2fUp9pRf33R9uVxnxS1w+HvhX4g1JW2yi2MUZ/2n+Ufzrs+5+teFftM619i8 Bado6ON+o3gZl/vJGM9PTJFaQV2eSld2PKvhBapaQNqs/3IBLdkt6RIcf+PVQ8D2cmt+NbZ pQXa5uhvOMkljk/nXQafANG+D+r3KkJJJDFZJx3kbc+PwFbPwQ0f7TrllPKpUI7TKwHJwOn 54rDBJyVSr/M3+GiPZztqPJh/wCSKXzer/M9n+KN2unfDi5hUhBJtiA/2RyR+lfK8TiDwJq N1G21rmQL78DJx61718fNRgi8OpatJtkRN4GepY4H8j+deIahps13beF9CtF2PdzRq6jrmQ gdPzrsxPwwh3d/u1OPLlyqrV7K3/gWn+Z9Q/CnSTovwn8PWbRhJGthM49Wc7sn868k/aRbH iLwkv8AsTc5/wBpa+jIIUt7aK3jGEiQIoHoBivnT9pAkeI/CbY4Ec3J6feWsY7P0Oem71ov zMLUQkmn+D0O4v8AaJjweMb1rvfjruSLw5JGMNGHYE/w4281wOrjytG8H3JG4C5mwMdSHFd /8c2k/sTw/KuDMY3wD3JVa1wX+7w9DqzZ3xtR/wB5nMW1x5XjLRL9yf3vlqxHA54OfwNdR8 Jbg2HinUtHZgFimmiAbrw2RivMpL11g0F1LIDCTtJ6MMEfyrrbW9XR/jlBfmbbb3jxTtjoP NjH9a4MA2qtRPrr+LR7GdJToUJx6LlfySf5M7jxbCll4i8XyFCBd6IJs9AxU4P8hXB2Oxvh /aSuCUfUwNg6nMdd58Zrw6PpC6kqN/pdtLpxdRkLvKsM/k1cHoSyXHws02XA51IAMw+9hOc flXdUh+9py9fyPEw9S2CrUu/L+f8AwTr/AI4Bj4O0kLHu3bgB6fIDXzpqru+n+Fic5M4BX/ gYr6V+NNq9z4T0u3ilCTAuULEAHCY71826txaeE4mALG4Ulj/10FPEfY9f0Zpgf4dX0X/pS PulOET2Ar5K1a3XRvjb4p0uEFFdjcKp79JBj8zX1qv3fwr5j+M8R074+aDegAR39oqN2yfm T/CuWpHnoyj5BltX2eLpy8zkvifEB4pvrraAt9BFcqcYB3KM/qDUehBtQ06wafLMJFGc5HH H+Fa3xEhWbwn4d1MLmUwSWcpPfY3H6Gub8DXoW9sraZBNGlxzFnG4EDNduFqc9OMu6RjjqX sqs6b+y2vxPe/H4TTPgstvGhRZpkTBXOct/gK+dtIdYbjWNRYHC27BSw9TgV9B/GF5Y/hbY pgsRdxgZPJHP9K+dImFv4QvZ2OY57hYyWznC8nFXitafL3aX4iyy6qup/Km/wANPxsfQ/7N +mPa+ANR1J1wL++YqPZAF/nmva6434Wacul/Cjw7ahSGNqsrZGCS/wAxz+ddlXHe+pyz+Jh RRRTICkOcUtB6VLLHR/d/GiiP7v40U0IZH/qI/wDcH8qcKan+pT/dH8qcK36oze4tMfpT6Y 5weTgd6JjifJHxyvv7Y+OOnaUHDxadbxqV7At85z+leea5Ks+s3L5DBcKD7it6/wBQGu/F/ wATa8SGjWWQxsB/ADsX9Aa5OaYM8sjD5nYt09TXNFc2Jf8AdVvv/wCGPoX+6yyEes5N/JK3 5tl/QrcK9y8uHGwbWDfdOeprpPCkBa61K9lJUxRFUX3ZgPzxmqGgmW20yS5WMAj95u25xit fS2+yeFLm/lOPMdnBz1CrnP5mtsfPkw0kuun3mOSU1Ux8HLaOr+Wpu/A6xGtfHLVdXfBTS7 d9v1J2D9M19W14B+zDpZTwtrmvyD57+7EYJHOEGT+rV7/2rGMeVKK6aHFiqrq1pTfXX79T5 Y+OkQHx40Bw3zNaJkfQtXn/AIziMd8hB5aFGwSe4r0L457m+PPh8D/nyU/q9cH42fde2+Qp /wBHizjr92pj/vK/w/qenH/kWf8Ab/8A7aSfC+Ip40tZ2QlQ4yrDvkcE9q9z+Ll3/wAVr4d jEnyG0lbb2yc814/8Lt7+JIpRGAokwR/Cee5r1L4usY/G/hZv4xavnsD1r0K/8GXozysG39 cpf4l+Z5LHpniLxP8AEyTQNAvhHeC385ElkKoQq5x6c1t+G/FmqaT4lm0jWtPNhrlqHhdGX 76kEMPy6EdavfC1zJ+0xI7qc/YZCMdPuCvUfjJ8NZvFulx6/wCH49niLT1+TYdrXEY52Z/v Dt+VeJSoxq0Y20kkrP5Hv18fPDYypGp70G3eL23Z4Pr0M2leCNQjJU5YsrEg5Bbg47fStLx fNMn7M3w9kVyWa8cn35auY1XxFb6h4LvbK9DW2ppiKWCQYJYHk/pyO1dX49tJrP8AZr+HME 8Zjfz2cKfQhiPzBFa4JVPedVWbb/IjOJUXOiqDvFKK/F7mJ4udk0G3lwNrPIPoSFrT+FE0c F5aKylhLdAjPp/jWX4z3Dw5Y7WA/fPx77Vq38OIYWmsZVcsyTA7cYz06e9deXfwI/P82cme r/bKlu6/JHrfx3l40WPcodiMZPowya8nnjb/AIXZ4RBAP+lQ49fvV6n8eUcf8I+5AHIDEn/ aWvL2d2+NXhKM8p9shI/76pYv+PC38r/QMD/yL6v+KP6n2UetJSnqaSg8Y8i/aIuPJ+EckA xm5vIY+TjjJP8ASvCX3RfDJhuyZWiAxwcEk167+0rconhbQbMsN018ZMH0VDz+teSaxlfBm nQISpmlRQO5wg/xrOor1aS82/wZ7WBajhMTPyS+9r/I9Qsom039mnUZCdzXClScjivGdF8y PwNq4jUlmZlUY69K918YxSab+zjbRyEB5DGucYOGP8+K8MKsPhlPKu4u8mDxjJ3f4VtmGtO Ee8l+ZGS2VSrLtCX5f8E1fDSNLoWqW28jNvJwTgnChufyrvfgzcXX9o2nnLlQDGhz3BwK89 8ExE2U6jBWSJ/lH8OUPH513XwoDxaxpUu9WiVnBDdRz/8AXpYLSdSPn+iDNPep0Jf3UvubN j9oWGWK9067RC3nQNGMDqQR6fWvEPFczRy+FdURipQofM9MEH/Gvo74+27P4c0e5DBCk7oc +6//AFq+b/FivN4C0m6UqzQSFWZeAev+FVjF71KXnb8GTlbvRrwfZP7pL/M+77eQTWcUwO4 SIrA+uRmvln49341n4rWOhh2aPTraNdoHAkkfJ/8AHRX0l4WuReeD9EuskiWyhfJGOqCvkT UryTxH8aNe1cZaNruQR4HBCfu1/rWM5+zoyqPojLAUPb4uFLuzc8czjT/h7o+nk7XvZZbxj 6KPkT+prvv2f4LhzdzzKBHHAqp9Se39a8v+KbG48VwaOsgEemW0NrsJ/ixlsfiTXvPwWsRp ngS4vJMhZJC2SMcKvOK6MLT9lQhDrZf5sxzKs6+InUXVt/LoebfGtDqfjqGLzsjzVhSMf7O M/wAzWX4DsRr37QenjiSDSkadl7KUXCn/AL6NQ+J9Qi1f4oiRGcx2imcntnBJJ9+RXV/s6W T3mt+KvE0irhnS0Qgd8lm5/KpxGta3Zfn/AMMb0n7PA3/ml+CX+bPomvm39o9mPinwmit/y xmIHvuWvpKvmn9o6bHjLwtGuCwt5WOR23j/AApR2Zx0f4kfUr3UXnaL4QBYKRcTkZ5/iHau 4+PII8NaMxRflZ/m7g7RwK4uS1kuPDvhOSMrk3ksW1v4sspruvjxGv8Awi2lRr93zHUDP+y MYrTBfwIeh05rpjav+Jnht7cSeVoryNgrECcemcV0vjOZltPDGsQA7msjCzL13xvxn8K4rV XKHR45Gwwt3BUj7xB/+tXZa0BefC2zlTb5llqG3Porpnn8RXBR9ytF9+Zfjc9rF/vMJNfyu D++Nje8VfEaDxd8Pf7HvEjiuItrs4bkuvTFcR4Xhuf7fsLD7VLIzOrmFWLJApI5OONxx+FV hpunax4ZlmTzPPgKiVFOM89K6j4VaeJdc2RRCCRcBGPzHr0/KvdSTSPkruN0ek/HNBJ4S0d PvKzuvB6/IK+cdSZVHhCBPui5Xjrk+YK+hvj+3l+G9GjVN2HkOM4/hAr5zvT/AKf4MjEbIT Ovy9efMWuHEacnq/yZ6mA/h1fRf+lI+9R0r59/aQsUil8J+INp3QXRgLL15IYfyNfQI7149 +0YqH4VROygldSgIPccnpWcNdDii3GSaPONYVNT+EdxIvzmw1BJR/uSAqf1Arzbwu+3WrRQ ApWXGc8816bpkWPhL4njY4EUMD5HfD9K8t0K1uG1RLuGMlUfO4jgnvzSy/8AhJdm1+LPWzq 31qUu9n98Uz6E+J8kkvwytEYgutygB3cfdPfvXgd3bu+n+HdEQlXv5MDJwCXYLz+dew+PLu Z/hNYNOArxzspH0/ya8mD58XeBiuArSW5CY4HzjvXRinrD5/kzjwGlKq/JL8V/kfb9jax2G nW1jEMR28SxL9FAH9KsUp6mkrmSOF7hRRRQIKQ9KWkPSkyx8f3fxooj+7+NFNCGp/qk/wB0 fyp1Nj/1Sf7o/lTq6LbGbCsLxdqi6J4O1jVmYL9ltJJAT67Tj9cVu15X8edRFn8KLy08zY+ ozR2o9SCct+gpz+JIcVc+X9HHkeFr++I+efAyevIyf1Y1lRxeYGG4BQM5OM1u3qND4Vs7eM 4EjbyM9v8AOKwEV3b5RggZAPJ/AVy4Rc0p1O7/AC0Po81/dxpUF9mK+96v8zrLf914ZkxNl 0iwqAff3EA5+gp3iWc6f8P4IV5Z4VUrjoXOf5YrJil2QQ25R2M0wXLN2zxVzxrG17eaPoUD c3M6xjHcZCD8KMe+adOn53+7UMoXs6OIxHaNl6ydj6i+Dekf2L8INAtzGUknhNzJkYO5yW/ liu/J9qr2NqljptrYx/ct4UiH0UAf0qyelNHhSd22fLXxuyfj1oxBPy2KfzevP/G7L/aUC/ 8ATtHgD6da7z42s/8Aw0Bo6x4z9ij6nH9+uC8dLnWIdhJ3WsXP/AazX+8r/D+p7cf+RZ/2/ wD+2m58NpXNxCRhiknyp1B98ev1r0/4pu1xrHhW5VdxEEis3pgf/Xrxj4fzyW+uWyfNtywY dM5717D40cyr4dlYkh4ZjnOBk+v5V6Nf+BP0f5HlYJf7bS/xL8zjvheMftNRYbA+ySZA7/u 6+tB0r5M+Fgz+0whJ4+ySY/79ivrQdK8jC/wo+i/I7s3/AN7qer/NnHar8MPAmta8Nc1Lw5 bT3+/ez8gSH1ZQcN+Iryz9p9Fj8IeHIokCot6wVVGAMJgACvoSvAP2oUU+D/D7k/MNRIA+q f8A1q7Y7nlx+JLzPJPGp/4p2xXacec2OP8AZXvUvwyhgbWrUKxMhmB684GKXxkWHh+zVd24 XDfh8q1B8LnH/CWWQLDb52ApPPXipy3+BH5/mz2M9/3yp8vyR7B8epZbefw9MhPzJsP/AH0 teYq8TfHjwogzvW5h47Hk16p8fI3kbw+A2Op/8eWvKbFJJf2hPCsceOZock+xJoxX8eH+F/ oRg9cBVf8Aej+TPsw9TSUp60lI8g+bf2krl5vEfhjSwQEWGacn0LEJXH6nbC6m0DTVJ+aVm Kj6gZH5Vu/HpvtPxd02EtgRWUK4/wB6Un+lULCNJvH/AIejcHZGA7492PWo3xVNdk/0R7NL 3csqy7yS+67PUvjMpsfg3Y2KghfMiUt3GFJrwG/jz8P9PiBIFzcKAe/JIr6G+PSlvAFlErb Va6AOPTYa+f8AV7fUI/DWirplm9y9tIJNu3djHIyPTNVjZJOkm7a/5hlNNyp13FXfL+bRoe G9Nk0Xxjc6HKxc2s/ksQOSNxGfyNafw+vjbeIo7ZjuSKZhgnG0Hj881QsLvXNQ8XHxBrNkL a6vHDSFI9ibgw6DJ7VT0m4ksPiJcQl+RcMBuHB+Y9aMJJOvUs+35FZhCSwlD2is/eX4/wDB PoH4yxJefC6K4lAJS5iYE8Yzwf518v6wm/4aXcJXH2e8BBH8PP69a+qfG8J1D4K3YBXfFGk p/iHDDNfMV75Vz4V8R2tuvCgSnHQkY6flXRjdKcZdpL8/+CceUO9Wce8Zflf9D6S8HeJY7P 8AZtsvELuf9C0l8kkD5kBUfqBXg3wmsftmtW01ySwaYPIT6DMjn9a07fxL5X7H8GlKVE15q R05B6rv3n9Kn8HhdI8Ea3q65V4LFxG+ejyttH6VwYqPNTjR/mkl8v6R6GVr2c62I/ki7er0 X5nE3lzJr/xGu70guJ7p5iM4GM8V9T6V5fhz4NLI5Kgwk4brljjFfLngPT5dY8Sw2UYJe5c RDHb3r6T+LF4NF8AWmmxsgYAAAnqFXH8zXsws2l8z5qo/e5V0Pn+5u4408Q+IIWDSSjylIx tGT0/KvfvgHo/9l/CKxuHXEupSyXjH1BOF/QV8zarLP/wiNpYR4NzqNwflUfe5CgcfWvtnw 9pq6P4Y0vSVGBZ2scP4hQDXm83NKUu7/LQ9fFe5Tp0l0ivx1/VGnXzD+0X83xB8OrjOLNiT /wBtK+nq+ZP2jAq+P/DDjq9pIp/CTiqWzOOj/Fj6jL15YfC/g+RJGRTfzLx65Xmu0+PJCeC 9D877/mkHBxzsGa4+5TzPDfgsPwpvp8n05U5/Suw+O7ufCXh9FUNKZCw3DP8AAP8AGtcD/A h6HTmr/wBtq/4mfPWuXUgj0U7iFSHrj5jhvWvSdIT7d8OfENqwJdbeO7Ue6PyfyNeW+IwTa aOzRKX8gnn13HpXq3wwkg1CBLF1JF9azWzAt6qcD8xXBU91U59pfm2j2oe/7el3gn/4Ckzy zQ9XuNK1GfdueKSRlZM+vQ8+9eq/C68iXxU625ZCG+Ujktk5x9K8RvkmgvbuMr8yHI9sGvW Pg8876/bznZHkKAD/ABc17dPsfLVErnov7QkjjStIVSFBWXqOnArwMEPr3gEA4zcICR3/AH q17/8AtCMo0bRty7svJkZxwFFeBWiI/iPwLLko32uMKh5/5bDPNceJ+x8/yZ6GB/h1fRf+l I+7D1NeOftGsF+FEef+ghDxjP8Aer2M9TXjf7Rwb/hU6Fe2oQ5P/fVRDc4Y7o4PR8P8KfFW 8lVW2hJzyfv15/4Wcx2qIG3M8+QhPUD19q9A01tvwl8X+htYR/49XCeFoYTBYM033pcNGBk le5pZevc+b/M9bOv94fpH/wBJR6X8SRGnwv0vO0b5SVIBxjnj9K8hjG/xr4FRfkJkg5I4/w BYK9c+LFuIvAeiJkHcQpw2Ah+bk/nXkqtjxx4FlLhv3sGBjH/LQVvi/ij8/wAjlwH8Gr8vz Pus9TRR3NFYI88KKKKTAKQ9KWkPSpZY+P7v40UsY+WimhDE/wBWv+6P5U6gfcX6D+VFdPYy Cvnf9ovUjLqXhvQEOf8AWXbAHn+4P5mvoc9K+VPideDxD8cL+OJ90WkQxwfiPnYe/NTVlyp z7I7MFS9tXhTXVo898TMI7mC1VMRwxDA9O39KxIbhxPGoAYoc5HWtTxEkq65cI/JRgvHbio 9LizqUawgF8kdOM/59aWDpuFKK8jszOsquJqTW139y2NO0X7X4isIXJXyUMhA/hABx+fFbH hG0fX/2htCtdm+GyYTPkcAICx/XFZmhmGfWdRvMY2DaPTk8/wAq7z9nOybU/H3iTxLIh2QR +TGx9Xb9OF/WuOr72Kf91fmehH9zlS7zk38or/Nn0/3ozSVxnjn4neE/h7bo2vXrG6lXdFa QLvlceuOw9zWyV9EfPJX0PBfjfLs/aA0xSMqbKLj/AL7ri/GeP7QtZNgINqgI/CtLxp4v0L 4gfFuw8Q6JJKIPsawtFcJtdXAbPt/+uqXi5U8yz29GtoyfY4NRb/aV/h/VHuJWy2z/AJ/0Z b8C2q3V7GwjKl3xkc98V6n4/hazj8KxTDa7xSkjPQnmuO+G9innafOp8qQT5XB4bJxyK7/4 0FV8QeFUUgExvjPccV319aE/R/keTg/98pP+8vzOA+EwDftLyNuHFnJx/wAAFfWlfJvwlAP 7SshCnizkG7tnYOK+sq8nC/wo+i/JHdmv+91PV/mwrwD9qDH/AAh/h8Hp/aP/ALJXvxOK+Z /2nvEek3EWieF7a68/VLe5+0zW8fJjUrgbj2J9K7Y9WebCLlOKXdHGeLyB4egU/wAVw3Oe2 Fpvwy06Aa7bXDTrvW7VBg5JBHPFR+Mtp0C3LcHe4PPP3V6074TvNPr9vFuDItwh2kfXH+fe llz/AHEfn+bPYz3/AHyp8vyR63+0AzA+G0wTEWbcR16rXmOkD/jIrwqAwIM6HHfODXpn7QD MJvDkQBwSxOO2GXrXl2mSNF+0P4WMe05niBz7g1OJ/jw/wv8AQjB/7hV/xR/Jn2QOlFApk0 0VvBJPPIscUal3djgKo6kn0oPHPlL4rTx3fx4uUT5/JWCJ8f7MZb+orHudROneMWdnA8q1j AI9QAf61V1PVbbxL8YNZ1uxlSazmupfKkXOHUKqhhmoNb0y71TxxeWtrH5jBhFtU5OSOMev I/Wimr4t+UV+L/4B7FVcmVwT+1Jv7kv8z2Xxf4v0Xxj8LHgM4jv4XGxWOAWHAOfcV45Fqus 2diojkhlw2zMo3YGOnFZfiTw74l0i7Gj3tjLFMEJAH8SdRVZdIvRZ2lsySt5zPKUxjBwAoP p0P5iu+pTp1VaauvM8uhWqUXzUptX7Oxu3Gt6pDceaphwjb1V19Mf1rJ06/a88YLeyOJZi4 Z2A4Zief51h31jd/aHBV408wtGG546f0rQ8PWfl60Fb5dnzLz1IqKdKnTfuRt6GtevWrpOr Nyt3Z9fRxtefCXUE2cvaSd8knBPT8BXyzbRyyx65AqlVntGZQR3xX1/okCSeBwACFuLZjtP UZU8V8i6RJMPFMtpIxMT27pyeeDUY3WhPy/QvKHbFwXfT700cRo+qXF1o+meGwMwWl1LeHn O5mVVHHtj9a9e8Rsuk/BqGBCFfU7zGO/lxLx+GTXmHhnSWXXXcAn97gAjGFHJ/XFd58WLhb aTQPD65LWdirSqDxvkO7+ori/iYqK6RTf36HqfwsBJ9ZyS+UVd/jY6T4D6Wkniq2mKv8kbT FgOM4GATWx8edWFxrp0zzlxaQq2wkck8n+ldL8BtNMPhu41SaLZnCK3sBz/KvI/Gl9H4k+J L3ZVFZ7sgg5/1Y6ceuAK9TnUVKb6I+coxdaqorq7foUvDem/218XfCHh3aWjs2jmm5/u/Of 5CvtCvmP4DaaurfFXX/EpUlLGEwR57M5x/JTX052rzKaair/11PRx01KtLl2/pL8EBOK+Y/ wBoxl/4WF4VGAT9lk4PT79fQfiHxR4e8LWK3niLV7bTYHO1TM2Cx9h1P4CvmH41eKNA8X+N /Cuo+G9Vg1G2S3kjZ4zyjb+hB5H41p0ZhQT9rF9LnTokb+E/CZcbmS6uGA64wRXS/HmJp/B Wi3pUJsZjtz0yg4/SudswD4d8HDOS15Ontg4zXXfHVJpPCGmW0R2FpGwR2ITp+VbYH+BD0N s0f+21f8TPm+4drq+8N6ZES7zIsYDdCWYgc11nwy1JrPVbXeBmy1ARNjsc4I/nXP2Vu58be CpHACvPbAZ74lrSa3/sP4weM9IiCqkV41xGF4A+fdwPo1cGI1w0rdNfxZ7WCf8AwoRi/tK3 3xS/UxfHNi+jfETVbYDIS8kBHqC2f5EV6h8PI4IfGFtZuqAS7HTYPusMcfrXIfGFEXx6L0K ojvLeC6AX1KDP6itf4e6it1480y4jfHzKQOvPp+letTlzLmPma0XHRnoP7Riyr4f0iVDwJZ F+vyivCdOCLr3gAuSJWuozjH/TUV75+0VIU8N6QqnrNKen+xXhWnIh8QeAhINs/wBri6cgj zRWGJ+x8/yZ24L+FV9F/wClI+4j1NeNftIHHwhOP+f+Dp+Neynqa8Z/aRYL8JFz0OoQg/8A j1RD4jijujhdPI/4U/4vcHbi2gznjd8w4rz/AMNOzW9gXXY4dgCTj5Qa761EbfBnxluXgW8 BA9DuGK8m0C7kM1rHzsjchmzxipy7+H83+Z62cr/aX6R/9JR7B8WLkS/D7SRCnmIMZ4PDYO a8ut/Kbxn4DU5DmS3Krjp+8Gc12fjjUftvw70+Dym32pZODyepz+tcVZSb/H/gMAA5e3PP/ XQVvi3eUfn+Ry4D+BV+X5n3ceppKU9aSsEeeFFFFJgFIelLSHpSZSJIx8lFEZ+SihANHRfo KWk7D6ClroMmNkdYonlc4RAWJ9AOa+N/D9wNZ8aavrrMSl7qL4DHJZGJz+gr6l8faj/ZPw6 1+/AUmOzkADHAJIx/WvmnwRp8VrpiM7oCLaa6IzjDbMKMnvkniufFu9PlXVpHt5OuWu6r2h Fv7kcPrk73Gr3c4AIldmHHQE8VY0u3kWwu9UKARxxkZ6Zb1NQTFbmdEhfEjvtAB7Y/XrW9r tm2i+DLS3kjZJrptzrjjgdPbrXowVkeTJ3lYybJxZ+DNQ1I8O6sc/hgfqa96/Zs0s2fwpOp SYMmo3byZ/2V+UD9DXzv4lmGn/D62gRAXuGUEH8zX1h4JbS/AXwX0Ftev4dPtrezR5ZZjtG 5vmI9zz0rxqN5SnPu/wAtD6PNX7OlRofyxX3y1f6HReMfFWn+DPCV94g1Jh5dsnyR5wZZD9 1B9TXyFpy6h4w8QXfjfxPtuLm6YmKJxlVXPGAewHArW8V+KL74w+LxdmKS28L6a5S3iZiPO 5+8f9puPoK3tR07+ybrSLOML9nubIzbkHy5zjaPYAdfc1ljZzdOVKluldv9DqyTC0qNWFfF L4naK7+fovzPF9JWBPiUUgjVB9okG30GDx9K7DxGhNwiluRDGRntXOaXbFPiIJPlkBuZM47 da6jxIubqLBBU2an+f+FdFO/t4/4f1Rz13/sM/wDr5+jOz+GzbLyxkZi6BxgZzj/JrtPjeS PEvhAH+JJOO/auR+FMM93rdntiCRKVL46de3vz+tdn8bQo8X+EQxAXZMOfwr0a/wDBl6M8L BL/AGun/iX5nAfCdzH+0vLG27D2sgH/AHwK+s+AOtfKPwojC/tM3BwedPkPT/ZWvpPxJ4n0 Twlokusa/fpaWsY43H5pD/dUfxE+leXhl+7SXZfkjtzT/ep+r/NkfjDxRp/g7wre6/qJzHb r8kY+9LIfuoPcmvj7w1Ff65r2p+N9bHmXuoys67hwqk8keg6AfSt/XNd8QfGXxXDdyQzWWg W8nl2Fmv3pG/ve7EdT26Cp9XuRomsW3hG1tzE1vOUu37kgfKi/7Izk+p+lY4yTqwlQovZXk +y7erPVyilDCThicStZNKK73dr+iMvxminTgRy4kfA9tg/wo+D8bt4wt9sgOZFwo6k59Pwq x4tgP2FMp8zzFc/WOk+DMP8AxXVmHYgK4Yg9MiuzK/8Ad4f11ZxZ+/8Abany/JHpX7Qs5jv fDkQXKtuzz0+YV5ZZz+V+0B4UZhnNzCOO+SRXpX7RKGTX/DRYKUVWOD15cV5hGpf9oHweEJ z9rh6/XNVin++h/hf6GeCX+wVf8Uf/AG4+1cgE/Wvnz9ovxtLb6faeAdHlc3uokSXnlNykP ZDjpuPP0FeqePvHui/D/wAOS6tqsoMr5W1th9+4kxwB7ep7V8yeFrPWvGvii88Z6yN+o6qX WCMLgIgHLY7KAMCpnUVGDqP5ebOfA4R4qqo7RWrfZdTQ0bQrbR9N0qwWJTJndJIRy7EjPNb nwvt1vfi9eTSwl1EjPHzwpDZFQ6hPbDxZootQVtodNhdVdupJJJI966D4Ewi513UtRcESFi BjpjP/ANftU5fRnSnUdR3bt+Vz0c6xdOvRpKkrRXNZfO1/nYyPjpcunxOs0gmZC0EecNweT XKa34os9Hv4bObTJbyUoNpVQx57ep6Vf+Kc8d/8Y7uCSQ5hmjjUA9wBSeEIGu/2mdCjx8tv G0uQeuIyavFrmrxg27JN6O3Yxy+So4KdZRTlzJapPo29zBi8S6PqU8lhPoM0E0qDyzNHtI5 7Z5o8QWNto+taLcWSGGK4tgzjOcncQcflXoX7QcRg+IvhS9UfftJY+PZv/r1w3i5JJLLwxc g/Iokhx0APmZ6/jUU4+yxEYpuzT3bfbuVUq/WcE6jik1JLRJaNPt6H1T4Ik87wTYMdxWRD9 70r5QEX2b4iIkmxbc3MqEY54JwM19UfD2dJ/B1qEIKRkqhAI4BwP5V81eKLNrbx/eyMu5YN TdSSPu5brXpVo89Kce6/RnjYOXs8TTk+jX5lbwnozXHjH7EI9pe42dP7z5P6CsTxjcf258V NSlRt6NdbE442qdqj9K9O0ZoNO1zV9bhiCf2fBJMTnq4Xav6kVxPw900a18Q7eO4UuzTqSR zgnk/1ry8uftOeq+tl9y/zPezqPsPZ4ZfZTb9ZP/JI+lNHtU8K/COUviF4rWRyQMYYg4/Ui vlv7ZE13e3qyhvsVu+84xmQjAOa+h/jfrP9neC4tLgkCy3b5Kg4OxR/jivly7n+y+Cb65ul Jku3WAYAHC/Trz3rtrLlocj3dl9+/wCp4uWQ5anN/Km/uX+dj6N/Zv0trT4aXGrScyaneO4 Oeqp8o/XNen+KvE+l+EPDF3r+sS+XbWy8KPvSOfuovuTXN+AxY+CfglokmtXEVlb2lis88j