%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/452.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <book-title>Flotila útočí</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Wing Commander</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>40b7472c-4caf-4687-bad0-aef4f384b6f6</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /><strong>William R. </strong>Forstchen</p>

<p><strong>FLOTILA </strong><strong>Ú</strong><strong>TO</strong><strong>ČÍ</strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p>Zdá se, že konečně byla vy­bojována poslední bitva a lidé porazili dlouholeté nepřátele Kilrathi. Ale mír, který zavládl, je klamný. Mimozemšťané sle­dují zákeřný plán: zatímco ukolébávají pozemskou Kon­federaci mírovými rozhovory, staví tajně obrovskou flotilu. A pak udeří nečekaně plnou silou. Začíná další zápas o pře­žití lidstva.</p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Povolali jste mě z vyhnanství se slovy, že jsem natolik pochopil lidi, že snad mohu navrhnout třetí cestu, a já mám takovou cestu, která nám přinese vítězství.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A to je?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zeptal se Buktag'ka, celý rád, že se hovor očividně chýlí ke konci a bude moci začít polední hodo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vání.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Poproste o příměří a slibte trvalý mír.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>Všichni vůdci klanů vybuchli v nevěřícný řev.</emphasis></p>

<p><emphasis>Džukaga čekal několik minut, než se vztek utiší, a na chvíli byl přesvědčen, že ho nejeden vůdce klanu vyzve na krvavý souboj, aby pomstil to, co všichni vnímali jako oplzle znevážení cti.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vy už jste se ze svého čtení špinavých a slabošských lidských knih zbláznil,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> hulákal Buktag'ka a výhružně Z boku k Džukagovi přistoupil, jako by ho chtěl udeřit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nastala chvilka ticha, jak všichni čekali, až na Džuka</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>govu tvář dopadne první rituální rána, ale náhle se všichni obrátili k zástěně, za kterou seděl císař.</emphasis></p>

<p><emphasis>Císař se smál.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vyložte nám svůj plán, barone. Myslím, že vidím jeho přínosnost, třebaže vím, že bohy nepotěší.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ani bohově nejsou nepřístupní úplatkům,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> pravil Džu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kaga a jeho rysy osvítil lišácký úsměv. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Když můj plán vyjde, bude po jeho skončení Sivar více než potěšena zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>věrečnými oběťmi.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Klub </strong>Julese Vernea vydal</p>

<p><strong>z řady </strong><strong>Wing Commander </strong>knihu</p>

<p>William R.Forstchen &amp; Ch. Stasheff: Nálet bez návratu</p>

<p>Připravujeme William R.Forstchen &amp; Andrew Keith: Srdce tygra</p><empty-line /><p>William R. Forstchen: Fleet Action Copyright © 1994 by ORIGIN Systems, Inc.</p>

<p>Translation © 2001 Jiří Engliš</p>

<p>Illustrations © 2001 Jan Patrik Krásný</p>

<p>Publisher © Klub Julese Vernea Praha 2001</p>

<p>ISBN 80-85892-58-8</p><empty-line /><p>prolog</p>

<p>„Dle mého mínění je zřejmé, že podle posledních výpočtů, jejichž výsledky se promítají na vaše holoobrazovky, do osmdesáti dnů riskujeme vážnou porážku, která může zma­řit několik roků našeho válečného úsilí,“</p>

<p>Komnatu rozechvěl rachot ohromeného a hněvivého vr­čení. Baron Džukaga se pohodlně usadil ve svém křesle a čekal, až se bouře přežene.</p>

<p>„To je absurdní, urážlivé,“ vyštěkl Talmak z klanu Su­taghi a rozhlédl se kolem, jako by hledal někoho, na koho svalit vinu a koho tudíž obětovat. „Jak jsme se vůbec octli v takové situaci? Naše flotily jsou ty nejlepší, naši váleč­níci jsou naplněni zápalem <emphasis>skabaků </emphasis>a ochotni zemřít pro slávu Kilrahu. U Sivařiny krve, vždyť tu chamraď pře­číslujeme v téměř každé třídě lodí. Jak k tomu došlo?!“ S posledními slovy udeřil pěstí do svého holoprojektoru a roztříštil jej, jako by tímto činem chtěl neradostná čísla jednoduše zabít.</p>

<p>Baron Džukaga z klanu Ki'ra se v křesle mlčky obrátil a pohlédl na konec stolu, kde seděli císař a jeho vnuk a dědic princ Thrakhath.</p>

<p>„Snad by nám to mohl osvětlit císař,“ pravil Džukaga sametovým hlasem a sklonil hlavu dost nízko na znamení povinné úcty, ale učinil to pomalu, aby tím naznačil opo­vržení a vzdor. Ti, kdo seděli v místnosti, císaře pochopi-</p>

<p>tělně neviděli. Ten byl na svém vysokém trůnu skryt pří­mému pohledu za hedvábnou zástěnou s vyšitými třemi zkříženými rudými meči císařského rodu. Princ Thrakhath seděl u úpatí pódia. Nyní se pod Džukagovým pohle­dem lehce zavrtěl a z hrdla mu zaznělo tiché, avšak slyši­telné zavrčení jako signál, že je připraven přijmout vý­zvu, a také jako reakce na urážlivé přímé položení otázky císaři.</p>

<p>Baron Džukaga se ze všech sil držel, aby nevycenil zuby a nedal tak naplno najevo svou nenávist k císaři, kterého pokládal za méně urozeného a který se pokusil svalit vinu za katastrofu u Vukar Tagu na jeho ramena.*</p>

<p>Kvůli té pohromě zůstal déle než rok ve vyhnanství. Až po posledních porážkách si ostatní klany naléháním vynu­tily, aby byl omilostněn a bylo tak možno využít jeho známých schopností jedince, který je známý tím, že nejlé­pe rozumí zvláštnostem lidského chování.</p>

<p>Císař vycítil výzvu i past. Neklidně se zavrtěl a snažil se uspořádat si myšlenky. Když odpoví na otázku přímo, poníží se před vůdci osmi klanů Kilrahu; když přenechá odpověď svému vnukovi princi, bude to vypadat, jako když se zbavuje odpovědnosti - a původní viny.</p>

<p>„Zašel jste příliš daleko, barone,“ zaduněl z rohu hlas, který tak císaři nabídl východisko ze slepé uličky.</p>

<p>Baron Džukaga se ohlédl po jeho majiteli, Buktag'kovi, prvorozeném klanu Síkag. Síkagové byli považováni za nejméně urozené z osmi vládnoucích rodů a z toho důvo­du se obvykle dalo počítat s tím, že se budou k císaři lísat ve snaze povýšit za každou cenu.</p>

<p>„Vaše urážka císaře je očividná,“ zavrčel Buktag'ka,</p>

<p>* W. R. Forstchen - Ch. Stasheff: Nálet bez návratu. Vydal Klub Julese Vernea Praha 2001.</p>

<p>zvedl se, naklonil se přes stůl a zabodl pohled do Džukagy. „Toto není místo, na kterém by měla císařská krev odpo­vídat na otázky. Vyžádali jsme si váš návrat z vyhnanství kvůli vaší schopnosti pochopit lidi a pro vaše mistrovství špionáže, ne kvůli vašemu nezdvořilému jazyku, nadutosti celého vašeho rodokmenu nebo kvůli pletichám, kterými jste proslulý.“</p>

<p>Džukaga se rozhlédl kolem stolu a odhadoval reak­ce, které se různily od souhlasného sklonění hlavy až po vzdorné zježení hřívy. Bylo na čase změnit přístup.</p>

<p>„Přijímám výtku před císařskou krví. Nezamýšlel jsem nikoho urazit,“ pravil a zhluboka se uklonil zacloněnému trůnu. Princ Thrakhath, který seděl na úpatí trůnu a nebyl skryt pohledům jako jeho dědeček, úsečně kývl hlavou v odpověď.</p>

<p>„Neptejme se, jak je to možné,“ zaševelil <emphasis>zpoza </emphasis>zástěny císařův hlas, „je tu dost viny pro všechny. Raději si pro­mluvme o současné situaci a o tom, co je třeba udělat.“</p>

<p>Baron Džukaga věděl, že nemůže v této věci dál naléhat. Sklonil v odpověď hlavu.</p>

<p>Ty neurozený senilní parchante, pomyslel si Džukaga chladně. Každý tady ví, že ta porážka je chyba tvého po­šetilého vnuka a tvoje. Ale kdyby mělo přijít vítězství, budeš smetat pocty ke svým nohám. Baron přemýšlel nyní v rovinách, které byly mimo chápání většiny Kilrathu. Byl to vztek a intenzívní nenávist vůči nejvyššímu pánu, kte­rému přísahal věrnost. Presto však stále zaujímal poslušné držení těla a pomalu vstal, aby se znovu ujal slova.</p>

<p>„Buktag'ka má pravdu,“ řekl Džukaga, „a já výtku při­jímám.“</p>

<p>Rozhlédl se po komnatě, zvážil reakce ostatních a do­spěl k názoru, že nejlepší bude prostě vyrukovat s fakty a čísly, která je zapotřebí předložit.</p>

<p>„Máme nad lidskou konfederací převahu v celkovém počtu letounových lodí, stíhaček všech tříd a těžkých křiž­níku. Jak ovšem můžete vidět na extrapolovaných grafech, nedostaneme posily nových letounových lodí standardní konstrukce ještě tři osmdesátice dní. Jak odhaduje můj výzvědný štáb, lidé mezitím uvedou do provozu čtyři nové těžké letounové lodě, což jim umožní zformovat celý nový operační svaz a poprvé za celou dobu této války tak v ka­tegorii letounových lodí dosáhnout zhruba stejné síly, ja­kou máme my.</p>

<p>To je zapříčiněno ztrátami doků a téměř dokončených lodí při náletech na naše loděnice během posledního roku. Nejprve v době debaklu u Vukar Tagu zasáhli hlavní zá­kladny na našem měsíci,“ nedokázal odolat, aby nestřelil pohledem po Thrakhathovi, „a při dalších dvou náletech zničili tři další loděnice.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel a rozhlédl se po místnosti. Os­tatní vůdci klanů se neklidně vrtěli. Úspěšné nálety lidí do hloubi Říše byly pro Thrakhatha a klanové vůdce zdrojem krajního zahanbení, Džukaga se v duchu usmál. Když už nic jiného, umožnil mu exil po Vukaru umýt si drápy od veškeré odpovědnosti. Zjistil, že jakýmsi nestranným způ­sobem dokáže dokonce obdivovat člověka, který vynalezl strategii takových úderů s nasazením lehkých letouno­vých lodí. Zprávy špehů, a to jak od člověka nasazeného do vládnoucí administrativy, tak pocházející z výslechů zajatců, naznačovaly, že plán je dílem admirála Tolwyna.</p>

<p>„Naše nevýhody,“ pokračoval baron, „ještě zhoršuje sku­tečnost, že během příštích osmdesáti dnů bude téměř čtvr­tina našich letounových lodí potřebovat údržbu, doplnění zásob a výstroje a jedna dokonce výměnu celého reak­toru.“</p>

<p>„Nemohou takové věci počkat?“ otázal se Buktag'ka.</p>

<p>„Už jsme je odkládali příliš dlouho,“ oznámil Thrakhath chladně. „Reaktor <emphasis>Ha 'Tukagu </emphasis>propouští tak nebezpečně, že posádka strojovny musí nosit ochranné obleky a po třech pracovních směnách odejít na odpočinek. Když loď tímhle způsobem budeme zatěžovat dál, můžeme očeká­vat havárii reaktoru. A pokud jde o ostatní lodě, rozličné drobnosti hrozí přerůst ve vážné problémy, pokud jim nebudeme věnovat pozornost. Vzpomeňte na standardní pravidlo, že letounová loď na každý den letu potřebuje z různých důvodů strávit jeden den v docích. A my už to natahujeme téměř na dva ku jednomu a příliš naše zařízení přetěžujeme.“</p>

<p>Zmlkl a Džukaga sehrál divadélko děkovného přikýv­nutí,</p>

<p>„Znám argument, že si nemůžeme dovolit v takové době odvolat letounové lodě z akce,“ promluvil dál Džukaga, „ale věřím, že princ Thrakhath vám řekne, že si nemůžeme dovolit je nestáhnout. Naneštěstí lidé alespoň pro tuto chvíli objevili naše slabé místo a využívají je. Nasazují své nové eskortní letounové lodě k náletům hluboko do pros­toru naší říše, vyhýbají se boji lodě proti lodi a raději rozbíjejí naše lodě v docích dřív, než je dokončíme a vy­pustíme. A co je ještě horší, tyto úderné síly napadají naše transportní a zásobovací lodě. Máme v této kategorii ka­tastrofální ztráty.“</p>

<p>„Aspoň za to zaplatili,“ odsekl Thrakhath.</p>

<p>„To je sice pravda, můj pane, ale pohleďte na tato čísla. Za poslední standardní rok jsme bezpečně zničili sedm jejich eskortních letounových lodí, dvě těžké letounové lodě a sedm osmic dalších lodí. Oni naproti tomu rozdrtili osm rozestavěných letounových lodí, zničili cenná zaří­zení a způsobili tisícové ztráty na školeném personálu. A snad nejvážnější ztráty ze všech, které způsobili, tvoří</p>

<p>zhruba sedm osmer-osmic transportních a zásobovacích lodí,“</p>

<p>Odmlčel se a rozhlédl se po komnatě. Spatřil, jak se klanoví vůdci tváří pohoršeně, když se podívali na Thrak-hatha, který musel dát najevo souhlas s Džukagou.</p>

<p>„Co jsou tihle lidé za zvířata?“ položil Buktag'ka řeč­nickou otázku. „Jaká čest, jaká sláva se dá získat rozbitím letounové lodě, která ještě ani nemůže létat? Jejich bohové musí zvracet odporem při takové podlé zbabělosti.“</p>

<p>,Jvlyslím, že jejich bůh se na to dívá poněkud jinak než ti naši,“ pravil Džukaga suše. Uvědomoval si, že Ironie toho, co říká, přítomným zcela uniká.</p>

<p>To byla jejich slabina. On při svém studiu lidí nabyl alespoň malého pochopení pro jejich cizí logiku, cizí víru a cizí pojetí války. Pokoušet se tlumočit toto pochopení jedincům kolem sebe však bylo téměř nemožné bez ohledu na jejich inteligenci; propast byla příliš široká, než aby se dala přeskočit.</p>

<p>A byl to také slabý článek jejich vojenství. Všichni před­chozí nepřátelé byli zničeni během válek, které trvaly na­nejvýš o málo déle než čtyři roky - a to ještě jenom kvůli prosté velikosti říše Hari, kterou bylo třeba obsadit a zni­čit. V takovém případě, kdy si vítězství zajistili během několika hodin po prvních útocích, bylo zbytečné snažit se nepřítele skutečně pochopit. Válka s lidmi se však vlek­la už čtyři osmice roků, a přesto většina těch, kdo vedli Říši do boje, dosud skutečně nerozuměla myšlení nepřátel.</p>

<p>„Se ctí nebo bez cti, zničená letounová loď je jednoduše mrtvá,“ pravil Džukaga tiše. „O tom se nedá diskutovat.“</p>

<p>Ohlédl se po Thrakhathovi a ke svému překvapení se dočkal souhlasného přikývnutí.</p>

<p>„Skutečná krize ovšem postihla naši logistiku, naše trans­portní lodě, které zásobují lodstvo.“</p>

<p>Od klanových vůdců se ozvalo několik pohrdavých od­frknutí. Takové lodě a ti, kdo na nich sloužili, byli po­važováni dokonce za nehodné opovržení. Kdokoliv, kdo v bojeschopném věku přijal místo na některé z nich, ztratil u svého klanu čest, byl považován za nehodného zplodit dědice a u hodovních stolů, když se ostatní vychloubali válečnými činy a otevírali si tepny na pažích, aby skrápěli úlitbami Sivařin oltář, museli sedět v rohu se sklopenou hlavou. Z toho si lze snadno udělat obrázek o kvalitě ta­kových posádek.</p>

<p>„Je nabíledni, že bez paliva, potravin, náhradních dílů a dokonce takových základních věcí jako vzduch k dýchá­ní nebo voda k pití, je loďstvo k ničemu. Lidé použili stra­tegii založenou na tom, že se vyhýbají přímému střetu a místo toho útočí na náš týl, odřezávají nám přísun zásob a ničí naše transportní lodě, čímž nás donutili vyčleňo­vat k jejich doprovodu drahocenné fregaty a torpédobor­ec. Nyní útočí eskortními letounovými loděmi, které před­čí i torpédoborec, takže konvoje musí doprovázet těžké křižníky. V důsledku toho nemáme dost těžkých křižníku na doprovod našich letounových lodí a naše výroba no­vých lehkých letounových lodí teprve nabíhá.“</p>

<p>Na chvilku se odmlčel a pohlédl na grafy, jež se promí­taly na holoobrazovky.</p>

<p>„Za poslední rok jsme ztratili asi sedm osmer-osmic transportních lodí a čtyři loděnice na jejich stavbu. To je naše slabé místo. Dostali jsme se do situace, kdy naše letounové lodě musí na čas opustit frontu a vrátit se pro zásoby až na Kilrah, protože nemáme dost transportních lodí, které by jim je přivezly. Následkem toho naše síla, vyjádřená skutečným počtem lodí na frontě, poklesla na polovinu, a tudíž v mnoha sektorech mají lodě Konfede­race převahu.“</p>

<p>Znovu udělal dramatickou přestávku a dočkal se chlad­ných pohledů nevíry, že by něco tak obyčejného, tak ne­důstojného jako tato položka mohlo skutečně ovlivnit ve­dení války.</p>

<p>„Co tu slyším, je nemožné,“ zavrčel Jikta z klanu Kax-ki. „Opravdu tvrdíte, že jsme kvůli takové věci prohráli válku?“</p>

<p>,J_jdé mají přísloví, podle kterého kvůli chybějícímu hřebíku ztratil kůň podkovu, kvůli chybějící podkově..,“'</p>

<p>„Co je to kůň?“ otázal se Jikta.</p>

<p>„To je zvíře, na kterém lidé kdysi jezdívali.“ Pak dopo­věděl konec přísloví a sledoval, jak působí.</p>

<p>,,Ne, válka ještě rozhodně není prohraná,“ řekl posléze princ Thrakhath, když se konečně pohnul. „Myslím, že baron má sklon přehánět své myšlení a grafy, aby nás vystrašil.“</p>

<p>,,Nemůžete však popřít, že máme potíže,“ odsekl baron.</p>

<p>„Dočasně snad,“ opáčil princ Thrakhath.</p>

<p>, JMnci Thrakhathe,“ pravil baron úlisně, „před více než šesti lety jste právě vy odvelel všechny nově postavené transportní lodě k vašemu projektu Hari. Kolikpak trans­portních lodí a dalšího materiálu váš klan váže v tomto projektu, zatímco hlavní boj trpí nedostatkem zásob?“</p>

<p>Odmlčel se a pozoroval rozruch zájmu v místnosti.</p>

<p>„Nejsme tady, abychom mluvili o Hari,“ oznámil úseč­ně Thrakhath. „Jsme tu především proto, abychom vy­slechli vaše zprávy a nápady.“</p>

<p>Vůdci klanů přejeli pohledem od Thrakhatha k Džuka-govi a baron vycítil, že si nejeden z nich přeje, aby byla odhalena pravda o tomto tajném projektu. Ale on nejprve zdůrazní ještě další bod.</p>

<p>Baron Džukaga pokynul pobočníkovi, který stál ve vzdá­leném koutě komnaty a obsluhoval holoobrazovku.</p>

<p>Obraz přeblikl na trojrozměrnou mapu Říše plnou pro­pletených oranžových a červených čar.</p>

<p>„Rozvědka zjistila, že lidé vědí o oné příležitosti, která se jim v příštích nejméně dvou osmer-osmicích dní na­skýtá, a uvažují o ofenzívě, aby využili našeho dočasného oslabení. Své letounové lodě lidé nasadí do zahajovací operace v soustavě, kterou nazývají Munro. Vědí, že mu­síme Munro udržet, protože je bránou k radě přeskoko­vých bodů skýtajících nejkratší cestu do srdce Říše.</p>

<p>Zároveň na osmi různých frontách,“ na mapě začaly současně s jeho slovy blikat oranžové šipky, „přeskočí do prostoru Říše osm jejich lehkých letounových lodí spolu s ozbrojenými transportními loděmi s cílem ochromit nás zezadu, rozdrtit naši zbývající dopravu, loděnice pro stav­bu křižníku a střediska přestavby lehkých letounových lo­dí, pustošit planetární základny a poničit těch několik zá­sobovacích konvojů, které jsou ještě v provozu.</p>

<p>To je jejich plán ve zkratce.“</p>

<p>V komnatě se rozhostilo ticho a vůdci klanů si upřeně prohlíželi obrazovky.</p>

<p>„To je ošklivý plán,“ ozval se Thrakhath chladně, „bod­nutí do zad přes bezbranná postavení. Chybí tomu veškerá čest, veškerý střet ocelové čepele proti ocelové čepeli, lodě proti lodi.“</p>

<p>„Ale ochromí nás i při své zbabělosti,“ odsekl Džukaga a Thrakhathovi nezbylo než sklonit hlavu.</p>

<p>V místnosti se na chvíli rozhostilo ticho.</p>

<p>„A přesto,“ zašeptal Vak z klanu Ragitagha, neschopný mluvit hlasitěji, protože chirurgům činilo jisté potíže dát mu ústa dohromady po souboji, na který byl kdysi vyzván, „jestli všechno postupuje tak, jak o projektu v sektoru Hari tvrdí šeptanda, měla by naše síla do roka narůst natolik, že získáme nad lidmi převahu a tuhle válku ukončíme.“</p>

<p>Pohlédl v očekávání odpovědi přímo na Thrakhatha.</p>

<p>, Ani v těchto místech by se o projektu Hari nemělo mlu-vit,“ řekl Thrakhath spěšně.</p>

<p>Vůdci klanů se zavrtěli. O projektu znali jen pověsti, protože celý vývoj měl plně pod kontrolou klan Kiranka, v jehož čele stáli císař a princ.</p>

<p>„Jsou to naši bratři,“' oznámil císař zpoza zástěny. ,J*ro-mluvme o tom.“</p>

<p>Thrakhath se ohlédl k zástěně za sebou, jako by chtěl něco namítat.</p>

<p>,J?romluv o tom.“</p>

<p>Džukaga to váhání zaznamenal. Bylo známo, že v císař­ském paláci dochází k řadě úniků informací a čím méně se o jistých věcech řeklo, tím lépe. Stejně dobře postřehl, jak císař sehrává tah projevu důvěry v ostatní klanové vůdce a tím, že jedná, jako by přítomní byli jeho důvěrní přátelé, získává jejich přízeň. Viděl, jak to působí na Buk-tag'ku, který se viditelně nadmul a naklonil se kupředu, aby lépe slyšel,</p>

<p>„Ještě předtím, než ty lidské nálety začaly,“ spustil Thrak­hath, „císař ve své moudrosti předvídal jistá nebezpečí tohoto druhu, a proto nařídil investovat obrovské množ­ství bohatství i materiálu do stavby tajných loděnic. Ty se nacházejí v dobyté říši Hari, na opačné straně naší Říše vzhledem k Terranské konfederaci.“</p>

<p>Vylovil z náprsní kapsy holokrychli a zasunul ji do pří­stroje. Džukagovi připadala zajímavá už sama skutečnost, že Thrakhath přišel na tuto poradu plně připraven odha­lit rozsah projektu Hari. Baronovi lidé už objevili větši­nu střežených tajemství projektu, takže mohl postupovat s jistotou, a zdálo se, že Thrakhath očekával, že si Džuka­ga na této poradě vynutí plné odhalení.</p>

<p>Na hlavní holoobrazovce se objevila mapa Říše: hranice</p>

<p>s Konfederací nahoře, Kilrah a Říše sama uprostřed a da­leko dole podrobený prostor nyní mrtvého Hari, soubor tisícovky hvězd, kolem kterých kroužilo více než tisíc sežehnutých světů bez života.</p>

<p>Thrakhath na obrazovce zvýraznil jednu hvězdu hlubo­ko uvnitř dřívějšího teritoria Hari.</p>

<p>„Zde se posledních pět let vyvíjí a zkouší nová třída letounových lodí, přičemž je třeba překonat potíže s nad-světelnými přeskoky lodí, jejichž velikost a hmotnost pře­vyšuje určitou hranici. Tyto nové letounové lodě, jejichž třídu nazýváme <emphasis>Hakaga, </emphasis>jsou schopné nést a obsluho­vat nejnovější stíhací kosmoplány Vafarz, které mají při­jít do řadové služby příští rok. Díky své velikosti mají tyto letounové lodě systémy generování štítů schop­ných odolat prakticky každé zbrani, kterou má nyní Kon­federace k dispozici, včetně antihmotových torpéd Mark IV a V.“</p>

<p>Obraz na holoobrazovce se změnil. Objevila se na něm letounová loď. Vůdci klanů se na ni vzrušeně zahleděli a Thrakhath stiskl tlačítko na svém monitoru. Vedle lodě se objevil druhý obraz, obraz současné těžké letounové lodě. Místnost se rozezněla překvapenými výkřiky.</p>

<p>Ani Džukaga nedokázal skrýt zvědavost. Třebaže četl hlášení špehů, jediné obrázky, které kdy viděl, byly zrnité dvourozměrné snímky, tajně pořízené kapitánem trans­portní lodi, který pro něj pracoval. Nová letounová loď byla nejméně dvakrát delší než stará konstrukce a ježila se šesti vzletovými a přistávacími palubami; tři měla vzadu, tři vpředu. Jak se obraz uvnitř holoprostoru zvolna otáčel, všiml si, že zranitelné motorové gondoly jsou zcela zakry­té a opancéřované.</p>

<p>„První z nich už je bojeschopná,“ oznámil Thrakhath pyšně, „a prochází závěrečnými zkouškami v zapadlých</p>

<p>oblastech harijského prostoru, daleko mimo dohled slídi­vých očí Konfederace.“</p>

<p>Střelil pohledem po Džukagovi, jako by chtěl dodat, že také mimo dohled slídivých očí kohokoliv jiného.</p>

<p>„Jaké má vlastnosti?“ otázal se Vak.</p>

<p>„Plně naložená nese tři osmdesátice a šest osmic bitev­ních plavidel a stíhaček, vzlétajících ze šesti oddělených hangárů. Obrana se skládá ze čtyř osmic čtyřhlavňových baterií hmotnostních urychlovačů, čtyř osmic neutrono­vých a laserových baterií a šesti rotačních vícehlavňových výmetnic protitorpédových střel. Má tři soustředné vrstvy vnitřního pancíře a všech šest hangárových palub tvoří hermeticky uzaviratelné celky. Tak můžeme snést vyřaze­ní tří, nebo dokonce čtyř vzletových drah, a přesto pokra­čovat v boji a přesouvat stíhačky z jedné části lodě do druhé vnitřními přístupovými chodbami. Jak jste si jistě domysleli, množství materiálu potřebného ke stavbě této letounové lodě šestkrát převyšuje spotřebu na normální útočnou letounovou loď. Kromě toho stavíme více než osmdesát doprovodných lodí typu fregaty, torpédoborec a křižníku. Proto nyní trpíme nedostatkem transportních lodí. Přepravě všeho, co bylo zapotřebí, z Říše na vzdálený konec Hari se jich věnovalo více než dvě stě.“</p>

<p>Rozhlédl se po místnosti a spatřil chápavé přikyvování,</p>

<p>,JVIyslím, přátelé,“ pravil uhlazeně, „že také chápete, proč můj klan převzal plnou odpovědnost za stavbu těchto lodí. Museli jsme udržet co nejpřísnější utajení. Kdyby se nepřátelé něco doslechli, měli by čas analyzovat naše nové lodě a možná i najít protizbraň.“</p>

<p>Vzdorně pohlédl na Džukagu.</p>

<p>, Jr^oto můj klan podrobil projekt takovému utajení a dr­žel jej tak dlouho v skrytu.“</p>

<p>Džukagovi se zachtělo odpovědět výzvou, že mít takové</p>

<p>lodě v ruce výhradně sám také zajišťuje moc císařského trůnu, ale uvědomoval si, že na to není vhodný čas, třeba­že drobná urážka ostatních klanů neprošla bez povšimnutí.</p>

<p>„Tak loď nasaďte hned k zastavení lidské ofenzívy,“ na­vrhl Buktag'ka a vzrušeně bouchl do stolu.</p>

<p>Džukaga se na Buktag'ku podíval a chtělo se mu vysmát se jeho patolízalskému nadšení,</p>

<p>„Takovým způsobem se válka nevyhrává,“ odvětil Thrak­hath a hrot sarkasmu v jeho hlase dával najevo, že ačkoliv Buktag'ka je vůdcem rodu, stále je nižšího ražení, Buk-tag'ka se rychle rozhlédl po komnatě, zda se nedočká nějaké známky podpory, ale spatřil jen výsměšné pohledy, a tak spolkl svůj vztek.</p>

<p>„Za osmdesát a čtyřicet dní budou k operačním zkouš­kám připraveny čtyři další letounové lodě třídy <emphasis>Hakaga, </emphasis>za tři osmdesátice a čtyřicet dní pak budeme mít plně bo-jeschopnou úplnou flotilu osmice a čtyř lodí <emphasis>Hakaga.</emphasis></p>

<p>To znamená, že budeme potřebovat více než čtyřicet osmdesátic pilotů stíhacích a bitevních strojů. Navzdory tomu, co si snad baron myslí, jsem vám právě proto chtěl tuto informaci dnes odhalit. Osádky stíhaček první lodě byly vybrány z mého klanu, ale jak budou přicházet do řadové služby další lodě, budeme muset z výcvikových akademií a ze stávajících letounových lodí posbírat nej­lepší piloty všech klanů. Na slávě této nové flotily se budou podílet všechny vaše <emphasis>hrai, </emphasis>vaše klany.“</p>

<p>Pohlédl na barona a potlačil pohrdavý smích. Třebaže ho baron skutečně dotlačil k tomu, aby odhalil projekt pří­liš brzy, bylo zábavné nedopřát mu, aby si to myslel.</p>

<p>,J&gt;íasadím je až tehdy, když bude celá flotila připravená, a to tak, že prorazíme přímým úderem lidskou obranu. Ten plán jsme ve válečných simulacích opakovaně procházeli a vychází nám, že nejméně polovina oněch nových lodí se</p>

<p>dostane až k Zemi a přitom rozdrtí konfederační lodstvo v jediné vrcholné poslední bitvě. Do hodiny poté, co za­ujmeme postavení na oběžné dráze nad domovskou pla­netou, se buď Terranská konfederace vzdá, anebo více než osm a půl sta našich stíhaček svrhne antihmotové pumy a promění planetu v prach a popel.“</p>

<p>, J?říboj války se přeléval sem a tam po více než polovinu mého panování,“ zasáhl do hovoru císař a jeho hlas si vynutil naprosté ticho.,,Než se odeberu ke svým předkům, rád bych viděl, jak můj vnuk zničí tu nízkou chamraď a onu kouli odpadků, kterou nazývají svým světem.“</p>

<p>„Tento Thrakhathův plán ve mně vzbuzuje radost,“ ozval se Džukaga, „nicméně bude trvat nejméně osmde-sátici dní, a ještě spíše dvě osmdesátice, než bude připra­veno pět nových lodí, a tři a půl osmdesátice dní, než bude bojeschopných ostatních sedm, kterých je podle jeho víry zapotřebí k vítězství. Jenže jak všichni jistě vidíte, lidé v příštích pěti osmicích dní budou moci proniknout naší obranou a rozsívat vlnu zkázy, i kdyby to nakrásně nebyl osudný úder. Při tomto průlomu ochromí naše zásobování, které budeme nadále potřebovat, aby podpořilo nové lodě prince Thrakhatha při jejich vítězném náporu. Pokud ono bude ochromeno, ochromí to i konečnou ofenzívu proti Zemi.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel, aby se podíval na Thrakhatha, kterému nezbylo než přikývnout na souhlas.</p>

<p>„Slyšeli jsme Talmakův návrh dočasně opustit pohraničí a stáhnout všechnu obranu do centra,“ shrnoval Džukaga dřívější návrhy, „jenže takovou poskvrnu na cti si nemů­žeme dovolit a nemůže to připustit ani klan Kaxki, které­mu patří mnoho příhraničních světů. Nás princ nám vy­světlil, že protiofenzíva do sektoru Enigma nebo přes Munro k Zemi je vzhledem k otázkám zásobování obtíž-</p>

<p>na, ne-li nemožná, a že lidé stále mohou tuto hrozbu igno­rovat a pokračovat v pustošení našich světů.“</p>

<p>Zhluboka se nadechl a rozhlédl se komnatou.</p>

<p>Nyní nadešlo skutečné jádro porady. Thrakhath sice od­halil, co má jeho klan v plánu do budoucna, ale nepřinesl žádné použitelné návrhy, jak překonat aktuální krizi.</p>

<p>„Povolali jste mě z vyhnanství se slovy, že jsem natolik pochopil lidi, že snad mohu navrhnout třetí cestu, a já mám takovou cestu, která nám přinese vítězství.“</p>

<p>„A to je?“ zeptal se Buktag'ka, celý rád, že se hovor očividně chýlí ke konci a bude moci začít polední hodo­vání.</p>

<p>„Poproste o příměří a slibte trvalý mír.“</p>

<p>Všichni vůdci klanů vybuchli v nevěřícný řev.</p>

<p>Džukaga čekal několik minut, než se vztek utiší, a na chvíli byl přesvědčen, že ho nejeden vůdce klanu vyzve na krvavý souboj, aby pomstil to, co všichni vnímali jako oplzlé znevážení cti.</p>

<p>„Vy už jste se ze svého čtení špinavých a slabošských lidských knih zbláznil,“ hulákal Buktag'ka a výhružně z boku k Džukagovi přistoupil, jako by ho chtěl udeřit.</p>

<p>Nastala chvilka ticha, jak všichni čekali, až na Džuka-govu tvář dopadne první rituální rána, ale náhle se všichni obrátili k zástěně, za kterou seděl císař.</p>

<p>Císař se smál.</p>

<p>„Vyložte nám svůj plán, barone. Myslím, že vidím jeho přínosnost, třebaže vím, že bohy nepotěší.“</p>

<p>„Ani bohové nejsou nepřístupní úplatkům,“ pravil Džu­kaga a jeho rysy osvítil lišácký úsměv. „Když můj plán vyjde, bude po jeho skončení Sivar více než potěšena závěrečnými oběťmi.“</p>

<p>A zároveň budu potěšen i já, až se vítězství prince Thrak-hatha stane mým vítězstvím, pomyslel si baron s úsměvem.</p>

<p>kapitola první</p>

<p>Kapitán Ian ,J-^ovec“ St. John minul poslední navigační kontrolní bod a zatočil do směru přiblížení na zteč. Jediná obyvatelná planeta soustavy Munro ležela nyní přímo před ním. Přes tvář světa zavanula metelice antihmotových pum, které měly potlačit kilrathskou pozemní obranu, a jejich záblesky jasně mrkaly dokonce i na vzdálenost třiceti tisíc kilometrů. Přecvakl na kanál námořní pěchoty a chvilku poslouchal, jak druhá a třetí divize zahajují sestup ke svým určeným místům přistání. Nato přepnul zpět na svůj hlavní kanál.</p>

<p>„Červená peruti, odjistit všechna torpéda. Modrá a Ze­lená peruti, držte se blízko a zajistěte podporu. Jdeme na letounovku!“</p>

<p>Na levoboku viděl, jak se Žlutá, Oranžová a Černá peruť, které tvořily zbytek útočné skupiny, rozvíjejí do stan­dardní klínové formace, zatímco bombardéry Broadsword Červené perutě se řadily ke klasické křížové zteči a oblé-taly kilrathskou letounovou loď po různých obloucích, aby ji zasáhly ze tří navzájem kolmých směrů.</p>

<p>V příštích několika minutách přijdou o pár lidí, ale bude také po lehké letounové lodi, kterou mají před sebou.</p>

<p>Rychle prošel hlavní taktickou spojovou síť, aby zkon­troloval, jak probíhá boj jinde, a podle potřeby odvelel část svého zatraceně předimenzovaného úderného svazu tam, kde by se snad vyskytovaly potíže.</p>

<p>Námořní pěchota šla na výsadek přesně podle plánu. Žádný vážný odpor, oblast přistání už vyčištěná těžkým bombardováním ze čtyř torpédoborců a křižníku, které proměnilo tisíc čtverečních kilometrů hlavní oblasti při­stání v hromadu doutnajících trosek. To, co na planetě z kilrathských základen ještě zbývalo, se dál rozsvěcovalo žárem antihmotových úderů.</p>

<p>Tenhle úder na kilrathskou základnu šlapal jako hodinky a už to samo o sobě bylo podezřelé. Dobytí soustavy Mun­ro bylo posledních třicet let, od jejího obsazení Kilrat-hy v úvodních fázích války, jedním z dlouhodobých cílů. Vedle prosté skutečnosti, že to kdysi bylo lidské teritori­um, tvořila soustava také hlavní přístup do nitra Říše. Naopak z této základny Kilrathové kontrolovali vyústění hlavního přeskokového bodu do středních oblastí Konfe­derace a odtud po hlavní přeskokové linii přímo k Siriu a dále k Zemi. Soustava tedy představovala hlavní bránu jak do Říše, tak do Konfederace. Při předchozích šesti pokusech o opětovné dobytí planety byla zničena spousta dobrých lodí a zahynula zatracená spousta lidí. Nyní jim padala do klína jako zralé jablko.</p>

<p>Napadlo ho, jak se asi odvíjí zbytek plánu údem. Útok na Munro, třebaže jeho zásadní důležitost byla nepochyb­ná, ve skutečnosti nebyl hlavním cílem operace Červená trojka. Sloužil jako návnada, která na sebe měla stáhnout kilrathský protiútok a tím odlákat jejich síly z cesty hlav­nímu náporu ofenzívy. Na patnácti stech světelných rocích hranic mezi Říší a Konfederací bylo rozmístěno a připra­veno k přeskoku do nitra Říše osm operačních skupin, každá složená z eskortní letounové lodě, lehkého křižníku a čtyř torpédoborců. Jejich úkolem bylo zasahovat daleko v týlu, ničit konvoje, rozmetávat základny a bořit loděni­ce. Tato taktická inovace, rozvíjená od Vukar Tagu, podle</p>

<p>všeho nesla ovoce a někteří tvrdili, že neustálé obtěžování už Kočičáky opravdu <emphasis>začíná </emphasis>zdolávat. Jen doufal, že se politici nechystají tuhle šanci zahodit, jak to naznačovaly nejnovější neoficiální zvěsti.</p>

<p>, J^ovče, zachytili jsme provoz, blíží se ve směru 032 na plus 060 stupňů vůči vašemu kursu.“</p>

<p>Lovec pohlédl na svůj krátkodosahový taktický sken a spatřil, jak na něm naskočilo hejno červených skvrnek.</p>

<p>,<emphasis>Modrá </emphasis>peruti, jdete po nich?“</p>

<p>„Tady Vlk samotář, pane. Přibližujeme se a kryjeme vás.“</p>

<p>„Tak ať si vysloužíš proužek dvojitého esa, chlapče. Dobrý lov.“</p>

<p>„Nebojte se, tu láhev skotské máte u mne, až se mi to podaří,“ odvětil Vlk samotář. „Raději bych měl v zaměřo­vači zarámovanou letounovku.“</p>

<p>Lovec se pro sebe uchechtl. Synovec admirála Tolwyna se tohohle boje nemohl dočkat a Ian chápal proč.</p>

<p>„Ten kluk se může zbláznit, aby tu frčku dostal.“</p>

<p>Lovec věnoval rychlý pohled svému druhému pilotu Griffinové a přikývl. Eskortní letounová loď Tarawa, na níž Kevin Tolwyn sloužil, se k úderné skupině připojila, když už akce byla v plném proudu. V šarvátkách cestou k soustavě Munro měl mladý Tolwyn v půl tuctu bojů šťastnou ruku a dychtil zaokrouhlit své skóre na deset. Taková touha mohla pilota zabít, ale Lovec ji dokázal pochopit.</p>

<p>Obrátil pohled opět dolů k informační obrazovce počí­tače, která ukazovala, že obě zbývající úderné skupiny Broadswordů se řadí do pozice pro zteč. Všechny tři sku­piny přesně dosáhly výchozích poloh a zahájily závěrečný útok.</p>

<p>„Vzdálenost tisíc kiláků, rychlost klesla na 110 km/s,“ začala recitovat Griffinová odpočty vzdálenosti a rychlos-</p>

<p>ti. Počítač by tuhle práci zvládl také, ale stroj mohl vždyc­ky v klíčovém okamžiku vysadit a kromě toho Lovec dá­val příjemnému hlasu Griffinové přednost.</p>

<p>Lovec se díval přímo před sebe, kde prostor vyplňovala planeta. Už na pozadí modrozeleného oceánu rozezná­val štěpinu odraženého světla, která svým tvarem připo­mínala tužku.</p>

<p>„Cíl zatáčí a provádí standardní úhybný manévr alfa,“ oznámila Griffinová.,,Nabírá kurs 002 na plus 80 stupňů.“</p>

<p>„Přímo bokem proti nám,“ zasmál se vítězně Lovec. Na dobře načasovaném útoku ze všech tří os je krásné, že bez ohledu na to, jak se nepřítel otočí, vždy ho někdo bude moci zasáhnout naplno z boku.</p>

<p>Ve sluchátkách komunikační soupravy se mu rozeznělo hluboké pronikavé bzučení, základní tón zaměřovací sou­pravy torpéda.</p>

<p>„Vzdálenost patnáct kilometrů, přibližovací rychlost osm set padesát metrů za sekundu stálá.“</p>

<p>Téměř nehybně se vznášel v prostoru. Vrhl letmý pohled na taktický displej, který byl nyní plný modrých a červe­ných teček. Kolem se mihl kilrathský těžký stíhací kos-moplán Gratha a za ním Rapier. Zaslechl, jak Jonesyová ve střelecké věži za ním současně s krátkou dávkou vychr­lila zaklení. Jejich Broadsword se otřásl a na schématu hlášení škod se červeně rozsvítil pravý zadní stabilizátor. Z odvracející se letounové lodě vylétl vějíř nábojů z hmot­nostních urychlovačů a Lovec lehce pošťouchl páku při­pustí paliva, aby udržel krok s lodí, která pokračovala v zatáčce.</p>

<p>Tón v jeho sluchátkách začal nabírat výšku a signalizo­val, že naváděcí systém torpéda proniká zkreslením fázo­vého štítu kilrathské letounové lodě a zbraň se bezpečně zaměřuje.</p>

<p>Broadsword po jeho pravici zmizel v záblesku. Ian se snažil nemyslet na přátele v něm. O zlomek vteřiny poz­ději Jonesyová v zadní střelecké věži zavýskla.</p>

<p>„Dostala jsem toho chlupáče. Jen shoř, parchante, shoř.“</p>

<p>Hergot, ta je krvežíznivá. Jenže kdo může co vyčítat devatenáctileté žábě, jejíž všichni bratři v téhle válce za­hynuli?</p>

<p>Tón ve sluchátkách začal vibrovat a skončil trojím vy­sokým pípnutím. Poslední pípnutí přešlo ve stálý tón, kte­rý naznačoval, že těžké torpédo vzor IV je zaměřené a od-jištěné. Ian ucítil, jak se letoun zachvěl, když se torpédo uvolnilo ze závěsníku a odlétlo k cíli. Na taktické obra­zovce, znázorňující útok, se objevilo skoro dvacet stříbr­ných skvrnek. Načasování bylo prakticky dokonalé.</p>

<p>Nyní bylo na čase vyzkoušet nový zbraňový systém.</p>

<p>Škubl pákou připustí na doraz, přitáhl si řídicí páku až na břicho a vylétl kolmo vzhůru, čímž vystavil do poho­tovostní polohy laserový naváděcí systém podvěšený pod Broadswordem.</p>

<p>„Laser zaměřen na torpédo,“ oznámila klidně Griffino-vá, skloněná nad svou situační obrazovkou. Nový laserový systém měl torpédům poskytnout pasivní navádění na cíl. Přístroj se zaměřil na ocas torpéda, a když torpédo ztratilo vlastní zaměření, mohl je navádět zbraňový operátor, kte­rý současně prováděl úhybné manévry před protitorpédo-vými střelami a kompenzoval rušení produkované obran­nými systémy cíle. Jediný problém spočíval v tom, že Broadsword se až do zásahu musel zdržovat v oblasti cíle s odkrytým spodkem.</p>

<p>Může to sice fungovat, pomyslel si Ian, ale rád bych vzal s sebou toho idiota, který to zkonstruoval, aby tu čekal se mnou a viděl, jaké to je.</p>

<p>Bodová obrana kilrathské letounové lodě zahájila palbu</p>

<p>a malorážové kanóny na bázi hmotnostních urychlovačů chrlily vějíře střel o velikosti oblázku. Několik torpéd vy­buchlo. Z výmetnic na přídi a na zádi lodě vylétly proti-torpédové střely.</p>

<p>„Stále sleduji, stále sleduji,“ odříkávala Griffinová, ma­ličko se šklebila a manipulovala malým joystickem, aby torpédem uhnula, když se přilížily dvě protistřely. Úhybný manévr je setřásl a jelo se dál.</p>

<p>„Stále sleduji, dopad za pět, čtyři.</p>

<p>A náhle to nevypadalo správně. Kilrathové použili staré jednoduché protitorpédové střely. Sakra, přece už pomalu šest měsíců používají kilrathské letounové lodě ty zatra­cené nové kazetové protitorpédové střely, které se rozpa­dají na šest kusů submunice. Ten mizerný krám přinesl ošklivé překvapení. Lodě, které jím byly vybaveny, byly proti torpédovým útokům téměř imunní, pokud dokázaly včas dostat ven dost střel,</p>

<p>Zbrojíři loďstva se snažili jako šílení, aby přišli s něja­kým protiopatřením, ale dosud nikdo nedokázal náboj ulo­vit a dodat ke zkoumání, protože byly vybaveny časova­nou roznětkou a v případě, že minuly cíl, samy vybuchly a zahanbovaly tak nadále muniční odborníky.</p>

<p>Drama se odehrálo během několika vteřin. Úderu proti-strel padla za oběť další čtyři torpéda, která všechna patřila ke staršímu modelu bez pasivního navádění; vypadalo to, že několik dalších vyřídily malorážové kanóny, a potom se stříbrné skvrnky shlukly v jediném bodu.</p>

<p>„Dva, jedna, zásah!“</p>

<p>Vesmír vybuchl oslnivým zábleskem jasným jako slun­ce a letounová loď byla ta tam. Skladiště munice a zásoby paliva explodovaly jako rachejtle v řetězci sekundárních detonací, které loď roztrhaly na kusy.</p>

<p>„Vyřídili jsme jednu placku!“ zavýskl Ian a komunikač-</p>

<p>ní kázeň šla k čertu, jak téměř všichni začali výskat a po­vykoval. Naklonil letoun ke straně a přešel do klopené zatáčky, pečlivě se vyhnul okraji rozpínajího se oblaku trosek a ujistil se, že jeho fotokulomety pracují s vysokým rozlišením. Z přehrávek a prohlídek holozáznamů se toho dá hodně zjistit -jestli naváděcí systémy torpéd fungovaly správně, kam přesně torpéda zasáhla, zda by se z průběhu rozlomení lodě nedaly zjistit konstrukční slabiny... a do­konce i to, co loď veze, je důležité.</p>

<p>Před několika lety jeden z jeho starých kamarádů, Pala-din, při korzárském nájezdu za nepřátelskými liniemi na­padl a zničil lehkou transportní loď. Zkoumání výbuchu přineslo jediný záběr, jediné políčko záznamu, na kterém bylo zachyceno několik skafandrů vymrštěných z explo­dujícího trupu. Parta analytiků udělala malý zázrak, když záběr vyčistila, zvětšila a hrála si s ním tak dlouho, až konečně přišla na to, že skafandry jsou navrženy speciálně pro planetu s vysokou gravitací a silnou radiací. Jediným vojenským cílem, na kterém v daném sektoru mohly mít takové skafandry smysl, byla Horká díra, předsunutá zá­kladna v soustavě Zarnobia. Dopravili tam tedy mobilní prapor námořní pěchoty, uchystali léčku a zabránili poku­su o výsadek, při kterém zneškodnili pluk kilrathských elitních výsadkářů.</p>

<p>Lovec se prosmýkl kolem okraje ohnivé koule a obrátil se znovu k planetě Munro, aby v případě potřeby nabídl podporu výsadku námořní pěchoty. Červené skvrnky ně­kolika málo zbývajících kilrathských stíhaček, které před­tím kryly letounovou loď, postupně zhasínaly, jak je lik­vidovaly perutě Rapieru.</p>

<p>Lovec precvakl zpátky na hlavní spojovací kanál. Věděl, že jeho rozjásaný výkřik „vyřídili jsme jednu placku“, tradiční způsob, kterým se u loďstva hlásilo zničení letou-</p>

<p>nové lodě, už zachytil operační důstojník a předal zprávu ostatním lodím flotily.</p>

<p>Slovo „placka“ mu připadalo docela zajímavé. Pochá­zelo ze staré angličtiny, z doby, kdy tehdy ještě letadlové lodě brázdily moře a oceány, ale rozhodně nevystihovalo moderní letounovou loď, ježící se soustavami obranných prostředků a se vzletovými a přistávacími palubami pře­krytými mohutným duraocelovým pancířem.</p>

<p>Tradice. Loďstvo si strašně potrpí na tradice, pomyslel si s úsměvem.</p>

<p>„Všem útočným perutím. Dobrá práce.“</p>

<p>Ian maličko ztuhl. To byl sám starý. Kontradmirál sir Geoffrey Tolwyn.</p>

<p>„Všechna útočící plavidla se vrátí na základnu.“</p>

<p>Vrátit se na základnu? Hergot, vždyť námořní pěšáci tam dole pořád ještě mají pěkný bengál.</p>

<p>„Opakujte, prosím,“ připojil se Lovec do okruhu.</p>

<p>„To platí pro vás, Lovce, stejně jako pro všechny ostatní. Všechny útočící perutě se vrátí na základnu,“ zavrčel Tol­wyn.</p>

<p>„Ano, pane,“ opáčil Ian. Sporem s admirálem nemohl nic získat. Ale bylo opravdu zvláštní, že starý osobně použil otevřenou řeč. Kilrathské odposlouchávací stano­viště mohlo vysílání zachytit, domyslet si, kdo to je, a v dů­sledku toho možná i odvodit pohyb flotily. Tolwyn byl na takové chyby příliš chytrý a to lanoví dělalo starosti.</p>

<p>„Co se, sakra, děje, Iane?“</p>

<p>Ohlédl se po Griffinové a mohl jen pokrčit rameny. Toh­le rozhodně nebyl standardní postup operace. Jedinou vel­kou loď v sektoru právě poslali do šrotu. Nyní bylo na čase ulovit těch pár korvet a rozmáznout na padrť veškerý po­zemní odpor, aby zachránili životy několika bigošů.</p>

<p>„Poslyšte, Lovce.“</p>

<p>To byl Kevin Tolwyn, Geoffreyův synovec.</p>

<p>„Mluv, Vlku samotáři,“'</p>

<p>,J?rávě se mi donesla z Taran^ hláška pro naše dvě pe­rutě, které kryjí bitevní akce na zemi. Dostaly rozkaz od­poutat se z boje a vyklidit atmosféru.“</p>

<p>„Jo, tak to říkali. Nemáš nějaké zákulisní informace? Co má starý, sakra, za lubem?“</p>

<p>„Ať se propadnu, jestli to vím, pane.“</p>

<p>„Tak se tedy řiď rozkazy,“ odpověděl Lovec a přecvakal kanály, aby se ujistil, že i ostatní perutě se drží pokynů. V žáru takového úspěšného boje bylo někdy obtížné se z akce utrhnout. Pro tento čin mohly existovat pouze dva důvody. Buď byly odhaleny velké kilrathské posily a Tol­wyn stahuje bojové stroje k doplnění výzbroje, anebo na­stala ta druhá možnost. Onu myšlenku však zavrhl jako absurdní.</p>

<p>„Griffinová, zaměřte navigační maják <emphasis>Concordie.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Už jsme na něm, pane.“</p>

<p>„Vrátíme se a podíváme se, co se to, sakra, děje.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Pozor!“</p>

<p>Velitelé perutí a důstojníci jednotlivých úseků, svolaní na štábní poradu, vyskočili ze sedadel a strnuli v pozoru.</p>

<p>Do brífingové místnosti vkráčel kontradmirál Geoffrey Tolwyn. Došel na stupínek, na vteřinku sklonil hlavu a za­se ji zvedl, aby se rozhlédl po přítomných mužích a že­nách. Při pohledu na ně se mu sevřelo srdce.</p>

<p>„Nikdy, proboha nikdy nedovol, aby ti tví lidé přirostli k srdci. Tvoje práce je využívat je, a když to bude nutné, nechat je <emphasis>zabít,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>šeptal mu vnitřní hlas. To byla klasická rada jeho starého učitele Banbridgea.</p>

<p>Řekl bych, že právě tohle nás dva rozděluje, pomyslel si</p>

<p>Geoff. Když jsem ztratil Claru i syny, je tohle moje rodina. Nikdy to však nedával najevo bez ohledu na okolnosti. Věděl, že mu za jeho zády přezdívají „starý“, a to je ještě ten nejmírnější přívlastek; obvykle ho častovali ještě hůř a leckdy dokonce velice vztekle. Nikdy opravdu nevěděli, jak se cítí, zejména když se jim díval do očí těsně předtím, než vyrazili k útoku, a věděl, že některé z nich posílá na smrt. Nu, aspoň tohle prozatím končí.</p>

<p>Stiskl tlačítko komunikátoru, kterým zapnul palubní rozhlas po celé lodi.</p>

<p>„Celé posádce, všem na palubě. Mluví admirál Tolwyn,“ rozezvučel se lodí jeho hluboko posazený baryton s jem­ným oxfordským přízvukem.</p>

<p>,J?rávě jsem od vrchního velitele lodstva Konfederace obdržel následující zprávu:, Veliteli 45. operačního svazu Tolwynovi. S Kilrathskou říší byla uzavřena dohoda o pří­měří a klidu zbraní s účinností od okamžiku obdržení této zprávy. Zastavte všechny útočné akce a stáhněte se k níže uvedenému navigačnímu bodu. Opakuji, okamžitě zasta­vit všechny útočné akce. Smíte pouze opětovat palbu, když budete napadeni. Podepsán velitel loďstva Konfederace Noragami,“„</p>

<p>Zaváhal, jako by chtěl ještě něco dodat, ale pak sklonil hlavu.</p>

<p>„To je vše,“ a vypnul komunikační kanál.</p>

<p>Znovu pohlédl na své důstojníky, kteří tam stáli s výra­zem nevíry. Z chodeb před brífingovou místností sem do­léhalo vzdálené výskání.</p>

<p>„Řeknu to pouze jednou,“ pravil Tolwyn tiše. „Jsem hrdý na vás všechny i na práci, kterou jste odvedli. Za sedm roků, po které jsem velel <emphasis>Concordií, </emphasis>jsme vyřídili osm letounových lodí, dvacet velkých bojových lodí, ne­sčetné stíhačky a bombardéry a bojovali jsme v devíti</p>

<p>hlavních akcích lodstva. <emphasis>Concordia </emphasis>není jenom ocel, ka­nóny a kosmoplány, ve skutečnosti jste to vy, vaše maso a krev a duch všech, kdo na ní kdy sloužili, ať jsou živí nebo mrtví.“</p>

<p>Na chvilku zaváhal.</p>

<p>„Až přijde čas, aby znovu bojovala, doufám a modlím se za to, že se na vás na všechny budu moci v hodině potřeby spolehnout. Rozchod.“</p>

<p>Zamířil ztichlou místností ke dveřím.</p>

<p>„Krucinálfagot, letíme domů!“ zařval někdo a místnost vybuchla jásotem. Tolwynovi ztuhla ramena. Vyšel ven.</p>

<p>Prošel chodbou, nevšímal si jásání, zavřel se do své pracovny a poprvé za celé měsíce si nalil poctivého paná­ka neřezané sladové skotské. Usadil se v křesle a pustil se do prohlížení prvních holozáznamů z útoku.</p>

<p>Načasování bylo mistrovské a osádky bitevních strojů tvořili nejlepší profesionálové, se kterými sloužil. Praktic­ky všechny Broadswordy zaměřily a odpálily torpéda sou­časně. Taková úspěšná zteč byla propracovanější než balet se sebelepší choreografií a v jeho očích mnohem krás­nější.</p>

<p>Ďas aby to vzal.</p>

<p>Vyrušilo ho zaklepání na dveře a on odložil sklenku na příruční stolek za psacím stolem.</p>

<p>„Dále.“</p>

<p>Dveře se odsunuly stranou a admirál se nedokázal zdržet lehkého záblesku úsměvu, když spatřil, že na chodbě stojí v pozoru kapitán Jason „Medvěd“ Bondarevskij.</p>

<p>„Pojďte dál. Medvěde. Copak vás sem přivádí?“</p>

<p>Jason vešel a zůstal nervózně stát uprostřed místnosti.</p>

<p>„Mávneme rukou nad předpisy a vy si trochu cvaknete,“ řekl admirál, nalil do sklenky hlt skotské a podal ji Jaso­novi.</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>„Posaďte se.“</p>

<p>Jason přistoupil k nabídnutému křeslu u admirálova sto­lu a uvelebil se v něm. Přičichl ke sklence a ochutnal ob­sah.</p>

<p>„Není špatná, pane.“</p>

<p>„Ta nejlepší, kterou si schovávám pro zvláštní příleži­tosti.“</p>

<p>„Jako je tahle?“</p>

<p>„Ne, vlastně ne. Jenom jsem měl pocit, že ji potřebuji.“</p>

<p>Jason sklopil pohled k podlaze a Tolwyn vycítil napětí.</p>

<p>„Tak do toho, synu. Ven s tím.“</p>

<p>„Pane, něco mi dělá starosti. Myslel jsem, že bude nej­lepší, když za vámi zajdu a promluvím o tom s vámi v sou­kromí.“</p>

<p>„Máte na mysli tu drobnost jménem příměří?“</p>

<p>„Částečné,“ prohlásil Jason tiše.</p>

<p>„O co tedy jde?“</p>

<p>„Pane, ta zpráva o příměří přišla z velitelství loďstva skoro padesát minut před naším útokem na letounovou loď.“</p>

<p>Tolwyn hlasitě vydechl a opřel se.</p>

<p>„Jak to, sakra, víte, Bondarevskij?“ zeptal se tiše hlasem, ze kterého čišel hrozivý chlad. „Ta zpráva byla určena výhradně mně.“</p>

<p>„Pane, <emphasis>Tarawa </emphasis>byla při téhle operaci záložní letounová loď. Kdyby se něco stalo s <emphasis>Concordií, </emphasis>byla by moje povin­nost převzít řízení vzdušných úderů. V takové situaci jsem se ujal monitorování všech spojovacích kanálů loďstva, a to včetně vašeho. Co kdybyste byl zasažen, pane? Potom bych potřeboval znát celou situaci. Nevšiml jsem si zprávy hned, protože ji prostě dekódovali a uložili do mé osobní databáze. Ale po akci jsem procházel přijaté zprávy, abych si databázi vyčistil, a narazil jsem na ni.“</p>

<p>To, k čemu se Jason přiznával, poněkud vybočovalo z před­pisů, ale přinášelo to důkaz o jeho plánovitosti a předví­davosti. Kdyby se skutečně s <emphasis>Concordií něco </emphasis>stalo, mohlo dojít k tomu, <emphasis>že </emphasis>mladý důstojník, sedící nyní před admirá­lem, by musel převzít odpovědnost za všechno, co se při­hodilo.</p>

<p>V akademiích různých vojenských složek se vyprávěl výstražný příběh o incidentu, který se odehrál za války mezi Anglií a Amerikou. V souboji americké a britské lo­dě byl velitel amerického plavidla smrtelně zraněn a nej­nižší důstojník ho odnesl do podpalubí k lékaři. V násle­dující krátké chvíli byli zasaženi všichni ostatní důstojníci a velení přešlo na toho nejnižšího, aniž by ten vůbec něco tušil. Když se vrátil na palubu, byla loď rozstřílená natolik, že se musela vzdát nedlouho poté, co se vůbec pustila do boje. Nejnižší důstojník byl postaven před válečný soud a shledán vinným ze zanedbání povinnosti, povinnosti,</p>

<p>0              které ani nevěděl, že mu spočinula na ramenou. Tato</p><empty-line /><p>lekce byla součástí tradice a páteře loďstva - pro porážku</p><empty-line /><p>není omluvy.</p>

<p>Geoff se zadíval na Jasona a uvědomil si, že se dopustil vážného omylu, když nepředpokládal, že by Jason mohl odposlouchávat komunikaci.</p>

<p>„A co si o tom myslíte?“ zeptal se posléze.</p>

<p>„Ztratil jsem při tom útoku dvě osádky, dva piloty a jed­noho střelce. Nevím, jak by se jejich rodiny cítily, kdyby se dozvěděly, že jejich děti zahynuly po oficiálním ukon­čení války.“</p>

<p>Tolwyn přikývl a neříkal nic.</p>

<p>„Na chlupáčích mi nijak zvlášť <emphasis>nezáleží,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pokračoval Jason, „ale na té letounovce se jich usmažilo pět set nebo</p>

<p>1              víc. Ani z toho nemám moc dobrý pocit, pane.“</p>

<p>„Já také ne.“</p>

<p>„Tak proč jste to udělal, pane?“</p>

<p>„Paději bych to neříkal, Jasone, nicméně dovolíte mi jednu otázku?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Kdyby dnešek byl jenom další den téhle války, jaký byste měl z vyřízení té letounové lodě pocit?“</p>

<p>,J&gt;íerad ztrácím lidi, ale vyměnit jeden Rapier, jeden Sabre a dva z vašich Broadswordů za lehkou letounovou loď je v mých účtech sakra dobrý kousek práce. Přál bych si, aby to vždycky bylo tak snadné.“</p>

<p>Tolwyn přikývl,</p>

<p>„Takhle já to stále cítím, Jasone.“</p>

<p>„Ale válka skončila. Nějaké pověsti jsme slyšeli už předtím, než tenhle útok začal. Něco o míru nakloněné straně, která přichází v Říši k moci, o tom, že princ Thrak­hath upadl v nemilost, a o tom, že ministryně zahraničí Jamisonová dělá všechno možné pro příměří. Sakra, pane, vždyť říkají, že je konečně po všem a můžeme jít domů.“</p>

<p>„A vy tomu opravdu věříte?“</p>

<p>Jason zaváhal.</p>

<p>„Nuže?“</p>

<p>„Chci tomu věřit, pane.“</p>

<p>„Zatraceně, člověče, to je přesné ono. Chcete tomu věřit. Všichni tomu chtějí věřit. Ale přát si něco a skutečně vidět, že se to stává skutečností, je setsakra rozdíl. Ten, kdo něčemu věří jenom proto, že to zní krásně a on si přeje, aby to byla pravda, je neskutečný blázen a právě proto jsem udělal to, co jsem udělal.“</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„Tahle válka neskončila na dlouho,“ zavrčel Tolwyn, „a já políbím chlupatý zadek prvnímu Kilrathovi, kterého potkám, když mi někdo dokáže opak.</p>

<p>Je to příliš jako na zavolanou, příliš přímočaré a jedno-</p>

<p>duché. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel krásný citát o jiné válce: Je to takové šílenství, že je mohl rozpoutat jen idealista'. A tahle mírová nabídka je totéž, jen idealista by byl tak hloupý, aby jí věřil. Proboha, synu, konečně jsme začali získávat převahu. Jenom díky vám jsme za­kopli o celou tu taktiku, když jsme si uvědomili, jak málo chráněné a jak zranitelné jejich loděnice jsou. Za poslední rok nedostali do řadové služby jedinou novou letounovou loď. Stále nás sice přečíslují, ale krvácejí a se ztrátou trans­portních lodí krvácejí čím dál hůř. Možná jsme právě obraceli průběh války, jenže ti mizerní politici skočí po téhle nabídce příměří.“</p>

<p>„Takže jste neuposlechl svých rozkazů a rozhodl jste se válku o kousek protáhnout.“</p>

<p>,3yl tam cíl a já jsem jej zničil. Letounová loď, která by nás příště stála padesát až sto pilotů, kdybychom ji nechali uletět,“ pravil Tolwyn klidně. „A já myslím, že i vy, Jaso-ne, který jste kdysi riskoval kariéru pro záchranu lodě plné kilrathských civilistů, se mnou v hloubi duše souhlasíte.“</p>

<p>Jason dorazil zbytek skotské ze své sklenky a na oka­mžik zavřel oči.</p>

<p>„Ano, pane, souhlasím.“</p>

<p>Tolwyn viděl ten zápas, který Jasona tato odpověď stála. U jiných důstojníků by to přešel jako prosté přitakává­ní nadřízenému, ale u Jasona věděl, že mu to jde od srdce.</p>

<p>,JProč?“</p>

<p>„Jak jste říkal,“ odpověděl Jason. „Smrdí to nějakou čertovinou. Vím, že i po Vukar Tagu a Třetím enigman-ském tažení nad námi stále mají převahu. Pro Kilrathy je válka součástí samotného jádra jejich duše. Jestli ty zvěsti o změně mocenské struktury, se kterými přišla rozvědka, jsou pravda, pak by ta nová moc za trůnem skončila s ro­zervaným chřtánem, kdyby se po všech obětech, které</p>

<p>utrpěli, pokusila uzavřít vážně míněný mír. Nevím toho sice o kilrathské psychologii moc, jenom to, co jsem po­chytil ve škole loďstva, zatímco jsem čekal na opravy a vystrojení Tarawy, ale vím toho dost, abych věděl, že jiný mír než naprostý triumf je pro ně tabu.</p>

<p>Jejich způsob myšlení hledání smíru vylučuje. Když prohrávají, je pro ně jediným možným východiskem se­bevražedný boj až do konce; když vyhrávají, boj až do konečného vítězství. Mezi tím nic není. Jejich společnost funguje především na základě podrobení se síle, přičemž ten, kdo má moc, získává naprostou věrnost podrobeného tím, že mu daruje život. Jenže my nejsme téže krve, tudíž jsme podřadní a z toho důvodu je pro ně nemožné se nám podrobit. Mohou sice existovat výjimky, jako ten váleč­ník, který slouží Lovci, ale ten dostal přímý rozkaz od svého nadřízeného.“</p>

<p>„Tak proč neuzavřít mír, když jej císař nebo ten někdo za císařem nařídí?“</p>

<p>„Protože nejvyšší moc vyvozuje svou sílu z konfliktu. Kilrathové vědí, že pokud své agresivní instinkty nena-směrují ven, obrátí se dovnitř a rody se nakonec navzájem zničí. A kromě toho se sice může podrobit osamělý bojov­ník, ale je nemožné, aby se někdo vznešený a urozený poddal někomu, kdo není stejné krve.“</p>

<p>„Přesně tak,“ pravil Geoff tiše, potěšen, jako by jeho oblíbený žák nebo syn zvládl složitý problém.</p>

<p>Pocítil k Jasonovi záblesk vřelosti a vzpomněl si na úle­vu, která se ho zmocnila, když provedl přeskok do nitra Říše, aby vytáhl <emphasis>Tarawu z </emphasis>bryndy, a zjistil, že loď dosud žije. A cítil vřelost i proto, že to byl právě Jason, kdo vedl jeho synovce do války jako rozmazleného spratka a při­vedl ho nazpět jako muže.</p>

<p>„Celá ta věc je jen naoko, o tom jsem přesvědčen; a ří-</p>

<p>kam vám, Jasone, jestli na ni naše vláda skočí, skončíme všichni v pěkném mandlu.“</p>

<p>„Raději se vrátím na loď,“ řekl Jason tiše, zvedl se a od­ložil sklenku na postranní stolek.</p>

<p>„Jasone?“</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„Co hodláte podniknout ohledně mého porušení roz­kazů?“</p>

<p>„Když se mě zeptají, pane, hodlám říci pravdu.“ Zavá­hal. „Pudu muset říci pravdu, že jste vypravil útok poté, co jste se dozvěděl, že bylo dohodnuto zastavení palby. Udělat něco jiného by bylo nečestné.“</p>

<p>Tolwyn se usmál.</p>

<p>„Jste dobrý důstojník, synu. Vždycky jsem na vás byl hrdý a vím, že vždycky budu.“</p>

<p>Napřáhl ruku a Jason ji stiskl.</p>

<p>„Doufejme, že si tohle příměří vykládám špatně, nicmé­ně já vím, že se nemýlím.“</p>

<p>kapitola druhá</p>

<p>Jason Bondarevskij se krčil před září reflektorů. Sakra, jak nesnáší novináře. Jejich „pozornost“ musel strpět už když přivedl <emphasis>Tarawu </emphasis>zpátky na Zemi k opravám a doplnění vý­stroje po náletu na Kilrah. Novináři se hemžili po celé lodi, cpali mu kamery do obličeje, stále dokola kladli stejné pitomé otázky a až příliš hluboko se rýpali v těch částech náletu, na které chtěl pokud možno zapomenout. Když na něj posléze jeden uhodil s otázkou o Světlaně a zeptal se ho, jak se cítil, když přihlížel smrti své přítelkyně, musel důstojník loďstva pro styk s veřejností, samá uhlazenost a šarm, oba muže od sebe roztrhnout a Jasonovi zabránit, aby reportérovi nerozbil reflektory.</p>

<p>Šílenství tisku se vzedmulo znovu, když Jason přebíral Čestnou medaili, a pak ještě jednou, když se do distribuce dostal naprosto směšný holofilm o jeho náletu První' <emphasis>u Kil</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rahu. </emphasis>Film v Jasonovi vyvolával ponížení a rozpaky, ze­jména proto, že scénář neměl příliš mnoho společného se skutečnou akcí. Většinu času se soustředil na jeho k tra­gickému konci směřující románek se Světlanou a bylo v něm nacpáno půl tuctu rozhicovaných scén. Jasona do­dnes štvalo, že holofilm věnoval jen nepatrný čas stovkám dalších lidí, kteří bojovali, obětovali se a umírali vedle něho. Když shlédl film, o kterém mu slibovali, že bude natočen vyložené jako hraný dokument na počest těch, kdo</p>

<p>tam sloužili, zatoužil popadnout ty zatracené peníze, které mu producent vyplatil, a nacpat je té prolhané špíně do krku. Jediné uspokojení, které z celého toho fiaska měl, mu přineslo, když všechny peníze, jež za film dostal, do posledního dolaru věnoval výchovnému a vzdělávacímu fondu založenému pro děti těch příslušníků loďstva a ná­mořní pěchoty, kteří nálet nepřežili.</p>

<p>A nyní opět trčel v záři reflektorů, a to jen proto, že špatně odbočil, když hledal umývárnu. Tentýž všivý re­portér, který byl kdysi příliš zvědavý ohledně Světlany, ho zahlédl jako první a vrhl se k němu a ostatní se hrnuli za ním jako stádo dobytka, když se rozkřiklo, že „ten chlapík, co o něm udělali film“ je přítomen na mírové konferenci jako štábní důstojník.</p>

<p>„Co si myslíte o ukončení války? Jmenujete se Bondev-ský, že?“ vykřikl jeden z nich a namířil holokameru Jaso­novi do obličeje.</p>

<p>„Jmenuji se Bondarevskij,“' opáčil Jason klidně a vzpom­něl si, jak mu příjmení vždycky komolil bývalý kapitán O'Brian.</p>

<p>„Jo, promiňte. Řeknete nám tedy, co si myslíte?“</p>

<p>„Především vyjednávání o míru ještě neznamená, že vál­ka skončila. Mezi příměřím a formálním mírem je obrov­ský rozdíl,“ snažil se vysvětlovat trpělivě. „Jinak k tomu nemám co říci,“ Pokusil se prodrat tlačenicí.</p>

<p>„Pořád nenávidíte Kilrathy, co? Vypadá to, jako byste vy důstojníci loďstva o mír nestáli,“ zahulákal zpocený reportér s masitým obličejem.</p>

<p>Jason se po reportérovi s odulou tváří ohlédl.</p>

<p>„Jsem kapitán loďstva. Jsem profesionál, snažím se dělat svou práci a nenávist přenechávám jiným.“</p>

<p>,J když vám zabili milou, tu od námořní pěchoty, Susan, nebo jak se jmenovala?“</p>

<p>Jason zaváhal. Zatoužil se obrátit a reportéra zfackovat, anebo ho ještě lépe přivázat k sedadlu zadního střelce a vzít ho do akce, aby viděl, jaké to dooporavdy je. Ač nerad, odvrátil se a dál si ramenem razil cestu shlukem lidí.</p>

<p>„Vojáci budou bez práce, to je sejří,“ zaslechl ušklíbnutí nějakého reportéra.</p>

<p>Obrátil se. Věděl, že by to neměl dělat, ale už to jednodu­še nedokázal snést. Namířil muži ukazováček do obličeje.</p>

<p>„Co jste dělal posledních pár roků?“</p>

<p>Muž na něho vzdorně hleděl,</p>

<p>„Pracoval jsem pro holovizi.“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>,J&gt;ía Zemi. United Broadcasting.“</p>

<p>„Zatímco vy jste si válel svůj tlustý zadek a dělal grima­sy do kamery, viděl jsem umírat tisíce lidí. Viděl jsem celé kontinenty v plamenech po bombardování tisíci hlavice­mi, viděl jsem, jak ve vesmíru bez jediného zvuku vybu­chují letounové lodě, jak výbuchy vyvrhují do prostoru tisíce mužů a žen a jak jejich krev vře ve vakuu. Slyšel jsem křičet své kamarády, když zůstali uvěznění uvnitř hořících stíhaček a nemohli se katapultoval. Ztratil jsem víc přátel, než vy jste kdy měl, vy měchatá bubřino. Takže se neodvažujte říkat mně nebo komukoliv jinému, že chce­me válku. My sakra dobře víme, co nás to stojí, zatímco vy se umíte jen nafukovat a nosit nos nahoru.“</p>

<p>Obrátil se a odkráčel. Zaslechl, jak se nejeden z repor­térů uchechtl a dal mu za pravdu, ale většina na něho shlížela s povýšeným opovržením jako na drzé a vzteklé dítko, které sebou právě vzdorně pláclo na zem.</p>

<p>Jasonovi po bok proklouzla jedna důstojnice z oddělení lodstva pro styk s veřejností, popadla ho za paži a strkala ho pryč.</p>

<p>„To nebylo moc chytré, pane,“ zašeptala mu do ucha,</p>

<p>zatímco se současně usmívala na novináře, a rychle ho vedla chodbou zpátky.</p>

<p>„Jděte k čertu. Jsem tady jen jako pobočník admirála Tolwyna, ale nenechám se urážet.“</p>

<p>„Zůstaňte tedy u pobočnílcování. S těmi zatracenými no­vináři to máme už tak dost zlé, než abyste to ještě zhoršo­val,“ zasyčela mu do ucha.</p>

<p>Jason spolkl vzteklé odseknutí, zatímco důstojnice jako by neustále přeřazovala rychlosti, usmívala se, zvedala ruku dlaní proti novinářům a opakovala, že se informací dočkají brzy. Konečně protlačila Jasona dveřmi.</p>

<p>, Až budete příště hledat umývárnu, pane,“ řekla důstoj­nice tiše, „nechoďte, proboha, do prostor vyhrazených tis­ku. Ti parchanti jsou jako žraloci, když cítí krev.“</p>

<p>„A kde, sakra, je ta umývárna?“</p>

<p>Důstojnice zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Na to není čas. Jednání každou chvilku znovu začne a nevypadalo by dobře, kdybyste tam jako pouhý kapitán vpochodoval pozdě.“</p>

<p>Jason vzdychl a důstojnice ho nasměrovala do bezpeč­nostních vzduchotěsných dveří.</p>

<p>Znenadání se mu myšlenky vrátily k vlastní osobě.</p>

<p>„Jak vypadám? V pořádku?“</p>

<p>Usmála se a upravila Čestnou medaili, která mu visela na modré stuze kolem krku.</p>

<p>„Skvěle, pane.“ Na chviličku se odmlčela. „A mimocho­dem, stoprocentně stojím za tím, co jste tam vzadu předtím říkal, pane.“</p>

<p>Přiměl se k úsměvu a prošel vnitřní přechodovou komo­rou zpátky do konferenční místnosti.</p>

<p>Na to, že se místnost nacházela na pohraniční orbitální základně, byla bohatě vyzdobená, Měla stěny obložené tmavým dřevem, měkké nepřímé osvětlení a jejímu středu</p>

<p>vévodil dokonce stůl z pravého dubu. Křesla kolem kon­ferenčního stolu měla vysoká opěradla, byla bohatě čalou­něná a potažená tmavou látkou v barvě námořní modři loďstva. Před každým místem malá vlaječka vyznačovala hodnost příslušného důstojníka. Většina z nich nesla tři nebo čtyři hvězdičky.</p>

<p>Krátká přestávka se chýlila ke konci a Jason se vrátil na své místo přímo za admirálem Tolwynem. Ohlédl se po Lovci, kterého si Tolwyn vybral pro tuto poradu jako dru­hého pobočníka, a Ian zamrkal.</p>

<p>„StihFs to?'</p>

<p>„Ne a nejspíš každou chvilku prasknu,“ zasténal Jason a Lovec se usmál.</p>

<p>Proč si Tolwyn jako pobočníky pro tuto příležitost vy­bral právě je dva, bylo mimo Jasonovo chápání. Věděl, že důstojníci pravidelného admirálova štábu prskali, když byli z této <emphasis>porady o </emphasis>příměří odstrčeni, a Jason mohl jen předpokládat, že to admirál udělal zčásti z přátelství, aby Jasonovi umožnil být u historického okamžiku, ale také proto, aby mu dva jeho nejslavnější a nejvíce vyznamená­vaní důstojníci dělali dekoraci.</p>

<p>Rozhlédl se kolem kruhového stolu a zjistil, že po krátké přestávce už jsou skoro všichni zpátky. Pobočníci vzpří­meně seděli za svými nadřízenými, kteří spolu tiše mluvili, někteří vážně, jiní pokuckávali smíchem po vtipných poz­námkách, jimiž se obdarovali. Většina smíchu přicházela z civilní strany místnosti. Dveře na opačném konci míst­nosti se otevřely a všichni vstali, přičemž příslušníci vo­jenských složek strnuli v pozoru, když vešel president Konfederace Harold Rodham. Jason se s ním poprvé osob­ně setkal při udělování Čestné medaile a překvapilo ho tehdy, jak malý ve skutečnosti je. Z holofilmů se to nikdy nedalo poznat.</p>

<p>„Posaďte se, prosím,“ vyzval je Rodham tiše.</p>

<p>Jason vycítil, jak místností projela elektrizující vlna na­pětí.</p>

<p>„Jsem připraven vyslechnout všechny připomínky na poslední chvíli, ale chci, aby byly podány klidně a lo­gicky.“</p>

<p>Jason věděl, že to je marné. Za jiných okolností, kdyby nebylo onoho moře admirálských, generálských a náčel-nických hvězdiček kolem stolu, byl by možná v pokušení sám promluvit, avšak toho ho zbavil admirál Tolwyn tím, že vstal.</p>

<p>„Admirále Tolwyne,“ pokývl Rodham hlavou.</p>

<p>Tolwyn se rozhlédl po místnosti a soustředil pozornost na civilisty rozsazené kolem Rodhama.</p>

<p>„Všichni jste si jisté dobře vědomi toho, že jsem nejniž­ším důstojníkem u tohoto stolu; snad právě proto mi jako frontovému důstojníkovi nejlépe přísluší ještě jednou po­dat přehled naších námitek proti tomuto příměří, které podle všeho tak spěcháte formálně stvrdit.“</p>

<p>Jason postřehl, že se Rodham maličko naježil.</p>

<p>„Vy chcete dohodnout, aby všechny síly setrvaly bez hnutí na současných pozicích až do doby, kdy bude usta­vena mírová komise, přijatelná pro obě strany, která po­tom dojedná trvalý klid zbraní mezi Terranskou konfe­derací a Kilrathskou říší. Současně trváte na zastavení výstavby vojenských lodí, vystrojování lodí, které se v současné době nacházejí v docích a náboru nového per­sonálu.“</p>

<p>Rodham úsečně přikývl v odpověď.</p>

<p>„Považuji přinejmenším za obtížné se s tím smířit.“</p>

<p>„Vy jste voják a nezapomeňte, že vojenské složky jsou pod civilní kontrolou, takže se s tím raději smiřte,“ prohlá­sila chladně Rhonda Jamisonová, ministryně zahraničních</p>

<p>věcí a klíčová postava vyjednávání o příměří, Rodham vztáhl proti Jamisonové ruku, jako by ji chtěl uklidnit.</p>

<p>„Pokračujte, admirále.“</p>

<p>„Nejsem politik. Jsem voják a pokračuji tím v tisícileté tradici své rodiny, jejíž členové sloužili v dávném námoř­nictvu, armádě a letectvu Británie a v kosmických silách Konfederace. Moje rodina byla u těch největších okamži­ků a může se z minulosti pyšnit šesti Viktoriinými kříži. Tolwynové sloužili u Waterloo, na Sommě, v bitvě o Bri­tánii, u Minsku a při obležení Londýna a silně přelévali krev i při této poslední válce. Byli jsme u toho nejlepšího a snášeli jsme to nejhorší a já se, pane, obávám, že toto rozhodnutí může velmi snadno vést k nejkatastrofálnější porážce v historii lidské rasy a možná dokonce přinést její definitivní zánik.“</p>

<p>Jamisonová odfrkla a zlostně zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Admirále, my zde neprobíráme genealogii, ani dávnou historii, což jsou, jak jsem si všimla, koníčky mnoha vo­jáků. Mluvíme o reálné politice, o tom, co je tady a teď.“</p>

<p>„Já také,“ odvětil Tolwyn. ,J?řed osmnácti měsíci jsem se bál, že se válka v nejlepším případě prostě potáhne navěky, ale pravděpodobněji nakonec povede k naší po­rážce. Nicméně potom, po taktických inovacích a posled­ních zdokonaleních techniky, se začalo zdát, že jsme nejen dosáhli rovnováhy, ale poprvé za třicet let bojů konečně získali převahu. Objevili jsme dvě slabá místa: zásobování a stavbu lodí. Našli jsme způsoby, jak je zasáhnout, jak proklouznout kolem jejich hlavní bojové flotily, a dáváme jim to pocítit. Naše výzvědná síť odhalila, že některé lodě jsou nuceny se vydat do akce s necelými sedmdesáti pro­centy standardní výzbroje. Zaznamenali jsme tucty nepa­trných příznaků. Důležité, ba naprosto nejdůležitější teď je pokračovat v tlaku, nikoliv polevit.“</p>

<p>Jason dokázal v místnosti rozeznat zřetelnou dělicí čáru. Příslušníci vojenských složek, zejména velitelé fronto­vých flotil, kývali na souhlas, zatímco civilní činitelé se­děli nehnutě.</p>

<p>„Snažně vás prosím, abyste nyní v tlaku nepolevoval!, a připomínám, že jsme ztratili milióny a milióny těch nej­lepších, abychom se k tomuto zlomovému bodu propraco­vali. Ted bychom měli utahovat šrouby, udeřit na Kilrathy vším, co máme. Dokud jste nás před deseti dny nezastavili, operace Červená trojka slibovala způsobit Říši vážné ztrá­ty - mohla je natrvalo vyvést z rovnováhy.“</p>

<p>„Mohla,“ opáčila Jamisonová. „To je oblíbené slovíčko vašeho žargonu, mohla. Nedá se to ale zaručit. V dnešním dřívějším příspěvku admirála Banbridgea jste slyšel, že Kilrathové nad námi ve frontových letounových lodích stále mají převahu téměř dvě ku jedné. Simulované studie Červené trojky prokázaly, že pravděpodobnost úplného úspěchu je menší než dvacet procent a současně existu­je pětadvacetiprocentní možnost zvrácení jejího průběhu a ztráty většiny našich eskortních letounových lodí při malém, pokud vůbec nějakém zisku. Vy snad berete tako­vé věci na lehkou váhu, admirále, vy byste ostatně byl v bezpečí ve své těžké letounové lodi, ale já jsem na jedné z těch sebevražedných akcí, které jste vy a vaši lidé tak zvesela vypravili, ztratila syna.“</p>

<p>Tolwyn na Jamisonovou upřeně hleděl.</p>

<p>O její ztrátě se všeobecně vědělo a ona si kvůli ní neod­pustila, aby na loďstvo při každé příležitosti nezaútočila. Cítil k ní sice jistý soucit, ale na druhé misce vah ležela skutečnost, že se v místnosti stěží nacházel někdo, kdo by v téhle válce neztratil někoho drahého, a obvinění, že on tu bolest necítí, ho rozčilovalo.</p>

<p>Soustředil roztěkané myšlenky a pokračoval.</p>

<p>„Kdybychom měli podporu, bylo by to vyšlo. Jenže vy nám teď očividně tu podporu neposkytnete.“</p>

<p>„Ta otázka je sporná,“ zasáhl do hovoru admirál Ban­bridge, ohlédl se po Tolwynovi a omluvným gestem zdvihl ruku. „Červená trojka byla odvolána před deseti dny a není možné ji obnovit. Teď už kilrathská rozvědka rozhodně má její plány.“</p>

<p>„Vy to prostě nevidíte celé, že, admirále?“ prohlásila úsečně Jamisonová. „Víte, kolik stojí postavit a vypravit jednu těžkou letounovou loď?</p>

<p>Třiasedmdesát miliard a nějaké drobné,“ pokračovala, aniž poskytla Tolwynovi příležitost promluvit. „Plný pří­děl stíhaček dalších deset miliard. V posledních třech le­tech jsme ztratili letounové lodě a kosmoplány za víc než jeden a půl bilionu dolarů.“</p>

<p>„Já na ně raději myslím jako na spoustu skvělých mla­dých mužů a žen, které jsme ztratili, jako byl váš syn,“ naježil se Tolwyn.</p>

<p>Jamisonová upírala na Tolwyna pohled plný nenávisti.</p>

<p>„Můžete na to tak myslet,“ odpověděla, „jenže já a os­tatní členové vlády se na válku musíme dívat také z finanč­ního hlediska. Vést válku stojí téměř osm bilionů ročně a už máme deficit víc než čtyřicet bilionů. To budou splá­cet celé generace. Panuje obrovský nedostatek všeho mož­ného a ve značné části Konfederace je všechno, od paliva pres nylon až po vajíčka, na příděl. Říkáte, že bychom neměli dovolit Kilrathům přestávku na oddech? Myslím, že to spíš my máme štěstí, že máme oddech. Civilní oby­vatelstvo je unavené, Tolwyne, a po dvaatřiceti letech bojů myslím, že toho máme dost. A ze stejného titulu toho mají dost i Kikathové. Zoufale mě nebaví ta stará vojenská logika, že je třeba prolévat další krev, aby to nějakým způsobem zachovalo čest těm, kdo už jsou mrtví. Je na</p>

<p>čase nechat mrtvé na pokoji, admirále. Skončeme to a vy­cházejme v míru.“</p>

<p>„Těžko se smiřuji s tím, že couváme, když už jsme měli kilrathské ozbrojené síly na lopatkách,“ odpověděl Tol­wyn, který ustoupil ke druhé linii své argumentace. „Těžko se smiřuji s tím, že skutečně dovolíme kilrathským pozo­rovatelům vstup do prostoru Konfederace, a všeobecně se těžko smiřuji s tím, že naši vůdcové jsou natolik bláhoví, aby celé téhle záležitosti věřili.“</p>

<p>Civilisté v místnosti se nasupili, avšak Rodham zdvihl ruku a kývl na Tolwyna, aby pokračoval,</p>

<p>„V posledních dvou letech před vaším souhlasem s tímto příměřím jsme Kilrathům uštědřili sérii horkých porážek. Muselo to mít dopad na jejich morálku. Jak víte, ten mladý kapitán za mnou,“ odmlčel se, aby kývl hlavou směrem k Jasonovi, „se zúčastnil zničení šesti letounových lodí přímo před prahem domovské planety Říše.</p>

<p>Teď není čas volat po příměří; teď, když už nic jiného, je čas vyšroubovat tlak až k bodu zlomu. Slyšel jsem, jak někteří z vás říkají, že Kilrathy ve skutečnosti nechápeme, že někde v hloubi duše jsou stejní jako my. Já si to nemys­lím. Možná jednou přijde den, kdy s nimi budeme moci žít v míru, ale naneštěstí to není teď. Musíme s nimi jednat prostřednictvím sily. Všechny naše psychologicko-ope-rační studie ukazují, že pokud Kilrathové něčím pohrdají, pak je to váhavost nebo slabost. Dokonce jejich slovo pro takovou osobu, ruka, se vyslovuje s výsměšným opovrže­ním a je tak urážlivé, že Kilrath, kterého tak někdo označí, bude smývat pohanu bojem na život a na smrt. A já vám teď říkám, že pokud sedneme na tuhle vějičku, budeme v jejich očích <emphasis>tuka.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Místností se přelila vlna podrážděnosti a dokonce i Tol­wynovi nadřízení se neklidně zavrtěli.</p>

<p>„Až nyní se skutečně začínáme dozvídat o jejich politic­kém a společenském systému. Využijte těchto informací, zvažte návrh zformulovaný psychologicko-operačním od­dělením, plán K-7, který předpokládá konkrétní údery pro­ti majetkům pouze jednoho nebo dvou rodů. Tím způ­sobíte, že rody ponesou nestejné břemeno, což možná zapříčiní trvalý rozkol, který povede k občanské válce. Teď není čas přestávat, je čas ukončit válku podle našich podmínek.“</p>

<p>Jason vycítil v Tolwynově hlasu bezmoc a zklamání, a když se rozhlédl po místnosti, postřehl názorové rozdě­lení. Někteří z přítomných souhlasně pokyvovali hlava­mi, zatímco jiní seděli mlčky s tvářemi nehybnými jako masky.</p>

<p>„My uzavíráme dohodu podle našich podmínek,“ od­sekla ostře Jamisonová zlostně tvrdým tónem.</p>

<p>„Našim týmům pozorovatelů byl jako gesto dobré vůle zaručen úplný přístup do kilrathských loděnic, abychom se přesvědčili, že nedochází ke stavbám dalších vojen­ských lodí. Vyklízejí frontové základny a omezují hlídky v demilitarizované zóně na lodě do velikosti lehké korve­ty. Upřesňováním detailů jsem strávila nesčetné hodiny s baronem Džukagou a vím, že touží ukončit tuhle válku stejně vřele jako my.“</p>

<p>„Je to lhář.“</p>

<p>Všichni v místnosti se s drobným úlekem obrátili k zá­stupkyni Firekků, která po celé dva dlouhé dny porad mlčela.</p>

<p>Rikik, vůdkyně hejna na svém světě, vstala, naklonila hlavu ke straně a rozhlédla se po místnosti. Firekkové vyhlíželi dost podivně, jako osm stop velcí papoušci, jaké člověk potkává jen v nočních můrách nebo při halucina­cích, když si dá o pár skleniček víc. Jason se podíval na</p>

<p>Lovce, který pomáhal zachránit Rikik život poté, co byla zajata Kilrathy, a jeho přítel se zašklebil.</p>

<p>, J3aron Džukaga je lhář,“ oznámila Rikik a přejížděla místnost pohledem sem a tam. „Jestli vy lidé jste tak po­šetilí, abyste věřili jeho slovům, jste odsouzeni k záhubě. Vzpomeňte si, že moji planetu, jediný svět, na kterém jsme žili, Kilrathové napadli kvůli Sivařinu rituálu. Milióny jedinců z mého hejna zahynuly, naše města zůstala v tros­kách. Bude trvat nejméně jednu generaci, než se zotavíme. Nedokáži uvěřit, že jste schopni se dohodnout na takové pošetilosti.“</p>

<p>, JDrahá přítelkyně,“ pravil Rodham klidně a usmíval se přitom, jako by Rikik byla starý kamarád, který se nechal trochu unést. „Vzpomeňte si, že i my jsme v téhle válce hodně trpěli. Trvala déle než třicet let. Bylo zpustošeno více než sto kolonizovaných světů a půl tuctu centrálních planet. Zemřely miliardy lidí, miliardy,“ na chvilku se s bolestným výrazem odmlčel a Jason věděl, že nic ne­předstírá, protože Rodhamova nejmladší dcera zahynula při Prvním enigmanském tažení,</p>

<p>Rodham si odkašlal a pokračoval:</p>

<p>„Třicet let proudila do tohoto konfliktu naše krev, naše bohatství a veškerá naše vynalézavost. Pomyslete, co jsme mohli vykonat se vším, co jsme spotřebovali a ztratili, kdybychom to vynaložili na nepřetržitou mírovou expanzi do vesmíru.</p>

<p>Admirál Tolwyn tvrdí, že se průběh války začínal obra­cet. Já si to nemyslím. Zůstali jsme zaklesnutí do sebe jako dva zápasníci stejné síly, z nichž ani jeden není schopen soupeře porazit na zem, ani se vytrhnout z jeho úchopu. Jak dlouho by to ještě muselo trvat? Dalších třicet roků, další generace zmařená bez výhledu na konec, až bychom se posléze jednoho dne bombardováním, pálením a bo-</p>

<p>dáním do zad navzájem srazili zpátky do doby kamenné?</p>

<p>Baron Džukaga nabídl východisko - prostě přestat se zabíjením. Je to tak jednoduché. Zkrátka se dohodneme, že přestaneme. Já vím, že vám vojákům se to nelíbí; vy myslíte na všechny své kamarády, kteří zahynuli, a najed­nou se divíte, proč vlastně. Říkám vám, že zahynuli pro dobrou věc. Nebylo to vítězství, protože to není možné, ale zabránili porážce. Volat teď po pokračování války s ar­gumentem, že ta oběť musí mít nějaký význam, znamená jednoduše chtít prolévat další krev na hrobech těch, kteří to nechtějí,“</p>

<p>Na chvíli zaváhal.</p>

<p>„Nechci, aby moji vnuci umírali jako moje dcera. Mys­lím, že by chtěla, aby žili, aby vyrůstali beze strachu a žili v míru.“</p>

<p>„Zemřou stejně, jenom to bude horší. Vaše dcera alespoň zahynula v boji, zato vaši vnuci zemřou s krky proříznu­tými pro Sivar, tak, jako zemřeli moji lidé,“ vykřikla Rikik ječivým hlasem.</p>

<p>„Myslím, že to je nemístné a necitlivé,“ vyštěkl zlostně tajemník sedící za Rodhamem.</p>

<p>„Jeden si nemůže dělat starosti s citlivostí, když se jedná o přežití národa nebo celé rasy,“ opáčila Rikik. „Nesnáším slovo citlivost, když slouží jako maska těm, kteří chtějí prosadit vlastní věc na úkor druhých. Jestli je Konfederace tak nerozumná, aby přijala tuto dohodu, Firekkové z Kon­federace vystoupí.“</p>

<p>„A kdo vás potom ochrání?“ zeptala se Jamisonová uště­pačně.</p>

<p>„Když nás Kilrathové napadli posledně, vy jste nás chrá­nili hodně mizerně. Vaše flotila se stáhla, tuším, že jste říkali, že z ,taktické nutnosti'. Na vlastní pěst to nemůže být o nic horší a říkám vám, že nejeden koloniální svět</p>

<p>půjde s námi. Nejsou zde ani zástupci Landreichu nebo Grovsnerských kolonií, protože se tohoto míru účastnit nechtějí,“</p>

<p>„To je zrada,“ zaprskala Jamisonová, „a jestli koloniální světy poruší příměří, ukázníme je.“</p>

<p>„Ne, to je snaha o přežití a zapište si moje slova. Přijde den, kdy se zalknete těmi papíry, které zde dnes hodláte podepsat. A pokud jde o ukáznění koloniálních světů, jen si to zkuste,“ prohlásila Rikik s chladným smíchem.</p>

<p>Rozhlédla se po místnosti. Nejeden vojenský činitel na ni hleděl a přikyvoval. Bez dalšího slova ucouvla od stolu a následována svou jedinou tajemnicí vykráčela z míst­nosti.</p>

<p>„Stará K'Kai svou neteř vyučila opravdu dobře,“ zašep­tal Lovec a po straně zamával na pozdrav své firecké pří­telkyni, která odcházela za svou neteří ven.</p>

<p>Na chvilku se rozhostilo nepříjemné ticho.</p>

<p>„Myslím, že další debata na toto téma by vedla pouze k rozdmýchávání nepřátelství a dalším výstupům,“ řekl nakonec Rodham. „Děkuji vám všem za příspěvky, kte­ré jste na dané téma v posledních dvou dnech předložili.“</p>

<p>„Už je to tady,“ zašeptal Ian.</p>

<p>„Mám v plánu za hodinu podepsat pravidla příměří a na jejich základě ustavit bilaterální mírovou komisi, jejímž úkolem bude vypracovat trvalou smlouvu mezi Terranskou konfederací a Kilrathskou říší. Jste zváni, abyste se ke mně připojili, budete-li si přát. Děkuji vám, dámy a pánové.“</p>

<p>Rodham vstal a vyšel z místnosti, následován civilisty a svým štábem.</p>

<p>„Čert aby je vzal!“</p>

<p>Jason se ohlédl po admirálu Banbridgeovi. který odhodil svůj elektronický záznamník na stůl a vyřítil se z místnosti dveřmi na opačné straně.</p>

<p>Tolwyn se obrátil a podíval se na Iana.</p>

<p>„Vaše firecké přítelkyně tady sehrály zatraceně pěknou scénu,“ prohlásil s ušklíbnutím.</p>

<p>„Myslíš, že to opravdu udělají?“ zeptal se Jason, který se k němu také otočil,</p>

<p>Ian se usmál,</p>

<p>„Tihle ptáci možná nevypadají nijak zvlášť, když je vidíš poprvé, ale říkám ti, že dělají nejlepší kořalku v tomhle koutě vesmíru, a ať už jsou střízliví nebo pod párou, když něco slíbí, tak to dodrží.“</p>

<p>„A co ta hrozba koloniemi, které nebudou příměří dodr­žovat?“ otázal se Jason.</p>

<p>„O tom teď nemluvme,“ pravil Tolwyn tiše. „Půjdeme se na tu parádu podívat?“</p>

<p>Ačkoliv to Jason přiznával nerad, zjistil, že to, co se už nyní oslavovalo jako nejvýznamnější historický okamžik za posledních sto <emphasis>let, </emphasis>jako by veškerá vítězství a dokonce i porážky ve válce byly zatlačeny do pozadí jako druhořa­dé, opravdu chce vidět.</p>

<p>Tolwyn vstal a zamířil ke dveřím, kterými odešel Rod­ham. Od druhé strany stolu vykročil admirál Noragami, náčelník sboru náčelníků štábů, a přistoupil k Tolwynovi.</p>

<p>„Pěkný pokus, Geoffe, ale od začátku odsouzený k ne­zdaru.“</p>

<p>Tolwyn přikývl.</p>

<p>„Zaslechl jsem také něco o tom, že o tobě právě něco vyšlo najevo,“ řekl Noragami tiše.</p>

<p>Tolwyn se jen usmál a Noragami mu podal ruku.</p>

<p>„Opatruj se, Geoffe,“ řekl, obrátil se a odešel dveřmi, kterými předtím vyšel Banbridge. Jasona, který věděl, jaké má Tolwyn z celé té záležitosti pocity, nemálo překvapilo, že jeho admirál slavnostní podpis také nebojkotuje.</p>

<p>Prošli dlouhou chodbou lemovanou strážemi námořní</p>

<p>pěchoty a vstoupili do haly připomínající sluj s jednou stěnou otevřenou, která této základně v dalekém vesmíru sloužila jako hangár. Vesmírné vakuum bylo od vnitřku haly odděleno magnetickým uzávěrovým polem.</p>

<p>Kolikrát jsem už vyhlížel z takového hangáru, připouta­ný ve své stíhačce a čekající na signál k vzletu? pomyslel si Jason. Pouhé to pomyšlení mu opět rozbušilo srdce. Třebaže byl rád, že boj skončil, věděl, že mu bude chybět. Záplava adrenalinu při vzletu, ryzí radost z létání s nejvý­konnějším bojovým strojem, jaký kdy byl postaven. Jestli tenhle mír opravdu vydrží, je s tím vším konec. Měl zvlášt­ní pocit úlevy a lítosti zároveň.</p>

<p>„Bude mi to chybět,“ ozval se vedle Jasona tiše Lovec.</p>

<p>Lovec kývl hlavou na znamení, že by měli jít za Tolwy-nem, který se zvolna proplétal davem k malému hloučku vojenských činitelů, kteří se rozhodli pro účast při této události.</p>

<p>Jediným nábytkem uprostřed hangáru byl leštěný dura-ocelový stůl široký dva metry. Na stole spočívaly výtisky smlouvy o příměří, ve standardní angličtině a v kilrathšti-ně, v ozdobných, zlatem vykládaných deskách. Na jedné straně stálo více než sto představitelů Konfederace, které však počtem snadno převyšovaly stovky zástupců tisku. Druhá strana stolu i hangáru byla prázdná.</p>

<p>Dveře na vzdálené straně hangáru se otevřely a bez fan­fár se z nich vynořil jediný Kilrath, oblečený v prosté šar­latové a zlaté uniformě. Novináři na něho obrátili ka­mery a několik jich porušilo protokol a začalo vykřikovat otázky.</p>

<p>Baron Džukaga se obrátil, podíval se na ně, usmál se a přátelsky jim zamával tlapou. Novináři úplně zdivočeli a natlačili se blíž.</p>

<p>„Nejprve musím vykonat jistou malou formalitu,“ ozná-</p>

<p>mil téměř dokonalou standardní angličtinou, prostou kil­rathského syčivého „s“ a tvrdě vyráženého „k“, „ale jistě budeme mít příležitost si promluvit později.“ Jeho odzbro­jující neformálnost přiměla několik novinářů, aby se za­smáli.</p>

<p>Nyní přišli další Kilrathové ve formálnějším úboru vy­sokých důstojníků, prošli mlčky před kamerami a seřadili se za Džukagou. Jason si všiml, že celou scénu zazname­nával jediný kilrathský fotograf v protikladu s davem re­portérů na straně Konfederace.</p>

<p>„Dosáhli jsme tedy dohody?“ otázal se Džukaga, stojící u stolu na opačné straně než Rodham.</p>

<p>President se usmál, přikývl a ukázal na oficiální listiny položené uprostřed stolu.</p>

<p>Džukaga bez zaváhání uchopil pero, podepsal dokumen­ty a přistrčil je zpátky Rodhamovi, který je podepsal rov­něž. Potřásli si rukama a Džukaga se obrátil zpátky k no­vinářům.</p>

<p>„Přátelé, toto příměří je pouze začátek. Nechť skutečně dospějeme k poznání, že vesmír je dost velký pro oba národy a že lze dosáhnout trvalého míru. Toto jednání je u konce.“</p>

<p>Rozlehlo se jásání a Tolwyn zavrtěl hlavou a ohlédl se po Jasonovi.</p>

<p>„Podle toho proslovu se v historii Země opravdu vyzná. Doufejme, že to nejsou prorocká slova, pokud jde o ko­nečného vítěze.“</p>

<p>Jason ho chtěl požádat, aby mu tu poznámku objasnil, ale rozhodl se nechat to plavat.</p>

<p>Zástup se začal rozpadat do menších skupin a mnozí jedinci zamířili k občerstvení nachystanému u boční stě­ny. Jason se loudal za Tolwynem a všiml si, že k nim míří jeden kilrathský důstojník.</p>

<p>„Vy jste Tolwyn?“ zeptal se Kilrath.</p>

<p>„Ano,“</p>

<p>„Jmenuji se Tukarg. V době toho, čemu říkáte Třetí enig-manské tažení, jsem velel letounové lodi <emphasis>ďkarga. </emphasis>Chtěl jsem vám říci, že váš protiúder byl mistrovský.“</p>

<p>Z míry vyvedený Tolwyn neřekl nic.</p>

<p>„Pokud vím, velel jste také zahájení nedávné akce v Munru.“</p>

<p>Tolwyn stále zůstával zticha. Za Tukargem se objevil další Kilrath a Jasona překvapilo, když si uvědomil, že to je baron.</p>

<p>Nebyl tak vysoký jako většina Kilrathu a ani se o něm nedalo říci, že by byl podle jejich měřítek štíhlý, třebaže ve srovnání s člověkem byl rozhodně svalnatější. Měl heb­kou rudozlatou srst a z toho mála, co Jason věděl o kilrath­ských rodech, bylo toto zbarvení známkou nejušlechtilej­šího rodokmenu. Oči měl tmavé, téměř uhlově černé, ale jak se blížil, na okamžik mu zábleskem odraženého světla zaplály barvou ohně.</p>

<p>„Pěkný citát z MacArthura,“ řekl Tolwyn, když se Džu­kaga přiblížil. „Mělo to snad nějaký skrytý význam?“</p>

<p>Džukaga se tiše zasmál,</p>

<p>„Možná jsem se unáhlil při výběru; nechtěl jsem nazna­čovat, že se nám vzdáváte.“</p>

<p>„Pochopil jsem z toho, že jste četl spoustu naší literatu­ry-“</p>

<p>Džukaga se usmál.</p>

<p>„Koníček, který mi připadá nesmíme poutavý. Vaše Chaucerovy povídky jsou v mnohém stejné jako naše ,Si-vařiny svazky' od Bakrky, o skupině poutníků cestujících ke svatyni.“</p>

<p>I Tolwyn se usmál.</p>

<p>„Vhodný výběr z anglické literatury,“ poznamenal.</p>

<p>„Ach ano, vy jste se přece narodil nedaleko Canterbury,“</p>

<p>,,Nicméně pouť k hrobu Thomase Becketa zahrnuje po­někud odlišné rituály než krvavé Sivařiny slavnosti,“ od­pověděl Tolwyn.</p>

<p>„Jiný kraj, jiný mrav, jak se říká, ale přesto se mi vaše literatura líbí.“</p>

<p>„Vy jste mne tedy studoval?“ otázal se Tolwyn.</p>

<p>,3yl jste protivník. Slyšel jsem, že jste vedl první vlnu u Vukar Tagu a samozřejmě jsem se o vás chtěl dozvědět víc.“</p>

<p>„Takže jste si přečetl Chaucera, ano?“</p>

<p>Džukaga se zasmál.</p>

<p>„Mimo jiné.“</p>

<p>„A kdo byli ti jiní?“ zeptal se Tolwyn klidně.</p>

<p>Džukaga se usmíval.</p>

<p>„Političtí a intelektuální autoři.“</p>

<p>„Jako Machiavelli, Sun Cu,“ provokoval Tolwyn, „ane­bo snad několik stránek z Maových spisů, či generál Giap a jeho spis, jak oslabit protivníka jinými způsoby než vál­kou; nebo možná trochu Clausewitze anebo teoretika z Al­fy Centauri Vitivia mladšího,“'</p>

<p>^oč právě tyto? To je seznam doporučené četby?“</p>

<p>„Ne,“ odvětil Tolwyn klidně. „Jenom dohad.“</p>

<p>„Á, další nedůvěřivý voják,“ odpověděl Džukaga o něco hlasitěji, aby ho lépe slyšeli novináři, kteří se mezitím ke skupince nenápadně připojili.</p>

<p>„To je váš předpoklad, nikoliv můj,“ odpověděl Tolwyn tiše.</p>

<p>„Další prorok zkázy, že mír nebude nikdy fungovat,“ a na vteřinku se odmlčel, když si všiml, že několik repor­térů a kameramanů si honem hledá vhodné postavení, aby střet zachytili.</p>

<p>„Admirále, nepřijdeme pozdě na tu smluvenou večeři?“</p>

<p>přiblížil se k Tolwynovi zezadu Jason. Lhal o sto šest, ale nedokázal si vymyslet lepší výmluvu, aby svého velitele vytáhl z nepříjemné situace.</p>

<p>„Nezapomeňte, Geoffreyi..,“' Džukaga se zarazil, „Smím vám tak říkat?“</p>

<p>„Tak mi říkají přátelé,“ pravil Tolwyn chladně.</p>

<p>„Dobrá tedy, admirále. Dovolte mi připomenout vám, že Kilrathové v téhle nešťastné válce trpěli zrovna tak jako vy. Také jsme ztratili milióny jedinců. Slyšel jsem vaše lidi mluvit o ukrutnostech, ale ty postihly i nás.“</p>

<p>Ohlédl se po Jasonovi a znovu se usmál.</p>

<p>„Třebaže se mezi vašimi válečníky našli někteří, kte­ří bojovali se ctí a snažili se chránit naše nevinné ženy a děti, i když to byli jen ,chlupáči', jak ne právě výstižně říkáte.“</p>

<p>Jason byl z jeho pozornosti na rozpacích, ale opětoval jeho pohled a neříkal nic.</p>

<p>Džukaga na chvilku zaváhal, jako by se mu něco nechtě­lo říkat.</p>

<p>„Když už je řeč o ukrutnostech...“ vmísil se do hovoru Tukarg, který stál za Džukagou.</p>

<p>„Nechte to <emphasis>být, </emphasis>už je po všem,“ opáčil Džukaga.</p>

<p>„Na té lodi byla krev mého klanu,“ prohlásil Tukarg chladně a obrátil se k novinářům.</p>

<p>„Naše rozvědka má informace, že váš admirál Tolwyn vypravil útok proti jedné z našich lodí ještě poté, co obdr­žel zprávu, že bylo dosaženo předběžné dohody o příměří a že všechny ofenzivní akce mají přestat. Takový čin je válečným zločinem.“</p>

<p>„Čestný omyl,“ řekl Džukaga, téměř jako by se za Tu-karga omlouval. ,A kromě toho,“ pravil s nuceným smí­chem, „jste právě prozradil, že jsme rozluštili nejnovější kód loďstva.</p>

<p>Omlouvám se za tento výstup,“ pokračoval Džukaga, „ale snad by vaše jméno mělo očistit vyšetřování.“</p>

<p>„Není třeba nic vyšetřovat.,“ řekl Tolwyn tiše.</p>

<p>„Pak jste jistě samozřejmě nevinný.“</p>

<p>„Ne, právě naopak,“ odpověděl Tolwyn. „Udělal jsem to, protože to byla moje povinnost. A teď mě, prosím, omluvte.“</p>

<p>Stroze kývl hlavou a odvrátil se.</p>

<p>Novináři se na něj sesypali, vykřikovali otázky a odstr­čili Jasona a Iana stranou.</p>

<p>„Dobrá práce,“ pravil Jason chladně s pohledem upře­ným přímo na Džukagu.</p>

<p>Na kratičký okamžik téměř hmatatelně cítil jeho pohr­dání, a potom se vrátil úsměv.</p>

<p>„Nechtěl jsem, aby k tomu došlo. Vím, jak se krev vá­lečníka snadno dostane do varu. Bylo to nešťastné, ale takové incidenty se ve válce stávají. Bylo by nejlepší ne­chat to zapomenuté, teď, když už je po všem.“</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ opáčil Jason chladně.</p>

<p>„Vy jste ten, který zaútočil na náš domovský svět, že?“</p>

<p>„První u Kilrahu,“ odpověděl Jason klidně heslem své lodi.</p>

<p>Opět ten záblesk.</p>

<p>„Mistrovský kousek. Pozorně jsem si jej potom prostu­doval.“</p>

<p>„To se vsadím,“ poznamenal Ian.</p>

<p>„Možná si ještě někdy popovídáme,“ prohlásil Džukaga upjatě, obrátil se a odkráčel. Když zamával do kamer, už se zase usmíval.</p>

<p>„Pojď,“ řekl Jason vztekle a ohlédl se po Lovci, „vypad­neme odsud. Potřebuju najít umývárnu.“</p>

<p>Džukaga se otočil a sledoval, jak Tolwyn mizí z dohledu obklopen houfem novinářů, kteří vykřikovali otázky. Tol-</p>

<p>wynovo chování ho překvapilo. Byl to šikovný způsob, jak odstranit jednoho z nejlepších admirálů Konfederace a zdiskreditovat samotné loďstvo. A přesto mu připadalo zvláštní, že se Tolwyn nechal unést zlostí. Vůbec to neza­padalo do obrazu člověka, kterého tak pečlivě studoval. Zjistil, že je mu ho téměř líto. Jak snadno se nechal zničit, nikoliv v bitvě, nýbrž lstí. Neúnavně horliví reportéři Kon­federace nyní uštvou člověka, kterého nejlepší důstojníci loďstva Říše pokládali za neporazitelného.</p>

<p>Ano, dokázal s ním soucítit, třebaže to byl nepřítel, a to­to poznání Džukagovi málem dělalo starosti.</p>

