%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/45.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>VPO</last-name></author>
            <book-title>Poslední bere vše</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>VPO</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>ce10a84e-db06-4e6c-ac24-1476490369f6</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>BONATRANS a.s.</publisher>
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong>Poslední bere vše</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Miroslav Žamboch</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Mučírna mìla pùdorys tvaru písmene velkého L. Ohyb ji dìlil na dva obdélníky o rozmìrech dvacet pìt krát tøicet a dvacet pìt krát padesát stop. Nemìla jediné okno a podle architektova návrhu ji mìlo osvìtlovat pìt svìtlovodù. Jejich vyústìní ve stropì blízko rohù však byla temná. Zrcadla dávno oslepla. Svìtlo z vnìjšku nahrazovalo kouzlo, které zpùsobovalo, že vzduch ve všech prostorách paláce fialovì záøil. Stìny vytesané v lité skále vypadaly ve studeném svìtle vlhce a slizce. Do muèírny vedly jediné dveøe. Byly zhotoveny z dlaò silných dubových trámù pospojovaných pásy hrubì opracovaného èerného železa. Visely na ètyøech mohutných pantech a místo zámku sloužily dvì masivní závory. Špehýrka se dala zakrýt okenicí s køížovou pojistkou z palec silných železných prutù. Východ pro nedobrovolné návštìvníky se nacházel ve stìnì naproti dveøím a na první pohled pøipomínal dvíøka od velkých kamen. Vedl do svislé šachty napojující se na neprozkoumaný systém jeskyní pod palácem. Pokud by se nìkdo úzkým svìtlíkem pokusil protáhnout, èekalo ho po sedmdesáti stopách sestupu pøekvapení v podobì møíže z naostøených ocelových listù zapuštìných do skály.</p>

<p>Fag Hendrix, žaláøník a inkvizitor v jedné osobì, prohrábl oheò na roštu a pøiložil nìkolik polen. Totéž udìlal s ohništìm v druhé èásti muèírny. Zkušenost ho nauèila, že pokud bylo v muèírnì teplo, systém ventilaèních prùduchù nasával vzduch nìkde uvnitø paláce. Pokud ne, tlaèil se do muèírny ledový a vlhký vzduch z podzemního labyrintu. To nedìlalo dobøe jeho artritidou sužovaným kostem. Kdysi, když byl mladší, se pokusil ventilaci prozkoumat. Neúspìšnì. V spleti velkoryse navržených prùduchù zabloudil a jen se štìstím se po dvou dnech vrátil zpátky. Skonèil s kontrolou ohniš, posadil se na rozvrzanou židli a pokraèoval v obìdì. Pomalu žvýkal nakrájené kousky špeku s chlebem a pøitom zamyšlenì pozoroval návštìvníka. Zvykl si tak vìznì nazývat. V posledních letech jich nebylo mnoho. Vybavoval si jich sedm, ale pamì už mu nesloužila jako døíve. Jeden z nich mu dìlal spoleènost celý rok. Než odešel poklopem.</p>

<p>Muž pøivázaný na napínacím žebøíku byl nahý, Hendrix mu nechal pouze boty a náušnice. Byl pohledný a mladý, sí vrásek kolem tmavì modrých oèí byla sotva znatelná. Dlouhé èerné vlasy mìl stažené koženým øemínkem do koòského ohonu, tøídenní strništì zvýraznilo dlouhé lícní kosti. Nebyl velký, ale soumìrný, pod kùží se rýsovaly dlouhé pružné svaly. Tøebaže mìl za sebou první kolo napínání, vypadal klidnì a zkoumavì sledoval svého muèitele.</p>

<p>Hendrix dojedl, smetl drobky do dlanì, zvedl se a hodil zbytky jídla poklopem do podzemí.</p>

<p>„Nedávno po mnì Dareag chtìl, abych vyzkoušel jeho nový jed. Chlapíkovi, kterého jsem tím krmil, to moc neublížilo. Když jsem ho nakonec hodil dolù, otrávil mi všechny krysy. Musím teï tìla porcovat na drobné kousky, ale maso tam pøesto zùstává dlouho a množí se na nìm mouchy. Nevìøil bys, jak jsou ty podzemní potvory odporné. Velké jako èmeláci a koušou. Už dva týdny házím dolù samé pochoutky a krysy se ne a ne vrátit.„</p>

<p>Pøistoupil k vìzni a chvíli studoval øadu znaèek vyøezaných do nosného trámku žebøíku. Prohmatal mu ramena, palcem a ukazováèkem promnul napjatou kùži na zádových svalech a dlouho si zamyšlenì prohlížel jeho tváø.</p>

<p>„Nejsi náhodou Genevin syn? Pøísahala, že s tím bastardem nikdy žádného spratka nemìla.„</p>

<p>Muž zpozornìl a po krátkém váhání se zeptal.</p>

<p>„Co ty o ní víš?„</p>

<p>Hendrix pokrèil rameny, uvolnil závlaèku kola a otoèil o další ètvrtkruh. Používal pouze jednoduchou kladku. Tøebaže byl starý a tlustý, síla mu zùstala. Muž pøivøel oèi, unikl mu krátký sten, ale po chvíli se opìt ovládl.</p>

<p>„Ještì stále nemáš vykloubené ramena a šlachy drží. Vsadil bych se, že jsi její syn,„ zkonstatoval Hendrix. Jeho tváø na okamžik získala nepøítomný vzhled.</p>

<p>„Jak jsi to, k èertu, poznal? Jmenuji se Valent Crane a Geneva skuteènì byla moje matka.„</p>

<p>Crane mluvil drmolivì a pøehnanì zdùrazòoval sykavky. Hendrix ze zkušenosti vìdìl, že to zpùsobuje nadmìrná deformace hrudníku a zaklonìní krku.</p>

<p>„Mám na trámu vyøezanou øadu znaèek. Èárky znamenají, kam až jsem návštìvníka natáhl bez zranìní, koleèko, kde se mu vykloubila ramena a ètvereèek, kde zaèaly praskat šlachy. Geneva mìla dlouhé a vláèné svaly. Za celou dobu nikdo nevydržel tolik co ona. Až ty.„</p>

<p>Hendrix se odvrátil a zdálo se, že pozoruje prázdnou zeï pøed sebou.</p>

<p>„Geneva,„ vyslovil nahlas bez souvislosti.</p>

<p>Crane pøekvapením hvízdl.</p>

<p>„Netušil jsem, že moje matka pobývala i v muèírnì. Myslel jsem, že ta èubka dovedla s Dareagem vyjít nejlépe ze všech. Jak je to dlouho, co tì poctila svou pøítomností?„</p>

<p>Hendrix si prsty promnul tváø...</p>

<p>„Nevím, ale už je to opravdu hodnì dávno.„</p>

<p>„A jak to, že pøežila?„</p>

<p>„Dareag si pro ni pozdìji poslal.„</p>

<p>„A ty jsi mu vrátil kvílející hroudu krvavého masa? Je mi dvacet sedm a pamatuji si ji jako okouzlující mrchu, která si dokázala omotat kolem prstu každého.„</p>

<p>Hendrix pøivøel oèi.</p>

<p>„Nebyla mrcha. Odešla ode mne v témìø stejném stavu, v jakém pøišla.„</p>

<p>„Jak to?„</p>

<p>„Mìla èím platit.„</p>

<p>Crane posmìšnì zamruèel.</p>

<p>„Øíkal jsem to. Èubka. Dokázala vyjít s každým. Dokonce i s tebou.„</p>

<p>Na chvíli se odmlèel a po té se se zájmem zeptal:</p>

<p>„Hej, chlape! A nemohl bych ti zaplatit i já? Prohlédni si mì poøádnì.„</p>

<p>Hendrix zavrtìl hlavou.</p>

<p>„Jo, jsi jí podobný. Dokonalé tìlo, pružné ohebné svaly, bezchybný oblièej. Ale máš smùlu. V tomhle ohledu mì muži nikdy nezajímali. A i kdyby jsi byl její dcera, je pozdì. Jsem na sex pøíliš starý. Pro mne má cenu jen jedna vìc.„</p>

<p>Povolil zarážku a natáhl Cranea o další zub.</p>

<p>Tentokrát trvalo déle, než se svaly a šlachy pøizpùsobily a Crane se alespoò èásteènì dokázal vypoøádat s bolestí.</p>

<p>„Jak dlouho jsi ji tady mìl?„ procedil mezi zuby.</p>

<p>„Mìsíc.„</p>

<p>„Musel jsi zatracenì riskovat. Mìsíc se protivit Dareagovì rozkazu a nevyslýchat ji.„</p>

<p>Hendrix se otoèil ke Craneovi zády. Dlouho nehybnì stál, potom odešel k polici na protìjší stìnì, oprášil sklenìnou karafu, otevøel ji a napil se. Místností zavanul pach alkoholu a vyluhovaných bylin. Na první dojem nebyla vùnì pøíliš intenzívní, ale Crane si uvìdomil, že se mu toèí hlava a bolest témìø nevnímá.</p>

<p>„Samozøejmì, že jsem ji muèil. Každý veèer jsem osobnì podával hlášení pøímo Dareagovi. Mluvil jsi s ním nìkdy tváøí v tváø?„</p>

<p>Hendrixùv hlas se chvìl.</p>

<p>„Ano.„</p>

<p>„A zalhal jsi mu nìkdy?„</p>

<p>„Ne.„</p>

<p>Hendrix pokrèil rameny.</p>

<p>„Já taky ne.„</p>

<p>Ještì jednou si poøádnì lokl. V karafì zbyla sotva polovina pùvodního množství.</p>

<p>„Pak nechápu, jak mohla být po mìsíci ještì v celku. Tohle je pìkná øeznièina.„</p>

<p>Crane se pokusil bradou ukázat na zèernalé neforemné nástroje rozvìšené na stìnách okolo, ale natažení tìla mu to nedovolilo. Hendrix se ušklíbl.</p>

<p>„Pracuji pro Dareaga sto padesát let. Za tu dobu jsem se nauèil hodnì. Musel jsem. Dokážeš si pøedstavit, co dìlá tìm, s nimiž je nespokojený. Vercajk na stìnách je pro nicky. On potøebuje, aby lidé umírali bolestivì. Rozètvrcení kuchtíka, který zkazí snídani, ho uspokojí, ale to je jen rutinní práce. Tohle je pro ty, kteøí mu skuteènì leží v žaludku.„</p>

<p>Hendrix potlaèil dlaní do stìny. Blok na první pohled dokonale splývající se skálou se nehluènì otoèil. Na druhé stranì visely v úchytech preciznì vypracované háky, nože a skalpely nejrùznìjších velikostí a tvarù, v sametových podložkách se leskly celé série jehel.</p>

<p>„Náøadí pro støední práci. A tohle,„ sáhl do police a vytáhl rozmìrnou kazetu z tmavého døeva, „na tu nejjemnìjší.„</p>

<p>Otevøel ji a ukázal obsah Craneovi.</p>

<p>„Jehly s diamantovými špièkami, skalpely s diamantovým ostøím, drátky jemnìjší než lidský vlas, pilky s zoubky, které bez silné lupy neuvidíš. Dokážu nabodnout míchu na každém obratli nìkolikrát, vyøezat ti z tìla pùlku kostí. Mám tady desítky rùzných jedù, povzbuzujících prostøedkù, drog. Pokud to bude Dareagovým pøáním, umøeš desetkrát, stokrát. Obyèejná bolest, jak jsi ji znal, pro tebe nebude znamenat nic. Pravdìpodobnì se jako vìtšina lidí zblázníš dlouho pøed smrtí.„</p>

<p>Hendrix mluvil úseèným kovovým hlasem, jako by byl zhypnotizován a nespouštìl pøitom z nástrojù oèi. Crane poprvé ztratil svùj blazeovaný výraz. „Jsi stejný bastard jako Dareag! Vyžíváš se v tom!„ Hendrix se narovnal a zhluboka se nadechl, až mu vzduch zasyèel mezi zuby.</p>

<p>„Moc ho nepomlouvej. Je tvùj otec. Každý, komu v žilách koluje jeho krev, si zaslouží chcípnout. Kdyby bylo po mém, odpravil bych vás všechny. Jednoduše a rychle.„</p>

<p>„Není to mùj otec!„ odsekl hnìvivì Crane. Hendrix se pohrdavì zašklebil.</p>

<p>„Tady si všichni vymýšlíte ty nejbláznivìjší historky, ale pøed muèením vás to neuchrání. Proè jsi tady, pokud v sobì nemáš jeho krev? Vy, jeho potomci, jste k nìmu pøipoutáni dìdièností posílenou kouzlem. Mùžete žít pouze v jeho blízkosti. Až zemøe, nìkdo ho nahradí. Ale jen jeden na sebe mùže strhnout pyramidu moci. Až zemøe, nastane opravdu velké zabíjení! Budu se smát, až se doøežete mezi sebou! Chtìl bych se toho dožít!„ Hendrixovi se blýskalo v oèích.</p>

<p>„Nejsem jeho syn, matka na to pøísahala! Nenávidím ho, nejsem jeho syn!„</p>

<p>Crane jako by zapomnìl, kde je. Svíjel se vzteky, až se mu pouta zaøezávala hluboko do masa a po kùži mu stékaly kapièky krve.</p>

<p>„Proè jsi tedy neodešel?„ provokoval ho Hendrix.</p>

<p>„Zkoušel jsem to! Existují kouzla, která zde drží i normální lidi! Nedostal jsem se dále než za hranièní kámen panství. Kdyby mì sluha nepøitáhl zpátky, umøel bych. Pøestalo mi bít srdce. „</p>

<p>Hendrix se zašklebil.</p>

<p>„A chceš nebo ne, jsi jeho. Nemùžeš odejít. Ale neboj, nejsi první, kdo skonèil tady. Øekl bych, že vìtšina mých návštìvníkù je jedné krve! „ Hendrixùv smích pøerušilo zabušení na dveøe.</p>

<p>„Už tøi mìsíce sem nikdo ani nepáchl a teï se najednou netrhnou dveøe,„ zanadával.</p>

<p>Pomalu se dobelhal ke dveøím, postavil stranou, aby ho zvenèí nebylo vidìt a otevøel okénko.</p>

<p>„Stále stejnì nesmyslnì opatrný, Hendrixi? To jsem já, Aldrin, mám pro tebe rozkaz pøímo od pána.„</p>

<p>Hendrix si odplivl a stoupl si do výhledu.</p>

<p>Muž na chodbì vypadal jako zosobnìní stáøí. Shrbená záda, vrásèitá vysušená tváø, vodnaté bezbarvé oèi naplnìné hnisem a skøehotavý hlas.</p>

<p>„Netušil jsem, že ještì žiješ, Aldrine. A nemám z toho žádnou radost.„</p>

<p>„Nepozveš mì dál? Vyprahlo mi. Je to sem tisíc tøi sta schodù. Máš ještì tu dryáènickou koøalku?„</p>

<p>„Sklapni. Musím pracovat.„</p>

<p>„Nemusíš. Ale mùžu ti dohodit èlovíèka, na kterém by ses mohl pobavit a já s tebou. Moje nabídka platí. Donesu i pití a pøísahám, že tì vùbec nebudu vyrušovat. Budu se jen tiše dívat. Tak co?„</p>

<p>Hendrix znechucenì zavrtìl hlavou.</p>

<p>„Jsi bastard Aldrine. Jednou tì pozvu gratis. A slibuji ti, že uvidíš všechno. V zrcadle.„</p>

<p>Staøec vztekle zavrèel.</p>

<p>„Cranea musíš pustit, pán zmìnil názor. Øekl mi to osobnì. A doufej, že jsi mu pøíliš nepocuchal fasádu, nepolepšil by sis.„ Aldrin se uchechtl a otoèil se k odchodu. Hendrix poèkal, až vyjde první tøi schody, a zeptal se. „A prsten? Pokaždé, když tu mám nìkoho z rodiny, pøijde spousta rozkazù rádoby pøímo od Dareaga. Znáš pravidla, v záležitostech týkajících se jeho potomkù, musím s novými pøíkazy dostat peèetní prsten. Bez nìho jsou všechno jen tvé plané øeèi.„ Aldrin zaklel.</p>

<p>„Zapomnìl si, co? Stárneš, chlape. Pospìš si, a jsi co nejrychleji zpátky. Nahoru a dolù to máš dva tisíce šest set schodù. Jsem po obìdì a brzy zaènu. A pokud se pán bude rozèilovat, že synáèek nevypadá jako døív, mùžeš hádat, kdo bude ten špatný.„</p>

<p>Hendrix s úšklebkem zavøel okénko a vrátil se k rumpálu žebøíku.</p>

<p>Crane ho pozoroval s rozšíøenýma oèima. „Co dìláš! Máš mì pustit! Poèkej na ten zatracený prsten!„</p>

<p>Hendrix uvolnil kolík.</p>

<p>„Aldrina nemám rád a tebe taky ne. Pokud tì zabiju, bude o jednoho èarodìjnického zpotvoøence ménì a Aldrinovi to uškodí.„</p>

<p>„Nejsem jeho syn, už jsem ti to øíkal!„ Crane zuøivì køièel.</p>

<p>„Nevìøil bys, kolik špíny na nìj jeho dìti hází. Vlastnì jsem ještì neslyšel žádného z vás, aby o nìm mluvil alespoò uctivì, když už ne s láskou. Vlastnì bych mìl Dareaga litovat. Jak je mocný, ale nedokázal vychovat své dìti tak, aby ho milovaly!„ Hendrix se jízlivì zašklebil a pomalu zabral.</p>

<p>Crane zmlkl, zaal zuby, na lících mu vystoupily kapky potu. „Nejsem, nejsem jeho syn. A ty jsi stejný bastard „</p>

<p>Ze shora zaznìl dálkou tlumený zvuk, ale Hendrix ho bezpeènì poznal. Zoufalý výkøik utlumený rukou na ústech. A pøísahal by, že rozeznal i bublání krve deroucí se z proøíznutého hrdla. Muèený a muèitel si vzájemnì pohlédli do oèí. Hendrix povolil o pùl otáèky, závlaèkou zajistil napínací kolo a zavøel dveøe na závoru. Kdyby zvuk nezaregistroval i Crane, myslel by si, že se mu to jen zdálo. Po letech samoty v podzemí obèas slyšel hlasy dávno mrtvých lidí. Pøíliš ho to neznepokojovalo a pøipisoval to stáøí.</p>

<p>Váhavì sòal ze zdi hák na stahování kùže. Už jednou úspìšnì použil zahnuté ostøí na krátké násadì jako zbraò. Crane nespouštìl oèi ze dveøí. Nevsadil by na svùj život víc než šesták a v poutech se cítil zoufale bezbranný. Zdálo se mu, jako by nìkdo do dveøí opatrnì zatlaèil, jako by zkoušel, jak pevnì jsou zavøené. Ze zkušenosti vìdìl, že takovou pøekážku bez beranidla nikdo nevyrazí. Uvažoval, na koho má vsadit. Zda na neznámé venku, nebo na starého muže, který ho zjevnì nenávidìl. Ale kterému mìl být každou chvíli doruèen rozkaz o jeho propuštìní. Pøipadal si jako hráè pokeru, který se nemùže podívat ani na vlastní karty.</p>

<p>Z myšlenek ho vytrhly pøesuny energie na pozadí odrazu hmotného svìta. Nìkdo tvoøil kouzlo. Crane se krátkou súrou zbavil myšlenek a s dokonale vyèištìnou hlavou se soustøedil. Struktura kouzla byla komplikovaná a vysoce nestabilní. Už pouhé její udržení vyžadovalo pøísun znaèného množství energie. Nìkdo se chtìl dostat dovnitø a musel pøi tom pøekonat kouzla chránící muèírnu. Crane byl natolik znalý a zkušený, aby dokázal podle stylu poznat, že muèírnu opevnil Dareag. Po krátkém váhání zašeptal:</p>

<p>„Nìkdo èaruje. Chce se dostat dovnitø. Je silný.„ Hendrix pøikývl a odložil hák. Otevøel truhlici, která mu sloužila jako lavice na sezení, vytáhl dva rozmìrné balíky a zaèal je rychle rozbalovat. V duchu se proklínal za svou pohodlnost. Ještì pøed tøiceti lety by Craneovo varování nepotøeboval. Stárnul. V prvním balíku byla hustì kovaná kroužkovaná košile s vysokým, dráty vyztuženým límcem, v druhém váleèná sekera. Crane bolestí sykl. Diagramy obranných zaklínadel vyryté na zbrani a zbroji byly tak robustní, že ho na okamžik zahltily. I tady poznal Dareagovu práci. Do muèírny proniklo další echo horeènaté èinnosti na chodbì.</p>