nAUt8x+p56V4LrfiK8+NPj+JXM9t4SspAttb9DM3qcfxH9BXLUqRpQlVqbLUqFGderyQVzn ruXWvib4pfxb4tYraqdlpZKSFROoA9vU9Sa4eG1itfHcttbqscKXZ2qOij0r3/xHaaV4R0i Cxu4PM1y+MTInIW2j79O59K8NkjiHxAlliIAN0Ttx74zXHQdeVWVSromtF2PpK/1SNCnSw2 rjKzfd+Xke92jbPDngkM+A+oTA5Ge4rrPjq8kPhTS7lP9bbzll5x/B/8AWrk7W2a48N+CY/ uyrqMu0DrzgV1fx+Rh4DsX3Y2z4b3+Q8V62B/gQ9D57NHfGVf8T/M8BhuJW8ReCICAR9ogZ mxzkyiun+JFgNH/AGk7pmULFq0IcH1LJj/0Ja5jToZ7rxf4IjhjMjLLCzbRnCrJkn8K9R/a QsTaeIPCniRYwiRu8EkoHJIYMoP4bq5lHmg4d0/zZ1zq+xxcKi6NfkjjfihEl1oPhXVADvk s2tnIHUxsQDUPwot3Gv2l2H3GNkdU7k57Vt+Ibc6h8I3KgO2kahnP/TOQf4gVQ+El5CviLT 7cKBJJKUz0I5yK2wUuajF+X5aGOa0/Z4mpFd2/k9f1PSv2hgG0DRpMkN5r49MFRXiMEoPiH wMgkPnLcw7cDGf3ozXvH7QFv53h3Sfm24ncZxkDgdq8DuClt4s8GHZ5nk3cXIGCR5o4q8R9 n5/kzPBfwqvov/SkfcR6mvGP2kiB8J4cgH/iYw8H6NXs56mvFf2liR8KIMc/8TGL+TVnDc4 o7o4fT0V/hB4z3gFfscJwfXcK8j0ARm7hUKDuZjz14FevW7CP4R+MgIyQ1tAvP8OWHNeV+E 4I31aF5c7Q5BC8HHrSy9/utO8vzPYzvXFO3aP/AKSjv/GVt5HhDRY40wZmndgepwRj9K4fT 0X/AIWh4FQZJElvgdh+8r1b4vWdtb+GfDc6BpLdVYBc465OK8r0zYfin4F2YCiW3wuOn7yt 8X8Ufn+Rx4H+BU+X5n3UetFKeppDWC2PPCigUUMApD0paQ9KhlIfH938aKWMfJ1opoBB91f oKKT+EfQUCt27MzZ5N8fNUFp8PIdLWTa+qXccP1UHJ/pXmYtW0/w1eecy70hW1iJGA2ST/K uh+OE41H4keGNG84eXbQtcSpjO3c2AfxxVPxN5Ft4b06J2C3DmSaSM9fLVeP5VhUjz1ace1 3/X3ns4SXscHVn/ADWj+N3+CPKbaOUajbmAZfd8ox3yOa7r4uxsH8PW4BJkg3Ow6ZOBiuKk ulg1K3YwKSs4dBnAPfFT+K/FN1raRW1+pSS2ceXIRhie9ej9mx5S+NMx/F+l6pftYWem2rT RRLuLcbQRjGc1fu9F8R+JpYr/AMe+Jp7i3iA8u18z5FAGAFAwB+AqpH4kvRlBdqpPy/cXNV pbx5Z4/NuGmYnByScD0rx6WGrxhyOSS8t/xPqsVmODnVdaNNyb/mei0tst/vOs0VTrOqWmj 6PELW1aVYIlAxnJ5P4CvRPibbrp/j3StNh2i3t7BY0AHOOef0rjfhgvmeM9JkKjH2oBI+oI ru/ixGR8TbUyfMTZgr9MkVrWpRpYaaiujOHCYipicypVKju7r0XofOdkDF8UUjHA+1sMAj3 rqPEDNHfQ7yNv2RT+HNYOjWz3XxSbYFxFcySMQMkAZrV1mZZtUeJjlIIkhbb+Z/HmopO9eP 8Ah/U6sSuXBS86n5JnpfwguMahBbOCJFKyADgkDnPvj0rrvjfbrNrHg68ZjgvMmV6ZwDXkE WqXWmXFtPYjyZYl3ow4BGOh/I1r6p8Tv+EmjsbfUrctHC++IKDmN+h2+31r1JwcqbiuqZ89 h6ip4iFV7Jp/cc7HrHiXwt8UrnWfDFh9pvnt2t0M0ZaNQwHzfh+VT6jpmseIL8a78RNblv5 l5jtQ/wAie2Bwo9hVXU/GM4uRDavbwQg7XZWLMDXNXmv3c948DTGYq2Mk8fpXkU8NiOVQk1 FeWrPoq2LwKqyrwi5ybbV9EuvzPdPhZMbzx1bCGFIrW1hd+nCqF4A9K5fx/buPjfduDlZLk P19VB6V2PwRiifUngDCR2tH+fsckA1gfEKES/GS5BjKlJ4wvPTCiu32MaVGUYK2jPKp4mpi MXCrUd3dfmYfjNikEQKlh9oDA5zn5BxVv4QPGvxFhEzMjeYdoIwuPT61leLJTca7DZRtuIY cZ4zgD+eatWcUvhfXLfUXljCmTMqg/cBFZ5bFrDw/rqbZ3NPGVLeX5I9E/aKszJceF70Y2+ a0YbPfcprxvxPPqun+PdK1bSLJpr2x2TwkxF1ZgT1xXqPj/wAbweJfB1tpLWMct3azJLHKW BLYzhgPcY715u/jPVWIhj0lIWwdxdyelGLpVXUhOmk7JrV23Hl1fDrDVKNeTjdp6K+1/wDM mXRdZ8U64fE/xC1GS9kUbktXbCqPQjoqj0Fes/C2/hu/EGpJBGhhhsmBfGPYKvov868F1HX rq7nxeXAVG5VIvT6f1r3T4HWsb3urCK4UyeQqbF5/izk0qOFlz+1rO7W3Zeg8TjoKk8PhY8 sHv3fr/kcZ4jCWfia2UIyr/Y6FTzywU16V8B9PW20q+nDhiX25wevU9fqK8q8XatbXHiLVY pWEdzZo9pEoGVJDhev+6Ca9f+Bl7BcaDe2kYHmRMGY+pNdySTZ49STnFeX+dzxvxY/2/wCM 13cKGI+3NltuBgZH9K1PhQv2j9pW4dQMQWk2eD/dA/rWXeKsXxJuhJJhhfThomHK5JxW18F Ly0t/j5rkV7OIbm6tXS3jcj5juBIHvtGa8+vrin/h/U9mnplit1k//STov2kYit74OvSDtE 80RbHAyFIFed+IwW8C6TPk5iu5FIHOQVU/0r039pe5thoHhmxEgN8+oebHECNxUKQWx6ZxX nGtrKfhtZwiM+ZNqCoh9/L5/pUy0r0n6/kLC64GsvOP5s98+EV0Z/CUacgKeOc5rzzW9Nt5 /jJra3kBNtDN9qlCDJKhAeldF8E71DBNprgLJFlsDv0FP8dwjTvilHJJtSHW7Iwb8fxBShG fxFetpfU8BNxkmec38zx/D7UbpT5Y1S9jhzn+HlyP5Ve+DVr9k8cWd5cbfKu0bZk87uayng a8+FF5agF57G4juCvoBlG/LjNYeh6xJYwaTdwP5V1btuRi3AwefpXBgIqNLlXd39bnu5xN1 MVKb62+6yses/H2Oa3u9Hv25tHikhbI4DA5rwfxHZ3R0nR7SDTJrhCpmaNEJUsTnBx7V754 38beHfGXw5aAxB7wMrrHvCkOBzg/jXiEPjHUbINbPpcVwIgVR5d2SO2dpAOKvFQqtQdNJ2f X0sYZbUoQVSFdtX6r1ubWpp43+IlzaQeKLtorKDHkaTZDCqAMcgdOO7EmvTfANhoWkeLdN0 YRx3WpLyIbfDQ2K4zlmH3nNeG3/jrWrm2ayku1sbd+WitYhFvHvjk/ia9U+Bmm3J8Zw3UmB GkDSBQckgjAY+9c0cJKo+bEO9tktv8AgnXWx1OnTdHCR5U92/if+S9PvL3xrjj/AOFjaUe8 vlgjt3rwe2t3u/iFNF/AtxJIefuhcnj8q+gvjIof4gaavGFERz3z82K8c8L6ZLeeKNVvI1L NLI1tCMfekdsfoP51OLnySlL+6bZXS9rCnD+/r6JJnq6XMVnYeBbZ2YSCRrpvYF+D9eK7f4 5wif4c28qglEuVPPoVIFeaazN5nj6G0tlE1vpEMVqMdNyEFv1zXtXjLS5fEnwnube0XNwbd ZogOcsvOP5iu/DR5KUY+R4eMqKpXnUXVt/ifItxdvaDw1fQzNEEmCGRDwAJRnJH1r6b+PWm Lq3wY1G4REeSyaO7RzxtAOCR+Br5guLf7Z4S1C0PE1jMJQBxhW4P619YfDnWLLx/8HLKK9l jnkktTYXqZBKuBtOR2JGDXLH3ZNPo3/n+TOzGK6hUXVJ/hb80eN+AJF1/w3faF5mRq2nMi5 P/AC2Tkfyrkfh551l8QbBiCrx3AyG4wQeQf89qm8Ky3vgrxvfeH5iwudFvCVz/ABKG6/iP5 1q+KdPfw98TWurMkWl+Rf2sind8j8kfgc1OFfs6k6T73Xo/+CdWY/vadLErqrP1jp+Ksev/ AB8SKTwdpok6G7wDnH8B7183Xr/Z7XRLpI2CW9ztUls42yBhk19Q/E6xbxB8IVu4EV3gEdx 83pjDfzr5e1SJ5vC90jQAeRKsqkcDBGCf5V119k/P/NfqebgnrOHl+Vn+jPuqJxJEkg/jUN +Yrxf9pbn4XWa/3tSiH6NXe/DbXYfEPw10PUo3Dv8AZlhl5yVkQbWB/EfrXnH7RmpafL4c0 nw+LlTqL3i3XkDkiNQRuPoMn8a54bmPK1K3mctABJ8KPFwzhfJgHI/2q898CWxn1aD/AGnB Vm6AgivQ7VJB8FfE91ggT+TEuR1Oen1rmtB0/wDseLTnKbpVcSOrZywJGR+tPLv4V/N/mep nTvipLyiv/JUd58aLUJ8ONEkRiVWRgpb6HivG9HX/AIup4DAzgyW4x/wOvo74q2P9rfBqO8 tY1ZbV0nZQMgLyD/OvnaBo9J8U+D/Etwjvp9m8Ukrxc4Cv835Dmt8Tq4/M48E/3VRen5n3M eppKr2V7aajYw39hcJc2twokiljOVdT0INWKwTOJ7hRRRTaEFIelLRWbKRJGBsooT7tFUtg G84H0FJ3xTj2+lN75raW5n1PlbxLqMurfHfXLoZaO0ItkzyAEAH867/4haBbDTrC+DMZBpr RhBjCnbnce/euN8SeDvFXhX4nX2rWuiz6tpepzNIJYVLbdx3YIHIIP51z2s+KfFFxdTO/he /G35drJIQBntx+lczlUhVc1G6slvb1PepLD1sLClKpyNNt6N+SPMZrxlvMyux8uTaM+metS apqSX8zNDuKLkqpHQeldC+t+Id5z4IuD/27v/8AE03+19X7+BbstjnFu3/xNDxVbb2X4o3W CwT/AOYj/wAlZx+y4kRpoSzKrZ4HHNXLeK7jUuwGQRnf0x1rpv7e1yNAf+EIvVUdP3DgD/x 2nNreuvISfAt47Hubdzn/AMdqVia3Wn+KKeDwfTEL/wABkX/Bmuvo2v2GoSGF47aYO218HA /nXofxC8TaR4k8daLf6PeCaKSwbfg8xsGPysOxrytNY1vDeZ4Buef7ts4z9flpIde1SJt8H ge7V+mVhcf+y1FWrWnTlD2e67o1wtDB0K8K3t/hd7crNyO0sPDEl/q8pSS/vCzRJjBbJ4GP TPU1x06XsVi17Iga4ldpeSODnHSteTxFrUr75vBV3I6gAM8Lkgen3elD+INYk2h/Aty6e9u 3H/jtYYd1aKvKDbe7ujpxzwuKklGsoxWy5Zf1dnMWV7qMxWGdHYr04JU+5pVkunW6iYGEp8 ySGPPT0I9f6V0g8Q6sqFV8DXSr1wIG/wDiami1rXTtKeA7whumLd+f/Ha7frda38J/ejy3g cJ/z/X/AIDI84kjuXmeSJC6HlsrgCrlujBfNNuQ45Jccn2xXeHVtZLZPgC8Pb/j3fp/3zUn 9q622BJ4BvM9j9nf/wCJqfrdZ/8ALr8UP6nhf+f6/wDAZGx8HfGqaJ4ujm1OOUQOhjIQfdz 3+g610PxB1nSl+JsmtWKHUraTy5AVGAjAYJ9/p71xqa94hiDCLwLeIR3+zv8A/E1BJrviKY lpPAc7sO5t5P8A4mqWJqNNOm/vRm8Hh4yUo11/4DIbNPcz376wIiy52R9MjHQkevc1m382r uJbjDuWO4EcqavtrWuYwPAM2PT7PIP/AGWnJr+uIwD+ArnavZYJAf8A0GlHE1YKyp/iip4X Dzk5SxCu/wC6zmPt18+60QOGflnC85A4XPYViyXN+l263HnMjKdwfIzxXov/AAkerhyy+Bb tSec+Q3/xNRSa/rBj+XwJdHJ5D27Y/wDQaf1yt/z6/FAsFhP+f6/8BkecWxnebfljjOOcYH pXsXwh8dz+E7rUJJo/NSdQoLg/e6gZ96559Y1NmyfAMpPUk2z9f++alh8QazbljH4FliJ64 gcZ/wDHaSxdb/n1+KCeDwrVlXX/AIDIra1eTaj4lvLxYDH9rmaUgLgKWPQe1d98MfGcfhfW Wkkgb7G58udww5yeDiuMPiXW3O5vBE5A5JML/wDxNC+J9VSTePBMyse4hcf+y03iqrd/ZP7 0ZrA4a1vbr/wGX+R3PxXt9LvtUXxh4c1FTKSs09ky7SCMZYEdcjtXF3/l63ZQeJ9Dd7TV9P ImBj4kDDkfl/KmHxZq4Vol8GTYk4YeU/P1+Wo49d8Q3G+30vwXcpcSqVUxwvwfXAWubETq1 ZRnGnaS63Vrdnqehg44ehCVKdZSg+lne/RrQu6HYa74w1y58V+K7/7bfHIWWQ/u4Y14ZsdA OwAo1zXpru7tY9FiT7DpwYw+ceZ3I+aQjtnAAB6AVVj1Pxd4csU0fVvCN8sip5T7o3USrnP Ixg0238QX7jy7fwHLIQMlUgY8f981NN1o1ZVKkOZ9NVZI0rPC1KEKNKqox3eju5ef6F7wz4 n13SvE0WqwpCjx8sVOFf2BPXPIr3TV/EXhX4j+FZLd5xp+q2yebbyyHiKTHQN6Hoa8IXWNY kJ2/Dy8YgcgQP8A/EU9NY16LHl/D++jPqIH/wDia7frVT/n3+KPJlgcM/8Al+vul/kW/Dmv mz1u4tJ8MZiyyRucpJn7yn0BrN8Z+EpdPRdX0ZpJdHuWI55a1k6mJv6HuKl/trXQ4k/4QG+ Eg/i+zv8A/E0+fxJ4gNq0Nx4L1E27kF0aN9hI6EjbjIrjVSvCs6kIaPdXW/dHqTp4Oph1Tq VlzR2dnt2f6Hn90l+4jjjn2r1CiT8PzqmEvzIyNeO4YEDMmR0rvRrE+RIPAdwGU5BEB4/8d pBq04BceArjb6m3PJ/75rp+uVn/AMun96/zONYLC9a6/wDAZf5HnEemXJm+80pI7HOK9v8A gprz6P4tge/l22rw+Wwc4K+hFc0PFM8ZVJPBU654QeSRk/8AfNWY/Fl0p3f8IZexnsVjI/8 AZaaxVX/n2/vQpYLDPRV190jvfibfW+u/FyxSxukligA+YHjKrzj1xzT9CtLDwzpNx4omib 7PZlls0frPdPnBP06/hXAReMbhk3r4RvHwSQ6oSV9cHbxUk/jS9uLJLO48M6lLbod6RSKSo b1AK9a4a/ta1aM5QfKul102PSw7w2Hws6EKy5n1s9E9+nUbYa1c6Tdi+mdGmuyZJNzDeozy x9MmvZfCHxgsEsrfT9QtZCzH5JBIu0LnAByeOhrw9/EkTEu/gy63P1Ji6/X5acfE8RTafBd yRjHMfp0/hrvjiqi09m/vX+Z5MsDh3qq8ful/kdD44h0DS/HLa54fvIZ9PvpGhvLPAAiJ7g 9Cp5INZHhjxZd/CXxbJrWlwNqHhjUwBcQq3QDoQezD369KoHxMqxmKPwbcBS2dvl5yf++aV vEtwYja/wDCHXbW78GPy2wQe2Ntc1arVlPnhTfnqv8APc7qFDCxo+xrV00ttJaeW2x0fxau 9E1O90j4ueDZnu7W7cW2oIEx5TgcCQdiw4544recyeIfBlnd6eBeXejqbi2wuWmtm+8n1U9 qrfB34Y6trFj4lTxBp1zpvh/VbXyYYpcqfM3bldVPPy44JrmJbHxz8LdSudJudHurm0jkP2 e8t1cKynurDPB9D0rWqpc0atNXa/FHJhqlFwnhK0rReqe9mj6B8K+LtL1PwodE1+L7IwgMc 4kIAVSD156ivnrV4LLRfF0+mI0d7ptwWhW6DnDqehK9iDiq8/jW6lG6Xwtdu56na3P1+Wop /F/nhGufCVy7L0Jj6f8AjtXLEVJwcHTevmv8x0MHQpVY1FXjp5S/yOj+HHxRk8A+HfEnh2a L7Rqf2pTYRMMLvYYYn2GFOO9SaD4Z1zxdq934h169aW5f95c3c52pBH/QegFef3lh4g8Sav NrOj+Er1o4QjS7Ldn6HqTj+VdF/wALE1G1hmsZtBvrdXwJoSzKG/3gRz+Nc9Z1ZQiorf4rW v6HVhI4WnVqTc1dfDdNr1aOy8T+L7GLSofDPh+xabTLNxK8r4X7VJ/eI7D0FeeS+L9cMiyJ BGULkmI8ccZBq6ni2JgSPCl0SeuIicn8qVPFKqqxweFLgseimEn/ANlreGInTgoQpPTzX+Z y1MJRqTdSpXTb62l/keufDD4hQXVs2ja/Ym1sZkKKspDREclhz061w3jjStE8Ma9Nowukut DvXaaBoWy9ox/hx6c/lWFH4lvYkKr4Ru0DdR5Dc/8AjtOufFV5dqqXnhK9m2dN1uxI/HbTn XlUXLKm/vX+YUcNSoVPaQrx7NWlqu2x0nwo8Yah8PvFlt4X1TUhd+GNTcJaksD9ndj8rD0U ngjtX1ZXxRZaJ4i8f+JtKstJ8MXNjDbSqzyuhVYl3AkkkADpX2sq7UVck7QBk96IXsubc8/ Gqmqj9k7oWiiitDzwoooqC0SJ92ihPu0U0Ah7fSmmlP8ASkNdEjIimm+zwtKUkcD+GNdzH8 KoPrMa5zZ3xwAeLdjUPifUbrSvDlxfWZUToVC7hkcsBXlE3xM8Totw262DIwVR5PWvLxGKj RlaT/A+gy3Kq2Ng500mk7b27eR6ydci/wCfHUf/AAGam/29F/z4aj/4CtXjbfFXxXn79nj/ AK4//Xpp+K/isHBe0/78/wD164f7Tpd/w/4J7a4Xxf8AKv8AwL/gHsx16LodP1Ej/r1aj+3 ov+fDUf8AwGavF/8Aha/ivON9p9fI/wDr0H4reKwBh7T/AL8f/Xpf2pS7/h/wR/6rYv8AlX /gX/APZ/7ei/58NR/8Bmo/t2LHGnaj/wCArV4x/wALW8Wd5LT/AL8D/Gnf8LV8WEZElr/35 /8Ar0PNKXf8P+CH+q+K/lj/AOBP/I9o/tpBGjGw1A7hnAtycfX0pBrkX/PhqP8A4DGvGB8V fFZHElp/35FOX4reLCceZa/9+B/jS/tSj3f3f8En/VjF/wAsf/An/kez/wBuRnpYah/4DNS /22g/5cNQ/wDAZq8Z/wCFq+Kl5aS0/wC/P/16cPir4pPAe1I/640f2pS/mf3f8ET4Yxf8q/ 8AAv8AgHsv9tp/z46h/wCAzUf25GTj7BqH/gM1eNH4qeKQBiS1P0h/+vTh8U/FJIBe1H/bH /69H9qUu7+7/gk/6s4r+Vf+Bf8AAPYzrcZGPsWoD3+zNSjW484+w6h9fs7Vwnh/xB428QWT XcN7plsgfywJ48Fz7VuMnj+MqJdU0ZN3A3IRmuqGKc480U2vT/gnl1cujRm6dSUU1/ef+Rv /ANtxd7LUP/AZqP7ci/58tQ/8BmrgNI8UeMda1y50m0utOEtvuJdojtYA4ODTfEXijxv4Zu II75rCUTKWV4ojjjqOazeOXI562Xl/wTZZPJ1VQ93metub/gHoX9uQf8+d/wD+ArUf25B/z 53/AP4CtXC+HfEfjTxNDPLY3GmxmBgrLLGQeeh4q7Y6n441G+vrK2vNKaaxkEcuUYDJ9KuG L50pRvZ7af8ABMqmWeylKM3FOO/vbfh5nWf27B/z6X//AICvR/blvn/j1v8A/wABX/wrjdW 17xno2nzXk99o0whIVo4slxk46Zp+g61448QaZ9vs5tLWMOUKyIwIIo+t+/ya39P+CDyy1L 2zceW9r83X7jrjr1t3tb7/AMBX/wAKP7etD1tr7/wEf/CvNR4/8Yf21/ZRtrT7T5vk7fLP3 s49a3tb1rxxoGmNqF6+ltGGC7Y1Ykk1MccpJyV7LfT/AIJpPKJQnGErXlt72/4HWf27Z/8A Ptff+Aj/AOFKNctMFvIvBj/p1fP8q5aPVfHlxoa6vZ/2XcwtH5qqituI7jHrXP6X8QfFWq6 tFpsQ0+KaUlV81GAz6daJY6MbXvrt7v8AwRQymVRSlCz5d/e2/A9I/t2zPWC8/G1f/Cga5Z DkQ3Y/7dX/AMK5e21fxtd6jd6fBPozXNoQJUw3GR2rLHi/xr/wkw8PPb2Ed4W2jcjbTxnOc 9MU3jVFXd+3w9fvJjlbm2otaK797p322O9/t6z/AOed5/4DP/hSjXrM/wAF3+NtJ/hXCaj4 t8X6ZbXs9w2k7LSRYmKhj5jkZ2r6kd6wF+LHiI8fZ7LPsjf41FTMadN2k7P/AA/8E3pZFWr R5qcU1/i/4B61/btl/duv/AaT/Cj+3rHuLr/wGk/wrmJtS+IMGlPqJt9LkiWPzdqFtxXGen 0rkB8VvEJfH2WzA9drcfrTnj407c7tf+6/8zOhk1TEJuik7b2kv8j1U69p46/aB9baT/Ck/ t/T/WfH/XtJ/hXMXms+PbHSX1SSz0yW3SMSHy2Ynb64rJ0Txz4u8Q3rWenafYGRE3sXLBQP zqnjUpKLvd7e6/8AMzjlUpwlVjZxju+dafgd4de0skEmYkdM2z8fpSjX9L/vzf8AgO/+FcZ qHi3xhpesWulXlppgubrHl7WYrycDJ+tbH2v4hKQGsNIBPQec3NWsVdtK+m/uv/MiWXKCUp NJPVe+tfwNoa9pSjCtKB6C3f8Awo/4SDSf+ekv/gO//wATXHS+LvGlvr0Gi3OlWMN1P/qi7 Nsf6NmtqW88dRwRkWuk+c33kaUgD6HPNCxaeiv/AOAv/MU8u9nbnsr6r31/ka//AAkGkkf6 yT/wHf8A+JpP7e0j/no//gO//wATXIaT4t8Ya1dXltY6fprS2jbJVaRhg5xx6jitOXUfiFH C8i6Rps23qkcxLH9aI4vmV43f/br/AMxzy72cuSdk/wDGv8jdGvaODkSkf9sH/wDiaX+39J 6/aG49YX/wrzGX4r67BK8U2l2qOhKsrbgQfQ81H/wt3WOP+Jbafm3+NYPM6K0cvwf+Z3rh3 FNXVP8A8mX+R6n/AG/pRPNw3/fp/wDCg69pXQ3Jx6eU/wDhXlh+L2sYONNsz+Lf40D4vav/ ANAu0z/vNS/tOj/N+D/zD/VzGf8APv8A8mX+R6l/bujjrcD/AL8t/hSHXtF73K/jE3+FeYf 8Lf1bA/4lVr/301NPxg1UHB0m0/77aj+0qP8AN+D/AMw/1cxn/Pv/AMmX+R6iPEOjAYW8UD 2jYf0pDrOhSsS00TsepMRJ/lXmP/C4NTx/yCLX/vtqcPjBqXfR7b/vtqbzKl0n/wCSv/MX+ rmM/wCff/k0f8j1BdY0rIVZR9BE3+FNbXdFjfDXSIw9YyP6V5mPi/qPQ6RbZ/32pD8X9Q76 Jbn/ALaNQsxp9Z/g/wDMX+ruM/59/wDk0f8AI9O/4SHRSM/2hH+IP+FL/b+jHn+0Iv1/wrz D/hb97/0BLfP/AF0NKPjBe/8AQDt8f9dG/wAKr+0aP834MP8AV3Gf8+n/AOBR/wAj0/8At7 SCONQi/Wl/tzSP+ghD+deZD4vXXfQ4P+/h/wAKcvxcuWHOhwf9/T/hVrMKX834Mh8PYz/n0 /8AwKP+R6zHIksayRsGRhkEdxTqraddG90u1vCgjM8SyFQc4yM4qzXpxd4pnzMo8snFhRRR SBEifdooQ/L+NFNANP8ASilPX8KbW8tzI5jx3x4Mu2zgBkyfT5hXz/cs728jOfvOck9+a9/ 8ff8AIkX2Bn7n/oQrw+e3Q6CZdrCVpeAQelfNZn/EXofpXC0lHDNv+b9Ec8Rl8E801gcDtk VOYX3Hhh9AaaYXPZiPpXzzuffqSK+Mcimt7tzVnyXI4Q/lTTAQeFbPpioaZSnEiHXINLkki pBAwP8AqyfwNO8h8DCt+VKzBzj3Ixx35pQT9KlEDkfdI9sU5bdgMbTge1FmyOeJFwT60vI4 PNSiBiTwRj2pwhOckNj6UrMlzRGAMZPFKMHOOalEDYzgn04pfIbB+Q59xSsyOddzR8PF/wC 39NRmYr9oTjPA+YV6f8W2KWOllSQRK/Q+wrzHRXjtdas7m6LJDFKruQpJABzXcePPEei+JL SwjsLiUNFKS++Ij5SOterhpJYarFvV2Pl8fTlLM6FSMW4q93bQs+CdN1K18GalrWm27Tald nyrccZAB5PPv/Kuj8a6VPrXgRbmaAx31qgnKHqDj5xXC+KNfs5tI0nTPDt3OlvZoVcBTGWb 19+9bHg3xnp+naDLY69dzSO0jFQUZ/lI5BNdtKrRX+zSejWrurXep4uJw2KclmEI+9zXtZ8 1trell26lj4Rg+VqpJ/ij/rWz4MGPFHiojnN0P61zOk+LNA8K6fexaVFPez3EzOhdNiqv8I J9qb4I8V6dpcmqXWszuk95KHwkZb15/WnQq06apU3JXTbf4kY3C4is8TXjB2lypLq7NX036 GN42sNHttTurqx1g3V3Lct59vtx5Xfr35rtfBV9FovhLRUmAUandOm48YznH8h+dc1qieAb y9u9SOpX8ksrNIIfLwrOegzjpmq2v6xp03hXQtP0q5Zp7A7nHllcNjqCfesIzVKrOsmtnaz vfU7qlKWLw9LCSUt9W1a3uv02djvbzw7Fa+PH8TyKBaQ2zTOT2kAx/Lmk8XSjV/hjJfhQN8 