%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/447.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <book-title>Válečnický gambit</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Gamester Wars</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>b5129309-5809-4c29-806b-f72883e6049b</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>knihy.redneck.cz</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p><strong>Kdy</strong><strong>ž</strong><strong> se reality </strong>prolnou <strong>a </strong>dojde <strong>ke st</strong><strong>ř</strong><strong>etu </strong>historie <strong>s </strong>technologií!</p>

<p>Lidé a Gavarniané dokáží putovat časem i prostorem. Na stabilitu vesmíru dohlížejí Dozorci, kteří ukončili válku mezi rasami, a snaží se zabránit vzniku nového krveprolití nastolením pevných pravidel. Skutečnou válku zatím nahradily válečné hry - a závratně vysoké sázky - obojí porušující stanovený řád. V banku jsou hvězdné systémy i hrdost znepřátelených bytostí.</p>

<p>Do bitvy s cizím šampiónem, pro zábavu elity Velkého Magelanova Mračna přivedl Corbin Gablon zpět z dávných časů Alexandra Velikého.</p>

<p>Mělo to vypadat jako obyčejná hra. Ale Aldin Larice nemohl zůstat nečinně přihlížet zatímco Gablon směroval hru ke svému profitu a Alexandrově smrti. Rozhodl se odkrýt karty a přivolal na Gablona hněv vládnoucí třídy.</p>

<p>Nepoctivý hráč uvíznul na světě místními nazývaném <strong>„</strong><strong>D</strong><strong>í</strong><strong>ra</strong><strong>“</strong><strong>, </strong>se čtyřiadvaceti drsnými samuraji ze středověké Persie jako „tělesnými strážci“, neustále ve střehu nejen před Gablonem a jeho trénovanými zabijáky ale i před stovkami tisíc krvelačných domorodců. Aby získal <strong>Aldin </strong>svobodu, musí přežít čtyřicet dní. Vzrůstá v něm však podezření, že i tato hra je zmanipulována - a navíc místní domorodci mají své zájmy i netušené prostředky...</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>AMERICKÝ SPISOVATEL WILLIAM R. FORSTCHEN SE STEJNÉ JAKO HARRY TURTLEDOVE ZAMĚŘUJE NA PSANÍ SCIENCE-FICTION<strong> </strong>A FANTASY ROMÁNŮ Z ALTERNATIVNÍ HISTORIE. JE DRŽITELEM DOKTORÁTU Z AMERICKÉ VOJENSKÉ HISTORIE NA UNIVERZITĚ PURDUE. ŽIJE NA ZÁPADĚ SEVERNÍ KAROLÍNY A PRACUJE JAKO PROFESOR HISTORIE NA UNIVERZITĚ MONTREAT ANDERSON COLLEGE.</p><empty-line /><p>Poděkování</p>

<p>Během sbírání podkladů pro napsání této knihy jsem narazil na ži­votopis japonského císaře Tsunayoshiho a jeho výnosy týkající se psů. Tsunayoshi byl jedním z prvních ochránců zvířat. Zvláštní důraz přitom kladl na psy, o nichž právem věřil, že jsou těmi nejvěrnějšími a nej­ušlechtilejšími tvory. Přál bych si, aby se takové zákony, spolu s patřič­nými tresty, přenesly do dnešní doby a pomáhaly zde chránit naše čtyř­nohé přátele, kteří nám jen chtějí sloužit a na oplátku žádají pouze lás­ku.</p>

<p>Proto zde píši toto malé poděkování císaři Tsunayoshimu a také mému oddanému druhovi, který trpělivě seděl u mých nohou, zatímco jsem psal nejednu knihu. Sdílel se mnou mé lepší i horší chvilky, vždy dychtivě čekal na můj úsměv a nikdy nezahořkl. když žádný nepřišel. Zvláštní díky tedy patří Iljovi Muromcovi, za něhož jsem před necelým tuctem let zaplatil deset dolarů a uzavřel tak nejlepší obchod svého ži­vota.</p>

<p>Mohu si jen přát, aby mé blízké neurazila skutečnost, že jsem je po­stavil naroveň psu a mrtvému císaři. Chtěl bych své poděkování ještě rozšířit o Karsten Henckell a její pomoc s teorií pravděpodobnosti, Su­san Schwartz a Joela Rosenberga za správnou radu na správném místě a Stephena Sternse, mého moudrého a vždy chápajícího vydavatele. Sa­mozřejmě bych sem měl zařadit také pár slov o Mer, bez jejíž láskyplné podpory bych bezpochyby nedokázal napsat ani jednu ze svých knih.</p><empty-line /><p><strong>The Gamester Wars The assassin Gambit</strong></p>

<p>Copyright © 1996 by <strong>William R. Forstchen</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>AU rights reserved, which includes to reproduce this book or portíons any form whatsoever.</p>

<p>Translation <strong>O Lukáš Kučera, 2002</strong></p>

<p>Copyright 2002 © for the Czech edition by <strong>BANSHIES</strong></p>

<p>CoverArt <strong>© by Jan Patrik Krásný</strong></p><empty-line /><p><strong>William </strong><strong>R. </strong><strong>Forstchen</strong></p>

<p>Válečné hry</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /><strong>ii</strong></p>

<p>válečnický gambit</p><empty-line /><p>Přátelství a čest jsou dva z nejvzácnějších darů, jaké může člověk v životě nalézt. Proto je tato kniha věnována čtyřem lidem, kteří mi ukázali jejich skutečnou hodnotu.</p>

<p>Johnu Minoví, Tomu Seayovi a Donnu Wrightovi. Vždy, když jsem potřeboval pomocnou ruku, byli jste nablízku. Mé tisíceré dí­ky nemohou ani v nejmenším splatit to, co jste pro mě udělali.</p>

<p>Kevinu Maladymu, který pro mě byl vždy ztělesněním ctností a zásad samurajů. Ve věcech pravdy a odvahy se vždy snažím ří­dit tvým příkladem.</p><empty-line /><p><strong>Ú</strong><strong>vod</strong></p>

<p>Yedo, Japonsko, 1702</p>

<p>„Vylez ven, zbabělce. Vyjdi a postav se tváří v tvář Oišimu Kuranosukemu z domu Asano!“</p>

<p>„Nejsi v právu, vrahu,“ zavřeštěl na něj hlas ze se­tmělého nitra přístřešku. „Nejsi nic jiného, než zostu­zený ronin beze cti. Tvůj pán si smrt zasloužil!“</p>

<p>„Právo? Co ty víš o právu?“ zařval Oiši. „A jak se opovažuješ mluvit o cti? Každé slovo, které vyjde z tvých úst, je prohnilé a zkažené. Vyjdi ven, Kiro, neboť jsi stále ještě císařovým šlechticem. Chovej se alespoň dů­stojně.“</p>

<p>„Odejdi pryč,“ zaječel Kira. „Tím, že na mě zaútočíš, porušíš císařovy zákony!“</p>

<p>Oiši tasil svůj dlouhý meč, a pak jeho jílec obřadně nabídl skrývajícímu se muži.</p>

<p>„Vezmi si mou čepel, když jsi neozbrojený. Postavím se ti sám pouze se svým kratším ostřím.“</p>

<p>lek čtyřiceti sedmi roninů. Určitě jsou tam venku s te­bou.“</p>

<p>„Ale já jsem jejich vůdce,“ odpověděl Oiši měkce. „Pojď a postav se mi v boji jednoho proti jednomu. Po­kud mě porazíš, budeš volný.“</p>

<p>„Nepošpiním si ruce. Jsem vznešený muž,“ zavzly-kal Kira a ustoupil co nejdále od nabízeného meče.</p>

<p>„Pokud se mnou tedy nechceš bojovat, vezmi si mou kratší zbraň. V okamžiku, kdy se probodneš, ti poslou­žím jako pobočník a ukončím tvou bolest, ještě než prv­ní kapky tvé krve dopadnou na zem.“</p>

<p>Při těch slovech se Kirovy oči rozšířily děsem.</p>

<p>„Neměl jsem v úmyslu způsobit smrt tvého pána!“ zakvílel Kira zoufale.</p>

<p>Oiši potlačil svůj narůstající hněv a rozhodl se do­přát tomuto šlechtici, i když byl jeho nenáviděným ne­přítelem, poslední důstojenství náležející jeho stavu.</p>

<p>„Bez slitování ses mému pánu otevřeně vysmíval. Namísto toho, abys mu pomohl naučit se vznešeným mravům, neustále jsi ho ponižoval a zesměšňoval, do­kud neporušil císařův zákon o zákazu tasení zbraní u dvora a nepozvedl svůj meč proti tobě. Potom jsi se vyhnul boji a uprchl, a můj pán byl odsouzen k smrti. Od té chvíle se po celé dva roky skrýváš před hněvem domu Asano.“</p>

<p>Oiši vstoupil do přístřešku a zasunul svou kratší zbraň zpět do pochvy. Pak zvedl meč nad hlavu. Stál u Kiry tak blízko, že ve vzduchu téměř cítil pach jeho strachu.</p>

<p>„Přišel čas, Kiro,“ zašeptal.</p>

<p>Kira zaječel hrůzou a skočil na něj.</p>

<p>Oiši hbitě ustoupil zpět a mírně do strany. Jeho úder byl tak rychlý a jistý, že Kirovo tělo ještě pokračovalo několik kroků kupředu, než se bezvládně sesulo k zemi. Přítmím místnosti se rozstříkla sprška šarlatově rudé krve.</p>

<p>Oiši se sehnul k zemi, uchopil Kirovu hlavu a rych­lým krokem vyšel ven do denního světla.</p>

<p>„Je konec,“ řekl tiše. Nikdo z jeho čtyřiceti šesti dru­hů se však neusmál ani radostně nevykřikl. Všichni totiž chápali, i když o tom nikdy nehovořili nahlas, na jakou cestu se vydali v okamžiku, kdy společně přísa­hali, že smrt svého pána pomstí prolitím Kirovy krve. Konali tak, jak jim velela jejich samurajská čest, jejíž volání bylo silnější než císařovy zákony. Bylo nemys­litelné, aby kráčeli pod jedním sluncem spolu s mužem, jenž se stal zhoubou jejich pána. Nyní však nastal čas, kdy se museli podrobit zákonům císaře a celé této ze­mě. Každý z nich po celou dobu věděl, že je pouze jedi­ný trest, jímž je možno smýt vinu za zabití jednoho z cí­sařových nejmilejších dvořanů. Museli spáchat seppu-ku.</p>

<p>„Došli jsme na konec cesty, kterou nám osud připra­vil, a učinili jsme tak se ctí,“ řekl Oiši klidně. „Připrav­me se na setkání s našimi otci.“</p>

<p>Kirdhuk, Arménie, 1256</p>

<p>„Je to beznadějné, můj pane. Dostali se až k bráně do vnitřní pevnosti a teď přinášejí beranidlo, s nímž ji chtějí vyrazit.“</p>

<p>„Potom nastal čas, abychom čelili našemu osudu,“ pronesl Hassan a jeho snědá tvář se zkřivila hněvem. „Předej zbývajícím mužům rozkaz, aby se stáhli do knihovny. Tam zapálíme naši hranici.“</p>

<p>Refik beze slova odešel z přijímací komnaty.</p>

<p>Hassan se zvedl ze svého trůnu a rozhlédl se kolem sebe po prázdné místnosti. Kdysi tu stávaly stovky jeho věrných připravených vyplnit jeho přání. Bývali tu Re-</p>

<p>fik s Daisem, kteří v řádu patřili k nejvýše postaveným, a za nimi tiše čekal zástup jejich služebníků. Oni tvořili ozbrojenou paži Ismáflitů - oni byli Hashashiny. . Skrze sílu a moc assassinů po celých dvě stě roků ovládali skrytou říši v samém srdci Islámu. Říši, která jim nyní nezadrží tělně proklouzávala mezi prsty.</p>

<p>Z dálky k Hassanovým uším dolehlo další tlumené zadunění těžkého beranidla, pod jehož náporem mu­sela co nevidět padnout i poslední z bran.</p>

<p>Tak tedy nastává konec všeho, pomyslel si Hassan tesklivě. Pokusili se vzepřít nespočetným mongolským hordám, které se na ně valily směrem od východu. A snad by je i dokázali odrazit, kdyby se jejich svatý řád opevnil ve stovce tvrzí stojících na vrcholcích Liba­nonských hor, jež shlížely dolů k pobřeží Kaspického moře. Nejvyšší duchovní vůdce řádu, zvaný též Stařec z hory, však porušil všechna pravidla, která zakladate­lé jejich společenství na počátku stanovili a ve své ne­konečné pošetilosti se pokusil vyjednávat s mongol­ským chánem Manguem.</p>

<p>Po odhalení největších tajemství jejich řádu, vydal bez boje hlavní pevnost jménem Alamut a spolu s ní předal nepříteli i úplný seznam tisíců zasvěcenců. Po­dle těchto listin bylo možné vyhledat každého z assa­ssinů, kteří přebývali nepoznáni mezi početným obyva­telstvem měst a vesnic této země. Vinou tohoto roz­hodnutí zmizela největší zbraň řádu v podobě strachu z možného zavraždění. Mongolové se v tom okamžiku vrhli vpřed jako přílivová vlna, zabili všechny skryté služebníky a odvážili se útoku, o němž se nikomu z vůd­ců Islámu ani nesnilo.</p>

<p>A nyní se pod náporem nepřátel hroutila i poslední z tvrzí a Hassan, který se po Starcově smrti stal posled­ním nejvyšším vůdcem řádu. umíral spolu s ní.</p>

<p>Ve dveřích se znovu objevil Refik, který jako by ho chtěl pobídnout ke spěchu.</p>

<p>„Už nás zůstalo pouze čtyřicet pět,“ zašeptal Refik.</p>

<p>„Jsou připraveni?“ zeptal se Hassan.</p>

<p>„Chtějí se ctí zemřít ve tvém a v Prorokově jménu.“</p>

<p>Hassan se krátce zasmál. „Se ctí, říkáš?“</p>

<p>Refik se na něj zmateně podíval.</p>

<p>Ale ovšem, pomyslel si Hassan, i tento muž je napl­něn nesmyslnou představou cti spočívající v mučednic­ké smrti ve jménu jejich ismáílitské víry. To vše ale byla pouhopouhá lež. Refik však patřil k těm, kteří stá­le věřili, a před jejichž zraky nemělo být nikdy odha­leno poslední a největší tajemství řádu.</p>

<p>Sen o mučednictví a posvátné cti nebyl ničím více, než omamnou vidinou bláznů. Pouze mistrům a vel­mistrům byla zjevena konečná pravda, která nejvíce připomínala otevřenou mrtvolu ležící na stole.</p>

<p>Cest neměla žádný smysl a příslib věčného ráje byl pouhým nástrojem, který vůdci řádu používali, aby pro své záměry získali nováčky. Těm pak dovolili snít blá­hový sen o mučednické smrti ve jménu šíitských Is-máílitů. Ve skrytých zahradách Alamutu jim podávali hašiš a mladí muži tak na krátký čas zakusili veškerá potěšení, jaká si jen dovedli představit. Potom však byli vyrváni z krásného opojení a odvedeni pryč. Mistři jim řekli, že na malou chvíli zahlédli blaženství ráje, do ně­hož není těžké vrátit se navěky. Stačilo jen pevně sevřít nůž, jenž jim vtiskli do dlaně, a probodnout jím oběť, na niž ukázali. Proto se vrazi odhodlaně vrhali vstříc vlast­ní smrti, kterou naplňovali své pravé poslání, jímž bylo udržovat moc těch, kteří vládli.</p>

<p>Pouze nejužší kruh mistrů a velmistrů znal skuteč­nou pravdu —jediné, na čem záleželo, bylo šíření plíži-vého strachu a upevňování postavení řádu. Každý, kdo věřil něčemu jinému, byl zaslepenec a hlupák.</p>

<p>„Pojďme, ať zemřeme se ctí,“ řekl Hassan chladně. „Brzy již zakusíme nespočetná potěšení ráje.“</p>

<p>VRefikově upřeném pohledu zaplála jiskra ne-</p>

<p>zlomné víry. Oddaný služebník netušil, jaká nenávist a palčivá zloba číhá v Hassanově srdci.</p>

<p><emphasis>Planeta Livola, Velké magelanovo mračno, 3</emphasis>—<emphasis>15</emphasis>— <emphasis>3145 CA</emphasis></p>

<p><emphasis>Odesilatel:Xsarn Prime Příjemce: taug Bukha Předmět: možná hra</emphasis></p>

<p><emphasis>Obdržel jsem vaši zprávu ze 3</emphasis>—<emphasis>14. Souhlasím</emphasis><emphasis> s vaší myšlenkou na </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>rozptýlení, zatímco se účetní pokusí dát do pořádku nesrovnalosti vzniklé vinou Alexandrijské hry.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>Máte nějaké návrhy týkající se historického období, které bychom případně zahrnuli? Vzhledem k tomu, že jste zmínil </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>porušení ve věci cti postavení koha,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> měl bych jednoho či dva bojovníky, kteří by se mohli ukázat použitelnými.</emphasis></p>

<p><emphasis>Připojte se ke mně dnes u oběda, probereme spolu předběžná opatření.</emphasis></p>

<p><strong>Kapitola prvn</strong><strong>í</strong></p>

<p>„Aldine, pozor!“</p>

<p>Ach bože, už ne!</p>

<p>Aldin se bezděčně přikrčil za nejbližší překážkou, kterou v tomto případě tvořilo několik řad na sobě sto­jících vinných sudů.</p>

<p>První střela roztříštila dřevo těsně vedle jeho hlavy. Zasypala ho sprška ostrých třísek a úlomků a přelila se přes něj vlna rubínově rudého burgundského.</p>

<p>„Aldine, máš ho nalevo!“</p>

<p>Aldin byl sice ještě napůl oslepený pomalu splaská­vající pěnou, ale rychle vykročil po obvodu svého úkry­tu.</p>

<p>Prostorem skladiště zaburácely další dva ohlušující výbuchy a ozvala se salva rychle po sobě jdoucích vý­střelů, která rozervala další z beden. Tentokrát se do všech stran rozprskla záplava nejvybranějších Halpa­rinianských muškátů, jež byly gafskými znalci velmi ceněny.</p>

<p>„Jaroslave!“</p>

<p>Neozvala se <emphasis>žádná </emphasis>odpověď. Zatraceně, copak ho přece jen nakonec dostali?</p>

<p>Jedinou odezvou na jeho volání bylo obnovení zu­řivé palby, která spustila řetězovou reakci mezi tříští­cími se lahvemi šampaňského.</p>

<p>Aldin se opatrně rozeběhl kupředu a rukou nahma­tal svou pistoli. Umělohmotná pažba mu hladce vklouz­la do dlaně, ale pokud mu zbraň měla dodat více sebe­důvěry, stal se spíše pravý opak a on se roztřásl.</p>

<p>Opřel se zády o vysokou stěnu tvořenou velkými krabicemi, tiše se přikrčil k zemi a odsunul pojistku.</p>

<p>Pětkrát během posledních šesti měsíců, pomyslel si Aldin znechuceně. Copak to ten Gablona nikdy nevzdá?</p>

<p>Vzápětí si však uvědomil, že jakákoli naděje na skončení této záležitosti je směšná. Představa, že by věci mohly zůstat ve stavu, v jakém se nacházely po Alexandrijské hře, byla prostě nesmyslná. Corbin Ga­blona konečně přišel na to, jakým způsobem byl při­praven o své království a Aldin se rázem stal štvancem, kterého jeho dřívější zaměstnavatel pronásledoval z jednoho konce Mračna na druhý. Ne, Gablona toho nikdy nenechá. Jediné uspokojení mu přinášela myš­lenka na to, jak Corbin Gablona těžce strádá v převý-chovném táboře. To však nemělo žádný vliv na to, že lidé najatí zbytkem Gablonovy rodiny dál pokračovali v plnění zadaného úkolu.</p>

<p>Aldin ztuhl. Zpoza rohu jedné z beden se vynořila ruka třímající zbraň typu Erik 10. Tento úctyhodný kousek se nabíjel desetimilimetrovými výbušnými stře­lami, které hravě prorazily i ty nejposlednější neprů­střelné vesty ze zvláštních vláken. Dokázaly by možná proniknout i zdvojenou ochranou, již měl Aldin skrytou pod svými šaty. Aldin zdvihl svou zbraň a vyčkával.</p>

<p>Za dlaní se postupně objevila celá paže a právě v oka­mžiku, kdy Aldin začal pomalu mačkat spoušť, se uká­zalo i jedno vyděšené oko.</p>

<p>Aldin s úlevou vydechl. Jaroslav, jeho dlouholetý společník a spiklenec v poslední hře, se k němu tiše přikradl a skrčil se vedle něj.</p>

<p>„Kolik?“ zašeptal Aldin.</p>

<p>„Myslím, že je jenom jeden.“</p>

<p>„Jak to sakra...“ začal Aldin, ale zarazil se vpůli věty, neboť věděl, že jeho přítel neví o nic více než on. Nastoupili na palubu tohoto pomalého nákladního pla­vidla třetí třídy, které mířilo k systému Rafta—ne, kde pro ně Aldinův starý vasbijský známý Zergh našel bez­pečné útočiště. Na lodi cestovalo několik stovek lidí, z nichž každý mohl být najatým vrahem, ale to bylo nebezpečí, jež museli podstoupit. Dny jeho soukromých letů minuly, když při třetím útoku vzala za své celá jeho loď a on v současné době neměl sebemenší mož­nost pořídit si novou. Koupit si vlastní plavidlo zname­nalo jít do banky a v případě, že by se odněkud pokusil čerpat ze svého konta, věděli by ihned Gablonovi hoši, kde přesně se nachází. Vlastně to nebyli jenom hoši -poslední útok se zdál být velice slibný a příjemný až do okamžiku, kdy se ho pokusila bodnout do oka šipkou namočenou v prudkém jedu.</p>

<p>Po celé dlouhé dva týdny, které cesta sem trvala, se skrýval ve své kajutě a pouhých několik minut před přistáním na Rafta—ne byl přepaden ve skladišti zava­zadel a nákladu. A to všechno se stalo jen proto, že si chtěl vyzvednout několik mizerných lahví vína, jež byly, jak mu řekl xsarnský číšník, propašovány dovnitř a on si je teď měl vyzvednout.</p>

<p>Jaroslavovy oči se rozšířily strachem. Aldin se rych­le otočil a zmáčkl spoušť. Zbraň sebou nejméně půltuc-tukrát silně trhla a další řada lahví vybuchla ve spršce střepů a vína.</p>

<p>Zpoza rozstřílených beden vyskočil najatý vrah.</p>

<p>Vyděšený Aldin vyprázdnil najednou celý zbytek svého zásobníku a po podlaze skladiště se rozlilo něko-</p>

<p>lik set galonů nejlepšího džusu. Vzápětí se ze země s divokým výkřikem zdvihl Jaroslav a se zbraní sevře­nou v nikách a široce rozkročenýma nohama vypálil všechny své náboje. Nákladovou palubou znovu zazně­ly dunivé výstřely, které se od kovových stěn odrážely v mnohonásobných ozvěnách. Vrah se zatočil na místě, sesul se na zem, kde sebou ještě několik vteřin divoce škubal, a pak zůstal ležet bez hnutí.</p>

<p>Z obrovských děr zejících v místech, kde bývala je­ho hruď, se vyřinul proud červeného slizu. Jaroslav se k mrtvole opatrně přibližoval a přitom horečnatě znovu plnil zásobník. Právě když se chystal vykopnout muži zbraň z ruky, tělo se vzpřímilo do sedu a vrah zvedl ru­ku s pistolí. Jaroslav mu bleskurychle přiložil hlaveň k hlavě a vyprázdnil do ní další tucet ran.</p>

<p>Lebka zmizela v krvavé spršce, ale zbytek mrtvoly sebou stále křečovitě házel, dokud opět nezůstal bez­vládně ležet.</p>

<p>Aldin přišel opatrně blíže a s pohledem upřeným na nehybné pozůstatky ležící na podlaze stanul vedle své­ho přítele.</p>

<p>„Měly ho přece zabít už naše první výstřely,“ zašep­tal Aldin.</p>

<p>„Byl to android,“ odpověděl Jaroslav třesoucím se hlasem a odkopl stranou robotovu zbraň.</p>

<p>Oba muži se na sebe podívali s očima rozšířenýma hrůzou z náhlého poznám. Samo o sobě bylo dost dě­sivé, že se je Gablona vytrvale pokoušel zabít, ale že k tomu používal androidy... Napodobeniny lidských by­tostí znamenaly vážné porušení práva. Služební roboti měli zákonem omezené schopnosti, a co bylo ještě důle­žitější, museli jako roboti také vypadat. Jako vrazi byli androidi mnohem nebezpečnější než lidé, protože ne­znali strach z bolesti, trestu nebo smrti a proto se od chvíle, kdy dostali zadaný svůj cíl, stávali téměř nepo­razitelnými.</p>

<p>Aldin s Jaroslavem se obrátili a rozeběhli se ke dve­řím v zoufalé snaze uniknout co nejrychleji ze skladiště na hlavní palubu.</p>

<p>U poslední řady beden se zastavili a opatrně se roz­hlédli do všech stran v obavě, že by zde robot někde mohl mít druha.</p>

<p>„Vzduch je čistý,“ zašeptal Aldin a rozeběhl se k jed­nomu ze vstupních otvorů. Chytil se madla a silným trhnutím odsunul pohyblivou stěnu stranou. Vzápětí zůstal oněměle hledět na Xsarnského číšníka stojícího na druhé straně, který mu předtím pověděl o těch lah­vích vína.</p>

<p>Xsarn hleděl přímo na něj a přívětivě se usmál. Když se mu však Aldin podíval do očí, poznal pravdu.</p>

<p>„Je to past!“ zařval a pokusil se uskočit zpět, ale za­kopl přitom o za sebou stojícího Jaroslava. Vzápětí oba upadli na zem a číšník, který se mezitím protáhl do­vnitř, se nyní tyčil přímo nad nimi.</p>

<p>Xsarn vytáhl zpod svého oděvu těžký Erik 15, což byla zbraň schopná prorazit svou obrovskou silou otvor do samého trupu lodi.</p>

<p>„Malý dárek od vašich starých přátel,“ řekl číšník tiše a tvář mu zkroutil zlomyslný úšklebek. J-átují prý pouze toho, že tu teď nemohou stát se mnou a dívat se na vás.“</p>

<p>„Je čas jít spát.“ S těmi slovy namířil pistoli na Aldi-novu hruď a ukazováčkem stiskl spoušť.</p>

<p>„Je čas vstávat, bratře Corbine.“</p>

<p>„Tak zaprvé, nejsem žádný tvůj bratr a zadruhé, ne­mám nejmenší chuť vstávat.“</p>

<p>Dozorcovy bledé, bezkrevné rty se stočily do blaho­sklonného, nadřazeného úsměvu. Vznášeje se ve vzdu­chu s dlouhými rouchy klouzajícími za ním po zemi, vplul Losa do místnosti a sklonil se nad Corbinovou tvrdou pryčnou.</p>

<p>„Ach, bratře Corbine, v našem nitru jsme zde všich­ni bratry. Je hodinu před úsvitem a nastal čas, abys započal svůj nový den.“</p>

<p>poslouchej, Loso nebo Lojzo, nebo jak se to jenom jmenuješ, teď mluvíš s Corbinem Gablonou, tak si to laskavě zapamatuj Už mám dost těch tvých převýchov-ných sraček a nehodlám pokračovat, takže klidně udeř.“</p>

<p>„Jak si přeješ,“ zašeptal Losa a jeho svatouškovsky nadřazený úsměv se přitom téměř nepohnul.</p>

<p>Corbmovým tělem projelo bodavé zachvění. „Vy mize­rové. Přísahám, že kdybych na sobě neměl ten zatrace­ný oblek, zakroutil bych vám těmi vychrtlými krčky!“</p>

<p>Ještě než dokončil svůj vzdorovitý proslov, Corbm v duchu zaklel. Losa káravě zdvihl prst, jako by napo­mínal neposlušné dítě</p>

<p>Pálení zesílilo, ale nedalo se přímo nazvat bolestí. Dozorce nebylo možné nařknout z týrání svých svěřen­ců, avšak pocit, který v nich dokázali vyvolat, se zdál být přinejmenším stejně nepříjemný. Corbmovi rázem připadalo, že se na něj vrhly tisíce komárů posedlých krvelačným šílenstvím.</p>

<p>Nadávající a svíjející se Corbm se ze sebe pokoušel servat oblek, který naprosto dokonale přiléhal kjeho pokožce. Úbor zvenku dokonce i vypadal jako kůže, která beze zbytku obepínala každý záhyb jeho 300 liber vážícího těla.</p>

<p>Pokoušel se vydržet to strašlivé štípání, ale on i Lo­sa věděli, že je pouze otázkou času, kdy podlehne. Ně­které dny zatvrzele vzdoroval dvě a někdy i tři minuty. K čemu to však vůbec bylo? Každá jeho neodvratná po­rážka, pomyslel si v duchu hořce, byla malým vítěz­stvím pro druhou stranu.</p>

<p>„Dobře, dobře!“ zařval Corbm a k šílenství doháně­jící pocit okamžitě ustal.</p>

<p>„Sakra, rad bych. „ Losův zdvižený prst ho zastavil v půli slova</p>

<p>„Pojď, můj drahý bratře. Jednou v budoucnu mi snad poděkuješ, že jsem ti ukázal cestu k bratrství s ostatní­mi myslícími bytostmi. Touhou nás Dozorců je pouze to, aby ti pod námi žili v míru Násilí v jakékoli podobě se nám oškliví a stejně tak by to mělo být i s tebou Mu­síš přece chápat, že náš svobodomyslný, osvícený pří­stup je mnohem lepší, než vaše zpátečnicke válečné štváčství Není to tak, bratře?“</p>

<p>Corbm se na něj zlostně zahleděl „Jo, jasně „</p>

<p>„Bratře,“ řekl Losa sladce a na tváři mu stále přetr­vával neměnný úsměv</p>

<p>„Bratře,“ zamumlal Corbin, zatímco se zdvihal ze svého lůžka a vykračoval vstříc osmdesátému sedmé­mu dni své „převýchovy“ Měl za sebou necelých deva­desát a zbývalo mu už pouze dva tisíce devět set tři­náct, tedy pokud by mu byl prominut zbytek trestu pro dobré chování.</p>

<p>O několik minut později oba dva procházeli hlavní chodbou. Corbin pomalu kráčel vpřed se svěšenými ra­meny kousek za vznášejícím se Dozorcem.</p>

<p>Jediným místem, kam ještě nedokázali proniknout, zůstaly jeho myšlenky Corbm však tušil, že ani ty neu-chrání příliš dlouho Budou ho oslabovat a nahlodávat přibližně rok nebo tak nějak a jakmile tato část pří­pravy skončí, napojí se na jeho nervové dráhy a ovlád­nou ho i zevnitř Corbm nenáviděl všudypřítomné po­myšlení, že nikdo nikdy Dozorce v jejich hře nepřechyt-račil ani neporazil První stupeň převýchovy nakonec každý opustil jako mírně se usmívající tupec. Takoví hdé pak dokázali celé dny hovořit o mravních důsled­cích pojídání salátu ve strachu z toho, že by rostliny mohly vnímat a nemusely by proto zrovna milovat ně­koho, kdo se do nich právě zakousl</p>

<p>Zatraceně Napochodoval přímo do pasti Dozorci byli ve věci zákona naprostými a bezvýhradnými pun­tičkáři. Corbm dospěl k závěru, že jeho právníci by je</p>

<p>s použitím různých kliček mohli u soudu přitlačit ke zdi takovým způsobem, že by trvalo celé roky, než by vůbec došlo k prvnímu slyšení. Jediné co mezitím musel dě­lat, bylo držet se pěkně stranou a při zemi, aby ho ne­mohli sebrat s odvoláním na ochrannou vazbu.</p>

<p>Zatímco se však ukrýval na člunu rozkoší na dru­hém konci Malého mračna, někdo ho prásknul Dozorci přiletěli s nejméně půltuctem lodí, odřízli mu veškeré únikové cesty a během hodiny ho měh ve svém přilé­havém obleku.</p>

<p>„O čem přemýšlíš, bratře7“ zeptal se Losa se zá­jmem a ohlížeje se přes rameno, upřel na Corbina po­hled všech svých čtyř očí.</p>

<p>„Ale o mčem, jen bys mě znovu spáhl,“ odsekl Cor-bm</p>

<p>„Bratře..“</p>

<p>„Dobrá, dobrá, ale stejně vím, že bys mě znovu spá­hl, bratře,“ zavrčel Corbm a vložil do posledního slova tolik výhružné nenávisti, kolik byl jenom schopen.</p>

<p>„Ne, bratře, my Dozorci vždy chceme znát úplnou pravdu Ve skutečnosti bych se cítil mnohem hůře, kdy­bych věděl, že mi lžeš pouze ze strachu Musíš pochopit, bratře, že pravda a dokonalé, mírumilovné soužití je tím, co bychom chtěli předat vam, kteří jste našimi zaostalými a nevzdělanými souputníky Proto se neboj a pověz mi, co se skrývá ve tvém srdci, můj příteli“</p>

<p>„Přemýšlel jsem o tom, kdo mě udal.  bratře.“</p>

<p>„Protože pravda sama nemůže nikomu ublížit, jsem rad, že ti to mohu sdělit. Byl to tvůj starý protivník Sig­ma Azermatti Jeho bdě zjistili, kde se ukrýváš, a po­tom se s námi o své znalosti podělili“</p>

<p>„Cože, ten zparchantělý syčák7 Tím porušil veškerá pravidla Nedodržel smlouvu o nedonášení vám, bas­tardům“</p>

<p>„Bratře,“ pronesl Losa chladně a tváří mu krátce</p>

<p>„Bratře,“ odvětil Corbin chvatně Věděl, že v otáz­kách týkajících se rozmnožování a zákonné průkaznos-ti svého původu jsou Dozorci značně přecitlivělí, a v du­chu se musel zasmát nad Losovým vnitřním odporem a rozpaky</p>

<p>„Tak je to lepší Kromě toho ti musím říci, že u6nil správnou věc Možná ještě je nějaká naděje, že i on na­lezne svou cestu k všeobjímajícímu míru Koneckonců, bratře Gablono, byl jsi pořadatelem jedné z těch ne­chutných her, v niž jsi k naši hrůze a ohromení zašel tak daleko, že jsi se pokoušel podvádět</p>

<p>„Jo, přišli jste si pro mě, protože jsem si užíval tro­chu zábavy Ale vy, chlapci, jste kdysi během jediného dne zpustošili půltuctů našich světů To mi laskavě vy­světli, bratře'„</p>

<p>„Pojď, Corbine, to už jsme přece spolu prošli My jsem vaše světy „nezpustošúi“, jak říkáš To jste učinili vy sami My jsme pouze uložili zařízení na správná místa a umožnili jsme obyvatelům, aby odtud v klidu a bezpečí odešli Nálože se měly odpálit pouze v přípa­dě, že by tví předci zatvrzele dál pokračovali v bojích Om však nesložili zbraně a proto byly světy zmčeny Můžeme tedy říci, že jste si sami přivodili svou zkázu</p>

<p>Strašné,“ řekl Losa nešťastně, „ale účinné Veškeré války pak jednou pro vždy ustaly My jsme potom vy­řadili veškeré vaše systémy z provozu a vyrobili jsme zařízení pro meziplanetární kontrolu, která vam zabrá­nila v opětovném rozšíření bojů Je smutné, že je nás tak málo a nemůžeme být zároveň na všech místech, kde je nás třeba Nakonec jsme však zastavili všechny vaše větší srážky Působí nám však značnou bolest, když takoví, jako jsi ty, podněcují mezi zpatečníky a di­vochy touhu po krvavém boji, a navíc se ještě snaží podvádět“</p>

<p>Podvádět ísi říkal? Byl jsem jen chytřejší než ostatní</p>

<p>zničení hry. Chtěl jsem jim jen stihnout provést dříve to, co se chystali udělat oni mně.“</p>

<p>„Zdáš se být nenapravitelný, Corbine Gablono. Když však budeme mít dostatek času, pochopíš nakonec ne­rozum a pošetilost cest, po nichž jsi se až dosud ubíral. Právě jsme došli na místo tvé dnešní výuky.“</p>

<p>Losa se zastavil a ukázal směrem ke dveřím, které se před nimi doširoka otevřely. Za nimi se naskýtal vý­hled na nádvoří, kde stálo půltuctů služebních robotů, jež svým vzhledem vzdáleně připomínali Dozorce. Ti tvořili spolu s Losou a Vushem jediné zaměstnance této převýchovné stanice a všichni společně se již od samé­ho začátku věnovali jenom a jenom jemu.</p>

<p>„Ach ne, ne shromáždění za podporu míru,“ zasténal Corbin.</p>

<p>„Pojď za mnou, máme pro tebe připravenou celou řadu přednášek o cestě k všeobecnému míru. Tato je sedmá z celkového počtu dvou set. Roboti jsou již celí nedočkaví, aby se mohli podílet na tvém dalším vzdělá­vání.“</p>

<p>„Prostě mě odsud pusťte,“ zakvílel náhle Corbin zou­fale. „Udělám nebo podepíšu cokoliv si budete přát, ale nenuťte mě žít dál na tomhle strašlivém místě. Já už prostě nesnesu další den poslouchání těch hovadin!“</p>

<p>„Správně, správně,“ odvětil Losa, „tvé rozrušení je dobrým znamením, neboť značí, že se stáváš přístup­nějším k pravdám, které se ti snažíme předat. Nyní ve­jdi, bude to pro tebe dobré.“</p>

<p>„Nikdy jsem nevěřil nikomu, kdo mi tvrdil, že pro mě něco bude dobré,“ odsekl Corbin.</p>

<p>Losa podrážděně zvedl ruku, což Corbinovi napově­dělo, že stačí jen málo, aby byl za svůj odpor znovu po­trestán. Náhle se zdáli ozval pronikavý zvuk píšťalky.</p>

<p>„Zůstaň, kde právě jsi a nehýbej se,“ přikázal Losa Corbinovi. Pak se rychle obrátil k robotům stojícím za dveřmi a kývl na ně.</p>

<p>„Co se děje?“ chtěl vědět Corbin, když pronikavý pís­kavý zvuk každým okamžikem sílil.</p>

<p>„Nic, co by tě mělo zajímat.“</p>

<p>Vzápětí se přímo před Corbinovými zraky uprostřed hlavní dvorany ve vzduchu zachvěl jakýsi tvar, který v příští vteřině následovalo nejméně šest dalších.</p>

<p>„Zerghu!“ zařval Corbin, jakmile první tetelící se ob­rys přijal pevnější tvar a proměnil se v živoucí bytost, když přenosový paprsek dokončil svou činnost.</p>

<p>Losa se obrátil, aby se postavil Gavarnianskému vasbovi, který dříve pomáhal uspořádat Alexandrijskou hru.</p>

<p>Okolo stárnoucího gafy se v příští vteřině zhmotnily zbylé postavy a za nimi se objevil další tucet mihota­vých obrysů... Všichni to byli xsarni ajejich zbraně připravené k výstřelu mířily na Dozorce i jeho roboty.</p>

<p>„Toto je naprosto nepřípustné,“ pronesl Losa, který si stále udržoval svou vnitřní vyrovnanost a jeho lehce nadřazený úsměv se ani na okamžik nezachvěl.</p>

<p>„Trvalo nám dost dlouho, než jsme zjistili, kam jste ho schovali,“ promluvil Zergh konečně. „A ještě déle nám zabralo vyřazení vašich ochranných systémů, které nám bránily ve vstupu. Teď jsme si ale přišli pro koha Gab-lonu.“</p>

<p>„To je ono,“ zavýskl Corbin škodolibě. „Nandej mu to, a pak odsud vypadneme.“</p>

<p>„Obávám se, že to vám nemohu dovolit,“ řekl Losa tiše. „Náš svěřenec musí strávit ještě téměř tři tisíce dní v ochranné vazbě.“</p>

<p>„Kašlu ti na tu tvou ochrannou vazbu.“ Gablona se zachechtal a několika kroky přešel kZerghovi. „Od­práskněte ty bastardy a ať už jsme pryč.“</p>

<p>„Bezpochyby víte, že zabití Dozorce pro vás bude mít nanejvýš nepříjemné důsledky,“ upozornil je Losa klidným hlasem. „Samozřejmě to neříkám kvůli sobě, ale z upřímného zájmu o vaše blaho, mí bratři.“</p>

<p>Corbin se znovu hrubě zachechtal a natáhl se po Zerghově zbrani.</p>

<p>„Neměj strach,“ odpověděl Zergh, „přišli jsme si jen pro Gablonu.“</p>

<p>Pak bez dalších slov obrátil hlaveň a zamířil s ní pří­mo na Corbinovu hruď.</p>

<p>„Je čas jít spát,“ řekl Zergh chladně a zmáčkl spoušť.</p>

<p>„Pánové, pánové, prosím, mohli byste se uklidnit a obnovit pořádek? Pánové, prosím!“</p>

<p>Xsarnovo rozrušení mezitím dosáhlo bodu zlomu a po těchto jeho slovech následovala obvyklá odezva Xsarnského těla na přílišné duševní vypětí. Místností se rozstříkla sprška složená z jeho trávicích šťáv a po­zůstatků posledního jídla.</p>

<p>Úlek způsobený smrdutou záplavou zabránil taugu Bukhovi, aby udeřil svou zaťatou pěstí na solar plexus Zoly Faldona. Všichni kohové zúčastění v hádce se za­razili jako jeden muž, obrátili se a vzápětí začali z pl­ných plic nadávat a spílat nebohému Xsarnovi, který se pokoušel předsedat celému shromáždění.</p>

<p>Několik Xsarnových společníků z obou stran při­stoupilo ke svému druhovi a zdvihlo se na zadních no­hách.</p>

<p>JBuďto okamžitě sklapnete,“ zařval jeden z nich, „nebo se vám dostane stejné péče i od nás.“</p>

<p>Tato výhružka konečně ztišila celé pozdvižení a sku­pinka kohů se stáhla zpátky. Většina z nich si sice mezi sebou stále vyměňovala nejrůznější hrozby a urážky, ale nyní již mnohem tiššími hlasy, takže bylo možné zaslechnout předsedajícího Xsarna.</p>

<p>„Pánové, prosím, mohli byste se všichni vrátit na svá místa? Snad bych vám mohl připomenout staré rčení, že čas jsou peníze. Koneckonců v sálech pod schody čeká přinejmenším dva tisíce právníků a ještě dvakrát tolik účetních a všichni si to bezpochyby nechají zaplatit.“</p>

<p>V místnosti pomalu zavládlo ticho, které rušili jen roboti vytírající zbytky Xsarnova výbuchu a uklízející stůl, u něhož předtím stál jeden z nižších gafských ko-hů. Ten během rozepře se svým sousedem potřísnil ná­bytek krví.</p>

<p>„Dobře. Vzpomeňte si, že jsme kohové, a jako takoví bychom se měli chovat s určitou důstojností.</p>

<p>Nyní se vraťme k hlavnímu důvodu tohoto shromáž­dění. Tím je ve zkratce řečeno skutečnost, že od dneš­ního poledne běžného času budou veškeré společné vklady převedené v souvislosti s tím, co je dnes známo jako Alexandrijská hra, zmrazený. Všechny společnosti musí svolanému kontrolnímu výboru předložit k nah­lédnutí a posouzení úplné účetnictví. Tento výbor bude následně s účetními a právními zástupci dřívějších ma­jitelů pracovat na objasnění pozadí celého případu. Jakmile bude zjištěno, jaké prostředky byly podvodně převedeny, bude se výbor pokoušet o jejich zpětné zís­kám a navrácení společností jejich původním majite­lům.</p>

<p>Souhlasíte s tím?“</p>

<p>Jeden z gafských kohů se začal zvedat, aby promlu­vil. Následovalo několikeré zaklení, jak se dva nebo tři další gafové pod vedením tauga Bukhy také postavili a obklopili svého krajana. Následující rozprava trvala jen krátce, a pak se hlouček znovu rozpadl.</p>

<p>Gaf, který se postavil první, měl v obličeji dotčený výraz a vzápětí se s chabým pokrčením ramen posadil zpět na své místo.</p>

<p>„Dobře. Tedy alespoň na tomto jsme se shodli,“ řekl předsedající Xsarn. Všichni to nyní zaznamenejte do svých paměťových desek.“</p>

<p>Všichni přítomní po jeho slovech natáhli ruce, tlapy nebo tykadla k elektronickým zapisovačům a dotekem stvrdili svůj souhlas.</p>

<p>Místností proběhlo několikeré tiché povzdechnutí.</p>

<p>„Máme za sebou první krok,“ řekl Bukha tiše, „ale leží před námi ještě další potíže.“</p>

<p>„Další potíže?“ prohodil Zola <emphasis>tázavě. </emphasis>„Zatraceně, bu­de trvat nejméně sto let, než se podaří vyřešit třeba jen jeden z těch všech problémů. Nejhorší na tom všem je, že byla v té prokleté Alexandrijské hře prosázena nej­méně polovina prostředků z celého Mračna. Pak se za­čaly šířit zvěsti, že možná něco není v pořádku a vý­sledky nejsou takové, jak si všichni myslíme.“</p>

<p>„A v té chvíli jste se vy hlupáci začali snažit vydran­covat vklady jakékoli společnosti, která se zúčastnila. Nikoho z vás přitom nenapadlo zajít za mnou, jakožto ředitelem celé hry,“ pronesl chladně Xsarn, který se ze všech sil pokoušel zůstat klidný.</p>

<p>„Vše by dnes bylo mnohem jednodušší, kdybychom byli všechny účty zmrazili již tehdy. Mohli jsme bez větších potíží navrátit společnosti jejich původním ma­jitelům a naše současné potíže by vůbec nevznikly. Ale ne, všech se vás zmocnila chamtivost a lakota a mysleli jste si, že dokážete účty vyloupit dříve, než je budete muset vrátit zpět.“</p>

<p>„Nepodstatné,“ odvětil Yarvin, jeden z nižších kohů, přezíravě.</p>

<p>„Nepodstatné?“ zařval na něj Vol, člověk, který ve hrách přišel o značné prostředky. „Moji účetní mi hlásí, že budu mít štěstí, když získám nazpět polovinu celého jmění, které ode mě bylo pod falešnou záminkou vylá­káno. A jestli se nemýlím, tak jste to byli právě vy, ga-fové, kdo na tom nejvíce vydělal.“</p>

<p>„To je lež,“ zakřičel Bukha a znovu se vymrštil na nohy.</p>

<p>„Poslyšte, jestli chcete z celé věci udělat něco vět­šího,“ prohlásil Zola zlověstným hlasem, „my lidé vám v tom více než ochotně vyjdeme vstříc.“</p>

<p>Místností zaznělo znepokojené zahučení. Dosud ni­kým nevyslovená hrozba, která visela ve vzduchu již</p>

<p>celé dny, se konečně vynořila na světlo a všichni zú­častnění si rázem uvědomili, že se pohybují po velice tenkém ledě. Bez ohledu na Dozorce se teď v povětří vznášel pach krve.</p>

<p>„Pánové, prosím, nezapomínejme na naše postavení a pověst v okolním světě,“ řekl Xsarn smířlivě a natáhl první i druhý pár svých paží v uklidňujícím gestu. „Už jsme učinili první krok, když jsme počínaje dneškem souhlasili se zmrazením všech prostředků. Účetní i práv­níci všech postižených budou mít nyní neomezený pří­stup k dokladům jimi dříve vlastněných společností, které se nyní nacházejí pod mojí nucenou správou. Bě­hem krátké doby tak bude možné zjistit, jaké částky byly převedeny po změně majitele a ty pak budou, po odečtení poplatků za služby mé společnosti, vráceny nazpět.“</p>

<p>Při jeho posledních slovech se jak ze strany lidí, tak i gafů, ozval nespokojený šepot. Obě strany si však vzá­pětí uvědomily, že bez xsarnů sloužících jako smírčí soudci, by se vzniklý zmatek nikomu rozplést nepoda­řilo.</p>

<p>„Kdo ale pokryje zákonné poplatky vaší auditorské společnosti?“ zeptal se Zola popuzeně. „Ty úřednické pijavice nás připraví i o poslední zbytky našich pro­středků. Zatraceně, vždyť jenom záloha pro tu prokle­tou advokátní komoru se vyšplhala na sto milionů.“</p>

<p>„Měli jsme v poslední válce pozabíjet také všechny ty zpropadené právníky,“ zavrčel jeden z gafů. „Ach ano, já vím, že je potřebujeme a nechtěl bych ani rušit žádné jejich školy. Jen říkám, že by měli být v okamži­ku, kdy dostanou na závěr svého studia diplomy, za­střeleni jako názorný příklad a zároveň ochrana celého zbytku společnosti.“</p>

<p>„Jasně, na to se napijeme,“ zvolalo několik dalších kohů a všichni společně pozvedli sklenice na oslavu to­ho, že po pěkných pár dnech konečně našli společnou řeč.</p>

<p>„Pánové,“ přerušil je jiný gaf, „dovolil bych si vám navrhnout hru. Pojďme najít planetu, kterou zaplníme právníky, úředníky a politiky, a komu se prvnímu po­daří zadusit druhého horami nejrůznějších papírů a hlá­šení, vyhrává!“</p>

<p>Zbytek přítomných při té představě zařval štěstím a celá skupina se alespoň pro ten okamžik poněkud uklidnila. První větší překážka se zdála být úspěšně překonána a oni se nakonec přece jen v hrubých rysech shodli na nápravě škod vzniklých při jejich nezřízeném záchvatu sázení. Xsarn se usadil zpět na své místo a tiše vyčkával na další vývoj.</p>

<p>„Než se necháme příliš unést sebeuspokojením,“ přerušil je náhle Zola, „připomínám, že koh Bukha před chvílí mluvil o nějakém dalším problému. Poučte nás tedy, Bukho, o co se vlastně jedná.“</p>

<p>„Je to velice jednoduchá otázka a mám dojem, že nyní nastal správný čas na její vyslovení.“</p>

<p>Ostatní kohové se zvědavě naklonili kupředu, aby ho lépe slyšen. Bukha si jako obvykle nechal během prvních dnů tohoto shromáždění své myšlenky pro sebe a čekal na pravou chvíli pro jejich odhalení.</p>

<p>„Tak pokračujte, všichni jsme už netrpěliví,“ vy­křiklo nahlas několik lidských kohů, kteří vycítili, že jde o něco podstatného.</p>

<p>„Co uděláme se dvěma kohy, kteří tu nejsou přítom­ni?“ zeptal se Bukha tiše.</p>

<p>„Jasně, Gablona a Sigma. Co s těmi dvěma mizery?“ přizvukoval mu Vol vzápětí. „Kdyby se Gablona nepo­koušel ve hře podvádět a Sigma, který to odhalil, nepo­kračoval dál, nic z toho pozdějšího zmatku nemuselo vůbec nastat.“</p>

<p>„A nezapomínejte ani na Aldina Lariceho,“ doplnil Yarvin výhružně. „Je to zrádce, který překročil práva vasbů.“</p>

<p>Bukha se znovu posadil. Povšiml si tvrdého po-</p>

<p>hledu, kterým ho počastoval Zola, a s tázavým výrazem plným nevinného překvapení mu ho oplatil. Konec­konců, on se obhájil již prvního dne zasedání tohoto shromáždění. Byl totiž schopen nade vší pochybnost prokázat, že to bylo pouhopouhé štěstí, a nikoli únik in­formací od Aldina, co mu pomohlo prokličkovat bez úho­ny poslední hrou.</p>

<p>„Povězte,“ zeptal se Zola vlídně, „víte snad o něčem, co nám ostatním zůstává utajeno?“</p>

<p>Bukha narovnal paže a pokrčil rameny.</p>

<p>„Možná přišla ta pravá chvíle, abych vám předložil určité řešení, které jsme já a můj krajan taug Bukha společně vypracovali,“ řekl Xsarn tiše.</p>

<p>„A co je to?“ dotazovali se kohové jeden přes druhé­ho.</p>

<p>„Byli jste to vy sami, kdo jste zkoumali činy svých nepřítomných bratrů kohů a shledali je vinnými z pod­vodu.“</p>

<p>Naslouchající skupina souhlasně pokývala hlavami. Tato záležitost byla první, kterou se zúčastnění zabý­vali a hlasování jim zabralo méně než dvě minuty.</p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" />„Musíme si všichni nicméně připustit, že máme na výběr pouze tři možné způsoby potrestání. Můžeme je zbavit jejich prostředků, ale, pánové, nemyslím si, že by kdokoli z vás chtěl ustavit precedent, který by mohl být později použit proti nám samým.“</p>

<p>Obrovské společnosti z oblasti celého Mračna pokrý­valy stovky planet a stály díky svému vlivu velmi blíz­ko vládě. Všichni si uvědomovali, že ekonomické zniče­ní protivníka a jiné podobné způsoby podnikám byly jedna věc, ale zabavení majetku společným rozhodnu­tím znamenalo něco docela jiného.</p>

<p>„Za druhé se musím zeptat, zda by chtěl někdo z vás veřejně předat někoho ze svých bývalých druhů Dozor­cům?“</p>

<p>Ze shromáždění zazněl zuřivý nesouhlas. Kdokoli</p>

<p>z nich snad mohl potají předat nenáviděným Dozorcům nějakou zprávu, ale otevřeně by tak neučinil ani jediný.</p>

<p>„Každopádně,“ vstoupil do hovoru Zola, „kolují zvěs­ti, že Gablona se ve skutečnosti neskrývá, ale Dozorci ho již dávno mají.“</p>

<p>Ostatní při jeho slovech pobouřeně zamumlali a dali tak najevo svou soudržnost ve věcech vměšování se do jejich vnitřních záležitostí někým zvenčí.</p>

<p>„Třetí možností je prostě je zabít,“ pokračoval Xsarn.</p>

<p>Všichni přítomní v tom okamžiku ztichli. Každý z nich se počítal mezi šťastlivce, kteří přežili nemilo­srdné podnikání na Mračnu rovnající se místy boji o ži­vot. Nakonec se stah' kohy, a jako takoví představovali hlavy jednotlivých sdružení společností. Jedním ze zá­kladních a nejdůležitějších pravidel však bylo, že koh nikdy nesmí usilovat o život jiného koha nebo jeho nej­bližší rodiny. Všichni chápali, že jakmile by něco tako­vého začalo, už nikdy by se to nemuselo zastavit.</p>

<p>„Pokud jsou tedy pro vás první tři návrhy nepřija­telné,“ řekl Bukha tichým hlasem, „musím předpoklá­dat, že jste dospěli k nějakému jinému řešení.“</p>

<p>JPřesně tak,“ odvětil Xsarn a jeho sanice se roztáhly do čehosi, co on sám považoval za úsměv.</p>

<p><strong>Kapitola druh</strong><strong>á</strong></p>

<p>Aldin Larice zasténal a otevřel oči. Robot stojící po jeho boku na něj nehybně zíral svýma mrtvýma očima ze skla a kovu a z infúzní lahve v jeho napřaženém cha­padle odkapávala do hadičky jakási tekutina.</p>

<p>„Kde to sakra jsem?“ zeptal se Aldin. Pak se na lůž­ku pomalu posadil a opatrně spustil nohy na zem.</p>

<p>Robot na jeho otázku nijak neodpověděl.</p>

<p>Aldina napadlo, že ať už se nalézá kdekoli, budouc­nost pro něj nevypadá nijak růžově. Pozvolna se mu za­čínaly vracet vzpomínky. Prsty si ohmatal celou hruď, ale nikde nenalezl známky po jakémkoli zranění. Xsarn do něj zjevně namísto tříštivé střely vpálil uspávací šip­ku.</p>

<p>Vybavily se mu nejasné obrazy okolí plujícího kolem něj v jakémsi polovědomí, z něhož opět vklouzl do hlu­bokého spánku. Xsarni ho museli odnést někam pryč a držet ho pod vlivem uspávacích prostředků.</p>

<p>V tom okamžiku se otevřely dveře a do místnosti vstoupili dva xsarni.</p>

<p>„Aldine Larici, máme pár přátel, kteří by s vámi rá­di hovořili.“</p>

<p>„Skutečně? No, možná právě teď nemám náladu se s nimi setkat. Raději mi řekněte, proč jste mě napum-povali tím svinstvem.“</p>

<p>„Dal byste snad přednost desetimilimetrové kulce od jednoho z Gablonových zabijáků?“ zeptal se ho jeden z xsarnů jejich obvykle zdvořilým, téměř až omluvným způsobem. Na svém hmyzím těle nesl rudý znak pří­slušnosti ke kohovu domu.</p>

<p>Aldin musel připustit, že na tom něco je.</p>

<p>„Naši přátelé se vás pokoušeli vystopovat již delší dobu,“ pokračoval druhý z xsarnů. „Snažili jsme se vás nalákat do nákladového prostoru lodi, abychom vás tam mohli v tichosti a bez většího rozruchu zajmout. Nevěděli jsme, že se tam před námi dostal jeden z Gab­lonových robotů. Měli jsme kolem vaší kajuty vztyče­nou bezpečnostní síť a dokonce jsme odstranili jednoho útočníka, který se pokoušel proniknout dovnitř. Neměli jsme tušení, že se nalodil ještě další a ukryl se ve skla­dišti s vínem. Všechno nicméně proběhlo bez větších obtíží, android neuspěl a my jsme vás vzali do ochran­né vazby.“</p>

<p>„Jaroslavovi se nic nestalo?“</p>

<p>„Je zcela zdráv, a protože pro nás neměl žádný vý­znam, propustili jsme ho na svobodu.“</p>

<p>„Tak vám tedy děkuji za pomoc,“ řekl Aldin a posta­vil se na nohy, „ale myslím, že už raději půjdu.“</p>

<p>„To bohužel nebude možné. Stále na vás ještě čekají naši přátelé.“</p>

<p>„A co když nebudu chtít jít?“</p>

<p>„Nemá cenu se dohadovat. Půjdete s námi.“</p>

<p>Oba xsarni přistoupili blíže. Aldin dobře věděl, že by jim nečinilo nejmenší potíž vyvléci ho ven násilím. Mno­hem více ho však trápila představa, že by se přitom mo­hli rozrušit, což by mělo obvyklé, nechutné následky.</p>

<p>„Už jdu, už jdu.“</p>

<p>„Jsme velice rádi, že jste se rozhodl s námi spolu­pracovat. Máme pro vás připravené zvláštní překvape­ní.“</p>

<p>Poslední věta se Aldinovi vůbec nelíbila.</p>

<p>„Pánové, tímto považuji první bod jednání za uza­vřený. Všichni přítomní souhlasí, že zabavení majetku, vražda nebo předání provinilých kohů Dozorcům je ne­přípustné,“ pronesl Xsarn a rozhlédl po místnosti, zda někde zaznamená známky nesouhlasu.</p>

<p>„A jaká je tedy ta čtvrtá možnost?“ zeptal se Zola, který byl stále netrpělivější.</p>

<p>Xsarn se s pokývnutím obrátil na jednoho ze svých pomocníků, který na tento pokyn přešel ke vzdáleněj­ším dveřím a doširoka je otevřel.</p>

<p>„Aldin Larice!“ zařval Zola vztekle. „Ty prokletá, zlo­dějská svině!“</p>

<p>Ve snaze zachovat si alespoň zdání důstojnosti na­značil Aldin ledabylým posunkem svým dvěma prů­vodcům, že mohou odejít a hrdě vstoupil.</p>

<p>Kdyby dal před kohy najevo sebemenší známky stra­chu nebo nejistoty, znamenalo by to jeho konec. Kolena se mu rozechvěla hrůzou. Po celých třicet let pro ně při­pravoval hry a díky tomu získal přístup k nejmocněj­ším mužům z Mračna. Avšak poté, co se podílel na pří­pravě léčky v posledním podniku, měl pouze jediný sen a tím bylo najít si klidné místo někde na Malém mrač­nu a v tichosti tam počítat zisky.</p>

<p>S rozmáchlým gestem se všem přítomným hluboce uklonil a hrdě vkráčel do zasedací místnosti. Ne všech­ny tváře, které se k němu po jeho příchodu obrátily, vy­jadřovaly hněv a zuřivost. V některých pohledech mohl dokonce číst pobavení nad tím, že se tady ukázal. Po­tom konečně jeden z gafu pochopil.</p>

<p>„Pokud byly první tři navržené tresty nepřijatelné,</p>

<p>pak musí být tím čtvrtým jedině hra!“ zvolal Yarvin vzrušeně.</p>

<p>„Hra?“ zeptal se zaraženě Zola, který samým pře­kvapením zapomněl na svůj hněv. JPřísahám, že něco takového by mě nikdy nenapadlo. Tak už to zatraceně vyklopte!“</p>

<p>„Znáte snad jiné řešení, které by se tak nabízelo, pá­nové?“ otázal se Aldin klidně. Nenucené přistoupil ke stolu a nalil si z jedné z vysokých karaf stojících na konci tabule, kde seděli gafové, do poháru víno. Bylo to jedno z těch jejich prokletých muškátů, ale Aldin číši bez váhání vyprázdnil, a potom na okolo sedící kohy uznale mrkl, jakoby se právě napil toho nejlahodněj­šího moku na celém Mračnu.</p>

<p>„Ještě jsme s Aldinem neprobírali jednotlivé podrob­nosti,“ pronesl Xsarn, který na něj upíral nenávistný pohled, „ale dovolte mi, abych nastínil hrubé rysy.“</p>

<p>V tom okamžiku se otevřely dveře na opačném kon­ci místnosti a odhalily dva statné muže navzájem se častující nevybíravými urážkami.</p>

<p>„Vy mizerové,“ zaječel Vol, bleskurychle se vymrštil ze židle a vyrazil jejich směrem. V příštím okamžiku ho následovala více než polovina zasedajících kohů, za­tímco jejich uvážlivější druzi se je pokoušeli zadržet a předejít tak možným újmám na zdraví i majetku.</p>

<p>Oba muži stojící mezi veřejemi si náhle uvědomili přítomnost rozzuřeného posluchačstva a ihned ztichli. Potom se pokusili nenápadně vycouvat směrem, ze kte­rého přišli. Vřava uvnitř trvala až do chvíle, kdy Xsarn povolal půl tuctu svých pomocníků, kteří přemlouvá­ním a nejrůznějšími výhružkami přiměli všechny pří­tomné, aby se vrátili na svá místa.</p>

<p>Když Aldin spatřil, kdo stojí ve dveřích, pokusil se v nastalém zmatku a výbuších hněvu potichu proklouz­nout mezi strážci na chodbu. Jeho pokus však nezůstal bez povšimnutí a xsarni ho vrátili zpět mezi hlučící ko-</p>

<p>hy. Již dlouhou dobu se pokoušel vyhnout smrtící po­mstě Corbina Gablony a nyní se s ním měl setkat tváří v tvář. Spolu s ním přicházel Sigma Azennatti, který mu stále dlužil značný obnos rozšířený ještě o úplatky.</p>

<p>„Vidím, že jste chytili toho prolhaného parchanta, který má na svědomí všechny naše současné potíže,“ zařval Gablona a s prstem namířeným na Aldina vpadl do místnosti.</p>

<p>Jeho slova spustila další vlnu zuřivých nadávek a trvalo několik minut, než se předsedajícímu Xsarnovi podařilo v sále znovu nastolit pořádek.</p>

<p>„Vážení kohové, hlavním důvodem tohoto setkání byla příprava podkladů k nápravě škod vzniklých při poslední hře, při jejímž podvodném zneužití sehráli tito tři muži zásadní úlohu.“</p>

<p>Všichni tři obvinění se pokusili odpovědět.</p>

<p>„Držte huby!“ zařval Xsarn náhle a celá trojice rá­zem zbledla a zmlkla.</p>

<p>„Tak je to lepší,“ řekl Xsarn tichým hlasem, otřel si ústa a pokračoval.</p>

<p>„Po vyloučení několika členů z našeho středu,“ Xsarn kývl směrem k provinivší se trojici, „mohu doufám pro­hlásit, že všichni přítomní se těší vzájemné důvěře. Je nade vší pochybnost, že bude trvat přinejmenším něko­lik měsíců, než se našim právníkům a účetním podaří vyřídit vzniklé nesrovnalosti. Vzhledem ktomu, že se tato záležitost týká velké části vašeho majetku, jsme se všichni smířili s naším pobytem zde po dobu trvání ce­lého nezbytného postupu.“</p>

<p>Ze shromáždění se ozvalo několikeré zasténání, ne­boť přítomní kohové si dobře uvědomovali, že Xsarn má pravdu. Na dlouhou dobu teď bude konec s návštěvami planety rozkoší a už sama tato myšlenka je přiváděla k zoufalství. Bankovní svět jménem Ator byl sice pro účely konání tohoto shromáždění tou nejrozumnější volbou, ale zároveň proslul jako nejnudnější místo na</p>

<p>celém Mračnu. Na tom nebylo nic překvapujícího, pro­tože zde žili pouze makléři, účetní, bankéři a mnozí dal­ší, kteří pro ně pracovali. Co se však týkalo způsobů zá­bavy, nikdo z meh neproslul příliš velkou obrazotvor­ností.</p>

<p>„Proto mě napadlo určité řešení,“ pokračoval Xsarn, jak se s touto nepříjemností, do níž jsme se dostali, vy­pořádat Mohli bychom tak vyřešit několik záležitostí najednou a ještě se při tom příjemně pobavit.“</p>

<p>„Jakou hru máte na mysli?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Souhlasili jsme, že všechny návrhy týkající se tres­tu pro tyto tři provinilce jsou nepřijatelné,“ odpověděl Xsarn „Z toho důvodu jsem navrhl jako čtvrtou mož­nost řešení daného stavu uspořádání nové hry „</p>

<p>„Mám námitku,“ obořil se na něj prudce Sigma. „Ni­kdo mi tento návrh předem neoznámil. Vaši pomocníci mě překvapili ve chvíli, kdy jsem se v ústraní věnoval meditacím Pak mi podali omamné látky, unesli mě a proti mé vůli mě přepravili napříč přes polovinu Mračna..“</p>

<p>„Stále je to pro vás lepší, než to, co by se stalo, kdy­bychom vás byli nenašli,“ přerušil ho Xsarn. „Důkazy vám ukážeme později, ale pro začátek postačí, když vám sdělím, že Gablona měl nad vaší planetou loď plnou androidů připravených k výsadku.“</p>

<p>Sigma strnul, a pak se pomalu podíval na svého dlouholetého protivníka.</p>

<p>Gablona se namísto odpovědi jen chabě pousmál.</p>

<p>„Poslechněme si tu nabídku,“ odvětil Sigma, který se pohledem vrátil ke Xsarnovi.</p>

<p>„Uspořádaní hry bude v podstatě velmi jednoduché Navrhuji, aby byli naši dva přátelé Gablona a Sigma posláni dolů na planetu, kde by zůstali po celou dobu vyřizovaní zdejších účetních a právních nesrovnalostí Bude jim dovoleno vzít s sebou nejvíce padesát strážců dle vlastního výběru a jediným omezením zůstane pod-</p>

<p>minka, že to musí být živé bytosti Jakmile se tady me­zi námi uskuteční poslední uzávěrka a proběhne pře­vod prostředků, prohlásíme hru za ukončenou. Až bu­dou dokončeny poslední přípravy tohoto střetnutí, bu­deme již znát předpokládané datum, kdy dojde k vyrov­nání Alexandrijských potíží a stanovíme pro hru časové omezení.</p>

<p>Ať už se k sobě na planetě zachováte jakkoli, my proti tomu nebudeme nic namítat. Můžete žít v klidu a míru nebo se navzájem pozabíjet To už <emphasis>záleží </emphasis>jen a jen na vás My si v průběhu doby budeme krátit čas, který potřebují naši účetní a právníci ke svému papíro­vání, sázkami na vývoj vašich vztahů „</p>

<p>Místnost na okamžik ztichla, než všichni přítomní pochopili celý význam toho, co jim Xsarn právě předlo­žil.</p>

<p>„To je gladiátorský souboj,“ pronesl Zola škodolibě „Zatímco budou dole, mohou si navzájem udělat, co se jun zlíbí“</p>

<p>„Přesně tak'„</p>

<p>Gablona se Sigmou na sebe divoce pohlédli a jejich vzájemná nenávist přehlušila vše ostatní. Pak se obrá­tili ke Xsarnovi a oba souhlasně přikývli</p>

<p>„Je toho však ještě více,“ pokračoval Xsarn. „Všech­ny zúčastněné jistě znepokojuje cena účetních služeb, která se bezpochyby vyšplhá do miliard. Proto dále na­vrhuji, aby se v případě, že Gablona nebo Sigma ze­mřou, jejich pozůstalost použila na pokrytí našich ne­malých výdajů „</p>

<p>„Vynikající myšlenka,“ vykřikl Zola a sjeho slovy se v místnosti zdvihla vlna potěšeného mumlání</p>

<p>Oba kohove se tímto návrhem nezdáli být zdaleka tak nadšeni, ale v jejich horečně pracujících myslích již klíčilo přesvědčeni, že to bude ten druhý, kdo bude na­konec platit</p>

<p>„Potom tedy souhlasíte^ zeptal se Xsarn.</p>

<p>V odpověď mu zazněl bouřlivý jásot.</p>

<p>„A ještě jedna věc na závěr,“ řekl Xsarn. <emphasis>J. </emphasis>Aldin La-rice tu sehraje svou roli.“</p>

<p>Na okamžik se znovu rozhostilo ticho. Aldin ani v nej­menším nepatřil do řad kohů a několik přítomných se teď zarazilo nad představou, že by někomu takovému mělo být umožněno účastnit se na případném zabití jednoho z nich.</p>

<p>„Co se týče mne, tak jsem pro,“ prohlásil Gablona, přikročil k Aldinovi a bodl ho ukazováčkem do žaludku. „Do deseti dnů je po něm.“</p>

<p>„Měl byste zájem se o to vsadit?“ vstoupil do hovoru nevzrušeně Bukha.</p>

<p>„Deset milionů katarů,“ odpověděl mu Gablona.</p>

<p>„Ujednáno!“</p>

<p>Vzápětí se všude kolem rozeběhlo dohodování dal­ších sázek a vše ostatní bylo pro tu chvíli zapomenuto. Někteří z kohů, kteří ještě před necelou hodinou přísa­hali Gablonu zabít při první možné příležitosti, nyní stáli vedle něj, přihazovali k rostoucí částce a připíjeli si s ním koňakem.</p>

<p>Xsarn vyhledal pohledem Bukhu a oba dva na sebe navzájem sotva znatelně pokývli. Vše se zdařilo a jim se během jednám podařilo obratně se vyhnout všem úskalím, která mohla mezi přítomnými kohy způsobit vážný rozkol. Rozptýlení a zábava je sjednotí a udrží jejich myšlenky daleko od nežádoucího rozdmýchávání zmatku a nenávisti mezi znesvářenými společnostmi.</p>

<p>„Zbývá ještě celá řada otázek,“ řekl Aldin, jehož hlas ostře zazněl nad okolním rušným hovorem a shromáž­dění kohové opět zmlkli.</p>

<p>„Pokračujte,“ pobídl ho Xsarn, který již předem před­pokládal, že to bude právě Aldin, kdo se začne první vyptávat na podrobnosti.</p>

<p>„Řekl jste, že je povoleno vybrat si padesát živých bytostí dle vlastního uvážení.“</p>

<p>JPřesně tak. Přípustné jsou pouze živé bytosti. Náš starý přítel Gablona vážně porušil několik důležitých zákonů, když vyrobil androidy určené k zabití vás a Sig­my. Jakékoli podobné stroje jsou ze hry naprosto vylou­čeny a my jsme připraveni najít způsoby, jak jejich účasti zabránit.“</p>

<p>Gablona pohlédl na předsedajícího Xsarna a věno­val mu nic neříkající úsměv, neboť si uvědomil, že o tomto bodě by nebylo nejvhodnější se přít.</p>

<p>„To je rozumné,“ řekl Aldin tiše. „Ještě bych se chtěl zeptat, kde se bude hra konat?“</p>

<p>„Ano, konečně se dostáváme k zajímavějším otáz­kám,“ odvětil Xsarn. „Jistě chápete, že bychom rádi vy­brali místo v blízkosti Atoru. Proto se mi jevilo jako nej­vhodnější umístit hru někde uvnitř této sluneční sou­stavy. Zároveň musí být splněna podmínka bezpečnosti a utajení celé záležitosti. Do vybrané oblasti nesmí být volný přístup, abychom tak zabránili nežádoucím vněj­ším zásahům, k jakým došlo posledně.“</p>

<p>Všichni přítomní mlčky naslouchali.</p>

<p>„Proto, pánové,“ pokračoval Xsarn, „se bude nová hra kohů konat na místě, které místní nazývají prostě Díra.“</p>

<p>„To nemůžete,“ zaječel Aldin, „to je nespravedlivé!“</p>

<p>„Ale pánové, my všichni, kteří tu sedíme, jsme již od vás tří slyšeli souhlasné vyjádření,“ řekl Xsarn a vy­chytrale se pousmál. „A kromě toho tato volba učiní ce­lé střetnutí mnohem více vzrušující a zábavné.“</p>

<p>Místností zaznělo několikeré pobavené zakašlání.</p>

<p>„Sázím deset milionů, že do týdne jsou všichni po smrti,“ prohlásil Zola.</p>

<p>„Já to odhaduji na tři dny,“ odvětil Vol klidně.</p>

<p>„Tak to jsme se dostali do pěkný kase. Jen si vzpo­meňte, jak jsem se vás dva blázny pokoušel varovat, když jste chystali tu prokletou Alexandrijskou hru,“ pronesl Zergh, který právě vstoupil dveřmi.</p>

<p>Aldin s Jaroslavem zdvihli pohledy a posunkem sta­rému příteli naznačili, aby si předtím, než se k nim při­pojí, raději nalil sklenku.</p>

<p>„Xsarn vyhlásil, že pro vás tři teď platí domácí věze­ní. Kvůli tomuto rozhodnutí ani nemůžete osobně shro­máždit stráže, jaké jste si vybrali, ale můžete k tomu zplnomocnit prostředníka, který tak učiní za vás. Ne­budete mít možnost setkání se svými lidmi až do oka­mžiku, kdy hra začne a vy odstartujete směrem dolů do Díry. Zřejmě se obává, že pokud byste vy tři mohli se svými strážci strávit příliš mnoho času, začali byste pod­něcovat nepokoje a vzpouru.“</p>

<p>„Nemějme mu to za zlé,“ zamumlal Aldin. „A co ti druzí dva?“</p>

<p>„Kíká se, že Sigma si bude chtít vybrat Gavarniany.“</p>

<p>„Zajímavá volba,“ poznamenal Jaroslav, „ale na blíz­ko jsou dost pomalí.“</p>

<p>JBasakští berserci,“ pokračoval Zergh, lehce zamí­chal třpytivým burgundským a než se připojil k ostat­ním, přilil do něj trochu anýzovky.</p>

<p>Jaroslav s Aldinem se na sebe podívali, a pak při­kývli. Aldin na Basaky už jednou před patnácti lety uzavřel sázku. Byli známí pro svou nezlomnou odvahu v bitvě, neboť považovali jakýkoli jiný způsob skonu, než zemřít v boji, za hanbu, jež jim znemožňovala při­pojit se k bratrům v posmrtném životě.</p>

<p>„Dobrý výběr hned z několika úhlů pohledu. Jak­mile se jednou dají do pohybu, je v čelním útoku téměř nemožné je zastavit,“ pronesl Aldin zamyšleně. „Ale dole v Díře proti ATŠigům si nejsem tak jistý.“</p>

<p>„Vy dva mě necháváte stranou už příliš dlouho,“ řekl Zergh pomalu a přitom vytáhl z kapsy svůj osobní vy­hledávací přístroj. Pečlivě s ním prozkoumal celou míst­nost, aby vyloučil, že tam není umístěno odposlouchá­vací zařízení. „Nenastal vhodný čas, abyste mi odhalili pozadí celé záležitosti? Nějak se mi nechce věřit, že jste</p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" />pouhé nevinné oběti, s nimiž si kohové bezdůvodně zahrávají při svých zábavách. Když mi Xsarn dal poky­ny, abych přivedl Gablonu, nemohl jsem si pomoci, ale stále jsem měl tušení, že je za tím něco víc — něco jako hra ve hře, abych tak řekl.</p>

<p>Muži se na něj podívali a lehce se pousmáli.</p>

<p>„Nemáš důvod si stěžovat,“ řekl Aldin měkce. „Měl jsem v té poslední hře prsty, ale mé mlčení zachránilo tobě i Bukhovi kůži, a jenom díky tomu jste do toho ne­byli zataženi spolu s ostatními. Doufám, že to nezapo­meneš vyřídit svým přátelům a prosím, už se mě neptej na žádné další otázky.“</p>

<p>„Tak mi alespoň řekni něco o té Díře. Je to starost spíše vás lidí než gafů. Nikdy jsem se .tím ale nezabýval a nemám to v úmyslu ani v budoucnu.“</p>

<p>„Jeden ze šesti klanů je ale tvořen gafy,“ prohlásil Jaroslav.</p>

<p>„Moje rasa by na gafy nejraději úplně zapomněla,“ odvětil Zergh chladně. „Postrádají jakoukoli čest. Na­vzdory jejich prohlášení, že kult byl založen jimi, se mnohem více podobají vám Údem.“</p>

<p>„Ale nejzajímavější kult jsou ATŠigové pocházející z Díry,“ zapojil se znovu do hovoru Jaroslav, „byl zalo­žen během první vlny osídlování Mračna. Kjeho vzni­ku se samozřejmě hlásí lidé, ale s neotřesitelnou jisto­tou si ho připisují také Gavarniané. Nejspíše je to však pouze pozoruhodná shoda okolností, která vedla tyto dvě odlišné skupiny k tomu, že tento příběh přijaly za součást svých dějin. Je celá řada dalších případů, které se podle názorů některých zúčastněných pojí k prvním poutníkům, ale to jsou pouhopouhé dohady. Mezi lidmi se však všeobecně soudí, že je tu souvislost s radikál­ními náboženskými tradicemi, které v dvacátém prv­ním století téměř zničily celé lidstvo.“</p>

<p>„Šíitové z blízkého východu,“ přerušil ho Aldin. „Po druhé nukleární válce odešli přeživší lidé do vesmíru.“</p>

<p>„Ano, tak to bylo,“ přitakal Jaroslav. „A tajnému kul­tu taugů je mezi gafy připisována velmi podobná úloha v dějinách.“</p>

<p>„Obě tyto skupiny učily a hlásaly, že jejich nábožen­ská víra je ta jediná pravá. Věřili, že jsou neustále pro­následováni většinou, která jim odpírá jejich právo­platné místo na světě. Vraždění nepřátel bylo jejich cestou k vykoupení a získání větší moci. Vykonávali své úkoly s radostí, neboť byli přesvědčeni, že tak činí ve jménu své víry. Po nějaký čas, bezprostředně potom, co Dozorci ukončili všechny meziplanetární války, se stali poměrně velkou silou. Nebylo jich však mnoho a nakonec všechny tři rasy jejich působení zakázaly.</p>

<p>Naši předkové se zasazovali o jejich úplné vyhla­zení, ale Dozorci jim v tom zabránili. ATŠigové byli vy­hnáni dolů do Díry, kde od té doby zůstali, neboť jim byly odepřeny vědomosti a vybavení umožňující mezi­planetární cestování. Vzhledem k tomu, že je Díra je­diným zdrojem zeleného jantaru, probíhá tam neustále nějaký obchod, ale jsou z něj vyloučena jakákoli mo­dernější zařízení. Podle mého názoru jsou obchodníci nakupující v Díře blázni, protože Šigové je většinou od­dělají dříve než uplyne rok. Z jejich pohledu je zabíjení obchodníků a pochopitelně také svých vlastních lidí dobré cvičení.“</p>

<p>„Cvičení?“ <emphasis>otázal </emphasis>se Zergh.</p>

<p>„Rozdělili se do šesti navzájem znesvářených sku­pin,“ pokračoval Jaroslav. „Vraždění považují za jakou­si hru, nebo by se snad dalo říci za osvěžující vzrušení. Všichni nicméně věří, že jednoho dne povstane klan, který byl nejčistší a nejpevnější ve víře, nad ostatními. V jeho vůdci pak bude odhalen skrytý Ema, velký vůd­ce, jenž jim znovu umožní přístup ke hvězdám.“</p>

<p>„Ema?“</p>

<p>„To znamená ,velký učitel'. Ten, jehož příchod hlá­sají všechna pokolení, jako by měl nastat již zítra,</p>

<p>a který je po složení patřičné oběti znovu vyzdvihne do nebes.“</p>

<p>„Jaká oběť?“ zeptal se Zergh, na jehož tváři byl pa­trný zmatek.</p>

<p>„Kdyby to věděli, už by tu oběť dávno učinili a do­stali se pryč z Díry,“ odvětil Jaroslav a chmurně se po­usmál.</p>

<p>„Podobná síla by venku mohla způsobit pěkné po­zdvižení,“ pronesl Zergh pomalu.</p>

<p>„Přesně,“ odpověděl Aldin. „A to je také důvod, proč mi výběr Díry jako místa konání naší malé hry nepři­padal nijak zábavný nebo okouzlující. ATŠigové jsou tlupa vraždících šílenců a mám dojem, že se budeme muset mnohem více obávat jich než sebe navzájem. Stále nemohu pochopit, proč zvolili právě Díru. Před­pokládal jsem, že to bude jeden ze zaostalých světů, možná dokonce i Kollbard.“</p>

<p>„To byl Xsarnův nápad,“ odvětil Zergh, který se na Aldina po jeho posledním proslovu pozorně zadíval.</p>

<p>„Kdo ti to řekl?“</p>

<p>„Zola.“</p>

<p>Aldin s Jaroslavem na sebe pohlédli a přikývli, jako by se tím cosi potvrzovalo.</p>

<p>„Takže to vysvětluje Gablonův výběr,“ pokračoval Zergh.</p>

<p>„Ach ano, náš starý, dobrý přítel Gablona,“ utrousil Aldin zachmuřeně. „Co on na to?“</p>

<p>„Pro začátek se pokusil Xsarna podplatit. Povídá se, že nabídl sto milionů, aby se hry nemusel účastnit.“</p>

<p>„Pokud Xsarn vypustil na veřejnost tohle, zajímalo by mě, kolik to bylo ve skutečnosti.“</p>

<p>„To bych také rád věděl,“ řekl Zergh. „Ale výlet dolů do Díry může každopádně Gablonovu volbu ozřejmit.“</p>

<p>„IsmáQité ze středověké Země. Už jsi se o nich zmi­ňoval a zdají se být nebezpečnými protivníky.“</p>

<p>„To je pravda,“ odvětil Aldin chladně.</p>

<p>„Takže teď bychom se mohli vrátit ktomu, o čem jsme hovořih, než jsi přišel,“ přerušil je Jaroslav. „Vzhle­dem ke Gablonovu postupu se obávám, že nás čeká to, čeho jsme se nejvíce obávali. Budeš si muset vybrat strážce přinejmenším tak strašné, jako jsou sami Šigo-vé nebo Gablonovi Ismáílité. Sigmův tah je čistě útočný a troufám si říci, že je zaměřen proti tobě. Pokud bych si mohl vybrat, vydal bych se tam pod ochranou Eyto-rů. Nejsou sice nejlepší v boji tváří v tvář, ale v práci s jedem jsou nepřekonatelní a v dobrém rozmaru by za­vraždili i vlastní matku.“</p>

<p>„A proč nevzít Ašantory z Gree?“ zeptal se náhle Zergh. „Povídá se, že ti bastardi dokážou projít i zdí, když na to přijde. Na celém Mračnu nenajdete lepší zvě­dy a vrahy.“</p>

<p>Aldin se na své dva společníky podíval pohledem, který naznačoval, že tak docela neposlouchal, o čem ce­lou dobu hovořili. „Cože? Mám být stejný jako Gablona nebo ti prokletí Šigové?“</p>

<p>„S ohněm bojuj ohněm, říkám já,“ odvětil Jaroslav chladně.</p>

<p>„Myslím, že jsi mi tak úplně nerozuměl,“ řekl Aldin smířlivě. „Jaké byly mé záměry v poslední hře?“</p>

<p>„Zbohatnout,“ odpověděl Jaroslav.</p>

<p>Aldin však mohl jen zavrtěl hlavou. „Jistě, mezi mý­mi pohnutkami byl i zisk, to nepopírám, ale měl pochá­zet z Gablonových peněz, které mi ten mizera po celou dobu dlužil. Pro mě to byla také záležitost cti. Stála zde má osobní čest proti Gablonově nezměrné lakotě a hra-bivosti. Ve skrytu duše jsem doufal, že se mi nějak po­daří očistit mou neteř Tiu a také zachovat nedotknutel­nost Alexandra a Kubara.“</p>

<p>„Čest,“ zasmál se Jaroslav hořce. „Není ničím jiným než pověstí vzbuzující v mladých a nerozvážných bláz­nivé představy, které pak jiní zneužijí k vlastním cí­lům.“</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" />„Já mám ale na mysli to, že čest může být stejně sil­nou zbraní, jakou mají ve svých rukou Gablona nebo Šigové.“</p>

<p>„Jsem zvědavý, k čemu ti bude, až si Šigové přijdou pro tvou hlavu,“ odfrkl si Jaroslav.</p>

<p>„Nicméně je to můj úhel pohledu na život a na to, co ho činí tak cenným,“ pronesl Aldin pevně.</p>

<p>„A také důvod proč jsi dnes tam, kde jsi,“ odsekl mu Jaroslav.</p>

<p>Zergh zůstal po dobu jejich krátké hádky potichu. Pro gafy byla čest nedílnou součástí jejich osobnosti a uvažování, ale tři tisíce let styku s lidskou rasou je obohatilo o jistou dávkou tvrdosti a chladnokrevnosti. Ta jim umožňovala žít ve svém nitru podle dávných zá­sad, ale současně si ospravedlnit drobné prohřešky pro­ti těm, s kterými bylo nutné se vypořádat.</p>

<p>*Já bych vzal Ašantory,“ prohlásil Zergh znovu. „Ne­zapomínej na to, že se střetneš s Gablonou.“</p>

<p>„Ne, zatraceně,“ řekl Aldin.</p>

<p>„Koho si tedy vybereš za strážce?“</p>

<p>„Čtyřicet sedm roninů ze starého Japonska,“ odpově­děl Aldin tiše a v očích se mu při těch slovech objevil zasněný výraz.</p>

<p>„Proč zrovna je?“ otázal se Zergh, potřásaje hlavou.</p>

<p>„Protože,“ odvětil Aldin, „k nim v dnešní době, kde se cítím být tak vykořeněný, vzhlížím jako k nedosa­žitelnému příkladu dokonalosti. Objevil jsem jejich po­hnutý příběh před mnoha lety, když jsem byl ještě stu­dentem. Jeden přítel mě tehdy upozornil na starobylý svazek, kde se o nich psalo.“ Pak upřel pohled na Ja­roslava, který se při té vzpomínce slabě pousmál.</p>

<p>„Oni věděli, že za svou oddanou službu nedostanou žádnou odměnu. Věřili, že jejich skutky nikdo v budouc­nu neocení, nezůstane po nich jediná vzpomínka a je nečeká nic jiného než smrt. Čest však pro ně byla dů­ležitější než život nebo cokoli jiného, co jim mohl svět</p>

<p>nabídnout. Takoví muži by snad mohli dnešní době ukázat něco ze zašlé slávy a zapomenuté cesty k vítěz­ství.“</p>

<p>„Do týdne budete všichni mrtví,“ řekl Zergh smutně. „Čest nedokáže zastavit ostří letití tmou. Tohle není nějaká zatracená zkouška z mravní čistoty, ale boj na život a na smrt. Podle mého názoru budete muset buď bojovat stejnými zbraněmi jako vaši nepřátelé nebo zemřít.“</p>

<p>Aldin se pousmál a zavrtěl hlavou, jako by byl Zergh jen malým dítětem, které něco nemůže pochopit.</p>

<p>„Pokud se tak rozhodl, je to jen a jen jeho život,“ vstoupil do hovoru Jaroslav. „Pojďme se ale podívat na proveditelnost toho záměru. Pokud ti jde o čest a odda­nost, stěží najdeš někoho lepšího. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak všichni ti muži spáchali potom, co do­končili svůj úkol, sebevraždu před svědky. Vzhledem k tomu, že dějiny nelze měnit, mi vůbec není jasné, jak je odtamtud chceš vytáhnout?“</p>

<p>„Xsarn nechal zabavit všechny androidy. Můžeme je změnit tak, aby vypadali jako lidé, o nichž se bavíme, a pak je vyslat na místo. Xsarn přece vyhlásil, že si můžeme vybrat jakýchkoli padesát strážců. Já chci prá­vě tyhle. Co se týče mě, já hodlám tento střet vybojovat se ctí. Chci ty nejoddanější muže, jaké kdy lidstvo mě­lo.“</p>

<p>„Ale jak bys je chtěl přimět, aby ti sloužili?“ zeptal se Zergh.</p>

<p>Aldin se podíval na svého starého přítele a usmál se.</p>

<p>„Myslím, že znám jeden způsob,“ řekl mírně.</p>

<p>„Když na tom trváš,“ odvětil Jaroslav, „ale myslím, že jsi se úplně zbláznil. Tví muži budou tam dole v Díře sežráni za živa. Já mám ale ještě jiné starosti. Celou tuhle zapeklitou záležitost s Dírou jsem vůbec nepřed­pokládal. Pokud chceš tím krveprolitím projít bez větší</p>

<p>úhony, budu se nad tím vším muset ještě pořádně za­myslet.“</p>

<p>Aldin se posadil zpět do židle a nalil sobě a svým dvěma společníkům další pohár.</p>

<p>„Docela rád bych věděl, o čem právě teď přemýšlí Zola,“ řekl Aldin tiše a Jaroslav se při té představě za­kuckal.</p>

<p>Zergh přeskočil pohledem z jednoho na druhého.</p>

<p>„Nemohu si pomoci, ale myslím, že jste mi ani zda­leka neřekli všechno,“ poznamenal. „Jenom by mě ještě zajímalo, jak chceš přesvědčit ty samuraje, aby ti slou­žili?“</p>

<p>„Věř mi,“ řekl Aldin. „Bude to dobrá zábava.“</p>

<p>„Tak dobrá, uveďte ho dovnitř,“ přikázal Zola a po­té, co uvolnil stránkovací tlačítko, se usadil zpět do své­ho křesla. Pak ledabyle uvedl do činnosti zdvihací zaří­zení.</p>

<p>Plošina, na níž byl umístěný jeho psací stůl, se zdvi­hla do výše téměř jednoho metru. Tím Zola dosáhl vze­zření soudce nebo nějaké velmi mocné osoby shlížející dolů na ostatní smrtelníky. Vnitřní nevyrovnanost, kte­rou mu působil jeho nevelký vzrůst necelého jeden a půl metru, se projevovala ve všem, co v životě dělal. Dával stavět nadměrně velká plavidla, měl zálibu ve velkých ženách plných tvarů a nade vše miloval pohled shůry na někoho dalšího.</p>

<p>Dveře se otevřely a dovnitř vešel vysoký, štíhlý muž s úzkým, pohublým obličejem. Měl bledou pleť, která naznačovala, že se slunečním paprskům vystavoval pouze ve vzácných případech, když nebylo jiného zbytí. Z jeho chování se daly vyčíst nesčetné hodiny strávené v knihovnách nad starými knihami. Nově příchozí se jmenoval Kurst, bylo mu něco přes třicet let a pro Zolu nepředstavoval žádného cizince. Zaměstnával tohoto hloubavého muže v minulosti pokaždé, když potřeboval</p>

<p>naléhavě zodpovědět otázky týkající se herních prav­děpodobností. Spatřit Kursta tady na Atoru však bylo překvapením, protože tento vědec jinak pracoval na ja­kési podivné univerzitě, jejíž jméno si Zola nedokázal vybavit, ležící na opačném konci Mračna. Toho muže muselo jistě trápit něco podstatného, když se vypravil tak daleko jen proto, aby neodbytně setrvával na Zo-lově prahu posledních dvanáct hodin a přesto nikomu nesvěřil důvod své neohlášené návštěvy.</p>

<p>„Tak co tě přivádí sem na Ator?“ zeptal se Zola vlíd­ně, neboť tento muž mu v minulosti pomohl vyhrát ně­kolik velice výnosných sázek. „Přišel jsi přepočítat ně­jaká čísla jen tak pro zábavu?“</p>

<p>Kurst zamžoural a pohlédl vzhůru na Zolu, přičemž si prstem postrčil brýle, které mu jako obvykle neustále sjížděly po úzkém nose. Skla s velkými obroučkami se ve vědeckých kruzích staly zhruba před deseti lety vel­kou módou, neboť se soudilo, že dodávají svému nositeli vážný a zahloubaný vzhled.</p>

<p>„Dostal jsem nápad,“ prohlásil Kurst vzrušeně.</p>

<p>„Skutečně? A to byl ten nápad tak důležitý, že jsi ho nemohl poslat v elektronické podobě, jak to dělá větši­na mých zaměstnanců a poradců?“ otázal se Zola jízlivě.</p>

<p>„Ne, to by nešlo,“ odpověděl Kurst, který bez přestá­ní nervózně šoupal nohama.</p>

<p>„Tak mi ho tedy pověz, ale ať to stojí za můj draho­cenný čas.“</p>

<p>„Kohu Zolo, když říkám, že mám nápad, je to oprav­du důležité,“ řekl Kurst uhlazeně. „Jakmile jsem ho do­pracoval, okamžitě jsem si za velké peníze zamluvil ex­presní lístek přímo sem.“</p>

<p>„A nepochybně čekáš, že je ode mne dostaneš zpět.“</p>

<p>„Jistě víte, že můj plat profesora v oboru teorie prav­děpodobnosti není příliš vysoký.“</p>

<p>„Chápu,“ odvětil Zola chladně. „Tak mi tedy ten svůj nápad pověz a já se pak rozhodnu.“</p>

<p>Kurst se na okamžik odmlčel. Zdálo se, že snad sa­mou nervozitou nebo vzrušením z toho, že bude moci konečně někomu přednést svou myšlenku, každým oka­mžikem zešílí.</p>

<p>„Doslechl jsem se, že se vy a ostatní kohové chystáte uspořádat další hru.“</p>

<p>„Tak!“ obořil se na něj Zola příkře. „A odkud to víš?“</p>

<p>„Povídá se o tom už nejméně měsíc.“</p>

<p>„Tvé zdroje?“</p>

<p>„Ví se jen to, že jsou všichni kohové soustředěni na jednom místě a za velkých bezpečnostních opatření sem přilétají blíže neurčené lodě. Téměř každý právník a účetní po celém Mračnu už slyšel o poslední hře včet­ně jejích důsledků a tato záliba kohů proto přestala být tajemstvím. Řada mých spolupracovníků a přátel si da­la dvě a dvě dohromady a začaly se šířit zprávy, že na jakési zaostalé planetě mají proti sobě bojovat tři muži. Na komunikačních kanálech se tyto zvěsti šíří již něja­kou dobu.“</p>

<p>„Dobrý bože!“ zařval Zola.</p>

<p>Odvrátil se od Kursta. Pokud právníci tohle všechno vědí a bez zábran o tom volně hovoří elektronickou ces­tou, musejí o tom s největší pravděpodobností vědět i Dozorci. Co se to tu zatraceně hraje za hru? Jak to, že se Dozorci už neukázali osobně přímo na místě?</p>

<p>Jak je to možné? Mohla být pravda, že se ta schůzka mezi Xsarnem a zástupcem Dozorců, o níž se tolik šuš­kalo, přece jen uskutečnila?</p>

<p>Podíval se zpět na Kursta.</p>

<p>„Pokračuj,“ vybídl ho.</p>

<p>„Jak jsem už řekl, zvěsti o té hře se již nějaký čas ší­ří napříč Mračnem a já jsem dostal vynikající nápad, který by pro vás mohl znamenat obrovskou výhodu.“</p>

<p>„A to je...?“ zeptal se Zola, který se mezitím trochu uvolnil.</p>

<p>„Loterie!“ vykřikl Kurst nadšeně to slovo, které za-</p>

<p>držoval ve svém nitru po celé týdny. Původně to vlast­ně ani nebyl jeho nápad. Vzešel od jednoho z jeho přá­tel, který s ním v baru hovořil o hře, neboť si byl dobře vědom Kurstových kontaků se Zolou. Ten tvrdil, že by to mohla být dobrá zábava pro obrovské masy lidí. Po koupi další sklenky a chvíli úvah Kurst vyběhl z baru a bez dalšího otálení si koupil lístek do dalšího letu na Ator. I když se ten nápad původně nezrodil z jeho hla­vy, Kurst během letu dopracoval mnoho vylepšení a dal­ších podrobností. Ve chvíli, kdy na Atoru přistával, pro­to myšlenku považoval za čistě a výlučně svou.</p>

<p>„Co myslíš tou loterií?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Hru pro každého v celém Mračnu!“ pronesl Kurst vítězoslavně.</p>

<p>Zola chvíli seděl nehybně, a pak začalo jeho křeslo postupně klesat. Když dosáhl úrovně okolní podlahy, vstal a přešel k čekajícímu Kurstovi.</p>

<p>„Copak ses úplně zbláznil?“ zeptal se pomalu a dů­razně a výhružně se ke Kurstovi naklonil. „Hry náležejí pouze nám kohům. Nejsou pro nějakou nechutnou chát­ru, mezi níž patříš i ty sám!“</p>

<p>Očividně vyděšený Kurst ustoupil o krok zpět.</p>

<p>„Nechtěl jsem tím urazit někoho z vaší velectěné tří­dy,“ zamumlal Kurst.</p>

<p>„Kromě toho by to znamenalo, že by se o tom musel dozvědět každý člověk na celém Mračnu,“ dodal Zola mrazivě. Úmyslně přitom vynechal jakoukoli zmínku o Dozorcích. Tyto bytosti představovaly pro obyčejné obyvatele Mračna pouhé pověsti a kohové nikdy ve­řejně nepřiznali jejich existenci nebo moc, kterou nad všemi vládli.</p>

<p>„Nech mě to, prosím, vysvětlit,“ požádal ho Kurst pokorně.</p>

<p>„Dej se do toho a až skončíš s mrháním mého vzác­ného času, doufám, že sis zamluvil zpáteční letenku.“</p>

<p>„Jak už jsem řekl,“ osmělil se Kurst, „dostal jsem</p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" />výborný nápad, jak k vaší hře uspořádat ještě loterii. Podle toho, co se ke mně doneslo, budou na pustou, za­ostalou planetu na nějaký předem určený počet dní vy­sazeni dva kohové a jeden vasba.“</p>

<p>Po těch slovech se zarazil, jako by čekal na potvr­zení, ale Zola se ani nepohnul.</p>

<p>„Pokud vezmeme v úvahu vytříbenou povahu pří­slušníků vaší třídy, dojdeme k závěru, že veškeré pod­statné sázky se budou týkat nejzajímavějších částí bojů mezi jednotlivými účastníky. Já mám ale na mysli něco jiného.“</p>

<p>„Pokračuj,“ řekl Zola.</p>

<p>„Podívejme se na logickou stránku celé věci. Máme tu tři hráče. Pojmenujme je například <emphasis>X, </emphasis><emphasis>Y </emphasis>a <emphasis>Z. </emphasis>Nesmí­me však zapomenout na čtvrtého hráče, místní obyva­tele, které nazveme <emphasis>N. </emphasis>Začněme třeba sX Tohoto účast­níka hry mohou zabít bytosti obývající planetu, mohou ho zabít jeho dva protivníci a mohou ho také zabít jeho vlastní lidé. Pátou možností je to, že hru přežije.“</p>

<p>„Myslím, že rozumím,“ řekl Zola, na jehož tváři se neobjevil sebemenší náznak zájmu.</p>

<p>„Dobře,“ přitakal Kurst, který se začínal rozehřívat. „Pokud tedy bereme v úvahu jen jednoho hráče, máme pět možných výsledků. Pokud zahrneme do výpočtů dal­šího, vzroste nám počet logických vyústění celé záležitos­ti na dvacet pět. Přičemž nevylučuji ani to, že oba pře­žijí nebo oba zahynou rukou místních.“</p>

<p>„A se třemi hráči to činí kolik?“ zeptal se Zola mno­hem zaujatěji.</p>

<p>„Sto dvacet pět výsledků jen za první den hry!“</p>

<p>„Za první den?“ otázal se Zola.</p>

<p>„V tom je celá krása. Pojďme zpět k našemu malé­mu příkladu. Jak dlouho, mohu-li se zeptat, má celá hra trvat?“</p>

<p>Zola Kursta chvíli upřeně pozoroval. Nikdo si ne­mohl být ničím jistý.</p>

<p>„Řekněme šedesát dní,“ odvětil Zola, který už začí­nal tušit, k čemu Kurst po celý čas nezadržitelně smě­řuje.</p>

<p>„Dobře, velmi dobře,“ zaradoval se Kurst a zamnul si ruce. „Potom tedy máme v každém ze šedesáti dnů čtyři pravděpodobná vyústění.“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi říkal pět.“</p>

<p>„Přežití od začátku až do konce je pouze připočítáno navíc, ve skutečnosti to znamená, že se nic nestane. Na závěr tedy máme dvě stě čtyřicet možných řešení hry a ještě jedno navíc. Se třemi hráči se tedy výsledný po­čet všech případných rozuzlení rovná třetí mocnině z dvou set čtyřiceti.“</p>

<p>Zola zůstal na Kursta ohromeně zírat.</p>

<p>„Abych byl přesný,“ doplnil Kurst stroze, „to číslo je třináct miliónů devět set devadesát sedm tisíc pět set dvacet jedna. Tyto jednotlivé možnosti by se daly pro­dávat v loterii na lístcích. Každý by si pak mohl koupit například sázenku^ na níž by například stálo: <emphasis>X </emphasis>zabit třetí den <emphasis>Y;</emphasis><emphasis> </emphasis>Z zabit čtyřicátý devátý den místními oby­vateli, <emphasis>Y </emphasis>přežil.“</p>

<p>„Pane bože, proč mě to jenom nenapadlo,“ zašeptal Zola užasle.</p>

<p>„Není třeba si dělat starosti,“ odpověděl Kurst vítě­zoslavně. „Já jsem váš poradce a tohle je má práce.“</p>

<p>Zola se podíval na Kursta a na tváři se mu objevil úsměv. Takových sázkových lístků by se daly prodat celé biliony. Některé sázky pochopitelně vyjdou a ta lůza se samozřejmě bude snažit vyhrát, ale bude stačit obětovat zhruba dvacet pět procent na výhry a on z to­ho stále vyjde jako král. Bohužel tu ještě zůstávalo ně­kolik závažných překážek. První a nejhorší z nich byli bezpochyby Dozorci. Při obrovském zisku, který se tu přímo nabízel, ale určitě najde nějaký způsob, jak se s nÍTini vypořádat.</p>

<p>„Omlouvám se, pokud jsem byl předtím trochu od-</p>

<p>měřený, ale jistě víš, jak to ve světě velkých obchodů chodí,“ pronesl Zola laskavě a přátelsky položil Kurs-tovi paži kolem ramen.</p>

<p>„Co takhle dát si dobrý doutník a něco k pití?“ po­kračoval Zola a vedl Kursta k židli postavené ujeho stolu.</p>

<p>„To by bylo příjemné!“ odpověděl Kurst, kterého zjev­ně zaskočilo, když mu koh sám úslužně zapálil.</p>

<p>„Kde tu bydlíš, příteli?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Jedna má dávná přítelkyně tu pracuje na burze,“ odpověděl Kurst stále ještě v rozpacích.</p>

<p>„Aha, to chápu,“ odvětil Zola a s bodrým zasmáním dloubl svého společníka do žeber.</p>

<p>„Zítra se nad tím znovu sejdeme. Teď budu muset ohledně celé záležitosti vyřídit několik hovorů. Cestou ven se stav u mé sekretářky a nech si proplatit ná­klady. Kromě toho ti náleží záloha, která by mohla či­nit, řekněme dvacet tisíc. Bude to stačit?“</p>

<p>Kurst zíral na Zolu rozšířenýma očima.</p>

<p>„To je pouhý začátek, příteli,“ dodal Zola blahosklon­ně. „Proboha, úplný začátek.“</p>

<p>Když se za Kurstem zavřely dveře, nedokázal Zola potlačit spokojený úsměv. Díky troše pletichaření a ně­kolika velice drahým úplatkům se mu již podařilo dos­tat k jednomu ze Sigmových zaostalých strážců. Nalá­kal pár lidí na příslib nesmírných zisků a nyní už sta­čilo pouze přitáhnout udici.</p>

<p>Zola už věděl, kde jsou v této chvíli jeho budoucí pe­níze.</p>

<p><strong>Kapitola t</strong><strong>ř</strong><strong>et</strong><strong>í</strong></p>

<p><strong>Yedo, Japonsko, 1702</strong></p>

<p>Oiši Kuranosuke pohlédl dolů na hedvábný vak, který mu ležel v klíně, a na tváři se mu rozhostil spoko­jený <emphasis>výraz. </emphasis>Jemně povolil vázací šňůrku, sáhl dovnitř a pomalu vytáhl ven jeho obsah. Svíraje v prstech hus­té vlasy, pozvedl hlavu Kiry Yošinaky do výše a z kru­hu čtyřiceti šesti samurajů klečících kolem něj zaznělo úlevné vydechnutí.</p>

<p>Zde se tedy zakončí jejich dlouhá cesta, pomyslel si Oiši smutně. Vše, pro co posledního jeden a půl roku ži­li, se v tuto chvíli naplnilo. Skutečně se to vše odehrálo teprve před tak krátkou dobou? Připadalo mu to jako celá věčnost, nekonečná řada po sobě jdoucích dnů pl­ných trýznivého ponížení a hanby. Toto strašlivé obdo­bí jeho života započalo v okamžiku, kdy jejich pán Asa­no Nagamori zemřel potupnou smrtí.</p>

<p>S očima plnýma slz se Oiši podíval k Asanovu hro­bu, který se nacházel v jejich středu.</p>

<p>Před pouhými dvěma roky ten statečný a prudký Asano, jenž v sobě nosil duši samuraje ze starých časů, přijal výzvu, aby sloužil u císařského dvora. Ihned po svém příjezdu byl učiněn odpovědným Kirovi Yošina-kovi, úskočnému a zbabělému dvořanu nové školy. Ten­to člověk však hleděl na ty, kteří nebyli vychováni po­dle vytříbených zvyklostí dvora s hlubokým opovrže­ním. Při pouhé vzpomínce na Kirovo prokleté jméno pohlédl Oiši na uťatou hlavu ve svých rukou, aby se znovu ujistil, že je nenáviděný nepřítel skutečně mrtev.</p>

<p>Oiši chodil s Asanem a byl svědkem každodenních urážek a posměšků, kterými záludný Kiry častoval jeho pána. V dávných dnech, kdy vládli muži s meči, by na taková slova byla pouze jediná a okamžitá odpověď. V nynější době to však již neplatilo a Kira se cítil bez­pečně, neboť se mohl skrýt za císařův výnos, jenž tres­tal tasení meče, dokonce i v odpověď na zjevnou uráž­ku, smrtí.</p>

<p>A tak míjel den za dnem a slabošský dvořan urážel hrdého válečníka Asana. Jejich pán musel neustále po­slouchat, že je vesnický balík, nevzdělaný barbar a dal­ší urážky, kterými ho Kira dráždil jako dravé zvíře uzamčené v kleci. Za jeho zády se pak vysmíval Asa-nově zoufalé snaze proniknout do tajů a spletitostí spo­lečenského dění u císařského dvora v Yedu. Asano mohl samozřejmě tyto ústrky ukončit tím, že by Kirovi zapla­til potřebnou částku, tak jako to udělali všichni před ním Pak by se dozajista Kira začal chovat ctnostným způsobem a naučil by jejich pána, jak se pohybovat ve vznešených kruzích. Vrozená a dlouhými lety výchovy vštípená hrdost však Asanovi nedovolila na něco tako­vého byť jen pomyslet. Urážky a výsměch tedy pokra­čovaly stále dal.</p>

<p>Smích ale rázem ustal v okamžiku, kdy se dravec vymanil ze své klece. Kdyby tam tak toho dne byl pří­tomný, pomyslel si zoufale Oiši. Zabránil by svému pá-</p>

<p>nu v tom zbrklém činu, nebo by tasil meč místo něj. Ces­ty osudu ho však vedly jinudy a tento střet se odehrál bez něj.</p>

<p>Zatímco se Asano připravoval na přijetí u císaře Tsu-nayošiho, obvinil ho Kira z neznalosti jednoho z mnoha druhořadých pravidel dvorských mravů. Tuto chybu však záměrně nahlas vyzdvihl a vystavil tak jejich pá­na veřejnému posměchu. S hněvivým výkřikem Asano vytasil svůj meč a vrhl se po Kirovi, který se dal se za­ječením na útěk. Prvním sekem Asano rozťal Kirovo če­lo.</p>

<p>Než se stihl napřáhnout k dalšímu úderu, vrhl se na Asana tucet dvořanů, kteří ho strhli kzemi, zatímco ostatní odnášeli zraněného Kiru.</p>

<p>Nemilosrdná spravedlnost císaře Tsunayošiho, jenž byl díky svým výnosům chránícím psy známý též jako psí císař, na sebe nedala dlouho čekat. Než se slunce dotklo západního obzoru, byl Asano po smrti, kterou mu ulehčovala alespoň víra, že za nesčetné urážky Ki­ru zabil. Věřil v to i v okamžiku, kdy se v odplatě za svůj zločin sám probodl čepelí.</p>

<p>Kira však přežil. Po ráně mečem sice upadl do bez­vědomí, ale jinak se mu nic nestalo. Císař vyhlásil, že tím je případ uzavřen, a že mezi Asanovým a Kirovým domem nevzniká žádná krevní msta. Pokud by kdokoli z Asanova rodu v této záležitosti tasil meč, trestem by byla okamžitá smrt.</p>

<p>Tak promluvil císař, ale starý zákon samurajů, jenž platil již od pradávna, hovořil jasně a nesmlouvavě. Ne­stálo snad psáno, že muž nemůže kráčet pod stejným nebem s tím, jenž zabil jeho otce nebo dokonce s vra­hem svého pána?</p>

<p>Všichni, kdo v těchto dnech ještě uctívali dávné zá­sady, bez váhám uznali, že Kira vrazil svými urážlivý­mi slovy ostří dýky do Asanova břicha stejně, jako kdy­by ji sám držel v ruce.</p>

<p>Proto se věrné společenstvo čtyřiceti sedmi samura­jů spojilo, aby pomstilo křivdu a pohanu spáchanou na jejich pánu. Každý z těch mužů chápal, že tím pro sebe vybírá jediný možný osud, neboť uposlechnutím volání válečnické cti se zároveň dopustí porušení posvátné cí­sařovy vůle.</p>

<p>Nyní stáli na konci své pouti. Kira o jejich záměru věděl a neustále se skrýval v hradech a pevnostech. Té­to noci však udělal chybu, neboť se domníval, že jsou Oiši a jeho druhové daleko odtud.</p>

<p>V té chvíli se jim podařilo proniknout do samého srdce jeho útočiště a přistihnout ho v chýši s uhlím, aniž by u sebe měl jedinou zbraň.</p>

<p>Oiši se prudce vytrhl ze svého uvažování a zvedl oči, aby se podíval na všechny druhy klečící v kruhu kolem sebe.</p>

<p>Dovedl ty muže, které poháněla jediná myšlenka vyplňující každý bdělý okamžik jejich života, až sem. V tuto hodinu měli všichni zemřít. Všichni už dávno dali své sbohem rodinám i přátelům. Všichni se pono­řili do svého nitra, aby se připravili na dlouhou cestu do neznáma. Věděli, že v okamžiku, kdy byla Kirova hlava oddělena od těla a jejich pomsta se konečně na­plnila, stali se ze všech odsouzenci k smrti.</p>

<p>Oiši se smutně pousmál, když pohlédl na svého sy­novce Seičiho, který klečel vedle svého otce Takašiho, Oišiho staršího bratra. Jeho a Takašiho oči se na kra­tičký okamžik setkaly. Oiši v nich spatřil hrdost na mladíka, který se ve svém prvním a zároveň posledním boji zachoval se ctí a také bolest a smutek nad tím, k če­mu ho svým činem odsoudili.</p>

<p>„Můj pane Asano,“ pronesl Oiši a hluboce se před hrobem se svými druhy poklonil. „Pokorně tě žádám, abys přijal toto splnění našeho závazku k tobě.“</p>

<p>Zvedl se, pokročil kupředu a znovu poklekl v nohách Asanova hrobu. Nechtělo se mu pouštět svůj dar, proto-</p>

<p>že v okamžiku, kdy tak učiní, vše skončí a smysl jejich společenstva se naplní.</p>

<p>Na chvilku zaváhal, a pak s další hlubokou poklo­nou položil čerstvě omytou hlavu Kiry Yošinaky na hrob svého pána.</p>

<p>Klečící samurajové se lehce pohnuli a osamělým hřbitovem zaznělo tlumené zaševelení. Oišimu na oka­mžik připadalo, jako by to vydechl sám Asano, jehož pošlapaná čest byla konečně očištěna.</p>

<p>Oiši spojil ruce v modlitbě kAsanovi a k dalším předkům jeho rodu, kteří teď mohli opět pokojně odpo­čívat. Prosil také za sebe a za každého z členů jejich spolku, aby se smrti postavili se ctí a ani jedinkrát při­tom nezakolísali či neprojevili zbabělost. Museli už uči­nit pouze jediné. Bylo třeba dojít k opatovi zdejšího chrámu a vyčkat zde až do příjezdu císařových mužů, kteří s sebou, jak všichni věděli, nepochybně přivezou rozkaz k vykonání seppuky.</p>

<p>Uvědomil si, že vyčkává příliš dlouho. Museli jed­nat.</p>

<p>„Sogio, Fumio!“</p>

<p><emphasis>,fíai!«</emphasis></p>

<p>„Vy dva dojdete do úřadu zdejšího místodržícího, sdělíte mu, co se stalo a vyřídíte, že se odebereme do opatství, kde vyčkáme do vynesení rozsudku.“</p>

<p>Dva muži se zdvihli a odspěchali pryč.</p>

<p>„Terazaka!“</p>

<p><emphasis>Jlai!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ihned se vydej na cestu k naší paní a oznam jí, že urážka a smrt jejího manžela byla pomstěna.“</p>

<p>Terazaka vzápětí následoval své dva druhy a roz­plynul se v temnotě.</p>

<p>Nyní jich tedy zbylo pouze čtyřicet čtyři. To je dobré číslo, pomyslel si Oiši tesklivě.</p>

<p>Znovu se rozhlédl po kruhu a se slabým pokývnutím se zdvihl na nohy. Ostatní ho neprodleně následovali.</p>

<p>„Jsme všichni připraveni na to, co musí následo­vat?“ zeptal se Oiši mírně.</p>

<p>Všichni jeho druzi kývli hlavou na souhlas.</p>

<p>Oiši si uvědomil, že jen s vypětím všech sil zadržuje slzy dojetí. Každý z přítomných věděl, že by stačilo zmi­zet v noční tmě a obyvatelstvo, které z větší části stálo na jejich straně, by mu pomohlo v tajnosti zmizet ně­kde na venkově. Nikdo se však neobrátil, protože všich­ni společně překročili onu pomyslnou hranici zákona a rozhodli se sdílet osud až do konce. Přinutí císaře, aby sám vydal přímý rozkaz a stanou se tak v dnešní době úpadku příkladem starobylé cti a odvahy.</p>

<p>„Pak všichni víme, co přijde,“ oznámil Oiši.</p>

<p>Mlčky na něj pohlédli a znovu přikývli.</p>

<p>„Postavme se tedy tváří v tvář našemu osudu.“</p>

<p>„Oiši!“</p>

<p>Oiši se otočil a spatřil v Seičiho tváři výraz děsu, kte­rý se zahryzl i do jeho srdce.</p>

<p>Na okamžik zůstal strnule stát, pak padl na kolena a dotkl se čelem země. Zalila ho oslepující, křišťálově jasná záře a jeho se zmocnil nový příval hrůzy.</p>

<p>rOiši Kuranosuke!“ zazněl hlas ze středu světla.</p>

<p>Oiši se odvážil kratičkého pohledu na své společ­níky, kteří předtím stáli kolem něj. Všichni leželi tváří k zemi a ani jeden z nich nenašel odvahu zdvihnout oči. Kdo by se toho konečně opovážil v přítomnosti jejich pána, Asana Nagamoriho!</p>

<p>Nebylo jiného vysvětlení, než že bílá záře planoucí přímo nad hrobem je jejich pán, který se vrátil zpět, aby jim vyjádřil svou spokojenost nad vykonanou pomstou.</p>

<p>„Oiši Kuranosuke, vstaň a pojď blíže!“</p>

<p>Navzdory mnoha letům výcviku sebekázně si musel Oiši zahanbeně přiznat, že se mu chvějí kolena. Co si o něčem tak slabošském asi pomyslí jeho pán? Snad Asano porozumí, že návštěvníci z onoho světa vzbuzují bázeň dokonce i v samuraji.</p>

<p>Poté, co ovládl strach, se Oiši zdvihl ze země a s hla­vou skloněnou až na prsa se přiblížil ke světlu, které nyní vyplňovalo celý prostor nad hrobem jejich pána.</p>

<p>„Můžeš zdvihnout zrak, Oiši.“</p>

<p>„Ano, můj pane Asano.“</p>

<p>Oiši se podíval do světla a s polekaným vyjeknutím uskočil zpět. Před sebou neviděl podobu ducha svého pána Asana, ale spíše nějakého boha nebo ještě hůře ďábla.</p>

<p>Ostatní, které Oišiho hlas vytrhl z dosavadní strnu­losti, rovněž pohlédli ke světlem planoucímu hrobu a vzápětí začali v hrůze se zděšeným křikem vstávat. Někteří z nich přitom tasili meče a připravili se k obra­ně.</p>

<p>„Ticho!“ zaburácelo zjevem.</p>

<p>Skupina samurajů okamžitě umlkla. Všichni zírali na vlku podobného tvora tyčícího se nad nimi, jehož os­tré zuby se v oslnivé záři třpytivě blýskaly.</p>

<p>„Já nejsem váš pán Asano,“ prohlásila bytost a ztiši­la hlas do pouhého šepotu. „Říkejte mi prostě Zergh.“</p>

<p>Zergh se podíval na shromážděné samuraje. K čer­tu, pomyslel si vztekle. Na tenhle úkol měli vyslat ně­jakého člověka, ale ne, on musel poslouchat Aldinovo poutavé vyprávění a nakonec už mu jednoduše nemohl tuto službu odmítnout. Ve skrytu duše doufal, že pokud se tito muži rozhodnou na něj zaútočit, podaří se xsarn-ské posádce ho odtud vytáhnout včas. Aldin ho ubez­pečil, že samurajové z tohoto období budou chovat tvora podobného pozemskému vlku či psu v hluboké úctě a rozhodně ho jen tak z pověrčivosti nezavraždí. Zergh však přesto shledával přítomnost tolika ozbrojených a zároveň zaostalých tvorů ve své blízkosti za přinej­menším nezdravou.</p>

<p>rVáš císař Tsunayoši,“ pronesl Zergh, který se s po­mocí elektronické ozvěny a malého mikrofonu připnu­tého na krku pokoušel vytvořit zdání božského hlasu,</p>

<p>je pro své výnosy na ochranu tvorů, které vy nazýváte psy, a hrdlení tresty ukládané za zločiny proti nim znám dokonce i ve světě ležícím na opačné straně. I tobě se, Oiši, dostalo uznání za tvé vlídné zacházení s těmito bytostmi. Chceš snad ty nebo tví druzi pozvednout zbraň proti někomu, kdo tyto tvory může nazvat svou vzdá­lenou rodinou?“</p>

<p>Zaskočen touto podivnou otázkou se samuraj podí­val na své společníky. Ta bytost měla pravdu. Někteří to sice považovali za bláznovství, ale přibližně před de­seti lety vydal císař takzvané „psí zákony“, které naři­zovaly každému poddanému chovat se k těmto zvířa­tům s láskou a soucitem. Kdokoli by pak na jedno z nich vztáhl ruku, okamžitě by propadl životem. Mnoho lidí to nechápalo, ale jiní, mezi nimiž byl i Oiši, spatřovali v péči o nejvěrnější ze všech tvorů velkou ušlechtilost.</p>

<p>Oiši se podíval na ostatní.</p>

<p>„Zasuňte zbraně zpět do pochev,“ přikázal Oiši. Me­zitím se mu podařilo potlačit posvátnou bázeň a nyní, protože chtěl svým zděšeným druhům jít příkladem, pokročil odhodlaně blíže k podivnému zjevení. Zastavil se až na samé hranici oslepující záře.</p>

<p>„Jsem Oiši Kuranosuke,“ řekl a hluboce se uklonil, aby dal najevo svou úctu k někomu se zjevně vyšším postavením.</p>

<p>„Dobře,“ odpověděl Zergh s úlevou v hlase. „Nebyl jsem si jistý, jestli jsem na správném místě. Jen obtížně jsem tu hledal směr.“</p>

<p>Oiši se zmateně zadíval na bytost stojící přímo na Asanově hrobě.</p>

<p>„Přišel jsi od mého pána Asana, abys přijal tento dar?“ zeptal se Oiši a kývl nejdříve k vyvýšenému rovu a potom ke Kirově hlavě, která ležela u jeho nohou.</p>

<p>Tvor se podíval na čistě oddělenou lebku a zvláštně se ušklíbl. Pak sklopil zrak dolů, a jako by si právě uvě­domil, že stojí na hrobě, kvapně seskočil dolů na pev-</p>

<p>nou zem. Jakmile tak učinil, světlo, které ho až dosud obklopovalo, pomalu vybledlo a nakonec se rozplynulo docela.</p>

<p>JPtal jsi se, jestli přicházím od Asana,“ řekl zamyš­leně Zergh. „No, ne tak docela. Řekněme prostě, že při­cházím od přítele tvého pána. Jak vidíš, máš to nejlepší doporučení.“</p>

<p>„Jakého přítele mého pána Asana?“</p>

<p>„Povězme, že tam, odkud zpoza oblohy klenoucí se nad našimi hlavami, přicházím, je společenství čtyřiceti sedmi roninů známé, jako skupina nejvěrnějších mužů na celé zemi. A jeden z tamních pánů zoufale potřebuje oddané bojovníky. Požádal proto Asana, zda by souhla­sil s vaší službou jemu a váš pán s tím nyní, když jste splnili svůj slib a pomstili jeho smrt, souhlasil.“</p>

<p>„Jaký pán?“ zeptal se Oiši ostražitě, neboť vytušil, že mu ten zvláštní tvor nechce říci celou pravdu.</p>

<p>„Ten pán má v jiném světě obrovskou moc a v této chvíli je obklopen nepřáteli, kteří si přejí jeho smrt. Z toho důvodu potřebuje oddané služebníky, jichž však nesmí být více než padesát. Všemi zeměmi se zároveň rozšířila zpráva, že není věrnějších mužů, než čtyřicet sedm členů vašeho společenstva. Váš pán Asano nyní po vašem činu odpočívá v míru a vy jste byli uvolněni z jeho služby.“ S těmi slovy Zergh kývl směrem ke Ki-rově hlavě. „Vaše zbraně nyní potřebuje jiný pán.“</p>

<p>,A jeho jméno?“</p>

<p>„Mocný pán Aldin Larice,“ odpověděl Zergh, který se ze všem sil snažil nesmát tomuto vznešenému po­jmenování jeho starého, obtloustlého přítele.</p>

<p>„Aldin Larice?“ zeptal se Oiši, který měl s vyslove­ním toho nezvyklého jména velké potíže.</p>

<p>„O takovém pánu jsem nikdy neslyšel,“ prohlásil Takaši a vyzývavě se postavil vedle svého druha.</p>

<p>„Nejvznešenější pán,“ ubezpečoval je Zergh nepře­svědčivě, přičemž doufal, že vestavěný překladač skryje</p>

<p>nejistotu, která se ho postupně čím dál tím více zmoc­ňovala.</p>

<p>Takaši s Oišim si vyměnili pohledy.</p>

<p>„Jsem zde s žádostí od pána Aldina, která pro vás bude zajisté velice zajímavá,“ pokračoval Zergh chvat­ně.</p>

<p>„A to jakou?“ otázal se Oiši.</p>

<p>Zergh se podíval nejdříve na Oišiho a potom na dru­hého samuraje stojícího vedle něj. Nemohl jim přece ří­ci, že pokud s ním nepůjdou, pak prostě a jednoduše zemřou. Právě tomuto osudu se totiž rozhodli čelit ještě před jeho příchodem. Snažil se mít stále na paměti Al-dinova slova, že největší naději na úspěch má nabídka služby, kterou by mohli přijmout se ctí. Kdyby bylo nej­hůře, mohl by se samozřejmě spojit sxsarnskou lodí a nechat je bez okolků zajmout. Uvědomoval si však, že by to vzhledem k tomu, že se jedná o muže, jimž chce Aldin svěřit do rukou vlastní život, nebylo příliš prozí­ravé.</p>

<p>„Můj pán Aldin mi přikázal, abych mu přivedl ně­jaké ctnostné muže,“ odpověděl hbitě.</p>

<p><image xlink:href="#_8.jpg" />„My se však nejdříve musíme podrobit císařově vů­li,“ odpověděl Oiši pevně.</p>

<p>Tak tahle noc bude dlouhá, pomyslel si Zergh s po­vzdechem. Jak jim asi má vysvětlit existenci robotů, cestování časem a zákony místa známého jako Díra?</p>

<p>„Důvěřujte mi,“ řekl Zergh a pokusil se o úsměv. „Budete zpět než se rozední.“</p>

<p>Kirdhuk, Arménie, 1256</p>

<p>Hassan nedůvěřivě pohlížel na zjevení před sebou. „Ty tedy prohlašuješ, že jsi džin?“ zeptal se.</p>

<p>Bytost vypadala jako člověk, ale celou ji obklopovalo jasné světlo, které každého, kdo se odvážil na ni přímo pohlédnout, ihned oslnilo.</p>

<p>Muži kolem Hassana klečeli na kolenou a někteří ve svatém vytržení vykřikovali, že jim všemocný Alláh po­slal v hodině nejvyšší nouze svého služebníka. Zvuk Mongolského beranidla doléhající k nim zespodu stále sílil, až náhle bez předchozího varování úplně ztichl. Poslední brána právě padla a jediné, co dobyvatele ješ­tě dělilo od zmasakrování obránců, byly dveře knihov­ny-</p>

<p>„Jsem to, co si myslíš. Sloužím princi vzdálené ze­mě, který hledá muže, jako jste vy, a proto mě vyslal, abych vás k němu dovedl.“</p>

<p>„Pokud jsi ale džin, proč nesmeteš naše nepřátele z povrchu zemského?“ namítl Hassan.</p>

<p>Příliš dlouho byl nejvyšším zasvěcencem a strážcem nejhlubších tajemství svého řádu. Díky tomu znal prav­du o tom, že není žádný Alláh, andělé, ďáblové ani dži­nové. Věděl, že vládne pouze hrubá síla toho, kdo ji do­káže použít a prosadit svou moc nad ostatními.</p>

<p>„Něco takového není důvodem mé přítomnosti zde,“ odpovědělo zjevem chladně.</p>

<p>Hassan si bytost před sebou okamžik zkoumavě mě­řil a přitom horečně uvažoval. Během několika příštích minut budou on i všichni jeho stoupenci mrtví a posled­ní bašta Ismáílitů na tomto světě padne do rukou Mon­golů. V první chvíli, když se to podivné stvoření zjevilo, téměř slepě uvěřil, že se učení svěřené do rukou zasvě­cenců mýlilo. Zdravý rozum mu však napovídal něco ji­ného.</p>

<p>JPokud ale nemáš bojovat proti našim nepřátelům, co je vlastně tvým posláním?“</p>

<p>.,Můj pán si přeje, abyste odešli z tohoto místa a věr­ně mu sloužili v jeho světě ležícím pod jiným nebem.“</p>

<p>V Hassanově tváři se stále zračila nedůvěra.</p>

<p>„Tvrdíš, že nás odsud vyvedeš?“ zeptal se a mávl ru­kou směrem ke dveřím, kterými mohli každým okamži­kem vpadnout dovnitř krvežízniví Mongolové.</p>

<p>,Ano, to je v mých silách.“</p>

<p>„A cena?“</p>

<p>„Oddanost na život a na smrt někomu, kdo věří ve vaši věc a potřebuje do svých služeb muže, jakými jste</p>

<p><strong>vy.</strong><strong>“</strong></p>

<p>Hassan se krátce podíval na své zbývající služební­ky, z nichž několik k němu vzhlíželo s nadějí v očích. Pak se vrátil pohledem ke zjevení před sebou a usmál</p>

<p><strong>se.</strong></p>

<p>„Právě jsem obdržel zprávu od naší časoprostorové lodi,“ oznámil Xsarn s divadelním napětím v hlase a vzrušeným máváním rukou, když vešel do zasedací místnosti. „Před chvílí se úspěšně vrátila ze svého sko­ku ke starobylé Zemi a přistane zde během tří dnů. Obě požadované skupiny strážců se podařilo získat. Pá­nové, myslím, že tentokrát uvidíme skutečně napína­vou hru.“</p>

<p>Kohové do jednoho přerušili svůj hlasitý hovor a zdvořile zatleskali.</p>

<p>„Sigmovy stráže dorazí na mém velitelském plavidle během jedné hodiny. Podle údajů mých posádek může hra začít během sedmdesáti dvou hodin běžného času. Naši právníci nám také dali vědět, že vyřízení všech potřebných papírů k zahlazení potíží vzniklých vinou Alexandrijské hry bude trvat přibližně čtyřicet tři dní. Jakmile přistane loď vezoucí bojovníky ze země, budou všechny tři skupiny bezodkladně vysazeny v Díře.</p>

<p>Jak už jsem vám sdělil, byla všem třem soutěžícím i jejich strážcům implantována malá sledovací zařízení, takže budeme neustále vědět, kde se nacházejí. Každé z nich zároveň vytváří slabé silové pole, které reaguje na pole kteréhokoli z protihráčů. Každý předmět, který</p>

<p>vezmou do rukou, bude také označen, takže bude mož­né zpětně vystopovat, kdo danou zbraň nebo třeba <strong>jed </strong>použil. V Díře už byla umístěna citlivá zařízení sníma­jící tyto signály, z nichž poputují údaje o pohybu a čin­nosti soupeřů přímo do hlavního herního počítače. Díky tomu nebudou vznikat žádné pochybnosti o okamžitém postavení každého ze zúčastněných. Ať už v průběhu hry zemře kdokoli, my to budeme vzápětí vědět.“</p>

<p>„Možnosti sázení jsou ze všeho nejzajímavější,“ pro­hlásil Vol, který mezitím vstal, ke svým přátelům. „Mů­žeme samozřejmě vsadit podle starých zvyků na pořa­dí, v jakém ti tři v Díře zemřou.“</p>

<p>„Nesmíme také zapomenout na možnost, že práci odvedou místní obyvatelé,“ odpověděl jeden z gafských kohů. „Na to sakra hodlám vsadit všechny své peníze.“</p>

<p>„Můžeme zahrnout i různé druhy použitých zbraní,“ doplnil ho Aster, další z gafů, který přitom doléval bran­dy jednomu ze svých lidských sousedů. „Kromě toho se nabízí celá řada příležitostí jak si vsadit například na výsledek osobního souboje mezi samurajem aBasac-kým berserkem.“</p>

<p>„To vše je jen dětská hra,“ odfrkl si Zola a věnoval zbylým kohům opovržlivý pohled. „Pánové, vy všichni jste jen pošetilí hlupáci. Kyne tu přímo pohádkový zisk.“</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Xsarn.</p>

<p>„Mám jednu otázku,“ řekl Zola a přitom upřel zrak naXsarna.</p>

<p>JPtej se.“</p>

<p>„Můj drahý příteli, jak si jistě pamatuješ, ve všech předchozích hrách byly pouze dvě soupeřící strany, a proto sis mohl vsadit pouze na jednu nebo na druhou z nich. Sázky se uzavíraly přímo mezi dvěma hráči a pořadatel hry přitom sloužil zároveň jako rozhodčí případného sporu, který za to samozřejmě dostane svůj podíl. Stejná pravidla platila i v poslední hře.“</p>

<p>„Ano, Xsarne, jako při té minulé polízanici, když jsi</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" />byl správcem ty,“ vložil se do hovoru Vol a tentokrát se Zola podíval na Xsarnova soka a souhlasně přikývl.</p>

<p>„Kam míříš?“ zeptal se stále obezřetnější Xsarn.</p>

<p>„Chci říci, že možnosti sázení jsou tak nesmírně roz­sáhlé a zároveň vzrušující, že by se neměly jen tak pro­marnit. V podobných případech se obvykle vytvoří bank, do něhož se vloží větší množství peněz, a jednotliví hrá­či pak sázejí proti němu. Proto nás všechny zajímalo, jaké jsou tvé záměry tentokrát.“</p>

<p>„Chtěl jsem,“ odpověděl Xsarn, jednoduše použít své vlastní nezanedbatelné prostředky jako bank, o němž jsi mluvil. Zaměstnávám jednoho mladého vasbu, který už vypracoval potřebné programy a stanovil kurzy a prav­děpodobnosti, ke všem možným událostem.“</p>

<p>Ostatní kohové se na sebe podívali, jako kdyby jeho odpověď byla přesně taková, jakou očekávali.</p>

<p>„Myslím, že vím, na co chce Zola poukázat,“ řekl Vol. „Zdá se, že máš z toho všeho značný zisk pouze ty sám. Nejdříve sis vzal tučný honorář za uspořádání Ale­xandrijské hry a nyní si vezmeš další za svolání tohoto rozhodčího shromáždění. Další peníze si bezpochyby naúčtuješ za dozor nad naší novou hrou a teď se ještě dozvíme, že tvé prostředky budou tvořit bank. Je to cí­tit jako lejno, příteli.“</p>

<p>Několik kohů se slovům svého druha hlasitě zasmá­lo. Co by totiž pro ně samé znělo jako stěží omluvitelná urážka, bylo ve skutečnosti pro Xsarna vysokou poklo­nou. Xsarn však přesto dobře rozuměl jejich pravému významu.</p>

<p>„Zpochybňuješ snad mou poctivost?“ zeptal se Xsarn a zdvihl se na svých zadních nohách.</p>

<p>Kohové začali rychle ustupovat zpět a jeden přes druhého překotně vykřikovali omluvy.</p>

<p>„Ale vůbec ne,“ ohradil se Vol, „ani v nejmenším.“</p>

<p>„Budeme tedy mít naši vlastní zábavu,“ pokračoval Zola ve svém vysvětlování. „Pánové, náš vzácný přítel</p>

<p>Xsarn zřejmě celou tuto záležitost připravil nejen pro naši kratochvíli, ale i kvůli svému zisku.“</p>

<p>„A také proto, aby zabránil rozpadu společenství kohů,“ doplnil ho Bukha mírně.</p>

<p>„Ale ano, to od něj zajisté bylo velice šlechetné,“ od­větil Zola se slabým úsměvem. „Nicméně se domnívám, že náš přítel ve svém zájmu o naše blaho opomněl jed­nu zásadní možnost, jak získat ohromné prostředky. Něco takového by ale nás kohy mělo zajímat přede­vším.''</p>

<p>„A co je to za možnost?“ zeptal se Bukha.</p>

<p>„Loterie pro širokou veřejnost,“ odvětil Zola.</p>

<p>„Copak jsi úplně zešílel?“ vybuchl Bukha. „Hry jsou zábavou výlučně pro kohy a ne pro obyčejnou chátru. Vždy sloužili pro potěšení vzdělaných jedinců s vytří­beným vkusem, kteří dokáží ocenit jemnost a spletitost válečnického umění. Proč by to měla nějaká lůza změ­nit ve... ve...“ Bukha ztichl, neboť ve svém rozhořčení nedokázal nalézt ta správná slova.</p>

<p>„Udělalo by to z našeho sázení na taktiku a promyš­lenost pouhý krvavý sport,“ odfrkl si Xsarn.</p>

<p>„Přesně,“ zařval Bukha. „Loterie! To určitě! Snad bychom se měli raději přesunout k dalšímu bodu jed­nání.“</p>

<p>Zola zůstal mlčet a na tváři se mu rozhostil slabý, spokojený úsměv, který způsobil, že si ostatní kohové začali navzájem vyměňovat zčásti nejisté a zčásti tá­zavé pohledy.</p>

<p>„Počkejte chvilku,“ ozval se Vol. „Tohle je přece vol­né fórum. Musím říci, že jsem zvědavý, co Zola svým návrhem loterie pro širokou veřejnost vlastně myslel.“</p>

<p>Celá místnost rázem ztichla a všichni kohové obrá­tili zraky ke stolu, kde seděl Bukha a Xsarn.</p>

<p>„To je pravda,“ poznamenal Aster. „Všichni přítom­ní jsou si tu rovni a já navrhuji, abychom si poslechli, co nám chce Zola povědět.“</p>

<p>„Děkuji vám, pánové,“ řekl Zola, který nehodlal če­kat na odpověď druhé dvojice. „V uplynulém čase jsem se zabýval drobným průzkumem a jak vidíte, dospěl jsem k závěru, že bychom měli naši sázkovou hru ote­vřít pro každého obyvatele Mračna.“</p>

<p>„Bláznovství,“ zakřičel Bukha. „Dozorci něco takové­ho nikdy nedovolí.“</p>

<p>„Ano, všichni dobře víme, jak smýšlejí o našich hrách,“ prohlásil Xsarn chladně. „Přinejlepším nás ne­chávají na pokoji.“</p>

<p>„Vzal jsem na sebe ten nelehký úkol setkat se se zá­stupcem Dozorců a svůj záměr jsem mu do nejmenších podrobností vysvětlil. Objasnil jsem mu podstatu bu­doucí hry i účast veřejnosti.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože </emphasis>jsi udělal?!? zařvali všichni kohové společně.</p>

<p>„To je neslýchané!“ zaječel Vol.</p>

<p>Dobrovolné setkání jednoho z nich s Dozorci všem připomnělo případ šíleného Duby, který se téměř před sto lety vzdal své hodnosti koha a sám odešel do převý-chovného střediska. Pochopitelně tam prozradil vše, co věděl a to mělo za následek ukončení celé řady nezá­konných obchodů, které až do té doby vynášely tučné zisky.</p>

<p>„Možná posíláme dolů do Díry špatné lidi, ale mys­lím, že místo pro čtvrtého hráče se tam vždy najde,“ za­vrčel jeden z gafských kohů vztekle.</p>

<p>„Pánové, pánové, prosím,“ ozval se poněkud nervóz­něji Zola. „Jen jsem jim chtěl sdělit, že hodlám uspořá­dat veřejnou loterii, a že na tom není nic protizákon­ného. Neopomněl jsem zdůraznit, že ani v nejmenším nespolupracujeme s kýmkoli z ATŠigů v Díře.“</p>

<p>„A oni s tím souhlasili?“ zeptal se Xsarn.</p>

<p>„Tady je to černé na bílém,“ oznámil Zola vítězoslav­ně a sáhl do svého kufříku, odkud vytáhl těžký svitek. Ten nejprve zdvihl do výše, a pak ho zdánlivě ledabyle hodil na stůl. Všichni přítomní věděli, jací jsou Dozorci</p>

<p>v oblasti práva puntičkáři, a proto je pohled na jimi po­depsanou smlouvu, která kohům přiznávala taková práva, vyváděl z míry. Něco takového bylo v historii je­jich vzájemných vztahů zcela neslýchané.</p>

<p>Bukha sXsarnem na sebe nejistě pohlédli, ale ne-řeklinic.</p>

<p>„Dozorci zaručili plnou beztrestnost v činnostech souvisejících s hrou a nezúčastněnost v záležitostech vybírání sázek a vyplácení výher. Zároveň souhlasili s pozastavením vyšetřování a stažením žalob týkajících se neblahých okolností kolem poslední hry.“</p>

<p>V řadách kohů se rozeznělo mumlání a šepot. Po­sledních šest měsíců od konce hry všichni trnuli hrů­zou, k čemu se Dozorci dopracují. Gablonu již zatkli a ja­ko by to nestačilo, byl Xsarn dostatečně troufalý, aby se odvážil ho násilím osvobodit. Nikdo si nebyl jistý, na koho přijde řada příště a nyní pro ně Zola, kterým ostat­ní obvykle jen opovrhovali, získal tak neuvěřitelnou am­nestii.</p>

<p>„Je to pravé?“ zeptal se Vol nevěřícně.</p>

<p>„Podívej se sám,“ odpověděl Zola a hodil listinu přes celou délku stolu. „Všechny pečeti jsou v pořádku. Při­poj svůj počítač na komunikační linku používanou Do­zorci a najdeš tam přesnou kopii toho, co před tebou teď leží na stole. Vstupní kód je připojen na samém konci této smlouvy.“</p>

<p>Zola se s úsměvem opřel ve svém křesle. Celý život se na něj ostatní kohové dívali shora, jízlivě napodobo­vali jeho fistulový hlas a za zády se mu vysmíván'. Teď mu ale byli zavázaní a on se hřál v jejich výkřicích ra­dostného úžasu, chvály a vděčnosti.</p>

<p>„Dobrá práce. Vždycky jsem si myslel, že jsi nejchy­třejší z nás všech,“ prohlásil jeden z kohů, který vstal, obešel stůl a přátelsky ho poplácal po rameni.</p>

<p>Bukha s Xsarnem se však k obecnému veselí nepři­pojili a Zola je po očku chladně pozoroval.</p>

<p>„Myslím, že budu mluvit za všechny přítomné,“ pro­nesl hlasitě Bukha, který se pokusil získat pozornost všech v místnosti, „když Zolovi poděkuji za získám úpl­né amnestie. Koneckonců jsme nuceni tady společně strávit příštích čtyřicet dnů, než naši právníci a účetní uzavřou veškeré nesrovnalosti z poslední hry. Bezpeč­nost byla naší hlavní a největší starostí, která se však nyní podstatně zmenšila,“ na okamžik se odmlčel, „tedy pokud je tato listina pravá.“</p>

<p>„To se dá lehce ověřit,“ prohlásil jeden z gafských kohů stojících za Zolou na jeho obranu, „ale z toho ne­mám strach. Proč by jinak koh Zola přinesl tento dra­hocenný svitek přímo mezi nás?“</p>

<p>„Ať je to jak chce,“ odvětil Bukha, „stále jsme se ještě nedozvěděli nic o té Zolově loterii.“</p>

<p>„Hned to bude, Bukho,“ řekl Zola. „Všichni, co tu dnes stojíme, jsme především podnikatelé. A jako kaž­dý správný obchodník se i já snažím najít cesty, jak zvýšit svůj zisk. Nemusím snad připomínat, že právě poslední hra, kterou jsi pomáhal uspořádat, nás všech­ny citelně zasáhla a její náprava si vyžádala značné prostředky a hodně času.“</p>

<p>Nechal kohy, aby narážím patřičně vstřebali a s uspo­kojením pozoroval, jak mnoho z nich, dokonce i někteří z gafů, upřeli na Bukhu ledové pohledy.</p>

<p>„Loterie je možnost, jak si vynahradit dřívější ztrátu a navíc ještě získat mnoho nových prostředků.</p>

<p>Zola se rozhlédl kolem sebe a usmál se. Na přípra­vách jednotlivých podrobností loterie už pro něj praco­vala celá skupina odborníků, která byla od samého po­čátku držena v naprosté tajnosti a pod nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními. Kdyby se některému z ko­hů podařilo zjistit, čím se Zola zabývá, mohlo by ho na­padnout zařídit si na tom svůj vlastní obchod, ale nyní už bylo příliš pozdě. Xsarn oznámil hru a nikdo jiný než Zola by už nedokázal spustit celou záležitost včas.</p>

<p>Nejprve zvolna ale potom čím dál tím vzrušeněji vy­světloval pozorně naslouchajícím kohům každý bod svého plánu. Přesně zopakoval to, co mu zhruba před týdnem řekl Kurst, a pak ostatním předestřel svou vi­dinu hracích lístků, na nichž by si každý z hráčů mohl vsadit kdo, a ve který den, koho zabije. Jak mluvil, po­zoroval na tvářích shromážděných kohů rostoucí úžas a zahanbení z toho, že něco takového nenapadlo právě je-</p>

<p>„Xsarn před chvílí oznámil, že hra bude trvat čtyři­cet dní,“ prohlásil Zola na závěr svého dlouhého výkla­du. ^Rychlým propočtem jsem dospěl k závěru, že hra může mít přes čtyři miliony různých výsledků. A nyní co se týče vlastního sázení. Hra bude probíhat celých čtyřicet dní a díky pro nás příjemné shodě náhod má jeden koloběh slunce dole v Díře téměř přesně 12 ho­din. Pokud tedy založíme sázkový systém na dnech ubí­hajících přímo na bojišti, dostaneme se k osminásobku původního počtu, tedy k o něco málo více než třiceti třem milionům možností.“</p>

<p>Ztichlí kohové na sebe jen ohromeně zírali.</p>

<p>„Ještě několik maličkostí,“ pokračoval Zola. Sázky na smrt, kterou hráči nezpůsobí jeho protivníci, se mo­hou zdát nezajímavé, ale nezapomínejte, že do této sku­piny spadá i sebevražda, smrt z přirozených příčin a do­konce i zavraždění vlastními strážci.“</p>

<p>„Jak jsou stanoveny výhry?“ zeptal se Vol.</p>

<p>„Ach ano, to je velice důležité. Dvacet pět procent. Nám to sice může připadat směšné, ale pro ty chudáky, kteří si koupí sázecí lístek hned první den, to stále zna­mená osm milionů katarů. Bude existovat pouze jediná výjimka. Všechny provedené výpočty ukazují vysokou pravděpodobnost toho, že smrt jednoho či více účast­níků způsobí místní obyvatelé. Proto budou všechny sá-zenky, na nichž bude uvedena tato možnost, označeny jako černá karta a budou mít výhru sníženou na pólo-</p>

<p>vinu. To by mělo ochránit náš vklad a zároveň přesu­nout více sázek na jiné možnosti.</p>

<p>A nakonec, loterie poběží až do okamžiku, kdy bu­dou všichni tři hráči mrtví nebo bude zbývat do konce pouhých pět dnů. Každý herní den si chátra bude moci kupovat sázenky, které však budou mít patřičně sníže­nou výhru.“</p>

<p>„To je úžasné!“ vykřikl Aster. „Nabízí se tu sedmde­sáti pěti procentní zisk a náklady na provoz jsou téměř zanedbatelné. Není třeba zaplatit nic jiného než lístky, reklamu a vedení záznamů o sázkách“</p>

<p>„Jeden z mých lidí už dokonce vymyslel i reklamní slogan,“ oznámil Zola s úsměvem. „'Vložte katar a vy­hrajte Mračno!'„</p>

<p>Kohové začali jeden přes druhého souhlasně vykři­kovat.</p>

<p>„Mí matematici a statistici mi sdělili, že jakmile se hra rozběhne, začne se lavinovitě šířit. Byli jsme blá­hoví, když jsme si mysleli, že naše hry zůstávají pro svět kolem nás tajemstvím. Všichni to věděli a možnost zahrát si teď snámi bezpochyby zapůsobí na hrdost obyčejných lidí.“</p>

<p>„Vstupte do hry kohů a získejte hvězdy,“ zaječel Vol vzrušeně a jeho přátelé mu ihned začali blahopřát k vy­tvoření dalšího báječného sloganu do reklamy.</p>

<p>„Výborně,“ pochválil ho bodře Zola. „Tato skutečnost je samozřejmě nedílnou součástí celé hry, ale kromě to­ho nesmíme zapomenout, že bojujícími jsou přímo ko­hové.“</p>

<p>„Když dovolíme, aby se ze hry stal krvavý sport a na nás sázela nějaká lůza, ztratíme svou důstojnost,“ vložil se do hovoru chladně Bukha.</p>

<p>„No jistě,“ odvětil Zola, „spodina miluje představu, že je součástí celého toho divadla. Pánové, obchod je ob­chod. Pomyslete na zisky, které z toho všichni můžeme mít.“</p>

<p>Zola se spiklenecky rozhlédl po okolo stojících Ko­zích.</p>

<p>„Jeden z pravděpodobnostních modelů,“ řekl téměř šeptem, „vypracovaných skupinou mých lidí předpoklá­dá, že každý občan třídy alfa utratí v naší hře, pokud poběží celých osmdesát kol, nejméně sto katarů. Když vezeme v úvahu výsledky posledního sčítání lidu na všech zhruba deseti tisíci světech, dostaneme se k číslu přibližně dvou bilionů katarů. Z toho můžeme odvodit zisk téměř jeden a půl bilionu katarů v náš prospěch.“</p>

<p>Na okamžik se rozhostilo ohromené ticho.</p>

<p>„To je skoro majetek nás všech sečtený dohromady,“ zalapal po dechu Xsarn.</p>

<p>„To nepochybně je,“ odpověděl Zola s potěšeným úsměvem. „Dělím se s vámi o své poznatky, protože po­kud máme celou záležitost uskutečnit ve velkém, mu­síme se k tomu spojit. Ovládáme všechny komunikační linky a počítače potřebné k vedení sázek, automaty na tisk lístků a co je nejdůležitější, máme bezpečnostní systém, který rozpozná falešné karty.</p>

<p>A máme svou organizační strukturu, která teď leží přímo pod námi.“ Při těch slovech ukázal k širokému oknu, které hledělo na rozlehlou, uzavřenou plochu stadionu ležícího hluboko pod nimi. Tam byla nyní roz­místěna dočasná pracoviště pro tisíce právníků a účet­ních urovnávajících zmatky vzniklé při minulé hře.</p>

<p>„Všechny naše počítačové sítě jsou právě zde napo­jeny na přenosová <emphasis>zařízení, </emphasis>která umožňují okamžité spojení s každým světem v Mračnu. Můžeme odtud bez větších úprav spustit celou sázkovou loterii třicet šest hodin předtím, než bude první z hráčů vysazen dole v Díře. Zadal jsem svým lidem výrobu videa, které mů­že být okamžitě vysláno po všech kanálech napříč Mrač­nem.</p>

<p>Nyní mám, pánové, možnost spustit tuto hru na pě­ti stech světech, které ovládám, a hodlám její zahájení,</p>

<p>ať už s vámi nebo bez vás, oznámit během jedné hodi­ny. To co vám nabízím je prosté. Mohu vás připojit do své již připravené sítě, takže se každý svět, který řídí­me, nebo s nímž jsme v obchodním styku, může také zapojit do hry.“</p>

<p>„A jaká je cena?“zeptal se Xsarn.</p>

<p>„Říkejme tomu investice. Vložíte peníze, otevřete své světy pro sázkový trh a společně na tom vyděláme značné jmění. Já vám prodám podíly na celém ob­chodu. Každý balík čítající tisíc podílových listů má cenu dvaceti milionů a opravňuje vás zavést hru na jednom vašem světě. Pochopitelně vám to také dává právo na poměrný podíl ze zisku společnosti. Přátelé, společně vyděláme stovky miliard.“</p>

<p>„A kolik procent si ponecháš ty sám?“ otázal se Xsarn.</p>

<p>„Padesát jedna,“ odvětil Zola klidně, „kromě těch, které vám nyní nabízím.“</p>

<p>„To znamená, že pokud bys prodal každý z těch po­dílů, zaplatili bychom ti dvě stě miliard?“ zeptal se Buk-ha mrazivě.</p>

<p>„Ano,“ Zola se nenechal vyvést z rovnováhy. „Pocho­pitelně můžete odmítnout, ale zisk, který mohou ostat­ní účastníci utržit, se pohybuje kolem sedmi set pade­sát miliard.“</p>

<p>„Ty prodáváš podíly?“ zeptal se jeden z gafů opatr­ně. „Proč bychom si je od tebe měli kupovat, když teď můžeme jít a uspořádat na svých světech vlastní lote­rii?“</p>

<p>„Ano, nápad je zdarma, příteli, což je také důvod, proč jsem vám ho zde přednesl, ale rád bych tě upozor­nil, že ti zabere několik týdnů, než se ti podaří zařídit vše potřebné. Každý den, který promarníš výpočty a or­ganizací znamená ztrátu mnoha miliard případného zisku. Tenhle obchod je jednorázová příležitost, kterou lze snadno promeškat. A kromě toho, nezapomínejme</p>

<p>na možnost, že budou naši tři přátelé dole tak nepřející, že se nechají zabít ještě dříve, než vy stihnete začít.“</p>

<p>„To je nechutné,“ vložil se do hovoru Bukha. „Sází­me tu na své přátele, ale činíme tak se vší důstojností a vyváženou znalostí schopností každého z nich. Be­reme v úvahu ty nejjemnější rozdíly ve vojenské taktice a bojovém nasazení jejich strážců. Ty se z toho snažíš udělat lacinou podívanou pro krvežíznivou lůzu.“</p>

<p>„Nemusíš se k nám připojovat, pokud nechceš,“ pro­nesl Zola s pokryteckým úsměvem. „Ale jak už jsem řekl, můj systém je dokonale připraven, mám plný souhlas Dozorců a ať chceš nebo nechceš, hodlám hru co nevidět rozběhnout. Vy ostatní se můžete zúčastnit v rozsahu, který vám bude připadat úměrný.“</p>