<p>„Rychle!„ hláskoval Crane urputnì. Vzduch v místnosti tìžkl.</p>

<p>Hendrix stiskl zuby. Spìch pøi oblékání výstroje pøinášel vždy jen problémy. Pøes velké bøicho dokázal pøetáhnout brnìní jen s obtížemi. Vydechl a podaøilo se mu to, i když mìl pocit, že se pøipravil o polovinu kùže na pupku. Vytáhl z truhlice štít, navlékl si ho na levé pøedloktí, do pravé ruky uchopil sekeru a vykroèil ke dveøím. Crane varovnì zasyèel. Závory byly prohnuté až k prasknutí a dubové desky tiše skøípìly. Hendrix se staèil pouze krýt štítem.</p>

<p>Èerné železo závory prasklo, høeby ve døevì povolily, síla vymrštila dveøe do prostoru. Èelní vlna exploze pohltila Hendrixe, o zlomek sekundy diagramy reverzních zaklínadel zazáøily, rudá plasma kolem Hendrixe ustoupila bílé. Crane byl pøesvìdèen, že uhoøí zaživa, ale pøed hlavním náporem nièivé síly ho zaštítil Hendrix. Žár ještì nestaèil pohasnout a ve vchodu se objevila temná silueta. Hendrix využil délky topora a bez pøípravy švihem udeøil ze spodu šikmo vzhùru. Muž se zhroutil s roztrženým podbøiškem, ale okamžitì se za ním objevil další. Na Hendrixùv štít dopadl meè. Starý muž využil své váhy a nenechal se zatlaèit dovnitø. Pøekvapivì rychle zaútoèil bodcem, navalil se až na soupeøe a zastavil ho stísnìného v prùchodu. Ocel zvonila o ocel a skøípìla o kameny. Crane se snažil sledovat souboj, ale vidìl špatnì, protože nedokázal poøádnì otoèit pøipoutanou hlavu. Bojovníci si vymìnili nìkolik bleskových sérií ran. Zdálo se, že starý muž musí v každém okamžiku podlehnout, náhle však pøekvapivì zaútoèil trojicí plynule navazujících sekù kombinovaných s údery štítem a podaøilo se mu srazit i druhého muže. Jeho síly však už byly u konce. Sotva se držel na nohou a viditelnì vrávoral. Na schodišti èekal tøetí.</p>

<p>Vzduchem proletìl šíp. Hendrix vidìl soupeøe jen nezøetelnì, huèelo mu v uších, srdce nestaèilo námaze a vibrovalo v hrudi. Plíce se køeèovitì dmuly, ale nedokázaly nabrat žádný vzduch. Pozvedl sekeru a vykroèil vpøed. Nohy ho zradily, podlomila se mu kolena a s kovovým skøípotem se zhroutil.</p>

<p>Netušil, po jak dlouhé dobì se vzpamatoval. Ležel na zemi, v chodbì ani na schodech nikdo nebyl. Zvedl se a obtížnì se dobelhal zpátky do muèírny. Zakrvácenou sekeru položil vedle sebe a rozvalil se na lavici.</p>

<p>„Jsem pøíliš starý,„ zaskøehotal znechucenì.</p>

<p>Crane nervóznì pozoroval šíp zabodnutý tìsnì vedle nìho do trámku. Nebyla to silná rána, hrot se zaboøil do døeva sotva do poloviny, ale povrch špice byl potøísnìn tmavým povlakem.</p>

<p>„Øekl bych, že chtìli dostat mne a ne tebe,„ uvažoval nahlas.</p>

<p>„Kombinace fyzické síly a magie není pøíliš obvyklá. Možná jim po pøekonání bariér chránících muèírnu nic jiného nezbývalo.„</p>

<p>Hendrix pøikývl.</p>

<p>„Ještì nemùžu pøemýšlet. Až se zmátoøím, pustím tì. Musím si vydechnout.„</p>

<p>„Ti, kteøí spoléhají na zbranì, to s magií vìtšinou moc neumìjí. A naopak ti, co používají magii, mají zase sklon pøehlížet jednoduchou ocel. Naši útoèníci zvládli obojí skvìle. Nepoèítali pouze s kouzly nadupanou zbrojí a tvým váleènickým umìním. S takovou výbavou bys mohl vybít celý kouzelnický klan. Kde jsi k tomu, k èertu, pøišel?„</p>

<p>Hendrix na Craneovu poznámku nereagoval. Ležel na lavici s oèima upøenýma ke stropu a tìžce dýchal. Zdálo se nemožné, že pøed okamžikem zabil dva bojovníky. Až po pùlhodinì se zvedl, odvázal Cranea a zkoumavì ho pozoroval, jak se s obtížemi snaží postavit. „Skøipec si èlovìk pamatuje docela dlouho.„ Crane sice sténal a syèel bolestí, ale vzpamatovával se rychle.</p>

<p>„Dáš mi nìjakou zbraò?„ zeptal se. Hendrix zalétl pohledem k mrtvole u dveøí. „Jo. Kdybychom mìli potkat ještì nìkoho, bude to lepší.„ Mávl rukou smìrem ke stìnì.</p>

<p>„Nìco si vyber. Pùjdeš krok pøede mnou. Nezkoušej žádný podraz, možná už jsem starý, stále ale dost dobrý na to, abych tì dokázal bodnout do ledvin.„</p>

<p>Crane neøekl nic, v duchu však souhlasil. V prvních okamžicích boje byl Hendrix tvrdý protivník. Možná ne nejrychlejší, ale nelidsky pøesný a chytrý. Sundal ze stìny dlouhý nùž a zkusmo ho potìžkal. Potom si vybral ještì jeden menší s krátkou rukojetí a úzkou èepelí. Ostatní nástroje byly možná vhodné k vivisekci, ale k boji se pøíliš nehodily. Hendrix odøízl malý váèek povìšený na skobì, promnul ho mezi prsty a vysypal obsah na dlaò. Pøivonìl si a se sebezapøením se silnì nadechl, až mu drobné kousky sušených bylin vletìly do nosu. Rozkašlal se a zapotácel, do oèí mu vhrkly slzy. Crane pohladil støenku nože bøíšky prstù. Teï. Starý muž se oèividnì nemohl bránit. Jedna rána, nejlépe do ohryzku, nad drátìný límec. Skrze kovaná oka košile by nemusel projít a druhou pøíležitost by pravdìpodobnì nedostal. Ukroèil levou nohou o šíøku chodidla a otevøel si tak cestu k útoku pravaèkou. Úkosem pohlédl na Hendrixe. Ten se ztìžka opíral o stùl, oèi zavøené, usilovnì se snažil popadnout dech. Na kùži krku mu vystupovaly modré žíly a žluté skvrny stáøí. Crane si uvìdomil, že váhá. Pøekvapilo ho to. Proè, ksakru? Bylo to tak jednoduché, jediný plynulý pohyb. Znal cestu a snadno se mohl z vìzení dostat sám. Hendrix ovládl køeè, pøíležitost byla pryè.</p>

<p>„Co to bylo?„ zeptal se Crane.</p>

<p>„Povzbuzující droga. Budu tì muset zavést až do Audienèního sálu a 1300 schodù je na mne moc. Bez ní bych je nezvládl.„</p>

<p>„Dareag už tì mìl dávno poslat na odpoèinek. Jak to, že mu ještì sloužíš?„</p>

<p>Crane byl zmatený svým zakolísáním a otázkami se snažil nalézt ztracenou rovnováhu. Hendrix si do poutka na opasku zavìsil tìžký tesák. „Dlouhá historie. Pohni kostrou, a nenecháme tvého tatíèka èekat,„ zavrèel a postrèil Cranea pøed sebe.</p>

<p>Crane stoupal po schodech a podvìdomì poèítal. 597, 598. Nad 599-tým schodem byl maskovaný prùlez do spleti chodeb a místností ukrytých ve stìnách. O tom, že v širokých zdech paláce jsou další místnosti, vìdìli témìø všichni obyvatelé, ale nikdo se v nich nevyznal lépe než on. Skrytý labyrint byl ve skuteènosti stejnì rozsáhlý, jako bìžnì obývané prostory. Možná i rozsáhlejší, protože Crane kdysi objevil velkou tajnou místnost ve stìnì sotva stopu silné. Pøestože ho to znervózòovalo, udìlal si v ní jednu ze svých základen. Šestistý dvacátý schod. Nebyla to past, pouze se na nìm setkávaly stíny zaklínadel použitých nìkde ve vyšších patrech paláce. Dokázal rozpoznat jen jedno z nich - odraz komplikovaného zámku jistícího køídlo podlaží obývané Adrianou. Pøekroèil ho. Ze zkušenosti vìdìl, že závojové otøepy kouzel, které se na èlovìka nalepí, pøinášejí smùlu. Slyšel jak Hendrix tìžce došlápl, jemná chaotická sple magických vláken kouzel zavibrovala, ale pak od nìho odskoèila. Na Hendrixovi lpìlo kouzlo, spíše prokletí. Kompaktní, uzavøené do sebe a odpuzující další magii. Crane zamyšlenì stoupal dál. Byl na magii nebývalé citlivý, dokázal sledovat toky sil a detailnì analyzovat struktury, do nichž jiní èarodìjové moc spoutávali. Dar manipulovat s magií mu však témìø chybìl, a to ho øadilo mezi nejslabší z Dareagových potomkù.</p>

<p>Na devìt set tøicátém sedmém schodu se leskl prsten. „Dareagùv peèetní. Ten ti mìl zachránit život,„ øekl Hendrix.</p>

<p>O kousek dále objevili dva muže s proøíznutými hrdly. Cranea pøi tom napadlo, jak neobvykle se nìkdy zvuky podzemním bludištìm nesou. Aldrin ležel ještì o dva zákruty schodištì výše. Pøestože ho zevrubnì prohledali, nezjistili, co ho vlastnì zabilo. Pokud byl mrtvý. Nedýchal, ale nemìl namodralou barvu a zatím ani nezaèal chladnout. Hendrix v první chvíli vytáhl tesák, potom ho však schoval.</p>

<p>„Pravdìpodobnì jsi mrtvý bastarde, ale nebudu riskovat.„ Pronesl témìø vesele, zvedl tìlo a hodil ho dolù.</p>

<p>Crane odhadoval, že na konci strmého schodištì zbude z Aldrina jen neforemná zmì polámaných kostí a rozdrcených tkání.</p>

<p>„Opravdu jsi ho nemìl rád,„ zkonstatoval.</p>

<p>„Nechci mít v zádech nìco, o èem nejsem pøesvìdèen, že to je opravdu mrtvé,„ odbyl poznámku Hendrix.</p>

<p>Koneènì se dostali až k audienènímu sálu. Hendrix zastavil pøed železnými dveømi, které svými rozmìry pøipomínaly spíše pevnostní bránu. Tìžce oddechoval, nepravidelný tlukot jeho vlastního srdce vybièovaného drogou až na samou hranici možností ho ohlušoval. Crane cítil, že sál je plný lidí. Byli zde témìø všichni stálí obyvatelé paláce.</p>

<p>„Jdeme.„</p>

<p>Opøeli se každý do jedné veøeje a vešli dovnitø. Jako pokaždé, i tentokrát rozmìry sálu Cranea ohromily. Strop byl více než dvì stì stop vysoko a protìjší zeï protkaná obrovskými okny vypadala jako šedý pásek s pravidelnì rozmístìnými krystaly záøivého køemene. Zdi z leštìné žuly odrážely matné siluety lidí, kteøí v sále nebyli. Hendrix musel zpoèátku klopil oèi k zemi, aby se s otevøeným prostorem dokázal vypoøádat. Pobýval v podzemí už pøíliš dlouho.</p>

<p>Tiše kráèeli po mramorové podlaze. Hendrix se dùslednì vyhýbal èerným dlaždicím splétajícím se do složité struktury. Crane si vzpomnìl na den, kdy se jako kluk vytáhl pøes kladku po lanì až ke stropu, aby zjistil, co je na zemi vlastnì namalováno. Nepamatoval si to. Vìdìl jen, že v okamžiku, kdy se rozhlédl, jeho vìdomí explodovalo a propadl se do tmy. Celý den pak bezvládnì visel volnì v prostoru, než ho Geneva našla. Vzpomínka stále bolela. Stý osmdesátý krok, Hendrix vìdìl, že jsou v polovinì cesty k trùnu. Pøinutil se zvednout pohled. Každým rokem to bylo tìžší. Dareagùv trùn obklopoval dav lidí. Maèkali se na sebe, aby byli èarodìji co nejblíže a neuniklo jim jediné jeho slovo. Bezohlednì se prodíral vpøed pomocí kopancù a ran lokty, ale pøestože nìkolik lidí témìø porazil, nikdo se na nìj nepodíval dvakrát. Nervóznì se rozhlížel. I z dálky poznal Magona ènícího nad hlavami ostatních. Nebezpeèná Adriana, po Dareagovi nejobávanìjší èarodìj v paláci, mìla i tady kolem sebe dostatek volného prostoru. V bílých šatech až po zem vypadala panensky nevinnì. Pøedstava nevinnosti ve spojení s Adrianou Hendrixe pobavila. Nikde nevidìl její dvojèe Dorga. Byl to Dareagùv oblíbenec a s Adrianou se mìli rádi jako koèka a pes. Ani po Feile a její suitì dìvek nemusel pøíliš dlouho pátrat. Armáda šest stop vysokých váleènic s útlými pasy, oblými boky a zatracenì vznosnì klenutými òadry se pøehlédnout nedala. Oswaldovi do oceli zakutí rytíøi i ve všeobecném chaosu udržovali dokonalou formaci. Na ploše nìkolika atletických stadiónù se tísnily stovky èarodìjù, rádoby èarodìjù, zabijákù, psychopatù a geneticky zmanipulovaných zrùd. Všichni Dareagovi potomci i se svými poskoky byli pøítomni. Hendrix si uvìdomil, že má zátylek zbrocený studeným potem a žaludek køeèovitì stažený. Bál se, protože netušil, co je pøíèinou shromáždìní. Z muèírny sice dlouhá léta témìø nevycházel, ale pøesto mìl dobrý pøehled o tom, co se dìje. Ve více ménì pravidelných intervalech za ním Dareagovi potomci pøicházeli na kus øeèi. Zèásti proto, aby se dozvìdìli zprávy a klepy o jiných, a zèásti proto, aby sami nìjaké pustili do obìhu. Hendrix vìdomì fungoval jako mrtvá schránka a zprostøedkovatel tiché pošty, s jeho pomocí se sjednávaly doèasné aliance a vymìòovaly informace. Nikdo se ho nikdy neodvážil napadnout, protože jako Dareagùv dlouholetý sluha, osobní žaláøník, inkvizitor a kat byl pro všechny tabu.</p>

<p>Koneènì se protlaèil až do první øady. Dareag sedìl na kamenném trùnu a blahosklonnì se šklebil. Hendrixovi se podlomila kolena a svìraè moèového mìchýøe na okamžik vypovìdìl službu. Zimniènì se tøásl, musel se opøít o Cranea, aby se vùbec udržel na nohou. V ústech cítil hoøkost žluèi a staré srdce bušilo jako kováøovo pøibíjecí kladivo. Strach se s léty nezmenšoval, ale rostl. Èarodìj byl obleèený do obvyklé èerni, vápennì bílý oblièej z ní vystupoval jako chrchel ze sametové podušky, oèi žhnuly jedovatou žlutí. Byl plešatý, ale jeho pleš se neleskla kùží, nýbrž slonovou barvou lebeèní kosti. Kùže konèila v úrovni oèí. Vypadal ještì vyzábleji než obvykle a Hendrix cítil, že se v auøe zvráceného šílenství, která ho obklopovala jako závoj dýmu, zaèíná topit.</p>

<p>„Jsem rád, že jsme opìt pohromadì, mé dìti!„ promluvil Dareag.</p>

<p>Pokud byl pøed okamžikem v sále ještì nìjaký šum, teï ustal docela. Èarodìj se rozesmál. Tiše, ale Hendrix cítil, jak mu z uší teèe krev.</p>

<p>„Nepochybnì si všichni uvìdomujete, že vaše chvíle nastala!„</p>

<p>Další vlna chechotu. Už není ani trochu normální, ani trochu. Opakoval si v duchu dokola Hendrix a pak si uvìdomil, že mluví nahlas. Nikdo si toho nevšiml.</p>

<p>„Rozhodl jsem se, že koneènì umøu a jeden z vás po mnì pøevezme žezlo!„</p>

<p>Dav zakolísal.</p>

<p>„Ještì ne, mé dìti, ještì nevíte všechno!„</p>

<p>„Samozøejmì jste si všichni vyzkoušeli, že bez mého svolení nedokážete odejít. Ani ti nejmocnìjší z vás to nedokáží. Je to tak, Adriano?„</p>

<p>Dareag povstal a upøenì se na ni podíval. Adriana mu pohled mlèky opìtovala, volný prostor kolem ní se ještì více rozšíøil. Hendrix ji i pøes témìø mužsky energické rysy v oblièeji považoval za krásnou, teï však pochopil, že se podobá svému otci. Absolutní soustøedìní zpùsobilo, že se z její tváøe vytratila elegance a lidskost, oèi získaly zlatavý nádech a nakonec zbyla jen lidská karikatura.</p>

<p>„Ano, jsi silná.„</p>

<p>Mág teï mluvil zádumèivì.</p>

<p>„Ale ve høe, kterou jsem pro vás pøipravil, se mùže stát všechno. Je to zajímavá, spravedlivá a napínavá hra a urèitì se vám bude všem líbit!„</p>

<p>Zvrátil hlavu a dlouho se smál.</p>

<p>„A jako v každé høe èeká vítìze odmìna. Za prvé - bude moci odejít z paláce!„ øekl a ze široka mávl rukou smìrem k oknùm. Explozivní zrod struktury kouzla pøinutil Cranea zavyl bolestí. V následujícím okamžiku výhled do krajiny zmizel. Zahradila ho žulová zeï stejná jako ostatní stìny sálu.</p>

<p>„Uzavøel jsem všechny východu, Magone. Všechny. Je to jasné?„ Dareag se posmìšnì obrátil na obra, ale neèekal na odpovìï.</p>

<p>„A za druhé - získá poklad, po kterém všichni tak toužíte! Už ho potøebovat nebudu!„</p>

<p>Opìt se poddal záchvatu køeèovitého smíchu. Jeho oèi v fialovém pøíšeøí vrhaly svìtelné odlesky.</p>

<p>„Nikdo z vás nezná celý palác!„ pokraèoval.</p>

<p>„Ani ty ne, Crane, pøestože se tak snažíš.„ Èarodìj se na Cranea posmìšnì zašklebil.</p>

<p>„Potøebujete mapu. Rozdìlil jsem ji na tøináct dílù. Nìkteré jsou ukryté na snadno pøístupných místech, jiné jsem rozdal. Tøeba Adriana má jeden velký kus.„</p>

<p>Vzduch explodoval magií, podlaha se otøásla. Nedokonale koncentrovaná moc srazila Hendrixe i Cranea k zemi. Adriana zmizela v oslòující bílé kouli.</p>

<p>„Ještì ne! Až zemøu! Kdo zabije pøed mou smrtí, prohrává jako první!„</p>

<p>Dareagùv hlas pronikl peklem a bìsnìní síly ustalo jako na rozkaz. Hendrix se podíval smìrem, kde pøed chvílí Adriana stála. Mramorová podlaha okolo vøela, ale èarodìjka vypadala stejnì klidnì jako pøed útokem. Možná byla jen o poznání bledší a zdálo se, že se chvìje. Dareag se znovu rozesmál.</p>

<p>„Ještì ne, øíkal jsem, až zemøu! Ale zajímavý zaèátek, co na to povíš, má milovaná? Opakuji! Mùže pøežít jen jeden, ten získá všechno.„</p>

<p>„Pane! Váš prsten!!„</p>

<p>Hendrixùv hlas se tøásl strachem. Zvedl prsten a držel ho pøed sebou jako štít.</p>

<p>„Mìl jsem vám pøinést prsten a pøedat vìznì! Pokud odcházíte, zprostìte mì služby! Splnil jsem svou èást dohody!„</p>

<p>Hendrixe jeho vlastní troufalost ohromila. Nejradìji by slova vzal zpátky, ale bylo pozdì. Zdìšenì visel na Dareagovi oèima a èekal.</p>

