%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/451.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Forstchen</last-name></author>
            <book-title>Nálet bez návratu</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Forstchen</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>fb10f32a-c670-483f-8477-62ddcfe988cf</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>---</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong>W. R. Forstchen </strong><strong>&amp; Ch. Stasheff</strong></p>

<p><strong>N</strong><strong>Á</strong><strong>LET</strong></p>

<p><strong>BEZ N</strong><strong>Á</strong><strong>VRATU</strong></p>

<p>Již po celé generace bojují pozemšťané s nebezpečnými Kilrathi. Konečně se zdá, že li­dé získávají technologickou převahu a mají lepší zbraně, takže by mohli porazit kočkám podobné mimozemšťany.</p>

<p>Přesto pozemšťané podstu­pují veliké riziko: zamíří do nitra nepřátelského impéria, aby nalíčili na nepřítele past. Pokud vše proběhne dle oče­kávám, nepřátelé budou zni­čeni. Pokud ne<emphasis>...</emphasis></p>

<p>Vydává se posádka Tarawy na cestu bez návratu?</p>

<p><image xlink:href="#_0.jpg" />ISBN   80-85892-56-1</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Připravujeme další knihu z řady Wing Commander</p>

<p>William R.Forstchen: Flotila útočí</p>

<p>Christopher Stasheff &amp; William R. Forstchen:</p>

<p>End Run Copyright © 1994 by ORIGIN Systems, Inc.</p>

<p>Translation © 2001 Jiří Engliš Illustrations © 2001 Jan Patrik Krásný</p>

<p> ISBN 80-85892-56-1</p><empty-line /><p><strong>prolog</strong><strong>SNADNÁ AKCE</strong></p>

<p>„Viking na dvou hodinách!“ křikl službu konající důstoj­ník a jakoby mimochodem uhodil do spínače bojového poplachu. Lodí se chabě rozlehl zvuk houkačky - tedy, po větší části lodi. Přinejmenším v jídelně byla slyšet.</p>

<p>„Ale jisté, pane, už běžím, pane!“ Rapl vyskočil, odklu­sal do své střelecké věže a kolena přitom pitvorně zdvíhal do výšky.</p>

<p>Jolie se dívala za ním, zatímco pod kuřáckou lampou, která už ovzduší příliš nečistila, zamačkávala cigaretu. Těžce vzdychla. „Přezdívá se mu Rapl a taky to rapl je. Pojď, Harry - jdem se nechat zkanónizovat.“</p>

<p>„Esli ti to nevadí, rači bych to přenechal Kilrathům.“ Harry vstal z křesla naproti ní, „Já sem střelec, ne terč.“ <emphasis>Doufám, </emphasis>dodal si pro sebe v duchu a v nitru ho zastudil starý známý strach. „Tak si to tam na ocase užij.“ Napos­ledy potáhl z cigarety, pečlivě o dno popelníku odrolil žhavý konec, vyfoukl poslední obláček kouře a špačka schoval, aby jej později dorazil. Vyskočil a rozběhl se ke své střelecké věži.</p>

<p>Na můstku se kapitán Harcourt zeptal: „Jak to vypadá, Billy?“</p>

<p>„Soukromý podnik, kapitáne,“ odpověděl hlídkový.</p>

<p>Harcourt zabručel. Všichni už měli více než dost zkuše­ností s lehce vyzbrojenými korzáry, kteří se stále vynořovali z nezmapovaných přeskokových bodů, aby přepadali kolonie Konfederace na hranicích válečné zóny. Alespoň si mysleli, že jejich přeskokové body jsou nezmapované -ale posádka korvety třídy Venture jménem <emphasis>Johnny Greene </emphasis>po dvou rocích hlídkové služby věděla, kde všechny tři jsou, natolik dobře, že všichni členové mohli odříkávat jejich souřadnice ze spaní — a také to často dělali.</p>

<p>A Vikingové už je příliš nevzrušovali.</p>

<p>Pozorovateli zvnějšku se posádka mohla zdát neformál­ní, ba až nedbalá, ale spolupracovala hladce a účinně, při­čemž i v akci předstírala nudu, kterou téměř vždy opravdu cítila - kromě okamžiků, kdy se ukázal některý ze soukro­mých záškodníků, aby se pokusil o překvapivý útok a stal se snadnou kořistí. Tehdy maska nudy zastírala známý strach z násilné smrti. Vždycky zde byla možnost, že jeden z Vikingů nakonec může být <emphasis>Johnnymu Greenovi </emphasis>rovno­cenným soupeřem, možnost, že přeskokový bod vyvrhne něco většího.</p>

<p>„Všechna bojová stanoviště hlásí zelenou, kapitáne,“ oznámila poručík Janice Grounderová.</p>

<p>Billy vypnul to, co zbývalo z houkačky.</p>

<p>„Dobrá, první. Nasaďte přepadový kurs.“</p>

<p>„Už na něm jsme, kapitáne. Skól,“ opáčil astrogátor Morlock Bames.</p>

<p>Harcourt se ve svém anti-g křesle spokojeně uvelebil a přejel pohledem můstek - kaluže světla v šeré místnosti a v každé té kaluži jedna osoba shrbená nad pultem. Pano­val zde klid, připomínající atmosféru městské knihovny -kdyby ovšem tou knihovnou prostupovalo potlačované napětí boje na život a na smrt. Bylo to hezké útulné mís­tečko pro čtyři lidi.</p>

<p>Bohužel jich tady bylo pět.</p>

<p>Harcourt se rozhlížel po něčem, co nefunguje. Měl toho na vybranou spoustu; místnost byla hotovým pomníkem improvizačních schopností. Všechny panely byly osvětle­né závěsnými světly, protože zadní osvětlení vyhořelo už před několika měsíci. Před Grounderovou, která působila také jako kormidelník, visely v univerzálních závěsnících v pravém úhlu k sobě dva gyroskopy s vyčnívajícími osa­mi, na první pohled zflikované z úlomků odpadového kovu. Nahrazovaly původní sklonoměry, které shořely ještě dřív než osvětlení panelů. Kormidlo dosud reagovalo dobře, ale jen proto, že Corianderová, důstojník údržby, před šesti měsíci vystoupila do kosmického prostoru a na­hradila trysku, kterou jim jeden Viking ustřelil. Použila k tomu plášť nevybuchlé střely, kterou naštěstí mohli vy­prostit z vraku korzára, na kterého byla namířena.</p>

<p>Protože střela nevybuchla, mohla být loď ironií osudu ukořistěna nepoškozená poté, co Rapl a Harry ustřelili její trysky. Kilrathové se pokusili uniknout v záchranných kapslích a nyní byli pohodlně internováni na povrchu pla­nety, kterou se pokusili napadnout. Samozřejmě byli vy­užiti k tvrdé práci pH posilování obrany planety, ale taková už je válečná štěstěna. Na druhé straně jejich loď poskytla překvapivé množství náhradních dílů, které pomohly udr­žet <emphasis>Johnnyho Greena </emphasis>v chodu. Například jiné korvety třídy Venture neměly ocasní střeliště.</p>

<p>Nevybuchla střela také dodala počítačem řízený zamě­řovač, který Corianderová připevnila na Harryho laserový kanón, neboť jeho původní zaměřovací počítač se roztavil při zásahu během jedné obzvlášť silné přestřelky. Rapl pak na svém laserovém kanónu používal zaměřovač z kilrath­ské střely, kterou jejich zmíněná nevybuchla střela při proražení boku Vikinga přerazila vejpůl.</p>

<p>Už nevnímali zápach prosycující vzduch na lodi, pach zřídka mytých těl - zařízení pro úpravu vody občas ještě fungovalo. Systém regenerace vzduchu pokrýval tu a tam zajímavý zelený porost a filtry byly téměř ucpané.</p>

<p>Příležitostný kilrathský korzár aspoň zahnal jejich nudu. Už jim ani nevadilo, že kdokoliv z nich může být zabit -i když to nebylo příliš pravděpodobné, protože Kilrathové měli mnohem lehčí výzbroj než <emphasis>Johnny Greene. </emphasis>Byli to ovšem zuřiví bojovníci a nedalo se nijak odhadnout, kdy se jeden z nich trefí.</p>

<p>Ale posádka si to nepřipouštěla - a Harcourt se právě o to nyní snažil. Všichni si už na rutinu tak zvykli, že dokázali velmi dobře ignorovat nebezpečí - anebo to as­poň předstírat.</p>

<p>„Zasunout lapače,“ nařídil Harcourt. „Plný tah.“</p>

<p>„Plný tah,“ potvrdil interkom. Seržant Lorraine Haske­rová seděla u svého pultu ve střední části lodi a sledovala zdravíčko motorů, jako by to byly její děti - třebaže dvě z nich byly kukaččí.</p>

<p>Loď akcelerovala - kupodivu mnohem rychleji, než se u ní předpokládalo. Corianderová na ní provedla několik vlastních úprav. Kdyby takhle letěli příliš dlouho, motory by se propálily - pokud by jejich vibrace dřív nerozlámaly loď na kusy; oba původní motory už nebyly docela sladě­né a dva dodatečně namontované kilrathské nebyly přes­ně vyvážené. Ale nebudou tuhle rychlost muset udržovat dlouho.</p>

<p>Kilrathové očividně nepočítali ani s <emphasis>Johnnym Greenem, </emphasis>ani s jeho rychlostí; změnili kurs souběžně s vektorem lodi Konfederace a zrychlovali na maximální tah.</p>

<p>„Prchá,“ ohlásil Billy.</p>

<p>„Jako by to nedělali vždycky.“ Nebylo to <emphasis>úplně </emphasis>nudné, uvažoval Harcourt - alespoň se něco dělo. Jenže vždycky to probíhalo podle stejného schématu. „Člověk by si mys­lel, že si ti mizerové navzájem řeknou, co se stane, když se pokusí o nějaký konkrétní manévr. Mohli by aspoň mezi sebou rozhlásit, že tohle nefunguje.“</p>

<p>, Jak,“ ozvala se Grounderová. „Nikdo z nich se nedostal zpátky.“</p>

<p>„No, to je pravda,“ připustil Harcourt. „Ale přece jich tohle musí dělat po celé frontě tisíce. <emphasis>Někteří </emphasis>z nich se zpátky dostat museli.“</p>

<p>„Možná se ti ostatní nepokoušejí utíkat,“ navrhla snaži­vě Grounderová, „jako ten první, se kterým jsme bojovali. Pamatujete? <emphasis>Oni </emphasis>se vrhli na <emphasis>nás.“</emphasis></p>

<p>„Jo, a jejich motory se nám od té doby náramně hodí.“ Harcourt se ohlédl po seržantovi Corianderové. „Dobrá práce, seržante. Ani netuším, jak se vám vůbec povedlo zapojit je do naší řídicí soustavy.“</p>

<p>„Však se mi to tak docela nepovedlo,“ opáčila Corian­derová.</p>

<p>„Mně to tak stačí,“ prohlásila Grounderová. „Když při­dám plyn, tak se rozeřvou.“</p>

<p>„Díky, poručíku - ale budeme potřebovat všechno, co máme po ruce,“ řekla Corianderová. „Ti parchanti nás kousek po kousku osekávají. Každej, kterýho rozmázne­me, s sebou veme kousek z nás.“</p>

<p>„Jsme na maximální rychlosti,“ oznámila Grounderová. „Na dostřel budeme odhadem za dvě minuty.“</p>

<p>„Myslíte, že už si prohlídli specifikace korvety třídy Venture?“ povzdychla si Corianderová.</p>

<p>„Určitě to udělali, seržo, ale nemají v tom přehledu vás,“ zavolal v odpověď Billy.</p>

<p>To, uvažoval Harcourt, nebylo nic jiného než holá prav­da. Korveta byla velmi nepohodlný kompromis; obětovala obratnost stíhacího bombardéru za menší palebnou sílu, než má torpédoborec. Jenže když si nemůžete dovolit na­sadit torpédoborec do strážní služby, je korveta lepší než nic. A když prohráváte válku a docházejí vám lodě i lidé, přemítal, musíte tu korvetu držet na určeném stanovišti nepřetržitě dva roky, bez dovolené a bez údržby a doplnění výstroje.</p>

<p>Lepší než nic? Možná - ale ne o mnoho. Alespoň ne o tolik, aby to její posádce dodalo nějaký pocit bezpečí.</p>

<p>Za takových okolností se buď zblázníte a navzájem za­kousnete, anebo se krajně sblížíte. Posádka Johnnyho Gre­ena se ještě navzájem nezakousla - zatím.</p>

<p>Harcourta nikdy nenapadlo, že by se někdy musel s ně­čím takovým vypořádat.</p>

<p>„Viking se obrací,“ ohlásil Billy.</p>

<p>Harcourt přikývl a rozmrzele hleděl na osvětlenou mříž­ku bojového displeje před sebou. Svítila a byly na ní vidět souřadnice. Ale scházely na ní polohové body. Zásah, který utržili před osmnácti měsíci, vyřadil přenosový ob­vod bojového počítače. Jediný Billy viděl, kde se nepřítel nachází, ale nikdo jiný. Museli mu prostě věřit.</p>

<p>A věřili mu.</p>

<p>Nicméně bojový displej mile prosvětloval šero na můs­tku.</p>

<p>Harcourt cítil, jak napětí narůstá. „No tak se podíváme, jestli si tenhle Viking dokáže vymyslet něco nového a ne­obehraného.“</p>

<p>„Kolik toho asi tak máte na výběr v kosmické střílečce,“ namítla Grounderová.</p>

<p>„Ale no tak, poručíku!“ pokáral ji Harcourt. „Máte mi­mořádný nedostatek fantasie. Kdybych byl na jeho místě, provedl bych...“</p>

<p>„Klesá!“ vykřikl Billy.</p>

<p>Harcourt náhle zatoužil vidět situaci, avšak displej před ním tvrdošíjně zůstával prázdný. Vyhlédl ven průzorem, ale v tom byly vidět jen bezstarostné hvězdy.</p>

<p>Jedna z nich se pohybovala - ale byli ještě příliš daleko, než aby byl Kilrath patrný jako silueta.</p>

<p>„Ví, že dole nemáme žádnou výzbroj,“ podotkl Har­court. „Bude se snažit dostat pod nás a prostřílet nám spodní pancíř.“</p>

<p>„Nu, aspoň je to něco nového,“ ozvala se Grounderová a hlas se jí vzrušením zachvěl.</p>

<p>Harcourt přepnul interkom na „všechny stanice“. „Všichni se připravte! Budeme se točit!“</p>

<p>„Já už 'sem vytočenej,“ odpověděl nejstarší střelec.</p>

<p>„Jo, Raple, a my jsme se rozhodli vás napodobit. Teď se držte - budeme viset hlavou dolů oproti současné poloze.“</p>

<p>„Jo?“ ozvala se úsečně Jolie. „A my troubové jsme si mysleli, že jsme hlavou dolů teď a budeme se točit správ­nou stranou nahoru!“</p>

<p>Jelikož je do sedadel tiskla umělá gravitace, skutečně na tom nezáleželo - ale všichni znali ten nepříjemný pocit, který takový půlvýkrut dokáže vyvolat, gravitace negravi­tace, protože Coriolisova síla je Coriolisova síla a kapalina je kapalina, zvlášť když se nachází ve vnitřním uchu a říká vám, že se převracíte, bez ohledu na to, co si o tom myslí vaše zadnice.</p>

<p>Harcourt sledoval, jak se Grounderové setrvačníky ve svých univerzálních závěsech pohybují a jak se jejich modrý pól převrací, až ukazuje přímo na pult. Modrá znamenala nahoře, červená dole, takže Harcourt věděl, že jsou hlavou dolů. Anebo přinejmenším, že jsou v opačné poloze, než v jaké se nacházeli před několika minutami.</p>

<p>„Viking nad námi,“ zarecitoval Billy.</p>

<p>„Vzdálenost?“</p>

<p>„Pět set kilometrů,“ odvětil Billy, „a přibližuje se kilák za sekundu.“</p>

<p>„Dává si na čas, co?“</p>

<p>„Nejspíš nečekal, že nás uvidí seshora.“</p>

<p>„Už je dost blízko,“ usoudil Harcourt. „Palte!“</p>

<p>Loď poskočila, jak oba kanóny vystřelily čtvrt vteřiny po sobě - jedna z dalších drobností, které se pokazily a vlastně by je měly dostat do opravárenského doku.</p>

<p>Rapl radostně zajódloval. „Dostal to,“ usoudil Harry.</p>

<p>„Trefili jsme ho do ocasu,“ oznámil Billy, oči přilepené k obrazovce.</p>

<p>„Já se nikdy nedostanu k ráně,“ zabrumlala do interko­mu nespokojeně Jolie.</p>

<p>„Hned se dočkáte,“ chlácholil ji Billy. „Převrací se a jde za nás. Pořád se nám chce dostat na spodek.“</p>

<p>„Já vím, o co mu jde,“ zavrčela.</p>

<p>„Zkuste ho cestou trochu přismažit,“ navrhl Harcourt.</p>

<p>Potahem lodi se k nim doneslo tlumené „žuch“ - zvuk hmotnostního urychlovače. Pak se v interkomu znechuce­ně ozvala Jolie: „Sakra! Vedle!“</p>

<p>„Ne, trefila jste,“ opravil ji Billy. „Ochromila jste mu polohovou trysku... Moment! Řízené střely! Pálí po nás!“</p>

<p>„Opětovat palbu!“ vyštěkl Harcourt.</p>

<p>„Ale on není na dostřel! Zůstaly nám jen dvě střely!“</p>

<p>„Když nejsme na dostřel my, není ani <emphasis>on. </emphasis>První! Úhybný manévr!“</p>

<p>„Rozkaz,“ zašklebila se Grounderová a gyroskopy zavr­něly, jak se začaly zajímavým způsobem vlnit nahoru, dolů a do stran.</p>

<p>Nefungovalo to.</p>

<p>„Střela se na nás zaměřila,“ hlásil Billy, „a letíme přímo proti ní!“</p>

<p>Grounderová řekla: „Mohli bychom se prosmýknout ko­lem ní, než se k nám dostane.“</p>

<p>„To ani při největším zrychlení!“ vykřikla Corianderová. „Pořád vám to říkám! Střely jsou rychlejší než lodě!“</p>

<p>„I se dvěma motory navíc?“</p>

<p>„I s <emphasis>deseti </emphasis>motory navíc! Odveďte nás na bok, Grounde­rová! Dejte Jolii příležitost!“</p>

<p>Grounderová pohlédla prosebně na kapitána, ale Har­court zavrtěl hlavou. „Nemáme čas na experimenty, poru­číku.“</p>

<p>„No <emphasis>dobrá“ </emphasis>zamručela Grounderová a setrvačník se zvol­na obracel.</p>

<p>„Blíží se!“ křikl Billy. „Tři sta kilometrů! Dva sta pade­sát! Dva sta!“</p>

<p>„Palte, Jolie,“ radil Harcourt.</p>

<p>Trup k nim opět přenesl „žuch“.</p>

<p>Náhlá záře z obrazovky osvětlila Billovi tvář. „Dostala jste ho!“ zajásal. „Dobrá rána, Jolie! Teď už nemá <emphasis>vůbec žádný</emphasis> ocas!“</p>

<p>„Ještě se nudíte?“ zeptal se Harcourt.</p>

<p>„Ne, v tomhle momentě ne,“ připustila.</p>

<p>„Teď by se měl stáhnout,“ řekla Corianderová. „Kormid­lovat příďovými řídicími motorky a prchat.“</p>

<p>„To neudělá,“ prohlásil Harcourt. „Je to Kilrath.“</p>

<p>„Pořád se blíží.“ Billův hlas zněl tiše a napjatě. „Trochu kulhá, ale pořád se blíží.“</p>

<p>„To je cvok! Vždyť z něj Jolie mohla nadělat hromádku šrotu!“</p>

<p>„Bude se snažit, dokud nebude po něm,“ pravil Harcourt zachmuřeně. „Nebo dokud nebude po nás. Pošlete mu jednu naši střelu.“</p>

<p>„Teď?“ vypískl Billy. „Letí přímo proti nám, kapitáne!“</p>

<p>„Tím tvrději do něj práskne.“</p>

<p>„Naše poslední dvě!“ zakvílela Corianderová.</p>

<p>„K tomu jsou určené, seržante. Odpalte výmetnici jedna.“</p>

<p>Grounderová stiskla dotykovou plošku. „Jednička je na cestě.“</p>

<p>„On taky jednu poslal,“ zvolal Billy.</p>

<p>„Úhybný manévr!“ štěkl Harcourt.</p>

<p>Setrvačníky Grounderové zavrněly a jejich póly začaly opisovat bláznivé smyčky, jak se loď vzepjala vzhůru, a smýkly sebou ze strany na stranu, když se loď prud­kým lomcovákem opět obrátila proti korzárovi. Kilrath­ská střela, dosud nezaměřená, bezstarostně pokračovala svým směrem...</p>

<p>Přímo proti střele <emphasis>Greena.</emphasis></p>

<p>„Zaměří se na sebe navzájem!“ zasténala Corianderová.</p>

<p>„Zaměřte tu loď a odpalte tu poslední střelu,“ nařídil Harcourt.</p>

<p>„Ne, počkejte!“ zaječel Billy. „Ta jejich se <emphasis>zaměřila </emphasis>na naši loď! Letí přímo k nám!“</p>

<p>„No dobrá,“ vzdychl Harcourt. „To by se ta naše mohla pořád ještě zaměřit na ně.“</p>

<p>„Zaměřila se,“ ohlásil Billy. „A teď jak se zbavíme té jejich?“</p>

<p>„Raple! Harry!“ zvolal Harcourt. „Stříbrný florin tomu, kdo ji dostane první!“</p>

<p>„Bude můj!“ zavýskl Rapl a Harry se zeptal: „Co je to florin?“ Loď se opět otřásla dvojím nesfázovaným výstře­lem.</p>

<p>Billyho tvář znovu oranžově <emphasis>zazářila. </emphasis>„Dostali ji!“</p>

<p>„Mám u vás florin,“ ozval se okamžitě Rapl.</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ okřikl ho Harry. „To byla moje rána! Moh' to vidět každej osel!“</p>

<p>„Já nejsem jen tak <emphasis>každej </emphasis>osel...“</p>

<p>„Oukej, oukej,“ vzdychl Harcourt, „jeden florin pro kaž­dého z vás. Co naše střela, Bil...“</p>

<p>Pak spatřil odraz žluté záře na Billyho tváři a šťastně vydechl. „Á! Zásah!“</p>

<p>„Korzár zasažen,“ potvrdil Billy. „Je po něm.“</p>

<p>Harcourta na okamžik zachvátila deprese. Tucet životů, možná i víc, vyhaslých v jediném okamžiku... odvážných lidí, nebo alespoň smělých tvorů...</p>

<p>Pak se celá loď otřásla a trupem se rozlehl dutý zvuk výbuchu.</p>

<p>„Promiňte, kapitáne, neviděl jsem ji!“ vykřikl Billy. „V tom záblesku výbuchu po útočníkovi...“</p>

<p>„Odpálili ještě jednu těsně předtím, než se rozpadli,“ prohlásil úsečně Harcourt. „Hlaste se podle stanovišť!“</p>

<p>„Hlídkový zde!“ vykřikl Billy.</p>

<p>„Astrogátor zde!“</p>

<p>„Opravárenské stanoviště funkční!“</p>

<p>„První důstojník zde!“</p>

<p>„Střelecká věž jedna zde!“</p>

<p>„Střelecká věž dva!“</p>

<p>„Zadní střelec zde!“</p>

<p>„Inženýr živý a zdravý!“</p>

<p>Harcourt vydechl úlevou. „My jsme tedy oukej. Jak je na tom loď, seržante?“ A s náznakem očekávání v hlase dodal: „Je to něco vážného?“</p>

<p>„Jo, dalo by se to tak říct,“ Corianderová si prohlížela svůj panel. „Odnesl to reaktor pro fúzi kyslíku.“</p>

<p>Interkomem se rozlehl jásot a odrážel se od stěn můstku.</p>

<p>„Zásah, jasný zásah!“ zpívala Grounderová.</p>

<p>„Tvorba O2 je vyřazená!“ výskal Rapl.</p>

<p>„Teď už nemůžeme zůstat na hlídce!“ trylkovala Lor­raine.</p>

<p>„Musíme na opravárenskou základnu.“ přikývla Corian­derová zcela přesvědčeně. „Teď už nemůžeme zůstat ve vesmírném prostoru, kapitáne. Zůstal nám jen kyslík, kte­rý už se dostal do systému. Můžeme jej recyklovat čtrnáct dní, možná měsíc - ale potom je po nás. Ne, musíme na základnu.“</p>

<p>„To je škoda,“ vzdychl Harcourt. , Jenom dva roky na stanovišti. A já už jsem si myslel, že ustavíme nový re­kord. Ale jak to tak vypadá, budeme se muset spokojit s rekreací.“</p>

<p>Jeho mysl se naplnila představami pružných těl, tlume­ných světel, tiché hudby, vína, <emphasis>opravdového </emphasis>jídla...</p>

<p>A čerstvého vzduchu!</p>

<p>* * *</p>

<p>Hvězdy v průzoru se změnily a Harcourt věděl, že do­končili poslední přeskok ke Xanadu. Usmíval se v očeká­vání písečné pláže pod jasným nebem. „Oznamte jim, že přilétáme, první,“</p>

<p>„Ano, pane.“ Grounderová stiskla spínač. „CS* <emphasis>Johnny Greene </emphasis>volá základnu Xanadu. Xanadu, ozvěte se.“</p>

<p>(* CS - zkratka za Confederation Fleet Ship (loď flotily konfe­derace). V anglosaském prostředí podobné zkratky (např. HMS - His/Her Majesty's Ship nebo USS - United States Ship) tvoří nedílnou součást jména válečné lodi - pozn. překl.)</p>

<p>Harcourt stiskl „všechny stanice“. „Střelci a inženýr na můstek.“ Věděl, že by jim beztak nedokázal zabránit, aby se tam nahrnuli a vyhlíželi ráj, který je očekává, a tak tuto akci vyhlásil oficiálně. On sám vyhlížel průzorem ven a marně se pokoušel poznat, která hvězda je Xanadu. Pře­skokový bod se nacházel jednu celou a jednu třetinu astro­nomické jednotky od planety, která nebyla o mnoho větší než Země, a tudíž se dosud pochopitelně jevila jako hvěz­da, nikoliv jako zřetelný kotouč.</p>

<p>Planeta dostala to jméno kvůli svému podnebí. Většinou ji pokrývala voda, až na několikero souostroví. Na nej­větším ostrově samozřejmé ležela opravárenská základna loďstva. Na druhém největším pak leželo hlavní rekreační středisko, ze kterého se odpočívající kosmičtí bojovníci rozptylovali do zastrčených lenošných koutků na menších ostrovech - pokud chtěli být sami. Pokud nechtěli, měli v hlavním středisku k dispozici kasina, restaurace, holo­paláce, golfová hřiště, tenisové kurty, pobřeží tvořené je­dinou dlouhou pláží, kterou zalévaly dokonale válcové příbojové vlny, a teplotu, která nikdy nevybočila z rozmezí od šestnácti do sedmadvaceti stupňů Celsia - zkrátka vše­možné příjemné náležitosti pro několik týdnů zhýčkaného přepychového života, než se unavení vesmírní harcovníci budou muset vrátit k vojsku. Nebyl to snad přímo ráj, ale v očích vládních zaměstnanců se mu to hodně blížilo.</p>

<p>Průchodem se dovnitř vecpali střelci a mezi nimi inže­nýrka Lorraine. Harcout se po posádce ohlédl a viděl ve všech tvářích tentýž nedočkavý úsměv a rozzářené oči.</p>

<p>„Základna Xanadu volá CS <emphasis>Johnny</emphasis><emphasis> Greene.“</emphasis></p>

<p>Grounderová vzhlédla a oči se jí leskly. „Tady <emphasis>Johnny Greene. </emphasis>Máte pro nás místo na přistání?“</p>

<p>„Obávám se, že ne, <emphasis>Johnny Greene. </emphasis>Máme pro vás místo toho zprávu - rozkazy. Nepřistávejte na Xanadu. Opakuji, nepřistávejte.“</p>

<p>Grounderová šokovaně vytřeštila oči.</p>

<p>Pak se probrala. „Základno, máme odrovnanou jednotku pro generování kyslíku - obrazně i doslova. O2 nám vy­stačí tak na týden, déle ne.“</p>

<p>„My to víme, <emphasis>Johnny Greene, </emphasis>ale rozkaz je rozkaz a tý­den je ještě dost dlouhá doba.“</p>

<p>„Ještě ověřím zásobu kyslíku u důstojníka údržby, Xa­nadu.“ Grounderová se ohlédla po Corianderové. „Seržo?“</p>

<p>„Jo, tak dlouho nám vydrží,“ zavrčela Corianderová. „Doufám, že k tomu mají sakra pádnej důvod!“</p>

<p>„Zatraceně pádný,“ přizvukoval jí Harcourt. „Přepněte mi hovor sem, první,“</p>

<p>Grounderová s výrazem úlevy cvakla přepínačem.</p>

<p>„Jo, máme kyslíku na týden,“ zavrčel Harcourt. „Tady kapitán Macmillan Harcourt. Drželi jsme dva roky hlíd­kovou službu a moje posádka zoufale touží po rekreaci, než nám opraví loď. V čem je problém, Xanadu?“</p>

<p>„Jenom rozkazy, kapitáne Harcourte - podepsané admi­rálem Banbridgem.“</p>

<p>Harcourt ztuhl. Tohle spadlo hodně shora. Proč se Ban­bridge babrá s prachobyčejnou korvetou?</p>

<p>„Podle rozkazu máte přeletět na základnu Hilo,“ pokra­čovala služba na Xanadu.</p>

<p>„Základna Hilo?“ Harcourt se obrátil k astrogátorovi. „Kde to je, Barneyi?“</p>

<p>Barney chvíli přejížděl očima po mapě na své obrazov­ce, a potom zavrtěl hlavou. „V životě jsem o ní neslyšel. Zkusím zadat vyhledávání.“ Naťukal jméno do počítače.</p>

<p>Harcourt se mu rozhodl trochu pomoci. „Můžete nám, prosím, poskytnout souřadnice základny Hilo, Xanadu?“</p>

<p>„Nemáme ji na <emphasis>žádné </emphasis>mapě,“ ohlásil Barney.</p>

<p>„Třicet dva stupňů rektascenze, sedmdesát dva stupňů východně,“ odvětila stanice Xanadu. „Šestnáct světelných roků daleko.“</p>

<p>„Třicet dva, sedmdesát dva, šestnáct,“ opakoval Barney a zadával čísla do počítače.</p>

<p>Napětí na můstku značně zhoustlo. Všichni upírali po­hledy na astrogátora.</p>

<p>„Jo, tady to je.“ Barney zavrtěl hlavou. „Svět nic moc, kapitáne. Píše se tu ale, že je tam pár větších jezer a vnit­rozemské moře. Plus pár rekreačních dómů.“</p>

<p>Posádka sborově zakvílela.</p>

<p>„No, tak měsíc na pláži je v tahu,“ vzdychla Grounde­rová.</p>

<p>„To nám přeci nemůžou udělat!“ vybuchl Rapl. „Dva roky na hlídce, <emphasis>dva </emphasis>roky!“</p>

<p>Grounderová spěšné vypnula mikrofon.</p>

<p>„Dva roky!“ ječel Rapl. „Nikdy sme neremcali, nikdy sme si nestěžovali, nikdy sme neposlali všechno k čertu, nesebrali sme se a neodtáhli sme domů! Dva roky! Tři­apadesát soubojů, z lodě nám ustřelovali kousek po kous­ku! Snášeli sme smrad, snášeli sme kouř, záplatovali a flikovali sme, co se dalo, aby to nějak fungovalo! Tu dovolenou sme si přeci <emphasis>zasloužili, </emphasis>do hajzlu!“</p>

<p>Všichni otřeseně hleděli přímo před sebe. Bylo to teprve podruhé za dva roky, co slyšeli Rapla vztekle zvýšit hlas. Poprvé se to stalo těsně po jejich prvním střetu s kilrath­ským záškodníkem, kdy těsně minuvší výstřel ožehl nátěr na Raplově milované lodi. Po zbytek té doby byl veselý, až to bylo nechutné, stále vtipkoval a stále se smál. Vidět <emphasis>jeho </emphasis>takhle vyletět bylo horší než Banbridgeovy rozkazy.</p>

<p>„V dómech by mělo být příjemně,“ vzdychl Harcourt. Kývl na Grounderovou a ta opět zapnula mikrofon. „Co ostatní rekreační zařízení, Xanadu?“</p>

<p>„Ať se propadnu, jestli o tom něco vím, kapitáne.“ od­pověděl hlas z Xanadu. „Nikdy jsem o tom místě nesly­šel.“</p>

<p>Rapl se viditelně zklidnil; hlas měl teď chladný. „Vzpou­ra, kapitáne. Navrhuji, abysme dezertovali.“</p>

<p>Grounderová zuřivě hmátla po spínači mikrofonu.</p>

<p>„Nepokoušejte mě.“ zasténal Harcourt. „Mám na Zemi ženu a děti.“</p>

<p>Můstek ztichl; všichni věděli, že Rapl se těsně před tímto posledním služebním turnusem oženil. Jeho žena žila na stejné planetě jako jeho rodiče, na Raplově domovském světě, který se nyní nacházel až příliš blízko frontové linie.</p>

<p>Rapl vzdychl a znělo to, jako když uniká vzduch z píchlé pneumatiky.  „No dobře, kapitáne. Poletíme, kam nám řek­nou.“</p>

<p>„To jsme také přísahali,“ Harcourt měl nicméně náladu na zcela jiný slovní projev. Kývl na Grounderovou, a ta zase zapnula mikrofon. „Rozkazům rozumíme, Xanadu,“ vzdychl Harcourt. „<emphasis>Johnny Greene</emphasis><emphasis> </emphasis>odlétá na Hilo. Ko­nec.“</p>

<p>„B<emphasis>on </emphasis>voyage,“ rozloučil se Xanadu soucitným tónem.</p>

<p>„Konec.“</p>

<p>* * *</p>

<p>V průzoru se rýsovala Hilo a zaplňovala jeho střed -nevýrazná, žlutohnědá a vyprahlá, jen s několika modrý­mi skvrnkami a s azurovým lemem podél okraje kotouče.</p>

<p>Střelci a Lorraine se stěsnali u vchodu. „Už úplně cítím ten žhavěj pouštní vítr,“ zamručel Rapl.</p>

<p>„Necítíš,“ opáčila Corianderová. „Teplota se tady nikdy nevyšplhá nad deset stupňů.“</p>

<p>„A tomu říkají rekreace?“ zavrčel Billy.</p>

<p>„Nechte toho, lidi,“ vzdychl Harcourt. „Vzburcujte je, první.“</p>

<p>„CS <emphasis>Johnny Greene </emphasis>volá základnu Hilo,“ promluvila Grounderová. „Základno Hilo, ozvěte se.“</p>

<p>„Základna Hilo volá <emphasis>Johnnyho Greena,“ </emphasis>odpověděl jí hrčivý kontraalt.</p>

<p>Všechny mužské hlavy na můstku sebou trhly k obra­zovce před Grounderovou. Spatřili krásnou opálenou tvář lemovanou vodopádem černých vlasů, s tmavě rudými rty a dlouhými řasami nad velkýma temnýma očima, která je přiměla kolektivně zamrkat. „Rádi vás vidíme, <emphasis>Johnny Greene. </emphasis>Čekali jsme vás.“</p>

<p>Grounderová se naježila. „Hmmm. To byl vás nápad?“</p>

<p>„Poručíku!“ okřikl ji Harcourt.</p>

<p>Kontraalt se jen tiše a vřele zasmál. „Nebyl to můj ná­pad, poručíku, ale máme tady pár fešáků, kteří budou tvrdit, že na to přišli oni, jen co se na vás podívají.“</p>

<p>Grounderová jen zírala neschopná slova. Nikdy si o so­bě nemyslela, že je krásná - ale myšlenek na fešáky měla plnou hlavu. Alespoň než dorazili ke Xanadu.</p>

<p>Harry přistoupil blíž, aby mohl nakukovat Grounderové přes rameno, Jolie se natlačila hned za něj a oči jí zablýs­kaly. „Kočka!“ zasyčela.</p>

<p>„Chcete říci, že je hezká?“ Barneyho stanoviště se na­cházelo před pultem Grounderové; neviděl na její obra­zovku.</p>

<p>Lorraine zaúpěla. „To nám ještě scházelo - konkurence na dovolené!“</p>

<p>Grounderové se konečně podařilo najít hlas. „Jaké je tam dole počasí, Hilo?“</p>

<p>„Mimo dóm je pět stupňů Celsia a vítr patnáct metrů za vteřinu, který žene spoustu zvířeného písku.“</p>

<p>Corianderová potlačila zakvílení.</p>

<p><emphasis>„Uvnitř </emphasis>dómu,“ pokračoval kontraalt vesele, „je dvad-vacet stupňů, voda má dvacet. Hrací automaty jsou seří­zené tak, abyste moc neprohráli, krupiérky oplývají křiv­kami, o jakých jste se v matematice ani neučili, a karetní hráči vypadají jako Don Juan a mají citlivé a smyslné ruce.“</p>

<p>Jolie, Lorraine a Grounderová nastražily uši a začaly je­vit zájem. Corianderová také, ale nepřestávala se přitom tvářit ostražitě.</p>

<p>„Ovšem právě jsme dokončili i druhý dóm, kde jsou dva stupně pod nulou, svahy o třech růných sklonech, tři se­dačkové lanovky a každé ráno šedesát čísel nového sněhu. Půjčovna lyží je samozřejmě v provozu. Na chatě je dobře zásobený bar, odvazová kapela a tanec celou noc.“</p>

<p>„To by mohla... nakonec... přece jen být... zajímavá dovolená,“ uvažoval Billy.</p>

<p>Tmavovlasá kráska na obrazovce se usmála a znovu na ně mrkla. „Neslibujeme vám nic jiného než tanec, víme? Zbytek si musíte zařídit sami.“</p>

<p>Harry pohlédl na Corianderovou a pomyslel na to, jak poslední dva roky odkládal pokusy o sblížení; citové kom­plikace ve válečné zóně nikdo z nich nepotřeboval. Cori-anderová se ohlédla po něm, postřehla, že se dívá, začer­venala se a rychle se odvrátila.</p>

<p>„Nu, já myslím, že to zvládneme,“ prohlásil Harcourt nenuceně. „Kde máme přistát, Hilo?“</p>

<p>* * *</p>

<p>Po dvou létech konečně otevřeli hlavní vchod <emphasis>Johnnyho Greena. </emphasis>V přechodové komoře se vyrovnal tlak, ale oni na sobě stále měli skafandry - Hilo nemělo zase tak veli­kou hmotnost a nikdo z nich nebyl zvyklý dýchat řídký vzduch. Posádka se trousila ven a rozjařeně se rozhlížela. Slunce svítilo, nebe bylo velmi tmavě modré a ...</p>

<p>Písek se táhl míle a míle a míle daleko.</p>

<p>Ale airbus už čekal, předstoupil před ně důstojník v pře­tlakovém oděvu a napřáhl ruku v rukavici. „Kapitán Har­court? Já jsem kapitán Tor Ripley. Vítejte na Hilu.“</p>

<p>„Děkuji, kapitáne.“ Harcourt mu stiskl ruku, trochu pře­kvapený, že uvítací výbor tvoří někdo na úrovni jeho vlast­ní hodnosti - překvapilo ho to téměř stejně jako ono podání ruky místo salutování. „Dovolte mi, abych vám představil svého prvního důstojníka poručíka Grounderovou... můj astrogátor podporučík Barnes..,“</p>

<p>Představil je jednoho po druhém, každý člen posádky zasalutoval a Ripley mu odpověděl. Když bylo formalitám učiněno za dost, prohlásil: „Vítejte na Hilu! Ať se vám tu líbí!“ a nahnal je do airbusu.</p>

<p>Dveře se zavřely, zasyčel dovnitř vháněný vzduch a roz­svítilo se zelené světlo.</p>

<p>„Oukej, můžeme sundat přilby.“ Ripley otočil svým kry­tem hlavy o půl obrátky a odklopil jej dozadu, aby odhalil tvář. Harcourt učinil totéž.</p>

<p>„Nuže, kapitáne,“ spustil Ripley, „rád bych vám navrhl možnost vypadnout na chvíli ze strážní služby.“</p>

<p>Hlavy celé posádky se otočily jako jedna, aby se zahle­děly na Ripleye.</p>

<p>„To... je rozhodně něco, o čem jsem ochoten uvažovat,“ opáčil Harcourt zvolna, trochu omámený - ale instinktivně v tom jablku hledal červa., Jakého druhu je to úkol?“</p>

<p>Ripley jim to pověděl.</p>

<p>Všechny tváře se začaly zubit. Posádka přikyvovala.</p>

<p>„Já se hlásím dobrovolně, kapitáne.“</p>

<p>„Já taky.“</p>

<p>„Já se také hlásím.“</p>

<p>„A já!“</p>

<p>„Myslím, že já také,“ řekl Harcourt pomalu. „Ten úkol přijímáme, kapitáne Ripleyi.“</p>

<p>Nu, tehdy jim to připadalo jako dobrý nápad.</p>

<p>* * *</p>

<p>Vlastně to vypadalo jako pohodovka. Jediné, co měli udělat, byl jeden nebo dva oblety malé bezvýznamné pla­nety, kterou Kilrathové nazývali Vukar Tág. Ležela da­leko na periferii kilrathské říše. No dobrá, bylo to na ne­přátelském území, ale k vlastnímu loďstvu to bylo blíž než na Kilrah a přeskokové body měli velmi přesně zmapo­vané.</p>

<p>„Jeden z našich torpédoborců pronásledoval kilrathského záškodníka až na jeho území.“ vysvětloval Ripley. „Vletěl do přeskokového bodu trochu moc blízko za ním a nějaká turbulence mu udělila špatný úhel. Když se hvězdy zastavily, nebylo po korzárovi ani potuchy – ale zpozorovali kilrathskou korvetu směřující na Vukar Tág.“</p>

<p>Seděli u stolu na okraji bazénu a sledovali, jak se v něm zbytek posádky prohání s několika hostiteli a hostitelkami jako chrlící velryby a dovádějící delfíni.</p>

<p>„Víte,“ ozval se Billy, „vlastně jsem si ještě nikdy ne­všiml, jaké má Jolie parametry.“</p>

<p>„Kdo by to taky pod služební kombinézou poznal?“ přisvědčil Harcourt. „Ale všechny parametry, které teď potřebujeme, jsou ty, které máte poznačené v notesu.“ Je­mu samotnému však činilo potíže odtrhnout zrak od poru­číka Grounderové. Měla sice decentní plavky, ale v žád­ném případě by je nemohl považovat za „nevinné.“</p>

<p>Násilím obrátil pozornost k předchozímu tématu. „Tak zjistili jméno té planety?“</p>

<p>„Správně - ne že by tomu samozřejmě rozuměli. Nikdo na palubě moc kočičácky neuměl. Ale kapitán byl nato­lik duchapřítomný, že zmáčkl nahrávání, a když se dostal zpátky na základny, naši experti to rozluštili.“</p>

<p>Billy střelil pohledem po Harcourtovi.</p>

<p>Harcourt téměř nepostřehnutelně přikývl.</p>

<p>Billy se obrátil k Ripleyovi. „Promiňte, pane - profesio­nální zájem. Co zjistili?“</p>

<p>„Profesionální zájemje v pořádku,“ opáčil Ripley. „Byly to obvyklé pozdravy a instrukce pro přistání - ale vyrozu­měli z toho, že planeta se jmenuje Vukar Tág.“ Pokrčil rameny. „Nikdo podle všeho neví, co to znamená. Ale ještě větší hádanka je, proč na oběžné dráze kolem té koule prachu létá křižník.“</p>

<p>„Křižník.“ Harcourta bodlo ošklivé podezření. ,Jsou tam nějaké měsíce?“</p>

<p>„Jeden malý - ale vejde se na něj nejméně jedna stíhací peruť, jestli jste myslel tohle.“ Ripley pokýval hlavou. „Napadlo mě totéž.“</p>

<p>„Dobře hlídaná!“ zamračil se Harcourt. „Co tam <emphasis>scho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vávají!“</emphasis></p>

<p>„Nu, doufám, že jste dostatečně zvědavý, abyste to chtěl zjistit, Mácu,“ řekl Ripley. „Opravdu doufám, že jste.“</p>

<p>„Nerosty?“</p>

<p>Ripley zavrtěl hlavou. „Většinou je tam poušť a žádné stopy po dolování, i když tam viděli létat čluny k nákladní lodi. Možná něco vyvážejí, ale podle spektroanalýzy by to mohl být nanejvýš vysoce čistý křemík.“</p>

<p>„Křemík není nijak zvlášť vzácný,“ namítl Harcourt. „Na každé kilrathské planete ho musí být habaděj.“</p>

<p>„To musí,“ souhlasil Billy. „Písek z Vukar Tágu musí být nesmírné čistý nebo co.“</p>

<p>„Nebo co.“ Harcourt to nechtěl říkat, ale bylo obtížné se vyhnout vymýšlení náboženských asociací. „Takže je to pouštní zapadákov a všechno, co máme udělat, je jednou nebo dvakrát to tam obletět a udělat obrázky.“ Pohlédl na Ripleye. ,Je to tak, Tore?“</p>

<p>Ripley přikývl. „To je celá akce v kostce, Mácu. Samo­zřejmě, protože se jedná o průzkumný let. budete mít na palubě specialistu.“</p>

<p><emphasis>Tohle </emphasis>byl ten červ v jablku, na kterého se Harcourt celou dobu připravoval - když nepočítal ten křižník a peruť stí­hačů. „Bude mít na starosti kamery?“</p>

<p>„Ano, a až se dostanete k planetě, budete se muset řídit jejími pokyny.“</p>

<p>Harcourt se zamračil, když ve větě postřehl ženský rod. „Vyzná se v navigaci?“</p>

<p>Ripley nejistě pokrčil rameny. „Má stejný výcvik jako vy a v Sabru nalétala bojově padesát hodin.“</p>

<p>„No to je prostě skvělé!“ zasténal Billy.</p>

<p>„Billy, chováte se nevhodně,“ řekl Harcourt přísně. V duchu však byl vděčný, že jeho hlídkový důstojník vyjádřil to, co on by rád řekl také, ale nemohl. Výcvik a zku­šenosti právě tak dostatečné na to, aby věděla, co dělá, ale ne dost rozsáhlé na to, aby se <emphasis>opravdu </emphasis>vyznala... „Dou­fám, že je jí jasné, že je pod mým velením, Tore.“</p>

<p>„Ale samozřejmě, Mácu!“ odbyl to téma Ripley. „A teď o cestě tam...“</p>

<p>Cesta tam pochopitelné neměla být žádný problém. Roz­vědka zmapovala přeskokové body a nebyl žádný zvláštní důvod očekávat, že by poblíž nich měl být nějaký kilraťhský provoz - žádní korzáři, protože to bylo uvnitř hranic Kil-rathského císařství; žádné hlídky, protože flotily byly roz­místěné tucet světelných roků dál od Kilrahu a čekaly na boje s Konfederací. Mohla by se tam vyskytnout osamocená nákladní loď. ale ta by nemela představovat žádný problém.</p>

<p>,Já to nechápu, Tore,“ prohlásil Harcourt. „Jestli to je jenom koule písku, jak to, že vůbec stojí za průzkum?“</p>

<p>„Protože na bezcennou kouli prachu,“ řekl Ripley, je překvapivě dobře hlídaná.“</p>

<p>„Opravdu?“ Navenek Harcourt vyhlížel stále uvolněně a nedbale: uvnitř se měnil ve stlačenou pružinu. „Co tam je? Výstrojní základna? Pomocná loděnice?“„</p>

<p>„Může být, ale na to tam vlastně není dostatečný provoz - občasná doprovodná nebo transportní loď.“ Ripley zavr­těl hlavou. „Z toho mála, co jsme zahlédli z dálky, tam není nic.“</p>

<p>„Tak proč všechny ty lodě?“ tázal se Harcourt.</p>

<p>„To právě chceme vědět,“ zdůraznil Ripley.</p>

<p>Harcourt samozřejmě mohl ještě nyní ten úkol odmít­nout - anebo jej přinejmenším prodiskutovat s posádkou a nechat odmítnout <emphasis>je. </emphasis>Ale dva týdny pozorování bikin a nasávání slunečního světla a alkoholu ho dostalo do vře­lého rozpoložení, ve kterém se i to nejhorší, co mu mohli Kilrathové udělat, zdálo téměř bezvýznamné.</p>

<p>Což bylo samozřejmě přesně to, co měl Ripley za lubem - slunce, voda, žádné zprávy, žádné jiné posádky z váleč­né zóny, se kterými by si vyměňovali postřehy.</p>

<p>Není divu, že se nechali svést - nejedním způsobem!</p>

<p>* * *</p>

<p>Ramoně Čechovové bylo teprve dvaatřicet. Byl to ne­vhodný věk - dost mladá na to, aby ji popadaly prudké, horkokrevné impulsy, a dost stará na to, aby už měla víc rozumu.</p>

<p>Donesla svůj lodní pytel k <emphasis>Johnnymu Greenovi, </emphasis>položila jej na zem, postavila se do pozoru a rozhlédla se po posád­ce, která na ni čekala rozestavená v polokruhu. Zasaluto­vali jí. Ona jim zasalutovala v odpověď a obrátila pohled na kapitána Harcourta.</p>

<p>„Komandér-poručík Ramona Čechovova?“ otázal se.</p>

<p>„To jsem já,“ potvrdila. „Čekám, kapitáne.“</p>

<p>Harcourt ztuhl a tvář měl jako z kamene. „Obávám se, že jste zapomněla jeden nebo dva body z vojenské etikety, komandére. Já jsem velitel <emphasis>Johnnyho Greena - a já </emphasis>čekám na <emphasis>váš </emphasis>pozdrav.“</p>

<p>Ano, komandér-poručík kapitána hodnostně převyšova­la, měl-li hodnost pouze propůjčenou - ale ne na palubě jeho lodi. Tady je kapitán absolutním pánem.</p>

<p>A Ramona to také věděla. Švihla posléze rukou v gestu vzdáleně připomínajícím zasalutování a v duchu vařila.</p>

<p>Harcourt řízně zasalutoval v odpověď.</p>

<p>Posádka se zatvářila trochu ulehčeněji. přesvědčená, že Harcourt vyhrál první kolo.</p>

<p>Harcourt se vyznal lépe. „Komandér-poručíku, tohle je můj první důstojník poručík Janice Grounderová... astro­gátor podporučík Morlock Barnes... důstojník údržby ser­žant Darlene Corianderová.“</p>

<p>Čechovova při představování na každého kývla hlavou. Pak se obrátila zpět k Harcourtovi. „Žádám o dovolení vstoupit na palubu, kapitáne.'' Nestála v pozoru ani v po­hovu, nýbrž jaksi nedbale zhroucená. Harcourt se rozhodl urážku ignorovat a řekl: „Povolení uděleno.“ Ustoupil bo­kem, aby uvolnil nástupní rampu. Ramona na okamžik zaváhala, lapená mezi vojenskou a starosvětskou zdvoři­lost - ale věděla, že žena musí trvat na tom, aby se k ní chovali jako k ženě, jinak obětuje svou nejsilnější výhodu, a tak vystoupila po rampě první.</p>

<p>Harcourtovi se ulevilo, když spatřil, jak se vypjala do pozoru, aby zasalutovala státním barvám - a to zasaluto­vání bylo řízné a dokonale provedené. Alespoň něco res­pektuje.</p>

<p>* * *</p>

<p>Harcourt se chystal nařídit odpočítávání do vzletu, když koutkem oka zahlédl pohyb, který přilákal jeho pozornost. Obrátil se a podíval se lépe.</p>

<p>V průchodu stála Ramona a s výrazem ostražitého záj­mu pozorovala dění na můstku.</p>

<p>Harcourt chviličku bojoval sám se sebou. Věděl, že je to možná bláhové, ale gentleman v něm vyhrál. „Chcete jít dovnitř a podívat se, komandér-poručíku?“</p>

<p>„Ne, děkuji, kapitáne.“ Avšak neučinila žádný pohyb, který by naznačoval, že by chtěla odejít.</p>

<p>Harcourt se zamračil. „Pak vás tedy musím požádat, abyste se vrátila na ubikaci.“</p>

<p>Střelila po něm chladným pohledem. „Protokol, kapi­táne?“</p>

<p>Harcourt potlačil nával podrážděnosti. „Praktické ohle­dy, komandére. Rádi bychom vás mezi sebou na pár minut přivítali, ale pak bych vás stejně musel požádat, abyste odešla. Posádku na můstku tady tvoří pět lidí a máme jen</p>

<p>pět anti-g sedadel. Až budeme na cestě, budete vítána, jestli se vám uráčí... jestli si budete přát se k nám připojit. Ale podle předpisů vás musím požádat, abyste během startu zůstala ve své kabině připoutaná k anti-g lehátku.“</p>

<p>Ramona na něj upřeně hleděla, pak se obrátila na patě a odkráčela pryč.</p>

<p>Harcourt za ní hleděl a mhouřil oči. Měl by trvat na tom aby odpověděla: „Ano, pane,“ na znamení, že uznává, že kapitán je na palubě lodi vždy nejvyšším důstojníkem. I poručík velící stíhacímu bombardéru může na palubě svého plavidla dávat rozkazy admirálovi a být si jistý, že je v právu a že je ho třeba poslechnout. Admirál ho samo­zřejmě za to může později v ústraní seřvat - ale pokud jde o záležitost v daném okamžiku skutečně důležitou, může na ní poručík trvat.</p>

<p>Pochopitelně by od poručíka nebylo moudré admirála obtěžovat, pokud nejde zrovna o otázku života a smrti.</p>

<p>Harcourt se rozhodl, že to nechá plavat.</p>

<p>Obrátil se zase k posádce na můstku - právě včas na to, aby postřehl, jak střelhbitě uhýbají pohledem zpátky ke svým obrazovkám. Usmál se sevřenými rty a řekl: „Zahaj-te odpočítávání, první,“</p>

<p>„Ano, pane,“ odpověděla Grounderová. „Všechna sta­noviště připravena?“</p>

<p>„Jedeme,“ prohlásil Billy.</p>

<p>„Jedeme,“ řekla Corianderová.</p>

<p>„Jedeme,“ ozvala se z interkomu Lorraine.</p>

<p>„Jedeme,“ zaznělo ozvěnou od Barneyho.</p>

<p>„Zahajuji odpočítávání. Deset... devět... osm... sedm…“</p>

<p>* * *</p>

<p>Ramona se vřítila zpátky do své kabiny, hodila sebou na anti-g lehátko a připoutala se. Jak se ten idiot Harcourt opovažuje jí rozkazovat, jako by byla mimino?! Kypěla zlostí, celé tělo napjaté, pak si uvědomila, že to je pro vzlet hrozný stav a přinutila se uvolnit.</p>

<p>Musí si na téhle lodi vybudovat autoritu - musí! Pokud sejí to nepodaří, může celou akci spláchnout do záchodu. <emphasis>Ona ví. </emphasis>jak blízko budou muset planetu minout, aby dos­tala zřetelné záběry a také ví stejně dobře jako Harcourt, jak silně je planeta střežená. Nezahodí přece celou svou kariéru jenom proto, že ji nějaký idiot středního věku neposlouchá. Idiot středního věku, který to nedokázal dotáh­nout ani na komandér-poručíka a je stále kapitánem pouhé korvety. což je práce normálně svěřovaná poručíkovi.</p>

<p><emphasis>Nenechá </emphasis>se sebou jednat jako s podřízenou! Svou hod­nost si vybojovala, riskovala, snášela tvrdý život, přinášela zpátky informace pod nepřátelskou palbou - a nenechá si nikým zabránit dovést tento úkol do úspěšného konce!</p>

<p>Ramona se rozhodla, že si bude muset vynutit autoritu co nejdřív.</p>

<p>Ramona vyčkala až do noční hlídky a vydala se na můs­tek, když většina zbytku posádky spala. Tam zůstala stát s očima upřenýma na Grounderovou a uvažovala, jestli poručík není pod vlivem drog, když se kolem sebe rozhlíží s takovým šťastným úsměvem.</p>

<p>Všechno teď fungovalo - alespoň do příští bitvy. Proto se Grounderová rozhlížela jako u vytržení - po vší té blýs­kavé nové výstroji, která <emphasis>skutečné fungovala.</emphasis></p>

<p>To ovšem Ramona nevěděla.</p>

<p>Pak šijí Grounderová všimla. Trhla sebou a překvapeně k ní vzhlédla. „Dobrý večer, komandére.“</p>

<p>..Dobrý večer.“ Ramona přešla přes můstek, jako by měla veškeré právo tam být a Grounderové a Barneyho si nevšímala.</p>

<p>„Ehm... promiňte, komandére,“ ozvala se Grounderová, „ale mám za to, že kapitán vaši přítomnost na můstku neschválil.“</p>

<p>„Ale ano,“ obrátila se k ní Ramona. „Těsně před vzle­tem, pamatujete? Řekl, že až se zvedneme, budu vítána.“ Otočila se zpátky a prohlížela si ciferníky a obrazovky.</p>

<p>Spočinula pohledem na ukazateli rychloměru. Tady mů­že dávat rozkazy, aniž by si musela dělat starosti, že s lodí něco provede. „Jenom cestovní rychlost?“</p>

<p>Grounderová na ni zmateně <emphasis>zažírala a </emphasis>pak řekla: „No... ano, madam. To je standardní postup při cestě k přeskoko­vému bodu.“</p>

<p>„Na to nemáme čas,“ vyštěkla Ramona. „Maximální zrychlení! Hned!“</p>

<p>„É-é-é-é...“ Grounderová si vyměnila letmý pohled s Barneyin. „Nevím, jestli to pohonná soustava vydrží, madam.“</p>

<p>„Co tím myslíte, nevydrží?“ rozčílila se Ramona oka­mžitě. „Znám specifikace korvet stejně dobře jako vy, poručíku! Tahle piksla vydrží maximální zrychlení deset hodin bez jakýchkoliv potíží!“</p>

<p>Grounderová se naježila, když uslyšela, že někdo nazý­vá <emphasis>Johnnyho Greena </emphasis>pikslou. „Tahle <emphasis>loď </emphasis>snese maximální zrychlení jenom asi hodinu, madam. Potom možná ano a možná také ne - záleží na tom, jak dobře nám udělali generálku motorů.“</p>

<p>„Generálku?“ mračila se Ramona. „Co s nimi bylo?“</p>

<p>„Téměř zásah kilrathskou střelou. Jolie ji odstřelila pa­desát metrů od lodi, ale pár střepin trochu pomlátilo vnit­řek motorů.“</p>

<p>„Proto jste si přivařili ta ohavná kilrathská monstra?“</p>

<p>Grounderové začala ta ženská poprvé připadat opravdu vyšinutá. „Nenazvala bych je zrovna ohavné, madam.</p>

<p>Jsou to stroje a fungují - a myslím si, že seržant Corianderová musela doslova čarovat, když sejí podařilo je pro­pojit s našimi systémy.“</p>

<p>„No dobře.“ Ramona zkřivila rty do nepříjemného úsměvu. „Se čtyřmi motory místo dvou vám určině nebu­de činit žádné potíže udržovat maximální zrychlení odsud až k přeskokovému bodu,“'</p>

<p>„Až na to, že to bude přetěžovat konstrukci lodě,“ na­mítla Grounderová. <emphasis>.Johnny </emphasis>Greene je dimenzován jenom na dva motory; čtyři loď zatěžují víc, než snese, když jsou v chodu naplno déle než zhruba hodinu.“</p>

<p>„Nesnažte se mi vysvětlovat, jak funguje loď, poručíku! Jak si myslíte, že jsem se asi stala nižším komandérem? Dělejte, co vám říkám! Zasuňte lapače a vražte tam plný plyn!“</p>

<p>„Ale zásoba paliva...“</p>

<p>„Proveďte!“ Ramoně se v očích velmi ošklivě zablýsklo. „Odmítáte snad přijmout rozkaz od vyššího důstojníka?“</p>

<p>Grounderová nasadila výraz kamenné masky. „Ne, ma­dam.“</p>

<p>„Tak dělejte, co jsem vám řekla!“</p>

<p>„Maximální zrychlení, rozkaz!“ vzdychla Grounderová. Ta pitomá nána si prostě bude muset nejdřív natlouct, aby se poučila.</p>

<p>Malá loď s trhnutím vyrazila kupředu.</p>

<p>Ramona se chytila opěradla anti-g sedadla a držela se, dokud nápor nepřešel. Bylo jí jasné, že ta holčička to udělala schválně, aby ji shodila na zem - jenže se zacho­vala podle rozkazu, takže jí to Ramona dost dobře nemoh­la vytmavit. Místo toho se odvrátila a začala rázovat po můstku sem a tam, rty nepatrně zkřivené do úsměvu za­dostiučinění. Nehodlala však můstek opustit; ten usmrkanec poručická by mohl plyn zase stáhnout. Ne, Ramona vydala rozkaz a měla v úmyslu dohlédnout na jeho vypl­nění.</p>

<p>Zůstala tam na hlídce dvě hodiny a sledovala, jak Gronderová stále více a více bledne, jak je stále napjatější a na­pjatější, dívala se a sledovala, dokud...</p>

<p>Dokud se nerozezněla siréna, která jí svým jekem rvala uši.</p>

<p>Ramona si připlácla ruce na uši a udiveně se rozhlížela. Zvykla si na hlasitost houkání, stáhla ruce z uší...</p>

<p>Loď se zakymácela a začala se pohybovat v trhavých přískocích.</p>

<p>Ramona klopýtla, natáhla ruce a zachytila se vršku pul­tu. „Zastavte to, poručíku!“</p>

<p>„Jak si přejete, madam.“ Grounderová začala stahovat připusť paliva.</p>

<p>„Tohle ne! Řekla jsem <emphasis>maximální zrychlení, </emphasis>sakra!“</p>

<p>Ale Grounderová dál povolovala plyn. „Madam,“ řekla strnulými rty, „ta výstražná siréna znamená, že se přehřívá hlavní energetická jednotka, a to chvění pochází z přetíže­ní kostry lodě čtyřmi motory s ne zcela vyváženým tahem, které pohánějí loď konstruovanou jen pro dva motory. Nemohu...“</p>

<p>Na můstek vtrhl Harcourt, vlasy rozcuchané, unifor­mu neupravenou, oči dosud zamlžené spánkem a z rukávů blůzy mu trčely cípy pyžama. „Hlaste stav!“ vyštěkl.</p>

<p>„Přehřátí reaktoru, kapitáne. Ale už se začíná ochla­zovat.“</p>

<p>„Přehřátí! A co ty otřesy, které přenášela kostra lodě? Co to děláte, Grounderová? Ženete loď naplno?“</p>

<p>„Ano pane,“ procedila Grounderová sevřenými rty.</p>

<p>Harcourt na ni nevěřícně zíral. „Naplno? Dvoumotorovou loď se čtyřmi motory?“ Pak si vzpomněl, jaký má vydat povel. „Zpomalit na cestovní rychlost!“</p>

<p>„Rozkaz, pane.“</p>

<p>„Dobrá. Utněte tu houkačku,“</p>

<p>Grounderová vypnula poplašný signál.</p>

<p>Harcourt se zhluboka nadechl a nutil se do klidu. „Co vás to, proboha, posedlo, první?“</p>

<p>Ramona si uvědomila, že by měla přiznat svou chybu dřív, než ji z ní obviní Grounderová. „Jednala podle mých rozkazů, kapitáne!“</p>

<p>Harcourt ztuhl a zůstal chvilku úplně zticha.</p>

<p>Pak se zvolna obrátil a oči měl jako z ledu. „Rozkazy? Jak si to představujete, vydávat rozkazy na mé lodi, ko­mandére?“</p>

<p>Při pohledu na ryzí zuřivost, která mu čišela z očí, Ra­mona bezděky pocítila zamrazení strachu.</p>

<p>Ten před ním ovšem nemůže dát najevo. Vzdorně zdvih­la hlavu a úsečně prohlásila: „Musíme se na Vukar Tag dostat co nejdřív, kapitáne! Potřebujeme do toho přesko­kového bodu doletět <emphasis>hned </emphasis>a...“</p>

<p>„A celí. komandére!“ Harcourt přistoupil blíž, v očích ocel, ruce v bok. „Všichni na palubě téhle lodi znají úpra­vy, které jsme na ní udělali - <emphasis>museli </emphasis>jsme udělat, abychom ji udrželi na stanovišti! <emphasis>Dva roky, </emphasis>komandére! A třiapade­sát kilrathských nájezdů! Oni tuhle loď znají, zatímco vy ne! Rozkazy, které jsem dostal, vyplním podle svých nej­lepších schopností, podle nejlepších schopností své posád­ky - a podle schopností své lodi! Jakýkoliv neoprávněný zásah z vaší strany ohrozí naši schopnost splnit tento úkol!“</p>

<p>„Neoprávněný zásah!“ Ramona ucítila, jak jí přichází na pomoc nával zlosti. „Kapitáne, já velím téhle akci!“</p>

<p>„A já velím téhle lodi!“ Harcourt se obrátil ke Grounde­rové. „Nikdo na téhle lodi nebude přijímat rozkazy od komandéra Čechovové, dokud je nepotvrdím! Rozuměli jste?“</p>

<p>„Ano, pane!“</p>

<p>„Ano, pane,“ zaznělo ozvěnou od Barneye.</p>

<p>„Postarejte se, aby se o tomhle rozkazu dozvěděla u sní­daně celá posádka, první.“</p>

<p>„Nevykonáváte své rozkazy k mé spokojenosti, kapitá­ne!“ zuřila Ramona.</p>

<p>„V tom případě proti mně můžete vznést obvinění zave­deným postupem.“ Harcourt se náhle choval ledově for­málně. „Až <emphasis>tuhle akci skončíme!“</emphasis></p>

<p>„Tím tempem, kterým letíte, ji neskončíme <emphasis>nikdy!“ </emphasis>Ra­mona samozřejmě věděla, že to není pravda, ale jedi­né, na čem nyní záleželo, bylo vyhrát tenhle souboj -a vtlouci tomu paličatému kapitánovi do hlavy, kdo je tady šéf.</p>

<p>„Zapomeňte na oznamování něčeho u snídaně, první.“ Harcourt přistoupil ke svému pultu a stiskl „všechny sta­nice“. „Celá posádko, pozor! Probuďte se a vyslechněte hlášení. Všechny stanice, poslouchejte! Nikdo nebude při­jímat rozkazy od komandéra Čechovové bez mého výslov­ného schválení! Potvrďte, že jste rozuměli!“</p>

<p>Všichni byli samozřejmě vzhůru. Vlastně v okamžiku, kdy Grounderová zastavila poplašný signál, už byli na půl cestě k bojovým stanovištím. Teď odpovídali ze svých kabin.</p>

<p>„Střelec A potvrzuje, kapitáne.“</p>

<p>„Zadní střelec potvrzuje, kapitáne.“</p>

<p>„Střelec B potvrzuje, pane.“</p>

<p>Když prošli celý seznam, Harcourt upřel svůj ledový pohled na Ramonu. Ta stála se zaťatými pěstmi, tvář zrud­lou oním veřejným ponížením. „Kapitáne Harcourte, tohle je porušení subordinace toho nejhoršího druhu!“</p>

<p>„Nikoliv, komandére. Tuhle čest si připsal váš čin.“</p>

<p>„Já téhle akci velím a vy musíte manévrovat tak, jak vám předepíšu, abych mohla provést vizuální průzkum, který mám nařízeno udělat!“</p>

<p>„To také budu - v mezích bezpečnostní posádky téhle lodi.“ Přistoupil blíž, až příliš blízko, až se jí dotýkal. „Ale všechny rozkazy budete vydávat mně a mým prostřednic­tvím, komandére - nebo dám do hlášení já <emphasis>vás </emphasis>hned teď a zavřu vás do vaší ubikace, dokud neprovedeme poslední přeskok do soustavy Vukar Tagu. Je to jasné?“</p>

<p>Ramona na něho upřeně hleděla. Teď to bylo kdo s koho a ona věděla, že by měla držet půdu...</p>

<p>Jenže také věděla, že stojí na pohyblivém písku a rychle se propadá.</p>

<p>„Jasné, kapitáne,“ zavrčela. „Počkám, až doletíme k Vu­kar Tagu.“</p>

<p>Nevyslovená vyhrůžka visela ve vzduchu mezi nimi. Dívali se jeden druhému přímo do očí, všechny svaly napjaté.</p>

<p>Konečně Harcourt úsečně přikývl. „Děkuji, komandére. To je všechno. Vraťte se, prosím, do kabiny.“</p>

<p>Ustoupil stranou. Ramona vypochodovala kolem něj, hlavu vysoko, bradu zdviženou...</p>

<p>Dokud nedošla do kabiny.</p>

<p>Tam za sebou zamkla dveře, vypnula svůj mikrofon a zablokovala jej, aby se nedal zapnout z můstku...</p>

<p>Pak sebou hodila na palandu a z hrdla sejí draly vzlyky.</p>

<p>* * *</p>

<p>Chvilková dezorientace pominula, Ramona se zvedla z anti-g lehátka a oči jí zasvítily. Už je to měsíc, co se zavírala v kabině, kdy jen mohla. A když nemohla, musela se vyhýbat mstivým pohledům posádky, snášet Harcourtovu štiplavou zdvořilost u jídla a polykat svou hrdost.</p>

<p>Ted však bude velet <emphasis>ona. </emphasis>Zamířila ke dveřím.</p>

<p>Reproduktor v kabině ožil. „Prosím komandéra Čecho­vovou, aby se dostavila na můstek,“ ozval se Harcourtův hlas. „Komandér Čechovova se dostaví na můstek.“</p>

<p>Byl to sice hezký pokus uchovat si tvář, ale Ramona neměla v úmyslu nechat hojen tak lehce vyváznout. Vypo­chodovala ke schůdkům a vyběhla po nich na můstek.</p>

<p>Čas odplaty se blížil.</p>

<p>Jenže myšlenka na odplatu se vypařila už u vchodu na můstek. Uviděla to hned, jak vstoupila - bojový displej, opravený a až příliš dobře fungující, rozsvícený barevný­mi symboly, které znázorňovaly situaci.</p>

<p>Uprostřed zelený kroužek představující <emphasis>Johnnyho Gre</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ena. </emphasis>V polovině vzdálenosti k okraji ve směru dvou hodin žlutý kroužek, který zastupoval Vukar Tag - ale na samém okraji se nacházela mnohem větší žlutá kruhová úseč a po­blíž ní výrazná žlutá tečka, kolem které se rojily světlušky.</p>

<p>„Vypadá to, že jsme dorazili právě doprostřed bojového cvičení,“ oznámil Harcourt a sledoval přitom displej. „To dává smysl, když máte bandu nažhavených pilotů v tako­vémhle zapadákově, kde nemají na práci nic jiného než si hryzat drápy a užírat se. že nejsou na frontě, kde by si mohli vydobýt nějakou slávu... Zkrátka velitel je prostě musí nějak zaměstnat, aby udržel jejich stíhačské schop­nosti na úrovni, nemluvě o tom, že by se jinak za chvíli zakousli navzájem.“</p>

<p>„Ano.“ Ramona měla vyschlo v ústech. „To musí,“ A dodala: „Takže oni mají stíhače umístěné na měsíci toho plynného obra?“</p>

<p>„Na umělém měsíci.“ Harcourt kývl na Billyho, který řekl: „Odečty ukazují na to, že je to orbitální stanice, komandére.“</p>

<p>Harcourt přikývl. „Při maximální rychlosti by jim neči­nilo vůbec žádné potíže odříznout nám cestu od Vukar Tagu k přeskokovému bodu, až bychom se snažili odle­tět.“ Konečně se obrátil a pohlédl na ni. „Zdá se, že tahle planeta je hlídaná ještě lépe, než jsme tušili.“</p>

<p>„Ano.“' Ramona postřehla příležitost vyvolat hádku a donutila se ji co nejrázněji potlačit. Splnění úkolu stojí na prvním místě. „To je docela zvláštní na takovou kouli písku a kameni.“</p>

<p>Harcourt se otočil zpátky k displeji. „V těch jejich chlu­patých mozečcích se musí odehrávat něco, o čem ještě nevíme... No, hádám, že to přenecháme lidem na psycho­logickém.“</p>

<p>..Správně.“ řekla Ramona. „My máme za úkol udělat obrázky tohohle světa, každou čtvereční stopu. Jak to mů­žeme provést, kapitáne?“</p>

<p>„Nu. můžeme tam vlétnout a pořídit obrázky, beze vše­ho,“ pravil Harcourt bodře. „Čtyři průlety a budete mít nasnímanou celou planetu - nebo budete potřebovat víc?“</p>

<p>„Čtyři budou dost.“ přisvědčila Ramona. „V nejhorším stačí jeden oběh po polární dráze, když budu dost vysoko - počítače hlavního štábu dokáží kompenzovat zkreslení a zvětšit podrobnosti, když budu mít rozlišení milión pi­xelů na krystal, což mít budu. Pak si mohou vytvořit po­lární projekci nebo zvětšit kteroukoliv čtvereční stopu, kterou budou chtít.“</p>

<p>Harcourt přikývl. „To je dobře, protože jeden oběh stih­neme, ale šance na to, že bychom jich udělali víc než jeden, než nás sestřelí, jsou nepatrné. Ale jeden bychom zvlád­nout mohli.“ Znovu pohlédl na ni. „Ovšem <emphasis>nedokážeme </emphasis>ty obrázky dovézt zpátky k přeskokovému bodu.“</p>

<p>Ramoně znovu zajiskřilo v očích. Upřela na něj pohled. <emphasis>Nedokážeme, </emphasis>kapitáne?“</p>

<p>Harcourt naprosto přesvědčeně zavrtěl hlavou. „Může­me to zkusit, komandére. Můžeme se snažit jako zběsilí.</p>

<p>Ale admirál Kočičáků, který velí téhle flotilce, nemusí být ani moc inteligentní na to, aby nás sejmul dřív, než se dostaneme na úroveň oběžné dráhy vukartažského mě­síce - a i kdybychom se dostali živí tak daleko, rozhod­ně nám zatne tipec dřív, než dorazíme k přeskokovému bodu.“</p>

<p>Ramona se zvolna a s vědomím každičké unce důstoj­nosti obrátila zpět k bojovému displeji a pocítila, jak jí srdce klesá jako ledové závaží. Věděla, že má pravdu; v odletu by jim dokázal zabránit i naprostý hlupák.</p>

<p>Samozřejmě bez ohledu na to, co Harcourt říkal, byla nepatrná i šance, že je stíhací kosmoplány z křižníku ne-rozstřílejí na cáry dřív, než dokončí <emphasis>jeden </emphasis>oblet. Ona by osobně nesázela ani na to, že proniknou dost blízko, aby mohli ten oblet vůbec zahájit.</p>

<p>Ale uslyšela sama sebe říkat: „Z takovéhle dálky nemo­hu pořídit žádné záběry. Jak dlouho jim bude trvat, než nás odhalí, kapitáne?“</p>

<p>Harcourt pokrčil rameny. „Může to být od teď za dvě vteřiny, může to být za hodinu. Záleží na tom, jak mají naplánované obhlídky přeskokového bodu. Ale my nebu­deme čekat.“</p>

<p>„Ne?“ Ramona nechtěla působit tupě, ale musela to vě­dět. „Jak jim v tom chcete zabránit?“</p>

<p>„Barneyi?“ vyzval kapitán astrogátora.</p>

<p>Barney ukázal na tenkou rozmazanou čáru mezi Vukar Tágem a plynným obrem. „Pás asteroidů. Tam se můžeme na chvilku schovat, madam.“</p>

<p>Ramona věděla, že to je sice starý trik, ale téměř vždy účinný. Když vypnou všechny soustavy kromě podpory života, nebude loď vydávat žádné záření, které by je mohlo prozradit, takže jakýkoliv skener je bude vnímat jenom jako další kus vesmírného kamení, volně se vznášející v prostoru. Přikývla, váhavě, aby zakryla pocit ohromné úlevy. „Proveďte.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Vypnout všechny aktivní senzory,“ nařídil Harcourt.</p>

<p>„Aktivní vypnuté.“ Billy se opřel, založil ruce na prsou a sledoval obrazovky. Nadále pracovaly pouze pasivní senzory, ty. které přijímají dopadající záření, ale samy žádné nevysílají. Protože všechny nepřátelské lodě vydá­valy záření ze svých senzorů - z radarů a jejich následov­níků - stále byly na obrazovce vidět.</p>

<p>Asteroidy nevydávají záření, a tak je vidět už nebylo -ale silové pole loď ochrání i před tím největším kusem vesmírného kamení, do kterého by mohli narazit. Silové pole bylo uzavřený systém, tudíž z něho neunikalo žádné záření, které by prozrazovalo jejich polohu.</p>

<p>„Dejte mi vědět, kdyby k nám něco zamířilo.“ Harcourt nemusel dodávat, že tím myslí něco nadaného rozumem. Obrátil se k Ramoně. „Tak. Nějaké nápady, jak se přiblížit k planetě?“</p>

<p>Ramona se hotovila říci, že to spadá <emphasis>pod jeho </emphasis>odpověd­nost, ale pak ta slova spolkla. Jestli má té akci velet, je tohle přesné ten druh věci, který by měla být schopná zařídit. Přemýšlela se svraštělým obočím.</p>

<p>Harcourtův tón zjemněl. „Proč se neposadíte, koman­dére? Může to chvíli trvat.“ Vzhlédl k podporučíku Barnesovi. „Barneyi, mohl byste nám sehnat pár hrnků kafe?“</p>

<p>„Jistě, kapitáne.“ Barney zamířil k východu.</p>

<p>Harcourt se obrátil zpátky k Ramoně. „Začneme tím, že si sesumírujeme, jak bychom to provedli, kdyby nám v cestě nestál žádný nepřítel. A potom v tom můžeme udě­lat pár úprav s ohledem na kilrathské překážky.“</p>

<p>Ramona se na jeho výraz „pár úprav“ málem rozesmála. „Kdyby to bylo jen na nás, provedli bychom gravitační manévr v blízkosti planety - až na to, že až bychom opsali parabolický oblouk, zahnuli bychom jej trochu víc a do­končili úplný okruh.“</p>

<p>„Určitě je to všechno, co potřebujete, komandére?“</p>

<p>Ramona pokrčila rameny. „Kdyby tam nebyli nepřátelé, tak bych se s tím nespokojila - ale oni tam jsou. takže to omezíme na jeden oblet. Jenže když opíšeme celých tři sta šedesát stupňů, nepošle nás to do směru nevhodného pro únik?“</p>

<p>„Ne, protože můžeme zvolit směr přiblížení tak, aby nás manévr katapultoval přímo k přeskokovému bodu.“ Har­court se soustředěně mračil. „Když tam ovšem <emphasis>jsou </emphasis>nepřá­telé, mohli bychom chtít oblet zakončit odletem ve špat­ném směru, abychom je zmátli. Takže...“ Obrátil se a několik minut si prohlížel bojový displej. „Mohli by­chom odlétnout k plynnému obru a využít jej ke gravitač­nímu manévru, který by stočil naši dráhu zpátky k přesko­kovému bodu. Zachytit se planety tažným paprskem.“</p>

<p>V době míru by pochopitelně bylo nanejvýš nezákonné využít třeba jen malý asteroid tímto způsobem, jako když se opilec chytí stožáru pouličního osvětlení a smýkne se­bou kolem něj; asteroid by přešel na úplně novou - a po­tenciálně nebezpečnou - dráhu a mohl by dokonce narazit do planety. Jenže nyní byla válka.</p>

<p>„To bychom mohli zvládnout,“ řekla Ramona zvolna, „kdyby nebylo té perutě stíhačů umístěné na jejím měsíci.“</p>

<p>„Správně,“ přikývl Harcourt. „Myslím, že jsme právě zjistili, proč se je tam rozhodli umístit. Přemýšlel jsem, proč tam, když mají krásný měsíc přímo u samotného Vukar Tagu. Tam samozřejmě mají další peruť.“ Obrátil se k Billymu. „Nějaké další planety?“ Ale než mohl Billy odpovědět, dodal: „Ne. Na tom nesejde. Na každém kusu kamene, který je dost velký na to, aby nás schoval, zatímco budeme měnit směr, budou mít předsunutou hlídku.“ Oto­čil se zpátky k Ramoně. „Budeme muset spotřebovat ně­jaké palivo a změnit smér, až budeme zpátky v pásu aste­roidů.“</p>

<p>„Takže se sem budeme vracet?“ řekla zvolna. ,.To dává smysl. A teď jak to zvládneme, když nám nastrčí do cesty pár stíhačů?“</p>

<p>„Sestřelit je.“ Jenže Harcourtův obličej prozrazoval, že zdaleka neoplývá tak velkou sebedůvěrou, jakou se snažil vložit do svých slov.</p>

<p>Ramona přikývla. „Oukej, sestavili jsme plán a připus­tili jsme několik málo nepřátelských kosmoplánů. Co teď takhle probrat nejhorší případ? Řekněme, že křižníky vy­šlou všechny své stíhače, budou po nás střílet samy <emphasis>a </emphasis>přivolají posily z měsíce a od plynného obra.“</p>

<p>„Eh, tak důležití nejsme. Ovšem to, co je na Vukar Tagu, nejspíš ano.“ Harcourt se obrátil k celému můstku. „Má někdo nějaké nápady?“ Stiskl „všechny stanice“. „Střelci a inženýr na můstek. Pořádáme brainstroming. Vítány ja­kékoliv nápady bez ohledu na to, jak hloupé a nereálné budou. Možná nás přivedou na nějaký plán, který bude fungovat.“</p>

<p>Ramona <emphasis>zaražené </emphasis>hleděla. Nikdy neslyšela o kapitáno­vi, který by na své posádce tímhle způsobem závisel. Měl přece stát sám nahoře nade všemi a být osobně pramenem všech geniálních plánů.</p>

<p>Ale už se dost tvrdým způsobem poučila o tom. jak šije tahle zvláštní posádka blízká. Spolkla kousavou poznámku.</p>

<p>„Zajmout nepřátelskou loď,“ pronesl Barney zvolna.</p>

<p>,.No prima, hlavně když budeme naživu, až skončíme!“ opáčila Grounderová.</p>

<p>Barney pokrčil rameny a ohradil se: „Kapitán přece říkal <emphasis>jakékoliv </emphasis>nápady.“</p>

<p>„To jsem říkal - a tenhle je dobrý,“ zdvihl Harcourt prst. „Jenže jak oddělit nepřátelskou loď od hejna, abychom ji mohli o samotě zahákovat a obsadit?“</p>

<p>Dovnitř se vmáčkli Rapl, Harry, Jolie a Lorraine. „Ob­sadit Kilratha?“ ozval se Harry. „Co to má znamenat?“</p>

<p>„Burza pitomých nápadů,“ sdělil jim Billy a oni všichni hned pochopili, co se děje, a přikývli.</p>

<p>Ramona si jen přála, aby to chápala také.</p>

<p>„Takže co s ní uděláme, až ji lapneme?“ položila otázku Jolie.</p>

<p>„Přiblížíme se s ní k planetě,“ vysvětlovala Grounderová.</p>

<p>Billy odfrkl. „Stejně nás promění na hromádku atomů, jakmile zjistí, že neposloucháme povely. Z toho co budou vědět, můžeme být kočičácký cvok, který si hraje na kamikadze.“</p>

<p>„Proti vlastním lidem?“ zapochyboval Barney.</p>

<p>Jolie pokrčila rameny. „V každý rase se vyskytnou bláz­ni. Přinejmenším to musíme předpokládat.“</p>

<p>„Eště sem neviděl trhlýho Kočičáka!“</p>

<p>„Já taky ne -jenže já sem taky eště neviděla na vlastní voči žádnýho Kočičáka.“</p>

<p>Grounderová přikývla. „Možná se jejich psychoušové vybijou už v základním výcviku.“</p>

<p>Ramonu zamrazilo, když viděla, že při té představě ni­kdo ani nemrkl - ale musela připustit, že z toho, co vědí o Kilraťhech, to není nemožné.</p>

<p>Harcourt se obrátil k Ramoně. „Máte nějakou představu, jakým způsobem Kočičáci uvažují?“'</p>

<p>„Psychologové přišli se spoustou teorií,“ řekla Ramona pomalu, „ale zatím neexistuje žádný důkaz vyloženého šílenství. Samozřejmě žádný nepotkáme, pokud se jejich maniaci vůbec nedostanou z povrchu a jsou prostě zavření v nemocnicích.“</p>

<p>„Ale. Kilrathové je nechávají naživu?“ zeptal se zřetelně skepticky Rapl.</p>

<p>„To jsem neřekla,“ namítla Ramona. „Ani psychologo­vé. Ti mají podezření, že toho, kdo nemůže řádné fungo­vat, prostě nechají zemřít přirozenou cestou.“</p>

<p>„Takže i v ukradené lodi nás mohou sestřelit,“ shrnul to Harcourt. „Přesto nám to dává větší šanci, než to, na co jsme přišli dosud. Tak, jak jsme, bychom se k Vukar Tagu nedostali ani na jeden planetární průměr.“</p>

<p><emphasis>„Velká </emphasis>to planeta.“ ozvala se Lorraine.</p>

<p>„Tak, jak jsme?“ vzhlédla Corianderová. „Možná by­chom mohli změnit vzhled - privařit pár plechů, které by nám propůjčily jejich siluetu. Ušetřilo by nám to práci se zajímáním někoho z nich.“</p>

<p>„To by trvalo...“ začal Harcourt.</p>

<p>„Nebo... <emphasis>Počkejte!“ </emphasis>Corianderová luskla prsty a roztáh­la ruce jako policista na křižovatce. „Když už mluvíme o nástavbách, využijeme asteroidy! Jejich tu spousta! Je­den den a dokážu jich navařit tolik, že budeme vypadat jako velký kosmicky šutr!“</p>

<p>„To je zatím dobré,“ pravil Harcourt uvážlivě. „Mohli bychom se dostat o hodně blíž - ale stále nás nakonec rozstřílejí.“</p>

<p>„Nerozstřílejí, když se dostaneme dost blízko k planetě. Budou mít obavy z možného meteoritického deště, který by rozvířil tolik prachu, že by měli poušť na obloze místo na zemi - což by zastínilo slunce a odřízlo planetu od zdroje tepla, nemluvě o světle pro těch pár rostlin, které se jim tam daří pěstovat!“</p>

<p>„Dobrá myšlenka,“ řekl Harcourt. „Taje slibná. Zapíše­me si ji a podíváme se, co k ní dokážeme přidat. Kdo má další?“</p>

<p>Barney měl, po něm Lorraine, pak znovu Corianderová a nakonec se podařilo přijít s nápadem i Ramoně. „Mohli bychom naložit velký asteroid výbušninami a nasměrovat jej na Vukar Tag s časovanou roznětkou,“ navrhla. „A za­tímco budou mít plné ruce práce s jeho prověřováním, můžeme proklouznout blíž a ukořistit několik rychlých záběrů.“ Ale ještě než to dořekla, uvědomila si, že je to hloupost. „Ne. Oni by za ním poslali jenom <emphasis>několik </emphasis>lodí, že? A spousta dalších by se na nás stále mohla vrhnout.“</p>

<p>„Nicméně odvedení pozornosti je dobrá myšlenka,“ řekl Harcourt. „Napadá někoho z vás nějaká diverzní akce, která by je odlákala pryč <emphasis>všechny?“</emphasis></p>

<p>Nápadů přišlo několik, ale žádný z nich opravdu dobrý. Všechny byly zbudovány na skále kilrathského fanatismu - pokud by to vypadalo, že se něco dostane do blízkosti planety, Kilrathové budou mít sklon nejdřív to rozstřílet na cucky, a teprve potom pátrat, odkud to přiletělo.</p>

<p>Po hodině Harcourt postřehl první nezřetelné známky zklamání a duševní únavy. „Prozatím s poradou skončí­me.“ Protáhl se. „Potřebuji zase kafe. Dejte si půlhodinku odpočinku a pak se sejdeme na večeři - a nikdo nebude o situaci mluvit, dokud nebude po zákusku!“</p>

<p>Jenže ani po zákusku nepřišel na lepší nápad. Když se postavil do fronty u odkladače, aby zasunul dovnitř pod­nos, na další dávání hlav dohromady se vůbec netěšil.</p>

<p>Všichni se proloudali kolem a vtrousili se do salónku na konci jídelny. Harcourt padl do polohovacího křesla a roz­hlédl se kolem. „Přišel někdo s něčím novým?“</p>

<p>Všichni zavrtěli hlavami.</p>

<p>Ramonou zmítala zlost. Cítila se být zoufale neschopná, protože dokázala přijít jen s jediným chabým nápadem, zatímco její spolubojovníci jich předložili tucet. „No, něco <emphasis>musíme </emphasis>udělat!“ vybuchla.</p>

<p>„To ano,“ vzdychl Harcourt. „Čím déle budeme sedět</p>

<p>a čekat, tím větší je nebezpečí, že nás nějaký náhodný sken objeví. Protože jsme nevymysleli nic lepšího, zkusíme nápad seržanta Corianderové a vpadneme tam přestojení za asteroid. Šest hodin spánku, lidi. Pak začneme chytat kameny a navařovat je. Billy, máte první hlídku.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Snídaně příštího rána proběhla v notně napjaté atmosfé­ře, ta se však projevovala kromě vrčení i šibeničními vtipy a přílišným smíchem. Hned po ní nachytala Grounderová Harcourta a Ramonu, jak se soukají do skafandrů, a s po­ukázáním na jejich odpovědnost vůči lodi, posádce i bo­jovému úkolu jim to zarazila. Místo nich se vystrojili Co­rianderová, Harry a Rapl, aby vystoupili do prostoru, dost překvapivě s jakousi obrovskou sítí na motýly z ocelo­vých lan, kterou před snídaní spíchla Corianderová. Vydali se ven chytat kamení.</p>

<p>Jeden po druhém se protlačili malou přechodovou ko­morou na trup lodi, zaklesli jistící lanka do záchytných ok a pevně se přichytili magnetickými botami. Všichni tři zůstali chvilku stát. vyhlíželi do okolní temnoty a obdivo­vali pohled na měňavé hvězdy, než se dají do práce.</p>

<p>Pak Corianderová ztuhla. „Co je, sakra, <emphasis>támhleto!“</emphasis></p>

<p>Všichni mlčky hleděli.</p>

<p>„No tak co je?“ zapraskal ve sluchátkách Harcourtův hlas. ..My tam nevidíme nic, co nevydává signál. Co jste zpozorovali?“</p>

<p>„Kdysi to dávalo signál,“ řekla Corianderová zvolna, „spoustu signálů. Je to korveta třídy Venture.“</p>

<p>V interkomu se na chvíli rozhostilo naprosté ticho.</p>

<p>Pak se Harcourt ozval: „Chcete snad říci kilrathský Ka-mech, ne?“</p>

<p>„Ne,“ stála na svém Corianderová. „Znám siluety, kápitane - a tohle je víc než jen silueta. Je tak blízko, že je vidět tříčtvrteční profil. Je to konfederační korveta a má na přídi latinkou napsané jméno.“</p>

<p>Na můstku ztuhli. Pak se Harcourt zeptal: „Jak se jme­nuje?“</p>

<p><emphasis>,John Bunyan“ </emphasis>odpověděla Corianderová.</p>

<p><emphasis>„Poutníkova cesta“ </emphasis>zašeptala Ramona.</p>

<p>„Tenhle poutník nějakou cestu urazil, to ano,“ řekl Har­court, „ale ne dost dlouhou. V jakém je stavu, Coriande­rová?“</p>

<p>„Je to vrak, kapitáne. Má ustřelenou polovičku ocasu a v trupu díry, že by v nich mohla hangárovat Fretka... Odsud to nevidím dobře, ale řekla bych, že průzor je vy­ražený; alespoň neodráží žádné světlo. Je po ní, kapitáne. A umírala dlouho. Nejspíš doletěli až sem a schovali se tady, aby se vylízali z ran.“</p>

<p>Harcourt si to dokázal představit - osamělá konfederač­ní loď s posádkou, jež propadá panice a zuby nehty se snaží udržet si zbytky rozvahy a zdravého rozumu, ska­fandry zavřené uprostřed vakua, doufá a zoufale čeká na záchranu, zatímco kolem pásu asteroidů se vznáší tucty kilrathských stíhaček a čekají, až loď zase vylétne ven.</p>

<p>Už nevylétla.</p>

<p>Harcourt se odstrčil od pultu. „Tentokrát <emphasis>jdu </emphasis>ven - s ra­ketovou krosnou!“</p>

<p>„Kapitáne, to nemůžete!“ vykřikla Corianderová.</p>

<p>„Nebojte se. Budu uvázaný na hodné dlouhém laně.“</p>

<p>„Tak proč to nepřenecháte mně?“ zeptal se Harry pros­třednictvím interkomu. „Už sem ve skafandru. Jen mi dejte krosnu a lano a já přeletím k vraku a přivážu ho. Pak už bude stačit se přitáhnout.“</p>

<p>Harcourt zaváhal a připomněl si svou odpovědnost. Vzdychl. „Vy vždycky vyžerete všechnu zábavu, mládenci. Oukej, Harry, běžte mi ty rybu chytit.“ Obrátil se ke Grounderové. „Zjistěte, jestli dokážete v databázi najít ně­co o korvetě jménem <emphasis>John Bunyan.“</emphasis></p>

<p>* * *</p>

<p>Harryho boty zaduněly na trupu. Rozhlédl se. „Někde tu musej bejt stejný voka, kapitáne, do jakejch se pricvakáváme, když lezeme do volnýho prostoru.“</p>

<p>„Jo, to musí,“ ozval se z jeho sluchátek Harcourtův hlas. Signál přicházel kabelem vpleteným do lana, aby zacho­vali rádiový klid. „Ale až to lano upevníte k lodi, Harry, dejte si pozor, abyste se ho držel, dokud nebudete uvnitř průchodu! Jasné?“</p>

<p>„Nemějte strach, kapitáne. Vzal 'sem si s sebou svoje pojistný lanko.“ Harry si je odvinul od pasu. „A tady je voko.“ Zacvakl karabinu pojistného lanka do oka a ujistil se, že mu lanko pevně drží na opasku. Pak se odpoutal od spojovacího lana a také je zaklesl do oka. „Je chycený, kapitáne. Ted jdu průchodem dovnitř.“</p>

<p>,Pokud ještě funguje..,“'</p>

<p>Harry stiskl plošný spínač a čekal. Když už mu to připa­dalo dlouhé, zamračil se a stiskl jej znovu. Nic se nestalo.</p>

<p>„Ta loď nemá žádnou šťávu,“ oznámila mu Coriandero­vá. „Vůbec žádnou. Je mrtvější než kachna ve výřadu, kapitáne.“</p>

<p>„Jo, taky bych rek,“ mračil se Harry. „Moh bych třeba vlízt dovnitř jedním z průstřelů...“</p>

<p>„Buďte <emphasis>opravdu </emphasis>opatrný, Harry, oukej?“ nabádal ho Har­court. „Hrany těch děr v plechu mohou být ostré jako nože. Byl bych raději, kdybyste se nenalokal vakua.“</p>

<p>Harry podezřívavě obhlížel jeden z otvorů. „'Esli proti tomu nic nemáte, kapitáne, rači bych zůstal venku.“</p>

<p>„Dobře,“ přikývl Harcourt rozhodně, počkáme, až skončí spojení. Jenom dávejte pozor, abyste měl jistící lanko za­jištěné na obou koncích, oukej?“</p>

<p>„Provedu, kapitáne.“</p>

<p>Na můstku se Harcourt obrátil ke Grounderové. „Už si mohu obléct skafandr, mami?“</p>

<p>Sjela ho pohledem. „No, třeba to tady udržím chvíli pohromadě, když budete na doslech.“</p>

<p>Ramona se odvrátila, aby neviděli, jak zoufale zvedá oči v sloup.</p>

<p>* * *</p>

<p>Corianderová přesné věděla, kde má najít vnější pří­pojku energie, kterou používaly opravárenské čety v su­chém doku. Konec konců <emphasis>John Bu</emphasis><emphasis>nyan </emphasis>byl stejný jako její loď. Přechodová komora se otevřela, Harcourt a Ramona vstoupili dovnitř a vnější poklop se zasunul.</p>

<p>Uvnitř matně žhnulo nouzové osvětlení. Rozsvítila se zelená kontrolka; přechodová komora ukončila cyklus v rekordním čase. Nebylo divu - nebylo třeba vyrovnávat tlak vzduchu, protože ani na jedné straně dveří žádný nebyl. Vnitřní poklop se otevřel, oba vstoupili dovnitř a jejich přilbové svítilny propůjčovaly tajemnému přísvitu nouzových lamp ostré kontrasty.</p>

<p>Harcourt jako první přistoupil k nejbližšímu otvoru po průstřelu, opatrně, aby se nedotkl zubatých hran, jím pros­trčil ruku ven a ucítil konektor, který mu Harry tiskl do dlaně. „Díky,“ řekl, aby Harry věděl, že může konektor pustit, pak zatáhl a odvrátil se. Za ním se dovnitř soukal spojovací kabel počítače - jeho smotek se volné vznášel mezi oběma loděmi, na druhém konci připojený k mozko­vému centru <emphasis>Johnnyho Greena.</emphasis></p>

<p>Procházeli podivně známými chodbami, kopiemi chodeb z jejich vlastní lodi, a počítačový kabel se jako had vinul za nimi. Vstoupili na můstek právě v okamžiku, kdy loď nashromáždila dost energie a všechny přístroje se rozsví­tily.</p>

<p><emphasis>Známé </emphasis>přívětivé šero osvětloval bojový displej - ale na něm jenom mřížka zakřivených čar, jako bývala ještě nedávno i na jejich displeji. Jednotlivé obrazovky se roz­zářily. Pracovní světla osvětlovala pulty na všech pracov­ních stanovištích - a také na nich zhroucené členy po­sádky.</p>

<p>Harcourt byl nesmírně vděčný za skafandry a zejména za přilby, které mu znemožňovaly vidět mumie uvnitř.</p>

<p>Ramona kráčela vedle něho zcela mlčky. Ani Harcourtovi nebylo příliš do řeči, avšak omluvně pronesl: „Musíme vědět, co se stalo,“ a přistoupil ke kapitánovu pultu.</p>

<p>Kapitán tam seděl zhroucený na svažitou horní desku, hlavu v přilbě položenou na rukavicích. Harcourt byl rád, že nemusí mrtvolu odsouvat stranou; zdířka pro kabel se nacházela dole na boku pultu a byla volná. Zasunul konek­tor do ní. ujistil se, že se zaklesl, a pak řekl: „Oukej, ser­žante. Stáhněte paměť.“</p>

<p>„Ano. pane,“ ozval se v jeho sluchátkách hlas Corian­derové. „Jenom zkopírovat soubory, nebo při tom chcete i příposlech?“</p>

<p>„Jenom zkopírovat. Dejte mi vědět, až stahování skončí, abychom se mohli vrátit domů.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Neozval se samozřejmě žádný zvuk - o příposlech ne­žádali - nicméně Harcourt spatřil, jak se rozsvítila kontrol­ka jako zelený drahokam.</p>

<p>Obrátil se a prohlížel si můstek, přičemž se vyhýbal upřenému pohledu na mrtvá těla. Všiml si zející díry ve stropě, člena posádky ležícího na podlaze s dlouhým ře­zem uprostřed zahnědlé skvrny na skafandru, jiné dva, kteří seděli vedle sebe a objímali se, zhroucení ve smrti...</p>

<p>„Stahování skončilo, kapitáne,“ ohlásila mu Coriande­rová do ucha.</p>

<p>„Rozumím, seržante.“ Harcourt se obrátil k Ramoně. „Potřebujeme ještě něco vidět?“</p>

<p>Ramona na něj hleděla očima štvance. Pak přejela po­hledem zbytek můstku. Zavrtěla hlavou. „Nic, kapitáne.“ Obrátila se k odchodu.</p>

<p>Harcourt vytáhl kabel ze zástrčky, vykročil za ní a při chůzi jej smotává!.</p>

<p>Prošli přechodovou komorou, přeručkovali po poutacím lané na svou loď, znovu se nechali propustit přechodovou komorou a v duchu žehnali syčení vzduchu proudícího dovnitř. Kontrolní světlo bliklo zeleně, poklop se otevřel a oni jím prošli. Ramona napůl otočila přilbou a s vděč­ným povzdechem ji odklopila dozadu. „Chudáci,“ řekla. „Ubozí odvážní chudáci.“</p>

<p>Harcourt přikývl a pomyslel si, že „beránci“ by patrně byl přiléhavější výraz - obětní beránci.</p>

<p>Ne. Beránci ne. Zahynuli v boji - nebo alespoň při po­kusu o boj. „Musíme je pohřbít,“ řekl. „Tolik jim dlu­žíme.“</p>

<p>„Proč?“ namítla Ramona. „Mají dokonalou rakev.“</p>

<p>Tvářila se velmi zachmuřeně. Při pohledu na ni Harcour­ta zamrazilo. Co se to v její mysli odehrává?</p>

<p>„Kapitán na můstek!“</p>

<p>„Už jdu.“ pospíšil si Harcourt a v běhu si rozepínal ska­fandr. Na můstek dorazil s přilbou dosud v podpaží. „Co máte, seržante?“</p>

<p>„Celý lodní deník,“ sdělila mu Corianderová, „alespoň z poslední akce, od chvíle, kdy se jich zeptali, jestli by se toho dobrovolně ujali, až do jejich smrti.“ Jak sledovala obrazovku, tvář jí bledla.</p>

<p>Harcourt byl v pokušení požádat o poslech. Místo toho však řekl: „Podejte mi stručný přehled.“</p>

<p><emphasis>.John Bunyan </emphasis>dostal rozkaz provést průzkumnou akci u Vukar Tagu,“ řekla, „před šesti měsíci. Pokusili se při­blížit k planetě, ale vyrojily se stíhačky místní obrany a oni museli uprchnout do pásu asteroidů. Než se tam dostali, byli jak ementál, ale cestou vyřídili sedm kilrathských lodí. Jediný vzduch jim zůstal v láhvích skafandrů. Zůstali v pásu asteroidů a doufali, že to Kilrathové vzdají a odletí, aby se mohli pokusit o útěk k přeskokovému bodu -jenže Kočičáci zůstali. Motali se kolem osm hodin, dvanáct ho­din... Kapitán provedl svůj poslední záznam těsně před­tím, než ztratil z nedostatku kyslíku vědomí.“ Odmlčela se a pak dodala: „Úplně poslední záznam doplnil automa­ticky počítač a týkal se zásahu fúzního reaktoru kilrathskou střelou, vypálenou nazdařbůh na rozloučenou. Pak se vybila i záložní baterie a ani počítač už nemohl nic víc udělat.“</p>

<p>Harcourt se obrátil na Ramonu. „Věděla jste, že touto akcí už byla pověřena nějaká loď před námi?“</p>

<p>Ramona ztuhle hleděla. Pak rychle, trhané přikývla. „Ano, kapitáne. Vám to neřekli?“</p>

<p>„Ani slovo.“ Harcourt sevřel rty. Měl ošklivé, vtíravé podezření, že Ramona věděla, že tato informace nebyla do jeho instrukcí zařazena - ale možná je jen paranoidní. Ostatně, tehdy to skutečně znělo dobře.</p>

<p>Dokud jim neřekli celou pravdu.</p>

<p>„Kapitáne,“ ozval se Billy.</p>

<p>„Co je?“ Harcourt znal ten tón v Billyho hlase. Jeho napětí vzrostlo.</p>

<p>Billy ukazoval průzorem ven. „Silueta. Právě se vyno­řuje zpoza toho velkého kamene.“</p>

<p>Harcourt se tam zadíval. Pak se zeptal: „Můžete to hodit na obrazovku?“</p>

<p>„Elektronový dalekohled.“ Billy několikrát bodl prstem do svého panelu a rozsvítila se další obrazovka. „Tady je to, kapitáne. Maximální zvětšení?“</p>

<p>Harcourt přikývl.</p>

<p>Billy čímsi otočil, obraz narostl...</p>

<p>Do siluety korvety třídy Venture. Ošklivě rozbité, s mnoha chybějícími díly, nicméně korvety.</p>

<p>„Takže jsme číslo tři,“ vydechl Harcourt. Obrátil se k Ra­moně. „Nebo čtyři? Nebo pět? Případně šest?“</p>

<p>Zavrtěla hlavou, bledá jako duch. „Oni vám to neřekli, kapitáne? Opravdu vám o tom nic neřekli?“</p>

<p>Harcourt se nutil do mírného tónu. „Ne, komandére. Nic.“</p>

<p>„Jsme číslo tři,“ prozradila, „a Admiralita je hodně roz­čílená, že první dvě výpravy zmizely.“</p>

<p>„To se vsadím!“</p>

<p>Ramona bezmocně pokrčila rameny. „Obávají se, že všechno to slídění přiláká kilrathskou pozornost.“</p>

<p>Harcourt na ni prostě zíral.</p>

<p>Pak promluvil velice tichým hlasem: „Jo tak oni se obá­vají?“</p>

<p>Znovu pohlédl na trup na obrazovce. „Řekl bych, že pozornost přilákaly, komandére. Ano, myslím, že by se to tak dalo říci.“</p>

<p>Ramona mlčela.</p>

<p>Po chvíli se po ní Harcourt zase ohlédl. Oči jí mezitím ztvrdly, ale stále se upíraly na siluetu vraku na obrazovce. „Víte,“ řekla, „kdybyste sám nevelel korvetě, nejspíš byste ten tvar ani nepoznal, když je tak hrozně rozbitá.“</p>

<p>„Jo, to nejspíš nepoznal.“ Harcourt mel pocit, jako by ho ovanul studený závan vzduchu. Na co ta ženská myslí?</p>

<p>To velmi brzy zjistil.</p>

<p>„Potřebuji s vámi mluvit o samotě, kapitáne.“</p>

<p>Pohlédl jí do očí a řekl: „Ano. Samozřejmé. Jídelna.“ Obrátil se ke zvědavým očím okolo. „Nikdo nevyrušovat,“ Potom vstal a vyšel ze dveří.</p>

<p>Ramona za ním.</p>

<p>V jídelně Ramona vypnula interkom a zablokovala jej. Vzápětí mu řekla, co má na srdci.</p>

<p>„Ne! To je sebevražda! O tom nechci slyšet!“</p>

<p>„Je to jediná možnost.“ Ramona přecházela po jídelně. „Potřebujeme válečnou lest. ne? Tak tady ji máme - do­konce lepší než se tam vtírat v přestrojení za asteroid. Mrtvý vrak, žádné emise jakéhokoliv druhu, tak ošklivě rozstřílený, že už není k poznání! Nalodím se na něj, vy mě roztáhnete na cestovní rychlost, pak mě odpojíte a ne­cháte letět. Vukar Tag moji dráhu zakřiví do smyčky, ale poletím tak rychle, že mě planeta nezachytí. Jednou kolem ní obletím, pořídím snímky, vymrští mě to zpátky k pásu asteroidů - a <emphasis>voilál </emphasis>Úkol splněn!“</p>

<p>„To je nemožné!“ namítl úsečně Harcourt. „Jestli se při výpočtech zmýlíme o jediný stupeň, stáhne vás gravitační potenciálová jáma Vukar Tagu a havarujete!“</p>

<p>Ramona pokrčila rameny. „To risknu. Každý z loďstva riskuje, když jde do boje. Co vás bere? Nevěříte svému počítači? Nebo podporučíku Barnesovi?“</p>

<p>„Barney je sakra dobrý astrogátor!“ vyštěkl Harcourt.</p>

<p>„Ano. já vím - takže srážka s planetou je z mých obav až ta úplně poslední.“ Zastavila se nad ním a naklonila se k němu. „Podívejte, já jsem se dobrovolně přihlásila na krajně nebezpečnou akci. Věděla jsem, že se nemusím vrátit živá.“</p>

<p>„Jo, ale aspoň byste svou smrtí mohla něco dokázat! Takhle vás mohou rozstřílet dřív, než se dostanete dost blízko na jediný snímek! Když Kilrathové uvidí, že se k Vukar Tagu blíží nějaký bubák*, začnou do něj pro jis­totu šít vším, co bude po ruce!“</p>

<p> (* „Bubák“ (angl. „bogey“) - kódový výraz pro neidentifikova­ný stroj. Stroj identifikovaný jako nepřátelský se označuje kó­dovým výrazem „bandita“ („bandit“) nebo ..Viking“' - pozn. Překl)</p>

<p>„Ne, to neudělají,“ řekla Ramona, „protože budou mít spoustu práce. Budou honit vás.“</p>

<p>Harcourt se ani nepohnul, ale viditelně ztuhl. „Ano?“</p>

<p>„Jistě. Diverzní akce, odvedení pozornosti, přesně jak jste to probírali s posádkou při brainstormingu.“</p>

<p>Harcourt se s velmi ostražitým pohledem opřel. „A jaký způsob odvedení pozornosti máte na mysli?“</p>

<p>„Chovejte se jako Viking,“ řekla. „Soukromá akce. Kor­zár, bukanýr - říkejte si tomu, jak chcete. Zaútočíte na jednu z jejich zásobovacích lodí,“</p>

<p>Harcourt na ni jen nevěřícně zíral.</p>

<p>Pak se mu ten nápad rozležel a on se uvolnil. „Ano. To by jejich pozornost určitě odvedlo, že?“</p>

<p>„To se vsaďte! Vyřítí se na vás v celých hejnech! A jak­mile uvidíte, Zejdou po vás, odpoutáte se a zamíříte k pře­skokovému bodu.“</p>

<p>„A vás nechat tady? Ani náhodou.“</p>

<p>„Uklidněte se, kapitáne -já nehodlám spáchat sebevraž­du,“ pozdvihla Ramona ruku. „Pamatujete si, jak jsme mluvili o využití planety jako katapultu, o zachycení kusu atmosféry tažným paprskem, až skončíme ve směru přímo k přeskokovému bodu? Takže místo toho já budu při od­letu mířit k pásu asteroidů. V tu chvíli vy uděláte přemet, zaútočíte na jednu ze stíhaček, vyměníte si pár ran a hned vypnete všechny vnější emise. Oni si budou myslet, že jste mrtví a nebude jim dělat žádné starosti, když havarujete mezi asteroidy a už se nevynoříte. Jakmile budete uvnitř, můžete manévrovat s pomocí manévrovacích motorů a vy­zvednout mé.“</p>

<p>Harcourt seděl, hleděl na ni a snažil se v plánu najít nějakou vadu na kráse.</p>

<p>Našel ji.</p>

<p>„Fajn,“ řekl, „ale jak se pak dostaneme domů?“</p>

<p>„Nebudete doopravdy poškození a nebudete tedy ztrá­cet vzduch tak jako <emphasis>John Bunyan.“ </emphasis>Ramona věděla, že z ní mluví spíš naděje než logika. „Ale budete to předstírat, a tak si budou myslet, že poškození jste - a počkají několik dní, možná týden, a potom odletí. Ovšem váš systém pod­pory života bude nedotčený a zásoby máte na pár měsíců. Takže když usoudí, že jste mrtví, a vrátí se na své základ­ny...“</p>

<p>„Jestli usoudí, že jsme mrtví a odletí,“</p>

<p>Ramona pokrčila rameny. „V případě <emphasis>Jo</emphasis><emphasis>hna Bunyana </emphasis>to udělali. Proč by to neměli udělat ve vašem případě?“</p>

<p>Harcourt na ni upřeně hleděl a znovu se snažil přijít na nějakou odpověď - ale tentokrát to nedokázal. Byl to všivý plán, při kterém mohla téměř zaručeně přijít o život, aniž by získala informace, pro které přiletěla... „Co když uprostřed toho všeho sestřelí vás? To je hodně pravděpo­dobné. Snímky se k nám nedostanou, úkol nesplníme a vy zahynete - kvůli ničemu!“</p>

<p>„Snímky vám samozřejmě pošlu,“' řekla škrobeně. „Prostřednictvím mikrovln. Než naoko zaútočíte na tu stí­hačku, bude spousta času. I kdybych havarovala nebo mě sestřelili, budete mít všechny snímky, které do té doby pořídím.“</p>

<p>Harcourtovi přejel mráz po zádch.</p>

<p>Viděla mu to na očích a přikývla. „Ano, kapitáne. Jak­mile budete ty informace mít, budete na mě muset zapomenout, pokud to bude jediný způsob jak uniknout a před­at údaje Admiralitě.“</p>

<p>„Ne,“ zašeptal Harcourt. „Žádného člena posádky ne­opustím.“</p>

<p>„Já <emphasis>nejsem </emphasis>člen vaší posádky,“ namítla. „Já téhle akci velím - a mám vyšší hodnost. Zvlášť když už nebudu na palubě vaší lodi.“</p>

<p>Harcourt neříkal nic. Nemohl. Nejen proto, že konečně dospěla k okamžiku, kdy mu mohla legitimně rozkazovat - ale i proto, že měla pravdu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jsou chvíle, kdy musíte jednat jediným možným způso­bem, který se před vámi otevírá, bez ohledu na to, nakolik se vám to nelíbí. Tohle byla jedna z nich.</p>

<p>Jistě, Harcourt jim mohl všem nařídit obrátit loď nazpá­tek, proletět přeskokovým bodem, vrátit se domů a ohlásit, že úkol je nesplnitelný. Zbavili by ho sice hodnosti, anebo by se přinejmenším musel vzdát naděje na další postup. Ale jeho posádka by žila a Ramona také.</p>

<p>Jenže ta podle všeho toužila po smrti - a <emphasis>ona </emphasis>velela téhle akci. Nemohl se vrátit proti jejím rozkazům - technicky vzato by to byla vzpoura, i když šlo o jeho loď.</p>

<p>Harry a Rapl se dobrovolně ujali příšerného úkolu pře­nést všechna těla do jídelny <emphasis>Johna Bunyana. </emphasis>Pokud Ra-monin plán vyjde, pokud se vrátí živá, vezmou ji na palubu <emphasis>Johnnyho Greena, </emphasis>Harcourt přečte nad troskami modlitbu za mrtvé a ponechají je jako vznášející se rakev v asteroidovém pásu navždy.</p>

<p>Pokud plán nevyjde, nebude co pohřbívat.</p>

<p>Ramona se přestěhovala na můstek <emphasis>Johna Bunyana. </emphasis>Všechny její záhadné bedničky se otevřely. Vybalila ta­jemné přístroje, nahradila nefunkční příďovou kameru něčím, co vypadalo jako babička všech šílených vynálezů, a pak přiměla Corianderovou, aby jí pomohla nainstalovat ještě několik dalších velice složitě vyhlížejících kamer. Vrchní seržant pro ni namontovala i mikrovlnnou talířo­vou anténu a napojila ji na malý počítač, který naprogra­movala tak, aby ji stále udržoval namířenou na přeskokový bod a tudíž i na <emphasis>Johnnyho Greena. </emphasis>Pak nahradili vlečný hák magnetickou úchytkou...</p>

<p>A seděli. A čekali. A čekali.</p>

<p>Konečně Billy vykřikl: „Transportní loď! Právě se vyno­řila z přeskokového bodu!“</p>

<p>„Na bojová stanoviště!“ vyštěkl Harcourt a Groundero­vá spustila houkačku.</p>

<p>Posádka se rozbíhala na stanoviště, Lorraine zažehla původní dva motory a vystřelili z pásu asteroidů, jako by za patami měli divoký hon. Zrychlili na cestovní rychlost, přesně nasměrovali <emphasis>Johna Bunyana </emphasis>a nechali jej letět. Vrak se od nich vzdaloval po dráze, která se měla u Vukar Tagu zakřivit v hyperbolický průlet a vymrštit jej větší rychlostí, než s jakou tam dorazí.</p>