<p>kapitola třetí</p>

<p>„Všechny motory zastavit.“</p>

<p>„Všechny motory zastaveny, pane. Pevné spojení se sta­nicí zajištěno.“</p>

<p>Zadokování plavidla o velikosti eskortní letounové lodě byla vždycky poněkud náročnější záležitost, a když ma­névr skončil, Jason se ve svém křesle opřel a usrkl kávu.</p>

<p>Rozhlédl se po posádce můstku, která stála mlčky. Pro­slovy si odbyli už dřív, když odcházel zbytek posádky kromě těch několika lidí nezbytných pro tento poslední přelet z oběžné dráhy kolem Země.</p>

<p>Jednoduše už nebylo co říci.</p>

<p>„Zajistit úplné odstavení reaktoru,“ řekl tiše.</p>

<p>Na chvíli se odmlčel.</p>

<p>„Hádám, že to bychom měli.“</p>

<p>Posádka nebyla schopná odpovědi.</p>

<p>„Dokový důstojník přichází na palubu,“ oznámil jeden poddůstojník a Jason přikývl.</p>

<p>O minutu později zaslechl kroky v chodbě a pokusil se vynutit na tváři úsměv. Na můstek vešel osamocený dů­stojník, zastavil se před Jasonem a zasalutoval.</p>

<p>„Komandér-poručík Westerlin, velitel loděnice číslo pět, žádá o povolení vstoupit na palubu, pane.“</p>

<p>Jason se snažil odpovědět formálně, ale hlas mu maličko zadrhl.</p>

<p>„Povolení uděleno,“ a opětoval zasalutování.</p>

<p>Důstojník vytáhl kousek papíru a rozložil jej.</p>

<p>„Podle rozkazu vrchního velitele loďstva konfederace kapitánu Jasonovi Bondarevskému, CVE <emphasis>Tarawa</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>spustil a Jason viděl, že už ten rituál opakoval tolikrát, že rozkaz ani nemusel číst.</p>

<p>„Loď loďstva konfederace CVE 8 <emphasis>Tarawa </emphasis>se tímto k dnešnímu dni oficiálně vyřazuje z aktivní služby a pře­vádí do neaktivní zálohy. Pokud není v příloze uvedeno jinak, jsou tímto všichni důstojníci a mužstvo po dokon­čení všech náležitých výstupních formalit propuštěni z ak­tivní služby v loďstvu a převedeni do neaktivní zálohy. Podepsán vrchní velitel loďstva konfederace.“</p>

<p>Důstojník složil papír a na chvíli zaváhal.</p>

<p>„Pane, sice to trochu vybočuje z běžných postupů, ale obdržel jsem také dopis od velitele 3. flotily admirála Banbridge, který mě požádal, abych vám jej přečetl.“</p>

<p>Jason přikývl a důstojník rozložil další papír.</p>

<p>„Žádná jiná loď v historii flotily nedokázala tolik, co ta vaše. Jsem hrdý na to, že jsem s vámi všemi sloužil. Jméno <emphasis>Tarawa </emphasis>neupadne v zapomnění. Všem vám žehnej Bůh.“</p>

<p>Důstojník předal papír Jasonovi, který se usmál.</p>

<p>„Pane, i když na tom nejspíš moc nezáleží, tuhle práci nesnáším,“ prohlásil důstojník tiše. „Na spoustě jiných lodí mi vlastně až tak nesejde, ale vaše loď, pane...“ Za­váhal, „Je mi líto, že musím tuhle holku převzít, pane. Je to hrdá loď.“</p>

<p>„Mně také,“ vzdychl Jason. „Jenom se o ni dobře posta­rejte.“</p>

<p>„Uděláme, co budeme moci.“</p>

<p>Jason se obrátil a podíval se na posádku.</p>

<p>„Je čas se vylodit, lidi. Já za vámi hned přijdu.“</p>

<p>Jeden po druhém se trousili z můstku pryč. Jason stál</p>

<p>u dveří a každému z nich potřásl rukou, až nakonec osa­měl s Westerlinem.</p>

<p>„Nechám vás samotného, pane, jestli chcete,“ řekl dů­stojník jako pohřební zřízenec k truchlícímu vdovci a tiše odešel z můstku.</p>

<p>Jason naposledy obešel můstek. Jeho můstek to vlastně byl jen po opravdu velmi krátkou dobu. Po náletu na Kil­rah byla loď na rok odstavena. Vlastně by bývalo levnější ji prostě sešrotoval a postavit úplně novou, proti tomu však ostře vystupovalo veřejné mínění. Během toho roku trčel Jason na Zemi, zařazený do kursu pokročilého výcvi­ku na válečné koleji loďstva, který zakončil krátkou stáží na akademii, aby v tamním bojovém simulátoru projel nejnovější výcvikový holoprogram. Loď nicméně koneč­ně vzlétla, ale jen proto, aby se před příměřím zúčastnila jediné krátké akce. Přesto to byla jeho loď a od Kilrahu vlastně jediná věc, kterou měl opravdu rád.</p>

<p>Byl by mohl zůstat déle, ale loučení se nemá nikdy protahovat. Opustil můstek, aniž se ohlédl, odešel do své kabiny a sebral z lůžka lodní pytel. Místnost nyní vyhlí­žela pustě, jako kterákoliv jiná standardní lodní kabina se stěnami natřenými obvyklou světlou zelení, s jednou skříňkou, lůžkem, kancelářským stolem, počítačovým ter­minálem a krabicí holoprojektoru. Těch několik obráz­ků ze stolu - Jason s bratrem předtím, než Joshua odešel k námořní pěchotě a zahynul na Chósanu, vybledlý dvou­rozměrný svatební snímek jeho rodičů a obrázek Světlany, který mu po její smrti věnoval jeden z jejích přátel od námořní pěchoty - už měl sbaleno v pytli.</p>

<p>Zavřel za sebou dveře a vykročil potemnělými chodba­mi. Minul hotovostní místnost osádek letounů a hlavou mu bleskla vzpomínka na první den na palubě, kdy zpu­coval své nové piloty. Prošel kolem na hangárovou palu-</p>

<p>bu. Rapiery, Fretky a Sabry stály v řadách a bylo zvláštní slyšet to ticho. <emphasis>Žádné </emphasis>hučení motorů, žádné povely burá­cející z reproduktorů, ohlušivé syčení katapultu, ani hřmě­ní nahozeného přídavného spalování po ostrém vzletu. Bylo to ticho tak naprosté a zneklidňující, že mu připomí­nalo průchod hrobkou.</p>

<p>Obrátil se k přepážce a k pamětní desce se jmény všech, kdo zemřeli ve službě na této lodi. Postavil se do pozoru a desce zasalutoval. Pak si všiml, že chybí služební vlajka, která měla viset napravo od pamětní desky. Se zábleskem hněvu přemítal, kdo ji asi sundal, a zamířil ke dveřím přechodové komory, která byla propojena se služební sta­nicí doku. Když zabočil za roh, spatřil krátkou řadu lidí, kteří na něho čekali: Doomsday, Sparksová (velitel me­chaniků kosmoplánů), Kevin Tolwyn a jako poslední Ian „Lovec“, který se vyjímal opravdu podivně ve svém civil­ním obleku, neboť byl propuštěn z loďstva o den dřív. Sku­pinka se postavila do pozoru, zasalutovala a Kevin před­stoupil, aby podal Jasonovi malý balíček, služební vlajku Tarawy.</p>

<p>„Myslel jsem si, že tohle budete chtít, pane,“ prohlá­sil Kevin s úsměvem. „Jednoho dne ji třeba rád pověsíte zpátky.“</p>

<p>„Díky, Kevine.“</p>

<p>Po straně spatřil hlouček techniků, konzervační četu, která měla definitivně vypnout lodní systémy před usklad­něním. Třebaže vláda souhlasila s přiměřím a s okamži­tým vyřazením padesáti procent aktivního loďstva, alespoň lodě nenechala jednoduše rozřezat, jak zprvu navrhovali Kilrathové; vojákům se podařilo ten šílený nápad odvrátit. Během oněch čtyř týdnů od uzavření příměří se z toho sice stal kámen úrazu, pro který Kilrathové hrozili odstoupe­ním od mírových rozhovorů, ale civilní vláda dosud ne-</p>

<p>couvla, třebaže Jamisonová vřeštěla po ještě větších ome­zeních. Deaktivované loďstvo tedy bylo, alespoň proza­tím, v bezpečí a lodě se zavěsily k orbitálním základnám, které jim poskytovaly energii a údržbu. Rodham nicméně souhlasil s tím, aby posádkám byly vyplaceny doplatky žoldu a v rámci úspor aby byly převedeny do neaktivních záloh, což znamenalo, že z lodí byly odveleny stovky tisíc kvalitně vycvičených příslušníků loďstva a demobilizová­ny tak rychle, jak byly lodě stahovány z fronty a posílány na hlavní základny u Země, u Siria, nebo na stanici Car­novean.</p>

<p>Jason se obrátil zpátky do chodby, kterou přišel, a na chvilku sklonil hlavu.</p>

<p>„Sbohem, přátelé,“ zašeptal ve vzpomínce na všechny ty, kdo svým způsobem zůstanou navždy mladí a navždy spojení s jeho lodí. S potlačovanými slzami v očích se bez dalšího slova otočil, vyšel přechodovou komorou ven a přátelé ho mlčky následovali.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Kontradmirále Geoffreyi Tolwyne, předstupte před soud.“</p>

<p>Geoff toporně připochodoval před důstojníky polního tribunálu a zasalutoval.</p>

<p>Admirál Banbridge jakožto předsedající důstojník vstal, a když rozkládal jediný list papíru, ruce se mu třásly.</p>

<p>„Kontradmirále Geoffreyi Tolwyne, tento soud dospěl k rozhodnutí, že jste byl shledán vinným neuposlechnutím rozkazů loďstva tím, že jste vědomě zaútočil na plavidlo Kilrathské říše poté, co jste byl plně obeznámen s obecné platným rozkazem číslo 2312A, nařizujícím ukončení veš­kerých nepřátelských akcí.</p>

<p>Rozhodnutím tohoto soudu jste proto zbaven hodnosti</p>

<p>a propuštěn pro ztrátu důvěry a současně ztrácíte všechny výsady a pocty s vaší hodností spojené.“</p>

<p>Banbridge sklonil hlavu a přikývl. Vystoupil kapitán ná­mořní pěchoty a vzal do ruky Tolwynův obřadní meč, který ležel na stole před důstojníky tribunálu od samého počátku procesu. Opřel jej hrotem šikmo o zem, zdvihl nohu a dupl na plochu čepele. Ta se zlomila ve dví. Prasknutí meče se rozlehlo ozvěnou po místnosti a Geoff sebou při tom zvu­ku trhl. Námořní pěšák odhodil jílec meče na podlahu Geoffovi k nohám a přistoupil k němu.</p>

<p>Podíval se mu přímo do očí a Geoff viděl, že se tomu člověku zoufale nechce do toho, co má udělat nyní.</p>

<p>Námořní pěšák uchopil výložky na Geoffově rameni a odtrhl je tak prudkým pohybem, že se Geoff zakymácel a měl co dělat, aby zůstal stát v pozoru. Námořní pěšák se mu znovu podíval do očí,</p>

<p>, J?romiňte, pane,“ zašeptal a Geoff kývl hlavou v odpo­věď.</p>

<p>Námořní pěšák se obrátil čelem k tribunálu a položil utržené kusy látky a kovu na stůl.</p>

<p>Geoff zpříma pohlédl na Banbridgea, řízně zasalutoval a snažil se nevšímat si slz v očích svého starého učitele. Navzdory tradici se sehnul, sebral jílec a ulomenou čepel svého meče, obrátil se a vypochodoval z místnosti. Když odešel, otevřely se postranní dveře, kterými vešla jediná pos­tava, hluboce se uklonila a opět se vztyčila do plné výše.</p>

<p>„Velvyslance Vak'go,“ oslovil ji Banbridge chladně. „Loďstvo se znovu omlouvá za zmíněný incident, a jak jste byl dnes ráno informován, vyplatí náhrady rodinám těch, kdo při něm zahynuli. Admirál Tolwyn byl za trest pro­puštěn ze služby pro ztrátu důvěry.“</p>

<p>„Znamená to, že nyní provede <emphasis>Zu </emphasis>„kára?“</p>

<p>„ZM'kara?“</p>

<p>„Jak to říkáte vy?“ zabručel Vak'ga. „Aha, rituální se­bevražda, která má smýt pohanu nečestného činu z jedin­cova hrai, tedy, chci říci rodu.“</p>

<p>„Takové naše způsoby nejsou,“ odpověděl Banbridge chladně. „A kromě toho letounová loď, na kterou zaútočil, sama vyprovokovala útok už po uzavření příměří a Tolwy-novu akci by bylo možno omluvit jako sebeobranu. Pro­boha, velvyslance, jen za první den jsme zaznamenali víc než sto takových incidentů a od té doby stovky dalších. Skončit třicetiletou válku není tak snadné.“</p>

<p>„To je tedy všechno?“ vyštěkl Vak'ga. „Prostě jste mu řekli, aby táhl bez dalšího trestu? U nás by mu za takový zločin nebyla povolena ani čest <emphasis>Zu 'kára. </emphasis>Rozpárali by mu krk a pověsili by ho za nohy jako ulovené zvíře.“</p>

<p>Banbridge se naježil.</p>

<p>„U vás by tomu tak jistě bylo,“ odpověděl posléze a v je­ho hlase byla patrná uštěpačnost. „Pro Geoffa Tolwyna je ovšem ztráta flotily a hodnosti nejhorší představitelný trest. Konec konců to byla posledních dvacet let jeho jedi­ná rodina.“</p>

<p>Věděl, že velvyslanec s největší prvaděpodobností ví, že Tolwynova žena a synové zahynuli při náletu; většina ho-lovizních zpráv se točila kolem tohoto tématu jako jeho motivace pro příkladnou kariéru i konečný pád.</p>

<p>„Já jsem také ztratil svou rodinu,“ zavrčel Vak'ga, „nebo jste to nevěděl?“</p>

<p>Banbridge přikývl, ale neřekl nic.</p>

<p>Velvyslanec se obrátil k odchodu.</p>

<p>„Pane velvyslance, ještě jednu otázku, než odejdete.“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Problém výměny válečných zajatců. V den podepsá­ní přiměn byly slíbeny úplné seznamy do čtyřiadvaceti standardních dní. My jsme plně vyhověli, ale vy ne.“</p>

<p>,J?ro nás to není žádný problém,“ odpověděl velvysla­nec. „Kdo se nechal zajmout, ztratil veškerou čest, stal se z něj sa <emphasis>'g</emphasis><emphasis>uk, </emphasis>jedinec, který je pro svůj hrai mrtvý. Nesta­ráme se o ně. Nechápu, proč vám to dělá takové starosti.“</p>

<p>,J?rotože pro nás to problém je, sakra,“ vyštěkl Banbrid-ge. „My jsme dohodu dodrželi ve všech bodech. Vy už se vzpíráte. Žádám o okamžité dodání úplného seznamu vá­lečných zajatců.“</p>

<p>„Žádáte? My jsme žádali Tolwynovu hlavu a vy jste ho jenom plácli přes prsty a poslali ho pryč. Žádali jsme o po­tlačení vašich nájezdníků z příhraničních světů a o omlu­vu Firekků za jejich provokativní prohlášení. Nehodlám tedy poslouchat vaše žádosti v tak bezvýznamných zále­žitostech.“</p>

<p>Otočil se a vyšel z místnosti.</p>

<p>„Válka byla setsakra snadnější,“ prohlásil Banbridge</p>

<p>temně.</p>

<p>* * *</p>

<p>Když Lovec vešel do baru Dýchačů vakua, Jason vzhlédl od své sklenky.</p>

<p>„Dýchací vakua“ byla jedna z oblíbených náleven hned vedle hlavní vojenské základny na Měsíci. Pojila se s ní prastará tradice, že každý, kdo dýchal vakuum, to jest kdo zažil dekompresi lodi a přežil to, obdržel čestný pivní džbá­nek se svým jménem. Na zadní stěně baru visely v řadách stovky takových džbánků. Když takto poctěný štamgast přišel, dostal do svého džbánku první pivo vždycky za­darmo.</p>

<p>Gallagher, majitel baru, byl pověstný svou láskou k loď­stvu. Před odchodem do výslužby v něm sloužil déle než třicet let, takže „kluci a holky“, jak jim říkal, mu byli téměř jako vlastní rodina a nikdy neodmítl někomu půjčit dvac­ku nebo věnovat rundu zadarmo.</p>

<p>„Tak co?“ zeptal se Ian, sňal ze zadní stěny svůj džbánek a vrátil se, aby se usadil vedle Jasona a Doomsdaye. Přišel barman, vzal džbánek, naplnil jej a přisunul jej zpět lano­ví, který kývl na znamení díků.</p>

<p>Jason s povzdechem zavrtěl hlavou. Práce byla v sou­časnosti vzácnější než láhev dobré firecké Ohnivé vody. Pravé nyní se objevilo oznámení, že stará transportní loď třídy Victory, jež byla zastaralá už v době své hromadné výroby v prvních rocích války, potřebuje druhého pilota a palubního technika. Když však dorazil do kanceláře spo­lečnosti, na první pohled mu bylo jasné, že nemá naději. Už tam čekala najméně stovka dalších žadatelů, mezi nimi několik starých kamarádů, které neviděl od doby, kdy sloužil na <emphasis>Gettysburgu. </emphasis>Bylo to velkolepé shledání, ale práci mu to nepřineslo. Místa obsadila žena, která dříve velela fregatě, a její první důstojník. Oba byli ochotni pra­covat za poloviční mzdu. Nebýt přiznané podpory čtyři­cet/sto - stovka týdně po dobu čtyřiceti týdnů - a uby­tování zadarmo v bývalých kasárnách a výcvikových střediscích, prakticky všichni bývalí příslušníci loďstva by zemřeli hladem.</p>

<p>„A co ty?“</p>

<p>„Stejná písnička,“ povzdechl si Ian, když se usazoval k pultu vedle něj.</p>

<p>„Já jsem vždycky věděl, že to dospěje k takovýmhle koncům,“ ozval se Doomsday tiše a Jason zasténal.</p>

<p>„Sakra, chlape, celé roky tě slyším prorokovat, že tě válka zabije. Přitom máš osm pamětních stužek za účast v taženích, čestnou medaili, dvě stříbrné hvězdy, vegan-ský Řád vítězství s diamanty, zpod zadku ti ustřelili půl tuctu stíhaček a kolik jsi to vlastně nahrabal sestřelů?“</p>

<p>„Po šedesáti jsem ztratil přehled.“</p>

<p>„A nikdy ani škrábnutí,“ pokračoval Jason. „Kromě toho</p>

<p>jsi nás včera večer všechny oholil v pokeru. Největší klikař ze všech pilotů loďstva, a přitom vede nejpohřebnější řeči.“</p>

<p>Doomsday vzdychl, tiše něco zamumlal maorsky a po-sunkem objednal další pivo sobe i lanoví, který kývnutím hlavy poděkoval,</p>

<p>„A utrácím svůj těžce vydřený výdělek za vaše pití.“</p>

<p>„No, když už nic jiného, aspoň jsme tady, abychom se mohli napít,“ odpověděl Jason hlasitěji.</p>

<p>„Jo, bezva, brácho, spropitný pro nás všechny od vděčný Konfederace,“ ozval se někdo z opačného kouta baru.</p>

<p>Místností zazněl sborový sarkastický smích a vzápětí zmlkl, když se nejdřív jeden, a potom i ostatní štamgasti Klubu dýchačů vakua obrátili a podívali ke dveřím.</p>

<p>Vchod zaplnil mohutně stavěný Kilrath, a třebaže měl impozantní postavu, tvářil se poněkud ztraceně a ner­vózně.</p>

<p>„Sire!“</p>

<p>„Panebože, to je Kirha,“ vzdychl Ian, vstal a vykročil Kilrathovi naproti. Ten zatím seběhl ze schodů a začal si klekat najedno koleno. Ian ho popadl za ramena.</p>

<p>„Tady ne,“ zasyčel, „a kromě toho si uvědom, že jsem tě z lenní přísahy propustil.“</p>

<p>„Taková přísaha se nedá nikdy skutečně zrušit, sire,“ prohlásil Kirha.</p>

<p>„Co tu, sakra, děláš? Už jsem tě neviděl celé roky. Mys­lel jsem, že tě vyměnili nebo něco takového. Proč neletíš zpátky domů?“</p>

<p>„Byl jsem u první skupiny zajatců, kteří byli propuštěni minulý týden. Byl to smutný pohled, můj pane. Mnozí nevěděli, kam jít, co dělat, nebyli si jistí, jestli se k nim jejich <emphasis>hrai </emphasis>ještě bude ochoten znát. Slyšel jsem, že vás najdu tady, a myslel jsem, že byste mi mohl poradit, co mám dělat.“</p>

<p>lanová tvář se zvolna rozšířila do úsměvu.</p>

<p>„Jednou jsi mi zachránil kůži, kamaráde, a musím říci, že tě zase rád vidím. Pojď si s námi dát skleničku.“</p>

<p>Kirha přistoupil k pultu, přejel pohledem židle, které neměly v opěradle otvor, kterým by prostrčil ocas, a jed­noduše se opřel o jeho zvýšený okraj. Tyčil se vysoko nad všechny ostatní v místnosti.</p>

<p>„Hele, jeho druh tady neobsluhujeme,“ zavrčel barman.</p>

<p>„Hele, kámo, válka skončila, jestli's to ještě neslyšel,“ pravil Doomsday klidně.</p>

<p>„To mě nezajímá, jeho neobsloužíme,“</p>

<p>„Poslyš, brácho, jak dlouho v tomhle baru pracuješ?“</p>

<p>„Týden.“</p>

<p>„Kdyby Gallagher, majitel téhle špeluňky, slyšel, že v je­ho výčepu mluvíš takhle, vyrazil by s tebou dveře i s fut­rem. Tenhle Kilrath je náš kamarád, a to mu zaručuje pa­náka všude, kde jsme my.“</p>

<p>„To mě nezajímá, já ho neobsloužím,“</p>

<p>Kirha se nervózně rozhlédl,</p>

<p>„Kdyby to mělo působit potíže, sire, mohu odejít.“</p>

<p>„Hej, Lovce, co je ten tvůj kámoš, sakra, zač?“ houkl z druhé strany baru pilot s odznakem velitele stíhací peru­tě na límci.</p>

<p>„Už jste, chlapi, slyšeli, jak jsme Paladin a já zachránili tu fireckou princeznu?“ otázal se Ian.</p>

<p>Většina mužů i žen v kalně osvětlené místnosti přikývla, zasmála se a zasténala. lanový vypravěčské schopnosti, pokud šlo o historky o vlastních hrdinských činech, byly ve Vakuu legendou.</p>

<p>„No tak tenhle chlupáč mi tenkrát zachránil kůži. Nebýt jeho, byli bychom i s Paladinem a tou fireckou princeznou mrtví,“</p>

<p>Hlouček to schválil kývnutím hlavy a několik lidí přišlo</p>

<p>potřást Kirhovi tlapou. Tento lidský rituál ho očividně stále vyváděl z míry.</p>

<p>Ian se obrátil zpátky k barmanovi.</p>

<p>„Tak mu nalej ten zatracený drink.“</p>

<p>Muž se nervózně rozhlížel a něco si pro sebe zamumlal.</p>

<p>„Cos to říkal o mým kočičáckým příteli?“ zavrčel jeden pilot na okraji skupiny.</p>

<p>Barman pohlédl na Kirhu.</p>

<p>„Co si dáte?“ zeptal se tiše.</p>

<p>„Skotskou, neřezanou sladovou a trojitou.“</p>

<p>Místností se rozezněl sborový smích, který uvolnil na­pětí, a dokonce i barman se donutil k chabému úsměvu, když naplnil sklenku a přistrčil ji Kirhovi. Ian vytáhl ban­kovku.</p>

<p>„Promiňte mi tu chybu, kapitáne. Peníze si nechtě, to jde na účet podniku,“ odvětil barman a odvrátil se.</p>

<p>Kirha zvedl sklenku a uklonil se lanoví.</p>

<p>„Na mír mezi hrai Kilrathů a lidí.“</p>

<p>Jediným hltem obrátil obsah do sebe a zábleskem os­trých špičáků dal najevo potěšení. Barman zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Hádám, že je to s vámi v pořádku.“</p>

<p>„Na tenhle drink jsem dlouho čekal,“ vzdychl Kirha a Ian objednal další rundu.</p>

<p>„Tak co si o tom všem myslíš,“ zeptal se Ian.</p>

<p>„Myslíte mírovou dohodu?“ otázal se Kirha.</p>

<p>„Jo,“</p>

<p>„Nestojí, jak vy lidé říkáte, ani za vypuštění střevních plynů.“</p>

<p>Barem se přelila vlna smíchu a dokonce i barman se usmál.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Znám toho barona Džukagu z hrai Kťra. To je nejstar­ší z rodů a jejich krev je ještě hustší než krev císařské-</p>

<p>ho rodu. Jejich nenávist k císařově rodině je dobře známá.“</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se barman a přistoupil blíž, očividně zvědavý.</p>

<p>„Těsně předtím, než jsme ovládli vesmír, císařův rod v Sedmé dynastické válce získal nadvládu nad Kilrahem tím, že porazil Ki'ry, kteří byli donuceni složit přísahu věrnosti. Jistě by došlo i k Osmé dynastické válce, nebýt příchodu bláhových Utarů.“</p>

<p>„Koho?“ podivil se barman, opřel se o pult a nalil Kir-hovi další sklenku.</p>

<p>Kirha se zasmál, kývl na znamení díků a jediným hltem obrátil drink do sebe.</p>

<p>„Utarové přiletěli na Kilrah, aby nabídli přátelství, ob­chod a mír. Ukázali nám, jak stavět kosmické lodě, a od­halili nám tajemství přeskokových bodů.“</p>

<p>Kirha zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jakmile jsme sami zvládli vesmírné lety, vyvraždili jsme je. Byl to slabý a pošetilý lid.“</p>

<p>Kirha se rozesmál a bušil hystericky do pultu, jako by právě vyslovil bezvadný vtip. Obecenstvo na něj mlčky hledělo.</p>

<p>„Děkuju pěkně,“ zamumlal Ian.</p>

<p>„My to pokládáme za docela legrační,“ prohlásil Kirha a za stálého pochechtávání se rozhlížel po místnosti, než si posléze uvědomil, že jeho posluchačstvo se příliš nebaví,</p>

<p>„Hádám, že vy v tom ten humor nevidíte.“</p>

<p>„Nejspíš to překlad tak úplně dokonale nevystihuje, ka­maráde,“ podotkl Ian.</p>

<p>Kirha přikývl a přejížděl štamgasty pohledem.</p>

<p>„V tom mezi námi vidím další rozdíl,“ řekl nakonec. „Pro nás je slabost tak ubohá hloupost, že se stává směš­nou. Pokud jsem to dobře pochopil, vy na to tak nenahlí-žíte,“</p>

<p>„Tak nějak,“ ozval se hlas odkudsi ze zadního kouta.</p>

<p>„A právě proto jsme já i ti, kdo jsou dosud zajatci, řvali smíchy, když jsme se doslechli, že jste souhlasili s tou záležitostí, které říkáte příměří. To je čin slabosti. Tím ztrácíte tvář, ztrácíte úctu, kterou jste si do jisté míry svým statečným odporem proti moci Říše vysloužili. Jedno staré kilrathské přísloví říká, že ,ocel se nezkouší pouhým žele­zem'. Třebaže jsme vás nenáviděli a toužili jsme vás zni­čit, stále nám připadalo, že pro naši odvahu bude poměření s tou vaší čestná zkouška. Tak se dá získat čest a sláva.</p>

<p>Vaši vůdci to všechno zahodili. Až přijdeme znovu, při­jdeme s pohrdáním a brutalita krveprolití přesáhne vaše nejhorší noční můry.“</p>

<p>„A vy jim pomůžete, kámo?“ zeptal se tiše barman.</p>

<p>„Já nemám hrai, nemám vlast,“ odvětil Kirha. „Přísahal jsem věrnost Lovci; teď už se nemohu ani vrátit.“</p>

<p>Zatvářil se téměř truchlivě a od ostatních hostů se do­konce dočkal několika soustrastných pokývnutí hlavou.</p>

<p>„Mluvil jsi o tom Džukagovi,“ nadhodil Jason.</p>

<p>„Ach ano, Džukaga. Když se nám otevřela volná cesta z naší planety a vrhli jsme se do válek s rasami, o jejichž existenci jsme dosud ani nesnili, staly se naše občanské války minulostí, protože jsme svou ocel mohli zkoušet na jiných. Ale klan Ki'ra se nikdy nesmířil s tím, že císařský trůn neovládá on, a viděl v tom jen náhodný následek jedi­né dávné prohrané bitvy. Džukaga toto pohrdání po obratu války proti vám pouze dává najevo otevřeněji. A mám po­dezření, že tomuhle vaši vůdcové nepřikládají plnou váhu.“</p>

<p>„Jak to?“ naléhal Jason.</p>

<p>„Mně skutečnost, že první krok k míru učinil Džuka­ga, připadá značně překvapivá. Nebyl to nikdo z císařské krve. Znamená to, že získal dostatečnou moc na to, aby mu císař dovolil stát se mluvčím trůnu.</p>

<p>To je zajímavá otázka rovnováhy sil. Císař musel s tímto mírem souhlasit, protože byl pod nějakým tlakem, buď ze strany vašich flotil, anebo ze strany ostatních klanů, možná i z obou stran. Ale když dovolí, aby mír trval bez jasně patrného vítězství, on i jeho vnuk korunní princ padnou a Džukaga uchvátí trůn, po kterém jeho <emphasis>hrai </emphasis>tak dlouho prahne. Džukaga ovšem musí stejně dobře vědět, že když se zmocní trůnu, ale bezprostředně znovu nerozpoutá vál­ku, padne také, protože touha po zabíjení je v naší krvi tak silná, že se rychle obrátíme proti sobě navzájem.“</p>

<p>„Mluvil někdy o tomhle s vámi Kočičáky někdo z roz-vědky?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„Ale mnohokrát. Byli docela příjemní, někteří dokonce mluvili kilrathsky, což zní z lidských úst docela zajímavě a zvláštně. Smáli jsme se a řekli jsme jim, co si myslíme.“</p>

<p>„A hlášení prošla bez povšimnutí,“ podotkl Ian chladně.</p>

<p>„Tady je rozehraná hra,“ řekl Kirha, „a vy lidé jste, jak se to řekne, pak/, pěšáci v Džukagově hře o moc. Myslím, že chce míru využít k tomu, aby nějak svalil vinu na císaře, odstranil ho a potom sám úspěšně dokončil válku.“</p>

<p>„Mluvíš, jako bys Džukagu neměl rád.“</p>

<p>Kirha zavrčel a srst se mu zježila.</p>

<p>„On a jeho hrai si myslí, že moje srst není dost rudá a moje krev dost hustá; můj <emphasis>hrai </emphasis>je potomek Ragitaghy.“ Pronesl jméno svého klanu s vyceněnými zuby a tak na­ježenou hřívou, až se zdálo, že je téměř dvojnásobně vel­ký, a hlouček maličko ucouvl a hleděl na něj s očima širo­ce otevřenýma.</p>

<p>„Jestli si Kťrové,“ zasyčel a odplivl si na podlahu, „myslí, že pod baronovým vedením dokáží urvat trůn, musí dosáhnout velkého vítězství, U krve svého klanu vám přísahám, že bude nová válka, a vaši vůdcové jsou hlupáci, jestli to nevidí,“</p>

<p>„Přesně jak si to spočítal Tolwyn,“ podotkl Jason chlad­ně a zaslechl spoustu hněvivého souhlasného mumlání,</p>

<p>„Toho zrádce Tolwyna by měli zastřelit.“ oznámil muž­ský hlas z nejzazšího kouta.</p>

<p>Místnost zmlkla a všichni se otočili, aby se podívali, kdo to řekl. U matně osvětleného stolu sedělo půl tuctu mu­žů i žen, kteří se nervózně rozhlíželi. Jason okamžité po­střehl, že sem nezapadají, a připadalo mu zvláštní, že si toho všiml. Pohyboval se mezi vojáky tak dlouho, že mu skupina zjevných civilistů ve vojenském baru připadala nezvyklá.</p>

<p>Prakticky všichni, kdo nyní navštěvovali tohle místo, patřili buď k dosud aktivním příslušníkům loďstva, anebo to byli vysloužilci, snadno rozeznatelní podle zlaté hvěz­dičky armády, odznaku loďstva anebo odznaku ovinuté kotvy námořní pěchoty na límci. Veterána také odlišovalo nevysvětlitelné cosi, trochu nepřítomný pohled jako násle­dek toho, že viděl vzdálené hlubiny známého vesmíru, že bojoval a že až příliš často viděl umírat přátele. Těch šest lidí v rohu ke klubu nepatřilo.</p>

<p>V místnosti bylo chvíli ticho, až Jason konečně protrhl ticho.</p>

<p>„Žijeme ve svobodné konfederaci, pojďte sem a pro­mluvte, jestli chcete,“ prohlásil.</p>

<p>Malý a podsaditý chlapík vstal a zamířil k baru, násle­dován trochu nervózně zbytkem skupinky.</p>

<p>„Jsem doktor Torg,“ řekl. „Nepostřehl jsem vaše jméno.“</p>

<p>„Neříkal jsem je, ale jmenuji se Bondarevskij,“</p>

<p>„No jistě,“ zalapala po dechu jedna z žen za Torgem. „Viděla jsem o vás holofilm. To děvče, které jste miloval, bylo tak krásné.“</p>

<p>„Ta herečka se jí vůbec nepodobala,“ pravil Jason tiše.</p>

<p>„Ale stejně to bylo tak smutné,“ přistoupila k Jasonovi,</p>

<p>dokonce mu položila ruku na rameno a vzrušeně se ohléd­la po svých přátelích.</p>

<p>Jiná žena ze skupinky se zadívala na vzrušenou dívku a zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Hele, Liso, kroť se trochu, oukej?“</p>

<p>„Ale on je slavný, Elaine,“</p>

<p>„Myslím, že si pozornost příliš nepřeje,“ opáčila Elaine.</p>

<p>Jason jí kývnutím poděkoval a sjel pohledem zpět na Torga.</p>

<p>„Vy admirála nemáte moc rád, co?“ zavrčel Doomsday.</p>

<p>Torg se na něj podíval a nevšímavě se od něj odvrátil.</p>

<p>„Víte, kolik nás tahle válka stála?“ zeptal se.</p>

<p>„Myslím, že ano,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Skoro osm bilionů ročně.“</p>

<p>„Tuhle cenu jsem nemyslel,“ odpověděl Jason téměř šeptem.</p>

<p>„Baron má pravdu. Neviděl jste včera jeho rozhovor v holovizi?“</p>

<p>„Nějak nám to uniklo,“ vmísil se do hovoru Doomsday. „Můžete nám to, prosím, přiblížit?“</p>

<p>„Nu, říkal, že tahle válka byla jen důsledkem spiknutí části vojenských kruhů, které chtěly získat moc a peníze. Čím déle se válka táhla, tím víc moci vaši admirálové, generálové a vojenští dodavatelé měli.“</p>

<p>„Jo tak tohle říká baron Džukaga,“ ozval se jeden pilot na opačném konci pultu. „Moc zajímavé. A co jejich flo­tila? To je banda neviňátek, co?“</p>

<p>„Nu, připustil, že jejich loďstvo a vojsko se chovalo stejně.“</p>

<p>„Vysílal se ten rozhovor i v Říši?“ zeptal se Kirha.</p>

<p>Torg k němu nervózně vzhlédl.</p>

<p>„Já nevím, snad ano. Říkal, že Výbor kilrathsko-lidské-ho přátelství brzy vydá úplnou zprávu.“</p>

<p>„Výbor čeho?“ otázalo se sborem několik štamgastů.</p>

<p>„Je to přece nádherný nápad,“ prohlásila vzrušená dívka, zatímco kráčela k zadní stěně, aby si prohlédla řady strí-brnách džbánků. „Doktor Torg je členem výboru a dokon­ce se s baronem osobně setkal.“</p>

<p>„Baron organizuje výbor přátelství, který přispěje k mí­rové výměně mezi našimi národy,“ řekl Torg. „Pekl bych, že má docela cit pro naši kulturu, pro toleranci k multikul­turní diverzitě vesmíru a pro právo původních obyvatel všech ras žít v míru. Dokonce jsem zařídil, aby promluvil na naší univerzitě na Zemi o svém chápání naší literatury a o tom, jak posílit naše mírové vztahy.“</p>

<p>„Paráda. Už se nemůžu dočkat,“ ozval se Doomsday hlasem plným sarkasmu.</p>

<p>„Myslím, že v tomhle ohledu jste příliš malicherní,“ prohlásil Torg s pohledem upřeným na Doomsdaye a na zbytek štamgastů, kteří jen vrtěli hlavami.</p>

<p>„Malicherní. Nasazoval jsem u loďstva patnáct let kůži na frontě a vy mi říkáte, že jsem malicherný?“ vyštěkl Doomsday.</p>

<p>„To je obecný problém vás vojáků,“ odpověděl Torg s povýšeným despektem. „Zapomínáte se na věci dívat v širších souvislostech. Taková válka je mnohem složitější než jenom zabíjet nebo nechat se zabít. Vy vojáci prostě nevidíte celkový obraz. To je problém, který se táhne celou historií. Já mám doktorát věd ze sociologie a studoval jsem tuhle válku i spolčení řady lidí, kteří se ji snažili udržet v chodu.“</p>

<p>„Heleďte, tyhle džbánky se mi líbí,“ ozvala se žena, která předtím mluvila s Jasonem, přistoupila ke stěně a jeden sundala. Bar ztichl.</p>

<p>„Hlavně ty se zlatým uchem. Jak se dá k nějakému při­jít?“</p>

<p>„Necháte se zabít v akci. Gallagher pozlatí ucho džbán­ku vždycky, když se doslechne, že to majitel schytal,“ řekl Jason klidně. Zena na něho zůstala hledět se široce roze­vřenýma očima a zbledla.</p>

<p>„Promiňte,“ zašeptala. „To jsem nevěděla.“</p>

<p>„To je v pořádku,“ odpověděl Jason tiše.</p>

<p>Vrátila se k Torgovi.</p>

<p>„Dave, možná bychom měli už jít.“</p>

<p>„Ještě chvilku, Liso,“</p>

<p>„Pojď, myslím, že už jsme tu nadělali dost rozruchu.“</p>

<p>Torg si jí nevšímal.</p>

<p>„Poslouchejte, pilote, já vím o složitosti toho všeho o trochu víc než vy. Jako profesor mám na práci studovat a interpretovat tyhle druhy souvislostí,“ řekl. „To, že jste dostal odznak zbraně, ještě neznamená, že vám Konfede­race patří. Uvědomte si, že válka skončila, příteli, a tak slezte ze zad daňovým poplatníkům, najděte si normální práci a žijte.“</p>

<p>Několik židlí se skácelo odkopnutých a Jason zdvihl ruku, jako by dával přátelům signál, aby nic nedělali.</p>

<p>„Poslechněte, kámo,“ opáčil. „Slyšel jste, co říkal Kirha. Celá ta věc je podvod. Baron nás přemlouvá, abychom sami položili hlavu na špalek, než se vrátí se sekerou. Vlastně si myslím, že pár lidí v téhle vládě je natolik hlou­pých, že mu sami brousí čepel a malují nám čáru na krk, a vy jim pomáháte.“</p>

<p>„Tvrdíte snad, že president Rodham a já jsme zrádci?“</p>

<p>„Ne, jenom hlupáci.“</p>

<p>„Jestli tu někde je nějaký zrádce, jste to vy a lidé jako vy,“ prohlásil Torg úsečně. „Je na čase, sakra, zmlknout a postavit se za vládu. Kdo teď nesouhlasí s Rodhamem, je zrádce.“</p>

<p>,,Nikdy jsem nestál za vládou,“ odsekl Jason. „Vždycky</p>

<p>před ní a nasazoval jsem kůži na frontě. Vy na Zemi jste možná zapomněli, že kolem zuří krvavá válka. Jistě, platili jste na ni daně, kupovali si válečné dluhopisy a Bůh ví, že jste do ní poslali dost synů a dcer, aby v ní zahynuli.“</p>

<p>„To si pište,“ odpověděl Torg. „Zahynul v ní bratr mé ženy a spousta mých studentů, a kvůli čemu?“</p>

<p>„Kvůli čemu? Poslechněte, kámo, my tam na hranicích a na kolonizovaných světech víme zatraceně dobře kvůli čemu. Viděli jsme to na frontě hodně zblízka. Věděli jsme, že pokud se Kilrathové dostanou skrz tenoučkou clonu stíhaček a letounových lodí, skončí naše světy spálené na popel. Viděl jsem dost takových světů. Vy tady vzadu na Zemi jste na to možná zapomněli.“</p>

<p>„Všichni ne,“ přerušila ho Elaine. „Já sice chci mír a ráda bych baronovi věřila, ale dokážu pochopit vaše stanovis­ko, kapitáne.“</p>

<p>„Pikejte mi Jason,“</p>

<p>Usmála se a Jason vycítil, jak se Torg nasupil, že někdo z jeho družiny straní nepříteli.</p>

<p>„Když tedy tolik toužíte po válce, proč pijete s tímhle Kilrathem?“</p>

<p>Jason se dal do smíchu.</p>

<p>„Vy jste prostě nic nepochopil, že?“</p>

<p>„Poslouchejte, doktore,“ řekl jeden pilot, který k nim přistoupil, aby se zapojil do debaty. „Kdybych se s tímhle Kilrathem setkal v boji, já a on proti sobě v bitvě, zabil bych ho bez mrknutí oka a vsadím se, že on by mně udělal totéž.“</p>

<p>Kirha se zašklebil a přikývl.</p>

<p>„Jenže to je moje povinnost a byla to jeho povinnost. Můžu nenávidět jeho Říši, může se mi příčit, co dělá, ale říkám vám, že aspoň ti Kočičáci, kteří sloužili u loďstva, piloti a posádky lodí, obvykle bojovali čestně. Úderné jed-</p>

<p>notky císařských legií, to je zase něco jiného, ale tam on nebyl, aspoň doufám.“</p>

<p>„Pyl jsem u lodstva,“ oznámil Kirha pyšně.</p>

<p>Pilot přikývl.</p>

<p>„A já ho respektuju. Přinejmenším zažil to, co já. Strach, měsíce čekání, okamžiky čiré hrůzy. Mám víc společného s ním než se salonními filosofy, jako jste vy, kteří si myslí, že něco ví o válce. Vy profesorští týpci mi lezete krkem. Myslíte si, že jenom proto, že máte titul, je z vás Bůh všemohoucí a všichni před vámi mají padat na kolena a oslovovat vás ,doktore'. Pár těch největších pitomců, pokud šlo o válku nebo politiku, jsem potkal právě v po­sluchárnách. Valíte studentům do hlavy hromadu konin o světě, kterému ani nerozumíte. Nemáte potuchy, jak ošklivý je opravdový vesmír, a pak útočíte na ty, kdo vás chrání před temnotou, která by vám vyrvala střeva, kdyby měla šanci.“</p>

<p>„Vy jste prostě jen další ignorant se zeleným mozkem,“ ušklíbl se Torg.</p>

<p>Pilot se napřímil.</p>

<p>„Strávil jsem čtyři roky na akademii loďstva a šest roků v pokročilém výcviku. Mám vzdělání v aerokosmické tech­nice na úrovni doktorátu věd a devět roků bojových turnu-sů,“ prohlásil úsečně. „Tady Kirhovi koupím pití kdykoliv. Pokud jde o vás, štve mě, že až válka začne znovu, umřu při vaší obraně, a už teď se mi z toho chce zvracet.“</p>

<p>Torg na chviličku zaváhal, neschopný odpovědi.</p>

<p>„Vypadneme odsud,“ řekl nakonec a ohlédl se po svých přátelích. „S takovými lidmi nemá cenu se hádat.“</p>

<p>„Co myslíte těmi,takovými lidmi'?“ ozval se Ian.</p>

<p>„Vy víte, co tím myslím.“</p>

<p>„Nevím, objasněte mi to.“</p>

<p>„Váleční štváči, to jste. Vykopli vás a teď si žijete jako</p>

<p>prasata v žitě a taháte svou stovku týdně z kapes daňových poplatníků, jako jsem já. Kdyby bylo po mém, skončili bychom tuhle válku už před řadou let, vynaložili bychom peníze na něco opravdu užitečného a neplýtvali bychom jimi na vaše technicky vyspělé válečné hračky, které nej­sou dobré k ničemu jinému než k zabíjení.“</p>

<p>„Myslel jsem si. že svoboda za leccos stojí,“ skočil mu do řeči Doomsday. „Dost mých kamarádů pro ni zahynulo. Dost mých kamarádů zemřelo, abyste vy mohl přijít sem, hrát si na turistu a mlít pantem. To je problém lidí jako jste vy. Moc rychle zapomínáte na to, jak drahá svoboda ve skutečnosti je, a potom nadáváte zrovna těm lidem, kteří vám ji přinesli. Není divu, že mám věčně deprese.“ Od­vrátil se.</p>

<p>„Teď už vím, kde jsem vaše jméno zaslechl,“ prohlásil Torg, který si Doomsdaye nevšímal a zadíval se zase na Jasona. „To nebylo v tom holoíllmu, vy jste jeden z noh-sledů admirála Tolwyna. On je právě ten typ, o kterém tady mluvím, a dostal, co si zasloužil. Vlastně souhlasím s ba­ronem, že ho měli popravit.“</p>

<p>Ještě než domluvil, uvědomil si, že přestřelil. Jason vstal a Ian natáhl ruku, aby ho zadržel. V baru bylo ticho jako v hrobě.</p>

<p>Torg o krok ucouvl.</p>

<p>„Pojďte, jdeme odsud,“ vyštěkl. Snažil se dát na odcho­du najevo smělost a pohrdání, ale zoufale se mu to nepo­vedlo.</p>

<p>Obrátil se a zamířil ke dveřím, ale po několika krocích se nervózně ohlédl přes rameno.</p>

<p>„Elaine.“</p>

<p>„Jen běžte, Torgu, jděte pryč. Nenatropil jste toho snad už dost?“</p>

<p>Torg spěšně vyšel ze dveří. Venku začal znovu mluvit</p>

<p>nahlas a pomlouval před svými společníky Tolwyna a voj­sko vůbec.</p>

<p>Když Elaine přistoupila k Jasonovi, ten se obrátil zpátky k pultu.</p>

<p>„Promiňte, Jasone,“</p>

<p>„Proč nejdete také?“ zašeptal a snažil se ovládnout vztek, který se mu dral do hlasu.</p>

<p>„Jasone,“ položila mu ruku na rameno.</p>

<p>Ohlédl se po ní a trhl ramenem, až ruku stáhla.</p>

<p>„Je to cvok,“ řekla.</p>

<p>„Já bych ho pojmenoval jinak,“ řekl Kirha a ona se usmála.</p>

<p>„Poslouchejte, Jasone. Vždycky se najdou nějací lidi jako on.“</p>

<p>„Vypadalo to, že jste docela přátelé.“</p>

<p>Tiše se zasmála.</p>

<p>„To zrovna. On je profesor z nějakého pitomého výboru, který má dohlížet na přestavbu některých zdejších zákla­den pro civilní účely. Mne pověřili, abych o tom něco napsala.“</p>

<p>„Reportérka?“</p>

<p>„Jo, jakás takáš. Můj časopis po mně chce článek o tom projektu. Proto jsem se na něj dneska odpoledne nalepila.“</p>

<p>„No skvěle, další pisálek,“ zamumlal Doomsday.</p>

<p>Zasmála se.</p>

<p>„My nejsme všichni idioti,“ odpověděla „a to, co jste slyšeli od Torga, si většina lidí nemyslí. Jistě, chceme mít mír, ale většina z nás, včetně mne, je v celé té záležitosti pořád podezíravá. Říkám vám, idioti jako Torg možná řádí na nějaké akademické půdě a nudí studenty k smrti, ale pro každého, kdo má zdravý rozum, to jsou šašci. Devět lidí z deseti je na vás setsakra hrdých. Můj starší bratr odsloužil dva turnusy u námořní pěchoty, než skončil jako</p>

<p>invalida, a já jsem na něj pyšná. Obyčejní lidé o tom zrov­na moc nemluví, ale cítí to uvnitř.“ Do očí jí vstoupily slzy.</p>

<p>,,No, v tom, jak o tom mluví noviny a holovizní stanice, se to moc neprojevuje,“ podotkl Jason.</p>

<p>„Vy i já víme, že se nikdy neřekne všechno, a ostatně, nenabádala vás maminka, abyste nevěřil všemu, co čtete?“</p>

<p>Tiše se zasmál.</p>

<p>„Vlastně ano.“</p>

<p>Elaine se usmála.</p>

<p>„Heleďte, já už musím jít,“ řekla a zalapala v kabelce pověšené přes rameno. Vytáhla navštívenku, načmárala na její zadní stranu číslo a podala mu ji.</p>

<p>„To je moje telefonní číslo, když budu v terénu, a na navštívence je adresa mé kanceláře. Budu tady nahoře ještě pár dní, třeba se můžeme sejít na drink.“</p>

<p>„Dá se ze mne vytřískat trhák, co? Bývalý hrdina a co­pak dělá teď?“</p>

<p>„Nebuďte tak nedůtklivý,“ řekla tiše. „O tohle vůbec nejde.“</p>

<p>„Takže přechodná známost?“</p>

<p>„To by se vám líbilo,“ zasmála se. „Ne, jenom abychom byli přátelé. Ten pošuk mě opravdu přivedl do rozpaků. Většina z nás vám je zatraceně vděčná za to, co jste všichni ve válce dokázali. Spousta z nás ztratila někoho známého. Jestli tu věc s mírem bereme, je to jen proto, že chceme, aby ta mizérie skončila. Nabízím vám jenom přátelství, nic víc.“</p>

<p>Dívala se na něho a usmívala se.</p>

<p>„Čestně.“</p>

<p>„Víte přece, že my také chceme, aby to skončilo,“ odpo­věděl Jason, „ale chceme, aby to skončilo, až budeme ur­čitě vědět, že je po všem a že se my nebo po nás naše děti, nebudeme muset vrátit a vybojovat to celé znovu.“</p>

<p>Kývla hlavou v odpověď.</p>

<p>„Takže z mé strany jenom přátelské gesto, bez dalších podmínek, oukej?“ Napřáhla ruku.</p>

<p>„Oukej,“ usmál se měkce.</p>

<p>Stiskla mu ruku a obrátila se k odchodu, ale potom za­váhala a vzhlédla ke Kirhovi.</p>

<p>„Opravdu si myslíte, že to je past?“</p>

<p>Kirha přikývl.</p>

<p>Vzdychla a zamířila ven.</p>

<p>Jason se zavrtěním hlavy sledoval, jak míří do hlavní chodby a mizí za rohem. Musel pnpustit, že je rozhodně přitažlivá. Odjakživa měl slabost pro velmi štíhlé brunet­ky. Jenže pak mu bleskla hlavou vzpomínka na Světlanu a vrátila se mu všechna stará bolest. Složil navštívenku a zasunul ji pod tácek pod svým pivem. Ta záležitost se Světlanou pro něho byla stále příliš čerstvá, než aby se pokoušel o další vztah.</p>

<p>„Myslíte, že ten profesůrek myslel vážně to, co říkal?“ otázal se barman.</p>

<p>„Pokud ano, pak byste se měl raději naučit, jak podávat Vak'qu, protože po příští válce tady bude popíjet spousta mých dřívějších kamarádů,“ zavrčel Kirha.</p>

<p>„Co to, sakra, je?“</p>

<p>„To, čemu říkáte neřezána sladová skotská, vedle toho vypadá jako feak,“</p>

<p>„Pak?“</p>

<p>Kirha a Ian se rozesmáli.</p>

<p>„Má to něco společného s použitými plínkami,“ pro­hlásil Ian. „Stačí říct, že Vak'qu propálí díru do duraoceli.“</p>

<p>„Heleďte, kdo sem právě zapadl,“ oznámil Doomsday a k úžasu všech vyskočil ze židle a rozběhl se pozdravit malého pilota s téměř dětskou tváří, který právě vcházel do dveří.</p>

<p>„Vlk samotář Tolwyn!“ zahulákal Jason a připojil se k Doomsdayovu poplácávání po zádech.</p>

<p>Na jméno Tolwyn se i ostatní piloti a vysloužilci v baru zvedli a obklopili ho.</p>

<p>„Jak to nese starý pán?“ ozvalo se se nejméně tucetkrát, než Kevin došel k pultu a dovolil Doomsdayovi, aby své­mu ,Jcamarádovi a zachránci“ koupil pití,</p>

<p>,J3ylo to pro něj tvrdé,“ oznámil Kevin klidně. „Stáhl se na rodinné sídlo na Shetlandských ostrovech. Tam se za ním aspoň nedostanou novináři.“</p>

<p>Kevin si několik minut povídal s celým hloučkem, po­tom zachytil Jasonův pohled a pokynul mu, aby se s ním od skupiny oddělil.</p>

<p>Když se šourali do rohu baru, Kevin mávl ještě na Do-omsdaye a Iana, aby se k nim přidali. Usadili se ke stolu, který byl od jednoho konce ke druhému pokryt vyřezaný­mi iniciálami a emblémy perutí. Kevin se rozhlédl po sta­rých kamarádech a usmál se.</p>

<p>„Strýček mě sem poslal na... jak bych to jen řekl, na takovou malou verbfřskou výpravu.“</p>

<p>„O co jde?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„To vám nemohu říci, protože to sám vlastně nevím, ale zve si na své sídlo na návštěvu spousty svých starých kamarádů a podřízených. Poslal mě sem, abych sehnal pár z vás, kdo se tu ochomýtáte kolem staré základny. Chtělo by se vám třem zaskočit na den nebo dva na Zemi?“</p>

<p>„Cokoliv si starý bude přát,“ prohlásil Ian.</p>

<p>Kevin se usmál.</p>

<p>„Za tři hodiny odlétá dopravní raketoplán a já jsem si dovolil koupit sedadla pro vás a pro pár dalších lidí, které hledám. Až se dostanete na oběžnou dráhu Země, přestou­píte na raketoplán do Londýna. Po přistání půjdete k vý­chodu 443, kde na vás bude čekat atmosférické letadlo.</p>

<p>Snad vám nemusím říkat, že celý ten výlet je velmi důvěr­ný, takže ho držte pod pokličkou.“</p>

<p>Ian se znenadání zamračil a ohlédl se k barovému pultu, odkud se na něj vyčkávavě díval Kirha.</p>

<p>„Mám problém,“ řekl Ian tiše a ukázal k místu, kde seděl jeho kilrathský přítel.</p>

<p>„Co s ním?“</p>

<p>Kevin se na Kirhu podíval a smutně se usmál.</p>

<p>„Strýček říkal, že se vás ten chudák Kočičák nejspíš pokusí vyhledat. Je mi líto, lané, ale tohle je příliš tajná záležitost.“</p>

<p>Ian smutně pokýval hlavou.</p>

<p>„Hele, tak to udělej takhle,“ vmísil se do hovoru Jason. „Tvoje rodina pořád má tu farmu v Austrálii. Pošli ho tam, než dokončíme, co po nás admirál chce.“</p>

<p>Ian se usmál, vytáhl peněženku a otevřel ji.</p>

<p>Když Doomsday, Kevin a Jason spatřili žalostný stav lanový peněženky, vytáhli všechny peníze, které měli.</p>

<p>„To by mu na lístek mělo stačit. Díky, kluci.“</p>

<p>„Do Londýna si může vzít jedno z mých sedadel a od­tamtud může odletět do Austrálie. Spojím se se strýčkem a zajistím, aby si ho někdo na kosmoportu převzal.“</p>

<p>Ian kývnutím poděkoval.</p>

<p>Kevin se usmál a potřásl rukama všem u stolu.</p>

<p>„Na shledanou ve Windwardu.“</p>

<p>kapitola čtvrtá</p>

<p>Když raketoplán do Londýna zatočil na závěrečné přiblí­žení, Jason zjistil, že se o výhled z okna bude málem muset poprat s Kirhou. Ačkoliv na Zemi strávil celý rok, zatímco <emphasis>Tarawa </emphasis>procházela opravami, do Londýna se nedostal ani jednou. A nyní z něj viděl jen velmi málo, protože Kirha se přes něj stále nakláněl k oknu.</p>

<p>„Jo, kluci, bude prima zase slyšet opravdu spisovnou angličtinu, jak má být,“ nechal se slyšet Ian.</p>

<p>„Sakra, vždyť jsi z Austrálie,“ namítl Doomsday.</p>

<p>„Kdysi součást téhož velkolepého impéria. Hele, támhle za Towerem je vidět Westminster.“</p>

<p>„Četl jsem, že se v Toweru stínaly hlavy,“ ozval se Kirha s nádechem obdivu v hlase.</p>

<p>„Tenhle sport se už dávno přestal provozovat,“ odvětil Ian.</p>

<p>„To je škoda, strašně rád bych ten obřad viděl. Víte přece, jak mě stále udivuje, že vy lidé jste dokázali zastavit po­stup Říše.“</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Jason, který okno nakonec přenechal Kirhovi a pohodlně se ve svém sedadle uvelebil.</p>

<p>„Vždycky jsem měl za to, že jste změkčilí, vůbec ne rasa válečníků; žádné tesáky, žádné drápy, žádné radostné vzrušení při pohledu na krev nebo při jejím pachu.“</p>

<p>„Vzchopíme se, když musíme,“ řekl Doomsday.</p>

<p>„Ano, já vím. To je na tom to nejpodivnější.“</p>

<p>Raketoplán se srovnal na závěrečném přiblížení a Jason zavřel oči. Kolébání a zpomalování raketoplánu v něm vzbuzovalo nostalgickou touhu usednout zase do pilotní kabiny. Raketoplán hladce dosedl a pojížděl k terminálu.</p>

<p>Když se otevřel průchod, pronikl do kabiny teplý a vlh­ký londýnský vzduch a Kirha nakrčil čenich.</p>

<p>„Jak tohle můžete dýchat? Je to jako inhalovat vodu.“</p>

<p>„Měl by sis to vyzkoušet, když přijde jarní mlha,“ po­znamenal Ian. Všichni čtyři cestující stáhli ze sítek nad sebou své lodní pytle a vyšli spojovacím tunelem do hlav­ní haly. Kirha byl samozřejmě okamžitě středem pozor­nosti. Základní reakce, typická pro většinu lidí metro­politní oblasti, byla předstírat, že tam není, s výjimkou dlouhých postranních pohledů. Několik lidí se chova­lo vyloženě nepřátelsky a Jason se zastyděl, když k nim přistoupil postarší muž, před Kirhou si odplivl a proklel všechny Kilrathy za to, že mu vyvraždili rodinu.</p>

<p>Kirha, který projevoval značný takt, se muži uklonil, vyslovil mu omluvu a šel dál. Když kráčeli hlavní chod­bou <emphasis>z </emphasis>kosmoportu, minuli stánek s transparentem, který oznamoval, že Společnost pro lidsko-kilrathské přátelství hledá sponzorské dary. Při pohledu na Kirhu vyšlo několik jejích členů zpoza pultu a přistoupilo k němu.</p>

<p>„A, příteli, nesmírně rád tě vidím,“ spustil jeden z nich.</p>

<p>Kirha si je podezřívavě prohlížel.</p>

<p>„Jak můžeme být přátelé? Ještě jsme nebyli představeni a naše rodokmeny jsou nám navzájem neznámé.“</p>

<p>Muž na okamžik zaváhal, a potom se usmál.</p>

<p>„Aha, váš seznamovací rituál. To ode mne bylo neobrat­né.“ Hluboce se uklonil. „Jsem Harrison z hrai Harri­sonů.“</p>

<p>Kirha se na něho prostě podíval, zavrtěl hlavou a šel dál.</p>

<p>Když Jason míjel stánek, ohlédl se po něm a spatřil, že se ostatní členové dívají na něj.</p>

<p>„Člověk by si myslel, že zahodí vojenské odznaky a vrá­tí se zpátky k reálnému životu,“ zašeptala atraktivní dívka, ale tak, aby si byla jistá, že to Jason zaslechne. Byl v po­kušení něco odseknout, ale uvědomil si, že to je marné, a šel dál.</p>

<p>Ke skupině přistoupila vysoká štíhlá žena s dlouhými světlými vlasy.</p>

<p>„Kapitán St. John?“</p>

<p>„To jsem já,“ ozval se Ian se širokým úsměvem. „My se známe?“</p>

<p>„Ne,“ pravila se zlomyslným ušklíbnutím, které prozá­řilo její rysy. „Mám převzít vašeho přítele a doprovodit ho k vám domů do Austrálie. Všechno je zařízeno, už jsme ho zaregistrovali a zařídili povolení.“</p>

<p>„A co kdybychom si s ním prohodili úlohy?“ prohlásil Ian uhlazeně. „Kirha se ujme mých záležitostí a domů byste mohla doprovodit mne.“</p>

<p>„To nepůjde, pane,“ zasmála se. „Třeba budete mít větší štěstí příště.“</p>

<p>Ian zavrtěl hlavou, vzdychl a podíval se na Kirhu, který se očividně cítil stísněně, že ho jeho přítel opouští.</p>

<p>„Vím, že se nemohu ptát, kam a proč se vydáváte,“ řekl Kirha tiše, „ale mám podezření, že je to nebezpečné. Ať nad vámi Sivar bdí a vede vás záplavou krve, než se opět setkáme.“</p>

<p>Kirha klesl na kolena a Ian se rozpačitě rozhlížel kolem, když ho zvedal na nohy a stydlivě ho objal.</p>

<p>„Dej na sebe pozor, kámo. Uvidíme se zase brzy. Až tam budeš, zkus se naučit jezdit na koni, to se ti bude líbit.“</p>

<p>„Jak poroučíte, můj pane,“ řekl Kirha chraplavě.</p>

<p>Blondýnka s trochu nervózním výrazem vzala Kirhu za</p>

<p>loket a odvedla ho boční chodbou pryč. Ian se za nimi trochu zamyšleně díval.</p>

<p>, Ale jdi,“ rýpl si Doomsday, „snad se ti nebude stýskat po Kočičákovi?“</p>

<p>„Ne, po té blondýně,“ odsekl Ian, nicméně Jason poznal, že lanoví Kirha přirostl k srdci a nerad se s ním loučí.</p>

<p>„Kručí,“ řekl Doomsday, „co bych dal za to, abych viděl Kočičáka jezdit na koni.“</p>

<p>Došli na opačný konec terminálu, kde parkovala soukro­má vozidla, zabočili do postranní chodby a dorazili ke svému východu. Před ním parkoval lehký atmosférický dopravní stroj Zefír.</p>

<p>„Hele, to je Okrouhlík!“ vykřikl Doomsday, rozběhl se k pilotovi a popadl ho za ruku.</p>

<p>„Nejsi na tom maníkovi psychicky závislý?“ zeptal se Ian, když sledoval druhý Doomsdayův výbuch radostného vítání za poslední dva dny.</p>

<p>„Řekl bych, že k našim vyžlatům docela přilnul.“</p>

<p>„Přece už, sakra, nejsem vyžle, pane,“ prohlásil Okrouh­lík a přistoupil k Jasonovi, aby mu potřásl rukou.</p>

<p>„Promiňte, pánové.“</p>

<p>Jason se obrátil a spatřil, jak se k nim blíží štíhlý šedov­lasý muž v jednoduché letecké kombinéze. Připadal mu nejasně známý, a potom si uvědomil, že to je Tolwynův starý stevard z <emphasis>Concordie.</emphasis></p>

<p>„Vy jste Johnston, že?“ zeptal se Jason a muž přikývl.</p>

<p>„Myslím, že jste z téhle várky poslední,“ řekl jim. „Ne­nastoupíte si?“</p>

<p>Jason zvedl svůj pytel.</p>

<p>„A snad bych měl dodat, pánové, že bude lépe, když se prozatím přestanete oslovovat bojovými přezdívkami.“</p>

<p>Skupinka následovala Johnstona ze dveří a nastoupila do Zefíru. Johnston zajistil zadní dvířka a přešel na příď</p>

<p>k řízení. Nasadil si komunikační soupravu, požádal řídicí věž o povolení k vzletu, vytočil motory do obrátek a obrá­til stroj k vzletové dráze. Zefír dostal povolení na ni najet a po krátkém padesátiyardovém rozjezdu zdvihl příď a stou­pal <emphasis>pod </emphasis>úhlem šedesáti stupňů.</p>

<p>Ian se rozhlédl po kabině, prohlédl si více než půl tuctu dalších cestujících namačkaných do malého letadla a uvě­domil si, že mu několik z nich připadá povědomých.</p>

<p>„Vanderman z <emphasis>Tygřího spáru, </emphasis>že ano?“ otázal se Ian a starý pilot sedící přes uličku přikývl a podal mu ruku.</p>

<p>„Kručí, myslel jsem si, že jste to koupil, když <emphasis>Spár </emphasis>odešel do věčných lovišť,“ poznamenal Vanderman.</p>

<p>„Den předtím, než to Spa'r schytal, mě poslali na dvou­týdenní dovolenou,“ sdělil mu Ian a přes tvář mu při zmín­ce o bývalé lodi přelétl obláček smutku.</p>

<p>„Měl jsem zkrátka kliku,“ přemítal nahlas. „Nebýt té do­volené, byl bych na onom světě s ostatními kamarády.</p>

<p>Ale co vy?“ vyptával se a nutil se do úsměvu. „Viděl jsem vás jít k zemi nad Dragou těsně předtím, než jsme se stáhli.“</p>

<p>„Katapultoval jsem se a podařilo se mi dostat se na po­vrch víceméně v jednom kuse. Na pár roků jsem tam uvízl,“ vyprávěl Vanderman. „Je to tam dole trochu divoké a drs­né. Šelmy a tak.“</p>

<p>„Slyšel jsem o nich,“ skočil mu do řeči Ian. „Kočičáci tam měli slavnou loveckou rezervaci a pořádali tam staré rituály dosažení dospělosti.“</p>

<p>„No, já jsem tam určitě zestárl nejmíň na důchod,“ opá­čil Vanderman, „jak jsem se tak vyhýbal místním oby­vatelům i kilrathským hlídkám, dokud tam nezapadla na návštěvu záškodnická jednotka a nenašla mě. Řeknu vám, že to tedy byl zážitek.“</p>

<p>S těmi slovy si rozepnul límec košile a vytáhl řetízek.</p>

<p>Na jeho konci se houpal několik palců dlouhý lesklý vroubkovaný zub.</p>

<p>„Slyšel jsem, že si Kočičáci berou zub nalgy jako tro­fej. Jednoho jsem dostal lukem vlastnoruční výroby a zub jsem si schoval. Napadlo mě, že až mě Kočičáci nakonec zajmou, mohli by se na mne díky němu dívat trošičku lip. Ale pak jsem si na něj zvykl.“</p>

<p>„Jako zub to není nic moc,“ odsekl Ian. „Vždyť není větší než můj malíček. To na takovém Farnsworthově světě se vyskytují velké zuby. Vzpomínám si...“</p>

<p>„Vlastník tohohle šperku má drápy delší než vaše před­loktí,“ přerušil ho Vanderman, „a můžete si vybrat, ze které ze čtyř hlav ten zub vytrhnete.“</p>

<p>Ian uznal, že ho Vanderman historkou trumfl, a zmlkl.</p>

<p>Zefír rychle nabral rychlost k balistickému skoku po vysoké dráze, takže nyní bylo zřetelně vidět přes celou šířku Anglie od Irského k Severnímu moři.</p>

<p>Nad Skotskem letoun dosáhl nejvyššího bodu dráhy, zahájil sestup dlouhým obloukem nad Severním mořem a propadl vysokou vrstvou tmavých mraků. Otřásal se ná­razy větru, zmítal se v turbulenci, až posléze přelétl po­břežní útesy, zakroužil, aby snížil rychlost, tvrdě dosedl, zapnul obraceče tahu a s trhnutím se zastavil.</p>

<p>„Vítejte ve Windwardu, pánové,“ prohlásil Johnston, když prošel kabinou a otevíral zadní dvířka. „A teď poklu­sem, mládenci, venku je psí počasí a kromě toho, admirál čeká.“</p>

<p>Když Jason vyšel ven, zabušil do něj bodavý déšť, který vítr hnal téměř vodorovně. Se zaklením popadl ucho svého lodního pytle a rozběhl se k tmavé budově, kterou bylo v bouři sotva vidět. V místech, kde se náhle otevřely dve­ře, se objevil portál plný světla, a Jason se k němu rozběhl.</p>

<p>Když vpadl do dveří, uklouzl na mokrých kamenných</p>

<p>dlaždicích a málem upadl na zadek. Málem přitom také srazil muže, který dveře držel.</p>

<p>,J^ergot, to je ale slejvák,“ vydechl Jason a otíral si mokrou tvář. Potom si uvědomil, kdo stojí u dveří, a vy­pjal se do pozoru.</p>

<p>„Pohov, Jasone, uvědomte si, že už nejsme u loďstva,“ podal mu ruku Geoffrey Tolwyn.</p>

<p>Zbytek skupiny vběhl dovnitř za Jasonem. Při pohle­du na Tolwyna se všichni postavili do pozoru, ale ten se usmíval a potřásl jim rukama.</p>

<p>„Pánové, čekáme s naší malou poradou už jen na váš přílet. Račte za mnou.“</p>

<p>Vedl je přes potemnělou knihovnu a Jasona překvapi­lo, když viděl stěny obložené skutečnými knihami tiště­nými na papíře, což byla věc, která se nedělala už stovky let.</p>

<p>„Rodinný poklad,“ vysvětloval Tolwyn. „Některé svaz­ky pocházejí ještě z doby před vynálezem létání, kdy Ang­lie vládla větší části světa. Tento dům je skoro stejně starý a byl postaven ve stylu panských sídel z ještě starší doby.“</p>

<p>V zadní stěně knihovny hořel v krbu oheň, což Jasona opět překvapilo. Na jeho domovském světě bylo dřevo příliš vzácné, než aby se používalo tímhle způsobem, nic­méně už při prvním pohledu na něho zapůsobila zvláštní, téměř archetypální přitažlivost krbu, pach hořícího dřeva a příjemný pocit, který krb vyvolával.</p>

<p>Dvojkřídlými dveřmi vstoupili do rozlehlé místnosti, na jejímž opačném konci se nacházel další krb, tentokrát tak velký, že by se v něm dalo postavit. Kolem krbu byly v půlkruhu rozestaveny tucty židlí, všechny obsazené, a Jason spatřil další známé tváře.</p>

<p>„Hele, to je Sparksová,“ upozornil Doomsday a velitel-ka mechaniků bojových strojů z Tarawy vstala, přistoupila</p>

<p>k Doomsdayovi, potřásla mu rukou a potom ji podala i Ja-sonovi.</p>

<p>„Je to tu jako rodinná slezina,“ zašeptala. „Piloti, spous­ta důstojníků údržby jako já, specialisti na lodní počíta­če a támhle v rohu dokonce komodor skupiny torpédo-borců,“</p>

<p>„Rád bych začal,“ oznámil Tolwyn a pokynul nově pří­chozím, aby si našli volné židle.</p>

<p>Na chvilku se ještě obrátil ke krbu, nastavil ruce proti ohni a zamnul šije. Plameny vykreslovaly jeho obrys a Ja-sonovi bleskla hlavou vzpomínka na požár hangárové pa­luby na <emphasis>Tarawě. Zavřel </emphasis>oči a tu myšlenku potlačil, třebaže věděl, že se v noci vrátí jako jedna z nejhorších a nejvytr­valejších nočních můr.</p>

<p>„Abych začal starým známým způsobem, nejspíš se di­víte, proč jsem vás sem všechny dnes večer sezval.“</p>

<p>Skupina se zdvořile zasmála.</p>

<p>„Slyšeli jsme o vašich zásobách skotské,“ utrousil Ian.</p>

<p>„To až potom, Lovce, nejdřív práce.“</p>

<p>Skupina se utišila.</p>

<p>„Od formální dohody o příměří mezi Terranskou konfe­derací a Kilrathskou říší uplynuly čtyři týdny. Od zítřka začne zasedat mírová komise, aby dohodla, jakým způso­bem se dočasné příměří má přeměnit v trvalý stav.</p>

<p>My všichni, zejména my, kdo jsme tak dlouho a tvrdě bojovali, jsme se denně modlili za mír; neboť jenom ten, kdo bojuje, může opravdu vědět, jak drahocenný mír sku­tečně je.“</p>

<p>Na okamžik sklonil hlavu.</p>

<p>„A všichni také víme, jakou cenu můžeme zaplatit, po­kud se ukáže, že tenhle mír je jenom iluze, čehož se obá­vám od samého začátku.</p>

<p>To, co vám nyní hodlám sdělit, je tajná informace na</p>

<p>úrovni utajení AA. Třebaže už nejsme příslušníci vojen­ských složek, chci připomenout, co o takových informa­cích říkají řády, totiž že prozrazení tajné informace na úrovni utajení AA je v době války hrdelním zločinem.</p>

<p>Nejsme...“ odmlčel se, „.. .oficiálně ve válečném stavu, ale mám za to, že úroveň utajení nasvědčuje, jak citlivý tento materiál je. Pokud se domníváte, že je to na vás moc, Johnston vás ochotně odveze do Londýna, kde ještě stih­nete večerní program. Pokud ovšem zůstanete, budu to považovat za závazek, že uděláte, co po vás žádám. Svolal jsem vás sem, protože vám všem věřím. Na oplátku chci, abyste vy věřili mně a souhlasili předem.“</p>

<p>Chvíli počkal, ale nikdo se ani nehnul.</p>

<p>„Dobře, takže si rozumíme.“</p>

<p>Z krbové římsy sebral malý ruční ovladač a cvakl jím. Na boční stěně zabzučel holoprojektor.</p>

<p>„Čísla, která vidíte, byla v den uzavření příměří známá jen nejvyššímu velení a civilní vládě a podle informací kontrarozvědky je dosud neznámý agent prozradil Kilrat-hům.“</p>

<p>Počkal, až všichni tu informaci stráví, a pokračoval:</p>

<p>„Jak vidíte, ukazují skutečnou sílu loďstva. Černá čísla znamenají lodě v aktivní službě na frontě, modrá čísla představují lodě stažené k opravám nebo údržbě a zelená čísla nové lodě, které mělo loďstvo obdržet do roka.“</p>

<p>Počkal další chvilku, a potom znovu stiskl tlačítko.</p>

<p>„Čísla na pravé straně obrazovky představují velikost kilrathského loďstva podle informací nejvyšších míst roz-vědky a věřte mi, že dostat tyhle informace stálo hodně životů.“</p>

<p>Jason přejížděl čísla pohledem. Věděl sice, že situace je špatná, ale netušil, že rozdíl mezi Kilrathy a Konfederací v počtu letounových lodí je tak velký. Stočil pohled k Tol-</p>

<p>wynovi a opět si uvědomil, nakolik ten člověk riskoval, když zavedl <emphasis>Concordii </emphasis>tak hluboko do kilrathského pros­toru, aby ho vytáhl ven. U lehkých plavidel, zejména ve třídě fregat a transportních lodí, byla čísla mnohem příz­nivější a v těžkých transportních lodích měla Konfederace dokonce výrazně navrch.</p>

<p>Místnost naplnil tichý šum hlasů, jak shromáždění čísla komentovalo.</p>

<p>„K tomu bych ještě mohl dodat, že z hlediska kvality měla naše technika bojových kosmoplánů několik výraz­ných předností. Kilrathové nad námi sice mají stále navrch v prostém počtu a v palebné síle, nicméně my to vyrovná­váme obratností a schopností snést větší poškození, ze­jména u nových zdokonalených verzí Broadswordů a Sabrů třídy D, které právě začaly přicházet do řadové služby.</p>

<p>Ale teď bych chtěl, abyste si opravdu pořádně prohlédli následující čísla.“</p>

<p>Znovu stiskl tlačítko ovladače a vedle sloupce s údaji o kilrathských lodích se objevily sloupce červených čísel.</p>

<p>„Sakra, podívejte se na to,“ zašeptal Ian a Jasonovi ne­zbylo než přikývnout.</p>

<p>„Jak vidíte,“ prohlásil Tolwyn, „zhruba dvanáct měsíců ode dne příměří neměla Říše uvést do řadové služby ani jedinou letounovou loď. Kromě toho se zdá, že značná část jejich flotily letounových lodí se potřebovala vrátit do týlu kvůli opravám a doplnění výstroje.“</p>

<p>Na chvíli zmlkl.</p>

<p>„K tomuto ochromení stavby jejich letounových lodí došlo díky dobré práci jednoho z přítomných.“ Jason na znamení díků kývl hlavou, ale zachtělo se mu dodat, že to nebyl on, nýbrž téměř čtyři sta výsadkářů námořní pěcho­ty, kdo obětoval život za zničení loděnic na měsíci planety Kilrahu a přispěl k tomuto rozdílu.</p>

<p>,J?n náletu Tarawy bylo zničeno šest téměř hotových letounových lodí, a co je ještě důležitější, do povětří vyle­těl i jejich klíčový personál a výrobní zařízení, Rozvědka později zjistila, že právě v den náletu navštívil měsíc tým vysoce postavených konstruktérů a techniků, takže přišli o několik špičkových odborníků. <emphasis>Tarawa </emphasis>nám také ukáza­la nadějnou taktiku, jak se dostat Kilrathům na kobylku. Možná si vzpomenete, že CVE <emphasis>Enigma </emphasis>a <emphasis>Chósan </emphasis>byly prohlášeny za ztracené, ale kvůli utajení nebyly zveřejně­ny žádné podrobnosti. Pravda je taková, že obě lodě byly vyslány na záškodnické nálety hluboko do Říše, napadly loděnice na stavbu letounových lodí v oblasti Za'kathag a zničily tři těžké letounovky, které tam dosud procházely vystrojováním. Sedm dalších loděnic bylo zničeno jinými prostředky, které vám nesmím prozradit a vlastně o nich ani nemám vědět.“</p>

<p>Na chvilku se obrátil, sebral z připravené hranice další poleno, položil je do ohně a znovu pohlédl na shromáždě­né lidi.</p>

<p>„Jinými slovy nám právě začínalo příznivé období, kte­ré by bylo trvalo půl roku až rok. Na krátkou dobu by­chom poprvé za celou válku dosáhli vyrovnaných sil v le­tounových lodích na frontě, a potom by se čísla opět obrátila proti nám. Jenže mezitím jsme je mohli přitlačit ke zdi.“</p>

<p>Bezmocně vzdychl a na chvilku sklonil hlavu.</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>Tolwyn opět vzhlédl.</p>

<p>„Mluvte, lané.“</p>

<p>„Jak spolehlivá tahle čísla jsou?“</p>

<p>„Opravdu vám nemohu říci, jak jsme se k nim dostali, ale jsou na beton. Ale je to naprosto tajná informace, o které skutečně ví jenom hrstka lidí.</p>

<p>Máme podezření, že Kilrathové k tomuto příměří při­stoupili ze dvou důvodů. Za prvé kvůli operačním těžkos­tem, které pramení z jejich krize v transportních kapa­citách, ze zničení loděnic na těžké lodě a z odstávky nejméně poloviny jejich letounových lodí kvůli doplnění výstroje. Už kdyby za poměřím vězelo jenom tohle, bylo by to dost zlé. Jenže je tu ještě druhý bod.“</p>

<p>Na chvilku se pro zvýšení efektu odmlčel a v místnosti kromě praskání ohně panovalo mrtvé ticho.</p>

<p>„Máme důvod si myslet, že asi před pěti lety Kilrathové začali tajně stavět velké loděnice mimo prostor Říše a na tomto místě nyní stavějí úplně novou třídu lodí, Je-li tomu tak, můžeme očekávat, že až bude flotila hotová, mohou ji použít k zákeřnému drtivému úderu, kterým rozhodnou válku ve svůj prospěch. Klíčová otázka v tomto ohledu zní, zda tato flotila skutečně existuje. A pokud existuje a blíží se dokončení, mají Kilrathové v úmyslu ji nasadit k překvapivému úderu, na který vzhledem k příměří nebu­deme připraveni?“</p>

<p>„Jaké lodě a kde?“ zeptal se komodor sedící vzadu.</p>

<p>„Říká se tomu Hari,“ odpověděl mu hlas z rohu.</p>

<p>„Paladine! To mě podrž, myslel jsem, že tě zabili,“ za­hulákal Ian, vyskočil ze židle a vrhl se starého přítele obe­jmout.</p>

<p>„Jako obvykle, střihoune, byly zprávy o mé smrti malič­ko předčasné.“</p>

<p>Skupina nadšeně zaburácela, když se starý pilot postavil vedle Tolwyna.</p>

<p>„Jak ses, hergot, dostal z té poslední bryndy?“ vyptával se Ian. „Tvrdili, že ses nevrátil z akce a že je nejspíš po tobě. Sakra, chlape, dlužíš mi drink, protože jsem v Dý­chacích vakua na tvoji počest zaplatil rundu. Starý Gallag-her dokonce pozlatil tvůj džbánek.“</p>

<p>„Má to hodně společného s tím, o čem tady admirál mluví,“</p>

<p>„A co je to tedy Hari?“ zabrumlal Doomsday.</p>

<p>„Říše Hari,“ ozval se Tolwyn, „kdysi existovala v ob­lasti vesmíru na opačné straně Kilrathské říše vzhledem k nám. Více než dvě stě let předtím, než se Kilrathové poprvé setkali s námi, vedli válku s Harii a zničili je. Boj byl tak krutý, že se Hariové ve své hrdosti odmítli vzdát a spáchali sebevraždu.“</p>

<p>„Všichni?“ podivila se Sparksová.</p>

<p>„Tak to tvrdí zajatci,“ prohlásil Tolwyn. „Je to obrovský pustý kus vesmíru dobrých třicet přeskokových bodů za Kilrahem. Hariové o přeskokových bodech nic nevědě­li a cestovali podsvětelnými rychlostmi. Vyráběli obrov­ské lodě, které cestovaly od jednoho světa ke druhému celé generace. Když našli svět se surovinami, rychle se rozmnožili jako společenský hmyz. Doslova zničili bio­sféru planety přemnožením a těžbou všech surovin, které dokázali najít. Když planetu spotřebovali, nalodili se vy­braní jedinci zpátky na jejich mezihvězdné archy, od­stěhovali se jinam a zbytek nechali vymřít. Na jejich svě­tech tudíž nezůstalo nic, kvůli čemu by stálo za to je obsazovat. Když skončili, zůstaly tam jen rozryté a vytě­žené pouště.</p>

<p>Má se za to, že Kilrathové přesunuli některé loděnice hluboko do prostoru Hari a nejméně čtyři roky pracují na nějakém tajném projektu. Tahle informace pochází z útržků a kousků skládanky sestávající z tisíců drobných detailů, které jsme za ty roky posbírali - tu ukořistěný seznam nákladu, tam sporadické vysílání odněkud, kde by neměl nikdo být. Částečně to může vysvětlit anomální nedostatek jejich transportních lodí, který je podle všeho akutnější, než naznačují naše čísla. Vypadá to, že část</p>

<p>transportní flotily převáží do Hari materiál ke stavbě té utajené flotily.“</p>

<p>„Poslyšte, pane, pokud je to takhle, tak co, sakra, naše vláda dělá?“ zavrčel Okrouhlík. „Vždyť nám tu říkáte, že Kilrathové požádali o příměří jenom proto, aby překlenuli momentální nedostatek lodí, a až si zase vytvoří převahu a uvedou do chodu tu novou flotilu, vrhnou se na nás znovu.“</p>

<p>„Dokažte to,“ řekl Paladin klidně. „V tom je zakopaný pes. Mohu vám říci jenom tolik, že proniknout do prostoru Hari je asi stejné, jako když jsem před lety znával jedno děvče, které..,“' rozhlédl se po ženách v obecenstvu a za­razil se.</p>

<p>„Jak říkám, je to nemožné a věřte mi, že to vím dobře. Musíte proletět celým kilraťhským prostorem s pomocí přeskokových bodů, které ani nemáme na mapě, a letět ještě o dobrých tisíc světelných roků dál. A myslím, že se dá docela dobře předpokládat, že dotyčná soustava je pro­špikovaná ostrahou od jednoho konce ke druhému. Ono je sice možné podstrčit na jejich teritorium plavidlo masko­vané za kilrathskou obchodní nebo transportní loď, když je válka v chodu a létá spousta provozu, se kterým může splynout, ale tam vzadu je na celé trase tam i zpátky vo­jenské zabezpečení.“</p>

<p>Na chvilku zaváhal.</p>

<p>„Věřte mi, já to vím,“ řekl tiše, jako by měl před očima nějakou noční můru.</p>

<p>„Jak o tom tedy vůbec víme?“ zeptal se Ian. „Co když pronásledujeme jenom stíny a vlastní strach?“</p>

<p>„Ani to nemohu prozradit,“ odpověděl Paladin. „Ani tady admirál nemá oprávnění něco z toho vědět a pamatuj, střihoune, že jsem pro něho pracoval už dřív, stejně jako ty. Mohu říci jen tolik, že tahle informace je spolehlivá</p>

<p>a že spousta našich kamarádů, vedených jako nezvěstní, ve skutečnosti zahynula, aby ji přinesla.“</p>

<p>„A civilní vláda o tom neví?“</p>

<p>Tolwyn se hlasitě vysmrkal a přikývl.</p>

<p>„Týden před dohodou o příměří se konala porada, na které byli Rodham, ministryně zahraničí Jamisonová a ná­čelníci štábů. Ta informace tam byla předložena a Jamiso­nová prohlásila, že je nepotvrzená, že rozvědka a vojsko se spikli, aby udrželi válku v chodu, a šla tak daleko, že nazvala náčelníky štábů bandou lhářů. Rodham se nako­nec postavil na stranu Jamisonové a řekl, že to v nejlepším případě jsou pověsti, že se vždycky vyskytovaly takové povésti, které prodlužovaly války, a trumfoval prohláše­ním, že Džukaga tvrdí, že my děláme totéž.“</p>

<p>„Takže oni z toho obviní nás a tím jsou z obliga?“ utvr­zoval se Vandeman.</p>

<p>„Tak nějak,“ odvětil Tolwyn. „Musím dodat, že Jamiso­nová má na své straně historické argumenty. V minulosti, za dávných válek na Zemi, se odjakživa vyskytovala ob­vinění z budování tajných základen, továren nebo skry­tých pevností. Obvykle se ukázalo, že jsou mylná,“ odml­čel se, „ale občas se stalo, že to byla pravda.“</p>

<p>Tolwyn zmlkl, neboť si uvědomil, že před touto skupi­nou už nemůže říci víc. Konfederace totiž skutečně praco­vala na několika tajných projektech. Džukagovo obvinění vyvolalo u náčelníků štábů a u rozvědky vlnu obav, ale nakonec dospěli k názoru, že baron nezakopl o žádnou závažnou informaci a jenom kalí vodu.</p>

<p>V místnosti se začal vzmáhat nervózní šum.</p>

<p>„Sakra, to to nikoho netrkne?“ zabručel někdo v zadních řadách.</p>

<p>„Některé lidi ano, komodore,“ odpověděl Tolwyn. „Ne­vím, snad to dělá únava válkou. Mám za to, že po třiceti</p>

<p>letech lidé touží po míru tak zoufale, že jsou ochotni se chytat stébla, a tenhle baron na to umí hrát. Dávný ame­rický vojenský představitel Marshall kdysi řekl, že , žádná demokracie nedokáže vydržet sedm roků války', a my jsme jich prožili třicet.“</p>

<p>„Admirále, co kdybychom přešli k věci,“ opáčil komo-dor. „Vy jste nás sem přivlekl z nějakého důvodu a ne jenom proto, abychom se navzájem vyplakali na rameni.“</p>

<p>Tolwyn se usmál.</p>

<p>„Vyjdete vždycky přímo na branku, Weissi,“ stiskl zno­vu ovladač, čísla v holopoli se rozplynula a nahradila je mapa sektoru.</p>

<p>„Díváte se na soustavu Landreich.“</p>

<p>„Pekelná díra,“ zavrčel kdosi.</p>

<p>„Je to opravdu pekelná díra a jedna z tamních oblíbe­ných planet se tak dokonce jmenuje,“ přisvědčil Tolwyn. „Jak vidíte na mapě, její přední okraj hraničí s Říší a je to v podstatě nejvzdálenější místo, kam se z teritoria Konfe­derace dostanete. Většina světů nedosáhla ani statutu G předsunuté kolonie.“</p>

<p>Namačkal na ovladači kombinaci tlačítek a v obrazu se objevila spousta zářivých červených a žlutých světélek.</p>

<p>„Každá červená tečka představuje narušení demilitari­zované zóny kiliathskými plavidly, každá žlutá pak terran-skými nebo jinými. K incidentům dochází častěji než dva­krát denně. Tady na Zemi, případně na Kilrahu mohou tvrdit, že je mír, ale v pohraničních oblastech je stejně horko jako jindy. Dochází k řadě pirátských přepadení, formují se organizované lupičské gangy a dokonce dobro-volnické jednotky bývalých vojáků obou stran, kteří ne­mají kam jít, se zmocňují místní vlády nebo zakládají nájezdnické skupiny.</p>

<p>Podle mírové dohody má tyto oblasti kontrolovat ústřed-</p>

<p>ní vláda,“ skupina se potichu zachechtala, „jenže ta to stěží dokázala i v době, kdy loďstvo mělo plný stav a zuřila válka. Třicet let bojů vedlo k notné ztrátě kontroly nad periferií,“</p>

<p>Na chvíli se odmlčel, aby přihodil do ohně další poleno.</p>

<p>„Tady na Zemi tomu snad mohou říkat vzpoura, ale z hlediska vlád v příhraničí je to nezávislost. Vědí, jaké to je žít v neustálém nebezpečí úplného zničení, kdyby Říše někdy měla překročit hranice, a příměří je příliš nepotěši­lo, protože to znamená jenom tolik, že je nebude chránit žádné loďstvo Konfederace.“</p>

<p>Usmál se sevřenými rty.</p>

<p>„A tak potichu budují vlastní, takzvaně ,z důvodů vnitř­ní bezpečnosti', a právě proto, přátelé, jste zde.“</p>

<p>Jason ucítil, jak mu přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Není to možná mnoho, ale něco přece. Neříkal bych tomu eso v rukávu. Když se podíváte na čísla, která jsem vám právě ukázal, je to spíš sotva dvojka; ale je to přinej­menším začátek, záloha pro případ, že by se situace vyvi­nula nějak ošklivě.</p>

<p>Řekněme, aby to bylo politicky přijatelné, že ve svém cti zbaveném postavení jsem byl nucen se dát na zpros­tředkování obchodů, abych vyšel s penězi. Oslovil mě sou­kromý investor, který by rád zakoupil nadbytečné, ze služ­by vyřazené lodě, jež by se daly přestavět,“ ušklíbl se, „na civilní nákladní lodě. Čirou náhodou jsem objevil pět ta­kových lodí v odstavném doku na oběžné dráze kolem Měsíce.“</p>

<p>Na chvilku se odmlčel.</p>

<p>„Jsou to cévééčka, lehké eskortní letounové lodě, a já potřebuji nějaké posádky, které by s nimi létaly.“</p>

<p>Jasonovi vykvetl na tváři široký úsměv.</p>

<p>* * *</p>

<p>Princ Thrakhath vstal, rozpřáhl ruce a zavrčel:</p>

<p>„Chcete mi tím říci, že nemůžete uspíšit dokončení flo­tily?“</p>

<p>,,Ne, můj pane,“ sklonil admirál klečící před ním hlavu k zemi.</p>

<p>„Vstaňte a přestaňte se tady takhle plazit. Nehodlám vám rozervat hrdlo. Potřebuji vůdce, ne mrtvoly jenom proto, že mi přinášíte šatnou zprávu.“</p>

<p>Admirál se zvedl,</p>

<p>„Potíž spočívá v transportních lodích,“ řekl. ,J?rostě jich nemáme dost na to, abychom dodávali materiál do Hari tak rychle, jak si přejete.“</p>

<p>„A co ty starší lodě, které jsme vyřadili z aktivní služ­by?“ Málem se při tom pomyšlení rozesmál. Ta plavidla byla na rozsypání, a přesto je pozorovatelé Konfederace označili za schopné frontového nasazení. Ale už při té myšlence si uvědomil, že právě proto jsou nepoužitelné. Tři osmice přeskoků potřebné k přeletu na základnu Hari přesahovaly možnosti starších lodí, které po každých dvou osmicích přeskoků potřebovaly revizi a opravu.</p>

<p>Nemohli bychom zřídit na poloviční cestě opraváren­skou základnu?“</p>

<p>„To by mohlo přilákat pozornost. Kdyby proklouzli dost hluboko do našeho prostoru, octla by se na dosah detek­torů.“</p>

<p>,J?řesto to udělejte a najděte způsob, jak zvýšit utajení.“</p>

<p>„Je tu ještě jeden problém.“</p>

<p>„A to?“</p>

<p>„Běžný postup loďstva umožňuje získávat úplné aktuál­ní zprávy o situaci pomocí zhuštěných signálů od velitelů flotil jednou denně. Po těch pověstech, že Konfederace má nějaké podezření ohledně sektoru Hari, se objevily jisté</p>

<p>obavy, že by mohla zaměřit pozornost tím směrem a tyto signály odhalit. Pokud by dokázali rozšifrovat dostatečně dlouhý úsek zprávy, mohli by odhalit existenci nové flo­tily.“</p>

<p>„Dosah jejich detekčního <emphasis>zařízení </emphasis>není tak velký,“ od­pověděl Thrakhath, ale pak se <emphasis>zarazil. </emphasis>„Nebo ano?“</p>

<p>„Dostali jsme za poslední rok pár zpráv o novém pro­jektu, který má jejich zařízení zdokonalit, ale nemáme nic potvrzeno.“</p>

<p>Thrakhath přikývl.</p>

<p>„Tak používejte kurýrní čluny.“</p>

<p>„To zdaleka není účinné a je to příliš nebezpečné. Tak­tická, strategická a operační aktualizace představuje desít­ky bilionů bitů informací až po potřebu nejmenšího ná­hradního šroubku. Signály vysílané z Kilrahu zpátky také rozesílají klíčové informace, které agenti naší rozvědky získají o obraně Země. Kdybychom museli nečekaně vy­pravit preventivní útok, musí flotila znát nejnovější infor­mace o dění po celé Říši, v demilitarizovaných zónách a v prostoru Konfederace s nejvýše denním zpožděním. Ukrytá flotila potřebuje tyto informace okamžité a my potřebujeme okamžitě vědět, co potřebuje ona. Zpoždění jedné osmice a čtyř dalších dní je nebezpečné.“</p>

<p>„Co tedy navrhujete?“</p>

<p>„Běžnou komunikaci udržovat po standardním spojení.“</p>

<p>Princ na chvilku zaváhal.</p>

<p>,,Nakolik bezpečné je šifrování?“</p>

<p>„Rozvědka se domnívá, že poslední kód loďstva rozluš­tila Konfederace právě v době vyhlášení příměří. Jenže my kód beztak každých pět osmic standardních dní měníme. Můžeme použít ten nejnovější a současně snížit objem zhuštěných signálů jen na ty nejdůležitější, což nám umož­ní zkrátit signály v obou směrech na necelou vteřinu.“</p>

<p>Thrakhath přikývl. Chápal, k čemu admirál míří. Pokud by Konfederace zachytila zhuštěné signály do teritoria Hari a zpět, mohlo by to přilákat její pozornost, jenže zachytit je by i se zdokonaleným zařízením vyžadovalo proniknout do Říše.</p>

<p>„Proveďte to a uvědomte kontrarozvědku, aby pečlivě hlídala jakoukoliv činnost uvnitř Konfederace, která by mohla nasvědčovat tomu, že něco vědí nebo plánují,“</p>

<p>„Zatím jsme neodhalili absolutně nic takového.“</p>

<p>„Ve válce není nic absolutního, válečné třenice vždycky vedou ke zlomům. Své rozkazy máte, nyní odejděte.“</p>

<p>Admirál vycouval z místnosti.</p>

<p>Princ Thrakhath se znovu usadil za stolem, obrácen tak, aby viděl z oválného okénka. V temnotě vesmíru za ním viděl dlouhou, odraženým světlem zářící jehlu. To se do doku vracel <emphasis>Kraxha, </emphasis>třetí z nových letounových lodí, která právě dokončila zkoušky přeskokového pohonu. Zítra se na jeho palubu začne přesouvat první eskadra stíhacích kosmoplánů, převelená z jedné letounové lodě, která se nyní nacházela v opravárenském doku.</p>

<p>Loď zvolna zatočila a srovnala se s pylonem suchého doku, jenž vyčníval z obrovské orbitální základny. Princ seděl bez hnutí a pozorně manévr sledoval.</p>

<p>Zakotvení tak velké lodě byl obtížný manévr, ale velící důstojník jej zvládl bez jediné chyby.</p>

<p>Nu, toho princ vybral dobře.</p>

<p>Odvrátil se od okna, opět se zahleděl na obrazovku ko­munikátoru a pozorně pročítal nejnovější souhrnnou zprá­vu o zjištěních špehů císařského hrai.</p>

<p>To nebylo dobré.</p>

<p>Zavřel oči a v duchu proklínal barona. Nedalo se popřít, že baronův úvodní plán, uzavřít dočasné příměří, je dobrý bez ohledu na to, jak je ponižující. Až to všechno skončí.</p>

<p>bude možné vinu za pokoření přesunout z beder císařské­ho rodu zpět na barona.</p>

<p>Zneklidňoval ho však skrytý baronův záměr. Ten už se nyní snažil získat podporu ostatních klanů proti císařské krvi, zatímco v tichosti pracoval na prodloužení příměří daleko za původní plán. Nyní již bylo zřejmé, že jeho skutečným úmyslem je příměří protahovat, svalit prvotní vinu na císaře, a následně se sám nějak zmocnit moci. Kdyby se mu to podařilo, nová flotila by mu doslova spadla do klína, s její pomocí by mohl smést lidi a zajistit si tak konečné vítězství i trůn.</p>

<p>Princ si uvědomoval, že alternativou by byl okamžitý překvapivý úder na lidi. Potíž byla v tom, že flotila na něj ještě nebyla připravená. Ještě nejméně šest osmic dní po­trvá, než přijde do služby čtvrtá letounová loď. Všechny bojové simulace však ukázaly, že k přesvědčivému vítěz­ství je zapotřebí plné síly dvanácti letounových lodí, A na­víc, má-li těchto dvanáct letounových lodí k něčemu být, budou potřebovat více než čtyřicet osmdesátic bojových kosmoplánů, a co je ještě důležitější, vycvičené piloty. Zatím nabíral piloty pouze z těch hrai, které byly skutečně věrné trůnu. To byla obtížná část rovnice. U Vukaru bylo ztraceno příliš mnoho pilotů císařské stráže a bude ještě nejméně rok trvat, než se mezery po nich zacelí.</p>

<p>Když počká, jeho vojenská síla vzroste a lidé zeslábnou, omámení falešným mírem. Pro svou hloupost u něho ztra­tili veškerou úctu, kterou k nim kdysi měl jako k protivní­kům hodným ke zkoušce oceli.</p>

<p>Existovala ovšem i možnost, že se někdo z vojenských kruhů Konfederace pokusí získat pádné důkazy o nové flotile a jejím předpokládaném cíli. Těžkou ranou bylo už to, že vůbec pojali podezření o její existenci, o kterém je informovala ona tak pošetilá zrádkyně.</p>

<p>Získat ji bylo tak snadné, pomyslel si s chladným úsmě­vem. Její jediný syn byl zajat při Třetím enigmanském tažení. To byla pojistka. Její nespokojenost s válkou a po­litické ambice nahradit presidenta byly známé. Diskrétně podstrčený holozáznam jejího syna živého a ve vězení zlomil její vůli. Mít na své straně ministra zahraničí nepří­tele je skvělá věc. Slibovala toho hodně, a pokud bude ještě použitelná, až bude Konfederace zničena, ponechají si ji jako loutku. Jediná potíž spočívala v tom, že ji lidé přece jen podle všeho měli v podezření, a proto jí bloko­vali přístup k jistým klíčovým informacím, zejména ke zprávám o tajném projektu vývoje nové třídy zbraní. Ten mu také dělal starosti, protože bude-li mít jejich strana dost času, může dosáhnout svého cíle a zvrátit vyrovnanost války. To byl další argument proti odkladům, přestože s kaž­dým uplynulým dnem Konfederace slábla a Říše sílila.</p>

<p>Jenže když bude princ otálet, bude v Říši narůstat nespo­kojenost s ponižujícím mírem a vinou baronových mani­pulací se obrátí proti císaři.</p>

<p>Bylo třeba citlivě zvažovat všechny okolnosti a jednat opatrně. Princ seděl v tichu své pracovny pod ztlumenými světly a v duchu spřádal plány.</p>

<p>Posléze se vrátil k pracovnímu stolu a vyvolal si na ob­razovku nejnovější hlášení. Podle velvyslance šlo všechno stále hladce. Vláda Konfederace začínala hlasitěji protes­tovat proti nekonečným drobným porušením klidu zbraní.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Podívejte, je to všechno přesně podle zákona, doklady máte, vlastnická práva jsou převedená, tak laskavě opusťte můstek,“ prohlásil Jason úsečně.</p>

<p>Poručík znovu pohlédl dolů na složku papírů ve své ruce a zase zpátky na Jasona.</p>

<p>,J£hm, pane Bondarevskij, mám nařízeno vás zadržet, dokud celou záležitost úplně neprověří mírová komise. Vy a vaši lidé máte ihned opustit loď.“</p>

<p>Jason se odvrátil a zapnul palubní spojovací linku.</p>

<p>„Glorie, jak je na tom reaktor?“</p>

<p>„Je pod párou, pane.“</p>

<p>,JvIašumi, už jsou zapojené impulsní motory?“</p>

<p>„Mohu vám poskytnout manévrovací tah.“</p>

<p>Jason obrátil pohled zpět k poručíkovi.</p>

<p>„Milý pane, jestli s námi nechcete na výlet, měl byste raději opustit můstek.“</p>

<p>Poručík se na něj zadíval a na rtech se mu objevil drobný úsměv.</p>

<p>,J^odně štěstí, pane,“ zašeptal, zasalutoval a odklusal,</p>

<p>Jason přešel ke svému starému velitelskému křeslu, usa­dil se do něj a kolem něho zaviní lehounký obláček pra­chu. Rozhlédl se po základní posádce, která obsluhovala můstek. Nominální stav posádky činil téměř pět set lidí -on jich měl pětatřicet. Skoro tři čtvrtiny nominální posád­ky sice tvořila obsluha tří perutí kosmoplánů, které by loď normálně nesla, anebo obsluha zbraňových systémů, ale i tak bude provoz lodi riskantní záležitost. A s pouhými třemi Fretkami a jedním Sabrem, které příslušná místa ještě nestihla přemístit, se cítil jako nahý.</p>

<p>„Poručík opustil vzletovou palubu,“ oznámila Sparkso-vá interkomem, „a je zpátky na služební stanici doku.“</p>

<p>„Oddělte dokovací přírubu, Sparksová, a odpojte vnější přívody energie.“</p>

<p>„Hotovo, pane, dokovací příruba oddělena, vnější pří­vody odpojeny a zataženy.“</p>

<p>Jason se ohlédl po kormidelníkovi.</p>

<p>„Odlet.“</p>

<p>Lodí projelo sotva postřehnutelné zachvění, jak se Má-</p>

<p>šumí napojila na reaktory a spustila atomové impulsní ří­dicí motory. Jasonovi přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Rychlost 225 metrů za sekundu,“ oznámil kormidelník. „Kurs 31 stupňů na mínus 8.“</p>

<p>„Póze, už jsme na cestě,“ zasmál se Jason a vstal.</p>

<p>Můstkem se rozlehl jásot, posádka se smála a plácala se po zádech.</p>

<p>„Lodi 2291, odpovězte, prosím.“</p>

<p>Jasonovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že to oslovení patří jemu a že volající používá identifikační číslo přidě­lené lodi po vyřazení z aktivní služby.</p>

<p>Spojovací důstojnice se po něm ohlédla a Jason jí ges­tem ruky naznačil, aby neodpovídala.</p>

<p>„Podi 2291, narušujete postup převodu vlastnických práv stanovený mírovou komisí. Nařizuji vám, abyste ob­rátili plavidlo a ihned se vrátili ke skladovacímu doku. Lodi 2291...“</p>

<p>„Vypněte ten krám,“ zavrčel Jason a důstojnice odpojila reproduktor.</p>

<p>„Kormidelníku, nastavte kurs na tranzitní přeskokový bod 17A, ať jsme co nedřív pryč.</p>

<p>A vy dva pojďte,“ ohlédl se Jason po lanoví a Doomsda-yovi. Oba s ním odešli z můstku.</p>

<p>Jason na odchodu sebral malý balíček a zamířil chod­bou k hangáru. Když došel do hangárové haly, zastavil se a rozhlédl se. Pro změnu mu připadala velká. Byla pocho­pitelně až na pár kosmoplánů téměř prázdná a jemu připa­dalo zvláštní ji vidět takhle. Rozbalil balíček a rozložil služební vlajku Tarawy. Pověsil ji zpátky na staré místo vedle pamětní desky. Desku pokrýval tenoučký závoj pra­chu. Jason jej otřel rukávem košile, ustoupil, zcela auto­maticky se postavil do pozoru a zasalutoval.</p>

<p>Zaslechl tiché cvaknutí podpatků a ohlédl se pres ráme-</p>

<p>no. Spatřil Sparksovou, jak také stojí v pozoru a salutuje. Přešla do pohovu a usmála se.</p>

<p>„Je prima být zase mezi přáteli, Jasone,“</p>

<p>Usmál se také a uvědomil si, že ho poprvé za celou dobu, co se znají, oslovila křestním jménem. Dokonce mu chvil­ku trvalo, než si vzpomněl na její.</p>

<p>„To rozhodně je, Janet,“</p>

<p>Maličko se začervenala.</p>

<p>Ian velmi významně zakašlal a šťouchl do Doomsdaye.</p>

<p>„Pojď, kámo, uklidíme hotovostní kutloch.“ Oba odešli.</p>

<p>„To je zvláštní, doma mi samozřejmě říkali křestním jménem, ale víte, že si ani nedokážu vzpomenout, kdy mě někdo naposled <emphasis>neoslovil </emphasis>,Sparksová'?“</p>

<p>Od doby, kdy se stala důstojnicí, se značně změnila. Ostré hrany povahy se obrousily v uhlazenou profesiona­litu, špinavá pracovní kombinéza a šmouhy od oleje na tváři byly dávno ty tam. Měla na sobě standardní kombi­nézu třídy B a on si opět uvědomil, jak v ní vypadá zatra­ceně přitažlivě. Ale na to musel zapomenout. Třebaže už nebyli součástí konfederačního loďstva, chtěl loď řídit podle řádů loďstva a jeden z předpisů zněl, že se nepovo­lují osobní vztahy mezi velícími důstojníky a jejich pod­řízenými.</p>

<p>Na vteřinku sklopil zrak, potom se ohlédl a její úsměv maličko pohasl.</p>

<p>„Promiňte, Jasone. Řekla bych, že jsme zase zpátky v za­běhané rutině, co? Zvláštní, nemohla jsem se dočkat, až budu zase zpátky, ale věděla jsem, že se kvůli tomu budu muset něčeho vzdát. Šance na vás.“</p>

<p>Přikývl. Věděl, že ona o něho má zájem, jenže ostří bolesti ze ztráty Světlany se nejspíš stále zatínalo příliš hluboko. Těch několik přelétavých známostí po její smrti v něm zanechalo chladný a prázdný pocit.</p>

<p>Než mohl cokoliv říci, přistoupila blíž, natáhla se k ně­mu a zlehka a dlouze ho políbila na rty. Překvapeně na ni hleděl a viděl v jejích očích jiskřičky. Znenadání pocí­til obrovské pokušení ji sevřít do náruče - ale ona se od­táhla.</p>

<p>„Měla bych se raději vrátit k práci, pane,“ řekla a malič­ko popotáhla., J^etová paluba je špinavá a nedovolím z ní nikomu odletět, dokud nebude jako zrcadlo.“</p>

<p>„Jsem rád, že mi Tolwyn dovolil, abych si vás k sobě vzal jako důstojníka údržby, Janet.“ Zaváhal. „A také jsem rád, že jsem zase s vámi.“</p>

<p>Podívala se na něj, trochu stydlivě pokrčila rameny, vykročila přes palubu a zanechala ho samotného.</p>

<p>Ostře vydechl a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Kapitáne?“</p>

<p>„Na letové palubě.“</p>

<p>„Máme laserové spojení s CVE 6 <emphasis>Normandie.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Přepněte to na velín letových operací.“</p>

<p>Poklusem přeběhl letovou palubu a vylezl nahoru do prázdné místnosti. Všechna řídicí stanoviště byla prázdná a celá scéna bez jediného živáčka vypadala strašidelně. Zapnul spojovací kanál a objevil se holoobraz.</p>

<p>„Jak se vede, střihoune?“</p>

<p>„Trocha protestů ze strany odzbrojovací party, ale jsme volní a na cestě.“</p>

<p>Paladin se usmál.</p>

<p>„Ty papíry jsou sice krásné a vypadají legálně, ale stejně si pár předpisů hodně přizpůsobujeme,“ řekl se smíchem. „Já se teď řadím po vašem pravoboku, <emphasis>Iwo, Wake </emphasis>a <emphasis>Kréta </emphasis>už jsou taky volné. Jak je na tom Tarawa?“</p>

<p>„Všechno na nominální hodnotě. Jako prémii si vezeme čtyři kosmoplány. Konzervační údržba s ohledem na okol­nosti odvedla podle všeho sakra dobrou práci, ale když</p>

<p>nemám na palubě aspoň jednu peruť, cítím se strašně bez­branný.“</p>

<p>„Jednu věc po druhé, střihoune. Budu muset končit, ti smradí z mírové komise mě tu bombardují výzvami a do­konce tu teď mám jednu i z velitelství loďstva. Řeknu vám, bude dobrá sranda poslat nějakého admirála do hajzlu. U přeskokového bodu mají pár fregat, které by se nás mohly pokusit zastavit, ale na velitelství se právě hádá tucet našich právníků, že ten obchod je legální. Doufejme, že nikdo nebude střílet. Sakra, než se to rozřeší, budeme na opačném konci vesmíru. A potom budou dělat co, za­žalují nás?“</p>

<p>Se smíchem vypnul spojení a holoobrazovka zhasla.</p>

<p>Když Jason sestoupil z velína, spatřil, jak se na pozadí věčné noci vesmíru sune světelný bod Paladinovy lodě.</p>

<p>„Kapitáne, tady je kormidelnílc.“</p>

<p>„Mluvte.“</p>

<p>„Opustili jsme oběžnou dráhu Země a jsme připraveni spustit impulsní pohon na plný výkon v kursu k přeskoko­vému bodu 17A.“</p>

<p>„Tak to spusťte.“</p>

<p>Ucítil, jak lodí zatřásl nápor energie, když se téměř celý výkon reaktorů přelil do motorů. Loď zatočila, aby zamí­řila k přeskokovému bodu, a jak Jason kráčel k uzávěro-vému magnetickému poli hangáru, vplula do zorného pole Země, srpek modrozelené koule vznášející se ve věčné temnotě. Vyvolávala v něm zvláštní pocit. Konec konců to byl domovský svět celé jeho rasy a Rusko jeho předků bylo nyní ze vzdálenosti půl miliónu kilometrů zřetelně viditelné, a přesto od něho cítil zvláštní odstup. On sám byl dítětem vesmíru, neboť se narodil na světě vzdáleném pět set světelných let odsud. Pokud měl nějaký domov, byla to tahle loď, a jeho rodinou byli lidé na její palubě.</p>

<p>Věděl, že ono šílené dobrodružství, do kterého se pouští, je zčásti motivováno jeho věrností Konfederaci a má po­sloužit ochraně světa, který nyní vidí před sebou, ba do­konce i k ochraně lidí, kteří tak ochotně zatracovali jeho i vojsko, ve kterém sloužil. Věděl, že je snad věčným osu­dem válečníků být vzýváni, když se rýsuje nějaké nebez­pečí, a být odmítáni a odklizováni, když zavládne víra, že se vrátil mír.</p>

<p>Bojoval i za ně, ale uvědomoval si, že bojuje hlavně za svou loď, za své kamarády a za loďstvo, které tak věmě sloužilo a nyní čelilo nejvážnější krizi ve své historii, krizi, ke které víc přispěli vlastní lidé než nepřátelé.</p>

<p>kapitola pátá</p>

<p>Ve vířícím oblaku prachu Lovec zastavil motor, vypnul soustavu nouzového vystřelení sedadla a odklopil překryt.</p>

<p>Do pilotní kabiny se vevalil dusivý vír horkého vzduchu, který mu vyrazil dech, jakmile otevřel přilbu.</p>