cc4A7cj/Gub1vx/Bqvgl7GJJItRlCxyrjjHcg+9WoPFPh9/h8ug3N463JtTEf3TEBu3Ndrr 0G5wg1aSb+bPHWDxcfZVqsW5Qkl391dTS8P6/baD4L8PteDbBdO0Rkz9w5JBPtS6p4RWLxn pniDS0HkvcK1xGo4BP8AGPY964fWdS0y58AaRpNtdmS8s23SJ5ZA5znBra8GePotPtE0vXG cwx8RXAGdo/un2rCOIpS5aFZq1o2fZnVVwOIpxni8MnzNyUo94tuzsZOoa3L4f+K1/qEbEo LjbKg/iQgZFeieI5NN0uxfxisO+8S28qBscZb7pP515B4nuLe/8WX93bTK0E0u5JOxHHNdx 4o8T6Bqvgf+y7K+L3CCPAaNgG29azo4hRdZNrdtevkdOLwbnLCyjF6pRlbtpo/xPMLvUb28 hSC4uGeNHaRVJ43Mck/U1f8ACukHWvFFlYkZjLh5fZRyay/Lzlua7Twbqmj6Dpmp3k94E1S aIx26bCdvHr2yf5V41Be1rL2j063Pp8bN0cLJYePvPRWXV9dO256vplzqk+s6paXunyQ2CY Fs7AYZcYIrxDxBoz6X4un0naRGZh5R9VY8fzq54b8TajaeI7S6v9XuDaq/74SSMylcc8d66 jxLq/hXWdf0jVINSANtIPPzEw3IDkdux/nXr1qtPF0d7NPS7WzPmcLh6+WYtpRvGUfsp2ul p31f6nf215aT3114ddVJt7ePcp/iVhg1zPhvS08HC6e5T95eXy2sJPUpng/59K5O88WwWnx LbX7GT7VZuoRguQSmMEc9x1q54q8X2Gsa5oZsbgiztpBNKzgjacjqPYD9a65Yuk05t+9B2X mnoedDLMTG1JJ8lSKcvJpXt95s+PICPGHhqcdGlCH6hga6HxOmljUdGuNS1M2Pk3BeIY/1r Y6E9q5fxP4l8N6td6NcW2qITaXYkkyjDCdz09qm8Sax4M8SizWfXzAttJvwsTHePTpx0rSV SClVcWne1td/xMY0Kzjh1OMkoqSdou6u35FnxKNQfx34ceW2RbFJ8Ryq2SzHsfTgUfELS7L UDZvda3FpskKOY0frKfbn/Oaz9V8c6Nfa3pFtbSlbG0uBNLcyKQOAQAB1o8VX3gvxQ1s83i T7MbcEDbCWzn6ilUqUpKryyTvbd2/EuhQxFOph5ThKKinqot9XurPV9Sr8JGZr7V2bJOxMk 9Scmur0yyutE1LxFrt9MWs5pDIkURLnA6nHr7VynhHVPCnhvVtSWPWN1s6RqksiHMjDJJAA 4HNWtF8caZZ+ItWtL29WTTLiUzQTYJVc9VNRhqlOFKEJy1TfX138jTMKFeviK1SlB8rUeju 0raLzPMfEGoLqniK91COIRJcSF1Q9h71knGATXS+KrTR49aeTQ7+O5tJcuFUHMRPUfSufMf Qk187XjJVZc25+gYScHQhyppWWj3Ih3pNxA6fiKlMeDnPWk2HIwfyrCx13Qw9B/Omnp9fWp ni47/jTTFzjvT1GpIYOuM80/duwoXOP1pfLbjI4o8vIIHPvVJibTEBAGegNJyfU+9OZexHN GzIAzmr1C6G7htwaXjFHl44xx7Uoj6jNNBdC8kjrn0p6nHGetN2sOnBzUqodxyOK1Ikz6X0 MY8OaaP8Ap2j/APQRWhVDRBjw9pw9LaP/ANBFX6+4pfw4+iPwiv8AxZer/MKDxRRVMzRIn3 aKE+7RTWwDT/SkzSn+lJit5fEZENyJTbsII4pHPRZfun61mtFqpiA+waYSD0JbH/oNbB6Uh 6GsKlNSep0U6nKrWMPyNWz/AMg7ScfVv/iaTyNW/wCgZpP5t/8AE1tUVh7Jd/y/yOj6w+y/ H/MxTBq2ONN0of8AAm/+Jpvkav8A9A3Sfzb/AOJrcpKPZLv+X+Q/rD7L8f8AMxPI1f8A6Bu k/m3/AMTTvI1Yf8w7Sfzb/wCJrZFLR7Jd/wAv8hfWH2X4/wCZjeRquP8AkHaT+bf/ABNL5G q/9A3Sj/wI/wDxNbFFHsl3/L/IXt32X4/5mP5Oqn/mGaUP+BH/AOJqG3e7uzILey0ebynMc mxydrDqD8vWtHVZryDSbiTT7c3F2V2xIP7x4BPsOtUvC+hLoGji2aUzXMrebcSn+Jz1x7Vq sPD2bm5a9Nvn0I+sy5uVRX4/5jxb6p/0C9L/AO+j/wDE0G31X/oGaX/30f8A4mtqisvZLv8 Al/kX7d9l+P8AmY3k6r/0C9L/AO+j/wDE0eRqn/QK0v8A76P/AMTWzRTVFd/y/wAg9u+y/H /MxvI1T/oE6V/30f8A4ml8jU8c6Vpf/fZ/+JrYopeyXf8AL/IXt32X4/5mL5Gp5/5BGln/A IGf/iaPI1P/AKA+lf8AfZ/+Jraop+xXf8v8hfWH/Kvx/wAzF8jU/wDoDaWf+2h/+Jo8jUv+ gLpf/fw//EVtUtP2K7/l/kH1l/yr8f8AMxPs+o4/5Aumf9/P/sKPI1Hvoemf9/P/ALCts0l HsV3/AC/yD6w+y/H/ADMXyL//AKAWmH/tp/8AYUn2e+/6AOmf9/P/ALCtuij2K7/l/kH1h9 l+P+Zi/Zrw9dA0z/vsf/EUn2W6/wChf03/AL7H/wARW3RSdFd/y/yD6zLt+f8AmYf2S57+H tNP/Ax/8RR9juO/hzTf++x/8RW5Sjmj2Ee/4L/If1mXb8X/AJmD9in/AOhb03/vtf8A4ik+ xz4/5FnTf+/i/wDxFb9JR7CPf8v8g+tS7fi/8zANnMf+ZX07/v4v/wATSfYpcZ/4RfT8/wD XRf8A4mugoo9hHv8Al/kH1qXb8Zf5nP8A2Kb/AKFXT/8Av4n/AMTR9jk/6FTTz/20T/4mug oo9hHv+C/yH9al2/GX+Zzxs3P/ADKWn/8AfxP/AImj7D/1KVj/AN/E/wDia6Glo9hH+kv8g +ty7fjL/M5w2A/6FGwP/bRP/iaQ2CjAPhGwGeB+8j/wro6yfEdlPe6BcLaMVu4cTwEdQ68j /CrjhoSkot2v5L/IUsZNK9vxl/mU/wCz4s4PhKyz/wBdE/wpv9lQd/B1kf8Agcf+FV/B76l qj3fiHVoGt5p8QQwMCPLRevB9WJNdZRVwcac+S97eS/yCGOnKKkl+Mv8AM5r+ybf/AKE2z/ 77j/wpP7Jtv+hKs/8AvuP/AArp6Ss/q8f6S/yL+u1P6cv8zlX02xEixt4Ls97ZKr5kWTjrg Uv9k2n/AEI9t/33FUenafear4zm8SXYkhtbVWtrOJuCw6M5HoecV1taVMHCDSTv30X+Qo4+ o1e34y/zOWOk2n/Qj23/AH3FR/ZFl/0I9t/31FXU0Vn9Xj/SX+RX16p/Tl/8kct/ZFh/0I9 v/wB9RUf2Pp/Q+B4P++ov8a6mij6tD+kv8g+vVP6cv8zlf7F0w/8AMjxfnH/jR/YelH/mSI vwMf8AjWV4kn1zTfEEumaYjvBroVVk5P2Z87XI9MrXd28CW1rFbR52RKEGTk4AxW1TAQhGM rp38l/kZwzKrJtaq3nL/M5g6HpR6+CE/OP/ABoOhaR/0JK/nH/8VXV0Vj9Wh/SX+Rr9fq93 /wCBS/zI4EWO3jjSLyVVQBH/AHR6VJRRXQlZWPPvd3CiiipKRIg+X8aKE+7RTQCHr+FJQf6 UV0SWtzITvXnfiq81K18Y6Xp1rq93Bb3jr5iI/IyxHBxxXoZrzXxec/FHQELYBCED1IeuvA 2dSV+zMa7aird0L8SL/U9EtdPuNM1a7gaVjEyh+CAOvTr61b1ux1mw0S01aw8Q6gxRomnil kDBkYjOOOOtZnxgONM0oH/nu/8AIV0Gg63Z69qlxY20oubO3s4VdSPlL554P4VuuaOHp1Ut r308yL3qyg32sYXxJ1PVtHu9Ol0zVbq3F0Srxq42gDHQY9609cuNR8KWVrrcWqXV7a+YiXN vcsHyrd1OMgisL4uD9/oQx/y0b+a1u/EgD/hXs3s8X86qEU4UItfFdPTzE206jvsWfGt9On gpta0rUZrdlCPG0LYDhiOvrVfw19u1H4f/ANo3WsXxupo2kMgkGUK5xt44HrXPyXLXHwFjZ zkoFj/ASV0vg8Y+FsHf/R5f/ZqidP2VDlW6nb5DjLnqX/u3OZ8A+KtYk8TzaLr15JM0qYj8 3qrjnH4iu1tdNun1PUoX13UGRdqxgyD93uXJPTt2rznxtZS6Hq+ieJrNSvmRxlsf30A/mK9 Q0S8h1Ga7voCGjnETj8UFVi0lFV6aspL8UyaMm26c9Wn+BxPgzWNXk8b3uja3qtzM9uHEaM wCsVPORjnjmu0060uT4gvrg6reS20TBEgdgU3EZbt0GRXnnjIt4a+Jthr8akQzbZHx3x8rD 8q9Q0dGXS4pXGJJ8zuD6sc4/lUYy3Kq0dFJL7+o6Dd3TfRmjQSAMk4A7misnxNcvaeFNTuY ztdLdsH04x/WvJpxcpKK6ndKXLFsxdKvm8XX+oy/ariDTrSQQQLBIULt3diOT7CrPh3XJZt Y1Lw7fy+bd2D/ACSngyx9ifcZFYnwnH/FNXjet0f/AEEVjxXDW/x1kCHHmyGNvcFK9qVBOd WitorT5f5nBGq1GFTu/wAy9eX2sD4oR+H01y9WylwxAZdy5UnAOKvWniC/0r4hP4ZvryS8t JwPJklA3oxGQMjqO1ZF9LDD8dIZJpFjVVXLOcAfuzUi2ja98ZDqFifNsrHa0ky8pkL0B7nN dDhBxXOtOS+3X/MwUpX91681vkSC/wBZf4nv4b/ty9WyAJBDLu+7uxnHrWho+v6ja/EG68L Xt499bnJhllA3qdobBI6jGawbm+t9O+N093duyQxqclULH/V+g5rX8O6XLrHj678YJ8mnZI tyx+aU425x2HXrRVhBU7zWnIun2h05ycrRevM/uOx8QXp07w1qF6r7GihYq3o3QfrVXTrif WfBVrcQ3ckNxLbAiZMbg4Hv7iqvjiCW88NS2MJIeQNIcdwilj/IVn/C+9+1eDhA33raZkx7 Hkfzrzo0ksL7VbqX4HW53rOn0sVfh7rGqavc366rqc88ttgCNsBcHgngdQRXR2FpfS3mp79 au3hVzDEDt+Q4BJHHUE8Vw/h0/wBi/GDUtOPyx3IfA7c/OK9F0UZ0pZ+huHeY/wDAmOP0xW 2NShNygtJJWM8O3KK5nqrnC+Dr/XfEOo6pbXfiC6RbQgIY1QE8kc5HtXS+HtcuJ9X1Hw9qU qyX1g2VlA2+dH2JHqMjNcr8Lv8AkNeIf98f+hNVcXLW/wAeWCnAlYRN7gx//Wror0Y1KtWm la0br8DGnVcYQk3u7Ghd6nrafE6Lw7HrVytpJhidqbhlS2Bx0rsdVtr2W6sTbatcWiM/lyL GqkOME55HB4rhrv8A5LxbD/YX/wBFmvRbz/j4sf8Arv8A+ymubE2i6VlvG+yNaN5Kd31LY6 AZz71gv52tate2sWoT2lvYlYz9nIVnkIySTjoOOK3hXjGveIta8JfEHVHtGUw3LrK0Uq5Vx gYPt35rHB0JV5SUPitoaV6qpJOex6No0mr3dtq1nqN4VubecwxzxoFO3aCGx0yc5rm/AWsa 5rmqaiNQ1aSSKyYBYwigPkkcnHt2rpfC3iCz8SaPLqNtB9nm3bbiPOSGA657jFeSaF4ij0G y10EnzbuZIl29QuTvP1xXbRoyqKtDltLTotO5zzqqDhLm01+Z67o0WozXE17NrM9xZ+YywR uiAOo4ySBnrnHsK5e61bX0+JsXhuPWpVtJQGz5ablBUtgcV6BaeR9hg+ygCDy18vHTbjivN rvJ+PVr7IP/AEWawwrU51G0tIvouhtWvFQSfVHcanb6g93Yi11aW1jZ/LkVY1bdwTnkcHiu Yvb3xMtr4i1ZNXMFrYSMltEIVO8rjOSR05rtLz/j5sR/02P/AKC1Yvim1jtPAmtJHkh45JC T6scmscPNJxi0ne3RdyqqdpST2v8Akcpp2seLL3wbF4iTWCzJcbJoPJTBTcASDjrzVvxbr2 vaV4v07TrLUylvflcqYlJjBbHHr+NWvh3ax3nw4W1lzslkkU4+tYfxBeOL4g+HnlkCRoEJZ jgAb+pr0YKEsVKlyrTm6fccsnKNGM7726nV3h8RaZ4i0hDqxvNPupvJlV4VVlOCRyOxxVrx BrUltqWm6FYyCO91CTHmYyYox1YD19Km0rULTxBLfSxulzbWl2FgcdAVUcg9+Sa4YXjXnx5 RH+7bgxIPoh/qTXLSp+0k+dawi2/0Nqk+VLlfxNHWyPrGka7pdkL6S90+9lKtJcAGSMhSdu QBkH+lcp4q8WeIvDPiqOAXq3Gnkq7BoVBweSufpXp0sEMzRNIm4xPvQ+hwR/ImuE8caN/a+ k64Y03T2ghnTHU4U7h+VLCVKc6qVWKtaz07vcdeM4wbgzo9RbUbmTTbjS9WFtbXLqpXyVfc CC2QT9K5DxX4h8R+H/FNpZf2mo0+7IIkMC5jBbBHvipfAWsf2l4b0u0kbM1jdCI887NjFT/ T8KsfFTTPtfhaO/RMyWUoJP8Astwf1xWlKEaeJVCqk1qtl8iaknKk6sH5nR6t/apuNOh07V RA0z7HzCr7lAyX56cDp71tKCFAJ3EDk+tcj4N1M69Z2t+xJ+x2q27Z/wCep+9+gX866+vOx EXTl7J7o6qclJc66mJI95qmpXVtZ6i1lDZFUZolVmeQjPOewGOO9UrO98Q3WkawkssMOo2U rRxskWVYKoIOD/e/rXB6v4u1Xwf4/wBXjihjntriVZGhkyM5UYIPavSfDOtad4h0xtTsYjG 0rbZ426hwMc/hXbWoToU1NxTi7Wf+fqc9OrGrJxT1V7mF4A8Rat4khvpdSuoy8DBBEkQXGf 4s/geK2LE67J/avnarE6wsYoGFsBggAknnnrjFcR4Gb+xviTrmjyHajhyoP+y24foa9D0rc fD4mcfNOJJj/wACJI/TFPGQjTqtxSs7W0XUKEnOmrvVXOM8H6/4o8Vfb92p21qbRgq4tQ27 OevPtVv+3vFKeHb0SfZ21iHUVskxH8hBI5x9DmuV8AavDo+keIrt5o0m8xFiVjyzEkDA716 xJpdtJKswXY5nW4fH8bBcD/PtWuL5KNaScFy6W07JN/LUzw7lUpp82vU4a+8Q+KrDxtY+Gn v7Rzchd04tvuk56DPPSun8P3usy6jq2n608Mj2jp5UkSbA6MMg4rjtfBPxv0fngCPj/vqvS UtEj1Ce8U/NMiow/wB3OP51jinCNOFopOUU9uty6LlKUtdm0WKKKK8k7EFFFFQzREifdooT 7tFUnoA0/wBKKD/SiulmQ0ivNPFmD8VPD+ezIPzJru9cvpNN0K8voUDyQxllB6Z9688LzeI vH/hy9MWwrbrcSkDpjP6Z/nXXgYNOVR7Wf5HPXkvdj1uh3xgOLDSfeZ/5CusgtIdJuLnXVi RYnsI/M24BZkyf5EVh/EPQNb8RfZIdPs4zDasXMskyqGyORg9MYqXXT4r1LQV0y20aC0jlC JJNJdocqMcL9cVorSoU6fMut9Vtcn4akpNdrGB8Vn3zeH3wQHLHB7ZK10PxKIX4fS5OCZIh VDxx4c1/X73Thp9hGYrEf6x5lG/OM8dsYrV1XR9Y8VfY7LUrSPTdNhkEsy+cJHmIHCjHAFX GcIxotyXu3b18xOMm6ituc7eWj2fwIijdSGYJIQf9p8/yxXReEMf8Krtz/wBO0v8A7NVjxn peoan4XbR9JsllMm0ZMgQRhTx161X0Wx13TPAR0h9KVruKMxIv2hcPuzk57YzWcqiqUL3V3 O+62KjBwqbactifxLo41nwAbZU3TRW6TRf7yqDj8Rmsf4Tu7eGrwSMzbLgKN3UDb0rtNJa8 OlQJf2YtZkUI0fmBwcDGcj1rN8N6K2izavCq4gmuzND/ALpA/kcisPbJUKlFvqmv1LdN+1j URyHxcx9n0fjJ81+fwFel2vFrD/1zX+VcH8QNB13xFNZw6bYK0VqxcytMq7s44A69q7S1N3 LpA823Npc+WVCFw20gYByKdaUXhqUbq6v17hTTVabt2LwYN0IP0rL8R2rXvhfU7ZBlnt3wP fGa5v4f2WsaaNRs9XDrIzrMFZskZJBP44zXckAjBGRXNUj7CtaLvaxtF+1p6q1zz74Uf8iv d8f8vR/9BFZFrbm5+O1wVXIgZpW46YQD+ZrqtNsLrwnd6hDbabcX1hdzefD9nwWjJ6qwJHH oateHtCltNR1HXNQQJfag+fLBz5MfZc9z616UsRGM6tZfaWnzOSNNuNOD+y9fkcbfW8F18c oobiFJYmVdyOAwP7s9q9ShggtohFbwxwxjosahR+leey6J4hb4lL4mGjk2yfL5fnpuPy7c9 fxr0bJ25xg4zisMbNNU1F3tFfeXho25m11Z5nCbf/heDqqv9o+bcf4dvl0zwfdS2fxP1zSU Yi2meR/LB4DA5yB+JqzDoniBPiW/iVtHb7M+V2+em4ZXGetC6HrOk/FObWrXTWvLK6DfMjg bCw5znpgiu+U6bi4cy1guq3RzR5rqVre9+B0uqXVymt7INKuNQRbYowhZRtLnvuI7CuM+Fs 0lprOtaRMDGwO8Rt1Ug4I/UV3OjvqbajqMt/pbWqSuGjcyq4KgAAYHfqa5DTtE8Q2PxHuNf TR2WyuGYMnnJuAbqevrzXNScfZVKLtstb7vfuazT9pCou7M34gR3Gm/EDTNUsx+9nRQvuwO 3+RFer20ItrKGBekcYX8hWB4k0RtV1PQrhIt4tbsNIfRMZz+YFdBcySRWsskUDTyAErGpAL H0yeK569ZVKVKK3X+ehpSp8kpvuzzP4Wf8hbxBnr5g/8AQmqFLVrr48yMoysB81vbCD+pq5 4N0vxF4cvNTmudBlm+2MGTZMg28k88+9dL4c8Pz2Ooahrep7DqWoPllQ5ESdlB79ua769aN OrVqJp3Vl+BzU6blCnFrZ3Zyl1z8ebceiL/AOizXot5/wAfNj/13/8AZTXH+I9G1C18baf4 r0+ye9jiASeGL7+BkZA78GultZ7jVL6C5NlcWltACwFwu13cjHT0Az+dcmIkpxp1IvRRt89 TeinFyi+/+RrVzWveGNE8XwEzkieBmiE8XDIR1U+orpVdGyUdWwcHac4PpXH6fLrGiapqz3 el3Fxp91dNJCbdd7qfdfQ+tctDnTcoO0lsb1eV+7NXTM7wFo1x4e1fxBpMsnmrH5bLIBgMC Dg49cV5/pujDVfDfiaVE3T2UqTocdQC24fl/KvZ7GO6ht9Q1WaykN1dsGFspG5UAwq9cZxy frXI+BdF1jRH1eLVdGm8u95G1kIwM/KeepzivYpYpr2lVtc3u/O25586CfJC2mv/AADW+G2 rf2n4Ohhdt01mxhb129V/T+VYNxx8e4M94xj/AL9mk8F6R4j8N+ILppdHuDptzlQA6ZXn5S eew61q+JNJv7Px3pviuxspL2GMCO4jhGXUcjIHfg/pUP2ccTU5GrTi7er6FXlKlByWqaudj d/8flgP+mx/9BNZnjM48D6uf+mB/nVi2uZtU1CG5WzntrW3BYG4TY0jkY4XrgDPNVvGEV3d eF7yxsrKa6mukMaiPHy9OTk15lJctWmn0t+Z2VNacmuv+RmfDIY8B2//AF1k/nXOeP1SX4j eH4pEDo3lgqwyCPMrqPAFnfaZ4aXS9QsJrWWJ2Ys+Nrbj2wawfFumazqPjjTdSs9FupbaxK h2G358NnK89K9GlKKxtSV9Pe69zkqRboQjbsdfp9pbeHf7Q2wiG1uLtWiVBxlgBwPrXB2tu 1t8epQwx5heQZ7gpmuo1S91zVdT0u1tdBu7ezS6SW4mn2jhTnGATUniDR5o/E2m+KrG3aeS 1zHcRRjLvGc8qO5GTxWdKfI5Kb1nFrf7vvNKkea3KtItHUTTxQGMSvt8xxGnux6CqVsqyav qqOoKsIlIPcbORWLc3Gpa3rmkTWVhPFplrcb5nnXy2Y7SBhTzgevvWhp13dSa/frLpV3bwy lfLmkUbTtXB78e1cPsnCN762+7U6VNSdvP9DzXw5YXGg/F1tGDMIDIzgdmXaSp/WvTfFaq3 g7Vw6hl+zOcH6VS1LRi/jjRdciQnyxJDMQO20lSf1FW/FPnv4ZvbW2tJ7qa5iaJFhXOCR1P PArqrVvb1qU+tlf5M56dP2dOcH5nP/CrP/CDAkcm5k/pXdVxfw6tb/S/Dp0vUdOubWZJGk3 SKNpBx0Oetdp3rmxuuIm13NqGlKKfY5PxN4O0nxev2jzjDeQ5jE8fPI/hYd8Gsr4daTeaBq Ou6PdsGMTxsGX7rAg4P5VoabqF7o2oasuqafciwnvHktpoojJn1BA5Gexrc0eGVpL3VJ4Hg lvpAwjf7yoowufQ9Tj3rpnVqQoyoyd46W/AxjCEqiqJWl1PM/GSz6T8U7a8tFO++iCgDuWG w160YxBphgHSOHYPwWub8SaKdQ8U+HL1UytvO3mN6KBuH6iuh1CYwadPL5Msx2kBIU3Mc8c CpxFVVYUUt0v1sOlBwdT1/Q8b8EaDba1o+ul7VZbqGWNoH/iVgSePrivaY54pJ5bdWzJEF3 j0yOK8x+H66h4bh1NdT0TUlNxIrII7ctnGfyrrfC02pXl5rGoajYTWPnzqIY5lwdgXArozH mqVJyb91Wtr3sZYS0YRXV7/AInJa3k/HLSR/sx/yavU68t1W31GX4sWWtx6RfvY2+1XkEBP QEcD05ra8f3uv2o0l9E89VMheUxj0GQG9sZ61Nel7V0aaaXu/kFKapxnJ/zHcUVHBJ51tFN jHmIr49MjNSV47VtD0EFFFFZmiJE+7RQn3aKa2AQ9fwpKU9fwpK6b62MiG4iingeGZA8bja ynoRVHTND03SFY2UJDMMF5GLtt7KCeg9qXXI7x9FuDYXT29zGhdGQA5IGcc9jWF4M1O91nS riS9vpJLiNzGRhQF9GGBVwhN0pSUtOqJbjzpW1OpkRJY3icAo6lWHqD1rzvRbDXJ/EsOial E/8AZOiyNLDKwOJ/+eYz3wDW5b3d9pelatqt9qct/HC7pAkiqo4OAeB61BrEHiDS9G/tWz1 mae5+U3EcoBj2sRkoMfLjNbUk6fNC610T8/6ZE2pNS10Ow780tcL8RNV1XRNGttR0zUZLd2 kETRhVKngnPIzmorz/AISePwVDr1l4inebyUnkheJNpBxnGBniso4RyhGfMkm7LfcuVZJtW 2O/orB17xAmheF/7TcCSd0VYkP8cjDj8O9ZepRa/pHh06xa6rNc3QjD3EM4Bj56lBj5dueK zhh3Kzva7sipVUr+R2VKOteefEDWda0KzsL3TdSeL7R8jR7FKghc55Gc1c8QXOtaV4HTVrf WpnuY0V2LRpiTdjg8ds1pHBykoSuvedkQ66Tkux2/c80vXviuJ0O61rUvALatNrcoupI2lV hEmI9uflHHQ4rK8B+MNV1TXLnSdcm3zMm+LKhSCOo49uaf1KfLOSafLuL6xG8U/tbHf2NvN HLc3Nzt86d84XoqDhR+XP41drm4rXXHfVIl1+VnjIWD9yg2naG5459KwfAPiLVtbv7+DVr5 nmthgReWoB5wT65BoeGlKMqiafLa+41VSkoW3PQqKxdHj1A3d5Nc6o91brIYokaNV6Yycj3 yK2WZUUsxCqBkk9hXNKPLLlvc2TursWiuT0u/uvFb3l3bahPYWMEphgEAXdIR1diQeParnh vXm1Rr3T7vaNQ0+UxS7RgOM8OB71rPDzgm3ut/K5kqsXbz2Ogornk/tDWmubuy1aSzjhlaG 3SNVKsV4JfI5yeMccVlTav4jl8J2kkLxQ6tcX/2UkICq/MR0PsKpYZvRNefkJ1kuh21L+Ne aXOt+JrXx/a+GP7aDxyhd032dAQSpPA/Cuo8OXOstf6tYa1crcPaSIIpFjCbkZcg4FXUwkq ceZyW1+u33ChXU3ZLyOjoPWub0nXGvvGOt6U0mY7QR+Wvpx836kVn3l54lm1bXXtNSjtNP0 6MbF8hXLvs3EZPaoWGlzcraWif3/8ADjdVJXWv/AO05o7V5bo3iDxhrHhLUNah1OETWbH9z 9nXDqBk8+tWPGPiXxJoUen3ljeI0N3CHZDACIzgd/cmt1gJup7JSV9v60MvrUFHnadj0r8a z9ZvJ7DSJ7i1hee5I2QxoMlnPA/Cscate6v4MttZ0q9S1mKBpN0YcE9GXnpzWd411jXvDWi Wl5a6kkjs/lSB4FAc4J3e30rOjhpOpGGl72tr0+RdSslBy6dzc8LaJLoejeRczma7nkM87Z 43nqBW7+NZugveTaHa3F9ci4mnjWUsIwgGRnGBU+pfaRpk7WlwLeZELK5QOBgZ6GsanNOq+ Z6tmkbRgrbFql/GuE8A+IdZ8QwXd7qd5F5Vs2zy0hC5yM5zWoJ9cvtMfXNPvlUENJBZmMFJ EGcBj1ycdR0rSeFlCbpya0/MiNaMoqaR0/fmkrLsNU3eFrfWNSZYs24mmOMBeMnismwvNZ1 3SDrtne/Y423Nb2piDK6r03k85OO2MVmqMne+iTt8y3NLb1OrpKxdD1tfEnh8Xtmwtrg5jc MN3lSDrx3Fc14S8R6/rviO+sbu6t1gsSd2yDBlG4jGc8VccLO029OXcl1Y3il12O/orJ/4m 