<p>Harcourt vyslal kratičkou zprávu: „Hodně štěstí, ko­mandére. Budeme čekat,“</p>

<p>Doufal v to.</p>

<p>„Kurážná ženská,“ řekl Billy.</p>

<p>„Teď se cítím docela ošklivě, že jsem na ni byla tak nevrla,“ přiznala Grounderová.</p>

<p>Harcourt zavrtěl hlavou. „Měla jste rozkazy, poručíku.“</p>

<p>„Ano,“ ozval se Barney, „ale mohli jsme se snažit být k ní trochu vstřícnější.“</p>

<p>„Já se snažila,“ řekla Corianderová. „Bez odezvy.“</p>

<p>Harcourt ztěžka přikývl. „Mám za to, že jí ve velmi vnímavém veku nejspíš někdo něco řekl o .osamělosti velem“, a tak se rozhodla, že když je komandér, bude navždycky osamělá.“ Pak se otřásl. „A dost. Mohli jsme být vstřícnější, měli jsme být vstřícnější, jenže ona nás k tomu právě nepovzbuzovala. Ona má práci, my máme práci, a jestli chceme, aby v tom pekle měla naději přežít, měli bychom sebou raději mrsknout. Otočit a zamířit k té trans­portní lodi. Za jak dlouho ji dostihneme, první?“</p>

<p>„Za dvě hodiny, kapitáne.“</p>

<p>„To je dost blízko.“</p>

<p>„Z měsíce vylétají stíhačky jako popcorn z pražírky bez víka!“ ohlásí Billy.</p>

<p>Ale takové pronásledování trvá dlouho a <emphasis>Johnny Greene </emphasis>už letěl cestovní rychlostí. Když se obrátil a srovnával let k transportní lodi, Harcourt rozkázal: „Všechny motory naplno.“</p>

<p>Nyní udělali to, co Ramona nařídila v nesprávný čas -nahodili dva ukořistěna kilrathské motory. Se všemi čtyř­mi se vyšplhali k maximální rychlosti konfederačních korvet a překročili ji.</p>

<p>O hodný kus.</p>

<p>Zásobovací loď na jejich obrazovce rostla a rostla.</p>

<p>„Vzlétají z orbitální stanice u plynného obra!“ vyjekl Billy.</p>

<p><emphasis>Johnny Greene </emphasis>byl vyznačený jasným zeleným krouž­kem uprostřed bojového displeje. Nad ním, poblíž horního okraje, se nacházel žlutý oválek zásobovací lodi. Pod ním se klenul oblouk červených šipek - kilrathští stíhači.</p>

<p>Nyní se ze směru deset hodin řítily další červené šipky.</p>

<p>„Chtěli sté vzbudit pozornost? Už je to tady!“ hulákal Harry. „Kdy můžu začít střílet, kapitáne?“</p>

<p>„Už zase máte zaměřovací počítače,“ odvětil Harcourt. „Můžete začít střílet hned, jak zachytí nepřítele.“</p>

<p>Jolie nadšeně zavýskla.</p>

<p>Minuta, pět minut, deset...</p>

<p>„Na dostřel!“ štěkl Billy.</p>

<p>Její kanón byl nyní sladěný - trupem už se nerozléhalo žádné „žuch“ - avšak do prostoru mezi červenými šipkami a zeleným proužkem začaly vyskakovat modré tečky.</p>

<p>Dokonce i Harcourt cítil uspokojení z toho, že se opět ocitl v boji, a úlevu, že střílení už začalo. Samým strachem se cítil zcela prázdně, avšak do té prázdnoty vzlínalo dě­sivé napětí, aby ji vyplnilo. Vědél. že to nemusí přežít -ale intenzivněji než kdy jindy si uvědomoval, že žije.</p>

<p>Jak se asi cítí Ramona? přemítal. Oči mu zabloudily k okraji obrazovky, kde se na osmi hodinách rýsoval silný žlutý oblouk znázorňující Vukar Tag. Poblíž nebyla žádná modrá tečka - ostatně, letěla v mrtvé lodi. Harcourt toužil vyslat pátrací signál, ale věděl, že si to nemohou dovolit; toužil vědět, co Ramona dělá, co vidí...</p>

<p>* * *</p>

<p>Corianderová na <emphasis>Joh</emphasis><emphasis>nu Bunyanovi </emphasis>nabila všechny bate­rie a Ramona vezla spoustu vlastních, takže mohla na ob­razovce sledovat to, co při průletu zaznamenávaly její kamery. Nemohla je samozřejmě spustit dřív, než se při­blíží k planetě, ale lodní baterie stačily na to, aby viděla, co snímají pasivní senzory. Pochopitelně ne na velkém bojovém displeji; jeho oprava by vyžadovala dobře vyba­vený dok. Corianderová však oživila přehledový displej a Ramona se na něj dívala se srdcem v krku a ledová tůň strachu v jejím žaludku jí vysílala stružky po celém těle. Viděla, jak z Vukar Tagu vylétají červené šipečky a řítí se k ní: už na ni zaměřují zbraně...</p>

<p>Minuli ji a už byli kdesi za ní. Úlevou mohutně vydech­la. Ostatně, představovala pro ně jen kus bezcílné letící vesmírné hmoty - asteroid, který se brzy stane meteorem, zanedlouho shoří v atmosféře a rozpráší se. Nic, s čím by si museli dělat starosti; nic, co by letělo tak rychle, aby se nemohli vrátit a vyřídit to, kdyby bylo třeba.</p>

<p>Zato aktivní skvrnka, kaper, který se vrhal na jejich transportní loď - to bylo něco, co museli zlikvidovat. Co je však přimělo proti jedinému osamělému korzárovi po­slat snad všechny lodě, co jich v soustavě bylo? Logický závěr ji tížil jako olovo: nemohou žádné lodi Konfedera­ce dovolit, aby se vrátila domů s novinkami z Vukar Tagu.</p>

<p>Co tam, ksakru, tedy je?</p>

<p>Nu, to zjistí už za několik minut. Planeta se rýsovala za průzorem, vznášela se nad ní, hotovila se na ni každým okamžikem zřítit...</p>

<p>Ramona stiskla dotykovou plošku „záznam“ a hledáček kamery se rozsvítil.</p>

<p>Pak měla Vukar Tag náhle pod sebou a klouzala ve výšce nad ním.</p>

<p>Její kamery samozřejmě nebylo slyšet - všechno se za­pisovalo do pevné paměti s automatickým zálohováním ve zdvojeném systému. Žádné z oněch dávných zklamá­ní způsobených podávači soustavou, rotujícími kolečky a křehkou páskou, která se mohla přetrhnout nebo zmač­kat, ani žádné nebezpečí, že o rychle rotující povrch zá­znamového média škrtne magnetická nebo laserová hlava. Údaje šly rovnou do paměti opatřené blokovacím zaříze­ním proti vymazání.</p>

<p>Čočky byly elektronické a mohly jí v krásném detailu přiblížit třeba šálek na povrchu planety - ale pro všechny případy měla i jeden optický objektiv s transfokátorem, dlouhý jen jednu stopu, avšak schopný stejně úžasného zvětšení jako elektronový teleobjektiv.</p>

<p>Co viděla?</p>

<p>Písek.</p>

<p>Měla zaostřeno na co nejširší záběr - musela pokrýt celou polokouli, protože si mohla být jistá pouze jedním obletem (a vlastně nejspíš ani to ne). Mládenci doma si mohou zvětšit cokoliv, co bude za zvětšení stát. Ona sa­ma si mohla z čiré zvědavosti zvolit jakékoliv místo na po­vrchu, uložit je do pomocné paměti a zvětšit si je na obra­zovku.</p>

<p>A také to měla v úmyslu. Pokud má za ten pohled položit život, chtěla se jej dočkat.</p>

<p>Vyzkoušela pomocnou paměť na tenké čáře, o které si myslela, že by to mohl být horský hřeben. A skutečně tam byly oblé pahrbky vydouvající se vzhůru k ní - prastaré hory obroušené větrem. Ale ne vodou - na to jí na planetě bylo příliš málo.</p>

<p>Smazala ten záběr, naklonila se nad přístroje a v zápalu plnění úkolu odhalit to pečlivě střežené tajemství zapo­mněla na nepřítele.</p>

<p>Míle pod ní ubíhaly. Přes záběr se pomalu přesunul pól, malá ledová čepička, která se pohybovala od horního ok­raje obrazovky k jejímu středu a dále ke spodnímu okra­ji, a v zorném poli se začala objevovat jižní ledová čepič­ka...</p>

<p>Zčistajasna si vzpomněla na kilrathské stíhače. Přistou­pila k přehledovému displeji. Támhle jsou; červené pilové zuby pronásledující zelenou tečku tisíce kilometrů daleko.</p>

<p>Jenže co je tohle? Od křižníku se oddělil větší trojú­helník, přinejmenším bombardér nebo možná menší loď, a rozlétl se za ní!</p>

<p>Srdce jí opět vyskočilo do krku. Nakrčila se, připravená skočit k záznamovému <emphasis>zařízení </emphasis>a klepnout do dotykové plošky, která spustí vyslání zhuštěného shluku všech do­sud nashromážděných dat... A postřehla v půlce obrazov­ky droboučký oválek uprostřed jižní polokoule. Byl příliš pravidelný, než aby to mohl být přírodní útvar.</p>

<p>V žilách jí zahořel oheň triumfu, když tiskla ovladače, aby plošku s oválkem zkopírovala do pomocné paměti, a pak ji zvětšila na celou obrazovku...</p>

<p>Byl to pohádkový hrad.</p>

<p>Byl to pohled z ptačí perspektivy na pohádkový hrad plný věžiček, alabastru a safírové barvy, který se ve slunci třpytil, jako by byl celý postaven z drahokamů.</p>

<p>Všude kolem něj ležela jen poušť, holé skály, holý pí­sek...</p>

<p>Hlavou jí volně táhla slova:</p>

<p>„ <emphasis>Ozymandias, král králů je jméno mé. Hle, vy mocní, toť mé dílo, pohleďte a zoufejte! „ Je to vše, co zůstalo v okolí trosek, kolosálních, rozpadlých, kolem nichž honí, a pak kdesi v dáli mizí jen bezútěšný písek.</emphasis></p>

<p>To je ono. Netušila, jak nebo proč to ví, netušila, co to je, ani proč je to tak významné - ale bylo to ono. Kvůli tomuhle byl Vukar Tag tak přísně střežen, proto byl tak důležitý. Nějaký pradávný kilrathský poklad, pramen ra­sové hrdosti, citové pouto, obřadní místo - ať už to bylo cokoliv, bylo to pro ně významné, obrovsky důležité.</p>

<p>Na hlídkovém stanovišti pípl displej. Obrátila se a hle­děla na červený trojúhelník, který se blížil k zelené tečce uprostřed obrazovky, jež znázorňovala její vrak.</p>

<p>Skočila k tlačítku „Vysílání“ a stiskla je.</p>

<p>Nad ní na hřbetě trupu mikrovlnná anténa vyslala půl-sekundový balík kódovaných dat, který se řítil k <emphasis>Johnny</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu Greenovi </emphasis>rychlostí stonásobně vyšší, než jakou letěl on...</p>

<p>Ramona cítila závěrečný příval vítězné euforie. Stála u svého záznamového zařízení, dívala se, jak pod ní ubíhá</p>

<p>pustý písek, a málem slyšela vítězné fanfáry, ale pod tím se plížila děsivá hrůza, vědomí jisté záhuby.</p>

<p>Nemohla nic dělat. Loď neměla hlavní ani manévrovací motory a nedala se vůbec řídit, ani nebylo jak uprchnout. Mohla jenom čekat, jenom spoléhat na slepou štěstěnu, jenom doufat, že se dožije konce obletu, že ještě uvidí <emphasis>Joh...</emphasis></p>

<p>* * *        •</p>

<p>Z paluby <emphasis>Johnnyho Greena </emphasis>spatřil Billy záblesk a zakvílel.</p>

<p>„Dostali ji,“ ztuhla Grounderová.</p>

<p>„Zničili ji,“ zasténal Billy. „Zbyly z ní jen atomy! Od­vážná ženská! Statečná bojovnice!“</p>

<p>„Nezemřela zbytečně?“ houkla Corianderová.</p>

<p>„Ne,“ řekl Billy. „Zachytil jsem shluk údajů pět vteřin před zábleskem. Jsou uložené na krystalu a právě jsem nakopíroval i záložní. Nebesa vědí, co to bylo!“ Klesl hlasem, který nabyl tragického tónu. „Panebože, doufám, že to stálo za její život!“</p>

<p>Grounderová si ho užasle prohlížela a uvědomila si, že Ramona na Billyho učinila větší dojem, než kdokoliv z nich tušil - včetně jeho samého. Měl pro ni slabost. l když to byla taková rachejtle, byl v tom až po uši.</p>

<p>„Doufám, že to stojí za <emphasis>naše </emphasis>životy!“ vytrhl je z rozjímání Harcourtův hlas. „Teď už nemá smysl se pro ni vracet. Jste si jistý, že je mrtvá, Billy? Ani ta nejnepatrnější šance?“</p>

<p>Billy zavrtěl hlavou, ponořený do hlubokého smutku. „Když modrá tečka zežloutne a takhle se rozleze po obra­zovce, kapitáne, tak už nezůstalo nic než ionty. Nevím, čím ji to trefili, ale odvedli důkladnou práci.“</p>

<p>„Tak kašleme na Vukar Tag i na pás asteroidů,“ štěkl Harcourt. „Když doručíme ty údaje Admiralitě, můžeme dát její smrti nějaký smysl.“</p>

<p>Loď se začala otřásat, třebaže zatím jen nepatrně.</p>

<p>„Jak dlouho ještě sneseme zatížení plným tahem, ser­žante?“ otázal se úsečně Harcourt.</p>

<p>„Půl hodiny určitě, tři čtvrtě možná.“ Corianderová hyp­notizované sledovala bojový displej.</p>

<p>„Jak dlouho touhle rychlostí poletíme k přeskokovému bodu, Barneyi?“ vyzvídal Harcourt.</p>

<p>„Pětadvacet minut, pokud nás dřív nedostanou stíhačky od plynného obra,“ odpověděl Barney.</p>

<p>„Jsou na dostřel!“ zařval Billy s tváří náhle zdivočelou. „Střelci, roztrhejte je na kusy!“</p>

<p>„Palte,“ řekl rychle Harcourt, aby Billy nevydával roz­kaz, který jeho postavení nepřísluší.</p>

<p>Interkomem se rozlehlo Harryho zavýsknutí, těsně násle­dované Raplovým indiánským pokřikem. Kanóny byly sfá-zované, takže nebylo nic cítit ani slyšet - avšak bojový displej ukazoval modré tečky zametající řadu červených ši­pek. Modrá se dotkla červené, a ta zežloutla a zvětšila se.</p>

<p>Ale za nimi přilétalo něco většího - torpédoborec.</p>

<p>„Připravit střely!“ štěkl Harcourt. „Odpálit jedničku! Dvojku!“</p>

<p>Od <emphasis>Johnnyho Greena </emphasis>vylétly větší modré tečky a zamí­řily mezi červené šipky - avšak šipky se na ně vrhly jako včely na medvěda. Jeden modrý kroužek zežloutl spolu s tuctem šipek, které jej obklopily - avšak druhý pronikl.</p>

<p>Některé z červených šipek se octly za malými modrými tečkami.</p>

<p>„Dostaňte je, Harry!“ vykřikl Harcourt.</p>

<p>Harry odpověděl kovbojským zajucháním a červené šipky opepřily nové modré tečky. Jedna šipka zanikla ve žlutém záblesku, pak další a další...</p>

<p>Poslední šipka sama vyplivla červenou tečku.</p>

<p><emphasis>Johnny Greene </emphasis>se zakymácel a jeho trupem se rozlehl zvuk výbuchu.</p>

<p>„Harry!“ křikl Harcourt.</p>

<p>„Nic mi nejni,“' zavrčel Harry znechucené. „Tumáš! A tu-máš!“</p>

<p>Červená tečka zežloutla a rozprskla se.</p>

<p>„Přeskokový bod před námi!“ vyhrkla Grounderová.</p>

<p>„A za námi tři Kočičáci!“ křikl Billy.</p>

<p>Jolie v interkomu zavýskla.</p>

<p>Na bojovém displeji za <emphasis>Johnnym Greenem </emphasis>naskočila další série modrých teček.</p>

<p>„Nepotřebujete mrtvýho Kočičáka?“ zaječela Jolie. „Pár vám jich dodám!“</p>

<p>Jedna ze šipek na obrazovce se proměnila v rozpínající se žlutý záblesk - avšak zbylé prolétly obloukem modrých teček a dotahovaly se na zelený kroužek, který představo­val jejich loď, blížily se a blížily...</p>

<p>Loď poskočila jako škuner, který právě přejel přes pod­mořskou písčinu. a zase letěla dál. Hvězdy na přehledo­vém displeji se prudce proměnily ve zcela jinou oblohu.</p>

<p>Harcourt ochabl. Stejně tak celá posádka na můstku - až na Billyho. „Přeskok dokončen!“ zvolal. „V dohledu žádní bubáci a vůbec žádní nepřátelé!“</p>

<p>„Jsme z toho venku,“ zašeptala Grounderová.</p>

<p>„Jenom na chvilku.“ Harcourt věděl, že musí posádku udržovat v pohybu. Kočičáci je jen tak nenechají - ne nadlouho. „Barney, zjistěte kurs k příštímu přeskokovému bodu. Mohou nám sedět přímo za ocasem.“</p>

<p>„Kurs zjištěn a už ho zadávám!“</p>

<p>„Mohl jsem to vědět. Seržante! Škody?“</p>

<p>„Přeskok nezpůsobil žádnou,“' přehlížela Corianderová svůj panel. „Jenom ten jeden průstřel - netěsnost ve střední části lodě.“</p>

<p>„Hodila jsem tam provizorní záplatu,“ ozvala se v inter­komu Lorraine. „Ale nevydrží dlouho.“</p>

<p>„Není třeba.“ Corianderová popadla svou brašnu s nářa­dím. „Už jsem skoro tam.“</p>

<p>Sebrala se překvapivě rychle, pomyslel si Harcourt, když sledoval, jak její štíhlá postava mizí v průchodu, postava, kterou si spíš pamatoval než viděl. „Pátrejte v okolí dál, Billy. Není důvod čekat, že by tu měli rozmístěné záchytné stíhače, ale člověk nikdy neví.“</p>

<p>„Vsadím se, že od teďka už je tu mít budou.“ Billy upíral oči na obrazovku.</p>

<p>„Nemyslíte si opravdu, že by je tady měli, že, kapitáne?“ zeptala se Grounderová.</p>

<p>Harcourt pokrčil rameny. „Vždycky předpokládáte, že nepřítel udělá to nejhorší - a nejneočekávanější, poručíku. To přece víte.“</p>

<p>A kromě toho potřebuje odvést jejich myšlenky od té odvážné ženy, která zemřela při plnění svých povinnos­tí a ke které se skutečně měli chovat mnohem laskavěji...</p>

<p>Cítil, jak ho zaplavuje pocit viny, a bojoval s ním, pro­tože věděl, že i on jen konal svou povinnost. Nicméně nyní bylo na něm, aby zajistil, že nezemřela nadarmo. Ať už Kočičáci na Vukar Tagu hlídají tak zuřivě cokoliv, Admi­ralita nejde způsob, jak to využít proti nim.</p>

<p>V hlavě mu zněly Kiplingovy verše:</p>

<p>/ <emphasis>kdyby tisíc mečů mělo kdovíkam roznést moje kosti, snad za tu hostinu pro šakaly lupiči zaplatí víc než </emphasis><emphasis>dosti.</emphasis></p>

<p>Ano, Kilrathové jsou lupiči - velmi zlí, ale také velmi schopní lupiči - a odveta za Ramonu přijde. Ano, odveta přijde.</p>

<p> <strong>kapitola první</strong></p>

<p>Když komandér-poručík Jason Bondarevskij, řečený „Medvěd“, dostal povolení k přistání, navedl svou Fretku na závěrečné přiblížení. Letounová loď po jeho levé straně byla nejnovějším přírůstkem flotily. Na opancéřované pří­di nesla jako erb hrdé jméno <emphasis>CVE-8 Tarawa - </emphasis>a pohled na ni na Jasona neudělal ani ten nejmenší dojem.</p>

<p>Jeho představa o letounové lodi se nesla více ve znamení <emphasis>Concordie, </emphasis>na kterou ho po tom incidentu se vzpourou na <emphasis>Gettysburgu </emphasis>vzal najeden turnus admirál Tolwyn. S ohle­dem na ztráty z posledních dvou tažení povyšoval rychle a nikdy se mu ani nesnilo, že ve zralém věku pětadvaceti let bude skutečně velet celému wingu na letounové lodi... jenže na jaké letounové lodi. Znechuceně zavrtěl hlavou.</p>

<p>Maniak doslova zařval sardonickým potěšením, když se doslechl o Jasonově povýšení a přeložení na tuto novou loď.</p>

<p>„Letounová loď? To si děláš srandu, ne? Dyť to je mi­zerná transportní rachotina a vražedná past.“ zhodnotil to Maniak a Jason nemohl než s ním souhlasit.</p>

<p>Třída CVE byla v hotovostní místnosti pilotů na <emphasis>Concordii </emphasis>námětem rozsáhlých debat. Nová třída lodí byla narychlo splácaná, aby se pokusili zacpat díry po těžkých ztrátách z posledního válečného tažení. Devět transpor­tních lodí, ze tří čtvrtin hotových, bylo staženo z dopravnich loděnic a přestavěno na letounové lodě; a jediný po­hled přesvědčil Jasona o pošetilosti celého toho zatracené­ho nápadu.</p>

<p>Loď měla jedinou vzletovou a přistávací palubu. Žádná záloha pro případ, že by byla zasažena. To byla taktika, kterou měli Kilrathové nejraději, a Jason vzpomínal na jejich překvapivý útok na <emphasis>Concordii, </emphasis>při kterém zničili oba vzletové doky a málem vyřídili celou loď, kdyby na poslední chvíli nepřišla pomoc v podobě Phoenixe a jeho čísla*, kteří vzlétli z blízké základny. Nová konstrukční doktrína požadovala tři nebo čtyři vzletové doky, a teď nějaký pitomec od zeleného stolu na velitelství přijde s tímhle.</p>

<p>(* Stíhači operují ve dvojicích složených z velitele dvojice a z letounu na druhé pozici, slangově nazývaného ..číslo“ -pozn. překl.)</p>

<p>Když míjel příď, letmo zdvihl zrak od ukazatele přibližovacího vektoru, aby se podíval na příďovou obranu. Na čelní nástavbě, očividně přiflikované trochou lepidla a pár plivanci k přepážce transportní lodě, bylo umístěno těžké čtyřhlavňové neutronové dělo. Po obou stranách přibližovací dráhy se nacházelo po dvou kanónech na bázi hmot­nostních urychlovačů, nejméně střední ráže. Když slétl níž, postřehl ještě dvě paprskové zbraně a podél spodku lodi několik odpalovacích zařízení pro řízené střely. Mohl jen doufat, že to je nový typ výmetnic na bázi Gatlingova systému, který dokázal vychrlit dávku deseti nových protitorpédových střel za necelé dvé vteřiny.</p>

<p>Jason zlehka pohnul připustí brzdicích motorů a malič­ko opravil příčný nakloň doprava. Ten zatracený vletový otvor byl úzký jako oko jehly a Jason se za tu opravu na poslední chvíli zastyděl. Přistávání na mateřských letounových lodích ho zhýčkalo; zde nebyl sebemenší prostor po chybu.</p>

<p>Nebylo to právě přistání, jakým by se měl představit nový velitel wingu. Jasonem projel záchvěv vzteku na sebe samého, protože porušil vlastní zásadu - akce ne­skončila, dokud není po ní, a tak nemysli na nic jiného, dokud není práce hotová.</p>

<p>Prolétl uzávěrovým silovým polem vletového otvoru a ucítil zpomalující odpor vzduchu na křídle. Uvnitř han­gáru bylo sotva třicet metrů manévrovacího prostoru a pa­luba byla zaplněná. Po levé straně parkovala peruť strojů F-54 Rapier. Po pravé straně stála peruť úderných stíhacích bombardérů F-57B Sabre v nové úpravě s druhým letcem na stísněném zadním sedadle, který měl obsluhovat vý­zbroj, zatímco pilot se věnoval řízení. Tahle hybridní kon­strukce byla navržena speciálně pro třídu CVE, když se zjistilo, že pro v boji osvědčené Broadswordy v hangáru nezbude místo, a Jason si stále nebyl jistý, jestli se mu líbí. Pilot a zbraňový operátor vmáčknutí do prostoru původně určeného pro jednu osobu se musí hodně tísnit. Napadlo ho, jestli to konstruktéři domysleli až do konce. Takové věci mu vždycky dělaly starosti -jediný přístroj umístěný ve špatné poloze znamenal, že může přehlédnout cenný bit informací - anebo že si ve vteřině, promarněné pohledem na něj, nevšimne výstřelu, který mu min přímo do obličeje.</p>

<p>Paluba byla příliš úzká, než aby stihl poslední zášleh brzdicích motorů, a tak stroj posadil tvrdě na podlahu a za­ťal zuby, když uslyšel skřípění podvozkových lyží. Kout­kem oka zahlédl, jak palubní personál uskakuje před sprš­kou jisker. Klouzal kus po palubě a příď jeho letounu se s trhnutím zastavila sotva několik palců před záchrannou záchytnou sítí. Se zaklením se na sedadle opřel a rych­le prošel předepsaný sled úkonů, nevšímaje si bouchnutí žebříku a stínu vrchního mechanika, který po něm vylezl, aby počkal u kabiny.</p>

<p>Jason vypnul čerpadla motoru, důkladně zkontroloval, zda jsou všechny zbraně zajištěné, a potom se natáhl, aby zapnul pojistku vystřelovacího sedadla. Když se ujistil, že je všechno zabezpečené, konečně vypnul motor a systém štítů. Nejeden pilot se rozmázl o strop hangárové paluby, když před vypnutím motoru nezkontroloval pojistku se­dadla, protože vysazení pohonu a štítů automaticky spus­tilo sekvenci katapultáže, pokud ji pilot během pěti sekund nezrušil. Letová příručka sice tvrdila, že by k tomu nemělo dojít, když bude kosmoplán vypnut v prostředí atmosfé­rického tlaku, jenže pár pilotů už zjistilo, že příručka není stoprocentně spolehlivá. Stiskl tlačítko ovládání překrytu kabiny, a ten se otevřel.</p>

<p>„Vítejte na palubě, pane!“</p>

<p>„Ať se propadnu, jestli to není Sparksová.“</p>

<p>Vrchní mechanik na něj shlížela dolů a široce se zubila.</p>

<p>..Takže vás taky poslali na tuhle plechovku,“ řekl Jason, rád, že vidí známou a přitažlivou tvář nejlepšího vrchního mechanika, s jakým kdy spolupracoval.</p>

<p>„Tady najdete hezkých pár lidí ze staré party,“ opáčila Sparksová. „Jsme jediní zkušení mazáci na téhle lodi. Ad­mirál nás posbíral pár tuctů, abychom tuhle loď pomohli vycepovat. Zbytek jsou bažanti přímo z výcvikových stře­disek.“</p>

<p>Jason vzdychl a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Zajímalo by mě, komu jsme šlápli na kuří oko, že nás přidělili sem,“ povzdechl si.</p>

<p>„Ona to zase podle všeho nebude tak špatná loď,“ ohra­dila se Sparksová a Jason na jejím hlase postřehl, že po­chvalný tón jen předstírá.</p>

<p>„Přál bych si, abych vám mohl věřit, Sparksová.“</p>

<p>„Kapitán na vás čeká, pane, takže si myslím, že byste sebou měl hodit.“</p>

<p>„Jaký je?“</p>

<p>„To budete muset posoudit sám, pane,“ odvětila s pra­starou diplomacií poddůstojníka, který nechce vyšší hod­nosti říci, co doopravdy cítí.</p>

<p>Jason si rozepnul postroj a vstal, aby se rozhlédl. Cítil, že všechny oči na palubě se upírají na něj. Konec konců je novým velitelem všech letounů umístěných na <emphasis>Tarawě. </emphasis>Těch pohledů si nevšímal, protože jeho pozornost se v té chvíli soustředila výhradně na lesknoucí se řadu bojových strojů, kterým bude velet. Všechny alespoň vypadaly jako nové; to byla výhoda i prokletí zároveň, protože v prvních několika stovkách letových hodin bylo třeba u každého stroje vychytat nějaké mouchy. Za Sabry se krčila pe­ruť průzkumných a výzvědných Fretek. To se bude muset hned změnit. Odsun těžšího letounu z cesty by je mohl stát několik drahocenných minut, kdyby v rozhodujícím oka­mžiku potřebovali vyslat bleskový průzkumný let.</p>

<p>Byl v pokušení se o tom zmínit Sparksové, ale nechal to plavat. Později si zjistí, kdo je velitelem letové paluby, a zadá to jemu.</p>

<p>Sparksová slezla s žebříku a on ji následoval. Když se dotkl podrážkou paluby, prořízlo vzduch tak ostré zaječení píšťalky, až mu z toho projel mraz po zádech. Sakra, vždyť on má po posledním povýšení hodnost, která vyžaduje při prvním ohlášení na palubě rituál formálního přivítání.</p>

<p>Odvrátil se od své Fretky a spatřil půl tuctu členů posád­ky v zářivých modrých uniformách, vyrovnaných v řadě a stojících v pozoru. Vypjal se do pozoru sám, zasalutoval vlajce Konfederace, která visela na přepážce, a pak zasa­lutoval mladičkému podporučíkovi, která této epizodě ve­lela.</p>

<p>„Žádám o povolení vstoupit na palubu,“ řekl Jason úseč­ně a snažil se, aby se mu v hlase neprojevilo, že je z té pompéznosti otrávený.</p>

<p>„Povolení uděleno, pane.“ Hlas se jí zlomil a skončilo to vysokým pisklavým tónem.</p>

<p>Několik vteřin zůstal stát, protože nevěděl, co má dělat dál, ale potom zahlédl vysokou tmavou postavu, která se hlavními vraty vklátila na hangárovou palubu.</p>

<p>Stíhací pilot, který se k němu blížil, se vypjal do pozoru, a nato Doomsday svým obvyklým, téměř ochablým způ­sobem, ze kterého čišela deprese a marnost, zasalutoval.</p>

<p>„Kapitán na vás čeká, pane.“</p>

<p>Jason se při opětování pozdravu zazubil a rychle se za­řadil starému kamarádovi po bok. Oba opustili palubu a zamířili do úzké chodby.</p>

<p>„Takže moje žádost prošla,“ poznamenal Jason, který se sotva zdržoval úsměvu.</p>

<p>„Jaká žádost?“</p>

<p>„Když mi admirál Tolwyn oznámil povýšení na komandér-poručíka a přeložení na tuhle plechovku, řekl, že si mohu vybrat své velitele perutí.“</p>

<p>„Tak to ty jsi ten mizerný cvok, který mě vytáhl z rekre­ace a poslal zpátky sem?“ zasténal Doomsday a ohlédl se na Jasona.</p>

<p>„Potřeboval jsem někoho, na koho se mohu spolehnout, a chtěl jsem, aby ses ujal perutě stíhacích bombardérů.“</p>

<p>„Já jsem cítil v kostech, že brzo bude po mne, a tys to ještě pojistil.“</p>

<p>„Hele, vymohl jsem ti další proužek, co ještě chceš?“</p>

<p>Doomsday si dopřál ten nejprchavější záblesk úsmévu.</p>

<p>„Díky, aspoň po mně moje rodina dostane větší penzi, až se ti povede mé zničit.“</p>

<p>„Co je kapitán zač?“</p>

<p>„To si posuď sám,“ opáčil Doomsday a ukázal ke dveřím důstojnických ubikací. „Čeká na tebe tam, Jasone.“</p>

<p>Doomsday ani nenabídl Jasonovi, že ho doprovodí; ob­rátil se a zmizel zpátky v chodbě.</p>

<p>Jason přistoupil ke dveřím a zaklepal.</p>

<p>Dlouho se nic nedělo a on už byl v pokušení zaklepat znovu, když zaslechl tiché, téměř neslyšitelné „Vstupte.“</p>

<p>Otevřel dveře a vešel dovnitř.</p>

<p>Kapitán lodi stál zády ke dveřím, zaměřený na troj­rozměrnou holomapu sektoru. Stál s maličko svěšenými rameny, jako by byl hluboce pohroužen v myšlenkách, a soutředil se na mapu, jako kdyby se z ní pokoušel vyvěs­tit nějaký skrytý význam.</p>

<p>Jasona ta póza zneklidňovala a jeho nejistota se ještě zvýšila, když si všiml, že kožené čalounění kapitánova křesla se postupně vyrovnává; neklamné znamení, že ve­litel seděl, když Jason zaklepal, a vstal a obrátil se k mapě teprve po zaklepání, než ho pozval dovnitř.</p>

<p>Kapitán si dlouze prohlížel mapu, jako by Jason ani nebyl v místnosti. Nakonec se pomalu obrátil, když se nejdřív na Jasona podíval přes rameno. Jeho tvář protínaly hluboké rýhy vrásek, až to vypadalo, že se mu kůže po­stupně uvolňuje od lebky. Oči měl tmavé a pronikavé. Na temeni plešatěl a vlasy měl z jedné strany sčesané přes řídnoucí plochu, patrně proto, aby se tu ztrátu pokusil zakrýt. Nos měl baňatý, mohutně protkaný žilkami a tmavočervený. Opilecký nos. uvědomil si Jason.</p>

<p>„Komandér poručík Jason Bondarevskij?“</p>

<p>Jason zasalutoval.</p>

<p>Kapitán si ho hodnou chvíli prohlížel, než pozdrav opě­toval.</p>

<p>„Sledoval jsem na obrazovce vaše přistání a připadalo mi notně otřesné. Ano, notně otřesné.“</p>

<p>Jason neříkal nic. Musel připustit, že to přistání nebylo zvlášť skvělé, ale do otřesnosti mělo daleko. Nicméně nehodlal se nechat strhnout k nějakým odpovědím na svou obranu.</p>

<p>Kapitán na něho hleděl s nehybnými rysy a nakonec se koutky jeho úst zakřivily vzhůru.</p>

<p>„Jak se má můj dobrý přítel admirál Tolwyn?“</p>

<p>„Když jsem od něho odcházel, těšil se skvělému zdraví, pane.“</p>

<p>Kapitán vážně přikývl, jako by to byla ta nejdůležitější zpráva ve vesmíru.</p>

<p>„Díval jsem se do vašich záznamů, Bondarevskij. Před rokem, nebo tak nějak, jste byl součástí té aféry se vzpou­rou na <emphasis>Gettysburgu.“</emphasis></p>

<p>„To jsem byl, pane,“ odvětil Jason klidně a snažil se, aby to neznělo defenzivně.</p>

<p>„Ošklivá věc, opravdu ošklivá věc.“</p>

<p>„V jakém smyslu?“ zeptal se Jason opatrné.</p>

<p>Vyšetřovací soud ho plně očistil, posoudil jednání býva­lého kapitána jako zločinné a vyslovil souhlas s rozhod­nutím posádky zbavit ho velení. Jason z toho vyšel nejen s plným zproštěním viny, nýbrž dokonce s vyznamená­ním, a navíc získal důvěru admirála Tolwyna.</p>

<p>„Nic víc, Bonevský. ošklivá věc.“</p>

<p>„Jmenuji se Bondarevskij,“ opravil ho Jason.</p>

<p>„Ano, jistě.“</p>

<p>Přistoupil zpátky k mapě, na okamžik se otočil k Jaso­novi zády a zaujal postoj, jako kdyby měl právě učinit nějaké hluboké dalekosáhlé rozhodnutí. Konečné se obrá­til s rysy pomačkanými úsměvem.</p>

<p>„Jsem komodor Thaddeus O'Brian, vítejte na palubě.“</p>

<p>Jason uchopil jeho ruku a zjistil, že stisk je chabý a dlaně vlhké. Uvědomil si, že se v něm vzmáhá okamžitá nechuť a potlačil ji. Znal příliš mnoho lidí, kteří si o druhých dělali ukvapené úsudky, což byla povahová vlastnost, kterou tak docela neschvaloval. Tohle navíc je jeho první skutečné velení a další konflikt s nadřízeným důstojníkem by mu vůbec neprospěl.</p>

<p>„Jste poprvé na palubě CVE?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Nu, co si o ní myslíte?“</p>

<p>Kapitán se na něj díval pohledem, který si téměř říkal o nějakou pochvalu.</p>

<p>„Ještě jsem neměl příležitost utvořit si názor, pane. Te­prve jsem přiletěl.“</p>

<p>„Nu tak se po mé lodi porozhlédneme.“</p>

<p>Thaddeus zamířil do zadní části pracovny, otevřel jiné dveře, kývl na Jasona, aby šel za ním, a oba vykročili krátkou chodbou.</p>

<p>„Sám jsem se na její konstrukci podílel,“ oznámil.O'Brian s očividnou pýchou.</p>

<p>„Skutečně, pane?“</p>

<p>„Zajisté. Pracoval jsem v konstrukci transportních lodí a pomáhal jsem při přeměně tohoto modelu na lehkou letounovovu loď. Protože znám transportní lodě skrz na­skrz, rozhodl se úřad admirality svěřit tuhle loď mne.“</p>

<p>„V konstrukci transportních lodí?“</p>

<p>„Žádné zvláštní vzrušení, to ne,“ opáčil O'Brian náhle chladným hlasem. „Kapitánoval jsem transportním lodím dvacet let, než mě poslali zpátky na Zemi do kanceláře. Jenže bez nás byste se vy poletuchy nedostaly ani za vý­letový otvor. My vás udržujeme v chodu dodávkami zbra­ní, jídla a všeho, co flotila potřebuje, a dočkáme se za to jen malého vděku, opravdu malého.“</p>

<p>Jason si všiml nádechu hořkosti v O'Brianově hlasu. Rivalita mezi těmi, kdo se nacházeli na ostří války, a těmi vzadu pro něj nebyla nic nového; věděl, že je stejně stará jako válka sama a na dovolené ji zažil dost často. Občas narostla do takových rozměrů, že se ti z fronty a ti v týle dokázali nenávidět víc, než nenáviděli společného nepří­tele.</p>

<p>„Tady máme můstek,“ řekl O'Brian a vedl Jasona do pološeré místnosti.</p>

<p>Můstek byl umístěn nehluboko pod hřbetem lodi, těsně před sálem přeskokového pohonu. Rozmanité pulty s dis­pleji a přístroji obsluhovala malá skupina palubních dů­stojníků a poddůstojníků.</p>

<p>„Skoro všechno to jsou noví lidé, trochu pomalí, ale jednou se do toho vpraví,“ oznámil O'Brian.</p>

<p>Jason se rozhlédl kolem sebe a všiml si, že nejeden z čle­nů posádky se při kapitánových sarkastických slovech přikrčil.</p>

<p>„Když admiralita dokončovala koncepční návrh projek­tu lehké doprovodné letounové lodi, měla na paměti čtyři úlohy,“ prohlásil kapitán.</p>

<p>„Návrh určení požaduje, aby sloužil k přepravě stíha­cích, průzkumných a bombardovacích kosmoplánů, a tím udržoval těžké letounové lodě stále čerstvě zásobené. Do­pravíme je na místo a ony přeletí vlastními silami do svých nových domovů, připravené k nasazení.“</p>

<p>„Letouny nám nejednou docházely,“ odvětil Jason, „tak­že to je dobrý nápad, lepší než přebírat je z trasportních lodí v bednách a strávit několik set normohodin jejich montáží a zkouškami.“</p>

<p>„Jak to? Měli jste snad nějaké problémy s tím, jak vám je naše transportní lodě dodávaly?“</p>

<p>Jason se rozhlédl po místnosti a postřehl, že několik důstojníků hlídky se na něj zvědavě dívá. jako by je zají­malo, jak odpoví.</p>

<p>„Ne. pane, šlo jenom o čas, to je všechno.“</p>

<p>O'Brian se široce usmál.</p>

<p>„Tak pojďte, prohlédneme si zbytek lodi.</p>

<p>Opustili můstek, sešli do spodního podlaží a zamířili k zádi. Jason se na chviličku zastavil, aby si prohlédl jedno střeliště částicového kanónu. Palebný systém i zaměřova­cí jednotka byly zapuštěné do trupu, místo aby vyčníva­ly ven ve věži. Takové uspořádání omezovalo schopnost zbraně střílet souběžně s trupem. Jestli si to někdy některý kilrathský stíhač uvědomí, může se ve slepém úhlu přiblí­žit až k lodi.</p>

<p>Zklamalo ho také, že nenašel žádnou novou výmetnici řízených střel Gatlingova systému, jen standardní jednohlavňové odpalovací <emphasis>zařízení. </emphasis>Byl v pokušení pronést na toto téma nějakou poznámku, ale způsob, jakým se kapitán nad konstrukcí nafukoval, mu napovídal, že nejlepší bude neříkat nic.</p>

<p>„Myslím, že už jsem vám říkal o možných určeních této třídy lodí, je to tak?“</p>

<p>Jason přikývl a uvědomil si, že O'Brian přeskakuje od jednoho tématu k druhému a že je stále obtížnější udržet si přehled, o čem tento člověk v daném okamžiku vlastně mluví.</p>

<p>„Zmiňoval jsem se vám o tom, že má sloužit jako trans­portní?“</p>

<p>„Zmiňoval, pane.“ odvětil Jason klidné.</p>

<p>„Eh, ovšem, asi ano. Člověk musí mít na paměti tolik věcí, víte?“</p>

<p>Jason neříkal nic.</p>

<p>„Máme také sloužit jako doprovod kónvojů, což je akce, kterou jsme pověřeni právě teď. Budeme krýt devět trans­portních lodí námořní pěchoty na cestě do sektoru Uruk, kde budou cvičit útok na planetu. Vinou příležitostných kilrathských záškodníků, pirátů a podobných jsme ztráceli až příliš mnoho lodí. Ale nemá smysl v takových opera­cích vázat drahocenné těžké letounové lodě a té jedné ne­bo dvěma zvenčí neseným stíhačkám, které zavěšujeme na transportní lodě, trvá celou věčnost, než vzletí nebo přistanou.“</p>

<p>Jason zjistil, že s tímto bodem musí souhlasit. Zmíně­ným nájezdům padalo neustále za oběť značné množství transportních lodí. Vyzkoušeli nápad s prostým zavěšením stíhacího kosmoplánu na povrchu lodě, který vzlétal, když bylo zapotřebí. Byla to noční můra a sebevražedná práce. Pilot se musel navléci do skafandru a vystoupit do vesmír­ného prostoru i s pozemním personálem. Pokud se nachá­zeli uprostřed boje a transportní loď provedla jakýkoliv manévr dokud byli venku, setřásla je a byli ztraceni.</p>

<p>„Dále máme sloužit jako bitevní podpora při druhořa­dých operacích a výsadcích. Od toho jsou odvozena jména lodí této třídy, všechny po vyloďovacích operacích *.“</p>

<p>(* Tarawa je nejvýznamnější atol Gilbertových ostrovů. Za 2. světové války obsazen Japonci, 20. listopadu 1943 se na něm úspěšně vylodily americké síly - pozn. překl.)</p>

<p>„Nějaká šance na tento druh operace?“ vyzvídal Jason, který sám za sebe pocítil rychlý záchvěv naděje, mírně-ný obavami o jeho perutě. Několika takových operací se zúčastnil; přechod od vesmírného letu k boji v atmosféře, a pak zase zpátky do vesmíru byl náročný a pro nové pi­loty bez zkušeností smrtonosný.</p>

<p>„Vy poletuchy pořád toužíte po krvi, co?“</p>

<p>„Jsme k téhle práci vycvičení, pokud myslíte tohle, pa­ne,“ opáčil Jason chladně.</p>

<p>„Nu, o tom pochybuji,“ řekl O'Brian, „dostali jsme roz­kaz pouze chránit konvoj a nic jiného. Tahle loď se bude držet v závětří a nepůjde do opravdu ostrých akcí. Mám to neoficiálně slíbeno, takže mi to můžete věřit.“ A Jason v O'Brianově hlase postřehl tón úlevy.</p>

<p>Došli na zad lodi a O'Brian vedl Jasona k jádru motoru. V té chvíli se ploužili volným tempem sto km.s~' a výsuvné lapače zachytávaly z kosmického prostoru volné atomy vo­díku, které pak sloužily jako palivo. Jason letmo přejel po­hledem ovládací prvky a přístroje motoru a uznale přikývl.</p>

<p>„Kruci, to je přece motor třídy Gilgameš,“ prohlásil.</p>

<p>Vrchní inženýr se po Jasonovi ohlédla a usmála se.</p>

<p>„Špičková konstrukce tento motor je, pane.“ Pak se pos­tavila do pozoru a zasalutovala.</p>

<p>„Inženýr lodního pohonu Mašumi.“</p>

<p>„Máte tady solidní pohonnou soustavu, Mašumi.“</p>

<p>„My vymontovali transportní motory Mark 33 a místo nich my dali jedno tohle žihadlo,“ vysvětlovala Mašumi. „My dokázali s lapači naplno otevřenými vytáhnout něco přes 247 km.s“1. Zavřete lapače, přejděte na hladkou kon­figuraci a vyždímáme zrychlení deset g a za třicet minut děláte přes deset tisíc km.s“1.“</p>

<p>„Sakra, aspoň něco tady vypadá dobře,“ vyhrkl Jason a vzápětí sám sebe proklel. Mluvit dřív, než si uvědomil, kdo je v doslechu, byl zvyk, který ho nejednou dostal do průšvihu.</p>

<p>O'Brian, který se na Mašumi ani neobtěžoval podívat, se obrátil k Jasonovi.</p>

<p>„Mark 33 sloužily dost dobře.“</p>

<p>„Pane, jestli se nékdy dostaneme do úzkých, tenhle mo­tor nás požene dvakrát rychleji, než dokáží motory trans­portních lodí. Já se na to dívám tak, že se rychleji dosta­neme na místo boje, a pokud bude třeba, dokážeme se zase rychle stáhnout. S takovouhle necháme i torpédoborec tří­dy Ralatha daleko za sebou.“</p>

<p>,Při tom, kam letíme a co budeme mít na práci, pochy­buji, že takovou loď vůbec někdy uvidíme,“ odpověděl O'Brian ostře. „Naše hlavní práce je hlídat konvoje a já nevidím žádný smysl v tom cpát sem motor, který stojí skoro stejně jako zbytek lodi. Finanční odpovědnost, synu. Vy hoši od stíhačů na ni nemyslíte, ale finanční odpověd­nost je důležitá.“</p>

<p>„Jestli se někdy dostaneme do šlamastyky, pane uvidíte, co mám na mysli, a díky Bohu, že tuhle pohonnou jednot­ku máme.“</p>

<p>„To mluvíte o čtvrté koncepci určení CVE, že?“ řekl O'Brian hlasem, který nyní prozrazoval vyloženou úzkost.</p>

<p>Jason se po O'Brianovi ohlédl.</p>

<p>„Studoval jsem údaje o téhle lodi těch několik hodin mezi rozkazem o přeložení a odletem.“</p>

<p>Jason se rozhlédl po Mašumi a po ostatních přítomných ve strojovně. Nemělo smysl jim přidělávat starosti a ne­chtěl, aby O'Brian začal toto téma rozebírat před posád­kou. Ona koncepce byla očividná. CVE byla laciná loď a dala se rychle postavit. Na rozdíl od drahocenných těž­kých a středních letounových lodí hlavní flotily byla na­vržena jako snadno nahraditelná. Ideálně se tudíž hodila k velmi riskantním útokům na cíle v hloubi prostoru Říše, ke klamným útokům nebo dokonce pro roli obětované zdržovací jednotky, která bude krýt ústup cennějších lodí. Stavěla se proto, aby byla v případě potřeby hozena přes palubu.</p>

<p>„Na žádný sebevražedný nálet nás nepošlou, Bonevský. Ne při mé hlídce,“ řekl O'Brian, oči mu neklidně těkaly sem a tam a slova ze sebe spěšně sypal, jako by se pokou­šel přesvědčit sám sebe. „Mám doma přátele a známé na vysokých místech. Dokud jsem tady, tak se to nikdy ne­stane.“</p>

<p>Jason pohlédl na Mašumi a náhle se zastyděl za kapitá­novo roztřesené chování,</p>

<p>„Mel bych se také sejít s piloty, pane,“ připomněl Jason tónem, který dával najevo, že konverzaci bude lépe ukon­čit.</p>

<p>„Ach ano, jistě, samozřejmě. To ode mne bylo nedomyš­lené,“ řekl O'Brian. ,.Co kdybyste přišel na večeři? Poda­řilo se mi sem dostat jednoho z mých starých kuchařů. Umí vynikající višňový koláč a také jeho ostatní pečivo je skvělé. Myslím, že bych dokonce našel i trochu klaretu, podařilo se mi přibalit pár láhví dobré odrůdy.“</p>

<p>Takové návrhy byly přirozeně rozkazy, třebaže by Jason raději strávil čas s Doomsdayem nad osobními hodnoce­ními pilotů, důstojníků letové paluby a velitelů mechaniků.</p>

<p>„Rád, pane.“</p>

<p>„Tak dobrá.“ O'Brian se otočil a odešel ze strojovny.</p>

<p>Jason se ohlédl po Mašumi, která mu věnovala zvláštní rezignovaný úsměv a vrátila se ke kontrole motorů.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jason vešel do pohotovostní místnosti pilotů a neubránil se lehkému spokojenému rozechvění, když piloti vysko­čili do pozoru. Byl nyní velitelem všech letových operací z paluby této lodi a byl odpovědný pouze kapitánovi. Slou­žil už pod několika zatraceně dobrými muži a ženami a ta­ké pod nejedním hlupákem - ale tady teď velí on.</p>

<p>Svižně došel k přední stěně a zastavil se před brífingo-vou holomapou.</p>

<p>„Pohov, sednout.“ řekl stroze a muži a ženy, kteří nyní spadali pod jeho velení, se usadili. Rozhlédl se po míst­nosti. Jediné známé tváře byli Doomsday a Janice „Hvězd­ná zář“ Parkerová. S Janice se poprvé setkal, když spolu studovali v letecké škole, pak se jejich cesty rozešly a znovu se setkaly na <emphasis>Concordii. </emphasis>Byla ideální člověk pro řízení průzkumné perutě - zatraceně dobrý pilot, rychlá, agresiv­ní a učiněný mistr v boji na Fretce. Zadíval se na ni a ona po něm bleskla pokřiveným kyselým úšklebkem. Bylo těžké se neusmát. Věděl, že pro něj měla vždycky určitou slabost, ale nikdy to nezašlo daleko, hlavně kvůli Světlaně, její spolubydlící ze školy. Odsunul tu myšlenku stranou.</p>

<p>Všichni ostatní vyhlíželi až příliš mladě a měli onen otevřený nevinný pohled. Po jednom bojovém turnusu se to změní. Když jste se podívali pilotovi do očí, okamžitě jste poznali, jestli už tím prošel nebo ne. Boj o život, ve kterém zlomek vteřiny rozhodoval o tom. jestli jste ještě v jednom kuse, nebo rozprášení do několika set krychlo­vých kilometrů vesmírného prostoru, vás docela rychle změnil. Bojovat, vidět přátele umírat, a potom v noci tiše ležet na propocené palandě a čekat na další akci - to vás pomalu užíralo a tyhle mladé piloty pohled do chřtánu vražedné mašinérie teprve čekal.</p>

<p>„Chci vám říci jenom pár věcí,“ spustil, když si všiml, že ho nervózně sledují. S největší pravděpodobností byli napůl vyděšení k smrti. Instruktoři v leteckých akademi­ích do něj před tolika lety vtloukli stejnou poučku - po měsíci od příchodu na frontu je z vás buď veterán nebo mrtvola, přičemž sázky stojí vysoko ve prospěch méně příjemné varianty.</p>

<p>Pokud <emphasis>Tarawa </emphasis>zůstane stranou většího divadla, uvědo­mil si, budou mít aspoň šanci; bude čas je naučit všechny triky, které zná on sám.</p>

<p>„Někteří z vás si možná myslí, že teď, když jste dostali nový lesklý odznáček s křidélky, jsou z vás nepřekonatel­ní borci. Pokud se na to díváte takhle, věřte mi, že před sebou máte velice krátký život. Ti z vás, kdo jsou vyděše­ní, mají napůl vyhráno. Zůstaňte vyděšení. Já jsem vyděšeny pokaždé, když lezu do kabiny. To mě drží na nohou a to mě, Doomsdaye a Hvězdu udrželo naživu, když jsme narazili na něco z toho nejlepšího, co má Kilrathská říše k dispozici. Ale jestli někdy připustíte, aby vás strach úpl­ně ovládl, zabijete sebe, svoje číslo a možná celou svou peruť.</p>

<p>Počínaje zítřejší první hlídkou začneme výcvik v plném rozsahu. Začneme od první lekce základním létáním ve formaci, přistáním, obraty, bojovým mezipřistáním, standardními taktickými manévry, a až budu mít za to, že jste připraveni, přejdeme k pokročilé taktice v rámci jed­notky. Budeme drilovat, drilovat a drilovat, a potom ještě chvíli drilovat. Během příštích pár týdnů toho nalétáte víc než za posledního půl roku. Chci, abyste byli připravení na cokoliv, co nás může potkat, a povedeme tenhle wing tak, jako by byl přímo na ostří fronty.</p>

<p>Pokud vím, měli jste cestou ze Země sem havaj; berte na vědomí, že to skončilo.“</p>

<p>Rozhlédl se po místnosti. Tvářili se strnule a nedávali najevo ani souhlas, ani nesouhlas. Byli opatrní a on to schvaloval.</p>

<p>„Doomsday bude velitel perutě stíhacích bombardérů Sabre, Hvězdná zář bude velet průzkumným a hlídkovým Přetkám. Já osobné přebírám velení perutě Rapieru. Něja­ké dotazy?“</p>

<p>V místnosti panovalo ticho.</p>

<p>„Pane, my jsme slyšeli, že tahle CVE nikdy nepůjde na frontu.“</p>

<p>Jason se rozhlédl.</p>

<p>„Pokud má někdo připomínku, vstane a předloží ji.“</p>

<p>Zvedl se vysoký hubený pilot se zrzavými vlasy, které se tak tak vešly do předpisové délky. Šířil kolem sebe povznesené, téměř pohrdavé ovzduší, jako by tohle shromáždění byla jen jakási nudná záležitost, kterou musí přetrpět mezi jinými rozptýleními.</p>

<p>„Jak se jmenujete, poručíku?“</p>

<p>„Kevin Tolwyn,“ na chvíli se odmlčel, „pane.“</p>

<p>Překvapenému Jasonovi chviličku trvalo, než se vzpa­matoval. Ano, zdálo se, že podoba tu je, ty pronikavé oči, ten orlí nos.</p>

<p>„Ano, admirál je můj strýc,“ dodal Kevin konečně.</p>

<p>Jason si nemohl pomoci, aby nestřelil letmým pohledem po Doomsdayovi. O admirálově osobním životě toho bylo známo málo, s výjimkou skutečnosti, že jeho manželka a tři synové zahynuli při kilrathském nájezdu brzy po za­čátku války.</p>

<p>„Podle způsobu, jakým to říkáte, se zdá, že na něco čekáte,“ řekl nakonec Jason úsečně.</p>

<p>„Ale ne, nečekám nic od vás, ani od téhle lodi, pane. I když bych mohl dodat, že na nás váš <emphasis>záznam </emphasis>z <emphasis>Gettysburgu </emphasis>udělal velký dojem.“</p>

<p>V místnosti se rozhostilo <emphasis>zaražené </emphasis>ticho a všichni se ohlíželi z Kevina na Jasona.</p>

<p>„Poslouchejte mě, pane, a poslouchejte opravdu dobře,“ štěkl Jason. „To, co je dneska zadní linie, může být zítra dobyto. Válka se nevyvíjí dobře. Nevím, jaké bulíky věší na nos vám a civilistům tam doma, ale držíme se už jen nehtíčky. Za poslední tři standardní měsíce jsme ztratili třetinu letounových lodí a za posledních devět měsíců po­lovinu flotily. Já vím, že to je tajná informace, ale stejně dobře můžete pravdu znát už teď. Dělá to tři letounové lodě jenom za poslední dvě akce, s kompletním stavem pěti set kosmoplánů, šesti set pilotů a deseti tisíc členů posádek. Za pilu momentálně tahají Kilrathové a zařezávají nám ji do živého. Takže si, sakra, zapište za uši tohle: I kdybyste byl synovec samotného Boha, na téhle lodi pod mým velením hejbnete zadkem, nebo vás vykopnu až do kanceláře vašeho strýčka a budou vás skládat dohromady několik roků. Rozuměl jste, pane?“</p>

<p>Kevin zrudl vztekem. Otevřel ústa, jako by chtěl pro­mluvit, ale pilot, který sedel vedle něj, ho stáhl dolů na sedadlo.</p>

<p>„Nuže dobrá. Jděte se trochu vyspat. Chci vás všechny mít v hangáru zítra v 04:00 a očekávám, že všechny vaše stroje budou připravené k odletu v 04:45. Rozchod.“</p>

<p>Piloti vstali a začali se trousit ven. Koutkem oka Jason zahlédl, že v otevřených dveřích stojí O'Brian, jako by za nimi předtím poslouchal.</p>

<p>Když piloti vyšli ven, postřehl, jak se O'Brian přidružil ke Kevinovi, oba si navzájem zběžně zasalutovali a přá­telsky si podali ruce.</p>

<p>„Kapitán ví, na které straně je chleba namazaný.“</p>

<p>Jason se otočil a spatřil vedle sebe Janice.</p>

<p>„Slyšela jsem, že leze tomu Tolwynovic fakanovi do zadku od chvíle, kdy opustili oběžnou dráhu kolem Země. Jmenoval ho úřadujícím velitelem wingu, dokud jsme na loď včera nepřišli Doomsday a já. Doomsday má na to­hohle kapitána opravdu pifku,“ dodala Janice.</p>

<p>„To nerad slyším, Janice,“ řekl Jason unaveně.</p>

<p>„No dobře. Ale je to anální alpinista, jakého jsme už dlouho neviděli. Nikdy neměl bojové velení. Hned po absolvování Akademie rozbil při dokování torpédoborec a oni ho šoupli k transportnímu velitelství, kde od té doby zůstal. Ten parchant se dral o tohle převelení jenom proto, že si myslí, že tenhle bojový turnus je zašívárna, že dostane do záznamů červenou bojovou visačku, čímž mu štípnou jízdenku zpátky na štáb flotily a na vyšší místo.“</p>

<p>„Říkal jsem, že to nechci slyšet.“</p>

<p>„No tak dobře, Medvěde, dobře,“ řekla s úsměvem. „Ale bude zajímavé vidět, jak bude reagovat, až opravdu začnou lítat chlupy.“</p>

<p>„Jestli začnou lítat chlupy, budeme mít daleko víc sta­rostí s tím, jak udržet naše štěňata naživu, aniž by přitom zabili nás,“ prohlásil Doomsday, který se ke skupince připojil a přinesl s sebou kalíšek kávy, husté, černé a se čtyřmi kostkami cukru, jak to měl Jason rád.</p>

<p>Pak Doomsday usrkl ze svého nápoje a s povzdechem se opřel o přepážku.</p>

<p>„Průměrný zdejší pilot má nalétáno necelých tři sta ho­din a některé sem poslali i s pouhými dvěma sty padesáti hodinami bojového letového výcviku.“</p>

<p>Jason přikývl. Tlak na přísun posil byl tak velký, že se výcvik u loďstva musel urychlit. Jenže to bylo ošidné: méně výcviku sice znamenalo, že se piloti dostali do akce rychleji, ale také rychleji umírali a současně přitom braly za své i jejich drahocenné kosmoplány.</p>

<p>„Jak vypadají jejich záznamy?“</p>

<p>„Jako obvykle,“ řekla Janice. „Všechno odfajfkované na správných místech, ale zatraceně málo informací, na kte­rých by se dalo stavět.“</p>

<p>„No tak to zjistíme zítra ráno,“ řekl Jason klidně.</p>

<p> <strong>kapitola druhá</strong></p>

<p>„Uvolněte letovou palubu pro bojové vzlety. Opakuji, uvolněte letovou palubu...“</p>

<p>Jason stál bokem a sledoval každou podrobnost. Lyford Beverage, důstojník letové paluby, který vypadal skutečně slibně, pobíhal po celé délce paluby a vykřikoval povely. Mladý poručík byl s největší pravděpodobností vyčerpa­ný. Jason se jednoduše zmínil o svém přání mít průzkumné letouny uložené před stíhacími bombardéry a Lyford zů­stal vzhůru celou noc, aby dohlédl na to, že stěhování bude řádně provedeno. Jasonovi však stále připadalo, že se zde odehrává spousta zbytečných pohybů a scházela mu klid­ná, téměř taneční choreografie vzletů, na kterou byl zvyklý na <emphasis>Concordii.</emphasis></p>

<p>Jeho piloti už byli v kabinách. Alespoň poprvé jim pos­kytl tuto výhodu. Kvůli bezpečnosti chtěl nejdřív vidět, jak létají, než je vytáhne na plný bojový poplach, při kterém budou muset vzlétnout do čtyř minut po vyhnání z paland.</p>

<p>První měla vzlétnout Janice. Beverage zaujal místo ve velínu letové paluby umístěném na vyvýšené plošině na­proti výletovému otvoru, naposledy přejel palubu pohle­dem, a pak zdvihl ruku se vztyčeným palcem, aby sig­nalizoval řídícímu důstojníkovi letového provozu, že všechno je připraveno. Řídící letového provozu měl od této chvíle pod svou vládou palubu a vlastně celou loď, protože i kapitán lodi si nyní musel vyžádat jeho souhlas s veškerými změnami kursu nebo rychlosti.</p>

<p>Nad výletovým otvorem se rozsvítilo zelené světlo. Za Janiciným letounem se zdvihl odrážeč výstupních plynů, Janice přidala tah a zdviženými palci ukázala, že všechny systémy fungují. Seržant signalista dole na palubě gesto zopakoval, zasalutoval a přikrčil se s paží nataženou kup­ředu. Řídicí důstojník vzletů ve velínu stiskl tlačítko kata-pultu. Janicin letoun vystřelil z doku ven, a jakmile se octl ve vesmírném prostoru, zatočil ostře doprava.</p>

<p>Pozemní personál spěšně dopravoval do pozice druhý průzkumný kosmoplán a Jason se přitom díval na hodin­ky. Uplynula téměř minuta, než se znovu rozsvítil zelený signál a druhý stroj vzlétl. Tentokrát zabočil doleva kolé­bavou zatáčkou, která svědčila o příliš velkém tahu a mno­ha zásazích do řízení.</p>

<p>„Kruci, to bude ale dlouhý den,“ vzdychl a Doomsday mu dal kývnutím hlavy za pravdu.</p>

<p>Jeden letoun po druhém odlétal, po šesti průzkumných strojích první tři stíhací Rapiery a po nich dalších šest průzkumných Fretek. Následovalo šest dalších Rapieru, které měly utvořit sevřenou bojovou hlídku, a tou dobou už uplynula téměř půlhodina. Operaci prodloužilo přeru­šení dvou vzletů, jednoho kvůli přehřívání motoru a dru­hého kvůli vysazení motoru při plném tahu, kdy všechno ještě zhoršila několikavteřinová panika pilota, který si ne­byl jistý, jestli vystřelovací systém sedadla zapnul nebo zajistil v poloze „vypnuto“.</p>

<p>Oba letouny musely být odtaženy z prahu vzletové drá­hy a Doomsday zoufale zakvílel:</p>

<p><emphasis>„Concordia </emphasis>by touhle dobou vypustila už osmdesát stro­jů. Jestli na nás chlupáči skočí, bude z nás sekaná.“</p>

<p>„Budeme muset venku nepřetržitě mít čtyři průzkumné lodě,“ řekl Jason. „Chci mít včasnou výstrahu čtyřiadvacet hodin denně. Přiblíží se jediný útočník opatřený technolo­gií Stealth, a než ho zachytí pátrací systémy naší lodě, je po nás.“</p>

<p>„Méli bychom udržovat ve vzletové pohotovosti jeden Sabre naložený stíhací výzbrojí a protitorpédovou výstrojí a připravený zasáhnout do minuty po výstraze,“ dodal Do­omsday a Jason přikývl na souhlas. To bude znamenat, že Janicini lidé budou létat každý osm hodin denně, zatímco všichni bombardovací piloti a střelci budou sedět dvě a půl hodiny denně v kabinách na hotovostní stojánce. Takový trénink pro ně přinejmenším bude dobrý, nicméně si dokázal dobře představit, jak bude kapitán kňučet, až uslyší, kolik provozní doby motory Fretek odpracují.</p>

<p>Vzletový cyklus pokračoval a Jason nadiktoval pár pos­ledních pozámek do svého náramkového záznamníku, od­trhl se od Doomsdaye, přešel ke svému Rapieru a vyšplhal se do kabiny.</p>

<p>„Sama jsem je všechny kontrolovala,“ řekla Sparksová, zatímco šplhala na křídlo, aby pomohla Jasonovi dovnitř. „Tenhle je z celého stavu nejlepší, tak jsem zajistila, aby ho přidělili vám, pane.“</p>

<p>„Díky, Sparksová.“</p>

<p>„Ta mládež se to naučí, jen jim dejte trochu času, pane.“</p>

<p>„Doufejme, že ten čas budeme mít.“</p>

<p>Slezla z křídla a mávla rukou na ostatní mechaniky, aby udělali cestu. Vlečný traktůrek se zapřáhl k příďovému podvozku a začal Jasona odtahovat na vzletovou rampu. Sabre, který byl ve frontě před ním, prosvištěl výletovým otvorem, a jakmile se octl mimo bok <emphasis>Tarawy, </emphasis>spustil na­plno přídavné spalováni. Ten pilot působil dobře; možná se trochu předváděl, to však nasvědčovalo určité zdravé výbojnosti.</p>

<p>Jason dal motorům plný plyn a provedl závěrečnou kon­trolu přístrojů. Všechno ukazovalo zelenou. Jason ucítil škubnutí, jak se za příďový podvozek zachytilo rameno katapultu. Podíval se na signalistu a zdvihl palce. Signa-lista zdvihl palce v odpověď, zasalutoval, skrčil se a ukázal rukou kupředu. Katapult Jasona přirazil k sedadlu. Pocítil lehké zachvění, jak se stroj prodíral uzávěrovým silovým polem ve výletovém otvoru, a pak už byl ve volném pros­toru, nahodil přídavné spalování a přitáhl letoun přímo vzhůru. Bojový vzlet pro něj znamenal vzrušení, které miloval téměř tolik jako samotné létání, mnohem dráždivější než plouživý běžný vzlet, při kterém letoun pros­tě vlastní silou klouže ven rychlostí pár metrů za sekundu.</p>

<p>Bylo to nádherné ráno. Tři sta miliónů kiláků po levé straně jeho přídě se nacházel kypící červený obr soustavy Oberan, slunce, které zabíralo na obloze téměř deset stup­ňů. Jak pokračoval v přemetu, spatřil hvězdokupu Caldar-gar, která visela v prostoru jako hrst diamantů, a kolem něj, roztroušené po prostoru ve všech směrech, kroužily v padesátikilometrové vzdálenosti od Tarawy jeho ovečky.</p>

<p>„Jdeme na to, lidi. Modrý velitel Modré, Červené a Ze­lené peruti. Je čas, aby se kuřata seběhla ke kohoutovi. Nařiďte si své navigační systémy na mne a utvořte po perutích standardní klínové formace.“</p>

<p>Dril začal. Věděl, že není vhodné seřvat pilota prostřed­nictvím komunikátoru, kde ho může každý slyšet, ale ke konci první hodiny měl pocit, jako by měl vybuchnout. Jestli tomuhle Akademie a letecké výcvikové školy říkají bojeschopní piloti, je Konfederace v hajzlu.</p>

<p>Několik stíhacích pilotů melo dobrý smysl pro udržová­ní formace a dokázalo ho následovat při základní sestavě překrutů, zvratů, zatáček smykem s využitím přídavného spalování a rozchodů z kosočtverečné formace proti útokům <emphasis>zezadu. </emphasis>Mladý pilot jménem Chamberlain s volacím znakem Okrouhlík a další s volacím znakem Mongol měli podle všeho přirozené nadání. Také Tolwyn, který použí­val volací znak „Vlk samotář“, byl šikovný. Ale ostatní ho přiměli zoufale vrtět hlavou. Jedna pilotka se odpouta­la doleva a klesala, zatímco ostatní se odpoutali doprava a stoupali, protože letěla vůči zbytku perutě hlavou dolů, a v důsledku toho málem zabila sebe a dva další.</p>

<p>Po třech hodinách cvičení s sebou Jason vzal Mongola a Chamberlaina, se spuštěným přídavným spalováním se vzdálili na deset tisíc kilometrů a obloukem se vrátili, aby simulovali útok. Jediný pokus ho přesvědčil, že <emphasis>s </emphasis>takový­mi manévry má ještě několik dní počkat: rozpoutalo se boží dopuštění a třem lodím scházelo sotva několik metrů do srážky.</p>

<p>V Tolwynovi se Jason nedokázal vyznat. Cítil, že v mla­díkovi by se mohl skrývat zatraceně dobrý pilot, ale i v pro­vádění základních obratů se u něj projevoval jakýsi vzdor. Jason ten typ znal; pilot, který chtěl bojovat stejným způ­sobem jako Maniak nebo další osamělí střelci.</p>

<p>„Dobře, lidi,“ oznámil Jason nakonec. „Hvězdná záři, vyčleňte čtyři z vašich pilotů k nepřetržitému průzkumu. Za další hodinu bychom se na odvrácené straně téhle hvěz­dy měli setkat s transportními loděmi. Chamberlaine, vy máte bojovou hlídku; přiblížíte se k <emphasis>Tarawě </emphasis>a budete ko­lem ní kroužit ve vzdálenosti dvě stě kilometrů. Ostatní jeden po druhém zahájí přiblížení na přistání, a to pěkně svižně. Já půjdu první.“</p>

<p>Srovnal se s <emphasis>Tarawou, </emphasis>požádal o povolení k přistání a vzburcoval důstojníka letové paluby, aby se připravil na přistání celého wingu. Dokázal si představit ten ruch, který dole zavládl, když se chystali na přijetí dvaačtyřiceti le­tounů ve třicetisekundových intervalech. Jedna chyba, kterou najisto očekával, a návrat zbylých letounů se opozdí o celé hodiny.</p>

<p>Tentokrát si Jason nevšímal vyhlídky, které se věnoval minule, zamířil do úzkého přibližovacího koridoru a zruč­ně do něj nalétl. Poslední zášleh zpětného tahu nasadil těsně před přídí <emphasis>Tarawy, </emphasis>ostře doplachtil dovnitř a po do-kluzu zastavil tucet metrů před záchytnou sítí.</p>

<p>Sparksová ještě během dojezdu vyběhla s partou me­chaniků za ním a zapřáhli elektrický vlečný vozík, který ho odvlekl ze vzletové rampy. Při pohledu do zpětné­ho zrcátka viděl, jak dovnitř prudce vlétla další stíhačka, sklouzla po palubě a zastavila se tak, že se přídí dotýkala sítě. Nebylo to tak špatné, donutil se připustit, stále na rozpacích ze svého vlastního včerejšího přistání.</p>

<p>Otevřel překryt kabiny a vylezl ze stíhačky.</p>

<p>„Připravte ji na další let,“ křikl Jason, seskočil z žebříku a přeběhl přes celou délku paluby, aby se připojil k řídící­mu letového provozu. Zachvěl se, když spatřil, že ve velí-nu stojí O'Brian. Musel si připomenout, že právě tam má kapitán během vzletů a přistání být, ačkoli by ho měl raději na hlavním můstku.</p>

<p>Dovnitř vlétl poslední stíhací stroj, ale to už se řadily Sabry. Jako první dokonale dosedl Doomsday.</p>

<p>Třetí bombardér přistál poněkud nejistě a zapletl se do záchytné sítě, čímž přinutil další bombardér v řadě přeru­šit přiblížení a opakovat okruh. Mechanici se snažili Sabre vyplést, to způsobilo další zdržení a další odklad přistání onoho bombardéru, jehož pilot ohlásil, že se mu pravý motor přehřívá a že jej musí vypnout.</p>

<p>„Zelený tři,“ ozval se Jason, který se vmísil do komuni­kačního okruhu řídícího letového provozu, „chcete vyhlá­sit stav tísně?“</p>

<p>„Negativní, Modrý veliteli.“</p>

<p>„Kdo je tam?“</p>

<p>„Rodriguez, pane.“</p>

<p>„Přistát s tímhle děťátkem na takhle malé lodi je dost těžké, sedněte s ním pomalu a zvolna, nebojově. Rušíme bojová přistání, dokud nebudete na palubě.“</p>

<p>„Rozumím, Modrý veliteli, žádný problém.“</p>

<p>Zelený tři zabočil na závěrečné přiblížení a Jason ho sledoval na holoobrazovce. Letoun klesl nízko, červená tečka laserového paprsku sestupového návěstidla zářila teď tucet metrů nad ním. Jason mlčel. V takové chvíli měla mluvit jenom jedna osoba, a to byl řídící letového pro­vozu.</p>

<p>„Zvedni ho, synu. zvedni ho. Tohle není bojové přistání, synu. tak ho netlač tak nízko.“</p>

<p>Jason přihlížel a napětí v něm rostlo. Ten kluk se snaží předvést, ukázat se před starým.</p>

<p>„Přerušit přistání,“ skočil Jason úsečně do řeči řídicímu důstojníkovi.</p>

<p>„Mám to, mám to v ruce. Mám...“</p>

<p>Sabre ostře zvedl příď, pak opět klesl dolů a několikrát se zhoupl. Jason se zděšeně díval, jak letoun <emphasis>začíná </emphasis>bočit. Rodriguez se v poslední vteřině paniky rozhodl přece jen přistání přerušit, dorazil plyn naplno a zapomněl, že jeden motor už předtím vypnul.</p>

<p>Asymetrický tah Sabre stočil, příď letounu narazila do boční zárubně vletového otvoru a ulomila se těsně před kabinou.</p>

<p>Bezpečnostní důstojník, stojící za Jasonem, uhodil do knoflíku havarijního poplachu, rozezněla se houkačka a trys­ky u stropu hangáru začaly po palubě rozprašovat hasi­cí prostředky. Letoun vytáčel po vzletové dráze hodiny, z podlahy paluby vystřelovaly záchytné sítě jako pavučiny a mechanici se střemhlav vrhali do nouzových krytů.</p>

<p>Jason zatajil dech. Jestli prasknou palivové nádrže, změ­ní se paluba v peklo. Letoun se zastavil a během několika vteřin u něj stál havarijní vůz a rozstřikoval závoj pěny. Jason pozoroval záchranné a bezpečnostní týmy s neskrý­vaným obdivem. Zatímco všichni ostatní prchali, jejich úkolem bylo vrhnout se do toho nejhoršího. Bez ohledu na předepsané postupy otevřel dveře velína a rozběhl se na letovou palubu. Na kluzké pěně málem ztratil rovnováhu. Záchranný tým už byl nahoře na letounu a Jason změtí pěnově tříště a dýmu zahlédl v kabině jasný záblesk pla­mene, a pak zaslechl křik. Zaraženě zůstal stát jako přibitý, protože věděl, že nemůže nic udělat.</p>

<p>Záchranná četa zuřivě pracovala a jeden z nich konečně vytáhl laserový nůž, aby kabinu rozřízl. Překryt odlétl nazpět, plamen vyšlehl vzhůru, záchranáři strčili hadici přímo dovnitř a jeden z nich vlezl dovnitř, nedbaje ohně. ani rizika možného usmažení, kdyby spustil vystřelovací systém sedadla. Vytáhl ven zmítající se zčernalou postavu a po letové palubě se rozlehly ječivé výkřiky. Pak vytáhli další tělo a zděšený Jason odvrátil pohled; tenhle pilot však už byl naštěstí po smrti. Pohled na zadní střelec­kou věž, rozdrcenou zlomenou podvozkovou nohou, dá­val očividně znát. že ani tam nikdo nepřežil.</p>

<p>Obrátil se k odchodu a před ním stál O'Brian s rukama v bok.</p>

<p>„Spokojený, komandére?“ zavrčel O'Brian.</p>

<p>„Co tím, sakra, myslíte, pane?“</p>

<p>„Jdete na ně moc tvrdě. Jdete na ně moc tvrdě od prvního dne a už jste zabil jednu osádku, zničil Sabre v ceně deseti miliónů a jen o zatraceně mrňavý chloupek jste nevyhodil do povětří celou tuhle loď. Jak si, sakra, myslíte, že to bude v mém hlášení vypadat?“</p>

<p>„Pane, možná jste zapomněl, že je válka,“' odvětil Jason</p>

<p>chladně, „a ve válce lidé umírají. Ten kluk to pokazil, neuposlechl mých rozkazů a zahynul. Je to tragické, ale, krucinál, stává se to, pane. Tahle mládež se musí naučit létat v boji a někteří z nich během učení zahynou, ale lépe teď, než až to bude doopravdy.“</p>

<p>„Vy chladnokrevný parchante,“ štěkl O'Brian a hlas se mu málem zlomil.</p>

<p>Jason mu ani nemohl náležitě odpovědět, protože si všiml, že tu výměnu názorů sledují všichni, kdo byli na palubě.</p>

<p>„Je to všechno, pane?“ zeptal se Jason a sotva dokázal ovládnout vztek ve svém hlase.</p>

<p>„Ne, pane, to není všechno. Dám vás do hlášení. Vy horkokrevné poletuchy jste mi šly vždycky na nervy, a teď vidím proč.“</p>

<p>„Mohu se tedy zeptat, pane, proč velíte letounové lodi, když nemáte rád piloty?“</p>

<p>O'Brian zrudl, zvedl výhružně prst a namířil jej Jasono­vi do tváře.</p>

<p>„Postarám se, abyste si to zodpověděl,“ zařval konečně a odkvapil pryč.</p>

<p>„To ten kluk to pokazil, ne vy.“</p>

<p>Jason se obrátil, aby se podíval na řídícího letového provozu.</p>

<p>„Nežádal jsem vás o přispění, pane,“ prohlásil Jason stroze a odvrátil se.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Takže, lidi, chci, abyste se pořádně podívali.“ Jason stál před vrakem Sabru, ruce v bok a hleděl na shromážděné piloty. Ve vzduchu se vznášel výrazný pach, který přerážel zápach seškvařené izolace vodičů, spálené­ho kovu a hasicího prostředku. Jeden z pilotů průzkum­ných strojů náhle odběhl do kouta letové paluby a dost hlasitě zvracel. Jason se snažil nevšímat si zvuků dávení a nasládlého pachu spáleného masa.</p>

<p>„Rodriguez je mrtvý, střelecký seržant Singh je mrtvý a druhý pilot Emilia zemřel před hodinou. Chci, abyste se všichni sakra dobře podívali na jejich letoun. Když nebu­dete dělat chyby, můžete tuhle válku přežít; když chyby dělat budete, skončíte jako oni. Nařídil jsem Rodriguezovi, aby přistání přerušil, jenže on si myslel, že se v tom vyzná líp, a teď je mrtvý. Teď si zapište za uši tohle, lidi. Když já nebo řídící létání řekneme přerušit, tak přistání, sakra, přerušíte a strčíte si svou hrdost někam.</p>

<p>Za dvě hodiny jdeme ven znovu, tak se připravte, ale předtím chci, abyste všichni vylezli na to, co zbylo z Rodriguezova letounu a zatraceně dobře se podívali dovnitř. Rozchod.“</p>

<p>Obrátil se a odešel.</p>

<p>„Chladnokrevný parchant.“</p>

<p>Ta slova stěží zaslechl, nicméně poznal Tolwynův hlas. Šel dál a zapadl do své pracovny.</p>

<p>Přitáhl si křeslo a usadil se. Po dlouhé chvíli konečně otevřel zásuvku stolu a vytáhl dopisní papír a pero. Bylo to staromódní gesto, ale u loďstva mělo dávnou tradici. S pocitem jisté neobratnosti přiložil pero na papír a začal malovat slova.</p>

<p><emphasis>Drahá paní Ro</emphasis><emphasis>driguezová...</emphasis></p>

<p><emphasis> Měl jsem tu čest být velícím důstojníkem Vašeho syna...</emphasis></p>

<p>Přestal psát. Zabil jsem jejího kluka? uvažoval. Bůh mi pomoz, zabil jsem jejího kluka? Co jsem mohl udělat lépe? Pocítil záblesk pochybností, pocit, o kterém věděl, že bude osudný, když mu dovolí uchytit se v mysli natrvalo. Pane­bože, moje první velení a dělám to špatně?</p>

<p>Shlédl dolů na papír a v bolestné vzpomínce se vrátil k onomu dni, kdy jeho matka otevřela podobný dopis,</p>

<p>který jí pověděl o smrti jejího manžela. Týden nato Jason zfalšoval svůj rodný list na formuláři, který ukradl úřed­nici v městské matrice, odešel do náborové kanceláře a v šestnácti letech se přihlásil k vojsku. O čtyři roky poz­ději jeho matka obdržela další dopis, tentokrát o Jasonovu bratrovi, který zahynul při obraně Chósanu. Dokázal si představit, jak Rodriguezova matka stojí ve dveřích svého domu s roztřesenýma rukama, čte to, co se on nyní pokou­ší sesmolit, a vyměňuje zlatou hvězdu v okně za modrou. ,.K čertu s touhle válkou,“ vzdychl Jason.</p>

<p> <strong>kapitola třetí</strong></p>

<p>Doomsday vešel do Jasonovy pracovny se třemi kalíšky sirupovité kávy, jeden postavil na Jasonův stůl, a další potom předal Janice.</p>

<p>„Myslím, že je na nich vidět určité zlepšení,“ řekl Doomsday. „Noragami dneska při simulovaném útoku střel dosáhl dvaceti zásahů z jedenadvaceti. Zatím nejlep­ší skóre.“</p>

<p>„Totéž u mne,“ vmísila se do hovoru Janice. „Tři lidi sice stále hodnotím jako neuspokojivé, ale je to lepší než všech čtrnáct ze stavu před třemi týdny.“</p>

<p>Jason přikývl a opřel se. Cítil, jak má ztuhlý zátylek od toho, že z posledních čtyřiadvaceti hodin jich deset strávil létáním.</p>

<p>Jejich cesta už trvala tři týdny a ještě týden zbýval do chvíle, kdy devět transportních lodí námořní pěchoty, kte­ré doprovázeli, zakotví u stanice Chartúm a vyloží vojáky k nácviku pozemního útoku. Jenže přesun několika nej­lepších pluků námořní pěchoty celé flotily do klidného sektoru jenom kvůli cvičení nevypadal úplně normálně a Jason se nemohl zbavit podezření, že takzvané „cvičení“ je zástěrkou pro něco jiného. Taková akce ponechávala úderné pluky na frontě příliš řídce rozmístěné, než aby velení mohlo znenadání stáhnout z bojové linie nově po­sílenou divizi. Cesta sama probíhala bez mimořádných událostí, až na skutečnost, že je poslední dva přeskoky zavedly docela blízko míst, kde bylo živo. Ale jejich ko­nečný cíl, ať už byl jakýkoliv, Jasonovi v dané chvíli ne­dělal starosti. Ať už šlo o zástěrku pro bojovou operaci nebo ne, soustředil se pouze na výcvik, ke kterému mu tato poklidná akce poskytla čas. Na výcvik a na pokračující svár s O'Brianem.</p>

<p>„Ale do bojeschopnosti mají ještě hodně daleko,“ pro­hlásil Jason, zvedl kelímek s kávou, dlouze usrkl a těšil se na působení kofeinu.</p>

<p>„To celá tahle loď,“ opáčil Doomsday. „Morálka je níž než řiť hada v díře.“</p>

<p>„Kdyby tak chtěl někdo vykopnout do kosmu toho blbce na můstku,“ poznamenala Janice.</p>

<p>„Tak dost. lidi, to stačí,“ zavrčel Jason.</p>

<p>Bylo pro něj těžké velet: ještě před několika týdny by se k jejich reptání proti kapitánovi ochotně přidal. Ten člověk se choval šílené nedůsledně. Jednu chvíli byl ke svým podřízeným téměř přátelský a v příští minutě se po nich vozil a hulákal na ně. Bylo zřejmé, že nemá ani ponětí o průběhu letových operací a při jedné příležitosti se do­konce pokusil zmocnit se práce řídícího letového provozu uprostřed rychlého přijímání bombardérů v bojových pod­mínkách, při kterém simulovali mezipřistání, doplnění pa­liva a výzbroje a nový vzlet. Řídící letového provozu trval na tom. aby kapitán opustil velín, na což měl plné právo, a nyní měl na krku žalobu k polnímu soudu. Šířily se také zvěsti, že se při několika příležitostech z O'Briana na můs­tku až příliš silně táhl jeho drahocenný klaret. Postoj loď­stva k alkoholu byl přísný a jednoznačný. Jediné místo, kde bylo dovoleno popíjet, byla vyhlídková místnost. Per­sonál přitom musel být mimo službu a na lodi nesměl být vyhlášen poplach ani pohotovost. Na ubikacích byly alkoholické nápoje povoleny pouze tehdy, když je předepsal zdravotnický důstojník jako „vzpruhu“ po obzvlášť tvr­dém zážitku, anebo u kapitánova stolu při formální příle­žitosti. Na O'Brianově činnosti se alkohol dosud neproje­voval, ale Jasonovi to dělalo starosti. Pití bylo jedním z příznaků potíží také u velitele <emphasis>Gettysburgu. </emphasis>Nakrátko zapřemítal, co provedl v minulém životě zlého, že měl kliku na dva takové za sebou.</p>

<p>Kapitán byl také postrach, pokud šlo o papírování. Vy­žadoval, aby mu do velitelského počítače byla každých dvanáct hodin dodávána obšírná písemná hlášení, kte­rá vracel se sžíravými poznámkami o gramatických chy­bách. Pro Jasona angličtina, oficiální jazyk loďstva, nebyla mateřská řeč. Jeho matka sice byla Australanka, ale jeho otec byl Rus a Jason sám vyrostl v ruské kolonii u Alfy Centauri. Jason zjistil, že se nechal dotlačit k tomu, že svá hlášení diktuje, zatímco je venku na manévrech, a pomalu ho to dohánělo k šílenství. Věděl, že O'Brian z toho má potěšení. Ještě horší ovšem bylo O'Brianovo neskrývané dolézání za Kevinem Tolwynem. Zval ho do své jídelny na večeři, snažil se mu vlichotit a tahal z něj informace.</p>

<p>Janice dopila kávu, odebrala se ke stolku u stěny a nalila si další dávku.</p>

<p>„Jo, mimochodem, slyšela jsem, že v tomhle konvoji má námořní pěchota i První prapor zvláštního určení - staré dobré Kočičí řezníky.“ oznámila Janice nedbalým tónem a střelila přitom po Jasonovi postranním pohledem.</p>

<p>„No a?“ podotkl Doomsday. „Tihle planetoskoci jsou všichni blázni; mají ještě kratší životy než letci. My aspoň spíme v čistém povlečení, a když umřeme, posbírají nás do slušného pytle, pokud naše kousky najdou. Oni jsou pohřbení ve stovkách tisíc neoznačených hrobů na stov­kách planet, na jejichž jména si sotva vzpomeneme.“</p>

<p>„Opravdu povznášející výhoda,“ podotkla Janice. „Tak­hle jsem na to nikdy nemyslela.“</p>

<p>„Tak proč ten zájem o První speciální?“ otázal se Dooms­day.</p>

<p>„Ale, je u nich jedna dávná kamarádka, to je všechno,“ odvětila Janice.</p>

<p>Doomsday postřehl, že se Janice dívá na Jasona, obrátil se a všiml si výrazu Jasonovy tváře.</p>

<p>„Co je s těmi Prvními speciálními, Jasone?“</p>

<p>Jason měl pocit, jako by ho kopli do břicha, a byl v po­kušení vyletět a Janice seřvat, jak tu tak před ním stála a tvářila se samolibě.</p>

<p>„Tohle jsem opravdu potřeboval slyšet, Janice, díky moc.“</p>

<p>„Rádo se stalo, šéfe.“</p>

<p>Usadila se zpátky do křesla, dívala se na něj, čekala a neřekla ani slovo.</p>

<p>„Něco mi tu uniká,“ ozval se Doomsday.</p>

<p>„Jenom kamarádka z doby, kdy jsme Jason a já byli v letecké škole.“</p>

<p>„Z těch významných pohledů soudím, že to byla blízká kamarádka,“ podotkl Doomsday a ohlédl se zase po Jaso­novi.</p>

<p>Jason pouze přikývl a stále neříkal nic.</p>

<p>„Myslíš, že ví, že jsem v konvoji?“ zeptal se Jason na­konec.</p>

<p>„Jak to mám vědět?“ opáčila Janice nevinně.</p>

<p>„Snažíš se jí jít z cesty?“ otázal se Doomsday.</p>

<p>Jason cítil, že rudne. Už je to pryč, skončilo to už tehdy, když vypadla od těžké pozemní zkoušky a záchvatu ura­žené hrdosti utekla k námořní pěchotě. Odmítla požá­dat o přidělení na <emphasis>Gettysburg </emphasis>s ním, kde mohli být spolu a možná se i vzít. Krucinál, už to přece skončilo – ale přestože se pokoušel sám sebe o tom přesvědčit, stále tu ránu cítil.</p>

<p>Doomsday se tiše zahihňal.</p>

<p>„Pamatuješ tu holku, o které jsem ti vyprávěl, jak jsem se s ní seznámil na poslední rekreaci? Gloria se jmenovala. Gloria s nádher...“</p>

<p>„Zmlkni.“ okřikl ho Jason, „tohle bylo něco úplně jiné­ho.“</p>

<p>„Víš, mohl by sis za ní zaletět popovídat. Potřebuješ na jedno odpoledne vysadit,“ řekla Janice s předstíranou upejpavostí. „Její jednotka letí na <emphasis>Bangoru. </emphasis>Doomsday a já to vezmeme za tebe. Vezmi si jednu z Fretek.“</p>

<p>„Nejspíš mi zlomí ruku nebo něco takového.“</p>

<p>„O tom pochybuji,“ pravila Janice s úsměvem.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Medvěde, máte povolení přistát na vnějším portu.“</p>

<p>„Děkuji, <emphasis>Bangore. </emphasis>Zahajuji dosednutí.“</p>

<p>Jason, který se vznášel nad přistávací plochou na hřbetě lodi, zlehka pohladil připusť řídicího motoru a ucítil, jak se Fretka snáší na palubu transportní lodi. Pak se k němu doneslo skřípavé cvaknutí, jak se kotevní zámky <emphasis>Bangoru </emphasis>sevřely kolem podvozkových lyží jeho letounu.</p>

<p>Vypnul sytémy letounu, vypustil vzduch z kabiny a otevřel překryt. Zvolna vstal a přejel pohledem širé pa­noráma vesmíru. Na levoboku byla vidět nádherná dvoj­hvězda, rudý obr s maličkým bílým trpaslíkem nad sebou, a z povrchu rudého obra se k zářícímu bílému trpaslíkovi táhla vlečka žhavého plynu. Mléčná dráha se klenula ne­bem jako stamilióny světelných drahokamů a on na chvi­ličku znehybněl, aby ten pohled obdivoval. Bylo těžké si představit, že zde skutečně zuří válka. Všechno zahalovalo vesmírné ticho, celou tu věčnost, kterou zbývalo prozkoumat, a on opět cítil zázrak toho všeho a také ironii skuteč­nosti, že ani zde venku lidstvo není s to uniknout hořkos­tem války.</p>

<p>Zároveň si uvědomil, že ztrácí rovnováhu. Opatrně se zachytil překrytu, vysoukal se z kabiny a seskočil, aniž se letounu pustil. Kdyby se neprichytil k palubě <emphasis>Bangoru </emphasis>a odlétl do prostoru, musel by s ostudou volat záchranný tým, který by ho vyzvedl. Z toho důvodu odjakživa nesná­šel přistávání na vnějších portech. <emphasis>Bangor, </emphasis>stejně jako všechny výsadkové transportní lodě námořní pěchoty, byl sice opatřen hangárem, ten však byl jenom tak velký, aby pojal výsadkové čluny, a nezbýval v něm ani palec místa pro něco jiného.</p>

<p>Dopadl na nohy na palubu <emphasis>Bangoru </emphasis>a ucítil, jak k ní jeho boty magneticky přilnuly. Pomalu přešel po palubě k pře­chodové komoře, stisknutím tlačítka otevřel její dveře a vstoupil dovnitř. Dveře se zavřely a on ucítil, jak se ho zmocňuje gravitační pole lodi a stahuje ho ze stavu beztíže k podlaze silou jednotkové gravitace, a zároveň ho zapla­vil proud vzduchu. O několik vteřin později se otevřely vnitřní dveře a před ním stál ve strnulém pozoru desátník námořní pěchoty v modré služební kombinéze.</p>

<p>„Žádám o povolení vstoupit na palubu,“ řekl Jason.</p>

<p>Strážný mu zasalutoval, Jason pozdrav opětoval, a po­tom zasalutoval barvám lodi namalovaným na protilehlé stěně chodby.</p>

<p>Vkročil do chodby a okamžitě postřehl rozdíl mezi touto lodí a lodí, ze které před chvilkou odlétl. Transportní pla­vidla námořní pěchoty byla kompromisem mezi mini­málním pohodlím a schopností přepravit co nejvíc vojáků a jejich výstroje. Chodba byla úzká, natřená standardní zelení loďstva a po celé její délce se táhly podél stěn na­skládané bedny se zásobami.</p>

<p>„Hledám štábní četu Prvního speciálního praporu,“ řekl Jason.</p>

<p>Desátník mu ukázal směr a Jason se jím vydal, proplétal se chodbami a krčil se, když prolézal nízkými nouzovými uzávěry. Loď byla lehce načichlá živočišným pachem, což ho přivedlo k poznání, jak přepychový je život pilota se třemi teplými jídly denně místo standardních lodních zá­sob a s luxusem nejluxusovatějším - teplou sprchou, kdy­koliv ji potřeboval, místo jedenkrát za týden, jak bylo povoleno na vojenských transportních lodích.</p>

<p>Několikrát ztratil cestu a také vpadl do tělocvičny, kde stovka námořních pěšáků nacvičovala boj zblízka. Myš­lenka zabíjet nepřítele rukama mu připadala jako anachro­nismus. On sám jen vzácně pomyslel na svého protivníka v jiném letounu; spíš to pro něj byl stroj, který se ho snaží zabít a který on proto musí dřív zničit.</p>

<p>Námořní pěšáci byli houževnatí, mnohem víc, než co byl zvyklý vidět on. Zdálo se, že ztělesňují kočičí půvab, těla měli štíhlá, zocelená a nejeden měl jizvy po popáleni­nách od laserové pušky. Zeptal se na smér a většina sku­piny zůstala stát a hledět na něj, dokud seržant nezahulákal pár vybraných slov a dril nezačal znovu. Uvědomil si, že ve svém bojovém skafandru a s přilbou pod paží se zde musí vyjímat jako vzácná kuriozita.</p>

<p>Dospěl na spodní palubu lodi a nad jedním nouzovým uzávěrem spatřil znak Prvního speciálního, zkřížené nože nad kilrathskou lebkou a pod tím nápis „Kočičí řezníci“ vyvedeným frakturovým písmem.</p>

<p>Prošel otevřeným průchodem. Chodba byla přecpaná výstrojí a námořními pěšáky, kteří posedávali kolem, mlu­vili, smáli se, hráli karty, hádali se a čistili a kontrolovali zbraně. Jeden z nich vzhlédl s chladným úšklebkem, aniž by přestal brousit duraocelový nůž.</p>

<p>„Hledám kapitána Světlanu Ivanovovou.“</p>

<p>„Hlásného najdete na konci chodby, třetí dveře vpravo.“</p>

<p>Jason vykročil dál a snažil se potlačit nejistotu pra­menící ze zjištění, že veškerý hovor na chodbě úplně ustal.</p>

<p>Došel ke dveřím a tam ho přepadla náhlá touha zapome­nout na to a co nejrychleji vypadnout z téhle lodi. Začal se obracet, a pak si uvědomil, že ho všichni námořní pěšáci v chodbě pozorují.</p>

<p>Zaklepal na dveře.</p>

<p>„Vstupte.“</p>

<p>Stiskl tlačítko otevírání a vešel dovnitř.</p>

<p>„Hned se vám budu věnovat.“</p>

<p>Byla k němu zády, nakláněla se k holoobrazovce, pro­hlížela si jakousi mapu a vyznačovala na ní cosi, v čem Jason poznal profily leteckých útoků na pozemní cil.</p>

<p>l zezadu ji okamžitě poznal. Vlasy měla podle předpi­sů námořní pěchoty ostříhané nakrátko, avšak stále zla­té s lehkým nádechem jahodové. Krk měla útlý a opále­ný a zbytek postavy - nu. třebaže byla Světlana dobře fyzicky vytrénovaná, její ženská stránka byla stále velmi patrná.</p>

<p>„Co si přejete?“</p>

<p>„Nazdar, Světlano.“</p>

<p>Její záda ztuhla a rozhostilo se dlouhé ticho. Pomalu se obrátila a podívala se na něj.</p>

<p>„Jasone?“</p>

<p>Nervózně se usmál a cítil, jak mu buší srdce. Modré oči měla dokořán údivem. Ústa se jí překvapeně pootevřela. Zestárla: o to se postaralo sedm roků války. Kolem vněj­ších koutků očí se jí začaly objevovat jemné vrásky a od pravého spánku sejí dozadu k uchu táhla tenká jizva. Ale stále si byla hodně podobná a on ji na chvíli viděl pouze takovou, jaká byla před tolika lety - Světlana tam u nich doma, o dva roky starší než on, která odešla, aby nastou­pila k loďstvu.</p>

<p>Celé roky pro ni plál bláznivou klukovskou láskou, při­čemž ji zároveň pokládal za nedosažitelnou, protože to byla konec konců „starší žena“. Jeho starší bratr Joshua se o ni pokoušel, jenže její přezdívka Ledová princezna měla základ v trpké zkušenosti nejednoho mládence s oči­ma jako hvězdy, kterého její krása uhranula. Potom se s ní Jason nádhernou náhodou znovu sešel v kadetní le­tecké škole. Jemu bylo osmnáct a jí dvacet. Odtud se na­dále všechno odvíjelo; zprvu k sobě byli přitahováni jako krajané, avšak jejich vztah rychle přerostl v něco vět­šího.</p>

<p>„Jsi to ty,“ zašeptala.</p>

<p>„Jsem to já.“</p>

<p>Přikývla a z toho, jak se jí zalesklo v očích, si na oka­mžik myslel, zejí vytrysknou slzy. Sklonila hlavu, a zno­vu vzhlédla.</p>

<p>„Ty mizerný parchante, co tě sem teď přivedlo?“</p>

<p>„Světlano...“</p>

<p>„Nech si ty svoje Světlany pro sebe. ty grázle. Celý roky jsem tě neviděla, neslyšela o tobě a najednou se zjevíš jako kus smůly a myslíš si, že mi tím svým cukrblikem a klukovským šarmem přirosteš zase k srdci, co?“</p>

<p>Při řeči vstala a blížila se k němu jako tygr připravený ke skoku. Přistoupila až k němu a namířila mu prstem do obličeje.</p>

<p>„Tak počkej,“ ohradil se Jason. „Já přece nemůžu za to, že tě vylili od té zkoušky. To sakra určitě nebyla moje chyba. Já jsem se nenechal naleji k námořní pěchotě a ne­zmizel. Takže nesvaluj všechnu vinu na mne!“</p>

<p>„Za všechno tedy můžu já, ne?“ houkla. „, Nastup k loď­stvu, možná se jednou po válce vezmeme,“ to jsi říkal.</p>

<p>Kecy. Tahle válka nikdy neskončí. A když jsem nemohla létat, chtěla jsem být někde v akci, ne za tebou pobíhat a přicmrndovat ti jako tvoje druhé housle; trčet někde na zemi, zatímco ty shrábneš veškerou slávu.“</p>

<p>Odvrátila se a on pocítil prchavý záchvěv úlevy, protože už si skutečně myslel, že se chystá do něj pustit. Zpola měl podezření, že ve své kondici a se svým speciálním výcvi­kem by ho dokázala zabít holýma rukama a ani se přitom nezapotit.</p>

<p>„Praxe loďstva by nám dovolila vzít se a zůstat na stejné lodi,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Ale ne jako piloti,“ odsekla, stále zády k němu a hlas zabarvený emocemi. „Tys to jenom nikdy nepochopil. Chtě­la jsem létat víc než cokoliv jiného. Tvůj táta byl pilot stejně jako můj. Nemohla jsem se po tom všem vrátit domů, sedět v kuchyni a čekat a čekat, až od tvého velitele přijde dopis, jak statečně jsi zahynul.“</p>

<p>Začal se jí lámat hlas a chvíli se dívala kamsi stranou.</p>

<p><emphasis>„Tebe </emphasis>chytil amok z uražené hrdosti,“ odsekl Jason. „Ty ses nechala přeložit k námořní pěchotě a řekla ,dej o sobě někdy vědět, zlato'. Přece nebudu nečinné čekat, až skon­číš první pětiletý služební turnus!“</p>

<p>Ohlédla se po něm.</p>

<p>„Chtěla jsem se také dostat do akce,“ opakovala. „Nejsi jediný, koho tahle zatracená válka postihla, přinejmenším tvoje máma a brácha to nekoupili tak jako polovička mé rodiny.“</p>

<p>„Joshua zahynul při obraně Chósanu,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Panebože. Jasone. promiň,“ zašeptala, hněv z ní vy­prchal, přistoupila k němu a položila mu ruku na rameno.</p>

<p>„Nevědělas to,“ vzdychl. „To je v pořádku.“</p>

<p>„A jak se má tvoje máma?“</p>

<p>„Hádám, že dobře. Myslel jsem si, že ji o dovolené navštívím, ale přemluvili mě, abych šel jako velitel wingu na <emphasis>Tarawu.“</emphasis></p>

<p>„Ty sloužíš na Tarawě?“</p>

<p>„Díky tomu jsem tady. Mimochodem, Janice tam slouží taky jako jedna z mých velitelů perutí,“</p>

<p>„Takže ty jsi velitel wingu?“</p>

<p>Jason přikývl, téměř s obavou to přiznat, protože by si to mohla vykládat jako chvástání. Připomněl šiji ve škole, než vyhořela z obávané fyziky vesmírného letu a přesko­kových bodů. Než přišel tento předmět, všichni si mysleli, že se Světlana stane dalším pilotním esem. hned jak přijde na frontu. Věděl, že touha něco dokázat pramení z toho, co se stalo jejímu otci. To byla tragédie, na kterou se jí Jason nikdy neodvážil zeptat, protože jeho otec mu vyprá­věl, jak Světlanin táta v jednom z prvních válečných střetů zpanikařil, zabil se a způsobil ztrátu celé letounové lodi. Často uvažoval, jestli Světlana zná skutečnou pravdu, kte­rá se kvůli veřejné morálce utajovala.</p>

<p>„Jak se má Janice?“ zeptala se Světlana a v jejím hlase byla patrná stopa náklonnosti.</p>

<p>„Stejná jako dřív. Dvaatřicet sestřelů na kontě a velí peruti.“</p>

<p>„Pořád na tebe bere?“</p>

<p>„Pochybuji.“</p>

<p>„Lháři.“</p>

<p>„Každopádně z toho nikdy nic nebylo.“</p>

<p>„To se vsadím.“ Postřehl v jejím hlase žárlivost.</p>

<p>Vrátila se ke stolu, znovu se posadila a pokynula Jaso­novi, ať se posadí na její palandu.</p>

<p>Usadil se, odložil přilbu a rukavice a rozepnul si límec skafandru.</p>

<p>„Něco k pití?“</p>

<p>„Za chvilku zase letím. Musím se dostat zpátky na svou loď před příštím přeskokem.“</p>

<p>Přikývla, sáhla do zásuvky stolu a vylovila stříbrnou pleskačku. Nalila si plný uzávěr, obrátila jej do sebe jedi­ným douškem a pleskačku zase uklidila. Tento čin Jasona poněkud šokoval, neboť ta Světlana, kterou si pamatoval, by se alkoholu nikdy nedotkla.</p>

<p>„Tak proč ses mi teď zase vetřel do života?“</p>

<p>„Janice mi řekla, že jsi v tomhle konvoji. Nemohl jsem to vydržet. Co jsem naposled slyšel, byli jste kdovíkde za úsekem Nivenu,“</p>

<p>„Stahují nás z fronty.“</p>

<p>„Abyste se s tímhle konvojem vrátili do týlu cvičit?“</p>

<p>„Ty lovíš informace, Jasone,“ řekla a rysy jí rozzářil úsměv.</p>

<p>Jasona píchlo u srdce, protože z jejího úsměvu byl vždycky naměkko.</p>

<p>„Vypadá to přece dost divně, Světlano. Stahovat devět pluků námořní pěchoty a prapor commandos k nácviku výsadků. Kruci, vaše divize provedla pět bojových sesko­ků jenom za poslední rok. Nacvičovat přistání ve sklení­kových podmínkách je až to poslední, co potřebujete.“</p>

<p>„Takže ty jsi náš postup sledoval, co?“ podívala se na něj zvědavě.</p>

<p>„A kdo ne?“ Uvědomil si, že zase řekl něco špatně. „A kromě toho,“ dodal spěšně, „jsem věděl, že u jednotky jsi ty.“</p>

<p>„Jo, jistě, byl jsi plný starostí,“</p>

<p>Sklonil hlavu.</p>

<p>„Každopádně stahovat veterány z frontové linie vypadá trochu divně, zvlášť když se šíří ty pověstí o kilrathských přípravách na další ofenzívu.“</p>

<p>Chvilku váhala.</p>

<p>„To jsou kecy. Jenom zástěrka kvůli utajení.“</p>

<p>Znovu zaváhala.</p>

<p>„Už byla spousta úniků informací. Slyšela jsem, že s tím měli velké potíže na <emphasis>Concordii.“</emphasis></p>

<p>„Ten zrádce málem zabil všechny na palubě. Stalo se to ještě předtím, než mě tam přeložili, ale pořád se o tom ještě mluvilo.“</p>

<p>„Mimochodem, doslechla jsem se, co jsi provedl na <emphasis>Gettysburgu. </emphasis>Takhle se vzbouřit, to chce kuráž.“</p>

<p>„Neměl jsem chuť zabíjet neozbrojená civilisty, kteří žádali o útočiště, i když to byli Kilrathové.“</p>

<p>„Buď si sakra jistý, že oni to dělali na Chósanu a na stovkách dalších světů, Jasone. Viděla jsem následky.“</p>

<p>„To, že bojujeme v žumpě, ještě neznamená, že se do ní musíme ponořit celí a rochnit se v nijako Kočičáci.“</p>

<p>Smutně se usmála a pokývala hlavou, jako by byl ještě dítě, které teprve musí vyrůst.</p>

<p>„Myslím, že ti to můžu říct,“ prohlásila nakonec a ztišila hlas téměř do šepotu. „Váš kapitán nejspíš právě dostává brífing od velitele konvoje. Můj velitel plukovník Merritt a já jsme prošli brífingem před hodinou. Příští přeskok se mění. Obracíme se a rychle prolétneme sektorem nazpá­tek. Za tři standardní dny přeskočíme k Vukar Tagu a ob­sadíme planetu.“</p>

<p>„Vukar Tag? To jsem v životě neslyšel.“</p>

<p>„Podívej se.“ Obrátila se zpátky ke stolu a vyvolala holomapu sektoru.</p>

<p>Jason se díval, jak nejdřív projíždí strategickou mapu, a pak se soustředí na planetu. Na obrazovce zasvítily údaje o rozměrech planety a síle obrany.</p>

<p>„To nechápu,“ ozval se Jason tiše, „žádné strategické materiály, žádný přeskokový bod pro významnější pře­skoky, jenom zapadlý kus šutru uprostřed ničeho.“</p>

<p>„Jo, já vím. Je to bezcenný kus kamene v bezcenném koutu Kilrathské říše, ale něco se za tím skrývá. Máme dobýt planetu drtivým výsadkovým útokem s rozkazem rozbít na padrť všechno, co na ní je. Naše jednotky obdr­žely zvláštní úkol vyhodit do povětří palácový komplex, i když je mimo mé chápání, proč tam musí poslat nás, když to můžeme zničit ze vzduchu. Místo není opevněné a štíty má minimální,</p>

<p>„Obrana?“</p>

<p>„Podle našich informací tam jsou usídlené nejméně dva pluky kilrathské Císařské gardy z 23. divize Dráp.“</p>

<p>„Císařská garda? Proboha, proč? Ta planeta vypadá jako smetiště, které nestojí ani za jediný život.“</p>

<p>„Nenám tušení, Jasone, ale chtěls sólokapra, tak tady ho máš.“</p>

<p>Světlana stiskla klávesu a obraz holomapy se rozplynul, aby udělal místo plánu útoku, na kterém pracovala. Jason se naklonil blíž a mapu si upřeně prohlížel.</p>

<p>„Jo. pořád u praporu dělám koordinátora s leteckou pod­porou.“</p>

<p>„To musí bolet,“ řekl tiše.</p>

<p>„Měli za to, že se svou leteckou průpravou jsem pro tuhle práci nejlepší, a tak dělám hlásného, tedy koordi­nátora součinnosti praporu commandos s leteckou pod­porou, od chvíle, kdy jsem nastoupila. Při téhle operaci spolupracuji s velitelem celé téhle parády, protože on jde s námi.“</p>

<p>Zaváhala.</p>

<p>„Byla bych dobrý pilot. Zabíjí mé, když se musím dívat, jak si vy poletuchy podnikáte nálety, a ještě s vámi mlu­vit.“</p>

<p>„Promiň.“</p>

<p>„Nemusíš se omlouvat. Dělám svou práci dobře. Zachraňuji spoustu bigošů před usmažením a letecké údery nasměruji tam, kde je jich potřeba. Hádám, že vám budu dělat spojku při bitevních akcích. Vy konkrétně totiž bu­dete krýt ze vzduchu náš úsek přistání. Sedáme rovnou do oblasti kasáren Císařské gardy vedle paláce.“</p>

<p>„Takže my do toho jdeme s vámi?“</p>

<p>„Takový je plán.“</p>

<p>„Krucinál. Sotva jsem svoje vyžlata naučil správně létat ve vesmíru. A ty mi teď říkáš, že budou létat v atmosféře a podnikat útoky na pozemní cíle?“</p>

<p>„Během letu tam se k nám sice má přidat ještě jeden C VE, ale pokud vím, bitevní akce dostane na triko posádka Taraivy,“</p>

<p>„Asi bych se měl raději vrátit,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Asi bys měl.“</p>

<p>Vstal, ale nebyl si jistý, co má udělat. Ona vstala také a oba se na sebe rozpačitě dívali.</p>

<p>„Kdybys zůstala u loďstva, nebo prostě nešla k vojsku, byl bych se s tebou oženil.“ ozval se Jason. „Ale takhle to nemělo smysl. Trvalo by celé roky, než bychom se zase uviděli.“</p>

<p>„Také to trvalo celé roky.“ povzdychla si.</p>

<p>Vykročil k ní, připravený ji obejmout, ale ona ustoupila.</p>

<p>„Už je po všem, Jasone.“</p>

<p>„Takže někdo jiný?“ zeptal se náhle studeným hlasem.</p>

<p>„To není tvoje starost. A co ty, Jasone? S tím tvým klu-kovským úsměvem se vsadím, že nejedná podporučice roztála, když měla šanci ulovit stíhacího pilota.“</p>

<p>„To zase není tvoje starost.“</p>

<p>Střelila po něm chladným pohledem.</p>

<p>„Vypadni z mého kvartýru a už se nevracej.“</p>

<p> <strong>kapitola čtvrtá</strong></p>

<p>„To je tedy naše akce. Nějaké dotazy?“</p>

<p>Jason se rozhlédl po místnosti se silným pocitem nekli­du. Jeho piloti pochopitelné dávali najevo očekávané vzru­šení, přece jen to byla první ostrá akce pro všechny pří­tomné s výjimkou Doomsdaye, Janice a jeho samého -a přesně z toho měl obavy. Byl by dal přednost ještě jed­nomu nebo dvěma měsícům výcviku, několika dalším klidným cestám s konvojem, aby vybrousil jejich doved­nosti, ale jednoduše tomu tak být nemělo. Zdálo se, že nikdy nebudou mít dost času na přípravu, když je válka v plném proudu.</p>

<p>Světlana se přesně trefila. Ani ne za hodinu po jeho návratu na <emphasis>Tarawu </emphasis>svolal O'Brian poradu štábu, aby je seznámil s novým úkolem. Kapitán sotva dokázal zakrýt své rozčarování a nejednou utrousil poznámku o nedota­žených zbrklých nápadech, avšak Jason okamžitě vystihl, že O'Briana hněte, že nebyl zasvěcen do skutečnosti, že historka o výcvikové akci je pouhou zástěrkou pro tento úkol.</p>

<p>Tři přeskoky na okraj kilrathského sektoru provedli, aniž by byli odhaleni, a další přeskok měli zahájit za ne­celých osm hodin.</p>

<p>Osm hodin. Rozhlédl se po místnosti. Jeho piloti se tvářili tak, jak si představovali náležitý postoj někoho, kdo se zanedlouho střetne s nepřítelem - okázalá lhostejnost, ba dokonce neskrývaný výraz dychtivosti, ale on už věděl své. Dnes už pro něj bylo téměř obtížné vzpomenout si na svůj první bojový let a na tu ostudu, když se pozvracel jen několik minut předtím, než se měl hlásit na stojánce.</p>

<p>„Tak dobrá. Dejte si pohov, a jestli to dokážete, zkuste si trochu zdřímnout. Hlaste se na stojánce v 04:15. Vylé­táme v okamžiku, kdy dokončíme přeskok do soustavy Vukar Tag.“</p>

<p> „Odpočet zahájení přeskoku probíhá plně automatizo­vaně, zbývá deset, devět...“</p>

<p>Jason se v kabině svého Rapieru opřel a zavřel oči. Bez ohledu na dosavadních několik set prodělaných přeskoků se mu z nich stále trochu zvedal žaludek.</p>

<p>„Tři, dva, jedna...“</p>

<p>Vesmír na druhé straně výletového otvoru náhle mrkl. Na okamžik spatřil cosi jako zrnění a zmocnil se ho lehký pocit, že padá, a pak přišlo další mrknutí. Jako by někdo přepnul kanál holovize a v mžiku nahradil výhled najeden sektor jiným.</p>

<p>Následovala chvilková přestávka, vyčkávavě ticho, za­tímco automatický navigační systém <emphasis>Tarawy </emphasis>se zaměřoval na význačné hvězdy v novém systému a kontroloval, zda dorazili tam, kam měli. Přeskok nebyl nikdy stoprocentně jistý. Přeskokový bod mohl změnit vlastnosti, někdy se mohl dokonce zavřít, anebo se mohl splést navigační dů­stojník. Existovala také nepatrná pravděpodobnost, že dvě lodě přeskočí na stejné místo v přesně stejném okamžiku, nicméně Jasonovi bylo jasné, že pokud by mělo k něčemu takovému dojít, nebudou mít ani zlomek vteřiny na to, aby si to uvědomili dřív, než obě lodě zmizí v oslnivém záble­sku úplné zkázy.</p>