<p>„Sakra, to je ještě horší než australská poušť,“ zamumlal a postavil se, aby se protáhl.</p>

<p>Čekal, zatímco se k němu loudala parta mechaniků s žeb­říkem. Nemělo smysl se nad jejich ledabylým přístupem rozčilovat, tohle nebylo loďstvo Konfederace. Základna patřila Koloniální letecké gardě Landreichu a mechanici pracující ve více než padesátistupňovém horku si zaslou­žili jeho soucit.</p>

<p>Mechanici zavěsili žebřík na bok Sabru a Ian slezl dolů z kabiny.</p>

<p>„Kde je velitelství flotily?“ zeptal se.</p>

<p>„Támhle,“ odpověděl jeden z mechaniků a snažil se při­tom překřičet kakofonii přistávajících a vzlétajících kos-moplánů a nečekaný sonický třesk Fretky, která jim pro-svištěla nad hlavou. Rázová vlna Iana přiměla, aby sebou trhl a instinktivně zapátral po úkrytu.</p>

<p>Pohlédl vzhůru a spatřil Fretku, která stoupala svíčkou kolmo vzhůru. Propíchla řídkou vysokou oblačnost a scvrk­la se z dohledu, jen kondenzační stopa se dál zvedala výš a výš, až náhle ostře skončila, když se Fretka dostala do</p>

<p>vnějších vrstev horní atmosféry. Mechanici si toho divadla sotva všimli a očividně se nehnali nikam do bojových postavení,</p>

<p>„To je bojový poplach?“</p>

<p>„Nééé, to se jenom Charlie trochu vodvazuje,“</p>

<p>„Kdo je to Charlie?“</p>

<p>„No, to je šéf zdejší perutě.“</p>

<p>lanoví se chtělo poznamenat, že u loďstva by překročení rychlosti zvuku takhle nízko nad základnou mimo bojový poplach Charlieho stálo měsíční plat a možná i uzemnění. Měl ovšem pocit, že by tím přinejmenším dráždil přísluš­níky ostatních branných složek, kteří se na základně shro­mažďovali, a začal se usmívat. Hergot, takové místo by se mu mohlo nakonec ještě líbit.</p>

<p>Mechanici na něho civěli a Ian si náhle uvědomil, že ve své staré letecké kombinéze loďstva Konfederace je ná­padný jako bolavý palec.</p>

<p>„Dneska se vás mládenců vod loďstva tady slezlo jak malejch myší,“ protáhl jeden z mechaniků.</p>

<p>„Obvyklá žvanírna,“ odtušil Ian. „Víte přece, jak to cho­dí, Konfederační nebo koloniální, hlavouni si vždycky potrpí na sleziny,“</p>

<p>„A my bysme vám snad měli salutovat, co, kapitáne?“</p>

<p>Ian se zasmál a odpověděl všeobecně rozšířeným uráž­livým posunkem.</p>

<p>Jeden z mechaniků se zasmál, sáhl do bedničky s nářadím a vytáhl plechovku, ze které odkapávala sražená vlhkost.</p>

<p>„Dejte si s náma jedno chlazený, kapitáne.“</p>

<p>Ian se potěšené zazubil a odtrhl víčko. Landreišské pivo považoval za téměř stejně dobré jako ležák Outback Lager nebo Fosters ze své domoviny. Polykal jeden dlouhý doušek za druhým, až plechovku vyprázdnil. Se spokojeným od­dechnutím ji hodil prázdnou zpátky dárci.</p>

<p>„Díky, kámo. Teď se mi postarejte o mašinu, a mimo­chodem, když to neřeknete celníkům, najdete v síťce za mým sedadlem zastrčenou pintu nejlepšího veganského. Až se vrátím, už ji tam nechci vidět.“ Mechanici se přívě­tivě zašklebili.</p>

<p>Není nad malý dárek místnímu personálu, když si chcete zajistit, aby se o věci postarali podle vašich představ.</p>

<p>Obrátil se, vykročil přes přistávací plochu a zoufale za­toužil po stínu. Když obě slunce planety stála v nadhlav­níku, byla to vražedná kombinace a červený obr s bílým trpaslíkem vytvářely zvláštní vzor barevných stínů. Roz­hlížel se kolem a bylo mu jasné, že koloniální světy Ian-dreichu jsou doslova prdel vesmíru. Na základně stálo jen několik moderních budov ze standardního litého plastobe-tonu. Většina základny a posádkové a hornické městečko za ní však byly postaveny z nepálených cihel nebo hrubé­ho pískovce. Nebýt bohatých ložisek titanu pod okolními horami, nikdo by si tohoto světa ani nevšiml, snad kromě obvyklé snůšky poustevníků, bláznivých sekt a pirátů hle­dajících úkryt. Planeta se oficiálně jmenovala Bufordův svět po prvním prospektorovi, který zde přistál, ale obvyk-leji se jí říkalo Pekelná díra. Sklon její rotační osy činil přesně nula stupňů a neexistovala zde jiná roční období než do ruda rozžhavené léto. 30 °C se tu považovalo za chladný den.</p>

<p>V soustavě se nacházely jen dva přeskokové body. Jeden vedl od demilitarizované zóny k hlavnímu světu Landrei-chu, druhým začínala dlouhá přeskoková trasa přes půl tuctu neobydlených soustav do boku Kilrathské říše. Z taktického i strategického hlediska to bylo bezvýznam­né místo zastrčené na okraji války, takže je ignorovaly hlavní flotily obou stran. Pokud tedy vůbec někdo kontro­loval vesmírný prostor v této oblasti, byly to buď koloni-</p>

<p>ální gardy obou stran, anebo ještě častěji piráti. V očích Konfederace beztak obyvatelé Landreichu nebyli nic ji­ného.</p>

<p>Ian minul plastobetonový bunkr s částečně otevřeným střešním poklopem, ze kterého trčel svazek pozemních protistřel bodové obrany proti střelám z vesmíru, kupodi­vu nejnovějšího typu Sprint 8. Zastavil se, aby se podíval, jak obsluha provádí rutinní kontrolu.</p>

<p>„Máte jich hodně, kámo?“</p>

<p>„Co je komu do toho?“ zastínil si oči technický seržant v hnědé kombinéze poddůstojníka koloniální gardy.</p>

<p>„Jsem jenom zvědavý, to je všechno.“</p>

<p>„Takováhle zvědavost tě může natošup dostat do basy,“ zavrčel seržant.</p>

<p>Obrátil se zpátky ke své práci a Ian si uvědomil, že bude nejspíš nejlepší, když prostě půjde dál.</p>

<p>Do hangárů lemujících plochu byla nastrkána bizarní sbírka lodí. Nejtěžší z nich byla střední korveta a lanoví chvíli trvalo, než poznal starou třídu Granicus, která se přestala stavět před více než dvaceti lety. Loď však byla vybavena dvojicí motorů E-8, připevněných ke kotevním bodům na boku, a bylo na ní přivařeno půl tuctu stře­leckých věží s hmotnostními urychlovači. Vzniklo z toho něco jako pašerácké plavidlo s palebnou silou lehké fre-gaty. Na stojánce postávala také řada kosmoplánů a bylo snadné rozeznat, kterými sem přiletěli účastníci dnešní štábní porady, protože jejich konfederační výsostné znaky byly přemalovány standardní šedou barvou loďstva.</p>

<p>Jeho pohled však přitahovaly ostatní stroje. Vypadalo to, jako by se Landreich chystal zakládat museum, protože některé z kosmoplánů byly skutečné předválečné, více než třicetileté veterány. Ani jeden z nich však už neodpovídal typovým specifikacím. Jedna raná Přetká A měla nový</p>

<p>kryt motoru, kterým byl podle všeho Mark 10 ze staré lehké korvety Sokol. Vypadalo to naprosto absurdně, jako pouhý motor, na kterém je vpředu posazená pilotní kabina a vespodu přivázaný kanón na bázi hmotnostního urych­lovače systému Gatling. To by byla sakra jízda, řekl si.</p>

<p>Většina strojů byla natřena maskovací černou barvou bez identifikačních čísel, ba dokonce bez modrého kruhu a červeného svatoondřejského kříže Landreichu. Zvolna kráčel kolem hangárů a všiml si nepříliš přátelských po­hledů většiny jejich osádek. Rád by se cestou zastavil a popovídal si, pozeptal se na parametry té zvláštní sbírky strojů, možná by se i vyšplhal do kabiny, ale rozmyslel si to. Nesnadná spolupráce Konfederace s koloniemi byla od přiměn'ještě napjatější. Nedokázal jim to vyčítat, protože až se tomu průseru protrhne hráz, pohraniční světy to schytají jako první,</p>

<p>„lannnne!“</p>

<p>Ten vysoký hlas byl nezaměnitelný. Ian se překvapeně rozhlížel kolem sebe, až si všiml křížového stínu nad se­bou. Zvedl hlavu a spatní Firekku, jak se vznáší nad ním.</p>

<p>„K'Kai, jak se, sakra, máš?“</p>

<p>K'Kai složila křídla, přistála vedle něho, přistoupila k němu a zlehka ho začala oklovávat na hlavě a na zátylku, což, jak už věděl, byla firecká něžnost, která sloužila jako ekvivalent podání ruky. Nesmírně potěšen shledáním se starou přítelkyní ji objal.</p>

<p>,Naposled jsem tě viděl, když tvoje neteř poslala Kon­federaci k čertu.“</p>

<p>K'Kai zacvakala zobákem, což byl firecký způsob, jak vyjádřit hrdost.</p>

<p>„Tak mluvila sama od sebe. Na to, že sotva vyrostla z písklete, to je dobrý počin.“</p>

<p>„Jak to vypadá na Firece?“</p>

<p>„Spousta znepokojivých přepadů, šarvátky, mizí lodě. Není to otevřená válka, ale také rozhodně ne mír.“ Naklo­nila hlavu ke straně a důkladně si ho prohlížela. Odjakživa ho vyvádělo z míry, když se takhle přímo na něj upíralo oko o velikosti pomeranče.</p>

<p>„Takže ty ses stal příslušníkem landreišské koloniální flotily?“ zeptala se.</p>

<p>„Proto jsem tady. Co ty?“</p>

<p>„Jako vyslankyně.“</p>

<p>„Řekl bych, že jdeme pozdě,“ pokynul jí, aby šla s ním.</p>

<p>Konečně došli do stínu rozlehlé verandy a on se s úlevou nadechl. U dveří stáli dva strážní a jeho opět praštilo do očí, jak odlišní koloniálové jsou. Vypadali jako dost ostří hoši a na ramenou měli standardní laserové ručnice M-48. Jenže jejich uniformy vypadaly, jako by pamatovaly lepší dny. Hnědé kombinézy vybledly sluncem a praním a v su­chém horku pouště měli vojáci rozepnuté knoflíky límce. Scházel jim švih a lesk strážných námořní pěchoty loďstva a jemu to připadalo přitažlivé.</p>

<p>Oba s neskrývanou zvědavostí pohlédli na K'Kai.</p>

<p>„Pirekka. Vyrábějí nejlepší chlast ve vesmíru,“ oznámil Ian a oba se maličko zašklebili.</p>

<p>„Tohle je velitelství?“</p>

<p>„Jste tu správně.“</p>

<p>„Jdu navštívit Krugera,“</p>

<p>Ze dveří vyšel seržant, podíval se na jejich papíry a iden­tifikační karty a podal jim je zpátky.</p>

<p>„Rovně chodbou, nemůžete to minout.</p>

<p>Ian podržel dveře K'Kai a vešel za ní. Alespoň tenhle barák měl klimatizaci, ale zdálo se, že sotva funguje. S K'Kai po boku vykročil širokou chodbou svažující se pod povrch. Zabočili do dvojitých vzduchotěsných dveří a do situační místnosti, která byla natnskaná k prasknutí.</p>

<p>Tam je zastavil muž, o kterém Ian předpokládal, že to je bezpečnostní důstojník, třebaže se to podle uniformy dalo těžko poznat. Znovu prověřil jejich identifikační karty, a potom si odškrtl jméno Iana i K'Kai na seznamu.</p>

<p>Ian okamžitě poznal nejednoho z přítomných. Jason a Doomsday, kteří z <emphasis>Tarawy </emphasis>přilétli předchozího dne, se v zadním koutě věnovali očividně nakvašenému hovoru s několika koloniálními piloty. Sparksová mávala příruč­ním počítačem a ječela na kohosi, koho Ian odhadoval na zásobovacího důstojníka a kdo na oplátku stejně vehe­mentně hulákal na ni, a nad stolem vpředu se skláněl vy­soký hubený muž se sluncem vysušenými rysy a tmavýma očima. Střelil očima po lanoví, jako by ho chtěl tím pohle­dem provrtat, a vzápětí se vrátil k hromadě vytištěných sestav, jako by Ian ani neexistoval.</p>

<p>„To je určitě sám Kruger,“ zašeptal Ian.</p>

<p>K'Kai zakývala hlavou.</p>

<p>Technicky vzato byl Kruger v prostoru Konfederace hledaným zločincem, protože kdysi, v prvních dnech vál­ky unesl torpédoborec loďstva, kterému tehdy velel, když se staré velení loďstva ze ,strategické nutnosti' rozhodlo před kilrathskou ofenzívou vyklidit soustavu Landreich. S touto lodí a s různě posbíranými nákladními a pašerác-kými loděmi vybojoval bitvu o Pekelnou díru, zastavil útok Kilrathů v tomto sektoru a podle legendy je pronásle­doval po dvanáct přeskoků.</p>

<p>Jeho loď po posledním přeskoku padla do léčky a byla rozstřílena. Kruger se zbytkem posádky přežil tři roky na jedné planetě v kilrathském prostoru a svými nájezdy ve stylu commandos doháněl místní obyvatele téměř k šílen­ství, dokud ho nevyzvedl jeden pirát, který ho dopravil zpátky do Landreichu. Mezitím ho loďstvo Konfederace v nepřítomnosti soudilo a shlédlo ho vinným ze vzpoury</p>

<p>a krádeže válečné lodě Konfederace, což je v době války hrdelní zločin. Kolonisté ho ovšem po návratu přivítali jako hrdinu a do roka ho zvolili presidentem soustavy Landreich. Tato volba poněkud zkomplikovala situaci, ne­boť postavila Konfederaci před ojedinělý problém jednání se zločincem, který se jako zvolený člen planetárního se­nátu těšil imunitě vůči zatčení a soudu.</p>

<p>Max Kruger měl obrovskou pověst a lidé na něho pohlí­želi buď jako na geniálního improvizátora v oblasti nepra­videlné taktiky malých jednotek, anebo jako na barbara. Podle lanová názoru byl obojí. Koloniální síly rozhodně bojovaly s Kilrathy a občas i mezi sebou s výstrojí poříze­nou na šrotišti, chudým rozpočtem a zatraceně velkou od­vahou. Bojovaly svůj boj s chladnou zuřivosti, která jen zřídkakdy žádala nebo očekávala shovívavost. Pro Kruge-ra existovalo jen jedno válečné pravidlo, konečné vítěz­ství.</p>

<p>,J&gt;ía <emphasis>Tarawě </emphasis>všechno oukej?“</p>

<p>Ian se obrátil a usmál se na Jasona, který se k němu připojil.</p>

<p>„Dalších sto členů posádky přestoupilo včera večer z transportní lodi od Siria. Máme osm dalších pilotů a čtyři Fretky, které měla transportní loď připoutané na trupu.“</p>

<p>„To je všechno? Slibovali jich dvacet.“</p>

<p>„Stěží dostali ty čtyři, mírová komise ztropila parádní rodeo. Můžeme být rádi, že máme to, co máme.“</p>

<p>„To se dalo čekat,“ vzdychl Jason. „Ta komise nám po-hnojí úplně všechno.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>,,Na tu hlášku, že budeme mít deset perutí Rapierů a Sabrů, můžeš zapomenout.“</p>

<p>„Co se, sakra, stalo?“</p>

<p>„Komise zadržela zásilku. Zdá se, že kilrathský velvys-</p>

<p>lanec se o tom obchodu doslechl, začal ječet jako siréna a vložil se do toho i baron, který hrozil, že ukončí veškerá mírová jednání, jestli budou letouny smět opustit soustavu Země. Rodham samozřejmě ustoupil. Třem nákladním lodím naloženým kosmoplány a náhradními součástkami zabránili opustit oběžnou dráhu kolem Měsíce. Tím pá­dem budeme muset splašit všechno, co najdeme tady.“</p>

<p>„Takže máme všeho všudy pět eskortních letounových lodí a impozantních devětadvacet bojových kosmoplánů, místní kraksny nepočítaje.“</p>

<p>Do místnosti se za Ianem tlačili další lidé, a tak byli on, Jason a K'Kai postupně zatlačeni až k zadní stěně.</p>

<p>„Andrewsi, už jsou tu všichni?“ vzhlédl hubený muž ke strážnému u dveří'.</p>

<p>„Skoro.“</p>

<p>„Už, sakra, nemůžeme čekat. Začneme.“</p>

<p>Hubený muž vystoupil na stupínek.</p>

<p>,J?ro ty z vás z Konfederace, kdo to ještě neví: jsem generál Kruger,“</p>

<p>Ian se rozhlédl po místnosti a ve tvářích všech těch mužů a žen, kteří na sobě měli směsici pracovních i služebních kombinéz a polních kalhot a blůz, jež nahrazovaly koloni­ální uniformy, spatřil nezměrný obdiv.</p>

<p>„Za prvé vítám všechny bělokabátníky a modrokabátní-ky do služeb Landreichu,“ spustil Kruger. „Jak už bylo dohodnuto, všechny lodě, které Landreich koupil..,“' mezi koloniálním personálem proběhla vlnka veselí, „...byly zařazeny do naší flotily. Stále však budete mít vlastní žebříček velení, za který odpovídá admirál Tolwyn,“</p>

<p>Poprvé si Ian všiml, že Tolwyn je také přítomen i se svým synovcem, který mu stál po boku. Tolwyn vykročil ze zadního kouta poradního sálu a zdvihl ruku na potvrze­ní, lanoví připadalo zvláštní, když viděl admirála nikoliv</p>

<p>ve standardní uniformě loďstva, nýbrž v khaki landreiš-ského důstojníka.</p>

<p>Jak se sem tak rychle dostal, podivoval se Ian, když Jasonova loď zaparkovala na oběžné dráze u Landreichu teprve včera večer?</p>

<p>,JPříslušníci koloniálních sil, kteří byli přiděleni na dří­vější konfederační lodě, budou přijímat rozkazy od usta­noveného velitele lodě.“</p>

<p>Přítomný koloniální personál tiše zahučel.</p>

<p>„Musíme koordinovat úsilí,“ vyštěkl Kruger, „takže ne­chci slyšet žádné stížnosti. Nějaké dotazy?“</p>

<p>Koloniální důstojníci se na sebe podívali, něco zamum­lali, ale nahlas neříkali nic.</p>

<p>Kruger kývl na Tolwyna, který předstoupil před shro­mážděné.</p>

<p>„Jsem rád, že se sem konečně většina z vás dostala.</p>

<p>Především...“ V tom okamžiku přerušilo Tolwyna pro­nikavé kvílení houkačky, při kterém mrazilo v zádech.</p>

<p>Místnost ztichla, zatímco Kruger přiskočil k monitoru, naklonil se nad něj a vzápětí se obrátil.</p>

<p>„Všichni piloti, kteří mají bojový letoun, okamžitě ke svým strojům.“</p>

<p>Ian se protlačil z místnosti, za ním se dral proud kolo­niálních pilotů a Jason, Kevin a Doomsday se přiřadili k nim.</p>

<p>Proběhli chodbou ven do sálavého vedra a za kvílení sirén, které se odráželo ozvěnou od okolních kopců, se rozprchli k hangárům. Parta mechaniků, která Iana po při­stání tak ležérně přivítala, nyní pracovala s klidnou přes­ností. Odtáhla špalky od kol, velitel čety už seděl v kabině, motor běžel a čtyři mechanici zavěšovali dvě střely na křídelní závěsníky Sabru. Ian pádil k žebříku, v letu chytil přilbu, kterou mu jeden z mechaniků hodil, vrchní mecha-</p>

<p>nik sjel po žebříku dolů a přikrčil se právě v okamžiku, kdy Ian skočil na třetí příčku a drápal se nahoru. Velitel čety vzápětí vyrazil nahoru za ním. Ian postřehl, jak kolem proběhli Jason a Doomsday, mířící k Přetkám, kterými přiletěli z <emphasis>Tarawy.</emphasis></p>

<p>„Motor zelená, navigační systém máte nakopírovaný od bojového řízení letů, všechny zbraně zelená, zavěšeny dvě radarem naváděné, nouzové vystřelení odjištěno a připra­veno, hodně štěstí, pane!“ křičel vrchní mechanik, zatímco pomáhal lanoví zapínat přezku bezpečnostního postroje a utahovat ramenní popruhy.</p>

<p>„Tady Lovec v Sabru 239A, připraven,“ oznámil Ian řídicí věži.</p>

<p>„Pokyny později, Lovce, vrchní mechanik vám dá signál k vzletu,“ vyštěkl řídící létání a vypnul kanál.</p>

<p>Vrchní mechanik sjel po žebříku dolů, překryt kabiny zaklapl, rozsvítila se zelená kontrolka vzduchotěsného uzá­věru a Ian dal zdviženým palcem znamení. To už velitel čety stál před lanovým strojem, ruce zaťaté v pěst a v zá­pěstí zkřížené nad hlavou, aby signalizoval, že pojížděcí dráha ještě není volná. Fretka s motorem z lehké korvety, kterou Ian předtím obdivoval, vyrazila ze svého hangáru po jeho pravé ruce přímo před sebe, ani se neobtěžovala najíždět na vzletovou dráhu. Vlastně ji ani nepotřebovala. Zdvihla příď a po padesáti yardech už stála na ocase a na ohnivém sloupu, který se tříštil o betonovou pojížděcí drá­hu, si to svištěla kolmo k obloze.</p>

<p>Po levici zahlédl, jak se bunkr s protivesmírnými střela­mi otevřel a přímo vzhůru míří stříbrné špice půl tuctu Sprintů.</p>

<p>,J_x&gt;vče, máte povolení k vzletu, ihned po nadzdvihnutí odlet pod úhlem devět nula,“ zapraskal mu ve sluchátkách komunikační soupravy hlas řídícího létání a Ian se nad</p>

<p>rozkazem ke svislému výstupu do vesmíru na plný výkon jen ušklíbl.</p>

<p>Vrchní mechanik spustil ruce, uskočil stranou, přikrčil se a ukázal kupředu. Ian odbrzdil a nahodil naplno přídav­né spalování a všechny zadní řídicí motory. Sabre posko­čil dopředu a během několika vteřin překročil rychlost sto devadesát kilometrů za hodinu. Ian si přitáhl řídicí páku až na břicho, příď se zvedla a už byl ve vzduchu.</p>

<p>Zasunul podvozek, zatímco Sabre mířil přímo k červené obloze a výškoměr se bláznivě točil. V gravitačním poli planety nefungovalo tlumení setrvačných sil úplně doko­nale a Ian začal dýchat krátkými křečovitými nádechy, jak přetížení rostlo. Věděl, že se sonický třesk rozlehl daleko po kraji, ale v pilotní kabině bylo téměř ticho, až na vib­rující rachot dvou do bělá rozžhavených motorů třídy Tan­gent za Ianem. Prořízl řídké mraky, barva oblohy se změ­nila z tmavočervené na fialovou a začaly se objevovat první hvězdy. Pohlédl doleva a spatřil zakřivení planety a cosi, co vypadalo jako další Fretka, která nedaleko stou­pala zároveň s ním.</p>

<p>„Operační, tady Lovec, co máme dneska na práci?“</p>

<p>„Předsunutý průzkum hlásí nález ionizované stopy, kte­rá se vynořuje z přeskokového bodu Beta 233. Vyskytly se slabé radarové odezvy a jeden odraz laserového skenu, které naznačují, že se blíží maskovaná stíhačka kilrathské konstrukce. Hlídkové schéma už máte uložené v autona-vigaci. Pokud narazíte na neznámou věc, máte povolení střílet bez výstrahy.“</p>

<p>„Právě tohle jsem chtěl slyšet,“ odpověděl Ian, zapnul autonavigační systém a pustil řídidla, neboť řízení se ujal autopilot. Ve vesmírném prostoru a s palivovými sběrači zasunutými dále zrychloval, takže během několika minut visela koule Pekelné díry v prostoru za ním.</p>

<p>Dflcy mírové komisi Kilrathové věděli o pokusu přepra­vit bojové letouny do Landreichu, tudíž se pokus o průzkum dal očekávat. Aspoň že se kolonisté nezdržují diplomatic­kými opičkami, pomyslel si Ian. Když někdo podezřelým způsobem naruší jejich prostor, bez řečí ho zlikvidují,</p>

<p>Přecvakával komunikační kanály, poslouchal, jak piloti stroze ohlašují kontrolní body, a sledoval, jak pátrání pok­račuje. Nejhorší na tom bylo, že pokud nebudou mít oprav­du velké štěstí, mohou proletět maskovanému stroji přímo před nosem a ani o tom nebudou vědět. Samotná skuteč­nost, že se velmi drahocenný a vzácný bojový stroj vloudil do tohoto sektoru, znamenala, že Kilrathové mají dobrou představu o tom, co se tady děje.</p>

<p>Zaslechl hlášení o krátkém kontaktu od Doomsdaye a dvě další od koloniálních pilotů, ale ve všech případech se maskovaný letoun zase ztratil. Naťukal všechny troje sou­řadnice do navigačního počítače a promítl body do mapy soustavy.</p>

<p>„Bojové řízení letu, <emphasis>žádám o </emphasis>uvolnění ze standardního pročesávání. Rád bych prověřil oblast kolem souřadnic 233 na ADR“</p>

<p>„Slyším, ozveme se později.“ Spojení utichlo.</p>

<p>Chvíli nato zase ožilo.</p>

<p>„Tady Kruger; dobrá úvaha, Lovce. Pokračujte podle vlastního uvážení,“</p>

<p>Ian se ušklíbl, vypnul autonavigaci, vysunul palivové a manévrovací sběrače a změnil směr. Kódované souřad­nice označovaly okamžitou polohu největší planety sou­stavy Pekelné díry, plynného obra jménem Thor. Ta tři krátká pozorování zhruba odpovídala standardnímu kilrat-hskému únikovému manévru s názvem „zatažený dráp“, který směřoval k Thoru. A Thor byl vynikající místo k ú-krytu do doby, než hlídkování poleví.</p>

<p>Po zadání nových navigačních souřadnice Ian zasunul palivové sběrače, během několika minut překročil rych­lost tří tisíc kilometrů za sekundu a stále zrychloval. Thor se nacházel téměř dvacet miliónů kilometrů daleko, a než se k němu Sabre přiblížil, Ian na půl ucha poslouchal cvr­kot v komunikátoru, jak vzlétnu vší síly hledaly jehlu ve skutečně obrovské kupě sena, a málem začal poklimbávat.</p>

<p>Když se přiblížil k Thoru na milión kilometrů, konečně nasadil zpětný tah a vysunul palivové sběrače, aby zvýšil odpor. Vodíkové atomy rozptýlené v kosmickém prostoru narážely na energetické pole obklopující jeho loď, které je smetalo do palivové nádrže. Každý jejich náraz ho o ne­patrný zlomeček zpomalil a každou vteřinu se zpomalení sčítalo a narůstalo.</p>

<p>Začal pečlivě prohlížet údaje přístrojů, třebaže věděl, že každý pátrací radar je prakticky k ničemu.</p>

<p>„Kam se jen vydám,“ zašeptal, jako by ho mohl protiv­ník zaslechnout, a zmocnil se ho onen pocit bodavého neklidu, který mu říkal, že Kilrath je někde nablízku. Na­učil se nemávat nikdy rukou nad „vnitřním hlasem“. Bo­jový pilot, který nevěřil instinktivním pocitům, obvykle dlouho nepřežil.</p>

<p>Příliš blízko u Thora, uvažoval, a průlet lodi by byl po­zorovatelný jako poruchy v silných magnetických polích. Kdyby vlétl do atmosféry, nadělal by v ní pěkný průvan a dokonale by se zviditelnil. Ian věděl, že jediná výhoda při pronásledování maskovaného stroje je ta, že hledaný cíl je stejně slepý jako pronásledovatel, protože musí mít vypnuté aktivní pátrací prostředky, aby se neprozradil. Vrhl rychlý pohled na mapu soustavy. Dva měsíce, jeden o velikosti Měsíce, druhý poloviční.</p>

<p>Schoval bych se do závětří na oběžnou dráhu měsíce, pomyslel si Ian. Ten zablokuje přímý přístup z celé jedné</p>

<p>strany. Tam bych si hrál na schovávanou, počkal, až to hlídky vzdají, a nakonec bych provedl vlastní průzkumný přelet.</p>

<p>Ale u kterého měsíce? Kdyby s sebou Ian měl minci, byl by si jí hodil. Takhle jen pokrčil rameny, zamířil k tomu menšímu a vypnul všechny pátrací systémy. Manévroval tak, aby se k měsíci přiblížil v protisměru jeho pohybu po oběžné dráze. Stáhl připusť paliva, doletí pouhých sto ki­lometrů nad povrch, přelétl pól a na druhé straně se spustil dolů.</p>

<p>Zapnul naplno pulsní skenování o vysoké intenzitě, při kterém prakticky celý výkon lodi odebíral radar. Pokud se v dosahu miliónu kilometrů někdo nachází, po tomhle ra­darovém impulsu mu vyletí plomby ze zubů, pomyslel si Ian a současně ho napadlo, zda Kilrathové vůbec něco jako plomby znají. Čekal a pozoroval obrazovku. Trik spočíval v tom, že i kdyby nic neobjevil, mohl by pilot maskova­ného stroje zpanikařit a uvěřit, že byl skutečně odhalen.</p>

<p>Tady! Necelé dva tisíce kilometrů daleko. Kručí, on tu jehlu našel!</p>

<p>Na obrazovce zablikal slabý odraz. Počítač usilovně pra­coval, aby zaměřil cíl, zúžil radarový paprsek a vyslal další impuls, který soustředil do úzkého svazku téměř stejnou energii, jakou nesl první impuls. Bylo to dostateč­né množství energie na to, aby spálilo všechny obvody na lodi bez štítů sto tisíc kilometrů vzdálené.</p>

<p>Druhý impuls osvítil cíl a jasně vykreslil lanoví na ob­razovce nepřátelskou loď osm set kilometrů daleko. Za­měřovači počítač, zdokonalený tak, aby zvládl i maskova­né lodě, kosmoplán zaměřil laserem. Udržel jej zaměřený, i když pilot dal plný plyn a zahájil úhybné manévry.</p>

<p>„Bojové řízení, tady Lovec. Mám ho! Jeden maskovaný Kilrath, sedím mu za ocasem a doháním ho.“</p>

<p>Do uší se mu náhle zařízlo vysoké pištění ze sluchátek. Kilrath vypustil tři střely, které lanoví počítač označil za střely naváděné na vysílač identifikačního signálu. Ian odpověděl zapnutím růžičky identifikačního signálu. V pl­ném střetnutí flotil by to byl sebevražedný čin. Ani po zapnutí rušičky neexistovala záruka, že se nepřátelská střela ještě definitivně nezaměrila a že se odchýlí. Naopak cokoliv by letělo kolem, ať už by to řídil člověk nebo počítač, by předpokládalo, že patří k opačné straně, a pod­le toho by také jednalo - ale tady, kde široko daleko nikdo jiný nebyl, to byl bezpečný manévr.</p>

<p>Počítač zkoušel tisíce možných rušivých kódů, aby našel ten správný, který střely odvrátí, ty se však stále přibližo­valy, Ian v odpověď odpálil řízenou střelu, která k navá­dění na cíl využívala laserového paprsku.</p>

<p>Pokračoval v pronásledování naslepo. Nebylo nic vidět, jen skvrnku na obrazovce.</p>

<p>Kilrathská loď se znenadání odmaskovala, zazářila v plné viditelnosti a ve stejném okamžiku Ian zachytil vy-sokoenergetický zhuštěný signál. Ten pilot je dobrý, uvě­domil si Ian, nezapomněl na svůj úkol, ani když se snažil uniknout smrti. Ať už tady měl vypátrat cokoliv, zajistil, aby se zpráva o tom dostala pryč.</p>

<p>„Bojové řízení, bandita vyslal zhuštěný signál, opakuji, bandita vyslal zhuštěný signál.“</p>

<p>První střela se blížila. Ian svůj stroj ostře potlačil a hned nato opět prudce přitáhl. Střela sledovala jeho pohyb dolů a vzápětí ho podlétla. Druhá a třetí střela, které na chvilku setřásly jeho pokusy o rušení identifikačního signálu, se znovu zaměřily, ale vyhnul se jim stejným manévrem. Ian cítil, jak mu po zádech tečou stružky potu. Jeho vlastní střela letěla přímo k cíli.</p>

<p>Zazářil záblesk světla jasný jako slunce a následovala</p>

<p>tma. lanoví chviličku trvalo, než si uvědomil, že jeho střela je ještě tucet kilometrů od místa, kde se cíl nacházel. Kil-rath zničil sám sebe malou antihmotovou náloží a vypařil se i s kosmoplánem. Tím nezanechal vůbec žádný důkaz</p>

<p>0              narušení příměří, zatímco zásah střelou zanechával hro­</p><empty-line /><p>madu trosek, které bylo později možné prozkoumat.</p>

<p>Když sledoval nepřátelský kosmoplán, na chvíli zapo­mněl, co se děje kolem, a náhle mu do sluchátek zazněl vysoký vlnivý trylek. Jedna z kilrathskych střel se obrátila, znovu se zaměřila a vracela se přímo k němu.</p>

<p>Prudce překlopil letoun, zamířil přímo k měsíci a vypus­til klamné dipóly a generátory šumu. Úplně vypnul iden­tifikační vysílač a všechny zdroje energie, které jen mohl.</p>

<p>Ta zatracená věc ho stále doháněla, sledovala každou jeho zatáčku a nakonec zaznělo hlasité cinknutí.</p>

<p>Co to sakra je?</p>

<p>„Bojové řízení, volám bojové řízení.“</p>

<p>„Řízení slyší.“</p>

<p>„Kilrathové podle všeho mají novou prototypovou zbraň. Nenechá se oklamat ani dipóly, ani šumem. Počítač ji nejdřív určil jako střelu naváděnou na IFF, ale ten krám musí mít inteligentní program, který dál rozpoznává jed­nou zaměřeny cíl,“ křičel Ian. který si uvědomoval, že</p>

<p>1              kdyby to koupil, je nesmírně důležité, aby jeho přátelé</p><empty-line /><p>přesně věděli proč a poučili se z toho. Byla to součást</p><empty-line /><p>výcviku a byla to také sounáležitost.</p>

<p>Neměl k dispozici žádného zadního střelce, který by střelu na poslední chvíli odbouchl, ani číslo, které by mu ji odvedlo od zadku, ani bláznivý zmatek stovek bojových kosmoplánú a větších lodí, které by zaplňovaly vesmír kovem a energií. Byl odkrytý a sám a střela ho nelítostně pronásledovala jako žralok zabíjející bez přemýšlení a bez citu.</p>

<p>Sklouzl nad vzduchoprázdny povrch měsíce, ostrou za­táčkou vlétl do úzkého kaňonu a střela se roztříštila o skal­ní stěnu za ním. Vydechl hlubokým vzdechem úlevy, ale potom se ozval druhý trylek, který mu dával najevo, že se zaměřila další ze střel.</p>

<p>Sakra!</p>

<p>Střela byla přímo nad ním a řítila se dolů. Vypustil zbý­vající klamné dipóly, ale střela prolétla jejich oblakem a blížila se. Byl v pasti.</p>

<p>Tón trylku stoupal, až se ustálil na vysokém pištění, při kterém naskakovala husí kůže. Výstraha před nevyhnutel­ným zásahem.</p>

<p>Prudce přitáhl řídicí páku, vystřelil vzhůru od měsíčního povrchu, sáhl mezi nohy, uchopil rukojeť tvaru D a zatáhl v okamžiku, kdy ho obklopil výbuch.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Myslím, že víte, proč jsme tady,“ pravil baron Džukaga klidným a tichým hlasem a s hřívou téměř přitištěnou ke kůži, aby nedával najevo nadřazenost ani pokoru.</p>

<p>„Je to vina Vakova <emphasis>hrai</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zasyčel baron Qar'ka z klanu Qarg, vyskočil na nohy a obviňujícím gestem ukázal přes stůl.</p>

<p>„Ty chátro,“ zavrčel Vak v odpověď a sáhl po drápové dýce. která mu visela na opasku.</p>

<p>„Ticho!“ zaburácel Džukaga. „Do pekel s vámi se vše­mi, chci tady mít ticho!“ a naježil rudozlatou hřívu.</p>

<p>Ti dva přestali, obrátili se a upřeli na barona nenávistné pohledy.</p>

<p>„Džukago, kterýkoliv z nás by vám dokázal vyříznout střeva a pohodit je na podlahy, aby je sežraly krysy,“ pra­vil Vak mrazivě. „Vy z <emphasis>hrai </emphasis>Ki'ra jste ve srovnání s Qargy, Ragitaghy, nebo ostatními rody slaboši.“</p>

<p>„Když to uděláte,“ odvětil uhlazeně Džukaga, „rozpoutá­te občanskou válku a o to, co po ní zbude, se postarají lidé.“</p>

<p>„Sedněte si,“ zasyčel baron Ka'ta z klanu Kurutak. „Ba­ron Džukaga má pravdu. Nejdřív ho vyslechněme.“</p>

<p>Džukaga Ka'tovi kývnutím hlavy poděkoval. Věděl, že ze všech osmi rodů Říše za ním alespoň Ka'ta pevně stojí. Bylo to téměř zábavné. Kurutakové byli spolu se Síkagy vždycky pokládáni za nejnižší ze všech osmi, jejich krev nebyla považována za tak hustou. Bylo tedy téměř zaru­čené, že když je jeho klan, prastarý rod KTra, osloví, Kurutakové se budou z té pocty, že se s nimi jedná jako s rovnými, samou vděčností plazit. Kirankové, klan neboli <emphasis>hrai </emphasis>císaře, si nikdy neuvědomovali, že svým chováním vůči těm, kdo sídlí v paláci, se v tomto ohledu dopouštějí chyby. Na veřejnosti, při audiencích a obřadech, si všichni samozřejmě pečlivě dávali pozor na nadřazené a podříze­né postoje, ale v soukromí to bylo něco jiného, zejména když ostatní rody nevnímaly císařův rodokmen jako lepší než jejich vlastní.</p>

<p>.Tahle malicherná krevní msta mezi Vakovým klanem a Qargy musí na místě přestat,“ prohlásil Džukaga. „Je hanba, že v císařském paláci byla takhle prolita královská krev. V soubojích už zemřelo pět Qargů a pět Ragitaghů. To stačí a je to vyřízeno.“</p>

<p>Vak se nadechoval k odpovědi a Džukaga napřáhl tlapu se zataženými drápy na znamení míru.</p>

<p>„To stačí,“ řekl klidně.</p>

<p>„Nejste císař,“ odpověděl Vak, „nemáte moc, abyste mně nebo Qar'kovi nařizoval přestat,“ a pohledem hledal podporu u Qaťky, kterého by ještě před chvilkou s radostí podřízl.</p>

<p>Qar'ka kývl souhlasně hlavou.</p>

<p>Baron si v duchu povzdychl. Ti blázni, cožpak nevidí</p>

<p>slabost, kterou toto prosté prohlášení odhalilo? Sám na to přišel za léta svých studií a uvědomoval si to křišťálové jasně. Válka proti jiným rasám či Sivařin rituál vznikly především jako civilizační faktor pro kilrathskou rasu, aby jí prostě zabránily zabíjet se navzájem. Agresivní souboj, instinkt lovu a zabíjení, se nacházel příliš těsné pod po­vrchem. V rámci jednoho <emphasis>hrai </emphasis>se klany a rodiny řídily přísnými kastovními pravidly. Jenže klanový instinkt se vztahoval vždy pouze na jeden klan. Třebaže mezi sebou uzavírali sňatky, své společné kilrathství si uvědomovali jenom tváří v tvář kořisti zvenčí. Válka a Sivar byly důle­žité pro přežití rasy, aby jim zabránily zabíjet jeden dru­hého a nic víc. O tomhle však nikdy s nikým nediskutoval, protože zpochybnění Sivařina božství jako pouhého so­ciálního nástroje by ho zničilo.</p>

<p>Všechny války tak dobře sloužily svému účelu; lidé, Hariové, Gorthové, Sornové, Kaové a Utarové. Díky Si­var za Utary, kteří ve své pošetilosti přišli na Kilrah v mí­ru, jako přátelské gesto jim věnovali cestování vesmírem a v důsledku toho zahynuli. Nebýt jich, byli bychom se sami zničili, až by nám padlo do rukou tajemství atomo­vých zbraní, pomyslel si baron, zatímco přejížděl pohle­dem ostatní klanové vůdce v místnosti. Agresivní rasy jen zřídkakdy přežily nástup techniky a dostaly se do bodu, kdy jim vesmír nabídl východisko.</p>

<p>Rozhlédl se kolem stolu. Qar'ka je hlupák, Vak není o nic lepší; ti takové věci nevnímají. Jediné, co vědí, je, že zrovna není válka a že tlak uvnitř jejich vlastních <emphasis>hrai </emphasis>narůstá. Malicherné hádky a dlouho zapomenuté rozepře, které se stupňovaly až k blýskání drápových dýk. A přesto když se Vak obrátil ke Qar'kovi a nabídl mu Džukagu jako protivníka, proti kterému by se mohli spojit, byl Qar'ka ochoten souhlasit.</p>

<p>„Rozmíšky v paláci musí přestat,“ prohlásil Džukaga chladně s hřívou stále vztyčenou.</p>

<p>„A já říkám, že nejste císař, abyste mi mohl rozkazovat,“ vyštěkl Vak v odpověď.</p>

<p>Džukaga se usmál.</p>

<p>„Je opravdu naším císařem?“</p>

<p>Nastala chvíle ohromeného ticha.</p>

<p>„Zbláznil jste se?“ zeptal se Qaťka.</p>

<p>„On a ten jeho pošetilý vnuk zavinili mnoho neštěstí,“ odvětil Džukaga chladně.</p>

<p>„Kolik z nás ztratilo své syny, ty nejlepší z našich <emphasis>hrai v </emphasis>boji proti Terranům? Kolik z nás naslouchalo, jak naše první vyvolené i konkubíny v noci pláčí s tváří zabořenou do polštáře, aby jejich vzlyky nebylo slyšet, a oplakávají ty, které v téhle válce ztratily?“</p>

<p>Ostatní vůdci <emphasis>hrai </emphasis>sklonili hlavy a dokonce i Vak, který barona ještě před chvilkou toužil vykuchat, přikývl na souhlas.</p>

<p>„Vaku, vy jste u Vukar Tagu ztratil prvorozeného z prv­ního vrhu. Vím to, viděl jsem jeho statečnost, jeho hrdin­skou smrt, když se pokusil taranovat nepřátelskou letou­novou loď. Zahynul <emphasis>kabakou </emphasis>a jeho duše se odměnou za svou odvahu vznesla k Sivar.“</p>

<p>Vak upíral oči na Džukagu a pohled měl mrazivý hně­vem nad zbytečnou smrtí svého nejstaršího syna. Džuka­ga se cítil téměř provinile, že jím takhle snadno manipu­luje.</p>

<p>„Nebýt císaře, byl by dnes ještě naživu, seděl by po vašem boku a popíjel s vámi ze slavnostního poháru. To císař nařídil rozdělit flotilu a Thrakhath souhlasil. Kdyby všechny naše letounové lodě byly na místě, rozdrtili by­chom Konfederaci a dovedli válku do vítězného konce. Obvinili z toho mne a vy dnes už znáte lživost toho obvi-</p>

<p>není. Chřadl jsem ve vyhnanství a každým okamžikem očekával, že přijde císařův trávíc.“</p>

<p>Rozhlédl se po komnatě a vstal.</p>

<p>„Musíme zůstat jednotní, musíme kontrolovat své <emphasis>hrai </emphasis>a zarazit ty malicherné sváry, které hrozí proměnit palác v jatka. Nepřipadá vám, že nás císař v tichosti povzbuzuje, abychom takhle jeden proti druhému bojovali a aby nám tak zabránil se proti němu sjednotit?“</p>

<p>Postřehl nejedno souhlasné přikývnutí na své tvrzení a usmál se.</p>

<p>„Začněme tedy válku hned!“ zavrčel Qaťka. „Skonče­me tuhle směšnou frašku. Ukolébali jsme lidi ke spánku, tak jim teď rozerveme hrdla a budeme s tím hotovi.“</p>

<p>Qaťka na okamžik zaváhal, jako by se mu mu slova nechtěla z hrdla ven.</p>

<p>„Musíme to vyřídit dřív, než se vrátí Mantuové,“ řekl tiše, „a vpadnou nám do zad, zatímco budeme stále bojovat s Konfederací.“</p>

<p>Ostatní se nervózně ohlédli na Qar'ku a potom zpátky na Džukagu.</p>

<p>Džukaga přikývl, ale neřekl nic. Těsně po porážce u Vu-karu přišla zpráva od bezpilotní sondy ze vzdáleného vesmíru, umístěné daleko za prostorem Hari, sondy tak vzdálené, že jenom dopravit ji na místo trvalo rok. Nazna­čovala, že Mantuové, kteří už jednou předtím napadli kil-rathský prostor, skončili válku s neznámým sousedem a mohou se docela dobře vrátit. Krátká srážka s nimi se odehrála před sedmdesáti roky, a třebaže skončila re­mízou, panovalo podezření, že Mantuové ve skutečnosti mohou mít vyspělejší zbraňovou techniku. Sice zmizeli, stáhli se, aby bojovali s jinými nepřáteli, ale vždycky se předpokládalo, že může přijít den, kdy Mantuové obrátí k Říši plnou pozornost. A to v Džukagovi vyvolávalo hlu-</p>

<p>boké starosti, když sledoval, jak se zdroje Říše vyčerpávají bojem proti lidem.</p>

<p>Džukaga se odvrátil a ukázal na dlouhý seznam čísel promítaných holoprojektorem.</p>

<p>„Válka s Konfederací trvala přes třicet let, ale hranice se po našich prvních ziscích sotva pohnuly. Válka není jenom boj, je to také ekonomika, suroviny, výroba, morálka a snad nejdůležitější je vyzkoumat, jakým způsobem nepřítel přemýšlí. Vím, že někteří z vás mohou nad takovými sta­rostmi ohrnovat nos, ale mým hlavním zájmem a odpo­vědností byl ten poslední faktor.“</p>

<p>„Vy a urození vašeho <emphasis>hrai </emphasis>jste zůstali v bezpečí doma, hráli si s čísly a četli si, zatímco my jsme cedili krev,“ zasmál se mrazivě Vak.</p>

<p>„Bez zbraní, které můj <emphasis>h</emphasis><emphasis>rai </emphasis>zkonstruoval, a bez infor­mací, které získali moji špehové a bezpilotní sondy, byste skončili jako zmrzlé maso vznášející se ve vesmíru,“ od­tušil Džukaga.</p>

<p>„Mluví pravdu,“ vmísil se do hovoru Talmak ze Sutaghů dřív. než mohl Vak odpovědět. „Teď ho nechtě domluvit. Kdyby Thrakhath před Vukarem dopřál sluchu Džukago­vým obavám, bitva by se vyvíjela mnohem odlišněji.“</p>

<p>„Z války se stal vyrovnaný zápas, jehož konec nyní není v dohledu,“ navázal Džukaga. „Až do Vukaru a do náletu na základnu na našem měsíci jsme měli téměř navrch. Kdyby nebylo Thrakhatha a císaře, jak už jsem řekl, mohli bychom docela dobře dobýt Zemi.</p>

<p>Země vždycky byla klíčovou planetou, ale Thrakhath na to zapomněl. Jeden lidský válečník kdysi napsal, že ve vál­ce jeden musí nalézt ohnisko, které způsobí zhroucení nepřítele, a potom vrhnout všechny zdroje proti němu.</p>

<p>Tentokrát nechci žádné chyby. Dopřejme tomu příměří ještě nějaký čas, než nepřítel usne a než bude dokončena</p>

<p>naše tajná flotila. Ať si ti hlupáci na mír zvyknou. Ať uvěří v přátelství. Pokračujme ve výstavbě tajné flotily, zatímco zároveň budeme okatě vyřazovat ze služby stávající lodě. Potom udeříme a rozdrtíme je.“</p>

<p>„Ale co Sivar?“ namítl Vak. „Kde bude letos Sivar? Naši lidé se toho dožadují.“</p>

<p>„Máte zajatce, které tajně držíte, proveďte to s nimi,“ odpověděl Džukaga chladně.</p>

<p>„Zajatci. V tom není žádná čest. Já pořád říkám, že by­chom měli udeřit, až za osm osmic dní přijde Sivar, a zbar­vit řeky na Zemi do ruda krví masakru.“</p>

<p>„A já vám říkám, že to musí přijít až za dalších pět osmdesátic dní. Podívejte se na grafy, nevidíte v nich prav­du?“ ukázal na stěnu.</p>

<p>„Válka nejsou obyčejná čísla, válka je krev,“ odfrkl Vak.</p>

<p>„Čtyři chybějící letounové lodě u Vukaru jsou obyčejné číslo, Vaku, a to číslo je pro vašeho prvorozeného rozdíl mezi nevyzvednutým mrtvým tělem, dosud se vznášejí­cím ve vesmírném prostoru, a dožitím se dnešního dne.“</p>

<p>Vak zavrčel a Džukaga si na chvilku nebyl jistý, jestli ten hněv míří proti němu, nebo proti ponížení ze zbytečné synovy smrti.</p>

<p>„Poslouchejte, <emphasis>takhars</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>použil záměrně slovo, které znamenalo bratry stejného postavení a vážnosti. Rozhlédl se po komnatě a viděl, že dokonce i Vak je konečně ocho­ten naslouchat, neschopný přít se s chladnou řečí čísel.</p>

<p>„Nechme plán rozvíjet dál. Až dozraje čas, více než tucet letounových lodí vyrazí vpřed a prorazí bezbrannou hra­niční oblastí. Než lidé vůbec pomyslí na mobilizaci, pře­skočíme přímo k Zemi a tam vám slibuji krveprolití, jaké­mu ještě nebylo rovno. V rámci našeho plánu už pracují i agenti, kteří oslabují jejich vůli k boji a jsou připraveni ve správný čas zabít jejich válečné vůdce. Až vyřízneme</p>

<p>Terranské konfederaci srdce, můžeme v následujících le­tech beze spěchu pokračovat od planety k planetě, některé ušetřit pro Sivar, a jiné zničit, když pro nás budou hrozbou. Tímto způsobem zvítězíme a tímto způsobem budeme ta­ké připraveni, kdyby se znovu vrátili naši dávní nepřátelé Mantuové.“</p>

<p>Usadil se zase v křesle a vyčkával. Vak se rozhlížel po místnosti, videi souhlasné přikyvování <emphasis>a </emphasis>nakonec sám sklonil hlavu.</p>

<p>„Rozmíšky skončí, máte mou podporu,“ řekl tiše.</p>

<p>Džukaga si nedovolil vycenit zuby na znamení triumfu.</p>

<p>„Mám tedy slib vás všech, že budete kontrolovat svůj <emphasis>hrai </emphasis>v paláci?“</p>

<p>„Bude to obtížné, ale uděláme to,“ prohlásil nakonec Qarka. „Ale co vaše slova o císaři?“</p>

<p>Džukaga přikývl.</p>

<p>„V následujících dnech uvažte toto. Je starý, nebude žít věčně. Až se odebere ke svým předkům, převezme zlatý trůn Thrakhath. Když uvážíme, jaké vůdcovské schopnos­ti nám oba předvedli, chceme skutečně, aby nás vedli ke konečnému vítězství, anebo, co je ještě důležitější, aby nás vedli proti hrozbě Mantuů, kdyby se měli vrátit?“</p>

<p>„Navrhujete snad, abychom zrušili přísahou stvrzené slovo?“ zeptal se Vak.</p>

<p>Džukaga zvolna zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Chci jenom, abyste <emphasis>zvážili </emphasis>moji otázku, nic víc,“ odvě­til. „Nenavrhuji nic jiného.“</p>

<p>Vak se usmál a Džukaga na okamžik nevěděl, zda je to známka agrese vůči němu nebo vůči císaři. Potom se Vak beze slova zvedl a vykráčel z komnaty. Ostatní vůdci kla­nů šli za ním.</p>

<p>Když za nim zapadly dveře, Džukaga vzdychl úlevou. Jak sváry skutečně začaly, bylo až příliš zřejmé. Císař</p>

<p>vzbudil u Vakova <emphasis>hrai </emphasis>pocit, že jej ostatní klany při dvor­ních rituálech přezírají. Když v důsledku toho <emphasis>začala </emphasis>téci krev, nezasáhl.</p>

<p>Od císaře bylo mistrovským kouskem, že klanům bránil ve sjednocení a obracel jejich agresivní energii proti ně­mu. Džukaga zavřel oči, aby si utřídil myšlenky.</p>

<p>Císař už nyní musí vidět, že se hrozba formuje. Musel nějak vycítit, že baron skutečně uvažuje o nemyslitelné věci, o úplném vyhlazení císařského rodu. Kdyby probí­hala válka, byl by takový čin naprosto nepřípustný, v míru však o chlup mohl mít úspěch. Císař tudíž potřebuje mír, aby dokončil výstavbu flotily, ale současně potřebuje vál­ku, aby si upevnil trůn.</p>

<p>Džukaga se natáhl k postrannímu stolku, nalil si pohár vína a beze spěchu jej vypil. A přece v tom vězí mnohem víc. Pokud se ze svého studia lidí něčemu naučil, bylo to, že existuje víc než jen jeden způsob, jak vyhrát válku. Jediné, čemu rozuměli Kilrathové, byl přímý a brutální boj. Přesto existuje tolik jiných cest. Už nyní bylo patrné, že lidé se oslabují bláhovou nabídkou míru. Ještě rok, a jestli se všechno podaří udržet v klidu, ochromí sami sebe tak, že už nebudou mít naději se vzchopit.</p>

<p>Když dokáže odstranit císaře a prince a potom osobně povede novou flotilu do terranského prostoru, lidé nejspíš v beznaději kapitulují. Flotila tak zůstane zachována. Pro­tože jestli přicházejí Mantuové, bude k jejich zastavení zapotřebí této flotily a ještě mnohem víc; s přežitím jim pomůže podrobená rasa lidí a obrovské zdroje, které do­sud ovládá. Císař je příliš Kilrathem, než aby si to uvědo­moval. Brutální totální válka je jedinou cestou, které Kil­rathové rozumí. Až příliš dlouho byla zásadním klíčem k jejich úspěchu. Nyní se z ní může docela dobře stát cesta ke zkáze, neboť mohou bojovat až do vyčerpání, aby je</p>

<p>potom přemohli jiní. Měl napůl podezření, že to je součást mantuských plánů, neboť ti určitě museli vědět, co se děje.</p>

<p>Císař bude muset odejít, to je očividné, a baron zjistil, že dokáže vážně uvažovat o něčem, co lidé ve svých poli­tických půtkách praktikovali často, ale co bylo Kilrathům neznámé, totiž o politicky motivovaném zabití představe­ného jedince bez přímého střetu a výzvy.</p>

<p>Při těch úvahách se usmál, neboť si vzpomněl na svého oblíbeného lidského autora z Anglie a jeho hru <emphasis>MacBeth. </emphasis>Právě její četba mu poprvé vnukla ten nápad.</p>

<p>Tolwyn. Anglická odrůda lidí a jejich bratranci Ameri­čané tvořili zajímavý studijní předmět. Tak násilní, a při­tom tolik prodchnutí zvláštním idealismem. Tolwyn ho fascinoval. Kultivovaný muž, a přesto skrz naskrz váleč­ník.</p>

<p>Věděl, že za pádem Tolwynovy kariéry se něco skrývá, a zpráva o jeho odchodu do Landreichu ten pocit ještě posilovala. Tolwyn byl příliš čestný, než aby porušil pra­starý anglický válečný kodex a jeho bizarní představu <emphasis>ofairplay </emphasis>a pravidlech. Jednal podle rozkazů někoho výše postaveného, aby se nechal propustit a mohl odejít do Lan­dreichu. Ale proč?</p>

<p>Džukaga si vyvolal holomapu sektoru Landreich a pře­skokové trasy odsud do Říše.</p>

<p>Odpověď nakonec přišla. Tolwyn byl vyslán jako vyzvě-dač, aby se pokusil najít flotilu. Pokud by byl přistižen, mohlo být jeho spojení s vládou popřeno.</p>

<p>„Mistrovský tah,“ pronesl Džukaga tiše. Ta informace byla ve shodě se zprávou, kterou obdržel od jednoho ze svých agentů v Thrakhathově vojenské rozvědce. Thrak­hath musel pojmout stejné obavy, protože vyslal jeden ze svých drahocenných maskovaných strojů na průzkum.</p>

<p>Tolwyna bylo třeba zastavit. Kdyby lidé zjistili pravdu,</p>

<p>bylo by rázem po míru a načasování jeho plánů by přišlo vniveč. Ač nerad, bude muset poslat Thrakhathovi depeši o svých obavách o utajení a doporučit, aby bezpečnostní opatření byla zdvojnásobena.</p>

<p>Tolwyn byl úžasná výzva, důstojný protivník. Třebaže by to baron otevřeně nepřipustil ani sám sobě, v hlou­bi duše shledával, že lidé jsou rasa, kterou se téměř na­učil mít rád, ba ještě víc, rasa, kterou byl při své honbě za mocí dokonce ochoten ušetřit.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tak se podívejte, co to sem ptáci přinesli,“ zasmál se Jason, aby zakryl skutečnost, že se posledních dvacet ho­din klepal obavami, stále pevněji přesvědčený o tom, že se jeho starý přítel definitivně odebral na věčnost.</p>

<p>K'Kai si Jasonovy škádlivé poznámky nevšímala a od­vedla Iana k pultu. Ian se po místnosti rozhlížel s úsmě­vem, ačkoliv Jason dobře viděl, že zachráněný pilot je ještě teď vyděšený k smrti.</p>

<p>„Jo, já vím, všechny drinky jdou na mne,“ prohlásil Ian a piloti, kteří se nahrnuli k baru, to přivítali jásotem. Ian se kolem rozhlížel poněkud zachmuřeně, protože mu bylo jasné, že ho stará tradice loďstva vyjde dost draho.</p>

<p>„Já si dám tu věc, o které Ian tolik mluví, neřezanou sladovou skotskou,“ oznámila K'Kai.</p>

<p>Barman se podíval na Iana.</p>

<p>„Tohle pití stojí deset doláčů za panáka.“</p>

<p>„Jen jí to dejte,“ vzdychl Ian, „ten ptáček mě zachránil.“</p>

<p>Barman se maličko uvolnil, zejména když Jason sáhl do kapsy, vylovil svazek bankovek tvrdé konfederační měny a hodil jej na pult.</p>

<p>„Myslím, že zrovna nemáš dost drobných,“ pohlédl Ja­son na Iana. „Vrátíš mi to později.“</p>

<p>Ian kývnutím poděkoval, poručil si také skotskou a vy­pil ji naráz. Podíval se na Jasona a chabě se usmál.</p>

<p>„Měl jsem pěkně naděláno,“ řekl Ian tiše. „Možná jsem té druhé střele ještě mohl uhnout, ale držela se mě jako klíště. Když jsem se vystřelil, letoun už vybuchoval.“</p>

<p>Jasonovi nedalo velkou práci postřehnout ožehnuté skvrny na lanově pilotní kombinéze.</p>

<p>„Tím, že jsem se vystřelil v poslední vteřině, jsem získal dostatečnou dopřednou rychlost na to, abych přešel na nízkou oběžnou dráhu kolem měsíce. Přeletěl jsem ani ne tisíc metrů nad horským hřebenem. Pokaždé, když jsem měsíc obletěl, se moje dráha snížila, až nakonec byly ty hory přímo přede mnou a věděl jsem, že to do nich napá­lím. Kdyby tam K'Kai dorazila o půl minuty později, byl bych na placku. Zachytila mě tažným paprskem právě včas,“</p>

<p>Zvedl sklenku a Jason viděl, jak se snaží ovládnout roz­třesené ruce. Tohle dříve nebo později zažil každý, kdo létal, zejména když předpokládaná doba přežití pilota byla taková, jaká byla. Jednou však musel přijít okamžik, kdy jeden těsny únik navíc způsobil, že se ucho utrhlo. Kdyby se tohle stalo u loďstva konfederace, Iana by hnali k vo­jenskému psychiatrovi a s největší pravděpodobností by dostal na pár týdnů dovolenou, než by ho poslali zpátky do akce. Ale teď na tohle nebyl čas a v tomhle odrbaném loďstvu byl vojenský psychiatr luxusem, který by Kruger považoval za naprostou blbost.</p>

<p>„Kapitán Bondarevskij? Kapitán St. John?“</p>

<p>Oba se ohlédl přes rameno na koloniálního důstojníka.</p>

<p>„Dostal jste nás.“</p>

<p>„Chce vás Kruger.“</p>

<p>„Už jdeme.“ nutil se do úsměvu Lovec.</p>

<p>Jason se ohlédl přes pult, zalovil rukou v kapse, vytáhl, co mu zbylo z peněz, a hodil to barmanovi.</p>

<p>„Nalévejte, dokud budou stačit peníze.“</p>

<p>Koloniální piloti zahalekali své poděkování a Jason ode­šel. Lovec se ještě ohlédl po K'Kai, mlčky kývl hlavou na znamení díků a vyšel ze dveří,</p>

<p>Bar se příhodně nacházel přes cestu naproti vchodu na velitelské stanoviště. Přešli za svým průvodcem kolem stráží a sešli na vlastní velitelské stanoviště do suterénu.</p>

<p>Když Ian a Jason vstoupili dovnitř, Kruger a Tolwyn vzhlédli.</p>

<p>„Jsem rád, že jste naživu,“ řekl Geoff.</p>

<p>„Já také.“</p>

<p>„Jenže jste ztratil Sabre,“ prohlásil Kruger. „Prvoliniový kosmoplán za jeden kilrathský maskovaný stroj, to podle mne není dobrý obchod.“</p>

<p>„Vraťte se se štítem nebo <strong>na </strong>štítu, co?“ pravil Ian suše.</p>

<p>„Něco takového,“ odsekl Kruger. „Vy hošánci z Konfe­derace si nejspíš myslíte, že když vám vybouchne mašina pod zadkem, nebo když ji rozmašírujete při nepovedeném přistání, nic se neděje a nafasujete novou, jenže tady to chodí jinak. Tady je to se zásobováním na levačku. Poté, co ta vaše pitomá Konfederace podepsala článek 23 při­měn, který zakazuje odprodej bojových letounů, je Sabre vzácnost.“</p>

<p>„Promiňte,“ odpověděl Ian, „příště si dám pozor, abych vybouchl spolu s letounem.“</p>

<p>„Alespoň víme o té jejich nové střele,“ vmísil se do hovoru Tolwyn, zatímco si naléval šálek čaje, a kývl na Iana, aby se k němu přidal.</p>

<p>„Vy jste na své hošánky moc měkký,“ střelil Kruger pohledem po Tolwynovi. Jason nedokázal potlačit tiché uchechtnutí.</p>

<p>„Řekl jsem snad něco zábavného, pane?“ otázal se Kru­ger a přejel pohledem na Jasona.</p>

<p>„Vlastně ano, pane,“ odpověděl Jason.</p>

<p>Kruger na něho hleděl mrazivě a Jason se přistihl, že přemítá, jestli ho jeho upřímnost zase jednou přivede do nějaké šlamastyky. Bylo sporné, jestli ho Kruger mů­že oficiálně potrestat nebo ne, konec konců je v Dobro-volnickém sboru Landreichu „dobrovolníkem“ a dokonce není ani vázán přísahou, nicméně měl podezření, že mu hubený velitel rozhodné může znepříjemnit život.</p>

<p>„Máme pro vás dva malé překvapení,“ řekl Tolwyn, podal lanoví šálek a nasunul se mezi Jasona a Krugera. Jason přivítal záminku, že může spustit oči z Krugera, a soustředil se na Tolwyna.</p>

<p>„O co jde, pane?“</p>

<p>,^vlastní zařízení, které se nám, jak jsme doufali, poda­řilo propašovat z Konfederace a které melo původně do­razit zítra. To je skutečný důvod, proč jsem chtěl ty letou­nové lodě mít tady,“ ohlédl se po zamračeném Krugerovi a usmál se, „kromě toho, že vypomůžeme našim spojen­cům v Landreichu.</p>

<p><emphasis>Tarawa </emphasis>a <emphasis>Normandie </emphasis>tudíž neodletí na předsunuté hlíd­ky s ostatními třemi letounovými loděmi.“</p>

<p>„Proč, pane?“ V Jasonově hlase bylo zřetelně znát zkla­mání.</p>

<p>„Podrobnosti vám ještě nemohu prozradit, ale vaše loď byla vybrána pro opravdovou akci. Poletíme hned nahoru, Paladin se už přesunul z <emphasis>Normandie </emphasis>a čeká na nás.“</p>

<p>„Co to je, pane?“ zeptal se Jason a cítil se jako dítě, kterému je bráněno podívat se pod vánoční stromeček.</p>

<p>„Řekněme, že jsme se rozhodli opatřit <emphasis>Tarawu </emphasis>něčím zvláštním, co přišlo právě vhod.“</p>

<p>kapitola šestá</p>

<p>Když přistáli, Jason následoval Geoffa Tolwyna k otvoru, který obvykle sloužil jako vletový pro jeho bojové kos-moplány a který nyní zastíral bok těžké transportní lodě téměř stejně velké jako Tarawa.</p>

<p>Kolem se činila posádka, která vysouvala dokovací pří­rubu skrz magnetické pole oddělující ovzduší na vzleto­vé palubě od vesmírného vakua. Příruba dosedla na bok transportní lodě a důstojník paluby se obrátil k Jasonovi. Kývl hlavou na znamení, že příruba je vzduchotěsně za­jištěná. V boku transportní lodě se otevřela vrata, kterými prošel hubený, téměř holohlavý muž, jemuž Jason hádal věk asi tak těsně po šedesátce.</p>

<p>„Takže Kočičáci čenichali kolem?“ zeptal se muž a při­stoupil k Tolwynovi, aby mu potřásl rukou.</p>

<p>„Vědí, že jsme tady.“</p>

<p>„A vrátí se, aby se podívali důkladněji. Myslím, že se mi to sem povedlo dostat, aniž by o tom věděli, a říkám vám, že co mám pod palcem já, o tom se nedoví nikdo.“</p>

<p>Tolwyn se ohlédl po svých společnících.</p>

<p>„Admirále Vanci Richardsi, rád bych vám představil kapitána Bondarevského,“</p>

<p>Jason se vypjal do pozoru, ale admirál mu pokynul, aby si dal pohov.</p>

<p>„Všichni jsme tady ve výslužbě, kapitáne, tak se na ně­jaké salutování vykašlete.“</p>

<p>Jason uchopil Richardsovu ruku a překvapilo ho, jak pevný má stisk. Tolwyn mu po řadě představil i Lovce, Doomsdaye, Kevina a nakonec Paladina.</p>

<p>„Nazdar, Vanci, rád tě zas vidím,“ řekl Paladin se smí­chem a oba se navzájem poplácali po ramenou. „Přivezl jsi mi novou hračku?“</p>

<p>„To si piš,“ řekl Richards. „Je naskládaná v příďovém nákladovém prostoru,“</p>

<p>Paladin se potěšené zašklebil.</p>

<p>Jason to důvěrné přivítání sledoval překvapeně. Admi­rál Richards byl až do svého odchodu do výslužby těsně po uzavření přiměn náčelníkem vojenské rozvědky celé Konfederace. Pro příslušníky loďstva byl jen stínovou po­stavou, jménem bez těla, nikdy nespatřenou osobou - tře­baže se často šířily pověsti, že se vypravil do nejedné akce pod falešným jménem v přestrojení za štábního důstoj­níka.</p>

<p>„Začneme vykládat a dáme se do práce,“ prohlásil Ri­chards s téměř chlapeckým nadšením a pokynul skupině rukou, aby ho následovala ven z pustého hangáru.</p>

<p>Zamířili k chodbě vedoucí na můstek. Jason se ještě ohlédl a spatřil, jak se z transportní lodě vynořuje tým lidí v černých kombinézách, každý z nich salutuje osamělé­mu námořnímu pěšákovi stojícímu na stráži u průchodu a žádá o povolení vstoupit na palubu.</p>

<p>„Co je to za lidi?“ zeptal se Jason a mávl rukou za sebe k proudu lidí, který se vyléval z transportní lodě.</p>

<p>„To je součást překvapení,“ zazubil se Tolwyn.</p>

<p>Nové příchozí začali s pomocí ručních jednotek nulové gravitace vykládat z transportní lodě dlouhé černé kontej­nery. Na první pohled v nich byl poznat technický perso­nál, ale tvářili se chladně profesionálně.</p>

<p>„Pane,“ oslovil Jason Tolwyna, „mohl byste mi jako</p>

<p>kapitánovi téhle lodi konečně prozradit, co se to tu děje? Tváříte se jako kočka, která právě spolkla kanárka.“</p>

<p>„Inastalujeme na vaši loď D 3S 5, Jasone,“ řekl Richards, nasměroval Jasona do důstojnického salónku vedle můst­ku a gestem pozval dovnitř i Iana, Doomsdaye, Paladina, Geoffa a Kevina.</p>

<p>„Co to, sakra, je D 3S 5?“ otázal se Ian.</p>

<p>„Dálkový vesmírný pátrací systém pět,“ pravil Richards tiše a zavřel dveře.</p>

<p>„Takže to má něco společného s odposlechovou služ­bou, je to tak?“</p>

<p>Richards se usmál, posadil se na stolek, který zabíral větší část místnosti, a kývl na ostatní, ať se posadí. Jason si náhle uvědomil, že Richards musí velmi dobře znát konstrukci lehkých eskortních letounovek, protože z han­gáru do můstkového salónku trefil bez jediného zaváhání.</p>

<p>„Odposlechovka pracovala na téhle nové konstrukci ce­lé roky a vlastně ji zrovna uváděla do provozu, když jsme utrpěli příměří. Projekt běžel načerno. Jediný, kdo o něm věděl, byli náčelníci štábů a pár set konstruktérů a vý­zkumníků, kteří pracovali na základně vybudované pod povrchem jednoho z Neptunových měsíců, jinak nikdo. Utajení bylo tak přísné, že si technici s sebou směli vzít jen manželky nebo manžele a děti a následně byli všichni prohlášeni za oběti havárie transportní lodě.“</p>

<p>Jason si všiml, že Richards neřekl nic o tom, jestli o pro­jektu věděl někdo z civilní vlády. Bylo pravděpodobné, že do něho plně neviděl ani president, a dokonce možná ani nechtěl.</p>

<p>„Měl bych ještě dodat, že to byl výhradně vojen­ský projekt,“ mluvil dál Richards, jako by četl Jasonovi myšlenky. „Myslím, že je fér, když vám řeknu, že už nějaký čas máme podezření na agenta v nejužším okru-</p>

<p>hu vlády. Peníze šly na projekt tajně a nikdo jiný o něm neví,“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A </emphasis>co je na tom všem tak důležité?“ otázal se Ian.</p>

<p>„Od samého začátku války měly rozhodující význam odposlechová i fotografická špionáž. Kousíčky informací, které jsme občas získali, často rozhodovaly o vítězství nebo porážce v leckteré velké bitvě. Vukar například začal průzkumným přeletem a při spoustě takových akcí zahy­nula řada skvělých lidí.</p>

<p>Měli jsme na tu práci dokonce speciálně zkonstruované hlídkové lodě, které se celé roky ukrývaly na hranicích, potichu zaparkované v pásech asteroidů. Některé z nich dokonce byly zamaskované tak, aby vypadaly jako aste­roidy. Je to určitě setsakra nudná práce, ale pro partu z odposlechovky to je obrovská hra, při které dávají do­hromady jednu skládanku za druhou.</p>

<p>Potíž spočívá v tom, že se snažíme odposlouchávat všechno od staré podsvětelné rádiové komunikace mezi loděmi přes zpravodajství až po nadsvětelné zhuštěné sig­nály velitelství loďstva. Vychází to na stovky miliard sig­nálů a ještě to všechno komplikují staré rádiové vlny, sig­nály staré snad pět set roků, které se zrovna šíří kolem. Kilrathové samozřejmě předpokládají, že je odposlouchá­váme, takže si k tomu připočtěte cizí řeč a šifry a vidíte, jak je to složité.</p>

<p>D 3S 5 může být částečnou odpovědí. Je to nejen detekč­ní zařízení, ale také analyzační software, který dokáže roztřídit celé ty milióny signálů, luštit šifry, zjistit, ve kterých zprávách jsou určité véci, které hledáme, a upo­zornit na ně rozvědku. Když se před dvaceti lety s těmihle konstrukcemi začalo, měly anténní soustavy průměr dva­cet mil, obsluhovalo je pět set lidí a bylo zapotřebí lodě větší než letounová. V důsledku těchto omezení zůstávaly</p>

<p>první modely z bezpečnostních důvodů hluboko v prosto­ru Konfederace a snažily se vydolovat informace ze vzdá­lenosti pěti set světelných roků a deseti nebo víc pře­skokových bodů od fronty. Teď máme konečně něco, co můžeme nacpat na letovou palubu lehké eskortní letou-novky, s padesátimetrovou anténní soustavou umístěnou venku na plášti lodě.“</p>

<p>„Tak proto dostaly stíhačky ostatní lodě a nám zůstaly jenom čtyři, které jste ještě chtěl přesunout do kouta han­gáru?“ ozval se Jason a podíval se na Tolwyna.</p>

<p>Admirál se usmál.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tarawa </emphasis>dostala jinou práci, což je vlastně hlavní důvod, proč jsme se přesunuli do Landreichu. Landreich letou-novky samozřejmě potřebuje a někteří z nás chtěli mít leh­ký úderný svaz připravený v pohotovosti na hranici. Ale také nám to posloužilo jako kouřová clona pro vlastní akci, pro kterou jste byl vybrán vy s vaší letounovou lodí. Na­strčíme naše nové ucho do Říše a získáme důkazy, které strhnou masku z toho, co Kilrathové dělají. Až budeme mít důkazy, věřte mi, že začne pořádný průvan.“</p>

<p>„Už jenom jednu otázku, pane,“ ozval se Ian.</p>

<p>„Jistě, copak byste rád?“</p>

<p>„Jak jsme, sakra, takové <emphasis>zařízení </emphasis>získali? Vždyť muselo stát stovky miliónů.“</p>

<p>„Osmdesát miliard a nějaké drobné,“ odpověděl Richards. „Obsah těch beden na letové palubě stojí víc než celá <emphasis>Concordia.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Jak tedy?“</p>

<p>„Raději se neptejte,“ odvětil Tolwyn tiše. „Lidé už ze­mřeli pro mnohem menší vědomosti a mám podezření, že by nás nejedná osoba ochotně všechny zabila, kdyby vě­děla, k čemu se chystáme.“</p>

<p>„A moje loď?“ zeptal se Paladin.</p>

<p>„Až přeložíme <emphasis>zařízení </emphasis>na <emphasis>Tarawu, </emphasis>odletíme z Pekelné díry, zamíříme do nějakého klidného kouta vesmíru pár přeskokových bodů daleko, a tam ti tu hračku vybalíme.“</p>

<p>„Jakou hračku?“ zeptal se Doomsday, který se tentokrát nedokázal schovat za svou obvyklou masku nezájmu a de­prese.</p>

<p>„Lehkou pašeráckou loď s maskovací technologií,“ pro­hlásil Paladin a zakřenil se.</p>

<p>„Kde jsme k ní, sakra, přišli?“ zeptal se Kevin vzrušeně.</p>

<p>„Nu, řekněme, že nám nějak padla do rukou kilrathská maskovaná stíhačka, o které si mysleli, že je zničená,“ odvětil Richards. „Ještě musíme přijít na to, jak to vlastně pracuje, ale povedlo se nám to rozebrat a namontovat na jednu z našich lodí a ten krám opravdu funguje!“</p>

<p>„Paladin bude při téhle operaci naším smečařem, tak nás napadlo, že mu tentokrát dáme něco extra,“ podotkl Tol­wyn.</p>

<p>„A máte, lidi, nejvyšší čas přemýšlet, kolik mi za to zaplatíte,“ ušklíbl se Paladin.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Vstupte.“</p>

<p>Vak, baron hrai Ragitagha, v hlubokém předklonu vklouzl do ztemnělé místnosti, padl na kolena, sklonil hlavu k zemi a čekal.</p>

<p>„Smíte vstát,“ zašeptal chraptivý hlas a Vak se zvedl.</p>

<p>Nahrbená postava mu pokynula, ať přistoupí a posadí se po jejím boku. To byla velká pocta a Vak spěšně po­slechl.</p>

<p>„O vás alespoň stále vím, že jste věrný.“</p>

<p>„Jako vždy, můj císaři,“ odpověděl Vak tiše. Neodvážil se promluvit o mnoho hlasitěji než šeptem. Ačkoliv se předpokládalo, že komnata je zajištěná a prohledaná, a ve</p>

<p>stěnách byly zamontovány tlumiče chvění, stále bylo mož­né, že něco uniklo pozornosti.</p>

<p>Císař se dotkl ovládacího panelu vedle sebe a Vak ucítil elektrostatické mravenčení silového pole. Teď je nemohl slyšet nikdo, pokud štěnice nebyla nasazena přímo do křesla, ve kterém seděl císař.</p>

<p>„Nyní můžeme mluvit otevřeně,“ pravil císař.</p>

<p>Vak se snažil uvolnit.</p>

<p>„Četl jsem zprávu, kterou jste mi o té schůzce poslal. Jestli budou Džukagu následovat, jsou to blázni.“</p>

<p>Vak přikývl.</p>

<p>„Myslím, že byste měl vědět, že nejste jediný, kdo mě o tom uvědomil.“</p>

<p>Vaka se zmocnil neklid. Je to lež nebo ne? Pokud ne, znamená to, že přinejmenším jeden další z osmi rodů změ­nil po rozmyšlení na Džukagu názor. Že by všichni ostatní v tomhle směru hráli na obě strany? Anebo je císař sku­tečně osamocen a jen se ho snaží znervóznit, aby mu řekl pravdu? Pokoušel se ten ždibec informace analyzovat. Neměl císaře nijak v lásce a to, že je vede na pokraj kata­strofy, bylo zjevné. Ale obával se občanské války, proto­že věděl, že právě jeho světy mohou lidé pohltit, kdyby uprostřed rozvratu zaútočili.</p>

<p>Potřebujeme císaře, aby nás držel pohromadě, ale tou potřebou ničíme sami sebe, to je paradox celé té situace, jak by řekl Džukaga.</p>

<p>„Uvažujete, kdo to byl?“ otázal se císař s mrazivým smíchem.</p>

<p>„Taková věc mě pochopitelně zajímá.“</p>

<p>„A já vám ji pochopitelně nesdělím. Vy už jste si dokonce myslel, že vám lžu; nechám vám to jako námět k rozjímání.“</p>

<p>„Nevěříte mi?“ zeptal se Vak a v jeho hlase i postoji se zračily upřímné obavy.</p>

<p>„Nebuďte blázen, samozřejmě vám nevěřím. Pamatujte si, Vaku, to je první věc, kterou se musí naučit ten, kdo nosí císařskou korunu. Nevěřil jsem ani vlastnímu synovi a nakonec jsem nařídil jeho smrt. Jsou chvíle, kdy si nej­sem jistý ani svým vnukem a dědicem.“</p>

<p>Na chvíli se odmlčel, jako by ho ta vzpomínka stále bolela, třebaže během let od té popravy nedával žádnou očividnou lítost najevo.</p>

<p>Znovu sklonil hlavu a tiše zavrčel,</p>

<p>„Víte, že až odejdu,“ řekl císař posléze, „skončí to ob­čanskou válkou, pokud se mému vnukovi nedostane pod­pory. Můj <emphasis>hrai </emphasis>vládne Říši celá staletí; to musí pokračovat, protože žádný rod nebude podporovat vzestup jiného, aby ten vládl ostatním.“</p>

<p>Vak neřekl nic.</p>

<p>„Ale povězte mi,“ uchechtl se císař, „pročpak jste mi prozradil Džukagovy záměry?“</p>

<p>„Protože jsem věrný, sire.“</p>

<p>Císař se zaklonil a vybuchl smíchem.</p>

<p>„Nehrajte si na hlupáka, myslím váš skutečný důvod. Vím, že mne a mého vnuka nenávidíte, protože nám při­pisujete vinu za smrt svého prvorozeného.“</p>

<p>Vaka to zarazilo. Jeho spontánní odpověď byla skutečně pravdivá. Jestli věrnost přísaze není pokládána za nic víc než za politickou hračku, kterou lze bez přemýšlení zaho­dit, pak jsou skutečně ztraceni.</p>

<p>Císař na něho upřeně hleděl a nakonec přikývl.</p>

<p>..Věřím, že jste skutečně věrný.“</p>

<p>Vak, který se cítil uražen tím, že se taková věc vůbec může zpochybňovat, dál mlčel.</p>

<p>Císař odvrátil pohled od Vaka. Džukaga jako náčelník vyzvědačů rozmístil své špehy nejen za hranicemi, ale i v samotném paláci. Nebylo nic, co by nevěděl. Nejsnad-</p>

<p>nější odpovědí by bylo ho otrávit, ale to by mohlo rozko­lísat loajalitu Vaka a ostatních hlav rodů. Po celé generace platila mezi vůdci <emphasis>hrai </emphasis>a císaři tichá dohoda: obě strany se budou podporovat, nikdo se nepokusí druhého zabít.</p>

<p>Pomyslel na Thrakhatha. Byl v pokušení ho z místa v no­vé flotile odvolat, ale pak si to rozmyslel. Nová flotila byla nejen nástrojem pro konečnou ofenzívu proti Konfederaci, ale i náhradou domovské flotily zničené při taženích za poslední dva roky. Tři letounové lodě byly hotové a nej­méně šest dalších muselo být ještě dokončeno, mělo-li se příští tažení zaručeně setkat s úspěchem. Nemohl si dovo­lit ztratit další příležitost, protože by to otřáslo samotným jádrem toho zbytku moci, který ještě měl, a nejspíš by to vyvolalo otevřenou vzpouru. Jenže když budou čekat, Džukaga ve své lstivosti může získat ještě větší moc.</p>

<p>Byl to zajímavý námět k úvahám a císař věděl, že když o něm bude uvažovat dost dlouho, odpověď najde.</p>

<p>„Vy víte, jak štědrá moje odměna může být, když mi dodáte dost cennou informaci, možná i sňatek s jednou z mých praneteří. To by mohlo docela dobře znamenat, že se vaše rodina octne v nástupnické řadě na císařský trůn,“ pravil císař tiše. A Vak se usmál.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Odpočet zahájení přeskoku probíhá plně automatizo­vaně, zbývá deset, devět.</p>

<p>Jason se uvelebil v křesle a čekal. Vzrušením ho mrazilo v zádech. Bez ohledu na to, kolik přeskoků už absolvoval, vždycky cítil totéž, zejména když přeskok vedl do nepřá­telského prostoru. Jedním z klíčových taktických problé­mů byla prostá skutečnost, že jste nikdy nevěděli, co se nachází na druhé straně. Na zajištěných dopravních ces­tách za frontou byly na obou stranách rozmístěny majáky,</p>

<p>které sledovaly provoz a pomáhaly zabraňovat možnosti, že by se loď zhmotnila ve stejném bodu prostoru, který už zaujímal někdo jiný. Taková událost vždycky končila osl­nivým ohňostrojem. Ještě významnější byla otázka, kdo na druhé straně číhá. Paladin ve své nové lodi, kterou pokřtil <emphasis>Bannockburn, </emphasis>s lanem jako druhým pilotem letěl napřed na průzkum. Dohodnutých patnáct minut čekání uplynulo a nyní bylo na čase letět za ním. Možnost nepří­jemných překvapení ovšem existovala vždycky.</p>

<p>Cítil, jak se <emphasis>Tarawa </emphasis>rozplývá, vzápětí následovala chvil­ková nevolnost a záblesk rematerializace. Ohlédl se po na-vigátorce, která upřeně hleděla do svého holodispleje.</p>

<p>„Dosažení cíle přeskoku potvrzeno,“ oznámila. „5an-<emphasis>nockburn </emphasis>se hlásí laserovým spojením.“</p>

<p>Na obrazovce se objevil Paladinův obraz.</p>

<p>„Maskování šlape jako hodinky. Našli jsme automa­tický senzor a vyřídili jsme ho, ani nestačil vyslat signál. Podle optického průzkumu je celá soustava čistá až k dal­šímu přeskokovému bodu.“</p>

<p>Jason se ohlédl po Tolwynovi a zazubil se.</p>

<p>„Zdá se, že se nám to povedlo. Dostali jsme se z hranice do nitra Říše.“</p>

<p>Zadíval se na zadní vizuální displej a za necelou minutu se objevila doprovodná CVE-6 <emphasis>Normandie.</emphasis></p>

<p>„Všechny lodě prošly,“ oznámil spojový, „všechny sys­témy na nominálu, <emphasis>Bannockburn </emphasis>hlásí úspěšnou likvidaci automatické sondy, aniž by došlo k aktivaci jejího signál­ního systému.“</p>

<p>Geoff Tolwyn, stojící za Jasonem, přikývl a slyšitelně vydechl úlevou. Jasona už to samo překvapilo, protože byl vždycky zvyklý, že s jeho starým nadřízeným nic nehnulo.</p>

<p>Nacházeli se nyní čtyři přeskoky hluboko v Kilrathské říši a sledovali jednu ze stovek přeskokových tras, které</p>

<p>vedly z neutrálního prostoru na jednu stranu do Říše a na druhou do prostoru Konfederace. Tyto body samozřejmě sledovaly přehledové sondy, nicméně bylo docela snadné zařídit podobné „nehody“, jakou právě Paladin způsobil sondě hlídající tento přeskokový bod. Bude trvat několik dní, možná i týdnů, než přiletí hlídková loď, aby tuto sondu nahradila jinou.</p>

<p>„Pojďme se podívat na letovou palubu, co má Richards v plánu,“ řekl Tolwyn a kývl na Jasona, aby šel s ním.</p>

<p>Jason vzrušeně vyskočil z křesla. Celé dny se nemohl dočkat, až se podívá, co Richards dělá.</p>

<p>Z můstku prošli hlavní chodbou do přední části lodě. Strážní u vzduchotěsných dveří číslo dva se při Tolwyno-vě příchodu postavili do pozoru, ale neustoupili.</p>

<p>Zajištění bezpečnosti uvnitř lodě nebyla pro Jasona žád­ná novinka, ale tohle bylo něco jiného. Ti dva muži na sobě neměli obvyklé uniformy třídy B námořní pěchoty, jelikož tohle už vlastně nebyla loď Konfederace. Na černých a khaki uniformách obou strážných bez jediné výložky nebo označení bylo cosi znepokojivého. Nenucený způ­sob, jakým drželi laserové pušky, mu napovídal, že jsou to velice dobře vycvičení profesionálové.</p>

<p>Jenom sedmi členům provozní posádky <emphasis>Tarawy </emphasis>byl po­volen přístup na hangárovou palubu. Tolwynovi, Jasonovi, dále Kevinovi, Doomsdayovi a dvěma landreišským pilo­tům, kteří měli oprávnění létat s některým ze čtyř letounů stojících v nejpřednější části hangáru, a konečně Sparkso-vé, která jako jediný, a tudíž značně přepracovaný mecha­nik směla na stíhačkách pracovat. Všem ostatním na lodi bylo řečeno, že strážní mají rozkaz nejdřív střílet a až potom se ptát. Jasonovi bylo jasné, že to není jen řečnický obrat. Ti dva by to udělali bez mrknutí oka.</p>

<p>Otevřeli dveře a vstoupili na hangárovou palubu. Září-</p>

<p>zení se rozkládalo po téměř celé ploše podlahy, kterou kdysi zabíralo čtyřiačtyřicet bojových kosmoplánů. Jason si uvědomil, že se vlastně dívá na největší soustředění výpočetního výkonu v celé Konfederaci, snad kromě ad­ministrativních středisek na Zemi a na Měsíci, ale i tak zařízení obdivoval. Podél jedné stěny stály řady pamě­ťových soustav a v provozu byly tucty holodisplejových polí. Jason se přiblížil k jednomu, které mělo objem nej­méně šest metrů krychlových a uvnitř stála jedna technic­ká. Zobrazovalo třírozměrný model úseku vesmíru, ve kterém poznal blízké okolí Kilrahu. Jasné tečky světla znázorňovaly hvězdy, planety a přeskokové body a nad nimi se objevovaly bloky údajů, čitelné z kteréhokoliv úhlu. Technická přecházející uvnitř holodispleje vypadala téměř jako bohyně. Pro Jasona bylo naprostou záhadou, co to vlastně dělá. Vytáhla něco, co vypadalo jako laserové ukazovátko, namířila je na na oranžovou planetu vznáše­jící se uprostřed pole a stiskla tlačítko.</p>

<p>Vedle prvního holopole ožilo druhé, blízký záběr na planetu, na kterou technická ukázala. Celé pole zaujímala zdánlivé pevná koule a její kontinenty pokrývaly stovky blýskavých světélek.</p>

<p>„To je Kilrah.“ zašeptal Jason.</p>

<p>„S pomocí tohohle zařízení mohou vypíchnout kterýkoliv z miliónů zdrojů, zatímco dál sledují ostatní provoz a sou­časně hledají další zdroje,“ odpověděl Tolwyn tiše.</p>

<p>Kolem glóbu se shromáždilo několik techniků v bílých kombinézách, ukazovali si, tiše spolu mluvili, dohadovali se a zaměřovali ukazovátka na jednotlivá blikající světél­ka. Za nimi se rozsvítily dvě dvourozměrné obrazovky, po jedné se míhaly proudy údajů, druhá ukazovala obrazové výjevy, z nichž jeden přilákal Jasonovu pozornost. Několik Kilrathu v těžkých kožených zbrojích po sobě sekalo meči.</p>

<p>Přistoupil k nim Vance a kývl hlavou na pozdrav.</p>

<p>„Co to, sakra, je na tom monitoru?“ otázal se Jason a ukázal na obrazovku.</p>

<p>„Kilrathské drama z období Gakarg.“</p>

<p>„Cože?'</p>

<p>„Jejich dávná historie. Oni přímo milují holofilmy o dáv­ných válkách, kdy se spolu před sjednocením svářily růz­né klany. Monitorujeme všechny stanice z Kilrahu, jejich média vysílají nadsvětelně po celé Říši. Stojí je to majlant, ale udržuje je to sjednocené. Sledování jejich vysílání nám může poskytnout klíč k jejich domácí politice. Analýzou jejich populárních pořadů se zabývá spousta našeho soft­waru, protože typ zábavy, který vláda vysílá, nám může poskytnout náznaky o tom, co se tam děje. Za poslední tři dny jsme zaznamenali zvýšený počet dramat z období Ga­karg, pojednávajících o císaři Y'taa'guovi.“</p>

<p>„O kom?“</p>

<p>Vance se zachechtal.</p>

<p>„Ani já jsem o něm nikdy neslyšel. Vypadá to, že to byl zlý a šílený císař, kterého nakonec zabil ctnostný válečník, aby zachránil svůj lid. Stojí to za podívání. Je zajímavé, že od uzavření příměří jsme neviděli ani jedinou inscenaci o válce s námi nebo o nějaké předchozí válce, jen dávnou historii. Ve zpravodajských programech to samé, o váleč­ných událostech se mluvilo podrobně, o příměří proběhla krátká zpráva a od té doby nic. Chlupáči si v takovýchto věcech dávají dobrý pozor na utajení, ale přesto tu a tam nasbíráme nějaká fakta; proto stojí za to to monitorovat.“</p>

<p>Vance je zavedl na opačnou stranu holodispleje s Kilra-hem, zdvihl ukazovátko a namířil je na blikavé modré světélko.</p>

<p>„Modrá znamená obchodní komunikační linku,“ poho­dil hlavou zpátky k obrazovce, kterou zaplňovaly podle</p>

<p>všeho pokyny k přepravě, okamžitě překládané do stan­dardní angličtiny.</p>

<p>„D-5 monitoruje všechno, co dospěje k anténní soustavě na vnějším plášti lodě. Pokud to není šifrované, okamžitě to překládá. Počítače máme naprogramované na to, aby na obchodních kanálech hledaly určité věci. Například pokyn k přepravě střel naváděných na IFF dostane označení vyšší priority. Můžeme dokonce hledat pokyny vztahující se na jedinou součást IFF střel. Pokud se objeví určité sché­ma přepravovaných věcí nebo něco neobvyklého, počítač upozorní operátora, který to posoudí a rozhodne, jestli to předá výš. Tohle je klíčová práce - rýžovat zrníčko zlata z tun štěrku a hlíny.</p>

<p>Jedna z věcí, která nás upozornila na to, že Kilrathové nejspíš něco kují, byla, že jisté obchodní linky pro objed­návání vojenského materiálu znenadání přešly na nový systém šifrování, který se mění každých osm dní. Značné objednávky zásob, součástek a přepravy se začaly přísně utajovat.</p>

<p>To vyvolalo některé opravdu významné otázky. Potíž je v tom, že utajené práce přesunuli do oblastí Říše za Kilra-hem, co nejdál od našich odposlechových stanovišť. Otáz­ka proč nás dotlačila k uvedení D-5 do provozu a také zapříčinila ztrátu spousty dobrých vyzvědačů za frontou. Přeskok, který jsme právě uskutečnili, je zatím nejhlubší, který jsme kdy byli schopni s takovýmhle zařízením udě­lat. A vidíte sami, jaké přívaly údajů nám sem proudí.“</p>

<p>Richards je zavedl do své velitelské budky a nabídl jim po šálku kávy. Jason si všiml, že tihle lidé podle všeho žijí jen z kofeinu a značná část si stejně jako Ian navykla na tabák, což byla věc, která mu připadala naprosto záhadná a poněkud nechutná.</p>

<p>„D-pětka dokáže monitorovat veškeré signály na vzdá-</p>

<p>lenost šesti set světelných roků a určit jejich původ. Nej­těžší část je naprogramovat ji tak, aby rozeznala, co ze všech těch miliard zpráv, které každý den zachytí, stojí za pozornost a předala to lidskému analytikovi k vyhodno­cení.</p>

<p>Analytici mají nejtvrdší práci. Na rozluštění té míchani-ce, která vypadá jako nespojitá fakta, ale ve skutečnosti se váže do nějaké struktury, potřebujete někoho se šestým smyslem.</p>

<p>Stejnou věc provádíme jak s kanály médií, tak s veřej­nými komunikačními linkami a samozřejmě i s vojenský­mi a vládními linkami,“ a ukázal na blikavá červená a žlu­tá světélka na holodispleji Kilrahu.</p>

<p>„Tohle jsou tvrdé oříšky, spousta z toho jsou zhuštěné a složitě šifrované signály.“</p>

<p>„Sakra, vždyťjich jsou stovky,“ poznamenal Jason. „Ně­co se musí chystat.“</p>

<p>Vance se tiše zasmál.</p>

<p>„Přes devadesát procent to jsou klamné kanály, které vysílají naprostou hatmatilku, úplné nesmysly, které ve skutečnosti zaměstnávají většinu našeho dešifrovacího za­řízení, protože nemůžeme vědět, jestli je to omáčka nebo něco důležitého. Někdy můžete mít zhuštěný signál o mi­liónu slov, všechna zašifrovaná, a vlastní zprávu tvoři dva­cet slov někde v prostředku, oddělených od sebe vždycky, řekněme, šesti tisíci čtyřmi sty slovy.“</p>

<p>„Proč zrovna tolika?“</p>

<p>„Uvědomte si, že zatímco my máme deset prstů, oni jich mají osm, takže jejich číselná soustava je osmičková. Má­me tedy sklon dívat se důkladněji na číselné řady založené na osmičkové soustavě. Je ovšem k vzteku, že v každém okamžiku používají nejméně tucet různých kódů, přičemž materiál na nejvyšší úrovni chodí v kódu, kterému říkáme</p>

<p>kód loďstva A a který se mění každých čtyřiadvacet až čtyřicet dní. Vlastní zprávy jsou schované ve spoustě ba­lastu a my se musíme prokousat každým vysíláním a mů­žeme strávit celé týdny sledováním slibné stopy, abychom nakonec zjistili, že to byla návnada.</p>

<p>Někteří z jejich lidí dokonce mají smysl pro humor. Když jsme kdysi konečně rozluštili jednu zprávu, zněla: ,Převezli jsme tě, blbečku,“ a jiná zase podle všeho byla výtahem z kilrathského slovníku nadávek. Ale rozšifrová­ní a překlad všech těchhle věcí zabírá čas a zařízení. Ne­můžeme ignorovat ani jedinou zprávu, protože nikdy ne­víme, jestli narazíme na zlatou žílu nebo ne. A tak se prokousáváme tím vším, odlišujeme skutečné signály od podvrhů, potom strávíme spoustu času luštěním šifer, a když už si myslíme, že jsme na to kápli, oni bac, změní kód a my jsme zpátky na prvním políčku. K tomu všemu mohou mít stanici, která celé týdny nebo měsíce mlčí, potom vyšle jediný zhuštěný signál a vypne se. Zkoušet si vůbec jen představit, odkud z těch miliard krychlových světelných let prostoru to přišlo, prostě nešlo až do modelu D-4, který umí provést dopplerovskou analýzu a určit aspoň přibliž­ný směr.“</p>

<p>„Já bych se z toho zbláznil,“ řekl Tolwyn.</p>

<p>„Některým z nás se to stává,“ odvětil Vance. „Na tohle musíte mít zvláštní sortu lidí. Vy stíhací potřebujete zruč­nost a postřeh, ale vaše souboje se odehrají během vteřin. Některé naše bitvy trvají roky.“</p>

<p>Vance se usmál.</p>

<p>„Já tuhle hru hraji už devětadvacet let. Celé ty roky jsem snil o něčem takovém, jako je D-5. S novou anténní sou­stavou dokážeme zachytit zhuštěné signály na šest set světelných roků; u systému o pár generací staršího jsme měli štěstí, když jsme chytili trvalý příjem na deset světel-</p>

<p>ných roků. Vydávali jsme miliardy na výzvědné sondy, které pronikly do požadovaného prostoru, týden sbíraly údaje a nakonec je poslaly zhuštěným signálem. Jakmile se ozvaly, Kilrathové se na ně vrhli a vyřídili je. Dneska tenhle jediný systém pokryje oblast, která by vyžadovala tisíce sond.</p>

<p>Velký problém ovšem je, že kontrarozvědka má za to, že vědí o D-4 a možná mají podezření i na D-5. Všimli jsme si poklesu počtu zhuštěných signálů a máme pode­zření, že toho posílají víc po kurýrech. A na to, jak přečíst obsah poštovního vaku na šest set světelných roků za hranicemi, teprve musíme přijít.“</p>

<p>Zatímco mluvili, prováděl je nyní Vance po letové palu­bě. Uprostřed haly byly postaveny malé kóje, v každé se hrbil jeden operátor a procházel údaje, které počítač pova­žoval za natolik závažné, aby na ně upozornil lidskou obsluhu.</p>

<p>„Mám s sebou na téhle akci sto tři analytiků. Všichni to jsou nejlepší specialisté ve svém oboru s nejméně osmile­tým výcvikem. Kromě toho je tu čtyřicet programátorů, kteří zadávají výběrové požadavky, a dalších dvacet je­nom na to, aby ošetřili případné problémy se strojem.“</p>

<p>Jason se rozhlížel po hale a přemítal, kdopak to asi všechno zaplatil. Měl své podezření, ale věděl, že nejlépe bude se neptat. Opravdové starosti mu pak dělala antihmo-tová mina, kterou téměř ledabyle přinesli na palubu s os­tatním zařízením. Spočívala uprostřed hangáru a byla by přivedena k výbuchu, kdyby to vypadalo, že by <emphasis>Tarawa </emphasis>mohla padnout do zajetí. V tomto případě nemohlo být o zajetí ani řeči, třebaže, technicky vzato, ani nebyli ve válečném stavu.</p>

<p>K Vanceovi přistoupil jeden z techniků a beze slova se ohlédl po Jasonovi a Tolwynovi. Vance se usmál a přikývl.</p>

<p>„Myslím, že tady Jenkins mi chce sdělit něco, co by nerad říkal před vámi dvěma,“ řekl klidně.</p>

<p>Tolwyn s úsměvem přikývl, obrátil se a odkráčel.</p>

<p>„Vždyť jsme snad ve stejné partě,“ poznamenal Jason konečně, když se ubírali chodbou k můstku.</p>

<p>„Pamatujte si, Jasone, že když něco nepotřebujete vědět opravdu nutně, rozhodně byste to raději vědět neměl. Věřte mi, synu, já sám bych si v téhle chvíli přál, abych nevěděl spoustu věcí z toho, co vím.“</p>

<p>Tolwyn se po Jasonovi ohlédl a usmál se.</p>

<p>„Pojďte, myslím, že nám neuškodí menší sklenička. Po­může nám trochu se uvolnit. Vznášet se tu na místě, než něco vyplave, bude nuda.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Jasona probudilo jemné, avšak vytrvalé třesení.</p>

<p>Sakra, co je zase? Vzápětí byl vzhůru. V kabině byla tma, žádná siréna, žádný útok. Na chvíli měl pocit dez-orientace. vrátily se mu staré sny, nehlučně vykvétající vý­buchy na povrchu měsíce obíhajícího Kilrah. Světlana...</p>

<p>„Jasone, to jsem já, Tolwyn, něco se děje.“</p>

<p>Vstal, protřel si oči a rozsvítil.</p>

<p>„Nějaké problémy?“</p>

<p>„Ne, ale chtěl jsem, abyste byl u toho.</p>

<p>Jason sáhl do skříňky, vytáhl čistou kombinézu, vklouzl do bot a vykročil za Tolwynem ze dveří.</p>

<p>Bylo mezi půlnocí a čtvrtou hlídkou, u řízení byl jeden důstojník a čtyři příslušníci mužstva. Denní doba byla ve skutečnosti umělý výtvor, který ovšem šel až tak daleko, že na celé lodi, s výjimkou pracovních prostor, byla ztlu­mena světla. Jason se podíval na chronometr: 03:08 stand­ardního času Konfederace a také si na tu dobu připadal. Uvědomil si, že to musí být důležité, když ho Tolwyn teď</p>

<p>tahá z pelechu. No nic, aspoň bude pro změnu nějaké vzrušení. Na svém stanovišti osm přeskokových bodů hlu­boko uvnitř Říše trčeli už dvacet dní. Tříčlenná flotila přešla na tichý chod, zastrčená v pásmu asteroidů v malé soustavě, která na mapách ani neměla jméno, jen číselné označení.</p>

<p>Jason následoval Tolwyna na letovou palubu, kde spatřil malý hlouček lidí shromážděných kolem monitoru. Ti­še se k nim přiblížili. Vance vzhlédl a kývl jim na pozdrav.</p>

<p>„Právě jsme udělali průlom k rozluštění nejnovějšího kódu A a zachytili jsme zhuštěný signál z Kilrahu, ale zase je zkomolený, protože vychází z druhé strany planety, při­vrácené k Hari. Tenhle impuls vysílají vždycky jen teh­dy, když tahle konkrétní stanice směřuje k prostoru Hari, a tedy přímo od nás. Zachytili jsme rozptýlený odraz od jejich měsíce, ale signál je v důsledku toho zkreslený té­měř na šum. Má ale strukturu, která naznačuje, že nese informace. Také jsme několikrát zachytili část zhuštěné­ho signálu přicházejícího z prostoru Hari, ale pořád je to mimo dosah zřetelného příjmu a zaměření.“</p>

<p>„Co z toho tedy plyne?“ zeptal se Jason, který se divil, že ho vytáhli z postele, aby si vyslechl něco, do čeho mu vlastně nic nebylo.</p>

<p>„Chci přiletět blíž,“ odpověděl Vance nevzrušeně, jako by si objednával nedělní rodinný výlet ze Země na Měsíc a zpátky.</p>

<p>Pokynem ty dva pozval do prázdné kóje. Zapnul holo-displej a dvourozměrnou obrazovku na jedné stěně.</p>

<p>„Kvůli tomuhle chci přiletět blíž,“ řekl tiše a ukázal nej­prve na mapu vznášející se v rohu kóje a potom na plochou obrazovky, na které se odvíjely dlouhé řetězce nesmysl­ných seskupení znaků, přerušované občasnými srozumi­telnými slovy.</p>

<p>„Tohle je rozhodně kód jejich loďstva, nejvyšší stupeň. Ten minulý máme rozluštěný už z třiadvaceti procent, teď se objevil tenhle nový kód, ale používá jej pouze ta jediná stanice zaměřená na Han. Má to všechny známky kódu loďstva o nejvyšší důležitosti. Měli jsme opravdu kliku, že si jeden z mých lidí všiml podobnosti s kódem, který po­užívali před skoro osmi lety, a pro srovnání si jej vytáhl. Okamžitě jsme rozluštili řetězec slov a dokážeme přeložit šest procent zprávy, i když ji nemáme k dispozici ještě ani dvanáct hodin. Za pět nebo šest dní to dokážeme vytáhnout na třicet procent a porovnání skupin slov a dokonce zna­lost individuálního slohu určitých operátorů a činitelů nám pomůže rozluštit zbytek.“</p>

<p>„Proč tedy máme letět hlouběji?“</p>

<p>„Protože za pět nebo šest dní mohu mít kód rozluštěný natolik, abychom mohli získat opravdu závažné informa­ce. Až k tomu dojde, chci být v pozici, ve které budu moci jasně zachycovat jak signály z Hari, tak signály z Kilrahu.“</p>

<p>„To znamená někde mezi Kilrahem a Hari,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>Vance se opět usmál a přikývl.</p>

<p>„Víte vůbec, co vlastně chcete? Jenom jedna loď se kdy dostala až ke Kilrahu a zpátky, a to tahle. Nevím, kolik špionážních nebo průzkumných lodí Konfederace se dos­talo do téhle oblasti a zpátky, ale vsadím se, že jich bylo zatraceně málo.“</p>

<p>„Dost na to, aby dokázaly, že je to možné,“ zasáhl do hovoru Tolwyn. „Jenže vy neletíte na Kilrah, vy obletíte Říši po okraji a zamíříte do teritoria Hari.“</p>

<p>„Jestli dobře slyším, říkáte ,vy', nikoliv ,my',“ pohlédl Jason na Tolwyna.</p>

<p>„Za hodinu se vracím do Landreichu na Sabru opatře­ném přeskokovým pohonem,“ sdělil mu Tolwyn.</p>

<p>„Sakra, to je nejmíň sedm dní cesty, v tak malé lodi to bude běs a hrůza. Vždyť tam budete úplně sám.“</p>

<p>„Nu, jestli vám to nevadí, vzal bych s sebou Kevina, aby mi dělal společnost. Budeme tak mít konečně příležitost probrat rodinné záležitosti. Nějak to budeme muset vydr­žet. Jeden může spát na místě zadního střelce, zatímco druhý bude pilotovat.“</p>

<p>Jason se usmál, protože byl rád, že Tolwyn pro jednou upustil od své obvyklé kamenné tváře a dovolil si otevřeně dát najevo vztah ke svému synovci.</p>

<p>„Vás ustanovuji velitelem téhle flotily. Paladina za ho­dinu posílám s <emphasis>Bannockburnem </emphasis>napřed před vámi, aby vám dělal průzkum. Má rozkaz letět do samotného pros­toru Hari, vystopovat jejich zhuštěný signál, monitorovat jej, a pokud to bude možné, přiblížit se k jeho zdroji a vi­zuálně jej prověřit.</p>

<p>Nařizuji vám postupovat opatrně, proplížit se po okraji Říše, ale nevzdalovat se na víc než na maximální dosah zhuštěného signálu od retranslační družice, kterou jsem nechal umístit zde.“ Na mapě, kterou rychle vyvolal na obrazovku, ukázal polohu čtyři přeskokové body hluboko uvnitř Říše. „Kdyby se mělo něco stát, ať už vám, nebo doma, nechceme, abyste byl mimo spojení. Já se musím vrátit, abych dohlédl na pár věcí, které se nedávno vyno­řily, a Vance pro mne navíc má malý úkol.“</p>

<p>Vance přikývl a ukázal na obrazovku.</p>

<p>„V signálech, které jsme viděli předtím, se vyskytuje několik standardních kódových slov. Stejná Kilrathové používali ve všeobecné komunikaci loďstva za války, v denních svodkách o stavu na různých frontách, které rozesílali na vědomí velitelům flotil. Mám podezření, že slovo ,Nak'tara', které se v nich stále opakuje, označuje možný cíl zájmu chlupáčů. Vyzkoušíme na nich jeden</p>

<p>starý trik, abychom viděli, jestli se nám je podaří vykouřit z nory. Geoff musí tu zprávu odvézt zpátky osobně. Tako­vou věc nemohu nikdy svěřit zhuštěnému signálu, protože by to mohlo zhatit celou operaci. Dokonce ani nechci, aby ji vezl v písemné podobě. Má ji jen v hlavě a vyřídí ji spolu s ostatními svými záležitostmi.“</p>

<p>Jason se zadíval na obrazovku. Tenhle systém každý den přijímá a analyzuje doslova stamilióny slov, milióny kil-rathských rozhovorů v různých dialektech a kódované ře­či, stovky hodin videozáznamů a tisíce holoobrazů. Ana­lyzuje je a destiluje z nich informace a po Jasonovi se teď kvůli šesti procentům překladu napůl zaslechnutého sig­nálu chce, aby přeskočil s <emphasis>Tarawou </emphasis>na opačnou stranu Říše. Byl <emphasis>zatažen </emphasis>do stínového světa podivné války, která přesahovala jeho chápání. Bud jsou skutečně na stopě něčemu velkému, anebo se všichni definitivně pomátli. Klonil se spíš ke druhé možnosti.</p>

<p>* * *</p>

<p>Baron Džukaga se při čtení zprávy usmíval. Vypadalo to, že císař a jeho vnuk se chystají odletět císařským křiž-níkem na Largkzu, druhý měsíc Kilrahu, aby navštívili každoroční obřad Pukkal, den zasvěcení proslulého Siva­řina chrámu na oné planetě.</p>

<p>To, že budou cestovat společně, bylo nanejvýš zajímavé. Nechat císaře i jeho dědice cestovat na palubě téže lodi bylo vzácným porušením bezpečnostních opatření.</p>

<p>Byla to příležitost, na kterou čekal, ale z toho pomyšlení ho mrazilo. Zabít lenního pána tajně, bez přímé a veřejné výzvy, byl konec konců nejhorší možný hřích, čin, který se vymykal představivosti prakticky všech příslušníků je­ho rasy. Bylo to nemyslitelné, protože v jejich očích tako­vý skutek stál hluboko pod opovržením bohů, a kromě</p>

<p>toho obvykle nic neřešil, jelikož bez předchozí výzvy vrah nemohl zaujmout postavení zabitého soka.</p>

<p>A přesto se mi nakonec podaří získat trůn, uvědomil si. A pokud jde o hříšnost toho činu, pomyslel si, nevěřím v bohy, takže na ní nezáleží. Přesto ho z toho kacířství mrazilo. Připadalo mu zajímavé, že někteří lidé dokáží věřit v bezvěrectví, a tím popírat jakýkoliv vyšší důvod pro existenci, ale ten, kdo poznal hierarchii <emphasis>hrai, </emphasis>klanu, a Říše s božským císařem nad tím vším, nemohl o něčem takovém ani uvažovat. Není snad zřejmé, že součástí hier­archie života je také vesmírná hierarchie s bohy stojícími nad císařem, takže i po smrti jedinec zasedne s příslušníky svého <emphasis>hrai v </emphasis>ráji?</p>

<p>Věděl, že tento směr úvah v něm opět vyvolalo jeho studium lidí, které ho naučilo, jak snadné je získat moc, když po ní jeden touží; není snad nutné, aby schopný princ sáhl po moci pro blaho svého státu?</p>

<p>Udělá to, musí. Znovu se zahleděl do zprávy. Bude muset najít způsob, jak na křižník umístit malé zařízení. To nebude snadný úkol. Uvědomoval si, že už nemůže couvnout, a ta myšlenka mu při spřádání toho plánu při­nesla jistou útěchu.</p>