<p>„A z jaké že to dobrotivosti se s námi vůbec hodláš rozdělit o podíly?“ odfrkl si Bukha.</p>

<p>„Řekněme jen, že jsem prozíravý obchodník a čás­tečně rozděluji riziko z celé operace. Všichni si napří­klad můžete koupit mé podíly a následujícího dne hra náhle, skonči. V tom případě budu mít stále nějaký zisk. Pokud ale zábava poběží celých osmdesát dní, vyplatím vám každému více, než jsem od vás na počátku vybral, ale stále budu mít vysoký zisk. Jediné o co se vlastně snažím, je pokrýt všechny možné výsledky. Kromě toho by se podnik bez vaší účasti nikdy nemohl dostat do všech koutů Mračna.“</p>

<p>„Mám dojem,“ řekl jeden z lidských kohů, „že na pří­pravách pracuješ už několik týdnů, ale před námi os­tatními jsi to zatajil. Snažíš se vydělat za každou cenu a to i na úkor svých přátel a kolegů.“</p>

<p>„Ty by ses snad o tu myšlenku podělil, kdyby jako prvního napadla tebe?“ zeptal se Vol na Zolovu obranu.</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ odpověděl koh a jeho slova násle­doval bouřlivý řehot většiny přítomných. K Zolovu po­těšení tím kohové vlastně vyjádřili přesvědčení, že je­jich starý přítel udělal přesně to, co by ve stejné situaci</p>

<p>udělali oni sami a není proto žádný důvod ho nějak očer-ňovat.</p>

<p>„Takže karty jsou na stole,“ řekl Zola. „Mezi námi budou sázky samozřejmě probíhat podle stejných pra­videl jako doposud, neboť na rozdíl od té chátry jsme všichni velkými znalci a obdivovateli válečných her.“</p>

<p>Všichni přítomní souhlasně zamručeli.</p>

<p>„Takže jsme domluveni. Zavolám svým lidem, kteří mají připravené potřebné materiály a můžeme uzavřít obchod. Mí technici a programátoři čekají dole, takže jakmile podepíšeme smlouvy, svolejte své odborníky a nechme je společně pracovat na uskutečnění velké lo­terie. Již zítra můžete spustit hru na všech svých svě­tech, koloniích, lodích, základnách po celém Mračnu. Společně ty ubožáky oškubeme dohola!“</p>

<p>„Ještě jedna otázka,“ řekl Bukha.</p>

<p>JPtej se na co chceš,“ odpověděl Zola chladně. Už ni­kdy se před tímhle kohem nebude třást. Teď, když byli Sigma s Gablonou pravděpodobně jednou provždy pryč, proklouzávalo tomuhle gafovi a jeho xsarnskému příte­li vedení rady kohů mezi prsty. Za pouhých čtyřicet tři dní bude Zola nejbohatším mužem, který kdy žil, a po­tom se ti dva přesvědčí, kde leží skutečná moc.</p>

<p>„Předpokládejme, že někdo koupí velký balík výher­ních lístků,“ začal Bukha mírným hlasem. „Nemluvím o sázkách uzavřených v posledních dnech nebo dokonce týdnech, kdy se poměry pohybují ve stovkách nebo tisí­cích ku jedné. Mluvím o sázenkách z prvních dnů na samém počátku hry. Kdyby měl někdo dostatek lístků, které by při všech variantách dokázaly zaplatit nazpět vložené prostředky, mohl by položit na lopatky celý Mračno. A ty prostě nemůžeš nezaplatit, protože pak bys měl na krku Dozorce a žádná dohoda by ti už nepo­mohla. V textu jsem si všiml ustanovení, že všechny po­hledávky musí být beze zbytku vyplaceny, jinak bude činěn zodpovědným každý z účastníků.“</p>

<p>V místnosti se rozhostilo ticho aZola pochopil, že bublina by mohla každou chvíli prasknout. Dozorci si tento článek smlouvy prosadili navzdory jeho námit­kám, ale nakonec s tím souhlasil, neboť pravděpodob­nost, že by se něco takového přihodilo, byla zanedbatel­ně nízká.</p>

<p>„V tom nevidím žádný problém,“ odpověděl Zola hladce. „V materiálech, které se chystám nahrát do va­šich počítačů jsou na toto téma výpočty provedené mý­mi odborníky na teorii pravděpodobnosti. Šance, že by se něco takového stalo, je méně než jedna k milionu.“</p>

<p>„Ale stejně,“ zeptal se Bukha, „ co když se to stane?“</p>

<p>„Když někdo koupí tak obrovské množství výherních tiketů?“ zeptal se Zola a začal se pochechtávat. „Tak to ho asi budeme muset zabít.“</p>

<p>Na okamžik všichni přítomní strnuli v naprostém ti­chu, které vzápětí prolomil sám Zola, jenž se začal smát z plných plic, jako by právě řekl nějaký povedený vtip. Jeden po druhém se začali prohýbat smíchy i ostatní kohové a burácivá ozvěna se rozléhala sálem ještě ve chvíli, kdy Bukha s Xsarnem vyšli ven a zavřeli za se­bou dveře.</p>

<p>Jak se zvuk bujarého veselí za jejich zády vzdaloval, podívali se jeden na druhého.</p>

<p>„Dozorci,“ řekl Xsarn ponuře.</p>

<p>„Takže s ním mluvili také,“ přitakal Bukha.</p>

<p>„Zajímalo by mě, jako hru to sakra hrají,“ zašeptal Xsarn nervózně.</p>

<p>Losa se rozhlédl napříč nádvořím, které sloužilo ja­ko místo jeho soukromých meditací, a v duchu se pous­mál.</p>

<p>Všechno to vlastně začal ten Xsarnův vyslanec. Lo­sa věděl, že kohové dříve či později zkusí podplatit ty, které nazývají Dozorci, a uzavřít s nimi dohodu, jež by je ochránila před přísnými tresty. Zahrál to tehdy na-</p>

<p>prosto dokonale, když vyjádřil spravedlivé rozhořčení nad jejich hříchy a zhýralostí a vystrašil Xsarna vidi­nou převýchovného programu po boku Gablony.</p>

<p>Vyslanec mu tlumočil žádost, aby kohové směli po­trestat Gablonu sami a na oplátku by Dozorcům po­mohli v prosazování jejich věci.</p>

<p>Bylo tak snadné je přesvědčit, že Díra je to pravé místo a vytvořit zdání, že Gablona byl násilím osvobo­zen z jeho osobní moci.</p>

<p>Konečně sklapla past, nad níž hloubal celá staletí. Snad se teď vyřeší ten vlekoucí se problém s nezvaný­mi vetřelci, kteří vpadli do jeho hájemství.</p>

<p>Ach ano, dobře znal jejich způsoby. Ten „tresť ne­představoval v jejich podání nic jiného než nechutnou hru o život či smrt hráčů. Ale i tu dokázal obratně za­hrnout do svého složitého plánu.</p>

<p>Jediným neočekávaným článkem řetězu se ukázal být ten malý intrikán Zola. Avšak i on přímo zázračně zapadl do většího schématu. Právě díky němu se zřej­mě podaří odvrátit pozornost ostatních od skutečného cíle, k němuž vše nezadržitelně směřovalo. Chaos způ­sobený ATŠigy půjde ruku v ruce se zmatkem, který dříve než vše skončí, nevědomky rozpoutá právě Zola. Nejvyšší Dozorce se nic nedozví až do okamžiku, kdy už bude příliš pozdě na všechno kromě uvolnění místa to­mu, kdo potíže takového rázu vyřešil již jednou v minu­losti. Pak bude možné odstranit ty prokleté vetřelce jednou provždy a bez jakéhokoli porušení platných pra­videl.</p>

<p>Kdyby měl Losa nějaké ruce, mnul by si je samou radostí, zatímco pomalu plul svými soukromými kom­natami.</p>

<p><strong>Kapitola </strong><strong>č</strong><strong>tvrt</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Jsi mrtvý, Larici. V okamžiku, kdy příště uvidím tvůj obličej, tě mí lidé zabijí.“</p>

<p>Aldin nevěřícně zíral na Gablonu. Jak jen může být takový blázen?</p>

<p>„Poslouchej, Corbine...“</p>

<p>„Pro tebe jsem koh Gablona.“</p>

<p>Aldin přešel napříč pokojem k místu, kde seděli Sig­ma s Gablonou, kteří pomalu vychutnávali své poslední sklenky brandy a doutníky před cestou dolů do Díry.</p>

<p>„Pánové, teď spolu můžeme mluvit zcela otevřeně,“ řekl Aldin, aniž by se před dvěma kohy snažil skrýt zoufalství ve svém hlase. „Rád bych navrhnul, abychom se k řešení našeho problému postavili s chladnou hla­vou. Tam dole budeme mít plné ruce práce s místními obyvateli a budeme mít velké štěstí, pokud se vůbec dostaneme do našich přidělených bezpečných domů. Proč bychom si to měli dělat ještě těžší, než to je? Na­ším jediným cílem je přežít čtyřicet dnů. Pak bude vše odpuštěno a my budeme volní.“</p>

<p>Gablona se na Aldina podíval s neskrývaným pohr­dáním.</p>

<p>„Stává se z tebe zbabělec?“ zeptal se výsměšně. „Po­věstný Aldin Larice se náhle obává trochy boje?“</p>

<p>Aldin se obrátil k Sigmovi.</p>

<p>Starý koh jen rozhodil ruce v odevzdaném gestu a na tváři se mu objevil smutný úsměv.</p>

<p>„Dokud bude takovýhle, musím být stále ve střehu,“ řekl po chvilce Sigma a jeho oči se zavrtaly do Aldino-vých. „A jak můžu vědět, že tady pouze nehraješ nevin­ného, ale jakmile hra začne a padne tma, objeví se ti v ruce nůž?“</p>

<p>„Co nám ale brání, abychom společně došli najedno z bezpečných míst?“ namítl Aldin. „Zabarikádujeme se a vydržíme tam až do konce hry. To jim ukáže.</p>

<p>Nezapomínejte, že jsem vasba. Je mým úkolem lovit zajímavé bojovníky, na které by se dalo sázet, ale ani já bych se nepřiblížil k ATŠigům. Jsou to nejšílenější par­chanti v celém Mračnu. Půjdou po nás jako kočka po myši. Nejdříve si s námi budou chvíli jen tak pohrávat, a pak nás vyřídí. A čím bude naše umírání delší a bo­lestivější, tím budou šťastnější. Zatraceně, Díra je mís­to, kam posíláme nejtvrdší a nejotrlejší trestance na smrt. Ti muži škemrají o běžnou popravu, než abychom je tam vysadili. Kíkám vám ještě jednou, že pokud to chceme přežít, měli bychom se raději spojit.“</p>

<p>„Sám se budu cítit mnohem bezpečnější,“ odsekl Sig­ma.</p>

<p>„Budeš se cítit bezpečnější?“ zavrčel Gablona. „Sa­kra, ty jsi ten, kdo mě dostal do převýchovného zaříze­ní. Jsem to já, kdo by tu měl být znepokojený.“</p>

<p>„Obchod, příteli, nic víc než obchod,“ odvětil Sigma.</p>

<p>„Než tohle skončí, uvidíš jaký obchod jsem uzavřel se svými assassiny já.“</p>

<p>„Pánové, mluvíme tu o otázce života a smrti,“ poku­sil se Aldin vrátit hovor k původnímu tématu.</p>

<p>V komunikačním zařízení pokoje se ozval gong a všichni tři přítomní ztichli.</p>

<p>„Nastal čas,“ ozval se z reproduktoru Xsarnův hlas. „Podle výsledků losování, jehož jste byli svědky, bude Sigma cestovat prvním transportem. Tví Gavarniané jsou připraveni, Sigmo.“</p>

<p>Starý koh se postavil a přešel k oknu, ze kterého se naskýtal pohled dolů na Díru. Jediným douškem dopil zbytek brandy ve své sklence a pak ji prudkým pohy­bem mrštil do rohu místnosti, kde se číše roztříštila na hromádku třpytivých střepů. Otočil se ke svým dvěma společníkům, krátce pokrčil rameny a beze slova vyšel ven s doutníkem zaraženým mezi zaťatými zuby.</p>

<p>Aldin se prosebně obrátil na Gablonu, ale jeho dří­vější zaměstnavatel mu oplatil vražedným pohledem.</p>

<p>„Plán pro minulou hru byl prostý. Kdyby ses do toho býval nemíchal, byl bych teď nejbohatším mužem na celém Mračnu a ty nejbohatším vasbou.“</p>

<p>„A Alexander by byl zavražděn,“ odpověděl Aldin ti­še, promiňte, kohu Gablono, ale jako vasba jsem pří­sahal, že budu dohlížet na dodržování pravidel hry až do samého konce.“</p>

<p>Gablona na něj stále hleděl s nepokrytou nenávistí.</p>

<p>„Mým jediným přáním je, aby se k tobě ATŠigové dostali jako první,“ ucedil Gablona.</p>

<p>Na okamžik se odmlčel a začal se svým masitým prstem šťourat mezi zuby. Když po chvilce konečně na­lezl zdroj svého nepohodlí, vytáhl prst ven s kusem jíd­la visícím zpoza nehtu. S uspokojením ho pomalu olízl, a pak se s opovržlivým úsměvem opět podíval na Aldi-na.</p>

<p>Po dlouhé minuty, než Gablonu konečně povolali k druhému transportu, již mezi nimi nepadlo ani jediné slovo. Aldin nervózně vstal a přešel k rozměrnému ok­nu. Nebeský sloup, nazývaný místními obyvateli Šeda, se táhl dolů přímo k povrchu planety.</p>

<p>Díra je celkem patřičné jméno, napadlo ho. Kromě jediné oblasti přibližně kruhovitého tvaru o průměru pět set kilometrů, která ležela přímo na rovníku, zaha­lovala celý zbytek planety hustá mračna. Tento jediný ostrov si udržel čistou oblohu díky tomu, že vystupoval do výše patnácti tisíc metrů nad povrch okolních, hus­tou oponou par zahalených zemí. Skleníkový efekt byl příčinou toho, že se tato zelená oáza, v níž po celý rok panovalo subtropické klima, stala jediným místem ži­vota na jinak mrtvé planetě.</p>

<p>Šeda stoupala přímo ze středu obyvatelné oblasti a její bílý povrch odrážel šarlatové paprsky rudého ob­ra, jenž visel těsně nad východním obzorem. Tato stav­ba byla odedávna zdrojem úžasu pro všechny tři rasy, které dosáhly Mračna, a stala se jedním z důkazů tech­nické vyspělosti prvních poutníků.</p>

<p>Proč se obtěžovali zde Sedu stavět, nikdo nevěděl, protože tato bezcenná planeta nenabízela nic, za co by stálo vynaložit tak obrovské úsilí. Mnozí se domnívali, že ji dávní stavitelé vybudovali ze stejných důvodů jako prstencovitý Kolbard, jenž zřejmě sloužil pouze k potě­še a pobavení svých tvůrců.</p>

<p>Někteří dokonce navrhovali, že stavba nepředsta­vuje nic jiného, než jakýsi optický vtip. Z větší vzdále­nosti mléčně bílá planeta s velkou, temnou skvrnou uprostřed připomínala obrovskou oční bulvu. Díra při­tom znázorňovala duhovku a Šeda trčela jako jehla za­bodnutá přímo do jejího středu.</p>

<p>Pokud měl tento obrovitý sloup nějakou výhodu, pak to byla skutečnost, že se díky němu dala Díra bez vět­šího úsilí bezpečně uzavřít. Všechny vesmírné lodě mě­ly přísný zákaz přistání na povrchu planety. Jediné spojení mezi orbitami dráhou a zeleným ostrovem zpro­středkovávaly přepravní výtahy.</p>

<p>Bezpečnostní opatření byla velmi jednoduchá. Blíz­ko povrchu procházela doprava kontrolním stanovíš-</p>

<p>těm, které mělo ATŠigům zabránit v cestě vzhůru. A po­kud by se jim přece jen podařilo tento bod obsadit, mu­seli by ještě dobýt loď kotvící na oběžné dráze a to by žádná ze tří ras nikdy nedovolila.</p>

<p>Podlaha pod Aldinovýma nohama se neustále lehce pohupovala, až ho přepadl strach, že se celá věž pohy­buje nebo naklání. Pak si uvědomil, že na ni působí at­mosférické proudění, občasná seismická aktivita a gra­vitace dvou měsíců kroužících kolem mlhavé planety. Ale i na to zřejmě první poutníci při stavbě pamatován. Věž měla svůj vlastní výkonný systém vyrovnání výky­vů způsobených vlivem okolí, který by ji byl sám o sobě schopný, pokud by se rozběhl nekontrolované, ohrozit a případně i zničit.</p>

<p>JKohu Gablono, váš výtah je připraven a vaši muži vás očekávají.“</p>

<p>Gablona se s úšklebkem postavil na nohy. „Víš, Al-dine, vlastně se docela těším, až se tam dole znovu se­tkáme.“</p>

<p>Upustil svůj doutník na hustý koberec pokrývající podlahu, zašlápl ho podpatkem a vyšel ze dveří.</p>

<p>Aldin sledoval, jak se prosklená kabina zavěšená na boku věže dala do pohybu a za okamžik už závratnou rychlostí sestupovala k povrchu planety. Vasba pozdvihl sklenku v posměšném přípitku.</p>

<p>„Nebude vadit, když se připojíme?“</p>

<p>Aldin se obrátil a spatřil, že ve dveřích stojí jeho dva přátelé Zergh a Jaroslav.</p>

<p>„Xsarn souhlasil, abychom s tebou strávili trochu ča­su, než se vydáš dalším transportem dolů.“ Oba vstou­pili do místnosti.</p>

<p>Aldin si všim, že Zergh už není oděn v obřadním rouše vasby, ale namísto toho se oblékl do tradičního šatu samuraje a u pasu má zavěšenu krátkou i dlouhou čepel.</p>

<p>„Co to sakra děláš?' zeptal se Aldin.</p>

<p>„Napadlo mě, že bych mohl jít s tebou a trochu se pobavit.“</p>

<p>„K čertu, mohli by tě tam dole klidně zabít.“</p>

<p>„Ano, to by se jistě mohlo stát,“ odpověděl Zergh. „Ti samurajové se mi nějak zalíbili, snad proto, že to byli první muži s trochou cti v těle, které jsem kdy potkal. Nehodlám se o své účasti dohadovat. Xsarn řekl pade­sát strážců a tobě jich několik chybělo, tak jsem se při­hlásil a on nic nenamítal.“</p>

<p>Aldin jen nevěřícně zavrtěl hlavou, došel ke svému příteli a poplácal ho po rameni.</p>

<p>„Něco jsem ti přinesl,“ řekl Jaroslav a podal mu ba­lík, který až dosud držel schovaný za zády.</p>

<p>Aldin ho se Zerghovou pomocí rozbalil a zůstal okouzleně hledět na jeho obsah.</p>

<p>*Je to obřadní roucho samurajů z počátku osmnác­tého století,“ oznámil Jaroslav hrdě. „Věnoval jsem tro­chu času studiu a něco jsem musel upravit, ale doufám, že to bude vyhovovat. Koneckonců chceš na své strážce udělat dojem, nebo ne?“</p>

<p>„Jací jsou?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Výborní muži,“ odvětil Zergh s obdivem v hlase. „Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem je přesvědčil, aby se mnou odešli. Naši technici mezitím připravili roboty a naprogramovali je, aby pozměnili Oišiho paměť. Všechno proběhlo bez vážnějších potíží a samurajové byli uspáni bezprostředně po jejich transportu na loď. Vzbudili jsme je teprve před necelou hodinou a už mají implantovány sledovací zařízení a překladače řeči do našeho jazyka a do jazyka ATŠigů. Zpočátku namítali, že taková zařízení jsou urážkou jejich důstojnosti, ale přesvědčil jsem je o jejich nezbytnosti k přežití.</p>

<p>Stále si však nejsem docela jistý, že jsou pro naše účely tou nejlepší volbou,“ pokračoval Zergh. „Sigmovi berserci vypadají dost nebezpečně a to samé platí i pro Gablonovy assassiny. Zvláště ti druzí jsou tam dolů</p>

<p>jako stvoření. Obávám se, že tví samurajové budou ve značné nevýhodě. Jedním z důvodů je jejich vzhled, protože čistí orientálci jsou tu spíše výjimkou, a dru­hým jsou jejich způsoby. Jsou to velmi hrdí muži a cho­vají se jako válečníci, kteří nemají strach z ničeho. To by mohlo při jednání s Šigy dělat potíže.“</p>

<p>„Už vědí něco přesnějšího?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Jen to, na čem jsme se dohodli. Myslí si, že byli vy­sláni na pomoc příteli jejich pána, který má potíže.“</p>

<p>Aldin přikývl a podíval se na balík ve svých rukou.</p>

<p>„A jak se do toho mám obléci?“ zeptal se.</p>

<p>Jaroslav rozložil jednotlivé časti oděvu po podlaze a pomohl Aldinovi vysvléct jeho současné šaty. Plenám podobné spodní prádlo mu připadalo směšné a všichni tři se hlasitě rozesmáli, když po chvíli zjistili, že si ho Aldin oblékl obráceně. Na závěr přišlo na řadu ozdobné svrchní roucho, které před sebou Aldin chvilku obdivně podržel. Látka měla bledě modrou barvu ozdobenou motivem bílé růže.</p>

<p>„Tradiční výjev,“ vysvětlil Jaroslav. „Tvůj dům musí mít nějaký znak.“</p>

<p>Při oblékání poslední vrstvy složitého úboru si při­padal poněkud nepatřičně. Zároveň si ale uvědomil, že mu tento převlek může pomoci snáze získat důvěru je­ho nových druhů ve zbrani. Potom Aldin s povzdechem převzal dlouhý, samurajský meč, který až dosud držel v rukou Jaroslav.</p>

<p>Kdysi dávno pohlížel na takové zbraně jako na sbě­ratelské skvosty a umělecká díla hodná nejvyššího ob­divu. Nyní ho poléval studený pot, kdykoli si připustil, že na tak primitivním zařízení závisí celý jeho život.</p>

<p>Pravidla hry byla stejně přísná jako zákony v Díře: směly se používat pouze zbraně poháněné tělesnou si­lou toho, kdo je ovládal.</p>

<p>Sigové navíc nepovolovali žádné vrhací nebo střeme zbraně, takže tím odpadaly i luky a jiná zařízení. Ně-</p>

<p>kteří obchodníci se pokoušeli nejrůzněji ozbrojit, ale pokud na to Šigové přišli, došlo k násilnostem. Aldina napadlo, že by si s sebou mohl vzít mini zářič, kdyby ho před cestou spolkl, ale sledovací zařízení implantované v jeho těle by ho ihned odhalilo. Dokonce i kdyby se mu podařilo nějak vyřadit sledovač, nepřineslo by to nic dobrého. Tam dole by takovou věcičku stačilo použít jen jednou a během hodiny by měl na krku padesát tisíc náboženských šílenců, neboť porušil pravidlo, že krev je možné prolít jen rukou. Nakonec to opravdu budou jen meče a dýky. Nebo v tomto případě škrtící šňůry, jedy, košíky s hady, Sigské jehlové čepele, nebo...</p>

<p>Pokusil se na to na chvíli přestat myslet.</p>

<p>Jaroslav mu pomohl připevnit oba meče tak, aby dr­žely na správném místě.</p>

<p>„Není to špatné, Aldin-—saně.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Jaroslav jen zavrtěl hlavou a usmál se.</p>

<p>Ve dveřích se náhle objevil Xsarn doprovázený tau-gem Bukhou.</p>

<p>„Takže i vy dva,“ řekl Aldin a pokusil se do hlasu vložit ublížený tón. „Bývalí přátelé přišli, aby poslali svého druha na popravu?“</p>

<p>„No tak, Aldine,“ začal Bukha.</p>

<p>„Žádné „no tak, Aldine“,“ zařval Aldin. „To, co říkám, je naprostá pravda. Vydělal jsi na Alexandrijské hře stejně jako já, ale jenom já to teď mám odskákat.“</p>

<p>Xsarn vrhl na Bukhu tázavý pohled, ale ten pouze zdvihl ruce v nevinném gestu.</p>

<p>„Ten muž je rozčilený,“ dodal rozvážně.</p>

<p>„Velmi rozčilený,“ doplnil ho Zergh a rty mu zvlnil slabý úsměv.</p>

<p>„Je to jen čtyřicet dní,“ řekl Bukha, který se rychle snažil odvést řeč od záležitostí týkajících se poslední ne­podařené hry. „Do doby, než se vrátíš, bude o tvé pení­ze dobře postaráno, a pak bude vše zase jako předtím.“</p>

<p>JPostarej se hlavně o sebe,“ odsekl Aldin a postavil se vedle Jaroslava.</p>

<p>„Určitě nechceš, abych šel s tebou?“ zeptal se ho sta­rý přítel.</p>

<p>„A ty bys chtěl?“</p>

<p>„Jít dolů?“ zeptal se Jaroslav a na tváři se mu obje­vil rozpačitý <emphasis>výraz. </emphasis>„No, abych řekl pravdu, tak ne. Pro člověka jako jsem já by to nemuselo být nejzdravější.“</p>

<p>Aldin se pousmál a položil svému starému příteli ruku na rameno.</p>

<p>„Vypadněme odtud,“ řekl a ohlédl se po Zerghovi. Bez dalšího loučení oba rázně vykročili směrem ven z míst­nosti. Po cestě se k němu přitočil Bukha.</p>

<p>„Sázím na to, že vyhraješ,“ zašeptal s úsměvem prá­vě tak hlasitě, aby to zaslechl i Xsarn.</p>

<p>„Díky za důvěru,“ odvětil Aldin ledově a vyrazil dál, přičemž se ocitl vedle Xsarna stojícího hned vedle dve­ří.</p>

<p>„Se svými strážci se setkáš v přepravní kabině,“ pro­hlásil Xsarn. „Jakmile se výtah dá do pohybu dolů, mů­žeš jim zadat rozkazy a instrukce dle svého uvážení. Na povrch planety dorazíte přesně za čtyři hodiny od vašeho odjezdu. Jakmile se dveře transportního zaří­zení otevřou, setkáte se se zástupcem Rheeské ob­chodní společnosti, jehož povinností bude nasměrovat vás k vašemu bezpečnému domu. Od okamžiku, kdy dorazíte k tomuto útočišti, je už vše pouze na vás. Od­jezdová kabina bude připravena u paty věže navečer osmdesátého dne podle počítání času v Díře. Dnes už zbývají pouze dvě hodiny, takže ty se započítají jako součást zítřejšího hracího dne.</p>

<p>Ostatní dvě skupiny už budou dole. Vzhledem k to­mu, že má věž pouze jediný východ, nelze to zařídit ji­nak. Hra tedy vlastně započne v okamžiku, kdy Sigma vstoupí na povrch planety.“</p>

<p>„To pro ně znamená značnou výhodu,“ odfrkl si AI-</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" />din. „Jeden z nich už klidně mohl zabít toho druhého a teď jenom čeká na mě.“</p>

<p>„O tom pochybuji,“ odpověděl Xsarn.</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Dole probíhá jakási slavnost, až vystoupíte, uvidíte to sami.</p>

<p>Hodně štěstí,“ uzavřel Xsarn a napřáhl obě pravé paže.</p>

<p>Aldin na chvilku zaváhal, pak také natáhl ruku a do­volil Xsarnovi, aby sevřel jeho předloktí.</p>

<p>„Nikdy by mě nenapadlo, že si zahraji v jedné ze svých her,“ prohlásil Aldin, pokoušeje se nedat přitom najevo strach.</p>

<p>„Byla to jediná možnost, jak rychle ukončit spory,“ odpověděl Xsarn.</p>

<p>„A na koho jste se rozhodl vsadit?“ zeptal se Aldin, když jeho profesionální zvědavost na okamžik zvítězila nad rostoucími obavami.</p>

<p>„Víš přece, že nesmím, jsem správcem hry.“</p>

<p>Aldin na něj upřel pohled, který jasně říkal, že tím nikoho neoklame.</p>

<p>Xsarn se naklonil o něco blíže.</p>

<p>„Promiň, příteli,“ zašeptal a jeho smrdutý dech zava­lil Aldina jako těžké mračno, „ale vše svědčí pro Gab-lonu.“</p>

<p>„Díky za důvěru,“ povzdechl si Aldin, vymanil ruku ze sevření a protáhl se k východu z pokoje.</p>

<p>Dveře se před Aldinem a Zerghem nehlučně otevře­ly a vzápětí za nimi stejně tiše zapadly. Jakmile se je­jich křídla dovřela, shromáždění bojovníci padli na ko­lena.</p>

<p>„Aldin—saně, jsme připraveni ti sloužit v hodině nouze.“</p>

<p>Aldin se podíval na muže klečící před ním a strach, jenž ho až dosud svíral, se rozplynul. Ohlédl se za sebe na zavřené dveře a náhle se přes něj převalila vzpo-</p>

<p>minka na to, jak ho všichni ti, kteří zůstali na druhé straně, předem odepsali.</p>

<p>Bojovníci stále klečeli s očima sklopenýma k zemi.</p>

<p>„Oiši!“</p>

<p>„Ano, můj pane.“</p>

<p>„Vstaň a podívej se na mě.“</p>

<p>Samuraj se zvedl ze země a zdvihl zrak na úroveň Aldinova.</p>

<p>Aldin v duchu stále zápasil s pocitem viny z toho, co s Oišim a s jeho druhy udělal. Vytrhl je z jejich světa a hnal je na téměř jistou smrt. Kdyby tak ale neučinil, nebyl by to nikdo jiný, než sami tito stateční muži, kdo by si prořízl vnitřnosti svými jako břitva ostrými meči. Teď měli alespoň příležitost zemřít v boji.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl chladným, panovačným hlasem a vy­kročil vpřed. Jak se klečící muži postupně ocitali za je­ho zády, vstávali a vcházeli za ním do kabiny rychlový­tahu, která je měla přepravit do Díry ležící tisíce kilo­metrů pod nimi.</p>

<p>Hodiny jejich cesty vstříc zelenému ostrovu pomalu ubíhaly a povrch planety se stěží znatelnou rychlostí rozšiřoval do všech stran. Aldin se podíval vzhůru ke stanici, kterou opustili před mnoha minutami, a z níž už zůstaly patrné jen mlhavé obrysy, a pak se vrátil pohledem k samurajům. Pokusil se jim vysvětlit zvyk­losti a společenské uspořádání ATŠigů, a také skuteč­nost, že jim nebude hrozit nebezpečí jen ze strany míst­ních, ale také od zbylých dvou „velkých pánů“. Hluboko uvnitř měl Aldin pocit, jako by samurajové již na sa­mém počátku odhalili jeho klam.</p>

<p>Všichni seděli připoutáni pásy k sedadlům lemují­cím stěnu přepravní kabiny a skleněnou podlahou pod jejich nohama se jim naskýtal ničím nerušený pohled dolů. Dojem volného pádu podél stěny věže, který se cestujícím po celou dobu sestupu vtíral do mysli, byl</p>

<p>vyčerpávající dokonce i pro ty nejzkušenější cestova­tele. Několik samurajů hned na počátku ztratilo vě­domí a mnoha dalším se k jejich obrovské hanbě udě­lalo nevolno.</p>

<p>Oišimu se těch zázraků zdálo být až příliš najednou. Před krátkým časem, který považoval za pouhé hodiny, ještě klečel před hrobem svého pána Asana. Svět vypa­dal jasně a spořádaně, jeho úkol byl splněný a on se chystal pohlédnout do tváře smrti, o níž věděl, že by ji císař dozajista nařídil.</p>

<p>A nyní se závratnou rychlostí řítil dolů z nebes po­dél čehosi, co vypadalo jako neuvěřitelně velký sloup vedoucí kamsi do neznáma.</p>

<p>Něco není v pořádku, pomyslel si. Tenhle Aldin se nezdál být tím obrazem mocné bytosti z jiného světa. Pokud něco jasně vnímal, pak to byl strach vyzařující z člověka, kterému přísahal svou věrnost. Oiši zápasil s vlastní, nepojmenovatelnou hrůzou ze všeho, co ko­lem sebe viděl, ale zároveň si byl jistý, že ten tvor z ne­bes by z ničeho obavy mít neměl. Proč se mu tedy Aldin zdál být tak vystrašený?</p>

<p>Aldin pohlédl na Oišiho, jehož pochybnosti byly té­měř hmatatelné. Ucítil bodnutí viny za to, že tomuto skvělému muži řekl méně než polopravdu, ale v tomto okamžiku potřeboval jeho naprostou oddanost, která brzy projde zkouškou ohněm.</p>

<p>Jak by to vlastně měl svým mužům z jiné doby a ji­ného světa vysvětlit? Aldin klouzal pohledem z jednoho samuraje na druhého a horečně přemýšlel. Záhy však pochopil, že něco bude říci muset, protože na Oišim by­la touha po objasnění jasně patrná.</p>

<p>„Všichni tam dole jsou šílenci,“ řekl Aldin tiše.</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>„Věř tomu, co náš pán Aldin říká,“ vstoupil do hovo­ru Zergh. „Musíme hlavně přežít přechod do naší pev­nosti. Držte se těsně při sobě, s nikým nemluvte a hlav-</p>

<p>ně nesmíte za žádnou cenu odpovídat na žádné uráž­ky.“</p>

<p>Někteří ze samurajů začali po tomto rozkazu nespo­jeně mumlat, protože pomíjení urážek považovali za něco velmi nečestného.</p>

<p>„Pamatujte,“ pokračoval Zergh, který se je snažil uklidnit, „že váš pán Aldin je vaším prvním a jediným zájmem. Vaše čest spočívá v ochraně jeho zdraví a živo­ta. Pokud přijmete výzvu k boji někde na ulici, můžete v mžiku stát proti tisícovému davu připravenému všech­ny nás zabít. Rozumíte mi?“</p>

<p>Oiši se na okamžik zamyslel, a pak přikývl. Obrátil se a podíval se na své druhy.</p>

<p>„Uposlechněte,“ štěkl a ostatní zůstali mlčky.</p>

<p>„Jakmile se dostaneme do našeho útočiště, opevní­me se,“ řekl Aldin. „Potom se pokusíme zjistit, kde se skrývají zbývající dva páni. Teď je ale nejdůležitějším a nejtěžším úkolem dostat se dovnitř. Vším ostatním se budeme zabývat až později.“</p>

<p>„A pokud spatříme nepřítele na ulici?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>Zergh upřel pohled na Aldina.</p>

<p>Zatraceně, pomyslel si Aldin. Teprve nyní si uvědo­mil, že se tak důkladně zabýval vymýšlením nejlepšího způsobu, jak v Díře přežít, že vůbec nepomyslel na útoč­nou strategii vůči svým soupeřům. Gablona se Sigmou takovou chybu jistě neudělali.</p>

<p>„Pokud budeme mít naději na vítězství, zaútočíme,“ zašeptal. Tázavě se podíval na Zergha a jeho dlouho­letý společník jen mlčky souhlasně přikývl.</p>

<p>Oiši si výměny pohledů mezi těmito dvěma muži po­všiml, ale nic ktomu neřekl. Zalétl očima ke svému bratru a příteli Takašimu a ihned pochopil, že on tuto němou žádost o souhlas zaznamenal rovněž.</p>

<p>Znenadání jakoby se jim začal vracet pocit zemské přitažlivosti. Volný pád skončil, výtah vstoupil do at­mosféry a započalo brždění.</p>

<p>Aldin se podíval nad hlavu a spatřil, že dříve uhlově černá obloha se nyní zbarvila do temné, žhnoucí čer­veni. Pocit váhy stále sílil až dostoupil jednoho G, a pak během krátké chvíle dosáhl dvou. Samurajové, kteří něco takového zažívali poprvé, se marně pokoušeli skrýt svůj strach. Stěží si zvykli na volný pád, a když začalo zpomalování, mnohým z nich se opět začal obracet ža­ludek.</p>

<p>Skvělé, napadlo Aldina. Tihle muži budou možná během několika minut muset bojovat a přitom jich víc než polovina trpí silnou nevolností.</p>

<p>Sklopil zrak dolů a začal si prohlížet podrobnosti vy­stupující na povrchu planety. Kolem Sedy leželo jasně rozeznatelné město. Od paty věže se směrem k okraji rozbíhalo pět širokých cest připomínajících žebra ja­ponského vějíře, které končily v dalších pěti městech, mezi nimiž se rozkládala plocha hustého porostu. Ještě dál směrem k hranám náhorní plošiny byla krajina rozdělena množstvím pravidelných polí.</p>

<p>Nakonec přišlo poslední trhnutí, když klesající ka­bina ještě silněji přibrzdila, potom se tlak pomalu uvolnil a výtah pomalu klouzal do přistávacího doku.</p>

<p>K zemi už zbýval méně než kilometr a Aldin měl do­jem, jako by se z výšky díval na hemžení v rozhraba-ném mraveništi. Na západní straně Sedy se otevíralo volné prostranství, které měřilo napříč nejméně půl míle. Když si Aldin uvědomil, že celá tato plocha je od kraje ke kraji pokrytá přelévající se masou stovek tisíc lidí a gafů, kteří se zdáli být zapojeni do krvavého zá­polení, otřásl se odporem.</p>

<p>Dveře kabiny se otevřely a veškerý hovor rázem umlčela vlna nepopsatelného hluku.</p>

<p>Dokonce už ve chvfli, kdy se pokoušeli vystoupit ven z výtahu, narazil do nich nápor šílených xsarnů, gafů a lidí, z nichž většina byla oblečena do několikabarev-</p>

<p>ných oděvů jedné ze sto padesáti obchodních společnos­tí.</p>

<p>Samurajové začali lokty prorážet cestu pro Aldina, přičemž se kolem něj snažili vytvořit ochranný kruh. Zergh se mezitím z plných plic pokoušel překřičet okol­ní lomoz a rozdat nějaké rozkazy.</p>

<p>Aldin se cítil vyděšený a neschopný jakékoli rozum­né úvahy. Bylo dění před nimi skutečným povstáním, nebo bouří uměle vyvolanou Gablonou či Sigmou, kteří měli výhodu dřívějšího přistání?</p>

<p>Náhle prořízlo vzduch ostré zaječení. Aldin se prud­ce otočil a zůstal strnule zírat na gafského obchodníka, který se zhroutil k zemi těsně za hranicí kruhu tvoře­ného samuraji s tasenými meči. Zezadu ho držel muž, jehož pravá ruka sebou několikrát rychle pohnula přes gafovo hrdlo v hlubokém řezu vedoucím od ucha k uchu.</p>

<p>Všude se rozstříkla rudá tekutina, gaf se znovu zvedl, zapotácel se a opět upadl dopředu. Během okamžiku se z pod jeho těla vylila velká kalužina krve.</p>

<p>Modře oděný vrah se napřímil a zvedl do výše dýku opatřenou velkými zuby.</p>

<p>„ATSiga z Ismy!“ zařval a jeho oči se vítězoslavně blýskaly.</p>

<p>„Zerghu!“</p>

<p>Než ho mohl Aldin zastavit, protlačil se jeho přítel řadou samurajů směrem ke zkrvavené mrtvole.</p>

<p>Zerghův dlouhý, obouruční meč se mihl ve smrtícím oblouku. Uťatá hlava prolétla vzduchem, s tupým žuch-nutím dopadla na zem a dokutálela se až k Aldinovým nohám, který si s hrůzou všiml, že vrahův obličej zůstal ztuhlý ve vítězoslavné grimase.</p>

<p>Mezi samuraji se ozvalo souhlasné a zároveň uznalé zahučení a někteří z nich se dožadovali vzetí trofeje. Zergh se zařadil zpět do středu skupiny a potěšené se ušklíbl nad obdivnými pohledy, kterými ho někteří ze spolubojovníků obdařili.</p>

<p>Vyděšení prodavači se mezitím vrátili ke své práci a dál tlačili vozíky s nákladem. Několik se jich zastavilo nad nákladem, který s sebou nesl zavražděný gaf a s ta­senými dýkami se hádali o jeho obsah.</p>

<p>„Raději odsud zmizme,“ zakřičel Oiši a jal se prorá­žet cestu davy lidí. Aldin a zbytek družiny ho beze slo­va následovali.</p>

<p>„Špatný krok,“ ozval se náhle z davu tlačícího se ko­lem semknutých samurajů neznámý hlas.</p>

<p>Aldin se ohlédl směrem, odkud slova zaslechl a spat­řil muže oblečeného ve volné, karmínové robě označu­jící Rheeské konsorcium, který se tlačil směrem k nim.</p>

<p>Neznámý se probojoval až těsně k samurajům a sun­dal si z obličeje roušku.</p>

<p>„Jsem Eda, ze Rheeské obchodní skupiny. Xsarn mě najal, abych vám tu byl k službám,“ zavolal.</p>

<p>„Nevěřte mu,“ zakřičel Zergh. Jeho slova zněla jako rozkaz a samurajové stojící mezi Aldinem a cizincem tasili meče a nachystali je k ráně.</p>

<p>Muž ustoupil o krok vzad a zdvihl ruce ve smířlivém gestu. Potom pomalým a zřetelným pohybem sáhl do záhybů svého pláště.</p>

<p>Oišiho to přesto nepřesvědčilo. Křikl proto rozkaz na nejbližšího ze svých mužů, který bleskurychle vy­mrštil čepel kupředu a její hrot zastavil na sílu vlasu od cizincova krku.</p>

<p>Eda, který jako kdyby byl povznesen nad jakáko­li světská nebezpečenství, slabě přikývl na znamení uznání bojovníkova umění. Pak rozvážně vytáhl ruku zpět na světlo a držel v ní malý identifikační blok.</p>

<p>„Vezmi to,“ řekl Aldin. V prvním okamžiku chtěl jednoduše pokročit kupředu a převzít předmět sám, ale pak vněm zvítězila opatrnost. Tady dole mohla být past cokoliv. Třeba blok obsahuje bombu nebo je na něm nanesen smrtící jed.</p>

<p>Aldin napjatě pozoroval samuraje, který se stále na-</p>

<p>praženým mečem hbitě vyškubl muži ze Rheeské ob­chodní společnosti věc z ruky. Teprve potom pozvolna vypustil vzduch, který až dosud nevědomky zadržoval v plicích. Poprvé ve svém životě nařídil někomu cizímu, aby za něj nasadil život ve chvíli, kdy hrozilo nebezpečí. Ten pocit mu byl krajně nepříjemný, ale napadlo ho, že si na to asi bude muset rychle zvyknout.</p>

<p>Samuraj ustoupil zpět, zatímco jeho místo s čepelí namířenou proti muži zaujal jeden z jeho druhů.</p>

<p>Bojovník se s úklonou zastavil před Aldinem, který od něj blok obezřetně převzal. Bylo na něm napsáno xsamovo osobní identifikační jméno, které jednou před Aldinem použil při uzavírání sázky.</p>

<p>„Vpusťte ho dovnitř,“ nařídil Aldin.</p>

<p>Oiši se podíval na svého nového pána. Zdál se mu příliš důvěřivý, aeboť tohle všechno stále mohla být nastražená léčka. Samuraj strážící muže se tázavě ob­rátil na Oišiho, který po kratičkém zaváhám kývl na souhlas. Aldinovi tato výměna neunikla. I když ho stráž­ci, alespoň v tomto okamžiku, uznávali jako svého nej­vyššího vůdce, za skutečného velitele v boji považovali Oišiho.</p>

<p>Muž vstoupil do kruhu pod ochranu bojovníků a úlev­ně si oddechl. Aldin si náhle uvědomil, že poslední mi­nutu věnoval celou svou pozornost tomuto cizinci a na zmatek panující všude kolem úplně zapomněl. Stovky obchodníků a obyvatelů nejrůznějších světů tu spolu zápasili o vstup dovnitř stanice, zatímco venku za brá­nou vedoucí na prostranství burácel řev skutečné bitvy.</p>

<p>Aldin se krátce podíval na Oišiho. Samurajovy oči bez ustání pozorně těkaly sem a tam a zaznamenávaly každičkou podrobnost ve strašlivé vřavě pohybující se bez jakéhokoli řádu všude kolem nich. Jakmile se na okraji jejich prostoru objevil někdo nový, Oiši ho bles­kově zhodnotil pohledem a pokračoval ve sledování oko­lí. Aldin obrátil svou pozornost zpět k Edovi.</p>

<p>^Jak si mohu být jistý, že jste to někde neukradl?“ pokusil se překřičet všudypřítomný hluk.</p>

<p>„Nemůžete,“ zarval v odpověď Eda.</p>

<p>Muž měl zjevně pravdu, ale neměli jinou možnost než mu věřit kromě toho, že by chtěli strávit čtyřicet dní přímo na tomto místě.</p>

<p>„Dobrá, co budeme dělat?“ zeptal se Aldin, který po­chopil, že musí být vždy pevný a nebojácný. Pokud by jen na okamžik zakolísal, muži kolem něj by to ihned vycítili. Jestli mu měli důvěřovat, musel za všech okol­ností působit odhodlaným a rozhodným dojmem.</p>

<p>„Mým úkolem je dovést vás do bezpečného domu. Je to malá pevnost ležící v cizinecké čtvrti obchodníků ně­kolik set metrů za náměstím.“</p>

<p>„Na opačné straně náměstí?“ zakřičel Aldin pochy­bovačně. „Venku se strhl nějaký boj.“</p>

<p>„Ach, tohle,“ řekl Eda a přes rty mu přeběhl poba­vený úsměv. „Stává se to každých deset dnů nebo tak nějak. Je to jen náboženská slavnost. Tahle je možná poněkud ostřejší a pro vylepšení zábavy dojde na tro­chu pogromů, ale jinak to není nic mimořádného.“</p>

<p>„Náboženská slavnost? O čem to, sakra, mluvíš? Zní to spíše jako pouliční bitva!“</p>

<p>„Pro místní je to jedno a to samé.“</p>

<p>Eda se zastavil a zkoumavě se rozhlédl po Aldino-vých strážcích. „Viděl jsem přijet ty předchozí dva a osobně sázím své peníze na berserky, které si s sebou přivedl ten Sigma. Bože, můžete jim pozutínat hlavy a pořád vám ještě půjdou po krku.“</p>

<p>„Díky za přehnanou důvěru,“ zakřičel v odpověd Al­din. „Jen tak mimochodem, kterým směrem se vyda­li?“</p>

<p>Eda se pobaveně zasmál a káravě zdvihl prst. „To vám nemohu říci a i kdybych mohl, stejně nevím, kde se v současnosti nacházejí. Teď se ale raději vydejme na cestu do vašeho úkrytu.“</p>

<p>„Nebylo by lepší počkat, než se věci venku poněkud uklidní?“ zeptal se Zergh.</p>

<p>„Na tmu? Zešílel jste? Pak to bude mnohem horší.“</p>

<p>„Máme dost času,“ odvětil Zergh chladně.</p>

<p>„Ale já ne,“ opáčil Eda. „Za tuhle práci jsem dostal zaplaceno tolik, kolik se u nás doma vydělá za celý rok dřiny. Mám v plánu vás co nejrychleji dopravit na mís­to určení, a potom okamžitě vypadnout z téhle prokleté planety. Nemám moc času a vy jste moje poslední za­kázka.</p>

<p>„Nepohnu se odtud, dokud to neskončí,“ zařval Zergh a ukázal směrem ven ze dveří.</p>

<p>K překvapení všech přítomných začal hluk venku rychle utichat. Vypadalo to, jako by někdo zaslechl Zer-ghovo přání a nyní se ho snažil kvapně vyplnit.</p>

<p>Zergh se vyčkávavě rozhlédl kolem sebe a pousmál se. Z jeho výrazu byla patrná hraná skromnost nad účinky, jaké měla jeho slova na zápolící dav.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl Eda a začal si razit cestu mezi vy­strašenými obchodníky. Netrvalo dlouho a vyšel dveř­mi ven do rudých paprsků odpoledního slunce.</p>

<p>Aldin se rozhlédl po svých společnících, kteří čekali na jeho rozkaz. Eda mezitím bez jediného ohlédnutí za­bočil za roh a zmizel jim z dohledu.</p>

<p>Nezbývalo jim nic jiného, než ho následovat.</p>

<p>Aldin vykročil vpřed a obchodníci blokující dveře při pohledu na tasené meče jeho samurajů mu vystrašeně ustoupili z cesty.</p>

<p>Vyšli na volné prostranství.</p>

<p>Pohled, který se před nimi otevřel, byl ohromující a celá skupina se ještě pevněji semkla k sobě. Stáli na vyvýšené plošině, která obkružovala celou patu obrov­ského sloupu Sedy. Na planině před nimi se tísnily stovky tisíc bytostí a Aldina na okamžik přepadla hrůz­ná představa, co by se stalo, kdyby se ho dav rozhodl poctít nějakým zvláštním uvítáním.</p>

<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Prostranství bylo zřejmě rozděleno na několik růz­ných částí. Napravo stál shluk lidí v modrých róbách spolu se skupinou kohosi připomínajícího gafy v rudých oděvech, následovaný tábory bílých, zelených a oranžo­vých rozesetých kolem Sedy. Těsně kolem základny vě­že se tlačili lidé oblečení do žlutých hávů. Jednotlivé skupiny od sebe oddělovaly vějířovitě se rozbíhající ces­ty. Žlutí tvořili jakýsi prstenec přímo ve středu, přeru­šený na mnoha místech průchody ústícími na vyvýše­nou plošinu kolem obrovského sloupu, kde se právě na­cházeli Aldin a jeho samurajové.</p>

<p>Tak tohle bude velice krátká hra, pomyslel si Aldin, přejíždějící pohledem přes bezpočet tvorů tísnících se na náměstí. Napůl očekával, že se masa před nimi kaž­dým okamžikem pohne jejich směrem a doslova je roz­drtí pod nohama. Zvláštní ticho ještě okamžik přetrvá­valo, a pak ho protrhl vítězoslavný jek vycházející z plo­chy obsazené bílými. Vzápětí se z jejich tábora vzneslo půl tuctu gafských hlav, z nichž ještě odkapávala krev, a obloukem přelétlo cestu oddělující jednotlivé barvy.</p>

<p>Prostranstvím zahřměl zuřivý řev shromážděných gafů a přes prázdnou plochu mezi skupinami vyrazilo směrem k bílým přinejmenším padesát červených pláš­ťů. Následoval zmatek a nepřehledné zápolení, na je­hož konci se gafové vrátili ke svým druhům, přičemž svírali v pažích jakousi svíjející se postavu. O vteřinu později prolétla pro změnu vzduchem lidská hlava ná­sledovaná nadšeným pokřikem a všeobecná vřava se strhla znovu.</p>

<p>„Teď je pravý čas vyrazit,“ překřičel Eda hluk, který rychle nabýval na síle. „Oslavy jsou v plném proudu a nikdo nebude mít čas věnovat nám větší pozornost, než bychom si přáli.</p>

<p>Jen řekni svým lidem, aby se drželi co nejtěsněji u sebe a za žádných okolností s nikým nemluvili,“ do­dal. „Tvůj gafský společník už stihl zajistit krevní mstu</p>

<p>ze strany členů sekty Isma v modrých pláštích. Nedě­lejte to ještě horší.“</p>

<p>Než stihl Aldin cokoli odpovědět, vyrazil Eda dolů po schodech vedoucích na cestu oddělující od sebe sku­pinu gafů a lidí v modrém. Skupina samurajů s tase­nými čepelemi, v jejímž středu šel Aldin, se pohnula bezprostředně za ním.</p>

<p>Aldin si záhy povšiml, že celá vyvýšenina kolem vě­že je, až na několik hloučků Šigů převážně oděných ve žluti, téměř opuštěná. Tyto řídké skupinky na ně však pohlížely s neskrývanou nenávistí. V tak nízkém počtu nepředstavovali Šigové žádné větší nebezpečí, ale ze způsobu, jakým se kolem Aldinovy družiny pohybovali a v jaké vzdálenosti se drželi, bylo jasné, že pouze čeka­jí na svou příležitost.</p>

<p>Jeden ze Šigů oblečený v modré barvě se náhle od­dělil od nejbližšího hloučku a chvatným krokem vyrazil k davu bouřícímu pod schody.</p>

<p>„S největší pravděpodobností o nás jde zpravit své společníky,“ prohlásil Zergh. Vyzývavým gestem zdvihl meč nad hlavu a máchl jím směrem k assassinům v modrých hávech, kteří je zpovzdálí nepřátelskými zraky pozorovali.</p>

<p>Odpověděli mu způsobem, jakému by porozuměl ja­kýkoli národ světa.</p>

<p>Nepřitahuj na nás zbytečně pozornost,“ napomenul ho ostře Aldin. ^rovna ty, který jsi měl tolik obav z cho­vání samurajů.“</p>

<p>Když sestoupili po širokých stupních na jednu z cest, získal Aldin na chvilku pocit, že ho ohlušující řev, prach a odpudivý zápach statisíců nemytých těl jednoduše srazí k zemi a zadusí. Jako by se chtěl ještě naposledy rozloučit se svým dřívějším životem, krátce se zastavil a pohlédl přes rameno k věži stoupající do nebes. Tento zázrak stavitelského umem prvních poutníků by doká­zal upoutat jeho zrak na celé hodiny.</p>

<p><image xlink:href="#_12.jpg" />Šeda stoupala k tmavě rudé obloze v dokonale čisté přímce, která končila v zářivém bodě, jenž musel být, jak si Aldin v zápětí uvědomil, první kontrolní stanicí, ležící tisíce kilometrů nad povrchem planety.</p>

<p>V tomto okamžiku se však musel věnovat mnohem naléhavějším záležitostem, atak obrátil svůj pohled zpět k davu. Levou stranu cesty lemovaly tisíce gafů, kteří hlasitě křičeli a nesrozumitelně prozpěvovali ja­kési písně. Nad jejich hlavami se třepotaly stovky ru­dých vlajek s nápisy v Sigském písmu.</p>

<p>Na druhé straně se tlačily tisíce lidí v převážné vět­šině oděných v modrých šatech, mezi nimiž byly tu a tam rozptýleny zelené a oranžové róby.</p>

<p>„To je kult Sutar s několika spojenci z řad Bengadů a Kulnů, kteří stojí proti Ismům,“ zakřičel Eda, pro kte­rého to zjevně dávalo nějaký smysl.</p>

<p>Eda se držel těsně u gafské strany a jeho společníci ho chvatně následovali. Střed cesty pokrývala zkrva­vená změť bezhlavých těl. Některá z nich patřila ga-fům, ale velkou většinu tvořila lidská.</p>

<p>Náhle se od bouřícího davu oddělila skupina gafů s hlavami ovinutými kusy rudé látky a odhodlaně za­mířila přímo k neznámým vetřelcům. Většina třímala v rukou velké, zubaté dýky, ale několik jich bylo vyba­veno škrticími strunami. Japonští bojovníci sklonili če­pele a připravili se ke střetu. V posledním okamžiku je dvanáctičlenný hlouček gafů, kteří si přítomnosti sa­murajů stěží povšimli a věnovali jim pouze několikeré výhružné zavrčení, těsně minul a vrhl se do protějšího tábora.</p>

<p>Ze strany obsazené lidmi se ozval divoký řev. Mezi modrými nastal bleskurychlý přesun a zatímco se ně­kteří stáhli pryč od cesty, do popředí se prodrali jiní, kteří měli kolem hlav rovněž ovázány červené šátky.</p>

<p>Tlačenice dosáhla takových rozměrů, že pro ustupu­jící dav nezbyla žádná úniková cesta. Mnoho lidí mač-</p>

<p>kaných zároveň ze všech stran upadlo na zem a bylo nemilosrdně ušlapáno. Do tohoto zmatku se vrhli zuři­ví gafové a brzy zmizeli v narůstající vřavě. Aldinovi muži zůstali ohromeně stát a čekali, co se bude dít dále. Náhle kdosi vymrštil do výše lidskou lebku a tábor gafů propukl v bouřlivý jásot. Masa bojujících se přelévala a vířila, jako kdyby byla jedinou živou bytostí svíjející se ve smrtelných křečích. K potěšení zástupců lidí se zakrátko vznesla k obloze hlava jednoho z gafů. Jedno­litá hmota těl se náhle roztrhla, skupina gafů se vy­prostila ven necelý tucet metrů od místa, kde před chvílí zaútočila a modré pláště se rozestoupily. Dva ga­fové třímali zmítající se lidské postavy, s nimiž kvapně zamířili zpět na svou stranu dělící cesty.</p>

<p>Modří vyrazili za nimi a podařilo se jim lapit jed­noho z gafů, který byl zjevně zraněný a nestačil svým druhům. I jeho hlava záhy prolétla vzduchem. Ostatní gafové se bez ohlížení nebo náznaku pomoci svému společníkovi připojili ke svým soukmenovcům a vězni kvílející hrůzou zmizeli z dohledu.</p>

<p>Lidé se rozběhli za nimi a Aldin si chvilku myslel, že tentokrát zcela jistě propukne otevřený boj všech proti všem a jeho skupina zůstane sevřena přímo uprostřed.</p>

<p>Pronásledovatelé ze strany modrých se však zasta­vili na půl cesty, neboť jejich nepřátelé beze stopy zmi­zeli v davu rudých plášťů, který jásal nad získanou ko­řistí. O několik vteřin později si jásající gafové začali pohazovat sem a tam se dvěma lidskými hlavami, za­tímco dvě ještě se poškubávající těla byla vyhozena ven na cestu.</p>

<p>Ve všem tom krvavém zmatku a nesmyslném vraž-dění se však obě strany chovaly, jako by Aldin a jeho samurajové ani neexistovali. Aldin se vzápětí vzpama­toval a rychle vydal znamení, aby se všichni připojili k Edovi, který se zastavil jen na tak dlouho, aby ho mi­nula útočná jednotka gafů mířících do nepřátelského</p>

<p><image xlink:href="#_13.jpg" />tábora. Muži se rozeběhli kupředu podél gafské strany cesty a měnili směr, pouze aby se vyhnuli větším hro­madám rozervaných ostatků příslušníků obou znesvá­řených ras.</p>

<p>Na okraji velkého náměstí Eda bez předchozího varování prudce zabočil doprava a zamířil přímo napříč silnicí do lidského tábora. Teprve tehdy zpomalil a do­volil vnějšímu kruhu samurajů, aby ho obstoupil a pos­kytl mu svou ochranu.</p>

<p>„Tohle bude ta těžší část. Musíme se dostat skrze ten dav, protože náš cíl leží na druhé straně,“ zakřičel, v marné snaze vyzvednout svůj hlas nad okolní šílen­ství.</p>

<p>„Nemohli bychom to prostě obejít?“ zařval Aldin.</p>

<p>„Bylo by to příliš dlouhé. Věřte mi, ulice jsou mno­hem nebezpečnější než náměstí se slavností v plném proudu. Držte se co nejtěsněji u sebe!“</p>

<p>Vzduchem náhle zazněl pronikavý zvuk píšťaly.</p>

<p>„Změna stran,“ zaječel Eda. „Chytněte se!“</p>

<p>lidská strana cesty se zdála vybuchnout v divokém shonu, zatímco gafové v opačném táboře začali všichni do jednoho bujaře jásat. Z nepřehledného davu mod­rých plášťů náhle vystoupila skupina oděná v oranžo­vých róbách. Členové zaujímající místa na kraji prudce sekali svými čepelemi bez rozdílu po všech lidech, kteří nebyli oblečeni v jejich barvách a zanedlouho padlo pod jejich útoky nejméně tucet hlav. Oranžoví se pak sem­knuli a za zpěvu vítězných písní zamířili přes cestu, kde je gafové přijali s radostným jásotem jako své brat­ry-</p>

<p>„Mistrovská zrada,“ zakřičel Eda. „Mistrovská! Nyní si pospěšme, než se řady znovu spojí.“</p>

<p>Aldinova družina se bez otálení vrhla do mezery vzniklé přeběhnutím několika stovek příslušníků stra­ny oranžových.</p>

<p>Ponořili se do neustále se přesouvající masy bojov-</p>

<p>niku. Samurajové vzrušení vidinou boje měli meče při­chystané tnout každého, kdo by se odvážil přistoupit příliš blízko.</p>

<p>Oiši se odpoutal od Aldinova boku a rozběhl se ko­lem vnitřní strany obranného kruhu, přičemž napomí­nal své muže, aby zůstali klidní a vyrovnaní.</p>

<p>Dav se kolem nich neochotně rozestoupil, jako by si teprve nyní připustil, že je tu ještě někdo další, komu je třeba věnovat pozornost.</p>

<p>Po několika napjatých minutách se Aldinově sku­pině konečně podařilo dojít na okraj náměstí a vstoupit do jedné z bočních uliček.</p>

<p>Eda se na okamžik zastavil a zhluboka si oddechl.</p>

<p>„Co to k čertu mělo být?“ zakřičel Aldin a ukázal na­zpět k šílícím masám za nimi.</p>

<p>„Slavnost. Pořádá se každý desátý den, když vyjde bližší měsíc,“ odpověděl mu Eda. „Každá ze šesti stran, které jste viděli, jinak žije ve svém odděleném městě. S novým měsícem však všichni přicházejí na velké ná­městí u Sedy, aby se poklonili a pomodlili k věži. Čekají na znamení.“</p>

<p>„Znamení?“</p>

<p>„Že se pro ně věž otevře. Vidíte to?“ zeptal se Eda a ukázal na plošinu, která vyčnívala z věže asi tři sta metrů nad povrchem prostranství.</p>

<p>„Nazývají to místo soudu. Zástupci všech šesti tá­borů nastoupí do prvního ranního výtahu. Ve skuteč­nosti to pro ně znamená obrovskou čest. Nicméně,“ po­kračoval Eda, „nechají se vyvézt až k přestupní stanici. Automatický kontrolní systém tam zkoumá všechny cestující, a protože Šigové nemají patřičné identifikační implantáty, jsou z další přepravy vyloučeni. Většinou je při tom zničena hromada kontrolních robotů. Je to do­cela drahá záležitost, ale nikdo se zdravým rozumem by tu práci nevzal.“</p>

<p>,A pak co?“ zeptal se Aldin.</p>

<p><image xlink:href="#_14.jpg" />„Vyvedou je na tu plošinu a hodí je dolů,“ odvětil Eda věcně.</p>

<p>Krátce po jeho posledních slovech padlo na shro­mážděný dav ticho a na okraji plošiny vystupující z po­vrchu věže vysoko nad nimi se objevila drobná postava ve žlutém oděvu.</p>

<p>JEma! Ema! Ema!“ začaly provolávat statisíce shro­mážděných Sigů.</p>

<p>„Ema?“ pokusil se Oiši překřičet okolní řev.</p>

<p>„Skrytý učitel, Ema,“ odpověděl mu Eda. „Spasitel, který je vysvobodí z vězení. Pokud se někdo objeví na plošině a nespadne dolů, je to velký Ema. Ten blázen zřejmě nastoupil do posledního spoje. Ti parchanti se snad nikdy nevzdají.“</p>

<p>Žlutá silueta se náhle pohnula kupředu. Několik vteřin to vypadalo, jako by muž opravdu letěl. Volné záhyby roucha za ním divoce třepotaly a ruce a nohy měl roztažené do stran.</p>

<p>Pak tělo dopadlo u paty věže hlavou napřed.</p>

<p>Z davu se ozvalo zklamané zahučení a vzápětí se znovu rozpoutaly nepokoje mezi jednotlivými strana­mi.</p>

<p>„Každých deset dní,“ zamumlal Eda a nechápavě potřásl hlavou. „Žádný Ema se samozřejmě nikdy ne­objeví a to vede jen k dalším bojům. Každý z táborů to pochopitelně vysvětluje tak, že zjevení učitele zabránila zkaženost všech ostatních. Ti s červenými čelenkami se nazývají Mukbové, vyvolení, a je jim dovoleno brát hla­vy. Pravidla jsou velmi přísná, jinak by se už dávno na­vzájem do jednoho vyvraždili. Je obrovskou ctí stát se Mukbou a ostatní jsou zde pouze pro zábavu. Je to něco jako běhaní před draky, které provozují ti blázniví Da-kové. A opakuje se to stále dokola. Mohu vám říci, že to po čase člověku pěkně pocuchá nervy.</p>

<p>Myslím, že bychom měli raději pokračovat,“ řekl Eda a ohlédl se zpátky k náměstí.</p>

<p>Od shromáždění se oddělila skupina v modrých ró­bách a zamířila jejich směrem.</p>

<p>„Mimo náměstí se z cizinců stává lovná zvěř. Tam­hle ti mladíci si nejspíš chtějí užít trochu legrace na náš účet. Pojďme odsud.“ Pod Edovým vedením vyrazila dru­žina uličkou pryč od prostranství pod Šedou.</p>

<p>„Nevěřící kacíři, požírači prasat!“ zaznělo ze sku­piny modrých plášťů, která se k nim rychle přibližova­la. Jako na povel začali z horních pater odporných, špi­navých chatrčí naklánějících se nad úzkou uličku vy­kukovat místní obyvatelé zvědaví na boj, který hrozil každým okamžikem vypuknout.</p>

<p>Během několika vteřin se na Aldina a jeho druhy sneslo krupobití odpadků a spršky páchnoucí tekutiny, jež mohla být pouze obsahem dlouho nevynášených nočníků. Japonští bojovníci, které taková pohana při­váděla k zuřivosti, začali křičet urážky nazpět.</p>

<p>Malé děti přeskakovali ze střechy na střechu, házeli po cizincích volné tašky a ty nejodvážnější na ně do­konce shora močily.</p>

<p>Nezastavujte se,“ křičel z plných plic Eda, „jinak se jim podaří nás odříznout. Už jsme skoro v cizinecké čtvrti.“</p>

<p>Náhle se ozval tvrdý náraz následovaný tupým žuch-nutím, jak se jeden ze samurajů, zasažený do hlavy těž­kým kamenem hozeným odkudsi shora, skácel k zemi. Všichni přihlížející se divoce rozjásali a děti na stře­chách se roztančily nadšením. Samurajům nezbylo nic jiného, než jim bezmocně hrozit pěstmi a se zatnutými zuby pochodovat dál. Dva z nich přitom zvedli svého padlého druha, kterému zpod helmice vytékal proud krve. Oiši se knim rozeběhl, krátce se sklonil k bez­vládnému muži, a pak se s výrazem chladné zuřivosti vrátil zpět k Aldinovu boku.</p>

<p>Aldin rázem s hrůzou pochopil, že muž je mrtvý. První, který zahynul v jeho službách. Už se chystal Oi-</p>

<p><image xlink:href="#_15.jpg" />šimu něco říci, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Ještě jednou se podíval na bezvládné tělo a nenávistí přetékající bojovníky pochodující kolem něj. Se zachvě­ním si uvědomil, že ani neznal nešťastníkovo jméno.</p>

<p>„Už tam skoro jsme,“ křičel ze všech sil Eda, na je­hož tváři byl patrný strach a nervové vypětí. „Na dal­ším rohu zabočte doleva!“</p>

<p>Celo skupiny podle jeho pokynů zatočilo za roh a prudce se zastavilo.</p>

<p>V cestě jim stála řada čítající nejméně deset či pat­náct mužů v modrých šatech. Aldin si stoupl na špičky, aby viděl přes hlavy svých strážců. Letmo zahlédl nej­vyššího muže ve středu nepřátelské skupiny a vzpo­mněl si, že to je ten samý muž, který přihlížel smrti svého druha přímo u Sedy. Za vyčkávajícími stoupenci modrého tábora stála brána do cizinecké čtvrti. Závora ležela pohozená na zemi, železem vyztužená křídla opi­le visela v pantech, jako by je někdo silou vyvrátil a nad ulicí se vznášela oblaka dýmu.</p>

<p>Eda, který se až dosud ovládal, náhle vybuchl.</p>

<p>„Zatracení bastardi,“ zaječel. „Je nň z nich špatně. Ti šílenci tu založili požár!“</p>

<p>„Přestaň fňukat a dostaň nás z toho,“ zařval na něj vztekle Oiši, který pohledem odhadoval skupinu stojící před nimi. Rychle se ohlédl dozadu a spatřil, že počet jejich pronásledovatelů každým okamžikem narůstá o nově příchozí, kteří sem proudili z přilehlých ulic a domů. Proud odpadků, střešních tašek a výkalů dopa­dajících na ně shora se rychle měnil ve skutečnou bou­ři.</p>

<p>Zjevně vyděšený Eda, těžce polkl a přešel k vnější­mu okraji kruhu samurajů. „Jsme ochotni zaplatit cenu krve. takže nevznikne žádná pohana. Pořád máme hla­vu a směníme ji s vámi nazpět.“ S těmi slovy mávl na samuraje, který měl trofej přivázanou na opasku.</p>

<p>„V celé Díře není dost jantaru,“ zakřičel vysoký muž.</p>

<p>„Teď není čas na smlouvání,“ odpověděl mu Eda a nervózně si olízl rty. „Mrtvý se již odebral do ráje a nyní spokojeně odpočívá v náručí dívek, jež jsou věč­nými pannami. Radujte se pro něj a nechtě nás projít. Cena krve vám bude splacena v penězích.“</p>

<p>„Požadujeme, aby byla kjeho oslavě prolita krev služebníka,“ zařval dlouhán.</p>

<p>„Měli bychom se pohnout,“ řekl Oiši, který se stále ohlížel přes rameno, „připravují se k útoku!“</p>

<p>Aldin se podíval za sebe. V tom samuraj stojící vedle něj varovně vykřikl a prudce ho odstrčil pryč z místa, kde až dosud stál. Následoval tupý náraz a bojovník podklesl v kolenou. Úder střešní tašky, která se z boku roztříštila o jeho přilbu, ho srazil do bezvědomí.</p>

<p>„Vpřed!“ zařval z plných plic Oiši a taseným mečem ukázal na modře oděné Šigy stojící před nimi</p>

<p>Jako jeden muž se samurajové, toužící po krvi svých trýznitelů, vrhli do boje.</p>

<p>„Ne! Zastavte, zatraceně, zastavte!“ ječel Eda jako smyslů zbavený, ale jeho slova zanikla v radostném pokřiku japonských bojovníků vzrušených vidinou blí­žící se bitvy. Muži se hnali kupředu odpadky posetou uličkou a modří assassinové, překvapení nenadálým výpadem, zakolísali a ustoupili zpět. Jejich dýky a škr­ticí struny nepředstavovaly v porovnám s dlouhými če­pelemi samurajů vážnější nebezpečí.</p>

<p>Během zlomku vteřiny se po zdech domů a po zemi rozstříkly spršky rudé krve a těla v modrých oděvech se s hrůzostrašnými výkřiky hroutila pod nohy útoční­ků. Zergh, který potlačil svou touhu po boji, se prodíral kupředu s mečem zdviženým nad hlavou a razil cestu Aldinovi kráčejícímu v těsném závěsu. Ve chvilce se Aldinovi strážci probili řadami nepřátel, z nichž většina padla na místě, kde stála, a několik málo přeživších se rozuteklo do okolních páchnoucích příbytků.</p>

<p>Aldinova družina rychle prošla pozůstatky vstupní</p>

<p>brány do cizinecké čtvrti a na opačné straně se zasta­vila.</p>

<p>Oiši vykřikl několik stručných rozkazů a samurajo­vé se přeskupili tak, aby mohli čelit případné hrozbě přicházející zpoza nich. Kromě sténání několika zra­něných šigů zmítajících se ve smrtelných křečích, které jejich prchající druhové nechali ležet na ulici, se všude kolem rozhostilo ticho.</p>

<p>Modře oděný dav mlčky pozoroval vítězné bojovníky a ovzduší se zaplnilo ještě hmatatelnější hrozbou než předtím.</p>

<p>„Tak teď jste tedy spokojení?“ zavrčel Eda, který se zastavil vedle Aldina. „Jen si s vámi tak trochu hráli, to bylo všechno.“</p>

<p>„Hráli? Chceš říci, že smrt jednoho z mých mužů by­la hra?“</p>

<p>„Pro ně ano,“ odpověděl Eda. „Pouze zkoušeli, kolik toho vydržíte, než vám povolí nervy. Dnes je den slav­nosti. Mukbové bojují o mučednictví. Mělo to být jeden na jednoho. Tvůj tupý gafský přítel a ten dlouhán měli bojovat spolu a vyrovnat tím dluh. Porušili jste obecně uznávaná pravidla a od této chvíle vás každý ze sekty Isma, modrých plášťů, bude chtít zabít na potkám.“</p>

<p>„A proč jsi nám to sakra neřekl?“ zakřičel na něj Oiši, který přispěchal na Aldinovu obranu.</p>

<p>„Protože jste se nechali vyprovokovat a nedali jste mi příležitost. Podívejte se na ně. Od teď už s vámi ne­budou nikdy jednat, bude to jen na život a na smrt.“</p>

<p>„Zatracení šílenci,“ zavrčel Aldin a podíval se na Oi-šiho.</p>

<p>„Udělal jsi to správně,“ řekl a poplácal velitele sa­murajů po rameni. Oiši věnoval Edovi nenávistný po­hled za to, že se osopil na jeho pána před ostatními mu­ži a zároveň se mu v duchu ulevilo, neboť byl dodatečně podpořen ve svém rozhodnutí.</p>

<p>„Je někdo zraněný?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>Oiši se rozhlédl kolem a spatřil tělo jednoho ze svých mužů a postavu strážce, který upadl do bezvědomí po zásahu taškou, jež byla původně určena Aldinovi. Po­tom si všiml Tomoičiho, patřícího mezi nejmladší členy výpravy, který seděl na zemi a chvěl se po celém těle.</p>

<p>Popošel k vyděšenému mladíkovi a klekl si k němu.</p>

<p>Tomoiči se podíval na svého velitele a slabě se usmál.</p>

<p>„Je to jen škrábnutí,“ zašeptal a zdvihl pravou ruku, na níž několik palců nad zápěstím zela ošklivě roztře­pená, ale jinak mělká rána. Samuraj, který byl téměř ještě chlapcem, se znovu roztřásl šokem z toho, co se právě přihodilo. Oiši cosi uznale zamumlal. První zra­nění dokázalo vyvést z míry i ty nejstatečnější bojovní­ky.</p>

<p>„Nyní jsi opravdovým mužem, Tomoiči,“ pronesl a po­plácal mladíka po zádech.</p>

<p>„Někdo zraněný?“ zakřičel zděšeně Eda, který se k nim mezitím protlačil.</p>

<p>„Není to nic vážného. Ošetříme to několika stehy a bude zase v pořádku,“ odpověděl Oiši.</p>

<p>„Meč,“ zaječel Eda, „dejte mi meč!“</p>

<p>Oiši zmateně hleděl na muže před sebou, jako by se úplně pomátl. Eda však bez dalšího vysvětlování skočil kupředu, sebral meč ležící na zemi a zvedl ho nad hla­vu.</p>

<p>„Napřáhni ruku!“ zařval na Tomoičiho. „Napřáhni</p>

<p>ji!“</p>

<p>Mladík se na něj díval hrůzou rozšířenýma očima. Mezitím se Oiši bleskově postavil Edovi do cesty a po­zdvihl svou vlastní zbraň k úderu.</p>

<p>„Jeho ruka!“ zařval znovu. „Usekněte ji dříve, než bude pozdě.“</p>

<p>Oiši se nechápavě podíval na zraněného Tomoičiho. Mladý bojovník se stále chvěl, a právě ve chvíli, kdy od něj chtěl Oiši opět odvrátit zrak, se náhle sesul k zemi a jeho tělo zachvátily prudké křeče.</p>

<p><image xlink:href="#_16.jpg" />„Je příliš pozdě,“ zašeptal Eda, upustil meč a odvrá­til se stranou.</p>

<p>,*Jak pozdě?“ zakřičel Oiši a chytil Edu za rameno.</p>

<p>„Copak nevíš, že všechny zbraně tady dole jsou otrá­vené? To je důvod, proč u sebe nosí zubaté dýky. Na­máčejí čepele do voskovité hmoty, která zůstane v záře­zech. Jen doufám, že byl váš bojovník zasažen rychlým jedem.“</p>

<p>Oiši vytřeštil oči hrůzou a ohlédl se zpět na Tomoi-čiho, jehož tělo se divoce třáslo a prohýbalo v nekontro­lovatelných křečích. Mezi mladíkovými rty unikl při­škrcený výkřik, a pak se hoch náhle s tichým povzde­chem zhroutil. Jeho rysy se uvolnily do posmrtné mas­ky klidu.</p>

<p>„Tohle byl rychlý jed,“ řekl Eda.</p>

<p>Ochromení samurajové hleděli na svého padlého druha, který byl jedním z nejmladších ze čtyřiceti sed­mi roninů. Šigové v modrých pláštích, kteří až dosud přihlíželi mlčky, se vzápětí divoce rozjásali.</p>

<p>„Ať shoří v pekle, nevěřící pes!“</p>

<p>Několik ze samurajů, kteří už takový výsměch ne­dokázali déle snášet, vyrazilo směrem k oslavujícímu davu, ale Oiši se jim postavil do cesty.</p>

<p>„Teď ne!“ přikázal jim ostře. „Zabijeme je, ale až bu­deme sami připravení.“</p>

<p>Muži zaváhali.</p>

<p>Museli uznat, že jejich velitel má pravdu. Celá sku­pina pak spořádaně vykročila za Edou, který je úzkou uličkou vedl pryč.</p>

<p>Modře oděný dav Šigů jim brzy zmizel z dohledu v oblacích dýmu, ale samuraje, kteří museli bojovat se svou touhou po odplatě, ještě dlouho provázely nená­vistné a výsměšné výkřiky.</p>

<p>„Ještě jednou odbočíme,“ řekl Eda, „a pak se vás ko­nečně zbavím.“</p>

<p>Ulice vedoucí středem cizinecké čtvrti byla liduprázd-</p>

<p>ná a obchody, které cestou míjeli, vypadaly spíše jako pevnosti připravené na obléhání. Pokud měly okolní domy kromě úzkých štěrbin po obou stranách dveří ně­jaká okna, pak musela vést na odvrácenou stranu. Do každé z budov vedl pouze jediný vstup. Křídla dveří po­bitá železnými pásy byla chráněna bočními střílnami a nad nimi vystupoval ze zdi chrlič, z nějž mohli obrán­ci lít na případné útočníky vroucí olej či jinou podobnou látku.</p>

<p>Když se přiblížili k nároží, vyvalil se jim v ústrety ještě hustší mrak kouře, než jakým dosud procházeli.</p>

<p>„Nemám z toho dobrý pocit,“ zašeptal Zergh, který se nenápadně zařadil vedle Aldina.</p>

<p>Aldin, který nechtěl vypadat příliš ustrašeně, jen krátce přikývl.</p>

<p>Jeho nejhorší obavy se potvrdily v okamžiku, kdy vstoupili do boční ulice.</p>

<p>„Tak, támhle to je a má práce tím končí,“ řekl Eda chladně a ukázal směrem ke zdroji všeho dýmu.</p>

<p>„Co tím k sakra myslíš, támhle to je?“ zařval Aldin, který k němu několika rychlými kroky došel.</p>

<p>Budova, na niž Eda ukazoval byla celá zahalená v plamenech, které stoupaly vysoko k obloze. Všichni obyvatelé okolních domů byli na ulici a střídali se u vodní pumpy na nároží, od které nosili kbelíky, jimiž polévali své vlastní, požárem ohrožené stavby.</p>

<p>Jak se Aldin a jeho druhové dívali, střecha jejich úkrytu se s rachotem propadla a do vlhkého povětří vylétly obrovské snopy jisker.</p>

<p>„To je, nebo bych snad měl říci byl, váš dům. Moje práce je tím vyřízená.“</p>

<p>„Kdo to zatraceně udělal?“ zařval vztekle Zergh, který přistoupil k Aldinovi s Edou.</p>

<p>Eda jen pokrčil rameny. „Možná to byli vaší proti­hráči, kteří se sem dostali dříve než vy. Kromě toho, jak už jsem říkal, zabití toho muže v modrém plášti pro vás</p>

<p>bude znamenat pouze potíže navíc. Možná se jeho přá­telé dozvěděli, kde se máte ubytovat a jednoduše vás předběhli.“</p>

<p>„Dobře, a co tedy máme teď dělat?“</p>

<p>„Já jsem splnil svou část smlouvy,“ odpověděl Eda</p>

<p>'a v jeho hlase zazněl pohrdavý tón, „takže to už je váš</p>

<p>problém a ne můj. Vy jste mi tak jako tak značně ztížili</p>

<p>odchod, protože modří si teď mohou myslet, že jsem</p>

<p>součástí vaší skupiny.“</p>

<p>Aldin se bezradně rozhlédl kolem a na okamžik měl dojem, že propadne panice. Ve svých úvahách předpo­kládal bezpečný průchod městem až k bezpečnému do­mu, kde by se mohli opevnit a vyčkat několik dní, než se věci poněkud vyjasní.</p>

<p>„Nemohli bychom si zaplatit tvé další služby?“ ze­ptal se chvatně. „Zaplatíme cokoli.“</p>

<p>„Nemůžete mi zaplatit,“ odvětil Eda odmítavě. „Ko­lem vás se vznáší zápach smrti. Žiju tu už dost dlouho, abych to poznal, a obvykle se nemýlím. Když s vámi zůstanu déle než musím, přenese se to i na mě.“</p>

<p>„Podívej se zpátky,“ řekl Aldin a kývl směrem k ty­čící se Sedě, která byla nejvýraznější stavbou celého města. „Mám peníze, cenné papíry, mám dokonce i vlast­ní loď.“</p>

<p>Poslední část nebyla tak docela pravdivá, protože z jeho lodi zbyl jen zničený vrak plující kdesi mrazivým prostorem, ale ani on ani Zergh by to v této chvíli ne­přiznali.</p>

<p>„Jaká je cena?“ zeptal se Aldin. „Stačí mi jeden den běžné služby, o víc nežádám.“</p>

<p>Eda se na něj opovržlivě podíval.</p>

<p>„Kromě toho, co dostanu zaplacené od Xsarna,“ řekl pomalu, „mám ještě padesát kilogramů zeleného jan­taru. Tvoje bohatství pro mě nic neznamená a kromě toho, až tě zabijí, všechny tvoje peníze propadnou. Pak by mi v rukou nezůstalo nic než sliby mrtvého muže.</p>

<p>Jsi pro mě bezcenný, Aldine Larici.“ Eda se s ostrým smíchem začal obracet.</p>

<p>Oišiho čepel bleskově vyklouzla z pochvy a dotkla se Edova krku. Bez jediného slova se samuraj podíval na Aldina a čekal na jeho rozkaz.</p>

<p>JNech hojit,“ řekl Aldin znechuceně.</p>

<p>Eda se pousmál. „To bylo moudré. Pokud bych byl zabit, dokud trvá smlouva, měl by Xsarn, tedy pokud bys to náhodou přežil, spoustu otázek.“</p>

<p>„Táhni k čertu,“ odsekl Aldin. „A taky za mě vyřiď Xsarnovi, že mi může políbit prdel.“</p>

<p>„Jsem si jistý, že by to rád udělal,“ odpověděl Eda se smíchem. „Ještě drobná rada umírajícímu. Raději si najděte někoho, kdo vás vpustí dovnitř před setměním, Šigové milují noční lovy. A vaši přátelé budou pravděpo­dobně ukrytí někde velmi blízko, možná dokonce v této ulici, protože teď jsme v jediné cizinecké čtvrti v celé Díře. Příjemnou zábavu.“</p>

<p>S posměšnou úklonou se Eda obrátil a zmizel v obla­cích kouře.</p>

<p>„Prokletý zmetek,“ odfrkl si Zergh.</p>

<p>„Neměj mu to za zlé. Nemá moc času a chce se do­stat pryč.“ Aldin se sklesle zadíval na hořící trosky to­ho, co mělo být jejich bezpečným domem. „Pánové, rád vyslechnu všechny návrhy týkající se řešení našeho současného postavení,“ řekl tiše.</p>

<p><image xlink:href="#_17.jpg" /><strong>Kapitola p</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Můj pane Gablono.“</p>

<p>Corbin se znaveně podíval na černě oděného assas­sina, který stál před ním. Takovou dálku už nemusel ujít celé roky. Nohy se mu ještě nyní třásly únavou z bě­hu do bezpečí úkrytu.</p>

<p>Zatracené zelené pláště, pomyslel si zlostně. Je to banda bláznivých fanatiků, kteří ještě ke všemu příšer­ně smrdí.</p>

<p>Prohlédl si muže před sebou pozorněji. I tohle byl jen zaostalý domorodec, ale alespoň najatý v jeho služ­bách.</p>

<p>„Co je?“ zavrčel Corbin nevrle a předklonil se, aby si promasíroval ztuhlé svaly na mohutných stehnech.</p>

<p>„Pán by vás chtěl vidět.“</p>

<p>„Tak mu řekni, ať sem přijde.“</p>

<p>Bude tu zvěř muset držet pěkně na uzdě, napadlo ho. Tohle bylo od nynějška jeho nové sídlo a lidé vždy přicházeli tam, kde se nacházel on. Nic jiného ani ne­padalo v úvahu. Zvedl zrak a rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>Vzduch ještě stále prostupoval zápach xsarnů, kteří tu bydleli před jeho příchodem a pro účely hry tento pros­tor vyklidili. Nábytek byl příliš velký a on si kvůli tomu připadal jako malé dítě. Kromě toho byly židle uzpů­sobené hmyzí anatomii, která se vyznačovala zejména tím, že poslední pár končetin směřoval dozadu.</p>

<p>„Můj pán by si ale přál, abyste na vlastní oči spatřil něco, čeho si povšiml.“</p>

<p>„Proč jsi to sakra neřekl hned?“ obořil se na něj Cor-bin a s povzdechem se postavil na nohy. Vyšel z pokoje umístěného v samém středu domu a následoval muže v černém, který vykročil úzkou chodbou vedoucí k před­ní bráně. Hassan stál u jedné ze střílen umístěných po stranách vstupních dveří a soustředěně pozoroval dění venku.</p>

<p>Když zaslechl jejich příchod, obrátil se k nim pruž­ným pohybem, jenž v sobě skrýval ocelovou tvrdost šel­my. Gablonu to lehce popudilo, neboť měl pocit, že by ho assassin mohl udeřit dříve, než by to vůbec zazna­menal.</p>

<p>Jemné rty v Hassanově mírné tváři zvlnil slabý ús­měv. „Myslím, že jsem na ulici zahlédl něco, co byste si sám rád prohlédl.“ Rukou přitom ukázal na úzké okén­ko, u něhož předtím sám stál.</p>

<p>Corbin, obávající se nastražené pasti, na okamžik zaváhal.</p>

<p>„Ach ano, opatrnost je moudrá,“ odpověděl Hassan, který Corbinovu nedůvěru nebral jako urážku. „Nicmé­ně je to zcela bezpečné.“</p>

<p>Gablona se na Hassana pozorně zadíval. Strávil s tímto mužem stěží půl dne. Hassan před ním po celou dobu vystupoval s dokonalou úctou a přikazoval ostat­ním, aby pod hrozbou trestu okamžitě plnili všechna Corbinova přání. Bohatství a všemožné výhody, které mu Gablona slíbil, zřejmě měly požadovaný účinek, protože Hassan mu projevoval až přemrštěnou vděč-</p>

<p>nost a ubezpečoval ho o svých schopnostech. Vůdce as-sassinů soustředěně vyslechl rozbor jejich situace bě­hem cesty rychlovýtahem a mnohokrát se přitom ptal na podrobnosti týkající se jejich dvou protivníků a míst­ních obyvatel. Když o tom Gablona zpětně uvažoval, vztahovala se velká část otázek k víře ATŠigů a několik dalších assassinů přitom o jeho odpovědi projevovalo zvýšený zájem. Nikdo z nich však nové poznatky nijak nehodnotil ani o nich nemluvil.</p>

<p>Corbin pochopil, že Hassan je obdařen ledovým kli­dem. Když totiž veliteli assassinů řekl, že jeho případ­ná smrt bude pro ně pro všechny znamenat věčné za­tracení v pekle, zůstal na něj muž hledět s nehybnou tváří. Jeho podřízení přitom jeden přes druhého v hrů­ze vykřikovali, že něco takového nepřipustí za cenu ztráty vlastního života.</p>

<p>Zbývalo však ještě odpovědět na jednu zvláštní otáz­ku. Hassan se ho hned zpočátku velmi naléhavě ptal, kterým směrem leží jih. Corbin se ho už chystal zeptat, proč to potřebuje vědět, ale léty obezřetnosti vypěstova­ný instinkt mu v tom na poslední chvíli zabránil. Bez váhání tedy zvedl ruku a ukázal směrem kolmo napra­vo od místa, kde vyšlo slunce. Význam tohoto dotazu pochopil až v okamžiku, kdy jeho skupina došla do bez­pečného úkrytu, a Hassan i všichni jeho muži ihned za-klekli k modlitbě.</p>

<p>Gablona si rychle uvědomil, že s nimi musí sehrát divadlo, a proto klesl na kolena vedle nich a pečlivě na­podoboval všechny jejich pohyby. Z historie si pamato­val dost na to, aby chápal, že jako nevěřící by pro ně neznamenal žádnou autoritu. V duchu přitom proklínal své lidi, že ho na to neupozornili předem. Kdyby tak příprava záležela na Aldinovi. napadlo ho téměř s lítos­tí...</p>

<p>Náhle si všiml, že Hassan stále trpělivě čeká, než se Gablona podívá na to, co mu chtěl ukázat, a na tváři</p>

<p>mu pohrává stejný, nevinný úsměv. Corbin se sklonil ke střílně a vyhlédl ven.</p>

<p>Obrázek, který se mu naskytl, ho přiměl se zlomysl­ně zachechtat. Tak tohle bylo místo, kde měl mít Aldin svůj bezpečný úkryt. Takže teď ten hlupák Larice zů­stal na ulici a bez přístřeší, kde by se mohl ukrýt. Cor­bin se narovnal, pohlédl na Hassana stojícího vedle něj a krátce se usmál.</p>

<p>„Takže je to jeden z těch dvou pánů?“ zeptal se Has-san tichým hlasem.</p>

<p>„Ano, tohle je Aldin.“</p>

<p>„Myslel jsem si to. Mimo jiné stojí za povšimnutí, jak kolem něj jeho muži stojí v obranném kruhu. Slyšel jsem o takových válečnících. Pocházejí ze země ležící daleko na východě za říší Mongolů.“</p>

<p>Corbin se na Hassana překvapeně podíval a napad­lo ho, kde se tento muslim mohl ve své době dozvědět o samurajích.</p>

<p>„Mají mezi sebou stejné muže jako jsme my, mys­lím, že se jim říká ninjové. Můj velmistr s nimi měl čas od času nějaká jednání. Jsou to dobří bojovníci, ale pří­liš je svazuje pocit hrdosti a cti.“</p>

<p>Corbin souhlasně pokýval hlavou. Tenhle Hassan se mu začínal Mbit, neboť byl svým založením podobný ja­ko on sám. Zároveň si však uvědomoval, že ho bude muset stále bedlivě sledovat a tvrdě mu vládnout. Ji­nak by se Hassan a jeho muži mohli jednoho dne obrá­tit proti němu.</p>

<p>„Neměli bychom na ně zaútočit?“ zeptal se Gablona, který si byl nucen přiznat, že bude muset přenechat všechna taktická rozhodnutí tomuto mnohem zkuše­nějšímu muži.</p>

<p>Hassan znovu vyhlédl ven střílnou a rychle zvažo­val možnosti. „Kdybych tak jenom měl luk. Není ani sto kroků odsud. Byl by to snadný zásah.“</p>

<p>„A co takhle vyrazit ven a zničit je jednou pro vždy?“</p>

<p>Hassan, s očima stále upřenýma na Aldinovu druži­nu, zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Nemáme žádnou výhodu. Musíme využít okamžiku překvapení. Vypadají jako výborní šermíři a ti, kteří stojí na vnějším okraji, mají neustále připravené zbra­ně. Cekají útok z kterékoli strany. Ne, můj pane, je tře­ba zaskočit nepřítele, když se k němu připlížíte neviděn a neslyšen. Nejprve ho zastrašíte, a až mu hrůzou ochab­nou svaly, pak ho zabijete.“</p>

<p>„Ale co když se vydají naším směrem?“</p>

<p>Hassan znovu odmítavě zavrtěl hlavou.</p>

<p><emphasis>J. </emphasis>kdybychom zaútočili v okamžiku, kdy nás budou míjet, můžeme vyběhnout nejvýše dva najednou a to už bude polovina jejich mužů připravená nás uvítat. My víme, kde jsou oni, ale oni nemají tušení, kde jsme my. Ať se pohnou kamkoli, dva mí lidé je budou stále sledo­vat a ihned nás zpraví o jejich novém úkrytu. Pak po­čkáme do noci, protože tma je naším velkým pomocní­kem.</p>

<p>Kromě toho je již na cestě jeden z mých mužů s na­bídkou spojenectví pánu Sigmovi, kterého jsme viděli vstupovat do domu v sousední ulici. V této chvíli s ním uzavřeme dohodu a budeme vyčkávat, dokud neudělá první tah. Pak zhodnotíme situaci a zařídíme se tak, aby to pro nás bylo co nejvýhodnější.“</p>

<p>Hassan konečně odtrhl pohled od dění venku a roz­táhl rty ve vlčím úsměvu, z něhož Gablonovi přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Dobře, každopádně tu nemůžeme zůstat stát na­vždy,“ řekl Zergh netrpělivě.</p>

<p>„Má pravdu, můj pane,“ podpořil ho Oiši. „Váš úkryt je nenávratně ztracený, modří vědí, kde se nacházíte a je bezpodmínečně nutné, abychom si ještě před se­tměním našli nějaké nové útočiště.“</p>

<p>Aldin zvedl oči k obloze a spatřil, že slunce se mezi-</p>

<p>tím posunulo o značný kus směrem, který si sám pro sebe označil za západ. Bude si muset zvyknout na ty prokleté dvanáctihodinové dny.</p>

<p>Rozhlédl se ulicí na obě strany. Nikde v dohledu ne­bylo vidět jediného člověka, neboť všichni sousedé zmi­zeli ve svých domech přesně ve chvíli, kdy usoudili, že je hrozba požáru zažehnána.</p>

<p>Navíc se k nim ze směru, odkud sem přišli, stále ozý­valo hlasité volání, které se zdálo pozvolna sílit.</p>

<p>Oiši se obrátil a kývl na Takašiho, který vybral ně­kolik samurajů a rozeběhl se s nimi ulicí nazpět ke kři­žovatce, kde naposledy odbočili. Když se dostali k náro­ží a nahlédli do sousední ulice, rychle se vrátili k Oi-šimu.</p>

<p>„Dav,“ hlásil Takaši. „Jsou jich stovky a jdou sem!“</p>

<p>„Tudy!“ přikázal Oiši a aniž by čekal na Aldinovo svo­lení, vyrazil pomalým klusem do nitra cizinecké čtvrti.</p>

<p>Půl tuctu samurajů sTakašim včele vyběhlo na­před, aby prověřili boční ulici a ujistili se, že odtud ne­hrozí žádné nebezpečí. Když tak učinili, zamáván na ostatní a pobízeli jek většímu spěchu.</p>

<p>Zbytek výpravy je rychle následoval.</p>

<p>Aldin si pozorně prohlížel budovy po obou stranách ulice a čas od času si všiml zablýsknutí očí nebo nejas­ných obrysů tváře v úzkých oknech po stranách dveří. Značnou část obyvatel tvořili lidé, ale zahlédl i několik gafů a dokonce i trojúhelníkovitou hlavu xsarna.</p>

<p>Nedaleko před křižovatkou Aldin náhle zaznamenal dům, v němž ani v jedné ze střílen nebylo vidět žádné obyvatele vyhlížející ven. Na okamžik mu to připadalo zvláštní, ale pak znovu přidal do kroku. Oiši klusající vedle něj také pátral po sebemenším podezřelém po­hybu nebo jiné známce ohrožení a byl neustále připra­vený srazit svého pána z cesty střele nebo vroucí kapa­lině vytékající z chrliče.</p>

<p>Zanedlouho doběhli k prvnímu rohu a zabočili do</p>

<p>vedlejší uličky. Cesta byla úzká a slabou štěrbinou me­zi štíty domů sem pronikalo jen tolik světla, aby tu v plesnivině a špíně panovalo jakési věčné přítmí. Je­den ze samurajů se krátce zdržel ve stínu krajního do­mu a opatrně vyhlédl na hlavní ulici, z níž sem zahnuli. Potom se k nim kvapně připojil.</p>

<p>JPrvní z nich se právě dostali na nároží, odkud je vi­dět na místo požáru,“ hlásil zadýchaně Oišimu.</p>

<p>Družina se na okamžik zastavila na malém náměs­tíčku, ze kterého vybíhalo šest dalších ulic.</p>

<p>„Tudy,“ vyštěkl Oiši a bez otálení se rozběhl vzhůru strmou, klikatící se cestou mezi zchátralými domy. Bě­hem několika vteřin se i poslední z mužů ztratil z do­hledu a skupina zmizela v křivolakých zákoutích staré zástavby. Zuřivý křik ozývající se za jejich zády je ne­nechával na pochybách, že pronásledování stále pokra­čuje. Muži z modrého tábora řvali vzteky nad zbabě­lostí vrahů svých druhů, kteří uprchli z místa zločinu a nepočkali tam, aby čelili stovkám mstitelů s červený­mi šátky.</p>

<p>Aldin, který sípěl jako astmatik v písečné bouři, bo­joval s narůstající nevolností a bolestí ve svých údech a snažil se co nejvíce oddálit potupný okamžik, kdy ho bude muset jeden ze samurajů dále nést. Dlouhé mi­nuty klopýtal prudkým stoupáním i občasnými pásy schodů, dokud se před ním náhle nevynořila zavřená brána. Podle zvuků z druhé strany bylo zřejmé, že se tam městské obyvatelstvo oddává nevázané zábavě a hýření.</p>

<p>„Zatraceně, dostali jsme se na opačný konec cizinec­ké čtvrti,“ zavrčel Zergh. „Neumím si představit, že by­chom se ztratili mezi účastníky slavnosti.“</p>

<p>„Nemůžeme ale ani ustoupit zpátky,“ poznamenal Oiši zachmuřeně. Jak se rozhlíželi tam i zpátky úzkou uličkou, zdálo se, že jim nezůstala jiná možnost, než se vrátit celou dlouhou cestu až na náměstí a přitom dou-</p>

<p>fat, že tam krvežíznivý dav ještě nedorazil. V té chvíli k nim doběhl jeden ze samurajů, který držel zadní hlíd­ku.</p>

<p>„Došli na náměstí a rozdělují se,“ hlásil muž, lapaje po dechu. „Někteří z nich se vydali naším směrem.“</p>

<p>Oiši se ještě jednou rozhlédl kolem sebe. Pak po­malu vytáhl pravou ruku ze zdobného rukávu a jeho cí­py upevnil k opasku, čímž si uvolnil paži a rameno pro nadcházející boj. Muži stojící kolem ho mlčky násle­dovali.</p>

<p>Aldin se podíval na Zergha, který jen pokrčil rame­ny a vytasil z pochvy svůj obouruční meč. Potom poně­kud divadelně odhodil po způsobu samurajů rukáv a odhalil svou pravou paži. Při pohledu na jeho ostře se rýsující svaly muži kolem něj uznale zamručeli. Nikdo z nich neměl tušení, že hledí na gafa, který už má svá nejlepší léta dávno za sebou.</p>

<p>„Pokud skutečně nastal čas naší smrti,“ řekl Aldin, který se ze všech sil snažil, aby se mu přitom hlas ne­chvěl strachem, je mi ctí zemřít po boku mužů jako jste</p>

<p>vy-“</p>

<p>Uvědomoval si, že jsou to jen prázdná slova, jaká by řekl jeden z jeho oblíbených vojevůdců, jimiž byli třeba Napoleon nebo dokonce Alexandr, svým vojákům, aby je povzbudil před bitvou. Ale tohle k čertu byli jeho muži a každou chvíli měla propuknout jeho první a nej­spíše také poslední bitva. Účinek jeho slov však byl pa­trný okamžitě.</p>

<p>Oiši se zhluboka nadechl a na tváři se mu mihl vý­raz úcty a odhodlání. Potom začal rychle rozestavovat muže do bojového útvaru. Když se jeho a Aldinovy oči na okamžik setkaly, spatřil v nich bývalý vasba slabou jiskřičku potlačovaného úsměvu. Bylo vůbec možné, že by Oiši pochopil svou účast v této krvavé hře? Aldin se s tím nedokázal smířit.</p>

<p>Samurajové zaujali pod Oišiho vedením postavení</p>

<p><image xlink:href="#_18.jpg" />ve třech řadách, které přehradily ulici od jedné stěny ke druhé. Povyk a hluk provázející dav jejich pronásle­dovatelů mezitím znatelně zesílil.</p>

<p>„Hej, vy tam,“ zaburácel náhle hlas za jejich zády. JJali byste si, chlapci, něco kpití, než ta zábava za­čne?“</p>

<p>Aldin se prudce otočil a uviděl obrovského gafa stojí­cího mezi úzkými veřejemi vstupních dveří jednoho z do­mů. Jako všichni gafové, ať už pocházeli z kteréhokoli světa, byl i tento zástupce jejich rasy oděný v pestroba­revné, zelenooranžové kombinéze. V ruce třímal mo­hutnou karafu s vínem, které jim v této chvíli přátel­ským gestem nabízel k ochutnání. Několik samurajů ze zadní řady se k němu obezřetně přiblížilo se zbraněmi připravenými k úderu při jakémkoli podezřelém pohy­bu.</p>

<p>„Nevím, kdo tomu tady velí, ale řekněte, prosím, těm chlápkům, aby laskavě namířili ty svoje věcičky někam jinam, než na moje břicho. Mé přátele nahoře by to mo­hlo naštvat.“</p>

<p>Aldin odtrhl pohled od podivné postavy ve dveřích a uviděl, že v malých okéncích v horních patrech budo­vy se tísní další gafové. Několik se jich také objevilo ve dveřích za svým druhem a v rukou svírali tasené meče.</p>

<p>Ve všeobecné vřavě již bylo téměř možné rozeznat jednotlivé výkřiky modře oděných mužů ženoucích se po jejich stopách.</p>

<p>„Skloňte čepele,“ zakřičel Aldin a protlačil se mezi samuraji ke gafovi. Pokud to byl jeden ze Sigmových berserků, bude lépe, když to bude mít za sebou hned na začátku. Neměl jinou možnost, než se pokusit dohod­nout.</p>

<p>S bodrým smíchem mu gaf vrazil do rukou obrov­skou nádobu, která obsahovala nejméně dvacet litrů vína. Aldin ji s vypětím všech sil přiložil k ústům a na­pil se.</p>

<p>Byla to gafská nejoblíbenější značka, šumivý muš­kát, a Aldin se málem zadusil, když do mu hrdla vtekl příliš velký doušek.</p>

<p>Aldin zhluboka nasál vzduch a v duchu se pomodlil, aby ho nos neklamal. „To za vámi je cítit jako hospoda.“</p>

<p>„To taky je hospoda a já ji vlastním. Jediná v celém tomhle zapadákově. Místní zabedněnci nemají podniky tohohle druhu zrovna v lásce. Je to velký hřích, takže ji musím držet pěkně v tajnosti.“</p>

<p>„Nemohli bychom náš přípitek přerušit a dokončit ho až uvnitř?“ zeptal se Aldin až příliš naléhavě.</p>

<p>Gaf se na něj upřeně zahleděl a vycenil zuby v širo­kém úsměvu, který Zergha přiváděl k zuřivosti.</p>

<p>Majitel podniku se naklonil kupředu, aby se mohl podívat dolů ulicí, a pak se očima vrátil zpátky k Aldi-novi. „Poplatky za stůl jsou u nás příšerně vysoké.“</p>

<p>„Zaplatíme je,“ odpověděl Aldin, kterého stálo ob­rovské úsilí nezačít křičet.</p>

<p>„Sto katarů za muže,“ řekl hospodský a pohledem zhodnotil skupinu samurajů na ulici. „Můj bratr gaf a ty u mě ale máte stůl zadarmo.“</p>

<p>Aldin si částku rychle spočítal a došel k číslu, které bylo o čtyři sta katarů vyšší, než všechny prostředky, které jim na tuto hru Xsarn poskytl.</p>

<p>„Deset, a to je hodně dobrá cena,“ odsekl Zergh vztekle.</p>

<p>„Tak to se nedohodneme,“ řekl gaf s úsměvem a us­toupil dozadu, aby mohl zavřít dveře. Oiši se vrhnul kupředu, ale krčmář varovně ukázal masitým prstem nejdříve na své druhy nahoře v oknech, a pak na těžce ozbrojené gafy tísnící se za ním.</p>

<p>„Dvacet pět,“ zaječel Aldin zoufale.</p>

<p>„Sedmdesát pět a to vám vycházím vstříc.“ odpově­děl majitel hostince pomalu a rozvážně, jako kdyby měl nekonečně mnoho času.</p>

<p>To by mu zůstalo ještě o něco více než sedm set ka-</p>

<p><image xlink:href="#_19.jpg" />tarů, pomyslel si Aldin, a už se chystal nabídku při­jmout, když v tom se do smlouvání znovu vložil Zergh.</p>

<p>„Padesát a ani o chlup víc,“ odsekl Zergh nerudně. „Jinak poslední věc, co udělám, než tu chcípnu, bude to, že ti vykopnu dveře a umožním těm modrým zmetkům, aby k tobě zašli na návštěvu!“</p>

<p>Aldin vrhl na svého přítele zmučený pohled.</p>

<p>Hostinský zvrátil hlavu a zařval smíchy, ale bylo ho jen stěží slyšet, protože lomoz a hluk přibližujícího se davu se pomalu stával ohlušujícím.</p>

<p>„Šedesát a ani o chlup míň!“</p>

<p>„Domluveno!“ zakřičel Aldin a vrhl se ke dveřím.</p>

<p>„Počkat, počkat, nejdřív chci vidět vaše peníze,“ řekl gaf a napřáhl před sebe ruku.</p>

<p>Aldin začal horečnatě lovit váček, který si předtím tak pečlivě ukryl pod mnoha vrstvami tradičního ja­ponského oděvu. Když ho konečně vytáhl, začal třesou­cími se prsty odpočítávat mince a pokoušel se přitom nevnímat pomstychtivý řev pronásledovatelů, který se stal stejně všudypřítomným jako vzduch.</p>

<p>Peníze, které měl Aldin u sebe, byly všeobecně přijí­manou měnou po celém Mračnu. Po chvilce však s hrů­zou zjistil, že hostinskému nedokáže vyplatit přesnou částku, kterou po něm požadoval. Bez váhání proto gafovi vrazil do ruky o poznání větší obnos a ten ho po krátkém přezkoumání podal jednomu ze svých druhů.</p>

<p>„Hned, jakmile budeme uvnitř, peníze rozměním a vrátím vám nazpět,“ řekl krčmář s úsměvem a ustou­pil stranou.</p>

<p>Aldin a samurajové se divoce vrhli do úzkých dveří. Oiši zůstal stát venku, dokud se neujistil, že se všichni bezpečně dostali dovnitř, a pak sám bleskově proskočil veřejemi. Těsně za ním majitel hospody přibouchl těžké dveře, které ještě zajistil železnou závorou.</p>

<p>Potom otevřel úzké kukátko a gestem nabídl Aldi-novi, zda se nechce podívat ven na ulici.</p>

<p>Zjevně se jim podařilo zmizet na poslední chvíli a na­místo úlevy či vděčnosti Aldina zaplavil žhavý vztek na hospodského, který je tak dlouho zbytečně zdržoval.</p>

<p>Zpoza poslední zatáčky se totiž téměř okamžitě vyří­til po zuby ozbrojený houfec, který se překvapeně za­stavil před zavřenou bránou. Muži se začali rozhlížet kolem a jejich zuřivé výkřiky se rozléhaly mezi holými stěnami domů.</p>

<p>„Museli jít tudy!“</p>

<p>„Možná to byla pravda, že jsou čarodějové,“ zařval velký gaf v modré róbě. „Použili kouzla, aby před námi uprchlí.“</p>

<p>„Třeba běželi z náměstí jinou ulicí.“</p>

<p>„Nevadí, stejně prohledáme okolní domy,“ odpově­děl mu krvelačně někdo jiný a jeho slova následoval nadšený pokřik. Jeden z pronásledovatelů se zadíval přímo na Aldina, který si ihned uvědomil, že jeho oko musí být v kukátku jasně viditelné.</p>

<p>Vyděšeně ustoupil o krok zpět a v příštím okamžiku pronikl štěrbinou, u níž měl ještě před necelou vteřinou oko, jehlově tenký hrot dýky.</p>

<p>Gaf stojící za ním se zachechtal jeho náhle pobled­lým tvářím, a pak vší silou přirazil kovový kryt průzo­ru, který čepel přelomil v půli.</p>

<p>Z druhé strany se ozvalo vzteklé zaječení a několik dunivých ran do dveří. Nakonec se však hlasy na ulici začaly vzdalovat, jak se muži rozhodli hledat svou ko­řist v jiných částech města.</p>

<p>„Tak chcete to pití?“ zeptal se gaf přátelsky. „Konec­konců jste za něj zaplatili.“</p>

<p>Aldin následoval svého hostitele do místnosti s níz­kým stropem, která páchla laciným vínem, špatným jídlem a nepřehlédnutelnými výsledky, jaké měla jejich kombinace na žaludky hostů.</p>

<p>Gaf s několika urostlými přáteli zašli za výčepní pult a vytáhli z polic dostatek korbelů pro všechny pří-</p>

<p><image xlink:href="#_20.jpg" />tomné. Pak se na hrubé desce objevilo několik džbánů podobných tomu, který hospodský stále svíral v ruce, a gafové je jeden po druhém odzátkovali.</p>

<p>Samurajové se kolem sebe rozhlíželi se směsicí obav a znechucení. Na gafy samé však pohlíželi s úctou. Je­jich poněkud vlci nebo snad psí rysy v japonských vá­lečnících vyvolávaly myšlenku, zda se tito tvorové na­cházejí pod ochranou nebes. Zároveň v nich vzbuzovala respekt jejich tělesná stavba, neboť gafové se tyčili do výše nejméně devíti stop a jejich svaly napovídaly, že by mohli kohokoli z hostů rozdrtit jediným úderem. Te­prve delší pozorování jim mělo prozradit, že cenou za obrovskou sílu je nízká rychlost a horší koordinace po­hybů, která by byla mezi lidmi považována za velkou neohrabanost.</p>

<p>Pořádkumilovným Japoncům se špína krčmy hnu­sila a oni to dávali jasně najevo. Se zjevným odporem a nedůvěrou nejprve prozkoumali přinesené korbele a teprve pak si do nich náhli tekutinu ze džbánů.</p>

<p>Po celou dobu stál Oiši v rohu místnosti a očima po­zorně sledoval každý pohyb hostinského a jeho pomoc­níků. Nebylo pochyb o tom, že byli zachráněni před po krvi toužícím davem z ulice. Přesto však mohli vstoupit do další pečlivě připravené léčky, protože například ot­rávené pití by jistě učinilo jejich vyvraždění o mnoho snadnějším. Úmyslně vynechal překladač řeči a vykřikl na své muže cosi v rodné japonštině.</p>

<p>Samurajové se podívali na svého velitele a okamžitě položili své korbele zpět na stoly.</p>

<p>„Ach, bojíte se jedu, že ano?“ zařval hospodský smí­chy. Pak pomalu došel ke stolům a z několika odzátko­vaných džbánů se napil mocným douškem.</p>

<p>„Tak neblázněte, přece jste za to zaplatili,“ řekl. I když si toho ostatní členové družiny možná nevšimli, zaznamenal Aldin v gafově hlase uražený podtón. Jeho přízvuk napovídal, že pochází  ze stejného světa jako</p>

<p>taug Bukha, kde se staré zvyky pohostinnosti stále uchovávaly se stejnou vážností, jakou měly kdysi mezi všemi gafy.</p>

<p>Rozhodl se déle neváhat.</p>

<p>„Tohle jsou ty nejdražší pomyje, jaké jsem si kdy koupil,“ řekl klidně, zatímco si naléval pití ze džbánu. Pak koutkem oka mrkl na Oišiho, aby nijak nezasaho­val, pozvedl korbel k pozdravu a zhluboka se z něj na-pil.</p>

<p>Na jazyku ucítil perlivou sladkost toho, co gafové považovali za dobré víno, a téměř sejí zalkl.</p>

<p>Jeho gesto však Oišiho nijak neobměkčilo a samura­jové zůstali sedět kolem stolů v naprosté tichosti. Žíz­nivé pohledy však stále upíraly na džbány stojící před nimi.</p>

<p>„Jak chcete,“ řekl gaf, „ale pamatujte si laskavě, že jste za to zaplatili a já jsem vám to donesl, takže nechci slyšet žádné stížnosti.“</p>

<p>„Zajímalo by mě, co jiného byste nám mohl nabíd­nout,“ nadhodil Aldin, který přešel k výčepnímu pultu a opřel se o něj.</p>

<p>„Když jsem vás, chlapi, viděl přibíhat přímo k Mala-diho krčmě, hned jsem věděl, že dnešek je můj šťastný den,“ řekl gaf a významně na Aldina zamrkal. „Zákaz­níci, říkal jsem si, a v den slavnosti, kdy se většina lidí krčí doma za zavřenými dveřmi ve strachu, že by se ve­selí venku mohlo vymknout z rukou. Něco z toho se prý tentokrát přihodilo. Jak jsem slyšel, vyhořelo pár domů a několik desítek obchodníků zaplatilo životem. Jak ale místní říkají, takový je život.“</p>

<p>„Rádi bychom někde zůstali přes noc.“</p>

<p>Maladiho očka se zablýskla potěšením.</p>

<p>„Bude to něco stát,“ řekl hladce.</p>

<p>„No tak už jim dej chvilku pokoj,“ zazněl náhle hlas zpoza dveří na opačném konci místnosti. Ty se vzápětí otevřely a do krčmy vešla vysoká žena.</p>

<p>Jakousi podivnou shodou okolností vypadala téměř úplně stejně jako Aldinova první manželka, takže ten na ni na okamžik zůstal oněměle zírat. Měla tmavé, takřka černé vlasy, v nichž se na skráních objevily prv­ní šedé prameny. Byla oděná v jednobarevné košili a volných, v pase stažených kalhotech, které ještě zdů­razňovaly její kyprou postavu.</p>

<p>Pokud byl mezi ní aAldinovou první chotí nějaký rozdíl, pak to mohly být jedině oči. Měly spíše modrou, než zelenou barvu, a postrádaly v sobě jakoukoli vy-chytralost či vypočítavost.</p>

<p>Žena na okamžik spočinula pohledem na Aldinovi, který na ni užasle civěl, a pak si prohlédla jeho druži­nu.</p>

<p>rJsem Mari,“ řekla prostě. „Vítejte v Prasečím polib­ku. Patří mi jedna polovina a ta druhá je jeho,“ prohlá­sila a ukázala na gafa.</p>

<p>„Prasečí polibek, jak dokonalé jméno pro tohle mís­to,“ zvolal Maladi. „K čertu, kdyby se to dozvěděli Ši-gové, rozzuřilo by je to k nepříčetnosti.“</p>

<p>„Vy jste účastníci té hry?“ zeptala se Mari, která Ma-ladimu nevěnovala pozornost.</p>

<p>„Aha, tak takhle to je!“ vykřikl Maladi. „Napadlo mě, že byste to mohli být vy. Nejste náhodou Gablona?“</p>

<p>„Ne. Jmenuji se Aldin Larice,“ řekl Aldin chladně. „Proč?“</p>

<p>„To je škoda,“ odpověděl Maladi, který se poněkud uklidnil. „Vsadil jsem si na to, že Gablona přežije, kří­žem rovných pět set katarů. Zatraceně, dokonce jsem něco vrazil i na to, že vy umřete hned první den.“</p>

<p>Jak toho tenhle gaf mohl tolik vědět o sázkových hrách, pomyslel si Aldin. Uvědomil si ale, že teď není čas na to se vyptávat.</p>

<p>„Jak to tedy bude s noclehem?“ otázal se Aldin, kte­rý se vrátil ke svému současnému nejdůležitějšímu zá­jmu.</p>

<p>„Teď, když vím, že jste hráči, se mi to celé jeví v úpl­ně jiném světle. Tím, že jsem vás pustil dovnitř, jsem se, abych tak řekl, sám střehl do nohy. Mohl jsem se prostě dívat, jak by vás ta banda krvežíznivých šílenců venku zadupala do země.“</p>

<p>„Pokusím se vám tu sázku vynahradit,“ řekl Aldin unaveně.</p>

<p>„Ach, to je správná řeč. Kromě toho, že vás ubyto­vání bude stát...“</p>

<p>„Za pět set mají ubytování na týden,“ přerušila ho nesmlouvavě Mari. „Pořád je to dvakrát tolik, než kolik platí ostatní hosté. Mimo to jsi vsadil pouze sto a z toho ještě polovina patří mně.“</p>

<p>Maladi vrhl na Mari zlostný pohled, ale ona zjevně nehodlala ustoupit.</p>

<p>„Stačilo, že jsem slyšela, kolik jsi jim naúčtoval za první džbány pití.“</p>

<p>„Obchod je obchod.“</p>

<p>„Podívej se na to z druhé strany,“ pokračovala Mari. „Oni jsou účastníky hry a pokud tu zůstanou, ty budeš mít na cestě k výhře v loterii sedadlo v první řadě. Jest­li odsud odejdou, ztratíš jediný zdroj informací a nebu­deš mít co prodávat.“</p>

<p>Maladi se zarazil a na tváři se mu objevil úsměv.</p>

<p>„Já věděl, proč jsem vás pozval dovnitř,“ zaburácel opět v dobrém rozpoložení. „Jídlo a pití jsou dnes večer na mě.“ Pak s bujarým smíchem rozkopl dveře, jimiž před chvílí vstoupila Mari, a zmizel kamsi do kuchyně, aby dal svým lidem pokyny k přípravě večeře.</p>

<p>Aldin dokázal jen nevěřícně potřást hlavou. Peníze, které jim měly vystačit na celých osmdesát dní hry, se téměř rozplynuly během prvních čtyř hodin.</p>

<p>Žena. která s nimi poté. co za Maladim odešli i všich­ni jeho strážci, zůstala sama, popošla blíže k Aldinovi.</p>

<p>„To od něj bylo štědré, že nám nabídl věčen zadar­mo,“ poznamenal Aldin.</p>

<p><image xlink:href="#_21.jpg" />„Také byste mohli být na ulici,“ odvětila stroze.</p>

<p>Ano, přiznal si Aldin v duchu, to bychom mohli.</p>

<p>„Jen doufejte, aby si nějakou dobu neuvědomil, že až sem vaši nepřátelé pro vás přijdou, bude jim stát v cestě tenhle podnik.“ Na chviličku se jí na tváři obje­vil spiklenecký úšklebek, který vzápětí zase zmizel.</p>

<p>Aldin si náhle uvědomil, že na ni stále upřeně zírá a její podoba s jeho bývalou manželkou ho vyvádí z rov­nováhy.</p>

<p>„Něco vám na mně vadí?“ zeptala se Mari přímo.</p>

<p>„Tedy, hmm, jak bych to...“</p>

<p>„Vypadáte skoro stejně jako jeho zatracená první žena,“ řekl Zergh, který mezitím přišel k Aldinovi, a za­smál se.</p>

<p>„A to vám vadí?“ zeptala se chladně.</p>

<p>„Ale ne. No... ve skutečnosti ano,“ odpověděl Aldin, který jen těžko hledal slova.</p>

<p>„Oddávání se vzpomínkám na tvou milující ženu je v nejlepším pořádku,“ přerušil ho Zergh. „Zajímalo by mě ale, jak jste se dozvěděli o hře?“</p>

<p>„To tady vědí úplně všichni,“ odvětila Mari, jako by to bylo něco, čeho si měli být vědomi od samého počát­ku.</p>

<p>„To celou situaci ještě více vyhrotí,“ zaklel Zergh potichu. „Pokud si všichni vsadili na Gablonu, pak mu budou pomáhat a ostatním znepříjemňovat život.“</p>

<p>„Věděl jsi o tom?“ zeptal se Zergh, který se obrátil k Aldinovi. ^Já jsem byl po celou dobu se samuraji a ne­měl jsem přístup k žádným zprávám zvenku.“</p>

<p>„Jak bych se o tom měl dozvědět? Dokud jsme se ne­sešli před odjezdem, drželi mě zavřeného. Jaroslav to musel vědět, ale nic mi o tom neřekl.“</p>

<p>„Tady dole je to všeobecně známá věc,“ pozname­nala Mari a napila se z jednoho z korbelů. „Podle toho, jaký panuje všude kolem ruch, o tom nejspíše vědí i Ši-gové.“</p>

<p>„A je tu ještě něco,“ řekl Aldin unaveně. „Když jsme mluvili s Maladim, zaznělo tu slovo hra. Oiši to musel slyšet a já jsem si jistý, že to nebude souhlasit s tím, co jsme mu napovídali před sestupem do Díry. Je pře­svědčený, že bojuji s nepřáteli na život a na smrt, a pak mu nějaký velkohubý gaf řekne, že je to všechno jen sázka. Možná za nás bude dál bojovat, ale už nám ne­bude důvěřovat tak jako předtím.“</p>

<p>Aldin se ohlédl přes rameno a spatřil, že Oiši upírá oči přímo na něj, jako kdyby mu četl myšlenky.</p>

<p>Aldin si uvědomil, že jeho jedinou nadějí je přiznat celou pravdu a nesnažit se tohoto čestného muže déle obelhávat.</p>

<p>„To může chvíli počkat,“ přerušil jeho úvahy Zergh. „Pojďme se nejdříve najíst, pak postavíme stráže a až to tu zajistíme, trochu více se tu porozhlédneme.“</p>

<p>„Ještě malá rada,“ zastavila ho Mari. „Nesnažte se nějak vyhnout placení Maladimu jen proto, že tu máte všechny ty ozbrojence. Není to špatný chlap a většinou drží slovo, ale jestli vytuší nějaký podraz, bude tu mít ve vteřině víc přátel, než byste vy sehnali za celý rok. S radostí by pak předali vaše hlavy Šigům výměnou za to, že by jim ti prokletí pomatenci dali zase na čas po­koj.“</p>

<p>„To jste řekla moc hezky, ale měl bych pro vás jednu otázku,“ řekl Aldin.</p>

<p>JPoslužte si, ale myslím, že ji znám předem. Důvo­dem, proč vás Maladi vzal sem dovnitř, je pouze a vý­hradně zisk. A ptáte se na moje pohnutky? No, řek­něme, že je to vlastně to samé, protože obchod se po­slední dobou moc nehýbe. Mezi Šigy se něco děje a bě­hem posledních několika týdnů odsud odcestovala vel­ká část obchodníků. Jak vidíte, je to velmi prosté,“ řek­la tiše a ani na okamžik přitom nespustila oči z Aldi-nových.</p>

<p>Aldin dokázal pouze mlčky přikývnout.</p>

<p><image xlink:href="#_22.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„Doufám, že jídlo bude lepší než víno,“ vysoukal ze sebe nakonec chraplavě. I když v něm tato žena vzbu­zovala stále větší zvědavost, chápal, že bude lepší změ­nit předmět hovoru.</p>

<p>„Mělo by být, protože já jsem v tomhle podniku vrchní kuchařkou,“ opáčila Mari s úsměvem a odešla zpátky do kuchyně.</p>

<p>Aldin se obrátil a mávl na Oišiho, aby se kněmu připojil u tukem potřísněného stolu v rohu hostince.</p>

<p>Samuraj usedl po Aldinově boku zády ke stěně. Ni­kdo nic neřekl, ale napětí ve vzduchu bylo přímo hma­tatelné.</p>

<p>„Měl bych ti něco vysvětlit,“ začal Aldin nejistě.</p>

<p>„Neptal jsem se,“ odpověděl Oiši stroze.</p>

<p>„Dlužím ti pravdu. Během svého života jsem často lhal mnoha různým lidem. Teď bych se tomu rád vy­hnul. Potřeboval jsem čestné muže, kterým bych mohl plně důvěřovat. Proto jsem chtěl vás.“</p>

<p>„Pro samuraje je život ctí a čest je důvodem k životu.“</p>

<p>„To je důvod, proč jsem si vás vybral. Někteří muži naše postavem skutečně nazývají hrou. Celé ti to vy­světlím, až nám to dovolí čas. Pro mě je ale tato záleži­tost něčím mnohem závažnějším. Četl jsem o tobě, Oiši. Četl jsem o mnoha bojovnících, kteří žili v průběhu dlouhých staletí. Pokud o nich mám říci něco kladného, pak to může být jedině to, že těm, kterým se poštěstilo dosáhnout skutečné velikosti, se to podařilo jen díky vnitřní cti a čistotě.</p>

<p>Ti, proti nimž nyní stojím, takoví nejsou. Věří, že je to právě prohnanost a lest, co přináší skutečnou moc nad ostatními lidmi. Ve skutečnosti je to ale pouhý klam, neboť nakonec se vždy vyjeví pravda a jejich na lžích vybudovaná říše se zhroutí jako dům postavený na pís­ku. Pro některé přátele těchto mužů je to, čím my nyní procházíme, zdrojem zábavy, jakousi hrou, v níž je mož­né sázet na osudy jejích účastníků.</p>

<p>Je to ale ještě složitější, Oiši. Mnohem složitější. Pro mě osobně je to záležitost cti. Může člověk, který chce bojovat čestně, zvítězit nad někým, kdo podvádí? Po­kud je to pro mě hra, pak spočívá právě v tomhle. Po­kusit se dokázat, že naše cesta je ta pravá.“</p>

<p>Zergh, který seděl u stejného stolu, si pohrdavě od-frkl. „Neměl bys zapomínat na to, jak podvodníci ob­vykle vyhrávají. Jsi snílek, Aldine, a to je důvod, proč jsem tady. Musím tě ochránit před tvým vlastním idea-lismem.“</p>

<p>Oiši Aldina se Zerghem mlčky pozoroval.</p>

<p>„Jestli je toto hra,“ odpověděl mu Aldin, „pak ji po­važujme za jakousi zkoušku. Já tu mluvím o obrovské části lidských dějin, Zerghu. Byly dlouhé doby temna, kdy vítězila zloba, ale jsem z hloubi duše přesvědčen, že nakonec se pokaždé věci obrátily k lepšímu. V lidské, gafské nebo dokonce i xsarnské historii vždy zvítězilo to lepší, co v sobě tyto rasy mají a nezadržitelný pokrok odstranil ty, kteří vládli s pomocí lží a nenávisti.</p>

<p>Rád bych to těm parchantům nahoře dokázal tím, že to přežijeme.''</p>

<p>Aldin se obrátil zpět k Oišimu. „Zbývá ještě mnoho věcí, které bych ti měl povědět o lidech, jež nás shora sledují a baví se. Chtěl jsem ti říci, že jsem si vás vybral pro vaši čest a oddanost a nemám v úmyslu vám lhát nebo vás zradit.“</p>

<p>Dlouho si s Oišim navzájem upřeně dívali do očí a samuraj zjevně zkoumal, zda se před ním Aldin nepo­kouší něco zatajit či skrýt.</p>

<p>„Budeme spolu ještě muset o mnohém hovořit, můj pane,“ řekl samuraj tiše.</p>

<p>„Něco se děje!“</p>

<p>Aldin překvapeně zvedl oči k Takašimu, který se ob­jevil u jejich stolu. „Cože?“</p>

<p>„Venku je gaf, který chce mluvit jedině s vámi, můj pane.“</p>

<p><image xlink:href="#_23.jpg" />„Kdo je to?“ zeptal se Oiši a vstal ze židle.</p>

<p>„Tvrdí, že je vyslancem pána Sigmy a chce uspořá­dat setkám.“</p>

<p>«Jak se, k čertu, Sigma dozvěděl, kde nás má hle­dat?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>Takaši jen rozpačitě pokrčil rameny. V té chvíli se dveře vedoucí do kuchyně otevřely a dovnitř vstoupil Maladi, který se přišel podívat, co dělají jeho hosté.</p>

<p>Aldin se Zerghem se na sebe podívali.</p>

<p>„Zprávy putují rychle,“ poznamenal Zergh suše.</p>

<p>„Postarám se o to. Pohovoříme si spolu později,“ řekl Oiši a rychle vykročil směrem k venkovním dveřím, za nimiž čekal na ulici Sigmův posel.</p>

<p>Zergh se podíval na Aldina a naklonil se přes stůl.</p>

<p>„Vypadá to, že jsi dostal zkušební lhůtu,“ řekl bez­barvým hlasem.</p>

<p>A pokud zklamu? pomyslel si Aldin.</p>

<p><strong>Kapitola </strong><strong>š</strong><strong>est</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Není ozbrojený,“ řekl Oiši, „ale přesto mu nedůvě­řuji, můj pane. Viděl jsem tu různé zvláštní zbraně a je možné, že má něco ukrytého přímo na těle.“</p>

<p>„Má pravdu,“ řekl Zergh. „Gaf jako je tamten,“ uká­zal prstem na posla stojícího v rohu místnosti, „by s tro­chou štěstí dokázal člověka zabít jedinou ranou. Pama­tuj, že Sigmovi strážci jsou berserci, jejichž jediným přáním je zemřít v boji.“</p>

<p>„A on nepředá vzkaz nikomu jinému než mně?“ ze­ptal se Aldin Oišiho.</p>

<p>Samuraj zavrtěl hlavou. „Trvá na tom, že to musíš být ty.“</p>

<p>„Mohli bychom to z něj dostat násilím „ navrhl Zergh věcně.</p>

<p>Aldin se na svého přítele udiveně podíval. I po ta­kové době byla zřejmě v Zerghově povaze místa, o nichž neměl ani tušení. Když bylo třeba, projevoval jeho druh naprostou chladnokrevnost.</p>

<p>„Když ho svážeme, ujmeš se mučení?“ odpověděl mu</p>

<p><image xlink:href="#_24.jpg" />Aldin otázkou. „Nezapomínej, že už se nebavíme někde v knihovně, ale zažíváme boj na vlastní kůži. Tohle je tvrdá a nemilosrdná skutečnost.“</p>

<p>„Pokud to bude nutné,“ odvětil Zergh, ale Aldin v je­ho hlase, ke své značné úlevě, zaslechl stín pochybnos­tí.</p>

<p>„Zergh právě odpověděl,“ řekl Oiši a s úklonou odpo-chodoval pryč.</p>

<p>O několik minut později došel Aldin k rohovému stolu a posadil se u něj. Naproti němu se nacházel je­den z pověstných Basackých berserků, kteří byli prav­děpodobně nejlepšími samostatnými bojovníky celé gafské historie. Od útlého věku byli tito muži vychová­váni ve víře, že nejdůležitějším okamžikem života je smrt a získám co největšího počtu služebníků, jež bu­dou zesnulému sloužit na onom světě. Pokud druhové zemřelého uznali způsob jeho skonu za skutečně vzo­rový, byli před pohřební hranicí obětováni ještě další sluhové, kteří se měli starat o jeho blaho. K tomu účelu sloužil jednoduchý hodnotící žebříček, podle nějž se dala smrt bojovníka zařadit jako smrt s jedním služeb­níkem či vyšší. Záleželo v podstatě pouze na tom, za jak dramatických a krvavých okolností přišel válečník o ži­vot.</p>

<p>Znalý správného postupu se Aldin na bojovníka ostře zadíval a vyrazil do útoku.</p>

<p>„Až půjdu ke svým předkům, budeš se mi plazit u nohou,“ zahájil rozhovor.</p>

<p>Gaf si opovržlivě odplivl na podlahu. Samurajové stojící u něj okamžitě tasili meče, připraveni okamžitě potrestat hrubou urážku svého vládce. Aldin jim však pohybem ruky naznačil, aby nezasahovali.</p>

<p>„V příštím světě mi budeš lízat nohy a považovat to započtu.“</p>

<p>Aldin se pobaveně zachechtal a pohodlněji se usadil na své židli.</p>

<p>Gaf měl svázané ruce a nohy. Zpočátku to rázně od­mítl se slovy, že by se jim tím vydal na milost a nemi-lost a přesvědčil ho až Aldinův slib služby na onom svě­tě, pokud by byl zrazen. Berserk však zůstal nejistý a tato bezpečnostní opatření mu zjevně byla proti mys­li.</p>

<p>„Souhlasil jsi s našimi požadavky,“ řekl Aldin, „a ne­chal ses dobrovolně svázat.“</p>

<p>„Dal jsem slib taugu Sigmovi, že předám poselství. Kdybych zklamal, zbyla by mi jen jediná možnost.“</p>

<p>„Byla by škoda promarnit život sebevraždou bez slu­žebníků, kteří by na tebe čekali na druhé straně. Tvé sourozence by jistě zahanbilo, že jsi nedokázal odejít z tohoto světa jako skutečný bojovník.“</p>

<p>Gaf neodpověděl.</p>

<p>„Jaká je tedy tvá zpráva?“</p>

<p>„Taug Sigma mě pověřil, abych mezi tebou a jím zprostředkoval setkání.“</p>

<p>Aldin se zamyšleně opřel o stůl. Sigma se jako ob­vykle rozhodl neztrácet čas. Proč mu to ale nenavrhl ještě předtím, než je vysadili tady dole v Díře. Možná proto, že nenašel žádný způsob, jak mu svou nabídku sdělit, aniž by to slyšel Gablona, jenž byl stále s nimi</p>

<p>„A už se sešel s tím druhým taugem, který si říká Gablona?“</p>

<p>Gaf se na něj podíval a pobaveně se usmál.</p>

<p>„Je ode mne bláhové ptát se muže, který se zavázal zemřít pro svého tauga.“</p>

<p>„Očekával jsem, že budeš bláhový. Tví strážci jsou malí a slabí a než odejdeme na věčnost, bude nám mno­ho z nich sloužit.“</p>

<p>„Uvidíme,“ odvětil Aldin klidně. „Vyřiď Sigmovi, že tu bude vítaným hostem a může sem za mnou přijít, kdykoli uzná za vhodné.“</p>

<p>Gaf zvrátil hlavu a pobaveně se rozchechtal. „Raději by ses měl vypravit ty za ním.“</p>

<p><image xlink:href="#_25.jpg" />„Nenechám se do pasti vlákat tak snadno,“ řekl Al-din, „a Sigma to dobře ví.“</p>

<p>„Sigma navrhuje několik možných míst pro vzájem­nou schůzku.“</p>

<p>„To je nepřijatelné. Pokud o nich ví dříve než já, může tam připravit léčku.“</p>

<p>„Pak budeme potřebovat prostředníka,“ odpověděl gaf.</p>

<p>Aldin se zamyslel.</p>

<p>Co se týkalo jeho dvou protivníků, byl mnohem více ochoten věřit Sigmovi než Gablonovi a měl pocit, že Sigma se na věci dívá stejně. Spojit se hned na počátku hry by znamenalo velkou výhodu. Aby se s ním ale mohl na čemkoli dohodnout, musel by se s ním setkat tváří v tvář. Znamenalo to určité riziko, ale na druhou stra­nu si nesměl nechat takovou příležitost proklouznout mezi prsty. Kromě toho měl Sigma v této chvíli mírnou převahu, protože věděl, kde se ukrývá Aldin, ale on ne­měl o útočišti svých protivníků žádnou představu.</p>

<p>JDobře, sjednáme schůzku,“ souhlasil Aldin opatr­ně. „Necháme někoho nestranného, aby vybral místo.“</p>

<p>„A kdo by to měl být?“ otázal se gaf.</p>

<p>Vyslanec přijal návrh bez váhání, což znamenalo, že Sigma Aldinovy podmínky předem předpokládal a na­řídil gafovi, aby s tímto způsobem uspořádám souhlasil. Mohlo to znamenat past skrytou ve větší pasti? Na oka­mžik se zarazil, ale pak si uvědomil, že tentokrát se hraje doopravdy. Teď nebyly v sázce pouze peníze. Mu­sel pečlivě zvážit všechny okolnosti a potom se rozhod­nout. Chyba ve výpočtech znamenala smrt.</p>

<p>Aldin se ohlédl přes rameno. „Zerghu, dojdi do ku­chyně a přiveď sem Mari.“</p>

<p>Pak se obrátil zpátky a upřel pohled na gafa. Přitáhl k sobě dva korbele a nalil do nich víno ze džbánu. Vy­slanec se ani nepohnul a na nabízené pití se podíval s neskrývaným podezřením.</p>

<p>„Řekni, který si mám vzít,“ nabídl mu Aldin přátel­sky a gaf se zaváháním ukázal na jeden z pohárů. Al­din ho mlčky zdvihl a celý jeho obsah si vlil do hrdla. Gaf ho po celou dobu pozorně sledoval, a když se nic nestalo, uchopil neobratně do svých svázaných rukou druhou nádobu a také ji vypil.</p>

<p>„Vysvětlil ti vůbec Sigma, proč tu vlastně jsme?“ ze­ptal se Aldin zvědavě, zatímco naléval nové pití.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Proč tu bojujeme?“</p>

<p>„Ano. Vyprávěl nám o bozích, kteří ho poslali sem dolů, aby zjistili, jestli obstojí ve zkoušce proti tobě a ješ­tě jednomu démonovi.“</p>

<p>Aldin se nemohl ubránit smíchu.</p>

<p>„Potřebujete něco?“ ozval se náhle vedle Aldina hlas a on se obrátil k vyčkávající Mari. Žena stála se založe­nýma rukama a na tváři jí pohrával lehce sardonický úsměv.</p>

<p>„Stala jste se velvyslancem pro zvláštní záležitosti,“ oznámil jí Aldin slavnostně.</p>

<p>„Příliš pijete,“ odpověděla Mari jedovatě.</p>

<p>„Ach, jste stejná, jako má bývalá choť,“ zasmál se Aldin. „Potřebujeme někoho nezaujatého, kdo by vybral místo k setkání.“</p>

<p>„Tahle lidská žena?“ zeptal se gaf nevěřícně.</p>

<p>Mari po něm vrhla podrážděný pohled.</p>

<p>„Tak tedy požádáme ještě jejího společníka, aby se na tom také podílel. Společně se dohodnou někde v ústraní a nesdělí nám výsledek. Ona půjde s tebou a osobně předá polohu místa Sigmovi, zatímco my se tam vydáme sMaladim,“ řekl Aldin a ukázal na mo­hutného gafa, který seděl o kus dál u jednoho ze stolů a se zájmem je pozoroval. JSTikdo si nevezme více než šest strážců. Dva muži z každé strany prostor nejprve prohlédnou, a pokud bude bezpečný, uskuteční se se­tkání. Žena půjde s tebou a hostinský s námi.“</p>

<p>„Proč s ním mám jít já a ne Maladi?“ zeptala se Ma-ri. „A to jsem ještě nesouhlasila, že se na tom budu po­dílet!“</p>

<p>„Protože vám věřím více než jemu. Bojím se, že kdy­by mu tam nabídli dostatečně velkou částku, nechal by mě klidně padnout přímo do pasti.“</p>

<p>Gaf se na něj podíval a usmál se. „Můj taug mi ří­kal, že jsi mazaný. Souhlasím s návrhem, je to dohud-nuté.“</p>

<p>Aldin si v duchu zamnul ruce, protože díky Mari se mu později podaří vystopovat Sigmův úkryt.</p>

<p>„Je hezké, že jste se tak pěkně dohodli, ale já jsem vám zatím na nic nekývla,“ osopila se Mari. „Modří pro­česávají celé město a hledají vás. Venku je dost nebez­pečno.“</p>

<p>„Samozřejmě ti to vynahradím,“ ujistil ji Aldin chvat­ně.</p>

<p>Mari si pohrdavě odfrkla, obrátila se na patě a ráz­ným krokem vyrazila směrem do kuchyně. Než se však dostala ke dveřím z krčmy, doběhl k ní Maladi a po krát­ké výměně názorů ji za ruku přivlekl zpátky ke stolu, kde seděl Aldin se Sigmovým vyslancem.</p>

<p>Aldina trochu popudilo, jak s ní gaf nešetrně zachá­zel, ale rozhodl se mlčet.</p>

<p>„Ó mí vzácní hosté,“ začal Maladi podlézavě, „dosle­chl jsem se, že potřebujete mé služby. Já i má společni­ce budeme velmi poctěni, pokud vám budeme mít mož­nost pomoci.“</p>

<p>„Pokud ano, rozdělíme se půl na půl?“ zavrčela Mari výhružně.</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ ubezpečil ji Maladi pohotově. „Ce­na za tak nebezpečný úkol však bude velmi vysoká. Myslím, že se vyšplhá až na pět set katarů.“</p>

<p>Aldin jen tiše zasténal, ale po pár minutách vzruše­ného smlouvání srazil Maladiho požadavek na dvě stě padesát katarů.</p>

<p>„Poplatek se samozřejmě rozdělí,“ zakončil Aldin. Já dám Maladimu jeho polovinu a Sigma zaplatí ještě před konáním setkání Mari.“</p>

<p>Aldin se podíval na berserka sedícího na opačné straně stolu. Věděl, že dohadování se o penězích je pro takového válečníka považováno za potupné, ale gaf se musel vrátit zpátky s uzavřenou dohodou, a tak nespo­kojeně kývl hlavou na souhlas.</p>

<p>„Sejdeme se za hodinu. Mí muži ti sundají pouta, oni dva se potají dohodnou na místě, a pak můžete vy­razit na cestu ke tvému pánovi.“</p>

<p>„Ve světě ležícím na druhé straně budeš lézt přede mnou po zemi a olizovat ji jazykem, abych si neušpinil boty,“ zavrčel válečník na Aldina.</p>

<p>„Ty a tví bratři mě budete nosit na ramenou a bude­te křičet z plných plic, jaká je pro vás čest, že jste se stali mými služebníky,“ odpověděl mu Aldin stejným tó­nem.</p>

<p>„Oba jste blázni,“ poznamenala Mari, když si oba muži navzájem plivli pod nohy.</p>

<p>„Jak jistě víš, modří rozebírají celou čtvrť kámen po kameni, aby tě našli,“ prohlásil Sigma a na tváři se mu objevil pobavený úšklebek.</p>

<p>Aldin se pohodlně usadil v křesle a rozhlédl se po malém, svícemi ozářeném pokojíku. Cesta do skladiště obchodníka s jantarem, jenž byl jedním zMaladiho mnoha zákazníků, byla dosti nepříjemným zážitkem. Z hostince vyšel v doprovodu všech svých strážců s vý­jimkou dvou, které nechali vzadu, aby dohlédli na bez­pečnost jejich útočiště. Družina se rozdělila až jeden blok domů před místem setkám, kde se všichni samu­rajové kromě šesti nejlepších ukryli v prázdné budově. Menší skupina pak zamířila přímo k vybrané stavbě.</p>

<p>Naneštěstí se Mari nedostala až do Sigmova bezpeč­ného úkrytu, ale namísto toho ji skupina několika gafů</p>

<p><image xlink:href="#_26.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>střežila přímo na ulici, dokud tam nedorazil jejich vůd­ce se zbytkem svých vojáků. Po krátkém vysvětlování souhlasil, že ji bude následovat k vybranému domu.</p>

<p>Aldin nicméně předpokládal, že by Mari, díky své znalosti místního prostřední, mohla poměrně přesně určit nejpravděpodobnější místo Sigmovy skrýše.</p>

<p>„Předpokládám, že vás napadlo předat informace</p>

<p>0              tom, kde se zdržuji, modrým a zajistit si tak u nich</p><empty-line /><p>vlídnější zacházení.“</p>

<p>Sigma se zády opřel o polstrování a jal se zkoumat své jemné, šlechtěné prsty. Dokonce i během zajetí, kdy všichni tři čekali na zahájení hry, se Sigmovi nějak po­dařilo propašovat dovnitř svého holiče, maséra a jednu pohlednou asistentku. Aldina napadlo, jak bude asi vy­padat po čtyřiceti běžných dnech strávených v Díře.“</p>

<p>„Kdybys vypadl ze hry hned první den, Gablona by soustředil všechnu svou pozornost na mě. Mnohem ra­ději tě využiji jako nárazník.“</p>

<p>„Mám s vámi stejné plány,“ odvětil Aldin.</p>

<p>„No tak, Aldine, jsi jenom vasba. Snad bych mohl dodat vasba, který za poslední rok rozzlobil mnoho spo­řádaných občanů. Díky bohatství a známostem, které já a Gablona máme, si tady dole můžeme na rozdíl od tebe zajistit určité výhody. Jako člověk, který má se sá­zením dlouholeté zkušenosti, tě řadím až na samý ko­nec tabulky pravděpodobných vítězů utkání.“</p>

<p>„Pochybuji, že si cokoli obstaráte na planetě, kterou ovládají ATŠigové,“ namítl Aldin klidně.</p>

<p>„Za správnou cenu si já i Gablona budeme moci kou­pit nezanedbatelnou podporu.“</p>

<p>Aldin se zasmál. ^Jak jste správně poznamenal, Sig­mo, jsem na rozdíl od vás vasba. Je přímo náplní mé práce pořádat nejrůznější souboje, a proto musím mít</p>

<p>1              dokonalé znalosti veškerého vojenství. ATŠigové mi</p><empty-line /><p>nahánějí strach a měli by ho nahánět stejně tak i tobě.</p><empty-line /><p>Jsou pravděpodobně  nejsilnějším a nejsoudržnějším</p>

<p>hnutím na celém Mračnu, a kdyby se jim jednou poda­řilo získat přístup k vesmírným letům, byl by to náš ko­nec.“</p>

<p>„To, co říkáš, je směšné. Šeda má spolehlivý bezpeč­nostní systém, který tomu účinně brání, a ze stejného důvodu platí kohové, kteří zde obchodují, velké po­platky na jeho udržení v chodu.“</p>

<p>„Nepodceňujte je,“ řekl varovně Aldin.</p>

<p>„Jsou to jen pomatená zvířata,“ odvětil Sigma přezí­ravě. „Nevím, co přesně se dělo, když jste na povrchu planety dosedl vy, ale to, čím jsme se museli probíjet já a mí lidé, bylo naprosté šílenství. Zvláště házení hlav mezi různými tábory se mi zdálo mimořádně nechutné. Nemohu pochopit, že se už dávno všichni navzájem ne-vyvraždUi.“</p>

<p>„Z toho, co jsem dnes viděl,“ poznamenal Aldin, „bych usuzoval, že zabíjení má nějaký předem daný řád. Ji­nak by tady během pár dní oslav nezůstal naživu ani jediný místní obyvatel. To je na celé věci ze všeho nej­zajímavější. Všichni se tu neustále pohybují na samém pokraji občanské války, ale jejich vůdci je jakýmsi zá­zrakem udržují v poslušnosti.</p>

<p>Dnešní svátek jich pravděpodobně nezaplatily živo­tem víc než dvě stovky, takže během celého roku jich zahyne nanejvýš šest tisíc. Přidejme k tomu deset nebo patnáct tisíc dalších vražd, které potřebují, aby nevyšli ze cviku, a máme tu Darwinovu teorii upravenou pro sociální vztahy.“</p>

<p>Aldin se naklonil nad stůl a zkoumavě se zadíval na Sigmu. Bylo skutečně ostudné, že je vnější okolnosti donutily postavit se proti sobě. Ze všech lidských kohů si Aldin nejvíce vážil právě Sigmy. Mnoho večerů strá­vili společně zabráni do nekonečných hovorů o zajíma­vých událostech dějin válečnictví. Sigma ve skutečnosti nebyl odborníkem v žádném z oborů lidské činnosti. Měl však povšechný přehled, který potřeboval, aby mohl</p>

<p>řídit rodinné obchody, jež, na rozdíl od ostatních kohů, odmítal svěřit do rukou svých podřízených. Neměl pro­to na studium vojenství tolik času, kolik mu mohl věno­vat například Zola či Vol. Pro něj představovaly hry zá­bavu, kterou si dopřával, když neměl naléhavější po­vinnosti.</p>

<p>„Snažím se vysvětlit,“ pokračoval Aldin, „proč mi ti ATSigové připadají tak nebezpeční. Naše informace o vnitřním uspořádání jejich společnosti jsou značně omezené. Žádnému cizinci se nikdy nepodařilo pronik­nout do jejich řad. K čertu, nevěděl jsem zhola nic o zdej­ších slavnostech, dokud jsem nevystoupil z výtahu na náměstí. Zdejší společnost patří mezi nejuzavřenější na celém Mračnu. Jediné, co jsem se o nich dočetl, bylo, že vraždění zde patří k běžnému každodennímu životu. Veškeré počínání zdejších obyvatel směřuje buď k to­mu, aby někoho zabili, nebo aby se před tím naopak ochránili. Věděl jste například, že když je někdo přijat za novice nože, sdělí mu jméno jednoho člena z nepřá­telského klanu? Nedají mu žádnou fotografii, video ne­bo něco podobného, řeknou mu pouze jméno. Jeho úko­lem pak je vystopovat svou oběť.“</p>

<p>„A zabít ji?“ zeptal se Sigma.</p>

<p>„Ne, a to je právě to nejzajímavější. Pokud by svůj cíl okamžitě zavraždil, zůstal by stále jen novicem. Po­kud by byl přijímací obřad uspořádán jinak, polovina zdejších lidí by dávno skončila v márnici. Také je třeba zdůraznit, že teď hovořím o mužích i ženách bez rozdí­lu. Nebylo by slučitelné s požadavkem na zachování ro­du, aby nějaká skupina přijala pravidla, která by je při­pravila o ženy dříve, než přivedou na svět potomstvo.</p>

<p>Nicméně, abych se vrátil k předchozímu vyprávění, když novic dostane obřadní nůž a předají mu jméno oběti, hra pro něj ve skutečnosti teprve začíná. Novic může hledáním svého cíle strávit dlouhé roky a mno­hým z nich se to nikdy nepodaří. Utajení své identity</p>

<p>je, jak vidno, mimořádně důležitou součástí běžného ži­vota. Pokud je ve stopování své kořisti úspěšný, musí se k ní nějak přiblížit, a pak má povolen pouze jediný řez ostřím, které nesmí být namočeno vjedu. Když se mu potom podaří uprchnout, stane se plnoprávným čle­nem svého klanu.“</p>

<p>„Šílenství,“ zabručel Sigma.</p>

<p>„Dokonalost,“ odvětil Aldin příkře. „Skupina nepři­jde téměř o nikoho ze svého středu, ale veškerý potřeb­ný výcvik pro případný boj je bezchybně zajištěn. Po­kud je někdo novicem takto zasažen, nesmí se nikdy stát mistrem a jestliže již mistrem je, svou hodnost okamži­tě ztratí. Celý obřad má proto obrovský význam na spo­lečenské postavení daného jedince. Je přípustné bránit se na život a na smrt, a pokud je události přítomen svě­dek, může do souboje vstoupit a zabíjet bez omezení. A konečně, když je zraněn mistr, což pro něj znamená pozbytí titulu, může jej získat zpět tak, že vystopuje a zavraždí novice, jenž ho zranil. Na zabíjení cizinců je nahlíženo jako na okrajovou záležitost. Obecně vzato nás nepovažují za sobě rovné, ale pokud někdo z nich náhodou večer pocítí nutkavou potřebu vyzkoušet si svou škrtící šňůru, nic mu nebrání si někoho z nás vy­brat. Proto je pobyt tady tak nebezpečný. Když v sebe­obraně někoho z nich zabijeme, obrátí se proti nám celý jeho tábor a vzhledem k tomu, že stojíme zcela mimo, nenajdeme nikde zastání. To se mi už bohužel podařilo zjistit na vlastní kůži.</p>

<p>Zabíjení cizinců je pro ně jen jakýmsi cvičením,“ Al­din ztišil hlas, aby ho neslyšeli opodál stojící strážci. „Stejně, jako by mí samurajové vyzkoušeli své čepele na odsouzencích, aby zjistili, zda jsou dobře nabrou­šené.“</p>

<p>Sigma se mimoděk podíval na Oišiho a jeho muže stojící u stěny místnosti a sklouzl pohledem na jejich tasené čepele lesknoucí se ve světle svíček. Rychle se</p>

<p><image xlink:href="#_27.jpg" /></p><empty-line /><p>ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že jeho vlastní gafové tam čekají připraveni s obrovskými sekerami, které by zasvištěly vzduchem při sebemenší známce ohrožení z Aldinovy strany.</p>

<p>„Důležitým bodem jejich víry je také Šeda,“ pokračo­val Aldin.</p>

<p>„Ano, to mi také připadalo zvláštní. Oni sloup uctí­vají, zatímco my ho využíváme k přepravě nahoru a do­lů.“</p>

<p>„Přesně,“ přikývl Aldin. „Je to nejsvatější předmět jejich náboženství. V jejich učení je hluboce zakořeně­no, že z nebes jsme je sem svrhli my, ďáblové, kteří se zmocnili jejich uctívané modly. Zároveň jsou však pře­svědčeni, že jsme nad nimi zvítězili, neboť oni sami se vlastní vinou stali nečistými. Domnívají se, že ti z nás, kteří sem dolů přicházejí, tak činí proto, aby se jim po­smívali.“</p>

<p>„Proč to ale dovolí?“ zeptal se Sigma.</p>

<p>„To je právě ono. Myslí si, že ještě nejsou připraveni na návrat zpět do nekonečných prostor Mračna. Vzý­vají Emu, o němž se domnívají, že je stále skrytý někde mezi nimi a přijde teprve až se všechny klany očistí.“</p>

<p>„Jak očistí?“</p>

<p>„Skrze krvavou obětinu. Nikdo z nezasvěcených nic­méně neví, kdy to nastane. To je jedno z jejich nejstře-ženějších tajemství.“</p>