<p>„Navigační soustava <emphasis>Tarawy </emphasis>potvrzuje polohu,“ zašep­tal mu do sluchátek počítačový hlas. Jason sklonil pohled k navigační obrazovce své stíhačky a o vteřinku později spatřil, že navigační informace proudí do jeho palubního počítače.</p>

<p>Ťukl do spínače komunikátoru.</p>

<p>..Zahájit vzlet celého wingu.“</p>

<p>Zdvihl hlavu a spatřil, jak výletovým otvorem zmizel ven Janicin letoun a třicet sekund po něm další průzkumný stroj. Traktor zapřáhnutý k přídi Jasonova Rapieru se dal do pohybu a vlekl ho na vzletovou rampu, zatímco ven vylétla třetí a čtvrtá Fretka. Dotáhli ho na místo a zaklesli do katapultu. Předepsaný sled úkonů, palce vzhůru, zapřít se - a o dvě vteřiny později už byl ve vesmírném prostoru a se zapnutým přídavným spalováním se řítil přímo kup­ředu.</p>

<p>Dvacet kilometrů na pravoboku viděl CVE-4 <emphasis>Sevastopol </emphasis>a na kanálu této letounové lodi slyšel hovor jejích pilotů. Loď provedla přeskok pět minut před nimi a většina její stíhací perutě už byla venku.</p>

<p>„Tmavomodrý veliteli, slyšíte mě? Tady je velitel Jasné­ho wingu.“</p>

<p>„Tady Tmavomodrý velitel,“ odpověděl Jason.</p>

<p>„Kilrathské bojové hlídky negativní. Opakuji, zatím žádní bandité.“</p>

<p>„To jsou dobré zprávy, Jasný. Moji lidé se formují k úderu, podávejte mi průběžně informace. Modrý velitel konec.“</p>

<p>Na levoboku se zablýsklo a Jason se ohlédl právě v oka­mžiku, kdy se v sektoru zhmotnila první transportní loď námořní pěchoty. O deset vteřin později se objevila druhá a během další minuty jich bylo na místě všech devět a na­bíraly plnou rychlost. Z jejich příďových hangárů se vyno­řily první výsadkové čluny.</p>

<p>Špinavě rudohnědý srpek Vukar Tagu třicet miliónů ki­lometrů před nimi byl sotva viditelný. Jason si doká­zal barvitě představit, jaký se tam dole asi rozpoutává rum-raj, když systém planetární obrany zachytil nečekané návštěvníky. Jeho letounům, když budou doprovázet vý­sadkové čluny, cesta k planetě potrvá tři hodiny, stíhači Jasného jim zatím vyčistí cestu, a až s tím budou hotovi, budou zajišťovat hlídku kolem flotily a sloužit jako záloha. Než se tam stíhači Jasného dostanou, budou Kočičáci při­pravení.</p>

<p>Stáhl plyn, kroužil kolem <emphasis>Tarawy </emphasis>ve vzdálenosti deseti kilometrů a čekal, až se jeho vyžlata zformují.</p>

<p>„Tmavomodrý veliteli, tady je velitel Jasného wingu. Zahajujeme vyčišťovací akci, budeme vás průběžně infor­movat.“</p>

<p>Jason se v sedadle uvelebil a naslouchal kanálu řídícího letového provozu <emphasis>Sevastopolu, </emphasis>zatímco se svaz průzkum­ných a stíhacích letounů vydal prověřit obranu planety. Ve vesmíru začala být tlačenice, neboť každá transportní loď vyvrhla dvacet výsadkových člunů, každý obsazený rotou bigošů o počtu sto mužů, a za nimi ještě člun s těžkou výzbrojí. První peruť <emphasis>Sevastopolu </emphasis>už směřovala k planetě, zatímco druhá vytvořila kolem flotily sevřenou bojovou hlídku a útočný svaz z Tarau-v se formoval kolem vý­sadku.</p>

<p>„Tmavomodrý veliteli, tady je Bílý jezdec, řízení vzduš­né podpory námořní pěchoty.“</p>

<p>Při zvuku Svétlanina hlasu ztěžka polkl.</p>

<p>„Pokračujte, Bílý jezdce.“</p>

<p>„Všechny výsadkové čluny jsou venku, zahajujeme útok.“</p>

<p>Jason pohlédl na hodinky. Dvacet sedm minut; sakra, ti jsou ale dobří. Přepnul zpátky na <emphasis>Tarawu </emphasis>a tiše zakvílel, když se dozvěděl, že šest stíhaček a tři bombardéry dosud čekají na vzlet. Budou muset ostatní dohonit, útok nemůže počkat.</p>

<p>„Pokračujte, Bílý jezdce, letíme s vámi.“</p>

<p>Svaz výsadkových člunů, rozptýlený po tisíci krychlo­vých kilometrech prostoru, se dal do pohybu k planetě a Jason udržoval svou formaci před ním. Tříhodinová ces­ta proběhla až příliš klidně, jediný střet přinesla osamělá průzkumná loď Drachi, kterou rychle vyřídil přední voj ze <emphasis>Sevastopolu. </emphasis>Planeta brzy vyplňovala větší část prostoru před nimi a překročili oběžnou dráhu jediného měsíce Vu­kar Tagu.</p>

<p>Kilrathové konečně zareagovali. Z pustého a vzducho-prázdného povrchu měsíce náhle vylétla salva řízených střel a vysoké vrnění jejich naváděcích systémů zabzučelo Jasonovi ve sluchátkách.</p>

<p>„Tmavomodrý velitel Modré peruti, tady máme první práci. Za mnou.“</p>

<p>Odvalil se ostře doprava; s použitím přídavného spalo­vání smykem zabočil a zvratem se snesl pod výsadkové čluny. Zaměřovací počítač roztřídil zuřivý příval údajů a ukázal padesát odpálených střel, zrychlujících a namíře­ných do jádra útočného svazu.</p>

<p>„Rozejdete se a vyberte si cíle.“</p>

<p>Zaslechl, jak jeden z pilotů vydal jásavé zaječení, a po­kusil se zapamatovat si, kdo to byl, aby ho později sjel. Ostře se rozlétl přímo doprostřed salvy, zamířil laserové kanóny, z voleje vypálil a zničil první cíl. Vybuchující střely se trhaly na kusy za naprostého ticha. Naváděcí systém jedné střely „zapomněl“, že je naprogramován na výsadkový člun, střela opsala oblouk a vydala se za Jaso-nem. Ten trhl spínačem výmetnice klamných cílů a vy­střihl rychlý výkrut. Střela, na okamžik zmatená klamným cílem, se znovu zaměřila.</p>

<p>Stále se blížila.</p>

<p>„Jdu po ní, pane.“</p>

<p>To byl Chamberlain a Jason pohlédl do zpětného zrcát­ka, aby spatřil záblesk tucet kilometrů za sebou, když střela vybuchla.</p>

<p>„Díky, Okrouhlíku.“</p>

<p>Pokračoval v letu k planetě a jeho operační počítač za­tím provedl rozbor drah střel a vystopoval jejich zdroj. Jason tu informaci předal Doomsdayovi a ten vyčlenil je­den úderný bombardér, aby podnikl útok na určené mís­to a skrytou nepřátelskou základnu zlikvidoval. O ne­celou minutu později Jason zahlédl na povrchu planety výbuch, po kterém o vteřinku později následovala řada sekundárních explozí. Bombardér, který zde odhodil ná­klad, vybral klesavý let a zamířil kvůli přezbrojení zpět k <emphasis>Tarawě, </emphasis>která zpovzdálí následovala výsadkovou for­maci.</p>

<p>„Tři pronikají k transportérům, Modrý veliteli.“</p>

<p>„Jdeme po nich, Bílý jezdce.“</p>

<p>Jason rychle zkontroloval svou peruť. Letouny se mezi­tím rozlétly do prostoru několika set krychlových kilomet­rů, zaměřovaly své cíle, likvidovaly je, a pronásledovaly zase další. Jeho lidé byli příliš rozptýlení.</p>

<p>Laserová děla a minikanóny s hmotnostními urychlo­vači na výsadkových člunech zahájily bodovou obranu v okamžiku, kdy zatočil zpátky k lodím námořní pěchoty. Vesmírem křižovaly záblesky světla a vybuchující bojové hlavice, a potom náhle všude byla zase jen temnota.</p>

<p>„Bílý jezdce, jaké je skóre?“</p>

<p>„Jedna loď poškozená, ale výsadek dokončí. Ztráty ne­patrné. Díky za krytí. Modrý veliteli.“</p>

<p>„Je to naše práce, Bílý jezdce.“</p>

<p>Bylo pro něj těžké uvěřit, že na druhém konci spojení je</p>

<p>Světlana. Byla teď tak chladně profesionální a hlas měla klidný, téměř nezúčastněný.</p>

<p>„Modrý veliteli, zahajte plán Bravo.“</p>

<p>„Zahajuji plán Bravo,“ a předal povel svým Rapierům a Doomsdayovým Sabrům, kdežto Hvězdná zář stáhla své Fretky zpátky, aby poskytly obranu výsadkovým člunům, kdyby se něco pokazilo.</p>

<p>„Zformujte se, cíle znáte.“</p>

<p>Zhluboka se nadechl a rozlétl se klesavým letem po dráze naprogramované automatickým navigačním systé­mem k cíli na planetě, k areálu kilrathské přistávací plo­chy a kasáren, o němž se předpokládalo, že je to středisko planetární obrany, a který měly obsadit První a Pátý pluk námořní pěchoty, posílené speciálním praporem. Budou to mít hodně tvrdé.</p>

<p>Obě perutě se řítily k povrchu. Planetární obrana už ožila; orbitální stanici napadly stíhací bombardéry <emphasis>Sevas-topolu, </emphasis>pozemní obranná zařízení spustila rušičky a po­koušela se zaměřovat přilétající lodě Konfederace. Jason na okamžik přepnul komunikátor na kilrathský kanál a skrz proměnlivý bzukot dekódovacího přístroje dokázal rozeznat rozčilené brebentění a vykřikované rokazy. Vy­štěkl krátkou rtadávku, třebaže si nebyl docela jistý přes­nou kilrathskou výslovností výrazu pro jistý anatomicky neproveditelný počin, a se smíchem přepnul zpátky na vlastní hlavní komunikační kanál.</p>

<p>„Oukej. Tmavé perutě, nevrhejte se do atmosféry moc prudce, nebo toho budete litovat.“</p>

<p>Neměl rád boj v atmosféře, kde doslova každý zlomek vteřiny byl příliš dlouhý. Nechal opadnout rychlost a sle­doval navigační obrazovku, na kterou se vykreslovala drá­ha jeho letu a na které tenká modrá čára u spodního okraje vyznačovala hranici atmosférického obalu. Cítil, že řídidla začala klást odpor, jak počítač Rapieru automaticky přešel z manévrovacích motorů na aerodynamické řídicí plochy. Bude teď neustále muset dávat pozor na palivo; při létání v atmosféře vyvozovaly lapače vodíku příliš velký odpor. Zasunul je a vnořil se do atmosféry.</p>

<p>Za ním letěl zbytek perutě Rapieru a peruť Sabrů. Do­omsday se oddělil a odvedl s sebou dva další letouny, aby napadli předpokládané komunikační a řídicí zařízení ně­kolik set kilometrů od oblastí výsadků. O několik vteřin později se rozešly za přidělenými cíli i ostatní stíhačky a bombardéry.</p>

<p>Před nimi vysoko v atmosféře byla lehká oblačná po­krývka. Prolétl jí a pod ním, zřetelný v chvějivém horku pouště, se objevil jeho cíl, základna jasně viditelná upros­třed vysoko položené náhorní plošiny. Planeta byla vy­prahlá koule pouští s hustotou atmosféry o třetinu vyšší. než činil pozemský standard, a s gravitací o 20 procent vyšší než byla na Zemi. Jediná obyvatelná místa se nachá­zela na náhorních plošinách a vrcholcích hor, kde byl vzduch řidší a teplota snesitelných osmatřicet stupňů Celsia.</p>

<p>Spatřil záblesky světla - laserové hnízdo bodové obrany - a zášleh baterie pozemních protivzdušnych střel. Střem­hlavým letem zamířil do kaňonu, který se zařezával do úbočí náhorní plošiny. Právě v okamžiku, kdy do něj vlétl, se mu nad hlavou mihla střela a roztříštila se o protilehlou stěnu rokle. Jeho letounem otřásla tlaková vlna. Proplétal se kaňonem asi půl tuctu kilometrů a odhadoval správný okamžik, potom se vyhoupl zase vzhůru a zamířil přímo k základně. Odpálil střelu, která ho svižně předlétla a o ně­kolik vteřin později se rozdělila na padesát kusů submunice o délce paže. Každý z nich zaměřil jeden radar nebo komunikační zařízení a rozlétl se k němu. Kilrathové sou­stavu pozemní obrany vypnuli, ale už bylo pozdě; střely už byly zaměřené. Jason klouzal nízko, necelých padesát stop nad zemí, a pozoroval, jak se hejno střel řítí kupředu. Několik vteřin nato dopadla první z nich a zvedl se hřib výbuchu antihmotové hlavice. A potom jako by celý střed plošiny povyskočil do vzduchu, jak všech padesát bojo­vých hlavic našlo cíl a explodovalo. Jason letoun přitáhl, převrátil se na záda a střemhlav zaútočil neutronovými kanóny na skupinu staveb, která vypadala jako kasárna. Střely dopadaly s takovou silou, že se budovy mohutnými výboji uvolněné energie rozlétaly na kusy.</p>

<p>Z komunikátoru slyšel pokřikování svých pilotů, jejich výkřiky vzrušení a strachu a hlášení o úspěšně provede­ných ztečích. Jeden z nich oznámil, že je zasažen a vrací se, a Jason se přepojil na Hvězdu a řekl jí, aby sem poslala tři průzkumné Fretky, které by cíl svými kanóny na bázi hmotnostních urychlovačů vyřídily definitivně.</p>

<p>„Modrý veliteli, tady Bílý jezdec, jak to jde?“</p>

<p>„Hlavní oblast výsadku je vybílená, pošlete mládence dolů. budeme vás krýt.“</p>

<p>,.Dobrá práce, Modrý veliteli.“</p>

<p>Jason se vyšplhal do výšky dvaceti kilometrů, neustále sledoval hlavní obrazovku a čekal na první záblesk nepřá­telského radaru. Ale jejich systém byl buď úplně zničen anebo vypnut kvůli ochraně. Daleko nad obzorem, kde Doomsday a dva z jeho Sabrů zpracovávali dobře zakopa­nou obranu v oblasti, kterou měly obsadit tři pluky, byly patrné poslední křeče aktivity. Vylétlo odsud půl tuctu střel jenom proto, aby je zase sundaly Fretky, které přilé­taly s výsadkovými čluny.</p>

<p>Jason na chvíli přepnul hlavní obrazovku a sledoval hlavní útočnou vlnu. Obrazovka ožila modrými tečkami prolétajícími atmosférou. Po pravé straně se rozžehl osl­nivý záblesk a Jason obrátil pohled k vesmíru. Rozzářila se tam světlice stejně jasná jako horké žluté slunce nad planetou a vrhala na povrch planety druhou řadu stínů. Na hlavním komunikačním kanálu zaslechl vítězoslavné hlá­šení velitele Jasného wingu, že vybuchl hlavní reaktor kilrathské vesmírné obranné stanice, buď proto, že byl zasažen, anebo v důsledku sebevražedného činu obránců, kteří chtěli uniknout zajetí.</p>

<p>Kolem prolétl první výsadkový člun námořní pěchoty, o vteřinku později se jich objevilo dalších čtyřicet a jejich laserové kanóny zasypávaly palbou hořící trosky kilrath­ské základny. Z podvěsů pod všemi čluny se oddělilo hej­no střel pro plošné bombardování a za několik vteřin se celá plošina proměnila v ohnivý kotel. Jason hleděl jako hypnotizovaný tou naprostou zkázou, jakou dokázal roz­sévat výsadek námořní pěchoty, když ze svých člunů za­hájil bombardovací přípravu.</p>

<p>Půlvýkrutem se převrátil na záda, půlpřemetem dokon­čil zvrat a klesavým letem následoval výsadkové čluny.</p>

<p>Na jeho obrazovce se objevilo pět červených skvrnek.</p>

<p>„Pospěšte s nimi na zem, Bílý jezdce, máme společ­nost!“ křikl Jason.</p>

<p>Znovu obrátil letoun a pátral po nich zrakem. Uviděl je. Čtyři Sarthy a jeden Krant, které vzlétly ze skryté základ­ny na vrcholku hory, tyčící se nad plošinou. Kilrathové se drželi nízko a čekali, až se výsadkové čluny přiblíží.</p>

<p>„Mongole a Okrouhlíku, sleťte fofrem dolů za mnou!“</p>

<p>Jason zapnul přídavné spalování, ucítil, že se mu řídidla v rukách začínají chvět, jak se prodírá hustým ovzduším, a napadlo ho, že se mu třením nejspíš rozžhaví koncové oblouky křídla.</p>

<p>Srovnal let s vedoucí Sarthou, prošpikoval ji svými ka­nóny a letoun vybuchl v planoucí ohnivou kouli. Výsad­kové čluny námořní pěchoty začaly s úhybnými manévry, ale pro obratné lehké stíhačky to byly sedící kachny. Kil­rathové se řítili přímo na ne, nevšímali si Jasonova útoku a místo toho se snažili zničit část výsadkových sil. Jason se na ně ostře dotahoval, výstřelem s předstihem sundal druhou Sarthu. a pak srovnal let s Krantem, který provedl překrut a rozlétl se čelně proti němu.</p>

<p>Obě lodě se zasypávaly výstřely a jejich vzdálenost se každou vteřinou zkracovala o několik kilometrů. Jasona přepadlo nutkání zavřít oči, když tak oba hráli onu hru na to, komu prvnímu povolí nervy a odpoutá se. Kabinou se rozlehlo zapraskání elektrických výbojů po přímém zása­hu do čelního štítu, který v atmosféře žhnul bílým žárem. Přepnul na střelu vybavenou naváděním na identifikační vysílač cíle, jedinou zbraň, kterou se mohl odvážit odpálit, když se kolem motalo tolik výsadkových člunů námořní pěchoty, a vypustil ji. Kilrath, který si s takovými starost­mi nemusel lámat hlavu, vypálil v odpověď dvě řízené střely současně a Jason se v posledním okamžiku postavil čtvrtvýkrutem na bok a nastavil jim čelní průřez. Střely prosvištěly kolem něj a vybuchly kdesi vzadu, zatímco ta jeho cíl neminula a zaryla se do levého boku nepřítele. Letoun se roztočil kolem svislé osy a odpor vzduchu pře­vážil. Nepřátelský pilot mohl být ve vesmírném prostoru dobrý, uvědomil si Jason, rozhodně měl dost odvahy, ale když vás něco srazí do vývrtky v atmosféře, obvykle to pro vás končí sešupem bez návratu. Pilot přehnal opravný zásah do řízení, ve vysoké rychlosti stroj přetáhl a ten se zřítil ve spirále na povrch planety, kde vybuchl a vyslal do vzduchu špinavý sloup mastného kouře.</p>

<p>Jason obrátil letoun, aby pronásledoval zbývající dvě Sarthy a ucítil, jak mu srdce kleslo. Dva výsadkové čluny námořní pěchoty se řítily k zemi s ohnivým chvostem, lámaly se na kusy a těsně před dopadem Jason kolem nich</p>

<p>na kratičký okamžik zahlédl bezmocně padající lidské postavy. Další dva těžce poškozené čluny také klesaly, alespoň se však pokoušely o <emphasis>řízené </emphasis>přistání.</p>

<p>„Modrý veliteli, jdeme po nich.“</p>

<p>Spatřil, jak se přihnaly dvě modré skvrnky, představující Mongola a Okrouhlíka. Létali křečovitě, do řízení v atmo­sféře zasahovali necitlivě a Jason zadržel dech. když se už už zdálo, že Mongol při pronásledování oběti narazí přímo do úbočí hory. Pilot Sarthy byl také zatraceně dobrý a Ja­son si uvědomil, že Kilrath střemhlavý let vybral tak nízko záměrně, v naději, že svého pronásledovatele vláká do země. Chamberlain, který letěl nad Mongolem, odřízl Kilrathovi cestu, když se pokoušel uniknout svíčkou. Jeho první dávka minula, avšak druhá zasáhla kilrathský letoun přímo do kabiny. Stroj se převrátil a zřítil se na zem.</p>

<p>Poslední Sartha byla pryč; slétla pod okraj náhorní plo­šiny a zmizela ve spleti kaňonů. Jason zavolal průzkum­nou Fretku, která hlídkovala na hranici atmosféry nad oblastí přistání, aby mu posloužila jako svislý radar, po­žádal o vyhledání nepřítele a několik vteřin nato dostal jeho polohu.</p>

<p>„Mongole a Okrouhlíku, kryjte tento sektor. Já jdu za tou Sarthou.“</p>

<p>Jason spustil přídavné spalování a naváděn z Fretky klou­zal přes plošinu do bludiště vrcholků a roklí.</p>

<p>„Modrý veliteli, teď ho máte před přídí na pravoboku, odměr vůči vám čtyřicet tři stupňů, kurs šedesát osm stupňů.“</p>

<p>„Jdu po něm.“</p>

<p>„Teď zatáčí, odměr nula tři stupně, kurs tři dva osm stupňů.“</p>

<p>Jason se řídil pokyny, které se každých několik vteřin měnily. Postřehl spršku prachu a kamení, valící se z úbočí hory, a uvědomil si, že ji musel uvolnit těsný průlet Sarthy.</p>

<p>Vyrazil do úzkého údolí, proplétal se jím, často prolétl jen o vlásek, přetížení v zatáčkách ho tisklo do sedadla a způ­sobovalo, že mu svět šedl před očima. Sartha byla mno­hem obratnější, a to byla pří tomhle létání uchem jehly mezi horami a roklemi výhoda.</p>

<p>„Dotahujete se na něj. Modrý veliteli,“ oznámila mu Fretka.</p>

<p>Byl v pokušení zvednout stroj nad kaňon a klouzat nad ním. ale mel strach, že ztratí z dohledu kořist, jejíž cestu nyní prozrazovaly prašné víry a řítící se kameny, uvolněné nadzvukovým průletem. Jen tak tak vybral vlásenkovou zatáčku a na kratičký okamžik spatřil ocas nepřátelského letounu.</p>

<p>Přidal plyn a ucítil, jak se mu při tom závodu kaňonem potí dlaně. Střihl zatáčku tak ostře, že kompenzátor přes­tával stačit vyrovnávat přetížení a Jason už si málem mys­lel, že ztratí vědomí. Další letmé zahlédnutí nepřítele, prakticky na stejnou vzdálenost. Ten Kilrath byl dobrý a jeho letoun byl pro tuhle práci lépe stavěný. Jason odjistil svou jedinou zbývající střelu, obyčejnou neřízenou raketu, a vyčkával. Protáhl se další zatáčkou a letounem projelo zachvění, jak se jej štíty snažily odpudit od stěny kaňonu. Támhle je. Jason odpálil střelu a ta se vyřítila kaňonem kupředu a prolétla těsně nad hřbetem Sarthy.</p>

<p><emphasis>Zaryla, </emphasis>se do stěny kaňonu v další zatáčce právě v oka­mžiku, kdy Sartha začala zatáčet. Ze stěny vytryskla sprš­ka kamení, a pak tam náhle nebylo nic víc než oheň a dým. Jason přitáhl letoun, vylétl vzhůru z kaňonu a jeho strojem otřásla rázová vlna výbuchu.</p>

<p>„Červená značka zmizela, Modrý veliteli,“ ohlásila sho­ra pozorovací Fretka.</p>

<p>Jason stáhl připusť paliva a několik set metrů nad záhy­bem kaňonu naklonil letoun. Na skalní stěně se rozplizla</p>

<p>ošklivá červená skvrna ohně a trosek. Střela odvedla svou práci; vyrazila ze stěny gejzír kamení a štěrku, který kil­rathský letoun smetl.</p>

<p>„Potvrzený sestřel,“ oznámil Jason, když se obrátil zase směrem k hlavnímu dějišti.</p>

<p>„Dobrá střelba, pane.“</p>

<p>„Dobrá práce, průzkume, jen tak dál.“</p>

<p>„Děkuji, pane.“ Jak pilotka promlvila, Jason si uvědo­mil, že je to jedna z pilotů, které Hvězdná zář označila za neuspokojivé a rozhodla se je držet stranou hlavní akce. Ta ženská přece jen odvedla dobrou práci.</p>

<p>Vystoupal sto merů nad plošinu a rozlétl se přes ni. Mon­gol a Chamberlain se nacházeli o něco níž, opisovali esovité zatáčky sem a tam a čekali, zda se vynoří další cíle. Uprostřed prachu a zmatku viděl, jak bigoši vyskakují ze svých člunů a utíkají mezi troskami, jak se z příďových vrat valí ven bojová vznášedla, chvilku visí ve vzduchu, a pak se rozlétají pryč. Dosedly už i transportéry těžkých zbraní a vyvrhovaly obrovské „kráčivce“, které dokázaly překonat jakýkoliv terén a nesly stejné množství výzbroje jako lehká korveta. Rozpoutala se krátká přestřelka lase­rovými puškami a jeden z výsadkových člunů, které nyní sloužily jako obvaziště, už vzlétal a mířil zpátky do ves­míru.</p>

<p>„Bílý jezdce, jaká je situace?“ Zadržoval dech, protože si stále nebyl jistý, jestli Světlanin člun nepatřil ke ztrátám při útoku.</p>

<p>„Modrý velitel?“</p>

<p>„Osobně,“ opáčil a potichu vydechl úlevou.</p>

<p>„Oblast přistání zajištěna. Moc nám toho po vás na úklid nezůstalo.“</p>

<p>„Za to jsme placení.“</p>

<p>„Já vím.“ Postřehl v jejím hlase nádech ironie.</p>

<p>„Budeme nad vámi hlídkovat, dokud <emphasis>Tarawa </emphasis>nepřejde na parkovací dráhu a nevrátíme se doplnit palivo a stře­livo.“</p>

<p>„Rozumím, Modrý veliteli. Speciální prapor se nyní roz­víjí k úderu na hlavní pozemní cíl. Když budeme potřebo­vat pomoc, dáme vám vědět.“</p>

<p>„Dejte na sebe pozor, Jezdce, a hvízdněte, kdyby vám tam pro nás zůstalo něco na práci.“</p>

<p>Sklouzl níž, svištěl si to nad zemí rychlostí čtvrt kilo­metru za vteřinu a celé divadlo měl jako na dlani. Bigoši se po něm ohlíželi vzhůru, když prolétal nad nimi, a zve­dali do vzduchu triumfálně zaťaté pěsti. Hnízdo odporu u komplexu kilrathských bunkrů vyžadovalo nějaký zá­sah, a tak Jason přivolal jeden z Doomsdayových strojů, který po splnění hlavního úkolu vyčkával ve vesmíru, aby shodil náklad, jenž několik čtverečních akrů země promě­nil v kráter. Útok se valil kupředu a Jason se do něj také za­pojil, když neutronovými kanóny vyřadil kilrathský střed­ní útočný tank.</p>

<p>Světlanina jednotka byla přivolána blíž bojišti, aby za­jišťovala týl, a Jason se s Mongolem na čísle propletl přes kouřem ztemnělou náhorní plošinu a. za minutu dosáhl oblasti cíle. Ten ho překvapil. Byla to krásná stavba, té­měř jako pohádkový středověký hrad z leštěného vápence včetně věží zakončených minaretovými nástavbami. Její vojenský význam mu připadal pochybný, avšak z hovorů na pozemním spojovém kanálu vyplynulo zcela zřetelně, že jeho dobytím je pověřen celý speciální prapor. Vznášel se nad palácem téměř hodinu, střílel neutronové náboje, potlačoval hnízda odporu a schytal půl tuctu ošklivých zásahů z pozemních kanónů, které mu málem vyřadily spodní štíty. Speciální prapor však měl drtivou převahu a na kanálu pozemního velení Jason zaslechl hlášení, že</p>

<p>palác byl zajištěn. Když jej nyní měli, Jason přemítal, co je tak významného na té prastaré stavbě, kterou bylo mož­né právě tak snadno srovnat se zemí antihmotovou hlavicí.</p>

<p>Do jeho myšlenek náhle pronikl Světlanin hlas.</p>

<p>„Modrý veliteli, vykliďte oblast, opakuji, vykliďte oblast a vzdalte se nejméně na tři kilometry.„</p>

<p>Jason se stáhl, třebaže si nebyl úplně jistý logikou toho příkazu. Ze strany průčelí budovy viděl, jak se z ní vyno­řují stovky commandos a pádí ke svým bojovým vozid­lům. Transportéry ožily, vznesly se a klouzaly pryč.</p>

<p>Palác náhle zmizel ve žhavém bílém záblesku antihmotového výbuchu, který vymrštil sloup kouře a trosek do výšky několika tisíc metrů, kde se rozšířil do ošklivého houbovitého oblaku, který prosvětlovaly blesky.</p>

<p>Ta zkáza v Jasonovi vzbudila údiv. Na jednu stranu sice existovala téměř dětinská radost z ničení, zvlášť když člo­věk ničil majetek nepřítele, který si zasluhoval nenávist, na druhou stranu však tu explozi sledoval s neurčitým pocitem ztráty. Ta stavba byla podle všeho historická, byl to poklad, který měl zůstat uchován, a jeho vojenská hod­nota mu byla záhadou.</p>

<p>O několik sekund později zachytil kilrathský kódovaný zhuštěný signál. Trval jen vteřinku a hned skončil, ale zméřovací systém jeho letounu jej zachytil a zaměřil. Ja­son obrátil Rapier, aby se vydal ke zdroji vysílání.</p>

<p>„Modrý veliteli, volá Bílý jezdec.“</p>

<p>„Tady Modrý velitel. Jdu po zdroji vysílání vycházející­ho z hory dvacet kiláků odsud, hned se vrátím.“</p>

<p>„Ten útok zrušit, Modrý veliteli, opakuji, zrušil útok, vaši lidé nesmějí ten zdroj napadnout, dokud k tomu ne­dostanou rozkaz.“</p>

<p>„Co se děje, Bílý jezdce? Je to hrozba, může přivolat protiútok a předávat informace. Jdu po něm.“</p>

<p>„Modrý veliteli, to je přímý rozkaz od Velkého Duka.“</p>

<p>„Rozumím,“ odpověděl Jason, nyní naprosto zmatený. Velký Duke byl generál námořní pěchoty, který velel ce­lému útoku. Takže velitel se rozhodl jít do akce se speciál­ním praporem a řídit akci ze země. To mu bylo podobné, uvědomil si Jason. Ale to, že šel do onoho již zničeného paláce, muselo mít nějaký důvod, a proč, ksakru, chtějí, aby uprostřed invaze dál vysílala kilrathská stanice?</p>

<p>Jasonovi už téměř docházelo palivo, a tak konečně za­mířil vzhůru a přivolal si i Mongola a Okrouhlíka, aby zamířili k <emphasis>Tarawě </emphasis>kvůli doplnění paliva a střeliva.</p>

<p>Přepínal mezi komunikačními kanály, kontroloval svá ostatní vyžlata, požadoval od nich, aby mu zaslali údaje o stavu, a na obrazovce zjišťoval, jaké škody utrpěli. Vět­šina jeho lidí měla nebezpečně málo paliva, několik z nich sotva na to. aby se vrátili do vesmíru, a tak nařídil svým perutím, aby se stáhly, nechal Doomsdaye a Janice viset nad oblastí výsadku pro případ, že by ještě bylo zapotřebí letecké podpory, a požádal o roj stíhačů ze <emphasis>Sevastopolu, </emphasis>který by sloužil jako záloha pro bitevní akce, když nyní již byla potlačena veškerá obrana rozmístěná v meziplanetár­ním prostoru.</p>

<p>„Dostal jsem to, jsem zasažen, ztrácím výkon.“</p>

<p>Chvilku mu trvalo, než ten signál zaměřil. Byl to jeden ze Sabrů, který hlídkoval nad jediným kilrathským měs­tem na planetě. Levý motor letounu zasáhla malá teplem naváděná střela a podle všeho mu vysadily i všechny štíty.</p>

<p>„Zamiř do vesmíru, Zelený čtyři,“ nařídil Jason a přejel pohledem navigační obrazovku, aby určil nejbližší stroj jako doprovod.</p>

<p>„Mory pět, ohlaste se.“</p>

<p>„Tady Vlk samotář.“</p>

<p>„Kevine, doprovod“ Zeleného čtyři zpátky k <emphasis>Tarawě.</emphasis></p>

<p>Ztratil všechny štíty a jeden motor; potřebuje krýt, kdyby se někdo ukázal.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>Jason sledoval na obrazovce, jak se Tolwyn zařadil za poškozeného Sabra. Ochromená loď opustila atmosféru a on vydechl úlevou. I kdyby teď ztratili veškerý výkon, mohou je stále přitáhnout k opravám na <emphasis>Tarawu </emphasis>vlečným paprskem.</p>

<p>„Tady operační středisko <emphasis>Tarawa, </emphasis>zachytili jsme bandity vzlétající z povrchu měsíce.“</p>

<p>„Sakra!“</p>

<p>Jason zkonstroloval svou zásobu paliva. Měl ho právě tak na návrat na <emphasis>Tarawu </emphasis>a ještě je mohl cestou čekat bojový zavař.</p>

<p>„Zachytili jsme osamělého Sarthu, který míří k Zelené­mu čtyři a Modrému pět.“</p>

<p>„Kevine, slyšel jste to?“</p>

<p>„Zaměřil jsem ho, Modrý veliteli,“ vykřikl Kevin vzru­šeným hlasem. Jeho signál praskal a ztrácel se.</p>

<p>„Pokusí se dostat toho zmrzačeného Sabra. Zůstaňte u něj a kryjte ho.“</p>

<p>Neozvala se <emphasis>žádná </emphasis>odpověď a Jason pocítil prudký osten úzkosti.</p>

<p>„Modrý veliteli, Modrý veliteli, Vlk samotář se odděluje a pronásleduje toho Sarthu, který se vrací směrem k mě­síci.“</p>

<p>„Vlku samotáři, ozvěte se!“ vyštěkl Jason.</p>

<p>Žádná odpověď.</p>

<p>Jason spustil přídavné spalování a už na cestě k ochro­menému Sabru, který právě oznámil, že vypíná druhý motor, vyzval Mongola a Okrouhlíka, aby se k němu při­pojili.</p>

<p>Mongol zanedlouho musel odstoupit, protože spotřebo-</p>

<p>val všechno palivo pro přídavné spalování a už se mohl jen doploužit k <emphasis>Tarawě.</emphasis></p>

<p>Spojení s <emphasis>Tarawou </emphasis>znovu ožilo. „Zachytili jsme tři, opa­kuji tři přilétající bandity, kteří míří k Zelenému čtyři.“</p>

<p>„Modrý veliteli, oni nás usmaží, jsme jako sedící kach­ny!“ zněl pilotův hlas na pokraji paniky.</p>

<p>Jason si dokázal dobře představit ten narůstající strach, když tam bez možnosti pohybu seděli a sledovali, jak se červené tečky blíží ke zteči.</p>

<p>Jemu stále ještě zbývalo deset tisíc kilometrů. Otevřel připusť paliva na doraz a řítil se kupředu. Obrazovka zvět­šeného výhledu před ním ukazovala, jak se tři kilrathské kosmoplány blíží, aby oběť dorazili. Ochromený Sabre zasáhla dávka výstřelů.</p>

<p>„Vystřelte se. katapultujte se, hned teď!“ zaječel Jason.</p>

<p>Sabre bez jediného zvuku vybuchl: krátký záblesk v tem­notě vesmíru. Jason se přiblížil na dostřel k prvnímu kil-rathskému letounu, nemodernímu Salthi, který se právě otáčel na útěk. Jason vyždímal z přídavného spalování poslední zášleh, zaměřil spodek zádi kosmoplánu a vypá­lil několik dávek rychle po sobě. Nepřítelský stroj se roz­létl na kusy. Okrouhlík se prosmýkl kolem, aby zazna­menal své druhé vítězství toho dne, zatímco třetí letoun uháněl pryč. aby se schoval za odvrácenou stranou měsíce.</p>

<p>„Přerušit útok,“ zavolal Jason a se vzteklou ironií dal <emphasis>Sevastopolu </emphasis>vědět, že ještě nezlikvidovali všechnu ves­mírnou aktivitu nepřítele v soustavě.</p>

<p>Obrátil zpátky ke stále se rozlétajícím troskám Sabru, zachytil dva nouzové odpovídače a ohlásil jejich polohu.</p>

<p>S přetékající, stěží potlačovanou zuřivostí Jason srovnal svůj stroj s <emphasis>Tarawou </emphasis>a přistál.</p>

<p>Na letové palubě panoval téměř chaos, jak mechanici pobíhali sem a tam, aby doplnili přilétajícím strojům palivo a výzbroj pro další bojové vzlety. Když Jasona odtáhli ze vzletové rampy, opřel se v sedadle, zatímco Sparksová přistavovala ke kabině žebřík. Vyšplhala po něm nahoru a hodila Jasonovi ručník, aby si otřel pot z tváře. On vstal, protáhl se, vylezl z kosmoplánu a odkráčel do hotovostní místnosti. Když tam vešel, piloti se po něm napjatě ohlédli.</p>

<p>Zhluboka se nadechl.</p>

<p>„To nebylo špatné, to vůbec nebylo špatné,“ řekl koneč­ně a kolem něj zasvítil kruh širokých úsměvů.</p>

<p>Přešel k přehledu akce, a potom se ohlédl zpět po situ­ační mapě, na kterou se promítal obraz taktické situace na povrchu. Naslouchal situačním hlášením, která se ozývala z reproduktoru komunikační sítě. a opět se obrátil k pilo­tům.</p>

<p>„Třetí roj Modré perutě znovu vzlétne. Mongole, vy tomu roji velíte, ohlaste se na pozemním spojovacím ka­nálu Bílému jezdci, ona vám přidělí úkoly.“</p>

<p>„Děkuji, pane!“ zašklebil se Mongol a vyběhl z míst­nosti, následován třemi dalšími piloty.</p>

<p>Do místnosti vešel Okrouhlík a Jason k němu přistoupil a potřásl mu rukou.</p>

<p>„Zatraceně dobrá práce, Okrouhlíku, ještě pár akcí a bu­de z vás eso.“</p>

<p>„Byl jsem celou tu dobu vyděšený k smrti,“ ozval se Okrouhlík ostýchavě.</p>

<p>„Dobře, prostě zůstaňte vyděšený a dál takhle přesně střílejte.“</p>

<p>Jason se odvrátil a sotva si všiml, že mu jeden z pilotů vtiskl do ruky kalíšek kávy, zatímco si na holoobrazovce vyťukával situační přehled, aby zkontroloval stav všech kosmoplánu. Tři stíhačky, jeden průzkumný stroj a jeden stíhací bombardér Sabre byly odsouzeny k opravám a ne­byly už pro tuto akci použitelné.</p>

<p>Do místnosti vešel Doomsday a vztekle odhodil přilbu do křesla.</p>

<p>„Právě sbírají Griffina a jeho ocasního střelce. Ten kluk mluví pěkně otřeseně.“</p>

<p>„Mně se po první katapultáži přestala klepat kolena až za týden,“ poznamenal Jason.</p>

<p>„Jeho druhý pilot, Jim Conklin, je mrtvý.“</p>

<p>Jason přikývl; předpokládal, že jeden člen osádky za­hynul.</p>

<p>„Ten rozmazlenej spratek to podělal.“</p>

<p>Jason neřekl nic, jen se zase podíval na přehled sta­vu, Kevin se nacházel na závěrečném přiblížení na přistání.</p>

<p>Jason vyšel z místnosti a zamířil zpátky na letovou pa­lubu. Tolwynovu stíhačku právě odtahovali z letové čáry. Pak se zastavila. Překryt se rozlétl a rozjásaný pilot vstal, vylezl z letounu a poplácal svého vrchního mechanika po zádech.</p>

<p>„Jednoho jsem dostal. Dostal jsem Drakhri,“ hlásil Ke­vin, když zamířil k Jasonovi.</p>

<p>Jason neřekl nic, jen na Kevina chladně hleděl.</p>

<p>„Neslyšíte, pane? Dostal jsem Drakhri.“</p>

<p>„Za prvé to byla Sartha, takže si zopakujte rozpoznávání letounů.“</p>

<p>promiňte, pane. To bude nejspíš tím vzrušením.“</p>

<p>„Ten Sabre, kterého jste měl chránit,“ spustil Jason chlad­ným hlasem.</p>

<p>„Ta Sartha letěla přímo na nás,“ skočil mu Kevin do řeči. „Vyrazil jsem jí tisíc kiláků naproti a chlupáč se obrátil a utíkal zpátky na měsíc. Říkal jsem si, že když ho pořádně neosolím, tak se vrátí a bude dělat další potíže, možná by mohl zasáhnout některý <emphasis>z </emphasis>vracejících se zdravotnických transportů. A tak jsem po něm šel a dostal jsem ho.“</p>

<p>Jason neodpověděl.</p>

<p>„Ten Sabre se dostal v pořádku zpátky?“ vyzvídal Kevin náhle nervózním hlasem.</p>

<p>„Skočil jste na nejstarší trik v učebnici. Odlákat dopro­vod, a pak se vrhnout na bombardéry. Jakmile jste byl z cesty, zaútočili tři Kilrathové a ten letoun dostali.“</p>

<p>Kevin sklopil pohled k palubě.</p>

<p>„Osádka?“</p>

<p>„Pamatujete si na Jima Conklina?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak si ho zapamatujte dobře, protože je mrtvý.“</p>

<p>„Co Griffin a Tarku?“ zašeptal Kevin s hlavou svěše­nou.</p>

<p>„Záchranný tým je právě vyzvedává.“</p>

<p>Kevin stál beze slova.</p>

<p>„Zabil jste Jima Conklina, protože jste se rozběhl za slávou. Chtěl jste mít sestřel a neuposlechl jste mého roz­kazu zůstat u ochromeného stroje.“</p>

<p>„Ale, pane...“</p>

<p>„Nechte si to „alepánovám“ pro sebe,“ řekl Jason tiše. Téměř nezdvihl hlas a mechanici vzdálení možná nece­lých dvacet stop ani netušili, že se tu podává horká držková.</p>

<p>„Já jsem ten rozkaz neslyšel,“ řekl Kevin tiše.</p>

<p>„Budu hádat: nefungovala vám vysílačka.“</p>

<p>Kevin přikývl.</p>

<p>„Přismahli mě dole na planetě, signál se střídavě ztrá­cel.“</p>

<p>„To jsou kecy. Tahle výmluva se používá od chvíle, kdy se začalo létat a pilotům se zachtělo neuposlechnout roz­kazu. Tak mi tady nevěste bulíky na nos, pane.“</p>

<p>Kevin se na něj vzdorně díval.</p>

<p>„Myslel jsem, že dělám správnou věc.“</p>

<p>„Máte zákaz létání, pane. Váš letoun předávám Nově, její dostal zásah.“</p>

<p>„Ta přece neumí létat, co by stálo za řeč.“</p>

<p>„Mně je úplně jedno, jestli nedokáže ani s otevřenýma očima proletět středem prstencové mlhoviny. Raději bych měl na čísle ji než vás,“ zavrčel Jason a poprvé zvýšil hlas. „Neopustíte ubikaci.“</p>

<p>Kevin se obrátil a s bledým obličejem odkráčel, zatímco Jason se vrátil do hotovostní místnosti.</p>

<p>Přistoupil k němu Doomsday.</p>

<p>„Takže co uděláš s Tolwynem?“</p>

<p>„Do konce téhle akce jsem ho uzemnil.“</p>

<p>„Uzemnil? Tomu mizernému spratkovi by měli natrvalo ustřihnout křídla. Kvůli němu jsme ztratili Sabre a zatra­ceně slibného druhého pilota.“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>Všiml si stranou stojící Sparksové.</p>

<p>,.Co se zase, sakra, děje, Sparksová?“</p>

<p>„Pane, náčelník mechaniků Vlka samotáře mi ohlásil, že ten kluk má úplně vyřazené spodní štíty a duraoceiové pancéřování zeslabené na pouhých dvacet milimetrů. Má­lem to koupil.“</p>

<p>„A jeho vysílačka?“</p>

<p>„Rozstřílená, pane.“</p>

<p>..Díky. Sparksová. a promiňte, že jsem tak vyjel.“</p>

<p>„To je v pořádku, pane,“ blýskla po něm znovu svým zářivým úsměvem a odpochodovala dohlížet na své me­chaniky.</p>

<p>Jason vzdychl a obrátil se zpátky k Doomsdayovi.</p>

<p>„Řekl bych, že si představoval, že bude nejlepší toho Kilratha sejmout dřív, než se dostane pryč. Až na to, že měl špatný odhad. Porušil standardní operační postupy, protože nezůstal u poškozeného letounu. Kdyby se nic nestalo, trochu bych ho sjel a poslal ho, ať si jde po svých. A pokud jde o vysílačku... Možná mu vysadila předtím, možná až potom, ale přece víš, že jsme se takhle vymlou­vali všichni, když jsme šli za sestřelem, který jsme si nechtěli nechat uniknout.“</p>

<p>Doomsday se uchechtl a přikývl.</p>

<p>„Myslím, že u něj převážil zabijáčky instinkt,“ pokračo­val Jason. „A ten je to, co z nás dělá stíhací piloty, místo abychom rajtovali na mizerné transportní lodi někde v týlu nebo v pozemní škole učili bandu uhrovitých děcek. On ten zabijáčky instinkt má a my potřebujeme víc takových, jako je on. Jenom ho napřed musíme zlomit, sedřít z něj tu snobskou skořápku vyšších vrstev, naučit ho pravidla hry a naučit ho myslet hlavou, aby nelétal jako další Maniak.“</p>

<p>„A co Conklin?“</p>

<p>„Válka zkrátka <emphasis>zabíjí </emphasis>lidi.“ řekl Jason tiše. „Další dopis, co mě čeká napsat. Ale na bandu dětských amatérů jsme z toho vyšli suchou nohou. Čekal jsem pětkrát větší ztráty.“</p>

<p>„Stejně si pořád myslím, že ten kluk je rozmazlený spra­tek a velká osina v řiti.“</p>

<p>„V tom s tebou plně souhlasím,“ opáčil Jason, „ale jed­nou z něj může být sakra dobrý stíhací pilot.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Můj pane Thrakhathe.“</p>

<p>Otočil křeslo, aby pohlédl na posla. Něco bylo v nepo­řádku; mladému válečníkovi to bylo vidět ve tváři. Ne­dokáže skrýt své emoce, a to u štábního důstojníka není dobré. I v nejhorších okamžicích očekával Thrakhath ab­solutní klid.</p>

<p>„Spusťte.“</p>

<p>„Právě jsme z velení Říšské flotily obdrželi tuto depeši.“</p>

<p>Důstojník položil na Thrakhathův stůl složený list papí­ru, jehož horní plocha nesla značku červeného trojúhelní­ku na znamení, že zpráva je přísně tajná.</p>

<p>„Četl jste ji?“</p>

<p>„Já sám jsem ji přepisoval, sire, když procházela dekó­dováním.“</p>

<p>„Nyní mi povězte toto, Džamuko,“ pravil Thrakhath klidně s pohledem upřeným na posla. „Šel jste z komuni­kačního střediska krokem, nebo jste běžel?“</p>

<p>„Šel jsem krokem, pane.“</p>

<p>„Lžete, jste zadýchaný.“</p>

<p>Na to důstojník nedokázal odpovědět.</p>

<p>„Uvažte, co se nyní na mé lodi děje. Viděli vás utíkat se vzrušeným výrazem, tedy něco není v pořádku. V ruce držíte depeši se značkou přísného utajení a já se odvažuji tvrdit, že jste ji nesl tak, aby značka byla hodně nápadná, protože jste chtěl, aby ostatní viděli, jak jste důležitý, když nesete tajnou zprávu do mé pracovny. Nemám pravdu?“</p>

<p>Důstojník váhal.</p>

<p>„Nemám pravdu?“ zavrčel Thrakhath.</p>

<p>„Máte pravdu, můj pane.“</p>

<p>„Skvělé. Uvědomujete si, co se nyní na palubě této lodi odehrává? Už se šíří pověsti, že se stalo něco zlého, že jsem obdržel přísně tajnou zprávu a ta že obsahuje špatné zvěsti. Než skončí tato hlídka, rozšíří se tato vědomost mezi všech dva tisíce členů posádky. Z dohadů se stanou skutečnosti, spekulace o tom, jaká katastrofa potkala naši Říši, budou stále barvitější, morálka upadne a bojová vý­konnost poklesne.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel a sjel pohledem na depeši.</p>

<p>„A to všechno jen kvůli vašemu hloupému, dětinskému vzrušení,“</p>

<p>Posel zahanbeně sklopil hlavu.</p>

<p>„O čem depeše hovoří?“</p>

<p>„Nejspíš byste si ji měl přečíst, pane.“</p>

<p>„Znáte její obsah. Troufám si hádat, že v okamžiku, kdy opustíte mou ubikaci, vás zasypou dotazy na toto téma. Vy dáte najevo svou úzkost a odvážím se tvrdit, že jim pošep­táte, co je na tomhle cáru papíru napsáno, abyste předvedl svou důležitost, zejména abyste udělal dojem na některé samice, se kterými se chcete spářit.“</p>

<p>„Nikdy jsem neřekl ani slovo o tom, co přepisuji,“ ohra­dil se důstojník nedůtklivě.</p>

<p>„Ani nemusíte mluvit; vaše tvář to prozrazuje,“ odvětil Thrakhath chladným hlasem. „Nyní mi to povězte.“</p>

<p>„Sire. Zachytili jsme zhuštěný signál z planety Vukar Tag. Zaútočilo na ni devět výsadkových lodí Konfederace, doprovázených dvěma lehkými letounovými loděmi nové konstrukce.“</p>

<p>Thrakhatha zamrazilo, ale nedával nic najevo a rysy mel nehybné.</p>

<p>„Pokračujte.“</p>

<p>„Ta chátra na planetě vysadila plný úderný svaz a zničila dům předků císařovny matky. S depeší byl vyslán i holozáznam útoku a je připojen ke svodce.“</p>

<p>Thrakhath chvíli mlčel a hleděl na posla.</p>

<p>„Svým vzrušeným chováním jste se zneuctil. Až ode mne odejdete, s nikým nepromluvíte ani slovo a odeberete se do své kabiny. Myslím, že víte o oné jediné možnosti, jak můžete opět nabýt cti. Nyní odejděte.“</p>

<p>Důstojníkovy oči se rozšířily úžasem a strachem z toho, co mu bylo právě nařízeno.</p>

<p>„Ale, sire...“</p>

<p>„Víte přece, co musíte udělat.“ pravil Thrakhath chladné.</p>

<p>„Ale, sire, moje rodina, jsem jediný syn..,“' a jeho hlas vyzněl do ztracena.</p>

<p>„Pak nezneuctěte konec svého rodokmenu tím, že byste se ponižoval.“ vyštěkl Thrakhath a odvrátil se, jako by důstojník už vůbec neexistoval.</p>

<p>Mladý bojovník se pokusil nasadit opět vyrovnaný vý­raz a hluboce se uklonil. Pomalu vyšel z místnosti.</p>

<p>Thrakhath uchopil depeši a otevřel ji. K papíru byl při­pojen malý holodisk a on jej vsunul do svého počítače. Obraz byl neostrý, což byl obvyklý problém zhuštěného vysílání, při němž se velký objem dat stlačoval do extrém­ně krátkého signálu v naději, že se tak při vysílání vyhnou odhalení.</p>

<p>Kameraman, snímající scénu z velké dálky, se zaměřil na dům předků. Thrakhatha bodlo u srdce, když si vzpom­něl na onen dávný čas, kdy tam navštívil svou prababičku, která byla navzdory svému věku stále čilá a plná života. Vzala ho na lov do kaňonů a on tam poprvé zabil létajícího hada Urgaku. Letmo se usmál při vzpomínce na to, jak zářila pýchou nad jeho úspěchem.</p>

<p>Alespoň že byla v bezpečí v císařském paláci. Po vy­puknutí války její syn císař trval na tom. aby se odstěho­vala z oblasti, ke které se mohla přiblížit fronta.</p>

<p>Sledoval mihotavý obraz na obrazovce. Bylo zřejmé, po čem ti zatracení pozemšťané jdou. Byl to pokus o vraždu, pokus o útok ne na válečníka, nýbrž o zbabělý útok na starou ženu. Mohli celý palác zničit ze vzduchu, ale když studoval údery nepřátelských bombardérů a stíhaček, vi­děl, že žádný z nich se paláci ani nepřiblížil. Ne, chtěli to udělat vlastnoručně, aby palác znesvětili a ubezpečili se, že ona je opravdu mrtvá.</p>

<p>Lidští výsadkáři vtrhli dovnitř. Thrakhath zastavil obraz a zvětšil si jedno z pozemních bojových vznášedel. Na jeho boku se jasně skvěly zkřížené dýky a lebka. Poslali své nejlepší. První speciální oddíl námořní pěchoty. Dobří vojáci, rovnocenný soupeř i pro Císařskou gardu. Tak oni kvůli tomuto znesvěcení poslali své nejlepší a on nyní cítil, jak se v něm vzdouvá hněv, když svou nechutně páchnoučí přítomností poskvrňovali císařský majetek. Pustil zá­znam dál, aby jej sotva o několik vteřin později opět za­stavil. Najel vlasovým křížem na jednoho z lidí a nařídil počítači, aby mu zvětšil výřez a porovnal jej se soubory dat o lidech. O několik vteřin později na obrazovce na­skočil malý obrázek a pod ním životopisné údaje získané zpravodajskou službou. Takže tam byl i nejlepší velitel divize lidských výsadkových vojsk. Rozhodně tam poslali svoji elitu a onen velitel jim velel osobně v poli. Thrakhath nechal záznam běžet dál a sledoval, jak velitel stojí s ru­kama v bok, a posléze se podle všeho dává do smíchu, když se vracejí první commandos s knstí. Velitel pak při­stoupil k pobořené bráně paláce. Princ Thrakhath se s ne­věřícnou hrůzou díval, jak si ten nečistý pozemšťan ulevu-je na zeď budovy a jak se ostatní samci smějí a vesele ho napodobují.</p>

<p>„Špinavá lůza,“ zavrčel princ vztekle.</p>

<p>Vybíhali z budovy a většina z nich nesla kořist. Posvát­né rodinné památky a stará umělecká díla - ti smradlaví parchanti - naložili do svých vozidel a odjeli; pak násle­doval záblesk světla.</p>

<p>Thrakhath na chvilku sklonil hlavu a srdce mu překypo­valo zlostí. Ze všech sil se snažil ovládnout, neboť se ho zmocňovala touha udeřit bez rozmýšlení. Ne, musí se ovládnout. Toto bylo provedeno jako urážka, promyšlený pokus o vraždu a mstu. to už není válka.</p>

<p>Znovu nahlédl do depeše. Devět transportních a dvě le­tounové lodě. Bližší podrobnosti zpráva neuváděla. Snad modifikace typu <emphasis>Concordial </emphasis>Ne, to by vzdušná podpora byla silnější. Menší letounové lodě. Než sestaví plán, bude potřebovat další údaje, další informace, budou se muset spojit se skrytou pozorovací základnou a získat záběr ne­přátelských lodí zblízka. Ale budou muset na tento úder</p>

<p>odpovědět. Vukar Tag musí dobýt zpět, ale jde nejen o to jej znovu získat, nýbrž také dosíci přiměřené krvavé od­platy za toto zneuctění.</p>

<p>Zhluboka se nadechl, zavřel oči a obrátil se do svého nitra, aby dosáhl stavu chladně racionálního myšlení, kte­rý mu pomůže při hledání plánu.</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře.</p>

<p>Složil depeši a vypnul holoobrazovku.</p>

<p>„Dále.“</p>

<p>Ve dveřích se objevil jiný důstojník, rysy ztuhlé ve výraz chladné neúčasti.</p>

<p>„Sire.“</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Právě našli Džamuku v jeho ubikaci.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>„Prořízl si hrdlo. Je mrtev, sire.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>Důstojník se zatvářil zmateně a potom se mu vrátil ne­zúčastněný výraz.</p>

<p>„Obraťte loď a vyšlete celé Domovské flotile rozkaz, aby se ihned shromáždila v sektoru Udžarka. Podrobné pokyny ohledně setkání budu mít za hodinu. Také chci otevřít jištěný kanál do císařského paláce. Přeji si okamži­tě mluvit se svým dědečkem.“</p>

<p>Důstojník, který ani na chvilku nedal najevo žádný zá­blesk emocí, se uklonil a zavřel za sebou dveře.<strong>kapitola pátá</strong></p>

<p>„Odpočet zahájení přeskoku probíhá plně automatizova­ně, zbývá deset, devět...“</p>

<p>Jason si ve své pracovně prohlížel holoobrazovku, na kterou se promítal pohled dopředu z přídě Tarawy. Nastal přeskok a obrazovce vteřinku trvalo, než se znovu zaostři­la. Když se octli v sektoru Niven, bodlo ho u srdce. Nepo­třeboval, aby mu kontrola navigačního počítače potvrdila, že je zpátky v sektoru, ve kterém nalétal stovky hodin. Minutu nato se v sektoru několik desítek kilometrů za nimi zhmotnila transportní loď námořní pěchoty <emphasis>Bangor </emphasis>a obě plavidla nasadila kurs k místu setkání.</p>

<p>Roj čtyř Rapieru hlídkujících u přeskokového bodu předvedl dokonalý průlet, a když stroje míjely <emphasis>Tarawu, </emphasis>přeskupily se do kosočtverečné formace a provedly vý­krut.</p>

<p>„Jenom jedna parta pilotů umí takhle skvěle létat,“ ozva­la se Janice, která právě přišla a usadila se Jasonovi po boku, aby sledovala představení.</p>

<p>Přikývl, aniž cokoliv řekl.</p>

<p>„Máš ponětí, co se vlastně děje?“</p>

<p>Jason se po ní ohlédl, byl v pokušení předstírat, že on něco ví, ale nemohl.</p>

<p>„Asi stejně jako ty.“</p>

<p>„Je to krápět divné. Odvelí nás provést překvapivý vysadek. Boje ještě ani neskončily a oni ani ne dvanáct hodin od zahájení útoku stáhnou z boje nejlepší jednotku commandos, nás s nimi, a pošlou nás všechny sem, přímo k na­šemu hlavnímu bojovému operačnímu svazu.“</p>

<p>„Myslíš, že o tom něco ví O'Brian?“ zeptala se Janice.</p>

<p>„Pochybuji. Na poradě štábu se tvářil, jako když ho to všechno docela žere. Ten chlap, když ho kvůli utajení nechávají v temnotách, je nevrlý jako kentaurský medvěd. Chová se, jako by to byla urážka jeho osobní důstojnosti.“</p>

<p>„Támhle jsou.“ řekl tiše Doomsday, který během speku­lací svých přátel zůstával zticha, a kývl k holoobrazovce.</p>

<p>Jason vzdychl, když na obrazovku pohlédl. Přímo upros­třed se vznášel <emphasis>Vlkodav, </emphasis>sesterská loď dávno ztraceného <emphasis>Tygřího spáru </emphasis>a vlajková loď hlavního operačního sva­zu Konfederace pod velením admirála Banbridgea. Tomu však věnoval jen letmou pozornost, protože na pravoboku <emphasis>Vlkodava </emphasis>se nacházely dva jeho staré domovy - <emphasis>Gettys-burg </emphasis>a <emphasis>Concordia. </emphasis>Vypadalo to, že <emphasis>Concordia </emphasis>nasbírala pár dalších šrámů, z toho nejnovějším přírůstkem bylo podle všeho ožehnutí přímo uprostřed délky lodě. Loď, pokrytá od jednoho konce k druhému jizvami, vyhlížela jako starý otlučený boxer. Už to bylo dávno, co naposledy navštívila suchý dok kvůli opravám a novému nátěru. Na spoustě míst nastavovala vesmíru holou duraocel.</p>

<p>„Kruci, tady je celá flotila,“ oznámila Janice a ukázala na CVA <emphasis>Trafalgar, </emphasis>který přelétal za zádí vlajkové lodi. Čtyři letounové lodě pak obklopovalo hejno korvet, torpédoborců, křižníku, zásobovacích lodí, minolovek a leh­kých bojových fregat.</p>

<p>„Míč už je zaručeně ve vzduchu,“ řekl Doomsday tiše. ..Takovýhle sraz flotily se nekonal dobrých pět roků. Bude hodně mrtvých.“</p>

<p>„A někdo pozval k téhle veselící i <emphasis>Tarawu.“</emphasis></p>

<p>„Musím jít. lidi,“ prohlásil Jason a oba kamarádi na něj závistivě pohlédli.</p>

<p>„Pozdravuj starou partu,“ řekl Doomsday, „a řekni jim, že navzdory všem svým proroctvím jsem pořád ještě na­živu.“</p>

<p>Jason opustil přátele a zamířil na letovou palubu.</p>

<p>Stroje poškozené při útoku na Vukar Tag byly stále v opravě. Spatřil Chamberlaina, který pokryt smírem po­máhal pod svým Rapierem náčelníkovi svých mechaniků. To byl duch, jakého měl u pilotů rád. Takový náčelník skupiny mechaniků věděl o stíhacích letounect první pos­lední, spíš než kdokoliv jiný na světě, a pomáhat pH opra­vám pilotům hodně pomohlo. Ostatní piloti měli volno; ti, kteří si mysleli, že už všechno znají, spali a ostatní byli buď <emphasis>zalezlí v </emphasis>letových simulátorech, anebo studovali ho­lozáznamy fotokulometů ze svých ztečí a snažili se vykou-mat, jak to příště provést lépe. Ještě na sobě budou muset hodné pracovat, nicméně on musel připustit, že se ztrátami jednoho střelce a jednoho druhého pilota a se dvěma zra­něnými při podpoře velkého výsadku jsou jejich záznamy o hodně lepší než průměr, třebaže jim to rozhodně nehod­lal říkat.</p>

<p>Kráčel po vzletové dráze a přejížděl pohledem každý letoun, jako by se snažil vycítit, zda je všechno v pořádku. Konečně dospěl k Sabru, který měl toho dne sloužit jako přepravní člun. O'Brian už čekal.</p>

<p>„Jdete o tři minuty později, pane.“</p>

<p>Jason, neschopný skrýt svou rostoucí nechuť, okázale pohlédl na hodinky a omluvně kývl hlavou.</p>

<p>„Nemůžeme nechat admirály čekat, pane Bondarevskij.“</p>

<p>„Po vás, pane.“</p>

<p>O'Brian vyšplhal po žebříku do kabiny stíhacího bom­bardéru a usadil se na předním sedadle.</p>

<p>„Promiňte, pane. to je pilotní sedadlo,“ upozornil ho Jason klidně.</p>

<p>O'Brian na něj chladně pohlédl, vylezl ven a přesunul se na zadní sedadlo. Jason také vlezl dovnitř a zacvakl si postroj. Ohlédl se na O'Briana, který tápal mezi popruhy.</p>

<p>„Potřebujete pomoc, pane?“</p>

<p>O'Brian k němu vzhlédl a Jason vůči němu pocítil zá­blesk soucitu. Ten člověk je úplně mimo svůj obor, a to nejen v kabině tohoto letounu, ale i na můstku doprovodné letounové lodě vůbec. Díval se na O'Briana s přátelským úsměvem,jjako by mu chtěl nabídnout mnohem víc než jenom radu, jak se připoutat v pilotní kabině. Krucinál, kdyby ten člověk jen na chvíli chtěl shodit fasádu, klidně přiznat své nedostatky a poučit se od hrstky bojových ve­teránů na lodi. On sám se to naučil ještě jako mechanik letové paluby druhé třídy na své první bojové cestě -naslouchat zkušeným lidem bez ohledu na jejich hodnost.</p>

<p>„Já to zvládnu sám,“ odvětil O'Brian úsečně.</p>

<p>„Pane, když tuhle část postroje připnete tímhle způso­bem, tak vás to v případě katapultáže cestou ven vyhodí ze sedadla a utrhne vám to nohy.“</p>

<p>„Myslíte snad, že to nevím?“</p>

<p>„Upřímně řečeno, pane,“' přiměl se Jason znovu k přá­telskému úsměvu, „myslím, že nevíte, ale to je oukej. Na tom není nic špatného.“</p>

<p>„Až budu potřebovat vaši radu, požádám vás o ni.“</p>

<p>„Ať je po vašem, pane,“ opáčil Jason klidně a tvář mu zahořela rozpaky. Zjistil, že je mu toho člověka skutečně líto.</p>

<p>„Jenom ještě jedna véc, pane. Kdyby se něco pokazilo a já třikrát vykřikl vystřelit se, stačí sáhnout dolů mezi nohy, popadnout tu rukojeť tvaru D a trhnout.“</p>

<p>O'Brian na něj zůstal hledět široce otevřenýma očima.</p>

<p>„To se snad nestane?“</p>

<p>„Samozřejmě ne, pane, ale standardní postup vyžaduje, abych vás výslovně poučil, jak to funguje.“</p>

<p>O'Brian zůstal zticha a nervózně se dotkl zmíněné ruko­jeti.</p>

<p>„A před odletem se ujistěte, že máte plně utěsněný a natlakovaný skafandr, pane.“</p>

<p>Aniž by čekal na odpověď, stáhl Jason čelní štít přilby dolů, prošel závěrečnou kontrolu, podíval se na řídícího letového provozu a zdvihl palce.</p>

<p>Protože nešlo o bojový vzlet, jenom pošťouchl připusť paliva a letoun se zvolna snesl ze vzletové rampy a protla­čil se bariérovým polem výletového otvoru rychlostí sotva dvou metrů za sekundu. Letmo se dotkl výškového kor­midla a vystoupal nad <emphasis>Tarawu. </emphasis>Když nabral bezpečný od­stup, nedokázal odolat pokušení.</p>

<p>„Držte se, pane.“</p>

<p>Srazil připusť na doraz a potom, jako by to nestačilo, nahodil i přídavné spalování.</p>

<p>„Krucinálfagot, Jasone!“</p>

<p>„Říkal jste, pane, že máme tři minuty zpoždění. Dohá­ním čas.“</p>

<p>Věděl, že je to kruté, ale prostě si nemohl pomoci. Strhl řídicí páku, prohnal Sabre dvěma výkruty, opsal ostrý překrut. pak stroj ostře přitáhl, novým kopaným výkrutem se srovnal s <emphasis>Concordií </emphasis>a požádal o povolení přistát. Let proběhl v necelých třech minutách, a když pojížděli na stojánku a on opět odklopil čelní štít přilby, ucítil v kabině dost nepříjemný nakyslý zápach. Vzhledem ke kapitánově důstojnosti měl za to, že bude nejlepší se neohlížet.</p>

<p>„Už jsme tu včas,“ řekl klidně, když vstal. Vylezl ze Sabru a rozhlédl se po letové palubě. Bylo to jako vrátit se domů. Po týdnech strávených na <emphasis>Tarawě </emphasis>bylo zatracené dobré octnout se zase na opravdové letové palubě, pros­torné a se spoustou přistávacího, parkovacího i pracovní­ho prostoru, kde se všechno pohybovalo v ovzduší klidné účelnosti. Přistávaly další stíhací i přepravní stroje, ze kte­rých plynul setrvalý proud vysokých šarží, rozhodně si vykračujících po letové palubě.</p>

<p>O'Brian s roztřesenými koleny slezl na palubu a podíval se na Jasona.</p>

<p>„To jste udělal schválně?“</p>

<p>„Vůbec ne, pane. Musel jsem při výletu zkontrolovat motor a řízení; pravidelný pilot letounu si stěžoval, že páka připustí a řídicí páka jdou ztuha. Ujišťuji vás, že to je v takovém případě standardní postup, pane.“</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>„Myslím, že se potřebujete trochu osvěžit, pane. Umý­várna je támhle u té vzdálené přepážky. Sejdeme se v brífingové místnosti.“</p>

<p>Jason, rád, že se zbavil zapáchajícího O'Briana, se vydal na cestu, kterou znal tak dobře, že by ji dokázal absolvo­vat se zavázanýma očima. Všude potkával známé tváře a s každým pozdravem pocítil vřelý osten nostalgie. Před vstupem do vojska mnoho rodinného života neužil, proto­že se většinu času s bratrem o sebe starali sami, zatímco matka byla v práci. Nechal se zverbovat v šestnácti, když zalhal o svém věku, potom se vypracovával po hodnost­ním žebříčku stále výš a postoupit z mechanika letové pa­luby 2. třídy na velitele wingu za osm let byl rozhodně husarský kousek. Jenže téměř celou tu dobu strávil buď na <emphasis>Gettysburgu </emphasis>nebo na <emphasis>Concordii, a </emphasis>tak se nyní cítil jako kluk. který našel ve světě štěstí a teď se vrací domů..</p>

<p>Dospěl na hlavní palubu a došel k brífingové místnosti. Na okamžik zaváhal; jen se to tam hemžilo lampasy a on se mezi všemi těmi kapitánskými hvězdami a zlatými vy-</p>

<p>ložkami komodorů a kontradmirálů náhle cítil velmi nízko postavený. Zhluboka se nadechl a vrhl se po hlavě dovnitř.</p>

<p>„Jasone.“</p>

<p>„Admirále Tolwyne.“</p>

<p>Postavil se do pozoru a admirál s úsměvem mávl rukou, ať si dá pohov.</p>

<p>„Na tomhle brífinku jste jako jedna z šarží, tak se uvol­něte, synu.“</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>„Jak se vám líbí velet?“</p>

<p>„Je to výzva, pane.“</p>

<p>„Věděl jsem, že budete nejvhodnější důstojník pro tu práci. Posádka Tarawy je mladá, většinou čerstvé vyškrábnutý dorost na prvním výletu za tím šílenstvím. Myslel jsem si, že bude nejlepší, když je povede někdo mladý jako vy, a podle toho, co se mi doneslo, jsem měl pravdu. Co si myslíte o Tarawě?“</p>

<p>„Je to dobrá loď. pane.“</p>

<p>Tolwyn se usmál.</p>

<p>„Poslechněte, synu. První velení občas bývá jako první opravdová láska. Ne takové to přechodné vzplanutí ke krásnému děvčeti, myslím první skutečnou lásku v životě. Zpočátku nedokážete pochopit, co na ní někdo jiný vidí, nemá přece ty správné tvary a kdesi cosi, ale pak vás to jednoho dne praští po hlavě a po zbytek života na ni neza­pomenete. Myslím, že jestli všechno půjde, jak má, budete jednou tohle cítit k <emphasis>Tarawě.“</emphasis></p>

<p>Zaváhal, jako by se nechal strhnout k tomu, že řekl příliš mnoho.</p>

<p>„Promluvím si s vámi později, synu. Teď přichází admi­rál Banbridge.“</p>

<p>„Banbridge?“</p>

<p>Místností se rozlehl povel k pozoru a Jason zůstal ztuhle stát maličko překvapený pohledem na admirála Tolwyna, který stanul stejně prkenně jako ostatní.</p>

<p>Admirál byl starý a řídnoucí vlasy už mu dávno zbělely. Ale nesl se pevně a místností kráčel svižně a vzpřímeně. Když došel na stupínek, usmál se.</p>

<p>„Dobrá, lidi. Pohov a posaďte se.“</p>

<p>Hlas měl příjemný, s náznakem amerického jižanského přízvuku, avšak naplněný určitou rozhodností.</p>

<p>Přešel k holoobrazovce, zdvihl malý ovladač a namířil jej na ni. Obrazovka ožila a Jason na ni překvapeně hleděl. Byl to sektor Vukar Tag.</p>

<p>„Pánové, tohle je Vukar Tag,“ spustil Banbridge. „Před třemi dny na planetu zaútočilo devět pluků námořní pě­choty, podporovaných dvěma našimi novými eskortními letounovými loděmi, a dobylo ji.</p>

<p>To, pánové, je úvodní tah operace Mrtvý chod.“</p>

<p>Takže se rozjelo něco většího. Jason se rozhlédl po míst­nosti a spatřil Velkého Duka, vysokého velitele námořní pěchoty, a po jeho boku Světlanu a plukovníka Jima Me-rritta, velitele Prvního speciálního praporu námořní pě­choty. Takže Velký Duke se vrátil s <emphasis>Bangorem. </emphasis>Jestliže opustil vyčišťovací operace na planetě, znamená to, že byl určitě spuštěn nějaký vetší plán. Jason se zase usadil, po­slouchal, jak Banbridge podává krátkou zprávu o průběhu výsadku, a maličko se nadmul pýchou, když padla zmínka o vzdušné podpoře, kterou <emphasis>Tarawa </emphasis>poskytla pozemním oddílům. Koutkem oka zahlédl, jak se na něj Tolwyn ohlíží a uznale pokyvuje hlavou.</p>

<p>„Nyní bych zde měl něco objasnit. Naším cílem není a nikdy nebylo planetu obsadit. Tamní přeskokový bod leží pouze na vedlejší přístupové trase do Kilrathského císařství, což je prostá jedna řada přeskokových bodů bez jakéhokoliv větvení. Postup oním směrem by přinesl zdlouhavý boj, na který prostě nemáme zdroje. Naším hlavním cílem bylo toto.“</p>

<p>Obrátil se zpět k holoobrazovce, na níž naskočil obraz onoho starého paláce, jenž byl zničen při útoku.</p>

<p>„Před osmi měsíci rozvědka zjistila, že tato stavba je domem předků císařovy matky, císařovny matky Graknaly. Náš úsek kilrathské psychologie a sociologie uvedl, že taková místa jsou pokládána za posvátná a i v dobách vál­ky za nedotknutelná. V Kilrathském císařství zuřila bě­hem jeho dějin celá řada občanských válek, avšak podobná historická místa nebyla nikdy předmětem násilí. My jsme tento přístup změnili.“</p>

<p>Znovu cvakl ovladačem směrem k obrazovce a stará bu­dova zmizela v ohnivém záblesku.</p>

<p>„Nechali jsme během útoku fungovat kilrathské spojo­vací středisko a jsme si jistí, že stejný obraz císařovnina domova mizejícího v plamenech viděl i sám císař.</p>

<p>Věděli jsme, že císařovna se nachází v císařském paláci na domovském světě Kilrahu, ale Kilrathové nevěděli, že my to víme. Mohou předpokládat jen tolik, že jsme tam vpadli, abychom zničili ono posvátné místo a snad i zajali nebo zabili císařovnu.“</p>

<p>Na chvilku se odmlčel.</p>

<p>„Není snad třeba zdůrazňovat, že císař je momentálně notně nakrknutý.“</p>

<p>„Z jeho paláce taky uděláme chudinskou čtvrt, než s ni­mi skoncujeme,“ zavrčel zezadu jakýsi kontradmirál a jeho poznámka vyvolala nadšený ohlas.</p>

<p>Banbridge se usmál a přikývl.</p>

<p>„Naše akce způsobila císařské rodině obrovskou ztrátu prestiže a nepochybně ťala do živého. Je to neslýchaná potupa. Naši psychologové mé a můj štáb ujistili, že jediná možná odpověď bude úder celé Domovské flotily, drtivá ukázka síly s cílem znovu dobýt planetu a pobít všechny pozemšťany, kteří se opovážili na planetu vstoupit. Už jsme vysledovali standardní průběh událostí, při kterém jedinou možnou reakcí na významnou urážku je drtivá odveta: zachovat se jinak znamená dávat najevo nedosta­tek síly a rozhodnosti.</p>

<p>Dálkový průzkum vesmíru už odhalil trojnásobný nárůst podprostorového vysílání na kanálech jejich loďstva. Pá­nové, kilrathská flotila se dává do do pohybu a přiletí přímo sem.“</p>

<p>Odmlčel se a ukázal opět na holoobrazovku. „Přímo k Vukar Tagu.“</p>

<p>Mírně se usmál.</p>

<p>„A my tam budeme, abychom se jim postavili s celým operačním svazem.“</p>

<p>Ozvalo se nervózní šoupání křesel a tichý šepot.</p>

<p>„Toto tažení jsme plánovali půl roku a dávali jsme při­tom pečlivý pozor, aby každý kousek byl na svém místě. Na tomto shromaždišti jsme soustředili největší operační svaz za téměř deset let, čtyři těžké letounové lodě a více než sedmdesát dalších lodí. Rozmístíme se jeden přesko­kový bod před Vukar Tágem. Spousta automatických bezpilotních sond a několik korvet už míří k sektoru Enigma, aby vytvořily mohutnou síť falešného vysílání, která má v Kilrathech vyvolat dojem, že naše flotila je týdny letu vzdálená od Vukaru. Udeří vším. co mají. Tam dole budou naše pluky námoř­ní pěchoty, dobře zakopané. Pošleme jim tam spoustu zásobovacích lodí s těžkou pozemní výbrojí, a ženijní pra­por, který jim pomůže se stavbou opevnění, abychom vzbudili dojem, že máme v plánu tam zůstat a proměnit planetu ve významnou základnu. Chceme, aby si Kilrat­hové mysleli, že tam chceme zůstat a že protiúder musí přijít co nejdříve. Úkolem námořní pěchoty nyní jednodu­še je vydržet soustředěný smrtonosný útok nejlepších lodí a vojáků, které proti nim císařství může vrhnout.“</p>

<p>„Jen ať si ti parchanti přijdou,“ ozval se úsečně velitel námořní pěchoty. „Nakopeme je, sakra, do zadku i bez vaší flotily. Za patnáct dní budeme zakopaní tak hluboko, že budou potřebovat deset legií Císařské gardy, aby nám do opevnění vůbec udělali zub.“</p>

<p>„Věřte mi, že přijdou, Duku,“ řekl Banbridge, „ale o bojo­vání se podělíte i s námi modrokabátníky. Chceme dostat jednou ranou i jejich flotilu. Jakmile Kilrathové vypraví svůj výsadek, kterého, jak očekáváme, se zúčastní značná část jejích císařských legií, celý náš operační svaz vpadne plnou parou do sektoru a napadne nepřítele zblízka s cílem zničit ho. Úspěch útoku bude záviset na momentu překva­pení. Jestli všechno půjde dobře, nachytáme je se stíhač­kami a bombardéry vystrojenými a vyslanými k útoku proti pozemním cílům a s pozorností zaměřenou na planetu.</p>

<p>Pánové, očekávám, že kilrathskou Domovskou flotilu rozneseme na kopytech, zničíme jejich letounové lodě a rozstřílíme jejich výsadkové legie lapené v transportních lodích nebo výsadkových člunech.“</p>

<p>Skončil a rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>Jason se opřel, ohromený opovážlivostí toho plánu. Konfederace se držela jen tak tak, ztráty za poslední rok narostly do úděsné výše a Banbridge tu najednou mluví o vsazení většiny zbývající flotily na jediný hod kostkou, ve kterém jde o všechno.</p>

<p>„Kolik letounových lodí budeme mít proti sobě?“ zeptal se jeden kontradmirál, velitel <emphasis>Trafalgaru.</emphasis></p>

<p>„Rozvědka to odhaduje na osm, možná až na deset.“</p>

<p>„A sakra,“ zašeptal jakýsi hlas vzadu v místnosti.</p>

<p>Jason se přikrčil, žaludek sevřený. V takovém boji je <emphasis>Tarawa </emphasis>odepsaná. Mlčky poslouchal a cítil, že ačkoliv shromáždění důstojníci jeví pro akci nadšení, v duchu po­chybují, že ji někdo z nich přežije. Byl to zoufalý výstřel naslepo, ale tak už se válka vyvíjela, že zoufalých výstřelů naslepo bylo zapotřebí.</p>

<p>Na konci hodinového brífingu Banbridge požádal o pos­lední otázky. V místnosti bylo ticho.</p>

<p>„Nuže dobrá, pánové. Rozejdeme se na dílčí brífingy podle tříd lodí. Tento útok musí jít jako hodinky; jedno uklouznutí a usmažíme se všichni. Flotila bude na místě připravená k akci přesně za šest dní a osm hodin stand­ardního času. Máme před sebou hodně práce. Hodně štěstí a dobrý lov.“</p>

<p>Sestoupil ze stupínku a všichni se postavili do pozoru. Jason se rozhlížel kolem sebe a nebyl si úplně jistý, kam má jít teď. Kapitáni lodí mířili do jednotlivých příslušných brífingových místností, jenže žádní jiní velitelé wingu ne­byli přítomni. Jason znenadání zjistil, že se diví, proč sem byl vlastně vůbec pozván.</p>

<p>„Komandér-poručík Bondarevskij?“</p>

<p>Jason se obrátil a zjistil, že před ním stojí přitažlivá mladá štábní důstojnice.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Jsem ze štábu admirála Banbridge. Šel byste laskavě se mnou?“</p>

<p>„Co to má všechno znamenat, podporučíku?“</p>

<p>„Pane,“ její hlas byl nyní vážnost sama, „prostě pojďte, prosím, se mnou.“</p>

<p>Jason udělal, jak mu bylo řečeno, následoval podporu-číka a snažil se nevšímat si dost provokativního způsobu, jakým se při chůzi vlnila. Náhle měl pocit, že i jeho samé­ho někdo pozoruje. Ohlédl se přes rameno a zjistil, že za ním jde Světlana.</p>

<p>Sakra, určitě si všimla, jak jsem si toho podporučíka prohlížel, projelo mu hlavou a cítil, jak se červená stu­dem.</p>

<p>Propletli se lodními chodbami a vešli do úseku hlídané­ho oddílem námořní pěchoty. Podporučík zastavila u dve­ří, do kterých blokoval vstup štíhlý svalnatý námořní pě­šák v celotělovém pancíři a ozbrojený laserovou puškou. Ukázala identifikační kartu.</p>

<p>„Identifikujte se, pane,“ vyzval pěšák Jasona pevným a přímočarým hlasem. Jason mu podal svou kartu. Voják porovnal údaje s tištěným seznamem, pak ji zdvihl, upřeně si prohlédl podobenku, přejel pohledem na Jasona a něko­lik vteřin studoval jeho rysy.</p>

<p>„Dívčí jméno vaší matky, pane?“</p>

<p>„Houstonová.“</p>

<p>Námořní pěšák znovu nahlédl do seznamu a ustoupil ode dveří.</p>

<p>„Vejděte, pane.“</p>

<p>Jason převzal kartu zpět. Dveře se otevřely a zase se za ním s kovovým třeskem zabouchly. Zhluboka se nadechl. V místnosti, což by la holá komora bez jakéhokoliv nátěru, seděli Banbridge a Tolwyn. Všiml si, že na stěně je připev­něn zkreslovač hlasu, zařízení, které zachytí každé slovo pronesené v místnosti a vyšle chvění s přesně opačným průběhem fáze a amplitudy, než měl původní zvuk. Kdyby se někdo pokoušel z vedlejší místnosti odposlouchávat pomocí laserového detektoru vibrací, dostal by naprosto rovnou čáru. Tady muselo jít o něco významného, když se podnikala taková krajní opatření.</p>

<p>Dveře se opět hlučně otevřely a vešla Světlana. Po ní přišli ještě dva velitelé lodí. Na jednoho z nich se Jason usmál, protože si ho pamatoval jako velitele torpédoborec, který ho před několika roky zachraňoval, když se musel katapultovat. Velitel, který Jasona také poznal, se usmál v odpověď.</p>

<p>„Blahopřeji k povýšení. Medvěde.“</p>

<p>„Děkuji, pane. Kdybyste neriskoval krk, abyste mě vy­lovil, už bych tu nebyl.“</p>

<p>„Vy toho mládence znáte, Griersone?“ otázal se Tolwyn.</p>

<p>„Řekněme, že jsme si spolu užívali trochu legrace na opačných koncích tažného paprsku, zatímco jsme měli za ocasem pár kilrathských torpédoorců,“</p>

<p>Do místnosti vstoupil velitel speciálního praporu a na­konec i O'Brian. Ten se nervózně rozhlížel.</p>

<p>„Pánové,“ oslovil je Banbridge bezbarvým hlasem. „Vzhledem ke zřejmosti podniknutých bezpečnostních opatření vám snad nemusím říkat, že tato naše malá porada podléhá utajení stupně A. Jakékoliv porušení tohoto uta­jení bude pokládáno za hrdelní zločin podle válečného práva. Rozumíme si?“</p>

<p>Jason postřehl, že O'Brianova tvář, už tak bledá, zbělela ještě víc.</p>

<p>„Slyšeli jste brífing. a než budeme pokračovat, chci sly­šet, co si o tom plánu myslíte.“</p>

<p>V místnosti bylo ticho. Jason se rozhlédl, a třebaže si uvědomoval, že opatrnost je pro nižší důstojníky základ­ním předpokladem přežití, rozhodl se promluvit.</p>

<p>„Odvážný tah, admirále.“</p>

<p>Banbridge se usmál.</p>

<p>„Děkuji, komandére.“</p>

<p>„Ale upřímně řečeno, pane, myslím si, že vám nakopou zadek.“</p>

<p>Banbridge se na Jasona upřeně podíval a v tváři mu to kratičce zaškubalo. Tolwyn se začal usmívat a trochu se odvrátil, aby Banbridge jeho reakci neviděl.</p>

<p>„Chováte se nevhodně, pane,“ zavrčel O'Brian. „Admi­rále, chtěl bych se omluvit...“</p>

<p>„Jen pokračujte,“ řekl Banbridge a zarazil O'Briana. „Bondarevskij, že ano?“</p>

<p>„Pane, říkal jste, že <emphasis>v </emphasis>kilrathské Domovské flotile, která přiletí k Vukar Tagu. bude osm až deset letounových lodí. A nebudou tam druhořadí letci, posbíraní, jak to přijde, z domobrany, pořádně nevycvičení a s pozlacenými pan­cíři. Budou to jejich elitní síly. K Domovské flotile se v Kilrathském císařství dostávají jen veteráni a služba v ní je pokládána za čest, protože jsou na očích samotnému císaři. Ke kilrathské tradici patří také držet si ty nejlepší v záloze, aby chránili císařský trůn před nepřáteli nejen zvenčí, ale také z vlastních řad. Je to základní součást jejich politického systému. Když nemáte nejlepší letce schované v kapse u vesty, může je mít v kapse některý z vašich potenciálních konkurentů.“</p>

<p>„Chcete říci, že naši piloti jim nejsou vyrovnanými sou­peři?“</p>

<p>„Na to může admirál Tolwyn odpovědět lépe než já, pane. <emphasis>Concordia </emphasis>se s Císařskou gardou střetla, nakopala jí zadek a já jsem přitom také odvedl kus práce. Jenže, pane, tady mluvíte o jejich převaze v poměru dva a půl ku jedné. Jestli ochromí jedinou naši letounovou loď, poměr oka­mžitě vyskočí na víc než tři ku jedné. My můžeme sejmout pět jejich lodí a oni pořád budou mít převahu.“</p>

<p>Na okamžik zaváhal.</p>

<p>„Nevím, jak vypadá naše výroba, ale nikdy jsem nevěřil všem těm slibům, které pořád slyšíme, kolik nových lodí prý dostaneme. Pokud já vím, pane, už jednoduše <emphasis>žádné </emphasis>zálo­hy nemáme. Za poslední rok jsme ztratili polovinu těžkých letounových lodí. Když ztratíme při jediné akci ještě čtyři, budeme mít chlupáče přímo před branami Země.“</p>

<p>„Nejlepší obranou je podařeny útok,“ podotkl Banbrid­ge klidně.</p>

<p>„Souhlasím, pane. Proto říkám, že to je odvážný tah, ale chtěl jste slyšet názor a já mám za to, že jsem vám jej právě sdělil.“</p>

<p>Banbridge se na Jasona upřeně díval a Jason začal uva­žovat, jestli právě nespláchl svou kariéru do záchodu a jestli nebude sloužit na pohraniční hlídkové základně v nejza­padlejším konci Konfederace, dokud mu nevypadají zuby i vlasy.</p>

<p>O'Brian se po Jasonovi ohlédl se špatně utajovaným vztekem.</p>

<p>„Pane Bondarevskij,“ ozval se konečně Banbridge, „před čtyřmi týdny jsem se zúčastnil série počítačových holosimulací bitvy, kterou plánujeme u Vukar Tagu, v plném rozsahu. Ta simulace potvrdila přesně to, co jste právě říkal. Když Kilrathové dorazí s deseti letounovými loděmi, my při prvním úderu zničíme s největší pravděpodobností tři, možná dokonce až pět. Ale i potom jim pět zůstane, přičemž polovina našich úderných stíhaček a bombardérů už bude vyřazena z boje kvůli poškození nebo odepsání.“</p>

<p>Jason cítil, jak ho při výrazu, odepsáni“ mrazí. Znamenal totiž, že nejeden z jeho přátel se bude vznášet ve vesmíru roztrhaný na nepatrné kousíčky zmrzlého ožehlého masa.</p>

<p>„Po našem prvním úderu se přeskupí, budou naše letou­nové lodě pronásledovat a pravděpodobně je zničí. Možná přitom ztratí ještě dvě, tři lodě, pokud se rozhodneme omezit obranný boj a vyslat proti nim přímo druhý ofen­zivní úder. Přehrávali jsme tu simulaci ze všech možných úhlů a vycházelo to pořád nastejno.</p>

<p>Upřímně a chladnokrevně řečeno, by takový handl za tu oběť stál. kdybychom je předčili ve stavbě velkých lodí a v počtu vycvičených pilotů, jenže je nepředčíme. Sotva se držíme. Máte pravdu; pokud ztratíme ještě čtyři těžké letounové lodě, je válka prohraná.“</p>

<p>Banbridge vzdychl a opřel se v křesle. Jason se ho chtěl zeptat, proč se do toho útoku tedy přesto pouští, avšak věděl, že odpovědi se dočká i tak a že už toho řekl příliš mnoho.</p>

<p>„Z té simulace vyplynul plán. Musíme někam odlákat tři, a ještě lépe čtyři nepřátelské letounové lodě. Když budeme stát proti šesti nebo sedmi místo devíti nebo de­seti, můžeme je právě tak zrovna vymydlit. Musíme je ale přimět rozdělit flotilu.“</p>

<p>Jason se rozhlédl po místnosti.</p>

<p>„Hádám, že to bude na nás,“ pravil kapitán Grierson klidně.</p>

<p>Admirál přikývl.</p>

<p>„Od této chvíle <emphasis>Tarawa </emphasis>a doprovodné lodě <emphasis>Intrepid </emphasis>a <emphasis>Kagimaša </emphasis>tvoří úderný svaz Valkýra. První prapor námoř­ní pěchoty je tímto převelen na palubu Tarawy spolu s de­seti výsadkovými čluny. Kapitáne O'Briane, tímto jste jmenován úřadujícím komodorem tohoto úderného svazu.“</p>

<p>O'Brian se viditelné nafoukl a začal se usmívat.</p>

<p>„A váš úkol je tento, pánové.“</p>

<p>Banbridge sáhl do aktovky, vylovil malý přenosný po­čítač a holoprojektor a otevřel jej. Nad stolem uprostřed místnosti se mžikem objevil třírozměrný obraz vesmírné­ho sektoru.</p>

<p>„Svatá matko,“ zašeptal Jason a Banbridge se usmál.</p>

<p>„Vaším úkolem je zamířit přímo do srdce Kilrathského císařství a podniknout útok na jejich domovskou soustavu.“</p>

<p>O'Brianovy rysy okamžitě splaskly a oči mu naplnil výraz blízký panice. Jason na něho pohlédl a čekal, že se ten člověk každou chvíli zhroutí, O'Brian sklonil hlavu.</p>

<p>„Jestli vůbec něco rozdělí Domovskou flotilu, bude to tato akce. Objevili jsme přístupovou trasu do Říše, která vede po zapadlých obchodních cestách s využitím jednoho nedávno objeveného přeskokového bodu, který vás jediným skokem přenese přes tucet sektorů. Z něj se dos­tanete do spodní části Říše téměř pět set parseků odsud a na pouhé čtyři přeskoky k jejich domovskému světu Kil­rahu. Pak zamíříte přímo vzhůru a budete spoléhat na rych­lost a nenápadnost. Klíčovým momentem ovšem je, abys­te dali Kilrathům vědět, že se blížíte.“</p>

<p>„Dát vědět, že se blížíme?“ otázal se O'Brian stěží ovlá­daným šepotem.</p>

<p>„Přesně tak, to je jádro našeho plánu. Očekáváme, že ve chvíli, kdy provedete ten dlouhý přeskok, bude kilrathské Domovská flotila na půli cesty k Vukar Tagu, a pak najed­nou vy spustíte poplach u zadních dveří. Tím se octnou mezi dvěma žernovy. Nebudou vědět o pasti nachystané u Vukar Tagu, ale budou vědět o vás. Očekáváme, že jejich týlová obrana zůstane kvůli té ofenzívě obrovsky oslabe­ná. Když vás budou ignorovat, dostane domovská planeta pořádně na frak. Když přeruší útok a budou uhánět zpátky domů, ztratí čest, protože Vukar okamžitě nedobyli na­zpátek.“</p>

<p>„A tak vyčlení několik letounových lodí, aby se vrátily a postaraly o nás. zatímco zbytek flotily bude mstít čest císařovny matky,“ ozvala se Světlana tiše.</p>

<p>„Přesně tak,“' přisvědčil Banbridge a tvářil se zachmu­řeně, jako by bitva už začala. „Vpochodují do pasti s osla­benou flotilou a my ji rozmašírujeme na kousky. Jestli to vyjde, můžeme dokonce spustit politickou krizi, která může smést samotného císaře, ale přinejmenším je připra­víme o půl tuctu nejlepších velkých lodí“</p>

<p>„Je to ohromný plán,“ řekl Grierson, „ale na rovinu řečeno, pane, co my? Chci říci, že jsem docela počítal s tím, že uvidím vítěznou přehlídku a budu vykládat vnou­čatům, jak jsem pomáhal vyhrát kilrathskou vojnu.“</p>

<p>Banbridge přikývl a ohlédl se po Tolwynovi, jako by čekal, že se ozve. Tolwyn mlčel a Jason měl pocit, že mezi těmi dvěma to v něčem úplně neklape.</p>

<p>„Jste odkázáni sami na sebe,“ řekl Banbridge tiše. „Oče­kávám, že váš operační svaz dosáhne domovské soustavy Kilrathu. Způsobte co největší škody, třebaže bych měl dodat, že z politických důvodů je císařské sídlo zatím za­povězeným cílem. Máme informace, že na vnějším měsíci Kilrahu se nachází velká vojenská výrobní základna a lo­děnice, a já vám ji navrhuji jako hlavní cíl. Mohli bychom z propagandistických důvodů bombardovat jejich hlavní město, ale já chci hmatatelné výsledky, které pomohou nám tady na frontě.“</p>

<p>„Kruci, já jsem chtěl vidět, jak se císař smaží,“ vyhrkl Jason naštvaně. „Když už budeme tak blízko, tak proč nejít po hlavním chlupáčovi a nevyřídit ho?“</p>

<p>„Snažíme se podnítit občanskou válku, ne svatou válku odplaty, takže císaře bezpodmínečně vynecháte. Kdyby­chom ho trefili, celá Říše zapomene na spory, sjednotí se pod princem Thrakhathem a bude bojovat jako šílená,“ prohlásil Banbridge chladně.</p>

<p>„Druhý měsíc domovské planety není nic jiného než jedna obrovská vojenská základna a středisko stavby le­tounových lodí; to je ideální cíl, který stojí za to napad­nout, a já bych jej doporučoval, ale náš průzkum přinesl jen zběžné údaje, takže to není výslovný rozkaz.</p>

<p>Zůstanete v oblasti, dokud se na vás nesesype kilrathská flotila. Očekáváme, že až k tomu dojde, budeme u Vukar Tagu už bojovat. Vytipovali jsme několik únikových a úhybných tras, takže odtamtud fofrem vypadnete.“</p>

<p>Jason chtěl poznamenat milión věcí, ale věděl, že to nemá smysl. Hleděl na mapu a sledoval trasy příletu a na­vrhovaného ústupu. Stejně dobře věděl, že se nikdy nevrati. <emphasis>Tarawa </emphasis>není těžká letounová loď a jednoduše nemá údernou sílu na to, aby si probila cestu zpátky.</p>

<p>Je to loď navržená jako postradatelná.</p>

<p>Banbridge se pevným pohledem rozhlédl po místnosti, jako by chtěl ještě něco říci, ale nemohl.</p>

<p>„Přesně za devadesát minut se na vašich lodích ohlásí tým lidí z tajné služby, aby do navigačních počítačů uložili letový plán spolu s našimi nejnovějšími údaji o polohách přeskokových bodů a tras uvnitř Kilrathské říše. Jedná se o přísně tajné informace a tohle bude poprvé, kdy Kilrat­hové zjistí, že toho tolik víme. Při průzkumu Vukar Tagu a obrany v kilrathském týlu zahynula řada skvělých lidí. Tímhle náletem prozrazujeme spoustu přísně tajných in­formací, pánové, takže očekávám, že se přičiníte, aby to bylo k něčemu dobré. Vaše navigační stanoviště budou střežena až do odletu, který je naplánován přesně za sedm a půl hodiny od tohoto okamžiku. Vaše posádky se nesmě­jí dozvědět plnou pravdu o povaze této akce, dokud nebu­dete v kilrathském prostoru a neodhalíte svou přítomnost.</p>

<p>Plukovníku Merritte, komandér-poručíku Bondarevskij a kapitáne Ivanovová, vám speciální tým podá přehled o možných lokalitách pro výsadek a o pozemních cílech, založený na tom málu údajů, které nashromáždila rozvěd­ka, a před odletem po vás třech budu chtít hrubý plán útoku.“</p>

<p>Jason si uvědomil, že pokud zahynou, nepřijde zpátky žádná informace o tom, čeho docílili. Banbridge chtěl plán útoku před odletem, aby později mohl být proveden hrubý odhad toho, co se stalo, jestliže se jim podaří proniknout až k cíli.</p>

<p>„Plukovníku Merritte, vy přemístíte svůj prapor na pa­lubu <emphasis>Tarawy. </emphasis>Z transportní lodi 12. pluku námořní pěchoty <emphasis>Wiesbaden </emphasis>přiletí nové výsadkové čluny, plně naložené bojovými zásobami. Tyto čluny naloží váš prapor, přepra­ví jej na <emphasis>Tarawu </emphasis>a vaši lidé budou cestovat touto lodí.“</p>

<p>„Pane, naše letová paluba je už teď přecpaná k prasknu­tí,“ namítl Jason.</p>

<p>„Tak bude ještě přecpanější,“ opáčil Banbridge.</p>

<p>Jason střelil pohledem po O'Brianovi. jako by od něho čekal podporu, ale kapitán byl stále v šoku a seděl mlčky se založenýma rukama.</p>

<p>Banbridge se naposledy rozhlédl po místnosti.</p>

<p>„Hodně štěstí, sbohem a dobrý lov,“ řekl náhle chrapla­vým hlasem. Vstal, odešel a Tolwyn ho následoval.</p>

<p>„Těch šest set jelo do údolí smrti,“ zašeptal Merritt.</p>

<p>„No, asi bych si měl zkontrolovat životní pojistku a zjis­tit, jestli mám ještě čas ji zdvojnásobit,“ vzdychl Grierson, vstal a vyšel ven.</p>

<p>Jason se ohlédl po Světlaně, která seděla nehybně opřená a nutila se do chabého úsměvu. Její velitel vstal a ona vyšla ven za ním spolu s veliteli obou doprovodných lodí.</p>

<p>„Všichni zemřeme,“ zašeptal O'Brian a vzhlédl k Jaso­novi.</p>

<p>„Pane, musíte se sebrat.“</p>

<p>„Všichni zemřeme.“</p>

<p>„Já vím, pane. Jsme v bryndě, ale, proboha, musíte nás vést.“</p>

<p>O'Brian seděl beze slova.</p>

<p>„Jestli vám mohu jakkoliv pomoci, pane, udělám to.“</p>

<p>O'Brian k němu zdvihl pohled.</p>

<p>„Věděl jsem to celou tu dobu. Máte zálusk na moje místo, ale ať se propadnu, jestli je někdy dostanete.“</p>

<p>Jason s leknutím ustoupil, když se O'Brian zvedl.</p>

<p>„Oni mají ještě další plán, říkám vám to. Znám ty správ­né lidi. Někoho pošlou, aby nás z toho vytáhl; jenom nám to kvůli utajení nemohou říci. Nenechali by mě tam umřít.“</p>

<p>Usmál se.</p>

<p>„Ano, tak to bude a my se všichni vrátíme jako hrdinové. Tak je to.“</p>

<p>Vyšel z místnosti.</p>

<p>Jason, který si nebyl jistý, jestli jím víc otřásl O'Brian nebo brífing, ho zvolna následoval. .   „Medvěde.“</p>

<p>Jason se ohlédl po hlase a spatřil v zatáčce chodby Tol-wyna, který mu kynul, aby šel za ním.</p>

<p>Jason kráčel chodbou a následoval admirála do malého salónu. Admirál za nimi zavřel dveře.</p>

<p>„Posaďte se, synu.“</p>

<p>„Musím dopravit kapitána zpátky na loď.“</p>

<p>„To počká.“</p>

<p>Tolwyn přistoupil ke skříňce u stěny, vytáhl malou láhev a nalil si. Podíval se na Jasona.</p>

<p>„Promiňte, rošťáku, že budete muset letět.“</p>

<p>„To je v pořádku, pane. Zase se vzpamatuji, jen co budu zpátky na <emphasis>Tarawě.“</emphasis></p>

<p>„Dostal jsem vás, Hvězdnou zář a Doomsdaye do pěkné šlamastyky.“ řekl Tolwyn tiše. „Neměl jsem ponětí, do čeho má <emphasis>Tarawa </emphasis>jít, když mě požádali, abych vybral své nejlepší lidi. Myslel jsem, že vám prokazuji službu.“</p>

<p>„To je v pořádku, pane,“ opakoval Jason klidně.</p>

<p>„Ne, sakra, to není v pořádku,“ vyštěkl Tolwyn. „Vojsko žije a umírá svými přísahami a sliby. Zavázal jste se slou­žit a poslouchat. V některých zemích a v některých vál­kách tím vzájemná dohoda končí. Když vy, bojovníci, jste nezvěstní nebo zajatí a banda všivých politiků uzná za vhodné obrátit se k vám zády a zapomenout na vás, pro­sím, budiž. Jenže země, která tohle provede svým vojá­kům, není o nic lepší než kurva a její vůdce patří svrhnout a zastřelit.“</p>

<p>„Být vámi, neříkal bych tohle veřejně, admirále.“</p>

<p>Tolwyn se usmál. „Ale myslet si to stále mohu. Systém, který stojí za to, aby se za něj bojovalo, chápe ten závazek oboustranné. Vy bojujete za nás, ale my, u Boha, obětuje­me všechno, abychom vás dostali zpátky. Když vy jste ochotní riskovat život, abyste nás chránili, pak my jsme ochotní riskovat své majetky, své kariéry a všechno, aby­chom vás přivedli zpět. Nikoho nikdy neopustíme. Země, která opouští své vojáky a nedělá nic pro jejich záchranu, nestojí ani za psí štěk.“</p>

<p>Jason byl zticha a znovu si uvědomoval, proč by neváhal pro tohoto člověka položit život.</p>

<p>„Mám z toho ošklivý pocit, Jasone. Konfederace je zou­fale na dně. Před rokem už to vypadalo, že začínáme mít konečně trochu navrch, ale víte stejně dobře jako já, že poslední rok byl katastrofální. Jestli situaci neotočíme, a to zatraceně rychle, Kilrathové si budou diktovat podmínky mírové smlouvy ve vypálených ruinách hlavního štábu Konfederace na Zemi. Právě proto Banbridge rozhodl, že vás obětuje. Proto byla postavena <emphasis>Tarawa </emphasis>a ostatní lodě jako ona.“</p>

<p>„Já to chápu,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Kdybyste byli všichni dobrovolníci, možná bych se s tím dokázal vypořádat. Jenže vy nejste. Sice jsem tenhle způsob navrhoval, jenže tajná služba Loďstva prohlásila, že hledat skoro patnáct set dobrovolníků by znamenalo vyložené avízo, že se něco chystá, a kromě toho prostě nebyl čas.“</p>

<p>„A tak nás vybrali.“</p>

<p>„Tak vás vybrali.“</p>

<p>Jason nevěděl, co by měl ještě říci.</p>

<p>„Synu, já vás v tom nenechám. Udělám, co budu moci, abych vás odtamtud dostal, a to je slib.“</p>

<p>Jason ucítil, jak ho pálí oči. Nikdy svého otce doopravdy neznal, ale představoval si, že byl nejspíš uhněten ze stej­ného těsta jako onen muž, který nyní stál před ním.</p>

<p>Jason kývnutím poděkoval.</p>

<p>„Mohu vás požádat o jednu laskavost?' ozval se Tolwyn.</p>

<p>„O kolik chcete.“</p>

<p>„Povězte mi o Kevinovi.“</p>

<p>Jason vzdychl a zahleděl se na admirála. Nemohl říci nic jiného než pravdu, a tak pověděl admirálovi o jeho arogan­ci, o povzneseném vystupování, o ztrátě Sabru a o tom, jak Kevinovi <emphasis>zarazil </emphasis>létání až do dalšího rozhodnutí.</p>

<p>Tolwyn zrudl.</p>

<p>„O'Brian mě odchytil na chodbě a řekl mi o tom, ale jeho verze je úplně jiná,“ řekl tiše. „Tvrdí, že se po něm vozíte.“</p>

<p>„Vozím se po něm, protože si myslím, že má všechny předpoklady stát se prvotřídním pilotem. Dostane křídla zpátky a bude odvádět skvělou práci, jakmile ze sebe dos­tane ten rozmazlený vzdor.“</p>

<p>Tolwyn se usmál.</p>

<p>„To moje švagrová,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Celá blázen do rodinného jména a bohatství. Chce, aby kluk udělal snadnou, hladkou kariéru nějakého adjutanta někde v bez­pečném závětří, kde to dotáhne na admirála politickou cestou. Bože, jak my jsme se o toho kluka hádali.“</p>

<p>Tolwyn na chvíli odvrátil pohled.</p>

<p>„Povězte mi o O'Brianovi.“</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„A chci, abyste mluvil na rovinu, ne abyste kryl nadří­zenému zadek.“</p>

<p>„Myslím, že to nedokáže překousnout, pane. Sesype se, ještě než s tím budeme hotoví. Ten brífing ho k smrti vy­děsil.“</p>

<p>„Přesně jak jsem si myslel. Jenže je to mazánek někoho doma na velitelství, kdo se postaral, aby jeho hodnocení vypadalo, jako by bylo psané čtrnáctikarátovým zlatem. Také má nejednoho nepřítele, a myslím si, že právě proto ho šoupli na <emphasis>Tarawu. </emphasis>Došlo jim, že je beztak po vás, jakmile ten tanec začne, tak proč plýtvat dobrými důstoj­níky.“</p>

<p>„Nemůžete ho nechat přeložit jinam?“</p>

<p>„Už je pozdě. Řekl jsem Banbridgeovi, co si o tom mys­lím, ale on měl před očima jenom ta hodnocení a chtěl, aby zůstal. I když se mi ani nechce myslet na to, do čeho jsem vás namočil, současně jsem rád, že na té lodi jste vy, abyste věci trochu vyvážil. Strašně nerad vás tlačím do takového postavení, synu, ale kdyby se O'Brian měl sesypat, víte, co musíte udělat a já budu stát ve všem za vámi.“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Mohu pro vás něco udělat, synu?“</p>

<p>Jason zavrtěl hlavou. Mimo loďstvo vlastně neměl žádný opravdový život. Jediná žena, o kterou se kdy doopravdy zajímal, letí s ním. Jeho matka? Alespoň že jí vyplatí po­jistku. Kruci, přece dala všechno, manžela, jednoho sy­na a teď druhého. Spousta peněz od vděčného národa, tři modré hvězdy zavěšené v okně a samota. Dokázal si před­stavit dopis, který Tolwyn pošle a který bude založen k před­chozím dvěma. Ne, teď nemůže admirál udělat nic.</p>

<p>Uvědomil si, že Tolwyn je na tom svým způsobem stejně jako on. Manželka a děti mu zahynuly brzy po vypuknutí války. Nezbylo mu nic než loďstvo a jeden rozmazlený synovec. Zaváhal, a pak se rozhodl, že tu nabídku přece jen vysloví.</p>

<p>„Pane, jak víte, uzemnil jsem Kevina. Jestli chcete, mo­hu ho nechat odvelet z <emphasis>Tarawy </emphasis>k přezkoušení a discipli­nárnímu řízení. Vyjde z toho s čistým štítem - drtivá většina pilotů občas provede nějaký takový kousek. To my budeme pryč a vy ho můžete přeložit na <emphasis>Vlkodava. </emphasis>Zařaďte ho do Hobbesovy jednotky, ten Kilrath je sakra dobrý velitel.“</p>

<p>Tolwyn potemněl a Jason ihned věděl, že udělal chybu.</p>

<p>„Musel bych se na místě propadnout, kdybych se měl snižovat k nějaké protekci,“ zavrčel admirál. „Ten kluk je přidělený na <emphasis>Tarawu </emphasis>a tam také zůstane. Tolwynové ne­utíkají z boje. Raději ho ztratím, než bych měl žít s vědo­mím, že se musím stydět za sebe i za něj.“</p>

<p>Jason pocítil vřelý příval hrdosti na svého velitele a pos­tavil se zpříma.</p>

<p>„Bylo mi vždycky ctí pod vámi sloužit, pane,“ řekl tiše.</p>

<p>Tolwyn přikývl a podal mu ruku.</p>

<p>„Hodně štěstí, synu, a dobrý lov.“</p>

<p> <strong>kapitola šestá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Jason se na chvilku odmlčel a čekal. Cítil chvění, a ani se neobtěžoval pohledem na měnící se hvězdné pole na druhé straně výletového otvoru. Za několik vteřin navigační po­čítač lodi ohlásil úspěšný přeskok a zahájil odpočet do dalšího přeskoku, který měl proběhnout za jedenáct hodin a něco.</p>

<p>Takže už jsou na cestě tam.</p>

<p>Obrátil se zpět.</p>

<p>„Ne, tohle nejde. Potřebuju volnou vzletovou plochu a pojížděcí dráhu pro svoje letouny. Buď se ty výsadkové čluny přesunou, nebo je nechám z fleku hodit přes palubu!“</p>

<p>„Poslechněte, mladíku,“ zavrčel Merritt a přistoupil k Ja­sonovi blíž. „Tyhle čluny mám pod palcem já, a jestli je nebudu mít, nebudu se mít čím vylodit. Takže vám říkám, že jestli na ně jen sáhnete, nakopu vám zadek odsud až na Zem a zase zpátky.“</p>

<p>„Vy jeden mizernej bigoši,“ zavrčel Jason. „Když vám nebudou krýt zadek stíhačky, tahle loď shon dřív, než ho vůbec procpete výletovou dírou.“</p>

<p>Uvědomil si, že celá paluba ztichla. Pod křídly Sabrů a v každém volném koutě byly nastěhovány stovky ná­mořních pěšáků. Napětí už bylo velké a nejspíš by s rados­tí přivítali, kdyby jim nudu zpestřila ruční výměna názorů, ke které se už schylovalo.</p>

<p>Paluba byla přecpaná víc, než si kdy dokázal představit. Každý výsadkový člun, který se velikostí blížil Broadswordu, dokázal pojmout sto lidí, dvě lehká bojová vozid­la M-77, pestrou sbírku zbraní střední ráže a na podvozku měl podvěšenou baterii protizemních střel. Už jen z toho Jasonovi naskakovala husí kůže. Deset výsadkových člu­nů, každý z nich naložený tolika střelami, že by dokázaly roztrhat na kousky celou <emphasis>Tarawu, </emphasis>spočívalo zcela neza­bezpečeně na palubě. S výjimkou letounů připravovaných ke vzletu, byla veškerá výzbroj na <emphasis>Tarawě </emphasis>uložena ve výbuchuvzdorných skladištích pod letovou palubou, od­kud se vyjímala a zakládala do strojů těsně před vzletem. Při konstrukci této letounové lodě však nikdo nepředvídal, že ponese deset výsadkových člunů námořní pěchoty na­víc. Na lodi jednoduše nebylo jiné místo, kam přebytečnou výzbroj uložit. Nezbylo, než nechat ji na závěsnících člu­nů. Jason měl pocit, že je to stejné, jako by dal Maniakovi bombu se zapáleným doutnákem a poslal ho něco vyhodit do povětří - dříve nebo později by skutečně něco do po­větří vyletělo.</p>

<p>Kdyby onen Sabre ztracený při výcviku havaroval na palubě nyní, naboural by přímo do několika výsadkových člunů - a <emphasis>Tarawa by </emphasis>prostě zmizela.</p>

<p>„Pánové?“</p>

<p>Sparksová se spěšně vmísila mezi ty dva.</p>

<p>„Co, sakra, zase je, Sparksová?“</p>

<p>„Dostala jsem nápad. Podívejte se přímo nad sebe.“</p>

<p>„Krucinál, Sparksová. teď ne.“</p>

<p>„Podívejte se nahoru, pane. Vidíte ty háky na stropě? Když loď přestavovali z transportní na letounovou, necha­li je tam. Můžeme tam nahoru pověsit osm výsadkových člunů a pod nimi zůstane ještě dost místa na pojíždění. A když ostatní letouny trochu setřepeme, vmáčkneme mezi ně zbylé dva výsadkové čluny a ještě nám místo zbude.“</p>

<p>„Víte, sakra, o čem mluvíte?“ vyštěkl Merritt. „Každý z těch člunů váží prázdný skoro sto tun.“</p>

<p>„To vím, pane. Myslela jsem ale, že bychom uvnitř kaž­dého mohli nastavit nulovou gravitaci, zvednout je tak nahoru a budou tam viset bez váhy. Jak si, kruci, myslíte, že to dělají na nákladních lodích?“</p>

<p>„To mě podržte,“ vzdychl Jason.</p>

<p>Pohlédl na Merritta, který se souhlasně zazubil.</p>

<p>„Proveďte, Sparksová,“ řekl Jason a vydal se pryč, rád, že zůstal tělesně netknutý.</p>

<p>„Komandére.“</p>

<p>Jason se ohlédl a Merritt k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.</p>

<p>„Co takhle zajít na skleničku?“</p>

<p>„Možná později, plukovníku.“ opáčil Jason chladně.</p>

<p>„Podívejte, komandére, promiňte. Jsem zvyklý, aby by­lo po mém. Hádám, že to je součást profese námořního pěšáka. Vím, že jste se snažil zařídit věci co nejlíp, jen jsem chtěl vidět, jak to provedete.“</p>

<p>„Zkoušel jste mě, co?“ odsekl Jason.</p>

<p>Merritt se usmál.</p>

<p>„Nemějte mi to za zlé. Vím, jaké máme při téhle akci vyhlídky. Hádám, že ve vás musí být kus sebevraha, abys­te se chtěl dát ke commandos. Jenže při ostatních akcích, na kterých jsem zatím byl, jsem vždycky byl přesvědčený, že máme slušnou šanci se vrátit. Takže chci jenom vědět, jestli se na vás v případě potřeby dá spolehnout.“</p>

<p>„Zatím jsem snad prověrkou prošel, ne?“</p>

<p>Merritt se usmál.</p>

<p>„Světlana mi toho o vás už hodně řekla. U mne jste zapsaný dobře.“ A okázale potřásl Jasonovi rukou, aby to všichni na letové palubě viděli.</p>