<p>kapitola sedmá</p>

<p>„Víš, střihoune, myslím, že jsem už na takovéhle věci krápět zestárl.“</p>

<p>Ian zavrtěl hlavou, ale neříkal nic a čekal, až dojde k pře­skoku. Vesmír před nimi se zamlžil a opět nabyl ostrých obrysů. lanovi poklesl žaludek, obrátil se mu naruby a má­lem mu vylétl krkem ven. Prohlížel si navigační obrazov­ku a čekal, až palubní systémy zaměří různé hvězdy, aby potvrdily, že se dostali do požadované soustavy. Anomálie při přeskocích nebyly ničím neobvyklým ani na trasách se silným provozem v nitru Konfederace. V sotva zmapova­ných přeskokových bodech za hranicemi Kilrathské říše mohli občas jen hádat, kam je příští přeskok zavede.</p>

<p>Paladin se lanovi naklonil přes rameno, aby se podíval také, vteřiny odtikávaly, až konečně na obrazovce zaplála kontrolka potvrzení a oba úlevou vydechli.</p>

<p>„Přinejmenším podle map jsme na správném místě,“ prohlásil Paladin. „Jenže se to dá určit jen obtížně. Sakra, střihoune, jedeme tady po uzounké cestičce a mohli jsme nic netušíce minout stovky dalších přeskokových bodů. Když jsem tohle dělal naposled, musel jsem se protápat naslepo.</p>

<p>Ale můžu říct, že si myslím, že jsme se dostali hluboko do prostoru Hari a Kilrah je někde támhle,“ mávl rukou nejasně k levoboku lodě, „zhruba tri sta světelných roků</p>

<p>daleko. Ten signál, ke kterému míříme, je zhruba tímhle směrem,“ mávl rukou přímo kupředu. To gesto připadalo lanovi zvláštní a trochu směšné.</p>

<p>„Za dávných časů psávali na neznámá území na mapě ,zde jsou lvi',“' zachechtal se Paladin.</p>

<p>„Domů je to daleko,“ řekl Ian tiše.</p>

<p>„Jo,“ odpověděl stejně tiše Paladin a obrátil se v otáče­cím křesle ke svým průzkumným přístrojům.</p>

<p>„Hele, máme kus odsud společnost,“ oznámil a ukázal na obrazovku. „Vede tudy ionizační brázda přímo k místu, kde si myslím, že je příští přeskokový bod.“</p>

<p>„Jak stará?“</p>

<p>„Moc ne, těžko říct. Šest, možná deset hodin.“</p>

<p>„Mohl nás zahlédnout na opačné straně a přeskočit pryč?“</p>

<p>Paladin chvíli seděl mlčky a promýšlel tu otázku něko­likrát dokola. Jeden z problémů spojených s maskovací technikou Kočičáků byl ten, že ani nevěděli, jestli ještě funguje, jak má. Dokud byli s <emphasis>Tarawou, </emphasis>mohli se to do­zvědět rychle a snadno. Jenže <emphasis>Tarawu </emphasis>už neviděli deset dní; ta se nyní nacházela dobrých osm přeskoků za nimi a držela se na vzdálenost maximálního dosahu zhuštěného signálu od hranice pro případ, že by musela vyslat tísňový signál.</p>

<p>Teď už přišel na to, že maskovací přístroj je třeba použí­vat jen po krátké časové úseky, protože lodi odčerpával obrovské množství energie. Nakonec se tedy dohodli, že jej budou zapínat jenom při přeskoku, a až zjistí, že je v cíli čisto, hned jej vypnou a doplní energii letem s plně vysu­nutými sběrači. Kromě toho se nabízela ještě jedna prostá otázka. Maskování mohlo být účinné proti lodím Konfe­derace, ale dosud nikdo nevypátral, jestli Kočičáci sami nemají nějaký jednoduchý způsob, jak maskovanou loď odhalit.</p>

<p>„Těžko říct. Může se dokonce schovávat v téhle mizerné soustavě a my nemáme ani čas to prověřit.“</p>

<p>Ian si prohlédl mapu, která znázorňovala tucet planet na oběžných drahách kolem červené obří hvězdy tohoto sek­toru. <emphasis>Žádné </emphasis>další informace neměli, o žádné planetě, o zdej­ších surovinách, ba ani o tom, jestli je některá obyvatelná.</p>

<p>Paladin na chvilku našpulil rty a posléze vzdychl.</p>

<p>„No nic, střihoune, přidáme plyn, naplníme nádrže, pak zasuneme lapače a vydáme se k přeskokovému bodu zhru­ba přímo před námi. Bude to nějaký čásek trvat, musíme ho napřed vyčenichat.“</p>

<p>Ian přikývl, chopil se kormidla, obrátil <emphasis>Bannockburn </emphasis>a zamířil k místu, kde, jak doufali, ležel další přeskokový bod. Byla to jednotvárná práce. Přeskok, průzkum pasiv­ními senzory, vypátrat další přeskokový bod a znovu kup­ředu.</p>

<p>Motory <emphasis>Bannockburnu </emphasis>zvedly výkon a o několik hodin později byla loď daleko na opačné straně soustavy a blížila se k přeskokovému bodu. Dlouho po jejím průletu malý balvan, vznášející se v temnotě milión kilometrů od pře­skokového bodu, odhodil vnější skořápku. Lehká kilrath-ská hlídková loď se obrátila a zrychlovala na opačnou stranu k jinému přeskokovému bodu.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Myslím, že má v plánu spáchat na mne atentát,“ pravil císař.</p>

<p>Prince Thrakhatha překvapilo, jak ledabyle to jeho dě­deček pronáší, jako by mluvil o přípravách dalšího nudné­ho dvorního obřadu.</p>

<p>Také volba slova <emphasis>atentát </emphasis>byla zajímavá. V řeči Kilrathu takový výraz neexistoval, to slovo se do jazyka vloudi­lo od Hariů během války před třemi osmer-osmicemi let.</p>

<p>Pro Harie takové nechutné praktiky podle všeho byly pro­středkem výběru vládců; chaotický a ponižující systém, v jehož důsledku dozráli k tomu, aby podlehli dobyvate­lům.</p>

<p>„K jakému účelu by to posloužilo?“ zeptal se Thrakhath. „Ostatně pak bych se k moci povznesl já.“ Ještě než to dořekl, začal si připadat jako hlupák, neboť si uvědomil, že jestli Džukaga hodlá zabít jeho dědečka, on přijde o ži­vot také.</p>

<p>Na chvíli zmlkl a sklonil hlavu, aby si lokl vína.</p>

<p>„Nemůžeme ho jednoduše odsoudit,“ řekl císař. „Důkaz je příliš vratký, pouhý náznak, dotaz, kdo bude čle­nem bezpečnostního oddílu, který bude hlídat náš křižník v noci předtím, než odletíme na Pukkal, ale odpovídá to jemu i tomu, co se z něj stalo.“</p>

<p>Princ Thrakhath přikývl na souhlas. Nedalo se popřít, že Džukaga měl až příliš pravdu při mnoha kritikách způsobu vedení války. On jediný téměř ze všech Kilrathu zasvětil čas a úsilí skutečnému studiu lidí. Ostatně bylo jeho úko­lem jako náčelníka špionáže vyzvědět tajemství nepřátel a zjistit, jak přemýšlejí.</p>

<p>Ta skutečnost sama o sobě byla zneklidňující. V minu­losti vítězství přicházelo tak rychle a s takovou jistotou, že nebylo vůbec zapotřebí studovat nepřítele, anebo jen málo; byla to pouhá kořist, kterou lovili a vyhubili. Man-tuové se nepočítali; jejich téměř nezadržitelný nápor při­šel znenadání, a potom jednoduše zase zmizeli v prázdnu, očividně ohrožovaní nějakou jinou neznámou rasou. Vál­ka s lidmi se však táhla už celé roky. Jejich vlivu byli vystaveni neustále, dokonce měli na Kilrahu tolik lidských otroků, že by zaplnili velkoměsto, a někteří z nich dřeli přímo v podzemních jeskyních pod palácem. Takový kon­takt nakonec musel přinést změny. Džukaga se jim věno-</p>

<p>val, aby jim porozuměl a tím je porazil. Ale přivedlo ho to také k odlišným způsobům myšlení.</p>

<p>Ale atentát? Samotné pomyšlení na to cizí slovo bylo odpudivé, bylo to zabití beze cti, bez výzvy. Odehrálo se v temnotě, bez naděje na zvednutí meče, který vypadl zabitému, kterýmžto gestem vítěz přebíral jeho moc a čest.</p>

<p>„Když nás zabije oba,“ ozval se Thrakhath, „nezůstane žádný přímý dědic. V chaosu, který by následoval, by jako hlava svého hrai byl schopen získat trůn sám štvaním jedné frakce proti druhé, v tom on je mistr.“</p>

<p>Pronesl to tiše. Hanba samotného toho pomyšlení byla těžko snesitelná. Strašlivá skutečnost, že šéme jeho rodu sláblo, se nedala popřít. Jeho dědeček zplodil mnoho vrhů, ale většina mláďat se narodila mrtvých a přežili jen dva synové. Jeho otec byl popraven na přímý císařův rozkaz, jeho strýc zahynul v prvních dnech války.</p>

<p>Nyní byl jediným dědicem on, ale jemu se žádný syn nenarodil. Jediným jeho přežívajícím potomkem byla chu-ravá dcera z dosud jediného vrhu, navíc od neurozené konkubíny druhého řádu. Bylo to téměř nesnesitelné po­nížení. Ve svém věku už měl zplodit tucty potomků. Cítil hlubokou a neutuchající hanbu. Válka byla jediným pros­tředkem, jehož prostřednictvím mohl ventilovat svůj vztek ze selhání na pařiči pohovce.</p>

<p>V linii pocházející od dědečkovy sestry měl řadu brat­ranců, tolik, že že nejpravděpodobnějším vyústěním otáz­ky nástupnictví by byly rozbroje a občanská válka. Je snad občanská válka to, co si Džukaga přeje? Pomyslel na své bratrance. Bylo by dost snadné mezi nimi vyvolat nástup­nické rozbroje a Džukaga by mohl obratným střídáním spojenectví oslabovat jejich rod, až by jeho hrai zůstal na kolbišti jako nejsilnější, a pak by je mohl vyřídit. Byla by to občanská válka, jaká nezuřila od doby před osmi osmer-</p>

<p>osmicemi, kdy se poprvé vydali mimo svůj domovský svět.</p>

<p>Bylo to děsivé pomyšlení. Vždycky předpokládal, že buď zplodí syna, anebo, zestáme-li bez mužských potom­ků, vybere jednoho z bratranců, který usedne na zlatý trůn. Vybraný nástupce ho potom rituálně zabije a získá tak meč a trůn právem krve.</p>

<p>„Nemůžeme ho zabít,“ pokračoval císař, „ještě ne. Pře­devším z toho prostého důvodu, že jeho válečný plán za­tím funguje, třebaže je ponižující. Lidé vyšli ze střehu, náš nedostatek transportních lodí se vyrovnává a nová flotila se blíží dokončení. Když nařídíme jeho smrt, plán to vy-kolejí a kromě toho to bude vypadat jako akt řevnivosti. Jeho návrat si vynutili vůdci ostatních <emphasis>hrai </emphasis>a bez odkladu ho zabít by obrátilo jejich zlobu přímo proti nám. Nedá se popřít, že nás jeho plán vytáhl z obtížné slepé uličky, ať se nám to líbí nebo ne.“</p>

<p>Thrakhath přikývl na souhlas.</p>

<p>„A břímě takového činu můžeme svalit na jeho ramena,“ dodal s úsměvem.</p>

<p>„Je tu ještě jedna skutečnost,“ pokračoval císař. „Velí operacím našich vyzvědačů. Ví toho možná ještě víc než já. Jeho špehové jsou všude. O každém pokusu vyřídit ho bude vědět dávno předtím, než budeme připraveni udeřit.“</p>

<p>Císař vstal, obrátil se a zadíval se na gobelín visící za trůnem, na kterém byla znázorněna stará lovecká scéna, ale celou dobu si dával pozor, aby zůstal uvnitř stázového pole, které odstiňovalo všechna detekční <emphasis>zařízení.</emphasis></p>

<p>Thrakhath hleděl na císaře, který se na něho ostře za­díval.</p>

<p>„Dokáže tvoje flotila vyřídit lidi v této chvíli?“ zeptal se.</p>

<p>„To není jisté. Čtyři letounové lodě jsou už hotové, pátá přibude za dvě osmice dní.“</p>

<p>„Dokážeš zvítězit?“</p>

<p>Všechny proměnné, všechny výpočty říkaly, že rychlý útok pěti nových letounových lodí může uspět, třebaže existovala malá možnost, že dojde k těžkým ztrátám.</p>

<p>„Pamatuj, že lidé sami sebe oslabili,“ dodal císař, „a zrád-kyně v jejich řadách nás stále informuje.“</p>

<p>Thrakhath přikývl. Nechtělo se mu riskovat, ale pak ho napadlo, jestli mír neoslabil i jeho. Válka je riziko, v tom spočívalo vzrušení, které skýtala.</p>

<p>„Můžeme je s pěti letounovými loděmi porazit, můj pa­ne. Ale musíme udeřit s dokonalým a ohromivým překva­pením. Jakákoliv výstraha, které se jim dostane dřív, než překročíme hranici, jim poskytne čas zorganizovat ob­ranu.“</p>

<p>„Pak buď ujištěn, že na základě oné nepotvrzené zprávy, podle které mají v našem prostoru špionážní loď, už se jedná. Neproniknou nikam, ani nic neuvidí, to je stále to nejdůležitější.“</p>

<p>Thrakhath souhlasně pokývl.</p>

<p>„Jestli ten pokus provede a my přežijeme, budeme vy­hlížet jako slaboši, když jsme nejprve přistoupili na ten nechutný mír, a potom utrpěli to zneuctění, že se na nás někdo pokusil spáchat atentát.“</p>

<p>„Tak ho zabijeme hned a bude hotovo,“ zavrčel Thrak­hath.</p>

<p>„Ne. Nikdy nebudeme mít důkazy, které potřebujeme, na to je příliš vychytralý. Nechme ho provést jeho úder, ale pak svalíme vinu na lidi. Poslouží to hned dvojímu účelu. Jednak to zdiskredituje jeho mírové snahy, a dále to pomůže poštvat naše poddané proti němu a proti lidem. Myslím, že je také na čase, abych si promluvil s naším velvyslancem v jejich táboře. Už příliš dlouho čekal na svou mstu, nechť ji tedy má.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Přes obrazovku přeběhl obraz radarového pulsu. Jason mlčky seděl a díval se na svou důstojnici elektronického boje. Ta se skláněla ke své obrazovce a hleděla na ni jako hypnotizovaná. Mladá žena, nemohlo jí být víc než dvacet, naťukala povel na ploché dotykové klávesnici a téměř mi­moděk si odhrnula ze svraštěného čela neposlušný pramen zrzavých vlasů. Měl z ní pocit, že je skoro ještě dítě, a ta myšlenka mu připadala málem legrační. Vždyť jemu je, konec konců, teprve sedmadvacet a je nejmladším velite­lem letounové lodi v celém loďstvu. V jiném životě by to byla velice žádoucí žena ke schůzkám. Zde, v této situaci, mezi nimi rozdíl sedmi roků války vytvořil propast příliš hlubokou, než aby se dala vůbec pochopit. Po obrazovce přejel další impuls.</p>

<p>„Jsou blízko, hodně blízko,“ zašeptal Vance.</p>

<p>Jason měl pocit, že kdyby vystoupil k průzoru ve hřbetě lodi, mohl by kilrathskou průzkumnou loď spatřit. Sto tisíc kilometrů je ve vesmíru prakticky hned vedle.</p>

<p>„Stále nezaostřený radarový průzkum,“ ohlásila důstoj­nice elektroniky.</p>

<p>Další impuls.</p>

<p>„Dopplerovský pokles, pohybuje se od nás, pane.“</p>

<p>Jason vydechl úlevou.</p>

<p>„Udržujte tichý chod,“ nařídil Jason a následován Van-cem odešel z můstku.</p>

<p>„Myslel jsem, že jste šílenec, když jste takhle přistál,“ řekl Vance, Jason se po něm ohlédl a chabě se usmál.</p>

<p>„Nejspíš jsem.“</p>

<p>Jeho tah byl krajně neortodoxní. Před necelými dvanácti hodinami Vanceův tým zachytil sérii rozkazů, podle kte­rých se více než sto průzkumných a výzvědných lodí má přesunout do sektoru, kde se právě nacházeli, a obsadit</p>

<p>všechny přilehlé přeskokové body. Něco očividně upozor­nilo Kilrathy na jejich přítomnost. Jeho první myšlenkou bylo ukrýt se v atmosféře plynného obra, jenže v soustavě se žádný nenacházel. Zato zde však byl skleníkovým efek­tem postižený svět zahalený hustými mraky, s horkým povrchem a rozrytý hlubokými kaňony. Posadit dvě letou­nové lodě na povrch pod skalní převis bylo obtížné. Kdyby je Kilrathové objevili, byly by prakticky bezbranné. Kdy­by byly odhaleny a nebyly schopné včas vzlétnout, jediná lehká stíhačka vyzbrojená pouhými dvěma antihmotový-mi hlavicemi by s nimi udělala krátký proces.</p>

<p>Zatím ta lest vycházela a při extrémně pomalé rotaci planety dokázal Vance hlídat zhuštěné signály ze směru od Kilrahu, vzdáleného odsud tri sta osmdesát světelných roků. Systém Hari však byl odstíněn hmotou planety.</p>

<p>Jediná potíž byla v tom, že průzkumné lodě jednoduše odmítaly odletět a držely je takhle přišpendlené už třetí den bez možnosti spojení s Paladinem, ať už ten je kde­koliv.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Jdeme na to, střihoune, přeskok za deset sekund.“ Paladin si přitáhl bezpečnostní popruhy a čekal. Vě­noval rychlý pohled lanoví, který seděl klidně vedle něho. Nadcházející skok prováděli úplně naslepo. Vrhali se do přeskokového bodu, aniž by sebeméně tušili, kam se dos­tanou. Poslední tři přeskoky je zavedly dál, než kam se dosud odvážil kterýkoliv člověk, daleko za vzdálený okraj Kilrathské říše a do zcela nezmapované říše dávno mrtvé­ho Hari. Zhuštěný signál, který stopovali, vzplál naposle­dy před pouhými šesti hodinami v hvězdné soustavě vzdá­lené necelých osm světelných let. Sektorem proklouzli se zapnutým maskovacím zařízením, třebaže se zdálo, že jedna z tuctu hlídkových lodí, které minuli, je alespoň</p>

<p>dočasně zachytila. Za několik vteřin budou vědět, jestli je tento přeskok přivede k cíli.</p>

<p>Nastal okamžik přeskoku a jim se zamlžil zrak. Hvězdy před nimi zmizely. Paladin ztěžka polkl a čekal. Možná začínám být na takové hry moc starý, pomyslel si. Dvacet let bojů na člověku přece jen zanechá stopy. Odsunul tu myšlenku stranou, protože nemělo smysl se jí zabývat. Kromě toho, co by jinak dělal, aby zahnal nudu?</p>

<p>V zorném poli se zaostřilo nové hvězdné pole a ve stej­ném okamžiku začala ječet poplašná siréna výstrahy před radarovým sledováním.</p>

<p>Naklonil se, vypnul poplach a obrátil se k obrazovce.</p>

<p>„Vyhmátli nás, střihoune,“ oznámil a snažil se nedat v hlase znát strach. Vždycky ho udivovalo, že se na něj ostatní dívali jako na člověka s ledem v žilách. Kdyby tak věděli, jak svíravý umí strach ve skutečnosti být.</p>

<p>Sledoval obrazovku, na kterou se napojily optické sys­témy, sledující dráhu přicházejících radarových vln a pa­sivně hledající v temnotě nepřítele.</p>

<p>„Jeden vizuální kontakt, druhý, teď třetí, nejbližší v kli­du na třiceti osmi tisících kiláků, lehká korveta.“</p>

<p>Zakousl se do nich další vysokoenergetický radarový paprsek, tentokrát v úzkém svazku. To mohlo znamenat jen tolik, že Kočičáci jdou po nich.</p>

<p>Věnoval rychlý pohled neznámé soustavě, do které prá­vě vlétli. Přeskokový bod se nacházel docela blízko slunci soustavy, hvězdě standardní třídy M. Pokračoval v optic­ké obhlídce. Má dobrých pět minut, než se korveta začne nebezpečně přibližovat. Když už byli objeveni, mohou provést alespoň zběžný průzkum soustavy, než přeskočí zpátky a setřesou pronásledovatele v soustavě, ze které právě přeskočili sem.</p>

<p>„Chytám v tomhle sektoru spoustu podsvětelného ra-</p>

<p>diového provozu,“ oznámil Ian. „Pokouším se opticky zaměřit zdroje signálů.“</p>

<p>Ian, který obsluhoval dálkové optické skenery, se naklá­něl nad obrazovkou. Systematický radarový průzkum by byl lepší, jenže odsud budou pryč mnohem dřív, než by se vůbec začaly vracet první odrazy. Použití úzkopásmového nadsvětelného impulsu nepřipadalo v úvahu. Museli by se zcela odmaskovat, a to by hlídkovým lodím odhalilo sku­tečnou povahu jejich operace.</p>

<p>„Paladine, přepoj se na moji obrazovku,“ zašeptal Ian náhle vysokým a napjatým hlasem.</p>

<p>Paladin se připojil k dálkovému optickému skenu a na­pínal oči, zatímco Ian přestavoval optiku na nejvyšší zvět­šení, které dokázalo zachytit předmět o velikosti jednolib-rové mince na vzdálenost dvou set tisíc kilometrů.</p>

<p>„Panebože,“ zalapal Paladin po dechu. „Zapni holozáz-nam.“</p>

<p>„Už běží,“ odpověděl Ian.</p>

<p>Když Ian zapojil počítačové zpracování a promítl do obrazu měřítko, Paladin jen nevěřícně hleděl na obrazov­ku. Dívali se na loď dlouhou nejméně patnáct set metrů. O několik vteřin později počítač, vyzbrojený stále více in­formacemi, smazal první obrázek a nahradil jej obrazem s vyšším rozlišením a s úvodní analýzou toho, co viděli.</p>

<p>„Patnáct set osmdesát metrů, odhad tonáže půl miliónu tun,“ zašeptal Paladin. „Vzdálenost 102 miliónů kiláků, na oběžné dráze kolem jediné planety soustavy.“</p>

<p>„Na oběžné dráze u té planety jsou desítky dalších lodí,“ oznámil Ian. „Pouštím to na druhou obrazovku.“</p>

<p>Paladin vrhl rychlý pohled na naskakující pobočné ob­razy. Tři další lodě jako ta první, půl tuctu dalších tako­vých očividně ještě rozestavěných, tucet plavidel křižní-kového typu větších než stará <emphasis>Concordia - </emphasis>jediné slovo,</p>

<p>které ho pro ně napadalo, bylo „bitevní loď“, termín pře­vzatý z dávné námořní historie. Část obrazovky <emphasis>zazna</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>menávala </emphasis>četné transportní lodě. Celé stovky jich buď dokovaly u stanice, která vypadala na orbitální loděnice o dobrých šesti krychlových kilometrech objemu, anebo se vznášely okolo ní.</p>

<p>Poplach znovu spustil. Rozvibroval se vysoký vtíravý tón a Paladin se obrátil zpátky k taktickému displeji.</p>

<p>„Máme společnost, střihoune. Právě se nám přilepili na ocas dva maskovaní. Připrav se na úhybný manévr!“</p>

<p>„Ztratíme vizuální zaměření,“ křikl Ian. „Ještě nemám úplný odečet.“</p>

<p>Paladin zvážil proměnné a během pěti vteřin od druhého poplašného signálu dospěl k rozhodnutí. Obrátil se zpátky ke své hlavní obrazovce, odpojil ji od optiky, stiskl povel k průzkumu nadsvětelným paprskem a vypnul maskování lodě. Impuls vyšel v okamžiku, kdy strhl loď do prudkého úhybného manévru. První maskovaný stíhač už ho měl zaměřeného a odpálil střelu, o níž Paladin předpokládal, že to je ona nová a smrtící zbraň naváděná na identifikační signál. Ještě než se střela úplně odpoutala od svého nosiče, Paladin vypustil návnadu, klamnou sondu vysílající stand­ardní identifikační kód Konfederace a schopnou vracet radarový odraz lehké korvety loďstva. Tohle protiopatření zimprovizoval na základe lanový nepříjemné zkušenosti.</p>

<p>Ian se po něm překvapeně ohlédl a zazubil se, když vysílač ožil. Spolu s nadsvětelným skenovacím impulsem to byla zřetelná vizitka jejich totožnosti. O několik vteřin později přišly zpátky údaje s vysokým rozlišením o nepřá­telské flotile. Současně první střela narazila do klamného cíle a vybuchla. Z maskovaných strojů, které sledovaly úhybný manévr <emphasis>Bannockburnu </emphasis>vylétly další dvě střely a Paladin vypustil další klamný cíl a ze zadních výmetnic</p>

<p>zároveň půl tuctu mechanických šipkových šrapnelů, ze kterých se do prostoru za zádí vysypou tisíce jehlic o ve­likosti hřebíku. Pokud do takové spršky vlétl kosmoplán, dokázala jej roztrhat na kousky.</p>

<p>Současně s řízením lodě sledoval druhou obrazovku. Zelený záblesk stvrdil, že palubní počítač úspěšně načetl a uložil odražený impuls.</p>

<p>„Kontrola!“ houkl Paladin.</p>

<p>„Údaje jsou dobré,“ odpověděl Ian.</p>

<p>„Sbal je spolu s optickým průzkumem a našimi souřad­nicemi do zhuštěného signálu a zaměř ho zpátky na Ta-raww.“</p>

<p>„Sbaleno!“</p>

<p>Paladin stiskl tlačítko linky pro zhuštěné signály.</p>

<p>„Zelený jedna, Zelený jedna, tady Zelený dva, útočí na mne, akce prozrazena, opakuji, akce prozrazena, padejte co nejrychleji zpátky do stodoly.“</p>

<p>Uhodil do odesílacího tlačítka a světla v kabině na oka­mžik potemněla, jak téměř celý výkon lodi dodal energií signálu přes stovky světelných let k <emphasis>Tarawě.</emphasis></p>

<p>Alespoň tam budou mít informaci, i kdyby to oni dva koupili. Uvědomil si, že jak se tak věci mají, svou práci odvedl. Objevil předpokládanou flotilu. Za několik minut bude mít informaci Tarawa, a až vyjde najevo, že Kilrat­hové zřetelné proti podmínkám dohody stavějí lodě, bude po poměří. Politické důsledky budou třaskavé, uvědomil si. Přinejmenším padne Rodhamova vláda. Bude to také znamenat, že mají válku zpátky na krku. Znovu pomyslel na to, co právě objevili, a z obrazů stále promítaných na pobočné obrazovce mu běhal mráz po zádech. Tyhle le­tounové lodě byly více než dvakrát větší než cokoliv, co mělo v současnosti loďstvo. I kdyby byly všechny lodě ještě v aktivní službě a na frontě, nové kilrathské lodě stále</p>

<p>byly dost silné na to, aby zničily všechno, na co ve vesmíru narazí,</p>

<p>Kočičáci nepochybně poznali, že byli právě prozrazeni. Jedinou nadějí lidí bylo znovu úplně mobilizovat dřív, než Kilrathové dokáží vrhnout už hotové lodě do akce, a střet­nout se s nimi na hranici. Jestli proniknou do prostoru Konfederace přes nepřipravenou obranu, je konec.</p>

<p>Obě střely zasáhly druhý klamný cíl a vybuchly. Mas­kované stroje přešly do plně viditelného režimu a veške­rou energii soustředily do neutronových kanónů a lase­rů. Jeden výstřel prorazil levý stabilizátor <emphasis>Bannoclcburnu </emphasis>a Paladin se ostře stočil doprava a vypálil předsazený vý­střel na jednoho ze svých mučitelů. Vypustil dalšího půl tuctu šipkových šrapnelů a odpálil dvě neřízené střely. Šrapnely se otevřely a každý vychrlil šedesát tisíc jehlic o velikosti hřebíku do prostoru o šířce sto metrů. Masko­vaný stroj vlétl do oblaku, který jej rozpáral na cáry, a le­toun nehlučně explodoval.</p>

<p>Hlídkové lodě se už hnaly k nim, aby se připojily k po­tyčce, rychlostí o hodně vyšší než tisíc kilometrů za sekun­du, manévrovací sběrače úplně zasunuté.</p>

<p>„Obracím k přeskokovému bodu. Připrav se na nekalib-rovaný přeskok za patnáct sekund!“ křikl Paladin.</p>

<p>Další laser zasáhl <emphasis>Bannockburn </emphasis>přímo zezadu, přetížil štíty a zařízl se do řídicích motorů příčného řízení. Paladin se zaklením odpojil přívody paliva dřív, než motory vy­buchnou.</p>

<p>Věnoval letmou myšlenku zprávě, kterou odeslal, a dou­fal, že <emphasis>Tarawa </emphasis>ještě žije, aby ji mohla dostat, protože jinak by celá ta zatracená výprava byla k ničemu.</p>

<p>„Jak jsem se do tohohle bordelu, sakra, vůbec zapletl?“ zahulákal v okamžiku, kdy přeskok začal.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Máme to.“</p>

<p>Jason vzhlédl k Vanceovi, který se při vpádu do jeho kabiny ani neobtěžoval zaklepat. Náčelník rozvědky, kte­rý normálně ani nehnul brvou, vypadal, jako by se vzru­šením málem pomátl.</p>

<p>„Co máte?“</p>

<p>„Ten signál, hergot, ten signál. Pojďte, já vám to ukážu.“</p>

<p>Jason vykročil za Vancem chodbou k hangáru kosmop-lánů. Hlavou mu bleskla vzpomínka na to, jak toutéž chod­bou utíkal na můstek, když do lodi narazil kilrathský pi-lot-sebevrah a zabil O'Briana, prvního kapitána lodi, a jak na chodbě, když se trup prolomil, došlo k dekompresi.</p>

<p>Došli na konec chodby, kde oba strážní i po Vanceovi stále požadovali identifikační kartu a laserový sken du­hovky. Připadalo mu to trochu absurdní. Skrývají se na povrchu planety, na palubu stěží mohl někdo vniknout, aby se ve Vance převtělil, a navíc ten člověk před chví­lí proběhl chodbou opačným směrem. Nicméně věděl, že utajení vyžaduje především nepolevit ani na okamžik v pozornosti.</p>

<p>I on ukázal svou ID kartu a naklonil se ke snímači du­hovky.</p>

<p>Strážní otevřeli dveře do hangáru, zasalutovali a dveře za nimi zabouchli.</p>

<p>Tým D-5 se shlukl do zástupu kolem Vanceovy kóje a Jason ke svému překvapení postřehl, že mezi nimi kolují láhve šampaňského. Chystal se proti tak otevřenému po­rušení řádů loďstva prostestovat, ale včas si uvědomil, že řády loďstva zde neplatí, protože už oficiálně součástí loď­stva nejsou a vlastně oficiálně ani neexistují. Lidi od roz­vědky mu vždycky připadali trochu zvláštní a nyní si uvě­domil, že nejspíš potřebují tímhle způsobem trochu</p>

<p>vypustit páru, protože jinak by se pod tím tlakem už dávno složili. V tomto ohledu se od pilotů nijak nelišili.</p>

<p>Hlouček udělal Vanceovi uličku a okolostojící ho poplá­cávali po zádech.</p>

<p>„Dobrá práce, lidi, ale teď skončíme oslavu a vrátíme se k práci, protože toho musíme do konce operace ještě hod­ně udělat.“</p>

<p>Hlouček okamžité vystřízlivěl a všichni se rozptýlili na svá stanoviště.</p>

<p>„Tady máme to, kvůli čemu vzniklo tohle všechno vzru­šení. Myslel jsem si, že byste to měl vědět pro případ, že by se něco přihodilo.“</p>

<p>„Co by se mělo přihodit?“</p>

<p>„Můžeme schytat zásah přímo sem do hangáru a celý tým půjde k pánu. Chci, aby o tom, co jsme právě zachy­tili, věděl někdo mimo tuhle palubu. Chci, abyste si tuhle zprávu zapamatoval, ale zároveň abyste okamžitě a na­vždy zapomněl, jak jsme k ní přišli.“</p>

<p>Jason přikývl na souhlas.</p>

<p>Vance ukázal na dvourozměrnou obrazovku. Pravou stranu zabíral text, o kterém Jason předpokládal, že to je fonetický přepis kilrathštiny, levou pak dlouhá série bílých bloků a mezi nimi občasné anglické slovo jako částečný překlad zprávy.</p>

<p>„Geoff se vracel mimo jiné proto, aby nechal z velení loďstva vyslat falešnou zprávu, která tvrdila, že náš hlavní závod na montáž antihmotových zbraní na Měsíci byl poničen výbuchem při nehodě, tudíž po několik měsíců nebudou dodávány žádné nové zbraně. Ta zpráva je samo­zřejmě od začátku do konce vymyšlená.</p>

<p>Před hodinou jsme zachytili tuhle zprávu z Kilrahu na základnu Haň a kus jsme z ní rozlouskli.“</p>

<p>Jason se naklonil k obrazovce.</p>

<p>Většina zprávy nebyla přeložená, ale do očí ho uhodil červeně zvýrazněný řádek... „Vyškrtnout cíl 2778A na měsíci <emphasis>nak'tary </emphasis>ze seznamu hlavních cílů. Cíl zničen při nehodě...“ následovalo několik nepřeložených řádků, „.. .očekává se nedostatek antihmotových zbraní z 2778A, upřesnění později.“</p>

<p>Jason se znovu podíval na Vancea.</p>

<p>„Sežrali to i s navijákem. Vyslali jsme falešnou zprávu v kódu, o kterém jsme věděli, že jej už rozluštili. Zachytilo to jejich odposlechové stanoviště, nejspíš přímo na velvys­lanectví, a poslali to dál na Kilrah. Znamená to, že to, co chystají v Hari, směřuje k útoku přímo proti Zemi. Sakra, ti parchanti se už připravují k úderu.“</p>

<p>Jason se v křesle opřel a na chvíli zavřel oči. Dokázal pochopit nadšení Vanceovy party. Jejich úkolem bylo zís­kávat informace a právě vyrýžovali zlatý nugget, jaký se nenašel už celé roky. Měli všechny důvody oslavovat. Jenže to také znamenalo, že celé přiměn bylo podvod. Ačkoliv to předpokládal od samého začátku, v koutku du­še přece jen doufal, že mír snad bude trvalý. Tohle byl temný důkaz, který jeho sen rozbil.</p>

<p>K čertu s nimi se všemi, s Kilrathy i s politickými vůdci doma, kteří je zavedli do téhle šlamastyky, k čertu s nimi se všemi.</p>

<p>„Myslíte, že bychom se měli zvednout a vypadnout od­sud?“ zeptal se Jason. „Přes clonu hlídek bychom se mohli prodrat ven.“</p>

<p>Vance zavrtěl hlavou.</p>

<p>„A co přivezeme zpátky jako důkaz? Jednu částeč­ně rozšifrovanou zprávu. Míroví štváči nám řeknou, že jsme ji splácali dohromady sami, abychom znovu rozje­li válku. Jediný zhuštěný signál neznamená neprůstřelný důkaz.“</p>

<p>„Oni mohou vyrazit každou chvíli. Měli bychom vzbur-covat konfederační loďstvo, tam nám uvěří.“</p>

<p>„Synu, lodstvo nám sice uvěří, ale bude taky jediné. Musíte mít na paměti taky tohle: pokud jde o vládu, ne­existujeme. Mimo tuhle loď není ani šest lidí, kteří by vůbec věděli, že jsme tady. Jak si představujete, že to bude vypadat, když vpadneme zpátky domů a oznámíme, že jsme tuhle loď zaparkovali přímo na opačné stra­ně Říše způsobem, který je jasným porušením přímě­ří? Pravda, kterou jsme zjistili, se ztratí v ječeni a protes­tech nejenom Kilrathu, ale i některých našich lidí. Také to vyzradí systém D-5. To je jeden z problémů rozvědky. Když veřejně oznámíme, co jsme zjistili, Kilrathové si spočítají, jak výkonný náš odposlech je, změní postupy a nám může trvat celé roky, než je dokážeme zase roz-lousknout.“</p>

<p>Jason přikývl. Potřebují něco průkazného, zřetelně za­znamenané vizuální pozorování, a i to budou někteří lidé prohlašovat za podvržené. Sakra, Kilrathové nejspíš bu­dou muset začít kopat do hlavních dveří, aby se někdo rozhoupal k činu.</p>

<p>„Takže tu prostě budeme sedět a čekat.“</p>

<p>„Škoda, že nám tahle planeta stíní vašeho přítele Pala-dina. Možná už touhle dobou něco má,“ odpověděl Vance. „Hergot, trčíme tady neschopní pohybu a na průzkumu jen jedna loď. Pochybuji, že by se k jejich základně dostal blíž než na sto světelných roků.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Princ Thrakhath vstal, aby se protáhl, tiše přitom zavrčel a zase se dál věnoval obrazovce s nejnovější zprávou roz­vědky.</p>

<p>Zpráva od Džukagy se shodovala s tou, která mu při-</p>

<p>šla prostřednictvím vojenského žebříčku velení. Džukaga nejspíš věděl, že Thrakhath má vlastní informační linky, a protože se incident odehrál v prostoru pod vojenským velením, dozví se o něm téměř okamžitě.</p>

<p>Kdosi, téměř nepochybně někdo z Konfederace, pronikl až do soustavy, kde probíhala výstavba nové flotily. Nad-světelný radarový průzkum mohla provést jen velmi dobře vybavená špionážní loď, žádný pašerák si nemohl takové zařízení dovolit. Kromě toho ta loď využívala maskova­cí technologii. Skutečnost, že lidé buď odhalili tajemství maskování, anebo takové zařízení ukořistili, byla ohromu­jící. Něco mají za lubem. Otázkou nyní bylo, zda se infor­mace dostala až do Konfederace a k velení jejich loďstva. Takovou vzdálenost nejspíš nemohl překonat žádný zhuš­těný signál. Špionážní loď zatím vyslala tři zhuštěné sig­nály, všechny zaměřené do soustavy Paghk, kde stále pro­bíhal lov na loď, která se tam podle existujícího podezření měla schovávat. Ale ze soustavy dosud nevyšel žádný signál, který by zprávu předal dál.</p>

<p>Ne, konfederační loďstvo dosud nic neví.</p>

<p>Obrátil se k holoprojektoru, vyvolal si mapu soustavy Paghk a projekci přeskokových bodů a soustav až k místu, kde byla zpozorována špionážní loď. Dále označil místo, kde se špeh nacházel nyní, polohy lodí určených k jeho pronásledování a blízkých lodí, které by mohly stíhání napomáhat. Nakonec vyvolal projekci přeskokových tras ze soustavy Paghk zpátky do Konfederace.</p>

<p>Holopole se změnilo v labyrint modrých čar, blikajících světélek označujících lodě a stálých žlutých světélek před­stavujících seskupení hvězd, u kterých ústily přeskokové trasy.</p>

<p>Pozorně si mapu prohlížel, obracel, zvětšoval její části, vyvolával další údaje, přesouval se z jednoho místa na</p>

<p>druhé, aby si prohlédl zase jinou část, a na poboční obra­zovce listoval údaji o různých dostupných lodích.</p>

<p>Nešlo však o prostou záchytnou operaci. Promítaly se do ní i politické ohledy, které se týkaly Džukagy a toho, co nejspíš v této nové situaci udělá. Princ Thrakhath stu­doval holoprojekci a vyvíjel svůj plán.</p>

<p>Přerušil ho signál příchozího hovoru. Byl to císař na otevřené lince.</p>

<p>„Nadešel čas odletět na obřad,“ řekl císař a vypnul spo­jení.</p>

<p>kapitola osmá</p>

<p>„Za posledních šest hodin jsme zachytili trojnásobný ná­růst informačního provozu, šéfe.“</p>

<p>Vance unaveně přikývl a přelétl pohledem zprávu, kte­rou mu jeden z jeho asistentů podal. Byl vyčerpaný. Pro­ti všem zásadám správného postupu zavedl pro své lidi osmihodinové směny střídané čtyřhodinovým odpočin­kem. Věděl, že se vyčerpání podepisuje na jejich výkonu, že by bylo nejlepší dát každému den na vydechnutí, ale začínalo přituhovat. Toho dne už udělali velký skok kup­ředu při luštění kódu loďstva A a dosáhli téměř šedesátip-rocentního překladu. Stále více tak odhalovali plný rozsah spiknutí. Zprávy se týkaly aktualizace vojenské činnosti a rozmístění sil v okolí Země, ale i tisíců jiných podrob­ností až po požadavky na náhradní díly a přepravní poky­ny pro transportní loďstvo, které pronikalo hluboko do prostoru Han naložené milióny tun zásob, jichž bylo za­potřebí k vybudování nové flotily z ničeho. Signál zachy­cený dříve téhož dne oznamoval přesun více než tisíce pilotů, jejich mechaniků a bojových kosmoplánů z letou­nových lodí v docích, a tudíž údajně převedných do neak­tivní zálohy, k nové flotile.</p>

<p>K něčemu se rozhodně schyluje. Kilrathové začali jed­nat, ale proč a co tím sledují? A teď nárůst provozu.</p>

<p>„Zachytáváme také nárůst mezilodní komunikace uvnitř</p>

<p>soustavy. Přilétly sem dva lehké křižníky spolu s jedním těžkým, který jsme právě zjistili.“</p>

<p>To Vancea přimělo, aby se napřímil a podíval se pozor­něji. Pohlédl na zprávu, kterou mu analytik na obrazovce ukázal, překlad komunikace v reálném čase, vysílání šif­rované kódem s nízkou prioritou, jehož záznam se po ob­razovce rychle odvíjel.</p>

<p>„To vypadá, že se chystají k zátahu,“ řekl Vance. „Po­šlete někoho za kapitánem Bondarevským, ať sem hned přijde.“</p>

<p>Byly chvíle, kdy mu bezpečnostní opatření šla na ner­vy. Všechny spojové linky mezi hangárem kosmoplánů a zbytkem lodi byly přerušeny kvůli téměř nekonečně ne­patrné možnosti, že by člen posádky a někdo z jeho lidí mohli spolupracovat ve snaze dostat informace ven z lodě.</p>

<p>Analytik se obrátil a zamířil ke dveřím, zatímco Vance se spojil s velitelem bezpečnostního týmu Alfa a kapitána upozornil, aby analytika nechal projít do lodi a přivést Jasona.</p>

<p>Na obrazovce náhle ožil poboční kanál, jehož signál přicházel ze soustavy, ve které se právě nacházeli. Bylo to jedno ze standardních pásem loďstva Konfederace. Ale odkud?</p>

<p>D-5 už se na něj zaměřila. Byl to odražený signál <emphasis>zpoza </emphasis>obzoru planety a chvílemi se ztrácel. „Co to, sakra, je?“ zašeptal Vance a převedl k sobě volný počítačový výkon z jiných činností, aby se na signál zaměřil a zesílil jej.</p>

<p>Byl to zvukový signál a Vance zapnul reproduktor.</p>

<p>„Zelený jedna, Zelený jedna, tady je Zelený dva, přepí­nám.“</p>

<p>„To je Paladin!“</p>

<p>Vance se obrátil a spatřil, jak k němu dobíhá Jason.</p>

<p>„Zelený jedna, kde, sakra, jste, útočí na mne, přepínám.“</p>

<p>„Odkud to přichází?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„Podle všeho přímo z opačné strany planety. Odráží se to od atmosféry, počkejte chvilku.“</p>

<p>Spěšně naťukal povel a D-5 zaměřila jednu ze svých anténních soustav na malý měsíc planety, sotva přerostlý kus skály, obíhající půl miliónu kilometrů nad nimi.</p>

<p>„Máme i odražený signál od měsíce, ještě vteřinku...“ naťukal další povel.</p>

<p>„Mám to. Podle triangulace je zdroj signálu prakticky přímo za námi, pětatřicet miliónů kiláků.“</p>

<p>„Kousek od přeskokového bodu z Han,“ řekl Jason, když obrátil pohled k holomapě systému, kterou vyvolal jeden z Vanceových asistentů. Blikající žlutá tečka ukazo­vala, kde musí být Paladin.</p>

<p>„Zachytáváme zřetelné signály k útoku od kilrathských křižníků, jeden z nich vypouští stíhačky,“ ohlásil asistent.</p>

<p>„Chtějí Paladinovi odříznout cestu,“ prohlásil Jason tiše s pohledem upřeným na mapu, která nyní ukazovala i ne­přátelské lodě v sektoru. Několik korvet se už řadilo, aby zablokovalo přístup k přeskokovému bodu vedoucímu ke Konfederaci, zatímco křižníky zaujímaly nejvýhodnější postavení ke střelbě.</p>

<p>„Buď ho vyhmátli dřív, než získal informace, anebo až potom; buď to, nebo ono,“ ozval se Vance tiše.</p>

<p>„Proč mi to říkáte?“ otázal se Jason, který si znenadání uvědomil, že se na něj Vance dívá podivně nezúčastněným pohledem.</p>

<p>„Jestli ty údaje nemá a my se ho pokusíme zachránit, prozradíme se a budeme muset honem vypadnout. A je otázka, jestli se teď vůbec dokážeme dostat pryč, když uvážíme, jaké zařízení jsme sem propašovali.“</p>

<p>„Navrhujete snad, abych nedělal nic a nechal je rozstří­let Paladina a Iana na cucky?“</p>

<p>„Operace má přednost, kapitáne.“</p>

<p>„A co když ty potřebné údaje má?“</p>

<p>„Ještě jsem o nich neslyšel, a upřímně řečeno, synu, když jsme ho poslali dál samotného, byly jeho šance, že o ně zakopne, hodně blízko nuly.“</p>

<p>Jason se znovu podíval na obrazovku.</p>

<p>„Zelený jedna, Zelený jedna, útočí na mne, kde, sakra, jste?“</p>

<p>Jason zavřel oči a snažil se urovnat si myšlenky, zatímco se po palubě rozléhalo Paladinovo naléhavé volání o po­moc.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Zelený jedna, Zelený jedna, tady <emphasis>Zelený </emphasis>dva, přepí­nám.“</p>

<p>Paladin, vyčerpaný a plný zoufalého vzteku, vypnul ka­nál a práskl pěstí do pultu.</p>

<p>Takhle daleko zpátky se dostali a teď jim odříznou cestu. Následující přeskokový bod vedoucí ven ze soustavy byl zablokovaný a půl tuctu lodí, které ho už celé dny proná­sledovaly, se pravé zhmotňovalo v bodu, kterým přilétl. To všechno ještě zhoršovala přítomnost více než padesá­ti hlídkových člunů a tří křižníků. Z těžkého křižníku už vylétala peruť stíhaček, které ho během hodiny dostihnou.</p>

<p>Hra skončila a <emphasis>Bannockburn </emphasis>se bude za chvíli smažit. Jakmile dokončil přeskok, hlídky číhající na opačné straně soustavy si ho zvýraznily vysokoenergetickými radarový­mi impulsy, potom ho zaměřily lasery a on je prostě nedo­kázal setřást.</p>

<p>Těsně předtím, než ho dostanou, zkusí vyslat ještě jeden zhuštěný signál a vrazí do něj každý joule zbývající ener­gie, nicméně šance, že by signál z téhle vzdálenosti doletí až do prostoru Konfederace, je nepatrná. Navíc bylo sáz­kou do loterie, jestli tam někdo má nasměrované antény</p>

<p>na tuto oblast. Kdyby jen věděl, kde je Tarawa, mohl by předat informaci na ni. Ta má dostatečný výkon, aby zprá­vu protlačila přes hranici, a navíc lidé na ní už budou vědět, kam signál zaměřit, aby jej někdo zachytil.</p>

<p>„Do hajzlu se vším, jestli se z tohohle dostanu, tak kon­čím,“ zavrčel Paladin. „Vrátím se do Skotska a ať mě vez­me čert, jestli ještě kdy vytáhnu paty.</p>

<p>lané, raději bys mel letět. Jsem rád, že se admirálovi povedlo nacpat nám do nákladového prostoru Fretku upra­venou pro přeskoky. Myslel jsem si, že je krápět cvok, když se o něco takového pokouší. Nařizuji ti, aby ses od­poutal a pokusil se proletět přeskokovým bodem. Infor­mace ti už nahrávám do počítače kosmoplánu. Musíš je dopravit zpátky do prostoru Konfederace. Tarawa buď odletěla, nebo to koupila.“</p>

<p>Ian se po něm ohlédl. Věděl, že Paladin má pravdu. Hejno nepřátelských stíhaček se blížilo.</p>

<p>Chtěl něco říci, ale nedokázal najít slova.</p>

<p>Paladin vzhlédl a donutil se k úsměvu.</p>

<p>„Dej si za mne jednu v Dýchacích vakua, střihoune. A teď se odsud, sakra, kliď.“</p>

<p>Ian se obrátil a zamířil ke dveřím.</p>

<p>„Hodně štěstí, Paladine.“</p>

<p>Paladin zavrtěl hlavou a zasmál se.</p>

<p>* * *</p>

<p>Velvyslanec Vak'ga se na chvilku zastavil a podíval se znovu na holoobraz na svém stole. Opět pocítil nával bo­lesti a v duchu se proklínal za to, že ji stále cítí. Konec konců, truchlení mělo skončit o prvním příchodu Sivar po smrti jeho synů. A to bylo před šesti lety. Ale bolest nikdy neodešla. Jeho šéme bylo pryč, a až zemře on, vymře jeho hra/ s ním.</p>

<p>Znovu pomyslel na dohodu, kterou učinil s princem Thrakhathem večer před odletem na Zemi. Když mu to Thrakhath poprvé navrhl, krev se mu vařila pomyšlením, že se konečně pomstí. Nyní však cítil chlad. Žádná zuři­vost, žádná bolest, jenom odstup a chlad, jako by mu bo­hyně už sáhla do srdce, aby zastavila jeho tep.</p>

<p>Šifrovaný pokyn, aby ten čin vykonal, přišel dnes ráno a bolest brzy ustane. Alespoň se znovu shledám se svými syny, které mi lidé vzali. Alespoň se zase obejmeme a vy­dáme se na lov se svými předky.</p>

<p>Pomyslel na roznětku a antihmotovou nálož, ukrytou ve svém hrudním koši. Zvláštní, nic po mně nezůstane, ne­najdou nic, co by mohli pohřbít. Možná je to správné, protože nebude nikdo, kdo by mě oplakával.</p>

<p>Velvyslanec vyšel ze své kanceláře a ani se neobtěžoval</p>

<p>zavřít za sebou dveře.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Jak se máš, Geoffe? Strašně rád tě zase vidím.“</p>

<p>Admirál Banbridge obešel stůl s napřaženou rukou. Ně­kdejší kontradmirál Geoffrey Tolwyn ji uchopil a k jeho překvapení ho Banbridge sevřel do kamarádského medvě­dího objetí. Pak se obrátil ke Kevinovi, který stál v pozoru, a usmál se.</p>

<p>„Slyšel jsem, že jsi jeden z nejlepších v loďstvu,“ řekl Banbridge pochvalně.</p>

<p>Geoff se při té pokloně pro jeho synovce široce usmál. Dlouhý přelet zpátky do Landreichu a odsud tajně na rych­lé pašerácké lodi na Zemi mu poprvé poskytl příležitost skutečně zjistit, jaký jeho synovec doopravdy je. Navzdo­ry Kevinovu působení na Taravvého až donedávna v hlou­bi duše stále vnímal jako dítě. To však nyní překonal a jejich vztah se změnil v těsné pouto, jaké se může vyvi­nout mezi otcem a synem, který dospěl v muže.</p>

<p>„Kevine, nerad tě o to žádám, ale mohl bys nás nechat chvíli o samotě? Můj stevard ti ukáže nádhernou sprchu a uvaří ti něco k jídlu.“</p>

<p>Kevin zasalutoval a následoval stevarda do zadní části malého bytu, který Banbridge obýval v suterénu velitel­ství loďstva.</p>

<p>„Připomíná mi tebe v jeho věku, Geoffe,“ prohlásil Ban­bridge s úsměvem, když svého bývalého studenta zavedl do pracovny a zavřel dveře.</p>

<p>„Jsem rád, že jste v pořádku zpátky. Posad se apovídej,“</p>

<p>Geoff se posadil do nabízeného křesla, jeho starý šéf se usadil naproti němu.</p>

<p>„Především, co to, sakra, bylo za zprávu, kterou jsi mě přimel vysílat?“</p>

<p>Když to Geoff vysvětlil, Banbridgeovi se rozzářily rysy.</p>

<p>„Stejný trik, jaký jsme my Američani kdysi použili proti Japoncům u Midwaye. Falešná zpráva, že se porouchalo destilační <emphasis>zařízení </emphasis>pro výrobu pitné vody. Japonci ji za­chytili a ohlásili svému loďstvu, že ,cíl AF' má nedostatek vody. Díky tomu malému triku jsme věděli, že jejich dal­ším cílem je Midway. Vance se v historii odjakživa vy­znal.“</p>

<p>„Máme od nich nějaké zprávy? Od chvíle, kdy jsem odletěl z Landreichu, jsem neměl s nikým kontakt.“</p>

<p>Admirála Banbridge zavrtěl hlavou a Geoff v duchu za­klel.</p>

<p>„Co se děje tady dole na Zemi?“</p>

<p>Banbridge se hlasitě vysmrkal, sáhl do svého stolu, vy­táhl dvě sklenky a malou karafu portského vína a nalil sobě i Tolwynovi.</p>

<p>„Ti zatracení cvoci baští všechny nesmysly, kterými je Vak'ga a Džukaga soustavně krmí. Sakra, Rodham do­konce souhlasil s kulturní výměnou, takže na Zemi má</p>

<p>příští měsíc přiletět banda kilrathských zpěváků a taneč­níků. Snobi v hlavním městě to žerou a můžou se utlouct po vstupenkách. Náčelník štábu kolem toho udělal po­prask, poukazoval na to, že po městě bude pobíhat stovka Kilrathu, všichni do posledního agenti rozvědky. Jamiso-nová ho seřvala a sdělila mu: „Dejte si pohov, je po válce.'</p>

<p>Je to blázinec. Každého, kdo se zmíní o opatrnosti a o udr­žení výdajů na loďstvo, shazují jako válečného štváče.“</p>

<p>„A jak je na tom loďstvo?“ zeptal se Tolwyn.</p>

<p>„Ve službě jsou ještě čtyři letounové lodě.“</p>

<p>„Jenom čtyři?“</p>

<p>„Ještě hůř. Dvě z nich jsou momentálně v doku, ale tvrdí se, že budou znovu akceschopné do třiceti dnů.“</p>

<p>„A co ostatní?“</p>

<p>„V doku, reaktory odstavené, posádka na prodloužené dovolené.“</p>

<p>„Proboha, proč?“</p>

<p>Banbridge vzdychl.</p>

<p>„Jamisonová přesvědčila presidenta a ten přesvědčil se­nát, že kdyby se Kilrathové dali do pohybu, měli bychom spoustu varovných signálů, a poukázal na to, že i všechny kilrathské letounovky kromě šesti byly převedeny do ne­aktivní zálohy. A tak byly v rámci úspor letounovky sta­ženy ke generálním opravám. Dostat je do služby by trvalo až tři měsíce.“</p>

<p>„Bůh nám pomáhej,“ zašeptal Tolwyn, vyprázdnil sklen­ku a nechal si ji dolít.</p>

<p>„Osmačtyřicet procent zbylých lodí loďstva je stále ve službě, zbytek je s nejnutnější posádkou v záloze. Po operační stránce ztrácíme náskok. Výcvikový čas stíhačů zkrátili skoro na polovinu, dokonce i těžké křižníky, které teď zůstaly naší hlavní bojovou silou, jsou zakotvené a po­sádky mají dovolenou. Trvalo by týdny, možná i měsíc</p>

<p>nebo dva, než bychom zorganizovali operační svaz a dos­tali ho na frontu.</p>

<p>A co je ještě horší, zamrzla stavba lodí. Touhle dobou už jsme měli mít ve službě novou letounovku a čtyři křiž­níky a mělo se začít pracovat na řadě dalších lodí. Snažili jsme se prosadit vládní nařízení, aby všichni pracovníci loděnic zůstali na svém místě; způsobilo to obrovské po­zdvižení a někteří z našich nejlepších techniků odcházejí za prací jinam. Klíčová odvětví válečného průmyslu, která měla během nepřátelského stavu zákaz stávkovat, se teď potýkají s odchodem lidí, kteří chtějí větší mzdy, a ještě to zhoršuje hospodářská krize způsobená zmrazením nových vojenských zakázek.</p>

<p>Morálka je ve psí. Profíci jsou z toho špatní. Chtěli tu­hle věc dotáhnout do konce. Většina z našich starých lidí z fronty ví, že tahle válka doopravdy neskončí, dokud nevztyčíme vlajku Konfederace na troskách císařského paláce. Všechno ostatní je jen předehra k porážce. Zálož-níci a odvedenci na druhou stranu volají po propuštění. Senátory zaplavují dopisy od rodičů, manželek a dokonce i od našich vojáků, ve kterých žádají demobilizaci. Staré známé .vraťte nám domů naše hochy a děvčata'.“</p>

<p>„Když si to tak promyslím, těžko jim to můžeš vyčí­tat. Z jejich pohledu to opravdu vypadá, jako by bylo po válce.“</p>

<p>Banbridge přikývl.</p>

<p>„Říkám ti, Geoffe, myslím, že demokratická republika je jediný rozumný způsob, jak kočírovat společnost; vy Angličani jste ji vlastně vynalezli a my Američani jsme ji pochytili. Ale vždycky měla jednu vadu, a to neschopnost snést dlouhou válku. Pro civilisty je občas těžké vojáky opravdu pochopit; máme tisíciletou tradici nebýt zadobře s civilisty, které jsme se zavázali chránit. Vojsko se čas od</p>

<p>času stává takovým řeckým poslem, kterého haní jenom proto, že lidem říká pravdu o tom, jak funguje vesmír. Lidé se příliš nechávají unést touhou po míru, zapomínají, že ve většině tohohle vesmíru pořád panuje zákon džungle, a nelíbí se jim, když jim někdo dokazuje opak.“</p>

<p>„Máš nějaké návrhy, jak to změnit?“</p>

<p>Banbridge se usmál a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Za její obranu jsem bojoval třiačtyřicet let, co jsem ve službě. Ne, má sice své mouchy, ale já bych ji tak nechal.“</p>

<p>„Jestli přežije ještě aspoň rok. Copak si lidé neuvědo­mují, co mají Kočičáci za lubem?“</p>

<p>„Ale ano, spousta obyčejných lidí, hlavně na vnějších planetách a na hranici. Ti, co žili na okraji skutečné války a někdy přímo uprostřed. Ti vědí, kam vede i třeba jen chvilková ztráta bdělosti. Ale vnitřní- soustava planet, hlavně <emphasis>Žerné, </emphasis>nesla finanční břemeno války, která se bo­jovala několik set světelných roků a tucet nebo víc přesko­kových bodů daleko. Myslím, že jsou ochotní sáhnout po čemkoliv, co vzdáleně připomíná mír. Máme celou gene­raci, která se narodila a dospěla, aniž by znala něco jiného než válku omílanou každý večer na holoobrazovce a šílené daně na její podporu; pro tuje mír sen stejně omamný jako droga.“</p>

<p>„A může je docela dobře zabít.“</p>

<p>Banbridge vzdychl.</p>

<p>„Součástí problému jsou i ta zatracená média. Kilratho­vé odvedli mistrovskou práci, když je nacpali vybranými záběry planet chlupáčů bombardovaných za války, srdce­ryvnými rozhovory s vdovami, které prosí o mír, zkrátka obvyklé propagandistické bláboly. Ale zkus poslat do ho-lovize naše posádky a opona spadne. Zdá se, že poslední dobou je hodně populární, hlavně na vysokých školách, věřit Džukagově tezi, že válka byla spiknutím jejich a na-</p>

<p>šich vojenských kruhů, aby získaly moc a aby se obohatil těžký průmysl. Většina lidí to prohlédla, ale je dost tako­vých, kteří věří všemu, co vidí v holovizi, na to, aby dělali dusno.</p>

<p>Ale to by už stačilo, teď vysyp, co se dělo s tebou pos­lední dva měsíce.“</p>

<p>Když Geoff popisoval, jak zařizoval přesun lodí do Lan­dreichu, a operaci týmu D-5 v kilrathském prostoru, Ban­bridge celou dobu mlčel, usrkával portské a doléval Geof­fovi sklenku, když byla prázdná.</p>

<p>„Když jsem se vrátil do Landreichu, začalo to s Kruge-rem být divoké.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Má absolutní vztek na Konfederaci kvůli blokádě do­vozu bojových kosmoplánů. Za války jim aspoň něco ukáplo, ale mírová komise zarazila veškeré další dodávky válečného materiálu.</p>

<p>Řeknu ti, Wayne, tihle kolonisté jsou naprostí mistři v tom, jak zbastlit na koleně loďstvo a udržet je v provozu. Nejsou ale s to dostat legálními kanály nejnovější stíhačky na vysoké technické úrovni, elektroniku a palubní proti-lodní střely.“</p>

<p>„Legálními kanály?“</p>

<p>Geoff se zasmál,</p>

<p>„Pořád dostávají zajímavé vybavení, ale neptej se mě, jak.“</p>

<p>Banbridge přikývl a usmál se.</p>

<p>„Náhradní díly získávají kanibalizací, různým záplato­váním a improvizací. Dokonce si vyrobili vlastní těžké bojové kosmoplány tak, že vzali zastaralé třímístné hlíd­kové lodě a namontovali na ně ty nejroztodivnější motory, jaké jsi kdy viděl. Kdo s nimi létá, ten by si zasloužil vyznamenání za odvahu už jen za to, že motory spustí.</p>

<p>Pokud jde o příhraniční nájezdy, anebo o to, jak si pora­dit s kilrathskou koloniální gardou nebo dokonce s lehkou záškodnickou flotilou, můžeme se od nich lecčemu při­učit. Ale jestli tudy proletí hlavní bojová flotila, budou všechny planety Landreichu na škvarek a Kruger to ví. Bože, Wayne, to jak nadává na tebe, na náčelníka štábu a na Rodhama, opravdu stojí za poslechnutí.“</p>

<p>„Zůstane ale při nás, až přijde čas?“</p>

<p>„Jenom dokud to bude vyhovovat zájmům Landreichu. Upřímně řečeno mám pocit, že by byl nejšťastnější, kdyby se Konfederace a Říše navzájem poslaly do pekla a zůsta­ly jenom kolonie.“</p>

<p>„To se vsadím, že se na to ten starý parchant dívá takhle,“ prohlásil Banbridge s úsměvem. „On je ta nejúžasnější osi-na v řiti, jakou vůbec znám, ale je taky jeden z nejlepších.“</p>

<p>„Kdy chceš, abych se tam vrátil?“ zeptal se Tolwyn. „Myslím, že je zásadně důležité, abych byl s ním, až půjde do tuhého. Vím, že tu hru s mým odsouzením prohlédl. Ví, že tajně pracuji pro náčelníka štábu a pro rozvědku, a há­dám, že mě má kvůli tomu svým způsobem v oblibě.“</p>

<p>„To je také jeden z důvodů, proč jsem tě pro tenhle úkol vybral. Mám pocit, že v tobě vidí taky kus vzbouřence, a tvoje bojové záznamy na něj určitě dělají dojem.“</p>

<p>Geoff přikývl, ale zůstal zticha. Vlastně nebylo co říci. Nabídli mu, aby z vlastní vůle přijal úkol, záměrně spáchal válečný zločin a nechal se potupně propustit, aby se mohl zapojit do tajných operací. Zničilo mu to pověst a udělalo to z něho páriu u příslušníků vlastní zbraně s výjimkou asi tak půl tuctu lidí, kteří byli do tajemství zasvěceni. Ale kdyby ho jeho starý učitel a přítel požádal, aby pro dobro loďstva spáchal sebevraždu, neváhal by.</p>

<p>„Mám jenom jednu otázku, která mi dělá starosti,“ řekl Geoff nakonec a na chvilku zaváhal.</p>

<p>„Co je s projektem Omega?“</p>

<p>Banbridge na Tolwyna překvapeně pohlédl.</p>

<p>„Synu, ty jsi nikdy neměl oprávnění o něm vědět. Sakra, kdybych věděl, že znáš podrobnosti projektu Omega, ni­kdy bych ti nedovolil odletět takhle s <emphasis>Tarawou. </emphasis>Ty o něm nemáš nic vědět.“</p>

<p>Tolwyn se usmál,</p>

<p>„Ale vím a neptej se mě, odkud.“</p>

<p>Banbridge pokýval hlavou.</p>

<p>„Stále financovaný z černých fondů. Rodham o tomhle projektu ví, ale nikdo jiný z vlády oprávnění nemá. Sou­hlasil, aby se v něm pokračovalo, hádám, že zčásti v rámci handlu s náčelníkem, aby ho dotlačil k podepsání příměří. Rodham si myslí, že Omega je naše eso v rukávu.“</p>

<p>„A jak má daleko k dokončení?“</p>

<p>Banbridge zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Spousta zádrhelů; nejmíň šest měsíců do spuštění motorů první lodě, ale pravděpodobněji tak rok, i když opatrnější lidé tvrdí, že bezpečná sázka je osmnáct mě­síců.“</p>

<p>Tolwyn nad těmi zprávami zavrtěl hlavou. Na válce bylo něco ironického a on měl pocit, že pozorovateli zvenčí by to muselo připadat zábavné. Kilrathové vynaložili neuvě­řitelné náklady a úsilí, aby zahájili utajenou výrobu nové třídy letounových lodí, pokud ovšem ony povrchní infor­mace, které rozvědka zatím dokázala vykutat, jsou prav­divé. Konfederace dělala totéž. Jenom nešlo o letounové superlódě jako u předpokládané kilrathské konstrukce, ale o maskované, těžce obrněné bojové plavidlo se zdokona­lenými štíty, které odolávaly antihmotovým hlavicím až do střední ráže. Šířily se i pověsti o superzbrani pro tyto lodě, ale to bylo ještě temněj ší tajemství. Ty lodě však byly ještě pouhý sen a na tuto válku nebudou mít žádný vliv,</p>

<p>neboť byly stejně jako kilrathské loděnice ukryté co možná nejdál od fronty.</p>

<p>„Nějaká zpráva od Tarawy?“</p>

<p>Banbridge zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Ticho po pěšině, i když několik odposlechových stano­višť zachytilo rozkazy k převelení několika křižníků z hra­nice do sektoru, ve kterém <emphasis>Tarawa </emphasis>a <emphasis>Normandie </emphasis>operují. Ale to může být souhra okolností,“</p>

<p>„Na souhru okolností nevěřím, Kočičáci se musí k ně­čemu chystat.“</p>

<p>„Také mě to napadlo.“</p>

<p>„Kéž bych tam mohl být s nimi,“ zašeptal Tolwyn.</p>

<p>„Bondarevskij je skvělý chlapík. Jestli se dostane do srabu, najde cestu ven.“</p>

<p>Geoff přikývl na souhlas. Jason mu nahrazoval syna, o kterého přišel. Kdyby Reggie před dvaceti lety nezahy­nul, bylo by mu dokonce stejně jako Jasonovi.</p>

<p>„Kdy se mám vrátit do Landreichu?“</p>

<p>„Náčelník štábu od tebe chce slyšet podrobné hlášení zítra ráno.“ Banbridge se odmlčel, aby se podíval na ob­razovku počítače.</p>

<p>„Když už o starém mluvím, za deset minut máme schůzi štábu. Víš co, zůstaň tady, já řeknu svému příkazníkovi. aby ti dal najíst, a proboha, Geoffe, podíváme se, jestli ti nesplašíme nějaké lepší oblečení.“</p>

<p>Tolwyn přikývl. V kombinéze civilního údržbáře se cítil naprosto směšně a plnovous, který si nechal narůst cestou zpátky z Tarawy, svědil jako deset čertů. Byl to docela vhodný převlek na to, aby proklouzl podzemním parko­vištěm velitelství flotily. Jakmile byl uvnitř, bezpečnostní tým námořní pěchoty ho spěšně odvedl postranní chodbou do Banbridgeova soukromého bytu. Tolwyn si zamnul bradu.</p>

<p>„Přál bych si tohle oholit.“</p>

<p>„Vypadáš docela směšně, Geoffe.“</p>

<p>Banbridge vstal a popadl aktovku.</p>

<p>„Čeho se ta schůze týká?“</p>

<p>„Vždycky zvědavý, co?“</p>

<p>Tolwyn se usmál. „Spolupráce s Vancem se na člověku podepíše.“</p>

<p>„Ten mizera kilrathský velvyslanec požádal o setkání s náčelníky štábů a některými admirály loďstva. Vykřikuje něco o seznamu stížností na narušení hranic vojenský­mi hlídkami a na čelních místech seznamu jsou incidenty z Landreichu. Tak se zašij tady dole, mají tady kolem čenichat nějací novináři, a kdyby tě jen zahlédli, stálo by nás to zatraceně moc.“</p>

<p>Geoff potřásl svému starému instruktorovi z akademie rukou a usmál se, když Banbridge zamířil ze dveří.</p>

<p>Banbridge se ještě zastavil a ohlédl se po Geoffovi.</p>

<p>„Vedl sis zatraceně dobře, synu; jsem na tebe hrdý.“ A byl pryč.</p>

<p>O chvilku později vešel příkaznfk s návrhem, aby si Geoff dal sprchu a on zatím připraví nějaké čisté oblečení. Tolwyn po týdnech strávených ve vesmíru dychtivě sou­hlasil. Po celou tu dobu se musel spokojit s obvyklým minutovým přídělem vody na sprchování. Když prochá­zel kolem malé ložnice, postřehl Kevina nataženého přes ustlanou postel a spícího.</p>

<p>,Ani se nenajedl, pane,“ zašeptal stevard. „Natáhl se a do minuty spal jako nemluvně.“</p>

<p>„Měli jsme krušnou cestu,“ řekl Geoff tiše.</p>

<p>Zavřel za sebou dveře koupelny, shodil špinavou kom­binézu a vstoupil pod proud horké vody.</p>

<p>Ani to tak neslyšel, jako to spíš ucítil, zachvění, které otřáslo budovou. Zastavil sprchu a z dálky zaslechl sirénu.</p>

<p>Ani se neobtěžoval utíráním, natáhl si kombinézu a otev­řel dveře. Banbridgeův příkazník už stál ostražitě u vchodu do admirálova bytu a k Geoffovu překvapení měl v poho­tovosti laserovou pistoli. Z ložnice vyběhl Kevin, doko­nale probuzený a v pohotovosti a Geoff postřehl, že v něm zvuk sirény probudil dojem, že jde o bojový poplach pro stíhače.</p>

<p>„Zůstaňte, kde jste, pánové,“ vyštěkl stevard a volnou ru­kou jim dával pokyn, aby se nehýbali.,,Něco se děje.“</p>

<p>Geoff se takhle oblečený pouze v zamaštěné kombinéze cítil bezbranný. Věděl však, že příkazník kromě toho, že je Banbridgeovým osobním sluhou, je také velmi dobře vycvičený příslušník speciálních oddílů námořní pěchoty. Bude to muset nechat na něm. Příkazník tiše promluvil do malého mikrofonu v klopě a naslouchal pokynům a infor­macím, které dostával prostřednictvím maličkého sluchát­ka v uchu.</p>

<p>Uplynula zdánlivě celá věčnost, a pak muž viditelně zbledl a sevřel pevně ruku na pažbě pistole.</p>

<p>Příkazník se ohlédl po Geoffovi.</p>

<p>„Pane, admirál Banbridge, náčelník štábu a kdovíkolik dalších důstojníků jsou mrtví. Celé nejvyšší patro budovy vyletělo do povětří.“</p>

<p>„Milosrdný Bože,“ zašeptal Geoff a sklonil hlavu.</p>

<p>„Budu vás hlídat přímo tady, pane. Došlo tady k inci­dentu a ještě nevíme, co se vlastně, sakra, děje.“</p>

<p>Incident, pomyslel si Geoff. Většina nejvyššího velení loďstva je nejspíš mrtvá a on tomu říká incident.</p>

<p>* * *</p>

<p>,J_x&gt;vče, odpoutej se, odpoutej se!“ Ian vypnul vizuální i zvukový kanál z <emphasis>Bannockburnu. </emphasis>Rozkaz, aby Paladina opustil, mu jednoduše byl příliš</p>

<p>proti srsti. Vlna kilrathských stíhaček už nebyla ani pět tisíc kilometrů daleko a rychle je doháněla s vysunutými manévrovacími lapači, aby po rychlém přeletu z mateř­ského křižníku přibrzdila. Existovala nepatrná šance, že by Ian mohl odstřelit dvě stíhačky na levé straně první řady formace a vytvořit tak díru, kterou by za ním Paladin mohl uniknout.</p>

<p>Dokázal si představit, že Paladin teď kleje, až se hory zelenají, ale ať ho vezme ďas, jestli si také nepřeje zachránit kůži.</p>

<p>Ian zatočil proti přilétajícím stíhačkám, odjistil IFF stře­ly a odpálil je na velkou vzdálenost, aby situaci trochu rozvířil. Střely vyrazily kupředu a několik blížících se kil­rathských stíhaček přešlo do prudkých zatáček. Jakmile se nejbližší octla zádí proti Lovci, ten odpálil střelu s infra­červeným naváděním, která okamžitě zaměřila motory stí­hačky, dosud do bělá rozžhavené po rychlém přiblížení. Střela se zabořila do výstupní trysky stíhačky a vybuchla.</p>

<p>První sestřel nové války, pomyslel si zachmuřeně.</p>

<p>Během několika vteřin se rozhořel boj. Několik stíhaček Dralthi se oddělilo, aby se vrhly na Lovce, zatímco první řada útočníků, šest stíhacích Grikathů, pokračovala přímo k <emphasis>Bannockburnu. </emphasis>Paladin vypustil zbývající salvu šipek a potom odpálil baterii IFF střel z vícehlavňové rotační výmetnice. Vesmír se změnil v bláznivou změť explozí a Ian se pokusil ostrou zatáčkou setřást střelu s infračer­veným naváděním. Vystřelil klamný tepelný zdroj, který střelu přilákal, a ta nehlučně vybuchla kilometr za ním.</p>

<p>Jeden Grikath se mu mihl zprava před přídí a Ian ho s dokonale načasovaným předsazením důkladně osolil ve střední části trupu. Zatočil za Kočičákem po vnitřní dráze a vypálil do Grikathů rychle po sobě tři další rány z hmot­nostního urychlovače. Stíhačka se rozlétla na kusy.</p>

<p>Vrhl rychlý pohled na taktický displej a postřehl, že kil-rathské křižníky se rozestoupily do volné formace za vl­nou stíhaček, aby vyřídily to, co případně zbude. Za nimi přilétal nejméně tucet hlídkových člunů a lehká fregata jako druhá vlna, zatímco z jiné strany se blížilo půl tuctu hlídkových korvet a svíralo <emphasis>Bannockburn </emphasis>do kleští. Vlna rychlých stíhaček se rozmisťovala vpředu, nahoře a dole, aby past uzavřela.</p>

<p>S děsivou konečností si uvědomil marnost gesta, které právě učinil. Hra skončila. Připojil se zpátky na Paladinův kanál.</p>

<p>„To nevypadá dobře, kámo.“</p>

<p>„Lovce, odpoutej se a uteč, já tě budu krýt.“</p>

<p>„Hergot, jdou po mně, upaluj a dostán tu zatracenou informaci ven, jinak tohle všechno bylo na pendrek.“</p>

<p>„Lovce, sakra, padej...“</p>

<p>„Myslím, že to je naopak, kámo. Budu tě krýt, tak upaluj. Až zapadneš k Dýchačům vakua, kámo, dejte si první rundu za mne.“</p>

<p>„Lovce!“</p>

<p>Prosmýkl se před <emphasis>Bannockburn, </emphasis>aby prorazil clonu stí­haček před oběma loděmi a umožnil tak Paladinovi pro­klouznout.</p>

<p>Od druhé kilrathské útočné skupiny vylétl vějíř šesti nových střel, naváděných radarem a na IFF signál. Ian ztěžka polkl a zapnul svůj identifikační vysílač, aby střely přilákal na sebe.</p>

<p>Kolísavý tón ve sluchátkách lanový komunikační sou­pravy přešel v ustálené, stále se zvyšující bzučení. Všech­ny přilétající střely se zaměřily na jeho kosmoplán. Ostře přitáhl do svíčky, aby je odvedl od <emphasis>Bannockburnu.</emphasis></p>

<p>„Vystřel se, lané!“ vykřikl Paladin a vzápětí se v rádiu ozval nový hlas:</p>

<p>„Zelený dva,. Zelený dva, tady Zelený jedna, stíhačky jsou na cestě.“</p>

<p>Ian sáhl dolů, aby zatáhl za rukojeť katapultáže, když tu spatřil stíhačku, která srovnávala let s <emphasis>Bannockburnem, </emphasis>aby jej zasáhla shora.</p>

<p>Pustil rukojeť, zaměřil cíl a odpálil poslední střelu zavě­šenou pod Fretkou. Když odlétala, věděl, že definitivně dohrál. Pevně skousl doutník a zavřel oči.</p>

<p>Zad Fretky Iana „Lovce“ St. Johna zasáhlo šest kilrath-</p>

<p>ských IFF střel.</p>

<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>              </emphasis>* * *</p>

<p>Jason se nakláněl nad obrazovku s taktickým přehledem a sledoval, jak <emphasis>Normandie </emphasis>vypravuje stíhačky. Když s vel­kým zrychlením přelétal severní pól planety ve výšce tří set kilometrů, těsně nad hranicí atmosféry, jeden z křižní-ků se už obracel.</p>

<p>Kdybych tak měl plný hangár stíhaček, klel v duchu, byli bychom je přečíslili. <emphasis>Normandie </emphasis>už vypustila všech svých dvacet kosmoplánů a Doomsday s dalšími dvěma piloty vzlétli se zbývajícími třemi kosmoplány z hangáru <emphasis>Tarawy. </emphasis>Jason už nyní cítil, že to skončí bojem lodě proti lodi, a představa střetnutí lehké eskortní letounové lodi s křižníkem ho vůbec nelákala.</p>

<p>„Já věděl, že mě nenecháte v bryndě, střihoune,“</p>

<p>Na obrazovce se objevil rozmazaný Paladinův obraz.</p>

<p>„Koukám, že jste si přivedl společnost, Paladine.“</p>

<p>„To jo. Připravte se na šifrovaný zhuštěný signál, rozkó-dujte ho a uvidíte proč.“</p>

<p>O několik vteřin později signál přišel a Jason se obrátil, aby sledoval, jak jej spojová důstojnice dekóduje. Spustil holozáznam a obrátil se k jednomu z důstojníků hlídky.</p>

<p>„Utíkejte k hangáru a řekněte těm gorilám u dveří, aby sem poklusem poslali Vance!“</p>

<p>„Stíhačky přerušují útok na Paladina a vracejí se, aby kryly križník,“ ohlédl se po Jasonovi operační důstojník.</p>

<p>Museli zachytit zhuštěný signál a uvědomit si, že míč teď máme na noze my, pomyslel si Jason.</p>

<p>„Už jsem to zachytil na našem systému,“ ozval se Vance, který právě vpadl na můstek, a Jason si uvědomil, že se svou strojovnou v hangáru to Vance už určité ví.</p>

<p>„Podívejte, jak jsou ty rachotiny velké,“ zašeptal Jason a pohlédl na Vance, který si upřeně prohlížel obrazovku.</p>

<p>„Máme poslat signál dál?“ zeptal se Vance.</p>

<p>Jason se zase zadíval na holoprojekci. Teď už se úplně prozradili. Věděl, že to tak skončí, od okamžiku, kdy se rozhodl vzlétnout a zachránit Paladina. Věděl také, že kdy­by se Paladin vrátil s prázdnýma rukama, on by se ocitl v pěkně horké kaši za to, že prozradil operaci jen proto, aby zachránil přítele. Ale s úspěchem se těžko polemizu­je. Jeho rozhodnutí bude nyní vnímáno jako správné a na jeho osobní pohnutky vůči lanovi a Paladinovi se zapo­mene.</p>

<p>Kilrathové už mají jeho loď vizuálně zaměřenou. Za pár vteřin budou znát typ a model a rychle si spočítají, že to je <emphasis>Tarawa </emphasis>spolu s <emphasis>Normandií. </emphasis>Anténní soustava na jeho le-tounovce jim pak na beton napoví, jaký měla loď úkol. Nebýt informace, kterou získali, znamenalo by to diplo­matický výbuch. Nemělo smysl přenechávat Kilrathům na této frontě první tah. Kdyby se s tou informací vytasili až poté, co Kilrathové začnou protestovat proti narušení hra­nic, mohla by ji vyšší místa smést se stolu jako pokus o vytáčky.</p>

<p>„Odešlete ho hned,“ řekl Jason.</p>

<p>„Dobré rozhodnutí, synu,“ prohlásil Vance s ušklíbnu­tím a rozběhl se zpátky na letovou palubu. O minutku později si Jason všiml chvilkového zablikání bojového</p>

<p>osvětlení lodi, jak se na cestu vydal nadsvětelný zhuštěný signál, a po další minutě pro jistotu následoval druhý.</p>

<p>To už se obrátily všechny tři křižníky a blížily se. Dál-koměr ukazoval rychlé zmenšování vzájemného odstupu. Čelo vlny stíhaček z <emphasis>Normandie </emphasis>se přiblížilo ke kilrath-ským stíhačkám vypuštěným z křižníku a rozhořel se boj. Výhoda zručnosti se zřetelně nacházela na straně koloni­álních pilotů a bývalých pilotů loďstva, kteří utvořili útoč­nou formaci tak, aby vyřídili těžký križník a jeden jeho lehčí doprovod.</p>

<p>Jeden z křižníku však vytrvale pokračoval dál, a když tak Jason seděl na můstku a čekal, až baterie kilrathského křižníku zahájí palbu, cítil, jak mu po zádech začínají stékat chladné stružky potu. Nikdy s letounovou lodí v pří­mém střetnutí nebojoval a raději by držel knipl a páku při­pustí paliva, než spoléhal na neohrabané vydávání rozkazů.</p>

<p>Z čelního křižníku vylétla první salva řízených střel a v téže chvíli druhý križník v radě vybuchl po přímém zásahu vějířem torpéd z jednoho Broadswordu.</p>

<p>„Blíží se k nám čtyři hlavice,“ oznámil operační důstoj­ník. „Vypouštím dipóly, tepelné cíle a generátory radaro­vého šumu.“</p>

<p>„Všechny zbraně, pal,“ nařídil Jason a snažil se přitom udržet hlas klidný.</p>

<p>Kanón na bázi hmotnostního urychlovače na přídi ožil a z příďových výmetnic vylétla salva torpéd. Vzdálenost klesla pod sto kilometrů a stále se zmenšovala.</p>

<p>„Kormidlo deset stupňů doleva, padesát stupňů dolů.“ Zahájil klesavou zatáčku, a potom dal opačný rozkaz, aby přivedl svou letounovou loď přímo pod spodní stranu zad­ního křižníku.</p>

<p>„Torpédový útok mění cíl,“ osnámil operační. „Zaměřu­je se na <emphasis>Normandii.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Několik kilrathských stíhaček se mihlo před přídí a od­pálilo střely, které zasáhly přední štít.</p>

<p><emphasis>Normandie </emphasis>má potíže!“</p>

<p>Jason se ohlédl po spojové důstojnici a přepnul displej na přehled škod sesterské lodě.</p>

<p>Torpédo z první salvy zasáhlo její příď. Dva koloniál­ní piloti, kteří k eskortní lodi směřovali, srazili vlastními stroji dvě z další salvy torpéd vyslané kilrathským křižní-kem, zatímco <emphasis>Normandie </emphasis>vypálila salvu v odpověď.</p>

<p>Torpéda se navzájem minula a o několik vteřin později se <emphasis>Normandie </emphasis>i nepřátelský křižník proměnily v ohnivé koule. Obě lodě si byly tak blízko, že se exploze smísila v jediný obrovský oblak bílého plamene.</p>

<p>Troskami prolétl v divokých výkrutech koloniální stí-hač. Pilot však stále do jisté míry měl stroj pod kontrolou a zamířil s ním přímo na křižník před Jasonem. Upravená Fretka zažehla přídavné spalování a zabořila se Kilrathovi do můstku.</p>

<p>„Sakra,“ zašeptal Jason. To už byl třetí koloniální stíhač během několika vteřin, který spáchal kamikadze.</p>

<p>Nepřátelský křižník se začal od přídě trhat a z trhliny se valily vnitřní exploze. Půl tuctu stíhaček vklouzlo před křižník, přizpůsobilo rychlost, aby vůči němu zůstalo v kli­du, a bez ohledu na obrannou palbu začalo do poškozené­ho trupu chrlit náboje z hmotnostních urychlovačů. Křižník se začal lámat, střely prolétaly trupem skrz, loď vybuchla a vzala s sebou další koloniální stíhačku.</p>

<p>Pozůstatky výbuchu <emphasis>Normandie </emphasis>se stále rozpínaly a Ja­son si uvědomil, že má venku téměř dvacet kosmoplánů, z nichž některé se věnovaly likvidaci zbylých stíhaček, zatímco jiné se rozlétly kupředu, aby kryly <emphasis>Bannockburn, </emphasis>anebo pronásledovaly lehké korvety a hlídkové čluny.</p>

<p>Jason opustil můstek a zamířil chodbou k hangáru. Za-</p>

<p>stavil se u vždy přítomných stráží a netrpělivě čekal, až mu přivedou Vance.</p>

<p>„Chci, abyste svoji mašinérii rozebral a uklidil, aby­chom mohli přijmout stíhačky,“ oznámil mu Jason.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Slyšel jste, admirále. Mám tam venku dvacet kosmop-lánů, některé nepochybně poškozené, a chci je vzít na palubu.“</p>

<p>„Jasone, rozebrat D-5 trvá celé dny. Většina zařízení je napevno spojená s podlahou.“</p>

<p>„Je mi líto, pane. Nemám celé dny, protože některým z těch letounů mohou zbývat už jen minuty. D-5 se musí uklidit.“</p>

<p>Vance začal sinat.</p>

<p>„Synu, tam uvnitř je <emphasis>zařízení </emphasis>za miliardy dolarů. Dost peněz, aby se za to dalo koupit pár set bojových kosmop-lánů. Řekněte pilotům, ať se katapultují, a posbíráme je.“</p>

<p>„Promiňte, pane, ale to nepůjde. To jsou koloniální stí­hačky a já se nehodlám vrátit ke Krugerovi a oznámit mu, že jsme je vyhodili oknem, abychom zachránili výzvědný počítač, který už svůj úkol splnil. Kromě toho si myslím, že se ani nedostaneme domů, jestli ty stíhačky nebudeme mít s sebou. Kočičáky jsme pěkně popíchli a oni budou chtít naše kůže jako odplatu. Budeme bojovat na ústupu celou cestu domů.“</p>

<p>„Poslechněte, synu, nerad se oháním hodností, ale mys­lím, že byste měl vědět, že jsem admirál loďstva.“</p>

<p>„Já to vím, pane, jenže já jsem kapitán téhle lodi.“</p>

<p>Vance si ho zkoumavě prohlížel a po několika vteřinách, které Jasonovi připadaly jako věčnost, zbrázdil tvář Vance Richardse sevřeny úsměv.</p>

<p>„Rozkaz, pane. Vyklidíme přistávací plochu.“</p>

<p>Jason v duchu vydechl úlevou.</p>

<p>„Děkuji, pane,“ odpověděl a zamířil zpátky na můstek.</p>

<p>„Zpráva pro vás, pane.“</p>

<p>Jason přikývl, přistoupil ke spojovému stanovišti a zjis­til, že Paladin navázal laserové spojení.</p>

<p>„Díky, střihoune,“</p>

<p>Jason cítil, že něco neklape.</p>

<p>„Jste v pořádku?“</p>

<p>Paladin přikývl a na okamžik sklonil hlavu.</p>

<p>„Jasone, Ian je mrtvý.“</p>

<p>Jason měl pocit, jako by ho někdo praštil do žaludku. Mlčel.</p>

<p>„Řekl jsem mu, aby upaloval pryč, ale on místo toho zůstal u mne. Trefila ho salva střel určená mně.“</p>

<p>„Do hajzlu,“ zašeptal Jason.</p>

<p>„Jo, střihoune, do hajzlu,“ vzdychl Paladin.</p>

<p>Následovala chvíle ticha, až se Paladin konečně pohnul.</p>

<p>„Mimochodem, vyslali jste zprávu?“</p>

<p>„Je na cestě.“</p>

<p>„Myslím, že až dorazí, bude z toho průser jako ty příslo­večné mraky.“</p>

<p>„A teprve to začíná,“ odvětil Jason chladně, když si vzpomněl na holoobraz nových kilrathských letounových lodí. Uvědomil si, že je docela možné, že už míří k Zemi. Příměří byla léčka, jak věděl od začátku, a Konfederace tím, že na ně přistoupila, mohla docela dobře prohrát vál­ku. Ale v této chvíli bylo těžké myslet na tohle. Pravé ztratil jednoho z nejbližších přátel, a to bylo jediné, co</p>

<p>dokázal pochopit.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Sire, došlo k neštěstí,“</p>

<p>Džukaga vzhlédl od svého psacího stolu k pobočníkovi, který se chvěl a hluboko ukláněl. „Pokračujte.“</p>

<p>„Sire, právě jsme obdrželi zhuštěný signál, že na císařo­vě osobním křižníku vybuchl reaktor a všichni, kdo byli na palubě, zahynuli.“</p>

<p>„To je tedy skutečně tragédie.“</p>

<p>Pobočník k němu vzhlédl, zmaten jeho tónem.</p>

<p>„Můžete odejít,“ odvrátil se baron a jen stěží dokázal skrýt vítězoslavné zablýsknutí zubů. Vyšlo to podle plánu. Dostat na palubu reaktorovou palivovou trubku s navrta­nou nejdrobnější dírkou byla opravdu prácička. Palivová tyč byl trik vymyšlený před lety s tím, že je pašerácká loď dopraví do pohraniční oblasti a prodá v naději, že tyče nakonec skončí na konfederačních lodích. V bílém žáru reaktoru impulsního motoru pak tyč praskne a způsobí prudkou řetězovou reakci. Ten nápad se nikdy neusku­tečnil, ale on si stále pamatoval, kde jsou navrtané tyče uskladněné, zatímco všichni ostatní už na ně zapomněli. Dostat ji na správné místo si vyžádalo drobné úpravy po­čítačových souborů s přepravními pokyny, jelikož císařova loď nikdy neopouštěla Kilrah bez zcela nové zásoby tyčí.</p>

<p>Usmál se. Ano, to byl mistrovský kousek, a jednomu pomůže, když jeden z jeho agentů pracuje jako mechanik lodní údržby. Naštěstí ten ubožák ani netušil, co dělá, takže plán neměl kdo vyzradit.</p>

<p>O chvilku později se na chodbě před pracovnou ozval nezřetelný vzteklý řev. Právě když baron vstal, dveře se rozlétly.</p>

<p>Do místnosti vkráčel princ Thrakhath.</p>

<p>Baron Džukaga věděl, že navzdory vší snaze o sebeov-ládání se mu hříva ježí strachem. Snažil se nad ní získat kontrolu.</p>

<p>„Překvapený, že mě vidíte?“ zaburácel Thrakhath.</p>

<p>Džukaga tam bezeslova stál, dokud se konečně nevzpa­matoval.</p>

<p>„Právě jsem se doslechl o té tragédii. Co císař?“</p>

<p>„Je na tom lépe, než jste doufal,“ zavrčel Thrakhath.</p>

<p>„Co tím myslíte, princi?“ odvětil Džukaga a měl sám na sebe vztek, že se mu hlas nepatrné, téměř neznatelně třese.</p>

<p>„To si přeberte sám,“ prohlásil Thrakhath mrazivě.</p>

<p>„Nechápu, kam míříte.“</p>

<p>Thrakhath stál mlčky a chladně si ho měřil pohledem. Viděl, že baron opět nabývá sebekontroly. Prince rozčilo­vala prostá skutečnost, že císař získal díky intuici nebo nějaké informaci podezření, že jeho loď bude zničena, ale netušili, jak se to má stát, a nejspíš se to ani nikdy nedozví. Jeho jedinou skutečnou nadějí bylo barona tak překvapit, aby ho to přimělo říci něco hloupého a kompromitujícího. Jenže to, jak Thrakhath už viděl, se nezdařilo. Bylo oči­vidné, že baron bude tvrdit, že je podezírán neprávem. Když ho přímo obviní, mohou se ostatní klany docela dobře postavit na jeho stranu, jak to už jednou učinily po Vukaru.</p>

<p>Thrakhath zlostně zavrčel, neboť viděl, že jeho lest ne­vyšla.</p>

<p>Stále hleděl na Džukagu a čekal, až promluví.</p>

<p>„Co znamenají tyto dvě zprávy, které jsem právě obdr­žel?“ zeptal se Džukaga nakonec a ukázal na obrazovku komunikátoru. „Pumový útok na Zemi a špionážní loď, která byla odhalena příliš pozdě, takže stihla vyslat zhuš­těný signál?“</p>

<p>„To znamená, že nyní musíme vytáhnout do války.“</p>

<p>„To je šílenství,“ odsekl Džukaga, který se už opět plně sebral. „Plán vyžaduje ještě čtyři a půl osmer-osmice dní,“</p>

<p>„To je teď nemožné,“ odvětil Thrakhath. „Mnozí lidé už nás z toho pumového útoku obviňují a spolu s informací o naší flotile to znamená obnovení válečného stavu.“</p>

<p>Thrakhath se usmál.</p>

<p>„A konec vašich ubohých plánů.“</p>

<p>„Jaká je pravda o tom pumovém útoku?“ zeptal se Džu­kaga chladně.</p>

<p>,.Nepochybně to udělal někdo z nich a hodlá svalit vinu na nás. Možná s tím souvisí útok na císaře.“</p>

<p>Džukaga zaváhal.</p>

<p>„Své vojenské vůdce by nikdy takhle nezabíjeli. V tom musí být něco víc.“</p>

<p>„Obviňujete mne snad?“ vyštěkl Thrakhath.</p>

<p>Džukaga ho přejel chladným pohledem, ale věděl, že nejlépe bude couvnout.</p>

<p>„A jak se ten signál dostal ven? Měli jsme přece pode­zření, že v té soustavě je letounová loď, a věděli jsme, že ta průzkumná loď se vrací k ní. Jak mohlo dojít k tomuhle? Měla tam být letounová loď a celá eskadra křižníků.“</p>

<p>„Obviňujete mne snad z chyby i v téhle záležitosti?“ ze­ptal se Thrakhath klidně.</p>

<p>„Vy to vůbec nechápete, že?“ odvětil posléze Džukaga. Kdybychom ještě rok počkali, spadli by nám do rukou, slabí a rozdělení. Nyní budou cítit jen zuřivost, že jsme zradili jejich důvěru, a budou bojovat s fanatismem, jaký jste ještě neviděl.</p>

<p>Vzpomeňte si, že jsem před tím varoval vašeho otce a strýce, když válka začala, ale oni se pošetile rozhodli zahájit ji překvapivým útokem.“</p>

<p>„Pak je vaším úkolem je tohoto fanatismu zbavit, a když se vám to nepodaří a oni se nevzdají...“</p>

<p>„Pak co?“ zavrčel Džukaga.</p>

<p>.^Zničím jejich světy a nikdo z nich nezůstane naživu, vyhladím je do jednoho a vy za to budete zodpovědný.“</p>

<p>kapitola devátá</p>

<p>„Pusťte to vysílání z Tarawy na hlavní obrazovku.“</p>

<p>„Velký Duke“ Grecko, generál námořní pěchoty, člen sboru náčelníků a jediný, kdo přežil výbuch, se zvolna uvelebil v křesle, jako by se vyhýbal bolesti. Geoff Tol­wyn se po něm úzkostlivě ohlédl. Obvazy a košilí prosa­kovala krev z tržných ran na zádech a na krku a zanechá­vala na khaki tkanině tmavočervené skvrny. Geoff chtěl něco říci. ale věděl, že to je zbytečné. Grecko byl námořní pěšák a ukousl by hlavu každému, kdo by se mu snažil projevovat soucit.</p>

<p>Zázrakem bylo už to, že Grecko vůbec přežil. Znechu­ceně totiž odešel ze schůzky s velvyslancem s hrozbou, že složí funkci, a když bomba vybuchla, byl už na vzdáleném konci chodby. Výbuch mu utrhl levou paži. Naštěstí to byla protéza, která nahradila ruku ztracenou na Vukaru, a plastová končetina absorbovala úder roztříštěného nos­ného pilíře, který by jiného zabil.</p>

<p>Grecko pohnul ramenem, jako by ztracená končetina byla stále na místě, zaklel a poškrábal se na zátylku pravou rukou.</p>

<p>„To bych nedělal, pane, máte v sobe stále nějaké střepi-ny,“ řekl pozorný zdravotník, který stál za Greckem.</p>

<p>„Neptal jsem se vás na radu, synu, a kromě toho si mys­lím, že váš stupeň oprávnění k přístupu k tajným informa­cím vám nedovoluje tady zůstat, takže, sakra, vypadněte.“</p>

<p>„Mám rozkaz zůstat u vás, pane, dokud se neohlásíte v nemocnici.“</p>

<p>Grecko pohlédl na námořního pěšáka stojícího na stráži u dveří.</p>

<p>„Seržante, buď toho otravu vyveďte, nebo ho zastřelte. Je mi jedno, co konkrétně uděláte.“</p>

<p>Geoff se soucitně usmál na zdravotníka, který s rozčile­ným výrazem opustil místnost a mumlal přitom cosi o tom, že všichni bigoši jsou cvoci.</p>

<p>„Nic, co by nevyléčil velký panák whisky a pár minut s pinzetou,“ zavrčel Grecko, který se stále škrábal na zá­tylku.</p>

<p>Holoobrazovka upostřed místnosti se rozjasnila a Grec­ko si ji dlouho mlčky prohlížel.</p>

<p>Pak zdvihl zajištěný telefon a vyťukal číslo.</p>

<p>„Pane presidente, tady je Grecko, jste ještě v budově, pane? Dobře, myslím, že byste měl hned přijít do mé kanceláře.“ A zavěsil.</p>

<p>Pohlédl opět na Geoffa.</p>

<p>„Tentokrát jsme opravdu v pytli, Geoffe. Víš určitě, že nám Vance poslal kvalitní zboží?“</p>

<p>„Nebyl jsem u toho, když ty údaje získal,“ odpověděl Tolwyn, „ale znáš Vance ještě lépe než já. Neposlal by nám to, kdyby to nebylo pravé.“ Grecko zachmuřené přikývl.</p>

<p>„Pět admirálů a sedm generálů leží dole v márnici, sto třicet lidí z klíčového personálu je pryč s nimi, vojsko napůl rozpuštěné a teď tohle,“ ukázal divoce na hologram, jako by to bylo něco, na čem si může vybít vztek.</p>

<p>Grecko unaveně zavrtěl hlavou a Tolwyn viděl, že se snaží překonat bolest jak tělesnou, tak emocionální. Geoff ji cítil také. Právě ztratil starého učitele a jednoho z nej­bližších přátel a s ním mnoho dalších kamarádů, se který­mi celé roky sloužil.</p>

<p>„Jak to všechno do sebe zapadá?“ otázal se Grecko.</p>

<p>„To příměří. Myslím, že jsme to tušili od začátku,“ odpo­věděl Tolwyn. „Teď víme, že jim mělo získat čas, aby se mohli reorganizovat a soustředit se na dokončení letouno­vých superlodí. Vědí, že už to víme, a hádám, že tady do to­ho zapadá ten pumový atentát, který nás má zbavit nejvyš­šího velení a zasít zmatek, aby mohli tvrdě udeřit na Zemi.“</p>

<p>„Za jak dlouho se sem ta flotila může dostat?“</p>

<p>„Jestli byli plně připravení vyrazit, mohou plnou parou přeletět Říši za dvanáct, za čtrnáct dní. Od hranice k Zemi dalších deset dní. I kdybychom měli v pohotovosti úplnou obranu myslím, že by se ty letounovky probily dovnitř do dvou a půl týdne od chvíle, kdy překročí demilitarizova­nou zónu. Vzpomeň si, těsně před příměřím jsme tuhle variantu simulovali za předpokladů překvapivého útoku s oslabenou obranou. S těmi novými letounovkami to vů­bec nevypadá dobře.“</p>

<p>Grecko hlasitě vydechl.</p>

<p>„Podle toho, co mi Banbridge oznámil zrovna dneska ráno, by obnovit flotilu na stav před příměřím trvalo nej­míň čtyři měsíce.</p>

<p>Do hajzlu.“ utrhl se.</p>

<p>Dveře do malé konferenční místnosti se otevřely a do­vnitř vešel president Rodham, následovaný ministryní za­hraničí Jamisonovou.</p>

<p>Grecko vstal, stejně jako Tolwyn. Geoffovi přezdívka „Velký Duke“ připadala stále zábavná, protože Grecko měřil sotva pět stop a dva palce. Svou bojovností však malou postavu více než vyvažoval a nejeden námořní pě­šák nebo příslušník loďstva skončil po nějaké rýpavé poz­námce na zemi.</p>

<p>„Jak se máte, Duku?“ zeptal se Rodham a překvapeně se podíval na potrhaný a prázdný generálův rukáv.</p>

<p>„Není nad to nechat si ustřelit protézu. Ani trochu to nebolí,“</p>

<p>Rodham přikývl a přejel pohledem k Tolwynovi.</p>

<p>„Co tu, sakra, děláte?“ ztvrdly mu rysy.</p>

<p>„Byl tady dneska jako osobní host admirála Banbridgea, když došlo k explozi,“ odpověděl Duke.</p>

<p>„Nemáte žádné oprávnění ke vstupu,“ rozkřičela se Ja-misonová. „Grecko, okamžitě odsud toho člověka vykaž-te! Nepřekvapilo by mě, kdyby se ukázalo, že s tou bom­bou měl něco společného.“</p>

<p>„Ne, zůstane tady.“</p>

<p>Jamisonová se překvapeně obrátila ke Greckovi.</p>

<p>„Kontradmirál Tolwyn..,“' Geoffa překvapilo, když sly­šel, jak Grecko použil jeho dřívější hodnost, „...porušil rozkaz o zastavení palby na přímý rozkaz náčelníka štábu, aby získal krytí pro své následné zapojení do tajné ope­race.“</p>

<p>„Kdyby ten parchant byl ještě naživu, postarala bych se, aby přišel o frčky,“ zavrčela Jamisonová.</p>

<p>Grecko ztuhl.</p>

<p>„Ten parchant, jak mu říkáte, madam, byl můj nejlepší přítel. Rád bych vám navrhl, madam, abyste zašla dolů do márnice, a řekla, že je parchant, tomu, co z něj zbylo.“</p>

<p>„Generále, mohl byste nám laskavě vysvětlit, proč je Tolwyn zde?“ zeptal se Rodham a postavil se mezi ty dva, když se Jamisonová naklonila kupředu hotová vybuch­nout.</p>

<p>„Náčelníkovi štábu bylo to příměří od začátku podezře­lé, pane, a požádal Geoffa, zda by se jako dobrovolník nezúčastnil tajné akce. Když operaci podnikl někdo, kdo byl se ztrátou cti propuštěn, dávalo nám to možnost...“ upřel na presidenta chladný pohled, „...věrohodně popřít naši účast v případě, že by něco neklaplo. Geoff zorgani-</p>

<p>zoval přesun některých našich demobilizovaných aktiv do Landreichu, kde bylo možné udržet zařízení v chodu a poz­ději vypravit na průzkumnou operací hluboko do Kilrath-ské říše. Vrátil se z této akce sem pouhých pár minut před­tím, než bomba spustila.“</p>

<p>„Právě jsme kvůli té frajeřině obdrželi oficiální protest,“ vyštěkla Jamisonová. „Kilrathové pasou po jejich hlavách, protože při nevyprovokovaném útoku zničili pět jejich křižníků.“</p>

<p>„A co <emphasis>Tarawa </emphasis>a <emphasis>Normandie!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>otázal se úzkostlivě Tol­wyn.</p>

<p>„Tvrdí, že jednu dostali.“</p>

<p>„To není špatná výměna,“ pravil Grecko suše. „S Kilrat-hy musí sakra mlátit hanba, jenže <emphasis>Tarawa </emphasis>ohlásila jen tři potvrzená zničení při ztrátě <emphasis>Normandie a já </emphasis>věřím spíš jim než chlupáčům.“</p>

<p>„Kilrathové si na základě podmínek přiměn nárokují právo loď pronásledovat a žádají informace o její poloze.“</p>

<p>Jamisonová se ohlédla po Rodhamovi, který smutně při­kývl.</p>

<p>„Kilrathové chtějí informace o poloze a cíli lodě. Když jim je odmítneme okamžitě poskytnout, mohou obnovit válečný stav.“</p>

<p>„Řeknete jim, ať si trhnou levou zadní,“ poradil mu Grecko.</p>

<p>„Kromě toho,“ prohlásil klidně Tolwyn a tvář mu zbráz-dil úsměv, „ty lodě nejsou registrované v Konfederaci.“</p>

<p>„Podívejte, generále, příměří visí na vlásku,“ odpověděl Rodham, který si Tolwyna nevšímal, „Nejdřív narušení jejich teritoria a teď tenhle teroristický útok, který byl na­mířený proti jejich velvyslanci, a aby to vypadalo, že to udělali Kočičáci, tak přitom zabili i pár našich lidí.“</p>

<p>„Snažíte se nám namluvit, že tu bombu nastražili naši</p>

<p>vlastní lidé?“ otázal se Tolwyn, který nedokázal uvěřit, že by něco takového vůbec někdo mohl myslet vážně.</p>

<p>„Nu, je to jedna ze závažných možností,“ odpověděl Rodham, „a musíme se na to dívat ze všech úhlů.“</p>

<p>Tolwyn se chystal odseknout něco zlostného a velice neslušného, ale Grecko ho zdviženou rukou <emphasis>zarazil.</emphasis></p>

<p>„Pane, ocenil bych, kdybyste se podíval na tenhle holo-displej a na vytištěné sestavy. Dostali jsme to v podobě zhuštěného signálu z <emphasis>Tarawy </emphasis>ani ne před půlhodinou. Je­jich úkolem bylo prověřit podezření, že Kilrathové stavějí lodě v sektoru Hari,“ Grecko ukázal na trojrozměrnou pro­jekci, v jejímž středu se vznášely obrazy kilrathských le­tounových superlodí.</p>

<p>Rodham přistoupil k obrazovce a pozorně si lodě pro­hlédl, tu a tam požádal o pootočení obrazu a o údaje o hmot­nosti, délce, výzbroji a o předpokládaném počtu bojových kosmoplánů.</p>

<p>Tolwyn presidenta upřeně sledoval a všiml si, jak bledne a jak se mu, k jistému Tolwynovu překvapení, v koutku oka objevuje tik. Pro presidenta to byl očividně strašlivý šok, ale Tolwyn s ním v dané chvíli příliš nesoucítil. Stále měl v živé paměti, jak ho před nedávném předseda sboru náčelníků štábů se slzami beznaděje v očích prosil, aby příměří nepodepisovali, a varoval ho před konečnými ná­sledky. V důsledku toho byl teď Noragami mrtvý.</p>

<p>„Je to pravé?“ zeptal se tiše Rodham, který právě zkou­mal mapu, jež ukazovala místo, kde se flotila nachází, a odhadované časy příletu do prostoru Konfederace v pří­padě, že by byla zahájena ofenzíva.</p>

<p>„Údaje přišly zhuštěným signálem z <emphasis>Tarawy, </emphasis>která je zde,“ ukázal Grecko na mapě poslední známou polohu letounové lodě. „Získala je průzkumná výprava, která se odvážila do prostoru Hari.“</p>

<p>„Na čí rozkaz?“ otázala se Jamisonová. „O tomhle vý­střelku mě nikdo ani slůvkem neinformoval. Uvědomte si, že jsem ministryně zahraničí, a pokud jste uvažovali o po­rušení příměří, měli jste mé o tom informovat.“</p>

<p>„Na rozkaz náčelníka štábu,“ odsekl Grecko chladně, ani se neobtěžoval se otočit.</p>

<p>„Je možné, že by informace byly zfalšované?“ zeptal se Rodham a Tolwyn v jeho hlase postřehl nepatrný tón na­děje, jako by si přál, aby se ukázalo, že celý ten problém je jednoduše jenom šprým.</p>

<p>„Odeslal je osobně admirál Vance Richards, pane, a to je pro mne záruka.“</p>

<p>„Richards je tam také? Myslel jsem, že odešel do penze.“</p>

<p>Grecko se jenom usmál.</p>

<p>„To, čeho jste se dopustili, je vyložená vzpoura,“ zavr­čela Jamisonová. „Kdyby ostatní náčelníci štábů nebyli už mrtví, požadovala bych jejich odstoupení, jako teď poža­duji vaše.“</p>

<p>Grecko se pomalu obrátil a upřel pohled na Jamisono­vou.</p>

<p>„Kdybyste nebyla ženská,“ řekl mrazivě, „za to, co jste nám provedla, bych vám vyrazil zuby. Jestli chcete moji rezignaci, máte ji mít, ale až po úplném vyšetření činnosti mé, sboru náčelníků a především vaší. Nechtěla byste se podívat na složku, kterou vojenská rozvědka vede o vás a o podezření na vaši spolupráci s Kilrathy výměnou za návrat vašeho syna?“</p>

<p>Jamisonová se obrátila k presidentovi.</p>

<p>„Chci, aby byl na minutu propuštěn a tady Tolwyn za­vřen do vězení, dokud se všechno nevyšetří.“</p>

<p>Rodham se po Jamisonové zmateně ohlédl, pak se zvol­na posadil a znovu se obrátil k hologramu.</p>

<p>„Vaše zpráva o falešném vysílání a následném kilrath-</p>

<p>ském hlášení o továrně na antihmotové zbraně do toho také zapadá?“</p>

<p>„Pasuje jako ulitá, pane,“ odvětil Grecko.</p>

<p>„Pane, máme před sebou začátek celkové ofenzívy s vy­lepšenou flotilou,“ řekl Tolwyn. „Ani ne za měsíc budou Kilrathové u Země, a když budeme mít štěstí, budou po­žadovat, abychom se vzdali, třebaže si na základě jejich minulých praktik myslím, že nás naplno převálcují anti-hmotovým bombardováním a při příštím Sivařině obřadu slétnou dolů, aby slavili na troskách a trhali svými drápy hrdla těm, kdo přežijí.“</p>

<p>Rodham pomalu přikyvoval a na chvíli zavřel oči. Jami-sonová začala něco říkat, ale president zdvihl ruku, aby byla zticha. Konečně se obrátil k Tolwynovi.</p>

<p>„Vy jste byl nejlépe bojující admirál loďstva, Geoffe. Banbridge mi nejednou říkal, že by si přál, abyste nastou­pil po něm jako velitel Třetí flotily, až půjde do penze.“</p>

<p>Geoff sklonil hlavu a neříkal nic.</p>

<p>„Admirále Tolwyne, oficiálně vám promíjím incident v Munro. S okamžitou platností vás povyšuji na admirála a ustanovuji velitelem Třetí flotily s úkolem zorganizovat obranu proti očekávané kilrathské invazi. Generále Grec­ko, jmenuji vás novým předsedou sboru náčelníků štábů s pravomocí vrchního velitele sil Konfederace.“</p>

<p>„Co to má, sakra, znamenat?“ vyjela Jamisonová.</p>

<p>..Ministryně Jamisonová, očekávám, že okamžitě od­stoupíte z postu ministra zahraničí a radím vám také, abys­te se podrobila vyšetřování. Obviněním vznášeným proti vám jsem odmítal věřit už dost dlouho. Myslím, že je tře­ba tu záležitost důkladně prozkoumat.“ Jamisonová zrudla.</p>

<p>„Hany, to přece nemůžete,“ řekla tiše výhružným hlasem.</p>

<p>„Jsem přece presidentem Konfederace a mohu si, sakra, vybírat a propouštět členy vlády, jak uznám za vhodné.“</p>

<p>„A ze mne udělat otloukánka za tuhle situaci? To zrovna. Vaše obvinění proti mně jsou jenom kouřová clona, abyste zakryl vlastní vinu. Vy jste se přece rozhodl podepsat příměří.“</p>

<p>„Na základě informací o kilrathských politických zámě­rech, které jste mi dodala vy.“</p>

<p>„Vy jste president, Harry,“ štěkla mrazivě. „Nemůžete se zbavit odpovědnosti, uvědomte si to.“</p>