<p>„Závazek, o jakém závazku to mluvíš?„ zeptal se èarodìj pøekvapenì a vzápìtí se mu v oèích zablesklo. Hendrix pochopil, že otázkou, kterou vyslovil, ztratil poslední nadìji.</p>

<p>„Ale já chci umøít, já chci umøít, ty bastarde!„ køièel Dareagovi do oblièeje. Výbuch vzteku èarodìje pobavil.</p>

<p>„Opravdu?„ Otázka znìla tiše a Hendrix uprostøed slova zmlkl.</p>

<p>„Opravdu? Gemote, zabij ho!„ rozkázal Dareag sluhovi, který kleèel u schodù trùnu a hodil mu dýku.</p>

<p>Malý mužík s prázdným oblièejem vstal, uchopil zbraò a pomalu se blížil k Hendrixovi.</p>

<p>„Mùže, pane? Mùže mì zabít? Nebudu -„ Hendrix v rozpacích koktal, støídavì pozoroval mága a støídavì sluhu.</p>

<p>„Odhadni to, nejsi pøece hloupý.„</p>

<p>Mužík už byl blízko, nešikovnì pozvedl dýku. Pravdìpodobnì to udìlal poprvé v životì. A naposledy. Hendrix máchl sekerou a srazil ho k zemi.</p>

<p>Dareag se zachechtal.</p>

<p>„Tak vidíš. Nevíš, co chceš, a já jsem kvùli tobì pøišel o svého oblíbeného písaøe. Pokud pøežiješ hru, budeš sloužit mému nástupci. Mé dìti,„ pokraèoval a pøestal si Hendrixe všímat.</p>

<p>Crane zpozornìl a nenápadnì se rozhlédl. Síla se dala do pohybu. Bylo to na hranici citlivosti jeho vnímání, ale vsadil by celý zlaák. Nìkdo pomalu aktivoval podúrovòové kouzlo. Hendrix levou rukou nahmatal tesák a pomalu ho vytáhl z pochvy. Nechal zbraò mezi prsty proklouznout a uchopil ji za èepel. Mírnì pokrèil pravou ruku v lokti a levým ramenem se natoèil dopøedu. Crane v duchu zvýšil sázku na stovku. Hendrix hodil. Síla se dala do pohybu. V okamžiku, kdy se letící tesák vzdálil od Hendrixovy ruky na délku dlanì, Dareag zareagoval. Zablesklo se, ale energie jeho obranného kouzla se odrazila od povrchu virtuálního hyperboloidu, který se zformoval pøed tesákem. Dareag ještì dokázal odblokovat sílu vlastního kouzla, potom ho tìžká zbraò zasáhla do prsou, proala tøetí a ètvrté žebro, srdce i páteø a pøišpendlila ho k opìradlu. Ticho trvalo okamžik. V šeru se zaleskla dvoumetrová èepel Magonova meèe a pøeala tøi lidi najednou.</p>

<p>„Utíkejme!„ zaøval Crane.</p>

<p>Chaos, výbuchy magie, svistot oceli, oheò, øev. Hendrix v oblaku ohnì, jekot jeho vlastních obranných zaklínadel. Crane se noži staral o ty, kteøí se vyhnuli dlouhým švihùm Hendrixovy sekery. Bok po boku si klestili cestu pryè. Klopýtali, padali, plazili se krví, Hendrixova zbroj zaèínala pod neustálými útoky moci rudnout. Se štìstím se jim podaøilo dostat se ze sálu ven. Crane za nimi vyèerpanì zavøel dveøe. Hendrix se opøel o stìnu. Jeho staré srdce se chvìlo a váhalo, zda bít dále. Bože, nesmím, nesmím umøít! Honilo se mu hlavou jako zaklínadlo. Crane stál, èerná krev odkapávala z nasáklých rukávù, tìžce oddechoval.</p>

<p>„Tam jsou! Mají mapu!„ zakøièel nìkdo v ohybu chodby.</p>

<p>„Utíkejme!„</p>

<p>Crane vyrazil vpøed, Hendrix klopýtal za ním. Crane probìhl okolo rohu a skluzem zastavil. Chodbou postupovali tøi muži v plné zbroji se štíty a meèi, za nimi další. Tvoøili neprostupnou ocelovou hráz.</p>

<p>„Oswald!„ zaøval Crane varování a otoèil se zpìt.</p>

<p>Hendrix ho právì dohonil, bledý, s rukou pøitisknutou na hrudi.</p>

<p>„Za námi je John! Canib John s celou bandou, nemáme šanci!„ sípìl.</p>

<p>Crane se rozhlédl jako štvané zvíøe, náhle mu oèi zazáøily nápadem. Okamžik studoval podlahu a potom se postavil se na jednu z dlaždic. „Ke mnì! Stoupni si ke mnì!„</p>

<p>Na jedné stranì uspoøádaná formace ocelových rytíøù, na druhé chaotický dav vyzbrojený sekerami, meèi, obušky. Hendrix váhal. Èelní linie na obou stranách zpomalily a pøipravovaly se k srážce. Dvojice mezi nimi byla jen bezvýznamné zrnko prachu. „Ke mnì, postav se tìsnì ke mnì!„ „Rozdrtí nás mezi sebou!„ øval Hendrix, aby ho Crane v stupòující se vøavì vùbec slyšel. „Vyskoè a dupni! Poøádnì!„</p>

<p>Rytíøi pozvedli meèe, Canibova horda se rozjeèela. Vzdálenost mezi skupinami se zkrátila na ètyøi sáhy, Crane s Hendrixem na pùl cesty mezi nimi. „Vyskoè a dupni!„</p>

<p>Hendrix si pøipadal jako hlupák, ale poslechl. Odrazil se a pøi dopadu udeøil ze všech sil patami do zemì. Dlouhá èepel ho lehce škrábla na rameni, Craneùv nárt zapraštìl pod okovanými podpatky, vzápìtí zapraskal mramor. Rychle se vzdalující obdélník svìtla. Zlomek sekundy vidìl Hendrix letìt vedle sebe zbytky rozlomené dlaždice, potom zavadil o stìnu, kusy mramoru ho pøedbìhly a zmizely ve tmì. Ohlušující tøesk. V okamžiku, kdy pochopil, že to byl zvuk dopadu trosek, narazil sám. Strop nižšího podlaží nevydržel, krátký záblesk fialové záøe pøi prùletu chodbou, další náraz, tentokrát o podlahu, opìtovný let tmou ve spoleènosti trosek. Let, náraz, let. Tma, svìtlo, tma. Praskot kostí a mramoru. Ta barabizna musí být provrtána skrz na skrz, napadlo Hendrixe okamžik pøedtím, než dopadl na dno.</p>

<p>Otevøel oèi. Obklopovala ho temnota. Všudypøítomné fialové svìtlo bylo pryè. Netušil, kolik èasu uplynulo. Bolelo ho bøicho, byla mu zima a trochu se mu toèila hlava. Pokusil se pohnout levou rukou. Kupodivu to šlo. Ve váèku u pasu nahmatal ocílku a troud a zbytek svíèky. I když byl celý palác pod pøíkrovem zaklínadla vytváøejícího svìtlo, Hendrix se radìji spoléhal sám na sebe. Mihotavý plamínek prozáøil tmu. Rozhlížel se v leže, protože se neodvažoval pohnout. Vìdìl, že krvácí do bøicha, ale zjistit, kolik má polámaných kostí se bál. Místnost byla vyzdìná neopracovanými kameny, otøepy malty pokrývaly podlahu, jako by stavitel spìchal. Strop tvoøený dvìma køížovými oblouky se z vìtší èásti utápìl ve tmì. Otvor, kterým se propadl dovnitø, nevidìl. Na stìnì po levé ruce byla pøipevnìna police, spíše pouze nahrubo opracovaná deska. Na ní stála plechová konvice a døevìný pohár. Možná tady kdysi Dareag nìkoho zazdil, napadlo Hendrixe. Opatrnì otoèil hlavu a podíval se i na druhou stranu. Lidské ostatky nespatøil, svíèka osvìtlovala pouze jednoduchou døevìnou lavici a kus nìèeho, co kdysi mohlo být stolem, na zemi leželo nìkolik louèí. Najednou mìl ústa plná slin a zaèal se zimniènì tøást. Sáhnul si na bøicho. Bylo nafouklé a na omak bolestivé. Kosti, nekosti, opatrnì se posadil. Plamínek získal duhové obrysy. Pøipadalo mu smìšné, že jeho stáøím zkøehlá kostra vydržela. Postavil se a zkusmo sáhl po konvici. Na podruhé se trefil. Byla tìžká a šplouchalo to v ní. Hubièka i víko byly ucpány voskem, zøejmì se ocitl ve vinném sklepì. Uvìdomil si, že by se tady pøed smrtí rád poøádnì porozhlédl. Otevøel konvici a napil se. Víno bylo silnì aromatické a mìlo tu správnou teplotu. Zatoèila se mu hlava. Nedokázal se udržet na nohou a radìji se posadil. Pokusil se ještì jednou se napít, ale síly ho opustily a nedokázal doušek polknout.</p>

<p>Otevøel oèi. Tma. Vybavil si dlouhý pád, agónii umírání. Objala ho tichá hrùza z toho, že je mrtvý a Dareagova kletba se zaèíná naplòovat. V ruce stále držel zbytek svíèky. Vosk už byl studený. V pravièce stále svíral konvici. Lokl si, ale víno se mu nyní zdálo pøíliš silné. Napadlo ho, že na mrtvolu je trochu vybíravý. Po kolenou a loktech se plazil smìrem, kde pøed tím vidìl louèe. V okamžiku, kdy si uvìdomil, že se spletl a došel pøíliš daleko, sáhl rukou do prázdna a zavrávoral. Okamžik bojoval o rovnováhu, ale prohrál. Náraz mu vyrazil dech. Díra, do které spadl, byla nìco málo hlubší než poctivý hrob. Zùstal ležet vzteky bez sebe. Jednou mìl zpekla štìstí a teï se vlastní neschopností témìø zabil. Ucítil aroma vína. Zašátral okolo sebe a nahmatal pøevrácenou konvici. Naštìstí v ní stále zbývala dobrá polovina. Poøádnì se napil a zaèal prohmatávat okolí. Dotkl se nìèeho mìkkého a studeného. Lidská ruka.</p>

<p>Crane, napadlo ho.</p>

<p>Poslepu se vyšplhal po stìnì, z které spadl, našel louè, zapálil ji a vrátil se ke Craneovi.</p>

<p>Hendrix za svùj dlouhý život vidìl nespoèetnì mrtvých a Crane vypadal pøímo ukázkovì. Konèetiny trèící v nepøirozených úhlech, louže krve pøed ústy. Sklonil se k nìmu. Zdálo se mu, jako by uslyšel jemné vzdechnutí. Popudilo ho to, protože to bylo proti jeho profesionálnímu úsudku, ale ze zkušenosti vìdìl, že lidé spojení s magií vydrží nìkdy neskuteènì mnoho. Navlhèil mu rty vínem. Tentokrát byl vzdech zøetelný. Kapku po kapce lil Craneovi víno do úst a èekal. Pohnout se s ním neodvážil. Když zapaloval ètvrtou louè, otevøel Crane oèi, nekoordinovanì zaškubal nohama a zatøásl hlavou.</p>

<p>„Byl bych se vsadil, že máš zlomenou páteø,„ pøivítal ho Hendrix. Crane neodpovìdìl, místo toho se pokusil zvednout a okamžitì upadl do bezvìdomí. Hendrix toho využil a zaèal podrobnì zkoumat jeho zranìní. Zjistil, že to, co na první pohled pokládal za zlomeniny, jsou vykloubeniny, pøípadnì otoky zpùsobené otloukáním pøi pádu. Vypadalo to hrùznì, ale Hendrix umìl stejnì dobøe kosti lámat, jako je napravovat. Pracoval na Craneovi, až se z nìj lil pot. Nakonec se pokusil dát do hromady nárt, který sám pošramotil. Kupodivu nebyl ani zlomený. Vyèerpaný skonèil a zjistil, že ho Crane pozoruje. Ve tváøi byl zsinalý a èelo se mu lesklo potem.</p>

<p>„Cítím se, jako bych pøed chvílí byl ještì mrtvý.„</p>

<p>Hendrix pøikývl.</p>

<p>„Vypadal jsi na to. Odvedl jsem na tobì mistrovskou práci. Jenom mi není jasné, proè jsem se tolik snažil.„</p>

<p>„Se mnou máš šanci, že pøežiješ.„</p>

<p>„S mrzákem? Dva týdny budeš k nepotøebì.„</p>

<p>„Zapomínáš, kdo byla moje matka. Za dvì hodiny mi nebudeš staèit.„</p>

<p>Hendrix pokrèil rameny a pohodlnìji se opøel o stìnu. Byl unavený a chtìlo se mu spát. Když se probudil, na podlaze hoøel malý oheò. Crane kulhal sem a tam a snažil se rozhýbat pošramocené klouby.</p>

<p>„Koneènì. Spal jsi snad celý den. Už jsem spálil všechno døevo.„</p>

<p>„Jak jsi vìdìl, že je pod námi šachta?„ zajímal se Hendrix.</p>

<p>„Celý život zkoumám palác a schraòuji mapy. Je to mùj zpùsob, jak tady pøežít. Jsem pøíliš slabý na to, abych se mohl postavit ostatním, a ani nikomu nestojím za spojenectví. Schovávám se, špehuji, prodávám informace, vymìòuji je za jiné informace. Vìdìl jsem, že pod východy z Trùnního sálu jsou tajné chodby propojené prùlezy. Šachta ale byla nìco navíc. Na žádné z map, které jsem kdy vidìl, nebyla zakreslena. A nikdy by mì nenapadlo, že vede skrz na skrz celým palácem. Odhaduji, že jsme teï tìsnì nad úrovní žaláøe, nebo muèírny. O téhle místnosti nemám tušení.„</p>

<p>Crane pokrèil rameny.</p>

<p>„Není to nic neobvyklého. Palác má rozlohu více než šedesát ètvereèních mil, a to snadno pøehlédneš i katedrálu, natož takovou kobku.„</p>

<p>„Chceš øíct, že jsme se propadli skoro o tisíc stop? A pøežili jsme to?„</p>

<p>„Taky se mi to zdá,„ Crane na okamžik zaváhal, „ponìkud nepravdìpodobné.„</p>

<p>„Hendrix se postavil a zaèal místnost zevrubnì prohlížet. Krypta svými rozmìry pøipomínala menší pokoj pro služebnictvo, z toho tøetinu zabírala hluboká díra. do níž spadl Crane.</p>

<p>„Co to mùže být?„</p>

<p>„Hrobka? Zazdìné skladištì potravin? Všechno se tady pøestavovalo snad tucetkrát. Kompletní mapy neexistují.„</p>

<p>„A jak se dostaneme ven?„ zeptal se Hendrix a zaèal proukávat stìny.</p>

<p>„Šetøi si dech,„ zadržel ho Crane, „tìmhle kamenùm øíkám dveøní.„</p>

<p>Zatlaèil do jednoho z kamenù ve stìnì. Podle Hendrixe se nièím nelišil od ostatních.</p>

<p>„Pomoz mi. Buï jsem se spletl, nebo je obzvl᚝ tìžký.„</p>

<p>Spoleènì se jim podaøilo odsunout kámen z jeho lože sotva o palec.</p>

<p>„Nezdá se mi, že bych se touhle škvírou protáhl,„ zabruèel Hendrix.</p>

<p>Crane se otoèil a beze slova ukázal na podlahu. Jedna z dlaždic se volnì otáèela na èepu a odhalovala temné ústí šachty.</p>

<p>„To je ten nejhorší vtip, který jsem za posledních sto dvacet let slyšel.„</p>

<p>Hendrix necítil nejmenší chu soukat se do úzkého èerného otvoru, ale Crane už byl uvnitø.</p>

<p>„Rozšiøuje se to. Lezu dolù.„</p>

<p>Crane se vzpíral o stìny rukama i nohama a se zdánlivou snadností, sestupoval. Rychle zmizel z dohledu, po chvíli utichly i zvuky. Hendrix se odvrátil od šachty, zastrèil si za opasek zbylé louèe a zaèal hledat svou vlastní cestu ven. Pro nìj akrobatické kousky nepøicházely v úvahu. Prozkoumal všechny stìny a pomalu se zaèal smiøovat s tím, že se bude muset pokusit o sestup, když se udýchaný Crane vrátil zpìt. Okolo pasu mìl obtoèený napùl zteøelý provaz. Uvázal ho kolem ulomené nohy stolu a vzepøel ji v ústí šachty.</p>

<p>„Na konci lana najdeš boèní štolu. Je úzká, ale vlezeš se tam. Vypadá to na pìkné bludištì, radìji na mne poèkej hned u ústí.„</p>

<p>Crane se vesele zašklebil.</p>

<p>Hendrix váhal a potom se vážnì zeptal: „Proè jsi se pro mne vrátil?</p>

<p>Crane se zamyslel a stejnì vážnì odpovìdìl: „Nevím.„</p>

<p>Hendrix dále neèekal a zaèal sestupovat. S pomocí lana se do štoly dostal pomìrnì snadno. Na prvních dvaceti krocích napoèítal vyústìní pìti odboèek a v každé zahlédl další køižovatku. Vmáèkl se do jedné z boèních chodeb, pustil Cranea dopøedu a nechal se vést. Prostorné koridory byly vyzdìné kamennými kvádry nebo pálenými cihlami, s klesajícím prùøezem se kvalita stìn zmenšovala a nejužší chodby byly nahrubo vytesány ve skále nebo rostlém jílu. Crane zanedlouho opustil sí širokých tunelù a vìtšinu èasu šli hluboce pøedklonìni, obèas museli postupovat po ètyøech a dvakrát se dokonce plížili potrubím, v nìmž Hendrix uvízl a bez pomoci by se ven nedostal. Po nìkolika hodinách byl pøesvìdèen, že Crane pøes všechno své vychloubání zabloudil.</p>

<p>Když se pak po mnoha hodinách díval møížkou toho, co døíve považoval za pouhý ventilaèní prùduch, do muèírny, necítil radost ani úlevu. Bylo mu to jedno. Crane si klekl, aby dolù lépe vidìl.</p>

<p>„Nikdo tu není. Nenapadlo by mì, že budu mít radost z návratu do tvé špeluòky.„</p>

<p>Na moment se odmlèel a pøiblížil hlavu až k podlaze.</p>

<p>„Ten èarodìjnický svitek na stole je tvùj?„</p>

<p>„Mapa,„ zašeptal Hendrix.</p>

<p>„Bastard. To by odpovídalo jeho smyslu pro humor.„</p>

<p>Dostat se do muèírny vypadalo zpoèátku jako pomìrnì obtížný problém. Ventilaèní otvor byl pøíliš malý na to, aby se jím Crane protáhl, a když pokraèovali chodbou dál, vrátili se do zatuchlého labyrintu. Nakonec to Hendrix vyøešil po svém. Proboural se.</p>

<p>Kdyby na rubu svitku nebylo napsáno, že jde o sedmý díl mapy, nepoznali by to. Nákres byl nejasný, jako by ho nìkdo napùl setøel, a ani v zøetelnìjších partiích nedával smysl. Kostrbaté linie vytváøely chaotické obrazce nepøipomínající nic známého.</p>

<p>„Jediné, èemu rozumím, je ten vzkaz, „ øekl Hendrix a ukázal na drobné písmo v rohu.</p>

<p>„Já ne. Odhaduji, že to je swagliš, jazyk èarodìjù. Dále mé vzdìlání nesahá.„</p>

<p>„Sloužil jsem mu dlouho a nìkdy jsem rozkazy dostával i písemnì.„</p>

<p>Hendrix zaèal pøekládat.</p>

<p>„Doufám, že ti má poslední pozornost udìlala radost. Nejsi sice mùj potomek, ale za tvou dlouholetou a vìrnou službu jsem tì odmìnil úèastí ve høe. Tobì neøeknu, u koho je další èást mapy. Místo toho ti prozradím, že ve skuteènosti je dílù ètrnáct. Zatím jsi jediný, kdo to ví.„</p>

<p>Crane se rozhlédl.</p>

<p>„To znamená, že na každém svitku, je nápovìda, u koho najdeš další. Zajímalo by mì, kdo hledá tenhle.„</p>