58R+X9vg+w+X5vleT8/XGN2f1rWrGUeW2tyk7hR3rz7XPEniLT/ABzZ+H7a6tfKvSu12t8m MEkY684xU/jvxHrfheGyubOa2kSf92ySRc7gOWznv6V1Rwc5ShFNe8roydeCUpdtGd2aQ8V xeqah4u0vSrXVFu7K7gkaPzk+zlSitjkcnPWoPHfibXfDL209i1tLb3GRskhJKEY6nPfNKG DnOSjFp3v+A5V4wTlJPQ7uiubj1q+1XwVb63pM1vHM0e+RZULLkcMvBGOa37ZbhbaMXUiSz 4+d0XapPsO1YTpOC97va3oaxkpbEtFZmpXtwt1baZYOkd3dBm8x13CJF6tjueQBVKzv9Xg8 SDRdRMU8X2dp0ulXYZMEDBXoCM/yojRbjdPz+RLmk7HQ5NJXm994t8VWXhZvETx2CwG48qK IxtuZckbic+1aFn4i8TPDoF/cR2Uljqkio+xGVoi3TvzXS8FUS5m11W/VGSxEW7a/8OXPFU d/rF9ZeHNOkaFXYXF5OvHlxg8DPqT2rrAMADPQYzXn3/CUeIj8QT4WBsB38/ym6bd3TPpxS +NfF+u+FtQhWGKzuLadSy7kbcuOME5rV4WrNwoxttdedyFWhFSqN9bHoH40VgXWq6hdeG7P WNEa2KzKjss6kg7sDjB4wTWF4w8UeIfCotJTFZXEE/yltjDaw69+n+Fc1PCzqSUVa7vp6Gs 6sYK72O95qjqaTz2RtYEJNwfLZs8Ip+8T+GfzqhdX2rL4dtr6zlspbiQITuVtkm7GAvOR1F bEAnFvGLlo2nx85jBC59s9qz5XC0v60NL30HqqoioowqjAHtS0UVgWgoPSiioZaJI/uUUJ9 2iqVrANPX8KKD/Sit76syGsARgjIPFefeHbiLR/E2oacz8PFJOcjGNjHj8q9CNeTeK0ntfi ZZx2w/4/kEf4P8rV14KPO50n1X5GFd8vLLz/ADOj1+znPwruoYlJmaDziB1JLbz/ADrhfDn xNu0ki0rxDCl5ZviMzYwyjtnsw/WvZbiW2tLZRcMqwkrCNw4OeAPxry7xl8NLGCwu9Y0WRo GiUyvbNypA67T1H0rfB1aE06VdbvRmVeFSLU6b23NP4tEf8IlaFDkG5GMdxtNaHhrWLLU/7 P0OCeO5hj0sG5ReRuOBg++M8e9YXxIZm+Heis/3maMnP/XOuj0DSreyGna1DbpEp0pUmZAB uIwwJ9TjPNU1GOESe95W9Rq7rvtpc5j4pXJGp6HpafLEp8zbn/aCj9K9SeGKe0NvKgeN02s p7jHSvJviQDcat4e1SJSIbhABu7fMDg/nXrMs0dvavcTNtjjTezegArDEq2Ho231++5dLWp Uv5HmvxdITSNLQYCiVgOf9kVb8X6xpc/w3a2t9StpZ/LhHlpKC2RjPFUvi46SaVo7LyryMw +hUVo+NrCxh+GryQ2cEcuyH51iUNnjuBXXRUfZ4fm/mf5owqX5qtu36Fzwpn/hU8Wev2aX+ bVxfiyCTw14v0jxFajbHOkcpx03AAMPxH867XwsMfCeH/r1k/m1O8a6KdX8Bjy03T2kazx+ vC/MPyzUUqqp4mSltKTTKqU3Oimt0kzf0m4ju5r26hbdFK6Op9QY1NeY3dwfB/wAWJ7nYRb XalwFHXeOB/wB9Cun+FkssvhKUyuWKzlBnsABgVkfEdFPjLw6do3EgE9/9YKMOlDFVKD1TT X3IKrcqUKi3uvxPR9Mt2tdLt4ZP9YEBf3Y8n9TWX4zuns/BWqTRttfySgI9zj+tdAetc543 tnuvBGqRoCWEe/A9iDXl0HzV4uXVr8zsq3VJ27GR8LP+RKB9biT+lYGg3jQfGrUrdWO24eV GHrgZH8q6D4XYHglAO1xJ/SuAu9bs/DvxL1rW7s5+ytKY4gOZHIwB7c17GntcTfszgs3Gio kcXjrXfCmu6lpMMUVxClzIfLmB+ViTyCO3Q4rU8D+LNTvPFsGk+IrmCRLqR7u02KEKSc5XH cHOR7ivG/8AhLNR1vxDqOo6pEqyM+54/u+WP/1V6r8OvDq6941tfFg+bS9Mtgls3TzZm6n6 Af0rnxFWhXpe1p+7Nb+fQ6qVKrh5+zq2cWtGdFqZJ+O1iO21P/QDXpfkRW11dahk7pEG/wB MLnn9a811Dn472f8Aup/6Aa9B164a30O5dUeRnAjCIMsxY4wB681OLu/YxXWKRlh9FOXZs8 y8OTXGnfFuRLp/m1FGfn/bG8D+lekalax22g6y6EkzxyStn12Y/pXmPiu++zePtF1eOxurJ E8tCLmPYTtbHHPoa9V1wj/hG9SZTwbaQ/8AjprbGJudKptzJfgyMPZQnHs2cR8KYlm8JajE /wB2ScofxQCt3XNDi1OP+xz83/EudI2PZgy7T+YrH+EoH/CLXfvcn/0EV2L/APIzRf8AXo3 /AKGKyxNSUMXOUemv4F0IKdCKfVHl/wAP9UeLR9Z8O3XyyRfvY1J6fMAw/PBre+LZA8L2f/ XyP/QTXM+LNPl0P4l29za5jh1CRW4HBywDj+v410vxdIHhmy/6+f8A2U16DUZYqjWhtPX8D ju/YThL7On4na6IMeHdN/69o/8A0EVPfn/iWXX/AFxf/wBBNQ6N/wAi/p3/AF7R/wDoIqXU TjSrv/ri/wD6Ca+ff8X5/qet9j5foec/CtHk8N60ifeaTauPXYa5/wANfEe80GNNI1O0FxZ wsUDLxJGM8/Wuk+EjrF4f1SSRgqrOGZj0A296k8U/DSz1iWXVtGnFvcyjzDEeY5T1yPQn8q 9+VSgsTVpYhaNrXs7HlqNX2MJ0d0TeP9Rt4vhzANMcfZbxkVCp/gxu/pXQ+DE2+BNJGetvn +debavb3D/BbS2lB3WlyyMPQbmFeleDjnwJpB/6dh/WuTEwUMMor+dnRSk5Vm/7qOJ+Fd3I Nc1vTyx8snzVHuGI/rTvhtz4w8RfU/8Aow1B8KYGk8Sa1ec7EGzPuXJ/pU/w058W+I/r/wC zmuzFJf7RbtEwo3/c38z0f/mNn/r3/wDZquVTH/IdYelsP/QjVyvnJrb0PUR5Z4o5+M+g/S P+Zqb4wkf2ZpI9Z2/kKh8S8/GrQx7R/wDs1P8AjF/yD9IH/TZ/5CvoaP8AGw/+H/M8mp/Cq /4v8jsLS7tNWlfQy8c8EdlE8oU8hj0GR9Ki8TaUmtSLprgHzbSYKT2bKkH86i0TRbLQNSud QtbcW1pPZRPJtHyhhnJ/LFbEjB/ENiy9DbykH8Vry3L2dXmpbJfjbU9Dl54cs1r/AMOeYfD /AFR4tH1rw5dHZJEDLGp7HOGH8jXsI6CvFfF9jNoHxIhvLTCQ6iVbgcHccOP6/jXtXSt8xU ZONaO09fnpcxwjfK4P7Oh5t4/1q+8OeKtI1e0RZAIHjKOPlYZ5H8q2vC/ivSvFrmVImttSt 42Uxscja2MkHuOBWp4i0DTvEtgdPvXKyJ+8jdD88Z6Zx6V554e8Laj4Q+JOnwyzLPbXSSKk qDG4BeQR2PStKfsK2G5XpUin81uRL2tOtfeDf3M2/iNapYfDeCzQ5WKaNQemevNbvh2yW78 CaEhO0xpFKCfVTmsr4rY/4QkD/p5T+tdB4RGPBWj/APXstZTk/qcZdeZmkF/tEl5I4eLn4/ SeyH/0WK6Txho41yO8s1UGZbAyRHuHD5H8sVzVuc/H+b2Q/wDosV6J/wAzNn0s/wD2etK9R 06lOcekEZ0oqcJRfWTPNvh7rBufCV7oszfvLSWN0BPOxnGR+B/nXXfETS/7T8FXgRcy22J0 49Ov6Zrzy+sZvDfxZS2t/ltr+ZGUY4KMwJH4EV7VcokltPG67kZGBB7jFPGONOvCvT2l735 BQTnRlTnutDgPAOrDWdC0rTy4Z9PZ2lHsvEf/AKF+leh15b8IY41TW2VRkSooPtzXqVcuYJ RxEox2/wA9f1N8NJypRbCiiivOOlBRRRWbNESJ92ilj5X8aK0UW0DGHr+VFKev4UldFveMh D1rmNW0Vr7xnoWp+UWjthJvb04+XP4k10560xTw3sazhUdOTlHs1943FTSTMDxdZahf+G5L bTE3XZljZMnGMMDn6CqdzdaprOntosukXNrczAR3MzgeSi/xFW/iyOg966s9aSnCtyxUbba oHTu733OA+Imj6trGl2ml6Rpck4hcP5gZQoGMbeTnNTXVz4mXwgmkaf4buVuvs4tzLJIgVf lwSMHmu5oraOLahGDinyu/Xf7yHR95yT3OV13wy+seDbSwXCX1okbwluzqoyCfeq2rXmt61 4fl0nT9Hure8eLbO9wAiLjqFP8AET0GK7UDvSE/hURxLVuZXs7obpK7s7XPNviBouta1aaX Z6bpc0xtBueQMoU5AGBz14rR8Uw6rqvgiPS7PRbo3MgQFTtGzaR1579q7gDNL/F0rSOMaUF yr3XdEPD3ctdzitGj1Ww+Hn9ly6LdG8iiaERgr8xbPIOegzXU6dJJcaXF9os5bZtgRopcZ4 GO3aruB6UVjUrc93bVu5rCny2V+ljnfCekNoltqNjsKxi8d4uOqEAj/CuZ8aabrGq+KNMur HR7mWCxYb3G3D4YH5eea9IorSnipQqura7ZEqClBQ6IjglaeBJmheEuMmOQYZfY0ssSTQvD Ku6ORSrD1B4NPorkvrdG9rqzOG0ln8EWk+l3Vld3MLTs9pJbxGQOp7HH3SPevFtXin1XXrq aWMiW9uS5jJycZ4HFe2fEHXho2jFUP764zEgz045P5V4jJqENhZXWpRnEsULeVu5wxH9BWW Mxk53pR0c9/wCvzOrA4aMP3stVHYba+HtE8X+Nm0SU3Mmm6dF/pQsFzJNLkYUnHC9Rmvonw noNv4c8Oxadb262ybi/kqciMHoue+BiuE+BvhJ9A8GPrF6pGoa0wuH3dVT+EH8yfxr1iuud ZTvZWucfK46N3seYXdjrEvxVh8Qpod8bGLCk7BuOFIyBmuz1i7ukv9Oii0q7uYVlE0skSgh cA4HXrkg1uUVtUxXO4tx+FWMIUeRNJ7u5578StJ1DWbewi03Tbi5nhYuWRRtCkdM565Ardn ub2bwK0cml3n2yS2NuYQgLB9uM9eme9dLRS+tPkhBx0i7oPYrmlJP4jg/hrY6jpGkXGnalp txaytKZQ0i4UjAGM561vy3c6+LIx/Zd40AhMJnWMFAxYHrnp71u0UqmI9pUlUa3HClyRUE9 jl/Gei/2pY2VzEm+eyuo5VwOSu4Bh/X8KyPiZZajq2m2un6bptzdOkvms0aZUDBHX19q7+l 5qqWKlScHa/Le3zFUoKaktrmbocjvoVosltNbyRRrGyTLtOQAD+FY2v8AieGy1n/hH3gLG5 tJH83P3TtOBj8K6quf1vwpa63qEN+bqa0uI42hLxAHejDBHPTqeaVGdL2vNVWn6hUjPktDc 5H4cWcy/DzVpRGSboyCMDq2Ex/Ot/R9cvLLQLXTtT0y7XVoogiRLEWEvHyncOB756V02n6f a6Xp0FhZReVbwLtRf6/WrXPbNa1sVGpOTcbpu/8AX6kU6LhFJPZWMA+HYbjwYdAuSMyREM4 5xITuz+DVlaPqT6H4ai0O9tLk6nbRtCkUcLMJuu0qwGMHjvxXZ0vPvWMcQ+Vxmrpu/wAzR0 le8dNLfI5vwZ4fPh7QRFOB9tuG864wcgMeij6Vy2jwyeDvH2rG/t5hp+oAtDcRxs653Zwcf UivTcH0o5rSOKlebnrz7kyor3eXTlMzT5WvbyfUPKkihZVih8xSrMoyS2DyASePpTtb1WPR NEutUljMqwLnYDgsc4AzWjyapapp0GraVc6bdBvKnQoxHUe4rnjKLqJyXu/oW1LlajueYzX K6/8AFrw/fW0bKr20dwVPVBhic1e+KNpe6t/Z1pp+nXVy9u5d2SJioBAxz0NdXoPhS30S5N 5JdPe3nlLbrK6BdkY6KAP510WSO9ejPGRhWhOkrqCsjmWHcqcozdru5w2va9cT+Gv7N0zSN SluZ0WEs1qyrGOAxJNa8t+kHiWyga1u2EduYjIkDMgZtuOfwP0rosn1NHNcnt425VHv17m6 hK97nKeONFOqaZaXESbp7G5jlGBkldwDfpz+FdWetGD6UmR61jKo5QjB9L/iXGCTcl1OT1K +utL8dJdm0mk017IJcSxoWEXzHB//AFVct5otc1+11G1y9lYo4WUqVEkj4Hy56gDv710POK TtitHWTSstbWuSoO+r03OC+J4luvDkWn2ltcXFw0yybYomYbRnPIGK3/CEo/4RGwhaKWOS3 hWORJYyhDAc9etb1FVLEXoKjbZ3uSqdqjqX3PKLV5B8Y5tZazu1sXBRZjbvgkqB6etdz/ac A8ZGAxXGTbiEP5DbC+7ON2MdO/St/J9aPm96qriVUteOytuFOk4K1+tzkPGGjfbb/Q9Vijz LZXiBz/sMw/kcV0uoXMNpYTzzFggUj5ULHnjoOas4zwRS85rB1XKMYy+yaKCTk11PLvhZ5l jLqdpeW09vLcSh4xJCyhgAc84wK3dE1LW7j4ja5Y3RkNhCg8tSMKnTaR9Rmu0yfWk7k9zXT VxftJzm46yVvQxhR5Ixint+IUUUVwHQgpD0paD0rNmiJIvufjRRGcJRW8ZKyExp/pRQf6UV sjMQ0wfeYfjUlRfx5rnnozSIUUUVmUFFFFADh0pD15oB9aQnNAC554oVge4PauL+JOpajpn g+aXTpTC7MEaQHBVT1Oe31ryfwp4n1nTbiM29yZkLfvA8hYOPfP8AOsalZQdmddLDOrByTP o45xwcGisnR9at9WtVliO2Qj5oyeR/9atUHNaRkpK6OVxcXZi0UUVQgqveXkFlavcXEyRRo MlnbAH1rB8V+M9K8KWhe7lVrgjKxbgPxJ7CvBtc8Wal41vLqM6gJbe2w7W8JwqD19/rWNSq oLuzopUHU8kanjfxGfFPiILoyG6gtgUDk7VHdm+lY3gXw9deOvEz2MkbHQ7CQPd3B6THqI1 Pv/KuK1LxSNPhubG0wWkTYxGAsfpz39695/Z5kkl+Gcu7DIt6+2Qfx8DJ9+aypQk37Sa1Z1 V2ow5IPRHrsaJHGqIoVVAVQOgAp9FFdiPLbCiiincQUUUUXAKytftxJpM04d0khXcrKxH4V q1Q1r/kB3f/AFzNJbjR50bu64H2qYf8DNXtKknu9Tt7eW4lKO/zfOeRWTnPf8TVzTLxLLUY LmVWZY2yQvU1TN0enqqooVBhR0FY/iKHOky3CO0ckWCGViMjPSqo8X6eR/x7z/p/jVPUvE1 lfaZNbRQzK7gAFgMdfrQjKz3Oe+2Xe3/j6l4/2zV/SGmu9Wgt5bmUox+Ybz2rJDY6VreHeN ft+ck5/kaT2NLnVa7bL/ZMs8RaOWJQVZGIOBXDLfXve7m/77Nd/rn/ACALz/crzZWwTnqaZ ETa0eS5u9WhgkupvLYksN55A7V34AChQMAdK4Dw2T/wkEAIxgH+VegUuoT6GR4gib+ypLmK V4pYsYKsRkZ6VxA1HUAeLybP++a7rxAcaBdfQfzrznIbn0piib2iyXl/q8UEl5P5fLMPMPI Hau7ACJgcKo7npXB+FjjXY8942/lWx4rv5ILeKzibb5vLEHt6UuoPUm1DxPaWpMdqhuZB/F nCj8e9YE/iTVJ22+d5KntGMZrEc9Ovt7V03hWxhupZLqZQ/k4Cg+vrQykkkVorDxBfDcpnC n+KaQrmrB8Oa0FyLhCfTzDmu0pCQOpA+posTznDy2HiGzUFfPIHeOQtiuwsGkfTbdpWLOYx uJ6k1Y3L/eH50ZXH3hj60WE3ciubqC0gM1xIEQdz3+lczeeLH3FbGAAZxvk/wrH1fUX1DUJ GLHy0O2NfQCs0se2KZSgupr/2rrN9J5UU8rM3GyMY/lV1dE164QNLMUJ7PKcj8q3tD06Kx0 6Ngo86RQzt9e1alStdRSlZ6HES6L4ggXfHI8m3/nnKSfyqlFrGrW7EG7lDLwUfnH516JWB4 l06OexN4iATRcsQOWX3qgU+5Rs/FcoKpewBwf4o+CPwrp7a6t7yETW8gdD+n1ry0Nhx6Vra LqEtlqaMCfKchXXP60r2KcE9j0KiiimYhQelFIelZstEkeCvTvRRGfk/GiqWwCH+lFB/pRX UjITvTD9+pO9RHl6wkaRCsHxP4gHh/R5L7yfOYEKiZwGJ6ZPpW9XDfFGFZfh9qwwRIsG6Mg ZIbcAMfnWbu1oawtzK+xleHviXcX980Wo2sMUKnDtHnKD1969Jt7m3u4FntZkmiYZDocg18 ieDNe+x3lxBcT+ZNBLscdRjHX3r1Gx1a80y9N94fu1QN80llIcxzj1Hoa4o1ZQfLPU9OthY SXNT0PcBjvSVieHfEdn4gsy8StBcxgebbv8AeQ/1HvW3XYmmro8ppxdmcf8AEgXjeANVFhb SXNy1vIqRxruYkrjgfjXyVp+szeHbi102Z2mlQhJm54bGdvPcV9yMCVO07W7N6H1rym0+Bn hv7Xqd/rV9c6vfXxdhLJ8ghY87wB1YUSjGceVm1Gs6TuYHhfWGmEN/BL5bY5cHkivWNF16O /8A3EpCzDgHtJ7ivmGS8ufAXimfw5rbbY4Zvvjow7N9DXrnhzV7e5slihlHTfC49eteX7+G lZ7M9GooYiN4nsSncKcKxtC1P+0bHdJ8txEdkq+h9foa2RXp05KSTR5E4uLcWeB+J9OttZ8 YX0uqL5rrMY0VjlQB04NUotM0+y8J63e6XBClxKkls7oAQOOn54rU8cONN8b3Sf8APRlcD6 jrWbZrCtnfXPl7AEdCFGA5wTn615M5uNd3Z7EI3oLTSx4r4R8Aat488SxaVpkhSGMbru5f7 sC5xn3J7Cvtfwv4c07wn4as9B0tCttapgFvvO3UsfcmvPfgLYWUHw/n1K1j2yX95Iztjkhe AP5162Olew9Xc8mcnsFFFFBiFFFFA7BRRRTGFZ+t/wDICu/9w1fLBRknArmfEPiDTIrCWzW 7ieeT5NocHb9aV0twSvscSeoOOMc1o6JDFPrVtFKgeNmwVPfisd7q2U5kuYQMkf6wcVa0rW 9Ls9Xt5pr6ALG/zASDim2rG6T7Hpf9jaV/z4Q/981na5pmnQaJcSwWcUbqBhgORzWraalp1 8AbO/t7jIz+7kDGs7xLcbdKe1jRpJZSBtVScD1pRaexjZrc4DJBxgc981s+HAB4it9p3Dnn 8DWWLa5HJtpf++DWloYks9bhmngkSMEgsUPGapmqO01z/kA3nGfkrzIE7xngdq9XuIY7uzk gZvklUrkfzrz+90DUrOdi0DSx9pIxkf8A1qZlF23JPDTAa/Bz1DDn6V6FXlYaaGVWXfG6HI IGCK3oPEmsMAiwpM3TPlkk/lS6jaub/iN1TQZwxwXwo9zmvOjw3TFdRqNvrl9YNd6gBFHFy kSjkknHSuceCU/8sJMn/ZJpiSsa/hcn+3YQf7rfyrX8X2cjww3ca5VPkf29KxtCb7JrMEs0 bonIJ2njIr0BljmiKsFeNxgg8gil1B6WZ5O33cjqK6PwnfxWty9pK4VZ+QxP8XpV7UvCSyH zNOlCf9MnPH4Gufm0XVLTiS0kwO6DcP0pspNM9JqvewR3FlNHIoIKHHscVxtr4i1SzQRyr5 qjjEqkH86tP4ukeFkNkuWBGQxoIcDmzLIExvbPua0NDkd9btlMjEFuRms4gsMbSfoK1dAtZ /7Zt5DBIEDZLFTjpSZr0Kmp2kllqEsEinqSvuO1UgR+fc16ZqGm22pQ+XOuCPuuvVa5G98M X9uS0AFzGOm3g/lQTGStqdF4e1BL3Skjz+9hGxgepHY1sV5pB9v064EqxyQSLxypFbsHi24 UBbi1SQjupxmhEyjfY66s/Wp47fRrl5P4l2AepNYcvi6QgiGyVT/tNmsi6utS1eRTIry4Py oinAp3JUO5kkBshTg9q0dHs5b3UoolBKhgznsAK0bPwxfXO1rkC2j7luW/Kus0/TrbTbYQW 64/vMerH3qdzVySLdFFFUYhQfaig9KzZSHxg7fxopY/uUVSWgDT1H0FFB6j6Cit4uzMgph+ 90pxprVnM0iNPSuY8daXfax4K1Gw01447qWPAeU4VQDkn8hXTnpUckaTRPFKodHBVlPQg9R WZabi7o+Nfh/8PvE+ux6rrmn7Db2YZVMg4u3zkov+Na2m67GW+yXAdfLb542JDRMD1FfV1n Y2enWcVlYWsVrbRDCRRKFVR7AV5B8V/hDJ4iL+IfCe231lRultw2xbn3B7N+hrOpSVXyZ2U sW6cve1THaBrUMd9Fe2UkQuYgV5PEit2NdlpnxBsJ9aj0bVYxZXco/dtuzG59M9jXyPpniT X/DOvtZ6vazRTxPtmt512sPevVtIvbDxJCJ4CsttMc9MPBIO+exrgftMN8T0OyUaWI+Hc+l 6K5zwlqkl3pYsbyQNe2gCuc53r/C1dGPevQhNTipI8mcXGTizzb4nfCy08fW8N1byx2uqW4 wruvyyj+6x7fWvIfDUGr+Eb+60LWIHhubafKqw+9GeQQe496+qcDFcf478LjxDoby2iBdVt FMlrIBy2OTGfY/zqa1NVYOLNKFV0pp9DD0zXI7K+tdSOTbXA8mZx29M/Q/oa9LjYOgKkEEZ BHevCPCF9Bqtp5bExpMCskRGfKlHHI9OoNepeE7q4S1fSr05mtMbHHR4z0P4dK4sLUal7Nn Viqaa54nnXxgtseILW5XO4wr0OOhNcu80kVhBBw0csoJXHzDKkV23xZjaTV7MAZ/0cj/x6u TXRriaXTr1N3lRthyT6dh+dRVcVifeNqV3hlY7H4BurfC0RKT+6vZ0Oe3Nerr1ryH4ByKfB ur24cN5OpyjjtnFevqK9RO55UtxaKKKZIUVk694i0nw5Y/atUu0i3cRx5+eU+ijvXi3iXx/ 4g1zcttd/wBk6ceBFFzJJ9T/AIVhWrwor3jpo4apW+E9wvNZ0mwz9s1G3hI7NIM/lXK6x8T vD2ngx2Mv9o3HOFi+6D7mvlLxLqn2uWS3tjd3M6HGVcjax7k1r+B9I8T+JtSFulqb0CPZJt zsiI6Ev0H05rF1akoc0Vb8zq+q04u02erX/jXVfEMhT7SY4D/ywhO3j3PWsmzsbvUrp4tM0 +XUJ8Y2x8xqfVm6V6L4b+Fmn6dbiTWZjezty6L8qHvgnqRVrVfH+haDbzWHhjTDrlzanY9r ppQJEfRjnj8M1zxwlSq+aoxyxNOn7lFHMWXwo1nUIAdY1GHTy/LLbjzGH9P51LN8B9FgsyN J1e8iuOSzXADq7epxgj8K4bXPih8cb2Vv7F8Jx6XD2CxrK+Pcsf6V54Pir8cZLqREutVlkR irollnaR1GAtd0cLTirWOf6xWbupWO31bw14h8EX8S6iki28r4S4h+eJz2+fgqfY1s6Z458 RWJX7NrExXtFOfMX9ea80vPiz8YP7Oks9e0Wa+sZRtkju9MYAj1yAMH3rLsz451fT11DTPD 9wYGwpMUgIx0yMnOfUGuKtgZJ81KVjvp4xSjy14pn1D8OPiRd+K9Y1LQdYtYoNQshvSSEEJ Mnrz35FemZ7Zr5i8Geb4T+JOkanrYOl2DxG2YyEBQ7Rjg+5avowa1pDNkX0WfXNdtFycfe3 PNxMIxn7mxo0EgDJOAO5qgda0kddQh/OqN/PpWphIG1jy0LfcjP3j710aHKosqaprzNex2m lGJnzhpJANp+mf51TvNb1jT5/LM9rIuMholBBroodN03TbIiSKMovLySKCfxqvJceG5YGjM lmFYY4UUFaDtK1+11LETfubjHKMeG+lasobym2NsbHDYziuPOk+HFIb+2mX0IYf4VvWd1Zr b/Z11hJ8DarORuH+NAmuxg22u69eTSQ2qxySICSAgGQKuxeKJIXEWp2DxN0LKMfoau6doMO n3f2q3uncsMHcAQRVq8u9Jy0F9LDkdUkpoL9Bn9rWdzZyyWd0nmKhYKevTPQ1maFrV/qN95 M5QIELfKuKhn0/wxMxeLUBAx7LJkfkavaNo1tZzm8tbw3EbKVHy4H50MeiuZ2qa9e2mpz2q rFIkbYBdOelXNJmvNTt5J82se1tuPIz/AFqLUtJ0ufUpZrnVfJlY5KcDFS2KWWnxNFba+gV juIYKeaQ+hYuzq9jbvcIllMiDLYjKkCqdr4tR22Xdt5a9C6HIH4Vbu7aO4t1N5rbi3fpgKi tUNtY+G7V1cXMUrqcgySA8/SgWh0CsHRXU5VhkH1FLUUNzbz5EE6S467DnFS1Ri9AOD94A/ Wozb27HJt4yfdRUlIzKilmICjkk9qATZGLa2ByLeIH12CpQAvCgD6VV/tGw/wCf2H/vsU+O 9s5XCRXUTueihgSaLIdmT0UUUyRCMlTuIx1A70tFFSykFFFISQahmhNGPlooi+5RW8VoiTy Cb4v6lCitL4MnbcBjZcKe1bWn/ES5vraOaXQZLMs20pJIGI9+K8jhkF2Ymt7i3BdVO7zhk8 Ve1uSTStJgAmxMwLMQ+celcFV1vsnr06WHbtI7TVPH/iu31VYLS1tZYm6fuySPY81iQfGXW rTVTbatY2ciAkYTKN7c9K4bSfGMaapEb67j8sg8l++OM/jVPVtR0i7mPmSwXcuN3ynBH41y