<p>Rodham sklonil hlavu a smutně přikývl.</p>

<p>„Ano, já vím. Uvědomuji si to,“ zašeptal. „A to je jeden z důvodů, proč požaduji vaše odstoupení. Admirál Ri­chards mi už před více než šesti měsíci předložil zprávu, která naznačovala, že můžete vzhledem k zajetí svého syna představovat bezpečnostní riziko a že se s vámi Kil­rathové mohli dohodnout na kontaktu.“</p>

<p>„Tvrdíte, že jsme zrádkyně?“ vyjela Jamisonová.</p>

<p>„Ještě ne,“ opáčil Rodham klidně.</p>

<p>„Na odstoupení vám kašlu. Udělejte si z toho veřejnou přestřelku před tiskem a věřte mi, že já k tomu taky řeknu svoje.“</p>

<p>Vztekle se po konferenční místnosti rozhlédla.</p>

<p>„Na shledanou v pekle,“ a vyběhla ven.</p>

<p>Rodham sledoval její odchod a potom se unaveně obrátil k Tolwynovi a Greckovi.</p>

<p>„Promiňte, Duku, vy a ostatní důstojníci jste měl pravdu.“</p>

<p>„I když je odrazíme, pane presidente, zahyne přitom spousta dobré mládeže. Už jsme je měli, pane, měli jsme je na lopatkách a mohli jsme jim zatnout tipec. Teď je to naopak.“</p>

<p>„Nemusíte mi to připomínat, Duku.“</p>

<p>„Musím vám to připomínat, pane,“ odsekl Grecko. „Vždycky to tak bylo. Civilisti začnou zapomínat, jak ne­bezpečný svět, anebo vesmír doopravdy je. Začnou věřit</p>

<p>svým fantasiím a nakonec za to zaplatí mládež na frontě. Sakra, pane, na tuhle pitomost může lidstvo docela dobře vymřít, až tohle skončí,“</p>

<p>Rodham se chystal něco říci, ale zarazil se a odvrátil pohled.</p>

<p>„Až se postarám o Jamisonovou, odstoupím z funkce presidenta,“ řekl tiše. „Vicepresident Dave Quinson tenhle nápad nikdy nepodporoval; dokonce to dal veřejně najevo. Myslím, že dokáže lidi vyburcovat lépe než já.“</p>

<p>„Řekl bych, že je to dobrý nápad, pane,“ odpověděl Duke chladným a vyrovnaným hlasem.</p>

<p>Rodham vstal a pohlédl zase na holodisplej.</p>

<p>„Víte, Jamisonová kolem toho vyvolá ošklivou tahanici. Mohlo by to zpomalit mobilizaci. Proto jako své poslední nařízení vyhlašuji plnou mobilizaci loďstva a válečnou vládní kontrolu ekonomiky. Jamisonová nejspíš právě běží za novináři, takže bych měl raději jednat první. Až odstoupím, bude kabinet muset odstoupit se mnou. Snad to Quinsonovi uvolní palubu.“</p>

<p>„Chytrý tah, pane.“</p>

<p>Rodham znovu přikývl a napřáhl ruku.</p>

<p>„Promiňte, Duku. Omlouvám se za všechno.“</p>

<p>Duke na chviličku zaváhal, a pak si stiskli ruce.</p>

<p>Harold Rodham se s rameny poraženecky svěšenými otočil a vyšel ven, ani si přitom nevšiml zasalutování obou důstojníků.</p>

<p>„Řekl bych, že to myslel dobře,“ prohlásil Geoff tiše.</p>

<p>„Víš přece, čím se dláždí cesta do pekla,“ odpověděl Duke, „a upřímně řečeno, Geoffe, mám pocit, že stojíme na namydleném svahu přímo nad jámou ohnivou.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Císař jako neobvyklé gesto nařídil, aby zastená byla odstraněna, takže všichni, kdo seděli před ním, ho mohli zřetelně vidět. Když dva příslušníci císařské gardy zástěnu odtahovali, vůdci klanů padli na kolena a čelem se dot­kli studené, tyrkysy vykládané podlahy audienční komnaty.</p>

<p>„Zvedněte hlavy a povstaňte,“ pokynul jim a oni učinili, jak jim velel.</p>

<p>„Chci, abyste se na mne podívali, abych tak rozptýlil jakékoliv další pochybnosti o tom, zda jsem ještě naživu.“</p>

<p>Zůstali mlčky stát, vrhali kradmé pohledy jeden na dru­hého, ale většina z nich nakonec obrátila zrak k Džukago­vi, který stál uprostřed jejich skupiny a upíral oči přímo na císaře.</p>

<p>„Slyšeli jste pověsti a ty jsou skutečně pravdivé,“ řekl císař. „Někdo se skutečně pokusil spáchat ten nejohavnější ze všech zločinů, zločin tak mrzký, že pro něj v našem jazyce ani nemáme slovo, které by jej popsalo, takže jsme si je museli vypůjčit ze slovníku zkažené a úpadkové rasy.“</p>

<p>Zmlkl a ticho se protahovalo po dlouhé nepříjemné mi­nuty, jako by vyčkával, zda se někdo z nich nevrhne k úpa­tí trůnu s přiznáním.</p>

<p>Nikdo se nepohnul.</p>

<p>„Vypátráme ho,“ pravil nakonec císař chladně. „Teď dis­kutujme o válce.“</p>

<p>Skupině se viditelně ulevilo.</p>

<p>„Flotila se ze základny vydala po přeskokové trase před čtrnácti dny, několik hodin po svém odhalení, a pohybuje se nejvyšší rychlostí k frontě. Ještě dnes dorazí ke Kilra­hu.“</p>

<p>„Takže to začalo,“ vydechl Vak, zachvěl se vzrušením a audienční komnatu naplnilo tiché mumlavé vrčení.</p>

<p>Císař přikývl.</p>

<p>„Obvinili jsme lidi jak z bomby na jejich velitelství, tak z tohoto ohavného činu.“</p>

<p>„A není snad možné,“ zeptal se Džukaga tichým a vy­rovnaným hlasem, „že by obě bomby byly skutečné lid­ským dílem?“</p>

<p>„Slyšel jsem, že jste sám říkal, že by sami bombu na své velitelství nedali,“ odsekl císař.</p>

<p>„To je pouze domněnka,“ odpověděl Džukaga, „protože jsem ještě neslyšel žádné přiznání, že bychom mír umís­těním bomby na jejich velitelství porušili my.“</p>

<p>Císař se usmál. On i baron znali skutečnou pravdu, ale ani jeden z nich to veřejně nepřipustil.</p>

<p>„Očekávám, barone, že je budete udržovat rozdělené, co nejdéle to půjde. Ještě teď se stále přou, ačkoliv než zavřeli naše velvyslanectví a uvěznili personál, dostali jsme zprá­vu, že mobilizují,“</p>

<p>„Co naše špiónka?“</p>

<p>„Ztratili jsme kontakt s velvyslanectvím, takže už nemá­me přímé spojení. Předpokládá se, že padla.“</p>

<p>„A lidské velvyslanectví tady na Kilrahu?“ zeptal se Vak.</p>

<p>„Dnes ráno jsem nařídil, aby jim rozervali hrdla,“ pravil císař chladně. „Před veřejností jsme je obvinili z pumové­ho útoku na můj křižník. Je to vhodná záminka, abychom se k nim nyní mohli chovat, jak si zaslouží: úplně je vy­hladit a úplně zničit světy, které obývají.“</p>

<p>Džukaga na něj upřel šokovaný pohled.</p>

<p>„To je porušení válečných pravidel a dohody,“ ozval se úsečně.</p>

<p>„Jaká válečná pravidla?'„ odsekl Vak. „Vůči takovým zvířatům, která už přišla i o ten náznak respektu, který jsme k nim snad kdysi cítili, není třeba dodržovat <emphasis>žádná </emphasis>pravidla. Nestojí ani na úrovni kořisti a měli bychom je bez milosti vyhladit.“</p>

<p>Císař se mrazivě zasmál.</p>

<p>„Už mám dost té lidské chátry a potenciálu pro mravní zkázu, který pro nás představuje. Proto vydávám následu­jící rozkaz: všichni lidští zajatci, které dosud držíme ja­ko otroky, nechť jsou pobiti. Za druhé, nová flotila bude vyzbrojena termonukleárními zbraněmi se stronciovým pláštěm. Když tyto těžké zbraně vybuchnou v atmosfé­ře planety, učiní ji neobyvatelnou. Lidé budou vyhlazeni.“</p>

<p>Když domluvil, upřel pohled přímo na Džukagu, zatím­co ostatní v místnosti buráceli potěšením.</p>

<p>Džukaga se rozhlédl po vůdcích klanů a poprvé skuteč­ně měl pocit, že je je jim vzdálen. Kdyby jeho spiknutí uspělo, už nyní by se na něho obraceli, aby je vedl. Nyní naopak dychtili vrhnout se na něho a zabít ho. Ale bylo v tom i něco víc. Cítil chladný odpor vůči tomu, co císař právě navrhl. Třebaže chtěl vidět lidi poražené a pokořené, v poslední době zjišťoval, že k nim cítí něco víc. I když se to ještě nedalo nazvat náklonností, byl to přinejmenším počátek úcty. Věděl, že padá do pasti, že když jeden stu­duje nepřítele dost dlouho a pozná ho, najde věci, víry a jedince, se kterými se může ztotožnit. To, co císař právě navrhl, bylo příšerné.</p>

<p>„Takový čin v nich vzbudí zuřivost,“ upozornil Džuka­ga. „Budou bojovat jako ještě nikdy.“</p>

<p>„Jsou to lovná zvířata,“ odvětil císař.</p>

<p>„Nikoliv, můj pane.“</p>

<p>Po jeho otevřeném nesouhlasu se slovem císaře naplnilo komnatu ohromené ticho. Bylo mu to jedno. Jak by jim mohl třeba jen vzdáleně objasnit, co zná, nesčetné příklady lidí motivovaných k boji bez ohledu na sebe samé, plně ochotné raději zemřít v boji než se vzdát?</p>

<p>„Teror u nich nepovede ke kapitulaci, jak tomu bylo u ostatních,“ řekl Džukaga spěšně. „Naopak u nich vzbudí</p>

<p>přání, jak to lidé říkají, ,vzít aspoň jednoho toho parchanta s sebou',“'</p>

<p>Vyslovení takové neslušnosti, která u Kilrathu patřila k nejhorším urážkám, ostatními vůdci klanů otřáslo.</p>

<p>„Dělejte, k čemu jste byl určen, barone,“ odvětil císař ostře. „Přesvědčte je, aby se vzdali. Nyní odejděte.“</p>

<p>Baron Džukaga vycouval z místnosti a sotva přitom</p>

<p>sklonil hlavu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Když se přeskokové pole po přeskoku ustálilo, Jason „Medvěd“ Bondarevskij otevřel oči a ohlédl se po navi­gačním důstojníkovi.</p>

<p>„Orientace správná, zaměření hvězd potvrzeno, přeskok proběhl přesně.“</p>

<p>„Taktický?“ obrátil se v kresle, aby pohlédl na důstojní­ka nakloněného nad holomapou sektoru.</p>

<p><emphasis>,Jiannockburn </emphasis>přímo před námi osmdesát devět tisíc kilometrů daleko. S pasivním optickým průzkumem je pří­liš brzy na to, abychom mohli říci něco určitějšího, pane. V okamžiku přeskoku jsme měli pronásledovatele, tři kor-vety a jednu fregatu, čtyřicet dva tisíc devět set kilometrů přímo za zádí a přibližovaly se rychlostí osm celých dva kiláku za sekundu.“</p>

<p>Jason přikývl. Mají čas se porozhlédnout kolem, než začnou hledat zadní vrátka.</p>

<p>„Letová paluba.“</p>

<p>„Tady Doomsday, pane.“</p>

<p>„Jak jsou na tom ptáčci?“</p>

<p>„Všechny bojové stroje připravené a vyzbrojené, jen nám dejte kořist.“</p>

<p>„Co munice?“</p>

<p>Doomsday mu věnoval obvyklý mrzutý pohled.</p>

<p>„Stačí ještě na jeden úder, pane. Pro zabijáky lodí nám</p>

<p>zbylo už jenom osm torpéd. Stíhačky budou muset vzlét­nout s polovinou standardní zásoby střel a nábojů do hmotnostních urychlovačů.“</p>

<p>„Vyhlásit pohotovost.“</p>

<p>„Paladin na laserovém spojení, pane.“</p>

<p>Jason se podíval na spojovou důstojnici a kývl na ni, ať mu to pustí na hlavní holoobrazovku.</p>

<p>„Jak to jde, střihoune?“</p>

<p>Jason se usmál. Třebaže byl technicky vzato velitelem této flotily o dvou lodích, věděl, že ho Paladin nikdy ne­bude oslovovat podle protokolu, a svým způsobem ho to povzbuzovalo.</p>

<p>„Kosmoplány jsou nachystané a vyzbrojené. Opravá­renské čety svařují trhlinu v trupu ve strojovně levého motoru.“</p>

<p>„A Vance?“</p>

<p>„Řádí jako tajfun. Vypadá to, že mu Sparksová rozbila při stěhování jeden počítač, vykřikoval něco o stroji skoro za půl miliardy. Sparksová se zamračila a řekla mu, že jestli se mu to nelíbí, může jí to strhávat z platu, ale ona že se musí postarat o stíhačky.“</p>

<p>„Dobře ho usadila. Je to bezva holka,“ zasmál se Pala­din, ale pak zase zvážněl.</p>

<p>„Před námi je nějak rušno. Z přeskokového bodu od Kilrahu právě vylétl další křižník a jako předvoj dva tor-pédoborce. Vypadá to na taktické zajištění pro další přilé­tající lodě. Napíchl jsem se na jejich spojový kanál a ti zuří jak deset čertů a žízní po krvi.“</p>

<p>„Dokážeme jim uletět k našemu přeskokovému bodu?“</p>

<p>„O fous.“</p>

<p>Jason se spojil se strojovnou.</p>

<p>„Přiložte tam uhlí. Chci plný tah, palivové sběrače za­sunout.“</p>

<p>„Když zasuneme sběrače, budeme do přespříštího pře­skoku na suchu.“</p>

<p>„Jen tp proveďte.“</p>

<p>Přepnul zpátky na Paladina.</p>

<p>„Padáme odsud. Doufejme, že na nás po dalším přesko­ku nebudou číhat další.“</p>

<p>„Jo, střihoune, jak to tak vypadá, jde po nás celá Říše.“</p>

<p>„Jenom doufejme, že Kruger vymyslí způsob jak nás odsud dostat.“</p>

<p>kapitola desátá</p>

<p>Admirál Geoffrey Tolwyn vstal a přešel do přední části místnosti. Přejel pohledem podél konferenčního stolu a pocítil mrazivý záchvěv bolesti. Tolik známých tváří bylo pryč, tolik jich zahynulo při pumovém útoku. Stát nyní před touto skupinou mu připadalo zvláštní; vést Tře­tí flotilu bývala konec konců Banbridgeova práce. Náhle se cítil starý a velmi osamělý. Odsunul tu myšlenku stra­nou.</p>

<p>„Dobré ráno.“</p>

<p>Odmlčel se, sáhl do náprsní kapsy, vytáhl obálku a dopis otevřel. Takovýto dopis na papíře byl nádherným gestem z minulosti, součást dávných tradicí, na kterých vojsko stále lpělo.</p>

<p>„Podle rozkazu sboru náčelníků štábů se admirál Geof­frey Tolwyn ustanovuje k dnešnímu dni velitelem Třetí flotily s hlavním úkolem napadnout, zastavit a zničit ja­koukoliv nepřátelskou invazi do prostoru Konfedera­ce, namířenou proti vnitřní soustavě světů. Jste oprávněn použít jakékoliv nezbytné prostředky, jak stanovuje mi­mořádný dekret 394 vydaný dnešního dne presidentem Konfederace. Pod vaše velení bude spadat 3. skupina tor-pédoborců s velitelem komodorem Polowským...“</p>

<p>Odmlčel se a opět vzhlédl ke skupině.</p>

<p>„Zkrátka jste tady uvedeni všichni,“ řekl tiše, „a pokud</p>

<p>nejste na seznamu, tak vás beru stejně.“ Místností se roze­zněl nervózní smích.</p>

<p>Geoff zapnul hlavní holoobrazovku, na které se zobra­zily nové kilrathské těžké letounové lodě, a vedlejší obra­zovku, která ukazovala předpokládanou polohu flotily a její možnou trasu do prostoru Konfederace.</p>

<p>Místnost zaplnil tichý šum hlasů, jak tucty velitelů sku­pin a eskader, zastupujících lodě a úderné pluky námořní pěchoty pod jeho velením, prozkoumávaly údaje.</p>

<p>„Naším úkolem je střetnout se s tímto svazem a zastavit jej dřív. než dosáhne vnitřních světů Konfederace.“</p>

<p>„Kolik kosmoplánů tyhle lodě unesou?“ zeptal se Ly-ford Beverage, velitel l. eskadry křižníků.</p>

<p>„Pracujeme jenom s jedním výzvědným snímkem - dál­kový optický průzkum následovaný nadsvětelným radaro­vým impulsem - takže naše data jsou pouze rámcová. Náš vyhodnocovací tým má za to, že mají čtyři, možná i šest vzletových drah. Dá se to stěží určit, protože lodě byly v okamžiku průzkumu obrácené stejným směrem, takže nemáme úplný odečet ze všech úhlů. S ohledem na tonáž lodí náš nejpravděpodobnější odhad činí dvě sté čtyřicet stíhacích, průzkumných a bombardovacích kosmoplánů, možná až tři sta. Důkladná analýza snímku odhalila, že pět z lodí vyzařovalo infračervené signatury funkčních reak­torů. Ostatních sedm bylo studených.“</p>

<p>„Panebože, Geoffe, jestli na nás letí tyhle věci, znamená to, že proti sobě budeme mít až patnáct set útočných stro­jů,“ zavrčel ze zadní části místnosti kontradmirál Allen Zitek. Díky počítačovému řečovému generátoru zněl jeho hlas téměř roboticky. Zitek před lety utrpěl těžké popále­niny, když vedl peruť proti kilrathské letounové lodi. Geof-fa nepřestávalo udivovat, co chirurgové dokázali s člově­kem udělat, když ho dostali do rukou ještě živého.</p>

<p>„Nezapomeňte, že Kilrathové mají ještě minimálně de­vatenáct standardních letounovek a nejméně dvacet těž­kých křižníků, které nesou po třiceti stíhačkách. To vy­chází na více než tři tisíce sedm set úderných strojů navíc.“</p>

<p>Nastala chvíle sklíčeného ticha.</p>

<p>„A co podpora, zásobování a výcvik z kilrathského hle­diska?“ ozval se <emphasis>zezadu </emphasis>Duke Grecko.</p>

<p>„To je naše jediná naděje,“ odpověděl Geoff. „Teď už chápeme záhadu nedostatku jejich transportních kapacit a občasného nedostatku řízených střel. Přepínali svůj sys­tém nad maximum, aby udrželi válku v chodu a současně tajně vybudovali novou flotilu. Předal jsem údaje rozvěd-ce k <emphasis>analýze a </emphasis>na úplnou zprávu dosud čekám. Mám ale pocit, že obojí zároveň nemohli stíhat naplno. Myslím, že během příměří převeleli své nejlepší perutě a obslužný personál z frontových letounovek na nové lodé a nahradili je nováčky. Zhuštěný signál z <emphasis>Tarawy </emphasis>mluvil o tisícovce stíhaček přesunutých z lodí, které byly převedeny do ne­aktivní zálohy. Jsem si jistý, že nové letounové lodě budou plně naložené do boje tím nejlepším. Zbytek flotily dosta­ne roli druhotné podpory, anebo <emphasis>zahájí </emphasis>diverzní operace na jiných frontách.“</p>

<p>„Tak ale pořád zůstane nejméně patnáct set útočných strojů na pěti letounovkách, co míří přímo k Zemi, nemlu­vě o téměř stovce lodí doprovodu,“ odpověděl Zítek. „Ko­lik kosmoplánů proti tomu budeme moci nasadit?“</p>

<p>„Za dva týdny můžeme mít v plné pohotovosti pět letou­nových lodí s jedenačtyřicetičlenným doprovodem a cel­kem šesti sty osmdesáti devíti útočnými kosmoplány,“</p>

<p>„Jenom pět?“</p>

<p>„Vlastně jsou v této chvíli ve službě a plně bojeschopné jen dvě,“ zavrtěl Geoff hlavou.</p>

<p>„Když se bude pracovat čtyřiadvacet hodin denně a ter-</p>

<p>miny se budou plnit v předstihu, očekávám, že v době, kdy Kilrathové proniknou do prostoru Konfederace, budou se k flotile moci připojit tři další letounovky. Ale než se dos­tanou do služby zbývající letounovky, potrvá to určitě pětačtyřicet, ale spíš šedesát dní.“</p>

<p>„Jamisonová tu deaktivaci protlačila dokonale,“ uryl Grecko a Geoff nemohl než přikývnout.</p>

<p>Politická aréna, v jejímž středu nyní stála Jamisonová, se propadla do absolutního chaosu. Před necelými čtyřia­dvaceti hodinami Rodham oznámil existenci kilrathských letounových superlodí a předpoklad, že za cíl útoku byla vybrána přímo Země. Potom požádal senát Konfederace o odvolání příměří a o válečnou mobilizaci a uzavřel své vystoupení rezignací na presidentskou funkci. O několik minut později složil presidentskou přísahu vicepresident a pronesl ostrou nástupní řeč, ve které žádal, aby Kilrat­hové otevřeli hranice za účelem úplné inspekce nové flo­tily, jinak ať se připraví na ofenzivní akci. Quinson sice blufoval, ale znělo to dobře. Konfederaci to prohlášení uvrhlo do stavu paniky a všichni holoreportéri se předhá­něli, aby si na dané téma přisadili komentářem, který se různil od „Kočičáci nám vrazili nůž do zad“ až po „zlí vojáci si prosazují válku“. Situaci ještě víc zamíchala kil-rathská odpověď, že pumový útok na velitelství a pokus o odstranění císaře jsou součástí vojenského převratu vál-kychtivých lidských důstojníků a že oni s jakýmikoliv špatnostmi nemají naprosto nic společného.</p>

<p>Geoff zpočátku naivně předpokládal, že tím je jednání uzavřeno, že senát odhlasuje'válku a že se všichni podrobí vyhlášení nového presidenta o stavu vojenského ohrožení.</p>

<p>Místo toho však Jamisonová rozpoutala téměř chaos. Nejprve odmítla odstoupit, třebaže Quinson jmenoval no­vého ministra zahraničí. Dále obvinila vojáky ze spiknutí</p>

<p>za účelem obnovení války, čímž zaujala postoj, který do lidí hustily kilrathské propagandistické agentury.</p>

<p>Výsledek byl ten, že senát válku dosud nevyhlásil, kolí­sal a někteří jeho členové dokonce přijali kilrathskou linii a požadovali jednostranné odzbrojení,</p>

<p>Quinson však stál pevně na svém a využil své výkonné moci k tomu, aby nařídil vojenským složkám mobilizovat k tísňové akci. Takový stav však měl jeden háček, a sice že nedával loďstvu právo podnikat ofenzivní akce. Tolwyn se dokonce o tento bod pohádal s branným výborem sená­tu, neboť chtěl, aby jeho dvě bojeschopné lehké eskortní letounové lodě byly vyslány na záškodnickou a průzkum­nou operaci do kilrathského prostoru, ale neuspěl.</p>

<p>„Být u vojákuje někdy opravdu radost.“ ozval se zezadu Polowski. „Strašně rád bych měl Jamisonovou na lodi jako střelce v příďové věži, až se na ty letounovky vrhnem, aby se podívala, co nám její mírumilovní kamarádíčkové za­vařili, zatímco jsme spali.“</p>

<p>Ozval se sborový souhlas a Geoff zdvihl ruku, aby po­žádal o ticho.</p>

<p>„Pamatujte, že jsme vojáci. Civilní politiku neřídíme, a ať se nám to líbí nebo ne, je to tradice, kterou musíme ctít. Naším úkolem je bránit Konfederaci před útokem, který, jak víme, se blíží, a já na vás spoléhám, že do toho dáte všechno. Do téhle bryndy nás dostalo pár zatracených pitomců. Ať táhnou k čertu, zapomeňte na ně. Chci, abyste se soustředili na ty miliardy nevinných lidí, na které budou padat kilrathské antihmotové pumy, a na ty, kdo přežijí a budou čelit jejich nožům, jestli neuspějeme. Existence lidské rasy je teď na vážkách.“</p>

<p>Na chvíli se odmlčel. Ta slova vycházela z něho, vůbec je neměl připravená předem. Cítil, že za jiných okolností by zněla otřepaně. Jenže pravda byla prostá: existence</p>

<p>celého druhu spočívala v jejich rukách. Jeden jeho špatný tah a může být po všem. Všechno bude pryč, dva tisíce let anglické historie ty tam, jen mrazivé ticho smrti a vy­mření.</p>

<p>Nesmím se těmihle myšlenkami zabývat, uvědomil si. Dohnaly by mě k šílenství. Soustřeď se, Geoffe, na práci a na nic jiného.</p>

<p>Přepnul holoobrazovku na mapu vnitřního uskupení pla­net a přeskokových tras vedoucích k hranici.</p>

<p>„Kilrathové mají k dispozici tři hlavní přístupové trasy, které všechny nakonec ústí zde,“ ukázal na modrobílou hvězdu, od které vycházela řada přeskokových linií. „Zde u Siria a jeden přeskokový bod za Sinem se nejkratší trasy sbíhají a odsud pak vede cesta přímo k Zemi. Po nejkratší trase, přeskokové linii alfa, to dělá deset přeskoků od hra­nice k Siriu, čtyři k Zemi. Druhá nejkratší trasa beta má dvanáct přeskoků od hranice a delta třináct. Všechny os­tatní trasy se kroutí sem a tam. Pokud jde o Kilrathy, mys­lím, že budou plní důvěry ve svou sílu a nebudou nám chtít poskytnout čas na vyzbrojení, takže poletí přímo dovnitř.</p>

<p>Navrhuji, abychom se s nimi střetli před Siriem.“</p>

<p>„Geoffe, tím jim vydáváme několik set obydlených ko­lonií ve vnějším pásmu,“ řekl Polowski tiše, „a jedna z nich je moje domovská planeta Warszawa.“</p>

<p>Tolwyn přikývl.</p>

<p>„Existuje osmnáct významných přeskokových bodů, kte­ré vedou přes hranici, a několik tuctů dalších přeskoko­vých bodů, které vedou souběžně s ní nebo klikatě sem a tam. Před příměřím jsme ani my, ani Kilrathové neměli sílu prostě vpadnout do prostoru druhého, vykašlat se na vlastní týl a skočit po krční tepně. Oni ji teď mají. My nemáme síly na větší protiútok, a i kdybychom je měli, trvalo by týdny, než bychom je vůbec rozhýbali. A to už</p>

<p>by bylo příliš pozdě. Kromě toho mohou udržovat spoustu standardních mateřských letounových lodí v <emphasis>záloze </emphasis>jako síly rychlé reakce proti našim záškodnickým náletům leh­kými eskortními letounovkami, jaké jsme vypravovali v mi­nulosti. Musíme ustoupit a soustředit všechno, co máme. Když se pokusíme o předsunutou obranu, mohou nás obe-jít.“</p>

<p>„A co takhle zkusit ofenzívu, Geoffe? Rozdělit je jako jsme to udělali u Vukar Tagu,“ ozval se zezadu Grecko.</p>

<p>„To tentokrát nebude fungovat, pane. I kdybychom vzali všechno, co máme momentálně po ruce a vrhli se přímo na ně, jejich starší letounovky, které budou tvořit zálohu, nás vyřídí, zatímco nová flotila prostě bude pokračovat v cestě k Zemi. A za druhé budou vědět, že je to jen pokus jejich ofenzívu rozštěpit. Nebudou si toho všímat a budou se prodírat dál. Musíme se postavit jejich hlavní flotile a zastavit ji, to je naše jediná schůdná možnost.“</p>

<p>„Co tedy bude s mou domovskou planetou?“ otázal se Polowski.</p>

<p>Geoff chvíli mlčel. Výraz bez obalu pro to byl „opustit“, ale nedokázal se přimět jej vyslovit, ba dokonce ani si to opravdu připustit.</p>

<p>„Miku, Kilrathové mají dvě možnosti, jak tuhle ofenzí­vu vést. První je prorazit první linií obrany, rozdělit se a začít trhat na kusy koloniální světy. Každý den, po který tohle budou dělat, pro nás znamená další den na dozbrojení a oni to vědí. Druhý způsob je vpálit přímo dovnitř s před­stavou, že až zničí klíčové planety spolu s loďstvem, mo­hou kolonie zamést, kdykoliv se jim to bude hodit.</p>

<p>Já sázím na druhou metodu. Zní to vojensky a my by­chom to tak udělali: zlikvidovat domovský svět a vnitřní planety a skončit válku. Jediná výhoda, ve kterou můžeme doufat, je zůstat a bránit se co nejblíž naší hlavní základně,</p>

<p>čímž prodloužíme jejich komunikační linie, zatímco my můžeme vrhat do akce veškeré lodě, které přijdou do služ­by na poslední chvíli. Možnost uchýlit se k vlastní záso­bovací základně je jedna z klasických výhod obrany, a je to naše jediná naděje.“</p>

<p>„Vám se to lehko řekne,“ odpověděl Mike. „Já mám na Warszawě celou rodinu, dva přeskoky od hranice.“</p>

<p>„Můžete snad navrhnout jinou alternativu s ohledem na to, co máme?“ zeptal se Geoff, hlas prosycený upřímnou starostí. Věděl, že nemůže jednoduše nařídit lidem, aby opustili své domovy a rodiny. Musí to chtít udělat sami v naději na konečné vítězství a záchranu bez ohledu na to, jak chabá ta šance je.</p>

<p>Mike se dlouze zahleděl do svého elektronického zá­znamníku, až konečně zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Máte pravdu, admirále, to je jediný způsob.“ Ozval se tichý sborový souhlas.</p>

<p>„Rád bych sice informoval guvernéry a presidenty růz­ných koloniálních světů o našem strategickém plánu, jen­že je zřejmé, že to z důvodů utajení nemůžeme udělat. Když jsme u toho, pánové, nikdo mimo tuto místnost ne­smí o naší strategii nic vědět.“</p>

<p>„Světy, které budou stát flotile v cestě, takhle zůstanou prakticky bez výstrahy,“ ozval se Zítek. „I když Kočičáci poletí rovnou dál, pořád mohou cestou vyčlenit pár křiž-níků, aby sežehly planety, kolem kterých proletí. Musí to udělat, nemohou si dovolit nechat v zádech potenciální základny. Prakticky každý z vnějších světů má na sobě aspoň jednu základnu a v hlavních soustavách jsou vojen­ské posádky a orbitální základny. Mohou sice obstát proti záškodníkům, ale ne proti tomu, co se na ně valí teď.“</p>

<p>Geoff zachmuřeně přikývl. Znamenalo to, že na vněj­ších světech mohou zahynout milióny lidí. Mohl jen dou-</p>

<p><emphasis>fát, </emphasis>že ti, kteří se mohou uklidit stranou, to udělají a zamíří přečkat útok do vzdálených oblastí svého světa. Aspoň že většina světů je obydlená jenom řídce a je na nich spousta místa, kde se dá ukrýt. V prvním období války byly vnější oblasti s výjimkou Landreichu na křídle Konfederace zni­čeny a zahynuly miliardy lidí. Oblast se dosud nezotavila. Až kolem Siria, v oblasti nikdy válkou nezasažené, se nacházely hlavní obydlené světy.</p>

<p>Mohl jen doufat, že si vykopali dost hluboké kryty na to, aby bombardování přežili.</p>

<p>„Takže kolonie odepisujeme?“ otázal se Duke tiše. Oči­vidně si chtěl tento fakt dokonale ujasnit.</p>

<p>„Jednotky místních gard budou moci podle vlastního rozhodnutí zůstat, ale já chci mít všechno pro hlavní stří-lečku tady,“ ukázal na Sinus, vznášející se uprostřed ho-logramu. „U Siria se bude rozhodovat.“</p>

<p>„A co Landreich a Kruger?“ nadhodil Polowski.</p>

<p>„Požádám je o pomoc a o uvolnění eskortních letouno-vek, které jsme na ně převedli, ale pochybuji, že starého Krugera nadchne, že se zase ze strategických důvodů sta­hujeme.“</p>

<p>Dokázal si docela dobře představit, jak Kruger vybuch­ne, až ten zhuštěný signál dostane.</p>

<p>„Pánové, chci mít flotilu plně vystrojenou a připravenou vyrazit do čtyř dnů.“</p>

<p>Lidé na něho nevěřícně zírali.</p>

<p>„Geoffe, bude trvat osm. možná deset dní, než dostane­me všechen personál zpátky na palubu,“ namítl Zítek. „Dokonce i letounovky ve službě mají polovinu posádky na dovolené. Některé z nich jsou na opačném konci Kon­federace.“</p>

<p>„V mimořádném dekretu 394A najdete článek, který vám dovoluje povolávat do služby nouzové posily z civil-</p>

<p>nich lodí a z personálu ve výslužbě. Využijte jej; když to bude nutné, rekruty opijte a uneste, ale za devadesát šest hodin chci mít lodě plně obsazené. Teď se dáme do práce.“ Admirálové a důstojníci námořní pěchoty se zvedli k od­chodu. Geoff se sklonil ke svému záznamníku, aby do ně­ho nacvakal dlouhou řadu povelů. Když však ještě vzhlédl, zjistil, že Duke se k odchodu nemá.</p>

<p>„Nějaký průšvih, že?“ řekl Geoff, který cítil, že se blíží špatné zprávy.</p>

<p>Duke přikývl.</p>

<p>„Právě jsem dostal od Krugera vzkaz v otevřené řeči.“</p>

<p>„Tak do toho.“</p>

<p>„Vzkazuje nám, cituji: , Vy jste si tu kaši navařili, tak si ji taky snězte. Táhněte k čertu.'„</p>

<p>Geoff se smutně uchechtl.</p>

<p>„Copak si ten blázen neuvědomuje,“ vyjel Grecko, „že když padne Konfederace, Kočičáci se pustí do něj?“</p>

<p>„Když nám půjde na pomoc, napadnou ho zezadu. To je starý klasický problém povolávání pohraničních milicí ke službě s pravidelnými oddíly - ty bys snad odpochodoval někam pryč a nechal svůj domov vystavený útoku?“</p>

<p>Geoff se zarazil, protože si uvědomil, že v té depeši muselo bylo ještě něco.</p>

<p>„Ty něco nechceš říci, Duku, co je to?“</p>

<p>„Oznámil, také v otevřené řeči, že <emphasis>Tarawa </emphasis>se nevrátila a předpokládá se, že je po ní.“</p>

<p>Geoff zůstal na Duka upřeně zírat.</p>

<p>„Do hajzlu s touhle válkou.“</p>

<p>* * #</p>

<p>Oči dokořán vzrušením a rozechvělý loveckou vášní se císař obrátil ke svému vnukovi. „Velkolepé, prostě velkolepé,“ zavrčel a otočil se zpět</p>

<p>k průzoru na přídi křižníku, který nyní sloužil jako císař­ská loď. Ve vzdálenosti necelého kilometru ho na přehlíd­ce míjela kilrathská Pátá flotila spáru. Lehké fregaty, kor-vety a tři skupiny torpédoborců už kolem prolétly. Nyní mizel vlevo poslední z těžkých křižníku a v zorném poli se objevila první z nových letounových lodí <emphasis>Hagku 'ka.</emphasis></p>

<p>Všechny bojové kosmoplány letěly ve formaci před lodí, tři a půl osmdesátice strojů uspořádaných v osmi klíno­vých formacích. Do zorného pole se nasunula příď letou­nové lodě, masivní duraocelová hrana pokrytá výstupky čtyřhlavňových kanónů na bázi hmotnostních urychlova­čů a výmetnic protitorpédových střel. Tři vzletové paluby se otevíraly do rozlehlého interiéru lodě, který z větší části tvořily obrovské hangáry, dílny a skladiště výzbroje pro potřeby kosmoplánů.</p>

<p>Vnitřní přepážky byly dvojité a dělily loď na uzavřené sekce tak, že i kdyby byla přední část zničena až do polo­viny délky lodi, zadní polovina mohla pokračovat v boji. Vnější části lodě od středu dělily tři vrstvy pancíře, takže i kdyby torpédo proniklo fázovými štíty a vnějším pancí­řem, jeho výbuch nepoškodí zranitelné vnitřní paluby a pa­livové nádrže. Hermeticky uzavíratelné spojovací šachty dokonce umožňovaly přesun kosmoplánů z jedné vzleto­vé dráhy na druhou, když byl zablokován výletový otvor. Uprostřed lodě se nacházely tři další vzletové paluby ve stejném uspořádání jako na přídi. Šest motorů třídy <emphasis>Yatug </emphasis>bylo uloženo uvnitř lodi a obehnáno mohutným pancířem. Jejich výstupní trysky se před vyústěním do volného pros­toru protáhly v třicetimetrové tunely. Kdyby se zezadu blíži­la salva střel, motory bylo možné vypnout a trysky uzavřít. Střely tak bezmocné dopadnou na mohutnou duraocel. Clony se pak daly opět zasunout, anebo v případě potřeby odstřelit, a nepoškozené motory bylo opét možné spustit.</p>

<p>První letounová loď proplula kolem, za ní čtyři další a císař beze slova přihlížel. Toto tedy bylo vyvrcholení roků tajných plánů a přetěžování nejlepších zdrojů Říše. To všechno kvůli tomuhle, kvůli flotile lodí, jakým rovné nebyly v tomto sektoru vesmíru dosud spatřeny. Až skončí válka s lidmi, mohou takové lodě obstát dokonce i proti Mantuům, kdyby se opovážili vrátit.</p>

<p>„Vnuku, s touto flotilou je vítězství naše.“</p>

<p>„Pamatujte, můj císaři, že flotila má oproti našim plá­nům jen poloviční velikost,“ poznamenal Thrakhath opa­trně. „Vítězství nelze započítat, dokud lovec nemá plná ústa krve kořisti.“</p>

<p>Císař přikývl a uvědomil si, že se ho příliš zmocnilo nadšení. Byl dosud otřesen po pokusu o atentát. Jeho snem bylo zažít alespoň jeden obřad Sivary na spálených tros­kách Země, neboť věděl, že už nebude trvat dlouho, než si ho předkové zavolají k sobě.</p>

<p>„Přines mi vítězství,“ řekl císař posléze, „to je jediné, co žádám. Měl bys dobýt Zemi včas pro Sivar, oslavíme je­jí příchod tam. Zajisti, aby byla připravená na můj přílet.“</p>

<p>„Ano, můj císaři.“</p>

<p>„Zjistil jsi něco víc ohledně Džukagy?“</p>

<p>„Tři zemřeli při výslechu, ale žádný z nich nepromluvil. Zdá se, že si zajistil stezku. Když začneme vyslýchat pří­mo jeho, ostatní vůdci klanů budou opět vznášet námitky. Tato stezka je také uzavřená.“</p>

<p>„Vezmi ho tedy s sebou na tuto výpravu,“ pravil císař tiše.</p>

<p>„Dědečku?“</p>

<p>„Slyšel jsi. Pozval jsem ho na tuto loď, je ve vedlejší kabině. Poletí s tebou.“</p>

<p>„Je to náčelník špehů, role bojovníka loďstva mu nepří­sluší.“</p>

<p>„Je to vůdce klanu, čestné místo u loďstva nemůže od­mítnout. Myslím, že budeš vědět, co s ním, až začne bitva.“</p>

<p>„Může být nebezpečné mít ho s sebou,“ namítl princ.</p>

<p>„Ty si s tím poradíš,“ obrátil se císař a pokynul strážné­mu, aby otevřel dveře do sousední kabiny.</p>

<p>* * *</p>

<p>Baron Džukaga vstoupil a opatrně se rozhlédl. Když ho pozvali na križník, nevěděl, co má očekávat, a nyní ta chvíle nastala.</p>

<p>„Vstaňte, barone. Nebyl pohled na naši flotilu nád­herný?“</p>

<p>Džukaga vstal.</p>

<p>„Úžasný.“</p>

<p>„A co vláda Konfederace?“</p>

<p>„Jejich senát stále diskutuje. Přišly však zprávy, že z hlavní základny nad jejich měsícem odlétly dvě letouno­vé lodě, třetí je má zanedlouho následovat a loděnice pra­cují naplno, aby připravily k vzletu i ty, které se nacházejí v opravárenských docích. Třebaže se jejich vláda stále dohaduje, president jedná rychle bez ohledu na to, jestli byla válka vyhlášena nebo ne. Objevily se záškodnické útoky vedené z Landreichu do našeho prostoru, ale nepro­nikly nijak hluboko.“</p>

<p>„Dodnes jsem ještě ani nezačal chápat, jak to u nich vlastně chodí,“ poznamenal císař.</p>

<p>Džukaga přikývl, jakoby na souhlas.</p>

<p>A proto jsi nikdy nevyhrál, ty starý blázne, pomyslel si chladně.</p>

<p>„Mám pro vás nové pověření, barone.“</p>

<p>Ten čekal, napjatý a zvědavý.</p>

<p>„Poletíte s flotilou, abyste před úderem ještě jednou pro­mluvil s jejich vůdci.“</p>

<p>Baron přikývl. Že by hodlali zaranžovat nějakou „neho­du“? Zdálo <emphasis>se, </emphasis>že nyní zvolili tuto stezku.</p>

<p>„Jsem pánem špehů, můj císaři. Nebyl by vhodnější některý z našich vojenských vůdců?“</p>

<p>„Znáte nejlépe druh kořisti. Váš hlas znají, ať si jej tedy před útokem vyslechnou ještě jednou. <emphasis>Zdá </emphasis>se, že vás naše poslední plány zneklidňují, tak se podíváme, jestli je do­kážete přesvědčit, aby se vzdali, a tím zachránit jejich druh, který se vám podle všeho tak líbí,“</p>

<p>Baron se rozhlédl po místnosti plné vůdců nové flotily. Byl v pasti a nemohl odmítnout.</p>

<p>„Jak poroučíte, můj císaři.“</p>

<p>Císař se obrátil zpět ke svému vnukovi.</p>

<p>„Už máš tedy hotový plán?“</p>

<p>„Ano, můj císaři. Flotila zamíří maximální rychlostí k hranici. Budou ji doprovázet tankovací lodě, takže ne­budeme muset vysouvat palivové sběrače a budeme moci letět rychleji. Před hranicí a před úvodním průnikem se k nám připojí Druhá flotila spáru se čtyřmi staršími letou­novými loděmi, která tak bude zaštiťovat hlavní flotilu, co nejdéle to jen bude možné. Čtvrtá flotila spáru se třemi letounovými loděmi napadne Landreich, aby na sebe pou­tala veškeré síly, které tam mohou mít, a zabránila jim vpadnout nám do boku. První flotila spáru se třemi letou­novými loděmi bude tvořit zálohu. Ostatní letounové lodě musely Páté flotile přenechat část posádek a pilotů, takže zůstanou v záloze doma.“</p>

<p>„To dělá deset letounových lodí,“ upozornil císař tiše.</p>

<p>„Víte, že nedostatek vycvičených pilotů nabyl vážných rozměrů. Buď na nových letounových lodích poletí naši nejlepší piloti, anebo nová flotila dostane piloty bez bojo­vých zkušeností. Bude trvat ještě rok, než budeme mít dostatek plné vycvičených pilotů a bojových kosmoplánů</p>

<p>na to, aby starší <emphasis>záložní </emphasis>letounové lodě byly plně boje-schopné.“</p>

<p>Císař zachmuřeně přikývl.</p>

<p>„Budiž,“ řekl a odvrátil se. „Nyní mi přines vítězství.“</p>

<p>kapitola jedenáctá</p>

<p>Kapitán Jason Bondarevskij, vyčerpaný únavou, kráčel přes přistávací plochu k velitelství s admirálem Richard-sem v patách. Vstoupil na verandu a změřil si chladným pohledem stráže u dveří.</p>

<p>„Jdu ke Krugerovi.“</p>

<p>„Nemáme žádné rozkazy, abychom vás pustili dál, pane.“</p>

<p>„K čertu s vašimi rozkazy. Chci toho zkurvysyna hned vidět.“ Vykročil, aby se protlačil mezi strážnými.</p>

<p>Ti překvapeně ucouvli, ale pak se srazili k sobě, aby zablokovali vchod. Jeden z nich ho uchopil za rameno.</p>

<p>„Heleďte, pane, nenuťte mě použít násilí,“ vyštěkl.</p>

<p>„Jděte mi okamžitě z cesty, pane.“</p>

<p>„Nechtě toho, Jasone.“ Ten se po Richardsovi ohlédl. „Jenom se drží rozkazů.“</p>

<p>Strážní se na Richardse podívali s jistou úlevou. Očivid­ně věděli, že by z nich Kruger sedřel kůži zaživa, kdyby se přes ně někdo dostal. Stejně dobře věděli, koho se pokoušejí zastavit. Třebaže to byl konfederál, byl také hrdina první třídy.</p>

<p>„Pane, kdybyste laskavě chvilku počkal, než dojdu pro našeho kapitána,“ zavrčel seržant, který vyšel ze dveří strážným na pomoc.</p>

<p>„No tak ho, sakra, přiveďte,“ prohlásil Jason úsečně. Seržant se otočil a zmizel uvnitř budovy.</p>

<p>Jason přecházel sem a tam po verandě, měl vztek na celý vesmír a sžíravé vedro Pekelné díry mu náladu ještě zhor­šovalo. Cítil, jak mu z těla uniká vlhkost, která před vypa­řením ani nestihne ochladit pokožku.</p>

<p>Podíval se zase na jednoho ze strážných.</p>

<p>„Víte, desátníku, ta vaše planeta stojí opravdu za hovno.“</p>

<p>Desátník dal najevo nejnepatrnější možný úsměv.</p>

<p>„Plně s vámi souhlasím,“ zašeptal.</p>

<p>Jason, neschopný se na toho chlapíka dál zlobit, se od­vrátil.</p>

<p>„Admirál Richards? Kapitán Bondarevskij?“</p>

<p>Jason se otočil a spatřil ve dveřích mladičkého, sotva dvacetiletého kapitána v maskovacím oděvu commandos. Třebaže byl o dobré půl stopy menší než Jason a úplně holobradý, poznal mu Jason na očích, že muž je smrtelně nebezpečný.</p>

<p>„President Kruger vás očekává, pane, pojďte dál.“</p>

<p>Jason přikývl, vděčný, že se může přesunout ze sálavého horka dvou sluncí do chladné chodby. Následoval kapitá­na pancéřovými dveřmi do podzemního bunkru a ten ho zavedl do Krugerovy malé a spartánsky zařízené pracov­ny. Tam se stáhl a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Kruger vzhlédl od stolu.</p>

<p>„Dáte si jedno chlazené?“ mávl rukou k chladničce.</p>

<p>„Docela rád,“ prohlásil Richards, přistoupil k chladnič­ce a vytáhl pivo.</p>

<p>Jason se zlostně podíval nejdřív po admirálovi a potom na Krugera, který se za stolem usmíval.</p>

<p>„Tak, mladý kapitáne, ven s tím.“</p>

<p>„Zachytili jsme tu zprávu, která potvrzuje ztrátu <emphasis>Tarawy, Bannockburnu </emphasis>a <emphasis>Normandie,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vyhrkl Jason. „Kdo, sakra, jste, abyste tohle dělal?“</p>

<p>„Když jsem se naposled díval, byl jsem president Lan­dreichu, synu. Kdo jste, sakra, vy?“</p>

<p>„Důstojník..,“' <emphasis>Zarazil </emphasis>se. Vlastně vůbec není důstojník Konfederace, nýbrž byl propuštěn a slouží u sil Land­reichu.</p>

<p>„Jste pod mým velením, mladý kapitáne, a jestli se mnou ještě jednou budete mluvit takhle, vrazím vás za katr a ne­chám vás tam, až se tahle planeta promění v ledovou kouli, bez ohledu na to, jestli vás potřebujeme nebo ne.“</p>

<p>Jason stál beze slova a stále kypěl vzteky.</p>

<p>„Nedáte si pivo, Jasone?“ přistoupil k němu Richards s otevřenou plechovkou.</p>

<p>Jason na něj pohlédl a očekával podporu, avšak Ri­chards se jen usmíval,</p>

<p>„Ale co mimořádný dekret? Tři devět čtyři A mobilizu­je všechny příslušníky loďstva, to znamená i mne a moji loď,“ ozval se Jason konečně.</p>

<p>„Jasone, my jsme oficiálně vedeni jako pohřešovaní v akci, pravděpodobné mrtví,“ upozornil ho Richards, „a myslím, že náš hostitel to tak chce nechat.“</p>

<p>Jason přejel pohledem zpět na Krugera.</p>

<p>„Mám vaši letounovku i ty ostatní,“ odvětil Kruger. „Máme dvě možnosti, mladý muži. Buď budete dál velet své lodi v barvách Landreichu, anebo se toho ujme někdo z mých lidí. Já bych tam raději viděl vás. Znáte loď lip než kdokoliv jiný a kromě toho jste zatraceně dobrý. Povedlo se vám přivést ji zpátky v jednom kuse.“</p>

<p>„Rozhodně ne díky vám.“</p>

<p>Kruger se usmál.</p>

<p>„Jste přece tady, ne? Tudíž jakékoliv úsilí vynaložené na to, abych vás odtamtud vytáhl, by bylo zbytečné.“</p>

<p>Jason měl pocit, že znovu vybuchne. Patnáct dní prchal, pronásledován celou cestu zpátky až na hranice. <emphasis>Bannock-</emphasis></p>

<p><emphasis>burn, </emphasis>jedinou maskovanou lehkou průzkumnou loď loď­stva, nakonec obrátili nazpět řízený autopilotem, zatímco Paladin přestoupil do člunu, vyslaného pro něj z <emphasis>Tarawy. </emphasis>Chvilkový odklad, způsobený tímto předstíraným proti­útokem, jim umožnil provést poslední přeskok, přičemž Paladin za ztrátu své lodě proklínal celý vesmír.</p>

<p>Za celou dobu ústupu nedokázal utrhnout víc než dvě hodiny spánku v kuse a netoužil momentálně po ničem jiném, než po někom, na kom by si vylil vztek, že ho po splnění operace nechali tam venku na holičkách. Byla by mu docela dobře posloužila i rvačka v baru a po ní pořád­ná opice a dlouhý spánek. Kromě toho stále cítil bolest ze ztráty Lovce.</p>

<p>Richards, aniž čekal na Krugerovo vyzvání, se posadil na prolezenou a odřenou pohovku, která Krugerovi oči­vidně sloužila jako lůžko, a zhluboka se napil piva.</p>

<p>„Víte, Krugere,“ řekl, „když jste unesl ten torpédoborec z mé eskadry a vydal jste se s ním na toulky, měl jsem z toho průšvih jako mraky.“</p>

<p>„Vanci, to bylo před třiceti lety.“</p>

<p>„Nu, díky vám jsem nafasoval důtku a šoupli mě ke kancelářské práci v rozvědce,“</p>

<p>„Tak tohle pivo považujte za náhradu. Kdybych vám tím nezařídil přeložení, nejspíš by vám už ustřelili zadek. Ve vesmíru volně poletuje spousta starých velitelů torpédo-borců. Navíc podle toho, co jsem slyšel, se vám práce u rozvědky líbila.“</p>

<p>Vance se uchechtl a zasalutoval plechovkou. Potom se podíval zase na Jasona.</p>

<p>„Uklidněte se, synu, starý to provedl správně. Na to, aby nás odtamtud dostal, neměl prostředky. Vy jste odvedl mistrovskou práci, když jste se z toho vyhrabal sám. Takže si myslím, že vám tady Kruger setsakra dluží vyznamenání,“</p>

<p>„Tímto vám uděluji řád Novy s diamanty a povyšuji vás na komodora,“ pronesl Kruger sarkasticky. „Vyznamenání a papíry vám pošle můj pobočník, až bude mít čas. Je to hezky plíšek, bude se vám líbit. Spokojen?“</p>

<p>Jason viděl, že nevyhraje, ale stále nevěděl, co má dělat.</p>

<p>„Chtěl bych se s lodí připojit k loďstvu Konfederace.“</p>

<p>„To není možné,“ odsekl Kruger. „Potřebuji vás tady a tady zůstanete.“</p>

<p>„Podívejte, synu,“ řekl Richards, který náhle zvážněl. „K Zemi je to deset dní plnou parou. Dorazíte k vnitřním světům jen s dvaceti letouny na palubě.“</p>

<p>„S žádným,“ zavrčel Kruger. „Většina z nich beztak pat­ří mně a zbytek zabavuji.“</p>

<p>„Dobře, takže s žádným a bez munice, protože i kdyby vás Kruger nechal jít. pochybuji, že by vám dal jedinou střelu ze svých skladů.“</p>

<p>Kruger přikývl, ale neřekl nic.</p>

<p>„Tamní bitva, ať už se má odehrát kdekoliv, už může tou dobou skončit. Mezitím můžeme očekávat velký nálet Ko-čičáků přímo tady, aby nás tu přišpendlili. Může se vám docela dobře stát, že opustíte jednu akci kvůli druhé a zmeš­káte obě. Je to prosté.“</p>

<p>Jason tuhle Richardsovu argumentaci už jednou vy­slechl, těsně předtím, než nasedli do Sabru, kterým slétli z oběžné dráhy na Pekelnou díru. Tehdy byl příliš rozzu­řený, že jim nikdo nepřišel na pomoc, a také tou zprávou o jejich smrti, než aby to vzal na vědomí. Nyní si však uvědomil, že se o tomto bodu nemůže přít.</p>

<p>„K čertu s vámi,“ řekl tiše a pohlédl zpět na Krugera. „Dobře, vyhrál jste. Máte mě mít.“</p>

<p>„Jsem poctěn, že se ke mně dobrovolně připojíte,“ od­pověděl Kruger s předstíranou upřímností.</p>

<p>Zvedl zprávu, staromódně vytištěnou na papíře.</p>

<p>„To je poslední hlášení naší rozvědky. Tři kilrathské letounovky se blíží k hranici a očekává se, že ji každou chvíli překročí, doprovázené podle odhadu osmnácti dal­šími loděmi. Míří přímo k Landreichu a za osmnáct hodin zaparkují u téhle planety.“</p>

<p>„A vaše odpověď?“</p>

<p>„Napadnout je a zlikvidovat, samozřejmě.“</p>

<p>„Čtyři eskortní letounovky proti třem kilrathským těž­kým?“ otázal se Jason. „Vždyť máme na našich lodích nejvýš stovku stíhaček.“</p>

<p>„Osmdesát sedm.“</p>

<p>„Jich bude přes tři stovky. Do hodiny od začátku akce z nás bude mražené maso.“</p>

<p>„Máte snad nějaký lepší nápad?“</p>

<p>Jason hleděl na presidenta. Třebaže v duchu dosud vařil vzteky, nemohl si pomoci, aby si nepřál, aby Konfederaci byl vedl Kruger místo Rodhama. Kdyby tomu tak bylo, nespadli by do téhle šlamastyky.</p>

<p>„Ne, pane.“</p>

<p>„V tom případě se vraťte zpátky na loď. Odlétáme za šest hodin.“</p>

<p>„Máte nějaké zprávy z Konfederace, pane? Co se tam děje?“</p>

<p>„Obvyklý bordel. Jediné pozitivní znamení je, že Třetí flotilu vede Geoff. Vyrazili před pěti dny a od té doby udržují rádiový klid.“</p>

<p>„Admirál Tolwyn že velí Třetí? Co je s Banbridgem?“</p>

<p>Kruger mu pověděl o pumovém atentátu, o Tolwynově omilostnění a o politickém zmatku, který v Konfederaci stále vládl spolu s narůstající panikou.</p>

<p>Jason všechno pozorně poslouchal a víc než kdy jin­dy si přál bojovat při té přestřelce pod svým starým veli­telem.</p>

<p>„Jestli Geoff tu invazi zastaví, bude to zázrak,“ řekl Kruger.</p>

<p>„A když ne, co bude s vámi?“</p>

<p>Kruger se usmál, poprvé za celou dobu, co ho Jason viděl.</p>

<p>,J?řežijeme. Dělali jsme to třicet let, a mohu dodat, že nám v tom Konfederace moc nepomáhala.“</p>

<p>„Je to oficiální, pánové; mezi Kilrathskou říší a Konfe­derací teď panuje válečný stav. Před čtyřmi hodinami pře­kročily hranici čtyři starší letounové lodě a vyhlášení vál­ky prošlo senátem.“</p>

<p>Rozhlédl se po posádce na můstku <emphasis>Concordie, </emphasis>vlajkové lodě Třetí flotily.</p>

<p>„Před pětačtyřiceti minutami bylo ztraceno veškeré spo­jení se stanicí Hanover a soustavou Hanovian. Podle pos­ledních zpráv byli pod těžkým útokem.“</p>

<p>„Panebože, na tom světě žijí dva milióny lidí,“ zašeptal štábní praporčík.</p>

<p>„Žily tam dva milióny lidí,“ řekl Geoff.</p>

<p>Mladý spojový technik se naklonil nad stůl, zakryl si tvář rukama a Geoff v duchu zaklel, neboť si uvědomil, že Ha­nover byl nejspíš mladíkovým domovem. Chtělo se mu něco říci, omluvit se za svůj nedostatek taktu, ale věděl, že nemůže. Bylo třeba zdůraznit chladnou skutečnost, před kterou stojí.</p>

<p>Na můstku bylo ticho, nejeden člen posádky obrátil po­hled k chlapci, který potlačoval vzlyky, a potom se opět zcela bledý napřímil.</p>

<p>„V příštích dnech ztratíme mnoho světů,“ řekl Tolwyn. „Mnoho.</p>

<p>Spojový, navažte laserové spojení s ostatními loděmi</p>

<p>flotily, předejte jim informace a nařiďte všem lodím, ať dál udržují tichý chod.“</p>

<p>Obrátil se a odešel do své pracovny. S povzdechem se usadil do křesla a zahleděl se na holomapu. Nacházeli se nyní tři přeskoky před Sinem směrem k hranici. Hlavní kilrathská flotila se ještě neukázala. Letounové lodě mohly představovat klamný útok, anebo předvoj hlavní úderné síly.</p>

<p>Sakra, oni mohou nasadit těžké letounovky jako před­voj, zatímco on si bude muset vystačit s pěti loděmi, tedy pokud <emphasis>Saratoga </emphasis>a <emphasis>Záliv Leyte </emphasis>vzlétnou včas na to, aby se k jeho lodím připojily. Zadal spěšnou otázku navigačnímu systému, který na něho chladně blikl odpověď. Jestli Kil­rathové přiletí maximální rychlostí, dostanou se k Siriu den a půl předtím, než se k němu zbylé dvě letounové lodě budou moci připojit.</p>

<p>Prohlížel si trojrozměrnou mapu, pak na chvíli přestal, když přišel nový signál s aktualizací situace. Objevily se tři další červené skvrnky, odhadované na eskadry křižníků překračující hranici. Daleko na boku v oblasti Landreichu se do Krugerova teritoria dlouho zařezávala tenká červe­ná čára, dvě s jistotou určené a jedna pravděpodobná le­tounová loď, které rychle směřovaly k centrálním světům Landreichu.</p>

<p>Který útok je hlavní? Letounovky u Hanoveru mohou být léčkou, která ho má přilákat, zatímco hlavní flotila přiletí za jednou z těch tří křižníkových eskader. Kdyby on měl dost velké síly, postupoval by takto a doufal, že nepřítele vyláká dopředu, načež by ho obešel postranní přeskokovou trasou a odřízl od týlu.</p>

<p>Seděl opřený s rukama sepjatýma, přemýšlel a toužil, aby nějakým způsobem dokázal proniknout mlhou války. Kilrathové přerušili vysílání prakticky na všech vojen-</p>

<p>ských kanálech a udržovali ticho už od chvíle, kdy objevi­li <emphasis>Tarawu, </emphasis>s výjimkou nepřetržitého propagandistického bombardování. Samotná skutečnost, že signálový provoz neexistoval, ukazovala, jak dokonale je operace napláno­vaná. V obvyklém průběhu války bylo nemožné provádět tak dlouhé operace bez neustálého přísunu informací.</p>

<p>Mistrovský kousek.</p>

<p>Potřebuji získat trochu času, než ukáží karty, ale součas­ně potřebuji malou návnadu, abych přilákal hlavní úder na sebe.</p>

<p>Téměř samozřejmě usuzoval, že hlavní flotile velí Thrakhath. Ten byl vždycky zatvrzelý, a když si myslel, že má navrch, arogantní. Thrakhatha nikdy příliš nezají­maly teritoriální zisky; toužil po boji; přiblížit se k nepří­teli a zničit ho.</p>

<p>Poletí přímo k cíli a bude mě vyzývat, ať si ho zkusím zastavit. Je za letounovkami.</p>

<p>Musím dát najevo sebedůvěru, agresivitu, pomyslel si. Nesmějí si myslet, že už je po nás.</p>

<p>Geoff vyťukal spojení s velitelem můstku.</p>

<p>„Předejte rozkaz flotile. Přeskočíme dopředu do sousta­vy Warszawa a plnou rychlostí napadneme letounovky. Spojte mě laserem s admirály Čchingem a Bjórnssono-vou.“</p>

<p>Vypnul kanál a během několika vteřin ucítil, jak se loď rozechvěla, když si kormidelník vyžádal plný tah motorů.</p>

<p>Na ploché obrazovce se zhmotnil Čchingův obraz na pozadí můstku jeho letounové lodi <emphasis>Moskva </emphasis>a o několik vteřin obraz Bjornssonové, velitelky <emphasis>Verdunu.</emphasis></p>

<p>„Trochu je praštíme do čenichu, abychom upoutali jejich pozornost,“ řekl Geoff. „Bude to tři proti čtyřem a s tro­chou štěstí získáme dost času na to, aby se naše dvě zbylé lodě dostaly do pozice.“</p>

<p>„Ostrý tah, Geoffe,“ řekl Čching. „Ale mohou se blížit po křídlech za křižníky,“</p>

<p>„To jsou diverzní útoky. Thrakhath půjde přímo na věc a bude vyhledávat boj.“</p>

<p>„Doufám, že máte pravdu, Tolwyne. Jestli ne, nebudou na Zemi moc šťastní, až se tam ty superletounovky dosta­nou a my budeme kdovíkde honit stíny.“</p>

<p>Tolwyn se nevesele zasmál.</p>

<p>„Jestli to tak dopadne, nebudou si na nás stěžovat dlouho.“</p>

<p>„Je to riskantní, Geoffe,“ řekla Bjornssonová zachmu­řeně. „Jestli ztratíme letounovku, zůstanou nám proti těm velkým jenom čtyři.“</p>

<p>„Když je nezpomalíme, budou na ně před Sinem če­kat také jenom čtyři. Tohle riziko jsem ochoten podstou­pit.“</p>

<p>„Jsem ráda, že tomu velíte vy, Geoffe. Tohle není bitva, to jsou hotové šachy.“</p>

<p>„Jo, díky. Až se něco takového stane příště, připomeňte mi, že mám jít napřed do penze.“</p>

<p>Oba admirálové se tiše zasmáli a odpojili se.</p>

<p>Zase se mu vkradla do hlavy ta myšlenka. Stará rétorika válečných polí o tom, jak osud civilizace závisí na příš­tích událostech. Používali ji jeho předkové u Azincourtu, u Waterloo, na Sommě, proti Hitlerovi i Čingovi. Ve vět­šině případů to byla jen rétorika; tentokrát to byla pravda. Uvědomil si, že když si dovolí zabývat se možnými ná­sledky, ochromí ho to. Proto ten strach potlačil. Bude na něj dost času později.</p>

<p>Na holoobrazovce zamrkala další aktualizace, blikající fialové světélko, které prozrazovalo, že akce v Landreichu začala. <emphasis>Zpráva </emphasis>cestovala celé hodiny, dokonce i rychlostí zhuštěného signálu. Nyní již bezpečně potvrzené tri letou­nové lodě kilrathského loďstva proti tomu, co dokázala dát</p>

<p>dohromady koloniální milice. Ta má prakticky nulovou šanci, pomyslel si, asi stejnou jako my.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Deset sekund do přeskoku, odpočet devět, osm...“</p>

<p>Jason navázal spojení s řídícím letového provozu.</p>

<p>„Všechny bojové stroje připravit k vzletu!“</p>

<p>„.. .dva, jedna, přeskok zahájen.“</p>

<p>Začal fázový posuv přeskokového pole, vesmír na ob­razovkách předního a zadního výhledu zmizel ve zvlně­ném oparu. Jason ztěžka polkl, jak se ho zmocnilo chvil­kové nutkání ke zvracení, při přeskocích obvyklé. <emphasis>Tarawa </emphasis>se vším uvnitř přestala existovat v přeskokovém bodu 324C a o několik vteřin později se zhmotnila tucet světelných roků daleko, zpátky v soustavě Pekelné díry.</p>

<p>Obrazovka se zamihotala a do zorného pole se vrátily hvězdy.</p>

<p>„Plnou parou vpřed, pohněte s tím!“ zahulákal Jason a <emphasis>Ta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rawa </emphasis>sebou trhla kupředu. Ani ne o pět vteřin později se za ní téměř ve stejném místě prostoru, který předtím zaují­mala, objevila <emphasis>Gallipoli, </emphasis>následovaná v dalších vteřinových odstupech dvěma dalšími eskortními letounovými loděmi.</p>

<p>Ten manévr byl šílený. Standardní postup loďstva vyža­doval mezi přeskoky alespoň minutový interval. Skutečné místo rematerializace bylo problematické, protože k ní ni­kdy nedošlo v přesně stejném bodu prostoru, a kdyby se loď podnikající přeskok vynořila v prostoru obsazeném už jiným plavidlem, nikdo z posádek obou dotyčných lodí by si už ani neuvědomil, že jeho život právě vyhasl v explozi bílého žáru.</p>

<p>„Vyslat všechny stíhačky, všechny stíhačky vzlet!“</p>

<p>Na obrazovce předního výhledu se objevilo mlhavé hemžení.</p>

<p>„Kormidlo ostře doleva, devadesát stupňů nahoru!“</p>

<p><emphasis>Tarawa </emphasis>se otočila a zdvihla příď, neboť necelých čtyři sta metrů před ní se z přeskoku zhmotnil torpédoborec landreišské flotily.</p>

<p>Jasona to málem vyhodilo z velitelského křesla a v tém-že okamžiku se na panelu hlášení škod rozsvítily řady červených kontrolek.</p>

<p>poražení trupu na pravoboku, sekce dvacet dva až dvacet čtyři. Dekomprese!“</p>

<p>Přepážky bojových stanovišť byly utěsněné předem. Ja­son se ohlédl po panelu škod. Tři sekce vnější části trupu byly pryč. Ubikace posádky. Mohl jen doufat, že v nich právě nikdo nebyl. Čekal a sledoval, jestli se trhlina rozšíří po délce trupu, nebo zda pronikne do hloubky do jádra lodě. Konstrukce držela.</p>

<p>„Co to bylo za loď?“</p>

<p>„Torpédoborec <emphasis>Bltizkrieg, </emphasis>Krugerova vlajková loď, pane.“</p>

<p>„Poškození?“</p>

<p>„Má pryč kus zadního stabilizátoru. Trup drží.“</p>

<p>„V tom případě ať táhne k čertu, vysypte zbytek stíha­ček!“</p>

<p>Obrátil se zpátky k taktickému displeji a nadechl se.</p>

<p>Kruger byl buď génius, nebo šílenec. Příštích pět minut mu řekne, která z obou možností platí. Zatím plán vy­cházel.</p>

<p>Přímo před nimi, ani ne tisíc kilometrů daleko, se blížily tri kilrathské letounové lodě seřazené vedle sebe. Kruger se s nimi utkal před deseti hodinami, když přeskočily do soustavy Pekelné díry, vybojoval krátkou šarvátku, při níž vyměnil korvetu a dvě stíhačky za dva torpédoborce a té­měř dvacet stíhaček Kočičáků, a potom utekl za zuřivého pronásledování ze strany nepřítele.</p>

<p>Přeskočili pryč od Pekelné díry, zastavili lodě, obrátili a přeskočili zpátky do soustavy, z níž právě uprchlí.</p>

<p>Kilrathové, kteří předpokládali, že pronásledují poraže­ného a mnohem slabšího nepřítele, v přípravě na přeskok stáhli už téměř všechny kosmoplány na paluby letouno-vek. Tři sta kilometrů před letounovými loděmi se rozví­jela vnější clona fregat, které měly podle standardní dok­tríny provést přeskok jako první, aby zabezpečily okolí přeskokového bodu pro letounovky.</p>

<p>Čelní lodě se do minuty octnou na dostřel.</p>

<p>* * *</p>

<p>Doomsday vztyčil palce na signalistku. Ta zasalutovala, hluboko se přikrčila, ukázala kupředu a nejvyšší důstojník letové paluby ve velíně stiskl tlačítko katapultu.</p>

<p>Za necelé dvě vteřiny byl Doomsday venku z <emphasis>Tarawy </emphasis>s přídavným spalováním řvoucím naplno, právě v okamži­ku, kdy se <emphasis>Tarawa </emphasis>stočila, aby se vyhnula srážce s Kruge-rovou vlajkovou lodí. Doomsday ostře strhl letoun na bok, minul torpédoborec asi o deset metrů, a když vystřelil do volného prostoru, zhluboka se nadechl.</p>

<p>Jeho výrazně upravený Sabre se sedadly obou letců na­mačkanými vedle sebe a podvěšeným těžkým torpédem Mark IV se při 110% tahu otřásal. Zubící se Doomsday se ohlédl po Paladinovi, který seděl na pravém sedadle jako zbraňový operátor.</p>

<p>„Tak do toho jdeme zase, střihoune,“ prohlásil Paladin klidně, ačkoliv Doomsday viděl, jak starého pilota štve, že flotila nemá dost letounů na to, aby na něho vybyl vlastní stroj.</p>

<p>„Kontrola výzbroje?“</p>

<p>„Torpédo odjištěné a v pohotovosti, jen mi ukaž cíl.“</p>

<p>Doomsday vrhl rychlý pohled na svou taktickou obra-</p>

<p>zovku. Přední řada fregat nebyla ani minutu daleko, první z nich už zpomalovaly a obracely se před letounovkami napříč. Necelých třicet vteřin za nimi se letounové lodě začaly otáčet.</p>

<p>„Teď se strhne peklo,“ uchechtl se Paladin. „Tyhle dvě flotily projdou přímo skrz sebe.“</p>

<p>„Támhle je zbytek naší útočné vlny,“ oznámil Dooms­day, ukázal téměř přímo před sebe, přitáhl řídicí páku a povylétl o tisíc metrů, aby se schoval pod spodek Bro-adswordu a dopřál si poněkud více ochrany od střelců těžkého bitevního stroje.</p>

<p>„Půjdeme po prostřední letounovce,“ řekl Doomsday tiše.</p>

<p>„My si vezmeme levou vzletovou palubu, ty si vem pravou, kámo,“ ozval se landreišský pilot Broadswordu nad nimi a Doomsday dvakrát cvrnkl do mikrofonu na znamení souhlasu.</p>

<p>„Držte se, proletíme mezi fregatami!“</p>

<p>Z kilrathské hlídkové řady vyšlehly křižující se neutro­nové výboje, laserové záblesky a výstřely z hmotnostních urychlovačů. Doomsday držel stálý kurs a snažil se co nejdříve zaměřit prostřední letounovou loď, ktrá jim nyní nastavovala celý bok a začala se k nim otáčet zádí.</p>

<p>„Se vzletovými dráhami máme utrum,“ oznámil Pala­din. „Pojďme po hlavních motorech.“</p>

<p>Landreišská stíhačka letící před oběma stroji se vze­dmula v ohnivou kouli a zmizela. Prolétli troskami a Do­omsday sebou trhl, když se mu o čelní štítek překrytu rozmázl krvavý kus masa, který kdysi býval pilotem, a od­létl do temnoty. Krev mu připadala jako temné znamení. Začal dýchat ztěžka, snažil se překonat pocit zděšení a Pa­ladin se po něm ohlédl.</p>

<p>„Už byl mrtvý, střihoune, už byl mrtvý.“</p>

<p>Doomsday s námahou polkl a zavrtěl hlavou. Otevřel průzor přilby a otřel si pot z obličeje. Sáhl do náprsní kapsy, vytáhl krátký doutník, zakousl se do něj a začal žvýkat špičku.</p>

<p>Ten doutník mu kdysi dávno věnoval Ian. Doomsday jej nikdy nevykouřil, a!e nyní měl pocit, že pro tuto akci to má být jeho talisman, a tak si jej vzal s sebou.</p>

<p>Obě útočná plavidla prolétla pod dnem fregaty a otřásla se, když se prodírala vysokoenergetickými poli palivo­vých a manévrovacích sběračů lodi.</p>

<p>„Cíl zaměřen,“ oznámil Paladin klidně, „a odpočítávám třicet sekund, dvacet devět...“</p>

<p>Doomsday nesnášel torpédové útoky víc než cokoliv jiného. Vyžadovaly, aby letoun udržoval stálý přímý kurs po třicet vteřin, dokud naváděcí a roznětkové systémy tor­péda neproniknou energetickými štíty cíle, nerozkódují jejich fázový posuv a nevyrovnají vlastní fázování tak, aby jimi dokázaly proniknout a dosáhnout účinného zá­sahu.</p>

<p>Letounové lodě byly nyní ve vesmírném prostoru jasně viditelné, tri stříbřité masy necelých padesát kilometrů před nimi. které dokončovaly obrátku. Jejich motory bíle žhnuly. Kolem Doomsdaye se mihly tři landreišské stíhač­ky s vlečkou plamenů přídavného spalování a vypustily sérii infračerveně naváděných střel. Ty sice štíty nepronik­nou, avšak jejich exploze na zadních štítech letounové lodě na chvilku oslepí systémy bodové obrany.</p>

<p>„Vylétají první stíhačky,“ oznámil Doomsday, který zře­telně viděl, jak z kilrathských letounových lodí vylétají blýskavé špendlíkové hlavičky.</p>

<p>„Kočičáci si dneska dali na čas. Načapali jsme je s kal­hotami na půl žerdi, jestli tedy ti mizerové vůbec nosí kalhoty.“</p>

<p>Světelné špendlíkové hlavičky zmizely a Doomsday vě­děl, že to znamená, že zatočily a letí přímo proti nim.</p>

<p>Zaslechl první bzučení zaměřované IFF střely a po něm tři další. Převzal od Paladina ovládání obranných systémů a vypustil jeden z nových generátorů šumu v naději, že střely odláká. Kilrathská letounová loď už vyplňovala celý prostor před ním a on měl pocit, že jestli poletí dál, narazí do ní. Záda měl zmáčená potem a přistihl se, že se v duchu modlí.</p>

<p>Kolem se přehnala upravená Fretka, přidrátovaná ke dvěma motorům, které vypadaly na to, že pocházejí ze starého Sabru A, a vrhla se přímo mezi vylétající stíhač­ky. Objevilo se několik záblesků po zničených stíhač­kách, třebaže Doomsday nedokázal určit, kdo to vlastně koupil.</p>

<p>„Deset sekund, devět, osm. Signál zaměřen, kontrafáze zaměřena, hlavice odjištěna, tři, dva, jedna... letí!“</p>

<p>Doomsday ucítil, jak se jeho letoun zakymácel, když se desetimetrové torpédo uvolnilo z pylonu pod trupem a jeho motor ožil. Podíval se nad sebe a spatřil, jak landre-išský letoun nad ním vypouští vějíř tří torpéd Mark III. Doomsday strhl kosmoplán ostře doprava, sklonil příď a zakroužil, obrácen spodkem trupu k letounové lodi, aby se mohl zaměřit nový laserový systém navádění torpéd. Paladin se skláněl nad obrazovkou zbraňových systémů, připraven převzít ovládání torpéda, kdyby je snad kilrath-ské rušení vychýlilo z kursu.</p>

<p>Doomsday vrhl rychlý pohled na taktický displej, na kterém se k nim stahovalo půl tuctu červených teček.</p>

<p>„Blíží se, blíží,“ recitoval Paladin tiše, stiskl ovladač, když torpédo na chviličku ztratilo zaměření, a jeho navá­děcí laser neochvějně sledoval ocas torpéda. Skutečnost, že Kruger měl v arzenálu půl tuctu nových souprav pro</p>

<p>navádění torpéd z kosmoplánu, Doomsdaye překvapila, nicméně dospěl k závěru, že bude nejlepší neptat se, jak se dostaly Landreichu do rukou.</p>

<p>„Blíží se, blíží se... zásah, střihoune, dostali jsme je!“</p>

<p>Doomsday přepnul na zadní výhled a spatní, jak se z hlavní motorové skupiny letounové lodě vydouvá <emphasis>zářící </emphasis>ohnivá koule. Druhá koule světla se rozzářila, když do exploze vlétlo jedno z torpéd landreišského Broadswordu. K zádi letounové lodě se snesla čtveřice zastaralých Sci-mitarů Landreichu, zmizela v tom pekle a o několik vteřin později se dva z nich z ohnivé koule opět vynořily. Zatím­co uháněly vzhůru a pryč, vyvalila se napříč zádí letouno­vé lodě solidní hradba výbuchů od salvy střel, kterou vy­pustily, když nyní zadní štíty po přetížení vysadily. Celá záď letounové lodě znenadání zmizela v bílém žáru.</p>

<p>Doomsday sledoval Scimitary, znovu překvapený se­bevražednou taktikou landreišských pilotů, kteří létali s bojovými stroji, jež měly už před řadou let skončit ve šrotu.</p>

<p>„Chytlo palivo, už je po ní!“</p>

<p>Loď vybuchla a rázová vlna otřásla Doomsdayovým Sa-brem jako přímý zásah. Ztratil z dohledu oba zbylé Scimi­tary, které prostě pohltila světelná koule spolu s nepřátel­skými stíhačkami, které je pronásledovaly.</p>

<p>„Koukej před sebe!“ houkl Paladin a Doomsday vzhlédl, aby spatřil fregatu, která zatáčí přímo před ně. Její střelec­ké lafety se otáčely, zaměřovaly se na něj a připravovaly se vypálit plnou boční salvu z těsné blízkosti.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Všechny zbraně pálit nezávisle a podle libosti,“ ozná­mil Jason klidně. Už nějakou dobu byl na nohou a přechá­zel za zády své můstkové posádky, která se nakláněla ke</p>

<p>svým holodisplejům taktickým, spojovým, hlášení škod či řízení palby.</p>

<p><emphasis>Zadíval </emphasis>se na hlavní bojovou holoobrazovku a pozoro­val sbíhající se řady modrých a červených teček. Modrá tečka představující fregatu zhasla a o chviličku později ji napodobily i dvě červené tečky po obou jejích stranách. Jedna z nich byla křižník, druhá torpédoborec.</p>

<p>, J-^andreišská fregata právě nechala vybuchnout reaktor, posádka se katapultovala,“ ohlásil taktický důstojník vy­rovnaným hlasem.</p>

<p>„Ti lidé jsou blázni,“ zašeptal Jason, který si uvědomo­val, že i když se posádka katapultovala, můstková parta musela zůstat na svých místech, aby výbuch správně na­časovala.</p>

<p>Exploze prorazila díru přímo uprostřed kilrathské obra­nné linie za třemi letounovými loděmi. Všechny bitevní stíhačky ze čtyř eskortních letounových lodí už vzlétly a nacházely se uvnitř hlídkové clony, kde napadaly le­tounové lodě. Během několika vteřin zmizel tucet kos-moplánů, zasažený křížovou palbou mezi doprovodnými a letounovými loděmi, stovky blikajících žlutých teček vyznačovaly křižující se dráhy řízených střel. Uvnitř ho-lodispleje se rozzářily jasně zelené čárky, které se oddělily od tuctu bitevních kosmoplánů.</p>

<p>„Torpéda vypuštěna a letí,“ ohlásil taktický.</p>

<p>„Všechny lodě sevřít těsněji a postupovat za mnou na letounovky.“</p>

<p>Krugerův obraz se na velitelské obrazovce objevil jen na tak dlouho, aby tlumočil rozkaz, a vzápětí zmizel.</p>

<p>„Kormidelníku, srovnat let s Krugerovou lodí a přizpů­sobit se jejímu manévrování.“</p>

<p>Kruger prolétl mezerou vytvořenou obětí landreišské fregaty a během několika vteřin mely všechny baterie Ta-</p>

<p><emphasis>rawy </emphasis>plné ruce práce, jak se navzájem ostřelovaly s kil-rathskými fregatami a torpédoborci na všech stranách.</p>

<p>Jak se řítili přímo k oněm třem letounovým lodím, Jaso­novi náhle připadalo, že téměř slyší trubače troubit do útoku, jak se to stále dělalo u námořní pěchoty, když se jejich výsadkový člun vydal do útoku. Bylo to šílené; chystali se přiblížit těžkým lodím a zblízka se s nimi čas­tovat bočními salvami. Prostřední letounová loď na obra­zovce vzplála a rozlétla se na kusy.</p>

<p>„Vyřídili jsme jednu placku!“ zavýskl taktický a Jason obrátil pohled k vizuálnímu displeji, aby sledoval explozi, a vzápětí zpátky k holodispleji, když se z ohnivé koule vynořily dva jeho kosmoplány. Kilrathská fregata, která zatáčela směrem k <emphasis>Tarawé, </emphasis>nalétla před ně a už obracela zbraně k palbě.</p>

<p>..Všechny zbraně soustředit palbu na fregatu na levobo-ku!“ zařval Jason.</p>

<p>Střelecké věže se otočily, <emphasis>Tarawa </emphasis>začala chrlit palbu a fregata nechala být oba kosmoplány, které prosvištěly mezi oběma loděmi, a obrátila zbraně proti <emphasis>Tarawé.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tarawou </emphasis>otřásl výbuch, bojové osvětlení zamrkalo, na můstek se vevalil závan štiplavého dýmu a v zšeřelé míst­nosti se opět rozsvítily červené kontrolky.</p>

<p>„Hlavní generátor mimo provoz, záložní běží, štíty kles­ly na jedenasedmdesát procent.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tarawo, </emphasis>držte se blíž a napadněte letounovku napra­vo.“</p>

<p>Krugerův obraz se objevil jen na chviličku a hned zase zmizel.</p>

<p>Vlajková loď flotily letěla v čele útoku. Zešikma ji na­padl kilrathský křižník a vyslal úvodní salvu řízených střel. Z torpédoborce vylétly klamné dipóly, tepelné cíle a generátory šumu a obě lodě se začaly ostřelovat navzá-</p>

<p>jem. Za vlajkovou lodí se čtyři eskortní letounové lodě ve dvou radách po dvou řítily maelstromem vířících fregat, korvet, torpédoborců a kosmoplánů.</p>

<p><emphasis>Tarawou </emphasis>proběhl další otřes, dispečer oprav vykřikoval hlášení a na jeho obrazovce blikala červená světélka. Ja­son důstojníka sotva slyšel, neboť lodí zněla ozvěna explo­ze a náraz ho málem srazil na kolena. Kolem se mihl kilrathský křižník, který nedokázal zatočit v dostatečně malém poloměru, aby se zařadil souběžné s nimi.</p>

<p>Stále se rozpínající oblak trosek vybuchlé letounové lodi na levoboku odplouval dozadu, až jej náhle měli za sebou. Kruger obloukem prolétl za zádí letounové lodě, kterou pronásledovali, a zblízka vypálil salvu torpéd a řízených střel. Landreišské korvety předehnaly eskortní letounové lodé, přiblížily se ke kořisti, dvě z nich vybuchly po zása­zích kilrathských stíhaček, avšak zbývající odpálily torpé­da. Většinu jich letounová loď setřásla, avšak tři přesto zasáhla. Zmizely čtyři další korvety.</p>

<p>„Má štíty dole!“ zaječel taktický.</p>

<p>Jason měl pocit, že praskne vzrušením. Boj pozbyl veš­kerého zdání taktického manévrování a starý standard, kdy flotily proti sobě vypouštějí na velkou vzdálenost kosmoplány a těžké lodě se zřídkakdy navzájem přiblíží na méně než deset tisíc kilometrů, se změnil v bláznivý zmatek. Pomyslel na Nelsona u Trafalgaru, jak si vymě­ňuje boční salvy s Francouzi a Španěly a cítil, že kdyby byl Tolwyn zde, byl by pyšný.</p>

<p>Kilrathská letounová loď už byla necelých patnáct set metrů před nimi.</p>

<p>„Soustřeďte palbu na ni, palte!“</p>

<p>Čtyři eskortní letounové lodě naráz přenesly palbu na nepřátelskou letounovku a stovky nábojů z hmotnostních urychlovačů a neutronových výbojů z protiletounových</p>

<p>baterií se nyní zarývaly do její zádě. Objevovaly se výbu­chy, do prostoru odlétaly zubaté kusy kovu. <emphasis>Tarawa </emphasis>pro­létla podél letounové lodě a šila do jejího boku vším, co měla k dispozici, zatímco <emphasis>Gallipoli </emphasis>zatočila, aby záď kil-rathské lodi překřížila „příčkou na T“. Kilrathové však v odpověď také pálili vším, co měli, a <emphasis>Tarawou </emphasis>otřásaly výbuchy. Jason měl pocit, že prosákl zuřivostí bitvy až do morku kostí. Stál prkenně a chtělo se mu řvát vztekem i potěšením. Řada členů posádky na můstku porušila dis­ciplínu, bušila do rámů monitorů, vykřikovala kletby, na­dávky a povzbuzení a výskala radostí ze zkázy.</p>

<p>„Ztratili jsme <emphasis>Gallipolil</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Jason střelil pohledem po displeji zadního výhledu a spat­řil, jak se sesterská loď od přídě po záď štěpí ve dví, jako by najela na cirkulárku. Pak se vznítily palivové nádrže na zádi, loď se změnila v ohnivou kouli a plamen zalil hřbet zádě nepřátelské letounové lodě.</p>

<p>Prolétli jako střela kolem lodě a zabočili doprava, zatím­co kilraťhská letounová loď se naklonila na levobok a za­mířila dolů.</p>

<p>„Taktická zpráva!“</p>

<p>„Nepřátelská letounová loď utrpěla četné zásahy, počí­tač zaznamenal více než dvě stě narušení trupu, dochází na ní k sekundárním výbuchům, tři z pěti motorových gondol zničené.“</p>

<p>„Hlášení škod?“</p>

<p>„Sekce jedna a tři až pět na levoboku narušení těsnos­ti trupu, lafety hmotnostních urychlovačů na levoboku uprostřed zničeny, hlavní generátor stále nefunguje, štíty na dvaačtyřiceti procentech a drží.“</p>

<p>Jason se znovu ohlédl po taktickém stanovišti.</p>

<p>Nepřátelská letounová loď zatáčela ostře doleva, mířila nyní kolmo pryč, a jak se snažila akcelerovat, zanechávala</p>

<p>za sebou kusy trosek. Druhá letounová loď také opisovala oblouk, aby se dostala zasažené lodi po bok. Řada nepřátel­ských doprovodných lodí se plnou rychlostí vracela, před­stihla své zbylé letounovky a dala se do pronásledování.</p>

<p>„Kormidelníku, připravte se obrátit k druhé zteči,“ pro­hlásil Jason a posádka se na něj překvapeně podívala.</p>

<p>Věděl, že to je šílenství, ale ještě tu letounovku nevyří-dili a on ji jen tak odletět nenechá.</p>

<p>„Všechny lodě za mnou.“</p>

<p>Jason vzhlédl ke Krugerovu obrazu, a potom se podíval zpátky na taktický displej.</p>

<p>Kruger mířil přímo pryč ze střetnutí směrem k Pekelné díře.</p>

<p>„Dejte mi Krugera,“ štěkl Jason.</p>

<p>Znovu se objevil obraz starého, který se tvářil nevrle.</p>

<p>„Vyřídíme ji, pane. Je ochromená.“</p>

<p>„Jednu jsme zlikvidovali, jednu ochromili a ztratili jsme jednu eskortní,“ odsekl Kruger. „Když se vrátíme, ztratí­me zbytek eskortních, jenom abychom ji dorazili. Chce­me, aby zůstala ochromená. Budou ji muset chránit. Bon-darevskij, odpoutávám se z boje. Dosáhli jsme, čeho jsme chtěli, tihle teď poběží domů. Ale Pekelnou díru stále bombardují, a to je teď naše hlavní priorita.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Obraz zhasl,</p>

<p>Jason se zhluboka nadechl a uvědomil si, že mu vzrušení z velení a bojechtivost zkalily úsudek.</p>

<p>„Kormidlo přímý směr, přizpůsobit rychlost <emphasis>Blitzkriegu </emphasis>a následovat jej.“</p>

<p>Postřehl, že někteří členové posádky se zatvářili zkla­maně, zatímco jiný vydechli úlevou.</p>

<p>„Byli jste zatraceně dobří, jsem na vás na všechny hrdý,“ prohlásil a usadil se zpět do velitelského křesla.</p>

<p>Podíval se na chronometr.</p>

<p>Od přeskoku neuplynulo ani šest minut. Nepochybně šlo o jednu z nejkratších akcí flotil v historii. Kruger do­stál své pověsti, rozdrtil invazi, zničil jednu letounovou loď a ochromil další. Rozhodně Kilrathům nadělal dost škody.</p>

<p>Otázkou nyní bylo, co Kruger udělá dál.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Signalizujte všem kosmoplánům, ať ukončí akci a vrátí se na své lodě.“</p>

<p>Admirál Tolwyn beze slova stál a sledoval obrazovku displeje.</p>

<p>Déle než jeden den se bojovalo na dálku. Střetli se se čtyřmi nepřátelskými letounovými loděmi na okraji sou­stavy Warszawa poté, co se obě flotily vynořily z protileh­lých přeskokových bodů téměř současně.</p>

<p>Tolwyn spěšně vyrazil chránit Warszawu, avšak kilrath-ské letounové lodě se držely zpátky v těsném okolí pře­skokového bodu.</p>

<p>Otázka zněla, zda se přiblížit a napadnout je, anebo če­kat. Bylo možné, že se zdržují u přeskokového bodu proto, aby ho nalákaly blíž, a vzápětí provede přeskok hlavní kilraťhská flotila. Odposlechovému stanovišti v další sou­stavě se podařilo odeslat krátký zhuštěný signál, který oznamoval průlet více než třiceti doprovodných lodí, a po­tom zmlklo. To mohlo znamenat jenom to, že se hlavní flotila rychle blíží. Když se však Tolwyn dá na postup a zahájí boj, je tu šance, že se střetne s nepřítelem v pomě­ru tři lodě proti čtyřem, s tou možnou výhodou, že piloti nepřátelských letounových lodí nebudou prvolinioví gar­doví stíhací.</p>

<p>Rozhodl se pro akci, pouze s tou výhradou, že se jeho</p>

<p>letounové lodě nepřiblíží víc než nadešel miliónů kilomet­rů a nepřítele napadnou na dálku pouze kosmoplány.</p>

<p>Výsledky akce za ten den byly nerozhodné. Ztratil osma­třicet stíhaček výměnou za dva zásahy letounové lodě, které ji mírně poškodily, a zničeny byly tři nepřátelské fregaty za cenu jednoho zásahu <emphasis>Moskvy </emphasis>a jednoho ztrace­ného torpédoborce.</p>

<p>O strategii prince Thrakhaťha však už nadále nebylo pochyb. Skutečně přilétal přímou cestou.</p>

<p>Poslední hodinu přeskokový bod pokrytý letounovými loděmi vyvrhoval torpédoborce, fregaty, tankery s pali­vem a zásobovací lodě. Nyní se vynořila první z nových letounových lodí.</p>

<p>Zpravodajský důstojník mu předával neustálý proud hlášení. Mlhavé obrazy z Paladinova průzkumu teď na­hradily zřetelné optické i radarové obrazy, jež jim posky­tovaly lehké průzkumné a stíhací Fretky, operující za flo­tilou.</p>

<p>Tolwyn se stahoval, jeho kosmoplány se vracely a při­stávaly a clona doprovodných lodí chránila zádě letou­nových lodí před nepřátelskými kosmoplány a současně kladla miny, aby zpomalila nezadržitelný postup nepřátel­ské flotily.</p>

<p>Objevila se čtvrtá letounová loď a po ní pátá, všechny stejné a všechny hrozivé.</p>

<p>„Pane, volá nás kilrathská flotila.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Spojový důstojník na okamžik pohlédl na svůj pult a ob­rátil se zpátky k Tolwynovi.</p>

<p>„Potvrzeno, pane. Zřetelný nadsvětelný signál od jejich flotily.“</p>

<p>„Vezmu si to v pracovně.“</p>

<p>Odešel z můstku do pracovny a vrhl rychlý pohled do</p>

<p>zrcadla. Kruhy pod očima prozrazovaly, jak je vyčerpaný, ale s tím se nedalo nic dělat.</p>

<p>Usadil se do křesla a zapnul holoobrazovku.</p>

<p>„Pusťte to, spojový.“</p>

<p>Objevil se obraz barona Džukagy.</p>

<p>„Á, admirále Tolwyne, zprávy naší rozvědky říkaly, že teď velíte Třetí flotile. Blahopřeji vám k povýšení. Vždyc­ky jsme vás obdivovali jako patrně nejlépe bojujícího ad­mirála Konfederace.“</p>

<p>„Co chcete, barone?“ odvětil Geoff chladně.</p>

<p>„Abyste se vzdali.“</p>

<p>„Jsem voják, ne diplomat, barone. Adresujte svou žádost presidentu Quinsonovi. Ten vám určitě řekne, abyste pro­vedl jistý anatomicky nemožný úkon.“</p>

<p>Baron se uchechtl.</p>

<p>„Vy lidé s tou svou posedlostí sexem. Zvláštní, někdy si musíme o těch rozdílech promluvit. Ale já mluvím o vo­jenské otázce, admirále. Nežádám kapitulaci Konfedera­ce, pouze vaší flotily.“</p>

<p>Geoff odpověděl tak, jak předpokládal, že by odpověděl president.</p>

<p>„Taková hrubost, admirále, není vhodná pro někoho va­šeho rodu a vzdělání. Oba jsme studovali lidské válečnic­tví. To mezi námi vytváří pouto, a snad bych měl dodat, že to pouto je silnější vůči vám než vůči mnoha jedincům mého vlastního druhu. Zarmoutilo by mě, kdybych vás viděl poraženého a mrtvého.“</p>

<p>„Příliš předjímáte události, barone. Moje smrt vám sta­rosti dělat nemusí, spíš byste si je měl dělat o sebe.“</p>

<p>„Zásah. Ale nemohli bychom ten rozpor ještě nějak pře­konat?“</p>

<p>Geoff se chladné zasmál.</p>

<p>„Moje vláda byla dost hloupá na to, aby vám jednou</p>

<p>uvěřila, a peklo dřív zamrzne, než vám uvěříme znovu. Tentokrát se bojuje bez milosti na život a na smrt.“</p>

<p>„Škoda, že to vidíte takhle.“</p>

<p>„Ne, já to tak chci,“ zavrčel Geoff, rozzlobený sám na sebe, že <emphasis>ztrácí </emphasis>trpělivost. „Při tom vašem pumovém aten­tátu jste zavraždili jednoho z mých nejlepších přátel. A slyšel jsem i o vašem atentátu na císaře. Překvapuje mě, že vám za to nevyrvali střeva, vy wíakw,“</p>

<p>Záměrně zvolil kilrathské slovo označující příslušníka nejnižší kasty kilrathské společnosti, která se zabývala vybíráním záchodových jímek na hnojivo, jedince poklá­daného za natolik nedotknutelného, že bylo poskvrněním, když se jeho stín dotkl stínu někoho z vyšší třídy.</p>

<p>Viděl, že se po tom oslovení Džukaga naježil.</p>

<p>„Překvapuje mě, že císař vůbec nechal někoho jako vy žít. Slyšel jsem, že úkladná vražda je ve vaší společnosti neznámá. Zdá se, že jste to pochytil u nás. Nevíte o nás nic. Pochytil jste jen to nejhorší, ale z toho lepšího nic. Pohrdá vámi moje i vaše rasa.“</p>

<p>Postřehl změnu v Džukagově chování a obraz zmizel.</p>

<p>„Spojový, co se děje?“</p>

<p>„Signál se přepnul, pane. Je zpátky na kódované lince loďstva.“</p>

<p>Na obrazovce se znovu objevil Džukagův obraz.</p>

<p>„Teď už se cítím klidnější, admirále, můžeme mluvit, aniž by několik příštích minut mohl někdo z mé strany poslouchat. Mohu vás požádat, aby tento rozhovor zůstal přísně jen mezi námi?“</p>

<p>„To vám nemohu slíbit,“ odpověděl Geoff.</p>

<p>, Alespoň o něm tedy neprozraďte nic mým lidem. Podařilo se mi signál odsud zakódovat, ale brzy na to mohou přijít.“</p>

<p>„Souhlasím, zpátky na vaši stranu se nic z toho nedos­tane.“</p>

<p>„Nemáme příliš mnoho času na řeči, admirále. Chci vás varovat. Měl jsem to sice udělat v každém případě, ale chci, abyste věděl, že moje obavy jsou v tomto případě upřímné.“</p>

<p>„Jen do toho.“</p>

<p>„Jestli se vaše flotila nevzdá, princ Thrakhath vyhlásí tuto válku za <emphasis>gatagak'vu. </emphasis>Řečeno vašimi slovy, za totální vyhlazovací válku.“</p>

<p>Geoffa obešel mráz.</p>

<p>„Nebylo tomu snad vždycky tak?“ vypravil ze sebe na­konec.</p>

<p>„Ne. Tohle je něco jiného. Nejenom zmasakruje všechny lidi - muže, ženy i děti, ale vysokými dávkami záření zabije samotné světy, na kterých žijete. Nezůstane vůbec nic. Váš domov, vaše Země se vší svou dlouhou historií bude mrtvá, neobyvatelná, bez života.“</p>

<p>Jeho slova odezněla do ztracena a Geoffa překvapilo, když si uvědomil, že Džukagův hlas zabarvují výčitky svědomí.</p>

<p>„Chtěl jste nás zničit, zotročit, proč si teď děláte staros­ti?“ zeptal se Geoff.</p>

<p>Džukaga se usmál a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„To není vaše věc, admirále Tolwyne, jen moje. Proto vás snažně prosím, vzdejte se. Když to uděláte, zajistím, aby se s vámi a vašimi bojovníky zacházelo se ctí a aby vaše Země žila dál.“</p>

<p>„Raději zemřeme jako svobodní lidé, než abychom žili jako otroci,“ odvětil Geoff chladně.</p>

<p>Džukaga přikývl a jeho výraz rozsvětlil úsměv.</p>

<p>„Jak by odpověděl každý skutečný válečník,“' řekl tiše. „Věděl jsem, že odpovíte takhle.“</p>

<p>„Nemáme si tedy už co dalšího říci.“</p>

<p>„Mám vás zpravit o tom, že máte na odpověď čtyriadva-</p>

<p>čet vašich standardních minut. Potom planeta, kterou na­zýváte Warszawa, přestane existovat.“</p>

<p>„Jen do toho,“ odpověděl Geoff chladně, „ale přisám-bůh, barone, vyřiďte Thrakhathovi, že jestli to udělá, přijde den, kdy se vrátíme. I kdyby to mělo trvat sto let, my se vrátíme a spálíme Kilrah na popel.“</p>

<p>„Sbohem, admirále,“ řekl Džukaga tiše a natáhl se, aby vypnul svou obrazovku. Zarazil se a ještě jednou pozvedl pohled.</p>

<p>„Promiňte.“ Potom jeho obraz zmizel.</p>

<p>Geoff se otřeseně opřel. Právě odsoudil více než dvacet miliónů lidí k smrti.</p>

<p>„Bůh mi pomoz,“ zašeptal, na chvíli sklonil hlavu a v du­chu se pomodlil za prominutí a sílu.</p>

<p>Konečně znovu vstal a vrátil se na můstek.</p>

<p>„Warszawa pět miliónů kilometrů za zádí, pane,“ ozná­mil důstojník u kormidla.</p>

<p>„Nasaďte kurs zpátky k Siriu a nariďte třetí eskadře tor-pédoborců...“ Odmlčel se. „Ne, ať to provede druhá. Ať se manévrem delta zařadí jako zadní voj a zadržuje nepří­tele.“</p>

<p>Usadil se ve velitelském křesle a zadíval se na taktic­ký displej. Nepřátelské letounové lodě, zakryté více než stovkou doprovodných plavidel, se nemilosrdné sunuly kupředu, zatímco jedna ze starších letounových lodí do­provázená eskadrou křižníků se oddělila a zamířila k War-szawě.</p>

<p>„Dejte mi Mika Polowského po laserové lince,“ řekl Geoff tiše.</p>

<p>O několik vteřin později se na holoobrazovce objevil ve­litel třetí eskadry. Geoff měl pocit, že komodor je v míst­nosti s ním. Byl bledý a brada se mu chvěla.</p>

<p>„Mám pro vás špatné zprávy, Miku.“</p>

<p>„Vidím, Geoffe.“</p>

<p>„Promiňte. Požadovali kapitulaci flotily. Vyhrožovali, že když se nevzdáme, napadnou váš domovský svět.“</p>

<p>Mike sklonil hlavu.</p>

<p>„Udělal jste, co jste musel, Geoffe. Bůh mi pomoz, já bych udělal totéž. Ještě něco, pane?“</p>

<p>„Bude to zlé, Miku. Hodlají nasadit radioaktivní bom­bardování, aby zabili planetu a všechno živé na ní.“</p>

<p>Mikovi se začala třást brada. Odvrátil se na chvíli od obrazovky, a když se konečně podíval zpátky, měl oči plné úzkosti.</p>

<p>„Proč? Vždyť to ani není vojenský cíl.“</p>

<p>„Jako příklad toho, co má přijít.“</p>

<p>Mike stál beze slova, neschopný promluvit.</p>

<p>„Promiňte, Miku.“</p>

<p>Polowski mlčky přikývl a jeho obraz zhasl.</p>

<p>„Dejte mi plné optické zvětšení na Warszawu a přepojte sem linku planetární obrany.“</p>

<p>Na postranní obrazovce se objevil velitel orbitální zá­kladny, zatímco optické senzory se zaměřily na planetu. Ta stále vyhlížela mírumilovně, ale to byla jen iluze, pro­tože vizuální průzkum nyní zachycoval obraz více než dvě minuty starý.</p>

<p>„Bílý vlku, tady je obrana Warszawy. Útočí na nás. Podle vašich rozkazů jsme vyklidili hlavní stanici. Civilní obyvatelstvo je v úkrytech. Už jsme spotřebovali všechny pozemní protivesmírné střely.</p>

<p>Bílý vlku, tady je obrana Warszawy. Blíží se k nám vysokou rychlostí! Blíží se...“</p>

<p>Obraz byl přerušen.</p>

<p>Geoff mlčky sledoval optický sken. Na severním konti­nentu vykvetl první svítící květ. O několik vteřin později vybuchly stovky světelných záblesků, které zakryly celý</p>

<p>kontinent, a hadovky řetěz ostrovů na jižní polokouli ex­plodoval také.</p>

<p>„Zachycujeme vzdušné termonukleární výbuchy ráže pět set megatun. Bomby rozptylují stroncium devadesát,“ ohlásila taktická důstojnice, hlas přiškrcený vztekem. „Ti parchanti,“ zašeptal Geoff, „ti mizerní parchanti.“ To přesahovalo i genocidu. Planetu zasypalo dost stron­cia 90 na to, aby zahubilo celou biosféru. Kilrathové ničili celou planetu jenom proto, aby demonstrovali, co přijde.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Vím, proč jste tady, kapitáne. Vlastně promiňte, tuším, že jsem z vás udělal komodora. Nicméně plýtváte časem, komodore.“</p>

<p>Aniž by Jason čekal na vyzvání, přistoupil k chladnič­ce v Krugerově lodní pracovně, vytáhl plechovku piva a otevřel ji.</p>

<p>„Poslužte si,“ pravil Kruger klidně a po odmlce dodal: „Zasloužíte si to.“</p>

<p>„Vedl jste si tam venku dobře,“ odpověděl Jason.</p>

<p>„Ne dost dobře,“ mávl Kruger rukou k ploché obrazov­ce, na kterou se promítal obraz z bezpilotní sondy, která kroužila nad hlavním letištěm a městem na Pekelné díře. Tedy spíš nad tím, co z nich zbylo.</p>

<p>„Čtyři antihmotové hlavice a jeden vzdušný termojader­ný výbuch nacpaný stronciem devadesát. Ten svět je na odpis.“</p>

<p>„Parchanti,“ zasyčel Jason, když se podíval na odečty radiace. Od začátku války panovala mezi oběma stranami nepsaná a nevyslovená dohoda, že bez ohledu na krutost konfliktu nepřipadá v úvahu záměrné zničení schopnosti planety nést život. Toto pravidlo obě strany dodržovaly částečně i ve svém vlastním zájmu, protože obě doufaly</p>

<p>v konečné vítězství a tedy i v obsazení světů obydlených nepřáteli.</p>

<p>„Právě jsme dostali z Konfederace tenhle zhuštěný sig­nál,“ zapnul Kruger obrazovku.</p>

<p>Byla to oficiální zpráva tiskového odboru vlády o úvod­ní akci v soustavě Warszawa a Jason, kypící vztekem, při­hlížel záznamu optického skenu, který ukazoval zničení planety. Zpráva pokračovala požadavkem barona Džuka­gy, který nejvážnějším hlasem, jako by stál v konfliktu na straně lidí, žádal, aby nepřátelství skončilo kapitulací Třetí flotily. Závěrečné slovo obstaral president Quinson, kte­rý nádherně sprostou odpověď pronesl před kompletním shromážděným senátem, a na ta slova senát vstal a burá-civě ho podpořil.</p>

<p>„Ten Quinson se mi docela líbí,“ prohlásil Kruger a ob­razovku vypnul. „Škoda jen, že mu nakopou prdel.“</p>

<p>„Aspoň padne v boji.“</p>

<p>„Udatné gesto, ale nakonec marné,“ řekl Kruger klidně.</p>

<p>Jason vrhl pohled na taktický holodisplej.</p>

<p>„Kočičáci se stáhli zpátky?“</p>

<p>,.Už do další soustavy. Poslal jsem za nimi eskadru tor-pédoborců. Shlukli se kolem té ochromené letounovky do jednoho chumlu jako smečka vlků, když brání vlčata. Přesně jak jsem chtěl, jsou otřesení a bojí se, že by ztratili druhou letounovku.“</p>

<p>„A co teď?“</p>

<p>„Aha. proč jste vlastně přišel.“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Zůstanete tady. Ti parchanti se vrátí. Už víme, kde je sedm jejich letounovek, nebo spíš šest, díky tomu odstřelu, při kterém pomohli vaši piloti. Tím ovšem zbývá nejméně deset, o kterých nevíme. Mohou na nás kdykoliv vpadnout z kteréhokoliv směru.“</p>

<p>Kruger se odmlčel a vzhlédl k Jasonovi.</p>

<p>„Jen do toho, nemohu se dočkat, až to uslyším. Dokonce i starý Richards na té fregatě, kterou jsem mu dal, o tom něco brblá,“</p>

<p>„Zamiřte k Sinu nebo k Zemi. Podívejte, připouštím, že když jsem sem dorazil poprvé, neměl jsem o landreišské flotile a pilotech valné mínění. Ale teď musím přiznat, že jsou nejlepší, jaké jsem kdy viděl. Odvážní až k sebevraždě.“</p>

<p>„Někdy je o ni musím dokonce požádat,“ odvětil Kruger tiše. „Vyhandlovat hodně životů za cenu několika jiných.“</p>

<p>„Mohou rozhodnout.“</p>

<p>„Především by se tam museli dostat včas.“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Ale boj může být stále v plném proudu a mohli bychom pomoci.“</p>

<p>„A co bude s mými lidmi tady, když odtáhnu? Navrhu­jete, abych nechal planety a orbitální kolonie své soustavy bezbranné a sedlal na pomoc Konfederaci? Ta vaše Kon­federace nás před třiceti lety byla ochotná odepsat a teď se na nás vykašlala znovu. Proč bych se o ni měl, sakra, starat?“</p>

<p>„Protože Konfederace vás potřebuje, potřebuje vaše vůdčí schopnosti a vaše piloty.“</p>

<p>Kruger pohrdavě odfrkl.</p>

<p>„Jo tak, rasová solidarita proti Kočičákům, to na mne chcete vytáhnout teď?“</p>

<p>„Věděl jsem, že to nebude fungovat,“ odpověděl Jason. „Ale vy sakra dobře víte, že jestli Země a vnitřní světy padnou, je po všem. Stane se s nimi totéž, co se stalo s Warszawou. Kilrathy posedlo vražedné šílenství a neza­staví se. Přesunuli páku války o zářez výš. Až budou ho­toví tam, přijdou sem a budou vás a vaše lidi pronásledo­vat, ať se hnete, kam se hnete.“</p>

<p>Kruger neříkal nic a tvářil se, jako by už ten argument mnohokrát slyšel.</p>

<p>„Vy tedy nepoletíte?“</p>

<p>„Uhodl jste.“</p>

<p>„Propustíte aspoň mne a mé lidi a dáte nám zpátky Ta-ravf«?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Jason už dříve zvažoval, Jaku by měl šanci, kdyby Kru-gera napodobil, kdyby unesl letounovou loď z flotily, ale dospěl k závěru, že by to bylo nemožné a k ničemu. Téměř všichni piloti a více než polovina posádky byli lidé z Lan­dreichu. Kruger se chytře postaral o to, aby na palubě žádné letounové lodi netvořila většinu posádka Konfede­race.</p>

<p>„Vy prostě neumíte odpouštět, co?“ otázal se Jason chladně. „Před třiceti lety udělala Konfederace chybu a já připouštím, že jste odpověděl správným tahem. Víte toho o mně dost, abych vám nemusel připomínat, že jsem udě­lal stejnou věc. Vedl jsem vzpouru proti důstojníkovi, kte­rý nám nařídil povraždit kilrathské civilisty, a nebýt admi­rála Tolwyna, zničilo by mi to kariéru.</p>

<p>Prodělal jsem kvůli tomu peklo, ale nikdy jsem nic ne­vyčítal Konfederaci. Vyčítal jsem to tomu hajzlovi, kte­rý mě ke vzpouře přinutil. Vy v sobě třicet let dusíte vztek a pro svou pitomou slepou hrdost odsoudíte lidstvo k smrti.</p>

<p>Nehodlám proti vám vyvolávat vzpoury, Krugere, ale až s vámi Kilrathové skoncují a jestli budu ještě naživu, pliv­nu na to, co z vás zbude.“</p>

<p>Aniž by čekal na odpověď, vyřítil se Jason Bondarevskij z kanceláře presidenta Krugera.</p>

<p>kapitola dvanáctá</p>

<p>Dva obydlené světy Siria se třpytily na obrazovce zadního výhledu a jevily se jako světle zelené svítící body upros­třed holodispleje s mapou soustavy. Geoff přepnul holo-displej na větší měřítko a vzdálenější z obou planet zmi­zela. Na opačné straně holodispleje se téměř jednolitý houf červených skvrnek soustředil do pěti velkých shluků. Stovky menších červených světélek, kilrathské bitevní a stíhací kosmoplány, letěly kupředu přímo k jeho tenké modré linii, za kterou se vznášely čtyři velké modré body. Uprostřed prostoru mezi oběma skupinami mířily dvě klí­nové formace drobných modrých teček přímo do jádra nepřátelské flotily.</p>

<p>„Úderné síly pronikly do prostoru kontrolovaného Kil-rathy,“ pípl čísi hlas.</p>

<p>Operační středisko ponořené v nitru <emphasis>Concordie, </emphasis>opan­céřované dvojitou vrstvou duraoceli. osvětlené nepříliš jasným rozptýleným světlem a chvějivou září holodisple-jů i plochých obrazovek, připomínalo hrobku. Venku zu­řil boj, tady uvnitř, kde se přijímala rozhodnutí, to díky chladné profesionalitě jeho štábu vypadalo téměř jako cvi­čení. Nicméně když odtrhl pohled od holodispleje a roz­hlédl se po místnosti, spatřil zachmuřenou odhodlanost. Po ústupu přes tři hvězdné soustavy a po bezmocném při­hlížení anihilaci světů, které byl nucen opustit, Geoff Tol-</p>

<p>wyn konečně obrátil flotilu proti nepříteli. Bitva o Sinus</p>

<p>začala.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Modrá peruti, tady Vlk samotář. Sevřete se těsněji. Pamatujte si, že chceme ty velké, nic jiného, takže dobře kryjte své Broadswordy,“</p>

<p>„Vlku samotáři, tady Okrouhlík, slyšíš mě?“</p>

<p>Kevin Tolwyn se usmál; to byl jeho starý kamarád z Ta-<emphasis>rawy.</emphasis></p>