<p>Jason si uvědomil, že byl vmanipulován do nenápadné hry na posílení morálky, nicméně se mu líbila bodrá pří­močarost toho pořízka, který si vlasy ani nestříhal nakrát­ko, nýbrž rovnou holil dohola - zvyk, kterého se drželo mnoho z jeho vojáků. Jason byl rád, že alespoň Světlana téhle módě námořní pěchoty nepodlehla. Merritt nasadil široký úsměv, který odhalil několik popraskaných zubů, a Jason zjistil, že ten směv je až příliš vítězný, jako když ošklivého psa náhle popadne záchvat vrtění ocasem.</p>

<p>„Později si s vámi na skleničku zajdu, pane,“ řekl Jason, přistoupivší na tu hru, tak, aby ho slyšeli jeho lidé.</p>

<p>„Mimochodem,“ prohlásil Merritt a ztlumil hlas téměř do šepotu, „slyšel jsem, že váš kapitán řídíval transportní lodě.“</p>

<p>„To je pravda, pane.“</p>

<p>„Tak proč, sakra, není tady dole, aby dohlížel na naklá­dání? S jeho zkušenostmi by ten problém rozlouskl za chviličku.“</p>

<p>..Nejspíš má teď moc práce,“ řekl Jason stejně tlumeným hlasem, protože se mu nechtělo přiznat, že kapitán zůstal zamčený ve své kabině od návratu z brífingu.</p>

<p>„No, podle mého odhadu má řiť tak staženou strachy, že se vysere nejdřív za týden.“</p>

<p>„To nehodlám komentovat, pane,“ odpověděl Jason.</p>

<p>„Takže se za nějaký čas sejdeme na skleničce, koman­dére,“ poplácal ho Merritt po rameni a odkráčel. Na chvíli se zastavil opodál a vychrlil dobře provázanou sérii vybra­ných přívlastků na skupinu commandos, kteří spali pod křídlem jednoho Sabru.</p>

<p>Jason se rozhlédl po letové palubě a nebyl si jistý, jestli se tam má ještě potloukat, anebo jestli ji má zcela přene­chat palubnímu důstojníkovi. Rozhodl se pro druhou mož­nost, zamířil pryč a cestou si prohlížel námořní pěšáky.</p>

<p>Věděl, že se před „modrokabátníky“, jak přezdívali pří­slušníky loďstva, předvádějí a že do toho dávají všechno. Většina z nich měla své osobní věci i bojovou výstroj na­skládané kolem sebe, seděli na svých báglech a brousili nože nebo čistili zbraně. Několik jich mělo standardní poloautomatickou laserovou pušku M-47. Pár jich mělo neutronové miniguny schopné vychrlit tisíc ran za minutu, opatřené ramenními popruhy, které měly pěšákům pomoci unést třicet kilo hmotnosti zbraně. Další byli vyzbrojeni rozptylovými puškami na bázi hmotnostních urychlovačů, jež v jediné dávce vypálily pět set hřebíkům podobných šipek. Jiní nesli bizarní směs nevojenské sportovní a lo­vecké výstroje, včetně několika dalekohledovým zaměřo­vačem opatřených pušek Stenson Drakon, schopných slo­žit na jednu míli veganského šavlozuba. Téměř všichni měli nejméně jeden nebo dva kilrathské kousky, zejména proslulé drápové nože, které dokázaly rozpárat soupeři břicho pouhým švihem zápěstí. Ti, kteří se nevěnova­li svým zbraním, odtrhali víčka samoohřívacích konzerv a palubu naplňoval odér standardního přídělu.</p>

<p>„Nechcete suvenýr, pane?“</p>

<p>Jason pohlédl na čtyři pěšáky, kteří se sesedli do kroužku a hráli karty. Všichni na sobě měli standardní přizpůsobi­vý kamuflážový oblek, který jako chameleón dokázal vy­cítit vzhled okolí a přizpůsobit mu barvu uniformy, takže v tomto okamžiku všichni vypadali, jako by byli oblečeni do ocelové šedi podlahových plátů.</p>

<p>„Vlastně ani ne,“ opáčil Jason zdvořile a vykročil pryč.</p>

<p>„Jenom na chviličku, pane,“ sáhl pěšák do svého lodního pytle a vytáhl malou zlatou, drahými kameny vykládanou sošku. Jason si ji prohlédl. Byla to nádherná umělecká práce ve volném rozevlátém slohu, představující kilrat-hskou samici, i když byla natolik abstraktně pojatá, že se to nedalo říci jisté. Vyvolávala pocit kočičího půvabu a krásy, který ho přithoval. O téhle stránce Kilrathu se snažil nikdy nepřemýšlet, o skutečnosti, že mimo vál­ku mají i své soukromé životy, vlastní literaturu, hudbu a umělecké tradice, které byly ještě starší než lidské. Kdysi slyšel, jak Hobbes čte cyklus kilrathské poesie o ztrátě milého a připadala mu zvláštním způsobem dojímavá.</p>

<p>Díval se na sošku a nemohl ji než obdivovat. Třebaže ji chtěl, cítil, že její přítomnost by v jeho kabině působila rušivě. V jeho válce bylo zabíjení Kilrathu čímsi neosob­ním, nepočítaje občasné poškádlení prostřednictvím ko­munikátoru. Nebyly v ní žádné mrtvoly, žádní zranění, jenom ti rychlí, kteří zůstali naživu, a ti, kdo byli navždy pryč. Ta soška hrozila, že nepříteli v Jasonových očích propůjčí tvář a city, a to si Jason nemohl dovolit.</p>

<p>„Našel sem to v tom paláci chlupáčů. Za tři kila je v po­hodě vaše.“</p>

<p>Jason byl v pokušení, nicméně zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Nechci.“</p>

<p>„Tak vás možná bude zajímat tohle,“ ozvala se mezi pěšáky jedna žena, se sardonickým úšklebkem sáhla do pytle a její přátelé se začali pohihňávat.</p>

<p>Vytáhla malou smyčku spletené šňůry, na které viselo šest tmavých kožnatých kroužků.</p>

<p>Věděl, že by bylo lepší se neptat, ale musel to zjistit.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>„Kočičácký uši,“ řekla příslušnice pěchoty, „sama sem je uřízla. Jedna sada eště drobet smrdí, tu mám z Vukaru, ale ty druhý dvě sou vydělaný a v pohodě, padesát za kus. Prima dárek na poslání domů.“</p>

<p>Chtělo se mu vybuchnout, ale věděl, že si ho žena dobírá.</p>

<p>„Nechme toho, vojíne,“ vykročil dál a nevšímal si vý­buchu tichého smíchu.</p>

<p>Sakra. Bylo mu z toho zle. Co to s námi tahle válka dělá? Stáváme se snad stejnými jako oni?</p>

<p>Opustil areál paluby a zamířil do hotovostní místnosti. Tam seděl o samotě Doomsday a choval v rukou svůj ob­vyklý kalíšek příliš silné kávy.</p>

<p>„Jak se vede?“</p>

<p>Doomsday vzhlédl.</p>

<p>„Když jsi maniodepresivní, jedním z problémů je to, že nakonec jednou budeš mít pravdu a průser doopravdy přijde.“</p>

<p>„Tohle člověka fakt povzbudí,“ opáčil Jason, nalil si také kalíšek kávy a usadil se vedle svého přítele.</p>

<p>„Za prvé - máme kapitána poseru.“</p>

<p>Jason přikývl. Zdálo se, že má na tohle štěstí. Už jednou se účastnil vzpoury proti naprostému pošukovi, a teď měl na krku dalšího, třebaže tentokrát spíš zbabělce než nelí­tostného tyrana.</p>

<p>„A jsme na výletu bez zpáteční jízdenky.“</p>

<p>„Tohle můžeš říkat přede mnou, kámo, ale ne před naši­mi vyžlaty.“</p>

<p>Doomsday zachmuřeně přikývl.</p>

<p>„Ti už si to stejně spočítali, i když se to drží pod poklič­kou. Ale před tebou budou dělat haury a snažit se tvářit jako banda Johnu Wayneů.“</p>

<p>„Kdo to, sakra, je?“</p>

<p>„Tebe ve škole neučili dějepis?“</p>

<p>Jason zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Podle dost protichůdných filmových záznamů se věří, že to byl velký válečný hrdina. Ale stejně je skoro úleva mít kolem sebe pár deprimovaných lidí: docela by mi to i mohlo zvednout náladu.“</p>

<p>„No to je bezva,“ opáčil Jason.</p>

<p>Najednou ho přešla chuť se tam ochomýtat. Doomsday byl jedním z jeho nejbližších přátel a měl vzácnou schop­nost přijmout i mnohem mladšího přítele jako velitele. Občas však nebyl zrovna nejveselejším společníkem a Ja­son měl pocit, že by opravdu potřeboval zvednout náladu.</p>

<p>„Po příštím přeskoku bude přelet do dalšího bodu trvat pomalu dvacet hodin. Tou dobou už by se měla situace na letové palubě usadit a já chci vytáhnout naše lidi ven na nácvik obrany konvoje a útoků na velké lodě. Ty a ostatní Sabry budete útočníci: Janice a já si vezmeme na starost obranu, tak se snaž přijít s dobrou napodobeninou kilrath­ského způsobu zteče.“</p>

<p>„Už jsem jich viděl mraky; to zvládnu levou zadní.“</p>

<p>Jason přikývl a odešel. Byl v pokušení vrátit se a zajít s Merrittem na tu skleničku; dvanáct hodin se teď nebude létat. Na chvilku si vzpomněl na Světlanu, ostatně se teď nacházela na jeho lodi, ale odsunul tu myšlenku stranou; bylo lepší to prostě nechat tak. V dané chvíli mu připadl jako nejlákavější spánek, a tak místo všeho ostatního za­mířil do své kabiny. Než se natáhl, posadil se do křesla a vyvolal si na počítači poslední pravidelné hlášení z leto­vé paluby, aby zkontroloval průběh oprav.</p>

<p>Někdo zaklepal na dveře.</p>

<p>Jason v duchu zakvílel. Aby se mu někdo chtěl vtírat do kabiny a mluvit s ním. bylo to poslední, co potřeboval.</p>

<p>„Dále.“</p>

<p>„Mohu přijít i jindy.“</p>

<p>Ohlédl se přes rameno a ucítil, jak mu starým známým způsobem poskočilo srdce.</p>

<p>„Pojď dál, Světlano.“</p>

<p>„Řekla jsem si, že když teď cestujeme spolu, nemá smysl se jeden druhému vyhýbat.“</p>

<p>Sáhla do svého lodního pytle a vytáhla láhev, dva ka­mufláží opatřené polní šálky a vývrtku.</p>

<p>„Bude mi potěšením,“ vzdychl Jason, vypnul počítač <emphasis>a </emphasis>přitáhl pro ni jediné druhé křeslo ve své pracovně.</p>

<p>Vytáhla zátku z láhve a nalila dva drinky. Místnost na­plnila příjemná skořicová vůně.</p>

<p>„Sebrala jsem to v tom kilrathském paláci. Nálepku ne­dokáži přečíst, dokonce ani náš překladatel z toho nebyl moudrý. Co já vím, může to být třeba leštěnka na nábytek, ale tady se hodí.“</p>

<p>Obrátila pohárek do sebe.</p>

<p>Jason opatrně přičichl, a pak následoval jejího příkladu. Bylo to jako rána perlíkem a z očí mu vyhrkly slzy.</p>

<p>„Sakra, tihle chlupáči ale umějí udělat lomcovák.“</p>

<p>„Ještě?“</p>

<p>Jason se usmál a zavrtěl hlavou. „Myslím, že si budu šetřit zbytek téhle,“ zasípěl a ona se tiše zasmála.</p>

<p>Seděli v rozpačitém mlčení téměř minutu. Jason zjistil, že neví, o čem má začít mluvit. Práce? Toho si užijí až nad hlavu později, až se pustí do podrobného rozpracování plánů. Minulost? Až příliš nebezpečné téma. Sakra, vždyť se nedá ani začít o počasí.</p>

<p>„Promiň, že jsem tě tehdy vyhodila,“ vypravila ze se­be nakonec. „Já totiž, víš. Jasone, trvalo mi dlouho, než jsem se z tebe vyspala, a ty se tam z ničeho nic objevíš s tím svým zatraceným klukovským úsměvem. Vytočilo mě to.“</p>

<p>„To je oukej.“</p>

<p>Následovalo další dlouhé ticho.</p>

<p>„Líbí se ti u námořní pěchoty?“ zeptal se konečně.</p>

<p>„Jasně. Jsou dobří. Chtěla jsem být u těch nejlepších. Když už nemohu létat, řekla jsem si, že budu aspoň dusat zem. Jsem na ně hrdá.“</p>

<p>„Je to pěkně otrlá parta.“</p>

<p>,.Co tím myslíš?“</p>

<p>Zaváhal.</p>

<p>„Jen do toho,“ usmála se.</p>

<p>„Právě mi jeden z vašich bigošů, navíc ženská, nabídla, že mi prodá nějaké kilrathské uši.“</p>

<p>„Tak to tě vytočilo. Připadne ti to trochu moc kruté?“</p>

<p>„Myslel jsem, že bojujeme za určité životní hodnoty a tohle mi připadá jako něco ze středověku, l když Kilrat­hové tohle třeba dělají, my pořád hrajeme podle určitých pravidel, chováme se k zajatcům slušně a s úctou a civilisté jsou tabu. Krucinál, sám jsem riskoval kariéru, když jsem odmítl přímý rozkaz rozstřílet kilratskou nákladní loď pře­cpanou ženami a dětmi, která se chtěla vzdát. Věřím, že můžeme v téhle válce bojovat, aniž by se z nás stali barbaři.“</p>

<p>„A co tedy je válka jiného? Čajový dýchánek?“</p>

<p>„Ty nechápeš, kam mířím.“</p>

<p>„Pro tebe je to úhledné a čisté - po akci se vrátíš do čistých peřin, k horkému jídlu a k hezké, mladé a dobře vydrhnuté podporučici nebo poručici s očima jako hvěz­dy, která ti zahřívá postel.“</p>

<p>Hněvivě ta slova vyplivovala.</p>

<p>„Víš dobře, že to tak není.“</p>

<p>„Účastnila jsem se šestnácti výsadků,“ řekla Světlana náhle dutým hlasem. „Všichni kamarádi, které jsem měla ve své první rotě, zahynuli při výsadku, který původně měl být mým třetím. Byla jsem zrovna zraněná a tenhle skok na údajně snadný cíl jsem prošvihla. Říkalo se, že když se po dopadu usadil prach, byl výsadkový člun roztroušený na pár čtverečních kilometrech.“</p>

<p>„Zraněná?“</p>

<p>Ukázala na jizvu, která se jí táhla přes spánek k uchu. Uvědomil si, že to byl chirurgický řez, a raději nechtěl vědět, kvůli čemu jí museli hlavu otevřít a co jí z mozku dolovali.</p>

<p>„Při typickém výsadku máme velké ztráty. A já jsem byla při šestnácti. Ten poslední, který jsi videi, byla poho­da. Ztratili jsme deset procent lidí a mysleli jsme, že to byla sranda. Byla jsem u opětovného dobytí čtyř světů, které okupovali Kilrathové. Kdybys viděl to co já, řezal bys uši také. Víš, co udělali s civilním obyvatelstvem na Chósanu? Jasone, já jsem byla v partě, která to místo do­byla. Chceš pár detailů o tom, co Kilrathové dělají s žena­mi a dětmi?“</p>

<p>Zavrtěl hlavou, na chvíli neschopný odpovědi. Po boji byly ukořistěny holozáznamy mučení a masakru, nafil­mované kilrathským propagandistickým štábem. Bylo to k pozvracení. A Chósanu se týkala ještě jedna věc, která také bolela.</p>

<p>Pohlédla na něj a po tváři jí přelétl bolestný výraz. „Pro­miň. Zapomněla jsem, že tvůj bratr patřil k obráncům, kteří tam byli zaskočeni.“</p>

<p>„To je dobré,“ řekl Jason tiše, „dopis tvrdil, že to bylo rychlé a čisté.“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Řekla to až příliš spěšně, třebaže to mys­lela upřímné.</p>

<p>V životě jsou jisté věci, na kterých lpíte, i když máte podezření, že to jsou lži. Dopis od Joshuova seržanta jeho matce, který popisoval hrdinskou smrt, bezbolestný zásah výbojem neutronů, patřil mezi ně. Jason nechtěl ani po­myslet na jinou možnost, a sice že by jeho bratr byl zajat živý.</p>

<p>„Co to s námi ta válka udělala?“ pronesl sklíčeně.</p>

<p>„Udělala z nás zabijáky. Stejně dobré jako jsou Kilrat­hové. Možná jednou ti, co přijdou po nás, budou žít klidný život v míru, vyrůstat, studovat, milovat hudbu a výtvarné umění, zamilovávat se do sebe a nikdy nepoznají strach. Možná oni budou moci žít podle hodnot, o kterých mluvíš.</p>

<p>A nejlepší na tom je, že jednou zapomenou i na nás a ani nebudou vědět, jak tenká byla hranice mezi svobodou a otroctvím.“</p>

<p>Hlas měla plný nekonečného smutku.</p>

<p>„Ale my?'' usmála se. „Ty a já víme, co s námi udělala.“</p>

<p>„Přál bych si, aby to mohlo být jinak,“ řekl Jason. „Mys-lírrv. abychom byli mohli zůstat spolu.“</p>

<p>Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Chtěla jsem se dostat do akce stejně jako ty; námořní pěchota mi to umožnila.“</p>

<p>Tiše se zasmála.</p>

<p>„Až moc.“</p>

<p>Světlana si chvilku prohlížela svůj kelímek, a pak se podívala zase na Jasona.</p>

<p>„Řekni mi čestně: kdybys měl teď na vybranou, kdyby přišel Tolwyn a řekl: .Dobrá, Jasone, můžeš si sbalit to děvče a jít domů, ale zmeškáš tuhle akci, co bys udělal?“</p>

<p>„Nejsem si jistý.''</p>

<p>„Lháři.“ Znovu se usmála. .Jakmile drápkem uvízneš, už nemůžeš ven. Jsem z nadcházející akce tak vyděšená, že nemůžu spát. Proto taky piju. Ale za nic na světě bych nechtěla prošvihnout slupku do jejich domovského světa.“</p>

<p>Pokýval hlavou. Věděl, že už se prakticky může počítat za mrtvého, ale bylo by dobré to Kilrathům alespoň jednou nandat, bouchnout jim to přímo na dvorek místo té neko­nečné války na hranicích. Stálo to za to a on věděl, že by se zbláznil, kdyby si to nechal uniknout.</p>

<p>„Takže se shodneme,“ prohlásila Světlana s povzdechem, nalila si další kalíšek a vyzunkla jej.</p>

<p>„Až bude po válce,“ ozval se Jason tiše, „třeba bychom to pak mohli zkusit znovu,“</p>

<p>„Drahouši. až bude po válce, bude z nás obou prach.“</p>

<p>Hlas měla tvrdý a chladný.</p>

<p>„Mluvíš jako mizerný námořní pěšák.“</p>

<p>„Já jsem mizerný námořní pěšák a ty na to nezapomí­nej.“ Slova sejí začínala slévat. „Vy všiví modrokabátníci na nás koukáte zvysoka, jako bysme byli zvířata nebo co, jenže nevíte, jaké to doopravdy je. Zlato, kdybys viděl válku tak jako já, vyblil bys vnitřnosti.“</p>

<p>„Dobrá, dobrá. Prostě ses rozhodla být bigoš tvrďák; nemusíš mi to dokazovat.“</p>

<p>„Dokazovat něco tobé? Ty poletucho, já ti nepotřebuju nic dokazovat. Běž si lítat se svýma všivýma stíhačkama, ale jsou to námořní pěšáci, kdo obsazují planety a vyhrá­vají tuhle válku.“</p>

<p>„Bez krytí shora byste nebyli nic než terče pro cvičnou střelbu. Já nejsem instruktor, který tě vylil z letecké školy, takže mně se nesnaž teď nic dokazovat.“</p>

<p>Její pohled nabyl ledového a tvrdého výrazu a ona vstala.</p>

<p>„Táhni k čertu.“ a vyběhla z místnosti.</p>

<p>„Hej, zapomněla sis tu láhev..,“'</p>

<p>Dveře se za ní zasunuly a on klesl zpátky do křesla.</p>

<p>„Čím dál tím líp, Jasone,“ povzdychl si a zmocnilo se ho pokušení láhev zvednout a nalít si další pohárek.</p>

<p>Dveře se znovu otevřely a ona vtrhla dovnitř, postavila se před něj a namířila mu ukazováčkem do obličeje.</p>

<p>„A ještě jedna věc, ty sobecký parchante...“</p>

<p>Náhle mu to celé připadlo naprosto absurdní a začal se smát.</p>

<p>Shlížela na něj očima plnýma zuřivosti. A pak se zuři­vost začala vytrácet.</p>

<p>„Něco jsi chtěla říct,“ zašeptal Jason, díval se vzhůru na ni a usmíval se.</p>

<p>Zaváhala, a potom také zašeptala:</p>

<p>„Můžu u tebe zůstat přes noc?“</p>

<p> * * *</p>

<p>„Dobře, Modrá peruti, rozdělte se po dvojicích, naberte mezi dvojicemi rozestup pár tisíc kilometrů a procvičujte čelní zteče.“</p>

<p>„Tak se mi to líbí, pane!“</p>

<p>„Žádné zbytečné řeči, Mongole,“ napomenul ho Jason s širokým úsměvem, protože nedokázal Mongolovi jeho nadšení vyčítat.</p>

<p>Byl mile překvapen, jak si vedou. Ze simulované obrany konvoje vyšli bez poskvrnky, když čtyři Doomsdayovy Sabry označkovali jako „zničené“, ještě než se přiblížily na pět tisíc kilometrů, a ani jedno simulované torpédo neproniklo k lodím. Jason nepochyboval o tom, že Do­omsday stále soptí kvůli tomu, že ho osolil Vlk samotář, který ho vyřídil, když se blížil k <emphasis>Tarawě </emphasis>a čekal, až ji počítač zaměří. Účetní na velitelství loďstva by se nejspíš zbláznili, kdyby zjistili, že nové letouny přidělené na Ta<emphasis>rawu </emphasis>za posledních třicet dní natočily více než dvě stě hodin letového času. Od letounů na frontových letouno­vých lodích se očekávalo, že do generální opravy po tisíci letových hodinách, což byla procedura, která letoun na měsíc uzemnila a jenom nové součásti přišly bratru na milión, půjdou po nejméně čtrnácti měsících. Ale už při samotném pomyšlení mu bylo do smíchu, jako by některý z těch letounů vůbec tak dlouho vydržel.</p>

<p>„Vlku samotáři, poletíte se mnou.“</p>

<p>Chvilkové ticho.</p>

<p>„Rozkaz, pane.“</p>

<p>„Přilepte se na mě jako klíště,“ vyzval ho Jason, odvalil se po křídle a spustil přídavné spalování. Ohlédl se přes pravé rameno a spatřil, že ho Kevin těsně následuje. Jason se naklonil doprava a sledoval, co to udělá, ale Kevin zůstával v závěsu. Jason jemně přidával a ubíral plyn a Kevin se téměř okamžitě přizpůsoboval.</p>

<p>„Dobře, Vlku samotáři, teď se odpoutejte doleva!“</p>

<p>Rapier se naklonil na bok a zatočil pryč.</p>

<p>„Až dokončíte okruh, zapojte systém bojové simulace; lov začíná.“</p>

<p>Jason opsal ostrou pravou zatáčku a přepnul na bojový simulátor, který odpaloval jeho lasery a neutronové kanó­ny s jednoprocentním výkonem, zatímco štíty byly na­programované tak, aby všechny zásahy registrovaly jako skutečné.</p>

<p>Během zatáčky sledoval obrazovku, na které se Kevinův letoun zobrazoval jako červený bod. Kevin vylétl ze za­táčky a provedl rychlý stoupavý výkrut, aby Jasonovi zne­možnil zamíření ze zamýšleného směru náklonu. Jason zahájil vysoký souvrat, během kterého se pokusil stočit letoun tak, aby mohl vypálit s předstihem. Kevin přerušil stoupání, zamířil přímo na Jasona a dávkou vypálil. Jason, na okamžik tím smělým tahem zaskočený, prudce potlačil řídicí páku, aby se vyhnul přilétající salvě, potom zase ostře přitáhl a vypálil dávku, která zasáhla spodek Kevinova stroje.</p>

<p>„Sakra!“</p>

<p>Jason se zašklebil nad Kevinovým znechucením, prudce přitáhl, znovu udělal rychlý výkrut a zatočil ostře dole­va. Kevin se na něj přilepil, a tak Jason spustil přídavné spalování. Ale Kevin už nahodil přídavné spalování také a strhl letoun do ploché zatáčky. Jak se během ní stočil do boku, srovnal se s Jasonovým strojem a vystřelil několik ran. Dvě ze tří naplno zasáhly, příďové štíty vysadily a po­čítač signalizoval, že čtvrtina pancéřování lodě je pryč.</p>

<p>„Dobrá rána, Vlku samotáři!“ Jason se v zatáčce posta­vil na ocas a překvapil Kevina další předsazenou dávkou.</p>

<p>„Auvajs!“ a Jason se usmál, neboť cítil, že Kevina ten souboj skutečně baví a vítá příležitost to starému nandat.</p>

<p>Manévrový souboj trval téměř čtvrt hodiny a Jason se přistihl, že se široce šklebí potěšením z té výzvy. Jenže Kevinovy akce se držely předvídatelného schématu, což byl obvyklý problém pilotů nováčků, kteří si našli pár obratů, které fungovaly, a potom se jich houževnatě drželi. Když se boj odbyl rychle, nevadilo to, ale v protahovaném souboji je předvídatelnost smrtící.</p>

<p>Dvakrát dokázal zasáhnout Kevina poté, co ten se po rychlém výkrutu odpoutal doleva. Když zahájil ten obrat potřetí, Jason nasměroval stroj tak, aby mladého pilota sejmul s plným předstihem, jenže Kevin tentokrát zatočil doprava a v zatáčce bočil pomocí přerušovaných zážehů přídavného spalování. Jason také začal zatáčet, ale pak ve zpětném zrcátku spatřil, jak Kevin vyrovnává let necelých sto metrů za ním. Jason ostře přitáhl, ale Tolwyn mu zůstal přilepený na ocase a dávka mu prosvištěla přímo nad hla­vou. Druhá dávka zasáhla naplno zadní štíty a počítač simuloval plné vysazení štítů.</p>

<p>Jason se zhluboka nadechl, srazil připusť paliva na doraz dolů a vypnul veškerý tah. Kevin ho predletěl, mihl se přitom pouhých několik metrů nad Jasonovým překrytém kabiny a štíty obou lodí se otřely.</p>

<p>Jason lehce přizdvihl příď, posadil dávku přímo do ústí Kevinových trysek a motory Vlka samotáře se zastavily.</p>

<p>„Je po mně, pane,“ řekl Kevin tiše.</p>

<p>„Dobrý boj, Kevine: letíme zpátky do hangáru.“</p>

<p>Když Jason prolétl vletovým otvorem Tarawy za Kevinem. opatrně provedl letoun stísněným prostorem a při­stál. Když z Rapieru vylezl, spatřil Tolwyna, jak stojí o samotě stranou, zatímco ostatní piloti se shromáždili v hloučku, vzrušeně vykládali a mávali rukama sem a tam. jak předváděli své manévry.</p>

<p>Kevin přistoupil k Jasonovi.</p>

<p>„Dobrý boj, pane,“ ozval se.</p>

<p>„Vám se nelíbí, když vám někdo osolí ocas, že?“ řekl Jason klidně.</p>

<p>„Nejsem na to zvykly, jestli myslíte tohle.“</p>

<p>„V letové škole jste byl nejlepší střelec, dokonce jste porazil jednoho instruktora, jestli si dobře pamatuji vaše hodnocení,“</p>

<p>„Ano. pane.''</p>

<p>„Podívejte, Kevine, já jsem se vám tímhle vůbec ne­snažil dokázat, že já jsem superpilot a vy ne. Z takových blbostí už jsem před léty vyrostl. Já chci, abyste z nadchá­zejícího boje vyvázl živý. Můžeme se střetnout s Císař­skou gardou a pilotem Císařské gardy se nestanete, dokud nemáte na kontě aspoň osm lodí Konfederace. Nechci, aby si nějaký jejich parchant maloval na boku kosmoplánu značku za vaše sestřelení.“</p>

<p>„Těžko byste to vysvětloval strýčkovi, že?“</p>

<p>Jason položil Kevinovi piku na rameno a odvedl ho do klidnějšího kouta přeplněné paluby.</p>

<p>„Chci, abyste s těmihle kecy přestal, Kevine,“' řekl a dr­žel se přitom, aby po té urážce nevybuchl. „Chovám k va­šemu strýci velkou úctu, ale skutečnost, že jste jeho pří­buzný, s tím nemá nic společného. Na téhle lodi a pod mým velením jste prostě Kevin Tolwyn, zatracené dobry pilot a zároveň arogantní fracek a nic víc. Tohle si, milý pane, ujasněte jednou provždy. Nezajímá mě. kdo jiný na téhle lodi vám líbá zadek nabo vás do něj kope. protože váš strýček je admirál, ale u mne to nehraje roli.</p>

<p>Vím, že jste to měl těžké; lidem stačí zaslechnout vaše jméno a jsou z toho celí pryč. Přiznám se. že když jsem se s vámi setkal poprvé, taky mi to vyrazilo dech.“</p>

<p>„Já vím, pane.“</p>

<p>„A nijak jste mi to neusnadnil, jestli si na to pamatujete.</p>

<p>Pokud jsem na vás byl tvrdý, bylo to proto, abych vám srazil hřebínek a aby tak ostatní piloti z wingu viděli, že se s vámi bude jednat stejně jako s nimi.“</p>

<p>Kevin mlčel.</p>

<p>„Já vím, že jste všichni žhaví, kam to, sakra, letíme a proč to utajení; jedinou věc, kterou vám zatím mohu říci, už víte sami: že tahle akce je setsakra důležitá a že budete stát proti tomu nejlepšímu, s čím se na nás Kilrathové mohou vytasit. Ještě vám nemohu říci kam nebo proč, ale mohu vám říci, že to bude jedna z nejvýznamnějších akcí, na jaké kdy v životě budete létat, a jestli z ní vyváznete celý, budete se mít čím chlubit vnoučatům. Já se chci postarat, abyste létal co nejlépe dokážete a měl šanci na přežití. Nedlužím vám to jako Kevinovi Tolwynovi, sy­novci admirála všemohoucího. Dlužím vám to jako Kevi­novi Tolwynovi, pilotovi svého wingu. Chápete, co tím chci říci. pane?“</p>

<p>Kevin se na něj zkoumavě podíval.</p>

<p>„Oukej, pane,“ řekl tichým hlasem.</p>

<p>„Dávám vás od tohoto okamžiku zpátky na bojový leto­vý rozvrh,“ oznámil mu Jason klidně. „Udělal jste chybu, která stála Jima Conklina život, ale myslím, že jste ji udělal v dobré víře.“</p>

<p>Kevin vydechl úlevou.</p>

<p>„Děkuji, pane. Nechtěl bych příští tanec zmeškat.“</p>

<p>„Jenom si pamatujte jednu věc.“</p>

<p>„Jakou, pane?“</p>

<p>„Pokaždé, když startujete, mějte na paměti, že nejde jen o vás. Život vašeho čísla, posádky téhle lodi, možná do­konce i celé flotily může být ve vašich rukách. Myslete hlavou a srdcem, ne horkou krví. Když se toho budete držet, budete jednoho krásného dne pilot extratřídy, pokud přežijeme nejbližší boj.“</p>

<p>Kevin přikývl, neschopný odpovědět nahlas.</p>

<p>„A teď si pojďte dát kalíšek kafe.“</p>

<p>Jason ho poklepal po rameni a oba vyrazili ke dveřím z hangáru.</p>

<p>„Mohu mít jednu otázku, pane?“</p>

<p>„Prosím.“</p>

<p>„Ten váš manévr, stáhnutí motorů, když jsem vám seděl přímo na ocase. V pilotní škole nám to zakazovali kvůli nebezpečí srážky.“</p>

<p>„Jenže teď jste ve skutečném vesmíru. Kevine; to je oblíbený kousek některých kilrathských es. Víte, jim ne­záleží na tom, když se jim při výcviku spousta lidí zabije. Naučili se ten manévr zpaměti. Když skončí srážkou, ales­poň vezmou nepřítele s sebou. Když ne, mají vás zarámo­vané v zaměřovači a je po vás.“</p>

<p>„Jo, už si to budu pamatovat. Ale málem jsem do vás naboural.“</p>

<p>„Věřil jsem vám, Vlku samotáři. Vím, že máte všechny předpoklady k tomu, abyste se stal zatraceně dobrým pi­lotem, a věřil jsem, že do mne nenarazíte.“</p>

<p>Kevinovi se na tváři objevil první úsměv, který Jason kdy viděl.</p>

<p>„Děkuji, pane. Té důvěry si cením.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Jason upřeně studoval holomapu a snažil se potlačit zív­nutí.</p>

<p>„Jestli vás to nudí, Boneský, můžeme najít někoho, kdo poletí místo vás,“ zavrčel O'Brian.</p>

<p>Jason zavrtěl hlavou a dával si přitom pozor, aby se nesetkal se Světlaniným pohledem. Od chvíle, kdy přišla zpátky do jeho kabiny, uplynulo pět nádherných dní. Bylo to krásné, a přece plné smutné bolesti, jak se oba snažili zapomenout na všechno, co ztratili, a také na to, jak málo času jim na sebe navzájem zbývá.</p>

<p>„To nic není, pane,“ řekl a pohlédl na zpravodajského důstojníka Tarawy, který vedl brífing.</p>

<p>„Jste si jistý, že na té planetě je základna?“</p>

<p>„Nemohu vám to slíbit, pane,“ odpověděl mladý poru­čík. „Pracuji jen s údaji, které nám vložili do počítačových databank. Ta informace pochází od jednoho zběhlého Kil-ratha. Tak daleko jsme ještě neposlali ani bezpilotní prů­zkumnou sondu.“</p>

<p>Jason se soustředěně zahleděl na mapu. Letěli rovnou k cíli už pět dní a zásobovací loď s dodatečným palivem právě přeložila náklad a obrátila se na zpáteční cestu. Ja­son stiskl ovládací klávesu, nechal mapu zvolna otáčet a studoval červenou čáru, která vyznačovala trasu jejich průletu následující soustavou. Zatím byly informace roz­vědky pravdivé. Letěli zadní uličkou, kterou Kilrathové ani nepodezírali z toho, že by ji Konfederace znala. Jediná doprava, se kterou se zde střetli, byla osamělá transportní loď, kterou Doomsday vyřídil, jak doufali, dřív, než mohla vyslat tísňový signál. Po příštím přeskoku se však měli odmaskovat a na něm bude. aby zaklepal na dveře a ohlá­sil jejich přítomnost.</p>

<p>„Tak dobrá,“ promluvil Jason klidně. „Vydám se ven sám ve Fretce. Budu se chovat, jako bych byl na běžném prů­zkumném letu, a přelétnu na dosah té stanice. Chlupáči po mne vyletí a já se dám na útěk a zavedu je přímo k nám.“</p>

<p>„Pořád se mi to nelíbí,“ prohlásil O'Brian. „Co když zaútočí torpédy?“</p>

<p>„Jak už jsem říkal,“ pravil Jason klidně, „budou proná­sledovat lehký průzkumný stroj. Nebudou vyzbrojení na lov velkých lodí. Jejich standardní postup je nejdřív zjistit, s čím mají tu čest, a teprve potom vyrukovat s těžkým arzenálem. Chceme přece, aby nás viděli a ohlásili to. Než přezbrojí a znovu vzlétnou, budeme ze sektoru venku.“</p>

<p>O'Brian sevřel rty a rozhlédl se kolem. Merritt, Grierson i velitel zbývající lodi jeho pohled lhostejně opětovali. O'Brian si odkašlal.</p>

<p>„Dobře, ale jestli na nás vyrukují s torpédy, zazname­nám do deníku, že jste sliboval něco jiného.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Když Jason dosáhl navigačního bodu a zatočil ke kil­rathské základné, přistihl se, že se O'Brianově pohrůžce stále ještě směje.</p>

<p>Na příletu se propletl polem asteroidů, které využil jako zástěnu před jejich pátracími systémy. Když byl venku, přidal plyn a pokračoval v přibližování, přičemž každou minutu vyslal impuls pátracího radaru, jako by prováděl průzkum podle obecného schématu. Věděl, že kilrathská základna ty impulsy zachytí, bude je analyzovat a zjistí, že v oblasti se nachází loď Konfederace. Bylo to jako pověsit si na krk velkou ceduli s nápisem „nakopněte mě“. A od­pověď na sebe nenechala dlouho čekat.</p>

<p>Obrátil letoun a vyrazil úprkem nazpátek s půltuctem kilrathských lehkých stíhacích strojů deset tisíc kilometrů za ocasem.</p>

<p>„Volám operační středisko <emphasis>Tarawy, </emphasis>vedu na prohlídku šest Sarth.“</p>

<p>„Hned vysíláme stíhačky,“ zněla odpověď.</p>

<p>„To nebylo v plánu; chceme přece, aby <emphasis>Tarawu </emphasis>viděli, zadržte ten vzlet.“</p>

<p>„Dostala jsem <emphasis>rozkaz </emphasis>vyslat obranný oddíl,“ odvětila řídící letového provozu napjatým hlasem.</p>

<p>„Je tam kapitán?“</p>

<p>Zaváhala.</p>

<p>„Ano, pane.</p>

<p>„Dejte mi ho.“</p>

<p>Chvilka ticha.</p>

<p>„Útok vede Doomsday,“ ozvala se konečně, „a kapitán říká, že se máte řídit jeho rozkazy.“</p>

<p>„Sakra!“ brnkl vztekle do spínače a přerušil spojení.</p>

<p>O'Brian to pohnojil; bylo krajně důležité, aby Šarmy konvoj zahlédly, a potom unikly a ohlásily jej. Když bu­dou napadeny předčasně, informace se nemusí dostat na místo určení.</p>

<p>„Doomsdayi, slyšíš mé?“</p>

<p>„Jsem tady.“</p>

<p>„Přepni na kanál 2331“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>„Dobře, kámo, jsi tam?“</p>

<p>„Mám tě.“</p>

<p>„Znáš plán. Stary ovšem chce, abys je napadl a zničil padesát tisíc kiláků daleko. Já chci, abyste se dali na ústup a stahovali se zpátky. Potřebujeme, aby ty Sarthy loď vi­děly.“</p>

<p>Doomsday se zasmál.</p>

<p>„Sice si to odskáčeme, ale postarám se o to.“</p>

<p>Sarthy začaly zaostávat a Jason několikrát vypnul a zase zapnul motory, aby to vypadalo, že se mu začínají přehří­vat. Ladil vysílačku v oblasti kilrathských kmitočtů tak dlouho, až se na ne<strong> </strong>konečně napojil. Vzrušeně po sobě pokřikovali a znělo to, jako by se o něco přeli.</p>

<p>Cvakl spínačem mikrofonu.</p>

<p>„Tvoje máma žere použitý písek z kočičího záchoda!“ zahulákal kilrathský a doufal, že to bylo správně.</p>

<p>Na druhé straně se ozval výbuch řevu.</p>

<p>„Králík Bugs šukat svoje máma!“ oplatil mu posměšek lámanou angličtinou nějaký Kilrath a Jason zahýkal smíchem. Kilrathové podle všeho zachytili nějaké staré tele­vizní vysílání ze Země, které se stovky let rychlostí světla pozvolna šířilo do prostoru. Jeden útržek, který zazname­nali, analyzovalo jejich oddělení psychologického boje a dospěli k závěru, že tato stařičká animovaná postavička byl významný pozemský lidový hrdina. Vznikla kolem toho řada uráživých posměšků a Jason vzpomínal, jak skleslý byl jeho přítel Hobbes, když se dozvěděl, že rádoby urážka tohoto druhu vyvolává u lidských pilotů záchvaty hysterického smíchu, protože v dobách, kdy Hobbes ještě sloužil Říši, patřívala k jeho nejoblíbenějším.</p>

<p>Jason vyslal do éteru ještě několik urážek. Od smíchu po odpovědích na ně ho píchalo v boku a přistihl se, že doufá, že onen pilot jejich nadcházející střetnutí přežije. Téměř doufal, že si spolu jednou zajdou na skleničku a on mu bude moci říci, jak legrační ve skutečnosti byl.</p>

<p><emphasis>Tarawa </emphasis>už nebyla ani padesát tisíc kilometrů daleko a Jason doufal, že ji Kilrathové už konečně zpozorovali. Když jeho pronásledovatelé postřehli, že jim vstříc letí osm strojů, opět na chvíli zaváhali, následovalo další kolo hlasité výměny názorů, a potom se odhodlaně pustili dál.</p>

<p>„Dobrá, Doomsdayi, otoč to zpátky.“</p>

<p>Doomsday několik tisíc kilometrů před Jasonem obrá­til letoun a zamířil zpátky k <emphasis>Tarawě. </emphasis>Komunikační kanál z Tarawy ožil, Jason jej vypnul a usmál se. Dokázal si představit, jak se O'Brian chytá stropu při pohledu na to, jak stíhačky prchají zpátky domů s pouhými šesti kilrathskými Sarthami za ocasem.</p>

<p>Jason sledoval obrazovku, neboť věděl, že musí zahrát přesvědčivé divadlo jak pro O'Briana, tak pro Kilrathy, kteří mohou pojmout podezření.</p>

<p>„Na deseti tisících kiláků obracíme proti nim,“ oznámil Jason.</p>

<p>Když přelétl určenou hranici, přepnul opět na plný plyn a prudce strhl řídicí páku, přičemž spustil přídavné spalo­vání, aby přešel do ploché zatáčky.</p>

<p>Když se otočil. Sarthy se rozestoupily do volné formace a boj začal. Prolétl těsné kolem vedoucího stroje, provedl čtvrtvýkrut. ještě přidal plyn přídavnému spalování, otočil se znovu a nalétl na něj zezadu z levé strany. Vypálil dvě těsně po sobě jdoucí dávky a z nepřítele odlétly úlomky. Další dávka by ho zničila, ale Jason už nestřílel. Nepřítel se pokusil opsat kruh a Jason naplno vyrazil kupředu, jako by zpanikařil a nyní se snažil utéci. Sartha se obloukem dostala za něj. Kolem prosvištěl Doomsday se svými stí­hačkami a pustil se do ostatních letounů.</p>

<p>Jason dál prchal zpátky k <emphasis>Tarawě </emphasis>a Sartha za ním se snažila na něj dotáhnout. Kličkoval a opisoval vykruty. aby se vyhýbal palbě, a vzpíral se vlastním instinktům a nacvičeným reflexům, aby nepřitáhl svůj kosmoplán do přemetu, který by ho přivedl pod protivníka. Ne. Musí ho zavést blíž.</p>

<p>Přímo před nimi se objevily drobné tečky a během ně­kolika vteřin začaly nabývat tvaru. Kilrath, jdoucí úporně za domnělým snadným sestřelem, se ho stále držel a stří­lel. To je dobře, určitě bude mít spuštěné fotokulomety, které zaznamenají to, co se nachází před ním. Jason se řítil přímo k flotile, až ani slepec nemohl přehlédnout, co by­lo vpředu. Sartha zpomalila a Jason se zašklebil, když si představil soupeřův zpanikařený výkřik typu „a sakra!“.</p>

<p>K jeho údivu zahájil palbu dalekonosný laserový kanón Tarany a Jason zprudka potlačil stroj, aby uhnul.</p>

<p>„Krucinál, vypněte ty kanóny, ten krocan to musí ohlásit doma!“ zařval.</p>

<p>Pilot Sarthy přitáhl a uháněl pryč. Jason obrátil letoun za ním. krátce ho pronásledoval a nakonec několikrát trhl připustí paliva dopředu a dozadu, aby předstíral potíže s motorem.</p>

<p>„Doomsdayi. jeden míří přímo zpátky, nech ho unik­nout. Je k smrti vyděšený, ale informaci má.“</p>

<p>„Už jsme zlikvidovali čtyři, připadá mi nezvyklé je vy­řídit všechny.“</p>

<p>„To není cílem akce, zformujte se a vraťte se na základnu.“</p>

<p>Jason zatočil zpátky k <emphasis>Tarawě, </emphasis>srovnal s ní letoun na přiblížení a hladce přistál. Když vypnul motor a Sparksová mu pomáhala z kabiny, ozval se palubní reproduktor.</p>

<p>„Komandér Bondarevskij ať se okamžitě hlásí na můstku.“</p>

<p>„Řekla bych, že máte průšvih, pane,“ řekla Sparksová se širokým úsměvem.</p>

<p>„Povězte mi, Sparksová, jak to, že, kruci, víte snad všech­no, co se kde šustne?“</p>

<p>„Mám oči a uši otevřené, pane,“ řekla klidně.</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Na okamžik zaváhala.</p>

<p>„I když na mém názoru zvlášť nezáleží, pane, myslím si, že ten kapitán námořní pěchoty je moc pěkná ženská.“</p>

<p>Jason se ohlédl po svém vrchním mechanikovi a dokázal jenom zavrtět hlavou. Snažili se svůj vztah utajit. I když Loďstvo takové „bratříčkování“ oficiálně nezakazovalo, rozhodně je ani neschvalovalo. Od dotyčných dvojic se očekávalo, že budou diskrétní a že mimo soukromí svých kabin budou vždy zachovávat vojenské dekorum.</p>

<p>Rozpačitý Jason se vzmohl na chabý úsměv.</p>

<p>„A má taky hrozné štěstí.“</p>

<p>Pohlédl na Sparksovou, potože vycítil v její poznámce osten žárlivosti. Stála tam před ním se šmouhou od ma-zadla na tváři a se zašpiněnýma rukama. Ale poprvé si uvědomil, že je to také nanejvýš přitažlivá mladá žena.</p>

<p>„É, jo, díky, Sparksová.“ Spěšně opustil palubu.</p>

<p>Dosud navlečený do letového skafandru kráčel chodbou a příslušníci lodní posádky, které míjel, se po něm ohlíželi, a pak klopili oči. Když otevřel vzduchotěsné dveře na můstek, zaslechl O'Brianův zvýšený hlas:</p>

<p>„Za tohle přijde o frčky.“</p>

<p>„Přišel jsem na váš rozkaz, pane,“ ozval se Jason klidně.</p>

<p>Celý můstek ztichl jako hrob, když se O'Brian obrátil celý zrudlý.</p>

<p>„Neuposlechl jste přímého rozkazu napadnout ty Kilrathy co nejdál od lodi.“</p>

<p>„Pane, mohli bychom to probrat ve vaší pracovně?“ zeptal se Jason tiše.</p>

<p>„Ne! Probereme to zrovna tady!“</p>

<p>Jason kapitána obešel a otevřel dveře pracovny.</p>

<p>„Pane, ten hovor se může týkat utajených skutečností a vy přece víte, co o tom říkal admirál Banbridge.“</p>

<p>Jason věděl, že to nemá s utajením vůbec nic společné­ho. Před vstupem do této soustavy byla posádka o svém úkolu konečně informována. Jason pri tom málem proletěl stropem, protože O'Brianův brífing byl málo povzbudivý, ale o to víc se zmiňoval o přidružených nebezpečích. Ale to poslední, co chtěl, bylo mluvit před svědky o tom, co musel říci.</p>

<p>Rozzuřený O'Brian překráčel přes můstek, vrazil rame­nem do Jasona a odstrčil ho. Jason vešel za ním do pracov­ny a zabouchl dveře.</p>

<p>„Nařídil jsem vám, abyste ty Sarthy napadli mimo do­hled od <emphasis>Tarawy.“</emphasis></p>

<p>„Pane, podle směrnic admirála Banbridge jsme měli v tomto sektoru vyvolat šarvátku s Kilrathy tak, abychom je zavedli k <emphasis>Tarawě </emphasis>a tím abychom odhalili svoji přítomnost.“</p>

<p>„Banbridge tady teď není, pane, a já jsem na základě stávající hrozby dospěl k jinému rozhodnutí,“</p>

<p>„Mizerných šest Sarth má být hrozba pro eskortní letou­novou loď, torpédoborec a korvetu?“</p>

<p>„Nezpochybňujte můj úsudek, komandére.“</p>

<p>„To tedy zpochybňují,“vyštěkl Jason vztekle.</p>

<p>Zrudlý O'Brian zašermoval před Jasonem prstem.</p>

<p>„Já moc dobře vím o vás a o té aféře na <emphasis>Gettysburgu. </emphasis>Jste buřič. Posledně jste se z toho vyvlékl, ale tentokrát vám to, Boha jeho, nevyjde.“</p>

<p>Rozzuřený Jason se snažil vší mocí udržet, aby už nic neříkal.</p>

<p>„Rozhodl jsem se, že tento sektor prolétneme bez odha­lení. Kdybychom vpadli na Kilrathy bez ohlášení, mohli jsme je rozdrtit, Boha jeho. Teď vědí, že na ně letíme, a já mám tisíc chutí tuhle akci kvůli vám odvolat.“</p>

<p>Jason se na okamžik odvrátil. Cítil, jak se mu ruce třesou vzteky, a potom se obrátil zpátky.</p>

<p>„Jestli to uděláte, pane, napadne náš hlavní operační svaz deset letounových lodí. Svaz bude zničen a tuhle válku prohrajeme!“</p>

<p>Uhodil pěstí do stolu a na vteřinu se lekl. že si ji snad zlomil.</p>

<p>O'Brian zbledl a ucouvl.</p>

<p>„Máte zákaz létání a domácí vězení, a když teď Kilrat­hové vědí, že jsme tady, obracíme hned nazpátek.“</p>

<p>Jasona se zmocňovalo rostoucí pokušení jednoduše O'Briana zabít a mít to z krku.</p>

<p>„Kapitánovi <emphasis>Gettysburgu </emphasis>musím přiznat aspoň tolik, že to nebyl zbabělec.“</p>

<p>„Jste zatčen,“ zavrčel O'Brian.</p>

<p>„Poslechněte, O'Briane. Byl jste přece na brífingu. Víte, co je v sázce.“</p>

<p>„Naše životy jsou v sázce.“</p>

<p>„Vaše mizerná kůže je to jediné, na co dokážete myslet. Když neprovedeme ten další přeskok do nitra Říše, oni neoddělí část flotily. V našem operačním svazu je víc než padesát tisíc mužů a žen. To je všechno, co stojí mezi Kilraťhy a našimi domovy. Když Kilrathové neobrátí zpát­ky část své flotily, ti všichni zemřou! Vrátíte se domů nadarmo.“</p>

<p>„Stahujeme se.“</p>

<p>Jason se vztekle odvrátil. Panebože, to bude muset vy­volat další vzpouru? Stěží mu prošla ta minulá. Navzdory příslibu podpory admirála Tolwyna nikdo v loďstvu ne­uzná, ani mu nebude věřit, že to musel udělat i podruhé, a O'Brian potom může do výpovědi uvést néco jiného, než se skutečně stalo. Bylo docela pravděpodobné, že to udělá, pokud se všichni vůbec někdy vrátí.</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře.</p>

<p>„Dále!“ zahřmel O'Brian.</p>

<p>Dveře se otevřely a vstoupil Grierson.</p>

<p>„Napadlo mě. že zajdu poblahopřát mladému Jasonovi k dobře udělané práci,“ oznámil klidně.</p>

<p>O'Brian se na něj zmateně zahleděl.</p>

<p>„Nalákal jste chlupáče přesné tam, kde jsme je chtěli mít. Byl to mistrovský kousek. Vsadím se, že v tuhle chvíli Kilrathové nevědí, kde jim hlava stojí. Musel jsem se stavit a říci vám, jak se mi to líbilo.“</p>

<p>Grierson mluvil klidně a ani se přitom nedíval na Jasona, nýbrž se soustřidil na O'Briana.</p>

<p>„Pane, navrhuji, abychom naši flotilku rozjeli plnou parou a co nejrychleji zamířili k dalšímu přeskokovému bodu. Právě když jsem k vám letěl, mi volal kapitán Teng a na­vrhl totéž. Přesně tak bychom totiž reagovali, kdybychom se měli proplížit nepozorovaně a někdo nás náhodou objevil.“</p>

<p>Na chviličku se odmlčel.</p>

<p>„Nesouhlasíte snad, pane?“</p>

<p>O'Brianovi ochably rysy a tvář mu zbledla jako plavená křída.</p>

<p>Přikývl, neschopný promluvit.</p>

<p>Grierson se obrátil zpátky k můstku dveřmi, jež za ním</p><empty-line /><p>zůstaly otevřené.!</p>

<p>„Hej, vy tam na spojovacím, předejte pokyn ostatním lodím, ať dají plnou parou vpřed a zamíří přímo k přesko­kovému bodu. Kormidelníku, vraťte se na místo a šlápněte na plyn.“</p>

<p>Celá posádka můstku stála v těsném hloučku a dívala se na Griersona stojícího ve dveřích jako na zjeveni.</p>

<p>„Pohněte kostrou! Vyděsíme celou kilrathskou říši. až se z toho podělají. Kruci, dal bych duši za to, kdybych mohl vidět, jak se bude tvářit ten jejich zatracený císař, až uslyší, že k němu letíme na návštěvu!“</p>

<p>„Rozkaz pane,“ vrátila se posádka se širokými úsměvy na svá stanoviště.</p>

<p>„Nu, asi bych se měl vrátit na svou loď můj člun by lodím těžko stačil.“</p>

<p>Potřásl Jasonovi rukou, a potom ho poplácal po zádech.</p>

<p>„Dobrá práce, synu.“</p>

<p>Jason se ohlédl po O'Brianovi.</p>

<p>„Mohu se vrátit ke svým povinnostem, pane?“ otázal se tiše.</p>

<p>„Vraťte se ke svým povinnmostem, pane Barnovský. Odchod.“</p>

<p>Jason doprovodil Griersona přes můstek do chodby ve­doucí k letové palubě.</p>

<p>„Máte kabinu někde blízko, synu?“</p>

<p>Dosud otřesený Jason kývl směrem ke dveřím a oba vešli dovnitř.</p>

<p>Jason si ani nerozepínal kombinézu skafandru a s po­vzdechem se zhroutil na palandu.</p>

<p>„Měl jsem docela kliku, že jste přišel, pane,“ zašeptal. Téměř se bál promluvit nahlas.</p>

<p>„Měl jsem naladěnou vaši komunikační linku a slyšel jsem, jak se častujete. Když jste vypnul vysílačku, O'Brian mínil puknout vzteky.“</p>

<p>„Takže víte, co chtěl udělat?“</p>

<p>Grierson přikývl.</p>

<p>„Znám vaši pověst, synu; také znám pravdu o incidentu na <emphasis>Gettysburgu </emphasis>a plně schvaluji, co jste se svými přáteli udělal. O'Brian se vás snažil odstavit a současně se vy­škrábat z té škvíry, ve které jsme uvízli.“</p>

<p>„Sakra, kdyby se stáhl, dožili byste se všichni příští výplaty.“</p>

<p>„Neurážejte mě,“ opáčil Grierson chladně. „Já vím stej­ně dobře jako vy, co je v sázce, a musel bych se propad­nout hanbou, kdybych měl nechat nějakého srabíka zabít spoustu mých kamarádů u Vukaru a potopit Konfederaci jenom proto, aby si zachránil svoji všivou kůži. Takže jsem si spočítal, že bych sem mel raději zaletět, postavit se za vás a trochu na něj kleknout. Když bude vědět, že ho ostatní dva kapitáni mají na očích, bude muset hrát podle plánu.</p>

<p>Ted se musím vrátit na svoji loď. Kdybyste měl zase nějaký problém, tady je jištěný komunikační kanál přímo na mne,“ a současné s tím, jak mluvil, poznamenal číslo na proužek papíru a podal jej Jasonovi.</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>„Buďte ve střehu, synu, a proboha zůstaňte naživu. Jste jediná páka, kterou proti němu na téhle lodi máme.“</p>

<p>„To je skvělé,“ povzdychl si Jason.</p>

<p>Grierson se usmál.</p>

<p>„Najděte tu svoji mladou dámu, vezměte si příští hlídku volno a zkuste se trochu odreagovat.“</p>

<p>„Jak o tom, sakra, víte?“</p>

<p>„Drby se přece šíří nadsvětelnou rychlostí,“ opáčil Gri­erson se smíchem, ještě jednou mu přátelsky potřásl rukou a odešel.</p>

<p>Jason zhasl, natáhl se zase na palandu a zavřel oči, aniž se obtěžoval svlékat skafandr.</p>

<p>Ani by si nevšiml, že už není v místnosti sám, kdyby nepostřehl jemnou vůni zimolezu, vůni, která ho přenesla o mnoho let zpátky, do doby, kdy navštěvoval leteckou školu.</p>

<p>„Světlano?“</p>

<p>„Kapitán Grierson se cestou pryč stavil u mého výsad­kového člunu a řekl, že bys mě rád viděl.“</p>

<p>Jason se usmál. Grierson byl skvělý; kdyby téhle akci velel on, nebyly by žádné starosti, kromě těch, které jim nastanou, až na ně vpadne část domovské flotily.</p>

<p>„Co ten parfém?“</p>

<p>„Půjčila mi jej naše skvělá kamarádka Janice.“</p>

<p>„Námořní pěšák a parfém? Ale jdi.“</p>

<p>„Zmlkni a řiď se mými pokyny,“ řekla, zatímco mu ro­zepínala kombinézu.</p>

<p> <strong>kapitola sedmá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>„Je to okaté, až příliš okaté.“</p>

<p>Princ Thrakhath přepnul holofilm zpátky na začátek.</p>

<p>Obraz byl roztřesený, protože pilot Sarthy byl neschop­ný a ve snaze srovnat svůj stroj s Fretkou přeháněl zásahy do řízení. Ale byly tam zřetelně viditelné tři lodě. Zastavil obraz a pohlédl zase na svého zpravodajského důstojníka.</p>

<p>„Jste si jistý?“</p>

<p>„Naprosto jistý, sire. Zvětšný obraz potvrdil, že to je <emphasis>Tarawa, </emphasis>jedna z nové třídy lehkých letounových lodí,“ a zpravodajský vyvolal na obrazovku technicko-taktická data lodi.</p>

<p>Thrakhath se uvelebil v křesle a rozhlížel se po míst­nosti.</p>

<p>„A kurs?“</p>

<p>„Potvrzen. Dálkově ovládaná průzkumná sonda zachy­tila stopy přeskoku v sektoru Džurbara. Časově se přesně shoduje s průletem těchto tří lodí.“</p>

<p>Thrakhath se zadíval na displej strategické mapy vzná­šející se uprostřed místnosti a nařídil zpravodajskému, aby mu do ní vyznačil jejich dráhu.</p>

<p>„Ze sektoru Gmarktu. kde byl film pořízen, do Džurbary. Míří přímo do srdce Říše,“ zašeptal Thrakhath.</p>

<p>Zpravodajský důstojník přikývl.</p>

<p>„Odejděte.“</p>

<p>Štábní důstojník se zasalutováním opustil místnost.</p>

<p>Thrakhath ještě jednou pohlédl na mapu. a poté si znovu přehrál film.</p>

<p>Něco na tom zapáchalo. Pokud skutečně podnikají nálet, proč se obtěžují vysílat hlídky, které jen tak náhodou za­kopnou o základnu a vylákají na sebe odvetný útok, jenž vede přímo k jejich flotile? Mohli přece potichu proklouz­nout a na jejich průlet by nejspíš nikdo vůbec nepřišel. A za druhé věděli, že jsou objeveni, a přesto pokračovali dál. Sebevražda. Takový čin se od Kilrathu často očekával a byl pokládán za čestný, ale u lidí byl vzácný.</p>

<p>Znovu upřel pohled na mapu.</p>

<p>Vukar Tag.</p>

<p>Je zde nějaká souvislost?</p>

<p>Obcházel kolem strategické mapy vznášející se upros­třed místnosti a nařídil počítači, aby zakreslil doby letu flotily k Vukaru a zpátky do centra Říše. Šest dní plnou parou nazpět, pět a půl dne ven k Vukaru.</p>

<p>Dále prověřil kurs Taravvy. Také necelých šest dní, po­kud skutečně mají namířeno na Kilrah.</p>

<p>Shoda byla až příliš nápadná.</p>

<p>Vyvolal si na protější stěnu schéma své bojové sestavy a znovu ji studoval. Deset letounových lodí, více než dva­náct set stíhacích a bombardovacích letounů, sto dvacet větších lodí jako doprovod.</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře.</p>

<p>„Vstupte.“</p>

<p>Vzhlédl, zatímo do místnosti vešel baron Džukaga a za ním kalralahr loďstva Rusmak a kalralahr Císařských legií Gar.</p>

<p>„Už jste to slyšeli?“ zeptal se Thrakhath.</p>

<p>„Opovážlivost,“ zavrčel Gar. „Nejprve domov císařov­ny matky, a teď úder přímo do srdce naší říše.“</p>

<p>„A proč? Jak to do sebe zapadá?“</p>

<p>„Vandalství zrozené ze zoufalství,“ zabručel Rusmak. „Všechny naše extrapolace naznačují, že tahle válka do roka skončí a z jejich drahocenné Země zbude vyhaslá slupka bez života. Proto podnikají tyto pomstychtivé ná­jezdy, aby zranili naši hrdost.“</p>

<p>Baron se po Rusmakovi ohlédl a tiše se uchechtl.</p>

<p>„Promluvil jste jako pravý válečník, můj milý kalralahre.“</p>

<p>„Vy to snad vidíte jinak?“ štěkl Rusmak.</p>

<p>„To není zoufalství; to je vychytralost,“ odvětil baron tiše.</p>

<p>Rusmak pohradvě odfrkl.</p>

<p>„Zrovna prahnu slyšet moudrost takového intelektuála, jako jste vy,“ opáčil sarkasticky.</p>

<p>„Nejprve udeří na císařovnu matku, aby vylákali Do­movskou flotilu k odvetnému úderu. Když tak zůstanou zadní dvířka nehlídaná, proklouznou dovnitř, vyplení sou­stavu Kilrahu a nás tím postaví před toto malé dilema.“</p>

<p>„Vědí vůbec o tom, že císařské loďstvo vyrazilo?“ od­sekl Gar. „Máte důkaz, že očekávají protiúder? Od naší tajné předsunuté hlídky na Vukar Tagu víme, že jejich říšská garda se tam zakopává, staví plastobetonové bunkry a opevňuje se. Včera přistála loď naložená těžkou výzbro­jí a výstrojí pro pozemní obranu. To mi napovídá, že se drží svého standardního postupu opevnit dobytou planetu a přeměnit ji na základnu.“</p>

<p>„Jedna z těch dvou letounových lodí, které zaútočily na Vukar, je ta. která byla zpozorována nyní,“ pravil baron Džukaga klidně.</p>

<p>„Jak to víte?“ otázal se Thrakhath, překvapený a také zahanbený tím, že na tuto možnost sám nepomyslel a ne­prověřil ji.</p>

<p>„Prohlížel jsem si Zvětšeniny obrázků ze Sarthy a také z pozemní stanice na Vukaru, která zaznamenala začátek útoku. Je to jedna a táž loď.“</p>

<p>„To znamená, že znají posloupnost přeskoků, o které jsme si mysleli, že je tajná,“ řekl Thrakhath. „Obletět pod Říší standardní trasou, a potom zamířit vzhůru by jim tr­valo třicet nebo víc dní.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Princ Thrakhath si tu myšlenku nechal chvíli rozležet v hlavě. Obrátil se k zadní obrazovce v místnosti a nařídil počítači, aby na ni vyvolal všechna data, která rozvědka o nové letounové lodi nasbírala.</p>

<p>„Její konstrukce je slabá,“ ušklíbl se Rusmak. „Pouze jedna vzletová paluba, očividně namontovaná na kostru střední transportní lodě. To dokazuje, že vůči nám ztrácejí i ve výrobě a zbývá jim jen přestavovat dopravní plavidla.</p><empty-line /><p>Není to nic jiného než známka zoufalství.“</p>

<p>„Možná pro zoufalý čin,“ zašeptal Thrakhath.</p>

<p>„Máme dvě možnosti,“ pravil baron klidně.</p>

<p>„A to?“</p>

<p>„Vyčlenit část flotily, která zamíří zpátky do srdce Říše, aby tohoto nájezdníka vystopovala a zničila.“</p>

<p>„Nebo?“</p>

<p>„Úplně prozatím upustit od osvobození Vukaru a roz­místit do obranného postavení celou Domovskou flotilu.“</p>

<p>„To je nemožné a směšné,“ zahřměl Gar. „Tady mluvíte o císařské cti. Vukar musím pomstít co nejdříve. A za dru­hé jste slyšel hlášení rozvědky. Opevňují planetu. Vědí, že nepoužijeme zbraně hromadného ničení, že přistaneme a dobudeme ji přímým bojem. Dejte jim třicet dní času a oni tam dopraví posily a bude nás stát deset legií je vydolovat. A ty legie jsou moje; nechci vycedit ani o kap­ku krve víc, než bude nutné. Tohle je podle mého jejich plán: nechat nás vykrvácet během dobývání. Každý den odkladu znamená, <emphasis>že </emphasis>jednotky Císařské gardy utrpí další tisíce ztrát navíc.“</p>

<p>„Já nicméně trvám na své analýze,“ odvětil baron. „a upřímně řečeno, generále, nechápu, proč bychom se vůbec měli obtěžovat znovu dobývat Vukar; je to nudný a <emphasis>zaprá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šený </emphasis>svět.“ Při řeči si nevzrušeně prohlížel drápy, jako by v jejich lakovém lesku hledá! nějakou drobnou skvrnku.</p>

<p>„Jste blázen,“„ opáčil Gar. „Není třeba posílat nazpátek celou flotilu. Vyrazili jsme v takové síle. abychom dali najevo, jak nám <emphasis>záleží </emphasis>na pomstě: svaz sedmi letounových lodí bude stejně dobrý jako svaz deseti. Všechny výsadko­vé síly mohou zůstat s námi. Se třemi zbývajícími le­tounovými loděmi k dispozici můžete jednu poslat přímo zpátky a dvé paralelními trasami, a tak zahradit všechny únikové cesty.“</p>

<p>„Rozdělit flotilu?“ zeptal se baron klidně.</p>

<p>„Sedm letounových lodí je stále ještě drtivá síla.“</p>

<p>„A co když je to past?“ otázal se princ tiše.</p>

<p>Baron se usmál, ale neřekl nic.</p>

<p>„Nesmysl, pane,“ vpadl do hovoru Rusmak. „Jakápak past?“</p>

<p>„Vukar je návnada,“ řekl baron. „Od začátku jsem měl podezření, že lidé tím plánem sledují ještě něco jiného. Víme přece, že kolem nich stahujeme smrtící smyčku. Mají strašlivé ztráty. Kdyby nebylo tohoto jejich dobro­družství, už bychom zahajovali další operaci, která by vedla k obklíčení sektoru Enigma, a potom bychom se vrhli přímo do srdce té jejich Konfederace. Oni to musí vědět také. Když před sebou vidíte porážku, riskujete, a takhle já tenhle jejich manévr vidím: jako hazardní po­kus vlákat nás do rozhodujícího boje za jejich podmínek.“</p>

<p>Rusmak se zasmál.</p>

<p>„Oceňujete tyhle lidi příliš vysoko.“</p>

<p>„Ano,“' pravil baron chladně, „oceňuji je hodně vysoko. Naučil jsem se respektovat jejich intelekt, jejich mazanost, jejich odvahu a schopnosti. Naše dobyvatelská historie byla až příliš snadná; ostatní rasy, které jsme si podrobili, byly po technické stránce na nižší úrovni a po morální stránce nepevné. Tihle lidé ovšem nejsou ani jedno. Nikdy je nepodceňujte, Rusmaku.“</p>

<p>„Mluvíte, jako byste je měl rád,“ zasmál se Rusmak. „Proč tedy nedáte svou dceru některému z nich za družku?“</p>

<p>V místnosti se po té urážce rozhostilo ticho.</p>

<p>„Aby mohla zplodit takového hlupáka, jako jste vy? Pochybuji, že by se snížila k tomu, aby měla takové dítě.“</p>

<p>Rusmak zuřivě zavrčel a vyskočil na nohy s rukou po­loženou na jílci dýky.</p>

<p>„To stačí,“ ozval se princ a zdvihl ruku. „Zmlkněte oba. Mluvíme o boji, ne o vaší filosofii, barone, ani o vašich dětinských urážkách, Rusmaku.“</p>

<p>Rusmak vrhl vzteklý pohled na barona, který se usmál a ignoroval ho, jako by byl tak bezvýznamný, že ani ne­stojí za povšimnutí,</p>

<p>„Barone, já souhlasím s Rusmakem, že těm zvířatům přičítáte příliš velkou chytrost,“ prohlásil Gar.</p>

<p>Baron se tiše zasmál.</p>

<p>„Oni vědí, že budeme o Vukar bojovat, třebaže je ze strategického hlediska bezcenný. Troufám si tvrdit, že na něj zaútočili právě proto, že zjistili, jak vysokou hodnotu přičítáme cti a pomstě; i když v této válce pokládám tako­vé věci za zbytečné.“</p>

<p>„Tvrdíte snad, že na cti nezáleží?“ zeptal se princ, ne­schopný skrýt překvapení v hlase. „Přece jste viděl holozáznam té odpornosti. které se dopustil jejich velitel.“</p>

<p>„Pouze divadélko. Jděte, princi Thrakhathe, snad si ne­myslíte, že nevěděl, že nablízku je přehledová kamera, která to pro vás filmuje? Jejich detekční přístroje jsou stejně dobré jako naše. V některých ohledech dokonce ještě lepší, S největší pravděpodobností věděli, že tam je vysílací stanice zhuštěných signálů, ale rozhodli se ji ne­chat na pokoji.“</p>

<p>„Co se podle vás tedy stane?“ otázal se princ, stále více znechucený baronovým postojem.</p>

<p>„Pošleme flotilu na Vukar, vyšleme výsadek a jejich letounové lodě se objeví a zaútočí na nás, zatímco budeme mít plné ruce práce s pozemní operací. Když se obrátíme proti nim a ponecháme výsadek bez ochrany, stačí jim poslat hrstku stíhaček mezi transportní a výsadková pla­vidla a přijdeme o naše legie. Když se pokusíme chránit transportní lodě a pozemní síly, nebudeme mít dostateč­nou sílu na protiúder proti jejich letounovým lodím.“</p>

<p>„Máme přehled o všech jejich těžkých letounových lo­dích,“ namítl Rusmak. „Dvě vedou útok u Oargthu, jedna v sektoru Bukrag, jedna je v doku kvůli opravám a čtyři zbylé těžké letounové lodě se soustřeďují v oblasti Enigmy a čekají, až tam naše třetí flotila začne vyvíjet tlak.“</p>

<p>„A osm jich je zničených,“ oznámil Gar pyšně.</p>

<p>„Takže jsou zoufalí,“ řekl baron.</p>

<p>„A tenhle jejich nálet není nic jiného než zoufalá akce,“ odsekl Gar.</p>

<p>Princ Thrakhath se v křesle opřel a zavřel oči. Představil si nákres tras, jako by hledal matematickou odpověď. Mezi oběma útoky musí existovat spojitost. Bylo zřejmé, že onu <emphasis>Tarawu </emphasis>nemůže ignorovat, ale jak zareagovat? Představa rozdělení flotily ho zneklidňovala. Kdyby měla být ztra­cena byť jen jedna její část, mělo by to nedozírné politické důsledky. Na chvilku otevřel oči a pohlédl na barona.</p>

<p>Tobě by se jen líbilo, kdyby Domovská flotila zmizela, co? - pomyslel si. Tvoje větev rodiny nás vždycky nenáviděla, protože náš rodokmen není tak královský jako váš, a tobě by se příležitost uchvátit trůn moc dobře hodila.</p>

<p>Ale obrátit celou flotilu a zanechat protiúderu? Vypadal by jako hlupák, kdyby se vydal rozplácnout tuhle mouchu s deseti těžkými letounovými loděmi, i když ta moucha ohrožuje Kilrah. Bylo to poprvé, co se Říše za dlouhá tisíciletí dobyvatelských válek setkala s takovou opovážlivostí. Dosud nikdy nepřátelské oči nespatřily domovský svět - pokud to nebyli cti zbavení zajatci, přivezení domů jako otroci nebo odsouzenci k veřejné popravě.</p>

<p>Ale co když je u Vukaru čeká past? Co tam mohou očekávat? Znovu všechno rozvažoval.</p>

<p>Musí udělat obojí; nemohl se tomu nijak vyhnout, a to ho zneklidňovalo. Ostatní flotily rozmístěné na frontě se nacházely příliš daleko, než aby se daly převelet k domo­braně, takže to zůstávalo na císařských jednotkách. Kromě toho by nebylo z politického hlediska moudré umístit jed­notky, které mohly být věrné jiným klanům, blíž trůnu než císařskou flotilu. Ani Vukar Tag a ztracenou čest nemohly dobývat jiné jednotky než ty, jež spadaly pod císařské ve­litelství, protože postupovat jinak by znamenalo dát před ostatními rody najevo slabost.</p>

<p>Také pomyslel na tajnou depeši od císaře, jež mu ležela na stole, která nařizovala, že je třeba nejen vytlačit nájezd­níka, ale také pomstít císařskou čest. pokud Thrakhath bude mít za to, že lze oboje provést najednou. Kopie ho-lozáznamu zachycujícího lidi při dobývání Vukaru se ně­jakým způsobem dostala k určitým členům dvora a urážka císařovny matky vyvolala posměšky. Za celé ty roky ji nepřijali, pohlíželi na ni jako na přivandrovalec odkudsi z periferie Říše, a někteří šířili šeptandu, že tato urážka je přiměřenou odplatou za drzost, s jakou se přivdala do cí­sařského rodu.</p>

<p>Třebaže provést protiútok nebylo císařovým přímým rozkazem, pouze důrazným doporučením, byla tato debata pouze akademická. Nicméně princ byl zvědavý, jak budou jeho podřízení jednat.</p>

<p>„Tři letounové lodě se vrátí a uloví toho vetřelce,“ řekl princ ostrým hlasem. „Do hodiny rozhodnu, které lodě to konkrétně budou.“</p>

<p>Otevřel oči a pohlédl na barona.</p>

<p>„Vy nesouhlasíte?“</p>

<p>„Jak bych mohl nesouhlasit s rozhodnutím císařské krve?“</p>

<p>„Ale přesto nesouhlasíte?“</p>

<p>„Rozdělovat flotilu nikdy není moudrý tah, zejména když stojíme před možným neznámem. Stále trvám na tom, že útok na Vukar byl zamýšlen spíš jako pouhá urážka císařovny matky.“</p>

<p>„Pokus o vraždu jako pouhá urážka?“ zavrčel Gar.</p>

<p>„Ano. přesně tak,“ odvětil baron s tichým úšklebkem. ..Tihle lidé jsou dost chytří na to, aby věděli, že zabití císařovny matky by pohřbilo všechny rozbroje a vyvolalo touhu po pomstě bez ohledu na to, jak se jistí členové vládnoucího rodu dívají na její způsoby získávání moci. Nepochybně věděli, že tam ani není a že zničení paláce tedy bude spíš obyčejným ponížením než podnětem ke krvavé odvetě. A kromě toho ten palác byl starý, zchátralý a zaprášený. Obyčejná pohraniční výspa. Kdyby byl patřil mně, byl bych takovou ostudu nechal zbourat už dávno, a kdyby jej lidé zničili, považoval bych to za zlepšení výhledu.“</p>

<p>Thrakhath v baronových slovech postřehl politickou na­rážku na to, že císařův rodokmen není dost vznešený, že císařova matka je málo urozená a získala si císařova otce pouze svou krásou a přitažlivostí a ničím jiným. Pocítil nutkání přeskočit stůl a vetknout baronovi za tu urážku do jeho urozeného hrdla drápovou dýku.</p>

<p>Teď ne, teď si nemůžeme takovéhle soupeření dovolit. Nejdřív dokončíme tu válku s lidmi a během euforie z ví­tězství si to budeme moci vyřídit s opozicí. Zatracená vál­ka, pomyslel si. Vynutila si odložení dávných sporů tváří v tvář společnému nepříteli a výsledkem bylo hnisavé na­pětí, které nebylo možné rozříznout a vyčistit, dokud lidé nebudou zničeni.</p>

<p>„Sire, nechtěl bych přijít o úder na Vukar,“ oznámil mu Gar.</p>

<p>Princ se na velitele císařských legií podíval.</p>

<p>„Nepřijdete, ani vy ne, Rusmaku.“</p>

<p>Znovu zavřel oči. Opětovné dobytí planety a vykonání pomsty bylo pouhé dobytí planety a vykonání pomsty. Bylo v tom málo slávy. Ale dopadnout vetřelce, zachránit čest domovské soustavy, na tom v dané chvíli záleželo víc.</p>

<p>„Ty tři letounové lodě, které budou krýt domovský svět, povedu osobně. Barone, vy budete velet útoku na Vukar.“</p>

<p>Thrakhath se usmál při pohledu na náhlé rozpaky svého soupeře, který si uvědomil, že je v pasti, donucen obhájit čest ženy a rodu, kterými pohrdal.</p>

<p>„Nejsem důstojník loďstva,“ řekl baron tiše.</p>

<p>„Všechna taktická rozhodnutí bude mít na starosti Rus­mak, vy budete jenom zastupovat vládnoucí rod.“</p>

<p>Upřel zrak na barona a usmál se. Když dobudete slávu, připadne věrnému Rusmakovi; když odejdete s hanbou, pak připadne tobě, pomyslel si a věděl, že baron už uhodl, na co Thrakhath myslí... a právě proto ho nenáviděl a bál se ho.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Pojďte dál, Tolwyne.“</p>

<p>Banbridge s úsměvem za stolem vstal a napřáhl ruku.</p>

<p>„Copak vás přivádí na Vlkodava?“</p>

<p>„Jenom s vámi chci prohodit pár slov před bojem, to je všechno.“</p>

<p>Banbridge pokýval hlavou.</p>

<p>„Jaká je nálada na ConcordíV?“</p>

<p>„Všichni jsou připravení a celí žhaví. Všechny provozu­schopné letouny jsou naložené na těžký útok; piloti se nemohou dočkat, až ta veselíce začne.“</p>

<p>„Právě u mne byl kurýr od Velkého Duka. Jsou zakopaní až po uši. Dokončují několik bunkrů, které vydrží přímý zásah antihmotovou hlavicí, dokonce i starou atomovou, a sedí tam a čekají. Chlupáčům se dostane vřelého přiví­tání, až začnou přistávat.“</p>

<p>„Duke měl takovýhle „boj vždycky rád, vést skvělé lidi do beznadějného boje proti nemožné přesile. Byl takový už na Akademii. Chtěl bojovat zblízka a osobně. Nu, zítra se mu toho dostane vrchovatě.“</p>

<p>„Poslední hlášení sond jsi viděl.“</p>

<p>„Dosud nepotvrzený počet letounových lodí,“ povzdychl si Tolwyn. „To se dalo čekat, když při čištění minového pole našli tu průzkumnou sondu. Tenhle trik, schovat son­du do minového pole a čekat, že se mu prostě vyhnou, jsme používali až příliš často.“</p>

<p>„Ať už jim velí kdokoliv, je zatraceně chytrý.“</p>

<p>„Myslíš, že je to Thrakhath?“</p>

<p>„To by se mi líbilo,“ řekl Banbridge a uhodil pěstí do otevřené dlaně. „Opravdu tomu parchantovi načechrat ko­žich...“</p>

<p>„Co když on načechrá kožich nám?“</p>

<p>Banbridge střelil po Tolwynovi pohledem.</p>

<p>„Nejsi tak trochu pesimista?“</p>

<p>„Jenom uvažuji o všech možnostech.“</p>

<p>„Pod mým velením není místo na poraženectví, admirále.“</p>

<p>Tolwyn cítil, že to je výtka, a nechal to plavat. Banbridge se opřel zadkem o přední hranu stolu.</p>

<p>„Promiň, Geofe. Stres z napětí. Odjakživa nesnáším če­kání před bitvou. Jakmile to začne, už je to dobré; Bůh mi promiň, dokonce se mi to líbí, ale ty chvíle před tím mi brnkají na nervy.“</p>

<p>Tolwyn se usmál.</p>

<p>„Vždycky to bylo tak. Už jsi někdy četl Jindřicha V.? Tu scénu v noci před bitvou u Agincourtu? Ty obavy, čekání, nejistota, jestli všechno půjde podle tvého plánu. V před­večer bitvy to bylo vždycky takové.“</p>

<p>„Vy Britové s tou vaší historií,“ podotkl Banbridge s úsměvem.</p>

<p>„My Britové máme i jiné tradice.“</p>

<p>„Nezačínej o tom znovu,“ ohradil se Banbridge náhle chladným hlasem.</p>

<p>„Já chci jen tohle, pane. Jestli... promiňte, chci říci až Kilrathům u Vukaru nakopeme zadek, dovolte mi vzít můj operační svaz a odletět po trase Tarawy. Říše bude po ztrátě většiny domovské flotily vyvedená z rovnováhy. Jenom mi dovolte tam vletět a prorazit pro ně díru na únik.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale, pane...“</p>

<p>„Slyšel jste, Tolwyne. Ne, sakra! V zítřejším boji risku­jeme veškerou naději na vítězství. Šance jsou takové, že i v případě, když všechno půjde podle plánu, ztratíme nej­méně jednu letounovou loď. A když to podle plánu nepůj­de, je tenhle bod bezpředmětný. Nehodlám po vítězství přijít ještě o Concordii kvůli marné naději na záchranu lodě, která už to má nejspíš za sebou.“</p>

<p>„Mluvíš o patnácti stovkách mužů a žen, jako by to byly jen figurky na šachovnici.“</p>

<p>„Mluvím o přežití Konfederace, Geoffreyi. Nelíbí se mi posílat tam ta děcka o nic víc než tobě. Jenže, proboha, Geofe, chytáme se stébel a bojujeme o přežití. Naše letou­nové lodě jsou tenoučká hranice mezi deseti miliardami lidí a pomstou Kilrathu. Na pokrytí celé fronty nám zůs­talo celých sedm těžkých letounových lodí, Geofe; za pos­lední rok jsme jich ztratili devět, a než skončí opravy Slav­kova a než přijdou do služby nové těžké letounové lodě, bude to ještě rok trvat. Oni jich mají nejméně dvacet a bůh­ví kolik jich mají v dohledné době ještě nafasovat.</p>

<p>Vzpomínáš na ty boje o rozpočet dávno před touhle vál­kou, kdy jsme doslova žebrali jako chudáci o peníze na stavbu loděnic, které by vyráběly velké lodě? Teď za to platíme. Postavit loděnici a vyškolit dělníky trvá deset let a dalších pět let trvá postavit tam první letounovou loď. To mě ničí; ti samí političtí hajzlící, kteří nám odpírali finan­ce, na nás teď házejí vinu za porážky.</p>

<p>Kilrathové byli na tuhle válku připravení, my ne, a po třiceti letech bojů je stále jen doháníme. Nelíbí se mi to, ale s ohledem na okolnosti musíme obětovat <emphasis>Tarawu, </emphasis>jestli máme mít vůbec nějakou šanci na vítězství, nebo aspoň vyrovnat nepoměr sil a získat čas, než do služby nastoupí nová generace lodí. Geofe, ty víc než kdokoliv jiný víš, co se stane, když ztratíme další letounové lodě a Kilrathové se dostanou mezi centra naší civilizace.“</p>

<p>Tolwyn přikývl, rysy mu ztvrdly a na chvilku sklonil hlavu.</p>

<p>„Promiň, že o tom začínám, Geofe, tvoje žena byla sko­ro jako moje dcera. Nikdy těm parchantům neodpustím za to, co provedli tobě, jí, nám všem.“</p>

<p>„Ale stejně to nechápeš, Wayne,“ ozval se Tolwyn ko­nečně. „Jestli potřebujeme vyhrát tímhle způsobem, posílat naši mládež na sebevražedné akce, tak si myslim. že Kilrathové už vyhráli. Udělali z nás to, co jsou oni.“</p>

<p>„Krucinál, ne; to je definitivní rozkaz, a i kdybych zítra padl, očekávám, že jej uposlechneš. Totéž jsem řekl veli­telství loďstva pro případ, že by se se mnou něco stalo. Převezmeš po mně velení, Geofe, ale velitelství ti dá přímý rozkaz neletět za nimi. Žádný pokus o záchranu.“</p>

<p>Tolwyn se přesto dál tvářil vzdorovitě.</p>

<p>„To zatraceně smrdí a ty to víš, Wayne. Co se to s tebou, sakra, stalo?“</p>

<p>„Cítil bys to stejně, kdyby jediný žijící dědic rodinného jména byl tady místo tam?“</p>

<p>„Táhni do hajzlu, Wayne,“ zahřměl Tolwyn. „Jak se to vůbec opovažuješ vyslovit?“</p>

<p>„Řeklo to víc lidí,“ odsekl Banbridge. „A jestli o tom uslyším ještě slovo, dám velení na <emphasis>Concordii </emphasis>jinému ad­mirálovi.“</p>

<p>Tolwyn, rozzuřený tak, že ani nemohl mluvit, vzdorné stál a nehodlal couvnout.</p>

<p>Banbridgeova komunikační souprava začala pípat a on zdvihl sluchátka ležící na stole. Pozorně naslouchal.</p>

<p>„Dobrá, signalizujte laserovým spojením: všechny lodě budou nadále udržovat rádiový klid, ale vyhlásí plnou bojovou pohotovost.“</p>

<p>Odložil sluchátka.</p>

<p>„Osm kilrathských torpédoborců právě přeskočilo k Vu-karu. Šest jich začalo bombardovat planetu, jeden směřuje na hlídku k přeskokovému bodu, kterým proletíme, a pos­lední zůstává u přeskokového bodu na kilrathské straně,“</p>

<p>„Už to začalo, to je jejich klasický zahajovací tah,“ řekl Tolwyn. „Do šesti hodin tam máme jejich hlavní flotilu.“</p>

<p>„Měl by ses raději vrátit na svou loď, Geoffreyi.“ Zavá­hal. „Ná to, o čem se tady mluvilo, zapomenu.“</p>

<p>„Já nedokážu zapomenout,“ pravil Tolwyn chladně.</p>

<p>Oba staří kamarádi se na sebe chvilku dívali.</p>

<p>„Sakra, vrať se prostě na svou loď. Víš přece, že to, co jsem tu říkal, není můj názor. Jenom jsem chtěl, abys věděl, že jsou jistí lidé, kteří se na tvé přání zachránit <emphasis>Tarawu </emphasis>nedívají vůbec přátelsky.“</p>

<p>Tolwyn přikývl a obrátil se k odchodu.</p>

<p>„Geofe?“</p>

<p>Tolwyn se ohlédl.</p>

<p>„Sakra, Geofe,“ řekl Banbridge tiše. „Byli jsme přece dlouho přátelé. Už je to pětadvacet roků, co ses ukázal v mé třídě a co jsi poprvé přišel ke mne na návštěvu na ten večírek, kde ses seznámil s Elizabeth. Chci, abychom bez ohledu na všechno zůstali přáteli.“</p>

<p>Tolwyn přikývl a konečně mu nabídl ruku.</p>

<p>„Hodně štěstí, Wayne. Bůh ví, že je budeme potřebo­vat.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Máš strach?“</p>

<p>„Ne,“ Vzdychla a přitulila se k němu těsněji. Znovu ho napadlo, že vojsko snad ani nemohlo své puritánské hod­noty dát najevo výrazněji jinak, než konstrukcí paland. Vměstnat dva lidi na jednu palandu bylo nepohodne, ba přímo nemožné. Běžně byl rozšířen vtip, že když vás po­výší na admirála, dostanete do apartmá obrovskou postel, aby v ní bylo místo pro všechny lidi, se kterými jste se cestou nahoru vyspal.</p>

<p>„Je mi jenom líto, že už to končí.“</p>

<p>„Věděli jsme přece, že na to nemáme moc času,“ zašeptal Jason.</p>

<p>„Nikdy jsme jej neměli, zlato. Ani tenkrát ve škole, ani teď tady.“</p>

<p>Cítil, jak se mu zase stahuje žaludek. Dosud nikdy před zahájením akce necelil takové chmurné jistotě, že až den skončí, on už tady nebude. Byl to zvláštní pocit. Vědět, že vesmír se bude dál točit bez něho. Že v ném dál budou jeho přátelé, vyslechnou zprávu, pokývají hlavou a zamumlají několik slov o „chudákovi Jasonovi“. Zbude po něm pár se smutkem vyprávěných veselých historek, možná jedna nebo dvě v soukromí prolité slzy, a potom se vrhnou do svého vlastního života, vlastního boje a vlastního umírání.</p>

<p>A tak zoufale chtěl, aby Světlana žila. To bylo to nejtěžší. Ona padne stejného dne jako on. Ani tohle po nich nezůs­tane. Nanejvýš krátké oznámení doma v místních novi­nách a další modrá hvězda pro jeho a pro její matku, aby šije pověsily do oken.</p>

<p>Cítil se podvedený. Tolik ostatních lidí mělo čas na to, aby se zamilovali, vzali, vychovali děti, něco po sobě zanechali. On a Světlana ne.</p>

<p>Ucítil na prsou něco vlhkého a věděl, že Světlana pláče. Plakala tiše; neotřásala se, ba ani tlumeně nevzlykala. Je­nom tiché slzy.</p>

<p>Přivinul ji k sobě těsněji, nic neříkal, jen vnímal, jak jí bije srdce. Loď byla zcela tichá a občasné hlasy na chodbě tlumené, jako by všichni na palubě za sebe drželi tichou vzpomínku.</p>

<p>„Světlano?“</p>

<p>Ten hlas zněl tiše a kovově.</p>

<p>Vzdychla a sáhla přes postranici postele na podlahu pro svou důstojnickou blůzu. Vzala ji za límec a stiskla výložku.</p>

<p>„Zde, pane.“</p>

<p>„Je čas, děvče.“</p>

<p>„Oukej, pane.“</p>

<p>Upustila blůzu a na chvilku se ještě přitiskla Jasonovi k hrudi.</p>

<p>„Merritt?“</p>

<p>„M-hm. Řekl mi, ať všechen zbývající čas strávím s te­bou, že mě zavolá, až bude čas se začít chystat.“</p>

<p>Jason ji pevně sevřel.</p>

<p>Opětovala jeho objetí, a pak se zvolna odtáhla. Sledoval v přítmí, jak se obléká, a ani jeden z nich nepromluvil. Posadila se na palandu, aby si <emphasis>zavázala </emphasis>boty, a potom se naklonila, aby ho naposledy políbila.</p>

<p>„Na konci dne se uvidíme,“ zašeptala.</p>

<p>„ Jo, na konci dne. Dej na sebe pozor, lásko. Vyřiď Merrittovi, že je fajn a že vás budeme krýt.“</p>

<p>„Moc neriskuj.“</p>

<p>Jason se snažil zasmát, ale nedokázal to.</p>

<p>„Miluji tě,“ zašeptal,</p>

<p>„Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu,“' A pak byla pryč a zanechala Jasona o samotě, aby tam mlčky seděl a čekal na signál, který ohlásí, že <emphasis>začíná </emphasis>poslední přeskok do nitra Kilrathské říše.</p>

<p> <strong>kapitola osmá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>„Všichni piloti do letounů.“</p>

<p>Jason pohlédl na komunikační obrazovku v hotovostní místnosti. Mladá řídící létání byla očividně vzrušená a ner­vózní. Atmosféra na lodi připomínala elektrický proud o vysokém napětí. Všichni se nacházeli ve stavu téměř hysterického vzrušení ze skutečnosti, že útočí na soustavu domovského světa Kilrathu, smíšeného s pocitem hrůzy z toho, co nadcházelo.</p>

<p>„Dobrá, lidi, hodné štěstí, dobrý lov, a teď sebou hoďte.“</p>

<p>Piloti vyskočili z křesel a vrhli se ke dveřím.</p>

<p>„Na bojová stanoviště! Všichni na bojová stanoviště!“</p>

<p>Lodí se rozléhala poplašná siréna a v chodbách, které potemněly poté, co řídicí bojový systém <emphasis>Tarawy začal </emphasis>odvádět každý dostupný joule energie ke štítům a zbra­ním, se rozžehlo červené nouzové osvětlení.</p>

<p>Jason se znovu ohlédl po obrazovce.</p>

<p>„Hlášení průzkumu?“ houkl.</p>

<p>„Hvězdná zář hlásí přes dvacet kilrathských stíhaček a tři lodě o velikosti korvety na záchytném kursu.“</p>

<p>„Dobře. Já teď jdu do své stíhačky. Ozvu se vám odtam­tud.“</p>

<p>Připojil se ke shonu na chodbě. Během přeskoku do systému Kilrahu byli v plné bojové pohotovosti, ale k jeho nevěřícnému překvapení hlídal přístup pouhý půltucet stíhácích strojů a jedna lehká korveta. Boj skončil dřív, než on sám vzlétl. Potom pro své lidi pohotovost odvolal, aby ošetřili letouny a trochu se zotavili, dokud se nedostanou na útočnou vzdálenost.</p>

<p>Nyní Kilrathové přilétali, podle všeho proto, aby jim zablokovali přístup.</p>

<p>Dorazil na letovou palubu. Oddíly námořní pěchoty se už nalodily do výsadkových člunů a paluba náhle vyhlíže­la téměř prostorně. Merritt v plné polní se standardní lase­rovou puškou pověšenou na rameni stál vedle svého člunu, vtisknutého do mezery po jednom ze ztracených Sabrů. Když spatřil Jasona, formálně zasalutoval, a potom zdvihl palec. Světlana stála vedle něj. Jason si téměř přál, aby se melodramaticky rozběhla k jeho stíhačce a vyprovázela ho pohledem, až vzlétne, ale disciplína jí to nedovolila.</p>

<p>Zdvihla ruku a téměř dětsky mu smutně zamávala. Za­mával také a přinutil se odvrátit.</p>

<p>Skočil na žebřík a vyšplhal do kabiny.</p>

<p>„Nakopejte pár chlupatých zadků, pane!“ křikla Spar-ksová, když odtáhla žebřík a mávla na vlečný vůz, aby ho odtáhl na vzletovou dráhu.</p>

<p>„Operační středisko Tarawy, jaká je situace?“</p>

<p>„Ztratili jsme už jeden průzkumný stroj. Hvězdná zář hlásí mnoho, opakuji, mnoho banditů vzlétajících z dru­hého měsíce a také tři přibližující se korvety. Kapitán O'Brian nařídil našemu doprovodu, aby se přesunul před nás a zapojil se do boje.“</p>

<p>To byl sice standardní postup, nicméně Jasonovi dělalo starosti, že Grierson neletí za <emphasis>Tarawou, </emphasis>aby svým způso­bem O'Briana postrkoval kupředu.</p>

<p>„Důstojník letové paluby!“</p>

<p>„Zde, pane,“ a její obraz se objevil na jeho komunikač­ním displeji.</p>

<p>„Přesuňte Doomsdaye na vzlet přede mne; chci mít ven­ku co nejrychleji alespoň jeden stroj vyzbrojený torpédy.“</p>

<p>„Ano, pane.“ Odvrátila se a začala vykřikovat příslušné povely.</p>

<p>Jason přepnul zpátky na operační středisko na můstku, aby sledoval vývoj situace. Vlečný vůz, který ho táhl ke vzletové dráze, se zastavil a Doomsdayův Sabre vklouzl před něj tak blízko, že Jason měl na okamžik za to, že se stroje srazí křídly.</p>

<p>Posádka se zlepšovala. Ještě před týdnem nebo dvěma by se neodvážil změnit za chodu pořadí vzletů. Avšak nyní, když šlo do tuhého, se zdálo, že všechno šlape jako hodinky. Stíhačky ostrým vzletem vylétaly ven - Mongol, po něm Okrouhlík a Vlk samotář, a po nich do katapultu zapřáhli Doomsdaye. Sabre vystřelil ven a do postavení najel Jason.</p>

<p>Když signalista ukázal vpřed, zapřel se Jason do sedadla a už byl venku, spustil naplno přídavné spalování a vyrazil přímo kupředu, aby dohnal Doomsdaye. Přepnul na Janicin kanál a požádal o hlášení.</p>

<p>„Tady Hvězdná zář. Rychle se stahujeme, míří jich k nám nejmíň pětadvacet - Dralthi, Sarthy, pár Grikathů a tři korvety třídy Kamech!“</p>

<p>„Nějaké letounové lodě?“</p>

<p>„To je záhada. Několik z těch stíhaček má pozemní ka­mufláž a v dohledu není žádná zatracená letounovka.“</p>

<p>,.Do hajzlu!“</p>

<p>„Já vím. Sakra, Medvěde, doletěli jsme na sto tisíc kiláků ke druhému měsíci, než se konečně zvedli. Kilrah byl přímo před námi - milión a půl kiláků daleko. Úžasný pohled.“</p>

<p>„Obrana?“</p>

<p>„Kilrah je zahalený plnou planetární ochrannou clonou.</p>

<p>Tucet základen na oběžných drahách a na jejich komuni­kačních kanálech divoký provoz. Ale žádné letounové lodě. Dobře jsem propátrala celé okolí, než se z toho mě­síce zvedli.“</p>

<p>„Vyšli informace hned teď na <emphasis>Tarawu. </emphasis>Pošli je přímo na operační a také se spoj pobočním kanálem se Světlanou a předej je i námořní pěchotě.“</p>

<p>„Už to běží.“</p>

<p>„Dobrá práce. Vraťte se a přezbrojte na bojovou podporu výsadkových operací.“</p>

<p>Za necelou minutu se Janice mihla kolem na plný plyn pouze s jedním číslem. Dva ztracení, uvědomil si Jason. Palubní počítač už předběžně zaměřoval cíle v přilétající vlně vpředu a vypadalo to, jako by celá obrazovka zčerve­nala.</p>

<p><emphasis>„,Jntrepide“</emphasis></p>

<p>„Tady Grierson.“</p>

<p>„Proč se nedržíte zpátky a nepočkáte na větší stíhací podporu?“</p>

<p>Grierson se zasmál.</p>

<p>„Jdeme na to zostra, synu. Musíme je udržet dál od Taravvv.“</p>

<p>„Pomůžeme vám. Máme jeden náklad torpéd, sejmeme čelní korvetu.“ odpověděl Jason.</p>

<p>„Je tu horko: proč nepočkáte na větší stíhací podporu?“ oplatil mu otázku Grierson.</p>

<p>„Není čas, Intrepide<emphasis>.“</emphasis></p>

<p>O několik vteřin později minul obě doprovodné lodě a zařadil se vedle Doomsdaye.</p>

<p>„Doomsdayi, jsem po tvé levé straně. Vyber si cíl a já té budu krýt,“</p>

<p>„Uvidíme se v pekle,“' zahulákal Doomsday a ještě než dořekl, čelní kilrathská Sartha, letící jako předvoj, zahájila palbu. I když střílela z maximálního dostřelu, palba šla jen tésně mimo a Jason si uvědomil, že to nejsou druhořadí piloti.</p>

<p>Doomsday strhl svůj stroj do výkrutu a nahodil přídavné spalování a Jason se držel těsně za ním. Slyšel, jak si Okrouhlík, Mongol a Vlk samotář při své zteči, směřující do čela útoku, navzájem oznamují vybrané cíle, aby se pokusili potlačit kilrathskou obranu, zatímco osamělý Sab­re pokračoval vpřed.</p>

<p>Prostor kolem Jasona křižovaly laserové a neutronové svazky, náboje z hmotnostních urychlovačů a tucty říze­ných střel. Přilepený na Doomsdayův letoun tak těsné, že takřka rozeznal barvu očí jeho zadního střelce, sledoval obrazovku, na které se zobrazila dráha tří střel, jež se k nim blížily.</p>

<p>„Letí na nás střely!“ křikl Jason.</p>

<p>„Zaměřuji torpéda na tu korvetu! Nemůžu se odpoutat!“</p>

<p>Jason sledoval, jak se střely přibližují. Když do dopadu hlavic zbývalo jen několik vteřin, vypustil oblak klamných dipólů a světlic, a dvě střely vybuchly. Ale jedna pronikla skrz clonu. Spustil přídavné spalování naplno, přitáhl stroj a střela, pro kterou Jasonovy motory nyní představovaly silnější tepelný zdroj, se vydala za ním a Doomsdaye mi­nula. Jason přešel do ploché zatáčky, prudce se přetočil a vypnul motory, aby střele nastavil chladnější obrys před­ní poloviny kosmoplánu. Střela prolétla kolem něj a on si úlevou vydechl. Jenže pak se začala obracet.</p>

<p>V hrůze sledoval, jak střela chvilku kličkuje, a potom zachycuje teplo dosud sálající z trysky motoru. Chlupáči si toho triku s otočením letounu a zastavením motorů mu­seli nějak všimnout a přeprogramovat střely tak, aby se vzápětí znovu zaměřily. Začal spouštět motor, ale z toho, jak se střela rozlétla přímo na něj, mu bylo jasné, že je po něm.</p>

<p>Střela vybuchla tak blízko, že jeho stroj poskočil, a až za několik vteřin si Jason uvědomil, že ji v posledním okamžiku dokonale předsazeným výstřelem zničil Vlk sa­motář.</p>

<p>„Skvělá rána, Kevine.“</p>

<p>„Za to jsem placený, pane.“</p>

<p>Jason se usmál a zamával, když se Vlk samotář mihl kolem a odlétl za jeho zad, aby zadržel další vlnu stíhačů. Kolena měl roztřesená jako sulc, zhluboka dýchal a snažil se uklidnit a potlačit hryzavý strach.</p>

<p>„Máme tón! Je po ní!“ zaječel Doomsday.</p>

<p>Jason naklonil letoun a ohlédl se přes rameno právě v oka­mžiku, kdy ze Sabru vylétl vějíř torpéd proti čelní kilrath­ské korvetě. Korveta vypálila vějířovitou dávku, a potom se natočila přídí proti torpédům, aby pro ně byla co nej­menším terčem. Torpéda vybuchla na přídi, loď se roztrhla a zmizela v tiše se rozpínající kouli oslnivého ohně.</p>

<p>„Sejmul jsi ho. Doomsdayi. Dobrá rána; a teď, sakra, padáme odsud.“</p>

<p>Doomsday pokračoval přímo kupředu a Jason ho se za-klením následoval. Cítil, jak se ho zmocňuje téměř surrea­listický pocit, jako by ho vedl instinkt. Už ani nepřemýšlel na vědomé úrovni a kličkoval vířícím bitevním polem. Před ním se kolébavým letem objevil Grikath, který se pokoušel zaměřit Doornsdaye, a Jason odpálil salvu neří­zených střel přímo do jeho ocasu. Letoun se rozpadl na kusy a Jason prolétl tříští trosek. Kolem prosvištěl vějíř torpéd vypuštěných další kilrathskou korvetou a mířících k <emphasis>Intrepidu.</emphasis></p>

<p>„Letí na vás topréda!“ křikl Jason.</p>

<p>Bodová obrana <emphasis>Intrepidu </emphasis>ožila a vyslala spršku nábojů z hmotnostních urychlovačů, které roztrhaly dvě torpéda na kusy, kdežto třetí s jasným zábleskem zasáhlo loď, kte­rou Grierson obrátil přídí proti salvě.</p>

<p>Jason to pozoroval přes rameno, pak se obrátil zpátky dopředu, prudce škubl řídicí pákou, když přímo před ním vyvstala jedna z kilrathských korvet, a klesavým výkrutem se jí vyhnul. Loď náhle zmizela po zásahu vějířem torpéd z <emphasis>Kagimaši </emphasis>a její trosky se rozlétly všemi směry.</p>

<p>Ztěžka oddechující Jason sklopil příď, spustil přídavné spalování naplno, aby unikl úlomkům, a letmo zahlédl dosud živého Kilratha, jak se zmítá v prostoru, mává ru­kama a otevírá ústa v němém výkřiku.</p>

<p>Rozhlédl se a uvědomil si, že kolem něho je prázdno. Doomsdaye v tom zmatku ztratil a nyní mířil přímo ke druhému měsíci.</p>

<p>Nic jiného proti nim nevzlétalo.</p>

<p>Bylo to všechno, co Kilrathové měli?</p>

<p>Přepínal mezi komunikačními kanály. Třetí kilrathské korveta se stala terčem těžkého bombardování, většina nepřátelských stíhaček bojovala s <emphasis>Intrepidem </emphasis>a <emphasis>Kagimašou </emphasis>a jenom šest z nich proniklo až k <emphasis>Tarawě, </emphasis>kde se držely čtyři jeho stíhači, zatímco zbytek perutě pokračoval ve vzletu.</p>

<p>Zamířil přímo k měsíci začal akcelerovat, aby si jej zběžně prohlédl.</p>

<p>Prolétl hranicí deseti tisíc kilometrů a přiblížil se až na pět tisíc, zapnul kamery fotokulometů a přepojil si obraz na svou obrazovku bojového přehledu.</p>

<p>Sakra, to je ale obrovská loděnice. Začal přepočítávat stavební dráhy a doky rozptýlené na několika stech čtve­rečních kilometrů. A potom je spatřil, šest doků pro letou­nové lodě a v každém z nich loď v různém stupni roz­pracování, dobře chráněná bunkry z duraoceli s fázovými štíty shora. Na obrazovce se mu objevila salva řízených střel, odpálených pozemní obranou, a k nim se připojila blýskavice dalekonosných laserových děl. Začal stoupat zpátky. Když se nad povrchem měsíce obracel, vplula mu do zorného pole domovská planeta Kilrathské říše. Podo­bala se Zemi: nádherná modro-zelená koule vznášející se uprostřed černi. Lákalo ho to rozletět se k ní, ale věděl, že je to k ničemu a kromě toho měl přímo tady mnohem důležitější cíl.</p>

<p>Zamířil zpět a střely ho nepřestaly pronásledovat, ale byly daleko vzadu.</p>

<p>„Operační středisko Taravvy,“</p>

<p><emphasis>„Tarawa </emphasis>slyší,“</p>

<p>„Jak to pokračuje?“</p>

<p>„Útočící stíhačky zničeny, jednoho stíhače jsme ztratili, jeden stroj vážně poškozený.“</p>

<p>Nechtěl se ptát. koho budou vyškrtávat ze stavu.</p>

<p>„Posilám dodatečné informace o druhém měsíci. Našel jsem nádherný vypasený cíl. Tady to máte; zajistěte, aby to dostala i námořní pěchota.“</p>

<p>Ťukl do tlačítka a za vteřinku zhuštěný signál odnesl údaje.</p>

<p>Jak stoupal zpátky k lodím, prolétl místem, kde ještě před několika okamžiky vířila bitva. Několik kilrathských stíhačů dosud podnikalo zteče na <emphasis>Kagimašu, </emphasis>která dostala zásah do hlavního motoru. Zatímco se Jason blížil, přilétl roj čtyř stíhačů z Tarawy a za pár vteřin bylo po boji.</p>

<p>„Griersone, zachytil jste přenos záznamu z kamery?“</p>

<p>„Viděl jsem, že slétáte dolů, tak jsem si řekl, že bych se na vás měl napíchnout.“</p>

<p>Jason se usmál. Grierson byl rozhodně velitel na úrovni; ten typ velitele, který ví, kdy a kde naslouchat a kdy jed­nat.</p>

<p>„Mohli bychom chlupáče o celé měsíce zdržet, možná o dva nebo o tři roky, a trochu vyrovnat nepoměr sil. Mů­žeme zničit nejenom ty letounové lodě, ale celou loděnici. To je ten nejnádhernější cíl, jaký jsem kdy viděl!“</p>

<p>„Začnu lámat ostatní.“</p>

<p>Jason nahodil přídavné spalování a zamířil k <emphasis>Tarawě.</emphasis></p>

<p>* * *</p>

<p>„Jsem pro, abychom po nich šli,“ řekl Merritt, potěšeně vycenil zuby a bouchl pěstí do fotografií roztroušených po stole.</p>

<p>„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se O'Brian tiše.</p>

<p>„Jsou to zpevněné budovy: bombardování z velkých lo­dí to nevyřeší. Jistě, nadělá trochu nepořádku, ale my chce­me vyřadit stroje, doky, materiál a taky výrobní personál. Každý z nich je v téhle válce důležitější než jakýkoliv voják Císařské gardy a musí se s nimi podle toho naložit.“</p>

<p>Pohlédl na Jasona.</p>

<p>„Ti jsou do téhle války zapojeni také, i když nenosí pušky.“</p>

<p>„Já vím,“ odvětil Jason klidně. Nerad to přiznával, ale uvědomoval si, že Merritt má pravdu.</p>

<p>„To znamená vpadnout dovnitř, rozmístit tam antihmotové miny a vyhodit to do povětří zevnitř kus po kuse. Na těch fotkách vidíme jen to, co stojí na povrchu. Jsem ochot­ný se vsadit, že pod zemí jsou ještě mraky dalších zařízení.</p>

<p>Ten měsíc sice má řídkou atmosféru, ale na delší udržení života nestačí. Když už budeme v tom, zbouráme i kasár­na a ubytovny a uděláme jim z toho kůlničku na dříví.“</p>

<p>Prohlížel si počítačovou mapu pokrytou taktickými symboly, jež byly pro Jasona naprosto záhadné, ale výsad­kářům popisovaly každičkou podrobnost toho, co měli napadnout.</p>

<p>„Třicet standardních hodin by mělo stačit. Mám deset výsadkových člunů a pět set lidí. Máme tam dole nejmíň stovku vypasených cílů.“</p>

<p>„Myslel jsem, že jenom šest, ty letounové lodě,“ namítl O'Brian.</p>

<p>„Ty lodě procházejí řadou montážních a výstrojních sta­novišť. Půjdeme po celé výrobě, včetně stavby křižníku a montáže stíhaček. Třicet hodin.'„</p>

<p>„Krucinál, dostali jsme se až sem,“ štěkl O'Brian. „Já říkám, abychom prolétli kolem, vybombardovali to tam a honem pryč. Oblétnout Kilrah, vypálit salvu řízených střel, a potom můžeme tvrdit, že jsme byli první, kdo za­sáhl jejich domovskou planetu. Budeme hrdinové. Může­me to stihnout za hodinu a vypadnout. Jejich letounovky se mohou začít objevovat každým okamžikem, a až zač­nou, chci nás mít už pryč.“</p>

<p>„Pozemním operacím velím já,“ odvětil Merritt tiše, ,.a já odlétám dolů zničit základnu jejich flotily. Panebože, neexistuje jediný námořní pěšák, který by se nemodlil za tuhle šanci nakopat chlupáče rovnou mezi nohy, a my ji tady máme. Sice mě to ponoukalo vrhnout se na jejich hlavní město a trochu jim ho vyštafírovat. ale tohle je důležitější. Tohle je věc, která ovlivní opravdovou válku víc než honit se za titulky do novin kvůli propagandě. Pomyslete na to, člověče, pár pěšáků s minou zničí letou­novou loď. něco, co by v přímém boji vyžadovalo celou flotilu, kdyby se tyhle lodě dostaly do služby. Můžeme vyrovnat válečnou situaci a udělat práci, která by nás stála desetitisíce životů, kdyby tyhle lodě dostaly šanci vzlét­nout - a to bychom ještě museli mít štěstí.“</p>

<p>„Nařizuji vám. abyste to nedělal.“</p>

<p>„Táhněte do hajzlu,“ prohlásil Merritt s úšklebkem. „Buď tuhle loď dovedete na vzdálenost vhodnou pro vysadek a podporu, anebo přísahám, že vás osobně na místě odprásknu.“</p>

<p>Jason ztuha polkl a ohlédl se po O`Brianovi, aby viděl, jak zareaguje. O'Brian začal lapat po dechu a otvíral a za­víral ústa jako ryba na suchu.</p>

<p>„Až se vrátíme, nechám vás za tohle zastřelit,“ zasípěl O'Brian konečné. „Dopravím vás zpátky jen proto, abych to viděl.“</p>

<p>„Až se vrátíme,“ zachechtal se Merritt. „Vy si určité děláte srandu. Teď předejte rozkazy. Ale nejsou to plané hrozby, kapitáne. Myslím to smrtelně vážně.“</p>

<p>Jason si všiml, že Merritt bezděčně rozepnul pouzdro pistole a zbraň měl plně odkrytou.</p>

<p>O'Brian se konečné s křeslem otočil a zapnul komuni­kační kanál na můstek.</p>

<p>„Doveďte nás do útočné vzdálenosti jedno sto tisíc kilo­metrů od měsíce,“ štěkl a vzteklým mávnutím ruky inter­kom vypnul.</p>

<p>„A teď vykliďte vzletovou oblast, nebo to moji lidé udě­lají za vás.“</p>

<p>Jason se podíval na Merritta a zašklebil se.</p>

<p>„Na shledanou dole, pane.“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Přeskok za deset minut, sire.“</p>

<p>Princ Thrakhath, snažící se potlačit rostoucí vztek, na hlášení svého nového astronavigátora kývl hlavou. Navi­gátor byl očividně nervózní.</p>

<p>„Hlavně to proveďte správně,“ pravil princ chladně.</p>

<p>Odvrátil se a odkráčel pryč.</p>

<p>Stalo se to a nemohl s tím nic udělat. Jednou za čas se přeskokový bod nečekaně změnil nebo jednoduše zavřel. Ale proč zrovna teď? Poslední přeskok, který je měl přivést k domovskému světu o tři hodiny dříve než <emphasis>Tarawu, </emphasis>zmizel a oni místo toho přeskočili do další soustavy za Kilrah, museli se obrátit a zkusit to znovu. Minulý navi­gátor byl mrtev, aby odčinil to, co mohla být jen jeho smůla. Jenže ve válce mají někteří jedinci štěstí a jiní ne a pro ty druhé nebylo v jeho štábu místa.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jason kroužil kolem Tarawy a sledoval, jak se poslední výsadkový člun námořní pěchoty valí ven z výletového otvoru.</p>

<p>Člun se obrátil a zapnul přídavné spalování.</p>

<p>.Jdeme na věc!“</p>

<p>„Jsme s vámi. Kočičí řezníci,“ odpověděl Jason a snažil se překonat knedlík v krku, když viděl, jak se Světlanin člun obrací k měsíci.</p>

<p><emphasis>Intrepid </emphasis>a <emphasis>Kagimaša </emphasis>měsíc poslední hodinu ostřelovaly a rozvrátily pozemní obranu natolik, aby se <emphasis>Tarawa </emphasis>mohla přiblížit na sto tisíc kilometrů. Z hlavní planety a ze zá­kladny na oběžné dráze plynného obra více než sto miliónů kilometrů daleko přicházel vytrvalý proud kilrathských stíhačů. Ti však přilétali v malých nespojitých vlnách po nejvýše osmi nebo deseti strojích. Jason už při obranných akcích ztratil čtyři stíhačky a čtyři průzkumné stroje, ale lidé stále drželi půdu. Podle způsobu, jakým Kilrathové létali, měl Jason podezření, že proti nim teď posílají pilotní žáky posbírané z leteckých škol. Bylo to vražedné plýtvá­ní budoucími talenty a on byl rád, že je může vyřídit teď, aby se s nimi nemusel střetnout, až budou plně bojeschopni.</p>

<p>Také si začal uvědomovat, že jeho vyžlata už nejsou žádní nováčci; létali a bojovali jako ostřílení veteráni.</p>

<p>„Vlétáme do dosahu pozemní obrany,“ oznámil Merritt.</p>

<p>Jason, který sám sebe přidělil k doprovodu výsadkových člunů, soustředil pozornost před sebe. Měsíc byl dvacet tisíc kilometrů daleko a blížil se. Když se dostali na patnáct tisíc, vylétla smršť těžkých neutronových výbo­jů a <emphasis>Intrepid </emphasis>se dal do pohybu, aby bombardoval obranná postavení.</p>