<p>„A co znamenají ty červené šátky uvázané kolem če­la?“ zeptal se Sigma, kterého začínali ATŠigové zají­mat. Uvědomil si, že informace získané během tohoto rozhovoru jsou pro něj možná životně důležité a Aldin mu je předává bez požadavku na jakoukoli náhradu.</p>

<p>„Viděl jsem je, jak vesele sekali po každém, na koho dosáhli,“ řekl.</p>

<p>„Je to nejvyšší pocta pro vraha i pro oběť,“ odpově­děl Aldin. „Slavnosti jsou vlastně pojistným ventilem, a nošení rudého šátku znamená, že je možné beztrest-</p>

<p>ně zabíjet kohokoli. Toto právo mají všichni mistři a ná­boženští vůdci zvaní ullové během třiceti zvláštních dnů vyčleněných pro oslavy. Každý bedlivě sleduje, ko­lik hlav bude uťato. Je také ctí být od jednoho z nich za­sažen, ale uniknout smrti. Je to obdoba oslav mužnosti na Lentře, kde xsarni skáčou do jam s hady a běhají mezi nimi, aby dokázali svou statečnost. Také se to po­dobá těm bláznivým běžcům před draky, které jsme vi­děli na videu.</p>

<p>Tihle lidé a gafové se mohou zdát pomatení,“ uza­vřel Aldin, „ale podívejte se, čeho se jim podařilo do­sáhnout. Mají tu jedno obrovské cvičiště, kde se učí bo­jovat muž proti muži. Všem je přislíben věčný ráj, po­kud zemřou s naostřenou dýkou v ruce. Nám se to vraž-dění mezi sebou navzájem může zdát nesmyslné, ale představte si, že by se jim jednou podařilo dostat se ven a obrátili by se proti zbytku světa. S moderními zbra­němi by zničili celý Mračno dříve, než by si někdo vů­bec uvědomil, co se vlastně děje.“</p>

<p>„To zní dost paranoidně, Aldine Larici.“</p>

<p>„Když se podívám na ATŠigy, naskakuje mi na zá­dech husí kůže. Povolujeme spojem s vnějším světem jen kvůli tomu, že oni jediní ovládají ložiska drahocen­ného jantaru. Oni chápou, že bojovat je možné nejrůz­nějšími způsoby a odhodlaný a dobře vycvičený muž se dokáže ke svému protivníkovi dostat jen s pomocí vlast­ního umu. Kdyby se jim kdykoli v budoucnosti podařilo uprchnout z tohohle vězení, znamenalo by to konec na­šeho světa, jak ho známe dnes.“</p>

<p>„To jsou trochu příliš divoké závěry,“ řekl Sigma. „A i když opomenu Dozorce, všichni vlivní muži na ce­lém Mračnu vědí, že válčení škodí obchodu a ten je tím jediným společným zájmem kohů. Jistě, bojujeme spo­lu, ale pouze v ekonomické rovině a nakonec na tom všichni vyděláváme. Kdyby se někdo zbláznil a rozhodl se využít ATŠigy, všichni bychom utrpěli ztráty a pů-</p>

<p><image xlink:href="#_28.jpg" />vodce takového povstání by brzy zjistil, že se stal osa­moceným štvancem.“</p>

<p>„Právě otázka Dozorců mě trápí ze všeho nejvíce,“ řekl Aldin zamyšleně a ztišil přitom hlas do úplného šepotu. „Proč asi dovolili, abychom využili toto místo k naší malé hře na válku? Nesnažme se oklamat sami sebe. Uspořádání takového podniku, například někde na Kolbardu, na samém okraji Mračna, je jedna věc, ale Díra leží téměř ve středu celé galaxie. V tomhle so­lárním systému se kříží přinejmenším tucet nejdůle­žitějších obchodních tras. Planeta, na níž nyní probíhá zasedání rady, krouží po oběžné dráze kousek od nás. Oba dva víme, že tohle všechno Dozorci berou v potaz a přesto nijak nezakročí. Z nějakého mně nepochopi­telného důvodu se drží zpátky a také by mě zajímalo, jestli nemají něco společného s pohybem, který posled­ní dobou narůstá mezi ATŠigy.“</p>

<p>„To jste celý vy,“ zachechtal se Sigma a potřásl hla­vou. „Sedíte tady dole, bojujete o holý život proti mně, Gablonovi a místním šílencům a přemýšlíte o věcech, které vás v této chvíli trápí ze všeho nejméně. Být na vašem místě, tak bych se vážně zaobíral tím, jak se do­čkám zítřka a nějaké zatracené Dozorce bych nechal, ať si dělají, co chtějí. A když už o nich mluvíme, můžeme se pomodlit, aby sem co nejrychleji vpadli, přerušili tu­hle prokletou hru a my bychom se v klidu vrátili do­mů.“</p>

<p>Aldin mlčel.</p>

<p>„No, to by už stačilo,“ prohlásil Sigma. „Mí strážci jsou pravděpodobně pořádně vyhládlí.“ Pak ztišil hlas do sotva slyšitelného šepotu. „Jejich velitel mi řekl, že pokud nedostanou čtyři hlavní jídla denně, mohou být značně nespokojení a také nepříjemní. Uzavřeme rych­le naši dohodu a užijme si klidného nočního odpočin­ku.“</p>

<p>„Máte nějaký návrh?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Pokud bych ho neměl, nejspíš bych nenavrhoval, abychom se tu spolu sešli,“ odvětil Sigma.</p>

<p>„Jaké jsou podmínky?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Neútočení po dobu trvání smlouvy.“</p>

<p>„Máte stejnou dohodu uzavřenou i s Gablonou?“ otá­zal se Aldin klidně.</p>

<p>Aldin bedlivě sledoval Sigmovy oči, ale ty ani na okamžik neuhnuly. Sigma však byl příliš zkušeným ob­chodníkem, aby se prozradil tak snadno.</p>

<p>„S tím agresivním bláznem? Slyšel jsi přece, jak mi vyhrožoval, než jsme se při odjezdu rozdělili.“</p>

<p>Neexistoval způsob, jak si to ověřit, ale Aldin si mu­sel dávat pozor, a proto bylo třeba brát v úvahu obě mož­nosti.</p>

<p>„Takže pouze přiměří?“ zeptal se Aldin. „Přemýšlel jsem o výměně informací a každodenním setkání dvou našich lidí, kteří by si navzájem předali poznatky o Ga-blonově pohybu.“</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ řekl Sigma.</p>

<p>Aldin se opřel zpět do křesla a chladně se na Sigmu zahleděl. „Třicet let jsem se před vámi skláněl, protože jste koh. Tady dole v Díře ale žádné tituly nebo posta­vem neznamenají vůbec nic. Chci vám tedy dát malé varování. Za prvé: nepřijdu si pro vás, dokud si vy ne­přijdete pro mě. Myslím, že mě znáte dostatečně dlou­ho na to, abyste má slova chápal správně. Pokud se ale rozhodnete naši dohodu o vzájemném neútočení poru­šit, půjdu po vás tak dlouho, až vás odstraním.“</p>

<p>Sigmu Aldinova slova zjevně popudila, ale neodpo­věděl mu.</p>

<p>„A za druhé: jestliže uzavřete dohodu s Gablonou, půjdu si vsadit na vaši brzkou smrt, která záhy přijde právě z jeho rukou. Touží vás vidět mrtvého skoro stej­ně tolik, jako mě samého. Nevěřte mu.“</p>

<p>„Dokážu si představit, že kdybych se s ním setkal, říkal by to samé on o vás,“ namítl Sigma.</p>

<p><image xlink:href="#_29.jpg" />„Nepochybně, ale rozdíl je v tom, komu z nás dvou se dá více věřit.“</p>

<p>Sigma na zlomek vteřiny zaváhal, ale pak se mu na rtech objevil původní, nevzrušený úsměv. Vtom oka­mžiku Aldin pochopil, že toto setkání mělo jediný účel, jímž bylo vylákat ho ven.</p>

<p>„Myslím, že bude nejlepší, když odejdu,“ řekl Aldin ostře a vstal od stolu. „A kromě Gablony doporučuji ne­podceňovat ani ATŠigy. Obávám se, že jejich účast v té­to hře se neomezí na pouhé bezmyšlenkovité vraždění.“</p>

<p>Kývl na své strážce, kteří ho ihned obstoupili. K je­ho skupině se vzápětí připojili také Mari a Maladi. Oiši vyhlédl na ulici jako první a po chvilce mávl na ostatní, že mohou bez nebezpečí vyjít.</p>

<p>Páchnoucí, špínou a výkaly pokrytá ulice byla tichá a liduprázdná. Jeden ze samurajů se zdržel u dveří ja­ko zadní stráž, zatímco zbytek skupiny chvátal k místu, kde se ukrývali ostatní Oišiho muži.</p>

<p>Pak Mari náhle chytila Aldina za rukáv, krátce si přidržela prst před ústy na znamení ticha a ukázala před sebe.</p>

<p>Oiši, který si všiml jejího prudkého pohybu, k ní vy­razil v obavě, že zaútočila na jeho pána. Pak se však po­díval směrem, jímž mířila její ruka, a strnul.</p>

<p>Temnota v úzké boční uličce za další křižovatkou vypadala na první pohled stejně neproniknutelně jako všude kolem a přesto v ní číhala téměř hmatatelná hroz­ba.</p>

<p>poplach!“</p>

<p>Mezi holými zdmi domů zazněl výkřik a ve stejném okamžiku se tmou mihl slabý záblesk světla. Jeden ze samurajů se bleskurychle vrhl před Aldina, který se v zoufalé snaze uniknout neviditelnému nebezpečí při­tiskl zády ke zdi. Následoval tupý náraz a bolestné za­sténání.</p>

<p>Z temnoty ulice náhle vyběhly tmavé postavy. AI-</p>

<p>dina se na okamžik zmocnila panika, ale pak ve slabém svitu hvězd spatřil vlající róby samurajů. Jeho strážci měli tasené meče a hnali se směrem k místu, odkud za­zněl výstražný pokřik jejich velitele. Oiši vykřikující rozkazy se jim rozeběhl v ústrety a část jeho mužů za­bočila do ulice, kde se ukrýval útočník. O několik vteřin později se znovu objevili a připojili se ke svým druhům chránícím Aldina.</p>

<p>Aldin však nic z toho nevnímal. Ochromeně seděl nad zhrouceným tělem samuraje, který mu zachránil život. Strážci trčel z křečovitě se vzdouvající hrudi jílec nože. Muž netrpěl dlouho a po chvilce naposledy vyde­chl a znehybněl.</p>

<p>Zergh si proklestil cestu semknutými řadami samu­rajů a zastavil se nad Aldinem.</p>

<p>„Díky bohu,“ pronesl s úlevou. Myslel jsem, že jsi byl zasažen ty.“</p>

<p>„Ne,“ odvětil Oiši, „to byl jen jeden z mých lidí.“ Po těch slovech Aldin konečně zdvihl zrak a spatřil hoř­kost a vztek v bojovníkově tváři.</p>

<p>„Nemusel to dělat,“ zasténal Aldin zoufale. „Stoupl si noži přímo do cesty.“</p>

<p>„Udělal to, co mu velela jeho čest. Neváhal by polo­žit život za žádného svého pána, nebo přinejmenším za někoho, koho za pána považoval,“ ucedil Oiši ledově.</p>

<p>Aldin vstal ze země a zadíval se na Oišiho stojícího před ním. Potom se s rostoucím pocitem viny odvrátil stranou.</p>

<p>„Tohle určitě neudělal nikdo z modrých,“ pozname­nal Zergh věcně, jako kdyby si předchozí výměny ná­zorů vůbec nevšiml.</p>

<p>„Jak to můžete vědět?“ zeptal se Oiši, který si mezi­tím klekl vedle mrtvého těla.</p>

<p>„Jak?“ otázal se Zergh a bez čekání na něčí svolení se sehnul a vytrhl čepel ze samurajova těla. Po krátké prohlídce ji podal Aldinovi.</p>

<p><image xlink:href="#_30.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„Pochází ze Země,“ zašeptal Aldin. „Zdá se, že je ze středověké Persie.“</p>

<p>„Gablona,“ řekl Zergh tiše.</p>

<p>Zergh opatrně vzal dýku z Aldinových rukou a za­strčil si ji za opasek.</p>

<p>„Pokud vás mohu vyrušit,“ vložil se do hovoru Ma-ladi, kterému přeskakoval hlas nervozitou. „Původ a ce­nu této zbraně byste snad mohli probrat, až budeme v bezpečí zpátky v hostinci. Mohu vám dokonce doporu­čit místního sběratele a znalce, ale teď bychom měli zmizet z ulice. Právě jste ztratili jednoho muže, jeho vrah je stále na svobodě, Sigmovi strážci nebudou da­leko odtud a ten druhý protivník nejspíše také ne. Mys­lím, že bude pro nás všechny mnohem zdravější, když tu nezůstaneme stát příliš dlouho.“</p>

<p>Oiši kývl na souhlas, vstal od svého padlého druha a vybral několik mužů, kteří měli nést jeho tělo. Pak celá skupina spěšně vyrazila zpět do krčmy.</p>

<p>Bez dalších potíží došla družina po několika minu­tách rychlé chůze ke vstupním dveřím hospody. Když za nimi zapadly těžké kovové závory, objevila se ve tvá­řích napjatých mužů znatelná úleva.</p>

<p>„Kdo vyhlásil poplach?“ zeptal se Oiši, když se všich­ni shromáždili ve výčepu. „To bylo velmi bystré a poho­tové.</p>

<p>Nikdo z přítomných se ani nepohnul.</p>

<p>Aldin se podíval na Zergha, který seděl v rohu míst­nosti a se zájmem si prohlížel vražednou zbraň. Aniž by zvedl pohled, gaf pokrčil rameny.</p>

<p>„Nikdo?“ otázal se Oiši.</p>

<p>„Uslyšeli jsme ten výkřik a ihned jsme vám vyrazili na pomoc,“ řekl Seiči. „Mysleli jsme, že křičíte vy.“</p>

<p>„Tak kdo?“ zeptal se zmateně Oiši a podíval se na Aldina.</p>

<p>Za tímto pokusem stál nepochybně Gablona, takže ten nepřipadal v úvahu. Místní obyvatelé by do boje</p>

<p>zcela jistě nezasahovali a Sigma by ho také neměl dů­vod varovat. Jenže kdo mohl mít zájem mu pomoci? Mari ho upozornila jako první, ale nebyla to ani ona, kdo ho zachránil před téměř jistou smrtí. Pokud se ho někdo pokoušel udržet naživu, nenapadal Aldina je­diný důvod, proč tomu tak bylo.</p>

<p><image xlink:href="#_31.jpg" /><strong>Kapitola sedm</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Jsem rád, že jste si na mě našel čas,“ řekl Kurst, když procházel dveřmi. „Od našeho posledního setkám mě napadlo několik báječných myšlenek.“</p>

<p>Zola si nemohl pomoci a na svého poradce pro výpo­čet pravděpodobností se vlídně usmál. Tento muž pro něj jen během prvního dne sázkové loterie vydělal de­sítky miliard. Kohové ho žádali o účast na tomto obcho­dě všech dob a nyní, pět dní po zahájení hry, se cena podílů ještě zdvojnásobila. Teprve teď totiž všichni po­chopili, jaký dopad na ekonomiku Mračna bude tento podnik mít. Když Zola vzal v úvahu své padesátipro­centní vlastnictví podílových listů, navýšení jejich ceny pro něj znamenalo další nevídané zisky. Měl všechny důvody cítit se spokojeně.</p>

<p>Za ním stála řada monitorů, na nichž se objevovaly zprávy putující z jednoho konce Mračna na druhý a do­konce i komunikace s menším Magelanem. Celá propa­gace ho stála více než miliardu, ale během několika ho­din se jeho lidé díky skokovým přenosům propojili i s nej-</p>

<p>vzdálenějšími kouty galaxie. Upoutávky, vytvořené pro každou rasu, kulturu a jejich rozdílné technické mož­nosti, zaplnily datové linky a už několik dnů téměř ne­přetržitě informovaly o pohybu každého ze tří hráčů.</p>

<p>Jejich obsah se upravoval podle potřeb jednotlivých trhů, protože každá chyba mohla znamenat obrovské ztráty. Na světě Umu by jediné pochybení v podobě te­levizního záběru gafa z třídy Obe, stojícího blíže než sto metrů od příslušníka třídy Jiil, znamenalo hotové pek­lo. Rozlícený dav by nejspíše zničil veškerá přenosová zařízení, která se odvážila tak rouhačský obrázek uká­zat.</p>

<p>V systému Ophet byla nutná zvýšená pozornost, ne­boť zakrývání genitálií tamní obyvatelé považovali za zavrženíhodný zvyk, sloužící hlavně k přitahování po­zornosti. Náboženští vůdci by bezpochyby odsoudili a zavrhli jakýkoli propagační materiál, který by něco takového ukazoval. Pro každý z bezpočtu světů bylo proto nutné vytvořit zvláštní reklamu, která vyhovo­vala místním zvyklostem. Zola proto najal velmi drahé odborníky, kteří dokázali v tak krátkém čase, jaký mě­la hra trvat, vytvořit obrovské množství upoutávek nutných k získám velkého množství sázkařů.</p>

<p>Další potíží se stalo samo tištění stvrzenek. Vzhle­dem k tomu, že se každou hodinu vydávalo několik de­sítek miliard sázenek, nastal záhy na celém Mračnu nepředvídaný nedostatek papíru. Na několika světech byly zásoby vyčerpány úplně, což mělo za následek po­zastavení možnosti uzavírat další sázky. Tato skuteč­nost vyvolala místy davové nepokoje, při nichž zahy­nuly tisíce rozvášněných příslušníků všech ras.</p>

<p>Další krvavé bitky se rozpoutaly v kilometrových frontách, které se s železnou pravidelností tvořily před automaty, kde chtěli rozvášnění fanoušci vsadit kupón tisíciletí. Prodejní místa zajišťovaly najaté obchodní společnosti i státní instituce ovládané různými kohy.</p>

<p>Přesto však na mnoha světech nebylo možné uspokojit poptávku sázení chtivých lidí, které od rána do večera doslova bombardovaly dobře připravené reklamní upou­távky.</p>

<p>Jinde se stávali obětí ti, kteří vycházeli ze sázkové stanice s nově nabytou stvrzenkou v ruce. Zdivočelá lů­za, která si neuvědomovala, že pouhé vlastnictví potiš­těného kusu papíru nic neznamená, tyto nešťastníky občas rozsápala na cáry. Aby se zamezilo podvodům a výrobě falešných sázkových lístků, byl vypracován důmyslný postup. Každá nová sázka nesla identifi­kační číslo toho, kdo ji uzavřel a informace o ní se ulo­žily do místní databáze. Ta pak byla dvakrát denně přenesena do hlavního počítače na Atoru. To však vy­volalo další vážné problémy, neboť objem informací ne­ustále přicházejících ze všech konců Mračna celý sys­tém neúnosně přetěžoval. Všechny hlavní stanice pově­řené zpracováním se tím pádem nacházely v narůsta­jícím skluzu a nikdo se neobtěžoval vyhodnocovat sáz­kovou statistiku.</p>

<p>Řešení těchto potíží vyústilo v okamžitý nákup ob­rovského množství procesorů pro zpracování dat a pa­měťových modulů pro jejich ukládání. To vše bylo nut­né zapojit bez přerušení chodu herních operací, což se promítlo do trojnásobné ceny, než jakou by taková za­kázka stála za běžných podmínek. Nesrozumitelný slovník, který při objasňování jednotlivých položek na účtech užívali ředitelé dodavatelských společností, při­tom byl zárukou, že náklady do budoucna ještě poros­tou.</p>

<p>Vynořily se ještě další skutečnosti, s nimiž nikdo zkohů předem nepočítal. Během posledních pěti dnů nevídaně utrpěl obchodní ruch na celém Mračnu. Mili­ardy zaměstnanců z nejrůznějších odvětví ekonomiky náhle onemocněly a nedostavily se do práce, aby mohly stát v nekonečných zástupech před sázkovými kancelá-</p>

<p>řemi. Miliony dalších musely opustit své běžné povin­nosti a věnovat se zajištění chodu loterie.</p>

<p>Nakládka lodí se téměř zastavila a cestující i posád­ka zůstávali co nejblíže k prodejním místům. Všichni byli neustále připravení znovu vsadit, jakmile se změní šance jednotlivých hráčů. Situace ještě nebyla tak váž­ná, aby přímo vyvolala obchodní krizi, ale vývoj se zdál být stále více znepokojujícím. To však v této chvíli Zolu nezajímalo. Muž, který to vše vymyslel, si bez ptaní při­táhl židli a vzal si sklenku nejlepší brandy a doutník. To byla nyní jeho výsada.</p>

<p>„Viděl jsi poslední zprávy?“ zahlaholil Zola nadšeně.</p>

<p>JPočet osmdesátidenních sázenek už dosáhl hodnoty dvě celé a dvě desetiny bilionu,“ odvětil Kurst vzruše­ně. „Když uvážím zpoždění, které teď mají počítačové a přenosové systémy, troufám si tvrdit, že do konce to­hoto týdne jich bude prodáno kolem deseti bilionů!“</p>

<p>„Deset bilionů za prvních deset dní,“ zašeptal Zola ohromeně. To představovalo více než sto padesát lístků na každého občana Mračna.</p>

<p>„Když dostanu nápad, tak to stojí za to,“ řekl Kurst se zjevným sebeuspokojením.</p>

<p>„Jsem rád, že jsou ti tři parchanti ještě naživu,“ od­větil Zola. „Kdyby byl někdo z nich tak nezdvořilý, že by zemřel hned během prvních několika dnů, změnily by se všechny kurzy a to by mohlo ohrozit celou hru. Skoro mám dojem, jako by nad nimi někdo držel och­rannou ruku.“</p>

<p>Kurst hleděl na Zolu v naději, že se dozví nějaké no­vinky, které nebyly určené pro veřejnost. Od samého začátku se pokoušel proniknout do komunikačního ka­nálu, kterým proudily čerstvé zprávy přímo z Díry. Ko-hové si však dobře uvědomovali, že únik takových in­formací by mohl ohrozit jejich zisky, a proto bylo uta­jení přenosových linek mnohonásobně pojištěno. Podle zveřejněných údajů se během prvních čtyř dnů ode-</p>

<p>hrály čtyři pokusy o zavraždění Aldina a dva útoky na Sigmu. Z jakéhosi neznámého důvodu však žádný z nich neuspěl a majitelé podílů si na konci každého hracího dne vydechli úlevou. Kdyby byl totiž některý z hráčů zabit, znamenalo by to zvrat ve vývoji sázkových kurzů a to mohlo mít neočekávané následky.</p>

<p>„Už je patrné nějaké ustálení sázek?“ zeptal se Zola líně.</p>

<p>„Po deseti dnech poklesly příjmy zhruba o jednu tře­tinu a myslím, že další mírný útlum nás ještě čeká. Klí­čovým bodem je smrt jednoho z účastníků někde v polo­vině hrací doby. Psychologové předpovídají postupné přesycení zprávami z bojiště a pozvolný útlum zájmu o nové sázení. Jedno takové úmrtí by znamenalo opě­tovné probuzení hráčské vášně a příliv lidí k sázkovým okénkům.“</p>

<p>Zola pozorně poslouchal a s úsměvem geniálnímu muži před sebou nalil další sklenku.</p>

<p>Kurst se také usmál. Existovaly ještě další možné scénáře, ale ty mohly v tuto chvíli počkat. Koneckonců to byl nápad jeho přítelkyně, která pracovala jako mak­léř na burze cenných papírů. Kurst se rozhodl, že nebu­de Zolu zatěžovat přílišnými podrobnostmi a vyhne se tak zdlouhavému vysvětlování.</p>

<p>„Tak mi pověz o těch nových nápadech,“ řekl Zola a Kurst, který se mu podíval do očí, roztáhl tvář v širo­kém úsměvu.</p>

<p>„Ale jak s ním můžeš uzavírat obchod?“ zeptal se Bukha unaveně. „Máš strýce na jedné straně, hlavu va­ší rodiny na druhé a tyhle dva tábory mezi sebou bojují na život a na smrt. A ty se spojíš s tím Zolou, který pro­měnil naši hru v krvavou podívanou pro tu nejhorší chátru. Být kohem by mělo znamenat, že máš v sobě trochu více cti. Oddanost vlastnímu rodu by měla stát nad vším ostatním.“</p>

<p>„Rodina s tím nemá nic společného,“ odvětila Tia. „Z formálního hlediska je můj titul koha přinejmenším pochybný a můj drahý strýček Corbin, tedy pokud ještě žije, jistě udělá všechno proto, aby mě odstranil.“</p>

<p>Bukha si povzdechl.</p>

<p>„Vždycky jsem si o tobě myslel něco lepšího,“ řekl a potřásl hlavou. „Předpokládal jsem, že se z Aldino-vých dlouholetých zkušeností trochu poučíš.“</p>

<p>„Pochytila jsem od něj mnohé,“ odvětila Tia. „Hlav­ně to, že když se člověk pohybuje mezi kohy, musí si dávat největší pozor na ty, kteří se na něj tváří nejpřá­telštěji.“</p>

<p>Bukha se na dívku pozorně zahleděl. Byla to pře­tvářka, zlostná odpověď, nebo se v uplynulých letech zocelila do té míry, že se v ní začínala probouzet Gablo-nova krev?</p>

<p>„Tak proč ses rozhodla se s námi dvěma spojit?“ ze­ptal se Xsarn, který mezitím vstal z pohovky stojící v ro­hu místnosti.</p>

<p>„Jen jsem chtěla vidět pár starých přátel,“ odpově­děla Tia nevinně, „kteří se v ústraní užírají zlostí, za­tímco ostatní pilně vydělávají peníze.“</p>

<p>„Když jsme tady s Xsarnem tuhle hru připravovali,“ řekl Bukha posmutněle, „mysleli jsme si, že těm třem bastardům jenom dáme pořádnou lekci.“ Při těch slo­vech se podíval na Xsarna, který v koutě hlasitě srkal ze své vyživovací hadice.</p>

<p>„Všichni jste tak mírumilovní a nevinní,“ pozname­nala Tia posměšně. „Nebo byla ta sázka, která zničila Gablonu, založená na informacích, co jste si nechali jen sami pro sebe?“</p>

<p>Bukha na ni mlčky upřel nic neříkající pohled.</p>

<p>„Jak už jsem řekl,“ navázal Bukha po chvíli, „vůbec jsme nepředpokládali, že dojde k nějakému vraždění. ATŠigové v nich zřejmě vyvolávají takové obavy, že se rozhodli někde se bezpečně ukrýt a přečkat tam celých</p>

<p><image xlink:href="#_32.jpg" />čtyřicet herních dní. Sázení v úzké společnosti kohů mělo poněkud zmírnit napětí, které vyvolávají spory při nápravě škod z minulosti. Mohla by se tím dokonce získat i část nákladů na práci účetních a právníků, kteří se nás pokoušejí úplně ožebračit. Nikdy jsem jim neměl dovolit, aby si vybrali strážce podle vlastního uvážení. Když si pro sebe Gablona vybral skupinu nej­proslulejších assassinů v celých dějinách, stala se z to­ho otázka života a smrti. Zvolil čistě útočnou taktiku a to je něco, s čím jsme nepočítali.“</p>

<p>„No tak, přece skutečně nevěříte, že uvěřím vašim trapným výmluvám?“ zasmála se Tia jízlivě. „Museli jste si být vědomi, že tahle hra bude pěkně špinavá zá­ležitost a Gablona udělá všechno proto, aby se pomstil. Kromě toho, pokud by kdokoli z nich zemřel, výrazně by to snížilo výdaje účtované za vypořádání majetku.“</p>

<p>Tia se na okamžik odmlčela a pozorně Xsarna s Buk-hou sledovala. „Dalším zajímavým bodem je, proč jste si pro konání souboje vybrali právě Díru? Nebo bych se snad měla ptát, proč jste přistoupili na návrh Dozorců použít právě tento svět?“</p>

<p>Bukha s Xsarnem se na sebe krátce podívali jako dva spiklenci, kteří náhle dostali strach, že někdo další ví víc, než si mysleli.“</p>

<p>První se odhodlal promluvit Bukha. „Bylo nám to do­poručeno.“ Váhavě se znovu ohlédl na Xsarna.</p>

<p>„Do toho ti nic není,“ obořil se na Tiu Xsarn.</p>

<p>„Zvláštní, to je vše,“ odvětila Tia klidně. „Není nutné se hned rozčilovat.“</p>

<p>Všichni tři opět zmlkli a vyměňovali si zkoumavé pohledy.</p>

<p>„No nevadí,“ řekla nakonec Tia po delší odmlce a za­vrtěla se v křesle, „přesuňme se k důvodu, proč jsem přišla. Myslím, že mám nějaké informace, které by vás mohly zajímat.“</p>

<p>„A jaké to jsou?“ zeptal se Bukha.</p>

<p>„Minulou noc jsem se dívala na příchozí zprávy a vši­mla jsem si, že z konsorcia světů Livolla přicházejí vel­mi nezvyklé údaje.“</p>

<p>„To konsorcium mi patří,“ odsekl Bukha vztekle. „Vol nařídil svým lidem, aby tam s pomocí svých obchod­ních zástupců zřídili prodejní místa. Pokud narážíš prá­vě na tohle, tak tě mohu ujistit, že já s tím nemám nic společného.“</p>

<p>„To vím,“ odpověděla Tia. „Chtěla jsem vás upozor­nit na to, že někdo zaplatil tucet velkých balíků sázko­vých lístků. Dvanáct různých lidí si v různých městech koupilo během třetího dne hry každý po pěti milionech sázenek. Všechny platby proběhly v hotovosti.“</p>

<p>„Neuvěřitelné!“</p>

<p>„Už samo pomyšlení na tak obrovský objem peněz ve stokatarových mincích je celkem zarážející,“ řekl Buk­ha. „A také tištění lístků. Stovky strojů musely naráz vychrlit obrovskou hromadu papíru.“</p>

<p>„Zapříčinilo to několik pouličních násilností,“ dopl­nila ho Tia. „Systém jedné z provincií to plně zaměst­nalo na celý den a nikdo jiný už si nemohl vsadit.“</p>

<p>„A co to bylo za lidi?“ zeptal se Xsarn.</p>

<p>„Nemám tušení. Získala jsem jejich identifikační čís­la, ale jsou to občané vašeho světa, takže k nim nemám žádné bližší údaje.“</p>

<p>„Říkáš každý pět milionů.“</p>

<p>„Téměř přesně na katar. Soukromě jsem požádala jednoho z analytiků, aby sázky vyhodnotil, ale bude mu to trvat několik dní. Namátková kontrola několika set tiketů od každého z kupujících ale ukázala, že mezi sázkami nedochází k žádnému křížení.“</p>

<p>„Takže to vypadá, že pracují společně.“</p>

<p>„Je to jen odhad, ale myslím si, že je to tak. Nikdy bych si toho sama nevšimla, protože náš systém není na odhalovaní takových skutečností zařízený, ale do­stala jsem zprávu o výtržnostech. Nechala jsem si proto</p>

<p><image xlink:href="#_33.jpg" />poslat výpisy a zjistila jsem, že linka z tohoto světa je navzdory nepokojům úplně přetížená. Sázky přicházely v dlouhých seznamech a u každé z nich bylo uvedené stejné identifikační číslo osoby. Kdybych se na to včera náhodou nepodívala, ztratila by se data v záplavě bili­onů dalších záznamů.</p>

<p>Celá tahle prokletá hra byla připravená v tak krát­kém čase, že nikdo ani nepomyslel na to, aby zabezpe­čovací programy sledovaly něco jiného než čísla pohy­bující se v miliardách a výš. Probírání se biliony uza­vřených sázek a hledání podezřelých vzorců je v pod­statě mimo naše možnosti. Já jsem na to narazila šťast­nou náhodou, ale něco mi říká, že to není tak docela v pořádku.“</p>

<p>„Tak zaprvé,“ řekl Bukha, je potřeba si uvědomit, že tyhle sázky musel zaplatit úplný blbec. Nikdo dost chytrý na to, aby vlastnil tak velkou sumu peněz, by je nikdy nevložil do podobně nejistého podniku. Jistě, průměrný občan si koupí pět, deset nebo možná do­konce pět set lístků, ale který idiot by si jich pořídil pět milionů?“</p>

<p>„Dospěla jsem ke stejnému závěru,“ řekla Tia. „Nej­dříve mě napadlo, že je to někdo z kohů, kdo se pokusí ovlivnit průběh hry, a pak jednoduše shrábne výhru. V tomto případě to ale nejspíš nebude pravda.“</p>

<p>„Obousměrné spojení týkající se hry je tentokrát pod mým přímým dohledem,“ řekl Xsarn. „Pokud by se někdo z kohů chtěl vypravit tam dolů, nechám ho jít, ale nemyslím, že je mezi námi takový blázen.“</p>

<p>„A proč nám to vůbec říkáš?“ otázal se Bukha a oči přitom nespouštěl z Tii.</p>

<p>„Jen jsem si myslela, že by vás to mohlo zajímat,“ odpověděla Tia bezstarostně. Bukha si však dobře po­všiml jejího napjatého výrazu a napadlo ho, proč se asi Tia tolik snaží zjistit, co za tím ve skutečnosti je.</p>

<p>„Je to vaše loterie, ne moje,“ prohlásil Xsarn chladně.</p>

<p>„Jsou to vaše světy,“ odsekla Tia. „Domnívám se, že se tu děje něco závažného. A zároveň si myslím, že jste v této hře zapojeni mnohem více, než se snažíte před­stírat navenek.“</p>

<p>Bukha se už chtěl proti takovému nařčení příkře ohradit, ale pak si uvědomil, že by to nemělo žádný smysl. V okamžiku, kdy se chystal Tie odpovědět, se ozval slabý gong.</p>

<p>„Nová zpráva,“ zvolal Xsarn a v hlase mu zcela jas­ně zaznívalo vzrušení.</p>

<p>Zatímco otevíral svůj stolní komunikátor, Tia vstala a postavila se vedle něj.</p>

<p>Koutkem oka na ni nenápadně pohlédl a v její tváři spatřil výraz napjatého očekávání.</p>

<p><emphasis>J*ouze pro podílníky, patnáctý herní den — právě probíhá Gablonův pokus o odstranění Lariceho. Během posledních pěti minut vykazují tři sledovače strážců ploché křivky tělesných funkcí; na Gablonově straně je stejná odezva u dvou implantátů.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Chvilku se nic nedělo a všichni vyčkávali na další vývoj situace.</p>

<p>Obrazovka znovu blikla a Bukha na svém rameni ucítil Tiinu ruku.</p>

<p><emphasis>J-arice zraněn, nejsou zprávy o tom, zda byla čepel otrávená...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Bukha se podíval naTiu a tvář mu zbrázdily hlubo­ké vrásky.</p>

<p>„To se může stát,“ řekl tiše.</p>

<p>Zatraceně, pomyslela si Tia, a prudce se odvrátila. Ten starý blázen, copak si nemohl dávat trochu větší pozor?</p>

<p>„Máš starost o svého strýce? Nebo o vliv posledních</p>

<p>událostí na sázkové kurzy?“ zeptal se Bukha nečekaně ostře.</p>

<p>„Ty parchante,“ zaječela na něj.</p>

<p>Zvedl ruku v uklidňujícím gestu.</p>

<p>„Nerozčiluj se,“ řekl opět mírnějším tónem. ^Jen jsem si potřeboval něco ujasnit. Takže i ty jsi v tom zapojená víc, než se nám snažíš namluvit, není to tak? Aldin La-rice není jen číslo v tabulce, na němž se dá vydělat spousta peněz.“</p>

<p>Tia se ani nepohnula a vzdorovitě mu hleděla do očí.</p>

<p>„Nemusíš říkat nic dalšího.“ Obrátil se zpět k obra­zovce přenosového zařízení.</p>

<p>„Podívám se na ty sázky, o nichž jsi mluvila. Vzbu­dilo to ve mě určitou zvědavost, takže obětuji trochu času, abych zjistil, kdo za tím vším stojí,“ řekl vlídně. „Třeba tu někdo ví o hře víc, než by se na první pohled zdálo možné. A pokud je to tak, bude to mít vliv i na Al-dina Lariceho.“</p>

<p>Monitor se opět rozzářil a objevila se na něm další čerstvá zpráva z bojiště.</p>

<p>„Dostáváme údaje o tom, že se tam venku rozpoutal naprostý zmatek.“</p>

<p>Losa připlul z rohu místnosti, kde se až dosud oddá­val meditacím a podíval se na posla.</p>

<p>Pokud bylo vůbec možné, aby Dozorce zažíval ně­jaké pocity, pak se to muselo dít právě teď, pomyslel si v duchu. Vzpomněl si na minulou podobnou příležitost, kdy uprchl Gablona, nebo se, lépe řečeno domníval, že uprchl. Na okamžik opravdu něco cítil. Nebyl si tak do­cela jistý co, ale pohled na zlomyslnou radost subjektu jménem Gablona, který si chvíli myslel, že bude zachrá­něn, v něm vyvolala jakési vnitřní hnutí. Trvalo mu ce­lé dny, než dokázal svou mysl znovu očistit od tak po­vrchních záležitostí.</p>

<p>Dozorce upíral zrak na Vuše. Mladý, mírně ob-</p>

<p>tloustly Dozorce byl posledními událostmi zcela zjevně vzrušený. To vše Losoví připadalo nanejvýš rušivé a ne­žádoucí. Nekazili nakonec ti odporní barbaři jejich vnitřní čistotu? Nebyla jejich touha po završení této velkolepé lsti spíše prohrou než slavným vítězstvím?</p>

<p>„Mluv,“ vyzval ho Losa klidně.</p>

<p>„Přišla zpráva o pokusu o vraždu,“ řekl Vuš.</p>

<p>„A?“</p>

<p>„Vyvolalo to úplný chaos. Veškeré ekonomické ope­race se téměř zastavily a trh vyčkává, co bude dál. Na­še zdroje naznačují, že během několika minut po prv­ním oznámení začala produktivita prudce klesat. Záro­veň jsme od našich zpravodajů obdrželi hlášení, že pro­pukly velké nepokoje, neboť se prý davy lidí pokoušejí nakoupit sázkové lístky, ještě než se změní kurzy.“</p>

<p>Losa přikývl. „Máme situaci dobře zmapovanou?“</p>

<p>„Zajisté, ve všech ohledech,“ odvětil Vuš. „Sam jsem se o tom přesvědčil.“</p>

<p>„Pak je to přijatelné,“ řekl Losa nevzrušeně. Potom se obrátil a odplul zpět do rohu komnaty, kde se znovu ponořil do hluboké meditace a hledání vnitřní pravdy.</p>

<p>Bylo to skutečně velmi nepříjemné, pomyslel si, ale na druhou stranu se právě stával skutečností jeho nej­důmyslnější plán. Kdyby si dovolil nějaké pocity, jistě by vnímal hrdost a pýchu nad svou vlastní vynaléza­vostí.</p>

<p>„Takaši, vzadu!“</p>

<p>Jeho dlouholetý druh se prudce otočil. Ozvalo se ti­ché zasvištění čepele krájející vzduch v krátkém ob­louku, které následoval slabý náraz, když ostří narazilo na tělo protivníka a začalo si razit cestu skrze jeho ša­ty, maso a kosti.</p>

<p>Oiši se krčil v temnotě a sledoval celý děj pouze koutkem oka. Napadlo ho, zda to byl assassin nebo Ta­kaši, koho právě dostihla smrt v podobě broušené oceli.</p>

<p><image xlink:href="#_34.jpg" />Nemohl si však dovolit ztrácet čas a pozornost podob­nými myšlenkami, protože v přítmí po své pravici ná­hle spíše vycítil než zahlédl plíživý pohyb. Musel tu být další z nich. Noční tma se stala jejich největším nepří­telem. Kdyby se tak jen mohl dostat k jedné z lamp a znovu ji rozsvítit, aby zjistil, zda je Aldin ještě naživu.</p>

<p>Útok přišel bez jakéhokoli předchozího varování. Al­din byl přibližně s půltuctem stráží vzhůru dlouho po setmění, zatímco ostatní samurajové spali v narychlo upravených pokojích o patro výše. Od prvního dne po jejich příjezdu si Aldin zvykl sedávat pozdě do noci a připravovat spolu se Zerghem další strategii. Občas také celé hodiny rozmlouval s Mari a chodíval spát pou­ze na jednu noc po dni a půl podle místního počítání ča­su.</p>

<p>Oiši ho varoval, aby neustále měnil zaběhnutý způ­sob života. Nabádal ho, že nemá nikdy spát dvakrát ve stejné místnosti, že je třeba pokaždé měnit pořadí běž­ných úkonů, ale Aldin se tomu vždy jen smál svým se-bepodceňujícím smíchem.</p>

<p>Oiši v duchu děkoval nebesům, že ho nějaký šestý smysl vytrhl ze sna, přiměl ho sejít dolů po schodech a zjistit, zda je vše v pořádku. Přesně ve stejném oka­mžiku, kdy vstoupil do nízké nálevny, se totiž ze dveří do kuchyně vyřítilo nejméně šest postav oděných do černých plášťů. Tři z vrahů zamířili přímo k Aldinovi a jediná lampa osvětlující místnost zhasla ve chvíli, kdy Oiši skočil vpřed, aby jim odřízl cestu.</p>

<p>Znovu zaslechl kradmý pohyb, zatímco z kouta, kde se s jedním z útočníků střetl Takaši, kněmu doléhalo těžkopádné oddechování a zvuky zápasu. Dveře na scho­dech vedoucích do prvního patra byly zavřené a zpoza nich rovněž zazníval dupot a řinčení. Hlodalo vněm pokušení vyběhnout nahoru a pokusit se uvolnit cestu pro zbytek svých mužů, ale bylo jeho povinností se nej­dříve postarat o Aldina.</p>

<p>Ucítil slabý závan vzduchu, který někde blízko zví­řila postava temná jako okolní noc.</p>

<p>Pustil svůj dlouhý meč, vytasil kratší čepel a opa­trně zamířil napříč výčepem, aby se postavil mezi ne­jasně tušené assassiny a roh, kde naposledy viděl sedět u stolu Aldina.</p>

<p>Stín se opět pohnul a následoval dlouhý skok. Oiši bleskurychle ukročil stranou a ostřím proťal prostor před sebou. Pak o něco zakopl a upadl na zem.</p>

<p>Uderu Čepele, která mířila na jeho rameno, před­cházelo jen stěží slyšitelné zasyčení. Leknutím z neče­kaného útoku na kratičký okamžik strnul.</p>

<p>Vrah stál přímo nad ním a zběsile po něm sekal a bodal.</p>

<p>Oiši, který nebyl takovému způsobu boje uvyklý, ně­kolikrát prudce kopl nohou, ale nic netrefil. Potom však patou zasáhl neviditelného útočníka do holení kosti. Ozvalo se bolestné vyjeknutí, stín se rychle předklonil a dlouhá dýka se zabodla do podlahy jen několik palců od jeho hrdla. Oiši poslepu švihl mečem vzhůru a ťal hluboko do masa. Pak se kolem ostří sevřela ruka a tla­čila ho dolů k zemi. Obličej mu zalila sprška horké, lep­kavé tekutiny a útočník se zoufale snažil holýma ruka­ma vykroutit ostří zaražené hluboko do svých útrob.</p>

<p>Oiši vší silou udeřil vzhůru a zasáhl muže sklánějí­cího se nad ním do hrdla. Vrahovi s jasně slyšitelným chrupnutím praskl ohryzek, který vzápětí rozdrtil prů-dušnici. Stín na okamžik ztichl, a potom se ozvalo za­chroptění, z něhož se Oišimu udělalo nevolno. Ruka svírající čepel povolila. Oiši chvatně vytrhl zbraň z pro­tivníkova těla a ještě jednou sekl vodorovným oblou­kem. Znovu ho zasáhl proud krve a tělo se bezvládně sesulo na dřevěnou podlahu.</p>

<p>Pak Oiši náhle ucítil na hrdle ostří dýky a uvědomil si, že nastal okamžik jeho skonu. Zvláštní hříčka osu­du, který mu tak nečekaně prodloužil život o několik</p>

<p>krátkých dnů, a díky němuž spatřil zázraky, o jakých se mu ani nesnilo, se chýlila ke konci, aniž by mu bylo cokoli objasněno. Nyní se odebere do věčného králov­ství smrti, tak jak se to mělo stát již dříve, a tento po­matený svět nechá daleko za sebou. To vše mu pro­běhlo hlavou v očekávání ledového polibku oceli, ale os­tří se ani nepohnulo.</p>

<p>„Samuraj?“ zašeptal hlas těsně vedle jeho ucha. Byl to Aldin.</p>

<p>Na zlomek vteřiny se Oišiho zmocnila slepá zuři­vost. Jak má u všech bohů chránit muže, který se nedo­káže postarat sám o sebe? Skutečný pán by na jeho místě prostě ťal, aniž by dával protivníkovi možnost ně­jak se bránit. Pokud byl shodou nešťastných okolností některý ze strážců zabit rukou svého druha, bylo to po­važováno za cenu, kterou je nutné platit za záchranu života pána. Přesto se v něm po kratičkém okamžiku, kdy tak zblízka nahlížel do propasti nekonečné tem­noty, rozlila nečekaná vlna úlevy a uvolnění.</p>

<p>„Oiši,“ zašeptal a ucítil, jak dýka ihned zmizela.</p>

<p>Oiši odváni stranou krvácející mrtvolu, která na něm stále ležela a Aldin se rychle připlazil vedle něj. Pomalu, aby ho příliš nevyděsil, Oiši zdvihl ruku a při­ložil ji na Aldinova ústa na znamení, že teď nemá ho­vořit. Aldin mlčky přikývl na znamení, že rozumí.</p>

<p>Velmi obezřetně Oiši odvedl Aldina zpět do rohu hostince. Boj se mezitím přesunul na schodiště, kde se rozhořel s novou silou. V okolní tmě nebylo jasné, kolik vrahů se do místnosti dostalo, a proto museli jednat velmi opatrně. Dveře vedoucí na ulici mohly být ještě otevřené a nebylo vyloučeno, že se tudy právě plíží do­vnitř druhá vlna útočníků.</p>

<p>„Oiši, nehýbej se,“ zavolal odněkud zblízka v rodné japonštině Takaši. Takže se mu podařilo útok odrazit. Takaši se tiše postavil na nohy a jeho postava se sotva znatelně rýsovala ve zbytcích světla proudících zvenku.</p>

<p>Pak se pomalu vydal ke schodům do prvního podlaží. Oiši už chtěl varovně vykřiknout, když Takaši blesku­rychle zareagoval. Blyštivá čepel se mihla temnotou a rozťala muže před ním ve dví. Oiši zaslechl spokojené vydechnutí, když se Takaši znovu napřáhl a sekl do horní poloviny assassinova těla ještě předtím, než sta­čila dopadnout na zem.</p>

<p>Takaši dosáhl dveří a s divokým výkřikem je prudce rozrazil.</p>

<p>Do místnosti vytryskla záplava světla. Takaši se s novým zařváním vrhl vpřed a udeřil na semknuté nepřátele zezadu, odkud to nečekali. Samurajové pro­bíjející se dolů do hlavní místnosti krčmy při tom pohle­du radostně zajásali. Oiši zatoužil vrhnout se do boje po boku svých druhů, ale věděl, že musí zůstat u svého pá­na. Ve světle proudícím shora bylo možné nejasně ro­zeznat jednotlivé obrysy ve výčepu. Spatřil několik svých mužů nehybně ležet v kalužích krve a tělo vraha, kterého sám před chvílí zabil, se válelo na dosah ruky od něj.</p>

<p>Obrátil se zpátky k Aldinovi, který seděl zády opře­ný o stěnu a v ruce svíral assassinskou dýku, která mě­la čepel i jílec potřísněné krví. Teprve nyní si Oiši všiml tmavě rudého proudu, který Aldinovi stékal dolů po te­meni hlavy. Aldin byl stále naživu, a pokud měl vrah svou čepel namočenou vjedu, nezbývalo nic, co by mohl Oiši udělat. Aldinovy rysy se náhle stáhly bolestí a on se s křečovitým zachvěním předklonil.</p>

<p>Oiši se rozhlédl po výčepu. Jednomu z vrahů se ně­jak podařilo proklouznout kolem Takašiho a nyní se ocitl ve středu místnosti. Oiši se už chystal k němu vy­razit, ale pak si uvědomil, že ačkoli on vidí útočníka, útočník nevidí jeho. Stalo se tak z jediného důvodu, že zatímco assassin bojoval ve světle druhé místnosti a je­ho zrak se ještě nestihl přizpůsobit okolní tmě, Oišiho oči měly na rozšíření zornic mnohem více času. Vůdce</p>

<p><image xlink:href="#_35.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>samurajů musel zůstat u Aldina pro případ, že by se v krčmě skrýval ještě někdo další.</p>

<p>Osamělý útočník se otočil a rozběhl se ke vchodu do kuchyně. O vteřinu později se odtud ozval třaslavý vý­křik a dveře se znovu otevřely. Oiši se připravil k odra­žení dalšího útoku, ale mezi veřejemi se objevila jediná, potácející se postava. Byl to ten samý muž, který se tu­dy před okamžikem prohnal směrem ven, ale nyní mu z prsou čněla rukojeť velkého řeznického nože, jehož hrot mu trčel mezi lopatkami. Vrah se chvilku nejistě kymácel na patách, a pak se bezvládně zhroutil na vý­čepní pult.</p>

<p>Těsně za ním vešla do hostince Mari, jejíž ruka byla až po loket zbarvená krví. Na tváři měla výraz chmur­ného zadostiučinění.</p>

<p>„Raději byste měli zajistit zadní dveře,“ pozname­nala klidně. „Zdržovala jsem ty zmetky posledních de­set minut, zatímco vy, děti, jste si tady hráli na vojáky.“</p>

<p>Oiši nedůvěřivě vykročil z kouta. „Takaši, prohle­dejte nejdřív tuhle místnost, a potom celý zbytek domu. Vyber si na to několik mužů.“</p>

<p>Takaši začal okamžitě vydávat rozkazy a Oiši se obrátil, aby zjistil Aldinův stav.</p>

<p>Aldin se omámeně zvedal ze země, kde až dosud se­děl. Oiši mu rychle otřel krev z tváře a spatřil dlouhý řez, který se táhl od temene hlavy, oddělil Aldinovi část levého ucha a pokračoval dál po tváři. Z rány se oka­mžitě vyvalil proud čerstvé krve, který ve stružkách stékal dolů na krk. Pokud mohl Oiši posoudit, vypadalo zranění sice ošklivě, ale nebylo smrtelné. Bedlivě zkou­mal ránu a pozoroval Aldina v obavách, kdy se dostaví křeče, ale zatím se nic nedělo.</p>

<p>Aldin zůstal nejistě stát na vratkých nohou a nechá­pavě hleděl na Oišiho.</p>

<p>„Tahle místnost je v pořádku,“ zavolal Seiči, a pak kývl na své muže, aby se za nim vydali na prohlídku</p>

<p>kuchyně. Zbytek strážců zaujal obranný kruh kolem zraněného Aldina. Zergh, který před okamžikem opus­til výčep, neboť si musel ulevit, se nyní vrátil a razil si cestu řadami samurajů, až nakonec zaujal místo po Al-dinově boku. Při pohledu na čerstvou krev řinoucí se po jeho skráni vytřeštil zděšeně oči, ale Oiši mu v uklid­ňujícím gestu položil ruku na rameno.</p>

<p>„Tohle má na svědomí Gablona,“ řekla Mari, která se k nim zatím připojila.</p>

<p>Aldin se rozhlédl po mrtvých tělech ležících na pod­laze hostince. Díval se na pět vrahů v černých pláštích a tři samuraje, kteří se s ním ještě před chvílí vesele smáli u stolu. Pomalu došel ke schodišti do prvního pa­tra a zdvihl zrak. Před ním leželi v tratolišti krve další dva mrtví nepřátelé.</p>

<p>„Proč jen sedm?“ zeptal se.</p>

<p>„Osm,“ doplnila ho Mari a Aldin i všichni samurajo­vé se k ní rázem otočili. Žena ho uchopila za paži a do­vedla do kuchyně, kde stálo stahovacím nožem přibod-nuté ke zdi tělo osmého útočníka.</p>

<p>„Kdo to udělal?“ dožadoval se vysvětlení Oiši.</p>

<p>„Postarala jsem se o toho parchanta sama,“ prohlá­sila Mari nevzrušeně a kývla hlavou směrem k mrtvé­mu gafovi. Byl to Maladi, který ležel hlavou v nádobě se sádlem, a hrdlo měl proříznuté od ucha k uchu.</p>

<p>„Jeho jsi také zabila?“ zeptal se nevěřícně Aldin.</p>

<p>„Cože? Mého společníka?“ obořila se na něj po jeho otázce uraženě. „Připadalo mi zvláštní, že dal svým vy­hazovačům na dnešní den volno. Seděla jsem zrovna v nálevně a pozorovala vás, když jsem zaslechla trojí zaklepání, které se o chvilku později opakovalo. To se mi zdálo dost podivné, takže jsem proklouzla zpátky do kuchyně a schovala se v rohu za nářadím. Maladi prá­vě otevíral venkovní dveře a dovnitř se vplížilo osm vrahů. Když za nimi potom zavřel a ukázal jim cestu dovnitř, pomyslela jsem si: TJŽ je to tady, Mari'.“</p>

<p><image xlink:href="#_36.jpg" />„Nemohla jsem vás varovat, protože byli mezi mnou a dveřmi do výčepu. V tom okamžiku si musel jeden z vašich mužů něčeho podezřelého všimnout, protože se přišel podívat do kuchyně.</p>

<p>Pak se strhlo všechno najednou. Zabili vašeho člo­věka a sedm z nich se vrhlo do šenku. Osmý se nečeka­ně obrátil k Maladimu a jediným rychlým pohybem mu na krku prořízl druhá ústa. Slyšela jsem, že se vedle bojuje a ten poslední se vydal zpátky ke dveřím na uli­ci. Napadlo mě, že sem chce nejspíš pustit své přátele, kteří zatím čekali venku. Z čirého pudu sebezáchovy jsem vytáhla nůž a vrazila ho přímo do zdroje svých po­tíží.''</p>

<p>Když Mari domluvila, přešla k mrtvole bezvládně visící na dlouhé čepeli a chvilku na ni přemýšlivě hle­děla. Potom rázným pohybem uchopila jílec a vytrhla nůž muži ze zad. Tělo s žuchnutím dopadlo na podlahu a Mari rozvážně otřela zkrvavené ostří do kuchařské zástěry.</p>

<p>„Pak jsem pro jistotu znovu zasunula závory,“ po­kračovala věcně. „Ti venku se mohli zbláznit. Jejich vzteklé nadávání a pokřikování muselo být slyšet z jed­noho konce čtvrti na druhý.“</p>

<p>„Všechny jsi nás zachránila,“ řekl Oiši a v hlase mu zazněl hluboký obdiv. „Kdybys včas nezajistila dveře, byli by nás do jednoho pozabíjeli.“</p>

<p>JBývali by mě podřízli stejně jako támhle chudáka Maladiho, proto jsem se rozhodla zasáhnout. Spočítala jsem si, že když neudeřím první, druhou možnost už mít nebudu,“ řekla Mari s úsměvem.</p>

<p>Samurajové stáli kolem ženy v kuchařské zástěře a užasle na ni hleděli. Mari vyprávěla o zabití dvou obávaných assassinů tak nenucené a bezstarostně, jako by to nebylo o nic těžší než porážení prasat v chlívku. Dokonce i Takaši, který v urputném boji zabil několik útočníků, nedokázal skrýt svůj údiv.</p>

<p>„Takže teď jsem se asi stala majitelkou celého hos­tince,“ řekla náhle Mari vážně. „Maladi nikdy neměl žádné příbuzné. Občas jsem si říkala, že i kdyby tu ně­kde nějací byli, nejspíš pobrali dostatek rozumu, aby se k němu nehlásili. Musím přiznat, že jsem přemýšlela, jestli se vás kvůli zisku nepokusí prodat jednomu nebo oběma vašim protivníkům. Nemohla jsem ale nic doká­zat, a tak jsem raději držela jazyk za zuby. Potřeboval peníze, aby mohl sázet a já sama jsem mu několikrát půjčovala ze svých úspor. No, alespoň to mohu považo­vat za splátku.“</p>

<p>Oiši na ni chvíli upřeně hleděl, pak sklouzl zrakem k mrtvému gafovi v rohu a vrátil se zpět k Mari. Žena se na něj přátelsky usmála. Oiši si nebyl jistý, že všech­no proběhlo tak, jak majitelka hostince vyprávěla.</p>

<p>Mari poplácala Oišiho po rameni, jako by tím chtěla naznačit, že si oba zaslouží trochu uznání a vykročila ke dveřím do výčepu. Zbytek skupiny se oněměle po­hnul za ní.</p>

<p>„Krve jako na jatkách,“ prohlásila s pohledem upře­ným na podlahu hostince. Těla tří mrtvých samurajů byla přesunuta ke stěně místnosti, kde je jejich spolu­bojovníci připravovali na pohřeb pod základy domu. Pohřební hranice byla vzhledem k okolnostem nemysli­telná.</p>

<p>Mari přišla kAldinovi, ztěžka se posadila na židli a znepokojeně se na něj podívala.</p>

<p>„Co chceš dělat dál?“ zeptala se tiše a položila svou ruku na jeho.</p>

<p>„Přežít,“ řekl s trpkým úsměvem a pohlédl směrem k Oišimu, který seděl u nehybných těl svých padlých druhů. „Přežít a zvítězit nad nepřáteli tak, aby zůstalo na živu co nejvíce mých mužů. O tom koneckonců celá hraje. Nejde tu o vyšší cíle, vysoké sázky nebo něco po­dobného. Podstatou je přežít, aby přežili i tví přátelé.</p>

<p>Za tímhle stojí Gablona,“ řekl s tichou nenávistí</p>

<p><image xlink:href="#_37.jpg" />v hlase a kývl směrem k mrtvým samurajům. „Chtěl jsem se držet stranou a nechat ho být, dokonce i potom, co selhaly jeho předchozí pokusy. Je zajímavé, že mě při všech minulých útocích někdo varoval. Jen dnes v noci ne. Pokud má naše skupina zůstat živá, pak to musí být Gablona, kdo bude bez milosti odstraněn. Ne­bo ho bude nutné zaměstnat natolik, že mu na výpady proti mně nezůstane ani pomyšlení. Ten bastard si pořád hraje na válku a teď přišel čas, aby ji poznal na vlastní kůži. Pokud to neuděláme, budou Oiši a jeho muži umírat stejně jako dnešní noci.“</p>

<p>Aldin vstal od stolu a zadíval se na Oišiho, který na něj hleděl s nečitelným výrazem ve tváři. Samuraj se mlčky zdvihl ze země a volným krokem došel k Aldino-vi.</p>

<p>„Zaútočíme na Gablonu,“ řekl Aldin klidně.</p>

<p>Oiši se na něj nejprve překvapeně podíval, a pak si uvědomil, že muž stojící před ním snad konečně pocho­pil, co je skutečnou podstatou bytí samuraje. A poprvé od chvíle, kdy vstoupil na půdu tohoto světa, si Oiši pomyslel, že snad přece jen existuje naděje na přežití pro něj a pro jeho bratry.</p>

<p>„Předtím, když byla tma, jste mě měl okamžitě za­bít,“ odpověděl Oiši. „Nemohl jste vědět, jestli jsem to já nebo jeden z vrahů.“</p>

<p>„Rozhodl jsem se to risknout.“</p>

<p>Oišiho tváří se mihl slabý úsměv. Ten muž dozajista nebyl skutečným pánem, ale mohl se ještě ukázat hod­ným jeho služeb.</p>

<p>„Říkáš, že se dveře zavřely dříve, než mohla druhá skupina vniknout dovnitř?“</p>

<p>„Přesně tak, můj pane.“</p>

<p>Hassan hleděl na muže před sebou s pohrdáním. V dávných dobách by takové otázky nebyly nutné. Dva tucty mužů, kteří se vypravily splnit úkol, by buď uspě-</p>

<p>ly, nebo by se vůbec nevrátily. Na tomto světě jich však bylo příliš málo, aby si něco takového mohli dovolit. Proto udělal ve svém plánu jednu zásadní chybu. Roz­hodl se pro jistotu nedůvěřovat hostinskému, který mu měl otevřít vstup.</p>

<p>Kvůli svému podezření, že se jedná o nastraženou léčku, rozkázal osmi svým mužům, aby nejprve zajistili zadní místnost. Teprve potom se měl dovnitř přesunout zbytek jeho drahocenných vojáků. Možná to skutečně byla past, ale v hloubi duše o tom Hassan pochyboval. Ve chvíli, kdy se první část jednotky dostala do budovy, se muselo něco pokazit.</p>

<p>„Můžeš jít. A až budeš dnes v noci uléhat na lůžko, přemýšlej o rajských potěšeních, jaká zažívají tví od­hodlanější bratři, kteří dnes padli v boji.“</p>

<p>Dveře se zavřely.</p>

<p>Takže tlustý muž dnes nebude potěšen. Hassan si opovržlivě odplivl. Zatím to nechá být. V této chvíli znamenala služba tomuto nechutnému člověku pro Hassana výhodu. Jeho čas však přijde brzy. Už jen to, že ho tlustý muž považoval za naprostého omezence, který věří v moc bohů shlížejících na ně odněkud shů­ry, představovalo dostatečnou urážku. Pokud by Gablo-na skutečně byl jedním ze zasvěcenců nejvyššího kru­hu, musel by znát pravdu stejně jako Hassan. Nebyli žádní bohové ani Alláh a skutečnou podstatu všeho představovala moc nezkalená zbytečnými ohledy či sou­citem.</p>

<p>Takové bylo největší tajemství ze všech. I on sám musel kdysi projít všemi stupni zasvěcení. Nejprve se stal novicem, pak refikem, potom mistrem a nakonec velmistrem.</p>

<p>Když dosáhl hodnosti mistra, byla před ním odha­lena pravda, že náboženství není ničím více než máme-ním pro davy. Pochopil, že neexistuje žádná vyšší moc než ta, které je možné dosáhnout s pomocí strachu</p>

<p><image xlink:href="#_38.jpg" />a lží. V této chvíli neměl v úmyslu nic menšího než zno­vu vybudovat svůj řád na tomto světě a uchopit vládu do svých rukou.</p>

<p>V přestrojení se procházel zdejšími podivnými uli­cemi a poznával to, co mu tlustý muž neřekl. Pozorný muž tu mohl zaslechnout bezpočet zvěstí a zpráv, a po­kud byl zároveň obdařený bystrým rozumem, dokázal pod nánosem výmyslů odhalit pravdu.</p>

<p>Zprvu se mu z toho, co kolem sebe viděl, točila hla­va. Svět, který znal za svého dřívějšího života, se změ­nil k nepoznání a od dob, kdy žili jeho vrstevníci, uply­nulo téměř dvě stě lidských generací. Pokud se mu Gablona zprvu zdál být téměř bohem, pak tomu tak bylo pouze z důvodu, že on a jeho lidé ovládli umění cestování napříč časem. Úlek z takového poznám mu na okamžik ochromil mysl a on zapochyboval o svém učení, neboť pouze bůh nebo jemu rovný by dokázal ně­co tak nepředstavitelného.</p>

<p>Když však sledoval tlustého muže, viděl jen obyčej­ného člověka. Odpornou bytost stravovanou chtíčem, lakomstvím a touhou po pomstě.</p>

<p>Dozvěděl se také pravdu o tom, proč se nacházel na tomto světě a kvůli čemu bojoval. Obchodník z věže stoupající k nebesům mu ukázal kusy papíru popsané jakýmsi zvláštním písmem a nabídl mu je ke koupi s tvrzením, že jsou součástí hry.</p>

<p>Při vzpomínce na to, jak snadné bylo dozvědět se podstatu věci, se Hassan v duchu zasmál. Zatímco mlu­vili o ceně, položil mu Hassan několik nenápadných otázek. Pak už jen poslouchal, jak ten hlupák vypráví o vyhlídkách, kurzech a také o tom, jak tisíce světů sá­zejí na výsledek toho, v čem hrál on sám tak důležitou úlohu.</p>

<p>Pak se vrátil zpět do města mezi lid, který se zdál být napůl cesty mezi současností a dobou, v níž se naro­dil. I když mu překládači zařízení pomáhalo překonat</p>

<p>jazykové rozdíly, zdála se mu některá slova až překva­pivě podobná jeho mateřštině. Také náboženské obřady v sobě skrývaly cosi povědomého a klanění se čelem k Sedě nápadně připomínalo modlitby muslimů. Postu­pem času se dozvěděl, že zdejší lidé pohlížejí na starce z hory, i když nevědí, že se jmenoval Sabah, jako na svého prvního učitele pravdy o skutečné moci.</p>

<p>Nakonec se setkal s vůdcem Ulsakem, a po této schůzce se v Hassanově mysli začal rodit plán.</p>

<p>Ulsakovi však o svých záměrech nic nepověděl. Ne-řekl mu ani slovo o tom, že on je naplněním osudu, a dů­vodem, proč přišel na tento svět, je poslání, aby dovedl zdejší věřící ke slávě a velikosti. Nemluvil ani o tom, že tlustý muž, jemuž nyní slouží, se stane prostředkem, jak svého cíle dosáhne. Nejprve vybojuje vítězství pro svého současného pána, ale časem dosáhne bohatství, v porovnání s nímž se budou všechny Gablonou slibo­vané odměny zdát bezcenné. Gablona mu totiž nemohl dát to, po čem opravdu toužil: moc nad životem a smrtí druhých.</p>

<p>Dveře za ním se otevřely.</p>

<p>Hassan se pro sebe usmál. Tlustý muž se zlobí.</p>

<p>S kamennou tváří se obrátil.</p>

<p>„Už to vím,“ řekl tiše.</p>

<p>„To zmenšuje naši sílu téměř o šestinu,“ zařval Gab­lona vztekle.</p>

<p>„A s největší pravděpodobností i tu jejich,“ odvětil Hassan klidně. „Mí muži zpravidla nedávají své životy lacino. Ale nezapomínejte, můj pane, na to, jak jste se ještě včera těm bojovníkům s dlouhými meči posmíval a považoval jste je za snadnou kořist. Myslím, že nyní prokázali své skutečné schopnosti a my bychom je ne­měli dále podceňovat.“</p>

<p>„Sigma tím získal značnou výhodu,“ zaječel zuřivě Gablona, který si ještě nestihl uvědomit, že Hassan dá­vá neúspěch za vinu jemu. „Ještě jsme se s ním nestřet-</p>

<p><image xlink:href="#_39.jpg" />li, nejdříve bylo přece v plánu odstranění Aldina. Navíc Sigma přislíbil, že nám přispěchá na pomoc.“</p>

<p>„Zjevně se rozhodl postupovat stejně jako každý pro­zíravý vojevůdce za podobných okolností. Zatím vy­čkává a doufá, že vzájemným bojem ztratíme co nejvíce sil.“ Vyčítavý tón v Hassanově hlase se stal jen stěží pře-slechnutelným.</p>

<p>„Naznačuješ snad, že jsem to celé špatně vymyslel?“ zařval na něj Gablona. „Sám jsi to přece schválil!“</p>

<p>„Protože to byl váš úradek,“ odpověděl Hassan. „Ne­odvážil bych si zpochybnit slova někoho, jako jste vy.“</p>

<p>Gablona se zlostně zamračil, neboť si nebyl jistý, zda se mu Hassan vysmívá nebo jen prokazuje patřič­nou úctu.</p>

<p>„Co tedy navrhuješ?“ <emphasis>otázal </emphasis>se po chvíli Gablona, který si musel, byť se značnou nevolí, připustit, že to­hoto tajemného muže potřebuje. Hluboko v srdci pocítil varovné bodnutí strachu, kterým ho jeho vypěstovaný vnitřní smysl už mnohokrát zachránil před zapletením se s nebezpečnými lidmi.</p>

<p>„Ihned zaútočit na Sigmu.“</p>

<p>„PročT</p>

<p>„Neboť je v této chvíli silnější a vzhledem k tomu, že nenapadl Aldina, jak bylo dohodnuto, musíme předpo­kládat jeho zradu. Zároveň nesmíme podceňovat mož­nost, že Sigma připravuje úder na nás. Z toho důvodu je naprostou nutností zaútočit na něj jako první.“</p>

<p>„A co Aldin? Náš výpad by ho mohl vyprovokovat k odvetě.“</p>

<p>„Modří ho stále hledají po celém městě,“ odvětil Hassan klidně.</p>

<p>^Já té chátře nevěřím,“ řekl Gablona. „Kdykoli se mo­hou obrátit proti nám.“</p>

<p>„O to se postarám,“ prohlásil Hassan sebejistě. „Už se mi podařilo zjistit, kde leží Sigmův úkryt. Zbytek můžeme připravit během několika dnů.“</p>

<p>Gablona na chvilku zaváhal.</p>

<p>„Věřte mi,“ řekl Hassan a rty mu zvlnil jemný úsměv.</p>

<p>Sigma hleděl přes stůl na velitele svých berserků. Už déle než týden se nic nedělo a jeho jedinou starostí bylo sehnat dostatek jídla pro gafy, kteří ho chránili. Ke svému překvapení si uvědomil, že začíná mít ty vel­ké, těžkopádné bojovníky svým způsobem docela rád.</p>

<p>Téměř každou noc ho budili svými hlučnými hád­kami a pokřikováním, ale musel uznat, že tyto nedo­statky v chování více než vyvažovaly jejich jiné před­nosti. Když kráčel ulicí obklopený všemi svými pade­sáti strážci, cítil se naprosto bezpečně a dokonce i boje-chtiví ATSigové se při jejich příchodu klidili stranou a jen na ně z dálky házeli odpadky.</p>

<p>Škoda, že Aldin neměl dost rozumu, aby si najal srov­natelné bojovníky. Mohl to být těžko zapomenutelný souboj. Zatraceně, měl by skoro chuť uspořádat vyrov­nané střetnutí stovky nejlepších berserků proti sobě, které by rozhodlo o vítězi. Bylo by to jako za starých, dobrých časů.</p>

<p>S Aldinem to vypadá velmi špatně, pomyslel si Sig­ma a smutně potřásl hlavou. Až k jeho uším se donesly zprávy o vražedném pokusu. Ten útok nemohl pochá­zet od nikoho jiného než od Gablony a takové krvepro-lití muselo zanechat v řadách Aldinových mužů vážné mezery. A jestliže to byla pravda, pak mohlo následo­vat pouze jediné.</p>

<p>Aldin byl sice možná důvěryhodnější, ale Gablona zase mnohem mazanější, což pro Sigmu znamenalo, že se ho bude mnohem těžší zbavit. S největší pravděpo­dobností se ten starý koh už trochu uklidnil a mohl by teď být přístupnější k obchodním návrhům. Možná by mu mohl jako splátku nabídnout část svého Sulliského konglomerátu. Gablona přeci po něčem podobném pra­hnul už celé roky. Kdyby spolu uzavřeli dohodu, dal by</p>

<p>se celý zbytek hry vydržet pěkně v bezpečí, a pak se v klidu vrátit domů. Dva kohové by snad měli být schop­ni dojít k nějaké rozumné úmluvě. Konečný zisk jistě znamenal více než pomsta.</p>

<p>Nejprve ale bude muset udělat nějaké gesto dobré vůle. Když se nad tím zamyslel, Aldin byl vlastně pou­hým vasbou, což znamenalo obyčejným obchodníkem.</p>

<p>J3omnívám se, že nastal čas, abyste se, chlapci, dali do díla,“ prohlásil Sigma a tváře gafů shromážděných kolem stolu se rozzářily.</p>

<p><strong>Kapitola osm</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Drahoušku, to je báječné,“ zajásal Kurst. „Dokázala jsi něco nepředstavitelného.“</p>

<p>Sisa se líně opřela a laškovně zajela prsty do husté hřívy Kurstových hnědých kadeří. Stejně jako jeho brýle, byly i jeho vlasy sahající až na ramena dávno vy­šlé z módy. Kurst nejnovější trend, směřující ke krát­kému ježečku a několika delším pramenům vpředu, pravděpodobně vůbec nezaznamenal.</p>

<p>V jejím zaměstnám bylo naprostou nutností držet krok s posledními výkřiky odívání a vůbec úpravy ze­vnějšku, takže Sisa měla naopak vše nastudované do nejmenších podrobností. Pro tento rok to byly sukně sahající ke kotníkům, které byly vzadu lehce vycpané, a výstřih otevřený téměř až k pasu. Sisa s Kurstem se poznali před mnoha lety na škole, a i když svůj svazek nikdy úředně nestvrdili, jejich vztah přečkal i dlouhá období odloučení. Profesorská práce se na Atoru téměř nedala získat a Sisa se zase nemínila vzdát svého po­stavem ředitelky oddělení pro plánování burzovních</p>

<p><image xlink:href="#_40.jpg" /></p><empty-line /><p>operací. Proto trávili Sisa a Kurts většinu času na svě­tech, které od sebe dělily tisíce světelných let.</p>

<p>„Nějaké zprávy zdola?“ zeptala se něžně, zatímco si nalévala už pátou kávu.</p>

<p>„Zdá se, že se tam něco děje. Snažím se držet blízko Zoly a jakmile něco zaslechnu...“</p>

<p>Sisa s Kurstem se na sebe podívali a oba se usmáli.</p>

<p>Zmocnilo se ho okouzlení nad tím, co právě dělali, a tak vstal ze židle a přešel napříč místností k přenoso­vé obrazovce, která zabírala velkou část jedné ze stěn kanceláře.</p>

<p>Obchodování na trhu bylo v plném proudu a Sisa přešla k němu, aby se také podívala.</p>

<p>„Když dostaneme nějaký nápad, miláčku, tak už to stojí za to,“ zašeptala mu do ucha a lehce ho kousla zu-by.</p>

<p>Oddělení, které Sisa řídila, se dříve zabývalo náku­pem a prodejem jantaru a cenných kovů. V těchto dnech se však všichni zaměstnanci z rozkazu vedení věnovali pouze herním záležitostem. Probíhaly tu přísně utajené operace, o nichž zatím nebyli zpraveni ani sami kohové. Nedalo by se totiž zabránit jejich nemístnému vměšo­vání a Zola by nepochybně zjistil, kdo zprostředkovává styk s vnějškem.</p>

<p>Za přísných bezpečnostních pravidel se tu zatím us­kutečňovaly velmi výnosné obchody. Na sázkových líst­cích sice zůstávaly původní identifikační údaje, ale smluvně byly případné výhry převáděny na současné majitele opčních práv.</p>

<p>Investiční společnosti mezitím čile obchodovaly o vel­ké balíky nejrůznějších sázenek. V současnosti se ještě nedal předpovědět celý rozsah trhu, ale už nyní se zdá­lo jisté, že jeho dopady budou dalekosáhlé. Obchod pro­bíhal se všemi tikety, na nichž nebylo vsazeno na smrt před čtrnáctým dnem hry, a které představovaly mož­nou výhru. Ceny těchto lístků neustále kolísaly podle</p>

<p>okamžitého vývoje na bojišti a mnoho spekulantů se na tom pokoušelo vydělat velké sumy peněz.</p>

<p>Bylo možné zakoupit opce na určitý druh sázenky i na dobu pouhých šesti hodin, která představovala pouhý půlden dole v Díře. Pokud se však během dohod­nutého času stala nějaká zásadní událost, kterou sázka nezahrnovala, investor o své prostředky nenávratně přišel. Když se nedělo nic, nebo pokud se přihodilo ně­co z toho, na co bylo vsazeno, mohla cena tiketů značně stoupnout.</p>

<p>Na velkoplošné obrazovce ukazující okamžitý stav obchodování začaly naskakovat požadavky na koupi a trh se začal ihned přizpůsobovat.</p>

<p>„Zdá se, že je poptávka po variantě Gablonova vítěz­ství nad Aldinem,“ řekla Sisa. „V našem portfoliu by se jich taky pár našlo. Co bys radil?“</p>

<p>Nové možnosti Kursta opájely a děsily zároveň. Bě­hem několika málo dnů se z bezvýznamného profesora matematiky na zapadlé univerzitě stal finančním po­radcem rozhodujícím o obchodech v milionových část­kách. A to všechno díky nezávaznému rozhovoru se sta­rým přítelem v baru nad skleničkou.</p>

<p>„Moc bych na to nespoléhal,“ řekl zamyšleně. „Všech­ny bych je prodal, dokud se cena drží vysoko. Aldin poslední pokus přežil a jestli se nemýlím, nebude jen tak nečinně čekat na další. Myslím, že naopak vyrazí do protiútoku.“</p>

<p>Sisa se dotkla komunikačního přístroje a během ně­kolika vteřin byl příkaz k prodeji odeslaný.</p>

<p>Při pohledu na to, jak během zlomků sekund měnily desítky tisíc sázenek své majitele, se Kurst potěšené zasmál. Když pomyslel na zisky, kterých mohli bys­trým rozhodováním dosáhnout, zatočila se mu hlava. To, co před pár dny začalo jako drobná spekulace s ně­kolika desetitisíci tiketů, se rychle změnilo v obrovský podnik, kterým během hodiny prošly miliony transakcí.</p>

<p><image xlink:href="#_41.jpg" />Sisa mu řekla, že toho dne ráno se k nim připojilo obří konsorcium jednoho z gafských světů, které objem pro­středků pohybujících se na trhu téměř zdvojnásobilo.</p>

<p>Sisina nabídka se už projevila v plném rozsahu a prá­vě svazek gafských společností začal okamžitě skupo­vat všechny nabízené sázenky s Gablonovým vítězstvím nad Aldinem.</p>

<p>Pronikavě zazvonil pager a Sisa se okamžitě spojila se svými prodejci. Po krátkém hovoru, který připomí­nal spíše výměnu tajných kódů, se obrátila zpět ke Kurs-tovi.</p>

<p>„Náš čistý zisk z prodeje činí dvě stě padesát tisíc katarů,“ řekla rozechvělým hlasem a stiskla svému mi­lenci ruku. „Myslím, že než tohle všechno skončí, budou z nás velmi bohatí lidé, můj drahý.“</p>

<p>Kurst o tom chvíli uvažoval. Nesměli polevit v ostra­žitosti a zachovat o svém soukromém obchodu přísné mlčení. Kdyby někdo zevnitř mluvil a kohové by zjistili pravdu, nastalo by skutečné peklo. Na ohromné obra­zovce se však míhaly další a další investice a Kurst se dětinsky zachichotal.</p>

<p>Ulice zely prázdnotou. Znovu nastal den slavnosti a všichni cizinci se opevnili ve svých domech. Místní obyvatelé v okolních čtvrtích se nerušené věnovali ob­vyklým činnostem, kterými bylo provolávání hesel a stí­nání hlav.</p>

<p>Sigma se rozhodl pro mohutný útok, a proto nene­chal polovinu strážců v záloze, jak mu radila opatrnost, ale poslal je všechny na nepřítele.</p>

<p>Tak tiše, jak se jen mohlo pohybovat padesát po zuby ozbrojených gafských berserků, se bojovníci vydali kupředu. Jednotka se přesouvala vzhůru úzkou ulič­kou, která vedla přímo k Aldinově skrýši.</p>

<p>Předsunutá hlídka se vynořila zpoza rohu a ukazo­vala, že před nimi nikdo není.</p>

<p>Velitel berserků Ura se podíval na Sigmu, který v od­pověď pouze kývl hlavou.</p>

<p>Každou ze dvou těžkých klád obstoupilo tucet gafů a chopilo se provazových závěsů upevněných po obou stranách.</p>

<p>Ura zdvihl paži, a pak ji s divokým zařváním spustil dolů.</p>

<p>S ohlušujícím rykem berserci zdvihli beranidla ze země a vyrazili kupředu. První skupina zabočila do ved­lejší uličky vedoucí k zadnímu vchodu, zatímco druhá, s níž šel i Sigma, pokračovala dál směrem k hlavnímu vstupu.</p>

<p>Gafové běžící v čele se vrhli ke střílnám chránícím z obou stran dveřní výklenek a zatarasili je těžkými dře­věnými štíty, takže jakýkoli útok zevnitř byl nemysli­telný.</p>

<p>Skupina nesoucí beranidlo na okamžik zpomalila a zaujala postavení přímo proti vyztuženým dveřím. Pak se gafové s bojovným pokřikem rozeběhli vpřed. Mohut­ná hlavice zasáhla cíl s drtivou silou a dřevo i kov pod obrovským nárazem zasténaly.</p>

<p>„Znovu,“ zařval Ura.</p>

<p>Útočníci o několik kroků couvli a opět vyrazili proti dveřím.</p>

<p>Sigma, vyhlížející z bezpečného postavem za jedním ze strážců, napjatě sledoval budovu před sebou. Očeká­val, že se každým okamžikem objeví Aldinovi bojovníci, ale zatím se nic nedělo.</p>

<p>Beranidlo znovu udeřilo do železem vyztužené kon­strukce, která se prohnula, avšak nepovolila. Se vztek­lým zaryčením gafové znovu couvli a vrhli se vpřed.</p>

<p>Těsně předtím, než okovaný kmen narazil potřetí, dveře náhle někdo zevnitř otevřel. Jeden z válečníků, kteří prorazili do domu zadem, prošel hostincem a chtěl otevřít cestu svým druhům vpředu. Jeho mohutná po­stava teď vyplňovala celý vstupní otvor.</p>

<p><image xlink:href="#_42.jpg" />Gaf se zděšeným zaječením zmizel v přítmí uvnitř a těžké beranidlo prolétlo veřejemi jako šíp vystřelený z luku. Tucet bojovníků nesoucích kládu, která nenara­zila na žádný odpor, pokračovalo setrvačností kupředu. Na kratičký okamžik se rozhostilo překvapené ticho, a pak první dvojice obrovskou silou narazila do úzkých zárubní. Čtyři sta liber svalů a výzbroje v podobě kaž­dého z gafů řítících se za nimi nemělo naději tak rychle zastavit. V následujícím okamžiku se proto před hlav­ním vchodem krčmy válela nepřehledná změť údů a těl, která bránila jakémukoli výhledu.</p>

<p>Rozzuřený Ura se s výkřikem vymrštil vpřed a zvedl svou těžkou bojovou sekeru nad hlavu. Zamířil přímo k hromadě svých bojovníků a dlouhým skokem se přes ni přenesl do chodby vedoucí do nálevny.</p>

<p>Sigmovi strážci, které vzrušila představa bitvy, opus­tili postavení po boku svého pána a vyrazili za velite­lem. Až na tucet omámeně se potácejících gafů po obou stranách dveří zůstal Sigma uprostřed ulice zcela sám.</p>

<p>Pod těžkou hlavicí beranidla Sigma spatřil gafa, který přišel svým spolubojovníkům ulehčit práci. Ne­šťastník se marně pokoušel zvednout několik set liber váhy spočívajících na své hrudi a jeho druzi zaslepení vidinou krve se přes něj drali dovnitř.</p>

<p>Sigma si náhle se zamrazením uvědomil, že zůstat stát na ulici je čiré bláznovství. Chvatně se proto roz­běhl ke dveřím a stejně jako jeho strážci tlačící se před ním i on šlápl na odhozený kmen. Pod nohama mu za­znělo bolestné zasténání, ale on mu nevěnoval pozor­nost a pospíchal dál do nitra ztemnělé hospody.</p>

<p>Z výčepu zaznívalo zmatené pokřikování. Sigma spatřil své válečníky pobíhat všemi směry a strašlivými urážkami vyzývat protivníky, aby se objevili a postavili se jim v rovném boji.</p>

<p>Nikde v dohledu však nebyl jediný člověk.</p>

<p>Sigma pocítil nečekané vzrušeni. Už teď si barvitě</p>

<p>představoval, jak bude své zážitky vyprávět ostatním kohům! Útok potem zbrocených gafských berserků řvou-tích z plných plic svůj bojový pokřik a on běžící v jejich čele. Všichni mu budou strašlivě závidět.</p>

<p>Ura se vzteklým výrazem přišel k Sigmovi a rázně zasalutoval. „Ti zbabělci odtud uprchli, pane. Nikdo tu není.“</p>

<p>„Cože? Ale tohle je přece správný dům,“ namítl Sig­ma, kterého náhle popudilo, jak snadno by jeho bujné představy hrdinských kousků mohl Aldin překazit tím, že prostě nebude tam, kde by být měl.</p>

<p>„Kolda vedl útok na zadní dveře a otevřel je na prv­ní ránu, protože závora nebyla zasunutá. Proto nám je­den z jeho mužů přišel otevřít. Uvnitř jsme nikoho ne­našli. Ti mizerní zbabělci utekli jako krysy,“ řekl zkla­maně. „A to jsem si byl jistý, že dnes konečně zažiji sku­tečný boj.“</p>

<p>Gafové kolem něj, kterých se jako před každou bi­tvou zmocnilo krvavé šílenství, si vybíjeli vztek tím, že svými sekerami rozbíjeli lavice, stoly i výčepní pult. Do všech stran od nich odletovaly kusy nábytku rozseka­ného na třísky. Několik berserků se mezitím dostalo za bar, kde našli Maladiho zásoby muškátového vína a ny­ní do sebe tento sladký mok Kli přímo z obrovských džbánů. Přinejmenším polovina drahého pitá jim při­tom stékala po bradách a po zbrojích, ale to jim zjevně nijak nevadilo. Když to spatřili ostatní, ozvalo se něko­lik vzteklých výkřiků a strhla se menší rvačka o podíl na kořisti.</p>

<p>„Raději bys jim to měl zakázat,“ prohlásil Sigma po­drážděně. „Poslední věcí, kterou teď potřebuji, jsou na mol opilí strážci.“</p>

<p>„Nechme je užít si trochu zábavy. Přivede je to po tom zklamání, že nezískali žádné služebníky, na jiné myšlenky,“ odpověděl Ura bezstarostně. „Celou dobu jsme seděli zavření v tom zatraceném úkrytu. Chlapci</p>

<p><image xlink:href="#_43.jpg" />se potřebují povyrazit. Jinak by si mohli začít vybíjet přebytečnou energii z nedostatku boje způsobem, který by vás určitě nepotěšil.“</p>

<p>Ura hleděl na Sigmu podivně planoucím zrakem a koh se rozhodl raději se s ním nepřít.</p>

<p>„A nemějte obavy,“ řekl a poplácal svou mohutnou rukou Sigmu po rameni takovou silou, že se mu podla­movala kolena. „Když tady nepřítel není teď, pak se buď vrátí později, anebo si ho najdeme sami. Mí chlapci každopádně bojují nejlíp, když se předtím pořádně na­pijí něčeho ostřejšího.“</p>

<p>Sigma, který pochopil, že tady nic nezmůže, jen una­veně zavrtěl hlavou, odešel do nejvzdálenějšího rohu a tam se posadil na jednu ze zbývajících neporušených židlí. Za chvíli si k němu přisedl Ura a na stůl postavil džbán s Maladiho vínem.</p>

<p>„To pití je skutečně výborné,“ zaburácel potěšené. Jšíapijte se trochu, vypadáte, že to potřebujete!“</p>

<p>Sigma vytáhl korkovou zátku, přičichl k hrdlu a od­porem pokrčil nos.</p>

<p>„Příliš silné?“ zeptal se Ura a pobaveně se zachech­tal nad lidskou vybíravostí. Potom beze slova vstal a odešel si promluvit se svými bojovníky popíjejícími ubaru.</p>

<p>Sigma se rozhlédl po tmavé místnosti. Gafové se stávali každým okamžikem hlučnějšími a několik z nich si začalo prozpěvovat svou pochmurnou píseň smrti. Džbány s vínem putovaly od jednoho berserka k druhé­mu a než ho předal dál, tak se každý nejprve zhluboka napil.</p>

<p>Nebylo by nic divného, kdyby sem Aldin a jeho sa­murajové náhle bez varování vpadli, pomyslel si Sig­ma. Když však svého protivníka nenalezl zde, v jeho skrýši, kde ho měl zatraceně hledat teď? A co asi Aldin</p>

<p>v této chvíli dělal?</p>

<p>*              *              *</p>

<p>„Něco není v pořádku,“ zašeptal Oiši a opatrně se odtáhl od střílny, skrze níž až dosud pozoroval Gablo-nův úkryt na druhé straně ulice.</p>

<p>Aldin se pomalu přikrčil vedle něj.</p>

<p>Připravovali tento přesun už několik dnů. Teď, když byl Maladi po smrti, se Mari opět ukázala jako zcela nepostradatelná pomoc. Během jediného dne se jí ne­známo jak podařilo zjistit, kde se nachází Gablonův dům a zároveň koupit malé skladiště ležící přímo přes ulici od této pevnosti. Když Aldin zjistil, že je to jen ně­kolik bloků od Sigmovy skrýše a pouze několik desítek metrů od místa, na němž stály ohořelé trosky toho, co mělo být jeho útočištěm, polil ho studený pot.</p>

<p>Mari mu také vyprávěla o katakombách údajně pro­bíhajících pod celým městem, v nichž měli podle růz­ných zvěstí ATŠigové pohřbívat své mrtvé. Toto tajem­ství znalo jen nemnoho cizinců a ani Maladi o nich ne­měl nejmenší tušení. Naneštěstí neexistovaly žádné vý­chody, které by spojovaly hostinec se skladištěm, takže se Aldinova skupina musela odvážit cesty po povrchu.</p>

<p>Aldin v duchu zaklel. „Zkusíme zaútočit naslepo?“ zeptal se.</p>

<p>Oiši se na něj podíval. Nemohli si dovolit žádnou neopatrnost, ale přílišné váhání mohlo také znamenat katastrofu. Nepřítel mohl být někým varován, ale stá­hnout se bez boje by mělo špatný vliv na bojového du­cha mužů, kteří toužili pomstít zákeřné zavraždění svých dlouholetých druhů. Zároveň by to pravděpodob­ně povzbudilo protivníka, který až doposud útočil zcela beztrestně.</p>

<p>„Chcete ustoupit, můj pane?“ zeptal se Oiši, zvěda­vý, jakou dostane odpověď.</p>

<p>Aldin se zachmuřil.</p>

<p>„Pojďme s tou zatracenou hrou skoncovat jednou pro­vždy,“ řekl odhodlaně a Oiši s letmým pousmáním kývl hlavou na souhlas.</p>

<p><image xlink:href="#_44.jpg" />Oiši se rozhlédl po ostatních mužích stojících v míst­nosti za ním a mávl na ně.</p>

<p>Dva připravené katapulty sice nepatřily k největ­ším, ale Oišiho muži neměli nástroje ani suroviny na stavbu výkonnějších zařízení.</p>

<p>Samuraj došel k zavřeným dveřím, sehnul se a zdvihl ze země první láhev. O této pozoruhodné zbrani se Al-din jednou zmínil během jejich rozhovoru a Oiši si oka­mžitě uvědomil obrovské možnosti jejího využití. Svou podstatou sice porušovala zákony ATŠigů, ale jak Aldin správně podotkl, ti se dnešního dne věnovali divokému veselí slavnosti. Proto se po krátké úvaze rozhodli pod­stoupit riziko jejího nasazení. Oiši vzal hořící svíci a za­pálil s ní knot ze smotaného hadru, který byl vsunutý do hrdla nádoby. Potom kývl na obsluhu katapultů, aby se připravila ke střelbě.</p>

<p>Jakmile Oiši otevřel dveře, oba katapulty vymrštily těžké střely, které přelétly napříč prázdnou ulicí a zmi­zely v úzkých střílnách po obou stranách vstupu do Gab-lonova domu. Vzápětí Oiši hodil láhev plnou destilova­ného lihu, která se roztříštila asi čtvrt metru od zamý­šleného cíle, ale její obsah se přesto vzňal a stékal dolů po stěně jako ohnivá řeka.</p>

<p>Hned za ním vystoupili ze dveří další muži a vrhli své zápalné střely. Několik nádob prolétlo úzkými okny dovnitř a samurajové neschopní potlačit nadšení začali při pohledu na šlehající plameny nadšeně pokřikovat.</p>

<p>Mezitím se samurajové u katapultů připravili k dal­šímu výstřelu a dvě nové šipky prolétly okny v horním patře stavby. Během následujících několika vteřin se Oišiho válečníkům podařilo prohodit do nitra budovy ještě několik dalších hořících lahví. Povzbuzený bojo­vým zápalem vyběhl Takaši na ulici se třemi zažehnu­tými nádobami lihu. Zastavil se přímo uprostřed cesty a zamířil na malá okna v prvním podlaží. Pouze jedna láhev minula cíl a uvnitř propukl nový požár.</p>

<p>Nic se však nepohnulo a odpověď nepřicházela.</p>

<p>Takaši vyzývavě hleděl na zavřené dveře před se­bou a nakonec s divokým výkřikem vytasil meč a zato­čil jím nad hlavou.</p>

<p>„Jsme čtyřicet sedm roninů!“ zvolal japonsky.</p>

<p>Pak se rozběhl k nejbližší střílně a nahlédl skrze ní do vnitřku stavby. Vzápětí odskočil a vrhl se ke druhé. Ani u ní však nevydržel stát příliš dlouho a obrátil se ke svým druhům.</p>

<p>„Uvnitř je hotová výheň,“ řekl, když vstoupil dveřmi zpět do skladiště.</p>

<p>V tom okamžiku vyšel zpoza rohu Hideo, který byl nejmenším a také nejštíhlejším ze všech samurajů. Právě jemu Oiši svěřil velení nad druhou skupinou, jež měla zaútočit na Gablonovo opevněné sídlo z druhé stra­ny.</p>

<p>„Nic,“ hlásil zklamaně. „Naházen jsme dovnitř lah­ve, a pak jsme se tam podívali okny, ale dům je opu­štěný.“</p>

<p>„Nikdo tam není,“ řekl Aldin tiše. „Buď to Gablona nějak zjistil, nebo se pouze rozhodl změnit úkryt.“</p>

<p>„Ale proč?“ vyštěkl Takaši, kterému se ještě vařila krev v žilách touhou po boji.</p>

<p>„Aby zaútočil na Sigmu nebo na mě,“ odpověděl Al­din.</p>

<p>„Nezajímá mě, kde teď je,“ přerušila je náhle Mari, „ale řekla bych, že jako noví sousedé jsme si příliš vel­kou oblibu nezískali.“</p>

<p>Z ulice k nim skutečně doléhal rozzuřený křik. Al­din se postavil vedle Mari a opatrně přiblížil oči ke stru­ně. Protější budova se změnila v běsnící peklo plamenů sahajících do obrovské výšky. Kromě praskám hořící konstrukce však bylo možné zaslechnout sílící řev davu pátrajícího po původci požáru. Okolo pobíhali lidé polé­vající sousední domy vodou a přicházelo sem také čím dál tím více ozbrojených stráží. Několik se jich v této</p>

<p>chvíli dívalo přímo na malé skladiště, v němž byli Aldin a jeho muži ukrytí, a hrozilo jim zaťatými pěstmi. Aldin si zároveň všiml přibývajících ATŠigů v modrých pláš­tích.</p>

<p>„Porušili jste přísný zákaz používání jiných zbraní než jsou ruční nebo vrhací. To muselo Šigy rozzuřit k smrti.''</p>

<p>„Nastal čas odtud zmizet,“ řekl Aldin a podíval se na Oišiho, který místo odpovědi pouze přikývl. Několik mužů se bez pobízení chopilo katapultů.</p>

<p>„Můžeme si postavit nové. Kdyby nás někdo na ulici zahlédl, jak je přenášíme, měli bychom nejspíš velké potíže.“</p>

<p>Seiči, který pomáhal s jejich výrobou, vrhací stroje láskyplně pohladil, ale pak se bez dalšího ohlížení vy­dal za ostatními k zadnímu východu ze skladiště.</p>

<p>Aldinova skupina se rychle pohybovala zadními uličkami a často měnila směr, aby případným proná­sledovatelům ztížila sledování. Brzy se začalo stmívat a Aldin popoběhl, aby se dostal do čela průvodu, kde kráčeli Oiši a Mari, která plnila roli průvodkyně.</p>

<p>Poblíž ulice, v níž se nacházela Sigmova skrýš, dru­žina výrazně zpomalila. Aldin se zastavil těsně za Oi-šim, který obezřetně nahlížel za roh a ruku držel napřa­ženou za sebe ve varovném gestu, jímž naznačoval, aby nikdo nechodil před něj.</p>

<p>Potom Aldin uslyšel opilý křik a hulákání, které se rozléhalo mezi holými zdmi zanedbaných domů a ke svému velkému překvapení v něm rozpoznal hlasy ga-fu.</p>

<p>„Co se to tam zatraceně děje?“ zašeptal.</p>

<p>Sousední ulice se hemžila zpitými gafy, kteří jeden přes druhého vyzývavě řvali do oken okolních budov. Potom Aldin uviděl Sigmu stojícího ani ne patnáct me­trů od něj.</p>

<p>Oiši pohlédl na Aldina, kterého nečekaný vývoj udá-</p>

<p>lostí zaskočil do té míry, že na okamžik nedokázal říci jediné slovo. Zabít Gablonu byla jedna věc, ale odstra­nit Sigmu mu připadalo nějak nepatřičné. Přesto, ať se mu to líbilo nebo ne, se díval na svého nepřítele.</p>

<p>Musel se rychle rozhodnout. Sigma se nacházel té­měř sám uprostřed ulice a jeho strážci roztroušení ko­lem se nedrželi v bojovém útvaru. Aldinovi ten malý, tělnatý muž obklopený mohutnými gafy náhle připadal k smíchu.</p>

<p>Pro Aldina to však byla otázka cti. Nemohl se od­hodlat vydat rozkaz k útoku proti muži, s nímž měl uzavřenou dohodu o neútočení, a který proti němu za­tím otevřeně nezdvihl ruku. Zachoval by se Sigma stej­ně, kdyby se jejich role obrátily? Hluboko v srdci Aldin věděl, že ano.“</p>

<p>Aldin znovu přelétl zrakem ulici, na níž stál Sigma, a pak se jeden z gani stojících těsně vedle něj zapotácel, jako by ho konečně přemohla nadměrná dávka poži­tého alkoholu. K Aldinově úžasu se z míst, kde měl hrou­tící se válečník hrdlo, vyvalil proud rudé krve.</p>

<p>Sigma nakonec po dlouhém dohadování přesvědčil Uru, že s povykem, který tropí jeho bojovníci, nemají nejmenší naději kohokoli překvapit. Chvíli váhali, zda se nemají ukrýt někde uvnitř a čekat na Aldinův ná­vrat, ale blížící se noc přiměla Sigmu vydat povel k od­chodu. Noční bitva by se snadno mohla změnit v nepře­hledný zmatek a past by se obrátila proti němu samé­mu. Jejich vlastní pevnost byla mnohem bezpečnější než těžce poničená budova hostince, a tak se Sigmova skupina vydala na zpáteční pochod napříč cizineckou čtvrtí.</p>

<p>Jeden z gaiů navrhl, že by mohli hospodu při odcho­du zapálit, ale nikoho nenapadlo vzít s sebou cokoli, čím by se dal oheň rozdělat. Opilí strážci se chvilku po­táceli sem a tam ve snaze najít prostředek, který by</p>

<p><image xlink:href="#_45.jpg" />z nich učinil žháře, ale po několika minutách neúspěš­ného hledání původní myšlenku opustili.</p>

<p>Jejich návrat provázelo mnohem více hluku než ran­ní pochod kcíli. Hlavní podíl na tom mělo ohromné množství vypitého vína, které uvádělo bojovníky do va­ru a vzbuzovalo v nich touhu bít se s kýmkoli a kvůli čemukoli.</p>

<p>Sigma kráčel mezi roztroušenými hloučky svých strážců pohroužený ve vlastních myšlenkách. Dostalo se Aldinovi nějakého varování? Věděl, že díky implan­tátům, které měli všichni v tělech, mohl sledovací sys­tém umístěný v Sedě určit jejich polohu s přesností na centimetry. Už několikrát ho napadlo, zda toto na prv­ní pohled nevinné zařízení nemá ve skutečnosti dvojí účel. S jeho současnými technickými prostředky by ne­bylo možné zjistit, kdyby se kromě jeho životních fun­kcí přenášel i úplný záznam toho, co říkal. A pokud by to byla pravda, dokázal by se Aldin k takovému zdroji informací dostat?</p>

<p>Sigmu vytrhlo z myšlenek radostné zavytí jednoho z gafů, který šel nedaleko od něj.</p>

<p>Když se Sigma překvapeně rozhlédl, spatřil na kon­ci ulice skupinu mužů v zelených barvách. Všichni měli na hlavách červené čelenky Mukbů a stah tak, že mu bránili v cestě k jeho bezpečnému domu.</p>

<p>„Vypadá to, že konečně zažijeme pořádnou zábavu,“ zavrčel další gaf a palcem přezkoušel ostří své bojové sekery.</p>

<p>Sigmovi se zrychlil tep. Mohla to být past? Zároveň však pocítil zvědavost, jak jeho gafští berserci obstojí v boji s místními domorodci.</p>

<p>Se zlým smíchem se opilí gafové rozptýlili v úzké uličce a odhodili stranou nedopité džbány vína, které si s sebou nesli z vyrabovaného hostince. Jejich bojechtivý ryk se ozvěnou odrážel od oprýskaných zdí domů.</p>

<p>Sigma si nepřátele pozorně prohlížel, ale stále mu</p>

<p>na nich připadalo cosi nepatřičného. Zelení zůstávali mlčky stát na svých místech a nehybně sledovali blížící se berserky. Teprve když od sebe obě skupiny dělilo pouhých dvacet či třicet kroků, učinil jeden z Mukbů gesto, které bylo srozumitelné všem bytostem znalým boje.</p>

<p>Několik gafů s řevem zdvihlo sekery do výše a vrhli se svou drtivou silou do útoku. Zbylí berserci se snadno nechali strhnout jejich příkladem a brzy se téměř celá skupina hnala bezhlavě vpřed.</p>

<p>Muži v zelených róbách se bleskurychle otočili a za­čali prchat pryč prázdnou ulicí. Mukbové by se tak leh­ce nikdy nevzdali, napadlo náhle Sigmu. Bojovali přece s gafy při každé slavnosti. Mezitím hřmící lavina ber-serků minula Sigmův úkryt a neztenčeným tempem pokračovala dál.</p>

<p>Sigma se rozhlédl kolem ve snaze nalézt Uru a na­řídit mu, aby své vojáky zavolal zpět. Velitel gafů však běžel se svými muži za prchající kořistí. V té chvíli se Sigmy zmocnila neblahá předtucha.</p>

<p>„Uro!“ zaječel Sigma, ale jeho vysoký, tenký hlas bez­nadějně zanikl v lomozu působeném ryčícími gafy.</p>

<p>Vtom okamžiku těsně vedle něj zaznělo bolestné vyjeknutí. Sigma se vylekaně otočil a spatřil, jak se je­den z několika zbylých strážců zapotácel a klopýtl.</p>

<p>Pak Sigma uviděl krev.</p>

<p>Gaf se předklonil a zhroutil se mu k nohám. Zdě­šený Sigma uskočil od umírajícího bojovníka. Vzápětí se ozval další chraplavý výkřik a strážce stojící na dru­hé straně ulice se skácel k zemi s jílcem dýky trčícím pří­mo z otevřených úst.</p>

<p>Hrůzou ochromený Sigma se nechápavě otáčel do všech stran. Co se to u všech bohů dělo?</p>

<p>Ukryt, blesklo mu náhle hlavou. Musí se dostat do­vnitř. Rozeběhl se ke dveřím a všiml si, že se otevírají. Uvnitř musel zůstat některý ze strážců, napadlo ho.</p>

<p><image xlink:href="#_46.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Za ním se do smrduté špíny ulice sesul další z ber-serků.</p>

<p>Dveře se nyní úplně otevřely a Sigma za nimi uviděl člověka oblečeného ve volném, černém šatu.</p>

<p>Gablonovi assassini ze zmocnili domu, zatímco byl na výpravě do Aldinovy krčmy!</p>

<p>Několik gafů, které omrzelo pronásledování utíkají­cích mužů, zahlédlo vzadu hrozbu v podobě řady černě oděných vrahů vybíhajících z budovy, jež jim až dosud sloužila jako úkryt.</p>

<p>Sigma s očima vytřeštěnýma hrůzou couval, dokud zády nenarazil na stěnu jednoho z domů na opačné stra­ně ulice. Kolem něj se prohnal jeden ze vztekle řvoucích gafů s napřaženou zbraní a Gablonův muž mu s klid­nou tváří zamířil vstříc. Berserk máchl sekerou ve smr­tícím oblouku, jemuž se vrah s výsměšnou lehkostí vy­hnul a dostal se svému nepříteli do zad. Následoval rychlý sek, který gafovi přeťal podkolenní šlachy na obou nohou a poslal ho krkolomným pádem k zemi.</p>

<p>Assassin si ale nevšiml dalšího z Urových válečníků přibíhajících zezadu a ostří těžké sekery ho jediným úde­rem přepůlilo ve dví, jako by to byl jen tenký kmínek stromu.</p>

<p>Navzdory ochromujícímu děsu se Sigma při pohledu na hromádku kouřících vnitřností, jež se vysypaly do bahna několik metrů od něj, prudce předklonil a začal dávit.</p>

<p>Vrazi však spatřili svůj cíl a nic už je nemohlo zasta­vit od dokonám svého úkolu. Vítězstvím opojený gaf svou oběť dlouho nepřežil a o několik vteřin později se i on zřítil k zemi. Jeden z assassinů se k němu připlížil zezadu a obratným pohybem mu <emphasis>zarazil </emphasis>dýku mezi ob-ratle, čímž přerušil míchu.</p>

<p>Sigma odtrhl oči od svého umírajícího strážce a uvi­děl dva vrahy, kteří mířili přímo k němu. Další gaf se pokusil zamezit útoku na svého pána, když skočil před</p>

<p>blížící se dvojici. Jednoho z mužů zasáhl prudkou ra­nou, která ho rozpoltila od ramene až po kyčelní kloub, ale druhý ho zatím obešel a vrhl se ke svému cíli.</p>

<p>Sigma zaječel hrůzou a zoufale začal slepě prchat ulicí.</p>

<p>Jak mu to Gablona mohl udělat? Byli přece oba ko-hové a uzavřeli spolu dohodu! A kromě toho to byla jen hra!</p>

<p>Sigma si skoro ani nevšiml smyčky, která mu zeza­du přelétla přes hlavu.</p>

<p>Na okamžik pocítil mrazivý úlek, když se ostrá stru­na zařízla do masa a přeťala životně důležité cévy a ner­vy.</p>

<p>Před očima mu vybuchlo jasné světlo.</p>

<p>Byla to jenom hra! A potom se propadl do temnoty.</p>

<p>Aldinovi se zvedl žaludek a on se odvrátil stranou. Kdyby se jen Sigma býval rozeběhl opačným směrem, poslal by nejspíše své muže, aby mu pomohli a dovedli ho do bezpečí. Tak jako tak cítil značné pokušení se do celé záležitosti vložit. Útok assassinů byl ale tak neče­kaný, že neměl dostatek času na přípravu a zasahová­ním do boje by jen zbytečně dával v sázku životy samu­rajů bez rozumné naděje na úspěch.</p>

<p>Podíval se na Oišiho.</p>

<p>„Takže je o jednoho méně,“ řekl Oiši věcně a Aldin dokázal jen němě přikývnout.</p>

<p>Když se poslední z jeho mužů protáhl dveřmi do­vnitř, zastrčil Hassan těžkou závoru. Lapaje po dechu, se před něj postavil jeden z assassinů, který v ruce sví­ral zakrvácenou škrtící šňůru.</p>

<p>Tlačenicí ve vstupní chodbě se k nim prodral Gablo-na a z výrazu v Hassanově tváři ihned pochopil, jak do­padl útok.</p>

<p>„Kdo to byl?“ zeptal se Gablona a Hassan ukázal na</p>

<p><image xlink:href="#_47.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>mladíka s rozšířenýma očima, který vzápětí vítězoslav­ně zdvihl do výše vražedný nástroj.</p>

<p>Gablona krátce pohlédl na Sigmovu krev stékající po držadlech upevněných na obou koncích smyčky.</p>

<p>„Dobře,“ zamumlal si sám pro sebe a bez dalšího slo­va se obrátil na patě a odešel do nitra budovy.</p>

<p>Všechno, co Hassan předpověděl, se přesně vyplnilo. Jeden z jeho nejlepších mužů se nepozorovaně skryl na střeše Sigmova domu a podařilo se mu vyslechnout vzrušený rozhovor gafů, kteří se připravovali na útok proti Aldinovi. Hassan předpokládal, že jejich protivník vrhne do boje všechny síly, které má, a proto se rozhodl vyčkat až do okamžiku, kdy celá družina opustí skrýš. Potom už stačilo pouze obsadit budovu a trpělivě vy­čkávat, než se Sigma a berserci vrátí zpět. Nápad s pře­vléknutím části vlastních lidí do zelených oděvů zapra­coval dokonce lépe, než očekával, a bojechtiví gafové se roztáhli po celé délce ulice.</p>

<p>Těsně před zahájením výpadu se ke Gablonovi do­stala zpráva, že Aldin zaútočil na jeho dřívější pevnost a úplně ji zničil. Když si představil, jak se asi Aldin cítí, musel se smát. Navíc Hassan předvídal i tento vývoj.</p>

<p>Gablona nyní ovládal Sigmovu skrýš a navíc získal i jeho zásoby. Další tah byl na Aldinovi a on už nemusel dělat nic jiného, než vyčkat na konec hry a se slávou se vrátit zpět mezi kohy.</p>

<p>Gafové venku na ulici řvali zuřivostí. Muži v zele­ných pláštích mohutným, těžce vyzbrojeným berser-kům snadno utekli a zmizeli v husté zástavbě. Ura br­zy pochopil, že nepřátelé vepředu nemají v úmyslu bo­jovat, ale teprve když zpomalil běh, uslyšel zezadu křik a neklamné zvuky boje.</p>

<p>Byla to past! Prudce se obrátil a zavolal na své bo­jovníky, aby ho následovali. Společně běželi zpět ved­lejší uličkou a na nároží zabočili směrem k místu, kde</p>

<p>stál Sigmův opevněný dům. Před sebou spatřil přinej­menším dvacet svých druhů ležících v kalužích krve a dva nebo tři další, kteří bojovali s hloučkem černě oděných vrahů. Assassini se rychle stahovali do budo­vy, která ještě nedávno sloužila jako Sigmovo útočiště.</p>

<p>Ura se s řevem rozeběhl na pomoc zbývajícím ga-fům, ale dveře zapadly těsně před ním a on uslyšel zvuk zasouvaných petlic. Ura se s několika berserky vrhl na dveře a začal do nich vší silou bušit svou obrovskou sekerou. Trvalo několik vteřin, než si uvědomil, že ga-fové kolem něj se hroutí pod proudy vroucího oleje te­koucího shora a nebezpečnými výpady kopí, která ovlá­dali muži stojící u střílen.</p>

<p>Vzteky bez sebe Ura a zbytek berserků ustoupili z beznadějného boje a cestou je provázely posměšné vý­křiky assassinů oslavujících své vítězství. Teprve tehdy Uru napadlo, jaký osud asi potkal toho, koho měl po dobu hry ochraňovat.</p>

<p>Rozhlédl se kolem a spatřil hlouček svých bojovní­ků, kteří stah opodál a mlčky hleděli na hromádku šatů ležící u jejich nohou.</p>

<p>Bylo to Sigmovo tělo.</p>

<p>Ura došel až k mrtvole starého muže a klekl si vedle ní do páchnoucích splašků. Škrtící šňůra se čistě pro­řízla až k páteři a bez podpory krčních svalů se hlava zvrátila dozadu. Ura na Sigmu chvíli mlčky zíral, a pak zuřivě zavyl.</p>

<p>Shledal starého, holohlavého muže vcelku příjem­ným společníkem a jeho poznámky týkající se boje a zjevné rozpaky nad obhroublými způsoby Basaků by­ly občas zábavné. To, že se zavázal chránit Sigmův ži­vot, a pak ve svém poslání zklamal, znamenalo pro Urovu čest obrovskou újmu. Ura ještě několik vteřin setrval u těla, a potom vstal.</p>

<p>„Co budeme dělat?“ zeptal se Kolda.</p>

<p>Ura přelétl pohledem skupinu, která se kolem něj</p>

<p><image xlink:href="#_48.jpg" />shromáždila, a podíval se zpět k jejich dřívějšímu pří­bytku. Obraz, jenž se mu naskytl, byl výsměchem vá-lečnickému umu, jaký berserci ovládali.</p>

<p>Více než polovina jeho bojovníků zůstala ležet mrt­vá. Léčka byla tak dokonale načasovaná, že většina z nich padla pod útoky vedenými zezadu, zatímco se tlačili vpřed za prchajícími muži v zelených pláštích.</p>

<p>Nezůstalo jim žádné útočiště a pomalu se začínalo šeřit. Rychle se blížil okamžik, kdy skupiny krvežízni­vých ATŠigů vyrazí do nočních ulic cizinecké čtvrti v na­ději, že zde naleznou nějakou oběť. Zaútočit na původní pevnost byla zjevná sebevražda, ale Ura neviděl žád­nou jinou možnost. Velitel berserků zdvihl sekeru vy­soko nad hlavu a obrátil se vstříc jisté smrti. Alespoň se na onom světě brzy setká s holohlavým a bude se mu moci omluvit.</p>

<p>Ura vykročil vpřed a Kolda se usmál. Konečně jed­nou nemusel nasazovat život v nesmyslném boji. Mož­ná mu ten, který si říká Zola, zaplatí, aniž by tu setrval až do konce. Hra je teprve v první polovině, napadlo ho, a snad se naskytnou další příležitosti, jak si vydělat závratné částky, které mu byly přislíbeny.</p>

<p>„Pojďme,“ zašeptal Oiši naléhavě, „musíme odsud zmizet.“</p>

<p>Všichni samurajové přeběhli na druhou stranu ulice a jejich pohyb byl v houstnoucím šeru tak tichý a nená­padný, že je hlouček gafů stojících nad Sigmovým tě­lem vůbec nezaznamenal.</p>

<p>Aldin se Zerghem se však ani nepohnuli.</p>

<p>„Do rána budou všichni mrtví,“ řekl Zergh tiše.</p>

<p>„S tím nemůžeme nic dělat,“ řekl zasmušile Aldin, který se stále nemohl vzpamatovat ze vzpomínky na Sigmovu nehezkou smrt. Bývaly doby, kdy tento muž zastával místo nejvlivnějšího koha na celém Mračnu a nyní ležel s téměř odříznutou hlavou ve smrduté smě-</p>

<p>si bahna, moči a výkalů. Zaplatil svým životem za po­bavení jiných.</p>

<p>„Něco by se možná dělat dalo,“ řekl Zergh.</p>

<p>„Vím, na co myslíte,“ vložil se do hovoru Oiši, jehož tón vyjadřoval ostrý nesouhlas.</p>

<p>„A je to zatraceně dobrý nápad,“ prohlásila vzápětí Mari. „Jak jsme právě viděli, jsou ti těžkopádní obři zcela nepoužitelní na obranu, ale při boji tváří v tvář nebo útoku v nějakém uzavřeném prostoru to musí být hotoví řezníci.“</p>

<p>Zergh se naklonil k Aldinovi.</p>

<p>„Nech mě to vyřídit,“ řekl gaf. ^Jsou to sice divoši, ale mají svou čest.“</p>

<p>„A kromě toho,“ dodal tiše, jsou to Gavarniané.“</p>

<p>Aldin se ho chystal zarazit, ale než stačil cokoli udě­lat, Zergh vystoupil z úkrytu. Oiši tiše zaklel.</p>

<p>V houstnoucí tmě Ura náhle spatřil blížící se posta­vu. V první chvíli se nachystal k smrtícímu úderu, ale pak si ke svému překvapení uvědomil, že se dívá na gafa. Neznámý zjevně nepatřil k Šigům, protože měl na sobě oblečené nádherné, volné roucho a u pasu mu vi­sely dva meče.</p>

<p>„Jsem zde, abych vám předložil nabídku,“ řekl Zergh přímočaře.</p>

<p>„Jakou nabídku?“</p>

<p>„Jsem druh Aldina Lariceho.“</p>

<p>Po jeho slovech několik berserků pozvedlo zbraně, ale Ura je zadržel.</p>

<p>„Tohle udělal ten druhý, tlustý muž, který si říká Gablona, a ne můj pán. Máme společného nepřítele a můžeme ho společně i zabít.“</p>

<p>Ura zaváhal. Byl válečníkem a nikoli vyjednavačem.</p>

<p>Zergh upřel zrak směrem, kde se nyní opevnil Gab­lona a jeho muži, a odkud knim nyní zaznívalo opo­vržlivé pokřikování a jízlivý smích.</p>

<p>„Jste dobří bojovníci,“ řekl Zergh. „Zaútočte na pev­nost a zemřete aniž byste něčeho dosáhli.“</p>

<p>„Nebojíme se smrti, starce,“ odplivl si berserk.</p>

<p>„Samozřejmě, že ne,“ pokračoval Zergh, „ale všichni tam zemřete a nevezmete přitom s sebou na onen svět ani jednoho z nich. Předstoupíte před své otce a bratry a nebudete mít žádné služebníky, kteří by tam na vás čekali. Vaši druzi o vás nade vší pochybnost řeknou, že jste stateční, ale nepřivedli jste nikoho, kdo by vašemu rodu přinesl čest.“</p>

<p>Uplynulo několik dlouhých minut plných nejistoty, ale nakonec Aldin uviděl přicházet skupinu gafů se Zerghem v čele. Oiši při tom pohledu zaklel ještě hlasi­těji.</p>

<p>„Pokud je vpustíme mezi sebe a oni se bez varování obrátí proti nám, bude to velice těžké,“ poznamenal mr­zutě.</p>

<p>„S nimi jsme ale proti Gablonovi ve výhodě,“ namít­la Mari.</p>

<p>Aldin se na ni překvapeně podíval, neboť poprvé od samého začátku Mari promluvila tak, jako by byla sou­částí jejich skupiny a ne někým nezúčastněným zven­ku. Krčmářka si jeho pohledu všimla a pokrčila rame­ny.</p>

<p>„Můžeme je zatím ubytovat ve sklepě,“ pokračova­la věcně, „a sledovat je, dokud si nebudeme jistí jejich úmysly. Nezapomínejte, že právě ztratili svého vůdce a jsou sami na neznámém světě. Podle mého názoru to stojí za pokus.“</p>

<p>Zergh mezitím došel až k Aldinovi. „Připojí se k nám. Myslím, že jim můžeme důvěřovat, ale bude chvíli tr­vat než se uklidní a přestanou toužit po krvi.“</p>

<p>Obě skupiny společně vykročily do noci, ale gafové se mlčky drželi u sebe a kráčeli na samém konci výpra­vy. Po krátkém pochodu se všichni bez nesnází dostali</p>

<p>do uličky vedoucí k zadnímu vstupu do hostince. Při pohledu na dveře vyražené z pantů Mari varovně vy­křikla.</p>

<p>Oiši nařídil Takašimu a dalším dvěma mužům, aby šli napřed a prozkoumán vnitřní prostory. Samurajové se však brzy vrátili na ulici a ukazovali, že uvnitř nikdo není.</p>

<p>Aldinova nová družina tedy vstoupila do budovy hostince a naskytl se jí bezútěšný obraz zkázy. Mari vztekle přecházela mezi roztříštěnými zbytky původ­ního vybavení a bez ustání hlasitě klela. Po chvilce se podařilo rozžehnout lampy a samurajové rozdělení na skupiny se jali prohledávat krčmu v obavě z nastraže­ných pastí.</p>

<p>„Kdo to mohl udělat?“ zaječela Mari rozzuřeně. „Po­dívejte se na tu spoušť!“</p>

<p>„Gablona, možná?“ nadhodil Oiši.</p>

<p>„O tom pochybuji,“ řekl Zergh. „To by tu byla jedna léčka vedle druhé.“</p>

<p>„ATSigové to být nemohli, protože podle toho, jak to tu vypadá, museli ti pajjchanti pít jako duhy,“ zakřičela Mari a nakopla jeden z vypitých džbánů.</p>

<p>Náhle všichni Tmlldi a obrátili se ke gafům, kteří ti­še stáli venku před vchodem.</p>

<p>„No, byli jsme zklamaní, že jsme vás tu nenašli a ne­bylo s kým bojovat,“ řekl Ura, v jehož tváři se zračily hlu­boké rozpaky.</p>

<p><strong>Kapitola dev</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p>Běžící Kurst zabočil za poslední roh a bez dechu se zastavil. Sisa už tam na něj čekala.</p>

<p>Rozhlédl se chodbou na obě strany, ale nikoho dal­šího neviděl.</p>

<p>„Pojď, musíme si pospíšit!“ zakřičel, chytil ji za paži a vyrazil k zadnímu výtahu, který je mohl vyvézt do tajné obchodní kanceláře nacházející se o dvě stě po­schodí výše.</p>

<p>Netrpělivě zmáčkl příslušná tlačítka a kabina prud­ce vylétla vzhůru k nebesům.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se přerývaným hlasem Sisa, která stále nemohla popadnout dech. Byla právě ve své úřadovně, když se rozzářil panel spojovacího zařízení a Kurst jí naléhavě sdělil, že se s ním musí okamžitě sejít u servisního výtahu.</p>

<p>Kurst se s rozšířenýma očima rozhlédl kolem sebe. Všude mohla být odposlechová zařízení. Zprávy, které před chvilkou získal, byly tak důležité, že se je neodvá­žil vyslovit ani do soukromé linky, která vedla ze Zo-</p>

<p>lovy pracovny na druhém konci ulice. Měl vlastně neu­věřitelné štěstí, neboť hlášení přišlo zrovna ve chvíli, kdy byl u Zoly na poradě. Čerstvá zpráva byla ihned rozšifrována a Zola s vítězoslavným pokřikem kamsi odběhl, přičemž zanechal Kursta svému osudu. Kurst neváhal ani na okamžik a necelý kilometr, jenž ho dělil od Sisiny kanceláře, uběhl v čase, který by nezahanbil ani mistra světa ve sprintu.</p>

<p>Pak dostal nápad.</p>

<p>Zoufale začal hledat po kapsách kousek papíru a tuž­ku, a když konečně oboje našel, napsal stručné sdělení:</p>

<p><emphasis>Sigma před 20 min zabit Gablonou; do 10 min to bude zveřejněno!</emphasis></p>

<p>Dveře se tiše otevřely.</p>

<p>Sisa vystrčila Kursta ven z výtahu a oba se rozebě­hli k tajné kanceláři.</p>

<p>„Zůstaň tady,“ řekla Sisa. „Budeš dávat pozor.“</p>

<p>Pak rychlým krokem vyšla na chodbu a zmizela smě­rem k obchodnímu oddělení.</p>

<p>Ceny jednotlivých sázenek se stále prudce měnily a v této chvíli na ně měly obrovský vliv poslední zveřej­něné zprávy o tom, že Sigma zaútočil na Aldinův úkryt Všichni se snažili skupovat tikety, na nichž byla vyzna­čená smrt jednoho z nich během tohoto herního dne.</p>

<p>Kurst zapnul obrazovou linku a sledoval Sisu, která právě volným krokem vcházela do hlavní kanceláře ob­chodního patra. Během okamžiku se kolem ní shromáž­dil kroužek makléřů a analytiků.</p>

<p>Po několika vteřinách se hlouček rozpadl a obrazov­ka sledující vývoj obchodování začala přenášet drama­tické změny kurzů. V tomto případě bylo na první po­hled zřejmé, že se někdo soustřeďuje na jednu určitou událost. Všichni Sisini lidé se pokoušeli urychleně pro­dat veškeré tikety předpokládající Sigmovo přežití a na-</p>

<p>opak nakupovali sázenky s variantou Sigmova zavraž­dění Gablonou ve třicátém prvním herním dni. Kursta na okamžik zalil studený pot. Až se za pět minut dosta­nou na veřejnost nejnovější zprávy, bude ten prudký obrat přímo do očí bijící.</p>

<p>Pak si ale s úlevou oddechl, neboť si všiml, že Sisa obratně maskovala své skutečné úmysly nákupem a prodejem mnoha dalších sázkových Lístků, které byly v podstatě bezcenné.</p>

<p>V několika málo minutách se Sise podařilo vykoupit</p><empty-line /><p>téměř čtvrtinu všech tiketů vsazených na Sigmovu smrt,</p><empty-line /><p>které byly v té chvíli na trhu. Několik dalších společ­</p><empty-line /><p>ností však pevně drželo zbytek a zarputile odmítalo ja­</p><empty-line /><p>kékoli nabídky na jejich prodej. Některé z nich s ní do­</p><empty-line /><p>konce začaly soupeřit a přetahovat se o balíky těchto</p><empty-line /><p>sázenek, které měly ve svém majetku mnohem menší</p><empty-line /><p>akcionáři. Mezi stovkami obchodníků pohybujících se</p><empty-line /><p>na trhu však zůstala tato malá bitva zcela nepovšim-</p><empty-line /><p>nutou událostí.</p>

<p>V tom se rozezněla siréna a všichni rázem ztichli.</p>

<p>Velká obrazovka, která až dosud ukazovala nejno­vější ceny sázenek, ztmavla a objevila se na ní dva me­try vysoká písmena oznamující čerstvou zprávu z bo­jiště.</p>

<p>Hlavní pořadatel Xsarn předal všem přenosovým společnostem následující informaci: Sigma Azennatti byl patnáctého dne běžného času tj. třicátého prvního dne herního času zabit Corbinem Gablonou.</p>

<p>Vzápětí nastal nepopsatelný chaos. Ještě před ma­lou chvílí existovalo více než sedm milionů možných vý­sledků hry a toto vysoké číslo se nyní snížilo na o něco málo méně než čtyřicet tisíc. Přes devadesát devět pro­cent všech obchodovaných opcí, jež měly před minutou hodnotu miliard, se teď proměnilo v bezcenné cáry</p>

<p>potištěného papíru. Finanční důsledky byly nedozír­né.</p>

<p>Makléři běhali sem a tam a hystericky vykřikovali. Výtahem ihned přijeli bíle odění zdravotníci, kteří na takový okamžik čekali už od samého počátku hry. Nej­méně půl tuctu obchodníků již leželo na zemi se srdeč­ním záchvatem či jinými zdravotními obtížemi. Z jed­noho rohu velkého sálu se ozvalo třesknutí zbraně Erik 10. Člověk, který se rozhodl ji použít, však zřejmě příliš nepřemýšlel o následcích svého činu, neboť poté, co kul­ka prolétla jeho hlavou, zabila ještě dva poblíž stojící pracovníky. Mnoho obchodníků ale zvolilo mnohem obvyklejší postup pro podobné chvíle. Většinou se bez otálení vrhli k přenosovým zařízením, aby se spojili se svými právními zástupci a připravili se na případné soudní pře. Leckterý nic netušící investor a vlastník ak­cií důlních společností na Oseabondu měl totiž záhy zjistit, že makléř využil jeho prostředků jako „krátko­dobého pracovního kapitálu“.</p>

<p>Devadesát devět procent trhu nenávratně zmizelo, ale stále zůstaly desítky milionů opcí na sázkové lístky, jejichž hodnota se během okamžiku stonásobně zvýši­la.</p>

<p>Po delší době se Sisa konečně uvolnila z vyčerpáva­jícího nasazení a nepozorovaně proklouzla do kancelá­ře.</p>

<p>„To bylo dost těsné,“ řekla unaveně a sesula se do křesla.</p>

<p>„Myslíš, že to nebylo příliš nápadné?“ zasténal Kurst, který se potom, co o vlásek unikli pohromě, rozechvěl po celém těle.</p>

<p>„I když teď s velkou ztrátou prodáme všechny špat­né tikety, které jsme nakoupili, abychom zakryli sku­tečné obchody, stále se náš zisk zvýší nejméně o deset tisíc procent. Pak můžeme bez potíží splatit všechny prostředky, které jsem si, jak bych to jen řekla, tak</p>

<p><image xlink:href="#_49.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>trochu vypůjčila a zbytek je náš! Myslím, že to za to riziko stálo.“</p>

<p>Kurst omámeně potřásl hlavou. Strach z toho, že ho Zola vystopuje a odhalí, rychle smyla představa zá­vratného bohatství, které ho už brzy čekalo.</p>

<p>„Kromě toho,“ pochlubila se Sisa, „mohu nyní klidně přeplatit všechny ostatní obchodníky na trhu. Zatra­ceně, když si vzpomenu, že jsem začínala termínova­nými kontrakty na polyester! Teď bychom měli co nej­rychleji získat ten kód, abychom překlenuli i další smrt některého z hráčů.“</p>

<p>„Cože udělali?“</p>

<p>Se zlostným výkřikem se Ulsak, mistr ulla žluté­ho klanu, vymrštil ze své hedvábím potažené pohovky a v ruce se mu znenadání objevila dlouhá dýka. Pak vý­hružně vykročil napříč místností k poslovi třesoucímu se hrůzou.</p>

<p>„Zopakuj ještě jednou to, co jsi mi právě řekl,“ řekl nebezpečně tichým hlasem. Všichni Ulsakovi služebníci měli hrůzu z okamžiků, kdy se k uším jejich pána do­staly zprávy o událostech, které byly v rozporu sjeho rozkazy nebo plány.</p>

<p>„Všichni tři se pokusili navzájem zabít,“ řekl mladý ulla s očima upřenýma kamsi do neznáma, jako by Ul­sak ani neexistoval.</p>

<p>„A?“</p>

<p>„Toho, který se jmenoval Sigma, usmrtil jeden z čer­ných plášťů.“</p>

<p>Ulsak zůstal několik vteřin mlčky stát a nikdo z tuc­tu přítomných nižších ullů se za celou tu dobu nepo­hnul.</p>

<p>„A co dělali muži, kteří tomu měli zabránit?“</p>

<p>„Nebyli tam,“ odvětil posel a hlas se mu zachvěl.</p>

<p>„Nebyli tam?“ zaječel jeden z ullů. „Byla to jejich po­vinnost a ty jsi za to odpovědný!“</p>

<p>„Během slavnosti vstoupili na půdu cizinecké čtvrti příslušníci modrého klanu <strong>a </strong>strhl se boj. <strong>Mí </strong>muži opus­tili svá postavem, aby pomohli svým bratrům <strong>v </strong>tísni,“ hájil se mladý muž chabě.</p>

<p>„Zatraceně. K čertu s nimi se všemi!“ Ulsak se má­lem nechal unést vztekem <strong>a </strong>řekl ještě mnohem více, ale včas si uvědomil, že <strong>v </strong>místnosti není sám.</p>

<p>„Všichni teď odejděte <strong>a </strong>počkejte <strong>v </strong>předpokoji,“ za­hřměl Ulsak.</p>

<p>Uslyšel, jak se za nimi s vrznutím zavřely dveře.</p>

<p>Vrátil se k pohovce <strong>a </strong>unaveně na ni usedl. <strong>Na </strong>tom, co se právě odehrálo <strong>v </strong>cizinecké čtvrti nebylo nic nepo­chopitelného. Všichni nižší příslušníci řádu pohlíželi na ostatní klany se silným podezřením. Vše vlastně probí­halo podle původního záměru. Muži se neustále cvičili <strong>v </strong>boji <strong>a </strong>občas své schopnosti i skutečně používali, což sloužilo vyššímu cíli, do jehož tajů byli zasvěceni jen nejvyšší ullové <strong>a </strong>mistři. Tato jediná chyba mohla nic­méně <strong>v </strong>okamžení zhatit vše, co s takovým úsilím při­pravoval.</p>

<p>Znovu vstal, přešel do soukromých komnat, které přímo navazovaly na přijímací místnost, <strong>a </strong>vytáhl si kni­hu svatých písem. Když otevřel těžké desky skrývající pevnou vazbu, vypadlo zevnitř několik volných listů pa­píru. Ulsak je vzal do ruky <strong>a </strong>chvíli na ně zamyšleně hle­děl. Měly zvláštní strukturu, jakou předtím <strong>v </strong>Díře ni­kdy nespatřil. Byly křídově bílé, téměř průsvitné <strong>a v </strong>ni­čem se nepodobaly hrubému pergamenu, na němž se přechovávala přikázání. <strong>V </strong>mysli mu vytanula vzpomín­ka na okamžik strachu, který prožil.</p>

<p>Před necelými čtyřiceti dny sám vstoupil do Sedy. Časně ráno znovu přicestoval stejný posel, s nímž se se­tkal již při několika předchozích schůzkách. Muž s ním chtěl opět hovořit o něčem tak ohromujícím, že tomu Ulsak poprvé ani nechtěl věřit.</p>

<p>Cizincova slova se však pozvolna spřádala do sítě</p>

<p><image xlink:href="#_25.jpg" />navzájem na sebe navazujících souvislostí, z nichž na­konec vyplynul závěr, který během jejich setkání nebyl až dosud nahlas vysloven.</p>

<p>„Nastal čas, aby se zjevil skrytý Ema,“ zašeptal Ul-sakovi neznámý do ucha.</p>

<p>Ta slova zazněla, jako kdyby je posel četl přímo z mistrovy mysli. Již dlouho tam stála vepsána žhavým písmem horoucí tužby, která ho mučila za probdělých nocí a tančila na okraji vědomí při každé jeho bdělé úvaze.</p>

<p>Mohl by snad on sám být Emou? Tím, jehož osudem bylo sjednotit znesvářené ATŠigy a vyvést je z vyhnan-ství vstříc osudu v nekonečných prostorech mezi hvěz­dami?</p>

<p>Cizincovo našeptávání nakonec pomalu, ale o to pevněji, zakořenilo v nejtemnějších zákoutích Ulsakova podvědomí. Pak mu příchozí nabídl důkaz jeho veli­kosti.</p>

<p>„Přijď za mnou do Sedy a vystoupej se mnou k ne­besům, kde se setkáš s archandělem, jenž ti předá klíče k celému Mračnu.“</p>

<p>V náhlém návalu strachu z neznáma toho muže za­bil. Ve skutečnosti ho ten zvláštní neznámý vlastně vy­zval, aby tak učinil. Vytáhl tedy dýku a rozpáral posla dlouhým řezem. Kjeho překvapení však cizinec, který už tou dobou měl být mrtvý, zůstal stát i s otevřeným břichem na nohou. Ulsak mu proto dalším úderem od­dělil hlavu od těla, ale ta ani pak nepřestala šeptat ta vemlouvavá slůvka.</p>

<p>„Ty jediný budeš Emou. Nejdříve však musíš vy­stoupat k nebesům a přijmout své postavení.“</p>

<p>Hned následující noci přišel další posel, který věděl o všem, co se stalo jeho předchůdci, a sdělil Ulsakovi, že archanděl na nebesích na něho stále čeká. Kdyby ho Ulsak neposlechl, možná by přijal jeho pozvání některý z dalších mistrů ullů.</p>

<p>Proto se nakonec uprostřed noci rozhodl Ulsak ná­sledovat cizince k patě Sedy. Zmocnil se ho zvláštní po­cit, že kráčí vstříc své zkáze, neboť všichni ATŠigové, kteří se odvážili vystoupat nebeským sloupem k první zastávce, se vzápětí zřítili zpět do záhuby. Hluboko uvnitř ale věděl, že pokud by dnes tuto osudovou na­bídku odmítl, až do konce jeho dní by ho stravovaly po­chybnosti, zda nepromarnil svou životní příležitost.</p>

<p>Sami dva vstoupili do skleněné kabiny a vydali se na cestu vzhůru k oblakům. Výtah zpomalil v místě, kde probíhala kontrola cestujících, ale namísto toho, aby zde zastavil, prudce vyrazil dál. Zrychlení bylo tak velké, že Ulsak vykřikl hrůzou, neboť se domníval, že obrovská tíha rozdrtí jeho tělo na prach.</p>

<p>Jako mistr a zasvěcenec Ulsak samozřejmě věděl, že archandělé a podobné bytosti existují pouze v nábo­ženských příbězích, jimiž vůdcové krmí nevzdělaný dav. Jak se ale povrch planety pod ním vzdaloval a hvěz­dy nad jeho hlavou plály s mrazivou pronikavostí, za­pochyboval na okamžik, zda se až dosud nemýlil.</p>

<p>Tlak ale postupně pominul a výtah se po době, která se mu zdála být věčností, začal blížit k velké budově nalepené na boku Sedy a postupně zpomalovat. Pak si Ulsak všiml zvláštního tvaru, zavěšeného po straně ohromné stavby, a uvědomil si, že je pravděpodobně prvním ATŠigou po dvou tisících letech, který hledí na vesmírný koráb. Potom se dveře kabiny otevřely.</p>

<p>Poprvé ve svém životě Ulsak pocítil skutečnou hrů­zu. Pokud vůbec existovaly bytosti jako archandělé, pak se na jednu z nich právě díval.</p>

<p>Tvor s dlouhým rouchem volně splývajícím na zem se vznášel několik kroků od něj, a upíral na něj to, co Ulsak považoval za pronikavé 'oči.</p>

<p>„Jsem Losa,“ zašeptalo stvoření. „Řiď se mými slovy a skrze mne se staneš Emou.“</p>

<p>Při vzpomínce na tu chvíli se Ulsak pokaždé za-</p>

<p>chvěl. Postupem času pochopil, že tvor, kterého tehdy viděl, nebyl žádným andělem ani vyslancem nejvyššího nebo jinou bytostí spjatou se svatým písmem. V tom okamžiku se ho ale zmocnila taková bázeň, že nebyl schopný rozumné myšlenky.</p>

<p>Upustil těžkou knihu na zem, vzal bělostné Ušty pa­píru a přešel k jediné lampě osvětlující tajnou studov­nu.</p>

<p>Rozložil archy na stůl jeden vedle druhého. Úkoly, které mu Losa předal, byly velice prosté. Ta podivná bytost projevila obdivuhodnou moudrost, když sama prohlásila, že ne všechny události bude nejspíše možné ovlivnit. Mezi položkami, které musel bezpodmínečně zajistit, byly i body, jejichž nesplnění neznamenalo vážnější ohrožení.</p>

<p>Ulsak přelétl očima poznámky na papíře a zastavil se u třicátého prvního dne. Chvilku četl, a pak si úlev­ně oddechl.</p>

<p>Pokračoval však dál a po prozkoumám pokynů pro další dny začal v myšlenkách připravovat nutná opat­ření. Stala se jedna závažná chyba a za žádnou cenu se už nesměla přihodit druhá.</p>

<p>Stane se Emou. Proroctví týkající se vůdcova pří­chodu znal nazpaměť. Žádná z událostí posledních dnů se nestala náhodou. Copak ho Losa k sobě nepovolal v době blížícího se velkého zatmění, které mělo nastat za pouhých pět slavností od toho dne? Hvězdáři mu tu zprávu s posvátnou úctou oznámili v předvečer poslova prvního příchodu. Jasnovidci a proroci si už dlouho še­ptali, že velké zatmění by mohlo být okamžikem, kdy se svému lidu zjeví skrytý Ema. Prostý lid si příchodu tohoto znamení ještě nebyl vědom a Ulsak se rozhodl tuto událost odhalit, až nastane pravý čas.</p>

<p>Prohlédl si instrukce ještě jednou a pousmál se. Nej­dříve se musí spojit s tím zvláštním cizincem v černém oděvu a předat mu pokyny, co má dělat dále. Pak bude</p>

<p>hledat způsob, jak dostat tam, kam potřebuje, i toho druhého člověka, který sem přišel z jiného světa.</p>

<p>Když se vrátil k poličce s písemnostmi, zdvihl knihu z podlahy, vložil listy papíru do desek a vše vrátil zpět na své místo. Pak vyšel ven do přijímací místnosti.</p>

<p>„Můžete se vrátit,“ zavolal nahlas.</p>

<p>Dveře se okamžitě otevřely aullové se nahrnuli zpátky.</p>

<p>„Nechci, aby se něco podobného ještě opakovalo. Má přání jsou pro vás rozkazem, a jak já řeknu, tak se také stane. Má slova pro vás odteď budou zákonem, který se neodvažujte porušit. Brzy nastane velké zatmění a já se zjevím v celé své velikosti,“ prohlásil Ulsak s kamen­ným výrazem a každého z přítomných si přeměřil pohle­dem.</p>

<p>Ullové si navzájem vyměňovali nejisté pohledy. Pou­ze jediný člověk mohl říci, že jeho úradky stojí na roven psaným přikázáním. Jen Ema, který by je podle věštby dokázal vyvést z tisíciletého otroctví vzhůru ke hvěz­dám, by se odvážil vyslovit něco takového.</p>

<p>Ulsak se na ně vlídně podíval a usmál se.</p>

<p>„A já si budu pamatovat, kteří z ullů mi před dnem odhalení dobře sloužili,“ řekl.</p>

<p>„Je mimořádně důležité poslat jednu zprávu,“ pokračoval. „Pošlete ke mně mého písaře a posla. Teď můžete jít.“</p>

<p>Ullové se po sobě opět ustrašeně rozhlédli.</p>

<p>„A ty, který jsi mě zklamal,“ dodal tiše Ulsak a ulla, jenž předtím přinesl špatnou zprávu, se zastavil a ob­rátil se, aby čelil svému osudu.</p>

<p>„Odebereš se do chrámu našich otců, kde...“ Ulsak se na okamžik odmlčel a upřeně se zadíval do mužo­vých očí. Pohled do rozšířených zornic někoho, koho se právě chystal zabít, v něm pokaždé znovu vyvolával slastné chvění v oblasti páteře.</p>

<p>„.. .kde se obřadně nabodneš,“ zašeptal Ulsak.</p>

<p>Ullova tvář zpopelavěla.</p>

<p>V očích se mu zračila nepopsatelná hrůza. Někteří odsouzenci křičeli nebo se dokonce vrhali na zem, kde se před ním plazili a škemrali o milost. Ulsak vyčkával.</p>

<p>Muž se znenadání zakymácel a zhroutil se.</p>

<p>„Odneste ho, ať se na něj nemusím dívat,“ zavrčel Ulsak znechuceně.</p>

<p>Dveře se zavřely a on osaměl.</p>

<p>Ten, který tak dlouho snil o tom být Emou, se spo­kojeně pousmál a došel ke stolu s vybranými jídly, kde si ukrojil kus své oblíbené pochoutky. Pak se pohodlně usadil na pohovce a jal se rozjímat na tím, co všechno bude třeba zařídit.</p>

<p>„Tam dole je naprostý zmatek,“ řekl Bukha, který se již chvíli rozhlížel po ploše stadionu zaplněné právníky a účetními pracujícími na odstranění následků Alexan­drijské hry. Z rozlehlého prostranství rozděleného na bezpočet kancelářských bloků se ozývaly různé výkřiky a nesrozumitelné volání. Několik lidí už dokonce od­vezli všudypřítomní lékaři. Bukhu napadlo, zda si i ti­hle mizerové během svého pobytu v nemocnici stále počítají osm set katarů za hodinu.</p>

<p>Tia se podívala na gafa.</p>

<p>„Přesně jak Zola předpovídal, prodej tiketů se znovu prudce zvýšil,“ řekla, zatímco nalévala pití a přinášela jeden z pohárů Bukhovi.</p>

<p>„Takže tvé zisky také stoupají,“ poznamenal Bukha.</p>

<p>„Zola právě oznámil zdvojnásobení ceny podílů, takže mám pochopitelně radost. Během poslední ho­diny jsem vydělala více než miliardu katarů.“</p>

<p>„Na Sigmově krvi,“ odvětil Bukha ostře.</p>

<p>JByh jste to vy dva s Xsarnem, kdo to vymyslel,“ od­sekla Tia.</p>

<p>„Já vím, já vím,“ řekl Bukha a zdvihl ruce v obran­ném gestu, jenže když jsme to připravovali, byla to</p>

<p>stále jenom hra. Samozřejmě vystavovala účastníky určitému nebezpečí, ale ani jednoho nás nenapadlo, že se z ní stane něco takového.“ S povzdechnutím se vrátil pohledem k tisícům lidí pobíhajícím sem a tam v davo­vém šílenství.</p>

<p>„Ať je to, jak chce,“ řekla Tia a smířlivě položila Bukhovi ruku na rameno, „poslal jste mi zprávu, že jste něco zjistil.“</p>

<p>„Správně, podařilo se mi vystopovat dva z lidí, o nichž jsme minule hovořili.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>Bukha opustil své místo s výhledem u okna a posa­dil se ujednacího stolu. Jediným stiskem tlačítka ne­prodyšně zaclonil okno shlížející na plochu stadionu a slabé bzučení prozradilo, že zapojil i zařízení bránící odposlechu.</p>

<p>„Člověk není nikdy dostatečně opatrný,“ řekl na vy­světlenou.</p>

<p>„Pak jste asi něco objevil,“ odvětila Tia a sedla si na židli naproti Bukhovi.</p>

<p>„Stále ještě procházíme záznamy a hledáme další případy. Ukázalo se to být zatraceně obtížné. Identifi­kační čísla jsou platná a souhlasí s údaji zaznamena­nými snímáním struktury sítnice. Kdo to ale ve sku­tečnosti je, kdosi velmi důmyslně skryl za různými změ­nami jmen, bydliště a podobně. Podobná opatření pod­stupuje i většina mužů z mé osobní ochranky. Nicméně se mi podařilo získat vodítka k nalezení dvou z těch lidí. Jeden z nich je naprostý tupec, kterému udělalo pi­tí z mozku kaši. Neustále omílá dokola historku, že vy­hrál velký balík peněz na flámu, kde se hrály karty, pak koupil ty lístky a hned vzápětí je prodal někomu ci­zímu, aby si mohl koupit další alkohol.“</p>

<p>„Pití za pět milionů katarů! Z koho si myslí, že si dělá legraci?“</p>

<p>„Tvrdí, že ho podvedli a nic nedostal.“</p>

<p>„Nesmysl,“ řekla Tia.</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Takže to nás nikam nedovede. Ten opilec jen po­sloužil někomu, koho neznáme.“</p>

<p>Bukha pomalu zavrtěl hlavou a Tia v jeho očích po­prvé zahlédla záblesk strachu.</p>

<p>„Ten druhý kupec je také naprostý notorik, vypráví stejnou povídačku, ale je tu jeden zásadní rozdíl. Na­posledy pracoval jako styčná osoba u Almského konsor­cia.“</p>

<p>Tie se rozšířily oči úžasem. Alma byla společnost ustavená Dozorci výhradně ke zprostředkování těch nemnoha obchodů, které chtěli oni sami čas od času uskutečnit s ostatními obyvateli Mračna.</p>

<p>„Takže ve hře jsou i Dozorci!“</p>

<p>Bukha jen mlčky kývl hlavou.</p>

<p>„Pokud je to pravda, tak co asi chtějí?“</p>

<p>Pro všechny zúčastněné to byla obtížná noc. Zerg-hovi se po dlouhém přemlouvání podařilo přesvědčit gafské berserky, že sklep je pro ně tím nejlepším mís­tem a obě strany se díky tomu klidně vyspí. Musel nic­méně částečně ustoupit jejich požadavkům a odebrat se tam s nimi.</p>

<p>Dalším problémem byly dveře. Gafové ve své boje-chtivé zuřivosti rozštípali přední vstup na zcela nepou­žitelné třísky a před svým odchodem ještě vyvrátili křídlo u zadního vchodu z pantů. Samurajům nezbylo nic jiného, než navršit do vstupní chodby pozůstatky dřívějšího vybavení výčepu a postavit trojnásobně ze­sílené stráže.</p>

<p>Krátká, šestihoditiová noc rychle uplynula a gafové byli vypuštěni ze sklepa.</p>

<p>„Takhle to nemůže dál pokračovat,“ zašeptal Oiši netrpělivě, zatímco pozoroval statné bojovníky valící se do kuchyně. Gafové se hlasitě dožadovali jídla, zatímco</p>

<p>Mari na ně vztekle křičela, že ho neměli předchozího dne většinu zničit.</p>

<p>„Jednou jsme je vzali k sobě, tak se o ně musíme po­starat,“ odpověděl Aldin unaveně a z nedostatku spán­ku zhluboka zívl. „Pokud se je teď rozhodneme vyhodit, budeme mít o dvacet šest nepřátel více a to v našem po­stavení rozhodně není dobrá vyhlídka. Kromě toho, jak bys je vůbec chtěl odsud dostat?“</p>

<p>„Mohli by být užiteční,“ vložil se do hovoru Takaši.</p>

<p>Oiši po svém druhovi nenávistně šlehl pohledem.</p>

<p>„Vzpomeň si, co náš císař vyhlásil o psech. Pro mě ti obři nejsou nic víc než přerostlí bojoví psi.“</p>

<p>„Hlavně to neříkejte před Zerghem,“ zamumlal Al­din.</p>

<p>„Mají také své přednosti. Bojují velmi statečně a ne­věnují přehnanou pozornost vlastním zraněním,“ na­mítl Takaši.</p>

<p>„Ano a také řvou, perou se a pijí do němoty,“ doplnil ho Aldin.</p>

<p>„Kdybychom si mohli být jistí jejich oddaností,“ po­kračoval Takaši, „určitě by za tu trochu potíží stah.“</p>

<p>Aldin si sedl ke stolu. Jak moc si přál, aby tu s ním byl Jaroslav, který ve své hlavě nosil celou knihovnu znalostí, jež by nyní potřeboval. Nemohl prostě jen tak vstát a jít se gafů zeptat, čím by si zasloužil jejich úctu a poslušnost. Tím by před nimi zcela ztratil tvář.</p>

<p>Pokoušel se vybavit si něco, co by mu pomohlo, ale v mysli mu vytanuly jen vzpomínky na teritoriální cho­vám psů. Jeho součástí bylo chycení slabšího soupeře za hrdlo a močení na stromy a rohy budov. Nepřipadalo mu však, že by teď podobný postup přinesl kýžené ovo­ce.</p>

<p>„Docela rád bych se napil saké,“ řekl Takaši smut­ně. „Snad by mi to pročistilo hlavu a dostal bych nějaký nápad.“</p>

<p>Vtom si Aldin náhle vzpomněl na dobu, která se</p>

<p>mu teď zdála být nekonečně vzdálená. Tehdy byl pou­hým studentem a Jaroslav měl přednášku o podobnos­tech gafských společenských zvyklostí, které se udržely na všech jejich světech, i když byly po stovky let odříz­nuté od ostatních.</p>

<p>Aldin zachytil Zerghův pohled a kývnutím mu na­značil, aby se k němu připojil. Snažil se přitom nemys­let na svůj v neblahé předtuše se obracející žaludek.</p>

<p>Gafové shromáždění kolem něj měli ve tvářích ve­psaný výraz úcty a obdivu. Dokonce i samurajové sto­jící v pozadí se zdáli být ohromení a něco si mezi sebou šeptali. Ura byl poslední na řadě, a když skončil, vzal oběma rukama velký pohár a postavil ho na zbytky po­ničeného výčepního pultu v místě, kde čekal Aldin.</p>

<p>Aldin opatrně nahlédl dovnitř a pokusil se uklidnit své rozbouřené útroby. Kdyby tak stačilo pouhé močení na hranicích vyznačeného území, pomyslel si toužebně. Musel to však udělat, protože couvnout nyní by zna­menalo vysloužit si nejhorší opovržení a jistě by to roz­poutalo boj na život a na smrt.</p>

<p>Zavřel oči, rozhodným pohybem zdvihl nádobu ke rtům a naklonil ji vzhůru. Horká tekutina mu začala proudit do úst. Její slaná chuť ho nutila ji vyplivnout ven a on se ze všech sil přemáhal, aby tak neučinil.</p>

<p>Nakonec namáhavě polkl. Musel to vydržet. Pak polkl znovu a znovu, ale pohár byl stále nejméně z polo­viny plný.</p>

<p>Cítil jak mu tekutina stéká hrdlem do žaludku a zdvihl číši ještě výše, až mu trocha jejího obsahu vy­šplíchla po obou stranách úst a řinula se mu po krků dolů pod šaty. Trochu tím vlastně podváděl, ale samu­rajové i gafové při tom pohledu pochvalně zamručeli. Několik berserků dokonce začalo tlouci sekerami do podlahy, až kolem létaly třísky.</p>

<p>Pohár byl čím dál tím lehčí. Aldin znovu několikrát</p>

<p>polkl a prudce obrátil nádobu dnem vzhůru, takže mu sprška kapaliny uvnitř zalila obličej.</p>

<p>Potom otevřel oči a rozhlédl se po gafech. Jako jeden muž všichni zdvihli zbraně do výše a souhlasně zakři­čeli. Aldin se ulehčené pousmál a přejel zrakem po zbytku bojovníků v místnosti. Dokonce i Oiši, který stál až vzadu u stěny, užasle potřásl hlavou. Jeho nevěřící úsměv se však změnil v bolestný vyraz v okamžiku, kdy k němu přistoupil Ura a přátelsky ho poplácal po rame­ni.</p>

<p>„Přijal jsi část nás samých do svého těla, taugu Al-dine,“ zařval Ura z plných plic. „Nyní ti budeme sloužit bez jakýchkoli pochybností. Dokonce ani náš poslední pán nebyl ochotný spojit tímto způsobem svou duši s našimi dušemi.“</p>

<p>Urova poslední slova Aldina značně překvapila. V duchu totiž předpokládal, že Sigma musel podstoupit to samé co on. Pak si ale uvědomil, že starý koh, jehož znalosti primitivních zvyků nesahaly hlouběji, než bylo pro sázení ve hře nezbytné, nemohl podobné zvyky vů­bec znát.</p>

<p>„Pak mě tedy dobře poslouchejte,“ řekl Aldin ostře a gafové se okamžitě ztišili.</p>