<p>„Kde jsi, Chamberlaine?“</p>

<p>„Přímo nad tebou v Broadswordu Dvojce z Moskvy, tak mi dobře kryj zadek, zatímco si budu dobývat slávu.“</p>

<p>„Budu se tě držet, Okrouhlíku.“</p>

<p>Kevin pevněji sevřel řídicí páku a jeho Rapier G se díky jeho nervóznímu stisku lehounce kolébal. Byla to rozhod­ně největší úderná skupina, s jakou kdy letěl, ze čtyř le­tounových lodí vzlétlo více než dvě stě padesát stíhaček a útočných bombardérů. Chybělo jim padesát těžkých bi­tevních kosmoplánů ze <emphasis>Saratogy, </emphasis>která se se stávkujícím palivovým čerpadlem hlavního motoru stále plahočila kdesi v polovině soustavy o jeden přeskok za nimi. Dvě stě osmdesát stíhaček zůstalo v záloze pro ochranu letou­nových lodí a jako druhá útočná vlna.</p>

<p>Kevin shlédl na svůj taktický displej. Jednotlivé skvrnky nepřátelských kosmoplánů, korvet, fregat a torpédoborců se slévaly v jednolitý červený val.</p>

<p>Zapnul si na vedlejším pásmu hlavní komunikační linku flotily. Těsně před bitvou přijímala flotila v reálném čase obraz Gileadu, druhé obydlené planety.</p>

<p>Kevin byl bez sebe vzteky. Planeta na obrazovce blikala výbuchy pětisetmegatunových termojaderných hlavic na­sycených stronciem, které vybuchovaly vysoko v atmo-</p>

<p>sféře a ničily další svět. Obraz zmizel a nahradil jej záběr Kevinova strýce.</p>

<p>„Tady je Tolwyn. Hodně štěstí a dobrý lov.“</p>

<p>Obraz pohasl a Kevin se usmál. Typická britská zdržen­livost.</p>

<p>Přední klín Rapierů, Raptorů, Přetek a Hornetů v čele útočné vlny se zaťal do protilehlé přehrady lodí chránící kilrathské těžké letounové lodě.</p>

<p>Z červeného valu vytryskly tucty blikajících oranžových teček, jež mířily přímo do útočícího svazu.</p>

<p>„Oukej, Modrá parto, blíží se plošný antihmoto vy úder,“ oznámil velitel útoku. „Přitáhnout do svíčky.“</p>

<p>Útočný svaz přerušil přímočaré přiblížení a obrátil se vzhůru, kolmo k rovině ekliptiky Sinový soustavy. Střely plošného bombardování začaly měnit směr za ním a blíži­ly se. První se rozprskla v kouli bílého žáru, po ní vybuchly tucty dalších a exploze pohltily půl tuctu stíhaček na konci formace.</p>

<p>Perutě opět sklonily příď, za velitelem útoku proklouzly explozemi, a když se vynořily na opačné straně, vrhly se na ně kilrathské stíhačky.</p>

<p>Kevin chvilku zápasil s panikou. Největší akci, které se kdy zúčastnil, zažil v Munru, procházkový útok na jedinou letounovou loď. Ani holosimulátory na akademii nebyly naprogramovány na to, aby zvládly tolik nepřátelských stíhaček, kolik se jich na něho nyní slétalo.</p>

<p>Připadalo mu nemožné vybrat si cíl, na který by se zaměřil. Prostorem se řítily stovky IFF střel a během ně­kolika vteřin vybuchovaly tucty lodí na obou stranách. Střelci Broadswordů a Sabrů vysílali vějíře střel všemi směry, neboť se k nim slétaly útočné vlny Kilrathu o síle celého wingu. Čtyři lehké korvety, které útok doprováze­ly, vypouštěly spršky klamných dipólů, aktivních rušiček</p>

<p>a tepelných cílů. První vlna pominula a Kevin si zahanbe­ně uvědomil, že nevypálil ani jedinou ránu.</p>

<p>Podíval se nad sebe na Broadswordy, které doprovázel. Jeden byl pryč, další vybočil ve vývrtce z formace, levý motor rozstřílený na kusy a pravý očividně zaseknutý na plném plynu. Osádka se katapultovala, letoun ještě něko­lik vteřin vířil prostorem pryč a posléze vybuchl.</p>

<p>Z toho zmatku se vynořila jednolitá vlna Dralthů, Krantů a Grathů, které se ve formaci téměř dotýkaly konci křídel. Jejich příďové kanóny plivaly oheň.</p>

<p>„Modrý tři, tady jsou Kočičáci pro nás. Odrazíme je.“</p>

<p>Srazil páku připustí kupředu, předlétl Broadswordy, za­měřil vedoucího Draltha a vpálil chlupáčovi přímo do ka­biny neřízenou střelu, která rozčísla nepřátelské stíhačce hřbet. Nepřátelský útok se rozprchl, chudší o tři Dralthy, Kevin se otočil a zjistil, že jeho číslo tři je pryč. Nebyl ani čas se ptát, co se stalo.</p>

<p>„Pokračujte k cíli, zasunout manévrovací sběrače,“ vo­lal velitel útoku. „Chceme ty letounovky!“</p>

<p>Kevin ztěžka polkl, tlumočil rozkaz své peruti a zasunul sběrače.</p>

<p>Už nebylo možné provádět obraty na malém prostoru. Bude to přímočarý rychlý let k cíli.</p>

<p>Kolem se míhaly náboje, vybuchovaly řízené střely a Kevinovo číslo pět se katapultovalo ze stíhačky, která se rozprskla v ohnivou kouli.</p>

<p>Přimkl se blíž k břichům Broadswordů, které doprová­zel.</p>

<p>Vnější řada nepřátelských hlídkových lodí se nacházela těsně před nimi a jejich přehrada zahájila palbu. Dvě z do­provodných korvet utrpěly četné zásahy a rozpadly se. Když prolétali řadou kilrathských fregat a torpédoborců, chlupáči vyslali více než stovku řízených střel. Ty se vno-</p>

<p>řily do nalétávajících perutí a zbývající dvě korvety chrlily další dávky odražečů radarových vln, rušiček a tepelných zdrojů. Závoj klamných cílů odvrátil většinu střel, přesto jich stále dost našlo cíl a více než dva tucty konfederačních stíhaček a bombardérů zmizely.</p>

<p>Kevin otevřel průzor přilby a otřel si štiplavý pot z očí. Záda měl skrz naskrz mokrá, protože větrací systém ska­fandru nedokázal pot dost rychle vysušit. V ústech měl sucho, jako by polykal chuchvalec vaty, a znenadání po­chopil, jak Ian přišel k tomu odpornému zlozvyku žvýkat starý doutník, když se octl v úzkých.</p>

<p>Na taktickém displeji se přímo proti němu vznášelo pět velkých shluků červené. Už ani nepotřeboval obrazovku. I na tak velkou vzdálenost dokázal postřehnout tenký od­štěpek odraženého světla.</p>

<p>„Bombardovací skupiny jedna a dva, vezměte si na sta­rost prostřední letounovku,“ nařídil velitel útoku a Kevin na obrazovce komunikátoru postřehl, že velitelův letoun byl zasažen, protože muže bylo přes kouř v kabině sotva vidět. „Trojka a čtyřka letounovku nalevo, pětka a šestka napravo. Vzdálenost devět set kilometrů, otevřít manévro­vací lapače, plný zpětný tah za deset sekund.“</p>

<p>„Slyšels, Vlku samotáři?“</p>

<p>„Jdeme na to, Okrouhlíku. Posaď ji tam přesně, kámo,“ odpověděl Kevin.</p>

<p>„To si piš.“</p>

<p>„Tri, dva, jedna, zpomalovat!“</p>

<p>Kevin vysunul manévrovací lapače naplno a přeřadil na zpětný tah. Tento manévr stíhačku okamžitě zpomalil tak, že zůstala téměř nehybně viset v prostoru necelých pade­sát kilometrů od cíle.</p>

<p>Slétalo se na ně hejno kilrathských stíhaček.</p>

<p>U přídě letounové lodě se zablesklo a Kevin si uvědo-</p>

<p>mil, že někoho musela hnát zuřivost tak silně, že se pokusil nepřátelskou lod jednoduše taranovat vlastním strojem. Takový manévr byl i při plné přibližovací rychlosti prak­ticky neproveditelný a stíhačku odrazily mohutné boční štíty letounové lodě.</p>

<p>„Torpédo zahájilo zaměřování,“ oznámil Okrouhlík. „Odpočítávám; třicet, dvacet devět..,“ Druhý bitevník, který měl Kevin na starosti, se také připojil s ohlášením úvodního zaměření cíle.</p>

<p>Zvolna pluli k cíli a Kevin měl pocit, že má srdce oblo­žené ledem. Loď byla obrovská, více než dvakrát větší než jakákoliv letounová loď, kterou kdy viděl předtím. Mohl jí však věnovat sotva zběžný pohled, protože se do nich pustily stovky nepřátelských stíhaček.</p>

<p>Během několika vteřin ztratil v tom šíleném kolotoči zbytek své perutě, zatímco sám prováděl zběsilé obraty a manévry, aby zůstal naživu, a současně se snažil chránit téměř nehybně visící Broadswordy. které čekaly, až se torpéda plně zaměří.</p>

<p>Jeden Broadsword po druhém mizel ve žhavé bílé ex­plozi. Tři Kranty se zaměřily na Okrouhlíka, jehož odpo­čítávání stále znělo Kevinovi ve sluchátkách, když se na ně obloukem vrhl. Jednoho ochromil naslepo odpálenou sprškou šipek, druhého zničil dávkou neutronových výbo­jů, které se stíhačce zařízly do krytů motorů.</p>

<p>Třetí prošil dávkou nábojů levou střeleckou věž Okrouh-líkova stroje a Kevin letmo postřehl, jak se tělo střelce trhá na cáry a překryt věže tříští na kusy.</p>

<p>„Drž mi je od těla,“ křikl Okrouhlík. „Odpočítávám posledních deset sekund.“</p>

<p>Úderná peruť doklouzala na osm kilometrů od letounové lodě, z jejíž přídě vytryskla téměř jednolitá stěna nábojů z hmotnostních urychlovačů a roztříštila na kousky další</p>

<p>tři Broadswordy. Kevin trhl řídicí pákou, když jeho stíhač­kou projel otřes, došlo k přetížení pravobočního štítu a zá­sah laserem mu uřízl poslední metr křídla.</p>

<p>Zatočil směrem do laserového paprsku a vypustil proužky odrazné fólie, které dočasně oslepily zaměřovače laseru. Paprsek přejel přes příď a vypálil hlubokou rýhu do dura-ocelového pancíře.</p>

<p>„Tři, dva, jedna, letí!“</p>

<p>Patnáct zbývajících Broadswordů ze třiceti v útočné skupině vypustilo svůj náklad torpéd. Okrouhlík, stejně jako polovina zbývajících strojů, byl vybaven laserovým naváděčem. Nyní se tyto letouny obrátily přídí vzhůru tak, aby jejich laserové emitory mířily na torpéda.</p>

<p>Prostor mezi útočícími kosmoplány a letounovými lo­děmi se proměnil v šílenou změť protitorpédových střel, individuálních soubojů letounů a palby bodové obrany kilrathských letounových lodí.</p>

<p>„Máme zaměřeno, udržujeme zaměření,“ volal Okrouh­lík.</p>

<p>Kevin zakroužil kolem Okrouhlíka a spatřil další hejno kilrathských stíhaček, které směřovalo k nim a vypustilo na přeživší Broadswordy oblak řízených střel.</p>

<p>„Okrouhlíku, úhybný manévr!“</p>

<p>„Nemůžu! Stále držíme zaměření, tři sekundy, dvě, jed­na...“</p>

<p>Kevin vztekle zařval, když na hřbetě Broadswordů jeho přítele vybuchlo pět střel. Letoun prostě zmizel.</p>

<p>Za levým koncem křídla spatřil, jak na příď letounové lodě dopadají čtyři torpéda. V tichu vesmíru to vypadalo značně surrealisticky, jako by si přehrával holofilm. Na kratičkou chvilku letounová loď zmizela za závojem vý­buchů antihmotových hlavic. Čekal, až začnou druhotné exploze.</p>

<p>„Vyřídili jsme jednu placku!“ zaječel kdosi do vysílač­ky. „Dostali jsme toho parchanta!“</p>

<p>Jenže zatímco Kevin čekal, letounová loď se vynořila z ohně. Téměř sto metrů její přídě se změnilo v pokrouce-ný vrak, avšak loď se dál cílevědomě sunula kupředu.</p>

<p>Kevin se ujistil, že jeho fotokulomety stále běží, a zato­čil směrem k letounové lodi.</p>

<p>Zatímco se blížil, z její přídě se oddělovala vlečka trosek a na zbytcích levoboční příďové vzletové paluby zuřily požáry. Přelétl napříč přes hřbet letounovky a v tom oka­mžiku znovu zahájila palbu bodová obrana.</p>

<p>Loď stále měla k dispozici vlastní energii - po čtyřech zásazích torpéd něco nemožného!</p>

<p>Začal kličkovat, aby setřásl střelce, a rozlétl se po délce lodi přes jednu ze zadních vzletových palub. Spřáhl kame­ru fotokulometu s laserovým zaměřovačem a sjel zaměřo­vačem na vletový otvor. Na malé obrazovce komunikátoru zachytil letmý pohled do nitra lodě. Po vzletové rampě klouzala další stíhačka s přídavným spalováním naplno, vnitřní osvětlení stále fungovalo a čety mechaniků cílevě­domě pracovaly, třebaže se někteří jedinci stále ještě sbí­rali z následků otřesu po detonacích torpéd. Když přelétl záď lodi, obraz zmizel.</p>

<p>Podíval se nad sebe a spatřil, že se k němu řítí více než tucet kilrathských stíhaček, aby ho osolily. Přešel do divo­kého výkrutu a klesl pod záď lodi. Jeho stíhačka se roz­třásla a několikrát poskočila, jak prolétal proudem výstup­ních plynů letounové lodě.</p>

<p>Přepnul na komunikační kanál flotily.</p>

<p>„Bílý vlku, tady je Modrý jedna. Radost byla předčasná, opakuji, radost předčasná, letounovka po čtyřech zásazích torpédem stále v provozu. Chytejte můj videozáznam.“</p>

<p>Vyslal signál a pohlédl na taktický displej.</p>

<p>Vesmír byl hustě poset červenými tečkami, jen tu a tam zbývala nějaká modrá. Úderný svaz vystřílel svou munici a byl zničen. Kilrathská flotila pokračovala v postupu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Admirál Tolwyn se sevřeným srdcem mlčky přihlížel, jak přicházejí hlášení z akce. Znovu se rozkašlal a vytíral si slzy z očí. Operační středisko bylo stále plné kouře, protože filtrační jednotka klimatizace od zásahu <emphasis>Concor-die </emphasis>torpédem nefungovala.</p>

<p>„Zpráva z <emphasis>Moskvy, </emphasis>pane.“</p>

<p>„Na hlavní obrazovku.“</p>

<p>Na plochém a rozvlněném obrazu se objevila mladá že­na se stružkou krve na čele.</p>

<p>„Kde je Čching?“</p>

<p>„Mrtvý, pane. Poslední zásah vyřadil můstek.“</p>

<p>Mlčky přikývl. Sakra!</p>

<p>„Pane, musíme loď opustit, všechny motory jsou mimo provoz. Pohybujeme se jen setrvačností a na jednu sadu řídicích motorů. Záložní generátory vysazují, třiašedesát procent trupu narušeno, zbývající přepážky netěsní a po dalším zásahu prasknou.“</p>

<p>„Dostaňte své lidi do záchranných člunů. Pošlu Polow-ského posbírat trosečníky.“</p>

<p>„Promiňte, pane.“</p>

<p>„Bojovali jste dobře, poručíku, opravdu dobře.“</p>

<p>Znovu obrátil pohled k hlášením, která proudila na mo­nitory.</p>

<p>Při úderu byly zasaženy dvě nové letounové lodě a jedna stará. Letounová loď staršího typu byla zničena, ale obě nové podle všeho dál postupovaly vpřed. Naopak byly zasaženy všechny čtyři jeho letounové lodě. <emphasis>Verdun </emphasis>ztra­tili s celou posádkou a teď byla vyřízena i <emphasis>Moskva. Záliv</emphasis></p>

<p>Leyíe, <emphasis>který se </emphasis>k němu připojil teprve ráno, musel po jed­nom zásahu uzavřít jednu ze vzletových drah. Z více než čtyř set osmdesáti bitevních a bombardovacích kosmoplá-nů, které vyslal před třemi hodinami, jich bylo letuschop-ných necelých dvě stě dvacet. Nejhorší se všeho byla ztráta Broadswordů; těch se vrátila necelá čtvrtina. Odhady ztrát kilrathských stíhaček se pohybovaly těsně nad sedmi sty. Věděl, že až budou mít zpravodajské týmy možnost shléd­nout všechny záznamy kamer, to číslo klesne.</p>

<p>Stručně řečeno, prohrál.</p>

<p>Pohlédl na panely stavu. Pouhých devětadvacet Broad­swordů a dvacet upravených Sabrů bylo vyzbrojeno a při­praveno ke druhému úderu. Kilrathové už vysílali další útočnou vlnu, ještě silnější, než byla ta první, neboť do útočných operací přesunuli letouny z obrany. Obrátil se ke strategickému spojovému důstojníkovi, který měl pros­třednictvím zhuštěných signálů spojení se Zemí.</p>

<p>„Poslední ohlášená poloha <emphasis>SaratogyT</emphasis></p>

<p>„Ještě šest hodin a jedenadvacet minut do přeskokového bodu 3A.“</p>

<p>Geoff se podíval na svou hlavní navigační obrazovku. Přeskokový bod 3A, spojovací článek od Siria k Zemi, se nacházel hodinu za ním.</p>

<p><emphasis>Saratoga </emphasis>nemůže dorazit včas na to, aby pomohla odra­zit další útok, natož pak aby podpořila druhý úder.</p>

<p>„Signalizovat všem lodím po laserovém spojení. Ustu­pujeme od Siria.“</p>

<p>Posádka na můstku se po něm překvapeně ohlédla.</p>

<p>„Při druhém útoku by nás udolali přesilou. Kdybych si myslel, že máme šanci jim úder dost tvrdě oplatit, udělal bych to. Ale nemá smysl umírat zbytečně.“</p>

<p>„A co Sirius, pane?“ vypálil zlostně otázku praporčík u kormidla. „Sakra, pane, vždyť je to můj domov.“</p>

<p>„Synu, je po něm, ať tu zůstaneme a zahyneme, nebo ať ustoupíme. Potřebujeme čas k opravám poškozených le­tounů, k uvedení levoboční vzletové dráhy <emphasis>Leyte </emphasis>zpátky do provozu a k přípravě druhého úderu. Když se stáhneme k <emphasis>Saratoze, </emphasis>prakticky zdvojnásobíme svou sílu v těžkých bitevnících,“</p>

<p>Praporčík se rozhlédl kolem, neboť si uvědomil, že s ad­mirálem nemluvil, jak se sluší. Znovu otevřel ústa, ale zarazil ho poručík velící jeho úseku, který ho popadl za rameno a otočil ho jinam.</p>

<p>Z Gileadu, menšího z obou světů, zbývaly už jen pla­noucí ruiny. K Prime Siria, nacházející se třicet devět mi­liónů kilometrů na levoboku, byla nyní volná cesta a k pla­netě už se obracel oddíl kilrathských křižníků. Geoff ani nechtěl myslet na to, kolik lidí tam dole žije.</p>

<p>„Kormidelníku, obrátit opačným směrem,“ zavrčel. „Pa­dáme odsud.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Odvolejte ty křižníky!“</p>

<p>Princ Thrakhath se obrátil a chladně se zadíval na baro­na Džukagu.</p>

<p>„Stále změkčilejší, můj dobrý barone?“</p>

<p>„Vaše nesmyslné barbarství je jenom víc rozzuří. Už jste jim dal názornou lekci, nyní druhou planetu ušetr-te. Když dáte najevo milost, může to jejich vůli ještě osla­bit.“</p>

<p>„Teror plodí hrůzu, barone.“</p>

<p>„Teror také může zplodit fanatismus a nenávist. Vaše demonstrace na Warszawě lidi nezastrašila, naopak způ­sobila, že se přestali mezi sebou hašteřit a sjednotili se. Nevíte o lidech nic. Nesmyslné bombardování jejich civil­ního obyvatelstva vždycky vedlo k tomu, že se sjednotili. Záměrné ničení celých světů radioaktivitou je přiměje spíš</p>

<p>k tomu, že budou bojovat zuby nehty až do posledního okamžiku, než že se vzdají.“</p>

<p>„A to jste chtěl, že? Aby se vzdali.“</p>

<p>Baron se snažil ovládnout svůj pocit hnusu a vzteku.</p>

<p>„Jste barbar,“ odsekl. „Mohli jsme je zviklat, nechat, aby nám hrály do ruky jejich přirozené slabosti. Vy jste ale začal s bezhlavým vybíjením. Zatím jste zničil jedenáct jejich světů, ale jejich flotila je stále netknutá.“</p>

<p>„Právě jsme ji oslabili, nebo jste se nedíval?“</p>

<p>„Stále v nich zůstává bojovný duch. Pamatujte, princi Thrakhathe, nová flotila má sloužit dvěma účelům: jedním je vyhrát tuto válku a druhým připravit nás na možný návrat Mantuů. Vy nyní tuto flotilu riskujete jen pro svou pomstu na lidech.“</p>

<p>„Ne pomstu, vyhlazení.“</p>

<p>Baron se znechuceně odvrátil. Teď už věděl, že obvinění byla pravdivá. Když budete příliš dlouho studovat své ne­přátele, můžete skončit tím, že je budete obdivovat. On lidi sice neobdivoval, tomu bránila samotná podstata jeho pova­hy, ale dokázal jim přiznat, že jsou něco víc než pouhá ko­řist, která je dobrá jen k tomu, aby byla zmasakrována. Kdy­by mu dovolili dohrát jeho plán až do konce, mohlo to docela dobře skončit téměř nekrvavým vítězstvím. Konfede­race, oblouzená mírem, by se vnitřně zcela rozdělila, a po­tom by ji psychologicky srazil na kolena přílet dvanácti nových letounových lodí. Náhle se mu úplně rozbřesklo.</p>

<p>„Vy jste záměrně dovolil té lidské průzkumné lodi pro­niknout do prostoru Han a potom jste ji nechal uniknout. Chtěl jste, aby mír skončil, že?“</p>

<p>„Navzdory vašemu údajnému intelektu, barone, vám občas trvá dlouho, než si dáte dohromady dvě a dvě.“</p>

<p>„Vy jste chtěl, aby tato válka skončila krvavou lázní. To vy jste odpálil bombu na lidském velitelství.“</p>

<p>Princ Thrakhath se usmál.</p>

<p>„Vy jste nikdy nebyl zajatcem lidí. Já ano. Vás nepřipra­vili o přátele, mne ano. Já se povznesu na císařský trůn, oslavován jako podmanitel lidí a vítěz této války, zatímco pokud jde o vás...“ naklonil se a stiskl tlačítko na svém pultu.</p>

<p>Dveře do pracovny se rozlétly a vstoupili čtyři strážní císařské námořní pěchoty.</p>

<p>„Doprovoďte barona do jeho kabiny a postarejte se, aby měl veškeré pohodlí,“</p>

<p>„Zatýkáte mě?“</p>

<p>Princ Thrakhath zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Řekněme, že později, až boje skončí a budu si jistý vítězstvím, vám budu chtít položit jisté otázky.“</p>

<p>Baron Džukaga se mrazivě usmál.</p>

<p>„Nepodceňujte Tolwyna a jeho lidi. Ještě nejsou vyří­zení.“</p>

<p>„Brzy budou, barone.“ A princ se chladně zasmál, když Džukagu vyváděli z místnosti.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Jak se máš, Geoffe?“</p>

<p>Geoff překvapeně vzhlédl, když do jeho soukromé ubi­kace vešel „Velký“ Duke Grecko.</p>

<p>Geoff se začal zvedat z palandy, ale Duke mávl rukou, aby toho nechal, přitáhl si křeslo a posadil se naproti němu.</p>

<p>„Co tady, sakra, děláš, Duku?“</p>

<p>„Nemůžu nechat námořní pěchotu v přístavu, když jde do tuhého. Nechci tady do ničeho zasahovat, Geoffe, ale napadlo mě, že bych měl zaskočit a porozhlédnout se tu.“</p>

<p>„Takže už jsi dostal hlášení o boji?“</p>

<p>Duke zachmuřeně přikývl.</p>

<p>„Přišlo na moji fregatu před pár hodinami.“</p>

<p>„Zvoral jsem to, Duku. Měl jsem ustoupit od Siria a pos­tavit se jim tady spolu se <emphasis>Saratogou.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Nemohl jsi přece opustit Sinus bez boje. Morálka mezi civilisty by šla do hajzlu.“</p>

<p>„A tak jsme ztratili dvě letounovky a Sinus také.“</p>

<p>„Aspoň jsi jim pustil žilou.“</p>

<p>„Jedna stará letounovka zničená, jedna poškozená a jed­na z těch nových letounovek údajně těžce poškozená, ale z nové flotily jsme neodpráskli nic. Jenže o to mi právě šlo.“</p>

<p>„Tu velkou letounovku prozatím hlásíme veřejnosti jako vyřízenou,“ řekl Duke tiše.</p>

<p>„Takovéhle věci se mi nikdy nelíbily.“</p>

<p>„Někdy je musíme dělat a pro všechny praktické účely je pro tuhle chvíli vyřízená.“</p>

<p>„Co tedy chceš, Duku?“ zamířil Geoff přímo k věci.</p>

<p>„Nařizuji ti ustoupit až k Zemi.“</p>

<p>„Cože? Hergot, Duku, jestli prolomí naši linii, usmaží Zemi během pár minut.“</p>

<p>„Já vím, ale my jsme zatím odvedli kus práce. Než se stáhneš zpátky, budou ve službě <emphasis>Lexington aArk Royal.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Jak to? Z <emphasis>Lexe </emphasis>a Ark <emphasis>Royal </emphasis>úplně vymontovali přesko­kové motory kvůli novému seřízení a hlavní reaktory šly na skládku.“</p>

<p>„Když budeme bojovat uvnitř domovské soustavy, ne­budou přeskokové motory potřebovat a obě lodě mají re­aktory zpátky a v provozu.“</p>

<p>„Vždyť to budou sedící kachny.“</p>

<p>„To budou v doku taky. Přinejmenším mohou stále vy­pouštět stíhačky.“</p>

<p>Třebaže to ani jeden z nich neřekl nahlas, oba věděli, že obě dodatečné letounové lodě poslouží jako cíle, které přimějí Kilrathy rozptýlit útok.</p>

<p>„Nejbližší planetou k přeskokové trase je Mars,“ pokra-</p>

<p>čoval Duke. „Nacpali jsme všechna tamní letiště až po okraj stíhačkami, cvičnými kosmoplány a dokonce i leh­kými civilními stroji.“</p>

<p>„Ty si musíš dělat legraci. Před odletem jsem zabavil všechny dobré kosmoplány a piloty. Když pošleš do ves­míru to, co zbylo, pobijou je jako mouchy.“</p>

<p>Duke přikývl.</p>

<p>„A Kilrathové budou plýtvat municí, zatímco pár našich lidí se dostane k dalšímu úderu.“</p>

<p>Geoff věděl, že to je lepší než se zoufale postavit na odpor zde bez naděje na vítězství. Když se bude vzpěčo-vat, nejvýš oddálí nevyhnutelné o jeden nebo dva dny.</p>

<p>„Naši psychoanalytici mi tvrdí, že i když opustíš ten­hle klíčový přeskokový bod, Thrakhath se nerozběhne po vnitřních světech, dokud definitivně ne vyřídí tebe a Zemi. Podle nich ten parchant nenávidí tvoji odvahu, protože jsi ho tolikrát pokořil. Chce tvoji kůži skoro stejně jako Zemi. Poletí rovnou za tebou.“</p>

<p>„Víš, Duku,“ řekl Geoff tiše, „i s materiálními a lidský­mi posilami nás stejně mají. Viděl jsi, co se stalo s mým posledním útokem, a to byli nejlepší piloti loďstva,“'</p>

<p>„Já vím, Geoffe, já vím. Ale na vlastní pěst jsem upekl ještě jeden nápad, který by nám mohl helfnout.“</p>

<p>„Jaký?“</p>

<p>Když mu to Duke pověděl, admirál Tolwyn vyskočil.</p>

<p>„Ty jsi cvok, Duku, to je nesmyslná vražda. Jsi praštěný, když tě něco takového vůbec napadlo.“</p>

<p>„A právě proto by to mohlo vyjít,“ řekl Duke s chladným</p>

<p>úsměvem.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Můj pane Thrakhathe,“</p>

<p>Obrátil se, aby pohlédl na holoobraz svého kapitána můstku.</p>

<p>„Nejnovější hlášení, pane.“</p>

<p>„Mluv,“</p>

<p>, JJdská flotila se obrací a ustupuje k Zemi.“</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Ano, můj pane.“</p>

<p>To ho maličko vyvedlo z míry. Myslel, že Tolwyn za­ujme konečné postavení zde. Jeden systém za Sinem, osm sbíhajících se zde přeskokových tras k vnitřním světům Konfederace a také zpátky k hranici. Ovládnutí další sou­stavy bude samo o sobě velkým vítězstvím. Ale Tolwyn ji opouští bez boje. Do pekel s ním.</p>

<p>„Poslední zpráva rozvědky?“</p>

<p>„U Třetí flotily stále potvrzeny tři letounové lodě. Roz-vědka stále pracuje na jejich posledním kódu, ale zachytili jsme civilní kanál, který hlásil, že jedna letounová loď opustila základnu na Zemi před šesti hodinami a že druhá letounová loď se chystá připojit k flotile. Signál pocházel z jedné z jejich zpravodajských stanic a jeho kódování se dalo snadno rozluštit.“</p>

<p>„Ti hlupáci.“</p>

<p>„Naše poslední hlášení o škodách?</p>

<p>„Tarvak/z se stále potýká s požáry, všechny tři příďo­vé vzletové paluby jsou uzavřené. Hlavní generátor štítů <emphasis>Yu 'ba 'tuku </emphasis>je stále mimo provoz a jedna vzletová dráha je uzavřená.“</p>

<p>„Sekundární štíty?“</p>

<p>„Na jedenadevadesáti procentech, do hodiny se očekává zvýšení na devadesát tri.“</p>

<p>„Ztráty stíhaček?“</p>

<p>„Těžké, pane. Dnes sedm osmer-osmic a dvě osmice. Celkem osm osmer-osmic a pět osmic.“</p>

<p>To vůbec není dobré. Říše sice mohla investovat všech­no možné do nových, málem nezničitelných letounových</p>

<p>lodí, ale nakonec všechno stejně záleželo na tom, zda budou mít kosmoplány, které se vyrovnají nejnovějším konstrukcím Konfederace, případně budou lepší, a piloty, kteří budou vycvičeni k létání s nimi. To byla vždycky slabá stránka. Až na hrstku maskovaných stíhaček nedo­kázala Říše v konstrukci kosmoplánů a výcviku pilotů ni­kdy plně držet krok s lidmi. Tísňové situace ji v uplynu­lých dvou letech donutily opakovaně sáhnout do akademií a vrhnout do boje napůl vycvičené kadety - z nichž většina zahynula během nejvýše několika dní. Ti, kteří přežili, byli sice ostří, ale bylo jich pokaždé příliš málo.</p>

<p>Pohlédl na soubor, od kterého předtím vzhlédl, a dospěl k rozhodnutí.</p>

<p>„Nařiďte <emphasis>Tarvakhu, </emphasis>aby přesunul zbylé bojové kosmop­lány na mou vlajkovou loď. To nám nahradí ztráty. Vy­čleňte...“ odmlčel se, aby se podíval na stav tří zbylých starších letounových lodí. „Vyčleňte <emphasis>Notakgak </emphasis>a <emphasis>Darthuku </emphasis>a jejich doprovodné lodě, aby doprovodily <emphasis>Tarvakh </emphasis>zpátky do Říše. Obě ustupující letounové lodě také přesunou své těžké bitevní perutě na mou loď. Nařiďte eskadrám křižní-ků pronikajícím přeskokovými trasami na křídlech, aby se k nám v příštím sektoru připojily. Jejich stíhačky nahradí ty, které si odvezou <emphasis>Notakgak </emphasis>a <emphasis>Darthuka. </emphasis>Nařiďte flotile, aby pronásledovala nepřítele nejvyšší rychlostí. Až dosáh­neme nejbližšího přeskokového bodu, pošlete skrz něj nej­dříve vlnu korvet a minolovek a po nich křižníky pro pří­pad, že by číhali v záloze.“</p>

<p>Důstojník se v odpověď uklonil.</p>

<p>, Jiskadra křižniků vyslaná k hlavní planetě této soustavy potlačila planetární obranu, můj pane. Očekává rozkazy.“</p>

<p>Princ Thrakhath se usmál.</p>

<p>„Zničte planetu a potom si půjdeme pro Tolwyna a pro Zemi.“</p>

<p>kapitola třináctá</p>

<p>Když skončil přeskok, princ Thrakhath pln očekávání vstal. Rozechvívalo ho vzrušení. Mimoděk vysunul drápy a cítil, jak se mu sbíhají sliny. Čekal s bušícím srdcem, až na hlavní obrazovce bojového můstku naskočí potvrzení totožnosti přeskokového bodu. Optické senzory prohledá­valy prostor a konečně se ustálily na tom, co princ hledal. Zapnulo se zvětšení a počítačové zesílení rozlišení, obraz se zaostřil a narostl.</p>

<p>Uprostřed obrazovky se vznášela Země. Bojovým můs­tkem se rozlehly triumfální výkřiky, naprosté porušení disciplíny, které byl alespoň pro tentokrát ochoten ignoro­vat a prominout, neboť jeho vítězoslavné vytí se smísilo s jásotem posádky.</p>

<p>„Spojení s flotilou na otevřeném kanále,“ zahřměl Thrak­hath a spojový důstojník otevřel kanál.</p>

<p>„Dnes uvidíme Zemi v plamenech. Ať žije císař a Říše. Standardní bojová formace, plnou rychlostí vpřed!“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tak už jdou na to,“ řekl Duke Grecko klidně.</p>

<p>Geoff Tolwyn neříkal nic a pozorně si prohlížel dálkový taktický displej, neboť informaci vysílala řada hlídkových lodí, které ustupovaly před císařskou flotilou.</p>

<p>Ta se hnala vpřed s tvrdohlavou jistotou. Žádné složité</p>

<p>manévrování, žádné pokusy o taktické uskoky. Kilrathská hlavní bojová flotila přilétala v jednolité mase s arogancí drtivé přesily.</p>

<p>„Raději se vrátím na svou loď,“ řekl Duke.</p>

<p>„Tvůj taktický plán je vyložená sebevražda, Duku. Boj proti lodím není práce pro námořní pěchotu. Nech to na loďstvu. Proboha, Duku, abordáž je něco, co vyšlo z módy za Nelsona u Trafalgaru,“</p>

<p>„Musel bych se propadnout, kdybychom tenhle boj ně­kde proseděli, tak se se mnou o tom už nehádej.“</p>

<p>Geoff se po něm podíval a podal starému příteli ruku.</p>

<p>„Dobrá, snad to může vyjít. Ale, víš, Duku, patřičné místo pro předsedu sboru náčelníků je na velitelství dole na Zemi.“</p>

<p>Duke hněvivě odfrkl.</p>

<p>„Heleď, Geoffe. Dokud se ze mne nerozhodli po Vukaru udělat hrdinu, byl jsem frontový důstojník. Velet celému tomuhle divadlu jsem nikdy neměl v plánu. Musel bych se kopat do hlavy, kdybych se schovával v bunkru, zatímco mí bigoši budou bojovat o přežití. Ostatně jsem odjakživa chtěl vést takovouhle bitvu.“</p>

<p>„Vést lidi do beznadějného boje proti obrovské přesile?“ řekl Tolwyn s úsměvem. „Jsi snad Pattonova reinkarnace?“</p>

<p>„Nikomu to tajemství neprozrazuj, Geoffe.“</p>

<p>„Dej na sebe pozor, Duku.“</p>

<p>„Bůh s tebou a dobrý lov, Geoffe. Uvidíme se večer.“</p>

<p>Geoff se tiše zasmál, vyšel se svým velitelem z můstku a oba zamířili chodbou k pravoboční vzletové dráze. Po celé délce paluby stály vyrovnané kosmoplány, mechanici prováděli poslední kontroly, družstva zbrojířů dokončova­la nabíjení zbraní a podvěšování střel a po straně se opra­várenské čety snažily zachránit a znovu uvést do boje-schopného stavu kosmoplány poškozené v bitvě o Sinus.</p>

<p>Na letové čáře stál výsadkový člun námořní pěchoty a u jeho otevřených dveří stáli piloti v rozhovoru se signa-listkou. Když postřehli, že se blíží Grecko, ztuhli, postavili se do pozoru a zasalutovali.</p>

<p>„Pohov, mládenci. Nakopněte motory a letíme do práce.“</p>

<p>Geoff zasalutoval Dukovi, který na něj pohlédl a usmál se.</p>

<p>„Pořádně je osol, Geoffe,“ a vzápětí se za ním zavřela a zaklapla vstupní dvířka.</p>

<p>Geoff ustoupil od letové čáry, zatímco signalistka se postavila kousek stranou před výsadkový člun. Jednou rukou si tiskla k uchu sluchátko a čekala na pokyn řídícího létání, že Marině l má povolení k vzletu. Když pokyn přišel, zasalutovala pilotovi, přikrčila se a ukázala kupře­du. Výsadkový člun se rozlétl, prokmitl ven výletovým otvorem, spustil naplno přídavné spalování, zatočil dopra­va a zmizel.</p>

<p>Třicet miliónů kilometrů za výletovým otvorem visel v temnotě Mars jako jasně červená zářící tečka. Výletový otvor míjely tenké čárečky odraženého stříbrného světla, stovky lehkých civilních lodí mířících od středu soustavy, a uprostřed té formace několik set výsadkových člunů ná­mořní pěchoty.</p>

<p>Geoffa bolelo u srdce, když je sledoval. Obrátil se a za­mířil zpátky do chodby. Už nyní se na závěrečný brí-fing opozdil, a tak chodbou cílevědomě zamířil k ubika­cím a hotovostní místnosti pilotů.</p>

<p>„Pozor!“</p>

<p>Geoff vešel s vyrovnaným výrazem do hotovostní míst­nosti a postavil se na stupínek. Rozhlédl se po svých pilo­tech.</p>

<p>Téměř polovina tváří byla nová, mnozí z nich byli kadeti povolaní přímo z akademie, aby nahradili ztráty od Siria.</p>

<p>Panebože, vždyť my proti nim teď posíláme děti.</p>

<p>„Pohov. Posaďte se.</p>

<p>Budu stručný, nemáme mnoho času. Snad vás potěší, že <emphasis>Lexington </emphasis>právě opustil suchý dok s padesáti sedmi kos-moplány na palubě. To nám pro tuto akci dává k dispozici pět těžkých letounových lodí.“</p>

<p>Ve skutečnosti věděl, že to téměř nemá žádný význam. <emphasis>Lexington </emphasis>vzlétal s posádkou jen o málo víc než poloviční a poháněl jej pouze záložní reaktor. Nebyl nic víc než návnada, která se měla položit před <emphasis>Concordii, Saratogu, Ark Royal </emphasis>a Zaliv <emphasis>Leyte. </emphasis>Se třemi stovkami dalších bo­jových kosmoplánů, které vzlétly z orbitálních základen u Marsu a Země, budou mít o něco málo víc než šest set bojových strojů, polovinu z toho s osádkami zelenáčů, kteří nezažili jinou akci než v letovém simulátoru.</p>

<p>„Své úkoly znáte. Modrý tri, vy budete držet hlídku nad letounovými loděmi, Modrý dva, vy doprovodíte Broad-swordy.“</p>

<p>Viděl, že Modrého tři, kterému byla přidělena čistě obran­ná role. to obzvlášť nepotěšilo. Modrý dva věděla, co se <emphasis>s </emphasis>ní stane, ale nedávala najevo ani nejmenší záblesk emocí. Na Broadswordy a Sabry se Kilrathové vrhnou s největší zuřivostí, a vzhledem k tomu, že jich poletí necelých osm­desát s osmdesáti doprovodnými stíhačkami, šance na ná­vrat byla nulová.</p>

<p>Na chvilku zaváhal.</p>

<p>„Modrý jedna, vám připadl doprovod druhého úderu. To bude tvrdé. Musíte mít na paměti, jaký je konečný cíl, a pamatujte, že všichni tady jsou dobrovolníci.“</p>

<p>Jeho synovec na něho pohlédl s nuceným úsměvem. Geoff se odmlčel a ohlédl se na taktický displej, který se mihotal na holoobrazovce brífingové místnosti.</p>

<p>Kilrathská flotila se držela pohromadě, nacházela se dvacet miliónů kilometrů daleko a blížila se. Vzhledem</p>

<p>k jednoduché nebeské mechanice byl přeskokovému bodu momentálně nejblíže Mars. Země ležela sedmdesát mi­liónů kilometrů za ním.</p>

<p>Velké kolonie na měsících Saturnu a Jupiteru byly na opačné straně soustavy. Jediné obydlené oblasti, který­mi nepřítel dosud prolétl, se nacházely v pásmu asteroidů a byly již dříve vyklizeny.</p>

<p>„Piloti, nasedněte do svých letounů,“ řekl Geoff tiše, a když se zvedali, jako první jim zasalutoval.</p>

<p>Piloti a posádky se vyhrnuli z místnosti. Obvyklé škád­lení a chvástání se dnes nekonalo. Byli tiší, někteří očivid­ně vyděšení a všichni plní zachmuřené odhodlanosti. Měl pocit, že mohl víc apelovat na emoce, nicméně věděl, že by to byly jen jalové řeči. Všichni do jednoho věděli, že dnes je nečeká obyčejná bitva. Jestli prohrají tento boj, budou Kilrathové na Zemi za několik hodin.</p>

<p>Prošel kolem něho Kevin s přilbou v podpaží. Geoffův synovec zpomalil a koutkem oka na něho pohlédl.</p>

<p>K čertu s protokolem, pomyslel si Geoff, vykročil kup­ředu a položil ruce Kevinovi na ramena.</p>

<p>„Nikdy jsem na tebe nebyl pyšnější, Keve. Dej na sebe pozor.“</p>

<p>Kevin na něho pohlédl rozzářenýma očima.</p>

<p>„Je velká čest být tady dnes s vámi, pane,“ řekl a sna­žil se přitom ovládnout rozechvělý hlas. Geoff ho pustil a mladík se připojil k proudu pilotů hrnoucímu se ze dveří.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Ať všechny stíhačky vzlétnou. Dokončeme ten lov.“ Princ Thrakhath se odvrátil od obrazovky, a jak se lodí</p>

<p>rozezněla siréna ohlašující vzlet kosmoplánů, projelo mu</p>

<p>po těle lechtivé vzrušení. Před ním stál baron.</p>

<p>„Nevypadáte, jako by vás naše blízké vítězství vzrušo­valo, barone.“</p>

<p>Baron Džukaga jenom zabručel a vzdorně hleděl na prince.</p>

<p>„Mám pro vás poslední úkol, barone.“</p>

<p>„Nuže, co to je?“</p>

<p>Když mu to Thrakhath sdělil, baron otevřel oči dokořán šokem a vztekem.</p>

<p>„To je zbytečné, nesmyslné. Císař vám přece nařídil planetu zachovat pro příští Sivar.“</p>

<p>„Zbývají stovky jiných světů, ze kterých budeme moci vybírat, až s tímhle skončíme. Družstvo císařské námořní pěchoty vás nyní doprovodí na vaši loď, barone.“</p>

<p>Baron Džukaga na prince chladně pohlédl a odplivl si na podlahu.</p>

<p>Princ Thrakhath se v odpověď jenom zasmál, zatímco barona Džukagu odváděli z místnosti.</p>

<p>„Můj pane, zachycujeme podstatně více lodí, než udá­vala rozvědka.“</p>

<p>Thrakhath se opět podíval na hlavní obrazovku a vydal povel, aby předsunuté hlídkové lodě poslaly podrobnější optický sken. Čekal, až se objeví vizuální údaje, a sledoval na displeji, jak se obě flotily rozvíjejí do bojového posta­vení. Objevovaly se další a další skvrnky nepřátelských lodí, které se vynořovaly zpoza jiných lodí, jež je dosud zakrývaly. Měl ohledně totožnosti nových lodí své pode­zření a nedělaly mu příliš velké starosti. Jednou z výhod diplomatického zastoupení na Zemi byla možnost prová­dět výzvědy. Ještě ji pak posilovala skutečnost, že minis­tryně zahraničí lidi zradila. Škoda, že je ve vězení.</p>

<p>„Jsou to civilní lodě, můj pane. Množství lehkých pla­videl, osobních lodí, lehkých obchodních lodí o velikosti korvety, přepravních raketoplánů a civilních meziplane­tárních dopravních lodí.“</p>

<p>Thrakhath přikývl.</p>

<p>„Vysílají všechno, co mají, jako clonu, na kterou máme vyplýtvat munici. Nařiďte vnější vlně stíhaček, aby si jich nevšímala a soustředila se na nalétávající Broadswordy a Sabry. Až rozdrtíme jejich údernou sílu, můžeme obrátit pozornost k tomu smetí, do kterého se halí, a zničit je.“</p>

<p>,^jistili jsme mezi nimi také výsadkové čluny námořní pěchoty, můj pane.“</p>

<p>Thrakhath se ošil a poručil, aby mu toto nové pozorová­ní promítli na hlavní displej. Několik set skvrnek začalo blikat jasně žlutě.</p>

<p>Co mají v plánu?</p>

<p>„Že by snaha odvést pozornost, můj pane?“</p>

<p>Ohlédl se po svém hlavním taktickém důstojníkovi.</p>

<p>Má k dispozici stále více než sedmnáct set bojových kosmoplánů. Téměř všechny již vzlétly a míří na určené pozice. První útočná vlna už zahájila postup, čtyři sta bitevních plavidel prolétalo vnější řadou hlídkových lodí, doprovázených čtyřmi osmicemi korvet a lehkých fregat. Dálkové záchytné hlídky Konfederace už k nim nabraly střetný kurs, ubohých šest osmic stíhaček.</p>

<p>Držel vzadu více než tisíc strojů; zaujímal defenzívnější postoj než v minulé bitvě. Jedna z jeho letounových lodí byla pryč, druhá lehce poškozená. Zachytí a úplné zničí ofenzivní úder lidí, čímž odstraní poslední hrozbu. Potom udeří drtivou druhou vlnou, která zničí to, co ještě zbude z nepřátelské flotily. Ta už nemůže ustupovat a přeskupo­vat se; musí zůstat a zahynout.</p>

<p>Ale námořní pěchota? Co má za úkol? Očividně na sebe stáhnout palbu, zatímco poslední Broadswordy budou pronikat k cíli.</p>

<p>„Soustřeďte se stále na Broadswordy,“ řekl. „Potom po­bijte zbytek.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Kevin se znažil zbavit se úzkosti, potlačit ji. Jeho přátelé, jeho kamarádi umírali. Vesmírný prostor sto padesát kilo­metrů před ním a po pravoboku zaplňovaly záblesky svět­la. Uder Broadswordů byl v plném proudu. Sledoval útok na taktické obrazovce. Těch několik Broadswordů, které zbyly z první vlny, zpomalovalo a zůstávalo viset na mís­tě. Přečkávalo mučivých třicet sekund odpočítávání do vypuštění torpéd. A jejich identifikační vysílače jeden po druhém zhasínaly, modré skvrnky nahrazovaly krátké zá­blesky, které vzápětí mizely.</p>

<p>Přepnul na hlavní komunikační kanál prvního úderu.</p>

<p>„Deset sekund, devět, držte je stranou, odežeňte je...“</p>

<p>„Nemůžu se vystřelit, nemůžu se dostat ven, panebože, já hořím...“</p>

<p>„Sedí jich za tebou šest, Marie, uhni stranou, uhni...“</p>

<p>„Žlutý tři, torpédo ztratilo zaměření, jsem...“</p>

<p>Signály řídly a vesmír vpředu se mihotal stovkami svě­telných záblesků.</p>

<p>Těsně před Kevinem mířila k letounovým lodím druhá vlna. Vtrhla do bouře kilrathské obrany, stovky kilrath-ských stíhaček nyní napadaly jeho útočnou formaci a le­touny zanikaly, a to ještě nepřišel hlavní úder.</p>

<p>„Modrý jedna, blíží se společnost.“</p>

<p>Kevin odtrhl pohled od zmírajícího útoku a spatřil, jak se shora snáší vlna padesáti stíhaček a vrhá se na konvoj za ním. Zadržel kletbu a ohlédl se přes rameno.</p>

<p>Kolem něho bylo rozptýleno téměř tisíc plavidel. Vlevo za sebou spatřil, jak se civilní meziplanetární linková loď pokouší o úhybný manévr a po jediné dávce neutronových výbojů z lehké stíhačky mizí v explozi.</p>

<p>Byla to sebevražda a Kevin musel své srdce obrnit proti vědomí, že právě tu se piloti řídící civilní plavidla odhod-</p>

<p>láli podstoupit. Byly to sedící kachny, bez štítů a naprosto bezbranné. Piloti pouze dostali skafandry a záchranné ma-jáčky a bylo jim řečeno, že se mají katapultovat, kdyby se octli v úzkých. Ale posloužily svému účelu. Prvních vln kilrathských stíhačů, nořící se mezi stovky cílů, se zmoc­nila opilost vzrušením ze zabíjení. Kevin viděl, jak se letka Krantů mihla přímo mezi řadou transportních člunů ná­mořní pěchoty, aniž by se obtěžovala vystřelit, aby se vrhla na linkovou loď o velikosti křižníku. Tucet stíhaček pálilo do bezbranné lodi, dokud se nerozpadla na kusy. A kaž­dá stíhačka, která strávila třicet sekund srovnáváním letu s neškodnou lodí a palbou na ni, znamenala o jednu stí­hačku méně ve skutečném boji, zatímco tajná zbraň se</p>

<p>stále blížila k cíli.</p>

<p>*              * *</p>

<p>„Můj pane, máme pravděpodobnou taktickou analýzu toho, co dělají,“</p>

<p>Thrakhath se ohlédl po taktickém důstojníkovi.</p>

<p>Už po prvních slovech analýzy mu došel její plný smysl.</p>

<p>„Ať na ně hned udeří všechny stíhačky! Ihned na ně zaútočte. Nařiďte všem letounovým lodím úhybné ma-</p>

<p>névrv!“</p>

<p>*              * *</p>

<p>„Jdeme na věc! Všechny čluny si vyberou cíl. Když se nedostanete na letounovku, vyřiďte křižník. Vpřed!“</p>

<p>Generál Duke Grecko se naklonil kupředu a vyhlížel ven přes rameno pilota svého výsadkového člunu. Z rep­roduktoru interkomu <emphasis>zazněl záznam </emphasis>jeho povelu a Grecko se potěšené zazubil.</p>

<p>Za ním, v prostoru pro mužstvo, se rozjásala stovka vojáků a začala bušit pažbami laserových karabin do pod­lahy.</p>

<p>Ve vesmíru kolem panoval ryzí chaos. Hemžily se tu</p>

<p>stovky kilrathských stíhaček a doprovodné letouny se jim vrhaly vstříc, aby zabránily útoku. Každou vteřinu toho masakru se vypařovaly tucty letounů i útočných plavidel, takže i Grecko na chvilku propadl přesvědčení, že jeho plán je přesně to, za co jej označil Geoff, a když už jde o to, také všichni ostatní lidé od presidenta dolů: čistá sebevražda.</p>

<p>Jediná výhoda, kterou spatřoval ve své funkci předsedy sboru náčelníků štábů, byla, že nemusel nikoho přesvěd­čovat - stačilo mu vydat rozkaz a vyrazit.</p>

<p>Zabočila před něho civilní linková loď, zablokovala ces­tu třem přilétajícím Dralthům a přilákala na sebe jejich střelbu. Greckův pilot slétl střemhlav pod vybuchující loď a opět zatočil k cíli.</p>

<p>„Na letounovku, jděte po letounovce!“</p>

<p>„To nemůžeme stihnout. Vyřídíme ten torpédoborec na levoboku!“</p>

<p>„Sakra, synu, já jsem tady generál. Cokoliv menšího než letounovka je urážka, tak sebou hni!“</p>

<p>* * *</p>

<p>Kevin se propletl bitevní vřavou a vylétl výš, aby chránil útočnou vlnu dvaceti výsadkových člunů námořní pěcho­ty, celou brigádu pěšáků nacpaných uvnitř.</p>

<p>Ke skupině zamířil kilrathský torpédoborec a Kevin spatřil, jak se tři výsadkové čluny obracejí proti němu. Dva z nich obranné baterie torpédoborce zasáhly. Třetí se při­blížil těsně k nepřátelské lodi a vypustil protizemní bom-bardovací výzbroj, která přelétla volný prostor a explodo­vala na přídi. Tyhle hlavice byly určeny k plošnému ničení živé síly na zemi, nikoliv k průniku štíty a trupem lodi, ale přesto loď oslepily. Výsadkový člun se přehoupl přes hřbet torpédoborce, přizpůsobil rychlost a dosedl na hlavní na-</p>

<p>kládová vrata. Vybuchly kumulativní nálože umístěné pod výsadkovým člunem a jejich směrovaný účinek náklado­vá vrata vyrazil.</p>

<p>Výsadkový člun se posunul před okraj vzniklého otvoru a magneticky se přichytil na trupu torpédoborce. Bez ohle­du na to, jaké nyní loď udělá úhybné manévry, zůstane útočný člun námořní pěchoty přilepený na jejím boku jako mihule na těle ryby - a bude stejné vražedný.</p>

<p>Zadní vrata výsadkového člunu se rozlétla dokořán a vy­chrlila oddíl vojáků v botách s magnetickou podrážkou, kteří vpadli dovnitř vyraženými nákladovými vraty a pá­lili z pušek, minigunů i bezzákluzových útočných šipko-metů.</p>

<p>Kevin prosvištěl kolem torpédoborce.</p>

<p>Ten zatracený plán snad nakonec může vyjít!</p>

<p>Sedmnáct výsadkových člunů pokračovalo v letu. Ke­vin letěl nyní nad nimi jako ovčák za stádem. Snažil se ignorovat všechno ostatní: stovky lodí bojujících a zani­kajících kolem něho v naprostém chaosu, ve který se roz­padly všechny taktické formace. Kilrathské stíhačky, nyní plně zaměřené na novou hrozbu, se shlukly kolem tak hustě, že byl svědkem půl tuctu srážek mezi manévrující­mi stíhačkami, kilrathskými plavidly i loděmi Konfede­race.</p>

<p>Pět lodí námořní pěchoty zmizelo, celý prapor o síle pěti set lidí mrknutím oka přestal existovat. Za jiné situace by jejich ztráta byla vnímána jako katastrofa. Dnes, při pos­lední zoufalé obraně Země, to byl jen dílčí incident, na který se za několik vteřin zapomnělo. Na skupinu se nale­pily tři Džalthy, ale Kevina si nevšímaly. Dva z nich poslal do zapomnění, zatímco třetí vyřídil tři výsadkové čluny, ostrou klesavou zatáčkou se odpoutal doleva a ztratil se.</p>

<p>Plavidla námořní pěchoty pokračovala v cestě kupředu</p>

<p>a vyhnula se nemotornému křižníku, jejž čelní výsadkový člun obloukem přeskočil.</p>

<p>„No tak, jděte po něm, pusťte se do něj, než vás všechny pobijí,“ pomyslel si Kevin, kterému se ta slova chtělo křičet nahlas na velitele úderné jednotky. Křižník se octl za nimi, ale při jejich průletu zasáhl tři další čluny, zatímco jemu dávka z hmotnostního urychlovače vyřadila z pro­vozu záďové štíty a <emphasis>zařízla </emphasis>se hluboko do pancíře. Zůstalo šest člunů, a když Kevin vyřídil další stíhačku a vzhlédl, spatřil před sebou jejich cíl - kilrathskou těžkou letouno­vou loď, provádějící úhybný manévr.</p>

<p>Letounová loď se pomalu a těžkopádně otáčela, za se­bou směs dvaceti civilních a útočných plavidel. Všechny záďové, hřbetní i spodní baterie pálily naplno a masakro-valy pronásledovatele. Během několika vteřin bylo těch dvacet lodí pryč.</p>

<p>Řítili se přímo k letounové lodi. Šest člunů, které Kevin doprovázel, zahájilo palbu a příď lodi pokryly výbuchy šedesáti střel pro plošné bombardování.</p>

<p>„Stíhací, co se nás držíš, jdeme na její horní příďovou dráhu, srovnej s ní rychlost a podpoř nás palbou!“</p>

<p>Kevin překvapeně pohlédl na obrazovku komunikátoru. Na druhém konci laserové linky byl Duke Grecko.</p>

<p>Ten rozkaz byl šílený, a přesto jej uposlechl. Poskočil do čela šesti výsadkových člunů ve chvíli, kdy dva další z nich vybuchly, zařadil plný zpětný tah a zastavil se pa­desát metrů před hangárem.</p>

<p>Přepínal z jednoho druhu zbraně na druhý a odpaloval IFF střely, neřízené střely a nakonec střílel z hmotnost­ních urychlovačů. Salva explodovala na zadržovacím poli vletového otvoru, které se zachvělo a červeně zažhnulo, část soustředěné palby pronikla štítem a roztříštila věž hmotnostního urychlovače nad vletovým otvorem. Kolem</p>

<p>se přehnaly dva výsadkové čluny a zamířily dovnitř. Jeho letounem otřásla detonace a odmrštila jej ve vývrtce od letounové lodě. Rychlý pohled na přístroje mu prozradil to nejhorší a Kevin sáhl mezi nohy, popadl rukojeť nouzo­vého opuštění stroje a zatáhl.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Přepnout identifikační vysílače, teď!“ křikl Grecko.</p>

<p>Pilot cvakl spínačem, který zapínal předem naprogra­movaný kilrathský IFF signál. Rozvědka tvrdila, že se dostanou skrz zadržovací pole vletového otvoru, pokud jej spustí v poslední vteřině, než důstojník letové paluby stih­ne přepnout kanál na jiný kmitočet.</p>

<p>V posledním okamžiku před dotekem pole Duke zavřel oči. Jestli je rozvědka vedle, výsadkový člun nevydrží čelní srážku se štítem a vypaří se.</p>

<p>Člunem otřásl náraz a setrvačnost hrubě trhla Greckem kupředu. Otevřel oči. Člun klouzal po letové palubě a kil­rathský pozemní personál prchal všemi směry.</p>

<p>„Otevřít zadní vrata!“</p>

<p>Zadní vrata se otevřela, ještě když člun po palubě do-klouzával ve spršce jisker.</p>

<p>Duke rozepnul popruhy sedadla, vstal, popadl laserovou pistoli a vyrazil dozadu.</p>

<p>„Jdeme jim nakopat prdel!“ zařval.</p>

<p>Námořní pěšáci, kteří seděli nejblíže vrat, už skákali ven, převalovali se po palubě, vstávali a stříleli. Grecko doběhl na práh a skočil, přičemž schválně udělal kotoul přes novou umělou paži, která náraz snášela lépe. Sotva se vyhoupl na nohy, sejmul pilota chlupáčů, který k ně­mu pádil s tasenou pistolí. Přeťal ho vejpůl a potom slo­žil partu mechaniků, kteří se vysoukali zpod jednoho Krantu.</p>

<p>Výsadkový člun se zastavil a Duke se k němu rozběhl. Ohlédl se po druhém člunu. Ten ležel na boku v plamenech a ti, kdo to přežili, se dobývali z trosek.</p>

<p>„Vybalte tu minu! První četa postupuje se mnou. Druhá četa zničí velín paluby a zajistí obvod; potom pomozte všem trosečníkům z druhého člunu. Třetí četa doprovodí ženijní družstvo.“</p>

<p>Duke se rozhlédl po palubě a snažil se přijít na to, kam vyrazit teď. O vnitřním uspořádání lodi neříkala rozvědka nic. Jenže co vlastně rozvědka o těchhle lodích ví, kromě toho, že jsou velké? Jediný plán, který měli, bylo vylodit se a dostat se co nejhlouběji dovnitř.</p>

<p>Spatřil nadměrně velké dveře. Hergot, všechny jsou nad­měrně velké, vždyť jsou dělané na velikost Kočičáků. Per­sonál letové paluby jimi prchal pryč a vypadaly stejně dobře jako kterékoliv jiné.</p>

<p>„První četo, jdeme!“</p>

<p>Rozběhl se ke dveřím a přitom střílel Kočičáky, jejichž těla se hromadila u dveří. Za dveřmi byla chodba a on do ní už už skočil, ale včas ucouvl před smrští laserových výstřelů. Dva z jeho námořních pěšáků se přikrčili za ve­řejemi a zahájili zadržovací palbu, zatímco třetí pozvedl minigun. Rachot zbraně přehlušil všechny ostatní zvuky a chodba se naplnila ohněm, dýmem a každou sekundu stovkami střel. Další pěšák hodil do chodby granát; ten vybuchl a oni vtrhli dovnitř. Každé dveře, které míjeli, vykopli a vrhli dovnitř granát.</p>

<p>Dorazili na konec chodby, která ústila na křižovatku čtyř chodeb rozbíhajících se ve stejné úrovni.</p>

<p>„Musíme se dostat dolů, sakra, do centra lodi!“</p>

<p>Poslal do všech chodeb průzkum a po třiceti vteřinách se vrátil jeden posel.</p>

<p>„Přístupové dveře do nižších podlaží, pane, tudy.“</p>

<p>„První družstvo první čety zajistí tenhle bod. Zavolejte ženisty a pošlete je za námi.“</p>

<p>Ohlédl se po zbytku svého oddílu.</p>

<p>„Už na takovéhle opičárny začínám být starý,“ zašklebil se. „Pojďte, jdeme na to!“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Můj pane, vtrhli na loď přes hřbetní letovou palubu!“</p>

<p>Princ Thrakhath se ohromeně ohlédl po bezpečnostním důstojníkovi lodi.</p>

<p>Bylo to šílené, absolutně šílené. A geniální. Jak to, že ho nenapadlo, že ve svém zoufalství sáhnou po takové krajní taktice?</p>

<p>„Kolik strážných císařské námořní pěchoty máme na palubě?“</p>

<p>„Padesátičlenný bezpečnostní oddíl, můj pane, vaši osob­ní stráž nepočítaje.“</p>

<p>„Kam míří?“</p>

<p>Náčelník bezpečnosti chvilku manipuloval s plánem lo­di a vyznačil v něm čáru.</p>

<p>„Už se dostali o jednu palubu níž. Hlášení jsou kusá.“</p>

<p>„Položí miny a odpálí je,“ řekl chladně Thrakhath a po­hlédl na důstojníka opravárenských čet.</p>

<p>„Co mohou způsobit?“</p>

<p>Dispečer oprav na něho hleděl vyvalenýma očima.</p>

<p>„Všechny naše výpočty odolnosti jsou založeny na vněj­ších úderech torpédy a střelami. Naše pancéřování se sklá­dá z vrstev vložených mezi různé sektory lodě, nejsilnější je vnější a pod ní jsou dva slabší pásy. V jádře ale není žádný pancíř, můj pane.“</p>

<p>Odmlčel se.</p>

<p>„Jestli odpálí demoliční nálož uprostřed lodi, pancíř na-</p>

<p>opak sílu výbuchu <emphasis>zadrží a </emphasis>škodu ještě zhorší.“ Ztěžka polkl. „Zničí loď, můj pane.“</p>

<p>Princ Thrakhath vztekle zařval a uhodil pěstí do pultu.</p>

<p>„Pošlete dopředu každého, kdo udrží zbraň. Zastavte je!“</p>

<p>Náčelník bezpečnosti tryskem odběhl.</p>

<p>„Další dvě letounové lodě hlásí výsadky, můj pane, stej­ně jako devětadvacet jiných lodí,“</p>

<p>„A nepřátelská flotila?“</p>

<p>„Stále udržuje pozici, můj pane. Dvě z jejich letouno­vých lodí byly zničeny, všechny ostatní poškozeny.“</p>

<p>„Uspíšit útok, honem!“</p>

<p>Princ Thrakhath se ohlédl po hlavním taktickém displeji. Stovky jeho stíhaček nyní kroužily kolem vlastních letou­nových lodí a prakticky všechno, co nepřítel vyslal do úderných vln, bylo zničeno. Neměly už na co útočit a mu­nici prakticky spotřebovaly v té šílené přestřelce.</p>

<p>„Nařiďte všem obranným silám, aby se připravily na druhý útok na nepřátelské letounové lodě.“</p>

<p>Velitel bojových operací vzhlédl.</p>

<p>„Už spotřebovaly téměř všechnu munici, můj pane.“</p>

<p>Princ Thrakhath zlostně zavrčel. Když je teď nechá při­stát a nepřátelské výsadky zničí některou letounovou loď, o své piloty přijde.</p>

<p>„Nařiďte stfhačům, aby zůstali venku, dokud nevyřídíme výsadky, a potom ať přistanou a doplní výzbroj.“</p>

<p>Pohlédl na displej vnitřní bezpečnosti a spatřil bílou čá­ru vyznačující nepřátelský útok do druhého podlaží lodě.</p>

<p>„Odcházím na příďovou vzletovou palubu,“ oznámil chlad­ně. „Povedu osobně útok, který skoncuje s jejich flotilou.“</p>

<p>Zamířil z můstku, ale ještě se zastavil.</p>

<p>„Nařiďte křižníkům, aby se odpoutaly a vyřídily Zemi</p>

<p>hned teď!“</p>

<p>* * *</p>

<p>Geoff Tolwyn úzkostlivě pozoroval blikající dvouroz­měrný obraz na taktickém displeji. Všechny holodispleje byly mimo provoz, stejně jako hlavní štíty, přeskokové motory a levoboční vzletová paluba. <emphasis>Concordia </emphasis>přežila další dva zásahy torpéd, ale zůstala ochromená, schopná dosáhnout sotva dvaceti procent maximální rychlosti.</p>

<p>Ofenzivní úderné vlny se jednoduše rozplynuly v jádru nepřátelské flotily. Věděl sice, že se jim zdařily nějaké úspěšné zásahy, kterými zničily více než tucet fregat, tor-pédoborců a křižníků. Ale letounové lodě zůstávaly stále netknuté. V tomto okamžiku mohl jen hádat, zda se někte­rý z výsadkových oddílů vůbec dostal do jádra flotily. Počítače ovládající stovky komunikačních kanálů nefun­govaly, stejně jako spojení zhuštěnými signály se Zemí.</p>

<p>Zvládli první nepřátelský ofenzivní úder. Z prvních čtyř set nepřátelských kosmoplánů, které se na ně sesypaly, jich nepřežilo ani padesát. Dvě další jeho letounové lodě byly pryč a <emphasis>Lexingtonu </emphasis>hrozil výbuch od požárů ve vnitř­ních prostorách - a stále zbývalo téměř tisíc nepřátelských letounů a stovka doprovodných lodí.</p>

<p>Co však bylo ještě mnohem, mnohem horší, byla eskad­ra křižníků, která se po zahájení akce vzdálila více než pět miliónů kilometrů stranou na levé křídlo a nyní se řítila se zasunutými lapači maximální rychlostí přímo k Zemi. Nyní už je nemohly dohonit ani jeho nejrychlejší lodě. Bude je muset zastavit hlídkový oddíl lehkých křižníků, orbitální obrana Země, pozemní obranné základny na Mě­síci a hrstka obstarožních fregat. Ostatně se předpokláda­lo, že alespoň jeden oddíl nepřátelských lodí se pokusí ve zmatku souboje flotil o přímý průnik k Zemi. Ta se nyní musela bránit sama.</p>

<p>Na okamžik si vzpomněl na jednoho svého dávného předka, který v době úvah o invazi do Anglie a o její zkáze</p>

<p>prohlásil, že i kdyby Anglie padla, britské impérium a s ním i námořnictvo bude dál pokračovat v boji.</p>

<p>Anglie. Ne, na to teď nechtěl myslet.</p>

<p>„Spojte mě laserovou linkou s Polowskim.“</p>

<p>Na obrazovce zamrkal obraz.</p>

<p>„Miku, blíží se, aby nás vyřídili. Potřebujeme ještě udr­žet naše letounovky naživu. Rád bych, abyste se k nim přiblížil a zkusil je nějak vyvést z rovnováhy.“</p>

<p>„Na tohle jsem celou dobu čekal,“ řekl Mike nepřítom­ným a napjatým hlasem.</p>

<p>„Dej na sebe pozor a Bůh vás provázej, Miku.“</p>

<p>Mike ani neodpověděl. O několik vteřin později se Třetí eskadra torpédoborců rozlétla do útoku.</p>

<p>* * *</p>

<p>Duke Grecko s donedávna zdravou paží roztříštěnou vý­buchem granátu seděl na zemi a opíral se o přepážku. Od družstva v první linii přiběhla osamělá kurýrka.</p>

<p>„Ti parchanti jsou jako šílení. Když jsme vpadli na další palubu, sesypala se jich na nás aspoň stovka. Bylo to tělo na tělo.“</p>

<p>Kurýrka ztěžka oddechovala.</p>

<p>„Vaše četa?“</p>

<p>„Vyřízená, pane.“ Odmlčela se. „Já jsem se z toho dos­tala jenom proto, že mě poručík Flory poslal zpátky dřív, než nás převálcovali.“</p>

<p>„To je v pořádku, pěšáku. Jak dlouho jim bude trvat, než se dostanou sem?“</p>

<p>„Zavařila jsem dveře laserem, pane. Ne víc než minuta nebo dvě.“</p>

<p>Na zvuk kroků Duke vytáhl umělou rukou laser. Zpoza rohu vyskočil námořní pěšák se zbraní nachystanou k pal­bě od boku, a když spatřil Grecka, uvolnil se. Ohlédl se,</p>

<p>mávnutím ruky přivolal svou jednotku a doběhl ke Grec-kovi.</p>

<p>„Ženijní družstvo se hlásí, pane. Jak to vypadá vpředu?“</p>

<p>„Uvízli jsme, synu.“</p>

<p>„Jsme jenom tři paluby hluboko, pane. Nemůžeme po­stoupit aspoň o jednu?“</p>

<p>Duke pohlédl na mladou ženu, která se vrátila z čelní linie.</p>

<p>Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Tak to picneme přímo sem, synu.“ Současně s jeho slovy dorazili zbývající příslušníci ženijnfho oddílu a do­provodné čety, tlačící na antigravitační paletě ocelovou bednu.</p>

<p>„Otevřte ji,“ řekl Duke tiše a vojáci ji spustili na podlahu a odklopili víko.</p>

<p>Duke si prohlédl roznětku termonukleární hlavice.</p>

<p>„Fajn, a teď sakra mazejte odsud. Dávám vám pět mi­nut.“ Sáhl do bedny, zařízení odjistil a nastavil časovač.</p>

<p>Ženijní družstvo se na něho dívalo a zubilo se.</p>

<p>„Pojďte, pane.“</p>

<p>,.Za minutku budu u vás,“ řekl Duke tiše.</p>

<p>Poslední zbylý desátník družstva zaváhal.</p>

<p>„To je moje práce, pane.“</p>

<p>„Já si nebudu hrát na hrdinu, synku. Teď pohněte zadkem a sypte pryč. To je rozkaz. Já se k vám hned vrátím.“</p>

<p>Pěšák na něho hleděl a váhal. Na sevřených rtech se mu objevil úsměv. Zasalutoval, obrátil se a odvedl svůj oddíl chodbou nazpět.</p>

<p>Duke se opřel o stěnu a vzdychl. Jednoduše si dosud nedokázal připustit, že je opotřebovaný a vyčerpaný. Pre­sident měl možná pravdu, ze svých zranění od Vukaru se vlastně nikdy doopravdy nevylízal. Měl zůstat u stolu, místo aby si hrál na příslušníka commandos. A protože</p>

<p>někdo musel zůstat vzadu, jenom pro případ, že by se sem Kočičáci dostali a věděli, jak zbraň zneškodnit, mohl to docela dobře být on.</p>

<p>„Je vám dobře, pane?“</p>

<p>Vzhlédl. Bylo to to děvče, které předtím bojovalo v přední linii.</p>

<p>„Pěšáku, kručí, zmizte odsud.“</p>

<p>„Houby, pane,“ prohlásila klidně. „Budu držet přední pozici.“</p>

<p>Smutně se usmál.</p>

<p>„Myslela jsem, že byste měl rád společnost,“ řekla téměř dětským hlasem.</p>

<p>.Jak se jmenujete, pěšáku?“</p>

<p>„Jenny McCrae, pane.“</p>

<p>„Tak se jmenuje i moje dcera,“ řekl a v jeho hlase se zřetelně ozval otcovský tón. „Je u čtvrtého pluku námořní pěchoty.“</p>

<p>Nechtěl na to teď ani pomyslet. Také byla někde v útoč­né vlně.</p>

<p>„Já vím, pane, prošly jsme spolu přijímačem. Byla na vás děsně pyšná.“</p>

<p>„Opravdu? To se divím. Už jsem ji neviděl celé roky. Její matka a já...“</p>

<p>„Já vím, pane. Ale to už je v pořádku.“</p>

<p>Zaslechli, jak se kdesi dál v chodbě rozlétly dveře a vzduch naplnil hromový řev. Podíval se na chronometr odtikáva-jící čas do výbuchu miny. Ještě minuta pětačtyřicet. Druž­stvo to tak akorát mohlo stihnout zpátky a teď odlétají.</p>

<p>Dám jim ještě pár vteřin.</p>

<p>Chodbou se rozběhl první Kočičák a Jenny ho složila. Potom se jich přiřítil celý houf. Rozmáchl se pěstí po tlačítku ručního odpálení, když tu ho srazil tvrdý úder a odhodil ho na přepážku. Snažil se dostat zpátky a sotva</p>

<p>vnímal kilrathského vojáka císařské gardy, který se k ně­mu blížil zezadu.</p>

<p>Kočičák vystřelil znovu, prošil mu dávkou hrudník a svět byl náhle teplý a zamlžený.</p>

<p>Vzhlédl a spatřil nad sebou stát Jenny. Vypadala jako jeho dcera, nebo to snad byla jeho žena, anebo matka -a byla plná něhy.</p>

<p>Dívala se na něho, nevinnou tvář jí rozsvěcoval úsměv, a potom její pěst dopadla na roznětku.</p>

<p>*              * *</p>

<p>Kevin Tolwyn si švihem ruky zastínil vizor, když se před ním rozžehlo slunce.</p>

<p>Dostali ji!</p>

<p>Věděl, že je vystaven ozáření, ale nic si z toho nedělal. Teď ne. Přední polovinu hřbetu letounové lodě pohltila ohnivá koule a partie za ní a pod ní po kusech odtrhla rázová vlna exploze. Zbytek lodi ještě na kratičký okamžik zdánlivě držel pohromadě, načež se rozlomil, vznítily se motorové gondoly a ohnivá koule se rozrostla. Po Kevi-nově pravici explodoval jiný záblesk následovaný půltuc­tem dalších. Odhadoval, že dva z toho byly křižníky; těmi ostatními si nebyl jistý.</p>

<p>Ale dva další byly těžké letounové lodě! Záře výbuchů naplnila prostor několika set krychlových kilometrů. Jeho dozimetr cvakal jako blázen a pípal na poplach. Nestaral se o to. Nestaral se už o nic. Skoncovali s těmi parchanty.</p>

<p>Zavřel oči a rozhostil se v něm pocit míru.</p>

<p>*              * *</p>

<p>Princ Thrakhath ztuhl a opsal se svou stíhačkou kruh, aby se podíval, jak se tucet kilometrů za ním rozpadá na kusy jeho vlajková loď.</p>

<p>Věděl, že ti, kdo zůstali na její palubě, ho považovali za zbabělce, když opouštěl loď pod průhlednou záminkou, že osobně povede do boje příští útočnou vlnu.</p>

<p>Nu, oni jsou teď mrtví a on ještě žije.</p>

<p>Když došlo k dalším detonacím a zmizely další dvě jeho nejcennější lodě, naplnila mu srdce šílená zuřivost a on vztekem zavyl.</p>

<p>Exploze odumřely. Prohlédl si taktický displej.</p>

<p>Ještě mu zbývají netknuté letounové lodě, jedna ze star­ších a <emphasis>Kraxtha.</emphasis></p>

<p>Napojil se na hlavní kanál <emphasis>Kraxthy </emphasis>a ohlásil se. Velitel lodi byl očividně vyveden z míry.</p>

<p>„Obávali jsme se, že jste mrtvý, můj pane.“</p>

<p>„Pyl jsem mimo loď, připravoval jsem se vést další útok,“</p>

<p>„Sivar budiž pochválena. Sama vás musela vést, můj pane,“'</p>

<p>„Jaký je stav vaší lodě?“</p>

<p>„Je plně bojeschopná, můj pane. Odolali jsme všem vý­sadkům - moje stíhačky je zastavily dávno předtím, než se přiblížily.“</p>

<p>Dokázal ve velitelově hlasu postřehnout hrdost, jako by chtěl říci, že ostatní lodě byly ztraceny nedbalostí,</p>

<p>„Ano, jistě, Sivar budiž pochválena. Nařiďte všem těž­kým bitevním kosmoplánům ze všech lodí, aby přistály na vaší lodi a okamžitě doplnily výzbroj k rozhodnému úderu na nepřátelskou flotilu. V téhle akci ještě zvítězíme.“</p>

<p>Velitel zaváhal.</p>

<p>„Máme hlášení o přibližující se útočné formaci nepřá­telských torpédoborců, můj pane. A kromě toho by tato loď musela obsloužit více než pět set bitevních strojů.“</p>

<p>„Vaše loď je navržená tak, aby to zvládla. Předejte roz­kaz. Torpédoborcům ať přehradí cestu zbývající stíhačky a doprovodné lodě.“</p>

<p>„Jak poroučíte, můj pane.“</p>

<p>Thrakhath obrátil svou stíhačku ke <emphasis>Kraxthovi, </emphasis>který byl během několika minut obklopen hejny kosmoplánů, jež se řadily do front na přistání v šesti hangárech.</p>

<p>Thrakhath se zařadil do čela fronty na okruhu a dosedl na příďovou levoboční dráhu.</p>

<p>Na hangárové palubě panoval hromadný zmatek. Hala byla od jednoho konce ke druhému přecpaná kosmoplány. Po podlaze se vlnily palivové hadice, šachty pro sklado­vání výzbroje byly otevřené a zbrojín z nich vytahovali torpéda. Mechanici zápasili s dlouhými energetickými ka­bely, zapojovali je do letounů a dobíjeli neutronové kanó­ny, baterie a systémy štítů.</p>

<p>Nepanovalo tu ani zdání pořádku: kolem se potloukali piloti a členové osádek z ostatních tří těžkých letounových lodí, většina z nich ve zjevném šoku z nenadálého obratu situace.</p>

<p>Thrakhath vystoupil ze své stíhačky a celá paluba oka­mžitě ztichla.</p>

<p>„Pokračujte v práci,“ zavrčel. „Ještě tu chamraď vyřídí­me, než den skončí.“</p>

<p>Ucítil, jak se loď začíná obracet, a hvězdné pole před výletovým otvorem se dalo do pohybu. Dokázal si před­stavit, jaký zmatek ten nenadálý manévr musí nadělat mezi stovkou nebo více stíhaček a bitevních kosmoplánů, do­sud seřazených venku na okruhu na přistání. Rozhněvaně se přehnal přes palubu do kanceláře důstojníka letových operací.</p>

<p>„Spojte mě s můstkem,“ zaburácel.</p>

<p>„Co to tam nahoře děláte?“ křikl. „Potřebujeme co nej­rychleji dostat stíhačky dovnitř a zase poslat ven.“</p>

<p>„Pět torpédoborců prorazilo vnitřní clonu a míří přímo na nás.“</p>

<p>,Nepřátelská letounová loď se obrací, pane.“</p>

<p>„Pokračujte v přiblížení,“ opáčil Mike klidně.</p>

<p>Ohlédl se po kormidelníkovi a usmál se.</p>

<p>„Zrovna jako v bitvě v zálivu Leyte,“ řekl Mike.</p>

<p>„Právě jsem na to myslel, pane,“ odpověděl kormidel-ník. „Jeden z mých proslulých předků tam velel křižníku. Měli jsme tehdy vyhrát.“</p>

<p>Mike přikývl.</p>

<p>„Torpédo vno.“</p>

<p>„Tady torpédovna, pane.“</p>

<p>„Už jste zaměřili cíl?“</p>

<p>„Dvadvacet sekund a odpočítáváme, pane.“</p>

<p>Mike pohlédl zpět na taktický displej. Z dvanácti torpé-doborců jeho eskadry zůstaly jen čtyři. Na hlavním vizu­álním displeji se zablesklo a on si uvědomil, že už jsou jen tri.</p>

<p>„Není nad to být dneska kapitán torpédoborce.“ Nato se dál soustředil na nepřátelskou letounovou loď tucet kilo­metrů před nimi, která se prudce otáčela. Nyní jim nasta­vovala celou délku boku a začínala se k nim otáčet zádí.</p>

<p>Sesypal se na ně houf kilrathských stíhaček, které zasy­paly torpédoborec vším, co měly. Čtyři z nich se rozhodly pro přímou čelní zteč a jedna provedla sebevražedný nálet skrz štíty, které se teprve namáhavě zotavovaly z opako­vaných těžkých zásahů. Kamikadze se zabořil do trupu těsně za můstkem, proboural se do nitra lodi a náraz srazil Mika na podlahu. Rozezněly se poplašné sirény dekom­prese a panel hlášení škod zajiskřil červenými kontrol­kami.</p>

<p>„Torpédovno,“</p>

<p>„Dvanáct a odpočítáváme, pane. Co se tam nahoře, kru-cinál, stalo?“</p>

<p>„Nevšímejte si toho, jenom odpalte ty úhoříky.“</p>

<p>Snesla se na ně další řada stíhaček, která se soustředila na příď lodi.</p>

<p>„Ztratili jsme zaměření, pane. Naváděcí <emphasis>zařízení </emphasis>torpéd mimo provoz.“</p>

<p>„Do hajzlu!“</p>

<p>Po jeho pravé straně <emphasis>Roger Young </emphasis>odpálil torpéda těsně předtím, než vybuchl. Vějíř dvanácti střel se rozlétl kup­ředu.</p>

<p>„Kormidelníku, leťte za těmi torpédy,“ křikl Mike a stis­kl tlačítko signálu k opuštění lodi.</p>

<p>„Mluví kapitán. Jestli chcete ještě vidět své rodiny, máte třicet sekund na to, abyste se dostali k záchranným modu­lům a vypadli z lodě!“</p>

<p>Podíval se na kormidelníka a důstojníka řízení palby.</p>

<p>„Nerad to žádám od vás dvou.“</p>

<p>„To je v pořádku, pane,“ řekl kormidelník. „Tentokrát chce rodina stát na straně vítězů.“</p>

<p>Mike se rozhlédl po zbytku svého týmu.</p>

<p>„Slyšeli jste mě, padejte z lodě.“</p>

<p>Váhali.</p>

<p>„Hergot, vy blázni. Vy ještě máte pro co žít, tak sebou hněte.“ Popadl důstojnici řízení oprav a postrčil ji ke dve­řím.</p>

<p>Nerozhodně na něho upírala široce otevřené oči.</p>

<p>„Proboha, Elaine, máte doma děcka. Zmizte!“</p>

<p>Snažila se potlačit slzy, pak se náhle obrátila a rozběhla se chodbou k nejbližšímu záchrannému modulu. Ostatní za ní.</p>

<p>„Kormidelníku, držte se těsně za těmi torpédy.“</p>

<p>„Rozkaz, pane.“</p>

<p>Mike stál, hleděl na obrazovku a nevšímal si stíhaček, které se kolem jeho lodě rojily. Staccatová dávka dunivých</p>

<p>zásahů vyřadila hlavní generátor, ale vzápětí naskočilo kalné nouzové osvětlení. Kromě dvou zmizela i všechna torpéda odpálená z <emphasis>Younga.</emphasis></p>

<p>„Torpédovno, jste tam ještě někdo?“</p>

<p>„Jsme pořád tady, pane. Napadlo nás, že tu zůstaneme, abysme nepřišli o žádnou zábavu.“</p>

<p>„Připravte se na palbu naslepo. Nastavte roznětky na jednu desetinu sekundy.“</p>

<p>„Jednu desetinu, pane?“</p>

<p>„Zmlkněte a proveďte!“</p>

<p>„Jedna desetina sekundy, pane, a nashledanou v pekle.“</p>

<p>„Kormidelníku, teď pozor, abyste to provedl správně. Naveďte loď do výletového otvoru okamžik potom, co zasáhnou torpéda <emphasis>Youngu.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Kormidelník se zazubil a jemně manipuloval řízením, aby torpédoborec, který teď mířil přímo na záď letounové lodi, zavedl na žádané místo.</p>

<p>Bodová obrana letounové lodě se zakousla do Mikovy lodi a on cítil, jak kolem něho umírá a odchází.</p>

<p>„Kormidelníku, plnou rychlostí vpřed!“</p>

<p>Cítil, jak se mu loď pod nohama naposledy vzepjala.</p>

<p>„Torpédovno, připravte se, připravte se... palte!“</p>

<p>Jediné zbylé torpédo z <emphasis>Rogera Younga </emphasis>zasáhlo vletový otvor záďové pravoboční vzletové paluby, vybuchlo a vý­buchem zdeformovalo fázové štíty. O nepatrný okamžik později explodoval tucet dalších zblízka vypálených tor­péd.</p>

<p>Poslední věc, kterou Mike Polowski viděl, byl výbuch jeho vlastních torpéd padesát metrů před jeho lodí. Když tlaková vlna rvala jeho loď na kusy, myslel na teplé pahor­ky svého nyní mrtvého světa. Zadní polovina torpédobor-ce však setrvačností pokračovala v letu i poté, co se z lodi stala jen hromada mrtvých kusů kovu, a připojila své tisíce</p>

<p>tun hmotnosti k ohnivé bouři vybuchujících torpéd, jež dopadla na přetížené štíty letounové lodi. Ty sice většinu hmoty zadržely, avšak záď lodi s dosud pracujícími moto­ry se pohybovala stále kupředu, přestože se loď před ní vypařovala, prodírala se jejím rozdrceným trupem a hrnu­la před sebou zbytky přepážek, podlah i těch několika lidí, kteří zůstali na palubě. To jediné, co zbývalo o setinu se­kundy později, byla rozžhavená lože motorů z masivní duraoceli, která pronikla do vletového otvoru. Několik desítek tun roztavené duraoceli chrstlo do rozlehlé haly hangáru, vypařovalo těla, zažíralo se do palivových hadic, vzněcovalo munici a drtilo sto tři stíhaček připravovaných k vzletu. Celá paluba explodovala bílým žárem zkázy.</p>

<p>* * *</p>

<p>Princ Thrakhath dovrávoral mezi troskami až na hlavní můstek <emphasis>Kraxthy. </emphasis>Místnost halil oblak dýmu, polovina můstkové posádky byla mrtvá nebo zraněná a z rozbitého <emphasis>zařízení </emphasis>šlehaly plameny. Velitel lodi byl mrtev. Seděl zhroucený v křesle a chybělo mu temeno hlavy.</p>

<p>„Kdo tady velí?“</p>

<p>Posádka na něho ohromeně hleděla.</p>

<p>„Myslím, že teď já, pane.“ Thrakath postřehl na důstoj­níkově límci zelené výložky opravárenských jednotek.</p>

<p>„Dokážete ji zachránit?“</p>

<p>„Ztratili jsme dvě zadní letové paluby,“ ohlásil důstoj­ník. „Výbuch začal na pravoboční záďové palubě a přesko­čil otevřeným výtahem do horního hangáru.“</p>

<p>„Proč byl otevřený?“</p>

<p>„Velitel to nařídil. Ve spodním hangáru došla torpéda. Přesouvali jsme je tam shora.“</p>

<p>Thrakhath stočil pohled zpátky k veliteli a v duchu za­klel. Kdyby byl ještě naživu, byl by ho za takovou pito­most nechal popravit.</p>

<p>„Dva z hlavních motorů jsou také poničené, pane. Má­me štěstí, že se nevznítily hlavní palivové nádrže. Právě vypouštím tři nádrže nejblíže požáru. Nařídil jsem také hodit přes palubu všechnu zbývající výzbroj z horní záďo­vé paluby.“</p>

<p>„Když to uděláte, budeme muset letět s plně vysunutými sběrači!“ zahřměl Thrakhath. „Ztratíme veškerou schop­nost útoku, která nám ještě zbyla. Po ztrátě poloviny zbý­vající výzbroje bude po nás!“</p>

<p>„Sire, jestli se vám nelíbí, co dělám, dejte mne popravit a dělejte si to sám,“ odsekl důstojník. „Máme štěstí, že jsme vůbec naživu. Když ty nádrže hned nevypustíme, vybuchnou. Tam vzadu panuje peklo.“</p>

<p>Thrakhath mlčky stál, díval se na blikající displej hlášení škod a posléze sklonil hlavu.</p>

<p>„Povězte mi, co se ještě dá dělat.“</p>

<p>„Máme venku ještě více než pět set našich nejlepších stí-hačů, můj pane. Nejsou schopni ofenzivního úderu; mají většinou lehké stíhačky. Myslím, že nadešel čas nechat je přistát, můj pane, dostat naše piloty zpátky. Nebudeme pro ně mít dost místa, takže budeme muset házet přes palubu letouny tak rychle, jak je budeme přijímat.“</p>

<p>Thrakhath na něho hleděl, neschopen slova.</p>

<p>„Je čas vrátit se domů, můj pane. Dnes už jsme udělali, co jsme mohli. Ještě jeden zásah a ztratíme i tuto loď. Nyní musíme zachránit naše piloty, můj pane. Bude jich na palubě více než tisíc. Ještě nám přinesou vítězství, až opra­víme tuto lod° a až přijdou do služby ostatní nové letouno­vé lodě.“</p>

<p>Thrakhath se rozhlédl po můstku. Věděl, že mladý dů-</p>

<p>stojník má pravdu. Musí zachránit své piloty; už jich ztratil příliš mnoho.</p>

<p>Jediné zadostiučinění, které mu nyní zbývalo, byla sku­tečnost, že během několika minut se eskadra křižníků při­blíží k Zemi. Když bude alespoň Země zničena, dá se to stále pokládat za vítězství.</p>

<p>* # *</p>

<p>„Stíhačky, odlet!“</p>

<p>Jason Bondarevskij se naklonil v křesle kupředu a víc než kdy jindy si přál, aby si mohl zase sednout do stíhačky.</p>

<p>První kosmoplán, pilotovaný Doomsdayem, opustil vzle­tovou palubu. Obrazovku předního výhledu vyplňoval modrozelený domov jeho rasy.</p>

<p>Od přeskokového bodu 12 Y, kterým končila trasa přímo od Landreichu, letěli se sběrači plně zasunutými. Kruger se dokonce dopustil té krajní šílenosti, že poslední přeskok provedl v plné rychlosti. Třetina flotily se do přeskokové­ho bodu netrefila, čímž byla donucena zpomalit, obrátit a vrátit se k němu. Tyto lodě zůstaly o několik hodin po­zadu. To byly ty šťastné. U dvou fregat v té rychlosti, kte­rou do přeskokového bodu vlétly, došlo jen k částečnému přeskoku. Jedna část fregaty prošla, druhá prostě pokračo­vala v letu v původní soustavě. Posádky ani nevěděly, co je potkalo. Jejich molekuly se vznášely roztroušené mezi Alfou Centauri a Zemí.</p>

<p>Tím manévrem ovšem získali drahocenný čas a letem při značně velkém zlomku rychlosti světla dorazili od pře­skokového bodu k Zemi za necelé tři hodiny.</p>

<p>Poletěli příliš pozdě na hlavní bitvu, avšak hrozba, která se blížila k Zemi, byla až příliš zřejmá a Kruger jim naří­dil, aby ji odrazili.</p>

<p>Mohl jen doufat, že zasáhnou včas.</p>

<p>* * *</p>

<p>Baron Džukaga sledoval tři eskortní letounové lodě, které se vynořily nad severním pólem planety s hejnem stíhaček před sebou.</p>

<p>Jemu zbýval už jen jediný další křižník. Sedm jich padlo za oběť nejzazší obranné linii. Další dva se odklonily, aby bombardovaly loděnice loďstva na satelitu Země. Jasné záblesky explozí si razily cestu vojenskými základnami a loděnicemi na holém povrchu bez atmosféry a na oběžné dráze nad měsícem a rozbíjely tucty lodí vojenského loď­stva, včetně letounových lodí, které dosud vězely v opra­várenských docích. Bodová obrana je oba zničila, přesto však úspěšně rozdrtily vojenský cíl - což byl čin, který barona alespoň pro tuto chvíli naplňoval hrdostí.</p>

<p>Přinejmenším tohle schvaloval. To byl důstojný cíl, při­měřená odveta za nálet na měsíc Kilrahu.</p>

<p>Beze slova stál za kapitánem křižníku a nevšímal si ná­mořních pěšáků, kteří mu stáli po obou bocích, aby ho hlídali.</p>

<p>„Máme čas jenom na jednu zteč,“ řekl velitel tiše a zlos­tně zíral na taktický displej. Malou flotilu eskortních le­tounových lodí a torpédoborců, přilétající od dalšího pře­skokového bodu plnou rychlostí se zasunutými sběrači, odhalili teprve před několika minutami.</p>

<p>„Máme vybrané a zaměřené první cíle,“ oznámil kapi­tán. „Po prvním úderu a zničení obranných středisek svrh­neme termojaderné pumy.“</p>

<p>„První vlna antihmotových hlavic připravená k odpá­lení,“</p>

<p>Velitel se zašklebil a ohlédl se po důstojníkovi řízení palby.</p>

<p>„Pro slávu Kilrahu, pro císaře a Říši. Palte!“</p>

<p>Baron Džukaga přihlížel, jak první zbraně vylétly kup-</p>

<p>ředu, klesají a řítí se k severoamerické a evropské pev­nině. „Míří k nám stíhačky!“</p>

<p>*              * *</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>Doomsday zaječel bezmocnou zuřivostí, když spatřil, jak těžké rakety s antihmotovou hlavicí odlétají.</p>

<p>Řídká clona nepřátelských stíhaček, která vzlétla z křiž-níků, se jim hnala vstříc. Doomsday se na ně divoce vrhl a jako šílený mezi nimi šířil smrt, zatímco za ním se čtyři upravené Sabry řadily k prvnímu odpálení torpéd.</p>

<p>Torpéda vylétla a jejich dráhy se sbíhaly k prvnímu knž-níku, kde o několik vteřin později vybuchla. Kolem se shluklo hejno Krugerových stíhačů, kteří zasypávali křiž-nílc palbou. Ten nejprve chviličku vypadal, jako by se hroutil sám do sebe, ale potom se rozlétl na kusy. Když se úderný svaz obrátil proti druhému knžníku, byly spojové frekvence zahlcené výkřiky nenávisti a vzteku.</p>

<p>V atmosféře Země viděl Doomsday mrkající špendlíko­vé hlavičky světla, jak se systémy bodové obrany snažily sundat přilétající vlnu více než stovky střel. Pak se obje­vil velký záblesk uprostřed severoamerického kontinentu. Vypadalo to, že právě zmizelo Chicago, a po několika vteřinách následoval tucet dalších: Pittsburg, Boston, Mi-ami, Quebec a v Evropě Amsterodam, Berlín, Stockholm, Istanbul a Paříž. Další záblesky vykvetly nad hlavními <emphasis>ří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dicími </emphasis>středisky protivesmírné obrany pro americký a ev­ropský prostor v Omaze, Riu, Tripolisu a Kyjevě.</p>

<p>Blížil se k dalšímu knžníku, ale v hloubi duše věděl, že</p>

<p>je příliš pozdě.</p>

<p>*              * *</p>

<p>„Směřují k nám stíhačky a stále se blíží,“</p>

<p>Velitel pohlédl na taktickou obrazovku a viděl, že za necelou minutu se octne pod palbou.</p>

<p>„Hlášení o prvním úderu?“</p>

<p>„Hlavní střediska strategické obrany v cílových oblas­tech zničena, systém obranných pozemních protivesmír-ných střel vážně poškozen s výjimkou obrany bodových cílů.“</p>

<p>„Druhá salva,“ oznámil velitel s chladným potěšením. „Připravte termojaderné hlavice se stronciovým pláštěm k výbuchu v atmosféře.“</p>

<p>Ohlédl se po baronovi.</p>

<p>„Nebudeme sice mít to potěšení nejdřív proměnit jejich města v hromadu trosek, ale otrávíme je stejně. Za měsíc bude z jejich světa márnice.“</p>

<p>„A tomu říkáte vítězství?“ zasyčel baron. „Ať na vás Sivar plivne.“</p>

<p>„Ne, tomu říkám pomsta,“ prohlásil velitel ledově a od­vrátil se.</p>

<p>Za sebou baron zaslechl chladný smích strážných, kteří přistoupili blíž k obrazovce, aby lépe viděli.</p>

<p>„Zbraně připraveny k odpálení.“</p>

<p>Velitel zvedl ruku s vysunutými drápy.</p>

<p>Baron Džukaga se vrhl kupředu, sáhl po velitelově pouz­dru se zbraní a vytáhl z něj pistoli. Velitel se s očima do­kořán obrátil. V témže okamžiku mu Džukaga vrazil hla­veň pod bradu a stiskl spoušť. Laserový paprsek provrtal hlavu, temeno lebky se roztrhlo a z díry se vyřinula vařící hmota.</p>

<p>Strážný po baronově levici se překvapeně začal obracet, ale Džukaga ho složil jako dalšího. Potom se obrátil a zabil zbraňového důstojníka. Toho náraz výstřelu srazil dozadu a odhodil ho od spínače odpalu.</p>

<p>Omračující rána srazila Džukagu k zemi a on si téměř netečně uvědomil, že už necítí nohy. Ten zásah mi musel poranit páteř, pomyslel si zároveň s tím, jak opět zdvihl zbraň a složil druhého strážce.</p>

<p>Ležel na zádech se široce otevřenýma očima a sledoval zbytek posádky můstku. Jeden se pokusil vrhnout k odpa­lovacímu panelu, ale baron ho zastřelil a po něm dva další. Zbývající dva členové můstkové posádky stáli bez hnutí.</p>

<p>„Ty špinavý zrádče, Sivar tě bude navěky smažit v pek­le,“ zasyčel jeden z nich.</p>

<p>Džukaga se tiše zasmál. Celé to je nádherný paradox, napadlo ho. Je zrádcem ten, kdo zradí zrádce? A kdo vlast­ně byl zrazen? To byla zcela jistě zajímavá logická há­danka.</p>

<p>Pohlédl na hlavní obrazovku vizuálního výhledu.</p>

<p>Země je skutečně krásná; svým způsobem mnohem krás­nější než Kilrah.</p>

<p>Potom kolem něho vyšlehla exploze dopadajících tor­péd.</p>

<p>* * *</p>

<p>Princ Thrakhath seděl jako omráčený sám v pracovně nyní mrtvého velitele <emphasis>Kraxthy.</emphasis></p>

<p>Dálkové optické senzory mu přiblížily konec dramatu. Základny na měsíci byly sice na padrť, ale to nebyl koneč­ný cíl. Zemi zasáhly necelé tři osmice antihmotových hla­vic. K vypuštění závěrečné vlny termojaderných hlavic už nedošlo.</p>

<p>Prohlédl si hlášení o ztrátách. Jen o jednu letounovou loď víc a mohl vytrvat až do vítězství. Jen o jednu letou­novou loď víc.</p>

<p>Hlavou mu začala táhnout všemožná „kdyby“. Kdyby byl počkal ještě pouhých pět osmic dní, měl by svou šestou loď. Jenže bylo třeba vypořádat se s Džukagou.</p>

<p>Pohlédl zpátky na vizuální obrazovku, rád, že alespoň Džukaga je mrtev.</p>

<p>Lodí otřásl další výbuch a princ zadržel dech a čekal. Zvuk exploze dozněl.</p>

<p>Zazněl pípavý zvuk a princ se spojil s můstkem. Volal ho vrchní navigační důstojník.</p>

<p>„Mluvte.“</p>

<p>„Pane, čekáme na rozkazy. S rychlostí, které v této chví­li dosáhneme, to stihneme k nejbližšímu přeskokovému bodu necelé čtyři osmice minut před těmi novými loděmi, které k nám míří z oběžné dráhy Země.“</p>

<p>Thrakhath mlčky přikývl. Aspoň lidskou flotilu ochro­mili: tři z jejich pěti letounových lodí jsou pryč, neboť třetí vybuchla před několika minutami, nejméně tři další byly rozbity spolu s loděnicemi a s několika osmicemi ostat­ních lodí. Z téměř dvou osmic jejich významných měst jsou dýmající trosky. Stále se může stáhnout, krytý jedi­nou zbylou starší letounovou lodí, a nechat opravit škody na obou zbývajících těžkých letounových lodích. Přiveze zpátky drahocenné piloty, kteří budou moci znovu vzlétat z nových letounových lodí, jež přijdou v brzké budouc­nosti do služby. Když teď zůstane, jsou vysoké šance na to, že lidé tuto letounovou loď dorazí a všechno bude ztra­ceno, včetně jeho samého.</p>

<p>Pohlédl zpátky na obrazovku.</p>

<p>„Nařiďte flotile ústup.“ Zaváhal. „Je po bitvě.“</p>

<p>kapitola čtrnáctá</p>

<p>Když se dveře přepravního člunu otevřely, Geoff Tolwyn se navzdory svému vyčerpání přinutil k úsměvu. Přistou­pil blíž a natáhl ruku, zatímco z člunu vystupoval pre­sident Kruger a za ním Jason, Paladin, Doomsday a Ri­chards.</p>

<p>Kruger s nepatrným zaváháním Geoffovu ruku uchopil.</p>

<p>„Sakra, Krugere, děkuji vám.“</p>

<p>„Samotného mě docela překvapilo, že jsem to udělal,“ řekl Kruger. „To váš mladý komodor do mne tak dlouho hučel, až jsem mu na to kývl, abych ho umlčel.“</p>

<p>Geoff přejel skupinku pohledem, a třebaže se bál tu otázku položit, musel to udělat.</p>

<p>„Ian?“</p>

<p>Jason zavrtěl hlavou.</p>

<p>Geoff vzdychl a přistoupil k Jasonovi, aby mu potřásl rukou.</p>

<p>„Jak se vede, pane?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„Strašný den, Jasone.“</p>

<p>Jason zaváhal, ale nakonec se zeptal:</p>

<p>„Kevin?“</p>

<p>„Pohřešován v boji,“ opáčil Geoff tiše.</p>

<p>„Ještě se může ukázat, pane.“</p>

<p>Geoff přikývl, neschopný odpovědět.</p>

<p>Jason se rozhlédl po kouřem zahalené palubě.</p>

<p>„Vypadá to, že jste tu měli dost rušno,“</p>

<p>Geoff ani nedokázal odpovědět. Ztratil tři letounové lo­dě, neboť <emphasis>Lexington </emphasis>nakonec podlehl vnitřním explozím, a více než sedmdesát procent pilotů. První hlášení nasvěd­čovala tomu, že námořní pěchota utrpěla více než deva­desátiprocentní ztráty. Výpověď posádky výsadkového člunu potvrdila smrt Duka Grecka. Ztráty na civilních pilotech byly téměř stoprocentní. Všechny hlavní základ­ny na Měsíci byly ty tam, stejně jako opravárenské doky a tři letounové lodě v nich. Na ztráty na Zemi nechtěl ani pomyslet. Jediným světlým bodem bylo, že Kočičáci z ně­jakého důvodu neodpálili vlnu stronciových termojader­ných střel. Také Anglie byla ušetřena, třebaže mu ta myš­lenka v dané chvíli připadala téměř sobecká.</p>

<p>Geoff odvedl hosty do své pracovny, a aniž se ptal, vytáhl láhev neřezané sladové skotské a šest sklenic a nalil šest opravdu hodně velkých panáků. Láhev vyprázdnil do dna.</p>

<p>„Na kamarády,“ řekl tiše a všichni mlčky připili.</p>

<p>Geoff se usadil v křesle a rozhlédl se kolem sebe.</p>

<p>„Jestli tohle je vítězství,“ prohlásil nakonec, „pak bych nechtěl vidět porážku.“</p>

<p>„Přinejmenším jste ty podělané Kočičáky zastavil, pa­ne,“ odpověděl Jason. „Kručí, tři jejich superletounovky jsou na cucky, přišli o víc než polovinu nejlepších pilotů a čtyřicet dalších lodí mají pochroumaných. Slyšel jsem hlášení, že na ústupu vyhazují kosmoplány z letounovky, protože nemají dost místa, aby je všechny odtáhli.“</p>

<p>Geoff přikývl a bojoval s vyčerpáním, které ho málem zbavovalo schopnosti dělat cokoliv jiného, než jen tupě sedět a zírat do prázdna.</p>

<p>„Doslechl jsem se o Polowském, pane,“ ozval se Do­omsday.</p>

<p>Goeff se na něho podíval. Když Mikovi nařídil zapojit se do akce, v hloubi duše věděl, že Polowski se dočká své odplaty a přitom zemře. Jestli se Kočičáci v něčem přepo­čítali, bylo to právě tohle. Zastrašování o stupínek přehna­li, a to spíš než hrůzu vzbudilo u každého pilota, lodníka i námořního pěšáka ochotu raději zemřít než se vzdát. Měl podezření, že Džukaga si toho byl vědom, nicméně bylo zřejmé, že Thrakhathovi to nikdy nedojde.</p>

<p>Válka se změnila, změnila se tak, jak to ani jedna strana ani zdaleka neočekávala. Manipulace lidskou touhou po míru se nevyplatila, kolektivní zklamaná zuřivost nepříte­le odvrátila, třebaže to v nejlepším případě bylo Pyrrhovo vítězství.</p>

<p>Kočičáci stále mají sedm těžkých letounových lodí před dokončením. Děsil se pomyšlení na to, co se stane, jestli přijdou znovu. Lidé už svůj prach vystříleli, když se snažili odvrátit tento útok. Snad to změní nová třída bitevních lodí, konstruovaná na opačném konci Konfederace, ale on v hloubi duše pochyboval, zda bude hotová včas na to, aby se postavila dalšímu útoku.</p>

<p>Jediné, čím si mohl být jistý v této chvíli, bylo, že ti, kdo přežili tento útok, zůstanou svorní až do konce. Viděl to na očích dokonce i Krugerovi, který, když si všiml jeho pohledu, pozdvihl sklenku na pozdrav.</p>

<p>„Na loďstvo Konfederace,“ řekl Kruger.</p>

<p>„A na ztracené kamarády,“ připojil se tiše Paladin.</p>

<p>„Admirále Tolwyne.“</p>

<p>Geoff se podíval na obrazovku komunikátoru s obavou, že jde o další bojové hlášení, které oznamuje, že se Kilrat­hové obrátili a vracejí se.</p>

<p>„Kilrathové?“ vyhrkl.</p>

<p>„Jejich letounové lodě už provedly ústupový přeskok, pane, a do poslední chvíle za sebou trousily opuštěné kos-</p>

<p>moplány. Teď se daly do přeskoků křižníky. Hlídkové eskadry nehlásí žádné další pohyby.“</p>

<p>Geoff slyšitelně vydechl úlevou. Bitva skutečně skončila.</p>

<p>„Admirále, volají vás na levoboční letovou palubu.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Nevím, pane. Důstojník paluby žádá, abyste přišel, to je všechno.“</p>

<p>„Už jdu.“</p>

<p>Geoff vstal, náhle slabý v kolenou, a Jason se zvedl také, aby se k němu připojil.</p>

<p>„Půjdu s vámi, pane.“</p>

<p>Geoff se na znamení díků usmál a pohlédl opět na své hosty.</p>

<p>„Ve skříňce je další láhev. Dejte si,“ řekl tiše.</p>

<p>„Nejlepší rada, jakou jsem za poslední týdny slyšel,“ prohlásil Doomsday, sáhl do kapsy a vytáhl ožvýkané po­zůstatky doutníku, který mu věnoval Ian.</p>

<p>„Geoffe, proboha,“ ozval se Kruger, „nařídil byste mu laskavě, aby se té odpornosti zbavil? Zvedá se mi z toho žaludek.“</p>

<p>„Kruci, vždyť stále oficiálně patří k Landreichu,“ odpo­věděl Geoff. „Spadá pod vás, ne pode mne.“</p>

<p>Doomsday vytáhl zapalovač, přiložil plamen k doutníku a zatáhl. Kruger, Richards i Paladin ho začali proklínat, zatímco si nalévali další sklenku.</p>

<p>Geoff vyšel z pracovny a zamířil na letovou palubu. Při­tiskl se ke stěně, když kolem prošla skupina zdravotníků s nosítky, na nichž leželo tělo s tváří zakrytou zakrváce­ným ručníkem.</p>

<p>Geoff mlčky sledoval, jak ho míjejí.</p>

<p>Jason mu položil ruku na rameno.</p>

<p>„Ať už si myslíte cokoliv, vedl jste si dobře, pane. Země je stále naživu a Konfederace dál existuje.“</p>

<p>„A kolik jsem jich ztratil, Jasone?“</p>

<p>„Po Vukar Tagu jsem se ptal na totéž, pane. Řekl jste mi, že taková je válka. I když vyhrajete, stále vám zlomí srdce a rozdrtí duši, když si to všechno pustíte k tělu.“</p>

<p>„A tomuhle říkáte vítězství?“</p>

<p>„Je to zatraceně o moc lepší, než co Kočičáci chtěli. Zahnal jste je a získal jste pro nás čas.“</p>

<p>Geoff přikývl a vykročil dál, až došli na letovou palubu. Velící důstojník paluby stál u dveří.</p>

<p>„Myslel jsem, pane, že byste sem měl zaskočit. Právě jsme přivezli nějaké zraněné.“</p>

<p>Geoff se na něho zmateně podíval a důstojník ukázal na ožehnutý výsadkový člun. Jeho zadní vrata byla otevřená a personál pomáhal ven pilotům a námořním pěšákům, z nichž většina byla zraněná a dosud oblečená v leteckých a bojových skafandrech.</p>

<p>Geoff se podíval zpět na důstojníka paluby, který se usmál a přikývl.</p>

<p>Geoff se rozběhl k výsadkovému člunu, Jason po jeho boku a oba vlezli dovnitř.</p>

<p>Na podlaze ležela přikrytá postava, nad kterou se sklá­něly dvě zdravotnice. Jedna držela láhev s infúzí, druhá vstřikovala postavě injekci přímo přes skafandr.</p>

<p>Geoff u nich poklekl.</p>

<p>Zakrvácená zdravotnice na něho pohlédla a maličko se usmála.</p>

<p>„Sebrali ho před hodinou. Schytal velkou dávku ozáření, pane, přes čtyři sta rem. Chvíli bude marodit, ale dostal antiradiační injekci včas. Bude v pořádku.“</p>

<p>Geoff přikývl a podíval se na Jasona.</p>

<p>Kevin Tolwyn otevřel oči a spatřil nejdřív Jasona.</p>

<p>„Nazdar, Jasone. Co tu, sakra, děláš?“</p>

<p>„Přišel jsem ti zachránit zadek, chlapče, nic víc.“</p>

<p>Kevin se chabě usmál a potom si všiml strýce, který mu klečel po boku.</p>

<p>„Vyhráli jsme?“ zašeptal.</p>

<p>Admirál Geoffrey Tolwyn přikývl a už nedokázal dál potlačovat slzy.</p>

<p>„Ano, synu, vyhráli jsme.“</p><empty-line /><p><strong>Malá </strong><strong>knižní </strong><strong>řada </strong><strong>Poutník </strong><strong>č. 20</strong></p>

<p>William R. Forstchen: Fleet Action William R. Forstchen: Flotila útočí</p>

<p><strong>Překlad: </strong><strong>Jiří </strong><strong>Engliš Ilustrace </strong><strong>na </strong><strong>obálce </strong><strong>a </strong><strong>frontispis: </strong><strong>Jan </strong><strong>Patrik Krásný</strong></p>

<p><strong>Grafická úprava obálky: Mirek Dvořák Vydal Klub Julese Vernea Praha v roce 2001</strong></p>

<p><strong>Odpovědný redaktor: Egon Čierny Adresa redakce: Matěchova 14,140 00 Praha 4</strong></p>