<p>„Zelený veliteli, vyřaďte je.“</p>

<p>„Kryjte nás,“ odpověděl Doomsday.</p>

<p>Osm Sabrů a čtyři Rapiery, vedené Jasonem. spustily přídavné spalování a vyrazily střemhlav k povrchu měsí­ce. Měsíc se jim jakoby řítil vstříc a vyplňoval postupně celý prostor, až byly zřetelně viditelné podrobnosti rozleh­lé základny jako řada čar zaříznutých do tmavošedého povrchu.</p>

<p>Jason se mihl kolem <emphasis>Intrepidu </emphasis>a řítil se stále dolů. Začal nepravidelně kličkovat, aby nepříteli znesnadnil míření, a ke své hrůze spatřil, jak jeden Sabre vlétl přímo do sil­ného neutronového výboje. Letoun zmizel a Jason si na okamžik myslel, že to byl Doomsday.</p>

<p>„Snažte se zůstat naživu, dokud neodpálíte munici. Kaž­dá tahle střela stojí víc než cely nový kosmoplán, tak neplýtvejte majetkem Konfederace.“ zapraskal v komuni­kátoru Doomsdayův hlas.</p>

<p>Přiblížili se na tisíc kilometrů, potom na sto a prodírali se řídkým ovzduším.</p>

<p>„Zteč!“</p>

<p>Zbývající Sabry zatočily a podle svých navigačních ob­razovek se rozlétly k předem naprogramovaným cílům. které počítačový mapovací systém označil za možné sou­části pozemní obrany.</p>

<p>Kilrathské rušení se přesouvalo z jednoho kmitočtového pásma do druhého a snažilo se zamaskovat radary poze­mní obrany. Každý se sedmi Sabrů vypustil čtyři letecké střely proti pozemním radarům, z nichž každá se rozdělila na padesát kusů submunice, které se zaměřily na jednotlivé radary, rádiové stanice, laserové zaměřovače, naváděcí sys­témy bodové obrany cílů a podprostorové vysílače. Na dru­hou stranu pak střely vyslaly údaje o svých cílech na Do-omsdayův letoun, který byl opatřen povelovou soustavou pro takové hromadné vypouštění. Tato soustava automaticky zabraňovala několikanásobnému pokrytí jednoho cíle více střelami a přesměrovávala střely na významnější cíl v pří­padě, že první střela, která k němu směřovala, byla zničena.</p>

<p>Čtrnáct set antihmotových hlavic se řítilo dolů. Ožila soustava kilrathských kanónů bodové obrany, která z hmot­nostních urychlovačů vzhůru vystřelovala tisíce nábojů o velikosti hrací kuličky. Stovky střel byly zasaženy, a vy­buchovaly ve všech výškách. Ale stovky dalších obranou pronikly, některé ze střel měnily směr a vrhaly se k vý­znamnějším cílům, aby zastoupily ty, které byly ztraceny. Povrch planety pokryla erupce prachu a dýmu. Sabry vybraly let, zamířily vzhůru a pryč, a hnaly se k <emphasis>Tarawě, </emphasis>aby doplnily munici.</p>

<p>Jason přitáhl stroj, kroužil kolem a čekal. Jeho pátrací systém chvilku nezachycoval nic, ale potom se ozvaly další kilrathské systémy, které dosud zůstávaly vypnuté a zahajovaly činnost až teď po prvním úderu. Jason odpálil svou jedinou protiradarovou střelu a díval se, jak vyletuje kupředu a rozděluje se na padesát malých střel, které se rozlétají dolů všemi směry. Nastaly další výbuchy a po­vrch pět kilometrů pod ním pokryly ohnivé záblesky.</p>

<p>„Můžete tam vpadnout!“ křikl Jason.</p>

<p>„Jdeme na věc a díky, Modrý veliteli.“</p>

<p>„Bůh s s vámi, Světlano. Miluju tě a dej na sebe pozor.“</p>

<p>Nedokázal si pomoci a věděl, že to všichni slyší, ale bylo mu to v daném okamžiku jedno.</p>

<p>Deset výsadkových člunů se mihlo kolem něj a rozptýlilo se, aby zasáhlo první cíle. Zpod každého člunu vylétly letecké protizemní střely raketové přípravy a zahryzly se do povrchu, kde drtily systémy bodové obrany cílů. Kil­rathové však dosud bojovali a Jason spatřil, jak se jeden člun náhle roztrhl po zásahu deštěm střel z hmotnostních urychlovačů. Zažehl přídavné spalování, střemhlav se vrhl dolů a snažil se přitom nevšímat si rozbitého a hořícího člunu, kolem kterého se prořítil. Zaměřil letoun na baterii hmotnostních urychlovačů a vyhýbal se přitom šňůře střel vylétajících z ní vzhůru. Z boku po něm začala pálit druhá baterie, ale on si jí nevšímal, usadil záměrný kříž na první baterii a odpálil přímo do ní neřízenou střelu. Jeho letounem otřásl náraz, pravoboční štít mu vysadil a Jason zaslechl, jak se do duraocelového pancéřování s vytím zakusují střely. Zatočil oním směrem a střelec ho stále sledoval. Jason střemhlav slétl dolů, vybral let těsně nad povrchem měsíce, řítil se deset metrů nad zemí a chrlil oheň na ba­terii, která se rozlétla na kusy. Za baterií spatřil tryskat houbovitý sloup ohně v místech, kam dopadl a kde vy­buchl onen výsadkový člun.</p>

<p>Jason stáhl plyn a přelétl nad ním. Bylo zřejmé, že nikdo nepřežil.</p>

<p>Přepnul opět na komunikační kanál námořní pěchoty a vydechl úlevou, když v éteru zaslechl Merrittův hlas řídící útok. Merrittův výsadkový člun dosedl na povrch vedle zpevněného krytu pro letounovou loď. Jason nad ním zakroužil a pozoroval, jak se otvírají příďová i záďová vrata člunu a hřbetní věž plavidla chrlí zadržovací palbu, zatímco zezadu proudí námořní pěšáci, odění do lehkých přetlakových atmosférických obleků, a zepředu vyjíždějí obrněná bojová vozidla. U vchodu do hangáru vypukla krátká přestřelka a Jason, který zůstal nad bojištěm téměř viset, sklopil příď a vypálil dlouhou dávku, dokud ukazatel nabití nepoklesl na nulu. Otevřel se mu pohled na loď uvnitř a pocítil bláznivé, šílené rozjaření. Byla to kilrat-hská letounová loď, těsně před dokončením a naprosto bezbranná. Jason, neschopný ovládnout svou radost, leh­ce přizdvihl příď, napumpoval střelu přímo do přídě lodi a potěšeně se zasmál, když se duraocelovy pancíř v zá­blesku částečně vypařil a částečně vychlípil.</p>

<p>„Šetři šťávou. Modrý veliteli.“ To byla Světlana.</p>

<p>„Poprvé jsem se dostal tak blízko, aniž by mi připadalo, že umřu hrůzou.“</p>

<p>Stáhl se, když námořní pěšáci vpadli do hangáru a pro-bojovávali si krok za krokem cestu skrz jednotky pozemní obrany. Vystoupal ve spirále nahoru a zůstal kroužit deset kilometrů nad bitvou. Z domovské planety vzlétla další letka Dralthů směrem k <emphasis>Tarawě </emphasis>a Jason pomocí vysílačky sledoval, jak Hvězdná zář, která byla v pozici předsunuté obrany, diriguje boj. ztrácí v tom střetnutí další Fretku a Rapier, ale zastavuje útok dobrých padesát tisíc kilomet­rů od Tarawy.</p>

<p>Jason si v duchu aktualizoval přehled o ztrátách. Zatím přišli o pět Fretek, jeden Sabre a pět Rapieru, pětadvace-tiprocentní ztráty. Přestože vyřídili padesát kilrathských stíhaček a bombardérů a také čtyři korvety, věděl, že se bitva obraci v jejich neprospěch.</p>

<p>Kroužil nad bojištěm další hodinu, napadl několik poze­mních cílů a s pocitem závisti pozoroval, jak se Doomsday vrací s čerstvým nákladem munice a vede své Sabry ke zteči na další pozemní cíle, odmaskované poté, co námořní pěšáci začali ničit některé z generátorů fázového stínění. Útok rozmetával ubytovny i výrobní plochy a těžké střely s jedinou antihmotovou hlavicí vyvrhovaly trosky do výš­ky dvaceti kilometrů nad povrch měsíce.</p>

<p>„Modrý veliteli, tady je operační středisko Tarawy.“</p>

<p>„Tady Modrý velitel.“</p>

<p>„Útočí na nás kilrathské maskované stroje. Opakuji, jsme pod přímým útokem.“</p>

<p>„Už tam letím.“</p>

<p>Obraz se na několik vteřin rozrnil a rozkmital, a potom se na obrazovce opět objevila operační důstojnice, která mluvila napjatým a rozrušeným hlasem.</p>

<p>„Modrý veliteli, zachytili jsme jednu těžkou letounovou loď, opakuji, jednu těžkou letounovou loď a osm dopro­vodných lodí přilétajících nejvyšší rychlostí.“ Obraz se znovu rozkmital.</p>

<p>Jason vrhl rychlý pohled na povrch měsíce.</p>

<p>„Za jak dlouho dorazí ta letounovka k <emphasis>Tarawě!“</emphasis></p>

<p>Po několik vteřin se neozvala žádná odpověď.</p>

<p>Konečně se obraz znovu objevil a on viděl, že operační místnost je v plamenech.</p>

<p>„Zasáhli nás. Modrý veliteli. Opakujte otázku.“</p>

<p>Jason spustil přídavné spalování a zamířil přímo zpátky.</p>

<p>„Za jak dlouho hlášené lodi přiletí?“</p>

<p>Obrazovka znovu potemněla.</p>

<p>„Jasone?“ To byl Grierson z <emphasis>Intrepidu.</emphasis></p>

<p>„Griersone, zachytil jste to?“</p>

<p>„Mám je na dálkovém lokátoru. Vsadím se, že se vyno­řili z přeskokového bodu schovaní za pásmem asteroidů a vypustili maskované stíhačky. Odhaduji, že jejich letou­nová loď tu bude za tři a půl hodiny.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>Přepnul zpátky na Světlanu.</p>

<p>„Zachytila jsi poslední zprávu?“</p>

<p>„Co se tam nahoře, sakra, děje?“</p>

<p>„Vyřiď Merrittovi. že má nejvýš tři hodiny a potom od­sud padáme. Potvrzená jedna letounová loď, už nás napa­dají maskovanými stroji.“</p>

<p>„Kruci, to nedostaneme všechny cíle.“</p>

<p>„Řekni Merrittovi. ať na zemi vyřídí ty zatracené letounovky a co ještě případně stihne, ale tenhle autobus defi­nitivně odjíždí za tři hodiny.“</p>

<p>„Rozumím. Modrý veliteli.“</p>

<p>„Modrý veliteli?“</p>

<p>To byla opět operační důstojnice a Jason úlevou vy­dechl.</p>

<p>„Tady Modrý velitel. Jak se držíme?“</p>

<p>„Jsme pod těžkým útokem.“ Žena na okamžik odhlédla od kamery, váhavě přikývla a ustoupila, aby udělala místo O'Brianovi.</p>

<p>„Modrý veliteli, kde, k čertu, jste?“</p>

<p>„Vracím se. Budu tam za pět minut.“</p>

<p>„Zahajuji okamžitě nouzový ústup k přeskokovému bodu.“</p>

<p>Jasone zíral na obrazovku, ohromený tím, co právě sly­šel.</p>

<p>„A co námořní pěšáci? Ti to nemohou stihnout.“</p>

<p>„Ti jsou postradatelní,“ odsekl O'Brian. „Řekněte svým lidem, ať se vrátí a chytí nás. Až projdeme přeskokovým bodem, už opozdilcům nebudeme zastavovat.“</p>

<p>„Vy parchante!“ rozkřikl se Jason. „Necháváte pěšáky na holičkách! Ještě máme čas je vyzvednout, stačí poč­kat!“</p>

<p>„Odlétáme, milý pane. A vy jste zbaven velení a budete uvězněn pro porušení subordinace.“</p>

<p>„Vy špinavý zbabělce, jestli se ještě dostanu na loď, tak vás zabiju“ zavrčel Jason a vypnul kanál.</p>

<p>Srazil páku připustí kupředu tak prudce, až si na oka­mžik myslel, že ji dočista ulomil. Po jednom boku se mu začal zhmotňovat maskovaný kilrathský stroj, ale on si jej nevšímal a řítil se kupředu.</p>

<p>Konečně měl <emphasis>Tarawu </emphasis>na dohled. Už byla obrácená zádí k měsíci a motory běžely naplno.</p>

<p>„Medvěde, co to, sakra, dělá?“</p>

<p>„Griersone, on utíká!“ vykřikl Jason.</p>

<p>„Do hajzlu, letím ho zastavit.“</p>

<p>„Kryjte pěšáky; když toho mizerného poseru nedokážu zastavit, pokuste se přistát a vyzvednout je.“</p>

<p>Grierson zaváhal.</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>Jason pokračoval v honičce a postupné se dotáhl na Doomsdayovu peruť, která se vracela po svém druhém útoku a nyní se rozestupovala, aby napadla maskované Kilrathy.</p>

<p>Jason se propletl bitvou zuřící za zádí <emphasis>Tarawy </emphasis>a sotva přitom vnímal výbuchy, míhající se střely a laserové zá­blesky. Srovnal svůj stroj souběžně s <emphasis>Tarawou </emphasis>a znovu zapnul vysílačku.</p>

<p>„Modrý velitel jde na přistání.“</p>

<p>„Rozumím, Modrý veliteli.“</p>

<p>Přelétl nad lodí a letmo postřehl, kde její trup ožehlo několik tuctů těžkých nábojů z hmotnostních urychlova­čů. Prudce se naklonil a střemhlav slétl k vletovému otvo­ru. Kolem se mihl Okrouhlík, který mu od ocasu zahnal jednu maskovanou stíhačku. Jason se prodral uzávěrovým polem a narazil do bezpečnostní sítě.</p>

<p>Odklopil překryt kabiny, vstal, ani nečekal, až Sparksová přistaví žebřík, seskočil dolů, tvrdě dopadl na palubu a postavil se.</p>

<p>Přiběhla k němu řídicí létání.</p>

<p>„Dekujeme se snad odsud?“</p>

<p>Jason divoce přikývl a prodral se kolem ní.</p>

<p>Doběhl do hlavní chodby a tryskem se po ní rozběhl.</p>

<p>Palubní interkom vřel různými výkřiky a povely, a potom, jakoby z dálky, zaslechl Jason z reproduktoru ječivý hlas.</p>

<p>„Blíží se, blíží se. Hřbetní střelci, sundejte ho, sundejte toho parchanta! Sundejte...“</p>

<p>Paluba pod Jasonovýma nohama jako by se propadla a zase vyskočila vzhůru. Ten náraz ho srazil na všechny čtyři a vyrazil mu dech. Chodbou se rozlehlo vysoké je­čeni poplašné sirény dehermetizace trupu. Ucítil, jak se chodbou valí tlaková vlna vzduchu smíšeného s ohněm, a zakryl si hlavu. Proud žáru mu přelétl nad hlavou a na­jednou obrátil směr, jako vichr o síle hurikánu se prohnal chodbou zpátky a stáhl Jasona s sebou. Ten si přirazil čelní průzor přilby a systémy jeho skafandru naskočily.</p>

<p>Klouzal chodbou, vlečený dekompresním proudem vzdu­chu. Když dorazil k rozbitým vzduchotěsným dveřím na můstek, chytil se okraje a nahlédl dovnitř.</p>

<p>Můstek byl pryč.</p>

<p>Pohlédl vzhůru a spatřil čerň prázdného prostoru a v ní Sabre, který se mihl kolem při pronásledování maskované stíhačky a zničil ji právě v okamžiku, kdy se její obrysy začaly rozplývat. Jason se rozhlédl po troskách před sebou a potlačil nutkání ke zvracení. Celá posádka můstku byla mrtvá a to. co z ní zbylo, bylo rozmáznuté po duraocelových přepážkách. Podlaha můstku byla proražená a paluba pod ní také roztržená a posetá troskami. Elektrické kabely jiskřily v čistém vakuu. Do spodní paluby byly zaklíněné zbytky roztříštěné kilrathské stíhačky. Zásah kamikadze, uvědomil si Jason. Vkročil mezi trosky a rozhlédl se ko­lem, a pak ho spatřil. Tedy spíš to, co z O'Briana zůstalo, protože spodní polovina těla chyběla. Přistihl se při před­stavě, že kdyby neměl na hlavě přilbu, byl by na mrtvého nejspíš plivl.</p>

<p>Obrátil se, propletl se troskami zpátky ven a vyrazil chodbou nazpět. Proti němu běžela opravárenská četa a on se přitiskl ke stěně, aby jim uvolnil cestu. Na konci chodby, u vchodu na hangárovou palubu, bylo vztyčeno uzá-věrové přechodové pole. Prošel jím a otevřel přilbu. Kolem se tlačil zástup palubního personálu a pohlížel do chodby.</p>

<p>„Krucinál, běžte zpátky na svá stanoviště!“</p>

<p>Skupina obrátila zraky k Jasonovi.</p>

<p>„Kapitán a všichni důstojníci na můstku jsou mrtví,“ oznámil Jason a v jejich pohledech se objevil šok.</p>

<p>Zaváhal.</p>

<p>„Důstojník letové paluby.“</p>

<p>„Zde, pane.“</p>

<p>„Zřídíme nový můstek a operační středisko ve vašem velínu. Otevřete deník lodního počítače a..,“'</p>

<p>Připadalo mu téměř nemožné tu větu vyslovit. Zhluboka se nadechl.</p>

<p>„Zaznamenejte, že od tohoto okamžiku já, Jason Bondarevskij jakožto nejvyšší důstojník na <emphasis>Tarawě </emphasis>přebírám na lodi velení.“</p>

<p>Důstojník na něho hleděl.</p>

<p>„A můj první rozkaz je, abychom tuhle loď obrátili a vrá­tili se. ksakru, do boje!“</p>

<p>* * *</p>

<p>„Tady admirál Tolwyn. Piloti, nasedat do letounů, piloti, nasedat do letounů.“</p>

<p>Admirál Tolwyn přepnul svou hlavní obrazovku zpátky na předsunutou retranslační stanici, která nyní přenášela signál z velitelství Velkého Duka dole na Vukar Tagu.</p>

<p>Celá náhorní planina se změnila v šílený zmatek výbu­chů, vířícího prachu a trosek. Obsluha znovu namířila ka­meru přímo vzhůru a obraz s pomocí počítačového zpra­cování tisíckrát zvětšila. Když se obraz přiblížil, admirál Tolwyn zadržel dech.</p>

<p>Ve vesmírném prostoru nad planetou se vznášela celá kilrathská Domovská flotila. Od transportních lodí se oddolovaly stovky malých teček a snášely se dolů k úto­ku, doprovázené stovkami kilrathských těžkých stíhacích bombardérů.</p>

<p>„Říkám ti, že se tu rozpoutává hotové peklo!“ hulákal Velký Duke, jak se snažil překřičet staccatový rachot vý­buchů a svištivé hřmění vypouštěných pozemních proti-vzdušných střel.</p>

<p>„Zůstaň na příjmu, letí jich sem ještě víc!“</p>

<p>Kamera umístěná na povrchu nad bunkrem se otočila, zaměřila se těsně nad povrch a zvětšení kleslo.</p>

<p>Blížil se mrak protizemních střel palebné přípravy. Stře­ly zažehly urychlovací průnikové motory, které dokázaly hlavici před výbuchem <emphasis>zarazit </emphasis>do plastobetonu dvacet stop hluboko. Tolwyn za přehradou střel na okamžik spatřil hejno výsadkových člunů, a potom obraz zhasl.</p>

<p>„Ješíšikriste, to byla slupka,“ <emphasis>navázal </emphasis>Velký Duke opět spojení, tentokrát však jen zvukovým signálem.</p>

<p>„Počítám, že pozemní útok podporuje šest, možná sedm letounovek. Počkej chvilku, letí sem další salva; zaměřili signál našeho vysílače. Za ní je nejmíň tři sta výsadkových člunů. Sakra, to vypadá...“</p>

<p>Signál zmlkl.</p>

<p>Tolwyn několik vteřin čekal.</p>

<p>„Dejte mi Banbridgea.“</p>

<p>Spojovací důstojník přesměroval laserovou komunikač­ní linku na anténu <emphasis>Vlkodavu.</emphasis></p>

<p>„Velký Duke to tvrdě schytává,“ řekl Tolwyn.</p>

<p>„Ještě pár minut, už jenom pár minutek, až vysadí první vlnu a strčí hlavu do smyčky, potom tam vpadneme. Piloti jsou připravení k vzletu?“</p>

<p>„Sedí v kabinách.“</p>

<p>Banbridge se obrátil, ohlédl se po své komunikační ob­razovce a otočil se zpátky k Tolwynovi.</p>

<p>„Právě jsme dostali hlášení, že velitelství Velkého Duka dostalo přímý zásah. <emphasis>Zatím </emphasis>ale nepotvrzené.“</p>

<p>Tolwyn přikývl, ale neřekl nic. Byli s Dukem přátelé už od doby, kdy byli oba na Akademii. Námořní pěšák dostal přezdívku Velký Duke kvůli své výšce pouhých pěti stop, kterou kompenzoval vznětlivou povahou, vždycky připra­venou ke rvačce.</p>

<p>„Geofe, zahajte přeskok; my půjdeme hned za vámi.“</p>

<p>Tolwyn se zachmuřeně usmál.</p>

<p>„Nashle na druhé straně.“</p>

<p>Obrátil se a podíval se na kormidelníka.</p>

<p>„Zaveďte nás do přeskokového bodu a Vzburcujte bojo­vá stanoviště, jdeme na věc!“</p>

<p> <strong>kapitola devátá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>„Do kélu se vším. zapojte tu obrazovku zase,“ křikl Jason a opřel se o přepážku, když se <emphasis>Tarawa </emphasis>naklonila v ostré zatáčce. Zásah můstku poškodil systém tlumení setrvač­ných sil. který zajišťoval, že umělé gravitační pole uvnitř lodi reagovalo náležitým způsobem současné s pohybem trupu plavidla při obratech a manévrech. Ačkoliv zpoždě­ní bylo jen nepatrné, méně než tisícinu sekundy, všechny obraty byly nyní znát, neboť házely při únikových ma­névrech posádkou po lodi sem a tam. U stíhaček to bylo s ohledem na jejich velikost nevyhnutelné, ale letounová loď na to nebyla stavená.</p>

<p>Obrazovka před ním opět ožila a ukázala rozvlněný Gri-ersonův obraz.</p>

<p>„Co vám ukazují pátrací systémy?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„Nepřátelská letounová loď se k nám blíží maximální rychlosti, před ní je formace dvou křižníku a čtyř torpédo-borců a po bocích má dvě korvety. Dorazí za sedmadvacet minut. Přilétá také druhá vlna stíhaček, víc než padesát.“</p>

<p>Jason zaúpěl a pohlédl na přehled hotovosti.</p>

<p>Z letuschopných strojů mu zbývalo sedm Rapieru, šest Sabrů a osm Fretek, nepočítaje jeho vlastní Rapier. Dvě třetiny z nich už neměly řízené střely a bude třeba je za­volat zpátky a znovu včas vyslat proti příštímu útoku.</p>

<p>„Jak vám jdou opravy?“ vyzvídal Grierson.</p>

<p>„Stále jsme bez dálkového průzkumu, takže budete na­šima očima, <emphasis>Intrepide. </emphasis>Kolem trhliny v trupu jsme zřídili okruh vzduchových uzávěrů. Generátory štítů ješté nefun­gují, strojovna je stále odříznutá, ale podařilo se nám na­vázat s nimi rádiové spojení, tlumiče setrvačnosti nejsou sfázované a nejsme si jistí přeskokovým pohonem. Dů­stojník pro řízení přeskoků je mrtvý a vrchní seržant říká, že bude trvat celé hodiny, než ten úsek zase poběží. Celá posádka můstku je pryč i s ošetřovnou a příďovými ubika­cemi posádky.“ Na okamžik zaváhal. „Ztratili jsme pětinu posádky, přes sto mrtvých a čtyřicet zraněných.“</p>

<p>„Máte kliku, že se ještě držíte nad vodou, kapitáne. My jsme před odletem stihli na povrchu nalodit námořní pě­chotu ze dvou výsadkových člunů. Jeden člun jsme ztratili, když se pokoušel sám vzlétnout, další byl poškozen na zemi a jeho posádka se rozdělila do ostatních člunů. Dva výsadkové čluny pěchoty se s námi spojí zvnějšku během příštích deseti minut, a až posádky přestoupí, čluny odhodí­me; zbývajícím třem člunům Merritt nařídí odlet co nevidět.“</p>

<p><emphasis>„KagimašoT“</emphasis></p>

<p>„Zde, komandére,“ objevil se na obrazovce její kapitán s obvazem na jednom oku.</p>

<p>„Jak jste na tom?“</p>

<p>„Trochu sežehnutí, štíty na dvaatřiceti procentech, ale motory už jsou zase plně funkční.“</p>

<p>„Letíme vyzvednout zbývající čluny; vy dva nás kryjte,“</p>

<p>Grierson se zašklebil.</p>

<p>„To je moje práce,“ a obrazovka potemněla.</p>

<p>Jason pohlédl na svého nového operačního důstojníka. Žena seděla před přenosnou holoobrazovkou, napojenou nyní na hlavní palubní počítač. Velín řídícího létání nad vzletovou palubou plnil nyní dvojí funkci, neboť sem bylo přeneseno kormidlo, operační úsek, spojový úsek, ovládání zbraní a řízení oprav a přenosné vybavení všech těchto úseků bylo propojeno spletí optovláknových kabelů s hlav­ním systémem. Všechny bojové lodě byly pro případ ta­kového zásahu, jaký pravé schytala <emphasis>Tarawa, </emphasis>vybaveny záložním můstkem, jenže na <emphasis>Tarawě </emphasis>jakožto přestavěné transportní lodi nikdy zřízen nebyl. Bez zásoby přenosných holoobrazovek, které se na palubách lodí obvykle nachá­zely kvůli brífingům a zábavě, by teď byli úplně slepí.</p>

<p>Jason se rozhlížel po místnosti a sliboval si, že jestli se někdy dostanou zpátky, určité udělá kvůli tomuto přehléd­nutí pořádný rozruch. Ještě když o tom přemýšlel, mu přišla k smíchu ironie skutečnosti, že se v současné situaci vůbec zabývá takovými věcmi.</p>

<p>„Zavolejte Doomsdaye a Hvězdnou zář, aby přivedli le­touny k přezbrojení. Mají na to deset minut, tak sebou hoďte.“</p>

<p>„Rozkaz, pane.“</p>

<p>Jason přistoupil k širokému plastovému oknu, které pos­kytovalo výhled na letovou palubu.</p>

<p>Dovnitř svižně vlétl první Sabre, Doomsdayův, a dosedl na konci vzletové rampy. Mechanici se k němu rozběhli, a když jej traktor vlekl z rampy, poklusávali vedle něj. Zbrojíři ke stroji spěšně tlačili střely na malých antígravi-tačních paletách a zavěšovali je na pylony vnějších závěs-níků, zatímco mechanici zastrkovali hadice do palivové nádrže letounu a zapojovali přívodné kabely pro doplnění energie. Doomsday vylezl z kabiny, gestem naznačil dru­hému pilotovi, aby zůstal sedět, a rozběhl se k velínu.</p>

<p>Vešel dovnitř a přejel Jasona zkoumavě očima.</p>

<p>„Takže ty jsi teď u kormidla?“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Jak se drží loď?“</p>

<p>„Sešíváme ji dohromady, ale ještě jedna taková slupka a rozpadne se na kusy.“</p>

<p>„Budeme je od vás držet dál, ale proboha, člověče, mu­síme obrátit a upalovat pryč, než nám zablokují přeskoko­vý bod.“</p>

<p>„Merritt chce ještě pět minut. Už zaminovali pět letou­nových lodí ve stavebních docích a montážní halu křižní­ku a teď rozmisťují miny v šesté letounovce a jejím doku.“</p>

<p>„Sakra, Jasone, jestli tu ještě budeme okounět, půjdeme do hajzlu s nimi.“</p>

<p>„Pět minut.“</p>

<p>„To je prostě skvělé; vyměnili jsme zbabělce za bojov­ného maniaka.“ Pak se mu tvář začala roztahovat do širo­kého úsměvu.</p>

<p>Přilétaly další letouny a Jason pozoroval jejich přistání, souhlasně pokýval hlavou, když velící důstojník letové paluby označil dvě stíhačky za neschopné letu a nechal je odtáhnout do nejzazšího kouta hangáru, kde se na ně vyrojily opravárenské čety. Dovnitř vlétla jedna Fretka s chybějící polovinou křídla a táhla za sebou z pahýlu tr­čící změť drátů, kterou zachytila za okraj vletového otvoru a roztočila se. Jason zasténal, když se letoun rozlomí] a po palubě se rozlétly součástky.</p>

<p>Důstojník letové paluby vyběhl z velína, rozběhl se přes palubu k místu havárie, vykřikoval povely mechanikům a řídil odklizení vraku. Za minutu už mohla vlétnout do­vnitř další stíhačka a jen o několik palců minula rozbitou kabinu Fretky, kterou záchranná četa kropila hasicím pros­tředkem a ze které vytahovala bezvědomého pilota.</p>

<p>Přistál poslední stroj a Doomsday se vrátil ke svému kosmoplánu, připravenému k vzletu.</p>

<p>Jason zapnul palubní interkom lodi.</p>

<p>„Hlášení všem,“ a na okamžik zaváhal, „mluví kapitán. <emphasis>Intrepid </emphasis>hlásí, že přilétají stíhačky, víc než padesát, jsou necelých patnáct minut daleko a blíží se k nám. Pět minut za nimi je devět velkých lodí, dva křižníky třídy Fralthra. čtyři torpédoborec třídy Ralatha, dvě korvety a těžká letounová loď. Měli bychom se dát na ústup, ale dole na měsíci jsou ještě čtyři roty námořní pěchoty, které se připravují odpálit půl tuctu zatracených letounových lodí a bůhví jaká další <emphasis>zařízení </emphasis>do pekla, kam to všechno patří. Dáváme jim ještě pět minut, protože tahle loď své lidi nenechává ve štychu. Strojovno, připravte se zatopit pod kotlem, až řeknu. Pracujte dál stejně dobře jako dosud, lidi, a Říše se naučí zakrývat si zadek a plazit se pryč, jakmile jen uslyší jméno <emphasis>Tarawa.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Vypnul interkom a náhle se kvůli tomu proslovu, který mu připadal jalový a bezduchý, začal cítit hloupě. Kout­kem oka postřehl, že jeho improvizovaný štáb se zubí a souhlasně přikyvuje. V rozpacích se odvrátil a upřel po­hled na obrazovku příďového výhledu, kteru zaplňoval obraz měsíce.</p>

<p>„Merritte, slyšíte mne?“</p>

<p>„Slyším, <emphasis>Tarawo. </emphasis>Právě se zvedáme.“</p>

<p>„Hvězdná záři. jsi poblíž pro vzdušnou podporu?“</p>

<p>„Čtyři Fretky a jedna stíhačka jsou seřazené nad nimi.“</p>

<p>„Čluny A a B vzlétnou první, člun C pod velením ma­jora Světlany Ivanovové nás bude následovat. Na odchodu jsme se střetli s jistým nečekaným odporem.“</p>

<p>„Major?“ podivil se Jason.</p>

<p>„Sakra, není to dneska jediné povýšení v poli,“' opáčil Merritt. „Já sám jsem jich taky pár udělil. Velitel roty C to koupil natvrdo, a tak po něm tu práci dostala ona.“</p>

<p>V pozadí jeho řeči Jason slyšel, že se tam při naloďování posledních bigošů odehrává přestřelka.</p>

<p>Jason pohlédl na obrazovku krátkodosahového radaru a spatřil, že se od povrchu odlepuje první modrá skvrnka, následovaná o půl minuty později druhou.</p>

<p>„Tak sakra pohněte s tím, pohněte!“ zavrčel Grierson.</p>

<p>„Ty stíhačky nahazuji přídavné spalování; budou tady ani ne za pět minut.“</p>

<p>„Vyšlete ven tři Sabry, a potom vykliďte palubu pro při­stání výsadkových člunů.“ nařídil Jason a snažil se udržet hlas chladný a profesionální.</p>

<p>Doomsday vyklouzl po vzletové rampě do vesmíru, me­chanici dotlačili do pozice druhý kosmoplán a poslali jej ven o necelých třicet vteřin později.</p>

<p>Obrazovka záďového krátkodosahového přehledového radaru, který přečkal zásah kamikadze, začala na hranici dosahu rudnout; vlna nepřátel se blížila.</p>

<p>„Merritte, pohněte, krucinál,“ řekl Jason tiše a stále se nutil budit zdání klidu.</p>

<p>„Přikládáme uhlí pod kotel tak rychle, jak to jen jde, Tarawo.“</p>

<p>„Rota C hlásí vzlet!“ ozvala se Světlana a Jason vydechl úlevou.</p>

<p>První výsadkový člun, přilétající od měsíce na plný plyn, se dostal na dohled prostým okem a za r.ím plála vlečka plamene z přídavného spalování.</p>

<p>Na operačním panelu začal bzučet poplašný signál a Ja­sona na vteřinku napadlo, že se snad přilétající stíhačky snaží už zaměřovat řízené střely, třebaže jsou dosud tisíce kilometrů daleko. A pak spatřil, jak se obraz hrozby, čer­vený obdélníček, rozsvítil na povrchu měsíce.</p>

<p>„Světlano, úhybný manévr!“</p>

<p>„Infračervené navádění,“ houkla Hvězdná zář a zahájila odvetnou palbu.</p>

<p>„Světlano, vypněte motory. Vypusťte klamné cíle!“</p>

<p>Vzhůru se řítily čtyři střely, jejichž dráhy se sbíhaly k výsadkovému člunu, který se právě ocitl na dohled. Ja­son křikl na poddůstojníka obsluhujícího displej, aby pře­pnul na větší zvětšení. Cítil se bezmocný; jako kapitán</p>

<p>letounové lodi mohl jen přihlížet boji na život a na smrt, který se odehrával na holoobrazovce.</p>

<p>Výsadkový člun zatočil a z jeho zádě vytryskl oblak klamných dipólů a světlic. První střela se přiblížila a vy­buchla půl kilometru za zádí, druhá a třetí zmizely v ohni­vé kouli a vybuchly také. Jason úlevou vydechl, a pak se z exploze vynořila čtvrtá střela. Doháněla člun.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Jason a sevřel okraj pultu, jako by snad mohl střelu odvrátit stranou pouhou silou vůle. Střela vy­buchla těsně za zádí člunu.</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>Tarawo, jsme zasaženi a vracíme se!“ Její hlas byl podivně netečný a klidný, když se její obraz objevil na obrazovce.</p>

<p>Zoufalý Jason sledoval, jak výsadkový člun s vlečkou ohně klesá ve spirále zpátky na povrch planety.</p>

<p>„První výsadkový člun prolétá vletovým otvorem.“ Ja­son vzhlédl, aby viděl, jak dovnitř vlétá Merrittův člun, s boky poznamenanými palbou během zuřivého boje na povrchu planety, a tvrdě dosedá.</p>

<p>Ještě než se plavidlo vůbec zastavilo, otevřel se boční průchod, vyskočil z něj Merritt a rozběhl se do velína. Vpadl dovnitř a odhodil přilbu na podlahu.</p>

<p>„Světlano, zkuste se dostat na oběžnou dráhu!“ vykřikl Jason.</p>

<p>„Nejde to, <emphasis>Tarawo, </emphasis>běží nám už jen jeden motor a jdeme k zemi.“ Za ní viděl pilota zápasícího s řízením a druhého pilota zhrouceného v sedadle kupředu se zátylkem rozdr­ceným na krvavou kaši. Země se prudce blížila, a pak obraz pohasl.</p>

<p>„Dopadli vedle jednoho z hangárů letounových lodí,“ zvolala operační důstojnice.</p>

<p>„Výsadkový člune C, výsadkový člune C, slyšíte mě?“ křičel Jason.</p>

<p>Éter naplnil praskavý šum, a potom se skrz zrnění se sotva rozeznatelnými obrysy prodral hlas.</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>ještě vás slyšíme; nouzové jsme přistáli, na palubě mnoho ztrát.“</p>

<p>„Díky Bohu,“ vzdychl Jason a pohlédl na Merritta.</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>je čas vypadnout z tohohle sousedství,“ vmísil se do komunikace Grierson. „Rozumíte? Obrazovka zad­ního výhledu se červená přilétajícími bandity!“</p>

<p>Jason měl pocit, že se mu srdce rázem změnilo v kus ledu.</p>

<p>Přejel pohledem situační přehled, holodispleje a moni­tory. <emphasis>Tarawa </emphasis>byla vážně poškozená, ale měla na palubě stále ještě čtyři sta padesát členů posádky a po příletu druhého výsadkového člunu více než stovku námořních pěšáků. Na jednom pobočném monitoru počítač soustředil informace o havarovaném výsadkovém člunu a vypočítá­val zranění podle signálů systémů podpory života jednot­livých vojáků. Naživu jich dosud bylo pětatřicet, včetně Světlany.</p>

<p>„Konfederace své lidi neopouští, aspoň ne v době, kdy já jsem ve velení,“ našeptával mu hlas v jeho paměti. „Udělám, co bude třeba, abych vás dostal zpátky.“ Jason měl pocit, jako by Tolwyn stál vedle něj.</p>

<p>Nikdy nikoho neopouštějte, ten závazek je oboustranný.</p>

<p>Ohlédl se po Merrittovi, který tam stál s bolestným vý­razem.</p>

<p>„Jasone, když se pokusíte ty lidi vyzvednout, zemřeme všichni.“ Jason to rychle promýšlel. <emphasis>Intrepid </emphasis>by se mohl pokusit o přistání, ale byl by to na krátery rozbrázděném povrchu obtížný manévr. Už jej jednou provedl, aby vyzvedl dvě roty námořní pěchoty, a přitom jej zasáhla pozemní palba. Znamenalo to, že bude muset snížit rychlost na nulu, a potom při stoupání překonávat gravitaci. Mohl by být napaden při odletu, a to nejen stíhači, ale i velkými loděmi.</p>

<p>Poslat tam Sabry; ty by mohly nacpat několik lidí do zadní zbraňové šachty. To by zachránilo možná dvacet lidi. Znovu vyslat jeden výsadkový člun a snažit se udržet stíhačky dál od něj.</p>

<p>„Do hajzlu!“ zaklel Jason.</p>

<p>„Znali riziko.“ řekl Merritt tiše, „věděli, čemu se upisují,“</p>

<p>„A ta smlouvaje oboustranná,“ křikl Jason. „Letíme pro ně.“</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>slyšíte nás?“</p>

<p>„Jsme tady. Světlano, jen vydržte. Posíláme Sabry, aby sebrali polovinu tvých lidí, a obratem pošleme jeden vý­sadkový člun pro zbytek,“'</p>

<p>Na druhé straně bylo chvilku ticho.</p>

<p>„Díky za snahu, <emphasis>Tarawo, </emphasis>ale myslím, že to nepůjde.“</p>

<p>„Jen vydrž, Světlano.“</p>

<p>„Jasone,“ a zase se na chviličku odmlčela. „Poslouchej, Jasone. ty teď tomu všemu velíš. Tisíc lidí na tebe spoléhá, že je dostaneš pryč. My jsme vyřízení. Neobětujte se kvůli naší záchraně. Vím, jaká je situace, a ty to víš taky. Když tady budete očumovat, zahynete. Vypadněte odsud!“</p>

<p>„Zmlkni. Světlano. Jdeme pro vás.“</p>

<p>„Plukovníku Merritte?“</p>

<p>„Zde. Světlano.“</p>

<p>„Jaký je odpalovací kód?“</p>

<p>Merritt zavřel oči a sklonil hlavu.</p>

<p>„Alfa, Alfa. Fox. Tango tři,“ řekl tichým, sotva slyšitel­ným hlasem.</p>

<p>„Alfa. Alfa, Fox, Tango tři, rozumím“ opakovala klidně Světlana.</p>

<p>Jason se podíval na Merritta.</p>

<p>„Antihmotové miny jsou načasované na hodinové zpož­děni, abychom se stihli odklidit,“ zašeptal Merritt. „Ale dají se také odpálit ručně.“</p>

<p>Pohlédl Jasonovi přímo do očí.</p>

<p>„Je mi líto, synu, ale ona má pravdu. Bůh nám všem pomoz, ale ona má pravdu.“</p>

<p>Jason se obrátil zpátky ke komunikátoru, který opět uka­zoval rozvlněny obraz.</p>

<p>„Světlano, nedělej to. Počkej, počkej ještě.“</p>

<p>„Alfa, Alfa, Fox, Tango tři,“ opakovala. „Spoušť je odjištěná.“</p>

<p>„Světlano!“</p>

<p>Obrátila se a pohlédla k obrazovce.</p>

<p>„Jasone. zlato, zachraň svoji flotilu. Možná někdy jindy, v nějakém příštím živote, se zase sejdeme. Vždycky jsem tě milovala, Jasone. Budu vždycky s tebou.“</p>

<p>„Světlano! Ne!“</p>

<p>Obrazovka zhasla.</p>

<p>Pohlédl na příďový monitor, na jehož obrazovce vykvet­ly tucty bílých záblesků.</p>

<p>Stál v němé hrůze a díval se, jak výbuchy trhají základ­nu kosmických lodí na kusy. jak se žár prudce šíří v podo­bě do běla rozžhavených kruhových stěn a jako houbovité sloupy stoupá k nebi.</p>

<p>Ve velínu bylo ticho jako v hrobě, až na nepřetržitý hovor z ostatních lodí a od Doomsdayovy perutě, která se rozmisťovala tak, aby kryla <emphasis>Tarawu </emphasis>zezadu.</p>

<p>Jason si náhle uvědomil, že se všechny oči upírají na něj.</p>

<p>„Synu.“</p>

<p>Jason pohlédl na Merritta. který tam stál se slzami v očích.</p>

<p>„Synu, teď jste kapitán.“</p>

<p>Jason pokývl, přistoupil k řídicímu displeji a snažil se mrkáním zahnat slzy.</p>

<p>„Taktický holodisplej.“ Obraz se rozsvítil a vznášel se před ním. Kilrathští stíhači nabírali rozestupy, těžké lodě se také blížily a dvě z nich manévrovaly tak, aby lidem zablokovaly trasu k předpokládanému bodu ústupu.</p>

<p>Třebaže dálkový průzkum dosud nefungoval, dokázal si Jason představit, že přímo u přeskokového bodu bude če­kat další velká loď. Ve stavu, v jakém se <emphasis>Tarawa </emphasis>nacháze­la, neměli naději si probojovat cestu, a i kdyby se do pře­skokového bodu dostali, neměli záruku, že přeskokový pohon bude fungovat správně. Jsou odříznutí. Musí udělat něco jiného, a to zatraceně rychle.</p>

<p>„Vyvolejte mi mapu soustavy,“ řekl Jason tiše a obraz se objevil vedle taktického displeje. Několik vteřin si jej upřeně prohlížel. Laserovým ukazovátkem vyznačil čáru, a potom přihlížel, jak počítačový navigační systém přebírá informace, opravuje je o gravitační účinek měsíce a ostat­ních planet a vypočítává kurs.</p>

<p>„Kormidelníku, obraťte nás na kurs 331,3 na mínus je­den stupeň podle standardní sluneční osy. Strojovno, ukažte, co z toho dokážete vyždímat. Předat projektovanou dráhu doprovodným lodím a Sabrům. Zasunout lapače na deva­desát pět procent pro maximální zrychlení, A honem pryč odsud.“ Cítil, že se mu hlas začíná třást.</p>

<p>Rozhlédl se po svém štábu, který na něj po tom rozkazu zmateně civěl, protože ty pokyny je vedly úplně mimo přeskokový bod, ale pak se všichni horečně pustili do práce.</p>

<p>Jason se rozhlédl po místnosti a ucítil, jak se loď <emphasis>začíná </emphasis>chvět, když se obrátila a spustila naplno přídavné spalování.</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>co to je, ksakru, za kurs?“ křikl Grierson, který se zase objevil na komunikátoru. „Vedete nás někam do prčic, kde není v dohledu žádný přeskokový bod!“</p>

<p>„Všechny body už jsou určitě obsazené,“ prohlásil Jason klidně. „Poletíme přímo k tomu plynnému obru, kde mají orbitální základnu. Ta už nejspíš všechny stíhačky ztratila.“</p>

<p>„Fajn, takže rozstřílíme jednu všivou základnu. Co dál?“</p>

<p>„Potřebujeme čas na opravy,“ oznámil Jason. „Generá­tor štítů máme stále nefunkční, přeskokovému pohonu se nedá věřit a elektroinstalaci máme rozstřílenou na cucky. Potřebujeme trochu času.“</p>

<p>Grierson se náhle usmál.</p>

<p>„Oukej, <emphasis>Tarawo, </emphasis>jdeme s vámi.“</p>

<p>Stíhací stroje z <emphasis>Tarawy </emphasis>s doplněnou municí znovu vzlét­ly, aby vytvořily ochrannou clonu za zádí lodi mířící ven ze soustavy Kilrathu.</p>

<p>„Čeká nás dlouhá cesta,“ řekl Jason tiše, přešel ke křeslu velícího důstojníka paluby a usadil se v něm.</p>

<p>Po první hodině se tisíc kilometrů za zádí <emphasis>Tarawy </emphasis>stále vedla nepřetržitá bitva, v níž se Hvězdná zář a Doomsday snažili zadržet jednu vlnu nepřátelských stíhacích a úder­ných letounů za druhou a zabránit jim, aby se přiblížily k jejich poškozené letounové lodi a napadly ji. Další Sabre byl zničen a s ním dva stíhací stroje a tři Fretky, které se čelně pustily do stíhacích Grikathů a Džalkehů, výměnou za tucet nepřátelských stíhaček a zásah jedním torpédem, po kterém musel jeden kilrathský torpédoborec zanechat pronásledování.</p>

<p>Během třetí hodiny dlouhého pronásledování vypalova­ly <emphasis>Intrepid </emphasis>a <emphasis>Kagimaša </emphasis>salvy torpéd a vedly přestřelku na dlouhou vzdálenost s torpédoborci Ralatha, z nichž jeden byl podle všeho opatřen zdokonalenou soustavou motorů, která mu umožňovala s přídavným spalováním dosáhnout rychlosti o tucet kilometrů za sekundu vyšší, než jakou do­kázala vyvinout <emphasis>Tarawa. </emphasis>S lapači úplně zasunutými rychlost vzrostla na více než šest tisíc kilometrů za sekundu.</p>

<p>Během pronásledování seděl Jason mlčky, jen občas vydal úsečný povel, ale nic jiného neřekl. Stíhači, kterým začalo docházet střelivo a palivo, se odpoutávali z boje, přistávali, aby doplnili zásoby, a znovu vzlétali. Jason sle­doval piloty, kteří se ani nenamáhali vylézat z kabin, a po­zoroval jejich bledé, stružkami potu pokryté tváře zbráz­děné vyčerpáním.</p>

<p>„Nepřátelská základna na oběžné dráze u plynného obra je pět set tisíc kilometrů daleko a blíží se,“ ohlásila ope­rační důstojnice a Jason konečně ožil.</p>

<p>„Nějaká aktivita stíhačů?“</p>

<p>„Odhadl jste to správné, pane. vyčerpali celý stav, když se nás předtím snažili dostat. Kromě vlastních kanónů je základna bezbranná.“</p>

<p>„Signalizujte <emphasis>Intrepidu </emphasis>a <emphasis>Kagimaše, </emphasis>aby ji zničily, a po­tom zase zaujaly původní pozici u <emphasis>Tarawy. </emphasis>Nařiďte všem lo­dím, aby vysunuly lapače a začaly brzdit. A držte se!“</p>

<p>Ačkoliv opravárenské čety pracovaly i na systému tlu­mení setrvačných sil, hlavní prioritou stále byly štíty a pře­skokový pohon. Zpoždění činilo asi tisícinu sekundy, avšak když se energetická pole lapačů náhle vysunula ven, loď. která začala zpomalovat s přetížením třiceti g, půso­bila dojmem, jako by se chtěla roztrhnout na kusy.</p>

<p><emphasis>Interpid </emphasis>ji předletí a zamířil k základně, která vyslala spršku neutronových střel. Z torpédoborec vylétl vějíř tor­péd a nepřátelská stanice zmizela.</p>

<p>„Kormidelníku, proveďte nás středem výbuchu a přejdě­te na těsnou oběžnou dráhu kolem planety.“</p>

<p>„Kapitáne, co to teď vlastně, sakra, děláme?“ zeptal se konečně Merritt, který po celou dobu stál vedle něj.</p>

<p>„Uvidíte.“</p>

<p>Rozpínající se oblak trosek jim letěl vstříc a Jason sebou trhl, když úlomky roztříštěné základny zabubnovaly na duraocelový trup a <emphasis>Tarawa </emphasis>po tom nárazu zaskřípěla. Příď <emphasis>Tarawy </emphasis>se zvedla a loď klouzala těsně nad vnějšími vrs­tvami atmosféry obří planety.</p>

<p>„Všechny letouny se okamžitě vrátí na loď!“ křikl Jason.</p>

<p>„Hele, Jasone, slyšel jsem dobře?“ ozval se Doomsday.</p>

<p>„Slyšel jsi přece, okamžitě zpátky, sakra.“</p>

<p>„Rozumím, <emphasis>Tarawo, </emphasis>ale chlupáči se na nás hned sesypou.“</p>

<p>Jason se natáhl přes pult a přepnul spojení na <emphasis>Intrepid a Kagimašu.</emphasis></p>

<p>.,Plán znáte, setkání za...“ pohlédl na nástěnné hodiny. .....přesně třicet hodin od teď. v 17:24 a buďte připravení pohnout zadkem.“</p>

<p>„Rozumím. <emphasis>Tarawo </emphasis>a hodně štěstí,“ řekl Grierson a po­těšeně se zazubil.</p>

<p><emphasis>..Tarawa </emphasis>konec.“</p>

<p>Dovnitř vlétla první Fretka. za ní ve dvacetivteřinových intervalech další zbývající průzkumné a lehké stíhací stro­je a po nich zbývající Rapiery a Sabry, zatímco Janice kroužila venku a poskytovala ochranu přistávajícím stro­jům.</p>

<p>„Blíží se spousta banditů,“ vykřikla operační důstojnice.</p>

<p>„Držte nám ty blechy od kožichu,“ přepnul Jason komu­nikátor zase na linky doprovodných lodí.</p>

<p><emphasis>Intrepid </emphasis>se přesunul přímo za <emphasis>Tarawu </emphasis>a Jason se přistihl, že začal nervózně bubnovat prsty na boční opěrku křesla.</p>

<p>Přiřítilo se půl tuctu Grachů a zpomalilo.</p>

<p>„Hrozí torpédový útok.''</p>

<p>Z kilrathských stíhaček vylétla salva torpéd.</p>

<p>Jason se obrátil k Merrittovi.</p>

<p>„Máme na palubě ještě nějaké miny?“</p>

<p>Merritt přikývl. „V každém výsadkovém člunu ještě pár.“</p>

<p>„Nastavte autopilota ve výsadkovém člunu, a jakmile přistane poslední letoun, chci, abyste minu aktivoval a po­slal člun řízený automatickým pilotem ven.“</p>

<p>„Rozumím.“ Merritt vyběhl z místnosti.</p>

<p>Na obrazovce spodního výhledu Jason viděl ubíhat převalující se horní vrstvu atmosféry plynného obra ani ne deset kilometrů pod nimi. Magnetické poruchy vznikající v atmosféře téméž znemožňovaly spojení s doprovodný­mi loděmi, které, jak viděl, se snažily krýt mu záď.</p>

<p>Šest kilrathských stíhaček se vzneslo vzhůru a odlétalo pryč, zatímco salva jejich torpéd se blížila. Jason zaslechl vysoké bzučení signálu ohlašujícího zaměření lodě.</p>

<p>Zadní protitorpédová děla se rozštěkala, snažila se za­měřit torpéda a chrlila ze svých hmotnostních urychlova­čů krupobití střel. Kilrathská torpéda proti nim vypustila malé obláčky klamných cílů a rušiček signálu, které měly děla zmást. Výmetnice protitorpédových střel odpálila jed­nu raketu, která vylétla kupředu, a potom se obrátila, aby se vyřítila za záď.</p>

<p>Dvě z torpéd vybuchla, avšak čtyři se dál blížila.</p>

<p>„Bezpečně nás zaměřila,“ křikla operační důstojnice. „Počítačová analýza odhaduje, že jedno pronikne obranou a zasáhne nás za dvacet sekund... patnáct.“</p>

<p>Ozval se signál výstrahy před zásahem.</p>

<p>Palba ze záďových děl a z doprovodných lodí křižovala prostor, zničila jedno, a nato další dvě torpéda.</p>

<p>„Střet za pět, čtyři...“</p>

<p>„Ježíšikriste!“ zaječel jeden důstojník a vyděšeně vzhlédl k Jasonovi.</p>

<p>Torpédo zmizelo v záblesku po srážce s Fretkou, která se vrhla zbrani přímo do dráhy a přivedla ji k výbuchu těsně za zádí <emphasis>Tarawy.</emphasis></p>

<p>Jason, neschopný slova, pohlédl na situační panel a vi­děl, jak zpráva o stavu Janicina letounu zhasla.</p>

<p>„Ta věděla, jakou si vybrat smrt.“</p>

<p>Jason se ohlédl po Doomsdayovi, který právě přistál a nyní tiše z kouta místnosti sledoval drama, které se ko­lem odehrávalo. „Já bych udělal to samé a ty taky.“</p>

<p>Jason měl pocit, že už víc nedokáže snést. Zavřel oči.</p>

<p>„Poslední stíhačka je uvnitř.“</p>

<p>„Vypusťte ten výsadkový člun a nasměrujte ho za záď.“</p>

<p>„Výsadkový člun venku pod plnou kontrolou autopilota.“</p>

<p>Merritt vběhl zpátky do místnosti, naklonil se nad ko­munikační panel a začal vyťukávat kód. Pak se ohlédl po Jasonovi.</p>

<p>„Doprovode, ještě mě slyšíte?“</p>

<p>Obě lodě odpověděly, avšak silné magnetické pole pla­nety zkreslovalo hlasy i obrazy téměř k nepoznání.</p>

<p>„Na můj odpočet zahajte střemhlavý ponor do atmosfé­ry. Pět, čtyři, tři, dva, jedna.“</p>

<p>Pohlédl na Merritta, přikývl a plukovník námořní pě­choty stiskl tlačítko. Těžká antihmotová mina vybuchla půl tuctu kilometrů za flotilou, přímo mezi nimi a Kilrat-hy, a způsobila elektromagnetický impuls, který zahltil veškerou průzkumnou výstroj.</p>

<p>„Střemhlav dolů! Kormidelníku, přímo do atmosféry!“</p>

<p>Zatímco se za nimi rozpínal elektromagnetický impuls exploze, tři lodě sklopily příď a řítily se přímo do plynného obra. Střetly se s horní vrstvou atmosféry. <emphasis>Tarawa </emphasis>se za­čala otřásat a vibrovat a Jason cítil, jak se mu loď kroutí a ohýbá pod nohama.</p>

<p>„Dest kilometrů v atmosféře, dvacet, padesát.“</p>

<p>Díval se kormidelníkovi přes rameno, zatímco se noři­li stále hlouběji, a nařídil vyrovnat let až plných pět set kilometrů hluboko v bouřlivém víření zmrzlého čpavku a síry. Zbývající vnější senzorové systémy byly vypnuté, neboť nemohly zachytit nic jiného než praskání silné radi­ace a magnetických bouří bičujících horní vrstvy atmosfé­ry planety.</p>

<p>„Vyrovnat loď a strojovna ať udržuje jenom takový vý­kon, abychom se udrželi na oběžné dráze.“</p>

<p>„Vyrovnáno, pane; strojovna hlásí, že stáhli výkon na osmnáct procent.“</p>

<p>„Převést loď na tichý chod. <emphasis>Žádné </emphasis>vysílání jakéhokoliv druhu. Jenom pasivní snímače.“</p>

<p>„Loď převedena na tichý chod.''</p>

<p>Jason se ohlédl na hlavní obrazovku operačního důstoj­níka. Byla plná jednotvárného zrnění. Pak přes ni přejela modulovaná čára a po ní další. Operační důstojnice na něho pohlédla široce otevřenýma očima.</p>

<p>„Hledají nás pomocí vysokoenergetických mikrovlnných impulsů.“</p>

<p>„Tak ať hledají.“ řekl Jason a zadržel dech.</p>

<p>Signály se pomalu vytratily; nezachytili je a on zvolna vydechl.</p>

<p>„Palubní interkom.“</p>

<p>Zvedl mikrofon.</p>

<p>„Všem na palubě. Podařilo se nám uniknout kilrathskému útoku tím. že jsme se ponořili do horních vrstev atmo­sféry plynného obra, kde nás jejich senzory díky atmos­férickým poruchám nemohou odhalit. Jak asi uhodnete, jakékoliv vizuální pátrání je jako hledat pírko ve sněhové vánici. Za necelých třicet hodin se setkáme s doprovodný­mi loděmi. Během těch třiceti hodin opravíme loď a po­škozené stíhačky a vrátíme se rozdávat rány. Blahopřeji vám k dobře odvedené práci.“</p>

<p>Na chvilku sklopil hlavu.</p>

<p>„Merrittovi námořní pěšáci zničili půl tuctu rozestavě­ných letounových lodí a spoustu <emphasis>zařízení. </emphasis>Náš operační svaz vyřídil více než sedmdesát nepřátelských stíhaček, čtyři korvety, jednu orbitální základnu, o spoustě pravdě­podobně zničených a poškozených strojů nemluvě. Jsem na vás hrdý a Konfederace je na vás také hrdá. Všichni velitelé opravárenských čet, zbrojmistři a důstojníci strojovny se za půl hodiny dostaví na provizorní můstek. Dě­kuji, <emphasis>Tarawo, </emphasis>a jen tak dál. Jsem zatraceně hrdý na to, že jsem členem téhle party.“</p>

<p>Vypnul interkom, ani si nevšiml pyšných pohledů svého štábu.</p>

<p>„Půjdu si na půl hodiny odpočinout,“ řekl tiše. „Zavo­lejte mě, kdyby se něco stalo.“</p>

<p>Odešel z můstku do malé komory, která nyní sloužila jako jeho pracovna, a zavřel dveře. Sklonil hlavu, zakryl si obličej rukama a rozplakal se.</p>

<p>* * *</p>

<p>Princ Thrakhath se odvrátil od holoobrazovky.</p>

<p>„Nebude nic příjemného tohle ohlašovat císaři.“ řekl klidně a hleděl přitom na chantára, který velel jeho vlaj­kové lodi.</p>

<p>„Sire, smím vám připomenout, že jste očekával, že ne­přátelská letounová loď použije planetu jako gravitačního katapultu, obletí ji a zamíří přímo zpátky ke Kilrahu, místo aby se ponořila do její atmosféry?“</p>

<p>Princ Thrakhath se na chantára upřeně zadíval.</p>

<p>„Obdivuji odvahu a obdivuji pravdu.“ řekl. ..Máte pravdu.“</p>

<p>Chantár se viditelně uvolnil.</p>

<p>„Je pravděpodobné, že by pod pláštíkem elektromagne­tického pulsu antihmotového výbuchu oblétli odvrácenou stranu planety?“</p>

<p>Chantár pohlédl na svého výkonného důstojníka odpo­vědného za navigaci.</p>

<p>„Jestli to udělali, vynoří se do deseti minut pod jižním pólem planety. Pokud v tom okamžiku zasunou lapače a přejdou na maximální zrychlení, mohou získat náskok a dokonce se přiblížit Kilrahu dřív, než budeme schopní se vrátit, abychom jej bránili.“</p>

<p>Princ Thrakhath se díval na holodisplej, kam navigátor zakresloval možný kurs.</p>

<p>„Mistrovský manévr. Očekával jsem, že když jsme jim zablokovali možný odletový přeskokový bod, vrhnou se přímo na Kilrah, aby tam našli smrt a způsobili přitom co největší škodu. Nyní si nejsem jistý, jestli se skrývají pod námi. anebo právě oblétají planetu.“</p>

<p>Pozorně si<strong> </strong>prohlížel obrazovku.</p>

<p>„Přesuňte letounovou loď na vysokou polární oběžnou dráhu kolem Kilrahu. Torpédoborec zůstanou na oběžné dráze u této planety a budou se snažit zachytit nějakou stopu po tom, jestli jsou opravdu tam dole. Křižníky a kor­vety ať zaujmou obranné postavení mezi touto planetou a Kilrahem. Jestli teď lidé míří přímo zpět, chci být před nimi. Jestli se skrývají pod námi, počkáme na ně. Dříve nebo později se musí vynořit, a potom je vyřídíme.“</p>

<p>Chantár přikývl na souhlas a následován svým štábem opustil místnost.</p>

<p>Komunikátor na stole prince Thrakhatha zablikal.</p>

<p>Podíval se na něj a postřehl jasně žlutý blesk, který zna­menal, že jde o šifrovanou zprávu z císařského paláce. Zhluboka se nadechl a stiskl tlačítko.</p>

<p>Uprostřed místnosti se objevil císařův obraz.</p>

<p>„Ano, dědečku?“</p>

<p>„Co nepřátelská letounová loď?“</p>

<p>„Prozatím jsme ji ztratili, sire. Buď se ponořila do atmo­sféry Igrathi, aby se ukryla, anebo v tomto okamžiku do­končuje oblet planety, aby zaútočila znovu. Stahuji se, abych chránil Kilrah. Jestli se skrývá, bude muset jednou vylétnout a tehdy ji dostihneme a zničíme.“</p>

<p>„Viděl jsem hlášení o škodách. Vůbec mé to nepotěšilo.“</p>

<p>Princ Thrakhath mlčel.</p>

<p>„Ztratili jsme šest letounových lodí, šest montážních doků, středisko stavby křižníku a čtyři tisíce těch nejlépe vyškolených techniků. Víš, co to znamená?“</p>

<p>Hlas mu hněvivě stoupl.</p>

<p>„Ano, dědečku. Jsem si plně vědom toho, co to zname­ná.“</p>

<p>„Třetina všech našich loděnic na výrobu letounových lodí zničená takovou otravnou mouchou a ty ji necháš uniknout!“</p>

<p>„Sire, kdybyste vzal ohled na mé doporučení a stáhl celou domovskou flotilu zpět, k tomuhle by nebylo nikdy došlo. A řekni mi, dědečku, jaké jsou poslední zprávy z Vukaru?“</p>

<p>Princ Thrakhath čekal.</p>

<p>„Výsadek pokračuje podle plánu, ale objevil se problém.“</p>

<p>„A to?“</p>

<p>Císař zaváhal.</p>

<p>„O co jde, dědečku?“</p>

<p>„Odhalili nepřátelskou flotilu, která se blíží k výsadko­vé operaci. Právě o tom přišlo první hlášení.“</p>

<p>Princi Thrakhathovi přejel mráz po zádech.</p>

<p>„Nařiď jim, ať okamžitě ustoupí!“</p>

<p>Císař zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Než k nim signál dorazí, bude bitva rozhodnuta.“</p>

<p>„Já tu letounovou loď najdu, dědečku. Nenahradí nám sice to, co jsme už ztratili, ale aspoň nám zaplatí za své zločiny.“</p>

<p> <strong>kapitola desátá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>„Dobře, tak se podíváme na hlášení o stavu,“ řekl Jason unaveně a snažil se po téměř dvou dnech bez spánku zůstat bdělý. Vděčně si vzal od Doomsdaye šálek kávy a snažil se zakrýt, že se mu trochu třesou ruce, ať už to bylo nad­měrným přísunem kofeinu, nebo prostě z vyčerpání.</p>

<p>Pohlédl na velitele opravárenských čet, což byl, naštěstí pro <emphasis>Tarawu, </emphasis>starý poddůstojník s pětadvacetiletou praxí u loďstva; další člověk převelený z <emphasis>Concordie. </emphasis>Jeho býva­lý nadřízený, mladičký kadet přímo z akademie, zahynul na můstku a v důsledku toho byla do této funkce povýšena ta nejpovolanější osoba.</p>

<p>„Trhlinu v trupu sme zazáplatovali duraocelovou des­kou a ten váš nápad vzít ji z havarovaný Fretky byl zatra­ceně dobrej. Rozhodně ale to místo není vzduchotěsný, takže kolem udržuju uzávěrový silový pole a nařídil sem všem, kdo v ty oblasti eště pracujou, aby nosili skafandry, i když dovnitř už vháníme vzduch.</p>

<p>Generátor štítů je připravenej ke spuštění, i když fázovej generátor není úplně synchronizovanej, takže navrhuju nehonit loď na plnej výkon.“</p>

<p>„A jak vysoko tedy, Jime?“</p>

<p>„Pětasedmdesát procent, a už to je na hraně.“</p>

<p>„Pracujte na tom dál.“</p>

<p>„Mám tam pořád lidi. Dál sme zřídili a zajistili přetlakovou chodbu do strojovny a poslední z požárů elektroin­stalace jsme našli a uhasili v záďovejch ubikacích posád­ky. Ve vzduchu jsou ale pořád jedovatý látky, a to jednak z požárů a jednak čpavek a síra, co prosakujou dovnitř z atmosféry, takže si myslím, že by ubikace měly zůstat zavřený ještě pár dní, dokud to filtry vzduchotechniky nevyčistí. Všichni, kdo se pohybujou v oblastech zádě, by taky měli nosit ochranný dýchací masky.“</p>

<p>Jason vzdychl a rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>„Beru to jako dobrou zprávu, seržante.“</p>

<p>Jim přikývl a hlasitě se vysmrkal.</p>

<p>„Našli sme trhliny na třech ze šesti hlavních kýlovejch nosníků - loď propouští vzduch ze stovek mikrotrhlin jako cedník. Než se dostaneme domů, nemusíme už mít dostatečnej tlak vzduchu. Hodil jsem řeč se šéfem podpory života a ten snížil vnitřní tlak na 310 hektopascalů a zvýšil procento kyslíku, jenže víc kyslíku znamená větší nebez­pečí požáru, esli něco zase chytne. Esli schytáme zásah neutronama a dostanou se skrz štíty, elektrostatickej výboj může působit jako roznětka.“</p>

<p>„Tak znovu zvýšíme tlak a snížíme obsah kyslíku, když budeme vědět, že nás čeká boj.“</p>

<p>„A budeme ztrácet vzduch, i to bude pěkně vošidný, protože když budeme takhle houpat s tlakem vzduchu a hlavně s vobsahem dusíku, může se z toho celá posádka zvencnout. Šéf podpory života zkouší něco vymyslet.“</p>

<p>„Myslím, že se tomu říká vyhánět čerta ďáblem, ser­žante.“</p>

<p>„Taky to tak vidím, pane.“</p>

<p>„V jakém stavu je můstek?“</p>

<p>„Natáhli sme do velína řídícího lítání pár dalších kabelů, ale soustava dálkovýho průzkumu je na cucky. Budeme se muset spolehnout na údaje z <emphasis>Intrepidu </emphasis>a <emphasis>Kagimaši. </emphasis>Kořmidlo, operační úsek, navigační stanoviště a stanoviště řízení oprav jsou plně v provozu.“</p>

<p>„Skvělá práce,“ řekl Jason. „Seržante, bez vaší šikov­nosti bychom to vůbec nezvládli.“</p>

<p>„Kruci, kapitáne, já se jenom chci z tyhle šlamastyky dostat žívej; zbejvaj mi tři měsíce do výslužby.“</p>

<p>„Já jsem jenom rád, že jste nešel do výslužby před touhle akcí.“</p>

<p>„Já bych si, sakra, přál, abych bejval šel.“ odvětil hlavní seržant a Jason se soustrastně zasmál.</p>

<p>„Myslím, že si něco takového přejeme v téhle chvíli všichni, seržante.“</p>

<p>Obrátil se a pohlédl na starého kamaráda.</p>

<p>„Doomsdayi, jak jsou na tom tvoje letouny?“</p>

<p>„Zůstalo třiadvacet pilotů, nepočítaje vás, pane. Jeden z pilotů výsadkových člunů a jeho druhý pilot mají zácvik na Fretkách, takže máme dva náhradníky, i když poslat je proti stíhačům kilrathského loďstva by byla vražda. Zbývá nám pět Sabrů, osm Rapieru a sedm Fretek.“</p>

<p>Jason si to už nechal projít hlavou a nyní se musel roz­hodnout.</p>

<p>„Dobrá, Doomsdayi, povyšuji tě na velitele wingu.“</p>

<p>„Nic jiného jsem nikdy nechtěl, pane“ opáčil jmenova­ný suše. „Ti před sebou mají stejně dlouhý život jako no­váčci.“</p>

<p>„Také dál povelíš peruti Sabrů. Okrouhlík převezme Fretky,“ na chvilku se odmlčel, „a Tolwyn bude velet Rapierům.“</p>

<p>„To se mi nelíbí, Jasone.“</p>

<p>„Také jsem to od tebe nečekal, ale ten kluk se tady venku osvědčil, sejmul čtyři z nich a zachránil <emphasis>Intrepidu </emphasis>zadek před torpédovým útokem.“</p>

<p>„Kdybychom tak měli Mongola.“</p>

<p>„No, už nemáme,“ a Jason pomyslel na všechny ty mla­dé tváře, které ztratili: Mongol, Plamen, Severák, Nova, Orel, Dráp, Thor a Odin, všechna ta hrdinná jména nyní mrtvých pilotů.</p>

<p>Pohlédl na chronometr, který odtikával čas.</p>

<p>„Je na čase vylétnout a zformovat se. Kuchyně slíbila teplé jídlo pro všechny, ale sníst si je bude posádka muset na bojových stanovištích. Lidi, letíme pryč a domů se dos­taneme, věřte tomu a říkejte to svým lidem. Teď přišla doba obřadu, tak pojďte na palubu a tvařte se odhodlaně.“</p>

<p>Vstal z křesla a vykročil pryč z provizorního můstku se svým štábem v patách. Venku u výletového otvoru čekali členové posádky, živí i mrtví. Mrtvá těla byla zabalená jen ve standardních modrých pytlích loďstva a zakrytá prostě­radly. Na některých bylo ještě vzdáleně poznat, že bývala lidmi; po těch, kdo byli zabiti na můstku, zůstaly podstatné menší balíčky. Za ty, kdo se vypařili nebo byli vymrštěni do kosmického prostoru, posloužila u loďstva tradiční ná­hražka v podobě jejich uniformy. Jak se opravárenské čety a zdravotnický tým vlastně vypořádaly s úkolem vyprostit pozůstatky z oblasti kolem díry v trupu, bylo pro Jasona záhadou.</p>

<p>Těla byla nyní vyrovnána v řadě před výletovým otvo­rem.</p>

<p>Jason přistoupil k řadě mrtvých a obrátil se čelem k těm členům posádky, kterých nebylo nutně zapotřebí při opra­vách a mohli sem přijít.</p>

<p>Nevěděl, co má říci, třebaže v minulosti už byl svědkem mnoha takových obřadů.</p>

<p>„Nemáme čas na dlouhé proslovy,“ začal tiše, „a mys­lím, že naši kamarádi by ani nechtěli, abychom ten čas ztráceli pravé teď. Až bude po všem, možná se budeme moci sejít znovu a obřad provést řádně.“</p>

<p>Obrátil se od posádky k řadě mrtvých. Sáhl do kap­sy, vytáhl výtisk Bible a přečetl 23. žalm. Když dokončil modlitbu, sklonil hlavu.</p>

<p>„Byli jste našimi spolubojovníky a našimi přáteli. I když to může znít podivně, chci vám poděkovat za nás, kdo dosud žijeme na této lodi i po celé Konfederaci, protože díky vám lidstvo bude žít, vytrvá do konečného vítězství a konečně dosáhne míru.</p>

<p>Spěte v pokoji, přátelé, až do dne, kdy vesmír vydá své mrtvé.“</p>

<p>Postavil se do pozoru, zasalutoval a lodí se rozlehly ponuré fanfáry. Skupinky námořních pěšáků přistoupily k tělům, co nejšetrněji je zdvihly, přistoupily k uzávěro-vému poli a jedno po druhém je prostrčily na druhou stra­nu. Jelikož loď letěla zádí napřed, těla, která prolétla do vnější atmosféry, se propadla do zelenomodré polév­ky čpavkových oblaků a zmizela. Když odlétlo poslední z nich, vystoupil z řady plukovník Merritt a zastavil se před přilbou a výsadkárskými botami, což, jak Jason vě­děl, byly symboly všech námořních pěšáků, kteří zahynuli pH útoku. Zasalutoval, a potom dva seržanti symboly zvedli a také je prostrčili výletovým otvorem ven.</p>

<p>Jason se opět obrátil čelem k posádce, která stála zpříma jako svíce.</p>

<p>„Vyrazíme za sedmatřicet minut. Vypadneme z téhle soustavy a cestou ještě nakopeme pár chlupatých zadků!“</p>

<p>* * *</p>

<p>Ohromený císař sklonil hlavu a mávnutím ruky posla propustil.</p>

<p>Jak je to možné, jak je tohle vůbec možné? Co se poka­zilo?</p>

<p>Pět letounových lodí domovské flotily pryč, šestnáct podpůrných lodí pryč, devatenáct transportních lodí voj­ska a čtyři legie gardy zničené do posledního bojovníka. Rusmak a Gar, dva z jeho nejlepších velitelů, oba z vlád­noucího rodu, také mrtví.</p>

<p>Jak je tohle možné?</p>

<p>Komu to dát za vinu?</p>

<p>A co rod, rozsáhlý rod z císařské krve, co ti řeknou a udělají, když jádro Domovské flotily už neexistuje? Do­kázal si dobře představit seznamy ztrát. Tolik synů vlád­noucí krve ztraceno a rod bude hledat viníka.</p>

<p>Chvíli přemítal o různých frakcích, intrikujících, soupe­řících a snažících se zničit konkurenci.</p>

<p>V dálce zazněla houkačka a vyrušila ho ze zadumání.</p>

<p>Rozsvítila se obrazovka, což byl čin, který byl dovolen pouze v nejnaléhavější tísni.</p>

<p>„Můj pane, promiň mi to vyrušení.“</p>

<p>Císař pohlédl na velitele palácové stráže, který stál ztuh­le v pozoru se skloněnou hlavou.</p>

<p>„Pokračuj.“</p>

<p>„Sire, jde o tu nepřátelskou letounovou loď. Vynořila se z atmosféry.“</p>

<p>Rozzuřený císař neřekl nic.</p>

<p>„Sire, prudce zrychluje s úplně zasunutými lapači a na­brala kurs, při kterém se za hodinu střetne s Kilrahem. Princ Thrakhahth se domnívá, že by to mohl být sebevra­žedný pokus do Kilrahu narazit.“</p>

<p>Císař přikývl. Kromě úzkého okruhu nejvyššího velení a bojovníků přímo zúčastněných v boji žádná živá duše na Kilrahu nevěděla, že lidský úderný svaz pronikl do srdce Říše.</p>

<p>„Co Thrakhathova flotila?“</p>

<p>„Nabrala záchytný kurs.“</p>

<p>„Nevyhlašovat žádný poplach,“ pravil císař tiše.</p>

<p>„Sire?“ zaváhal velitel.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Ani pro ty, kdo sídlí v paláci?“</p>

<p>Císař zaváhal. Jestli úder pronikne obranou, je skutečně nejpravděpodobnějším cílem palácový okrsek. Desetitisí­ce těch, kdo by se mohli zachránit v krytech, zahynou. Ale připustit, že nebezpečí je tak blízko? A domovská flotila rozdrcená? Než se den schýlí ke konci, měl by na krku převrat.</p>

<p>„Nikdo o tom nesmí vědět. Chci mluvit s Thrakhathem prostřednictvím jištěné kódované linky.“</p>

<p>„Jak si přejete, můj pane.“</p>

<p>Odvrátil se od obrazovky, která na chvilku pohasla. Nej­prve se ozvalo vysoké pískání, a potom následoval kódo­vaný signál.</p>

<p>„Sire.“</p>

<p>Císař se zvolna obrátil čelem k princi.</p>

<p>„Slyšel jsi o Vukaru?“</p>

<p>Thrakhath neodpověděl.</p>

<p>Na co myslí? přemítal císař. Konec konců, byl jsem to já, kdo trval na tom, aby útok pokračoval a aby se flotila rozdělila. Teď je ohroženo jeho vlastní postavení. Nemůže tedy kout nějaké pikle proti mně?</p>

<p>„Musíme udělat tři věci,“ řekl císař konečně.</p>

<p>„A to, sire?“</p>

<p>„Za prvé: žádný útok nesmí proniknout ke Kilrahu. Ani jediná střela, nic. Musíš jej před tou lidskou sebranku zaštítit za každou cenu.“</p>

<p>„Sire. Přímý útok zblízka je vyřídí hned.“</p>

<p>„Včera jsi ztratil třetinu svých stíhačů. Když zaútočíš zblízka, můžeš mi zaručit, že ani jedna loď nepronikne?“</p>

<p>Thrakhath zaváhal.</p>

<p>„Ne, to nemůžeš, to je zřejmé. Zaujmi před nimi obranné postavení a zablokuj jejich útok. Dvě další letounové lodě přilétají různými přeskokovými body, aby přehradily úni­kovou cestu. Zničíme tu lidskou flotilu, abychom se pom­stili, ale nesmí sejí podařit dosáhnout této planety. Vyjád­řil jsem se jasně?“</p>

<p>„Ano, sire. A druhé dvě záležitosti?“</p>

<p>„V našich zprávách zveličíme velikost téhle nepřátelské flotily tak, aby odpovídala ztrátám, které jsme utrpěli na rozestavěných lodích i na domovské flotile.“</p>

<p>Thrakhahth se usmál, a pak zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Ale členové rodu budou znát pravdu.“</p>

<p>„Na tom nezáleží. A nakonec musíme najít někoho, ko­ho označíme za viníka za Vukar, abychom na něj svalili hanbu a odvedli pozornost.“</p>

<p>„Baron.“</p>

<p>Císař přikývl.</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>„Vnuku, musíš uspět. Pokud ne,“ zaváhal, „až příliš mno­ho jich na tebe začne pohlížet jako na příčinu svých potíží,“</p>

<p>Vypnul obrazovku, aniž čekal na odpověď.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Kapitáne, jejich letounová loď se před nás nasouvá z boku.“</p>

<p>„Kam míří?“</p>

<p>„Zaujímá pozici nad jejich prvním měsícem, mezi námi a Kilrahem.“</p>

<p>Jason se usmál.</p>

<p>Ohlédl se po kormidelníkovi.</p>

<p>„Jakou máme rychlost?“</p>

<p>„Překročili jsme osm tisíc kiláků za sekundu a stoupá, pane.“</p>

<p>„Připravte se vypustit poslední výsadkový člun a Fretku bez pilota. Spojový, sigalizujte doprovodným lodím, aby se držely blízko nás. Vzburcujte také obsluhu tažných paprsků, ať se připraví.</p>

<p>Jason přejel pohledem mapu na strategickém displeji. Byli obklíčeni kruhem kilrathských lodí. Šest z nich je pronásledovalo celou cestu od plynného obra, dvě se blí­žily z boků. A letounová loď se postavila před ně, několik miliónů kilometrů od Kilrahu.</p>

<p>Uvelebil se ve svém křesle na můstku a sledoval displej. Se zcela vypnutými energetickými poli lapačů <emphasis>Tarawa </emphasis>dál zrychlovala. V příštích dvaceti minutách spálí téměř všechno zásobní palivo na palubě lodi; jestli jim chlupáči na ten manévr neskočí, dostanou je u přeskokového bodu, kde budou muset zpomalit, aby zaujali přesnou polohu pro zahájení přeskoku. Ale byl to jediný plán. který dokázal vymyslet, a Grierson se potěšeně uchechtával, když mu o něm Jason poprvé pověděl.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Co to dělají?“ zašeptal princ Thrakhath, ale svou otázku vlastně neadresoval nikomu konkrétnímu.</p>

<p>Sledoval obrazovku s údaji. Tři lodě nabíraly rychlost se zasunutými lapači... a mířily přímo na Kilrah.</p>

<p>„Extrapolujte závěrečnou rychlost v případě, že narazí do planety,“ nařídil Thrakhath a pohlédl na svého operač­ního důstojníka.</p>

<p>Na jeho obrazovce naskočila data.</p>

<p>Deset tisíc osmdesát kilometrů za sekundu. Opřel se a nechával informaci pozvolna pronikat do svého vědomí. Hmota lodě, která touto rychlostí vnikne do atmosféry, se zaboří až do povrchu planety a při dopadu uvolní energii odpovídající několika tuctům antihmotových hlavic. Tři takové zásahy zabijí desítky miliónů jedinců.</p>

<p>Má jejich velitel v plánu tohle?</p>

<p>„Spojte se s planetární obranou, ať zvednou štíty na ma­ximum, a kašlete na utajení. Připravte se navést tuto loď na kolizní kurs s jejich letounovou lodí. Vyšlete všechny stíhačky k bodové obraně s týmiž rozkazy.“</p>

<p>Vstal z křesla a po lodi se rozječel signál bojového po­plachu.</p>

<p>** *</p>

<p>„Připravte se vypustit výsadkový člun a Fretku,“ prohlá­sil Jason a pohlédl dolů na letovou palubu.</p>

<p>„Vypustit!“</p>

<p>Výsadkový člun vylétl z výletového otvoru a po balis­tické dráze zamířil přímo na Kilrah, následován osamělou Fretkou. Obě lodě řídila automatika a obě byly naloženy zastaralými atomovými hlavicemi, které kilrathská obrana dokázala snadno odhalit.</p>

<p>Kilrah, ještě před několika minutami jen modrozelená tečka, visel nyní uprostřed temnoty jako koule.</p>

<p>„Zahajuji změnu polohy pro manévr,“ oznámil kormi­delník.</p>

<p>Jason se usadil v křesle a připoutal se.</p>

<p>„Drž se, <emphasis>Tarawo, </emphasis>drž se.“</p>

<p>„Obracím loď k zážehu motorů - teď!“</p>

<p>Jason ucítil trhnutí vyvolané řídicími raketovými moto­ry, jež obrátily <emphasis>Tarawu </emphasis>do polohy kolmé ke dráze letu. Bez lapačů bylo jakékoliv aerodynamické manévrování ne­možné. Všechno se bude muset provést metodou pochá­zející z dávnověku vesmírných letů, která však spotřebo­vávala palivo.</p>

<p>„Zážeh všech motorů!“</p>

<p>***</p><empty-line /><p>„Vypustili atomové hlavice!“</p>

<p>Princ Thrakhath vyskočil z křesla a postavil se vedle svého operačního důstojníka. Červené skvrnky, značící dva letouny vypuštěné z <emphasis>Tarawy, </emphasis>překrývaly zrádné žluté tečky.</p>

<p>„Přehraďte jim cestu, sestřelte je, musíme je zastavit.“</p>

<p><emphasis>„Tarawa </emphasis>mění kurs!“</p>

<p>„Zastavte ty hlavice!“</p>

<p>* * *</p>

<p>Lodí se rozléhalo praskání a skřípění, jak hlavní motory, nasávající obrovským tempem vodík a ženoucí jej do jádra fúzních reaktorů, začaly měnit její dráhu, která by ji jinak zavedla přímo do Kilrahu.</p>

<p>Planeta, jejíž obraz se promítal na hlavní monitor, ja­ko by se jim řítila vstříc. Na obrazovce se rojily tucty skvrnek, vyznačujících předsunutou kilrathskou obra­nu, která se rozmisťovala tak, aby zabránila předpokláda­nému sebevražednému gestu nárazu do planety. Avšak nyní se <emphasis>Tarawa </emphasis>svým manévrem dostávala s každou uply­nulou vteřinou o desítky kilometrů dál od očekávané drá­hy. Někteří stíhači začali měnit kurs, kdežto jiní se dál soustředili na dva stroje bez posádky, jejichž těžké nálo­že s odtikávajícím časovým spínačem přiváděly Kilrathy k zuřivosti.</p>

<p>„Smyčka kolem planety za deset sekund.“</p>

<p>„Doufám, že máte výpočty setsakra správně, navigač­ní,“ řekl Jason a pohlédl na důstojnici, která nervózně pol­kla. „Jsou tažné paprsky připravené?“</p>

<p>„Tažné paprsky připraveny ke spuštění počítačem.“</p>

<p>„Okamžitá rychlost devět tisíc osm set dvacet osm kilo­metrů za sekundu.“</p>

<p>Navigační důstojnice přejela pohledem svůj pult a naťu­kala nejnovější údaje, které okamžitě převzal hlavní počí­tač. O několik setin sekundy později byly do systému ří-</p>

<p>zení lodě vyslány opravy, které nepatrně pozměnily tah motorů.</p>

<p>„Výsadkový člun taranován Sarthou,“ oznámila operač­ní důstojnice.</p>

<p>Jason tu informaci ignoroval a sledoval, jak se několik Sarth, pohybujících se nyní bez lapacích energetických polí, pokouší přiblížit po balistické dráze s naplno spuště­ným přídavným spalováním.</p>

<p>„Předpokládaný náraz do <emphasis>Kagimaši!“</emphasis></p>

<p>Jason se obrátil k taktické obrazovce.</p>

<p>Stalo se to ještě dřív, než stačil rozeznat protínající se čáry. Jedna Sartha se vrhla přímo do cesty korvetě a srazily se spolu rychlostí téměř deset tisíc kilometrů za sekundu. Na obrazovce zachycující pravoboční výhled se rozzářil bílý záblesk světla, mnohem jasnější než slunce, a potom se odsunul ze zorného pole, jak se <emphasis>Tarawa </emphasis>řítila kupředu.</p>

<p>„Ani netušili, co je zasáhlo,“ zašeptal Jason.</p>

<p>Zeleno-modrá koule Kilrahu jim spěla vstříc a Jasona se na okamžik zmocnilo přesvědčení, že navigátorka něco popletla a že loď do planety narazí.</p>

<p>„Tažné paprsky spuštěny!“ vykřikla navigační důstojni­ce.</p>

<p>Jason ucítil, jak se loď rozechvěla. Tažný systém nebyl stavěný na něco takového, na nápad, se kterým přišel Jim Bane, starý navigační poddůstojník. Když letounová loď sbírala pomocí paprsku stíhačku, byl rozdíl hmotností obou strojů takový, že na každý metr, o který se letounová loď pohnula ke stíhačce, byla stíhačka přitažena o několik kilometrů. Nyní byl paprsek zaměřen přímo na Kilrah a přitahoval <emphasis>Tarawu </emphasis>k planetě; ovšem díky tečné složce rychlosti loď nenarazí do planety, nýbrž vykoná s její po­mocí gravitační manévr, který, pokud jsou výpočty správ­né, ji vynese přímo k zamýšlenému přeskokovému bodu.</p>

<p>Jestli to bude fungovat, změnilo manévrovou taktiku i tak­tiku boje v blízkosti planet navždycky!</p>

<p>Přelétli nad severním pólem planety, padesát kilometrů nad hranicí atmosféry a gravitační pole planety jejich drá­hu zakřivovalo do ještě těsnější smyčky.</p>

<p>Za necelých deset sekund byl Kilrah sto tisíc kilometrů za zádí.</p>

<p>„Sakra,“ vydechl Jason, „to byla ale jízda.“</p>

<p>Můstek ztichl, jak se všichni obrátili k navigační důstoj­nici.</p>

<p>Ta se dál skláněla ke svému pultu, sledovala, jak počítač přebírá údaje a vykresluje křivku, po níž <emphasis>Tarawa </emphasis>a její osamělý doprovod mířily pod rovníkovou rovinu sluneční soustavy Kilrahu.</p>

<p>Konečně vydechla úlevou a s úsměvem vzhlédla.</p>

<p>„Vyšlo to, pane,“ řekla roztřeseným hlasem. „Směřuje­me k přeskokovému bodu F-jedna. Dorazíme k němu za sedm hodin a dvaatřicet minut. Po zbrzdění před přesko­kem nám zůstane zásoba dvou celých tří desetin procenta paliva.“</p>

<p>Jason se obrátil a pohlédl na operační důstojnici.</p>

<p>„Zpoza Kilrahu se dosud nevynořila ještě ani jedna loď. Odhaduji, že na ně máme náskok víc než pět miliónů kilometrů.“</p>

<p>„Lidi, my se snad dožijeme zítřka,“ prohlásil Jason s úsměvem. „Zrušte bojový poplach a trochu si odpoči­neme.“</p>

<p>Na můstku se zdvihla vlna vzájemného blahopřání, a když vyhlédl na letovou palubu, spatřil, jak se členové posádky a námořní pěšáci poplácávají po zádech.</p>

<p>Zbýval tu ovšem jeden problém: přeskokový bod F-jed­na je zavede na vedlejší trasu, o nic blíž k domovu, jenže byl jediný, kterým mohli s využitím Kilrahu ke gravitačnímu manévru utéci. Nepřátelská letounová loď u Kilrahu je nyní mohla pronásledovat, anebo po souběžné trase přeskočit do některé hvězdné soustavy před nimi a zahra­dit jim cestu. A to ani nevědí, kdo tam už může čekat. Jason tápal v temnotách a celá Říše už mohla mobilizovat, aby je dostihla. Podařilo se jim uprchnout, ale nebyli o nic blíže domovu a neměli kde se ukrýt.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Je dobrý, zatraceně dobrý,“ pomyslel si princ Thrakhath, neschopný zdržet se alespoň chvilkového obdivu k tomu, kdo velel lidské flotile. Odvedení pozornosti -nyní si už uvědomoval, že takový byl záměr tohoto činu -dvěma čluny naloženými atomovými minami na chvíli rozptýlilo jeho obranu a lidem umožnilo prolétnout přímo skrze ni se ztrátou jen jediné doprovodné lodě. Ani na okamžik neměli v úmyslu spáchat sebevraždu a on si uvě­domoval, že se dopustil osudné chyby tím, že nenahlížel taktickou situaci z lidského hlediska. Příležitost rozdrtit část Země i za cenu vlastního života by těm, kdo se obě­tovali, vynesla nehynoucí slávu. Thrakhathovi připadalo téměř nepochopitelné, že lidé takto nepostupují, a para­doxně se přistihl, že se cítí téměř uražen tím, že nebyli ochotni vyměnit své životy za příležitost zasadit úder do­movu kilrathské rasy.</p>

<p>Když si prohlížel zákresové panely, uvědomil si, že ač byl únikový manévr proveden dokonale, byl také zcela marný. Přeskokový bod, kterým se lidé vydali, byl vstu­pem do větve bez odboček, neboť vedl do soustavy, ve které byl jen jeden další přeskokový bod; také následující soustava měla jako východ jediný přeskokový bod. Až v soustavě za ní se nacházelo několik přeskokových bodů, z nichž jeden mohl vést zpátky na území Konfederace.</p>

<p>Jednoduše řečeno vběhli do slepé uličky. Jeden z východů může zablokovat letounová loď <emphasis>Karu. </emphasis>On sám může po přímější trase se třemi přeskoky oproti čtyřem, které bu­dou potřebovat lidé, dorazit do oné odbočkové soustavy před nimi. Buď o tom jejich navigátoři nevěděli, anebo se prostě pokoušeli hrát vabank a získat ještě jeden den živo­ta. Zemřít zde a zničit část Kilrahu by bylo důstojnější. Na okamžik skutečně pocítil nával lítosti, že to lidé neuděla­li. Neboť císař přece jen nebyl za to fiasko odpovědný a nezahynul by jenom on, ale i tisíce dvorních příživníků. Mohlo by to vést k zajímavému výsledku. Bylo by příjem­né být svědkem smrti dvorních povalečů a byrokratů.</p>

<p>„Astronavigátore, signalizujte <emphasis>Karu, </emphasis>že lidé podnikli přeskok na Vuwarg. Ať zablokuje přeskokovou linii z Ba-raghu na Růstu. Letounová loď <emphasis>Torg </emphasis>zahradí přeskokový bod z Baraghu na Xsar. My uzavřeme linii z Baraghu na Luškag. Totéž sdělte císaři. Nejméně třicet záložních stí­hacích kosmoplánů palácové gardy na Kilrahu ať se pře­sune k nám. aby nahradily naše ztráty. Soustavu opustíme za dvě hodiny.“</p>

<p>Obrátil se čelem ke svému štábu.</p>

<p>„Dokončíme tu trapnou záležitost. Dvorní historikové se pak mohou pustit do svého obvyklého lhářského řemes­la a nafouknout ten mizerný hon ve velké vítězství.“</p>

<p> <strong>kapitola jedenáctá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Jason Bondarevskij si uvědomoval, že je fyzicky na dně. Díval se do zrcadla a snažil se zadržet třesení rukou, aby dokončil holení. Obraz, který se na něj díval z druhé stra­ny, byl znepokojivý. Bledé rysy, tmavé kruhy pod zčerve­nalýma očima. Od začátku náletu mu nezbyla ani chvilka na to, aby navštívil posilovnu, což byl bezpodmínečný požadavek pro všechny piloty, aby zůstali ve vrcholné fyzické formě. Kdyby velel někomu, kdo by vypadal jako on teď, poslal by ho na ošetřovnu a nařídil by mu odpočin­kový turnus a pár posezení s vojenským psychologem.</p>

<p>Noční můry nechtěly zmizet - obraz ohnivé koule, kte­rá rostla, aby rozdrtila výsadkový člun námořní pěchoty, a přízrak Světlany, která se na něj dívala, zatímco ji pohl­covaly plameny. A vedle ní Janice a všichni ostatní, které ztratil.</p>

<p>Zavřel oči a jemně přejížděl po tváři staromódní břitvou.</p>

<p>Ostré bodnutí bolesti od říznutí jím trhlo a on se zakle-ním popadl ručník a poťukával jím ránu. Vzal kelímek vody, což bylo všechno, co bylo kvůli zavedení přídělo­vého systému při holení dovoleno spotřebovat, a snažil se spláchnout zbytek mýdla.</p>

<p>Někdo zaklepal na dveře.</p>

<p>„Pane, přistál kapitán Grierson. Plukovník Merritt už je v brífingové místnosti.“</p>

<p>„Hned jsem tam.“</p>

<p>Otřel z tváře poslední stopy mýdla a oblékl si nyní již úplně zmačkanou a špinavou uniformu. Z prádelny zůsta­la jen vyhořelá skořápka a celá posádka už se dávno vzdala snahy po čistém vzhledu.</p>

<p>Jason se ještě jednou podíval do zrcadla, přinutil se na­sadit výraz jakési rozhodnosti a vyšel na chodbu. Opravá­renská četa se postavila do pozoru a on jim mávnutím ruky naznačil pohov, zatímco se protahoval kolem svářecích agregátů.</p>

<p>„Jak to jde, seržante?“</p>

<p>„Navařujeme na ten prasklej kýlovej nosník duraocelo-vou vzpěru, pane. Ale dá se k němu těžko dostat.“</p>

<p>Jason pohlédl do díry po vytrhané podlaze paluby. Pře­nosné lampy osvětlovaly pracovní četu, která dřepěla na bobku po obou stranách prasklého nosníku a pomocí ruč­ních jednotek nulové gravitace vmanévrovávali na místo duraocelové profily. Jejich velitel se hrbil nad přenosným holodisplejem, na který měl vyvolané konstrukční plány lodě, a ukázal na červeně vyznačený poškozený úsek.</p>

<p>„Ale, sakra, pane. až doletíme domů, už nebudeme ani muset do suchýho doku a budeme moct rovnou lítat dál.“</p>

<p>„Jen tak dál seržante,“ poklepal mu Jason na rameno a šel dál.</p>

<p>Připadalo mu zvláštní, že má velet lidem jako je hlavní seržant, starým zkušeným vlkům loďstva, kteří byli ve službě ještě předtím, než on se. narodil. Ten chlapík právě prováděl menší zázrak. Za normální situace by <emphasis>Tarawa </emphasis>po takovém zásahu byla odeslána do týla do suchého do­ku, kde by ji buď sešrotovali, anebo rozebrali na součásti a přestavěli. Taková práce obvykle postupovala zvenčí do­vnitř. Hlavní seržant to dělal opačné, rozebíral části lodě zevnitř, aby se dostal k poškozeným místům. V těch oblastech lodě, které nebyly zásadně důležité pro přežití, jako ubikace posádky, byly očesány postradatelné díly, zejmé­na ty z drahocenné duraoceli, a potom byly tyto prostory utěsněny a vyčerpány, aby ušetřili vzduch. Hlavní seržant také přidal několik vlastních úprav a nyní po O'Brianově smrti neváhal vystupovat s kritickými poukazy na nedo­statky v konstrukci lodě, prošpikovanými vybranými klet­bami na adresu velitelství loďstva. Kdyby se však kdokoliv opovážil souhlasit a <emphasis>Tarawu </emphasis>zlehčovat, bylo by třeba ser­žanta a většinu jeho lidí hodně dobře držet, aby osoba, která se opovážila takhle urazit jejich „starou holku“, ne­dostala pořádnou nakládačku.</p>

<p>Přede dvěma dny, když prolétali druhou soustavou od Kilrahu, narazili na menší kilrathskou orbitální základnu a dobyli ji bleskovým útokem, do kterého se zapojil Gri­erson, několik Sabrů a rota námořních pěšáků. Potom se na základnu sesypal opravárenský oddíl jako hejno much na zdechlinu. Jeho příslušníci překračovali ještě teplé mrt­voly Kilrathu a za necelou hodinu odmontovali všechno, co se mohlo hodit: duraocelové dílce, nouzové nádrže se vzduchem, lehký kosmický člun. a dokonce šli tak daleko, že ze základny odřezali půl tuctu malorážových děl na bázi hmotnostních urychlovačů, která nyní navařovali na loď těsné vedle vletového a výletového otvoru, aby přispěla k bodové obraně. Dobrovolníci, kteří se přihlásili k jejich obsluze, sice museli vystoupit do volného kosmického prostoru, když se chtěli dostat do otevřených střeleckých věží, avšak zvětšená palebná síla mohla znamenat mnoho.</p>

<p>Jason vyšel z ústí chodby a kráčel přes hangárový pros­tor. Sparksová řídila dvojitý tým mechaniků, který roze­bíral tři Rapiery, prohlášené za neschopné další služby, třídil díly na dobré a poškozené a z toho, co zbylo, se snažil sestavit jeden letuschopný stroj.</p>

<p>Jakékoliv přebytečné kusy pancéřování okamžitě od­nášeli opravárenským četám, které jimi nyní zpevňovaly příďové přepážky hned za pancéřovou přídí nesoucí kanó­novou výzbroj. Hlavní seržant tento úsek označil za slabé místo.</p>

<p>Jason došel na můstek a přistoupil k operační důstojnici, která měla hlídku.</p>

<p>„Stále totéž, pane. <emphasis>Intrepid </emphasis>hlásí dva křižníky a čtyři torpédoborec šest hodin za námi. Mapují prostor a mají nás zaměřené,“ řekla klidně, aniž podruhé vzhlédla od obrazovky.</p>

<p>„Co náš příští přeskokový bod?“</p>

<p>„Zatím vypadá čisté.“</p>

<p>Ohlédl se po službu konajícím navigačním důstojníkovi.</p>

<p>„K přeskokovému bodu zbývají dvě hodiny a dvacet osm minut.“</p>

<p>Jason přikývl a vstoupil do pracovny.</p>

<p>Muži v místnosti povstali do pozoru a Jason se usmál.</p>

<p>Uvědomoval si, že technicky by flotile měl teď velet Grierson; byl to přece jen nejvyšší přítomný důstojník. Když se po akci na Kilrahu situace uklidnila, nabídl mu to, avšak Grierson odmítl a tvrdil, že si Jason vedl dost dobře, že konec konců velí největší lodi ve flotile a že on jako důstojník torpédoborec beztak nemá žádné zkušenos­ti s letounovými loděmi. Jason se tomu zasmál, protože největší kosmické plavidlo, které měl až do Kilrahu kdy na povel, byl Broadsword. Grierson byl vzácná výjimka; příliš mnoho důstojníků by ho bez ohledu na svou kvali­fikaci odstrčilo a převzalo by velení. Třebaže však Jason technicky velel flotile o dvou lodích, věděl, že by se v kri­zové situaci podřídil všemu, co by tento postarší důstojník řekl.</p>

<p>„Ti hajzlíci jsou stále za námi?“ zeptal se Merritt.</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Prostě nás ženou jako ovce,“ podotkl Grierson.</p>

<p>„Zajišťují si, že půjdeme bez okolků na další přeskok,“ odvětil Jason.</p>

<p>Rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>„Nějaké návrhy?“</p>

<p>„Myslím, že bychom měli obrátit, vrátit se a vyřídit si to s tou sebrankou ručně,“ prohlásil Merritt.</p>

<p>Jason s pochopením zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jsou to těžké křižníky. Každý z nich nese na palubě stíhací peruť. To znamená nejméně třicet nebo pětatřicet stíhačů proti našim dvaceti. Naše zásoba torpéd už je skoro na dně; vystačí nám ještě tak na jednu akci, a potom jsme na suchu. Obě lodě máme poškozené. Sežrali by nás za­živa.“</p>

<p>„Mohli bychom dostat aspoň jeden křižník,“ namítl Merritt. „Takhle nás nahánějí do pasti jako krysy v komo­ře. Myslím, že je docela zřejmé, že určitě uhánějí po sou­běžné přeskokové linii, aby se nám postavili do cesty v příští soustavě.“</p>

<p>Jason přikývl a rozhlédl se.</p>

<p>„Poslyšte, naše navigační informace o tomhle sektoru jsou v nejlepším případě kusé,“ ozval se Grierson. „Třeba je to nejkratší cesta pryč. Víme, že v příští soustavě je přeskokový bod, který nás zavede do soustavy Džuga­ra. A jakmile budeme v Džugaře, navážeme tím dlouhým přeskokem, který nás zavede zatraceně blízko k hranicím Konfederace. Tak si to neberte tak pesimisticky.“</p>

<p>„Ale jděte, Griersone,“ řekl Merritt unaveně. „Myslíte, že to nevědí? Sakra, je to přece jejich mizerná soustava. Zablokují ji nejméně jednou letounovou lodí, možná více­ro. My si tady děláme hlavu z pětatřiceti stíhaček, ale já vám říkám, že když se budeme drát dopředu, narazíme na velkou loď se sto padesáti stíhačkami a bombardéry na palubě.“</p>

<p>„Klíčová otázka je,“ vmísil se opět do hovoru Jason, „jestli Kilrathové mají k dispozici kratší trasu k příštímu přeskokovému bodu, než je ta, kterou letíme my.“</p>

<p>„Myslím, že se to dá předpokládat,“ odpověděl Grier­son. ..Jinak bychom měli za patami i tu letounovou loď, se kterou jsme měli co dělat u Kilrahu.“</p>

<p>„Je také možné, že výbuchy těch dvou člunů, které jsme vypustili na Kilrah, zasáhly i letounovku,“ pokračo­val Grierson. „To nevíme, protože nám planeta zakryla výhled.“</p>

<p>„To je hodně odvážný předpoklad,“ opáčil Jason. „Sakra, bylo by to krásné, ale v mém starém povolání nám nikdy nedovolili připsat si sestřel, pokud jej nezachytil fotoku-lomet nebo pokud jej někdo nedosvědčil, a já se toho budu držet i teď.“</p>

<p>„Takže co máme v plánu. Jasone?“ zeptal se Grierson a Jason zadržel vděčný úsměv.</p>

<p>„Zamíříme k tomu přeskokovému bodu, projdeme jím a poletíme k džugarskému přeskokovému bodu. Zpátky ke Kilrahu nemůžeme. Ty křižníky by nás rozcupovaly. I kdybychom je nakrásně porazili, v nejlepším případě by­chom z toho vyšli zmrzačení a bez střeliva.“</p>

<p>„A když na druhém konci tohohle přeskoku narazíme na letounovou loď, jsme odepsaní,“ poznamenal Merritt.</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Ale nemáme stoprocentní jistotu, že tam ty letounovky budou.“</p>

<p>„A co říká vaše předtucha?“ zeptal se Grierson.</p>

<p>Nemělo smysl lhát.</p>

<p>„Budou na nás čekat.“</p>

<p>Merritt nevrle rozhodil rukama.</p>

<p>„To je prostě skvělé.“</p>

<p>Jason zvolna přikývl.</p>

<p>„Podívejte, od chvíle, kdy jsme se o tomhle úkolu do­slechli, víme, že jsme odepsaní, nastrčení jako návnada na odvedení pozornosti. Krucinál, dal bych pár opravdu dů­ležitých částí těla za to, abych se dozvěděl, jak to dooprav­dy dopadlo u Vukaru. Hádám, že se to nedozvíme. Ale my jsme odvedli hezký kus práce a díky námořní pěchotě jsme zničili na zemi šest letounovek.“</p>

<p>Merritt přikývl na znamení díků a Jason potlačil myš­lenku na své noční můry.</p>

<p>„Když obrátíme zpátky, můžeme si být na sto procent jistí, že nás usmaží. Když poletíme kupředu, máme šanci, i když nepatrnou, že nám ještě nemuseli stihnout přehradit cestu. Každá vteřina je drahocenná. Já se po té šanci vrh­nu.“</p>

<p>„A co když se mýlíte?“</p>

<p>„Zahyneme v boji,“ řekl Jason tiše. „Když tam narazíme na letounovou loď. nabereme maximální rychlost a vyšle­me stíhačky. Budeme se snažit prokličkovat a probojo­vat si cestu k dalšímu přeskoku. Když to nepůjde a bude zřejmé, že to máme spočítané, mám v úmyslu vrhnout se přímo na ně. To nebudou čekat. Možná nás vyřídí, ale. přisámbůh, jestli Doomsday a jeho Sabry nebo <emphasis>Intre</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pid </emphasis>dokáží na tu letounovku zaměřit torpéda, roztrháme ji na kusy. Až budeme vypouštět torpéda, chci mít v mířid-lech letounovku a ne nějaký druhořadý křižník. Když ne­bude vyhnutí, pošlu posádku k únikovým modulům a půj­du po lodi taranem. Aspoň jednu s sebou ještě vezmeme.“</p>

<p>„A to je všechno?“ zeptal se Merritt.</p>

<p>„Kruci, co byste ještě chtěl?“ ozval se Grierson se širo­kým úsměvem.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Přeskok za deset sekund...“</p>

<p>Jason se uvelebil v křesle a v duchu se modlil. Rozhlédl se po svém štábu na můstku a zadíval se skloplastovými okny na personál letové paluby. Osádky seděly v letou­nech, jak velel standardní postup při přeskoku do nezajiš­těného sektoru, a mechanici napjatě vyčkávali.</p>

<p>„Bojovali tak tvrdě, tak zatraceně tvrdě, Bože, ať jim to vyjde,“ šeptal Jason.</p>

<p>Zablesklo svétlo a on zavřel oči a čekal.</p>

<p>Nastalo několik vteřin ticha, a potom začala přicházet hlášení,</p>

<p>„Navigační počítač potvrzuje správné nalétnutí a správ­ný přeskok.“</p>

<p>..Máme kontakt.“ vykřikla operační. „Bandité, opakuji, mnoho banditů ze směru 021 na plus tři stupně, vzdálenost sto deset tisíc kilometrů, přibližují se rychlostí dva osm nula kilometrů za sekundu.“</p>

<p>„Spojte mě laserovou linkou s Griersonem.“</p>

<p>Obrazovka mrkla.</p>

<p>„Vidíte je?“</p>

<p>„Mají tady sakra rušný provoz.“</p>

<p>„Co říká váš dálkový průzkum?“</p>

<p>„Jedna letounová loď potvrzena, parkuje na okraji pás­ma asteroidů. Rozmístila před sebe minové pole. Další letounová loď na opačném konci soustavy - počkejte, za­chytili jsme ještě další, která právě dokončila přeskok na opačném konci soustavy, ale ta je celé hodiny odsud.</p>

<p>Zachycujeme také náznaky probíhajícího přeskoku v pře­skokovém bodě vedoucím do Džugary, ale stíní nám jej asteroidy a silné rušení.“</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Co tedy provedeme?“ zeptal se Grierson klidně.</p>

<p>Jason ztěžka polkl.</p>

<p>„Napadneme letounovku. Když se nám podaří pro­klouznout, utečeme do Džugary.“</p>

<p>Grierson se usmál.</p>

<p>„Nashledanou na druhé straně, synu,“ a obrazovka po­hasla.</p>

<p>„Vyšlete všechny stíhače,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Loď Konfederace právě prošla přeskokem a zrychluje přímo k nám.“</p>

<p>Princ Thrakhath přikývl.</p>

<p>„Má válečnického ducha. To bude jeho smrt. Vyšlete všechny zbylé stíhačky.“</p>

<p>Kevin Tolwyn se opřel v sedadle a ztěžka oddychoval. Katapult vymrštil jeho Rapier přes celou délku paluby, a jakmile byl Kevin venku z výletového otvoru, spustil přídavné spalování a mířil přímo kupředu.</p>

<p>Ve vzdálenosti sto kilometrů zakroužil a pustil před sebe první Sabre; následoval druhý a nakonec i třetí a čtvrtý Sabre. Kevin vysoko přitáhl stroj, zkontroloval navigač­ní obrazovku a sledoval, jak vzlétají další dva Rapiery, aby doplnily doprovod. Úderná skupina utvořila formaci a rozlétla se kupředu.</p>

<p>„Úderná skupino Alfa, na můj povel.“</p>

<p>„Slyším, Doomsdayi.“ odpověděl Kevin.</p>

<p>„Držte se mě, Vlku samotáři, a nevzdalujte se.“</p>

<p>Kevin v Doomsdayově hlase vycítil nesympatie a ne­chuť, ale přešel to mlčením, třebaže byl v pokušení odsek­nout několika vybranými slovy.</p>

<p>To je zvláštní, všechno mu to teď připadá tak podivné. Nikdy si nepředstavoval, že to skončí takhle - nikdy dříve se nesetkal s žádnou výzvou. Cítil, jak mu myšlenky o překot pádí hlavou, a věděl, že to částečně spustil adrenalin, který mu koluje v žilách. Zaplavilo ho množství vzpomí­nek, na zhýčkaný svět, který kdysi znával, na vyhlášené školy, na luxusní prázdniny, letní sídlo ve Skotsku, Eton, a potom Cambridge, všechno uhlazeně <emphasis>zařízené </emphasis>jeho mat­kou a rodinou mrtvého otce. Obtíže války ležely mimo jeho chápání, a stejně tak nedostatek a dokonce i přídělo­vý systém, který rodina jeho matky dokázala snadno obe­jít, protože mnozí z nich zastávali ta správná místa ve vládě a v průmyslu zásobujícím armádu.</p>

<p>Jeho strýc? Zvláštní případ v porovnání s ostatní rodi­nou. Přísný a uzavřený strýček, který se doma ukazoval, jen když ho cesty vzácně přivedly na Zemi, opovržlivě se kolem sebe rozhlížel a jeho pohrdání ještě vzrostlo, když se k němu lísali různí snobové, kteří se chtěli seznámit se slavným admirálem.</p>

<p>Vojenské službě nebylo dost dobře možné se vyhnout; všichni Tolwynové za posledních padesát generací s ní měli něco společného. Byla to součást rodinné tradice, která zabila jeho otce, instruktora na Akademii, při nehodě během cvičného letu. Matka chtěla zajistit, aby Kevin takové riziko nemusel podstoupit.</p>

<p>Pomyslel na svou matku a její zděšenou reakci, když trval na letecké škole, jak ztuhla, a pak propukla v pláč a zdůrazňovala mu, že náměstek ministra pro vyzbrojová-ní chce mít ve svém úřadě vojenského přidělence a že v takovém postavení nemusí zmeškat divadelní sezónu nebo příležitost vybrat si vhodnou mladou dámu z dobré rodiny v Londýně.</p>

<p>Jak se cestičky klikatí a mění, pomyslel si Kevin. Proto­že jsem chtěl létat a být jako můj otec, poslali mě teď umřít do tohohle zapadlého kouta vesmíru v bitvě, o které nikdo nikdy ani neuslyší. Přelétl pohledem soupravu přístrojů.</p>

<p>Sledoval, jak přibývá červených skvrnek, a ty myšlenky mu stále táhly hlavou.</p>

<p>Matka - a ostatně i celá rodina - z jeho odchodu na leteckou školu vytěžila maximum, dokonce zařídila holo-vizní interview a články v novinách, aby ukázala, jak i ty nejlepší rodiny přispívají svým dílem na válečné úsilí, zatímco potají zařizovala, aby se nedostal ani na dohled ke skutečnému nebezpečí. Tady ovšem byla stále jedna záhada. Tahle akce se plánovala celé měsíce, tak proč ho převeleli na <emphasis>Tarawu! </emphasis>Byla to pomsta ze strany některého politického soupeře rodiny, náhoda, nebo to dokonce ne­vědomky způsobila matka, když tahala za určité nitky ve víře, že tahle loď se nikdy neoctne v boji a že on po svém turnusu bude převelen na velitelství, udělá svou práci a stane se admirálem, aniž by kdy musel vypálit jediný výstřel?</p>

<p>Neměl tušení - a nestaral se o to. Lehce naklonil stroj, aby se podíval na Doomsdayův letoun sto metrů pod se­bou, a potom jej opět srovnal.</p>

<p>Na těchhle lidech bylo něco, co dosud v celém svém životě nezažil. Ani za mák se nestarali, kdo je; tady v ohni na jménu nezáleželo. Tady byli jen rychlí nebo mrtví; kamarádi, na které jste se mohli spolehnout, že budou riskovat všechno, aby vás vytáhli z bryndy, nebo ti, kdo nestáli ani za psí štěk. Kevin teď viděl, že téměř celých dvaadvacet let nestál ani za psí štěk. Pomyslel na Jasona, jen o tři roky staršího než on sám, velitele wingu, který za svůj vzestup vděčil pouze svým schopnostem a morální síle - a teď je z něj úřadující kapitán. Věděl, že Jason, i když Kevina nesnášel a pohrdal jím, by pro jeho záchra­nu nasadil život.</p>

<p>Konečně si uvědomil, že jediná věc, na které záleží, je, jestli se na člověka dá spolehnout nebo ne. Náhle zjistil, že touží po uznání ostatních pilotů v hotovostní místnosti, ne po patolízalském přitakávání, jaké si po příchodu na <emphasis>Tarawu </emphasis>ode všech vykupoval tím, že je při vycházkách na poslední zastávce nechával jíst a pít na svůj účet. To byla nebetyčná pitomost. Místo toho toužil po přímočarém po­hledu vzájemného srozumění - zejména od Jasona.</p>

<p>Jason mu poskytl příležitost to všechno změnit, dokonce i po té jeho chybě. Ta chyba... znovu se podíval dolů na Doomsdayův Sabre, a potom přímo před sebe. Jim Con-klin byl bodrý chlapík z nějakého zapadlého farmářského městečka v Americe. Nebyl to ten typ, který by Kevin ještě před půl rokem pozval do klubu. A teď byl Jim mrtvý. Jason měl pravdu; měl zůstat nablízku a zapomenout na sestřel. Dokonce zaslechl Jasonův rozkaz, aby se vrátil, těsně předtím, než mu vysadila vysílačka, a že Jim a jeho zadní střelec mají zemřít, zjistil, až když se to stalo.</p>