<p>„Je pravda, že patřím k bezvlasým a cítím se poctěn vaší ochotou za mě bojovat.“</p>

<p>Gafové zaryčeli a začali jeden přes druhého vykřiko­vat oplzlé návrhy, jak by ho mohli opatřit patřičným porostem.</p>

<p>„Ale i když pro vás váš pán neznamenal více než pouhý výdělek, nechali jste ho zemřít.“</p>

<p>Berserci znovu ztichli, neboť jim tato vzpomínka ne­byla zrovna příjemná.</p>

<p>„Neříkám to, abych vás zahanbil,“ pokračoval Aldin tiše, „ale abych vám přislíbil získám válečnické cti a zí­skání duší mnoha služebníků. Existuje však pouze je­diný způsob, jak toho dosáhnout.“</p>

<p><image xlink:href="#_50.jpg" />Aldin se uchýlil k prastarému řečnickému triku a na okamžik se odmlčel. Gafové však jeho drobnou lest ne­prohlédli a začali se hlasitě dožadovat odpovědi na před­loženou hádanku.</p>

<p>„Budete poslouchat mé rozkazy i v žáru bitvy, a po­kud nebudu já sám v dosahu, budete se řídit podle Oi-šiho nebo Zergha. I když bude nepřítel přímo před ná­mi a někdo z nás tří řekne, že nemáte bojovat, zůsta­nete stát.“</p>

<p>Gafové začali nespokojeně mumlat, ale Aldin po­zdvihl pohár, který právě vypil a berserci se opět ztišili.</p>

<p>„Tím, co jsem právě udělal, jsem získal malou část duše každého a s ní také vaši sílu a moudrost. Důvě­řujte mi anevrhejte se bezhlavě do bezvýznamných šarvátek, když vám říkám, že se mnou zažijete největší bitvu, o jaké jste se kdy odvážili snít.“</p>

<p>Vtom okamžiku všichni gafové radostně zařvali. Pak Aldin sestoupil dolů z barového pultu a s obřadnou důstojností pomalu vykročil ke kuchyni. Zergh s Mari se s vážnými tvářemi vydali za ním.</p>

<p>„Jakou bitvu jsi měl na mysli?“ zeptal se Zergh, když byli z doslechu.</p>

<p>„Musel jsem jim přece něco slíbit,“ odvětil Aldin, „takže jsem sáhl po tom, co chtějí ze všeho nejvíce.“</p>

<p>„Pokud ale žádná bitva nebude, nastanou opravdo­vé potíže, protože ten, kdo z nich pil, nemůže lhát.“</p>

<p>„O to se budu starat později,“ řekl Aldin unaveně a zoufale se rozhlédl kolem sebe. Potom konečně spatřil to, po čem pátral. Několika rychlými kroky došel do ro­hu místnosti, naklonil se nad výlevku a vyzvracel nej­méně půl galonu gafské krve, kterou před několika mi­nutami vypil.</p>

<p>„Takže Dozorci jsou ve hře,“ řekl Jaroslav uvážlivě, jako kdyby to už věděl a neměl tedy jediný důvod, proč se nad tímto sdělením pozastavit.</p>

<p>„Zdá se, že jsi něco tušil,“ poznamenala Tia.</p>

<p>„Ale ovšem, má drahá.“</p>

<p>Tia upřela na starého muže zkoumavý pohled <strong>a </strong>chvilku přemýšlela, zda by se na něj měla proto, zejí o tom nic neřekl, hněvat. Nebyla si vlastně ani úplně jistá, proč se obtěžovala sem za ním přijít. Od chvíle, kdy Aldina vysadili dole na povrchu planety, se zdálo, že si stařec úmyslně držel odstup od všeho, co s hrou <strong>a s </strong>ní spojenou loterií souviselo.</p>

<p>„Měla jsem dojem, že máš o Aldina alespoň trochu starost.“</p>

<p>„Ale tu já mám,“ odvětil Jaroslav klidně.</p>

<p>„No, rozhodně to tak nevypadá. <strong>Už </strong>je tam dole sedm­náct dnů <strong>a ty </strong>zatím neděláš nic jiného, než sedíš tady <strong>v </strong>tom tvém mizerném, jednopokojovém bytečku <strong>a </strong>čteš si články na komunikačním zařízení.“</p>

<p>„A co jiného bych měl podle tebe dělat?“ zeptal se Jaroslav tiše. „Výzkum mi zabírá většinu času.“</p>

<p>„Možná by ses mu mohl pokusit pomoci.“</p>

<p>*Jak?“</p>

<p>Nedokázala na jeho otázku odpovědět, <strong>a </strong>tak se po­drážděně posadila na jedinou volnou židli <strong>v </strong>Jarosla­vově omšelém pokoji.</p>

<p><strong>„</strong><strong>Ty </strong>o něj máš opravdu strach, že je to tak?“ zeptal se Jaroslav s očima upřenýma na dívku.</p>

<p>„Možná je tím posledním, co mi ještě zůstalo,“ řekla Tia <strong>a </strong>oči se jí náhle zaleskly slzami. „Chovala jsem se k němu tak sprostě. Snažil se mě před Gablonou varo­vat <strong>a </strong>já jsem si zatím myslela, že je to jen starý puri-tán. Je to jediný muž, který ke mně kdy byl laskavý.“</p>

<p>Jaroslav si smutně povzdechl. „Jsi osamělá, má drahá. Ale to se spraví.“</p>

<p>„To si nemyslím,“ řekla Tia. „Nemohu důvěřovat vů­bec nikomu. Kdykoli o mě projeví zájem nějaký muž, ihned mě napadne, jestli je to proto, že jsem technicky vzato kohem nebo kvůli tomu, že jsem byla milenkou</p>

<p>toho odporného prasete Gablony a stále bych mohla mít určitý vliv.“</p>

<p>Gablonovo jméno vyslovila s neskrývanou záští.</p>

<p>„Nezapomeň, že jsi s Gablonou stejného rodu,“ upo­zornil ji Jaroslav. „Pojí tě s ním stejná krev a Aldin je pouze tvým strýcem skrze manželský svazek.“</p>

<p>„Ale tím jediným, který se o mě zajímal kvůli tomu, jaká ve skutečnosti jsem.“</p>

<p>Tia se na okamžik odvrátila a bojovala sama se svý­mi rozjitřenými city. Když se otočila zpět, byl její obličej znovu neproniknutelnou maskou.</p>

<p>„Pouze bych ráda,“ řekla klidně, „abych se do celé té věci bývala nikdy nezapletla.“</p>

<p>„Nebylo jiné cesty,“ řekl Jaroslav. „Corbin by Aldina pronásledoval tak dlouho, dokud by ho dříve či později nedostal. Museli jsme celou záležitost dostat do bodu, kdy Aldin alespoň získal možnost postavit se svým pro­tivníkům a bojovat o přežití. Později však nastaly okol­nosti, s nimiž jsme nepočítali.“</p>

<p>„Máš na mysli Dozorce.“</p>

<p>Jaroslav se usmál, vstal ze židle a vypnul přenoso­vou linku.</p>

<p>„Myslím, že jsem našel to, po čem jsem dnes ráno pátral,“ řekl tiše. JMěl jsem podezření od samého po­čátku té takzvané hry. Neměl jsem ale příležitost pro­zkoumat všechny souvislosti. Proto jsem se raději držel v ústraní a nechtěl jsem to říkat ani Aldinovi, protože bych mu tím pouze přidělal starosti.“</p>

<p>Jaroslav došel k jediné skříni, která v místnosti stála a otevřel její dveře. Pak ustoupil stranou, neboť se na něj zevnitř vyvalila záplava šatů, knih a nejrůzněj­ších papírů. Pak z nepořádku vykoukla bílá, prašivě vyhlížející kočka s každým okem jiným, která krátce upřela zrak na Tiu, a zalezla zase nazpět. Jaroslav hro­madu opatrně překročil, ponořil se do nitra rozpadající­ho se kusu nábytku a začal se tam přehrabovat.</p>

<p>„Vyrazím si na malý výlet, má drahá,“ zavolal z tem­noty mezi zatuchlými kusy oděvu.</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>Starý muž vytáhl hlavu na světlo a usmál se na ni. „To bych snad raději neříkal. Než to všechno skončí, bude tu možná pořádně horko a v takových chvílích bý­vá lepší některé věci nevědět. Udělej pro mě, prosím, jednu laskavost. Občas se tu zastav a nakrm Táňu. Kdysi dávno jsem ji našel, nebo bych snad měl říci, ona našla mě, ale každopádně se z nás stali přátelé.</p>

<p>Ach, ještě jedna maličkost,“ dodal náhle, jako by na něco málem zapomněl. „Pokud budeš mít možnost, po­dívej se podrobněji na přepravní společnosti ovládané vaší rodinou. Mám jisté tušení, které se sice může uká­zat jako mylné, ale kdyby se potvrdilo, mělo by pro nás velký význam. Vlastně jsem se po tom už nějaký čas pídil. Kvůli tomu teď také musím odcestovat, abych do­hlédl na to, že se určité věci nestanou.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ zeptala se.</p>

<p>„Je to pouhá předtucha nebo také druhá polovina hádanky, pokud chceš. Až na to narazíš, tak to poznáš.“</p>

<p>Jaroslav se znovu ponořil do neproniknutelné změti různých předmětů a tentokrát vytáhl ven ošoupanou tašku. Rychle nacpal dovnitř pár svršků, políbil Tiu na tvář a zamířil ke dveřím.</p>

<p>„A kdy se vrátíš?“ zavolala zoufale Tia, která za ním vyběhla na vlhkou, páchnoucí chodbu.</p>

<p>„Kdo ví?“ řekl s pokrčením ramen Jaroslav a aniž by se otočil, zmizel za rohem.</p>

<p><strong>Kapitola des</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Tohle je naprosté šílenství,“ zavrčel Oiši a obezřet­ně se rozhlédl ze strany na stranu. Před okamžikem minuli severní bránu cizinecké čtvrti, a když zabočili za další roh, zmizela jim z dohledu i tato poslední připo­mínka jim vyhrazeného prostoru.</p>

<p>„Potřebujeme jídlo, různé zásoby a ze všeho nejvíce čerstvé zprávy. Mám v úmyslu dostat se k Sedě,“ odpo­věděl Aldin.</p>

<p>„Neměl byste vycházet ven bez patřičné ochrany, můj pane,“ naléhal Oiši. „Je to příliš nebezpečné.“</p>

<p>„Gafové mi přísahali věrnost,“ zašeptal Aldin. „Mu­sím jim dokázat, že i já jsem ochotný podstoupit nějaké riziko.“</p>

<p>Oiši, který zatvrzele odmítal přijmout logiku toho, co se mu Aldin snažil vysvětlit, místo odpovědi zmlkl. V hloubi duše však věděl, že jeho nový pán má pravdu. I jeho původní pán Asano by se v podobné situaci za­choval naprosto stejně. Asano nebyl žádný zbabělý daimjó, který by se schovával v bezpečí své pevnosti.</p>

<p>Pokud se objevil nějaký nepřítel, vykročil Asano hrdě vpřed a střetl se s ním tváří v tvář.</p>

<p>Když Aldin zcela nevzrušeně oznámil, že se hodlá vydat ven, aby obstaral jídlo a další nutné vybavení, gafové nadšeně zaryčeli. Také Oiši si po Aldinových slo­vech všiml, jak si jeho samurajové vyměnili uznalé po­hledy a souhlasně pokývali hlavami.</p>

<p>Začlenění berserků do jejich skupiny se pomalu začínalo vyplácet. Třicet samurajů pod Takašiho vede­ním mohlo zůstat vzadu a bránit hostinec, zatímco zbývajících osm a všichni gafové šli s Aldinem.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že se toho dne nekonala slavnost, byly ulice plné ATŠigů spěchajících za svými každo­denními povinnostmi. Mladí muži a ženy oblečení ve střízlivých, přiléhavých oděvech, kteří postávali nebo rozprávěli v malých skupinkách, sledovali kolem pro­cházející cizince s otevřenou nenávistí. Mari se držela těsně u Aldina a vedla celou výpravu co nejkratší ces­tou k základně Sedy.</p>

<p>Svět ATŠigů se Aldinovi zdál tak tajemný a nepo­chopitelný, že mu město připadalo spíše jako obrázek vystřižený z nějakého špatného filmu. Vzpomínal na scény s vrahy číhajícími v opuštěných uličkách na ne­vinné oběti a stěží patrné stíny spiklenců plížících se v noci ze svých úkrytů na zločinná setkání.</p>

<p>Dokonce i na takovém světě, jakým byla Díra, však lidé museli bez ohledu na své náboženské či jiné pře­svědčení vykonávat práci nutnou k vlastní obživě.</p>

<p>Ulice lemovaly stánky obchodníků s nejrůznějším zbožím a tato část města se tak každý den měnila v je­den velký trh pod širým nebem. Umně tkané koberce ležely vystavené na odiv očím kolemjdoucích hned ved­le nádherných stříbrných šperků. Opodál bylo možné zahlédnout nábytek vykládaný drahými dřevy, jemně zpracovanou keramiku a ručně malované modlitební karty, jejichž pálení sloužilo jako oběť bohům.</p>

<p>Aldin shledával prostředí tohoto světa, na němž by­la zapovězená veškerá moderní technologie, jakýmsi zvláštním způsobem osvěžující. Všude kolem sebe viděl výrobky lidí, kteří byli na svou zručnost patřičně hrdí, a hlasitě vychvalovali své zboží před bohatými cizinci.</p>

<p>Družina zabočila na hlavní třídu a vstoupila do ob­lasti, kde se prodávaly potraviny. Tam si Aldin chtě ne­chtě musel přiznat, že toto zaostalé prostředí má i své stinné stránky.</p>

<p>V těchto místech bylo více než kde jinde nutné dá­vat pozor na cestu, neboť ulice byly plné zahrávajících zbytků, z nichž se šířil odporný zápach. Když se totiž zboží v teplém podnebí zkazilo do té míry, že už nebylo déle prodejné, obchodníci ho prostě smetli ze svých stánků přímo pod nohy nakupujících.</p>

<p>Přísný zákaz pojídání masa platící pro všechny ATSigy znamenal, že se všude nabízela pouze zelenina. Na trhu byl široký výběr tropických plodů a obilných výrobků pocházejících od zemědělců, kteří obhospoda­řovali malá políčka těsně za hranicemi města. Občas se daly koupit i podivné houby pěstované vgeotermálně vyhřívaných jeskyních, které jako nekonečné bludiště protkávaly zem pod jejich nohama. Některé z těchto pochutin vypadaly na denním světle skutečně odpu­divě. Aldinovu pozornost přilákal jeden velmi zvláštní druh, neboť se o něm doslechl ještě dříve, než vůbec tu­šil, že sem někdy zavítá.</p>

<p>Nabízená houba byla obrovských rozměrů a napříč měřila několik metrů. Z dálky silně připomínala roz­kládající se lidské tělo a mezi místními byla známá pod výstižným názvem „mrtvý muž“. Tělo této podivné rost­liny mělo podlouhlý tvar, z něhož vybíhalo pět úponků. Jeden z nich měl zaoblený tvar připomínající hlavu a zbylé čtyři vzbuzovaly dojem rukou a nohou.</p>

<p>Čím více se daný plod blížil lidským tvarům, tím byla jeho cena na trhu vyšší. Pěstitelé používali vše-</p>

<p>možné postupy od křížení jednotlivých odrůd po zastři-hování mladých sazenic, aby jejich zboží pokud možno získalo požadovaný tvar. Mistři tohoto přísně střežené­ho umění, které se předávalo z otce na syny, občas do­kázali skutečné divy. Občas se proto v prodeji objevily houby s prsty na rukou i nohou, tvářemi a dokonce i ble­dými, řídkými vlasy.</p>

<p>Cena takových kusů samozřejmě vystoupala do zá­vratných výšek a nejlepší houby se vyvažovaly vzác­ným zeleným jantarem.</p>

<p>Součástí výrobního postupu bylo i zrání. Když byla tato podivuhodná plodina sklizena, začal se její vnitřek rozkládat na zelenou, kašovitou tekutinu, která poma­lu kvasila. Pokud se houba otevřela příliš brzy, byla uvnitř pouze cukernatá hmota, a když se nechala stát příliš dlouho, obsah ztrpknul. Pití tohoto nápoje bylo jedinou výjimkou v naprostém zákazu požívání alko­holu a navíc bylo přípustné i na veřejnosti, což předsta­vovalo další důvod ke zvýšení ceny. Pro skutečné znal­ce mrtvého muže byla největším požitkem vůně, která se linula z čerstvě rozříznutého plodu, a pití opojné te­kutiny brali jen jako příjemný doplněk. Kolem otevření mistrovských děl se vždy pořádaly složité obřady, které mohly zabrat i celý den. Teprve pak nůž konečně pro­nikl vnější slupkou a nejvýznamnější hosty čekala ne­smírná pocta, že se směli účastnit vdechování par li­noucích se z nitra houby.</p>

<p>Samurajové jdoucí vedle Aldina znechuceně pozoro­vali stánek obchodníka, u nějž se schylovalo k uzavření výnosné koupě. Smlouvání probíhalo velmi dramaticky a několik skupin zájemců tu tvrdě bojovalo o získání jednoho z plodů první jakosti. Aldina to natolik zaujalo, že poněkud zpomalil, aby se mohl lépe podívat.</p>

<p>Nakonec byla dohoda zpečetěna několika slavnost­ními úkony. Pak nový majitel zavolal na své druhy, aby vzali rakvi podobnou truhlu obsahující zakoupenou</p>

<p>houbu a odnesli ji domů na dlouho očekávanou hosti­nu.</p>

<p>Potom obchodník, který se přesně držel místních zvyků, odněkud vytáhl stěží půl metru dlouhý plod zjevně podřadné kvality. V zápětí hbitě sáhl do záhybů svého roucha, odkud vytáhl zakřivený nůž a za května­tého řečnění a rozmáchlých gest jediným tahem rozřízl houbu od hlavy až k nohám. Ozval se zvuk připomína­jící hlasité říhnutí a stlačený plyn, který byl až dosud uzavřený uvnitř, se rychle rozptýlil v povětří. Zákazník se i se svými přáteli naklonil kupředu a všichni náru­živě vdechovali páry jako ti největší znalci.</p>

<p>„Vůně je bohatá a plná,“ prohlásil jeden.</p>

<p>„Spíše trpká. Možná je houba příliš stará,“ namítl druhý.</p>

<p>Mírný závan větru zanesl slabou ozvěnu pachu až k Aldinovu nosu a on si s dávivým zakašláním uvědo­mil, že vnější vzhled není jediným důvodem, proč se houbě říká mrtvý muž.</p>

<p>Prodejce se obrátil k tácu s malými kalíšky, do kaž­dého z nich nabral trochu z obsahu rozříznutého těla plodu a nabídl ctěným kupcům drahocenný nápoj. Hus­tá zelená kapalina se podivně třpytila a i z dálky na ní bylo vidět cosi hnilobného. Aldin, který se snažil skryt své znechucení, naznačil svým mužům, aby znovu při­dali do kroku. Samurajové si mezi sebou cosi opovržlivě mumlali, zatímco gafové se změkčilosti svých nových druhů nahlas smáli. To, čeho byli právě svědky, se totiž svou ohavností blížilo jejich vlastním zvykům.</p>

<p>Družina opustila třídu mrtvých mužů a zahnula do úzké uličky, v níž nebyly otevřené žádné stánky. Mari jim stručně sdělila, že je to kratší cesta k Sedě, díky níž se vyhnou hustě zalidněným oblastem v samém středu obrovského trhu. Potom ještě musela ujistit podezříva­vého Oišiho, že jim zde skutečně nehrozí žádné nebez­pečí. V tom okamžiku se však Aldina znenadání zmoč-</p>

<p>nil zvláštní pocit, jako by ta scéna ze špatného filmu, kterou si předtím představoval, byla natočena právě na tomto místě. Jako potvrzení jeho nejhorších obav se ná­hle otevřely dveře jednoho z domů a zevnitř vyklouzly shrbené postavy s podivnými vybouleninami pod šaty. Většina jich v mžiku zmizela ve spleti křivolakých ulic, zatímco ostatní chvilku vyčkávaly a stáhly se zpět do bezpečí svých úkrytů.</p>

<p>Tázavě se na Mari podíval se zdviženým obočím.</p>

<p>„Obchodníci s masem. Jediné zdejší zvíře, které má cenu jíst, se podobá praseti a jeho chov je přísně zaká­zaný. Pěstují je dole v jeskyních, kde se jim celkem dob­ře daří. Krmí je nejrůznějšími zbytky hub a dalším od­padem, který už není k užitku. Maso se prodává tady v těch domech. Jedí ho skoro všichni, ale nikdo nechce, aby je při tom přistihl některý ze starších ullů. Proto se taky většina Šigů stravuje mimo veřejnost.</p>

<p>Není rozumné na ně moc dlouho zírat. Mohli by si myslet, že si snažíš zapamatovat jejich obličeje,“ dodala Mari a Aldin pobídl své strážce k rychlejšímu pochodu.</p>

<p>„Přicházíme k obchodníkům s Hauchma Sul,“ zašep­tala Mari, když skupina dorazila k dalšímu zákrutu.</p>

<p>„Ke komu?“ zeptal se Aldin, kterému neunikl zne­chucený tón jejího hlasu.</p>

<p>„Říká se, že pěstují zvláštní rostliny, které rostou po­dél lidské kostry, dokud ji celou nepohltí a nezůstanou místo ní jen kořínky.“</p>

<p>Aldin se při té představě zachvěl.</p>

<p>„Stejně jako u mrtvého muže mají Šigové i k těmto bylinám uctivý vztah a věší si je na zeď, aby jim připo­mínaly jejich vlastní smrtelnost.“</p>

<p>Hned jakmile zabočili do další ulice, naskytl se jim pohled, z něhož jim po předchozím Mariině varování naskakovala husí kůže. Všude na stěnách nehostinně vyhlížejících domů visely úponky popínavému vínu po­dobných rostlin, které měly dokonalý tvar lidských a gaf-</p>

<p><image xlink:href="#_51.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ských koster. Aldin se jen na okamžik zastavil, aby si jednu z nich lépe prohlédl a vzápětí vyběhl z obchodu dychtivý majitel snažící se z nedostatku jiných příleži­tostí uzavřít dohodu alespoň s cizincem.</p>

<p>„Nejlepší Hauchma Sul, jaké v Díře najdete,“ zvolal hrdě. „Podívejte se třeba tady na tu. Najdete na ní kaž­dičké žebro a dokonce i zuby jsou na svém místě. Vše si můžete přepočítat.“</p>

<p>„Jak je vyrábíte?“ zeptal se Aldin, který musel stále přemýšlet o tom, co mu před chvílí Mari řekla.</p>

<p>Obchodník se na něj s úsměvem podíval a zakýval prstem ze strany na stranu.</p>

<p>„To je tajemství ATŠigů,“ řekl pobaveně. „Kdybych vám to řekl, přestali byste vy cizinci od nás kupovat.“</p>

<p>JByl jsem jen zvědavý, to je vše,“ ohradil se Aldin a chystal se odejít.</p>

<p>„Možná by se vám víc líbila nějaká menší, třeba dí­tě?“ zeptal se prodavač podbízivě.</p>

<p>„Promiňte, ale nemám zájem. Jen jsem se díval.“</p>

<p>„Požírači prasat,“ vyštěkl obchodník a plivl Aldinovi pod nohy, pak se ale rychle stáhl zpět do domu, protože okolostojící berserci podrážděně zavrčeli.</p>

<p>Spěšně pokračovali dál ulicí až, se nakonec vynořili na další široké třídě, která směřovala přímo k cíli jejich cesty.</p>

<p>Třpytící se Šeda se nad nimi tyčila do závratné výše a mizela kdesi v nebesích. Věž bylo pochopitelně vidět z kteréhokoli místa v Díře, ale teprve když člověk sta­nul blízko hlavního náměstí, skutečně si uvědomil celou majestátnost této připomínky prvních poutníků.</p>

<p>Aldin během svého života spatřil mnohé divy včetně prstencovitého Kolbardu a pozůstatků velké superno­vy, ale pohled na Sedu v něm stále znovu vzbuzoval úžas. Stejně, jako všechna ostatní díla prvních pout­níků, přesahoval i tento nebeský sloup svou věčností vše, o co se kdy odvážili lidé nebo gafové usilovat.</p>

<p>Berserci i samurajové hleděli na ohromnou stavbu, aniž by byli schopni pochopit její podstatu. I pro Aldina, jenž měl v porovnání s nimi nesrovnatelně lepší vzdě­lání, však zůstávalo zbudování takového zázraku či­nem, jakého byli schopni pouze bohové.</p>

<p>„Pokud se máme spojit, musí to být někde poblíž,“ řekla Mari a pod jejím vedením skupina vyrazila na­příč velkým náměstím obklopujícím základnu Sedy.</p>

<p>Půdu prostranství pokrýval stejný materiál, který stavitelé použili i k obložení vnějšího pláště Sedy. Její kovově se lesknoucí povrch však prosvítal jen zřídka, neboť celou plochu náměstí pokrývaly od jednoho konce k druhému pozůstatky tisíců minulých slavností, které se zde konaly již celá staletí. Ve vzduchu se vznášel všudypřítomný zápach rozkládající se krve a pozůstat­ků těl. Aldin i samurajové si záhy přikryli tváře cípy plášťů a při každém nádechu se ze všech sil snažili udržet vnitřnosti v klidu.</p>

<p>Pak k nim slabý vítr zanesl oblaka černého kouře stoupající z jednoho z klanových chrámů, který těsně sousedil s náměstím, a už tak nesnesitelný puch se ješ­tě znásobil.</p>

<p>Aldin se na odpudivě vyhlížející budovu podíval s ne­příjemným zamrazením. Po vnějších schodech pomalu stoupal pochmurný průvod, který ve svém středu vláčel žlutě oděnou postavu. I přes velkou vzdálenost k Aldi-nově skupině dolehly pronikavé výkřiky vzpouzející se oběti.</p>

<p>Aldin se ohromeně zastavil a zůstal nevěřícně zírat na místo obřadu, ale v té chvíli nad chrámovou střechou za vířil hustý oblak dýmu a na okamžik mu zakryl vý­hled. Proto se mohl jen dohadovat, jaká strašlivá zvěr­stva se konala na obětišti umístěném na vrcholku scho­diště.</p>

<p>V tom z nitra svatyně vyšly postavy zahalené v ró­bách, které na ramenou nesly těla zavinutá v dlouhých</p>

<p><image xlink:href="#_52.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>pruzích látky. I tato skupina začala zvolna kráčet vzhů­ru po kamenných stupních. Zatímco se na nejvýše po­loženém místě chrámu odehrávala tato hrůzná podíva­ná, pohybovali se napříč náměstím neteční lidé, kteří se ani neobtěžovali zvednout zrak. Zdejším obyvatelům zjevně nepřipadaly kruté požadavky náboženských vůd­ců nijak nepatřičné.</p>

<p>„Myslím, že bychom měli raději jít,“ zašeptala Mari a postrčila Aldina kupředu.</p>

<p>Po chvíli Aldinova skupina konečně dorazila ke scho­dům vedoucím na malou plošinu u paty věže a vystou­pala po nich nahoru.</p>

<p>Otevřel se jim výhled na neuvěřitelný zmatek.</p>

<p>Obchodníci z jiných světů stáli u svých skládacích stánků a snažili se s domorodými prodavači zeleného jantaru vyjednat co nejvýhodnější podmínky. Většinou to byli pouze denní poslíčci, jak jim hanlivě přezdívali ti, kteří se odvážili trvale bydlet v cizinecké čtvrti.</p>

<p>Tito lidé přijížděli na povrch planety ranním spojem a zůstávali zde jen do soumraku, kdy si zabalili všech­ny své věci a nechali se vyvézt výtahem zpět do bezpečí na oběžné dráze. Dokonce i Sigové proslulí svou nená­vistí ke všem příchozím brali na ty, kteří se rozhodli žít trvale v cizinecké čtvrti, mírné ohledy. Vůči každoden­ním cestujícím však chovali hlubokou zášť a pohrdání, jež se ani nesnažili skrývat.</p>

<p>Mladí Šigové, potulující se kolem v malých hlouč­cích, považovali za výbornou zábavu házet po obchod­nících rozkládající se potraviny a jiné páchnoucí před­měty. I pověřeným zástupcům Šigů občas připadalo zavraždění obchodníka jako vhodné zpestření. Vždy tak ale činili až poté, co s ním uzavřeli dohodu a vymě­nili si navzájem zboží. Jejich víra jim však přísně za­kazovala jakékoli loupení, takže když byl cizinec i jeho strážci mrtví, nechali Šigové jantar, který předtím smě­nili za zboží, ležet na místě.</p>

<p>To většinou vyvolalo krvavou bitku, protože všichni sousední stánkaři se ihned vrhli na snadnou kořist. Pro místní obyvatele to představovalo další zdroj zábavy a jejich opovržení pro cizince se ještě stupňovalo.</p>

<p>V podobných případech se kolem paty věže strhla skutečná řež. U stánku mrtvého obchodníka se během okamžiku shromáždil početný dav jeho chamtivých ko­legů, kteří se toužili zmocnit volně se povalujícího bo­hatství. V té chvíli se jako žraloci cítící krev začali k Se­dě stahovat další Šigové. Překupníci zabraní do soupe­ření o drahocenný jantar se pro zkušené vrahy stávali snadnou kořistí a zanechávali po sobě další opuštěné stánky. Zpravidla pak následovalo velké krveprolití, po němž se přeživší cizinci, s kapsami přetékajícími zele­nými drahokamy, uchylovali do bezpečí vstupní haly, kde vyčkali na další spoj.</p>

<p>Aldin pomalu procházel neustále se pohybujícím da­vem a Šigové si ho podezíravě měřili pohledy. Naštěstí nebyly nikde vidět modré pláště, protože jak Mari správ­ně předvídala, měl jejich klan toho dne důležité boho­služby a všichni jeho příslušníci se shromáždili v chrá­mech.</p>

<p>„Aldin, Aldin Laňce!“ ozval se náhle odněkud zblíz­ka známý hlas.</p>

<p>Aldin se obrátil a uviděl obchodníka, který na něj divoce mával zpoza jednoho ze stánků.</p>

<p>„Will Wedser!“</p>

<p>Aldin nevěřícně zakroutil hlavou a kývl na své vo­jáky, aby ho následovali. Strážci se okamžitě přeskupili a začali mu prorážet cestu davem, který před nimi ucti­vě ustupoval.</p>

<p>Wedser nařídil svým šesti mužům, aby opustili vnitř­ní prostor jeho skromného přístřeší, a když samurajové s gafy vytvořili kolem obranný kruh, vstoupil Aldin do­vnitř.</p>

<p>Wedser sáhl pod stůl, kde nahmatal páčku a zatáhl</p>

<p>za ni. Přes okna okamžitě spadly těžké okenice. Samu­rajové venku ihned spustili poplach a chtěli se probít dovnitř, ale Aldin vzápětí uslyšel, jak je Mari uklidňuje.</p>

<p>Aldin se ušklíbl a vzal Wedsera za zbývající zdravou ruku. Jeho přítel vypadal jako obvykle o poznání hůře, než když ho viděl minule. Zdálo se, že při každém se­tkání chyběla jeho společníkovi ze škorních let některá další část těla. Wedser tyto nedostatky nahrazoval zá­řivými protézami, které si nechával vykládat draho­kamy a cennými kovy.</p>

<p>O pravou ruku přišel ještě v dávných dobách, kdy spolu studovali ve stejném ročníku a v opilosti se roz­hodli vyrazit si na malý lov. V mladické nerozvážnosti si však tehdy za kořist vybrali jednoho z menších draků žijících na planetě zvané Máci.</p>

<p>Obě Wedserovy uši byly vyrobené z ryzího stříbra a nahrazovaly ty původní, o které přišel během jedné mimořádně divoké hospodské bitky. KAldinovu pře­kvapení měl jeho starý druh na místě nosu kus draho­kamy vykládané platiny a on si nemohl pomoci a stále na ni musel zírat.</p>

<p>„Ach ano, nos,“ zasmál se Will. „Pamatuješ si ještě na mého gafského strážce jménem Orklon? Ukousl mi nos, když získal dojem, že jsem ho při jedné bezvý­znamné sázce podvedl a obral o peníze.“</p>

<p>„Vždyť jsem Orklona právě viděl stát venku!“ vy­křikl Aldin.</p>

<p>„Dali jsme se znovu dohromady,“ odvětil Wedser věc­ně.</p>

<p>Aldin jen zavrtěl hlavou, neboť usoudil, že snad ani nechce znát podrobnosti.</p>

<p>Wedser se zachechtal, sáhl pod tuniku a vytáhl od­tud láhev, kterou nabídl Aldinovi.</p>

<p>JVÍěl bys vědět, že jsem si na tebe vsadil pěkných pár tisíc,“ řekl Wedser s úsměvem, zatímco se Aldin zhluboka napil.</p>

<p><image xlink:href="#_53.jpg" />„Jak ses vůbec dostal k sázení?“ zeptal se Aldin zvě­davě. „To je přece výsada kohů.“</p>

<p>„Už ne,“ odvětil Wedser pobaveně. „Tentokrát se může zúčastnit kdokoli na Mračnu.“ Pak začal Aldinovi vysvětlovat pravidla loterie a zmínil se i o černém trhu se sázkovými lístky, který se rozrostl do obřích rozmě­rů.</p>

<p>Aldin se zasmál a potřásl hlavou.</p>

<p>„Zdá se mi, jako kdybys o tom už něco věděl,“ pozna­menal Wedser, který svého přítele celou dobu pozorně sledoval.</p>

<p>Aldin se místo odpovědi jen znovu usmál.</p>

<p>„Musím říci, že podle mnoha sázkařů už bys touhle dobou měl být po smrti.“</p>

<p>„Moc mě mrzí, že jsem nesplnil nadějné očekávání davů,“ odvětil Aldin s hranou lítostí.</p>

<p>„Zapojil jsem se do sázení, když se kurz vyšplhal na pět milionů ku jedné,“ oznámil Wedser vítězoslavně.</p>

<p>„Doufám, že v tobě zbylo alespoň trochu kamarád­ství a vsadil jsi i za mě,“ řekl Aldin.</p>

<p>Wedser se rozesmál.</p>

<p>„Mimochodem,“ zeptal se Aldin, jako by o nic nešlo, „nekolují nějaké zprávy o tom, kdo tu loterii pořádá?“</p>

<p>„Povídá se, že s tím má co do činění koh Zola.“</p>

<p>Aldin se pohodlně opřel a na okamžik se mu přes tvář mihl slabý úšklebek.</p>

<p>„V každém případě bys ale starému příteli mohl dát nějaký ten tip,“ nadhodil Wedser, který chtěl informace spíše získat než je rozdávat.</p>

<p>Zdálo se, že poslední slova Aldina vytrhla z chvilko­vého zamyšlení.</p>

<p>„Pokud se pohybuješ ve vysokých kruzích, musíš pod­vádět,“ přemýšlel Aldin nahlas.</p>

<p>„Co tím chceš říci?“</p>

<p>Aldin se podíval na dávného druha. ^lěl bys zájem o malý podnik?“</p>

<p><image xlink:href="#_54.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Wedser spiklenecky zamrkal a přisedl si blíže.</p>

<p>„Jsem jedno velké ucho,“ řekl a zasmál se vlastnímu vtipu.</p>

<p>„Potřebuji dvě věci. Zaprvé je to spojení s ATŠigy, nejrůznější vybavení, jídlo a co nejvíce zpráv o dění kolem loterie.“</p>

<p>Wedser chvilku uvažoval, a teprve pak odpověděl.</p>

<p>„Je zajímavé, že o tom mluvíš,“ řekl Aldinovi. „Ani ne před hodinou tu byl jeden ze žlutých plášťů — War-di a ptal se po tobě.“</p>

<p>Aldin se na Wedsera tázavě zadíval.</p>

<p>„Řekl jsem mu, aby tě zkusil najít v cizinecké čtvrti, ale on mi odpověděl, že by se s tebou raději setkal ně­kde jinde.“</p>

<p>„Co je zač?“</p>

<p>„Neřekl mi své jméno, ale mí strážci ho znají.“</p>

<p>Aldin kývl na souhlas. Wedser pootevřel jednu z těž­kých okenic a zavolal na Orklona, aby šel najít muže ze žlutého klanu, o němž mluvili.</p>

<p>„A ta druhá věc?“ zeptal se Wedser.</p>

<p>„Napadlo mě, že bys mi mohl pomoci najít jednoho starého přítele.“ Aldin se natáhl a posunul okenici zpět na své místo. S úsměvem se naklonil ke stolu a oběma jim nalil pití.</p>

<p>„Pojď, cizince.“</p>

<p>Člověk stojící před ním byl zjevně mistr, což prozra­zoval stříbrný lem na jeho žlutém rouchu. Muž byl menšího vzrůstu než většina jeho soukmenovců, ale na rozdíl od nich měl statnou, podsaditou postavu. Jeho obličej vypadal stejně tvrdě a výhružně jako jeho mo­hutné, svalnaté tělo a dlouhé, černé vlasy mu spadaly až na ramena. Nejvýraznějším rysem, kterého si Aldin všiml hned v prvním okamžiku, však byly tmavé, uh­rančivé oči. Jejich zvláštní pohled v sobě obsahoval pří­močarou cflevědomost i doutnající náboženské šílen-</p>

<p>ství. Kolem pasu měl muž připnutý silný kožený opa­sek, na němž byl zavěšen měšec a pochvy na překrásné čepele vykládané zeleným jantarem.</p>

<p>Aldin se na okamžik ohlédl zpět na Wedsera. Mohl ho Gablona podplatit, aby nastražil toto setkání jako důmyslnou léčku usilující o jeho život?</p>

<p>„Složil slavnostní přísahu,“ zašeptala Mari spěšně, když si všimla Aldinova krátkého zaváhání.</p>

<p>Mistrovy úvahy se zřejmě ubíraly stejným směrem, protože promluvil hned po ní. „Zaručil jsem se za tvou bezpečnost vlastní hlavou, nebo snad mým slovům ne­důvěřuješ?“ zeptal se s výhružným podtónem v hlase.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl vyrovnaně Aldin, „půjdeme s tebou.“</p>

<p>Gafští berserci zaujali svá místa na vnějším obvodu skupiny a samurajové vytvořili vnitřní obranný kruh. Oiši zůstal jako obvykle volný a neustále pátral pohle­dem po okolí, aby včas odhalil hrozící nebezpečí a po­stavil se mezi ně a Aldina.</p>

<p>Šiga si cizince prohlížel s jasně patrnou zvědavostí.</p>

<p>Jen ať si myslí, že jsem přehnaně opatrný, pomyslel si Aldin. Pokud si tenhle muž začne myslet, že má nade mnou navrch, zavraždí mě jen proto, aby to dokázal.</p>

<p>Šiga se prudce obrátil na patě a bez ohlížení vyrazil napříč náměstím. Aldina se na okamžik zmocnily oba­vy, zda se jim muž mezi početnými davy obchodníků neztratí.</p>

<p>Všichni přítomní se však před jejich početným prů­vodem sami od sebe rozestupovali. Teprve po chvíli Aldin pochopil, že jim lidé neuhýbají z cesty proto, že by se obávali po zuby ozbrojených gafů. Oči místních obyvatel se upíraly na mistra kráčejícího v čele skupiny a Sigové mu uctivě uvolňovali cestu.</p>

<p>Muž šel stále dál s očima upřenýma přímo před se­be. Nevykračoval si zpupně, jak by to v jeho postavení činili mnozí jiní, ani se neplížil od vchodu ke vchodu v obavách z případného útoku. Pohyboval se sebejistě</p>

<p>a cílevědomě, jako by putoval pustou krajinou, kde ne­byl důvod ke strachu či ohlížení se přes rameno.</p>

<p>Samurajové při pohledu na jeho klidnou sebedůvěru prozrazující zkušeného bojovníka cosi uznale mumlali. Když se dostali na okraj velkého prostranství, zamířil jejich průvodce přímo k bráně vedoucí do části města náležející klanu Wardi.</p>

<p>Aniž by třeba jen mírně zpomalil, vstoupil muž to temného průchodu začínajícího pod vysokým oblou­kem. Široká chodba bylá plná divoce pokřikujících by­tostí, které se k nim vylily z opačného směru. Za jiných okolností by Aldin svolal své strážce a nechal hlučící dav projít, ale mistr neochvějně kráčel stále vpřed. Al-dina sice trápila představa, že bude v těsném prostoru bez přístupu denního světla obklíčen nepřáteli, avšak neměl na výběr.</p>

<p>Oiši se <emphasis>tázavě </emphasis>podíval na svého pána, který mu na­značil, aby pokračoval dál. Nezbývalo jim než doufat, že nevstupují do připravené léčky.</p>

<p>Při jejich příchodu se však tlačenice bez odporu rozestoupila a žlutě oděný vůdce jim otevíral volný prů­chod jako lodní příď rozrážející hučící lidské moře.</p>

<p>Náhle nastal ve shromáždění jakýsi prudký pohyb a odněkud z přítmí zazněl tlumený výkřik.</p>

<p>Mistr se s kočičí pružností otočil, vymrštil se vpřed a pravou nohou bleskově zasáhl jednoho muže z davu přímo do hrudi. Ozval se tupý zvuk praskajících žeber. Ještě než jejich průvodce spočinul oběma nohama na zemi, objevila se v jeho ruce dlouhá dýka, kterou proťal hrdlo člověku stojícímu hned vedle. Nešťastník zoufale zdvihl ruce v marné snaze zastavit šarlatový proud va­lící se z otevřené rány.</p>

<p>Teprve v okamžiku, kdy už vše skončilo, si Aldin všiml, že oba mrtví patřili ke klanu Bengada a nosili zelená roucha. Z ochablých rukou jim vypadly předem tasené zbraně a na hlavách měli uvázané rudé šátky.</p>

<p>Samurajové přihlíželi této ukázce bojového umění s úctou a obdivem. Mistr si mezitím s lehkým opovrže­ním měřil pohledem necelý tucet dalších mužů v zele­ném, kteří se vmísili do davu.</p>

<p>„Dnes jste to zkusili již podruhé,“ řekl tiše. „Copak vám to ještě nestačilo?“</p>

<p>Bengadové se stáhli zpět a beze slova zmizeli v tem­né chodbě. Své dva zabité druhy nechali bez povšim­nutí ležet na bahnité zemi.</p>

<p>„Tohle zabere jen chvilku,“ oznámil muž stručně. Pak si od opasku odepnul velký vak a přiklekl k první­mu tělu. Aldin se odvrátil stranou, neboť nechtěl při­hlížet tomu, jak jejich průvodce přidá do svého zkrva­veného pytle další dvě hlavy a zdvojnásobí tak dnešní úlovek.</p>

<p>Za okamžik se vydali na další cestu, a když vyšli na druhé straně chodby, ocitli se opět ve městě. Většinu obyvatel pohybujících se po ulicích tvořili lidé oblečení ve žlutých barvách, ale místy bylo možné zahlédnout i skupinky gafů. Příslušníci obou ras při příchodu své­ho mistra uctivě pokývli a na pozdrav zdvihli pravou ruku s dlaní obrácenou směrem ven. Jejich nadřízený jim však nevěnoval pozornost a gesta nijak neopětoval.</p>

<p>Nakonec je muž zavedl do úzké boční uličky a zamí­řil k nenápadným, malým dveřím, které se před ním zdánlivě samy otevřely. Aldin se ohlédl dozadu a spat­řil několik desítek žlutě oděných Sigů, kteří za nimi přehradili cestu. Podíval se na Oišiho, který jen nezna­telně kývl hlavou na znamení, že si je toho dobře vě­dom.</p>

<p>Skupina se zastavila před otevřenými dveřmi a Oiši se protlačil dopředu, aby mohl vstoupit jako první. Ze všech jeho pohybů vyzařovalo silné napětí. Pokud je chtěl muž, který je sem zavedl, vlákat do léčky, nemohl si vybrat lepší místo. Nacházeli se na opačném konci města než cizinecká čtvrť, kde měli svou základnu, od</p>

<p>níž je v této chvíli dělily nejméně tři nule. Každým oka­mžikem se na ně navíc mohly vrhnout tisíce příslušní­ků žlutého klanu, kteří by na rozkaz svého vůdce nevá­hali položit vlastní život.</p>

<p>Aldin se rozhlédl po svých strážcích, kteří zkouma­vými zraky propátrávali okolní budovy. Každá buňka v jeho těle teď bila na poplach a volala po okamžitém návratu zpět do bezpečí hostince. Nepřátelé ho však vlákali do slepé uličky, z níž nevedla jiná cesta, než níz­ké dveře v nenápadném domě. Kromě toho nutně po­třeboval spojem s Šigy. Kdyby teď zaváhal, ztratil by Aldin tvář nejen před místními obyvateli ale i před vlastními bojovníky.</p>

<p>Aldin si proklestil cestu mezi mohutnými gafy a po­stavil se těsně za Oišiho. Potom oba bez dalších odkla­dů vstoupili do ullovy pevnosti.</p>

<p>Stavba oplývala prostou ladností tvarů a vytříbe­ným vkusem. Z ulice vstoupili přímo do prostorného at­ria osvětleného shora velkým oknem. Všude na stěnách visely překrásné tapiserie pokryté umělecky zpracova­nými úryvky ze svatých knih, nebo zvláštními obrazy vzdálených hvězd a vířících galaxií.</p>

<p>Z atria se vcházelo do otevřeného nádvoří, jehož vznešenost ohromenému Aldinovi vnukla myšlenku, zda nehledí na pozůstatky stavitelství dávné minulosti.</p>

<p>Uprostřed tohoto volného prostranství stála nízká kašna s tryskající vodou, která pravděpodobně pochá­zela z jednoho z mnoha syrných pramenů vyvěrajících na povrch.</p>

<p>Mistr Aldinovi zdvořile naznačil, že se má posadit na nízkou pohovku, a pak kývl na Zergha, Mari a Oiši­ho, aby se k nim připojili. Ostatní strážci si našli místa na podlaze vstupního atria.</p>

<p>^Jmenuji se Ulsak,“ řekl jejich průvodce. „A vy jste Aldin Larice.“</p>

<p>Aldin se překvapeně podíval na velmistra Wardi.</p>

<p>Mari mu už o tomto muži, který byl nejobávanějším ze všech vůdců šesti klanů, jednou vyprávěla.</p>

<p>„Takže vy chcete dohodu,“ pronesl Ulsak rozvážně, zatímco si od opasku odvazoval vak s lidskými hlavami, který potom hodil k nohám čekajícímu sluhovi.</p>

<p>„Přesně tak,“ odpověděl Aldin, kterého na okamžik vyvedla z rovnováhy Ulsakova přímočarost.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Ulsak a upřeně se Aldinovi zahle­děl do očí.</p>

<p>„Protože to může být výhodné pro nás oba.“</p>

<p>Ulsak zvrátil hlavu a hlasitě se rozchechtal. „V ce­lém širém vesmíru neexistuje nic, co by mi takový muž, jako jste vy, mohl nabídnout. Je tu však nekonečně mnoho věcí, jež mohu poskytnou já vám. Například váš život.“</p>

<p>Aldin se nervózně rozhlédl po nádvoří a temných ústích několika chodeb, které z něj vybíhaly kamsi do nitra domu.</p>

<p>„Ó nikoli,“ zavrtěl hlavou Ulsak. „Tam ve stínu ni­kdo není. Něco podobného dělají jen mladí a nezkušení. Kdybych chtěl, abyste zemřeli, byli byste už touhle do­bou dávno mrtví. Takoví jako jste vy, pro mě nepřed­stavují žádnou překážku.“</p>

<p>„Zdá se,“ přerušil ho Oiši, „že bychom v této chvíli mohli zabít i my vás.“</p>

<p>Ulsak znovu zvrátil hlavu a zarval smíchy. „Velmi statečná slova. Můžeme zkřížit zbraně hned teď, na tomto místě.“</p>

<p>Oiši se postavil připravený výzvu přijmout, ale Al­din ho chytil za rukáv a zadržel ho.</p>

<p>rtJsme tu v míru,“ řekl Aldin ostře. „Zaručil jste se za to vlastní hlavou. Chceme pouze dohodnout obchod a vzájemnou výměnu informací.“</p>

<p>Navíc bylo Aldinovi jasné, že pokud by Oiši v sou­boji uspěl, nikomu z nich by se nepodařilo z budovy uniknout živému. Tedy <emphasis>pokud </emphasis>by Oiši uspěl. Po krát-</p>

<p>kém střetnutí v chodbě z náměstí se Aldina zmocnily obavy, zda by měli jeho nejlepší šermíři naději nad tím­to malým mužem zvítězit. Podíval se na Oišiho a kýv­nutím hlavy mu přikázal, aby se znovu posadil. Jejich pohledy se na okamžik střetly aAldin si uvědomil, že samuraj se ve zlomku vteřiny vnitřně připravil na smrt v souboji, kvůli několika slovům, která se stěží dala po­važovat za urážku.</p>

<p>„Měl bys ho poslechnout,“ řekl Ulsak chladně.</p>

<p>Aldin upřeně hleděl Oišimu do očí.</p>

<p>„Někdy jindy,“ zašeptal nakonec. Samuraj se rázem uvolnil a sedl si zpět na pohovku.</p>

<p>Aldin se obrátil zpět k Ulsakovi a v jeho očích jako­by na okamžik zahlédl uznání nad Oišiho hrdým vystu­pováním.</p>

<p>„Pokud jsme skončili s výhružkami,“ poznamenal Aldin, „snad bychom mohli přejít k obchodním ujedná­ním.“</p>

<p>„A co mi tedy vlastně nabízíte?“ zeptal se Ulsak.</p>

<p>„Mimo tento svět jsem velmi zámožný člověk. Až se odsud dostanu, mohl bych vám dodat kovy nejlepší ja­kosti, z nichž je možné vykovat čepele mečů. Jestli má­te nějaká jiná přání, stačí je vyslovit. Jakmile znovu získám přístup ke svým finančním prostředkům, pošlu vám jakékoli zboží, o které požádáte.“</p>

<p>Ulsak se pobaveně zasmál. „Nabízíte mi dohodu s mužem, který bude zanedlouho mrtvý. Vaše sliby při­cházejí ze záhrobí a nemají proto žádnou cenu.“</p>

<p>„Jak si můžete být tak jistý, že tady zemřu?“</p>

<p>„No tak, nehrajme si tu na hlupáky,“ prohlásil Ul­sak. „Tento svět patří ATŠigům, bratrstvu meče. Je to naše země a vy jste tu pouhým vetřelcem. Copak si myslíte, že neznám skutečný důvod vaší přítomnosti?“</p>

<p>„Tak mi ho řekněte,“ odvětil Aldin chladně.</p>

<p>„Hra,“ vyslovil Ulsak pomalu a s očima upřenýma na Aldina se naklonil kupředu.</p>

<p>„Takže vy to víte?“</p>

<p>Ulsak ho mlčky dál pozoroval.</p>

<p>„Pokud je to tak,“ pokračoval Aldin, „proč jste se roz­hodli tu zábavu nenáviděným cizincům umožnit? Cho­váte k nám všem jen zášť. Z jakého důvodu dovolujete těm, kteří vás zde uvěznili, aby váš svět používali jako hřiště?“</p>

<p>„Protože je to zábava i pro nás,“ řekl Ulsak a přes rty mu přeběhl slabý úsměv.</p>

<p>„Jakto?“</p>

<p>„To, co tu děláte, napomáhá našim vlastním zámě­rům.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>Ulsak s úsměškem potřásl hlavou, jako by hovořil s malým dítětem. „Vy přece víte, že Ulman, velká slav­nost, vychází na poslední den té vaší takzvané hry.“</p>

<p>„Dvojité zatmění,“ vysvětlila Mari, když se k ní Al­din nechápavě obrátil. „Mluví se o tom po celém městě. Oba měsíce zakryjí slunce ve stejnou chvfli.“</p>

<p>„A co to má společného s námi?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Chtěl bych vám učinit návrh.“</p>

<p>„A jak zní?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Až nastane zatmění, přijdete ke mně.“</p>

<p>„A co se stane pak?“</p>

<p>„Samozřejmě vás zabiji,“ odpověděl Ulsak. „Co jiné­ho jste čekal?“</p>

<p>„Děkuji za nabídku,“ řekl Aldin, „ale myslím, že ji budu muset odmítnout.“</p>

<p>„Nejspíš mi nerozumíte,“ řekl Ulsak mírně. „Líbíte se mi a obdivuji statečnost a způsoby vašich vojáků. Po­kud přijmete můj návrh, mohu vám zaručit, že nebude­te trpět. Před obřadem vám podáme omamné látky. Vaši muži budou ušetřeni a stanou se mými služební-</p>

<p>ky.</p>

<p>Aldin jen zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Nechápete to,“ řekl Ulsak trpělivě. „My Šigové ne-</p>

<p><image xlink:href="#_55.jpg" />dovolíme, abyste opustili tento svět živí. Můžeme vás zabít, kdykoli se nám zlíbí.“</p>

<p>„Proč to tedy neuděláte hned teď?“</p>

<p>„Mám jisté soukromé důvody,“ odvětil Ulsak.</p>

<p>„Takže vy vlastně chcete, abych sem přišel jako ovce na porážku,“ řekl Aldin a vstal z pohovky.</p>

<p>Oiši ihned vyštěkl rozkaz a samurajové čekající v at­riu vyběhli a rozestavili se kolem Aldina.</p>

<p>Ulsak zůstal nehybně sedět na divanu, ale ve stí­nech za ním se cosi pohnulo a během několika vteřin stálo kolem celého nádvoří více než padesát bojovníků ve žlutých pláštích.</p>

<p>„Neskoncujeme s tím hned teď?“ zavrčel Oiši.</p>

<p>„Není třeba,“ opáčil Uslak nenuceně. „Pouze jsem se pokoušel být přátelský a vy jste se urazili.“</p>

<p>„Nabídl jste nám, abychom přišli a prosili o svou smrt. Vězte, čtyřicet sedm roninů zemře s meči v ru­kou.“</p>

<p>„To je mi líto,“ řekl Ulsak. „Dovolte mi tedy, abych vám vysvětlil druhou možnost. Než se slunce zatmí, vyhlásí naši ullové, že nastal čas a je třeba učinit novou oběť. Potom začne hon. Pokusíme se, aby co nejvíce z vás zůstalo naživu. Pak budete přivedeni na velké ná­městí.“</p>

<p>Upřeně se zahleděl Aldinovi do očí. „Obřad je v pod­statě velmi jednoduchý. Na ramena vám přivážeme plátěný vak, do něhož vložíme dlouhou trubku, skrze níž tam každou vteřinu přiteče kapka vody.</p>

<p>Zpočátku to není nijak nepříjemné, ale jak hodiny ubíhají a litů přibývá, váha vás pomalu začne tlačit k zemi.“</p>

<p>„To nezní zas tak hrozně,“ poznamenal Aldin, ale už když ta slova opouštěla jeho ústa, vyvstala mu v mysli hrůzná představa a on si přál, aby je nikdy neřekl.</p>

<p>„Ano, ale je tu ještě jedna drobnost,“ řekl Uslak za­sněně s přivřenýma očima.</p>

<p>„Vy i vaši strážci budete přivázaní nad naostřenými kůly. Náklad na vašich ramenou se postupem času sta­ne těžším, než dokážete unést a vy pod nfm pomalu podklesnete. Vtom okamžiku se však do vás zabodne připravený hrot a vy se opět narovnáte. Nevydržíte to ale dlouho a ohnete se znovu a špice se tentokrát zaboří o kus hlouběji.</p>

<p>Nakonec se budete snažit vrhnout se proti kůlu, abyste ukončili ta strašlivá muka. Ostří vám vnikne do hrudi a žhavá bolest projede celým vaším tělem. To vás přinutí ucuknout a s výkřikem se opět napřímit. Viděl jsem to již mnohokrát a je to skutečně překrásná podí­vaná. Některé oběti se znovu a znovu pokoušejí pro­bodnout, ale jejich tělo se tomu brání, a tak zápasí stále dál.</p>

<p>Dokonce i ti nejstatečnější přitom řičí tak, že jim praskají hlasivky,“ pokračoval Ulsak. „Někdo jen kvílí, ale mnozí se snaží škemrat a žadonit o svůj život. Ty máme ze všeho nejraději. Každou prosbu provází náš hlasitý posměch. Občas to bývá skutečně zábavné. Oběť sebou v marné snaze ukončit svůj život mlátí nahoru a dolů jako nějaká hračka. Bolest je ale tak hrozná, že dotyčného vždycky na poslední chvíli zastaví.“</p>

<p>Ulsak se natáhl a vzal si z malého tácu kousek mrt­vého muže. Chvilku si ho zálibně prohlížel, a pak ho labužnicky vložil do úst.</p>

<p>„Tak to pokračuje hodiny a hodiny. Oběť je čím dál tím slabší a nabodává se stále víc. Nakonec se zhroutí úplně a hrot kůlu čistě pronikne tělem.</p>

<p>Pokud vše probíhá správně, prorazí hrot před smr­tí bránici a zanoří se do plic. Je opravdu zajímavé to pozorovat. Měli byste častěji navštěvovat naše chrá­my.“</p>

<p>Aldm zápasil s nevolností a návalem strachu. Zmoc­nilo se ho pokušení tasit zbraň, vrhnout se po ullovi a ukončit vše v boji muže proti muži.</p>

<p>„Přemýšlíte, zda by nebylo lepší, vyřešit vše ještě dnes,“ poznamenal Ulsak. „To bych ale neradil.“</p>

<p>„A proč ne?“ zeptal se Aldin staženým hlasem.</p>

<p>„Protože potřebuji, aby Gablona zemřel současně svámi,“ odpověděl Ulsak. „Snad byste nechtěl svému tlustému příteli dopřát to potěšení, aby zemřel až po vás?“</p>

<p>„Z jakého důvodu je pro vás čas naší smrti tak důle­žitý?“</p>

<p>„Obdaroval jsem vás malou hádankou,“ zasmál se Ulsak pobaveně. „Když zemřete hned, nedozvíte se její řešení. Sám dobře víte, že pokud se mnou budete kvůli vlastnímu strachu bojovat už nyní, odsoudíte svou zba­bělostí k smrti i všechny své muže.“</p>

<p>Aldin odtrhl zrak od Ulsaka, krátce se ohlédl na Oi-aho, jeho samuraje a gafy a uvědomil si, že Ulsak má pravdu. Kdyby se rozhodl pro okamžité řešení, ihned by byl vyhlášen poplach a do několika minut by všichni zemřeli.</p>

<p>„Zabijme ho,“ zasyknul Oiši.</p>

<p>Aldin se podíval na Ulsaka, který se ani nepohnul.</p>

<p>„Proč mě jednoduše nezajmete?“</p>

<p>„Pokud byste byl ode dneška až do Ulmanu mým zajatcem, neproběhlo by vše tak, jak bych si přál. Ne­chám vám dostatek času, abyste o tom mohl přemýšlet. Jen jsem vám chtěl říci více o osudu, který vás čeká. Činí mi potěšení představovat si, jak vás pomalu užírá strach. Proto jsem každý den trávil tolik času u Sedy. Byl jsem si jistý, že se tam dříve nebo později ukážete a budete shánět zprávy o tom, co se děje.</p>

<p>Chtěl jsem vám popsat průběh obřadu a nechat vás o něm uvažovat. Snažil jsem se dosáhnout toho, abyste nakonec sám dobrovolně přišel za mnou a prosil mě o milosrdnější smrt. Nakonec by to bylo mnohem jedno­dušší, než vás někde pronásledovat a odsoudit vás k tak bolestivému skonu.</p>

<p>Už nemám nic, co bych vám ještě řekl,“ zakončil a je­ho obličej náhle překryla maska znuděné únavy.</p>

<p>„Můžete jít. Nemusíte si dělat starosti s jídlem. Než se dostanete zpátky do svého hostince, donesou tam mí lidé veškeré jídlo a pití, které budete potřebovat. Ne­chají tam i váček s jantarem pro případ, že byste si po­třebovali koupit něco, na co jsme zapomněli.“</p>

<p>Ulsak si všiml Aldinova podezřívavého pohledu. „Ručím svou hlavou za to, že vše, co vám poskytuji je v pořádku.“</p>

<p>„Proč?“ otázal se Aldin.</p>

<p>„Chci vám zajistit bezpečí až do chvíle, kdy přijde čas, aby si vás mí lidé vyzvedli,“ odpověděl Ulsak s úsmě­vem. „Buďte si jistý, že mí muži vás budou mít neustá­le na očích. Nedovolíme vám žádná další střetnutí s va­ším nepřítelem v té nesmyslné hře, a pokud by se přece jen něco zvrtlo, budeme vás okamžitě varovat. Potře­buji vás živé pro obřad obětování, a proto se postarám, aby se vám do té doby nic nestalo.“</p>

<p>Ulsak vstal z pohovky a volným krokem došel k Al-dinovi.</p>

<p>„Zdá se, že kniha tvého osudu je již napsána,“ zašep­tal. „Podřiď se mému rozhodnutí a zemři bezbolestnou smrtí.“</p>

<p>Aldin beze slova mávl na své strážce, aby se seřadili přede dveřmi.</p>

<p>„Hra teprve začala,“ řekl Aldin, a i když věděl, že je to pošetilé, musel něco říci.</p>

<p>Ulsak se zachechtal. „Ať se ti zdá o tom, o čem jsem ti tu vyprávěl, Aldine Larici. Vím mnohem více, než si dokážeš představit, a proto jsem si jistý, že tě strašlivé noční můry nakonec doženou do mé otevřené náruče. Budeš prosit o milosrdný konec z mých rukou, dokud se ostrý hrot kůlu nezaryje do tvého těla. Jako zlomená loutka budeš klesat a znovu se napřimovat nad ostrou špici, která ti po nekonečných mukách probodne srdce.“</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože jsi udělal?!?</emphasis><emphasis>1</emphasis></p>

<p>Vush se před Losou hluboce poklonil. Pro Dozorce byl takový výbuch vzteku něco neslýchaného. Jejich společnost považovala za známku nejvyšší vznešenosti, když jedinec zachoval naprostý klid i při těch nejhor­ších zprávách.</p>

<p>„Jak už jsem řekl, prodal jsem všechny sázenky, podle nichž alespoň jeden z nich přežije. Vím, že váš plán je spolehlivý a Sigové pravděpodobně nezklamou. Měl jsem na mysli co největší zisk a tyto lístky jsem po­važoval za bezcenné.“</p>

<p>„Zbavil ses všech tiketů, na kterých je vyznačeno, že se oba dva nebo i jen jeden z nich dočkají konce hry?“</p>

<p>„Byla po nich velká poptávka a podařilo se mi za ně utržit vysokou částku,“ vysvětloval Vush nejistě.</p>

<p>„Kolik jsi jich prodal?“</p>

<p>„Všechny,“ zašeptal Vush.</p>

<p>Losa se podrážděně odvrátil stranou.</p>

<p>„Je přece zřejmé, že ani jeden z nich nemá naději přežít nadcházející slavnost,“ řekl Vush. „Ulsak na to dohlédne a není tedy důvod promarnit investované prostředky.“</p>

<p>„To je vedlejší. Máme tu co do činění s pravděpodob­nostmi. Existuje tu malá, ale přece nezanedbatelná možnost, že jeden či oba přežijí. Zapletli jsme se již do tohoto dobrodružství víc, než by se zdálo rozumné. Kdyby mí nadřízení odhalili mé záměry...“ zmlkl v půli věty, neboť se ani neodvažoval domyslet, jak by mohla rada jeho jednání posoudit.</p>

<p>„Komu jsi je prodal?“</p>

<p>„Nejsme si jistí. Byla to nějaká nastrčená společ­nost, která skoupila všech pět set tisíc lístků vsazených v prvním dni hry, jakmile jsem je pustil na trh.“</p>

<p>„Proč jsi to udělal?“</p>

<p>Vush dokázal jen pokrčit tím, co by se na jeho po-</p>

<p>stavě dalo označit jako ramena. Nemohl svému nadří­zenému přiznat, že úzké spojení s hrou a s obchodními záležitostmi s ní souvisejícími ho vzrušovalo. Zpočátku si udržoval odstup, ale sledování vývoje kurzů a mož­nost několika pokyny utržit obrovský zisk či nesmírnou ztrátu ho postupně vtáhlo do děje. Šílenství, které se mezi obchodníky strhlo kolem Sigmovy smrti, pak bylo oním pověstným posledním hřebíkem do rakve. Stal se závislým a převádění závratných částek pro něj bylo neodolatelnou drogou.</p>

<p>Nižší bytosti ho pomalu a nenápadně polapily do sítí upředených z možnosti sázet a vyhrávat. Vush se již nedokázal povznést nad obyčejné lidské pocity s vědo­mím, že bohatství pro Dozorce nic neznamená, protože mohou mít cokoli, po čem zatouží.</p>

<p>„Naskytla se příležitost, proměnit pět set tisíc špat­ných sázenek na hotovost,“ řekl ochable.</p>

<p>„A co s těmi penězi budeš zatraceně dělat?“ zeptal se Losa, který téměř křičel.</p>

<p>Vush zůstal nehybně stát a s údivem přemýšlel o tom, co právě učinil. Jak měl Losoví vysvětlit nádher­ný pocit z toho, že se mu právě podařilo vydělat obrov­skou sumu? Počáteční vklad půl milionu katarů měl nyní hodnotu dvě a půl miliardy.</p>

<p>„Ve tvém vlastním zájmu bychom měli doufat, že žít nebudou,“ zamumlal Losa.</p>

<p>Vushe Losová poslední poznámka vyděsila k smrti. Přát smrt jiné živoucí bytosti znamenalo prohřešek proti všem zásadám, které jim byly během výcviku vště­povány. Dokonce i na Losoví samém byl patrný úlek z toho, co mu právě uniklo přes rty.</p>

<p>„Všechno ostatní je snad v pořádku,“ zašeptal Losa, který se po svém ponižujícím vzplanutí raději rozhodl změnit předmět hovoru.</p>

<p>„V okamžiku, kdy hra skončí, budou předloženy sá-zenky ke zúčtování. Vlastníci podílů, s výjimkou Xsar-</p>

<p>na a gafského koha Bukhy, přijdou o všechen svůj ma­jetek, protože GHS nebude schopná splácet své závaz­ky. Bude následovat naprosté zhroucení ekonomiky ce­lého Mračna a my se ujmeme vedení.</p>

<p>Sigové budou propuštěni ze svého žaláře a všechny stopy povedou k pomstychtivým dědicům Corbina Ga-blony. V nastalém chaosu jejich civilizaci nezůstane jiná možnost, než se obrátit na nás, abychom znovu ob­novili pořádek. Díky tomu proběhne převrat zcela ne­pozorovaně a bez odporu.</p>

<p>Může nás těšit vědomí, že jsme to byli my, kdo celou věc vymyslel, připravil a dovedl do zdárného konce. Na naší budoucnosti proto neleží žádný stín a nám svěřené bytosti budou žít jednou pro vždy v míru a pokoji. To, co jsi udělal, nás doufejme nijak vážněji nezasáhne.“</p>

<p>Vše je v pořádku, pomyslel si Vush s úlevou, a ještě k tomu bude obrovsky zisk.</p>

<p>„S Aldinem a Gablonou to vypadá velice špatně,“ řekl Losa zamyšleně. „My však s jejich smrtí nebudeme mít nic společného, protože jejich osud spočívá v rukou jiných.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Vush a vážně pokýval hlavou.</p>

<p>Losa svého podřízeného neposlouchal. Toho rána mu z nejvyšších míst přišla zpráva, že se má dostavit ke slyšení. Takže nejstarší se konečně dozvěděl pravdu, pomyslel si Losa. Stejně už bylo pozdě cokoli měnit, napadlo ho a beze slova odplul pryč z místnosti.</p>

<p><strong>Kapitola jeden</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>Tia rychle přerušila spojení a odstoupila od obra­zovky.</p>

<p>Tak o tomhle Jaroslav mluvil, pomyslela si. Vrátila se ještě jednou k přenosovému zařízení, protože stále nemohla uvěřit tomu, co zjistila. Jednotlivé části sklá­danky samy o sobě nic neznamenaly, ale když do sebe začaly zapadat, vytvářely dosti nebezpečný obraz.</p>

<p>Dalo jí několik dní práce, než pronikla do Jaroslavo­vých složitých poznámek, ale nakonec se jí přece jen podařilo zjistit jeho přístupové heslo. Potom přišlo zdlou­havé prohlížení záznamů o tom, do kterých systémů se pokoušel proniknout, protože všechny jeho pokusy zů­staly uložené v centrálním počítači.</p>

<p>Následoval ohromující objev. Několik týdnů před zahájením hry objednala společnost pracující pro Alm­ské konsorcium od jedné z Gablonových přepravních fi­rem padesát velkých transportních lodí. Smlouvu pode­psal Gablona osobně a to ještě v době, kdy se nacházel v převýchovném zařízení!</p>

<p>K čemu mohlo konsorcium Alma potřebovat převoz pro téměř milion cestujících?</p>

<p>Pak si Tia vše spojila dohromady. Bukha jí potvrdil, že Dozorci investovali do sázkových tiketů nemalou částku peněz. Jak si ale mohli být tak jistí konečným výsledkem? Kdo by jim něco takového dokázal obstarat a co by mu za takové služby museli zaplatit nebo na­bídnout?</p>

<p>Tia proto zašla za Bukhou a řekla mu o svém pode­zření. On však její závěry považoval za tak nesmyslné, že se jimi odmítl zabývat.</p>

<p>^Je pravda, že sázejí pouze na jediný výsledek,“ řekl jí, „ale z toho přece nemůžeš vyvozovat tak divoká ob­vinění. Dokonce ani Dozorce by něco tak šíleného ne­mohlo napadnout. Vlastně jsem právě zaslal zprávu je­jich nejvyššímu, kde jsem vyjádřil údiv nad jejich jed­náním a on mi obratem odpověděl, že je překvapený stej­ně jako já.“</p>

<p>„Lze ale vůbec důvěřovat vůdci Dozorců?“ odsekla Tia.</p>

<p>„Ne, to samozřejmě není možné. To, o čem tu mlu­víš, je ale hromadné vyvražďování obyvatel Mračna a to je něco, co přesahuje možnosti uvažování Dozorců. A kromě toho,“ dodal chladně, jak mohu vědět, že se jen nepokoušíš zaplést do celé věci Corbina? Třeba se snažíš o jeho zostuzení, aby ses v případě, že hru pře­žije a vrátí se do čela svých společností, mohla postavit proti němu.“</p>

<p>„Oba hrajeme své hry. Nezapomínejte na naše spo­lečné obchody přes černý trh se sázenkami. Bylo by po­šetilé se tvářit, že nevidíme, jak Dozorci ve velkém pro­dávají všechny ostatní lístky.“</p>

<p>„Přísahala jsi, že o tom budeš mlčet,“ řekl Bukha po­puzeně, „a radím ti dobře, drž se svého slibu. Přijal jsem tě mezi nás, protože jsem potřeboval investiční prostředky. Připadalo mi zvláštní, že ses zbavovala</p>

<p>svých akcií pod cenou jen proto, abys mohla nakupovat tikety. To je ale tvoje věc. Teď mě omluv, ale nemůžu si dovolit déle ztrácet čas s tebou a s tvými šílenými myš­lenkami.''</p>

<p>S těmi slovy jí vyprovodil, jako by byla jen malou holčičkou, která si vymýšlela neuvěřitelné historky, aby na sebe upoutala pozornost.</p>

<p>Zatraceně, zaklela Tia v duchu. Kde jen mohl být Jaroslav?</p>

<p>Věděla, že už jí zbývá pouze jediné východisko, pro­tože ti prokletí kohové, kteří se s takovou samolibostí vyžívali ve svém nadřazeném chování, jí nikdy nedo­přejí sluchu. Znovu zapnula komunikační obrazovku a přepojila se do své pracovny, odkud odeslala zprávu na Bukhovu soukromou linku.</p>

<p>Potom přístroj opět vypnula a rozhlédla se po omše­lém vybavení malého bytu. Z přivřených dveří skříně na ni nehybným zrakem zírala Jaroslavova stará koč­ka.</p>

<p>Tia došla ke kuchyňskému koutu a vyndala z tašky velký pytel krmení, který koupila toho dne ráno. Roz­trhla obal a vysypala obsah celého balení na podlahu. Pak ucpala odpad špinavé výlevky a napustila ji vodou.</p>

<p>„Nemám pro tebe žádnou podestýlku,“ řekla a podí­vala se na kočku. 3udeš si tu muset něco najít, ale nemyslím, že by si toho Jaroslav vůbec všiml.“</p>

<p>Zvíře se s poplašeným výrazem stáhlo zpátky do pří­tmí panujícího uvnitř skříně.</p>

<p>Pokud Dozorci skutečně něco chystají, existuje jen jediný způsob jak se to dozvědět, řekla si Tia v duchu a vyšla ven z bytu.</p>

<p>„Říkám, že celá tahle věc smrdí podvodem,“ zařval Bukha a rozzuřeně se podíval na Zolu, který ho nervóz­ně pozoroval z opačného konce stolu.</p>

<p>„Můj drahý Bukho, shodli jsme se, že je nutné, aby-</p>

<p>chom se já, vy a Xsarn sešli a společně probrali výsled­ky práce našich účetních. Všichni jsme již obdrželi před­běžné zprávy. Během následujících pěti dnů budou při­pravené celkové uzávěrky a veškerý majetek převede­ný během Alexandrijské hry se vrátí ke svým původ­ním majitelům. To mělo být, pokud se nemýlím, hlav­ním obsahem našeho setkání a nikoli vaše planá obvi­nění.“</p>

<p>Kohové shromáždění v místnosti se rozdělili na dva tábory. Naprostou většinu z nich tvořili podílníci Ga­laktické Herní Společnosti, kteří se shromáždili na jed­nom konci stolu. Bukha s Xsarnem usedli proti nim.</p>

<p>Napětí viselo ve vzduchu od samého začátku jedná­ní a hovor se soustřeďoval téměř výhradně na průběh současné hry a ne na výsledky účetnictví z té předcho­zí.</p>

<p>Už více než patnáct dnů se nic nedělo. Aldin i Gab-lona zřejmě přešli na obranný způsob boje a opevnili se ve svých příbytcích. Ani jeden z nich se už dva týdny nepokusil napadnout svého protivníka. IATŠigové se drželi podivně zpátky a od obchodníků jezdících na po­vrch přicházely zprávy, že náměstí před Šedou je ztich­lé a skoro prázdné.</p>

<p>Z pohledu Zoly se vše vyvíjelo v souladu s plánem. Příštího rána se podle pravidel hry uzavřou všechna sázková místa a dál už se bude jen čekat na výsledky. Zola však měl stále několik důvodů ke znepokojení. Po­malu v něm klíčilo podezření, že někde zevnitř společ­nosti unikají životně důležité informace. Ještě v prů­běhu noci by někdo mohl koupit velký balík sázenek a způsobit mu na poslední chvíli velkou ztrátu.</p>

<p>„Navíc,“ pokračoval Zola klidněji, „hovoříte o něčem, co již v podstatě skončilo. Galaktická Herní Společnost podle dosavadních výsledků prodala přes pět bilionů ti­ketů a to ještě hlavní počítač nezpracoval všechny úda­je. Přes devadesát devět procent uzavřených sázek se</p>

<p>již stalo neplatnými. Samozřejmě budeme muset vypla­tit výhry, ale současné odhady hovoří o zisku, který <strong>po </strong>odečtení všech nákladů dosáhne výše přibližně čtyř bi­lionů katarů.“</p>

<p>Kohové kolem Zoly pokývali hlavami a ti, kteří k ně­mu stáli nejblíže, ho bratrsky poplácávali po zádech.</p>

<p>Zola se pohodlně opřel do křesla, zatímco jeden z <strong>ga-</strong>fů vedle něj se naklonil kupředu, aby si připálil obrw-: ský doutník, jenž si nechával pro slavnostní příležitosti Ruka se mu přitom mírně třásla, ale on to rychle <strong>za- </strong>í kryl blahosklonným gestem.</p>

<p>„Každý z tisícových balíků podílů v herní společnosti<emphasis>' </emphasis>má nyní cenu čtvrt miliardy, což představuje pěti <strong>tiská</strong>; procentní nárůst původně vložených prostředků. Závě­rečné vyplacení zisku by tuto hodnotu mělo ještě zhru­ba ztrojnásobit. Proto se domnívám, kohu Bukho, že <strong>se </strong>snažíte jen vystrašit investory, snížit tak cenu podílo­vých Mstu, a pak se sám zapojit do hry.“</p>

<p>Zbylí kohové se na Bukhu zadívali se znechuceným opovržením, jako kdyby mu právě unikl nespolečenský zvuk.</p>

<p>Zola nasadil sebejistý úsměv a rozhlédl se po skn- i</p><empty-line /><p>pině kohů kolem sebe.              i</p>

<p>Bukha si uvědomil, že jakákoli další slova jsou <strong>zby-</strong>;</p><empty-line /><p>tečná a už nic neřekl.              I</p>

<p>„Je tu ještě jedna záležitost,“ přerušil ticho <strong>Xsarn,</strong></p><empty-line /><p>„o níž si musíme promluvit.“              '</p>

<p><strong>„</strong><strong>A </strong>jaká to je?“ zeptal se Zola znuděně.              <emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Zaplacení účetních a právníků pracujících na <strong>od- </strong>• stranění následků Alexandrijské hry.“</p>

<p>„Vím o dobrém způsobu,“ zasmál se samolibě VoL „Mohli bychom je všechny vzít a vysadit dolů do Díry, aby se tam o ně Šigové postarali.“</p>

<p>Následoval souhlasný pokřik, neboť stejně jako v ce- ; lých lidských dějinách považovali i nyní boháči své podří­zené za nižší bytosti bez nároku na slušné zacházeni</p>

<p>„Alespoň se zbavíme těch prokletých advokátů, kte­ří podávají žaloby po každém ztroskotání přepravní lo­di“</p>

<p>„No tak, pánové,“ zavolal Xsarn a zvedl své horní i dolní páry paží v gestu žádajícím o klid. „Přiznám se, že k nim v duchu chovám stejné pocity, ale to nám v tomto okamžiku příliš nepomůže. Rozpoutali bychom nekonečné množství soudních pří, které by nás zaměst­naly na celé roky dopředu. Jsou jako Dargonianské vši: vyhubíte jednu generaci a vzápětí na její místo nastou­pí další.“</p>

<p>„Počkejte okamžik,“ řekl Zola, který se vložil do ho­roru. „Říkal jste, že musíme vyřešit otázku placení. Vzpomínám si na ujednání, že majetek hráčů bude v pří­padě jejich úmrtí použit na pokrytí nákladů spojených s účtováním.“</p>

<p>„To je pravda,“ odpověděl Xsarn pomalu.</p>

<p>„Sigma je mrtvý a jeho dědictví musí být pro tento účel víc než dostačující.“</p>

<p>„Po Sigmovi nezůstalo nic, co by mělo jakoukoli ce­na a právníci jeho rodiny již vypracovali potřebné nále­žitosti.“</p>

<p>„O čem to sakra mluvíte?“ zaječel Zola.</p>

<p>„Je to velice prosté. Dnešního rána jsem s překvape­ním zjistil, že milý Sigma nás zřejmě všechny přechy­tračil. Necelé dva dny předtím, než jsme ho kvůli hře vzali do vazby, podepsal smlouvu o svěřenectví na dobu jednoho roku. Pokud by byl po vypršení tohoto ujedná­ní naživu, vše by se vrátilo do jeho rukou, ale v opač­ném případě zůstane majetek ve vlastnictví jeho dosa­vadních správců.“</p>

<p>„A kdo to je?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Almské konsorcium.“</p>

<p>„Almské konsorcium?“ zařval Vol. „To jsou přece Do­zorci!“</p>

<p>„Přesně tak. Jejich právní zástupci nám již zaslali</p>

<p>vyrozumění, podle něhož veškerá pozůstalost patří jim.“</p>

<p>„To není možné, to musí být podvod!“ řekl Zola a vstal od stolu.</p>

<p>„Už jsem to prošel. Je to naprosto v pořádku a Sig­ma ty listiny podepsal dříve, než jsme my uzavřeli smlouvy týkající se hry. Proto se v okamžiku, kdy po­depisoval zřeknutí se svých prostředků ve prospěch právního vyrovnání, vlastně ničeho nevzdával. Jeho pe­níze už v té době spravoval svěřenecký fond.</p>

<p>A tím se, pánové, dostáváme k jádru věci,“ pokračo­val Xsarn. „Zdá se, že nejvyšší kruhy právnické i účet­nické komory mají o této nepříjemnosti jisté tušení.“</p>

<p>„To mě nepřekvapuje,“ zavrčel jeden z gafů.</p>

<p>„Svolal jsem dnes toto shromáždění, abych vás in­formoval o tom, že jsem dnes obdržel jejich požadavky. Trvají na tom, aby naše platba proběhla ještě před tím, než nám předloží k podpisu listiny upravující navráce­ní majetkoprávních vztahů do původního stavu.“</p>

<p>„Platba předem? Kdo si zatraceně myslí, že jsme?“ procedil Zola skrze zaťaté zuby.</p>

<p>„Dostali se nám na kobylku,“ řekl Xsarn zachmu­řeně. „Dokud nezaplatíme, nedají nám dokumenty a bez nich nebudeme moci obchodovat, což nás ve výsledku bude stát další miliardy navíc.“</p>

<p>„Ale všechno mají připravené, nebo ne?“ zeptal se Vol. „Proč tedy jednoduše nezabavíme jejich počítače a nenajmeme si jiné právníky, kteří by to dali dohro­mady?</p>

<p>„Přece znáš zásady jejich sdružení,“ opáčil Xsarn. „Žádný z nich by nikdy neudělal nic, co by jeho kolegu připravilo o honorář. Všichni advokáti na celém Mrač­nu by se postavili proti nám.“</p>

<p>Zola podrážděně mávl rukama. „Tak dobře, kolik chtějí?“</p>

<p>„Účet zní na dvacet jedna miliard a něco navíc.“</p>

<p>„Dvacet jedna miliard!“ zachrčel vzteky brunátný Zo-la a všichni kolem si na okamžik mysleli, že ho ranila mozková mrtvice. Sípající koh se obrátil ke stolku s nápoji, kde si nalil trojitou brandy a teprve když vypil celý obsah sklenky, vrátila se mu zdravější barva.</p>

<p>„Nepředpokládal jsem částku větší než deset mili­ard!“</p>

<p>„Prošel jsem celé vyúčtování,“ řekl Xsarn a bezmoc­ně potřásl hlavou. „Ve smlouvách je drobným písmem ustanovena čtyřnásobná platba za všechny přesčasy. Pochopitelně strávili v úřadech více hodin po skončení řádné pracovní doby než během ní.“</p>

<p>„To je tedy pěkné svinstvo,“ zamumlal Zola sklesle.</p>

<p>„Svinstvo, které musíme urychleně vyřešit,“ prohlá­sil Xsarn věcně. „Za každý den zdržení uzávěrky utrží naše společnosti ztrátu ve výši miliard.“</p>

<p>„A chtějí to hned?“ zeptal se Zola nevěřícně.</p>

<p>„Ano, podle vyjádření ještě dnes.“</p>

<p>Zola se rozhlédl po svých společnících, kteří od něj rázem odstoupili a pokusili se splynout s okolními stě­nami.</p>

<p>„Tak to budeme muset vyždímat peníze z našich spo­lečností,“ řekl Zola.</p>

<p>„Jenže většina našeho majetku je zablokována ne­srovnalostmi z poslední hry. Tohle právníci ani účetní nepřijmou,“ namítl Xsarn. „Máji však pro nás určitý ná­vrh.“</p>

<p>„A jak zní?“</p>

<p>„Platba z prostředků GHS.“</p>

<p>Zola si sedl zpět do křesla a udeřil pěstí do komuni­kačního zařízení. Den po skončení hry by společnost měla vyplatit podíly založené na výpočtu nákladů na zaplacení výher. Pak se veškerý její majetek rozplyne.</p>

<p>„Nemůžeme se dotknout účtů, dokud nevyplatíme všechny odměny.“</p>

<p>„Přistoupí na to pouze pod podmínkou, že se vy sám</p>

<p>osobně zaručíte za předání deseti miliard ihned a zbyt­ku okamžitě po uzavření loterie.“</p>

<p>Po posledních dvou měsících, kdy mu pod rukama prošlo pohádkové bohatství, připadaly Zolovi miliardo-vé položky jako zcela bezvýznamné. Alespoň jim tím zacpe chřtán, pomyslel si.</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl unaveně. „A vyřiďte těm parchan­tům, že chci mít všechny smlouvy týkající se Alexan­drijské hry na stole ve chvíli, kdy hra skončí.“</p>

<p>Xsarn jen mlčky kývl hlavou a znechuceně poslal předem připravené listiny zástupcům právnické komo­ry, kteří na ně netrpělivě čekali venku.</p>

<p>Když úředníci za doprovodu mumlaných kleteb opus­tili zasedací místnost, povstal Vol a vyžádal si pozor­nost.</p>

<p>„Pánové, je tu ještě jedna možnost,“ řekl vážně.</p>

<p>„A jaká?“</p>

<p>„Hra by měla trvat ještě šest dní běžného času. Al-din, jak všichni víme, nemá téměř nic, ale kdyby ze­mřel Gablona, měli bychom dostatek peněz na zaplace­ní všech pohledávek.“</p>

<p>Všichni se podívali na Xsarna.</p>

<p>„Prošel jsem i jeho účty,“ pronesl Xsarn tichým hla­sem. „Gablona zjevně neprojevil tolik předvídavosti ja­ko náš nedávno zesnulý druh Sigma a veškerý jeho ma­jetek je stále v jeho vlastnictví.“</p>

<p>Kohové ymlkli a zaraženě hleděli jeden na druhého.</p>

<p>„Určitě by byla velká škoda, kdyby náš drahý přítel Corbin nenadále zemřel,“ řekl Zola měkce a všichni kohové shromáždění kolem něj potřásli hlavami a sou­hlasně zamručeli.</p>

<p>Bukha se rozhlédl po všech přítomných. Mohla mít nakonec Tia pravdu? Ta myšlenka se teď hlásila s mi­mořádnou neodbytností. Z mnoha důvodu nechtěl činit předčasné závěry ani se o tom nahlas vyjadřovat. Ale co když Tia říkala pravdu?</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>„Myslím, že jsi se asi zbláznil, Aldine. Úplně zešílel!“</p>

<p>„Ano,“ připojila se Mari vztekle. „Prostě tu počkáme, dokud vše neskončí.“</p>

<p>„Skrývat se tady?“ Aldin jen nechápavě zavrtěl hla­vou.</p>

<p>Toho rána je navštívili Ulsakovi vyslanci. Vůdce je­jich skupiny samurajové po důkladné prohlídce vpustili dovnitř a Aldin od něj dostal písemnou zprávu od vel­mistra Ulsaka. V dopise napsaném v tom nejzdvořilej­ším duchu stálo, že původní nabídka stále platí. Dru­hou část zprávy tvořilo varování, že následujícího rána započne zvláštní, osmdesát dnů trvající slavnost. Před týdnem ullové všech klanů oznámili davům příchod Ul-manu, svátku velkého zatmění a střed města se měl br­zy zaplnit příchozími z pěti oddělených čtvrtí.</p>

<p>Poslové pak nechali přede dveřmi do hostince vaky s jídlem a odešli.</p>

<p>Dodávky zásob přicházely přesně podle Ulsakova slibu v pravidelných časových odstupech. Samurajové se navzdory Ulsakově hrdelní přísaze potravy zprvu odmítali dotknout, ale Mari je nakonec přesvědčila, že přidávání jedu do jídla je považováno za zločin zbaběl­ců. Ve skutečnosti vlastně zažívali součást ATŠigských zvyků, které ukládaly lovci posílat své budoucí oběti jídlo a všemožné dary. Těmito tradicemi se řídili všich­ni místní obyvatelé a cena věnovaných předmětů byla měřítkem cti budoucího vraha.</p>

<p>Jednoho dne přede dveřmi objevili i mrtvého muže, o němž je Mari ujistila, že je té nejlepší jakosti, jakou si dopřávali jen nejbohatší znalci. Nikdo o něj však neměl zájem, a tak si ho nakonec odnesli do svého příbytku ve sklepě gafové. Ti celou záležitost pojali jako zkoušku své odolnosti a rozhodli se ho zkusit pozřít.</p>

<p>Více než polovina se jich však brzy vypotácela ven a důkladně se vyzvracela. Zbylí gafové, kteří vydrželi</p>

<p>celý obřad až do konce, hrdě vyšli o něco později a hla­sitě se vysmívali svým druhům se slabšími žaludky. Avšak i většina z nich se zdála být po zbytek dne poně­kud pobledlá.</p>

<p>„Pochopte, Ulsak zná místo našeho pobytu a s ním i všichni ostatní,“ vysvětloval Aldin. „Do deseti minut od okamžiku, kdy začne slavnost, budeme neprodyšně obklíčeni.“</p>

<p>„Pracovali jsme na tomhle místě celé týdny,“ namí­tala Mari. „Můžou jich na nás poslat celé stovky a udr­žíme se.“</p>

<p>„Můj pán má pravdu,“ řekl Oiši, který se k nim u ba­rového pultu připojil.</p>

<p>Aldin se podíval na svého strážce.</p>

<p>„Ulsak učinil první krok jen proto, aby nás vyděsil k smrti. Nyní doufá, že zůstaneme sedět na jednom mís­tě jako vystrašení králíci a jemu bude stačit chytit nás do hrsti a strčit do pytle. To je jediným cílem dnešního poselství a předchozího rozhovoru plného výhrůžek.“</p>

<p>„Co bys navrhoval?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Zaútočit.“</p>

<p>„Cože?“ zasyčela Mari. „Nás je jen šedesát a jich je skoro milion.“</p>

<p>„O důvod navíc,“ odvětil Oiši rozhodně a na tváři se mu objevil slabý úsměv. „Nikdo náš výpad nepředpo­kládá. Vždy dělej to, co tvůj nepřítel nejméně čeká.“</p>

<p>„Za těmito zdmi se můžeme ubránit, dokud hra ne­skončí,“ opakovala Mari zatvrzele.</p>

<p>„Oni si bezpochyby připravili několik způsobů, jak nás odsud dostat, ale vy jste nepomyslela na něco jiné­ho.“</p>

<p>„A na co?“</p>

<p>„Ta hra, jak tomu říkáte, skončí poměrně brzy. Ale ona probíhá pouze tam nahoře,“ řekl Oiši a ukázal prs­tem vzhůru. „Tady dole se tím vůbec nic nezmění. Ni­kdy se odsud až k věži nedostaneme živí.“</p>

<p>„Je tu ještě jedna věc,“ nehodlala se vzdát Mari.</p>

<p>„To je....“ odvážně se pokusil zasáhnout do hovoru Aldin.</p>

<p>„Váš přítel Gablona.“</p>

<p>Aldin si jen cosi zamumlal sám pro sebe. Ať už se rozhodne dělat cokoli, Gablona zůstával velkou nezná­mou.</p>

<p>„Někdo přichází,“ zavolal Hideo, který přispěchal z pozorovacího stanoviště u dveří.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Aldin tiše. Ve skrytu duše dou­fal, že to nejsou další Šigové se svými prokletými mrt­vými muži. Od otevření toho posledního prostupoval celým hostincem odporný puch.</p>

<p>Vydal se s Hideem k hlavnímu vstupu a opatrně vy­hlédl ven.</p>

<p>Ulicí se k budově krčmy blížila postava, která v pro­dlužujících se večerních stínech přebíhala od jednoho temného výklenku ke druhému.</p>

<p>Na podivném cizinci připadalo Aldinovi cosi povědo­mého. Neznámý se náhle odvážil vystoupit z přítmí do zbývajících paprsků slunce a vyrazil středem ulice k hos­tinci. Vzápětí se za ním objevily postavy pronásledova­telů.</p>

<p>^Jdeme!“ zavelel Aldin a odstrčil závoru zajišťující dveře.</p>

<p>Než se strážci stihli na cokoli zeptat, vybíhal už Al­din ven. V těsném závěsu za ním se drželi Hideo s Oi-šinv</p>

<p>V tom okamžiku ho cizinec spatřil a zaváhal.</p>

<p>„Běž!“ zakřičel Aldin.</p>

<p>„Aldine!“ odpověděl mu ženský hlas a postava vyra­zila vpřed.</p>

<p>První nepřátelé se mezitím přiblížili a boční ulicí rychle přibíhalo půl tuctu dalších.</p>

<p>„Roninové ke mně!“ zařval Hideo a s taseným me­čem se vrhl vpřed.</p>

<p>Vše se stalo dříve, než si Aldin vůbec stihl uvědomit, co se děje. Útočníci v černých pláštích pronásledovali ženu, která si však hrozícího nebezpečí všimla příliš poz­dě a nyní se zoufale pokoušela prorazit ke vchodu do hospody.</p>

<p>Vzduchem se mihlo tenké lano a jeho zatížený ko­nec se obtočil kolem jejího těla. Hideo zaútočil, ale v té chvíli se z houstnoucí tmy vynořili další protivníci. Rych­lými seky ukončil Hideo životy prvních dvou.</p>

<p>Aldin mu zamířil na pomoc.</p>

<p>»Ne!“</p>

<p>Vedle něj se náhle zhmotnila cizí postava a tvrdým úderem ho srazila do bahna. Vyděšený Aldin kolem se­be začal zuřivě kopat nohama, ale pak uviděl, že ho na zemi drží Oiši.</p>

<p>„Hideo!“ zařval Oiši.</p>

<p>Bylo však příliš pozdě. Starý samuraj se otáčel a bles­kurychle odrážel útoky, ale ve chvilce ho obstoupilo ně­kolik assassinů, jejichž míhající se čepele se v šikmých paprscích zapadajícího slunce matně leskly.</p>

<p>Ozval se dupot nohou a divoký pokřik samurajů vr­hajících se do boje. Z nitra hostince k nim zazníval ryk mohutných gafů, kteří se pokoušeli rychle si proklestit cestu na ulici.</p>

<p>Útočníci se však beze stopy rozplynuli v okolních stínech.</p>

<p>Aldin se zdvihl na kolena. Ohlédl se po Oišim, ale samuraj už byl na nohou a tvář mu zkřivil výraz straš­livého zármutku.</p>

<p>Běžel k tělu svého dlouholetého druha, které nehyb­ně leželo necelých patnáct stop od něj, a s výkřikem ve­dle něj poklekl.</p>

<p>„Oiši učinil svou volbu,“ řekl Zergh, který došel k Al-dinovi, aby mu pomohl vstát.</p>

<p>Aldin se omámeně podíval na svého přítele.</p>

<p>„Možná by svému druhovi dokázal pomoci,“ řekl</p>

<p>Zergh tiše, „ale musel ti zabránit v tom, aby ses vrhl do boje, kde by tě nade vší pochybnost zabili. Měl na roz­hodnutí zlomek vteřiny a on si vybral povinnost před přátelstvím.“ Zergh ymlkl a odvrátil tvář.</p>

<p>Aldin strnule stál uprostřed ulice a pozoroval Oi-šiho. Samuraj svíral v náručí Hideovo mrtvé tělo a s ne­vidoucíma očima prošel kolem svého pána do hostince.</p>

<p>„Proč jste tak bezhlavě zaútočil?“ zeptala se Mari Al-dina, když vcházel do výčepu.</p>

<p>„Protože jsem toho cizince poznal. Je to má neteř Tia.“</p>

<p>Zergh se překvapeně otočil. „Co dělá zatraceně tady dole?“</p>

<p>„To nevím, ale když se za mnou odhodlala jít až sem, musí to být něco důležitého. Teď ji ale mají Šigové.“</p>

<p>„To nebyli Šigové,“ řekl Takaši, který se právě vrátil dovnitř.</p>

<p>Aldin se podíval na předmět, který samuraj držel v ruce.</p>

<p>Byl to kus černé látky.</p>

<p>Tia padla do rukou Corbina Gablony.</p>

<p>„V jednu chvíli se ten, jenž se jmenuje Larice, ocitl ve velkém nebezpečí,“ řekl posel, který se v Ulsakově přítomnosti chvěl hrůzou. Byl přítomen při krutém ob­řadu, při němž odešel z tohoto světa předchozí ulla, který měl tu smůlu a zklamal svého pána, a on ho roz­hodně nechtěl následovat.</p>

<p>„A?“ zeptal se Ulsak a pohlédl na muže před sebou zpod přivřených víček.</p>

<p>„Byl zastaven a nic se mu nestalo,“ řekl posel, aniž by blíže upřesňoval, kdo se o to přičinil.</p>

<p>„Výborně,“ řekl Ulsak.</p>

<p>„A ta cizinka?“</p>

<p>„Unesli ji Gablonovi muži. Ten, co si říká Larice, se zdál být velmi rozrušený a ona volala jeho jméno.“</p>

<p>Mohla to být Lariceho milenka? Ulsak přemýšlel, jak by mohl nových poznatků využít.</p>

<p>Už celé dny se snažil přijít na nejlepší způsob, jak zajmout Aldina a Gablonu bez jediného škrábnutí. Ga-blona se ukázal jako hlupák, s nímž nebudou větší po­tíže, ale vyslanci vracející se od Aldina Ulsaka informo­vali o důmyslných obranných prostředcích, které jeho muži vybudovali. Při takovém útoku by mnoho Šigů za­hynulo. To ho samo o sobě příliš netrápilo, protože byl ochoten obětovat třeba deset tisíc svých stoupenců, po­kud by to bylo nezbytné. Obával se však, že by během dobývání mohl padnout i Aldin. Musel si připustit, že toho muže podcenil, když očekával, že se nakonec vzdá a sám za ním přijde, jak by to učinil kterýkoli z ATŠigů. Mezi jeho vlastním lidem bývalo obvyklé, že pokud vel­mistr někoho pronásledoval a dotyčný se to dozvěděl, došel dobrovolně na velké náměstí a tam čekal na smrt.</p>

<p>Pro člověka, který se takto smířil se svým osudem, tradice vyžadovala popravu vykonanou jediným bez­bolestným úderem dokonale naostřené čepele. Pro ně­koho, kdo se skrýval, zvyklosti připouštěly i mnohem pomalejší způsoby smrti. Ulsak očekával, že si Aldin zvolí cestu menšího utrpení.</p>

<p>Kdyby Aldin zemřel při obléhání hostince, ohrozilo by to Ulsakovy záměry. Ulsak byl přece Emou a na oslavu příchodu dvojitého zatmění musel přinést dosta­tečně vznešenou oběť. Rozhodl se ukončit život jednoho z cizích vůdců za každé z nebeských těles přinášejících temnotu.</p>

<p>„Takže teď ji má tlustý muž?“</p>

<p>„Ano, ó nejmocnější.“</p>

<p>Ulsak se podíval na ullu a usmál se. Všichni kolem něj ho tak začali oslovovat. Lidé zřejmě už teď přijali jeho zjevení za nezvratnou jistotu.</p>

<p>Jednu věc se o tom Larici Ulsak přece jen dozvěděl. Ten muž se zdál být tak pošetilý, že měl soucit se svým</p>

<p><image xlink:href="#_56.jpg" /></p><empty-line /><p>okolím. Ulsak sám viděl, jak starost o osud vlastních mužů zabránila Aldinovi v okamžitém jednání. Něco takového představovalo velkou slabinu a té se pocho­pitelně dalo velmi dobře využít.</p>

<p>„Chci, abys poslal zprávu těm, kteří střeží Gablonu. Víš, koho mám na mysli?“</p>

<p>„Ano, ó nejmocnější.“</p>

<p>„Teď na chvíli odejdi a počkej, než tě znovu zavo­lám.</p>

<p>Posel, který si v duchu vydechl úlevou, tiše opustil místnost svého vůdce. Ullové venku na chodbě na něj hleděli s určitým překvapením, neboť se zřejmě domní­vali, že ho při vstupu do velmistrových komnat viděli naposledy.</p>

<p>Posel zahlédl vzadu mezi ully jakéhosi cizince, který mu připadal vzdáleně povědomý. Pak si náhle vzpo­mněl na pomateného šamana, který se před několika dny znenadání objevil před Šedou.</p>

<p>Dva ullové vlekoucí muže mezi sebou vstoupili do přijímací místnosti.</p>

<p>Ulsak se na ně podíval, a pak vrhl zvědavý pohled na otrhanou postavu mezi nimi.</p>

<p>„Proč přinášíte takovou špínu do mé přítomnosti?“ zeptal se výhružně.</p>

<p>„Dopustil se vážného prohřešku, můj pane,“ řekl je­den z ullů a srazil starce na zem k velmistrovým no­hám.</p>

<p>^Jakého?“</p>

<p>„Chytili jsme ho, jak se potuluje kolem paty věže a snaží se proniknout do vnitřní svatyně pod Šedou.“</p>

<p>Ulsak si se zájmem prohlédl uzlíček hadrů na pod­laze před sebou.</p>

<p>„Zabijte ho,“ řekl Ulsak líně.</p>

<p>„To nemůžeme udělat. Je to blázen, šaman, a proto je chráněný. Pouze velmistr může zabít šílence, ale musí tak učinit v soukromí,“ řekl ulla, který se ze všech</p>

<p><strong>272</strong><strong>   </strong><strong>WiLLIAM R. FoRSTCHEN</strong></p>

<p>sil snažil, aby jeho hlas nezněl v přítomnosti vůdce pří­liš panovačně.</p>

<p>Starý muž se pomalu vztyčil na kolena, věnoval Ul-sakovi dlouhý, pronikavý pohled a ihned zase padl tvá­ří na podlahu.</p>

<p>„Popatřil jsem na tvář velkého Emy, a proto budu spasen,“ zaječel šaman.</p>

<p>Ulsak, který se už chystal vydat <emphasis>příkaz </emphasis>k tichému zaškrcení původce svého vyrušení, se zarazil.</p>

<p>„Jak to víš?“ zeptal se. Svou skutečnou totožnost vy­jevil Ulsak jen zasvěcencům nejvyššího kruhu.</p>

<p>„Není snad Šeda cestou Emy? Přišel jsem se modlit k svatyni, neboť tam se brzy v celé své velikosti zjeví ten, jemuž to bylo předurčeno osudem,“ ječel vyhublý stařec vysokým hlasem.</p>

<p>„Pouze velmistr může nařídit jeho odstranění,“ za­šeptal jeden z přítomných ullů nervózně. „Vyhlásil, že jste Ema, nejenom před námi, ale i před všemi ostatní­mi klany.“</p>

<p>Ulsak se usmál. Nepotřebuje snad Ema proroka, který by vykřikoval jeho jméno ještě před okamžikem velkého zjevení? Jeho ullové to dělat nemohli, protože by to působilo podezřele.</p>

<p>Ulsak se obrátil k malému stolku a ukrojil velkou porci mrtvého muže.</p>

<p>„Pojď, starce. Musíš být hladový,“ řekl vlídně a po­dal mu pochoutku.</p>

<p>Muž na něj krátce pohlédl hladovýma očima. Pak mu vyškubl vzácný pokrm z rukou a se zjevným požit­kem ho pozřel.</p>

<p>„Vypadněte odtud,“ zařval Ulsak na ully. „Jak jste se vůbec mohli odvážit pomyslet na zabití posla velké­ho Emy?“</p>

<p>Ullové vystrašeně vycouvali z místnosti. Když se za nimi zavřely dveře, naklonil se Ulsak nad mrtvého mu­že a nožem otevřel jeho trup.</p>

<p>„Připoj se ke mně v přípitku, starce,“ pronesl radost­ně a ve svém nadšení si ani nevšiml stěží potlačované­ho dávení, které u šamana vyvolával zápach linoucí se z rozříznuté houby.</p>

<p>„Jestli tohle není moje drahá bývalá milenka,“ pro­hodil Gablona vláčně a prohlédl si Tiu přivřenýma oči­ma.</p>

<p>Tia se ohlédla na vedle stojícího Hassana, který se na ni vědoucně pousmál.</p>

<p>„Chtěla jsem za tebou přijít,“ odsekla Tia, „ale ne­mohla jsem najít tvůj úkryt.“</p>

<p>„No jistě, to chápu,“ řekl Gablona s hranou vážností a naznačil Hassanovi, aby opustil místnost.</p>

<p>Assassin, kterého obsah jejich rozhovoru velmi zají­mal a chtěl ho vyslechnout, zůstal stát ve dveřích, jako by Gablonův rozkaz vůbec nepostřehl.</p>

<p>Koh zdvihl zrak a Tia mlčky přeskočila pohledem z jednoho muže na druhého.</p>

<p>„Můžeš odejít, Hassane.“</p>

<p>„Mohla by být nebezpečná,“ odvětil Hassan poho­tově. „Raději by tu měla zůstat stráž.“</p>

<p>„Řekl jsem, že máš jít.“</p>

<p>Na Hassonově tváři vyjadřující vzdor se mihl slabý úsměšek a muž se hluboce uklonil. Tia vše bedlivě po­zorovala, ale navenek na sobě nedala nic znát. Dveře se za assassinem s vrznutím zavřely.</p>

<p>„Neviděl jsem tě od konce Alexandrijské hry,“ řekl Gablona mile a vzal si z podnosu, který ležel na přenos­ném stolku s různými pochutinami, tenký plátek mrt­vého muže. Potom nožem nabodl další kousek a nabídl ho Tie, která však před tak odporným zápachem po­krčila nos.</p>

<p>„Je třeba trochu času, aby tomu člověk přišel na chuť. Zpočátku se mi také obracel žaludek, ale pak jsem zjis­til, že se to vyrovná dobře uleželému sýru.“</p>

<p>Pak zavřel oči, vložil si sousto do úst a jako skutečný znalec ho pomalu rozžvýkal.</p>

<p>„Až tahle prokletá hra skončí a já se vrátím do své­ho právoplatného postavení, hodlám tuto pochoutku začít vyvážet. Předpokládám, že mezi kohy získá vel­kou oblibu.“</p>

<p>„Pokud to přežiješ,“ poznamenala Tia.</p>

<p>„Ale samozřejmě že to přežiji,“ odvětil Gablona sebe­jistě. „Domnívám se ale, že by ses ve svém současném postavení měla raději zabývat myšlenkami na řešení vlastních potíží.“</p>

<p>„Ale no tak, Corbine,“ řekla Tia nevzrušeně. „Neza­pomínej, že jsem také součástí rodu Gablonů. Jen jsem spravovala tvůj majetek, dokud se vše znovu neuklid­nilo.“</p>

<p>„Kecy!“ zařval Gablona vztekle. „Zradila jsi mě Sigo-movi a ještě jsi do toho zatáhla toho svého podařeného strýčka. Měl jsem tě, ty děvko, rovnou nechat odtáh­nout do šigského chrámu, ale upřímně řečeno myslím, že tě s radostí roztrhnu vlastníma rukama!“</p>

<p>Gablona vstal z křesla a odkopl stranou stolek s mrt­vým mužem, který s mokrým žuchnutím dopadl na zem.</p>

<p>Tia se snažila zachovat klid. „Když mě teď zabiješ, nikdy se nedozvíš, proč jsem sem dolů přišla.“</p>

<p>„Ach ano,“ řekl Gablona a pokýval hlavou. „To už mě také napadlo. Takže teď si o tom hezky promluví­me, a pokud se ti nepodaří změnit můj názor, hned po­tom tě zabiju.“</p>

<p>Gablona zůstal stát přímo před ní a masitou ruku měl výhružně položenou na jílci meče zavěšeného u pa­su.</p>

<p>Tia se podívala na dlouhou čepel zbraně a náhle jí připadlo téměř nemožné se nezačít smát. Skutečnost, že Corbin Gablona pobíhal po povrchu této zaostalé pla­nety s mečem zasunutým za opaskem, jí připadala ko­mická. V běžném životě se honosil titulem koha a ještě</p>

<p><image xlink:href="#_48.jpg" />před nedávném ho na každém kroku obklopovalo při­nejmenším sto placených strážců. Pak si ale uvědomila vražedný pohled jeho úzkých, zapadlých očí a veškerá chuť na lechtivé poznámky ji ihned přešla.</p>

<p>„Přišla jsem vás oba varovat, že výsledky hry jsou předem dané.“</p>

<p>„Dané,“ zopakoval po ní Gablona. Chvilku se nic ne­dělo, ale pak se mu na tváři objevil stále se rozšiřující úsměv. Nakonec se zmožený záchvatem smíchu svalil zpět do svého křesla.</p>

<p>„Dané, říkáš?“ zeptal se, když se uklidnil.</p>

<p>Tia jen kývla na souhlas.</p>

<p>„Ale to je přece úplně jasné,“ zařval Gablona. „Mys­líš si snad, že jsem úplný blbec? To jsem si pojistil už na samém začátku!“</p>

<p>Tia na něj zůstala nevěřícně zírat.</p>

<p>„Jak to myslíš, že sis to pojistil?“ zeptala se nechá­pavě.</p>

<p>„Uzavřel jsem se Zolou jistou soukromou dohodu. Navrhl jsem mu, aby mi za úplatu zajistil bezpečí ze strany šigů. Nakonec pochopil, že to pro něj bude velice výhodné i proto, že bude mít předem informace potřeb­né k sázení.“</p>

<p>„Ale co jsi nabídl Šigům, aby tě nechali na pokoji?“ zeptala se Tia.</p>

<p>„To byla ta nejzajímavější část,“ řekl Gablona, „ale upřímně řečeno, do toho ti vůbec nic není.“</p>

<p>„Předpokládám, že Zolovi plně důvěřuješ,“ pozna­menala Tia.</p>

<p>„Nejsem blázen,“ odsekl Gablona. „Ale bude pro něj mnohem výhodnější, když zůstanu naživu.“</p>

<p>„Teď už ne.“</p>

<p>„Cože?“ zeptal se ostře Gablona, kterého Tiina po­slední slova vytrhla ze spokojené samolibosti.</p>

<p>„Sigma vás všechny převezl. Ty i Zola jste asi počí­tali s tím, že po Sigmově smrti použijete majetek z jeho</p>

<p>pozůstalosti na zaplacení právníků a účetních a tím vlastně odpadne důvod, proč tě někdo chtěl zabít. Jenže Sigma stihl ještě dříve, než ho zatkli, podepsat smlouvu o převedení celého svého vlastnictví do svěřeneckého fondu. Kohové teď potřebují přes dvacet miliard, a po­kud zemřeš, odpadne jim povinnost zaplatit to ze své­ho.“</p>

<p>„Ti parchanti, toho se neodváží!“</p>

<p>„Jestli najdou způsob, tak ano,“ řekla Tia klidně.</p>

<p>Gablona na ni upřel zkoumavý pohled. „Pokud je to­hle důvod tvé návštěvy zde, proč jsi šla nejdříve za Al-dinem?“</p>

<p>„Chtěla jsem za tebou jít hned potom.“</p>

<p>„To je lež,“ obořil se ni Gablona. „Chtěla jsi předat nějaké důležité zprávy svému milovanému strýci a mě bys klidně nechala tápat ve tmě!“</p>

<p>„Tak dobře,“ řekla Tia odevzdaně. „Získali jsme dů­kazy, že do vývoje hry zasahují také Dozorci.“</p>

<p>Gablona na okamžik zmlkl. „A co chtějí?“</p>

<p>„Pokud tady dole nastanou jisté okolnosti, položí to Galaktickou Herní Společnost na lopatky.“</p>

<p>„To je ale Zolova starost a ne moje,“ zasmál se Gab­lona. „Vůbec mi nebude vadit, pokud náhodou zbankro­tuje. Vlastně by mě to docela pobavilo.“</p>

<p>„Ty tomu nerozumíš,“ zakřičela Tia, kterou rozčílil jeho sobecký zájem pouze o svou osobu. „Ve společnosti je vázán téměř veškerý majetek všech kohů z celého Mračna. Všichni se uvolili podepsat závazek, že pokud na konci nebude na účtech GHS dostatek prostředků na vyplacení všech výher, získají se chybějící prostřed­ky z osobního vlastnictví podílníků.“</p>

<p>„No a co?“ zasmál se Gablona. JByli to pěkní pitom­ci, když to podepsali. Dozorci je oškubou dohola a získa­jí větší moc.“</p>

<p>„Ale Dozorci sázejí na variantu, že buď jeden z vás nebo oba dva zemřete!“</p>

<p>Poprvé od počátku jejich rozhovoru vypadal Gab-lona opravdu zaujatě. Pár vteřin zadumaně seděl. Pak se s heknutím sehnul dolů, utrhl mrtvému muži leží­címu na podlaze jednu nohu a jal se símě zapáchající pochoutku přemýšlivě ukusovat.</p>

<p>„Podplácejí nějak Šigy?“</p>

<p>„Přesně k tomu jsem také došla. Zřejmě se připra­vují na nějakou velkou slavnost.“</p>

<p>„Ach ano, slavnost. Má to něco společného se zatmě­ním nebo tak nějak. Jeden z modrých mi o tom říkal. Na závěr prý obětují Aldina Lariceho a bude po všem. S pomocí Hassana jsem ale pro jistotu učinil některá opatření.“</p>

<p>„Jakto?“</p>

<p>„Hassan je ve spojem s jedním z ATŠigských mistrů, který nám dal svou záruku. Součástí dohody je i to, že jeden z mých mužů zasadí smrtící ránu.“</p>

<p>„Proč je to tak důležité?“ zeptala se omámeně Tia, která nemohla uvěřit tomu, co jí Gablona říkal.</p>

<p>„Protože se, má milá, právě hraje o největší balík peněz v celé dlouhé historii. Koupil jsem několik set ti­síc sázkových tiketů a na většině z nich je vyznačené, že Aldin padne přičiněním mé skupiny. Pokud tu ránu zasadí Hassan nebo některý z jeho mužů, shrábnu vý­hru a budu o několik set miliard bohatší!“</p>

<p>Gablona se dmul pýchou nad vlastní prozíravostí, díky níž podle svého názoru přelstil všechny, kdo měli s hrou co do činění.</p>

<p>„Jakmile bude Aldin po smrti, celá loterie samo­zřejmě skončí. Já pak bez dalších potíží dojdu k Sedě a vyjedu nahoru, kde s potěšením požádám o vyplacení své výhry. Pokud se Dozorci postarají o krach mých drahých bratrů kohů, nebudu z toho mít žádné výčitky svědomí. Hra bude uzavřená a ze mě se opět stane svo­bodný muž.“</p>

<p>„Tak jednoduché to ale nebude, zatraceně!“ vykřikla</p>

<p>Tia. „Z toho důvodu jsem chtěla jít nejdříve za Aldinem. Ten je alespoň ochotný naslouchat druhým lidem. Ši-gové zajmou jeho a nepochybně i tebe.“</p>

<p>„Já už jsem jim zaplatil,“ řekl Gablona samolibě.</p>

<p>„A čím, jestli se mohu ptát? Penězi? Bohatství pro ně nic neznamená. Touží jedině po neomezené moci a Dozorcům se nějak podařilo nabídnout jim víc, než kolik bys kdy dokázal dát dohromady.“</p>

<p>„Tak aby bylo jasno,“ opáčil Gablona, „mohu přepla­tit každého zatraceného Dozorce na Mračnu, ale to ne­ní důležité, protože mám uzavřenou smlouvu i s nimi. Den předtím, než mě zavřeli do převýchovného zaříze­ní, mě požádali o podepsání smlouvy na lodní přepra­vu. Říkali, že to bude gesto dobré vůle mezi jimi a mnou. Oba dva přece Dozorce známe a víme, že obvykle s ni­kým neobchodují. S informacemi o jejich zasahování do našich finančních záležitostí zatlačím toho bastarda Lo­su do kouta a dostanu od něj všechno, co budu chtít. Však já si s nimi poradím. A co se týče Šigů, poslal jsem Hassana k velmistrovi s pokyny, aby vyrovnal jakouko­li nabídku, kterou by jim ti dobráci shora učinili.“</p>

<p>Se zlostným povzdechem se Tia opřela do židle. Takže ten zatracený hlupák skutečně podepsal smlou­vu na své lodě. Vůbec si ve své sobecké nadutosti neu­vědomoval, kam celá záležitost nezadržitelně směřova­la.</p>

<p>,yJen pokračuj,“ zamumlala, „a nech se zabít. A abych řekla pravdu, je mi to úplně jedno. Všichni jste se asi úplně pomátli.“</p>

<p>Gablona si ji zkoumavě prohlížel a Tia, která si až příliš dobře vzpomínala na jejich dřívější společné dny, pochopila, že už ve své mysli osnuje nové plány.</p>

<p>„Takže?“ zeptala se unaveně.</p>

<p>„Je to velmi jednoduché. Jak znám tvého strýce, jsou pro něj otázky rodiny a cti mnohem důležitější než všechno ostatní.“</p>

<p>Tie přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Corbine, drahý,“ řekla rychle, „možná bychom mo­hli zavzpomínat na staré časy. Koneckonců jsi vždycky říkal, že jsem byla tou nejlepší milenkou, jakou jsi měl.“</p>

<p>„Loňské sněhy, má drahá, loňské sněhy,“ zasmál se Gablona. „Docela by mě zajímalo, jak by asi Aldin od­pověděl, kdybych se s ním setkal <strong>a </strong>nabídl mu, že <strong>tě </strong>za něco vyměním.“</p>

<p>„A za co?“ zašeptala Tia.</p>

<p>„Za něj.“</p>

<p><strong>Kapitola dvan</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„To je šílenství,“ prohlásil Oiši.</p>

<p>Aldin se na samuraje podíval <strong>a </strong>potřásl hlavou.</p>

<p>„Je to má neteř, musím to udělat,“ řekl odhodlaně.</p>

<p>„Ona mě nezajímá,“ řekl Oiši nevzrušeně. „Přijal jsem odpovědnost za vás.“</p>

<p>„A já jsem zase odpovědný za ni. Kdybys byl na mém místě, zachoval by ses jinak?“</p>

<p>„Vzpomněl bych si na závazky ke svému domu <strong>a </strong>těm, kteří mi slouží.“</p>

<p>Aldin se usmál, napřáhl ruku <strong>a </strong>přátelsky ji položil samurajovi na rameno.</p>

<p>Koutky Oišiho úst se lehce nadzvedly <strong>a </strong>on sklonil hlavu. <strong>Z </strong>nějakého důvodu se s tímto mužem nedokázal přít.</p>

<p>„Jsou bojovníci na svých místech?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Nemějte obavy, můj pane, dostaneme vás z toho,“ řekl Oiši pevně.</p>

<p>„Tak do toho,“ řekl Aldin <strong>a </strong>pokusil se vložit do hlasu bezstarostnou statečnost.</p>

<p>Vykročil směrem ven na ulici, ale v tom ho zezadu zadržela cizí ruka. Obrátil se, aby zjistil co se děje a uvě­domil si, že hledí Mari do očí.</p>

<p>„Ale jdi,“ řekl Aldin tiše, „už je čas vyrazit.“</p>

<p>Žena kněmu přistoupila blíže a Aldin z jejích čers­tvě umytých kadeří znenadání ucítil závan levandulové vůně. Jejich oči se na okamžik setkaly a Aldin si musel připustit, že ho k ní cosi nezadržitelně přitahuje. Až do­sud to pro něj byla jen Mari, krčmářka, která nikdy ne­šla pro ostřejší slovo příliš daleko. Dokonce i gafští ber-serci brzy zjistili, že je občas lepší se jí zdaleka vyhnout. Nyní však Aldin pod tvrdou maskou zahlédl zranitelné jádro. Tou příčinou, která odhalila její křehké nitro, byl on a nebezpečí, které mu bezprostředně hrozilo.</p>

<p>Chvilku oba stáli mlčky a jejich ruce se mimoděk spojily. Samurajové ohleduplně ustoupili stranou a ga-fové rozpačitě přešlapovali a pokašlávali.</p>

<p>„Dávej na sebe pozor, ty zatracený mizero,“ zašep­tala Mari přiškrceně.</p>

<p>„Takže takhle to je?“ zeptal se Aldin sebelítostivě. „Vždycky víš co říci.“</p>

<p>„Blázne,“ vyhrkla, přitáhla si ho k sobě a objala ho pažemi. Aldin ucítil slabý polibek na krku a pak se svý­mi rty dotkla jeho.</p>

<p>„Všechno bude v pořádku. Kdyby se tě ta tlustá svi­ně třeba jen dotkla, vymlátím z něj duši.“</p>

<p>„To je opravdu romantické rozloučení,“ řekl Aldin a plaše se pousmál.</p>

<p>Mari se zalily oči slzami a ona se od něj prudce od­vrátila. S tichou kletbou odstrčila stranou jednoho z ga-fu, který se jí připletl do cesty. Pak se k ní pohotově při­točil Zergh a ona skryla svou pláčem zrudlou tvář na jeho hrudi.</p>

<p>„Takový je život,“ povzdechl si Aldin pro sebe a vy­kročil ke dveřím vedoucím ven na ulici. Snad nikdy předtím se necítil tak opuštěně jako v tomto okamžiku.</p>

<p>Mezi domy se válely chuchvalce mlhy <strong>a </strong>nikde <strong>v </strong>do­hledu nebylo ani živáčka. Všechny okolní zvuky zněly <strong>v </strong>dusivé šedi jakoby tlumeně, ale z dálky k nim stále doléhal rachot bubnů. ATŠigové se shromažďovali na velkém náměstí pod Šedou <strong>a </strong>temné dunění svolávalo další pravověrné k první ranní modlitbě počínajícího svátku. Mlha se jim stala vítaným pomocníkem. Oiši se krátce předtím tiše vyplížil z hostince <strong>a </strong>obratně od­stranil muže ve žluté róbě, který sledoval zadní východ. Díky tomu se jim podařilo nepozorovaně proklouznout kolem dalších stráží <strong>a </strong>zabít i pozorovatele u Gablonova úkrytu.</p>

<p>Těsně před úsvitem se všude rozhostila zvláštní, mystická atmosféra. Všudypřítomná mlha utopila celý svět <strong>v </strong>neprostupné šedi <strong>a </strong>než oblohu rozzářily první sluneční paprsky, nastalo tajuplné přítmí. Tepání bub­nů se neslo nejen vzduchem ale i zemí <strong>a </strong>jeho rytmus se zdál splývat <strong>s </strong>tlukotem srdce.</p>

<p>Po obou stranách cesty vystupovaly ze stínů obrysy domů. Aldina náhle přepadl pocit, že z každého z úz­kých okének pátravě hledí někdo, kdo se rozhoduje, zda ten či onen kolemjdoucí stojí <strong>za </strong>čas potřebný k vraždě či nikoli.</p>

<p>Po levé straně se objevil pás temnoty hustší než okolní přítmí. Byly to však jen stěny vysokého domu natřené černou barvou. Vtom okamžiku Aldin kout­kem oka zahlédl, jak se <strong>v </strong>jednom z okének zaleskly oči člověka, který se vzápětí stáhl zpět do nitra budovy. Nebyly to tedy jen horečnaté představy, ale skutečně je někdo pozoroval.</p>

<p>Mohl by na ně Corbin udeřit právě teď? Téměř si přál, aby se to stalo, protože by to znamenalo konec ne­jistoty <strong>a </strong>čekání plného obav. Pokud měl totiž z něčeho hrůzu, pak to byla možnost, že dvě desítky dnů pobytu na tomto světě Gablonu proměnily k horšímu. Syrová brutalita přítomná všude kolem by <strong>v </strong>něm mohla vzbu-</p>

<p><image xlink:href="#_57.jpg" />dit nutkání používat kruté způsoby ATŠigů spíše než prostou účelovost kohů.</p>

<p>Dveře byly otevřené. Čekali na něj.</p>

<p>Aldina napadlo, že pokud se někdy chystal udělat něco šíleně odvážného, bylo to právě nyní. Jestli to ale byla statečnost, proč mu srdce bilo jako o závod a kole­na se pod ním téměř podlamovala? Zmocnil se ho strach z mnohem přízemnějších věcí, než byl Gablona a jeho krvelační vrazi. Co kdyby mu například v klíčovém oka­mžiku povolil svěrač močového měchýře nebo by prostě jen omdlel?</p>

<p>S nadějí, že silný plášť, který ho cestou chránil před nočním chladem, skryje jeho třesoucí se nohy, došel ke vchodu.</p>

<p>Chodba uvnitř byla hrozivě prázdná. Aldin se vzmu­žil a vstoupil dovnitř.</p>

<p>„Výborně, Aldine,“ zavolal hlas z temnoty. „Skuteč­ně máš můj obdiv. To by stálo za natočení.“</p>

<p>Corbin vstoupil do slabého světla. „Hrdinný strýc přichází zachránit nevinnou neteř ze spárů odporného zlosyna.“</p>

<p>„Splnil jsem svou část dohody,“ řekl Aldin slabě. Ať se snažil sebevíc, jeho hlas neustále vystřeloval do chvě­jivých výšek, které by se spíš hodily k rozrušenému mla­díkovi.</p>

<p>„Ale no tak,“ řekl Corbin s úsměvem a vybídl Aldi­na, aby ho následoval do zadní části domu. „Vše má svůj čas. Nyní mi dovol, abych se stal pozorným hosti­telem svému starému vasbovi a bývalé milence.“</p>

<p>„Nech ji jít,“ řekl Aldin a pokusil se, aby to znělo roz­hodně, „nebo se naše dohoda okamžitě ruší.“ S těmi slo­vy ustoupil o krok dozadu.</p>

<p>„Nemyslím si, že bys měl na výběr,“ zasmál se Gab­lona a ukázal prstem ke dveřím za Aldinem.</p>

<p>Z ulice neslyšně vklouzl dovnitř jeden z assassinů a jeho tasená čepel se ocitla kousek od Aldinových zad.</p>

<p>„Pokud se odtud pokusíš odejít, přibude na tvém těle další otvor, pro který nejsi plně uzpůsobený.“</p>

<p>Gablona se odmlčel, aby se mohl zasmát vlastnímu vtipu. „Ze zdravotních důvodů bude určitě lepší, když mě budeš následovat do mých komnat.“</p>

<p>Aldin i přes silný plášť ucítil slabé bodnutí ostrého hrotu mezi lopatkami. Vykročil vpřed a vstoupil za Ga-blonou do nitra jeho pevnosti.</p>

<p>„Co se to sakra děje?“ zařval Zola a udeřil pěstí do obrazovky před sebou. Sklenka, kterou se právě chystal nabídnout svému hostu, se válela rozbitá na zemi. Če­kalo ho další nepříjemné setkání skohem, kterému všichni přezdívali Kasandra. Avšak dříve, než jejich rozhovor vůbec <emphasis>začal, </emphasis>zazněl místností gong komuni­kačního zařízení a rozzářený panel přitáhl jeho pozor­nost.</p>

<p>Bukha obešel stůl a postavil se za Zolu.</p>

<p>Zola zadal několik příkazů a text přebíhající po ob­razovce se změnil na prostorové souřadnice. Dvě bli­kající světelné tečky se nacházely těsně vedle sebe.</p>

<p>„Aldin s Gablonou jsou spolu,“ řekl Bukha tiše.</p>

<p>Zola vztekle uhodil do klávesnice a obraz se znovu změnil. Měřítko se výrazně zvětšilo, ale dva pomrkáva­jící body stále zůstaly nalepené na sobě. „Zatraceně!“ zaklel Zola. „Skoro to vypadá, jako kdyby si seděli na klíně!“ Chvíli pozoroval monitor, na němž se však nic nepohnulo. „Zjevně spolu nebojují. Co to má u všech čertů znamenat?“</p>

<p>„Myslím, že to není těžké uhodnout,“ poznamenal Bukha nevzrušeně a vzal si ze stolku s nápoji láhev muškátového vína, z níž si nalil náhradu za rozlité pití. „O něčem spolu hovoří.“</p>

<p>„To není možné,“ odsekl Zola.</p>

<p>„Snad, ale přesto se nepohybují způsobem, který by naznačoval, že spolu bojují. A co všichni ostatní?“</p>

<p><image xlink:href="#_58.jpg" />Zola krátce pokývl <strong>a </strong>stiskem několika kláves změnil obraz. Souřadnice se posunuly <strong>a </strong>zastavily se na místě vzdáleném několik desítek metrů.</p>

<p>„Aldinovi strážci <strong>a </strong>Sigmovi gafové se rozmisťují ko­lem domu, ale to je zvláštní.<strong>..</strong><strong>“</strong></p>

<p>Zola zmlkl.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Vidím jen deset Gablonových mužů.“</p>

<p>„Zajímavé,“ řekl Bukha tiše <strong>a </strong>vrátil se ke svému křeslu, do nějž ztěžka usedl.</p>

<p>„Přišel jsem, abychom si promluvili o jedné záleži­tosti.“</p>

<p>Zola s očima upřenýma na obrazovku cosi nesrozu­mitelně zamumlal.</p>

<p><image xlink:href="#_59.jpg" />„Věnujete mi pozornost?“</p>

<p>„Ale jistě, samozřejmě,“ odvětil Zola nepřítomně.</p>

<p>„Chtěl jsem vás jen varovat, že podle mých nejnověj­ších informací hrozí vám <strong>a </strong>tím <strong>i </strong>ekonomice celého Mrač­na úplný <strong>a </strong>nezvratný bankrot.“</p>

<p>„Cože, co jste říkal?“ zeptal se Zola, aniž by spustil oči <strong>z </strong>komunikačního panelu.</p>

<p>„Poslouchejte, zatraceně,“ zařval náhle Bukha, vy­mrštil se z křesla <strong>a </strong>jedinou ranou smetl obrazovku ze stolu. Zařízení dopadlo na podlahu, roztříštilo se <strong>a </strong>vy­létl <strong>z </strong>něj snop jisker.</p>

<p>„Proč jste to sakra udělal?“</p>

<p>„Musíte mě vyslechnout!“</p>

<p>Se vzdorovitým odfrknutím se Zola otočil na židli <strong>a </strong>zmáčkl tlačítko, které ho spojovalo sjeho tajemní­kem. „Právě se mi rozbila obrazovka,“ řekl podrážděně. „Sežeňte nějakou jinou <strong>a </strong>okamžitě ji přineste do mé pra­covny.“</p>

<p>Uvolnil stisk <strong>a </strong>podíval se na Bukhu.</p>

<p>„Dostanete ode mě účet za náhradu škody,“ prohlá­sil ostře. „Takže teď mi řekněte, proč jste sem přišel, <strong>a </strong>pak rychle vypadněte.“</p>

<p>Bukha vztekle udeřil sklenkou do stolu, až se její obsah rozstříkl všude kolem. „Zachoval jste se jako na­prostý hlupák,“ procedil mezi zatnutými zuby, „ale váš osud mě vůbec nezajímá. Musím to zastavit, protože ji­nak budou do týdne Dozorci ovládat většinu movitého i nemovitého majetku na Mračnu. Nemám stím sice nic společného, ale pokud se jim podaří získat větši­nu, rozdrtí nás zbývající dříve, než uplyne jediný rok. A všechno je to vaše vina!“</p>

<p>„O čem to tady mluvíte?“ zeptal se Zola, který se ko­nečně soustředil na to, co mu Bukha říkal.</p>

<p>„Poslouchejte dobře,“ řekl Bukha pomalu a zřetelně. „Dozorci se účastní vaší hry!“</p>

<p>„Hry? Myslíte loterie?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Zola zpopelavěl. „Jak je to možné?“</p>

<p>„Použili nastrčené společnosti. Teď mi raději řek­něte, kolik platných tiketů je ještě v oběhu.“</p>

<p>„Jaké máte na mysli? Existují desítky milionů sáze-nek, které mohou stále vyhrát. Po Sigmově smrti se prodaly další stovky miliard lístků, ale jejich výherní kurz bude nízký a odměna nepřesáhne tisíce.“</p>

<p>„Takže vy to ani přesně nevíte!“ zvolal Bukha.</p>

<p>„Nebyl důvod dělat si starosti,“ řekl Zola obranným tónem. „Můj pravděpodobnostní poradce mi vysvětlil, že čím více tiketů se prodá, tím spíše se vyznačené vý­sledky přiblíží průměru.“</p>

<p>„Takže jste nesledoval pohyb lístků koupených bě­hem prvního dne?“</p>

<p>„To nebylo proveditelné, vytiskly se jich biliony!“</p>

<p>„Dobrá, já vám to tedy řeknu,“ řekl Bukha.</p>

<p>„To je důvěrná informace. Mají k ní přístup pouze podílníci a to vy nejste.“</p>

<p>„Jeden z bývalých investorů pro mě udělal malý roz­bor.“</p>

<p>Zola se na chvilku zarazil.</p>

<p><image xlink:href="#_60.jpg" />„Ta děvka,“ zařval. „Tohle přesně odpovídá její po­vaze. Když mi odprodala zpět své podíly, myslel jsem si, že je hloupá. Ale teď to začínám chápat.“</p>

<p>„Ona je jediná, kdo z tohohle podniku dostane ně­jaký zisk. Copak vás ani na okamžik nenapadlo, proč se těch akcií zbavuje?</p>

<p>Zola zůstal mlčet. Měl škodolibou radost z toho, že mu Tia prodala své podíly za deset miliard, když měla jejich konečná hodnota přesáhnout padesát miliard. Dokonce na její vyplacení použil peníze z účtů společ­nosti. Nebude nijak těžké zamaskovat na konci hry ztrá­tu několika falešnými údaji o vyplacení neexistujících výher.</p>

<p>„Protože,“ odpověděl si Bukha, „bude za devadesát šest hodin GHS břichem vzhůru.“</p>

<p>„Pokračujte,“ řekl Zola, na němž bylo jasně patrné rozrušení.</p>

<p>„Pokud se nemýlím, může v následujících šesti dnech loterie nastat několik set možných zakončení boje.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„A plná výhra připadá v úvahu jen v případě, že je na lístku vyznačená i Sigmova smrt patnáctého dne.“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„V této chvíli existuje velké množství tiketů, na nichž je vytištěné, že Sigmova smrt přijde patnáctý den boje. Jejich vlastníky jsou převážně syndikáty sázkových spo­lečností.“</p>

<p>„Kolik jich je?“</p>

<p>JDesítky milionů. Pokud se vyplní ten takzvaný prav­děpodobnostní předpoklad, mělo by vyhrát pouze něko­lik set tisíc sázkových lístků.“</p>

<p>Zolovi připadalo, že se svět kolem něj rozmazává.</p>

<p>„Řekni mi všechno,“ řekl zničeně.</p>

<p>„Tie se podařilo zjistit, že již zmíněná seskupení ovládají balíky sázenek, jejichž počet se pohybuje od několika set tisíc po přibližně pět milionů. Všechny jsou</p>

<p>zaměřeny na jediný výsledek, který by měl nastat bě­hem následujících šesti dnů.“</p>

<p>„Myslím, že budu asi zvracet,“ zašeptal Zola.</p>

<p>„Zvracet? Na vašem místě bych pomýšlel na sebe­vraždu,“ odsekl Bukha.</p>

<p>„Ale na účtech Galaktické Herní Společnost jsou biliony katarů!“</p>

<p>Navzdory všemu, co právě vyslechl, pocítil Zola při vyslovení tak závratné částky jistou pýchu. Žádný z ko-hů nikdy neovládal ani desetinu takového bohatství.</p>

<p>„To všechno nebude stačit na vyplacení výherců,“ odfrkl si Bukha. „Ty syndikáty ve skutečnosti pracují pro Dozorce. Pokud nyní nastane jedna z několika okol­ností, na níž mají vsazeno, bude vaše nicotná společ­nost dlužit Dozorcům od tří do deseti bilionů katarů.“</p>

<p>Zola se zhroutil do křesla a zůstal otupěle civět do prázdna.</p>

<p>„A nezapomínejte na to,“ pronesl Bukha pomsty-chtivě, „že každý z podílníků plně ručí svým osobním majetkem. Jestli společnost nedokáže po oficiálním ukončení hry dostát svým závazkům, budou muset ko-hové obětovat na výhry soukromé prostředky. Tento bod představoval hlavní podmínku Dozorců, na jejímž základě souhlasili s nevměšováním se do obchodních záležitostí loterie. Všichni jste tak toužili po zisku, že vás ani nepadlo se zeptat, proč je to pro ně tak důležité.“</p>

<p>„Bude jim patřit celý Mračno,“ zasípěl Zola zděšeně.</p>

<p>Bukha upřel na Zolu opovržlivý pohled. „Vpochodo­val jste jim přímo do pasti.“</p>

<p>„Kdybyste mi to řekl včera, mohli jsme z GHS vy­couvat, ještě než to ustanovení vstoupilo v platnost.“</p>

<p>Bukha mlčel.</p>

<p>„Proč jste mi to neřekl?“ zakřičel Zola zoufale.</p>

<p>„Protože byste toho zneužil jen sám pro sebe a pro nás ostatní byste nehnul prstem.“</p>

<p>„Co můžeme dělat?“ zeptal se Zola sklesle.</p>

<p>Bukha se k němu naklonil a usmál se. „Zajistit, aby ti dva dole buď přežili anebo zemřeli nějakým neočeká­vaným způsobem.“</p>

<p>Zola se obrátil ke stolu a zmáčkl tlačítko komuniká­toru.</p>

<p>„Okamžitě sežeňte Kursta!“ zařval. „A přineste tu zatracenou obrazovku.“</p>

<p>Pak se Zola otočil zpět k Bukhovi a do tváře se mu vrátil sebejistý <emphasis>výraz. </emphasis>„Teď bychom asi měli co nejrych­leji zjistit, která z možností pro nás bude nejvýhodněj­ší.“</p>

<p>„Skvělé, naprosto dokonalé,“ zamumlala Sisa znovu a Kurst jen zářil pýchou a sebeuspokojením. Informace, které přinesl, byly naprosto bezcenné. Sisa s úsměvem vstala ze své židle u psacího stolu a vykročila krátkou chodbou směrem k obchodnímu oddělení.</p>

<p>Příkazy na nákup lístků se projevily během něko­lika vteřin. Trh již zřejmě věděl, že Aldin a Gablona jsou spolu pod jednou střechou. Důležité však bylo, že se místem setkání stalo Gablonovo opevněné útočiště. Obchodování probíhalo rychle a ceny šestihodinových opcí na tikety z prvního dne, které předpokládaly Ga-blonu jako vítěze nad Aldinem, vylétly k pěti stům tisí­cům za jeden. Jakmile však Sisiny nejnovější příkazy vstoupily v platnost, Almský syndikát na to ihned od­pověděl svými intervenčními fondy.</p>

<p>V příštích několika minutách se strhla smršť ná­kupů a prodejů opcí všeho druhu.</p>

<p>„Je od tebe hezké, že jsi se zastavil,“ řekl Gablona mile a usedl do židle naproti Aldinovi. „Připomíná mi to staré dobré časy, kdy se koh scházel se svým věrným vasbou na kus řeči a sklenku dobrého pití.“</p>

<p>Aldin mlčel a nejistě koutkem oka pozoroval assas-sina stojícího po jeho boku.</p>

<p>Gablona, který si všiml Aldinových kradmých po­hledů, na muže kývl, aby opustil místnost.</p>

<p>„Takže jak se ti líbí náš malý výlet na tuto rozkoš­nou planetu?“ zeptal se Gablona.</p>

<p>„Co kdybychom přešli rovnou kvěci, Gablono?“ ze­ptal se Aldin.</p>

<p>„Kohu Gablono/ opravil ho Corbin důrazně. „Neza­pomínej na můj titul ani na vlastní společenské posta­vení.“</p>

<p>„Takový titul náleží jen těm, kdo si ho zaslouží, Cor-bine,“ řekl Aldin pomalu. „Po dlouhá pokolení se ozna­čení koh vázalo k čestným a moudrým lidem, kteří chá­pali, že zachování občanské společnosti na Mračnu je možné dosáhnout jedině trpělivou prací a vzájemnou ohleduplností. Ty jsi popřením a znehodnocením této dávné tradice. Můj otec sloužil tvému otci a stejně to­mu bylo u našich dědů. Tobě se to však podařilo navždy změnit.“</p>

<p>„Už jsi skončil?“ zasmál se Gablona.</p>

<p>Aldin s překvapením zjistil, že se po tom výbuchu hněvu, téměř uklidnil. Konečně se po mnoha letech služ­by odhodlal říci Gablonovi své mínění o něm a to prud­ké uvolnění dlouho hromaděného přetlaku v něm zane­chalo podivný chlad. Znenadání mu připadalo lhostej­né, co se může v příštích několika minutách přihodit.</p>

<p>„Uvědomuješ si, doufám, že jsme oba jen loutkami ve hře Šigů.“</p>

<p>„Ty možná,“ odvětil Corbin. „Setkal ses někdy s Ul-sakem?“</p>

<p>Aldin jen znechuceně potřásl hlavou.</p>

<p>„Zasvětil mě do různých zvyklostí a tajů jeho lidu,“ řekl Corbin.</p>

<p>„O čem jste spolu mluvili?“ otázal se Aldin.</p>

<p>„O malé nabídce nebo snad záruce, chceš-li. Já tě pře­dám do jeho rukou a oni na oplátku nechají tohle místo po skončení hry na pokoji.“</p>

<p><image xlink:href="#_61.jpg" />„A ty jsi mu uvěřil?“</p>

<p>„Zařídil jsem to tak, abych na tom vydělal. Je po tobě totiž docela sháňka. Mí přátelé z tábora modrých ještě nezapomněli na tu malou roztržku z prvního dne a výhodné návrhy z obou stran se proto jen hrnuly. Na­konec Ulsak nabídl něco navíc a tak jsme uzavřeli do­hodu.“</p>

<p>„No tak mě pouč.“</p>

<p>„Souhlasil s tím, že tě budu smět zabít, což mi vy­nese pěkný obnos.“</p>

<p>„Jak by to mohlo ovlivnit...“ začal Aldin a vzápětí zmlkl v půli slova.</p>

<p>JPřesně tak,“ řekl Gablona se zlomyslným úsměš­kem. „Nemám žádné sázenky, podle nichž by tě zabili Šigové. Nechal jsem ale nakoupit balík tiketů s varian­tou, že zabiji napřed Sigmu a potom tebe. Teď už zbývá pouze otázka, kdy to bude nejvýhodnější. Mám jen pa­desát lístků vsazených na to, že zemřeš ještě dnes nebo hned zítra. Pokud ale tvou popravu pozdržím o čtyři dny, vzroste jejich počet na rovný tisíc. Když na tebe přijde řada až předposlední den hry budou to již dva ti­síce. No a na závěrečný den jich mám koupených ce­lých deset tisíc. Z toho jasně vyplývá, že jestli tě udržím naživu sedmdesát dva hodin běžného času, můj zisk se zmnohonásobí a já z téhle malé nepříjemnosti vyjdu s několika miliardami v kapse. Ulsak je s tím srozumě­ný a souhlasí.“</p>

<p>Aldin zhnuseně odvrátil zrak.</p>

<p>„Takže se pořádně najez, příteli,“ řekl Gablona a se smíchem ukázal na velký stůl překypující nejrůzněj­šími pochoutkami z šigské kuchyně. „Ulsak mi dokonce poslal i nějakou zabavenou brandy. Je to velice dobré zboží. Jsi mým hostem, tak se tu chovej jako doma. Slav­nost by měla začít každým okamžikem a mí přátelé se tady brzy zastaví, aby si tě vyzvedli.“</p>

<p>„Pusť to děvče,“ řekl Aldin chladně. „Alespoň splň</p>

<p>slib, který jsi mi dal. Řekl jsi, že pokud se ti vzdám, ne­cháš ji volně odejít.“</p>

<p>Gablona se pohodlně rozvalil v křesle a roztáhl tvář v širokém úsměvu. „Lhal jsem.“</p>

<p>„Už je tam skoro hodinu,“ zašeptala Mari a znepo­kojeně se rozhlédla kolem. Mlha pozvolna začínala říd­nout a trhat se na cáry.</p>

<p>„Řekl, abychom nic nedělali, dokud dívka nevyjde ven,“ řekl Oiši.</p>

<p>Dunění bubnů doléhající k nim z velkého náměstí znenadání ztichlo. Obloha se postupně rozjasňovala a ranním oparem pronikly první sluneční paprsky.</p>

<p>V dálce zaznělo troubení rohu.</p>

<p>Mari sevřela Oišiho rukáv. „Zatraceně, musíme ně­co udělat, teď hned.“</p>

<p>„Nech mě hádat,“ řekl Gablona. „Nemyslím, že bys byl takový hlupák a vlezl sem, aniž bys svým lidem roz­dal příkazy, jak tě odsud mají dostat.“</p>

<p>„Co tě k takovým úvahám vede?“ zeptal se Aldin ne-nuceně, zatímco se probíral množstvím pokrmů, které mu Gablona nabídl. Zjistil, že je poměrně obtížné vy­brat něco, co by nepůsobilo příliš odpudivě.</p>

<p>„To bych na tvém místě udělal já.“</p>

<p>„O tom pochybuji. Nevstoupil bys sem, ani kdyby tu jako vězně drželi tvou vlastní matku.“</p>

<p>„Má matka,“ zavrčel Gablona. „Dovol, abych ti o ní něco řekl. Kdyby jí zajali Šigové, během týdne by je přetáhla na svou stranu a stala by se jejich královnou. Ale abych se vrátil k původnímu předmětu hovoru, ne­doporučoval bych, aby se tví strážci pokusili vniknout sem dovnitř a vysvobodit tě odsud. Protože ať už lístky na tento den mám či nemám, z téhle místnosti se živý nedostaneš.“</p>

<p>„To jsem předpokládal, ale co Tia?“</p>

<p>„Stále dokola ta holka. Z toho, jak se chováš, by je­den čekal, že byla tvou milenkou a ne tvou neteří.“</p>

<p>„Jsi nechutný,“ odvětil Aldin.</p>

<p>„Já vím,“ řekl Corbin a jeho sto třicet pět kilogramů <emphasis>vážící </emphasis>tělo se otřáslo smíchem.</p>

<p>„Myslím, že už tak jako tak nastal čas, abychom se na m podívali.“</p>

<p>Corbin zdvihl ze stolku malý zvoneček a několikrát jím zacinkal. O několik vteřin později se dveře za ním otevřely a černě oděný assassin strčil do místnosti Tiu, která vypadala nemocně a vyčerpaně.</p>

<p>„Měl bys tu raději zůstat,“ nařídil Corbin svému strážci. „Nechtěl bych, aby se poměr sil změnil na dva ku jedné v jejich prospěch. Mohlo by to rozčílit sázkaře tam nahoře.“</p>

<p>Aldin vstal a došel k Tie.</p>

<p>„Co tady sakra děláš?“ zaječela, neboť i bez vysvětlo­vání ihned pochopila, k čemu se Aldin odhodlal.</p>

<p>Poprvé od dob jejího dětství Aldin spatřil, jak se Tiiny oči plní slzami.</p>

<p>„Ty zatracený idiote,“ řekla a otřela si tváře. „Musel jsi přece vědět, že ať ti slíbí cokoli, nikdy to nedodrží.“</p>

<p>„Já vím,“ odvětil Aldin tiše. „Ale kdybych to neudě­lal, nemohl bych dál žít sám se sebou.“ Objal ji pažemi kolem krku.</p>

<p>„Ublížil ti?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Kdo, on? Neměl by odvahu na mě sáhnout.“</p>

<p>„Ale no tak,“ přerušil ji Corbin. „Bývaly doby, kdy jsi mé dotyky měla docela ráda.“</p>

<p>„Špíno,“ vyštěkla Tia. „Kostka ledu by mě rozehřála víc, než jsi to kdy dokázal ty.“</p>

<p>Na okamžik měl Aldin obavu, že tentokrát Tia zašla příliš daleko. V Gablonových očích se zlobně zablesklo, ale koh se k nim jen na chvilku obrátil zády, aby znovu získal sebekontrolu.</p>

<p>„Chtěl jsem tě jednoduše otrávit jedem,“ řekl zvolna,</p>

<p>„ale mám dojem, že tě raději dám Šigům jako odměnu navíc.“</p>

<p>Aldina se zmocnila neovladatelná zuřivost. Celé jeho tělo se třáslo touhou vrnout se na Gablonu a vzít ho s sebou na onen svět. Pozorný koh však jeho rozpo­ložení vytušil a rychle ustoupil o několik kroků dozadu.</p>

<p>Dveře vedoucí do chodby k hlavnímu vchodu se ote­vřely a dovnitř vstoupil jeden z Gablonových assassinů.</p>

<p>„Vítám tě, příteli,“ zasmál se Corbin. „Přišli si Ši­gové pro své zboží?“</p>

<p>Muž v odpověď' kývl hlavou.</p>

<p>„Kde je Hassan?“</p>

<p>„Zdržel se,“ řekl bojovník a Gablona si náhle uvědo­mil, že ho nepoznává.</p>

<p>Dvoukřídlé dveře se znenadání rozlétly a místnost zaplnil příval ATŠigů ve žlutých róbách označujících jejich příslušnost ke klanu.</p>

<p>Beze slova obstoupili Aldina a Tiu odstrčili stranou.</p>

<p>„Tu dívku si vezměte také,“ prohlásil Gablona ner­vózně, neboť si nebyl úplně jistý, co se vlastně děje a ne­ustále po očku pozoroval muže, který se vydával za jed­noho z assassinů. „Vyřiďte svému pánu Ulsakovi, že je to dárek ode mě, který je znamením našeho přátelství.“</p>

<p>„Ty parchante,“ zaječela Tia. „Jestli se kohové ně­kdy dozví, že jsi zavraždil člena vlastní rodiny, nikdy ti to neodpustí.“</p>

<p>„Vzpomínky se dají dostatečně velkou sumou peněz pozměnit nebo i vymazat,“ řekl Corbin, který se snažil skrýt svůj strach. Z druhé strany dveří zaslechl zvuky boje a tlumené výkřiky v nesrozumitelném jazyce, kte­rým se mezi sebou domlouvali Hassanovi bojovníci.</p>

<p>Několik mužů ve žlutých pláštích obklopilo Aldina i Tiu, zatímco Gablona ustoupil do opačného rohu poko­je.</p>

<p>Pak se od hlavní skupiny oddělili čtyři Šigové a vy­kročili ke Gablonovi.</p>

<p>„Kde jsou mí strážci?“ zařval.</p>

<p>„Jsou mrtví,“ zašeptal jeden z cizinců. „Těch deset ubožáků pro nás nepředstavovalo žádnou překážku.“</p>

<p>Potom pohybem tak rychlým, že ho prostým okem téměř nebylo možné postřehnout, sáhl za svou čelenku a vytáhl odtud škrtící strunu. Smyčka se mihla vzdu­chem a ovinula se kolem Gablonova hrdla.</p>

<p>Gablona kvílející hrůzou padl na kolena a zoufale se snažil prsty servat z krku jako nůž ostrý drát. Ocel se stáhla a zakousla se do kůže kolem krčních tepen tako­vou silou, že by jen nepatrné zesílení tahu znamenalo okamžité přetnutí těchto životně důležitých cév a ná­slednou smrt.</p>

<p>„Ty s námi půjdeš také,“ zasyčel muž ve žlutém rou­chu. „Přišel čas navštívit Ulsaka.“</p>

<p>Aldin s Tiou byli postrčeni směrem ke dveřím. Když procházel kolem Gablony, pocítil Aldin na okamžik té­měř lítost. Tlustý muž klečel s brunátnou tváří na pod­laze a oči mu přidušením a strachem vylézaly z důlků.</p>

<p>Jejich věznitelé je provedli temnou chodbou a vy­stoupili ven do jasného rána. Vzduch byl chladný a tu a tam ještě ve vzduchu visely poslední slabé cáry mlhy.</p>

<p>Na ulici na ně čekalo několik desítek dalších Šigů, kteří se obezřetně rozhlíželi do všech stran.</p>

<p>„Pospěšme si,“ zavelel ten, který vedl Aldina. „Modří ty dva pořád hledají.“</p>

<p>Celá skupina vyrazila téměř poklusem vpřed. Gab­lona, kterému jeho únosce připevnil ke koncům škrticí struny dlouhou tyč a předal ji jednomu ze svých mužů, nemotorně klopýtal uprostřed.</p>

<p>Pokračovali kupředu kolem tichých domů. Pak dva bojovníci v čele skupiny zpomalili, jako by měli dojem, že na cestě není něco v pořádku. V bahně před nimi le­želo několik roztříštěných soudků a jejich obsah byl rozlitý všude kolem. Vzduchem k nim zavanul pach za­kázané pálenky.</p>

<p>„Když jsme přicházeli, tohle tu nebylo,“ řekl jeden z Šigů podezřívavě a popošel, aby nejbližší soudek od­kopl stranou.</p>

<p>Vzápětí se vepředu zablesklo a ozvalo se ohlušující zaburácení.</p>

<p>Prvního muže zachvátily plameny a on klopýtl na­zpět. Zároveň několik jeho druhů padlo k zemi, kde se svíjeli ve smrtelných křečích.</p>

<p>„Tio, k zemi!“ zařval Aldin a vrhl se na stranu.</p>

<p>Když se převalil skrze kaluž páchnoucích splašků, spatřil, jak k němu míří jeden z Šigů s napřaženou zbra­ní.</p>

<p>Aldin si uvědomil, že muž má v úmyslu ho zabít a po­kusil se odsunout co nejdál z dosahu jeho dlouhé čepe­le. Bojovník ho však rychle dohnal. Pak se ozvalo třesk-nutí katapultu a těžká střela žlutě oděného Šigu srazi­la dozadu. Z rohového domu vylétlo několik dalších ši­pek. Pak někdo zevnitř rozrazil dveře a z nich se vyro­jili samurajové s Oišim v čele. Ulicí zazněl jejich divoký bojový pokřik.</p>