<p>Nahlas vyslovená otázka mu pomohla vylovit z podvìdomí nìco, co vnímal již delší dobu. Všudypøítomná vlákna moci hustìji èi øidèeji pronikající palácem se v nejbližším okolí muèírny pomalu pøeskupovala. Nìkdo vysílal pátrací tykadla a studoval situaci v muèírnì. Crane se pokusil vnitøním pohledem pøiblížit ke struktuøe kouzla, aby neznámého identifikoval, ale energie ho popálila. Èarodìj byl nabit mocí až na hranici stability a nedokázal udržet sílu zcela pod kontrolou. Koncentrace moci v okolí muèírny narùstala.</p>

<p>„Máme smùlu, už jde,„ vydechl Crane.</p>

<p>Hendrix se rozhlédl a sáhl po tìžké holi. Sekeru ztratil pøi pádu, ale na neopancéøovaného mága se hùl zdála stejnì dobrá. Crane zavrtìl hlavou.</p>

<p>„Pokud vìøíš v nìjakého boha, pomodli se. Je silný a je blízko.„</p>

<p>Navzdory svým slovùm se postavil za dveøe. Pøibližující se kroky slyšel už i Hendrix. Skøípot ocelových protéz o drsnou žulu.</p>

<p>„Dorg,„ vyslovil nezvuènì kouzelníkovo jméno.</p>

<p>Pøipadalo mu smìšné, že v okamžiku, kdy si zaèínal myslet, že se mu skýtá nadìje na vysvobození, má být poražen. Dareagovi se jeho poslední žert podaøil. Nenávidìl ho, jak on ho nenávidìl. Hendrix zaskøípìl zuby a pozvedl palici. Uvìdomil si, že poprvé v životì pøemýšlí o èarodìji bez panického paralyzujícího strachu. V okamžiku, kdy zabil písaøe, se smíøil s budoucností a pøestal se bát. A byl ochotný riskovat, aby svùj osud zmìnil.</p>

<p>„Maredine!„ zakøièel.</p>

<p>Crane s obavami pozoroval, že Hendrix zešílel a zaèíná mluvit sám k sobì.</p>

<p>„Maredine! Dareag je mrtvý. Pomozte mi!„</p>

<p>„Proè? Co za to? Tìšíme se na tebe. Nemùžeme se doèkat, až k nám pøijde nìkdo nový! Zmìna, po stovkách let nìjaká zmìna!„</p>

<p>Muèírnu vyplnil dunivý hlas. Crane nedokázal rozpoznat, odkud vychází. Zdálo se, že zvukem rezonují samotné stìny.</p>

<p>„Pustím vás! Když mi pomùžete, pustím vás. Dej mi slib, že znièíte Dorga, a já vás pustím!„</p>

<p>Hendrix se poprvé v životì protivil Dareagovì vùli. Skuteènost, že je èarodìj mrtvý, mu to pøíliš neusnadòovala.</p>

<p>„Hendrixi, zopakuj to!„</p>

<p>„Pustím vás! Slibte mi, že znièíte Dorga, a já odstraním peèe, která vás poutá!„</p>

<p>„Pøijímáme!„</p>

<p>Crane podle zvuku krokù odhadoval, že Dorg sestupuje po posledních schodech.</p>

<p>Hendrix odsunul truhlu, pod ní byl na zemi obyèejnou køídou nakreslený komplikovaný diagram. Podrážkou boty ho smazal. Crane se zapotácel, jak se po tisíciletí vázaná síla zámkového zaklínadla uvolnila do prostoru.</p>

<p>Podlaha pukla, z praskliny v žule se vynoøil kostìný spár. Ruka lámala kámen jako chléb, bìhem okamžiku štìrbinu rozšíøila a otevøela hrob. Z podzemí vystoupila mrtvola. Z tìla zbyla jen stáøím vybìlená kostra, na lebce nìjakým zázrakem zùstal pramen dlouhých šedých vlasù. Místo kloubních pouzder obalovaly hlavice kostí chuchvalce šedého hlenu. Crane zatajil dech. Byl zvyklý na zrùdnosti, ale tady vidìl stvoøení, které nepatøilo do svìta hmoty. Objekt, který stál na rozhraní svìtù, objekt, který i odvrácená strana odmítala pøijmout. Za prvním kostlivcem se objevil další a za ním další.</p>

<p>„Tam, Maredine!„ Hendrix s oblièejem zkøiveným hrùzou ukazoval ke dveøím. Živí mrtví vyrazili. První z nich ukázal na dveøe a døevo i s ocelovými pláty se zmìnilo v prach. Crane zaèal zvracet. Mrtvý neútoèil kouzlem, pouze rozkazem zmìnil vlastnosti hmoty a pøetransformoval ji v nic. Manipuloval se samotným procesem zániku. Z chodby zaznìlo zlostné zasyèení. Moc se zatetelila v koncentrické spirále a vyplnila komplikovanou strukturu kouzla. Crane cítil, jak se zeï za ním chvìje a žhne.</p>

<p>Maredin vztáhl ruce pøed sebe. Exploze srazila Hendrixe na zem, vzduch se zmìnil v oheò tavící ocel. Druhá exploze. Nelidské vytí. Poslední mrtvý nestaèil ani projít dveømi a na místì se rozsypal na drobné úlomky. Kosti zaskøípìly pod protézou, do muèírny vstoupil mág. Hendrix se namáhavì zvedl. Èarodìjova tváø byla spálená na uhel, oèi, se vyvaøily žárem, ale pøesto se orientoval dobøe. Crane zaregistroval vzedmutí nového kouzla.</p>

<p>„Mám mapu! Znièíš ji!„ vykøikl Hendrix a zvedl pøed sebe pergamen jako štít. Èarodìj zaváhal a udìlal krok vpøed. Musí být hodnì vyèerpaný, když o mnì neví, napadlo Cranea v okamžiku, kdy z boty vytahoval ocelovou strunu. Dorg byl Dareagùv oblíbence, po Adrianì druhý nejschopnìjší. A prý nejrychlejší.</p>

<p>Ocel se dotkla hrdla, Cranea obklopila zatím neuspoøádaná vlákna obranného kouzla. Struna proøízla hrtan, vytvoøila se pevná struktura. Crane se zapøel kolenem a vložil veškerou sílu do pøedloktí a koneèkù prstù, vlákna zapulzovala pøílivem moci. Støíbøitá ocel hladce pronikla tkání a zastavila se na hrudním obratli. Mágovy zornice se zúžily, Craneovy zbledly. Struna sklouzla podél plotýnky a pøeala míchu... Dorg se sesul k zemi.</p>

<p>Hendrix vyèerpanì stál a pozoroval èarodìje. Už nevzbuzoval hrùzu ani nevypadal velkolepì. Obyèejná mrtvola, která zaène zanedlouho zapáchat. Snad. U mágù si èlovìk nemohl být nièím jistý.</p>

<p>„Jsi neskuteènì rychlý,„ zachraptìl.</p>

<p>„To dìlá dlouholetý cvik,„ pokusil se ušklíbnout Crane, ale vyèerpání ho zradilo. Podlomila se mu kolena a posadil se na zem.</p>

<p>„Je to divné. Mùžeš být král, otrok, cokoliv. Chcípneš, a všechny rozdíly jsou ty tam,„ øekl s prázdným výrazem ve tváøi Hendrix.</p>

<p>Prohledal Dorga, vzal mu svitek mapy a také se posadil.</p>

<p>Odpoèívali mlèky. Energie nakumulovaná v prùbìhu mágova pokusu o sebeobranu se rozptylovala ve formì bílé záøe a v muèírnì bylo jasno jako v poledne. Hendrix bolestivì mhouøil oèi.</p>

<p>„Co byli tamti zaè?„ zeptal se Crane a ukázal na prázdnou hrobku.</p>

<p>Hendrix sevøel rty.</p>

<p>„Bývalí Dareagovi služebníci. Nejlepší. Pracovali pro nìho až do smrti, ale ani po tom jim nedal pokoj. Buï vìdìli pøíliš hodnì, nebo je chtìl ještì k nìèemu použít. Zaklel je, aby v kryptì èekali navìky. Mìli sloužit jako poslední stráž. Uzavírací kouzlo bylo vytvoøeno tak, abych ho jedenkrát mohl zrušit i já, samozøejmì pouze v Dareagovì zájmu. Po èase se symbol sám obnoví a krypta se opìt uzavøe. Byli už úplnì šílení, jen s Maredinem se dalo obèas rozumnì mluvit. Byl tam z nich nejkratší dobu, sedm set padesát let. Nemohl se doèkat, až se k nim pøidám. Pøíchody dalších vìzòù bylo to jediné, co je vytrhovalo z vìèného èekání. Vysvobodit je mohl jen konec svìta nebo zánik pøi plnìní nìjakého Dareagova úkolu. Dokážeš si pøedstavit èekat tisíc, deset tisíc let? Mìli štìstí.„</p>

<p>Crane se zachvìl.</p>

<p>„Slyšel jsem o høbitovì uvnitø paláce, kde leží nejsilnìjší Dareagovi nepøátelé.„</p>

<p>„Jo. Od jisté úrovnì jsi nebezpeèný i po smrti a ten krchov je vìzení pro mrtvé. Dareaga stálo hodnì sil vybudovat ho, ale myslím, že se mu to vyplatilo. Sám jsem vidìl, jak použil proti svým protivníkùm jejich vlastní mrtvé nepøátele.„</p>

<p>Dlouho leželi a poslouchali pouze vlastní dech. V muèírnì se pomalu stmívalo a Hendrix si uvìdomil, že se pomìrnì rychle vzpamatovává. Jako by ho události nutily vyždímat ze zestárlého tìla poslední zbytky sil. „Na to, že jsi obyèejný kat, toho víš hodnì.„ Hendrix pøikývl, ale ve tmì jeho posunek nebylo vidìt. „Sloužím mu už sto dvacet let. Z toho posledních padesát tady.„ Zavrzal pant,</p>

<p>Crane varovnì zasyèel a popolezl ke stìnì. Skøípot se opakoval.</p>

<p>„To je v poøádku.„ uklidnil ho Hendrix, „to jsou jenom krysy, koneènì se vrátily, potvory.„</p>

<p>Poklop svìtlíku se otevøel a do místnosti vlezla krysa. Ve tmì ji vidìli pouze jako pohybující se tmavou skvrnu. Za ní další a další. Crane je užasle pozoroval, nohy stáhl až pod sebe, aby od nich byl co nejdále. Z øady se oddìlila skupinka asi patnácti krys a obklopila Dorga. Ostatní pokraèovaly otevøenými dveømi ven a dìlily se o další tìla. „Budou mít hody, holky. Máme ještì dost èasu, než si nás zaènou všímat. Mùžeme odpoèívat.„</p>

<p>„Sto dvacet let?„ nadhodil Crane, aby pøehlušil zvuky krysí hostiny.</p>

<p>„Jo. Pøedtím jsem pracoval jako žoldák pro jednoho obchodníka. Vlastnil tøi lodì, s kterými pøevážel luxusní zboží. Velel jsem slušným chlapùm a kupec neplatil špatnì. Jednou jsme se dostali do bouøe a museli jsme pøistát na ostrovì. Byl obydlený. Domorodci se tváøili pøátelsky a kupec tvrdil, že už s nimi párkrát obchodoval. Prolezl jsem jejich vesnici. Nemìli obroušené zuby, ani høbitovy s ohlodanými kostmi. Všechno se zdálo v pohodì. Asi za tøi dny jsem se vzbudil zavìšený na stromì v bambusové kleci jako papoušek.„</p>

<p>Hendrix se sarkasticky uchechtl.</p>

<p>„Ten bastard s nimi opravdu obchodoval. Pìt let pøed tím jim prodal mouku prolezlou námelem a polovina jich pochcípala. Omámili nás a za osivo prodali sousednímu kmenu. Ti mìli opilované zuby. Nevím, èím jsem si zasloužil tu èest, ale nechali si mì až na konce. Už mì skoro nakládali do láku a špikovali špekem, když se ve vesnici objevil Dareag. Vypadal jako polovièní šaman a nabídl jim, že mì odkoupí. Musel jsem se zavázat, že mu budu sloužit až do smrti. Na první pohled to nebyl až tak špatný obchod. Dlouho jsem s ním harcoval svìtem a asi si na mne zvykl, protože mì udìlal dlouhovìkým. Stárl jsem desetkrát pomaleji, než normální lidé. Když jsem pøijel do paláce, život už mì nebavil. Nikdy jsem nebyl žádná citlivka, ale té špíny na mne bylo moc. Navíc mi táhlo na stoprvní rok. Požádal jsem ho, aby mì zprostil služby, ale vysmál se mi. Prý sloužím dobøe a vím toho až pøíliš. Svìt není zas tak krásný, aby stálo za to motat se na nìm tak dlouho. Odešel jsem do svých pokojù a rozpáral se meèem. Mùžeš si být jistý, že poøádnì. Probudil jsem se za dva dny. Rok jsem ležel na lùžku a svíjel se v bolestech. Nikdy pøed tím ani potom jsem nic takového nezažil. Pravidelnì mì navštìvoval a vysmíval se mi. Dìlalo mu to dobøe, bastardovi. Potom mì uzdravil úplnì a zavedl sem. Ukázal mi Maredina s ostatními a øekl, že až zemøu, pøidám se k nim. Jediná moje šance byla sloužit mu až do smrti a doufat, že prokletí zruší.„</p>

<p>„Neutralizovat kouzlo takové složitosti je skoro nemožné.„</p>

<p>„Èasem jsem na to taky pøišel. Tohle není život, ale v kryptì to bude mnohem horší.„</p>

<p>Na dlouho se odmlèeli.</p>

<p>„Mìli bychom se zvednout. Krys pøibývá,„ prohodil nervóznì Crane. „A co dál?„</p>

<p>„Jsme jediní, kteøí ví, že existuje nìjaký ètrnáctý díl mapy. Mùžeme se po nìm podívat. A rád bych se stavil ve své Zbrojnici. Potøebuji nìco lepšího, než jsou tyhle dva nožíky.„</p>

<p>Hendrix se zvedl.</p>

<p>„Pokud skuteènì existuje ètrnáctý díl, myslím, že vím, kdo ho má. On velmi nerad vzdával jakoukoliv hru.„</p>

<p>Vyrazili po schodech vzhùru. Craneovi se zdálo, jako by starý muž chytil druhý dech. Sem tam se sice opøel o ukoøistìný meè, ale vìtšinou stoupal ostrým tempem.</p>

<p>„Stùj,„ zastavil ho pøede dveømi vedoucími z podzemí do první obývané úrovnì paláce. „Nìkdo tam je.„</p>

<p>„Jak to víš?„</p>

<p>„Šeptej. Nejsem èarodìj ani obr. Nìjakým zpùsobem tady pøežít musím.„</p>

<p>Crane se protáhl kolem Hendrixe ke dveøím a prsty rychle prozkoumal veøeje a panty.</p>

<p>„Nebudou vrzat, nìkdo je nedávno promazal. Ustup kousek.„</p>

<p>Døepl si, levým prstem párkrát poklepal na zámek, èepel nože vklínil mezi veøeje a dveøe. Nesrozumitelnì pro sebe cosi zamumlal. Zámek cvakl, závora na druhé stranì se zvedla. Hendrix to nepovažoval za obyèejnou zlodìjskou dovednost, ale neøekl nic.</p>

<p>Uvítací sál dostal své jméno podle toho, že v nìm Dareag obvykle pøijímal vzácné návštìvy. Teï v nìm nikoho nevítali, spíše naopak, dávali poslední sbohem. Podlaha byla chaoticky pokryta tìly a mezi nimi se pohybovalo pìt živých. „Smrad,„ zaklel Hendrix, když pochopil, co dìlají.</p>

<p>„Canib,„ vydechl potichu Crane.</p>

<p>Vysoký muž v mufloní kožešinì s dvìma rohy na èepici poklekl k jednomu tìlu. V levici držel nùž se zakøivenou èepelí. Zaznìlo ostré zapraskání napùl drcených a napùl øezaných žeber. Druhou rukou sáhnul Canib do rány a jediným škubnutím hrudník otevøel. Chvíli slyšeli jen drásavé zvuky trhaných tkání. Koneènì našel, co hledal. Vytáhl krvavý chuchvalec srdce, zvedl ho k oblièeji a se zalíbením labužníka si ho prohlížel. Hendrix pøitom zøetelnì vidìl jeho tváø. Zvíøecí tesáky, jeden z nich vyènívající jako kanci kel, oko záøící chorobnou žlutí. Øíkalo se, že druhé mu vydrápala porodní bába, když zjistila, èemu pomohla na svìt. O matce se radìji nemluvilo vùbec. Zhluboka nasál vùni masa a zakousl se do srdce.</p>

<p>„Ostatní ho napodobují,„ upozornil Crane.</p>

<p>Hendrix pøikývl.</p>

<p>„Zbytek jeho suity. Moc mu jich nezbylo, ale jemu je to fuk. Získává sílu lidí, které zabije a sní. Jeho nohsledové také. Musíme poèkat, až odsud vypadnou.„</p>

<p>Sledovali tichou hostinu. Canib zøejmì v poslední dobì netrpìl nedostatkem, protože si vybíral jen srdce. Když snìdl poslední, vztyèil se v celé své výši a rozhlédl se. Crane ho zblízka vidìl poprvé a s pøekvapením si uvìdomil, že mìøí snad deset stop. Jeden z jeho mužù právì procházel okolo. Canib okamžik poèkal, oko se mu zalesklo, zezadu uchopil muže za zátylek a zvedl ho do vzduchu jako hadrovou loutku. Muž se nezdál být jednáním svého vùdce zaskoèen. Najednou držel v ruce nùž a bodl Caniba do hrudi. Bylo to stejné jako pokusit se zabít šedého medvìda holou pìstí. Canib si zranìní nevšímal, pravdìpodobnì o nìm ani nevìdìl. Stále držel muže ve vzduchu a prsty druhé ruky mu vrazil do hrudníku. Zbylí ètyøi muži neèekali, až jejich vùdce dojí, a rozbìhli se pryè. Hendrix zaklel. Míøili k jejich dveøím.</p>

<p>Crane odskoèil jako napružený ocelový list. „Ty jim neuteèeš. Postav se za roh, já jim vpadnu do zad.„</p>

<p>Odrazil se, ve výskoku se vzepøel nohama o stìny a jako pavouk zmizel v šeru. Hendrix sotva staèil ustoupit za roh a dveøe se otevøely. Raz, dva, tøi, ètyøi, poèítal podle krokù protivníky. První se objevil v jeho zorném poli. Hendrix bodl vodorovnì z nízkého širokého pokleku. Pohyb vyšel až z kotníku a využil pøi nìm každý gram svých svalù a váhy. Kroužková zbroj nebyla muži nic platná. Nestaèil ani vytøeštit oèi. Hendrix pokraèoval v pohybu, èepel pronikla tìlem, ramenem nabral mrtvého, na okamžik spatøil pøekvapenou tváø druhého bìžce, vzápìtí ji zkøivila grimasa smrti. Nesnažil se meè ze dvou tìl vytáhnout, místo toho vytrhl prvnímu muži z pouzdra tesák a sápal se vpøed, aby pomohl Craneovi. Crane nechal probìhnout tøi muže a skoèil. Posledního z uprchlíkù si zdánlivì nevšímal, tøetího ještì ze vzduchu sevøel pod bradou do zámku a krátkým dotykem pravaèky mu zlomil vaz. Chvíli ho podpíral a potom ho úhlednì poskládal na zem. Ètvrtý ležel hned za dveømi s ocelovou jehlicí zaraženou do temene.</p>

<p>Hendrix se zamyšlenì díval na mrtvé.</p>

<p>„Kdybych s nimi kdysi nehrál karty, možná bych se i cítil jako spravedlivý mstitel.„</p>

<p>Crane si peèlivì otíral nùž do kalhot mrtvého.</p>

<p>„Zrovna tenhle mì nedávno obral v mariáši. Nemùžeš mít štìstí ve všem.„</p>

<p>Hendrix to nekomentoval. Canib táhle zavyl, z klenby chodby se uvolnilo nìkolik kamínkù.</p>

<p>„Zøejmì má problémy s trávením, mìli bychom odtud co nejrychleji zmizet.„</p>

<p>„Znám cestu. Pohodlná a rychlá, ale vede zpátky pøes Trùnní sál. To by nám nemuselo vadit.„</p>