<p>Už nikdy, už nikdy, pomyslel si Kevin.</p>

<p>„Volám řídicí středisko <emphasis>Tarawy.“ </emphasis>To byl Doomsday.</p>

<p>Kevin shlédl na obrazovku svého komunikátoru.</p>

<p>„Tady řídicí středisko Tarawv,“</p>

<p>„Jdeme po letounové lodi,“ oznámil Doomsday.</p>

<p>Kevin ucítil, jak se mu stahuje žaludek. Mezi nimi a cí­lem byl křižník, dva torpédoborec a hejno stíhaček. (Už nikdy, opravdu. Nikdy nic takového.)</p>

<p>A když na to dojde, zemře s ním a nebude toho ani v nejmenším litovat.</p>

<p>Tady bylo místo, kde chtěl být.</p>

<p>„Úderný svaze Alfa, hodně štěstí,“ objevil se na lince Jason.</p>

<p>„Vždycky jsem si představoval, že vypustím duši v ně­jaké takovéhle bryndě, <emphasis>Tarawo. </emphasis>Teď odsud padejte, co to půjde.“</p>

<p>Doomsday se tiše uchechtl.</p>

<p>„Dobrá, Alfo, opřete se do toho a držte se mě jako klíště.“</p>

<p>Kevin o dílek posunul páku připustí, o něco předletí úderný svaz a odjistil IFF střely, naváděné na identifikační vysílač nepřítele. Některé kilrathské stíhačky, rozmístěné jako clona před svým operačním svazem, začaly měnit směr a nasazovat střetný kurs vůči útočníkům, zatímco více než padesát jich po Kevinově levém boku pokračo­valo v přímém letu s planoucím přídavným spalováním, aby napadly <emphasis>Tarawu </emphasis>a <emphasis>Intrepid.</emphasis></p>

<p>Ve vysílačce to začalo praskat, jak Okrouhlík předával rozkazy skupině šesti Fretek, dvou Rapieru a dvou Sabrů, která se rozmisťovala, aby vytvořila obrannou clonu.</p>

<p>„Úderná skupino Alfa, přepněte na linku 2282.“</p>

<p>Kevin přecvakl volič na příslušný kanál, aby odfiltroval komunikaci bránící perutě.</p>

<p>Začal se k nim snášet první Drakhri, provedl dokonalý výkrut a přemet a za ním roj tří dalších letounů. Kevin ostře vybočil, zatočil zpět, aby se přiblížil z boku, a potom přitáhl a zařadil se za posledního Drakhrie. Nepřátelský stíhač přerušil zteč, odvalil se po křídle a prchal. Kevin si ho nevšímal a dotáhl se na třetí stíhačku v řadě, která se odpoutala také, když se jí do zádě zakousla salva neutro­nových nábojů. První dvě stíhačky dál směřovaly k Sabrům.</p>

<p>„Sabry uhnou vlevo!“ zvolal Doomsday, čtyři letouny ostře změnily směr a Drakhri prosvištěly prázdným pros­torem. Kevin, kterému už Sabry nepřekážely, odpálil jed­nu IFF střelu a přitáhl řídicí páku, aby přerušil stíhání, vrátil se nad stíhací bombardéry a opět je kryl shora.</p>

<p>„Dobrá práce. Vlku samotáři.“ přecvakl Doomsday na okamžik spojení, aby potom hned zase z obrazovky zmi­zel.</p>

<p>„Oukej, Doomsdayi,“ odpověděl Kevin.</p>

<p>Více než dvacet stíhacích Drakhriů zahájilo obvyklé schéma útoku, při kterém se na skupinu vrhaly čtyřčlenné roje, vždy jeden shora a druhý z boku nebo zezadu, zatím­co ostatní stíhačky manévrovaly, aby se opět dostaly do výchozí pozice.</p>

<p>„Zamířit k vedoucímu torpédoborci, aktivovat zaměření torpéd, v deseti kilometrech uhnout a zamířit k letounov-ce!“ zvolal Doomsday.</p>

<p>Skupina se obrátila a následovala svého velitele, s vý­jimkou jednoho Rapieru, který se v záblesku světla roz­padl.</p>

<p>Nepřátelské stíhačky dále napadaly boky formace, opi­sovaly těsné okruhy po okraji skupiny a ponechávaly vol­né pole vpředu, neboť palbu zahájily dalekonosné lasery torpédoborec, k nimž se po zkrácení vzdálenosti připojila i jeho neutronová a urychlovačová děla.</p>

<p>Přímý zásah zničil druhý Sabre ve formaci, který se rozlétl v oblak trosek. Jeden Drakhri využil chvilkového zmatku a vrhl se dovnitř skupiny. Kevin slétl za ním a na bezprostřední vzdálenost mu vyslal do motoru IFF střelu. Prosvištěl troskami a jen přihlížel, jak mu poklesla síla štítů.</p>

<p>Obloukem se vrátil zpátky, přičemž se čelně střetl s dvě­ma dalšími stíhači a během několika vteřin tak zazname­nal svůj druhý dnešní sestřel spěšně odpálenou neřízenou střelou, která roztříštila kabinu nepřátelské stíhačky.</p>

<p>„Uhnout, uhnout!“ vykřikl Doomsday, útočná vlna se odklonila od nepřátelského torpédoborec a ostře zatočila do přímého směru k nepřátelské letounové lodi vzdálené tisíc kilometrů.</p>

<p>„Čtyřicet sekund,“ volal Doomsday, „Odpalte, jakmile budete mít zaměřeno, motá se tu moc stíhaček na to, aby­chom zpomalovali ke standardnímu vypouštění.“</p>

<p>Zatáčkou od torpédoborec sice kilrathskou obranu na chvilku setřásli, ale třebaže nyní vnější vlna stíhaček zůs­tala za nimi, nepřítel stále mel ještě patnáct stíhacích strojů rozmístěných těsně před letounovou lodí, a ty se nyní vy­daly hrozbě vstříc.</p>

<p>Několik vteřin nato se rozlétl na kusy další Sabre, zasa­žený salvou řízených střel, které sevřely formaci do kleští z obou stran. Nebohý pilot uhýbal jedné střele a vlétl při­tom přímo do druhé.</p>

<p>Zbývaly už jenom dva Sabry a Kevinem otřáslo, když zaslechl Doomsdaye zpívat. Mohl se pouze dohadovat, zda to je truchlivý žalozpěv smrti.</p>

<p>„Dvacet sekund, zahajte zaměřování!“</p>

<p>Kevin uslyšel vysoké vrnění nabíhajících naváděcích soustav torpéd v okamžiku, kdy se odvalil po křídle do­prava, aby setřásl nepřátelského stíhače, který se mu usadil za ocasem. Přímo před ním se octl Drakhri, uhánějící směrem od Sabrů. Kevin potlačil pokušení vyrazit za snad­ným sestřelem, překlopil se na záda, střemhlav se vrhl k Sabrům a zasáhl do křídla Sarthu, která se ihned nato od­poutala ze své pozice za Doomsdayovým ocasem a prchla.</p>

<p>„Deset sekund do odpálení torpéd; držte se pořád rovně.“</p>

<p>Oba Sabry letěly přímo k cíli a neodchylovaly se od kursu ani v nejmenším. Nepřátelskou letounovou loď bylo už zřetelně vidět. Minuli první minu reagující na blízkost cíle; ta útočící Sabry zaměřila a rozlétla se k nim, avšak Kevin ji zničil dobře mířenou ranou z částicového kanónu.</p>

<p>Proti nim se rozlétl vějíř torpéd odpálený z lehkého torpédoborec, který obstarával bodovou obranu mateřské lodi.</p>

<p>„Držte se rovně, ještě kus rovně!“ hulákal Doomsday.</p>

<p>Doomsdayovo číslo zmizelo v plamenech, ten blízký výbuch o vteřinku později převrátil jeho letoun a torpéda vylétla po zcela nesmyslné dráze.</p>

<p>„Doomsdayi!“</p>

<p>„Sakra! Torpéda se odpálila automaticky, do hajzlu!“ křičel Doomsday, zatímco jeho letoun odlétal ve vývrtce pryč.</p>

<p>Kevin překlopil letoun na záda a zatočil, aby napadl Drakhri, který cítil snadnou kořist. Ustoupil však, když Kevin vypálil svou poslední 1FF střelu.</p>

<p>„Ztratil jsem druhého pilota, máme tu potíže!“</p>

<p>„Leťte zpátky k <emphasis>Tarawě, já </emphasis>letím s vámi!“ křikl Kevin. „Prostě ten kafemlejnek pilotujte a o nic jiného se nesta­rejte.“</p>

<p>„Do hajzlu, jděte po té letounovce!“</p>

<p>„A čím, holými pěstmi? Až vás dovedu domů; a teď, sakra, leťte!“</p>

<p>Kevin se ohlédl přes rameno a zatoužil scvrknout se níž do sedadla, když mu na obrazovce zablikal signál výstrahy před přibližující se střelou. Vypustil klamné dipóly a sou­časné uhnul stranou, aby se vyhnul mině. Střela ztratila směr a řítila se pryč. „Modrý dva. slyšíš mě?“</p>

<p>Neozvala se žádná odpověď a Doomsday byl na jeho obrazovce jediná modrá skvrnka. Postřehl, že Doomsday začíná obracet, jako by se pokoušel znovu nalétnout na zteč proti letounové lodi.</p>

<p>„Sakra, Doomsdayi, jestli chcete umřít, tak ať to za něco stojí. Nedostanete se k letounovce ani na sto kiláků, než vás rozsekají na cimpr campr. Obraťte zpátky k <emphasis>Tarawě </emphasis>a vyměňte si tuhle popelnici za něco, co ještě může létat a bojovat!“</p>

<p>Na komunikační obrazovce se zamihotal obraz Doomsdaye uvnitř kabiny zaplněné kouřem.</p>

<p>„Dobře, Vlku samotáři, pomozte mi domů.“</p>

<p>„Jsem s vámi, Doomsday, zůstanu u vás celou cestu. Doufejme jenom, že ještě budeme mít kam se vrátit.“</p>

<p>* * *</p>

<p>Jason stál, hypnotizované hleděl na obrazovku a poslou­chal přicházející bojová hlášení. Sakra, takhle tu trčet na můstku, když bych měl být tam venku.</p>

<p><emphasis>„Tarawo, </emphasis>tady je Grierson.“</p>

<p>„Pokračujte.“</p>

<p>„Úderná skupina Alfa je smetená, dva zbývající letouny přerušily boj a vracejí se. Zamiřte nad pole asteroidů; tam je v kilrathské obraně trochu díra, možná tudy proklouz­nete. Zavolejte svoje vyžlata zpátky; dneska nebudete mít letounovou loď k obědu.“</p>

<p>Jason sklíčeně přikývl.</p>

<p>„Dobrá, <emphasis>Intrepide, </emphasis>leťte za mnou.“</p>

<p>„Zakrátko se k vám připojím.“</p>

<p>„Griersone, co, sakra, děláte?“</p>

<p>„Co byste, sakra, myslel? Kryju svou letounovou loď; a teď sebou hoďte synu.“</p>

<p>„Kormidelníku, obraťte nás k pásu asteroidů.“</p>

<p>„Zachytili jsme deset dalších stíhacích bombardérů Gratha vylétajících z pole asteroidů,“ křikla operační dů­stojnice.</p>

<p>Jason se otočil, aby se podíval na taktický displej, na kterém se mezi oblakem kosmických balvanů objevily červené tečky.</p>

<p>„Sedm torpéd letí přímo na nás!“</p>

<p>„Co dělá naše letecká obrana?“</p>

<p>„Stále bojuje za zádí, pane!“</p>

<p>Jason vyhlédl z oken můstku. Skrz dopředu vedoucí vý­letový otvor spatřil nepřátelské stíhací bombardéry, jak zatáčejí, aby se odpoutaly od cíle.</p>

<p>Bodová obrana spustila a příďová laserová děla vyslala svižné staccato záblesků. Jedno torpédo vybuchlo deset tisíc metrů před přídí. Děla na bázi hmotnostních urycho-vačů, odmontovaná z kilrathské základny, zahájila palbu. Lodí otřásl jejich zpětný raz a druhé torpédo explodovalo. Rychle po sobě vybuchla ještě čtyři.</p>

<p>„Pět sekund do střetu. Jedno torpédo se definitivně za­měřilo,“'</p>

<p>Jasona to ponoukalo zakrýt si uši, aby utlumil vysoký ječivý tón signálu naváděcího systému torpéda, zachyco­vaný audiolinkou operačního stanoviště.</p>

<p>„Tři sekundy.“</p>

<p>„Držte se.“</p>

<p>Úder ho srazil na podlahu a znovu vymrštil do výše. Můstek ztemněl a Jason zjistil, že se vznáší ve vzduchu, neboť vysadil generátor umělé gravitace. Instinktivně za­držel dech a čekal, kdy se trup rozlomí a vyvrhne ho do vesmírného vzduchoprázdna.</p>

<p>Rozsvítilo se nouzové bojové osvětlení a Jason opět tvr­dě dopadl na palubu, když gravitační generátor znovu naskočil. Lodí se rozléhalo hluboké duté dunění, jako by do Tarawy bušil obří perlík.</p>

<p>„Opraváři! Tady přední věž!“ křičel hlas zmítající se na hranici hysterie. „Příď dostala přímý zásah! Odlamujeme se!“</p>

<p>Jason se vyhrabal zpátky na nohy a vyhlédl výletovým otvorem ven.</p>

<p>„Milosrdný Bože,“ zalapal po dechu.</p>

<p>Dvacet metrů pancéřované přídě se odchlipovalo. Op­tická vlákna komunikační linky dosud zůstala neporušená a po můstku se rozléhal křik posádky lapené vpředu. Příď se dál odchlipovala bokem a lodí se rozlehlo kvílivé skří­pění, když se duraocelová kostra zbortila a konečné ulomilá. Příď kymácivě odlétla pryč. Na kratičký okamžik Jason postřehl převracející se tělo, které z přídě vyplulo do vesmírného vakua. Příď zmizela kdesi vzadu. To, co zůstalo z přední části lodě, bylo ožehlé a zčernalé. Posád­ky malorážových děl před výletovým otvorem byly ty tam. Jejich postavení smetla sprška střepin.</p>

<p>Jason se dopotácel na můstek a podíval se ke stanovišti řízení oprav.</p>

<p>„Seržante, držíme pohromadě?“</p>

<p>„Je to k nevíře, ale třetí přepážka vod přídě vypadá ne­tknuté. Jeden vzduchovej uzávěr je oslabenej; cedíme skrz něj spoustu vzduchu. Už tam běží pracovní čety, aby to vyztužily.“</p>

<p>„Jak je to, proboha, možné?“ zeptal se Jason.</p>

<p>Hlavní seržant na něj pohlédl.</p>

<p>„Pancéřovaná příď byla přidaná dodatečně kvůli přední střelecký věži; pamatujte, že loď byla konstruovaná jako transportní a veškerý přidaný stanoviště na ni byly prostě navařený.“ Na okamžik zaváhal. „A pak jsme tam včera dali ty výztuhy. Naštěstí pro nás.“</p>

<p>„Kolik bylo v té věži lidí?“</p>

<p>„Pětatřicet, pane. Když už nic jinýho, měli to aspoň rychle za sebou.“</p>

<p>Lodí projela další série otřesů a operační ohlásila nejno­vější informace, podle kterých na <emphasis>Tarawu </emphasis>nalétávalo půl tuctu stíhacích strojů a pokoušelo se dorazit to. co zbylo z fázových štítů, jejichž síla poklesla na osm procent. Uzá-věrové pole vletového otvoru zasáhl výstřel a pole na oka­mžik povolilo. Náboj z hmotnostního urychlovače prolétl přes celou délku paluby, a dopadl na zadní stěnu hangáru. Vyvrhl spršku střepin a donutil zalehnout skupiny mecha­niků, které horečně připravovaly k novému vzletu posled­ních pár stíhaček. Palivová nádrž jedné Fretky s burácivým hučením vzplála a ohnivá koule ožehla palubu. Za-kvílely požární sirény, hasicí systém se uvedl v činnost na palubu se snesl blizzard bílé pěny. Pilot se ještě snažil vyprostit z hořícího letounu, když se odpálilo vystřelovací sedadlo a mrštilo jím o strop hangáru.</p>

<p>Jason stál na můstku a jen okrajově si uvědomoval, že skloplast, který ho odděloval od letové paluby, zasáhla střepina. Po panelu se rozlezly praskliny, a potom se roz­padl a zasypal můstek deštěm střepů. Posádka na můstku se snažila smést střepy s přístrojů a několik lidí si přitom pořezalo ruce.</p>

<p>Výletovým otvorem vnikl dovnitř další náboj z hmot­nostního urychlovače kilrathské stíhačky, která jakoby vi­sela přímo před <emphasis>Tarawou. </emphasis>Střela dopadla nedaleko před­chozího zásahu, probila stěnu a zaryla se kamsi dovnitř lodi. Kilrathský stíhač zahájil palbu dlouhou dávkou, do­vnitř se řítil proud střel, uzávěrové pole se chvělo, vysa­zovalo a zase naskakovalo, vzduch se valil ven rychlostí hurikánu, jak pole pulsovalo, zadní stěnu hangárové palu­by rozsekávaly střely a kolem hvízdaly střepiny. Paluba se proměnila ve vybuchující peklo. Přes můstek šlehl pla­menný jazyk a Jason se přikrčil a zakryl si obličej rukama. Cítil, jak se mu vlasy a obočí tím žárem kroutí a pálí. Oh­nivá vlna se stáhla. Přístrojové desky popraskaly a z ovlá­dacích panelů šlehaly výboje.</p>

<p>Můstek na okamžik ztemněl a najednou se nouzové osvět­lení znovu rozsvítilo a místnost naplnil tmavý štiplavý dým.</p>

<p>Jason kašlal a snažil se křiknout na operační důstojnici, ať přivolá na ochranu stíhačky. Ale žena tam nebyla. Její bezhlavé tělo leželo na podlaze můstku. Všechno se roz­plývalo v kouři, ohni a zmatku.</p>

<p>Před výletovým otvorem se oslnivě zablesklo a kilrathská stíhačka zmizela. Za ohnivou koulí postřehl Jason Rapier, který obloukem vzlétal vzhůru ve snaze setřást dva Drakhri, které mu seděly za ocasem.</p>

<p>„Něco tady nesedí, pane.“</p>

<p>Jason se ohlédl po seržantovi námořní pěchoty, který zaujal místo mrtvé důstojnice.</p>

<p>„Máme údaje o té čtvrté letounové lodi, která se blíží z opačné strany pole asteroidů. Podle identifikačního vy­sílače je to Kilrath, ale nemáme ji zanesenou v počítačo­vém rejstříku.“</p>

<p>Jason přistoupil, aby se podíval, ale rozvlněný holoobraz náhle zhasl a zmizel. Seržant námořní pěchoty vzhlédl.</p>

<p>„Oslepli jsme. pane. Všechny průzkumné systémy jsou pryč.“</p>

<p>„Co ta druhá letounovka?“</p>

<p>„Když jsem ji naposled viděl, vymotávala se ze svého minového pole, aby nás pronásledovala.“</p>

<p>„Kormidelníku, jak jsme na tom?“</p>

<p>„Ztrácíme rychlost, pane.“</p>

<p>„Zasunout lapače.“</p>

<p>„Pane, nemáme dost paliva.“</p>

<p>Jason pohlédl na kormidelníkovu obrazovku. Palivoměr ukazoval necelých pět procent. Když zasunou lapače, zů­stanou během několika minut na suchu.</p>

<p>Lodí projel další otřes.</p>

<p>„Strojovna hlásí zásah dvěma střelami na zádi, jedna tryska ustřelená.“</p>

<p>Panel stanoviště řízení oprav se rozsvítil a ukazoval houstnoucí červeň od jednoho konce lodě k druhému. Za­tímco si jej Jason prohlížel, vysadila věž neutronového kanónu na spodku lodě, když se zkratovaly její přívodní kabely.</p>

<p>„Pane, zadní věž hlásí, že Grierson se obrátil a míří teď naproti nepřátelské flotile.“</p>

<p>Jason popadl náhlavní soupravu spojového důstojníka.</p>

<p>„Griersone, držte se nás!“</p>

<p>„Griersone!“</p>

<p>„Krucinál, spojte mě s Griersonem někdo laserem!“ Griersonův obraz se střídavě zaostřoval a rozplýval, vlnil se, pohyboval ústy, ale nepřicházel žádný zvuk. A potom zmizel úplně, když <emphasis>Tarawou </emphasis>proběhl další otřes a laser ztratil zaměření.</p>

<p>Nepřátelské stíhačky, které dosud kroužily kolem <emphasis>Tara</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>wy </emphasis>jako hejno rozzuřených sršňů, se obrátily za <emphasis>Intrep-dem.</emphasis></p>

<p>„Kormidelníku, můžete nás obrátit?“</p>

<p>„Řízení reaguje jen nepatrné, pane.“</p>

<p>Jason stál bezmocné na můstku, bez možnosti zasáh­nout.</p>

<p>„Griersone!“</p>

<p>„Vnější rádiové spojení nefunguje, pane,“ oznámil spo­jový důstojník, hlas zastřený šokem.</p>

<p>Seržant námořní pěchoty, který si vzal na starost ope­rační úsek, se teď krčil pod ovládacím pultem a hasil požár elektroinstalace. Naskočil zrnitý dvourozměrný obraz. <emphasis>In</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>trepid </emphasis>mířil ke křižníku, který kryl nepřátelskou letouno­vou loď. Jason nespouštěl oči z obrazovky, na níž se ode­hrávalo drama. Z obou lodí vylétla na krátkou vzdálenost prakticky současně salva torpéd.</p>

<p>Obě lodě zmizely a Jason skonil hlavu.</p>

<p>„Pane, sice nedostali tu letounovku, ale křižník rozhod­ně sejmuli,“ zašeptal námořní pěšák.</p>

<p>Jason přikývl.</p>

<p>„Letounová loď se pořád blíží.“</p>

<p>Vletovým otvorem vlétl dovnitř Sabre a z levé poloviny křídla, málem vytržené z trupu, mu sršely jiskry. Sabre sklouzl po hasicí pěně a vjel do záchytných sítí, O několik vteřin později, aniž by čekal, až se paluba v tom zmatku uvolní, vlétl dovnitř ještě osamělý Rapier, po pěně přejel palubu a zajel vedle Sabru, přičemž se jen o vlásek vyhnul srážce.</p>

<p>Jason zvedl hlavu a díval.se, jak se Doomsday drápe ven z kabiny a pádí k můstku, a Tolwyn za ním.</p>

<p><emphasis>Tarawou </emphasis>otřásla další exploze, která srazila Jasona na kolena, a hangárovou palubou se převalila druhá vlna ohně. Ani nevěděl, odkud přišla.</p>

<p>Vstal a pohlédl na situační přehled. Operační úsek byl opět slepý, navigační úsek byl v troskách a důstojník se krčil u pultu a držel si ošklivě polámanou ruku; taktic­ký displej byl mimo provoz a všechno spojení s vnějškem přerušené. Místnost vyhlížela docela surrealisticky. Byla plná kouře, ozařovaná ohněm a červeným bojovým osvět­lením a kolem Jasona vířil štiplavý dým. Cítil, jak mu po tváři stéká stružka krve, ale necítil žádnou bolest a nebyl si ani jistý, jestli ta krev patří jemu nebo někomu jinému.</p>

<p>Velitel opravárenských čet se v křesle obrátil a podíval se na Jasona.</p>

<p>„Vydržela toho hodně, pane, sakra hodně boje.“</p>

<p>Seržant se odmlčel, neschopný dalších slov. Jason smut­ně přikývl.</p>

<p>„Připravte se opustit loď,“ řekl Jason tiše. „Celá posádka k záchranným modulům. Kormidelníku, než opustíte loď, zkuste ji nasměrovat přímo na tu letounovou loď, ale až ji povedu zpátky, chci, aby všichni ostatní už byli z lodi pryč.“</p>

<p>„Jasone!“</p>

<p>Ohlédl se po Doomsdayovi. který se škrábal po žebříku na můstek.</p>

<p>„Hele, kámo, jestli si chceš vyplnit touhu po smrti, tak tu se mnou zůstaň, jinak padej do některého záchranného modulu.“</p>

<p>„Sakra, Jasone, blíží se další letounovka.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Ne nevíš. Nezachytil jsi konec Griersonovy zprávy?“</p>

<p>Jason se na Doomsdaye nechápavě podíval.</p>

<p>„Grierson věděl, že jste vyřízení, bez spojení a bez obra­ny, a že by vás další zásah zničil. Proto ten cvok obrátil zpátky, aby odlákal stíhačky a získal pro vás trochu času.“</p>

<p>„No a teď se k němn připojíme,“ štěkl Jason, „takže buď zmlkni, anebo vypadni z můstku. Pořád mluvíš o tom, že té zabijou; dneska to tedy přišlo.“</p>

<p>„Zatraceně, pane!“ vykřikl Kevin a natlačil se před Doomsdaye. „Ta další letounovka je <emphasis>Concordial“</emphasis></p>

<p>„O čem to, sakra, mluvíte?“</p>

<p>„Je to <emphasis>Concordial </emphasis>Maskovali se kilrathským identifikač­ním vysílačem. Její stíhačky tady budou každou chví­li. Vysílala pro nás zprávu v otevřené řeči, ať vydržíme. Máme jen vydržet, hergot!“</p>

<p>Ohromený Jason nedokázal ani odpovědět.</p>

<p>„Kormidelníku, můžete nás vést přímo k té druhé letou­nové lodi?“</p>

<p>„Ztratili jsme všechny údaje zvnějšku.“</p>

<p>..Tak. sakra, kormidlujte tam, kde si myslíte, že je, jenom nás. proboha, nenacpěte do toho pole asteroidů!“</p>

<p>„Rozkaz, pane.“</p>

<p>Jason slezl z můstku na letovou palubu. Hangár stále olizovaly požáry a hasicí prostředek vířil jako pěnová vá­nice. Přímo pod můstkem byla zřízena provizorní ošetřov-na, kde ležely tucty obětí. Zdravotnické týmy se snažily zachránit raněné a byl s nimi i lodní kaplan, který klečel nad umírajícím námořním pěšákem a modlil se s ním. Za­tímco Jason přihlížel, kaplan se pokřižoval, přikryl vo­jákovi obličej leteckou kombinézou a vstal, aby poklekl u další oběti.</p>

<p>Jason přešel kolem ošetřovny a postavil se přímo před výletový otvor.</p>

<p>Konečně je uviděl: svítící špendlíkové hlavičky, které za několik vteřin získaly tvar. Kolem se mihla peruť Broadswordů, pod jejichž křídly se zlověstně blýskala tor­péda, doprovázených Sabry a Rapiery. Čtyři Rapiery se oddělily a zaujaly doprovodné pozice kolem Tarawy; na křídlech měly znaky své lodi - <emphasis>Concordie.</emphasis></p>

<p>„Ten starý parchant Tolwyn by nás tady nenechal umřít,“ řekl Jason tiše.</p>

<p>„Řekl bych, že ne, pane,“ ozval se vedle něj Kevin. Jason se po pilotovi ohlédl a usmál se.</p>

<p>„Věděl jsem, že to dokážeme,“ řekl Doomsday, plácl Jasona po rameni, bujaře ho objal a Jason poprvé za celé ty roky, co ho znal, slyšel, jak se Doomsday směje.</p>

<p>„Jo, jasně,“ zašeptal Jason. „Já také. Věděl jsem to celou dobu.“</p>

<p> <strong>kapitola dvanáctá</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>„Mám na sebe tedy vzít vinu za vaše chyby a chyby vašeho senilního dědečka.“</p>

<p>Princ Thrakhath vztekle vzhlédl a víc než kdy jindy si přál, aby směl barona prostě zabít. Rod však nyní vyvíjel velký tlak proti krevní mstě a rodinným rozbrojům, neboť ačkoliv všichni hledali viníka toho fiaska, všichni, kdo pocházeli z vládnoucí krve, se obávali, že by se menší rody mohly postavit proti nim, zejména teď, když byla domov­ská flotila tak ochromena. Pět letounových lodí ztracených u Vukaru, dvé tak vážně poškozené, že bude trvat stanardní rok nebo ještě déle, než budou zase schopné služ­by, a potom ztráta šesti dalších v loděnici. Nemyslitelné. Prostě nemyslitelné.</p>

<p>„Vy jste přinejmenším naživu, na rozdíl od Rusmaka a Gara.“</p>

<p>„Oba byli pošetilci a smrt si zasloužili. Vukar byl kata­strofa. Gar si až příliš mnoho věřil a byl příliš nedočkavý. Kdyby se byl držel s výsadkem zpátky a počkal, jak jsem mu radil, byl by se nenechal nachytat jejich stíhačkami s výsadkovým loďstvem, neschopným vrátit se včas do transportních lodí, ve volném prostoru. Zahynul a zaslou­žil si to, ale tragédie je, že s ním zemřelo čtyřicet tisíc našich nejlepších a Vukar jsme stále nedobyli.“</p>

<p>„Už jej nepotřebujeme dobývat,“ opáčil princ Thrakhath tiše., Právě jsme obdrželi zprávu od průzkumu. Námořní pěchota Konfederace opustila planetu dnes ráno. Před od­letem všechno zničili a zanechali po sobě jen spoušť.“</p>

<p>„Říkal jsem vám od začátku, že je nesmyslné dobývat zpátky trosky paláce, nad kterým by ohrnul nos i žebrák ještě předtím, než byl zbořen.“</p>

<p>„Jak se takhle opovažujete urážet sídlo císařovny matky?“</p>

<p>„Opovažuji se, protože někdo musí,“ vyštěkl baron a Thrakhathem jeho hněv otřásl. Poprvé v životě uslyšel normálně uhlazeného barona zvýšit vztekle hlas.</p>

<p>„Váš dědeček, můj prastrýc, nás zatáhl do katastrofální války. Vy jste příliš mladý na to, abyste si vůbec ještě pamatoval, že už před válkou jsem vyslovoval varování, že bychom měli nejdřív snažit uzavřít s těmihle lidmi kompromis. Poslat k nim vyslance, rozmístit špióny, uchlácholit jejich lid přísliby naší srdečné touhy po míru a odzbrojení, a teprve potom udeřit. Vždycky se najdou blázni, kteří takovým žvástům budou ochotní naslouchat a udělají za vás půl práce - ustaví společnosti přátelství a ukolébají je hladkými slovy. Je snadnější zničit flotilu nedostatkem peněz, které je potřeba vynakládat na mírové aktivity, než ji muset zničit v bitvě. Vy a váš dědeček jste nikdy nedospěli k poznání hluboké pravdy, že válka a mír mohou být jedno a totéž, sledování politiky, která nakonec bez ohledu na použité prostředky může vést ke konečnému vítězství. Jediné, co jste vždycky viděli, je cesta meče.“</p>

<p>„To už je dávná historie a řeči zbabělců. Naprosto ne­chápu, jak vy, Kilrath z vládnoucí krve, můžete vůbec myslet tímhle způsobem.“</p>

<p>„Ach ano, naše kilrathská hrdost. Nikdy jsme neprohráli válku, my nevyjednáváme, ale bereme si, co je naše, naše právoplatné předurčení vládnout hvězdám. Jenže teď jsme se střetli s rovnocenným soupeřem. Tihle lidé stojí za to,</p>

<p>abychom je studovali, ne abychom jimi bezmyšlenkovitě pohrdali. Jedině tím, že je důkladně poznáme, nad nimi můžeme nakonec zvítězit.“</p>

<p>„Kňouráte snad po míru?“</p>

<p>„Toho jsem dalek. Tohle je válka na život a na smrt, buď my, anebo oni. Ale válka se musí vést vychytrale a s jas­nou myslí, a to vašemu dědečkovi chybí.“</p>

<p>„Nebudu poslouchat takové zrádné řeči.“</p>

<p>„Odvážíte se to nazvat zradou, bratránku, i kdyby nám to mohlo prospět? Já tomu říkám bystrý rozum. Věřili jsme, že jsou to jen papíroví vojáčci, jedno fouknutí a roz­trhnou se a vítr naší bouře je odvane. A přitom už vydrželi bojovat déle než třicet let a za posledních deset dní zničili pét našich letounových lodí a šest dalších, které byly téměř dokončené a které, pokud si pamatuji, jste slibovali jako posilu, která dovede tuto válku k rozhodnutí, než se rok s rokem sejde.“</p>

<p>Baron přistoupil k postrannímu stolku a nalil si pití. Po­hlédl tázavě na Thrakhatha.</p>

<p>„Ne, já si nevezmu.“</p>

<p>Baron se zarazil.</p>

<p>„Není v něm jed, přísahám na svou krev.“</p>

<p>Baron přikývl a vyprázdnil pohár.</p>

<p>„Bratránku, já vím, že vy nejste pošetilý. Stejně dobře znám vaši ctižádost stát se císařem. Ale varuji vás, nepod­ceňujte vychytralost, intelekt a bojovného ducha lidí. Pří­liš mnoho císařů minulosti bylo zničeno nepřáteli, kterým se vysmívali.“</p>

<p>„Je to všechno, barone?“</p>

<p>Ten přikývl.</p>

<p>„Neodchází se mi do tohoto exilu snadno. Pravda o sku­tečné vině za Vukar a za fiasko u Kilrahu vyjde najevo. To vyhnanstvíčko mi poskytne čas na to, abych si dopřál četbu starých klasiků a překladů lidských děl, na která až příliš mnoho našich jedinců shlíží pohrdavě. Přinejmen­ším tohle mě čeká vedle mých studií výtvarného umění a hudby. A ujišťuji vás, že se vrátím. Necítím vůči vám nenávist, bratránku, ale zároveň si myslím, že nejste scho­pen být naším císařem, jestli dovolíte té scvrklé chodící mrtvole dál sedět na trůne, který buď musíte uchvátit vy, nebo se jej ujmu já. Neboť pokud to neudělá někdo z nás, učiní tak někdo mimo náš rod.“</p>

<p>„Vypadněte z mé lodi a doufám, že ve svém exilu shni­jete.“</p>

<p>Baron se usmál.</p>

<p>„Ten cit je vzájemný, bratrance. Jestli si ovšem budete přát, s potěšením vám zapůjčím písaře svého klanu. Je nanejvýš znalý sepisování braku, který vypráví o úchvat­ných vítězstvích, a lže tak přesvědčivě, že nikdo nikdy neodhalí pravdu. Protože přesně tak vidím to, co děláme. Žijeme jen svými představami, a dokud se to nezmění, dokud ty lidi neprostudujeme a nenaučíme se myslet jako oni, potáhne se válka dál a dál.“</p>

<p>S ironickým zasalutováním baron odešel.</p>

<p>Prind Thrakhath vstal a nalil si také, ale nejprve zapnul detektor jedů, zabudovaný do svého pečetního prstenu, aby se přesvědčil, zda mu bratranec třeba něco nenasypal do karafy. Byla čistá.</p>

<p>Za občasného usrknutí se vrátil ke svému stolu, aby si prošel hlášení o ztrátách a škodách. Jakákoliv naděje na ofenzívu, která by otevřela drtivý průlom až k Zemi a ukončila tuto válku, byla nyní nejméně na rok ta tam. Znovu se octli v situaci krvavého patu. Možná by dokázal vypravit nálet podobného druhu do nitra Konfederace. V tomhle měl baron pravdu; musí svého nepřítele podrob­něji prostudovat, aby zjistili, jak přemýšlí. To bylo zřetelně vidět na tom, jak on sám dvakrát špatně odhadl záměry protivníka v boji.</p>

<p>Ano, baron měl pravdu, stejně jako téměř vždy a ve všem. Proto mu byl Thrakhath ochoten naslouchat a proto se ho také bál.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Ty cvoku, měl bych té rovnou vyrazit ze služby.“</p>

<p>Admirál Tolwyn stál vzdorně uprostřed Banbridgeovy pracovny a rysy mu křivil nepatrný úsměv.</p>

<p>„On si prostě bez mého vědomí nebo souhlasu přeskočí pryč, místo aby se zapojil do čištění po Vukaru, vtrhne přímo do kilrathské soustavy a riskuje letounovou loď. Sakra, chlape, ty jsi šílenec.“</p>

<p>„Když jsme zachytili ten kódovaný kilrathský signál s informací, že <emphasis>Tarawa </emphasis>prošla přeskokovým bodem jedna-F, bylo jasné, že musí vyplavat v Džugaře a já jsem věděl, že se tam mohu dostat současně s nimi - když vyrazím ihned - a pomoci jim odtamtud. Nebyl čas to s tebou probírat, Wayne. Měl jsi dočista rozstřílená komunikační zařízení.“</p>

<p>„Nevěš mi tyhle bulíky na nos,“ odsekl Banbridge. Vstal, obešel stůl a namířil Tolwynovi ukazováček do tváře.</p>

<p>„U Vukaru jsme vyhráli jen o chlup. Ztratili jsme Tra<emphasis>falgar </emphasis>a <emphasis>Gettysburg </emphasis>bude rok v suchém doku. Takže na celý sektor zbyly jen <emphasis>Vlkodav </emphasis>a <emphasis>Concordia </emphasis>a ty se s polo­vinou našich aktiv vypaříš na toulky. Kruci, člověče, vždyť jsi málem zkazil vítězství a způsobil katastrofu.“</p>

<p>„Jenže jsem <emphasis>Concordii </emphasis>neztratil a přivedl jsem <emphasis>Tarawu </emphasis>zpátky,“ namítl Tolwyn tiše.</p>

<p>Banbridge, rudý jako řípa, se odvrátil.</p>

<p>„Ty jsi ale paličák, Geofe.“</p>

<p>„Nemůžeš se přece stavět proti úspěchu, Wayne. Vybo­jovali jsme vítězství, které alespoň pro nejbližší chvíli obrátí průběh téhle války. Vukar byl skvělý; dostali jsme šest letounových lodí — i když o zničení té šesté pochybuji - další jsme poškodili, zničili jsme nejmíň čtyři císařské legie a dalších dvacet bojových a tucet nebo víc transport­ních a podpůrných lodí za cenu jedné ztracené a jedné vážně poškozené těžké letounové lodě a sedmi doprovod­ných lodí.“ Odmlčel se. „A devadesáti šesti dobrých pilo­tů. Odvedl jsi tam hezký kus práce.“</p>

<p>„Nesnažte se ze svých potíží vybřednout lichocením, pane Tolwyne.“</p>

<p>Geof se zasmál a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Už jsme toho spolu prodělali hodně, Wayne. Mohl bys mě znát líp, takže mě neurážej.“</p>

<p>Banbridge se obrátil zpátky k Tolwynovi.</p>

<p>„To. co udělala ta parta z Tarawy, nebyla jenom poleva na dortu,“ řekl Tolwyn, „to byl, kruci, další dort. Viděl jsi přece holozáznamy. Zničili šest rozestavěných letouno­vých lodí. Zničit je v hangáru vyjde setsakra levněji než je ničit ve vesmíru a ztrácet přitom spoustu dobrých pilotů. Zbořili loděnice, dostali jeden křižník, dvě orbitální zá­kladny, čtyři korvety a nejmíň devadesát stíhaček. Ale to není všechno. Morální dopad je neuvěřitelný. Lidi po celé Konfederace se můžou zbláznit, nejdřív Vukar a potom tohle. Morálka nebyla na takové výši od chvíle, kdy jsme dobyli zpátky Enigmu. A vezmi si to z kilrathské strany. Nepřekvapilo by mě, kdyby se tam schylovalo k paláco­vému převratu nebo aspoň k rozsáhlé čistce.</p>

<p>A já bych se musel propadnout, kdybychom je tam ne­chali, Wayne. Umožnili Vukar; dlužili jsme jim šanci vy­váznout z toho živí. Jenom bych si zatraceně moc přál, abychom se tam byli dostali o dvacet minut dřív a zachrá­nili i Griersona.“</p>

<p>„Grierson zachránil kůži i tobě. Kdyby mezi ně nevrazil a nezpomalil je, roztrhali by na kusy i tebe.“</p>

<p>Banbridge přikročil ke stolu, shrábl list papíru a zamával jím před Tolwynem.</p>

<p>„Hergot, já s tebou souhlasím, pokud jde o jejich záchra­nu, ale tohle mě namíchlo!“</p>

<p>Tolwyn se poťouchle ušklíbl.</p>

<p>„Rozeslat falšovanou zprávu s mým podpisem, že <emphasis>Concordia </emphasis>je vyčleněna k záchranné operaci podle mého roz­kazu, je podvod a patří před válečný soud.“</p>

<p>„Udělala z tebe hrdinu,“ pravil Tolwyn klidně. „Risko­val jsi všechno, abys zachránil hrdinnou posádku Tarawy ,“</p>

<p>„Zahnal jsi mě do rohu, Geofe, a ty to moc dobře víš. Pravé mě za celou věc navrhli na Medaili za odvahu s diamanty. Tobě ji taky přiklepli. Jak teď, sakra, můžu obrátit a tvrdit, že celá ta věc bylo obrovské neuposlechnutí rozkazu?“</p>

<p>„Nemůžeš, Wayne, a ty to dobře víš. Dopadlo to dobře. Ze všech jsou hrdinové a historie to takhle zaznamená. Kruci, do roka z toho bude holofilm, který se bude hrát v každém kině. Rád bych věděl, koho obsadí do tvé role. Přímo vidím před sebou scénu, ve které vstáváš od stolu a říkáš: , Geofe. musíme ty lidi zachránit, ať to stojí coko­liv; Konfederace jim to dluží. Leť tam a dostán je pryč.“</p>

<p>Banbridge odfrkl a posadil se na okraj stolu.</p>

<p>„Dobře, dostal jsi mě na lopatky. Vem tě čert. Dělal jsi mi to před pětadvaceti lety na Akademii, když jsem byl tvůj instruktor, a děláš mi to dodnes.“</p>

<p>„A budu to dělat dál, Wayne; oba nás to drží na nohou.“</p>

<p>Banbridge přikývl.</p>

<p>„Ale kdyby se ti to bylo nepovedlo...“</p>

<p>„Bylo by po mně, ale pořád si myslím, že by to stálo za to. Sakra, Wayne,“ jeho hlas nabyl chladného zbarvení, „zapomněl jsi snad, čím se tahle válka vede? To nejsou lodě, to jsou muži a ženy, většinou ještě děcka, kteří na frontě nasazují kůži a dostane se jim za to zatraceně málého poděkování. Nehodlal jsem tam ta děcka nechat umřít samotná. Zasloužili si něco lepšího. Válka potrvá ještě setsakra dlouho; ještě ji můžeme prohrát. Když ta mládež podepisuje přihlášku do loďstva, musí vědět, že za nimi budeme stát bez ohledu na všechno. Říkám ti, že nikdy nedovolím, aby se z našich lidí stal spotřební kanónenfutr. Raději prohraji a padnu v boji, než bych tohle dovolil. Země, civilizace, která stojí za to, aby se za ni bojovalo, riskne všechno, aby své bojovníky dostala zpátky.“</p>

<p>„Tak dobře. Ještě jsou tam venku?“</p>

<p>„Čekají, až je přijmeš.“</p>

<p>„Zažeň je dovnitř.“</p>

<p>Tolwyn přistoupil ke dveřím a otevřel je.</p>

<p>„Pojďte dál, vy dva.“</p>

<p>Jason a Merritt vešli dovnitř.</p>

<p>Chystali se postavit do pozoru, ale Banbridge jim ges­tem naznačil, aby zůstali v pohovu, a pak se k jejich pře­kvapení on sám vypjal do pozoru a zasalutoval jim. Pak k nim přistoupil a potřásl jim s přátelským širokým úsmě­vem rukou.</p>

<p>„Zatraceně, jsem rád, že vás vidím živé.“</p>

<p>„Děkujeme, pane,“ odpověděl Jason tiše. „Jsme rádi, že jsme živí zpátky.“</p>

<p><emphasis>„Z </emphasis>vás obou jsou zpropadení hrdinové. Osobně jsem vám podepsal návrhy na medaile. Celá konfederace o vás mluví. Holovizní stanice se předhánějí, kdo bude mít první rozho­vor. Vaše obličeje září na všech obrazovkách v Konfederaci.“</p>

<p>Jason nebyl s to odpovědět, a tak mlčel.</p>

<p>„Brigádní generále Merritte, od vašeho velitele jsem právě dostal zprávu, že vás pověřuje velením Prvního plu­ku námořní pěchoty.“</p>

<p>„Co je s Gonzalesovou, pane? To byla její funkce.“</p>

<p>„Promiňte, vy jste to ještě neslyšel?“</p>

<p>Merritt sklonil hlavu.</p>

<p>„Koupila to na Vukaru při kilrathském bombardování.“</p>

<p>„Byla zatraceně dobrý důstojník,“ ozval se Merritt tiše.</p>

<p>„Ztratili jsme spoustu dobrých lidí, ale aspoň vás jsme dostali zpátky.“</p>

<p>„Jak se má Velký Duke?“ otázal se Merritt.</p>

<p>„Ztratil ruku, ale zregenerují mu novou a bude zase bo­jovat, ani se nenaděje.“</p>

<p>„Aspoň to je dobrá zpráva,“ opáčil Merritt s úsměvem. „Nebude muset odejít.“</p>

<p>Banbridge přejel pohledem na Jasona.</p>

<p>„A teď vy, synu. Měl byste zájem o nové velení? Mluvil jsem s velitelstvím flotily a příští měsíc přichází do služby nová lehká letounová loď. Anebo bych potřeboval pár zatraceně dobrých lidí do svého štábu.“</p>

<p>„Raději bych zůstal na <emphasis>Tarawě, </emphasis>pane.“</p>

<p>„Ta má namířeno na vrakoviště, synu. Je vyřízená,“</p>

<p>„To zrovna,“ ozval se Tolwyn úsečně. „Až se tohle roz­hodnutí provalí, veřejnost zešílí. <emphasis>Tarawu </emphasis>opravíme a půjde zpátky do služby.“</p>

<p>„No dobře,“ couvl Banbridge. „Bude to stát víc než stavba nové letounovky, ale můžete si svou loď nechat, kapitáne Bondarevskij.“</p>

<p>Jason kývl hlavou na znamení díků.</p>

<p>„Musíme projít spoustu zpravodajských informací. Lidé od rozvědky už si prohlížejí vaše počítačové a holografic­ké záznamy. Jste první válečná loď, která se dostala na Kilrah a zpátky a přežila to. Později se ještě sejdeme a pro­bereme podrobnosti. Mimochodem, zpravodajské odděle­ní velitelství flotily mě informovalo, že jste se tam střetli s princem Thrakhathem.“</p>

<p>„On tedy nebyl u Vukaru?“ zeptal se Jason.</p>

<p>„Nešťourejte do toho,“ řekl Banbridge tiše.</p>

<p>„Kdybych to byl věděl, nejspíš bych vedl ten útok dů­razněji a zničil bych tu letounovou loď. Překvapuje mě, že se držel zpátky a ustoupil, když jsme tam vpadli. To mu není podobné,“ poznamenal Tolwyn.</p>

<p>„Moment překvapení, měl prořídlé řady letounů a há­dám, že nechtěl zvyšovat své ztráty,“ opáčil Banbridge.</p>

<p>„Zatahal jste Thrakhaťha za vousy; buďte na to hrdý, synu,“ dodal směrem k Jasonovi a vrátil se ke stolu, což bylo znamení, že slyšení je u konce.</p>

<p>Jason a Merritt zasalutovali. Jason zaváhal, ale nedoká­zal odolat.</p>

<p>„Děkujeme vám, že jste vydal ten rozkaz nás z toho vytáhnout, pane.“</p>

<p>Banbridge k němu zvedl pohled, chladně se usmál a ne­říkal nic.</p>

<p>Jason s úsměvem vyšel z pracovny s Tolwynem po boku.</p>

<p>„Musíte být utahaný, Jasone,“ řekl Tolwyn.</p>

<p>Jason zdřevěněle přikývl. Poté, co jim <emphasis>Concordia </emphasis>uvol­nila ústupovou cestu, letěli přímo pryč a během zpáteční­ho letu do prostoru Konfederace bojovali ze všech sil, aby udrželi loď v chodu. Stále na ní zuřily požáry a trhlinami v trupu unikalo tolik vzduchu, že v době kolem posledního přeskoku posádka musela mít oblečené skafandry, což je nanejvýš nepříjemný zážitek, když jej máte na sobě nepře­tržitě šestatřicet hodin. Když se octli v prostoru Konfede­race, přilétl ochromené lodi naproti tým odborníků na opravy a přidružil se k ní podpůrný tanker, který ji průběž­ně zásoboval palivem, vzduchem a potravinami a přeložil na svou palubu zraněné. Jeden z Banbridgeových štáb­ních důstojníků půjčil Jasonovi na ten rozhovor uniformu a poskytl mu sprchu, což Jasonovi trochu pomohlo, ale šok z toho všeho v něm dosud vězel hluboko.</p>

<p>Nedokázal se zbavit těch obrazů, které měl stále před očima; poslední vysílání od Světlany, Grierson, který se obrací, aby jim vybojoval těch několik drahocenných mi­nut, a hangár plný mrtvých, raněných a umírajících. Ze čtyřiačtyřiceti pilotů, kterým ještě před několika týdny říkal vyžlata, jich zůstalo čtrnáct.</p>

<p>„Nechtěl byste se mnou zaletět na <emphasis>Concordii </emphasis>a trochu se prospat?“ zeptal se Tolwyn a položil Jasonovi ruku na rameno. „Můj stevard opeče horu steaků, dáte si dobrou a poctivou dvojitou whisky a dokonce tam mám i malou vanu, do které se můžete namočit.“</p>

<p>„Ne. pane. Raději se vrátím na svou loď.“</p>

<p>Připadlo mu zvláštní to takhle říci. Moje loď. Vzpomněl si, že tak říkal své první Fretce, „Moje loď,“ a zářil pýchou, když mu jeho vrchní mechanik namaloval pod kabinu nápis „Medvěd“ spolu s postavičkou z animovaného fil­mu. A teď je velitelem letounové lodi a byl by ochotný přizabil kohokoliv, kdo by řekl slůvko proti <emphasis>Tarawě, </emphasis>nebo, když už jde o to, proti kterékoliv eskortní letounovce. Jsou to přece, sakra, nejlepší bojové lodě flotily.</p>

<p>Vyšli na letovou palubu <emphasis>Vlkodava. </emphasis>Připadala mu nyní nesmírně velká. Byla čistá a neposkvrněná, ne jako ty stísněné prostory, které teď byly jeho domovem.</p>

<p>Jason pohlédl na Merritta.</p>

<p>„Dejte na sebe pozor, pěšáku.“</p>

<p>„Vy také, pilote.“ Vřele si potřásli rukama.</p>

<p>„Byla jedna z nejlepších. Nikdy na ni nezapomenu,“ řekl Merritt tiše a Jason přikývl, neschopný odpovědět.</p>

<p>Obrátil se zpátky k admirálu Tolwynovi.</p>

<p>„Pane, doslechli jsme se, jak to všechno doopravdy bylo. Děkujeme vám.''</p>

<p>„Naopak,“' řekl Tolwyn tiše. „Já děkuji vám a byla pro mne čest být tam venku s vámi.“</p>

<p>Na chvilku zaváhal.</p>

<p>„A Jasone, děkuji vám i za svého synovce. Viděl jsem vaši předběžnou zprávu a Doomsday mi také leccos řekl. Nedokázal si ho vynachválit -ještě nikdy jsem toho chla­píka neslyšel tolik namluvit. Vzal jste s sebou Kevinajako rozmazleného bohatého chlapečka a přivedl jste ho zpátky jako muže, na kterého jsem hrdý.“</p>

<p>„Cítil jsem, pane, že když Kevin dostane šanci, nakonec se osvědčí.“</p>

<p>Oba si stiskli ruce, Jason se odebral ke své Fretce a vlezl do ní. Bylo nádherné sedět zase u řízení stíhačky. Vnitřek kabiny páchl po spálené izolaci, taktická obrazovka byla dosud prasklá po zásahu. Hlavou mu bleskla vzpomínka na Janice, jak se za řídidly Fretky vrhá do cesty torpédu. Potlačil tu myšlenku.</p>

<p>Odjel na začátek vzletové dráhy, přijal signál „volno“, prolétl uzávěrovým polem, polechtal přídavné spalování a jen tak pro potěšení si vystřihl výkrut. Let trval jen pět minut, a když zpomalil a požádal o dovolení přistát, po­prvé zakroužil kolem své lodě. Stále k ní byla připou­taná opravárenská loď a navzájem je spojovalo hadovité klubko pupečních šňůr, jimiž do letounové lodě proudily vzduch, energie a palivo. Skupina svářečů ve skafandrech se hemžila kolem odtrženého výběžku přídě a navařovala tam duraocelové pláty. Loď byla od přídě k zádi rozbitý vrak s odtrhanými pancéřovými deskami, oprýskaným ná­těrem a změtí pokroucených trosek místo soustav spojo­vacích a pátracích přístrojů.</p>

<p>A přesto na ní bylo něco, co ho přimělo nadmout se pýchou. Na levoboku lodi, poblíž místa, kde býval můstek, pracovní četa znovu namalovala jméno lodi „CVE-8 TA­RAWA“. Pod tím tradiční symboly vyznačovaly její úspě­chy a zlatým písmem zde bylo vyvedeno hrdé oznámení PRVNÍ U KILRAHU.</p>

<p>Dokončil oblet a srovnal se proti vletovému otvoru. Lehce jím proletěl, dosedl a zastavil se. Když odklopil překryt kabiny, pozdravila ho Sparksová s dosud obvázaným če­lem.</p>

<p>„Co zranění, Sparksová?“</p>

<p>„Ještě trochu bolí. Děkuji za optání.“</p>

<p>„Dělal jsem si o vás starost, když jste se tak praštila.“</p>

<p>„Vy jste si o mne dělal starost?“</p>

<p>„Rozhodně.“</p>

<p>Obdařila ho zářivým úsměvem.</p>

<p>„Jak se cítíte jako poručík a velitel všech mechaniků?“</p>

<p>„Nikdy mě nenapadlo, že se dočkám dne, kdy ze mne bude důstojník, pane. Děkuji.“</p>

<p>„Zasloužila jste si to za tu práci, kterou jste odvedla. Vším tím bojem jsme prošli jen díky tomu, jak jste doká­zala odbavovat stíhačky.“</p>

<p>„Jsem hrdá, že jsem členem téhle party, pane, zejména když jí velíte vy.“</p>

<p>Znovu se usmála a slezla se žebříku.</p>

<p>Sestoupil na palubu a zasalutoval směrem k zadní stě­ně, kterou kilrathské střely z hmotnostního urychlovače proděravěly jako řešeto. Přes díry nyní byl přivařen plát duraoceli z rozbité stíhačky a na něm byla namalována vlajka.</p>

<p>„Kapitán vstupuje na palubu.“</p>

<p>Dva propocení poddůstojníci přiskočili k Jasonovi a za­salutovali.</p>

<p>„Žádám o povolení vstoupit na palubu,“ řekl Jason.</p>

<p>„S potěšením vám ho udělujeme, pane,“ opětovali oba Jasonovo zasalutování.</p>

<p>Když měl Jason obřad za sebou, zamířil k provizornímu můstku.</p>

<p>U žebříku vedoucího na můstek stál Doomsday a sledoval, jak opraváři nasazují nové skloplastové zasklení místo toho, které se rozbilo při posledním útoku.</p>

<p>„Jak to šlo u starého?“</p>

<p>„Řekl bych, že u Banbridge je to bez problémů. Sakra, přece nemohou zastřelit hrdinu, ne? Ostatně tam padlo slovo i o tobě.“</p>

<p>„Jo? No to jsem zvědavý,“ vzdychl Doomsday.</p>

<p>„Potvrdili tvoje jmenování do funkce velitele wingu na téhle lodi spolu s návrhem na čestnou medaili.“</p>

<p>„Jo, díky. Třicet nových vyžlat a všichni se mě budou snažit zabít.“</p>

<p>„Nepochybně.“</p>

<p>„Doufám, že to nebudou zkoušet tím způsobem, co ty.“</p>

<p>Jason se zasmál a odešel.</p>

<p>Když přecházel letovou palubu, spatřil dva piloty, se kterými chtěl mluvit.</p>

<p>„Okrouhlíku, Vlku samotáři.“</p>

<p>Oba jmenovaní, kteří byli nasoukaní do zbraňové šachty jednoho Rapieru, vzhlédli s tvářemi pokrytými mastno­tou, přistoupili k Jasonovi a potřásli mu rukou.</p>

<p>„Jak to šlo tam nahoře, pane?“ zeptal se Okrouhlík.</p>

<p>„Zůstávám na <emphasis>Tarawě </emphasis>a ty pověsti o vrakovišti jsou pla­né žvásty. Půjde do opravy, dostane novou výstroj, a pak hurá zpátky do akce.“</p>

<p>„To je skvělé, pane, tohle jsme o staré dámě chtěli sly­šet.“</p>

<p>„Chamberlaine, chtěl bych, abyste převzal velení perutě Fretek.“</p>

<p>Chamberlain se široce zašklebil.</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>„Kevine, pojďte si se mnou na chvilku promluvit.“</p>

<p>Kevin se zařadil vedle Jasona a oba kráčeli přes palubu.</p>

<p>„Když jsem čekal, než mě starý přijme, dostal jsem od jednoho člověka z jeho štábu nabídku. Chci vám ji vy­řídit.“</p>

<p>„O co jde, pane?“</p>

<p>„Banbridge vás chce do svého štábu jako adjutanta. Je to skvělé postavení, Kevine. Služte u Banbridge, dělejte svou práci dobře a postoupíte až na velitelství loďstva. Budete tam zářit - červená bojová páska na složce, potvr­zené eso se stříbrnou hvězdou se zlatými křídly, na kterou vás doporučuji; generální štáb miluje takovéhle záznamy u svých lidí. Budete postupovat rychle, Kevine. Hergot, za pět let mi můžete šéfovat.“</p>

<p>..Dekuji, pane.“</p>

<p>Jason na něj pohlédl a povšiml si svraštělého obočí.</p>

<p>„Nejste moc nadšeny.“</p>

<p>„Mohu mluvit upřímné, pane?“</p>

<p>„Jistě, jen do toho.“</p>

<p>„Řekněte jim, ať si to strčí někam. Nemám na tyhle typy oficírů žaludek. Raději bych tady létal s vámi a ostatní posádkou.“</p>

<p>Jason se zašklebil.</p>

<p>„A jak by se vám líbilo délat velitele perutě na eskortní letounové lodi?“</p>

<p>„Tady, pane?''</p>

<p>„Jasně, přímo tady. Rád bych vás měl přiděleného natr­valo a dostal byste na starost Rapiery.“</p>

<p>..Pane. to by bylo úžasné.“</p>

<p>Jason s úsměvem poklepal Kevina po rameni.</p>

<p>„Ještě si o tom promluvíme.“</p>

<p>Potěšeně se zubící Kevin se rozběhl zpátky k Chamber-lainovi a oba se smáli a plácali se po zádech.</p>

<p>Jason se obrátil a vykročil pryč.</p>

<p>Když došel ke vchodu do hlavní chodby na záď, na chvíli se zastavil, aby si prohlédl pamětní desku.</p>

<p>Bylo na ní vyryto dvě stě osmdesát tři jmen. Tolik z nich ani neznal, u tolika z nich si sotva pamatoval tvář a jméno, pochycené v žáru boje. Nedokázal si ani vzpomenout na jméno té mladé a přitažlivé operační důstojnice, či skrom­ného kuchaře, který vyvlekl zraněné z rozbité chodby a nakonec ručně zasunul zaseknuté dveře přechodové ko­mory, přičemž sám zůstal na straně vakua, anebo mecha­nika, který se ponořil do ohnivé stěny, aby zavřel přívod do prasklého palivového potrubí s vodíkem a zahynul, aby zachránil loď. Tolik jmen, tolik dopisů, které má v příštích dnech napsat.</p>

<p>Kráčel chodbou, zčernalou ohněm, protáhl se kolem pracovní čety a uvědomil si. že na sobě stále má vypůjče­nou uniformu, která teď byla špinavá a plná skvrn.</p>

<p>Došel ke své kabině v úseku ubikací letců a rozhlédl se. Zbylo čtrnáct lidí. Ostatní kabiny byly nyní prázdné a tiché a osobní věci byly zabalené a čekaly na odeslání domů.</p>

<p>Vešel do své kabiny a zavřel dveře.</p>

<p>Lůžko jako by se mu vznášelo vstříc a on se na ně zhrou­til, ani se neobtěžoval se svlékáním. Polštář stále jemně voněl parfémem a vzpomínka na to všechno mu málem vehnala slzy do očí.</p>