<p>Zakřivené meče se v ranních paprscích ohnivě lesk­ly a smrtícími seky srážely nepřátele k zemi.</p>

<p>Přes ležícího Aldina přeskočil řvoucí gafský berserk, který drtivým spodním úderem rozpoltil Šigu zraněné­ho dřívějším výstřelem katapultu.</p>

<p>Z druhého konce výpravy se ozval další výbuch. Al­din se omámeně posadil a spatřil, jak se v blátě válí nejméně tucet dalších Šigů, kterým z nesčetných ran vytékaly potoky rudé krve.</p>

<p>Aldin se podíval vzhůru právě ve chvíli, kdy z jed­noho okna vylétla velká nádoba s hořící zápalnou šňů­rou a obloukem se snesla na ulici.</p>

<p>„Dolů!“ zakřičel Aldin.</p>

<p>Následoval nový výbuch doprovázený oshnvým zá­bleskem, který vymrštil roztrhaná těla Šigů jdoucích na konci průvodu do všech stran.</p>

<p>Z boční ulice připojující se o kus dál k hlavní se vyří­tila skupina ryčících gafů, kterou vedl Zergh.</p>

<p>V těsném prostoru mezi holými zdmi domů se brzy hemžila nepřehledná směsice lidí a gafů. Aldin ucítil, jak ho někdo zezadu chytil pod pažemi a zdvihl ho na nohy, a když se ohlédl, spatřil za sebou několik samu­rajů, z nichž vyzařovala radost z pořádné bitvy. Pak zahlédl Tiu, která se s vypětím sil vyprostila z pod mrt­voly jednoho z Šigů. Plášť i kalhoty měla nasáklé krví a v ruce svírala dýku, kterou předtím nepochybně pou­žila. Přepad skončil stejně rychle, jako začal. Všichni nepřátelé padli pod náporem čepek', plamenů a výbu­chů a díky dokonalému načasování ani nedokázali Al-dinovým strážcům způsobit větší ztráty. Zemřel pouze jeden z gafů, ale ostatní teď zběsile tančili kolem a nad­šeně vykřikovali nad tím, že jejich sekery konečně okusi­ly krev.</p>

<p>Bylo však třeba se postarat ještě o jednu věc, se kte­rou předtím nepočítali.</p>

<p>„Chyťte Gablonu!“ zařval Aldin.</p>

<p>Koh ležel uprostřed ulice a házel sebou jako ryba na suchu. Assassin, který ho vedl na dlouhé tyči, nyní le­žel opodál a v jeho hrudi zel otvor po čistém průstřelu šipkou z katapultu.</p>

<p>Seiči k němu pohotově přistoupil, uchopil dřevěnou násadu a surovým škubnutím Gablonu donutil postavit se na nohy. Struna se zařízla ještě hlouběji a z proříz­nuté kůže na hrdle kohovi stékaly dolů pramínky krve, které se vsakovaly do hedvábné košile.</p>

<p>Gablona, jenž náhle ucítil vlahé teplo rozlévající se mu po hrudi, si sáhl na krk, a pak se zděšených zachr­čením zdvihl své zkrvavené ruce před obličej.</p>

<p>Aldin k němu pomalu došel.</p>

<p>„Máme víc, než jsme čekali,“ řekl Oiši a pohrdavě se na Gablonu zadíval.</p>

<p>Aldin mlčel, jako by v duchu zvažoval možnosti.</p>

<p>„Přitáhněte strunu ještě o trochu víc, můj pane,“ řekl Oiši klidně, „a zbavíme se ho.“</p>

<p>Aldin přeskočil pohledem z Oišiho na Tiu, a pak se vrátil zpět ke kohovi.</p>

<p>„Co uděláme, Tio?“ zeptal se.</p>

<p>„Nejradši bych ho zaškrtila vlastníma rukama,“ od­pověděla s úsměvem, z něhož běhal mráz po zádech.</p>

<p>Corbin prosebně napřáhl ruce a žalostně zasípěl.</p>

<p>„Vzpomínám si na toho zbabělce Kiru. Než jsem mu usekl hlavu, měl v očích stejný výraz,“ řekl Oiši s opo­vržením.</p>

<p>Aldin dál nehybně hleděl na strachy se třesoucího koha.</p>

<p>„Měli bychom jít,“ řekla Mari, když se připojila k roz­mlouvající skupince. „Právě se vrátil Takaši se zprá­vou, že modří vtrhli do hostince a teď jsou vzteky bez sebe. Jakmile se trochu uklidní, vyrazí pravděpodobně přímo sem.“</p>

<p>„Chcete mít to potěšení zabít ho osobně?“ zeptal se Oiši a uvolnil rukojeti na koncích struny. „Nebo ho mám sám zbavit života?“</p>

<p>Po Gablonových tvářích se proudem valily slzy a koh natahoval ruce k Aldinovi v gestu žadonícím o holý ži­vot. Přítomní samurajové se mu za jeho chování hlasitě posmívali. Aldin beze slova přistoupil k Oišimu a pře­vzal od něj konce pevně staženého, ocelového oka. Stru­na Gablonovi dovolovala pouze rychlé, povrchní náde­chy.</p>

<p>„Stačilo by, abych trochu zatáhl,“ řekl Aldin. „A když si pomyslím, že jsi chtěl Tiu vydat...“</p>

<p>Lehce zakroutil rukojeťmi a Gablona vyrazil přiškr­cený výkřik plný hrůzy.</p>

<p>Se znechuceným povzdechnutím Aldin pustil konce škrticí struny.</p>

<p>Gablona padl na kolena a horečnatými pohyby si stáhl smyčku z krku. Se vzlykáním padl do smrdutého</p>

<p>bahna a výkalů a mezi třaslavými steny zhluboka dý­chal.</p>

<p>Mezi samuraji proběhla vlna zklamaného mumlání.</p>

<p>„Nerozumím tomu, můj pane,“ řekl Oiši zmateně. „Celou dobu se vás pokoušel zabít a ještě před několika minutami vás i vaši neteř zradil. A vy ho nyní necháte žít? Není moudré nechat takového nepřítele chodit po světě, když se naskytla příležitost ho zabít.“</p>

<p>Gablona zvedl tvář a vrhl na Oišiho pohled plný ne­návisti.</p>

<p>„Mám k tomu své důvody,“ řekl Aldin. „Připravte se, odcházíme!“</p>

<p>Oiši se obrátil, rychle na své muže vykřikl několik rozkazů a ukázal směrem k domu, který těsně před úsvitem obsadili, a z něhož potom samurajové vedli útok na překvapené nepřátele.</p>

<p>Aldin se rozhlédl kolem. Přepadení proběhlo lépe, než se vůbec odvážil doufat. Dopředu počítal s tím, že ho Gablona zradí a nenechá Tiu ze svého útočiště ode­jít. Správně také předpokládal, že ho koh okamžitě ne­zabije, ale nechá ho naživu, aby ho mohl prodat Ulsa­kovi nebo nějak jinak využít. Sudy a zápalné bomby se původně rozhodl využít při útoku na Gablonův dům. Dříve, než se však stačilo něco z toho uskutečnit, Aldi-novy strážce překvapil příchod početné výpravy žlutých plášťů. Oiši však pohotově přizpůsobil taktiku novým podmínkám a zaútočil v pravý čas. Tím, že Aldina a Tiu vyvedli ven na ulici, jim to vlastně Šigové značně us­nadnili. Rozbité sudy s pálenkou zapálené první bom­bou znemožnily cestu vpřed a další výbuchy skupině odřízly únikový prostor.</p>

<p>Trvalo jim mnoho dnů, než navařili dostatek síry a další nekonečné hodiny kopání ve sklepě hostince, odkud získávali ledek. A pak polovinu celé zásoby vý­bušnin vyplýtvali jen během tohoto jediného přepadu.</p>

<p>Tím, že proti Šigům použili vrhací zbraně a trhavi-</p>

<p>ny, porušili všechny místní zákony. Pokud se proti nim místní obyvatelé nesjednotili už dříve, potom to zcela jistě udělají nyní. Aldin však musel rychle vymyslet, kam se on a jeho bojovníci uchýlí v následujících minu­tách.</p>

<p>„Pojďme,“ řekla Mari a naléhavě zatahala Aldina za rukáv.</p>

<p>„Někdo sem přichází,“ zavolal jeden ze samurajů a ukázal prstem dál do ulice.</p>

<p>Zpoza rohu vyšel jediný muž, kterému ze sečné rány na tváři tekla krev.</p>

<p>Byl to Hassan.</p>

<p>„Ty zatracený pitomče,“ zakřičel Gablona. „Co se sta­lo?“</p>

<p>Hassan klidně zamířil ke skupině samurajů, kteří drželi meče připravené k úderu, a prošel kolem nich.</p>

<p>„Byli jsme zrazeni,“ řekl Gablonovi, jako by tam byli sami.</p>

<p>„Kým?“ zeptal se Corbin.</p>

<p>„Kým asi? Ulsakem. Mě i mých dvacet mužů, které jste vyslal na jednání, přepadli Šigové ze zálohy v oka­mžiku, kdy jsme překročili hranice cizinecké čtvrti. Kro­mě mě to nikdo jiný nepřežil. Sám jsem si probil cestu a pokusil jsem se sem dostat včas, abych vás všechny varoval.“</p>

<p>Aldin se na muže zkoumavě zadíval. „Šigové použí­vají otrávené zbraně,“ řekl a ukázal na zranění. „Měl bys být mrtvý.“</p>

<p>„Ach, tohle,“ odvětil Hassan a sáhl si na zkrvavený obličej. Zdálo se, že si do té doby dlouhý šrám ani neu­vědomoval. ^Jeden ze žlutých sebral ze země naši zbraň a pokusil se mě s ní zabít.“</p>

<p>Hassan se rozhlédl po okolostojících bojovnících.</p>

<p>„Mám dojem, že bych se vám měl asi vzdát,“ řekl věc­ně. Pak vytáhl z pochvy u opasku dlouhou čepel a jíl­cem napřed ji podal Oišimu.</p>

<p>„Raději se stanu vaším zajatcem a dostanu se odsud živý, než abych čekal, až mě najdou Šigové.“</p>

<p>Oiši, který muži nevěřil ani slovo, si ho chladně pře­měřil pohledem.</p>

<p>„Vezměte ho s sebou,“ řekl Aldin. „Jeho schopnosti by se nám mohly hodit. A teď odtud zmizíme.“ Obrátil se ke kohovi klečícímu na zemi a tvrdě ho kopl do žeber.</p>

<p>„Za to, co jsi udělal, po tobě půjdou všichni Šigové do jednoho,“ zasípěl Gablona.</p>

<p>„Po tobě taky, ty tlustá svině,“ odsekl Aldin.</p>

<p>V dálce znovu zatroubil roh a vzápětí mu odpovědě­lo několik dalších. Šigové brzy zjistí, že na samém po­čátku velké slavnosti jeden z cizinců porušil jejich svatá přikázání a rozpoutají vražednou štvanici. Aldina při té představě polil studený pot. Pokud byli rozzuřeni už předtím, nedokázal si představit šílenství, které se jich zmocní teď.</p>

<p>„Takže tohle je splátka za vaše ujednání?“ zeptal se Aabec z Ismů nevzrušeně a rozhlédl se po pozůstatcích strašlivého krveprolití. Modrý plášť za ním volně po-vlával ve větru.</p>

<p>Ulsak se stáhl do svého nitra a pomalu přecházel mezi mrtvolami svých bojovníků. Pak nohou převalil jedno tělo na záda a sklonil se, aby blíže prozkoumal smrtelná zranění.</p>

<p>„Výbuch,“ řekl tiše.</p>

<p>„Cože?“ zařval Tores Ser z klanu Bengada. „Nikdy jsme přece trhaviny nepovolili a všechny suroviny, kte­ré shora přicházejí do Díry, jsou pečlivě sledovány a stře­ženy. Cvičíme bez užití těchto zbraní, aby nás ti naho­ře nezačali podezřívat, nebo z nás dokonce nedostali strach.“</p>

<p>„Museli šije vyrobit sami,“ odpověděl Ulsak.</p>

<p>„A podívejte se na tohle,“ zavolal Aabec a ukázal na šipku z katapultu, která trčela z těla ležícího opodál.</p>

<p>Ulsak zachmuřeně přikývl. „Uspořádali si tu svou malou hru a přinesli si s sebou i vlastní pravidla.“</p>

<p>„Naši věřící budou klást otázky,“ poznamenal tiše Aabec, který se vrátil ke svým druhům. „Učili jsme je, že takové věci přinášejí okamžitou smrt.“</p>

<p>„Něco vymyslíme,“ řekl Ulsak a muži stojící vedle něj přikývli. Nebylo nakonec celé náboženství jen ná­strojem, který vládci používali, aby věřící udrželi tam, kde je chtěli mít?</p>

<p>„Takže se shodneme?“ zeptal se Ulsak.</p>

<p>Aabec s Tores Sérem ztichli.</p>

<p>„Měl jsi je zabít, když jsi měl příležitost,“ prohlásil Aabec náhle a ostatní znovu pokývali hlavami. „Mohli být oba dávno mrtví a my bychom měli o starost méně.“</p>

<p>„Já ale nechtěl, aby se to stalo,“ odvětil Ulsak odmí­tavě.</p>

<p>„A proč ne?“ otázal se Tores Ser.</p>

<p>„Protože ti dva mají zemřít až při závěrečném obřa­du.“</p>

<p>„Mám tušení, že jsi nám neřekl všechno,“ řekl Tores Ser výhružně.</p>

<p>„Měj si, co chceš, ale v tomhle musíme být spojenci.“</p>

<p>Tores Ser neodpověděl, ale Ulsakovi neuniklo, že podezření z jeho očí nevyprchalo. A nepochybně nebyl sám a s ním ho sdíleli i ostání.</p>

<p>„Slyšeli jsme zmatené pokřikování toho šílence,“ řekl Aabec s pohledem upřeným na Ulsaka. „A k mým uším se doneslo, že jsi se s ním sešel, ale neučinil jsi tomu přítrž.“</p>

<p>„Řekni,“ zeptal se Nargla z rudých Sutarů, „máš v úmyslu se prohlásit Emou?“</p>

<p>Ulsak jen mlčky pokývl a usmál se.</p>

<p>„Podpořte mě v tom. Už brzy vám budu schopen říci víc. Požádal jsem vás, abyste zadrželi své muže a ne­chali cizince z jiných světů naživu. Souhlasili jste s tím jako pokaždé, když jeden velmistr požádá druhého</p>

<p>o laskavost.“ Ulsak přejel pohledem shromážděné vůd­ce klanů. „Pokud jsem se rozhodl špatně, jsem připra­ven za to nést plnou odpovědnost.“</p>

<p>Někteří z mužů si mezi sebou šeptem vyměnili pár slov. Bylo všeobecně známou skutečností, že každý z nich měl určité cíle, které se občas křížily se záměry ostatních. Mnohaleté zkušenosti předávané z pokolení na pokolení však ukazovaly, že to byla pouze spoluprá­ce mezi jednotlivými klany, co zajišťovalo dlouhodobou rovnováhu. Ulsak se však svou touhou získat pro sebe ještě něco navíc z tohoto zaběhnutého řádu vymykal.</p>

<p>Všichni teď uvažovali nad jedinou věcí. Tento muž se už brzy chystal vyhlásit sám sebe za Emu a jako ta­kový pak od nich požadovat slib naprosté věrnosti. Ně­co takového se však zdálo být téměř nemožné, neboť pouze blázen či hlupák by se odvážil si tento titul při­vlastnit.</p>

<p>Velmistři si vyměnili pohledy, pak se obrátili k Ul­sakovi a kývli na známem souhlasu.</p>

<p>„Započneme hon hned teď,“ prohlásil rozhodně Ul­sak a krátce se podíval na každého z přítomných.</p>

<p>„Nejdříve oddělíme cizineckou čtvrť, a potom celý zbytek města. Vaši lidé se odtud musí co nejrychleji stáhnout a vrátit se do svých měst. Potom vytvoříme dlouhou rojnici podél celého vnějšího okraje džungle, takže jestli se pokusí proklouznout tudy, okamžitě se to dozvíme. Tímto způsobem se nebudou moci dostat do volných, zemědělských oblastí, kde bychom je hledali jen s obtížemi. Nemáme na to mnoho času, musíme je chytit ještě před Uhnaném.“</p>

<p>„Jen v tomhle městě je nejméně milion míst, kde by se mohli ukrýt,“ namítl Aabec.</p>

<p>„Když to bude nutné, vypálím celé město a srovnám ho se zemí,“ zavrčel Ulsak. „Už brzy ho totiž nebudeme potřebovat. Už nikdy více.“</p>

<p>Muži si opět vyměnili mnohoznačné pohledy, ale zů-</p>

<p>stali stát mlčky. Takže ani ty nejdivočejší zvěsti nelha­ly. Snad se nakonec přece jen objevila nějaká cesta, kterou se dalo z Díry uniknout. Žádal od nich bezvý­hradnou spolupráci a výměnou nabízel jen mlhavé pří­sliby netušených možností. Pokud by je však opravdu dokázal vyvést z tisíciletého porobení, znamenalo by to, že je dlouho očekávaným Emou a oni se musí sklonit před jeho vůlí.“</p>

<p>Jeden po druhém se velmistři obrátili a beze slova se rozešli. Ulsak osaměl a ještě dlouho zamyšleně hle­děl na roztrhaná těla u svých nohou.</p>

<p><strong>Kapitola t</strong><strong>ř</strong><strong>in</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>Aldin došel k oknu a podíval se směrem, kterým ukazoval Oiši.</p>

<p>Naskýtal se mu pohled připomínající nejhorší noční můru. Od obzoru k obzoru ozařovaly noční oblohu ne­sčetné požáry. Ze svého postavení s otevřeným výhle­dem na město viděli velké náměstí pod Sedou a zástu­py prchajících cizinců, kteří měli svůj majetek naložený na nejrůznějších vozících a kárách. Ti nejchudší nesli vše, co stačili pobrat, v rancích na zádech. Ulice byly plné lidí a prodrat se jimi představovalo nadlidský úkol.</p>

<p>Ohně se rozhořely navečer předchozího dne v cizi­necké čtvrti a brzy se rozšířily i na území obývané žlu­tým klanem. Zdálo se však, že jeho obyvatelé všeobecné zkáze ještě s chutí napomáhají. Aldin na vlastní oči vi­děl, jak někteří Šigové odění ve žlutých pláštích běhali se zapálenými pochodněmi sem a tam a zakládali ve své části města další požáry.</p>

<p>Všude bylo slyšet hukot plamenů a občasné výbu­chy, jak se pod náporem požáru vzněcovaly a bortily stá-</p>

<p>le nové a nové budovy. Chvílemi k nim zalétl i vyděše­ný křik utíkajících obchodníků.</p>

<p>Všude panoval naprostý zmatek. Skupina cizinců posléze našla dostatek odvahy, aby vyběhla ze svého přístřešku, který stál v ulici, k níž se nezadržitelně blí­žilo ohnivé peklo. Uprchlíci však záhy narazili na vnější okraj území ovládaného žlutými Šigy a opatrně se za­stavili. Bojovníci je pomalu obstoupili, část jich na mís­tě povraždili a zbytek někam odehnali jako stádo do­bytka.</p>

<p>Některé další skupiny se pokusily prorazit silou, ale ani jedné z nich se nepodařilo probojovat si cestu až k Sedě a jedinou známkou jejich marného snažení zů­stala mrtvá těla. I v této chvíli se však našli tací, kteří se vrhali na majetek svých zabitých druhů a vybírali z něj to nejcennější.</p>

<p>„Odvádějí každého, o kom si myslí, že bychom to mohli být my,“ řekl Oiši.</p>

<p>„Nikdy bych nečekal, že to zajde tak daleko,“ zašep­tal Aldin.</p>

<p>„Gablono, pojď sem a podívej se,“ zasyčel Aldin, ustoupil od okna a postrčil na své místo tlustého koha.</p>

<p>Gablona mlčel a jeho tvář byla stále popelavá stra­chem. Ještě se nevzpamatoval ze svého zajetí a násled­né honičky křivolakými uličkami.</p>

<p>Šigové jim znemožnili útěk z města na venkov, kte­rý měl Aldin původně v úmyslu. V jednu chvíli se jejich stopy chytila skupina žlutých pronásledovatelů a ná­sledovalo cosi velmi podobného honu na zvěř. Muži bě­žící za nimi troubili na roh a z blízkého i dalekého okolí se k nim ihned začali stahovat jejich bratři, které zvuk přitahoval jako vlky vůně čerstvé krve. Všude kolem se vytvořila hustá síť nepřátel.</p>

<p>Mari je šíleným tempem vedla kupředu přes ploty, haldy páchnoucích odpadků a skrze polorozpadlé, opuš­těné domy. Nakonec, když se ocitli na pokraji svých sil,</p>

<p><image xlink:href="#_62.jpg" />se jim podařilo krvežíznivé pronásledovatele setřást. Ztratili však přitom dva samuraje, kteří bez Aldinova vědomí zůstali vzadu, aby zdrželi Šigy běžící za nimi.</p>

<p>Mari zvolila opačný směr než Aldin a místo na okra­ji města hledala úkryt v jeho středu. Zdůvodnila to tím, že jejich nepřátelé od nich něco takového nečekají a ne­budou je tu proto hledat. Alespoň zpočátku to vypadalo jako dobrý nápad a jim se podařilo najít prázdné skla­diště sousedící s velkým náměstím, do něhož se nepozo­rovaně vkradli.</p>

<p>„Je to tvoje vina,“ řekl Gablona a podíval se na Aldi­na. „Kdybys býval neztropil tolik hluku, nic z toho by se nestalo.“</p>

<p>„A ty bys byl mrtvý,“ odsekl Aldin.</p>

<p>Ta slova ho přesto citelně zasáhla. Aldin se znovu podíval na dění venku. Před jeho očima bezdůvodně umíraly stovky nevinných obchodníků a celé město se stalo obětí žlutých Šigů, kteří zabíjeli a plenili jako smyslů zbavení.</p>

<p>Mari vycítila dopad Gablonových slov na Aldinovy zjitřené city a postavila se vedle něj.</p>

<p>„Musí za tím být ještě něco víc, než víme,“ řekla a konejšivě ho pohladila po ruce. „Dokonce ani Šigové by si nezničili vlastní město, kdyby k tomu neměli ně­jaký pádný důvod. Mohli by nás stejně dobře najít i bez toho pozdvižení. Je to stejně hloupé a nesmyslné, jako kdyby si člověk kvůli nějaké smyšlené křivdě zapálil vlastní majetek. Až s tím skončí, na dlouhou dobu se sem neodváží vkročit jediný obchodník. A bez směny zeleného jantaru za tolik potřebné kovy, se brzy ocit­nou v neřešitelném postavení. Tohle místo bude na roky dopředu zcela bezcenné. Připadá mi, že Šigové vše ničí proto, že už to nebudou potřebovat.“</p>

<p>„Zatraceně, vydala jsem se dolů kvůli tomu, abych vám o tom pověděla,“ řekla Tia, která přišla a postavila se ke skupince stojící u okna.</p>

<p>„O čem?“ zeptal se Aldin. Od okamžiku, kdy se před Gablonovým domem setkali, byli stále na útěku a on si s ní ještě nestačil promluvit o důvodech její nečekané návštěvy.</p>

<p>„Nezapomínej, že jsem stále výkonným kohem Gab-lonova majetku,“ prohlásila.</p>

<p>Corbin se otočil a vrhl po ní záštiplný pohled. Ne­řekl však ani slovo.</p>

<p>„Připadalo mi zajímavé, že jedna ze společností mé­ho milého uzavřela smlouvu na zajištění padesáti vel­kých, přepravních lodí.“</p>

<p>„Co je na tom tak důležitého?“ zeptal se Gablona. „Už jsem ti o tom říkal.“</p>

<p>„Nejpodivnější na tom je skutečnost, že nikde není uvedený cílový přístav ani časové rozmezí dopravy.“</p>

<p>Gablona zmlkl.</p>

<p>„A co to má společného s námi a s tímhle blázin­cem?“ zeptal se Aldin netrpělivě a ukázal rukou k požá­rům běsnícím ve městě za oknem.</p>

<p>„Ty lodi se objevily na oběžné dráze kolem systému Garn. Zprávy o tom jsem našla v Jaroslavových zázna­mech těsně před tím, než jsem sjela výtahem sem dolů. A to je také důvod, proč jsem se sem vypravila. Měla jsem pocit, že jediný způsob, jak to zastavit, je přimět vás dva uzavřít příměří. Pokud byste oba zůstali naži­vu, překazilo by jim to záměry. Dozorci by nevyhráli a nejspíš by pak šigy nechali tam, kde právě jsou. Zdá se mi, že můj příchod přece jen nějaký účinek měl,“ řekla s jistým sebeuspojením.</p>

<p>„Co je systém Garn?“ zeptala se Mari.</p>

<p>„Bezcenný kus kamení obíhající kolem hvězdy sou­sedící s tou zdejší,“ odvětila Tia. Skokem to není ani ho­dina cesty. Není tam vůbec nic. Nejsou tam žádné su­roviny ani osídlené kolonie, jen nezajímavá skaliska kroužící v blízkosti umírajícího slunce. Ty lodě se mi podařilo najít jen díky tomu, že jsem na to vynaložila</p>

<p><image xlink:href="#_55.jpg" />nemalé úsilí a i tak to byla náhoda. Měli jsme v Garn-ském systému zrovna průzkumné plavidlo, které na­hlásilo objevení transportérů, a pak jsme s ním ztratili spojení.</p>

<p>Takže tu máme padesát lodí,“ pokračovala Tia, je­jichž nájem stojí přinejmenším milion denně, které krou­ží uprostřed ničeho.“</p>

<p>„A čekají, až budou moci vyzvednout náklad,“ řekl Aldin pomalu.</p>

<p>„Čekají, až se tu něco stane,“ doplnila ho Tia.</p>

<p>Ta představa je ohromila.</p>

<p>„Zkoušela jsem to vysvětlit Bukhovi, ale neposlou­chal mě. Ti ostatní zabedněnci jsou tak zabraní do své hry, že by mě odmítli vyslechnout a mysleli by si, že jsem jen bláznivá holka, která se snaží upoutat pozor­nost.“</p>

<p>„Šigové tu všechno ničí, protože to už nebudou po­třebovat,“ řekl Aldin užasle. „Opustí tuto planetu na Gablonových přepravních lodích. Chtějí uniknout ze své­ho vězení a Dozorci jim v tom pomáhají!“</p>

<p>Všichni se obrátili ke Gablonovi, který vystrašeně couvl dozadu.</p>

<p>„Nemám s tím nic společného!“ zaječel.</p>

<p>Aldin ho chytil za hrnec a začal jím prudce třást.</p>

<p>„Měl bych tě předhodit tomu davu dole. Kdyby tě náhodou nezabili Šigové, určitě by to za ně rádi udělali obchodníci!“ zařval mu do tváře.</p>

<p>„Nic jsem nevěděl! Dozorci si chtěli ty lodě prona­jmout, tak jsem jim to umožnil,“ ospravedlňoval se Ga­blona.</p>

<p>„Takže tím se to vysvětluje. Pálí za sebou všechny mosty, aby se nemohli vrátit. Chtěl jsi je podplatit od­vozem z tohohle zavšiveného světa výměnou za svou mizernou kůži. Šigové se po celou dobu připravují na okamžik, kdy opustí tuto zemi, roztáhnou se po celém Mračnu a najdou nové oběti pro svého lačného boha.“</p>

<p>„Čestně!“ vykřikl Gablona. „Nemám s tím nic společ­ného! Slíbil jsem jim dodávku moderních zbraní, ale nic jiného!“</p>

<p>„Nerada to říkám,“ prohlásila Tia, „ale myslím, že tentokrát výjimečně mluví pravdu. Byly to peníze Alm-ského konsorcia a Gablona se měl stát obětním berán­kem.“</p>

<p>„Tak to bylo!“ přikyvoval horečně Gablona a věnoval Tie vděčný pohled. „Ano, chtěli mě obětovat!“</p>

<p>„Měli byste zmlknout!“ řekl Oiši.</p>

<p>Aldin se podíval na samuraje, který pomalu odstou­pil od okna. Aldin odstrčil Gablonu, jako by se zbavoval nějakého odpadu, přikrčil se a opatrně došel k samura­jovi. Koh mezitím s žuchnutím dopadl na podlahu.</p>

<p>„Vaše hádka knám přitáhla nežádoucí pozornost,“ zašeptal Oiši.</p>

<p>Aldin se co nejtišeji přiblížil kúzké štěrbině a vy­hlédl ven na ulici.</p>

<p>Přímo pod ním stála skupina mužů ve žlutých ró­bách, kteří se dívali jeho směrem.</p>

<p>Aldin se rychle přikrčil.</p>

<p>„Zatraceně,“ zaklel, „myslel jsem, že tady budeme mít alespoň na chvíli klid. Musíme odtud vypadnout.“</p>

<p>„Ale kam?“ zeptala se Tia.</p>

<p>„Tohle skladiště patřilo obchodníkovi s potravina­mi,“ řekla Mari. „Trochu jsem se tu porozhlédla a dole ve sklepě jsem viděla dveře, které musí vést do chodeb pod městem.“</p>

<p>Všichni spěšně vyšli z místnosti, odkud až dosud po­zorovali pouliční boje, a vydali se po schodech do příze­mí. Než se však dostali dolů, ozvalo se od předních dve­ří hlasité bušení.</p>

<p>„Jdeme,“ zavelel Oiši a zbytek skupiny, který zůstal na stráži ve vstupní chodbě, se k nim připojil. Mari je vedla hlouběji do nitra budovy.</p>

<p>Údery znenadání utichly a chvíli se nic nedělo. Pak</p>

<p><image xlink:href="#_15.jpg" />se ozvala dutá rána, křídla dveří se prohnula, ale zů­stala na svém místě.</p>

<p>Oiši, Seiči a Ura zůstali stát a nechali zbytek Aldi-novy družiny projít kolem nich.</p>

<p>Následoval další náraz, po němž se jeden z pantů zkroutil a vytrhl se ze zárubní, které povážlivě zapras­kaly. Po schodech do sklepa už sešli všichni vyjma tří válečníků čekajících nahoře, aby zdrželi útočníky.</p>

<p>„Stáhněte se!“ rozkázal Oiši, ale samuraj ani ber-serk se nehnuli z místa.</p>

<p>Příští nápor už vchodové dveře nevydržely a prolo­mily se do chodby. Půl tuctu Sigů stojících venku odho­dilo těžké břevno, které používali jako beranidlo, a vrh­lo se dovnitř.</p>

<p>Oiši skočil vpřed přes padající křídla dveří a prud­kým švihem meče uťal hlavu prvního vetřelce. Pak se rychle pootočil, napřáhl se a šikmým sekem vedeným zdola rozpáral dalšího muže ve žlutém od kyčle až po rameno.</p>

<p>Za ním se do vřavy vrhl i Ura, jehož obouruční bojo­vá sekera se vznesla do výše, a drtivým úderem srazil k zemi třetího Šigu, jemuž se podařilo proklouznout ko­lem Oišiho.</p>

<p>Oiši i jeho dva druzi pak rychle ustoupili hlouběji do chodby ve snaze nalákat útočníky, aby se vydali za ni­mi.</p>

<p>Tři zbývající členové Ulsakova klanu zaváhali. Na­konec jeden z nich cosi vykřikl a rozeběhl se ulicí pryč směrem k hlavnímu náměstí.</p>

<p>„Zbabělce!“ zakřičel Seiči a proběhl dveřmi ke dvě­ma protivníkům stojícím venku.</p>

<p>„Ne!“ zařval Oiši, ale Seiči zaslepený bojovým šílen­stvím ho neposlechl.</p>

<p>Seiči naznačil bod a ustoupil o krůček stranou. Prv­ní Šiga se vrhl do boku, zatímco druhý zaútočil přímo.</p>

<p>Seiči sekl nejprve shora, a pak ve snaze napodobit</p>

<p>Oišiho změnil směr a překvapil svého protivníka šikmo zdola. Jeho tvrdý úder měl smrtící účinky.</p>

<p>Mezitím se však muž, který uhnul z přímého směru, nepozorovaně přiblížil a vrazil samuraji dýku do zad přesně v okamžiku, kdy mladík vykřikl radostí nad svým vítězstvím.</p>

<p>Oišiho se při pohledu na smrt jeho synovce zmocnila tichá zuřivost. Dlouhým skokem se přenesl přes pada­jící tělo a rozťal poslednímu útočníkovi lebku.</p>

<p>„To jsou oni!“</p>

<p>Na protější straně ulice stála malá skupinka vydě­šených obchodníků, která celý boj sledovala. Teď si ně­kolik utečenců uvědomilo, co se děje a s křikem ukazo­vali směrem ke skladišti. Siga, kterému se podařilo uprchnout, už doběhl na velké náměstí a rychle svolá­val posily.</p>

<p>Oišimu se zalily oči slzami hněvu a lítosti. Otupěle se díval na svět kolem sebe a skoro si ani nevšiml, když ho Ura uchopil za rameno a vtáhl ho zpět do vstupní chodby.</p>

<p>„Viděli nás!“ zařval na něj Ura.</p>

<p>„Seiči!“</p>

<p>„Zapomeň na něj, je mrtvý,“ zakřičel Ura naléhavě, pevně chytil Oišiho za paži a vlekl ho za sebou směrem ke dveřím vedoucím nad schody do sklepení.</p>

<p>Zdola se právě v doprovodu několika samurajů vra­cel Aldin, který si všiml, že s nimi Oiši ani Ura nejsou. Velitel gafů postrčil omámeného Oišiho jeho druhům a hlasitými nadávkami je pobízel, aby se s ním co nej­rychleji vrátili dolů.</p>

<p>„Kde je Seiči?“ zeptal se Takaši.</p>

<p>„Je mrtvý,“ řekl Oiši slabě. „Selhal jsem, měl jsem ho zastavit.“</p>

<p>Takaši na něj zůstal na okamžik strnule zírat, a pak se s divokým výkřikem vrhl k východu.</p>

<p>Aldin se natáhl a zadržel ho.</p>

<p><image xlink:href="#_63.jpg" />„Je pozdě, příteli, tvůj syn je mrtvý,“ zakřičel Aldin. „Teď musíš zůstat se mnou.“</p>

<p>Takašimu se po tvářích valily slzy a zdrcený muž se zmítal mezi smyslem pro povinnost a otcovskou láskou k mrtvému synovi, jehož tělo leželo ve dveřích na ulici.</p>

<p>„Musíš žít už kvůli mně!“ zaječel Aldin zoufale.</p>

<p>Oiši, který se mezitím poněkud vzpamatoval, při­stoupil k Takašimu, pevně sevřel jeho ruce ve svých a zadíval se mu do očí.</p>

<p>„On je pryč,“ zašeptal Oiši, „ale my musíme žít dál.“</p>

<p>Takaši, jenž se třásl po celém těle, přikývl, obrátil se a se svěšenou hlavou vykročil do přítmí pod schody.</p>

<p>Aldin klopýtal dolů za ním a nabádal muže k větší­mu spěchu.</p>

<p>Když se dostali na úroveň podlahy sklepa, Aldin se rozkašlal a přikryl si ústa rukávem.</p>

<p>Nacházeli se v dlouhé jeskynní prostoře, která se mírně svažovala kamsi do temnoty. Mari měla pravdu. Ocitli se ve skladišti potravin, které bylo od jednoho konce ke druhému zaplněno mrtvými muži. Na zemi ležely stovky rakvím podobných beden a v každé z nich byla uložená houba připomínající tvarem lidské tělo. I prostým okem se dalo rozeznat, že plody jsou v růz­ném stavu rozkladu. Další stovky mrtvých mužů kdosi vyrovnal podél stěn jako hranice palivového dřeva. Všu­dypřítomný puch byl omračující. Jeho síla zřejmě zmo­hla i některé z gafů, kteří se připojili k samurajům zvra­cejícím v odlehlém koutě jeskyně.</p>

<p>Jediný zdroj světla zde představovala lucerna zavě­šená ze stropu před nimi. Vjejí mihotavé záři na hr­bolatých stěnách poskakovaly a přelévaly se podivně pokroucené stíny lidských těl a končetin. Ten výjev vy­volával představu hrůzného tance mrtvých.</p>

<p>Aldin se rozhlédl a uvědomil si, že se nikdo nehýbe z místa. S hněvivým výkřikem se obrátil a odhodlaně se prodral do čela skupiny.</p>

<p>„Co se děje?“ zařval. „Jak to, že nepokračujeme?“</p>

<p>„Protože ty zatracené dveře před námi jsou zamče­né,“ odsekla Mari.</p>

<p>„Zamčené? Jak to sakra myslíš, že jsou zamčené?“</p>

<p>„Pozorně sleduj mé rty,“ řekla Mari pomalu a zřetel­ně, „a dobře poslouchej. Řekla jsem, že ty dveře jsou zamčené. Katakomby jsou na druhé straně. Hodně ob­chodníků si zamyká sklepy, aby je nikdo nevykradl.“</p>

<p>„Chceš říci, že jsi nás tady dole zavedla do pasti?“</p>

<p>„Věděl jsem, že jí nemůžeme věřit,“ řekl Hassan s kři­vým úsměvem.</p>

<p>Aldin měl chuť se obrátit a udeřit ho, ale pak si uvě­domil, že má důležitější starosti. „Nemůžeme je vyra­zit?“</p>

<p>„Jak? Chceš na ně házet houby?“</p>

<p>„Tak je vyhodíme do povětří!“ navrhla Tia.</p>

<p>„Možná to vypadá dobře ve filmu, ale ve skutečnosti to není k ničemu,“ opáčil Zergh. „Ty dveře jsou vykova­né ze železa. Museli bychom mít něco, co by nasměro­valo výbuch proti nim. Jinak se od nich tlaková vlna odrazí a zničí všechno v téhle jeskyni.“</p>

<p>„Tak se odsud musíme rychle dostat ven,“ zakřičel Aldin, kterého náhle přepadl svíravý pocit klaustrofo­bie.</p>

<p>Shora k nim dolehl zvuk několikerých kroků.</p>

<p>^Jsou v budově,“ zašeptal Zergh.</p>

<p>„Tak si probojujeme cestu ven,“ zavrčel Ura a po­zvedl svou zkrvavenou sekeru.</p>

<p>„Je jich mnohonásobná přesila,“ řekl Aldin se zou­falstvím v hlase. <emphasis>J. </emphasis>kdybychom se dostali až na ulici, za­útočili by nás i obchodníci.“</p>

<p>„Pak nastal čas zazpívat píseň smrti,“ řekl jeden z gafů zasněným tónem.</p>

<p>„Ano,“ přitakala Tia sarkasticky, „za pár dnů bude­me vypadat jako tyhle houby.“</p>

<p>„To je ono!“ vykřikl Aldin.</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>„Myslím, že za pár minut bude po všem,“ řekl Xsarn, který sledoval velkou obrazovku zabírající celou jednu stěnu místnosti.</p>

<p>Polovinu plochy zabíraly křivky a údaje z implantá­tů, které ukazovaly, že Aldin, Gablona a všichni jejich společníci jsou shromážděni ve společné prostoře. Dru­há část ukazovala přímý přenos z jedné z kamer umís­těných na věži uprostřed náměstí. Objektiv mířil přímo na skladiště, v němž se Aldin s Gablonou nacházeli, a zabíral stovky Sigů ve žlutých pláštích, kteří se tam ze všech stran sbíhali.</p>

<p>„Musíme to udržet v tajnosti,“ řekl Vol. „Nezapomí­nejte, že existuje ještě druhý trh. Propad kurzů na ak­ciové burze je už teď dost hrozný. Den poté, co vyšla najevo uzávěrka z té zatracené Alexandrijské hry, po­klesly ceny v průměru o dvacet dva procent. Kdyby se veřejnost dozvěděla, že mají Dozorci v úmyslu převzít veškerou moc na Mračnu, nastalo by pravděpodobně úplné peklo.“</p>

<p>„Z toho, co vidíme na obrazovce před sebou, se zdá jasné, že za několik minut už na tom stejně nebude zá­ležet,“ poznamenal jeden z kohů. „Tak jako tak budou Dozorci co nevidět vlastnit naše společnosti a přijdeme i o většinu soukromého majetku!“</p>

<p>Několik přítomných kohů se nacházelo ve stavu blížícím se bezvědomí. Dav, který se ještě nedávno tak dychtivě shromažďoval kolem Zoly, ho nyní nemilosrd­ně opustil. Zola zůstal na svém konci dlouhého stolu zcela sám, zatímco všichni ostatní vytvořili půlkruh ko­lem Bukhy.</p>

<p>,yJe to Bukhova vina,“ zakřičel Zola. To obvinění by­lo tak nestoudné a urážlivé, že všichni utichli, aby se dozvěděli, co jim chce Zola povědět.</p>

<p>„Bukha se sám přiznal, že měl určité podezření už kolem třicátého dne hry. Proč nám to ale neřekl, dokud</p>

<p>se s tím dalo něco dělat? Kdybychom měli trochu času, mohli jsme se zbavit podílů nebo... nebo...“</p>

<p>„Zfalšovat výsledky,“ doplnil ho Xsarn.</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>Shromáždění kohové nad tímto návrhem souhlasně zamručeli.</p>

<p>Zola se samolibě rozhlédl kolem.</p>

<p>„Bylo to pouhé podezření,“ odvětil Zola chladně. „V takto neklidné situaci by stačila jediná špatná zprá­va a celý trh by se mohl zhroutit.“</p>

<p>„Jsme obchodníci,“ namítl Vol. „Přistoupili bychom k tomu, jak je naším zvykem.“</p>

<p>„A zpanikařili byste,“ řekl Bukha.</p>

<p>„Teď už nemá cenu o tom uvažovat,“ řekl Zola. „Zbý­vá už pouze tři a půl dne běžného času, což znamená sedm oběhů slunce tam dole. Už před chvílí jste řekl, že máte nějaké návrhy. Jaké to jsou?“</p>

<p>„Podle vašich vlastních slov je v oběhu téměř pade­sát milionů sázkových tiketů, které obsahují podmínku Sigmovy smrti v patnáctý den. Tyto lístky zároveň před­pokládají, že Aldin s Gablonou zemřou v jednom z ná­sledujících dnů rukou místních obyvatel.“</p>

<p>„K čertu s Gablonou i Aldinem,“ pronesl Xsarn s ta­kovou dávkou nenávisti v hlase, že se kohové, kteří k ně­mu seděli nejblíže, vyděšeně odtáhli. „Oba měli během posledních dnů možnost toho druhého zabít, ale ani jeden z nich to neudělal. Kdyby se povraždili, sázenky Dozorců by se staly neplatnými a my bychom nevězeli až po uši v téhle kaši.“</p>

<p>Shromážděním proběhlo souhlasné zamumlám.</p>

<p>„A proč to vlastně neudělali?“ zeptal se jeden z ko­hů.</p>

<p>Všichni viděli, že Aldin i Gablona se několikrát ocitli pouhých pár palců od sebe. Jediné bodnutí dýkou, ať už by se k němu odhodlal kterýkoli z nich, a měli bychom po starostech. Dozorci by s tím nemohli dělat vůbec nic!</p>

<p>„Zatraceně, Aldine, tak už ho zabij,“ zasyčel Zola, „než to všechno vyhrají Dozorci!“</p>

<p>„Máte ještě nějaký jiný nápad?“ zeptal se Xsarn a po­díval se na Bukhu.</p>

<p>ojeden by tu byl,“ řekl Bukha pomalu. „Pokud smrt Aldina nebo Gablony nezapříčiní místní obyvatelé, ne­zůstane Dozorcům v rukách téměř žádný platný tiket.“</p>

<p>„A celý zisk shrábneme my!“ zaječel Zola vítězoslav­ně.</p>

<p>„Existují pouze jedna nebo dvě možnosti, jak pře­dejít katastrofě, protože v oběhu je také velký balík sá-zenek, podle nichž oba dva přežijí.“</p>

<p>„Co by bylo nejlepší?“ zeptal se Zola dychtivě.</p>

<p>„Kdyby jeden zabil druhého, nebo kdyby to udělali Sigmovi gafové. V takovém případě by se totiž úmrtí stá­le počítalo ve prospěch Sigmy.</p>

<p>„Je nějaký způsob, jak to zařídit?“ zeptal se Xsarn.</p>

<p>„To by ale znamenalo vážné porušení pravidel,“ po­znamenal s nevinným úsměvem Zola.</p>

<p>„Jen tak mimochodem,“ zeptal se Vol, který se roz­hlížel po místnosti, „kde je Tia?“</p>

<p>„Vrátila se domů. Prý musí vyřídit nějaké rodinné záležitosti,“ odpověděl Bukha.</p>

<p>„To je strašné,“ zašeptal Nejvyšší a přeskočil pohle­dem z obrazovky na dva Dozorce stojící před ním a zase nazpět.</p>

<p>„Nemůžeme už nijak zasáhnout. Vseje v rukou osu­du,“ řekl Losa tiše.</p>

<p>„Osudu, kterému jsme nicméně napomohli. ATŠi-gové teď vraždí stovky nevinných bytostí.“</p>

<p>Nevinných? To si nemyslím,“ opáčil Losa. „Většina jich patřila mezi obchodníky, kteří už z podstaty svého postavem musí vykořisťovat druhé, aby sami vytvářeli to, čemu říkají zisk. Toho je možné dosáhnout jedině za cenu ztráty na opačném konci tržního řetězce. Proto</p>

<p>bez výčitek svědomí okrádali ATŠigy a zneužívali jejich nuzného postavení. Nyní si tedy ATSigové vybíjejí spra­vedlivý hněv na prvních obětech. Další a mnohem větší ztráty na životech budou následovat, až se jim podaří obsadit obydlené světy na Mračnu. Musíme se pokusit jejich zuřivosti porozumět a snažit se naučit je žít v sou­ladu s jinými živými tvory.“</p>

<p>„Přesto jim ale pomáháme.“</p>

<p>„Jen jsme umožnili, aby se vrátila přirozená rovno­váha,“ vysvětloval Losa. „Cílem loterie bylo získat ne­úměrně vysoké částky na úkor chudých. Nám se však díky několika prozíravým opatřením podaří za využití jejich vlastních pravidel uchopit celou ekonomiku Mrač­na pevně do rukou. Potom budou Šigové konečně po ne­sčetných letech volni Přeženou se napříč galaxií a ne­zůstane po nich nic, než naprostá zkáza a chaos. Pouze umožňujeme silám přírody, aby se znovu ujaly vlády. Napravujeme jen naše vlastní chyby, kterých jsme se dopustili, když tři rasy poprvé vstoupily na Mračno a my jsme zastavili jejich války.“</p>

<p>Dozorci zmlkli. Kroky, které na vlastní pěst podnikli v souvislosti s loterií, stále vyvolávaly nesouhlas a ostré střety. První poutníci je kdysi určili za strážce Mračna, kteří ho měli spravovat až do okamžiku, kdy se jejich vládci rozhodnou vrátit zpět. Nikdo nikdy nepředvídal tak prudký nápor cizích bytostí.</p>

<p>To, co se tehdy rozhodli podniknout, nebylo nic ji­ného než pouhý klam, který na dlouhou dobu zastavil vzájemné válčení ras. Díky tomu se udrželi u moci a za­chovali si své předchozí postavení ochránců galaxie.</p>

<p>Jejich ukázka síly zastrašila zaostalejší přistěho­valce a vyvolala v nich zdání, že Dozorci jsou neporazi­telní. Ani jedna ze tří ras si nikdy neuvědomila, jak slabé je pouto, jímž je Dozorci ovládají. Demonstrace moci, při níž zničili celý jeden svět, je totiž stála veške­ré zařízení, které stálo u jejich zrodu. Dozorci však ne-</p>

<p><image xlink:href="#_64.jpg" />měli nejmenší tušení jak stroje opravit, protože jejich složitá stavba byla možifé jen díky znalostem poutníků.</p>

<p>„Ať už bylo to rozhodnutí správné či špatné,“ řekl Nejvyšší, jednou jsem ho zvolil a po nějaký čas nám přinášelo výsadní postavení nad ostatními. Ty ses však nyní rozhodl přenést veškerou odpovědnost za budouc­nost galaxie pouze na sebe.“</p>

<p>„Svůj záměr prosadím,“ řekl Losa pevně. „Brzy bu­deme ovládat celý trh a velkou část majetku na Mrač­nu. Kdybychom se toho pokusili zmocnit násilím, nej­spíše by se nám postavili na odpor. Šigové jsou velmi důležití pro další vývoj. Ve chvíli, kdy hra oficiálně skon­čí, se staneme vlastníky většiny bohatství v této galaxii a Šigové budou moci svobodně opustit své vězení.“</p>

<p>„Nastane zmatek a krveprolití,“ namítl Nejvyšší.</p>

<p>„A zničí to naše nově nabyté ekonomické postavení,“ řekl Vush, v jehož hlase zazněl záchvěv zděšení. „Ztrá­ty, které utrpíme, budou nepředstavitelné!“</p>

<p>Oba Dozorci se na něj podívali s neskrývaným pohr­dáním.</p>

<p>„Zdá se mi, příteli, jako bys podléhal vlivu těch při­stěhovalců!“ poznamenal Nejvyšší.</p>

<p>Vush zmlkl a podrážděně pozoroval své dva společ­níky.</p>

<p>„Ve skutečnosti nás nezajímá finanční nadvláda,“ řekl Losa důrazně, „ale skutečná moc ovládat a usměr­ňovat tu nízkou havěť. Kdybychom jim pouze vzali je­jich majetky, na chvíli by se pravděpodobně vyděsili, ale pak by se sjednotili a postavili by se proti nám. V pří­mém střetu bychom nikdy neměli naději zvítězit. Neza­pomínejte, že nás je pouze několik set, zatímco oni se počítají na desítky miliard.“</p>

<p>„Proto tedy Šigové?“ zeptal se Nejvyšší.</p>

<p>„Na konci posledního dne hry bude ATŠigům umož­něný volný odchod z povrchu planety. Kohové ve věži umístili pouze stroji řízený bezpečnostní systém, pro-</p>

<p>tože nikdo živý tu práci nechtěl dělat. S pomocí našich vyspělých zařízení pro nás nebude těžké tuto překážku překonat.</p>

<p>Padesát přepravních lodí, o nichž jsem se již 7rmfnil dříve, dorazí na místo určení včas. Plavidla jsou majet­kem jedné z Gablonových společností, <emphasis>takže </emphasis>to zvenku bude vypadat, že je vysvobodil on sám. Každá z těchto obřích lodí pojme dvacet tisíc Udí. První transport bude směřovat do samého srdce Mračna, na planetu, kde se v této chvíli zdržují všichni kohové. Tím zasáhneme nervové centrum řízení chodu celé galaxie a jakýkoli odpor bude předem odsouzený k neúspěchu. Další pla­vidla zamíří k místům, která zajišťují podstatné zdroje surovin a energie.</p>

<p>Nastalý zmatek během krátké doby <emphasis>zmrazí </emphasis>obchod a ekonomika Mračna se zastaví. My pak už pouze vy­hlásíme, že to, co nám nyní patří, nemůže být nadále využíváno k páchání násilí.</p>

<p>Po následujících pět nebo deset let všude zavládne anarchie, z níž budou prostí lidé obviňovat kohy.“</p>

<p>„Nemohou se ale sami Šigové pro nás stát smrtel­nou hrozbou? Ty jsi s nimi přece byl v přímém spojení. Co když se nakonec obrátí proti nám a řeknou obyva­telům galaxie, že my jsme skutečnou příčinou jejich utrpení?“</p>

<p>„Hovořili jsme pouze s jedním z nich a on jediný zná plný rozsah a všechny podmínky uzavřené dohody. By­lo by skutečně velice smutné, kdyby měla jeho loď ces­tou malou nehodu, při níž by zemřel a vzal by si do hro­bu i své tajemství. On mezi svým lidem představuje sjednocující prvek, a pokud zahyne, rozlétnou se ostat­ní po galaxii jako plevy ve větru. Když nebudou mít žádného vůdce, zničí se Šigové postupně sami. A kdyby se snad objevil nějaký nový, poradíme si s ním stejně.“</p>

<p>„Mluvíš tu o vraždě,“ řekl Nejvyšší ledově.</p>

<p>„Lze to pojmenovat různými jmény,“ odvětil Losa.</p>

<p>Losa se podíval na Nejvyššího, který se vznášel před ním. Nejvyšší byl velmi starý a jeho paměť sahala da­leko před příchod prvních divochů z jiných koutů ves­míru. Vinou svého stáří však odmítal přijmout jakákoli novější řešení a průkopnické myšlenky. Z tohoto rozho­voru ostatní jasně pochopí, že Nejvyšší se už v klíčo­vých okamžicích nedokáže správně rozhodovat a není ochotný riskovat pro dosažení vyššího cíle. A tím v tom­to případě nebylo nic menšího, než zachovám celého Mračna. Až bude tato hrozba zažehnaná, bude se mu­set hromadná rada rozhodnout, na čí stranu se přiklo­ní. A Losa měl už v této chvíli jasnou představu, kdo by to měl být.</p>

<p>„Zasahujeme více, než je správné.“</p>

<p>„Až Šigové vyčerpají svou vnitřní sílu, nebude příliš těžké proměnit zbylé světy schopné mezihvězdných le­tů na zaostalé státy bez vyspělé vědy. Pak budeme ko­nečně hotoví. Přistěhovalci zůstanou uvěznění na jed­notlivých planetách a těch několik výjimek, které nám uniknou, nebude mít naději skrývat se do nekonečna. Jedině tak splníme úkol, který nám zadali první pout­níci.</p>

<p>Díky téměř neomezené nadvládě nad jejich trhem a uvolněním dlouho hromaděné nenávisti, která se skrývá v národě ATŠigů, vyvoláme boj a odvedeme od sebe veškerou pozornost.“</p>

<p>„A pokud plán selže?“ zeptal se Nejvyšší.</p>

<p>„Potom ty zůstaneš nadále Nejvyšším a já...“ Losa se tiše zasmál, já se ocitnu ve tvých rukou a vyčkám na případný trest. Všechny kroky jsem podnikl na vlastní pěst a nikoho jsem nežádal o svolení. Jestliže se dostaví úspěch, bude odměna patřit mně a pokud zkla­mu, nebude příliš těžké najít viníka.“</p>

<p>Nejvyšší se na Losu dlouze zahleděl a jeho rysy vy­jadřovaly hluboké opovržení. Losa zahrál svou roli více než dobře a Nejvyšší už v této chvíli nemohl dělat vů-</p>

<p>bec nic. Kdyby se pokusil sled rozběhnutých událostí přerušit, vyšla by najevo úloha Dozorců a přistěhovalci by se proti nim spojili.</p>

<p>„Ale co moje zisky?“ zeptal se Vush zdrceně.</p>

<p>Zbylí dva Dozorci mu však nevěnovali pozornost, a tak beze slova odplul z místnosti. Myšlenka na zni­čení všech výsledků jeho práce byla více, než v této chvíli dokázal unést.</p>

<p>„Nevím, jestli ti mám děkovat nebo tě proklínat,“ řekl Nejvyšší klidným hlasem.</p>

<p>„Pokud ty obrazovky ukazují správné údaje,“ odvětil Losa s úsměvem, „ATŠigové je už brzy dostanou, a pak bude na vyjádření díků času dost.“</p>

<p>„Museli se dostat za ty dveře a zamknout je za se­bou,“ zakřičel jeden z Šigů.</p>

<p>„To se jim nemohlo podařit,“ zašeptal Ulsak. „Mys­lím, že tu ještě pořád jsou.“ Rozhlédl se po jeskyni plné mrtvých mužů. V duchu cítil, že kořist je velice blízko.</p>

<p>Podíval se zpátky na železné dveře. Kdyby chtěl ně­kdo těžké zámky vylomit násilím, trvalo by mu to ur­čitě dost dlouho. K jejich otevření bylo třeba mít klíč. Ti parchanti ho museli najít a teď unikali sítí podzemních chodeb.</p>

<p>Znovu přejel očima uskladněné zásoby. V hlavě se mu právě začala rodit myšlenka, když v tom na něj od schodiště kdosi zavolal.</p>

<p>„Můj pane, naši muži založili nahoře v budově oheň. Musíme ihned odejít!“</p>

<p>JK čertu snimi!“ zařval Ulsak vztekle. Noc a den volného žhářství a rabování si začínaly vybírat svou daň na poslušnosti. Někteří jeho lidé teď začínali pálit všechno, co se zdálo být alespoň trochu hořlavé.</p>

<p>S kletbou se otočil ke dveřím.</p>

<p>„Vede tam ještě nějaká jiná cesta?“ zeptal se a uká­zal na ně.</p>

<p><image xlink:href="#_65.jpg" /></p><empty-line /><p>„Mělo by být možné tam vstoupit z domu stojícího hned za tímto skladištěm,“ odvětil muž.</p>

<p>„Vypadněte odsud a ihned vyšlete skupinu do zadní uličky pro případ, že by se tudy chtěli dostat ven. Pak najděte toho, kdo zapálil tuhle budovu. Chci, abyste ho přivázali k rámu těch dveří jako výstrahu ostatním.“</p>

<p>Ulsak se obrátil na patě a vykročil k východu. U vstu­pu na schodiště se krátce zastavil a váhavě se podíval zpět do jeskyně. Upřel pohled do rohu, kde ležely bez jakéhokoli pořádku naházené stovky mrtvých mužů, a pak vyběhl vzhůru do přízemí.</p>

<p>V rohu se cosi pohnulo.</p>

<p>Aldin dávivě zakašlal a pokusil se odstrčit mrtvého muže, který ležel na něm. Rukou však prorazil otvor přibližně v oblasti žaludku a zevnitř s odporným zvu­kem vylétly stlačené plyny. Hustá, zelenohnědá teku­tina kvasící uvnitř mu vystříkla přímo do obličeje a na okamžik ho oslepila. Do nosu mu pronikl nepředstavi­telný zápach.</p>

<p>Se stěží potlačovanou nevolností vytáhl ruku pokry­tou mazlavým slizem z nitra plodu.</p>

<p>Teď ne, pomyslel si toužebně, a pokusil se znovu získat vládu nad svým žaludkem. Tentokrát uchopil houbovité tělo za krk a znovu zatlačil. Mokvající tkáň však takový nápor nevydržela a hlava od zbytku těla odpadla. Zoufale vykopl nohama, odhodil zapáchající rostlinu stranou a postavil se.</p>

<p>Jeskyni ozařoval pouze nazelenalý přísvit rozkláda­jících se hub, v jehož přízračném světle bylo možné ro­zeznat jen základní obrysy okolních předmětů. Shora sem doléhal praskot plamenů a Aldin si s hrůzou uvě­domil, že Šigové dům zapálili.</p>

<p>Srdce mu bušilo strachy. Řešení, k němuž se nako­nec na poslední chvíli uchýlili, vzniklo z čirého zoufal­ství a po několika minutách ostré hádky. Gafové se</p>

<p>chtěli ihned vrhnout proti přesile nepřátel a na jejich stranu se posléze přidali i samurajové, kteří prohlásili, že dávají přednost smrti v boji muže proti muži. Aldi­novi se je však po dlouhém přemlouvání podařilo pře­svědčit, že bude rozumnější zahrabat se mezi zapácha­jící plody. Navzájem si tedy pomohli a narovnali přes sebe tlející mrtvé muže.</p>

<p>„Jsou pryč,“ sykl Aldin.</p>

<p>Houby kolem něj se nejprve mírně pohnuly, pak nadzvedly a po chvilce z pod nich začali s klením a na­dávkami vylézat lepkavou tekutinou pokrytí uprchlíci.</p>

<p>Všichni do jednoho dávili, lapali po dechu, rukama ze sebe otírali odporný sliz a shromažďovali se ve stře­du sklepení. Aldin na znamení díků pokývl Urovi, kte­rý po celou dobu hlídal Hassana. Kdyby jim tento zá­hadný muž snad chtěl způsobit nepříjemnosti, drtivý stisk berserkových obrovských rukou by mu v tom jistě zabránil. Hassan pro ně ještě mohl být užitečný, ale Aldin se nehodlal dopustit té chyby, že by mu věřil.</p>

<p>Nejklidnějším z celé družiny se zdál být Gablona, který bezmyšlenkovité přežvykoval kus dužiny z jedné uzrálé plodiny. Jak se však vzápětí ukázalo, Gablona pohotově využil příležitosti a také vypil velké množství jejího alkoholického obsahu. Opilý koh byl tím posled­ním, co na svém útěku potřebovali.</p>

<p>„Tak a teď jsme na tom ještě hůře než předtím,“ za­mumlal Gablona stěží srozumitelně. Kývl hlavou smě­rem ke schodišti, odkud sem jasně doléhaly zvuky po­žáru.</p>

<p>„Ten dům se na nás co nevidět zřítí,“ vykřikla Tia, v jejímž hlase se ozvala panika.</p>

<p>Aldin se rozhlédl po shromážděných bojovnících. Sa­murajové ani gafové nebyli s posledními událostmi pří­liš spokojení a on přímo cítil jejich hněv.</p>

<p>„Bylo by lepší zemřít v boji,“ zavrčel Ura, „než se upéct jako kus masa v troubě.“</p>

<p>„Co budeme dělat?“ zaječela Tia.</p>

<p>Oiši beze slova vytasil meč a vydal se k východu, ale ještě než tam došel, zřítil se na schodiště před ním s hro­zivým rachotem hořící trám.</p>

<p>Samuraj bleskurychle uskočil zpátky a obrátil se zpět k Aldinovi.</p>

<p>„Nemám v úmyslu uhořet zaživa,“ řekl Oiši klidně, „a takovou smrt si nezaslouží ani Mari a Tia. Jeden z nás zabije tlustého muže, ale považoval bych za vel­kou čest, kdybych vám směl tuto službu prokázat já sám. Bude to bezbolestné.“</p>

<p>Aldina napadlo, že během posledních několika dní stál tváří v tvář smrti mnohokrát a mohl si tedy na ni docela dobře zvyknout. Přesto však nedokázal ovlád­nout třas, který zachvátil celé jeho tělo. Také si více než kdy předtím uvědomoval statečnost Sunurajů, kteří byli ochotní položit svůj život nejen pro něj, ale také pro svého bývalého pána, jenž žil před třemi tisíci lety.</p>

<p>„Když mě zabiješ ty, pořádně to zahýbá sázkami,“ řekl Gablona přiškrceným hlasem.</p>

<p>Je to vlastně všechno k smíchu, pomyslel si. V tom­hle nekonečném šílenství, v němž jedna lest a zrada překrývá druhou, to nakonec bude oddanost a soucit, co zničí veškeré předpoklady a sázkové kurzy mocných kohů. Ať se ale stane cokoli, napadlo ho, Zola na tom stejně nejspíš vydělá stovky miliard.</p>

<p>Aldin se podíval na Oišiho a pokusil se na tváři vy­loudit úsměv. Místo odpovědi jen mlčky kývl hlavou.</p>

<p>JDej mi ještě okamžik,“ požádal Oišiho.</p>

<p>„Nemáme moc času,“ odvětil samuraj a jako v odpo­věď na jeho slova se ze skladiště nad nimi ozval dunivý výbuch. Vzdálený konec jeskynní klenby se provalil a dolů se snesla sprška jisker. Vzápětí knim zalétl závan horkého, dusivého dýmu.</p>

<p>Aldin přistoupil k Mari a Tie, které se vyděšeně kr­čily u jedné ze stěn.</p>

<p>„Oiši vás žádá, zda vám může usnadnit odchod,“ řekl tiše a uchopil každou z nich za ruku.</p>

<p>Tia si opřela hlavu o Aldinovo rameno a hlasitě za-vzlykala.</p>

<p>Mari se podívala Aldinovi do očí a na rtech se jí obje­vil křečovitý úsměv. „Zatraceně, Larici, doufala jsem, že se s tebou alespoň jednou vyspím,“ řekla vyrovnaně, natáhla se kupředu a vášnivě ho políbila. Pak se od něj odtrhla, odvrátila hlavu a otřela si slzy.</p>

<p>„Pojďme,“ řekla.</p>

<p>Aldin se podíval na Oišiho, který na ně čekal s ta­seným mečem, a sotva znatelně kývl. Pevně stiskl obě­ma ženám ruce a čelem ke stěně pomalu poklekl na po­dlahu. Mari a Tia, stojící každá z jedné strany, klesly na zem za ním.</p>

<p>„Berserk zemře v boji!“ zařval Ura vzdorovitě.</p>

<p>Se zuřivým rykem se berserk rozeběhl proti dveřím a vši silou do nich udeřil těžkou sekerou.</p>

<p>Pak o krok ustoupil a napřáhl se k další ráně.</p>

<p>Na kameni před sebou Aldin zaslechl slabé zacin­kám kovu pohybující se na samé hranici slyšitelnosti. Jako ve snu se podíval dolů ke svým kolenům.</p>

<p>Ani ne metr daleko od něj ležel na podlaze klíč.</p>

<p>„Zadrž!“ vykřikl Aldin.</p>

<p>S hrůzou se obrátil k Oišimu, který mezitím započal sek a čepel jeho meče se snášela dolů k Tiině šíji. Ostří se hladce zastavilo jen několik palců od dívčina hrdla.</p>

<p>„Je to klíč, zatracený klíč!“ zaječel Aldin jako smyslů zbavený.</p>

<p>Natáhl ruku, sevřel ten titěrný kousek chladného kovu ve svých třesoucích se prstech a vstal. Jediným skokem se přenesl k železným dveřím a na druhý po­kus se mu podařilo zasunout klíč do zámku. Pak zadr­žel dech a otočil západkou.</p>

<p>Dveře se s cvaknutím otevřely.</p>

<p>Přepadl ho záchvat hysterického smíchu. Aldin se</p>

<p>podíval vzhůru a rozechvělým prstem ukázal na malou římsu nade dveřmi.</p>

<p>„Ležel celou dobu přímo tam nahoře a Ura ho tím úderem shodil na podlahu!“</p>

<p>„Dobře, takže teď odsud zmizíme!“ zařval vítězoslav­ně Ura, který si ihned přisvojil veškerou slávu, jako by o spásný klíč jen náhodou nezakopl v záchvatu slepé zuřivosti.</p>

<p>Berserk se opřel do těžkých dveří.</p>

<p>Aldin se připravil na nejhorší. Ulsak přikázal svým mužům, aby hlídali únikovou cestu ve druhé budově. Rozhodli se Šigové sejít dolů a čekali teď v temnotě ka­takomb? Ale i kdyby tomu tak bylo, pomyslel si náhle Aldin, dostanou alespoň jeho muži příležitost zemřít se zbraní v ruce.</p>

<p>Dveře se otevřely, ale nic se neozvalo.</p>

<p>Před nimi se objevila další jeskyně osvětlená nazele­nalým přísvitem dějících hub, ale nikdo v ní nebyl.</p>

<p>Gafové se s radostným pokřikem vrhli kupředu a sa­murajové je vzápětí následovali.</p>

<p>Oiši se zastavil vedle Aldina a oba muži si chvilku mlčky hleděli do očí. Nebylo třeba žádných slov, aby si navzájem porozuměli.</p>

<p><strong>Kapitola </strong><strong>č</strong><strong>trn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Kudy půjdeme?“ zeptal se Oiši <strong>a </strong>podíval se na <strong>Ma</strong><strong>­</strong><strong>ri</strong>.</p>

<p><strong>„</strong><strong>A </strong>jak bych to asi měla vědět?“ odsekla mu žena po­drážděně. „Jsem <strong>v </strong>katakombách poprvé stejně jako <strong>vy. </strong>Jediné, co vím, je to, že chodby se táhnou dlouhé kilo­metry pod celou cizineckou čtvrtí <strong>a </strong>místy i za jejími hra­nicemi. Slyšela jsem i zvěsti, že propojují všechna šig­ská města.“</p>

<p>„Žila jste tu, proto jsem se vás na to ptal,“ odvětil Oiši smířlivě. Považoval tuto ženu za vyvolenou svého pána <strong>a </strong>snažil se k ní být co nejzdvořilejší.</p>

<p>Před nimi se otevíral vstup do temné chodby, z níž po několika metrech směrem vpravo odbočovala další. Družina chvíli stála mlčky <strong>a </strong>poslouchala, jak <strong>se </strong>budova skladiště <strong>a s ní </strong>i sklepení s burácením hroutí.</p>

<p>„Slyšíte to také?“ zeptal se Aldin, když hluk utichl.</p>

<p><strong>Z </strong>přímého směru k nim doléhaly rytmické údery.</p>

<p>„Myslím, že se Ulsakovi hoši snaží dostat dovnitř,“ zašeptala Tia.</p>

<p><image xlink:href="#_62.jpg" />„Takže je rozhodnuto,“ oznámil Aldin <strong>a </strong>ukázal vpra­vo.</p>

<p>Oiši pozvedl lampu, kterou sundal ze závěsu <strong>v </strong>jes­kyni, <strong>a </strong>skupina pod jeho vedením vykročila vpřed.</p>

<p>Chodba vedla několik set metrů téměř rovně, pak se stáčela doleva <strong>a </strong>rozvětvovala se do několika směrů.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>„Už jsem řekla, že nemám nejmenší tušení. Tam, kam jdeme, nemají žádné mapy.“</p>

<p>„Mohli bychom chodit stále dokola,“ navrhl Gablona vesele.</p>

<p>„Lepší než se upéci na škvarek,“ opáčil Aldin.</p>

<p>„A proč se tu prostě neukrýt <strong>a </strong>nepočkat?“ zeptal se Zergh. „Trvalo by jim dny, než by nás tu našli.“</p>

<p>Několik samurajů se nad tím vážně zamyslelo <strong>a </strong>pár jich souhlasně přikývlo.</p>

<p>Aldin zavrtěl hlavou. „To není možné hned ze dvou důvodů. <strong>Za </strong>prvé: vůbec to tu neznáme, zatímco oni ur­čitě ano <strong>a </strong>kdyby nás tu objevili, stačilo by jim zavolat pár přátel.“</p>

<p>„A <strong>za </strong>druhé?“ zeptal se Oiši, který na Aldina hleděl zkoumavým zrakem.</p>

<p>„Stará vojenská poučka: Ve volném prostoru neza­stupuj nepříteli cestu. <strong>V </strong>nebezpečí se tlač kupředu. <strong>V </strong>zoufalství bojuj.“</p>

<p>„Sun Tsu,“ řekl Oiši <strong>a v </strong>jeho tváři se zračil hluboký obdiv.</p>

<p>Aldin jen kývl hlavou. „Jsme <strong>v </strong>zoufalém postavení. Náš nepřítel očekává, že budeme prchat nebo se skrý­vat. Ani ve snu ho nenapadne, že bychom mohli zaúto­čit <strong>a </strong>to je přesně to, co mám <strong>v </strong>úmyslu udělat. Pokud se toho neodvážíme, ztratíme nejen své životy, ale Mračno se na dlouhé roky utopí <strong>v </strong>krvi. Vědí, že jsme <strong>v </strong>kata­kombách <strong>a </strong>podle jejich očekávání si tu najdeme něja­kou skrýš. Měli bychom je překvapit <strong>a </strong>vypadnout z to­hohle zatraceného města.“</p>

<p>Rozhlédl se po jednotlivých chodbách, v duchu si ho­dil mincí, a ukázal doprava.</p>

<p>Po dalších několika stech metrech pochodu vstoupili do velké jeskyně a překvapeně se zastavili.</p>

<p>Na tomto místě se pěstovaly ony páchnoucí houby, kterých si místní obyvatelé tolik cenili. Bylo to vůbec poprvé, co někdo nepocházející zrad Šigů, spatřil po­stup jejich výroby.</p>

<p>Po obou stranách cesty byly rozmístěné hrůzné zá­hony, z nichž na každém rostlo deset i více rostlin. Ga-blonovi stačil jediný pohled, aby ve tváři zpopelavěl a rozechvělou rukou odhodil kus mrtvého muže, který si utrhl pod skladištěm a cestou ho bezstarostně pře-žvykoval.</p>

<p>Výživu pro houby jejich pěstitelé získávali z lid­ských těl.</p>

<p>Pod tenkou vrstvičkou hlíny ležely mrtvoly, jejichž obrysy byly jasně patrné. Tu a tam se slabý nános půdy nedopatřením odhrnul a odhalil pohled na kusy tkáně v různém stupni rozkladu. Kořeny hub prorůstaly pří­mo do útrob, lebek a velkých svalů hnijících nebožtíků.</p>

<p>Vzduch zaplňoval strašlivý zápach. Aldin, který se pokoušel hledět přímo před sebe, prošel středem jes­kyně a jeho společníci ho váhavě následovali.</p>

<p>Když se dostán na opačný konec podzemní prostory, zabočila chodba doleva a jejich očím se naskytl nový úděsný výjev.</p>

<p>Aldin se konečně dozvěděl, jak se připravují popí­navé rostliny připomínající svým vzhledem kostru člo­věka. Po celé délce dlouhého sklepení viseli od stropu zavěšení kostlivci, kteří se v zelenkavém světle hub pěstovaných na lidských záhonech lehce pohupovali. Každou jednotlivou kůstku obrůstaly šlahouny zvláštní byliny, která pomalu spotřebovávala její vápník, až ji rozložila na prach. Výsledkem byly naprosto věrné ob­razy koster, které posloužily jako předloha.</p>

<p>„Sundejte pár těch věcí dolů,“ rozkázal Oiši. Jeho muži se na něj nechápavě podívali, ale beze slova ná­mitek uposlechli.</p>

<p>Když vyšli ze sklepem s kostrami, dorazili po něko­lika minutách na rozcestí tří chodeb. Skupina se na chvíli zastavila.</p>

<p>„Budeme se tu motat v kruzích,“ mumlal Gablona opile.</p>

<p>„Máme snad nějakou jinou možnost?“ zeptal se ho Aldin ostře.</p>

<p>Koh se jen zasmál a pokrčil rameny.</p>

<p>„Zprava slyším nějaký hluk,“ zašeptal Ura.</p>

<p>Aldin zpozorněl. Za ohbím tunelu se objevila slabá záře pochodní. JRychle pryč!“</p>

<p>Všichni se rozeběhli vpřed.</p>

<p>„Jsou těsně za námi,“ zavolal Ura. Zezadu k nim za­znívaly výkřiky pronásledovatelů.</p>

<p>„Utíkejte dál!“ zařval Aldin. „Kdybychom se tu za­stavili k boji, brzy by nám z druhé strany odřízli cestu.“</p>

<p>Družina utíkala úzkou, setmělou chodbou. Oiši se zastavil a propadl se až na samý konec zástupu a naří­dil svým mužům, aby cestu zahradili rostlinnými kost­rami. Potom do nitra hranice strčil otevřenou lucernu a počkal, dokud se dřevo nerozhořelo. Pak se znovu ro­zeběhl a připojil se ke svým druhům. Během několika vteřin zachvátily chodbu za nimi plameny, v nichž se zmítán a převalovali kostlivci.</p>

<p>Jak běželi vstříc neproniknutelné tmě podzemí, zpo­za hořícího zátarasu k nim doléhaly slábnoucí hněvivé výkřiky.</p>

<p>Cestou míjeli další a další obrazy připomínající spíše noční můry. Ve všech jeskyních rostly světélkující hou­by nebo se pěstovaly zelené kostry. Ty poslední Oiši po stovkách strhával ze závěsů na zem a zapaloval je. Kro­mě toho vypouštěl z malých ohrad prasatům podobné tvory, kteří působili hluk a mátli pronásledovatele.</p>

<p>Ještě dvakrát se střetli s nepřítelem, přičemž jed­nou do nich doslova narazila skupina Šigů, která vy­běhla z boční chodby. Boj byl krátký a tvrdý a na pod­laze jeskyně po něm zůstali ležet tři muži ve žlutých róbách a dva gafové. Jednomu domorodci se však poda­řilo uniknout a s křikem zmizet v bludišti.</p>

<p>Pokračovali stále dál téměř den a půl a zastavovali pouze ve výjimečných případech. Po nějaké době mu­seli dva gafové vzít mezi sebe nemohoucího Gablonu, jehož nadměrná váha začínala neúnosně zdržovat.</p>

<p>Nakonec Zergh, který běžel v čele průvodu, nařídil zastavit.</p>

<p>„Stůjte. Cítíte to co já?“ zašeptal.</p>

<p>Tak dlouho už dýchali zatuchlé povětří podzemních chodeb, které navíc prostupoval nesnesitelný zápach mrtvých mužů, že měl Aldin pocit, jako by se semínko rozkladu usadilo i v jeho duši. Protáhl se kolem samu­rajů, došel k Zergovi a zhluboka nasál vzduch.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Kouř.“</p>

<p>Pak si to uvědomil. Kouř z hořícího dřeva hnaný zá­vanem čerstvého větru.</p>

<p>„Doprava!“ zavelel Aldin.</p>

<p>Muži i gafové toužící nadechnout se znovu čistého vzduchu se rozeběhli vpřed. V dálce zahlédli malé svě­télko narudlé barvy. Po několika minutách skupinka doběhla ke konci tunelu a ocitla se na okraji lesa.</p>

<p>Připadalo jim, že všude kolem je světlo jako ve dne, ale na obloze nad nimi zářily hvězdy. Nalevo od nich plálo město, které už plameny zachvátily z jednoho konce na druhý. Hustá oblaka dýmu nestoupala k ob­loze, ale převalovala se ve velkých chuchvalcích mezi žhnoucími troskami, které halila do dusivého přítmí.</p>

<p>Vítr šuměl v korunách stromů a přikrmoval ohnivé peklo čerstvým vzduchem.</p>

<p>„Kam půjdeme teď?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>„Způsobit nějaké nepříjemnosti,“ odvětil Aldin a roz­hlédl se kolem.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Pokud trochu znám místní poměry, ztratil Ulsak tím, že nás nechal uprchnout, před svými lidmi tvář. Bude se nás pokoušet polapit za každou cenu a bude pod velkým tlakem. Do konce už musí zbývat nejvýše pět zdejších dní. V téhle chvíli už mu musí být jasné, že jsme unikli z katakomb a všude kolem je příliš volné­ho prostoru, než aby ho dokázal prohledat bez pomoci ostatních. Vraťme se do města a podívejme se, co se dá dělat.“</p>

<p>Všichni se podívali k planoucím domům. Uprostřed celé zkázy se k nebesům tyčila věž Sedy, jejíž lesklý po­vrch odrážel záři šlehajících plamenů, takže vypadala jako obrovský sloup ohně.</p>

<p>„Jsou to naprostí šílenci,“ řekla Mari nevěřícně. „Ne­zůstane tam nic než popel.“</p>

<p>„Možná právě to chtějí,“ odvětila Tia tiše.</p>

<p>„Myslíme si, že se jim podařilo uniknout z města, pane.“</p>

<p>„Vy myslíte? Skutečně jsem tě slyšel říkat, že uprch­lí?“</p>

<p>Ulsak se obrátil k poslovi s tváří zrůzněnou hně­vem.</p>

<p>Muž se před nejmocnějším ullou hluboce uklonil.</p>

<p>„Chci jasnou odpověď. Nemohu pracovat s domněn­kami. Tak uprchlí nebo ne?“</p>

<p>Posel třesoucí se hrůzou zvedl čelo z podlahy a po­hlédl vzhůru.</p>

<p>„Unikli, pane. Našli jsme jejich stopy u tajného vý­chodu mezi západní a severní bránou,“ zašeptal.</p>

<p>„Udělali tví muži to, co jsem rozkázal? Uzavřeli všechny vstupy a prohledali chodbu po chodbě?“</p>

<p>„To je nemožné, můj pane,“ zakvflel muž zoufale. „Tunely se táhnou pod celým městem. Existuje z nich před padesát známých východů a nejspíš ještě jednou tolik skrytých. Museli náhodou narazit na nepoužíva­nou chodbu a držet se jí, dokud nevyšli ven.“</p>

<p>„Pokud si dobře vzpomínám,“ řekl Ulsak tiše, „ani ne před měsícem jsem předvídal, že by se něco tako­vého mohlo stát a přikázal jsem ti, aby ses na to při­pravil. Opravdu jsi to udělal?“</p>

<p>„Nejlépe jak jsem dovedl,“ řekl posel co nejponíže­něji, neboť se svému vládci neodvážil říci, že takový rozhovor mezi nimi nikdy neproběhl.</p>

<p>„Jsi neschopný,“ řekl Ulsak a odvrátil se od k smrti vyděšeného služebníka.</p>

<p>„Musí být někde mezi námi a bílými,“ pronesl Ulsak zamyšleně a rozhlédl se po místnosti. Je třeba je oka­mžitě zpravit o vzniklých potížích. Chci, aby se připra­vily všechny klany. Musíme uprchlíky okamžitě najít a zabít při svatém obřadu obětování, jinak naše plány přijdou vniveč. A mí velitelé nechť mají na paměti, že stačí jediné další selhání a čeká je stejný osud, jaký je po dopadení připravený pro ty dva cizince.“</p>

<p>Ulsak upřel zrak na posla krčícího se na podlaze u jeho nohou.</p>

<p>„Nabodněte ho na kůl,“ řekl a přes rty mu přeběhl neveselý úsměv, „a dejte si záležet, aby to trvalo dlou­ho.“</p>

<p>„Máme se nějak spojit se zrádcem?“ zeptal se ulla, který přistoupil k Ulsakovi ve chvíli, kdy strážci vlekli odsouzeného muže ven z místnosti.</p>

<p>„Ví, co má dělat,“ odvětil Ulsak chladně.</p>

<p>„Dole v katakombách jsme našli jednoho člověka.“</p>

<p>JKoho?“</p>

<p>„Toho bláznivého starce. Potloukal se u dveří pod Sedou a provolával různé nesmysly.“</p>

<p>Ulsak se zastavil a na chvilku se zamyslel.</p>

<p>„Mám ho přivést sem?“</p>

<p>„Na to nemám dost času. Vyžeňte ho z našeho měs­ta a řekněte mu, ať jde třeba k Sutarům. Už ho nebudu potřebovat. Byl mým prorokem, ale doba naplnění jeho věšteb je na dosah.“</p>

<p>Ulla se uctivě poklonil a odspěchal.</p>

<p>Našli ho u dveří prastarých? Jak se tam u všech čer­tů mohl dostat? A co tam vůbec mohl chtít? Ulsak však měl mnohem důležitější úkoly, než aby se zabýval zkou­máním podobných okrajových záležitostí.</p>

<p>Ve slabém světle hvězd byly obrysy muže, který po­kojně odpočíval pod stromem, jen stěží patrné.</p>

<p>Aldina se zmocnilo zvláštní vzrušení. Od okamžiku, kdy ho vysadili na povrchu tohoto světa, se nacházel v postavení kořisti, se všemi jeho nevýhodami. Ať se člověk snažil být jakkoli ostražitý, stále žil ve strachu a nejistotě, kdy a odkud přijde následující útok. Pod­zemí opustili téměř před dvěma dny a po celou tu dobu je na každém kroku pronásledovali Šigové toužící pola­pit svou oběť. Role se ale měly co nevidět vyměnit.</p>

<p>Těsně za ním praskla větvička, a když se Aldin ohlédl, spatřil Hassana strnulého uprostřed pohybu. Samuraj, který kráčel po jeho boku, mu věnoval neslyš­nou kletbu. Assassin se zdál být svou chybou sám za­skočený.</p>

<p>Strážce ihned vyskočil a vytasil dýku.</p>

<p>Aldin ihned znehybněl a pozoroval muže koutkem oka. Kdyby Siga zakřičel, ocitli by se ve skutečných po­tížích.</p>

<p>Oiši zdvihl hlavu ze země, složil dlaně k sobě a při­ložil si je k ústům. Pak vydal zvuk podobný sovímu za­houkání, které, jak si Aldinovi strážci brzy povšimli, mezi sebou místní strážci používali k dorozumívání.</p>

<p>Hlídka před nimi se viditelně uvolnila a znovu se opřela o kmen stromu.</p>

<p>Šiga nikdy nespatřil a nejspíše ani neucítil ostří, které mu o okamžik později proťalo hrdlo.</p>

<p>Takaši jeho bezvládné tělo opatrně položil na zem.</p>

<p>Útočná skupina se pohnula vpřed, zatímco Aldin se zálohami zůstal ukrytý na okraji hustého lesa.</p>

<p>Nepřátelský tábor ležel přímo před nimi.</p>

<p>Oiši si svůj meč přehodil přes záda a vytasil čepel, která patřila mrtvému strážci. Pak se podíval na své muže.</p>

<p>Obloha na východě začínala blednout a v prvních paprscích světla už bylo možné rozeznat žlutou barvu plášťů, které samurajové vzali mrtvým z poslední pře­padené skupiny.</p>

<p>„Připravte se,“ zašeptal Oiši.</p>

<p>Muži jen mlčky kývli.</p>

<p>„Teď!“</p>

<p>Tucet japonských bojovníků vyrazilo kupředu a bě­hem několika vteřin dosáhlo prvního táborového ohně. Dvanáct příslušníků bílého klanu se zhroutilo kzemi dříve, než někdo z nich stihl tasit zbraň nebo vyhlásit poplach. Když se ostatní Šigové v ležení vzpamatovali, mizeli už Oišiho válečníci pod příkrovem prvních stro­mů.</p>

<p>„Ulsak, Ema ATŠiga!“ zařval Oiši a zamával ve vzdu­chu zkrvavenou hlavou jednoho z mrtvých.</p>

<p>Zbytek samurajů a gafové, kteří sloužili jako záloha pro případ nouze, běželi napřed po klikaté stezce ve­doucí do hloubi lesa. Zanedlouho dosáhli prvního ze čtyř výstražných sloupů ovázaných červenou látkou a ob­loukem se mu vyhnuli. Jak prchali stále hlouběji do nitra hvozdu, minuli ještě další tři stejná znamení.</p>

<p>Samurajové převlečení ve žlutých šatech utíkán pod Oišiho vedením za nimi. Když se dostali k prvnímu ků­lu, vytrhl ho Oiši ze země a obloukem ho hodil daleko mezi stromy.</p>

<p>Pronásledovatelé se rychle přibližovali.</p>

<p>Když Oiši doběhl za další zákrut a našel další varov­né znamení, naložil s ním stejně jako s tím prvním.</p>

<p>Zezadu slyšel zesilující se zlostné výkřiky. Následo­valo hlasité zapraskání a pomstychtivý řev se proměnil v bolestné kvílení, když muže běžící v čele skupiny smet­lo z cesty hroty opatřené závaží, které viselo na vysoké větvi nad pěšinou.</p>

<p>Oiši se s chmurným uspokojením pousmál a pokra­čoval dál do lesa. Šigy nechal hluboko vzadu.</p>

<p>Nakonec se všichni Aldinovi bojovníci sešli na smlu­veném místě a svalili se na zem, těžce dýchaje náma­hou z běhu a prožitým vzrušením.</p>

<p>„Tohle by mělo věcmi trochu pohnout,“ řekl po chvíli Aldin. „Ulsak si může říkat, co chce, ale část bílých si odteď bude myslet, že ne všichni žlutí hodlají skutečně spolupracovat a občas si po starém způsobu vyrazí na lov hlav.“</p>

<p>Zatímco mluvili, vylezl Takaši na jeden ze stromů, aby získal lepší výhled. O několik minut později se spustil zpátky na zem.</p>

<p>„Zahlédl jsi něco?“ zeptal se ho Oiši.</p>

<p>„Pořád stahují obklíčení. Kolem všech pěti měst se táhne souvislá řada domorodců, kteří se v rojnici poma­lu přibližují.“</p>

<p>Aldin ze země sebral větvičku a nakreslil v prachu kruh.</p>

<p>„Zbývá ještě nejméně pět hodin světla,“ řekl zamyš­leně. „Za tu dobu ujdou přibližně polovinu vzdálenosti, která je dělí od města. Musíme je napadat znovu a zno­vu a doufat, že se věci obrátí k lepšímu. Kdybychom mezi nimi dokázali prorazit anebo je ještě lépe přiměli k boji mezi sebou navzájem, mohli bychom se s trochou štěstí vydržet skrývat tři zbývající dny. Pak by nás od­sud Bukha mohl vyzvednout.“</p>

<p>Aldin se podíval na Gablonu, který až dosud seděl mlčky. Když koh ucítil jeho pohled, unaveně se usmál.</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ zašeptal Gablona aHassan vyč­kávající po jeho boku přikývl.</p>

<p>„Nastal čas obejít bílé a pro změnu udeřit na mod­ré,“ řekl Aldin a samurajové při zmínce o modrém kla­nu souhlasně zamručeli.</p>

<p>Když slunce minulo vrchol své dráhy, zastavila se družina na břehu bahnitého proudu a vyčkávala. Mezi stromy bylo slyšet hlasité pokřikování blížících se Sigů, kteří se jen s obtížemi prodírali hustým porostem a sna­žili se objevit skryté uprchlíky.</p>

<p>Náhle se ani ne dvacet metrů od nich rozhrnulo křo­ví a ven vykoukl obličej.</p>

<p>Aldin tiše zvedl ruku, aby dal svým mužům na opačném břehu znamení, že nepřátelé právě dorazili.</p>

<p>Podél říčky se objevovalo stále více Sigů, kteří však opatrně vyčkávali.</p>

<p>Nakonec se mezi nimi protlačil muž, který vypadal jako ulla a s hlasitým klením vstoupil do vody. Během několika vteřin se ponořil téměř do výše ramen a začal chabými tempy bojovat s lenivým proudem. Jeho muži, kteří až dosud váhali, se neochotně vydali za ním. Po dlouhém zápasu se zjevně nepřátelským živlem se ulla konečně dostal až ke druhému břehu a začal rukama hledat kořen, za nějž by se mohl vytáhnout ven z vody na suchou zem.</p>

<p>„Ulsak, Ema ATŠiga!“ zařval Oiši a vztyčil se ze své­ho úkrytu vtlejícím Ústí. Následovalo mihnutí čepele a ullova hlava se čistě oddělila od těla. Avšak dříve, než stihla spadnout zpět do vody, se po ní samuraj s divo­kým zaječením natáhl a zachytil ji za vlasy.</p>

<p>Muži v modrých róbách na okamžik ztuhli s očima upřenýma na válečníka ve žlutém plášti, z něhož byly vidět pouze oči pod rudým šátkem Mukby uvázaným kolem hlavy. S vítězoslavným pokřikem se Oiši obrátil a vydrápal se vzhůru po příkrém břehu. Vtom oka-</p>

<p>mžiku se kolem něj zdvihlo tucet dalších samurajů ve žlutých barvách, z nichž někteří zaútočili na nepřátele, kteří se ocitli v dosahu jejich zbraní, a ostatní se jim vysmívali.</p>

<p>Pak všichni zmizeli mezi stromy.</p>

<p>Modří rozzuření takovou zradou se vrhli kupředu, aby pomstili své padlé bratry. Když dosáhli druhé stra­ny proudu začali okamžitě šplhat po kořenech a vět­vích z vody. Jakmile však stanuli na pevné zemi a roze­běhli se k prvním stromům, zapadl nejdříve jeden, pak druhý a nakonec nejméně dvacet dalších do nastraže­ných pastí. Jámy byly hluboké stěží půl metru, ale to stačilo, aby naostřené kůly na jejich dně pronikly botou i chodidlem oběti.</p>

<p>Jak se Aldin a jeho muži rychle stahovali pryč od uzavírajícího se kruhu nepřátel, slyšeli za sebou hně­vivé výkřiky bojovníků modrého klanu. Občas zaznělo i Ulsakovo jméno vyslovené s nepokrytou nenávistí.</p>

<p>„Říkám vám, že mí muži s tím nemají nic společné­ho!“ zařval Ulsak.</p>

<p>„To je teď vedlejší,“ prohlásil Orphet z klanu bílých podrážděně. „Mí lidé jsou pevně přesvědčeni, že je to všechno vina vašich služebníků. Myslí si, že vy žlutí jste neodložili obřadní dýku tak jako ostatní a využívá­te nynějšího honu k tomu, abyste získávali další hlavy. Kromě toho jsem zaslechl i zvěsti o tom, že je to součást předem připraveného plánu.“</p>

<p>„To je nesmysl. Vy tomu snad věříte?“</p>

<p>„To samozřejmě ne,“ odvětil Orphet klidně, ale Ul­sak i všichni kolem něj viděli, že ta odpověď byla spíše diplomatickou než pravdivou.</p>

<p>„Zpochybňuje snad někdo má slova?“ zařval Ulsak.</p>

<p>„Po celých dva tisíce let jsme žili jediným snem,“ řekl Tores Ser z klanu zelených. „Naší touhou bylo vrá­tit se zpět ke hvězdám, očistit Mračno od nevěřících</p>

<p>a nastolit na něm jedinou pravou víru. A nyní jsi nám řekl, že ty sám jsi tím vyvoleným, který vyplní naše nejvroucnější přání a uvede je v život. Sdělil jsi nám, že věž se pro nás znovu otevře a nahoře nás bude očeká­vat loď, jež nás dopraví ke vzdáleným světům. Pouze Ema může mít takovou moc. Hodláš se tedy přede vše­mi přihlásit o tento nejvyšší titul?“</p>

<p>Ulsak přejel pohledem po shromážděných vůdcích jednotlivých táborů Šigů. Už za necelé tři dny ho všichni uzří v celé jeho velikosti.</p>

<p>„Ano, žádám ten titul. Jsem až dosud skrytý Ema z rodu ATŠigů, který byl vyslán, aby vyvedl svůj lid z žaláře a otevřel mu cestu ke hvězdám!“</p>

<p>Jeho prohlášení následovalo zaražené ticho.</p>

<p>„A jakým právem se o takové postavem chceš uchá­zet? Ema musí mít moc překonat překážky, které nám brání v cestě z vězení, a umožnit všemu lidu vystoupat vzhůru, kde čekají koráby všemocného boha. Jedině tehdy se my ostatní podřídíme jeho vůli a bez milosti zabijeme všechny, kdo se mu opováží postavit do cesty,“ řekl Nargla z rudých gafa vážně.</p>

<p>Ostatní se na něj podívali. I když všichni zasvěcenci vnitřního kruhu věděli, že to, co káží davům, jsou pou­hé šikovné výmysly, Nargla se své víry ani po vstupu do jejich řad nikdy nevzdal.</p>

<p>„Přiveďte mi ty dva, na něž pořádáme hon,“ řekl Ul­sak pevně. „Musím je mít připravené nejpozději noc před velkým svátkem Ulmanu. Na hlavním náměstí pro ně budou připravené kůly <emphasis>a až na. </emphasis>nich zemřou, ote­vřou se pro nás dveře k nebesům dokořán.“</p>

<p>„Dveře se otvírají pro každého muže či ženu,“ namítl vůdce bílých Janinsarů. „Ale vyjet nahoru mohou pou­ze ti, kteří předtím sestoupni dolů. Když se do věže od­váží vstoupit Šiga, shodí ho strážci okamžitě zpět na náměstí.“</p>

<p>„Podle toho však poznáte pravdu,“ prohlásil Ulsak,</p>

<p>„a vejde ve všeobecnou známost, že já jsem prorokem, na něhož jste tak dlouho čekali. Budu svatou oběť sle­dovat shora, a až celý obřad skončí a já nebudu vržen dolů jako mí předchůdci, poznáte, že cesta je otevřená pro všechny. To mi bylo slíbeno bytostmi, které se na­zývají Dozorci.“</p>

<p>„Jsi šílený,“ řekl Nargla a potřásl hlavou. „Nejsi žádný prorok ani nic podobného. Pokud získáme vládu nad věží, bude to zásluhou našeho jediného boha a ne nějakým ubohým politikařením. Jsme tady dole vinou svých hříchů, to je vše. Všichni tomu věříme, nebo by­chom alespoň měli.“</p>

<p>„Pravda vyjde najevo. Možná je to právě vůle toho, kterého nazýváš jediným bohem, abychom nad svými vězniteli zvítězili díky jejich pošetilosti a chamtivosti,“ řekl Ulsak s očima upřenýma kamsi do dálky.</p>

<p>„Ale vše záleží na těch dvou uprchlících,“ řekl Or-phet chladně. „To pro mě osobně znamená, že nemáš moc Emy až do chvíle, kdy ti ty dva přivedeme.“</p>

<p>„Je to svatá oběť,“ odvětil Ulsak rychle. „Slibuji vám, že jejich krev nám otevře brány k nebesům.“</p>

<p>„Naši lidé tomu ale příliš nerozumí. Nechápou, proč jsi nechal vypálit cizineckou čtvrť a dokonce i obydlí vlastních služebníků. Sílí mezi nimi přesvědčení, že jsi šílený. Blížící se svátek měl být příležitostí pro obvyklé soupeření a braní hlav nepřátel. Místo toho jsi nás ale požádal, abychom nedělali nic jiného, než pronásledo­vali ty dva muže a jejich stoupence. Učili jsme své vě­řící, že všech šest klanů se znovu sjednotí pouze tehdy, pokud se zjeví skrytý Ema, který je spojí pod barvou tábora, v němž se zrodil.“</p>

<p>„Vy hlupáci,“ zařval Ulsak vztekle. „Jediné, co po vás žádám, je chycení těch dvou cizinců živých. Pak se sami přesvědčíte, že jsem vám říkal pravdu. Jestli ne, nabízím svou hlavu jako oběť.“</p>

<p>Ullové zmlkli.</p>

<p>„Nabízíš svou vlastní hlavu?“ zeptal se Orphet vy­chytrale.</p>

<p>„Ano! Řekněte svým lidem, že útoky na ně nevedou mí bojovníci, ale jedná se o snahu nás rozeštvat. Při­kažte jim, aby ty dva dostihli za každou cenu a přivedli je ke mně živé. Pokud se nestane to, co jsem předpově­děl, nabízím jako cenu svou hlavu, spolu s hlavami svého klanu.“</p>

<p>Velmistři se podívali jeden na druhého a usmáli se.</p>

<p>„Považujeme tvou přísahu za svatou,“ řekl Orphet tiše. Pak se beze slova obrátil a vyšel v doprovodu os­tatních z místnosti. Zůstal pouze Nargla.</p>

<p>„A pokud se nám ty cizince nepodaří polapit?“ zeptal se starý gaf mírně.</p>

<p>„Podaří. Ale nezapomeňte, že je chci živé.“</p>

<p>„Proč? Jestli je podmínkou dohody, že je musíme za­bít, měli bychom to prostě udělat a dál se o to nestarat.“</p>

<p>„Ne!“ řekl Ulsak a odvrátil se.</p>

<p>Chtěl, aby ti nahoře viděli, že to byl on, Ulsak, kdo je slavnostně obětoval. Rozhodně nestál o to, aby se za osvoboditele prohlašoval nějaký ubožák, kterému se poštěstilo je v lese podřezat.</p>

<p>Obrátil se zpět a pohledl na Narglu. „Prohřešili se proti mně a ti nahoře teď požadují, aby jejich smrt pro­běhla veřejně na hlavním náměstí, před zraky všech našich lidí a nikoli někde ve skrytu.“</p>

<p>Byla to sice lež, ale to Nargla nemohl tušit.</p>

<p>JKruh se dnes zmenšil o více než polovinu. Nejpoz­ději zítra za soumraku by tví lidé měli dojít až k vněj­šímu obvodu města, kolem kterého jsem postavil hus­tou rojnici ze svých bojovníků. Mezi nimi by neměl zů­stat nikdo jiný, než ti, které chceme polapit.“</p>

<p>„Ale pokud se je nepodaří zajmout...“</p>

<p>„Musí se to podařit,“ řekl Ulsak a podle napětí v je­ho hlase Nargla pochopil, co je třeba dělat. Než tahle noc skončí, pomyslel si, připočítá si on sám pár sko-</p>

<p><image xlink:href="#_66.jpg" />lených úlovků. Budou však docela jiné, než by Ulsak očekával.</p>

<p>„Tam. Je to jediné místo, kam nedosvítá strážní ohně,“ řekl Aldin a ukázal k jihu.</p>

<p>„To je část hlídaná červenými,“ řekla Mari tiše.</p>

<p>Smyčka se znatelně stáhla a planoucí hranice Šigů se teď velkým obloukem stáčely kolem vzdáleného měs­ta. Aldin se ohlédl dozadu přes rameno. Některé čtvrti stále hořely ave vzduchu se vznášel všudypřítomný dým. Těsně kolem vnějších zdí byla rozmístěná další ohniště, jež označovala postavení žlutých, kteří jim mě­li zabránit v případném návratu zpět do podzemních chodeb.</p>

<p>„Proč je to místo neosvětlené?“ zeptal se Aldin, který přemýšlel nahlas.</p>

<p>„Může to být past, do níž se nás pokoušejí nalákat,“ řekla Mari.</p>

<p>Aldin se znovu podíval k městu a odhadoval vzdále­nost, která je dělila od prvních staveb.</p>

<p>„Zatraceně, kdybychom tak měli den navíc. K čer­tu.“ Spustil se dolů ze stromu, z něhož spolu s Mari po­zorovali rozmístění nepřátelských stráží.</p>

<p>„Je tam stále ten tmavý úsek?“ zeptal se Oiši, který se k nim připojil.</p>

<p>Aldin přikývl.</p>

<p>„To by mohlo stát za pokus. Možná se po našich dnešních výpadech někteří z Šigů rozhodli opustit roj­nici a nechali některé části obklíčení nehlídané. Kdyby se nám podařilo proniknout na druhou stranu, měli by­chom otevřenou cestu k celému zbytku jejich území až ke srázu. Než by se jim podařilo nás vystopovat, hra by skončila a vaši takzvaní přátelé by nás, doufejme, vy­vezli zpět nahoru.“</p>

<p>„Něco se mi na tom nelíbí,“ prohlásil Aldin.</p>

<p>„Máme nějakou jinou možnost?“ zeptal se Oiši věcně.</p>

<p>Aldin si uvědomil, že má samuraj pravdu, a tak jen tiše kývl na souhlas.</p>

<p>Během hodiny byli všichni na pochodu a pohybovali se v dlouhé řadě po úzké pěšině, o níž jeden z gafa hlíd­kujících vepředu říkal, že vede přímo k nestřeženému úseku obklíčení. Hvězdy na noční obloze se pomalu po­souvaly a družina obezřetně postupovala kupředu. Všichni Aldinovi strážci očima neustále propátrávali okolní temnotu a pozorně naslouchali všem zvukům ve snaze odhalit případnou léčku. Nemohli tušit, že všich­ni Šigové v obavách před zradou svých druhů z jiného klanu území mezi dvěma řetězy strážních ohňů opustili.</p>

<p>Když se přiblížili ke klíčovému místu, muži kráčející v čele výrazně zpomalili postup. Překonání vzdálenosti, jejíž přejití volnou chůzí by nezabralo více než pár mi­nut, trvalo samuraj ským agafským zvědům více než hodinu. Bojovníci se po metrech posouvali kupředu a neustále si vyměňovali tichá znamení, zda je vše v pořádku. Tímto způsobem se pokoušeli vyvarovat se jakékoli nastražené pasti.</p>

<p>Během dlouhého čekání se k nervóznímu Aldinovi přikradl Ura, aby mu sdělil novinky. „Hassan je pryč!“</p>

<p>„Cože? Myslel jsem, že tví bojovníci jeho a Gablonu pečlivě hlídají.“</p>

<p>„Snažili jsme se,“ řekl mohutný gaf bezradně.</p>

<p>Aldin už chtěl hněvivě vybuchnout, ale pak pocho­pil, že Ura se svým selháním cítí strašlivě zahanbený a žádné další pokárání by pro něj neznamenalo větší trest. „A Gablona?“</p>

<p>„Je zde. Tvrdí, že nic neví.“</p>

<p>„Sakra, skoro si přeji abych ho býval zaškrtil.“</p>

<p>„Mohu?“ zeptal se gaf s nadějí v hlase a jeho rysy se rozzářily.</p>

<p>„Ne, zatraceně,“ vyhrkl Aldin. „Vrať se k němu a ne­spouštěj ho z očí.“</p>

<p><image xlink:href="#_67.jpg" />Gaf se sklíčeně obrátil a vydal se zpátky k zadní čás­ti skupiny. V té chvíli se vrátil Oiši, aby mu oznámil, že prozkoumali další kus cesty a Aldin mu řekl o Hassa-novi.</p>

<p>„Chtěl jsem ho zabít, ale vy jste mi to nedovolil.“</p>

<p>„Já vím, já vím,“ řekl Aldin a v duchu se proklínal, že neuposlechl svůj vnitřní hlas.</p>

<p>„Měli bychom se pohnout,“ řekl Oiši naléhavě. „Ať už nás opustil z jakéhokoli důvodu, může nám to jen ublížit.“</p>

<p>S Oišim v čele se výprava znovu dala na pochod.</p>

<p>„Směřují k oblasti hlídané červenými,“ zasípěl Has-san, který po dlouhém běhu lesem stále nemohl popad­nout dech. Ta cesta ho málem stála život. Když se do­stal až k okraji města, zaútočili na něj žlutí, mezi nimiž se šířily zvěsti, že bílí jsou na nočním lovu hlav. Jedině dlouhými roky vypěstovaný instinkt ho přiměl sehnout se na poslední chvíli pod úderem neviděného protiv­níka a zároveň zakřičet smluvené heslo.</p>

<p>„Kam?“ zeptal se Ulsak.</p>

<p>„K neosvětlené části kruhu.“</p>

<p>„Ten prokletý Nargla jim nabízí únikovou cestu. Měl jsem to tušit!“</p>

<p>„Jdeme!“ rozkázal Ulsak.</p>

<p>„Tam je jejich rojnice,“ zašeptal Oiši a ukázal na obě strany.</p>

<p>„Něco tu není v pořádku,“ řekl Aldin tiše. „Žádné ohně, žádné stráže, jen temný prostor, skrze který má­me projít.“</p>

<p>„Nebo do něj.“</p>

<p>„Nebo do něj,“ zopakoval Aldin zamyšleně. Srdce mu bušilo jako o závod. Pokud byl tohle ten pocit, o němž muži mluvili, když vyprávěli o vzrušení z lovu, Aldin se v duchu pevně rozhodl, že jestli se odsud dostane živý,</p>

<p>už nikdy po setmění nevyjde z domu. Připadalo mu, že v každém křoví a za každým stromem číhá vrah a noc se pro něj stala černým vírem, jenž ho strhával vstříc jisté záhubě. O několik set metrů dál viděli po obou stranách záři planoucích ohňů a slyšeli odtud volám Šigů, ale před nimi bylo jen ticho a tma.</p>

<p>„Co budeme dělat?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>„Tasíme meče a půjdeme přímo vpřed,“ odvětil Oiši. „Další možností je zůstat tu sedět až do úsvitu, který přijde velmi brzy, nebo se stáhnout zpět do obklíčení, které kolem nás pomalu stahují.“</p>

<p>Muži dostali rozkazy a ve slabém světle hvězd se za­třpytily jejich dlouhé čepele.</p>

<p>Oiši se postavil a rozhlédl se.</p>

<p>„Zbraně nejsou nutné, cizinci,“ zazněl znenadání z temnoty neznámý hlas.</p>

<p>Oiši ztuhl a samurajové předali svým druhům vza­du varování.</p>

<p>„Řekl jsem, že zbraně nejsou nutné!“</p>

<p>Ani ne tucet metrů před nimi vzplála pochodeň a Oi­ši si s připraveným mečem stoupl před svého pána.</p>

<p>„Kdybychom chtěli bojovat, mí lidé by vás už dávno všechny pozabíjeli.“ Dopředu popošla osamocená posta­va.</p>

<p>Aldin položil Oišimu ruku na rameno. Pokud tohle byla past, pak do ní vešli, aniž by si něčeho všimli. Zdr­žování jim mohlo poskytnout čas k nalezení únikové cesty.“</p>

<p>„Kdo jste?“ zavolal Aldin.</p>

<p>JNárgla, mistr ulla ze Sutarů.“</p>

<p>„Mari!“</p>

<p>Bojovníci za Aldinem ustoupili stranou, aby uvolnili cestu Mari tlačící se kupředu.</p>

<p>„Říká, že je mistrem rudého klanu,“ pošeptal jí Aldin, když k němu došla. Ani na okamžik přitom nespustil zrak z gafa, který klidně stál na pěšině před nimi.</p>

<p><image xlink:href="#_68.jpg" />„Je to on,“ odpověděla Mari tiše.</p>

<p>„Chci s vámi uzavřít dohodu,“ řekl Nargla.</p>

<p>„A jakou?“</p>

<p>„Nabízím vám bezpečný průchod.“</p>

<p>Aldin nevěděl, jestli má vydechnout úlevou, nebo přikázat Oišimu, aby zaútočil a vzal snimi do pekla alespoň jednoho šigského vůdce.</p>

<p>„Vím, že mi nevěříte,“ řekl Nargla.</p>

<p>„A proč bychom měli? Nejsem blázen, abych důvěřo­val všemu, co slyším.“</p>

<p>Nargla se zasmál. „Hezky řečeno.“</p>

<p>„Co tedy navrhujete?“</p>

<p>„Kdybych chtěl, abyste zemřeli, nařídil bych svým mužům zaútočit bez tohohle vyjednávání.“</p>

<p>„Možná jsme ho překvapili a on se jen snaží získat čas, než přijdou jeho stráže,“ zasyčel Oiši.</p>

<p>„Dobrá úvaha. Přesně tak bych se zachoval.“</p>

<p>„Ty poklony by už stačily. Pojďme k jádru věci,“ řekl Aldin ostře.</p>

<p>„Než vás propustím, chci znát nějaké odpovědi.“</p>

<p>„A to je vše?“</p>

<p>„Ano, to je vše. Mezi mnou a Ulsakem nevládne žád­ná vzájemná láska a vy představujete klíč k tomu, po čem tak strašně touží. Pokud mu to překazím, značně mu tím v očích ostatních uškodím. Ulsak vás chce zís­kat živé kvůli obětování. Mám v úmyslu mu to znemož­nit.“</p>

<p>„A proto nás zabijete,“ doplnil Oiši.</p>

<p>„Je to tak?“ zeptal se Aldin a pohybem ruky Oišimu naznačil, aby se nehýbal.</p>

<p>„Nejdříve se potřebuji dozvědět pár důležitých infor­mací,“ řekl Nargla.</p>

<p>„Ptejte se.“</p>

<p>„Dávám v sázku svou čeét ully rudých Šigů. Pokud vás zradím, propadnu hrdlem.“</p>

<p>Mari při těch slovech cosi překvapeně zamumlala.</p>

<p>„To je svatá přísaha,“ zašeptala.</p>

<p>„Pouze vás žádám o rozhovor. Pak bude vaše cesta volná.“</p>

<p>„Můžeme si promluvit přímo zde,“ řekl Aldin, který horečnatě zvažoval všechny možnosti.</p>

<p>„Naše hlasy by brzy přitáhly nežádoucí pozornost,“ řekl Nargla odmítavě. „A záležitosti, o nichž s vámi chci hovořit, nepřísluší uším nikoho jiného než mě. Rád bych vás požádal, abyste vy a ten tlustý muž přišli ke mně. Sedneme si, probereme několik věcí, a pak budete moci svobodně projít našimi řadami. To jsem vám od-přísáhl.“</p>

<p>Aldin zaváhal.</p>

<p>„Stejně dobře můžete přijít vy k nám,“ zavolal Oiši.</p>

<p>Nargla se pobaveně zasmál. „Já jsem ten, kdo nabízí život. Stačí, abych teď hlasitě zakřičel a mí lidé tábořící na druhé straně říčky se sem seběhnou jakou hmyz ke kusu mršiny. Pokud někdo z nás někam půjde, budete to vy ke mně, a ne já k vám.“</p>

<p>Aldin se podíval nejdříve na Mari, a pak na Oišiho.</p>

<p>„Nedělejte to, můj pane,“ požádal ho Oiši s naléha­vostí v hlase.</p>

<p>„Může to být naše jediná cesta ven,“ řekla Mari. „Za­vázal se nám nejvyšší přísahou. Znamená to, že pokud by nás zradil, kdokoli z nás by na něm mohl vykonat odplatu. Také nepřipadá v úvahu, aby zavolal někoho ze svých mužů a nařídil mu na nás zaútočit.“</p>

<p>Aldin stále váhal.</p>

<p>„Oiši!“ zavolal dost hlasitě, aby ho Nargla dobře sly­šel. „Máš u sebe ještě ten luk, který sis vyrobil?“</p>

<p>„Ano, můj pnae.“</p>

<p>„Vlož do něj šíp a napni tětivu. Pak zamiř na gafa a kdyby nás chtěl ohrozit, zastřel ho.“</p>

<p>Koutkem oka sledoval, jak se Nargla zachová.</p>

<p>Ulla však dál klidně stál na cestě a na tváři se mu objevil pohrdavý <emphasis>výraz.</emphasis></p>

<p>„Zbraň zbabělců,“ odplivl si posměšně. „Ale poslužte si, jestli vás to uklidní.“</p>

<p>„Přiveďte Gablonu,“ řekl Aldin.</p>

<p>O chvíli později už se koh, který pochopil, co má Al­din v úmyslu, svíjel strachy vedle něj v čele skupiny a nesrozumitelně žadonil a blekotal prosby o slitování. Aldin mlčky vytasil dýku a důrazným šťouchnutím je­jího ostrého hrotu do zad popohnal Gablonu kupředu.</p>

<p>„Takže to jste vy dva,“ poznamenal Nargla se zá­jmem, když se k němu přiblížili a pozorně si každého z nich prohlédl.</p>

<p>„Jestli máte na mysli ty, kterým se podařilo unik­nout celému národů ATŠigů,“ odvětil Aldin, „pak zní odpověď ano.“</p>

<p>„Úspěšně uniknout znamená přežít ve zdraví až do konce pronásledování. Na vašem místě bych nebyl tak vychloubačný,“ poznamenal Nargla.</p>

<p>„Stejně jsme ale dali Ulsakovi a jeho hochům námět k přemýšlení,“ řekl Aldin.</p>

<p>„Z jakého důvodu celé tohle šílenství vůbec nasta­lo?“ zeptal se Nargla.</p>

<p>„Když vám to řeknu, nebudete tomu věřit,“ odpově­děl Aldin unaveně.</p>

<p>„Nejspíš ne, neboť ta slova zazní z úst nevěřícího.“</p>

<p>„Proč s námi tedy chcete hovořit?“</p>

<p>„Protože bych se rád dozvěděl, jak by vaše smrt mohla ovlivnit Ulsakův vzestup kmoci. Pokud mé zprávy nelžou, pak se dveře Sedy otevřou pozítří v po­ledne, až nastane velké zatmění slunce. Kdo by mohl být tak pošetilý, že by nás vypustil z našeho vězení pouze za cenu vašich dvou životů?“</p>

<p>Aldin věnoval Gablonovi záštiplný pohled a koh před ním uhnul očima.</p>

<p>„To je dlouhý příběh,“ odvětil Aldin.</p>

<p>„Nehýbejte se!“ sykl náhle Nargla.</p>

<p>Ve tmě po Aldinově levici zapraskala větvička.</p>

<p>Aldin se obrátil <strong>a </strong>pokusil se zrakem proniknout tem­notou za hranicí světla Narglovy pochodně.</p>

<p>Pak se ozval slabý zvuk, jako by někdo zafoukal na píšťalu <strong>a </strong>Aldina cosi bodlo do ramene.</p>

<p>Omámeně se podíval dolů <strong>a </strong>to, co spatřil, mu připa­dalo příliš směšné, aby tomu mohl věřit. Zasáhla <strong>ho </strong>malá šipka velikosti ukazováčku, jejíž tenký hrot mu pronikl pod kůži stejně snadno jako včelí žihadlo.</p>

<p>„Ulsak!“ vykřikl Nargla <strong>a </strong>odhodil pochodeň na zem.</p>

<p>Aldin měl náhle pocit, že se dívá do temného tunelu táhnoucího se do nekonečné dálky. Rozeběhl se kupře­du <strong>a </strong>všechno kolem něj se odehrávalo jakoby zpoma­leně.</p>

<p>Uslyšel zadrnčení tětivy Oišiho luku <strong>a </strong>zvuk tupého nárazu šípu, který nadzvedl Narglu ze země <strong>a </strong>srazil je­ho těžké tělo do blízkého křoviska.</p>

<p>Gablona se zapotácel <strong>a </strong>z jeho odulého břicha náhle vyrostlo několik šipek podobných <strong>té, </strong>která zasáhla Al­dina do ramene. Kohův obličej se zkroutil hrůzou <strong>a </strong>muž roztáhl ústa do bolestného výkřiku, ale Aldin nic nesly­šel.</p>

<p>Ze tmy kolem se vynořily tucty neznámých postav <strong>a </strong>ve vteřině ho obklopily.</p>

<p>Mlhavě nad sebou zahlédl dvě známé tváře. Jedna z nich patřila Hassanovi <strong>a </strong>druhá Ulsakovi. Než se <strong>s </strong>ko­nečnou platností propadl do temnoty, marně se pokusil zakřičet.</p>

<p><strong>Kapitola patn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Jsi si tím naprosto jistý?“ zeptala se Sisa, která stá­le nemohla uvěřit tomu, co slyšela.</p>

<p>„Slyšel jsem to od Zoly osobně. Kohové se chovají, jako kdyby úplně zešíleli. Zdá se, že jsou na trhu dva miliony sázkových lístků, které předpokládají Aldinovu a Gablonovu smrt v poslední den hry, který začíná za necelých šest hodin běžného času.“</p>

<p>„Dva miliony,“ zašeptala Sisa a posadila se naproti Kurstovi. „A všechno to jsou tikety koupené první den?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Výhry se budou pohybovat v bilionech katarů,“ za­mumlala Sisa. „Galaktická Herní Společnost tolik ne­dokáže vyplatit a zkrachuje.“</p>

<p>„Je toho ještě víc,“ řekl Kurst. „V zakládajících listi­nách GHS je ustanovená přímá odpovědnost v případě bankrotu. Pokud společnost nedokáže dostát všem svým závazkům, budou je muset podílníci uhradit z vlastních zdrojů. Jinými slovy, většina majetku na Mračnu pře­jde do rukou výherců.“</p>

<p>„A kdo má ty tikety?“</p>

<p>„Alma,“ odpověděl Kurst stručně. Ještě před něko­lika dny o Dozorcích ani neslyšel, ale teď se na celou věc díval úplně jinak. Tyto tajemstvím obestřené bytosti představovaly pro každého, kromě kohů, pouhé po­stavy z dětských povídaček. Kdyby se výsledek loterie projevil pouze v tom, že by obrovská částka peněz pře­šla z účtů jedné společnosti na účty někoho dalšího, o nic by se v podstatě nejednalo. Ale jak se na veřejnost dostávaly přesnější zprávy, trhy na celém Mračnu začí­naly kolísat. Pozítří budou vše vlastnit Dozorci, a co se stane pak?</p>

<p>„To přece nemohou dovolit,“ řekla Sisa.</p>

<p>„To jistě ne. Zola a někteří další kohové mluví o ote­vřené vzpouře, odmítnutí převodu majetkových práv a spoustě dalších věcí.“</p>

<p>„Ale o Dozorcích se povídá, že ovládají strašlivou moc.“</p>

<p>Kurst jen pokrčil rameny. „Dokud se nezmění zaběh­nuté společenské pořádky, nedá se nic moc dělat. Do­zorci určitě nezačnou ničit obydlené světy jen proto, aby se dostali ke své výhře v loterii.“</p>

<p>„To doufejme. Máš ještě další zprávy?“</p>

<p>„Pořád se pokoušejí vymyslet nějaké řešení. Poda­řilo se mi vyslechnout Zolův rozhovor s jedním kohem. Vážně, jak se situace zhoršuje, dávají stále menší pozor na bezpečnost a únik informací. Ale abych se vrátil k vě­ci, Zola dost sebejistě prohlašoval, že tam dole ještě pořád někoho má a také mluvil o Aldinově a Gablonově zavraždění na Sigmův účet.“</p>

<p>„Cože? Vždyť Sigma je dávno po smrti a jeho gafové pracují pro Aldina.“</p>

<p>„Kdyby jeden z přeběhlých gafů ty dva zabil, připsa­lo by se to stále Sigmovi, i když je už skoro měsíc mrtvý.“</p>

<p>Sisa se otočila k obrazovce a nechala na ní zazářit poslední zprávy z trhu.</p>

<p>Za posledních pět dnů výrazně ubylo všech větších obchodů. Ceny opcí na sázkové tikety se teď velmi při­blížily jejich celkové výherní hodnotě a původní vklad jednoho kataru se tak ani ne za měsíc proměnil na ne­celých pět milionů. Všechny lístky vsazené na Aldinovu a Gablonovu smrt z rukou ATŠigů zmizely z nabídky už před několika dny a jejich vlastníci se už těšili na závratné výhry.</p>

<p>„Volných tiketů je už zanedbatelně málo,“ řekla Sisa.</p>

<p>„Kup je,“ řekl Kurst. „Až doteď měl Zola pravdu a to­hle bude náš poslední tah.“</p>

<p>„Právě teď se ceny pohybují kolem padesáti tří tisíc katarů za opci najeden tiket, od teď, až do konce hry.“</p>

<p>„Kup je všechny,“ řekl Kurst.</p>

<p>„Podívej, vydělali jsme několik set milionů. Co kdy­bychom je prostě vzali a zmizeli odsud dříve, než se celý trh zhroutí,“ navrhla Sisa.</p>

<p>„Za těch několik set milionů můžeme nakoupit přes šest tisíc opcí,“ řekl Kurst, kterému se v hlavě rychle rozběhla malá kalkulačka. „Zisk z toho by se vyšplhal na třicet miliard. S takovým bohatstvím by se z nás stali kohové. Přemýšlej o tom!“</p>

<p>Sisu nepřestávala překvapovat Kurstova nečekaná proměna. Ještě před měsícem byl dokonalým příkla­dem vysokoškolského vědeckého pracovníka, kterého nezajímalo nic než jeho pravděpodobnostní výpočty. Z člověka, který se celý život bavil hrou se smyšlenými čísly, se nyní stal skutečný žralok burzovního trhu. Kurst nyní vycítil další možnost znásobení zisku, jež by jim přineslo více, než v co se kdy odvážili snít.</p>

<p>„Pořád se mi to nějak nezdá,“ řekla Sisa váhavě.</p>

<p>„Udělej to,“ vykřikl Kurst. „Budeme kohové s majet­kem, jaký mají jen ti nejbohatší na celém Mračnu.“</p>

<p>Sisa se k němu obrátila a chvfli si ho zamyšleně pro­hlížela. Nakonec mlčky přikývla, vstala a vykročila k ob-</p>

<p>chodnímu oddělení. Během několika minut se ceny opcí na Sigmovo zabití Aldina a Gablony vyšplhaly na šede­sát tisíc katarů a dále stoupaly.</p>

<p>Oiši seděl osamoceně v říčním proudu a vymýval si rány, které utržil v boji. Mírně se svažující stráň pod le­sem byla směsicí ohnivých barev obrovských orchidejí, jejichž největší trsy dosahovaly rozpětí mužských paží. Vzduchem se šířila opojná vůně, která mu připomněla rozkvetlé třešňové sady jeho domova. Šikmé sluneční paprsky Časného soumraku jako by si vzaly příklad v bujných květinách a zbarvily mraky do všech odstínů rudé.</p>

<p>Oiši to však neviděl. Ztracený v myšlenkách postup­ně čistil jednu ránu za druhou, a když skončil, zvedl se a pomalu došel ke břehu. Z vaku vytáhl jehlu a nit, kte­rou u sebe nosil jeden z jeho mužů a jal se zašívat dlou­hý řez způsobený zakřivenou dýkou, který se táhl přes celé rameno.</p>

<p>Bolest téměř nevnímal. Již dávno se naučil oprostit se od podobných nedůležitých pocitů a obrátit svou mysl k závažnějším věcem. To, nad čím přemítal, ho trýznilo mnohem více než zásah dýky nebo bodnutí jehly.</p>

<p>Zklamal svého pána.</p>

<p>Stál připravený s napnutým lukem a sledoval svého pána, který neuposlechl jeho rady a kráčel přímo do pas­ti. Když praskla první větévka, natáhl tětivu na nejvyš­ší možnou míru a zamířil přímo na srdce rudě obleče­ného gafa.</p>

<p>Přepadení bylo provedené naprosto dokonale.</p>

<p>V jednom okamžiku na cestě nebyl nikdo kromě dvou cizinců a jednoho gafa a v následující chvíli se tam vy­rojily stovky mužů v žlutých róbách. Nepřátelé obklopi­li Aldina a Gablonu dříve, než stačil cokoli udělat. Zpo­čátku si Oiši myslel, že je rudý Nargla zradil navzdory své hrdelní přísaze, která přesvědčila i Mari znalou</p>

<p><image xlink:href="#_68.jpg" />místních poměrů. Samuraj se však postaral, aby si ví­tězství dlouho nevychutnal.</p>

<p>Oiši s hněvivým výkřikem vystřelil a odhodil luk stranou. Pak se spolu s ostatními bojovníky vrhl do zoufalého útoku s marnou nadějí, že se mu ještě podaří svého pána zachránit.</p>

<p>S bezmocnou zuřivostí sledoval, jak on sám i jeho bratři bojují proti žlutým Šigům, kterým nezáleželo na vlastním životě, a jejichž jediným cílem bylo umožnit ostatním útěk do bezpečí.</p>

<p>Oiši soustředil celou svou pozornost na rameno. Ukončil poslední hrubý steh malým uzlíkem, vytáhl nit z očka jehly a překousl ji v zubech.</p>

<p>Když ho čepel dýky zasáhla, pomyslel si, že jeho ži­vot skončil, neboť v žilách mu již dozajista koluje smr­tící jed. Zranění v něm však vyvolalo stav vražedného šílenství a on se vrhl přímo do středu nenáviděných nepřátel. Jako ve snu se pohyboval mezi bránícími se domorodci a znovu a znovu zatínal svůj dlouhý meč hluboko do jejich těl.</p>

<p>Přesto před ním nikdo z nich neustoupil. Jakmile je­den z nich zemřel, na jeho místo ihned nastoupil druhý, který zaplnil vzniklou mezeru. A po celou dobu krvavé řeže viděl Oiši přes hlavy svých protivníků hlouček mu­žů, kteří unášeli bezvládná těla Aldina a Gablony kam­si do noci.</p>

<p>Nakonec s divokým výkřikem zasáhl posledního z útočníků. Prudkým sekem vedeným zdola oddělil mu­ži paži těsně pod ramenem a do očí mu stříkla sprška horké, lepkavé krve. Pak odkopl bolestí vřeštícího Šigu ve žlutém rouchu z cesty a přenechal jeho dobití zbytku svých mužů.</p>

<p>Když došel k Narglovi, krátce se zastavil.</p>

<p>Aldin s Gablonou byli pryč. Nalevo slyšel vzdalující se únosce, kteří si jen s námahou razili cestu lesním po­rostem. Rychle přikázal svým samurajům, aby se vydá-</p>

<p>li je pronásledovat, neboť očekával, že každým okamži­kem padne za oběť jedu, který mu musel kolovat v krev­ním oběhu. Kromě prvního zranění na rameni totiž utr­žil ještě nejméně půl tuctu dalších.</p>

<p>Zprava zaznívaly poplašné výkřiky strážců z klanu rudých gafů, kteří se hnali ze svých úkrytů, aby zachrá­nili vůdce Narglu.</p>

<p>Zbývalo už udělat pouze poslední věc, napadlo ho, a jeho mysl se znenadání pročistila. Zmocnil se ho zvláštní klid.</p>

<p>Obrátil se zpátky, ušel několik kroků po cestě a zvedl první tělo ve žlutých šatech, na které narazil. Potom mrtvolu donesl k Narglovi a hodil ji vedle něj. Pak šlápl nohou na gafův mohutný hrudník a s vypětím všech sil vytrhl šíp, jenž trčel z ullova srdce. Z křečovitě ztuhlých prstů žlutého Sigy vypáčU dlouhou dýku a až po jílec ji zarazil do otvoru, který zůstal v Narglově hrudi. Ales­poň dá rudým něco na přemýšlení. Ještě jednou vše přelétl pohledem a zmizel v křovinách u cesty jen zlo­mek vteřiny předtím, než na místo doběhli muži v ru­dých róbách.</p>

<p>Oiši přerušil své úvahy, předklonil se a podíval na krvácející ránu ve svém stehně. Znovu navlékl tenkou nit do jehly a i tento řez opatřil dlouhou řadou hrubých stehů, které rozšklebené okraje kůže stáhly k sobě. Při­padalo mu zvláštní, že si tohoto zranění nevšiml až do okamžiku, kdy těsně pod městskými hradbami vzdali pronásledování únosců svého pána.</p>

<p>Téměř na každém kroku na ně zaútočili jeden či dva žlutí Šigové, kteří zůstávali vzadu za hlavní skupinou, aby zdrželi běžící samuraje. Trvalo vždy jen kratičký okamžik, než se s protivníkem vypořádali, ale draho­cenné vteřiny se postupně sčítaly, až nakonec Oiši Ul-sakovu skupinu běžící před nimi úplně přestal slyšet. Mohl jedině dál slepě běžet po lesní stezce, která ho za­vedla na volné prostranství. Před ním ležely dohoříva-</p>

<p>jící trosky města se zavřenými branami. Zápasil s nut­káním vrhnout se vpřed a zaútočit proti kamenným zdem, ale Mari ho v poslední chvíli zadržela.</p>

<p>„Už je kdesi daleko uvnitř,“ zašeptala a do očí jí vy­hrkly sLzy. „Promarnili bychom své životy, aniž bychom měli sebemenší naději ho zachránit.“</p>

<p>Oiši se náhle rozechvěl zoufalstvím a vyčerpáním a mlčky přitakal. Pak se zbytek skupiny vrátil zpět do lesa a utábořil se na břehu malé, pomalu tekoucí říčky.</p>

<p>Ztratili čtyři další samuraje a pět gafů a více než po­lovina přeživších byla zraněná. Když vzal v úvahu i Mari a Tiu, došel Oiši k číslu čtyřicet sedm, které se jakousi zvláštní hříčkou osudu rovnalo původnímu po­čtu jeho mužů v dávném Japonsku. Teprve po čase si uvědomil, že nepřátelé nepoužívali otrávená ostří. Ul­sak se nejspíše obával, že by jimi mohl být omylem za­sažený Aldin nebo Gablona. To by pro něj znamenalo nenahraditelnou ztrátu obětí pro slavnostní obřad, a proto zřejmě svým bojovníkům přikázal, aby zbraně zbavili jedu. To však znamenalo pro muže, kteří byli boji s otrávenou čepelí uvyklí a počítali s tím, že protiv­ník zemře i po malém škrábnutí, značnou nevýhodu.</p>

<p>Když si Oiši ošetřil i poslední ránu, pomalu vstal a opatrně se protáhl. Tmavě rudý sluneční kotouč se už dotýkal obzoru a klesal za něj s dvojnásobnou rychlostí, než na jakou si pamatoval ze své vlasti.</p>

<p>Rozhlédl se po květinami porostlé loučce na břehu řeky. Někteří z jeho mužů si tak jako on zašívali rány, jiní čistili zakrvácené zbraně a zbytek samurajů spal hlubokým spánkem naprostého duševního i tělesného vyčerpání.</p>

<p>Kolem tábora stály rozmístěné stráže, ale Oiši v hlou­bi duše věděl, že je nebudou k ničemu potřebovat. Roj­nice už dále nepostupovala, neboť kořist již byla pola­pená. Ještě předchozího dne všichni z jeho družiny před­pokládali, že budou bojovat až do hořkého konce. Nyní</p>

<p>kdysi hrdí válečníci znaveně odpočívali na břehu tiché říčky s vědomím, že pozítří hra skončí. Tia jim už slí­bila velké bohatství a tituly, které se svou vážností vy­rovnaly postavení daimjů. V budoucnu pak měli vstou­pit do služeb společností jejího strýce.</p>

<p>Postupně zmizely i poslední zbytky světla a nastala noc. Sedmdesátý sedmý den podle místního počítání času skončil. Oiši si s tichým povzdechem uvědomil, že pokud o to budou mít zájem, budou moci zítra touto do­bou svobodně odejít.</p>

<p>A Aldin bude mrtvý.</p>

<p>Oiši si oblékl bederní roušku a zamyšleně zdvihl ze země své potrhané a špinavé obřadní roucho, které no­sil ještě za dnů svého dřívějšího pána Asana. Rukávy byly potřísněné zaschlou krví, která prosákla i svrchní vrstvou oděvu a vpila se do jemného hedvábí pod ní. Pozorně si šaty prohlédl. Někde mezi těmi nesčetnými hnědými flíčky musely být i kapičky Kirovy krve. Jak daleko odsud asi ležel jeho rodný svět? Oiši zasněně zdvihl oči vzhůru k nebesům. Vzpomněl si na noc, kdy s ním Aldin vystoupil na střechu jejich úkrytu a ukázal na jedno ze záplavy světel zářících na půlnoční obloze. Řekl mu, že u té titěrné hvězdy leží jeho svět, na němž ještě před měsícem žil, a který byl jediným místem, jež za svůj život poznal.</p>

<p>Pokusil se mezi tisíci jinými hvězdami očima vyhle­dat tu malou, jasně planoucí tečku. Kde asi byl jeho pán Asano? Teprve po mnoha dnech od svého příjezdu pochopil, že se nepohybuje ve světě duchů. Musel si při­pustit, že tato zem je rovněž domovem živých lidí a růz­ných dalších bytostí. A stejně jako v rodném Japonsku i zde nosili muži ve svých srdcích ctnostné úmysly i myš­lenky na zradu a vraždu. Aldin mu v mnoha ohledech připomínal Asana. Byl to hlavně jeho tichý smích a při­rozená snaha zachovat se ke všem bez rozdílu čestně a ohleduplně, co v něm vyvolávalo vzpomínky na jeho</p>

<p><image xlink:href="#_69.jpg" />dřívější život. Tyto vlastnosti, jichž si tak cenil, však vyšly z módy i v jeho domovském světě, napadlo Oišiho smutně. To, že se jeho pán rozhodl nedávat Kirovi úplatky, které byly u zkaženého a zhýralého dvora tak běžné, mu přineslo pouze ponížení a smrt.</p>

<p>Oiši se oblékl do poničených a krví zbrocených šatů a sehnul se pro dva meče, které ležely před ním v trávě. Přivázal si jejich zdobné pochvy k pasu a při jejich zná­mém dotyku se sám pro sebe slabě pousmál. Tyto dvě živoucí zbraně představovaly na samurajově cestě živo­tem nerozlučné společníky a jejich původ se táhl přes mnoho pokolení až k mistru Matsumasimu. Ten je před dlouhými věky vykoval vlastníma rukama z ušlechtilé oceli avetkl do nich smysl pro spravedlnost, pravdu a čest.</p>

<p>Za Oišiho zády se ozvalo slabé zakašlání. Ihned po­znal, že je to Takaši, který tímto způsobem dával na­jevo svou přítomnost, když s Oišim potřeboval hovořit, ale zdráhal se ho vyrušit z jeho úvah. Obrátil se ke svému bratrovi a spatřil v jeho očích vepsanou hlubo­kou lítost a nekonečný zármutek. Ztráta jediného syna tohoto statečného válečníka zasáhla bolestněji, než by to dokázala jakákoli zbraň, ale on svůj žal odložil do doby, až vše skončí.</p>

<p>Až vše skončí, pomyslel si Oiši. Zergh jim od samého počátku lhal, to nakonec zAldinových slov vyplynulo zcela jasně. I kdyby tu takzvanou hru přežili, nečekala je žádná cesta domů, jak jim bylo přislíbeno. Jejich svět ležel nepředstavitelně daleko a místo nich tam zemřeli jiní lidé. Z nějakého důvodu mu to však v této chvíli nepřipadalo důležité.</p>

<p>„Mluvil jsem s kohem Tiou,“ řekl Takaši. Oiši se po­díval za něj a spatřil další samuraje, kteří přišli blíže, aby mohli vyslechnout jejich rozhovor.</p>

<p>„A?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>„Říkala, že budeme v její říši jmenováni daimji a na­ším lenním panstvím se stane obrovské území. Neviní nás z Aldinova zajetí a domnívá se, že další boj by při­nesl pouze zbytečné ztráty na životech.“</p>

<p>Oiši pouze tiše přikývl a zadíval se na Tiu, která se Zerghem po boku stála opodál a hleděla na něj. Zna­veně se na něj usmála, ale v její tváři byly stále patrné stopy utrpení, jímž v posledních dnech prošla.</p>

<p>„To samé řekla i mně,“ poznamenal Oiši.</p>

<p>Takaši mlčel.</p>

<p>„Z jakého důvodu mi říkáš to, co již vím?“ zeptal se Oiši.</p>

<p>„Ačkoliv se tím cítím být poctěn, musím to zdvořile odmítnout.“</p>

<p>„A co máš v úmyslu dělat?“ zeptal se Oiši svého bra­tra, který třebaže byl starší, uznával svého mladšího sourozence jako velitele.</p>

<p>„Zemřu se svým pánem Aldinem,“ oznámil Takaši.</p>

<p>„Já ale nevím o jediném způsobu, jak se k němu do­stat,“ namítl Oiši.</p>

<p>„To není podstatné. Přísahal jsem, že ho ochráním, ale selhal jsem. Alespoň zemřu se zbraní v ruce, a ve světě ležícím za tímto, mě pán Aldin uvítá po boku pá­na Asana. Oba budou vědět, že jsem ukončil svůj život se ctí jako skutečný samuraj.“</p>

<p>Oiši se rozhlédl po svých mužích, z nichž každý kýv­nutím hlavy potvrdil stejné rozhodnutí, a oči se mu za­lily slzami dojetí. Dokonce i gafové v této chvíli opustili své obhroublé způsoby a tiše pozvedli své těžké sekery do výše v mlčenlivém souhlasu.</p>

<p>Potom Oiši obrátil zrak k Tie, která je chvilku ohro­meně pozorovala, a pak se odhodlaně napřímila. Ona i Mari po vzoru samurajů mlčky přikývly.</p>

<p>„Pak tedy nezemřu sám,“ zašeptal Oiši se staženým hrdlem. „Něco takového bych od vás nemohl žádat. Věz­te ale, že čtyřicet sedm roninů se znovu stalo jedním</p>

<p>celkem. A i když nás náš pán možná neuvidí, nakonec se stejně dozví, že ho jeho bojovníci v hodině smrti ne­opustili.“</p>

<p>Všichni se rázem uvolnili, jako kdyby právě překo­nali velkou překážku, a nyní, když učinili těžké rozhod­nutí, mohli skrýt svůj strach a užít si posledních chvi­lek společnosti svých druhů. Několik samurajů si za­čalo přátelsky dobírat gafy a jejich těžkopádné zbraně, ale berserci jim to nezůstali nic dlužní.</p>

<p>Tia pomalu došla k Oišimu, postavila se vedle něj a třesoucími se prsty vyhledala jeho ruku, kterou pev­ně sevřela.</p>

<p>„Proč?“ zeptala se.</p>

<p>„Protože jsem samuraj,“ odpověděl, což podle jeho mínění zřejmě vysvětlovalo vše.</p>

<p>„Nemusíte chodit s námi,“ řekl a podíval se jí přímo do očí.</p>

<p>„Sexisto,“ odsekla a zasmála se.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Zapomeň na to,“ odpověděla a Oiši z jejího pohledu vyčetl, že nemá cenu se s ní déle přít. „Kdy vyrazíme?“ zeptala se.</p>

<p>„Odejdeme odsud před půlnocí, pronikneme do měs­ta a pokusíme se dostat co nejblíže k místu, kde leží Ul-sakův dům. Pokud se nám podaří proniknout dovnitř, osvobodíme Aldina a uprchneme.“</p>

<p>„Moc tomu ale nevěříš?“ zašeptala.</p>

<p>Oiši věděl, že nemá cenu si něco nalhávat. „Už jed­nou udělali chybu, díky níž se nám podařilo uniknout. Velitel jako je Ulsak, jistě nepřipustí, aby se selhání opakovalo. Pravděpodobně budou všude tisíce stráží, ale alespoň se všichni dozví, že jsme zemřeli se ctí.“</p>

<p>Oiši se posadil do měkké trávy na břehu řeky a Tia vedle něj tiše poklekla. Svou dlaň nechala vloženou v je­ho. Samurajové se pomalu rozešli a někteří z nich se uložili ke spánku. Většina si ale krátila chvíli rozhovo-</p>

<p>rem se starými i novými přáteli, které našli mezi srstí porostlými gafy. Japonští válečníci k těmto velkým tvo­rům chovali zvláštní úctu, neboť měli stále na paměti císařské výnosy. Takaši a dva nebo tři další muži se posadili na břehu říčky a ponořeni v myšlenkách pozo­rovali odraz hvězd třpytících se na vodní hladině.</p>

<p>„Řekněte mi něco o svých světech,“ řekl Oiši tiše. „A jak k tomuhle vůbec došlo.“</p>

<p>„Ach, kde bych tak měla začít?“ zasmála se Tia tiše.</p>

<p>„Kdekoli si přejete.“</p>

<p>Se vzdychnutím se k němu naklonila a přiblížila své rty k jeho.</p>

<p>„Začnu tím, jak jste se sem dostali, a pak ti budu vy­právět dějiny lidstva táhnoucí se až k dávné Zemi,“ za­šeptala.</p>

<p>S úsměvem se mu zahleděla do očí.</p>

<p>„Existuje jedna pověst, která se už po celé věky vy­práví na tisících světech,“ řekla sotva slyšitelným šepo­tem a její oči se vpíjely do jeho, ,^ia které kdy vstoupila noha člověka. Po tři tisíciletí už lidské pokolení vzpo­míná na čtyřicet sedm roninů, kteří se rozhodli zemřít pro svého pána, jenž byl již po smrti...“</p>

<p>Nad jejich hlavami se pomalu posouvaly hvězdy Ma­gelanova mračnu v celé jeho nádheře.</p>

<p>„Doufám, že půjdeš jako první,“ řekl Gablona slabě a podíval se na Aldina, který stál přikovaný řetězy u pro­tější stěny.</p>

<p>„To je od tebe milé,“ opáčil Aldin. „Když uvážím, co s námi chtějí udělat, nezbývá mi než s tebou souhlasit.“</p>

<p>Ozvalo se zarachocení klíčů v zámku, dveře jejich cely se otevřely a dovnitř vešel se zlomyslným úškleb­kem na tváři Ulsak. Chvíli si oba své vězně s uspoko­jením probJížel.</p>

<p>„Musím podotknout, že vaše pohostinnost není na takové úrovni jako posledně,“ prohlásil Aldin, který byl</p>

<p>sám na sebe hrdý, že se vzmohl na takový odpor. Pilo­val tu větu už celé hodiny, neboť se domníval, že je to rozhodně lepší než poníženě škemrat a plazit se před mužem, který pro něj chystal tak bolestivou smrt.</p>

<p>„Ach ano, ubytování,“ pronesl Ulsak a rozhlédl se po nehostinné místnosti. „Jednou ze staveb, které jako zá­zrakem unikly požáru města, byly mé kobky.“</p>

<p>„Jak patřičné.“</p>

<p>„Ano,“ odvětil Ulsak, který se zřejmě rozhodl hrát Aldinovu hru. „Musíte pochopit, že můj překrásný dům shořel na popel, když ten prokletý vítr zavál na jeho střechu několik žhavých uhlíků.''</p>

<p>„Smutné,“ řekl sklíčeně Aldin, který byl za to chvil­kové rozptýlení vděčný.</p>

<p>„Proto jsem se rozhodl vás umístit zde, kde budete mít až do rozednění, nad hlavou bezpečnou střechu.“</p>

<p>„Kolik je hodin?“ zaječel Gablona.</p>

<p>„Noc vám asi ubíhá pomalu, že? To je ode mě velmi nezdvořilé. V této chvíli zbývá do půlnoci jen pár mi­nut. Ale pro vaše pohodlí ihned nařídím strážcům, aby sem odteď až do rána zašli každou čtvrthodinu a sdělili vám přesný čas.“</p>

<p>„Přeji příjemnou, dobrou noc, přátelé,“ řekl Ulsak a se smíchem vyšel z cely.</p>

<p>Oba muži mlčeli, dokud Gablona náhle nezvedl hla­vu a neupřel na Aldina šílený pohled.</p>

<p>„Doufám, že budeš trpět víc než já,“ zaječel koh ne­příčetně.</p>

<p>„A pak řekl Aldin sbohem Alexandrovi, který byl znám též jako Veliký...“</p>

<p>Oiši natáhl ruku a něžně pohladil Tiu po tváři.</p>

<p>„Myslím, že přišel čas vyrazit,“ řekl tiše.</p>

<p>Tia se zarazila a plaše se usmála.</p>

<p>„Přála bych si, aby ta noc trvala navěky,“ řekla za­sněně a povzdechla si.</p>

<p>„Už brzy bude,“ odvětil Oiši, „a pak mi budeš vyprá­vět tak dlouho, jak jen budeme chtít.“</p>

<p>Než si Oiši vůbec uvědomil, co dělá, naklonil se k ní a přitiskl své rty k jejím.</p>

<p>Tia se k němu dychtivě přivinula a vyšla mu vstříc.</p>

<p>Nakonec se Oiši pomalu odtáhl a jejich jediný dlou­hý polibek vyprchal. Usmáli se na sebe jako dvě děti, které se někde v zákoutí mimo zraky dospělých poprvé zkusily líbat.</p>

<p>Oiši vstal a Tia, která si vzápětí uvědomila, že je z něj opět velitel neohrožených válečníků, pustila jeho ruku.</p>

<p>„Nastal čas,“ zavolal Oiši a muži se kolem něj začali shromažďovat. Někteří se probírali z několikahodino­vého spánku, jiní z tichých úvah a ti ostatní si se svými přáteli vyměnili poslední žertíky na důkaz toho, že ne­mají obavy z osudu, který je čeká. Všichni však sdíleli společné odhodlání položit život při pokusu osvobodit svého pána.</p>

<p>„Jaký je plán?“ zeptal se Ura, který přišel k Oišimu. Jeho berserci mlčky vyčkávali za ním.</p>

<p>„Plán?“ Oiši sklonil hlavu a začal se tiše smát. „Ptáš se mě na plán? Najít ve zdi nízké místo, nebo se dovnitř někudy probořit, a pak pokračovat dál do města.“</p>

<p>„A co podzemní chodby?“</p>

<p>Oiši zavrtěl hlavou. ^Je zázrak, že jsme z nich vůbec našli cestu ven. Mohli bychom v nich bloudit celé dny.“</p>

<p>Ostatní cosi souhlasně zamumlali.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl Oiši, vytasil meč a zdvihl ho vzhůru ke hvězdám.</p>

<p>„Výborné. Výborné, říkám vám,“ ozval se neznámý hlas z temnoty pod stromy. „Přál bych si mít tento výjev zachycený na obraze ve stylu socialistického realismu. Nazval bych ho 'čtyřicet sedm roninů hrdě kráčí vpřeď. Ach, to pronikavé hrdinství!“</p>

<p>Bojovníci strnuli a zdvihli zbraně.</p>

<p>„Kdo je tam?“ zavolal Oiši.</p>

<p>„Ztiš hlas, můj milý příteli, nebo nás někdo uslyší.“</p>

<p>Ze stínů se vyloupla postava a přistoupila blíže. Ve slabém světle hvězd se objevil starý muž opírající se o dlouhou hůl.</p>

<p>„Co po nás chceš, starce?“</p>

<p>„Jen si popovídat s přáteli.“</p>

<p>„Žádný podraz, dědku, nebo ti podříznu krk,“ zavr­čel Ura výhružně.</p>

<p>„Vy gafové jste vždycky tak krvežízniví.“</p>

<p>„Já ten hlas znám,“ řekla Tia, protlačila se mezi bo­jovníky dopředu a zastavila se před starcem s holí.</p>

<p>„To snad není možné,“ řekla se smíchem. „Jarosla­ve!“</p>

<p>„Ano, ano,“ přitakal starý muž, odhodil stranou svou hůl a s roztaženýma rukama začal křepčit dokola.</p>

<p>„Tahal jsem ty parchanty za nos pěkných pár dní. Nakonec mě sice trochu zbičovali, ale alespoň mě nena­razili na kůl. Z toho plyne poučení, že být antropologem může být občas docela užitečné. Stal jsem se na čas je­jich šíleným věštcem a oni sežrali všechno, co jsem jim napovídal, jako úplní tupci!“</p>

<p>„Ty toho muže znáš?“ zeptal se Oiši, který se posta­vil vedle Tii.</p>

<p>„Ach ano, ty a Tia,“ řekl Jaroslav a oběma jim za­hrozil prstem. „Už nějakou chvíli vás pozoruji. Bylo to docela dojemné.“</p>

<p>„Ty starý nestydo,“ řekla Tia s hraným rozhořčením a Aldinova starého přítele pevně objala. „Chceš říci, že jsi nás špehoval?“</p>

<p>„Snažil jsem se vás najít. Ve chvíli, kdy jsem se do­zvěděl, že Ulsak zajal Aldina, začal jsem po vás pátrat. Hned mi bylo jasné, že vás musím najít dříve, než se, vy blázni, vrhnete střemhlav na hradby a necháte se pozabíjet. Mám v rukávu schovanou ještě jednu kartu. Sám jsem skoro neměl naději ji vytáhnout a přihodit do</p>

<p>hry, ale s vaší pomocí by se to snad mohlo podařit. Vy­žadovalo to ode mě hodně chození, ale byl jsem si jistý, že vás najdu někde poblíž brány, kudy vlekli Aldina do města.“</p>

<p>„Takže ty víš, kde ho drží?“ zeptal se Oiši s nadějí a jeho rysy se rozjasnily.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Oiši si povzdechl a odvrátil se.</p>

<p>„Pak ustup stranou, starce, musíme ještě něco vyří­dit,“ řekl samuraj zasmušile.</p>

<p>„Počkejte ještě vteřinku,“ zavolal Jaroslav a popo­běhl, aby stál přímo před Oišim. „Situace je velmi na­pjatá a hrozí každým okamžikem vybuchnout. Nevím, jak jste to s ostatními klany sehráli, ale každopádně se vám to povedlo. Mladí bojovníci se třesou touhou pustit žlutým žilou a jejich ullové je jen stěží drží na uzdě.“</p>

<p>„To nás teď nemusí zajímat,“ odvětil Oiši.</p>

<p>„Ale ano, rudí jsou bez sebe zuřivostí a vykřikují, že Ulsak zavraždil jejich ullu, aby se zmocnil Aldina. Do­konce ani nalezení jednoho z vašich mužů, který se převlékl do žlutých šatů, je nijak nepřesvědčilo o opa­ku. Myslí si, že to nastražil sám Ulsak, aby od sebe od­vedl pozornost.“</p>

<p>Oiši se zasmál.</p>

<p>„Ach, napadlo mě, že v tom budete mít prsty. Do­konce ani Ulsak by se neodvážil zabít jiného nejvyššího ullu. Dává to špatný příklad ostatním a mohlo by se to rychle rozšířit. Jediná věc, která je ještě spojuje, je Al-dinovo obětování a příslib toho, co bude následovat.“</p>

<p>„Myslíš jejich odchod z této planety?“ zeptala se Tia.</p>

<p>„Jak jste se o tom dozvěděli?“ vykřikl Jaroslav pře­kvapeně.</p>

<p>„Trochu jsme se nad tím zamysleli, to je všechno. Gablona se s šigy pokusil uzavřít obchod, který by mu zachránil život, ale vložili se do toho Dozorci. Výsled­kem je, že padesát přepravních lodí vyčkává na oběžné</p>

<p><image xlink:href="#_70.jpg" />dráze sousedního systému, aby zítra přistály uvěže. Proč jsi mi o tom sakra neřekl, než jsi odešel?“</p>

<p>„Děvče, stále pro tebe existuje nějaká naděje,“ pro­hlásil Jaroslav. ;rPromiň, že jsem ti o ničem neřekl, ale abych byl upřímný, nebyl jsem si tebou tak docela jistý. Krev je víc než voda, jak se občas říká a k Aldinovi tě pojí pouze formální příbuzenství.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel a podíval se na Tiu. „Jak se tak dívám, asi jsem se mýlil.“</p>

<p>„Nicméně,“ navázal Jaroslav a rozhlédl se po zbytku shromážděných válečníků, ještě můžeme zasáhnout do děje a říci k tomu své.“</p>

<p>„Tím, že se pokusíme obrátit klany proti sobě?“ ze­ptala se Mari.</p>

<p>„Přemýšlel jsem o tom. To by nám sice pomohlo, ale máme důležitější věci na práci. Mám v úmyslu postarat se o to, aby se celé to prokleté divadlo vůbec neuskuteč­nilo, ale k tomu budu potřebovat pomoc vás všech. Mů­žete zaútočit, ničit a pálit, ale většinu škod už napácha­li sami Šigové a pochybuji, že se vám za těch pár hodin, které zbývají do rozednění, podaří způsobit nějaké dal­ší. Jakmile vyjde slunce, brány se otevřou a bojovníci ze všech zbývajících pěti klanů vpochodují do města. Všich­ni budou vzteklí a podráždění a na velkém náměstí se jich sejde víc než jeden milion Stačí jediná jiskra a spus­tí se obrovské krveprolití. Pokud Ulsak přivede oběti, jak slíbil, vše se nejspíš uklidní, ale jestli se mu to ne­podaří...“ Jaroslav větu nedokončil a vítězoslavně se rozhlédl kolem v očekávání bouřlivého souhlasu.</p>