e1rR3udioYbZpH0X4e8faD4hKQRzG1vHHEE2Pm/3T0NdXXx7bwzxzRPau6GWQMhHGPcV6tb fELxLpkCPcOl+gAysijP5jmrjjIp2mc1fLmvepPQ9s6mjFcJ4N+KPhvxfI9pFOtnqMZw1tK 2N3up713YNegnc8mUXF2ZzfijwP4X8Y2wi17S4riRRhJ1G2VPow5/OvKbPwJF4D1250u3uT PZ3Z8+BnXDDsVPbr3r3uuC+IcRjfStQH/LORo2/EZH8qwxK5qTRthny1UYenzSaL4ns9QEh WO6YRSp2weP/AK9esgjNeLeMRI3gp721O2aEeYpUZII5r0vSfEFpdeCrDxBNKBDNbJIze5H I+ua58FJ8rub4yNpJo3yRxik9/SuHvvHFyYz/AGZYxg/3rh8n8hXLDxbrMl0y3V1KshOQF+ VQPbFaVcZTp+ZnTwlSeuxzHjO3uvBPxdhv7AFdJ1ORZpIx90Fztcf99Yb8a9Gm1JdP1Oy1S F8RLIIrhc8GNuP0ODXm3iXxRBrxis2v4b+W2l3xk43K3dSR2/wq6dRkuvDt1HeMInMZy+Dy e2Pxrz69ZSqKcND1KOGl7JxmdT8Q28/xVbIpBCQGs5buKHQIxcvtCFmRR3Yjj+VcXL4puNf 1GCcybJREkTk5HIGCa6XUrqO08LFX8tpD8oPXr1P86xxFTmxBpRw7jh1cu/AFgNP8UwAn5d RDY9MrXtQwBXhX7O063kPi26iUrE96gGR1wpr2HW9f0vw9Ym71K4Eaj7qDln+gr34u0bs8G avOyNRmVFLsQqgZJPAFeYeN/i5p3h6J7fSVW9uvu7z/AKtT/WuI8V/EfUfEFwbO1ElpY4JA Xow9z3PtXEjRUvrrzbh/MC8lXPWuKpjFF2ijupYJtc0zO1HxPqnjnWFfVo5ZGDYhuI+kfP8 AD2FdjpfhG+8Qa7N4btL+GKeyiWSW5Yk5U9GHv64rOOsaL4b015LkRZUFVQjG33ryzVviPq t5qF1LpF1LZpcp5UrxNtLJ/d+lRRpOvK8lodM6nsYcsHqe53OlfB34fiSHxDrra1fnl7S3b dk+6qf5mqL/ALSfhzQYP7M8K+CPs9rDwqySLEv1woNfPVvFd3MwW3he7mfG2OJCzsfTA6mv U/Bf7OnjHxNcjUvEzDw9YyncUkG64YeydF/H8q9VU6dPY8qTctZsh8YfH7xn4z0z+wdMsk0 uO4bDCxLtLKP7uev5VofDD4X/ABB0rVU8WajZ/wBlaYqFZYrpiss6nphOvXBycV9J+Dfhp4 P8DWoTRNKT7UR895OA8zn/AHj0+gxW34iBPh+655wP5ii7enQjn5V7qPMwWHHrxzW74f199 Mm+zzsTaueR1KH1FQ6LpSapc3EDMUdY9yN2Bz3rPvbSexumguYiki9vUeo9qNw02PWY5Eni WRHEkbDIIOQRXEeL7S2tbi2mtoI4Xl3b/LQLu9zjrVHQ9fm0uQRSZktD95f7vuP8K0vF08N 1DYTQOsiOGIYfhQibWeh82/EnRfGeqfEnREsdLu7rSrh4vJMMZZdwcb8kdMe9e5ahiHUbiN RgI5GBXceEhjw9EM/xt/OuI1Q41a8/66sP1pbu5Tl07F/QNKi1eeZJpnTYob5cc81vf8IjD FNFLBePmNgxVwMHn2rmdI1O600yPZQiRnABBUn+VdRoeu3+o6i1tdQpEgQsAFIJP40MTvud IwDIwYZBBBFeUTELcSKOgY8fjXrB+6fpXkk5/wBKlwON5/nTREdzb0HSItXEwnleMRAY2Y7 /AFrO1O1+wahLaM+8oevqKs6PeapapMdNgMm4Dd8m7HpWfdG5ad5LwP5xOX3jBoRfU6Lwrq Vyt6unsxeFwSMnO0+1WfGioI7STaN+WGcdqXwvJoyOVtzIt24583Az/u0njUjyLME4+Zv5U LcmXxI5C22yXSIf4mAP5160iLHGqKMKoAAFeTWf/H7AM871/nXrdLqE9jkPGKostrLgBipB PtXM2y+ZeRIy5VnAx7Zrp/GXWz+jf0rmrLBv4Fzz5i9/em9hw2PQdcjQ6BcqUBCJleOmOle dKcnPGcV6Prn/ACArweqV5shBIyeaYR6nfeF0VdDVlUAs7E1t1jeGcf2DFj+83862aSM57h TJpUhgkmkICIpY59KfXN+K74x2qWEZ+aX5n56AVRCVzjp5DJcSSKu0MS2AOgzSW91JBcxzI cMhBFdZ4a0lJdOnuLhc/aFMa/7vc1yd3avZX8ltJnMbEfUVNr6nRfWx6fZ3KXlnFcxnh1z9 D3FT1yHhHUNryadI3B+eP69xXX01sYzVmFFFFDEgpGPalprdazZoieL7lFEX3KK6YL3UQfG uh/Crx/Z6vbG88M3UcMY3sQVYHA4HB7mtnx7oHjH+wxHFoV+zBdreXCW/Hivq70+goJOODi qT0bBybaPzvTStZsVYXOm3kWMH95Cy49+RWTrks66lKEBjA/Cv0ikRZFIdQwx/EM1kXnhvw 9qClb/QtPugevm2yNn9Kx5+5spvc+QfCXiaPUdEtLTULxobiECNXl5DfQ13rZxHGF355Djo R9a7b4ifBzQdT8Nz3PhLRLbT9ZgzJGLddgm9Ux0z6V85aV411HQrp9N1RZHMJ2uko2tHjtz /ACryMRg+Z88D16OM5lyt2aOh1Tw7Lb6k1/YyfZpw+5GXj5q9c8DfE3VLcx6X4igadVwqzK ctj1964K11mw13ThcWLJcFBloTwwP41LYRRXkRuLcPDIQQ0cw2up+lc/tqkNOqN/Z06i1Pq CyvbXULZbiznWaJu6np7H0Nc18Qo93g2eYD5oJEkz6YPP8AOvKtC13VdJndwzQuuArDkOPc V1Or+OrfVvCd9puoQGG5liKq8fKsf6V1U8XCouSejOCeEnSkpw1RTsNUt30z7LOfMhuFwQe cE1lSapc2HhuPw2LSRbKzmMiSMNoZOSF+gNeZWHjg6Bqk9hqC3DKpHllUJwPoK6KDxddeJL CaCwSVp14YSLsOD0yfSvPl7Wj00Z66hTra/wDDnZwXEP2YSIA24BvlOQPxrH1BkvIJ0lZlE gKjnAGaW0tTpmlQQI5kaMEyL/tHk1n6hMLr5XGAOg9T61wSk5O6eh0UoJdDyPVrd/D2p4t4 1ikjbcjjrL259a07Dx+Xt3tL4rIpUHajEheevsa0fFOnrqCRmRdjwklHTGf/AK9eTXiSxX8 MgQb8nIAx/wDrr2aKhXgnLc5at6Tsj3bw/d2bugtmbLHuQTW18RtQttI8H2YljGZiSrrwSQ D+vNeL+H9Ymsv3qyEO2VUNXZ614hPijSLLR72M2k1sdyS53DdjHesFh/Z1OeT06lSqc8OSC 1O0+D3iuLwh8ObtEgEuq310ZRGQQkSBQAzevfgVR1TVtU8QaxLcX1w84ccq39PQe1YWhafc 2TCCYgwqOZHf731rRm1/QtOt7h7m8jh2g9Dkk+w70q1epWm4wV0RDDU6Meee5JDZTTTkfax AQRumdcrGvfj6Vy3iTx5pPh83FhpNx/al0wKGfAx17elcV4o8a6hrczWmnSPbWIG1mBw0vb nHeuesdHkuXIijdwPvMBkjPQ16tDB8qTm9Tzq2J5vh2JLu91HWpmu72Uyg8lVzhT9K6/wF4 A1rxp4ghsNMt28lWDTXJH7uJM8knsfbqa0vCnhzw3bKl3rtxcXsgxusrE7VPoXlPC/Rcmu9 u/if4q06GPS/BHh+20rR4zh1s48sfX5jyx966XVhH3Ec3LOep9HWumeE/Buno8Vnp+lIqhT KI1jLEDHXrWJffFbw3A7JZNJeupxlBtX8zXkc0t94lsIbnUZJpJAN4S9k/wBV9aoadb6vq9 wbbSLV2VCVzDFnOP8APevMli5S0gjpjg4LWoz0u5+K2svMDYaXZGNeWV5GZj/Kpx8TU1gNo 11o8ltNMBh1kBX16da5JPh542vJFMWlx269DJPIqke+K3tE+F2v2eofbb+5tJWVcRhXJI+p xSpTxTkr7eg6kMLGD7mhaeJoPDkz3tzA8sbjywseM5znPNVNd+Jej6jamH+y5jIB8kpYZX9 K1NY+Hl9q+nG1NzHbsSGDq2dpH8659fgheqw/4qdQQOCIT/jXVW9tzfu3octP2DXv7k+mXE V/bpcQv5kZ9+h9DWlc2U9v5Q3GSB8shz0PcVi/8K18W+Ht13pet2t9gcwyIy7/AG+vvU+m+ MrW+0uW01K1msr+zJ8yMjdgjr/Wt4VHb94rMlwu/wB3qj07wsMaBEP9tv51wmq4OqXf/XVv 512nhXULe/8ADEV3pzrcIxbbtOBnPQ+lYc3hfWZppZmWHfIxY/PWkWraHO9JO5Z8EjE90f8 AYA/Wuz2qWDbRuHQ45FcJD4Z163fdDIsR7lJsVbbSPE7KVN23P/Tc07IGdeZEEnlFh5hUnb nnFeUTD/SZCTzuP867zSNNvNPs7mSYCW8l4XL5+nNc6fC2sMxYxw5JyfnpoUVZml4M+7eY/ wBn+tO8ZiD7NbHA88scHvjH8qpW+g+IbTP2ZxCT12S4zSSeGtaupS07JuPV3kzRoD1dzn7U uLhPLBDgjBHrmus8ZK5trEkc5Ofrirmj+GIbCYXV04nmH3QB8q/41qanpsOqWZt5iVIOVcf wmjcHJXR5jalUuonJ+VXBP516zGyyRrIh3KwyCO9cBceF9Wt3AjiE4z95D/Q1ZtNK8SqRFG 8lvF6mTAH4UW1uD94k8YXCPe29upy0aEt7ZPSsCzX/AImVsRwBIv8AOuiv/DF1tha2P2iY5 Mzs2MntjNVI/DmsxXCTC3QlCDy46ik9hrTQ6vXf+QDef7n9a82A+YAdD6V6PqqXl3pLQQW2 ZZQAylwNvrXJ/wDCNaxxi3X3+cU7hHQ6bwyMaBF/vN/OtmuLt9L8TWi7LctGv91ZBj8qley 8UTDy5ZX2Ej/loBj8qE7IlxT6nWvIkcTSsRsUEk153cPcazrJ2ffmbCA/wiup1O0vzpUWm6 fCWXAEjkgZx/8AXqloGk31hqPm3Vp8pUqH3A7ffFDCKSIR4W1IKFXUVUDsGas7V9BvLCFbu a4WYFtpIySPrmvQaoavDJc6XNbRQGV5BgDjg+tNC5mec2s729ylxG2JEIYV6daXMd5ZxXMZ +WRc/Q+lcH/wjWsDP+i/+PCuh8PwapYKba6tG8ljkMGB2H86V9S5JNHRUUUUzFBTW606mt1 rNloni+5RRF9yiuqHwokZ3/AUUH+lFC2aI6jaYcbj6089K4Hxr8QLbw2zWNmFn1EjO08hPr 71yykoq7OmnTlUkowV2dvIyxqZJJAiAcljgCvOfGnh/wCGHi+CSHXzZfajwLq3YLOh9dy9f xrzDUvEOt64ZJL6/uJpDysaNtRR9OlY+n3F1bXSwu0bs/3geW/OvPnjbfCj1oZW7XlI4bxP 4P1fwV4i3eF9T/tmwbmOa3BDgf3ZF9fp1rU03xiLlFs9etpbOUdJipT+ddDq8o1GzlhR5d3 ULGdpzn1rOS7W1jhsLy1eRCvHnp5g/E9qxliI1VeUdTpjhp09Oa5u22ryNCASLu37OhG8D+ tR3k6yQySQsSo7HrWBNb6es4ms5n01+mYiWj/FTVwf239kzG9teA/xw8Ej6HvXnTgr80Tvp uz94darLHqlzqBiRofKALLglm7D8K7LSrZrq1jbhJUQO428g9cGuU066jedINQtLm0iRQzG WPAc/UV22najCpwtvsDcZJwCKwrSntY3Sjy3QskUhxK0iyFlxjFY11aqytvyo7V0dyqxqGj AIHTFZVxCtwxeQbmIyF6AV57qO5rBW6HMXdksvDurqOcNj+dcVrWl6JaJcQvLI8kuHKb87f YegrvdVhSCEbkO05+QDk15XrOnyXWvrPHK8bxnzDHwSF9fTFerg3z681jlxOnQzZdMvYbXz YIk2RfMWX+D3NX7C0u7yKO4GoTPBnkBehH9K04LK8vtPa3WByj9WJ27h68Ve03SY0CLEpjk hODGCef8a7p4nli1fU5qdFt3a0OuumtZvCrRvhikRLnO0sMV4PetY3eqGK1WaYHG0SEsx9R gdea9gMxTMNxHuXGGTrlfpSHSLSOWK5tLSGPbxhIwMVGGxcaKba1f3Dr4WdV2T0RxWl+Bb6 7FvcX0S2aAcl/vMv0HSu5t9IjsrYW1qgbzBjp29PeuiWJFhVZ3HmMvTGePSo/Pkt4GzJBZw r0ll5b8qp4mrXW+hyOhClutTKs9Nit42e/lSJFPPm8Af4VdfWLGzkS3soZLtjjeyjaiDuSx 4rmr/wAQ6RFctLbo+oT4wZZ2yo9wOleeeJfGN7fXD2wuDHGPviLgH8q6KWDlPWZzyrpbHst l4q8Kz6oset+JE02yhy0hizI0n+yoA6+9dRcftHeBfDWnjTPB/h26u4oxhWfEKMfU9WJPrX yDlixYOWB6GvWPht8EvFvj+GS+IOjaYE+S7u4ziVuwReCR6npXp0sPToo5Ks3U1lsdFr/7S XjzVw0enG00aFugt03P/wB9NUWj/tF/ELTYhBcXdpqIQ/8AL1Dlj+Iwa6+y/ZNujMv9o+Mo REDz5FqxJ/M4rttL/Zi8AWWDf3ep6k/fdKIlP4KM/rWrcTnvFLQ89j/ak8TjAm8P6aeedpc HHtzXrek+Ptd17RLPV7Oe2t4LqMSBGtssvt96i5+CPwn0nTprmTwyJtg4824kYk9h96naLo sc7Q6Zp0K29vFHhFUfKigcCkxe61sR3useNJ4yIvEttDkcAWC/kcmvBY/GGsJ8QbuPxK6C5 lkNu7qu1QwPHA9Rj8694mhMTGKQEOpIYH1rkvFPwssvG9pLeadMbPxBEoaEk/u7jb0VvQ+j fnUygpR5WVCXI+Y1vh5r58P3t/pis0kM58+KGQYHuVb+leif8JpJtz9gX6bzXz/4e1KWXy4 tQie11LTZPJnhkGHjkHBB9jXq2AYVdc7WAYD8K58PLRwe6N8RTtae6Z6nZXKXljDcp0kXOM 5wfSodTvLiwtGuooFmRPvgtggetYfg673201m55Q70yex61qeIrkW+iTDI3S/uwPrXSjikr PQyB4xY9LFf++//AK1dHp939usIrrYELjO0HOK8vAO75Rgds113hG9P76wkbn/WKP502NrQ 6qQuImMShnA4UnANcy/i0xu6PYEMpIPz966K7uEtLOW5kOFjUn6+lcFpNn/aWtKHX5dxkf6 UdCYrXU721lee0inkj8pnUNsznFYd94mawvHtZrD517iTgjselb00sdvbvNIdqRjJrzlhc6 zrGFH7yZzzn7o/+sKFsCV2dAPGKkn/AIl7cf7f/wBauktbiO7tI7iI5Vxn6e1eXzRS21y8E hIZCVauo8K6jiR9PkbKt80ZPY9xQynFNaHXVn6pqL6ZbrP9n82MnBIbBBrQrF8UH/iQyf76 /wA6ZmiiPGEZ/wCXBs+nmf8A1qT/AITCPvYsP+B//WrkMjGf1rudCsLO68PwfaLWOQtuySv J59anqatJK5HF4stm/wBbayoO5Ug1uWt5bXsXmW0okA4OOo+ted6jAlrqFzbwtlFcgH2rS8 MSSrrKJHkqyneO2PWnsHKmro63Ub1tPtDci3MyL94KcEe9Yv8Awl0P/PjJ/wB9CtjWf+QHd /7lecjvk496ZMUmdcPF8GMmxkx/vCpI/Ftmx+e1lUdyCDioPDmnWV1pjy3Nskr+YRlvTFaF 14b06eIrBH9nfsV6fiKQPlTsWrTWNOvGCQ3ADn+B+DV+vMZoZLS6eCUEOhIOPWun8PavJJK NPuG3DH7tz1+lAcul0dPRRRTICmt1p1NbrWbKRNF9z8aKIvufjRXTD4UJ7jT1H0FJ2qK6ub ezt3ubqZIYY1yzucACvJvFXxEvtQZ9L8MubKBhte/dfnb2jXt9TWM6sad+Zl0qE6r91HbeI fGmj6FJ9ja4Et83SGPkp7t6V4nrXkS6k2ph/NlucuWdsgAms7zbn7eERZDJHhmLfNLK2OPz NcX4mu5NMuZPMmaNhnMRPIOTnI7da8mpz4h2WiPeoxp4Zb6nawGW7uEs7KOMyuBI8rttjiT +8x7Vd1y/+GOmeG2to9W+165nJuY3Iw3cDttr501TxRqeoyzSm4dIsBWVG2ggcCsaBbq9uk ht4ZJ5nOFRFLMx9gOa66eDhTV3qc1XFTqPR2PYbPxnokMxia437Ty+K3Y9Us76HdYzW8wI6 M2Ca8f1bwD420DTU1HV/DN/Z2kwysrx8Af7WOn44rBt9RktkIO9SPmyp5J7CspYGD1iaQxb e57rcbhE5bTHfcMZQ5zXO6E17YST22q3cggBPlb05x9a4ux8Yatbg5v33DBCscjntWsvj67 2KLqKKQdWJHfNc7ws0nG1zpjXi3e56VBrVpMRaLciXIyFY5wPX2pumyzxz3CtOxhzlVJzhu xH4V52vitPmc2NvFyMydxVy38UXU2ri0sLSW5iByGiG7cfbsK454OpZ8qOuGIgt2e12lwj2 yPK7ZDfLz2qyJY5QTGpAHSuF0jW717hLfUQbZypbYF4XHYmt601qJ1aIkMP9kY59q8SpQcV qegp8z02JrqO383c252JPy9eK5/UNOjmgkkEKrvxF05P1roH80/NDIsoPPB5qu8LTPibK7R nBOBmudTlB3RtGMWu5TSxt7HSCgXJBGAOgrMeDzEPk7BjklTzXV2tibm3aZ48xLwnp9a5vx BMmjzImnxLGkzbpGYcnFdFFS6vVmUp+9yxKU9vNh7gSRqVwoZ+47ijUbw2lqtzbwnzrhVht Yscse7EelX9Mji1iMJcRBJE5GBj8a53U7uew12S5uLKV1t18tVVsBVP8Qz1NddBrns1exhV UrWvYbd3PjESlI7RGJXAMbhmH4Vx+qaf4tabzbmxvJSfbIH4CvR9P160lBC2cynAJA65q2m rW7y7nRrbZ0Ldx6161HFOntTR5dbDylvI8VXTPFOq30ejabot5Je3GQiBeW+npXp3hT9lvx jqzpP4murbQ7YjLRlvOmP4LwPxNdRJK7eXO6b4j84kXt7+34Vv+Hvitc6bex2P21p4t2wx3 BLqv49RXoUsa6uiRw1sHKmk4tM7fwf8Bfh54S8ucaYdXvkO4XF/h8H1CfdH5GvU1RUVVRQq qMAAYAFUdG1NNW0i31BY/K85c7c5x+NaFda1Vzy5XvqFFFU9Tvk07TpblvvAYUerdqok5Xx ZqImulsI2+SHl8d2/+tVfQtY07SreQzRyPPIeWRRwPSqFhayarqyRuxPmHdI3t3rvxpGmBA osIMD1SgvZHA63d2V/ffabRHTePnDjHzetVLS4aCeOSInehyD/AEr0K80OwnsZYYrSKN2X5 WVcEHtXnJDxSlWG1lOCPQ1W4k+hh/F3wqtxpi+P9EjZZ0VRqKwjmSIcb8DqV7+30qbwPqSa x4fNlJMkt5aAFCOksZ5Ug/pXeeGr2J/N0y52tFNnar8g5GCPoRXi2t2M3wk+IKho2Xw3qLM baXnEGTkpn2Pb0rCUHzKcd1v6G8ZrldKXy9ex6rpVw2nazDKQQu7a4PYHrWl4pvftGpRWUR 3CIfmxrF+1w3trbTocu4yZF5Dr2Oe9X/D9q17r++T51i/eMTznHStfMxt3J9a0YWFjZToMH GyUgfxdc1l6demy1KO6UcI3PbI716LqNot/p01sw5dflPoe1eZTRS207RTIUdDhlNV0JT1O s8VairW0FpCwPmjzGOeo7Vc8L2P2fTftLriSc55/ujpXH2NvNqepwW24kEgfRRXpMssNjZN K2EihX9B0qfIHojm/FmpeWsenRnlvnk+nYVm6BqGnabJLPc7/ADX+Vdq5wKzf9I1fWfmJMk 8n5D/9Vd2mg6SkaobKNioxuOcn3pvsJe6jj9fvdPvrsXNnvDsMSBlwCR0NZsE720sc0WQ6E MCK7+48PaXNbyJHZxxyMpCuP4T2NeeyRvC7wv8AfQ7WHuKe5UX2PT7G8jvrGK6jIw45A7Hu KzfFGP7BfPd1FY3hbUPs9ybGRvkm5X2atjxUcaEf+ui0o6ktanBdAAWPB7Vspreo2mkRWsU awxspKyDqRntWGQCvGM5rtbHTU1TwfBCcLKAxR/Q5pdTR7HK2/lS3CLcysqM3zOOSPevRNO 0+ysbf/RAGDgEyZyW/GvNpoZLeaSCVSrocMK6Hw7rf2UiyuifIY/KxP3D/AIUMUldaHT6zg aHd5/uV5r7gZyea9I1tsaFdnts615vuIbB6VTJgdz4UJOjPn/nqf5Ct+uV8M6lZW2lvFc3M cUnmE7WPatK78R6bbRkwy/aJMcKnTPuaSJknfQ5fxGV/t+bZ6Dd9cVW0ZnbWLUrkHzBVWee S7uZJZCWldiTjvXVeGdHlhY390hUkfulYc/WkzRaLU6nvRRRVGCCmt1p1NbrWbLRNF9z8aK IvufjRXVBe6hM8N8Va/e67qKwOxSIRoyW6cgEgZPvXMXZi0i6AeaNHQZmkc5EJ/ugd2rmdR 8YRacyywTrc3bxrkg/LGcdvpXKQWviHxVqC2+n2tzf3kn3Y4wWx6k9gPc1w+wcpc8z1pYhQ Xs6eyOvvfiKmn6bf/wBgKZLq5bY99MB5rADkj+6OeMV5ncaP4k8V6xNDo+m3eqXL4DGFC+O O56Dr3r6E8G/s+ww20dz4zu/ObaP9Bt2wvrh36nn0/OvbdK0nTdGsEsdKsYbK3UACOJAoPu fU+5rdNRVoo4ZTu79T5S8H/sx67qTR3Xi+8XR7bOTbRESTsPQ/wr+tfR3hP4d+EPBduE0DR ooZgMNcyDfM/wBWP9MV1nWik3fczcmxjRrIhSRQ6NwVYZB+orkdY+F3w/15nfUvCmnvK/WS OPymz65XFdgzqil3YKoGSScACsO68ZeFrMMZ9dtMrxhZNx/Sk2lqwUXLZHlWufsy+ANQ3TW N5qGksOcrIJEH4MM/rXinib4MaZo2ox21h4yXUY9xMn+jYZR7YOCa9g8bfEhNa1M6Vpt80F mvRACDN7k+ntXnt+8XRWGT3LcmuCti+V8kPvPWw+Cm1zTfyOUHhzw9pV19oyL4DAf7SS5z9 Ogro9J1CRoTFaW0dtCp42IB/Ksy5toWgdbjCF+FAByR61Mz2+kaWNymGJF4iU/M31NefOTq Kzd2d6jGnsiXWJ0DiVrzy5VPBX+tUbbxDcXN3HFZW0908bkySLGeawdP1HUtV1GRrJIYokO SCmcj3rvLPVbOyh/0ycQMEGEUYOPoKyqUVT91q7/I1jXbSa0J9GNxFNcajdzxXF058uOHBU QD09zV28vbWZdombzujQA8g+ua5q88QaZeSiayuMOnMmVIyPU1yOs+Ko7vXo4tPlZn2bvMU 4GSOnrXNDBTq1LWOv61CFPme57Zot5LcafbW6ofIRCzMf46p61p4mZJ5EXyz0Pt6VT8F6lI vhCzedNnlxjLN1wTWLr2rXOrXbeH4HdEBLPIvGFzwAfesnRftOW+iIjVstFqy5HcxAm401h hZRGxU9R0Jqx4hQpon2nyo7gLkMso6MOck+9c3aWVhpd3aRwQZZHClCxOM9TXT6++jW3g5p tUuZbe0uLlIpZYxudFJ+YqO5ArehTj7RW1uLETmou54zdeI9QS9UxRBEI3ANyFHpkVYk8Y3 pVlazhmVu3mGvdP+GX/AA5rljbapo3jy+e2uEEsUjQI6up6EYIrD1b9lfxJa2kkmi+JbHUJ l5Ec8TQsw9N3IzX1CoUOkT5l4mberOO0n4k2ttYta6jZtHGV+VAMgH0B9KyLjUorjWo76xs PIViSg3bhIPX/AOtWT4j8J+KPCFwLLxLotzpxbo8i7opPo4+U1R0zVLrTMhYvOtm+9F1K+6 +n0qfqyp+/S3NVX59Jn1j4K8V3GjWdoULXljKgMkQbmM9yB6j0717Tp+oWeqWUd5ZTLLC/Q jt7H0NfJfhzWBNY2N3ZXYlhZgkjKOUz6ivSNJ8QXXhrUU1RZGOmA/6bCgyAv99R7da444lq dma1sKpR5onu1ZmpaXZXuJb6aQIg4G/aoq5ZXlrqFhBfWU6z206CSORDkMp6GsXxB5uozQa LbQxzeYPOuFkYqvljgAkep/lXdOfLHmR5tKn7Sai9F1JrfQtLsZ47mGeSJycKTKMNnt71rS XFvC22a4jjPXDuB/OuHa4lj0iys9RA8/SNQjWZuoEfO18+mCOa0ZJNO1PxqceTdxpp7ZOAy g7vyziuZYm/TXT8XZ/dY7ngrPV6K+q8tvvTOje4tJ0aFL2MM4wDHIM/hWO3hXSDJsaWXeec GQZNc7FbRr4b8My2scEVy94oMhTP97rjrU+vrrK64Qk0c13/AGdKY/IQqwG5c4yTzjNT9Zl y3ce23mX9Qi6nIp99/J2NdPDmh+eYo7tjMP4VmG4fhVrWtA0TxHocvh/WkjvbeQYKuw3gjo wPUMPWsXUv+Eek8LAaYIRebR9l8ofvhLxj3znrn3rMMUh1O8mvYlSKO+iNzdRjMkLBFPHop OQTQ8U42aW/YUMCpxbcmt91rpbz8/v0Oa0T4PeJvDPiOAaf40WXwyr7pLO4jO/Z/dB6A+/F