<p>Crane se tázavì podíval na Hendrixe. Ten jen pokrèil rameny.</p>

<p>„Stejnì bychom tam museli jít.„</p>

<p>Do Trùnního sálu dorazili bez problémù za dvì hodiny. Jen jednou se dostali na doslech skupince lidí, ale Crane vèas objevil skrytý vchod do skladištì a snadno jim ustoupili z cesty. I tentokrát vstoupili hlavní branou. I když v sále kromì mrtvých nebyl nikdo, cítili se uprostøed volného prostranství nejistí a nechránìní. Hendrix nejprve prohledal mrtvé. Byla to špinavá práce, ale pøestože byl peèlivý, nenašel nic, co by jim mohlo jakkoliv pomoci. Napadlo ho pøitom, že v poslední dobì jsou nebožtíci v paláci ta nejobvyklejší výzdoba.</p>

<p>„Zùstalo jich tady hodnì. Krysa Vasil, Johny Vodièka, Ohníèek. Patøili k nejsilnìjším. Neøekl bych, že skonèí tak brzy. Musela to být pìkná øež.„</p>

<p>„Znal jsi je všechny?„ zeptal se Crane.</p>

<p>„Padesát let je dlouhá doba. A obvykle se mnou chtìli být zadobøe.„</p>

<p>„Vìtšinu z nich jsem vidìl jen z dálky. Byl jsem pro nì nedùležitý a oni pro mne pøíliš nebezpeèní. Snažil jsem se nekøížit jim zbyteènì cestu. Až tak moc mì to zas nemrzelo.„</p>

<p>Hendrix se na Cranea úkosem podíval. Více a více mu pøipomínal jeho matku. Zpùsobem pohybu, grimasami ve tváøi. A hlasem. Ve chvílích, kdy byl vyvedený z míry, znìl jeho hlas témìø stejnì.</p>

<p>Dareaga si nechali až na konec. Hendrix se dokázal na èarodìje podívat jen se sebezapøením. Ještì stále mìl hluboko v podvìdomí ukryty zbytky pocitù, které zpùsobovaly, že se mu v blízkosti Dareagova tìla tøásla kolena a na èele mu perlil pot. Dareag sedìl pøibodnutý k trùnu a zdálo se, jako by vražednou scenérii pozoroval s pobavením. Hendrix zaal zuby a vystoupil po schodech až k mrtvému.</p>

<p>Dareag popíral jeho slova o tom, že všichni nebožtíci jsou stejní. I po smrti nahánìl strach.</p>

<p>„Hej, bastarde, kde máš mapu?„ zeptal se mrtvého.</p>

<p>Vlastní hlas mu znìl nepøirozenì chraplavì.</p>

<p>„Zbláznil ses?„</p>

<p>Crane vypadal znepokojenì.</p>

<p>„Znám ho. Znám ho jako žádného jiného èlovìka na svìtì. I když tenhle panchart asi ani èlovìk nebyl.„</p>

<p>Hendrix zaèal mrtvého systematicky prohledávat, Crane neustále nervóznì pozoroval dveøe.</p>

<p>„Pospìš si, každou chvíli nás mùže nìkdo objevit.„</p>

<p>„Proè by sem chodili? Neužiteèné zdechliny nikoho nezajímají.„</p>

<p>Sundal Dareagovi boty, rozpáral kabát, obrátil kapsy naruby, ale nenašel nic. Stál pøed trùnem a zachmuøenì pozoroval torzo èarodìje.</p>

<p>„Nevìøím ti. Ty tu mapu máš. Líbilo by se ti mít i po smrti rozhodující kousek u sebe. Nevìøím ti! Ani to, že jsi mrtvý ti nevìøím!„ Poslední slova Hendrix témìø vykøikl. Crane sebou škubl. „Vzpamatuj se!„</p>

<p>Hendrix neodpovìdìl. Nespouštìl oèi z mrtvého, jako by ho nebožtík hypnotizoval.</p>

<p>„Nevìøím ani tomu, že jsi doopravdy umøel, spratku.„ Pøi každé nadávce jako by se ztratila èást Dareagovy velkoleposti.</p>

<p>„Smrade! Spratku! Bastarde! Pancharte!„ Crane zkamenìl.</p>

<p>„On, on... Pohnul zornicemi! Mám jedno oko sokolí. Matka mi ho implantovala po tom, co mi obrazec vypálil zrak. Pohnul oèima! Jsem si jistý!„ Crane se chvìl a krok za krokem ustupoval dál od trùnu. Èarodìjovo tìlo sebou trhlo, tentokrát viditelnì. „Ne. Ne. Ne,„ blekotal hrùzou šokovaný Crane.</p>

<p>„Ale ano!„</p>

<p>Hendrix zaøval a al souèasnì. Úderem meèe odsekl èarodìjovi nohu. al po druhé. Hlava se zvrátila v podivném úhlu, souèasnì ho však zaèala sledovat panenka levého oka. Hendrix napùl šílený sekal hlava nehlava, až zùstal bez dechu stát a na trùnu zbyl jen žalostný kus trupu. Vše ostatní se válelo na zemi.</p>

<p>„Mizera! Kripl! Panchart, Bastard, Spratek! Chtìl nás se svou smrtí napálit, ale vymklo se mu to z rukou! Potøeboval, abychom si mysleli, že je mrtvý, ale teï je to doopravdy!„</p>

<p>Hendrix se tøásl, tváø zkøivenou smìsicí strachu a nenávisti mìl zbrocenou potem.</p>

<p>„Za to mi zaplatíte.„</p>

<p>Crane pøekvapenì pohlédl na Hendrixe, ten ale mlèel.</p>

<p>„Jen se dobøe podívejte, kdo s vámi mluví. Na to, jací jste oba ubožáci, jste si zatím vedli dobøe. Udìlali jste však chybu.„</p>

<p>Napùl rozpolcená hlava je výsmìšnì pozorovala. Z hlasivek zbyly jen cáry, hlas byl neznìlý a stìží srozumitelný. Ze schodištì k trùnu sklouzla uatá ruka. Vrávoravì se postavila na prsty, pøiblížila se k pøedloktí a natoèila ho ránou k sobì. V kalužích nezasychající krve zanechávala drobné stopy. Kousek po kousku ruka s pøedloktím srùstaly. Craneovi z otevøených úst kapaly sliny a tøásl se zimnièným strachem. Hendrix rozsekl paži podruhé, ale èásti se teï spojily témìø okamžitì.</p>

<p>Hendrix zùstal zamyšlenì stát.</p>

<p>„Tak je to?„</p>

<p>Zopakoval pokus ještì jednou. Teï už si ani nebyli jisti, zda se mu podaøilo ruku pøeseknout. Jako by se tkáò spojovala hned za èepelí.</p>

<p>„Ne!„ zaøval Crane a rozbìhl se pryè.</p>

<p>Hendrix ho chytil za rameno a zastavil.</p>

<p>„Poslouchej, synku. My dva nemáme, co ztratit. Musíme bojovat až do konce. Rozumíš?!„</p>

<p>Crane jen drkotal zuby.</p>

<p>„A uspoøádal tyátr kolem své smrti kvùli èemukoli, teï je na tom dost špatnì, protože jinak by s námi už dávno zatoèil. Pokud mi pomùžeš, máme šanci! Chlapèe, co ty na to?„</p>

<p>Crane se na Hendrixe díval, jako by ho vidìl poprvé v životì, ale nakonec pøikývl.</p>

<p>„Nechápu, jak jsi po nìm dokázal hodit ten tesák. Nikdo v paláci by se to neodvážil.„</p>

<p>Hendrix se sarkasticky zašklebil.</p>

<p>„Nemáš pravdu. Nìkdo se nakonec odvážil, ale já jsem to nebyl. Tipoval bych Adrianu. Pouze mì využila jako nástroj. A myslím, že dobøe vìdìla, co dìlá. Jednou, ještì než jsme pøišli do paláce, upadl na mìsíc do transu. Nedýchal, nejedl. Vypadal jako mrtvý. Celou tu dobu jsem ho hlídal a staral se o to, aby se k nìmu nikdo nedostal. Když se pak vzbudil, vyzval k pøímému souboji klan èarodìjù, pøed kterým jsme se skrývali celý rok. Spálil je na popel. Øekl bych, že tohle mìlo být nìco podobného. Potøeboval k pøechodu na vyšší úroveò klid, ale jeho dìtièky by mu ho asi nedopøály, a tak se jim postaral o zábavu. Teï dost øeèí, potøebuji tesaøské náøadí, svoje náøadí, látku, høebíky. Pospìš si.„</p>

<p>Ruce se mezitím podaøilo spojit s celou paží a pokraèovala s kompletací levé nohy. Hendrix zachmuøenì pozoroval, jak se zaèíná pohybovat i druhá ruka. Lebka se na nìho zašklebila.</p>

<p>„Bojíš se, Hendrixi? Odhadl jsi mì dobøe. Mìl jsem skuteènì zemøít, ale jiným, peèlivì naplánovaným zpùsobem. Moje dcera byla chytøejší, než jsem pøedpokládal, ale pøece jen mì podcenila. Nic mì už nezastaví! Mìj strach, Hendrixi! Víš, že ho mám rád, potøebuji ho, miluji ho! Nemohu bez strachu žít!„</p>

<p>„Nebudu tì poslouchat, ani se na tebe dívat,„ zavrèel Hendrix.</p>

<p>Zvedl hlavu za vlasy ze zemì, vyloupl jí oèi, hodil je daleko za sebe, vyøízl jazyk a rozšlápl ho na èernou kaši.</p>

<p>„Chvíli ti potrvá, než vyslovíš kloudné slovo. A možná budeš navìky šišlat.„</p>

<p>Hendrix i Crane horlivì pracovali. Na obavu z možných pøíchozích zapomnìli. Jejich noèní mùra sedìla na trùnu pár krokù daleko. Ještì nìkolikrát se pøesvìdèili, že s každým dalším fyzickým útokem na èarodìjovo torzo, se jeho schopnost regenerace zlepšuje. Jako by mu tím dodávali síly. Hendrix dùkladnì obvázal všechny prsty èarodìjových rukou do látkových koulí, aby si Dareag nemohl pomáhat mechanickou prací a ve všem si musel vystaèit pouze s oslabenými magickými schopnostmi. Viditelnì ho to vyèerpávalo a zpomalovalo. Kolem oèí, kterým nedokázali zabránit, aby se zacelily, uvázali pásku.</p>

<p>„A když to nevyjde?„ zeptal se Crane.</p>

<p>„Pak se pokusíme pøivolat Adrianu. Odhaduji, že v tomhle stavu pro ni bude snadným oøíškem. Ale neøekl bych, že nám bude projevovat pøílišnou vdìènost. Možná nás zabije rychle.„</p>

<p>Crane ukázal prstem na ruku snažící se vyškrábat po opìradle trùnu k trupu. Pøi zmínce o Adrianì viditelnì zrychlila.</p>

<p>Koneènì byli hotovi. Dareagovi do okamžiku, kdy bude mít celé tìlo pohromadì, chybìl jen kousek. Kus od trùnu navršili z mrtvých nízkou hromadu a skryli se za ni. Èarodìj se z dálky témìø ztrácel pod lešením, které kolem nìho postavili.</p>

<p>„Zajímalo by mì, co se s ním vlastnì dìje,„ zeptal se šeptem Crane. „Sbírá síly. Ale jde mu to špatnì a pomalu, protože mu už nepomáháme. Myslím si, že k životu ho probudilo moje klení. Díky nìmu se dostal z letargie.„</p>

<p>„Nic z toho jsem nezaregistroval,„ oponoval Crane.</p>

<p>„Za celou dobu, co mu sloužím, si pamatuji jen na jednoho èarodìje, který mu odolal. Použil podobné kouzlo a ani Dareag ho neodhalil.„</p>

<p>Mág se poprvé pohnul. Pokusil se sundat si levou rukou pásku z oèí, ale ocelové háèky pøipravené na døevìných lištách nad paží se zabodly do kùže a jak pokraèoval v pohybu, pronikly až na kost. Zaváhal a položil ruku zpátky. Pokus s pravicí dopadl stejnì.</p>

<p>„Zraòuje sám sebe. Kdybych mu to udìlal já, rány by se ihned zacelily a byl by jako rybièka. Tohle mu skuteènì ubližuje. I když zatím málo.„</p>

<p>Crane v jejich úspìch stále pøíliš nevìøil.</p>

<p>Mág se pokusil pomalu vstát. Dvì jehly vyènívající z nosného trámku nad jeho rameny se zaboøily do masa.</p>

<p>Nejistì se posadil zpátky.</p>

<p>„Nevnímá bolest. Je pod vlivem vlastních zaklínadel, které zvyšují práh bolestivosti, navíc jsem jehly umístil mimo nervová zakonèení a k tomu jsem ještì natøel špièky zatracenì silným anestetikem. Øekl bych, že stále netuší, co se dìje. Ví pouze to, že jeho zásoba životní síly klesá. Uèil mì inkvizitorskému øemeslu celé pùlstoletí. Mùže být hrdý. „</p>

<p>Hendrix se sarkasticky šklebil a nespouštìl z èarodìje oèi.</p>

<p>Èas plynul a zdánlivì se nic nedìlo.</p>

<p>„Snaží se prozkoumat okolí pomocí síly, ale je slabý, velmi slabý,„ šeptal Crane.</p>

<p>„Myslím, že bych ho mohl znièit se svým chabým umìním i já.„</p>

<p>„To by byla naše poslední chyba.„</p>

<p>Dareag se náhle ráznì postavil. Pøi tom si zarazil do svalù na stehnech nìkolik hákù. Zaøval bolestí a divoce uskoèil do leva. Pøesnì poznali okamžik, kdy léèku odhalil. Skroutil se ve vzduchu a ze všech sil se snažil pohyb zastavit, ale bylo pozdì. Dlouhá tenká jehla se mu zanoøila hluboko do boku. Na okamžik ztuhl, jako by bojoval s vnitøním zranìním a zjišoval utrpìné ztráty a vzápìtí vsadil všechno na jednu kartu. Prudce máchl obìma rukama a vyrval nabodané háèky i s kousky masa. Osvobodil se. Vidìli, jak se tøese bolestí, ale pøesto se dokonale ovládá. Aniž by zmìnil polohu tìla, zbavoval se rukama jednoho zraòujícího nástroje za druhým. Nakonec zbývala jehla v levém boku. Hendrixovo èelo bylo mokré potem. „Šest, pìt, ètyøi,„ odpoèítával. „Sílí, proklatì rychle sílí,„ mumlal Crane. „Za chvíli nás objeví a bude po všem.„ „Jedna, nula!„</p>

<p>Dareag zavyl, zlomil se v pase, vrávoravì poklekl a zarazil si do kolena jeden z nachystaných høebù. To ho zbavilo posledních zbytkù sebeovládání, impulsivnì se zvedl, témìø vyskoèil a zátylkem se napíchl na železného ježka. Jeho pohyby byly nekoordinované, zmítal se bolestí a v agonickém tanci se více a více zaplétal do Hendrixových pastí.</p>

<p>Nakonec se za každou cenu pokusil prorazit pryè. Plenta z moøských bodlákù ho zbavila kùže v oblièeji, pøekážková dráha z naostøených ocelových listù ho pøipravila o chodidla. Dvojitý zpìtný háèek pronikl svaly a zachytil se za vnitønosti. Po pahýlech se rozbìhl vpøed a jako pouový klaun rozhazující konfety, zanechával za sebou postupnì cáry podkožního tuku, kusy hladké bøišní svaloviny, žaludek, žluèník, játra, chuchvalec tenkého a tlustého støeva, cáry plic. Nakonec z nìj zbylo jen torso stažené z kùže s nìkolika zbytky uvnitø. Ještì žil, ale moc ho rychle opouštìla a s ní odcházel život.</p>

<p>Bledý Hendrix vyšel z úkrytu.</p>

<p>„Použil jsem speciální kov s tvarovou pamìtí. Ve studené vodì ho ohneš a v teple si vzpomene, jak vypadal pøed tím. Prohrál, když se jehla stoèila zpátky do spirály. Byl ještì pøíliš slabý na to, aby bolest dokázal ovládnout,„ vysvìtloval Craneovi.</p>

<p>Ten mu ale nevìnoval pøílišnou pozornost, protože kleèel a zvracel na hromadu mrtvol.</p>

<p>„Vìøil bys, že nìco podobného jsem mìl poprvé vyzkoušet na tvojí matce?„ Hendrix se sklonil nad èarodìjovými zbytky.</p>

<p>„Šastnou cestu, pane. A díky za mapu.„</p>

<p>Z potrhaného žaludku visícího na šòùøe mezi plícemi a tenkým støevem opatrnì, aby ani v nejmenším neporušil tkáò, vyòal do blány zabalený miniaturní svitek pergamenu.</p>

<p>Rozbalil ho, chvíli ho studoval a potom se zklamanì vrátil ke Craneovi.</p>

<p>„Stejný galimatyáš jako pøedchozí èásti. Zkus, jestli z toho nìco nevyèteš ty.„</p>

<p>Crane si otøel ruce do kalhot a opatrnì svitek rozvinul. Dlouho ho otáèel mezi prsty a neustále si nìco pro sebe nezøetelnì mumlal. Vytáhl ze záòadøí další èásti a zkoušel všechny tøi kusy pøiložit k sobì. Neúspìšnì. Každý vypadal jako samostatný obrazec a nezdálo se, že by na sebe jakýmkoliv zpùsobem navazovaly. Nakonec pokrèil rameny a zaèal svitky rolovat do sebe.</p>

<p>„Nemáme èas. Mìli bychom se odtuï co nejrychleji ztratit.„</p>

<p>„Zmìnili se,„ øekl Hendrix.</p>

<p>„Co se zmìnilo?„</p>

<p>„Mapy, když si je položil pøes sebe. Pergamen zprùsvitnìl a èáry se vzájemnì doplnily.„</p>

<p>Crane pochybovaènì svitky rozvinul a položil je pøes sebe na podlahu.</p>

<p>„A ještì si nì posvítíme.„</p>

<p>Luskl prsty a probudil k životu jednu z osvìtlovacích koulí vznášejících se u stropu.</p>

<p>„Sem,„ zavelel.</p>

<p>Smìrovaný paprsek støíbrného svìtla ozáøil náèrtky. Náhle se pøed nimi zhmotnil neúplný, v nìkterých místech nezøetelný prostorový prùøez palácem. Èástí schématu se vinulo èervené vlákno.</p>

<p>„Oh, máme to! Pøišli jsme na to!„ vydechl Crane.</p>

<p>„Ukazuje tak pìtinu paláce, a to ještì neúplnì. Abychom ji mohli použít, potøebujeme více kusù.„</p>

<p>Hendrix užasle pozoroval obraz. Vìdìl, že palác je obrovský, ale až teï si uvìdomil, co to znamená stavba rozkládající se na ploše ètverce o hranì osm mil, sahajících do výšky a hloubky tisícù stop. Vyznal se pouze v nejbližším okolí Trùnního sálu a muèírny a dávno se smíøil i s tím, že už nikdy neuvidí svìt venku. Teï se pøed ním objevila nadìje.</p>

<p>„Bohové, my se odsud dostaneme!„</p>

<p>Crane si døepl, aby lépe rozeznal podrobnosti.</p>

<p>„Jeden z nás možná. Brány se otevøou až pro posledního,„ odpovìdìl zdánlivì na pùl úst, ale souèasnì úkosem pohlédl na Hendrixe.</p>

<p>Jejich oèi se støetly, starý muž se zašklebil.</p>

<p>„Máme tøi svitky ze ètrnácti, okolo nás se potulují zrùdy, které by k veèeøi sluply tucty takových, jako jsme my dva. A ty už pøemýšlíš nad tím, jak se mì zbavíš.„</p>

<p>„Pøežít bylo tìžké. Matka umøela brzy a po její smrti nade mnou nikdo nedržel ochrannou ruku. Musel jsem plánovat hodnì dopøedu a zvykl jsem si na to. Jsme oba unavení. Mìli bychom si odpoèinout a lépe se vyzbrojit.</p>

<p>O deset pater výše mam tajnou základnu, najde se tam i nìco k snìdku.„</p>

<p>„A co máš v plánu potom?„</p>

<p>„Potom se poohlédneme po dalších èástech mapy.„</p>

<p>„Proè? Tvrdil jsi, že nejsi Dareagùv syn. V tom pøípadì pro tebe kletba neplatí a mùžeš kdykoliv odejít.„</p>

<p>Crane ztratil èást své sebejistoty a zamyšlenì Hendrixe pozoroval.</p>

<p>„To je pravda. Když jsem ale naposledy zkoušel utéci, málem jsem pøi tom umøel.„</p>