<p>„Hnusná válka,“ zašeptal.</p>

<p>Jen jednou vydechl její jméno a potom kapitán Jason „Medvěd“ Bondarevskij odplul do milosrdného klidného spánku beze snů, ze kterého se příštího dne probudí -hotov vrátit se do boje proti Kilrathům.</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCACWAJYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD8Zf2s/wBoH402n7RXx7s5
Pjr8VNC0+D4reMbawjl8feNbe3Edprl6qW2lWVpqkMMdtFHtwoREVidzOSSPmBPjv+0BqJm
ktvjh8V7m2kdnnmg+JXipeQBl2gGqzMCcZZXJL4wQORV39tK9htv2rf2hmubdp5oPi543W3
WONFVEGtXpEYgnDHyFYD5UwwzwTXx1eajf3rl1m+xiXYUisgLPzVHC7/J24ZcfMejEcZ6UA
fXTftC/FC32NL8Xvi5cTIoWR7v4g+LILSSXrtktTqAjkQDLAAAjHIxms7U/2kvipO7i6+Kn
xMvio2wJH428VNaRgoAAipq0MO9cna2QqsMuSQxPzlpBs7W1k+1Wz6prckqul9e3jvaabEG
BwlpuJuLiRAdsknyqpZcZIyt4tzfu/mySncSEjHyRoOi4iQhQuADjbhhkkHJoIcW5XWuq06
6W09X0PUbr9oX4tRlivxN+IihhJgN488Th0yAQWSLVpd3sCRg9zmuen+PfxrkXzE+KfxJ2Z
4MfjTxKqDP94nVDIy+5G7uRkHPLeHvC2s+IdStdM0vTJ7y6urhLW3trWMy3NzO5ARIoI45J
nLNgARQS5PTbkE/deh/8E6P2q7zwZrfjxvg74xj8L+H7dNR1GX+zYIb0WXkl5Xhtbq4i1Ft
uC4A01SFOTJiu3B5ZmWY8/wBQwGJxjhdtUIxk2lq5RUpxuo7tu1lqjmxOLw+HssRVhRldJR
qO0m3ZJKya6669O9k/lbSvi78X7mVv7Q+J/wASPJlURidPHfiLzYWYEhhFJqe2SPHJRl+Y4
AIzgdXpfj34sSXEb3PjT4l63ZxPl2Xxh4hW3kiBO03Eiai6xKwwWRV3/NsRgwBroPAHwV8c
eOdVurTwL4B1G9vtNvorS/fXNU0vSRYvI22Iy2F7c2s84Zg2TbmRgEJKNuzX2Bov7Ev7Ql3
aRrpPjH4P6Dd3j4h0/Xtb1Dw5rc4Y7JfL03UtP+xhUIZobhrryrkDdHkEVtQyTNsZH/Z8BV
qpuUU3KnGLlGTjKL5pqS5ZpxleO6e6s3zzzDB058lTEU4N8vLKT92fMk1ytXv8ST0Wp4hpF
74r13T4b1fG/jHRrrf++t7jxX4m1GzQkgILR47/AO1A7cbjMdytnK7cV7b4bi8K6LZDUvG/
xX1a5kRiZrV/GXiK7ZAFWQiWygvba4MhBwiJ5p3FlZGOSIvDH7NXxN+G+rJe+ONY8GS+frE
uiw6xqMOi694cn1WQJFHarbxmXTL+RZHQyIkbXrp8iugXA9+1r4KRfDzSU8QfGT4c/B7xn4
EmWX7b4n+HWqW3g/xrbwOWee5sfD19cXEepXVuTvSG3lBKAKI2xis3wrmNeE1jMXi8vhTT0
cYSo0mrc/POE5tK1re7rr2Rx1c1w6rUo04qu7ySTaXP8P8AC197+9e1tNdTxqf9ov4GaOI7
TQ/CHiPxjqLu6JJf3evadYyHOFlE1xrk92oBwcx20bPjDZJBq5a/HF5RbD/hWnhLQLKUn96
smu6pqpDuMy+ff63HaoSgIG61ZlbGVwaxb/8AZQ1z4zapq3in9kDwB4x8T+E/CWlNqmsWuo
eJ9K1zxLNZAB01iz0WGy02/is41D+fa28eoyQshR2BGR4NoF1P9tng8Rw7ri0329zZyK9pM
tzHK8UqXMc/zwTwyRujqQp3EhhwAfhKmW5VUxWKwWGzGeZ47DJzqeyzbHU61KHMoe3hha1e
GHcJN2UaVGcEm+WKSuvVp1vacknCdKUknKDSvB7uLs36Pt57n6I+C9V+G2qXdne6r4es57e
5Qb0vNS1p5lmDfNsii1VIh90lAoCjIXGBmvrDQNP+BIuLct8MtH1SOd42h+2XGrNASwAkEi
NqmSWwuADjj5iODX5OfDhbLUNU+wwxTXjtORaQQ3cSNA7P8wkJ+YqAQEIJIONp9P0u+H3we
1rUtOsmsrzUtOvgVbDytIVR8EKodR0A+bHPI6DGfxXj/Lq+Wv2v+sOa4JpOKjPHY6lCLcla
zwlalFpW+Kack9mlofT5ZWwlacaM8LThF2U5815TenvPTRrbS+m3Y/Rr4R/Bn9n7xrc20H/
DO/w3dXdDcTXcWoSRgRD5X8o6vkOR99iSDkjBzX6O+Fv2R/2L7iKG3vP2d/g7dXk0cavD/Y
F2CzpgOIVl1MIB1z5hLO3opxX5cfBb4WeJNL1GEXniXUbchomiNu7xCRt4OZiSAcvjO3PPH
Q8fqR4Ovh/xLbe9vJ7i5t5lheeTlhcRgKJXUY2pg539R/CCK/kPizO89rYqccBxVmc8PT51
Uhhc3zqMpSp31c446k4vmSbXOr6rrY+prZQsP7KVePJTrpOlFN8zi0pRdnpZxs73tbpokeg
3H7E/7GN5Ikdt+y/8GPM2BvLk8OeRKEQkMGJ1DOSAchQxYjGRk58w8a/Az9gzwc9pp93+yp
8FpLsHEySeFHiBPzDBlku8M2V+9uVcHI5HP3NotzomoabaWXiC5hGpuqwWuqB4kVYnAKGV1
VXUIh5YgnHU5xXxt+0p8KY9LsItQt9YS5i1eefyry1me8VlUnbGRLiT5SCQAAPm44NfnOC4
p4onicRh5cS8Rxm4qEb57ntrJ7uSzh2vfTR26JnVhcswLqUqeIU/Z1H8SSai3Ze97ySVkrb
6+ljwa+8Lfs++DfH/AIYu/gH8LfBvwqvtT8CeLE8RT+DbAaVPq1rF4i8IvZQ6hNBM/wBsW3
meaWIyEPEZiuWByCvB9GWbRfibpFidQumMPgPxahRxhAP+Ej8FlGXLKc4yBzggnA44K/vTw
glj/wDiH2Qc2bZviJezxF6uKx0q1eT+tT+Opyrma6Nr+XseRxDgaFHNsVCOFg43pzi01rGc
Kc11Wuquuj0vrp/H5+2tI9l+1Z+0ek2mGS21D4t+PgZo1UHcmvXpiubWeeGVIlSQAukQEjL
kBlzhvj6ztrWeZ/tiIoeK4IkhXgTiMGF3jzuWMSBiyrhdpyi5Jr9Ev+CgnxUS9+NHxs+G1l
4J0a3fwv8AGz4j3Mvie3aSPVtYe91++/0OczSOotrEZ8sRIrSFjknHH5w7rmVyiwzbGIVVh
H8RXIQMFLsc9VLHPTAHFf1ZiIYem19Xre3pvapbl+Vttd/zSPg6MqtSP7yjySb0s23fso73
fztbzLk32eHaHe3VyirEEg5lIOcr8+ACMnnBHH4MmmdpVJKDcgEZ/wBUxO0KMbJCSQ394YH
uOaoQWr+eNz+Y4lVipALRDcAylcZTAyGBAx0zmtuW2jguQ3lqQeFLdELthD8xIALEHJ475x
XO7q9ldpX2v+HY1W6W2qT6NX/Jm/4Qi8TrqUV1oV9dWF5GV2XdtdCJ4csFUtdsQLcMSSoGW
kCvx8mK/Tf4dH9tHw/omm2/gf41WcmmeJ7cRalDa+OWtktraXETRyHUPslprYihJNzBp0l4
4H7uWOMkY/OT4eyXGm+KNLuUuv7OtZb2O0uLh5YxZB5kfy0uWkJgjYsu2Mvh9zkRnJNfWXw
9+Ki6dcfbtM8QQaLqUOp3Gnar4auNJbUtH1NnaVLe9nt7uO50PU4rqK3nLCZbPULQofskrH
5x6mT494OSaxOKoyrNRTw2Lnh+ST5XJvkcXKLV4uDum3e1zxc0o1asJQp06c3KzlKrSjUla
0dYSkm079Um7ddD7u8NfA65aX+ybzQfEviHxTrOpWUvif4k3CroUtnboyGb+yZFmurKz0ue
NmjtyIbo3chXeiOVQ+x/tFfs2eOfg18OV1O2+M+l6p4P8Xac7XnhDx6+kvr2lyNCfs1/o9z
exLcXk9lGMhLG10+SKMIvlyEM1ee/Bz9rT4PaJq0Vh8RfD/iXTvEFpaTTaTH4Qm8/RNfuIl
8628OaXpGtz2134V1XWyEjs7tNYuNI+0nFzbRgxFvzp/aI+PHxQ+KPi3xh8QtO8G+PtL8LX
ut3On28nxGsIfE2reE0scA+E7fxBFpVtodtZ2zRG4ls7G2tLlWYi7nuY2+f6/HZvkmVZW63
to4nHYuXsIJz+rKhiK75KT5uaKqVJzcZpaynO/xNpP5PDZZjcRmMFXnTpUouM5OrSjUU+Rx
ajFSuoNpJJbO192fav7P3xuk8F3fgvVfHTaf468NaXHceHLK1+JPg6K/+G2lTXF2rTTaBda
fFfadp17fqyJczazZJO0cjs17EXRa/cjw94e/Zk8XeDtavPGPwZ8FRaR4k064vfO8CXcNlp
F1bG0cmXTrTTF1Kwiu4bYli9rBFP5kSiAMTiv4qY/G/iK6vHF1eosd/JBJd2sDNo1jdCN/t
Gy5trBrWxaBgnylouWkJJyQa+ivh38ffiH8J31iLSo9V0Sz8UQ2N9ZiXUL1V0pYWUW17oJu
I5US1mZQCwBgkQFSWQsD5mU8WVMF7bD1cBh8TCtTvKNTlm20n/Ecm2+bm0vbRO3l6OYcMVK
kqWKwuKtVw/PL2cP3ak58tlH+XWG6769D9Ufi/8Epv2Z/E2h/FT9hj9p3X7e1jmtbzR/CL+
ITc+ItKmnnd/wCzbO6kSGx1PTPOd0ezvbUPKQ0U6SMGFeLePPjLovxr8Q3Nj+2F8L2+Gnxd
a2Rh8Z/h54ah8KXeptMoaO9+IPgGxVdF8TLcSAN/bej29jdoHkaWJiefn22+J/hDxzraePo
Ne13wx4s03S7t10wWdjb6Gviq5REh1+EW8cIkiklWe5k0y3S3t57qQyo8ZxHWbpeqeINevQ
/jzWvDmt+E4tRVb2e5v7uHUZBezK0lxBpv2Sa4tAoZ5bxrLUIZyARGryHafic4yrIs4xazG
OXYfA492UcXQj7Kvh+aSUacJ02n7ON1Dl95crl5s9DCVcZCio1lL2lKCjLmi224cileVveb
XN73Xc62b4T6jod1Jrnh/VdP8XeEGlTZ418ITz3EEBLALHqlsu7UNHusAgxanbQwF1/dztw
tfpJ8BPitD4R8O2FndareawsjLDaXdyFklt8qvmQTXCsjyRoSqrNMWLMHUABCa+LvCfgHQP
DniDR/E3gL4iD/AIRDVtQnsdM8Q6HeiC6uLqOVkufDOsWFxci+066aJEfT4PENmseqWhaa3
lmld4l/RrwV4e+Cep3aWs8cel6tcmNrrUI1tlFxO6jzLu6tYQbe3LTNum8uGFE3bgoLGvyD
xLjhqeGllOc5ficbGlFSeOwdOM+ZXXLea966W/K7N3urno4PH1XWjVpXpxekYyjqrWTvdJu
71PtvwJ8RLC/sLXUJXVzENwlt5YpHgDjK7VIJ3p6glf8AaPf61+H/AI6stUlS7F2krBF83c
y7gkYwJWPyjzyOWxlc9D2r4z+HPwls9Gs75odUS8tbu3kSwu7V47qxcgLtXMOTBIFIDPIVw
eDxivAPEvjPxH8M9ev7Qz3Qt4GkZEjy6bTlg5nVhlSoJCqjqACScgiv46qcL0czxuNwWTqL
nKU3SjOEaVWF23apF2cpKLtK6132Pt6fEM69OgsROVSWH5VHmWqjHlUorqlyppK2nTZM/dL
W/GWn6H4Stte+2pLNcyNb4RxcyRSRoHSLYiqEd4trNmQbQTwW4Pz8/wAVNQ8fXlppd/ct9h
t53jhTczBJZAFy0crlRgAbtvYHA9PyUT9pOV9Nt4bvxDdxfaLq5mfT4zepZxsCot7nzRuju
ZJozI0oaKNYGVBkg5Pu3gf4waHDcaPqM8qzyRzxT3NuL9YTexoA7B9vmbA4OMq0ch9AME/M
PgbH5DPFVMZlWLxGJ2p1aFGM6UJX1lJT0Wn2X7q6Nts+upVJYzB/WKNSnGhUUabpOUPbJx5
Xo3eavzK+z0Pr7x/4S/sX4l+EtU3SMl54C8XWvnwCSPzymv8AgueNmRpmTCoSuQAcggADqV
keNPito/j/AF3wIulW8MNxY+EPFUksUEhijFtNqfg4QsjMm+TPHmHcyhgOhNFf2f4IYLB1v
DbIZ4lqNZVMypyi6rpySo5niaUFKDkmpKEI3utXZ9dflc8o41ZliI1KlVyhyQv73wwhGMe9
/dW+7tfqfyeftTz2Phf9sv8AaLufif4EbxL4F1v4v+NzbXU0EtjcG1fxDdpLeaTqsSq8gXJ
wYpG5++ARXa6b+w38Nvjf4Pu/GH7KHxIsNb8YWsAuJfhL4k1a107xQjuCyW+izXbwrrG0gx
qiyC+/iEUo+Yd78cP2oYvA37UX7R3wy+IfhDwz8VPhbL8Y/Hgbwh4hgK3Fqs2u3rXLaB4gj
j/tLRtRCOr28kTC1aVkE6FOB4L8QvhT8K/Dt14b+Nf7LXxF1Wbw7qGsxR6z8Mr6+Ft8SvAl
+xF19hSGHyV1ewjDPBYavpk5/efNJGil6/qfCzy+lRnFUqOJoUo+1qUmksXKClCDdNytDR1
LtOSb3WzPzvGyx3to1HJ4evHWnVptfVnK69xxXv3e9+W2j2uj4S+IPgH4ifCHxjceGfiH4S
8QeD/E9nPiey1/SLyymQyOMT20t5FGl0jdFlga4hkTLBw2M+o/C/4D/Gr9oa8ubH4d+HrPx
PqWiWjx2+mRajoelarexlnme306wvLi0vNYupC52wxea5Z0jjJO1B+zPwq+AHhj/go7d6Ve
fEHxnrnhe+8JxwaJpekeLdQ1DXZl02Ixpc3MfiRiupQ6k8kchhsDbX+lWLSOjqRhh+2Hwu/
4JX/s7eCIdI0fwD8KdI8RazZ2bSXN/qus3Wp65f38Cwlrx/EWkXNnqOnyux863awms4rN2Q
Lbt5XzfiviN4ncMcC054ieIq1aUa8oShCdN1aTTi505wlNNum7q0b3t7t1o/SwaxmMcKbpq
pi2oucaWkbO1ql3b4k1J3s/S6P4ldV8F/GH4P6nrPw58WeCdd8Ia1q6rpmueGPiD4XexmNy
l5E2nzaXPq9ostnepe+WLTU7AhlheQwzupcCfxJH470bwBH8IPFCz+GrPSfGGreK9atxaWt
xq2seMJbeLTdN2TRRvc3YsrGNoIfLvvsai5Mv2Z5yXP8AfJrf/BIfxT8bvEXhPUPjH41vNT
8I+Cby11Hwv4Z8UQp4p1LRrdmaX+ybXxTevPrWpWNqp2QHXLq4u4F3IrCMKR+YX7c3/BG+1
+GXibxF8T9I8ReHPAXge3kh1G+8X+I7+O2stJjCmLbpNjFNJdzXkZAlHkR+YxyWcAZH5/lX
0huBs3zTB5Y62IhWxcYSwk5YWVGEqs5RiqfNO15cru0ui7behicszHCU3Vr01KC/lkt7LV3
t0vbrvve5/H6niHxLbTy6nqWp2+qXrTPZzaXrcNzLqVpDaRIIrp3la1udOZWURQGKQ3G7DR
LgZr9Sv2Z/+CpPiX4F/D6++EviP4D+C/iz4C8WmG08d6D8Q9Z1G6j1UpA1o2r+Hbl9P/tPw
t4oisZYoo9WS7uluGhtmvI5HhSQeafFW8/Z0+Et7rPhz4d6Tp3xp8ZXc6yXXxY8exS3Mej3
DbmubnwVoVhqn9nT/at+BceJbfWpY9qyW9ta4LD4t1q8vdQuptRnuS1xerL9rvWtYmknyNm
DKy4+XZGo8sI6qikAKBj90xGEw+c4Cvh8zw7q5djY4WpSq80oTWJpTjUpzozg3KlU1ioTVp
QmuZNaM8ij7PEN1VHlknfWUb3jZfCm77drbvRn178V/wBnr4L/ABGt5PiH+yT471rxDp9+s
2q678CPGaGD4tfD+Ry893a6beQQf2N8QvD1kDL5GoaFINStbaKP7dYttlnj+Q59P1ewl+w3
Y1Ca6RjbLDfyTrJYwwjcto0Urs8DR8/uQSEz8pbto+AvG994S16y1i2v7i0vNNkWW0vrSRo
Lm3dMeXPBNb+W8MowVDId+NwLFWYH9AoNZ8DftCaKw8Uf2ZpfjpLZIrPxpZ6elut9OxCRL4
rtoFH26QlwratZpZ6hGcG6E8e4jXAYKphKDofWJ16dJKNClOKlOEFf3XWf7yq2krupty+78
TRdWvTouCndKbfvJXSty79ld6f8A/PxJbJ2soOVuo1Y3FyXnADMP3cS20ikZhbP7wkiTduT
aRXoXh/UZ9PtL8farkwXGFnhErBZ4j8rQSAs26NwcsAAQPunPNb/AMS/gh4w+H8ki6jp17Z
oXZLfUzC0ul6lEqhlm07UI08i7gZCHjMRDBDgqCDXlE3hHxfZrpdyLe9/szU5ytvfv5kOnS
uuVmjF2y+QXiH3lDCSIHzNpCnHRKT0jJ0qc3ZONWvSpyi5WlTjJSkveqU7zguqVt2aJxqRv
TfPFpPmjsk2tWr3PWdF8NaNPcPfaJP4g8MtcxhLp9Ju2SG4lSRJleVbiOS2lkttg+zJcMXj
UkwxrIxkb6p8N+N9e0e0hgj1m/1K/tmQzahdRrb3FwqKFRpxDiOSRlwJGUKjbFO0EEn5b8P
XdxY2mmWcmoT3NsIzNdR+dGIRdiRoTsjiuJBOAiBvtEkEDN94DncfdNMuULr9nu4Y1nVfmn
kQAHaoHl5O45PXAJyASAK+dzmMatJRnh1Wov3ZTte0dLyWzUVffTW1tzGUHGpCTask7rr0Z
9SfDv8Aaz+IXgLU1W18RXIstuZtPuJpZ7ed92UMySlkyAMRhFRQAdwYgEes+Lf2qtL+J93b
p4wl03w69vCkA1PTbC5v1upiGCSajpmHaaAbsO9mVuYeZFWRRtPxxonw01fW7lb8aVqN5bS
bWSdLGURXJUE77Z3VDMmDlZYg8ZBBDYrgfiVFpfhi5ewvHl066t8SyQXiuk8aqv7vcgKyKW
l2lWUgFPl3ZyK+FXDPDWKzVVcNhaFLM1CKlPBx96cYxXM2rKTfLfnetrvdGUK9V1LKSSvK1
10t+enl/n+pXgTQtH8WaK1t9t0rxFplw4t7PU/DeoGcQySjarS6bNFaahZnzMJML63jB5WM
s1eWeOvBXi74a3UK6ffb0V5nvRcBoFhTJMWI5BlndAoLq+PlHXBr84fh78edW8L67p99ok7
TXMdzEklpa3MkMlykTgGIFGV7pHAyIpS5QHHDCv3u17wM/wC0P8A7D4q+BdB1C11/wxp1u3
jfTDpd3LeiCa3aSHVoI4/Kkvba2lVkuowr7AQ2SG4+Z4poUOEMzyytnMqdTJ83r/V6lTEpw
p4flekq0alpOLvFXgpXd0tnf0MPXxMJNwqVOnuU2k+ib1t6Hmn7LXxw17xp4/TwjrWmGzTw
v8N9buLAvHcySvBdeJ/C8TyW7XrSj7DdSA3KeWR+9ZwAECgFecfsmi/sfi9rUl+ljfSL8O9
YsjdWi+fJGYfFXhlltZC9yLiEBW3C2ktI0hK7UcncCV+uZFkOWYbLMNDL8LhFhp89ZezcXB
1K1T2lWcdNpzk5/f5nV/amLr/valfESnK3M6kvfbSS1s2tuztt8vhv9ob9l74hfGj9rn9re
98HaY2pR+HPi34/vdQlA2vawQ6xcZkdQw2nbEGKLvYknBOOeA+A37LfxO8X61bwWGl6pp2g
W+u21vrvjS6hmt9J0tbVj9rgt7qNkuri9ZU2qlojfZ2cG6KqDX2N8WfGmt/D39rb9p67s9Q
W1sNW+OHxD0u6s0uAsptm1m7LSNHG+RAEOfMK7N3ygg8V5tY/E34lfBnUYvHHwu8V38+lW2
onU7rRZ4IdS0dbiduZbrR79WsLjziSC8sW9kyFdcgj9vWQ5TUyPDZlDD47+0qFXE/WaUaka
kcTQjyyhP2dBRdlK3LKKUJJPmvofGYvMcVSxVXBqNJqbUKVXnThBu1pKUm01G107vezP3O8
B+Ibb4O6Joui+INW+G3gS21KzN14M0izudB1PX/F62lslq0lrfWST75rp1Z78300EyzyMAr
EKa/dr9h2+uNZ+HlrrepeF9O0WfUZ5TbXtk0Re9jV0LSXsbMbhLh3VlCxP5DgBsEGv4VPir
+1R4H+Lus6F8RrX4eQfDf432+oafF4ifwjFfnwp49e3fyn1ybw6bmfSPD16sJKTR2HkXF0+
C7XSbWj/TX4M/8ABSn4g+CtAtfEk2q3em+GfCNnHoun6d5kqy6p4luzGjoLeaURCG1iIuZl
Ds0aZJKuwUf59eNvgrxHxVia+ZcOVVWxGKxjxUsHi5VIQVpxlKPJdNNtNSstLPW6Z9BkWcL
KrrGwTb51KpGzbTdlKMk7ydm2kna6tY/ti1PV9P0TSrzVbiUxW1rDIzs6u0aNtZmLKJMbQR
yxwqj5sivxn/ar/a6+HnhXSdT8SeKdM+Duurb/ANpWnhyPxjq9lf2usX8Nu5a01LTL9pdLs
bRchhcSym4kY4WDIFfGHhj/AIK42PxD8NXHgbVzb6bca7psmi6hrVtLPdR6Xql6BbafqKrI
X229xJIkUsbsxlmkVcZHP80H7es/j7RPHPjDS7rxHeG3Gqzi4090e2tWuZoS5nFgQ8du5UA
peRNGxyY1UAkVl4Z+BfElatQx3EmHwmGxeWShWpxjhq1enCEZxilDks1o/ik3f4bnRmfEFD
GVI5fg5zdLF0+SFWUnzKdk25J6J2T0+R9O/HL9t7wn411qWHWvBP7J9jLdNDCLTR/hp4X1H
TbW1M0gvHTUNOtLRzOlvtggvvOkWOYgSqRmvya+P/jnwF4u8S6ld+Hvh74c8G2hSCPTD4Og
NpDPDFCBJLeWovns5mnlUy+fHbK6q22MAba+abm+vTdyie4LOzGVmeR33sVUIAzAZzgjA+p
zmq8F7qF5eeSkLXkhBIhRQ7ARhnYhmOFEQXexyMBT1Nf2Jh3VoYOngvaxnSgoXUafLFyhaz
ipp1IWatbm3V+p5+FyqlhVCbvOTknpUqNpqW7XPaz3fMnu3sc+Lho5S7K5jDlo2ClQOeCVY
BjnGCG9Mg45r0vwT44ufDl2zrfG2MJEpUvMCrcbY2jTY+6QnGH3R4DAqxK1wF1L9qdkVJU8
wjG1RyeCcFumOmc47g9a9j8F6L8O7DTJNd+KOlfEu7h1xmj0DWPDB0N9HN3aspvINWt9QiS
/u7dCFUJp2pafKil3yzKoLdSdJOpBNyja0UuZvX+Wzvb9dT0KkItcrimpXumr9ur1Xyt07I
/Y7/gn3+0f8CNU8VW/gj9ofXfD48BeI3i0zUPD3iEQtZTz3KmHzrU36yiylhT95HPZSQMvJ
lRgAK/p40v9gn9hnwB+yp440n4f6n4M8f6X41s/E/iP4c6z4hn0nWptFvtbsJGg0/RFikFw
9rY3MiRo4j3ggEAgED+TX4A/tU/ssfB7w7pR8G+B/h1onxDg+ytea54v+FN14pjn8uV9zR6
5qepeIL+1u1jKv9ojjstp+RQyLX6o+F/+ClPwx1/wxZ3S6h8L9fv40Fvc6emsXHh+WBSwMz
2dlcxW6RbpQGRY8AA4AFfzN4vcI8X8X5nhcwyLF51lVGljMHXxlKMpfVcTVy9r2VadOEFXV
JwXKoU5xjPmTmpK5vhVhqFOpSdNXrbSu3yaqT6tLZ7rXbvf8ldT/wCCbHxw0uTUJh4l+H2n
3kl9O1vor6rqa315bmV2huIpY9FltY0EJTdCZPkzsHKsa2vAX7Df7VGga7bato3hLwR4weG
7S4hln1/Tr2zjERA8gW+qSaakak8SmZPMYDEDxbSW/cXR/wBrv4bavocHig+EWvLHcfOm0b
VdLvo1KY+0wxSS4aYx5KhPPQMRtEiAZH2B8Jf2lv2TPEGlRT6npOraTMEYTrqvh+3kaO5wC
HNxbXFyjRKQSHiUn1J4x9tl/EnFVeCpZrTwCw8aNHDVZLCYmNRxpUo025xjbklK1/dSb63b
uefiVVal7KMpW5bcqvZaX+ev+Z+S2nav+2H4K8KXFjc/sO/Crxze21vIq3eizasb67Khdvl
nSde1eFI5H2s27ashAYgYAr5a+JHijXfEFvNP8cP2BtN8P3jF45Le48EfEC6WVVUKtwPEHh
vQrp/PhLN9nWWWRVKq5BOTX9JHxG+PPwC0/wAIX+r+E9R8Jus1tIi6jdOuhCExhkYia4Frv
eMqdyorkkZUMWGfxo8ZftffE34jeIZvAP7Pfw61H4k62nn79Z03TZ4fDunRQsYri8n1W4WK
xb7CzmW5Z7uMLEF8wFmAPbSy+SxX1jB5dhpzcVOWKhi8XTjThON1zyjiF7JuOii1dtpNHhQ
xVRcymnTqqTtzxUXvrZNWd1fpt1Py/wBOtv2LdBvY9T8Vfs8+KvC10JTJZ6hd/E7xv4SsJ7
+P96PsVn4n8F2VviN+HD38cikEjeBtb91v2Fv+Cjfw0+GfhXW9Nt/CJ1PwBPpQ0n+2H8R6f
4k0mB/KER0w6pZ75b65Zv3TWix+bIFXKxbsn4+H7Jfiv4rWNxfftAeIdV+LLSTrIfBeny3d
h4C0HUQAzzvfWk8OpatfQbEt47exubGyWIzGSSU7Fb2fw7+yn4WsNEj0w+DH0t9KeNdK0/w
xqt/Foum2jQsiR2+kXqXqwSyNl7kI1x5kjeZJM7lttcReHmReIeUwyzPY4icKdS8alHMqkY
wfLBWi5VvaXTvs3HWy1uhLOq+Aqe0pzdSq4q0HGPI483WXLe7d1a+nq1bkNO8VfBDxH8edd
8U/B6++w/254Z8UXeqaFcaXOjWHn+J/DkzyW97faba77SS7aQRWsdzdi3GF3AAUVzHhn4a2
Xw/+KNw7ieD7R4Y8R2z2zSQXk0TDXvDU6GVrKxQRs8fzFHAOScgkcFfeZHw3gchyrB5RQxW
JrUsFSVGFSUpTckndNyk25b2u2387Ho4bHzr0oVeSa5rt6Nfajfa2mj6LRHy58a/hVqHjv9
sP9ojTrO6g0mzk+NHxKaS/u2FvAIYPEF8/yZGJCB8qQ4LSKGBOVrK+KDfDj4ZeHNJ0HRNHg
8WzyWqx+IL+XUbr7LBeqQS3kQ5VkmAOI2jLRcfMeo+rP2ip9EHxg+OMUOiiPxDD8bfiSYtb
s3lV4j/wkt4C5VGaIkAnA8w+mK+AviJPqel2+q2zz/ZhduX87UIvMGoBh8yb/mVTIfmO12Z
GwMc8f1RlmBpUeG6NWmoylPB067rOKa5Kyd6Nr7+78Slsvh7fDYytKrmHs6jk4wmrcsrNvS
3R93dX1/B/OGp+JETxLJrfg7TdP0BZIJbZoYUF3DAJYzG7qblHcSsDgOsRYNjbt6j1L4qfE
zwxfeDvAfgrwVaazaaboOj/AGzxPNrN3EsmreOb/adT1G2tLbItreCMC2t0kyWjj86Rg8pC
+KLLBaPI06BZN4ceV8yHvgLwVYHnOSPyzWJ4j1eylxOAibYQWdyEL+UcuHAOFVgME5yRya/
LcwyjDOosXKdFSipy9m4qN5NXWnN1teyWt/kfTKm5RoxUW4LkbbldtXi2tUu9tfn0N7wp8V
PDngO28a3HiP8Ata71XU/DN3p3heKxmaSD+2rmVNlxet5iGAW0AZ7W4Ct5Ew8wLuVTWHr/A
MQdd+LPg/V/EGtSavrTaYlnpet61fyRXBt5Z0aHRI7qcxNd7rnyzbpc3DASNEWaVmIFfLvj
bW0vZFNtkOqPtRWVEQbiWdpWYR7Pl4LMD6A847L4DfFCz+CXxOtfEXiXwl4Z+KvhfUNE1XQ
vFngXVtSuk0HxFpWu6fcWMsS6naxStp+paYZ49Q0rUbOH7Ra6lG0obY7A/FYjGV8LCqsPBO
bgk4Q9x1FzRvFtKVrPXr9+p7cMFQtCtCChUi7wklfkel30bvZrdWvoeKXkLWmouuqSMlqNx
8yIpK8ZTOCkbFFkIkIDLuUpHlm71SSaIzrO7MzKCVIO1ThTgkRna27OSMspJ4JHX2bWybeK
8vfDd1b2dpHqNtrNvp8sNrqCxTWbk6ejT6hb3Ul3JHGVSeGVBbXcnmSXdtdIyRp4ddNK15N
dahcIs87zvJbLH9mmVw25pGt1jEUEMrOWhRG2BflQKABXJG/LFy3aUn5cy5rfK9vkepdSSa
VtF96STfzab/V7itJFGA4XaUI2gM+GwMbmBYAE9woVQAvy5yT3+ixabLpcjnU9U067VTILS
3lRrKSbI3HypJUzJMuTJhQ0m0ZbjnzTcJct+7cDPLyFmRf9vCYRc9C3HPXrjesL5LeQQyCJ
UkYbp5gxVE5ySqBnbpx5as57Kc8UTKPNbW1ite6rLFeSJHeXcdoJHCme28nzSByWSBHA5A2
ssm5uCRkYrutEuobyAJFcvJOyicwRT6crFUX94UTUo45QSmWb5mdjwAASRy0msK86W/mW/k
CVshPlEyA/IQXUMmOuHVGHG8DpXYNBp93aWeg2nhwanf6vcxmC8trjUW1O5eRjGun6ZpdvZ
3sReVtqny43lnkwVjKk1mqvK5c0lRcb8k5TUU7dW5JqN1fVp62XmYyahdtqy3fT5/qVpPFV
zZyGy0/WbzRlMhfywl9YCKVmU+cv9n3E9u0jBVDS7GQj5goPT7R/Zg+E/wC3P8cNQtIfgFP
44uvC8LtFqnjNfGV7pnw80GOMuLi78Q+JdcxoUa2+S09lbNdX5VWSC0yGNdv8Gf8Agmb4kG
i2PxK/aW+JNp+zl8M7y9tJtM8IanbjxV8cPHDSKZLHRfC3g/SrM/Z5tQ3eXYWl9BPqrhjL/
ZMIQzPt698bPHPizxrH8FPG3xn8e+APg7pevtol34f1S71NfDngfw3DL5VsdQ8D+Dk02ybx
BYWUdrNd6LaxqbvUC815MBvz5M61DMPaU8ukq2IhNQxFatRjUhSdk7xivZqpFatvmj02ucO
Ixc6bgqEXVvrPllbkjdLm0TvbTTTrrY+p/Efhr4T/AAJsbfwz8ef2g9U/a0+Jk0r3GnfDT4
YXdxf/AA60jXJlVriPWNQ0ma2udeWK4G25sZ7m1hkYFINJuFcR17v8Fvhr+038RbzSdf07w
ron7MuiwXMH9jaHpOg/2bBqenmFxZT3Pw/bUNPt9QE67Va715Bq0W9mjhEQVh9e/sT/AAt/
4Jn/AA50qHUfh38ePhZrPxO1C0ntI/FPxf8AGvh3RNX2FQJvsnhbUUitPD8E0hM9rHp06X8
qnbfXrOjM36Mi+0XwXo2oa74Y8Q+FvjHqG55rSD4bjw3q4RTCSri9tdUuo4XOAI5Bdm4lON
jIRsqIYOtNVaVJQrV4R5KuOxMUqrU0ouNCnFxhCnZuMVJ1HGGilfU+ZxWNpU3UtGrXrNycV
7OULJPmkub3r2SaTe9r9T490Oz/AGkvhppMsGv+I/gte6hK4ltBdW3iLTfEI0/ywWe80vSp
9X0vRbaeY4WcytNcZEbjB2157q/xT+P9ruvNNm+DtzOtym8W3xgXTtSkl3M7W8elal4etrm
Ty4QzeXEs5AcAu5U1wnirR/jz8Wb3x1r/AI4j1T9mj4a+HGudX1Pxx8S9P8K2fhC4tIJUaC
EHUdTuNY1y5uYd+FWC4si3+j7JZAYG/J740/tw+D/Ck83gn9lXwtbt4pm+0aNrn7QV/ptjJ
4v8UXCvtmm8EaNEw0/w3p88jk2EkdjbyJGYryWF1VUOVHKZ4SUZ06dL26WtSrCdaLd76RjU
hFLfTV6avZJYejPGuny4eSnOCl+8tGKTezk4u7Wt9F26n6O3XxD+IOofFMW3xCg0XQ5W8Le
IL2xtode0nVrmdP7a8NwefGliba8fTguBb6jdQIl4zkxqm3BK/Kf9i3WL+9+NHjbV/FvivV
fEfjC/8C38mrtqFzc6tdoZPEfh2ZptQ1u8u54rzUXkfE1vagLaD5XEe9FJX0Xa+/W23Tun5
/f5H0mGwns6MIc6fLu+V7tqWnvf0/Vn3z+0B43sdA/aB/aHSY2rS2nxv+I2+2lmcI4bX7l8
OI02quSxJGWHBGea+AviP4sk8RajeTJOqW5Z5YYInL28TE4IiEmS2R3IBLAtXvX7Y2qta/t
Q/tMW0l0sRT45/EBnzsMW0a1c5O3apB5/wFfH0/iDRY97XF9BNGzkMI4wZMHhsL94Z5wf1z
wf3ujnFPD5JluCrVHSp+xpycoyUb0uV+xjNRetLV+601ok0mfJvB82Mr1YwdS1SOvI/LVX1
Xppf7r+VeI9SitpGRHUOGUBpCUUA4Bx65APU8devFeL+I/FLrLH9hEU0scu54p/Kkt2WNwG
SSOTYrRuAQwaRVZMgsoOR6X44Gj69LJ/YOpxRc4jt7pxBteN8FSz/MCRnDMdvJA5FfNmupJ
Y3zRMGikEjRtI294wcgNJuTIaMZz8oOV7EnFflHEVef1qpOLjUpSlFU6lJpRtZJJK6tJXs3
Ze91Pr8DBPDxUormbktY2e9uqTXkb6+G/EOt3yW9pY2880zMY7WzSOWIkFJmKSwMyIASoES
TvxuUgVyuueFPE2l6lPZXWmagJ4Ea9u1WAgQwqdzyu0rrlI+DlTvIxlcZz9C/AnxTofhPxf
pWqaoYZrayv4ruIfvorG+W3mieQ+XOuCsvllHBVSc5bIOR61+2H8W9H+PvxDfxN4a8GeHfB
1pFp9vZ3Nh4dtntbK8kt7VIzcSypKitc3v35VVdiucthd2cY4XL5ZHPMvrDjjqdeVGOHqyb
lOKjdzu04qzWrlJPotdFjPF1oZlQwipSWGdNKrVUWo05Jr3mlq77aJ77tHxFP4ymvNFi025
cZieEQTJEI5raMTbWmBV41kLEBgGLbcbRgE5y7yw1vV7+zhv5ri9ubyCOS0uL6WHe1qgItg
87ysluvlhmMbspAeOMjIUV+kH7Jf/BLf46ftaa7YapaaZ/wrz4diaBLnxh4iguWS7s0xv/4
R7SRCl3r1xtJSCcQRaesoG67eLdJX7wa5/wAErP2E/wBif4Vw/Ej472b61DAyrBrXxQ8R3d
rc+Lb9VWQ2Hhb4d6CbaTWLq/kQC1tbUX0SyAJcXSBTLXwGYcT4DA16eDpuvj8VUcYvDYTCx
m4ObjpLENJWXNrJT91XstDur4yjh2uedm05U6evNUUXay0snJ/zW3P4/IrG4sBc27TLZC5D
xXOySC5WUREhoN0YZYlXBkaZyUCsOMcmodPuZ4rkqYN0LxKnmSqjzCd1jjit8QyRPOMliql
WKq2GU8H9t/jb8Q/hZ8X0k8O/Br9k/wCFnwx+Fct/bRnU18MwL8T9bdJlNvPFrFulze+HZZ
oi3/Em0ZNS1qQsFnglLBR9T/so/Dr9ln9mf7T4v8dfA3wl8Q/jHHBBqngj4bfGX4n+GrDxB
bpeu72erWHhnWNLt/C+iaciqZJbzxMLrxZMgOzwzDOyyR+liMbWwuEo4hYCvVxVdNUcI5U3
KDlb3q0efld7rk1dmpI4XnuFi5Xp1Fy2TvJabfLpbv38/wAwv2Tv+CYPx6/aJs4fHOuada/
Cj4P2AF9q3xF+IUS+HtPl0iMkzTaNFqclnLqKvgqLycWlig+d75iNjfp54B0b4JfAKDUPCf
7Hdh4f8XeK7CGaHxn+1v8AEnSbOXwN4aSNPIvpvB76vFHfa7eW22RbJtLtNJ0JHiLtf3kJE
j+eftd/tX/HP9ox7GX4jWNz4W+H9nctZeGPhf4JW/t/AFpFBJ5FrdSKsKR+KNRh8sR6dqF8
t1DKAzWWi2iBHX4+vdR1nxhpB0fU/F2laXomjW6HSPBltc2GlQyyk4+0zmNtlzqisWa5FwL
u/wBuTHJZN8o5aeSZpmlJVs4rU6MalqdHAUFKyjHlmliVC8JzSXvu795dWzysVnCxT5acnh
6V2uZPWUdLSdm22/S929Op9UeL/ix4XsU8R6L8EvEPj/40/tBa5p13bax+0Lc2J8SeJNOtr
qJ/7a074V+GDNbNomivbSTW0U/ha3hdoJUuZJtQkiSQ/kncnStOW8j1HxO1tra34guLTVdH
1ODVIJEZ3uri+d4QlvcGdz50FysV0jhvNeTOa+rLb4X674a1rSdc0vUp/DOsGeKXSNe064n
tGjZBkzWy2Ml3eSloJCHnM+5z1RiStdZ4uX4pakLnTfEfgT4afFBtWlmCz6poVqPE2o5bAu
l1OCO2vJboryjXD+cxGWDEGvUw+BpZbBwoU1S05ZyhBRckkrJuKTdv62ZGFxqp1bKtKsppp
tvTl928HfVp7213+74YmvNTmkh1CO50/UUubkW6SQy6YJBIp++kHyyhdi/K0aYAySB81a9j
468ceFtTi1fw54m1fw3rFvM1vZ3+mX9xpk6mWPy2SCTTDCjuyZj3SoyjkqVYBh6fH4F8L2F
1Paa94G8U+FZTuS4fRpxqVpbBW+eBLd3n3XMJ+U2ri3AAODkc0rbwr8OrPW5honxYk0tWRF
MPi3wXdJBCzttMcsUCyTK65OJUhclRlepFYyxdCMnUnTqtxVnJxlUTSt9iLcmkmrae6u1j1
/rWEdv3C5rWvNJxSsr2WvS6S1W92YXiDxr8efibZronjDxp418S+HIZk1HUJPE/iLXtS8L+
HjD5dta3kslzd31v9tEZPkqkcl1lgkMO4jGt4f8Ahl4r1zQNW1nwD4cv7P4d6Ep/4S/4xat
ZQ2cl3A6s17DpP2+5tIoLd1EiQ6To00+pT5DX84nDJH7xp3hL4ZaZo7eNviJ8RdE+KGl+G0
B0X4ceA/7Ttodav1YbT4gjvZ4ZbNHYgTXEQgENujCRWXdGc+DxF4u/ai1awsPGOot4M+Efh
e4d7Hwz4YcafoGm2to+ILDS7UK1nHctbqftOvXEU7LCkxUeaRu5J5hOtJQwajSSVpVK1OcI
Kel1ySiptr3XdRaaaXS61WLhypRhFQSstXGK8lpZNX231ue7fse+DvCXhfXZ73TNasL2/vv
CGppe/Z7O+do4zrfh+aE39+Y5Um1F08szWtkkVnZYMJlvZ1edCvS/gta6JomsLofg7yB4Wt
dA1U2cbma0+1XMWqaLbzajHI8r3moJJtMP225RS7RnYQjKCV3QVXlXNdvrqvL+969/yTnD1
ZSpQftL33d7dUuq7Na/5a8p+3j4N8QyftOftI6vZst3HffHL4jQxWMRVrg7NZnZmkjBV1Dj
JGQPlwQCK/NDxL4e8XWcjm8tJ7GJzmNgBGTEeEwSCzY5H39x5/H69/4KHfFLxR4a/bg/ap0
zS9Vns7a1+O/j5xCJN0SiTUSWjWPAI3+YMjdglSO4I8z8M+LH+InhVtM1OMwXFpJDJHqk+n
wxxSlhulR7uJhMnzfcDb1zge9fdYqrl+aQp4eNTEYfEYXCQp0qSty1fY2UXJuzUpc+trpPX
TZc8YYzB4qVWpKjUwlRr2s7JyprRpxV7WVur3f3fKLaBe3D226KTy4p0kE7ylUcK+ZEaL+L
JxknJ6c8jLvEXgbU9SvRdNErJIiCBgJImXJVdidMMFH3mBI4PSvpdvDFtDILdo/MlVyfPk+
aBlZw2YVGNr565yCuQOcV9D/DT4W+HPFUxXX7hbcW48yKaOUBpGCqqho9n3QQFIUksBjqc1
8a61OlN0sXWnThGVmm7qMurbl2evSy11W3ViceqUVKlCdRNJwnGKS1ScWlFWuvS19dbnzf8
Cv2Lfit8bLqzt/BPh+8voBuk1HxHIl5beHdIDSAONS1K4tPs6eQqvI9vZm7vJixWK1PLL/Q
T+yj/wAExvgt8GfsfiT4kpB8V/G9r5FyNX8Qqml/Djw5LuWRxpeiaksratcoUV11PWJ5LRI
kLtb2jFcflV8Rvjz+0f8AC+e7+Hvh/wCKut+HfBOnaRAfDuj6FaWGi2AsJyUE0cGmwwN9qE
qFJrm433EhXdJIR8q/D/xH/aM+Nmoy6dpfif4v+OfEulK6R3Gn6l4k1q402a1chZLG7tILq
KF7e4RvIlhWNk2P8uMBq8XMckzzOMJSxGGx1LD5TiPaRqTw0+Zz9nVVPXm0TlDmbcdb+Vzi
o5nPEydGPNDETi03KEdNnp1vd3s9Er9tf6xfjZ/wVT+EXwGsbv4S/sp+FPDXxY+McFvPp83
xB1XN98Mvh7exhY7u10hNMeOTx34gsnkWNLLTLi08PWshiSS5uNjxN+Yvhn4H/tK/t1/Em8
8c/EfV9W+KPiSOBptZ8W+L9b+z+AvA1vIyPFaSPYbrHRrGOIM1r4I8F2o1a72LBcyafA11d
V+R+g3up6l4bs5PDdxa6dPoaXN9p1yp822l0iRpVe1ntrfy5m1PT2knjktQhE0Atp5meSLL
/ph8DP8AgtJ+0b8CPh9oPw71TwD8JPEvh3RLc2VkbTw23hG9SNQTvYaEI7W8ur6EvI19f6b
PcyXW5rySQPJXfXyV5Jl1KnlGDw9fETgrYiu3KXJyr2k+az2nzvR2Vt1sfP1KeLr4qXNUqV
cTRTg6Wi1aTjy26tNdN35o+srP9n/Rvgtd6hpfwK8K3Xxm+JMzSr4m+JnisXHhfQtCeNUW5
j8F+Suo2OgyWzssFlFp/wBr1YxQhrvWwWBXz3XT4/8AA+k3t18UPhnN4Y0IqVuNP1bVfCPi
q08Q3l4Czalp0WoxX/iOa/nDJCWe+WSQsS5Jxj6X+Cf/AAWY/Ze+Jd7pXhTxv8IvE3w71HU
VlN7ex2Gl634Vsr6cL5s1xd6ZJZ6jZRTyh3M76dImD9zdnH01qHiv9ib4y+E/EHirQPi18M
de03Q4m/4SFtU1i303VNKa4yBa2fh3xJBZa5cXT27CK3+yWW6SQr5D+a0SyeZgsXilUpQxu
FTnTmp1asHKUp6x5Y009LRs7vs12R5dfD1ZynCtSxF9E4pWUdvO7v57WufjRe6T8GtU8PwR
eHPHaeH/ABfqN3PNqWg2Goa34ZutOtblPKtdOh0G5n+w3960m21nlsRcm4QmFI4UBiHSR/s
saVo3haC78Q+KobjWL3y5Lfw/pWn6Lr1xpMbjKP4m1vekUVzKrbk0yJpjY7kt5HmkaTys3x
X+zrpfx2+ImqwfBPwjrHh3SdKFxc2Gu6tPPJ4c1iIP5KSfa5IpLXTLlHBEGlW13cXE9yTHd
vbybgPRpf2Fviz4D0qLxB4O+Kl9FfQ2LNd6TewahpqRzxxlbi3tWtzf2rrNjyoxPCqSZA3q
a/R8POGJpxlgMRZNupWoTjF1IzkryptfZlGW6tfSyMKkPYQpw9pUjC0E07c0dtLbXTSVn17
WPKNQ/Z217wvpkFj4bn0G+1m4lFzaRmLUJNWit9+fs9rZrBLYadMx+/NNdRwkkHaBkDy/x7
8O/ijY6JNZ3Fv4isJ40WcS216J7TT1kfMjrPoMjxrcyNkqs0TTRjeCSMge1P4t/a7+F0Uep
6r4Ij8cWmlIsg+xWAaTyyoLiYeG2tr37QYx8v2iOQiXl0kbO7yS+/an0XxRf3P/AAsXwj4s
8FXdzK0Uk2nSzwtYw8CKFdNvV091ud4md5fMeSUKvmBSgY+BjMTXhUnTqYf2urfMlslZNOy
tvrf16WOzDYWUkpYfEKVR29yq0l02as7b69/Ro8StvCWtJaX1rBr+madq2pQ2tpcSJes15c
PJODIZJo4hK95LsAkMohlJJ8wLk1R1bS9Q8PW+sQatZ2msafY26Q2mn65ptjeX2oa6xXyVW
W5jKw6aXLNObeWQOgBdklPPpmg6r8MPGHieCbxJ4+uPBngmY3SRa/rWmXd7qWrmOVojp9pP
aWt5b2t1IwxqetX7G1tpMx20r3QxH9z6L4R+Eeu6Jp9r8PNd07XpdPiiNpb6R4i0+9jSMkq
bm9Sa5vrK6AQGS7FzYNPLKQ0q5XFebiqkMNFTjSleSjdQk4TXNyXSaXS+q6q6vrp6ip4myT
burXtLS+ibV+l/nZM/O3RdK+HOuaVqL618NtBsdTTTXWeXTLy/0VZL9YvlvYNM0+8m0+6tI
MBprORLdrrDJJJECSPRvgLpHxN+OXjy3+GHwg8EDVbmbSbf/hJtT0m7Nl4L8MeFbGJRJqni
DUI9N/4ltx85mg06EyXeqhpLKGGeRo3b6g039nrxh+0brmreCvBPhjRIdI8LyEfEL41aNba
X4c0zwRYylEm0VdV0uO10Txd4umtCXbQXtJoLKCVptWa0OyE/Tnxy+KPwL/YK+B+j/C/wr4
Ms9P8AO0uW40nQ9O+I+uwav8S7+OKN7fxfr0tlFY3N7paSiN7i9v5IoYv9HsdDiMUTGPgjV
VSaw9CnJ4maVRLFTfIoy0S53717xenffc6KScYy+s1JShJ2pYWFnOdSyu39pJ6LTtucRr3w
V8FfAnTfC1po15Y6p4g1S21ddc1PV9G02O4nMD6QSuhTtqMt3beHhMcx6c1qu2by5ryZLv8
A0aMr8uvg78afi98fvjR4s8e+PtT1PWZF8Hz6XpdgkTtofhnT01rSJ7PQtIVo5EjitoH+aV
p5r2+Ia61CSS4O8letZaXt+XVfrY+goZfiIUoRlOimkrrmS6w72f39V2PA/wDgpZFFL+39+
1ylxMsCj46eNcyOhkUSm/jYK4BB2uCSWBOB0Hp4V8MvGsWgaolqZF+xmPbNhWuIpmwVVkgl
JjQZPLE5AJOBjn23/gp87J/wUC/bBEcRBHx58ZgCTaVYG5jJOBg7gOnUdSetfIHhZI5Jo08
15b0uGis1t2Mfkhd0sjz70RNmOEJwwznJwK3hKdOftXKSnFNwak7ylpaLaezV730072O2cF
KPLyppvVNKzXmuq+8/QXwzY3OsyxXLQS3iXDj7LJBAPJaNjv8ALUsD5hQjaFVSfTgV9TeHd
Am0N4ILyyNvI629xJlQHSCRhtysYxtZSBsBU8/MFOcfKPwT+KHhvw5omsadretXFs06QtpV
wLNLg2d1GVKi13SK1uhYYLIWJXKYr7k+FXiHw9r1lJcXGsRa5fSKjvDMot3Zd2fLBuWcuW4
wqkcnapAxXxvGscXDLpYzDRdVTv7WMZpTjJxtP3eZS0u7Ss09WnbU3y7D0K+IlQruNOmlHl
0VtUtElorX7b9dTxL9pK0gu7HSdXEUjalpsQsrhZNPu54rrSr1C8jLLAkpjNlNsViSCrOCo
OCa/MvULRdd1r+wri88OXNvZrJLDOlzJbFpJDuitzLdLG8t4qnYY5UABYjIPNftx4tgjbTt
SV7QJYwol1JbmA3TRG3mRn8iNCTI0cTMyruClsAhhjH5BfFHSfCWo/EDxHHJBa2kSXT6haH
VZY9I1WJGUOZIICInecLl4o1U5QOME80cB8SYjH5XTy6VF4eOCtenK0vbQdo2UdlJyfM3o7
6y3SPHx+Cp4HFVeSMp3qXpVlfmgu7d+a2uq31v3tQ8HXdx4Tum0t0int72crb2kMis6STkL
cq8JlRJ2kRAqspAJAUZBr6N1D4ZaTpfhfUPEXjWz163hubO4m8Ny6XqNpp7rJchZLK3v7S7
TU7e+lt5XUQWlpsmYOY2CFjj4uvNIvINVlk0WcajCtnZm0vtQm3zyQSOZHa3kjM1qdyk7Y5
U80AKCygkVFN4p1pJY2t7zWbYaFq8c9sJr/ZDbX4GfMisFllEO2MblnjjMO35yob5a/Q6uM
/dyhKneCpuFKkn/BUkrpv7SlJym0tLPla3R59XLKuJrYXFUcV7GVk8TO0qbqcsklFtJNPlS
jztLlte6se9WPha0sLSK+1XR/EsN9bA3FxNcWEc+lQxtb77e6l1PRrq5mtLg7lMkU1iI4SF
yqkkVk6tNfa/dxWdlp41rVtdtrdNOewvoZrjTmtIBazTzuGiNvL5ZVit2fPcuoj+YgH1v4Z
eIPi54h0dbnWJdGvdFv7U3FlFqcFvpuuatbNK8dx9gaBUmkhJRvN1C8tGC8uTs242fEU/gW
4trKws/Ac2gWRdjrHiua4XUmjeG52tNpt7oGy70+0hGQ94bC4uZi2HUDDDnnTw8KMa9J8+J
s4xpyg1G0uXmalJcq0SfR9jzpYuUcbOnXpwnWUZwpzhXhJQUVFKU1GbU3JNWu3JWd0emfDX
44fHf4M6b4d0bwx8ZfGinSrdZIPDWsWmneKvC1u0QC/YJ9B1eOHULVLdt6XBtn8tYmDoueT
9beFv+Cm/xm8HW1sfiR8Ofh58RrC/3yXGreCvEU/hzxDHArO0ofR9biltY7m3jOxoYY4rYr
zHJwAfhmPR7HWb97fw341tZ7Wzt0vbezv7u1ulayMapHeveX9y19cWjTbkjsZ5IJzjMkcbc
Dk/E/iZ/B2hW9wlhY+J/HN5eybpI9HbU/DXgzSYS8KanPbajKllqXiN1Al0+zAuNGs0Ju7q
W6eIQP5fs503OdOpONSTcpeznKDlJvVuUeW9t9XrbTVnLCFPG1KcKkXJOVqrceTWyekpJX1
W6018z9b7/wDb3/Zp+IekzQar4a+IHwz8QxW8V5NP4g0rUf7Le3mVnt4be/0iaczXE4BdJP
s0EUgIbcEIY8B4D02z+O1jqXiS01Jdb+FJku4tKs9Tk0+XxP4v1CGV7eWTw5pMq31x4c0tS
Hgm8S6zcyajLHui0rTYJszj8Ybu1+LXiTw9qWqeGPDuvXOk689xNrXiG6uLe+8QajFC6RtN
HY/apj9lMayRgaZDDZ20Y8m1gjijjjXgvBo8W+EJwND8R694elivbcm2tdQ1LSp4BCHDQrH
9oikSQOqMGCYZySQ2TWFSnmlalOhTxtnUd1alJzholZ1LX/F3W+mh2wy7AJuVCtGNSnFv2c
a0Zt9XdRduZLTl3a1s9GfvJ8TPgF8HoPD9rb658O9U8Mx2VtGttc+GtRniudLsIh5klu0D3
F1DqjySnzvOdIpWk3SSHezZ/N/4yeBfCPw+tT4m+HvxY8QWl7qMkFn4X0XUdDez13Ub12UP
awajpWo2h3IrMTM9o8a7SZfm+Uu0T9rT44aHYQ2Xiu8l+IkUcCvaRfES0j1J4WXfGkFtqkS
2uozKiICRNcyRSKCpjGcjybwd4tv/AItfFbUPHfxVfUNQm02zktNJGm2Ze38PLdP5UC6dps
B8qGxsIk2QwovnOSS8zthqeU5ZjadeFPGYhufO5WrJybitXJKV7rlV7dV36FP29CMsVUqqV
CEG5QtzSSkrK8LOXNFtaJJpq252vhj49/GT4VOy+D/H3jTwR4f0TTwl1pWi61qFvY67exu1
ze3WsWDTLp9/fajqUqvdSXUEjXMIHnh9uB86678T/GHxX8Y6l4z8Ya7q/jDxXq04bUtR126
nvdRuZJd8UVpaNmQwWcceIrSztkjtoIQoSOM8n3n45HQLHw/ZaRpmoJqY169k1IrFpssOoW
tvDtgiikEz+cr3Nw6MyASSBgFjVzxV2x/Zi+JGl+GfD+onR/7K8SeI7i0XTdEKNJrNtBLbm
5izCFWWLUbi3xeXDTlbe10yJrmSZZNsJ9jHrD0sVFJwnKaUYTjSUXf+XSKtpr0Wp1YKeFr4
enjZwc6tSrKFFN8suSKhJNRdnHWUl0fa6Po/4Dat4n0rw7oPg6eLQrDRdP0rWtXtVXTbWPV
ZtRv7/R0vZdQ1BlW5vFIREhE0h2qh+UYBorx34N6f428IfFrxN4S1zXrXxBHpnhF5ne2PnR
6bqF1quktLp9zPgQreiJRJLbxyuYwcsACKK4j6Sgv3UOaV3bV8zlfbqk/Pq9TM/wCCjlw1v
+39+2paqdNC6n8aPG9nPJfaXa6gfJe/ikEtoJ7Vza3LKqhLiJo5Yl3AONxr4MgtrWDzUgUS
yMI4USXeseVIAdIkZhLuPKbpIgDwobv97f8ABTUSR/8ABRL9sJlhilEXxy8YYS4Ektvg3CL
mVVZnIGfvIN4ODjGRXwvbJPZOJSIxlsqMxyRcsWVomh3Oq5OVWVFkUffCmtp7fNf1+RtFJt
p9v1RpaRa3rtIfP09FsZITLBPdLDdu0kyxBbWzkZZryRWYNJHCjtGgaVgEUkfoL8CbS7W5h
V3Z5JPIVfLEu92MigKjcgMAcYxhAAxGK+HvBemX+veJ7CC1ie+v7q4jjit1BuWld3VSFVUM
gLjjORnOM88foxB4f174NtYnxZoV5o1zewR3drBeQPausTKGSeGM7SUm3eV5hGF6nJyTwZh
leLx2W4qpRoydGmv3lWOj5rWiru8bJrVcu3VM87GYlYXEUIRk1Ko9X10aslZK2l2fa+n2Ab
Tri0upR+/VHkV7v5nhfKqFkiKkB2UqxYlfkIPXn8yP2k9I0qT4v3un6rbW2oWZ0LS2ZtgnU
skIRArhRJGrY2+arsFbbuYqST94eDviDZa6YnBjZblViVZUt3AVFA3ytiIRliSBgbOMhA2S
3zt8cfAWt3/xBXxJaabDaaONIjiTVruxurmwvpICA0Rv9Liu/sMGSNk1xAfLwC4Iya/NeB8
Bi8s4vccdXUMNWpvlpyX7t1HKMnZabK9l+b1DNas8Rgo1KHtHVpzTbptX5WuX3rp3jeySut
Wneys/gOfwBbXHiHTrfRdbu9MS5ulexS2IuJLA26PLi4t1kMRgSMYEoDMr7Q6MoNcfbTNo/
iceIdU+zeIjaamkk/8AwkFg9zZ6nNZsIlgvYLeSw3wupUCGN4SzkOJBtGffrjSB/wAJFeXJ
W4tDp1hqMjy2iPeWc7SQ+WqQalB+78veQNxiR2BJwlfT3wF/ZH03x14au/GvxG065ayvbRr
bwxotpe3ul3kwkBabWbmWJ49y3GwQWK3DuFiieXDkqB+pcSZ1k3D2EqY/H4pJTxMadGMWuV
xfKnzKzbs7pWa0tu9XxYOpVnyYaumk6MpTcv4ib1s5L3eunup2el9zg9E+JPg7UYFm8W+H2
8H2UdpAl3qnhSK98TWC2Y8hl0r+yby4F7plncMoF08F1dT36TFLuSCNVRd3xl4i+EkunxSe
CPFml+Lb2aPy4vDMFpf6Rrt7cT/8e+m/2PfRKbGwsWJeW6+0NGyHdJLtFcz8fP2bPEPw/tJ
LnwrBrF34FWFF1Mz6jFdXGlgSRmK1vZ4Qs9yJHysMotSpBCT3MIUMfnLwpqZ0G+uZbW5h07
WrCfT/ACXnsUg1OLZJ/pEUDXdvhF8vCXEayeXOjDMbYDDfKc2yviShhq+XYmLw/JNyb1mpt
Q00SVrp293ujw8Rw9CGInX560K8ZRqWpyiqbjvBNODfe9mm/I4+fRfix4q8e6X4d03w8lpr
urXFxHbJq1rby6Dp+mW3myz3OoSNHPaXtpbRwyCK3tJWu5ZFBUAuGro/iT8Pr3wT4RutW0f
xJq+pXenT2t1eW2qXYt9B1VnkY3a6d4amKpHaWtwg8mz3mZoyqXEbRscu8YfE7XNP8U/8Jh
G1jc6ppF/I9vdWRXwxP5Fsrn9/baSINK1i5n8+SC4n1OFisO2ODC7g3vP7OUa/tK+KLsTah
ocVzHFcQaPpXiwLp0X9qTW8t5c2tlqGmx3eneZewxTRLNJa2/miNYl8k5euiGEdav8AVqUr
1pSk46NRlSV2pWte7S113e1rN9OKr/V6NPGzo03haNOEa/Imqkqvuxmk+ZqzbTs4vzb3Pnv
wV+1ZrFzawQeLfB8V4sWIfN8OCbQr22tkVI3MawI1r+7jXKQRxRwcBCDjcfo+Xxj8CfiLYG
0/4SM+GbsI5gsfE9mbKH7Q2HYTXkhcySSkZEolj3KjttULx6mn7L+hRXupz3/gjWLXT7GSZ
pfFXw41G21wveshaNbiw0OXXoUsbZI2S4CRNOSyNeQ258zMfwy/YX+Hfxh8Rwao3xj0dtB8
Nub/AMT+F5NP07S/HGtxRElfDtpplwdMmNxezAQXV3JbvILbzFSPfJur0cGqmCdROlSn7Oa
lWdSLk400kny2lG3dX5l5O6PJqVsixko1IyxmVzjB1XWw1J1FKV1/E0aStbRK7ste/wAwX3
hmS4tYLbQtU064sGlk2jS9XuJ0kiRiMEXyzwQqwJKLFujOcoeQaxdD8P8AinwZdz6x4V1IW
4mmAvNPv4Z5CRCMmNY3jktz5rEkPHKFPUBeg/Rrx3+z94BttV82TwIlpaSRGws9F8K2dzo0
thcQ/u7MGWAJFM7Kot5JLiWQPcpJJvIIB+a9e/Zz8d/atVn8P6lq2iWkSwoLS/vbTX7Iq7C
MWkrB4NlyMgSxbw8bZBcnmuurmGU1f3tahiOZr3asJQjKHMkvcvTdoa2aafu7O+q5sJnuCn
J0HiIcjqezdWtF8k4xe7immpVEtFeyb100Pff2PfhUnxIv/Evx98ceG4NZu/h/f2vhvQfDc
j262GiajfQNcv40vLCSG7ub+eIO0WilRDZWk0ckyW73tuki+s/GD4leAPBkGh/Dv4fXmg6F
8TfiCs+m+I/iJq161/rOjadLMZde1a/1XVbpWtYkDGDSLCEWcdxcrHJiS0jYjzz9mePxT+z
nd+Pdb8aa9eXlhq/gq8Sfw/FAtrZPq+mWs974clcwRvqSGK6jLFkniEizTRbp4nCn5LTwD8
SPGniDVfi146hc694pFzrMEuoWVlrMM8mqJJDp3hzT/C6o5F5fFYTtn+y2+i6XEt2ISmBXh
Sw1PF4iE6FWVSlTlzRba5oz6wk7WbS5b20189O+OIw1XE1Kjrqjh8KkoQT92Ur/ABNbcrTV
ttU3c+5k+DOn/D/T9D1DRIbV/DWo22oxabqA1PSdbuNbuZjpV1fa5qeraRJewXWp6nPG808
cc8kNooSAbCu2ivi74TeHL/R/Hmr6dqtnceGtWi8O3LXvh6RrkWllv1XTXjksrectbNA4dl
jurMskiKqMwKgEqJUYxdkpNaa+75d4v/LfRH0+ChH6tStjoVFb40rp630bu9PXdaabL/wU9
n0+2/4KG/tgQ3H2qWSP43eL3LRQW6IzC5iyjKZvnQ/MMnBICnAJIHwReahpUoH2C2vLUAE3
KySRSpM+MkqmAEU8YQH5egJoopVZScEm3a60/wC3U/zbPYPQ/g/49XwL4u0vXrGG4a8tL61
kiwkJUbZIz/FKBkMoIyCMAZ5r7Q/af/a98W/HbVNBm8WrLJLo9jb2ttcx21lDctEqr+7kMT
AMoRdisGDBQvGcmiiuuhjMTTy3F4eFacaMpRbpq1m3q+l9/M83E4XD1cbhKtSlGdSKqKMne
6so262PGfBfx60zw9Pa/wCh65jeY5fs66fl42y7A77hd5AQ7RJuGTkFck19leE/26/ANgsd
re+FfGU6xlQwS38PSpKixjcHSfVBHl1yCFQLzxjHJRXwGcYDCYvnniaEK0qfvwlLmvGW3Mr
Na20Omh7kpcul1BPW+7jfR3RT8RftN/steJZBNqXwd8aR3LX0N48mnP4e04TeVMsskdwbbV
EE0dwwRZYZEeMqpzuzivV4/wBvX4R29mkEHgXx8kEIWKOJR4ajVAoChVCaltVFUBUCqoAAA
VRxRRXwmYZfhMbTp4fFU5VqNK/s6Uq1dQhqpe6o1Fb3m5eupVBtYnEyXxPd9X7iX6Iw9W/b
K+BvijSr7StW+Hvju7s9Rgks7y0uD4daC4t5Qu6N3TVEmVSDyFOCe3evlnx14m+AnijVLGf
QNA+InhmK2vLGa7sHk0LWtKv7a0KRpZPp+oX7yQQCGM8Jfs5kCMJEAOSio4Y58rznCU8vrY
nC0qkoqpSpYrEKlUUZNRVSk6rpzUU3ZSi7Xdt2GLnKVGabumtfOzVvPqfL3jj+z9Ru9Y0bT
bFF0vUJdRislvhD59raTzM0SmSOG4ljdCvEcNz5cWFUPKowN39nQaF8NpPGOmeK7C+1HS9e
GnT6c/hvUBZajYtp93eC73zzw22HuIHcRSxuxWUgsgXIJRX77TxVf+0py59fZqXwwtdpN+7
y8tvK1vI8DEQjPLcVCUU4uEE49LKrBrbs0j2GLVNG8DSzX3wh8T/EDTba+kaS5sfEKaPb3M
MEvzPFDrei3TXcsmN+J3toJclSWLAsdO3+Nnia7nu7jW4INZuXMcMV9qJsr+/RYicMb240k
XwfKrh0vFkXAIkzyCivW/tLGUtKdWEU73SoYfXbe9I8+WX4Krh5zqYenOVlq+bpGy626L89
z6F8I/td6nptjaaXqz+OrZvKQR3Om+JtP1/S4/sziIKfDXi/RtQzGMERJaeINP8AJjYqhHQ
+laN+2D4MstRutK8aeAdT1K1vpNia74Yl0rRtUuy5yft2i6iNX0u1JyN8ml3tu7nJGxsNRR
Xm5tCnWw8/aU6Tc6fPJqlTjJyahJvmhGL1k29Ha7Z59HKcu9ov9kpbvpL+W/8AN3OT8e/tH
fC1tRtptD8E+LDam/8As0llqN5ocEe1FG6d3ijv3uZ+dqCQxqv3t2eK5bWP2i9JtYY4fDvh
7VbFLnc9wLq8sXaNDkM9q8duXS424RH3IIlB2g7iKKK8zK28O6So/u04Rk+W28p2b1vq0kv
loY43KcvdT/d0vcWkalaC+JbqNRJvzavt2Rj+Cr6++JHja+1O1sbaOe10C5he+1vVru+1Ga
KXUtPKwCRNOZYraNogY4FLBOCGOTRRRXo1q9V1W3Nt37LvFdj7nI0qOVYOlS9ynCklGK2Su
9Nbv72f/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKdAZcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD57s4s2cTf7PpXQ6f5cbQX
c5ilYvtaEDa2APUDoa7rw18GNV1rwxp+ow6zZxJcwiQK6PlQe31rcj+BmvReW8Wt6ejx/wA
YjfJry1nuXU58sqquvU6Hg67WkSLwl4e0vxE0zXEsVosaFwCeD6D61wviXTI7DU5Y4VBiDY
BHevVLP4TeKbUFItfsUyD0VxzUWo/CHxbqSQxXGtaZiEHawRwT9eOa7KnEmVyhZVUZrA4hO
/Kc/wDDTSYLzVULBAGOMPz+dfUF14J0aHwrIzRxFhHktgc14j4e+GHiXQp0mXVrFip/hD/4
V6HfxeMLrSxZJqdqq4wSd2P5UnxFlrUbV0vvKWDr/wAh8xePIrO11a6QP8oJ24HU+leas++
TIPHpjpX0RrHwU8TavJJJJq2meY7bg7eZ09OlYcf7OviJZsza5pxj7hA+f5VyVs/y6U9Ky/
EccHXS+E8PkyDgYpWKeWhXcDjD7iDk+3tXtjfs9eKCwaPVtKA/2g5/9lqN/wBnbxWxz/bGl
f8Aj/8A8TWP9uZf/wA/UX9UrfyniZyF69e2OKTBP1r2v/hnbxZznWdKx9ZP/iabJ+zx4oij
aR9a0ragLE5kOAOf7tP+28v/AOfqD6pXf2WeK/MFwR+lAAJGa9U0b4Pah4heaPSPEulTvDy
yMJVOPXBWp7L4Ga5qKXTWev6S/wBkkaKYEyAow68ba2ea4ON1KolY0eX4qLtKm1Y8o2kAEj
C5wDipFYEgEV3EPw0nuUuDD4o0wpaqZJSUmwozjP3KsxfCm8fTU1L/AISnRxaNN9nEreao3
+nKVo8xw0d5/g/8i3lmMW9J/ccHsV+aY0JwdoFeq3fwY1fS9NXUL/xHo0doxAEokkZTnp0U
1LcfBrVLXS01O68RaLFZuoZJXlcBgeePlqP7Vwb2qLt137bGawOJdv3b18jx1o2HO0/TFOj
jPBPX6V6dYfDU6rqEdjYeJ9ImuZOFjzKNx+pSt/8A4Z+8V5yNR0sn/ro//wATRUzXB0napU
S9RTwOJpu04NHjo6c1XkTPSvV9V+D+raOqjUfEOi2xcZVWkcsffAUmqOk/CPVdcllj0rxDo
tyYhucLLIu0evKCn/amEcedVFbvqP6hieXm9m7eh5mqHdyP0qyhw2DXcTfD9ra9+xzeJdJ8
xTguplKD/gWzFdHD8BPF1xElzb6no8sUg3I6zsQw9c7ac8ywlNJzqJXCeAxUEnOm0n5HlQX
IyAaRo1aIusq78424OT7+lenWvwa8Q3t5d2drrOjyT2RCzoJn+Qn/AIDS6Z8F/EOrwPc6dq
mj3UKOY2Infhh1H3aTzXBpNuotP12E8FiVe9N6Hkrxn6fUUwxt3HFet6h8F/EWnT2sN7qmj
wPdyeVCjTP8zen3abL8FvEcWrxaQ2raOL6ZDIkJnbLKO/3aSzXBtXVRB9SxLV1TZ5R8xCoQ
MDpxTxGcAY6V6/8A8M++NPvfbNKwP+m7f/E1V0z4LeJNWt2uNO1PSbiJHMbMs7cMOo+7SWb
4FpyVVaE/VK7V1B2POLN/JuEl2glSCARwa6GbUG1XUhc3UaIOAViUKAPYV1MPwd8QPq02lJ
q+jG9hwXg+0MGGRxxt5/CpU+F2uW2trpMur6OL4jcLfz23HjP92uulm2Dvb2i79R/UcS3pB
j9F8GTa7ZSTWcZKx/N8w5xXKavpr2N49uwUEcdq9S8P3F5ocUthbeItIDt8jhJXz7/w1T8S
fDjWHVtcGq6YNPYBjcPMdpyfYGu+vm+B5VH2iu/X/In+z8XGVpU39x51pmlLexywLbmS4OP
LZT09eK1G8KajZxGVUAOwg8djXd+FrHQ9JkWTUPEOnmXPBjZiCP8AvmvQtYufBlrbtp91ql
tHfFR8jA5GRkdBTWPwKtGU9fn/AJFvL8Ze3spfcfLE9s8b/Z/KQuWwPWs+SPDsDgOp54r1m
6+H174l1KWPw/qulTOMsY/tBDgfQrULfArxzsK/8Ssk/wARuOR+leZWzbAwk4uqkQ8HXi7S
g0eYoTsUYA7cioWVhyBxXpw+CXj+I7DaWMoH8a3agfrg01/gj8QGzjT7P2/0tKn+18C1pWj
96J+r1V9lnl+Tg5PP0oZlxwQQPbFelt8EfiCVIGn2mf8Ar7SoX+BvxHKYXTbMn/r8Sp/tbB
f8/Y/eg9hV/lZ5VcOOnFUWJJwOlerP8BviWzZ/suzP/b4lRn4B/Ev/AKBdp/4Gx1H9q4L/A
J/R+9B7Cr/Kzz+3027/ALNGoq0awF/LHzDdn6daqXcLQy7XBDdeRXpifAf4mJyul2o/7fI6
V/gV8TZSS+l2zt6m9jo/tTBf8/o/eg9hV/lZ5fEzupR3ZIl+8QMgU8obm4CwwJFleADgHHf
mvSv+FD/E1QQNKtwrdQL2Pmm/8KG+JP8A0Cbb/wADI6P7UwX/AD9j96D2FX+VnlzRlTlgR7
0+FvLkVwivtIO1hkH2Neof8KJ+JPQ6TbY/6+4/8aX/AIUV8Rh/zCLb6/a4/wDGj+1MF/z+j
96D6vV/lZ5vPM11cPN5EUO452QptQfQUV6T/wAKQ+Iqg40iA/8Ab3H/AI0Uf2pgv+fsfvQe
wq/ys+kvh3s/4V1oQJ/5dE/lXV5UcZxXy/4b+O15omgafo6eHLaWO2iWLzWuGBOO+MV0Mvx
/1KKUqnhi0lTGQ4uH6evTivzzEcOZhUrSmoqzbe67ntwx1FRSufQKEh1x0qTucV88D9oi9H
znwxa8dQLlv/iang/aGvZZNknhe2j4/wCfpv8A4msHw3mP8q+9F/X6Hc+gR05NGO9fPNz+0
bdW77R4Vt3/AO3pv/iarj9pa+wR/wAIhb/hdt/8TU/6t5j/ACL70Cx9DufRwOODxTWwK+dv
+GlLvHHhGD/wKP8A8TTv+GkbmThvCcKj/r7P/wATR/q3mP8AIvvQ/r2H7n0Qv3aRhyMjFfP
J/aPuVOF8Kxt/29H/AOJpv/DSdzwT4Rj/APAs/wDxNH+reY/yfig+u0P5j6IKjH0pGwwxjF
fPkn7SbhyI/CakY/iuu/8A3zTP+GkptuT4Sj/8Cz/8TS/1czH+T8V/mH12gvtG14ltrjwF4
/g1zToyLK6YuUXoc/fT+orH03xVPoniy91Nre4TTtV3uY2XDOjZ2sB3INZGt/HWz8Rab9g1
Dwarx7g4K3hBUj0O2otR+M+kak+nNdeB0B05gYUW7wNo/hPy8jgcV9LRwGLdNKvRu7Wbutl
t17nvUs/wbgo1tXazfpseijw4uh/CLVLmePF5eoJpM9VUt8q/lWBf6w+s/DC1S7jhto7a+S
AvCmAV2/eKjvzWPrPx7i1nRptMu/CjJDcLgmO8wwHt8tcv/wALJ0VdAbRD4cu/s7TC4L/bh
u3Yx/c6UYfLsZZyrQ97mvutvvChnmEa5qsve5r7PY9B8TeErjw94NiuYfEMl7YTSoRb7cIc
9GHJqxe6lDaa94XXW7WO60n7BGvlyrlRu4LgeoOPwriJfitpt94Tg8Nz+H7xraBgySfbQX9
hnZ05rVu/ifoOs6DaaTe+D5HjtECRSC8xIoxjrtq45fjHFRqQvrLXRaNWT0e5Uc+wjilUlf
WXS2jR6d9s8OaT8Q7LRLHwvaJNIodLyMgFMqTwMf1r0PaCTjqa+ZtN8caVZa5a6u2l6hdT2
qhIlmu1ICgYA4TnFdoPjrH38NN/4Ej/AArzMXw7j5Sj7KDdlq21v955eLzHBy5fZzvpre/c
q6PPcXPxtdtRYlxPKhEnZdpwPpiu28X6LYaV4Y1rVdBtUtrueILMYD1XdycDgH3ryvxD448
O+IrsXtz4Xube7IwZre7Clx7/AC0zQPiBpPhprmSDQr28S5Ty3S5u1K49gFr0qmUY2XJVUG
nFJculnZ37nfUzrBTcKkZ2cbaWdnZnpehab4au/hPp0niJYFt442ImY7XQ5P3T1zWRoviWD
w74B1aaxuJp7dblodOacbWYkDJx6A5NedXvjHw3fTxb/D+qJZxfctVvwY05525Xik1v4heG
r6O0tm8LX1va2abIoLe9UIM9TypyT61KyfE2casW1J3tpZemo1muAek6jabvbovQ3L/S9a8
Na/DBFqMqprEaqblRjzFfG4Y9QTWz4Zvp/AHjqfRNUk2WVwQrSHhf9mT29DXO6h8adE1m1s
LW98KXEYspEeKVbpSy7cf7PTjmq/if4reHPFMsT6h4WvUkgBVZYLtVLL6HK9K0+p4ytH2de
lo009V/269zb+38JUj7Oq9Gmnp9x0fimS+8YJqPiiwmY2ulzCCOIdQnXzAfqKyriPXhpth4
7N69xMZvLZyMGIrwv4EcVV0D4u6F4a0y6sbXwpeTw3J3SefeI2RjGOFptr8ZfDtl4an8Pf8
ACIXUtlKXJD3a5G454+Xt2ojhMZSSpwo3jF2W21tVuUs/wdNcsHeKfbpbX8T1nUvFkWueGd
Ns9LvYrW/1r9yHkbiHj58+/YfWsnTVg+HHi2x0g3kk9pqUX795OAJM4VgOw7V4zH4x8Gptl
TRtbSdHBTbeR8e+dnWtjxD8VfDniW6t7nUPDuqRyW8flgxXqcjPU5Tr9Kw/sarH91GL9nK9
9vl16HOs0y+H7uM3yO99Hv0+47rV/DyeIvixqViNWOn3KqkkThCxYhRkA5GCKjs7C90v4vW
VnqGptqUyx/69htJGw4FcC3xJ0F/EMGtrpWrrcwbCCLuP5toA5O3vjmtK5+Lmgz+L4/EreH
tQF0ibfKF0m08Y/u57+ta/UMako8l48lum+xt/bmEVo+005bbdTvPBdzo8/hvxBarZwx6pC
szNNj5pEOcHPbHTiuV0i6vJPhhr9o7M1tDLCUyeFJbkD8q4uD4geHLS/kvYNN1mGSTcrBbq
LlW6j7nTmtqX4weFW8Jv4atfB97aWkhDNIl2hckHOSSvJyKt5fXg24wbTcXq1pbfqU87wMZ
Nqd7tPVPS251yRaw/gHS3m8K2WraeFOyeMv58Y3HrjkfhXUaRdaQvxSv7O/sYvtksUbW0sg
yVwgygz39+teHW/jrQVQeVZ+II0Q9Evo1A/ALWtqPxC0K/8SJrUmj6va3K7GGy5jP3QADkr
7VNTKsRO8eV2fNqvVNdRTzbASvF1NGnspd0eneA9FtLnxzrGsG8xcWdxKotguOGJ+YnuK9X
K5bpgCvmXSfid4f0fxRPrsOk6r5s5cyRG4j2Nu5x93PWupP7R2mKCf8AhFrs/S5T/CvGzHJ
cfWqqUYNqyW66fNHm43MsPWqKUal1ZI909sfnS9q8Tsf2g9BvJ40bw/qUcrnG0SoVrodc+M
GmeHZFjv8ARLxmdQw8uSNhg/jXmf6v5j/z6f3r/M4frlH+Y9KIB60DOeQOK8Ub9ozwyo50L
U8/70f+NRn9pLwso/5F/VQT2Jj/AMaj+wcw/wCfT+9B9bo/zHuGfakYZFeHD9pPwscZ0DVc
/WP/ABpf+GlPChXnQNW/OP8Axo/sHMP+fT+9B9bo/wAx7fg8DFAGDk9a8QH7SXhQj/kA6r+
cf+NWE/aK8LNyNB1XH/bP/GhZFmH/AD5f3of1uj/MezEd6aee/NeNH9ovwrg/8SPVf/HP8a
b/AMNF+FN3/IE1QD/gH+NP+wsw/wCfT/APrdH+Y9mb6UgGfWvGD+0X4T3ZOiap/wCOf/FU1
/2jPCRX/kC6qPoE/wDiqX9h5h/z6f4B9bo/zHs5yQ3QcUV4oP2jvCYDf8SbVefaP/4qin/Y
WYf8+n+A/rdH+Y+ZlVPLjPmAgqMkDpU0cs9q+BuAYcg8Bh/hVeAM0aAelWW80AqXJzwc81+
ynyhIJGm3bVAJP3R2qM7wRjj6U6CKSYFFG4qM4OBjFW4EAXG0En2prUD3i7+C/ha7/Z20zx
xpjXq67ciIPvm3RMzS7D8uOOueDVe0/Z1vdE+Lvhrw74jvINT0jVfMlZ7XdG2xFyysDyO3I
Ne1/CCwPiH9nrRdOADCC9G4H+6kwevUrzRRdeONI17YpSxtp4t+eQX2/wBAaQHwL8Y/Ceie
DfijqXh/w+0xsbdYyqyvvMZZQSufT6158sWWHBr0H4magNa+KPiPUh84lvZAp/2VO0fyrkB
Hhh8uPWnYVza8BeF7fxZ4/wBG8O3U8kEF9cCJ5IwNyjqcZ4zX1JqfwE+BdjfWnhW61S6ste
vlzbb74+dKfULjafyrwf4MRgfGvwyQf+XofyNfY+p+AtLuvijB8RNXugy6XZ7LeEjCxsNxa
Rj3wDxSGfA3j3wXfeA/GmoeGr4+Y1s+Y5cYEsZ5VvxFcrnK4zivUvjV41t/HnxIvNYsExYQ
ottbsRgyIv8AGfqSce1eX7MnIOM02hXNDQdOj1TxDYadIzIl1cRwsy9QGYAkfnX2Bc/srfD
i1syLzxHqkDkHbLNcRKAcehXmvlnwXbkeONA3kHdeQng9PnH5V9zfFf4WaL8SILGTV9dn0k
2Cv5bIU2ktjlt3pikM+ANd07+ytev9NW5S6FrO8QmjIKyBTgEfWsts4x3r6k+C3wv8Iy6b4
u8QeNLK21bT9Nlezj3/ADJhOWdcHr0xiqPi34J+FrH45+GNEslubfw34hUSCKOQ+ZEQDlQx
zx0PtmnYD5ytgcgY61v2yMAMYx3r6X+KXws+G2laDoeieG4La01pL+GyZxLmd0fqZB/F1Bz
itvxz8N/hlpng/VdJsdMTT9a0ewS5iuy5Rrn1PJ+fpzxwSK2p2W5L2PCtM+HPiXUvAlx41s
oIH0q3LCT96BINuMnb6c+tcx5W0ZOea+vvBmgeHYf2c20648QI2mXlu81xex4UQlsEr35B4
5rnvhd8PvBEnw6bWvE+n29+b66MUU8wPCbtibcdCT3FdMaySdyXG7PM/gl4V0Dxb41uNL8Q
2IvLYWjyKhdlw2QM8Y9a4jxlo1lo3jDV9J0/zDbWly8UZdstgHjJr6E+H3hqy8J/tHa3o2l
hvsUVmWjDtuKBtp2574q78UfAngi98EeIvEOk2KwarpkrtNcIzAySZBcN2b71J1Ep26NCs7
XPkgx7CVwazL9Du4FfYPgv4Z+AP+FeaAvinSFu9U19sxzZYSISpYAEHgBR+ZrjPB/wP8N67
448W6Lrl3eiHRJ0WFonCh0JJ+bI54GOMVjKUXew1dHy4ylTkHmgPgjcdq55I619NfGr4c/D
6D4XWXjrwTpv9n7rhYNsbMEmTLLkqTwcr1r5qby/s4TyAJM8vuPP4VgWQu/zt5ZJToCRg16
V8Kvhf/wnc9xqGq3L2mi2ZxIyEB5W/ugngDHU15m8rMiqUUbRjgYz9fU19MfAe2udV+GWsa
NfWU9vp9xK6R3SnBkDLhgv0x16c14eeYqphsHKpSdndK/a514WnGpU5ZI85+JfwpbweU1vR
rkXvh+4YLG5bc8JPQEjhgexFecXLGdwXKBgoUbFCjj2Fe9/GPV9O8LeDdN+GukQzFERXeWb
Jwg6AMepJ646V4L5kTuN5wPbFVklerXwilVd9XZ9WujZOJjGNS0SsEdGDAbgDyex9q9G+Ef
w7PxN8frpdyZLbTIEM97JDwVToFUnoScD8689yeV3cZ6Z4r66/ZcsLbSfh14l8UyIPNaYqT
3CRJux+Zr2mrHOcf8AGb9nfw74Q8ET+KvCF/eSJZyKtzbXMolG0nBKkAEEHGRWFq3wu8IQf
ssab4+htJoNfLDzZVmYpNukKkFTwBgcYxSP8bJ734SeI/Bt/ok93cahcyyrqCv+7jEkm/Dj
HXOQOa90+Hmk+GNT/Zj0C08Y24uNJUh3iZiA7ecQgO3k8kcUrB0PiOJI1gXHc4xUmFA+8ee
DmvTvjv4C0f4f/EJLLQI3h0+7t1uEhdy3lEkgqCecZHGa8oaRgM9KsBXYuyxKAWYgKO7H0F
fUmj/so6fd+CIptS8Q3Vh4ku4xKiDa0UPGfLZerH1IPFfLdrd/Z9RtbvbvNvKkoHrtIOP0r
7y1PVNU8Y+GvD3xN+GM1tql7pkUmdLnYqk4dQJIjjlZFwMZ/rUMD42j+HXiiH4k33gOC2+0
eILVmWOKJgFmwN2QzEADbzWF4jXXtL1ifRdftpbS9tW2SwSnlTX0f8F5774g/tGa3481iO2
0q9soyr6buPmBivl4APJxt5+tM8c/CzS/FX7VCWV3r0M9hfxHUdQRWVHtkQYMWc8E4HPBAN
F9NAPlmWd5Ikj2qoTgEDk/Wo2eWVsyNuPABNfR/wAYPhL8PdM+GEfxA+Ht1cJZ/ahAYmlMk
UwLFCyFuR8w9SCK6vwz+z98OpvA+g6b4inu08Wa3ZvewzxTMoXChtoH3cAMvB5PNIDzf4cf
CXwx4w+CXinxVqMt3Bq2ltIYJI5PkwsYYBlxzk14Y8ZFfcXwF8LW1v8ACbxPomrS5s7m5kj
maN8Hy9m1jx04Bryv4zfBvw5oN34YvvAxmSz1+YW6wu5kUMcbWUnnBBzg+lNoD52ggLyJGQ
FyeWr6d+DvwO8N+L9BvtX8SXczWiMIYTbS+XlsZLEkdsjiuo8Wfs+/D9fD9/p+g3N1D4s0r
TVvGYzM6ygA/eU8DcVbGMYrqPhB4W+zfs9zW934gt4U1ZGuvtsR4s8gY3bjjKkc9BTvoB5z
4Y/Zx0e5+J/iLStf1CSTRNJRDH9nfy5Jd4yu8/w4Gc+tebfFr4TWfw912e2sdb+1QSBZbWC
RcymNs9SODggjPevqL4XaVf3ui+KtX1jxla+In1aVrcahbqq7I4w0YJxwPX+teT+JdO0i/w
Bduv8AhI/F/wDby6bELeC7jCAMoHC4Xjg9fWtqNL2krXJm7I+WjFsmVZyUTI3EDJA70mqLp
8OoSppd1Jc2oPySTJsZvqO1bfieSzOpy/ZB+6BwD61zD5ZvU1jJcsnEaI9/UnFFJg5OcZ9M
UVIy/bKPLUjritC4ETW0DRNGG24ZYwQQffPc1Te2nsxDHOoVnjWQAMDkEZB4qeJgV/pTEPt
48I2R34q3FiNskdaLZEkZozLFFn+OQ4A/GptPudLEs39pm42+WfK8jGd/bOe1VG1wPrr9mv
xdo6eA73RbzU7W2u7e6aVIJZFRmQqOVBPPTtXV+EviZoNz8M9TvZtdtPt9p9qdoJJ1WQYZi
nB5ORjGK+K9L02fUZECRknttFdEPBOovgi1c/8AAarluB0vwX8JeGPG/j66g8XyboTC88cB
lMQmcnnkEHjJOK5rxl4W03R/G+r6Zodz9q062uGSCQtuJX03DrjpmtG18I38LZMD59ga6Cz
8PTBAHtjjHdeldVKFNv32Q79DD+E8EWmfFzw9e3s629vHcgtJI21V4I5NfT+ufFGz8O/F+P
w3rM8T6FqNnHsm4ZYJSSOT/dYYz6V4mnhpHXDwDB9VrL1Pw3bxr8wJ46mul4SlJ+6xc7W6N
Sb4ZeCpv2lG8NXV9FJoFwDdJHHMFGWXcIdwPHP6Yrzf4r+CtE8K/ErUdH8OTGbT4grIC+8x
FhkpnviugsfCJvZD5at7GtCT4e3agkRMR9OpqJYNJ7gpHmPhaP7L4t0iaZxGkd3EzMxwAA4
5NfQ37Us0V7N4ZFvcrKjRStiOTKkEjB4NefP4BugSTbt+VM/4QS8yA0b7RwAQTisnhrPcq7
sel/A+40rWvhJrPgGTVLfT9TuLgsqykBnRtpJA/i+6RW/4q1/SLv8AaN8F6bb3cLQ6Opjll
3jashBwuemRgfnXjA8D3KYYRsrLyCARiqF3oclmx8xT6kmtYYVNvUObud38XLe0uP2hFM+p
/wBmQP8AZ918g3GDgfNx6V6v8SLfS5/g1eHxfqen6rdIp/s2+gUCSU/wEAZ+Y99vBr5ljtR
OVBjLueMknNasfh6aaJdyvsXoCSQPoK6Hg/h12M/aHrPh94U/ZG1SCOWITKsu5AwyCZBjI9
a3fhvbaX46+B2m+Gm1FbVrKdTeIpxJtVy3HTGePmrxCHwxKz7F3KjfeXJ5+ten+Ffhelxpn
2+5uo9PgPymSR9gb2ySKxrUIxT97qWpcxs+Bo/DmnftCa1BoUzCyFoY1aWbeDICNwVmJJH4
+tWbqe0m+C/ji3a7hNxLfXOUMg3HLjHHXoKrt8L9GGGi8RaerDoRcKCP1qEfCnTpHATX9Pe
RjwBMhJP51yS5W73KSsrHY+HtQutb+Hnh1/DGtaZp62USx3011EJXt1VMHaCQFPueMVwvwn
1eO/8AFXxLmk12PVLiX/V3OxYjcKqsN4QdunSvN/iB4dm8Nzy2RYrIeCEYgMPcd68W1BbiB
jIrNEeRlSVOPwrOUEk2gT7n0F4/1mwk/ZE8O2lvf28tybiNXjSQFlIZyQQDkf8A16+YCxIY
88deKFJeQBQOavJYTsu4IwB61iUzKkU+WWDr1xjPNfV/w/1O08TfCDStK8O+Kk8O3NhtjvC
oQypg5IG4gDd1zzXzHLpc23JjOKqHTZO4K+54rycyy5Y6EY3s4u60T/Bm9Gs6Tbtc+zfEOs
eHNV8Oa0ul3Gj6/q+l2bhkmZH2gjnJ7Z68HrXxUzb5C2MZ5xVhtPurXCsrxrIu75Twy/h2p
yWE8g/dqSR2xUZVliy9ShGbkn3/AKt9w61b2rTasRrKSgj2rgHPTn86+nv2bPGOif2brXw7
1a6FoNTBe1aZwBIzJtkUE9+hA+tfMnkCK5EUhKt0YOMbTUlyIoJwscocAj5kb+Ve101Oc+0
9Q8L+D/gb8E/ENpNeR6je6mjIDdKoa4dhtRVTnhc5/M1k6ffQD9mDwQFuEWM6paxyksMLic
kg+nQda+THa6vnEks9xc44Vp5C5A/E1ajtr42pg8yXyS24x7ztz646Z96LXQH0p8btE0vxb
+0L4R0O/wBQWCyvLdIpZUcAgF24B7E9B9a8k+OHw+0H4e+O4tI0G8lls57dZ2hlcO8JJIwT
74yM+tYmr6f4hOn6S2pSh4hF/ou1gWRc9yOc59ap6tYW88kE1pJfSzNGPtL3bbi0n+yeuPr
V8oinpU/hSy8daVdXVhPe6BFNGbuC5b5nX+P7vb2r7h+H3gTwn4c13UfG3gnxCF8M6tbKx0
+JwbWNxz5gbPy4HbtzXwlLpU6Y/dnB9KasGoR272sNxdRW7/fiWVgj/VQcGs35DPof4d6zp
PiD9tTWNW0do2spVuBFInAkwgUsPXJBNM0rTfC+p/tkeKbfxNbwXEgeR7G2uH2xzzhRtVs8
HjOAf1r50itNQsrlbi0kmt50OVkhYqy/QjkVHLFqFxevd3dzcS3Lne07uWct6lic596kZ9k
/Hr+1G/ZqRdY0uz0m8N5CslpZSeZDD85wAwA7YzxW94e8P3GrfCFdK+Il3pOraLa6ek1jr1
nKUZFCHr3VkAHzA89xXw7Lfa9Np39nS6tey2W/zPs0lw7Ju/vbScZ96h+2a3HpraYup3osG
O5rUTP5R+qZx+lAj6p+E+qlP2bPH01tdF2tXuFSXPJXYMN+NbnxNv7PS9B+D9/eSoLSC6ge
RicgARpz9BXx/YXWrWdvcW1neXEMFyu2aJJGVJR6MAcH8a2tM0yfVZFtL/VjawQxM0bXDM6
LgZ2qOcZqlqwuj7e8e3XiSxsPEGv6Q3hrTdHOmhjql0rSzXXyn938pAA54OTyeleU/C5xL+
yJ4yW43NGDc8L1GVU187Sy61NpqabNqV5JYxnKWzTMY1PqFziq6T61a6fPYWuo3kFncf663
jmZY5P95QcGhqwrn0R+zSwHwl+IQA4VGOP+2L18wf23eWyfZnUbADhemQfepILzW9NjuLfT
NTvLKO4G2ZIJmjEo9GAPNZhtJDgFTx7UJtbA7MhklMrFugPYmn6fqF1peoQ39m6pcQncjMo
YA/Q8UySFkOQCB71AB83JH1qRk+oX91qd7Le3bhppDlmRQuT9BxRVcYHSih6gWYyTEoU8gd
a201dB4c/sr+y7Uyeb5n2wKfN6fdz6VixcIhPQAHFSs+9i+FXPOAMCmm0KxZDu0LnAABGc9
ajHMvfrU6xF4GaGOR0UAsSvC/lUMZzKueOaQz6U+EVpY6V4E13xVcacl/Lpts9wsMpwr7R0
z2rLT9qOZQNnw10jHtcP/hW18PuPgR4yA6f2dL/Kvm2xtldAT2rsoUvaaEvc97/4agnJyfh
ppP8A4EP/AIU4ftQSkgH4aaUP+3l/8K8UFtGBwoI9MUfZYxyUArv+oS3FzI90tv2olF5FFd
/DrTo7VnAkdLlsqueSMjsK7j4labbRPb6hpmPsV9Es0ZHTawzx+dfKL2cTxkbRg19PeB9S/
wCEz+AFtHO3mX2gObOU9yo5Qn8P5VhVoyoWY9GbPwxgtrbTtS1Oe2Fw1jbvOsbHhiqk4/Sv
P3/awuQzBfh1p7Af9Pbf/E16N4ITy/C3idemNPm/9ANfGNlAkg3HBGT2rOEXVluFkj6G/wC
GsLgjn4a2B/7ez/8AE0o/aul4z8NbE/8Ab2f/AImvCfsqAcqCPakNpFjIFdf1KXcLo+ofAH
x+g8d+O9P8K3HgO0sY9QZk89LjeUwpPQqM9Kb8RrCzsNVuYoUVVVuB6V5B8EoEj+OnhdgOT
M//AKAa9H+L13KviS7ALY8w4wazjejVcGKWqMvwxp39parHCkedzY4+tepaxffCfwbeLoni
vxUlhqYjWR4SjsVB6fdBFcN8G4pLvxFa79zfPnntXjnxqvhrnxy8SzBtyRXAt1+iAL/SitW
lOajBkxirH0XH45+AiSDb47j9v3Uv/wATXAftPeLrOWy8OeCdCuRLYiFdQmKf8tNw/d5/DJ
/GvGfBnhT/AISHxzpGjAM0csvmT4GcRINzn8hVfxXrR8ReOtU1qaNo4pZikMe04jiX5UXp2
AFYyhLmUZMtaHPRacXQfLXcfCvwxZ6r8TNM/tOZbfTNOzqN9OxIWKKP5jk+5Arn47m2UDL9
P9k128W7w58E73UTmPUfF90LSDIwVtIjlyPZmwPwrpr0oQguV6sZ9D6r4h+EPxC8Rw2tr46
trjUrtxFbwLG67mPRQSv868S+JPhUeHtXmtXTcqN0zgmvLvD8r6R4p0nV4yV+yXcUuR2AYZ
r6a+PlkJb1b1E+S4jWQH1yM1wSg4Oz6gfOmjaN/aevQWcJVxK4AK5IGe3PpX0PdeEvhR4Rj
tdO8Y+LYNM1GSETeTKHJ2noeAa8i8AWpPi+zwv/AC1HX61t/tOxE/FixUAY/suAcfjWajd2
QXO4dP2fSMH4h2WPpJ/8TUf2b9nxoTH/AMJ/p5yd2/ZJuH47a+Z4tMDLuORUo01cdf1rr+p
zYXPpG00D4EajfQWWm/ECzmvLhxFDGA+WY8ADK46muC8d+H5PA2sXenj+JQqsUB4z+n1FcN
4Os1g+IHhx1wSNRg6/74r2/wDaHjMniaZCq4Ukg7f61zVKbpSsxnzZfytPfPLJM0zuclzyS
ffNW9M05brU4rY75VkICsBjJPTr2zUL2cgieYbSittPzDOfpW54PXPiKzyBxIvX61gB7ta/
Dn4e+FNIsD468V22j3d7H5kUczH5lHUjaPWrKWPwHj4HxI07HuX/APia5T9plC114KGMZ05
u/wDt14ZHYExgkE100qDmvdFc+pRF8ByAv/CyNNJ7ZZv8KDb/AAHJ+b4kaZn/AHm/wr5fXT
UYjOfxofTATwCT7Vv9SqDufTbWfwHfIb4k6WR/vt/8TSxad8BY2Dr8StLDDodzf4V8xLpq9
CDS/wBlr14IoeCmK59PR+GPgtdH7Va/ErRjETjbJchcn6HmpLf4e/DHVrhNP0jx9pF7fznb
Dbw3Kszt6Ad6+WhpcZP1rqPh7ENL+KPhi9GAE1CHPY4LYqJYScVdge4RfB3Q9PgudQ8Ua3b
aNZRS+SJrpxGpbsMnvUTeAfhExyvxK0T1/wCPtf8ACuy/aehCfBuRQvB1eP8Aka+NLayyd2
wDP+z1rGnRdTYD6bTwB8JEOf8AhZeiAf8AX2lXk8H/AAljTb/wsvQz9btK+XP7MjJOVwM5x
tpv9kICcqDn2FdCwdRDufVH/CJfCTGP+FlaET73i1FL4K+FEi4T4laEM/8AT4lfLn9jpj7q
/lQukRkn5R+VCwlQLn0o3w8+FLHP/CytD/8AA1KZ/wAK3+FDcf8ACydEOf8Ap+Svm7+ykHA
VfrimyaUixlsL09KTwU1qFz1/4k/DGDwxaW99p91HfWFym+K4iO5XU9CCOCK8UniCMQBX1p
4xtfO+APgwgc/2dHj8q+Yr+0iCupSQTb+GJ+Xb9Oua4nF9AMAg5Paip2hcE0VNmAqkeSoxz
irFr9lVyLoSbCODHjIP49arxn90n+7QGJz7UgNfT7yaNLiySdooLoBXXftQ88Fz6VSQAXG0
kHBIypyD9KYpIjJPTOKIifNHpmgD6m+H8EY/Z78YXAuFLGwlXyv4h8vWvm6wx5AHPPtX0X8
Oyp+AnjTcCT/Z8vP4V86adk2wPavUwHxIzluaCjJ+9gClbqCec0o70dCAePavoiBMg8HtXr
f7PmtrZ+O9R8LXL4ttftSqAngTJyPzGa8kOOSKn03U7jQde0zXrVsT6fcJOpHcA8j8s1yYu
mp0mXE+wdFsGsNJ8W20gwUsp8D/AIAa+JbEDYOc89PSv0Buja33hbV9fsWDWupaRJcIw6fN
GTX5+6ccx5B5zXj4H49SpGkfTHFIc4AoAJQkml52gdq+jMzvfgv/AMlz8MdAPOk/9Fmu3+M
KkeJrznA8w1xPwYH/ABfTwtgnHmydP+ubV33xaj3+KrlBnPmHk14ddXrv0L6I6T4HWohkn1
FsBbeFpCT2wCa+U728bVPFOq6lIxZrm6llz9WJr6w8Nyjw/wDBHxbrTHaY7CRFJ9SuB+pr5
F01P3YJ6kZzWVBc1a4zqPC/ivxB4G8QNr3hye2ivGhMGbi3EwCnrjJ4zXVN+0T8Ut+DNoh9
zpaVwG0Y5603ywSeBXpVcHGpLmFc9EH7Q3xOwf3miH/uFJXE+LPGnifx9rVvqXiS5geS2i8
mJbeARIi5zwo75NURGoHQUuxRnAwKiOCincdyGVD9lbn5gCRX1L49dde+EXhbXSNzT6fFuY
HuFwf1FfMe3jttNfSfhC4bWf2X9OAPz6fLNatx2DZH6GubH0+XlYJ3PMPAEDL4qticD96Op
561b/aZ/wCSvWY/6hkH9aveFTFN41tNtpHaIjKh8pSM4PXnvVT9pgD/AIXFabTkDTIMep61
w01+8QHk8ZO0ZPFP5zjNJGPlAKjpTwOMDj3r6hLQGanhZc+PPDhP/QSg/wDQxXuP7Q8Ig8Q
yFnWTeu75T09jXiHhbJ8eeHMnP/Exg/8AQxXtX7QnPiWb+VeDj/4q9B9D5ouCBKe+OPwroP
Big+ILQjJAkX+dYcqjzGJBNdN4KT/ifWrBQcSL/OvMA9N/aXQDUvBI4x/Zzf8AoQrxmMAIo
Uk/hXs/7TXGq+Cc/wDQObv/ALQrxiEloeBn2r28v+FiH4APvmlOM5Jx9KE6g5INB6nvXrAI
x9VpCQWHGCR+FOySMhfzpCOef/1UPQBVAxkdKsafKbbW9Nugf9VdxPz7OKrgHPXrUbtsi8z
OCjBh+BrKsr02hrc+uf2ozn4MxPwQ+owt+amvkC1BMYB6V9b/ALRs4uf2edHuQciWe0fPrm
Ovkm1x5YG4V5GX7sHuTkAHjgUcHnqfalwM80nfOMV7ggA53dAOKBwcg9KcehamE7+BgUAAJ
bJNNlz5LHPODT1B9OtJNxEw/wBk1Eloxn1Lr0Rk+Afgxic/8S6MfpXzXqNuftDAqCCa+n9W
hEn7P/g1uMjT4/8A0Gvni9t83DjBGT1NeFQo+0TE3qclJYdTgg/SiukNlnIBBwOBjpRW31F
kc55zF/ql/wB2nAd6RVKxKPapNq7F2vljnIx0rxDUcpO1lB69qntoWluooyypuYDLHAHuag
QDbkEU+InzVGeM+lAH054Aja3+C3je3ZlcpYSjKnIPHavnbTlxAMHFfRPgG3SD4LeMvLZnS
XTZHQtjJG3vg8c187ad/qRkfrXqYD4zORogFW+alI460D1NB9RX0RmNxzjrSMo2FW5yMfhR
0OQOe9KByM0pK6sUfVPwU8TDWv2fNc0meQNd6Fb3FsQevlFCUP8AMfhXyHp5IjyO9enfCfx
V/wAI74m1nTpX2WeuaXPbMDwPMCEof5j8a8x08bYh836V4tGnyV2i5GkpwuOv4U75iOnFNU
DPNP8AbNe2noQd78FgP+F5+F8k/wCtk/8ARbV6R8Trcy+NJ0ZSQZO9ecfBb/kunhcnn97J2
/2Gr2vxzphn8bS4B5k7V49VXxD9C+iMf4kzf2H+y3cQI4WXU7mKAZOMjdk/oK+XrJMRgDtX
0V+0zcHT/Angzw8pAMkj3DqD6KAP1Jr58tlCxDjBqMFG82wbJeM89aZI3lxO54wCal6ngUn
ktdSwWiDMlxKkQHuzAV7M5csWybFSzleazR5D8/Q1aU/TrW/8QfD6+EviVrHh9MLFbujIB0
wyA1gDJAAOKyw9TngmNDzkdO9fQHwGmOo/C3xloJO5rW6W5RfQOmD+q18//dJya9u/Zm1DZ
8Qde0Z8NHqGm79pPdG/wNc2PjenfsVFFbw/btF41hXbt/ej271lftMhh8YbMgjnTIP616xD
ZWq+NEVoFBWfHA968r/adCj4zWwxgDTYf615MY2qRFc8mRSEBIyafyeoqNcBByamQjGM19K
tgNTwtk+O/DmSf+QjB/6GK9r/AGgnKeJJyFVlII+YZrxXwt/yPnhzrj+0oP8A0MV7d+0Gce
IpSPpXhY/+MvQa2Pm4wlt75AI5Cnqa6bwShGv2xIP3xwPrWPFI8lu9ilurvJIGEgXLjHYe1
dN4Ht2fVopcjbHIob5sHk+lcXJcZ3P7TgP9reCsdRprf+hCvFoeEGcj8K9q/accf2z4LA/6
Brf+hCvFoeUB3ZyK9TAfCxEmMEDP5U13WNS7Eqo6nGacFGeDT4tv2m3B/wCe0f8A6EK9Ocu
WLfYYnlXB5FjenP8A06yf/E0eXc5x9hvD/wBusn/xNfoVqdz4mi+zJpFsJIPKXLFe+BVOS+
8bkfurDAznLDn+VeJ/aVTsDTR+frSLFIFkSaNu6yRMp/IioZpontpACxO0jGw8/pX6AvfeL
w+JtGt5X/vMgJ/UU4XfigjB8PWx/wC2a/4UPMJtWsLU8a+NFw11+yZ4TndSGY2eQwweIyK+
YLU4iHHNfW37SZu2+BNtJqCiOb+0YtyAYC8Hge1fIdtc2iKA1wg+rU8DJJu7GXeuDj60EnJ
4qNbu2kIjS5jL54AOc1Kck+le0pJ7CDccY6Z7UnPcU7GWGDxQOh3cfWncBvTsfrSSHMbhuu
01Gb2yDFTdxHB/vimzXVmyMBdxdD0Yc1nOceV6gfY0kRl+AHg9QAcWEff/AGa8Dv7KVryQb
cYbrX0NAFPwG8HA9PsEfX/drx6+g/0xwqqy5zU5ZFOndnNWdpHKx6ewU5U/U0V0HksQRwMj
PAor2bIwuzwqK1V4LcyS+UrKMuQSFHrxVRkIzj5gDjIHWt+3txPpVttOCUAAqnfWtwXZ5mZ
nBwSwweK/P5wtqehcpGERqMSRvuUN8hzt9j70kQ/egDrmnAMYiDj5BjgUyJv3oOSMViUfS3
w3Un4KeM8HP/Evl6fSvn3TceSK+hvhpvPwK8aHAKfYJQW752189afjyVx7V6uA+JGcjRPrx
RlT0ozyelGAT/hX0JAcAZzjNMyR35pT0oJGc0DKl4JPs/mRkiVDuUr1BplouIUJGMgZBrQ+
oGaj245FYOl7/OO+goPzcdPWpOMCmDH4etLkEVuI9A+Cgz8dPDPPSWT/ANFtX0frqrL8QPL
C5JlAx+NfN/wUA/4Xn4ZOefMk/wDRbV9GWrT3XxaaM4KiYnmvExE+WvJ+RfRHhn7UmpC6+K
2maWr5XT9PQFfQuST/ACFeRQY8vGOa6r4z6j/bPx38S3AcOkM4t1x6IoWuWRfl4rfARaVwe
xIAec811Hw30oa38W/C2nlSyNfJK4A/hT5j/KuYyR3Neu/s4aeb34wPfldyaZYSS9OjNhR/
WurFy5aMhRWon7T2mLY/GS31FVwuoWKMT6shKn9MV48p4zxzX0b+1Xp5n0nwlr+0grJLauf
TI3D+Rr5ui5Qd65cvleHKMnJJ9Pyr0D4I6iul/HPw+5OFumktWwf76nH6156Q2R6GtHw9fN
pPjHQ9TVyv2W+hkz6DeM/pXXio81Joa3PrDV4BafEMjG0ecG/WvFP2nOfjPbcZ/wCJZD/M1
7b43iZPiHbzqSUlKuAPevD/ANpjn4v2rZAP9mQcE8968CnPmnELHlaBRGMqDkdz0pwyOgFR
J9wfNUmDX062Bmx4VOfHfh3/ALCUH/oYr2z9oIsviSXOMGvE/CZx498Njt/aUH/oYr2z9oB
GfxJO3ocda8LHP98vQEtD55SaSK482Fijqchl4IrsfBdwW1a1gKrgS7gdvJJI71x3kOzcK1
dj4KtWXV7eUtyJB8mDn61xc1hnaftNknWfBfH/ADDW/wDQq8VhGEXIHSva/wBp0Y1nwX3/A
OJa3/oVeLRZaMcdBXqZf8LAlUjb0pkse9MKzA5BDKcEEd6cvAwKDXqtXVhGlJ8QfiVFtSHx
5ryqOMfbXqNfiP8AFENn/hPde/G9as/ZznINIVG/sfoK4JYOF9Bm1D8Wfi5bxiGLx9rIUc/
PMHP5kE1KPjB8XwCT4+1bA/21/wDiawNqg8jrTZEHkOV9DWTwUbXA+5rTxbcxfCHwxqmrpF
qlzeWUckzXKBt74+8RjGa5eL4lae9z5LeG9Kyen+jp/hVLVXMfwB8GMM5/s+Pv/s15BoFwZ
9dTcxIDc81x4WhCpL3hN2PTP2hDYz/BjRdVh0y0tZZdRTJhhVCBsbjIFfMMT71zX0v+0ACP
2e9B7f8AExT/ANBavmS2OIhngkV2YTScorYCzwAc0yRv3T5/un+VPwSOBTZB+6fjHBP6V6c
tgPtrwBbaDp/wQ8K31xoOn3E0lkhZpLZCWPqSRzT5PEnh9GIPhLSifX7NH/hVTQNw/Z88I4
+X/Qk6/jXA3s0gkba2MV5eDwtOrFyktTKpU5XY6TxV4pm1WBYUhjt4Ihtjhi4VR9K89eAyO
S2efQVcZmc5kbJ96CQOOTXu06apR5YnJObkUntQVwM9Oxoq4B8rEH8TRWhHMeC6fLCNGsws
bLKq/M+7r6YHatNjaTwM0zFnPO4nJP1rlLa4MenwgY+5ini7cqOa+LVVJWtc9BRHXNsFMm0
fL2qlbxET/MgbPHPatCNmlBX5iT2qWGFhcAMhU57iua19jTY+hvh7apB8EPGJWUPnTZegP9
2vnPTiBCOua+mvBUYT4HeMF43HTZST/wABr5k05f3AHevSwKtNEyNJSGHPFI2BjGTQOAAOD
S4Prn3r6EyKk915V1DAV4k/i9DVhetdF4N8Hnxt4ju9ETP2n+zp57cjtKg3L+fT8a5eBnKb
ZF2SKSrKeoI4I/OuWFX95Km2W1oWM4OMUhIxzzQPU8mmscE8811CQpOccHFK2MDHWmLlgck
mpGAwOcUAz0D4JjPxy8M8DO+U/wDjjV9N6JCI/iJquoS/6u1V5D9Bk18y/BHH/C9vDOD/AB
S9f9w19PeKpY/D/gfxzrqFVZLWVVPuRgfqa+fxn8WXoaLY+Fb68/tbxVqupsxJuruWXn3Ym
rSYx021k6ahAD4yTWqBxyefSvTwkbQQmLgE5FdX4B+Jeu/DDUNSvdF0vT79r9Ejf7Xv+UKS
eNpHc1ySjggZprqGrorUlVhyMSZ2/wAQ/jj4m+JXh2HQNX0DS7KGG4WdJrYvuBAIxycY5rh
LfAiwTQYAMNinAYPArnw+G9i9x3uTZzgc1FcY+zuVJJX5h9Qc08HGO5z0prAOjr6jFdc1eL
QdT7K1GdNX0TwfrqAn7VZwsW99ozXhP7TC/wDF4rQH/oGQZP516/8ADeX+2vgN4WnLeY9hK
1q3OcbX4H5EV5B+00CPjJbAdtMg/rXy1JWq2KZ5TH8qAjtUnUZ71GvCDJ7U8AEcmvqY7CZs
+Ejnx74b9f7Sg/8AQxX1j8Q/hlq3i3xDNdw7PJz8uTzXxjKgdMZIwcgqcEH2qrJJqoPyarf
Af9fUn+NeTjMPOc+dDT0sfUS/s/asDnMefr/9etrRPgrq2m3CSssfytuPPJr4/EutZ41a/w
D/AAKk/wAa6n4fvrk/xQ8MW39q3p83UYQQ1xIQRuBIIz7V58qE4q7Geq/tUwmDxP4RhPBTT
2Uj/gdeHRgGMHn8K97/AGtx/wAVx4ZPYWcn/odeCRH5APavRy74WSSY4+UkUuDwTwPWkUjJ
yacFSWeCJ1Do8qKykcEFhmvTnPkTYDNyf89FP1YUm5Q2Q6/mK+3L/wCG/wANrAwxw/C7Sbr
MaszrbDqQKoHwP8O88fCPS8/9ewryHmX90dj40GCcBgR7UsmPIcEjoa+v5vh58K5pN9x8J7
ZJO4jV0X8lIFLF8NPhPMcD4Ux/nL/8VQsxurcoHPeI5hH8APBqr1/s6PB/CvGfDE7HXVAHB
bnj3r3H4jxNNolpo1jpZ0zTbKIRwQjOEUdAM15JoGmrDrKc42tRg6Un7xnJo9D+PpB/Z50H
j/mIJ/6C1fM1vgxLn0r6a/aBUL+z5oAHI/tFP/QWr5htwxhXaO1aYT+LIstgkcAnFI5zBJk
n7ppF6D170SD90/IHymvUlsB9n6I/l/s9+ETn/lyT+teeXbiWUlW6mu90v/k3vwgO32JK80
eQpdurkHPpXPlv8M5a61uSAYB5yKQt2B596ZJJjjjB9qjdwCMfMPY16pyk5DlTjsO3FFMRg
wYjCnHeigR8vRSE2yKDjAqZZs7eFGOOO9VIhmFSeOKcuAeor8/PXNuzY8kL0561pWcZuLvD
zqhAJzITz7Csmx3FOhNben3EkN7DIkaBo+h2Z3fXNbQ1JbZ9H+E4dnwO8XsF4GmSDj/dr5Z
04/uBmvqjwvcSTfBTxkWI3Np0pPGP4fSvlbT+YBur0cH/ABNCJbmkvOT/ADpQRn0oUDacGk
4zzya98hnrH7O5C/HC0bOcWU/8hWF8avCg8IfF3UIraPZp+qf6fbnsNx+ZR9GzW3+z1j/hd
VsehFjP/IV6N8d9GHir4X/29arvv/DdwWfA5aBjhh+HBrwKtRwxV0a9D5gHJ9aQjJzTYXV0
Uhuop5Kjv+le7GV1cgOOxINO9OaQYI4oO08k49qoR6H8Esf8Lz8NY/vy8f8AbM17p+0BqS6
Z8DtYjUhW1K+jtxz1G7J/QV4V8Esf8Ly8Ndhul/8ARZr0b9qm/Fv4Z8M6Huy1xcy3Tr7AYH
86+exmtdo0WyPmixwsa9elX+C3JwRVa2AEYqwFx1r26CtBCbELEE4NAORSsyIpZiAo61KsF
46CSPStRKEZDCzlIP8A47Wkpxi/edhIi470dR159aeYL0A50vUP/AOX/wCJqKORXyQG64ww
II9cg0KpCWkWMVR3BzTgBkkijp0HHekU9aoNz6h/ZrnGofDjXdGYhjY6iJUHcB1z/MGvM/2
nQB8Z4FJIA06H+tdV+yxqCxeNvEWjsTi6skmUdso2D/6FXMftQ8fGuLjpp8P8zXzTXLiGim
eRp90dM+tOpqEbQQDT1AwTzX0i2EN+XPvS7cg9KNuT0z9KUYB5BosABQccc13XwcsVvfjh4
ViKkiO4aY4P91Sa4bvwa9Y/Z3tPtXxus5SOLWynl/QD+tcuMsqLGtzZ/a0OfGfhhs/8uT9/
9uvB4seVhj2r3b9rDnxh4W4wTYuf/H68LiX92MntXJl3wsZINoxUbs3VH8uRSGVhzgg5FPy
CMc0dq9RpNWYjt2+P3xjhRY4fFyuijAzZRZ/9BqI/tDfGgAj/AIShT7fYYf8A4muKCKei/n
SGJdwIGOK8yWBje6HdnfxftI/GWGII+s2cxB+/Lp8ZY1YX9pf4xY51PTv/AAXpXnBiRj0ok
SNYHbHQHioeBilcLn2Fpmuat4w+AOl+JfFJhfVLlnPmRRiMFQxA4HTgV5RZH/ie4Qcbq9bk
tf7E+AXhLTQm1hZRuVPPLDd/WvK9IgLazux1b/PFa4G/IzCo9bHTftAcfs+6B76inf8A2Gr
5jtiRGM819QftDoF+AOgL2/tBOn+41fMFqMRqOtZ4R/vZGxOp9qa+PIfPIKmnkgHjgVHKP3
b5zjaf5V6kvhA+zdIGf2ffCK9f9Cj/AK15heskV25+8xPSvUNK4/Z98IdcfYkry3UsC4bjg
9zWGWa0zmrblUzSOQCm0ei96l3FcKAM+wxUCnBAxgVIrbWZ5F4PvXrWOdksqq7MFbJGMiii
CRGLOABx60VIHzKqEW8bA5ytIigkAnA9fSrysf7JhjCLggNnaNw49euPaqrNIwVGJKrwB6V
8A1Y9I3LeCODzU8xZgMbZEPH5Vo2F4tperK8McwxgJIuR9ax4N8dn5rAKj/d98dabBMpuRk
nHbFaKVthH0/4NlMnwV8YMR102X/0GvmLT8G3X2FfSngQZ+CnjAn/oGy/+g1806cQIVGeT+
tehgfjJkaajBJz1oXg9qQZzwaVRlvevoTM9V/Z8/wCS0wf9eFx/IV7fo9zFc6/qmh3xiksN
QV7eRSeSGBByK8R/Z9/5LRbjPP2C4/kK6nVNTXTvG8sgz5qXG5TnjrXzeLX75my2PBdb0W6
8L+LdV8OXYPmafcNEDj7yZ+U/iMVW6rj1r2j9onRFmu9A+IllGBBqUQs7sr2lUZUn6j+VeL
KcgGvUwNTnhYhqw4DGRS8qMkCgEAAnmlZgwHGK9Ek9C+CGP+F7eGj/ALUv/os1sftU6h9r+
KumaSp+XT7Fc/7zkn/Csn4G5/4Xr4bGc/NL/wCizXpfxU+BPifxr8TNS8U2nifRLa2uNixR
XTOHVVUDBwCK+exTSxF2aLZHzRCFCAA9Km6jP6V7TF+zP42fCx+KPDTA+kkv/wATT2/Zn8c
xgg+JPDQ9cyS//E16UMZRSSuS0zxm2tnvNSsrBeXubiOED/eYCv0I1XxJZeGbCGxZ1WSGFV
UdhgYr5v8ADX7P3iLR/F+kaxrfiXw+2n2F0lzMlvJIXcKc4GVx1qX4xeNPtXiCdbJyUU7cg
5ArgxE4V6qfRD1sewaD8RL3WPE8Nl50f2dmwcDmvkD4l2Q0j4veKdOwQq3zyKCOzfN/Wux8
AeJZbXXreaZjtWQEnPvXZfEf4N6t4/8AH1z4u8P+IdFt7W9hj3R3krq4dVweAp9KxhUjSq3
WxXQ+ePvc5NLyOmK9kT9m7xwSFXxH4YYf9fEv/wATT/8Ahmzx7/0HvDP/AIES/wDxNessdR
7k2tsY3wD1M6b8c9GUsFS9iltWz3JXI/UVb/ahGfjbH6/2fD/M10nhb4DeMvDnjbRPEN5r/
h4QaddJPJ5M8hcqDyBleuK3fjH8I9c+JfjxPE3h7XNGhtRapBsu5mV8rnP3QeOa8mrUhKvz
x2H0PmCMDbgnmpFA7E17Av7N/j1V417wwf8At6k/+Jpy/s4eP2JP9teGT/29Sf8AxFessbR
tuB45kcYPFL0PevZR+zV8RSPl1Xw2V9rmT/4inD9mj4kY41Lw7/4FSf8AxFP67R7k6njAOW
6Zr3f9mG0834ha9ekD/R9NC59Czj/Cs7/hmb4lZDfbvD5/7eZP/iK9Y+D/AMN9Y+GEOv3/A
ImvLCSa/SOOJbOQuAFznOQO5FceKxMKsOSG5Sv1PMf2r1I8YeFe/wDoD/8AodeFxKPLBFfW
3xr+E3iX4o6noWq+GbzTo4bO1aJxdSshJLZ4wprzBf2Zficny/afD/H/AE9yD/2SssJXhSV
psZ41n0GaXNeyf8M1fE3P/Hx4f/8AAx//AIik/wCGa/ibn/j48Pf+Bj//ABFeh9co9xHjfJ
Oe1HT7uM17H/wzX8Th/wAt/D5/7fX/APiKT/hmv4nZyJfD/wD4Gv8A/EUfXKPcDxvOMD+dP
CNPJHbpjdLIsYHqSQP6161N+zn8WElKRWGk3C4/1kd+AP1UGtHw3+zz8TLfxZo9zqunafBY
W93HNO63yuQisCcDHPSs6mMpODSlqM928f2Bi8OaVp0S8W1ukeB7KBXkujWLpqoBQ53f1r2
7xzqVsJfLQq7AYI9K88tbyH7fuaJRznpTwnu0Tlm7yM79pSPyvgVoSHtqCf8AoDV8q2/+qG
RX2h8XvB2u/Ev4U6XpXhSK3uLuC7WZ0lmEQChSDyfrXhMf7OfxciUK2i6c3b/kIpXDhqsac
5ObsdXQ8r6dvwpJCTG5zj5T/KvWD+zx8XOn9haf/wCDGOmt+zv8XGVlOhafkj/oIx16DxdF
r4hXPedK4/Z+8If9eUdeWaqA0zdznpjk161d2dx4b+Efhzw5qXlrqFlbJHNHG+8Kw64PevJ
b9lkmwFxk54NaZZf2RzVXqZn70gLj5R14p7g7MZPFSFtkcigZJ6ZPQ1UY8ne2R6A5r1nPl3
ZzOSJkby4yrAkemKKjQO7NsV3GOKK5Hi8OtHNE8/kfP9vlrKPuQvrUTBs+gq9ZWzGyjJXOR
6U25tyFyFr4pp2uj1iCJ2jydqtx35Aq3plu95qEMCj55GCrnuaz48pnqM/jU1rK8cqtG7Ky
nIIPQ0hn1f4T0+bTvg/4ytZxiVdMlyM9Plr5e09f3KnGCK+hvhJr9ldaHqOi+IWmmstRhaC
Vkf59rDBwfWt9fg18DlUAXPiBcel9/wDY12YevGlK71JaufNank8H8aXgEYH5V9Lj4O/BFh
/x+eIf/A7/AOxpU+DfwSXLLe+IMjs17/8AY16f9p0/5WTyHnn7Po3fGqDjH+gXA/QVX8eas
bTxrcoeqykH869Y0Hw/8LfAOsSa/wCHbnVn1JYXhQ3Fx5iKG6nAArwLxHFc6z40ub64imkg
aRnOzhiO3WvJrVvaVHOJaWh9AWGmxfEb4Daz4aGDeJD9ptM9pE+ZcfXGPxr5KtnfYUkQq6n
aynqCOCK+hfhXq9/4fu4pG3eSDgqfSur1D4RfBbWNVu9WurjWbKe9lM0kUF1sRWY5O0beBW
+HxKpSvYmSufLIIxxwaX5SASK+ox8CfgzgY1TxBg9xff8A2NNb4GfBlOup+If/AAN/+xr0P
7Sh/KyVE8i+BpA+O/hwdBmUj/v2a9f8cahql14yfSbGaSeMOWUJxj1zirug/D/4U+Btdh8T
aPd6vPqFmG8pbm5DrkqR0wPWpvBMv27xF4g1sIEkW3lkhZhkqQpIPNeXXrKrUc4mlrIzbbR
/GMJV1tbkj6nAqxc6V4reMyPbXJI9zXz0vxv+MUkrFfG92qljx5Ufr/u1paV8dfipp+uWN3
qviu4v9PinVri3kijCyR5+ZThc9M01TqW5rCPVE07xNqLSCK0uHC/KcE4zXN6j8MfE17M0j
afIN3XPevS/j34z1nwf4D0DWfA2rHTTql1uaWNFbzIzHuHUGvngfG74xsNw8cXP/fiL/wCJ
qIRnPWIdbHUXPhLVfDMPnXto8a9jiui8N2fiTUrPzbS3uHi7EE10fgLXNd8ffA3UNR8WX/8
Aal/DqDQrNJGqkJtGB8oFZXxl8b+I/hronhPRvB2q/wBlXN1C9xcmONGLLwFB3A471m1Jvl
6j2O2tdM03w1oH9veOvEB0WzMgiVpmblj2GMk0ieOPgvMyQwfEmDzGO0A+ZyT/AMBr5X13x
T8U/iPp9smt3Opa9YW0paPy7UFA+MH7gGTXNXWm6xo8tvdTaTd2JWQGN7iAoGYcjG4YPSrV
K61YXPrfx7p2raPKy20001sVBWQE4welYNhpXiuazVo4LkxtyMHFa3wS8Y698RvCviCy8X3
/APad3p00UkTvGqlYyMEYUDuK5z44/EX4i+BviQmj+GdfbTtJks4poIUgjYDIIbkqT1FZqD
b5EM6K30PxW4w1rc8f7RoubXXbORIJVuEkfoCTkmvF/wDhePxiVdw8bS/+AsP/AMTX1P8AC
DW7rx58MNG1/wARzLealDLLHPOUVS5QnGQBjpj8q1cJU/iQjmrbT/FCxqRb3QGPUjNWPsvi
vqYLo49CeP1rwTXfj18VW8VarHpXit7exju5EgjFtEQqBiAOV9KqRfHP4yG4hjHjGRzJIqB
fssXJJx/drZKo1dLQD6a00eJ2cCW3ucepJrcbTdTm2mW1lb1ya+YvGnxq+LWj+PdX0iy8VN
bw2kwiEYtYiFwoz1X1zWOvx3+MhPPjJgPezh/+JraEqrXuxRLVz7BjstWij2xQSIPrUEtnr
zdEmx7E18if8L5+Mq8/8JiT9bKH/wCJqe3/AGgfjHBOkx8URXIQ5MU1lFtf2OAD+tH75O/K
hKK7n05dLqsTHzJJV/4Ec06xtNTvJcRyzN7ZNVvh78QLP4seBJ9Qa0Wz1zTyI723Q/KD2df
9k/pVvxj4iu/BfwY17xHp0gg1CJAtu5UNtcsADg8HrV/WfcbS1I5JX3NF9E1njmf/AL6pY9
I1lG584jpy1fI8X7QfxmdQx8VIPb7DD/8AE1L/AMNAfGXcP+Krjx6/YIf/AImoUqzWkUXyn
2DFaatbrz520D1oEuqvG4TznHTivn34R/HP4ga58TdH8OeKNUtr3Tr53jY/ZVRy20leR713
P7QvxP8AF/w2u9Ag8Jz2tut6krTedbiXJUjGM9OtYurJS5ZRVxcnmbV/4f1i5uGkNvKdx71
Uj8Kap5u82bj6CvAR+0n8ZDyNT0zH/YPX/Gnf8NJfGMcf2ppgP/YPX/GupV69vhJ9kr3Ppy
1tNYtItkMU0fsBint/wkGRgXGetfL5/aS+MYHOqaX/AOC5f8a6S8/aE+JkPwt0vXY7zTv7S
udRmtnc2S4KKqkfLnjrWMqs18UUXyH0AB4gA3H7RUM82uqwG6cE/WvmFf2lfjCy7hqGln/u
Hr/jXt/wr+J/izxZ8JPF3ibXZLOXU9HEht2jtwijEZYZUdeaJVpQ1lBC5L9TS1TR9av2LSw
zTMeOVOayH8CauybxpzqMfeZa8Vi/aY+L8gyt/pQB/wCoeP8AGuz+GXx5+JXif4o6H4d1y6
06SwvpTHKsdoEYjaTwc8dKuWLxCj7miIdFPdmlqehrYoxvpQu3qBxXLvq2nQMUt7USEd2Nd
78VIAut3UakqC2eK8em2wMVkPIzg1NHBVcT71WTZxzSjKyNmTV7ibcIVES/7NFZYnjSzU7i
hPvRXrRyqmlsZcsjS8C+BrHVfBOmXV1CMywg7ozz+NamofC3SYAJort1K8gugIWvNvB/xCv
dB0a1tUOY40wAe1ekWnj7U/E9iYLaAoqqS0irk57cV59OdNwS6nVLmi7o8u8X+DrvTb17oX
llcpLlsQMFI/4B2rj4NM1CRg0dpMy5xuEZIP4163NHcRXRkllhlcfM3noSPpkdP1rJgmtTc
qkzvDIz/MyMQqgn2PP6VwVaab5lobQqM9R+H/2Lwb8JNW8aarpH9oCxVWNqhEW/5go5IOOt
Uh+0z4bZBj4WTH/uIL/8RXa+LbeCP9ljxGIJTMuyP52OSfnWvku3iURqcdR0xV4bDqs7GvM
fQY/aW8NYx/wquX/wYL/8RUkH7R3g65mWDUPhtdWds5AeaK8SQoPULtGfpXzubmy3+X9oQN
nGM9/SpTCGHAGRXV/Z8ejHzH1r4w8TeCvAPgnS/F0OjN4kstal22/lTCLaNueSQee2K88/4
aF8ESHd/wAKnuCfe/Q/+yVxOsX093+zhoVjMSy2WuzRR7j0UpuwPzrgYol2gf0rHD4RVG02
Dke+wftG+D4WynwquVx/0/p/8TXoPgP4s+EviBa6/Kvg2bTJNDtDfNHJOrmdQDkAgDHSvkQ
IO6133wg1BNO8U+ILQkhNQ0G7i9iQmR/KrrYNU48yYRl3PToP2qvC6piP4Y3RB6j7ZGf/AG
WpT+1P4aZMH4YXeD2+1x//ABNfMdhGpgXPXFXhGgABUGtKeAUoqVxcx9QeFvjv4P8AG3i/T
vCr/D+405tSl8hbh7lHCMRxwBXp9h4Rbw//AMJFIgH2b7HLsPf7hr4h8P3g0jxjoWqK2z7L
fQykjsA4zX6JayVbRNUljb5ZLGRv/HDXFiKXsZcpSd1c/NC1T5SfUn+dWJIw0bRn+IYqG1+
7+J/nVvBOSB+Ne/QV6SRlc9I8U+K08Sfs4eD9Pnl332jalJZSg9doQlD+R/SvM0A8s45xVO
WSeO6W2WQiCVxIUB43AYz9cVfX/V1hhaXI5Itn078AoHl+CWpQRqDu1hh0z/CteYftH3ovP
jFHpqEMml6fDBx0DEbj/OvZP2Zrbz/hVeI3A/thj/46tfN3xN1Qa18Y/FN+p3RtetGhPovy
j+VeXSjzYhoqRySWaDlNyA8/K7D+tSC0TfuLMxHQs5OPzNJdFjaOqAlmG1QOuT6U61cm2UO
TuAwc+o4r2PZ0lU5bEpnt/wCzNefZ/iLrGkGTC6hprED1ZGB/ka1f2odNP23wlrYH+tt5LV
2x3Uhh/M1wHwX1I6V8bfDUrHCXMrWrZ/21Ir3H9pPTDdfCa3vthL6Zqa5PorZB/pXj1l7PE
l9LnyiqkKMYPFfT37OutrafBzxlC5I/sySW4HPQNFnj8Qa+X0YbOpr0X4c+IjovgL4mWRfD
XWlIyDOPmL7D+jV346PNTTJTPM7fMgadvvSEsee5Oa6nwHpf9sfE7wvpm3cJtQiLZHZTuP8
AKuatVKxKPQfrXrX7Pmm/2j8c9NldSyWFvLcH2OMA/maqp+7ww0ch8T41/wCFzeLcHpqEmK
5fIHcAAc5NdT8TWP8AwujxYM8fb3rlpgDCwODntV4ayocwhnmwu2Enjb2DCpAAVHy9etfXv
xG+HvgZPgFf6jD4Y0yxvbXTIriK7gt1jkEmF/iGDz/Wvj+Bi8Yb2owuKVe6tsK1j2j9mnUZ
bH4uT6Yp/c6lYSK69sp8wJ/X869L/aWvv7N+DllpSHadQ1FVK+qqCx/pXlf7OkEk3xxspET
KwWc7uf7oK4H6muq/avvhJrPhXRVP+qiluWHYZIA/ka8yuv8AaHFFPY+dYkAXae1S7T2PFA
GB6fU1Ss3fzJjIGAY71z3FezzqPLHuI6PwtqB0fx54e1UMB9mv4XP03AGvc/2tyH1nwkQcq
0MxH5rXzpMXEZkThkIYH0I5r3P9o7URqujfDrVlyUuNNaQ4BPJCV5mKSjXjIaeh4UkY4Oc+
lPIO7rnFRpLGX2q3zEZxgipQoAORmvYhyuN0IayjbkVv34B+Duhj/qNXX/oCVzjXECkoXGQ
eRg10t9j/AIU7obDOG1m5xwef3a15+KlFuKTH0OcRR5OAB0r6L+B3y/s/fEnnPEv/AKJNfO
qEYwPxr6M+CA/4x/8AiR7iX/0TUY5e4gR81WQH2ZD7V6L8GVz8cvCpwM/aTz/wA157aDbbo
O2O1ei/Bsf8Xx8KnqftJ6/7hrSa/wBmBbntfxclC6zdE8EcV4ddT725PfrXsPxlnaPWrk5P
XpXhcl0zSfNjFevgpRjRjc53D3my5LKWjUZOPeiqD3IY98Ciuznj3BRscFaq7QwrvADDqeg
r1/wnaavZWUMNpdpPaE7neA5x7Mp5rxyBsW0YI5ArsvC3iaXSbiNXlcQbgWKjB+nuK+Ew01
CWpdaLlHQ9RutGg1GTm6ZSerHqD71Qm8Lw6LqCPqet2NorEFQT5krg/wCyBW9omvaF4jlIk
lazlQHa0YBLY9R3rznVbO3TVJ9Qt9Ve7iEu0ymJt6nPG4Hkfyruqzi1eOpy0007M+gPFdrZ
W/7LHiJ7J2aN0jILDbn517dq+UIDiFeO1fTWqXzXf7KviTfI74SP7/8AvrXzLAf3C8dqrL3
ds7Jdj0nTfiV4XsPgHf8AgK68Kz3euXBkEd6YI/LTc2Q28ndx9K80DiO3Xfxgd+9a8HhnxT
d+GpfE1r4X1G40SHcXvoow0ahThiec4FZCFo7q21C2kaO4gYSROMEAjkHB4NdFOMY8zpu7B
67nrnjXwxdeGv2b/B41CIw3eoanJePGwwVDJ8oP4YP415Kd3ksE67Tivbfin45m8e/APwhq
15sGow6i9tchRgF1T72O2Rg14mpCx8n5epJqcCtJXCW56NpMv7PP9i2f9uQeNhqYiX7T5Df
u/Mx8232zXZeALH4B634yh0fwk/i231q9gmt7eW/+aJC0ZBJGecAmvATJC+CqSsD0ZYmI/l
XonwJUt8e/DjRxSbVaTJMbAD5D3Irlr0lFNqdyotHc6/8As2WHhbwrqWvXfxLxaabEXk/4l
4OSOi/f6k4FeDWzyNbr5pyxPXGOK97/AGl/HAuNTt/hvpU2YbVxd6kyn70p5VD9AckepFeC
Mwhtw+ORwPc1vgXOzlJ6Ey3O0+G3gq5+IPxCsdDiDLY25F1fTD+CJSOPqx4FfZ0l0LuTXVj
bENtYSRRoDwAEI6964P4QeDrPwf8ADAx/2zpsXiHWsT3bm4QtGCPliHPYH8zXVaRYXGjafr
tneOJJTZTMWXPTafX+lediKrq1Gy0rI+CbXleB3P8AOrMk0cbojHBk4X3qC1IK8Z6n+daFj
oN94k1dNP05QblIJbhF7tsUsR+QNe7Gfs6KkZpXK+3cclRx0NOI4xUcMnmxI3cipODnpmuu
Mk1dCZ9Z/s0XIs/gvrt/IQFt72eU/wDAYwa+RTcm+1C7vpGy1zM8px3LMT/Wvor4bar/AGJ
+yL45vt21jPPEh/2nVVH86+cbJNtuo9hivFwsb15SNJnWeAdKXXfin4W0h03pNfoXX1VfmP
8AKqfi3TTo3xD8R6QV2fZtQmUL6DdkfoRWPtlW4jngmlgmj5SSGQoy/QjmmrG5uJJpZpJpp
Dl5JXLsx9STya7nSn7fn6E3Rq6LfnTPFGjamG2/ZL2GXI9A4zX2z8X9K/tn4OeKoYeS1qLt
Meq4b+lfCkylbVu7AZH4V+g2hMvir4UadI3zrqejCNvcmPB/WvNzBWqKRS+E/PaFw0QPPIB
qKa7uLZ5IIJCqXqCKUf3lDA4/Sp1ha2mmtXHzwyNGc+oJH9KSS3WWSN2zlDke9ely+1pJIS
Q6FdoANfRf7K2mmTxP4k1gr8sNvFbA+7Nk/oK+eFwDjHPvX13+yxpfkfDfUdWZcNfag2P91
AAP1Jrnx75aSRSPmn4mg/8AC5vFnI/5CD1y0qs0RQNtNdT8T/8Aks3i3Az/AMTCSuWmkEUb
yMCVUZIFbYZL2GpJ1Gv/ABQ+Ifinw4nhjWvEQl0lQim3htki3quNoZlGSOBXKq8dtETK4VR
zzxTkZZUDjGCMj2rU8M6ra+H/ABnouuXtlDe2tncq08M8YdWQnDcHjoc59qr2caEHOmh76H
03+zP4GvNH0m/8a6zbNbS6sqwWUUgw/kjkvg9Nx6ewryX9o3U/7R+ON1aq26OwtYoAM5AON
x/nX2B9okvte0uW1kV9NkhEsRTGCpGRj8MV8E/EDVBrXxa8T6lvJEt/Iqnrwp2j+VeNhm6l
fmkNnOynZAzE9Ae+K774l+FP+EX0fwBceWUN/oqtKcdZA24/owrgZFWSIxsDg0s819dtAL3
Ury8WBdsST3DSLGPRQTwOB0r2K1KcpxlHZCHE74iM5yK+4Pg5q0N/8AvD91NBFcvaRtanzF