esaPp1hp0cxs7gTBz8zbgdvtkVn+IpI2vtIe7JbR2djOQfkLY+Tdj+HP4VQ1ZbEanbNoflb /ACZftQt8bDFsP3scZzjFazr2k/K39Ixp4Z1FHme6fTTTo33/AM0dkskb52SK2OuCDiqN7Z aVqK/6UInYdHDgMPxrN8J2KxeHraWSG2BngX5okILLjo3qazJ9O01L3xMFs4B5FujRgKPkO w8j0oVaXJGVt/8AIUcNB1Jw5n7vl5pd/M6DTtGsdLme5hlZt42guRgD2NSahp8GqbYprt1V f+WcbDk+prlbwakPBGmedLam2LW3Cqwb7y984q1oS2a6/qk0z2IZb6RY9x/fA8Yx7VKxLbi rb2/G/wDkW8ElCU+a9r9O1v8AM1IPDNlZ3CXUV1PG8ZyGJGB+lbaspTcHVlHVgeK5rXGtz4 l02HVWxpbRuQHOI2myMBvwzjNVr4aRFrOn2qeSmjuXMwib92ZsDaHxx0zx61pKtyt+Xn/Wh nDC88Ytt6pvbtfTffQ61iskLeXMFyMb1IOKwJPCdhJI0sl3OXc5LEjk1j6/Dbw3UkWh7cPZ zfa4rc5TaF+UkDgHPTvV27vLOeHwskVzG5aeM7VfJwEOc1LxDTkmtjRYK8Yyi9HfptZdfuL a+E7AYKXc+RzkMOKu3ekrf20dvcX8jonTG3JPqfWuQ0JYjd2D3Ki3gkknAnBP+kMXYeUx6D jketXxo2nT3niK3DJZeW0axTA48nKDpzxzSjiHJXS/HyuVPBqEnGU9vLzt3/r1L48Iac33b uU+uCDWvp2nppdt5CXLvFnIEmBg1keHZUt9Rn0trG2iuI4ldp7RsxyrnAz6N7Uy0Wzvdf1a LWwjzRSgQQzn5RDgYZQeDk5yauNa8U7a3t+pjLDtSkm9Ek/VP5mtqWiWWpOJZcxy4xvQ4yP es4eELLH/AB9zfpXOzRvNfwWNqy3FgNRKWvnOxQjyyWXI5Kg10viDztP8J7LUGBUMayeRk+ XGWG8r36ZqY13Lmdti54TklCClrL8P67FptGD6edPbUpnhz0OCR7VR/wCEPssZ+2TZ9cCqe tWmhW3ha9n0swLK0GEkjlyzDI568/WpdR/tMy6ELz7KsX2uPHlM2T8p657UOu4p3XS+gRwv NZqW7e6s9FfuT/8ACH2QP/H3N+Qp6+E9OTmSeZh9QKyL27vjqn/CTQ20hsraXy/MEoCtAPl c7ep5yc+1aFr9j1LxDqaasyytGy/ZYpWwnlFR8yjocnOTR7dN2S6/1+QPCSjHmctLa21aem m/mjatNH06yYPBbLvH8bcn9av5zXBCymurm6t7K9ilsbO53W9vcyHy5gV+ZA2ckKenUCuo8 P3UF3o6Pb2htER2jMW7cAQecHuPerp1uaXK1YyxGF9nDmUr/pfb+vxNWiiiuk4EFNbqKdTW 61mzQmi+5+NFEX3Pxorpg/dRL3PjzwR8GfFXiK4jOqWU+j2G1d81ym1mHoqnkn9K+pfDXhX RvCekLp2jWoiXjzJTy8p9WNbnp9BRUtX1YOT2GnpUY71Ifumo171kNAaKK4rx341tPDentZ xTKdSnUhFHPlg/xGplJRV2XGLm+WO5wvjvxjcavd3Wl2Uxi0+FjGSrYMrDrn2ry6K2VSsES MF/g3c5NR6pqDzvvI/0bljz94/41hWvjk+Hdfh1RraO+aA7oIJjwD6mvLcZ15H0MPZ0Kdup 1kPwn8SeKJri61ZZPDdjApYXlwducdOM9Ce9ebjxFFp9wllcTpe3Ns7RiSPlZB0BzWp45+O 3jHxrpMmkyJa6dYSEb0twcv7Fj2ry9NE1m5tjqUGnXctqrbDcJCzIG9NwGK9P6tDlUZannr E1btvQ7GTxBrF1rNmF8uISMVAHzED1yetWBe3OvTnQbaU3jh90lww+Ye1UfBng/wAZeItbt pNI0e7ZLd97ySRlY1XvliMdO1dpoWjjQ/Fl5doDEG+YqR9/P/165a0YU3dL0N6U3UTVzK0+ yuPDMlzFcyrDgZ3SLg/gO9c/q3ieZWuJ4WzGv8RHLGvU/inoQ1Tw1Fr9kNstooEnPDIf65r w6S3ubuzNn9naUyEJGkSEsXPTGOvNXh6dOqvamNWpKD5SrP4rv7iBoXxtcfwnr9a6f4T+At c8eeNIINPVo7aBg95duPkhj9Pqewr1n4d/stT3tlb6p45vpLFZAGGnW+PNA/22PC59BzX09 4a8LaD4Q0ZNJ8PadHY2q8kLyzn+8x6k/WtrJK1NWOeVbzPmzU9MXw7qVz4clmcpaymMbjje o+6T+FcvHcgaq5A8t2ckSKMn2/DFep/HTSJbLXLTX40AtbmIxTHtvXpn3xXi2mXJhuWeWZJ kBz8oIZfqK8LEYeUakmtj3sLXjOkm9zdkBnujKSSgHykcEsOtYnxB1cN4YsdPLYdAZSvXk8 DI+laDXUckwmgXbGo+bee/rWR4R8NXfxC+JenaSyNJEZfOvGxwkSnk/iOB9a3wcEp87WxGM qfu+XufV3wS0q90j4M6BbagzmV4zOqt1RHJKr+Rr0TApsUUcEKQxIEjjUIqjoABgCn17EVZ HzUnd3Kt9p9lqdlJY6jZw3lrIMPFOgdWH0NeA+OP2aNJvTLqPgW8OlXJ+Y2E7FoH9lPVP1F fRFFUnYnbY/OaaPxN4F8RXFjcW02m30ZxPazL8rr/AHh2Ye4r0/w/4kl8R2sbWt2EaFds1m 3Riep9xX0944+H/hzx9o/2HW7X99GD5F3HgSwH1U+nseDXyJ4z+Hnij4Xa9FdgeZbA4gv4l xHNz91x/CT6VlWoxq+9HSR2UcS4+5PY+hfAmvr4bSPTJiF0iU5Xcc/ZnJ7f7JP5V6Pq+pXe nKlzBBDNA/G7PI/+tXzh4U8S2mu6aJ14bBSaBuqnup9vSvVPDWvb9Obw5qU263kXbazueY2 7I3tnoa8/DYhxl7KqdWKw/Mva0zoR4umLnfYQ7T97k5Irr4BbvbxyQogR1yNoHQ15UdyuyM MEHBFd94Wu/tGjiEnLQNt/DtXqNI817CaxqlxpTx4s4ZIG+6emDVKz8TyXN/BE9nEgdgpky cio/GN0C1vZg8rlz/SuVjkYOCpwQc+4p8oo67nqqwQrKZVhQSHqwUZP41j6zqk2ksrLZxSw zcZJwc+9aOnXQvdNhuc8svzex71yvi69L3sVpHz5Qy31NCSJ1vY07TW7m80+7mWwhEVuvKk 5De1ZsPipYkZItKgjQ9QnAP6Vs21mbLwnLEwxI0TO/wBSK4AEeuOeOaEr6stPdHoekajcaj bSSR2sUMafKgyeT/hWTc+JmtriWKbSo/NB2v8AN979Oa0vC4/4kSH1dq5jxKANfn/4D/KhJ WJvaRv6d4gtL+ZbO5tUgU48vOCpPp7Vui0tRJ5gtoRIDndsGc/WvLQSqjqrDkDvXX6D4jEo Szv2CydElP8AF7H3o5UPX7LNnV7g22nvMbNLqIffRz29ayNM1iO+mGn2+kQpE3LDjaB6kYr a1YZ0W8B6eUa5fwhk6nOSORF/Wk0tyYt2saV7q40O4NsmkxIjDcpjIUMPpiqdp4g037Uu/S IbdWbLSKBkH16VJ4xH7u0YdcsP5VySZXn8KHCNrWKjJvVvc9SWG1e3CLDE0J+YAKNv1ps8E fkTFLSKVpB8yMAPM9ia5DRNdayYW9wS9seh6lPp7V20bpIqvGwdG5BHemkuxLcl1OUg8R29 sPItdIjhycbIyF5/AVo61PFb2cNzf6VBdDOCGwSh/EVzCAN4hxjj7R/7NXT+KP8AkDH/AK6 LSsvhtoVzPmUk9TMHii22xBdJQLFygyPl+nHFPPjBGG06eSDwcuK5VSA4BHSvR7ewsTawsb SE5RTkoOeKdlfQGUdHGmajbzTppNvAS2xgI1O7v6VHq+rx2Nylvdaakyr88bFhj0yOODW1b WlvaB1t4hGrtuIHTNcn4vwL+2J/55n+dJRVtg55SldslHim0Fv9nGlqISMeWGG3HpjFRyeI NLuI41n0RJEQYUNtO0e3FYWmhX1e1VgCrSKCpHB5rpvE2m2UNiLuGNYZAwTC8Bs+1LlT0sV zcupZtdQ0HVVitJLSJSnEcUsYwP8Ad7VupGkSCOJFRFGAqjAFeWIxEo2/eBGMeteoWxkNpC ZRiQoNw96pJJ7GdRtrcloooqmZoKa3WnU1utZMtE0X3Pxooi+5+NFdMPhRL3G/4Cig9fwFF C2I6jT901EO9TH7prC8Q6nJpWhXV1CQJlXCEjgE8A1lKyRpHV6GR408aWvhiyaGIrNqMg+S P+5n+I/4V893H2nVr65vr6VpXkbfJIWyfpVrXLm6utVdpi8rOQXmfouepqzYW9lDYHV9TnN toduxKseGuWHZR3z0z2ry5ylWaS2PajCOGhfqc54nt4tH8Mrqt5MkDSZW3tz95l7t9K8Fu7 2W6u2kZmwW3D2rq/HXi648Y6/NMqGKENsijU8BRwqgV7n8H/2eLf7La+JvHcLNKxEtvph4A HUGX/4n869GEI0dFucMqjl70iH4E/Be01LTm8W+NNKS4guB/oVpOOGH/PRh/Kvpyy06w02x Sw0+ygtbSMYWGGMKgH0FWERI41jjUIigBVUYAHoBTqfmzmlK40KoTYFAX0AxXgnj/wAI3Gi a0+oxReZptyxZZMcQseqt6D0Ne+1l+ItKTXPC+p6Q6gi7tniH1I4/XFZVaSqx5WaUqzpS5k fNNlqkesW97otxEq6cw8oO2SXPt7V1nwV+Hek2Oualrd263dzZy+XaxNz5ORnfj17A9ua8Y 8O61cRyzaNe83loxWLccZwcFSfUEV7J4G8Q3FjdrqSqpCDZcxJ/Enf8VPI9q8+Mp4efs5fC enUUa9PmjufQNOAyKitp4bq2S4t5BJFKoZWHQg1NXqJp6o8byMfxH4c0zxToNxourwmS2mH VThkbsynsRXzJrvwQ8e6Hq7nQYE1vT5OBIkio6jPGVOOfpmvrOjApTgpqzNIVJQfus+TvD3 wG+I93Ig1m6s9MtiCCXl8yQA/7K8Z/Gvf/AAD8O9C+H+lPbaYrT3c+Dc3kv35iO3so7Cuyo qVTincc6spqzYUUUVoYsKKKKbBARmqmpabY6xpk+m6lax3VpOpSSKQZDCrdFA9z478deBdQ +Eni5NasPMufDt4+xnPJQHore49e4rpra8WaGOSKXfCQGR1PT/61fRWv6Fp3iTQrrRtVgWe 0ukKOpHI9GHoRXyPey3Hww8QXfg/xIsk1tE3mWd1GufMiP3f89q4cZQdVc8N0ejgsTyP2c3 oe2WDNc2Ec7MXlzhxn8jXR+Fr37Pqxt5GCrMuPxHI/rXlOg+JkW6t7yRvJsXwjKTllBHDN+ P8AOu5lcecskTgE9GU5rooPmgk90Y4iHLUdlozcQDW/FuT80W/JB/urVHVrP7Bq80CghCdy /Q810Hg+z2x3F6w+8din+dTeLNNe4tkvoELPCMOB/d9a3W5yvQreGNREMF1bzNhUUzL+HWs /S4m1jxD50q5XeZX+npWEHZRkORkEHHp6V3fhS08nTDdMPmnPH+6OlJ6aFeZranxpF3/1yb +VeX5yRjnB716fqhxo92T/AM8m/lXlp4I9KpEo9E8L/wDIvx/77fzrl/Ep/wCJ9cA/7P8AK un8LMG0CMdw7ZrlvEZV/EFxg5AwP0pLYPtG9qmgi+sIbu1AW5WIbl/vjH864xt0ZKOpVlbB BGMV6naEGxgKnIMa8/hWH4i0L7bGby0T/SEHzKOPMH+NNbCvZmVaa8ZNCubG7b5hGVjc9/Y 07weR/aNwAePK/rXNncpKEMpHYiuj8H4/tK46/wCq/rSZRc8Y/wCrsxnuxpumaTDqnhlEf9 3MrsUf0PofajxkeLNc8/Ma0fCxzoSdOHb+dDIj8LOKurWexunt7hCjr0B6EeorY0LXDYyi2 uSfszHg/wBw/wCFdNrGkxapabCQkyco57ex9q8+uLea0uTbzoY3U8g0yk77mjAQ/iFHBBVr jII78103iokaIcd5FrkNNY/2tZjoPMX8ea67xWcaLjuZV/rS6g9GkcMAQc+tdGvhzVzEHW6 VlK5C+Ya5peHGTgZr0a31nSzbxr9uiBCgYJwelFtSpPsXLRHjsYI5Bh1QA/XFcl4wP+n2/O P3X9a6CXXtMjwEuBM7HaqR8kmud8YHF7blhg+V9cc00Z9bmBavJFf28kMfmSq4KrjqfSreo 6peam6m6YKEJxGowBUWkMG1my7/AL1a2PFGk/Z5Tf26/upD84UcK3r+NI0bWlyx4a0/TrmM 3LsZLpD9xuiehA7111eX6bfTWF6txCRuUYKn+Iehr0izvIb61S4gYFWHI/un0NCImr6liii ihshBTW606mt1rNlk0X3PxopYvuUV0w+FEvcYev4CikcfNnJHApMmo5rNoTQp+6a5Hxyjt4 TvpIxlogHI9QDzWp4mv9Q0/So5NLRHupZ0hVXGR81ee+Nde8UaFbQ2moTWFyL6JlkRISAnY jOeetcuIrwp35r6HqYHL6uJcfZtXbdk3rpq+h51qk6jSY2baGkJLnH3VxnFeQ+NfGD6jB9k iOYYkCIoPCD2FemXcgfw7PJsImhHlsCc9V4P6V5zofhTR9bYXs32kSLNseMuCrnI9B0NedR xVOjFzneyse3PKq2IqKFJp3u9+256P+z38I01CSLx74ktt9ujbtPt5BxIw/5akdwO3vzX1d XKvHrei+DIjZtp0b2UGfJSFhGEC8KvPGPWsjwj4q8ReKbidR9ht4rdQWJjYkk9AOa7HiYpx Uk7yPI+o1KtKdaLXLB2ev8AwOp6DT8CvM7nxn4mt/Fo8OCHT2nMojEuxtvPQ9a3dYvfGela bLfJHpt4kI3SLGrqwHqATzQsVB81k9N9AnllWDhGUorn1Wu9zriMmjAHNQWUzXFjb3DgBpY 1cgdASM1Dq2qWmj6bLf3smyGMZwOrHsB710qaceboecqcpT5Iq72PnT4jfAzxHc+PLrxL4Q EE1veSedJbmURPG5+9jPBBPNYGiQ6lpmrXUV55kN/ExgubZiPkcdcfUfzr6F0jU/E/iS0bU rRrTSrJmIhSWIyvIB3PIwK8o+I3n2XjGDUtRsxZ3csYhnkhJMVwAfkkHcEZwa8/E1o1KfOv k7bnsYfC1adR0207bq+qt+fyud14E8QixuF0O8O22mO61djwGPJTNeoA5r50sLlHcQzn5Tx uHG09j9a9k8J63/aED2VxKJLq2C5JPLoejf0qMHilP3BZjgJ0UqvR/wBXOnoorn9V8SR6d4 n0vRyEP2zPmMTyvZf1r0p1I0480noeVSozrS5aau7N/dqdBRRXNXGuX954ll0LRVgVrZA9x cTAsEz0UAdTSnUjBXkFKjKq3y9FdvokdLRXJz65r+n69p+k6haWzpeS7VuochWHcbT0NWb/ AF27k8SL4e0ZITdCPzZppslYl9MDqaz+sQ18tPmzZ4Kq2rWs03e+ll1/rU6OiuSvtc8QaRq VjY3trazx3kyxpdRbgAM8gqe+PeoPFXizVfDNzFusLWe3nJ8tt7Bhj1FKWKpxTcrq2+hdPL 61SUYQs3K7Wq1sdpRWVoN9qOpaXFf38EECzoHjSJiSAfXNY58VXOqa9Jo/hu3hl8kEzXU5P lr24A5PNW68FFTb327v5GUcJVlOUV9nd9F8zra8z+MXw6Tx34OdrONRrNgDLaSAct/ejz79 veug1bxBrPh21afVLCG8hIws9qSoVuwZT298101pK1xY287gBpI1cgdASM1VOtFz5Vv2Iq4 acIKo9ns0+x8N+F9TBtZtEu90d5anaQ2ckdwfp6V7P8LNV0++vpfDmrq43fNaTb8EeqZ9O4 rrvif8K9N8SWU+v6JZx2nia2UyRSxDb9qxyUcdDnseua8T0driH7JqBEtvPu3ruG0xuD/iD XJXvRkpxe7PRw6eKpyi18K1PrmztI7GzjtYclEGMnqasEAjBGRXO+GvEDeIPDaXlsIzeKNs kbnAD++OgNYA+IdzB4hGk6jpUcGJvJkkWUkDnGRxW08TTpxUpuyZyUcDXxDkqau476o6m78 NaTdsXMHkuerRnH6VqwxJBAkMYwiKFA9qfXA6t8Q5LHxFLpNrpa3IRxGshkK7m6enrV1a9O jHnqOyJw2ErYqThRV2lft+Z295aR3tq1tMziNvvBTgmsj/AIRLSO4m/wC+6oa/4m1fw7Yw3 l5pNtJHIQh8uc/K3XHIqCHxlqcnhz/hIDoSNYgkNsuPnABwTjFZvF0oy5G3e19nsaxy/ESp qpFKzdlqtX23OnsNMt9MieK1eQI3O1myAfUVQl8LabNI0kjzs7ncxL9T+VP0vX4dd0V77SE EkqnaYZm2bW9Cea5yx8fX2oa2dHg0FftYZlIa4wBt684pyxVKKi29JbdSIYDEzc7R1hvdpW +87WztY7K1W2id2ROF3nJA9Knrk9T8S61pDQte+Hl8iSRY/NjuNwUk454qXxP4ouvDQimk0 tbi2lO1ZFmwd2M8jFU8TTim27W30Yo4CvOUYxSble2q1tv1Ni+0fT9Q5uIPn6b14NV9L0GH SruSaCd3V127WHTn1rGi8X6k+gDXT4eY2PJJS4BcKDgnGK29C1/T/EFibqwc/KdrowwyH3p wxNKo0k99vMmrg69GLnJaJ2dmnZ9nbYW/0Kz1K48+5kmLAYAVgAB+VS6dpUGmB1tpJSj8lX ORn1q8zBVLMcKBkk9hXN2mv6nrJnn0TToJLOJzGJbiUqZSOu0AcD61pOpGDSfUxpUZ1E3HZ bt6I6Wq13Y2l9HsuoVkHY9CPoaxNK8S3OqahfWC6U1vc2cYLxyyYy5PQH096yY/H9xJrn9i roD/AG3zDFs88Y3D3x0rF4uilzN9bbPc6o5biZSlFR1irvVbd99jaTwvbQ38V1BcyKI2DbG Gf1rR1HSodT2i4mlCLyEQ4GfWsPVfFGraNALi98NSeTkAyR3CsFz68cVY8Q+JptAsob5tMN xbS4G9ZQCrEZwRj9af1imr3e3kyVgq8pRUUnzbarp8x/8AwiWm9pJvzFH/AAiWnf8APWb8x VC08ZXl5oz6xB4dmezjJ3FZ1LDHU7a19C8R6b4htXlsHO+P78TjDKe3/wCuiGIpTsovfYVX B4mknKcdE7PVOz87bDbfw1Y211FcK8rNGdwDEYp1/wCH7bUblri4uJtxAAC4wBWBqvj2TR9 V/s280KTz+CuyYEMD0I4rU1bxFf6NpA1O60QmIY8xUuFJTJ47ULE022r7b6Mt4DEpwuvi21 WvpqOj8JWEUiyJczqynIII4NbksEc9s1vcDzUcYbPeuZ0jxZf65aPdaf4ekeJG2EtcKuT6D NW9I8RzalrNxpVzpMthcQR+YRI4bIzjjFEcRTdmnvto/wDImpgq8OZTXw76q6+V7jD4P08u SLicL2Xjir2n6HDps5kt7mYgjBRiMGqK+IL3UNQurXQrCO5S0bZLPNLsQt6LgHNGneJZrzx CdEuNLks7mONpJd7AjjGNpHUHNU68L2+XzE8JXUW7bK71V0vTc6Oiiit2cIU1utOprdahlk 0X3Pxooj+5RW0ZaIljW6/hTaU9R9BRik1d3JuRT28U/lmVd3lOJF9mHf8AWvIfjArvd6ZtB YiOQ8dhkc17EeK8c+MJP23TMZ5jfofcV52YfwJM+l4cb/tCmvX8meb+JLaS1utTtYcCKWKN iMdSFDD+ZrmfCNutrY7QCq/aCzA9uR0ru9YgE3im6tmPMsSMo9hGoNcpotlNYXD2k5J8u4+ XPcZFeRitKH3H0GSNvF3fZ/ofQup+NfDdx4cvLaK/ZpXt2RR5LjJ2464rD+EJ+bVhnoI/61 3muxxjwlqH7tP+PRv4R/drgvhD11XjAxH/AFrrmp/WKPM11/I8yi6TyvEeyTWsd3fqvJGbr NxDa/GQXFxII4Y7lCznoBtHNd/pmv2fiLxNf2dnMZrCG12Meiuxbk/lxXC6gA3xtQEZ/wBK TqP9kV6XDpMFj4ludXiSOGKe2CykcDcDnOPpRQU3Vqcu3MrlZnKkqNHmXvezVvw/E14Io4I I4YxhI1CqPYV5V8WtQk+1afpytiMIZmHqc4FemaXfpqenR3sUZSOQtsz3AOAfxrzP4tadKb jT9UQZj2mFuOh6j+tb47/dZOH9I4ciio5lGNXfX77Honh2BLfwxpsSDCrbp/LNR634c03X1 hXUYRKkYddpH3lZcEf1/CneGrlLzwtptxG3BgUfiBg1pS3EETRpLKqNK21ATjcfQV00lGVG N9rI8iq5wrza3u/1ufNepabeeF9dm0q4cTeQ2InPdP4SfwxXR+DtYOieIbS/v7lZorjNrO+ MCLcco3uMjFZ/xfkmj8Raq9upaVbVSgXqTt7V554Y8Sf2vpxiunH2hFCuvTzVPQ/UH9a8aM JRrVJw2TPrMa4zw2Hpy3cF+h9kgjGc8eteLeN47t7238Tq58qaZkh/2Qh+U/jgmum8OeJ5b r4fTwtJ5mp2qC2GerlvlRv8+lHiHSfEFx4KOnS6dYrFaRhw0czFxtHOBjqRmuvFTWJpcse1 9O/T9TzssjLBYm9Sy15Xd9Ov5o7bSL9NT0a01CM5E8SuceuOf1rybVdS1Twh8Rb69SMNHct u2N92VD6H1rpPhZqouNDn0t2+e1fcoPXa3/166GW00rxhpcsd9bBvKmkiDKfmjZTjIP60Xe Kw8HCVpbr1RNNxy3GVqVaHNTej9HqivpOu6H4v+zNG7R3lpIJxAxwykcfiOa4jxJfal4W+J E+rRRhknAZQ33ZFwAR+lVbnRbnwf480xIJjMk0itEw4LKTgg16XLBpfiq1vbG/tVcWs7QHn 5lI6MD261inUxEHSn7tSLXz3Ot+wwFWNWHv0Jx27Jv8AzKOl+ItE8YRQQEmG7hkWfyXPzAr zkHuK5z4tMfK0rHrJ/IVg6x4fufB3ivTZbScyxSShoX6MMEAqfzrc+LgLQ6Vxg/P+HSoqVq k8PVhWXvRt89TfC4ajSzDD1MNK9OXM15aanRXt9Jp/wqjuYTtk+xoinPTcAKyvhVAq6Tf3O PneUJk+gH/160tTspL/AOEyQRgtItnHIAO+0A1mfCm4RtK1C1DfMkyvj2I/+tWqb+sUE9uX 8bHE7f2diHHfn19L6HeahYw6lptxY3AzHOhQ+3vUttCLe0htw24RIEz64GKexI+YuFQDJJp UdJEV0YOrDIYHIIr2bLm5ranzHNLl5ehW1C7Ww024vX6QoW+p7D86+dPGmm3mlX1yt0paV4 xdDHGdw3MB9Oa9z8TyXM32DS7KFZ5p5hK0bPtBROTk9ucVwnxHsdXuba21W/02C2WE+UXim 8zOemRgcV5GY+8uvu2f+f4H1ORNQl7OVrVE1ur+Wnrc5T4e+JBp+pQXEEha1nUCVR0Ydj9a 6TxVZpdaPLrtt8wTUJUZx3UkFT+f868U02a98N65Jp8yskF0zSWDkZDjPzJ+Fe3eGdUt9V0 G88M3eyM3cZeJv+mmMgfmBWM0qiVNvSWq+7Q0w8nh6rq21i0pel2md9pevLP4Ei1jO6RYNp HrIOMfnivOPEFsbDxvo1sxBlCwGQ+rFsk/maseAJ7q9uB4ekX/AEeG4+1y+23jb/31j8qf4 1GfijY9ODB/6FWNaq62EUn0svnfX9DrwuHWEx9Siuqk/l0/U6T4pceFIf8Ar5X+RrCsdd0y 0+E7ac11G19OrxpbqcuSW9K3Pip/yKkAzz9pX+RqroGkWGo/Cbbc28ZcRyushUblIJIOa6a ym8Y1DfkOXCypwy2k6t7e06Gh8OdDvtI0iea/QxPdsrLGTyFA4J+tcd4ZuIoPircSTypEgl nyzttHfua1/hXq17PNeaVcSvLBGgkj3HOw5wQPasTw1a2178UriC7t0uImknykg3A9e1cjl F0KHs19rr3Ov2c4V8b7d3vHp2sekWV9a+KG1e1SUSWUMiRxuoByQMkj15rC+Kxx4dsv+vj/ ANlNb2j6Vb+G59ZdE8iwZlnTJ4UbfmA+lc18TrhLrwjptzECElmDgMMHBUmvTxDl9Wn7T4r P7rnjZeof2lS9j8F1b/wHX59y5pV3b2fwgWS5kVQ1s6gE43EkgAVnfCqzu0iv72WNo4JAqJ kcMRnJFclq+iTL4L0XxBAzupXZOCSQpydrY/SvWPB2tw634bgmVUSaEeVLGowFYe3v1riws va1aUZ6csbrzud2Pj7DB1ZUveVSb5v7tnt/wTW1SOWbR72GD/WvC6r9cGvKPBvjSPQEbSdU hb7NvJ8xR80bd8juK9Zv7yPT9PnvZVLRwrvYDriuU8S+BdO8QIb+xdbS9cbt4HyS8dx/WvS xdOrJxnRfvR6eTPLyyvh405UMZH3Jvfs1/wAOdDYRadd6g+vWFwkwuYViLIQQ2DwfrzivLr SRU+MsrSOqoLtySxwB8pq78NpL7TvFN/odyCqhCXTPCupxn9az7a1gu/jDNBcxJNC11JuRx kEYNebWrutRhK1nz6+p7OGwqwtbEU3Lmj7PR+XQ9Giv7XxFfaxpEcyS2cUSRFlwRubOcHvj isj4kr5XghEHO2aNRn2BrV0TQrfQdb1VrSLybKdEkUfwqRncBWJ8Q7yG+8Aw3duS0Us6FSR