<p>Oiši zaváhal.</p>

<p>„Chtěli jsme padnout ve jménu našeho pána,“ řekl tiše.</p>

<p>„Když se do toho dáme, nejspíš se vám to splní,“ opáčil Jaroslav.</p>

<p>„Co tedy navrhuješ? Ale řekni to stručně,“ vybídl ho Ura.</p>

<p>„Nejdříve se vydat do katakomb.“</p>

<p>„Cože? Plazit se chodbami a jeskyněmi, zatímco náš pan bude umírat někde nad našimi hlavami? Nikdy!“ vykřikl Oiši.</p>

<p>„Důvěřujte mi, prosím,“ řekl Jaroslav rozčileně. „Po­kusím se vám vysvětlit, co je potřeba cestou udělat. S va­ší pomocí se dostaneme přes stráže, které tam Ulsak postavil.“</p>

<p>Oiši se podíval na Tiu, protože ona jediná z celé je­jich skupiny toho starého blázna znala.</p>

<p>„Je to Aldinův nejlepší přítel. On a Zergh,“ řekla za­myšleně. „Půjdu tam s tebou, Jaroslave.“</p>

<p>Oiši se pozorně zadíval starému muži do očí a spat­řil tam vzrušení a také naléhavost.</p>

<p>„Tak dobře,“ prohlásil Oiši, „ale doufám, že k tomu všemu máš dobrý důvod.“</p>

<p>„O, to určitě ano,“ zachichotal se Jaroslav. „Bude to nejdivočejší představení v celé zatracené historii. A teď pojďme.“</p>

<p>Družina pod vedením starce zmizela v noční tmě.</p>

<p><strong>Kapitola </strong><strong>š</strong><strong>estn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>Všude kolem nich bouřily davy lidí. Hluk byl tak silný, že Aldin téměř neslyšel vyděšené výkřiky Gablo­ny, který stál přímo vedle něj a třásl se hrůzou.</p>

<p>Milion hrdel vzrušeně křičelo v očekávání blížícího se okamžiku, který jim přislíbil velký ulla Ulsak. Roze­pře mezi jednotlivými klany byly alespoň pro tuto chví­li zapomenuté.</p>

<p>Aldin se pátravě ohlédl přes rameno a podíval se na Ulsaka, který stál nad ním na vyvýšeném pódiu. Ulla se s rozpřaženýma pažema díval na nespočetné zástu­py shromážděné před ním a v očích mu zářilo divoké uspokojení. Pak na okamžik zalétl pohledem k Aldino­vi.</p>

<p>Vasba se od něj odvrátil. Z očí šigského vůdce bylo možné vyčíst vražedné šílenství. Aldin se zachvěl při představě, že už za několik málo hodin budou jeho kr­vežíznivé hordy vypuštěné ze svého vězení a rozlétnou se napříč galaxií.</p>

<p>„Slyšte, mí bratři!“ zakřičel Ulsak, ale jeho hlas se</p>

<p>v okolním ohlušujícím lomozu ztratil jako pláč dítěte v řevu vichřice.</p>

<p>K Aldinovi přistoupili čtyři strážci, chopili se řetězů, jimiž byl spoután, a popohnali ho kupředu. Společně sestoupili z vyvýšeného stupně, na němž až dosud stál, a vydali se dolů po schodech na velkou plošinu, která byla postavená tak, aby na ni všichni přítomní dobře viděli.</p>

<p>Ačkoli se na tuto chvíli snažil v duchu co nejlépe při­pravit, když uviděl ostrý kůl trčící z podlahy obětiště, ucítil, jak se mu začínají podlamovat kolena.</p>

<p>Pokusily se o něj mdloby a on se zhroutil. Muži, kte­ří drželi řetězy, ho však vlekli dál.</p>

<p>Při pohledu na jeho slabost Šigové zavyli štěstím a jejich ryk zesílil natolik, že měl Aldin pocit, jako by mu měly každým okamžikem prasknout ušní bubínky.</p>

<p>Několika hrubými kopanci ho Šigové dotáhli až k obětnímu kůlu. Bezmocný Aldin, chvějící se po celém těle, na něj hleděl ze země. Dlouhý ocelový hrot se v jit­řních paprscích zlověstně leskl. Aldin sklonil hlavu a po­zvracel se, což mezi dychtivým davem vyvolalo další vlnu jásotu.</p>

<p>Aldin zůstal ležet a lapal po dechu. Náhle se vedle něj přivalil Gablona, jehož ústa se zdánlivě nehlučně otevírala v zoufalých výkřicích a škemrání o milost.</p>

<p>Čísi ruce uchopily Aldina za ramena a nemilosrdně ho postavily na nohy. Pak mu někdo násilím otevřel ústa a vložil mu mezi rty hrdlo lahve. Aldin ucítil na ja­zyku chladivou tekutinu a dychtivě se jí napil, neboť ho napadlo, že je to pravděpodobně naposled, co tak činí.</p>

<p>O několik vteřin později se mu srdce rozbušilo zběsi­lou rychlostí a na čele mu vyrazil pot, jako kdyby najed­nou vypil tucet hrnků silné kávy.</p>

<p>„Udrží tě to při vědomí,“ zakřičel mu jeden ze stráž­ců do ucha. J^íechceme, aby ta zábava skončila příliš brzy.“</p>

<p>Shromáždění se náhle uklidnilo a tváře všech se ob­rátily k nebesům.</p>

<p>„Menší zatmění,“ řekl muž a Aldin se podíval na bledé slunce.</p>

<p>Okraj planoucího kotouče, který částečně zakrývaly mraky, zmizel, neboť ho zakrylo jiné vesmírné těleso. Na velkém náměstí se rozhostilo naprosté ticho, které po předchozím povyku působilo ještě hrozivěji.</p>

<p>Šigové chvíli pozorovali tento neobvyklý úkaz, a pak se zadívali k místu, kde stál Ulsak. Aldin se ohlédl přes rameno k hornímu pódiu a spatřil, že Ulsak mezitím vystoupil na kazatelnu, která tvořila nejvyšší bod obě-tiště.</p>

<p>„Slyšte, mí bratři,“ zahřímal Ulsak mocným hlasem, který se rozléhal po náměstí. Ve vzdálenějších místech prostranství byly mezi shromážděnými lidmi rozesta­vené dřevěné věžičky, na nichž stáli vyvolávací, kteří předávali Ulsakova slova k těm, co ho nemohli slyšet.</p>

<p>„Dnes přišel den velkého Ulmanu,“ zakřičel Ulsak. „A já vám nyní vyjevím, co je vám souzeno. Dnes na­stane vytoužené sjednocení, kdy se šest klanů stane je­diným národem.“</p>

<p>Po jeho slovech se mezi lidmi ozvalo překvapené mručení, a Ulsak zvedl ruce do výše, aby si znovu vyžá­dal pozornost.</p>

<p>„Tato událost byla předpovězena již na samém po­čátku věků. Obětováním těchto dvou mužů bude spl­něna poslední podmínka všemohoucího.</p>

<p>A nyní vám konečně mohu odhalit, kdo ve skuteč­nosti jsem.“</p>

<p>Ulsak se odmlčel, aby zvýšil napětí mezi posluchači. Davy ATŠigů znovu začaly mručet a pokřikovat. Pouze žlutí setrvali v nábožném mlčení, neboť očekávali oka­mžik, kdy bude jejich ulla vyzdvihnut nade všechny ostatní a příslušníci Wardi se stanou prvními mezi sjed­nocenými.</p>

<p>„Slyšte, mí bratři. Teď mohu říci celou pravdu. Já jsem dávno ztracený Ema, který povede svůj lid ke hvěz­dám!“</p>

<p>Celé shromáždění naráz vykřiklo, avšak v hlasech pěti klanů zazněla zloba a nenávist nad takovou svato-krádeží. Na kruh strážců ve žlutých pláštích, kteří stáli kolem paty obětiště, se vrhlo několik desítek rudých s tasenými dýkami. Na okamžik se zdálo, že propuknou velké násilnosti a krveprolití a Aldin se poprvé po mno­ha letech v duchu tiše pomodlil.</p>

<p>Vše ale ztichlo stejně rychle jako začalo a lidé znovu zdvihli oči k nebi. Poprvé za dlouhých dva tisíce let, kte­ré Šigové strávili uvězněni v Díře, se nad jejich hlava­mi objevilo dvojité zatmění.</p>

<p>Stín na slunečním kotouči, který se posouval zpra­va, už zabíral mnohem větší plochu a nalevo se nyní ukázal stěží patrný stříbřitý záblesk druhého nebeské­ho tělesa pohybujícího se opačným směrem.</p>

<p>Ohromený dav opět obrátil oči k Ulsakovi.</p>

<p>„Toto je znamení. Dva stíny na nebi představují tito muži, kteří dnes musí zemřít. Až se na nebi objeví dva srpky slunečního světla nastane čas jejich smrti. Pak se Šeda otevře pro vyvolené a my vykročíme ke hvězdám, abychom zabíjeli ve jménu našeho jediného boha!“</p>

<p>Po jeho slovech následovalo napjaté ticho, které se zdálo překypovat ještě větší silou než dřívější ryk.</p>

<p>„Už brzy vstoupím do Sedy a jako příslib vám všem nahoře otevřu dveře, kterými pak projdete. Podívejte se k soudnému výstupku, a tam mě spatříte jako svého velkého Emu. Když se odtud nezřítím dolů mezi vás, uzříte, že jsem mluvil pravdu. A až se znovu setkáme, budeme už stát na palubě lodí plujících mezi hvěz­dami.“</p>

<p>Ulsak spustil ruce, otočil se a sestoupil ze své kaza­telny. Pak sešel dolů po schodech, pod nimiž na něj če­kalo dvanáct válečníků z klanu Wardi. Obklopen stráž-</p>

<p><image xlink:href="#_71.jpg" />ci vkročil na nosítka pokrytá pásy nejjemnějšího žluté­ho hedvábí. Bojovníci zdvihli svého vůdce na ramena <strong>a </strong>vydali se volným krokem napříč náměstím ke vstup­ním dveřím Sedy. Když došli <strong>až </strong>ke svému cíli, Ulsak se naposledy ohlédl <strong>a </strong>zamával svému lidu, <strong>a </strong>potom zmizel uvnitř.</p>

<p>„Zahajte obřad,“ přikázal jeden z nižších ullů stráž­cům.</p>

<p>Čtyři muži Aldina zdvihli ze země <strong>a </strong>postavili se kaž­dý z jedné strany u trčícího kůlu. Potom svého zajatce začali velice pomalu <strong>a </strong>opatrně spouštět dolů. Aldin se dotkl chodidly země ve stejném okamžiku, kdy mezi nohama ucítil slabé bodnutí chladného, kovového hro­tu. Instinktivně se zdvihl na špičky, jak nejvýše doká­zal. Shromážděný dav se při pohledu na jeho zoufalou snahu uhnout před ostrou špičkou hlasitě rozesmál.</p>

<p>Každý ze strážců pak vzal jeden z řetězů upevněný na silném opasku, který měl Aldin zapnutý kolem bo­ků, <strong>a </strong>napnul ho do strany, kde ho ukotvil <strong>za </strong>železný hák vystupující <strong>z </strong>podlahy plošiny.</p>

<p>Aldin se pokusil o kousek pohnout. Řetězy ho však pevně držely na jednom místě <strong>a </strong>nedovolily mu pohnout se pryč ze smrtícího kůlu, jehož hrot se nacházel jen několik palců od jeho rozkroku.</p>

<p>Pak uslyšel, jak <strong>za </strong>ním muži cosi vytahují vzhůru. Když se ohlédl, spatřil velkou, měděnou nádobu <strong>s </strong>jedi­ným kohoutem, který byl hadičkou spojen s plátěným vakem, jenž mu zavěsili přes ramena.</p>

<p>Ulla přistoupil k malé páčce ovládající proud tekuti­ny <strong>a </strong>podíval se na slunce, jako by odhadoval čas. Pak otevřel proud naplno <strong>a </strong>naklonil se dopředu, aby se po­díval do vaku.</p>

<p>„Tohle by <strong>tě </strong>mělo hezky srazit dolů přesně ve stano­vený čas,“ prohlásil ulla <strong>s </strong>úšklebkem <strong>a </strong>obrátil se ke strá­žím.</p>

<p>„Kdyby někdo <strong>z </strong>nich zůstal na nohou příliš dlouho,</p>

<p>narazte je na kůl a dodělejte to.“ Ještě jednou se podí­val na Aldina a krutě se pousmál.</p>

<p>„Máš velké štěstí. Voda teče rychle, takže budeš mrt­vý už za pár hodin. Obvykle trvá celý den, než se od­souzenec úplně nabodne.“</p>

<p>„Tvoje máma to ráda dělá s prasaty,“ prohlásil Aldin hlasitě.</p>

<p>Ullův obličej zbrunátněl vztekem a Aldin se hyste­ricky rozesmál. Ten parchant mu už jen stěží mohl udělat něco horšího, než co ho čekalo v příštích něko­lika hodinách.</p>

<p>Několik strážců se s potlačovaným smíchem odvrá­tilo stranou a ulla zuřivě odkráčel z pódia.</p>

<p>Aldin se podíval na Gablonu, který stál necelé tři metry od něj.</p>

<p>„Všechno je to tvoje vina, Larici,“ zaječel na něj koh.</p>

<p>„Moje vina? Podváděl jsi při minulé hře a dokonce ses pokusil zaplatit i tuhle. Ty jsi s Ulsakem uzavřel dohodu. Ty jsi se snad zbláznil.“</p>

<p>„Alespoň že ti bastardi nahoře z mé smrti nebudou nic mít,“ zakřičel skoro nepříčetně.</p>

<p>„Drž hubu a nech mě být,“ řekl Aldin.</p>

<p>Propnul se na špičkách, a pak zkusil pozvolna, ve­lice opatrně klesnout na celá chodidla. Téměř okamžitě ucítil bodnutí ocelového hrotu.</p>

<p>Dav pod obětištěm ztichl a až na občasné výkřiky nebo posměšky sledoval představení s velkým zauje­tím. Dívám se na rovný milion šílenců, pomyslel si Al­din a potřásl hlavou. Ženy a děti nechali doma a přišli se podívat na veřejnou popravu provedenou tím nej­krutějším způsobem. Až se těmto lidem podaří unik­nout z Díry, stane se z Mračna jedna velká márnice. Už dva tisíce let nikdo neudržoval pravidelné vojsko, a pro­to se nejspíš nikdo nezmůže na účinnější odpor. Vlci se vrhnou na bezbranné stádo a budou vesele zabíjet.</p>

<p>Aldin lehce pohnul rameny. Váha vaku sice zatím</p>

<p><image xlink:href="#_72.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>nepředstavovala vážnější zátěž, ale vody v něm rychle přibývalo.</p>

<p>Zvedl zrak k nebi. Před jeho očima se odehrával oje­dinělý úkaz. Dvě oběžnice této planety pomalu zakrý­valy slábnoucí sluneční kotouč.</p>

<p>„Ztratili jsme spojení se Sedou,“ zakřičel Vol, který bez klepání vpadl do místnosti.</p>

<p>„My to víme,“ zaječel Xsarn. „Přerušilo se před de­seti minutami.“</p>

<p>Kohové byli zmatení a nemohli se rozhodnout, co mají dělat. Celé odpoledne všude panoval nepopsatelný chaos. Aldin s Gablonou byli zjevně v rukou Sigů a ka­mery umístěné na vnějším plášti Sedy ukazovaly ho­rečnaté přípravy slavnosti a stavbu obětiště s dlouhými kůly. Obchodování na celém Mračnu se nejprve zpoma­lilo, a pak se zastavilo úplně. Tu a tam bylo možné za­hlédnout šťastné majitele sázenek, kteří vysedávali v ka­várnách a hostincích a pozorovali přenos nejnovějších zpráv. Tito lidé si už v duchu blaženě představovali ob­rovské bohatství, které jim tiket vsazený v první den hry přinese, a o blížící se pohromě neměli ani nejmenší tušení.</p>

<p>Jeden z méně vlivných kohů, který se stal podílní­kem GHS, už byl nalezen mrtvý ve své pracovně s lah­vičkou jedu v ruce.</p>

<p>„Musíme okamžitě něco podniknout, Zolo. Tohle je záznam?“ zaječel Vol. „Pusťte ho na přenosovou linku a všem sdělte, že máme nějaké technické potíže.“</p>

<p>Zola jen potřásl hlavou. Jeho tajný agent v Díře se teď pohyboval někde hluboko v katakombách pod měs­tech a od obětiště ho dělilo několik stovek metrů. Když vzal v úvahu počet lidí namačkaných na velkém ná­městí, neměl jeho člověk ani tu nejmenší naději se k od­souzencům dostat.</p>

<p>Podíval se na Vola.</p>

<p>„Zbláznil jste se?“ zašeptal. „Veškerá komunikace s věží přestala pracovat. Dostávají se k nám pouze sig­nály z implantátů, které mají hráči v tělech.“</p>

<p>„Tak co?“ zakřičel Vol.</p>

<p>„Mí drazí kohové, domnívám se, že Dozorci mají ně­co v úmyslu a nechtějí, abychom to viděli.“</p>

<p>Na Bukhově stole náhle zablikalo světélko. Koh si nasadil sluchátka, stiskl tlačítko pro přijetí zprávy a za­poslouchal se.</p>

<p>Uplynulo pár vteřin a na jeho tváři se rozhostil ne­věřícný výraz.</p>

<p>Rozechvěle si sundal sluchátka.</p>

<p>„Takže Tia měla přece jen pravdu,“ zašeptal Bukha.</p>

<p>„Cože? Co je s Tiou?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Pokoušela se mě varovat, ale já jsem jí prostě nevě­řil.“</p>

<p>„Proboha před čím?“</p>

<p>„Právě jsem obdržel dvě zprávy. Před hodinou vstou­pilo do věže dvanáct Dozorců, kteří vzápětí odpojili celý bezpečnostní systém. Výtahy jsou otevřené pro všechny cestující.“</p>

<p>„A ta druhá?“</p>

<p>„Na oběžnou dráhu kolem Díry právě skočilo pade­sát velkých přepravních plavidel, která v této chvíli pro­vádějí poslední přistávací manévry u věže.“</p>

<p>„Padesát lodí?“ zeptal se Xsarn, který stále nemohl uvěřit tomu, co slyšel.</p>

<p>„Myslím, že mi bude špatně,“ zašeptal Xsarn, když pochopil celou pravdu, a vypotácel se z místnosti.</p>

<p>„To je ono,“ řekl tiše Jaroslav.</p>

<p>Přímo před nimi stálo uprostřed široké chodby půl tuctu Sigů ve žlutých róbách. Kus za nimi byly ve skal­ní stěně vidět zvláštní dveře, jejichž povrch vypadal stejně jako vnější plášť Sedy.</p>

<p>„Jsme přímo u základů věže,“ zašeptal Jaroslav.</p>

<p>„Buď tiše, starce,“ sykl Oiši. Samuraj pozorně vysle­chl plán starého muže, ale zdráhal se ho přijmout. V je­jich současném postavem jim však nezbývalo nic jiné­ho, než se zařídit podle jeho šílených rad.</p>

<p>Skupinka došla k šesti strážcům a zpomalila.</p>

<p>„Jste uvolněni ze služby,“ oznámil Jaroslav sebejis­tě. „Tihle muži sem byli vysláni, aby vás vystřídali.“</p>

<p>„Na čí rozkaz?“ zeptal se velitel Šigů podezřívavě.</p>

<p>„Na můj.“</p>

<p>„Jsi jen bláznivý prorok. Nemůžeš nám rozkazovat.“</p>

<p>„Ale mohu,“ zařval Jaroslav, divoce zamával ruka­ma a začal cosi vykřikovat nějakou nesrozumitelnou řečí.</p>

<p>Šestice o krok ustoupila, ale odmítla opustit své sta­noviště.</p>

<p>„Teď odejděte.“</p>

<p>„Až nám to řekne náš ulla, dřív ne,“ řekl jeden z mu­žů rozhodně.</p>

<p>„Takže vy takhle?“ obořil se na velitele stráže Jaro­slav, a zatímco se k němu přibližoval, začal rukama zno­vu vytvářet složitá gesta.</p>

<p>Muž zaklel a prudce do Jaroslava strčil. Pak na oka­mžik strnul, zachroptěl a s dýkou trčící z prsou se zhrou­til na zem.</p>

<p>Oiši odhodil stranou cíp svého žlutého pláště, vyta­sil meč z pochvy a rychlým pohybem sekl druhého Šigu dříve, než si vůbec uvědomil, co se děje. Ostatní samu­rajové se vrhli kupředu a během několika vteřin se všichni nepřátelé váleli na zemi v kalužinách krve.</p>

<p>„Dobrá práce,“ řekl Oiši a poplácal starce po rameni.</p>

<p>„Ještě nejsem tak starý a neschopný, jak si myslíte,“ odvětil Jaroslav.</p>

<p>Potom se obrátil ke dveřím a zahleděl se na ně.</p>

<p>„Sedm klíčů,“ řekl tiše a prsty zadumaně přejel přes obrysy sedmi pravidelných polí vyobrazených na stěně.</p>

<p>„Trvalo mi dost dlouho, než jsem na to přišel. Motal</p>

<p>jsem se tu dole celé dny přímo před jejich očima. Mys­leli si, že jsem pomatený, a poté, co jsem se setkal s Ul-sakem, mě nechali na pokoji. Ani nevím kolik hodin jsem strávil bádáním nad těmi zatracenými klíči. Mač­kal jsem je stále dokola a přitom doufal, že nějak ob­jevím posloupnost, která by otevřela dveře a vpustila nás dovnitř. Zaboha jsem to nemohl rozluštit. Teprve před několika dny mě to konečně napadalo: 'sezame otevři se'.“</p>

<p>Jaroslav se postavil na špičky a dotkl se postupně všech sedmi plošek.</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>„To snad ne,“ zamumlal, „že bych to zapomněl?“</p>

<p>Oiši se vztekle obrátil a zápasil sám se sebou, aby nezačal nahlas křičet.</p>

<p>„Tak to zkusíme ještě jednou. Jedna, dva, čtyři, šest, tři, pět, sedm.“</p>

<p>Ozvalo se slabé cvaknutí a dveře se otevřely.</p>

<p>„Naštěstí mě napadlo, že ta kombinace měla pro první cestovatele nějakou na první pohled skrytou lo­giku. Jinak bych to zkoušel ještě teď. Tak na co ještě čekáte?“ zeptal se Jaroslav, podíval se na své společní­ky a vešel do prostoru za dveřmi.</p>

<p>Oiši vstoupil za ním a oněměl úžasem. Místnost zá­řila stejným bělostným jasem jako horní patra věže. Chladná světla bez plamenů zasazená ve stropě se za­žehla, aniž by se jich kdokoli dotkl a na přicházející sa­muraje dopadly jejich bledé paprsky. Několik mužů po­děšeně vykřiklo.</p>

<p>„Hlavně si pospěšte,“ zavolal za sebe Jaroslav a krá­čel dál.</p>

<p>Prošli dlouhou chodbou, která je zavedla do jediné velké místnosti.</p>

<p>„Srovnejte ty nádoby podél stěny,“ nařídil Jaroslav.</p>

<p>Oiši omámený tím, co před sebou viděl, došel k mís­tu, na které Jaroslav ukazoval.</p>

<p>Všude zářila zvláštní světla a místy nad malými, skleněnými ploškami tančily podivné postavy. Pak je­den ze samurajů náhle zděšeně vykřikl.</p>

<p>Zpoza rohu se vynořilo cosi nepředstavitelného. Věc se tyčila do dvojnásobné výše než hrůzou ochromený samuraj, její povrch se kovově leskl a do všech stran z ní trčely stovky různě vypadajících paží. Stroj se po­malu vnášel směrem k nim a jeho chapadla se pohybo­vala všemi směry.</p>

<p>„Rád bych vám představil zástupce prvních pout­níků,“ řekl Jaroslav a ukázal na robota, který se tyčil nad vystrašenými bojovníky.</p>

<p>„Ve skutečnosti je úplně neškodný,“ uklidňoval je Jaroslav. „Můžete se tu volně pohybovat a dělat, co se vám zlíbí. Myslím, že si vůbec neuvědomuje naši pří­tomnost. Je plně zaměstnaný svou prací.</p>

<p>Když jsem se sem konečně dostal, potvrdily se všech­ny mé předpoklady o této místnosti. Očekával jsem, že nějaké takové zařízení musí být tady dole umístěné, protože kdyby bylo na opačném konci věže ve vesmíru, stalo by se z mnoha důvodů velice zranitelným. Měli to proklatě dobře spočítané. Sebemenší otřesy půdy a jiné podobné události okamžitě zachytí citlivá čidla a dříve, než se může něco pokazit, se zapojí vyrovnávací sys­tém. Nahoře jsou dokonce malé trysky, které vyrovná­vají nárazy slunečního větru.</p>

<p>Právě teď se nám naskytla báječná příležitost. Dva velké měsíce se v této chvíli nacházejí v jedné přímce se sluncem a to vytváří celkem nezanedbatelnou přitažli­vou sílu. Říká se tomu gravitace. Stroje umístěné tady dole by to měly tlumit, protože síla nepůsobí na celou věž rovnoměrně...“</p>

<p>Jaroslav se rozhlédl po nechápavých výrazech v tvá­řích samurajů.</p>

<p>„No, to není důležité. Prostě vezměte ty nádoby a po­stavte je támhle. Buďte opatrní, protože ty nitráty jsou</p>

<p>trošku choulostivější než váš černý prach. Trvalo mi ce­lé dny, než jsem je vyrobil.“</p>

<p>Když samurajové mlčky splnili jeho příkazy, roz­hlédl se Jaroslav po místnosti.</p>

<p>„Radši byste odsud měli zmizet,“ řekl s úsměvem a začal rozmotávat cívku zápalné šňůry, jejíž konec ho­dil do pytlíku se střelným prachem, který položil mezi nádoby s trhavinou.</p>

<p>Jaroslav se ohlédl a vzal si od nejblíže stojícího gafa zapálenou pochodeň. Na okamžik zaváhal s očima upře­nýma na válečníka, a pak se obrátil zpět k výbušninám.</p>

<p>„Dejte mi to, já to zapálím,“ řekl Oiši. „Vy ostatní můžete odejít.“</p>

<p>„Ani za nic,“ obořil se na něj Jaroslav. „Chceš mě snad připravit o celou tu legraci? A teď vypadněte!“</p>

<p>Samuraj na starce chvilku mlčky hleděl, pak kývl hlavou a spolu s ostatními opustil místnost.</p>

<p>Jaroslav se podíval na stroj, který nehybně visel opodál. Jeho úkolem bylo pouze udržovat stavbu a ne­byl vybaven ani naprogramován tak, aby proti případ­ným návštěvníkům podnikal nějaká bezpečnostní opa­tření.</p>

<p>„Promiň, starouši,“ zašeptal Jaroslav. Dotkl se po­chodní konce zápalné šňůry a radostně zavýskl jako malý chlapec, který právě vhodil do školy dělbuch. Pak se rozeběhl pryč chodbou.</p>

<p>Většina slunečního kotouče už zmizela v zákrytu dvou měsíců a popruhy se Aldinovi zařezávaly do ra­men. Po tvářích a po čele mu stékaly pramínky potu, který ho štípal do očí.</p>

<p>Jak sluneční svit pozvolna slábl, začali muži ze žlu­tého klanu prozpěvovat. Zprvu slabý zvuk jejich hlasů postupně sílil a přidávali se k němu další, až zpěv na­konec přehlušil vše ostatní a rozléhal se nad celým vel­kým náměstím.</p>

<p><image xlink:href="#_73.jpg" />„ATŠiga, ATŠiga, ATŠiga!“</p>

<p>Rytmus jejich mohutného chorálu se sjednotil s tlu­kotem Aldinova srdce a jemu připadalo, jako by každá slabika poháněla krev v jeho žilách vstříc smrti.</p>

<p>Pokusil se nadzdvihnout narůstající váhu plátěného vaku, ale kolena se mu přitom podlomila a ocelový hrot se zaryl hlouběji do jeho těla.</p>

<p>S bolestným výrazem se rychle napřímil a utrpení bylo v jeho tváři tak čitelné, že se davy dole bouřlivě rozjásaly.</p>

<p>Konečně dospěl k rozhodnutí. Udělá to. Zvedne se co nejvýše, pak skrčí nohy a pádem se nabodne na kůl. Určitě mu to nemohlo způsobit větší muka, než jaká zažíval teď. Dříve nebo později to stejně muselo přijít a snažit se tomu dále vzdorovat bylo šílenství.</p>

<p>Zatřásl hlavou, aby se zbavil kapiček potu v očích. Chtěl zakřičet nějakou strašlivou kletbu, ale věděl, že by ho nikdo neslyšel.</p>

<p>Pak zaklonil hlavu, aby se podíval na překrásný jev, který se odehrával na obloze. Mezi blížícími se měsíci se pomalu začínaly tvořit dva světelné srpky, které uprostřed protínala vysoká věž Sedy.</p>

<p>Zatímco se v duchu připravoval na smrt, část jeho mysli obdivovala tu nádhernou podívanou.</p>

<p>Stoupl si na špičky a vytáhl se, jak nejvíce dokázal, aby získal jeden či dva palce navíc, které zrychlí jeho odchod na onen svět.</p>

<p>Sbohem, pomyslel si.</p>

<p>Povolil nohy a pokusil se spadnout.</p>

<p>Se strašlivým výkřikem plným bolesti se narovnal. Na okamžik ztratil rovnováhu a vypadalo to, že znovu klesne dolů. Zoufale se kymácel ze strany na stranu a ze všech sil se snažil zůstat na nohou. Věděl, že hrot pronikl stěží centimetr hluboko do jeho těla.</p>

<p>Vzápětí se však rozhodl pokračovat, a jakmile se mu podařilo napřímit, znovu se vypjal na špičkách. Pak</p>

<p>prudce povolil svaly, sklouzl dolů a ocelový hrot se za­razil dále do krvácející rány.</p>

<p>Vzpomněl si na slova Ulsaka, který mu s potěšením vyprávěl, jak odsouzenec poskakuje nahoru a dolů jako rozbitá loutka a křičí přitom bolestí. Podíval se na Ga­blonu a spatřil, že tlustý koh dělá to samé co on. Poprvé od začátku hry k tomu muži pocítil lítost a soucit, a to i přesto, že mu ze rtů unikal jeden trýznivý výkřik za druhým.</p>

<p>Znenadání si uvědomil, že řev a posměšky davu po­stupně utichaly až zanikly docela. Všichni se obrátili a tisíce rukou ukazovaly kvěži. Aldin se na okamžik zastavil a podíval se vzhůru, kde na vysokém výstupku zahlédl malinkou žlutou skvrnku.</p>

<p>Pak se pod ním zem otřásla a musel několikrát pře-šlápnout, aby znovu získal rovnováhu. Hrot se mu při tom mučivě zaryl do rozkroku. Pak se vše opět uklidni­lo.</p>

<p>Už brzy mělo dojít k úplnému zatmění, kdy oba srp­ky zmizí za měsíci, a při myšlence na to, co bude násle­dovat, Aldin zavyl bolestí a bezmocným vztekem.</p>

<p>Plošina se Ulsakovi otřásla pod nohama a ulla s vy­jeknutím uskočil od jejího okraje. S očima rozšířenýma strachem se podíval na Dozorce.</p>

<p>„To nic není,“ zašeptal Losa. „Věž se mírně pohybu­je, neboť na ni působí přitažlivost měsíců, ale není se čeho obávat.“</p>

<p>Ulsak se přiměl ke klidu a znovu postoupil dopředu.</p>

<p>Po celá tisíciletí byla Šeda pro Šigy zapovězená. Kdy­koli se někdo z nich pokusil vstoupit do výtahu a nechat se vynést ke hvězdám, narazil zde ve výšce tří set metrů na bezpečnostní prověrku. Zatímco nevěřící mohli klidně nastoupit zpět do skleněných kabin a pokračovat na své cestě ke hvězdám, všichni pravověrní byli dovlečeni k těmto dveřím a svrženi zpět na povrch planety.</p>

<p>To se už nebude nikdy opakovat, pomyslel si Ulsak vítězoslavně.</p>

<p>Přikročil až k samému okraji plošiny a podíval se dolů.</p>

<p>Pod sebou viděl město zaplněné obrovským shro­mážděním a přes svištěm větru k němu dolehlo vzdá­lené volání.</p>

<p>„Ema! Ema!“</p>

<p>Ulsak stál dlouhé minuty bez hnutí a zálibně na­slouchal hlasitému chvalozpěvu, který se k němu zdola nesl.</p>

<p>Pak se zaklonil, aby se podíval vzhůru, kde dlouhý sloup Sedy mířil přímo do středu slunce, z něhož už vět­šina zmizela v zákrytu dvou proti sobě se posouvajících měsíců.</p>

<p>To všechno mu patřilo. Brzy bude pánem hvězd.</p>

<p>Pak se jeho oči nespokojeně zúžily.</p>

<p>Šeda nebyla rovná.</p>

<p>Na jejím povrchu spatřil malou nerovnost, která bě­žela po těle sloupu jako vlnka dolů. Jak se výduť blížila, stávala se čím dál tím větší.</p>

<p>Ulsak s výkřikem proskočil dveřmi z plošiny do míst­nosti uvnitř věže. Všude kolem se ozýval rachot, skřípě­ní a sténání namáhané stavby. Pak se Šeda prudce zhoupla jako loď na rozbouřeném moři a obrovská síla mrštila Ulsakem o stěnu.</p>

<p>S očima rozšířenýma hrůzou se ulla podíval na Do­zorce a i z jeho podivně netečné tváře vyčetl rostoucí strach.</p>

<p>Následoval další otřes, při němž do sebe navzájem narazili.</p>

<p>Ulsak vyběhl ven na malý výstupek a podíval se nad sebe. Vlna teď mířila zpátky k nebesům, ale shora jí mířila vstříc další, která byla dvakrát tak velká a dlou­há. Věž se chvěla a otřásala v základech. Místností u vý­tahů se rozeznělo vzdálené burácení, které však kaž-</p>

<p>dým okamžikem rychle nabíralo na síle. Podlaha se znenadání zdvihla proti němu, a pak se mu stejně ne­čekaně propadla pod nohama.</p>

<p>Ulsakovi se na poslední chvíli podařilo zachytit se plošiny a vytáhnout se na ni. Obrátil zrak vzhůru a sle­doval, jak se z nebe blíží jedna vlna za druhou, přičemž každá následující byla větší než ta předchozí.</p>

<p>„Padá to,“ zařval Ulsak. Vytasil dýku a vrhl se do­vnitř, aby se pomstil Dozorci. Místnost však zela prázd­notou.</p>

<p>„Zakazuji to!“ zaječel. „Jako Ema to zakazuji!“</p>

<p>S vypětím všech sil se vytáhl zpět na venkovní plo­šinu a pokusil se napřímit. Davy pod ním se pohybova­ly a přelévaly, jako kdyby se díval na mraveniště.</p>

<p>„Já jsem Ema!“ zařval z plných plic ke svému lidu. „Stůjte a nepolevujte ve víře, protože já jsem Ema a já rozkazuji!“</p>

<p>Blížilo se další ohlušující rachocení.</p>

<p>Pohlédl k nebesům a v té chvíli se poslední zbytečky slunečního kotouče ztratily za oběma měsíci. Od obzoru k obzoru se na polední obloze objevily zářivé hvězdy a černý kruh označující umístění překrývajících se ves­mírných těles ohraničila ohnivá koruna.</p>

<p>„Nastala chvíle, kterou jsem předpověděl!“ vřeštěl Ulsak nepříčetně.</p>

<p>Dolů se závratnou rychlostí a se strašlivým hřmě­ním řítila další z obrovských vln.</p>

<p><emphasis>jJájsem Ema!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Po tomto výkřiku se plošina propadla do hlubiny.</p>

<p>Aldin si přes mlhavou clonu bolesti náhle uvědomil, že vítězoslavný řev davu pod ním odumřel.</p>

<p>Tváře všech Šigů se zvedly k nebesům a Aldin tam navzdory strašlivým mukám také obrátil zrak.</p>

<p>Na okamžik ho napadlo, že má vidiny, neboť na ji­nak dokonalém těle Sedy zahlédl malé zakřivení.</p>

<p>S úžasem pozoroval, jak se nerovnost blíží dolů k po­vrchu planety a cestou nabírá na velikosti. Když vlna narazila do země, ozvalo se tlumené zadunění a podla­hou pod jeho nohama proběhlo slabé zachvění. Výduť se však pružně odrazila od povrchu planety a vyrazila zpět k opačnému konci věže.</p>

<p>Nad náměstím zavládlo mrtvé ticho.</p>

<p>Shora se mezitím přiblížila další vlna, která se vy­soko nad povrchem střetla s tou předcházející, a na oka­mžik se zdálo, jako kdyby se zdvojnásobila. Celá věž se zachvěla a hrozila se přelomit v půli.</p>

<p>„Aldine, co se to děje?“ zařval Gablona.</p>

<p>„S věží není něco v pořádku. Rozkmitává ji příčné vlnění.“</p>

<p>K patě Sedy se přiřítila druhá výduť, která otřásla obětištěm mnohem silněji než ta předchozí a Aldin za­vrávoral.</p>

<p>„Tamhle je další,“ zaječel Gablona rozčileně.</p>

<p>„Ta zatracená věc se zřítí!“ vykřikl Aldin.</p>

<p>Jeho slova dolehla až k nejblíže stojícím Šigům a shromážděním se začalo šířit nespokojené mumlání.</p>

<p>Aldin si uvědomil, že tento okamžik nesmí promar­nit.</p>

<p>„Ulsak je rouhač!“ zařval co nejhlasitěji. „Není žád­ný Ema a naše smrt se nelíbí všemohoucímu bohu!“</p>

<p>Z tábora rudých se ozvalo několik souhlasných vý­křiků.</p>

<p>Přišel čtvrtý otřes a stejně jako předtím i tentokrát se vlna vydala na zpáteční cestu k nebesům. Když se setkala s tou protichůdnou, ozvalo se ohlušující zapras­kání.</p>

<p>V té chvíli dosáhlo dvojité zatmění svého vrcholu a celá obloha zčernala. Aldin zadržel dech, protože v té chvíli už měl být mrtvý.</p>

<p>Rozhlédl se po strážcích stojících kolem něj. Tři mu­ži stáli se zakloněnými hlavami a s ústy otevřenými</p>

<p>úžasem sledovali kymácející se Sedu. Čtvrtý však při­stoupil k Aldinovi, položil mu ruce na ramena a začal ho vší silou tlačit dolů.</p>

<p>„Ulsak!“</p>

<p>Muži na nejbližší plošině začali křičet.</p>

<p>Šiga, který se pokoušel Aldina narazit na kůl a při tom mu nenávistně hleděl do očí, se podíval odsouzenci přes rameno a překvapeně uskočil dozadu.</p>

<p>Aldin se ohlédl.</p>

<p>V přítmí zatmělého poledne spatřil pláště různých barev, které se míhaly nahoru a dolů po schodišti ve­doucím na obětní vyvýšeninu.</p>

<p>„Smrt všem Wardi! Jsou to rouhači!“ zaječel někdo z rudých.</p>

<p>Strážce na nic nečekal, obrátil se a dal se na bezhla­vý útěk. Všude kolem se rozpoutal zuřivý boj a v tom okamžiku narazila do základů Sedy se strašlivým za­duněním další výduť.</p>

<p>Aldin sledoval výkyvy nebeského sloupu v napros­tém úžasu. Po celé délce Sedy teď oběma směry klou­zaly obrovité vlny a stavba se komíhala jako stožár lo­di, kterou zmítá vichřice.</p>

<p>Shora začalo pršet podivné mrholení a Aldin náhle pochopil, že jsou to drobné částečky kovu odlupujícího se z povrchu sloupu. Velikost úlomků se rychle zvětšo­vala a jejich četnost se změnila nejdříve v déšť a nako­nec v hustý liják. Náměstím burácelo strašlivé hřmění praskající a prohýbající se stavby. Netrvalo dlouho a při dopadu kusů o velikosti několika metrů začali umírat první lidé.</p>

<p>Aldin si uvědomil, že se směje.</p>

<p>„Vypadá to, že si můžeme vybrat mezi rozmačkáním a nabodnutím,“ zakřičel hlasitě na Gablonu, který dění kolem sebe sledoval s vytřeštěnýma očima.</p>

<p>Pak Aldin ucítil na ramenou čísi ruce a vzepjal se v náhlém přívalu hrůzy. Některý ze žlutých si na něj</p>

<p>vzpomněl, napadlo ho, a rozhodl se ho z čiré pomsty­chtivosti zabít.</p>

<p>Vzápětí však zaslechl zvuk páraného plátna a voda z vaku na jeho zádech se vylila na zem. Váha zmizela a on měl znenadání pocit, jako by se vznášel.</p>

<p>Z šera před ním se vynořil gaf, po jehož boku kráčel samuraj v potrhaném rouchu.</p>

<p>„Zvedněte ty řetězy!“ zařval Oiši.</p>

<p>Samurajové se ochotně rozeběhli ke čtyřem upevňo­vacím hákům. Pak se skrze okolní tlačenici probojovala dopředu Mari a s ulehčeným výkřikem se Aldinovi vrh­la do náruče.</p>

<p>„Doufám, že se s tebou ještě někdy budu schopný vyspat!“ řekl Aldin a zapotácel se.</p>

<p>Řetězy povolily a Aldin ustoupil z místa, kde až do­sud stál připoutaný nad kůlem.</p>

<p>Z každé strany k němu přistoupil jeden samuraj a podepřel ho, aby neupadl.</p>

<p>„A co já!“ zaječel Gablona.</p>

<p>Aldin se obrátil a spatřil, že koh je stále přikovaný k obětišti.</p>

<p>„Miliardu katarů!“ prohlásil Aldin.</p>

<p>„Cokoli, cokoli,“ škemral Gablona.</p>

<p>„Tio, jsi jako jeden z kohů svědkem!“</p>

<p>„Ujednáno!“ zavolala Tia, která se postavila vedle Aldina.</p>

<p>„Cokoli si přeješ. Dám miliardu a sto milionů navíc. Jen mě pusťte!“ ječel Gablona.</p>

<p>Aldin kývl a několik gafů uvolnilo Gablonovi řetězy.</p>

<p>„Jak se ti líbí představení?“ zakřičel radostně Jaro­slav, který se k Aldinovi protlačil mezi Oišiho bojovní-ky.</p>

<p>„Úžasné! Jak jsi to dokázal?“</p>

<p>„Až později... teď bychom odsud měli raději zmizet.“</p>

<p>Jaroslav mávl na ostatní, aby ho následovali, a roze­běhl se směrem k věži.</p>

<p>„Tam?“ zakřičel Aldin nedůvěřivě.</p>

<p>„Bude trvat ještě nejméně hodinu, než se opravdu zřítí a pokoušet se přejít napříč náměstím je sebevraž­da. Ve věži je tajný vstup do katakomb pod městem a tě­mi se dostaneme pryč z tohohle blázince.</p>

<p>Aldin se ohlédl přes rameno.</p>

<p>V pološeru slunečního zatmění se krvežízniví Šigové vraždili navzájem a na Ulsakovy zajatce si vůbec ne­vzpomněli. Dříve promísené shromáždění se podle ba­revné příslušnosti bojovníků rychle rozdělilo na jednot­livé klany, mezi nimiž se rozhořela krevní msta.</p>

<p>„Všichni jste zasraní šílenci!“ zakřičel Aldin, pak se obrátil a vydal se za Jaroslavem ke vstupu do Sedy.</p>

<p>„Stále jsme příliš blízko,“ řekla Tia zadýchaně, za­tímco stoupali na nízký kopec za městskými hradbami.</p>

<p>„Mohli bychom jít třeba týden, a pořád bychom se nedostali mimo dosah padajících úlomků,“ poznamenal Jaroslav. „Věž je vysoká čtyřicet tisíc kilometrů. Nej­vyšší části zůstanou kroužit na oběžné dráze, nižší bu­dou padat v sestupné spirále a ty zespodu se zřítí přímo dolů. I kdybychom odsud byli tisíce kilometrů daleko, stejně by nás nějaký kus mohl zasáhnout.</p>

<p>Provedl jsem nějaké výpočty ohledně pádu Sedy a našel jsem malou jeskyni, která už není daleko, a z níž budeme celou podívanou moci v klidu sledovat.“</p>

<p>„Doufám, že jsi v těch rovnicích neudělal chybu,“ řekl Aldin s obavami a ohlédl se na kymácející se stav­bu.</p>

<p>Těsně pod vrcholkem pahrbku našli úkryt, o němž Jaroslav hovořil. Všichni se uchýlili do bezpečí pod skal­ním převisem a obrátili se, aby mohli sledovat krvavé peklo, které zuřilo ve městě pod nimi.</p>

<p>Šigové se hrnuli ven všemi branami. Barvy jednotli­vých táborů se znovu promísily a muži se po cestě ne­milosrdně zabíjeli. Počáteční hromadný hon na přísluš-</p>

<p>niky žlutého klanu, z nichž zůstalo naživu jen několik málo šťastlivců, se změnil ve válku všech proti všem. Tam, kde se ještě udržely skupinky žlutých Wardi, probíhaly nejtěžší boje, protože proti nim stáli všichni ostatní. Jakmile ale společný nepřítel padl, stali se z dří­vějších spojenců nepřátelé na život a na smrt.</p>

<p>„Podívejte se na věž,“ řekla Tia a ukázala prstem.</p>

<p>Dolů k povrchu planety se řítila obrovská vlna, kte­rá se třpytila v paprscích slunce sklánějícího se k západ­nímu obzoru, jež svým tvarem připomínalo sluneční hodiny.</p>

<p>„Tohle by mohla být ta poslední,“ zašeptal Jaroslav. „Od chvíle, kdy ty výkyvy začaly, se každý další stává silnějším než ten předchozí. Bude to pokračovat, dokud se věž nezřítí k zemi.“</p>

<p>Vzduch zaplnil ohlušují řev připomínající blížící se bouři.</p>

<p>Když výduť dorazila k základům, projel půdou pod jejich nohama silný otřes a věž se v důsledku tohoto prů-hybu celá zkroutila. Ozvalo se silné zapraskání a ukot­vení celé stavby se znatelně pohnulo.</p>

<p>Vtom okamžiku dorazil dolů další záchvěv, který zasáhl patu věže dříve, než se vyrovnala po předchozím nárazu.</p>

<p>K úžasu všech přihlížejících se stavba vytrhla z po­vrchu velkého náměstí a vznesla se do vzduchu. Něko­lik dlouhých vteřin se její spodní část, kterou nadnášel setrvačný pohyb horního dílu, vznášela padesát či še­desát metrů nad městem. Potom se věž prudce zabodla do země jako hrot kopí hnaného obrovskou silou a při tom úderu zdánlivě nadskočilo celé město. Zemětře­sení, které vzápětí následovalo, bylo tak prudké, že vy­trhlo z krvelačného šílenství i jako smyslů zbavené Si-</p>

<p>gy-</p>

<p>„Zlomila se!“ zakřičel náhle Gablona a ukázal na­horu.</p>

<p>Věž se přetrhla v obrovské výšce, kde už pro pozoro­vatele z povrchu planety nebyla silnější než nit.</p>

<p>„Dvacet nebo třicet kilometrů vysoko,“ zavýskl Jaro­slav radostně. „Tohle bude ještě nádhera! A celé jsem to udělal já sám!“ Starý muž se smíchem křepčil v ústí jeskyně.</p>

<p>Přibližně minutu se zdálo, že se spodní část stavby vůbec nepohnula, ale pak se její vrcholek začal nejdříve pomalu, ale potom čím dál tím rychleji vychylovat smě­rem k východu.</p>

<p>Povětřím zazněl vysoký jekot, jaký vydávají padající předměty.</p>

<p>Jak se věž řítila k zemi, zvuk stále sílil. Její základ­na, která opět spočívala uprostřed velkého náměstí se nakláněla ve stále rostoucím úhlu. V místech, kde se zborcená a praskající konstrukce dotkla země, se zve­dala obrovská oblaka prachu.</p>

<p>Vypadalo to, jako kdyby někdo odpálil dlouhý řetěz výbušnin, který se táhl od středu města skrze požárem zničenou zástavbu a okolní pole až k samému okraji obyvatelné náhorní plošiny.</p>

<p>Tělo prohnuté věže udeřilo do země se silou obrov­ského biče, po jehož nárazu se do výše stovek metrů zvedly celé kusy staveb a množství hlíny a kamení. Su-tiny a půda se rozlétly do širokého okolí, kde způsobily další zkázu.</p>

<p>Sloup se skácel na východ a rovina jeho dopadu mi­nula o necelý kilometr jeskyni, která se přitom otřásala tak, že bylo stěží možné se udržet na nohou.</p>

<p>„Podívejte se nahoru!“ zařval Ura.</p>

<p>Část věže dlouhá několik kilometrů letěla dolů jako šíp.</p>

<p>„Úžasné!“ zaječel Jaroslav vzrušeně.</p>

<p>Její spodní okraj zasáhl jižní část města a zbytek se zhroutil sám do sebe. Následoval mohutný výbuch, který zasypal větší část města sprškou kovových úlomků.</p>

<p>Gafové se v radovánkách nad takovou podívanou připojili k Jaroslavovi.</p>

<p>„Desetitisíce služebníků pro naše bratry na onom světě,“ řval Ura jásavě. „Budeme nejslavnějšími berser­ky, kteří kdy žili!“</p>

<p>Aldin a jeho družina pak pozorovali, jak se slunce pomalu vynořuje ze zákrytu obou měsíců a klesá k zá­padnímu obzoru.</p>

<p>„Víš, zajímalo by mě, co se stalo s tím parchantem Hassanem,“ řekl Gablona, který se postavil vedle Al­dina.</p>

<p>„Jak ho znám, přežil i tohle,“ odvětil klidně Aldin, který už ke svému dřívějšímu zaměstnavateli necítil té­měř žádnou zášť.</p>

<p>„Nemyslel jsi to vážně s tou miliardou, že ne?“ ze­ptal se Gablona bezstarostně a přátelsky Aldina poplá­cal po rameni.</p>

<p>„Miliarda a sto milionů abychom byli přesní,“ řekl Aldin s mírným úsměvem.</p>

<p>„No, zůstali jsme naživu a za pár minut bude po všem.“</p>

<p>„Aldine!“</p>

<p>Něco do něj prudce narazilo a on se zapotácel a spadl na zem.</p>

<p>Když se posadil, uviděl na zemi ležet gafa jménem Kolda, kterému z hrudi trčel jílec meče.</p>

<p>Nad jeho tělem stál Takaši, v jehož očích se zračil podivně vzdálený výraz. Pak se samuraj zhroutil s útro­bami rozťatými od jednoho boku k druhému.</p>

<p>Aldin se s výkřikem doplazil k umírajícímu bojovní­kovi.</p>

<p>„Gaf se připlížil za vás dva a vytáhl zbraň, ale já jsem ho zastavil,“ zašeptal Takaši s krvavou pěnou na rtech. „Od prvního dne se mi na něm něco nelíbilo.“</p>

<p>Jaroslav s Oišim poklekli vedle jeho bezvládného tě­la.</p>

<p>„Můžeš mu pomoci?“ zeptal se Aldin zoufale svého starého přítele.</p>

<p>Jaroslav se krátce podíval na strašlivou ránu a smut­ně zavrtěl hlavou.</p>

<p>Samuraj zdvihl zrak a usmál se.</p>

<p>„Dnes jsem zažil nejlepší boj svého života. Můj syn bude šťastný, až mu o tom budu vyprávět,“ zašeptal a vydechl naposledy.</p>

<p>Ura zděšeně hleděl na to, co způsobil jeden z jeho válečníků.</p>

<p>Obrátil se k Oišimu a se svěšenou hlavou se mu za­díval do očí. „Kolda byl zrádce. Nechť nikdy nespatří slá­vu svých bratrů ve světě ležícím za hranicemi tohoto. Nechť se stane služebníkem démonů, kteří ho budou trýznit až do skonání věků.“</p>

<p>„A co krevní msta za Takašiho smrt?“ zeptal se Oiši ledově. Napůl vytáhl meč z pochvy a postavil se před Uru.</p>

<p>„Stane se otrokem tvého bratra,“ prohlásil Ura vy­rovnaně a upřel zrak na Oišiho ruce svírající jílec meče, „ale pokud to nestačí, můžeš se pokusit získat víc.“</p>

<p>„Můj bratr je mrtvý,“ zařval Oiši, vytasil meč a zdvihl ho nad hlavu.</p>

<p>V rukou všech bojovníků se objevily zbraně a muži i gafové se postavili za své vůdce.</p>

<p>„Copak vám to ještě nestačilo?“</p>

<p>Obě strany zaváhaly.</p>

<p>„Nebylo už toho zabíjení dost?“ zeptal se Aldin při­škrceným hlasem a postavil se mezi Uru a Oišiho. Ob­rátil se a podíval se do samurajových očí plných bolesti.</p>

<p>„Takaši je mrtvý,“ zašeptal Aldin, „zemřel se ctí kvů­li tomu, aby mi zachránil život. Krev tvého bratra padá i na mou hlavu.“ S těmi slovy mu z očí vyhrkly dlouho potlačované slzy.</p>

<p>JByl pro mě blízký tak jako vy všichni a já vás žá­dám, abyste se navzájem nezabíjeli.“</p>

<p>Aldin se ohlédl na Uru, který stále držel sekeru zdviženou do výše.</p>

<p>„I ty jsi pro mě jako vlastní bratr.“</p>

<p>Gaf sklonil zbraň a odvrátil se stranou.</p>

<p>Aldin se mlčky zadíval Oišimu do očí.</p>

<p>„Můj nejdražší příteli,“ řekl Aldin tiše, „pomohu ti pochovat našeho bratra.“</p>

<p>Oišimu se roztřásla ramena a po tvářích mu začaly kanout velké slzy. Pomalu zasunul čepel zpět do po­chvy a poklekl vedle mrtvého těla Takašiho.</p>

<p>Aldin se podíval na Gablonu, který jen pokrčil ra­meny.</p>

<p>„Tohle je čest,“ prohlásil Aldin. „Složil přísahu a ne­váhal zemřít, aby jí dodržel. Zatímco ty si myslíš, že slib je něco, co se dá prodat nebo koupit.“</p>

<p>Gablona na něj hleděl s tichým opovržením.</p>

<p>„Ty jsi nic nepochopil?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>Gablona neodpověděl.</p>

<p>„O tom to celé bylo. To je důvod proč prohráli Šigové a proč jsi prohrál i ty.“ Aldin se obrátil a zahleděl se na Takašiho.</p>

<p>„A proč on zemřel,“ dodal šeptem a mlčky odešel pryč od ostatních.</p>

<p>Sluneční kotouč se již dotýkal obzoru, a jak se díval, zmizel za ním úplně.</p>

<p>„Hra skončila,“ řekl Jaroslav, který se připojil k osa­mocenému Aldinovi. „Už je po všem.“</p>

<p>Po chvíli k nim přišel i Gablona a bývalý vasba se na něj pohrdavě podíval.</p>

<p>„Proč jsi mě zachránil?“ zeptal se Gablona.</p>

<p>„Obchod je obchod,“ prohlásil Jaroslav s úsměvem. „Aldin a pár jeho přátel vsadilo několik set tisíc lístků na to, že vy dva z toho vyváznete živí.“</p>

<p>„Ty parchante,“ vykřikl Gablona, „a já jsem si mys­lel, že jsi to udělal z věrnosti ke starému zaměstnava­teli.“</p>

<p>„Abych to uvedl na pravou míru,“ opáčil Aldin a upřel pohled kohovi do očí, „až si vyberu svou výhru, možná ti nabídnu práci.“</p>

<p>„Měl jsem tam radši chcípnout, než abych musel snášet tohle,“ zařval Gablona.</p>

<p>„To se dá lehce napravit,“ řekla Tia, která se posta­vila vedle nich. „Jsem si jistá, že by tě Oiši s potěšením odvedl zpět ke zbytkům Wardi, kteří ještě přežili.“</p>

<p>Gablona cosi hněvivě zamumlal a odkráčel.</p>

<p>„Co budeš s těmi penězi dělat?“ zeptal se Jaroslav.</p>

<p>„Myslím, že zaplatím staré dluhy,“ odpověděl Aldin tiše. „Ale část jich asi nedokážu nahradit nikdy.“ S těmi slovy se smutně podíval na Takašiho nehybné tělo a ga-fy i samuraje, kteří zapomněli na nepřátelství a mlčky stáli kolem svého padlého druha.</p>

<p>^Jsine zachráněni. Nevím, jak je to možné, ale je to tak,“ zvolal Zola a padl do křesla.</p>

<p>Kohové kolem něj divoce pokřikovali a jako o závod připíjeli Aldinovi a Gablonovi za to, že se ukázali být natolik uvědomělými a nenechali se zabít, čímž svým přátelům nahoře ušetřili řadu potíží.</p>

<p>„Pánové,“ zakřičel Bukha a několikrát udeřil do sto­lu, aby získal pozornost.</p>

<p>„Co je to tentokrát?“ zasmál se Zola. „Zatraceně, ří­kal jsem, že se z toho dostaneme.“</p>

<p>Na své zklamání z neúspěšného pokusu o zavraždě­ní Aldina i Gablony už téměř zapomněl. Přesvědčit jednoho gafa ke zradě se ukázalo být celkem jednodu­ché. Ještě předtím, než bojovníci putovali dolů do Díry, si Zola vzal stranou náhodně vybraného berserka a s po­mocí laciného divadélka na něj udělal dojem. Pak mu slíbil nepředstavitelné bohatství a moc a vrátil ho zpět k jeho bratrům. Gaf však naštěstí při tom nepovede­ném útoku zemřel, takže se nikdo nemohl dozvědět, kdo za tím vším stál.</p>

<p>Ani Dozorcům se nezdařil jejich záměr na převzetí vlády nad ekonomikou Mračna a Zola mohl pouze há­dat, jaký bude výsledný zisk GHS.</p>

<p>„Pánové, prosím,“ řekl Bukha. „Měl bych jednu otáz­ku.“</p>

<p>„A jak zní?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Jsou všichni podílníci Galaktické Herní Společnosti přítomní v této místnosti?“</p>

<p>Zola se rozhlédl a přepočítal kohy.</p>

<p>„Když nepočítám Petira, který se poněkud unáhlil, takáno.“</p>

<p>Několik kohů potřáslo hlavami a zasmálo se hlou­posti svého mrtvého druha.</p>

<p>„Dobře,“ řekl Bukha. „Zbývají ještě dvě záležitosti, o něž se musíme postarat, a pak můžeme toto shromáž­dění v poklidu rozpustit a vrátit se na své domovské světy za vlastními povinnostmi. Hlavní důvod svolání této rady se vyřešil dnes ráno a veškerý majetek svá­zaný s Alexandrijskou hrou se vrátil do rukou původ­ních majitelů. Právníci a účetní souhlasili s návrhem smluvních ujednám a je tedy třeba pouze připojit naše podpisy. Měli bychom se však zabývat mnohem palči­vější otázkou.“</p>

<p>„A jaká že ta otázka je?“</p>

<p>„Nejdříve musíme spočítat a vyplatit všechny vý­herce,“ oznámil Bukha.</p>

<p>„Ach ano, výhry,“ poznamenal Zola naprosto bezsta­rostně.</p>

<p>Několik vesele pokřikujících kohů rázem ztichlo. Všichni se tak soustředili na hrozbu, kterou pro společ­nost představovali Dozoroci, že na vše ostatní úplně za­pomněli.</p>

<p>„Výborně,“ řekl Bukha, když se všichni uklidnili, a mávl na Xsarna.</p>

<p>Xsarn se vztyčil v celé své výši tří metrů a pohledem přejel po místnosti. „Od západu slunce v Díře uplynuly</p>

<p>v této chvíli dvě hodiny, čímž oficiálně skončil osmde­sátý herní den podle místního počítání času. Jako hlav­ní pořadatel proto vyhlašuji soutěž za uzavřenou. Všech­ny tikety vsazené na Sigmovu smrt ve třicátý první den a Aldinovo a Gablonovo přežití se stávají vyhrávajícími a budou vyplacené podle platných kurzů.“</p>

<p>„V pořádku, pokračujte, ať to máme za sebou. Na celém Mračnu existuje pouze sto tisíc sázenek z prv­ního dne, které mají vyznačené tyto okolnosti,“ prohlá­sil Zola. „Už jsem se na to díval předem.“</p>

<p>„Potom tedy s výsledky souhlasíte?“ zeptal se Xsarn úředním tónem.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A stvrzujete je jako předseda a hlavní podílník Ga­laktické Herní Společnosti?“</p>

<p>„Ano,“ odvětil Zola a naklonil se ke stolu, kde přilo­žil palec k přenosovému monitoru se snímačem otisků, čímž potvrdil platnost listiny, kterou Xsarn připravil.</p>

<p>„Vynikající,“ řekl Bukha.</p>

<p>„Proč jste tak nadšení?“ zeptal se Zola.</p>

<p>„Protože v oběhu je velké množství dalších tiketů,“ odpověděl Bukha s úsměvem. „Věnoval jste takovou pozornost lístkům zakoupeným v první den hry, že jste si vůbec nezjistil, kolik dalších se prodalo od druhého do třicátého pátého dne běžného času. Zdá se, že jedna společnost jich nakoupila více než milion. Je tu samo­zřejmě ještě několik dalších vlastníků, ale ti nejsou příliš důležití.“</p>

<p>Zola zbledl.</p>

<p>„Dovolil jsem si provést pár výpočtů,“ pokračoval Bukha, „pomocí nichž jsem vyčíslil hodnotu výher po­dle uznaných kurzů a schválených výsledků hry. Uvidí­te je na obrazovce před sebou.“</p>

<p>Zola upřel pohled na panel před sebou, a se zděše­ným výkřikem se vymrštil z křesla, které se za ním sva­lilo na podlahu.</p>

<p>„Vezmou úplně všechno!“ zaječel zoufale. „Po vypla­cení zůstane jen devět miliard!“</p>

<p>„Přesně tak,“ řekl Bukha a na rtech se mu usadil škodolibý úsměv.</p>

<p>„Komu to patří?“ zeptal se Vol, který se zdrceně po­sadil vedle Zoly.</p>

<p>„Jedné malé společnosti, která získala prostředky od několika Udí.“</p>

<p>„A kdo ji vlastní?“</p>

<p>„Jeden z podílníků je právě na cestě sem. Má loď ho právě vyzvedla a on tu bude během několika hodin, aby se přihlásil o právoplatnou výhru. Je to vasba a záro­veň můj starý přítel.“</p>

<p>Bukha nepovažoval za nutné zmínit, že byl jedním z hlavních investorů, neboť to během krátké doby stej­ně muselo vyjít najevo.</p>

<p>„Aldin Larice?“ zašeptal Zola.</p>

<p>„Nejbohatší muž na Mračnu,“ zařval Bukha a praš­til pěstí do stolu, jako kdyby právě řekl nejlepší vtip své­ho života.</p>

<p>„Všechno je pryč,“ zasténal Kurst zoufale. Velká ob­razovka zabírající celou stěnu potemněla a obchodní oddělení se vyprázdnilo. Kolem se pohybovala jen ar­máda úklidových robotů, kteří vysávali tisíce zmačka­ných papírů, rozbitých lahví a odváželi pozůstatky se­bevrahů, které občas pod nánosem nepořádku objevili.</p>

<p>Kurst se zamyšleně podíval na zbraň Erik 10 ve svých rukách a přiměl se obrátit hlaveň proti sobě. „Tři sta milionů je pryč. Mohli z nás být kohové.“</p>

<p>Tři sta milionů se rozplynulo v nenávratnu. Záloha na novou loď byla pryč a úvěr na užívací právo na po­zemky jednoho z rajských světů stál víc, než by se svým dřívějším platem vydělal za deset let. Jeho účet se na­cházel v půl milionovém dluhu, který nebylo z čeho splá­cet.</p>

<p>Natáhl kohoutek a zvedl zbraň ke spánku.</p>

<p>„Než zmáčkneš spoušť, tak alespoň počkej, než uhnu z dráhy střely.“</p>

<p>Kurst zvedl zrak.</p>

<p>„Ahoj, Siso,“ zašeptal a znenadání si připadal jako úplný hlupák. Zdálo se mu, jako by se ocitl ve špatném filmu, kde dívka přichází rozmluvit zkrachovalému ob­chodníkovi sebevraždu.</p>

<p>„Prosím tě, nech mě pár minut samotného,“ požádal rozechvělým hlasem.</p>

<p>„Člověk, který celé tohle vymyslel, by neměl takhle promarnit své nadání,“ řekla konejšivě.</p>

<p>Kurst jen zasténal. Kdyby tak tehdy nešel na skle­ničku stím bláznivým starcem, pomyslel si lítostivě. Nikdy by se byl o hře nedoslechl, nevypravil by se za Zolou s nápadem na loterii a tohle vše by se vůbec ne­stalo. Prokletý Jaroslav, pomyslel si s hořkostí.</p>

<p>„Chtěla jsem ti jen něco ukázat, než se rozhodneš to udělat,“ řekla Sisa.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Klekla si vedle něj, rychle prohledala kapsy, a pak vytáhla kus papíru potřísněného skvrnami od kávy, který mu přidržela před očima.</p>

<p>Kurst si od ní lístek vzal, chvíli na něj v matném světle nevidoucíma očima mžoural a podal jí ho nazpět.</p>

<p>Potom nevěřícně vykřikl, vytrhl jí papír z rukou a znovu se na něj podíval.</p>

<p>„To je přece výherní lístek z prvního dne!“</p>

<p>„Původně jsme jich měli pět set, ale na čtyři sta devadesát devět z nich jsem prodala opce. Z nějakého důvodu mě ale napadlo, abych si pro všechny případy jeden nechala v záloze.“</p>

<p>„Ty jsi poklad, Siso.“ Kurst odhodil pistoli, vzal Sisu kolem ramen a společně vykročili ven z místnosti.</p>

<p>„Přemýšlel jsem o určitých pravděpodobnostech!“ prohlásil zaníceně. „Tahle loterie by mohla být pouhý</p>

<p>začátek. Poslechni si, na co jsem přišel...“ a dveře se za nimi zavřely.</p>

<p>Nejvyšší vplul do místnosti a tucet shromážděných Dozorců se při jeho příchodu hluboce uklonilo.</p>

<p>„Jste všichni spokojeni?“ zeptal se Nejvyšší a v jeho hlase zazněl hněvivý podtón.</p>

<p>Dozorci mlčeli.</p>

<p>„Můžeme nějak napravit škody?“ zeptal se a podíval se na Vushe.</p>

<p>„Už se stalo,“ odpověděl Vush pokorně. „Neexistují žádné psané <emphasis>záznamy </emphasis>ani jiné důkazy. Historky těch opilců, kteří pro nás nakupovali sázenky jsou nevyvra­titelné. Lodě byly najaté přes Gablonovy společnosti, takže ani tam jsme nezanechali žádné stopy a plavidla se navíc v této chvíli vracejí zpět do svého přístaviště.“</p>

<p>„ALosa?“</p>

<p>„Je mrtvý společně s tuctem dalších, kteří šli s ním Bezpečnostní systém věže přestal pracovat a celá stav­ba se zřítila. Losa se spolu s ostatními pokusil uprch­nout, ale výtah se při jednom z otřesů uvolnil ze svého závěsu a spadl dolů do Díry. Veškeré důkazy nená­vratně zmizely v sutinách, které zůstaly v místě dopa­du úlomků.</p>

<p>„Tucet mrtvých,“ zašeptal Nejvyšší, „to je téměř pět procent znáš všech.“ Potřásl hlavou a rozhlédl se po přítomných Dozorcích.</p>

<p>„Případ je tedy uzavřen. Pokud by se přece jen poz­ději něco objevilo, musíme se postarat, aby se to nedo­stalo na veřejnost. Kohové samozřejmě vědí vše, ale ne­odváží se nic prozradit, neboť v sázce je i jejich vlastní pověst. Všichni ale laskavě vezměte na vědomí, že až se budeme příště pokoušet zasáhnout do dění na Mračnu, budeme se muset chovat mnohem obezřetněji.“ Pak Nejvyšší pokývl na znamení, že mohou odejít a sám od­plul z místnosti. Nikdo se nic nedozví, pomyslel si. Ni-</p>

<p>koho nenapadne, že o všem věděl už od samého počát­ku. Ti níže postavení na sebe vezmou veškerou vinu a on zůstane jako správný vůdce bez jediné poskvrnky. Nakonec zůstal pouze Vush. Ostatní možná pociťo­vali zahanbení a sklíčenost, ale on rozhodně nikoli. Při posledních několika obchodech se na něj usmálo štěstí a kdyby měl nějaké ruce, určitě by si je zamnul samou radostí. Po chvíli odplul ion a cestou přemýšlel nad možnými investicemi do dalších her.</p>

<p>Z nebe se stále snášely trosky. Obloha byla posetá třpytivými střípky, jak se části věže, z nichž některé měřily i několik set kilometrů, pohybovaly po oběžných drahách. Pomalu klesající úlomky občas vstoupily do atmosféry, a pak se rozžhavené do bělá zřítily někam na povrch planety.</p>

<p>Zničenými ulicemi města se chvílemi ozývaly vztek­lé výkřiky, ale on jim nevěnoval pozornost.</p>

<p>Kráčel přes hromady mrtvol a pozvolna si hledal ces­tu k místu, kde ještě před nedávném stála nebeská věž, kterou místní obyvatelé po dlouhé věky uctívali.</p>

<p>Na cestu mu svítily četné požáry a paprsky slunce odrážející se od obrovských kusů kovu, kroužících vy­soko nad povrchem planety, na níž vládla noc.</p>

<p>Země se bez předchozího varování znenadání prud­ce otřásla a náraz jím smýkl o zem. O několik vteřin později kněmu dolehlo vzdálené zaburácení a sním přilétla i tlaková vlna, která mu vyrazila dech.</p>

<p>Obrátil se a pohlédl k západu. Nad místem, kde stá­valo město rudého klanu, se vznášela obrovská ohnivá koule, která měla přinejmenším několik set metrů v prů­měru. Planoucí mračno se vzápětí zvedlo k obloze, kde se rozplynulo ve zlověstný, černý oblak.</p>

<p>Otočil se zpět a pokračoval dál, až nakonec nalezl to, co hledal.</p>

<p>Hlava byla pryč. Buď jí tvrdý náraz roztříštil k ne-</p>

<p>poznání nebo si ji odnesl někdo, kdo ještě stále sbíral úlovky z nepřátelského tábora. Pravděpodobně to udě­lal někdo z rudých, kteří k tomu měli nejvíce důvodů. Podle šatů však nebylo těžké poznat, o koho se jednalo.</p>

<p>Plivl na bezhlavé tělo.</p>

<p>„Nestal jsi se Emou,“ zasyčel chladně, „protože jsi nikdy nebyl dost chytrý.“</p>

<p>Hassan se rozhlédl po troskách města a zvedl oči k nebi.</p>

<p>„Ale já jím jednoho dne budu!“ zašeptal nenávistně.</p>

<p><strong>Kapitola sedmn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Přál bych si, abyste viděli jeho výraz,“ zasmál se při té vzpomínce Bukha a nalil si další pohár perlivého muš­kátu.</p>

<p>„Když zjistil, že naše malá společnost shrábla skoro celou výhru, pokoušely se o něj mdloby. Po chvíli se ale trochu uklidnil.</p>

<p>„'Nakonec',“ zakňoural Bukha v přesné napodobeni­ně Zolova ublíženého tónu, „'jsme vydělali alespoň těch devět miliard'. V tom okamžiku ale vešli do dveří zás­tupci těch prokletých právníků a účetních a podali mu účet na dvanáct miliard katarů, čímž se ze zisku rázem staly dluhy. Pak ještě vyšlo najevo, že si z účtů společ­nosti vypůjčil peníze, aby mohl vyplatit Tiu a to ho úpl­ně dorazilo. Zola je na tom teď hůře, než byl předtím!“</p>

<p>Aldinovi ležícímu na hedvábné pohovce stékaly po tvářích slzy smíchu a on se natáhl pro další sklenku, kterou mu připravil nápojový robot.</p>

<p>„Myslím, že už jsi měl dost,“ řekla přísně Mari a vy­trhla mu číši z ruky.</p>

<p>„Dost čeho?“ vykřikl Aldin a na tváři mu zazářil ulič-nický úsměv. „Má drahá, hovoříš s jedním z nejbohat­ších mužů, kteří žijí na Mračnu.“ Pak se obrátil a uctivě pokývl Tie a Bukhovi. „Pokud mám chuť se napít, tak to také udělám.“</p>

<p>„Lékař ti to zakázal,“ odpověděla a vrátila pohár zpět robotovi, kterého vzápětí odeslala pryč.</p>

<p>„Tvé zranění se ještě úplně nezahojilo a já si moc dobře pamatuji jak říkal: 'žádný alkohol a nejméně mě­síc odpočinku'.“</p>

<p>„Zítra to bude třicet dní,“ odsekl Aldin vzdorovitě.</p>

<p>„A navíc je tu určitá splátka, kterou jí dlužíš,“ za­smál se Jaroslav.</p>

<p>Oba dva se na starého muže překvapeně podívali, a pak zrudli rozpaky.</p>

<p>Na večerní slavnost se Jaroslav znovu oblékl do své­ho úboru šíleného šamana. Od okamžiku svého návra­tu si při žádné příležitosti neodpustil, aby všem přítom­ným nevyprávěl, jak se mu podařilo zničit jednu z nej­větších staveb na Mračnu. Vždy si našel nějakou zá­minku a pustil se do sáhodlouhého vysvětlování tech­nických podrobností a všech sil podílejících se na roz­kmitání věže, přičemž kolem sebe divoce rozhazoval ru­kama.</p>

<p>„Slyšel jsem, že ti volal Gablona. Co ten parchant chtěl?“ zeptala se Tia.</p>

<p>„Ano, ano, jsem strašně zvědavý. Co zase vymyslel?“ připojil se Bukha.</p>

<p>„Stále tomu nemohu uvěřit,“ odpověděl Jaroslav. „Ještě před nedávném mě i Aldina pronásledoval z jed­noho konce Mračna na druhý. Díky Bukhovi se nám podařilo vnuknout ostatním kohům nápad na tuto hru, což se zdála být jediná možnost, jak se ho zbavit a dožít se konce roku. Přidali jsme k tomu ještě pár vylepšení, jakým byla například ta slavná loterie. A Gablona teď sám volá!“</p>

<p>„Ale co se týče účasti Dozorců,“ přerušil ho Bukha, „musíš uznat, že to bylo skutečně těsné. Tohle jste od nich asi nečekali.“</p>

<p>„Ale stejně to dobře dopadlo,“ odpověděl Jaroslav.</p>

<p>„Stěží,“ řekl Aldin hlasem jen o málo silnějším než šepot.</p>

<p>„A co tedy vlastně chtěl?“ zeptal se Bukha, který se obrátil k Aldinovi.</p>

<p>^Jako obvykle nemůže sehnat dostatek prostředků, aby splatil svůj dluh.“</p>

<p>„A co jsi mu na to řekl?“</p>

<p>„Nabídl jsem mu práci,“ zasmál se Aldin. „A nejlepší na tom bylo, že než ji odmítl, na vteřinku zaváhal! Ale měl pro mě jeden protinávrh.“</p>

<p>„A jaký?“ zeptal se Bukha, který rázem zpozorněl.</p>

<p>„Má zájem o hru,“ řekl Aldin věcně.</p>

<p>„Pane bože,“ zařval Bukha a praštil sklenkou do sto­lu.</p>

<p>Všichni přítomní ztichli a během okamžiku jim Ja­roslav začal vysvětlovat zajímavé vlastnosti prstencovi-tého Kolbardu, které se přímo nabízely k uspořádání nějakého nového podniku.</p>

<p>Aldin jen smutně potřásl hlavou, vstal a tiše se vy­tratil z místnosti.</p>

<p>Jak kráčel dlouhou, širokou chodbou, dveře na jejím konci se náhle otevřely.</p>

<p>Přímo před ním se objevila nejoblíbenější místnost jeho nové vesmírné jachty, kterou na památku minu­lých událostí pojmenoval <emphasis>Hráč.</emphasis></p>

<p>Celá přední část trupu byla průhledná a naskýtal se z ní ničím nerušený výhled na Mračno v celé jeho neko­nečné nádheře. Třpytivé hvězdy zářily v temnotě mra­zivého prostoru a zdály se být tak blízké, že v člověku vzbuzovaly chuť se jich dotknout.</p>

<p>„Myslel jsem si, že tě tu najdu,“ řekl Aldin tiše a po­stavil se vedle svého přítele.</p>

<p>„Můj pane,“ řekl Oiši a hluboce se uklonil.</p>

<p>Aldin ho rychle zachytil za ramena a přiměl ho, aby se znovu napřímil.</p>

<p>„Oiši, nejsem tvým pánem. A nikdy jsem jím ani ne­byl.“</p>

<p>Oiši se usmál a potřásl hlavou. ^Jsem samuraj a služ­ba dává mému postavení smysl.“</p>

<p>„Pokud to tak opravdu chceš,“ odpověděl Aldin. „Nechť je to tedy služba příteli a je stejná, jakou budu vždy prokazovat i já tobě.“</p>

<p>Oiši mlčel.</p>

<p>Aldinovy ruce stále spočívaly na Oišiho ramenech a on se mu zahleděl do očí. „Stýská se ti po nich?“</p>

<p>Oiši sotva znatelně kývl hlavou.</p>

<p>„Takaši, Seiči a všichni ostatní,“ zašeptal samuraj.</p>

<p>Aldinovi se stáhlo hrdlo a nedokázal říci jediné slo­vo.</p>

<p>„Zemřeli tak, jak by si přáli, jako bojovníci,“ řekl Oiši a rychle se obrátil k Aldinovi zády.</p>

<p>„Padli mou vinou a vinou všech těch hloupých dů­vodů, které nás svedly dohromady. A to břímě je těžší, než s sebou chci nést.“</p>

<p>Oiši se znovu podíval na Aldina.</p>

<p>„Pokoušel jste se mi vysvětlit, jak jsme se na toto zvláštní místo dostali,“ řekl samuraj. *Je těžké to po­chopit, ale jestli jsem tomu správně porozuměl, kdyby se to nestalo, byli bychom všichni zůstali v našem světě a zemřeli, jak jsme měli v úmyslu. Na samém počátku jste nám lhal, protože nyní mi je jasné, že pro nás už není cesty zpět do času, z něhož jsme byli vytrženi.“</p>

<p>Aldin mlčel.</p>

<p>„Takže jsem nezemřel pro svého pána Asana,“ řekl Oiši tiše, „a namísto toho jsem poznal paní Tiu.“ Přes rty mu přeběhl plachý úsměv.</p>

<p>Aldin přikývl. Ti dva se stali nerozlučnou dvojicí, a jemu činilo velké potěšení i zadostiučinění, když sle-</p>

<p>doval Tiu, jak se ve společnosti samuraje chovala s dů­stojností náležející postavem koha. Bylo to vůbec popr­vé, co svou neteř spatřil opravdu šťastnou.</p>

<p>„Jsem tomu rád a jsem ti vděčný,“ řekl Aldin mírně, „ale stále cítím velkou vinu.“</p>

<p>„Pak jste pravděpodobně nic nepochopil, tak jako jste to sám vytýkal Gablonovi,“ prohlásil Oiši. „Někteří výjimeční lidé si cti váží nade vše ostatní. Přísahal jsem, že budu chránit váš život. Zprvu jsem tak činil, neboť jsem věřil, že jsem někde jinde a vy jste někým jiným. Nějaký čas jsem se cítil podvedený, ale hrdost mě přiměla dostát svému slibu. Pak jsem však ve vás spatřil čest, kterou jsem dlouho nedokázal rozeznat. Pochopil jsem, že byste se kvůli příteli vzdal všeho, včetně vlastního života a k ostatním lidem se chováte s úctou, aniž byste očekával to samé od nich.</p>

<p>I čestní muži se občas z ušlechtilých důvodů uchýlí ke lžím a klamu. Abych však mluvil trochu srozumitel­ně, celý život je jen hra, v níž nikdo nevyhrává, ale po­čítá se pouze to, jak si kdo dokázal zachovat čest a hr­dost.</p>

<p>Ti, kteří kvůli vám zemřeli, tomu věřili. Pokud jim chcete opravdu vzdát hold, žijte tak, jak by žili oni sami a netruchlete pro ně.“</p>

<p>Aldin chvíli mlčky hleděl na Oišiho, a pak se smut­ně pousmál.</p>

<p>„A je pro mě ctí,“ řekl Oiši tiše, „že tě mohu nazývat svým přítelem.“</p>

<p>„Larice, kde jsi?“</p>

<p>Oba muži se obrátili a spatřili ve dveřích stát Mari.</p>

<p>„Vrať se zpátky k nám, Jaroslav má pár skvělých ná­padů.“</p>

<p>„Už jdu, drahá,“ řekl Aldin, obrátil se a tvář mu ná­hle zkřivil bolestný <emphasis>výraz.</emphasis></p>

<p>Oiši k němu se starostlivým výrazem přiskočil a po­depřel ho.</p>

<p>„Tvé zranění! Jsi v pořádku Aldine?“ zeptal se samu­raj.</p>

<p>Aldin upřel zrak na Mari vyděšeně stojící ve dve­řích.</p>

<p>„To doufám,“ zašeptal. „To opravdu doufám.“</p>

<p>Pak oba přátelé svorně opustili místnost s vyhlíd­kou na hvězdy a připojili se ke zbytku společnosti na pa­lubě <emphasis>Hráče </emphasis>putujícího temným vesmírem.</p>
</section>