DY2MRjn2xXw+AAvTpX1X+zfem/+EOuaRk7rG/LD6OoP8wa5sfG6i2NaaHN/tTiBLjwfJHBF
D5kcxIjQDP3fSvnkN3AzmvoT9qoBX8FKTwIpun/AAGvnpCNgwKrL/gsDPq39nSW0tfg9q19
NawzvHqUnMkYY/dX1rB/aheOTwz4NniijhEk8rbY1CjlR6Vufs+Qef8ABDWEPfUpP/QVrE/
ahjaPwr4LXHAmlBP/AAEV51lz38w8j5wXOwc9uor6J+CHHwA+JBzniX/0Sa+dFbgele9fBz
W9NsfgR8TLa7u4oZUjZ9rsASGiKrgd+eK9DHK9NAj5+sjmBPcV6J8GyB8cfCwz1uG/9ANed
WRP2ZcjHAr0b4MZk+OnhYKucTs34BDWlT/d36CR6V8apf8AiorpBgfNjpzXhbTjzDkjGeh7
V7N8arlf+EnvQjDJY54rwOWbc/vWUa7hBCtqawlDE4bPHSistZjnoenY0Uvrl9WPlRhQqBa
R5TBx1pwkKg9qFJ+xwg54XvUYya8Io1tP1GS2lVlndCpB3RnBA/xrebxS9xcv/ocDyyDYbh
1IZ1PcqDtz71yMexYn3IWbIwc9P8asQOfMQNkAHgVSk1sLlT3PpVnz+yp4kHX5I/y3ivniH
PkAe1fRXh6zvvFH7OOveHtDhN/qcyIIrZCAzYcEgZx2ry2L4O/FqOPA8A37D/rrF/8AFV6W
Cqxp6yZMkGj/ABZ8ZaD8NLz4f6fb6aNMuRKhndHMwWT72OcfpXERR7IlXqAMdK7ofB/4sc/
8UDf59PMi/wDiquaf8Evilf3sdvd+GW0a2J/e3d7PGqRr3PBJJ9hXXGph6TcovcmzZlXkMi
fAPTpWQqkviCXYT3xEAa49kDwFASoYEcV9K/Er4dXl38JPDXhT4eabJrj6Tds1wYWVWkYr8
znJHU15Evwf+LSqM/D7UT/20i/+KrPC16avzvcck7lrTvjp8UNF0i00qyvtKNraRLDF5mnI
zbVGBk55Ndn8Pfjp8T9b8Wz2t+2l3Fra2FxeSCKxWM4SMkfMORziuEPwf+LBxn4faj/33F/
8VXo/wj+FnjPRz4vvvEHhufTZ7jR5bKyjndMzSODwME+lY1o4dK8GUr9T55N5eatqV1q+pS
tPeXkrTyyN1ZmOc1YkiSSLY6h1PY11tt8G/izBEqt8P9TcgY4aP/4qrP8AwqT4r9/h5qeP9
6P/AOKruoVqEYJNkNM4bTNFhvPE+kWUUQDXF5FGAvu4r7/vnUajrdsnSDTJIxz0xGRXy/8A
Dv4T/EG2+KHh3UNd8I3um6ZZ3QuJ7iYptQLyM4Y96+hrHUI9V8T+JILdg8s9tLFEgx87FTj
H1NeVi5QdT93saLY+FrQERD6n+dep/AYB/jvoIdQVKTjBHB/dmsaH4M/FuLIPgK+Yc9JIv/
iq9F+DXw1+IWg/GDSdZ13wldabp1skvmzzOm1coQOjHvXdUr03h+VPUmKdzzX4peFG8EfFb
WdFSPZZySG6teODE/IA+hyPwrk8ZTdjge1fWf7Qnw/1Lx3puk+IfCGntqeq6fI1tNDCQHeI
88ZIBwf518/j4RfFgJg/D/U8/wC9H/8AFVeExcVTtNg12NaLUhZfskX1gj4k1DxF5WPVQoY
/yFeYwqVTjAHvXql78L/io/ww0nRYvBGoM8ep3F3LDuj3LlVCk/N9awk+EnxWC4b4fap+Hl
//ABVRhqtOEpSk9wlrscXkmRo445ZHHJEUbPj64HFCsRL5bxyRvjIEkbISPxAr6/8A2cfBH
iDwno3iG88TaLNpd3eTxrFHcbSzIqnngnuazv2kfAfibxRdeHdT8L6DPqssCSwzpbBcoDgg
nJHvSWY/vuToPlPlR/mUg8jFfcP7Peof2n8D9E3HLWby2x/4Cx/oRXyefhR8VNmP+Fe6uT/
up/8AFV9M/s46H4o8MeBdU03xRo1zpLfbjLAlzgFlZRnABPcVnj6tOpFOLGkfK3xD0z+xfi
x4o0wjAjv5HUf7LHcP51zytng9a92+O/wx8aap8X7vW/DXha+1WxvbeJ2ltlUqJANpByRzw
K83X4VfFEDn4e6z/wB+0/8Aiq6sLiaappSZLTOOkcRxliOQK+8fgdp/9kfBPwxAy7JLiEzs
PUuxb+WK+PpPhR8Up18pfh9rCbyFLNGuBk9fvV9qWU8OhDw34eaRUa1to4nXPQhQD/WuHMK
0Z2UXcqJ8RfE3n4z+Lgen9oSdK5S4XdAw45GP1r1X4ifDT4j3/wAWPEupad4J1W8sbm9eSG
eGIFZFPQg56VzUnwr+KEihB8PdaBJAyYRxz9a7KNamqHK3rYS3MLxF4du/CHiafQbsEhEjm
hc/xxuoZT+tZzrujZGAwfQ19N/Hn4aa34g0zwxrnhrR5tS1Wytksb61tgGlC7QQSM9iCK8Q
Hww+KAXn4d67/wB+B/jRh8TB0+WbA+kfgT47i1P4LX0WoTZ1DwvDJGzOeTFtLRn8hj8K+O4
pTc3Ety2S80jSMT6kk/1r0vw34S+Mvhsa3Fp/w/1oQavp72U6NEBnPRuvUVgwfCv4owRhT8
PNb6Y4gH+NcuHcKdVyvoO5zMs0cQHmNjPA4zmoDdQKwBLAngEqQP5V7Z8Ivht41s/i5omqe
IfB+o6Zplizzyz3cQVAQhwDz617h8Qt/j74YeLND0mwS6v4kDW0UCje7KwOB78V01cdadoa
oLHxVuLfdr6F/ZX1Db4g8U6IzYFxax3Cr6lSQf514w3gL4hWh8m48BeIFlAGQLF3H5rkV6f
8AtC8YaH8Yre61DwrrGn2U1pNDNPdWbxIvGRkkY6ijF1YVKWj1Bbm5+1cMXPgxQekU/8ANa
+dUwE5H619LftLaHr2vjwlcaDol/qyQJMspsrdpthJGM7RxXgY8G+N8YPgbxCP+4bL/hUYK
rCEPedgPpX9nmZIfgdrMrdBqUn/AKCtUP2j4G1b4Q6FrVuuUsL4LKRztDqRn88VJ8JrPU/D
fwC1ePW9OutLuJNQd0iu4jE5XavIDc4ra8M6nofinQdS8GeImVtP1GMxnJ5UnowPYg4Irk3
u13uDPj9CCgI4zUUtpFKwZl5789fr613vjX4Q+NvAN/Ks2mXGr6NnMGpWURlVl7b1HKn17V
wpuolYpI+xh1DIQR+BFexCtSqRVxD1TYuO1eq/s+abJffG2xugpaHTLWW5lYdF+XaP1NcBo
XhvxP4pvEs/DPh6/wBTlc4DrCyxL7s5woH419L+G/Dmn/BT4f38V7ew3finVlBu5Ij8sIA4
jX2Hr3Nc+JqxlH2VPVsa7nlfxa1SK48WXhRlILngdK8ll8tz8pA/Gt7xLcS6jqU05JbcxIO
a5l7eZeO3rXDU54+60JAdoXr+RoqDY46ZPFFcvMxkESp/ZsTbjuI6EdvrVc8EGr0AY6dbhv
nQLnbniqzhQue+eawY0IpO1jkfjUiSFXyeT70kWBnd9zIzgc49qWfykuWMBZof4S4AP44pA
dp4b8daj4fbNhcPEMYZAxw1dGvxj8TgnOqSD0ryPLH7oxSZkHegZ7Gvxl8SCHB1CTzd2fM3
dvTFQXPxc8R3VtJDPeyyBhgFWxg+teSq5K8jpUqMS1AHpemfEzXdMgKWuoSxhjkgnNao+Mn
iYsdupyDHXivJlEm0gDr7VPFayOOVOT6UCuesr8Y/EzHjU3pknxb8TzSJu1KXCmuAs9Du5z
8sbnP5V0tp4S1Cch5FJzgfNUynGO7FzI6Jfi94vd8LqLfQCtKy+KHi15FL6g+D15qvpfgFn
UGVSSey12Gn/DZZVUC3Zsc81yVMZShuyOd9EZM3xG8TSwGP+0JSCMFe9QeHta1WC7a7QSCV
iTvGR/OvRbb4bOpXdbgge9bNv8PzHL+7i2p155rllmlHZC5pGTp/inxNKVzdyAH15rqYrvx
Ff27K9xLsYYIzitLTvCMdsytIm7HYiujjtEhAVlCrXDWzSX2RrmkcxolrqmmuRE7Jv5PORX
ZW096U/ez1C81lbry6j6msy88R2FohbzVJArglmVWTsmUtN2dF9qZfvSc0w6pGpwZgDXl2p
+O08xitwAo6AVyd9485/wBafTg1pCtip7XHc9vu/EFtEmDICfrWd/wl0UaZEi47c14JP4ye
V/vs3PelTxE0y/LIc/3T3rojGunzSeoz2yfx2V/1cg49qxtQ8bXM6hBLxntxXm8d+0q5LEe
vtUhMjrlWyOta89Tqxnfp481CGERrP09aqv8AEjVFYqZ8j2HNcI6y4xnHeqc8MuOprSGJa0
ZSjc7e5+JurBSEvSD9K4a/8X3k+rfapZ3aUHIbPSsy5tpOcHj2qidOZ8sxP1rX62orU1jSb
2Opn+J/iJU2R38gCis2X4qeJhkjUJBx61hvpXG4Et7VRm0s46c1vDGxY5UuVXZq2/xP8Q2t
xLMt+4dzyfWpW+MviYPj+0XwPeuNu9MIUnpjtXM3sMiMwDdOK7o1FPYwaPVH+NfiZSP+Ji3
59adH8bfEmfm1FvpzXiphkJGX4HrUU5dFwCfzrVCPZtT+NniGezktnvztYYJBrC0P4najo8
7T290Ud/vbT1rymYSSDbk0RwyAcZ+h7U7iZ9DwfH3X0gC/bec8c1Xv/jx4hntniN/w3BG41
8/OJU/i4qlLLMSTT5gPoXSPjfrmm25ghvTtPOCa2o/j34i27jfHHpXy/HcSqeTVlL244G7j
2pqS6ge3+MfizrPiCz8ie6Zl9AcVxOk+KLuzug6yNnPrXEG6eRuXqaOfY4AraNVrYR9OeFf
jNqtjFHE9wZYx1WQ5/Wu3HxespU82bSLJ5D1JjUnP5V8f2+oPH/y0IPtWnHrNzt++ce5rrh
GlPfcl3R9Max8Zb17VoLaSK0THAiGMCvF/EniW71aeR5bl33ckk5NcidWV/wDWNu5qtNfq+
dvNdMFTpaol3HzlOSTkntVJpExzioZLliKoTS4/GsK2J5ti0rFwtEeworNEjdzRXH7Qqxas
4d+mQnA+5UE1qVTK8g9RXpXhbwvolx4Wsbu8nmdniBKKwXB9K3E0jwjbrltNDkdPMcmq9km
kzn9qk7HjqWAWxWcXEbszEGEA719Ce2DUS6ffTvths5pP9yMmvaU1LRLBvMsdKsoAvGfLBI
/OqN748e2fZE+P+uYCgflU+ygt5B7WT2R51a+CvFF2oaHRLoqf4mTaP1rST4beJz800NrbD
1kuF4/LNdBP4/un+67nPYtWBqHie/uF2GRsE5qX7JbXZSlUfQnj8ABXLahr9rEe4iUuT+Jx
T/8AhG/C1oyiTWLq6cHkRIqj+tYv9pSygFmbP14rf8JWdvf65H9pUmNMySbuBgc1m5pbIbU
7as6e18JeFJrWCEw30ly65VFkUFQe7HHWuu0b4VWksqvAZHj7Rygbv04rpvAfhu0vtRa9u0
Dq3zk57dhXtmn2FlHEEjtUUDpxXx+OzSam4Uyoxv1PLbL4ZrCgZbM4+nSuks/h/EkYd0UE/
wAI616KiAAKBhfSpAijtXlKvXnvI09jE5ey8K2UES/6OA46mt2HT4IUAWPHFWd6k4Uiop54
4Yi7y4wPWo5r7srlSEW2hTkL+dRXd7BaW7SOVAFcJrXjc2cjKsiqo75rjr/4j6bJCwnvEJH
YtWkaVWesImbkloj0278Y2FogJlXJGcA1yOtfEuyWPAuIU9RvG4fhXzt4r8cve3zpZ3TCHn
lTxXCXWoTzgk3LEnsWzXt0MpUkpVGRqz6R1T4pWJgPl3Ic+xrznVPiNcXLsschCmvJVnkWT
mUhfXNS+eoIKEnHOc16tHL6NLZXHyncDxHdSyMJpSEbofenf2lvU7nJQ/jXKRXDzgBmYjpz
WtbfNgNniu3kj2KSRsxXDoTj7p5BzWvZzSSMOcGsm2gRgOeByAa37G2QKD+HeuWskkWb1hO
4Ta/zehxzW9bS8Ywce9c8t5p9iym5uY4jjjc4yfwqGfxvotmAI5Hnb/YQmvKcJt+4hHcRQr
Id3AxUVzAgGGfiuFb4glo/9GtCCRkbyK5u98c61c7lWUQegVaUcJVk/e0NFKyPTHWFSQ54q
nJLaGRY1bLNxtBySfavNrPU9e1CXY0ruT1LHgDuT6Vrm6v7S5fS/DxWXViMXF6yjbag/wAK
/wC3/KumGX3fvMbqOx0mrajp2jTLDqV3DbTsu4Qs4L4+g6fjXM3fi7SASkTgj1C9awJ/As8
LtNdXCySuSzu7Hcx7kk9azptDtYsE3PA4OMGuyOCpx2uQ5NlrUfF1s+VVHzXOXGuwuWJiYZ
9ajubKHzjtLNg9emaz7mwdj8vI9DXXGCjsSXBqVvKRwen4VrR2tjDaR3t2hMcgzFCWxJL7/
wCynv37Vk6dpcdvH9qu1Ej/AMELfdA/vN7e3fvxUd3ezSzGZpDI7fxHqfp7VpoI1bvUdNDK
q6Rbqw+oH5ZqKDVyjfu7W39sJWSlrPcAbVJLHvXRaX4au5grLGQvckUWbJbSKct3K4JNrC2
f9gUttbrOxEthEw9lrutP8ESzgGTGR1BFdDa+DbG0AedlAz3rVUm1dmbqroebx+HrCZRv0w
5J6xsRV+L4e6beRb41vLdjyF4YZr2CysdGggRYxHkdzWvZf2Zu2sUHPGK0UIrcScnsfPVz8
LdSQlrW4RmPRZAUJ/pXOax4W8QeH1WTU9Mmhjc8Sr8yn8RX15ean4f0ewedtjuASS2Divmj
x34uu9b1OWO2mK2gY5APBFFSEErocXO9mcGkq/e3/hVhJt2MHNZyupZh054+lWI+DnrWMW7
mxeLsV5P4Clk2qiESqxIyQP4fY1TaVgdvH5VEGO7+lU5gWpZQFwDk1V35604I7ttXqfWoTk
Z45FQ3cLEgf8vY0VXJOKKm7Gdzo2sTQeHrW3jOMR/Wll1aaRSrEkfWsfT1H9iwHvszxUscZ
kDMAxA9DV80jDkiPa9ldpMk46AVn3EjMT8vXvWiLXHJyeOeKja2cnIX6cVDRqtDLErYChT9
akIJcESZOPzrUg0TUbsgQ2rMPUjFdNp3gV5MNe3Cw4G4qBilYLnERQyu/wAqFmPTFd74O0e
/a5mdo9jPAyIGHU9hWslhoGiRHcqPIOeelQ/25cS/8e65QHA2jApPYUj1PwJrkdq6RTqUmj
O11Y4P0Ir2yw1iCWHdGcgdQa+ctDu11SRFuo3SdflE8a4P4+tdug8QaVFvC/aoMfeiPIHuK
+TxuXPn54ii7Ht8F7FIvBFRXOpQW0LO8gH4142njj7NCRM/lMvXecVg6l8VNLIfzbhX2jAA
PH5150cJXk7WNPaHpuoeLoYmPkTAuegzXlnin4rJaSSwTSOZkO0x+h968xm8U6j4o8W21np
blEaTnaeAvck+wri/FutjVPFF9dR4MRfYvPUDjP44r38LlMI61GZ6tmv4h8e6lqcjkSbVY4
wOK4ya+uZmO5y2e9Phglu5vKiiZmP8KjNbSeHfKCi+vbSzYjhJJMt+IGcV7kKcYq0VYaSRz
WZCfmyPpUqq7D7xx61tzaNtGYZ4Z/8Arm3X8629K+H+uarD5ttHbGPHXzlJH/ARk/pWjHdH
FtGVXjn6DrT40ldgAvPpivSLb4fi2kA1WK7cA8hUMa/iTXo/hvwzYIA2nafb28afelAV5Pw
zk/jWM6qiFzy7w74E8S60Ee10qRI2582f92mPqa7vTvhp9mSS51zVkt4IvviJCT+ZwMe5r0
e81m00bTfLuJZrmSU7IrbYHeQ+gUjge5rKs9ITU7pL7xTOm1G3xWERxEnuwH3mx+FTCo5+h
LbOXOn2obb4Z0yTUEU/8fN2MRr7jH3v5U1/CXiK7Bkvb+Q5ziOHEUQ/Ba9Vv/EfhrTNO2xL
ECg4wOBXlXib4q2cMbR2BH1HArVx0EpMZJ4JtbWIvPLGhAyx9awbmw0dHI3ggflXEar8QNQ
1C4IWZjF655NY6anq17NstzI5JxhRnFZezb6mt+56DcyaZbw+WrKu0ZPPWm20umSSLIiqzY
+UAfzrl5NC1QxrJfXkNvuwxDPuP5Cr1rbiCORLUTySMNpkKY47hV7fWtFQtqw5zQ1jxIuk6
az2TIJ5TsgCjv3c/Tt71yeneN7nRYmhtUXexJkkYZZ2Pcmq3ijzzqEayZJWJdpxgEc81yro
c8ZFWlbYNzpdQ8aavqExaac4PYHis4axdsf9YTms6O1YsCRjPSuq03wbfXEYubrFpB1Afh2
+g7fU0AY8T3t7KIYFklkboq9a6a10ee3jSS7YyORwiDdg/wBT+ldj4Z8HarfyLa6NbR2ls3
D3DqSzjvz/ABfoK9l0X4SWVjD9ovRvJwWaU5zVcknsZSmkeCLodxLAs08QdQpKw4JUntuPc
+3Qe9O0/wAB3l0wd4mC9+K9s8UzaHodtGqiLAcK3bHHH9K801P4hW9u5htz8oPG08VqoJLU
yU5SehdsvB+n2YAnbJXnLDpW+txpWnxEgJgDg5ryfU/HdzcbvKfA9v8AGuYuvEN3cEs0zkH
g54rG7NlG61PVtT8cW0DkQS4I4+WuYuvHV3OCUc59c15xJeOzfM5C9qjWY7ipf8c1XPLYFT
ijsLjxVqEgwbgg+xp9v40u7TLeezvjv2rjXlUEIjcHvUYRjuPmDYO/rQpyRdkdHqvi3UdU3
CS6YKe2eK5ee6ZhtVyQep9aimn35RBhAefeo1UnoKltvcZNESeRz7VdRgRjJOe9U4lPQj8K
tgbQBn5fr0oTEwY8Ed6I8iVG4OMcGjYWbaHHPTNPjiZfncgIP1poCW6Z57lpmwpbkhegqtJ
EyruzwenvVhmwN7javYY5NQMSxyePQCqsBFjcOpFFSBCeBRUWGdJpNrNNpluwXA8sYwK6Kz
8P3dxGCkZIyMk9MVs+FLe2i8JafO8efMiBOBk5rdgvQpKW8eT3zxW94o5XLWxl2/hmFJgZ2
ABGOK0F0zRbEmRkVn6dKj33Et6cSHgfKpGAPx70n2GaW4Jkk464zwaHNJCV2KdRt4GWOCPB
PQIMk1SnuNWvZClvEVA6Z6itOGzhRxlSo/vMeTWvArgBbe28wD+J8AVzync6Ixscd/YVzcN
m6PzsckDua1dO8NRi6RA/PHyA4P4muptdGu76XIYqB95o+g/Gup0vw8Io9sEJJzy55J+prC
VZLQobo+n2mnRBVUGUjliOPwreTz1UGLcmf45Dxj6d6dNc6R4bs/tWuapaWkajJ81huH0HU
15v4k+P+g6dKYNAs31Z8Y82RfLT/E1yOM5vQVz0O50iHV7Z473SkuOP9aw2N+GP614p408L
eDdOncXGszWDj/lmHjl/8dABri9d+LHjHxCrxy6o9pbN/wAsLX92MehI5Ncva2VxfyidspG
T800mf07mu2nBxWpCj1NmfWtL0iCe28K/apZp1Mb3twoRgD1CqOmfWsGDSncpJeOLeE+vLt
9BW5DbRW7lbKLe/wDz2kGT+HpVuDQ57mYSFGnl64POT2ye1alXSIFKW8f2bTU8mPHzOv33P
u39Klh0eSZd6gsxH1rutG8HOyRecpLjkk9M16BZeFLKzhE0qjAGa1jTlIzdRHhsGj3kWS0T
4FN1rW5/DlrJpNlKy390g89l+9Ch6Jx3PevQPHWuaZoNgbi2CNOCUgQgHc/r9B1rxOwjm1P
VfPuZGkllfLOeSSaiUeV2Ki+ZHc+ExdWGnNq+p3NxcJcAxxW7yHbJ6kg9hXUzeI49Cs0uDC
iXcg/cxKNrFfXj7qfqa5zVNStdDtYQ+LmeJPLt4P4Qe7N7A/nXnd5q9xPPLcTztLPIcu7HO
T/hUOKvqUtT0GDxi8U017NcSXN7KT5k8jEkD+6MnpTLr4iXrHakxC+ory9rqRyTu4qQOpjC
kk55oSS2KsdFqXijUL5jmVgp6nd1rKFpd3YMrkiP++52gf4/hRbQBEW4lQsW/wBWvr7n2rU
ht7q7lUhWkP6CmIdY6VZIR5oN03YElF/xNdtpelSfZ1VEVFx8scahf/r1Z8M+Drq8kR5mYK
em0YP517p4Y+HcMEaPJH94A7n5JpwTk9DKpKy1PIZvD11Lp3y27I8WHVl4IGeR+XNb2nfDq
9ljWdEkJxkbiSc+texXegabBJFYy4k87hx6L3zW7Ff6Np1sI4ZF+QYHeuv2SsnM5XUfQ+eP
EfwjubuJWaORgMkFQA8fsAeGHtXnrfC3VRKTPatBCpwzzukYP6mvpvxBr9zK5W18mQH+9n5
ffHeuAv8AVbaG5Ml3cK7oMl3IO32Veg/nSlGJpCpI8/0bwLNa3ShbWz2A8zSKxZfpnqfcAV
32m+G9DtZhNqVxJfTR/MFmbIB7ZHT+ZrldU8cNBvNtGsRHA39fqc/yrjrvxfq15IWR2bcev
QCsG0ae9I96bxnpGjwjyUjZgcAoMBPrXHa98W7uVXSGRsAdFNePteXbOxuLs7CMlOg+poCq
48wsCuMg5wDSc3shqn1ZY1bX9R1aSXznZkcEEE81yNxFO5Py5IPftW7Lf2lsSAoc+orCvtV
MxJVQrHjj0qDaKsVCxjO2RgKge4VSAq7j79qY0vmN89QMQzYC4HcnigodJJJK20Agd/QUgR
w55yB/KkV1Qkl8duBQ0qbdq5I96ALNukckyq7FQe/8qbIkzOUaaKPacYLYqmJpF+65X2FDu
7EbnLH6UAXP7JvpD+6RJge6MDTWgltyI5oyh96jhJgPCjzDwD121ZaZpEVMs4HJ3dzQAg+U
bQMk+lW/Lglkt4oZWBYASmUAKjZ7Y6jFRwx7mG75B64zV+y0me8l2BSST271cU27JCemrKc
1uI7loIp0mAOA69D9KteQlsga4YtIOiela1xY22kjbgS3GOg/hqnFYyShrq5GEHPPetvZNO
3Um/UzWBcGaU5B6Co0jZ2POKlvJVdsIMKOgqxpz2ccmb6CWaIqeI32nPbn0qHvYojVCQf50
VKrZ3bV47AmikFz0XwUHuPD9gnmZCxjIz0rrGSO3xgKGA4HSuS8DW0w8P2pWMgsgIPQ11m9
rVS01tjnG8fMT/WuWpN3sjGMNXczZXuHuwYonk9NvarCWuoyYMhWNev3smrUUVzqcwFuU2D
qc7cVZhGm2kgF9qSSMDgRQuHdvYAGhJyNErEtrYhgNqvIfVhwK6fTtAYxm61S8WysF5aSVg
gI9ia898T/ABH1LTYha6N4ek09Oi3F5Ect7gdK8o13XfEOvSiXWNUnusHhHY7F+i9BWU6FS
T952NFJW0PpPU/i/wDDnwpaPa6R5mtXMfAS3GEz6lzx+VeReJPjj4v11pIbEw6Lat/BaD5y
PdzzXlm0k9D+Bqa3tpZpdkcbMTxgDNaQoxgQTXuo3d9MZry5muJG6tI5Yk/U1DDBcTyKqRl
ueueBW7FokMGJL9w54/co3P4mrq21xc4jtofKj/hjUVsHMkU7Oztbb/WqLmdTwD9xT9O9dL
ZabdakwLkqvqeAB7VZ0bwjfzvHvt2Vj1B/wr2bw34BlihSWaBsno7CtIRuYzmcDpvhDzWVV
VmUD72MZrstC8ORxoryWfkIGwuWGWx3wOld22nW2n7FYDgfe9KxtQ1G1+ztFERIy8gg4Ge3
NZc65rInckZ9PtAioQ0h6Kgz+fpXO6/r0jKbO3wCT0B6VmajrxtLZo0lXzT95gPvGvNfE2u
zWuh3M3m4nn/dIM8jPX9K6E5WJSTdkcF4v1qTVfEMu2RpILYmOIn68n8TV7wZzqluXQsu4E
gVx+Tzk12vgqNzqkIDAdeTxjisWdTVlYs+KHgvtSaZf3G0FNoXOeTz1rk5rLJb9/ke0fWuw
lsbi5ZgiHlj8xGaYNDZdxlRVHTJGKT8xJ6HHpp4G7c7nt8qj/GrkFhGrfOzsB/CAMn9eK6Z
tIRYlTYNp6YJyKdbWdpE/JyenXmgojsNLe4ZZTHlpDgKB91R0FegeH9DhQpJKg3DqDXPW1/
a2Sqdy8cc9aujxRJHnywscY6s/FQ02xPY9d0+5tbGEFNpIPar1x46a3jaOKZ5pAPuJyfxPQ
V4mPEdxcTxpZmS9/vbUO0enA/rUzXrx3CPeagIVyN0K/MfyHFdUdLJHM431Z6PL4ymZGnEp
eeYZJJ4A7KKxLzxDqhXzHkMSdcsdox+NcX/AMJJNHJNb6RZCYK2FlZCcD+Q/OoU0/U9VkE+
p3UjgnOxT0/oPwrSpUhF33M1Tk9zS1HxPqDDYl8fLbqF6n86xM6jdPmPcoY5Lycsf8/St20
0NxlorUsQevX9a049MtYYjJqN4kIxnYBls1ySq8z0RsopHHvpCkjzN0rnqTz+Warvpc4Bby
CiDuxrrT4m0LRWJ81Js+ozxXB+L/HsWqZttPjEUee1NJPVlK72MnUr2G0k2KyO3cADFYlzq
89wAgztHAA6VnS3G995Jc9y3ekFy+MoQnuowaRsWR9ocZcYA9TgVHJjaQG3k9lqEF5XBwWb
35zV6KyuHG518sDoXOM0DKIDZyxNHls/HXFasMVmshW4nWN+4OMfgRVuGDSyQFuXfGfuoTn
2oFcwBbOox5Z9TUr2rgD5MZFdOy232fCQXErBdm4KRxUAi8wRxJYyOoH8ThT/AFoC5zi2jk
AY5zipzZtAwLAbyOB1IrqbbQNWv3H9n6WUx95yS2PxPArO1LTJtMuWjuZIpJzy3luHx9cUD
MQxdlGM9TjrVyC3A60xUkeTYiFmJwFAyTV61hvPtwt1tZHn7RhCW/Kmldibsb2jeHZ79hhD
t9T2roxDDp0f2WyAkujwXH8P0oTVINO0FYbuWW3uJeEiSP5j7k9hWt4cvNAs7J9Q1aYB15E
fVmr2cPThBabnJKUm7lWz8IxLbNqussVjHOO59q4nX76O5vGjtU8q3ThVFdH4r8dPrCm0tI
/Jth0AFcXFdGJnIhjn3KVxIM49x71jiKkfhiawi95FQWxZlCrk561tnw/fR6Wt6YWEL9GI4
JrKhuWR+hAzyK1G167eyFnuYxDovYVzQUEnzGjv0MowshIYc0VMN8hLtnn1oqbDO78MeINN
0/RtPt2laWeRFXaozyfftVXXPiHeW99cWtjaQwRwthp3PmEn2ArlPDtxb2+pabLdPshV1DM
Ow6ZrJ1fS7yw1a5064t3SYSEpu/5aDqCOxBFcvLd3BKxrS+JdQ1ydrae+upBJ8oRGEYb2wP
61Rn0yOKSYRuY4kOVMpCt+OKqaPbsmoRvdJJEqtyQMHIq1roujOouPlXJbHXr7irtoM1NK1
DXobRpLW+eW2iIBilk82JvYg9M1rx2dn4tt7h9MsfsGo2qbpbYH5JAOpUHoR6VzGhx+Qz32
9fKTKsrDIOR/Su48FPYf8JhDdqqGVYXZgo+UfLya1hd6Gb7nM2Xhm6nbzJf3UI7t1/AV01j
pMqJ5GnW7DdwZCuS3+fSvaNBuvDjWUT3WjWUkmMszrw1dHN4l8O2MIa006ygHT5YwcfSmqa
vvoYuo2eMaN8NtTvpx5kMrAnoqkk16jonwxltwEuUjs1UZLSkA4pl38U4rUFIJVU9T0X9BX
Ba38XLuWRljmTHqM5py5IbCvKR7vbaZ4V0K3Eskq3MqjI7Lmua174o6fYh4YpFUrwAvavm3
VviJql5HJH9sbY393rXOw6tc3JJklcoOeTmsvaO2hapdz3HWPiE99byAFgz4UH6msSbxJI6
iMSYUDAWvOIL2SULtO1Qc5PU1qxTxn5hyR1J6CnSilqTJdDUu76WeQu2SgNc34xguJ9Lsrq
KJzDHu8xgM7Semf8avzX8KEM8hc/WoZdWy4MTmMex61rPlStccE73seckNzjmu98Csp1FNz
YDAqSexIqys1rdER3GkWd05HBEW18+uVxmtKEaPpcLXK6Utpd9YwJ2Kj3INcps5LY3oJrS2
G18MQccVzOr63HHKy5CDOOtZNxqbSM7faCSTn5RmsC8mMkuY1LNnk43H/wCtQ22TGFjZl11
V+6d3uTVBtSeU53EDrjtWakTMcyZz+ZqVIlQ/KhB9SaDWxe+3y4xEq7v7702MiabdPK9zzn
aDtX/69VlUPIMgn1ya1bOONCOF57DtQBs2sGo3cCW9qRbx+keQP0rrdH8FmQb5SZXPJ3dKx
9H1mx07mUoSBnBwBXQ/8LM0q0tipkTcP4UFDZk03sdXp3hWyijzcAAduBinanc6JpUDFQHl
ToCeBXml98UruZWSyt8Bxje5xj0Nclv8SeIbth50hLHnYpA5o5ObREpNas6rxD8R7gO0Fo6
xIOyd689v/FWoXYO+RjuOck12+nfCbWNTykKzPL3IAwPqT0rA8XfDa/8ACsDSahrFkZR922
V90h/IYq3ScFqaRlFuyOKmvZZG+eQt7Z6VAcNySPxNAhOcKN3qcU9YCD8/HsKg0EVou7En0
AqaJHY4jiyT/ERnFSRQdwFA/wBrrW7YaZJcsPLSac9lRMD8/wD61HqBlwwzNIFLvx1OdoFa
EEdkkxZ4vtDAfKByN3uT2rs9J+Heu6hIMwCOI87D1/Gu3svhpplqf+JhfAMnWOEB3z9O1Zy
qwjuyGzyCy02SW4bEA8z0C8V2Wj+BNZ1RhssZCnXewwor0GLRhol5Fc6J4dlu0I2yPONxPo
R6kelXZ59VvYyt5rv2SBOWigOCB6bQM/pWMsTBK6ZSTZz6/D/TdMiWbWtQtIV7gMGP4Ac1D
I3hnTYmOlae+oOBzLOvlxp+Hep5P7GtCz21nLcPk4mucgD3weT+lc1fzzXUpM7EqDwg4QfQ
VEaylqmX7NlXWPEGqXyGA3Pl23RYoRtQf41zVtpUupXv2eEqB953Y4CjufeuhNpNeSiKJGL
H0HaqgE63baRo8Stc3P7t5j1Ve4B7D1PpXTB3YpKyL0Gk2sM0MGnac8sW7BuHX552HZfRfe
rN1PDpzpa2VsqXsjf6RNGcu5PSMVn3ut6f4ah/s+0AvHUbXncfPI3cLnotcdJ4i1UX8t1by
i2nfo0SjKD0X0+vWutTjFI5OVydzvrq0fRAbjUpjb3TkMyEbvLB6A56sfSqasnmSPb2lu14
w3uJhxbx/wB9+wPtXOPrNw+nrf6lP505Ux28Jbdz3lbOef5n6Vg3WqTyWRtIfkjY7pnB+aZ
vVj3x6V1PEKK93YapPZljULuGbUZpLc7kJ4OMZ9x6V13gTRNK1rVDBqt39liKk7/evOI5Ao
bILHjHoD7+tWoNRuYd3lMUz/d4ArlhV5Z8zRs46WOm8WadbaRrk9tZ3CzxI2A696xopievB
PTNVZLuW5bdM5c+pqws08mCY0kATYNy520pTUm2hxVlqW1mUDluaKzWjx96UZ/2eKKSqWHY
sWFpdXMEKwQM3A+bHFdnYf2nFHDY6jBaX1r91VvIw/l+m1jyPwNb/hXTA/hqwmZdv7oHgcn
8K62y0O0eXcV8wg5BY5I/wrHmSOd1DmLXwfot3hbzTp4SRkNZ3DYH/AXyKmg8DeH498aajq
C7uqywI6ke49a9EgsI4sEqOB9BSPb2qSbkhVpDyWb5VH9TVRd9TLnktjza8+H2kCzWKDXpg
itu8sWQAz+BqhDLpvh+O5Gmo91fSxmISugHlKepAH+Nd3rFleXbbGvI0iPRYztGPSsOPw3H
DIWQGbPUA8D8a1jYPaSW5xiazqSLsjMuTwAoqnqGt6sbYRyb1BbgZ/nXot1b2sWIpfLQAZ2
xAZP1Irn5k01QSYCcdMnr9aXIrXHGol0PNbjUL1mwxOAe9UpJZWySxPtXaajJZlmCQovsDX
M3twBlY1wM/U1m1Y6oy5lexjYY89M1safCixNLK21B+tZYZi+TzTxK8jbFB46AUIs3BLbpj
DsfY0/7eQNqnFZMfHyyNtz2xk1qQyCMApArMB96b+gFFybEarcXBLhDt9un51ITbQj/AEi4
3t/zzh5P4noKWeO6umwS7qeSD8q/lVqz0G4mYBYmYdDxgUrCbSI4tVvETbZrHbp2VRliPdu
9OCXl64aQHP8Afk/wrfj0KOyAE7BW7IgGT/WtFLJWhx5Rt1IwSTg0E81tjmE0VW5d2lPpjA
qcaMDhQFQHqB1reuJ7S0wGY4HHB5NZV34ktoARax4P956m7ewasqT6N5CElNvv61mtFbRsf
OlA/wBjOTUN1rlzcsSWeTPGM4FZr/bp2OyJ/U7FNNXNCxPdwxSHylwvYuf6VnT6pMSUVifT
sBWvp3h6a/kAkYQ5OCG4b8c1fvPBksWrTxwTwJbRbRulfBOQDVWYro5Fp7ibmSRiPTpWppe
janqMqJZ2skhbuqmungtPC+g5a8uF1K4XpHCfkB/3u/4VHqHjm9n2xaegtIUG1Vi+TH4imr
L4hNvodboXw+gsVjm16+ht3kGViDAu3+Fdquu+AvCUSxRtG868lm+dyfoK+fp72/nObi6kB
PcsRVIsFz5YLMerGt1W5F7qM3Tcn7zPddc+NYW1e30uMwxnoFO0t+XavHNU1XUdf1I3t7Iz
O3QZ4UegFJpWi32qXYggtZbmRsYAGAK9O0n4aSIsb6xdx2q44SM7mrnqV7/GyoxjHY8qj02
eSTAGQex4z+VdFo3w91zV5AIbSVoyf4UwB+Jr3zQPBvh7T1JtdL+0SAZDzMST+Fa194h0Hw
7Co1nVraxwOLWEhpG/4CvP515lTGa8sFdmmp5zo3wesrTZJq1wEbqY0G416BpPhWwtUEWma
ScdN8wAP5UaV4nu/EErTeHfCskdkv8Ay/am3lqf9oD0+pq3Jf6rfEr9tWSIDBa3XZGx/wBn
1HvXBiK1WMeaehpCDm7ItS2tnYgDVtU8mMDHkx8ED6LyahXxLoli5TRdGEjHnzbjgZ9cda5
+8hKTDcAzt175oS1dkyihT9K8iWKUlqenHASWpo3uu6pqBzPdmOP/AJ5xDav6c1kTtGVJD8
e/eoLy1vvL2qQfocVzc0lxbFwWZWHqaUJc/wAJ6ccr5Y80mTX6qQRkGueeNVkyTke9X5Lhn
XfIDu/nWfe36W8DMU/eEYUkdPevYw9OoedVdKGiI9W1O20rTzawODeTD96+fuL2Qe/rXNxe
JYdJ0WVtOm/4ml3lJJCnMEfoueMn1rNvZJbgksc5PWs9LGaR/uFvevdpx5VY8eTTdzOeWaa
QyOxeRurMck/jWzomkpcxT6hdgpY2q7pGHG9uyD3NaWl+F7vUblIY4ScnJOOAK6u88M6nqE
MGm28aW+n23yjedu9u7Ed6ideMXa5F+hwGpLZPGlzaIRKTlkZRtGOgHrWTKstzdNLsRWc5x
GuAPoBXoU3hzR9N41DU0kA6rFWfc69odkCmmWKvIowHPT/GrVRS0Qr9jl7fSXnlXzkKRYwW
UAfj70rWNtbsVmlBx6VdlfV7rZK1tLDFKfkYRkK30retvBV28AuL2aKBTz87c/lXTClOb91
BKSjucnutwcRQbvQmpHhuJ49pbag7Dity+tdJ0obUmEsnqOawJ7+SYlY14/KqlT5HaQ076o
he2hiH7yQH2FFLHpl/dKWjgfb6niipUJPoO57j4KaGPwpYMEGfJXJrfbXbGEkZjkccfLjmv
EbbXr+PRrW3SRhCsYBUHGahk12Tb8qleed1c3Kc/s3c9ql8UwINhaJRgncrYI/CsuXxXYoM
o5djydzZFeRJqtwSThCD3zVSTULouT5m0e1UkX7I9VufGTldse5z7nAFZUnimZmyx+U9i2B
mvPjfzt1nJPtVaW5mdsmUn6Vdxqmup3F14ndwVCoSfTtWDcavdy/I8pA/ujgVzzTyjkuefe
oWmJOdxJHvRdlqCRoyXkhLAt09KqSN5mST+dRfO6krj5Rk5NNHUZIZj70ixOF5X5z6VJCsk
j9dg9F61ZgtjkNMh2njjit7S7GONHuyuVHJGKAIdM0aa4ZfLQjPoOtdO3hcW9qZJ5EiKYJ3
HJx+FRtrlrbQ5ibyZQOCCDWDJ4guNzsZWkJ/jJxk0mZ6s7G3l0i2YJb28l9KuMFgFT8Secf
Sq2o623MUl7HaITgxWw+bHua4k6hMF4mcg9UU8VXaSad9oUg/7Aphyo6f+3obcsbWEZx/rJ
GyTVG4127uSAzsw7AcCjS/Cup6i4dIGwe5HFeh6L8MVwJdSkAA5IzSsDcUeZtJq8kLNbQiR
RyxWLcyisWS4uJJGU43E84WvpRdP8PeG7XzJJ4VwMFXwBjFcFqviH4d6fqct1aaaLu7b+JV
wmfrWrgkr3Ep32R55p+javqEgS0t5nU/xnKCuni8HW9jIr654iW2bGTHFIWYe3HeqN94x1X
VDssoFt4RwEiXaAPwrGaCc5kvroKWONn3mPsAKhl7nTXev+HbDT57LR7Z555Rtaef7ze49K
4/VtRu9VuPOG7O0BsZPSiVbSM7bdTcMeMt2qe3g1a5IjSRYkI9lAFFxJFG3tLIQ+beagCf+
eafM3/1qmjuEJ8nTrVgW4DEZNdDaeHNKjKNfXUl3I3SO3XAz7k9vpXWWbaHoUatJNp+lAc7
3IeU/QcnP4VlOaj5jOQ0rwLr+rESm3MMRP8ArJzj8s16X4Z+FOnKwe9Mt9LnhEACA/U1nD4
geH0uAul6Xf65eZ+Wac+VED368kfhWzD4n8W6vbmFtYg8PWz9UskCug/3mzn61w1Z15L3VZ
DSO1udF03w/Y7728tdIgXj5nVXI9h1Jrmz4y0S03y+G/D1/wCIbiNSTNKvlxgD+LPUj6Vyc
2k+FdMv31LUobzxLcxjJl1C9Yx5+i8n88V2PgrxN4h124Gm6XpkdhZMcqbWARxQp6lu/wCt
czjGEOeq7r7i1Ft2igJ8W+JbcXepeJbbQ9MlXKwWA2lwff7xpdH8N6XYyP8A2F4YfW78sAL
q9O/8een5ivRrDwb4chuN01u13MG3nf8AKm712jiu+tLOLylWOJUQDhQMAfhXkVc4pwVqSO
pYWa1keeaZ4N16/IufFWpK0YOU0+14iT2JHX8vxrdvrKK3tysUYAUYGBjFdtLbssBMajgdq
5q8RndoyvX1r57EY2riJXkz08LCETzPU7KUyCRWIA7AVJbxTPDyCOOtdbdacZWxtwKv6foJ
2Z2bh9KFOTjax7c8bSjFXOINq627OVP1xXF6jp00t27Y3K3fHNe+v4f3p5fl4B6j1rMl8EK
0hJVUX613YWcafvTPGxeOU9IHz1dafcREkZLds9qqHw7f6hyVLbq9+u/B+mQt5lzKh2/lWd
car4e0aIxrCkrDpxn8q9xZg2rU0eBJts8ms/hheTKGeEAHvWzb+BtL0tvNv2jO3+HjFdOms
eIPEFwLXR7OVIycbtuABWf4w8LX2mwWrNqEF9eTnDQF8hD64HWrjWq1JKE5WuYu5jXvirSN
Hha10qBJW6MygY/OuI1XWtav9w3TRxvz5Vun3h9a6WL4YEQtf+IdZW2tgNxGAPyFa0T+G9K
0Y+XHm2UfLNMxU/gf6CveoYGnDVsxlPseOXmivqBUWtncQY+8ZZN7OfYdqy9T0dNNSPBEcx
XJVjuYN9K9/wBBktNdtp5dKVbK0B2i8mUHee5APas/XPBujxStPE6ySMMsSpG4+wHIr1lhk
4rlZHtnE+e01zWYokgnlmeKE5jDZwv0qVtd1TVZlgWcrnjrgD611HiDTlSRikcbbf8Ano2Q
PYcYNcPfKwdmG1JQM5iwuB9BWFSMqbtc6ItTV7GzDpsMGpRx6nfxSRPgmSF/MA9q6a41jwp
otqV0+3+03GOJJAD+lebA3Yt2k2SNH0MhUkD2zUAVmG5pBj3NVCv7NWjEbhfdnQX/AIovbx
vlby1HQKMCiueOSD85NFZutNu7ZXKjpreRVsYQP7gqqzbuoA/GtGzSI6fbkRrkoMn1qC4ji
UEmIfWshlRBGEPByTwQajKjJGcfrS7kwQi96hZXY4ZtuaBkm5UPzMOPQU15CzZVCB6mkSMZ
HloWPq1Wfs8jE7iAfTrQBTC8/Ock+nSnCJnJ2Lt+v+NX/sgRRlDg9zU6IAuxo1DKMbmoAz0
snZcknHr2qSCNo5irKD/tY5/CrbSWqAGWcyNn7sYzUU11uAWCARjtnlqBEj3cUa52EAdz3q
pJqJc4RnAPHHFN+yXFxl3OfrXSeHvBV/rYEiRMsION5GAtAHK5djuAwB+Jq/b6ZqN5MgS1k
k3jjKnmvVbTwb4e0VlfVbqPI5xuxmrOoeNNE0WY/YVSfzYwEaIj5QOMe1NIhztsctpHgPUG
G6/gaBOmW4/SunTQ/DugqHvJEkcDO3vXJ6j8QNUvFxFIYlz37CuYnvrq63vJIWz3Y8UgSb3
PUpfH2l6cuy0jX2VTj8zXP6l8TtYuQ8VmkcGRgsgyT+NcBIsJwAzSv3CDj8609J026vrkJm
2sEI+/KcmhK+g+VdSCe5v9QmeW+vHJb72Tn+fFVg1pbt8kazjuH5x9CK6bU/CU1hpVvql5G
0qTE7WMg/Udqw4LqCDO+NWU/wBxf6mm1Z6jT7GXLrF02Y4WESngBRinJbuYPM3b7hvvZPCD
0z6mooUP2mS4EIYbjgNwB78U+aOe6YfMwiTOMggD1pDLcElrCimedIyntk/kKn/tiFF/0SG
a4IPDONq/l1rKWK0hxvO8+3IrTsXWQ4tdPe4c+xYD6AUDLSReINYVVaX7PEf+WcQ2/wAuTW
9pvgiJGWW5xJKT1kIJP1qWz0/xJNEqfZJbdDj7yiIfriugsNGu4JFW41G1ikY8DzC7fpWNS
TS90FbqbOmeFvMCIZ47eP0hAH9K7TSvA+iRMJZIZbxv7ssnyj/gIxXL6NrelC5WCO+lu8Nt
MkcJCkj05yfyr2vwxYxajCj2ziQEZPGCK+Tx9XExvd2R6dH2C16mHpvg5bnXzcXFrEmmxqu
yABSsre4xwB6d69AtdBhij8u3tYrdD2jQAfpW3Z6SluuSvzetaaxgKB/KvCn7SqrSZbqxi7
xRzMOi7G5UZBrSitZI2C8Y9q1ggHvS7QO1YLCvuRLEOWjKwhJXGKqzaWkgyANxrT3D1qGW5
jjGSa09nTjuQpPZGSuiR798xUr6CrqyQQ4jjQYqpPcPMv7t9o/WqJLhwCxI70Kal1Bwk9Wb
rXMI4ADH2qlc3G9cLEzHsKjS4tY4woGW9OlRy3Um07V2rjGBUSlrYapK2pxniKwuZo2eeRL
SP1L8n8K86m/s20uCY4TduD1bpXo2v2n2pS0siqo/iNcHfXWl6axxGJn7FznP0Fevh6jtZk
zpaaFL7dr99+5tpTa2/wDch+QD8utX9O02wtTLdPGdQ1HBChTkJ7k9vrXLX/inUH3R2tmuf
4WkB8tPy6mua1/xuq6VNpV1Iolmj2+VY/usN/ec9/8Ad/OvYpYac2uhwy7D/Ffi/RdKmNsb
x9dvoc7fn3Q27+pzw5HTHSvNrzXdW8UatDBeXe6WZgig8KgP9KgttHnuGWa6tZFjxvBiXhx
nGPTNdzpHhISRLqF48WixYxGz/NJj27lj9OK91uFGK5mRY9A8OWF/B4fVxAbLS7X5Iri5YJ
EQOr46sx/SsbWPG1rcNJpPhxV1KWIfvbp/lgj9zjlj6DNcQ+lzPPL4e8MreXqTNmUh2ff7A
dAPU13Xh3w54N8B6VLN471+KWSfDjSLJhJKDj+Mj7v0rapmDpwSSu+y3MnRTdzzvWPtV7bZ
aWW+ZT+9kMarEPYDAx9c1yi3+nWF5ts7dLmXBy03zeUfbsRV/wAbeKbfVr6W10eKW10hZC0
VvJJvK/U/0rjjJsUqP4upHWt/aykk2tS4wsWbrVb28DLPdySIf4M4X8hxVMqQwJUjjIyKdD
G0hwELGppoplZRMG4GBknis/NlpC2xtsP9otHuHYfIUkK455yMHNFRozRsCrlSOhFFAzqre
SQ6bAsEeB5YyapTQtuYStu55wc/rWha7v7KtmA+UIBULRpvZnJxnGKtkIqRxgBiigAeo/rV
WRCTwOlan2iCGJwT3/Gsqa4LMRGhOfaoKHjd04Ud8d6kW5SByS2D6L1qrHHI7ANxWxp3h+7
1GVVijwPUjiizewNpblRb93+WKAA/3m5NSeRd3DAurOPpgV2cHhTSdOIfUtSjDKcmNetNu/
EGgacWjsoVYrwCSTmnytbkc99jI07wdqWoEGCMqp9RXVQ+B7PT4El1W5SN+p+lcofiDrEUR
t7JhCOgYLzXNX+uapfTs15fSSseQXOaQNNno91rXhrS4nh0+OKRmBHmkbmH0zwDXLx+PNah
tHsbeUJHuOTjk1yHmSufny5B65qQRsTv2nPp6UrDUbIuX+q319J5l1du59SelVU3SMqQo7s
T196PLK4ZuPrU8LKh+WEyuetMseizBA7yq244AHzEU5zH03GVu4zwPqauxW0l/uaaNrZI13
bRGdpHqD61VMDPgRDcvT0P5UAWIL6SCzURpEzbiRwNy/UmtCLWJI7Qb7KPzs8SNhi/+9nIx
7YrI+wpDH50zIPQFs/yqJWiZCEyrnq3XNAGpd6sLmNBcumI/wCGJPvfiapwtNfzeRbQPIX7
HsPr0FQJaTybZBFujJxlu/4VvOkWmAwxsQGUHH19adtLskmGjT+Ssd1qtjp8S8hIwZX/ABP
rVaTTvDsP/H1qF3fN1IyI1/rWdLcM8p2jk96ryMzMUKk/Q9KQGymsaLYMBZaLAWH8cy7z+b
Zom8a6v8y20xtlI+7CNgP5VzxiYNwo/nVyy0y7vWEcFvJM2cYRCaA0RK+u6lO++W6lbP8At
c1uaTcXMlneXO6RtsRC59+Otbmh/CrU766hGqbLKNjnDHJx+Fe8aF8LfDljpXlCye7aRCkj
MxBP0Arnq1YQWomzM+E3hTwtqWi288zR3E6/eU9j34r6H0zTLDTbUQ2MKRRjkBBgV5Bonw3
udHkEujSS2oBz5VwRuP4j+td7Z6nq2nReXqNs7Efxx8ivi8c5TqNxldG1NpHZU0sq9SBXHT
eOrOJvLMMgkwfvLWdb65f6vrEMIzFGPmdQDkDtXCoTte1jbnT0PQDOgIBNI0qngGuejuQJT
HEhY9Mkn+tX43lVwJSBmuCeKeyOv2Djqy1M20ZHP0rNmuVwfmXj8amvZ2SAtGCeOtc9KZJL
dpiNpzjr1rmk5TZ00aa6k8l8QkhjTcwBwM4yaht9RM2km6u0+zMpKupOcVmiXyiCw3jGMk4
waq3eqJGjRsy7H/hx1q4w0s0dUqWvu7F2+1i1sRsWXdO/3VB9e9Sazqy6bp6IsrSzugY7m7
kV55rRludbtriLBgRVVvmxjFXr25W9sHucGR2Yqv8As4617sKEVCLPKnL32mU59e1FtOkgl
lDIxLEFRkfjXFSywuJp3kikcN9xpAAnu2TXRPC8iklwAeMd6x7jSollMsdohkxjzCOa66Lh
GTlI1bah7OPU4+/vtQ1U/YbcNBZjKm72GIEd8c5I9yOaxRo2h6eTLdSrcuOdrDg/h1NdxLo
F9cIZlRlToXfIH4VEPDmjWcLS3ztPKRyW4X/E17ccTG1kzz5U2jlF1fU7hDY6JaLBCv8AEE
B2++OgqtONOtG+1a1ez6pef3EchR9W/wAPzqxreqNEn2TT18uEf3QBn8B/WuLuxcOGZn6+p
r0KdO67fmY8poat4y1J7VrTTpBploeDFajZu/3mHLfia4x5mbc5kJPck8mrE0ErEnqPWqhg
bJzniumMIx0ihFWQsSW9enFIASex+tTiP5wW5UevNKkeGIU1YE+mXItLpZmUMAc49a3vEeq
WmuXcbafpq2x2hfKiy2SB1/GucYR+SVCt52eMdMU63ubqwdbm1aW3uEOPMQ4Iq1NqPKK3Ui
dWikKMhRhwQw5H4UVHPcT3M73E8jSyucszHJJoqBm6rY06Bl3A7AOCahN1Osfyztj0JzV3T
rNp7KEliF2DJJq0o0q0UlkWV8/XP410cjavsZ3MmIXk5Plwb3PQ7Bg1oRaFqZTzrl4rWP3G
c02bXJFyLSJbft8oyfzrNuLy5cFpppCGHALHms/dXmPU2Y7uw024jcKl0VGH3Dgn1x2oufG
F80ZitiLaM/wxjb/9euaLkkse/rUZUsMD14qeZ2siuVbsuXOpz3HMsrOfrVHzhuyASPc08R
AD5zS+Wg4ClifapGMDEtlQQPan+Xk5dvxPepltJ27FR69KnjsIgwLkyH/ZFAEEe0kBI2c+3
Sr8WnXcoy2yJT0Hep0RwQIY1VR61bXKDL3Cx/p+tAhI9Jt7aEy3aqQOjyNtP4A9aYt6tsf9
GjQlhwFjz+pphubASmRvMvNv8S8gfiaZPqQdQkUCwr/eU7m/PpQFif7bcoFW6cq/39pbOPT
joPyqbzopomdIikh5boQx+vasnzF3q0iE88nHJ/GtC3aBlaXyzgDq1AxtxFHlFmyW2ggAcD
+lW7C2tBBcGUYkIHlkqCc9/pVN58sdiNI3970HpSr50g/eyYHZU70CLMzSfagkUrMQoAPQD
8qcbB2Xe7sxPXP+Na2j6JqOpD/QbFsdDI/ygfn1rsLXwDcpH5l9fQjvsi+Y0m0tw1POPsar
kqOR+FW9L8N3eoSbYLeRyepC8D8a9NXwrZxxIsSRsRyTJ97NTx6VqpxboGijHZPmzWM8RTX
UEmzK07wDottEsusTrLJjPlRnv7muusRpVrb+VbWcVvGO4HJqbT/CUk4DTtMT6txXVWPw8M
yby+1T0y3WvMrYxLqUoGTaalBBIpRYnHTcI+a7rTdZnigVbedYAeSsvQ/QDmrGlfD6xtyru
dzj2zXWW+haZZov7oZ9AOa8itjadu7L5CtZ6i02xWgeZivJRflPvjrWotu9zkF/L45VRjFW
44/KiHkQqB6E809vtBhLIgaTspNeTOpzvRGigZE2m2EcitdmI5PAlxVyOwtUHmW0cY7Fk7/
jVaTSZLydZr+RWK9EUcCtHMcEYVVCKOMelctSdlZsuEChJbxR3G8jDdiDSXjsY08sEgnBwM
mp3ubP7K88jDYhwSKoyX1o5WOOXKEbhIuCo/GuBUZyeuqOxTW7JmlzaPEwUKvynNc8Z2w9q
8TSKGyrg9u9X7sJ8+18n9axxNl23DAUZ5712xp8qsOLuxmr6bN5CyxyFlYfKAOn1rkb9hFb
t5i5ZTg85r0SUNqGkK0GSUcIRnkZ/nXG65ocsDPvHlnG/DHg/StKMXKdmb+1Uabd9Tjrq+P
ku0UYZwp2qTjJq3YXst9Z2dm1oUZY8uY2yFJ5JzUS2sUm6JkIkHIKjNaGiXUVto93bS2pgu
ASd/Ue3FfQ+zhGFmeQ6j57lUWbFyZJNsang9T+VSi40yAbY4WmlB5aXoPoBWfPfH7AzF5Aw
P3l65rn7O9LXJkO5snB3Hr71hKEVF8p2wcqsjrH829cYO4L0B6CqGqaKlxbE8sRnK9xXR+H
9t06qSqgEYGMsea6vxBpX9m2G4lPMlHUHkfWvKdeVOV0zvkoS922p8xazpL28xSOPBz8x/p
XK3NlOSV2H6Yr2fVbLzZiCAAxOSD1rDm8PTK5kjwRjoeK+mwuYRt7zPOr4eSV7Hmn2CKCH9
6nzY4GK56+VAxCpxmvStV00xo/nYU46ivOtTUK5xkD6V7lGamuZHmtNbmRsLP8q8+lROAvT
rUpYg8ZzUcpJfIUKPSugQyNWc5EgRhyM0lzHd2kgMrA+YuchgQRSxmKSX99IY16ZAqu+ctg
7lHGe1MBDIGiEYjUEHO7HJoqI5xxRSA6mCYrpkSjdjYOlZ1xxg7s5qA3sn2REVGwqgZ7VZt
kieL7VdllhUcbRy5/uj/GrbvoRy2EtRCqtLcbmQdFX+I/4VWllaWXc/pwM8CpDvZWkYcZxg
dh6VHtAIIUn6ioKHJGWHyjNTCzcrub5V9W4FENxKhwi4z7UsvmuSSxUe5zQMVIrfG4ks3bA
4q1FceQoEMcaP3cDJqgshWUYG7HXJwKdNO2flO0eiD+poAuiRXYvOE5PVuM/lQ15bRgrDEx
Prk4/WssyDqowfU81E0qhsEkmgDQa9ndyVYIP9gc/nUZRpWyxLsf7xzVHzyM7F/OneZcMmS
5x6CgDRihgVv38oH+zuqZ7mzgA8tDIR7cVjKHJye/c1pmyeZFfg4HIHWgCJrp5TjGBngAVc
t7K8uSAsZ2+rnFRxxhD+5jGR+JrXtEvZGxhyP93GKALtjoiNsSa7VAfvc4rqbRNK08x/ZdO
WWYfxn5s/nWXY6O08iiRuT2xnFdRa6XbqodpwccHI6fSuedRJAakGoTyKQY/KTj7n68Cum0
izlvI8IuFPoKw7XUdA08Brm8h3jsMZ/IVtQeOLCGMGxgecjozfIo/HrXkVp1JPRM1UUdPb+
FhKFz1Petyy8JwRsGeQn9K4yPxnq93HiCSGBf9hckfiafFqmoXLbri8lc/wC03H5V5lTn2u
aKNtkeimwtLdR5VzCpHZ/m/lW7YSQtEqRSFmHUgYArzvTyWUnzce2a6vSpUiOPNya5KnOlu
HIdihlK4zkUCx3tveRvzqvBc8f7P0q8twixjJya82T7l7IlVggCZ4FSPJj2rN+1fvgw7VJL
OAeWHPWoalbRjWpcVw6EjrXLeI57kokakx4frnHHvWhDLJFM+HJTPeo9ShS+2PLIdmMfKOt
c/tGrXWx1Rpq9m9Dk9R8SxQQGxSJ5Dt5VB8p/GuSl1JWjlWK8aSNyQ0XI2n1BrX1qwWOd2g
QEIOcnoK4/UUMVn9pU5XOHwwOP617GH/eRukFWMYvQtW3iHUbG5W0uJWm088BxJiSA/j1Ht
WlH4iX+0beRnE8W4KTjg89TXlepatLExMaJKf7jkj9R0q1oniWzeZUltZrf1DuJFz+Qx+te
q8E2lNI5Pape70PqzQobV9PSRVDF8P1yKqeIbF75zGQscCIWZ8fNWB4D8R6beWyW0MoWboY
85Ir0F40dWDoGDDBzXhz5oTsxP3j58is1j8S5O4r0j29zVvxfY3uh6BFcy24SVwS3lk5Y9s
n0r1Sbw5o0GoJdTBWwcqhHepPE+mQ6r4cmtnC9N6++K6Prfvxb2MHTaR862t5qlx4enk05I
Ybt12ygsAcHrgntWJpUDuQ00m9mHzDBGDnt6/Wu6toorW++xvEEjm+Ry3Ax6Zr0BPAfhyWy
h/s1Ft5FkDsWcvkexNd1TExinFrcqjJqV0YvgzTpzcQsi4TPyk9a7zXdHu9SvwxTdGq4yel
bunaZa6fbRxRLnaOGI5q5IVCHccCvEqRUtzu9s1NOJ4T4l0RbWcCNeScYArHudPe3sd0xxu
XjIr2ifSrTVXYyAYDcetcr4s023gtBBEhKrxmop1VG0WdjqOpvufPOuWjF3V7gOGHY9K821
exjQNtl3Gvcr7Roysrxr8+Oh9a8S8S3lzbX7Qy2BQg4J9fpX3OX1lUikjx60WnqcnI4jkHf
60MFkQzblwp+4TyarXbhmLhce1NX7qliCCOxr2DnFZ0KuT8vouKrlu3apHUYYAmkSGSRgqo
SaAF2QfZWkafEoYARbDyPXP8ASitmy8Ka3foTBp0rKBnO3AooFdDYbJZdPjmjQhSPvFsj3z
6UlxFMqLHJdoUiB2r5nC/QVTikljt02SFdw5warsau66INS+syxxFUCytnk4qMPG5/elgT0
9KbHLtgbIzg9RVZ3kJ5b3xmoGXWaFfuTIcepNRtcAnbu3nsBVMKScADNXjIqRLFDCFxyz9S
xoAarMWJZdg/Woy2cAsST2FNAdmJY5P1pwU9R+dAEbZ3ZC9fXmjazAnp9KspAz/dXNa1j4e
1G+4t7SSQDr5aFv5U0nLYV0YKIc4firUUe1soDnuPWr9zaJZS+RPE5kU8qVwas2um6hcSKL
bTpY1b+NlYKB6k01GTdrai5luUYbCWU/LiP/eq5b2j2lyryM6v2IHBrpIPBfi28RpdPjtbm
PGfNWQKM+nOOapTeC/FdvKGu7WVDnkL82fy61bo1EruIuePcljNngBo42I5Jxk/pyKujX9P
tYikNpIGH1YH9KuaXp+tJHJa2lwbQkZC7Rsx3yDk1px23ibT4h9r0SHU7YAkyQDDY79P8Ku
NBTV5XRk6iT0OQn8Xam8n+iqlsoPGFyazf7R1S/lxPeyuDyecCu91C28E3+nGe10u9N8fla
JZVjMTEdSO4rh59J1TS3jluLSa3RvuGRcAj2NYTpxg+VNM1jK6LMKFSuG+bua3rC/EUZR5T
nPQ1z1pM3ngyHjuAa0JJImugVOFrKUVLRlp22OysdXWNgscnU1tjVJWYBJSM8cGuP05IJmX
aje/vXVQ6N5sAMO4E9u9eTiKMIu50wnfRnVabek7A1yyk8ZzXoehm3WMP9o81z715NZ6LeI
6/vSOec13WjaY0YWRZyCDXiVeVvlTN3DTmPRo70J0P0zWijv5QkxlT3FctFIuVBJOO9dDpr
ujFZWzE3avNqQSJtcklkRY94fDDswrltW1yaOQ7c7R3FdldWEV0h8j5sds1wniLTGgBT5k9
jUwSZrDlvqFp4iLSKjSHB966C212BEEMs5AbPPH615qsBhkzu4FXbeWNrhUnJ8t+C2cYqZU
ot3OmUbI0/EN2rRyrHEAzHjB5xXl+r3kay7ZU2de2K9A1ONWTZBOrGIZwcncPY1wur6Pcao
yS2zKWXJZGO3HvmvXwcYw0ex51aTucTq81vGmeS3oRWdpMV/fXYjs7OWbnjy0Jrf1bR0jtp
S3zzx8sFkGAPwrlI9a1vS322GozwRPyojk6fhX0VNc0LROW57R4fj1vSFiNy8Fuu4csPmH1
x/WvUbfxk4tiG1GN2QY2KQP1zXzbZ658RLyyMn2mX7GBzLdhEQD13MKqwalbK7i81CGWVm5
kgjYqn48Z/CvMqYB1HeVvkPntse/3/jObeHSCcHuSAw/Q1i6h4y1S5jCoWiVBnzJW2KP615
5bz6NMgNt4jto2XHEpIyfoauHT2vbgPP4h02S3VQAqOCV554zWccDFPYh1GyxJdHUroFDJc
PnJaLKqfqe9el+E7mS1aLzAuVHdiQPbJrjrQ6Dpln5/mmUD+MjK/nwKqyeNztL6TYGZVP+v
kOyJB6lun5ZrSrgnUjZIIytsfQX9v28VuHlOD9eK4fxN8RLe33Q2G+5fHKRjJH49BXhl/47
1C+ieSS9N6o4xFmG2j+rnl/wrjNR8aRkET3B1D/phCvlwL7Hu1YUMod7zNnUdtD3Xwt8Tn1
TWZrdmWALnK5z09TWre+LFv794RICi9W7V8waZ4jvb3WLdFFvZQs48z7NCqfL9Rya9bu9Y0
fT9NW81C7SBCPlVj8zD0C9a3r5VDm91BGtKLvc7m5j0prYyy3IDH0I5rxb4gXunwO1udjO3
TPBxWVrHxAv9QLW2hwG2gBwJpPvn6DtXEXRVZvMupZby6fsxJAP9a7cJl3sXzNhOs57mFes
rykoMD2qCCCWaQJDGzknGFGSa6PTtKW+ufPvo3itl+8VAH4AV6doN74d0oImkaQzv/FPNjK
/Svb9nJ7I5nUijmvC3wk1bWUS71JhaWp5AIJcj6dq9KtfBfg3w2VdLRZrkDGZG3kn6VLL4m
1S9tDDbEWEWOX/AI2H9Khgt42XfhmLc5Y5zW1Og29TjqV30NA6qsalbWBI1x2GaKYsIEfK4
GKK61hE90cntJHzGIisII6YqMD8astPK1tHEzFkUfKvpS21sl0r/vVRlwAh6tn0rzLXPaC2
USQyRrkseQB0981Vbbv4XbWneaRcWEIaZdqvyO2RWZJwQAMH605RcXZgncQnGKeCc9ajJyF
GenFDHnI7VIyVcZOD9eKfuf7qgEepFQIRjnI+lPDZbIH4dqANbStVfTrpZxDHK6HjzEDgfg
eK9O0L4zappsiCa2t5YwMFfLCjH0FeYWFtHPIrMu8ddu7A/GuztoNAvraO1OmRRuP4dxSQn
2YnDf54rsw05rSLsY1OXqWNd1+28Z6w0tno0cVzIP8AlkMAc9fatVf7c0xbe2tJ2vSU6IB8
o78Gp7GxsLS3ayszNpzMQ22ZMF/xPDfnW9pOjRHUBI1y80275UkXywgPt3/CuxKc5Xe5xuS
WnQwP+Eja1mEOr2F3buw+UxvjHvtxg1StvGM39qtBfi81WG2JeKA/IAOzHHX6V6J4z1/wnY
6cmk3Uf2u6VPlihX51PqSPuivEp9SSPVFuLfzrGFf+WiKXxn1z1rOtLk0U7lU482rR6z4W0
jQ/EYbVLjXpLG9lJ2x26KUiH93aR+tdhH4M1HUrV4I/EAvLfGFIcQsfSvDdN8UxaTqcUlxJ
b6hEx4mgBjlA9/8A6+a9e0TxroNz82nah5ki4eSFkPyepyOKunOm42YSjJO9jzjxX4G8TeD
tZuLxdOlubA4bzd4Yr7Nt6GtvQ/i3o9/pH/CM+O9Ea70wrsWaLmWLHTHTiuwv/iBFZfaILy
JLqzuctFKBlJB9D3FeWahaaP4o1OWazWOyjjG6SRVO0D1x1/CvNxWFpVLJHRCba1Les+BrK
4ifVvAeqLremD5mhPyzwexXv9a4aRJUcq6lHQ4Ktwc1oNb6j4e1AXelal50aH5Z4Gxn6jt9
DWnJ4mstbkEfiDT1Ep4+12w2uPcjoa5YxnDTc2RU0bV721lVY4hIM/dxXrmg6jb3cCSgFGA
+YGvNINJmg/0rTZ47+2HIeL7w+q9RXQWt/dGFfKDKc4YEcfhXNiaKqx93cqMrHqUE0THAXv
wRWzZSiHg5Knv3Fed6RqEnmBZgQa6U3kkCq7ZCnua+aq4Zxmd0a7ceU7WCQFsBsjPWtqGdh
FtReF6sO1cTYalGwyzj8MVv2Gs2STmGRly47tgVy1YtCjqbJ1V7YbWfr1rK1nURqBjT7xA+
YjvXP6nqXmXEgRx8pxwaq2l4BMCxzk81MKTvdmjlFLQmu7WQjKDp3rHMkkTFS/I4+td1FEl
3bYUD2IFZ03hmRgJHjLKTjipvGD1NlNyXKc7ZyyCYSkkBepxmqV3C8zuYwIkP8bsFQfUmu4
ubCys9IZN6W6j/AFkrfwj/AB9q841K00DVx5bNJdKhOMuyj64Fd9FKbv0OCpLldiP+zdEhd
31HX7JmkQqYUlXkd/8AOK4nVtZ0PTrnyfDmlpNMOBI6EjP+yOSfxq9feFtGH7xNLuGx2jmO
R7jrVuDw6fJAt4ms4yuSsQ+dh7sf6V7tKnFO7b/A5HI4C9vtX1K4VdSeWds/LCTgD/gI/rW
xZeHri7UG8mW3XqqYz+grtrbw4kKj7NaCPPVycsfqat2mipHKWcncT07fnXpRV1aOhk5HIf
8ACEyEboNRZFx8xMW4fhzVGXwpqcWfs95bSKON0sZXH49K73XfEnhvw1bLHfXHnXRHFpbnL
H6jt9TXiniXx9q+sOyQldNs+0UPUj3bqaSTuUk2dnpej3cizy6hq8SpbDDGOTzvLXGcgNwD
XMa34ttV/c6eLnUfL+7NqD/IPpGMD/vrNV7CSXRPBVxJdho5tSkUDc2cIBmsiOxn1KIvaxb
17yudqirV9TS1ihdanqGpOJb66aVR0U8Iv0XoKiS3u70kWkTSqPvMBhR+NXpLbTrAg3soup
B/yzX7n/16snU724hVSI7GzUYUAAHHsKpJCvbYzoYJ7Ni/nlZF4+UYx9DUBkmvNUy8kl1Jn
3Y/StCOw1G9uIzfl7a3k6O33nx0xnoa3FGn6LEI7aIRueQcbpX/ABrTkv6EudieDw9dXVoJ
J2S2QD/VxkbvqT2/nVZ7a0sVMcMTNKRj5fvN9Se1XLHVb0jMtv5MTHADfePv7Vba3nScTW6
g7+rsPlH59adONpWmZSmyla6ReTr51y/2eAdFPP8A+uuitGsbBQIFMsp9OWP4dqqww7drOz
SSZ5kZsfkOla1taET+ZGGbPJOOleikraHLOTluXrTz5FDzQogPRTyfxrajLKOibR74NUrVW
wRyfc961I4t+0MpI9AK6YR1MWkRGbCkmEMcf3uaKtfY1bJztwMcUV02RnZnyyxxGv060sMx
gkWULyORTAfNRVXLHHSm/NGNpBB/ukV8uj3TZ1XX73W44jdEZgURptXHH9axH+Zue1dDo2n
2mrRtB9oW1kzxv6E1a1DwTrdkvmG282HHEqcqa1cKk/f3J5ktDkiASMilI5xirlxG1uoidQ
rA5IK8ioFKhtxO6sSxFwRjbinKh5FSvJA0ShIysmfmbdwfwqNVZzgEn8aANHSI2kvtq53FS
RjpWpaXCXkTRzXEcUsZyI5BgMPY+tZX2m0FhEpjljv4Tw4b5JF+nUGrunzaVB4Z1S5vLUz3
0xWG0O8gQknLNjvx/Or51FbENXOs0/xDcWUMavPHf2v/AD73A3jHbk8iux07x54WtdEuLxL
C6aW3TL6ehDKST1Vjkqo74rw5NUure2a3dMg/dLjlR6DNSWGo/Z5I7iG6e3uFPVkBQ/lzjt
XRSxEoaJmTpJ6l/VNZ+3Xt1eabbyWEdyxLRmQuR7BzyR7VivNP90u5HoScV7t4AvfhzBp91
D4tt7IWV4ufNjky9s/sDzjuMdO9c18RPhwtg7a/4OePWfDbqG+020gk8s99yjla4J1+Ws6c
1bs+jNY7HmdvPMknmIAxAwcjNaOmaxcaZdPcWwXc4KsG6Y/pWUIjvzgYqxLNJcS+ZLtDABf
lUKOPYVrdoqyOpsvEkMtrJpuptI9tI2R8+7afUHsammisY9Ijgsb1o5TKZHlY7i3GB0xiuS
hjE0gTcoJz94gVZSaXtI3Ix1p8zJ5UtjXsINWll3uUaFDmR1lAYr34PJrqzotjqdlFPpZik
vBF5klpbqWZVz3z1P0rjLW5fy2SRUlQ8YPX86ai6pa3aXemXz28yHKmNipHtkVUZJaSQnFv
Y9A8N6fbwXCXYnZh0IQ42+ua9Atxo83DIqsejAYNeHW2va1HqDXM1ozyS8SmIDEh/vEDv71
1dnrUgjFx5hBPZhg/lXmV6MpO8WM9YTw/GJVlSTfGecjpWpe6eDYfI+cD7tecab42uLTDCU
Mp7NyK7Cx8Z6dqEOJwYCeuDxXlVaNVO71KTsYjX0lpcMjHG3oM0sOsl5yZrkQAKSDycn0qL
XpbJpmks3WePqzKc7awraOOdgVYkk9zXSsPGcOZotSaOlTVfMcGLlR97JP9a3Yb+OMo2wE9
eK4C8tLmzxNGAy9QetVU1iWBszuyv2OK45YJvWLO5VYSitNUe96b4gh2DKqiYwMetdnpOp2
c8TRuVwRwcZr580PXraWBVmmjV2OAS2GU+4rvND1n7HqADBZwT/CcA149bDuD5ZI1cVKN4n
HfFbUdYi1a6t43kW2TmMJwG/CvG7TxrrWmXON6kZ6SIDX2F4zNxqPgp/7M0v7TLN8hAjDNg
+nH618W+KtCn0fVJFvra/tMngTKAf1619HldWFWlySWqPMmrS1Orl+KOoQbZG0y1mXqeqHN
aVn8Y1aPZc+H8cceXL1/MV4810mDGLqTGeNyVEsr7jsvEA7ZzXsezj2Isj3KP4xaOkLmTT7
qJl48vcDmuR1/4qanqSNFpebGI8F/4/z7V5vJDcO4O9GB43bxigGOGRS7rOfr8oP9atJIXK
i9HJPdTtKWL5OXnkP6knrWvbeH576Hz7WAyRDrcS/JHn2z1p+iXukQ20lxfQJdXKH5BKcRR
j/d6E/WppvEupau7RxSbYF43kbVX2ApjLOpS2UcMB1W4N+8C7UjxtQH8OtUX167voBBIqW9
qo+RFG0Y9hVNdOvLu5b7BBJct/HPKMJH7k9BWlZafYabMJbqRNRuuoLgiNT7D+I/X8qEJtI
zodKurqQSW0Xlwg83E/A/Adz9K6CCxsLVA+1rqcDmaUdPoOg/nU2oaqs0I2fPKBgIvb8B0r
Mi0zVNRVpruRobbr5cZwW+tawVzKUm9y1c38Nx8qK13cZ2hRyF+pqERCyh867g2zOcsM5IH
1qzAwskEGn2YZ8Y3kYC+5/+tTxbSyTfaLs/apx0AXgfQV0r3Xcx6BbkzQb0hL+ma6rSbKa8
sSs+IsfdzyabY2J8oSSEKSMlmHT2qSXUorZvJhxNOOwPC/X3oxCc1fqZqWpK1nBZDdM3mE9
DjJP0qS2827kViDGg4Cg8n610lvoQ1bSo76FPmA+fA6VXhsWhfyAjFs1nhqylo3qiaitqLa
QNuwE3YPOO1dFbW+E24NJZ2RhUYXcx9P4a1YYyc5OcdTXuQ2MCqtuCCOOlFaIhUqwYjp6UV
bQz4phUgJIOCBnNb9n9ku5Et9UTaH+7KByPf3rHhUGBCPSpdrYVRJhR3J4FfMRfK7nrs6i9
8F6pYWJ1Kw/0206rNb/Ngf7Q6itDwx8RdR0KVbe8gS4tzw8UoyDWX4a8XanoN2DaXORnDxt
ykg9CDXZX1p4U8dWM13ZCLSNbjQs9uzBY5f8AdPr7V0wd9YaGMtNJK5evdG+H3juFrnTbtd
C1AjJjk5jY/h0rx3V9Jm0rVJrGR1keNsbk6H6V0mg6lJojywJaRyzSExlpOdo9vf3r2Xwv4
B8P+IbNLn7Y6PNgzpOcrMR29VH41hWqRcbtWZUVyvTY8H8L6St7f77jSLrUIExuWDjHPc4r
1VPhh4T8SIx8P6w2kagB/wAeN+pXJ/2W/wD1179D4Y0+ysIbS0063tkjKqFhHH1qa78I3mt
2r2tzBE9unCSCMJIp/wB4c18/WzSNOVmjdQlPVHx3N4N1Gy8SjRr+0EreYNzJ82VHUgiqWr
aVDp1/NbWqSypGxMSSKQQD6ivtPRvhLZWd0l9PcTPNtwQzZP51ynjP4RNqGoNLp9sC8gw0j
DATHfNOnm1KU+VocoOKuz5BubGVUS4nniZyeIcnd/8AWqv9kur2d5Ibc7RySFwqD3PYV7Nq
/hbwn4ailuNXvG1O6jcoYIJFVQfc9T+FcHr/AIu1PWYo7F3VLCAbYoI4woA98AZP1r2ISU4
8yM1K5yRtJI5Cu1WIO0MpyD9DXR+GPF+u+Er1p9Hu/KDjbLA4DRSj0ZTwawHBf7xJPqahyV
bBHFU4pqzKPRJbfRvGAe7sre30bVCctbqcQze6/wB0+1ctqOj3mnXLW91btE69Qar2N+YXX
aK7mx1S31O1Fnqg8+Hojk/PH9D/AEpxhp7pEm0cCGaJXRM7W4IIGaTeFwScV1WreGJbRRdQ
MLi3fpInb2PpXNT2rIcHJoKvcmhmRAcNyatQNJLIqoevcnAFZEsEsTAEHnnp1q9awFRKJN4
mVAyqqhgQfU9qAZtoGVtm4Pg4ODkGrKb3Xac8elZ1qxU7SfmrRQMSNhI5qZCHFzHnJyO1TR
ajKpwoOF96a9vlgGbc7dhVyOzZISzoRjgZBrNtWAYNbntXEkTBGznPWtew1+0nlRr+zRQT/
roPlb6kd65bUWiVyolUEd/Wsn+0Du2q2CP4umafImgPedNFpqFs8S3CyxsMrxzmuX1i0h88
70HmIcHIxXNeDvFE1hqsaTjdCWHTnFes+KNIXU9Jj8Qacd0BwkoUfcbscV5rn7Cryy2ZSbP
JbiOe1X7RHICM8rnmuk0XW7ie7t7VZThmAx0IrCcXkE3nowl8r50KJuOQehFdJ4Wk0TVtVl
uJ3bTroqSsaL8m7uBnpmt8TCEoNtXLhNp3R9AeDNQmJjtTelhGMk56j0rzv9ofxhoeo+GZf
C+YBqCSpIGmXBQDPIOK3/CRMCtNYxtcOv3y/XFeUfH6DSLyeHWYpJINUGI5YnOVkXsR6Yr5
/B0IfW02a1ZNnz26bGYK6kfWkQEjBAH40kpwev1zUYYgcACvsDnLk0D+SCFyoHXFVozsOO/
pWhYSRyqYZfu9ip5qrcRiC4wrfL2oAvadYXOo3a29pbfaJmOQmcKPcnoBXY2ekWOmzJJqVw
b6dRxBD8kEZ+vVvwAH1ridO1GSyvEnTlNwDjsRXT/bbjWbs2mjWjXDuc+axwqfUnimmupEr
9De1XUnubIBWEUMfSKMBVH4CuaRdU1iQx2ELQW44aaQYJ+ldn4c8NtFNtvpTdMRySMID7et
bl94YkicXsLmyhRSPMJABX2B4pQqK7gYt2Oa0LSrHTwI5Ea4uTyA3LH/AArYu7V/PUQgru6
KP4a2tJ03T4oBJBA8qnB82YY8w+uM5b+Vbq+G4r5vtG6fjpGHIX8u1L2jhLXYhq+rPPdI0+
6u4SHDvLvIZ2Xgc9q6Eada6bG0sxTIGSznoPc9vpW1fS2uiRLG7YuD/qoIxlj+H9TXGX009
/cEXH7zJysSnKqff1NdcJXIkrsZd6lLqDmO1JhtzwZDwW+g7CrVppccaB2UIg6k9TUQt7e0
Tz7t/mHRe1W9OhuNVbz2kMFohxn+97AVupdjO3Y9I+HeqpHqYtzFutnG1lNemal4JsJ0N1Z
8Z54rx3SJYbJ18r92qHqOufWvTtD8aiNClwGePGM18xmNDFUayr4XrujopuMo8szBmtDb3D
WuCu0/ep4VEQAHpVzWtQtrqUzW7AZ5wK52W9IJGf1r67C4iUqMXU0ZyOOuhpeaq7jnjGOfr
RXNXGqGMHJ69hzRWv1gk+XLWJ3t4VRCzMMAAdaVkxlejDt71JajGnRHHIXrTI13TAsMivGc
dj1bi29vubcMgL1b3NWbYSLL5mcDJ5969H8GadolzpN39sB83aNoABFZun6R4fm1maLVbmS
K3jyyKvy+Z2wT2/Kuv6q4xU0zP2qvY0/AmlWuprPNq8SPZxH5FbK7n9AR+te46O2jwIg03T
NgRfm2Mwx75PWuZ0rTIdO0NLu30cappcQz/osgEqj1BH3j9RWFb/Eg6hqD2FrbxW+nNwsbD
Eqn/bPc/SvEzCnUaXJrYISuz6D8LJYaizSG5aWReWR/4fpXdKiquABXmHgu60fT9EWaadVl
LZLZOT6V6HHqdrJGjxvuVgDkdq+Im7VG5pnekmrJlx32IWIJx6VzOqXljexPbzX7R54MaHB
YelaOtaitlpklyrDAXIBON3tXhPiP4oadaR3MMNvHFqCHAaX5ifUA16NDDuq7qOxlOVlYi8
YaD8HLe9lju7S6luyCX2TEfNXll94f+HMsscFnDqVvLL8ygPuAHuSOK5/X/HK3mpTXB020j
nOVL5Yt9T71zX/CTX7M+REd/GMcKPavscOlTilJHI4S3TLuv6Po1tezw6RqUkywkDEsed30
Irk5VZH2uMMKt3M5ml3bixPoapMpz/IVcmm9DaOwBiMY4rSsL4wPkHP4VlmNhKqEhcnBLHA
FETvHJlGwyngg0k7aoo9P0TxDIoWPcWQsMoRkH6ivUV+FNh440B7/AEeP7HfgbhEDlHP9K+
c9Mm1E3apYwSzzk8JGpcn8BX0d8L9V+JmmXQmufDaR2gUAfanMWfwyT+lceMlPk5qbtJEqO
p0Xh/4F2l/4Phi8S25tb+ElSV64HQ57183eLtJj0bxbfafa7xDBKyqSMHFfcs/jFTbIEsW8
0r85B+RfXB715Vq3hzT9U1SfVX0u3nuZW5aVN2R6V4uBxlb2knW2ZcklsfK63EsbAqC2O9a
Wn3ULTBr6WVVB+7Guc/j2r36bwPp9z/rdC01W7gQ4P6UsPws0KYhm0Qg9T5TuB/OvbWIjLo
ZtpHKeGpPAkgUXWq/Ymxy0kTZ/76wf0xW7cHwNa58jxbasGGABOc/iDW//AMKr8PbPl0+9t
j0yJdw/UVi6p8GNAuDufUr2E4woVE/Ws5cl7tsjm1OH1Dwj4V1OZ2t/FSRu3OXkVl/pXPj4
W391MRYeINPnjB6mQDj867u9+Fd5ZIF0/wARAxAYCXNmrfrXN3vgfVbKNmn1zRWI5CNbMrH
8hWsZLbmKv2L2gfDXWdE1KOa8ks7iEHqrE5r6N8E22hyaNNaTwxIkgw6McA/ga+OItY1CPV
P7Oj0iG5uUbaBDI6j+eMe9ek6Xql7pVspSdvtDD/UxSb0iz23H7x964sbgp4iPuysxqfK9T
b8a+ChpniWe6sJNttK5KmCQfJ+GOKzYNOtvt8Md9CLtBjddRERSL+XX8RWdc+KPErzybjEx
U8b4VNMTx7r1tJtm03T7jHBHklSPxBq4YetGmot3ZXPG57XZXfhHQLKKbTdUDKy7fJZsnPq
a+bvipqN1rPiaV7Xc9mPlWKONsA9znvmumuPHayIwn8MQk55aGYj9GFcXrni3SSNkWlSi6P
YSYCn3x39qjC4R0Zub1Kcrnnk0RV9rAqR6jFPtrSe5nSCCN5ZXOFRF3Mx9gOa2Td32rHZdT
R2tohyQRwPr3JrptM8UWfh+wNvoFtEt85x9raPdIR3Pt9Oa9Rt20ES6X8On0tbe+8W3Bs2l
IMWnQYa4l+vZB9a7HULbT4IFW20m1htwNmzy1Zv+BMQSTXIDXbgszyLcmcnMk0i73c/XsK7
HQFfxDpU8AJkdR0VTnd2FcVdONpt6Cvqc5JpWl3TlDolqd3ICoAT+Ixit7R7RreEWmmab5c
ROSyjhT9e9VV0W8iJbUGdPLzi1ik2N9XkHT/dFbGlRzktFNe3Qibgx+cDx7EKCK2i7rmTMp
dmaunRWVle+W6vfXow3kqQQg/vN/dH1NdbqOlNq9pFcSxpKYgCqYyi+/ufrWFZadBbqqQxL
HCG3BE6Z9T3J9zXoGgX+m2aNHcyAkr/qwMk1zYqfKlWj0JUUlY5Sz0fbukn2gKPmdhgKB3J
rOk8V2n2xtN0Qo4HD3rcpn0X1Pv0qv48utUvr1rORvsmlg5FvD/y093Pf6Vz1pAGjXK+XEn
I2jLP7V2xlGdNS7kWaHajYsLppky7SHLyudxb8ax764t9MYJFiW5fkepP+HvXceV/aFgbeJ
djgcE9q5KHRorK8luLhXmmzks5yT7ewq8LUuuV7kzS6mdbabLcSi61GTjqsQOc/59a6JZY0
iROFRB8qf4VQlcvLyu6U/dA/z0q1DAYyrync/qegr01aLsYO7VzYto5ZAJCuBjhTxj6+9bN
o+0AcDPrWVb3AVew9fSiS+AJx36GtZIhGrcXjLuUYGBWHdakzthTkdM/4U2S4aVWAyR3b+l
ZskcrlR91PasuVyHewk175bsqDnvjk0UggCgkjd6bR1orVUGK54zZwltOhIzyop62rZ6Vf0
+1f+yLd9uMxjrVuOEhD8uSa540r2PRcuhd0kmx8stcBo5FywjOSvsRU99apfhmTPmDkKTVe
ys5ZdwVNzZwMV09loS22nC/vrjyYydvTOK9CEbxs9jCTs7nMaP4r1/wpeebptzJC6n5kJyr
j0Yf4VNrniePWr+31BYHS+Y5nKqB+GR94+/X1zU99baRKJJPtZLDphetYVpdR2Uko8hJWf7
pY/dryqtDllvoaRknrY9E0bxPe6i0NtJctFawAtJuJGAO5rp9O+Kd2lw8scu2FDgRtzlRXE
Twf8I94File4gN1rI3NEpy6R+/pmuFmnYf6uQgd64ZYSnUV5K5UW7n0tb+PR4ggk0m8kOy4
/wBSwHG7HQV4d42sRFqd1GGb92xDBhj8KSC8uLHwlDqy3m2eOceT/s4qlqmsS64W1C5dPMm
GHIb7zDqcdq2oUIQuiXdu6OAn3q53HIqIE7dx5x2q1exmOZtpx3ququyM6qWC8sfSh7nQhg
cgDGeae5kRtrAqy9QeCKaAS3FK2WbJYk9yaQxrEscseT3PNbWmTWWmj7TqWgjUYZRtjaR3j
Cn1BHU/XisjABBxV1DqEkIijmZ4V5EZfgfQdqAO38N+NtN0aWQwx3sMLD5Y4gnyn64BNdRB
8Sbd73zrfXrq3jbBMc25QP5ivGWWWPEkkOBnHPQ0zzSzYAxnpWTpRbux3Z9P2nxD8+0Eljq
trM4AOCysR+BrQs/HM1yWWeKCRgMjaNuR+FfLUcT4LKAR/vVZtb2/0+4W5s55oZFzho3rL6
tBbCPqg+PLe1kVZ9NZlbksj8j8xXZaX470KeFWZJosjPzL0/KvixvFWusQDqkz7f7/AG/St
Wy+IviC0CxA2s69PmTBP5Gn7G2wrJ7n2kvibQLgf6PeRlgOhODXIeJfEghRpjMqxr0KsCT9
BXgeheLfGGs6gsekaIJSwKsVOEXPdmPA/Ot6/wDD0FiqXPjfxBIRLy1taZCg9gz4Jb8qtRW
zOeSUWP1Dx3rGpXjad4dtpbqcnA2gk/5+mans/BV5qBWbxPfTec/zPbRN8xPox5x+OfwqPT
vFLWNzFDoEU8lq2FMcaB7kp/d34+7kdq6yx8Yab9sLX8Nzprsc7rm2cE/TjA+tNrk0SC9tg
XRjDEsNjaxWyhQoTygcj3JyT+dTDR7UW/72wtpHPBZYwufyxWo/jLw4UYx3sAyMbnbDN9SR
/Kqf/CXaXHho5rRxnswOf/rVcJPqjNq5zF/oKi6LG38qM9CGIzVGHS7IRYNsZXViHZnIPtx
9K6LVfEem3E4kEUchxwfvKPoK577TGl3LKDEjScGLGQPckdDWz13Q1coahpWnzQFd9xbv/C
0fb8xXKJ4J0tbsk6jOS3TfErAe+Qa3dQ1I5KjbwedrH+RrFk1ZpLlLSyVrq4Y/6pOv1J9Kj
l8zRORlXvgxPtYNtq9oVHZ0dcfoacngrXH3f2NHb3AUAG5EwAYnspbArrtJsNOkmabWL2Ca
ZTxarIVjU/7R43/TpW5dapYmJIY51u3A+WOFtqIPcjgD2HNT1sW5NHnumfDXxjNqCJNB9jQ
5Z7lpVdQB/uk5Ne9/Du1tNEu4LOdJ5olGGmmTDP65XHSuDDOuXaY7eo8vJHNammeMxpKrBB
NFC6H5nUFnf61y4zDVKtJwiKFVc2p3XxA8I2OlmPWLeTzbWU7lj25Az0x6151Fb39ycwl7W
P1Tqfy6Vv6l4yv9dsY9OhiaROqhzgj1wOw+tVLTZY2rRRyie5c5Yx52p7Z71OBw1WlQ5Ku4
VJR5/d2GQNeRp5aTb26bn55q9pF3Jp19++L3BkOXbHP4e1UPtp84plXkH3jgfJ+PrWxYGbL
TWrpuYc7lzn8ajEQag423FF63O61Twmmv6JHeWux2UZIIwT9a861S2i01DbeTsmHDZ7fTNe
ieHPF8FlEsF7gADa4XnNcB4x1G2uNalmtd0iHoW5rycuVeVV0ZL3Ubz5bcxW0SHzJFKTDcD
36V0OveGbue2S/WARkjDnbkH6VwdvqFyl2kgYrg+tex+FvG1obD+ztUXejDAPXH4V2Y6NfC
zVemr9zKHJU0Z5A+nrbytkksOu7rVZwceY5AFdL4pSC3vJTBLv3sSvbAz6VyJl3Lj09a+iw
snViqjOWqlF8qJTPhsb2/OgTNK+zdhf4m/oKovKHyoJVB1b+lKs2fkjODjvxgV6Sjc5jXVk
27V5HTB/lVkIAOoyfbisuzuIgeZPm6elWjMCR1PfrXbCESWSsgO47vbFFVWuCQT6emKK2sg
LHhrw1p+o/D/TJmRVlNupJx3xWU3hdhK+djIM4FYPhjxHeweGrO0jkKokYGOa6Gy1mQuxZt
5YcZ7VzUpxlGKOqV02QaQo0a5fzrbO4kAsmQPeodVv5rtPsjyAw5JAIwP0q3c300zFCu5cd
OtY14rxknGEPU961STuiOtzmb6BreUgSBlPfqKqfZwTn1q3cBGmyGP4mo2YIvGOK8ycFdnS
iKZpCFDsWAGBk5wPSqUhI9Me9WZZkAzgnjvWbcXQA28kGuedlsaIpz3UhXy2dmQHhdxwPwq
9odzbNemzvQzLONkbIwGxz90nPbPWsaY7pB7nvQwEE4KShyp4dePyrjbZpZG1ruk6hpGpza
fqVuYLqFsOvXPoQe4I71mGxuDM0UTwsRH5pxKMAYzjPr7Vu6x4k1TxRLBc61cLcTwQLAJNg
UlF4GcdT71hXUSAcEYIqbO12MqKTgj+VKxxjBNJhRHvMgyTgqOoHrSHk8HigY8Z65NTRyuu
cHk1EueBnvT2/dMQ3brz0oAJFMjfM5+lM2up2q4Ip0rruwkhdcDnGKWEgsM5IoAejSL8zxL
Io6nGKZLKhcmMNGfTdmrb3U/lLbiRFtxk4KDJ+prpPC/wAO9e8Xss1vbw2Vjuw1/cAog+g6
ufYVMpKKuxHPaTp+oaxqkGmWBjknmbaolIVffJ7V63pPg74Y6DELzxX4mttavo+TYaej+WD
6E9W/DApb7wr4H8FaZd6Xps0+v+KJYSBJggW4/iYhThAB6nNeb28kc9/HHLKVRXAMqKW2ju
cDvS0mtGZt32PUtV+LDtbLo3hLw3b6Tar8sAVMsc+iDinaR8MvE+vEap4nv7qITDO0nfK49
MZwo9uvtXYeBr34W6fKqafdWsd1jDX2oyASue+Afu/pXqYttH1mFP7O12zMQOVjtZ1GT3JK
nmqS5djJuxxGg+C7LSoktrHTwoTpJIfnx3Oa2737Ppv+rtxPcsAAz5KIPp3P0rSvlOk2xW3
Sa9cDgk8D6Z6mvKdaufFmsayLb/hGtQmikO1V80RKPcsDgVXs+tzO7bNLVNbt8TN9jN7s5K
+Srr9MY4rItzYa1kL4Js4Iv4rq4hCL7gDGT/nmm67ovhjwFBBq2u3Xn3RUPHpZmLZb6YGVH
q1eT+LfiVrXipzbn/QtOP3baJsFh6Fu49qTRrFdjofFOu+DdNE1vp1la3d+o27bdXWGM+pb
dyfYVw9nf3N9cMYFWAAZd2lZY1Hcnn9PasyOCC1jD6gHUH5o7dCNzf4fWrFtZ32ruNkSWln
Hwx6KvsT1Zvama8qRbvHS5vEtrHUrh0cgFzEST67R1xV2GzvLO4OlaeftEsvRRA6yO3pxkk
/pXaeF/CF/cs0Gg2rRLjFxfTD5gO+T0Qew5Peu5isLDwvYyW+lRkXLLiS8I+d/ZfQUcy26j
PNbG38T20Hk3mgXOwDG5CCR+ArooL5UtBBPpM6yd3nt2K/oP61oW8EYPn3cgJzkqx+dj6n2
rUuNSlhspJ5rx1jVSFV2KKv4mqi0tzN6mRBFpV3BiTUI0cD/AFWREPy4/WqXlW32jyLEKx/
ikI+RPy6n2rG1rxG1gC9zcyF3GY4N5YsPVs/dFWfC95qOs2bXjRLFbg8SbQuT6DA5+tdMKi
ehjKDtc66zeNYDZ2USq7cSTSHLv/gPYVNujjDR2pVWX5WlGOD3C56n19Kz7WR2nkUysluP9
dKFIdz/AHE/qe1Wt0bzbURliIChlA4HoAe1dCjfYjoV44BGd8Kee4P32IPP0HFX7e8nVw0g
cDoMrtAqSWy6/Z1DqvRguCfc+9QF7yA7N7gDkhjkVniMNzRuCdizfSSiETxsNp+9gf1rCup
JJACT+Het2G9aVfJ8nzA45OzIFZFwESZopIznrlRjivNoWhKzWpU7tGd8iscdTVuG8mhIZH
xiomMQyDnI44FQsVTAYM2fwAr1nFTWpgm0OuLu4upCX+Y9yTgD8aqyFEG93Eg6gAYH/wBep
JmfA7+mO30FUZZdzB3B29OnH0FOMFFWQm7u7HNJ5xyAAMdc4FSxLCqDByx5O7vWS9wS3+rY
AcY2nFSo0r4KRMR05GK0Ukg5TTdofLxwp9qpC7KM0ZH3feoJ55YY90iYI6AEZNZrXRaQuww
W7VpGr3DlNk3JIJHceporJ+0FhksBjjmitfaLuVyspaGmNItCcn5BXSxIkaAnA/nWJ4fUto
Fmw7xDp3rReRkHDke1TSVoL0N5as1beSISkuzFQOgFY2qXoWUrbM20nqetRm7m8tsP8qnge
nvWZK5kckEHNaOpaNiVHW5Ulb5sknJrPuJeSKvXAcKCVOMdR0rDuZtjN1JP5V51aVtzdBLN
hSAapvJCwQCNgy/fJbIb6elRNITkelOgkChlMaPuxgkcr9K4ZSubIZtGc8g9uKrvweea7Tw
7oa6xqSWcY+eZsDd2pnjDwlc+GtU+z3kBUDkqD1HtVujLk9p0J51flOXs5hC2cK4/ut0NOm
ctKrQZLL82CBx9KrSJgs6DaueBnkUzlxg549awu9ixZpnnlMkh3HvwB/Km7QTxWnbaVeapK
o07T5WBx8kStJ9a6qP4aeM71Ekg8NzxJgAMyeWG9/mNTdbXBtLU4dt7RKAgwBgELjPvnvUT
Z24456V0Ou+F9a8OXK22r2n2d2GVXerj8CCcUzQ/Dmt67frZaLp817dP8pSNMhfck8Chu24
XXQwFRjjpXT+G/COr+JJxFpdo3lg4aaTiND9e59hk17X4X+AVnpVk2seO9QhSOJd726PiJB
/tv/QVa1j4k2enxLpPw+02GJI/3SX7xBVH/XJOrH3NYqpzvlp6kOaRlWXgjwr4CsYtT8VFL
25x8kMo4ZvRYurfU/lV4zeKPF+6YyN4Y0BR/B/x8SL6Dsn6VzAurDSLptW1maXVtck+YiSQ
M8ZPcnkJ9ByK53XPFutavHmd2jtFb5YYPljz7n+I/XNX7B7y1ZnzNvQ1vGmpLpumHwz4Xsv
s+mk7ru6U7nun9Gfqw/rXnUcckEBmaBhztUgd666zsNE13SZA19NpuqKeFIzBJ9fQ1nXXhP
xdBbhYh9pgHzAQy7h9cVqoxiUn0ZgSXLlQGQbR145NOgu0iYmGNFOOeuf0NMxd21yft9pgr
wRIpXn8KQiHaxVEJPOFkBx+eKRejN7T/GviHR7hJ7PWLqFU/wCWQlco31XNba/GHxvvUR6o
GUA7t0Sn6ckZrh44zOoSI9DzxnH5VoJo8TQvJdz/AGeJR821WLe2B0yfrT6hyrsVbiTVvEu
qyTSSS313IC8skrZwB1JJ6AflUUr2di4gsT9vuuhl2/Ijf7A6k+5rf03S9Q10tpfh6CS3s+
PNklfI+rMB19hWhqtj4T8KWjQRNJq2skYMqSFEib1wPT061LavZD8jnNK0Ge8vGWdWkuT8z
RH+Ef3pG/hHt1ruxcWnhmGOSbSZdTEY4jgHlxg+gPOB6nBJrF8MzalPCALlLG2TMnnSKGEj
euD9761trrmpqJJA9nqtumdxkh2bh7etGt9CJM6a2+N/h6GxFk3h26sUX/lnHt2j+VNl+KX
ge+i2SrqEDdx5QYD8jXDLY6j4t1dLezsVhiOCYyxIX1YnsPauk1TwV4S0vR/LktRPcqcyXX
mGPJ9AOw/nRblJ0Y+bxr4bdgmm36Qr0Mk8TLj9DXKeJfHrvH9h06dZwv8Ay3IyoI/ug/zri
dTtrFtQ2aSZTHnHztuB+nGa7zwl4HQImpa8FEK4MVuTy59T7e1UrvY00WrOPtLO+v51nu4X
dGbcxcH95+NeiDxbH9nttLNm9laxrtP2b72PbP8AOtrUdNgurcxxsIHjXiJGwAPSslPD9s0
YBtzISOZGONo9zXVCFtjnlNNm3Z+JtDn2RSRTWkKDYqbchR9RXS293oVxHug1GLP908H9a4
UeHIF2vHKyqehBDA0k2iPalXFypPUgLyPrXfTm4rVGTt0PSUiR1DptKjpg1majE29n/ixjj
sK4iKbVLcZiuJoyOhDEZpX8S6xANshEo/21rR14NWkK19jY894JRHkKD05/nVm4a6mtxJEo
V065OciuVXxKjE+fatvJ+8DwK3LDX9LuGAnmmiOMEE8fpXh4hRjLmgXG6WqI1Vy6+YfMJ65
HSpriWGI+SpDE8sQensKg1RrCNi9tdSMQcgByNwpujWk+s3RtldYYOHkYnhVHU/8A1u9dlC
onEzcdbkDS5VpJC5j7Fe/tms2e4bO4dx8qgcCu91WSCziEdpMlrZQptVjLtx7n3Nc4dZ0qW
JmXWo5HUfxSBi30xWjqopQORlnk3fM5JPvShpcclh+PSt8SzzD57uGT0C7anSGZ1AV8qfYZ
zQk2D0OaVZWPOTkelBhOfuk+vFdxbaLdOgLRofT5RWjF4bumwXjgwfugJVqNxXPPvsxKDKk
UV6Wvhe8ZT8inA7Jiiq5UTdnl2gTY8O2Qxj92KkuJdoznJqHQgB4asiecxintC0udmQe3Fd
sf4cfQ0e5W84BWZiBiqL3Nup3q+D6Yp8m5XkWTdz7VhXEhDlR0rz6tVx0NoRuar6rGIio79
Say5Bb3IIEm1uvNUN7sTwSOmMU4IGkGCcCuN1XLc05SvKmwn19aSHbgcktnpjgip7lWllJ2
EDHSm29sxk24bjk4GcVg3roadDpdC1p9MlWaL5HzgNTfEWt3mu3xmuZjKx+XLHNZ9tpF1Nc
eVbxyTFmwoVSWb8K9V8LfB66m2XPie5+ww8EWqcyuPc9F/U1c8S1DklsQoxvc8o03QNV1q+
Sy02ze4lc9EHA9yew+te8+Cfgbp1qUvfEmNRnHK20Z/dKf9o969R8M+GdHsQttp1vDbQr1R
FwTjuSeT+NUPFfxc8N+Glk03w1BHrmqr8rOpxbQH/aYfePsK4rzq/DoiZT7GxeWWmeFfD73
t3c2+i2EQxkKEH0GOp9ua8L8RfFLUNQL6d4VZ7KzIK/bJlxNIO+0HIX+dYus6pr/AIz1M6l
4h1I3Qi5+dtkNuvoq9B/M1saZ8ONS1ayju1R9O0kMHW6nXbcT/wDXNP4V9zzWkcOqXvT3Mu
a5yGm2Oqf2ilqI57q4uuRBsErS57srcAf7Rr1TRPEY8GW8mmf2vpOn6jgY06KIKm7/AG5sH
n1FZVzqfhrQ420bTpZbNw3+kTAZeT13SMCD9MiktNS0mRPIQ6bPZheUkhCPu+vINbOHPutC
ZSXQz/EeqeMNfvSNX1FL62UFxFZgtbQ+nC/eP1rjJZ5VvGt4gVkUcliAyj1J6KPpXfReHrS
/v/MsIns8LuMtqSiIfwOD9O9Y2r2Go/NGL8zwq3zCZASSOrNj/IropxjH3Yqxnz9zm7SHSf
3jTXUbzLzhgRHn6dW/HA+tWxpD3MPn4V1/vBwVUewHT6VsW/hPUJrI3Is4ktwMiYv5YlHqo
bt71XXSZ7WXBtWiTHzGJC3H4d/eqcF0ZXMYkWkRXLSgSmOTBVcL8oPuBwKryabq2nnZZ6tI
vbaS3P8AStxpFhnaK3iEajoZHP8ALrRe3F69rnztuMEKi7Q3p71DptLQpT11Oekt/ENo4a7
txcNnlC2W/EZzSC907aRq2lyHHA2Kox9cj+tXHlur4LLdM9xNHkF25O30p7/a7m78qFFjji
jC5wFXI6kmsGrGyaMZY/Cszl9txACeGQZK/hmtvT9L8KTlUl164ePO4wSZTJ96SKKwuxLHd
2ccjQqXaZV2E47cEfn+lS2+l+Hr+0W4SCe0H3ch/M5+hxxUtX6lcxD4i8VSWsLaNokLWFin
BdeN/wDu46fzqh4d0e1uLj7Zqylok+ZI24DH1Y+nt1rZbTtK0zUYriWX7dFjCmSIgRHsMdz
71NHqNpawtCt1CkUzfKAxyp9NvB/ShK2iDm0Jp5rW4dxaPvKniQ/Ki8dFAB+X8hW9oOjanr
sYaSGGK0VvnuJI8q3qE6En+VWvD3g26meHUr7TzJp5bd9nSZYXlP0PRfyzXWeKvFlh4csgu
pWg0+JFxDbQOrSSY/hAHAHvWq0IepTK6XoOkzLbILa2hO6WSRsFz6se/sBXjGua7qXi3Uxp
+nI7W7OFjjiUkyHtx1pdY13WvH2rw6fbQGC2B/dWqn5V/wBpj3+pr2TwH4c8P+F7QCe6X+0
XGJJ/Uf3V9v50nJbIaXLqcp4Z+G0OkCG71QNPenkRxAFYvz6murn0qKPcYmLyY5cLyo9AfW
u3aGwuw0dndRuQP7w/nWBdaLcCUb5wit2T5jXXRjG2jOacm3qcukQwYYrby1PGc459yTUX9
iXazM92jPbqdyhDvA/KuoXw8ls/2iaOSVf4QepP0q9ElxErPKXhQcKQcA+2K6VF30JOStYk
kYnyo8A/Iu/DAe47Zp32KKS4GYWbnLFm4zXUXMlvIu2TazH+/Hn9ayFhQTv5cRghXjIY5Y+
2a6ox0FoZ1zplmxK78HGdvWsifQg7lz3/ABwK6WVE3Lk5weARyPfNPePam0yIAepBzSnTjJ
BexxEmhQqpKgdc4k4qnH4fQzEq4Vj0xz+GK71be0kwsjNKBzgCnJe21quLYJDhsfIBu/GvN
xFJJaI0jJmTZ+B9R1vSfJghK3MY/d+Zldw9Oa6a08O23h7RFs/Ie5uQN85VTlm9PoK7fwtb
S2Wnf2nelleTlVYngepz3pnjM3E2j/btJBUTAiR8/LH6tXy0sXUoV/Zz+Fm6jzHi2ryxa/c
GzhhaPTrds3BZeZGHRB/WsHUtPsp75Vt7a3t4wMDZGFJ+uK7kW9vbW0bQnfCV+UkYZj3Jz6
muX1JY2Em+Pa2cLs65r6GjadmS58uhjHSzJHNFbrCkagZIXnNUbXRVDvLcmQheQAx4+ozW/
Z27CQxh/KReXfqc+ldFb2ltLFtAAU/eOMcV6CpLdkOfQ5aytQkKtG00fph2UY9etXvMvUkE
cF7cKx53ecTtWtu4ij3EbDtTpjpU2nadDIGmcje/PXoOwpOHYanZGZF/aA3SDU79QR0E5Gf
w9KK6B7O3QHLKT7Gip9mZ88jzTQ4IV8K6e28EtCDioZNQitpegJHY1i6Rcn+wbVN5wIxiqG
oT5BGckV1yrcsItdhqDb1Ogn1LTblmaYKoAwMcc1Waxsr63keFQhAyea5HzW8rIJBz09K1d
Mu5hceWF3KOoY8GuD26m7SRvyWV0Qy2Sh8DqD2pwsieT2PTGK1zHA77ouDnpRtLSZcnPrXF
JcrNlsVEsPMXhNw9+K6DQdDsnuzJqd+unWyD5pectnsAOtWdLijEg3yHYSCVx1Ird1Swtr3
TZ1gQh0XcCf71JyilqZSbT0OjsNe+HnhmzD6ZOS54M5Vmcn644+gqWb4xeFbOPz4o7ueUdx
HgA+24/wBK8Tk2eQGUDBPzccise/KAfKpHqTR9Wj8TFe7seo+JPiX4h8WN/ZlrMdO0iRN+y
Fv3s4HUM/8AQVzml3dtEyW0yR7VfaoeXYpJPBJPQeprk9OnLyRRq5R1O6Nvf0rYvrVJrM3Z
GTL95VAAT1H1raEVy3iTKKTs9j6g8G/D/SEtoNX1W6tdWuo/mhjtwrW1ufUAfeb3NbOu6Dc
61d7Ptu20HD+U5BHtnp+VfHtrqeq6XGPsmoT2xQ7T5chUkdjwa6rR/i5420cCFdQF3EO10m
79etckoS5ua4uVvY+gz4Os7O1WJLFWjXq2etcvqfh0QJNHpGi21m8mdzEdc9z/AIVnaD8bE
vNPlbXdL8t4+1m+8yD2Ujj8xXZ2HxC8D69ZyFNaTTxAuGiuxskbjsDxj6Gmm1uQ4tHjN3b6
74fDtbNdWhckGVWOHP8AKqlh4quPtKz6nZpqCIRtQ4QMw7sB976dK73X9fudbk+yeHoJHts
DAgTLyIOrE9EHsTk1BYfD23kjjvr6FBIqgm23YwPUnHX2rsU01qRayMx/G9vqTD+0VeM5GB
tG1fw9BWpY3tpNbNFa6jbq/TLOBk/7pq/e/D3Q5Yt0SSwNtyWiOQPwNcddeA78SGS3uQPmw
gddrY98dKqcUl2BNM6tdLt7i1El67XBHIE8YAJ9hXO3lppglkX7K8TLxuiJUA+y9Cf0rn5r
Pxlo7t9n+1MgByYm3r+VU7fxXqloq2+oW/mxr0SWPbtPtWLcl1NVFPY0poUjUm3lcqDtzLE
AWPoPX8qhSSZ5hatGbmSThVhIDAeu3H61Wk11dWuWVLJIVWPLOAcRL/eJ7k9AK6TRtf8AB9
larDH5sEx+/NeJuZ/+BLnj24Apa2uVYy7vRpHtlthKIVc/MZoinHu3SiPwpqcEQmtI4p4wM
5ikBxj2/pXcpe2Gpwg6ZdQy8clG3YH061h30dzLqyaVo1ql9q04+SCNdgUd3kbPyL79az52
3YZxN9NdTaha2NrDJNeyPsa3RDuJ7DH1r0/wl4E0nwwV13xNBPq2tEborOCENFbk9PvY3MP
XpXR+HPB8vhmUXOoapHca9OBieMb2Tj/Vx7gSFHr1Ncl8QviNfaXczWNnq4n1MgiRUwRAPd
h1b27Uk3J2QbaI0PGHjjTvDli11lJ9SnyY7ORVVhn+J8c8V4VLc6r4y8Qq8spkuJjjPRY19
AOwFZgTUda1bDmS8vLhu/zMx969n8K+HrbQLPyY7c3l64Hnyxjgf7IJ6CtLXdkVpBXYnhnQ
bPw3as4uBJdSDDu0Rbd/sgVqRG786S7vI1aYHES9BGPp0FLOsonaUL5L9NkRGQO+SO9UZp4
rZSxAB6hpGzj8BxXV7JQWpzSqOWpPPeSQ4hFxG79Sqk9fy5qAajqXmqllPPFIvzNul2D9Tz
+VY813eyTsbZWIY/ecbV/DuaZHDeyuA9wSTxhOB/jURpXkPnsrHaR+KNTVBHd6nG4A2qqw7
/1GP5Ut1rs0bxrcSi5bqEX92Ix+BPNcaqTW1wHhuhJjPyvg4+lVp7ueAnzEB3dSh5/Wuzla
Mr3Z3ketadPxKbiFuh5Dgflg0641aM7UgkjeNfugnBb35rztNVjjI3kp32leorUgu5ihDsk
qkZUOASv0qozaBKx1BnkJ3yAp3JY8YqxFdqSCyITnABHOK5cXF3ahcszQv/CDxn9a1rHXpL
eNUksYZixxl3Icj8KmVdx3QctzdeeBo/3mIwf7hre8LaRDqF0uo3K7LKA55GPMYdB7iqmla
Vb6+ywxxSWz53SKcEKvua7dhYwWiWVt5ccMI2gH6fzrDm9puXawus63b2llLLcFmjUHcqDP
HpVLwDrsdz9o0vUbVY4LgkqhO5RnoprgfEWpxT3+wFltYnwqZwsknr7gVJ4f11NPuY2DM7h
vSvAzPC+1pvlWp0Upcu52PirwONIinu7HLwyNuU9ovUYryK7jNpO7SruK5IPctX0pb+ItN1
LRnim5ZkwUPfivnrxQ0K6rJEAqqDlR/jXDkeKqubo1FsVXirXTMe2jcxiQwlkzuxkZY/4Vr
W0cjwAGLGTu27wpFc8Z5vtCrGV2A4BfoTV5FuxKHMiSBupViP519tzM5Df8qPywASRu5Xqc
U8ugYGNRGT1GKzLWZRKFDFR1JBzk1qBw67jIpB6E9q0auNyViUEAEAAnHJx1oqDeFDASKTj
slFQR8zwnTJkXRLbnogrJv5svhTnNRw3LR6dCi9NgqqFluJQkS7mbtXFUqXikd8Y2ZNEvmQ
HDfNnvVuNZLOSNmwC/zLzVBAyxP8vP8qQFucda50zQ6/7QJLdCpQnHJHUH3rQtE3DJyQe9c
1pkvlSLvBI7g16FZ2tqlrFduxWInBTvmiWquJdhtmmMsyk+lbNu+I8k8AZPNNBgvZk8pBGg
4AHep2tmii2tjaema8yrUjezNnT0OE1iye3vLi28ossg8yPHcHmuVnd2YQPbFX6YI/pXpGp
aLBcMrB3XJxkOcrXnN9DdxX8u2QvJG2Mucnj3r041uaKOZRsxBbOmGVCrLzgcYrat7lJlSH
cuTyxc96xDf3BjxPH+86E461JaXbW7RyTRIzA7lD8j861UrfCRKLlqzpbLR4r2Fxd3T2ZwQ
HXa6lc8DB6/nWO9hFHqLWrahAqfwvKDGPx61oXni17mxKrZRxz9CwJZSPXHalspdEntVie5
EbuR5onjwXPs3OPpUtJvQzXMtWVFt2swZFYsUYEPE25ePcGqss0AnnabIUvleOMnpW3faVZ
qdunOQ57RPuB9/pVafRr+WNLm6aOWKFcDf8oYDtmlKDWpcZ9xfDl9r9gZLqx1WTToGYneeU
Y/Tv8AlXb2HxN8UWKst1b2WrRkYEkQw49+P8K46GfbbDzbSa0EijJYgxtj+VOhMDuDbTbmz
nepClsdwOorOwm77o9Q034v6BjytTs7ywl9WUOB75GP5V1Np4l8Ja4m+31iFmI6M+0k/Q4r
xB7e91F1h5cjn96ARgdSWPQfWsK5g03cIbVTcMr5muI/ljBHZc8n60NtaXJUIvY911S0WIM
ba5ZAeQ3mAAe+fSuZtxPrkklrDJFfW8BxLckHyIj7seXb/ZFeT6rqckUS2dnezyRjqhY4T1
HWux0X4pCz06Kwk0pIbaMBAkHA9z9TScpNWZSp21R10XhPQFhaIee4lJaScsUOe3ygcD0Fc
/deCYmdzp+roR2E2Bn+VdLaeNfCupW6xLK1rMRylwpC5+o4qpqVpB5X9oS3UMNvHyZlbcD7
cH9KiN+oNtM891DQvEOlCW5K5SMZMkE44HrgEGmWmu6lpdoLqzvp4tTumDyXCTEPtH3Vznm
odR1GfX9aWzst62CHLFj80gHdvb2qd9OjmulQLtLDaDXRCL3KcrbmvdfE3xhDpbwS6zK09w
uzzWwXVe+GxkZ9a4JJvMkaRizs2SzE5J9TTtQRpb14lyQp2g/SlhthFGWkY+SDhm9T6UPR6
FRSSOn8JaouirNcLp63U03G9zyq+gxXoGn+N9KiQnVdPmRTyRF2H0NeZWuqabb7UBMY6ZY4
qe6vbW/mEcUu9Y+cAj5jURdpXCUbnsses+G9Sjz/AGjHYEkERXC4bHueRTpNMt/v2rQSh+j
hhIT9MGvEJZlRtrJIcjNNEk27zYZZosDhgduP1rf2zZh7C2x7V/wj5vJNkkrEnuqVcTw+tr
CVVXIP8cRwfoM9PevK9M8ceIdIRRb6mZAuBskw4x6c10ifFy9f91qGkxSHHLwsUz+BrSNdX
1RnKhJbHS3+nlLfdN5TgH+NeQD2GO9cxcQyCR4bONiqHkYygHuTWhbeN/D16PLnNxazNnl8
SAflSiDTb7dLY6gtxIfvDcBkfSupVYSMuWUdzk7iNYmbcm9m+8cYFR6a++5a3OA33kB61ra
nol1boJsHDcbiCV/+ua6jRPAei+HNOg8XeLpJWhOHis1LDPH8QHLEj+EYAHJI6VyzqcrudE
EpqxywS8GEjuViUnkHJP5dKvaZb3NzfRwW8Pm3DHHPJNdwfEfgW4vYki8DBvNw0TKQNw7dD
19q9U0HQtDs5UEPglLO6nXczlgSM9icnFTKakr2Dkae5gadb22haILaa5Ecp+aVw2NzemfS
uP17XoJLh9O0l/NmIzPcZysC9wP9o12/ifxh4a8OTw2DeGReaxdErHDE4O0d2JPGAOprC07
WPAFsokk8KJDvffvJBZyesh+bOPT0qXNtWsVyd2cNqFpMHjmOnFUCbY0FypcDryp7/SqVre
qlzsF1Gkn/ADzc7WWu18Y+HtF1bSm8SaBM93DECJLfdkqO5UnkEdwe3IJrzfzLBV2iOIL1O
SD/ADqqcXLUmbS3Oq/t7U7JGTOVYd+cfjXG6pcSTXDTXD72Y5OTzStqUcYMcMp8vH3edv61
jX19Z7Li7l3w/JsKpJhT9Ac4NPkp0neK1IjeT1LdrL5uCrHC+pzWokjvhlbt271waa6kQKw
RSAccFutL/bWoSJiEhc9wCSKpVjZ0nY9IgJt1SIvvlc5O4jgVcn1/SbJP31wm/HCp8xP5V5
P9n1m42tL9ocSHAyTzWtBoU8nIcj1wOlaKpJq5DpxW518ni3TGGczt7RIAB+dFc/B4eJLbp
JF99h5/Kij2hPLE8wiXNjERjOyoCrY3DtTrditrEB2X1oZs+lcMnojuJYd5gbOAfTFLEwjf
Plq5Ix83b3FWLS4mSwnt1ZPKkwZFYDnHTnrUG5Wf5lwPbriptYaL8E0cTxnzFbPPHJU11Nt
4ieKwW1kt45EJJDHrXDrxyp4z3q2hYbSVYBujEcH6UczFY9P0XWbdyqCEIe5HNbFzP5wDLJ
vXsD2rgtFjYbQefr2rtLOE7M5yPQCuCvFM2jN7DbpZ1iSWKEM6NkK3Q151qym21eb+0YpYi
5yTGAefp3r1aaIvGRk47CuA8TOR4jZCflkUd++KrCy53ymU9NTmpJYpYpreFsjdkMy4yPpU
AswCPLDbsYwD3q/c2CvESi4kGdx29KqWtjMzvJHcGIopZjjmvQcXexkpaXKYEreYJWKsONu
3Ga0tL0q71BiBmOFfvORn8AO5rOEbK5bseua7Gz123e1iil0hIolUKzWr43r6YPT3weamNr
hJ2V0SpaW1rCsunyyxKnyl8/fb0A6Gobh9Tu5IpJ3SbaPlTHllfpjj9K3bRNOv3SWK+tlJG
xIpGEfl+wzT9R0qe3UEZEYUmWUEbSPStJLTU5VKzML+17JbNUlgkRIvvhwG3n/eXoPbFWJ3
0a5tQDd24d1yFYjcK5XUtT824MFqoSIDAwMA+9VdMi1LVJZbW2Ef2Yf62eZPliHrn1+lZtm
/s7q7Z0usXU0ukpplhH5FmuGlkdizzv7n0Hp0rMsrDUNTV1W6igtIuBIFwob29TUeoaOLXT
ZZbS4mlEfD7mBDD6VFpni+8thHGYov3WNpRACg9qlJIqzt7pp3fgXW7GJZg0V20ih/KTcJl
B6blI6+2e9Y4spLZitzBJEwbP7xGTB9ORXSweKre8eNZZWMwk8xpZxl2PpnuO/JrsJruDW0
t7Nwk9qwV5ZXbfKZB1wxOQD3rSKTBu255w9reRmX90BLkEg8MlU717ho5AS23dnGeCa60+H
Jb/UxLY6bPaW7HY9xNNlVPc54yPbrUOo+BtethIXdZ4BE1wHVxyitgtjOffHXFa8nZCXdmR
4cea3EssUKuH4IJ7DtXQ3t7bfYJ5msvs82zaoDZHPGa5eGPUdMcLGjBThvmHX3rXtlufFGo
QaNChimlbMjKhcqg5JCjrRflVmZyjzSujN0XQ7zXdRKWq7Io/8AXTE4EY/qT6V0994ThuLm
Cws3UyIM7NwIjXu7+/tXe22iaTa6da6NaRywWkcg8xhw03qWPfPr27Vl+INVs9JiGjeG7CG
C9vH2xxwjBYn+Jia592aczfwnl3iDQLW2uVsrCR573GX29EHq3pmsePw/qRI8pS7HjcvSvU
bHw3FZZt4nW7upBm8uCCVL/wB1T3q9PDa28P2ZYTGF6qnTP86SjcUqqjoeRzxa/YoGdXaPp
lgHFQDUZlGJ4F+oyK9HudLt7iREJcsOTGBmsu78PPKweSRFjHIXAJNDVi41Ezkv7TjZOFXP
YEVG18HbljuNb8+hxSBVhtw24ZJYcgetUJPDqg48wq30zRZl8yKyzF9hVssParEc8sbjDFX
HIK1RfTbu2nxDKG7j3pTc3URX7RbhiOmRjI+tK7Q9Gdbomr6odasLdryTZJOisC2eCwr1fx
5rWv614zg8M2mmC5t1gQAsuI13clmbjA6DJ9K8CstVh+0xybXhljcOmPmGRyK+pfDvh+Dx7
bad8Q7K8nt0tU8q7t0kMZd15Iz3AJJ+h9q0TcrIm0UjpvCHw/0rwrpNhdboda1Kf5xLEA8V
snfYG6nPc13l5ePFqaTxmLG5UJlcRNISPuoF++x9DxVTS3v47T7bqVudRtTxDbIFd/8Aeyf
uqPrWDqmpaZqviO21iT4Za7c3mnzh7eVZFjVio+/t3gYHbPWqas7EKz1MWztDNqNzr+oy2q
anMsiSRiJ75Y4VB2xljzGx4JUcE8VzD+B28R6RqOuaIl3JqFhIFuLZrJrZpEIyCkbdCPTv2
r0M3OjrcnWrf4ca01zKjblEqoecghhuxnk1Dp4006LeCz8H6zpF3JzFBd6mYftDgZyWEnQD
uaUbpg7NHmnw/uiPEsmmNb3Pk3MTCRJcAZX2x16j8a43Vbb7BrF5a2unw7Y5WVd53ZGeOK9
asb0WGhJ4t1uCKzeCOVIoYyWMxZuDliSSSOvsa8gvNTSa+e5uCwedy5OOASc/hXZDds5ptp
JFIPqvkyzPcxW0K9RDboCPzBrgNTup7u+lNxdz3XzYUzNlv5AV1XiLWI4LL7PE2+SX5iwPA
HauMsyLi4Ej8gHAJ/nXLVtzWN6KdrstwWOSNi72H3h0ArrtJtkSZTBGoYL8wVgR+RFUoIli
h8uNFLE7d2ep7VoWVveq+2GXTrgA84DIy/jWlGFneRNSTexqi2vYZftUkKSs3yRgr0/I/wB
K2NNjkibbLEY2fk7uAarWdvercieR5I1VflG7eorYJLrG7ZmU5PTp+FemrW0MErrUuo6rEf
lPvtoqFZkK7Su047qRRU8iCx8yw4FrCMD7o57UpG0ldysAeCOhpsAY2sQz/DSurBlwM14zP
QLMPzJs8wL35HFRMxJPPT9amhAMBynO7PNMdU8vI+8T0I4/OjoAKGKgZHFXbZmcBGkYonKq
ScA98CqC9RuyPpXSeH9Hn1W+jtrcZZyAvvSjFydkJu2praQ2CoAIJ712dtcKLcAsAQOx61n
694T1DwnFH9rQDcM9enFYNpqbB/LYnBqK1FrSREZ82qO/WZXg25wfavP/ABTEg1oPvwCgzm
uo069EgBbJFVtU0G6v7tbuOWKf/pnIMADsK46MVTm3I0m21ocZKkscasrlUIx14/KoLcn7D
dEBdzNsLZOK29R0m5tmG+ymsmzztbfGf6iqIhuXt0sdimR3yAp5Y9q9Zzjfmizn12ZnWmm3
d/OLWyg85zkkZ6fjVo6fqWloYruykiRSSrnlf0r0/wAO6FFpFgPkDXTgeY/9B7VZu9LS4ie
KTcyuCOeteW8Zy1LW0Ojkujxe8uRNKhjh27R8zDnNS2jM5kWW8nNqmC8IchX9q1tc8Ny6Xc
RxwyrKZ2IQnC5Ppjt9ax0E9v8AaBLaMA4ByOQMV3Qlzvm6ESVkbGrPpFzZKY7gh2X5Ibi3A
LfR0/rRo91HbaPcWM8CwBX85Arb88YIyOvHNYtw7yrbkLnYDk4waxLh5LYo9u0kWSfmUkVU
7J36EqN42O3UPqBaGzmygGH8rDMfYD+tY0nhW5kuitqokPUx55A+tbHge4sJ/wB9qluLhBK
InbGCinowxzkGun1GPwy+oG0stf2EMceanHuN3XFaKkuW7MOeUHaJ55JojW0e+4triNf4WK
EqfxqgXubWRRbTOQTgbODn6V7BJa6nFp8aWsVrq0CfcEUmGx/unr+dWNCvfCEd59q1eyNnf
xHEQuYOA3rkCkqelxKs7+8jm0j8YWGhQW9xqyyREiYWsqLIYT1ByQcHp0q7N4t8XeQ39q2s
U7kHN15IMsi/88y3QL7Yrr7mykv4ZLiGMXscucvEw2/TisF9L1GRHiuVe3WPgjbyRRvuZ+2
aZ57c6slxcSSXisksjZZiMD/61XtA1230PxDZalGQZI3wxQZJU8HpXRnwzmGSSX94OiAjOf
wp0Phq2tFV4403k7gEHb3purdcrKVSPRHZeL9R02x0ifVnmaNLhFNqqNjzT6Y6j3zXicGpX
t/rZ1a6u/Icgqs7qSuQOAMdK7HxTHd68+mWpXy47ZCkkpORjP8AOqy+HWtY2aKP7U7/ALuE
OBsjUj7x9/apUNS41YxQtr4/8Q2FusN1Baagq4UOyAEDHYr/AFq9Z+MvD9/PnUVezlPcoGV
f61yWoaRc6GFaX97C3SUdj6VlTSRuBuyy56EVL93c1UYz2PZbeLS7yAtYX1vcKecI4yPqOt
Zt/ptxvSSOKNivQvzivKUMPmb4Hmgde8ZyP8a1LfxD4gtWH2bUDcIP4ZOf0NQzN0X0Z1j6V
cSt+/c5PLbTtUf41lXdtKkhjhO845yflHuxqWLx3feWVv8AS0HHDpwD/T9az31uLUGZshdx
ztIxzVoSU1uRSWxRC5YM/Rip4PsKqR6fLeSs7bY4l6k1p+fDO2zKqQOSPugVtafaXGoXFvY
aagmLNhSBwT6mjluzRTaKfhbwDH4i1yO3VS0Cn97MRgIvf8a+2tP0W08P6DpGieH7OKG1I8
gKyZWNcEs2O5PcmvJdD0228O6Klpb25aZcPNLwN7fSvTNdlg1Tw/BaRNOZQvmHyWZMAr97c
OvcYzn2NNpKKsOMnK5zuqzRJe31jL4N0rWLBRsMqXX2V7l9u4xJHyCwUc8gVZ0hPB6p5H/C
s7qzaUR71jCSfeHyDIeuZsLPSfD+nGysvE1vpsfzvFbapbq8tu7jEjI+4Md3PLLmtHUNZsd
R0praDxBo9vcSeT506XJ2lY+gUZ+XPfmoSu9C3JI0bu38JC7lsrb4UX9xMhBfcqRqpbpk7z
jOKoQ6FpWuC0j0f4f6PatNF58gvZmcrGX2kqFOGI54JFUdO1640HXdX1O18U+HydTlWRo5Z
iyIFzlR83fPWjT3W5sVgj8a28xijmijh0q2RnZZG3FSxZjjPcLx1q9uoaMfp9nbeKdA1iG9
0SLTrfSJharbCJkWRBna20nMbjsQcc85rwG61CG2+0OVEqRv99lDcj19c+tfTeipa6N4c1S
Oe8upHvSsrm7lMzblHzEt2UADkmvkbxTfxl3srZgYy5ZyOM88VpCV02ZzV2kjmNSvbjVtQZ
i25nP0wK3bDRYnsN2/YU74zWZYWDkiZiuH654wK6WytVLIqvIrk5IAyCv9KinDnldjm+WNk
JYWMsVxvuwXQfcAIG8+uM9K6ezSL5CoMW7+8hH69Kz5EKsXfG7uCO3YCtWxQxxrMC6uR1Bx
XfGKirI5Zy5ty9LJDGqqbuMRINzuzDb9KZcrc6iFW3gNsvUXHzJuHsnf9KW38oXv2u6jS5e
P/Vs6g7WPp71rCVQDNK7b/vcNmrjcNFsYa6Q9shkl1O/kPfawjBP0OTRWi6y3P7zYx44O/t
RV3DnPne1XNhETydvap7aAvMihhHk9T0Bos0H9nwFscoDxU6qDjAwR3rzFFNI7WyzBp88sF
w8ah/JO52yBx64qlMqkDKfNnrmtzStNlv8AMUUTMSeijOak1Pw/eWLZuoHQehGK29hJx5kt
CedJ2ZzIGWHy4x61v6TqM2lXEN5DKFcHjaeRisiSMISCOnSmpIsblSu4H0OK5VeLuX8W52u
ueMtS1uBIbyQlfXqawraQZyWJOaom6eWFI3kJSPIVSfuirFowMqohBLHHJqZNyd2xpKOx1W
m3DK6hmChuNxPC11llPKAAzbh0FcRBKUUqqhivLlVzs7YJrXttTKKFR+PftWU6XMhqZ3Kyr
MoSba4A6NyKZHpunLdrdR2iCZQQriufttXVpAZCB7mtuC/inI2OMDiuV0XFWQ9GawXKAbcH
tTGQ55UhfaiE5569q39K0SfVGKwr78CsFh3J2Q72OXurK2mCCeBJAp3LvGcH1FcbrXhOyuE
P2Z5LYs27KcgewGeK9M1fTXsLkxy8EcVz1zECGULiiPPSlZMb1PMtd05rWW12SK8jJt8xU2
ZI9v61yWpI7OI587k9v85r03xJaTPbxSQx58lic8nrXFaikU1qGVV3hsnDfyr24vnpKXU5o
/FYm8Cxxvb6rBKcAKrAk4711svgWG8jN/pmoNFMeqygEH6EdK4XT3aykcjKxTLtfavOK6W0
vJrM+TYam8av83lzjAP48it6TTiosyrRlzc0WSf8I/4jtnJ2fadhwrRPgiq/9p6pZF7W+8+
Ig8iZd36kV0lt4svLNDHqFkrIwx5sTZ//AF1Z/wCEp069h8qWVJV6bGX+hrot2ZyuU1vG5z
dhrFtE4NxFKvOfMtJPLb8uldDD4gE7BbPXmYdfs+oxZ/8AH1qpNoHh3UEJUNZSMMh4DgZ+h
4rOPgvU4wzadqNvdD+7INjD8elRyNvVBz035M7+xv45F2XtrJZhhnzLVhJGffdnI/Kq2s33
h+1gZTrNtDs5OWIcn6da81ubDX9OcJd2c0aHvGx2H8VrIkt4JXMjFg/TDNuH09a5qlFbxN6
aTVm9Du7LXdIuo/JS4wpbrKuM1Jd3pD7Le6jlX/pmwwK82vrS6hwUdPu9AcHH0qlFLd2kwk
+de/ytjNTzcj1RXsE9mdlq89vFbv52+YONuCxwT6VmSeHGi0iC7luSk83zpCBnCep/pRosN
xqlyb7VNxsLQZKlsbz2X8T19qfqWuvJI7A+bIxxx0A7D8KG01zSNIxcPdiYzW1zC2QAynjg
0x5mVysmQf8Aa4NNku52b59+CeAvApzzTOgiVy4PGxlDVztrodCT6ipdShdsbsq/7J61NGU
8xXnh3juVOw/nSwabLI2XiaHHQqf6VZGjaoW/d4kH1qkyG0uoy3tPtF2nkF/MJwE7n8RX0b
4G8I23hbRRd6mv/E1uwPk3ZMY9B71xfww8GGC5XxBrMRAjP+jxMeHYfxfQV6Br+pJcXCtHP
tjQFSwAJJ9BntWljnlLmdkWvEOrtbWssiANsX5R2Jx04rxyfWIhGGunvLie6bz5Ht3K4OcA
cnGB0wK6TVbie9iP2q8dYU4jEa7Aw9zXDRFGyoyNjFAoOcg81UV9liiuxJLfwyE+TeYL8mK
ddjg/XvVu0ZYbc+ZHuDDsd1ZksE4bL27SxHgFRk1LDotzJHutxJGT0xwauM+XQqS0H3a2rb
pApC46betULC6+y3IMMjrk5VlOCpqzcwaxbQFZhFOg4xKNrfmKzUuLSWVILqzktgxxvWYbS
fqeRRzqQJaGxe+JNReB47nU7yePrslnd1Y9uCcVxt0zz3RZiWLHLe9W9Vu7d7kpAAqx8DBP
zH1pbS2DqrCQDdzjq35VE3fRGsFyq7NWyQG2WRoWYJydq/zrT0+6tZJGlEwR24CEYIHpVFg
32QW7IVVuGfaQceg+tXLSdmPlxsJMfu4lY5Huee1dEFbQykuprJ5UsvlGVDznBIyK0mZbe2
ZyxdhwqgZ3E9AKyFW080GCCINnbvHG4Dqal8+CK/jS2jRSOTsXj610WXcwtqacV3JFCsdzb
TRyxx7t0ke2MvnkZ6DFaaEyAEmKZMZxG2QT+NZUOrIsu1GJPfOSDWhBeJJLMTGqsMDaOCaI
xs7X3CWnQsG5aJmH2KUjHVVDD9KKzri7kllKQg7QM/KcfrRT5X3JueJaerLp8DA87KnCLuH
Bz3FMsAv9lQ5GcJVgKrbV5G8jn0rhT0R3tas9I+GUMP2sTSqNwbCk16b8QdM0uPw+k7SRyM
y54AyDXh+h30+n3Rihb7r4zV/XfEmpXMTW00zNGDjBPWvWpz/d3OWcG5HF3wT7Q+wHaDwKz
5VycjIrQkfJLEZyaffQwR29tLEjhpELPuYEZzjjjivJqJSbZ0roZi7NvIJPehZMH/CpsIMs
VzjtnrVfhc49a5+WxruXo750G1SVBHIBxn61aW/IIXmsbODVhf4aLi5Tfj1BgwUk4rc0u8f
zxlsD2rj4T9evrW1YSkYIznPrWijzaMT0PVbO4DQqwauw8P8AiebRpDJAdrEYya8u0+5Pkx
jBIxnk+9bkVwXGCCMehrGVPkdxRakzodZ1ZtSu2nc5LHJxWSdrdcj3NMdlC5AP50IwOcg8D
1rnlBS3NCC4tVlGGPykYIxnI965vUvC1jNE7RBoj2KDiusLLj7vaobraIiMHp61nFSTshWP
PINNWwheKR9+8/MSOD+FU7qxiNv5sR5U4WMGuovUi3YKHnjrWFqVvEsYABGORzXbGTstTK1
2Yi3c0G4MSg/usMCq0l/bu+Giw394HBqxJIUdUfMiE4w3NWho1rNpz3ibk25+Q8iulSlJaM
LJblWO6kWMPZ3zqw6oxwK6DTfFGoW0JW5gE646jg/pXIGMLIcE46Yq1bbowWR2BHvVU6ri7
kVKcZaNHbJ4xR2G+OVM9geB+FLJLpWoxF3t0Z274ANcg1w0mfMRW49KkRFkh8xC8ZHo2RXb
Cs+qucrwsVrHRm5d+F7e4HmWUzxnH3ZRkH8a5i/0y9sEJmhJUdHXkVoQave2ZXbKZFH8LHI
robHVlvYyslmg47HrV+yp19Foxc1Slu7o4xdZmGkrpcsavbB9/wAoCtn696RILObH2abH+w
eDmugurKzlZy1uAWGeO1ZNzotuqtLFLJGw9DXPVwc4a3TR1QqJmZJpkvnlp9yJ0AUda07Nb
WBlVLbDDuetZn2y7swR5xlUH7rdK17K8jvYnaW2VWTnKHGfrXByK+hpJu2pfDxRoZZV2AdC
3Sk0zVLKTUSrXK29snMsrAnj0UDqa5PVrie4xJJKQFOFReAKbpUuxcuu9QRlSetZ7uwKnpq
e2SfEnS4oVgtlup0UBVAUKAPxrEv/AIhJdKY4tMXHbc56fhWFHqdjHpz3NvolskikDMjM+f
zrHm1y/wDOLRNHACM4ijVcfpXS4RSTM1G+yNu98V6tfLj+zcx54VUY4rCmm1uaV1j0wx7iC
RtKjIPX1rPk1fUpCEa9m256bzxVeSeSQu0ru7DuWOTWLnfY1ULHQnUPFJtwscyxBeMqVU/q
aoTDXmO651uOP63wz/47WN5z+SB2B6VTkCtkYxnnis3IvlNe6hyB5uu2ztj5mMrNzVKSKxj
dUOpCXIySiHAqmLQTFcvjPtmm3totqwAcsfXpUll+Jld1CyEsTkbuMir0MrQSrIAcjn5u1c
8E4BJJNSxyyowKytx70gsdhp2sTxTSSffLEnDdgBV201sLMTcwo2Rtwo24B9xXHwalIkgBj
UjGOOK1MiSIsBt5HerU2RKCZ3EeraWkklugYAYGNodRjnA/Gk0wJeXk1wlxCodifLLbWUDg
DFcLEx3OSSSCec1aRXRC6SHDYJB5rZVpXMpUl3PSn8qDG+PIHoOlN+3WzI4A8vd1OME1wFt
qd4odEndUH8IPFXP7Ykd/LkgRuOucVr9YMvYtHR3F9FEypFM5zk4JyD+FFc3GcYmcl92QAT
0oprEeQezP/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0