jI55r0ajk6FR1Pi977jyMIofX6So/AnH72lf5jvBV1Ba/DKS4uXVI187JY/pWF8LLa4bVr2 +WJltRFs3EcFic4rnZtDkk+HlprduzkRzOlwm4kYzw2P0r0/wFrkGr+HI4lSOOe0xHIiAAH 0bHv/OvNw79pKjTlpZXXmexj4/V8NiKlL3vaTal/ds/x9TivHzkfEWzXH8MPP8AwKu58fHH gW/P+5/6EK4Xx9/yUezB7rD/AOhV3XxAwfAt/wD8A/8AQhXTCX73Een6Mwqb5f8AL80c74H 1a20n4f3t5czJGY5XKqTyxwMAD6121rbC6NtrB4upLMRnAxnOG/nXnfhHw3p2u+Abzz7VGv BLIIph95SAMc/WvQ0vodL0nT4rrcJWhChAOcqmT/KrwLl7KHN8Nv1OLNVD6xU9ldzcnf0t0 8jy3wv4rbwrqN7p+qW7tBJMS5UfNG2cE47ivT7NdM1bULfxBp90k2yFocp3BIPPoRWNrnhL SvF1jFqlsxtbqaMOsoHDgjgMO/1rkfBK6hoHj6TQ7kY8xSsig5U4GVYVnCdTDyUJe9Tb0f4 nZiI4fH0p4mi+SrFe9Hutmev0UUV7jPjkFNbrTqa3WoZZNFylFEX3PxorohFOKJY09fwFIa X/AAFIaOhHUSuF8S+Bj4kvVur3WZVEYKxxrCuFBP611+o6jZ6VYve383kwIQC2CevTpXLS/ EXwfyv9sAHpzE3+FZSwcsRC3K2vmdeHx0sJU56UuWXy/U8a1OB7T4kPp085uvJxCJNu1jhR jj8q0NA0G38S+MptJluvsckduLgOq7mY5AwQa5Pxdqi6n8R7rUNMniEa3KtFPg5KlQD+tXf CuuJofxpsr3VJ9kDwtFJOM7QCp6/iBXlvCRnKUJK9uh7qzCtQgqsHaTW9l/wx9D3mj6pe6B /Zb6wqs6GOWYW4y64xjGeD71k+HPBV34ZuJZLHWg6TKA6SW+QcdD1ra0/xToGqLcNp+qRTi 2TzJdufkX16VTHj7wgRn+3IPyb/AAr0Xl8pSTcHeProePHMqkKUqSkuWW6stfwMibwBezeI f7dbXwL0SCXcLcYyOnGelauq+H/EOr2bWk/iNIoXGHENtt3fU5qdPG/hNyAuu23PqSP6Vp2 WtaTfkLY6nbXB/upICfyqHl/IneLV99zR5tVm4tyTcdFpHT8CXTbEadpVrYI+4QRhN2MZx3 o1LTLPVtNlsL+ISwSjBHce49DVyql7qVhp0ayX95Faox2q0rBQT6VcaasqcVdbWON1ZKftL 2d738zlNM8NeJfDoktdG1W2uLFmLLFdocofYitqw0W4S7/tLVrsXt+AVjwu2OAH+6P69ak/ 4Sjw4Tj+3LL/AL+iprfXtFvJvItNUtp5cFtiSAnA6mpjgXBfC7LprY3q5hOq25NXe7SSb+f 5nHal4A1LVPEf9uTa1ALgMrKotjtAXoMZ5rz3xT8Hf+Efhv8AxXoVqt5cITO9jblkCjq7Ip J/75/Kvbf+Em8Pc/8AE8sv+/y0+DXtDup0gt9WtJpXO1UWUEsfTFR/Z1nJuMve331N/wC16 zcHzJ8mi0Wn4Hzz4T1zzLix1SGZYwXVwW+ZQewYDrX0W73N9ooNnNAJpUxvZSycjnjOa+e/ iBommeE/F8h0y5hTT9UkLNbowzaXB5Ix2Vuv1r0H4feK0TTvsuo3KpHGMF3PC+h+lcNOl9V qum1ZS2/Q6K+IeLpxraNx9Pma2geBtT0DWxqUGrQOrArJF5RAZT268Vd0/QfEOjX15d2F3a zx3czSPazZAGTwQw7468V0tnqWnaiGNhfQXQT73lOGx9cVYlljgiaWaRY40GWZjgAe5rpjg IU7QSas779TnqZnXqtyqNO6Sei1S2Obh8PXd94jh17XZIWktl229tBkpH7knqarW2geINM1 7UdWsLy2kS8lLNazZCkdjuHQ1vf2/oX/AEGLL/v+v+NOTW9GkdY49VtHdjgKJlJJ/OtvqPV p3ve/W+xksxntdWatbS1t7ff8zGPh+91bX7XVtfaBUs+YLWAlgG/vMT1+lUvFfhDVfFF1Ez 6hbQW8GfLQRsTz3JzXW3F/Y2jBbu8ht2bkCSQKT+dQ/wBtaOemq2f/AH+X/Gk8CqkGmm1Lf zKp5nVpVI1INJxVltp6EOh2WoafpUVhqE8E/kII0eJSMqBjkGudfwdf6RrsmseFbuKEy58y 0nB2N3wCP8iup/tnSD/zFLT/AL/L/jS/2vpJ6apaH/tsv+NVPB80VFxem290Z08fUhOUote 9utLP5GUdP1/VgIdamtrWzzmSC0JLS+xY9B9K6CONIo1ijUIigBVUcAelQG/sFVWa+twrDK kyr8w9uaT+0tO/6CFt/wB/l/xq4UHF31b8zCpiOfR2S7LYyRpmsjxU2rNc2jQeX5KwlWyqZ zkH1p3ijSb7XNIfTLWW3ijlxveUEkYORjFay31k4YpewMFGWIlU4HqeaZ/aemnpqNr/AN/l /wAan6tdSjrruarGSjOFRWvG1vlseX33wll1Lw1caPqF1bSnd59pOgZZLeYdwfQ9CK8nOta lpeoz2cmny2V9Yy7GebHzbTzjH55r6qW+sZXEcd7A7twFWVST+teP/Grwm5sP+EvsIS7Wyh b6NB8zxjpIPde/tXJUwShBRje62ud9PM5zqSdW1p7u3XozV+GWr6Vd3F9cCVF1G+IcIeBx1 A/HnFXtY8F+IdY8SDW2vbGKRCuxAGIG3pmvnrTNUuNOuI9Q06UtAcFwncD+IY7ivqDwV4nj 8QaUgkmSS6RQSy8eYv8Aex296wjSpVYKjLa9/mdNTE4jD1HiIO7atqr6FfxP4f8AEHiWwgs 3ksLdY2EjkFjubGPTpUVj4c8T2nhY+Ho7ywjiYMpuAGLBWPIAruKQsqKWZgqjqScAV1PCQc /aXd7W+RwxzGtGkqKS5U7rTr3Ob0DwvH4X0uZNOZbm+lwWlm+VWI6DjoBXN6T4J8R6V4l/t xLmwllLOzRsWAO7r2r0SK6tZ2KwXUMrDqEcMR+VS0pYClaMLNKOqFDM8RF1JXTc979fI47X dK8W65a/YjcafZ2rEeYsbMWcemSOlR+LfDOreILO00+ze1htrbBDOx3MduOgHArtaO2aueE hNSUm3fRk08xq0pQlTSXLe2nV9fM5bRPD95D4Tfw5rS28tuEKK8TEkgnPII4IrI8K+ENf8N ay8y3NtLZyjZIm4gkdj06ivQFIYZUhh6g5pCyrjcyrnpk4zU/Uqfub3jsP+0q9qkdLVNWra X7rsZ2u2k1/4evrK3UGaeIooJxyax9KHirR9Nj0+50+DU/JXZHPHOE47Bgw/lXVUuD6VvOj zSU02mc1PEuFP2LinG99e/yaOV0Lw9d6XcahrV15Vxq96S2xWwiD+6D/AFrnbfwf4og8XHx EDYtIZjKYvMbHPGM4r0zB9KAD6VjLBU5RUXfR3+fc64ZpXhKctHzKz06bWXkcjrlp4z1bT3 srZbCyjkGHZZmZmHcZxxVfxF4c1fUvDtjoWnpbJBbhC0jyEElRjAGP1rtiPajFXLCxm25Nu 6t8iKeYVKTg6cUuV3WnXu9dTkfC+gahp3h+bQdZhtpbV92Gjcknd1BBH61h+H/BfiLw34ga 8s5raa1JKMjSEF0zx24NelYPpRgjtWbwNPljHX3di1mle9Ta1TdW0PNPEHhDxNrfiNdYAso fL2BI/NJ4U554roPEen+INd8OnTI7W0hebHmu0xIGDnjiuqop/VYpyd3724PNKr9neK/d/D pt+OpxPhfRvEvhrS5LAWtjcq0hkVvPK4J9flp0WieJLvX59V1mS2ZVtZIreGBzhCwx3H612 uD6GjB9KI4WEYqCbsun4kyzGpKc6nKuaW7t/wAHQ4zw9b+KPD+kx6ddafHqMUY/dtFMFaPP 8J3dcetWtG0C6/4SO68S6uI0vJhsigjO4QpjHJ7niupwfSjB9DVRw0YpRbbS2RFTHVJuckk nPdrr+NvWwlFFFdLPPQU05FOppOTUssni+5RSR8JRW0ZJIljT1/AUhpT1/AUh6U76EdTj/i O23wROx6CWMn6bq8g8GeFLfxXql9FdXEkMNumcx4yWJwOtevfErP8AwgN1jrvT/wBCrk/hL b7LLVbrHMkiL09if617eHqulgJTi7O/+R584KpieWW1jxWW0Sw17UYWk8zyZ2jDeuDjP6Vn pepN4yvYCxMkUQ+g6Vu3Cpc+JNSeWQJG00rk/wC6xNZnhHSTqkXirX3A3W0aYwOm6T/AV4e Xe9jOeXWX5s+hzOSjhFGPSP6HrfwghjuNT1eGZd8clqEZT3BbBFQ/EfwnpXhz7Hc6UrxR3J ZWiZiwGMcgn61Y+Cxzq+qZ/wCfdf8A0KtT4zE/YtIx/wA9JP5Cvp3OSzLlT0f+R8tJL6mpd f8AgnK/D3w3p/ibWLmLUGk8i2jD7EO3eSccmtXxz4Ji8NLDqukPL9lZ9rBj80Tdju9DUnwZ /wCQzqvp5C/+hV6f4qsF1PwlqVoVBLQsy+zDkfyrPE4udLGqN/d009TSnQjPC8y37mD8OfF EuuaVJYX0m+9tAPnJ5kTsT7jpWt4s8KxeKrKC3e8e1MDF1ZVDZJGOa8b+HeotYeObEFsJck wP+I4/XFfQ1cOPpvCYnnpaX1R04aaxFHlnr0PmHW9Mk0TXLrS5pFleBtpdejDGQa9N+HXg1 fskPiO5ujuuInSOFBwFOVJJ9a4X4gnHxA1XgH94Ov8AuivZ/AAx4B0j/rkf/QjXq5hWnHCQ knrK1/uPPwcIyrST6Hj/AI38IL4Vv7cQ3JuLa5UlC4wy46g469a6j4e+AjN9i8TX1wY1V/N ghQfex0LH+lL8ZjiTRzjJ2yf0rvPBH/Ii6P8A9e4/mawxGKq/UYSvrLR/ia0KMHipRtpHY4 /4kfD3S9R0jVtdjmlivSnmsCwKMR0x6GvFfDmsy216Yr18sp8uZf7y+uK+mvG4z4D1kf8AT s1fJurb7aVNVhQnaNswHXH+efzryquFnjcE6m8oPT07HqYbExwuL9m9IzWvqe//AA0t1svE 2pQxENBNbrJGy9GG7/69dZ8QrkW3gHUiTgyKsY/FhXi/grxVPpxhlt3Eu1Q0YJ4kQ9Vrvvi H4hstV+Htnc2Mm6O5uACp+8pUHKkdiDXLl9eWKxNNVN9PnY1zHDrDUZuHw/5nCQxaDa+GHn ldLrUJlwsZH+rP0/rXZ/D/AMC6ffaXb6/qLySO0m6GJTtACnqfXkV5Fuw3Wvo34dHPw+0z/ db/ANCNfU5m50KN4yd5P9DxMJOOIqJOKSiv6bI/Gng238Swfa/tDQXdtEwjPVSOuCK+fDhX IxyK+rLvixuD/wBM2/ka+TZHPnOvuajJZznTlCT0VrGWZxjCaa6nrGjfC+11TwlbX730sN9 cx+YvAKLnoCOtebalYXOlalPp92nlzwMUYf1HtX0l4XGPCGkADH+ix/yryT4vW6ReKbadVC tNbjcfUgkfypZfjalTEypTd1rbysPHYaNOlGpDQsxeCZfEHgHTdWtbwJPbW7jyXXhwGY9ex rzXcAeRzX0P8P03/DrTUb+KNx+bGvnm/jNrql1btkGOVl+mCa7MvryqVKtOT0i9PxOfGQjT UJR6r/I9d8LfDnzNCkurvVCp1G12BIlyEU4bJJ6ngVxPjLwlJ4UvreI3QuYLhS0bldpyOoI r2jwNc/avAmky5yRCEP4EivM/jDeb/E1nag5EFvnHux/+tXBgsTXnjZU5PTX8DrxlGlTw6n HfQPhx4Ql1a6i8QTXIht7ScbEUZMjDn8BXtskcc0bxSoHRwVZWGQwPUGuV+HVp9k8A6cCPm mDTH8T/AIV1lePmNeVWvK70WiPSwtNU6SXfc+Sfif8ADbWPhvqs3iTwwrXPhqdy8sJUt9jJ PQgc7fQ9uhq/8BvFsGpfEkWRJtxLZyBIy2VZ8gnH4A19SSxRTwyQTxrLFIpV0cZDA9QR3ry F/gTpOmeP9N8W+Eb86Qba4Estmy742XPzBO65BxjpXlyhGXvW1PRjWklyN6HsJIVSzEAAZJ PavCPFvifUvFviNNG0uVhZGXyYo0JHmtnG5v8APSvTvH+qnSfBV7JGxWW4AgQjqN3X9M15V 8LLRbvx1HKy5W2ieQZ9cYH86+iy2jGnRnipK9tjw8XNzqxoJ77knibwZqfgy1tNVtNSaTLA SPHlDE/58ivSvAPis+JdGZLth/aFrhZe28dmxV7xvZC/8D6pCRlliMi+xXn+lePfDHVDZeN raEvhLtTCwPQk8j9RWyvjsFKc/jj1M0/q2KVOPwyPoOvC/G3jG/17XG0fSppI7JJPJVYmwZ 3zjJI7Z6V7B4ju2sPC+p3anDxW7lT6HHFeCfD+3W8+IGmJIMhXMuPUqCf51llVKKhUxMlfl 2Lxk5SqQoJ2vudBeeD/ABn4V0z+17PUmPljdKlvI2Yx3yDwRXLXXiHV9a1iym1K+kmkR0VP 4QBkdhX0u6JIjRuoZGG1ge4NfMWpWI0vxtLpyjCwXgVf93cMfpXfluK+tOftEuZdbHNi6bo SgoN8rZ6r4+8M+JdVvxqWkz/6PDbgGFZijEjJOB0NeQ/2lqTOEF9c7s4x5rf419Ry8WsntG f5V8no3/E2Uekw/wDQqMoqurTlGSXu2sRj4+zqrlb949l0bwZ4nPgvUbS61Lyby+MbxbpWY xgckEjoT7V5nqja9o+qTaZe3lzHcQnDATsQfcc19NJ/q1/3R/Kvn74jH/i5047fuf5Csssx U69acZpd9vRG2OpKlGDi32O5+Hnh3xHZ3K6zq924glhIS3kkZn56EjoK5rxh4U8R6Fbz6uN ZkubMy87JXVkDHjIz+Fe2x48pP90fyrkviT/yTzUef7n/AKEK4MPjak8Um0rSaW3Q6sRh4x oOzfupnh1ld65f3kNnZ3t5JPMwSNBM2Sfzro9Vbx94NeCW81K5RJThWE/moSOxz3rH8Avu8 f6QP+m39DXtPxD05dR8C3/y5ktgJ09ivX9M17WLrxo4mFGUU4y3++x5lCEqmHlVjJ3Rc8Ie IF8SeGoL9sC4UmOdR2cd/wAetSeK7TV73w1cW2iSGO+crsYSbDjPODXmXwd1Mx6tf6Wz/JP GJVH+0vX9DXtNfO4un9UxTUVtqj2aEvrFBN9T5t1XUfGWi37WWpalf286jO0zk5B7g55FdJ 4EHi/W9Ztr1dRupdOtplM7yznaw7rjuarfGJiPF1qM8C1X/wBCNdr8IiD4Jf8A6+n/AJCvd xNW2CVZRV5W6dzy8PFyxLpuTtH9Di/GSeNdA1KW6udSulsriVjC8VwSo5yFx24qp4bPjfxJ dlNO1S8aOMgyyyTsET2z6+1d98XSB4Mhz/z9J/I0vwiAHgiRgOWunJPrwKx+tNYD23Kua9t i40b4p0uZ2Wv5HfxhliRXOWAAJ9TTqKK+VZ7iA5plPNMrIsnj+5RSRk7KK0WwhD/QUh9KU9 fwFNq76WJOP+JPPgS6B7ug/Wsj4UQj/hD5ZDz5ly3X2AFbPxHBbwNc47SJ/Oqvwyh8vwLbe rTSN/49/wDWr1m7Zfb+8cKX+1N+R8o/FG7u9L8S3f2MBY55ZUc5I53f4V6Z8H9GlX4BeKNY ucmTUZGKk90jwOPbOa57xfp1pqmsalbXaFkN1Icg4I+Y9K+hjY21r8HzZWkCQwppYCogwB8 ma0xOGdCvTmvhbQqWJ9rhpwe6VjiPgwuNW1Vv+mCD/wAerQ+M/FnpHf55P5CqPwYH/Ex1X1 8lP/QjV340c2mkDr80n8hXZL/kaL+uhyS/3Ff11M/4Lj/ibaqcf8sV/wDQq9ndN8bxnoykH 8q8a+C//IT1U4wfJT/0KvZ+9ebmrtipP0/I7cH/ALul6ny9ZO1j4tgbODBdjB+j19R9efXm vl2+wniy52jpeN/6HX1An3F91H8q7M6X8N+T/Q5ssekl5nzl8QSD4/1XJ480f+givavAP/I g6R/1y/qa8U+IGD4/1UZ/5aj+Qr2zwFj/AIQHSB/0x/qa2zP/AHOl8vyMsD/Hqf11OH+M4y +j+yyf0rvfBX/IjaPxj/RlrgvjKf32jjP8Mn8xXf8Agz/kSNH/AOvZa48R/wAi+l6v9Tpw/ wDvdT5CeNP+RH1jPH+jtXy/OqMWQruQjDKehFfUHjY48C6uf+nc/wBK+dltUfwze3RUF4rq Jd2OQCG4/SvSyV2oyv3/AERw5n/FVuxxOm3Emh6obCdz9ldv9HkJ+77Guz1GaUR2jm4XZO3 76INnEmOH/ECqNl4Wj8X6lBoYufss8+7yZsZ2uFJGfY4wa52Kz1DRNaudD8RxTW1/CfKl3H O5f4XU9x7183mWFll+L9tQduvofTZfilmGG9hW329ToCBvBIwc819I/Drj4faZ/ut/6Ea+d 7t2nNr+5jRo4FRpIhgS4/j+p719E/Dzj4f6X/uN/wChGvezLERxGCp1o9X+jPAwVCWHxNSl Lp/mdHef8eFz/wBcm/ka+TJgPOf619ZX3GnXJ/6ZN/I18nSf6xsd881eQbT+Rjm/xRPqPwy NvhHSQP8An1j/APQa8w+MyZ1LSJMdYnH6ivUPDfHhPSf+vWP/ANBrzf4zpzpDAdfMH8q8/L n/ALd9525h/u33HafDzj4e6T/uN/6Ea8N8b232Xx1qsXAHnlgPrz/Wvc/h/wD8k/0r/rmf/ QjXk3xWgMHjqWUDAnhRx+WD/Ku/LZ2x1WPe/wCZx5hG+Gpy/rY9J+Fdx5/gOJO8Mzp+uf61 5V8Qbj7f4/1HbzskWFfwAH86734O3Q/4R/U4GP8AqphJ+BX/AOtXnWnodc+IUAYbjc328/T dn+QrbDQ9njK9Tt+upFeXtKFGC6/8MfROk2q2Oi2VmowIYETH0FXKU9aSvkpS5m5PqfQ2to FFFLUWA8o+Md5tttLsFb7zPKR9OB/M1R+DUW7UtWucfdiRBx0ySf6VU+ME+7xPZwA/6u2B+ mWNbPwYT/QdYl9ZI1/Q19XJezyrTr+rPCg3LHt9r/kemalGJtIvYT0eB1/8dNfMGgztZ+J9 Omz/AKq5Q/T5q+pphugkX1Uj9K+Uf9TrGc42zfyapyT3oVYen6hmT5a1OX9bn0T8QXK/D/V SneMD/wAeFeOfDWUR/EPTicfNvT81Nex+N0+0fDrUSBnMCv8AkQa8H8I3X2LxrpM+QAtyoP 0Jx/WqyyHNgqsfX8hYuXLjYP0/Nn1BXz146jCfFiVVB+aeJjj/AIDX0Ma8B8eDPxXJ/wCms P8ASuHJX++n/hZ1ZitIf4j3mf8A485f+uZ/lXybGP8AibpwcmYf+hV9Y3H/AB5Tf9c2/lXy jFk6vH0/1w/9CrtyP4avy/U5c0/iU/66n1kv+rX6Cvn74iqD8TpjnHMQ/QV9Ar9xfoK8A+I JB+J0w5+/F/IVyZN/Hl6f5HTmXwQ9T39P9Wv+6P5VyPxK/wCSe6j9U/8AQhXXr9xfoK5D4l kD4fah9U/9CFebg/8AeIeq/M7MV/Bn6HjHw/Uf8LB0jt+9z+hr6N1GAXWlXdsRkSwun5qa+ dvh9z8QdL7jzc/+OmvpP2r1s6lbEwfZfqeflkU8PJeb/JHzd4BumsPiBpwJwGlMLD65FfSO a+XSTp/jYupwYL7IP0kr6hBBGR35ozyPvwqLqh5VK9OUezPB/jGCfF1t/wBeq/zNdv8ACEf 8UKxxjN0/8hXEfGIj/hL4P+vZf5mu5+EYA8CnH/Py/wDIVvi/+RXT+X6mOF/32p8/zRH8Xs f8IbDn/n6X+RqT4SAf8IM2P+fp/wCQqL4v/wDInW//AF9L/wCgmpfhJj/hBTj/AJ+X/pXG/ wDkWL/EdMf9/l6f5Hf0UUV4DPXQjU2nNTD0qCkTxH5KKSP7lFUnoSI3X8BSUp6/gKKtknI/ EZGfwTOoZVzKmSxwAM0fD1BH4F08BgwJc5HQ/Ma6uWGKeMxzRJKh6q6gj9ajjjjiRY4o1jj HRVGAPwrslX/cKjbrcwVP946nlY+U9d58Q6j/ANfMn/oRr6M2b/h15Y/i03/2nXznr3/Ixa j/ANfEn/oRr6d0ZVfw3p6MoZTaxggjgjaK9zNpctOk+3/APMwCv7Rd/wDgnlfwYI/tHVvUQ p/6Eau/GcgW+j5/vSfyFem2mm6fYs7WNjBbF/vGKMLu+uK8x+M3+o0f6yf0rlw+IWIzBVEr X/yNsRTdLCcj6f5lL4MY/tTViP8Anin/AKFXs2QAT6V4z8GiFv8AV2PQRIT+Zr1rUrtLXRb u8JwkcDyZPH8Nc+Zrmxjj6G2EdsMm/P8AM+aXzc+LWKcmS8/PL19RqMYHpxXzH4UtXv8Axv pcWMl7lXP4Hcf5V9O9Wrrzt2lTh2Rz5Ynyyb6s+bPH5z4/1Xj/AJa/0Fe4eBP+RD0jH/PH+ prxHx583j3Vvab+gr3DwL/yIOj/APXH+prfM/8Ac6Xy/IywP8ep/XU4L4zf67SP92T+Yr0H wYAPBOjgH/l2WvP/AIyjNzpGf7kn8xXoXg/jwVo//XqlceJ/5F9H1f6nTh/96qfIi8b/API i6v8A9cD/ADFeE2Me/wCH2vSHnZcW54+rD+te6+OTjwJq/wD1wP8AMV4xoEPmfDjxZxnb5D fk1dmVO2Hb/vL80cmPXNWt/df6mb4FcxeOdIkbj9+B+eRVD4ss9z8QL2/XBNnMsJP+xgDH5 1P4ZnWLxVpTsdoW5j5/4FVieGLW/iO8cyCS3vL4pIp/iUvjH5V6GMw0a058+3Lb8TDB4iVL 2bhupX/IzbOGR7CSPrJGPNiIH8P8Qr6E+HpH/CAaXjkbDz/wI183eLLi9+HvjeTQr0mewhD SW0q/ekjYHap9x0P0r3/4S6nDq3wu0i6iOSAyOPRgxyK+JpTqU8P9Xqd7o+rxHJVq/WIdVZ naX/8AyDbr/rk/8jXyY2fNbn3r6y1A40y6/wCuT/8AoJr5OY4diOhr6jIfhn6o+YzZ+9E+p vDn/IqaT/16x/8AoIrzz4yqTBo5H96T+ld9otzb2fgzTbi6mWGGO1jLO5wFG0dafd6boPia 0gmureDUrcZMT5yPfBFeNQrfV8T7aSbSbPVxNJ1qTpxeuhnfD/8A5J/pP/XM/wDoRrz/AOM trt1TS7wDG+JkP4HP9a9gs7K10+zjs7KFYLeIYSNeiivOPjJbb/D2n3WM+VcFSfQMv/1q6c vrJ49TX2m/xObH07YS3axyHw91Qafo/ijL4IsvMXPryP8A2ao/hdafavHsEjci3jeU/lgfz rh4p5oRIsUrIsq7HAP3l64PtxXq/wAGrXdfarfFfuIkQP1OT/KvocdH2NGrVX2v+GPJwcnV q04fy3/VnsVFFFfCH1QUUUUAeAfFiTd45kX+5bxj9K6/4MpjQNTfrm4Uf+O1xHxRO7x/ej0 SMf8Ajtd38G/+RZv/APr5H/oIr6/Fq2WRXlE+cwjvjpP1/M9LfmN/9018lXXGqzc9JT/6FX 1q/wDq2+hr5KuxjUp8/wDPRuPxrDIf+Xny/UvNvip/P9D6e1O3+2+Dbm26mWyIH12cV8uwz Na30UoOGjcN+INfWViA2mWqtyDCgP8A3yK+W/ElidL8U6jYFcCKdwB7E5H860yOavUpv1Fm 0WpwqI+pbO4W7sLe6Q5WaNZB+IzXhXjn/krPTpNB/SvTPhvqf9peBLIM2ZLXNu34dP0xTNY +Hun6z4mGvS39xDNuRjGoUrlcf4V5uEqQweJqKo7bo9HE05YiEJU+6Z110cWU5/6Zt/KvlC 3AbWIGDcecv/oVfV12f9AuP+ubfyNfKFr/AMheAjr5y/8AoVd+R/BV+X6nFmn8Sn/XU+tF+ 6v0FfP3xAyfijNj/npF/IV9Ar90fSvn3x7z8VZs9PNi/wDZa48m/jT9P1OjM/hgvM+g1+6B 7CuP+Jhx8Pb/AK/eTp/vV2A6D6CuN+JxP/Cvb7/ej/8AQq87Bf7zD1R2Yv8AgT9Dxz4dkn4 iaUO3mH/0E19LDqK+afhvz8Q9LHX52P8A46a+lsdq9XPf94j6fqcOVfwH6/5Hy54pXyfG2q gcBbpz/wCPZr6bsZPN021lPJeFG/NRXzT44G3x3rIx/wAvDV9FeHZPM8LaU55JtY//AEEVt nCvQoy8v0Rllmk6kfP/ADPF/jEf+KyiGf8Al2T+ZrvPhGSfAeT/AM/L/wBK4P4wEf8ACaRD /p2T+ZrvfhJ/yIQ5/wCXmT+lXi/+RXT+ROE/36p8/wA0QfGA48HW/vdD/wBBNTfCQEeA+uc 3Mn9Kr/GE/wDFI2o9bof+gmrXwl/5EJf+vmT+lcUv+RWv8X+Z00/9+l/h/wAjvaKKK+fZ66 Eao2qRqYagpE0f3aKdF/qxRVpaEsY3X8BSUp6/gKSrexA6ou9SdRTO+aqfQa6nyhrvOv6h/ wBfEn/oRr6d0Xjw/pw/6do//QRXzDrZI8Qah2/0iT/0I19P6N/yAdP/AOveP/0EV9HnP8Kn /XQ8jLd5/Iv15L8Zz+60fnvJ/SvWvwryP40YCaRz/wA9P6V5uVv/AGqPz/I6sw/gP5Ff4L5 +3at/1zT+Zrp/ilrkeneFm0yOQfab87doPIQfeP8ASvJ/B+u6/oUt9PolkLnfGBL+6LhAOh 