</body><binary id="_50.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_26.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAItAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_27.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAG4AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_36.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHfAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAOhAmgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5wFssly1vBJ5+U3bpODmn
3KQW8Kppss8xaNTcrLGBtb2xUaG186B5GkQLyxTkmn3MtvFqLSafcSNFnIeRfm/EV6piQoG
BKFdvc4FXEluFsfsz3rwWkhztBBXPuK27ayl1W2n26hYI8URkdZmEef8AcPc+1c3BMsSSRm
FZHbjcx4/CrnFR2EROFLfunLAfxAdat2qvEwduWbp8oqO3OxeUIU96kgiS6uXiikCMvO5mw
PpU01yz5wNCBWnuvskcMTORyzNsAx3zVgRSy3BaWZJpE+XG4EfnWdHbSBwkxO3OSR0x9a05
Z7W1k2x22E6DufrXt0byfNIymQz2pRR5ilWHUKuQKWC2MqtHHwSMncMVp2yt9lV2h88SNwM
85qvcQNHEzeWQ2eXU52+xr0PZ8vvGJjyRujYG04ODvPB+lMA3z74vLjIXkMcn+VbVhFcXBe
22Rr5o4lcYC1jXVq0bvGkhYqSCVHB/GvOxNNrVG0GLE1pcrIl2WRkUbWjRQCfeo57aKIQiw
v4b1pTt8tMqyH3zxVJ4mikwqFSw5Oc1C7CN1bcwwcfdxXkOSjujY0/7M+zziO/tyXJyojwS
fxFLqWqXs9lBp08ESJAcKTEBIB6ZNZn2hp32PL5SjkPycfSpHkvJ41RlZwTu81lyT2rKpNN
e6BREsjYRVGenA5P1qZLZ3jkmeaOPyuSj/eP0qJgscYcTETg4Ix2qOXY7b8mTI/iHOa8933
ZSCOR1QjdlDzmpoo/OztZVGMnPepLaW3tRFMtnvuo23N5j7omX0296LiaTUbqW5WK3h3HIE
Y2KB6AUhiI0Ij3LKC4bGAO1PuHsslYEkVjzvD96ZbXctncGSIKSVIwyjbUewyuS8YLsN2Aa
0UtLIBUkgjtGTyWknJ4cvmr1gjS/NbxNuVcuWQYA9ciqgjniXEpEasOPlzU1mQrsIZ2UsMH
nAbnpjvTg3fUllm1txLK8PlM00jYD9BV+1g0xdVhtdSVxCuRI6YY9Oo/Gobf7JPqPkf2isY
bhppk+WP8AKq88kHmyQxzrIoJAcLj8a71yMhl1LiZLC8tBp41CziB8pnBU27Z6jHXIrImlu
J2GNrSbgAyLsJ49O9aOA6OtvcNDsT5/n+/+FRReQGdpQSwAK7e3vTdJNaApWKRsr1pXVrZv
NA+YsO1XNM0TUL6RFs7FrjBOGLbVzj16VFNmSXzRO8vrgkHHvWpc6kraHDbm+3KGyscalDH
+XX0rJU7FXuUX0rUhfPaG1M0yjJSM+Yce2Klu4YoLffZNJOMYlLAAj2osdSnsT9r0uaW1u8
4VlbBC1Se7uUVla5ZwzbmD5OTTasgDzozbZMDG7HO4qCmPQD1quGMsLbpIx6s3BHtikWZ9z
hCoYjqO1RF8jIyx6E7a5pDQkS+W5bAdRzlRirl7qQv5rWW7hOxMLKd/zMg7D3qtbkqzh4DO
CCMDPy+9JtjA5cH/AGfSs4lEmoGze7d7C3mhtCBtV2y351BlP7gqdgUgDCJQD/GGz+lQpw5
JjDkdd3ApTAaqwI6JKSyb/n2DGakuBaG5dbPe0H8Jm+Vx+IqNY5JpcQoXPtU8to8KRuzq29
chUcMVPoanowE09IHvALi4SLbu2NIu4Mcd6VDJb3iSxzqjFSokx/Kq+Jc4wxJ7Bc1JdXbye
UnztFENv7zH49KqLsgI2EglOxg7Z5I7+9RsuZMnk966Xwne+HrPUZ21rQjqsbQMIoRLsCNj
hs/0rEkMc9yRHFHCCflxkhR7mk4X1As2rxyWaWcoyC52lUJbPp1qtcW0ttM0c6srA4Cv94f
WrEljapZTSSagi3ScpGiHD/jWfLLJKoJyWB4JOaqT0sA+S3lUL5seBINwPeiGX7PMkgbDo2
4EVOsqvaM05me6XhMH5cVWXv8AISByTio5bgSTNLcO0sg8xiclqjBLLtC9OwrSjlZtOFnhF
R/mHmLkk/7OKrOoYBWi2sP4t/zGtHD3QKRAXqVH1FammS6vDDdjTEcpImJ9ke75foelVo/l
JCIA395hnP4UkT4lcee8Ktw2xj8319qhQtqBAQoTCqQM96eEdwhjUsxbaABnJ9KWRNw3RyJ
8pwq9M1tW6atoJhvjE9jJEVmhZhgyc9QDwRVqPNowMuW3uLadluU8mUDlZUII/DrSBbQRA7
naQ8bW6H6Vb1bUbzW76TVNRuxeX1xl5WCnjsP0rMySo+QYPfGKhqzsAro8Q8rorchexphAA
AU8jt0xViQlFVZfMUryoGKbNIZvncssmMYUcYpWAUWqi1a5e4jXbjC53E1XOWHykbcfnTsb
F2hw49x0o3cAMBg9cdaVr6ANAZlwoIx1OKUIwbDED8KvW80EDfvrNLiMD7shI59sVDPCoMc
oeEo+WZFfOz2NUoAQMoU7VYN9BSBSWAIxWggtY7WO5hugs4PMRT7vvVeSWKZdzwbpGbJlzg
n2A9KrlsAvkkqSY2ZcdR0/GhpblI0mMKxxn5fk4BpjTMy+SNyp3ANRSO+Anmkqg+UNyBQBI
pR+Xj8tT1Cnk0kUKPKFQuM+vFWJZLB7a2W1S4eb/lqshwp+neq8uxXBVdq9NoB+WkwGynbc
ERhgg6Z9aRlZY1YSjOelKm+WQIgzn86dsaJlkMO/B/iGQagsiUYb925DHrSxzYuUMwEqqwJ
RjgN7ZqVbiZJWWE+WkgwwCjAqvKCsxR8lvcYxQQT6jcQ3d481tZRWULN8sCHcI8Dk596qBc
sAflBPJxnFPCjeAz59hT2HeNGC9MkUyySVLNYgLaWR5O5l+VT+FTQzRxW0kc1ilxuX5XMhG
z8qrQW5n3DOZB0XuRT1875wiEIg+daog1dBupklu4Yrjyy9tLx/wGimaXqEiW01kyoYXR9x
8ld/3exorKxZa1Es5RSgUhcEAYqjBJsdunP90Vp6rukuPIO0n/noprMezlt5QoJLdx6V69V
e9eJz3Q4tD5JaRGMgPy/T3qeGGJrfeXwT0FUZlkDFCOQea2NBl0wTlNTlmjQKQjQAMS3v7V
nG7nZ7DWo21njt7e8SbTY7xHAHnEMTD+RqFf3jxhIljP3d3YV6t4Y8OarbeELrU9W16Dw54
a1JthnvITJJJzj5V61neOPAuheD9Hs9R0vxpYa+14f3ccGY5UB7lcmtrR7k2OLukFoVgW7g
u3lUfuoCQVPvUtszWsnkTIryE/6zH3fbmqEVqoufnYvO3zAlsk1sxm3iKrMB8wxuPr/OvSw
kXLWTM5mk2o2/kJHbLll5Kjk5rON4ZrwRxs2W6g8A1TcPBehrZ2hcnCuSBu9sGtKJI5I9kh
VJDz5jcEH0FelCrKbaeyM7En9n3rwSuipJ5XLN5gXH+P4VHDb/AG0BD+5VFLMQpORUrNbWs
Ukly4Hy4AJ4NVLhLpdPjuTbOBOCIyvy7gOvNOrywT5nqEUZUl9LZahFe2QCPA4dRIoZWx0y
DWXrmr3WtanNqVzHEJp33SeVGI1z7AVPOztLsbaQFzhewqlNFAzIsZBLEANuGK+Xry9o2zq
WxWyCpIDD3HStXT7sRfLbK4Zkw5YBuK1tD8OahrjSW2jxNdTopLRgAYA6nJNUUt7qxu2hQH
zA2xlXHJ9KzjScbBcqm3gEoBLNv+6QBWbcDZI6q27nHIwRXqXgr4eX3jfxaugC9g0y5VPM2
XALZHsAOfzrK1bwXqWmfECfwbJeW8Mvn/Z/PlT5MnoRgEiqrUot8qKTRw1mCkqTlVcxMGEc
n3Xx2NOvLwXN08zWkcTuclYRgD8K9E+IPw5vfhhrFjZa1JFrMFxAJk8kGMNzgjPcisXxH4F
n8PeG9L1+bUbcJq4aSGzVSWjTPVnNcTikrFHMW9vazQyySXXlOo+VdpO71ps7Wo8tbcNtAw
w96mjCpbrsdimTkKQ2D9arEeZmVW3J0ALDOaqMbKy3AmijSeMh3hCg4VGbk1Z1TRptGngW5
lhuBNGJV8l84U9j6VQtpnsWaaJY0YqQTIOmfr3+lEd2y7nlkL7wMknIP0p86tZrUCFnYOHX
BXP1xVy3ukBYSlRx8u1eSapSt83AwrDICiiIRjgsyydfu5rFTcZaBZM1ZLxJM4yjEAcqMU6
TypmDSqS20YIG0fnUOnSIhcyo24g4cGr0L8tHLtmVgfmftXp0vf3ZLViAqcKfJ47MGzTZ4k
WNfl3nuorTt0iaErG0YPf5elTwzWcStDNvJb+JcHH4V3/VFy3bM22jnZbYsUaNUUdw3Wnwp
ckGK2sXnkYfKI1LfpWndywGTaHwf4cpTYdRuLS8juLSZ4JYx1j4/I1ySpQj1HF3Mp42VPnW
OIZw0ZOHB+lNYPcMAQVC9FyBmr00jXsrTSIZXY8szHOageBpP3qI2xeu8YFckqV9YloLSe+
tRKbcOrMpRnjAPynrmqQX94WcJjtvBpwMgDeWNvPIUnBq9EgmZSybk7hhjFZezb2HcyGfL7
tgTPHyjipB5jRMApKnoAOa0JLUxEOUQwhvXiqsr7CXt0YR1E6LT1YyCOXDZWRkk/v0/CC5y
7MYm+8VXG6tOytBeWU1ybQeXB/rHBGFqLyIpijLM236VrHDt6pksgjRbbE4EghXqAdv60XR
SbZLBymc42gGtGSO1jjVFWaSUfeLN8v5VTuYVeTzfMJAHCopFaSw8khJkBu5IoLiCNUWOYj
zFROuPeoPmV90Sup+nFWVjQxPJJcOJP4UVMj8ahmLllkKOFJ+lYuNik7jljd5N0hAYjqVzS
iJU3LJt3fTrULE7sQlsk+vNXorGaSMMWj6cF+v40Rg5bDK6idF2RqAMc5706K7eKCSDDPE4
5XGcGrn2ILCrKyNIrZYg5BHtSW2n3V+kwsNm6JS0i5wcfStHRnFbWEZq+VvUyFincoOatXM
8RVPLc7x2ZBnHbmls7FZ/N8yaGEINx3nk/T3qO9gtonVYSxDAYYjk1kozjG7GIjcr5qgc/e
65pS9ujPvhDZ6bTTRBLGF85gqddzN0/Cltlh8/ddBmhHOU4z+FLmvoIj2o7rlPMUcjnAWrF
xfXVwVS6nkuY4htjVm3bB6fSmzRHeZY4cQn7u8ZNR7dg/eIoJ5GOKdmMkDgKJoQYX/AI2Bw
TUSSubl3xHhhyXPUU5Argn5go4K9qMRt8pIbuB3FDTW4ir98h9u1geFBzgVZLSTECUBVA4I
pS4lfY0UasOBUZQKSWiIx/D0pNXGRsSrldh2jox70bl2OGjDehPanlt3XJXsvamSKNoboo7
VPLYByO7sqNJsTs7DO01uTalZR6JHpFlpEAnb5p74Es7D0weBWNHgqwKZjI6+lSf6PE4Coz
Arwc4/OtYdgGSBPMUQySSQ92YDNMPlRS5dJCpPAzgMPSrb+TLboIbUBk+84PX2xVRZN3yEJ
uLYAIOQKJR6gSzG3V1aLyxuH3UJ+X6561XkBaVQUO0nk47VZNvschTE5x0JxTUKxxsBcfN/
dPT86zAhMaLcrBFKoViMSMcBakntzaTlJpo7pgcs8bZBFXBbEI0aNGzFQ2UwwxVNFuFPkLw
rsByOvPcdalxQWIo5mhmWRcAdQMZzVlo5ZIN6TgoT93eF5+ldJfeC723FtNdrY6TvRSbaS6
Dz7WON/lj5sVveK/hW3hixz/ar6hKFDKkFvlduAcllY7evVgKcYpIDzQ2t2Y/P+zuYQcF8f
KPbNPlZUZ4UKtnG5gckV3fg/wCHE3inw7fan/ayWMNrMEaCaFnR27NuyMfhTPEfwzu9E8Mr
4isdbsNasC/lySWTFRG3od2M0cgHCosJmAYsyng5p0wiRlMdxuIPyhcgL+fWo44WlZkzt2/
eLAjFaYsJbzT99jbwNHarulfcAxHsKI6BYz57yW5Cmba0i8K44wKS6a1fyxboMlfmAbkn3q
No9wJji4FTTz/aIoozbQRrEMZjXBf6mpukBLatGWZt207cUVQjZ1Z8UUm0Xc6qz067lmZrh
hAi/eMnUfhXRSLDbKt6tpFqEDJsPnuCYz6qBzWfpEFk/iFrTWLi5s7MY2OF+c56darXlvFb
ag9rG53Bvlw2QR656V7dCKjDucT0K8ttDJbPqS+SvlSfdZ8FvwqwdTi1zxVZ5s7WyRmigMd
sm1XwRlj7mqt9aWiR7/N3k9x1JrKjlMN0skTbZFO5Wx0NcWIUo7GtN32Ppn9o95tIsPCuk2
CpFYfZgqhvungd68+b4N31v8M/+E+m1u0ngkAMVtbguw5xgsa7vUfHXw7+KvwusNG8Zau/h
3xBp6BIbowNIhwMZ49cUj/EbwRB8IrH4eW+rS3rxTKZL9LZo4Cu/J+9yTj2rKDk3GKLszo/
Bng3Qr74S3+hvpENv4ivrT7YrMFaQBR8uG5wTjtWJ8DdJ02+8R6hN4h0+3KRILVEniDASNw
D83etbw58Y9FsviCq3F4q+HEg+yxyrbLkDGMlgMgVx3iDxv4f0y7hfw3rC3YOrm8mYIyfus
8Zz1x7V3SVSneJmrSep3Hw38FaVF418R/8JFaQT+ZNJZ2aSxh8PgnIB6EVN8L/AAwls3jS0
bQLS8v7EubVp4Vky2Tj7w9q5nxX8ZPDNx8U/Dmq6DctDp9pKk15MYyoeRsbmwOvHFbFl8UP
AkHiLxo0HixbW21VB9inkhfaHxg8Dnrk1EK8lzJvexUoroZ2jaXHf/E+xsPiTaWFrDIrCKJ
Ioo039t23n86ofEh/FPg9pNI1bwvosWmSXBNjfpZbl29QNyY7dc159Pp/hHUvFn/E5+Ikb2
82Q19a2U7hX7fMQMV0niHx/p2mfCS8+HkniX/hK7qacPb3Cq223jHqz859q3r4r98nDVE8q
O2sdWuR8AL7xQmjeH01eG78qK4j02L5E6Yxjk+9WrDTtU1L4H2GvaF4Y02612aXEs8WmwsS
AfRuBXn2ieMPDtn+z5e+GGvidSkvA8cPlk/L6k9K6G08VeE9Q+BNl4Yl8Y2GkatDIWJm8wA
DPT5BmsUnJXa3ZS7F74TWTyap4ruNZ0ezk1S0tWePfaJmN+cAKvBzWP8AEL+xZvh/os2p6L
Z6V4suCXkS1gETFM8b1FVPhf4w8MeCLzxOt/4pinmuLYi2mSKQCWQZxt3DP41p678QPh94y
8LaXrOsXHmeKLRTBLAsZDuo6Me1VGS9vZ7BONlc4b4cau2gfErRr+adlCThW3sRlT2/P1r2
j4ieFoY/j5ZeKCqpYiy/tCRwvysY+c/jxXkukxadrst8mkXJhu4wrwWbqBJMR/dJ4FejeP8
A4veG9Q+E1roNvufxDLALe4AU5gA4ZS3cnHaunHQi5RdMzg7mp8VrJvib8OvB3i7TrYTSy3
CpInUYY4OfxFcBrcWmeI/jHY+Hrhh/YmiwrA8QXKbUXL8e54roPhd8VfC3hf4NXGk65dM2p
Qyt9ktdhLFiDtx6AHnNcB4V8W6foWm6/rst1atr94fKgtrpA+dxJdiO46fnXmQoS+GR0M6P
4veF/D1p408M67oWmW0Oi6uI1WBEAjLcA5A9q9G1nSPBlh4tbQ9W8F6LbeFo9M82e8Np5YS
Uj5SrjqSe1cpqXi/w34t+Emix6xqGn2Gt6Zeq6QxR7UCAgtgD2rptf+LvgjVtcu/COr6rBL
4W1DTggujEdkEwHBPGevSqdOUVZoSaeiON8M+ALW6+FF34k+H2kWGs6/FdtmO9hWZ1hB4VV
JwO3vivCPGl+mp68bh9BtdEvEBjuLK2tzDGjjqVU8816voFhonh29tvEHhb4sWVtPbzDz7Z
vMj82Mdx2Y1zPxc8Sab44+IcutaPCRahETztm3eQPmZvTJqVQbdoiujynaDExaFyc/K2MYq
RY4XiVovPMo+9uHymtu806SS3a4d9sKjAfYSrN2GRVkaJo+k2ltc65rUw89BKtpYxZkwf7x
YgAVjVpSpP3kNO5kRFGjCNuUHggDn8D0NOEktmAVgDBjgE8kfX0rbPiDwxBZyW2leEYQ0o/
wCPu+meab6qowqn86w9OFlqerpbXV8NMtyfnnlDOyAdTtHP5irhNW0BxZe+0qbMPKqRvnDY
XbmkkSB7iLyPMnz8x8tD+neut1K98F6Hp8Mlrp954g3ptW6urgRwFv8Armh3fmRWCnxB16I
GHTJodGgIwE06IQZHuy/MfxNdLxnRC5e5TlmspLoyRBfl+Xaxyc/Sq87wSOqgqhByc8ZFUL
CcaprrrqOoC1818tdTBpNnuepP4V2csngDSrAXPl6j4pnB2rNM4tbcN7KCXb8cVDxacbWC3
Y5hkjd1GnmSRmO0BUJJPoB1/Sh5r9Q9tIjIkPMkb8MPrV5/HWsQSBtHS30SPOAljEqMR7sQ
Wb8TWHdapeXt/L9rlM7OQzu/3mPrxWf1hNWFYlKxu3n8onpjqatxg7cxT4XHJQjA+vep7TT
or2ykvtQ1iLTLSH5T5sZMkh/2FXr9TirNvqHhHTpUEWkz6m4xmW/fYjfSNOT9SamNaMZBYx
po0SLz1iZsnl84z9AetVbx7cndGrqG/h3cCtS9vrPUtRlit7CKzLcqqMdo+hY8VQWyDSYlJ
QHq2MqPxrWcedXhqNaEFq8qXKmJS+egIwPy/wAau3N1qB2RRpGDDzlR/OrVsktlLJIIovLk
XaWYA/jTJZzC3lQKoR/vbsc1UKbS1YMjgv8AdEd4VW/jBHX6Vegl80ZhjVF9HaoTpZuWWWC
CRpWH3VG5h74HanQxPa7lnUSAdeMYPuK66PPfVaEMuR2cs0my3tlaYjd14x61Dd2gDKpnSU
MvdMAH0p7Xdzbpm0VUjxwcfMM9fwqvHNIy5dQT3JP6YrtcaLdrbivYqSaYUYN5So/TcOlOT
TbiIyvEwdEGSGJrehtGvrYsmQsYB2qwzj8abaWYu7yS2i1kWMDJ8zypkN7fWsauDUdYDUrn
Pee7pgRogPAAq3Zpd2xJgnaJnGDsfGR70Pp7K3lJIPlPJPUVesZYYSYZ7dJ2lIVJjnIPT6Y
rGnQm3+8Bsy3tjbSMQVlV+rHmm/YX2BwWZWYe3Hcetd/4m8DXWgi03XllqL3cHnhbWUfux6
GuIitL/fvggZ/X587a0nhlzabApGn4kufC9xb2Fl4U0+8sHCAXe+fzBJJ6gY4rnp7cRRpFt
ZZR9/dxz9K1ZYxBCBHLblickoMsDSJpN5daXJqIhMkMb7ZJS4BJ+nWuOdBLYpaamX5G2PeZ
mY/3ccAVYgs7meNnjiMoUZ3DHFMh2+eglDoo+8BnB9q0m2hwImEUbckk449K0pUVLcHJGM7
7cho2B9DxTImaVhiIqvsK05bSNbhXt5C6Nxhh/KmmJ9pVUXeD0pTw01ugTILa3imuZIneO2
2LuDuPvH0qoFiaUy3RMh6bUbGferbQuWPYnqAKSEQS6giX4ZLccMVUE49a53T5dyrlRrchy
iFSo5AzUUqHbtMZPsK0rtI4rkG2izAGPllxgsPUiopZEaNi6nd2C8YqXALldnkMflgs0YHT
HSk8qZdrpHlQO/FPaMELhHiUck561fttKu7q03NdKsQOV3EAE+g7k1MYXegXKEKzyuVQxox
7ZwKSaJ4i3mgu54AXnHvVmazSExA72l6PG0e3afYnqKrSxtGxEAdvUA9DRJNaMLkcDszeSY
4y5OMvinPbyQyFJ2iVP4iOQPwHWnwpOsbv5IOPvFlzj2zVjS9Hudb1GK0toDLI/IhQ4bA5J
ycAfU1lysZf0HwpqniJZpoI4YLS3BaSdwQrgc7VwDlsdu1ep2V74H0TwaVvPD2p6fDcp5Ms
0N2jyvIOVYI4BZcgcqR6Vq2fiPQPCnhSU6DeyNp4XyZ/D+pptkluMcyRyIcD3wa8xmtpNTn
PijxfdzQW8hxbWkADSuB0WPOdqDufXmpsWXtS8fx6vcSagfC9gNUCeSNViUl5BjAJjbKq+M
Diuc1nxn4z1K2ay1TVZ2R0EbRbEi3RjoCQBuHTg1dTxVo8Qkjt/A+lEMcE3LyyyMPV33gZ/
AVs6Rpdj4xuYh4esYtF1VQdkUjmS3mUfeb5+Vx+VatK1iDj4de12Hw02i2l9KdM3B2jVdqI
4/2gMk11Xh34mRWT6Ra6jolkthpu8RiKIuDIw+WV1PDFTz71S1GTQvDd0+l2miLrt2SfOur
6RvLaQdfLiQjAHrnNZ0mt6ReyGHX/AAlbWKr8pl0tWgkQnodpJD/jikBpatf2PiPVYoNe1a
0up7liw1K0g2NEp6KykAKo79TXL6roF34e1l7C+EM26PMUsL7kkXqGBHUe/rV/ULeTSZ7aR
pDJo8/+qmjRAdp6g5Bw/wDWvStQ8O+HtZ+HMUXhiKxs7JW/c6jrV7i6upMZaONAOF9AeM1m
WeLeXNhgwdSeQMcmoH3A/IpX2PX8q1QYrC6dZppo5YTsYIN2fXFUphC94ZAHjhJ+QufnIol
C5D0IlMfksMMG75XGKK0nu42srmySAzB/9XLMQrJ+A60Vm0gNaG8tv7Sf+0HmltkbBRWy2P
YnPSurlHhzTbOG+s4UleRf9XN836VxnnNGzM0UW8fxZzQkyyHMYLtjGT0Fe5T91cpxypp9S
C/uTdXZkGBHn7gGAKgFvukDAAfU1c2SCYbArexWtCLTru9ljgt7aN55VLIoYDIHXPpUSw/O
arTYzPs0LfI7bV9QcjP40sMcED7hJvkBOPlwMYxVy5V40CvEpZTt2xjlT7+tVhI3mNvBZcY
OR0NVKkqclcrU1hfwGzlVvKLyYBGSM46VCGL6TJFIYmOc7mOSPYe1ZttG8sixRxyXG84RUG
4/kK3YYoUjNveadJ5pGMTDyyh9TXZQftW2yJO2xzrYKgviY/3d3J96dFaR3MDyJfwWzR84k
PJrSkRIC+diRnhjGclT6CsN4gWCeWdpPVuprzq9LkdjSLuhLZpVV4UnZ1zlkD4yfWmBJ3lY
OWZc5DO27afxqeDTmnmLR5G3qc4zWrFb25ZVnjWNU6kNyfrSo0J1NGgbsN01ZfKlXZwQcnc
V3H1qtcRSzF/JaPbGuXEny4+mK0brnYsTsY+yN0qjeyGK2a3h2kvyzY/Su6vTcafL2FHVmU
jSygRoACRyE5q8kwtkASP94P4sHP0NVLW3ZZ1dpMDuVOKtmQfaeXZ0zhc84ry6a5dWU9dCJ
r4x3HmxXDITgsQxBz+FWDevdCJGDgjgys3Wo44I55AkEQk3c54rSs9La5mFpb201zOSAI44
zIc+mBW9JynK8noiHZbEVxGmN0rs3HL9CR+FTafDaXtzGsLswxtw3H4Zq3r/AId8QaNbRnW
9Mn01HGUSUAMR9ATiuehYwy+cjkr2UN1PvWssRFVLx2Fq0drP4evLS384RA4+5tfdsHoTXP
ywSR3DLfhk4yF6gfTtU8fia9YeVARsYBXQ5INbkGieKJtCuL2TwrdtCRuF1KjKqL6gHP516
U69CasiY80XqcwY4Y4CGDshOdxHH4e9INUmt0dLYplxhw4Dbh+IqKe+uILdrNWBic88hsfQ
9R+VGlWcl2+DG8qdNwGSK4ZVeeap0/vK6XZuxXNzrgj+0JbwLAu1UjTaH/AcZ96ua5pdte6
VGuo289nd2iYMyIGEi9sj2rtfCnglrWFtWubW8WIjKmSPy1/Atjd+VdANE0jUbhow++Ve8j
gl/avSWHpVKbjN6nPOryyPmd59LtWDQzTzzA5A27CPet+L4ga9JYf2X/Z2n+Q64842MRnP/
bTbmvf1+DCXchvWjtkjYblkZQqx46g5xk/SvI/Fmhw6bq88FnOswjb5yq4B+mK8eGWRTbjJ
M1hXujD1C1l/4REXdxaBGefruBI474rlo4f9IQcjcM813N+mPB0Sy/K73BynTIxXMXMQjng
wvUCvKrQ5G2dEXzGKy4v5IwRkHAreS2A8OyuxUHzMBx1P1rOgheXV7hY03FDn7vStp42j8O
SR4GGlz15FZ8kuVTtoHNrYwzGFkVmw+enFQTbo9WZ0baRgjaea2JkCwW/o3XNVreJn1qaJI
Y5MjnPpShFzdkO4+1vQkMlpeqxtpTkODlkPqP8ACnSR+GYYXb+17iST+GNbUgk/72akawjB
YIyhRy2QWx7VasfCmr6k6f2XpU95zwFiLjn8gPxNbTwsov3ugEeneMv7IBjstJtLz0a/gWT
H0yKmhudT1me4u5rKQQYzI8UX7uM/QDFR6toOoaPcvaanaG2uAM+TGnT8QDXc+CPiVrHgzw
tf+HrLS7KaHURjzp1yYzW+FhJTXYmTscYUl+wY2KUDYJYVRa1nkt1uWXEAON7L3revLe6e4
3M8SlzkqPu1SSK/vbn7NAXlAbcyRKWVT7gA4/GvXrQirE8yNfwV4sv/AAVq/wDa+kW0U94q
eXsnjym38az9UmvNa1afV7rZDLcPvYRDABJzjFW/7IvY0Yx2V7bsf9YBAxQfpUaWsaW5laT
5Izjg4bP0rWjTjLRPUTZWJ+0OsfkL5g4yDgtWimk3bol4saCFOGVcHH1qWCDTfsVw8+8XJ5
iY/Lj8Opqnp1veyXzQ2c8jE8lc4B/A9a6rOm9UZ3uXI7nToLwm50qO6GMLGZCmG/vYFZMkU
cN5LPIGAdedr42+wBrpZvDHia7ia6lsHiSEArMRg4+lYd/BdoksksMjbV6/eA+pPSnVTlFz
ixowf7aSDLRxFg3TfzxW3pPi+Oy0+eySJEW4OXV1B3+4OMiueSO6vpttvaSXG0cskTNj8qi
NlIsjRTs8EqjIjeMhh+YFeB9erRk9bo05b7nSXckDsk63iSlx/ATlR6fSnJYXs6b7ZDImOd
nHFc7bLNHMhaHZHjcfMXaTXaaPOt+ZIrdbiM4HyxRlwfxFelhq6rL947ESiktDKTRb5rG51
CEwRJbMA8csgV2z6Cq6Q24jcm4+VjkqrEAn3rU1GKC3u/K2yO+ORKmM+vFP0nR9O1W/WG7v
I7VP70mQFH8zW/sNbwFzaamPHbCYBLdzKw7Hmku4J4kUMVbac4x+ldGdMs9N1d4bO6NwOzK
pUNTbjT0mmUoJN4b5geRW6wXuX6hzIy/tySWUUEiExqdzKoHWmCJJZC6loY+25a1J9BlicP
II+mST2FRzafeWAha4hkS3n+aEuMhh069uauNGUNKiDm0ujNjsUmmCmQIf77nAqhd2PlXQC
SI5U/eXNdza6Bd3ely3rqINvJM6Nsx7MBWVNYGAINj3ErZ2hBuP5DmlLCxmroUZanKSkGfJ
LZH949aikg8wEsyxgdya3rjTby2YefbSRB+jPGy/zFZl0gRtjkSFefavInh5K7NblB3KyLF
tOMcZGa2/tWiWxsne1uLqUDMsYk2L6DGPeqELea5DQCRSO/8ADUMzQRurRxjcBnJ5xXBFct
2UauzTo724GpaazLKp8tTMdyE9Du6n6VjmMoWijJ8snqQcAfjUXnO3zszyejZ5FW7ZreSKW
a7bKjkjcQW9vak2mOxFcW8celxzwXXzykjYrHAx3Irvvhbolxq2p3DXOlQ6nplwrQSrNdfZ
5FXHLjjgCvPABcz77ePZGTtOOVj9Mn0rrvD3ivxB4Ys7vTtMv9Pntbo/vkljDK3srHkVFij
X8Z2HhtkTTLCR9G/sdvIWwlbz3fJ5kDjAOTjtWF4murrTtZtVsZiRb20aRMq5ChkBYAHjBJ
NZV1qd5e61Nq14kPmM5O1EBT6Aelb1peWmv2CafcSLa6mg8u3eZhFFMM8IW7H3puKWpVzlV
ghkLzTzgTP0j2Z3senT3rf0p5tO0LUryNvs96DHHjfh0BPIOe3FbekfDLxAZX1K/wBKvEs7
f582abnnPZY+u4n16ACuz0vV7TwfYNqerW9hpW/92NDhhSe6nU9JJZXJwR1xiixJ5N4xZJf
ETSwqsTmNHkaI8l8ZzgdPrWEZ3nkLXTtKT95mOTXrdzDf+MLqa8udK0/xBpsx3G90xFiuoc
DAUqCDkehBBrmb74a61a3RD24stNYbhf3reXHsPQ4bBJ9gKjlYGNbKs3gO+Ro9ywXCLGXOD
uOSQM8dv1rpPhxq9q9/FYX+k6PqRt5A1jHqKysyyE/8swmd3Prmud1y/wBO/s220DQ3ZrWB
y8k2CGlfAUlgegwOKreHvEOveFNTOsaNcrZ3QUxx3HlBiAeuM9KjkZVzc+KGkSaP4xeCW9t
J7iU+Y4tYiiQs3Ozn09zXFiGaebajrIR0OK09d8Qat4gkW51i+F1KP4ljVCfc4HJ+tUoIgq
SM0nkyYygAzuqrEy1GwWi3G9ZLmOFo1Y7mHLEfw/Wirllp8+pxzXkVuXS3Qh2C/Kp9W96Kz
klcVzZk8PyCaWKGMoU+9G5wfwzSwQ/ZoXjaFMvwC/O2u406x07UrvVNQ1bUd0kMTGIbgcvj
pXFyG8lyIo8xd2219hGlTj70UcUW2U3ysi/KJArDcV9K6TRfDt1r2qeXbMq78Z+bBUVv+Cf
BUXiG1nWNZFnXn5cGvYvDnwzv9HtbfVrW1fzl4dWIywqeaEFeTMate2x4RrnhkaRcyQ25ld
l4YlcjNclqmiXdmEkmBCnnjivsrWI9Hj00PcaYst9IBhEQZB968M8aabqUupBhZRxSK4IDK
CrD0Io9nDER1RlSxUuazPJtLuprO/gvLaXyJLc5WT0PrWnqFzf61q7z3t2lxPMMu8hIMn5d
KfLpN7Leyy3kAtFkO4hVAX8BXpHg/wAOvdoI7f7Pdc4BkAyBUUqDirSOqrVUVc8uNjOS0Lx
BZFHY5x+NZv2cxuRJy5H3j/DXsHiTw9b6FFcPdQQm7c/KAzfL9Mda8vnieSRpA6iFfvZXFX
Vw633FRq8+p0+nW3hfSPDsWsXMkOtXcu6F9MlRkIz0dXHXFc9BaCVZXt1MeORGq7jj3z/Om
wXFlDa+XLZTPLn5CkgAx9MU7UHtnKSaNBPHAijfvbo3f8M0U7LRGstRn2SS7j2rImV/hzyD
WZNG6SeXO5QL/dTJ/OtaxuLgziSK2SVyME8Dilkhl1C5IFvgqcsAeK0q0udJkptGK2nopWU
xvIX4THA/Gpra4u9IvBd2aJE6Aq+QJF/I1fFjLNI6CIIR0APp705tKubeIXzJFLE/y4PzAf
UZzXn1sImtDZTQnh/UvC1q7XWv6C2oXssn7qSRykEWe7KOvPana54x8WRXk2njURp9tjCw6
ci20bKenC/N+ZrMWAuUk8uKPGQMLgMT25q/4lgt5pdMv4E+WWIRsSPvMvBryMRh50467Fxk
mco97dLDLtlZtzAsGOc+9aOiy6X/AGpDNqtnPeWS8vDC4jZz6bjwKz7iHybmVRgbuAK0NHk
lmWGGNAH3+UGXgjNclBJ3T2Ksdtqfi6/8P2lrc+FtD07w2s6/KFtzLc49S8gPPuBXDXuu61
qd60+q6lcXbknElzKXYZ+vQV1OvQSatJLFHdW0aabCqFJWIMh74x3ri3RmtjMVKBWAIJyPr
0rKb1tEdkR2Aa4upElOPKbBwOcV6d4auxo8tzfaefLaGB281kBaPjgjORnOK83tgItUyeUk
xk12EwOn+G5mLNuuzsTLD5o+/v1xXrYeUY4eU3uZNe8V4fHV22rx6n4o1PVNUAJPlrPhscY
HPCj6Cuk1T4m6nptlZ3nhS30/TYJgSHRPPuEP+0zd68luws+opEik7CMjOCa6/V7Rk8O6eW
ZXG5gApHy+xrihUqKF76FOMb2aKWoeLfEmuXqSatrN3fOTuH2iQtn/AID0FSaHrN9daq6Xs
plt4mHyYxx6Vj242zYCcd81JoZaLU7sw5LOeABnn0rTAVGq0W3pcbhFLQ7HxVdxXmk28sFr
9nHmkcvkmuYvkdZbUsRyB15rota0y/sNEtfttoYzJK8gQnBA4rG1WZpbiyYwrGuAML1pY2V
6s30CnpqQaDey2er36hov3gI/eJuzx+lbGrw2i+H0kim3ymX5towAMVhaXF5viC7ghGGk4A
JwD9a1b5Gt9LktZYZBcLMDluBj29a7OZLBJIT3K+o2qwwWOcKzj7lUdHaxbxhuu7iSGBRyy
JuYn0x3ra19mZtPzJ5v7sZUdq5pLiSz8RSMiFTgYFeVh2o1ItlM9O1HW/Ctn5l94Z0C1+0q
A/8AxMQ0jkf3lj3bQM81xl/4w8S6iHiuNWlFox/1MP7mNfYKuKlhuZJtHviYYk/djt71zmw
rG0nf1rpxs37V8rCLuWLu+uEv7aJn/dFeu3k/WtrShDqkptI7kRSuf3KGPiZv7o/un3Ncrq
OftsR77BXR6dDvsmk0uYQXSL87S3Cpt/Opo4iUEDVzqkTQNFvY7G8aPXdTBwbVZtttbn/po
68sfYVW1Dx1LcI+j6frVzZt/DHYWiRxSewKfN+ZrjHu7DSlm8u4W/vHTYDGMRJ9WNS+G7ST
P2pfkLPwdp4pqrVrz5RWSAa1r1vcsP7XvUK9SZGz/OuhHiG1n02LVNQs47q4X9xckrjf/dk
+tcvqSk6jOSd53dgaTeP+EfvYyqn7vU+9Y06s6U7xY9D0PR7jRNVsnm1OWYywjEMKqFEn+8
/asC88V3+nT3Fvo1rbaeEODLEvmTf9/D2+gqtZO7aXbSI4OOHB44rD1NYXv5PJ2sgAOF7V6
+Pqy9lFX3M0lc6DSfEWqs2p3c15NdTeSSpdiwzxzjNXtO1G4vfDkjakr3MjnP2S3Q5+rEfd
FYfhw2kct7cXgkkhjjzJAnymQdvm6f3fetbTvGOuLYxxaIkNkyylg0ScQqfX++fY1w4WrU1
pRlo+5Uo2VzHvPEmsyqtvHeNZQR8LHbjysD04wfzq2NYuta0WW01Fmup7Qb7eeTlwP7pPUj
knn0qrrpMusvPcMjTSnc7IMAn1FM0KOH+0ZDdNKYUjZnWP70iY+7noPxrz5c0ZNNmkSK1a6
u1S6vPPlSJfljVdxHqPpmrY8Q6/cMIrC9ubZUHywWrlAFHc7cUReNteiuo30d0sIo+EiRQF
2f7Xdj9aJry6g1g3aTRxS3CZcou0HPXFOUpbhdbG3Z69e6roF6NQl+13NgnnxSSDdJtBwVz
1xV/w/p76xAdQdFa1A8veR0c9Oa5nQkfOqYcjNpITg9elaXhDV76HwpNYJMUtRL5jADPOfS
vfynETcvZzehlWScdDtl8LhQbye8Aij5ZfvFfpU6LYxrFbnTkkaZgRPk+ZtHfFYl5qN6bNr
22uUtrWTCMYpcFseqnmugtUutU8MM1tYSI0KZF6j7GPsTX099NGcfKzW1vw3pthpsN3NdmW
8kXzhaAbTs7c4P8AKvLtU8YXcd066fY29n5fyiUjznX6buB+VTf23qu7Zfzecv3WMp3Egds
muV1FhLfyBYxGuflUD7or5zNJzjtI3oxa3N3SvFmqLZam93dy3q+SSEllYLnPXaOBWXdeMt
SudOit4YbeylXrLDneR9etT+GbezmbUob+Vo4jAcvgnaBzVW7Gn31paw6F4emmu3O55TIW/
d+uO1eJSqVuRwpyep0NRiy/o/iDULfw7ql3qNzLeWpj8tEuXLjeehXPQjnpWXaXTaja/aWg
2Rg4K49u1U/EU4XTrHQ4oZYwuZJcg43nt+H9a0bVZI7GKFAXUDhQMc16OCjVbcZ3shNorlJ
1LpACNw4GOaqSQtujJh2jaSQ39K1EuZYLgn7Z5EoGNyqGOPTBqrczzXtzEiwBPLXBeMZL+5
9PpWdWMU3YaKRUiBZNmxTxuJqzbyWq2xyRkHOXTcCfQ1UvLeRZwHEgT024zVia0S3EKveEQ
uM7YvvKfeudplDnumupQ00CwqPlDWy7VP1FRi3VpihkIQn7zD7v5VesdL/tKOOCMMDcNtik
lYLkjsD61ZGhSwzAtJv2v5MqomHQ/nhvwojCUtiblX7TauFBs4wB8uU4H+9VLdB9s8nzhPC
T3GAM9a9R+H2i+C4PHrReI3nuIY0DW9rJCFa5fH3Tk4/DvS/ErwTYReKI4PD1gkd/coZ30i
z3O1uvYt6E+grR6WTKWpi213qsXg2xeLVTDDbTybkeRirHAKpgHp3xXHzPcSXUk7WwhEzFy
0a4C564Bq9pmoJpU11pWr2Uz2E7bZoTw8Ug/iAPcY/pWwnhG41JC2ia1Y30TcxRT3CwzAf7
QfAU/Qmm5K2w7HMzxCC8QW02doAVovlZh+H8q2dYW9XwtpNxeyXEzb5fLkkJYhM4Xr26/lV
mHwxbaDd+d4l12zi8kcWdjP508n+ydvyrn1yfpWVqWpan4p1FY7JZjAQI7exiDEKoPCqo6k
Hkn3rLmEY8N15EUsaQxTmXJDyryv0NMWPzHRJZm8rrgHgV6d4X+FMeo6VcTeINQTRH8wqIZ
SA8TY43Jyz59FxXCa7plvpGtT6Ql4ly9vLgzQE7JR9MfLj0PNIDLaMecY4nHy8kkdRUitJH
GyBwVbgvt+7TpDGZ1BLFVGCUUrn86cIkDFvLAGflQnhqqwF7ToLlSJFS4FvIrKXQHy2I9fW
irWmarcebNaThxEVykKSkJH+HSisZx1IRt29hDfa0+npcFY/N2fP8v8q9g0X4e6fIIbaWQy
W47rxmuI07wjqX2mK/hR/MWQFiB8pFe3aJb3N7FG0s3lmLgqg4FfYXShqeHUqyWzOu0LQdF
0VVawjSIsAH9TXST3EzWyx28xEK8nisK3k+zyhiiSDbgZ7Gql1q72i7fvZbJhzw/wCNeP7N
1ZXWpnz9zC8b6tCGtokVPOjOQydTXn17qs1/dPbX9sfJlUFpAuceldHq9k994jfVrdvsMW3
Jt3O5T9KxbkzT7ljMfnYwBntXvYeKhGxi97oz7LwsutTPEs+8NhWf0xXqeg+H9C0TS1ha6R
rpTgMeprg/Dqz6arlzAJ3O4mMkfnWreajNdAwQokUuTmcnPNTVhKelxucnuJ4yitJ1kjaWO
RDx8652/SvMPFfhnTbdbOK11Syu7udceWp6fXHSuo8rUXWdL0CfcTtlYVzbaZLFeE/ZY9h4
EgGcfhW8IaJM3o3icfplrBpuvo2p2X9qRQ8TQRcB192rTluLDUr2f7LaCxtSC0VvFzsA7Em
tRpLe3ZY1SIgMQ8hQgqM88dTRqNzoV9cQw2mjQWLKuPtNvuJmP0p8kU9juTb2OYkRogspiR
XUZO0c47ZqxpHh7W/ElzcLoVi90VQvKxXJjHqK9J8EfBfxH4xm+0327StGHHmTqTJKP9gdv
qa920bS/hT8HnisbjWLLTNQuFx5t/cASzD15rycZmNKi+WGrOiEG9z5a0fwF46v0C2PhC/u
SvBlMPl5P1OK25fhB8QoLc3LeFLh3zuKLhyPwJr7M0vXtC1iJW0jWLK+U9Ps86vn8jV2WeG
CJpppFjjQFmZjgADqTXkvO60dElY3VKNj86dc0i+0G6e31KJ7K6A3mF4mQgfQ/wBKqyRXV/
4CeQYb7DOGRgRlVPJ4+td/8efi7p3izxvY6Z4XSKeDTHZZLp48+c2eRn+7XnuiXL311d6dO
oxexMgCcbW6/pXVUxKxeHcn8S6E8lnozk75vMaK5weTzmr/AIVi8rWrm6Ztq20ZnXI6uPu/
qahvIke0AjUqUPzZPU//AKsU2O9CWvlwriWTCt7ivnOaz0NVsIt1I+txK8u1bhiZBjGc9Km
EARry1fJ2k4x3FYnmrca9G6k/umAwPY8/59q6zxCkMetCaEhYbpBIjL2GOlN3a5hnL5YGBo
wweN+hrpvFF3HC1raxlNtvAGYnsW5rCs/Ihv8AdcFnCncMetVNYu2mjadgwM7dO4HahVGo8
vcTj1E0RXlvXvpMlA3DHoa7a+xD4dtPsrYWaRt6Yzz61kRaBfaBoVjLfpEsd8nnIqShywz3
9PpWpd5bw9YyRICvmNgZ6V6NWKjh1Ejd3OZUH+0FRuqn1/pUOkxtJq9wySfOrkhc46VfaKM
3oZ5Shbk4FY1tKIr+4CuT85521x4d8s0zTdHa6pqU95odruky0bldxJJHFYt7ljbBpHk2gf
Me1XpNsvhO2kBGPNP8OCazJP8AWR4kPXpVYh80pMmOxUs2VdVudwy+flOcVszmeXRy0zvIq
yDqen41h2RgTU7zeN7n7oNdPNbSweGVmmjKNJOCqseCNtb35sMkTLcTxAxlXT5NgiXywOD9
6uXVFPiGTeCRgYro9RkjuFtFxkovIwcCsB2jj16US7sMuBiuSi1zxuW9jo7NlGi6mv7v/Vr
0+tYjlfscXz556VtWMCDQNQIYD92OF5PWsNkAiAPBrbFu9VkxKN/ldTtWgUIxX8KkFoJ22+
WAn8brxmnX0JfVLSMg8jjbWmnm2jNeTrGGtjhYyvDVFJKzbKbLNp4St4rYXd48dnZMMi4ue
CB7KOWroLe68H6G8Zuhf6mX+6xk8gD/AIAOf1ripL241HWIrrUbxrh2OOBgqvoB0qtuFzrs
j3IbyQ+FVDjH51Xt+V+4rDaL999nmv7uVRwWyB7VSYBNJucMevpVmY4nlEbY49KqyORo08f
Uk9a5d9BJFzTriVdNjVt7r/tdKS7Ytebk2DC9MVW0+RvsSDJJU/dXoalupGa4Dr1IxgL0rt
xE+aMSeUm00ySW2pnIAEDZ9+lRaMZVhX9wwB6Ng81Y0xRJa6moGWEB59Kq6bMtvFEzzsxRu
Bu4/CsaDtK5TV1YsaqshuA5I2HpjrT9EB3XuwSMDC/Rf9k0aiQ042xqo9SDzXTfDXw5aeJP
EraXdanBpME0bCS6lUYRcdjnj8azqW53dlROP0qGB7CUSxBsnO7oalvkQ3cPykAADHXtX25
4R/Zn+HOjWkE16Z/ELkBhJcyfumHXhV4r5p+IegRQfEjWodPtY4bO0mKpDGoXaMdMCnKcZR
5UHLqcLpLFDqQV9o+yvx+VU/DjPKrQG/W1Vix3Mm4HBq5pagT6iHwv+jvjdVPw5arfSyWzX
dlZmPc6yXUnlqfbPvW2HqOEromS0Jprp2dw0xl2njC4B96fb+JLmCNoJbyXyD0QMQM1Tjku
Ib+ULJGob5TjlPwqtPGomAK4TqxAwPqM12yr1l7yZnyo1ru9ikmCqQ28DG05x9aba25m1vy
ycRgfe/CsgS26SL9mRiA2SWPJrTtZwmpCcZUAdM9K4q9eVV+8aJWLlg4gi1yKNAxNuyhj9e
tdf8PrUWHhhb8ac0vnZjkmZdwxXE25eWDVpBgZhJJzgYzW34L1v7Po4s5mbyzkKpbhSe9du
VJe1VyK12ro9v8ABGkeC721mufEWj2t6bYFklPIHoCvWvLfFps4tVlu9Mt44kaUhPs64Cr2
wK6Cz1Gy2C1hUZK8+USufUn1rG1fR/MuRd3Go22mQ9UnvG8tjjsEAJPtxX0kvZ0uacna5x0
3JvU851BAk0xwybznL/eB9aosWVTHLOSMZJHU12+s6aqR2+qSalp9/aSEKJoVJGf7rAgEN9
a52eS0N5J9lkCx9969fb6V87XipS5oM7It7GM99cShYfNby4/u4HIpyfbb22lZtzxx8luMg
fSnTweZFJLAh2BuqcKT9DzUVlEJgyumSRgJuIBri1vuaFi3kls4n8x0RJANq3CBmYeqelai
z2Mtkv2eKdZ41JnM84w47BcVWn0HV7PTINSuLXyrW6OIzK4yQP7o64qnNIYrfbGhC9Tlf61
qpyjsybHRXOteH5/BcFhHprrrsc7PJe+aTuTHC/hXY/D/AOItzo95ZWV95EdunzSSQrGjTj
HAkc8tivJrctIwJg3AEE4HarsyWb3DDYFLDhUGMfWk5c2pS0PatJj8D6ppM1nr02lTS3yS6
il6ZNsse1j+6OPmBI45Peo7f4eeGNa8O/2jaG5huDG0/wBmkuyoSIdAjbSpH+8wNeKpZTTO
kQaMBjnOVGPrmtENdrZvFbtd2tsPl+SQtG5/A4quWXMotbhzI9p0/wCGXhB1sLl7e6lS7sG
uYYbyVuJF7MwAGD6bhVuz17QPDUemaoqaXpsUls8Go6VZ2wkkL9FkQkEj3y2K8n1KLUbPTN
Oj1HWFvrZlyrRyuxh9iAevtWIVuFvJkSSX7M4zu5GR+Na+zS3JudN4l8cTS6iy+HIpNOjmJ
E08TATXIP8AeA4ArlLjTL+Cb7XLaTWZX94X4JU9m555qFYBG0hX5lHPKkZpsklxcsJmaWV+
AC7HkDoBmjlC4+aV7yV5b2+ZiF+UsuM/SogtqybJImEg7b/vV0N94t13Uo7K3vhEPsieXEB
bony9OeOT71gMkhu8KmfwrTl0C5saPpN5dxvcWWnXDrCN8rL842/Wiq6XlxZmRLW5lgdlzI
InISQehFFctaKjKwkfTdvfWFrblIzulC5Pz9q6jSb/AEk20csMjCduX3rxmvLdO0+18uaa/
RUmBxtDHAFW4r25iuCI5d1t3XH3fpX1Tpc6sz5mzPYVuI3G5JFbP905rHvr9U1IKW4Rewri
tJ8T6fbySWd1ftYlUJDsn3z2FVRrEzh72STzUBPz9Bis6VDl2D2cjV1DXEmmeE444PasuCz
jWZpoNzyPyQTwKxZdVtp7mSXywFbGGwcN9KtPep5Ye1cqFA3iu5RaL9mzZW7S1UgIpl6Fiw
AxSXF0p04PaxrI+7JBboK5DU9XkiYMlsrIGx5hOQBVS+1OLyVlAJMg3fI23b9RW3IzaNJs6
Fr45ffGpycAA8LWXPqMcZYTsrEghQpxx6Z9awjrMs9qll9qZ4t2fuVmXbxJP5aESA9Svamk
kbwpE8t/ukZXkeIbsKFXdn2Lda9Z+C/w8/4S/VBr+sRldKsXzDEpwJHHevEhIzS+VFw7MEK
Hrg8ZFfe/w/0ePQ/AGkaeiBSsCs2B1Y8mvCzfEulDkh1O+jTVzpI444oxFGiooGAqjgV8K/
tLXkuqfGyS0lAMNnbqgRzxkg192t0Jr4G/aACv8e9TDEj5U6f7tfK0Fea5jrlsefaOY9JvY
dQ01riwuoCCJrOVoz9OO1eo/Ez43eJfGGg23hnTUexsTCq3cm/Mlwe4Y/3f1ry0yRRwFSNv
bdmoxKm4umR9T1r36tClJRujC5ShsTZQ7FRJHbkuTzWtotwLK/t7kIqvE+4579qp3FyZIwH
ALjhSBjimw3ca28ttLDE7uQRK4O5PYUXp0/hKRProe11e6to4h5LuXQ4xkHkdfbFZK28sFp
JqM0TJCvyqxHVvSuj1PXdMS2t7+8sHvrpE8swucRHB+UkjkjGOK43VNU1bxFKsl7KFgU4jj
RdkcQ9FH+NfP1KVpOxaINMCvO9zIQrbup6Ka668C3Xhu0vItqtEzQkE88c5rCt45IbUJKQ8
Z6ZHBP1roNIvrCztLiy1ZWlt5lypjQMVI9q1s/Z8ozESB7idI4wWzySB0Hr9PesvUHEmqiG
Mb44vl+UZBra1HxhcyxNpeh6eum2pO1ig3TTe7Mf5Csa0thazN9pRjJ/d75965owd9Q8jXi
mV7WO28rd5fR+rAdxj0rcnSM+FrJonJUSOCcYArmoZZ/NaZAsbD7oYZz7V0NjrelxaW1nrG
m3ExjkMkQhkCbsjkEEcV21W5RJsZCRMLmPgsrHhs5FSReE/EMEMuuTaVPDppk+W5YAK309a
mn8d3ao1t4d8PWGkJ/z02GaU+5Z8/pXNO+o3N4J7u4kkckszYyM/ToPwrjp8ylcrpY7J4M+
FYW3gnzjle4rFjbMqkKXAPVRnFaWnappMGky2N9BdzRh/NV4toZjjkH0FQy+OvKhFvofhuy
sQOPOmBmkPvluBWlS7YkrDIPDXiFVudf8A7HnGl7sC825j/Ot++t7ZvDELWeqf2jvkDuAhX
yTtxt5FcNK2t30zzXly3mE7yHOM/QCum0nWNIg0OTSNatZ5laTzQ9mwDsf7pBrZSap8gmrl
NpcOpYgKOAc9T6UW/h7xAbqfWotDmu9NRfnuih8tP+BdKuTePbKwVoPDng+ytHxj7VfZuZm
/BvlH4CudutV17Vp3lvdQdRLwVKhIx7BFwKwh7skyjorFBJZam6DymMY+VTxweaxZFySVYs
B1x2rR0aaGw+0Q6nL9pgu4yrtbMA6c5HBqaTxdomkSeVo3hSG5mXgXOpuZj+CD5RWlZucuY
SVijFoOvaxeRXOl6PdXkMS5aSFNyqO+SKiuVA04bTgRvtdVz1PvUv8AwlXi99Qt9VS+Fq1u
2+Ly4kjjX22gDI+tdl8PPDniP4i+M5rZbWK/F6T9rfZsSBT1kAHFZp2i4sdrnmse9J0fG0/
w54z9K6fSrPRZ2k1W8mmhgBxLiMcv/dD56+2K+g7z9lS30DTtR1zUvFAvoLSNp1to7fZ5mB
naxz0+lfLetanqOtXn75UitYW2wwwptSEeijv9TzWMb7FWL12kTXUptVIVh8pJ6iqODJYzw
qCZD0Xua1LS58LvaRvqh1OOaMYYW21xJ/310qG48T6XbMBoOhNbuvS4upjLJ+mBVBYqW0V9
aWsc0ltPaxPwrtGVBP41LLIwlDlSwI+/jrVW/wDE3iDWAi6pqdxeRxnMccshKJ/wGtWG98M
W8aXmoG61CcKD9lt1EK5/2nOTj2FDkwsJZOXs79YommlaEqFi5P5VnWMoWxWPyi5ZurdBWl
N4zv3IXQNHsNGQA7XhTdKCeuXYk1l6d5H9oRDW5pVgd8zPCoL/AFGepojJpiaNW4ZiY/3Z2
4xnBxWporeTFdgRfvjBJsA+85ZSAB3NW3vPANncjULltT1aNP8AVWiqsLEf7Unb6AUyX4nX
abbfwt4d0zQItw2yRKZZ2ODyZHJyaUtXcEfdfwUuZrr4NeH3nYtIsGwk9SQa+avicYbHxD4
lumicPJcsDIyjj05619J/A+SaX4OaJNczGaaVWZnIAJJJzXH+PPgHd+N/EM90PEaWGnzv5j
osZaQ/rikUfFunFpbi5QZeSSJlUd2NVV0m9sdPaTU9NuLNHf5ZZYyu76Z617b8X/Dlp8GIr
DQ/DVvaXct7EZZtQvrZZZ1wcfu+y/ka8F1HV9f1Yxvq2pSXYT7glcnb/wAB6VrTqckrsT2N
D7RYwKxiH2qNl6SgDafXis+ZZJyrxzF0xgA9vYVEI2dQzPuJ6gDAq/Klu0MKQIqydC2eldj
k5oixRjXypQsijcenrVyZmFwQrEAj7vc1E0ZgZlKRu4b73WtTb4etbdLvUtQkuXbrb2Sjd9
CzdP1rkqR7DE0mESWGrKhJl+znAxuP5VU0krFYeY3LZ69Kl/4TOSyn/wCKa0m3084KrK5M0
hB7ZPA/AVSsZrxHeS/iZ1lYuzgAnJ9q2ws3SkpCZ1Wn6reWiSSwXJiLrtDA44/n+VcpdTO1
w0kkjSyM33nJJb+tattOl0fs5fC54JwoH1pL6PQNEPnahIdTum6W9u22If7zd/oK7MwqOok
4siKSYjNKngm/klbbGzr5ZPA355x+FZUEu60DvnAOGx3qK91K/wBceNfJjgtouI4IxtjUdz
z1OK0QlnHCsCTsVC7kITO4+9cVJNuxZA1ssoBhlVwRkIcrUa28rJ5PkhWznlsqPritArEYk
keYLtPQDgU97cNEXMhh3fxJzvFdjoO1xXKqBbi0JmnnM6HbGrtuUjvyentUQs2aNS+7DHnH
OK6TTJoLIz2lsYbqGRcnz05Q+1XdN0yHUTHp8K2sE8kmFuJmKqn4V2QwTnG6Ic2jk1gshf4
DSJGi8svqKtyNHczJPI6sifdO3BP1rZ8QWN5DdHTdTu0nktTtSaIAow9sDmsK4dF2wHbs6Z
xg1Eqfst0UpJo3dYhgttJtraFrYmYCQtByw9jWJ5S2lxsWR2+XdtZvlU+4p/nS3tv5MkscX
2YYARMEj61Xtd6zK20F2PLSHII96mdVTkmkTYbG8TyyPeO2SPkSLhR9c08ySzAqedo4Ht71
c1hbS4Q3NqiSbsM+F27SPQVXhtpEtllkZFQgFgHGSv0oakn5DBXyqhGLMvJUqMD6VPeXk2p
zC5uADIQEYKoQYHTgUmI5CYrOzO4DO4PTLeC5uLhBAC1xnGzFaqLb0AW5MjSRsGGwdVXg1L
En2h97FljA6Dt+NSvH5ErGQqJhwzEcA1Ja2wkZxdXmEP8AAgwGrf2T5yOZlWCKSQybZkC7c
YPWitPSNMFxrQtYTIpIbIJB6DJorza0Up6miOki8Q3cdhcWoxOkhyZCDuqKDVtQQbBM2G7Z
rn0mcwn991/hFPSf7OiBt5B6A96+ppVU9zh5DsGm8m1SW9vljOdxUDcxNJeasb2MeQjNGBy
ztj9BXNohcKZVcvnOMHNSPeSQNtAA9N2K6FJR3I5DaTWJ9ogkYSQxAARQnAA9z61ZVtVsbY
ajHZ3A0iVioJGUb23GueeOS3VZriWEeb8wXcCo+oFPuPEmtTWMenyagVsgSRbKf3Sn1ApSq
pbF8qJbm4HmO0MiJHJ/yz3E7fwrS1S+0CHS7KLTpZ2u8BrnzYtuW9FPcVzcM8FrGsjWMdyZ
Dx5oOAPqDVC6vD552CMq3OwAnZ7DNZSrxRcImtJctJCwdiAxyNhGAPSoriawEqNaJOkKjDK
xyxNUpktYYonjuXeVxlk242n613nw18EaL4wu5bjX/F9jolnAw3wTOollH+zkiuSri/Zx5j
SMHcwNAsHvdZt7mNiI0mQqHUln+boMda/Q7TV2aXaDBXES8HtxXmnhCw+DXhGJYdD1jRDPk
EzS3kbyFunc8V6jEyvCrI6up5DKQQ3vxXy2OxaxMk0jphFIceR9a+I/jb4Q8Uav8aL/AFHT
fDuo3Vs4UCSK2ZlOBjqBX22SQemRjNZN/wCKfDmk3DW+qa/p9lMACY7i5RGH4E5rjhU9m7m
jVz89JfAvjdJGj/4RDV3PvZyY/lUp8AeN4rcSN4S1YZGQFtXJ+mMV9r+Ivjj8L/DUBkvfFl
pcuOkNk3nufwXNeK+J/wBrO5ufMh8F+HSijpc3xyT7hB/U11vGTl0M3FHzjrei63pMcTa1p
N9YBzhFniaMn8xWZFbyXEpjt1eWQ/diALMfwr2PQtA+KH7QHiFLjXdXYaVbt887JiKJeuEH
c19XeCPhH4J8C2sR0vS0uLxV+a9nXfIx9RnpUPENu7KUUfEmhfCD4i+IEjmtfBN5LasQd8v
7kH/vo10sv7OHxWjhYxaDbGM/MIReISK+tvEPxi+HHhXxSnhrX/EMNpqBAyGBKJnpuYcLXc
Wtza39rFd2dxHc20qhkkiYOrg9wazddjsj84/Efw38W+FEhGv6fdWEB+/K0DGKL/gQ4Ncgy
JAzhZQ5VsCRQcOPav1NurW2vLVre7hjngcYZJFDKR9DXyd8dPgRaaVb3HjDwlavHbId11ZR
fcUd3UetXGrzEs+cPDlzqFnrcV3pkMEt2AwCzqpQjHfNV7uS6lvnluG2vkmQoobbz7VJCii
SLzGW1jdgGlKbgik9fXpX0J8OPBX7Pt3r1ppVz4vn8QaxNgrDIrW8JfGduO5/GrlNJaoD58
g0m9uJYf7PR7+Sf7iW6b3H1A6V6NovwC+KWuw/aho32GIqTuvnEZx/u9a+6ND8J+HPDsCwa
Jolnp0YH3YIVBP1OMn862ZgfJfHJwcflWDq9hpH5ZXunT6dqNzp1wi/abeRonCnIyPeu28D
fCLx943tHutB0aNbMHBubt/KQn2J61ueFvAc/j74+6rpZRvscN7JNcyYwuwNwD9a+8rDT7T
S9Mt9PsYkgtbdAiKowAAKXtH0HY+APE3wM+IXhHTLjU9V0xHsol3NNZSecMfhyK8t8sBmMS
sUOOWXPP8ASv0X+M/ii38KfCjWL2Vh5k0ZtolPVmbjj8DmviP4YfDfXviXrQsLVhDbLiS6n
I+VVz0+tJT7hY4+BmkaO3uXyMj5kTc59gK6+x+FHxB1o+doXha/uonIZJfI8oAe5fH6Zr7j
8EfCHwP4DtYxpekR3F4oG+8uR5krHHPJHH4Vz/xO+Pfh34Za5a6JdaXd6pdyLvkW0K/uV7Z
z39qbq9AsfLA/Z1+LMsXm/wDCNlWPUNPHn+dY+s/Bv4o6Tb7r/wAIX8sKckwIJcD/AICa+1
/AXxp8CfEP/R9I1A22oAZaxvV8uX8M9fwr0XzAqkn5Quc5PQep9KjmfULH5U+XHp08kN7aS
PMn8EgKeWfQg81E7mVwwiWPPcV9L/tPa98M9RNtbaPNa3XieGTbLNZqDtXuHYcVJ8Mf2e/D
U9rZ65428V2MyTxiVdNtrlVAU8jcSc/UYq3NhY8l+Hnwk8R/ELVY4dNVBZA/v70kskHtk9T
7Cvu3wD8PdC+Hvh5NK0aEFjzNcMo3zN/eJ/pWnoaeF9PsIdI8OyafBDCvyW9pIhIHrgHn61
vEZrOUmxnPeNEZ/AutqkbSs1pIAqDJJK4r80zoPiQSSQjQdW2MxP8Ax4y//E1+pTbVjLOVC
gHJJwAPesLVfGfhLQ7V7nVvEWl2cSD5mkuUGPwzmlcD8yW8NeIQ21fD+pge9nL/APE1HLo2
rW6F7jQ76JV6l7V1A+uRxX2j4t/ay8BaMrweHbS58RXQHDRr5UOf95uf0r548c/tE/ETxxb
T6diz0nSZwVe2to9xYehduTTTA8iMOXxwuaURKjH5xIB19q2/DfhTXfFGqW+l6JYve3Nw21
VjHQdyfQCvsj4b/sxeGPD9tDf+MkXXdS4b7OwxBAfp/EfehgfGWk+GNd1258rR9Dvb4scA2
1szg/j0rurX4E/F24QNH4HvEAHymV40OPxavtDxJ8Uvhj8MtRtvD2p3cemTSAEQWluSIx2L
7RwPrXXeG/GHhrxfp/27w3rVrqkHdoHyV+o6j8qkD8+dT+C/xU02L7Tqvg2/khXlnjCyhPw
U9KwdPN9p+nX7LZWnlnEEr3KgPD15VTyDX6X6xq+l6BpVzq+s38VnZQKWlmlYKFHoPWvzo+
K3i7R/GPxKv9Y0OzEGnSMFUugHmYH3yPencVj7k+CSbPg3oChtwWLr68nmvRRxgeled/BIY
+DXh85BzB2+pr0U9aQz4x/a9OfF+hD5sC1OcDg/NXzSQ3KKgdc+nzV9L/tcqG8baBuK7Ran
OTwPm71y3wi+At98Q7mPWtXJ0/w2HyzoCr3Bz91M9PrVbAeS6L4d13Wrn7Lomk3ep3B/5ZW
yGRh9fSugvvhX4/0aza91XwnqdnCeS7w7gB74ziv0U8M+FNA8JaRHpmgadFZwRjB2qNzn1Z
upNbDRKysjgMjDBUjII9MelOM2ncVj8qp4beP92x8wDvj/ACapzQo23dJ8g6DOD/8Aqr3f9
ozwXZeF/iMj6bbW9nZ6qnn7tu1Y2zggenrivDntAhkQTxPtcgMpzuA71vdSQmgjhz8zMqoD
j5ec/h1qdUUqCR5Sg4IDct9fSm25ltZ1nYAdt+3OK94+EnwE1HxwF1vxGJdN0VzuQr8stwP
YenvRe24rXPF7azknuFgtoJHmP3I403sfqBXRQ/CzxxqCi6g8EarcRryHMBA/I198+HfA/g
nwFpapo+lWWnxoBuuJdu8+7O1dTDPFPEskUiyRsMq6MGU/QjireLaXKkPlR+ZWo6FrWh3cc
etaLdWW1gfKuYCiNjtnpVLUb6zub83MFokDOR+6hH7tTjtX6a6toul69YS2OsWEF7bSDa0U
ybh/n3r4++OvwgXwYq654fjP9iyHa4bk27HoOOi1pTqqemzBrQ8BlYdZUK5+8ijrVpiLmxZ
Y7cssZGJecD2rsvBngDT/ABcjXuqeMtM8NWluwVnu5cyP6lV/xr6d8G/s9/C8WcGqNey+KR
Jytw037lsf7KnFVPEcis9SFFnyJ4W0m61rUPs2nW8pkZTnERkBI9NoNdpq3g/VfDUVjP4os
Z7KC7B2yPBh1wM4wO1fdmmeH9F0W2W20jTLawhXolvGIwfrjrXzz+1t5kfhPQWineNmvGHy
9/l6V0UMzlFqNtAlTuj5wS6urBJFgmjljlc8TRdV7H1FZsFnPqErstq87McBYk3FvoK7r4Y
/DbXfiJq4EEDJZRYW5vZR8qD0X1NfZ3g34b+FfBNmkOkWCPc4xJdyqGlkPqT2/CujE4+FtF
qRGFj4TuPB/jyDQ4xL4Uv4dPjO9P8AQzkj69TXKPDJHFJHGjRzg/MHHKe2PWv1HMY5BJIPY
818g/tO+C7DQdR0/wAXabbpaR3btDcpGuFLdm9ia86jiVKVrbmzij5qi86PcsTjzOpGPmHu
KtXsk97arezwpGyoIy0MezIHr606RU2rcGMxZ6u/8Q9qhEo85WH7/Jxt7fiK7HorXMx9qVk
kVo4WPGMg4q0CyXCyPM0OwHBXn+VNgjSWUBoVi3j+E4xW1d28eoJaR2kkcj7M7YE+bjrmvR
w9N2vczk7GfIfMdUZleMjJbGdx96tNBD/ZokFwobODGY8H8+lV4p1tpZrXcVj6OGTlTU6XE
0ls3yl42+UA9vfFdtNpu7INbwkQ2uICg2pE4VI1yCdvein+GbVI9aVjf72aFyEI5zjFFfPY
3+KzVNnOQ2yCfIfgdeamMnlyBkcgDp3xVjVtUOpX73i2VvbH+JYhtH5Cs9ghi3eaMele7Tl
TUbmNmX5Jnmk8x5nJI+8zYx+VV0f/AEpXXMnlnJyOv51WM5KYIyn96oWnOAnmNkH17VU6yF
ysvalefbbky+SkKkAbVGB9frVKSRF2DO4jp6UxpkQFXzluhJzVeVhwpfdnp7Vw1q/Ls7mvs
y5FMdpVy5VTkIp+X8agMwMhEm7B4JXooqqJDEWQOfwpsdzNDIdnG7rkZrj+sN7mqhY0bia3
jkQ2Uj3CgfMX4APtmqshSeFvMhV/wpglkaB4FhByfvEc1at9PumTL5wOuTVrmqrlRPw7keh
6bp4120326jEyNgDk4Ir9QNICjQ7EIu1fJTA/AV+atkoj16xWKMhTKnU5PUZr9KdHJbQ7Es
cnyE/kK8jGUvYtI2XcusK+A/2jIbeb4536TRCQKqdfpX351bBr4F/aFXf8ddSYnoqZ/KsKK
vLUUtEeRtYWcSNIkW3nsM12vgLwjd+KtctNNtIjsnkCvJt+4O/H0rkzydo5U96+of2WfD8E
lzqWvSIcxgRR57HqT+tdNaKitCUfSnhnw7p3hjw9a6NptukMECAYVcbjjkmm+Ktah8N+EtT
1ydsLZW7yA++OK2hXiv7Tepy2HwVvYImKm7lSIkemelcUdWWj4W1XVbvxB4gvddv5DNPdSm
U+YM9ScAg19A/s1fEu80TxJH4L1K4eTSr8/wCj72yIJfb0B9PavnEMUgTHLEZP1rU0m/ks9
QtLu23RzwyB1IPcHit1G9xNn6ljnI61FdW8NzbPazorwyqVdGGQy45FZvhbVF1vwnpmqr0u
YFf9K2W6Vyq6Yz84Pil4XPgv4l6toQj2web51uTziNuQB9Kq/DUn/haOhMoAb7ZH8+Mkc17
H+1vpqweK9C1WMANNC0bN64PFeN/DVs/FDQgBwLyP+Yrri21qFj9KF6/hmm3LbLWV842qTm
nJ1/AUSY2HcMrjketc3UZ85aB4l8FfBPSNU13xRI6avrl1JcC0gUPN5W47f8a7DwT+0N8PP
HOsxaNaTXmnX8/EUF/DsMvsCpI/M18Z/FPVLvWvi1r8t5IZBDctGi4wqqOAAPTFcxbXF1YX
UNzZzyW8sTB0eM7SpHQ1uqd9UB77+1Z4yXV/Gen+DbOcmOwXzZgjceYeBn3FfQXwI8L2/hr
4TaX5cKpcXqi4mcDlya/Pu5mu73U3v7y5murqRizSytuYn1JNfop8GNctdd+EmiXFq4byYR
A655UrxzUypuOrA9CORzyTX57/ALQGm3tj8atSm1OEyR3H7yJnyBIvqPpX6EHkVx/jv4c+G
viDpX2LXrPe6f6q4jO2WI+x/pWcWB+e/wBm1rwsdC8SPc2k0UjCa2jinG8BTnDEcrXV/EL4
/wDjrx1CulwSnQ9KKqr29qx3yYGDvfqc1vfED9m3xZ4Wa4vdDVtc0jJIMC/v4h6FO4+leGy
xS20zxPuS4hfDEggqR2IPOap67iZFDCkLE3EO93JJJbaSff1qy0UfnRiffHkfKEYnFMkeaU
/ap5Wlf3HSlXDkyTEtnoM9KuKVibnvH7MkEMfxijVHkcLbvj5ya+6a+Ff2XlI+MQPb7PJ/K
vuqs5FI5vxtlPAOusCcrZy45x/DntX5eywR3FzJJK25w5G4nk1+oHjs4+H2vH0spSf++a/M
iOPJlfHG+qpx5mDK/wBngiO2Nf8AgWafbWkt1fR21urSSyOFRB/HngY/GpRbEzYzx6V7T+z
v4Li8QfFGC8vAJbbTMzlGHGe3P1rWpSstAR9NfBL4WWnw98IRy3ESNrV6okuJscpkZ2D0xX
pGt6lDo+gX2p3DbYrWFpCfoP8AGtEDAryv4/6lJpvwS11onKNIqRZHoWAP865ldjPgHxZ4g
uvFnjPUte1KZp3upXI3dlzwo9AK3Phj43/4V/4+svEcrXTwJkXMVs+1p17A9sfhmuJ8rKZU
ls8nPGDTuduFPvn1puNgPRvir8XvEfxT1thctJp+jW7k29hu+UejN/eb9K89xGHCxqVHBO7
p3piLyN36VOvlGQEo55AOCOetID9IPgugT4N+HlU5H2ccj6mvQuprz/4NGM/B/wAP+UjIn2
cYDHJ6mvQB1oA+dfjP4Q0HU/iHY+K/Heox6f4U0m3BkUnMl0/UIo6nnrXLyftb6Lpt7BpHh
rwNJJpFuAis0+xtg9E28ce9Yv7XksreMNAg8xjGLZmCZ4B3dcV81DdG4CkrzuznqelAH6je
FPElh4t8LWPiDTCfs15GJFVuqeqn3zW0R8wPpXjv7N05l+C1ghz+6lkVc+ma9jNAHyh+2Db
xi08N3QX95vlUn14FfK1rY3l3E5gsZpY41zI6ITsHqcDgV9X/ALYRA0Xw2O5mk/kK+V7G+1
K1iltbO8nhS6AjkWJyvmLnoa1iB7B+z18NG8X+Kn1W/Bj0rT8GVCNwlbsvIxivuqCGG3gjh
t4xFCigKi8BR2GK4L4MeFIvCfws0mzCBZ54xcTEd2bn+VehkdKzk29APkL9rLx3cPeWngKz
nZIFUXF0qnG9s/IMj09PeuN+A3xRv/B3iu00S9v55dFvnCSRSuWWNj0Zc9Kd8X/h/wDEXxN
8XNb1ax8I6pd2zTbY5Ui3KQBjj2rjofhV8ToJUkHgjVldWBB8jpg1rBaAfo5EQyKyuGUjIP
rWL4u0O28ReENT0a6QPHcwMoBHRsZB/Ol8JPfnwdpJ1SF4LtbZFmjkGGVgMVq3k0VvZy3E7
rHDGhd3Y4AUDmsV8Vxo/LW9shaanc6dcQqXt5WjcEdSDivuP9mUk/CRI8BQk7AAcDH0r4r8
Q3lrqPxA1q6tJPMt5r2Z42HRgW619o/syEn4XOD2uGArsavR5nuJvU9wYccda8Q+PPhJvGC
aDZXV5Fpmj2szXN9qEzbVhjA6fU9q9vJByM8182ftdXE0Xw/0iFJ3SGa7IlQH5ZABkAjvXL
F6hc5W/wD2kdH8FW9t4Y+GXhKK8sLM+UJbl9m8jq2Bzk9ck19EfDXx9bfEPwhFrcVmbOcHy
7iAtu2P7HuK/Om0UQ2yeV8vyglu7fX1r6//AGV3Y+FdWiL5RJwVX0zXoYjDKFJTIPozqK8D
/apiRvg2XYFjHdxFfbrXvg6V4T+1KAfgvKT/AM/Uf9a8+G5otUfDtpFcXMkUUaSTyHkL1FT
3llLpdw0MkUltc4zJHJ6H0pkY8qKEpvh4zleprYt9VuQ11LMEc3C7S80Qc+2CelexTpPluZ
WKumWsdzcIrSoJR90MeGPpXY6fdWfh8Trf6VHfu6gKocoU+hBrg3EkDlziRGOSoFXo7mZ5g
20hCMbM5r0qFdQXK1qYTi3saOpX7Xtyblokt4x/q/8AYHofWs5Fe6njdGBiHJ3PgVVkVvtR
iO8oxyV7CrMLNaSMUtUkVvu7xkCpdSTlZjsaugXki+IrdZV/corA4fnn3oqsos5tiwWrx3a
jGUbIkPsO1FeZiNal2zRJGYQBlh8xbqMYzSFierD8qlZ5s5kcN7nmoppGZsKoH0r0oQYiZQ
0Lgqc1VuS4lLjAY96vxITgmqN9E6yIqDJJrepRfsucIkKB2cZGc1LcSbIQgQK2evtU0NuYZ
V85xzzj0pL0RmX72QBxXA6LjC7NDO4Mm7GDnrVxopWmURIJM1VjUPKEUFia6/Q9KLSh5V2K
BksarC0PaMmU+UjsdIeQBpUCgda6TR9Oi1G7e0iUHYu53PSs3UNTi2m2sSBGOsv96qOm+IJ
NL1BJ1BZejKBwRXvRpwpo53zz2OuttHaPxDaxpFtVZU6D3r7z00bdKtF9Il/lXw7pvjDw9P
qNrIs5DtIgMRXnOexr7j05g+mWrqMBolIH4V83nElKSsb0b2syy3AyK+C/j3l/jtqqLjHlr
nP0r7zc45r4L+Oq+f8AHvVQBwAg/wDHa83Bx5qqRpLY84e3t0YKXcqBnH5V9m/s3WsEHw7m
eCMqHuG69+BXxpdQuNp3HAwDzX1/+zDepL8PLu0Y/PDcZ/MCvXzSgqdK6REdz3sY5xXz9+1
esh+Fdq6Z2LdqWxX0Cowa8o/aD0Ntc+DeqLGDvtsT8ei8mvno7pGp+ecueM5zk4z6VbtYZG
IK5JHOalNmJ41blWX5T/P+tXrGNY2EQyWYha9ejhZKWuxLP0E+C0jyfB7Qd5J2QbRn0FehP
wpNcV8KbM2Pws0OAjB+zhiPrXanHANeVNJSaQ0fJP7Xzp9o8MQKcv8AvGI9q8Y+GFm7fEvQ
iVwovIz+tehftMaq2v8AxksNEtG3/wBnQBGX0Zjnms/wEuk6P4/0O2l/fXjXMefRea9bB4e
MqM6kjKc7Ox90p1/CiT7h+lCc80S8RN9K8Zbm17n5k+PWI+KHiNjz/pknX/erAllVkUpG4P
c54rd8cRu/xM8RkEk/bZP/AEKsHyJfT8q9ahTlKF0BGHP8QOPavVPhF8XtR+GWry74XvtGv
CGntVPzKf7y+9eX+RIOSpoZJcE4ya0nh21qB+lXg34h+FfHenreeHdViuWKgyW5YCWH2ZTz
XWnH51+WOnapqWkX8d9pl7cWN5GQUmt3KuD9RX018Nv2obqJodJ+IMIniBWNdTtlwV95F7/
VeK8ydBxA+s3UMhUj9cV5d8SPgl4Q+IFlLLJZR6fq2Mx3sACtn/axwa9Hsb621Kyt7+xuI7
m1nUPHJGcq6nvmrhAxjFYX1A/MXxv4G1vwL4muND1WDa6HKSL92RexFcuFwcHmvsr9rPRba
XwbpOu+Uv2qC4EYbvgg8Zr5AjtS6h3OM12Uo8zJZ7v+zBHu+K4kHRbeQfpX3DXxL+zDsT4o
yID/AMuxNfbQrCvHlkNHL+PgP+FdeIPexl/9Br82La3327sBwXr9J/iB/wAk38Rf9eMv/oN
fnBYT266eyPuB3135fCMqlpEydiB4Crq6civrP9lSwRdN13UGUbmZI1PoPSvl5I0kh/cypI
vqB0r6q/ZZlC6Lrdm3345Y2ruxeHUcO5RJUrs+kc14/wDtGW0118DtZEf8BRj/AN9ivX65b
4haJ/wkPw71vSAu97i2YIP9ocj+VfOXN0fmRFgIrBOcd+lEqvLyEA9cVsLbmKNraaICSJmR
gR0I4rH3yRyMAwwD0r16lGPJFsye41EONuwlvQjNXbe2iEyNKwaPGRtHU4NQR3EivuVgG9R
VmJt7qT94nk/hWPs4rYaP0X+Dy7fg/wCHeMZtgf1rve9cP8Jhj4SeHR/06rXcf41wz3KPi7
9rp8eOdDXaeLM/N/wKvnEtlwHcsuMgheM5r6J/a5cf8LA0ZSP+XQ/+hV87qMyAFgBg/XrWi
SsB99fs2kN8GbF9iqTI/KjGea9iyPNK5OfTtXj/AOzeFT4L2KKSf3jnn617CBhm9zWMtwPl
b9sHnR/Def8AnrL/ACFfMvhe2+2eItOiIyzToo/FgD+lfTH7YWP7O8OAnH7yT+Qr5s8Gzw2
3ivSpXUvtuYzn/gQreOwH6b2MK2um28CrtWONUA9ABUzbWGD3HT1pluyyW0bqOGUGpDgDms
APC/EH7UHgHw14hvNEv9O1p7q0cxyGO2BXI9CWFZTftffDYDP9l67/AOAy/wDxVfPnxz0N9
I+M+tL5ZSO5cTL6HNeaMjRtkng1208NzrmA+ptb/bJsfKePwz4Jurib+CW9l2J+IUZrw3xr
8XviX8Qt0Os6y9jpzdbKz/dIB74OT+J/CuMjBJ4PSpAmTXZTwUbgR2lqsBHltu6fMetfc/7
My7fhUT3Nw2a+II0w1fcv7Ni4+E6/9d2oxlL2dBJCZ7QAM5xzXzN+16T/AMIVoYzx9rb/AN
Br6ZxxXzJ+19/yJ2gf9fbf+g15ENylsfJQZvIXH90V9d/sniQeH9b35x5wxXyPApePH+yK+
wP2VAR4a1kHk+cP5V7GKi3QTEfRx46V4P8AtTZPwYlG7GbqPj8695rwT9qj/kjDn/p7j/rX
jQLifENncDaqO20heM810+nXemQ6LdW0+lG8uZuI5Wk2+X7gVxcf+pRupArUtL0jak+AOgJ
r6PAzVrTMJmjJaGFAsy8nsDk89KPMe3tyDDGjdn6tirS2dzPCzwPGu0fMzHOapC0nDESz5+
gr054f+UyK7ySTrhVOD1ZXxVeWaRMJI5dR09q1ZIQkICIT/tNwKy7sBztTIk9dvFcOIoypx
vcon0q4gh1SB2Zwic7sc0VmxxSNdKijB9qK8Wer1NDY8uTe9JceSyoFg2H61rPbrvc9qyrl
QHHv096+v9hyQMIFixiklcRom+R+AK0dW0dtLt7aWeP9/KMn2FXPDQttMuFuL2LfIfuZPSr
XjPV7e9hiEWM55yatL3CNeY5GR0uZUXZzgU27tXZ0WMHjirFrpEd62+XcP9pGxitO0g0jTZ
j9pvnkwfuqd5rn5ZS0mzbmcR/hvw813cbnGwLyzHpivSovAj6xpzG3uv7O09PvOy7mlPqBX
GPrVvJbLDagwWaglmYYZ/wrc1j4pxy6JBYaaSGCBXHpXTyxpe7E5pKblc5fxT4XfRhtsb03
qr1BG1l/CuJkn+XqT9etdhNrkJsJZrhyXIxljXAPKXkcgHGSa8/GVvZtRR1wNjw/Lu8R2Ix
/y8R/zr9QNL/5A9l/1xT+Qr8vfD3/ACH7AdzOv8xX6haaQNJs8/8APFP5CvmcY7yNS03Wvh
D4xw+d+0Fq6j/Z/lX3Td3drZQNcXl1FbQqMl5XCqPxNfF/xduPAknxU/tzRfGllqNxenZNa
RjeqEf7Y4/Cngf4yJnseZ3lqY1yR146V7B+zf4qi0nxvP4fupQkWpJtjycDzF5rgdQsxLCJ
AhUYrjIr+80nXFuLRzDcQuHjfurDoa+rzKKnh2o7mcHqfpmpFVtQs4dQ0+exuEDwzoY5Af7
pGDXmfwr+Lej+N9Ggs726jtNfjjCzQyMAJSONyZ65r1QEE/SvipwlCXvdDY/PP4g+BL7wJ4
0vtKuIm+xyyNLZyno8ZPA+oqn4M8MzeJPGOm6TbKWeeZQxHZQctX3v4t8F+HPGuknTfEGnr
cxA7lYcOh9QeormfAfwe8NeAtVudSsJ7m8upuFe5IJiHPAx9a9unmdNYfktqS43Z32n2kVj
p1vZwjakMaoB9BisPx34v03wP4Mv/EOpSqqW6Hy0J5kfHyqPxrH8efFzwL8P7GR9b1mJ7tQ
dtjbsHmc+m0dPrXxH8SfiN4o+L2srdX0MthocLkW1orfKB6n+8xrx6NKdafLFA7JGKviC81
jxDqnizUCXv7+YsMngc8fkOK6f4cJLcfFDQ5pGLt9rTJ/GuZttLkGAkO5QAc4wR+Fd/wDDe
Jk+Jfh8YHF0nT619jDC+xwkoswW595oMcUOMxketCkDOSBzUN5eWljatcXt1DbQryzyuEUD
6mvhnrex0I/ODxPH/wAXM8THHH22Tn/gVZ3lgt0BrqPiLZ+GNM+JepyaH4ssddhvXaUiA5+
zsWztyODXOGSPHHNfdZa4ugkZT3Imgyp+UCrem6A2qXS2ltbyXNxJwIo1LMc+wp9iILi9t4
JXEUUkiq8h/gUnk/hX3f8AD3wN4T8L6FbT6DbRTPNGHN6QGeTI6huw9qrH4uOGhrG7Yo7nx
z4p+C3iLwr4RXxNrLQWUbSLGls75lIx37V5qLWSNcjkjsPSv031rQtK8RaTNpWtWMV7ZzDD
xSjIPuD2NeC+I/2YNNmkeTwtrT2UZyRa3S71B9Aw5xXgUsbRq39srM2Zd/Zd1PUbrwJe2Ny
7va2c2yDcPujuK9/JUg5PHeuO+HXgq38BeC7fQ4HWWbJknlUYDuetct8Tvjn4Q+G1lJb/AG
pNV11lPlafA4Zg3YyMOFH615NTllN+zGtjzH9rXxLbfYdB8IxSB7ueY3Mqjso+UfzNfOuoa
HJaWEd1nMZQdKtbtd+IfjC88VeJLpgbl9wLfwr2VfQD9a7OO98PlI9DmkMiDjzCOAa+my7B
ctNuru9jmnPleht/szbI/izt6b7eQjP0r7dr4o8EWtv4B+KOiaw05OmzP5Ujk8KH4zn06V9
piSN1DB1KkZBByCPWvFx9L2dQ1hPmRl+I9P8A7V8L6lpq/eurd0/Na/NmbSJrC/u9PvIjFN
bTukkZHIr9PAQehrzD4geAvhXdM/iTxla2liU5kujOYN/1x941ng69OjUvUV0aWufFNv4b/
wBNgOlyy+bLjECjeZPwr3j4Bz3Xh/4g3ujalZy2IvIBGUuE2NvHIrn9d+O3gLwsJdK+EnhM
XN6PkGpzJ+o3cn8cV5YPFXjO98UReJdX1NvtscglVQcAMOcnHUdsV7kJ/WqcqVKNoswskz9
IB2JpCocEMMgggj1Brhfhp8Q9L+IHhmK8trhF1GJQLu2Jw6Njrt9DXd5AAJOK+XqRlTk4yR
utj4t+OnwqufC/iq58SaTatJo2pvukKjP2aQ8k/Q14FLaEbtijrwT3r9R7y0tb20ltbuGOa
CUbXjkXcrD6V4t4k/Z9+GTNPrFxd3Xh+1GXlCXKpCvr97p+FerQxtNU/Z1VoB8LG0nBBEJJ
9hmrtpAy4llBTBwAB14r3jX/AIp/Cj4d21xpHwt8PR67qbqYpNUuv3ioeh2k9fwGK8Vt7i6
u3a7vkjiLuWCRjABOT0rpoKNWV4LQiR+hvwtG34VeHxjH+iJx+FdmK4/4YnPww0A8f8eqfy
rrwfmwK8SrpUkilsfFP7XH/JQ9GPb7If8A0KvnkffH1H86+pP2rtBsbm/07xKniHTI5LdBb
PYySjznBOcqua+X41NzOEjOTnOfbNdFFXjYZ98fs3/8kS07/rpJ/OvYe9eS/s9W/wBm+C+l
xE5JLt+tes7hxz16VzTVpAfKf7Yf/IO8N9P9ZJ1+gr5a092juIZEwCrDaR2NfeHx48F+F/G
fhe2j17xba+G5rJzLDdTsuB7EE9K+NvFtj4K8PX9tp/hTxkniRSn7+4SAoocdh6j3rpw1pS
swP0A+HWuw+Ivh3ouqRSbi9uqP7Mowf5V1RIyO+a+P/wBnf4pWuhXR8Ja7dCOzvWD20zthY
pD1UnsDX19GysNysCrAEEelZYii6U7MD5w/ad+Hlxq+kW3jLTLfzJ7Fdl2o6tF6j6V8fP8A
fOPmyc5Pf3r9T5o4p42ilRZFYYKkAgj6GvCPGH7M3hTXr+a/0TUJtCklJZ4kQSRFj3wSDXT
hcSoLklsB8VxxYO4jbUpgkkfbGjOVG4hVJwPU47V9M3X7Ovg3wjaf2l44+Iq2tpH8zbYxAW
9hlifyFcT4k+M/gHw9oV34U+EHhFJjcL5cupXMXzPngkZ5PrmvVp42mtIK7EeQRqABX3B+z
h/ySpP+u7V8TWEd5KQ98gWVz90ADaBX29+zvGIvhRCOxnejMVfDxkzH7R7B2r5k/a9T/ijN
DbP/AC9t/wCg19NnlTjmvBP2nPC9x4k+HtvLa6hZWkmnStM63coj81cdEz1NfOw+JHRE+Lr
QHagPHAr7F/ZZXHhPVz/08D+VfINpsZAysCpI755A5r7C/ZewPCWrEH/l4H8q9us19UMpbn
0J2rwT9qkgfBZyegu4s/rXvWfl45rg/ir4Ls/Hnw+u9DvNUTSgSsqXUuNqMvQnPUV4OhrE/
OPSLZJCryruAGQK3wkcihHt029sCtnxZ4U8NeAII4tP+ImmeIr0yFJrexXIiHqWzjPtXMrr
VtCPM3mRuoXFfZYGtQhRSZlLctQXiWs5tZssjfdb09q2LxbeO0jmGTkdq4i6vmuZjMyhc9A
Kda6xfRNsVt6r/A/INUswipco+Q2jeb0ZY7W4fB6lapSrLJIXkRoz6NWvYeJbKUfZ7yD7MT
1ZeRVG9mtN7ukoZT0IPFbOdKrDWYFSyh87UoY/49xopto7G6SeJxlWPQ0V4FWjeWhZ16QSX
Fz5MCvIz8KFHU10dz4Lhs7KK6lnLXI/hxXe6B4Zh0mN7i4jDXWc7sYArM1+cQn7TMyrAvUk
9fpX06qc/u9DzVK55xf2b2sf2uX5UQHGe9cJdavcSzkPEhQdM10fijXpdUm2j5LZPuRj+dc
bOQWzmvKzPESpr3GdcEy8uoXtwPKEhjT+7H0P1rQtIBAhmfgjkd6zNPYL8+OPepb++ymxDj
6VFCqqdH2tV3ZoJfam8pdEYjBwfesgSyCTIcj2pp3Ek0BSzA8V4dfFVa0uZuw7M17KGbUZV
gkcmPrgGrGpRWsMi29ovThjVG1FxEcwOUZuvvWzpmjS3cuSjE9c16NF8ySlq+5LajuRacJr
W7huUwXiZZAOm4g9Ca9x139pP4mXWnQ6Z4a0nT9MVIwhuSDI/Axn5uP0rhNN8JzTNl1YIO/
rXYWPgmHYSoYnGST0roeFp1Pi3OWpi4w0R5vqb+N/F84ufF3ii/1Fm6R+YSoPpgYGK9A8Lf
D7Rra1guW0+NpsZLy8kGtRk0DSUWO9voI2XnHery/Ejw1aLHa2dpc3zj+JF2r+tdNDDU4/Z
szjqYmcl7qLc2hx+Uw8oFenAwK851/wbdNey3FpBvUnNeuW3i7w/exD7ZL9hbGfLkcE4/Cp
rh9OmthcW0qvEe4avRVno0caxVSLvY8Nh0G+RBlHSRDuUrkbT6gjoa7fQvih8X/DsHkWmvx
31tHwsGpweacegcc4rdfVfCIlMM975c/oyEj86vWtlouoqwsLmK5KjJCdRSqYajWXLNbG8c
dNasxrz9or40QxfJ4f0AZ4Ei7j+hNcLr/xR+NPihGg1DxUNNtHB3RWAER+hI5P5132q6Cpy
nl5A5+lcnF4da41lLdVIjZuT6VxLKcPF8zuddLFKom2zl/D3giz3/23ru7UXzu/e52sfU5y
c1qywpfXjXMkCpGnyoqjAAr0jVdJ2WC6fbgKu3BrgryxvLWfyZI22juBxXo4ehRpa00TGtz
OxH9piSIokIxjrUGja02g+JLPWVthMbWUSeWf4vx7VWnBjJHI+tY91cbQSWwO46ZroklZ82
zOpJXueneLv2nPiRqd09l4Y0my0aAdJz+9kI9ieBXkWrT+K/Fkxu/F3iy7vTnO2SYkL9B0/
Sqk9+WyLcFE9TWVNLPIx3yHFfNTw+FpSbirv8Db3nqbFlZeF9PnUOWlP8T4BP5V1UOo+EoC
DBYyXTejttX8q8y25JJOaFlkjYFHK475qVjZQ0ikkS6PNq2z2GPxZ4X8opceFI84xvEmK3d
J+K40ZFj8MeI73QWXjy54vtFu31Qk4H0xXgp1SXeBK25R1HrVpRHcpmJvmP8ADnGa8+pWlV
XK3dE+xs7pn0lL+0n8SdLjRRZeFddU/dlikkjY/Vc4FULv9qT4rzIVtvCOh2rHgOZHcf8Ao
VfOXlTQy4GVJPUDArrdFv4ZI1gu2x2zToUMPKXLV0KcnFHS678SfjN4yR4tV8VDT7Ns5t7E
eSMHtleT+dcnaeFbWGRp55mup2bezyncN3rjrn3ya72z0iCeASQtvB6Vl6lZyWkhyMA19NQ
y/CwXNFXOX6zd2MiRpoU8oOVTp8nFVYhtlBBIOeprS2CVCMc471QMbJKQcV6LtdJF3TWh2e
lzPrlgdMuHJZPuMTXQ6J8Y/iP4JA0iGS11aztxiO31AHIH91XGCK880+5ltrlZYmII64rd1
e0mvxHfRxHDdSTmvMxOFhUklJXIU+Q7PUv2kfi9e2LLpXhTRtNZulwHMpH4Ma8i12Hxn4xl
bVfGniS4vZN/yxb8r+C9F/Cup5a3t7YLjPU028ijBEKtwo5HvUU8ooRepar3OdsdLsdPt/L
hhCH1AyaSeLI4GRW0VyOF/GoJIPkPFepGEKbUYo0U49zL07W9W8Pagt/o+ozWN0CDviYjOP
X1+lex6H+0j8R1tlt38NWPiOVQAJlLQSH6gcV4Hrsn2TBU8ntXp3wauLa6huEkRFuAQS/qK
8XF08PXquE1qFSbgro73Uvjt8c72BotJ+Hun6WSv+tlkMpHvgtivCvF998RvGOoA+NfEU1w
Vbi1VtsaewQfLj6819WSxQmxLLk5GACc14N45VbXV5poovvDC8d6ww2WULu5nDEOTsecxab
a6fD9mt40Zx9+XHemyzHDAL1wDn271JcAgDBOT1zVKUMtelKMKcXTgjpTW577p/7Ttz4Y8A
6ZoejeEGvdQtoRE0lxLiMEdwF5P515l4q+N3xe8WpIl5rx0azfrb2A8oAfUfMfzFcYkhQnt
6n1qjfXO4bEr5+thqcbz6miM2WET3DS3NzLcyMcvLKS7H8Sa1baBEhAQEMDxt649arW0QZW
ypJ9cVciL/dT5GH8fpWdCMYa2Hueu+Af2hfEPw88KHw+dCttXijYvC0srRlPY47VneI/2j/
i74p3w2d/FoFs5wEsQA4/4Gea8wnQsNu4OxPLetaFhZpEolbqPWiGF9rU5uhJTvbO71KU32
vard6jdMcs00pfP1zmsyWKGNsQptUdOK0r64kedljfA9Krw2c11IF3fWisqcny0Y2GnYuWF
8o2pIvTp9fXPUV7p4G+K/xB0HThFpWoR6nDCBiy1HJUj/ZccrXjMOjxQBJWy7DtWrpWoz2+
oqqqVQ8cGvSjTcqfLiNTGb6o97m/au8SWqGKf4aqbkfxJe5T+WcVxfiD9pf4uazG8GkaRYe
H0fIEyDzJAPqTx+Arm9VmyyPFEMFfmJrMDJInzQj6g1i8royd0yFVbRzN9ba54n1Fr/xdr1
3qUzcnzXLAn+g+lX7Wwt7eMRxQBDjk9Tj61oyQxYyg2n61NbQO4IKdO9ddKhTpaWJc9Cktv
jJVCPfNe3eCPjjpnw6+HJ0x9Bu9RvY5GZViKohB755P6V5N5I2HioZF8uSPcM45xmtsRQWI
hZmcalmdhr37SHxd8TxlNCsrTwzaPwHjXdLj/efOPyryTWodX1mZrzxT4ivdYuic5ldmx7c
nGPoBXWsCcvknPbPArPuLITt05+orzv7PhGL7nQqt2cvbpHaqEgj2L3A717b8LPi7dfDjTr
+H+xf7Ut7hg6xpNsZTj6V5LLp53kLgEHuQK1ba2McGHGD2zWFChzt05IHJXuem+I/2qPiTq
SSW/hzw1ZaGh48+Umdx7jOAPyNeI+JPEnjPxjPJJ4p8TX2olufKeU7F9gowv6Vt3EbFTu5F
YvlYuCQATnpWVbCRpOyNOcyYtP0s2X+p2XK9zk5+npVR0Cg7uCOBWvqEBtyJkHHVqy5WZyC
pVh7Gs6soxVkhpkClmOCOKsKgABHWoghLgn17VcC7Rkg0Qky7kMmAM9/SqTqWOMgD+7mrko
5qv9nZnyDxWdXnl8LC5Np6utxkL1/hzRVmyTF0mR7UUnOpDRBdH11ctLHbu8mduOSe1eU+I
jca1DdEkx2tv9xfX3r0TWLiW5nS0gZmjIG/A61geJbmx0zRmtAqiacbQoFfX0opHiwqa2PA
7tWDFSwrLKLJchcHFddqlisVsXON3pWFaWu643EgYrysZhv33K3c9aMk1dEFzG0CDYMAiqB
Xf8xOD71qaiSW2qazDHI0gA59q8zHtxmoQ2GtVcaoyrHHerFtaGSVQFJYnoKuW+myOFzEfm
PHPWvRPCnhr/SUuLiAbAMjPas6VBzktDnrV1TW5n+HvCE906y3CbYh0zXpVl4dtdKiE85W3
TGcv1NTXGo2Wl25gsVV7kcF2GQv0Fcnqc095ulvL6SRuuO1fR0MPGNrnkSqVKz12OgvfEdp
YRf8SqOKSbpvduPyrl9d8TapcW6Au9uP4jHIQG/CsRpgbgKHxz6VfvrVrizBJ3cdMV1Plaa
S1NI01Fq7ucnPdTSNvfL85+b/ABq1ps0styFJ2g9ic1BPbkZBRgR7cU7SzImqQqkXmHPKAZ
NebDnjU95nf7qi2kbctl5s4SBWZP4ifWtq1iu7dEhguJVjzkqTxViyDLdMJIhESclCORWsl
uGYlCPxr11e9zy51F2KcmmrPH5k3zH16Vat9JW2WK7sZJEmT5sRnGfY1b4OIuSDwQBXQaZp
0dpZSTHOSM4PUCtPM5pVVs0XNF1M61atb3A23icFTxkVraZ4eH2hrgnaQeK8kvPEi6R47TU
oQzQcIyluPc165J488MWmmQ3MV9HI0w+WNDk7vQ1zTq68qCcakEpRW5PeWjCRjtBx3rnNW0
9pFYlDuxxmorz4mW6TiJrSJm/iHUD05q9p2u3OrwNNPBD5HYxjDD8O9XCTW4N1IatHlOt6f
LbB5peMHgVwN4ZZmJdsDPSvedY0YXiySLGWRume1eZ6voLROxCAAVzYmo27XPQw+IurSepx
CxgIQDVWRckgCtea2MascYArJupVA2IfmPevFqy5VY9NTbKRwgOWFViHklwOlWoYC7Eyr+F
WRCAPlG33rz222aKTM17ZlXd396ltRuTdnaR6datSq2wjrVa1BDsnpUP3XoDdzRinbhJfmX
9atC2jYCSF/c47VRCcZq7aSeQyso79K0d7XJe9zs/DOqXNvdJCzHbwNp/nXb3tvb6ha5YfO
R1rH8Lpp2tWxeGEG7ixnHcV2qaOXgCIu09xXr4ec3H3WeNWnae1jz1tHVJSN2we9U9QsYlg
yjDeOtdVfWc1peFJIzszWTrYgjiWRFCnvzXasVJblRm+hzMPyPzzXbaFcCW0NvJGGX+GuNy
M7gMr6iuh8P3u26TecKvt1raNRys2a1bqFzUFnsvTuXCqMg1FZwwXWps7gMParmtXiK2YDl
WGPpS6TGIbbzWAG7v6Cu32tlqcnNJQujP1G3gin2QqdnesyYFUPTirbeILHUNSe1lUwMp2r
Mo4P4UzULfyWkQSCTC5yO9L2iaubUZN25tzyfxBcNJqTrn5VPSvUvglGZNRuAblV6fJ3NeS
62jHUpmPALZruvhTq9npfieJrqURoxxuPQmvlZVn9a5mepWX7p+R9X3CW9npUtzNnZEhbNf
L/inU/wC19eklRiYVY4Ga9r8d+KLeDw2LW1l3eev31OQa8HngRUDhsFuSRXt0ZpRbPOwqbV
2ZjICpLfhVGUDb9K1LkAr8gwPWsqZRnBbFZ1KtloeiilcOqxnHBrJWRPMLStjPrUt9Id5Gc
Ad6oFt7kdV7V89XquWxuti+LnjC4Iq5bO+xiEwo5JPSseCFp7hY41JPfFa1wSiraxHAP3jS
pyk9wbsT2UT3VxkqBGD271pX7iKARrwelO0+PyLb2Hes+7L3EhbOFU16MpqlS8zOMm3cpbF
L5wc+pq/Yg+b1x9KrqmW4rX0y1Lyk49s+lefTUpTsipNWLiCQRAYJz61Jbx4nBbBz6Vb8to
mVTyBT4rdnnDIpxXv+zbsYOSa0Ol060ivrcW0hBY9Oa1ofBv7orFtOfU1zlktzHfRsoIIIx
XrlhG5to2KYJWt6SbdmeXWnyS91nl8nhW6iuHYxh1XspqG5tLq3+UQMi46kV61pmj3ur6kY
7WIuQevYV6xovw90W0WK41C1W6ul5zIMqp9hWGIrwo69R05zk/I+YvDvgXxR4lmT7BpchhJ
5ncYQfia9Ft/2fNRuOL7XoIX9I4t2Pzr6H2xQKI4lRFHRVAUD8BUMt0qR4DYNeXLG1Jv3dD
dux4/bfs+aLBb4vNcvJW/6ZqqipF+AXhZmy+pagy+gYD+lepiaeRSN+RTV+0AkDJrN4muvt
Cc2jyx/2ePBjSF1vtSDH/poP8Kx7/8AZ6g+YaZrso9FuIw36ivaWlnH3SeOtSwXEz/eXpUw
rVovm5he0kz448VfDrxD4Xu8Xtm9xbn7k8S5U/4VxFzZpFl0XB/iB7V+gMsXnqyvboQeMY4
/WuI8Q/Cvwt4iRxcaSlvO44mh+Ug+tdkcZF6TRrGo1ufEV0qyL5b45457ViXWlRwQG6ibHq
M9a9r+Ivwh1jwhDJqMN2l3YbsRuD86/Uf/AF68Rvpr4s8czMUHA4wp/GuXEyjbmsd9Np7FN
TkirIIYAEmqsZAI3cVY2s/K8VxwbZoClWnKvwg6VZMa9VXj1qs8LBdxOTU9s0uQHVjGf4iO
K3p+87MVx2moTqkYK8Fj2ora0q1El9b7Bkkmiqnh3cD3iO4g07TJLq7fDgevNca8ket6n58
pLei+lcbc+IL7Wr9YGkLKPuqhxn612Ijm8PeHBe3UHllh8hfqxr6unUptXueN7JwSb3ZyXi
pYYbw2keWPcd6w7G13S7pEKx5wSOuK77SPD0N/b/brpjJNOCc56U2+8Ny6ZFnGQRwMdjWMF
GtPmZvGukuVnnep2lsuoullK8kQGcvjP6VJpukTXd4oRSRnk4rpLLw7JdXJbZwT9K7G3trT
QrPLJG87jiMn9c1xPDqpVu9hVMRaNkZWn+HLSzjE16y8cgN3q1LqDyMYrFDBEvGc/eFQTT3
F1J++bK9hngfSiV4LeL59vsPSu1U4w6HIuZ6sJpjDEWY8ns1YlzqDyoUBAPtUV/eNcP5cZO
M8VJY2AdS0ucimm3sbpJasr20LTMDj5wa6u1jX7KFcEnBqnDZIs6ODgCprvUY7ZCsbAPjgj
tTjuZ1G5P3R7eDr/UrZ7q1glaEKSzYwM+lcbp9o416Gyk3w7ZMsRwePevb/AAb4qCeEr9Ef
zEWIli6k4PtXmuleG/Emv689xploj3E5LKrsBwazqxvJN7Cpzk7pnVf2HeXl0ZbBPtW7ABX
nH1rYsfBesyEx3EyQS5yM8gCl0Lwh8YvCtx5lpoyTQn70ZkGD9PetrVPFvjDTkUX/AIGuYZ
B/E2SG/ECtFiYbRZzzjNvQt2Xh2LS0Mt9MkjqMbgP5Vzfj3X4Laxa309As7LtBBxxXPat8Q
ta1C5FtJYpYknBBzx+YrHiaa/vWuNRzMy8Buij8K2Vpq6ZFOi1LnmcRcJI03mXG4ueoHNW4
InsI/PQKHkHy85211217nU/9AhQAfLIQgI/WsG5tSLyZ5Sfs8TYIJAJJ7CuOdNczZ6SqKe5
nWxnMuQWLE559fWvSfC+oeRCsgk2sDg5rj5dGvVjW7ttPuY4iM4+9ketdPpJtptNHBLjggD
BFXG6VjDEyU42R6TFqFrcW+CVO7rj19a5rVdKid2dcMp7YrkLzU5tPn8hLgjPp1FbujeIkd
Ra3TeYGHU9qcqfMrdTgdFw944XxJpbxMwgjAB61xzWARgXAJxXveoaJFfWrzxMrL9K831rR
fs8hK/KB3xXmTpXVmejhq2nKcL5O2TPNLjJxgVdkjYSFTzjvVWVcdelee4JHpxncgkjxVFI
2ju2z0NWnbLgZqGfIlVhnJ71yzs9jUt4G3jr70h+Rd5ccc8Un8C561HIvTA5NaN3jYm9j0X
4ePKurB4ZAoKcgd69y09FuUClNsg7184eFNXGlatFMcBFIBz0r6Q0G/s9Zso7m2lVX24Kg1
6GDxEab5JHi4uLUrkWp2AwRcQBx/eA5rzvxZoyzWRNrjcv8Oea9rIRoRFPtx0yRXN6x4Xtr
uB5IJY0bqcV6c6cahxUqsos+ZJP7QtGZSWUDsa1NG1d45lS5Xbn+IdK9Bl8L273gWWaMxk4
JdSKfF4AsFvlMkoeH0AxXnrDVaUrxeh6jxVNx5ZGS+67gj8pCxPTH8X0q2ZLhtPezRCsxXa
MqcfnXU6bY6LpV+ipaq/krnLHIFVbjWLW+1vy47fZar/ECAK9CL5krnI6iWqPM08Ja1O8jr
GvlIdzPn5R9K602LHSbW3ZR55UrwDuIrSvvFGnrKLC3eGO3g+abg8n+5+NUbbxrZosl89sF
mAKohGcCl7SELq5XtKtVLTY8s8SeD/EVtcy3A06aS3zkSAZBFc3bieO4SPDRMXAVXGDmvVd
Q+IWqPcqwwIugi7D6iqttHpGtub271KOG73/JAy4LH2rx6lCjUqc0HqejCrVULVENvpJ7PS
rG2ldmkADNls9qzTMSCrHNXvElleWd4ftkTxBx8oc9R2xWAXIHJ5rui3BcrNaaTjoajQbrL
zsjGcCueuTw0hbB9K0PtTi2Mecjr1rn76YcoSQR1rmrVLI0UWZdwS0h3HqajYokZABz+lSF
Q54YjHc06GAzTBR8wNeLq5WNtkX9OVLW0e6Y8n7vvRZq0rmV85dvypt4VBitYRjHUVqWFsC
QvpXoU4+8okt6FqZzHZqoNU15AyMZq+beS7nEEaE47iluNOltv9apTHrW1aLqSsuhnHQpqq
qCQOetbelBjETgDJrJCDH3q27GMraK+/B+lXhYpVFcJvQuzK5TsTV2xyNuDt9c1ST52GWrW
t1QFQeQfavZfxKxxymi/ZCWXUo0ADDI59K978OeGJ9ShgaVdlqAMsep+lee/DXwj/wkGufa
JsraW/Ldtx+tfRqLHaWiW9vGFVRgba8rE13F2icrte7H6fp1lp1sI7WJIwOMgYJq5JOsaAk
4HoKzwlyygsx+lK0TMuGNeY7yd5MvmdtCOW4aST5OlORCxBcZzU0MARDjFRluSMUNroSr9S
/BbKMDOc1Y8sKwULmq1mCFw2fXJrTVo2wARmuecmjspwUlqZc0QyTtwKrxuI2IwK07kKiks
axZWXecVcG2jGpHlehsxSxsoAAyaeyow5rFtrnY+M1qLJmPcKU6dtR06l9GVNQsLLU7Saz1
G2juLaQYZJFyCK+V/jl8ErfSdOk8R+GI2W1RszW2dwT3A7V9YbhnpUV3BBe2j2t3Cs8EilX
RhkMD2NUpO3KaRnbY/L9INuQ4O4HjPSrUak8jivWvjd8OoPB3ij7TpMRXTrsl1Un/AFZ7iv
LIlJGRxXTRgm7HfGSlsRzEiP7o6VZs70zwLasBtX0FQ3XEOQO1T6TZlwhwct0GK3hTc6vLA
l6HT6HaN9sgnXoCeKK6qx8NXUFvHe+ZtVV3EEd6K9itThzWOdVkZ/w98PRm8u9RKKwjfZGW
P3a1PiXds2n29iWBfdu4OeKz7TxAuh+HUhgP76Y+Y2OaytYu31F7S6f95v4ripU0lY41zSl
FvZHeeBYnu7K1TbuwcEegru9a0RblF2qAF4Oewrm/h1azWsJnkXZH6ml8ceK4Yy1hp85Ejf
eZeTXoUaNtjzqjlOpaBkau1ppu63syssxGDjovvXLCA5aeeYyMectUCTkEySly55571Wur1
3QgrtFdLioq51QptC3N4FJw+cVkz3ctxIIwSewqGecEkDtUtnCRGbosC4PyqfSuVycnZHW4
2RctrPy8STuAfTvWnFeJCCD39apLGG/eO+5zz9KjdTKxXesZPVm5raKaJauWLjUpASUPXpW
HdSyy43Mc5qW6aESEQy+bjimRxiU/KQSflA/2u1ZyfY0iopXZ03hex17xJcroOm3TRQNgys
eEAHriu1uvAkFrcPLpvjF0vYRhhBngj0r0r4Y+DYNA8EXF7fQ+XPPbs8zkfdBHFeRW+pXBv
dSt9NlvpLZWYqlum53P1Papoy9o2pPY4qzb96Ghu6f4X8S3siMvjTUm7n94Rz9M119vpnj3
TEH2TxZd3A/u3ADgfnXg1x4j8QQXLOk89mYzjdExXn1YV6T4J8Y+IbsibVrx2s4lyZNnDCt
ZQg/hRlUjVgua53N5eaxPamPxL4ZstZWMYEkKBJfrxXC3Vn4a1USxaVI9pe54tbo7Qh/3q7
aP4i+GLidbBNTUzsdoDcZP17VW8QWPh2XSZzcovnhS5H976UUo8l7HKpzckpLc5lPCUXh7Q
Hv5JRJeMpI8tvMU/iK8xmtoks4dQmnV5bm5IMZU5XB/+vXo2k+Iv7J8DXNxBAxtixRI5Tu2
/T0ri9Wu4dS8Mwanb2fkvDLlih4/Gk3fVnVSvqz6O8JaVZ3eiwWoiVleIc49q8lufC2uaX8
QrnStOtUkgkJk5HCr616t8I9QGr6HbTqUdgu08dK63XYdNs9Wm1GZB5xg2A9BXB7dqty2FB
csby3PkXxjpVxp2rsTl1PJb0PpWTbahLbskkY+7zj1r2Hx7pOn3mjl2mCXCqXwprxq1A3iK
RRg/dJr05x6rc6KU+eLUuh6r4T1ddatwi7UkxtMf9ai17S8IysmTzxivPNI1abw9r0dxF93
OCO2K9zY2uveH4dTs2ViRlwB0rnq+8rnLWg6Urw2PnvVtOa3nJ2kZrn5VzlTzXq3iLT48O8
33T0rh5bG1bhc7j04ry6lPm0R6WHqpxucjLAc57VGzYTB7V0N3ol9Ehc28hjPIOOK5+6tnV
MqSMdQTXmVaM4as9CMoydkyBp3yPm6U7z2IySOKhMJKHPNNWLDD0rFNl2XU0Ir3YhGzdXWe
FvEV/Bd7YLqSKUcrj/CuKCdsEV2PgOzE/iOBtobbyTVqPO1B9TCvGLi2z3jSvEuqXujtFNA
nnqOJnO1R7msi71TVJFeDSruK6u84Yxkn8q0tSWO8ig0W1iSSaTHyKmS3sTXsXw6+GNnoVv
HqOqW6G8YArEBwn4V7sq31Snyyex4dGj7eWiPHLfw14u+w/atR0y4W2IDB2Xv9KoXxngVox
J8y9Ae1fYNxaw3EDQsoKEYxjivN/EPwy0u+DzxIYZT3XpXPQzGM7xqaXOivgZR1R88z3lr9
idbiUiSQYLAda5S8udOs7N0tmeW4ZsAY4r1rXvhxf27gJIuxO9cgfBMgmDzfMQc7QtejdSj
aJy05Qi3foeYyq7X6xLG8gc5YDua9G8M/Di78QSLJMrw23bI5Fdj4Y8C20dyLq4hV2HQMuK
9m0LS4YogFwoHQDtXK1GirvW5cq7qO0NLHg+q/s/PLbyTafdnz8cKehrxvxB4O8R+ELtlv7
Z48Hiccjj+VfoFbwRg4cAr3JFUfEfhjStb0eS1ubaKVHU4BUGvMlWpzlZqx6FNTUb3ufBuh
atHcStBrMj3Mcg2rK7Bth/E9KZrGhTWUzGAi4g27hKnSuw8eeAZPC2qySW9kWjzlWQ4wKzL
a6uxo8pVuq4eOQKwNehBu3LUeglLXmieezE5OPl9qyLqSTzScBh710F2EMrBQM/SudnB805
HOa86vZO6PSp6oQFroCNITu+6FQZJNW0t5dPm3SOhZQMqB0r074X6VpDaLqWrXMKm6jG1JJ
FIEYx1B6Zrz25/0rXLiOHJVpT8x6t70/ZpQ5zKFXnbVtjLG5rkyscljxkV0emgxxu5Gc1ky
RE3kiMOVOK6ezgC6ewKZOM5rXDq0rstlW3kdJvMjBVs9RVme6uLlcTuXHTmowoUDAxxS7dw
q1ePN5k3IVUbgMCt6wi3qFc5HYVmLEODgV0Om25kICj5scV2YWnrqY1ZLlJo7RmnVAihfUi
ultNKDxH9zuUDOR1BrKsre8N6qyAhAeteiWNsxiRduemDXpvV6HmTket/DvSIbDwrD5MZR5
Rlieprs7W1OPnPI9ayvD0bQ6JbKRj5B0roI/uV8nXk+d3Oqkk1dkU+2JetUN7O3JyKuXIyh
JGayZLkRDPpUwi5Gc5JOxdfCpwcCoPPjQZJzg1lXOrqUOSQKx31J3JCk4+tdUMNKRzTrxid
edQUj5W2iol1GRJMgjFcsk11NhADjOetakcEhjGc59KqVKMdJCjXk/hN1r0XSYyM1Ul+VSQ
OarQQSo4ZV5rXitDJFl6xm4QN480zCMrJIDjArctLhXjUjoOtZWoWckJJHINQ2dy8TBT0qp
JTheJlFuE7SOq+VgMDrSiPnpVS2uY5lADEMO1PkkmjbAJIPFcfKzsb0ucB8XfDEHibwJfQR
xK1xCnmx8cjHXFfCssLQXU0LZDI5Ta3Yiv0SvmWQtG/cYI9R6V8g/ETwOtr4qu1hiMJdzJH
xkPnrXqYWn7TQ1pVbOx5zYaNJfqbmUH7KnDY6k12PhzR4DqAmcKIU6K1VrEf2PpkkUh3tIc
ADtS217IBjJCeo719HQowprTc0c+bY9Wa4s5dJaDhcAjrRXmcerSmaKMr8hJyO5orlrwSmY
qkjkFke5uhG5r0G00Hz7SxUD7hzXJaNpyy6hvkQk/Su71fWYNE0ZLWLP2tlwMdV+tZU1d2M
MRJ3tEs634tXR7NdJ00IzlcO/pXnhvJpZXkk5L1XVZJ5vMlLEnnrWhBb4feecV2J3HCCp6o
rxbidzSAKOuetQXkwz+75q/fzReXlUye+Biq+kabLqeoru3LDH8z454pVHJe6kaKVldlGO2
dohc3EZ8knAz3NaMDhWEcaxqOxqXX9Rtmn+yWXy21ucKOm6s22kRZUcjrz1rNNRfKXdyVzc
ki2wZcgnHUVmeSJZ1EqEE9Dt61u2sVtqA8sybHxjg9ak0l1g8V26Xil44224ABx6ZrrikzD
ns2mc21kIpgsykRMfvbcV2vhzwbcSXKavcEHT7XEhYfxEdBW5fQ38+qvbvaRz2jnC4QfJnn
NeteHLa3s9JihhsYpdPgX97v/jbvj8awrRUOhyTxF42OK8TePNUk8GTWiRGOGfEYwcZFYGh
PNFaLa6fAbeWNA7PJ916zPiLc2jeKU+yM0caOC0Kn5VB6V2vh68sVsnWdkKyxEKWH3Tjimo
xir2MnzKmrHjes3S3WvXcVzNNMJnAEUQ+VWr1K/wDAviS58DWx0p1WARgumdpY+v5V5toNn
rU3jojTrYS3nnkQ7l+Uc9cV9Uw6Nr2n6Gr32rLcXbriSPZhEyOgrnq1VBpLqddbnjZ9D5Z8
KeEn1rxeNKuJFgMB3SNnnI9K7jxzLqEUptrCyxbQJ5Zmc/exWp/Yug+E9cuPEGvSyxlmPEZ
Pf2qt4ivbDxhpOzQ9Ytp5B8whYbWVf9oVsnZ6mMpc01O2h5vHeJH4OudLlmd38zzEUdPeud
07U3smmtZ1E1vOmGhBxg9m/CusvLZNIt4r/wA+CcxnbJCOR+FWYNP8P6/pEtxbMsUxyTkgY
rKpG+l7HTGpCOy0NPwFrPiTwfM80UkP9mOdw86YbcY6/WvStJ+Iel+JtC1KeS7TT7qMFEa4
bcZOfvKPSvIU8O+GLO1WS+1AhQvKBshq5W7ksri9J0y3xEh+Tnrip5YSem5nyRq3s7H0NeW
unaRoc+qSQNdvNFhyPmD5Hb0rwKGaIat5iYVd5wjfwgnpXrGheP7FfDcemSeTDdPAYd0gyv
PH4V1el+EvCWo+DLfRtUtoIrpgTFqMY2s7nkHNbVKkqa2uZUX7LmjLqeQazokEulNcW+DLG
u/5a1fhZ4h+yzyaRfSt5cnGD710+neHZbfUbjRtRiBaM+WdvTHY/jXm3ibSpvCfiNHhDbA5
KsDwKcoqSugUo1F7N7novizRYcsqJlHyUNcZpegRvrcbTriGPrXovhHXbLxnoiW0wxeQcHP
Uiq2v6ObB2MByPauPkUXdmCnOD5GYOrR2AungUhl24xmvIfFFiLGcoFHJyK9Dul8oC4cgNn
PNee+KbmS9vlkQfL0Ix1rDFu8Nj08Ine5ysMMjyGtmK2VYdzrkj2ptvAyEyMmOKt2cqvfC2
lZdjHAJ6CvEjbZnozl2KP2eN3+5j8a9M+G+hTvfC6igzkgBuwptl4EW4VZUlidWGRiu98Om
CxvRpVspTyQFOPU161DCpNTZ5uJrxceWL1PbPh34Rs4Zjrco82QfKgI6HvXqOAKxPDEAttB
gjx8wUEmr95qEFmm6TJPoK8bFTlWrtHdhlGlRTZbIA5JxWXqGqWcELq74rjNc8d/Z90cULd
cda4m+8Uyzu7SKSvpmuyhllSXvTRxV8xT92Gpu+INWR3+Qb096xonV+di1zd9qRuTyx2/3a
qC5fYRGW+ma+jhSUIcp4U/edzvreeFF5IT8a1rXVxGnEleTm8fdnzHx61dt9UkBxvNYzw6l
uEJcmx63DrsocKX+Q9a2Rrdv9iKH72ODXklrqr5AkLU+/wDEhtYdqMD+NcM8DBtM6oYqpHR
D/H01tfReXIodugrwzWfD9mkzSnzLcsCSc/L+Fd9qmsteKZWGQvJFeYeM9au54kgiZfsuOQ
D8wP0raqoU6eupvh3OU7pnDajbNZ3ZAlEkRPDDuKxlS1/teIXCiSIN88e7GVq9LK0sg3fia
t2/h+5vr+F4SsYZC/mOOAK8C7nPQ+gTUErj73X7mGzawsJWisxkLEH+UCsGxuWhnaYcsPxq
TU4ZbeZonwzg4JQcGm2kBPzYNFRy5rEwildrqXI5nefz3A5rYh1JDEIOnNY+wg4Ap8MbNOO
2KuE3Fjex0SAYGE3A80903ELtxVRLqSMBcEgDrTobzdPhhzXoc8bGbWhp28HmOq9MV02m2x
EgUdcVladC11cRiJCTn0rsY9OuLV1klIHHAFepRjdXR51ebTsWtP0+VpAZGwua7e0tCtm5j
c5AyK5vSHcXO+Y5XsK7GC4ie1bZx6YrrWh51STPSvDVyz+HYZGbcyrg10MVykluGYgYrzjw
DfTH7TYyOdp+7mukZ5IJDE3IFfL16P72UTqhU5Yl6+vdzbY88VhXLSMDnNattE13KFU8DrV
i7is7XAmO1v50rqnotyGnUTb2OSdC64K5IOcVLa2Eszgldq1o3M1u53IoGO9UptSSGzkYMM
qOMGu6E5yjZHO4wW5otNaWrrCoye9NudZtrKHcZI4/dzxXiPin4hjS3cI8kk5PCiuY0pdR8
Vzf2j4i1KWO3zlYFfAx712QwDmk5s0jGSV2rI9wufiLp1pNsieS9lzwsAzzW7pXjW5vowx0
yWE994615QninwD4bhW3DpLKOkcEfmMTWvbePp2gW6svB2sS27cCQW+B/jSqYWHwuJnF1G/
dPWjq8F7HtlXYx7VSeIOx8uvP7bxXqWpXQj/4Ru8gT+9IpGK7vRnleJRIm0t2PJFefUoex9
65qpufuz3Ldm7xXQDdK3Z32wKwOSazbqyZYxKpyRzVZb07GjIycYrlcVPVHSnyLlZXubpku
D54+XNeZfFfSjPpVrq8HSBsHHoa2fFniW80xvJW1Yo3RyOM1lWeoS61oN9Z3BLh0JwegOK9
WnQqUoqrpYwhUanY8XultxYF3kjJrlpim/EZrqbzwxqJkfy4g6oxwCcVk3GkzW8f73T3yOr
KeK9Rts7qUox6lGyid7iGRJPnRjRV2ygsPOQyNLCMntiiuGvN850KSNa1tbHR9MkvpFKsRl
MHrXG3E73921xK7OO3NaGu6o2ozRwxsVihG0AdzWfFHtiIHJ9K6Y+6rI5aUHbmkXbZYpGVd
hBHWpryaONCsTgMKqQfuVYuxDHpVWXEk3UZbpzVrQ0er8iGRrq7kREG47sZFdjJHc6P4a8t
okjuJBkyK3J9qj8PaalnILy4heUgcqFyPak8WXN7IqeZGiQv90L1FHI/iZjOalUUUcVLLI0
7MzHk9OtSqxbgIDnueKrsjFhgEnOK6Oy0aaK2S4u0jjjl+6WyT+IHSuaMZSkdc3GNma/gTS
BqesJbXUoWENyU65rvPG+mW9hqOn6hpFssxtziZ+gH+9VfwVaXGipM6WsVwsi5jkQcfhU2q
+GdX8Ta15OlbpZSm662vtjC/wB1h3NdkVy6yZ5E6nNVuO8L2Oo+Odbimkhks9NtX/eTRg7Z
BnlQe9e76npK2+gyLZJF5EMWYUzg5x0Y1ynhPSNWsLWDT7a0jt7IJghHyFI9aveI9Sk0zRp
o7lopIApD7T1rgrylVqpRewnON+Vo+YfE8xu7y4meMQ3Ty7ChPTBqjbanqlk6sLkSpEwJUN
2qLWr1L7UpmgQBPMO0dSBUB0xzGJllCt1OOc12tvY9CEY8iR658KLvTrHVbjxBdBZ5uSid1
Neo634+ttYFrZW4dJjJlwo6LXzV4Vlu4dZVbaQBiQHXOBivQNSZINSW4glKS4GSp6+1YSw9
ObUpLU4cRKSnyrZk3xUgbULTzkdwU49sV4lbT3VlN/o8rRyHK7weteza3dQ3mhyJMzDKZ69
68VlWJZiAWJVuDmtZxSSsdGBs4NSOsTw9eXGlC51R5VjxlAT94ms620G68/7PZCRQ57ngVu
Wep6td6NFa48xEI5PataGa40q2KwxiW+m6IeSBVyfNuinUlF2POb3T7qK+a2di8iEjIzgV0
S+FL+y8Nw6tE7SPK21RBzj612Hhnw7f6jo2qXTzrDEh3XDSx4bvwpNbQs9N8QfDa6TQLqWz
+w/MxkPLkehrBQSdwlXTfLFHGp4FvNO8OjxL4ivTZ7cGK0J+eQfTtWppHjq+8Qajp2htAsd
qsiiMqPm4rzPU9WvrmbM+oz3L4A/euSBjjGKi0zUryx1aO7teLiFw6MeMYrOWIafKayoRkr
s+mfFcF1YeN4Lre0aNEoVSMbzj+dcR46EGtT2kRASSU7SK6RdZ1jxzFpZ1C08mQIMS+Xgn3
rE8XWyWurRpDZzzahajc5RCUwO+a6IfAk9zzZWVS6OQ8LNdeG/iBFYRTERE4J9a9V8VtLFK
SysUYZ47V4gdRuZfFaXzny3EgJFe9a6y3nh2xv0YSb48cd+Kwrp8lysSrSUjybxFqWmiwMI
STzj39K83nLeYMcqx6nnFdZ4pR2mOEI/CsPTbFpV27C/4dK82rOc7Kx6eH0hdEZhZ7bbkDI
qouk3TyhlBIz1ArqI9GkcgMjKK7TStNg8pIFj3ueD8tZqgnuU6/JqiP4f2l68gSYMyLjr2q
4dSXTfiFdW54HBGa9O8P6NFZ2asiBXYeleM/ESG60z4lRzEYSXBGOhGa717kLXPNTjVmz7A
8PXzXGh2sytwyDkVLqFs902S/FZXgAPd+ELGTlV2Crfiu/Gm2OYnCtg9TivDcW67jE7ZXVG
7Oa1rw9p9xbtunCP2Oa8+fSn8u5lkmURwdD/epv2/WNa1Apbu7RoSWYHgCsy98SDTpZ9Ok8
u4jYYLV9LShOnD3pHitpuyRWwskhCAtj0pkIf7U6ZNQaHqVvJqDLJIEDdCelUtbvLm21VhG
wVT3Fbc2lyeVuVjpLe2jLZlIX2NXRYWx5g4euJhudSun/dBj9K6/wAP6NqpnEtzMUj6/OwF
CqIHFJ2ZfTTJ2gMi5OKxdRtZmQ7gfxrv3e3tnSKG4jk3dRnvU76Zb3sJZ1VmHGBWMqltWQn
roeKX8EkVpJiME7a8f14s94M8Eds19LeJ9Da2ikVUIDA8elfPninSpLW53Mp+tcGNg5UuaJ
7GClFT1ORIOR8u3npXrPhSDTl0C3a9IViCdx9MnivK0UCZWbDbT90nrXteh+Er3VvC9vdxw
+WOm0dq8rCpq7O/Fz1SPL9dsUutUlmtUHlFzj2FVYNIn2bvKYjOPlGa9Bv/AAbeWcpZg6Rg
9xXQ+GrOC3j8nMbsT1Yda6vZRlO8nYj6zGEdDxmeykhba0bA+4ptpEfOJcYNey+JfA1/qCG
5skQDOdqsK4F/DesWsxSTT5M+uK1lhVCV4O6NIYmE0ZGxQcc4PtW1oGlR3uq28DJnc/J9qu
2vhHU7tQZgkK56Zya7/wAIeDJLG/jupW8wL0xWyw8n7ziZVa8VFnoNh4V0q0sUVLRA+372B
k1xniC2+yTlozgA4wfWvTku4oIGaWMoR615j4o1A3N+PKUrGGyTiu+imlqeLTm5SdyxYaZe
GzjuWUqH6VJeag+kgIjrIzfwis+18Q6g1p9iEymMfd4ro/DnhV7+Vb7UGJQnIBH9KudRWKd
r6nTeCXnby7uWIxs5HFd5f2xN4m3qwyaxIYkgUCNdoXgACt2GUTQpLJy614mJk3PnRdFqzT
LlkIrS2LkAMOvtXB+LvFFlYyGS5uVXachQea09bvbq6ikt7JvKUjBavnDxpqlpp2t7Zrr7Z
Mhww3Z2n0IrfCYdSfNPc0lJz92J6fF48s7tNsb7Wbpu4zU9s1/qM7QwhijjDHHArxq61W+v
tLEjaYUix8siLyfpivffgvatJ4TWS9WUSFuBKctivTrzp4ehzpamXsLySueNeOvC9/busrR
lmBPbrXn9hFqF9qcWntcSxxbsOoyOK+1/EOh2d3DmWFX2dc153c+BNMuJDPYRrFcHOCB0pU
cfTqRXNodPtXTXJL5HK2Pg/wAPWE9jcWbNaTRYLzsw2n1zur1qy1+1e0FtaSrclOC4PB/Sv
On+F+p3Uwmu77zlU/6sk4rqdO8OXunWwiiWNVXsveufEzo1NpHLOdSOsWdRbnzyS/Ge3GDW
pZWuXBVhgHnFczEt1AvzqSR704atcQfck2fWvOnSlU0SCnVUHeR3F3LDb22HYdK5KebEjOg
wM54rLm1OSR90k24/WnpM0nGe1XSw8qT94VTEKpsTzy21/ZPDfQK6gHkjnFV4bDSbbS7lbO
ABnXHXOOKyrqa8guP3LBw3GD0q5o0UogvJ7hhvcEBV6Cul0eVJ307ERqXdjiL2wVFlUDv19
a801a6uI9QkiSU7c/dIr16/QFZG6AV4lrly7a9PCq4CnrXsRd43Oqg+aVmLFfMbnY6o4I/i
AoqrbnNwGJYgA9MUVxV4rnO9I45WIumw2cnNalsAo8wjmoI7ELelScke1XLkrEuwEfXNXBP
7RTd1ZFS6kMk6ooOT/CO1a2leHtRnuo5LWyklJ5BVBg/nVvwV4bude8RWsI2rDnMhcjke2T
X1po/hfQdP0oW0VqsiKv8Ay0+Y5x71nWrqkrNamM5O1onzzYaTftMxvTc2jRrlopcBT9COK
5vxYjTWqGKRZRF97AOa9k8T6fawam6RwIFiw2xRkV554wTdYO1srGKTlioHFd1+enc86nP9
5c80tI2WWJ3KkKR8rCutaaW8m3IYooQu0RhhGSfXn71cmsyQz7klA2n+IZzV9dQmvLwMSCk
eCqxqCWb+lZ05KOh6NWLeq2PXNJ1iTT9EQvaHzGQRWse3HmN647CvQ/DWntpmhvbz2Rubuf
8AeStDJggnnBNedeFNKW/1OC71WTzL9UBWMPtSNPTvlq9ghe1ttOY2VlK8TcMYlJK/U1y4p
9DzGlf3SrdNpMFmJLee5guUHzRrkgn3rw74ieJJHVbGFGJlzvfJr07xXrUtpo/k29+sHmAh
Y1j3SMfTNeQXtgLiEwATXMshDS+Z1T2rTDU+WN2VG105HE6fpNxfS5yFI7mugi01oFaOdRw
Oxrah0w20CnKpjgAL2qO+ZI7NmZQDjGTXS9jp9o5SsjirZjb64pRdw3j5c4/lXeajcAzqRg
DaOnavPIn3askiOFAfriuk1fVVxwwY7e3FZ3KqQvJNk2p6gWtvJSXBNYa6MsrrLM+1SegHO
aq28kc0+Z95P8IXmt7TAZbsJCpu7rtGvRPc1TV1qXb2cbRN+GO10PSReOd8pXEcRHP1NS2f
hTVta0qHxHprS3cglG5FbHGelaPhqxsrnW5tM19zDqAA2rIOGB9K9T8I+Hh4Ta6Czl4pR+7
j7KT1rnqzcV7pxup3PNfiLqU2g+FbfRrHfbXN5y8acjoM5NeTLd6pp1hLZW91LFFL99TwD6
17Z44ifXdehtYihsLMeZczIPu+278K8Z8Y67a3uom306LbbRfKrd27Zq4yUYc0zpoyTSikc
pIqbirMufXua9W+CXhPRPEXiwvrsiSJb8pCW++ff2ryQEq27cQT6d60tMuLuO/iNlcSW0zE
AMj7fzry7+0fY9CorK6Pti50zTp/EqDTolitbOPZ+7PyqRWJ4iQPot/eWOqwmdEZTAAGL+x
xzXhetfEa80fQU8NaHcTC4IH2q8zksSOa6D4X6VeXvhe+u766J88nEhJLD6GuinGUZct9Dy
qkLLnkcZFYWJ87VLmSKyTkiyVtzs3qfQV6ppsjTeA7aQnCfwj0Fcb4W8O22r+KNX0bJuFPz
CRscHPc969Tl0T7B4ei0hCMw8NgV01JqUeRbmdafMlc8V1uA3NzsVSSTXS+FvCYMG4wk7u5
rUGiRveDcPun0rv9LtoLe0VVwDiub2YnWcVyo5tPCkflnKgH0xWppPhiG0n88rnvit4vAOr
rn61Yt3VkJxgfXrVONkYc8upOiKoXjAHYV4/8Z7CSaXSbuCBm2Nh5AvHWvVLy/jgQjI3Yrn
df1HT73whdWl1YtLLK2Y2H8B9amUJON2Oi+Wdz0f4dXD2/w2smyS5XA9q4zx94m0bTUf8At
e7a5uHB2wxnO3612mhxy2Pwrt5LCMvMkO5RjknFfN154Z1zWPFNzf6pbGCN3O6S4Unb9BXn
YWKdSUr6np1tYpPYzbn4ptZwy2unWJSNurjqfyrkG8S6lqFxJJHGuPReSK6TxB4fXTywsdX
adyceWtqFA/Gq2ueHtOs7O1nsNTa6vSgaZQOM+nFdMlWlK19BRVKKTsWdJuZruCILCQU+81
S+IpryG386IFT/AHiM16F8GfDVxf2uqvd2gWMLuG8Zx7Vf8UaFA+jSxCJRsOCcVvG0ouC3R
zTlyTUmtD5zbXtakcg6lMh7KhINXo9Z14gBtTvCMdCxrWvfC93YStJBEhR23Mx6EentXQ6h
c6VeaNBb6fpEFrepjM0iFif1rmhRmm+Y9CVWm4p2Rylt4m1C3mTGoSq4PIkJGK9b8HePb1Z
Y4b+ZJ4Dgbwc1zWlzWsOiyafLpK6nqU/DSmMBVHtVix8CfZdtzDDKlzIQdiNkKPpXVGEmrP
Y4KsoSWiPe57a01vTi8JDbl45rwvx54bVFkV15GcGvW/B6T2Vi0d4DhRxu61yfjRI76Z4Yh
ljwBmiMG0430OeM1C0up5H4F+G+laxFc6xruqPaWdvJgQoADMB717doXiXwJaqdP8PQS6fD
BhZDI5YOfqa84tLGDw3L9g1q48hZ8yRq/Ak9hW2NDsrhkOmxbUvMOG6AGsVh4RV47m9SvKb
12PU3i0vU4tzNFKrDPHIrIm8MeHp2IWJUk/2DiuPkk1fw/F5BJZG+XcOa3vCVlJM7Xs0zHJ
yBnOahQaj75gromm8NrbRFraaUkdiM1zl1dyWhMVzbtj1ZK9ZUttGOnpTXihdSZYVfttKg1
PMnpFWKi2tjw+XWtLi3A27Bj3Q1FFrJBH2W7eP/AGa1fiPa6bDdxraRrHI33gormNA01by/
VHJAJxxXZzTStfQ25brU221nUHXa1yzj0ps9xNPBteNSfpzVrxH4ZksGSOyuGZ2XOOhzWNb
eEPEtvKl7K0gg7hj1p35WJq2pa0yGCC8SWZCMMDgjg163pWt2E6JGkiqwAG3pXL2nha7vrF
XRkU4/iPJrMu/Dmt2DFlicr/eWspRu73MnHmPVmmj7txSW99y6JnawxXlEF7rCDYbibC9Q1
amn6pqcL/ITNjkg84qnh+aNyFeL0NTxTqtxFCul2RIuLttisP4c96S0+DWi6eqakWW4vGT9
81yocOSOuD3rb0nyNVmhvJrRRcxdAVzg+tdRcwS3ak3DBVUc471z1Krg1GOh0Ub2djyXWtM
tNIit7GyVZnTP3V4GfavR/AkVxb6OpnH3zkcYxUY0m1luAsUAJzy+O1dQsCWlqsakjArLFY
lSgoIdKErtsguJP37xPzu4rkZphpl+/m/6sniug1GVY2WV5BGo6k1zurXmlXwUfa4WYDB+a
lhY33WgVfeLsXiK2mykLAY68019TYg7ZMiufbT/AA/Lp0kdtfpHcH+NZMYryPUvEnijwrrr
Qvci6si3yt3IrsWFjNvlVjO02tT2+51GZY96ksPbtXMarqM7AbD05NReGvF1pqkI847XI5U
itTUrK2uYWmt1+bGRXTStS0kjmkktzi5dYnSYAyYwehrpdJ1nzpREz5yOtcPq1uyTvkEEUu
jzukqlWJOetd84JxuhSgmrnqkhRSpPfmrEEiI5O7KlTwKxhNusI5X7Dk1HDqqJZSzEg7Tx7
157pNqxmtHdDr+NZIJSOc+leK65aqupznA69a9Nm8RKGIuoXiR+A2OK4DV136lLjDKx+Vs8
GuuDdrHbQk07owraHZIcDjB5oq7GCjMSnyAHiisqi5pXO+NV2OR2gXDhJMn171TvIiZghOS
emKt2agPLNINyqPpmtfw5YW+peIoIri4iCg8iXJ/lTi29zRyUI3O2+D9vpUeptLesHu0GBF
Mu1V9/m619BNqRew3xudqA/wCpUdq4OPQvDeqRw2lmlvfzx4xPu5U+2K6UaS2j6G8UfmMSh
zhi22uOryylqee6k27x2Oc1dLjUybi3t9zsDuJODivKfEd9baVYS2khPnSMcpnivQrbxeml
6dcbpRI6kqAw5rw7xXrEOoanNMBvldiRtOcZPpXdBuCt0Io0+apzGBco1zcFbYgnPCgZxXf
eE/DqWcMl9frHOcf6rdtcfhXP6DaCASTSH5sZCuQtdPbeJprEyarZW9osQTy5lmlVmY9yBT
ULas7q05yXLA7vQYZLVjaWKXqQ3L7hNEocoP5ivVre2h0Tw5NcwPfSYXB85sNIx74rzbwDq
/h4TRT2Fz5dzdDdJD5hJ+teg319Lrerf2OsqgxAPgHHbvXBi+ZzXY4Yxstdzz/UtH1GCRtZ
m3FyMoTzsz/WuMnuZ5nd55SccluhY++K9Q8X6jbxaS9n5zTbPlZ0GFU/3fevD7vUFSWSEuQ
T2Pau+jLmjroJJyOguNSt7i28uVwhUcP61wevagXVoUfKjuO9aI3y25XII9DXPXcDpKd2Md
actjqow5XqUbMHeCV78mr8sT3J2woWI4zjIqzp2ly6nJ5dugJXGTivVbXwFq506Nba0ihXY
G3k9TUrltqzetVjHU81s9Ghgu4xqUjJEQCQMgmu50rwzZjV7O+0eaRGQ8QopJYe9dbD4I0x
xZSaxdPJcqwYpFjAA7V30EWn2k7Na20UYCbUZRz+NZzrcuiRwTxDkjNg0Cy1NItS1CzMeoR
N8sjYBx6U3X9e07SVW3u9Sjt7iRThXPKr3pniHxPpXgzTJtR1OfcxX5Y88sa+fry18Y/FLx
M9/a6Q6RuMLIwKxqvbJrhdRuV2FOj7TVss+OvG9vc27aPoF00dixPm4GGc9yT6V5skTXLJF
bxSSSnhVRC36ivcfD/wMhgK3HifUhIwPNvD90/8C716bpegaLpFvs0zToYFXjOwFsfWm5c7
OqWIhQjyw1Pmmz+HXiye2Fz/AGLIVPIyQP0rndR06+066eK+ga1lTrG6849a+yk27gSCT6e
tcD8Qb3wDbxyprZjub7blYE5Yn0z2pSinokRQxbm7NHzvo+l3Ws6nBZW6lpJWCkgGvoTW7y
28BeA4dLt5EW48vDepJFcf4Ut7bQbO48T3doLRn5t4uoC9vxrmb+/vfFviATTl5LYPkBR0H
vXbTo8qKqyVWaf2VudX8HdVs08SETvm+vn28+le1a7J5SyYIwM4rwTwxpcGnfF6xW1DGOL9
5knpxzXseoxajqxY20RZGZvmPA61z25ZcxhibOWmxyj3LrcGTdnmmSaxePKkVsGcnjKdq3b
fwTdytm6uBGmeVHWuosPD+naTCDDGHfqWIrT2qZzJpGDo2i3k2Jr9mUHkAmtq5uYrSLyYyB
gVekdpGwoPpxWS+ivcXHmSTkLnO31qlbeQpTT3MwRTX8zYzj3rptMsdNht7h7tBJDDGWI6n
IFItosUSxRcds4rQ0uBJ5ZLNwF89CpJ6ZxiprVlyNJjptOaOp8LahaX3hm2a2GLdlK49Oat
6zpdrNp0i/Z45kccjFcf4f0vVfDdvNpl1+9tdxaC4Tow64IqSbxhb2heKSY7l7V4kcPKU+e
k7npTrRUeWa9Dy/xJ4Vjt7ySeB5oUP8DHisnRfBMup3eIgSh6Z6GvRXmuPGmoC1t4mWAH53
9a7c22l+GLOJWVFYDAyec16k8T7JKNveaOFRlLXpcu+E/Ctv4e8PC2C4lkXMhz1rzXxEgS6
vrLyx5Z5APFezJfwHS0upHVQyZwTivG9X1fTrjxLIkzrIhbBbPFcGXyqSqSnI7sfGEYRUTm
dNfTmj+x6hEjRn+8M1Fd+CLFna70V1KnrE3NJ4vt7bTbiOexYFGGSqDOKztI8SNBIHWfHsa
9uUuZ3R5cU+XQvae95p032UwwRPn5vk5xXc6VcWkEJkwrSHnc3WuTm1XTbuMyzBhOw+VwOp
rLub+5s4fm+QMM9c1nLVWBxaOw1bXgsjhAo+neuEvb2S4vN+8gZB+lZ0mpPNMTvJJpw9SN2
7qKmKtoinF2uWfiTLaX/hrTPMKNdQsPLONzHPb2rT0LztL8J6fNeRFXL8f7IrU8OSXLtGy+
HY7iNThppGB49cGpvFd9bXd1Ha2y7FjOWA6Zx2qeW07I1i+aNmUNR8XabHZOJbZpCRwTXI6
Z8Ql02+DLC0cTNyCe1Qa5AJVC4244HPWshdBWe2aSWPy9vcck1lXhKT5UdEYRtqe0WfxC8N
3FuHOoeU+MkOO9QL8RNHlmkC3saxRjO4nGa8XTQQB8ty230Zac3h95BiO569ciudRnBWZXs
o73NLX9fg1bV5bhZ1Zd3y4PGK0fCzQ/2nC/nAncAQTXJy+GruJv3cyPx3pLbT9TtphIqHcp
4ZWrWUp8t2bexhbc+jn0Jby8iunm42jC4zmrusJFbaUWkGUXjFeMWPjbxTpsIjExMa9nAak
1L4mavf2bW0yR4/vbMVlGtLn97Y5pU23ZHsmkXcM9sixAAdq6W2gSZAsi7geoNeNeBfENxc
zwwPHkt3UV7jZIdoB9uawrVIyd4CpQafvHEeI/DgQtPbxEZ7CuPk0u4tpVmtbrZIezGvbp7
YTfK3TvmuY1Lw7ndJAmTXZQxcUuWTHOm90cx4WvdWt9TEd8gaM9HUda9SBgkh3Oo5rzCX7V
pdwC0Z2jrxXUabqyXMAcv26dxWeKo83vRM6U+VtNHURC3iGEAqpqNwkDo0kgC5zyapfa1zl
DmsbXop9QuYI42Ij3DfXDChd2Z0e1S2OU+JPi21VGs7CdGuQmfLRsk/hXzNq2ta1LcSfvZo
D/AHTkYr6zj+F2gya0fEEiNJdYwNx+WuN+IOh2Npqtuw0+IQPyzbepr2sLVh/CgyoTUPemj
wLw7Y6/qd8BbX8yYIJLMa9z0zws88Ef9qzJMQO4og8ItawR6tpkahZRyg4qxNqN1aKv2x4Y
/Ubxmu/lW0NzmrVHN3giRvDkenTebaRZXqQK2LO5R4/KyUYcYNc5P4zt7dQsksSf9tAc1iT
eNtNN3sW4QM3cHNUqUpLU5ZQqPdHW61pKzIZIwGOOfeuYtbCSC7PynrXSaTeG/iLo4ZMZ69
a1LexG8u6gUKTgrSJvZWYxVH9jknghTxXCNeTvdCzDjDPnj0zXU6/qa6bpkm75SQQPevPtF
lkN5JLMhJc5U/3aUddRxg/iZ6Bq1rBceGgrRhtorifD+i/bzctPITHGflDdq7vTLu1u7Q2e
4Mw681ka1HDpNswt+fMPzBTXPJSWxEJO3KtyCTw5p1no1zdzISCuRk0VJr18P+ETXd/EuAM
0Vzucu52UlJx1PGHgaVYrKJFOGwGVuT9a9P8ABXgK6aONms5XLHPmxcLioPAPhxr3UmeSAt
KHbfkYxX0NY2CW9hHboCm3sODRXxCp+7A6n+92MXw9oNhozi2S3SGRTu3IuM/jWl4nvYrDT
Dc3MUxhUZdoPmKD1I7itaUWlpaebOw/Dk14R8TfiR9jB07TPJuInBR45EO5T61xUYuvPmBQ
suQ4bxv4kgjup49JYMZhvDlRgqeenrXG6Lo8t7PJeXbpBF1zJwWNWtG0WbVb8X94iiBTuK9
c16BH4R0/XNa062e6XT7adSIm4zI47c17N4vWQKSh+7jueZ6pPJJeiLyw4h+UGMHb+dZy2r
v/AMs3RIxubqMV9DaT8N76ytL618W2ES6HCCyXG4K7kdDgVgS2rXPhG+m0ayjlskzDGgXMj
KO/rUuvCWkGaKtKPutanP8AhTV7jSrW0NtcSOgy0ccm1t8voO+K9j08SafpC6vLbeXf3C7n
bP8ArCf4QM9a8i8ExCaZNbmhNlHp6lDmPKu39K6Ge/m1XWU1jUbgKoGyKAE4A9hTcHU1OOc
rGBca1q2razMmpQTWsZdl2twijPGMdTjr71marp9tbMP9KEjN0VutdVe3lt9oaGWLYf4OOl
cTqkyqxZFLMDwTW6WlhUnzOyGKRECMjI9KxtVcspdRzUpe6LbmGzPrRtSbAkcE+lZzO6K5X
dh4U8WSeGdSE89j9shc/NEPvGvWk8a+LNftTbW9gdPsLj5Ysj5wK8dtILabW7eNgTGr5INd
P4i8b3kN5a2ujP5YtCAPesYxWrZhWpqTvHc9ftPDt/p+mwL5kk9weWdzkj2zXQwPHa2yi+n
ijKfeYuBj6814TB4g8Za/GHvPEK2gk+4kS7TWLrWjx3cigeI5J5OjtPKSN351i4OWpzewfN
aTSPadd1z4YDUBc65fW97KnARjvH5VND8Xfh/bRCzsrspGo/1UEBwfTHrXz/J4Vt7eB5p76
IgLwUyc12nw41Hw7p8ey7itzIufndOQe2PWksMm9Td0lGN4u56BP8U/D9xOI7PTtTuWPZYN
gH50y4+KlpAhV/CeqLGo5kwP6VyviXxxb2F6GS1WQMOCuASPwrnl+JN9dq1lpmjRFHGDJId
zZNdCoUorfUwjQc1zNFrxX8V9V1BTa+H7SSxhc7TIx+c+2KxfDXhW8vr861r9w2yI7z5x5f
257V3nhrwvrWpwJf8AiK0sobO1Jl+RcOT7mvPPG3iF77VZIYppIbZDsVVOA2PWk4QXU6aWv
uwWha8RapqPiXVl06xibyYj5axxj5ceproNH0pNMs40kCib/loR6+ldz8KNM8PXPgme6geG
TUShEp4LJ7e1cbfzR2j3KSTOjKzYKjJq6dVOTijOa05YknhGIX/xAnvZSB5Ee0bB3PFe9Ws
caW6on3QOBXhvwxurGFb+/u7qNPNkA8yZsYA/SvX7HXtGuYRLb6hDOudoeNsgn2rnxEZNWi
YVN0beF7gYqF4gx4alM8bRbyyhMZzwKxrnxPo9mMPdLI4PRBk/pXClO5ny3NQWwGccZp4iA
OCRmuGvvihpUFw1ra2js4HLSsFH+NcDqvxd1y8nOn2OnxxknaHTJz9TXTGlOa1LhQ5tT3Jp
YI2KySAfhTo5RFPHcRENsIIxXyrrfiHxJFdOz+IHWZSCVjclVr234Yalf6x4YWe9ufOmU4y
3pU1KMYR3NKlKVKKkj2uaQalYxyQ3SwnHzxk1414ztzZ63IoYENggrXVX7TQpvi3E46ocZr
nfEEJv9FhvljZZEO1i3U0sJS9jLmT0Yq9b2mjWqOo+HhSy0ie7Y4yetcR4r8Uf2v4ut7Lzs
Qib5jnitvQNRK+Fp7eFf3gzwKseD/h0Lu5fWtcVZFY5SNhU1lCm5VagqfPO0InOfE3xddWb
29hpkwe2VMAo3U+9eS/8JNL5x81hycnJr6T8efDDQNT8PF7G0W0u0+YSQHaW+pr52u/C1tp
+rbLhZJVVsEScg/lUUKvtILkOupGMdJq5u6R4/wBKS3l0yS0nvZ5BgN5RKj8azn0uYzGe1G
0MchD2roLaG0kIaG2S1hXoAoBap3tnSMzBDsHOfSu2MZdTkcoL4VY5h7q7gXyXRlccZPrU4
FxJB5k7M5xxk1uyWEWrWrgH96gyp7msuNZUs5ba4DLLGOB602rE3uU7VGaQuR3qw82HYrxj
ufWorKeNoGY8EdRUW+KaYRHJDHdjtUlJX0N3S9V1YW3lPIIITyojPJ+tSmYb8zE5Pc1XjIR
Pl4UDgVXmZpJVwpIzRzcupSpnTaVplrqdysRAb1yM1p6l4MRkC204U+/SmeE1ECvIw2kjg1
11tbl5PNmc7SeBUylL4mQ3rY4CT4e6iybkuYmP90ZrLl8JazasFFqzD1XvXuVvEije5wKkJ
sXPBX8q5niEnqrm8dVqfPcuiakpZWs5N2e4NUJdMvoFJkhkX/gNfSgis8dR+VUdUtLKa0dd
qNkdxQq6lpYpy5dT5e1C4uIozHGeT7Uvh/Rb3VNQWNUZnc44HH416jJ4MN9qDrEEOT/EOgr
0Dw34UsdHhHkoDMesgHNZV6fLqaRq3VkUfCng6DRkSSR991jnjgewrvID5MahsAelV2UWyb
+RjpVOPTdSv5xNJcCK2HQA4LVxNKw9eh0ajeAwxg+lWljXyzuUEVl2ztbuInRsCrdxexwxM
zSKq47nFcri27I6ItJXZyPiy4sbcMpUF24AArz2LWBpl8rTIyQSHafauov0k1K/kuJWIRTx
xxiuOvo/7U1yK0iXcitzX0lBctKzPNm7ttHo9r88UckZDRONysKtEYTlQ34VUsIFs7JLZAQ
FFWTKoARiQc9a4JJtuxmtzWiuYoLdVbqR0zivMviR4r8M6a0MV7JFdyp8wiBztP4VW+I19r
ouLbT9Kl8rzsAOD096pad8MvD9hAb3xMH1m+kTezyHCr9K1oUIU3zvc607r3tTybV/Hnirx
NdrZaDDNb2w+VUjXGfxp9l8NvEN5Ms3iTWf7PR+QrybmP0rc8UeJrjSLsaR4R0tVk5CtDFk
jNY1h4H+IviNWvdRuZ4V9JmI/SvbUkoq2h0e7yXjZep2WkfDTwdEf3t3Lqci/wAUjYA+grW
l8B+G0YG2so1PYmsXS/CnibSI9slx5rDoc1u2On6l5we7n27Tnr0p3a2meTUqVOZ++aejaE
NFlfyyCjDgelaN7fxWsRZ5FU4yMmsrVvEunaVbeW9wJpgOFTkmvPpZ9Y8TTSNOslhZA8c/M
4/pUuHPrIzjDn1kP1rVxreqGCIGS2jPLD+9U1laJa2kjSOdzdAe1OtbbTtJgZIxubqTnk0R
LdalKRsaOH1PpT57fCXJ2Dw4ZotVlmLkRjpUPiPVZLrVBFCmV9Knvr610m18mNQWA5IPJrm
FuXDG6kHzy/6te9ZzkpbFQipe+i5q+pSXMsGnxgyIibn9qKuWNgtvYy3VzGd8keNx60VxtG
kZpKyPcvCWg2mk2paKEqzsPnJ5rp7qS5hgaaGEzOi8InemQmFIVwRyBjnrWB4v8c2PhbSDc
3MihiuEUdc140VOpI9Lk5InCeLPHc+haTczXreU8uUNlIvzhuxBr56vJZ9QupNUvXKMc4Q1
qa3quo+Nddm1O/Y+UrfIh+6PpWPqZkbELnKL0Ne6lyIzpR5WXtP1yztCIrgTbT93a/eu40/
U9BWzsl1C6uJraaTdJJDL+9tD/QV484UcbDV2xu5IR8kyopI3xsSAwHrT9tf3DWdG+p9Ga3
rsWo+HpLXQ9UmZcKf9IYsVH94HuDWHrXiKTTPDtnp9ra29vreTErQNuWVG/ixXHL4ygstOS
8sbmMSSqImtAuVQD61P4fEfiK6/tzVZC0tvxAqDZge9VCmjj5XFOR193q8uk+HLPS2C2yqu
+QFceae5rzjVvE0U+pxvYBmKN0PQVH49vZ5dTERlkZQuBknH5Vx8RYMuHIx3HSteb2ei6m1
KhzR5pdT1S0u/t+2a6ZSwHOKbqY0yHEpTeqDLAVzmjtIUVd2fetO4hLRhnPy1amczppTsjk
ta1OS5kJgi8uLsKzEvnRR/e6Vt3loI5N5AVM5G7jNYFyQ8mAAOccVyVnK56UdjZ0jUPsckt
1NCHYriP3PpXsvw8+FVnf2MfiDXtzyXJ3CDHCivDiBb2AkKnIYEe+K+tvAepLqngfTrhWDA
xgHB7iscROSikY1Vyq5dXwX4Phg8tNJtgU6Eg5FeJfEjRvDGh+IYYoLCTy3cGTyhjqa9b8V
+JU8P2pUqwmcfKdhYAe9ct4X1ux8bakYdX8OvOYBkXLZCZ7cUqN4xc5M4+e5cuPCNn4j8I2
tjodnBYWxQObqZN7sfpXOXvwZurGwe4sdejWZULsrwYB+g7V7UPLtYEihUKFAACjAFeefEH
xba6dptzp8d4qXJHzA8kD6VNKpVm7R2BVXdHy9c2t9caq9sGa4n8zYCp+8R2x716foEXhvw
N4buDrFr9t8Q3OPJtoxu8k9ga6Dw14bsrLSYrnSxHea7qLbhIq5Fuh6n6812kPwl8Iht17H
LPfTDJujKVO7+8B61rO0JXludU63N7p5t/wAJBqvhzQ5L/VNVV7u6H7nTVbOwHu3tXl+pQ3
eoLJqX2ViC2X2fdU+le+ap8CNNCyufEN08zcpuUNx2Gaq2Hw+GleHr2yu1la5ORvjAZZR2+
lXGvTqRt1MYThRl5nlnwz1G/tPFggtbiSMTKylB34q34tuJI7iSPO1ud2TyTmrXh/QbjSfE
cl5xD5AYhHU56etc9Okmq68ljt2zXEm3ack8mrguQ3vzTczpNO0TWr34fCCysnmaefIBHFS
+HNN8UeGomW80a8PlncoRMr+Ve56Xo8ujaTYWNuRiOMbsdzW3+9dVQgZrn9vLoee626PLdK
vtc8YwyrZXSWcsPyvHOpH6VqWfw+u5IJRrms+YHBCLZrtGfc121tpMMN1JPHDHHI/3io+9V
h0YZGcipdaT0Muc4LTvh1oot/J1i0jvvKbCTBzuP1rpbXRdE06MR2WmwRgeqZNXZJCmcqSK
x5hdXt55aymOAdWFHJKWrE5y+yTyeGPC19NJc3Wj28zMMNlduaoeH/Dj+HNXmXT0RtLlOcA
n92fStCzla/vPsUJKwRfeb1NW9ZuZYrP7PZKSwGC1TyWdg55NWZPPcbnZY8MB2qjiSaCS3l
TYr9BXPsmqWy+eJsk9RUsfilLeEtdRMzrxnFdig42sQos1vDGlPDqckMp+RjmvRNb12z0PT
II3OwnGBXBeHNetNRk+0RJhl7d65r4m6xNd6jBDaz4A64PSvNr0nUqLn2OqlVdNNR3PRdc8
c+GrLSk/4SDUltg/3I1bLvXkereNvhncXW2K2vt//PTbUNv8PfD1zYLq3iPXr2a4fqHORH+
VYOvaF8PLW5R9OtzOF++GdsGnCk6bfLsdCcJr39yLUfiDpVreRjSreN0z/wAtuf5VqL8Szc
WRtLzw6CJBjfbK+a5uO90CC8EmjaJbQsOu5CcfTNdfo2o3NzIjNHBCgBy7dq6oJvcyqRprV
GNaa0kN15kQmjGeFlTbir+o3H26I3kP+t2/NijXYbO4bML+ZL6jpmsOKeeFJIAD0wau1jH3
ZaoqRXOxXU9zWfdawlhIJT1HFLdS+VG7E4Oea5DUZZLqZQOR7VnUlY7aNK56HpfiSzuYv3j
gMfWunsP9MkVoyCB1I6V4xERDFjcSR6V0Og+KbzS52KfvoP8AnmTiml1NJ0mloe6aZFPcX0
ccP3Fr0GzidgsePlXvivB/D/xd0vTrox6nZGMno8Z3Y+ta2ufHnT7JBHoFkbyRvvGU4Ssqq
cnZHMqM2z2u6LIu0dMVRGT1HNeG2nx7llkUajo22PuYnzj8+a6e3+NXhWRfneaEgfxRkmkq
Mo6EVaM7nol1dfZ1AIJJ7VbsLK4uQHlBQHovqK86sfiz4Ea9WW6vpVOfvNESBXsGhavo2uW
CX2k3cVzC3dGzzXPiHOjsVCknpIr22keXKWVdo71bmkgsY/MkOAo61YvdTgsVx96Q8BAM5r
NtdN1DUbwXF+ixWw5EZPJrgdRy+M6FTW0CnFDqOuXYkB+z2gOcn+OutjRFiCqu0KMYp4Eca
qkYCqOAKa0qR7ix7VzynKb906Y0VDfcpahPHb27zSHG0E7vSvC/Evj6WbUHgsW/cK2Cx710
vxD8WbS+lWLguwwxB6V5Na6NeaheqscZbeeeK9WlFU6d3ucdX39zqz4yvvsIgjQYI5Y9q0v
CVw730s0iq5Y/eFXNK8Gi1hVrsxrGB8wNdLZ21vChh0+xO0cl9vGPY10ymoxOZ2SsjWtgJp
NpUjPSk1i1ms41nyNlRQ6h9iYGOMSSdNzdqzvEmt3+pac9pbxJC5Iyzd654ynzrsF4KLvuV
76OG7e3usgSJ03VnX2p3V5c/ZoI2dgMEjpWDJDrMSh5JdzHAIQ1JYXt/pcxme0aRW6kmvWj
RjbmjuYqpqdNYaLZaJbtqV1EguGGWYjkVmah410y2jLyzKidy3SsvWdf1PXIGtke3s4xxuZ
wQPwrgZfCWmyXm/V9ZfUSDkKuVUfh3opUYtt1TT3Zas6e5+J2lSStDYq88vQeWCc1Ql1nW9
TOTA1lE3TuWpQ2gaRabLRYogB/DjJrFn8Q3E0rQ2ED56bsVreMfgFaP2S4YLW3YyXBBkPJ3
ck1Xm1O6mbyrclEHAAqlHHco5ubx855wajn1FQ4WBAGPGan4h8hqW0MUcgkvZAWJ6GptQ11
IYDDbYVQOtczNeSHmQ8dzVXa1+/2aNgyHqfSrD2PNqyG6vZNQudobzPpW7pWnC3P9oalJti
ToHrf8PeGbK1RZdokfHJqt4meKQCzjQ/SicCpTv7sDKvdcXU7gwwZjgQGis+G2FiXiPIbOa
K5GaKED6X1zWNP0LQWur7HlxR/KBwTxXy14j1q/wDGmuSXVxujtg37tCcDFW/E3jDUvGV8i
zBoLKHBxnAc/wB7/wCtVMuqp5dvnb3JXNGFoqnH3tTpnO8rjw0NlZm3QJz3rAujHK3zKcfW
rGouoXg5P1rHWTaSWHHua6KjsbUofaZUuwFfC/hUEZZpcHHSrVwqySAhOvvU8EMQAijAMzn
HHNcu8ro6G0ldlO3iaWYLn5M8mteS/uLGdYNOucIDzg8Gq2oWx09RE4yzDnFUrIAzcqTg8Z
NUpuL5ROKmjob6/lvoUe5VjIB19aoWdl9okGM8n0q8sUjkRrEA2OueK2dItAhVpWAJ9K7FB
WOeUuSOho6fZLaom0fNjqa03gSQbpSMAZIFOVUAUk5+lTvGkkRIbAA5zxVWPNlNuVzy3xHq
LPdFI1IRTgVlWcMlzdIpB+Y8V0Wt2aXF3JImQo46VBpEAgd5XY/J0rjqUpOalfQ9aEo+z93
cNcsXg0+NsdGAwe1e0fAjWEuNHl0OSZfMhJdVz0FeFahey3ccymaUhWzt7Vs+CdTu9D1K31
yzwxtiDIgPLL9KmvGM56ETg3R13PtYaLFfQqLm3iuEYZKyDI/Kro0i00+zZooY4wo4VVAA+
lZ/hnxDb69oUGp2rLiRQSM9D6U/UtUkeMxk4+leDarz8rMm4Rictq2oCxtbi4KZJGFUdzWD
qPgXwx4r0+G/ivIVvAmZXDbiSf4SK1Nd06LVNP8AJN7JanP3krO8O6HomhP5sLSTXLH5pWb
g/hXqpJK8W0zghU3LvhfwhpfhaFhaAyzv1kbrj0roBCrTxuc5X1pi3EfOwjHXFTwtuYMwwB
WTcm25CjLqyTWlZIkYDnFZNuQy7mOD71raixliUHr/AErOYRxR5HUClT+C3UmaSlczfFtpp
kXhS61JLRPtCrtyFxur538BJLe/EiKWW0MpMuQAM7K+iNUsZta0S5st5jMikIfQ+tZXhDwd
ZeENFMLIJ9Qlfe83U/ga3jJxjyvc6KdRKnJ3OukjeFisy4ZT0x0FMDrn0qCe9MhRp5TKyjA
HpVV7iU/6uEn69KmMJP4kcN09jUDKTjdiqd3Pa23MtwqjuM81QNnqF4f3t0YE9EFXIPD9qm
0vH5x7l+c1paEXc0UbmTPrEUxKQwyMB0OOKy7+fUWtSIIjGvc+1do+hB9phQRqOoUYzTn06
CNAjRM7e9X9YjbQvlscnoc7RWjEIRIepx1pb6a4eE7VPzHBI7V09xbIo8uO3UKBk4rjdT1I
mVrOzI35weOBTpVU5XsSyhN4jOm/uI7aS+lIxtUZxXJ+K4NdvNO+2y3kdnE3Igxhq7WztUt
AZD80r8l/SsfxPbRXdv8AvWycdTWsqqvoOLcZXOK8K+JL7TrgQ8j0OetdTdTrrGpRTsBk/e
X0rzm7aO0lYKxDKeKu22rXKKlxC4Vx/DmnzJI2lTbfMj0C+8OeLLqERabAxgPTuK4TW/DGt
6dK32yOaJz6HivSvD/xVFppyW89sfMH+1isLxV40j1qXc0e0f72a5ndv3gj7klZHm9rp1yZ
x3z6ndXc6Z4K12/t99uZDGRnngVhR38UV0kqBTjqK7Sw+Ic9jZCCKTaMY5FVFWKrSlJrQI/
Ceq2NsXZ0AHXeea5rUpWsncSlCfQVJrHjme5haMzsc+hrgrvUGnlZpJC2egzmnJhSw93dof
qV4ZskHGe1ZKRNLKHY7ABVlYfNAkkOAOgqGSTL7E6D0rJnpxjZWRBMSzkJwAfzpPP2rhRhu
9TgRqDuOPrVed1RflHJ6cdaktW3ZC2MksMsajjQsfu812OgeBLnV7f7Vf3DW6Nysa/eIrt7
LwFoFtGC0JkPcu+a1s7GUsXCOh4y4ZD04qIzKM5PSvbL3wtoMMe8afE7D0JrKu7HQ7YRomm
wKzkDaRk1vGmtzP67B7I8tRgTgnB5xzXtHw3+KGh+EdBeyuEu5J5Tu3bcqp6f0rkdT0vS5d
Q+yWtkr3U2FjWP+A+prqdH+FtjCkcupXM8xIyYlOB9KifK1yy2JqVoOPvI+kvBklhrWmRa7
FcLdicblJ6LXXl8jkAn26V4h4VFn4PQR6Os0cbfehkkLIa7aLxwrYVoBGOwzkV4FbCyc7xH
RxVOMbWOuublYIWcjAHJxXnniLxZf3Rex0i1cSNkGVhxW0fEdvNy7Ic9s1WkubC4P7tlVj1
wK3o0VHWSOerWcn7rOK07wXJPN9s1S5yW5ZepNdjZaLFaQj+zrNUY/wAZHNbVjBEFUgbyfU
1cubq3tbd2nuI4hjGCcYpzrSk+VIcbW5pMwjbWEGZNSuDKw5IHTNY13rMsjslldLHF90JjF
WWvrO4YhZkdc/eBzmud1bTrWR2eCTa3UYauuhTv8SOOtUf2diQ3uowMzPDvXrleTVNvEtkz
bJ1eN89WFUobrUbKPDSCZVP3epps+raNfjy9Qt1ic8dMV6MacV0OW7ehpS3ltNEZI5MjHbm
uc1S5W6XyWvDEPTpVyDRrSE+dp94DET9wtkVHqmgRX8LPvEcoHBHetly2FGOqscvLpUKqSu
ocNzndVRtHtpFKvfMQfRua53VZJNNuWt5JwWBwMGudl1C9Eu+Odh+NRY9KFGUle56jY+FdL
JDSTvIf9pq6e30KwtLMzwhN+OCa8Oh8QarbsrNcNtHXmr1x4y1qW1VI3ZVXqc0CnhZvqdhq
ujteXjG5vtsYPCIQKy5bTT9NjLNdRhR/eOTXDmXV9QuPNe5kHPXOKv29nYWsHn31x9ofOdr
PxWnKjRUXGNkzQmcalMYLUSGP++BxW3pNhp2kJ599cjcexrkLrxUsSeRabY1HA2VlNd6lqM
gVWLk/3j0pczLdGUtHoj1v/hLtN/49LN8ydsLUaafcLHJqV1KG3c4P8NZHhDwwiMLq5IMmO
QRXT+I7hbTTjCiY3AAUSPOaXtOSOpzkFm9+Z5SGCjO0460V0OltDdaUIoJPLfBzzzRXI5M2
TfU8oTUdPhkxglB1Ur1qV9Wt3RxCCiv1NcWkvmSkFQwPfJq8kp27cDb6UqWJ5tkex7FG20i
yr0BA9aybyNmfgELQkzD5c0+WceVtJ59a1bUtyoqxBHIqjIDMF4yeladlGyN9vkQg7eMjgV
BoaW82oj7WCIlORxwa6vUvEmlWdr/Z0MUTburABqKSSXN0Iqzd+RI4e8uTNeNK+XGemeKs2
LRAlnXbk5B7Cku5rKViYYyuT6U7SrGG/ufLe+W3wfunq30rC6U77mqfLDU1/tpAC2v7xj3A
rZspp/KTMWAPXrWLPcWWg3X2dEcyDq796WPVNd1Q402wklHT5Exn8a7Oeyucbi5nXm7jj2h
2A9qtNKs0QVWwCK4K+0PxhFD9rvtJvUi67yuR+lLpuvT28bQyByR0LDFJVL6oylh77M09Yj
CEqrEH1FUo7dzYyFTxikvdR3wh3dcmnRzyfZGLny1ZeCRwatSTiawTjozlpJZLcuGH3uK0/
DMN3darHFaPgfxe+e1Z17HPvGVyHPBPSur0DT9Q0OGLVHhBWTkYGeK5IRlKdjoqTShZnuHw
p1G70y+uvDt3INgG+MY6V6ZfygkgDoOMV4n8Khfa34yutXlLpCibcYOK9okXexYL+BBrHER
Uavuo8ibdrIwdRf8A0Uhgea5X7VMkm2MkAV215bb1IIB+lYRsY1ZyV5966YOLSOXyZjPrF5
AwKyciu20LUHu7RWlPzHFcqmkGe95T5M11lnZi3CpGuMdTWVZxasaLojoXRJIwSegrMuLdG
+Xdjmr8bIkeZH7dKYZrRctIOK82PNF2R0SjFq7MoxSxDaj05LG4nOZHYL6irL39i7YVsYq1
FqdssRQDOa1cpdjFRjfcgi0q3BC5LZ7mrn9lxIOH/CoI71Vb92v51yvi3x0unsum2MRm1CY
gICPlU+vFZRVWcrXNrQWyOzhhgRgS25fbpWiJ7VU2qqn8K8/8M6JqazJqGta/Jd3MpBNsTt
CA9sV6HrKrFpyyoseIxyvTNZ1VyzUUzWDVr2IpGbaSGCj0FUZFgZfNmlKgdR3rjI/Fd3c3V
zbNYtbmLO0vnDfSud1fxVqQs5f30ECKDu3H5se1b08NJ6pmM62trHQa9rk93d/2Zo0RD9Gm
9BTLLSrWwt/NvJh5jfM7EV5z/wAJlr1jpch0Lw3JKnLPczcFvpnrXN3L+L9eshe+IfE0OjW
ztxDnDY9Md66eRp2BQ9pq9D0rVfEmlwXZghmjbtwa57WNWimtsxsG47V5reDTLGLdY+JhfT
g4KtGRn8aorqlyzbDO6gdlPFdEYRtubrDXd0P1OSS4vmTkbj17Vu2ujyrZiFjl8Z3iqOlEX
sLtJtDFsBj2rrYSkcYRnBIGM5phUlayOaW0urV8l8L643VVuJrhCQI4mx711TzQeZlcKf0q
nK8fmNtjTn/ZFPTqRGbXQ46TU545ObFD9DTf7Ru5F/c6btz36iuvkS1CYZAT7KKBPbRRgKE
UDtjrWPstb3OhVE1scn9j1i7XaI1jU+oxULae9g/+k7TJ1HPWul1HWY7WEqux2bkCuWkmN1
OZ7lfn/hWlycpvScp9NBjySzNheBQvkwnGS0hrW03SLzVT5UEQJP4AVo3Og2mhJ5l3N5k+M
jHQGmlcpzS0ObkhIhM1wCCeRVbTr6ztrmW4niDzAbY0bn8am1C9e5yeXB6BR0rJYEEZiDbu
ij7w+vcU0uXWxrBO1mdlpetwrM1xceL/ALNKRynkkhfQA9K6Oy1TxbdW7XNldWt5b5xvK4B
/KvK7iJP+PZ0aEkZ2SLjjHWtOzbxhpmkpNb+bHp7/ADBRjBFbxqK2xz1cNF6rc62/8TavZz
BdStI1TP34WyorN1DXoiqXMUwYryO/Nc3d6rdaiRFNH5Y/iJPzNVHytjbEicjuAM4Hqap1b
LRDjhYx+I9a+GOL/VLrVb1Q0qjCtivX2uIkUyOMA+teKfDmaxCyxyF156hsA16umkRX00ZW
5ZYx23c1wTtfmbPKxN1Oy2LZlgIM1xKqxdu1SoY/szXHmeXD1Ut3rF122Sxngtoro4kIAV+
eakuYLqZorKchYIwCWBwM+lVGKepjZovS3sEQXLgsw+UDvUsNzI3Eri2HXLdRWG2qadZ6gl
haxG8u2ONyjKxj3rRvJXMYThiODWih2Mm3c1H8VyafA0MFyz5GPMP9K5aW8+2yPLc3kkoY8
guao6jAY4iw6nrWbBN5fysOvStFSW9jVXtubpuoLdAsG8D0BqCW+Z14aTd9aom6kyBHF9Sa
HnuOAVH5VurJbENDZLq/J/d7y2fWqtzdah5RSeJW/wBrHNSSXV0uQrqp9xWdLPqMpKmRWFN
yRpCKKqatc2ZIV5IxnrmobnxdfshT7Ux9s4p8lleyA8KxP41Ql8NXMgaR49rfWpUkdlNQe5
hXt/8Aa5i08n1z1qoZYwMK4+prVk8PXIGFVST61XXwneykyMyIB2JquZHXGUVsUGuI8gNIu
Kja9t0PC7j65rR/4RxnJj8yMsO26q0nhe7yfLKf99VNzbmh3M+XV5/uo5VfQVnm8kckFw2T
3NbUvhm8iAMyjaeuDUUGjWhm8sudxOMYppyZqpU2rofoWitqErSSgheo4616NpOh2tuFYR8
9Mml0nT7eysIl2dutX2vUT5FX8ao8evXlUdlsdBYiO3hO0qQPWuQ8Ram11e+TGCQnWrT37R
Wzktj8a5WS8iSKWZny7nr3FCdzGlTs+cvWZukna4RimAflBornre+vZJHEJZhRUSimzs9mc
QkTBsKce9WkkI/hNU9+w5JNXYULopBOTXl0dXaJ6vMiVVY/MOtOKO65KgVbt41Y4AwPerot
49pw9eh7JGPMjKglaCILHwd3INWdTgSaCO4jtYlGAGKjkmoLq3KElXAz7VZgeSxt4zN+9gk
xn2pWt7ot3czo7dCdhG3HHBpXtJI5Q8bOMfxf3a62y0ezv3ja0uEZjyVNU/EcjabbCyVVBb
qQaTgkrsl1XKXLYg03w7favFcXrTkxW67mnkOQT6c1taFF/Z06zalAJ4ypwhkZAfpiug0jV
NNj+FdjZoqGSK6VrnkfMM9/atj4m3elSf2TPYJHDGqKWEWMYx7da0oz1OWpOTdjg5tSxfSN
aw3LQsf+PZpXZD+tUrnT9d1O58230OZIwOAsZAr2/QvGHw00jTIpp7Sa6vAgba0OM+wzXRR
/F3RmZIrPwldfvFyoMYUilUrVXLlhAUanKrs+ZLrQNaFvvl0i4CA9Sp4NRl9WNqLOcSiIdE
aMgV9Kaz4x0ye1jN5oxgdzhUJAyT70Ncw21iktzpECRt0AAZq0UZW95WZm8Y1sj52h8P67q
sUbQaaGjjO0ZXAzXe2Nj47TTTpRFtbxRrmM7AxPtXXa9FdC1Se1uoreF+u3BK/lXml7ruta
dqq/ZdUklmHPPcZ7Vpy2V0KFadVNnqHhqx+Iei2UltZwWCLINxnlTknFX5bv4nQx+Y8umyc
9BFx/Ouaj8datLo32iynS48kfvomPzZxUuh+ODrNpdXKXCxtChb7KeGbHpWfI5O7RhzTZun
xF4/WSOL+ybGYOD8yKVq1Ya7qF0Wt9W8Pz21wp5aIZQj15rz+z+LEljeeRcWkzszj5ePkHq
DXS6V48gttaZdW1FXtZ+ULDhc9iah0rP4RSjK3vI2I/H/hezuntbiWWOZWwQy9K37TxFpd4
BJa3sTA9BvGfyrmNeufhzqk43pafawucxgDP4964i98NpKPN8PXbw3ONyoGyDUqlCa1VifZ
o9ya8Bty4cfLzjNcte61PNI0cfQVx2iXnjKy0921a3knji6rt5I9c1pWusaZqOntdo4iZW2
sjdQ3pV0qEV7yM3F7G7aXLgfMSSfetaG8cNjy8jFcOL+83A2Vk7g9DjrWZqPirxNBepZ2tm
iOwxgrlq0nCE2YxptyPRtS1p7SMRW6GW6k4SJetQaN4Wnhmk1nWVL3L/NGrH7hPpWb4V8N3
c6HWdV1KeG8X5hGw/l6CuvS6u58LOjOqn5WHIP41xy91e4a6w0OabQb1tbOr/wBuTxTk/cP
K4rpJZbkQKJdQFyG+8B0FK0rQudwwHHOe1Y0sy2qTIsxleQ/LlNuB/WsItyeqBydht3dxiy
aWNsMOrHnNcPq2o6BPcKNQEckg6LyMmuvls5rvTxHbjHf3NcXfeHrn7Sxk09Jv95a6/djsK
mtdTnTqfifVVkbSrRWsICQu/HIHYVwet61d6rdqL5VRoMqQvau61Ca+srV7G2updPQZLIi9
q84urVo52fLzfNkt3P1p6PU93DwhvJGzbaVamBZZ7hQjLkkHAH1zV2Kz0trW9vLTZLEihcq
+cGm6Xpel61PCbyzuraOVeJEYsu4dMrSPLdHVotMm2G3ifb5UUYAYdmYCockthtu7s7pGx4
N0C71izlX7LLHg5WQj5WrUu9Jlsbg282/zB1zXY6FrV9plnGk9nbPp6ceZbtz+VReMRFqip
e2RZSvQ46/WsU5XsebN3lqcWbAkbtzUDTojyXbd6ZqxDa3sqf6zFOGlzI255+a2in1KSsRj
T7ZV3NhR9aytXOm2tsXJJJ6AEVDr1z9giEX2kyu38C9RWBb2k2oTAuxZT2I6VTVjaMPtS2K
bSLLK0jRnA6YOa6Xw14Yu9XuFneMiHPJI6Cuh0PwfayTRtOgOMHFd9N9j0fT28pRGijoKyk
7lVMRePLTMa5Fh4V0yRbZAH28uw5Jrx7VNTn1jUWdztVm+RfWtrxPr02r3xt4SwQE4xzn2p
2m6Jeabpy65fQNHCzbY8RmTYfVsdKLNbFU6fs4c73ZLBp9tpGlm4nUsWXqBkg/SuU1O31IM
zXKmNZzvRcYY+nvXRagniDVAttbSfaLaThbgyBUU/Qc4+tbFjaSz6np0msWaSyAGLzojuTI
6cV0NcqGpuK52VvD2janeadsvNH024LDHmTxEygdOua6TTvAMpt1g+ynyx6udoHoBXaRWEN
lbqZ5vI4By3U1r293aRqALxc469AawlU7HnVMROTsjzDXfA2h21mVfTUNyy/IyMRyK4/wrZ
TQXFykUwDklWiaLcMehY16L8R9RuLO1ivrWUHYMZVsjmuK8NRSBWnuyVa6OWwetLmb3OiNS
Xs+Zs3be0ESFpbAWnP8ArYuUNTzeK7jQZgxt3liJysucqa6i3uNOs9PW3dFZmXATGd1cebC
N5Z4dr+UzH9zJzj6VMYpvUxTvK8ia38aQapqv2y9UYt1yq+9aOoazLFpMlxOzuM7go/iJ6f
hiuebS7awRTbRSABstkZxXUR6e2p6YSX3KRwTjkf0rVpJaCqNXui3pFsZLCC9VESVxvbHU1
ZuJMcEkHPAqpp93Hp+m/Yly5TuxyapS3fmXSFs4z601KyOWSuTa1L5dmGJrlv7SRPmIJx6V
v+JZFGnBlYYxXBwXUbSNkgY65q9TopQclc3W1iZkDQxnH0qo+qalKwCRN1po1W0giPGTjtV
NfERaTYqiMdjilqbKm+iNFpL/AAryKDnsTVqO6bG0RDOOtYtxrQC/O5Y/7NVItYYglVY/hT
H7F7tHS77lmO1ggx1pjQ38sbI97tBrA+2ahJyqMvPWrS3l4yAFWLfpU2DkZorpcuBnUBkdz
Tv7Nj/ivcn26VjzSaow/dwE59aiWPXCNyxY/Gquh8r7m9Dp1grZLbn/AJ1cjt9PiYbY8t6n
tXLiDXww2RfMferCWWvCJzMVQkd6A9mv5jcmmtJWMTqp7DNUo9J0w3m+MqXBzxWMNL1d2Zp
JFRfXOc1q6PpzW8pleUs3uaUW0KUIwXxGxIRGgUHtgD0rHkmLTlVYkitC7csQqjmqWwK2WX
J9qV2Yw/vFPVJ0W02eZgmqdtp+mxQiSVgztyctVfxHNHGVVVyT2FZllpup6kQT+7iHRjW0d
DuhBchryanY2pdrdQx9BRSp4f0uyid72YyP70UbFXh5nnUsK7tpG41etdyAArwKqLIxkzt5
q4kx/wBn868+HKpXR32NCI5GwcE1ZVvKjJfr6VmW8ztJ8qsGbgYGafO07N+8cBhxiu65jYs
Tr5kXmAZ9q3dC8ORatpiXc14UG4oQBkJjpmuaimnWNht3L3NbPhrXv7I1AibJsbn5ZV/un1
ptq97EzUnHmRS1Gzv9D1EiKQIwJAljzsb3rJuGlugZbiYSOeMtXr19awatpjWxaMRyruhKi
vLdQsZrS4e3lU7w3LDoamtTT1RGGq30e5UtpJYnMUOXU/eQdGH413OiXXhq7i8vWbea1eJe
GDls/hXElUUKwb58dqlR3C8MR260qUbGtSKZ6F4fPh1NZa+1WS4urNGzACfT1BrrbjxHodp
dtqi6jFEGGApAIUDtivES8jnLvI4HTB6VXlVjuyeD1PrWzm4K9znlhubdnR+LPHNzq8yxWR
zbRsXDEYyRXqEHjnTbj4b2uoXrQSX0Ue3y84YMPpXgm3K7c5FbHh/RZ9b1SHT4MjzXxIeeB
XLGrO7bKqYakoproep+CNT1jxnqcsMllFBp4XMhC8t9K9FsPhZo9/M0ksU8LociRuDj6Gtb
RPDth4Y0O2tbG3CMAC793PrXawXBjtA5bJYZOKxrV5vSJxJq75djyGX4W2uja9Nc2byz20i