<p><strong>Sazba: </strong><strong>SF </strong><strong>SOFT, Praha</strong></p>

<p><strong>Tisk: DaTaPrint, Nopova 13, 615 00 Brno</strong></p>

<p><strong>Cena: 195 Kč</strong></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKeAZwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5ojjDhMtg7R1FWBGixsHj
V88c9ven22nalLBG8em3Lqy5VhC5B/HFSHS9ZDkDSrzP/Xu5H8q74VaaVrlqEn0M51Im2gr
tBxxzk1bvtpl+TBOOeO/tVkaRq3y50q8HOCfsznH6VPdaRqTO+zTbwjp/x7uM/pSdSF/iQc
kuxkW8sNvOTNaLcgqVKMSvJHByPTrQm4dcc98cVZGiamCCuk3v08h/8Kn/ALG1QRAf2Tehy
eR5DY/lU+0g/tIXJLsUwoLFQAM0iBSxBUEZ5q4dF1U42aXfHPb7O/8AhUv9i63s3DSbwHOc
fZ2/wo54fzIfJLsU4lBlzsU5OOTj+VaEUcUtwr3xd0BBYKeSueik57dCadZ6Vqittl0i9/8
AAdxj9K1X0PUhEGTSbwE9D5DkfyraDh/MvvJcJdjGkhhe5d7VSsO47FkOWVewJ7mrKRgcnB
7bh0qwNE1jdtOk3vXtbv8A4VZi0XWpXCR6LfF+f+WDDgfhXVTq0lvJfeYyhLsJHay+TvAHl
A8tjv71ehEKyb0fIX7pPBzVP+zdeRTt0i/CjofIfB/TrVy1sNYeMLLpF8Dnr9nfj9K9Sjia
F7cy+85p0KnZ/cWFkDpgQrnP+tbt7Y/rUieXnBbzCPbpTn0rVSuYdGvVGOf3D8+/SmPpusI
gxo16MfxfZ3/wrqeMoRXxr70cv1ao9ov7iX5OzKPoKkVwZGIx+VZgtNa80D+xNQPv9mf/AA
rZt9H1p0GdHvlJ/vQOP6VEMZRk/jX3oU8LUitYscJCIsjGfp2qSFUc43IB1PGBVj+xdaVcH
Srr/vy3+FWBo2som19Mu8/9cWrf6zR/nX3nP7Cp/KzMldFkXA5HQZqu8rLIwcK5J5OM1rf2
DqxDB9Ium54JhbNQtoOtbf8AkE3oUdlgb8Kh4mk38a+9Gio1OkX9xQeGGSfahQHGR6fSovJ
xFuPVeEJAArTbRdbTn+yr4n3gbH48U1tC15flXR7zkZJ8g/kOKl4mha/OvvRao1OkX9xkgS
AGUyL1wRgZ/KjAZjkjB6jFa8vh7xA7Kn9j3aYGAfIP+c0qeHtbCZOi3udvUQN81CxVH+dfe
N0anSLMT7NlHkV1I6c1nyWshXcOn0rrD4f11YtiaLqARj/zwOac2ga2wDS6LeYUdFgYAfpT
+tUf+fi+9CVKr/K/uOIaxbn5f0qnLYTPjbGCPpXoieGNcwZRo14McgNA3P4Y5ph8L6/ltmi
XZHX/AFDAkfSsZV8PPeovvR0QVZbRf3HmD6TcB2Ux85rOubOS3kCun6V62/hfxAVAGgXwz0
Cwmql74K127tlVfDepBwDvYxHBOeMDGelcFX6s78tRX9UdMJ1brmg/uPJCDgjIBJ70+NNx2
ABs9eK68/DfxeZiF8PX+3PH7hq2LX4deJLdd58PX7t/1wPJ9K8yDpTlrNW9UdM1OKvyv7mc
faaJJ5W9wFHXkUs+l5J8pdvpzXfHwf4p2BV8OX+R6wmq7+DvFnJPhvUe+f3Jx+Veo3hFFLn
X3owUa97uD+5nnh0940IeIMO5zVfyHXoMD0r0E+CfFrqNnhnUST6QHmqU/gPxiAf+KU1PHb
9w1c86uFitKkfvX+ZtGnVe8X9xxZUgZ28ehHSmMcDpn8K61/AXjPYB/wAItqhOOQLZqrt8P
/HDDjwlqg5xj7O1c88bh1p7SP3r/M19lP8AlZy+SRjaKXAGcrknrxzXT/8ACvfHY5/4RPVN
vp9nNSL8PfG4U7/CWq89GEBrlljMP/z8X3ofsqn8rOQEQeQ5+n4VK9tEkCMJVLHPyAfdFdc
/w68aDY0fhfU5AQC2bZl2n098etMPw88ckfN4R1IY5wIDWP1zDr7cfvQvZT/lZyKBYjkKrY
HRhmpmk8598iqzEdlArqP+FceOTlh4S1L8YSKnj+HHjcAeZ4T1Fh7Q80/rmGf/AC8X3ofsq
n8rOTjiyMiNM/SpThUyFTBrqD4A8egbYfCeoj6Q4qufh38QmbP/AAimp5PrFUvMMMtpr70H
sqn8rOcBRVB8tQTUkYiYsZCVHfauSTXRL8NfiC+d3hTUM57oB/Wpv+Fa+P0HHhS/J7/KOP1
rphmGGtrUj96D2VT+VnJRKFmiIKgK4Jz061r+PlQeKFZY4VDWsLBYshRle1ag+GvxC3qx8J
34GQfuj/Gsr4g2tzZ+LDbXsLW88dtCGiY8r8g4rnq4mjWdqU1L0dyZQlH4kfUHgCVv+FeaE
AxH+jL3rqg7Hq5/OvL/AAP468G6f4H0iyvfEFpBcRQBZEcnKn0PFdG3xG8DRuA/iexXcMj5
jyPyr8exGExDqztTla76ebPsaVWlyRu1sdgGbGAzY7jJp5dsEBj+BrkG+JPgNDsPiqyB9ix
H8qe3xH8CrHl/FFmq9Mkkf0rn+qYnT93L7jb2tL+ZHV+Y4G3eT+NO3t1JJrjh8SfAmQf+Ep
siD7n/AAp6fEbwM4x/wk9mTnHBbn9Kt4TE/wDPuX3B7akvtI7ASt03H8DRuYn75yfU1yn/A
AsXwQg58SWg7clv8KQ/EPwSSCfElof++v8ACo+qYr/n3L7ifbUv5kderOM5Yj6GlLsRw5Pt
muSHxG8DjhvE1ln0yf8ACm/8LK8BqBnxTZc9vmz/ACo+pYn/AJ9y+5h7el/Mjrg74OWJ/Gg
s54JJ/GuPPxO8BDOPFNkR143f4Uh+J3gEkf8AFU2YH/Av8KPqWJ/59y+4PbUv5kYfxFtNT0
zULXxJpt1OgDBZFWQ7VYdDjpg9Koa942ke/wDD2u2M5DiNhPAH75wykfqK6W98e/DvVdPn0
2fxLayx3CFCoVyTnuOO1edacfh6mj6lb6h4psZL6QlbeRQ5EYH3T93v3r28NRk4L21J3Xlu
n/kexh8dhHBe1krx/FP/ACOquoH8WfEa2exvJjpwto55THIQAOu3g8EnimaBd2Y8ba1FdXl
4L/fMtsnmExYweoz19KXwd4q8AeGtE8ifxLZm9lO+dlVz9AOOgFcxZ6v4cg8dzavJ4m04Wc
jyurBnLYYEDjb71oqNWXPBQaUVZaFRxuFfNB1EklZeZr+GNV8d21k01ja3Gp6c5YbXbOPXa
xORim+H/E2p6X4V129a4mluRNHHGZWLeWWzk8mmeCfFehaD9utdQ8TacbKYFk2M7bX6dNvS
q+g6h4Pj0jWNP1rxLZLHesrRNFvYqRnDfd/StZ0JKU1Kl1WyepcsdhPeTlHdbPc6CTw7YTa
LD4g1Dx1fpBcAHzH7Me3B+tejaQIF0WzW3u3uYlhUJOx5kGOp+teDyalZReH5vD8fiXTLm1
M4milDuuz14K9816Vofjrwdp2gWVlceILbzIYVjbaHIJA7fLXFi8DipRVot69unTocOMxVB
w0qp6+W3yIviT4m1DSLe207Tp2t5bkMzyofmCjsD2/+tSW3g59QsdJ1ax1m7trgrHNKskzO
knQnvkH9KoeL9a8DeKLGNI/ElvBdwEmKRo3wQeqnjp71jaZ4w1a1a2s4/Fekm0gKptCEnYD
/ALuela0sFinQiqUHGSve6ev4FU8bhvYxVOrFSW93ubdu7eN/GusadqU9wtrbIUgSKQqIyG
xux3P1qzo1lrPg/wAU2ukTakL7TL8kRgvlkIGc7TyOnbis3UNT0ew1u+1nwv4hso571Nskd
yjjYc53LgYyfQ1mae1pb/a9XuvFFtda5JGVhZxIVi3cFidvXGcADitlgcTKOlNqLS05Xvbf
ZF/2jg2tK0VFpK11vYveNfEWqTa1HfaXK4sdLnEQlVvlabqc+2OKz5/F+uL4lsfFU0LRWkv
7pIlYlWQcOPr3rT8NP4ctfDOp6RrOtWswvHzmJXbHGM8jrmnxp4bbwGPDt9rEH2pHeSGVUc
hST8p6enUVccHUglD2EnbT4Zap9duhos1y6naDnF20vfo+p03izX5X0O3stDk8+91VCYdrY
ITGWPse31rzaLXtfv8Awm/h6ASOlrmaSQMd4jU/d9eDVnw9Db6Z4i0+/vvEFm8FoSNo80kD
B4AK+prpbe/8I6Z44n1mLVYo7S5hZZYmicEOcZwMYINRHAVcOnTVCUuqfK977bdiIZjl9CP
IqkZdb3W/Y3vA3iddY8NsbuYC6sV2zMx6qBkP+X8q5i7vfEba1J462GDSbUhIo5GIaWEnBw
vv1z9K529ttLh1S8fQfFFpDZXgK+WwkDbCclSAvStyPV7Gf4fz+HLzXrWS5BCwyBJSoQEHB
O3PGPyo/syvGbqQpO0raOMtE9+gvr2AhJ1IVYtSa0b2T3Nn4g3cl3omjXWk3LAzzgxOj7Oo
45zxXN+J5vHMPhqK38QxBYVlG24WQeYTjgHaf6VnSSW03hePRn8R2Ti3n86IlZAFUg5Gdvr
2ra1rXdO1nwXaaTPrtudQhZTJIY5NrAAjrt5OParpZdiqShBUW0n/ACsqnmOBpckfawav3W
xM1jZav4r0ax1W7uIo5dOiKIkhAlfHQntU9pqs+g/E59Ds2f8As2ZliEBYsEyowRn3rmddu
9Lu73TZ7LX7eJ7W2ji3PHIpDr3GFNbOma34UTxU/iLX9ZVr0ABYoLeTYpC43ZIGc/1onl2K
5bulJqz05Xvf0CWZ4FRv7aLVmrXW9zK07+zpb3XP7ZtL+7iRm2yWhLNB85568Cr6ppM/hfS
7U6pdjTpdSZZJWXY6/KOOp45HPvWNb64ujape3WkeKLSD7UxJzDIxIJyAQUo1PxHol94ais
bvXrMXq3TTs0dq6IQRjsvX8K3nl2K51+7lrbo+3obyzHBOa5asbadfI6PxT4Z8jxNpGleGg
1tLJCWDmYgkg/eLE88V61AJEgjjlkMkiqAzf3jjk18+XvizTJ00WceKLZb3TUKiQwy8gH5T
93njivQh8ZPh/wCQguNZfeVG8payYzjnHFeTisuxrhCPs5O1+j7+h5uLxtGVOEVUTte56Pk
Dqx59aaMnvXnH/C6vhvFGqjV58dj9kkP9Kb/wvP4bH/mMzk/9ecnH6V5/9m4z/nzL7n/ked
9YpfzI9LYnb1pFyOMn8685X44fDdv+YvcEn/p0k/wqNvjj8OARjVrk9uLN6X9m41/8upfc/
wDIf1ml/Mj005AOetIrbvlPFeczfGrwDa7Vnv71PMUSLusnG5T0Ye1Vz8dPhz21K7P0s3qv
7Mxv/PmX3P8AyF9YpfzI9O5xgjjtzSg8AZrzFfjl8PWOBqN5gDr9kYAUv/C8Ph6oOdRvCR3
+xvzR/ZeN/wCfMvuf+QvrNJfbR6Zk5pMnGQea8wPxz+HwTeby/C+v2NsUn/C9fh5wftd/z3
+xtSeV43/nzL7n/kH1qj/OvvPT+o60mPoa8yHx0+HzbQtxf4Pf7I1Nb46eAVYhZ9QYgZ4sz
/jU/wBlY7/nzL7mH1qj/Mj0/kcZ4NfHvxwy3xa1AhCB5UXb/YFe4j47eASM+dqP4Wh/xr5/
+LOo2us/EW71K0LGCeKJl3cHG0dR2r6nh/B4nD1pyrQcU11XoeTmNaFSC5ZXORhndFAQnB6
gdKcZyk4dFGc59eaag+VSQKUYL5IKkelfpNP4UjxEDyOzFwT6k+tT3iySXOfK5cDgVCuQ/l
8LvPVmwMVNcsGlJKk5HGf6UdRkMbbQVBVgcHpz+FW0juVLReWUIOWBXBWqyoqMAx4PpVlbh
y3BVQOSB3PTJpgyZVZogf4QcZ75rY0+0aYL97YzcMwIB9RWVDPDs2TxAOPuMnHf+L2rUs70
RFVd3aMEk7eCGx7/AIV00+W+pL2Oj17wndaZpNpqc8NusF4paExPnoecjtXFNGpnCh2V+Qp
XAyfTJrautZup4RDK7NGOi9vriuemZmc5+7nPNaVZJ6CXmREYDA4JHcdKTGD0BHelTY752Z
z05qzsj2cKfT61y7qzKO51H4ReNdI8A2fjpre2l0i8WNozbTbpF3nCgrjucdM1laB4C8S63
42sfCLafJp+p3jkKL2FowoAJ3HIzjA7V9d+C7UeJv2afCViPm/0m3jbcMcJcZP6CvQdU0YX
nxh8O6s6FlsdPuQpxwGZlHX6Zri9s1oB8Qr8G/Hd18Q7z4f20FnPqtlGZ5GWULHsIBDbyM8
5GBVr4e/B7XfG/ivVPD01wdHfTQ6zSywmRBKpx5eQRz369K9S8K3Wu+KP2rvFsvh7xE2iy7
Zo/PNstwrom1QpRiB1Gc+1bHwI0/V7D47eN4dbvxf3qCRZbhPlWV/NGWCdutPnlZ+gHkfgz
4LX/jHxv4g8Kpr1vaTaHuDTiFnSVg23A5BAzWV4e+FPizxNquvafotvDdNojslxJ5uxWIJG
Ez1JweOK95+ALxyfGL4jyqDkTNz6/vmrD+Ddj4j1Xxb49j8M+J/7FYSsWWS1WdZCXbGcn5c
c8j1rZVJJyafYhnzy1q0TGMqylWKkHsR1FLjgMRjJxmvWvh98IZ/Huo6zLf68unWVk7CS6j
UOTJuIIOSMdM89jSa/8Hr/AMN+P9F8I3V7ayw6swW2v41YHBbGWTPUenTmvTp14X5G9TmlG
VrnlqjK7Q3/ANerkUXk3IWGTzc8hguM/ga90uv2ZvE8Esv2HWLK6iRwqeYDG0g7t3Ax6Z5q
t40+Cc3g7w3/AG7b63HqcMcgSYCPYYyeMjk557V008VQlJJS1ZzTpzSeh5fGyIAmSGPHHIF
el+D/AIPeI/F+kxavbXFpZ2UhIR52JL44JCqP515pHHslIGWxzkV9VeCk1J/2cRHovmnUHh
lWDymw+4vjg9q2x1edKCdN2u0jno04zm1I8P8AGfw48ReB5oZdRSK4tZyUS4tySu4c4IxkV
yJ+U56E8EjmvpvxrD/wjfwCGl+KNQN9qjoqq8j7maYtngnkhfX0r5kVcndkbu49DV4HESrU
25bp2v3M8RTVOSS6jGbKkORwfl+tdf4V+F3ivxrpbalpL2RtUlMbG4m2kMOTgAHHWuVkji8
1sOrFedzDj8q+mfgcs3/Cr9QFiy+ebiTyieBv2jGfxp46vOhR54b3Lw0VOfKzwjxf8N9f8E
Nb/wBsRwPFdAiOS3kLDcOoPAxXGOyo5XHTqOpNew+O9O+JlxqWmaX4tuPtC3k+LMK6sgYnB
+6Bzz37Vf8AGHwFOkaFPrOla013LaRCW4tniAJH8RUg9ueD6VFPGRjCKrSTb7FOk3J8q0R4
ewZWUJEBu5zj/OKQBsgkF3Oedpr2f4f/AAT/AOEq0Rda1LVlt7G5RhClsMyBwcfNkYx1461
B4P8AhINYvdfOr622m6bpc7WonVVzJIDgH5uAOn4kVTxtGLkm/h3KVCbtpueOQ2V7d3iW1t
BLNJKdqxxoXLH0Cjk1X1KO5gu5ILyOeO5jwrrMCHGB0IPI+le9+C/htq3hz4/RWKzJf22mK
Lp7kfIRGykLkeueMCn/ABZ+H+o6/wDHDTIvOjittc2xxyJy0YRfnJHrjkVn9ep+0UFta9y/
Yy5b9bnzZKWj3YJBYd+9d78QfhO3g7wHofiyDWxexaqiboGj2NGzJu+XnkV2HxV+B1p4K8L
yeJdG1ua+toHWKaC4Rd67jjcGX3xwR3r17VPh3YfEj4Q+DtM1HVpdMhgt4pA0SrudjFhR83
8uprixGPjLlnB6X1OynTcbpnwhcMoGQck9SetZszsMdcenrXulj8HdS1L4zD4X3t5EttYlp
5r+3hCuYSA2ee5yAM5AJNQ/FT4GQeB7TTtV0DX/AO2tJvbo2RklUBreXJGGK8EcEeuRXLUx
Ck0u51JHhD7yMj5c+/WmDcVCHKgHuK+sNJ/ZLH2Oa38QeM4LXV7gH7Alom5HUAFi6thj17d
OtfMut6PL4e8Raho16wlmsp3gcpnDMpIyPyz+NcnOp6IZRXYkW0IxfPJ4K7f55qNtox8xHr
xgU44ABXGMc56Uw5PTpnsatLQBd3oDxx61NaW89xcJChbcx/hHQdz+VMQfeGCB6kUoJjYbC
y+6nBq+W4D2Ro5mQ8hWIznrUgLk/McD0xTNzYO4AA+3FT2yq7qvPXpT5AGqpYAhgf8AZ7U8
xDdnpjqBXXS+FGtvDMGtSTQqtw5VYg4L8dyB0H1rkrmVIpSoILDgDtVSpciuwIJsBwFGD64
pg254bPPPPX+ooLMTtz1bOOtPJBJwvHrjrWDuwIFzvAO498CtHxUxk1mN3YqTbRdSDn5RzV
LA35x05+lXPFQLatAcDH2WLb2wNtYV9kBQSMNADwCPWlC/MQPvfWrFvtWCJpEIQ8bgOtBlX
cTgZB9OorpivdQEMhX5QYyG6HuD+FSyookBwSoA6CldVYg7ck846YqeaHeyiMnleRjrTcWn
cCo0e6T5SCPXGM1btbIyON2R33LzXTeFvB97r0yxQW5YnvggV6nF8DdcZFcWzop5OEpystx
s8N8hvNyUZ8dfm5NTi3JLsqMqlsgbskD+te6p8ENWY828rEf7OOKsQfB3WId4WxLNk4WRMr
+VClHqxHz+6Nt5Ptk9qgaBWRWyxPuK+gP+FI6yTzbysucYCYp//CjtVYjNrICOuE/Spc49w
PBrSWO3juEksIbozx7FaRTuiOfvJ6GqxjIC5HBFe/H4I6zHKrrZuzL82GUkH2PtWHrfwk16
CVpotLMW7qkYIUfTPSlzx6MD6C/ZlvIr34KQwSbWNlezJzzjkMD+teh6H4mh1XwLJ4pk2fu
kuDuwOBGzD/2UV8deG774neAEntfDt1NaQ3BzNA8SyRscYzgjg49Kbpup/FDRtAuvD9pq95
HpV2HWS2aMOuH+/jIJXOT0rllTu27gdL+zXdSXXxv1G7lYl7m0nl5PUlwa9B+Eltc2n7SHj
yS6CgXiPLEVdW3J53U4PB9jXhvhaLxp4K1oax4bZra8RDHuMYdWQ9QQfoKnsfEXjbwh4uu/
FFhfeTqV9vNxM1urLLuOSCh4HIrX2XPe3Yls9g+ASCH4ufEaPzY5PnJ3RnIP71jx0+n1pv7
OoeHxd8QA4CtvLY9PnevDtL+IHizwx4o1DxB4dmi0271D/j5TyxLG+Tk/K2epyfaofC/jvx
X4V1PUb/QtRW1m1FStzuiV1fJJyARwck4NdKwsndehDke1/CXS7Sfwb4m1fWb3VtQ0s6n5b
6LpoLeY+4EO4XDHt3AwOc12HxSiDfGn4cSAbVSQfKTz98V89+DPEHijQLyebQtauNNa6H74
xgMr9TkggjPPXFeiTX/jXxjqGmajqk5mutO5t5Y4ghHOcnHfiuhYWaq+0bVrfoYSq+7ZI9/
tNUurj4u6zZNK32ay0yMpHu43Fsk49f8ACvPfEDSt+zZdvOWaSe7die5zOTVEaZ8Rb3XJdc
W+lgvZYRDJPDGEyg6DHQ0l34Y8Zv4bHh+e5nn0xX8zyCgPzZz1xnqc1EKMYSi+ZaW/AmU5N
NW7ngkdu4faFyueT619XfD7V4vD3wKtdYniaWK0DsyrwSu/Bx+deJX3gnULST57Uooz0FN/
tzxVpnh648OQ3zR6VMNrWzoCADydpIyK9LEw+swUYvqcNKToybkuh6R8b9CPiPw7pnjfR70
3VjDGFdUbKhGPDj0OeD+Fec3Xwr1ux+HUXjBryEwSKHa2wd6oeA2eh+lUtP1XxGmiz+HINQ
nGl3DbntVG4A5zxnoD3Heujjn8YXfheLw5LfSnTE4EBQdOoBOMke1TThVoQUIyVk/wHKUar
crdPxPM0hO75lDEd8819I/Bu4kg+FutTW52yQSyumRnDCMEfXmvJD4UvVzmFj+HWtjSZPGG
hWV1ZaRcS29tdKRLEFBDEjBPOcHHcVtjEsRT5E1uRh+anPmaIvDnjHX/ABR8S/DZ8R6s9zD
BdgojKiKjHIyAAPavedU82wi8ZatqKmKzNqI4ix4ZRGc4/FsV85DwnqauJVgZGGCoHBB9c+
tb2oXXjvVtHTR9S1O5ubQdY3A+b03EDLfQmuOvh1OUXBpJaP776HRSqSSfMtWdja3V3pf7M
0d7pd3NZ3ETb0liOGX972NV/hCNWvPC13p+uaLJqWh6vdOTeLKHdZCMsXHUDIBDDoa5FIPF
sfhmTw0tzP8A2Y7Za3YAqOc4BxkDPvTNFfxf4XLx6Hqk9nHJkyRBQyH3wcjPvUzoNwmk1du
5UajUotp6I6i1tNU0T9pu0sJddvdQjki4kmky3llCRG+PvY96teYW/a2Au7hmRICsCSOSFY
xfwjoM1w8Om+Jf7a/t63vbhNT3mQ3J5csepz0/Cq2raX4m1HXxr9zd3EuqAqwuVAjIKjjoB
0qvYXt7y+Hl+Y1NpPTrc674r+GPFcHgbxpqd94gS00m41EXEOnvGr+cvygHf1UkjIX2rrLm
4ni0j4Q2EL/uZ7mFpAP4tkBI/WvI/FsnjjxPpsdprmoXN7bxHcImQAZx14Ayfc1x95qnj+S
HS7Aa3ehNHbdYleGtzjHDYz045zWDw0vZpOSun+ljpjUUpXsfQWgSQL+1l4ujkYee2kwmNe
hP3c4/SuA+K15qdr8ONH0VPAs2g6LJriNFLe34kuXfzCxYx8kBiSc7j9K8tubXx/J4jTxY+
pX7a3kEXofbKMDAHHbHbGPaq3iqb4i+Lrm3uPEuo3uoz2v+pDKFWL3CqAAeOvWuN0GpJ32O
lM+tdRkmb9onwpbkt5Ueh3LgdgSyg/yFfDHxNBb4s+KWdGQ/2lNwwwcbzXU6r4i+Kjahp+r
33iLUVvtOiNvbXKnZJHGeo3AfNn3zmvO9SM82ozXd/NLcXUrlpZZCSzsepNTGk4u7GZZUnI
x05xTMMx6D6VbljRGJjbzFz8rAEZ/ClggkkZdgyc4GBWvKBWBc4Rj8q84zxTwpIBOcV09r4
O1W6TzI7JyO3y5Bq7H4D1pgFWwk3MejLWl+VAcW2cHI3AcdaYHZdu1dpHOc5H/1q7lvAWqZ
YfYpFI9UNMHgTWlGRZuBjJ+WsHOVwOUbVbtofJedsA469qrupeQyEDHYnqa2dS8OXdgczQP
GOwcd6y3UhCojO5V+nNK7l8TAjkLhI1ckYGBznA9KklhIbIlWUbQx2E8Z7HjrVdlZMcnd7/
yqxGGMIYygZOdoPT39PwqwGQSKJFd40cD+FicH8q1fGhxrsAli2t9jh/H5BzxWR5gkkGU2Y
PLDvWv41kSbXoWiUYFnApxzkhBk1y19kBlwMhg8uQMwIyu09D70IgZsBgM8AHkirNre2Q0N
rB9JjkvHkDJe+YVeMf3cdCKrK8SMzOSCD2NdEPhQ0PETyKCEd9gyxHQc1tQRK86EoAdo27O
uf6Vi/LvPlyB1/vYxmuhtxiaIiUsMD5lOD0rogveQj6K+H0U2n/C7xHrtn5dtfWljJLDNGo
3IwXhue9eHn46/F0ttXxxqAx3+T/4mvffBI3fBDxVkYH9mS9On3TXx+oG87uQD2FYey9rVa
YHoK/HL4wMSP+E71Djv8n/xNSH43/FtYQx8d6iXJ7bP/ia4ERgDvg+tKEBwByK6v7PQHbf8
Lv8AjAxwPHupj/vn/wCJpf8AhdvxfIBPj7Ux7Ap/8TXEeWnNLt7A0f2egO3/AOF2fF0hseP
tUHPGWX/4mus+HHxe+KOsfErQNH1LxldXVpd3aRSR3CIyspPI6V455S9a6r4coF+KXhdh/w
BBKD/0MVnUwPLBy7Afc3xP8XeHfhnoEHiDVPDramss/kBINqkEgnJ3fSvFLj9qL4e3AAf4d
age/E0Qrsf2s8N8K7EAZxqK5/74NfEcUBK8Yrz6FB1dgPqL/hpb4bck/DbUc+vnx11Ojaj4
U+LngzVtd0Tw9caR/Z8gieO4ZX3EjORjpXxwbcAnNfVf7NZ8v4U+MwO1ymB/wCtquHnQSl5
isePeINPW11CaApkhuCKbo2ky3t0sUMZLMcDHNavix1k1uUDg+YckivTfhF4etp7l9XvyIr
a3UzSyH7qooyT+ld7rcsLmLjfQ29G8D+G/C/ho+JfGN8mmafCBmWY/M7Hsq9SfQDmuH1r9q
Cw0iV7PwB4PgaKP5Vu9TYln9xGvT8Sa8t+MHxM1D4jeL5HjkaLQ7NjFYWoOFVBxvPqzdSfw
rztIjj5hzXHGFWu7s1UUtj2iX9qX4ttIWhvdLt17IlgpH6k0R/tR/F9Xy+oabKueVawTB/K
vH/JHGBThDz9K6f7OZR9KeHf2rZp50tvHXhC0ntmOGudOJR199jEg/gRXsH9l+EfiF4dHiL
wXfw3lueGVeGibH3WXqp9jXwYIQfpXZ/DTx7qvw18ZW+t2EjSWchEd9aZO2eLPPHTI6g1nL
D1aHvw6ESgpbn1t4X8KQQXVw91DvW2RpGUfxYBOP0rz2T9qPwzaO8C/Dic+WxXJvE5xx/dr
6Ptzp1/4fk1rSmWS1v7JpY5F/iVkJFfmfdITqU4B48xvbvWEqk8TU0ZMKairI+nP+GsvDSn
I+G02f+v1P/iaaf2s/D+Mj4aSfjer/wDEV8uNajdnBNP+zJjjg10/UancvlR9Qj9rTQQePh
o4z/0/L/8AEU4ftbaEp+X4ayZxj/j+X/4ivlow84Ax70q2657UfUancOVH1L/w1norDd/wr
Rvxv1/+Ir1j4W+MdG+L+jX2pp4a/sY2NwsWwzCTfkZznAr4HFsPSvsT9kZNnhDxIvb7bGf/
AByubEYepQjzXHyoo+Kf2kdF8H+K9T8N/wDCvzeNYTtAZvtqrvweuNhx+dYZ/a20bH/JMif
rfr/8RXi/xcjDfGXxQP8AqIS/zrjfs47CqoYWdaHMmFkfT9r+1Loup3tvYN8M9i3Eixlvt4
O3Jxn7nvXs+veF9J0Gy1TxI1gLmGytmuhBu278DO3NfBGkQhdb088DFxHj/voV+i/j0bvhl
4jPrpcn/oFY16c6ElFvcLI+ZG/ai8PfdPwrQ44H/Ew/+wqH/hpvw4WJb4Uxknr/AMTD/wCw
r5yWMOxJ61MLZT1zXVTwMqkVJDPqnwb8UPDvxX8TL4RXwAmkPPBJItyLvzNu1c4xtH868V+
I+gQaH4huLSL5EVzggZz7fSui/ZvTy/jhp2OAbacf+OU744Mo8V3AX+8e3uayjTdOpKD6Ae
NsqAoY5CSeuOMew9a9N+F3huPxF4kgguEXaCPlToTmvL49xm2ZyPU9q+lv2fdMA1cXcnKRj
dnbjgDOelW3ZNgWPE/xn8P/AA98WX/hOHwBb6sNPcRNcteeXvbAJ+UKcenWsZv2ntJYgj4V
WnHT/T2/+IrxHxdfNrfjzW9Udi32i8lcH23HH6VmLbKBSo4SdaPMB9Bf8NPaaDkfCuyOOgN
+x/8AZKT/AIag07dx8KrDJ5/4/W/+IrwD7L82MfnTvsq/X6Vt/Z0wPqKyv9F+MHw41bX4fD
0GjXenT+S0EchlBBXIbJAP4e1fNWt2Rtb902FShxivdf2ZrhJLrxb4dc5W6s1uEX1Kkg/zr
gfiJpUVprl5n5G3DaoGc++e1c8acoylTfQDy9i7Es7M3PU0igurDI+mOKsSH5tnKrnP+RUB
YK7gKOvHapdwFWMhMDAIqxr801xfwySJuP2eNe/QCq4cYyrAHvnpV3xKj29/aRyJsJs4WAH
oVyDWVde6gMoEtFHGzZAPAPanllA2HAx3qNARFkPz0qWPMbiTdhkOR0reHwoaJopAqKsa7X
zndu7dq6OzBaa2ygGQFzzz61zYk3SmQRgjJJz3z9K6qx8nybZ1nYsoA8t8k56kjjAFdFL4h
H1H4Rg2fAvxUNoH/Etlz6/dNfF6nEjfXvX2j4Onef4HeKAcYGmS4/75NfFy48w896KH8dgi
fA7/AKUuB5eaQjAHzU9QB1Ne4AwFenH0qUKvuPxqFeHzUqrkAAjNMB2CpGTxW34Ncx/EDw/
IrlSNQgw3THzisPHUNzj3q/osixeINNlfO1LqJiAM9HFY1rulK3YD7G/awAHwqsj/ANRBf/
QGr4niIYgAYr7V/aqff8H9OZRkNeI2T/uGvimHdtHGK8fLN2BMAMnPWvpz9nfn4V+MwGx/p
Mf5bTXzFj3r6c/Z03D4YeNFUZP2iLr/ALhrszHWmvUDzvW7KaXxI6mIrufIJ6kE/wAq9P8A
Gt9/wh37N94bf91dau6WSEcHaeX/AEFcgtlJL4uG47wJACevfoK0/wBpmf7J4V8F6JG2EKS
XLJ6ngD+tebXjpGPcR8zwICdzDk+tWQAOlJGDtByKfjNe5hoKMEMQ8804ZC4GMGlWN3+6Cf
wpxhkj5dSAehI4NdF1tcBFGc8g0beCT0pPxp/bjt6U2r6AfaP7N3iR9Y+Cuo6LcSF5dGaWF
MnkRMpZR+HIr4quf+QncjqRI386+i/2WdTMXiLxZpLSfLcab5wX1KkjP5Gvna6XGqXJ/wCm
rfzr52hD2eKlEBvcZ/SlOByM/jQRg9RS8MP619IA0DJqQDjIIFMUAHpTxzQA9ARz2r6//ZL
/AORV8Sf9fkX/AKBXyCnKkA19efsknPhfxKMci8i5/wCAGvJzT+CvUD5w+LYx8aPFIAx/p8
n865EDgAda7D4vHHxp8Vf9f8n864//AIEK1y3+EgL2mcavYg/8/Efb/aFfop46GfhZ4hx/0
C5P/RdfnTpxP9qWZ/6bx/8AoQr9GfGvPwu1/P8A0C5f/RZrz81/iR9APzRi6njvVhR0qvFg
sQCMZq0vHHFexg/4SA9b/Z2UH446WPWCcf8AjhpPjjDs8X3KnnBP9elH7PJP/C8dJx/zwnH
/AI4am+OIRvFU5bcW3MBzxXkYj/eJAeK20YadcnnP519T/DRf7C+FfiPXpyy/Z7CVo2z0JU
gfzr5q0q2338caMjlyOFP6fWvpHxTI3h/9l/Udx2PqEkVqPoSCQPyrlq35bAfLMeXlZj1JO
atggAVUgGQDmri8EZIwfWvosJHlpIBwYPGDtAKkqT60MGOCOPpXReKvDzaFpfh24CFRqmnJ
eE+pLMP6Cubj3Y4NPC1faU7vzA9U/Z/1H+z/AI1aZCx2pfxS2jc9dy5H6itr4y6a1n4kmJG
ANwweO9eX+DtTbRfHmharuK/Zr6J2I9NwB/Q19A/tBaeVv3uYlGHAbjuCM15WJXLim+6A+V
bpIwck85qq4QMcDOeuav3KMJHD8Edc9qosAc/1rkluAqgMduNoxzgdq1/GpEeuW8a3EVyqW
UAV0GRjYOPwrITHAzz6+lXPEvz6nA3AzbRfj8vWscQ7xQzOiUMByOT1JwBTmOC3Gc1Eh+Rd
oPH609QGODlSa0pv3UCJ7dS0hIxuAzhj/St+yKRvbsW6Y3AL/LNc/GXWT5Wb/PrW/akyPEW
cjAGQBnA9a1i7SQj6k8CE/wDCl/FA2EA6ZNj/AL5NfHqjLtk96+wfh/Ikvwd8TgZbOmTZPf
7pr49XG5jjnNaUP44E46Y5pRkDB6UoAYdcGpEXIPPNe4wEW3kI3KmQehpwgl67MV9ifs6aH
4fu/gxJf6j4d0/Ublb6VfMuLVJGxxxkjOK7SSbw5FM0a+AdH4JH/HhH/wDE15Lx8+ZpR28w
Pgk28m0sB07VJarLBeW8vTZIrZJHqK+7kvvDxfB8A6Tyf+gfH/8AE1JcX2gQBZB4F0qNR1J
sI8/h8tZzx1RxceXfzA5P9p0mT4H6Q5GSbmEnH/XM18WxDIAr7D/aJ1mPWPghZzIojK6gil
Bxj5Wr49iUYByOajLdJNAPAI5Jr6e/ZvP/ABbjxryf9dF/6Aa+YjgA4INfT37Nf/JPPGuOo
mixj/dNdmY/wl6gZ9pGH8ZErsC+Z64BPqKxf2pJSfEnhi2JyI9MBA9Muf8ACtywY/8ACY4J
IUy5I9TWB+1GMeONAOCP+JWn/oRrzJazjcSPCougyBUgHzHmo0xt9aeMYIGa+kT5YaDPrL4
KfC7whY/D228beMNMh1O71EmS2hul3RxRA4B2ngscE5NafxQ+Gng3xB8PtS8R+ENIttM1TT
kM0kdqgjjuIx95WUcZxyCK6jVFGn/CXwvZo+wJp8P/AKAKPAcx1HRdX05vmjmtZIznvlSK+
XXM4utfW5Detj4UwAxGePepAm7p0qK4UxX88TdY3K+3BpwywBwMV9LRqe0pqRZ7V+zazxfF
qeBVZjcaXcIAO5wCK4K6+HXjhtSuGHg/Wsea2M2UuOvstd5+zQ5/4XhZDJx9jn4/4CK+sNc
8ZTadfNAmAAdvNeJW9osVL2e5EpKO58E3fgTxdp9pJe33hzU7W2iG6SaazkREHqSV4rnDxn
JyRX318SdWfVfgH4pnkxn7L2P+0K+BRyTkd678Jip1W41N0UndXFGD3rR0fQ9V167Nno2n3
F9chS5it4mkYKOpwO1UVAB5r3X9l4qPjBNj/oHS/wA1rpxVWVGk5x3QzzxPhj4/5H/CHaz/
AOAUn+FfT/7MfhzXfDnh3xDDrukXemvPdxtELqExlwEIyAetdx4h8cXOl6g8EeNinH40/wA
J+K7vXNVCTPkfTivGrzxFeleexmqkb2PiT4v4Hxr8VDj/AI/pMVxhyBkYNdp8YgB8bfFXU/
6c/UVxfy8ZHWvSy3+EjQuaf/yErT185D/48K/Rrxnz8Ldd/wCwXL/6Lr849PP/ABMbb2mT/
wBCFfo74w5+F+ue+lS/+i68/Nf4kfQD80Igc/jVndzz1qvCRlgTjJqxwSOcV7GD/hID1n9n
s7fjfpBwP9TP3/6ZmtP4zCCbxDdLPPInDtGFj3737DrwKy/2e8D44aOCcjy5+v8A1zNaPxl
jT/hLJWcSoAWwUGST278V5GI/3qXoB5n4Vsjea3bQLHnLjOPrXtn7QtyNL+F3hDQFODcSvc
so7hVAH864P4ZaY1x4qt1ZwOQ2OpH1rZ/aevvN+IGkaOp+XTtOjUgdAWOT+mKwrK8oxA8Rg
T5M5qyqlhgDk8AGoYvlGK2NBtPt/iTS7MDJuLqKLA92Ar6FvkoP0A9u/aE8PjSvBXw5mVAv
laaLRhjgEKrf1NeAIQUAwK+yf2qNKWT4T6ZdKn/IPvUTOOishX+gr4ziYFcA4ry8qndOLAl
LbRuUkMvI9sV9V/EfGvfC/QNfjBZrrTonz7hQD/I18p5r6p8ITDxD+zFpwcq76e01qwcZxg
kqPyIq8xjyzhNegHypqKOJSGPIPOTms9Rz6+ldDr0Mcc7xeSySq7biW4x2GOxrAKDGHOSRX
nS0YCbMMV3b1HOKn8QiX7fb8bx9mjwVAYdKhTOBhduenFWfEsu6/tTbAIgtIgQpwM45rmrP
QDGRypHb6VY3hsHdgk4qJGfylQ4IU5Xp1+tPy6MY2Byeo61vS+FDRKpKyKWxz3B/nW9A8bN
E7FiSQWycjArnQ5Dgqvy9wSK1baaRnjGwqMD8q0T95DPqP4cMr/C3xMoG1W06cgD/AHTxXy
Qv+sPHevrf4aIy/DLxEmzav9mTntz8hr5JB/etn1rahpWJJ1Y+lSo5xjrUQ6Y9aACAfavcA
9V8CfHvxX8OPDDeHtH0vS7u1MzT7rpHLZbGR8rAY4roj+1r44zz4V8PfXy5P/iq8GbBHHWk
EZJ56GvJq4BSleIHvQ/ay8cZ48MeHh/2yk/+Kr2v4WfE7UviZ4A1zVNc0ywtJrKcQxraowU
grnJyTzXw35S7iK+of2et0fwi8WhM5+2x/wDoFcNfCeySkBZ+Nag/BQSBQN2op0+jV8sxvw
OlfVHxkSQfAJZHUBv7RjHTGflavlSNsKMYxXVgPjYE27OenWvp79mgM3gDxsqnH72I/wDjp
r5h4LelfQ37O/j3wN4R0HxLY+MNdh003ssZiWRHbeoUgn5QfUV05in7FeoGvbW5Hiky7f4+
o781zX7UMbf8JP4ZnGR5mmAdPRj/AI16zH42+BT36yQ+PrUOzfKvkSckngfdri/2s9OjiXw
jf25LRGGSJSBwRlWB/WvGVTmnED5iTIQZpT0znimI2R0xinlcoc9K+pesLdwPu7Xl+2/C3w
zcRNlG0+Hkf7gp/wAOY/It764MYRUt2LY74U81V+FF7D47+AujRpIr3WmqbOZAeVZOmfquD
Wn4kmT4ffCTxFrN26xym2aGFScFncbVA9+f0r5nnSouL3uZNPnufA944k1e7cZ2tM5H4mpE
YbMFDiqCuzyM5bqevrVhThRkA17uD0pI1Pb/ANmmEt8bLVwSBHZTsQf90D+te0+Mbpz4hkX
J27scV5N+y3amX4k6pejOLXTXPTuzAf0r0XxLdedrshLEEvxmuan72KmcmJdonQ+KSH/Z28
Vjkj7KT19xXw1EVB4yPqa+4/Erb/2d/FeBj/QzwB7ivhqIknGMVjhlbFSN6fwotqRnk/pXu
X7MB/4vFJ76dN/Na8LX3r3P9mE4+MTZHXT5sfpXdj/4EjQ9K+IDv/bs4LnYGJIArb+Fcxk1
WJSQoXtzXPfER2HiG42khyxGc4AH9a0/hVIr67FjOODnvWMlfDP0PNX8Y+aPjJx8bfFIBP8
Ax+v/AErjFPy+nvXZfGU4+Nvin/r+cfyri8/LWmW/wj0i7ZMDfW3JyJk/9CFfo54rwfhjrX
PXSpP/AEWa/OCyJ+3Wx/6ap/6EK/R/xRz8NNX99Jk/9FGvPzX+JH0A/NKLAJIB69asfL6fj
VVMZP1qfPqcivXwf8JAer/s+8fHPRSQT+7n/wDRZrq/i5ppn8Szysskg3EELxj6HFedfCHx
Zo/g34paXr2vTPDp9usgkeOMyEZQgcD3r33Vviz8BdXvJLqfWr5JH6gWEhH6ivHxcnTxLk1
oBxfwf8Pk+JLd9rKMhST0NeXfGfU/7X+NPiG5DEpFcfZ0yegQBf6GvsLwHa+FLzQX8aeGLp
rrSwkjK8sJiIKA5+U/SvgvVLt9T8QX+oOdzXNw8pJP95iaypy9tWTQDEGEya6r4c3mk6f8S
/D9/rl5HZ6dbXiTTzy52oq884+lcrtA43CgghSM89q+jrU/aU3BaXA+w/jT8Uvhd4s+Ees6
PpPjKyvNRfZLbwIHy7qwOBlcdM18dW7ZUHrVZrcs2Tk1YiQoAM8jivMwWHlRqO4E6nJx0r6
R/Z+uhffDXxfoTklreZLpB2wy4P6ivmxfv4r239m/Umh+IOraQT+71LTZFAJ43IQR+ma6My
jejzdmFzz3xpYtba3cRvjJbIPfFcVJ8sjKrkDuR0PtXqHxQs2tfElwrBuSeWHGa8vKkZHKj
p0rxZO6AYGAOSo2+/BqTXHEdzajy0bdbRtkZ9O/PWoWICnIGAc4IyDUmuFXubVoU2j7LHkE
YGcc49q56y91AZyKCvI57E1LtJU7Rk45IXiiJHMA+XjOAcUmG2kdRnpW0HaKGiVJXjhZFVc
PglivIx6HtWnaMVeNzzjH41lxDkoFYsP7o/nWmkeZEaHkkLwVHHrWqWqYH1F8MZFk+G3iQi
MLnTZ8gdAdh6V8lAHzGOP4q+svhVGV+GniDJA36bOcf8ANfJ+5vMfn+KtqP8cRKAcg9Kdgb
egqM5yPQ05fumvcAM85xTgRx3pgAJ61Io5wMU0A4LljX1T+zXai6+GfiqJmx/pkZ/8AHDXy
xhskgfjX1j+y2Afh/wCLQTj/AEqPn/gBry8x/hL1A0P2gLeOD9n6CNO2ox5P4NXxrEO9fZ/
7QasPgHHlT/yEY8fk1fGMZGK5su+NgSFQVJzz6UyRMnIyfapMY60AZbpmvblFSVmBa8N6d9
v8WaRaHH7+8ij/ADcCvtD9qXQ/tnwltL+BNx0q7TOBnCMpX+eK+XvhJZHUPjD4WtiNym+Ry
Mf3fm/pX3D4vtIPGGg6/wCEJmXdeW7JEc9HHKn8wK+cxlNQrWj0QH5xJgjipM4HAzU97Z3G
n6jPZXURingkaORG6qwOCPzFV8AjOfyNfQ0ZKdNSQHS+DviN4u+HeqS3/hfUxbmYATQSJ5k
Uw7blPceo5qbx38WvHPxHEUXiTUUNpC25LS2j8uIN/ex3PuTXJlVbqaQRqOnNcdXBRnPmQD
YkwM449KsKrdlFIqY6AfjU6AscDk9sda7YpU4AfTn7Mem/Y/DHizxHINokMdpGx9gWP8xT9
WuEl1uRt4OWxmu08PaQPAHwL0nSLhRFfXaG7uQeDvfnB+gwK8va8DX5JfeC/AzXDgvfc6r6
s83FzV1E9V13B/Z08VgH/lyPI+or4dhAIPBr7g1bL/s5+Ksf8+THj8K+H4iwz0Nc+H/3qR2
0vgRYUACvb/2Yyf8AhcmMddPmHT6V4evJ/wDr17f+zCSPjOu48fYJ+h+lduP/AIEjU9L+Ia
n+3ZyX53n71anwrc/23GNxzu7jrVH4ilBrs5IYjccirnwr415BgBc9+cUp/wC6/I8mP8Y+a
/jP/wAlt8UjA/4/G/kK4gLuUYH4V3Pxq4+OHikf9Pjcj6CuI3ZUA9B3qctf7s9YnsgReQcf
8tE/9CFfo94k5+Guq/8AYJk/9FGvzhtT/pduev7xf5iv0e8QAH4b6mec/wBkP0/65GuDNf4
kfQD80Y8FicY5qcfjUEXLnJxyetT4Pf8ASvYwn8JAMkBYAAcVGIFbllJP1qYnpzTx8wIHHH
StK1KM03ID7M8Ozjwr+xY96MJJJpkrrzj5pWIH86+KYBkZJIyfWvsD4zXI8PfspeHdFB2Pd
paw7TwSAm8/qBXyDBnA4xXz+XQvU5gLPRSMZ980gz2Wg8nnn616V4A+Dnij4h6NPq2iGzW2
t5fJZrm4MZLYzwAp9RX0VavCilKbsB5sQwJO2lA/AV7r/wAMweP24W60cn2vW/8AjdeT+LP
DN/4Q8TXfh7Vdn2yzYLJ5b7lJIBBBwMjB9KxpYylVnyxevoIwgADnrXdfCLVBpPxj8N3THE
Ulz5Dc9nBX+tcMvXmrdjdHT9Vs7+Ph7WdJhj/ZYH+laYqPPRkvIR7b8ddMay1+dwoBLt06n
NeDzXymySzaCIBHL7wPm9MGvqL48WaXtlaatFtK3UUcw+hXPWvlmcsnmxgLtY5Jxlgf6V81
HWCuWyrPseNWLDJ4IAo11JRcWQmYA/ZI9u3H3ccZ96icZ5yAKm8QndcWGAFAsoh654PNZVv
hQinCSYhztGeppNoDneCT3xxU0Nuklg04nj3qceXuO4j1A7iiYyrPiYhioHB5H5inB+6gHy
wrAlvNDeRSPMp3RxkhoucYbI79eK0LeEh4yWzwPu4rJ42jPy45AHT/ABratAuyMkqvyjaW7
1vGWoH0z8KvMb4fa9ubONNnxn/cNfJ4AMjZ/vdq+tfhUmPAOvdwdOmIGOnyGvknrK/I61th
3euBNjFSKhZTheajXB4xip0AMZ5r3UB6H4I+DHjHx/oUms+Hbeze0SUwMZ7kRncACeMHjmu
n/wCGYficACbfSh9b8f8AxNeqfs83kln8BtWmhbbIuoSYP/AVqXUfFerxqyi8Y4PGCea+fn
iq/PJKWwHlI/Zj+JjdU0ke328f/E17x8Evhv4i+HfhXX7PxKtqHvJkljEE3mDAXBycDFcTD
4s1ESFmu5B6AHjNb6fELVfsDwfaGKkYw3U1z1atWouWTuA39ol4m+BCrGRldQj4zns1fF0K
HvxX2G0mh+PNEl8MeKp7yGxMyzh7Vgrhh7kHj8Kt6Z+zl8LNSX/QdV1tx6ebH/8AEVWGrrD
tuSA+NOd3TpQFb+6RX3D/AMMtfD3/AKCGtf8Af6P/AOIqpffs0fDTTrY3F1qGtiMdSJ4//i
K9H+06b05WB4L+ztZm5+N+kyH7trFNOfwQj+te8az4tGneOHkjm2gSHPPbP6ViWOj/AA4+G
F9ca34autSuNQeBrcG7kUqqt1wAo5rxvXtfudW1t5vtCRK7FgztjA75xXJKXtqrqW0JkzvP
jd8OV12J/iR4Tj82CVd+qW0Qy0TjjzgByVI+9jp19a+bmQpww98jofcV9E+B/iBqugSQxTZ
aCVcoSNyyL06dxXT6p8N/hn8QUfUdNum8L6jMdzpCgktnb18s42k/7JFbUK8sM+Vq8QTR8n
AY6DrSgccV9ES/swa9I5Gn+KtCuI88M7yxH8trfzpYv2WPE27/AEnxJoUK/wB9ZJHI/wCA7
Rn867f7Qo939xWh89KCzfdzXunwL+FUuvavF408RW7Q+HNObzYhIMC8lB4Az1QYyT0J4r0b
w78BPh94ZmS88S6tJ4kuIuVtVXybfPuASz/ice1dL4w8V3DaatlZW62lpEu1EjG1VUDgADp
XPUrTxP7umrR6mVSooK5zHxL8Uf2nqDxxOPLThSD2rzi0dhdqdm9j3PeotTvjNcuSCc89aq
290Q6OcJzkYzzXq0oRpw5UeHOUpy5me76mjR/s9+LI5EaNxYsdh69q+H4sEnnivsjwvrml6
t4W1Dwvr00v2LUIjDK8cnzhT6E9Kbb/AAA+DskSvHqms8j/AJ+kz/6BXi3lQxDm43R7NGce
RI+QlGD1r239mbj40J3/ANAn4/AV62PgF8IgMf2prJ29zcp/8RWlongT4d/D3WG8ReHbnUJ
b8QtEguJwyKrDngKK0r4r29N04wd2auce5zXxDni/tyXudxB9qvfCu6DeIohlcZxwODXE+K
L25vr25ldgVLnaQCePf3o8JeJDouqrclgMHJ7H6V3Sg3h+XrY8uMl7W55Z8awB8cvE/wD19
n+Qrh84HH619b6l4U+DPizVrnxJrkWopqF83mytFeMqs3TgDpVZfhx8CMkBdWOBn/j/AG4H
rXmYbEPDx5HBnrXTPli2J+0w/wC+v8xX6O62Q3w51FRwf7If/wBFV4J/wg3wIU/JBqrlfmx
/aDdua9V0bX7fxRcTacIyNNktzA6hsfu9uD83bjvXNjarryUrWsM/PuIHecdc1MGYZAyB/O
vtdPgT8DYz8t+ynv8A8Tj/AOyq9H+z58Ipbb7ZEbx7dQSZl1Nig9cnOK6aGZQpQUHER8MYy
Rmren27XGo2tqFDGaZIx75YD+tfaX/CkfgiOupH/wAHP/2VQ6h8JfhF4aFrq62l7c+W6zQs
L93jYqcg9cEZxWsszjOLjGLuwOA/avvmt7Pwf4ZQgLBA07KOo4CD+Rr5kiTao6V9neKF+Ff
xC1eLVfFdjdSXkEXkxmG6eNdoOcYHHUmqun/DP4IXsqRW9jqILdP+JhJjP51yYSq8P8Ubgf
Iark9T+VfW/wAKbqfw1+zhFeRHZJe3U0gPcLnb/Suyh/Z6+GE8KyDSdQAYd7+T/GtXVfhwI
fCdr4a0CHyNNs1KxRO+9sE5OWPJOSaeIxkcRyxatYDyHw14+vp/FMcRvH2K4yCfevPf2k7c
wfF03i8pf2cM4I6E42n+VaHiHw5feCdfEjx7QjggE4J5967L+2fhf47SxuPG9k91f2cXkRv
FctEQoOcEKeacouM41aavYZ8ujoPWlYMwI9q+q08N/AEgsNMuto4ydQk/xpX8Pfs/omf7Ju
W4yf8AT5fy613SzBtWdNisJrV4uv8A7O3hjUmbcwsfJfBwdyfL1/Cvli/8tLllwoYZ5r3Px
x4y8M6f4WTwr4Rtvs+mRFikTStJtLHJOSc14BdyebK5B4J7jpXkJNKwyB3wvGOvQ0uvOrT2
XlnOLSMNx35puxWILOUXuw5xTtXjktprVJQctbo4zg8HOKzq/CgKlqGCh0YAqe4zmtG+s7y
wu1troJC8kauApBAVhkZxWbCD5a45OeBTmy0m1s4PTmnT+FATSjBjHmbtwywHBB9617cQFL
cqZA20bskEfh6VigITjOGB4O7jFatvkwqVJAABOBxWieoH1J8JwX8A645HyGwnUc/7Br5H5
Mz8cbq+svhNFLF4M1mOc8nTpmAyDwUOK+Tes0nXG6unDfxgJgMHGKnQfLjpk1Bj34qZSBH3
xXugfWHwJEp+AmriLqNRfP02rVC+3M5RWAycEYrZ/Z2ZT8DNaBViBfvwoyfuL2rFvpf+JiP
l+VX9OetfLy+OXqBetPA+r6tbKbKByW544Bpf+FdeLbZcPZOQO5zUvxW8VeIfCPwc0zV/C2
sTaXczXoieSHaSV2n5eQeK+e/+F4/F08/8J7qf/jn/AMTULnd+UD6a0z4b+IYZIwqJIWwxK
HOPY1o/FnW5vhb8F5orK7NrrOpyC3geJsMnd2UjpgD9a+Uz8bfi+Rx4+1P80/8Aia9O8T+E
Pin8WvDHhaawu7fxNFZWQ+0XK3sW9biQ7mVxkYIG0VnJSXxAeNj4kfENm48a63j0+3Sf419
Zfs/aZ4p1j4WarrfiXWL/AFN9SkKWiXdw0gREBBYZPGTn8q8FuP2e/iTpls95qml2en2kRH
mXNzqEKRxgnGSd1ReKPiz4q0bVV0LwL4rvNP0HS4ks7ZbRgEl2DDSdOSzZOa2nThJJUnd9Q
Pbdc+F+v380n+jS7SeMVw+r/CjXtOVnaGQxHkq6HHpmvKh8aPi4f+Z/1b/v4v8AhXuX7OPj
Txf448T69pvi3xFeaxbRWIkjiuWBCNuxkcUc1SmrvYTVzJ8L/C7Vr4GRYnkA6bAcD/CvR7X
4aa/bomy3Zdo4waxv2ivEXiHwB4c8Njwjrl1o73Msoma2YKZMAYzxXzh/wuj4vEHHj/V/+/
o/wq4VakvhJ5Uz7CtvCHiiLBQSgD3xV4+GvFMkeJGc54Az2r4sPxn+Lef+R/1j/v8AD/ClX
4zfFnv4/wBZ/wC//wD9atOat2DkR9oR+Cdde4EkobA7Vo6v4Q1PVdOhsmtIwsQwGCgE/U96
+Hz8Zfiz/wBFA1r/AL//AP1qB8Yfiu33viBrX/gQaftK97kOlE+ntU+EOrYkkigYjqQOa85
1fw1daZcmGVGjKnoegNedaN8V/idNrunRzePdalie4jV1NycEFhkV9c/ETSLe4vIisILyKp
Pv9a6cPiqinyTOepQVvdPEdH0+6knVLYFm65HWvYvD/gnWbuBGldkUjqaYF8NfDjwZP4v8U
kJBF/qoFxvnc9FUHqf6Zr5e8ffH3x543nmtrW/fQtFJISxsGKZXtvccsfyHtTr42UnyUkFL
D2V2fYNzpHhrR12614r02yYclZ7pEI/M1Ql1D4XTosTfEDRT/D/x+x/41+fZWSZy8zO7t1Z
zkn8TR9mAByP0rmUcRLW51ciPva7+H+ha/AzaBrdjqPcC3uUk/wDQTXm/in4cappQkdYZMY
wTjqK+V7Y3FnKs9lcS20yn5ZIWKMPxFe5/Dz9ofxHok0Oj+OpX8RaBJ+7eWYbrm3U/xK3Vw
PQ/nVe2xFP4ifZQetjE1C8vrL/R9rqyn2Brl5tcvluCRMyuAeQ/PvX0L8S/AunX2hxeJvDl
0l3p93H50M0ZyHUjP+RXzhJprC9WG5laFC5BZU3FPwrdVlNc0SoR5VY0dO1S/kuU8uRmYMO
c9fbHevqv4N6fcXdpPBqMLNbXMDxyZBAKsMEfrXkvwt+Hy6hqLajd7Es4gWaUDCBB1bnoMD
PNVviJ+0Dd2xl8LfDCQ6bpcWY5dTVf31yRwShP3F9+p68Vx4ipze4tzQ8o+IvgufwR8QdW8
PTRYS3mPksR9+JuUb8Qf51o6X8TNY0r4Pav8OokJt7+5WZZM/6tP40/4EQv61Yiuh488O2y
634ksrfXdNdo/tGr3ZjN1AxyvzkHLI2Rg9m9qrP4ItQNx8Z+GPw1QH/2WphGnKFpuzA5bw9
oN14i8Qafo1lBuub6dYEUDPLHHP8AP8K+6fG/hqTRPAmk+HdLhaS30+2WENjrgcmvj/7PF4
Ogk1PT/E2nXOpsPKtm0u8MkkGfvSEgDbxwPqfSuq8L/tF/ETQFW11S5h8UacBgw6iuZMe0g
5/PNTKMr88FogNW18N6xdaz5IV1LMcLnivobwL8ObrTXiv9UIRFG/Dcdv0FbPh3R9L1hdE8
Uw2QtBf26XPkZ3eWWGcZ74NfN2teK9Zh+N3jeyu/Hz6NbQrcxWkd/dyC3MjYULgZxgEnp2p
VMQ5aIDg/it8Rtb8S/E/WLvTNXvbTT45Tb20cNy6KI0+UHAOMnk/jWP4SPi3xR4u0rQbfxB
qnmXtwkQxdynAJ5PXsM1Zj8C6WkheT4keE3J5OLuXJ/wDIVb3h68g+HesQa5onifRtW1h3W
2tVsy8/kBmAkkbeij7uVHu1Foey8/QD2r482yWthDZwyE/ZIki3SN8z4GM57nivmU67eWxj
SJxGYXLxyooVwT6t1PTivrH4/RQvpENxIu53hVmOO+K+Ob5Dv8wjIzt3A5ruw7/dIDSfWJj
DHKszGQk71PY+uf6VGms3aJJmR0Dj5gp+99ayUC54Ul/bnNNZMgLtBHrjpVTbAmnupJRzlg
Tnn/GhrC+GmrqRtHFk0nki4I4L4ztzVbYV5yeOtTCeVIBbfaJDbhvMEXVc+uK4uruBEU+TA
OGzyD6UzWUlhubdZAY826MoPcEcGpnbehJ/QYqLW233NtubdttkUfSsKuyAo2jxpsaSMuin
LrnGfxFOaRWkZlG3vtPao4sGNcgkZqTcuGCjv1NVD4UNDjK7/IxTaR1I6fStKzLRpGzHJIG
0Bs5/Ks0FNylhkDqpOAa07WQiSKSIKAmCEYZHXp71Qj6b+EM01x4b1t5WLsbKYNnqDsNfKh
P+kS9hur6s+De5/C+rOwGWsZzwePuH8q+USxFxJz/FXVhn++QE4JqZWyhB6VADggg/nUi5Z
Sfzr3wPq34EXEkHwN1oxsyEaicFTjHyCqd6j+c5aQbgc9ev496l+BKhvgVrmQDt1Enk/wCw
KwtQ1jyrwqykDdtDL0Hsa+Xl8cvUDQ+NjF/2fdJJzxqS9f8AcNfL6KCqn1NfUPxpIb9njSW
Bz/xMlPP+4a+XowcAV2YBJydwJgozjA/Gvrf9ly7/ALP+F3ii4TCul6pH12Cvkoc4559MV9
Tfs6EJ8JfFmen21D1/2K3zGEVSTS6gdz8Utdl1r9nvxQ0pDsioOnT5x+dfDCkyNhsYr7M8Z
LL/AMM++LhIcfIhwf8AfFfG0HBJHXvXJgYpzaYEgjVRwK+if2TRt8fa/kDnTv8A2cV888cE
mvof9lEg/EPXBjAOm/8As4r0MwjFUHZAdD+10P8AinfCjcD9/MMfgK+TUAZRkdK+tv2ugB4
Z8KHHAuJv/QRXybGVK/d6d65MsSd7gM8pc8Yp3lLtxnP0qQDHYc0E49BXucq7AM8oHnFSCH
I4FC5/vflT0YgDBzRyLsBe0hNmt6ewHS5j/wDQhX6L6ppY1DUbIlcgIpJP0r869MZP7Zsed
pE8f/oQr9JNZvU0jwze6y3/AC52TTfkmRXgZhLkqrl7CaPiD9ovxvL4o+JUuiW0v/Eq0PNt
CgPytJ/y0f654/CvIIbdcA5H40+6uZL/AFa5vJmLSTytIxPck5NSqMcDr3rowNBNc8hhsVc
DuKCo6YpQGzyKVugIzXspJdAGBc9qcVDDpwKVaUHBpSjGWjQH0V+zp4n/ALV0zV/hpqcm+J
o2vNP3DO0j76DP4H86ytb8GsvjEwLCvll8Nkc9e1ed/C/Wn8P/ABV8Oamj7UW7SKQeqOdpH
619faj4cil+IaFEJDPuORXzdWP1etKMdgPG/jT4iHgr4b6d4H0kiC81hPOvGQ/MsAPCeo3H
9BXzNDFuOXBNeifGvWjr3xl1qRW3Q2kv2SL2WMbf55/OuHjGBwOtbYGj7R80gGGLHIHFIFI
POB9RVnGRRsBOD0Ne26Md0gKxVjnkfhUkaDYQ1PYYOAKkjUbTyc1nKlFRYH6I+AWZfh54Q9
Dp8Q6/7Ir4X+LyFvjT4p5HN89fcfgRl/4Vz4Ozkt9hi5z2218RfF0AfGjxT3Jvn/pXzOGV6
qTA4bDKxHpVzTSx1WzPQCdD/wCPCmYIGTzVnTwBqNr/ANdk/wDQhX0lWhGNKVuwH1t8fLkr
o8C548hOD06V8h3js0q4GFHyg7eBX1l8eQz6dbrgufJTaAM/w18n3wZpiGbacZA6g/lXlYd
2pICusbNCZIoSfLPzsu4/TPpWtoUUF1fRWs88VukxCmVzwoJ6n0xWZbXctuJYg0ixyjDKrY
DHsGHcD0qbTYpp7rbE2188Z7fWlKWugEmr2MNleXECXCTIjlVlj5V8dxVL5GUDbmUfxqevH
Ax/WtHULGeKQ+e+GHJ8v+tUkDhhsUgjjI5zXPN2ewkVpiuz5UZVHDA9c1W1IIJ4gAeIlq9P
bsIMbCM9DU19LpEKWazadcvMbdTIxkCgnJ5A9MYrnq6xQzBgZBF8xy2eBTjGzZCAZPv0qug
BI5IwRnFPmmZ5HYkuc8s3U/Wqh8KGixNBJAIhPCyeYm9A38SnoRWnbRxoIQsyvlRlkB49uf
TpWI0pkIG7I6AdTWjA22NAD1GaoR9V/BY48MaooZiBZTYGOB8hr5OZT58pOPvmvp34HavG+
n6jYbsyvbSRoinlmKkAAV4z/wAKl+JbzO3/AAg2t7SxIP2Nz/SuijKMKqcnZAcYoJGKmGBC
R0Oa7MfCX4lHp4G1se/2N6kHwj+JIj/5EjWM+n2Vs17P1mj/ADILntXwLbHwD8RcnH9oc4G
f4BXl97OzeIyQeDJhS/AHPODXsHwt0bVfCPwV17TvE2l3OlXdxe74orpNjMuwcgeleJ3Dbv
EhiEpEYmJQE8Dnn2rwL+/JruB6v8Zgv/DOOkHGB/aK55z/AAGvl6PAAOetfT3xgDf8M46WC
emopj/vg18wRZyATniuzL/iYFhcEcHmvqb9nEr/AMKq8WgjP+mJwf8Acr5Yxg9cV9Ufs2bT
8LvF4bp9qTJA/wBiunMf4S9QOj8aYb9njxeM8BFOCc/xivi2EHsD0r7R8Ysh/Z98XxgZYRD
P/fYr4ujHNcmB/iuwFkAYHzV9B/spNt+IeuH/AKhp/wDQxXz4MZGa9/8A2XZDH4911wRxpj
H/AMfFehmP8B+qA6z9rNzL4S8KsBj/AEmYev8ACK+TY1OK+1fF0Hgn4h21ro3jK8vbZNOmd
4Xs5FQkng5yDWNY/Ar4NXkiwW+va3luBmaPn/xyvJwldYdvmQHySqKOSeevWmkE+3tXpvxq
8EaP8PfHCaFok9zNbNbRz77llZ8tnuAOOK80XDAYNfQUK0asedANwakQDAzxS7RnrX1h4F+
AXw/134aaJ4k1m+1SO4vrYTSiK4RUDZOcApWeIxMaFuZXuB8t2C41eyPIHnx/+hCv0A+L10
bL4E+JJ1PJ0/YP+BYH9a85HwL+D9rOkg1TWWaFg6j7UuCQcjoldR8a9Rhuv2f/ABC8GfLCR
oCeeN614OMqe3kppWQk09j4GhXLHINW9uBUEIOTVjrjNe/hVamhmv4b8Pap4p1+10PRrNrq
+uW2xxqcfUk9AB3Jr2i9/Zc8a2+jG5gvtKvrxF3NZxSurn2VmXaT+Van7K+lQ/2p4l8QyID
LaW6QRMf4dxJbHp0Fex2Hie8PicQiZnQsQQenWvMrV60qklTdlEhux8JXdpNZXUtrcRNFNE
xR43GGVgcEEdiDVXvXrv7RWlw6T8Y76aCPy49Qiju8DoWYYY/mM15F1PHNenha/toKT36ll
qxlNve29wp2tFKrg+mCDX6MHy2kt9YOcfYxNwevyZr84Y8AZJ6V+iyS+Z8NkuVG1jom7/yD
XkZppOL8gPzp1K4a98RX945Jaa4eQk98sTTF6YqNBuuHY85Y8+tWNg616WBjamAAAfWtLS9
D1PWroWmmWFxe3B5EVvE0r49cKDgfWqlvbvNcRQxfNJI4RB6sTgfrX2LLd6d8HfA9noGjRI
l8Yg95cqB5k0pGSSf5egoxeKlTahTV2B80y/Cj4hRx+YfB+s7VGSTZPx+QrnL/AEXU9IJTU
rG4snwTtuYniP8A48BXuU3x61hLjEdzIdp+Y78g/StWD4+S3dubXULWO9jI5juo1kH5HNcX
1jE7OzA9v8Ayqfh34MUMpP2CI9f9mvib4vAj41+KeP8Al+b+lfTvgLxq/iXxHAqiOOFMKkM
YCqg9AB0r5k+MCkfGvxQM/wDL638hXDQpuFdKQHG7sgZ61YsR/wATC25ziVD/AOPCoF9M9q
sWfF7b8/8ALRf/AEIV9PW/hS9APqj47u40+2bahAhjxvAP8NfKNz5bGRmkRSh4Q5+b6YH86
+rPjuSNLtWVefIj/LbXyfdlGlBXO7PQdMV85TdqSAhikCliGGMYAx0rd0HWI9K1GO9uLeO9
KnJilyQ31rngRu4OTSiTaCxBOfyqVUaYHX6veRXlzhlt1knAkDRSblVT/BjHB9awhmIPEGG
CeQO5FUBIWUMFGGOD6n/Cpo8yKxG0IMjOeamU+bUC0LuRLcQSMGh3A7TzzVLX7qB76AW1sN
iW6LmTqTz6HpUjRqEXrnpknr6VR1IMbhCRj92Otc9XYDLDPsCggDOakIKljkMAeeBUYGBu5
AHfFK7qZTgFU9M5zW1O3IhoMkMSCTj25q1vZLeM54I71WzGyAxsSQDkE9KmO6S0UAZY8AGm
7AdR4X8U3mg3qXNpIUI9Oh/GvZLP9oLxALVY/PkOBwd9fNSTSfLHltgO7bnjPrirn2tzAIj
M/B3BD0+tF11EfSq/tCa0OFlk3DrlqbL8f9ZzlLp24zySD9K+bPtNwp4z6jmpUmYLlskn1q
vc7D0PYfE/xZ1TXJVSGe4MYT5/NIPzd8Y7Vy+iyzajrkL435cE45xzXErM4baBtz1BNdR4V
laPVoJN4BDjqcd6HZvQR9AfGi3eD9m/Sy2Mf2ihGP8AdavlaIjIOcHFfVvxquTc/s16WWAy
t/GP/HWr5SixxxXVl3xsCZQWfA5NfT37PLSJ8LPF4DFD9qj/APQK+ZUjfO5R/wDWr6a/Z4y
3ww8YA4P+kxfh8ldWZfwl6gdH4oDj4C+MT8vNsp45/jFfG8JPXNfZXiQf8WG8Zg/8+46cD7
4r44gAJBA4xXDgP4rAmz0wOa94/Zncr431/HbSn6f7wrwfAOCBivd/2ZiP+E713d0OlP8A+
hCvTzD+A/kBl+OtSuLfxFMkbsrMxxz71s/DzVb9vEEcUjMGjcAqxyc571zfxFhx4ouPlYJv
4JXr9avfDNWXxHAFbBY5rxt4WFcf+1C7H4r2jEctp0J+nWvFY/uZ717P+0+CPilYbjk/2ZD
/AFrxiMHb0r0stv7NpjJM9T+lfcPhm4eL9nXwsyOFP2Mfjya+HOgr7a0EZ/Zw8K4/58xn8z
TxyvUpkT+FnEvrFyb8K0hKk9jx9K63x/Ibr9m3xFuHKpGcfRxXltxKyagSMBs5AU8V6bqcZ
vv2ePFcKjLiz37foQf6VGNjanc4cNJuTufFyHJIA6VaXBXp0qohIc46ZqyCeAK9HD/wkeif
VX7L4A8GeLioG7zo+e/3TW5bzPH4lVCSCZOOOnNcd+yvfo934r0NmCyTW8dwgPfBIP8AMV6
LBod6fF67oiVEmf1rx1JRqVUzKSu0eMftSE/8LD0g9jpqf+hGvC0Jr139pbUkvPjFJZRuG/
s+0igYD+FsbiP1FeRxk8dq6ct+Bo1JI8E8jOeK/RSOMx/DCOPPI0TH/kGvzutozLcxRL/G6
r+Zr9FJCo0ldIK7idM8oYOP+WeK5s11nG3YD84lAEzcjOTUuTnqaSVdl5NHtI2uw59iRQa9
TBa0kB0HhHa3jfQg/wB030Gf++xXvfx/M51N/lOM9RxXzXaXUlheQXsJxLbyLKv1U5H8q+z
/ABLolt8V/BGneKNBkFxFdwqzohBKOB8yn0IOeK4Mc+SvGT2sB8WzmZZT8/PYehqxam7Rg5
BOeTvBya9uT4Ga5Ld4FvIM8AkV1tj+z/Jb2bXOqXMVlGgBLzyBFA+prBVYRd2wMP4GFxr8K
sQcspzzmvKfjFn/AIXb4n9PtjfyFfTng3wO3hrxJYvGIZIHwyTQkMrjscjrXzJ8Zjj44eKB
g/8AH4f5CpjNTxCcQOLDHHarFm2LyAk/8tF/mKrAHJ5FT2pxeQf9dF/mK+hrfwpegH1X8dy
RpFmSRt8iPv8A7NfJN3IPPOMH2zX1l8ew7aRZfJkeRHnHptFfJ16UafCRBNowcZOT6818tG
X7tICsGwTgD64oMmI5MDk4ppYYwAc5/i9Ki3BHJZUlXGNrEj8eKhsCQScKUYKc5xnFTJMS+
6UBh2yccVTds7QTx/sjFORlYnL9O2elCYGjG24dOpwpboPxputTL9pt1iLELboDux15zj2q
vGDkbWyv96k1QqbiLJJ/dLWVR6AZQY7Mc4/nSPnquRn1HSnKwAHy96HYEnAIPpW9P4EA07t
u45x0J9aldna0QEDaBUO35AWPA7E1oXH2aWFGgikhhK/cZ95B9e1NgZsZTZ/cz3qwkfIHmB
6gVAGyQc55xUwXfKAu0H1Y4/WswLUiYbkHAxg4NTRwsYshS/sOoFVkcqQzNkDjb61aheQq+
AFUnI9QPSrAeyNOvmO8skxYDaydVx13evbFdHoEQh1KKQSDapB+fB4rnlE5RZiQoQ4znkf1
rXsbkLOjcAhhkLkVasB9A/FQtJ+zbZja7LHqEWc9FG1q+ZY3+UBQFHsK+pdchfxB+zFrIjK
mSzMVzsHYKRk4+hr5XjB4G4fnXVgP4jAnzjmvo39mLX9IL+IvB2o30VpPqIjntRKwXzSoIZ
QT1PQ4r5vzwATTXRmYMhO4HIIOMH1zXp4uj7WnyoD7U+NV1o3gf4J6vpE97C+oauVhggDgu
RuyTj0AHWviiFhgc9uKZcLPNIZJ5ZJX/vO5Y/TJqdEGwetedgaEoTbYEmQFX3r3T9mkZ8ea
6QcAaS/U4/iWvCRnPHNfRH7NlrJaW/jDxDgosNqlsrY/iYknr7CuzMX+5a7tAcl4/G7xHMo
O1gxJy3B5rU+F8R/t+E5JIYVzvjG6S41+4Y4LF/vdx/Suq+GG2PxHEm8OA45Xoa8+MbUzJv
UqftRcfFSwJAP/ABLIefzrxVG+Wvbf2psH4q6eMZ/4lsX8zXiUYymMcfWuvLfgZqOJ4INfa
+gEj9m3wsxx/wAen9TXxR36frX2toAJ/Zq8L9SBadv941WO/i0yJ/CzyBxLJfTTJG8gjO5g
qk7fy6V7N4OA1zwJrmkMNxu7KWMA85JQ4rw2a5lg1KQxzOu/KsqtjK+hFesfCrV1t9VSJjt
RuDmtsVT5qDPKoytUPjiVHgupIZFwyMVI+lShhkdq7X4v+F38K/FnXNOKFYJJjc25PRo5Pm
GP1H4VxA5Hp9KrBS56KPYOo8DeONS8A+NLPxLpqiVocpLAxws0Z+8h9PY+or6Tv/2qPhxDp
Talpuh6pNrTIQtrNEqoj47vnpn0/SvkM/7PWoHhDjOz8a5sXg/aS54gW9V1q+8SeIb/AFzU
5PMur2ZppG7ZJ6D2FIuAQBUEMQVSasDgA8V14Wj7KNgOg8E6c+reOtC06MZa4voU/DeCf0F
fcM2qQt8RltVYlcbDg/hXy/8As9aGb/4ivr06j7Lols9wzseA7Dag+vU/hXoX/CUwr8QjL5
uG8zJwevPavIxf72tK3TQD538baa2jfEPXdNcHMF7Kv/jxxWKDgdDXr37Q+iG0+I0PiCBf9
E1u2W4VgOsigK4+vANeQggDivRy+d6duwACcdK1PD/jXxb4NuHn8LeILzSy5zIkL5jk+qHI
P5VlkDg9fambAwIK114jDxrR5ZIR6Bd/tA/GG8gEMnjGWFSMZgt4o2P4hc1w+r+IvE3iKUy
a9r2oaox5/wBJuGkH5E4qDy0Byo6daeqICCucV5v9mpK7GfoJ8OIlb4V+CnCjK2MY4+lfGf
xoB/4Xn4oGOftZ4/AV9ofDbDfCjwYx4xZR18XfG3A+OnijH/P3/wCyivKwv8WKA4sFc4IP5
U+3OLuH/rov86hQZFSwDFxFzn5x/OvrKv8ACl6CPq348MTolkVGT9mj5/4CK+StSuDJcswj
SIE52ouAPoK+sPjqC+iWIA4+zR9O/wAor5PvLZRB9p82IDfs2bsv9celfIw+BDM/zApLEHH
QVHJ8mCWT5h0ycr9aG+Z94RiB3PemFFzyNo9znFQwEDBQoyOfQdanQ9RgdO1VhGOq/ez1zi
pVbDEbv1pAXYSGT5QARSauVW5gwODCp6Y9aZHx82Acd6bqePtEfB/1a9qmewGeoGBkZppYK
xGea6TRtGs9T0uQuJhcLJhXQcAY79v5VFe+Grm1bEdxBIT0QsFb9a76dCbpqSWgGFtLckAA
1bbb9iUE5OO3aiXT7+1Xdc2s0af3mjIH59KFVltx82A3bPSolG24FXOCOAT79anlhTYkiyh
3bO5ADlPrQhEYLzxGQEEI2cAH1z3+lRfaJVYMJCDjGfastgJ9qtJtR8kLn5ht/wAa0zFGmm
WkrG1AlLECJ8y5Bx847e2OtY+AB8rHBHY/zphyJMDqO/FCnyu4GndTo4AEEcbqfvqpBI+lW
7Ca0jgcTPKtzvUxkKCm3uTnn8qzbeK+nj8yGGSRQTyq7ugyePpTraaMKTIWQc4b3/CnzXdw
PqL4Lata31hdeHtTYPZ6hE9tIN2flYYzivBPGnhLUvBPjK+8P6lGUeB/3b44ljP3XHqCP1z
Vzwf4ll0XV4Zw7BA3OBX03qD+AvjF4UtbLXroWer2qbbXUowC8Wf4WH8Sn0Na06jpT9olfu
B8bgHOcH8alKtnPr2r17Xv2e/HmnSNLo9pFr1n/DPpsocke8bEMD+dcTN8PPHFvKY5vCWso
w4INjL/APE17kcZRl9r7wOWAUAg/lRkA88YrpU8A+NmOP8AhEtZPpiwl/8Aia6jR/gd8StX
dCPDFxYQnrNqDLboPc7ju/Sm8VQjrzIDzaKKSeWOKGNnd2CqqjLFicAAdzmvrGy02P4X/BO
20K8Kx6tfk3l6vdXYfKh/3RgVS8L+AvCPwnC69rWpQa54ijBMIRcQWjeqg8s3+0fwFeZ+Pv
Gs/iO+uJPMZkQ5LE15lWo8TNO1ooluxyOp3Lz30rhSyl/mI5Aya7z4Zkx+II8unyNj5eQef
WvLEkaSYHcee2a9K8C+baa1DcCARxkjgZIpytyuxl1Ln7UZU/E3TGBznTIv5tXiadM4GK+q
vih8KPEnxW8R2Gv+HLzTEtorJLd0ubgxuHGT02njmuKT9l/4gqABd6J7n7af/iKnBYmnRTV
R2NzwwgbuFxX2loLH/hmjwuAM/wCjYz+JryM/sv8AxAxn7Zon43jf/EV6rqZPgv4M6L4S1G
6t5dQsodkv2d96FsngHArTEV4V6kPZ62M6jtF3PFL5QL+VkAzkgk8cV0fhXUHs9QimR9u0j
kVyE95JJe8DKknI6VqafPsYLk5zxxXvwp3jZnz85OLuepfGbwTJ8Q/AVp4q0SM3GsaRGVnh
jXLzwdTgdSV6/QmvkYrtYr6V9c+C/G8mjXCo8xKZ5BqPxr8GvDHj+aXXfB+o2+kapcEyS2c
v/HvM56sNvMbHvjIPpXipTwVR3V4v8D2aFeNSK7nyTjP1oxhcV6dq3wN+JWkyssnhW9ukHS
Sy23CN7gqc/mKxv+FV/EMkD/hCNc57/YX/AMK7ljKDXxHVc4oAYPOKsWtrPd3UdtbQvNNIw
RI0GWdicAAdyTXp+i/AP4laqymXQG0uAnmfUpFgVR6kZLfpXrGg+F/BXwfibVJ79Nc8TBCE
uNu2G1JHPlKe/wDtHn6VzVsfG3LS1bC4tjpFt8J/hF/ZF2VXX9TxcXxTny2x8sf/AAEfrmv
A5daYa9JN5h3BySVOM1o+O/G194g1SeV5mKMxAGev1rz9XMkrDftPJ+Y4FcNOHIrvdgfUD6
fF8W/hL/YsLp/bum/v7HecbmA+aMn0YcfXFfMd3Z3Gn3k1ndwPBPC5SSORcMjDqCOxFd54C
8X3Xhy/jlVmSPIz83T14r23X/D/AIF+MFsupG/XRPEe0A3cagx3GOnmp39MjkVVOUsNU50r
xYXPk5ScnFPUZbIzmvWtY/Z/+IunOzWWkx6xAOVl06dJAw9drFWH0wawF+EPxLBOPBOs/wD
gMf8AGvUjjaElfmt6gcKfQdTTgDs+leoaZ8CfibqTIW8NS2MZODJfTR26j8CS36V32lfAPQ
NGjFz458Wxvt5NnpQwT7GVv6AVlUx9JaQ970A90+GbKPhN4Mz1+xp2r40+N/8AyXTxPzgC6
/8AZRX0ha/ETQdLu9L0XRwtrpdgqxQRlyxCDpyetcb4w+B174/8car4v0/xdo1vb38glWG4
Lh0GAMHAx2rwKadGpGU1oB80DGOoxT4z+/jwM/MP5176P2ZtWC/N4y8Pj/gcv+FRSfs430A
8yTxvoKbCGOPNP5cV7VTMaLg4q97dhnZfHdtvh6wYSBAbWLj1+UV8h3026UjkDODg8V9G/H
TxZY3S2+m2kqz+REsRcdyox/Svm2d8udwH414EVaKQEKFNx3Mcegp8rwjAi34xyGHf/ClWN
RGXDEHdjbjt65pCytyobaec0ACbCu7cMLzjGeaYMnk4b27Cmuv7ofdOTnr1+tRoX7AAVIF2
JiGAb5l9MVLqa/voGII3QqRx9arxLwMDH0qzqZBa0zKzYt14H8PJ4pT2A7z4c6WmoaXL9qg
a6t1n+aETbM8dcd69LWx8J3UrQtaRnZw0Use0g+xPPFcV8JLjSI9CvItQDrK8/wAjAcDgd+
1ehX2iGW2a7tb1bkKcqFO3+uD+leth2/ZRMnuVjpER3Q6RPPMwXD24UTRkehDHA496wNe+G
Oky6ebqW1m0yTBJe2w6D6pkkfhWzp2o6/4eSRY7czwS8uqnYynv14P51sP440CLTlfUJ5Yp
j96PyjuP0AHP51u5xa97USbufPGp+DNUtHLadMupWq9JLbJx9VPIrnJYWhdlaN1YdQw+YH3
r3+513R5LoXsdkkchOI4AD5khzwzAHav0NVfElhpmtaTcnVtNW1vIYxLHdREBtnfp1ArndC
E9aZbfc8JAkaQyNIVAxk9/1psgXd8pJGOpxWnfaRd2YMpQy27fcmQZVqoXAVyCVSNT/CowK
4ZRcXZl3Io5ZYs+UxUkY3oSDjuCQaktriWK4jmTy3aPkF1DD8QeDUWI1kZI9zKBkN05+lIF
knl5wXbJJdgoP4mpW4F6KeYXCncVY9DkDr/St7S9fubGZNlzJHjPMR5/+vXIqwVyevY9quj
zUhilLAK+dig5PvnuKr0A9k0P4va7p6Kv21tqdWya7mz/AGhNYRPmu5SR6vXzLliOPlIqRJ
HLLhiuO/rWq5XugPqV/wBoXVGhYLdyF/4T2IrltY+OGs3mYxdSKpB6tya8I+0SquQ5AHGfW
oxcDcCwJHpmtYqC2QHaat4vvdWn33NxI+T1PFc7c3LLM6+aDkDlWz71mGYMmC3PfParCX80
dncWS7PJuCrOGjUtlTkYbGR+FaOYrF20u1jmUupOPXoa9N0LxvYadp8yCygkleLy90qbtvu
vofevIFJYgqSCatfOvHOfrRGfRmcoJnrtl8SdStHIguWjQngKa00+Kurnlrxzg+uK8YhdiM
gnHpVpZH7huPQ1vGnGXQh3XU9gk+KutNGQLpj6c1zGp+JtQ1Zg9y5cnrg4H1rkbeRpH+Y8j
v2q8iuRzj1PvXfRpRWqRyVZXL0bZkB3AZ6nrWzbz7EG7cSvQj+tYsKbRkjAI71eErKuWkK5
6V6kNFqedU1NqO+cNkMR9a3tM8S3VnMuy4dF4JK84FcG14u4gP3xzUEuoEgKHBB/Sokoy0Z
MINO6Pd7X4p6hbbkW+Z416Mwxn/CtCT4u6gVRVmIB6lWzXz4l78uNzD0OBz9auWk0jyBUY5
zkYbgjvk1ySwdJ9DqjWnFas9L174o6tdxyRi7cKc/eOa8e1rWb7UZGlllZ8E5Ocj/61blzF
HJDl0BY5Gc8j0rDubRcMOMYGQBVfVIRXuo0hin1MNrb+0rVvLULdRDJGf8AWD/GsTyWDvvU
bl7HvXSpbpbXAlSQgqcgd6ku7K1uI/tdvGQD99SeQfWvO9g4S5ZPR7HZ7c5+DegDAkMe5PF
dLpXiO+04qIpmUjng9azLeLZLvHH1GQakt7aG9aS2TK3nWEE4WX1T2Pp69K3VNRWoe0u9j1
PR/izq1nCqm5bC8ZDkH8q31+O2sohDXLkjpz1rwDfPHIEZdhU4IxjH1pZpJAglMUjRKxBJ9
T0GaylSpbtGibZ67q/xn1y6jcm4kXOR97vXB6p421PUI2WS8k6dCeDXHzXEjA42rnnBNVTK
NpDDOepFYOcIfCjU031iZXwj992T/Kt208e6zZKkKX8mzGBzya4MTgttbn602R2CHDAqPQ5
/KuKdVspHo0nxJ1wJsF6//fWTVSTx7rtzshGoOGfj94wAH41595zMw5PrjrWldQ6aNNs5bb
Ujc3UikzwCEqITnAG49ciudSGOv9Qubm4dppPMYHks2cn655rPLsz5O3J96j8o78Yzj8anE
iwmdIMTROoXdLEAy9Dx6Htmj1AhkBUk4Gc80oVwhl3Db93g96RkYKrMpG7kE85pu1T14JGP
pWMgB2QJgkjJ7UJlnwFbrgY5pjKrKqrknPpUyKEbAyDjnNTa7uBKgI+UgjBye1SXwTdBk8+
UO3uaijUHsCO3NS36MJIh5iD92OPxNE/hA6PwfqRs7KSNZCrNJz6Yx711UOsBrpTb3ciJnk
bjkD15rzvRWYRNggHJP6V2ujQJfJdzpGrXUURaJCcLKcdPc/T0r2MM+akk+hDRo6p8TdTtH
Sx0a7iiRABJLLEJNx9MHjH0rf0DxF4I8Q24XxraLYXxBX7XaoVhk9CQPun8MV4PNcO0hE3X
P0rc0rVI7ax8m4jDRlshg2GH/wBauT2t5tMaSPUb/TfD0N63/CNeL9J2MpCpJIocevJ4qOz
MVo2bnDwP+7eWPEwcHg5cZGK86u7awvLWF7WIIzMcuvIf6jp+VVIYtR0q6W4tJJInHBKHbn
2I7/jWqqqPQTjc9DvPCmt+FVa6tgL3QbgbiVO4BT691PuK5y+8N22oxS3OhAqY13tBIQWHs
D3ruvCfj8iFbO+iWIONrRuu6KT1OP4D9Mg+lbOoeBF1Qpqfg5kErYdrQnGD6qfStJKLj3Q9
j54aB0mZGRlK8MOhFT6lb2MMkYtL5ruN41Zy0RQo3deeuPXvXumq/CLxrr9k17feFY9NuYE
G+6edEEo/2lzz9RzXkviHwnqvh++NpqlqIm6oyMGVx6gjrXI6bWwJ3OU8r587uCfyqRFRTn
kdhip3Ta5Bw2ePem4YEHOO/IHNRaxQRsMht2COpz0FWJCM5AAz6U+yu7qxvYL2zVfOgfem6
MOAfdTwfxpWYXdyzyv5bSNubCgdeuBVpaXAgEmFZCu7PvimNhjnGPWklVVJAOcEjpyaSIw7
8zpIybTjYwBzjjr2quYB8ZGMBc47HkVI3zOMjGBjAGM+5qKJm2k8DHOQalRzNcJGZFiUkAv
J0Hucc1d9ALEcEzwSvGjPHGAzn+7k4Bp0IyAeenWqzKfMYK25QcA54b6VZh4BJXj0zRHchl
6EjjOQKtIBxyD+lU06cA444q7EAVOW57V6VNI55Mtw4DMODnsKvRuAACfu96y4yc+/1q2rK
PkyCfavQp+ZyTV2aT3LeWCB8vQVVnvAAFLjI6e9Zs1+I2Chlb69Kz5bkyHLNnPtUzxCWiHC
hfVmwLp2bIbOO1I03zHcePY1hfaXUdSRngCp4rqRjjdjPpXOsRfc19jY6KNj/C5BxuxWjDc
hIsM+0nrtPWsa2DMu47unJIzV5cKgA+Yj5sY/WuynU0OacLsvG82p8u0NgjOeaq3F6ShXIO
eMt1NUWmZi+0nn3zQIM4yNzsPSuhzvojP2aiVZmwRt78UlheTW16koAcA/MjdGHpUkls2CM
5weRTAwTgRKG965prn0ZumrHUavoEEunrr+hbpbVhiaEctA/p9K4lyVmDhgGBztI6mu08La
xJpl+VkO6GUASQ9N49vU+1dV4r+HUWpaIfEXg8R3in55I0Pzr6gr2IrwK+YfU6yw+IXuvZ/
5nTSipRumebpCdYTNs+7UkBLRN/y2A6lfU47deO9c7NLIjyRSbh82WQ5GCPUevNa2hyaSNX
ji16SeCEPtZo28uSNuzZI7HrXW6tp2h3mgXD3mowSm3cfZdUtUDPIh/guFHPH9+tKldqPMl
dM2jA8qkzNLtj9+lQcFfvkr16YzVq5t44ncI6SqrY8xDkN7jPaq6uqrl2wv64rjnJs1KrOx
JIP41DPO00ivIE3YC/KoUYFegzaP4O1vR4f7Lnm0nWGQ7Le4bfHcEHA+Y/dJ9emfSuN1LSN
T0e9Npqdm9vcAZ2yLjjsR6j3qJR6FFKOd0yFO0su3lQcj/PenowYHGRjqajOVbaAD7mkyWK
spAHvWewFllZESQkfvM7cMM8e3b8ajdpGAABxTF4JyR9auW0E1zcRWsRUPKQq7iBk/U8Ck3
cCsrEHJ3AnjFXLGztrqSYXN8tkFQurOm7cR246U2SA27yxyEiSNypXAIyOvIqIZZzhsmlZL
cA2gD5PmHr2NKFBGVJ3Dg5HH4U/YQApGT3PSpETCk4qQFVfl4JLdhT9SXE0IDj/VDP60oHB
P9cVLq0MvnWx8kLmBTwSc8nmifwoDqPBHg7VNc8N32rWCZS3k8piVzglc9e1UJodR025Zp0
dZ4X+Uknr9e1dz8Edfg0r7baSXJi+0SKGG7CsMY5B4Neo+JPCFrqd0U0+2t715+nlNxXpYZ
r2aTA+bdXsbPXQb/SI/s90BumtJHGGPdkPv6VzqMy2myWPaQT94cr7V7PqPgA7WGnyR2t6r
FWilbhsHqDXK3+lRojaZ4isJbaePJjuY1y4/o6/rVVaCl70QOChupoGAQPgcjaeldHYa3HO
BDeIASMZbrWVq3h+/0pEu8eZZuf3d3Hkofr6H2NRJqBniEN6Fkx0cDBH41y2a0YHd6Z4eOq
6nCbWYxx5BkwckD1B/SvXF8Y23gXTIktIme5wRFGxDmT3z2Ga8+8PJb6PolqgcefeMN8mc4
U9B7f8A16y1nnu9au3u1Pn7tvlsMMqjgcHtW9nTjd9STtT8UdX8Q6kE8XXk01iScW1o5VIh
6kLgn86zri1sJbOZkVNV0+VzhQ5LxZ7hjyGFcjd6RJAGubXMkPfjkH0IqfTbjU9NU3lhJ8g
YCaJlyp+o70001YVjC1zw29mXurGRruxz/rMfPHns47H36Gs2x083VwsbEKpPU84Fe+aHYa
T4is7i90BhDqSR759NlG4sP4iueGXPbqK4TxB4T+xiXVdIjeIwc3Nk3D2/+0o/iX+VLkRVz
E1XwPqGm6XDqEi7YJhlGB4bFcRcAo5AAzn1rqbzX9Rlsvskk7NGecEk1zU8ZJ+bHPcdaJ8q
VkJX6lV5vM5wAe+O9Ogup7W4jurR2t5oTuV1PKn1qNomTgD9KiZmO1SvPfFcxQ4yM7Fy25m
OSfU07ndlgQfQ9qiw27CtwOmatpeXgeZjOxaddkpJyXHHBP4Cq5mAqEbhg/ielW4mDj0b06
VCE+UTImOxAPAqWFWYqQM5NVTu2Q2XI8kDBP4VeiYkBQMnNVVGwhc/Wpmk8tSq4OT6V69Jc
urOaSu9C07iEbmKn6Vm3F9lTtz16YqvNdMWOeo49cVReZic7uD7Ypzr9EaQpLdk3nbnLE+9
J5wOQQDxUAGfmJAGfxqWJV5I/DiuSUmzcchB5PBPQCr8EeCHVcHOQBVaOEmQcVrWsDqAWJX
H61dKN2YzkkXIZWY/vGbn15yfWr0TNJGFJI4ODnk1F9nIVQw5PYjrVpNkSfLtLL/DngfjXq
QVkcEnfYijhYs2U29t2MVM7RxgKD8w9eaj+0hwQXGP7ueKjaUsT84Ax+NbJqOpk03uNkuBg
7hjJ65qJXjJLHbx61DJOCyghcLwcd6qPKGfAfj61jKtZm0aTL9xPvUEArjoRXqnw314ySKy
Xy2cij/WDH+tHLKw7q6/qDXjxYgKdygDjk02G+u7OQm2maEyDaxHfByPxz3rysxpRxdLllu
dVGPKz1P4v6X4Y12Sy1DwhAbjWHG66jtFBRk6729D7968etZ7i0DGOR4bi3b7uePofTFdVa
a7bQ2SRlVlSJPlhb7rycHLjOSMkn8B2rc1fRrfWfDP9vi2ig1V13y28A48vs7AcJ0yM8kGv
Hw1CWHgqfM3Y629Th2Gn+ImEUcaafqb8fKAsMrf7QP3CfUcH0Fc9qem3ml3z2eoWz2tzCcM
jjn6+496vyWToPNbKn7wbuPTFdpr2mXet+ENG1q71RLm2jAhjeWMi6Y9DGSPlZRjIPWupps
Dh5J82Fna7DiJOOMEZJOf1roNN8RW1xbJo3itft+mrkRT9JbbP91u306Vm63pUtjLGxH7qR
R5cq5KtgdKi0i2hubi40+T5nuYGWL18wDK/njH41ndxdmBm6nbWlnqUsNlepeWmcpOoxvXt
kdj7VSCBsEL+OKkEYIKMpQqcAe/vXZaf4K/tbS2fTtVgfU4+ZLKYeXuGM5RumfY4rG0pbAc
M29GIVWI96e0vmCICFUKLgkcbuep96kubWa3uJIZYyk0Z2tG3BQ+hpvllVYl2wR8u0cZ989
qhMBYxuHJye+SamChG7dOx6VBGQuVbAJ96cpy3yYzjnNNgW1w6bW/Wp3ihEx8gsUOMbj09u
KrqThWJNWYiORgD1qHKw0riiEYweeelM1yOWC6t4yucQLyDkdTV8IGXfjaD074qhroYXcAY
n/ULj6ZNS3cqUbHQeC7Szv9MuYZGEF4sgaCfdgDj7rf7J9exrstF8V6hoOoSWTGSG4tz80L
t90+uP8ACvMvDd5c2kn7iIS5bJ2kBvwzxXR+JLu9ujDex2skeECyygh1bH3QSOn4+texh5L
2S0JS0PdNC1nSvEK3MF9FGt5K4cSOuST7f49qdrPhpJdMmW5tzqFqvQAbnj9x3rwjSvENxa
lVbgL0A44r0fw549kiwJ590RHck/hitntemxMzLzwzqOmQSXmkTBrIjZJFMRgjuGDcH6EZr
jLzw3pN24vog+mSK37yJVJif/dzyn05HpXu761Z3sLzx+Uw8sZXbuDnsCK57XPDV1qlyk8t
n9kYJkzQYeJ+ONw6g/UfjWLkpaSWoHnYU3FkbaVn5DMoUdNo4ArOttRW+WOGaQvHDhVmKAS
ovoT3/Gt3U7S/tZlQIrPCwIMTFgf6isWTw1eNI13pvk3EEp3LEky+Ymeqlc54q+aSina4G5
ENV02dmto49XsXXLSQpnK+hHPNT6f9mu5mlgs5beRhsKoNwY+m09D9K5+0v9U0G43qbm1dT
zGyEbsex617roN+j6dZXc9jHDdSxqzKUAYk8/h61ElFe9ERS8GeCIdPuxqfiBbqNJhj7JZy
bHlXvuI6A+35169aeHtC1+z+zWFvY6TAikfZ7eFXmbPYu3X8M1xlxcOskkkjEt/FjoB6CvO
df8X63ZarmwnXyo+oU4A9Mt2Ncsrze47GD8U/hXL4Xnm1fQ5Ptek7sTxldstm3+2v909iK8
iuZyqhVPBxkDHavqLQPEv/AAk5LX2txG9ZNhRkG2cHqh3fe4rxz4l/Di48L3B1ewAn0eWXb
lOtsx5CN7eh79KG+4HmDOWPYg+tVihAwoBJ68VeeEdScVEqAfNu4HtT3AhWMBss34VLtDMB
g7R7U9gm7jk56mpkRIydzY96FG4ixbRAkBunoRgVY8p4z8q49jVcTqE4OMdK07C5t5FMUvL
kYBNdCaprmMnchDxouZCCT+gqnLPlWKk4/lWrquh3VrGLiIedGRuOOornNxO7JIHp6Vp9aj
UjeDugjBbi5LNyeueKQg5GAfrTQwIA4YDvilDMSBjr0FRzGxIiqTksB+FWI48kAVGsYI+dw
cH+E5q1GvAYrle2TVIlkqLhgGH6VoxuBjk884I61mLIFYckeuDnNTLchWLbjgdsnNddKVjn
lG5qPcgKApAYD64qJ58jEjNjHp1rPLtJkg/TingjBDAgHHTkV1c7IVNItrJ8mFfBzzkUx5Z
C+dxPHUcVFNBNEiSl4yJV3ja4JA9DjofY0wsxj+YDI7Dv71EpOw+VD2lyhyx68CoY4mluEh
DInmMBljgL7k+lVWbJ4ycGrcI8w4DAEcbT3rzpVGza1j0eT4Q69N4XTXNG1G31naQJbWJWS
RFPRhuwGX3Fcq3grxiQjHwxqbgn5THbs4b8VzXS+C/HOoeG3TTpruePRJmw8YO54D3AJ/hN
e3Ws1x4cuE8S+C7l9T0K4USTW0jb3jJ5JXpkHrgdDWU3KOj67F+h4doXwu8VSSiTV/CF6bW
5DRrK0ixPbN2dgxHHseop954O8deC5I7+SVZon5lFtKZI/Ta4HXjHPIr6nstY0fXNKZp5Yp
7eZumctG3XB/wrm7i/tNMvhYy7fMLFIo1UlJF6/Kegx3FYqTk9hs+eNYbS9c0Zb20iW2ulX
bcW6gkrj+ID0rP0e7ludBfw6Q/mb/OtHjGSr45A+tepeKvC9hqE8moeG5/7K1MBiRGSFkPc
Mo9eleUz2sunMZ5JFsNUt5PM+yD7snP/ACzOTg+1bJ9Skc1ci4sY2S7hIiuDlZMHy5MHr7M
O+abb6dMk1vqFizXLxESOIuWiAPeujvdTg1NprkWDS2Ui7r+BXwUkzjzY89D64/GuZsNXNk
yLalY2ViFlAAcehP8A9apfvNKQHvOieHfh3cacNZl8MWd/qrok89tNM+2RWPLouQODnPvxX
UXmm+Gda0+GCHSbayWMZhks4hFJHjj73U/jXhek60639lJZWjTvGCrJEcSHdjPrznnOMc16
I+tR6dYyzP58WCDIANjHB6MCMBvpwaXsUpcyeo7aGB4i0jTdQnfRvEcKwXkfFjrMUJQuOu2
Qfxfz9K8p8ReHNR8N6j9mvPLlPDJLF80UoPQ+2fQ816L428VTX1nBHY3QTTrgiRZYiCXYdm
PVWB7Vl6H43NlpOoaZ4o0yTV9Nkw7MVBwOnGf5g1lUinqB5qy+ZuOEz6LwPyoWMnBYEsBWt
q+lLapBqFrbzJpt6WNs0wORg8gN0br1FUFXCYD5P8642xW6D0A2Y5U98Gr0GOuBnrz3qtEu
V6YxV2L/AGk3YrJs3irFj5mX68kDtWV4gUC/hAGB5C9vrWygBUnHToaoeJZ55L+23twlsir
gdRk1MXcqqrIytPWYRNcQMd0ZyQD1Fdz4Y8QWX2pU1LascnDNjt3DeoNc94YbS5dPvLPVba
VoZGH+kw/ehP8Ant3pup6ZdaNPEJAl1ZygmG4Q4WQf0PqD0r0aUpxgn0ME7I7vXvCNlYCPV
tLvE/s6f7vm/MiE/wAOfftXI3dzNZts8qS2YfwzDBb05rV0PxfYadYXGm6jb3NxY3Mex7dw
DjjqD2GfaubtLy4EJt1Xz7beQIZvmBGePdfqK6HW0SHozesfEk9qkbE+WGOea9D0z4jNHGB
ckyLjGegNeVy6RFO0htplhA5MYczRofQsOR+VUDHdWqYLnAPJU7lP5dPxrX2nRjUUe2z634
e1N/NuokeZuBKuVI+uKpSaNZareStZzhvs4x05z9a8gS+lC7SxwCDjOCa3dN16/sHLQTsqd
Tg5oVk/dYSR21xpuroPKilunhHG0SEAfgagsnvrG4dd8jyL97L7sVBpvjq8lBjllZnUEgkB
hnFZqeMp3jdW2O5Y4/dgfU59atOT3JaO70zxTchzb3LBo8YZDzgeuaNU8PDVLRrrSis0jZb
aDkD8K8uvtYMziZY/KyecZz9a2NF8XTaWyyxXLHaf9XyP1rCrZu0dGIzJGvNOvSrK0Toc45
UqfWvRtA8dWc1u+l69Abi0ukEUkbfMsqnsfcHkHsagvdS0zxVY5v8A7OL4Af6QseNvoGx1r
lL7R10rEeo2jeRJylxA2Rn1B6Ee1YrVWYNWOe8aeEbnwzqYdczaXdMWtLgchl/uk9mHpXLl
yeMcDjnmvYbLUIdd8NT+Dp54ZhcFfsxuAVMLj+MYzg4/OvJdb0u80HXLnSb9Sk8DFWx0b0I
9iKclyklTeUzgD60nmFpMnr60x1EccbrOkpkB3IuQUOeh4/lSgjI/WoUgsWA37sH+LvS+a2
3GenfNQlxkYzgU5Tz0JreDvoFjtPDfiCA240vVIDPCxwhDbW+matXvhixfTJdRhhaaxZsfa
4iTLbN6Sx919xXB4IIZQQw9DXS6F4s1HSrlbmFiJNu1jt3CRfRgeorhqUXRm50V8h2MW40q
4t5CqFLiPkrNEflYDvjqPxFQKj7gydQOuOteiNf6DcRS65BoFx57HYUiH7jPdm+npVzRtG0
+4fzIo7O4lUeb9ut1Zo4yecOh+76dK7qSlOKbVibnA3s09zJA9xp8cDLGIw0UewPgYyR3Pr
TPlTAPYc1117r+lw2rwJYLMGch7cvvhz/eRuorkZprSRy0EEkIPRGbdj8a6WlHqJaldio3E
Fs9gDTGlb+9+NRPJl8BqRckEZP5VUZD5UWUkfParkTNuXK8Z47VBBEGB5J47d60YrXHOzjv
iuqCb1M5NIe0RLEhweOvSqsmDxknPYVoGEFdoOce3SoJYUwCuWbP6e1bVE3Ewi9ShFGx++O
CeKsbdoLYwPXtUSKVJYqwweopWkG4r2J6ZrgaUVqbt3LgYFCwbcQMFQfvCun8LeLrvw46pL
K0+jyuCyuCwibscDHI9O9cUJSORnA60Q38kErEKHikGJIm+64rncrb7FRPfbPXl0yd/Evh6
yZra7Vmv7KIDyZV6edEOzd8Ae9M1vxzpV1oMUV/qAaCbP2S7RW3xuOm4gHaw7+oryjQ/EUe
gXINukt5pExAnhdyDCc9VI6MP1rtvF7/AA+1HR5E0zxVb6ZdXipM9tcQt5bt2YEZ2v6kdR1
qG0tIlo1fD3ihNeinW9eCTUbaMuUgOGnQcGSJgeW7lat6nAuuaA97caJNd28WTIxgxIVx99
CO/civncXN/oWrJKjvHNC+8MnJU+ozwQfToRWpe+JNXsJEv/D+tXdhb3mXkt4JyFjfuAM8A
9QO34Vm5XVyrHVa34au7eBL+3Xy4ZDm3vAcxyDsr/3X4+h71yspiaaO9mt1FwTiSILhJh0J
x2NFhqeq6+0Np/akgMZ3NESVExzzjtu+tLqkOrW1u0U6O1oJDhnQb4z2Dd1P8609xq4WOu8
NXmkXuswWRhtrWK4HlrsiEJJxyjuDuGfUYFbms6Hqf2WO48PyQ6jo2nSM0tlb3AldUY5dRj
76g5xn5hmvJ9OET6jFLM7KFb5mAODnqK7bwxqWq+B9SuUuLEXOkseXkPlo6nphu/0FJpvYN
Tmdc060trlptJu5Gs3b7ko2SRn+6w7/AFrJDzqgjB3R90fp+Ve4+KPBNv4q0qLxL4elSWbG
JIM/NIv+8f4h0968g1TSxbsHQSBM7Sj/AH0YdjXFJSTuirM6Hw54osptKk8H+KFLaFM3mRN
Evz2UvZ09vUd6wdc0G50K+WF54rq1m+e3uoG3Rzp/eB9fVTyKx2cjvg9hWvpWrXEFq+nXMn
n2MvJikUHY395fQ/SuGSablH7i4x5int+VQpOR61dgDHHzZ+nGKfdactv5c8Fz59tIMpIBj
B/ut6EVJCrjgqCvrisnUuehCk2W4UGOTx14NZfiqOFNStthLBrZCfY5bitiBTsAAwOuQayv
FbO+pWpdRxaoBx2y1OlK7Fi6XLBFLwvqE2myPLuP2csBKpXcp+or0y10HQ/EEDSW0m0ynJt
1fCsexH9w141ayPHl1bHI5BrqNH8SLYSYkiMMinK3ducSKf8AaGcMPwr2qFVcqhI8oueLdI
1bQdSitdXty9vsxayEAFox2yO471k2jpMALeUq2SFRyBzXq9p4j0jxppX/AAjmu3EEkkw/c
3KHkOBwwU8q3r2NeQ69pNzoWpzaZchRJC3BTkSDsw9iKipHldwNGFdkP79WBD4facfmK2/7
GS709LqzvIjIwO5YW5X/AHh2zXEW99OhAnBlXGMk/MK3rO6QqtxY3ht5xxsL4J/oacWuwF+
Xw9dy2/mRMJXx80Ugxu9lbqDWZHLPZXOxrcxOp5jl5/DBrudK1Uz7IdYtxHkbvtURPzfX0/
GupHhu012z8rUPKubbB8u7tipkh9AfXHpWmq1QXPOrC+0SeXElk1lMAf3kZ3IT7jqPzpi6V
o8qMJZLyKRW4ljh8yJx1xxgg1F4l8Kap4auwJg0ltJzDdRZCOP6H2qhpfiHVtDullt51Yn7
0T8q2fUVftpL4kHMWNU0rT7PyhFq0c2VyQwKOmemQR0rO+yrwyPG5PPyv1/Cuk8S+NtK8Re
G47K78P8Ak6pA+Y7yJwRt7oeMkenpXGtcac2liEWsy6gJM+d5o8sx4+7sx1z3zWMpczuBqx
C9tmDxu6kdMZII963bfxLqEUiRXB8y3b78WPlb/gJ4rglurqEERyvGCOQHPNOW8uSwYzEkc
Dc2afMB2V7NazXX2nTfKtTwwRMrtb/PpVjxDA3ijwk+rSRY1jSAEuB186Enhs+oNcE95cKW
yFOKv2niTVobVrKCUeXLlWUjOQRjqT/Oi/PuJmEU2uNpxU8a557+9BXLZBX0pwAVsknPtSS
7DFAG0frT0OQRjA9qF2nhj+NXpYA9vE0MDjC4lffuDnPUDHy8Y49q2joK5RZuxBwPWtrQZN
CWV0120uZoGAVWgfayepGev0rJ8pi2P5jrU6wlT8wz361S3uFz2C813TtF8L2p8OmKaxjYr
jBZXyORIMZDe/HtXnba7d2l9PdaNILJZ+JI05V+/wAw71jrcSx58olQeuG+99RUQZQx29q2
lO6siUrHUtrek6rEtvrlm8NyQAt/bAHbjgBo+Btx6c1n6zoS6ci3Vjdrf2Mo+W5RcDd3Ujs
axpCoOSMg9jTVkbb5MXyo3VQcA/hU6S3RRCSTJxj8qtRxjAKk4PqKFh/vckdweatJHlQQOf
euqnHQlysOtwFOQAa1Y2DRAHPHNUIVKkdRjnPSrlzcae0NqLKOeOYR/wCkNI+4M+T93jgYx