<p>„Je mrtvý a vìci se zmìnily. Vyzkoušet, zda mùžeš odejít, bude mnohem jednodušší než hon na Caniba. A ten není z tìch, co zbyli, zdaleka nejnebezpeènìjší. Pracoval jsem pro Dareaga dlouho a znám ho, vlastnì znal jsem ho dobøe. Umìl sice slovem zazdít bránu v hradbách, ale zapomínal na vrátka pro sloužící, odpadní stoky. Znièil legii mužù, ale odpravit špeha pro nìj byl problém. Když budeme chtít, dostaneme se odsud.„</p>

<p>Hendrix si v prùbìhu øeèi uvìdomil, jak moc mu záleží na tom, aby Cranea pøesvìdèil. Nechtìl mu stát tváøí v tváø s meèem v ruce, nechtìl zabíjet pro mága i po jeho smrti. Za posledních pár hodin si na mladého muže pøekvapivì zvykl.</p>

<p>Crane polkl a odvrátil pohled.</p>

<p>„Nejsem si jistý, zda mi matka nelhala. Nenávidìla Dareaga a možná nechtìla, abych ho považoval za svého otce. Ve skuteènosti bych mohl být èarodìj. Mám jakous takous schopnost ovládat moc, ale nikdy jsem ji netrénoval. Bál jsem se na to jen pomyslet.„ Mluvil nevýraznì a suše, jako by i pouhé vyslovení myšlenky bylo obtížné.</p>

<p>„Ale to nám nebrání zkusit to. Mohl jsi své schopnosti zdìdit po matce.„</p>

<p>Craneovi se nepodaøilo ukrýt pøekvapení. „Všeobecnì se soudilo, že byla jen jednou z jeho souložnic. Jak to víš ty?„</p>

<p>„Skoro mìsíc mi dìlala spoleènost v muèírnì. Za takovou dobu na sebe èlovìk prozradí hodnì.„</p>

<p>Teï odvrátil pohled Hendrix.</p>

<p>„Když mi ji Dareag poslal, byla uzavøená jedenácti zaklínadly a artefakty. A on sám byl na dnì, vysílený, témìø polomrtvý. Byla silná.„</p>

<p>Muži stáli utopení v myšlenkách.</p>

<p>„A pak je tu ještì jedna vìc,„ pøerušil náhle ticho Crane a v oèích mu zaplál oheò. „Poklad. Nezapomeò na poklad pro posledního!„</p>

<p>Hendrix si vztekle odplivl.</p>

<p>„Poklad? Poklad byl jeho mistrovský kousek! Co si myslíš, že to je? Transmutaèní kámen? Elixír mládí? Odpovìï na všechna tajemství svìta? Každý mluvil jen o pokladu! O pokladu s velkým P, ale pøesnì to nevìdìl nikdo! A to si piš, že jsem jich vyslýchal pìknou øádku! Hlupáci! Chodili sem jako kuøata do lišèí nory! Víš, kolik mu to ušetøilo starostí? Než se nauèili dost, aby mu byli skuteènì nebezpeèní, uvìøili báchorce o pøišli tady o krk. I tvoje matka mezi nì patøila. Ani ona mi neøekla, co tady hledala! Poklad! Poklad! Mùže to být hromada hnoje, cetka. Nebo bys radìji zlato? Sám tì k nìmu zavedu a bude ho tolik, že ho do konce života neodneseš. Hory zlata, diamanty, safíry. V paláci najdeš všechno. To tì láká?„</p>

<p>„Nejde mi o zlato! Poklad musí být nìco mnohem cennìjšího. Vsadím se, že Adriana ví, o co se hraje! A když kvùli tomu umøela i moje matka, já to tady nenechám!„</p>

<p>„Jseš blázen, zatracený blázen!„ vybuchl Hendrix. „Stejný jako ona! Zabilo ji to a tebe to dostane taky! Umøela kvùli tomu a teï, po pìtadvaceti letech slyším stejné žvásty od jejího syna! Chcípni si tady sám!„</p>

<p>Hendrix se témìø neovládal, v oblièeji byl brunátný a na býèím krku mu nabíhaly modré žily. Už nevypadal jako starý muž nad hrobem. Lavina událostí ho zbavila staøecké nejistoty a opatrnosti, projevoval buldoèí houževnatost, dokonce se zdálo, že se i pohybuje pružnìji. Crane si uvìdomil, že pokud by stáli tváøí v tváø s meèem v ruce, nebyl by si tak jistý jako na zaèátku.</p>

<p>„Nemùže to být chyták. Uvìøilo v to pøíliš mnoho pøíliš chytrých a mocných lidí. Dareag mìl nìco, za co stálo umøít. A já se to dozvím.„</p>

<p>Hendrix byl najednou klidný, jakoby jeho vztek strávil sám sebe.</p>

<p>„Chci jen umøít. Obyèejnì umøít. Rychle nebo pomalu, na tom nezáleží. Umøít tak, aby se má duše rozplynula v prostoru a tìlo zetlelo na prach.„ Mluvil tiše, z tónu øeèi èišela rezignace. „V posledních hodinách jsem nìjak zapomnìl, že právì tahle nejjednodušší vìc na svìtì je mi odepøena. A je vlastnì úplnì fuk, kdy skonèím v kryptì. Vìènost bez deseti let je zase vìènost. Pomùžu ti najít Dareagùv poklad, a je to cokoliv.„</p>

<p>Vrzly dveøe, o okamžik pozdìji se zvuk mnohonásobnì zopakoval. Protìjší strana sálu se zahemžila lidmi. Z dálky je vidìli pouze jako rozmazané figurky. Podlaha zavibrovala, vzápìtí je ohlušil tøesk a fialová záøe pohasla. Místnost se ponoøila do tmy. „Zmizme odtud!„ vyštìkl Hendrix.</p>

<p>„Polož mi ruku na rameno a následuj mì. Znám cestu,„ sykl Crane. „Tiše.„</p>

<p>Nebìželi, ale snažili se jít co nejrychleji. S úlevou opustili sál, prošli tøemi dveømi a sedmkrát zmìnili smìr na køižovatkách. Hendrix se vzdal nadìje na sledování smìru cesty a místo toho se soustøedil na zvuky. Zdálo se mu, že je nìkdo sleduje, že ho mají tìsnì za sebou a je stále blíž.</p>

<p>„Jdeme dlouho. Zaèínám se ztrácet. Potøebuji si alespoò na chvíli posvítit,„ øekl Crane a zastavil. Luskl prsty, ale nic se nestalo.</p>

<p>„Svìtlo!„ zavolal hlasitì v nadìji, že alespoò jedna osvìtlovací koule bude v dosahu, ale opìt nic.</p>

<p>Hendrix vytáhl z váèku zbytek svíèky a zapálil ji. Plamen sice hoøel, ale jeho záøe nedosahovala dále než k jeho pøedloktí.</p>

<p>„Komu se hodí tma?„</p>

<p>„Slepým. Pøed patnácti sty lety mìl Dareag útlocitné období, kdy potomky, kteøí se mu znelíbili, oslepoval a zavíral do katakomb pod palácem. Tøeba se také chtìjí zúèastnit hry.„</p>

<p>S posledním slovem Hendrix tasil meè.</p>

<p>„Jsou pøed námi,„ øekl klidnì.</p>

<p>Èepel byla ve tmì neviditelná. Prostor se rozezvuèel ozvìnou nespoèetných krokù.</p>

<p>„Jsou všude! Utíkejme! Do leva!„ zaøval Crane.</p>

<p>Znal zpamìti obvyklá schémata køižovatek v paláci a bez váhání vbìhl do chodby.</p>

<p>Hendrix špatnì odhadl úhel a narazil do stìny, ale na druhý pokus se i on dostal z otevøeného prostoru køižovatky. Nedaleko vypukla šarvátka. Zvuk se v chodbách odrážel všemi smìry a zdálo se, že se dostali do støedu bitevní vøavy.</p>

<p>„Køižovatka rovnì, potom znovu doleva!„</p>

<p>Craneùv hlas znìl zezadu. Hendrix bezhlasnì zaklel. Spletl si cestu.</p>

<p>Vzápìtí do nìkoho narazil. Než neznámý staèil zareagovat, rukou ho odstrèil a utíkal dál. Vzduch byl nasycen sladkou levandulovou vùní</p>

<p>„Feiliny dìvky!„ zakøièel, aby Cranea varoval. Cosi ho udeøilo do levého pøedloktí. Ohnal se meèem na krátko a zasáhl.</p>

<p>„To nejsou oni,„ zajeèel ve tmì ženský hlas.</p>

<p>„Tyhle živé nepotøebujem!„</p>

<p>Nìkdo sevøel Hendrixe kolem krku, èepel nože zaskøípala o jeho drátìný límec. Bodnutí do boku. Levaèkou sevøel ruce na hrdle, stáhl je co nejvíce dolù, souèasnì snížil tìžištì a pøehodil si útoèníka pøes rameno. Podle váhy to byla skuteènì žena. Nohou kopl do místa, kde tušil tìlo, zeširoka sekl do prostoru za sebe, pøikrèil se a ukroèil do strany. Mìl štìstí, stál u stìny.</p>

<p>„Stùjte nebo se pobodáme navzájem! Kde je ten chcípák? Svìtlo, udìlejte nìkdo sakra svìtlo!„ Velitelka mìla autoritu, hemžení ve tmì okamžitì ustalo.</p>

<p>Hendrix neèekal a po zemi se plazil pryè. Narazil na nìkolik mrtvol, se kterými nemìl nic spoleèného, ale nezdržoval se jimi. Postupoval po ètyøech kolem stìny. Zdála se mu nekoneèná a stále nemohl najít odboèku.</p>

<p>Nìkdo zaèal zpìvným hlasem recitovat zaklínací formuli, okamžitì se k nìmu pøidal celý sbor. Feila dokázala èásteèným propojením myslí rozšíøit schopnost manipulovat s mocí i na své stoupenkynì. Právì v tom spoèívala její síla, protože spojenému èarování odolal jen málokdo. Hendrix to považoval za tìžkopádné a neobratné, teï zmìnil názor. Koneènì našel ústí chodby. Za rohem se zvedl a bìžel, jak nejrychleji mu hluk a síly dovolovaly. Toèila se mu hlava, musel se soustøedit, aby se nepotácel.</p>

<p>„Slepìjší už vlezli do léèky! Chci posla! Dej vìdìt Feile, že mùže udìlat svìtlo v celém paláci!„</p>

<p>Hlas byl tlumený dálkou, ale Hendrix pøesto ještì více zrychlil.</p>

<p>Záøe ho udeøila do oèí jako kováøský perlík. Pøimhouøil oèi a narovnal se. Celou dobu instinktivnì bìžel v nízkém pøedklonu. Rozhlédl se. Stál v prázdné chodbì, za sebou zanechával krvavou stopu. Zbroj ho ochránila pøed nejhorším, ale silnì krvácel z boku a levièka poranìná na pøedloktí mu zchromlé visela podél tìla. Se zaatými zuby šel dál, ale postupnì ho opouštìl smysl pro rovnováhu a musel se opírat o stìny. Nakonec opìt klesl na ètyøi a plazil se vpøed jako chromý pes. A øíkal Craneovi cokoliv, nechtìl umøít. Bál se. Bál se vìènosti v prázdné kryptì. Hlasy se blížily.</p>

<p>„Hendrixi! Postav se a podej mi ruce!„</p>

<p>Podíval se vzhùru. Z otevøeného prùlezu do pùli tìla visel jako èerv Crane. „Ještì, že znaèkuješ cestu, bez toho bych tì nenašel! Pospìš!„</p>

<p>Hendrix se vrávoravì postavil.</p>

<p>„Ruce! Zvedni je!„</p>

<p>Hlas pøicházel z veliké dálky. Hendrix váhavì poslechl.</p>

<p>„Sejnì mì nevytáhneš. Jsem moc tlustý,„ zablekotal tìžce.</p>

<p>„Hej! Tam jsou!„</p>

<p>V ohybu chodby se objevila vysoká žena s dýkou v jedné a meèem v druhé ruce. Rozbìhla se. Hendrix pozoroval její òadra uzavøená v tìsné kožené vestì. Natøásala se jí v rytmu bìhu doleva a doprava. Napadlo ho, že i když má velké ruce, urèitì by se mu do dlaní nevešly. Všechny Feiliny dìvky byly takové. Kozaté, nohaté a pìkné. A nebezpeèné. Vzpomnìl si na jednu a pøihlouple se usmál.</p>

<p>„Tak se odraz, sakra!„</p>

<p>Crane vypìtím zachrèel, Hendrix cítil, jak stoupá vzhùru, už byl pùli tìla uvnitø, s posledním vypìtím sil se pøevalil pøes hranu. Crane ho ještì kousek popotáhl a zakryl poklop.</p>

<p>„Seber se Hendrixi! Nehledal jsem tì proto, abys tady chcípl. Musíme odsud rychle pryè, jsme na jejich území a urèitì znají i další vstupy do téhle nory!„</p>

<p>„Nemùžu. Opravdu nemùžu,„ zachraptìl Hendrix a zùstal ležet na podlaze.</p>

<p>Crane odhrnul proatou kroužkovou košili a prohlédl si ránu. Nezasáhla žádný vnitøní orgán, ale pravdìpodobnì porušila velkou žílu. Zapátral v pamìti. Jako kluka ho matka donutila nauèit se pár užiteèných zaklínadel a zacelování ran patøilo mezi nì. Soustøedil se. Pomalu a nejistì vytváøel strukturu kouzla. Vidìl každý nedostatek, ale opravit je, bylo nad jeho síly. Naposledy kouzlo zkontroloval. Podle všeho by mìlo fungovat, ale upøímnì si pøipustil, že by ho nechtìl použít ani na svého oblíbeného psa. Uvolnil sílu, Hendrix sebou párkrát v bezvìdomí škubl, rána zaèala zarùstat. Nová kùže sice pøipomínala jeseteøí šupiny, ale Crane byl spokojen. Bylo to lepší než nic. Sundal si náušnici, špièkou dýky vypáèil ze šperku prùsvitný krystal a položil ho Hendrixovi pod oèní víèko na duhovku. Chemikálie se okamžitì zaèala rozpouštìt.</p>

<p>Hendrix otevøel jedno oko. Byl živý. V následujícím okamžiku si nebyl jistý. Dávil a èekal, kdy mezi zvratky uvidí vlastní vnitønosti. Crane ho zamyšlenì pozoroval.</p>

<p>„Je to silná medicína. Slabšího muže zabije. Sázel jsem na tebe jedna k jedné.„</p>

<p>Hendrix pøekonal poslední køeèe a postavil se. Mìl cyanotické rty a v oblièeji byl bílý, ale šklebil se. „Podcenil jsi mì, mizerný kurs. Jdeme?„ Crane pøikývl.</p>

<p>„Tuším i kudy. Párkrát se budeme muset plížit, ale jinak by mìla být cesta pohodlná. „</p>

<p>Po hodinách plazení kanalizaèními rourami o tom Hendrix pochyboval. Jedinou výhodou bylo, že skrze splašky je nemohl nikdo stopovat. Podle druhu odpadkù se skuteènì nacházeli v oblasti ovládané Feilou. V rourách a vyhnívacích nádržích se válely použité šminky, pøíèesky, celé hromady starého ženského prádla, vložky. Crane se chystal pøebrodit velké jezírko nevábné barvy, ale Hendrix ho zastavil a ukázal na smetištì popraskaných sklenìných nádob na bøehu. Vìtšina jejich obsahu vytekla do vody. „Necítíš to?„</p>

<p>„Co?„</p>

<p>„Smìs pižma a ženské vùnì. Pøeráží to i smrad. Tuhle kaluž musíme obejít.„</p>

<p>„V èem je problém?„</p>

<p>„Myslíš si, že je normální, aby si Feiliny váleènice byly podobné jako vejce vejci a všechny a mìly postavu bohynì lásky? Pùvodnì byly nìkteré z nich muži. Podstupují speciální kùru a tohle je zbytek surovin. Pokud chceš zmìnit pohlaví, jdi skrz. Já nemusím mít všechno.„</p>

<p>Jezírko bylo vìtší, než se zdálo. Museli se vrátit o kus zpìt a odboèit do jednoho z úzkých potrubí. Až po hodinì, kdy už byli oba napùl utopení, se dostali do stoky, kterou mohl projet jezdec na koni. Pokud by koni nevadila pìt stop hluboká øeka slizovité páchnoucí bøeèky. Craneovi oèividnì nevadila.</p>

<p>„Hlavní kanalizaèní odtok. Prochází celým palácem, ale na nìkterých místech jsou zábrany a nepustí tì dál. Pøesto je to pohodlná cesta. Pro nìkoho, kdo není pøíliš pøecitlivìlý,„ øekl s uspokojením.</p>

<p>Hendrixe napadlo, jestli mladík není nìjakým zvláštním zpùsobem úchylný. Byl si jist, že nemá pøecitlivìlý nos, ale pøesto neustále bojoval s nutkáním zvracet.</p>

<p>Zvuk je upozornil na to, že se ocitli pøímo pod ležením Feiliných žen. Hendrix se podíval na Cranea a oba napadla stejná myšlenka - obhlédnout situaci. Úzkými prùlezy s kovovými stupaèkami se z kanalizace pod pokoji pøesunuli do ventilaèního systému. Hendrix mìl zpoèátku obavy, aby je neprozradil puch, který je po prùchodem stokami doprovázel, ale naštìstí se nacházeli ve vìtvi, která vzduch z místností odvádìla. Po chvíli hledání se dostali pøímo nad Feilinin hlavní stan. Leželi v hlavním prùduchu za ozdobnou mìdìnou møíží umístìnou v rohu stropu, a mìli shora dokonalý pøehled o situaci. Pokoj byl velký, na podlaze ležel pastelovì hnìdý koberec, který i z výšky vypadal huòatì a na dotek pøíjemnì, stìny zdobily tapiserie znázoròující dvojice souložící ve všech možných i nemožných polohách. Kromì krbu, velké postele potažené èerným hedvábím a noèního stolku se zrcadlem nebyl v místnosti žádný jiný nábytek.</p>

<p>„Potkal jsi ji už nìkdy?„ zeptal se Hendrix.</p>

<p>„Jen zdálky, patøí k elitì. Ale vím, co se o ní øíká.„</p>

<p>„Dávej si pozor. Povídá se sotva polovina toho, co je pravda. Pokud si dá záležet, omámí tì jako králíka a dobrovolnì jí vlezeš do chøtánu. Je stejnì nebezpeèná, jako Adriana.„</p>

<p>„Pošlete ho ke mnì za deset minut. Pøipravím se.„</p>

<p>Až hlas je upozornil na její pøítomnost. Tapiserie pokrývaly i dveøe a zdálky se témìø nedalo poznat, kudy do místnosti vstoupila.</p>

<p>Crane si Feilu zkoumavì prohlížel. Vysoká, dlouhé èerné vlasy vyèesané do složitého drdolu. Byla obleèena do temnì rudých saténových šatù až po zem. Ramena zùstávala holá, pøes òadra, pas a boky látka postavu dokonale obepínala a dávala vyniknout klasické kráse. Až v pùli stehen se šaty skládané rozevíraly do širokého zvonu. Crane se zhluboka nadechl. Byla svùdná a urèitì nebezpeèná, ale jiným zpùsobem, než èekal. Èekal vulgární štìtku a zatím spatøil elegantní ženu s vytøíbeným vkusem. Hendrix od ní radìji odvrátil zrak a bavil se studováním tapiserií.</p>

<p>„William,„ ohlásila neviditelná dveønice návštìvníka.</p>

<p>„William Hejsek,„ doplnil Hendrix jméno pøezdívkou.</p>

<p>Do místnosti vstoupil vysoký muž v tìžké ocelové zbroji. Helmu si nesundal a jak procházel dveømi, zavadil pestrým chocholem o zárubeò. Crane zneklidnìl a peèlivì si muže prohlížel. V pancíøi, v meèi, dokonce i v tìle byly zabudovány desítky kouzel. Rozeznával rafinovanou strukturu hladových zaklínadel èekajících na sebemenší pøíliv energie. Muž byl jako zrcadlo, každý magický útok by se od nìj odrazil jako svìtlo od vyleštìného štítu. Crane pochyboval, že nìco tak dokonalého stvoøil on osobnì. Dílo neslo peèe mistra.</p>