46VWkvJvEnieKXW9R8s3EirJO44jXPYdgK92pgufGPETfur79EedHEWoKjHd/5ncfCTQZJt Un1+aPENupihJ/ic9SPoP517QP1qnplhZ6ZpdvY2EapbxKAmO/v75q4Oor5rGYl4mq59Ono exh6KpQUT5r8ec+PtXAP/Lf+gr3PwKMeA9HH/TD+prwvx3/yP2r/APXwf5CvdfA+D4E0c/8 ATAfzNe5mn+6Uvl+R5eA/jVP66nA/GXH2nSc/3JP5ivRPCA/4ovRz/wBOqfyrzz4ykfadI/ 3JP5ivRfCQx4L0cf8ATqn8q48T/uFH1f6nRh/96q/Iq+OzjwFq5/6Y4/UV5T4Oh874feMI+ uYUP5An+leq+PTjwDq//XL/ANmFec/DmPz/AAl4rjxndBjH/AGrbBPlwcpf3l+aMcUr4m39 1/kzy2KaSCdJ4ztkjYOp9CK6PwMrXfxB0ncSSbjefwya5nOQRjHau1+F8PnfEGybA/dJI/5 LX1GLfLQnLyZ4mFTdaK8yl8ctGi1rxjLbyMY3EEZjkXqpx/KvTvgh4em8OfC20t7idZXuJp Lj5eignAH6VwvxVOPiBNz0ij4/CvXfh/n/AIV/pOf+eR/9CNfKY+jD6pRq21svyPfwdWftq lNvTX8zd1LjSbw/9MX/APQTXye4PmE9BX1fqfGkXnb9y/8A6Ca+T3bL4rtyH4anyOPNfiif Q2sHb8HGz/0D4x+gq38Pf+RB036N/wChGvIL7x9q2p+F49Akit4rdEVGZAdzBemefavX/h3 /AMiBpn+63/oRrixmGnh8M1PrK53YatGtXco/yr8zqq4v4n2v2nwBdtjJhdJP1x/Wu0rF8W WxvPBurW4HLWzkfgM/0rysLPkrwl5o6sTHmozXkfLGTuxjkV798IrQweDpbojm5uGIPqAAB /WvAM8k19P+BrMWPgTSIMcmASH6sd39a+szypy4dR7s8DKY3quXZHR0UUV8UfThS9qSigD5 1+Jp/wCLgX5POAn/AKCK7/4N5/4Re+z/AM/X/sorz74mtj4g3/T+D/0EV6F8HDnwvff9fP8 A7KK+vx3/ACLIf9unzmC/3yXz/M9Ik4hf/dP8q+S7rH2+Rj/z0PH419ZznFrMfRG/lXyZKu +9lIYLgluT15rHIdqj9P1NM11nBep9X2X/ACDrXH/PFP8A0EV4Z8X9NNp4ti1BFwl7CCT/A LS8H+le5WP/ACDLX/rin/oIrgvi7pX23whHfomZLGUMf91uD/SvOyut7LGK+z0OzMqfPh21 01Oc+DeqmPUL7R5G+WaMTIP9pev6H9K9or5c8HaodI8X6debsKswV/8Adbg/zr6kGPWtc6o 8mI519pBllTnoWfQr3nFhc/8AXJv5GvlKz51u395l/wDQq+rb3/kHXP8A1yf+Rr5TsONZtf 8Arun/AKEK7Mj/AIdX5HJmb/eU/wCup9ZjoPpXz747P/F15h/03h/ktfQY6fhXz744GfizL g/8t4R/6DXHkz/fT/ws6cy2h6n0D6VxnxQ5+H14OxeP/wBCrs64v4onHw8uz/00j/8AQq87 Bf7zT9UdmL/gT9DyL4bg/wDCw9MHXDt/6Ca+kuM182/DU7viJpn+8/H/AAE19I969TPf94j 6fqcOVfwPn/kfMnj35fH2r4J5nP8AIV9AeEW3+C9HY9Tap/Kvn3x+2fH+rkcYuCP0Fe/+DD nwNo2ev2VK6c2/3Sj8vyMct/jVP66nj3xhb/itk/69k/ma9B+EnPgFOc/6RJ/SvPPjCf8Ai tlHcW0f9a9E+EnPw/jPrcSfzoxn/Isp/IMIv9uqfP8ANFX4xf8AIo2n/X0P/QTVz4TjHgGP /r4k/pVL4xHHhOzP/Tz/AOymrvwo/wCRAi/6+JP51xS/5Fcf8X+ZvT/36fp/kd3RRRXgM9h CNTCacfrTGqCkTx/cooj+7RVokQ9fwFJSnr+AorRkPcO1M7089KaRzRPdFLY+S9cO7X7/AA P+XiT/ANCNfUej/wDICsP+veP/ANBFfLmt/wDIwX+D/wAt5P8A0I19SaSMaLYD/p3j/wDQR X0edfw6f9djx8s3n8i8K8f+NPTRx/10/pXr/evH/jV97R/pJ/SvNyn/AHuPz/I6cx/gMi+C v/H7rHr5cf8AM1n/ABZ0qz0/xDa3VpCsP2yMvIFGAWBxnHvWj8Ff+PvWPXZH0+pqX40Rjdo 8vfEi/wAq9lSazRruv0OCS/2GL/rc6v4ZaxJq3gyKOdi01kxgJPUqPun8v5V24HNeR/BiRj Dq8J6Axtj35FeuDGOK8LMKap4mcVt/methZudGMmfNHjsn/hPtY/67n+Qr3bwOP+KE0b/r3 H8zXg/joj/hPdY4588/yr3nwT/yI2jf9e617Waf7pS+X5Hl4D+NU/rqef8Axlz9s0jH/POT +Yr0jwrx4O0gf9Oqfyrzb4yk/btI9PLf+Yr0rwt/yJ+k/wDXrH/KuHE/7jR+f6nThv8Aeav yKHj/AP5EDVv+uQ/9CFcN8JY/N0TxDH/fAX81au4+IBx4A1X3jH/oQrjvg2ubLWR6vGP0Na Yd2y+b/vL9CKqvjEvJ/qeLyDZO6gZIOP1r0f4PxeZ4xmlP/LK1Y/mQK4DU4/I1W7iI5WZ1x j0Y16d8Fot2parOedsKp+bf/Wr6PMJWwcn3R4uAV8TFGN8VBn4gXB6/uY/5V678P/8Akn+k /wDXI/8AoRryL4pD/iv7nt+6j/8AQa9e8BDHw/0kf9Mv6mvCx/8AuNL5fkergv8Aean9dTa 1b/kCX/8A17yf+gmvk1xhsV9Y6v8A8gK//wCveT/0E18oP98gdeldGQfDP1Rz5t8cfQ911v RNOn+EMVwbSGOeCyjlSRUAYEAd/et34eDHw/0v3Vv/AEI1Hc2V3qHwpSwsYvNuJrGNETIGe B61oeDtOu9J8H6fYX0XlXESkOmc45J7V5Faonh3BvXn/Q9aEOWu2lpyr8zeqvfKG065UjIM TZH4GrFQXv8AyDrrP/PJ/wCRrzI/Ejqn8LPkd1Hnkdt3I/GvrbT0WPSrRFGFWFAAO3yivk0 qTdZHdv619aWf/IPtv+uSf+givqc+fu0/n+h4OT7T+RPRRRXyh9AFFFFAHzj8TMf8LB1Ens U/9BFeifBz/kVr7p/x9dv90V538TFP/CwtRI/2P/QRXo3wcGPCV4exuj/6CK+wx3/Ith/26 fN4H/fJfP8AM9DujiyuP+ubfyr5HlJ+0sf9o/zr64uv+PKf/rm38q+SZVJuW5yNx6fWsch+ Gp8v1NM1+OB9Zad/yCrP/rin/oIqHWtPXVNBvdOcZFxCyD644/WptPG3SrMHtCn/AKCKtZr 5rmcJ8y6M96UVKLi9mfH7o0F00bZV432t7EGvqjwxqA1Xwppt/nLSQqG/3hwf1FfPfxD0r+ yvHmoRKu2OZvPT6Nz/ADzXqvwh1H7T4TnsWbLWs5wPRWGf55r6vN4qthYV4+X4nz2VScKs6 Uv6sd/e/wDIOuf+uTfyNfKWnYOt2gz/AMt0/wDQhX1Zf8aZdH/pi/8A6Ca+UtMGdeswev2h P/QhWGR/w6ppmf8AFp/11PrXtXz94zIPxbkGeftMP/stfQNfPvjHn4uS8/8AL1CP/Qa48m/ iT/wv9DqzL7HqfQZ61xHxTx/wry6B6GWP+dduetcN8VT/AMW+uf8ArtH/ADrz8D/vVP1R14 z+BP0PJfhng/EbTcDGC/8A6Ca+k+9fNnwxA/4WHp3flz9PlNfSY6ivTz3/AHhen+Zx5V/A+ bPl3xwwfx1rDH/n5avoPwaMeBtG4/5dU/lXzl4tbzPGWrtuPN1J/M19J+FU8vwdpEfpax/+ g11ZxphaS/rY58s1q1H/AFueJ/GIn/hOR/17x/1r0b4RkD4ew5PPnyfzrzn4wc+OevP2eP8 ArXo3wjGPh7DkcmeQ/rSxv/Isp/IeE/36p8/zRR+Mpx4Vsv8Ar6/9lNafwoOfh9b/APXaT+ dZfxl58L2I7m5/9lNanwpGPh7bd/30nP41xT/5Fcf8X+Z0U/8Afp+n+R3NFFFeAewNPWo3b GOKkPWo34GTUDROgJX7xFFLF9z8aKBXAnn8BSGlP9BSVv0M2B6U09qcelMP1onuNPQ+TNXO ddvj/wBN3/8AQjX1Lpf/ACBrH/rgn/oIr5Y1XB1y9/67v/6Ea+qNM/5A9l/1wT/0EV9HnX8 On8/0PIyv7Xy/UtivHvjUcPo4/wBmT+Yr2BtwU7QC2OM1438Zi4/sbzdvmbJM7emcjpXnZT /vcfn+R05j/AfyF+CuTcawT/cj/mas/GknyNG/3pP6VX+Cn+v1j/cjH6mrHxoP7rRvrJ/Sv Uf/ACNf67HFNf7Al/W474L8xaw3vGP5165zivJfgsP9D1dv9uMfoa9azxXlZp/vU/l+R6OC /wB3ifM3jjB8d6z6/aDXvXgoAeBNGP8A07LXgvjcg+O9YH/Twefyr3vwWMeBdGH/AE7LXrZ r/ulL5fkedgP41T+up5z8Zmxf6SP+mT/+hCvTvDAx4R0kf9Osf8q8w+M/OoaSP+mT/wDoVe o+GhjwnpI/6dY//QRXDiv9xo/M6cN/vNUyviGcfD/VfXYv/oQrk/gyQbDVj382PP5Gur+In Hw/1Q/7C/8AoQrlPgz/AMgzV+f+Wsf/AKCaqj/yLqnr/kKf++x9DyrxRF5PizVIuhW5k/8A QjXqPwWixYavcf3pET9Ca878fReT4+1hMY3Tlh+IBr1P4NQ+X4QvJSB+8uj+iivazKf/AAn p97HmZfH/AGprtc4X4ot/xcG6z08uP/0GvYPAX/Ig6R/1x/qa8b+KP/JQ7s+iR/8AoIr2Tw H/AMiDpHb9z/U15uYf7jS+X5HZgf8Aean9dTX1jjQtQPb7PJ/6Ca+UCf3nTpX1frPGgah/1 7yf+gmvk8j5+vaujIfgn6owzb44+h9WaAMeGdLH/TtH/wCgitKs7Qhjw3pg9LaP/wBBFaNf L1Pjl6n0K2QVXvv+QbdD/pk/8jViq98cabdH/pk//oJpQ+JEz+FnyaBm7x/tf1r60tf+PG3 /AOua/wAq+TVz9pU8ZL/1r6zthi0hH/TNf5V9Pn21P5/oeFlG0/kS0UUV8qe+FL2pKKAPnT 4oAJ8Qb3nlljP/AI6K9E+Dv/IoXR9bpv8A0EVwPxaj2+PpW/vwRt+mK7z4NsD4Pul/u3R/9 BFfXY13yyH/AG6fO4LTGzXr+Z6Jdf8AHlP/ANc2/lXyUf8Aj7I6gt3+tfWl6QLC5PpE38jX yZEPM1WGPODJKqj3y1Z5E7RqN+RWaK9Wmv63PpnXtYm8PeC/7ThhSaSCOMBHJAOcDtWZ4E8 X3nitL5ru1hg+zFQvlEnOc9c/Sl+JC7PhveqOMeWP1Fcz8Gf+PfWDn+KP+tefCjTlgZ1mve vv9x6Dqz+uKnfS3+Zn/GzTttxperIv31a3c/Tkf1qn8HdR8jxJc2Dt8tzBlRn+JTn+RNd58 VLEXnw/upduXtXSYfng/oa8U8F6j/ZfjLS7rO1BMqN9G4P869bCf7Tlrp9VdfqebU/cY9S7 /rofTWoHGl3ZPaF//QTXyppRH/CRWWB/y8p/6EK+qtS/5BF5/wBcX/8AQTXyrpIH/CRWPc/ aI/8A0IVjkn8KqaZn/Gpr+tz60r578X8/F+UY/wCXuLn/AL5r6F7189eKvm+Mcg/6fIR/6D XHk38Sb/uv9DpzH/l36n0KetcL8Vsf8K+uMjP76P8AnXdHqa4P4sf8k+n/AOu0f8687Af71 T9UdeMf+zz9Dyr4Xf8AJRbEe0n/AKCa+ke9fN3ws2/8LGsgOu2T/wBBNfR7najN6AmvSzz/ AHlLyX5s5Mrf+z/N/ofJviB/M8Sai2fvXMhBH+8a+o9Fj8rw9pyf3baMf+OivlW7Jn1uTAJ Mk5/HLV9a2yeXZQR/3I1X8gK6s80p0o/10OfKVd1H6Hz/APF/nx2eOBbx/wBa9K+E/wDyTy 3I7zSfzrzT4unHjt8doI/616Z8J+Ph3bf9dpP50sb/AMi2n8vyDB/77U+f5mX8Zjjw3p/p9 pP/AKCa1vhX/wAk9tf+usn/AKFWR8Zjjw5p3/Xyf/QTWx8LB/xby0PrJIf/AB6uOp/yK4f4 v8zppW+vT9F+h29FFFeAeuNI5pjdKkao26VAE0JHl/jRTYfuH60VNwHHr+AoFB6/gKB1rqR kwPSo24zUh6VG3elLca2PkvUgP7Yuznnzn/8AQjX1TpvGk2ff9wn/AKCK+V9Q51i7HP8Arn /9CNfVOn/8gq09oU/9BFfR51/Dp/12PKyxW5vl+pZrxr41Z+1aRluNj8enIr2SvGvjVzd6O D/zzk/mK87Kf97j8/yOjMf4DJPgr/rtZ/3Y/wCZqb40HCaMPeT+lRfBVcPrJ/2Y/wCtSfGg ZXR/+2n9K9S//Cr/AF2OSS/2Ff11LPwXH/Er1c/9NkH/AI6a9Bj8R6LJrR0VL9Gv1YqYcHO QM46YrgvgwANE1T189P8A0GsfSmz8eJSf+fmX/wBBNc+JoRrYmu5fZV/wRvSqunRpJddDj/ Gn/I96xz1uWr37waf+KI0Yf9Oy18/+MiT431gt2uXr6A8Hf8iVo/8A17LXRmv+7Uvl+Rz5e v3tQ83+Mx/4mekj/pi5/wDHq9S8O/8AIq6V/wBesf8A6CK8p+Mrj+29MQnpbsfzavV/D3Hh fSh/06x/+giuLF/7jR+Z0Yb/AHmqY3xGOPh9qf0T/wBCFct8GgP7K1b/AK7J/wCgmuo+I/8 AyT7Uv+Af+hCuY+DA/wCJVq//AF2T/wBBqqemWz9f8hS/35ehwnxQiWL4hX5/vhG/8dFeq/ CmLy/h/A2MeZNI364/pXm/xdh2+Ot/aS3Q/wAxXrHw7h8j4e6Sv96Mv+bGuvHzvl9Lzt+Rz 4KNsVUfr+Z4/wDFDn4gX3H8Mf8A6CK9l8B/8iBo/wD1x/qa8Z+KHPxAvgP7qf8AoIr2fwIC PAGj5/54f1NRmP8AuNL5fkPAP/aKv9dTV1v/AJF7Uf8Ar2k/9BNfKPG4V9Wa7x4b1I/9O0n /AKCa+UgcNXRkPwT9UYZr/Ej6H1don/Iu6b/17R/+gitCqGi/8i9p3/XtH/6CKv18vU+N+p 9AtgqtqH/ILu/+uL/+gmrNVtQONKuz/wBMX/8AQTSh8S9RT+F+h8nx5+2ICQPnH86+toeLe L/cX+VfJMSh72JcAEuMH8a+tof+PeP/AHB/Kvps/wBqfz/Q8TKdp/IfRRRjmvleh7oUUUUw PCvjJB5fiqznx/rbYc/RjXUfBlgfC9+g7XOf/HRVH412TNYaVqCjiN3iY/UZH8jTvgpL/wA S/V7cnpIj/oRX1NR8+Uxfa34M8GjHkx8l3v8A5np2qPs0W+fptgc5/wCAmvl/w5AbvxfpcG MmS6Qc+m7P9K+k/FU/2Xwfq03922cfmMf1rwv4Y6f9s+IVmzLuS2Vpz7EDA/U1GVS9nha1R /1oXjVz4qnH+tz1v4nNt+Hl/wD76D/x4Vy3wXYNb6xj+/H/ACNdP8T+fh7fD/bj/wDQhXD/ AAWugmq6pZk/6yFZAPocf1rKhG+WVPX/ACNJO2YJeX6M9Y8Q2Yv/AAxqdmRnzbd1A98HFfK MTtHMjA4ZDn8RX2CVDKVIyDxXyTrFv9j1+/tQMeVcSLx6bjXVkM/dqQ9GcuaxtOE1/Vj6dS 6+2+CheHrNY7/xKV8yaP8A8jFYD/p4j/8AQhX0lp6FPhxbq3BGnf8AtOvm/Rfm8Sadjr9oj /8AQhVZQko1ku/+ZeY61qf9dT6z7189eJTn4xvgZ/06LP8A47X0L3r5311t/wAZJD/1EI1/ IivPyb4qn+E6cw/5d+p9EHqa4P4snHw/l/67x/zrvD1NcB8XM/8ACv3x1NxH/WuDAf7zT9T pxv8AAn6Hl3wqGfiLZ/7kh/8AHTX0PfP5Wm3UucbInb8lNfPXwpIPxEsR0Ijk/wDQa938Tz /ZvCWqzZwVtnx+WK9TOI82MhHyX5s48vfLhG/U+ZNKi+1+J7CHr5lyinHuwr6xxjgdq+Zfh /Ztd/EPSkIyI5fMP/AQTX00KM9l+8hDsh5VG1KT7s+efi2D/wAJ5KeMCCMfpXpnwo/5J3a8 f8tZP/Qq8w+Ln/I/Tf8AXGMfpXqPwqAHw7tMdPMk/wDQq2x3/Itp/L8mY4Jf7ZUfr+aMf4z /APIv6bz/AMvB/wDQa2/hd/yTqx/35P8A0I1gfGh8aLpa56zsf/Hf/r10HwvGPh3Y+7yf+h GuOrplkP8AF/mdNH/fqj8v8jtKKKK8A9ZDT9aY3SnnrTD0qWMkgI2HPrRRCMxn60VIxx6/h QKD1/AUCuhOxk0B6VR1K+t9N025vrpxHDChYsf5VdkO2Nm2lsDOB1NeO+KvDPijxFr88lvO jW8mCkDT4CgAfwn+ddFGnTqVeWpPlRlVlKMLxjc8ouJfOvJbgg4dy+B2yc19UaRPHc6HY3E LB4ngQqw7/KK8Nb4VeLSc+Ran/tuK7LwH4U8UaBrQfU5AtgsTKI1n3rk4x8vavczKVGvSTh UV49O552C56c3FxdmemV438ac/a9I9PLf+Yr07xG2sJ4fuToKb9QIAiHHHPJ546V4rrHhP4 iazci41SxubuQcKWkUhR6AZ4rhyqEY1FWlJK192bY+blD2cYts6H4Kn5tZHoI/61Y+M8T/Z tInx8imRSffiuV0fw58RtCuGl0uwu7Vn+95ZUhvqCea9b1/w9J4o8GR2N4RFf+Wsgcj7suO QcdjyK7a84UsbHEcyafbppYxhGVTCumk00cn8F5B/ZmrQdxKj49iv/wBasXwsWv8A40zXMf KrNPIT7cisnTvC/j/SdRlttNs7y2eQeW8kTBUYf73SvU/BHgxfDFvLdXcq3GpXAxI46IOu0 Hv7mrxc6VF1aikm5qySJw8Z1VTi00o7njfjqGSDx3qyOuMzlh7ggEV7z4MdJPA+jsjBsWyj I9Rwa4z4k+Cb7VrlNb0aAzzhQk8K/eYDow9fSuO0bVvHXhuB9Nsra6SMnKxSWxfYT3XI4qq sY47CwUJJNd/uIpSeFrz5k7Mu/Fy4WbxjFArBjDbKrYPQkk4r2bQ0aPw5pqOMMttGD/3yK8 m8K+BdX1nXBrXiaKSOAP5jLN9+dvcdhXtIGAAAAB6dq87MasFTp4aDvy7nbg4Scp1ZK3Mcj 8SP+Sf6j/wD/wBCFc58GhjSNVPbz0/9BrN8c+JPEerrdaHBoM8FmspVnEbO0m08HOMY78Vz PhrVPFnhaeRrHTJ3imIMkUtuxVsdD7Gu+jhZvAyotrmbvv6HJOvFYtVNbWsbHxkjC+JbCb+ /bYz9GP8AjXrHhWHyPB+kxEYItk/lmvLPiDHqniLTfD2qLpNwk00TrLCkbMUORx07+9dvrm vat4Y0nSbfTdDfUN8AViAxEZCgYwKwrxlUw1GhG3Nr17GtGSp1atSW2n4nlPxNOfiHf89An /oIr2nwP/yIWj/9cB/M14NrNp4i1jVp9SvNKuzNO+5tsDYHoBx0ruvh7rfiiyvLLw/d6bMd PLEB5YWUxDk9fTPrXZjqDnhIwi1eNr6+Ry4Kqo15XXxHqGvEDw1qZP8Az7Sf+gmvlToTmvc fiVd+KvPTTdGhuGsZ4P3pgiLFjnBBIHHFeSHw34g3Z/sW9P8A2wb/AArTJoKlScpSXvamWY y9pV91PTQ+mNGIPh/TiCCPs0fP/ARV6vLfhxeeLI71NJ1K1uE02OJipnhK7PQBj/KvUq+Zx dF0ari2n6Hv0aiqwU0gqrqX/IIvM/8APF//AEE1arx/4ga54si1680rTzcDT2jVcRQ53Ajn 5gKeDoPEVOVNK2upGJqqlC7V7nk0PN9FjjLj+dfW0P8AqI/90fyr5SOl6kJM/wBn3I+kLf4 V6t4D8UeLbrXbTStTEklntYF5YMMABxlsV9NnFB1oKcGvdueJllVU5OnJPU9aooor45H0YU UUUmxo5jx7o51vwVfW0a7pol8+Me684/LNeZ/By9Fv4mu7Fjj7TB8o91Of5Zr3PGa8i17wJ rWjeKV8ReEohMgk83yAcNG3cAd1Ne3gK8J0J4So7c21+55eKpyhXjiIq6WjsdR8T9QFl4Eu Ys4e6dYVHqM5P6Cuf+D2iSQWN7rk8e03B8mLPdR1P5/yqO80Pxj481K1Ou2S6Pp9ueVzyfU gZySfyFeo2VnbadYQ2NpGI4IVCIo7CirVjh8J9Wi7yk7uw6VN1cQ8Q1ZLRHJ/E/8A5J7e/w C/H/6EK8Y8Da4mgeMrS9mbbbtmKU+it3/DrXtfxKhkm8A3qRRvIdyHCqSfve1eT6b8NPEOp eHl1a3SNWcnZbSZWRlHfnivSyydFYOUKzsm2vwOHGKosWp01eyTPoYSRmMShwUI3BgeCPWv lfVQdV8XXZtkZzdXTCML3JbiuqhvviHpOmSaClpfCFwYwjQFioPZWxwK634e/D2fTbxNd12 EJcqP3FueSh/vN7+gqMNGGWxnUlJO+1updZvGzhGMWkt7noMlo0Phh7FRlktDFj3CYr5h0f bF4lsWfjbcx7u2PmFfWFfO/jnwTqej6/Pd2VpNPYTuZY5IlLbCTnacdMVlk1eN6lKTs5F5n CScKqWx9E96+bp5ftvxYMkZ3h9TGMd/n/8ArVpR/ELxlcaKNIji3ysvl+ekJMuOn5+9dJ8O /AN5a38fiDXITC8eWt4H+9uP8TentVYej/Z8Kk6zWqsrdQqz+uVIKmtFqz1s9a4D4tnHgJv +vmP+tdpqUtxBpV3NaR+ZcRxM0a4zuYDgYrwPxDqHj7xFaLbajp92bcHf5UdoVGfU8V5+WU HOrGrdJRfU6cfVUabp2bbRV+FUip8RLMMwG5JFHudpr1/4l6jFY+A76NpAsl1iGMZ5Yk84/ CvCLHRvFGn3kd3aaTqENxE25HWBgQfyropNI8eeM9QhTUILt9vAkuU8uOIdz0H6V7+Lw9Op iY4iU0ox317Hl4atKOHdBRd3+prfBzSpJvEN7q8iny7aLylJ/vt/9YfrXuFY3hrw/a+GtCh 0y2O4r80kneRz1NbNfMY/ErEV3UW3T0Pdw1H2NJQPnr4uI6ePHLDCyQRkH8DXp3wrIPw8tA COJZB/49WP8WPCt1q1pbaxp8DTT2qlJY0GWZOoIHfB/nXAeE/HOreEYZbNbZbi2dt/kzZUq 3qDXuuDxuXwhSesbaeh5EJrDYubqbP/AIc7D40zrjR7cnPMjkD8BXW/DJSvw70/K4JLn/x4 15Ytl4l+JPiMXUsRSHhWl2kRQp6DPU/zr3nTNPt9J0q2021BENugRc9T71xY9xo4SGFveS1 f4nVg1Kdade2j2LdIwz36UtFfPHsIZTT0pxHpTT0qACOXYpHHWiqe6NmbcOQcUVzylZ7mii rGkT82PakJwKQ/fz7ChuBXVcxsKPmXNQrFGn3EC+4FTAYWmN1q57psaE6UlMEiuPlNGe9Rc Y+im7s85pQc0wHClpBS0AFHGKKUdaAAU4E4pCR6CloCwUUUDpQAuT60ZPrSUZFO4WDJpckU lFILC5PrRk0lFO4WFyR0NGT60lFIAooooAKXJFJRRcLC5opufaloFYKKKKBWCiiigqwUUUd 6ACiiinclhRRRRcLC5PrSUUUXHYKKMiilcYgVVOVUA+oFLRRTuxWQUZO7qaKKLjFyfWkoop XADRRRRcXQKgksrKZ98tnBI395owTU9FNNrYlpPcRVVFCooVR0AGAKWiii5dgoooqWA09aj c4HFSHrWPcXUtxqrafbyeWIl3ysBk89hUN2VykruwwMweTLAfN3oqteTWNnOIptu4ru+djm iuZwbdyvaxjoze8xwVGR1HYelSs7b1HH5UUV0oghu55YrPfGwDZ64FZqX100rKZAQBx8o/w oorWp0JiZF5rOoxMBHcBRn/nmv+FObV9QEKETjJHP7tf8KKKzNWKuq37k7phwePkX/Criah dnrKOn9xf8KKKCS5Bd3Dj5nB/4CP8ACr6SuepH5CiigRJvb2/IUB2254/IUUUANSRznOPyF PDt7fkKKKADe3t+VG9vb8qKKBC722k8flTC7bh0/IUUVaYCvI4TIIz9BQJGxnj8hRRSTAN7 Z7fkKcXYYxj8qKKLgIXb2/KjzGx1H5Ciii+gELTygHDD8hUK3M3mbdwxj+6KKKm4EqTykcs PyFPSVycEg/gKKKLjJN7e35UnmN6j8hRRVJiJNx9vyo3H2/KiiquAgYnPT8qRnYHjH5UUVL eoCliB2/KgMcdvyooqrgLuPt+VG4+35UUUXANx9vyphds9vyoopXAaXbjp19BS72x2/IUUV AxNx9vyFG447fkKKKBECzyfbI0yNrZyNoq2zEDjH5UUVaAZ5jeo/IUokb1H5CiihsA3t7fl Shznt+VFFRcB24+35Ubj7flRRTTANx9vyo3H2/KiiquAbj7flRuPt+VFFSnqAbj7flUZdvb 8hRRRcA3t7fkK5uCeRfEOogFRlkz8ooorOexpHc8b+K+rajB41SOG7eNBapwuAPvNRRRXRS +BHNP4mf/Z </binary> </FictionBook>