1712RvsYT12HPL5afL19apSSE7hIMsTnOajeTLHBIxyBTNwYMSwzjuP5Vq9hxgP+cr5hJBJ
5x0NV5Ack5/E9asKyEqxJYAYGT0+tQzCMqSwC59K4K0UzZIiUPPIkMMbu542ICxJ/Cqcrgv
gblYd6leTawKkpjoVOCPxqm3LYJ4rzZLuUkCzzRyZjcqTwfQiu9+HdxoLeJ7JdejtF0+UNb
XEk+1vKU/dcAnsfTsa8/CEAjaTQIt/DR7h9K46tLmi43tf8CloemfFj4fp4RvrW5sJXvdGu
cmxvonEkTpjO3cOhB7Ht0ry0x/d+XGTyTXtvwn1ax1rS774ceI5ov7J1Bd8DOxEkMo6GPtn
POK8t1/SptE1y90e4XD2kzRE4xuAOAfoetcGGrTcpUKvxR6910fr3HJLdGJEzQXCzW8rJIp
ypHrXdXvjayn0e0uYI5I9XETWt2joGSZOqvk5B29MelcUpUFgUVgFwM9veoWDbfu4rv5+XQ
k3YluprOPUYNOVYAu6VIpAScHBk29VGa2Umj1awg067uvKjY/6PL12v2VvY+vauPsr2exu4
bqBsTxNuUnBGfoeCPauwute0LxFZl7uxTStXyN01u22Cf3K/wADfTirjVbVmXHU6Twf4i13
wveyWeowyrYqP3jP9xR2O7v+FdTfx6NrupwyqbeWW6QttljMYkxyBn+91/D3rhtUOoSaLb2
GqTNLaAK8TAbZVHY4+7IvuDmlsdH11rZYnljTyXWWF5yyFPQ9Oh+tN+8bxikzC8QaO+lanJ
Ey+WhJKqHDFB6E+tZcW3JABr2DxL4Dvtc0P/hJdLWSeUKBPGoz8wGGwfTjNeRrbNHIUYZx+
GK4Kumh1QpXloX7OWaNWVGG1+GXGQ34Vft4wfu8j09KqwRhQBjBPtWlCCB7j9a82cj3qGHu
ixCoOBx9a5/xcd2q2wIPy2yDr7tXTR4ZckAeormPFjINWgAw3+jrzn3NXQleRy5lTtTXqcv
b8hgOQKsJEzk9SR6DpTbFUZdhHzbh9TXtvwy8CWviSRFmmjIfoob7p/2vevYpxufLN2PGfK
khcHOWA4YcY+lRNJI9sxdtxLclsk/nXsnxQ8CweHJmEIYDPJU5/wD1V4+8bJalMHBY4zVzg
4gndFEKwkGRjuCetXIHdAFDYJ6n2qj82CuRnPYdatJlVXPf06/jTQzo7HULy3X/AEW6eM+m
7g10uj6xd2mZ4IipH32ibg/7y8j8xXDQvJGQWBHGQD3rWs9RkRHSKVkWRdrqGwCPQ+tdMWh
M9VTxdpt5pj2mq6RPfQTrtZYWXKj6Z6968k1RbeO8lFosgh3nYJQA23tn3roNM1VbWcNJAt
xFj5onYhW/KrE1tpetOojVbed2wIzkHr79aU3bcWxwLgFixBqs24sAeldHquh3enTMJ4mCd
Aw6GsGaIIcHqKxWuxRECCuBx3p6RqSDkCogVDcdad9Tn0qrAKydQ7DrxUYQbskj296HI6Dk
05VZgCoxSsA1TjkjB9BUy8sAQBnnmmIRuG5uc9uKmwDIV3bgOQ1NbgX7fTxLEd8bocfLJn5
R+FS2JudPuw6gNg8q4yrD0xUmmXFzZ3EckJJVTkqxyCPSvXdM8OeGvG2k79NmXTtUVfmic4
G7/A1pUqwoR9pVT5e/Yzd9jmtHs/DviIi1nmj0q8PEYkH7t29N/b8fzrN8Q+C9T0bLSxvGm
SAXQ4P0boam1jwpq2gzSRahaSxGM4L/AMJHqD6Vp6b8RdX0zSm0y5hS+tm+Xy5xvUr7qev1
onKWk8Paafn+TM4p31PM5U2H5gPpUG7jkY9q7NbNjfPqGhXMdztTfLHcRqpRWPTYxO4dsis
6Oz0HWJpYHvV0fVA5xHImLdz2Ud0P14rblb1ehsc4fnbHTPfFWIrcbhwa07jwn4jsr37FJo
l1LIx+UwRmRX9CrLkEVvSaFa6dDBDrcBtjJGC9xYt5nkn0kGcZ9cVtTXkO5zcUS/3qtxxoi
nJJ9c1Yu9IubJPtEcsd5ZM21bqBspnsD/dPsaZHA8mFXPP55r0aMbnNOViJhkYKZGc8moWj
IB3cZ6e1aAt2AKleRx2zQ0JEWe/TtXaodzFTMhh0YsB609nidEWOLyyowx3E7j6+30qw64O
Cgz/OoSpVc7CxHY1LgmzojK49LeZk8wQFlXrgcgVVutu7O0Kc4OOx/pXRaVrz6VBvazguYn
DKElXIHHUYIOR1rmr6+WaVz8yg/MR2z68Vw1oo1jcoy4B6g46gcUxbmaB2aCXy2ZShPHKnq
Kjklz796qs+ewA9a8acktiyyOVHIBFPLHAxx7VWiJZSAc9zU+0lcc/nXO2A9JZYJUlhd43Q
7kZeCDXb3msReOtNSHUVWLxBaxkRTqoAu1A+63+16Vw+0n5ScD3qeEyQTJLExR0IZWBwQfW
uOrFSal1RolYqqmCVYEHrWlb2RuYoooxnzCV2cZD9sZ9anvG/tKX7YkbG8fLXAVBg/wC0Mf
rVHyGLIchSDwwPINS5Fclyo1o8cjRyLsdCVZX4Ix7UohGdwAJPODXY3NvBr+mreW8JGqWsf
+mRc5mQcCYf1rGW2OQF6dTgdaj2nQ3pUXIpfabprWO1a5l8iJt0cZf5YyeuPT6V12keMb6x
tY7a6/frE2YZyTviz1GRyR7VzosyCeSBUzW77VwR7hRR7bzOynhm2etaB8V5tO15LW8lFxp
0mI3ctww9ap/EjwzZRzx+J9DCtpt6cuE6I/8ATNeaw2qgEbQ4P8JHB/wrqNG1640+0bTLrd
d6fcDy3jB+aP0IHRsfnRKaqK19Tpp0alJ80loYkY547VdTGDwc/XtSGEea4iO5VOAfauw8M
/D/AMR+JjvtbUwW3eeYbV/AdTXkTetj6anGMY87ehzCnanHJrnvFODqNtuGG+zLnj/aavoq
y+FukaeiG8uXvZx7bVB+n+NeL/Fywt9O8dLaWsOyNbWPj8Wruw9CcffkeFm2KoyioQd9Tza
xbblgRweh6mu48O+M7zw9c+dby7DjIOeprhrTaEdSNxOMCpp9qBSD1HQc816lOTiro+Taue
g+Ifid4n1OO5X7eyx30BhnVdreYnoc5xXBu7Gy+TgEnv0qsjvgMyfKeAeuDVmJI2t5GnneP
AJQBNwdvQ88D3rZy53qCViqFRHG8kE9SOadEEEgMrNs3DcU+9j2z3pdzMPLP3WPQU8ccKAP
wqkhkm884IIxgEnnHap45lCksvPSoAvONvNPdQOmSPXqK2WiAtLcEPuyVJ59qmW9cOCucA+
v61Rtrg27MzxxzAqVCyZIGR1HuKgZyW5+XP4VPTUR6Da+LIH0ZrXVEFwdhCqf4vcmsGzt9M
uPMkvoZZ9PIzJLbcS27fQ9R09j7Vz8V00MyyeXFMFP3JV3KR7irn9rj7WtxaIbGQKAyxYCY
x0Ht7HNc3Jy35eoyC/0qSwZZQ4mtJCfJuFUgSD0Po3TIPrVPd8pJXaMd+1dZY6ho97p0uma
vBJHBI4kjuIDjyH6FgnQgjqPyrMv9OvvD19BPBNFPErB4Ly3IeNyOnXgH/ZNXGab5eovIxM
L7H3p/wAnlNGUyxIIYk8D0x0okJeRpGA3MdxwKfGmTk8Y5xWyVxhHBvxgnIq9Db75Pl3E+h
pkC8gZyD6itGIdwAK7KdJN3sRJ2JoIlQhQVU9zWzp91Lp84nt7gxyj+JTg1nRhh97pilfPy
sD+XWux01Y51K56ufHs2qeGTpOpW0FzKqhfMYndGM9f9oe1c5qOl+F3hOnwWt0b8jKzqSef
Tbnp/KuQW7YQyQq2N2Oa2vDWqTaVOLy6t3ubGFwZMjK/7pPoTjivLo4Onhm1RjZPfsbczlu
cvqsUtuU3RvE0B2AHgj39qlXUtL1tY7XxCnkThdqalGp8wem8fxD3613fiDVtM8aAziGKyu
8YKmTk4PUcYP0ry/UdPuLJwZlPln7rAgg/jV1OaMrrY0Wxrw654m8KyLYjUJZrJlxEysWid
M9VzXVae+sxo+oWcEOpQPgXUTD5oB7k9OO/SvNLiK8lsPOVHa1Q7Seqq3b6V2Oj30cU1vd6
DrYt9SdAktpcfKkhxyCxO3B9D1rWlUbukKSJpvsitLf+GLt7rzGzdWLRfu0HoVxhh/tDp7U
+w0661GymvbGBMxsQ1vE+51GM5A67feoLTxRqGleJhqenQppN+vE6RjMcjd/lPAB9ORXfPD
p3jVYtX0Ca30fxMo/eWMbiFLhh/FGeACfTNdEq0qEuZx919ez8znlFS0PPDJwXIHPHPWkBB
TKqM+nrW9f39ncSzWuvaY1lqcWVa4jG3LD++nc+4rmZ2ERDIyMnZ16GvXhU5o6qzOZQImKm
U7xkdcA9Kqz8MBtAOORnJpk0+ZAcDn73/wBaonmJkDbeB+FYVKtkdkYdRrNb+VKLkzO5T90
UIwG9T7dayZXD7Y9+EzjcRmrl0WbfwRjk/OD/APrrKlkcExqBj2rxsRUZuthW2BsDDYPX1q
MYyWxweM0BiGBXAp6ozHIA/KvOlqOxZhsbv7F/aHl/6N5gi3hx94jIG3OenfFWVUAdQT7Uy
IQ/ZD5jN5yt8o2DaVPXJ61IFJYYIPqO1YSdjWMRAAcDGfc1YWLIAZR9cUuGwpB4+lWY1BXg
fMe9YSdjeNO7Fto2jkEkbFWHIYc4q/LbRTw/aItqvn94mMAH1HtUUQVRyM49KnUAHAXP1rk
nJ30PQpUUws2nsb+C9tW2zQnKkgEEd1I7gjtVu2FvJe+bNEqIz7mWPsCeQKjVCW+UDIqZI2
ChyME/yrmmz06OHinexb1nSYrG6H2eZLm1mXfFMP4h6EdiDwazDASRySP7p6Ctqy8q4SS0u
z5YYZjlzwr+/sen5VDDayzXAt7a2a4nY7QiKWJP0Fc8ZyS5W7s76dFX94z4rYlgFHeur8N+
CdV8RXbW2nacbkg/PM5xFEPc/wBK9A8HfCOeRV1HxUTbxDBWzB5P+8R0+gr24PY6JoMcWm2
8ENug2qsS7Qfas/bRnLli9TOviY09KaucB4W+EWiaDbi71ZYb6+U5ww+RT7L3+prpXuCivF
b4jB4Z8YyPQDsKpX3iBZHZnxE6jau1jkmuWutasUR4YrmR7jnOPmI+vtX0+EwsbczWrPGrV
pyfvm9qmsQwW7NIPOK/wgcn/wCtXzP8Wb1b3xws7q0LG1jG3r3avVr3xDZWNmZHuEmlznmv
DvG10NR8SG6R5GRowFye2TXdWpcsEzyq701OKtgCSCMLxuPcD8atXMtuZ2S03tb5OwTKA4H
ocd6XSNLuNWuWtreaCNlRnLTyiJMKMnk9/SqMrFDlZOSOTnrXBH4UcRIAFfG1vUqO1T790T
OVAGem3FU0Iz8rFPWriq/2Nmcg+hrVbgQqyszE7gc8ADirKyPsKBAQcZ+XJqqp+UAAeucVa
LjYCoOc568YrZMCxDIqSb5VBHRgVzgd6fdTW4uJhZ+b9mJ+QSYDY7ZxxmqeWcYCrjOcn/Gp
FWJQxmZnO07dh6H1NCYETSfLnAPttpiszAbQD+tOZo9vyhiw9e9ReYcAZxnjFDAUEseXIIq
w84e2hg8iLbFuw6ptZs/3j39vTmq6gmTHX1q0Gie2SIWyiUMWM245Yf3cdOKuEbgRRSSp1+
dB/Ce1bOnXxtyVAWa3m+WW3lGVkHv6H361Rjt8kLt5I9atJGi7RGSCBz7mreG5tUS2dGPCl
nrNr9p8M3TXE4BMumSrieP/AHD0kH0wfaucNu8e6N0ZWXIIYYPHY56VNFPPaTLc28rxSIcg
oSCPxrvbO90Dxrp4h1qWHStejwkOog4S5PQLKvr/ALY/GlTl7N8tQyba2OEihAICngjtVoQ
iMZBU84IA5q9e6ddaPqM1hqVsYJ4DhlPIPoQe4PXNVy5ZsABR69K9qEFa6MpSbHxpkBR171
ctQqTo5iSZV5KSDKt7GqCzFG5wo9c1ox3MQRS6k88gcAj61rdbE2CDSpZ72OO3jMksj7UiV
ckknAAr6S17wdby+F7awtYobeSO3VXhSLndtGSy/wAQzXOeAvHfw1tLmAxaFFomrooSO6Ye
YrH3JPGfWn+K/GN3NPdf8JLYCzVXDQahaSMu3H3WQg+navOqSk5pNWR0wjpqeH65oMlleyM
g+ySI23cjZiJ7Yb+A+xrmby8vhK4um3s5w7E5D49fX616dd+KNI1m7LXF41ndgbY9Qe3Vo5
8dPOj7f7w/SuW1LVm07xFIsOnWJiY7p7WQ+bbu395CMFQfrRKi2/dL2OZgvYpblYrwTxaVC
2/7Op3c9yM4Bz713NkFmsZVtbPT7a0lXEbG2FwpH913wcH8ABUOoRaH4tjaWDUpNNvYkIGm
3ODGwHQRuoH4ZBrmLOTWPDd/5un3UtvIjfPCTgt/Q1MIzSsloPfc1dQttR02IafrGmeXbFd
9vOVJeMdtrdGQ+hziqdtC0wBDMCvzZHf0+ld3onxCv9R8+41u4+0w2kJc2/lhiyjA2gN098
59auwX3hjxMWdNDs9OTHzGyYrKhPQlTw34Cu2jUtozCcH0OSN0b5Vj1GQyFQF8xxl1x0yep
/Gsq5sp4xvRQUPTPRvp610/ibw9e+Hpk87EtpMN0NyBjcPQjs2O1YlpqZtiytEJreQYkiY8
Eeo9DW7ajG9PbsRGMluc1PE2SUib371XZB8pMyxjBPzg447cV0WrWNvDEb6xmaWzc4w3Dxn
+6w/r0NcnNIXkzuOfWuGc1a6OuOpA7nqVyP7pGKqsV3k7cAnpnpUzsMYAGfWmBlUOk0B3kD
bzjHPXGOa8uo7sdhqBS2OM9qsRpk8ceuajjQkhhkfUVZA4Ix9M1zSlY0hG47I3EdB61Zix5
e1QOvXGTUUKktk/l6mrkMZHONrdMCuWUkdkKdx0a9FCYxV2JFABYZFJFGxxn885q4kShM7c
Y6HrXLOZ6FGldjVhHVMfhUiq2cbcGpYkHUv83pVqKMMnc89cVxuZ7NOhcgWMjBbj+tWokXY
HZSBjp15q5DbmR0iEZkdjtVQMkn0xXrfgr4STTlNU8UjyLVfmS07t/ve1ctSqkrs7XGnRjz
TZ574a8H6x4suf9HX7PYKfnnZflH0H8Rr6H8J+CtG8N6cgtrQLKB+8uHOZJT9ew9hWtELC0
RLfTrJBBEMAKNqqKg1DWoLe3VQwknbgLGCcflXyWYZhWqr2VHT0OCvWlVdkrIj1LUJ40lML
4RRt2r3Ncpf6sZIo4JJ5NsIxgnlvw7CotS1WZlnhilzI+d2OBEO4z1zXLTXF1CrS/a4YoT8
xlcbmYe2a+u4dyqpRj7avu9jlqSj8KJJ5r5Lo3BcsmcrtIAA9K4nxTrl3bB1tJljSX/WsvJ
+hI/lVnWPEgCeRZsJpHBG/r+leaaxdPPOSWGcclgATX30fd1aPOrNRXmVLjWrkTkrIcngN6
/hWbqLC4khlknO8x4OR/tGoJPml2ggnNW7u0lRLXdCpzFkHPP3m61liJtwR5FSVzmRjGGx+
NMb75EY2+4qzbbQW3LuJGB7U2SL75wWVenNeXBaGIkRjQkuMsRlSWwAfcd6s7v8AQy5XIzj
ngfhVAIoYPkdMEdc1oJEo0x2JwQcgev0rQBdNtjfX0VoJoIXlO0STSbEX/eY8AUyU7ZGQMj
FWKna2c47/AEqlwBgZ2n+9T0LIuAep71ogLe4mMAOPf1okdigxznpTF3DGxd2fQUrHI64x3
p3AjJ2jIIUjvTmikhaPzo2jLjKlhtJHqM9RXW+DIbRbq41GW1juZrcKttFMMoZCfvHtwASA
eM4r1VfGvjZrRNF1TTtJ12KVgirqdkkrNngKG/hAqkm1cTufP6g+YSc/WplyAORj6V7dqfh
X4V6hqJg87VNHvIlAuZdMgEtsZP4tsbHKqDx97msKf4X6TcSZ0H4g6Xd9/Lv7eW1cexOGXP
41rT0FfQ81hkYEjnnuDVlSDtILBsndkcV1Mvw18YRRvLbaUmpwqceZp1xHOD+CnP6Vz1xp1
5YTFL+xubJxwRPCyfzFdEdSW0SJ82FPapXt4nBy2SahjwqFhznuKc0qs3CklR8xzzXX7OE4
WmrmLvfQ1/7Ta60VdP1G5LSWfzWc0mWJUn5oifTuPTn1rOZuoUgd8A80sAQjLnP1NRORvbH
zY9K2w9BUlaLuhN3ZOiLK5DSRwKFJBcn5j6cdzUDXRJKgDA444pAZHQZyMc9KetuNhdj17m
qcG3c0jYiiZmlwuVJOM+ldLo/ivULF3028A1jSXASWxnYkbfVCT8p71zp+VnAJA7YpYHjRS
3RvUcGtXTTNmux0OtWvh9IlvfD1/IbZ+Gs7gYngPv8A3h71o+CNZ8NPaXXhzxVYLJp14+9L
iJQJbeTpuDdce3SuRjuilzHKyCQIwbYx4P1rpZNP0fX4RdeH400/UFH7zTNxw3vEx6/TrWF
aClH2crpd10FtqJ4n8G3Hh+fz4pRqWlScw3kQ+VgezehrnDK7hQ5ZtmAMnOB6fSuj0nxJf6
JK1tIzT2pO2a1m+6R3BB6Gr2p+HLO/05tb8MDzbXbumtAcyQHPOPUVcFKmlGq/muvqYubuY
q6hp15bR22p6ebWeIbYr61TcGHpJH1P1Fa2g28WlIdXspEF4uDbzO37k/geVPs3FcfI77vm
5Yd89KkgvbuEF4WVPlKkFeGHoR3H1rOrSUdUap3R6fop1zXtalg1LTJrtr0BJklYGMdtynP
BHUYrjPE2iXXh3WrjSrwkSRMdrEcOueCKyYdefSZo5rddwbPmx/wD/dGcqf8AIrtn1jTviT
o4tb+6jtdetIv9Flfann4/hLfoBXOq6huPlvqeY3EzjfgkA8EZ61T2CVW2/fH8OfvD2qa7W
WGeSCUMjodrKeuRWe+c5/I55rOrO5aIyy85pyurOCzFn+tR7eT3z/OphGMYGfU8V5smVFXH
rwy7CSTnODk1MgyccE96dHb5Kgrge5watpCu0r6+1cM5HfTp9RI8jt17HoPwq9CgI+YDHtS
QQr34q4ibTtwOvGa45zO6lTuT2sDSyrFGEBPOXYKOBnqaegJYEfKKRUG0FiuT6VKRtGeMmu
Scj2qFAnBXZnhfcVpaNpl/rOoRadplu088jfwjgD1PpU3hjwpq3irUvs9jEVt1/wBbcEfKg
7/U+1fS/hzQvD/g/Rkj0qHy3IHmTOmXlbuSainSlVdonXXxEMNG3UreBPh1oPhVEvNVljuN
Uxku4yE+npXZaveI6RxQSREP3Y4wvrXOJrltdzSDO5QfmLgKM/WqE/jBbWVZbe0jit4iR88
iqWA64z1r0FlHtFaZ8zUxDnLnk7nQ3NpYx2wNwZWA4x93Pv8ASuK1zXtOslFpB+7c5LtySo
7ZIqPVfiRoWqws1jOrTx/8sSTlAO/UBh/nFeca54phgJN1fWDwkkMGi+aRvXHXjI47ivRwm
U4eg/dhYyliJPdm0kpDtcTOyytlVVcdPUqeea5vVdS3T+VJcTGBRhiijaT2HHIFchceLzNq
Ilj/AHC7RHw3BweODzVe71C1NwJ5PMm80btqjIz+fFe5GnFbhGolqUNY1MxlhCdzsx6HO32
9qwHE1xJ8zHnrnrWte3TTGRIljRBkBV7n375rPtnWCAHO9mOCBkACs3Bt+RzVJcz3Ks0Q4j
gDN3xjkn0GKS9EsYtlnldH8oHa3YEnFacSMFlZtwxgdOR7cVFqM0Ra2LwIzeSOT1+83pXNi
tIo4p7nJW4+Ytgn2p03zkKoKn0PSkt2ADZXOcdKbKXeU4UsT2xnNedD4TMgdWR/LIHHXH9K
1gwOlbePlHOOSOay2jZZgu0p35FXVONObLY3MRjHWtLAZw5k5GRnjmpkLb/L25I4BHehULs
GA69hUiRFXywYc+lUgHkSqG3AoV61cFhqUeh/2sYn+wNKYRLkEb8Z2gdelUyrBJMjd3OKbu
zAVBOAc47VTA1dK1me2je0cQmCR1fLLghh0ORzXQWw1O4vlulltIDCwZX+1RjcfbLZY+lcU
NuGPI9xSquEWXaMg56f1pdLAelWvifXvCupSLqWm/PIwd0nQrJjt+BrSn8d+H9UBN5pCW7k
4Zo8g4/A16h4n0KPxJ4T0HxSEjluJNMjAMi7skAcEd+9eP6x4Wt7SLz7/TZLUycr5Yxg/Q8
GodWabS6F8mhp2sGkiMXmlaxeWQc5WMvvUfQZyOa27PxV4i0tzGdWhv0Xlre9IZCB2wwx+t
eVxaJdCWRYJN0XVWHp9Ksm312CHKXOV4GxiVz+FaRxUFpIzcL9D0nUvEvw41m2W117wrHpe
pyZ/wBI8PgIUHq6k7Gyf0rmdb+Hl5Dp/wDbvhjUI/EuknktboVnt/aSLr+K5FcvNa+IUlTZ
aCfzvlXADfgKtRal4r8NXcN3apdaXLH8yrGCFb6jvWtOtJvTYnksZscu9AhXkdc9qmLKF2J
36npXWajrHhvx1aPfXUSeHvE6JueQIRaage+QBiOT36HvXDM7eZtIwwOMGvbo1kzJwb3NiM
7bNoQkbByGLbMsMeh6iq0zqFxyoHTnFPWVmgEce4yNhQB1JrtrX4YTajaDyfGGirqgA32Fw
zxEHHQPgqT+VbVK0YrQmC7nnu7L5KfjmjZtXO4YHII612GrfCr4g6bZJqUnh2e6sn+7cWTr
cRn3yhPHviuYNlewF4p4WhkXqjDB/I06c1PZnVFxuV44mO5lPyn8aFd4SrKxDKchu4p4KqN
mTvHcVEyMzE4wTxzW6KkaN9q9xqpa4vi013gKJwAC4HQMO596h0vX73Sr4SwyFQeGUNjPvW
fKdoxycdxVYzFQeAc+3NZVbKPLbQjlTO71TUtD1rTop/sotb5eHkiXAlPuB0rlrkNAAEzIC
cBx0Pt9arwSTxmLyFWR5MgIp3HPuO1dNoU0Mt99k1C0W3uApTbPlFc+hGMg+4615zfKrJit
bQ5i7gu7eUR3dtLA+N211IyPb1FVZEi27vLwfyxXVyRw2WoNZtBLqVnFk/Z2b7pPaNuefpX
J3lxbPdStZrN9nJ+RZ8FlHoccGuabXUoilkkdiXbe3ck5P51Wk8xZfLeN1PX5hg0pfD5ySP
cUrMzEMWLe5Nc85NlWHpjA2iplBLbXA56VEgHTaePSrEQDNuAwBXHOR004tssRDGBuJP1q+
i7UBx9MmoIQMqf4fTFW1ABI6ivOnI9SnHoTJgAbgMH2q1EoYBQD7YFQQgBgTkn6VdjbAwwx
XFUlY9rC0eYcfkwp4/Cu18C+AL/xdfJNMXt9MRvnmA5b/ZWrHw98B3HizURdXsbppMB+diM
eaf7q/wBa+ivItNK01LGwiS2iVQiBBtC/lXjVcTOpVWGoK8nu+i/4J14rExw8eWO5Ut9J0z
RtNi0awt0ghiG8hB1A7n15rz3xj4yNpObNSjrGMMu84X39zXZ3F3ChldrzDn+DP3QOABnr3
rwLxa2lS6lclNejnkXLFTCwDNnlSwPXtmv0HLsJChTUT5StUc3qbA8W3ayyI0O252CVBKOG
B6YPAAx3zXG6v40u9UiQ3wiZoG2pHDIVj5PUheDz71hzHVLrLnYwfGEP7zAHTjngVmXJ1m0
iLySSmBzlkKjYx/3fSvTas7pHG3Y6rR9daPVhPLdwWkO3a6wnKuSOmG7fSnapZWGpWpuIps
xBsxybNzkehGeRx1PNcRaTrFK8zQg7+FCjOxu3+eaf/a9380WYkDcEKoUrj6UKS6iU09GS3
ulzA+bBOsgLEFXIRlx7Z/Ks03DqxF07nHYfw1e837RbOrOpfPyl1O8+4NVLyAQsSkwlVgNz
KcgZrOpHqiX5CreKI8RKY2xg+p96le486LYHLuP4cYrLMbBC38I70q3NxGp2NtzweOtYOcl
oS5NG7b3ESQeXLJHyeQwLE+/HHFMv51keExNlRHgEDj7xrDUMrFJXK7uTjmtdIs2lu28cof
4sfxGuavNyjqZSdxnhTRrHWbia1vbxrPgbZdu5VP8AteldDdfDTVtN1eKyvJjDFcD/AEe7B
zBLnp83Tms/wNZx3X9ob5AnlopAPfmvb/h3rNuJm8NX0f2jTJsr5U43ovuP7p/SvPnKUKXP
HoRG2zPE77wzc6LqIsPFmmXlojDCXEKZBHZlzww+hq3N8O7qLSjf2E/9q6e33bm2XO32dOq
n86+pJvB50rdA9s9/ocvKpnzo1HoUbOPwrNj8E29tcz3ugXL6bbMRvtYxlG+gPIry3m8I6S
+/o/L1OmOHlJcyPkW50S6sEBeNwp5DYIBqiUYN8jE/Uda+stV8HwX8ckqzx22Bl0lUGJ8dT
g9DXKn4P6drmLpZRo1kcbZCQXuB/sKxGAexY/nXqYbFwrw5omM4uDsz57KLkhQS7A9DwfpW
vF4M8VtpX9pjwzqjWR6Ti0kK/wAq+uvBnhrwV4GsbbV7Pw2u2Bik99OqXUu7pnJ+7j0UV0d
38Y72CGK3j0K4dpt7QXm4CFlH3dwHI9xXQ+Z7IhanwI8TqzZByDggrgqfenouQN2eegHSvp
Txh4YT4wNPrmlRWGmeK4lK/Yoz5cepqOSVzz5g5GTwelfPE1nPYahJZ3ttJbXMDFJYpFKsj
DsRWkWB9c/DFTq/wW0CSUeckCyW/Gcjax4J/KjxJ4ci1PRbYrEssyuY1zn5QfWs/wDZ9vo5
/hbrOmyoS1jf7w277odR/UV6HcQFrFSi7dkykEnr/jWqgpRdylJo+ervwrc2c7wbAGGPmA6
c9f1rVtPDsTtbpcRg74sZ2855Ga9I1G3g825by+S4+Zhyc9h+VWYtKQi2mClkaNiTt6H0rh
lS5nZ9h854fq/huDT4HntNsF1BJvDAYyOpB+nBrk/HmV1K21+wleKDVYt7pG5AinGBKvHQZ
+YY7NXsXim3ebT2jt1QMkucfU1wmveEmhmbw9tEcGqRrd2BJ4iuO6ewOcfiK6MJ+6uiW7u5
5WdT1CWMRS6jcuoGNrSsRj6ZqI4yoyce5zVvVPD2uaDdfZta0i706X0uIWTP0J4NVio3Dav
XpgV7FJkl2zu5ba8huI3YSRMGB47V6r4JtdS1vT9VuLS/gHkxBm8yEuxZjgKeg556GvIIVO
7O0Zzj3r7A+FfgeXQvhFa30sX+narKL1oepaMDEY9uOfxrHEStBv7gUdTzWLxN430tUt7a3
MJ+ZMWkxXIX/Zzx+GaZd+PL6dHg8RWB1EKMFNQgWTb/AMCwGrt9Y0C2bxuY41dESFpHRmJ2
yHt+feovEHh6yl+zvszc7vnKyHBCryPxNeYq9elLRJotxXQ84mt/hxqduJZNK1HR5XOGewc
XEaf7RRucewNc7rvgq80y3kv9Nv7bWtLTGbmxbd5YPQun3k/Hj3rvvEPgqwg8PXOtW5ktJ4
0+Uxnq2cDNefpr134a1D/RNQtLy4h+UzQo6N/tIysMMOxzkGvYw+JrSS0sZttOyOOuAeVBy
R+GapeWpO4jOOtdLrM1nqMv22z077C8ozLCv+rDd9noD6du1YYhKjHJJ7V3VU5K6GpJlT5l
+aP8c1vaZ4kePZb6z513ZgbQwfEsPuje3XB4rCkJV8EAY6nNM3A4PU47158rbGiVzodR11F
1NpNPuJLmSIg21+ymKQdzleme1VJ3TxBMJ55rHTLrAWRirKszE/fIAIB9cCsXJJPAFPVcsN
/AznIrCUVYVhl1azWl09vNsLIcbkO5W9we4oSI5HA9asm0u57cypFLLBHwWBLLH6Z9PxpEj
Ycbhx2Nc0noWtxkaAvjgDtirIj4IJPHPFPSMNtYY/EVZhjHT2rzasjvoxuJbK2wFWxV6NcD
LKSfaliUEAFfoavJEqplsA/QV51Soe/h8O5dBkSHhugNd78P/AN14v1JZp/Mg0qBh50wBJf
/AGV9/U9qXwD4Km8VXwnugYdKgYedIeC/+wvv79q+l7a60PQNGhsrWNLeNF2RwwjhR/tYry
6tScny01ds7cTiI4aPs4fEyofsWj6fHpuiwJHb2ybcLgKoHqe9YVzeS3MJlSbfsPJiI2Y96
NY8S6SzG3LoOD5hJ4PtXmWt+NbWNZ4LWfy7TGP3Qxz6fSvrcuy1UaaSWp87Uld6sh1p5Vun
NlHI+/JYW00sgJz0zjAH0rn7/SrnURbpfyQ2kyNkAJl9uO/UVk3vxAkeGSBhd7FXZH5cu0A
HuR3P5VVtPGmmi1ukEX2NZR5aCN/3gGepr6NKysct1szopvBNikULfbHtyMkyA7ifqSeBXJ
XenWUN0YoJheFckHJAAxnOK0IvFtzPFBpyzQW9lnBllQNIw649OaxZL5hY+XBFInmTHMqHJ
cc9BWiWhDs0cxeCK4BliBQIOV9PcVnMGWTYjbgTw2ME1PcSMd4aNYyhwQBtPWqhBAHzDPXj
tXn1Hrc5XuW1E8G1JZSqHlQTkf8A1qSSRYmYRkFSOc81EYdyl9z5HqOtVJHJYk56d+tU5KE
QcrF43MbRD5cEdR2qIyRkBccDnk96qI5KkGnjG3tXLKtchzLcaLK4XgH1PNak0CokKkEnZ1
XjPJ9aww5XgA/lWpm4eCBgrsNnB59TWNWScNCG7np3wFttCvNR1qDXreeWNok2yQkZjOeeO
9e+R/DfIF/4U1eO5UfMIiNsn0wepr5q+D+rQaZq+ofaMbJo1XJOMc19M+Hr8JJHdWl0CnGQ
h5rx6kZJc0WSdBpniDVtMhSz1O0IQHBkQYwfcdq2LuWxuLWS6Vo1Yr83zda3rRrHWLc+ZED
KAA5dev1rm/EWgLp2nzNA2ImU4xxtr4arQlCpdbXPRp1NNTy3U20+2mXxHqls0trA58qEvh
JZB0z6gd/WuSuvFtp4uuLibV9MlgSD94pjYMHOcKnYgHp7VZ1xTBYyG61S4ht1ieYQqQybg
OOGB6nFeZR6pfy6fOfs0bwwkTSZQfT/ACK/QMHGUaMVLQ8+o05Ox1Wu+ItMvbf7F9oOm3Eb
bfLjjPlMB02upxx3JHPc0yx8RarpltbppmsTG3cgyRzS+YmP72OufpXDya9p900e+CW3xwo
Kb1/Lrj2rZtIpNKuI9cNwy7P3o+Vogy44xuUV3Rs3ozOx7LpU/hSSG08XzR6lpM6yiGS7tJ
AFvW6bo1f5jzxwMVt+Nfh74e+IWlJd3Ei+HNRtCAL6e3865uFI4EpBAIPoMmvErb4oH+031
HWbP+0bwp5VsHAMdonsMdT61fPxFktpDYy30DW+8TzQRgqJOPlQtjcD/eIPA4pTkraF2uj1
r4UfCXXPC9p4hkfxHaXen38IWJ7NCQXQ8E7h6emfrSXuuax4dmmtLxY5bMqD5qjJXnGdv9a
peBPjTcan480/Q57YLFeL5EUUF3ugjGOMLgc8YqbxrqcEeux2lzO0W6ORXI46nGCcdKcYyd
02NBJqFnrMa29ncorLGHBIyWxn071reG9Sil0wLMHeBHKu2OV/w5rwPQNVI8TxG1uNhidkJ
AwHTpnHvXp2na2lvbiexZCJW2XMBfALZxvXPHPcVEW09egjd1fR4ZtKvpYyJNg3o/I3YOet
c941s4NR8CwzruW9tArW7453D/EV1Md0TbS2l3mLPKxsNuPz6/hXO+IrqKHweYUSVpI5FSN
AN28k8Vq7JXQbm14b+MFhqvgmE+LYBqMMKi3uYfsiyqpxgM27sf8AGsubwh8I/FN1I8nhuH
TVZDIlxo18Qz/WHBCn2riLX7H4V8V29xf2ytoGvIILlWPEEnfP485rV1u98FxXt1pOqaZJb
3tmN0ctvEqB1x8rZVfmBqIJ3fK7CsPT4CaBLq1vPpfjOEWCyJJJFfbRI8efmAKHg445FfTk
Eekyi3hsJYpI4YwkMMbcKoHHFfGc3iS205BHp+uvcQyjAtrqPzIyPQZ5ApsHiPxa2P7JsrK
yflI44Wy7g8nHdR7jFa1G5L3paopJo+mpLaI+LbotakLMm1nK8Ke+PWqGq6Na70DKHCKQMd
yT1rx+2+JPjaylt45r5JbjytjRalbmIP8ARxnJ9ya67RfixYXrJp3iCzGlyswH2iOUTwk49
e1QpxukkFyx4ztre3+Hd6oJwMEADp8wwBXy7eAzazcz7Wy0rEeo56V9PfEGUDwdI1vdLLb3
M0IidDnILjODXztcRn+27jMIC+cw4GMYYivZwfvM55uzKLQgHOe1Up12cHPNad1IqSyIxAx
wD0q3punWWoMVutQgs12kh5WO04GcZHQ13VWrWRNO+7OSuLSb7Ct9mIxNIYgA67gwGeV6gY
PXGKzd2BnOTWtqsMFvcOsUgk9xWWBuxjOa8eo7M64goYsAxxViGPL4I4oht2ZQWPfpir6w/
KBziuOVQu19ggku7NJTazugkXY6A8OvoR3FRRQ5QS7lHJ3J3H/1qshAi8inwWkt5dRw2cSN
M5CqM4JP48VwzlbU2jB7jIkLEcZq2kJBwppGt3tpTbzIUkVirAnoR1FXYYwTzwB3rhqzW57
GFpXsEUJABA967HwZ4Ou/FuriBT5NlDh7ic9EX/E1W8KeE9R8Xa3FpenDA+9LK33Y19T/AE
HevpSHwra+GvD0Og6ViNUwbic8M57n3J/SvncTjacKsaF/el+B9BKtGhHlXxGUIYo7G30vQ
YRb6da/KQrAMQOp+p61jeIvEMNlaNY258vAO905PPr603XLyO2je2tP3K598nHqfWvLtf1U
WysokZ3cksvXH1NfZ4HL4pRnP5f8E+crVLtspavr7woRFv2Sffdhgy+1cPqGpzzD752DJCA
8L70alfvO4MjfdGAo6YrBmuDtIJB/DpX06aSOGc+wk1zliCSxPcGmfZ5EeLzI2IflQvVh7V
CoQryDvJ4Y9AK0ob68skeSG8YSr8u7I6egPWs79zmbuOmvBmFBbCJ04ZHz847c10gIj0mSx
mAcAhtwABjGPX61ycCTS3ADFpJZDndgk1tMv2ax2xBmkHB3j7o9TWtO7uawemphywQteCGI
+YB95h0NXXsoYysbsxXGcd6kWx8hfNAV3J+Ynkf/AFqd5EkRYzqST0zxiuepJQsktzPYyrp
Qg/dkqBweKyXYZJ61q3jHJUMSKyG+U8gVy4jR6GdTcUcgZ9alAz3B47VCm7tn371OoAOQec
dCK4GZDAGIwDiuhgublLC1RWO1UIGHx/EawVGPmxkDtWtAYDaQ7s52nP5n3pTXugHhrV10q
8kkYZDqAeM17Z4J+INrHdiMr7YHB/LvXzzbErIfXHSrcd9Na3Akify2XnINcrhGpT5JDi+V
3PvTR9Xe/SO4sb5VlUZwpwfxrpNXvH1DQDa3FyqylcMyj7xr4v8AC3xJ1KxmjSSQFxjv1Hs
a9Z/4WPPe6b5boySEdT06frXyuMwlehZtXj3R6NNwrO0dGXPEXw98S6xpUWr6Vf292GjMJt
MiORSG65JweleV69oOuaZMdGu7G5S5u3RIoGT/AFrE/wAJBwR716Rb+I72LwAIbTUJfOF06
iOJAxbPI3Z6CuE1/wAX6vbT6NeW1yy3tvIzKCmVVjgE4PrX2MLSpRl5I82cbNo9A8AW/wAP
/Ad1HBrdmupeKNwSVygnW1b+5GD8vHdq6rxJ8WNM1i+l0GxH9oWiHy5ZCsYdh3VUb5SO1eI
+Jb270DUJZItPiuHAG64KMm52ALYAOOMmuTstf0+0cNc6OjSrJ5gO8/KR0rVKEbErU+gLXw
B8IPEFpcebptzpN+ql1CF7Yvjr8rErxnt+FcP4s+DXhbS9MS8t/FF3Df3hH2TTp41mnnJPH
3SNqnrlsVlW3jmxaN59R1SQKublrVw/71xyi89s1c8M+JL211Sa78+TXtZ1aT5PJ5AUDJOH
GBt6AfjWUnFv3QI9B+EPjzw/4k0rxBCLWV7S5jlkhjuVE0a5Gcr3GPQ113jrXbnT/iBKQPN
UZ/d9VdW6g5/lRH46K6de6Xd3FvItuQ7DUbcpPCM9UYZDnPritG08G3njjUtQ1iN3awjRDH
KWwZJNo4Bx0rSm7bh5Hl1xZL9vnvbK2FvcRktsCEBkPXp0NUoZpYo3kgz5iNnDDgn1r0C8+
FfimKMypd3MLhuhJGR+Fc1deCfFUBMP2ZJw3GWXHP14/rWsoxv7ommdToHiuLV7FtP1hYpU
Tq0jnAbAxg5yPwrd2W9qiWdhrRmuSuZUuV3xk9QoYYI+vNeWNY6h4V1FIb+KATPhmSOdSV9
iKvNrcMkzK8z28zZKqYzupxUL2ZD5ktDdTT59ck8QeGtUihilnRbm1CtvVZBxuBA6HGOfWs
C01vw1e+Hxo3jiGWHUNLzDFc2r4l25I2tnO4D6VYt9RS11mC4XUA9wi7Si46H1Irm/iLb2G
o6oNY02aPzrgAXCBeSw/jHY1NWKj70TSLubumeEPCeoaHd3WneO7A3sTh4ItRXymZucIWHB
z+Fc5r3ieSyn+yRaLb29zEgWSZZWEgYcHkEVwtpJ9nnaOYebFINsgB5x6j3HWujt/EFpcWb
WOqQeZeQALbXZUh2X+6x9hjB59K47a3WxVxkmreKdWEtqs1zfW8qjCSkHYfQE96fpmmC3uJ
odZnOn29ou97aRgJWJ7KOhPsSKq3z31/BBbyyvLBESY8kgDPt2qn9hk8oqsJDDod2PwrdVG
vhQrno2k+LdJTTT4eeVrmwtXFwiTNtL4Ib5Gz8rexBrK16fwpqbNqPhi51ZLm4keSSxvkRl
HchGTn3wR261xMKXlszFRtdxhhjgj+tTWby2l0lwvmRTI4dJFwdpB9K3p4iUHcnlL2qand6
vdG+uBEJGVUxFGI1wBgcAY6VhySy7ygY4HXFegN4PvvEtt/a3hi2SWJwBNbM6xFZe4jDH5g
eoA6dK5zUPCfiPSZHbUdDv7YDqzQEqB9RxXo1KqmlysFbY5p2ZhhsHPQmnRRDHIHNSvANxB
x14z/nipEVUH07V5tSbNok0UOVG38as7ihXIDAcEE1WjkHmnA6CpcjjcwI/lXnzmzqhTvqP
cmZQADgevepbYAP2wPSkQhsqOV7EngVctyvbtxwK5qkvdO+hTvKzNye7TU7eN79FN9GNonU
f65QOA3+0PWorSxmu72KytI2kmmbYijqSelV0wxwflA717v8ACzwMdLtf+Em1WJluZV/0eJ
1+4p/iPuf5V4dWoqcG0fSwp08PDnfyO88BeHbLwV4bWzhiR9RkG+4k/wBrHTPp2FV/EGvCS
+Fn52xwNztjj8Ku3bmRiwuAhTJOVI3fSuO1ixuGuVkibeZD0ZT19KMmyCLryxmKV5M8StUV
3Lqzntev7GHdvlYAgts6lz615PrMt7qe+6kUhFIGF4z6ceteqz+EZLm5Rr28WMA5xjJ+noD
VXU4NE03T2sZ7u28mPLiXysnd6DHVvrnFfo1JJWsebJ30R4lLo18sdzd30LxxwIrhHXIYN0
3EHj+ftWbHplxdRlhbQwxNkLLyQQP89TXe3sWm3EqQ3tzOtqAXRXJyXPcAY598VVZ7K3SOK
ws44dqkLIkh3OfVuf513ct0RyanJzaPbRFsXSyMkeWVlMQP+771BBpiXc6+UHlP90cfz6Vs
zQJu3eYWQk7iVLc/U9K1NHOl2rLMbQ3UhHH7zGKwqyUItpXGqd3Y0/DXg69vHU4hhCchUJd
se/vXsWjfCTQtU0sX93blNmQS+Qc+p/wrlNI8XWz2237PDYmIFsK+SxHTtk1s3fxTvrbTo7
S1EXltnzA7FunT6V+fZniM1xMuSj7iXU2UVFWMnxFoGn+GJzfBrdYI/vhkG6Zuyj0rx3VZv
tM1xOY0QSEsQvT8B2ra8S6/Nq93K01x57nLBVcsqVx0hYj75J9a+pyunNRXtZczXU55JbIz
ZwQdwIrLZXLFg35VtXCBWXPzAnOMVRkjUszJjr0xiu7EQcnoc1RXKacEbfve1SAHJp6xhcE
kEHnipNikN2PaueFFvVkKJCinbwxPtWzA8AtYhJAWYA5OevJrLXCkbhu/3avK0Zij4bp6+5
qKsVyCasjEhBLHHpStg7sBiw7U2MkEkduwoYnc3Tb6YrghqtCCWJ9rgfdZfXqK6HSNfu7Es
N32hGblGb+Vc2NxO0g8/pV2Fdls43Dr061bgprlkrocZOLuj3L4WeIZNQ12+0YNGv26ETW6
TLuQOnUY68/0rP8AHWnapC0t1qllDazW8ySkxElHUnGQfrXlWi6zd6JrNpqllIUubWQSIQc
ZI7H2PQ19TaHrOgeOtMs51Fvdm7d4Zra5PzxttzsbHO0kcEcdK6OW0VBIbd9WeGeJteilkv
YnheOQTAiaNgVKHBGFwO3vXN3d/Jcy7BfPcRZ+V5EwT7cjNek+INL8IX2rXdqNKudLntozl
YJtw+X2ck1xU/hGGS7SO11WUCUA/vIuAPXg/wBK5pKUtzJMwL+ae012ZRKMxhUyw4Ix0q3D
rF5Y3ou4pHRnjKKV4wGGCBVPXtOlt9RbfdQXIChRKmQHx3GaRr+zlsY7J9NLXQGFmjJUn68
9vpURVnqUd1oEDarpzkqqqGjgRCSWLMcZFfWuk+J/D3hfRbLwpDAcWEKIzKcZbq1fHngnVP
K8SaLCyHb9p3YJyMqOCa7PUPGX9o6nI66htKsXZjBhic+xq5O8VbcSPqE+KIb65SDTikGF3
ySXCltg7YGcZrF1i+0+JWYyC6vyS0crHIjP06V4RbeM7ze1rFMkKFPMWVjvMme/t6Ypi+Ib
p5i8mrtKxOBFtUAcda0jFPdGcnY2tS03Tb+8vpnRZpSQGMgy3tXHz6Wi6nJb2s7bkOETcSD
ngfTJ/KrMupCcyxOZYHU/LJG23Pf8RWCt5JYzrPvMzjlCfvMewP4mlUgrIIzdjT1iGW10uL
wzZWrLqF3IHvZUfcdpOFAOOMnn6fWs3UfB8tvK1vDZtLGMAENghvTPerOmXV3YasNS1S3kU
y7n3uuDuxhcHpWvqHiyYaHqF4iiKfZ5cKMMYJ4yPU4ohUcX7yubHmt1YNDqQ0+BftNyrCPY
uGIY/wAIPc1798PtH8M+FLO3XWNKt9W1eXl2ZBIlvxnCg9/f1rwTRdQFpcSXLReZKoKqSeV
J6sD681paf4iu7SVmMhMkgKu3OfpxUe0jd9APrmeXwRrYjbVNCtolxwpiQEj1JAz+FRyfDD
4W63bs1tpyWiDjzo53XB9AD1rw3SPGKIsEdxcNJvTnjOcdsV0cvxUt/D9q+qtpssnlgpAjo
RG79geP0oU9dAaT3Oi8RfB34XaZpRv5vGkunxIdhkmdJRn0CgZz9K8eudH8N3c0kOiaomqG
POwT27QO49VGSD/OrGkx6p8Rtde7vbpZLqciSeeQYhsgTwAMfM3tXWa9+z2lvo0mteFfHIu
r2AGSeO6IjDnvtcdPoa6LNK7IskcNpfh3ULtdltqMqOjECFlZRHj37VoPaeP9MYJby3cyJ9
0wz7wB7DIqp4c+KMmhW8mmeKdGl1C4gcBZVcRykDsx43fWuguvjdo80o+w+DyoI5E14ST9N
o4NZtdTTQ5Z7gyXLjxLo63M8mMG6j2s344zWle+H/hkwtbbVLu68L310gMckOZ4BnvIjfMg
6c5pb74u3bDZa+HLO1LZ2PM3mOvvkgVw081teXjHxJazK82XF2kvzZP5jHtikoifkO8ReFr
7wtq8lhevFKjjfb3MDbo7iM9HQ+n8jWM0gQZU5GO9dtp+l3U+nr4QvJkuobpWudEuxlgso6
xf7O7oR64NefyxNFK8U4MbRsQynsR1Fc9WNmdlOdoq5YjZn4x19D+lbdrCyxDKjjtWPZyKx
YHhB3AzXZeGtGvPEWt2Wjacpee7cKp/ujux9gOa8+vKyPcwMU5cz6HcfCvwKfEur/2nfRsu
kWbAsxHEz9Qg/ma+jpoS0QhQCJMYUDr+HtU+h6DpnhnQrPRbFB5Fsu3cerk8s59yaZret2t
m0SQ+W752ltuSB6CviamZVfrqpUopvoOtinWndLToc/f6VcrMsrXxhiU7sIMSZ9z71z2rat
IITBKU8vduLL1Ue+eeat61rl2v70zeWxy3zY+UeteWXmsu1/ILZRcL94kYPmH/AAr9YwNOo
6alVsr9F0PKqNylqzZ1nxJt+75Yh2kIyqBtPrz15ryTVdcDOVs+bkPvY44+vPeu5Xwrrvie
cCOQ2sDkK5dOVHt2FYer+ENI0e7uLebWbcfZkx+4bMrSHoGPf+ldzrQpvlW5DlbSJx8uqTD
LmSSedlz5Sxhsf7zEAA/SsS4utRVxcBmh29lbJNdMun3M0/liaPc3AZnGT7DPWpLTTLee/F
s0TzMh52njPpkVcqs2uxErs5GO21vVGxDDeXA/urlh+VdXonw78VapAzfY57aNDgvKCAv4V
7d4J0+DS4pbp7a3shIVVEI+Un1AOTn2rp/Efjex0qzaziu0mVEy/lLls9cDPQV8RmOa4ynW
9lh6bk+5ccOt5M8IvvB0PhuxV77Vp23qTmPChG7ccnrXBTpcxXC+Y7LtOcbj8x9a63XfEs2
o373Eu0gtuXcuSvpwOK466uJJZCUzxzvbqa93A4etUgpYncltdCJt8jFigTHU9z71GSw5QZ
98800u5PLBux56VHO4CnbyuOQK9e8KUHFEN2KMzuZCWBwTxzVZ2bgBjg+nFOmceehHy8dqg
lk/ekKMgDmuRSfLcxY7cAoJ59xSmYbSeSMcDpUagbc+vagKvPWtLTa0FqORtxzg1oxSAQoC
O3p71QjByC3IrUSNBDH8+OOn4ms60LQJasjCt1gIl8+WSMBMrsUHLdgfb3poXe+Gkx9elLA
cMTjdx0p6rwdw5HSvNpfCQMRcyDnjpxV6LaIWVlx83Yc1B5fyk7TjH4CrcaA2Z+b+Lj8q64
gVx948gY9auaZqN1pWpwahZzGK4tnWRHVsEEHIqF43WMKXRt3PyHO360gi/ixuHcmteW6A9
4u/GWn+KUi1bTW0+31O7i8m9huQqMD0JB6ke9eR6ld3en3c9orttQlcrLkfgR2rHjAjlSUh
TtYEKRXu+qeGvDPxB8OL4r8PRSpflFivLS3ICwzbR/Cexx2rGrTujO1nqeKEDUdGlTcTcwN
vjXPJHfFZttHMLmCQZUA4J54rrtA8J6hdeOLPSmSSzmaQLIZkKlADyeevFesXvhrw6b6e1O
g20VvbHDzSExEDuxbqc+lc8YaF3PDNKvJrHXILsRlVt5dxZjxyauXMzwancMxVdrkjH3eTm
u6u/DGganPKYDeWkA4WQOGDgdwCCaztR8DySwrcWl75+3CqJV2u34DrWalbVBYxLbU5Ci5x
uQEZA6j0rqLLWhBZJFJb2sybckSwqxJ+uM1hweENYZSsSIzjjaW5FWJPC3ihLaO5h0m6eEf
KWjAcZHXGK6KUk3qwsjRTVNKmlfdpf2dz/FBKU/IdKo6s9rHOEhmkkQorAum0qfQ+tYsgvL
V2NzazxY7SxlT/ACqje3krKs3nEgjbxzjFdMow5boVjYhvZdxT7XKiE8puOD9auQx2uopfa
dFPtLKrwySP90jsa5iLWJYlXysBm4z0IqSa8llBkIVLiEAq6j7w9CO5rjqVOhRLd2M2l3Cr
dKYlYYfPRWq9Z3SIhiuNg7qSo+b8asWPiG3vLeOy1uM3Nr91JUH72HPbn7w9jSaxoNtZaR9
stdWWW1d/3ITncfQg8qR/+qs5QjP3ogWLaGFJo35V26AnFW/FjPcarp2krdpPDa23nlVUqF
ZjwPc9Oa4qPU7pY1iW4ZVjOQB6/WpYdQmuL25upSzswVMtycAcc0qStK7A9U0bXLfRtJgsN
PckD53bAJaQ8c/Su2s9RtbjULefU9t1Y2qAJAT8s0/dnHQgdAOlfPVlqM9pcvMHIKqSN2CO
OldLZa5MNNtoYnZ3MeXJ6AnvXd7W6sB6/wDEKb4b+MNNNzrDnRNajURwah5WA57RyovX/eH
518/26W0F49tdIk8DfL5qHBGDwyn9eetdhNf2x1nSL66s4L+P7PtjjuSdhYE7lJz1716Rb+
PPAGq20Vp4s8O6fIQoVWCBTEvsy4P51nezsyopHidqk00dxbyAXtopwsuQm09juP3T7ZrU0
mK5th9j1KezaByAFciUoT/EB0r3Nvg/8NfFGnCbwv4zGnuR5ggnZJVX8Mg/jk15R4i0u2+H
+pJaS65pmsQzBsz6cfnXHY4P+NOMkGzOk0XStLsoUhGoW2q7ZVmjgkiltpImz96J16H0J49
q1ta+Een+NtRu9Y0OXVNK1CY75Le/t/Nikf8AiYSIMgnryvrXG2njfRLEWlvoWjS6jeMOTG
pjw3YbiSWPqcYr0y01r4339gD5FpoybcI8MavcbfYDJrKpZrc0WjPJdU+EfjPw/ZzahNp4u
dPh/wBZcWjiVU+oHI/KvoL4FfD46Noj+J9UgeO9vl2wIwwYovX6t/KmeFbvxbcPtubb+2Lg
fM088bW0me+cfKR7EV6c/imDS4kHiKGTT1bAErJ8jegBHGa8jF4epUhaNjuWK5abpx6lLVZ
njvZEDvFEnzHcMg/SuT1LU444ml8p3fBCkAEj8Ogrvp7mK9hD2UbXXm/dMkZRfb72K47xJ4
V8U3MDT2NiJWA4RJAT9MccVWV5VQw0/bVLOb6jeJvHl2PMtV1CJ5DPfzvtH8IHBPua4298Y
21gXWyjRcg4wv6k1e8Z6N4n0mESazp89sjnCh8qC3bHY15w+m3FzgKeRy4JBKfhX2MWmtNS
Fr8J0j/EHUVlRnungHI3RHBK+/qaqRTaXeRtqWqyzx7z+6VIxsmPfJODn1qjZW6WMkl3PZv
dXEB+VJIyI3wM4IPHSrkl1L4jK3F5aWljHDHhckqXGeAqjjjtxSa5HtqWoNaWMuO1vdV1EW
uneXgE4eNMDH+8ea6DTbyLw+xezk3Xq8C4b59vPO3tVa5uf7KhaG1kMZnXnsxHocVhzTSeS
VAKZH3qmo5NW3No00vekjsbnxdMlxJd3Mhmnc7jKSVYj046D6Vzep6zqPiC5RbOMKq/KqqM
AD6/41zzJNNOsO53BPPPWln1FoR5EBMaD5eDk/8A164aVBym7rU56s3N2C4jlhmKSyDKH58
NlQfY96oSvuztfI9+9NmneTHmSE88EjmolZAjb8rgfL3ya9Oa5IWuYvQYSgbZlSTz3qKSZd
hTcNoPYHNVLqYIxIOT61CZpJAArfKT0FedVamuW2pjKXQWVgLg/KcEcVVdRnNT7GA3M/X07
UfICSRk9qEtLMkjUkVIX65oIJAAAoCAnAzj1NarRWQDVkwQByM1tWxV7VC0AY887sZ5NZcc
ZYgADBNbcNq/2ePYpYYP3fqaVaM+TUlp2MfRTpHmXY1hrpR5B8hrYA4l/h3Z/h9aj8l3WSS
KJtq4LEdBVW1IDvkkfLwRV0FWRQwUMeA3Oc15lL4SB7QoxAi+dyeShOPp9a0IdPf7IVKFSW
ByRTLSUJfpI0KxxgjKocrn1r1qO78KS+FsSRot3uBLK3OMdMV6NOCkZzlbZHjj24jl8sHJ6
Zx1pCiAAfd/CtbUvs4vWNqDsz8vIFZ5UMz7u5yWzzWvKloUnciaMBAc49xWromuavoNwbrR
9TmspM8tEcBvqOh/EVnMMKMEbulSRRl0YdT9elFkM72x+IvjHU/EWni7mgv5jPGikwKrElh
3XGT9a9x8TfDnTtb16U3F7fqHUFYFbfhvdT2rmPhZ8NLvRoLLxnq1jbXF7IQ9jY3TsgjX/n
qcA/N6A16LIvj2bWJb67sdKubJ3AwspjbHbIPWuCpJN2SA5vTvhXlGhFzPLaR8bppNij/gI
rpE+E2nJphMepi3lZcBxHjd7Z6gVoXniTVdGgW61DwxdOG6eWCVj9MDt+OayoPiRpFzdOty
biJlBylxBlV/EVkqcOrC42y+Hw0oPE/lSp12wHIz6nPLfjVK9trq1vltppJ7ZXGY9ke2MgD
26fkBVu78c6BaF0N+FkVQQCDtz2Azya4TxNrmsauP9D1BIo/4Bu5k+pByfp0FaSpwasGtyP
X/ABZYWIkhWI3Kx8NLIu4bvQGvI9TurLUJXKWtuikknEZyfxrXutd1+EOkwiuUBxiWEMEPr
yM0af4h0+MeRf8Ahq3uQTlnh+VifUEf4Vl7tNWTNNbWschJosMx3RSLuXshx+HNRzWwtSHk
uXVwPlRkr0K9Hgk6ZPc6jb3ml4HyIWbzJCem0N1/SuM1zQpLDT01a1uf7R0ub7soOGjPYSL
1U/pWTuDj1KCzLeusfk5uCCd0JAD/AFFFpq3kpLDcqZLJvvxp1U/3hnoR+tYrai5UpGdi9+
AP/r02KVQOASDwcVPoQdFceHJZrZr3SZEuIQN7kkDaPcZyDVKK2nCeVthSQnLL5gz9Dmqxu
WeNYzKQo4KnqaljYlBsTI/3utaK17gW20bUFhlZrSbBQkfISMfUcYqfTFkgt/MBDHG0Iegq
qWuII3iVnRnXIUMePepYpgbYcgsw+cilKa6DLa6hE9u2nXZYQ5LRSA/6t/8AA1RUSC58p0C
XCHBbdlXHqKtQ2X25cIuZAOg531px6allaxrqNrIJWO+3SP5XGOpJx92pvzBa5cu9bh0Pw0
dOsm8vUL1cNIpJ8mM9Tj+83OPQVy9rsmulZ9zpbQHywcEE/jU80Zkug0gxvYHOc/nmmSpJb
3V9b4KNGSF47GrTa0NJI6Xw2mvaawk046eyPkO5nw5P93A5H8q2NQvdVGsW7X8yyXDYGILg
rPEuOg5XFcNYXV0VmYqNyoVySOmfSt7wvrN1aa3IJFaRWj2BZVDjHpk/yq/mJSR7N4P1jU9
W1BoovFd9bC1jU/YhKVYKByZGfj8cEGutXxDLcyNO+kNqKQj/AFqOLuRcfxbycD/gIFeH6F
qRe38XzIViY22wbFAON4BB/OoNL1CYaFqUFvcMszosPTmNWYbiPwzXRCCnubp31Z7Qfi7cQ
XqW/h/TZdVvGYKJLgYSH2PJP4DFdJp/i/Wr68A1eeedieYY2MSJ9cY4+tfPw8MzWGmx3NpN
cRSA743UfKfc8/8A6q6eDxLKnhy+tNSkknuVjKsYpC6cLnIPHUfyNbSpW+yL4r3R7nf+P/C
H2VNHk0yDWlJ2yruDQx+uWbgn6Vl2ei/DLX7sSz6Dpdpg/IkMT/MPcggH8q+XdV8caLKY3i
hu4DbfKsUQVo2A9c/zrt/CfifSRbQ6nq2+Auu9I4J2Tyx6tg1lGEb2i3f1HTt0Pa9a+Cmh6
1beZoery23QGNJC8TAdBsJJH4GvFvGnw68ReHZmlbThcwhsq9sTKoHuOo/Guxj+N0dlqMCa
NbHWbdF/ePMnkhffzDy1dxpvxZn1yc20On6PYSNgbnvGbOfomDThUrQemqNIVZxdo6nytPB
cykXU+AueVJGc+hHUU2eO5mjVnt3WLoHI/TNfXuu/Dux8W2jS6joujm5dfku7KbypAfXO3B
+hzXz54++G3irwPBJc3FvLdaczYjuITuSMY/iA+6f0reGIVR72Z0xrqS5WeYX0nlbYQAAn3
24OT/8AWrFZg+GZsL6rU9xmSX5TkgevGarSlREAF68e1dspqlT9055yI5J4l3bZQD79TVQ3
DLllIGO/rSDyAwV1b1AFMkeMt0G0dhXBJ1ar952RztyZCfMYklsg0GFwAR0PtVgMhjGVCqO
pqJ3zjb93PXPWm4RjqQ0kRnpjHP1pu49SOlKgyxJ6UrKc52nbWe+pmOBIGSQM+lHmEccGhU
+Ue9SrGQ3QYxVxTvuVZsjjDscY4rqdPKJp0IPJwc4f3Nc3ICpCspPoO1a1jKq2aL1xnt70V
n7tgkYGn5F0rBFcrg7X+6fr7VcmUwzsgZN2458psp+GKoWn+sb/AHa0lcMiGMMCo+fnr9K4
KKvEgIVGwDecE5OP65/xrQtHn+wuCfkY8HHU47VnqST5YfKdlIxV62aQ2Lp5jeWTkKG4/Ku
+EWBErNgkJwn8XoaVfMlJLDJPU5qzZWc95dRWOn2stxdTuAkMabmY+1eyeFfB2heFmk1DxI
W1LWIAG+xWO2X7EfVlJ+ZvwIFbOyQjiNN+EfxA1vRo9U07w40sEgyiPKkcjD1CMQSK9X+En
wPv45j4i8a6aLUWr/uLC643sP4nx0UdvWtvUfFmu+KrQ6fpGhTeeqgrNPiOZUA6gZGKwLzx
vqNloj2A1eX7UZB9ouJGysAHGxVGSzHuOea4ueckM91Nrc6rqPkzpCLEj55UyFbHZW4z+HF
bEgtNOht4bK0t3Ef3WeQBh+deM2HxL8eyWUYtfCNzrNqAFSWdorYsvZtnBFVZfiPpuotKmq
+G9R0m+jbbvixMEb0wK5pRkvMtM9UvdU8q5ZZrfYzk4GTg+3Brj/Ed74cm06eOWws55GGGL
BR5XuX7fnmuBOt3Os3G2TX47lFZsWdviKQ+hcMQfwWub1aw1hrryVaXyGGUiaPYqe3GQfrS
UW1eY7JnI+Mrc3+oNd2TPLCFw8meGbJJIHUD8ugriRPe2zZhmnXbz95sCus1V762uWtbxfM
KYyMcL+IrJlby0MzEoFP3s9KTmh+zsVbbxbq9qRiRLgbuVlXcG9jXZaV46027xbyeFLM3vl
t5bK2Fd8cAg9PwrhDNa6jqKx3s8dnascGfyuT+AH64rq5fBFilkt94f8Q2mqoBuKJKBJGR3
x1/StYKUlfoON+h59quqalqV88+pzStOjFSj5xGAfugdsVqadrOo26GOWN5rSVfLkjkU7JE
z04/n2q34k0xrgHUkjU3SYW7jTHP/TQeue/vWt4W8M+Jr7T21TTNFubi2txkLGhO89snsP1
PahU25WQmnzWOa1KzsYUW6snP2ebO1W++nqDn+dUDa4G75lB610F74e8R30V/rl/aTxeScu
JYipABwQB2xXNmdhhXEhHQ4H8qcqXLoZtWLH2OOQL95n7YGavQ6e8VvHI91DFHI21d4Oc9+
lMsIpbkrPYTSIYuctGTtP1Ar0HRfCMms/EKz07Vb2AB0RlSQgDaU3AccDP9ahU1fUS31MN9
MkNkJ7meOyRBuEro581cfwcfN9KyNHlgivnSKZplAJUyWr4cepAyQK958O+O73w9HdaP4u8
P2+paWSVa2uIVZlAOBgnpx09q0Bqfw5a7uL/wdJ/wjusSAD/SgBGQOduSTtXPHQ0lBMHueQ
aNfaFJcQ2lvbLd6lI6+UsRZF3dsluAPWrer3vivwX4hkbxN4bhma4GIpt5K7f+mTocGsfxw
8lrrX2pvD50i+kyzXdpeedBc5Ody4GBnrgH8BWfB4v1+5sv7Nu7tryzc5NvcfOhPr7H3FZp
I2i30NCfxXot4GjuvD8kJY/ft7n5vyIwar+I9Y0fVGtrvSra4s7pYhDOsgBWUYx1B6/zrIN
uCzPswM9Aen41ZtrHzZQoUMpHUDpWUqijqdapzq2RDp+l3N35xt1LLgsBgkgD1rU07SPEFo
516LTbk2KuY2uo42ZFbHQt/jX0P8D/AAlb2dhe+IbyCOSEIYI1kQMGz97r+Ar1W/8ADmi3P
h2fTbm2igsLqPEsFufLAHUbQOAR6ivmavENOninh4wbaaWnmFTCKL3/AOHPijw+zya1qkEk
siLcWspO1Ad5HzYI6dq1NIBbU7q3+dFuYdpdRjHGQ3PvXu1j8LfDNxaXE9tHdpcAsIZWZTv
XGMNgAY98A18+arbXNtPLp8jGKaCTa6ZxuweOvXFfaWlE5UrblG+1vWNPM2l3VxKrRMVyGO
CPb2NV9G8TrBfpBcOot2OMP90EdMn0OSDWjcNo19D9n1CaV7xl2pdjlY2HZl/iGO/aucl8J
a1LchLbS5bpByJbf96hHrkdPxpzrzdjNzaehPrGhN/aDT6eN1nMxdcuF8r1Vsnt+tQahrqP
NHBHGXhRFUgDhioxyCeldfLD/YHh3TbbVSrzzks1rJGG/d54z3U5zg9axZPDXh7V7iR7LU5
dJULv+y3K+Yx9kcEA/Q1nK9rw6i66GDD4m15VktrWdlWUeWI0Hb0FeheD9M8Q5F7NI9lFHy
zH53OP+mY+Y/iAK5631VNOtxaaRYx2p5BuX+ad/wAT936DFJZ63Po18t3Bqc0NyTuOxiS31
/8Ar1VNSTu2XFuLPbNL+MCeH4mtLSa6vHc8h4VRWPrjJIrv9O+K63WgoNUFpG90xRUkctG6
d1bd0PtXyXqXi24udVkvbSyt7aR/QZwf72OmaoHxLq8jK017JMwOQCcKPoo4rd26mjnfc9k
8beHvBOsXzX/hzVtO0rUG+WWwA/dOeg245Qk8HtyDXh98kltfTWlxbvFcwuVZGP3CKkjvJj
L53Rwd28jDE/Wo9Vv7i7eOSYrJMuQZTyzDtuPfFdlGdtGwv5lJ16uT35xVchQwJbAz1NK00
r/L8uPYUwxSY3ClUnzfCRJ32HPhdwWXemep4z+FKq5XODj1FNSEvkEkD371MFeLAPA7Yrll
damdh6KEUMeTnpnrUyojAq5AOOg/xqqzhpACOnapI8bccj61cJopNFmO1QRsZM+oqRXRMNs
AK9+tVFkZScnIPUVKbiTyzGqqq469Sa0U0tjRSRI7xSzySEmRzwOMVq2cAFnGVYgHPG73rC
QYHTJ65zXS2Dz/AGCLbHIRzjC8daiq1KN2ZzOQ05EkuCsjbVCZ6ZrVaB1xMvlIQQwUn9QD1
qv4cRJNXVJBlSK9B8VaNo2k21uttf213JLEJC1u+RGT/Cf9odxWeEp80LmLkcFdWk0ckgnZ
D5eMmJgwBPbI/pVmFMQSHoMggE84qn5Y3uwiZo0ALOmOPp6Vdto5RaOGdsZGE7g+9bpO5R3
/AIC1+/0z+3dcsLiztroWnlQr5YU+ZkH5eMDgH60rfFrW4b2O4ms7GV5CJJHEfz56EA/w/h
XFWGo3uluzafdNBI4w+0Aow7AgiuqvrXw14h0mS+sbpbfVgN8tlcEJk9zEejDOTjrVzg3Gy
3IbSO3sfif4UudNu7WW2v8AStQvAN12LnzkY9sgjP5nFalv4e8Oz6NBdaZq6m6YCY71DhHU
53cHnPevD7nw5qdpCJXs5XjwCGAwef51FYy3FjdRyRSTI38S7iufoa4+Vx+JApJ7Hb+KfE/
ib+053md40cDMtjJuQj25yK5iTxPLebYZrmRo0+ZVRiGLerN1NWr74gahPNAJdPtVltxt8x
B1AGBjuDnnOfwpsXiTRtVjddctjFO54uo4Ukx7t0P5GnOqmtGaJjJdUjGGWDJIB3OSTnvjH
StmLXrttNbTbW+unnmQSWhUkyq2cFC45x9aTTPDMGsmQaXqOk6nNjciSytCT7Hc2B9CKJtP
8Q6bf3U6WqR39pbkrHHmHyj0Oz+/gc9OaiUuZaopu4zU/EWqeH3Wz1p21K6dQ3kNjdb+gkJ
GWJ9BT5n8L+JrWN54m0e8RMrsP7pj7ocH64NcA8d9crNqM8L3LFt0jsd3PoR2ojuy5AJ8x8
bIkYkrGPX/AArmSS3QKT2NPVPDWrQg3YMN7b5/1lq4YL7Feo/KufbMcmAWV19Mgqa0iLgyL
JbP5ciLyEkzyO4B6Grp1v7bGE1u0S87CY/JKPcOBz/wLNbqslpayJv2Kdj4h1i0geKK53x7
SuJo1kwD1wWBIqay8Y+JdKu2urDXb+2lbBIifCnHQFelTSeHGu9Ll1DSp1kSHmS3ncLKAOr
KOjj6c+1cvJwSM9Oa1asroLu9z0KL4v6/dGb+3Vg1BZhiQsmxyex4GCRjuKv2a+D9amutVs
9csNMnkRidKvkMSl8cGNuVOT2yK8nkKltoGD64xQFYLtHPp6Vz+0dwuel2PiS+0uJ1uPDVn
e2lzgSNArbSBkbjs4zwcEjmvQNMk8IeIok8MTX1vo8AjVodWtmZXaTlhuY9VGcY/wAK+f7e
6urPMtpcSW8ncxOVJrVh8Vav5KxzTRXSjp58KuR+PWhzJsdn4z8N+OfA2qI97qct1aXH+o1
CGcyW9yPYnODjqDzXJzX95cOJLuVGY4ACqAOPYVes/HOuw2Fxpu21m0+45mtJYy0TnsxXPD
DsRg1jht2H2kZ6DNZNsDQi1K6gtZ7RHQ28wy8TruBPrz0PuOagjU4Xnb6cYxUUKlpjwxxyc
c1r2kAYAswBHsTis5vS51UI8zsxbWFwSxDEHue9dX4e0ya91K2toYyZJXCqB6k4rKtYQGwx
69OODXtvwO8OHVPGsd7KgNvpyeaT23/w15lVuWiPo6cVSpuo+h79p/h+HRfB9lpKxAJBGqt
jjLYyzH6nNcxrk4u2s4IyP30pUY6qor0PW5WGm5jB3ONuOhOa45NNay8q68tDJgorPyVz1r
bLMto4eTrvWTPB9q5x16i6xEdL0gRW5Vm2hW6A14H4y8Iy+LL5E0pVa+BOWwBv+vp9TxXud
5E+pr5jsEhTKys+R9Ntc/MY1SS3srVYoo13+buCuy+pPevfjbRMfKnGx8w6n4N1fw9JJHr2
hXixqcGaBd6n3z0NV7G+0XRYXutKuLwXTZRVkTZsz36nmvftW1kLZyRq4YScOzdCPxry7Ub
OyjlF00cTRuT0G3H1Fbxwilr1MlSdtDg76G2vrj7ffeI4GuHAxGwd5D9eMfrWPdNYRSK9vL
cz3CEESCPan6nNa2v3VvOpCIqeU+AAOoNc9saQKpjIJPzE9xUVsPGmtSHGzsMuL6e4kZhAk
e44Ozv61WEMhYKkeMc8Vs2+nRyAzeYUjA6KMlm7KPWrdppZuLhrdh+/JBQFtvB6j3NcjlZX
Rcabauc2sEXmYZvLPditNWWG2k2uC56FgvT6VvappYsZRGqllViDKe5rNl00zx7t+1lBIOM
7hRRqxbfMhODsUFuFOd4LLj5VYkfyqB5FbbuJYenTFRHIJAHHvTWznHBr0VUtsjNyZZVl8z
5SE9KkaUKgCKWPf0FVoY97nfwB6CrMgUxhEIQfzrCpiXFWsLmdhFBkfhgW/u9KWRWUglefQ
9qdb24jg+0S5MedoxyzH0FMcynLHIGeAayp1JTvcVyEoz5YNznkUZlVME9eOlKCdxDYB96f
tOSCQRjp2puPYgRAzKNwJA9KlZiq4HPpmmrsQcjJ9KiZwxOB17elU9EaPYZ58sb7lYAjtiu
v0aeSTS4285V5PBJ9a45uXX5u+cV0mmOy2KgAYye1c8m7WZFzntLmkt73zYmwdpBB7juKv3
GoPcSncxKd8DNZVpzMRjPHc4qdkwvH5A4qsLNqFhJDwUEqlgWfHIIwB+NaunTKttNuhGScg
sx4H9ayN+5U5y3vWnaFZrWXeTkEY5xXbGWoMtwW4khaUzxIq9AWOXPoAP59KVYgqEsVJDdM
9PcVM1nLaWttNNbQslxmSJxIGbaDgggHgZ9QDTJwiSECZHyAcq2R9BmuyCUjCV0WIrq9g/e
W2o3MZORhZCQfUYPanreqyiO8txKOiyKxRlP8qqYfapDDaO3pUiZLHKnb6Vq6a2MrjrzRbB
o1lF+WYffA6jn0PWkn0GxEQbTNZinIGfKfKEn8QM/nT9oMeGAcZ9eahdcsAeF9+lYzwUG7m
kZmBfQy290EuLaS3fHPykD61b0zxXremXUc0V/LLsGAkp38enzZ49q0WaSNfkkz7ZyMfjVa
S2t7hszwAk9WBx/KuSWAktYM25rGp/wkei6zJC17b/2JfLk/bLNPlY9spnA+ox9KTU9Eumc
TQS2WqrIMrLZttL+u5ByD61gy6ZbDJjupIgOgYbgfbPWi0i1nRv8ATLJvMiJAJicEHHOCOt
czhODtNFqV9hwZSDC1su7OFAOGU98H1q5p9vLPfG3tp/MZVJSRgMIR1zntW5aalpviJf8Ai
bNHZ6moytyqcs2eMgdsevPvWZdOdIe5t7YwsZTzJE2VcdgM8gd8VHsm7PoO1yvqk8Fugt7R
9zty0hI5Pc8dCa55zGCcqffFTtl2ZmZc9Tk4OarvwCCnJHU1c/dVkJqxXKxgjJct0O7HX2q
ZE3OM/MOntUSRdD0z6c1eh2xoqt2OSQOtcij1EXrXSbm6VWjhZ074XOKjksHhcq6kAHuK9N
8AeJtE0hkGrWi3EG4Epu5cDt7VneNdU0bVvEFxd6PYfYrV2ykO7JQfWrlC6uJPU4ifT57Wb
yrlCp2huHBGCMjkVIqNlQASPUmtWxj0xHRr8XDwiQGRIGA+TvjOcHP4UwxQtcs0Rfy93y7i
Mgds1zvQ0Ubsit4jubAPTHSte1gIAIYLjjOKSKFRwVJ9wetacEakDAPtntXPVnpY9jC0tS1
bQlZOMEegr6w+Dmgto3gS2vJowlzqkvmfNwQnRf0FfOXhLQ5Ne8TWGlRjH2mVVZh/Cvf9K+
27C3tbZYbKELsto1RFx0AGBXLB3kdWZ1PZ040l1K+vO6W6LGsbnOQjDljWVZRSXFgVKESLI
RtJ4PsCeBWhqkElwHCli5OFQcH8M1i3FrqUdl5EbtbsEJREkUZPuTXsQso2ueBG3Kcj408R
2WkWEqXFwWMfSKLnk9snvXnb3GoKsF1d2aw+cC6QyksdvbdjGD7V6Lb+D7G2kk1TWHW/vEG
4LIoMan1Gf515J4/1WCK6ufs8pjBX94WPT2GKnA46GLxEqVDVR3fn2X+Z6FONtWc5rHiopd
ixVAYv4nXoGP8AhXOahPcXkZ2sPmyMY61hWQTUdSVt0oghyzbf4h754rTvbrN4YreQpbBQ3
PtxnHrX1UYpbAc5fRxm48uaQKUOSpGQx9MismZmnnZgTgnCjrgelWdVeRZRuk5Y7hj+tVI+
H9yOorzMZUTlY5G9bG5p7qbdI5sqEJKHoRx6jkA1uwSQ2Xk3DCCRWPyEA8DHPGc/yrEsdQn
sFQq2wqOAoBK+/Pf09Kkjgkvb2C3jLzMegHzE5OTXlzg5XtsdcZJKyLN9qUesajMum2Kug+
bzpR93A7KOB+Oax1xPc8yx2sfPmyscKBj0/oK6rxhB/Y+lWunWV6uyVA8qRrtwfc9Sa4HUD
FFpsUILNK7eYz54I6Y+tclGXPG62OapIxpPLSV1jbcgJAOOtPijDD5uOelIbdy6onzEjPHY
+lX7e2ktk8yRgG7LXsU60VG7OeLVx0McUZIZcA85I61FORKfLjT6E8VZLHbknOe3pVaR1VH
ffyRjkVwVZ+2mKTuV2ZziPhggx04FREFjktuxSEtgAHOPenD5mAHBHWu6MUlZEIlihVmZpH
HA7HmpVaBT90kducVRzyTn8abl+eck01KxXMaW9MEjAz3B6VWkxjjketRxsCCDjI6E1JsB5
Iz/AFptcw73K5c5beu8nHzEdPpXUaTJAdPXzZHVtx4ArC8hiwRI+T3xk102maRMbBGeNlJJ
OKwnTaWxDVji7MKbgB87cc4qxLIm48Y9NvAPvVS3/wBb+FWWOCQMFj3PWscP8IIdDI0coaN
ireoPStS0ANtIGI4wPw98Vloi4O5iGxwPWtGwO2KVuevbmuxPVCJREVUOnG7rzzQpAzlSea
Y7B4ctNg7sBMHkevpShBtG0ADNd8NLGci6oTCksQfWrypGkSESoSwyVAOV+tZsb7dvG4Hr7
VIHbDK2XHOM8V1xetzBxuy+Hi+62AB29ahmCEjAwD6VTV5AMkbgKa87fdzjJ/GtXLSwKm76
EksijcmB9ag8zaT82QaruxZjvOKj3swA3MwHArn9skbqA+WXdkdhTAxU7kJGPwpm7jaBg96
XOQM8nPWuaVTmZrGNkKZG3buCT/ERn9ajkkZjknOOwFSHbs2bMMDkvzUDfMcAH8655Oxpex
BnGe59c0hzGu5lzkdDUxVFbbkZPAB61ah0TVrt1W00u8m3DjZAxz+lc1S70SIepnpGyDLDC
nsKsKFYfdUfXmtybwb4ptIDLeeHNThixku1s+0D8qzFteD6A8giuazRIxJmQ4zwatpJvX7w
IHeqwh29smrMWB8nBP61LloaJFmN3YBcjHc461oQwK20uCMetVIowCDyAepxWvbqDECnpXM
3fc3pRu7kqIoUbWyR2Bq9CQxBbr9arxqAAV2kdx3q/awbn4Iz3zxXNVse7h0z3j4B6AbjUb
7Xnj/d2qiGI9fnbqR9BXvxS4h1PcuVRkxnGcmua+FOh/2H8OtPhZcT3K/aZPq3I/TFddfuk
NuC8gUjoWJwKMPBe0c11VjxsZVdWs+y0JGZZUWVhkIfukd/rXB+LPEMlnNEn9nTQFl5fK7S
PQ9635dRjtrQx+bMVAwWCgjmvOPENxE8hBlQqp+VmYyEew9K9Knh1O8ZGFKNndnLeI/Guoq
kojmEcR7HBUDHPUV4F4j1ltWvPs1uBK0jZyp+XPtXofjG9aW3kikult4gp2oxwXP0H1rgIm
sdEtnlNuss7OGEzr2/uqP8ete5hMHRw0OWjFI7HJvUuaTpaaXBM15qEJgVfMkdPnzjqvsc8
frXF6teSXN/JcK4ijc/LtOVUDoPWtjxL4hjZ1it4VDhByCMHPPOOtcSpEkuXYcZOSpNb1J8
isZylZWRYlm8+4yWyOmamVjnAx7etU4wS4JAXOfpWkluy4di6kDJG05HpXnqm607mKTbuSR
by29nIGcktnrXbeENWm0m7fUoNkbwDG5gCWBHQDFczpdk2ozxW8YyzsFGB0r15vh/d6N4Wa
5Coonww3DJY46D0FfOZpjqNCXspP4tLdzeKb1R5L4q1SfVL2S6nJUPlgCcnA7VxElw07AP8
wBwB7V1nihILeV4QpcBgATxg9x9K5xIN8zMBhOuO1dVOScUo7HJUk72LdsI4kGUO4eg4okk
dnGFwMHHPWoWBdgG6elSiPb96QADrVtSlpEhtsiJwwJGDjk5rOkm8yQFR8o4Aq7cE4eIMFV
upDA/n6VDHaoRguGTswHeuuhQaV2TYrhuv9ad+74LKwI6Edqk+znYX6YPp1qSIugMUiFlbo
D/ADrqSKSFS1aWJZPlUE4z3P4U17PaSd2SMjhSMVPAuzggk5pZpmVipZunPNW4R5bsuysV4
7eML8zFTnv0NB35G1x6df6VHvJU459KaHIGSAT6+lZOUYrQi5dEiqwXcQe+Diuj0m/eKwCR
qjruPLSc1xhJYjnIzzXX6CkLaWC+3O81M6nuibucTbjMoB9Ks7OSMjNV7bicfSrPyljxz/K
uPDq6JHRr1DAb+nPWtKzZjFO0jnkgHufrVBFGBuI59RWjbDbaTDy8tkZwK7lHUBbe2ubqdo
7aJ7llyRsQscDvgVL5O9wWyMcH1rS0DW9c0DURqGkXr21y6GJmXBLIRgggitKw0XUdTDS2V
hNOuRukVflU+5PA/Ou+nDTU55z10MaG1woydobpk1ca2jdY2RYl42lEdixx/Ec+vtXpdh4A
Oj2r3XibxTo+iQToY2jJS5mZTycAcK3oazkvvA+hb7iy0C98QKMKk16fKjB/v47g/pW8akY
7amXvSehwbWykEnIPsKoz2ylw4Yqx6Y7133ibx14lvbd9BudNstIsMj/Rbe3VQw6qd2Mkeh
Fc3b2sl8y21nay3dy5+WKJC7H6Ac1upe0V3oSpOD1OZa1kLcj5c9c966/QPhN468UJHNpeg
XJt24+0TjyYh77mxXtOmReDvh3oVjrWs6Pb2l7LGGb7avm3Hmd1VSDg/QCmeK/jRa+JLdbf
T9Wlh8kM0Vuq+WJXCnaCemM/TOK8qrVadoo7YtyV0eG+KfBmmeFYmtZ/F9jqesKwV7PT1aR
IvXfKQBkegzXJqq4GdoArpF8OajcCS513VbfTVLGRkmffO5bkkRrknPqcCtfStI8KRyAajH
dXNox2tM0gibn+6BwD9SaxjPmdkzW+hxCxSXE6xRgvK5CqB1JPQCvbNH+CGh6FpdvqXxI8Q
Cxe5AMGnWn+scnopbGefYfjVCw0v4f2viTS4vDl1qOoXME6XM1zKgeNIweVOOF5707VvEN9
P4i1Zbu2hn1JLkmzknc4jPYA+jDGPes5yJd2yXxJe6f4Q1H+z9AtLPR4kUHMNsrXDf7TSyZ
IP0rLt/FOv3F0t42p3DKDhZLiQv8AkO/4DFRQ63ovifVLdfFti9rqtsfLMysdr8/xg85Bqz
c+A9c1DVJbk6hbJYSNuSYP8oXtgHnPtVrERStY1guh3OmfFK9tvKj1KS+eIgErbnyg/wBa2
r64+HHji1Y3fhSRblsD7ZDKfOU/XAzXmaajoXg/Fpc61NfkcuhRcfQDk1BL8YPslwg0fSY0
ijPRzjPvgVzTqxl0KlBeg/x98JZ/C9l/bejXx1XSeN7FNslvnoHHp7ivOra3852ZdgZFL4d
sZx6ep9q67XPiLr+tWk8N15UEdym0pGmPl9z+FcpHhYwVcc/w56VyzaexKVtC4ZRNFHGsCI
EG0lc/MfX61fiTbGqckL3BqhArbx8x9R71oxYABJzz0rlkdtGOpYROc4rqfCWjnWfE2naYo
LfaplQjHRc8/pXMRgtlgDz07V7j8BtC+1+KJtWlQ+XaREIccbjx/KuKrI9uDVOlKb6H0vZo
kUIjVQscaBFUcYAHFYWqXw+VGCOWJ2oegHvV2+l+zwgRKzZbGSf1+lcjcxyXl25trnycAne
f4h6Cs6uLjhKfNdN/qeDh6PO+ZnN6tfz2czNK5kBwRg5C8/3a5HWNRTbO7yANjAAPT3Irof
EhElnHcGQK33WGOuD3rzzxFKVtQ5IweChOTmvXyLFVMXS9rVVmd1Wgo2seea7em8nJkiJeP
o2f0rjbue4EoIlAxuxuO7866PU5Xj3xxyfO/LsOxrlbiGTdI65fJ5OM19nHY5ZRadjN8ia9
vRGHAPdiMAACraaUYvtM299kcQYMV2iQH8fr+VUZ5ysTQcjn5hn5TzXb2ttp39gafcyIqts
JZCn3jk4PvXO4qTMYx5jlLa2e3hjuJgdrHKo1JNfSSyMWPJOTg1Nqlyv2hiiqRu+XIrOQlz
8qk9+BWFW8VyU3qKWmiPSfh1a2zX4upd7NGcjyj933JNeueKfGcVz4ah09Z2xDyfMTaF4+n
WvFfD93caZM0rKETyfM+Xqvuf8ACquseI7q+kmvr1zucYWI9x/eI9a+GxeUrEYv29T7OxrG
pyQMzXoRe3PnMd4LErg44Fc+crkKAvtVua7e8kaZlCk8BV9K7vwD8No/EtvNr2u3b2Og2pO
+RSEabby2GPCKOMsc9QACTXq6xjY4py5nc88iDOfnYqq8lvaqVxctI58ptqjp1JFey6j4n+
DenTtp1l8PptRii4NzIxHmY75d9x/ED6VHD4i+GEt1ZWx+EiwNfANA80wVGUkjdnJ4yDz7V
rTUlqQ7niYyW3Enn9acjtG2V6fSvePE2o/DXwpqw029+GFndyEfK1ncrIp6Y/PNYf8Awnvw
pDBP+FSouPlPzoSPwrqVSXRCPNYWW4iy43AccjNWjbHYgfkjoPSvYI/CHgfx9os+reAUOl6
rbjE2ntkK3opUlihPQMGKk8HaSM+V3UE0e+KSNkdCQQRggjqDXrUXGcfM3WxluVjbII56Ec
//AKqruu9iGJLH9anijO4F/l2nn3p8gTDBW+XPf1pODY7XKsSEZAIwT1pZ7ZeMHLjjNPVkI
ACIcfrTxgAMAeOxrD2cXdMXKtig5KFkkjBPYjjFa+mPIlkAqnG41RlckhTGRk5/Cup8O2Vv
PpAkk8sMZGHzdawrRUY2MZKxwNv/AK9aubMJvJGCTwCM596p24zOtXFUY65JPKkYwPWuLDP
QkljVDndIFIGQCDzWlaP+4lCjPI7VRiRnIQr9Ca2tJsWu5vs4mhtzIwHmTSBEX6ntXoLuI1
PDOs6HpV99r1jQV1goQY4pJikQ92A+929q9K0PxDdfEeO40e/1uPRoxkw6XZQiGKSPv8x4y
PfmvHxA0Ny5R4y0RGCOQ5z1XsfxrqdF8P6xr8iT+F9MkjltEEl5cvKEjVgSc5PAHtWsZtO5
m4o6vUvCtlp8pj0yOCaWIEuTJ5rkeu7v+FYU9xKiNF5aSp0bI5I969T0bV4NVs3gutHhtNY
tP3VwrJh9+PvKOPlPWuV1uzsp5Wmubf7HcNwwCkxyY/i45Brf232UtSUtTltJ1y30y7hj1P
QoPEGlI+fsV07B4v8Arm4PA77TxXcXPxT1m/gXSfhv4Q0vTbOQFZo/MVJUHfdgKVH+1k/Wu
Kk0eQAsZk8rqDvHI9h1z7Vi6vDFYN5sMtwLyAbo3iBRlP8AvdcVyO89zRRV7mnrvhS6lu0u
Na8RaTZ6hdg+Vb6cks6MR/fcE4znGRnmtTT/AII6pJCmp+KdbsNEs2AJYuZZXHspxXK3viF
0n0+9vT9puLdAAcf6wHkHjuD/APXrndX1HxFc3UVxqjXaiV96ySuSSPRcnpXPLljqiz1PWN
E+C+i3zW01/r2oTWqokhglVBI78jHHGBSRar4D0LTbt9I0E3V5aoZIp9VkM5Hp8n3QffBrx
+1uYTfXP9quZUk5EhznPY+tNjv0S4YbDNbt8rB2PzD61nzpLYEely+O7W/0CW0tbQwa1qSA
XM67I4yy8LgDAAI9qwdTS9ns0ubhzDqUSiOSJmyXA6EdunvXOxtolu6TzLcTx8kxBgm3ngF
u9Onure+vQ9pZxaegGQPOOPqSx/lU+0b3ZotEaEeqXxdGMu6ZPlDyICy8Y4YjNPn8TaoYBa
icQxxLsUDIGKoyIlq8cg1C31AOMlYmfCH0OQM/hxTH1GUwvEscSqTn7gJH4msnIakVABJIZ
ZMyE92PNTQeVG4KwxFz0Lj7tQLuyTzzUmRjnk1iTcn3hpCZGPp9asR5B+UfiT2qnHHJNMkM
SNJIx4RVJJ/Kt6HSJbaVX1WZbCM43Lw8oH+7nj8SKLD5hIYywGefpWiik4Azn6U5tb0i1Ig
0nRhcHGPOumLEn12ggfzq22p3NxaiK4itYhgHEduikfiBnP41jNHdh53aVhLdf3oDMMDmvr
r4LaP/AGZ4CgvJFxJeMZWz2XtXyfpdrJc6hbW8YYmWRUXv1OK+21VNK8N2OnQhciJUABx2x
XBKm6jsj0sY2qKgvtMlu7hri5+yxkKJQQCBnFcl4jknsoljglWKOIZDN3NbVrdRw3M0rkgK
m3jnFcN4wuLjUIC7xhLUt94noor4XGTnWzGnhI7Rd2ycPT5Hrsc54v1XzvKuQiNI4RUQHgt
jnNclr7Qro6bopNzjdkkAKfwqxe3zXF0ZXX9xbqUiQg8k965nWL0SCNp5dxIxjPf2r9cyfC
uhQSkXW6ROJ1KFjFMiOgZv4c8GucIjUbt2Gj9Sea7Jo5pjtzEd3AY8YPpzXPazp80UxmfCS
9CO31xX0cX0OOorao5jyDJdgA5Lv/Ouyu41tLFId7ugUDO7P5VT03TJ01G1KRpM0gDDPIXP
Bz71u6taBCI5GDuQSADkKBRazuTTjucJqKgTDI6/mKFdWUbEJVcAt3NWb+MmY+/Ujn86rqq
rAwx1/irOUPebMbe8dCdQgj0IG5dDIB8keOc9q5FpzK7b356k96lbc8J5OM1V8s7tx6E/nX
m1KNrpdTGSuP8Am3Z3YB9K908bXd7pnw38HeGdIgl8i9iWSZIVJMuFBA46/NIT+XpXhyljg
Hj2Ne5aZ9s8f/C6xHh+/e08V+G/lEccvlSTJjaCjA/xKAPqoH8QrhlQa1bMnC2pVj+HNv4T
8Iv4o8STxanr19OLTTtDtZUmMMjDJeXnG5VyQnTOM1u3tvH5OiSNpqWc9lbh2udQjj06K3I
YgJJNa5dXwc7VO1sgnFZ/w10/xn4pS71rxFNPq3hqwb/SbO7tkvJb5x/yxiVxnd6vkba7zV
7fwhrVrptvc/s++JvJ02PybQRTLH5Sbi2BiT1JPNRJNO25LRzmq21zqPxL+zS3iebaXSFbU
pJqlxHuClneCT5IIx/z1Uk4571gf8Kuj+IPiPXrCwY2evLC19Zk6WbG2nVZCrRgZxJkEESc
e/Br0K//AOEcvPFL+J7n4JeLDqrsjO63yoG2gABlEgBHA4Iwa1dFi8MS61qGoT/DbX/D8l2
jma7uNZEQlZmGIsiXgMxHoB16CiPMlsTynz34As9V8J/Eyzs7q0vra6+1Cwu4HTbw3ysrfz
H0yK1fibp1vafETUxHI0SSlZiCOQzKCePc5P416jozTXl/q9/4l0y10Kx0C+E/nfaWumYxo
QFErOTJtDqcjgkgDrXifibXT4j8U6jrJhIFzJ+6jbkpGBhVyPYCvdoPmldLodEVqcddw/Z3
ILEHk88/SqEUhMm0jr1z3NbF6skkQXY7GM9MZxVQ2iMoY5HfOaKkZOV0RJO9xq7Hh5bGOnF
M2yKpdW3+oxUU6rC5ELZzycdjSRzMrb5A7+tYSmrg5ojAkY7CDlm4PpXW6FbW0emBZ4Hd95
5ArnFlhmkAuN0a+q+vrXQWGq6jDbeVb3qGJWIU7QM/pWNZXhuRLU4K1B+0qB1rWWHc4zncO
p4/Sq+gQJc6zDC4JDZ4UZJ4r1bTvCzIMRaOgaTpLduEA/M15lBpK7Mmzh7LTL27kWC0ie4m
fpEibj+ldhYeAteW3dtRaDTI2xxdMFb8utdlp2m/2bAY5desrDPVbUDcPxAqRbjwfYtI8j3
WtXrdXkJKr+fU1pOrJu0PyJuc5a+E/DsFhObjXTdXaggxWEDSKB6s5AAr0Pw14h0fwr4dtd
NsY4nPzSTzHHzOBncfxwAKwL/4iWdh4eudL03TILeS5XY85GWCnsPeuL00vr1xKiRyF4Ydz
mJtuAOCcdweO1XSVbVzTt5/8MDO5OrWOoPd39xexDVl3FWgOPMGMhWz+Pes6TxHo0GjJeNP
FczsCzLKdpQ+gU/zri7+4/s6wlgtbQRtMykyTzb3IHTaoAx9a9E8I/DjTb7QbXV9Wtfttzc
jeEydqDsCB1rrjdq/USSWp57deMNY1Oea3sBgPxtt7cM3ToDjisqfQPE0zA3/AJlorjcRcS
dffHWvoa48N2+l2pSGex0OAjlmCpj8Bya818SWvhwO/wBj8ULq90oy8VvHjb+LEZ/CtPZre
T+4alfY8t1e2h0i2MEWpC5D/wACD5P1rBjnUgG48+UhcBS/GPx6Ct4aDf6zrE4tFV0U/KzL
tVR6Y7fiatXWnQ6ZZsza3Ab5AU8m2QOMEc5I4xzj19q45U3J3Ssi1qYNrpOo3csLNayxW7k
gTuNsYI9WPpXomiaRoNpGtrftaTMF2vNbRNNcPnoUVvlHpyAa5nTRoMslvDdrqGpXL4WONZ
FRQ3YZbtnrxUWr6v57Omn6adJgbG6KKZiGI4yTwM571nFKL1ZcXbc63U/h/qNg0lzNeWWnx
SoHgk1S5hWcKB/zzUnk+/IriJLswWj6fFaWplJKyXi5LyDPQZ4A+grOTLMzuMnpk9atxxbj
yvbgZqZQ6pCfckstOu70yJaQPcNFGZXC4JCjqarMoUsSrYx0HeuvMepa7pdhbR6XbwmxQot
xBF5bzAn+M/xY6Z9KpQ2Z0rWIvtbWSSQssrfaiSjL6AAEn8BWLauSYdrbXN7KILWB5pCMhI
huP1NaTaZBphzrEhEg/wCXaBgW/Fug/DNWdU8W3tzLPb6aLSytJH3FbO2EG73J6/mfwFYaQ
u53SMXJPryazb7DSubMev3EMYt9KtksYyMM0QzI3+855P5gVBHbySuXlckk9c5qOKHYBhQB
7d61LZOMkY5yeetTc0jDUmhthAmVjCk9wc1ZjBwN2TmmxgYznk9OamRTuC9/TrWMmezhobH
oXwm0ZtY+IumRsuYYCbh89ML7fXFfU+oFJrt1SJW2jYG7g14n8ALNRqWr6rLHlYIRECcjry
cflXtyyLNcTXe5gwi2pjucVdFcsGwxk37a3RI5+4LRLIm/APc+nevPvEMsl5fKkbjzVUYQd
lrf1bUpo7eSG6kVCuTI4P3j6GuMtjNL9pv5cJEchRuCkD1z2NfM5VlzlmU672R3W5aSkYmo
IIYRIYBhl5YexxwK42dReX5haT5EA2sONpz3GM10kt3Pcm4F/NIBADIq7TgDPB/z1rCmk0x
L6OUgfZJV+fByST0LD69q/UqeiOF3b1L1nZ2qQXE0jw7iGSW3dsSIQOGX8q4G5t5LwNMH3I
rhSzHr+Fdnb3K3lpc29ysPyuGWVE27cLg9B0PFbHhvwy2oaMocxkSTBwW48vjknj3q1PkV2
RLzObs4BHLEF2zhLcbWToGzkCuf1os9xJIyN+7BDbT056fSvYtS+yWZ+yW8ET26Lh28oKfQ
c1wOvaJHbRNcIxKsMlFbkA+oxRCd9Wi47HmV4xfDKxwR1PpVQsAnlhTk9fcVpXkWzcQBw2P
l5zWU5eScBMEnjBPSuhs5ZLUhkXcVCDhjwoqNopNrOrY2n5vQfjV3YbZ2lYpvX+EEcf41Wl
lMse1nxFnIUcZ96wnFESVisrNv5YZFfUPw70aDRPg2PGelabFdajGsMjW+0g3crSlU8x/ve
Wp2kIuMkc18wFoS7BFBUng9xX118MLu3uvgPDpX9oSWr3MaASQPtcbJWLhXxhXHy8HB54ry
cSrJWOeexPqfgyx0fVQ178N/CWpWhVpbq6aSbThA+4Ag7i4bczYUgc1v6doPw8+yzyXnwhN
o0e/5IXWbzChw+35hnbXIaZplp4Uub/U4vG72MmoyZmg1+Jby3mZG3I6u7o24HnAJA7ntSr
4ntE0X7PN458O3mrx291bx6ibnygBO252aMMcsO2D6V5zjzbGMjqdc8P8Aw006SNY/gjeX9
1NG8qxeTGpKKAWbmToMisCPRPDuov8AYdJ+Dfh3StRa9ewRdVn82MyLF5m0mPPJHTt71zul
6/LpfiTSteX4jeHDdabpZ0wCS4Miyn/nswL/AHvb261tL4gs9W1q4uH+J+k28t5ex36waTb
RPKs6IEBRpZSBkDpg1qqckJGto9pLceMtW+Hc/hvT9NsdMsGvY57Sy8uCYsF8xTGxZZImOA
DnPy5yK+dPFdtZaR401jTLKExW0U7CKME4ReuMnnHNfTPgzTbXw/qF3qb3eqSSSW01rtup3
nLqzZQLHt+Q7uSAFUZPXrXzD49lWf4j63LBLHIhuW+ZWypI4OD35zXq4PWcl0sbQbuYUm6Q
N5Z49Aar+VL5m4Nwwyc4pN6jIlJXJ4IOKglnkD4III7+tenJJDY/ykV8suGJ/i5xUcgiKlQ
pB7kDigSBx5rZ3/WnAxvGyjIyPWsHBD5TPkjABOcgd8V0Oi24k00M8gU7jwaxzhE5QnBxnN
dRoGoW8GlCN7FZDvY7m6muGvSUV7plJaHBaRePY6nDcxsVZO47V1o8Ss8heWSSRsdWJNcXZ
RCa9jiaRIw38T9BxV9VUEru6H+KvOwsbxvYwaOmm1uR1IiPJ7ntSQ6hdTW0oL8DAPPWsSNg
wAyTj0rVtFxbTMSRgjpXqwpvczejGb5WkAkJOPxrb0y5vLFft9sAqr+6cA43A9Qec8isQBV
clScEdKtwSLJOkW8DcwAJHT3raMUk2yXK502l6VbeJNdsrHT/APR5LiULJDNl9o7kMOox64
NfVTadZQaVFp1qjLFGixKyDaOnrXjHhj4g+DfBmjvFpmltqV7GMNcbI4/NPfLNyB7AVmap8
evEd0JPstvp1jERtSJVaRx6knIBPuK5bNPTYFqjt/Ffh6K4tmtk1Gzjl5G5i0pX64/xr5y8
U2tvputyaWdQjvZYiN3kwlVBPOOTkmrmoeKtV1S6a4u9QnDnjZE2I/xFZk2py3ESrPHBLKv
3bjy9sg/4EOT+NVO7XumsdCz4Zhs9Q1uLTryO4ulmcLFao5jR2Pdz1AA546+1dBCPB1m4Nr
HaNemddyvF5kOxcCQIGJ46lSTniuQ0meTTtYt7+JzH5UgJbHbPP6V0/h+48M/Ztfi1LStLl
WYE2811IUkjJOAI1Hp94n2ArysXBxvN3a029TZNMXUNf03UtPkS5khKNcq8ipGoKw7jhYsD
OQAo69DWPrF1De6BZ29iu2O3KpKTkljg7Dn0ALDFaCnw1Y3Mjacv2gfOoaclgAykZB4zjg9
Mg569axkubGzsbi1kfz3kKEBeACCe9Z06cV70U/mDM+ysZrmYJHCzn0QZ/Oujt4tO0hlmvG
inuAOIScqv19TWAdSvVR4reX7PE5wyx/Lu+vrVJ224BYn0roqaqzEzodS8VXs6mKCUJGegj
G3H5VgXNxNdTb7mV5T/AHmOTUJwEA2nrnPapkUNjOOOnHWuPlUdiSSGMDG0Ae5rQhU4weCO
ee9Vo1UAcGrabRx81Zs2SJ1VdvT/AAq/Ch/hwB7cVThUntnmtCJCSAVA96k6YLWw9VZT06+
tWoly6gDGfWmvFkbwpAHHX9as20TPjbyelQz18OndH058EtJeL4Z3t0iv597IxXb1wOP8a9
DxFBp0FrIXhlKMzbT2HvTvA2nJofw90mzO2MpbqWOOpbk/zqp4rmSHT5bhQUuHXylBGBzXR
C7XKeW5+1rP1PFvFOoM0k37wZlO3BOCQDWGdSnh0w3FzEZvLICRuNyj1J9TW1qNi016HwC6
5O0Dg+p+lc9raGPSBbQqfMLcgHrXp4OjGEdFuevWqR5YwRyuueIJZxJDby7YpTuYg/M3tn0
HpXNlpZJMlSc9/WtA2qNN5ckZQL/e6nNPNkigDg5Hy9OBXtJJHO0rl/Q7SKe7Ec6lInZUY7
h69cd69AWa9h1uODTZGWyIVCsC4bHqR61znh22tFuJoGTzJXCKpHVO5xn+deqaZplpbaVc3
dxbZlVgRKpJYY6Y96+az7NoZfQ53q3ol6mfU4TV7tJLr7PdWReYN8+9yvlsOmfXmuH13UZ4
2kmnb5puPIByVUdifrXXeIJ2aWUw2sjrPIY1d2yS2c8D+vtXnesmb+1biRFV2Q/M2eIzjpX
qZfUVahCpaztr6lJWVzjrzZJe4cfZhnJB5/IVn3ai2by4pSVU/TNX7sO8onaTzCc8bec1mz
lHiClNrk5OOleq9jlkylNPIT+8w3viotxdRgZ9hU5hjQ8klf1zT0C+X8qfUYrkm20YN3KWd
pGQQD+NWrPWdU01HXTtUvLMOfnW3neIN9dpGaJo43iyAAw7dMVT2hVAI698c14lVyvboc0r
jr7ULzULkXGo3U97MRjzLiQyN+bEmltLSS9ukgjjLO5wNoqJYwzgAE56Vq6VObO+jeOZopV
ICFRnJz39q1UXyNoOVs1dR8KX+kaYz3MHErAxvtwff8K5lYsnYVGecg4r1bxt8Q7XUrG10+
1sIfNtRgzKflY47Y75ya8qaV5ZjIx+ZjkkCowbnKN6qs/61FY1ItT1RYDE2p3uzGAhuXIx+
dJEZIuW4471Si2klWfkdzVyNQcKrFieev8ASvdp2S0N0tC2fL+znzB+XTNVlkVML99egBGc
UyVpWlLOGdVGMen0qMTp8h3nfjoRVSkluKW5aMCGMsFHTPPrWeQ6Esc49hVj7QGUqI1XB/h
J5qN2+fDMCPQjpUys1dD0Y1bk4AUfNn866TTg/wBjBa3IJJ68VzCRlsFSck8E112mSzNYqP
s5kwSNxGa5Krah7xmzz62G65QCtBSWbBWoNIgS41SKKRioYHkDPOK2f7Olgy7lCAegJP8AS
uLAW5Hc52xkYC8NgZ9q1bQBbaT5sciqUSo4BI5+latvDut5WUjPHWvWhJNnMyi7NuBfLH17
mlidopVZcblOemalEDSThAwVsdcU5bTbI6hs47moqO70EiaVHmAdiMnngYAqi9vyfmBY+ta
RiZYMhjg8VWeFm2qz8Dv3rRtONkhpNMoCDYcM3NBdB/Cc5wD2p0kJDtnGPrUE0UjMDuAxwK
y5bG8ULIwAJU5Jqt57B1IJwBilkhlJkG8fKM9arDexyhGV/vUpJM3jFEj3LkFDnb6AVEszI
wZck0SRt1BAGcdah2Z3H+FTg+vNcsn0KtYsPcmRz0B6/WombccAEfWokZFcBt34U8HcwI64
71wVdSJMmUExqSScj61Zj/3j0qojFfl4PrkVbj8wMq/KVI3YrnbILqbtu05GORVhOQOpx71
SVm3DPIAzVmIF1LDHryelYyN4s0IiytwdpznmtG3B3Ej5vU4rFjuCMZB+WtOyWWWTapXceB
npUnXTkrmoqgx53E/UVpaTCJ9StYAufMlRcfUisy5trm2IV2TOeqkn+YrofBlu8/jbRoZNp
V7pD6d6lnsYaSSufcFvDGunw27LlIo1AHToK4vxlN5tqlkvz5UsBnOGrq5pZ7e3cqR8oAGT
nmvO9evruXUY4m2eWd2QPau2jH3tTxcPBuTkcdKYbU+X5YDyAdeTXH+IFX7khLIQcYOB+Nd
vqqR+XkRKHUAhq8z164k+0yHYpyOOTxXtUUr6HXF3kcrdqWldFfaR0wfSrlnGzfM+S+3nI5
I+lUpIHGZtwHOeD0q7p1w7IQCTt4JPUfSu1yR02Og0Jp4dYmuYVZMoCQw5IHX+VdpqXiO8s
tA+yhXkWUZBf5SQe9cZBE8VnNeyOXeUCNctnHHU8VRN7c3B2kCQRr5S+Y5ODjrXzeZ5XHH1
qcp7Rf8AwSVDnKuv6w+Fk8tkiC4RB3Pds9ua4e71W5WZp43dHOfmAyW966GaKZ2mhml8xsk
DPIGP5Vx2qs4YbSAMjtg19Dh6UaUeWOwqrUVZFK61ANEsLL84+Yswwee1YzfPnDHI796nlD
NISWJxxzVZmwTVzkjz5u4qAx4YMWXNXYFkeMycKjHmqMUTSnbkcHrWnbq6FYgwPPAI4rmUl
e5mn1KFyqi5+Uggcn61VKHBbdk5zWjdRGKchiCx5PFVhFvYqmAR615s3HmMWysMLIGBwe+a
cbiQxNGjhUdgzADqRUxs5VlBJQhuOp/wp66ZcnGHjyfc/wCFNST0JuUXbLE579MU5dj+oI9
+KkmtJYywYocdKbbWck7gKVz2JJ/wrRTXNYXNd2HZB5AIA/WnxTHacYUnp6j61aGmXKjG+P
noMnH8qVNKuhOEDRZ/3j/hXXKproymxkU4Mm2QBkPfODSTQhvuBgBwfXH0q9BoV1Iw2tCM9
PmPH6VpJoN+WceZBkZH3m6jv0q3OM1Zsq6e5zqQEHGN1WIrYBhls4rSk0uSCEGV1yxx8rE/
0qAxMI2+YEL681nGahdMlPuRmGNg23IUnr6mvQvCWkWL+Ho3uUZpC7ZK49a4SztpZ7gBGXn
gBicV7To/hhND8Pacmr3LS3F5D9qH2b7qqzEBecc/LWOLrRcEKb0P/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0