<p>„Nemám rád, když mì nìkdo nechává èekat, Feilo,„ øekl William.</p>

<p>„To ty jsi se mnou chtìl mluvit.„</p>

<p>Wiliamùv hlas znìl tupì a arogantnì, Feilin vyjadøoval rezervované pohrdání.</p>

<p>„Nemám èas se s tebou párat. Doslechl jsem se, že máš dva díly mapy. Dej mi je.„</p>

<p>„Proè, nebo lépe, co za to?„</p>

<p>„Nechám tì na pokoji.„</p>

<p>„Ale bratøíèku, dobøe víš, že zùstat mùže jen jeden.„</p>

<p>„Dám ti své slovo, že tì nechám na pokoji.„</p>

<p>Feila se zasmála a pobavenì si Williama zmìøila. Hendrixovi její smích pøipomnìl vrzání struny sdírající lidskou kùži.</p>

<p>„To bys mi musel nabídnout ještì nìco jiného. Nechceš si odložit alespoò helmu? Popovídáme si o tom.„</p>

<p>Lehce si špièkou jazyka olízla rty. Crane si uvìdomil, že zatajuje dech a má bolestivì ztopoøený penis.</p>

<p>„Nejsem tak hloupý, za jakého mé máš. Bez ní bych byl zranitelný a ty to dobøe víš. Nebudeme se bavit dlouho. Chci tu mapu.„</p>

<p>„Hm.„ Feila pøivøela oèi. „A jsi si jist, že mi za to opravdu nechceš nic nabídnout?„</p>

<p>Crane cítil, jak mezi Feilou a Williamem pøeskoèila jiskra.</p>

<p>„Právì se mu podívala do podvìdomí,„ vysvìtloval šeptem Hendrix. „Kdyby byl chytøejší, otoèil by se a pelášil by pryè.„</p>

<p>„Nedáte si sklenièku vína, pane?„</p>

<p>Promìòovala se pøed oèima. Její hrdé a vznosné držení tìla bylo pryè, rty mìly náhle lacinì agresivní èervenou barvu, prsa byla vìtší a pøetékala pøes šaty.</p>

<p>„Nevím, co z toho je iluze a co pravda, a ani to nemíním zjišovat,„ øekl Hendrix.</p>

<p>William arogantnì pøešel k noènímu stolku a nespouštìl z ní oèi.</p>

<p>„Pokud máš nìjaké dobré. Patoky si nechej pro sebe.„ Feila luskla prsty, na stoleèku se objevil podnos s lahví vína a dvìma èíšemi.</p>

<p>„Prosím pane, na vaše zdraví.„ Pøi nalévání vína klopila oèi a udìlala malé pukrle. William vypil sklenièku na jeden lok, hodil ji na zem a pøihnul si pøímo z lahve. „Není špatné,„ zachrochtal.</p>

<p>Chytil Feilu za vlasy, zvrátil jí hlavu dozadu a agresivnì ji políbil.</p>

<p>Crane si ani nestaèil uvìdomit, kdy její komplikovaný úèes nahradil prostý èepec a vlasy získaly barvu pøesušené slámy. Vypadala jako dìveèka z hospody, která si za pár mincí zaskotaèí s hosty. William rozerval kabátek šnìrovaèky a rukama hnìtl její prsa. Byla velká jako hnìdé zimní dýnì.</p>

<p>„Klekni si, dìvko, klekni si! Chci tì.„ Srazil ji na kolena, pøehodil sukni pøes hlavu a klekl si za ni. Jednou rukou odepínal øemeny chránièe pøirození a druhou ji tiskl k zemi.</p>

<p>„Budeš køièet, dìvko!„ Crane pozoroval jeho nepøíèetnou tváø. Pohled mìl sklenìný a slintal. „Pìkný zadeèek, pìkný! Ale já ti ho roztrhnu, dìvko!„ Feila zasténala, William zafunìl. „Hejbej se, hejbej se! Teï! Teï!„ Dál nemluvil, jen chrochtal. Tloukl ji rukama a strhával z ní zbytky obleèení.</p>

<p>Škubl sebou, jednou, podruhé. Nepøíèetnost orgasmu se ho zmocnila naplno. Malá smrt, napadlo Cranea. William zasténal, vzápìtí neartikulovanì zakøièel. Už ne chtíèem, ale bolestí. Iniciátorem dalšího kola soulože byla Feila.</p>

<p>Aniž by pøerušila koitus, stáhla ho pod sebe. Crane jí teï vidìl do tváøe. Oèi mìla pøivøené ovládanou rozkoší, rudé rty se chvìly. William se vzepøel, Feila pevnìji obemkla nohy kolem jeho pánve, pøerušované sípáni pøehlušil praskot drcených kostí.</p>

<p>„Tak vydrž ještì, vydrž!„ vyrazila ze sebe chraplavì. William se naposledy køeèovitì prohnul a jeho skuèení utichlo. Feila zvrátil hlavu dozadu a dlouze vydechla. Craneovi se zdálo, že slyší, jak pøede.</p>

<p>„Nebylo to s tebou zas tak špatné, bratøíèku. Škoda, že se spolu nebudeme moci potìšit i pøíštì. Budiž ti zemì lehká, nebo radìji tìžká,„ uchichtla se.</p>

<p>Aniž by vstávala zaèala Williama prohledávat. Pergamen objevila v brašnì u opasku. „Pøesnì takový hlupák, jak jsem si myslela.„ Vstala, spokojenì se protáhla a podívala se na Williama. Z jeho penisu a varlat zbyla jen èervenožlutá kaše. „Na jedno použití,„ zamumlala. „Odneste ho!„</p>

<p>Do pokoje vešly dvì ženy. Vypadaly jako dvojèata. První nesla dlouhou tyè, druhá roli èerné látky. Vzhledu své velitelky nevìnovaly pozornost. Rozprostøely plátno na zem a rutinnì do nìho zabalily Williama i s tyèí. Tyè zvedly na ramena a odešly. O okamžik pozdìji se jedna z nich vrátila a setøela z podlahy krvavé skvrny. Feila položila pergamen na noèní stolek a zamyšlenì ho studovala. Nalila si víno, ale když sklenici pøiblížila k ústùm, všimla se mastného otisku Wiliamových úst na láhvi a štítivì pohár odložila.</p>

<p>Hendrix pozoroval pergamen. Bylo pravdìpodobné, že další dva, o kterých se zmiòoval William, jsou právì v noèním stolku. Staèilo by obstarat si kuš, nebo lépe foukaèku s šipkami potøenými jedem a mohli by je mít všechny tøi. Plán vypadal jednoduše a proveditelnì. Crane pøemýšlel nad tím, jaká je Feila ve skuteènosti. Až na držení tìla a pánovitý zpùsob øeèí vypadala stále jako služka, která právì obšastnila rotu vojákù.</p>

<p>Hendrix doladil poslední detaily plánu a vrátil se z myšlenek. Okamžitì si všiml, že Feila se opìt zaèíná pomalu transformovat.</p>

<p>„Nepøemýšlej o ní, zareaguje na to!„</p>

<p>Dloubl do Cranea, ale bylo pozdì.</p>

<p>„Nemám ráda, když mì nìkdo skrytì pozoruje. Ráda se s vámi seznámím. Napøíklad u šálku èaje.„</p>

<p>Její hlas znìl kultivovanì a melodicky. Hendrix se na ni jen letmo podíval a rychle stoèil pohled stranou. Myslel si, že je už starý a podobné vìci pro nìj nejsou nebezpeèné. Nebyla to pravda. Pokusil se Cranea zadržet, ale ten se mu rychle vykroutil, patami vytlaèil møíž, protáhl se otvorem a elegantnì skoèil do sálu.</p>

<p>„Omlouvám se. Je to nedorozumìní.„</p>

<p>Hendrix slyšel Craneùv hlas a váhal. Má skoèit za ním, bodnout ho zezadu a být u ní první? Uvìdomil si, že pùvodnì chtìl bodnout ji, ale myšlenka se samovolnì pøekroutila.</p>

<p>„Jsem si jista, že se vše vysvìtlí. Mé pozvání stále platí. Pane?„</p>

<p>Crane se pøedstavil celým jménem po matce a Hendrix se zaèal plazit zpìt. Už mu nebylo pomoci.</p>

<p>Crane odložil šálek a pøi tom z ní ani na okamžik nespouštìl pohled. Byla nádherná, úžasná, ohromující. Jeho nejbujnìjší a nejnevázanìjší pøedstavy vedle ní vypadaly jako bledé kresby. Stála pøed ním, zosobnìní krásy, pùvabu, elegance. A vášnì. Èetl to v jejích oèích. Byly èerné, hluboké a omamovaly pøíslibem rozkoší. Bojoval s nutkáním porušit spoleèenské konvence a postupnì prohrával.</p>

<p>Chtìl ji mít hned. Nepodstatná konverzace ustala. Pootevøela ústa, jako by chtìla nìco øíci, ale nedovolil jí to. Pøistoupil k ní, rukama zajel pod splývavé snìhobílé šaty. Horkostí a hebkostí jejího tìla se mu zatajil dech. Políbil ji, ale náhle v jeho dlaních ochabla. Crane ucítil na podbøišku tlak. Dotyk byl studený. Podíval se dolù. Rudá skvrna rozpíjející se na panenské bìlobì šatù. Užasle ji pustil a odstoupil. Stála, v oèích nádech pøekvapení smíšený s lehkým pobavením. Hendrix trhnutím vyprostil èepel, obratle zaskøípìly. Skácela se na zem.</p>

<p>Crane stál se slzami v oèích. Poblouznìní vyprchávalo a zaèínal si uvìdomovat, že ho od smrti v ženském klínì dìlil jen krok. Pøesto se mu zdálo, jako by ztratil nìco, co mìl na dosah ruky. Nìco, o èem nedokázal ani snít.</p>

<p>Hendrix pozvedl èepel a upøenì si prohlížel kapky krve stékající po oceli.</p>

<p>„Vrátil jsem se a poèkal, až se ke mnì otoèí zády. I potom jsem ale váhal, jestli mám zabít ji, nebo tebe. A bylo to tìžké.„</p>

<p>„Co se se mnou vlastnì stalo? Choval jsem se jako blázen.„ Crane nic nechápal.</p>

<p>„Udìlala s tebou to, co s ostatními. Našla v tvém mozku obraz ženy, po které toužíš, a zmìnila se v ni. A musím øíct chlapèe, že máš zatracenì dobrý vkus.„</p>

<p>Hendrix se nevesele ušklíbnul.</p>

<p>„A jak vypadala ve skuteènosti?„</p>

<p>„Podívej se, jestli si troufáš.„</p>

<p>Netroufli si ani jeden. Feiliny svitky byly skuteènì v noèním stolku. Ještì prohledali postel a vrátili se zpátky do prùduchu ventilace. Po chvíli nervózního snažení se jim podaøilo jakž takž usadit zpátky ozdobnou møíž a co nejrychleji se plazili pryè.</p>

<p>K hlavní stoce se vrátili pomìrnì snadno. Puch, splašky a špína jim teï pøipadaly jako záruka bezpeèí. Craneovi se po nìkolika pokusech podaøilo najít prùchod do jednoho z hlavních vertikálních tunelù propojujících desítky pater. Bez dlouhého rozhodování zaèali šplhat vzhùru. Crane stoupal šachtou jako první a musel vynaložit veškerou obratnost, aby se na hladkých, slizem pokrytých stìnách udržel. Hendrix dokázal pøes své stáøí a váhu pøekvapivì snadno držet tempo. Oba je pohánìl strach z pronásledování a každou chvíli naslouchali, zda nemají nìkoho v závìsu. Nevìdìli, kdy ke zmìnì došlo, ale chrám už nebyl tichý, zdálo se, že jeho kamenné zdi praskají a z hloubi pater pod nimi se nese temné dunìní. Minuli nìkolik èerných otvorù do dalších chodeb, ale zdrželi se v nich jen kvùli odpoèinku.</p>

<p>„Už to nezvládnu. Potøebuji si poøádnì odpoèinout. Vyšplhali jsme se snad o pìt set stop,„ zachrèel unavenì Hendrix, když se po nìkolikáté vraceli do kolmého tunelu. Dlanì a pøedloktí mìl rozedøené až do masa, agresivní sliz se zažíral do tkánì a zpùsoboval, že krev získala nepøirozenì svìtlou barvu a ranky se nezacelovaly.</p>

<p>Crane zavrtìl hlavou.</p>

<p>„Taky melu z posledního, ale nìco se blíží. V proudech moci je naprostý chaos. Mám podezøení, že nás nìkdo hledá. Nezapomeò, že máme už sedm svitkù. Ve zbrojnici se mùžeme schovat. Nikdo o ní neví a navíc je stínìná pøed pátracími kouzly.„</p>

<p>Jako na potvrzení jeho slov všudypøítomná záøe osvìtlující chrám zeslábla a zmìnila barvu z fialové na modrou. Crane se vyšvihl mezi steny, ale ruka mu uklouzla a kdyby ho Hendrix nepodržel, zøítil by se dolù.</p>

<p>„Klouže to, chlapèe.„</p>

<p>Šplhali dál.</p>

<p>Hendrix byl tak vyèerpaný, že se pøestal bát i hloubky pod sebou. Už se ani nesoustøedil na to, co dìlá, a drápal se vzhùru automaticky, silou vùle. To byl nejlepší zpùsob, jak spadnout. Komín nebyl na dlouhém úseku, který dokázal pøehlédnout, pøímý, ale vinul se jako spirála. Nejhorší byly úseky, ve kterých se protìjší stìny od sebe vzdalovaly. To potom skuteènì visel za ony pøísloveèné koneèky prstù.</p>

<p>„Poklop,„ vytrhl ho Crane z prázdnoty. „Pomož mi, sám ho nezvednu.„</p>

<p>Hendrix postoupil ještì o kus výše a aby poskytl Craneovi pevnou oporu, vzepøel se nohama i rukama. Crane se mu jednou nohou postavil na rameno, a zaèal pomalu kamennou desku zvedat. Hendrix cítil, jak mu svaly pøestávají sloužit a zaèíná podkluzovat. Naštìstí náhle nesl jen vlastní váhu. Crane se zaklesl dlanìmi za hranu otvoru a obratnì se vyhoupl do místnosti. Ostražitì se rozhlédl a spokojenì se zašklebil. Byl opravdu doma. Unavenì sledoval Hendrixe škrábajícího se za ním. Staèilo by lehké postrèeni, možná i dotek. Myšlenka se objevila nezvána, jako by mozek sám vyhodnocoval pøíležitosti k pøežití. Nebyl si jist, zda se mu líbí nebo ne, ale nezkoumal ji. Jeho a Hendrixovy oèi se setkaly. Starý muž vyèerpanì balancoval na hranì a sbíral síly k poslednímu pohybu. Crane mu podal ruku a vytáhl ho dovnitø.</p>

<p>Vyèerpanì leželi na studeném mramoru. Po chvíli se Hendrix vzpamatoval z nejhoršího a zaèal se rozhlížet.</p>

<p>Velký ètvercový sál byl chaoticky zaplnìn bednami, truhlicemi a stojany se zbranìmi. Neobjevil žádné dveøe.</p>

<p>„Nevypadá to tu pøíliš útulnì. Doufal jsem, že tady máš nìco k jídlu a postel,„ zachraptìl.</p>

<p>„Tohle je jen zbrojnice. Místnosti pro hosty jsou o patro výš,„ odpovìdìl Crane. „Ale v té èervené bednì by mìlo být nìjaké sušené maso a víno.„</p>

<p>„Kolik sem vede vchodù?„</p>

<p>„Ètyøi, v každé stìnì jeden. Všechny jsou maskované a ústí do neobývaného pokoje, do skladištì hospodáøského náøadí, do staré kuchynì a na západní schodištì, po kterém se dá sestoupit až do zakázané oblasti,„</p>

<p>Hendrix se postavil a z oznaèené bedny pøinesl velký balík vyuzeného masa a ètyøi láhve vína. Jedli dlouho a mlèky.</p>

<p>Potom, co utišil nejhorší hlad a žízeò, si zaèal prohlížet uskladnìné vìci. Zaujala ho obrovská váleèná sekera. Opatrnìji sundal ze stojanu a zkusmo ji potìžkal.</p>

<p>„Pøíliš tìžká. Nedá se s ní bojovat,„ zhodnotil.</p>

<p>Crane se zasmál.</p>

<p>„Našel jsem ji v Dareagovì skladišti. V tom, které má hned vedle svých soukromých komnat. Jsi velký chlap, ale tahle byla vyrobena ještì pro vìtšího.„</p>

<p>Hendrix se zbraní zkusmo mávl.</p>

<p>„Musel by být alespoò o sto deset liber tìžší než já a mnohem silnìjší.„</p>

<p>„Patøila Kybogovi. Vidìl jsem jeho kostru. Myslím, že medvìda by zvládl holýma rukama.„</p>

<p>Hendrix sekeru položil a zamíøil k meèi v protìjší polici. Byl èerný a zdálo se, jako by pulzoval tmavì modrou záøí.</p>

<p>„Tuhle vìcièku znám. Pøedával jsem ji jako dar Gwahrickému králi. Netušil jsem, že je opìt tady.„</p>

<p>Crane vypadal pobavenì.</p>

<p>„Slyšel jsem, že je to meè Všem hlavy dolù.„</p>

<p>Hendrix vážnì pøikývl.</p>

<p>„Je to pravda. Ale nezkoušej ho. Dareag ho trochu vylepšil. Setne pouze toho, kdo ho drží v ruce. Vùbec tady máš spoustu zajímavých vìcí. Klidnì by sis mohl otevøít vetešnictví. Magické artefakty z druhé ruky. A k èemu máš, pro bohy, tohle?„</p>

<p>Hendrix se zastavil vedle obrovské truhly zaplnìné kováøským šrotem, høebíky všech možných velikostí, zbytky železného náøadí.</p>

<p>Crane se zatváøil potìšenì.</p>

<p>„To je støelivo do mého vlastního vynálezu.„</p>

<p>Ukázal na bedýnku s násypkou pøipomínající mlýnek na mouku a dvoucoulovou trubkou místo výsypného žlabu.</p>

<p>„Tady sypeš železo a tudy to støílí. Desítky kouskù naráz.„</p>

<p>„Nevidím žádné luèištì, které by to dokázalo. A jak se to natahuje?„</p>

<p>„Nenatahuje se to. Je v tom zabudované kouzlo. Øíkám tomu høebíkomet. To kouzlo jsem udìlal, když mi bylo tøináct. Pùvodnì to mìl být nápoj lásky, ale nìjak to nevyšlo.„ .</p>

<p>Hendrix se zasmál.</p>

<p>„Vìdìl jsem, že jsi šílený. A jak to tehdy dopadlo s tou holkou?„</p>

<p>„Nemluvil jsem o holce. Chtìl jsem spáøit kobru s papouškem. Nepovedlo se to.„</p>

<p>„Proboha proè?„</p>

<p>„Mùj poruèník miloval papoušky. Chtìl jsem mu jednoho dát. Jedovatého. Nakonec jsem to vyøešil jinak.„</p>

<p>Hendrix høebíkomet potìžkal.</p>

<p>„Ta skøíò váží aspoò sto liber a støelivo do ní ještì desetkrát víc. Je to k nièemu. „</p>

<p>„Ukážu ti, jak se s tím zachází.„</p>

<p>Tøeskla rána, vzápìtí ji následovala celá série. V protìjší stìnì se objevily tøi obdélníky vchodù a ve zdi po Hendrixovì levici další ètyøi.</p>

<p>„Øíkal jsi jen ètvero tajných dveøí!„ zaklel Hendrix a vytasil meè.</p>

<p>Do zbrojnice vstoupili první útoèníci a za nimi se tlaèili další.</p>

<p>„Feiliny dìvky! Pomoz mi!„ zaøval Crane a rychle se soukal do postroje høebíkometu.</p>

<p>„Nasyp sem toho haraburdí co nejvíce!„</p>

<p>Ukázal na násypku. Hendrix zalovil v bednì a zaèal ládovat høebíkomet støelivem. Crane poklesl v kolenou, ale držel.</p>

<p>„Ustup!„</p>

<p>Nejrychlejší z útoènic byla pìt krokù od nich. Hendrix by pøísahal, že ji zná. Na levém òadru deroucím se z kožené kazajky mìla mateøské znaménko. Høebíkomet se rozjeèel. Smrš železa z bezprostøední blízkosti vykousla do trupu díru o prùmìru talíøe. Crane pøenesl støelbu na ostatní váleènice. Železo drásalo mramor v širokém pruhu, kamenná dr se mísila s krví a masem šrotovaným na kaši.</p>

<p>Prásk. Prásk. Prásk.</p>

<p>Hendrix nedokázal objevující se otvory spoèítat, stìny vypadaly jako ementál. Zdálo se, že se na nì Feiliny bojovnice ženou ze všech stran. Ale nebyla to pravda. Zprava v uspoøádané linii postupovali Oswaldovi do oceli zakutí rytíøi.</p>

<p>„Dosyp mi!„ zajeèel Crane a vzápìtí se zapotácel. Do vnitøní strany stehna se mu zabodla dýka. Hendrix celými hrstmi plnil høebíkomet a pøitom letmo Cranea zkontroloval. Nemìl zasaženou tepnu a vypadalo to, že chvíli vydrží.</p>

<p>„Tam!„ ukázal na rytíøe.</p>

<p>Postupovali v klínové formaci s dvìma muži na hrotu. Feiliny váleènice se o nì tøíštily jako voda o kamennou hráz a na chvíli si pøestaly všímat Cranea s Hendrixem. Høebíkomet se opìt rozjeèel. Železo zazvonilo o ocel. Muž se zapotácel, pak se pøedklonil a pokraèoval v cestì. Èásteènì se pøitom chránil malým kulatým štítem.</p>

<p>„Za námi!„ zaøval Hendrix. Crane se v poslední chvíli zastavil tøi bojovnice a ihned se otoèil zpátky k rytíøùm. Muž nedokázal ovládnout bolest, kterou mu zpùsobovaly projektily dopadající na brnìní nohou a na okamžik se pokusil ulevit si krytem štítu. Crane zamíøil výš. Chrániè krku nevydržel, rytíøova hlava se zvrátila v nepøirozeném úhlu, okamžik vrávoral, potom ho proud železa srazil dozadu mezi jeho spolubojovníky. Feiliny bojovnice využily krátkého zakolísání rytíøù a zaútoèily. Formace se rozpadla na nìkolik skupin.</p>

<p>„Á!„ zavyl Crane a klesl na kolena.</p>

<p>V boku mìl další nùž, krev proudící z rány mìla jasnì èervenou barvu, Hendrix bez øíkání opìt doplnil støelivo. Bedna byla z poloviny prázdná. Zaznìla nová série ran. Zdálo se, že zdi zcela zmizely a zùstala jen ústí nespoèetných chodeb, ve kterých se objevovali další a další bojovníci. Dva rytíøi se probojovali nebezpeènì blízko. Hendrix nechal Cranea, a se postará sám o sebe, a zaútoèil na nì. Muž vlevo byl pøíliš pomalý a Hendrix ho tøetím útokem zasáhl do boku. Vytryskl proud jasné krve. Hendrix si ho pøestal všímat a pustil se do druhého muže. Vzápìtí dostal nejistou ránu do ramene. Krvácející muž stále žil a útoèil. Hendrix se stáhl, fintou vylákal protivníka do dlouhého výpadu a z krytu mu usekl ruku. Další fontána krve. Rytíø, místo aby okamžitì padl k zemi, se hroutil jen pomalu a neochotnì.</p>

<p>„Jsou chránìni zaklínadlem krve!„ sípal z kleku Crane, aniž by pøerušil palbu.</p>

<p>„Zemøou až vykrvácí! Kouzlo v nich souèasnì krev vyrábí!„</p>

<p>Hendrix al z otoèky a pøipravil protivníka o hlavu. Rudý gejzír ho oslepil, ale muž koneènì padl.</p>

<p>„Dosyp!„</p>

<p>Hendrix položil meè, poklekl, objal bednu se šrotem a zaèal pøímo z ní sypat do násypky. Železná smrš zhoustla, Crane namíøil do nejhustší vøavy a v jediném okamžiku pøemìnil tucet lidí na špinavou bøeèku. Krve na podlaze pøibývalo. Rytíøi krváceli, ale stále bojovali. Mezi nimi se jako ocelový kolos tyèil samotný Oswald. Hendrix odhodil prázdnou bednu a kryl Craneovi záda.</p>

<p>Prásk. Zemì se zatøásla a puklinou v podlaze vešel do místnosti Canib. Tyèil se nad ostatními jako socha a jeho oko pøipomínalo slunce. Jeden z rytíøù na nìho okamžitì zaútoèil ze strany, ale Canib na nìj pouze upøel pohled. Muž se rozkøièel, ocel zèervenala, zežloutla a za okamžik se rozpálila dobìla. Feilina bojovnice zaútoèila zezadu. Canib, aniž by se otáèel, ji uchopil obrovskou dlaní, zdvihl ji a rozkousl jí hlavu. Víc Hendrix nevidìl, musel se bránit jednomu z Oswaldových dùstojníkù. Muž byl stejnì velký jako Hendrix, ale brnìní ho zpomalovalo. Hendrixovi se podaøilo zasáhnout ho do vnitøní strany stehna, ale síla odvetného úderu ho pøekvapila, nedokázal ho zcela odvrátit a úder do ramene ho srazil na zem. Bezmocnì se díval na dopadající èepel. Vzduchem se mihl èerný stín, proud železa tìžce pancéøovaného rytíøe porazil, ale jinak mu neublížil. Hendrix se pøekulil na bøicho, zvedl na kolena a z kleku zbìsile bodal a sekal pøed sebe. Z rytíøe tryskala krev jako z cedníku, ale pøesto se snažil pokraèovat v boji.</p>

<p>„Dochází mi støelivo!„</p>

<p>Crane sedìl s høebíkometem položeným na nohou. Tváø mìl rozseknutou a byl napùl skalpovaný. Ještì stále støílel, ale pøi vìdomí ho drželo jen nadlidské vypìtí vùle. „Uteèeme! Pomùžu ti, vydrž!„</p>

<p>Hendrix ponechal rytíøe jeho pomalé agónii. Plazil se ke Craneovi a snažil se nezalknout krví, která dosahovala až po kolena a znesnadòovala pohyb. Musel Cranea odtud vyvést. Najednou to pro nìj bylo to nejdùležitìjší. Koutkem oka zahlédl Caniba stojícího proti Oswaldovi. Dlouhý spár sevøel ocelí chránìnou paži a promáèkl pláty kovu i s masem pod nimi. Prostor se na okamžik zatmìl gejzírem krve. Vzduchem se mihla èepel, Canib zaøval. Klenba se zøítila, balvany v jediném okamžiku pohøbily desítky lidí, ale do sálu se chodbami stále tlaèili další. Zásah šipky z kuše do prsou srazil Cranea na záda. Z výšky se do vøavy snášela Adriana. V neposkvrnìných bílých šatech vypadala jako pøízrak. Bojující se v její blízkosti rozpadali na prach, na koho pohlédla, zmizel se v jediném záblesku. Canib s Oswaldem se potáceli v tìsném sevøení, proudy krve tryskající z Oswaldových ran srážely okolní muže na zem a pøerážely jim kosti. Koneènì pøiškrcený Oswald padl na zem a Canib obrátil svùj spalující pohled k Adrianì. Ta se pohrdlivì usmála a letmým pohybem ruky odklonila žár do strany. Stìna za ní zrudla a popraskala, kámen se zaèal tavit. Canib zaøval, vzduch se zaplnil žlutou lávou. Ohnivý cákanec ulpìl Craneovi na tváøi, ale Hendrix se na nìho bleskovì vrhl a uhasil ho v krvi. Adriana krátce pohlédla na Caniba, na svou dlaò a poté ji stiskla v pìst. Canib zajeèel a implodoval. Oswald se mátožnì postavil a pozvedl svùj obrovský meè. Adriana se k nìmu témìø otrávenì otoèila. V okamžiku, kdy se opìt soustøedila na dlaò, Hendrix varovnì zajeèel. Sevøela ruku v pìst. Kouzlo narazilo na kouzlo. Imploze se v singularitì zvrátila v krvavou explozi. Rudá vlna se zdvihla do výše, drtila kosti, lámala stìny. Hendrix v posledním okamžiku vìdomí køeèovitì sevøel Cranea.<strong>* * *</strong></p>

<p>V temnotì nìkdo pøerušovanì dýchal a tiše sténal. Hendrix otevøel oèi. Ležel na zádech, v levici držel cár látky a díval se do stropu. Klenba byla vysoko a témìø se ztrácela v pøítmí. Rozhlédl se. Náhrobky se rozbíhaly všemi smìry až na hranici viditelnosti. Kamenné obelisky s rytinami, omotané zelenoèernými pruhy látky opatøenými olovìnými peèetìmi. Hendrix zde nikdy nebyl, ale okamžitì pochopil, kde je. Vlna krve je po schodech spláchla až dolù do zakázané oblasti, na høbitov mocných. Ozvalo se hlasité zasténání. Na blízkém hrobì ležel Crane. Èerná skvrna pod jeho tìlem se i v slabém svìtle leskla. Krvácel. Hendrix se zvedl a vrávoravì prošel ulièkou mezi hroby až k nìmu.</p>

<p>„Mìl bys odtud zmizet. Porušil jsem peèe a nìkoho jsem pustil ven. Bude tu co nevidìt,„ zašeptal nezøetelnì Crane.</p>

<p>Hendrix si až nyní všiml, že pruh látky je pøetržen a peèe rozlomená. Nezdržoval se zkoumáním, èí hrob to je, a poklekl k ranìnému.</p>

<p>„Jsi blázen, mnì už nikdo nepomùže. Zmiz,„ snažil se ho Crane zadržet.</p>

<p>Hendrix vytáhl dýku a rychlými a úèelnými pohyby sundával z Cranea šaty. Našel pùl tuctu ran. Tøi z nich silnì krvácely, nejhorší byl zásah do hrudníku. Potøeboval obvazy, hodnì obvazù. Odtrhl peèetì a rychle tkaninu øezal na menší kusy lépe se hodící k obvazování.</p>

<p>„Zapomínáš, s kým mluvíš. Znám lidské tìlo, skoro jako ten, kdo ho stvoøil.„</p>

<p>Za øeèi zaèal Cranea masírovat prsty. Nebyla to masáž v pravém slova smyslu, spíše hnìtl a stlaèoval pevnì urèené body na Craneovì tìle. Nìkde použil sílu, až Crane zasténal, jinde se sotva dotkl. Svaly se køeèovitì stahovaly a zase napínaly, krvácení se viditelnì zmenšilo. Nakonec Hendrix uchopil do dlaní Craneovu hlavu.</p>

<p>„Øíká se tomu akupresura. Teï by tì všechno mìlo pøestat bolet.„</p>

<p>V rychlém sledu masíroval a poklepával spánky a zátylek, dlouho se zabýval koøenem nosu a svalovinou okolo krkavic. Jeho prsty se pohybovaly jistì a rychle, jako by byl zkušený zlodìj nebo hudební mistr. „Dareagovi potomci mají tuhý koøínek. Vydržíš.„ Crane se pokusil usmát, ale místo toho vykašlal chuchvalec krve.</p>

<p>„Nejsem jeho syn.„</p>

<p>Hendrix v soustøedìní jen pøikývl. Rychle zavazoval rány a pøemýšlel, jak Cranea nejsnadnìji dopraví do muèírny. Tam mu mohl nejlépe pomoci. Z pøemítání ho vyrušily kroky. Lehké, souèasnì však sebejisté a rázné. To nevypadalo na obyvatele hrobu. Hendrix se v døepu otoèil a pozvedl meè. Crane se pokusil sáhnout pro dýku za pasem. Cestièkou mezi hroby pøicházela Adriana. Její šaty byly rudé s velkými èernými skvrnami. Kráèela opatrnì a dávala si pozor, aby nezavadila o žádnou z peèetí.</p>

<p>„Ty zbranì jsou zbyteèné, Crane. Pøišla jsem si pro mapy. Nikdy by mì nenapadlo, že právì ty získáš sedm kusù. Jsou poslední, které mi chybí. „</p>

<p>Èarodìjka si Hendrixe nevšímala. Zkusil pøenést váhu na zadní nohu a pøipravit si meè k pøípadnému pøekvapujícímu výpadu, ale okamžitì na nìj pøenesla pozornost.</p>

<p>„Øíkám, že zbranì jsou tady zbyteèné, cizinèe. Kdo vlastnì jsi? A jak jsi se sem dostal? Mìla jsem za to, že vím o všech lidských bytostech v paláci.„</p>

<p>Hendrix pøekvapením nakrèil oboèí. Jak to, že ho nepoznala?</p>

<p>„Buï zdráva, Adriano,„ promluvil nìkdo za Hendrixovými zády mìkkým hlasem.</p>

<p>Hendrix se nemusel ohlížet, aby ji poznal, Adriana pøekvapením hlasitì vydechla.</p>

<p>„Genevo! Jak to -„ Její pohled sklouzl na porušenou peèe. „Ti dva blázni tì uvolnili!„</p>

<p>„Proè blázni?„</p>

<p>Hendrix se pomalu ohlédl. Vznášela se nad náhrobkem a na první pohled bylo patrné, že nemá tìlo z masa a kostí. Prosvítaly za ní obrysy dalších hrobù. Ale jinak vypadala stejnì jako ve vzpomínkách. Sklonil hlavu a kousal se rtù. Minulost se vrátila a byla stále stejnì palèivá. Jako by to bylo vèera.</p>

<p>„Proè blázni?„ zopakovala otázku Geneva. „Crane, dejte jí ty mapy.„</p>

<p>„Nedìlej ze mne hlupáka, Genevo. Zbýt mùže jen jeden a pøestože je tvùj syn slaboch, poèítá se stejnì jako všichni ostatní.„ Do Adrianina hlasu se vkradla netrpìlivá podráždìnost. Crane se na Hendrixe varovnì podíval. „Sílu, sbírá sílu,„ zasípìl.</p>

<p>„Nedìlej to, Adriano. Jsou pod mou ochranou.„ Geneva naopak stále mluvila klidnì, jako by se nic nedìlo.</p>

<p>„Oba? Jednoho z nich musíš zabít, protože vstoupili za peèe. Proè bys je mìla brát pod svou ochranu?„</p>

<p>„Protože chci. Crane není Dareagùv syn. Nepoèítá se do hry. Dají ti mapy a ty je necháš jít. Ušetøili ti spoustu práce.„</p>

<p>„A èí je teda syn?„</p>

<p>Hendrix potlaèil pokušení vykøiknout. Náhle vìdìl. Crane byl jeho vlastní. Nìco ho ale varovalo. Geneva hrála s Adrianou hru, které nerozumìl. „Hendrixe.„</p>

<p>„Toho mizery z muèírny? Sss. Jsi vìtší coura, než se povídalo.„ Posmìšek odeznìl a rozhostilo se ticho. Adriana zamìøila svou pozornost na Hendrixe. Neodvažoval se ani pohnout, pouze úkosem pozoroval Cranea. Pøitížilo se mu, tìžce dýchal, mezi rty mu probublávala krev. Potøeboval lepší pomoc, než obvazy a mírné zpomalení životních funkcí. Kouzlo zacelující vnitøní rány by zahnalo zubatou o kus dál. Bytostnì cítil, jak se vzdaluje životu. „A ty jsi kdo, cizinèe. Jak se jmenuješ?„ Hendrix si uvìdomil, že a odpoví jakkoliv, bude to špatnì. Mlè, mlè. Zdálo se mu, že slyší Genevu v myšlenkách. Pokrèil rameny, ukázal si prstem na ústa a bezhlesnì je otevøel a zase zavøel.</p>

<p>„Nìmý,„ protáhla slùvko Adriana mezi zuby.</p>

<p>„Vìøím ti, Genevo. Dejte mi ty mapy a nechám vás bìžet. Ovìøím si to a kdybych vás náhodou potøebovala, najdu si vás.„</p>

<p>Hendrix se sehnul ke Craneovi a zaèal z pouzdra vytahovat svitky, když Adriana zasyèela:</p>

<p>„Poznala jsem tì, Hendrixi! Vy bastardi! Ukradli jste mi poklad!„</p>

<p>Hendrixe ovanula mrazící èepel zaklínadla, ale cizí síla ho odklonila.</p>

<p>Genevin pøízrak se rozzáøil, až bylo obtížné se na ni vùbec dívat.</p>

<p>„Každý po smrti zeslábne! Dostanu tì a budeš litovat, že ses mi postavila!„ zavyla Adriana.</p>

<p>„Netušíš, jak silná jsem byla zaživa!„</p>

<p>Èarodìjnice stály zdánlivì bez hnutí. Hendrixovi se však tøásla kolena. Klesl na zem a odplížil se z prostoru mezi nimi. Zaznìlo ostré tøesknutí, kamenná podlaha praskla, kámen zaúpìl a jedna øada náhrobkù se rozpadla v su. Vzduch v kryptì zaèal fialovì opaleskovat, Genevu obklopila svìtelná sí a pomalu se kolem ní stahovala. Zaznìlo ledové cinknutí. Vzduch okolo Adriany chladl a kapalnìl, stékal po ní v celých pramíncích a na podlaze se za tichého syèení vypaøoval. Objevily se první krystaly ledu, Adriana zamrzala. Koncentrace moci Hendrixe témìø oslepila. Po pamìti nahmatal meè a sunul se dozadu. Sí už pøesnì kopírovala Geneviny obrysy a zaèala pronikat do prùsvitného tìla. Nehmotná èarodìjka zasténala bolestí, Adriana triumfálnì vyøkla zaklínadlo a rozbila krunýø chladu.</p>

<p>„Tohle je poslední chvíle tvého vìdomí. Roztøíštím tì na kousky a zakleji do kamenù, zvíøat a lidí. Zbude ti jediná schopnost - cítit bolest!„ zajeèela vítìznì.</p>

<p>Geneva se v zajetí sítì zhroutila, Adriana rozpøáhla ruce k seslání kouzla, ale vypravila ze sebe jen bublavý zvuk.</p>

<p>Hendrix poslepu sekl špatnì a meè uvázl mezi obratli. Pustil ho, pøistoupil k èarodìjce a jediným trhnutím jí zlomil vaz.</p>

<p>Stál a èekal, až moc ustoupí a vrátí se mu zrak. Trvalo to dlouho. Když koneènì opìt uvidìl, spatøil Genevu vznášet se nad náhrobkem. Oèi se jí leskly, kdyby to bylo možné, øekl by, že pláèe.</p>

<p>Podíval se na Cranea.</p>

<p>„Náš syn je mrtvý. Nemusím nikoho zabíjet,„ øekla pouze.</p>

<p>Stáli a dívali se na sebe. Hendrix to nevydržel a sklopil hlavu. Už více než dvacet let byla mrtvá. A on mìl svùj díl viny.</p>

<p>„Proè nakonec zaútoèila?„ zeptal se, když si byl jist, že dokáže ovládnout svùj hlas.</p>

<p>„Ty nevíš? Ani jeden z vás to nevìdìl? Podívej se na sebe do zrcadla.„</p>

<p>Náhrobek se náhle zaleskl jako leštìné støíbro.</p>

<p>„Pokladem, o který jste se všichni rvali, byl elixír vìèného mládí. Vypili jste ho s Cranem v šachtì, kam jste se propadli. Zemøeš, jen pokud tì nìco nebo nìkdo zabije.„</p>

<p>„Jsem starý. Hledal jsem nìco úplnì jiného. Chtìl jsem a chci umøít.„</p>

<p>Geneva se nevesele usmála.</p>

<p>„Dareagova kletba platí stále. Až zemøeš, vrátíš se do krypty ke kostlivcùm a zùstaneš tam na vìky. Neunikl jsi.„</p>

<p>Stáli naproti sobì a pozorovali se.</p>

<p>„Mùžu nìjak pomoci já tobì?„ zeptal se nakonec Hendrix.</p>

<p>Tiše ho pozorovala.</p>

<p>„Teï už ne.„<strong>* * *</strong></p>

<p>Slunce právì zapadalo a stébla trávy vyrùstající na sežehlé planinì vrhala dlouhé stíny. Opuštìný palác se tyèil k nebi jako urážka pøírodních zákonù a vypadal ještì nehostinnìji než vyprahlá savana. Èerná železná brána se otevøela a z pøítmí vystoupil muž. Mohlo mu být ètyøicet, pìtaètyøicet let. Byl mohutný a velký, i ve slabém veèerním slunci dlouho mhouøil oèi. Byly staré a prázdné. Vyšvihl se do sedla a nechal zvíøe, a si samo hledá cestu. Neohlédl se.</p>
</section>

</body>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0