7WGRz7151qHw91bTdelubGKdLN2yjDr9DX0HdXDvOzbzyfWljkQrhwGz3Na06lWMVc53Ual
eJ4HH8Mr+aT7ffSqkWNzYyWxVxfC9obM2l6JA5z5TkbhjtXuUltbzRlAwUEYIHcVj3mkWbw
+RGrBh0IA4rohirP3kOVao9T59tvB0ttrDQ6iXQZ3JheCK9ZitbLSdKtb4Y3xgDIHJFQ39l
eWUoluVklwcKAAeKytR1lj4enxbvNJv2qnTb9K6G1JNIidSVSx7RYy2mqeHlvRAD+6xtPGa
+bL+GaP4j+ZPG0Nu8/wDq0B29epr6B8FXVmfClnZawrLK43BGOCK0L7wr4e8w3EVmrueeSK
8qnV9jNxkmbq0VdD9PsNPmgi2hB8gwUGNtT2GjeG5ruW9EAkuIAQXfvWQ4aJBHCTFGDggel
H2y1sLVrZLYjzTkuvOawqRk3ozJTW43UbgSzSlXXb0Cp1xUcIZrdV3yLGP+WZ4BqOJI+ZFc
kehHSobq/WIYDEkdBW6XQ5nK7Jru6iSMqRk471gzTGWXJ6DjnsKZJcSzy9TShHC5IyK0UUk
BpWd6F2RovQ1Z1DU7bTbZppAruVyFNY9p5iy7gMAHpXNeK9QdiUA5A4zWDvzHTRjd3PP/AB
VqFzqeqSzBSqZOcccVhWemzXkm1A7KDyBVzUppwG6AMcV1GiG3sNFnuJnQMy8Z47VvfQ9aT
5YaE9sv9j+D5GjZFG75mk7VhaRHZ30sur28t7p6FghleAPFIc9iTkVt2Yh8S2j6OYS1pncZ
N+0Z+tdHZ6JbWmlLpRltFtEO4JI+/n8KzUklqc3tOVW7iNaSWmlOsTCSJhknaTUVvbyS2Qh
N22wjp6VqLaXNtHD5N0tzYyHDgHIX25qpc2zWtw0CcRS8qwrNOxyNXd2czLe/ZbhrfaxI7s
KQ3dxchgkZXH8RFa09nbQt5mC0nvU8VgssCvnar9jW/Noi/dscGfDtxqOosrvn+ORz/CvoK
39KsILeYJFDlR7ZrSupbe3Y2Vov7x/vOvIFXLKB4E8xzjHejnHKcnHlNK3ItrdpygDep4rg
/EusXd/M1janc7HHy9BXS6jdS3mLeFiVPXmjT9FhtQ0zJ87Dk55NSmgpabnEQ+FhbR+bM8k
k5/iHAH0qzbNrOgTtc6fqjRK4xJBKdySD3ByK6XVbqOJPLgQyP0CjoDWLHoV/eH7TqM7ICc
CFTxitIPXU057bvQu6bB4X8QOkjxJp2qu2XhtJSIpfdlHSu10LwuLBwbq90zajFoUTIA/E1
W8LaPpmllpbe3iSYLjc6ZY1tW6ahk5t4GjY5G5cU6jvqYVKnM7LY2bzSLK+094vttobll+T
L5Gayb3wyp0a2toL23+0I37xg3GO9XfJvgv/AB6W/wCBqC6a/jspP9GixtOStcyXdmKavqc
94m8IJd+GJ4ze2zBTuARs9K86W9MAitbGMPLgJvIyq/SvUdR+yw/De9coqTShgcda8e8LTN
BLIAwZjwM9q01sdkI/u7nb2WnPa2ZmubhjKTuIBzn/AArD1TUZbLULd41x5nY966KO48rTX
XeA79W71ymtXEBs0VQskqmmnYwguaWp0sOt2d3bRxyWpMgOGJq697FAmbVQiY+6K4DRLlp7
sxSHZniusSGxDJbm5JkPB+atN0RVhyssm2eW0kvt2BnhRWcZ12A7sEHkVraxJDpOjRwrJgM
Mk5rzvUPESwIxij809Bik0FKnKpsdJrd0Z9JJjTPHrXnBnnZmITgcVp/8JDff2c6SW4II6E
4xWFHe7HPm4BJyAKqN0erQoygtjXs4opzmYv8A7orRH2SF9i2+B6tzXPJqcvm7YRyfarUMO
rXZJWPOe54qypx11djod2nFNr7B71BJfWVrwoUjNUo9DujgXEpA64x0rQj8P2LgCQtIfU8U
GDcF9oZ/bkB6rx7Uf8JFap/ywyfU8Vfi0CyBx5Py+xqwuh6apzsAP+0eKNxOUOxkJ4py2Fj
GPTNSL4pfcAbbNarWWjW53F4lI+lV2u9HRtilWPsKnkRF6fRMonxLfM4VLQ89OKH8QagFIu
rZgp6beasS6rakbY2QKPfmhL+2RS0rK6+ho5EVb+4ZQ1W+eXdBA+M967PTWb7EssqBZCO9Y
kF7ZXN2IbZcEcnA6Vt3myGxDA8gZqjOrZ2XKVbq5XzcAqD3qJZATkN0rCeYyRvIp+YGkhvX
VHLkcKTioBUXcytYvd2sFgBhTzT18SSwrtCrj0Fc9cR3V5fyGPPznIra0/w3CB5l/cZ/2Ac
Gtb+R6MqcIw97UguNZmvnIwzA0VrSR6PaSKltCCcfxGihyQ42tpE5i1hsppAkrPH7pUz6fa
Rvst7rJP8AfFMFn5cefmAHXin29lcXM37pCfoa51FLoHN1YQwXNvKjRTBWQ5V66y31n7Skb
anolhqDxrt8wHy2/wDr1iyabPBgMct6Vch0dmg8xmYH6VsZ1GnsxbyKxmiBh0OWFyfvJJvH
5VnXNmIol327ozdym3NdDo2iyXN7DFlsFvU132o+DUwrSoZcKMZHSto2e5zvEqEuW+h5zoG
rCxuRaX+XgbgNnO2tfxBp6XKpJbgSR4ypHpUOtaNDYFGih2EnJzyK3dBFvPZNDt3MeMAcCt
NDOpL3ueJ5lcWXlnG3aw6iqxSQOorvPEukfZmLbCpz6VyUsJUBnBOenFQo2dztpTU1ciNtO
V3rH8p/iFQvHhMGtK1vfIikjePeMcVnTzh5PlGAe1XNJoad2U2jPmfKOa+hPg/4XitNPbVb
pMs44yK8h8M6LLq+tQQqmIwwLEjrX03ZGLS9JjtoowFRce9cU46WRxYqpbRHQTSI6hMe4pk
85Sz8s96ybK9SaVRyee/ajWL6OAFyQFA9a5o02mjhUhArscirEUDuwz0FYdjr1pdziCOVg/
oa111HbP5ORmuqafQSiaccCrkjrVG8nS3VmbHtVqedYbff/FiuL1C6kupWBJArClF1H7wnb
YLy8N2zA/d71SbTbG7tWgdF55V06qfU1AflBRCcnrmtHTbZg29u9ehNRUfd0MdmVdNt7/So
5/t00ssqf6iRxlQK6vT7m6v7dJINRSQ/8tAVxg1LFFDNGYZkDoRyDVJLG80u+EmnLHPaS8u
n3WU1wVpqSt1NIts3BbxjG92eT07VnXkL+cMrj3rQknkjRATjdzg9vaszUdShtRulYDvWMU
2W10RFM7QRbAcGsOe6bcdzA1DdeJbWfckcq7u2K5O/1YeYQ8hHOa64xtuQqUmdZb3sfnBR9
4mt3GRjH3hXE+GtRt5r0DGWHc9a721jaeeRyeg4rGvPl2L9i0QT4tLZ+gLDr6V5rrxMzOQ+
Tmu/1ZpfmUg7QOteaa7qCQxvgbj2Paso3ep2YeFtGcjcq73SqSODWtqMb/2SgI3DHNZdlbT
3uoB0T7zDpXb32n7bII0YJIHFaybVkj1HFB4P+zpo5t7i3lWRj8pUfKa6QWyqRsiGPqKteD
tBkfRVFyu3klSOwrbvNBlhUSRnenvUzgk7NnmVJLmsc7fNepp0VraW8aBnqw6CWNLa4T9+P
SprqCSOLjtVK6kljnt7uNN0x+RlDZArkq80FzGlCnGrNQbsJBp8M1zsnJCP3qC4hMaPH5j4
TpxW3JbTlPOMRhfrsJyKpxxLcIRI5461dGftaamZVYOEuVmFpukFJXupEO5ulaEtt5g8tEP
51s29usuPLNaFrpTbv9XWm25mmc9ZaXHChkeP56bdwz3H7uNcKeuBXcx6agT50BpRpsZ+5G
BVKS6lJnFafoMcQLypubqM81Nc6cEVpSMd8V172qW8ROOa5TUdRMNzh490eelbUnzJsiS5t
DLje6Vi8UjoB02ip4/E2oWp2TSLKo/vj5vxqWfV9PSH/R1HmP8Aw4+7TNH0ttXvxJKUC9Tx
VXVryHZLoWF8WBzh7aI+9XYtXtryzlLwKoxwQ3FaF34fsreEj7EjejAVzz6DP86wwkRt0Ib
FXGMWr2MXucx4jkM+lzRJLtQ/wA8VyWkaU0cgZetdLrmnzW1u0bq4wepNQ6IjRuPlzx1JrK
TtodsWlTsMuVnihO4cVy2oFE5b7zGuz1afhVbC5NefatcFr8xh8BfSpjq7Cw8eaRHDOYbo7
eGFSC9dJzKHIIOTmueu7hknwJOasfbopLdYyW3E4Jre1kd86Kluj0iec6zoFuSnmkcYFcHr
cX2W7MHlNGpHIA6V0Xga8VLn7HLLwzfLk0/4hxGK+yi4Tbyw6VSjpc46TdOqovY87u2fyQA
zFR6mqcGwsNwLH3q7PExgEhBZD/EOlUHKo+5eKzclHc9mLbR0+miFZVfy+RXTLqFmtuTI+G
HYV5wt++3ah/XFSKbicjkj3Jq1JNaHFVoKTvJneS+JrCIhSC2BVN/FxOUtocn6VkWulJIA0
rZ+ladvFY2YOFQFTnJqlsY+ygtlcj/4SPXJwY4ocBvSmumuXa/O7JjvVubVrOLmNU3HqRRB
4kt40P7rcaQ+Vr4YlJdG1Bzlrgk1Ovhxm5luHz7VK/ipM/LEPoKrzeJbiQ4ihOfrSTYN1Gr
F6HwnEcMZ3q8nhm2RCGmdh6E1zY1vVWyEUj6VC+o6wxIJZCemTV2JVGs+p2GmaVZW1wzLkM
O+aZr14Vj8pJOMYNZVjfzrbRq75ZjzVfVbxGTC7s45pWZmqcnK0ir9pdgY0cAd6L6SKPS8t
JhvUVlNdKWxjFV7l1mhMZc9adzvjC4231j7NG21gT9Ka+pzXTZBkyaiTTD9/cGHoKtW919j
bJiRdvTcM1nCMn8TsatQTvYmSDUZpEkMT7EHpRV8a+1wyJtK8fw8UVT9mRep2KU95E48iLI
C9WPeuq8KtZQv+/KpK/3SOQa4USh3G0bNvT3rodHmKyKzHp0qIT5tzmrR/d2OuvLMXN+PLU
n6VsQ6W6WxDJnj0rS8KaZ9tuFkdQ2a9Ek0iHywhgAPTitE49TyJSk9jg/DGmoNXheWM7geP
SvXZ7CGWE7kXG2uRttK+zamr44z0rqp7jYgAOFC4qat72iZNp7nkXj7To4Y2dByCcYrmvBF
xvumjcdDXX+PLyIwMCwPGK4fwfOkeoSnIArrSdjopp+zZ1Xjq3X+zPNTGcjArkI9OhfRJLi
RQXUflXb+MZlbQ1cjIJHSucdFbwxI/wB0Ad+9aciHSm4wTR5vNui3YHBNVY5NlwhbBUnoa2
tYt2jso5guA9c4pJnAPQVz1vd2PVh7yPZfBUsLTxGDaqrySBXpGo3zmFY4sEn+I14j4S1A2
0uC2Aelejxap5jKHbOKmCPHxMZKR12niWKLz2AHHQVh391JczSK7kjoB6Vba+JtAEPUVgzS
fMzs2DW8YpMxTezIrK3ktb83DyjbngCiLXbyDxH5d62YnOYyOwqjNcOpJD59Kw9Wvma3EoO
Jom5+lRKO9jZK+x6+2om8td0RzxzWU0chy1c1oGsTNYr8/wApHX1rROqSBypOa5ITcHZEyo
9WacVsGbcx5rorG3j8kEfNXHC+bqTita11c29izZyac5Nox9m72OllmjtkLEDiucn8TrHd7
O3auf1PxLI6MjkiuWn1BZp1KnLdaqFOKV2bRpNHaan4seKYfvCpPSsjVNVmvbYl5Wwy4+lc
/qN2F2GbDccD3qOe6drNfm464FXJJao6Yw6nFTX91a6nIi3TMA3B9K05ri4mhUyBiGHDE1m
TRrJqJdl/i6VsyEOqxJwMcHFE+53uyjojo/BcEn9qLLNICvHKnpXsEE/D7CFjB5NeQeE7Nv
tYLFsZyTXqcUTzx+RZIW3dW6Yrzq0k9znvqYevau0paG2Viem4VyC+H7rUHJugViJz06163
a+GYoYhJL80h5IIzTJtP2EjAAHYCub21tEbwSOH03w9FBMqxxbQO5FdBNpCNtV0J44roLOz
zMCF4+lak9nnaQBxWftbNO5pcm0C0hh09IiuD2FdQmhQzwgzDOf4RWRYQFYlwOhFdXbzDYo
B5ArCvWlJ86MqcISl7xwmveFoRE2zchzxXE3GmzbzCq/MO+K9n1Zs2++QgD3rh7geZM0gXB
PtV0ZyqRakTWSi049DAsJBc2oinP7yM7Hz3qG+0sww74M4brii7RLLXuSfLuevYBq6OzjM9
mQ6bsHHNZ4Wr7GbpPY1xUfaQVRbnNQJIFRkA8wenSulsbkSJtuY/Lf+dVW09beXcPuVrWkU
c8B3Ln3PFepVaa0PJTfUvW1qJmXaMoe9aY0wIvAFV9LxHN5Tggfw10MUZY8ivLq1WtGehQo
8xy19pBaCR8c4ryrXYdssiONpXIHvX0JJZhoyCOCK8p8Z6BcQXJuoYy0RPPtXZgsSm3BhVo
Spu55ZYWUs9wxwzDNdpp1jcWkaujeWT0B71LpFodpXywD9K2JrVg6DB/CvUtGK1OKcneyNG
yd7iHZcrk4qpeQGAts5B7VcjxbxgNwcVl3eoIXKZya54S5ZeRi1fc5TXHhlhMbRqT71ztpC
tuWPB75rW1aQvO2OhrBuZjGpCnkiipPWxvrymTrFwJbgKO1ef3biS8lbPQ4rq9RnIZ3z0Br
jWydzN1PJqoHo4RWVzGuWJlLelNtrjE2GGRROy+cwNQNhDuU03KzPRSua0GttZ6nBMildjY
4r1W+8nXNAaUoGdo8+teGSyA98nrXeeEfEIaSKwkwjMNoLHirjUvocGOo6qcTmGN3JM9gvA
Vjxis65gmiysnUcYrstas59H8Si6aMeW5znsax9blt7mfz4lC7h2pTipLU6adRSSSMS0TLA
MwUe9aa3EEB2g5OKxSsu7jgZ4xWlZ2aykbzuY9BRSlbSxrKKtdlpdVnD4jQkU1YtQvWO1Ng
JzkmtO3sCrhSMCtIy2Voo4y4962ZySqJaRRhro1yn35RjFWLfT7JWxM7E+1XrjU4ZRuYBMe
lYs1+N5A5HrVK3UI88tDZSDT4dzKoJ7Z70yfUrWN1ZIEDdxisBronlCc+lV5XlkOamVRLYv
2MuptT6xBIw2xeUw7imDVIZZgJWcrjGR1rnmhlZvb60iowfIGCPes/as1VGK2Ok+2HzI+MB
RwSeRVa6v2JI+9mstpm3ghu2KY0uepqvbDVPW5YE+5j8uDVS4lLnack/7NONx0UjHvUKuvn
5Y96z9oaqNh0c9zF/qy341L5txP8A6xcVJ5kVIXA+7IKPVievQkt7dxMhMmBiii0Z2uUU4x
j1orN8pVxsYIfkY+tbWmSAXSDPGcVUeD958wxVvRoN98q4P361pxaPOqNOGp9E/D2zxAjED
PrXp0UUctxIMDCivNvB8/2bTwGbBFd7pN0JI5pM5/Gs68JLY8WElczbwiK+7de1Zes6osKl
Qy5xVq9ctcOc9CTXEa7dMJm75r0aMOazZypXZxXi2+eXcRg5Ncro16be5kY4HrW34gR2A5z
nmuUXegfGBk9cV2WPYoxUoWR6VrF+Ljw8gX5jkcVR1BnHhhY3G3pnFUNNna7s0ib5sYGK2N
agK6KIwMcjn0oasjmaUXyHPeJ40i0O02gfdrhLZHmuguBXc+KZB/ZdrEDuIUVz+gWRm1LOM
j6Vy14rQ9GnK0G2T2h+zXKjkV0Vvqm2UDec9Kr3ViolOF5HesacNFPu545rOO5zycaiPVbP
UN8KB5B07VLcKsvQkkjtXE6ZqB2Jzge9dVa3e5RnFbNvY4p0+WTZG8JUYAPWuS19JYpTIvA
I2mvQAqvgn1rF1yyjlRgUyOuKSdtBwlZjdBtv+JXC65IxV9twmwATVjw/Gos44wuFA6VJKV
W9Yqn1rhlH33Y3lNNCrGWQFuK0JfLj0tjjJxVMsWPoKmu+NLYE0TVrERdzzrX7x1YhXIBNZ
NpdMtzGCxINWtbP707hmq+m26y3cPO2tHZRuzugk46k2tXbm5iVc44q6JHNmD6L3rWutGWZ
0kI3KKjm04bPLIwpGOPWs/aRkrJhK0VaxykI8y85GRmt37Id0ZHy571Y0zQSt3uZMfXvXZN
pUcccTNGAfes5143sW9VoXfBWjed88uQnf1r1vT7CONAIIgoPGa860GUwSDnC+1eqaLKJIF
IOTXmYp9Uc/K7kWoGy0uyNxdzCNc4571RmtxJGJkAZG6H1q/rWmrqt2kbtmOFC+3Hem6MBe
aeDksY8qc15CqO+p3ypcsLoo28WHChO9aotNyj5M1cisgGzt6VdVTGvA4FOUzGN5OxVgtcR
424x6050eMZVsVox7HXIYH6VBPE0qkIMEcYNXCSasJ02nZmPds8sWJHZqx2YbsFcV1I06Rl
wSPyoGkW+cuu78K3hV5NjJ0ZvQ4fxJo7Xek+dFGTJCdyEdcU/wzdLcwRNIQFkGH9m9K9A+w
262/l7cgrgiuE0/RW0vxRdWssii1nPmRD0NcteV5KaO6hC8HBm7c6eGG0KPrWSlteW0+EUF
c9DXWbEC7Xzu7VUuRFuUgjPpmvQpV20jzqlFRlZlWKCZlWYHa6nJFdFp05lGTxjrmsJJ1D+
WCau6fKsbujPgk5ArKsuZm1GXLIeL6c+LWtzJ+5C4x7mr99bRzq0TgMrDnNULa2825ubtk+
cOCp+lX3Ykl2bt0rlWklY9CrJNWZx02kxWt0TEvBOakcRLDuYAkVoakAQXGTj3rlrqd0t3J
bFexCcpK7PAlHlloVNRvV3nB5rlnuh57OcGmX19mR238DtXMz6idzBQfrmto6srlTRNrF4B
IWBA9hXNS3RaQsxyPapL+RnTex5rHeQnOOKT+K5UV0KWovuikOeCeK5pgQhzWzes23Z6msq
VNqnJ9ulbrY9GlorI5u7OJjVMvkYbNXLsj7Qw64qqygjOcVg3qekopIrsjHO2pbe4kt542V
tpDA5phxzkkVHtU55NUnZ3Gknozu9T1M6no8bzuN6jA5rkWLIcM2V7VLBOptvKZifSqsxYs
RjA7Vu6nu3OalDkbRbEkRgIA+b3p1rOluwd2zj0NZW51yAc00uSMNXP7RrVG7jdWNx9YleQ
rFkA+9NYTyHzGlGT71iq5Vsg1aW5YkAsQK3p1/5jP2SRf8As7Ny8lOjgUNncCPQ1ZtfKkjA
Y1u2miie2aWIA456V12XxGEqihoYSWspUyCDAHeqVxIY2Kng1tkXkPmueFj45/wrCuZTO2W
UZNFVqxdNuWpB9oycZ61YKZh3qpPHaqQjCyA46Vs211iMLsFcsPedmXKTRmmGU4Pltj6VFL
EUGSCK6bz/AN3nav5VQupUkBzGBWroq25CrPsc+ck9ajJJc1cmkUEgIKzy43muKWh1xd9yw
gx95s1Psj9TVNXJNTbzTjUvuI0bQKtwrZP0FFQ6fIDfRo5wDkUUpSVzM67UrVo5UBXG5cir
fhq1Z74Er0Oa1/FFmIZbXGegHSrHha3VrncTzXqLTY8SVT91c7uC5+zQKAcE12/hu+U6bJk
kk15pqchjcAHAFdD4avdtqw3nNXUSas9zy3pG6Oju5sMzetcpqMPmz7sZya2rm43cA1Alu0
zAgZFdUPcRgm47nHanp4YH5M8VwWqWUluGwBgmvZb6zJkxt4xXEa9pyknK1rzI78NWa0Rie
ES8lxsYblHauy1mJf7IkwOBXNeF4fKvpjjGG6V2Wrxg6BKcZyM9aOZFVdaiZ5NrNx5siRg5
wOlb/hWx2Aylclx37VzUcbXOq7Djg4r0rTLY29sCNv3fSuObuzorz5I8vcoXEKmVhisK+s1
bPA5rfnlVblsnrVeeJXXJWs72OaF4o5pUaEKAcYrdtL1kCDj86oXMIB4Xj2pgbaVxx9aqLb
Zu2po7W0vQ4AOPzqzdbZ0JGPSuUtrrYMhua2bafzRjdx1NN7nJOm4u50mjQFU9ABTDbtJcO
4B4NWdKwIuG5IxW4ljtsTLgZNYy3I5+5zDqynkdKdqBA03r2q3eIFbB71nau6RacTuzxUT1
SNaTuzzbXCCxqLSVZ5EYDpUOrTNLNgYrf8K2YljDFGLdKVZpQserHZHoGiWsV1prh0G4DPN
Z/wDZxe+CDpmuv8O6eV0+4kKjCoTVbT7ZZbiK4dAA3JPavl/byU2kdzpJwTsLJoA03Rob+Y
L5s7YRfb1rn766lR/LY8L0r07xlZKmkaRNDhoV4JHbNeaeIrOSN0ZOd3ftilharnJuTCtT5
YqxPp9xwu1s16r4XnLwgHIwK8c01HjKjJyTXo+l6vDplk0nnKx28bjgA+5rpxNRLQ5FSlK1
j0KKWPzLp+hERFcn4AvPOh1NN+QlyQKyPD/iqK9XUGnuEVmUqMHIqj8Ors2txqcE+Y2lmLo
rdW968ldz06sf3SSPXY5BuPNWU+bkAVgR36rLtYDnvmtq2uFJUK3X2q7XWp59NWZQuo5IJG
FvLtkfJU+p9Kk0q+/tO0Mmz54m2OPcVV1WSQajZxJJjaSWzWX4Y1KFvG+sWEcg2BQcDpnvU
xdjulDmVzto4/lBOB+NV7e7W6nlSKElY227+xp9+wWyncMUCL1qnoarHaJGrhzjcSO9DbuN
RtE0WQ7snj2rmPFtrJHapqtsv761bceOorq5CCuazrkGeF4nAYOMEetbRjzKxzuXI9Dl18Q
pf6RDewZYqfnI7Vi6jrN2zo8X3c9cVa8O6WdO16/sJpSLeYH9yV+7U15o7Wcv2eUho2PyNn
GfauvDtQdmTVpqfvdSPTNRluZhuQqfU10ccbNMJsdKytI04Q3BLoCB2PNdJFGshYZAC44Fb
VZq+hzRovmNGxjH2UHJ+YlqzryVowVI71tRII4lUdAK57VmPmP9a4ILmmdNe0YIx76crEfm
zmuP1q6EdizZHIrd1KYqm3PNcV4iaT7CRntXs0Y6anhzleVjibu9ZnkCnPPWsdZj5hUmrLJ
gvyazcg3eCa6VFG1ruxYvMGPINZEnGM8ZrRmYEEHoKy7onOV7Vm1qUoMzbsDePTPWs25YrG
wx+VW71t23r17Gsu7kxGwyRWy2PRpR2uc1cuWuGPrUJOTUk4PmE5zUAJ6HrXI2+Y9FjtoPJ
FOZU2DI60iq5OO1WhBm3yRWyjdEFNV5+RSfSrIs5pE3PhBViLaiD5eajnkkkOMnAraNJW1Z
Db3KUsAjb726qzlR14q06tjBqrKpx0rmqRSehcWR+YM4U1MhLEZ5FVQCc5wK07GFjtUfNn2
qKUeZ+8VzW3Ol0DTftp+cFUUZzXWiZbCExwqQAOtT6DYxWejb3X5mGeaq6nIi2bbRya9eOs
bHgym51bHI3V49xNMXOc1z8shDEdMd62ihEUkjYBNYEpBY+9cuKbilY9WgrIZ5h3jkmr0Ln
Z0NZh4YEdauRSny9pNctOb3NJxRrLJmPGaqztgHmlRhsFQzEYPNdspLlMUnczZWJc1TBJc1
ZnypJyKqBhnPrXnzbOxKxYRhUm+qodB0zTtwrNSSCxs6MiS6vBG3QsOfqKKg0SRhq8BX7wb
+VFZykyLHs/iaLc0DgnA6c1Z8Jx7p24C4qHUibiCHJJ+tXvDiFLn2r6U+S5n7HlLGv/LKAK
l0S5EfyE9ab4hAznHNY9hOUmBLGonP3iUvcO4e4XK89TW5ZSKsWd2BiuF+1sZFywxW9aXwW
Abjnit/acxhOBsyussxB5rldbgDSEBa0lvszkhgBjgVn303mSA5zkU+cKehg6PB5V7KcYBN
autzY0SUZPIqC1AWZiBgmotebGllfWjnOlO8lc43QLRpbxnxnDV3k2ILXHTiuf8ADduVlyB
wa6DUxhAKwc1c1qPnkkcpPKfP5OeauiUlACe1Ztz/AK0nvmpI5DgAkmok9DSUNCxIoI4HFV
JINxwBVtWBWlUBn4AqVOxmroz3RowMcVo2MpOOahuYTtqSwjwMn1rRTHLVanYaXI3mxqHwP
Su+uSItFDZ4ArznTnxOhGBgjrXXatf7dICA4GO1ZzezORpXOfvrsNkg1y2t38nlFA2RjpV2
4ud3esK/+eUqTnIptpaHVh0rnObHmkLkV6h4KsN9grleM+lcRFahVIIxXrfgeBDooCAZB7c
VxYudoHrRWtjpYoJbfw3fvHnPlkVjeE5I73Ro23ZZGKNXcafb/bdPvtP+6zoQDn2rzHwRLJ
p3i/UPDV0ChPzRll4Jz618xB8zZ6TXuJnq9qbXVtIbQLg/vlB2k8HFeVa3fQaHef2TrriHy
2IhlfgOPc12/iCY6RHHq6A5hIEjAdq5jxzq2ga/o8F7dCJW2BlMgGTWcYyhOxqlzxuzh9T8
Y2ER+z6LbteXGOW/gX8aqQC91PT3u9ZuWMKjAhibaufeuKn8U21jcPHpkUTANjc6gj8q6h9
Wmfw/HLeaoiM/PlCAKo/DHNdbipakqKidB4b1XRdO0a9VpAJOQo3c1yGqeJNQuroS6bLLCY
QfmyQSfrWNc6jp8cRQXMLMDu3+VyT9KqW/irVI90IWCWDtviAFVCCS2G9dGdppHxS8V6S6t
JML2JeqSrkfi3avafBnxr0XWkFre6ZcW16g5Ma7kb6GvmkX1heKQYXsnbhip3I3+FT2U82i
aqlxaSl0OCSOMinOneN0Z8ivex9GeLvHKWguNTJNuSNsKNgk0/4GJdalJq2u3oyLl/lYV4X
fCbxXq1iLe6LTSkKEznbzX2B4H8Ox+GPCVpp4K+YEDSEcAmudw5Vqatpl3xKwj8P3CrwXwB
+dZ2kXZGoSafsAKwDArH1jxDHrHieLQ7GbfaWx3XEi8jd/dzUHhnUo9R+JF/FACYYoAufes
bXdxdDu337dueaRYgZMkVNOAJ0wMZp4Ta9bc9loc/LeRg6nBFBfwXUrGNumR/EferKPDqlu
Y3VTLGepHWn61CZ7bYqH5h+tZWiCZZAz5DR/K4/rWnNeKY7KLZZhtHiuWXGM9q1bOAqx3Dr
1qcQiV/Mxj3qdE2A1nKfNoOMbajq5zU1Jlf8AOujPQ1jXcBlVj1NOk7SuYYlXijhdQiLvk8
81zXiC3Bs+V7V2+oW+18Y6Vzmt25e0I68V7FOeh4jjaR5NcW4DPgVhzxGO4Djqe1dndWuyU
5FcnqQKTEjiuyMrnTbUoOxbPas+dyAeM1oswZPf1rMuyUyM1VkUldmNdH5unv1rJuzlCe9a
Fy2+TP4Vm3OduB3p2uenSjZGK3LkYyc0sdo7v0xxxWhbWRmnAUHJ9K7/AEDwg90gMisD2x3
ri5bXZvucDFpsv2SSYrnaOtK0TC3AVcZFe0DwMG0a7XJXAHJHSucl8IRwMVaQuFPHFbQmp7
GM6qjoedW9mzgFgRT5rVVHA5ruZdKhhXakeMegrnb+BFY7ST7HtXZBGSq8zscrNGQeaoylQ
MYrVuQQTmsmRdz1zVkdMdiOGEySAAcZrrdD07zJgSAFWsSwtsuODz6V3+mWiwWoOzBNb0Kf
Krs5sTU5VZGy0oWzEQbAAxXOXUxZjHngd6vXU5SIgVhyPiN2dsntXSefTp8r5n1Mq/lVUZE
GD61zMrkSHnpW1eOxXI5rAnZvN5GBXnYx2setR2GmX5uTT0mG8c1WLLu6UoUsfl4rhUzdo2
Un+QYNRSy/KST2qum5UGSahlkJOM9a2dTSxFiCZtx4qIdacfv0bCTkVhds0FyaO9SrHx0pP
LqrAXtFJXVoWXg7jRUmkR41KLaM8ZorJkHs8b+cnl+1a+l/u7oVgafJvkGa37P/AI+Ur2ud
nx8ybXua52Ntkma6nV4HaPIOa5l49vTk1XPzmkIFpJvnFakd4Fix6CueDEOOKnaY4Fac4rG
ul3mQnf3pxuN8uM54rEjmO7pUwuNsn1o5yOQ2LXmQ1X1r57cpV3Th8hcdxUF+C5H1qPaBbl
1IdCg2H7pPFXtQG5CMYqzpNuyx7s4z60XcRbcDzXNOtY7cPS5nc4q6hYOSOlQjfjpW7c2g3
Fqom2yauNS6NKytKxSBbPNXLemvbOCMZqdIZAuM1bnoc8kK4yCDzU9tEFUmogrBCDyc1ato
93XipU9DLUt28uyVT6GruqX3mW4j9qzmQo4Kn61HOzOADzT5zPkbkVS2X2+lRNb7nJrQgtt
2Dg1cW0yx4z9axnWsephaNzDFs24Y5/GvQvBtwsSGLDHaMkA5rnRaFSPlxnjirOi3LWt5e7
X8sohOf89K4K0/arlPRhTsekRalJp159rjRzEDl/p71y/xN0S/V7Txt4ZLB4yspWM5DY6g0
eB74ai15aXTu3mrkM7bwa3F1E+F72fQ9Zh36VcjNtJjKj2rxZxcHzI7KcvsHF698SovEXg6
K1gjktp3Ufb2bgD1xXi+vay9xax28MjbR8iFnz8tdz8Q5dLsHNrZQYSVs7FOM15pJHC9/HG
wxhfuEV1x1RcY8mhDpNvCb6NZ3OQ2TgZJr0fxHeyS6NEkdqqiNMBWHzD3qn4T0xV1f7SbMH
auQSOpxVTXdf1Sz1S5WW0LwyEgo6Y4qwZxKgNOJWT7vJz2rVayjaBZbXLt1K1ktco8zMIep
zirVtfLkoGKewqkI1YLfe22SPaQOnrWksccDiTe7wkbSD/Cai0tYpJN7ygDHVjitdYdPmma
PzkCOuSN3cU72AxYNQSw1iO8s2KNEwII46GvcpvjNq+t6VaeH9GszDPJGEluG/i7HFfOt5M
n2+RVwPmxz7V3/hbVUsTHexIJHjXmPPP1FZyXMB7HKF8L+EDN9oRLmfmTJ5zXT/BzTrv+yr
zXb2PD3j4iY9xXmPhfR9V+J/iNZJS8ekWrBrgt1b/ZFfT9nZ29hZw2drGI4IV2Io7CsZ+7o
A+SNXK5pV5+/UlFYXuSyle7cJz+VU4bbZeNKv3HHNX50DsPmIo8v5FGMt60EMsR8IB6U+mj
oM06g1QlQSRZDH1qxSGmnYiUbo5zUbLzF3YHFclrNt/o5r0K7iBUk8Zrk9bhG089q7qU9Ty
6tPU8m1G3K72rhtUTLmvS9ViwpH1rzvUUHmNn1r2aMrhGBhuMJis292+UfWtSUYHFZV6Ts2
7M10E8tpHPMpLnNRS2/mKPlzzWnFbu7YCitay0eSaUMY+OlRN2R6UegnhbRfPv4z5ea+gPD
XhdTErMmAK5nwb4bDSxlYDu9cV73o2mJb2qr5YBxzXk1qtjVHCX+lRW2nXaxx53DmvLNVtc
NnYa998R2xi0+5dsAbeK8Y1BQ8hOe1dWBfNBs8/E/EcFfx4DDbiuM1ZVV2z6V6BqSKofjOf
SvP8AXNyuxPQ13k01c5G4CMxGTWfJGd444zWhKS9ztAzn0rTfTC8cbKDk8dKLX0Oly5dC14
f07zpY5MZFdfPD5KEdhVfw5ZmBQjHoPyrR1IDDrmt5O1keRKd6ljlLncSQDzmqMsbMCD0rW
lhUEOee1UpEJJIPFB2QOcvYcKxrnLhSGY12V3FlWHNczdW+XYYrkxVPmVztgYxGWAq3CgBB
PSpRa4IIGanEBC8piuBU2bXIpc7fl6VnuSGJrQmJVduKzz94iomAijeKnWEhRT4LfdgkVpx
WvHStqNDnFzmdspdlan2UUfZRvrp+rEc4aIj/ANqQ8J1NFX9MtC1/AqqSSxwAKKl0UHOegW
nyScV0mngtcIVGcVzSEK/4V0eksTJxTnP3D5vk986S5tvNtzgZrnZ7DZn5a7mCFJLT8KzLm
zV+FFeWsTaep7Swy5DjDajPQ017YgfdNdKbBt3T9KZLY8fcrthiV3OZ4U5cQsCTtOBTY13X
IHvXR/Y9sbZGPwqjDab7z5Vzg10qomrnNKhadjXsoxHbAnjiqrqJbkDtmto24jslyMHFUrW
3LXS5U9a5vb6M1qYa7RsWNoPIGBkUs1n14H41t2lqywqBwKdLaMc/Lk15k692etRoKEDirm
xyD8vPtVNNOXdkjBrtJbFuhGPaqwsQGO4c044lpWMpYdN3OPnsju4U0sdmMcqRXUzWC9dtL
HZqBwBWrxjtYj6qjkms+ThTVu3smBB2HFdE9irHlefpUsViegWpeMdhxwavqczc2+zqMZqB
LfdgADmuivoAowRj8KitLIMQSc+lXDEvluyJ4Zc1kQ2tiSBvWrf2JAela0dkwwR8op32Vtx
/irinWk9mehTo2VkZC2wByV6VzE9zHa+Ib2AHzGMJYxjrg134tXP8API615zq9vPH44uywX
y5LbaoxjJp0G5PUdSNi54AvJotTvCfMEUWAE25xzXsfii10vUfB8zaq4iEUPmRyEbdh7c15
N8NoYYtQ1C4l+Q54bHAGTkVo+J/E9l4pujoUTlrS1y0oDYEpHr7VscijJyujwLXdSbVdaZo
53/dnamTnIHestobr7R5slwS3vxiui8VLosN0UtWht5Yz8scIyB9T3rFtdWs3QR38LE9PMj
6j8KhtXOtJ9Tp9DOpRoZLPVJoSOhK7sUy/wBR1Ca4dZNW+1XHTaYhVC1+ziZZdM1XaV58ub
K59vSusgfTNTWJbi0jtp14aW3dSD7mrsm7lcr7HNQxadNbt/aMkkc45Cqn3qqSRyxgGdCkR
OF+TkiuivLKSG6xYwm4hHIkDDJNQ/YNUlZQ1qI1P/PaZVH860tFdQszHhsHukMlvJMUXqFF
Xv7GghtzJdNKspXhHkwWrp5b7TtO0sWGmyxrPjMxtlMpPtkVzOqXM1nIk91ptyGkHymfjcP
pSvHZMfJK17GXJbQkMBZsgAPzZzVvRraS6yIJnjcccGqE2qT35EBYRR9AicY/Guk0GylsJ0
uIUMynqBzzUx3JPqL4FhLfwhNaHBmR8uccmvWyQCAe9eD/AAi1CS28RS20sTxwXceV3DHze
le2zzfvU2MDziuOestALmKKjilDjrUmKzFcjdRlfY0qjJyPWkk4p6javFAxaWk5paACkpaT
1oAp3bNgbMcetczrKl2ycZxziumueMj1rn9QjJkIIrro7nNVV2eba1GcE46V5/fwbt3TrXq
Gs27MXwvFcTd6c0jZVTk169N2RkoHETW5IwBn6VSl0+SQ8DFehw+G5pCNkZxWlbeDp5WHyE
c+la+1sT7N3PONN0NmclkyT7V22i+GpJJFCxn6Yr0DR/Azo6u8eRnvXdWHh2G0ORGo4rz6u
JszohCxleF9AW0hVmGGrs40Ea7RSRRBEAwAR6VJXmTnzO5skc54wGPDtw3fGBXhFyzM3A7c
17v4xCHw9Lucr9O9eI3UIIGCeM5zXr4F2ps4sRFykjlb6LKyEjmvO9fU+YwIxXp93CQHIGR
XCa/aFmYhDzXap3YU6ep5/awF9SjXoC1ejx6bF9jTC5K4NcjpVlI2sRgrjBr1NbNvsQwM1o
3Y5sXLlaSMWyRVkkwMGoNQAZsdfpWgIzE5GMGq08RZulaOexy0Vd3ZhvbrsJwc1TeDaCGBF
dA0Ix6fhVRoCxOT+lVz3Oo5ueAM/AzWRPp4LEla7CW0Y5xzVSS04OVOfpTOiE+5yZsVXnHN
VbmPZXT3VuUGcjFYF8oUN6mk9jda7GBcsAT61QHL57irtypLVUjUmSvHmvfNjTshvxmt23h
AGayLCPB6V0cER2jivVoL3DnkM8rjOwYpDGCCNoq/5DZwQNv1pBCM9K3uTcj01PI1KCYfwM
Ofwoq3aW269RRnGSelFcdaS5xo6SeFkYEqVz61taM2ZMUahYGMKVBIHqaZpbBZsdKxjJTge
PVTjPQ9K0xS9n90806SzOfuVJoMYeyXrWzJajeBz9a+equ0z6DD+9DU5w2ePWq8lupO35s/
Suqe2ULnHSqZtQ0mdvWnGdjacUc1PZAQHrms3T7T/TTnJ59K7e4sv3BwOoqpptgPtPKdD6V
2Qr2ptHHKinUTRTvLYiAAIcY4qHTLLNz82eDXVahYhowACKNJ07EgJX9K5PaPlsdTpK6LVp
aExgYqc2jAYxW7bWeFyEqZrY46Yrl52b8qOXayBXcy81XNih52V1TWncj9Kia0BOMUczJ5U
cpJp8TjpioxYxoMAZrpntF5ytRrZr6fpRzsqMNTn1skP8FTCzQdARxW6tqo7fpTjAuM7e1L
nLcEcBq1vh8dadpltuxla1NUgBnPFXtLtAQp24ro5/cRzKKcwW1BXATpSfYypyEroPsa+uK
Q2u3oa5eZnao2Rgi0dj0Ary/X7dz48xIf3flEADrmvb0ttzDJ/SvIPiFeDQNUudQlZtyptR
AQd5/pW9CbUtDnr2sclrerw6Jon2O2fE0ud2Dj9a8ruvEU7RNBbgw7uHdDy341X1nXL7Vby
SaeQKpORGvAWsIvIckEV1ynbQwSshk5beSxyPXvTIQRIp3Y59aY5dn+Y8UsMieaoYcAis4u
+5StdJnq2k+HZrrS4ZTp00wccsgXH5mrcvhC9htxe22kypBnG6VUIP5HNd74C1yxfw9Fp8h
MbhByQP610eoNpaRYM5mIHyopwAfpXmVK81I+kp0oqCujzzRdJivbVmPhqCYxcEKCBn86YJ
bv7W1pYeF7O3cHABtzKT+Br1jwvJFZ6HezNARuOVwKfFJpGtn99H9nu0b5ZUO2s3iJpFOjB
62OT0OfxalsZ0g8qJeNraagX+Wa4L4uS3EstjLNbmLcpyApGT6+1fRmmw2emJ5tzPlVGRli
RXgnx31mDU9QsBAoARCcA1thK05VLs4sRG0NDxbzHVgy5Brq9A8Tiw4uI96exrkPMPqKljk
DfeIFezJu541j6Y8FeMdM1BIvsV0sd3EchGOCa940vVYNThilLBZFX5gOxr8/LK4lhnDwyb
XB4ZTgivoH4WeO54tUh07UpQ8Z4WQnr9awcOqEfT8b9McZq5FJnrWdCwMcTg5BGeKskkLkV
iyIqxYX72R+tSYpiD5QakpFhSHgZNLVe5coA3UDrQA/fQG55pyhWUEcginbRQJkbBZFKmsm
5tv3uCOta7odpKHafWoQY7jegI8xDhvaqjLldyXG5wuqacxZ8dKybbQmmdTjjNelXFgsgPy
g0y0sEiPKj6YrujiuVAoIydN8OwRKrOBmt2PTraPG1B+VWwoHTilrknVlJ7lJJDQiqMKoFL
g0v40VjbW4wFIaWgimBheKYxJoMo2Bj79q8bu4wCRtNe0eI1zo0g55ryme1JY4BNdlCtyx5
TNxuzkbu3JRgOM1zWo2BkVsAmvQ5LIkHK4rHutOz2rdVxcvY800/SjHqwcqTXfm222mMEVD
DpeLxWC966Ca0ItumOK3eITaszjr0eZpnEy258wnrUTWxJyQMVuPbBnO4HHtUTWy4+VTn3q
nXEqNkYElpkYAFU2tjv24ya6OSAgZxVZ4RydlXGq7ByHOyW7DPGPeqjRDkZOa6RrdS/INV3
sUyeK3jVfUmzOUv7cbcmMk+tcnqUYyRsANel3lmChx09K4vV7F8lgOvtWnPc3pTa0ZwtwBu
IqnGn7w981r3Vq6ykFeKjt7Qbsgc1x2vK51F/TYQUBIrpbe3yqj19qo6XZsSARnvmuxtrTh
OvSuz2nLGxzTaMsWeecUv2X2roktB6U77Cf7orCdczUW9jIs7R1nUxqCcGiuo0+0CTiTZwA
ePworz6tZuV0apM3dTsAbXhSTgVyUCeXe7MmvVL2x32eVXPArhLmyMWogheK0wVS8bSM8dQ
5ZXR6B4XybRARXWiINwRXP+F4F+yjrxXWxxDbmvKrK8ro9XDU7QMmZNvy4zUcduWcALWhcQ
Et8oq7p9qSQWWoCUWzOlsD5I4zkelJp9h+9JK4I9q6s2YdBxR9j8pPlABNJSaVhKFncxpbH
zByP0qxZ2HlgHb+lasNvkDIzV1YgqABeazuzdpFWKHaMVL5AIqwsZxk9aftNTZmLaKRtMjI
FRG1APPBrR5HFNKAnJqHdCuZMtmoBIJ/KqTRBe1b8qfIcCs6SPJrNyZvT1KYgyM4oNuNhJO
K0EhwnAqG4QiMkgdKcWOZxmoQb7ggc49K2dNtgsCkjkVUMW+8PHU10FvCEjAxzW0p2RlBK9
2N8nJyKU2zYGOatgRxxtJKQqINxJ7CvF/EXx5t9M1a4sNI0hL1YmKiZpMA/lUQjKbsjWc+x
68LYggkge3rXinxGsLbW9XvNMuo2Q7dyzD+E9KxZfj74olk22+lWMKnvksf1rmtU8feINRv
Wu7lbQSP12oD+ma66OHqRldnJN8yOUv8A4V60wd9MlhvY/wDZba361xV94a1zS3dL3TbmAj
+Iodp/GvUf+Eo1l/uXhjPXEaqtJNqGrXkZkvNQmYerPxXZyPqSeJTb4nw+4HHTFQ4JUEHBP
bPIr0LxPqdpZWexore4nboHjHP4jmuGSawdA9xpKwsept59g/I5rGScZCfkes+DJG1PQLeV
Jgk0J2Mc9vWu6m1nTdEsVl86O6vSOFJyAa8X8KahpatJZ2d1eQPLxsnVQCfYg12elWAiuyz
xyXNwDnbH1H5151anZ3PpcLU9pTPTtO+Kuhnw9JZXOkyx3b9ojkGrGha5oWuwP9rZtMuQf3
YkyM1y+m3kdrcEOJoz/EJ7Hcye4PGa3NPiOoTPby3t2Y2/ieBVGPbiudpWOiMWW7ltSuLyO
yhuPNjc4BDcYrxr4nyL/wAJXLbI+RbqIvr717i0K+G9Inv7q9EscQJjZl5/Kvna9WHxR4im
eDVFNxPKzESRMoFdmDhZ3PPzB8seVHLhSWxuFOGzeF3BTnv/AIV39p8O4BIzXl7IUXH+qXr
+Nd54etPDvheMSReHLa7m/wCe1z85+tehLmueJZ2VzzXw58PvGHiO4VdG0a5mU/xuhjT/AL
6PFe5+DfgFr9neW114k1aOCNG3eRASW+melTj4o+IYYTFp5gso14AiT/IqifHfii6fMuszb
j/thR+VZvm2Gotn0nHDBa26W3mqsajHJprajp8EeZ76BF9fMBr5jn8QuWxqGt5f+6ZjVA+J
9MY7BP5h/wBhtwqXBrUHFo+ubK9tL6382yuEnj/vKc1ZU5Ga8d+Dus215DfWsUjiQH5UIwM
V7CvyqBUEXFzUMsYlSVM43Dr6U9mIYAd6d1oGUdPn/dyQPkSQnDfTsa0B0rLuy9pqMF0P9V
L8kvH5VqDoKACqk9uwl+0W+BKOo/vCrdJgZz3oAqJf2+1Q0gVicFT2q2CCMjpWXd6dF9s+3
qm4gYePs9Xrf/VcNuTt6j2oAnooooAKKKKACiiigDM1xd2luK8/kgIOAK9G1Jd9iy1yslnl
jwaV7FxjdnNPa8HjrVGfTww5BNdYbNycbagksmB6Yo9oa8ljihpoE2cEYqaeH5NtdM9mcc4
/KqM1kSfX6VXOzKVPqchLalScLnmq7WxHO2useyx1WqUtn1wDTVRmbijl5LYkYxVZrTPtXS
y2jbeFqs1qe4reNVojkRzjWmD1FVpLU57EV0j2eeMA1C1n2249609sT7M5ea1ywGPzrF1DS
zKhXArunsQWz19qgksFIOUrWOJsT7NrU8fvfD0vmEqmagt9Am3YKAZ7166+lI3OB+VQf2TG
rZCj8q1+tINTjdN0d4hzzxjpXQw2Miqvyj0rZhslGQVH5VZW2wAAtYyxFxqCe5lJZD3/ACq
ZbDP8FayW/uKsJa/7VcsqrZcYpGbFbAE4HY/yorWS1cAnHY/yorJzNOVHYLbK1rjBbgVxup
aaftPGa7y3iAAjUY4H3qjv9MWX5lwD61vTlyHbXoqZB4agK2uMV1MMfy8iszR7dbeIqQc1v
RR/J8ox9aJNM2pxUI2ZUaElhxV23VkxSrHk81OE4FRZE2Q9ZMHrSvJkgZqPbtOTSkA84qLI
OUnikwcDpVuNgWyazgcEAKcnvV63t5yQT933rBrUyqaFk4zxTe9WVhAzu5pPIX1NSctyuyg
npSbB2FWvKH1pDHgcCpauFylKNqYqgVy341pXAwhzVJRgjAzk9K55Kx00nZNkiJiPgVVvFJ
hI9afeaxpOnRk32pW1uF675BxXI6r8UPBUJMFrqP8AaE5HEVsMkn69BUc/L0DWWyNC2tXa5
3BSSD2rYne3srZrm8mSCJBlmdgAK8K1/wCL/i+y8w6D4YtAOfnlm3kemQK87uvFHinxPMG8
SarJGrnm2hBAA74FOrK9rDUGtz17x/8AFbQj4fvtO0S7aW6KlSyrlT+NfJN7cvLM0mG5JOQ
COa6zxVeWlo39m6duEQGXZuCa5FpQg27iRjvXrYWHuKTMp6OxVVnQFt7rn1JpPPXPMzZ92N
WRcAgA5OTxUJjncs7Q5VTnOOK60jC1iIXDbvlkb8HqwLy4SMgSyY/3806MHyvuxtk5HHNNm
4XLKq/7IpWbAytSn8x42eUsw6AiqPzlt/mfhUl3L5kwCru5wABTZLeSCRFmhkj3cgMMZrnk
03uOzZqeHZrdb3MiYcHIIr2bQ7pLsCeN1FxGPvR/1rxW1sFmlzACW9fSup059f0vEqwyMo/
iBwa5atGVRXiduGxPsfdex7jD44lWIW1yYVkj43yQ5NRzeIpHTzdzyv1xGNij+tedRapeXE
Pm3ulXwYD76xbgfxpk3iuySFIW+0jYfuGIg/hXFOjVkrWPTWKpLZnoVx9o1PTZnvJWPmKRt
JyAPpXiup6VeaDqC3gxJHHJuGD05ruovG19c2nkaR4duJ+MF5CFrifElzrYDpfWgtGl5IPJ
rehCrBnJicRCasjrH8dWqWcMi2LSuVGSrcZrJn8dajcORa2yqp/vfNXGWdxN9nEYRcoeHxV
1GiCmSeSRyR0TCivVjeWrPMbsac3iDWZSUe8WIenT+VQLd3Us2TdTSP6KTiq0M9svMVkH95
CTWxYwXEqE7Ylkf7iZ25q1HuTfsVkacz7Ht23f3pjWzBKVUmW5to0UYIWPLsaz2t545Nq2k
qN65JrovCmhX3iLxBZ6elpJtaT52IxWjnCK3Kd1ufSvwO0Caz8OPqty5drn7gYYIFexdqzN
D02PStGtbKMBRGgGBWnXnyd2Z2GPywx1p/amd81KOgqRla7hM9pJGOpGV+tM065NxaKH/wB
ag2v9atYFY7S/2frwVtwhvOmOgagDaooHAxRQAh61VP8Aos24AmOQ8j+6at0yRFkUxsPlYc
0AOBBGQcg0tZNtdvDeHT5c7ycxs3QitYZxzQAUUUUAFFFHegCvcrugIrLEAbk8VrTnETVmF
sjis5PU1hew37OMjHNMa1DNyBVqMgLnvSuwxmoZd2ZktkpbAAxVObTlJ44rTZ8v1pwXPPeo
uy+XS5zc2nnsc1nzWBXnbXYyQhl9DVSSx35wc07slpHHSWTEcCqzWAJ+7zXXPYMGqtJYEAn
FVzmbSsco9hjsKgexP92un+xnnioXszg0+cyOVks2AJCioPsbdcV1DWZzyMioRafPjAqucd
jmWs2LDP8AKmNZNnhRmupezPcVCbVdw+U1XtA5TmDZOrcgZ+lOSzYtgiuiktc9uaalmQc1P
MXymWlj/sip0tB/dFbC2xx0qVLX2qbmnKY5tSImIXkA/wAqK2ngAhfA7H+VFRcdixbJk5PJ
wK0kg8xOgqjbdR9BWvbFGOwjj1rs5jpUktxkMew1aQk01YRk1ZhjcHYOc1F2NySFRc7VHc1
sR2ERjBYnOKjtrHDiQ8EetaWKNTinU5tjMlsNqEod3tVLyzvWIjBrfIyMVkTgQ6khJbB9qg
uNWW1y7FbwwRgvtyB3NPhnSVyidB6UrwRThS4yB2qRIkQYRdoHpSuzBybepIKKTmkH3qq5I
ppCM0p60Vm9wKlzGxjO2qMUTbiDyRzj2rVkwUxmmwxqvOayceZmsZ8qsfNvx58CvBCPEmni
SSFji4Qknb7ivn/T9SaFxE8jGNjjZH8u70zX6EazpdrrOk3OnXcYeKaMqc1+fvjrw5c+FPF
t5p1wMeXISrL12k8UuRJNG9Kp0Oo0KC9srw6lBcopAyLbfu3fUV0strY69YT6no8iW1/AN1
xC7AY9cVymgfY9Q0lUimNnsAMk7ck/SmapqemWWnTjSg88pBRrk8ZrhpRk6vKzapP3TjdU1
N5buUy20DsCRkg8iqCX1sc+Zp0be4zxUcsruQxgfjjcR1qLzUAO47fqK+nVPlVjz3K5o2t1
pD3KK1thugBBwKdqTy/a1tEKLAnOEGD+NYZmjySMexWrFtcRj7zHdjrRyO97lc+lrCyIInJ
U/L2+tU7ifMZD8N2q7Km5t6yZBrKvkkAAU8kgD605ysmZpO9jtfhR4dt9Y8Ry3t7EkkcPAR
+me1avxW0WO21GOe3UKM4KjoK6D4e2S6HY2glRvNuCGY4qf4kQCUuAfvAkBuM1877VusezC
go0Ls8h0mZrKcu0QkA52noa6638dXEJIWwtimMbXXNchYrEsrCeJ9g6lWxXRwL4SwovLW7z
/eDjH5V7kW7HjdTfHxO1WG1Ea2NsobjIB4rmr7xJLfTGZ4Y8nk4Wrl2vgpoTHZte+aRwHHy
5rmbkMk5iZGcdjntVptC5YnbaJ4v0mxkUXVhKhHO4HP6VN4i1nQPEsQ+zSPb3KjrKnGK5zS
9F/tCYCC5jW47xOeMfWnah4cv7BGkuY4WXOflkqZO71C3Y5pFNreyW5kQpnO/PBq5HqEcLn
yoIj/tFc5rJu2Q3SsflIYDAq8m0ENtPr0rWDuCNCO8EtyjTwhYj97Cnite7EMlxAqSqqEfL
MD9yqv2uO5sBDOyxn+E46VDLNbSW6QrLlk7ha2cfdGb/APwkZsVSK0kNw/8Az2k6V7l8AdE
vdUvbjxFfzO0f3UU8DNfN2lWVzqms22nWibpLiTYM96+//AnhuPwz4Ts9PCIron7zaMZauK
dOMVdlN3OrACKPavOdc+IsWmeO7fw5FJDkrmXecZPYCuy1/V7fRtCudRuW2rEhb6n0r4x1H
UZtZ8XT+IF8wXMkvmKx4IweKiNNyg2SfZ1hrNpejAby5O6tWoDxx09q8T8L63cavpsNzOw5
GHJPcVuweModNu0tzdNtJwVfoK8iOJ9nLkmjdUXKN0eo8VmaxZfa9PbYCJYj5kZB7ipNO1K
11G2WW3kRgRk7WBq58u30FejGSkrowejsVrC7F5p8Vwg5I5Hoe9XK5qxkfTfEdxpJVvs848
+JieAx6iukUYUCqAWiiigDH12zuLm08+xIS+tv3kLep/un61Lo+px6nYrLt2SD5XQ9iOorS
K9T1ri9Ylfw54lh1LldNviI5cD/AFUnZvxoA7Wiq0MyTRLKnfnH+e1eeeLPjX8PfCMz2l9q
4u71eDb2Y81gfc9BTSb2B6bnplFfNMn7W3h6Od0i8H6lIu7hvOQZHriui0T9prwLqkgjvrH
VNMZuhkg8xfzWi1hX7HtV+220Y1h/acHFFp4o0DxHpRm0XVYLsHB2q2GH1U81WyM9azcXue
hh43i9C79rIQ4FNWWR6q5HrQGwcipsbuGheBIxuA5qysZZciqcdxnArThlBXB5pM5ZporeU
Q3JzS+XnpVxlJGSeKbsz0qGtDHmKhgH8VRmGMNzzV8x8VC645rJxYrlFrSJugA/Cqklku7i
txIN4zg02e1+XIBqNStDmZLL5qjNjkcda23QqdpFN8vjJ6U+ZmygmYf2LHBqN7KttljJ6Uy
SJNnyjJp8zHyGC9lg9qVbUAdB+Va32Zm5MeKPstHMyuVGT5HtUiQVpfZaRoKq47GZNGPJk6
dD/Kir00H7mTg9D/Kip+YWRVs0hDhiCwIHP4VvJBDPH+5GPpVO1tY2to/lVWwPuj2rQtFKN
gDiu25zcw+OzKMCwJFakNtGgDbeaSIK/FWscUXMW2wxS0UZqiROc01o1cgsoJFPopWBaCYp
aKQ9aVwFopAR0paQCHrUbsy9BUuaKVgKoJY/NxU6gAcVWubhYs461mPqUq56gewqLWZpGm5
bG4cdK+af2kfBySWsXiS1iO/dslwOvvXvFvfSK5LscE9xWb400mDxN4PvtMlZT5sR2knkGp
m9UXyOLsfCXhy4iJlgvHfyeSEBwCe2a1/EFwtvZ29krxxK437AOgrKutJuNF8UNaXIMSxvs
LN0xnrWxrC6NPbtNI0c0yrtUh/8K6KdK8+cuUtLHJm5hwU84u2eBVV3RyUfAB6VLPYWUVgZ
i2yV2+UK3NXYPD8T2qyG7YMy55NelKV3c5TFa1gDbY+WPYmoRaqWPzA44wG71bTTJJ7xoIb
hdo6uRikh025kuHihWN9nVietK4EYgKDjI/Gp9Cthf+KbW1kYFQ4ZhjPT1oudPv7eJpZLVi
oHUNxVzwlBPHdSasqEBDgGuXEztE0pNc9j2zS3tZ7qWEMS0bDGOgx6VlfEd8Nb5IAZcc1gW
WrtZeLIXbmKYfNzjrW18QT52lxTJkjqMntXztKLVXU96pVU6L5eh47cQvHfNC0gQHkZ5rc0
3Rl1BlAvHLDsqdPxrN/s6W6voTbKuZBjJNd9a+Ho9Ehhkn1COadhkwqeRX01FKSPnHoSwfD
WCZBP/aswfGRxkCs7VfAF7DIZ7e+EjIP4xx+NekeHJZrmErchRngLnoKyfEswS0uYDlADw3
rTt71gR5FPY3Vvd5lkiMg4zEStRT/bSuHkkZf97NdDbaPquqiVrC2MypkkgjpVCbT9QAdGs
5gUzuBUjFU4LqDuccLWe4uZjb5l8sZbAzitC3jMsceSxHQ12nhu0g0zwlqOpzKWe4yihh68
Vy2n2eqXsk0VnYvI0TZIXsKwoVU5OLNnCyTL0ljaiCPDhOOmM1FtjRMAbOM1LcaNrdvbPcX
HlxBP4XOTTvD+lLruoGyeR/Pk+WNVbGTXc52MT239nvwlb6trz6/Om+OyO1Nx4L+tfW0RG3
b2rz34d+EY/B3guz0yIASsu6V+5au01DUING0K41S9kCx28XmOT2rz6kudjPFf2h/GNzpui
QaLpoDO7B5Tn7o9DXzXZazqOoXiwS3It427xjJpfF/ja78T+LdVvXWSdLuT5E/uY6YrmIpb
62uozFEIX3Y3uOldlNKKSGj3jwNqP2e5l0s3k8qHkbhjB9a7L+xZdQeeS5kMcAXAbuT614x
oUN9YX8Oo3uv20JyDiLnd7V6pc+JLmXTzDJOkVtt3FyQC1eBmNFKXNY78M2/dIfD3j288Ba
7Lp87teWRPy55OK9/8LeN9D8WW+/TrjEyj5oX4b6gdxXx1rOrQXN+semGS9u2OFSJNx+len
fDD4YeOZ9etPEWrzTaJDbvvCtxJKP7uB0H1qMNzJXQ8RTgj6E122cwpfWxAntTv9yvcVq2s
6XNpFOrAh1ByKcyhkKkbgRgg96w9DuDbXt1o0xw8J3x+6Hn+tektjzjoKKQHIBHeloAKoat
p8GqaXcWNz/q5U6/3T2NX6xvFF8+m+FNUv4wN0Fu7Ak+1A0eJ61qGqeKvAmsaB4f1uaO90t
mjDxvt85V9T1r45vlkhvpo590cyuQ4JJ578nrXpHw/8eXfh/xubieZpoLuUrMpPBBY81a+M
3he1sNej1/SVI0/UPmJA4Vjz+FC5lKxUopxOH8OvYJehbiFZCefmr1PRNTtobhRHbJH2ACg
g14da5jlBDncp65rt9LvLrajlWRV53GscRFx1ud+EnGXuuJ9IeHddvIrlCtvFE3TIQDj8K9
PsLlr5RhQG9K+efDnia3iEIub+KFxjmWUCvZtD1/SJES5t9Xs5mQZfypAePeiDfKKfuS907
RdPuCAeMGpxpjjBYirunXltqFpHc2kqzRMOGQ5Bq/tB7U73OZ15vQyE0/HPWrKQbcAcVeCA
dBTdnOaSTMnNvcqsr7sdRTxlR05qZ16ECkA3NnHFTLsTciKuwwAaTyyeGUj3q0BjpSkU1HS
4XI1wuFzzTj05proTyOtNCPnk1NgRSuQm4/LURiLrlelX3iBbkZo8kEYHFS4m6nYyXhANCx
qB1q7LAEYMTmqzvzhVrPlNYzuIYztJxUGwZxV1SCAKYwG45Wq5EHOyrtXOMilEIPSnso35p
UIzisuVl3K08GIZCR2P8qKfKxVZO64P8qKrkYyW0RRFGMdhWjHCg6CqFt/q4/oP5VppXaec
TJGF6VLTV5XNOqrAFJilpAeaYBmo2uEWQIc5qO5uRAKzJb/AHHIAz61NzSNNs288ZpM56Vn
Wd6ZQFYjNX2bYjN7UiZRcXZjh1zRuB71jyahIMqT+IotZ2M3zPkUF+ydrmurBugNOOdpx1q
EzxImc1Gt7CVJ3c0GaT7FWaBpZCW61LFax4w6g1PC/mkkjPPWp8e1Zu9y+eVrFN7RQpC4A9
MVUlijVG3or4HTb1rXI4wapzwMxVlHK88d/as5XurjjLoz5N/aATSNN8VRraadG7Sx75gFP
B4xXz7cy2zvlLfyBuydua+iPih4a+LOreKby70/Q5Lq1ZsR4jB4ryDW9I8eaRH5mveESkSn
BeW3wMn3FehCrFRSFLXY4+drN7lWCyiPHJLck/Srb3EX2c/Z764UgcBhkVJcXc7Iscvhm2j
29dikE04XGmNa+XN4TmU/xSRyNVqqjNRaKEM80FuZVvMsT91hzVjTr26SN3W4hyeSH4NWJI
tAuXijt7TVoweoVN+P0p0vhu0dC0N5dQp3WeDBo9pDqyvZztdIp6prFy9o0DvEQ3eN812fg
pYrrwlc2AGy4HzK2a4a80iztr2CKC7+0qeXO3aBXR2d9HpWpwzW5zA2FdQe1ceK9+Pum+Ga
jP3h1/K1veW0rHeyOATmu71lxf8AhFJWYfIo6elef+KwiOJbZQI5PnBFdD4euzd+GJ7eVt5
CZHNcM4tpSOyE0pOPc5BZTHZ+YhIKNgHOMCr2m30v2lAytKzHl2OSazRv+zzxYwFbnP1p9p
dx2bIUJJJ57kV7WHdkkeZUVmz3nwkwlVGkiIIHHvXOfECfyJSqH5mbODXV+FXtp/DsM6Tnf
tyf8K4H4lXBSRCp+b0PWuiKTlcwUmcbZa7fabcO9tdSQZ6hTwa2Z/iBrV7YDSVEKvL8nnBB
vcHjFcIZJHlLMcj0rqPBWnrqfiG28xA8cXLcVjXlyxbOimuaSiegy6RBY6NbyXp2Q2kY+T+
+/XNcqJr3S9Y/taWI29vqUeYwQSSB04Heuuu/N8U+MoNCs3IsLVg8pUcMfSt7x7aabb2enw
WtxFFqNu2I1HI24x+FeLSr8tX1PVnQvC/Y8za78Q6jFcQxaXuVxxI/yfzrsvgF4IutW8ff2
neL+4035unDP6Vxd8fERm8jU9dtY494TbEwZhnvivsb4SeDoPB/gW3gSZrie7xPLK4wxzXs
yqJrU8qR2ywp5wOOB0Arx39oLxhJpXhYaDZQG4uL4YdFGSE+gr2mUpAplJ2qOSa+e/F2laf
418Rz6xqOsXEVnaqYoYoiEyPdutefOvCi7zKpw52fMttpOswOtz9mS0RnGJJmC7KsvaaWsz
XGqa+jnnctoM8/jXe6t4Q8OebIUt5pQpyPMmY5/OjSPDPhRp4luUhgdmwsT/M8h9FA60o5l
CTskdLwrir3OI0q80u2uFePT571lcESTNhUHbjpmvW9L8DeKfihqMGyF9I0SMDfPJHt3/T1
r1Pwl8IdK86HVdYtU8qIAw2IUBB/tN6mvX7eGGGBIIY1SJAAqqMACuiUvaq7Rg58nwnHeB/
hf4Y8D2oOnWouL1h893ONzsfb+6Pau3Cnq2N3tTx0ozSSSVkYybk7saAcVzHiSOSxvLPXLf
rbuEmA6lCcV1Gar3lql7ZT20gG2VCpz29KYloTRurxq6nKsMg+1PrmvCmoPPYS6fc5FzZN5
TAnkgdD+WK6UdOKACuZ8ewm4+H+uRAElrR8AdeldNXP+M7yKx8F6vcTsFRbV+T64prcD805
GdZmwpVgxA9QQa9v8NX1z42+H114f1CEPPapmNu/TjFeJ3MudQmmbbgyEjn3r0bwLrsmi+J
7C73AWko8uUg5Az0p4jo0b0qbkr3OTt7dYL829zH88blSOmCDjmuyU2cxigbcS3ylR0qx8U
dCTSvFH9pW+I7a+xIrAd6460uJ2k8yNmLIc9OmK4pvmPSwySVj05PAFheTiWS1IjEeU5Jy/
YH2q34G8LfZNbvNNhiWC5lXhHzsPqM1oeAfGRvClnK3zxjB3CmNr2oJ8QfONneJEr4hMKZ3
H39qamkrCqU93I+pPDVkuneHrK0SGKARxgMkXQN3rbFY2hSXk+j2897EYpnUEqwwfrWspPQ
01PU8h7skoNIKWuhO6ENIOOKarHdtIqQ02spKzAdmk70DrS1pHVAFJilop2ATHNBBxS0HpR
YCGRcoT3ArOJy5BGK1MZFVbmIHBU4rnlFIqDKwAAprqcZxxSchsZp5diuKR0FZm56Um3J3N
+lOkIHaoi2BjdU3Noq5FO6iKQZ7H+VFRSBDG5Pof5UVdzSxfsiskCOpOMD+VaaVk6dMklum
xccDj8K1o+a2PLLCEYxShlPA7UxUqQADoKsAzTJZBHHuPFO9aoamHMA2An6VNyoq7sZF/ee
dKVB6HpVRcno2T6U/7PK2WMZzSLFIG4X5vfj8KcVc9OKiluTwh967eD7VtRmVogrc5FYuky
XMxJu7Q27KcAbs7veumTAUAYNKatscmIkrmXLYFugqNLErknOa28A03aKkhVWlYwmikX5Rk
imrEfNAK4FbhhXPSmm2VjnOKYKq0PgVUjAWpRTEXYu3OaeKDFu7uIeabtocsGG0cUhcDg1E
tdxCnisrW9Jsdb0mbTtRjEsEqkEEZwexH0rUJJUkCs+VZmkwG25rKSfQqO9z4i+I/g+98Ee
K5IG3tbFt6SHo69q4i/1K71WdLSzgYu2F8uPvX298T/C9n4h8GzwXduslwv8Aqn7qa8F8D+
D7Tw74hkhvUjlvCMg9dn0rGWIVKGu56FCg60tDlNAuZvB8CrJGHmIywZcnHvXW2uveGfE0b
Q31mkNww++iha3/ABN4WjvoZJEhCyYJ3eteLalY3GiXLAhwVOQRXmc7qS5nuexOgqEVbVHT
eIvhNJcq1xos3moRu255rynU9A13w/L9n1SzmjjY8MBx+NeueD/iJLp8gtr7LRZGCa2/iL4
ssZtKhkW0S8t5hh2I+7XbTrzg+WWqOerhaU1zRep4ZLdG90PaTlouPwq54T1AJBJEScsCKz
5ZrYajLFagG3mXgdQpqvpJWDUpLcMVZDn2ruesTxX7srpl5nRLq5WXO1jyPSofsclvCLgfv
IGPUdqcweXVpFYghhjFZ1vqV1pl48SOCA/3H5WuyjK1jOep6H4e8YjS9K+xupJLcN3Arn/F
WvPqs2FLNjktiq994gh1ZIT9iitXjXBaMY3VjrqUdvOxZRIDxg969BNWuc9itH5hbduOPev
R/CUv9laFcX4UedKdsY75riZNSsXgVFtwCTmvRfDdnJcWVlK0YEafNtA7jpXlY6qlDQ7MNB
ylodbYvJ4f8PpLboP7TvCXZu4BrlNTld0la5maW4lzk7ssKva3q0wm2QAtMRtHqPpXQeEfA
d7fAahqCbd/IMvevIhJRXMz2Jw9p7n4mD8J/hjqXiXx5a3OpoPsNvJ5s28/M4HSvuOKJIYk
ijUKiKFAHYCuP8BeF7XQNK81RuuJurHsPQV2UjbBnFelCTmuZni1Y2lyLocj8Q9fk0TwjdN
bKr3Mq7Y1LY/GvkKHW9f1aWawub6PS4gcncQm3617x44vrnX/ABeLW3b/AES2O3djgms2fw
t4fu7mBtQ0u3uGTpuX+eOtctWUZSs+h6lHCtU+Y8fj8L6hr9zHY6LqGoavdOcFoQVhX3L9K
+jfht8KNG8G20V1f28V5rRXLTv8/ley57+9dGsVnY6RaR2UEVnAowI4kCqPyrYjuk8pcyHA
HFd1GgnG+55leo2+U1UKce46nrVhQo6HisNb5XkwhH41fS7UgA10SptI5kXy4BAzRuXnmqB
mUnODSCYc1HKyi8HXnJxTlYMMqazDJkYzU9rIFO0nik00ByOtXP8AwjXj2x1EpssNSHkysD
0k6D+ld0pG0beRXM+NtETxD4Vu7dFV7iIebbk/wuOc/lR4J1waz4WtZGfNxCvlS57MvH9KQ
m7HUVw3xZtZrz4V69BbsVlNuWGBnpV/xb498O+DNDm1bWdRiSKPICIQzO3ZQAeteEv+1T4U
1mzvdN1Xw9fWUNxE8SSKwccjv6VcYS3FzI+R7gsGYOoBzgj0Na2l3FwsRjjZjjkAD0rN1OS
GbU7mS3JMLyFkyMHGavacDE8ckjbc9q0rWtY6aCtK6PbNQZ/GHwkivCnnXWmEK+eprzvTJb
eJWMjFW5HFdx8KryNdbvNBlkH2fUYSAG6bu1ee+JLC80DxNe6e+5Skp6jgivMgr3SPQhLkd
zq9Chlhkku7edfXbnBNekeC9c1m61i3txo/7reP3s0g3fhXifhzVNThuARps91Ax5KxM2Pp
gV9KfCezW5uY7i60m4RtwIMsJGB+IqVBxkaVqsakbrc+hbVT9mi3ddg9/wBam280KAAABgC
lFdaSseKLiiiihCCkxS0U2kAnSlzRRilsAUUUUXAKD0pM0p6U7gN6VBOc9KbJc7SVyKarhh
ksMCsplqLRWdCCTTA3rU0jrztqueayuzeOpDK1UZHw2Ac1elUnOAaqta7RuDZNJabnRBorN
kxsM9Qf5UVK8TJGSfQ/yop8yLL9hGEgQIMcD+VasfFZ1mT5Kc9hWildJ5RYV6dmokQ1LVgL
gUhVSMEZpaSgBuxB0UVWngjZGJVQcHDY4XjqalmnjgiaSRwoGTk9q+ffiL8ZpPtkmjeGJQV
U7Zrke3UA+lVGLN6UJ1H7h7B4Va5uNPma9eKV0ndVZFIyo6YNdOBwOK8a+Hvia78R21ssep
6hbS2x/eRrEHhlH5cV7BFOpUAnB9KlwZNSEov3ifFGKaHBOKX+I0rGQuKMUwE7utPqQDFGQ
KKa/AzQA2SQIpJNV0nDyABc1SuZJZn8uMnPr6VoWsflwjdy3c1DLtZXLAFMeNG6inKc0tD2
JTuc54mXOiup6BgRXznLdNF45lnU9H219FeLpvJ0dgBy3SvnVYDL4kcuucyEk14mMlZn0eV
wvC56Uvl3lquV/hrh/FPhRb+0m8tFLY9K6ePUV00ASviIcE1rwmw1S38+1mV1PBw2axpyUl
5na24tp7Hynf6LcadesjRNnPfpUlpM7f8AEsuoy1tMNrEjO3PevonWLLw7aThrxoA+OQ9cV
f3/AINa58tGgVc8hSMV12bST3OaVOENV1PnvxP4Z1DwzqImQGSxf5o5AOMVjmVE1KO5iLEO
MnAr3zxjrHhW58LSWIuN4x8vIIGO1fObTL5yqrEIrEA+1epTfNHU8XEQUJWib6Sj+1I5dxU
EjrVHxFaPa6mzn7kvzCopCPNhYNnBHFdB4ptzNo9peAZwoFaqVmci1RyUMp/u5x3zRK7HnA
rPIKSZDZ/pTxK2RubI9q6vaaGZqWStPdxxqe4r6A0+zmg0WGCHG9kHJ4C14T4at2udciROh
YcH619BG5huLq30dJvnVF3snQDvXkY13PVwCV3c6vwp4Z0iC3Oo3qLPIDkuwyAfxrsNLvYN
U1mGwtCCi9dvQCvKda8XsiR6PpUTMANmV5ya7jwBZXeg6TJrN+SLy64jiP8AyzHrXDTp+0a
iepXqRpQdj2m21eJbhLOMY2Lgmnajqix6dNcebkgbVHqa4Kz1R4oZrhiTJNwhPVaw/EPi9b
SGO2SQOU68969Sb9lCzPEow9pU5iWa4t7Xc7kb2bcR71Vtrt7q4Mi5wvQ1yqXVzq9zgFi7d
BXeabpX2TS9knMjLlj6V51ub3l1PoU0lynaRXCz6Db78MQeeKjeYhMh8r6VmabdwtpRiRt7
J2o+0ow2hVQd6+hwMND5bFv960jVjuAzfuhkgdzVmK7fPzr+tcyl1tuGCtmriXfyZzzXrSo
ps5UdRHdxleSfzqVLhGBxXLx3JIzuPNXIrggDDVzyo2K5rG2ZyFAUZYnAArjPGHxd8IeBIs
avfeZduPktIPnkJ9PQfjWd8RfFTeGvA9/qMczJcbCsJH94+lfDNxPqOuaw01xM11eXLfedu
dxrOVO9kkHNc+k7r9rfUFncWPg+3FvyFM05Zj9dteaS/FbxbqVnrK6TenRlvpPNlhtGOD9C
eR+Fed6p4e1XRSpvYTAzjOKoadcy218koPyk7GU9weprKpScHZoTLFzdXV1u+03ks+47m8x
y2T6896pMMZ55PUirWoQeTeMEb5CcjHpVM4yfmxVLYiw+PBALHPOMV0MgiayjkiwSnauYjd
UbJ+atXTrnbNtY5V+MGueqrnZRqpNI6/Sr640+4stah4+yyKxx3GelenfEPS7bVP7P1+FAU
ukUkjnJNeY6Siz6LdRuM46E9q9W8IahDr/wourEr9ou9KcsqnknFcEly6nptcs0eqfC+80/
w/oMdtNAkccuCzAV7TZz2dzEsttIrDHGD0r5m0S+W40m2UFi7Lkj+6fSuw0+/wBWsbdpmHk
ooz5jP1q1UVtTkqwu/dPdelArwvT/AIp3Uty0MeopMUOCuM11un/EC4mKiaNTjrkYqlOL0R
zOnJbno/NLzWFp3iO0vxjIRvrW2pzz2qiWmh1FFBouSFB6UmaKXMgEzzilpu07854pw61IC
49KaTgYNOPTiqkzO2duVxVgU7tUd/lJHqahX5BgNke9SzI6qWByf51mytLnlaynFndSSa1L
LXC7tqHJ9amjweS1ZKM4c7V61ILiT7qpjFSaSp22NncvqKZL5YTjFZfmyt93P5UhknkG0Kc
/Ss5xn2MlSkgusFHCt0B/lRVaaG4CSfu5Oh/lRS5De0e5sWLh7ZJANgcDGfpWklZVh/x7J9
B/KtJK7Dyyyj1JUG/AqN72NKsC0WCjNQSuWHBIqsbwuwwOKjmdzyDxQWoHnHxm8TXGgeCZY
bckTXhMQYHBA+tfIkdxIzZV8E+p4r3X4/eJ7Az2egOMzo28sjAn6Edq8s07X9E0az/5FeK6
mPzbrhwV3eo9K6lDQ9bDrkjc2PBvi/WtDuY47bUUt4mcFyYw2R796+r/AA/qj6ppSXslzDN
GcFZIOrfUdq+MtK8WRLFfw6jotlLHO28fvvLdT2CkDp7V6H4U+LC6bPFbReG7lmC7PKsXUe
Z9R3NOS0HXipr3dz6thkO7kge1WmdVGSa43wx4nsPEmli7sxJC6HbLBOuHQ+hroC24E7sjO
Oa5WeS6dnZlh7nAygp0VwWPNZsi5NTR2zsoOSv4UinBWNAzACoWdnOAeKesChcu2SKRmVTh
elBiJFHEhLE8mpWlAxVaRtwph/hqGWo3RdSQMcUMSDnNU/NSPDFsVIJlf5lOcion8InC1jk
vG9wdkUYbC4ORXjsMXmeKF2rhByT616t4yzJdKACSF7V5pYRCTXmwQceleFXXNOx9VgXy0k
jT1CxW4hmjxuRgRivJbbWdV8M63LFa3DpHuxsfp1r3K5iLRbVAJzXkXxA0kperewoAOhz61
Tpcp0N8yNufXrDWrYS6xpysuPmdBk1w2oaD4Eu5zLHrsliM8Run9a0/BuswJdta6isYDHAz
xmuh1vwLY6nC01rErBskBetNe47mTca0bcup5vN4X8CzpJBN4mIz0KisS++GWkS2Ty+HdaN
/PGCxjlABP0FX9U8B6lbSN5UDg84xUvhrRdZtNXUCOSN+m4g12RlyRuedKi5S5XA8nubee3
YQzwmKWNsMp6iuolK3HhFlLncOmecV1HxU8OfZpo71IwkjKDKw71zGknzvDl1Hy7Kh4rs9p
zxTPOlQ9jLltY4VI2SPJh8wY5461TGxpTldntWjCjM+2IsrAn5SetV5oGjkLPkn2rp6I4X8
R03hFkt9dgnz/qxu/KvadMsZk0mW98oteXhwmOwrxvwdaDUNbWKFH5ABNfUOmC103TUnaJp
JlUAKBXnYvWyPby+N2yn4S8HR2TpeakBJPIQQjDkCui1jVEnvUtbZTGi/KPwqja3l4vm3d4
vkswIQOOQKyJXYySXjy89K0wlJRV5GGOrc8uTsbuo6xb2VjJKrEiJcL7t3rzkm81bUC+Pv1
qG2u9SZE3kQbucjrXUaNo0FmuZyPrmsMTJSlZHRg6PJG5b8PaQmnRi5lOXHrXSQ3zXMcyAc
+tc1qmpQWkPkRjimaTfce71kt0d6lc2vChb+1biKQnHpV+73wXjIw4PSuUttQfT/ABXCjsA
JD3NdJrM+5kfcU57V7uFlZo+Zxf8AFZUSaRbl1DgZ7jmtETbIkIJJ75rCjn/0jO8/lV3zjv
z29a+ijC+pyc1jbEhADHv2qzFPuXIPSsVLhz9ypfNdELux4BbAFKUbIOa549+0Pq6/2fpmn
I5yzNIy54r5zsrk2F9BexDLRsGwe9dl8Vtbl1fx1ekylkgxCi+gFefuWYlSxz7V50m1K6C9
juPF/jWHxJb2kcNuYvKXEjN61w+5udo6ng1GBtbGacdueQTWdacpu7HzXNiQre6QJl4ltzt
b6VmnaGB684NTadciG7WIj93J8rVDdwtbXbxn7oPy+47VigIZQA/1OauWbMsi425P96qe8u
NpGKIpMTLuHy9Kt6AnZ3PbNA0OO88OTzh9hmUHcvQGtr4ck+F/H4sbiQNa38fl9OCxrlvh3
r0aWk+kz8o65X611Gv2r2+lQalaAi4spBLn2zXl1LQlZnswqe1pnfXVsdK1WWGNNgVyeOM1
qrr9rLbG0vF+RhjPpTWmOvaBYa4VJaaIBivrWFf2JWJwN447V5vvQbtsWvfRnS6Hp0V6bvT
bgAk5IrXttVaFfKeRSw44ryvxS+saRZmSCZtgbI56Uvgu6udZu0e4uZGfPrSdObXOjSbSsj
3vTNQlxGySc5r2DQb9prGNZGy+K8f0jSmgETCRmB9a9V0JEJjUHkDNd1BytqebVOp9qWkpa
0erMAopcUYpqIXA0n0pT0pjfdNWIUbuc0FQQRjrUWcHNS7hjrQBE0K9uT71BJbrg7wM1czx
mqVw58l8DmrGr3sinIlsrYIQHtirltaxAbyoP1Fc+Gc3RJPIrobGV5Itp7VHIdVSLhEteTG
OiL+VLsQfwD8qfRQct2MZV2P8o6elFK33H+hookF2c7YMTaxkdwP5Vpp0zWXprD7HAPYH9K
1E+5ilDuTcjnlITC8ms9GeWT5gQK0JVGM1T3xIfvAGtDeBYQYAokI29etQ+co7is/VdSi03
Tbi/kYeVboXIPc+lXBFRi7nzD8fBZ/8JyrmALJ5Od6fxe5rye4srjULeMQW8sjDBwuc4+g6
16N8U9Wj8bxW3iKzhGy3DRTxx8lG964LRNR1DT9SjubedlkUgjaxzj0x6V3qF0etThpqP05
bqx1WK4fTZbuKBlMsYXDY/Guos7y7vLsLp2mSW5+0mZL4r89svpx1qfWPGWsarOqW1hZw3c
qCOR7dMFx+PQ16D4c0C/0bRIdY/tS5m1vgi2IVoWT+4R6470p0ypnqfwsvjJoD288Drcgkv
PImDPz1r0QyRFvmIz6Vwfg3xaPEHnQDQ5dNnhAWTftzn6dcV1jFhyetcUtGeZKPvM0Y/Jab
BxV8YA9KwoZSHBPWr/2oBcFuazMJ0yw5OTjmqc0pBpkl7sbaOeM1RluS/JOOcZNBdOmy2Jj
QZ8KQTiqKSOSMA49aR3bPzcHOOaDVU9SWSbORmnQTsHAPAHSqOWcgAHmrdqjMQcA496yrTt
GxpOK5Gjk/GUshuWaI8hMZFcNpVr9kZrid8MxySTiu98QITqEiuvTsa8t8Tm5u829mSCDja
OteLPfmPdwvvU1GOtjpv7esVkZJJVBHqa47xrqFtc6SVt5E3Y5yf5ViQaNqkqpHJIqxjJZn
PQeua07/AMJiCxB1DVIEhYAq3nKQR+eayVRydkbSgo6s8snlVHV42O5cHd3rt/B3j77HNHa
XruUJxufsK4vxVpf9lXwhgm8yPAbPselc5IHkG5XAIOOten7KM43PGlWlTqaH17Z3Gkarar
JGI3bqDxXN69qUOiuzNpbOAOHA4FeEeG/Fuq6VMsaPI5HGFycV6xpXii+1aApqWi3MsRGMm
PmuWXNsz06E1P3kcJ4r8R23iCF7WYbN42gY6V5tp/8AxLr2bTwxw4Kbj0Ir3C/8I6NNeC9a
CeGMNuwUxXlPjhrWLxXG9gPKiUgYrbD/AMh5+Ng01Ox5pqUd1Y6lKrKUwflPcj1FNhuyFJf
bnsz12fi6wtruzi1GJQ823DKOlcP9nRihCqMnAr0qbcnbseJUjaT8z1f4U2q+bdandhVWMb
VAOPxr3vSru5nx9nsiIkHLuvGK4T4Z+Hk0nwtEZLFrieXDn5ScHtWxrmr6te/adCt7v+z5Q
PlQDaT7Vg4NzuepB+xpXRd1m+kub+VmkJC4XrgCqdpDLqWoRWKN8pI3EelcPDL4h02Zl1SC
S7Cnjy26+9dj4Tt9Q1vSbnU7Fnt5o22gZyRW9ZuFPQ4aS9rVtI9DutGgjso1tl2iAYbHeuW
1LVJbFvKmiaNR6DNc9L4s1zTbxoL6V/NU4OTwwrTk1O08R2JjMoWcdQDzXmU6Tk+Y9mdT2a
5bHP6hrvnXMbfMVJwB61Ztdc8qZCgYVxWpNNZ3LWz5DK2Uz3qG21DY0eZCc1tUpxWxze1le
3c9A1S+lfX9KmLfI8oya9H1VxJ5QG4HivLrnbcyaRcE4Cypn869K1BszqwCkMOnpXdgZXaR
5uO/iXKiOUlxsLGrZuMAb/kHvWOZP9IwZMc1dlkIiQj5q+shseV1NCOdQOGJPtTpLo/ZpNr
YbHGfpVNZAxBPy5FQXAWOJnKscDJOfQUT2BnyR4sd28VX7S/fM7E/nWCW281r+KJkm8UXzp
0MzH9axW5wRXj1PiNkIxLMTjB9aASoxnNBcD+L9KbuDcjJHrisxjg+G3dxWjdubq0juR8zL
8px2xWU+Rzxj61c0yZRO1vIfklGMelTLYCDPJz1pO+RTpYmjmZCMYNNWl0BGppF7JaX0c8Z
KsjA5z1FfQ+i30Ov6H5XmAq8ZEikc9K+Zgzq2O1d94E16Sz1FINzBW4IJrmxNPTmR04apZ2
Z798MZLp9AvvD1yrL9lkLRFj94c4xW7epDHbEFgWHX61xvh7WY9I8V28qqxS4+UgHjn1ro/
GUj6fKSijy5vmG2vPhbldzu5W3Y8s+IF7F9ikhVOSa4rwXrT6ddMM7SGyAa6HXIjqTsFDMc
9Kp6L8PdY1HUYnjV4rc9XZcVpDlcGi3BqSk9j2zwx4qu71o7eFfMPXjnFet6Pqkljg3CkOe
ua4LwT4bj0u1HlxFI4xhiByxrsA8s0+I7ZhGO5pU4WuzmrOL2PT7aUTW6SqchxmphWdpEm7
TYwRjHFX9y+tacyRyWH0UzcvrTTNGDgsM1XPcCU9KaSB1OKb5iYzuFV7iXJCg8VQ1qSSMB3
5qLzQvX8qhmnUIM81GjRSDg4P1oNPZlsSliMHAqpqN4ltGeOSKkEbbgAetZuqW8jYLg4FXe
xdKKUtTPjuVeYsRjNa1ld+U+CflNYRQr90cip4HbGH4oO+cFM7FZUddwxilDKehFc0tzsXa
WOB709NQGev61Bw/V5HQyf6p/of5UViyagBC+Seh/lRUsj2MzP0afz9KtpCQNyDFbcbKe9e
a6NroXToAI5MBcCultdbbGTETVQT5CVSvsdTtBXBrFv7coWdQMDnrUf8Abzf3DUEuthlYMn
WrSuaU4NbkEc/PLEV598ZNefTfBDW0G7zLptgIH866+W9LMRGvP0rh/iXPF/whswuZ1Q7gy
ocZP0rvo0z0IxXMjxn4e6le27X9uotnt3iYvb3XzJKQM846Vx13NLcX0syCODcxOyFcBfYc
1saNcXNtfFdKgjMk26NvP7BhjNZr201rM8RdUI6kLmvShTO5J9B2h3Mtvez5u5Q2MfKFwfc
kitme8v8ATdS0u8jvBNC55gBJA56nB4q5pFhHY6PFq6NHM8zbZVlg3HH1PAro7Px0mn6fdJ
bC3l8kYMIhi2H+p/CnKAWRr+D9dubPxNbXul3HnzHd9qht1YDbn+JjnPFfQdhq8Gp2CXdsr
LG4zhlwRXztoPiPUdYvRe6RplmV2YkLK0WMjHQZr2bw/qElto8UNxaiDavIVtwJ9Qa8+pQO
etRV1JHWiRimRj8KiLzbsKGIqjFrVkQAxKn0rSg1WxC43gc964JQaZyvToRv9oKcr3qprw1
W08MXF3okIfUMhVLJv2D12962P7T09hjzVJ9BWfqyabqtg9neTTRxP18i4aJvzU1NjKTnJW
ijDmHiXRvCl9q82oT6vfsI/KiWyjLQ5wDhARn8TS2Gs+JNQnvftnhq90ezMCrBcPGkkvmfx
OYgThfxJq9aaBoUmjto9vJqDQuQHdL2Qv8A99ZzSL4d8OJo/wDZqahqCxZz5ov3Mu7/AH85
pHNapexJoIvLbxJe6dfeL49Uu1jEgtPskcLxKemdvPPv6VT8Aw63cWmoXupahJl7mVI7aS1
RPKwxAbONx/GrWj6B4S0Brx7GNlurwYnuZJ2kmkGODvPINVbUaN4LXOi6Zrmsy3DEHy52um
TJzz5jcDr0qJa7omcJ2uzktb1zXLjxJZ+HZDCk1ujyak4UEsCcJyOmcZrQvdIGreC2n0uCK
C+s7hXd9oJaMctkn2qrpfh+eDUdc1q+CLe6lcFyitu2RgAIp9wOtZ/iDRW1Wyn06S4uY7a4
I8xLeUpvA7EiuGpyrVK57VClOdFRjLlZ5pZ3lx4n8YXG2YRWD3XkwiNdoRejHitTx7pusaH
4w/sDQ9BsorRoUMF/NZieZz3xI33fStKHwFLEkUFoFtYYRhBjOBn1qPXNKttM8u98T+L9RS
K3xstjdHBHps7iuanON5WjY7MTSaUbS2NCLwqZLHxHa+JNBsBc2+nLPbrFGzyIdv3mlbgn2
HFZ2h+DfDOpeFdOtdJWysdaawaa4g1GwE3nY5LbzwMeleY+MPHl+ZrmTSX1m0S/XyvPnupF
EiDoEBOMe4rkrTxD4o1KNNLn8SalJY42GD7RwV9M5z616UH7i0PClfnd2fR2nWnh7wv4X8N
6jYaNFqy6iz/a7i20/wA8vg42qdwEeD9ataHper3Ud9rmvRzaNZCdhDbTzLhU/hBI6H2rxy
fxf/Z2jW+g6DqGo20cIwqW1yUyfQ4z/wDXrs9G8Pa74i8PWllr13NFpSzfbJld2aSd+2SOw
9656jjuz0MPCpe6eh2ut2N3qdoqWV5bxQYzlTkt+NeReNfBVx9jF40aO68kocn8a+htH060
itFjtbUFUX5EK8kdsVzPifSLq6Sc6fHHLIBho1wceoxXM24e/E9RTjV9yR80RQ6bPYy2t5c
/Z5o0OF/vGup+GXwysNYlXV9QiaSJGykY+6a5rxb4f1HStWikurGeCGZ+N64B+h719MeC9A
nt/BtreXIjhsUiDKmdu447mvQpqTScep4FTlU2pLYtX2saX4V0SWVZIYBEmFAUkEgdOnWvm
nVdU1HUNVn1ae/8q/eQmNpPlBXPGPWul8feOr3xLcy6RdPDZafbzFAkHO9R3Jrz++uZmt1t
rnZf2fRHcZK+3rXqRo8sLyOGvXlNpLY3NJn8SeJteTTZZ1BGA5jbGU7n8q+lNJtNM8L+H4L
awQpCyjzC3Vm9c15t8K/DEFhpU8l1bmO+ul3W4YdFx6119vePNZ3enTKzSRk7WI4+ma8fEy
d7I9TBwgo3ZzvjvQor5jqFudzqM8dMV5l9oawUTQsI5U6EHrXdx+Ix5smm6gAjBiPwrzTxJ
G9rqkyH/VOfkYHirptOOgsRJrc17q4XxRp25QPt0IyAv3mrlRI8cuyQFWXse1Z9lq02makl
zHJ5ew9u4rstWs7bU7eHWLEL5Mo+cg5wfSprO0dTOg1Nrujp7G6jm8MW1wAA8EikFunFely
zyT2MNyqIwaPdkH2rzfw4i3PhOe2f7wbgY6V6JGVj8M2yn5UEZAI6Dj1rXANqRjmMeVJvcw
g7eersAQewNaDylUUDr1rCjljJRY5w8itkgDPFaZuEZxmvtaS0ujwHKxoJdR/LlsGmateCD
Rb1lYNiEkexxWZc3ipLGqyAc0utzIfDWouFJZYixOOtRJ9Bc12j5TvZDLfyy4BJc5/OqjY6
Ec12Gq+Hobbwxaa6s53XLlXj6bTXJlfmIC8fWvLqR97U6+pEkSZLnt1rt/C/wv8AEvi6H7R
p1lHFbdp522q30rlbO3FxfQwMM7mVTjuCa+tvD8t5aaVa2VvZrFBFGF4HWvJr4pUtFqb0oc
zPKdO/Z21x7gLf6/p1pGepTdIx/DAFXNY/Z/sbVF/sjxjHd3y8mAwnJP4Zr1rUtSEaRWm8B
7g7dwHIrZ0qKLTowluAG6tKfvE/WvM+vvm1On2J81X/AMD/AB+8Pm22h+eVXkRuMn3wa5tf
hX4681o28MXqMvBDKB/WvtX/AEkqJbWcOT1XODn61NJFd3NsFvLeSQZ5IbPHpxXZDFt6Mh0
1sfGEPwk8dydPD8q98PIg/rWjZ/CTx/b3iumjIjLzua4jAH619G+NLKLRvD02s6bo0cpgGZ
FvJGAI9ua8Mj+KXiC9vUsbDRdLSSRsIFQkAfUmt/aSa2IUVc6KPwr4mg05BeQRCeMgjy5g3
P1Fdvq0VzqXh6yS6sXNwgCsyMG2+55ryubxl40F69myWNmY/wDWSxWwbA9s1BF4nuzq9sbf
Vbq4Zn2mOSQBZT6YHArk9lLpsdqU5K7PVNOtfCFlcRpf3Fijd3eYHmuwTWvClvGqQ65YCIc
jY6/41xD+GdIkRLl9Ht5NRmwzogyE+vrXSW2kwyyQ6dbaRZpcMOEWNctVRS2W4ne2rNUeOP
C6PsbWrRVX0kFUrr4laHJKlnpmqQySscBY8sW/IVetvhlqdzcYn0e0t17u6r/QV3uh+AtF0
SVJvJgmugOvlLhfccVqrW1MJSRd8M/2g2kRzXJPzjIU8GthvN/i4FWhCGHzNn9KVbeMHOKy
ajcyKJAQF3MhH+ypP8qas1q6FhDdEjt5RzWphUHAwKX6mtU4pEmP9qhALC0vcDt5JqOfUTG
MrpWoOPaIf1NbZ46tS4B5zk1PMhnOS37yWvm/2Rf4PG0ouf8A0KsptSuYZgV0i9xnphB/7N
XaSqCvzVUk0+KY5wKftPILvuUrHVLqWVIX0q6hB6vIyYH5GtG6UzQlRnOKhj0x4m3Jcv8AQ
9KnFtJn/WUpO+xS0d7nPzWNwH470o06828qa3Ht2ByXzigrMy4jkwfeqi2tzo9uzAfS7jGT
wPrUQsXVsHNbdxFfKmWO4d8VlzzeSvmuzlT6DNaWN6c+bcrTwyiJxz0P8qKR7kGJmLNtIPb
2oqWtTW6PPNKMy6bCRHIflzWvDf36jAtpD+FS6KsLaZCcr93GK2YFJbER3046QOSD0uZcdx
qUi5Fs35VI0N87BjGR7VqS3yWjbGXaT60q6lG/KsMVvCT7HQpN9DPJvIUEht8Y+leQ/GjUr
Z9DhMpUSKxGQORXq/iTU7FNDnNzPhApJZDgrXyZ478cHVrY6UtwktrAf3R2/Ow7ZNehS0Vz
aLSV3ucxp+tTWWoG8gmZZUwdxOc/hV/UNbu9VmaaaRV4+9wprl7a3muJWITy1YcFhyK14NJ
u5Qoe9ZHJwAh6/hXZTbeqNacpNmxa+J9ei0qK1XUybOM/6pGxn2Oaylur2O+uzDAu24GSqs
pxx3OK7TS/C3iO6ikjs7ucw265mwoKp9eKv3PgTXp7NRa6na30nUIkfzD2JwKo2OS8Ka7Po
itJHbee4Y5AJAXn0BGa9y8N+OdR1DR5b+4hsRBEMFQ2xxj2rzKTwV4pjiie706yjiHC702l
j71bg0bxLZCSwTQrSeSUbmjiZgxH+yc4pNJo1SUlqe3aXrNnrViL6ydmX7pzxgjqKllun3A
5PoeelZPhRLtPDkSXOnSWTgEeXJ94fWtb7I1wu1c7vauWfKkcs4roOs5ru7uDDBuyK25bGe
zgilurS9vmkcJ5drjCA/xMT0FdH4V01YYB5kYDeuK0/Euh6hrGkpY6bqUWn5dWd5IBLuAPQ
DIA/WvMnVSk0jzatbk0Ry+j3MNt401XQ4BL/o9p5jMzAg5H6Yrj/C91a6X8IdX1uW3ubmS3
km/5a4LfOehNdpH4X8Qafq2qaoviKyN3dwLBEPsGBGAOp+fB/DFYf9g6hp3gKfw1aa1Y3Et
wWMk1xZZRsnLYTcO/vUqTeyMISlP3rFK1m+xeF7HXPEED2sd5IkcUK3iZAP8AEzNgcegq7p
Gs+GL+PXb2y1K4vbXQ1LSSxrlDgchT3PH0qhd2ut3XhWHQ5NQ0e98llYC707fGCO4VWGCPr
UN/B4ki8H3ulw6hp0EmoL5bypZFUCnrtXPX61nUqcifMbqFWd4xZq+GvEltr8Wq6h/ZWpWG
m2kAnjlugoMy4JJAWoL3xj4csfCOkeJ3Fz9k1OXylLJkp747iuJ8RanrfhLwc9ror20kstu
LWSSaHjaRgkDP868Dn+JfiK18OaR4aeOxaz0i5+0RSNDlvMBzyd2MfhXDTcamhtXlVoWbPq
DVvFUN/wCDPEmpaLHd2Uujx71nnRVE3HVVJzj615X4si8LT/BbTfF17Dq91f6jc7TM1wqvk
Z6ZyAvHauA1P44+LtUTWxc6dowXV4RBchYG+YAYBGG4NYB+J2uyfD6HwVcabpl3Y28hkgku
IS0kR5+7zjv6V0wpwitjkniKkt2ep+IfB9hdTeALHV/E+uS6frMWdkjIy2xIGAvA4yfWszV
fANh4T1PU9NvLi+ESX0VnaSLt3SbyPnGeoAPNcJqvxE8ReJ7DQYLuKziTRECWzwoUbjuecZ
/CtnWviP4o8b+INL1fWPs7W+jFTFDDHtVyuOW55PFXLlsYxbv5nseg/CvwvpvjrUdIfUb25
vLOyW8XdGAhyM8mo7XdrHw4uPEMmtX9pZ/bRatZ2+Iw3z4xuBzXKaD8V9fvfFOp62X0+G9v
rVbNUMbbERehI3dfxra0Q69afDwaILnTYrA3ZupXMDMzsG3fL83HNcz9m1qehSdZfCe0+D7
fVYtctY4ITDpsMOBuJJYY7881wVnpEWnaF4i8VQ6zeSy2+oyK8ZTjBfAA5q34W8ReKLq8k1
GC6jVQhigjkXKsSMDIHb8a2oPh941u/A11oN5rWk241K5NxcMtq5K5bd8mG4/HNY0OWacX3
NMS50aqkn0Mvxh4RstZ8QeGrDVtY1CU6pGSqmRVhhwAclMc/nV3x3rlt4c8JJoN94Z1P+yT
i1W+gniIYdN688CrGswy2XiHSrzUPEWlm30SBookubVmkdyMcnd049K8s8SXvjj4jxDQLCX
R7LS4Lj7QsdnGyiVgf4t2ePauyMowdjlkqlX3mjJ+Jfgvw3Zav4a8N+GrXUf7S1S3Roy7KY
2LH7zknP5VPo/wv8P3vijUvB0Wu3Sa9pkIklnaBTbs2MlF53H8qyfG2v8AxGk1nTpJPC9rF
qGjxrFDewwO8mF6d8fpXR6Nrnj7xDqNzq76DpOg6tewi2m1WOJxPsxglVLY3Ee1dPtXJHI6
beh6Hef8Ix4a+Hui+JLzWZntoXFvJPDAX3N0KheuKwvE1xPe+B9N8TW99rtjbXF6tvDp7BE
DqWwHOBkD0BqbxP4WuLv4c6X4V0/VLOCy09vPuJZ1PnySdcjBAGT9a88vPF2v3/g228MRvZ
RQ6VdCVpJAxlJU5GCDyPqK45SitWdMFVirJHU+K/BWi2NxejUfEM2n3kFoLrz5NnkOcZ2A7
t27/gNeH3F1HrOlSskwkki+ZcnB212HjrxNdeKfs2sal4f0WW7EYge92yB3A6ZAOM15ves1
ldwzEAq/UKuAfahSj0FNzavMzZZlbCAYJ657V3Hw91uNXl0S9CfZ5zxn1rhtVVUuA8WNr9K
gsZ3gvVlViCrbgR2NOpDmiRRk4TUuh9R6NohsrG8jLARucrjvXVX0IXwZEcFQqEY6A1xXg7
xPZ6r4biEjZuFXa4Ir0PXIifAUcildpXgk1GDfLNpnTma54xkjzGylSMYlC+YeAUx0rSDKX
AB5rmrLc0o3OsRU9Mbga22dRIMN17ivuMO+aGh8xU0ZHqLj7db5cZXHVgMVe1t2bwnqLCQg
tbtWDqrlryAxQCRwcFj2rZv1ebwtexsyktCyjb24rOejdxp6o+brrXr6XTU0qVg9vGxIB96
zUBAHzfpSXSLHcOu8HaxFRb8HqMV48nJy1O81NNmWDVLadz8qyLnH1r6+sZnm0eCeF1SMxh
mJ7ZFfGQmVYyBnJ716X4Z+Lh0/TI9K1i2kuIIl2iSI/NjtmvKxeGdTWJvSmoLU9a1/Vo9Jv
bC8fa8bShC5PCZ711UN4kt0o+0hEI3devuK+e9f+LGn6haNp9roUhgkGC9w2CPcAVyV54vv
7+1gtPtUhW3+428ggfUV5ssvbRt9YSPrwGSQGSy1BXIPK7sEe1XrLXLoOIQHaQHGS+Bn6V8
d6X4wvLC6jefUbwRA8+W2Sa6m7+KOuXUbJoU8tq0a8PIoLN703gpprlZq6keW59C/EvW7+P
4e6il60Furx7V81s7voK+N5LmWOVHimMbKdwMZxVzVvEmtazN5mqalPdnriRuB+HSsWRyzl
yck9TXr0aPLHU4ZSu7o04dX1GK4L/bZWL8HLda1LeWCKWKfzf3md+AemK5fK8HNTKxBBQ4J
4/GtXDQFVlHqfSlh44t4PCUOpXUqWlsgwqfeknYdRXP+AvHc03xYttWvi5WaTYkRY4Re1Xd
G03TPF/wDultoo/7R07MjNgA8da8Xs76TTNSiuY32mJwwx7UYeEea7Na0pKzR+maTG4t43U
naRkEd6fGpDdSfrXJ/CzxNb+J/AtjeRuHkCBX+td1gf3a5asPfITvqxEHy0w7w/AqTkdqXP
rWfKhkamTPIpW344p9GaXIgKzxPIeeB7VLHGEXjrTjIoOCwqF7uNTwyn3zRoh2ZKylxgio/
JYHcpIx2pgv7fo0qg077Zbkf61fzo0HysmXOOetOqs15CvWRTn0NKLlXGVNRzIT0JmAxk1B
GVDE5pHcuMcj6UkUPO7Jpc7EWAcr61WmtIZDuK8+xxU8ikr8pIqvib1o55DWmxUk0uAln2k
EA9/airkikK2XHIP8AKisW3fc09pI8e8OSMdPtXaEg7ctzXW2eoRRSfLGK5XQkuHsoUSJiu
MZrr7PSXzny8f71ehHWBpF2jYs3Wkx6yjTEshA+XjFcbe297YlkaJtgJG4jrXpEUEyKBkYH
vVK8VApR0DqeueaItouFWR5rcQLf2UtteRmS3kQgq3INfLmvaDa2niG/gtoESOKRlQdcAHj
rX2vPaRS27KsS4CnHFfHPxE32vivVYoiQxmPI7ZNe1hmuXU7qTVrs55LZlKo4B/Srkj/ZzF
vkbBPAIyBWVZNK0Km5kJK8A9zWohBYAfvCTwOu3PrXepQ5bI7ItPY9ts5NBk8OQwwJq0pKK
7/ZGYKTjue4rF1nxxpmnPbNLpM8aw8N9q5OPbGKsaVZXFhost7LAzREAqYiVI+mODXlPxVv
ri88Qw5FxCI4VKrKNrD6isHFbkyly7numga3pnjO2AuvJMEbboVWYh/xU81ds760/wCE3SB
opYgiFY/MO1fwFeDfDrVLvTdRkmt7BbyYr0ZsEe4r2Dw/f61qPimCe7hgWNl5jwCY/wATzV
RXu3Kiny3PVbSGO4lVXfaAOrcV0drYWHmKIWXd3PXNcU77GKqSMe+ajFzPH80UjKc9Qa8+r
FM5nGT2PUWv7SwQoSCR6Vm3fiq3t0jaa8trNHfy0898b2PYCvP5pbu4jYNI7ZHrzWbf6rBY
aMUTRbm/1ESqUljCEoAf9uuF0zkqUba21Ot1nX2j1ObSjPG13HhnUHhQeRUV1ps5uLKO91G
2ilv+IFeTAbHP4muDnnv9Y8f32tjSr60hlhjQNcNGVZgOeRW/qmrT3fjDw0y6NcvZaKHkmv
G8shiRjagzyferUdNCeecYKyNkaaYlv5f7StlGnfLcKJPmj7kkDpUc1qbye2VNQtlmnhMtv
CZPmlQfxCuXXVdRTSvGt/8A8IreebrM2YYEeMOUxjcTu46dKxPGWvwy6JpUlzB4isLi1sfs
8ospIxEwx/Ed2fWvOrNP3ZFUZ1m+ZIku7K98S3V1Jp+r6Q9hpys1+0twcRAeuAeevGayB4N
0eXxv4PF9oPhyXStRJaF4BI8lygGSzA8VxWufEXwRB8MB4H0Aa3pKSTedeS/Z0f7Q3oX35w
T1rtdH+IWnale+CdQtdH1Frbw/bOtw6rHhvlxhfm9KmlSpUlzE1q9Su2mec+MPhJrV5rniv
X9Mj0qy0bS7ooYPNCMi4GDtHSue1L4SeJ9J1rTdLuJbPzdTtvtNvKkhKBAMsxbHHFd/d+PN
KtdA8f291pV9Hc+I5y1qFC/KmOsnzVkaj8XrK7+FWleHBpd3J4ls4TbfbmwqRxH73IJPIAH
0rpTurnByyWjRJonw31XUPDFrbx6Bo0GqyxNPatPdNFNcQ5wWEYBDYI+8T36VV0D4Z61qGh
6hf2mp6P5OnljeL9q+aEjqDgYzWh4t+JujeING0g2mpa9od9b2a201vYwqYZdoxnfkEUzVv
iB4LHwotPBXhuXVbExuJr92slP2x85wzls4PrQ2rWHaxf8AhV4GYeM9IufEQ06Kw1EsYILt
8yXOP4kUdRXo6aTe6zDr7sbWz0vTb9rdcMsYRRjAI/GuKX4qeCL/AMWeF/FSWGtJPpFoLWW
2WGMxAAYBQ7s1o6b41g1Xwp4rsbHRNUuzqt8bqFRAp8qPjO47vauepCNuZnTQq1acrw1Pa/
C3hmy0OSziur+JppUMkUCENuA6nj610MGqX99q4uLTVtLHh+EmAiNvMlll9A3AXHpya8Xf4
seH7nxnos9vpeo/Z7Cxa2nIjVdpIH3Tu+Y8Vw1n4h0dvEyW95f6/qUdtM81pHeKtvFAWOQd
qn5j70QlCCtEuVOtVnzSWp1PxI0PUL66vfFDwxDSPP8As3EuW3dsj61l6LpOsaHrsERkspC
CqxwTXQQeYwyq46n8KlPj7SfCVr4g0/xNaXep6dqBWeBIVDESdQM9ucVzGheLvC1tpcGtaj
pt/J4lk1AXL3EES3AiiB+6CThePSs1S5nc7HiJ04+zaPW9JvdabRfGb+JtPsDrOkxb0WD51
jOMr9axfF17rEvh/wAD/wBj2ELX2tQM84CbA2AOSc4TrXP3fxN8ONfeOrgQ6o0WuwCO3Vrd
QVO3H97pmrNv8U9Bi0jw5o95o95c2sFg1rfziBd0W5TnZ83XFdCUUrXOS00+axj3yeKrTwn
qOsm6tr3S7SX7NK0Fz5m2Q/QfhXnX+n+HvEsmmatNE017GsrLE+TECMjNej/D/wCIXg+3st
f8HXdleTaD5b3EUksXl7AMsC3OMnpXk0vijwVqWmazqWpxaj/wk89zusRE37tYxwob8KidJ
NWHLESla/Q3LkpJpk8O8/Id3vXMeJlB0eCVMhlHJBre064+1WTNKCWeP5iD1rH8Qgf8I4gE
Y3buTXNTVpcprU96nc464LTabHIHyY+1Mst2abYtG8E0LAlj09qtWMXDn5uK72eTqdl4Kv5
odZ+zxTMN55GeK+h/DfiS01vwnqPh6a7D3VqCyIDzivmbwx5v/CRRM4BOetaKa1f6D4/m1G
3fADhJFHO5T1zWCVm5I7m+amlI9P8ALgt7spJFLHK3I2fdx71dJRsFfwxUc0xuWiv7eFmin
TKsnaqkTsIyRKSc9D2r6zLqnNA+dxCs7kd9JEJzy8cvG12J2578CtOO6Z4FgKbkKYyncnjv
XN6nKrXaj944TDMCvANalmQTKvkb2A3KFJ/M101viZnF3szwHXYWg1i7QxlMTMNpHI5rMOT
06V1/j60a38TTyldqXB8wL6VybcAYryJq0rnop31G5woXH41A6854P9asP0x2qIkhcBc1ky
iA7iNu44qaJ3xtJ6e1RknPpTo+tTa2wrJ7koAySOD6jrVuym8i5SQMRg8+4qmTzSoeTk4GO
tTK7Qy/fx7Lguq4jcblNUS+UORj+taO97rT9mdxQcZ9KoABlAbnHb0oi+gEasKl3dCOvSq+
MOQOlPyQVwav1A9o+BevQQeKpdCvCy22pReSR2zz/jXG+OtFl8P+NtS05wCEkZ09l7VhaFq
c2k63aahGTuhkDZHbmvaPjVpkes6JpPjayw0d1GscxHrjnNc2sZm6XPFnQfszeLZrK/vNCl
lPlEeYqsf5V9S/2zK5JQHoOK/PL4ea3L4f8daddrkp5nluB3BNfoTp62dxp0NypGJFDEenF
a17SgpJCpPWw19Yvc4VD+VOGs3YXJX86leGNuUcAelVzHgkNjFcVjtUYskGt3Rb5UBq/bXV
7ORvAVTWZHAD0IxVuKaSJsLjApDcFbQ0pLMzL8znB9KgayhhGAr59Saia9kYZXAxSPLNIvJ
4NS4t6mSjIhNpA78hiaspp3TbENvqajt1Mbhw26T+EGttS3lBnwOOcUWuKU2tCpFYRRkHYD
zVoRIvRQKia6hyV3gEU0XALDD5FJxSMpJ9ic7emKcoAHFQZDHIan5I6UrImxNikOB1qq94Y
zhkoaYP0p6BYdOsbI3IyAf5UVWZgqSZHY/yorNpMqKOZ0OCG302HYn8AreR9v3ua4fS9Uf+
z4U8zsK1l1Ibfnl/WtYJ2sNRbOjWcOap3cRdSBWWmo/7dI92558yt4xbNYxaLG0RQso5O09
a+MviemzxxqbKTky5IxX1tLPI0r5P8NfKnxPAXxrekx5JcE16NCLSsd1O9rHA2e+SMiTgZ6
1rwwwmNt53dPvc8ew71QimRTkAfRetaAliNuskUUktwGztY8YrujBI7YHrfhzTLS78I3O3W
5YYFUAeYSiL9V/wrC8RfCDXvEwhvNCvrS9iEe1mluMn8wK3PDTC68PpdG5j0tkIWW2u4Wlh
lH9/aB1rvNJtbW6toZdGn8kElZfs8r28efVVPGKzm7KxFTU8T0L4deIdG8SDTLuS3s7wQ7o
pEkzu5/hJr1/w1pXjC01W1jvYTcQvJteWSHL4/wB4HpUN9piRazbjxPcSzKHJtpJHDZwemF
Fbj6hfJrFhLYkz2YO3NrdN8ueu9D94VneSjYSb5bHbt4chlTeSQwHc4ArjLrxP4EsdYj0if
Wwbt32bYELgH0Y9q6rVdVki0O9YXA8xImxgYA4/SvlD4f8AijQ9J8fC+8QRxzQtIwLSDmNs
nmuWfMtzK81ofWtxo8CWCyWjBsjIYc5FZB0xXcbl+f1Fa9j4s0DWLJW0zVLa5TGFWNxuA91
zmlkvIFYDknrUcrewJyehlfYI4sDGMc1n3KrGp2cHOeK0L26SVm2VkygsMDNdFODcSrPqSM
6ppF07ttGzljXk/ji8ik0hEX5hjgjoa9VvI1l8O3kLDIKYrxnxJJG9ikGGAA2gYr5zME4TR
2YeVoyTPB9bicXjsQQC2Bmuy+GGsNb6h/Z8qhhIdoZj0rG16y23IITI9ap6VqEel30dxE58
wH7oOK2aVSCPFi/ZVmeteOPDUzW/2qNQ6kbiQeDXkFzayWswxHgnnpXvWgeKLPxDoIhl2SS
ngKT3rhfFnh17O7M5Qss3Oey+1YU58rszsxNNSj7SJ5hM7K/PU8VPLaGVUGckjg0+5sCspI
Ug57V0FnpOoyWKXEVncsgHDiNiv54rscr7HkW7lTS7XYojc9PvN3r1Hwx4rstP8F3P9j3Aa
/Z9k8a9doNeSa1eLpsJsbaRpLmVSWYds9ayNLgvracXP2wWCKMmRz94fSsqlKVSJ0Uavs5H
ps95a6hcmVWaC464IwCaSW5uLmRWuCPtMRyGPf61zVv4otJ5vs8iNcxgY+0FPLP1wOtX7nU
9Pjt0jgu4rjP8TN830rkjRlFnuRxdNrmbLeoXl1d71vYw8bDG0dDXGXZfTSx06eSIDkRgkq
v4VevtZjSNgZdzY+VQeK52W9V428yXEjdR7V6dKOlmePisQpO0TXh8W3Hlg3kUUgHyhVyHH
vXS+Umr+HpryzuXSQctEG6DFeaZ2F2SdRkdxV/SdXuNNujNHIzbxtYAYBFU6Ud0cqxE3G1y
3rHiDxBd2v8AZd9q0slqgCCJFVVKjoGwMn8a55SRIcEjJyfeuhvreC+ze2suc/fT0qlo+nJ
d6zFbPIQgyxPtS5rbmJ2Hg2Vp3FvLJ8oWn+LpFS1S0iYrj1rN0loYtSuo7ViY424buar+I7
gztnB5rn5Pe5js9panY5yzkKXSc9a6q0s3Y740OPSuR+49ep+GbMX3hqS5JwUrWbUdznpwc
9DG0IrF4hUOyjYM9a6CLRRdvJfbjuYkfWuHWaQa3KY3IUcV7P4csbW50iAwybht+YH1rixE
uSN0epgYRqXjNbF7w7HKuii2ldgIAe9UoZgxnjVgdh+8O1djYWkdvZXCsgI2VxbIP9JQYIL
cAiveyitdWPBzWjyVGlsV9UnBG9XO8kZ2jgirMV20Du9qX+dOWL8Z/DpWeyGK6HlId/Rsnj
FWY0H2mRBIyLsJTb2Pevpa8UeRCWhzXxb02ZZtO1OSKJRLEFzG2VXivK2GBjrX034z0aPxV
8PIU06VZ5rYBgGj/jA5Ge9fM88bRzPEyFWUkFcYwe9eLUj1PSptOJATlcd6j+ccDkUPzjHN
K33a5mzUjbryOaVeDxRztqMfeqW7ATnrSjkYNR5Xd71PGM4Zip9qhsCezn8mYZ+6flP0pbm
D7PM8Q5XqD65q/atbuu37NEW9cZra+wR32nBjD+8j6YXaCKz57MDinA3dKQdRXUrpNpdARp
asGPTbWNqWl3GmsfNjdVJ+XIrTmugRBETkDseK9/8AB14PFvwU1Xw5ORJc2aGSMdwR0r59U
4cJnAxmvT/g1q6WPjmCzmnCQXqmGQHoc9KxqK/vFU9GXvA/wxu/ENhPrUV6bY2r4iTGd5HX
NfY/hiOceGLJJW3SiJQx9eK+abTx8nw48T6n4Z1SzR7NJWkiaIYJz0z7V658Nfivp3jG2uI
Y4ktryE/NCD1XOA1ejUip0Yxjub6RenU9OMc3QCgROTyTmoRfkHnkEcCpBqC+WQBz6V5vI7
2OqLdiVY2B+8aUocdap/2gMHd0qVNQQ/Sr5GjSV0rlkMFXkUqz84qEXsRPYU/7Vb91JpEXR
MFaZgysVx3FTn7U0ZVZmIA6VBHd22RgGpvtUJ6Z+tQTfUqLBJ52XJzmtKNdijNQo8ThgX6+
tWY/LEgAIPHrWEtRTbJVQkZBxipEkxweTTTKEU8ZHtTlIZA6Kefas7nOMkAOcjP1qNKmPHX
inoseM9qiwrlOVxsk47H+VFTSpGUk+h/lRTLTR4fpsGoC0QFm+5iteG3uT9981TsJJfsqHH
HFa8JbbuPSu+CRvBgGdPvFhU4fjJlJFMO1+pph+VSDxWsDUSa6XeQGJwO1fNfxHcN42vCxy
Mg17p4uvJrHwtd3VpKbeVR98DPNfKmpX+rX+oyyXN4Wdz80hGc16NJ2OuDE3bJMhBjPFem+
HPh//b3hZdaXUhFJhh5Rj6e2e5rywR4IlmDSyZzkcCvbvh34l1C08NpGdJtntomOJpp9nHo
MjrW3MzVSsaPhW10KzsYJZ/Fc0cv3DDJLtUYOMYPSu0tvENjLM8SanpxjUhEK3GCf96uWsV
0XU3uJ5dCMDzMek4mIP97ZjgUtxLpzz2um6da2+sTOcSRwQLGyAfxOccVDVymuY6XWXtdWs
H023vY3mk4UxTbip7/N/D6VXtoLrRIYbaERWNhGC8zB/MZ+596pxXenRTNp0FjZaffSfKsi
MrBsf3ucn8KyvEGraNoNo8erXDXF2qPj7OpI3EcA85xQ7WsxrRWMb4seMAlla6Jplz5cl4B
JI+0rhO3PvXkn9n215b+SwCtJzHI2AQfXNJO0Oq6k807hZHYMTknyx/dGf6VqP/Z8siW6TP
FLj93vGAa50024s0hHmZzaWOoaHP8Avy0YY4W5t5SGH4iut0/4j+NtBjWJdSTUrVR8v2lN/
HpuHNOUIqCC/CMr8D2qvJodxHGZtMfencE8H8KboW2Zc6PY7LTvjyFCDWdDIXoWt5N36HkV
2Wl/FDwRqlyqLqf2SR+Al1GU5+teGW+k2NxMwuLZ4rgddq4DH1qOHTLa/uDEjOCjY2yrxmn
CMkrXMfZM+rYbm1udPuPIuIp0KHmNwRXhnjm4W11FYYmww6DNHhbS9Q0uWLy1f5X+ba3yla
6HW/An9uam+oTXTwwBdzeUm5z7LngH3NfPZjrUjBlqLgm0eS3V1p0WmTXt3areTRuAIXdlU
565xz+oqpa+JdRisZbpxZaBpQ4C20IEkxHZWOWb866XXbTQtKn2atKJYbdS8Vop4HvK38RP
cDivGdb1O41vVnu3AES/JFGnCInYKOw9qulZI8GunJ3Ot0bxUDrglhDJ5hyx6Zr3S0EGu6A
jearzsu1Vlyq59yOcV836TYqNLeeNv9IjOWPt6V6d4E1hw8ULyeYj/I6nNZVIWldI0o1G42
bON13UtR03XLjTzDa2rxtj91GWH1Bbmq1hrGqpfBzqd1N5SkjEpAPHIwOMVc8XW9t/wmd8k
IZE3Z2qeM/jVHTLaNrqSNxGR5bkBuucGutJJHE92crLf3E95LcMcO/rzjmosSzuBIXlJPGW
/pUWweY4xtG4DjpXR+H7APK0snDLzHu4DUahfSxatrGWw0/7QYmZX6yINxSsW6mNxKQpWQ9
ioxj61r6pfmOZoYYpIJHHzrG2VY/SmaVYSxFZ5bNbkE5KOdufxq4xuzNq2xnQWy8PKgbHOC
2M1K0KHO2PaB2yDXWjU7GyieNNDslkkbcGuZQ2z2HNc9dPbu+TeWwYnOOoH0xXQ4pAZrwg4
2xlmHbGa19HttJnjnt57Znvv+XYSHCsO6nPc1DFNFb3Ae21GKJvUKTzU11fzXVvG91NbybD
w5Qr/KjljYaZNHOl5MbO7totOu4/likijCAnsGA/nTdNntrLW4/tSz2t1G2HKLvVx9PSnie
HWo44rq8t4b9cLHOGADr/AHX/AKGrMptPDzNc6tfW95dlcRW1tJvJ/wB5+gHtXI1qNM6TTk
0DStXOpvH50t6SLSFjwW9SnUCuM8Rzpc6vNHld7H5hEcqh9BWBcX91qeqtcTTsZJMLleAq/
wB36CugvNMFnEI0UcLv3NyWrN6Gyd1Y5twfSup0LxHc6XpF3bEjDj5B6VgSQsF3FeKpkyKc
EkLVySktSIycdUbVtK8hnnAJYnIxXrfw/wBRKwrDOMgnvXmvh6S1tHAucMJuMHtXqWj2KI8
ctsOPQV5uMaUD18tp3fMmew20IuNPd7eBSCuCCK4DU7WSO5dW2nk4XpgV6L4RYvalX6YIOa
xPFGkiG4aUIuGGc+ldeT1HGSuc2dUnJcyR5veeagUIqqWbDNjkCuZ1Dxva6beyLZ2cl4YlZ
X8xgEDeuev4V19xbxpLH5iA4cHduOK57xP4X0RtNbXUtL3z9x8+Oy2tu/2iDX2OM5nC8D5T
DtJ+8bHw3+KE13qv2PxBfWttZpCfLiEeFz6/WvM/HdppTeI7q+0GR7rT55GxIYmTa2MsAaz
DrvhbTZM2WiXlzOp+9d3HlgH/AHUwfzJroI/GviPWfCt9oy+Gt8LYkSSyt2PlDvkmvEp1Jt
crR6rgk7o4PaCgIOQRkGoxjeUPAHSpG3hm3KV56Ht7VAwZnyozinZvULMCH3bc4FOMeEyTk
0uflDNwaQI8hA7GpdtgHQpIybo+MHnHB/OugXS9HgtUuJdcjupnGfs8QdXU+hYjFVLbT5lj
3JxSbJVmBl24HfGKiVktARIl0yEi3VYSDxyS34muui8R3en+A1lnVrkNc+XhsHA2+vauQY/
OTkDPTI61pXxz8OgCFGLwHK/7tc77lKNzrPC1xe6jbQfZraCFX44X5iP61kfEG58/U006Ll
IFwzjoSa6Pwu91b+BLO9sow80eVKgcn3rDvtLv7uKe9ksTuJyzAU6dS+jM0zz7btJ5z2rT0
K9bT9esrxGwY5Vbp1wap3amN2UqVI7VViZm6ttAIreUVKI09T2X45QJcatpeu27ZF9aIxAH
esr4KXTW3xLsdzkRyEhsfxe1avime31r4J6PdmUG5sJBF7/TNcX4AmmtfGllex2lxcxQS7m
igTcX54H51eGlZ6m01sz68+JfxLsfh3p1vt0+TULy6UmJPMCqPrXk/hr4weO/F3iSOZ7iw0
LQ7dwZ32gRge7v1P0rY1zwHrvxA1hvFfj2c+HtFtUJitAf3ojHr2Gen414Dq8d5448Xf2D4
RsZrrS4ZPKtLVAfLRQcF2/Tk1hJvndi4ub0R9neH/iR4D1/Xm0Kw1xdSvFBJ8lDtYDqQ3Sv
SYDpCQ7fJO0dM14n8Hfhdpfw902S91X/AEzXLkfPInCQj+4tevrcWZJIDY681rGLktTqtJr
3jV8rTHRXihDEdqSJtOZ9skYjPv0qtD5MzqANqn0NaEmlWIUM7HJ9TUSstGZuydhXfTohiO
JXJ9OaqtcqMhYFGentVZo4o5CIkJI6EZqVFyhdhwOuaOQ1SsMBLuNyYJ6YqxDC4kDZ2jNQQ
zpNLsQjcKvGKZYyWcAEdc1nKLQSbe5OlxGjBGGSauLIjKNpArEnjfzYylxFg4Bz1q/FbsY1
InyDWUo2OeUbK5ZmjRl5IzUO4RR7n+ZfSpfI2DJkyKjeATphZgV9qx5GZnO6pq8oWRYIyq4
PP4UVdn0Kd9/lzRhSD1HtRWtkdilSPMLCVfs6fL8uBWiJkf5c4FZdo6G0QqD09K0YiN2Nor
rgvduKCLcLKoyEB+tLNdR3BMYRQQKjDArheKrznybe4lSMyMikqG9QM1rCKOix5/8AFXXrb
TfDEmnKpNxd4G0HoPWvnUsfMCqPzrY8Xa9qWseIp7m8QB95VEJ+6M1joGHOwk46AdK64NG0
CXDMOCa9O+GTuIZbK4tUNlIxaSby2eXP+z1A/KvOLWBmALEj2r03wBrMOkW8yvYzXBDbv3C
5b6nitpaI6uQ6xr6Oz1BY9G0VngyYvNnxDKT6hiM/nUrCK1s52fT4UuIuWFzMJnlB5x8mCB
7msu78V6ffaubq61CU2yrzbCRcxt+Iway9Q8Z20SztYxLKJhs86K2PnFcdCRxWUpNGigdHc
xabc6a0+uWMulW8aeaipImz6K2dwzXi2t60utaiTbp5NnDwilsNj1Ymi+/4SLV5zs0yf7OD
lI3BA+ppj+EvEF+qh1trGEHLNK461hUnKStGJlK6OfInnuFW0OyOM/KxwAfXk9avXN3omUk
1XUZbm4jwFWE8J/8AXrpNRhNxoMularqen3jqm23it4QGXA65WvLYrMtAd0W4pnnGa5OaUP
U86rXnTfunpNtrOlTqscMc9ynGDIoyPxzVi6W7srgz6cJHiAyUDZAryb7RcpbM8RkRonzwS
Mj0xXocf2qTRori4E0cdyg2+U33+2DW8MQ5R1O3D4n2sXfdG3e6iyaR9o1BrSweVf3ZmfJY
d2GM1jaE2n2t5FcpcNfQXGSzNEY8H8zmsXxAAklnpKWioyAbgDndzmucuNR1C/8AEkOkWN1
JHal1jRFfGT3rGVdnF9bnGTTPqbw41rJpctzFaGCFF+VmJ+b86zdT12++wOtvKtuG+XzZnC
DH49a43xD4/h8I6DF4c0pPtN6EUSzTOTHGcc/U1xB8TxwWLar4pabUtQmBS3hmjym31C9B2
rzJ0p1azqyeh0PHJw5VuW5rXwouszXfivWjqCAnFtaAsCfc96wNeOl6nN/xIvJjtoxhYiNr
AD+dOu7o67pQ1FtEt9OkhwiGE4Eg919a526V4ZfMUOoyCcevrWsYRWqPMnVk9GdN4K083d/
c2s6HlDlCcEVVg1AaJrBtJA8REwDkHkLnqPwrX8NeILPRvFFpcalGrW19FhnP8JHGa5fxZf
2d/wCK7i4sfngDAKfWh83MPlSpKSZ1WvXOjan41jGhW0i2hRRukOWkbHJPpWWqLB4glQxqF
CuAGOOdpp/hxkj8S2kt1FiEEFgnU8Vo29xo7+JdUae2nlZ1k8ja4XbweTWpznB6fYm8uZVZ
l2Icsdw4FbtzMbSxWJUjuICMRskmGWs/RZp7Z7u5hEbbPvpJg7hT1xdTfbxbLbh/uqvb1oA
rfZpNok/fNK/3VXLMKsDRbwoHvbiCzVun2ifDfkMmp5b18pFZqYmb5d6Hlj7VPcSeHtNmSz
1WC5urh1BluY5cCM+m3HNArGf/AGGGbEF/aTseihzlj6DIrOu7Oe0neC5iaB1OCCO/1revb
C3t5lNvItzayruilXPT6VJCj31s2l3GZnVS9vK/VP8AZ9xVxbCxyyqc4DZ+tbVmI7rSmiKf
MD2rFJPmcDGCQfbFaumN9nRpZf8AVGmJkMenT3kvk29s0zg4yi9PrVs+FZoQZLm5tLQf3pJ
gW/75XJFalvM+oNsuZ2t7SNPMkEPy/L6H1JFZreJtOWc26+G7c2wyqTISsxHqexP4UmNCJ4
eTOYtb0ovngec2T/47XQanbywW0S3S4kWIBsPuDe4I6is5bfR9Kthq2rzebE//AB72KyBpX
H+1jhffNQ6f431R/EsN62n2c9vEuyK0aPEcSeg7/nUSii07E9xYypaI5i4cZHFZtvpglulW
WdLcMcfOc1t+Jrs6lLFcq0kMjjDRg/KPoBWHBbstzHuY8Nnk5zQJ2LGp2/2C4SyfaZYmwxQ
5FeheEvEcWmFH1OYLarjLP2rlrzw7q93q1xrF7PBpunswMct7IIwwx27n8qz9Y0q9tGieWd
LuGQfJNby70P8AhWM6MaitI0o15UHeJ9MeH/iJ4EvdQjs7HWo0nfACSKVDH0BrvNf05NQ8P
u6rmRRngjpXwrF5kEscgJ3LIG69D2xX0H4Y+K+r2PinSPDWt+VPpl9bIIpdoDxuRjk9xUU6
CotOB1SxbrxcZiX9jKk+1EYgN1HNaXn29jo7PcPHG2MZmITcPoetbniW0htkuIXtzIr5Ik3
lWX6Yr5i8RQSx65dRC4nlVWJQyMx/nX1DxbjRUj5n2F6vKex+HL7wRqOsi1exsJ76ZzsBtl
JBHqeQa9OthDJbi18lYodu3y1iCAqfTFfLfg+aa38SRTRSGOaNGYEdjtNdv8LfGGq3Orao+
t6jNcqqgorN0Oe1Rh8VGfuzRvVoSjazOJ8SaXPonjO4SXTpEhEjMiSjG5c9qzte/sW5jim0
9WhlYfPH0wa9Y8cXEV6GvbsM0pJwzc7RXj19PGJW+yqvBALEdM1yyxC1gtjphFqOpnRWF5O
4WK3bb/ec4H5mtS10xRKFmvrOIjs0v9QKs3h07RdMtk1GzOo6ndr5hieRkWBP4enciqWm6d
J4iv8AytMsGtWCl28+UGONe7Fj0FcLk3Iux10Wmyi3WS3kjuIV++0LBgv171jTrGLo3CxRy
qh+44yppJ/EOmeF7O50jw2Vu7udfLutTZPlx6RD09zUWmy3F1oRlkt0BGdoAxketJsLEV1P
BdP50Wmw2mBhlgzhj681YvQT8N9wXA+2gf8AjtV7c/6O52gOewHSrt/x8Nst3v8AOAevy1L
bZcVc9I+GRjfwikErAMQSp96vSafMkEhuX8vBO7zH2jHrXDeFtXn03Q7cySrFEqHnHeuVub
nVvEGteRDPNcNLJtQPIzAe+3vUxi0zCMXdnS6l4TXW5rk6HPb3FzBG0zoj9VHXnpXAPAY5M
Sgg91NdjdeLIvB1rJ4d8PRwXU7cXt9Lzvk7ooHG0Uyze31XQbi61FbZdRdiyPGMFRjgY6Vu
n0KUTodLn0+X4IahazTQx3QuFCRtIFZue2a5zRW1zw/cWGq2t80VpLOqsbeYHGDyrY6VzUi
yGX98SxxnOe/aug00vdeG9U0+Mt5yR/aogDxvXr+lVRmlI0b5tGfT1/4V8W/EmCGLxR4jFj
4XAUpYac58y5U95HPT6c11NppHg/4feH2h02ztdMtIx8zZCtJjuxJyxrH+DOvnxF8NrGadg
1xbL5LnHcf5FeXftD6tY3Gqadp9uyvcRKxkOT3PTFdFRqK5kjtjamk0e96D4v8ADWvwsdG1
GK/MfDeUeIz6HPeuiBhYddpr4qtPH2sfDXw9aaboMFqmo38YnuZ5U3FMjKgD6Yr6X+Gd7r2
o+A7DUvE921xe3Y80nZt2g9BSpzUjanVVR6o7tpHjGYpipHcVai1eRUAmHmEdCTVHy9/CnK
Hue1RuiKcBg30rWyNHG/Q131aQpiNACaprczksfMJJ/hJqtmPIG7BqURW7DcrsGHrRYnkLK
XKQoWPytjmonv7iTKmYhMdc4xUb+UoOWBHvXKeN9SudK8MXM9rcw27bsBpBkfQ4pWbKjC5S
8eOE0tdWgu7lZYzhXt5iQD2yM103g7xgNZ8MQ3O9w6DZKWOOR3rxS7k1vVfCMUtzcalEsrg
ucIsCgnHbk1yeh+OLnwouoW1mZJTOxSPLAqh9SK2lSTjex1ypJx2PraPVppBuLsY+xz1q1F
qXknckwB9M8V5V8N/GD+J9OeG+RTdwDG8H734V3pSAErnn0rllSsccoWlax1EfiCKUESjaM
HkfSiuNmicDYCQuD/KisvYoy9jE5ywiVLFCZyfxrRiIL/KQcdRnmuZ0i6iksgN2cAda4XxF
431Wx8aJp0Vy9nZQlS5KDBB963hT9w1pU7ntUFz5s3lIgzVq/hZdOuGZclUY8d+KwdF1fSN
RgWazvo5WPHyMNx/CtHUdQWPT5wJekbMATjPHQmnytSsjVwfNY+O9ZSSTW7ycRMAsjZzxjm
oIZNoAO/Pr61tattlv7l5FAEjsRluRzWY9qrBXRlJA5GavllHZXOlU7FqGZSuMfN71JHfXV
jIWgSVC/V4pWUken0rMDMsgz+VdToKaZKrNqNurwMcFwSSp9NoNa3lJWsdCZmprItpi0Gi2
6t3Z1LZqxJ4t1URhYorSEdvKXBrodQ+H2ny2f9oprD6RbyNiNWjMgJ+mc4rl4fh/r2o3Txa
ddW98qtjZHOEcj1APWuaSq3I55lW48R67ICrag8cZ7BsCs2W8jkYm6vWn9jITUeseG9T0m+
8i7gfg4J6kfWs+60e6VlaGdHDfw4Kkf0rmcahzynUb2Naw1bT7HU4pEjOSedi7eOmM1HNC0
Ov3NpBnyZTujGexrJTS7uNt12yW6EY3GQEn8M10GpeW1vpuqWkbCEL5Tt03OPT86hxn1R5m
IjN6tHKXdvNBqMls4KbwQc9667wRqkX9kvZXiGZISSVY/dGOtc/4gtfKvoLtSwR+TlskVXi
a4sbq5ki2CKdADn3pJtKyMqNTkTXcW/ut11f6jC33ThCx/CtX4QaJ/a3jNbmRd8duS3IyCx
rl9cKW+nRWkTBpJfnbGeOa92+Dmif2T4bOoTLGvmjdn+LNcuInyUm1uXQg6srPYqfE2w0Xw
nHJfaLpKz6rOQWmuAZhFn+6vSvJLfwz4x8UXqX16rrCTzc3PyIq+gFe1+PPFtjokhhKx3+o
MM+WTkID0zXko8S6rezTXd5dsLaD5khRjs3dhissPKco+8b4lUoO1M39YsNHtdGA06C4BiA
jaZgUR27kZ61k+IdLltvDen3xJInGNzFecfSsqHXtU1je17eyzxfe8tmIRPoK3tZuRc+C7O
CWbe0LcZ7A10xVlY4Zu7ucXr7ObPTV42+Wf51jwq29dg7jNa+uFTY6eBj5VI/WsmIsCNpwc
1Rm1c7TTTImuQGP5W29Tzj8KgSVovEF0d+5mD5OMdqbaXMkN9EyrucAe1NhSWbVpyEOSGY8
+1AznLMI1w7OzKM5OD1PpW7vZojxjcMKB2FYNq6K0qkcjqD9a6S1QyfZyw+QntVJEtlch7C
W2lePhG34P86q3en3Oo3k199ptVimbd81wqt9MV1XihbF9d08IjGERruXoCR61jah4wmjvJ
YLTw9o8Ucfygtah+PXnPNJjQ633x6UmnvJBIYmyvktkgemRW3pGh6qZl1OeBrOyt1LPPOQg
C46gHr+Fc7B8QfEFqMWVrpdq39+OyQH+VYmp63rutPu1XUZbrnIVjhV+gHFIY5St1rU6RYW
NpDgnvz1FbPkGQBFAES8Y96yNEVY79C2SxXnvXb+H4LaaO9aeM7tpEYBwOnWqRLMndGvhbU
LiIbXk2Ru3t14rlbdFCyTJlieBuOdtdFcZbRr+0XopVwufTisO1Q/Z328j2qlq7CIJVWSPm
MZ/MH8KW0AglBViCKnKjZgdapr9/nipluNa7nW4a4topSWdB/EM1NdwRR3FqNhAYjn1zVbT
5cafCFnK5bG0ZxXSeI2Bu9NhW2Ea7UAPXfUjscl40ubifxXNFNM0gtiFi3c7AB29Kr2EytZ
OsjEyE5GT0p3i8bfGN8G67v6VBpoUwsW6gUDNZrUNZCUZGWHVa39VZofG/heQ5UrHbkMRx1
FUPLjbw7H8zs2/OKk1+QP4p8OkfeEUHAB9felJtQbRUdz6m8YWpaG2uEUMrxj5hxjivmbxT
B5/iqeINnLAAdOtfUt75lx4UjDKdwjBBP0r5k1w7PHskZG4pMDgniuinU58Or9yMRRUa9/I
zdHslt/FPlbipEb9Bn+E1neB9RtrDU72a6lKL2GPvYNdOVQeOJgJ0CLE5Vc/wCzXFeE1tX1
a4FzFmLB6HPes+ZrVEnQeJNdub7AaT5ZDkD0HauZtLdZtSt4Thizgfma19bEDXUSwP8Ausc
BhyKf9iGn3Gn3jKMeYCTtNSlqFzC8SGS/8Z3UTZCrJsAB+6AMYrqtKtFh02cuBsVCm1j1rE
1JEj+IN07rhJH3p75FdQ4V7BEjUB3bcc+gpvQTOOn0q2Wb7TITknIjAwFrQtnZbKRVJwFqD
VZfMmYp69BVqwjL2U3IXC55qraCTIbBFazuJGGAF6Z6k1YvxCnwwRVQs5vsEr0+7S6XKkVl
PtdGbbyh4zV6aG3uvApCxSbBdeYUUZA+XnFTsXF2Zzst80mlWljAGJ284Hf0rUvbiLwboht
7KVJNe1CPMkg62sR7ezn9Me9c82Y5A8bkFVDR8cA54P4Gumk0/S/EVxY63cyLbjzVg1JVB+
V+0n0b16Ursexy+ieH7m+H2twwgHTPc10Q0Odv9WcEHj3r0bVbODTYYooF/dbQqqi4x7H1P
Q596p2lhqF4x3CK1j6AnqaLmTk72PMrqzktr8xzKwJ5+laeibbHxBZPO2LadhFICcZVuMfr
U/iezEVy5WXe6HBY1JNGkvh2G9tUCyQcMcZzgZ/OklqaR2PVfgXfSaTrfiLwtJePbpbOZYh
7AkE/iMGvPddnHiz4ozgTSSWvnNl2H8C5LH8gaj1HW7/QvEFl4n07IbUdP2P/ALwXa36j9a
yrV307wdq3iR5MXFwfsltnrk8sf6fjWzqcysjXnexiX99Dr/xGkuZQ7WnnqMAZ/dg9h9MV9
gWHxG0mDS4o9PsbmS0tgseQoyAB6V8e+ELPzLo3krnCOEzivSb7Ubu2028s7LU5zGtwu0oS
O2cV2UIWV2enhadlzNH0DdfEG+aMNp+iC6idtqus4APsR6+1VH8ZeJWBEWgW4boY2n+bPvi
vneya/OpwNKtzNbC5VzEGYhW9cV0OhRxzeMbua6tbloXuAcRK27HoCK6Lx7HVp2PTLv4keI
4rj7P9i0+KcMV+zuSWPv16VUX4qa7uJM+iuFH3S23B9OtcN41uLj/hY0V9pRkIgj2eb5R/d
8Y27jwTXnz2l3NJOWSQgy7jkd6qy7Fadj3pfi5rUKPNJb6RKinBVZ+f50638ef8JMjR6pcW
NjaBs5UeYXbtxXhEFjdR/aj5LZIx9a7nwf4cutVsET7TFbxKfmaQn9PetIpPoNJPpY6DWPE
ckeoS6dZass9psAdhbAD9BXmuoTm4eR0lb7/YAV3uoaUbNNTubBJmtg4jwVYqcDls157qEG
y2ZoXZjncRjFadLGz+E674Y+I7jSfFFqH+VJG2kbutfUP2nJWQNgkZzivi7QbhhqFnIoXfH
ICMjrzX2Hpxe50y2kdAC8ak4PqK5puJwz3uaLXTSAnzQOD29qKrCHGRtHQ/yoqLGdjzW/1G
w0Lwq2qYKgp8ils5avGf7Tk1yeV7qSSTeMOW/hFQ+I/FOreJIbbTbKxlWztl4BXBc/WsS3t
tXtXWW4WO1VOSJHAP6UUfd0ZpTco7o6C7spbCONoryRVHKSo5Uj8qhfVfFH2drWPWbqaBzk
iR8is67vZtQhFrbJ5qryZN2FH4Uy3u9Ss2MBnW3bHDMNy1tNKWxpN82qJZm1JgvnxwSEdvu
sfpT0eQkFo1jf8AuA81v6TH9qtk+2vBcTHJ3qw5p95payLmJQT69xUqlUXws1hSn0dznJFk
ZyXj2nPTPStHR/MjuRtYDJ5IbawHt61Fc2y2cYF3KSD0IUnH1pbHynBETBx2JFKPtOa0tCb
S57NnT6rc20s8Ytbye5jiGPMn+Xaf9nFRWKXs0mbZHG053gfrms1I5D0ccfw9qoST3UOqIs
E7RgjlR0Ndcjrloi94msNWtrtb66vUuvNxguSGGOMEVgrqdxE7FtPgLjo+CRSXN1qE8UrmS
R442OQRWVcSyJF80L7nH8TECuObaOWc5LqbK3182JHktFPZRbgkf0q8t1can4bvbOe63yW7
LNEpAXAHXAFcSkjynaEfjrtOa1dCdtO1qH7XlYbjKMD/AHT2rKc5ShY460pzg0U7+5a/sY4
pQCUBHAqrawNdXMVuYmw3BY8YArtrrwBqNncSz6pcW2k6fneLm6mABU8ggDrx2rm9a1zw3p
9pJY+Hnl1G6kXa9/L8saj/AGBXm2tueOk1ozl5CdR8WrEoPkrIE9cgV9E6RrDW8cVnbuqRw
RbtuPvYFeOfDzw/cajfPqIQBUB27+565rutPuH/ALYknJBEL/MoPBHQ1zYpWp3PTw8bQb7n
Bai1xqWtXl3K7tM8p5c/kKyZoZmt57NWxM5ztXoa9G1bwPf395Jd+H5UubSc+Zt85VdCeoI
Y1zl7oNjoLNd+Jb22DKMrZQSCSdyPpwo9TWqd0ec1ytmHpumahBps09zayQw4Cl2HArWvrx
Z/DsduII18rnepJLfUdqzLTXrrxBq0emL5draMf3Nuh2qB7k9T71148BeIHt2jkhitLcnPm
XFwirj1zmmI861p42hs1QfKFrMQKXXnABB613F5p/gvRpNmva0NXeL/AJdtNJ+U/wDXQ8Vy
uoXGkXGpLNo9jJY2o6RTS+afqTQBuW8ifa1IUOdoGacIfLv3lZvLyp6HHat+z8G+INQhg1K
2NsLWVPlnedFRfY5pt5p3hnSZTJrfi2G4uYxlrfTojOT/AMCPyj8aAPM4WHmykEHjp3PNdp
pu2fQ0niIkNu2xxnGD61k69rHhy+EcWjeHRp2z/l5LnfL9VGV/I1F4e1s6VfEyRLLayjZNH
j7y+v1HWglmxeTpII5JoDIEOTtJH61h6qsMk32u1jKxOMEHkpXby+GE1pPtPhjUIL+F/m+z
eaElj9ip4NU38A+K45Cz6eIAerTyxqmPfJoGjz/IOcdB1qe1sb29jkktbaWdIxlmjjJCj3P
au0aw8L6MDLrmo6fdTd7bTo2uG+hbIVfrzWXe+N7hLOTTPD1qNIsJAVbDb5Jh6Fjx+AoEzH
0yVYdThcMSM7cNgEV2ywPptwyvdIkpGQrjduB78V5ojuX+7kg55r0jw/rOna1ZRaZq8/2a8
jGIJzgAj0Y0CMhwlreO7SxvHJ8rHaeB3rJnia1nJQq0bHIIOARXZXngfxPLKfsely3cTfcl
tysqkfgahTwfrunRs+ry2Wk2jffOoOvP/Aev5VSA46JJJp9kYyzdAOaqTr5U7JhuODkYINd
kniLwz4fkLaJbjU75et5PHshT/cXPP/Aq5C+1G41K+uLyZvMmmbczbcAmhjRtadK7wxpEm7
ByDW3e3dxPe2JkDAxMAMA8Yqh4Z0XV9YtgulafcXBVsFolyo+pNdTP4Xi0xRPr/iiw0x0OT
Esv2iX/AL5SpKOD8XOG8bXzDk7+/wBKjssC3f5fmyB1pPFF3o154ga40e5up1f70twqp5h9
h2qbQ9OvtVla3061a6l67UO4/pQBcErQ24iP3TV7XZ/I8R6BIpLKsELEk5HWtFvCmowwf8T
y407RYhyftko349lUlqp3V74Hg8pbia+1+e2AWN4F+ywD2y3zNj6Ub+73C9tT6hg1c3+iWc
0DAxSxgEDnHFfO/i0GPxxfOgyRIK6v4eeLVmmGjRuhUt+7TcSUHpzR4w8E+IR4nur2HTZmt
5WVhOHVYwD3Yt0rGhdRcfM3xElOSl5HA6ZMx8ReaC8jGNwQcfL8prE8KEi+vGRfXqOa6abS
9I0a8+1at4vtLaVc5gtF+1zN6j5cKPqTSaTqfgBbuaDS7e7szL1urycYb6IM4+ma2OZlTXI
JHhiu1i+QfeI4NRXmoveaJHAzHMXK114bRFsJZb4tc2LDYqRNh5D6iuWk8O37yZ0V1voJPu
xxMGkUejL7UCKN+y6pc2epxIy3EOEnjA4PYEfhXQalILW5WOLBWJB831HNZcPg3xlDcLNb6
HehgeJPLZVX6lvl/WtOSGz0+TzPF/iCwjbq9tpy/aJ39MlSVSmn3C1zkJpiLrdsJXPRhXT6
dLbz6Pdq9qVlVM5zVDWPFul31oNN07T4rWwViVUHzJpD6s2P0q3o6PLpM7xWkzF0+4AWb8h
1q+ZPQlxa1MKC5MVvIiRADGOeeta9zeT2fwyt5opnRVvjnac8bfT0qO18I+Jr2188aV9jtW
ODcXji3Qf99U3VotB0/wAMS6Rc+J4bu9V/MigsYzIu/GCrP0/KpZa2MF2Bjil3F45BuBI4z
VzS9QXS7oidWmtJ18maLtIp7fh1z7Vb8OaYuq+HbmCNSZrdd6L1J9RUP9i61dOFsdJurlSu
DsjPB9ycAVII9O0bUoprM6DflpnQb7a56+bF/Cf6fhV12WIJJDbnaDyXJ5NcToom0KC3TxJ
qWnaXFA25CbkPPGP4l2KDnPHBr0OC90jV4Rc6Ldi7gkPDuBH/AOO5yKDKZxclmNV07xA3lE
SRgSJ8vQg1k+H5rSfRb6wnRhIV3R8gZOOa7XRLSaHX9bsx+8Se2bcCc7fevNf7J1GO+mNva
yyRxHl1VjtFNG3REVxrclxo0GhyWschgkIjlydwzjK479Kf49kNhaaP4WjPzW0QuJFPB8yT
nHHoMCrnhawh1DxVG13Iv2S1Vp5yVwAqjJB+vT8ay9OiufGvxJM7OWEsplffztUZwPyxVxj
d2RSjzOx0GhaW1josAfyzvO9gFJIz1z7V9I6H4Ot73w9a30Nlptwz7XwIyozjGTnvivD/AC
ovtTWqrvQME4OQa910zUJ9J+HUeoxXG1IICVh2dT9a9XWED6F03C0Ub2qeG59M0XzbeSOAD
52jS0Qknp1NefeHJLm88V3mnQrGqKWM3mk5Ye2OlVfBPxP8QeJ/EF54X1eVJre5jJieNPue
1dlYaJokPiM6bZ2kUUqoftLTGTdIT/dxx196x9rLsRGq23Gx5nqH9nfaNSsEivHmjnJSOIE
RD396xYbKNrOdZLfLD5t7uyE+2K6WaSNPG2paKshjSG4byiZ9iDjucE1wXjjxBrFpq72dvd
KsaDlYv3in8cVpLEOMdjodRRSuDSRozMiuDn7wJ4rvvh/p1jqthfxzzX7SxsD5cUZKj34ri
4WmvdFg1KVoXlb5SF+U/lV3QfH2veGUuo9HuIVjkYFy45x3ANS8TJRFUlzJNHW+MNDv7bV/
JOtNJFIoY+bcbdgx02A8V5VehN0kQRZCrFS46H6Guz1fxXJrlzDqc1lC01zGVe4ZlLN7cVx
N0T5kjrtBGflHas54mXLoW/hKmnwCK/t3XI+cE/nX3B4f0Nb3w3Y3ImADRIQAPaviC0mJmV
i2MGvu74f3aSeBtKZ33Hyl5/CuT20zy8Q2tgfw5IgJ8/Jwe3tRXZBoGU7ZF6H+VFHtpnJ9Y
l2PzZW7JhjWbUZ3VOy5Wj7Vpu7c0PmE9SxzXo+qeB9Lv7LzrGBbaauG1DwVq1jG8pZDGgzw
OterzShD3T0vfjH3Sp/abu+IkSNOmQM0w6i6gi4hEie/GaS2sYEgUSH97n5vpRcWSeYJBu8
kdRmsfbyM+eYsN3pituETQH1jfH8qvRXkYUm31e4j9mbIFYv2a0eVvn2IR8vrmpbXSLi6B8
tkZF6seoqPrU5aI0hXmjaTUL8RFRew3Sk9JVBqOS6kTO+zsyvcx/Kaih0KKPHmXIJ7jdtqy
tlbRN/q94HpJnNbe2mXzz3K6XgDbLeFlLdP3hxWtapPGqvdbTj7ueSPxqKIRJteKGNV+nNW
JZYypkUEsRwKvntqzaM+Xcm3kny/I3q/3hjrUttpjzoUj057iNW+6UyF/GuXi1LUIrpGW5k
iKk42tirS6ne728q5nODvZTL396h4iHUHVhfUsz2y2N1cukKRKn31K8/hVWXUIbi1w4TGPk
AXmrEGy7c3U0keHU/u4JDuJ9xVS3tY2YgZfBPyNJtA9qUZybutg1eq2MvXrJdet4FuLyXzF
xgy5OPpVey8O6dagPIzXEoPVyD+lbDnT0lPnfZ1I/h3Fqs2t5ppk27kC9gkVD5G7vcyVCF+
ZnQaOot7OeRWcYiJAUYx+VZPh2d3jvZSCVZuN3GK6a4ubaPwhcTRyFsJgADHauL0BtmmvOA
QXbIBPWvGx7TaijKVlUSWxBrKQyiSGXdzzlXINcRd6PBHMzrcO2ecN1FdFrV0POOG2yE9B2
rBupXkX535FZU1bQ8yruzLZETKKB1yaSa4up02S3czKBgBpCRihuv3s0w/TNbnORxwoqnr+
FXrCCIzq23kc81AO3y4rVsE2W8j47UAU79neZkDsqDsDxVBLdMYB71IZC0sjH1pQ/NUiWLI
iKMj73r3qKnM/NMLZGKTEO3upDq7Kw6EHBpZprudf3t1NIB0DOTiowDnpSKDg0ikMCYbOKc
BjOwYJ9KcOtNP3hQMXIHDKQakXkc896gbO6pYwSQACSewOKCWXYtQv4F2Q39xCp4wkrD+Rp
BZXl0/mGWWbd1LnJ/M11Om+ItKh0U2GnaAlpdSRYku5CszTH6Mvy/WsB7ueQP5jM304qkCI
rrR5LGyS5mKNHI20FXDMPqBVaT5oUA4HpWtOJF8KeZsH/Hx/SsmIO9qORSZQQ3t5bQvDb3c
0MT/AHkjkKhvqBUDRu53SsST3Jof/WU+kBGkaYY4bJ4J9at2jbG3pIyuONwODVVc760IkEN
qLkW5mJON5+4PrQBWliknlzl39vvE1JZ2cYu1VkYnphxjHtV+w1N7XUI5UO3Y4LbFHStl9E
8Qa7rMmoaPplzqFrIxcyxLwhJzg80AbHhq4/sbVLe6hjRPKdeVHJHfmvU/HGq6X4ihNhaT3
YeRclt7FCcenQV4wkV1aXEsVzA0M8TbXTI4YdRXeQ308WlWtxEpLFAM46iohLlkaQOKHgKP
DG8uhJEDnEQzk/WtfRvCthDC9w1hH5aclnO/+ddRDE2rzRqhYR5y+eAorJ17Urdo2s7GUrb
qSCQPvEVrPV3M6hzup3zSysYmVYEOFVFwBWZHaR3IMryOrZ4ZWIYUy6Zi4UtgZ6CtKxt2cp
s5GfSqexiVtR8K6wdLW7bXbiWInAjmkYgZ/GsGPwyWuPKe6VsHonr9a9H1pmihtbMsfmG4g
dq5WS4jhvsuc5NZ2uNOxFDp1nYgbIgHX+I8nNbml3NxbxzTwXDxvGMq6HBX8arI1jcHBYAn
vmrEnlWmmz+VIz7hjijlsVzX0MeXTtc8YXZabVpJWUHm5kLmsW70BbBjFJKZWHDYXAruvBM
W69MchJyhIzWP4htXi1OTIyNxxVR3EzS+Glv5PiHy1AjWRCODzmt74h6Nq81n5lvq14qIcC
Hzm2N68ZrnvDd19k1OzlAAxIBxXrfimE3Ghu68FlyKGruxJ8yDSmEzLJJ8xPbkk/0r2Xwh4
P8AC1x4eh1WK1ea4Q4mLSscMPYV5heb4NRdCRktzXovw0ubyCW4CFWsn4dMjcD2IFNxsB2H
hqKM+L5SrhYjCQFznpWR4w1/VNJ8PTW0N00CzscJGxBKj6das6U8cPxEt44m2K0hVlBHX1r
i9d0+/wDFfj25020kZba3mbzbgn5IEB5Ynp07VjDcaepmG4bRPhtqF5JIfteruLaLeMNsHL
H8TiqXgPU7rw6Z9VtLaOS7mzGHc5AHfA9aqeKr1fEHia30TRd01jakWtpsH3jnl8e55r0A+
HLHw5t0u90+5M8MYZ28/aC564rtw8L+8d+Ep80rmRHrOsG5juJYYZCrl2BQrzXokXj9NS8H
roi2/wBll8k703Aq59s/yrz+aS0kLJHb3O08f6zt9avWer6RYLIn9jeezqFDynO0+o+ldTe
nxHtJaph4Wm1Hwz4s/t2XSrqS1iQkqB5RbjsW/pXqfhv4o2st7e6jfWpSOUfuI1fc/wDugH
v9K8ih1C0lS4hYXs7SdXZt4HsCelRaWNNjmYMbzCnIChTWIRp8rcjd1TUtSm8W3t8bCezM7
lwGkBIB79eKwtRv7uW5ZmjD4HJLc1faSwnvpJkNyzY+668msqeKa7RptjwqDgY5zSq/CElo
Z/224e4KqWjC+nIFWEEi2xzMcseD0/Sq0K+XeMrGeT/ZReT9KmuLmJp1gYS2qryXk+Y1zwb
Mo7HWWE8H9mW0LmKWTBCFGVTF/vZFc9eqYmnwNxyeQ27+Va2lWOnXNurWupxGTILGSCtSLS
jGzOZY1JPClfmf6HsK7HTlOJ1RheBw9sc4LnFfcHw6kjfwFpWzn9yK+Wbnw3aXdtFOt0be5
DYZHiAH/fXevU9F8fS6f4ct/DYiEUSwGM3iP+9B/wBn2rP6vKByVsNM+gMZU7eOD0+lFeU+
H/iTo9jpa2d/e3U8sMZDSSpnzDj2oqOSRy+wkfMWoSahC8NvFq9xJlMtmUDB9KnOv6ydKOn
zTpKv3Q2ecVz0epK8ozaEsehTmrItbu7JljeSAg42scV0qfNsbKd9gjtmO0sWyTy3pReW89
v+7ScOrc8itCLRbmTAeaUqfQVBPpVzb3AOXbHqM1lOjLexM6Muxi/ZZ0fJTJPQ4q9BcT2qO
jRs+4D2pktrN5+4XMkfP8SkAU1mvFlSPzlkVjgFxgVjbkMbOOxvWHiRdPSaGOJYvMXDGSIS
7j7HtVpr03kcTsBtRcYwFx+XWs6fQ5I7RZ7rWdPhyN3lLJvb8h0qtFeWkalI3eZhxhU4Naq
b+0bwm/tGnIFKM0DZx07CqFvJfNdlwYyf7pzUYubx1zHG0QJ6MtPuvNuHjSQuMddnAqeZ9C
pSbloitqMUO5Wu/KBBydh61ci1vTLa0aFbBGUjGQOTUEmiAoswQybuxbJpV035gqqEbuCtQ
ozvcpRqN3SRLZ69ZWIJtLLaW5OcVXn1hZ5GcWUIb17/AKVPJptumTxgdTtFRTQQWMSzyzrD
E3I4yT+Fb804rVjqTlBe+ypYWH9qXTrIRGB8zKp5Nd5pfhPcg8nTCmR1Y1zWgX8F5M8OkaP
d6lIfvEMsS/qP61uv8RdR0C4NtqfhuO32niJpGDH3B6GtI1KdnzbkRxNJKzNjxdpx0bwI+6
BI3c45PNeaWW+HTYlVvlPJFdB4r+Itr4u06DTRo91atu+Ug7s/SlttGnu9OjeS0uLCFRhpr
nagx6gEg15NeKlO8TjqVU3dHn2p/Nds3asmSQjgd62dags7e/mis7wXkQ6SqMZ/OsRYnmOy
JGLE4AzjNWlY4pO7uVmByTg0gAIyenrXWWPg68ubQziQyBeqW0ZkYfj0rNmsbSPzIpHnDRn
BSbCtn6YoJMsJx9envWoWaDSWOMFuKbDaLcOsdoSrfwq3en6qPKsY4j95v6daAOfBLHJ605
eWwOtX7TRNUvrb7Tb2MpgHHnOu2P8ABjwakTTMOUmuY1xwQg3fr0oJZnEE5ABNN2nOMc+lb
q6dp0mjXNzD9oE9uVG9m+Ug+1ZMFu1wyhCrf3mzwPrVIRHg7SBwaiCvg5NbY0y0R/31yzk8
/u6bcaUPIkurV9yoMurHBUUmUjF2k8YpQhznHSp0hllJWOMk5xyOK0YtLg4Fzd5busSjikM
xmU5Bx1NPHyjnith9KgniZ9PkkMqAlo3Azj1FZRBU7COTxzQSzR0kZuGLEj5eta+j6M+pWd
/LFIPOt0yEYYDDOT+NZmjAtO6ksF2kcdK6/wAKaej/AGuQ3NqrBWzFcDjgHoT3oGjnbjH/A
AhjAKY1+0DqM/w1gWfPyjpXSX0bv4Nd1G7/AErG1Tn+H2rF060nYLOx2Qg4z3/LrQMpurb8
7Tim+vt1rfFnZXId3a7VU6yKFI/Imqt7pM1nDHcRvHc2j52SJ/D9R1FAGXg+lXbLUrrT5dy
+VNDJ9+GWMOjexU4IqvGjzSCOFTLIeiIMk/QVLJYXUcgWeMWzf3ZflP5GgDaPi2a2XdZ+Gd
FtX6iUWxkYfTJIFVLjxF4q1EBpdRuBEeiRERR/TaAKgt0tY5UFxLJIM4YRjbit7VLWzsLxY
LZ3EUkKSBZCCeRmqQFDSZL6W5xLJGe3SvaPDVvbz+F4BPOpeIsCo7V45b7YLr5iFT8uK17v
xtdQ6M+iabiO3dtzTBckn2NZPcL2Op1rxZaaffW+jaLsd5JQJplGc8j5c1heJdVtB4juLVg
Mlj8sfRT+FcVaXRhvoLiQs4R1bI6k5yam1KWK98RXGqGbYs0hZQ4OcVtHoTJuRsWdsbmViw
yAeo7V2uiaZGiLK4JUnIxXNaLpWqamSuk29zMrDl0hKoPqxxXatp15o9piW6trhYoiWWBt5
Q+5qqm5k0cxq92s2pTurHEfy/lXG3cgMrHByTnJrduJWaIyn70pJOa524J8w59auIkOh3ls
Zya6+a3eLw9GEALyEY9xXN6bCslwgcgAkA811WrDyGtLdHyirk+1ZSLRN4bLQ+ILcAHLDHH
Q1F4tt2GoMSMYYnim6QxTxBaEP3rX1qJZLyWV2DHPAz1qVuZS3OQsJRGoC/KyndmvfNNkj1
TwpA8u07o8FjzXh8gQnCxBSTjivWPAF2914aNoxAaJiME9jUttO5rHY8g8WactvrbwmdbdG
Jw7ISv44rNtbMadPHcweJ9PgkB/1iTsrAew6ivRPiRpDCNrpVBXpn3ry+HSba6JMkbEgc4b
Fa2vG47pHWjxPokV5E+u+LbnU9hC7rCy2sAeuZGwencCneOvFekSQR6R4Kui+lsoLRojK7t
3MrHlj+lUtH8CWeoXMUO5ovNO1XLdDXT6x4e1Lw/ZQaNcWtmsEf3ZLeHDSe5PXNTG17MXtI
mH8M7aw0jXI9V1GOee9B/dRQR5x75Ne4+J4tCvrW21PUNLlmM3XEhDD64rhfDOm3UcCPaWg
kcc5kFd/rEF1ceCpUnt40eIZ3KMkV3UHy3Rtg6rUmuh5vrltpkSeZZ6U0MGMfOx61xx3GRU
Tcyk/dzz9BWle6teyWy20szSLFwOcD8RWFJO5IJRMjnPOaxquzPdlJWR3Cx+FbbS41ubC4+
1sPmVZNpqpNdeFY0SIaXcxseyz9a5yGU3KM80rce/Apixz3N0ttApmZyMe3vTdSLSSR0c90
rHUn+zLgAWFvJBKgyXLZGPesKaSS5leK3BCL0IbqfpVrVbtNOsV0eyIyvM8n95/wDCsfTbS
a4aV0fb5aFiRntUSnd2RMp3dkMt/tFtdOzB2kB5U8U2a1eRSxjbzXbqMkfSuhg0ZZZ7PF7M
fMgaQlR94jtTotOleztibycyTSmNj/dGaFFhyvsVLLRrlI1kt9SIZh9xHOR+lXlg1PGxtYk
TB/jOf6U+azu4be/I1CQC3dUQYHQ9zViayvftr28epyPFHb+cdyjdnHb2raMnE2jeBBJYap
LIu3WS/HUuBikS11csY49WMrIcAll5ohsLyVLFf7Rx9pzk7OmO1QxxagdPlvGcBRN5IAjAP
XrV867Fc67Ei/23bXO3+11Rm6gkECinzWd7BFcXJuo3ETbFR4gSxoq+aK0sS5RRzFzpl/YB
fLkEir1MZBI/Kup0e7srjTCk2TdKcmSXjiudtrG8RmMUgg39Qgq9b6bc7srcMSevFXSTirp
HFS91XSOwW/tUVcSrx71havrVrDdb4ZiW9F5qsNGuScGXzPq2KsReH0LA3GAfQV2rmlGzR2
ycp9LHPXWs314+yJWYn1ApsWh6pdv5syNgjoTwPpXYx6fawHiHkdxVoEYG392B79a5pYS/U
x+q+Zy9r4YkUKzso/3q27XS47dWVxuJ6FcDFaCRo4y4LdwanbYwIUbcVPsLExoJGK1iBON0
jSAdcnmmPaxsSrALt6c81qkpv2YyfUCkktAZOF5PUmpdOxt7OxQgtw45bHoAOaZcEQMp5ZW
4bJ5/KtdLIrKrjJbHG08U+Gy2StM8KFj1MhpWC6RgZ8wO3kbIo0Mj5GSwHSvNtVupr++N1I
Sy5+UL0T2r20WiXFteRBkM80DLGAw+Y+leJaj+7Upt8uVDtZOQQRXFiJO9keNj5ttIrarPc
QwWlhaXDxiUBnK5G4k+3NdzYeE76fwyxvtSMrrGZY1k524HTcea4lrhDPZXUv70QMAyt6V6
WPEU01lM1tbpBAISAcE5yPyqIcrTciKMITg+Z7HnJmuohHOkzNLE3yZP3R7Gmasl9qOoRm6
1WUrMocCZ2K/hzVqz09r648mN8SSHACgsXJ7YFQeLNlpqltpcUiytZoFd1HfrgVkcKdzPfT
SLpYTP5jE9zgfhWxaaTqN9OLbT7eTyz8jOg2/juPArNS+uLW+jvbZhHNHghmUMPyNLqXiHX
dYfy7jUZnQn/URny0P/AAFaRRa1jVr+zvo9OstQaNLQbMwSYG/v061LeS3N+lve3TCScjax
I6+9VtD8I6pq1wEU29tzkSXDiNa6fUPDz6ZPb6e2pWmoSP8A8+jFhn096AObtopjq1sNxT9
4vA4zk1Q14PBrtzbuzbUchcnOBXXa1oFxputWRNpJHEShDspGTnoM1yPiIf8AFSXYyeZO/W
gC1peva0kCaaNQn+xYI+zhhsUfQ/zoMOJnZDtRT91jzVDTVBvU3LuXOCK7HTPDjavZajeKz
hLboFwf0oAqaDYJqFnqFi15Haq0au0jc7QDzxT7ZPA8Z/s+K/vpW+610IkSJm/nVayQ/wDC
O6zjGVRFBK4J59q5axUvNGrAMDgAAdKAN+SzkNxNHb7pI0PDe3rV7QLY3d89kSCZ0MYBOOc
dfw611PgvTX1XWpYRCPLWEbj3xWdeWQsPGmoW0bjCxuVC9vlPSqQFeKDwZpBl0+a+vLudSF
nu7SNQkZ/3jyfwrH1Kysre5QWN99ptz/qnYYJHufWudlBQLFvIiJ3EepNdVpcMVxNp8LoTG
zKpUDjBPWkxMraIB/wkVqjt8jPsO3nNYN6PK1C5gK7lWUkH05rtr6wGl/EI2cEWI0m4XuOO
tcVqIYatdhlwS5NIEWNLkZJ2AcrkdAK9O8A2Ms9vqkl1sayhiZnLMQeh4GK8x0x0W4yy5wK
96+FFkG8G600q4inJXJ5HT+VAzzeC00KTw3dy6hM40y0uA+yPl7glfugnoKw38Q6Jdstu3h
eGC3xtR45385R656GrWswx2/hCeKGSKRUvyQEbI4BrjoMGVW3YYetAG5dBBGIIfN29gByas
aCscl6dPucrDdZjkBBGHbofY0kc8TXVn5+4IDhmU8mul1yDT7fxFp1zoyv5TlAu5yS59Wz0
NAHCRy3Om6o5gnkhntZCiMr4YEe9Xby+v9UU3GqXUl2y/wAcjFyPzqHxGoj8Y6gpGNsx4Hf
irVnBLdwR21tEzPI4G04GfxoAprGmFcSHBI4xyPrV7xOTHr9q6nI+zRcEf7IrsfE2hWekeH
bWS2toTJKVFxCZgTEwH3hg1x/ixg2v2hIIH2aLJPf5RVIDej1yJNPRpvD2m3pQBQHhbcfqd
3Wuf1eZb24S4h0W10pTx5UQO1vfk8Vfi3HZ5XCY5qzJo0mt3SW8d2sMiQNN+94Uhe2fWs+o
GDa2YOo2trLIMSyBW29Nvv61raj4hudH1q403R9D0iB4W8tZo7XdIcd8sTz+FZemof7Yswx
3sJlGR0PPrVzVoC/xKu4lbZunb3qrA3bUlgn8f+JZwk2rXKxjqZHCIv0AAArbl0TUrPSPMu
PFNxMZG2mCPhW+p61tIo061EI2l5fvHFZutMd8MK4wBk7eMVctFYw5uZmNcwuUWOMYVOOTW
RLaDfgnnNbctwscW3O4jqaxZJ90ua0jsMv2FiWnjCg5JAyK29WjaDUI4w/mMFGc9qz9Cu1j
1BGYZXIqxqkqTa7K4YjPA9qya1Cw6xDDX7csce1bOoeWksjSZ5PG7g1k6VE1xq1sfvbT196
sasI1v3+03JfB+6tJaGXUxmmcX4Efr1PYV6R8NruFdbls5TkyrkfWvMbq5hM4EKhPSuo8I3
aWniOwnIOS4Qt9aJp8uha0ep6L46tZG0SdPLGEwRmvBhctazsemTX054lgE+mzCTncpP6V8
w6zF5N/MpBwGPAqqUrqwSWp6V4UuDe6fIBsDxqJFJ7EGvTNRifXdCstQhiE7yR4cAZ2Eevp
XgXhTVDa3sf7zbH0Kk9a9e8KeI4NL1Y2F3Kos74/KS2AjGiUVcxlFsWznutNlQFQnau2sr+
O/wBNuIJ5AolQpg8VS1XSl84BbqK3i67iN5P0qtp2jadHcDEz3chP35X6fh0raBUbw6niOr
xta6pc27HhJCFHqKxpGYniu08e6abHxTcRqmFfBXj+tcittNI+2JN5HUjov1rOpzXPdot1I
qw23kkyIoxudjgL13H2rriY/Dunpko2ozjBYNkRg9vrWNFNZ6XHmB1lumHzOB9w+2azZHlv
J0ESFmZskdSx9aV2tUdkbxJJN9zclvLJLKTg98d66mwtlhjhWKFVMts5J75NZ2mWMcbxedu
LPG4APat+w2MlmyqFPkOMnkjFaU468z3OilHXmYmnmRJNLITY3lOpI7061dY7eydwzBrps+
3NJZ5MemMTuIaRT2qKL/j1T5QDHe8A/WulabnWWHCsutiXhdytz6VYeNW1EPbyD95Zc4+lV
5vLF3rCYk3yICAemcU+EGS/tDgZa0246UXHZi24VLbRmchmEjAVFj/iTzF1Lf6WeM9OaZHt
ez00McMLhlz6VLHGBo+oISzutxwB25qSLMiuywbVIQMqCsi56UVYkEZutSRsBTEGHHpRRLc
lxTM1bjTYpA0k8ZHoDVj+2dGh489FPoOa5ZRAw3Rxxbfc1OHtwPnFuD6gV3wqPlsccKr5bG
+fEemI2UkJ+gFI/ibTGGRFNI3+zWGktqBxLCD7IKn+2w4A+15A/uril7Vlc8i/J4mt9uUsb
gg9CV71EfEU/BXTmjH+0KoPqVorbJLiQ+gFH2y1b7rSyfVq09qu5r7af8xcXxLfyuUhslbB
xwKspq+qMONPTJ/vcVmC8tE/5ZyBz2HehtRtg5XyHZvQmpcVvcNHq2XZbzXGJeJIYiDwNwp
Dc6/JjzdQgT23dKorqdrJIypZESAcKfWo47ydyTHYZH+7XNOxLcZbGgW1NmBk1uFAO2STUL
2okYmbWWlJ67VY1W/tG887yorNQ3YYpJtSvofluIFhb3UVy8y7nK3He5YgsrO3uUlWa6kZD
uUqm3B/GtHVrDwrr3lz3kF/pl0eJLmKMMjkdyvGKx4NSu5byGKJ0XzTt+Y4OT0xWbrNlrR1
OWHUWkt1jO1WYEbvce1ZSlFnJWqwcS3P4HtFMt1pPiqyu4YgDL5mYzEPUgjn8K0oTpF5Clh
qPjvTLaGPGPIRiG/Ic1xLxzhHtXUXMLHJDZwfwzRY2+ix3AOpW9w0eeRG23H4d6wbSOGEn0
N3WfFOh+HvtFl4PU3k5XY+qzKFz6+Wvb61xFpYXM8pvpi218ksw+8fWvSbhPAa2MbaNbolz
3WaM7vzNYF/gqVAwvoOlZc93oaOCjG5zf2Z5G2LzUpP2RNsSpu/ibuPpWnpFmt5fSr5oj2p
kD1qR7KJY3jKKX/vDPNaLzMb3Ib26ax8M21vbgxT3pLzSbjlgDwP51teE7N59R0pDO6b7hR
uU/d/E1z00L30VtpxJ86M7VyN27J6cd66O7sG8PLaQxXSzTRkOyR/wN6E9j7UwOx+Kb6jDd
aBDOzShScuF/2uOe/FeM+ISf8AhIbptmG3+td94n8Q3WqCzWXUmKW7K0kD9Eb/AGTXDeInD
aw9wrIyS4wQQT+XegCtpv8Ax+R8hctk5r1rwFfahbjVo4rSaazZCCQqsA2OOK8gsZZFv49m
3r1/+t2r0fwp4zuvDkl1amzguYJzlt6tuBx22kUAc8km3TNbx/Gw3AqFI59K5axIWePOMAj
rXUXVzE+n6pMUMHnEOqbfU1yFu+6RRjjj8aAPa/hhuPjX7IJ2CSxYZd2Ae9QeKreK3+I2rp
DGtviF8pu3bvlPINc1oOsR6ZqaTzWYuEZdh+coyDGMgjvRFeRy6xeXTvKwkik2GVtzH5TgZ
oA4yFBdR+XuVZFPBZsA/j2r1LwdpoGqaM91HDLCSEKR3Clz74ryNDl8EY3Ddg9Peuu0a5ex
ns7yNyjxkNuHWgD0f4j6VBa+PdIkSNoXnjG8luXPrivEr4E6tdHccbyOea9R8T+LrLxB4n0
q6hgkT7IgVnlGNx+teYX+9dXuAI2++W+YY60CuWdIj827AB6qTX0l8KYEtvAN5LbTq8/muW
j3ZI+U9jXzbpDOL8MCF2jqK6vTfFV5ptpdWoRnEjbgyyFTn8KBieI7ue58KyyTKQRetkRhV
HQ+lcGm3dkCukv7xbrwv9kA3Ti5LsqryciuagieSZUCOM92GKANXzHWJFHAxgZ5x711Hh55
NS8R2k1226309fPkOONi/wB761hWen3ur6hFYadbtPM/3VXv/tZ6AfWtbxBqdj4b0OTwzpM
8V1qFwQL68jOV4/5Zr7e9AHJaldtf65d3i/N5kjMPYHpWxoOojT7y2u5LZLgQOCYyBhvrXP
2yfIzAYJ/StGzZljODjnNAHq3ja613XdGj1Q6fbWenuFYrE6Ej04PP6V5x4x/d67bsDn/RY
jn1+UV2+oeO4b/4cW+grC7akGCvL5ajCDoAcZrhvGcjT6rbyhCQbaNRjnkKM5bpTQD7S8YA
EnA9K2LPVZYLiN4HjRJI3iYsMgZ9vWuNgmKZyeO2auq4aJXbB2np6VDWoHW3Gjvps2iXL7m
WaUPvx1/CsfV3ZPiPeynr57H0xzXS33iW1ufC9nkH7VaODsX+KucvpmufFo1S2UPHc/OPQN
3BJ6fWtEJq6OtsiuoToxulZVBz7Vl6lNtkkbdk5wDWnpljeXdhcy2gQqvLzsdsan+7u7mub
1EmOMqA3uT61bXMzmiuXcyJ7k7iM1XMnzAA5JpjNlsYBHrU0R+YZjUitlZIq/Y2tKs7iaQC
MA8jo3Sr9zEseoS+YNpRefc1HoYX7UAsajvmpb/iW4cgZY1i9wux2mXCxTwFTjDdfWpNYhU
zSMoLOeTUWmJEHg6sScAA96v+IFtbXmSMzTEf3ulQ+xCfvHH+XIk2SvvW9p1yyiKXH+rYN6
dK5qa4RZiRF5ee24nNbNhOr2zRoAGxkVpyvlLbPpU3Vvf+G7a45YvEAePavnfxrAE1ecpAy
DPcda9u+GWoG78HyW1wwZoHK9O1cP8AFOxRZxPGgXIx9awpaSKlrqjxy3uGgkGK6Vb9prdW
LEOuNp9D2rlbhGSY4P5Vctp2CqrHIJ6V0OLepmfSfgjWk8V+G/KlbOoWf7uRDyWH96ri6Dd
yXmZpGjjzwEPJrwrwx4kuvDniW21SBjtB2zKP+Widwa+pYmg1HTrbUrEq8NwokVgeMH+oq4
JjOC+IWh20ui2t/IJH+zDacd/qa8du70mIJAohjxwqd/r619LavoMl/wCG7y3NyHUxlgret
eAw6JBHeW/mbj8zKcDjIpziz0cM5bI5a1sri7nVfIYb8/M3AroNKsIo5bX92xkdGPynoRxi
rNvAyy2koTdmR8FjwPwq5ZIYTZsdgOXXIHPNZ8jTPUjDqyKyglRrVpI3YZccHPrUtq8cc1k
u1gTvGO/0qS3fBtwpwBKynrzUkRXbA+fmSdgeOlapandAhtzJFFasqE4uWBB6inyhhZ3X7t
sxz7vzpy7TDcBlIeO4DDHbNSS7iL+JQ3IDZJ6VpJ3Nbk0+PtlyAGxJAD+lRIYxNpKkkKEZS
elSFWF7A3ml/MgIG36UkCCSLT5ZOSshXmpJ52RweT9nijQ/duiMntU8hV7fVI8ZVGBIHHem
tEY4LvCgFJg4/OrTIPPvtqf62EHB707GydyqwVdRnUKSHts565oqRGdLm2boZIT09RRWijc
ageVxlScrUgilkk2quR9aSKIcbBitC3Qxpv25b1pU4tnztONzYtrW1gsdrxqzkd6itbaCS3
liYiI84NVklmkGdpBqt9onWZgFH5V1PTodnN5DZ7R4ZQoffnvW3pMVrBETMQzHnmshJJXQl
iCfp0qI3N0rjaF49qyjFRd1EhS5NUjckaIaqsiRlox144FOvI7Ka4W5SRlcfwhetYb3d4Rn
+QoF1fsgIbv6Vopd0a+0v0Ov0STQ0vUmu7QxSj/lqxzk/SuguNGExebSmSRX5MZO3H0NeZT
T3MbJMnL+mK1dP8S6pZLulO6Mn7p7UvbRW6NoVoxVmjRj0HWx4gXdp8gXux6D8RV/UdCnmQ
ibTml5PSQZ/wAavWPja0IywkjY9W6rWv8A2roupssktzB5hH387TUp02m+4/3bR5ZcaNexX
AT7FKnPy71OR9DXXWnjS402K203VYbS+OQqxXI8yRh6DHT8a0/EzJZaRJe2F8Z2Hy7Q+7Fe
SsLm31iC8uQryZLqJFyGPvXn1YRi7nkYhwg7HsOrWvw4gjN1qel6lZmUbnW2tmkWMnuWBGB
XL33gvwxrGnSah4Q8Qw3jx9YJJNrfrXM+Hribxh4pceJ9bkSwt2yYC5VPZQvpXtelWvg+Sa
OKL7MUjwirs6j6io5VJaGccMpxckzwbUvDOq6QrNdxB4sZ3I+7+VZkd20tvJEAS0akgn0r1
LU7ixhm1eylSJNjN5eATxXAW2nGO01HUWAFtHCRuAwCx6Cs+VWOS72MbRtabTdYh1DylmiX
5ZEboV7/AI16a2ofDK/X7bPrU2mkjLQPCdy/Qd68UifagG3IPOfrU7MZmDSEnAx8xzStYR2
2v+M9BsFltPBNjIJHG1tRnA3lT1CjtmqnhK/0xj/Zvia7eygf50lZS+0ehNc/pdkkk3nMoR
Y+dx7VFeyme6d1PGcfWgD1HUrn4U2tkR/bt3eOB/q7WLJf3ya4qfx0LRjB4c0a2s4MYWW4Q
TzEeuWHyn6VyZQblyOnT2o2qrnAxnrQBaguXl1QXVy20yPukfbn8SBXo1v/AMK8soxdal4k
lu5WG4Q2du3X0JavL8DIOKGUFhkZ+tArnbat450SOKS38NeHEhWRDG095+9cj2B4FcMjSb9
xXHOcgdPwp+0elAUDtQFz0TTLfwclrBear4r2krloIrdi4Pp6Uaj408I6Zs/4RrRJbq6A2+
ff4K/UIOPzrzoqBkgYPTjimhVUkhQM9aAuSNcPPdTXMiKskjl2VBtQZ7D0Fdx4fbwvdaaja
r4g/s2aP78cluzfL7EcVwmTgDsKTA44zjoTyRQM9Jv9c+HGmR4sLbUdfnHO6Y+TED7AckVy
2p+MNU1O1fTooLewsHYN9mtogo/E8k/nXPhQDkAZpe1AmjR0a6tLfUYp79ZmtekqxfeP0Nd
e+o/Du7Plh9X05+zS7ZA35V5+eRigcDAJ/OgWx2k2n+F2YyW/i6JMnJ32kgb8gaatx4PslD
XWq6hrBH8FtbiFf++3P9K4sohOdoz64oCIvIUA+uOaB3Oq1Lxxdy2Emk6BYx6Lpsv+uityW
kmHo79SK5yG2kMZlLYB7D09PpSx8dOPpV1APIoGMtE3DaBgVsaZZ6VJM9vqer/2YDykrQmV
W9vlrKt3GasXQV4BwDtHHtQBt3E/gHTE2vd6lrdwDwsSC2iP4tlsVSfx1dxQG20LS7TS4cF
SVXz3I9Cz5A/AVzixoj8qMHsOlaKKkke1VAAHQUAZnmtI5eQHJOa0dPksfMMd8zxxOf8AWK
c7fqKqTRbGPUfhUSntsBGepFAHXJpmgsDLL4zsoYeuDbyNIR9MAD86ik1XwhpG06ba3Wv3I
+7LeDyYAfaMElx+Nc2sfmP86EjIzgnkV6BZeHdBSO3uo7VHjK+YS3IB+lNOxEp8quZF34w1
7xEYN9sohgGFjiHlwr9F/wAazLia5kdjcXAYn+FeldDeygRyyR4KOeABjiuWlPmH5vlOela
xRi3caCc9MVYjY8CoNhAAXB9zVhVdcAqCfWtEI39IkeO5Uqu6pdUly8gCNk8n0qXw4rtMXM
W4D3p2rY8+dtmxQcYzmptaWoynpRud6lduB3HUVo63aSAb2O8kZyaqaWxC7l45rU1+5naFc
smAopWTdkZ2s7nBXKHzjkdK0NMfM6JuCg8HjtVG6nUSnIDE1NYSATKcYya1toX0ue2fCy7K
zX+mKN+75x+tXPiDZS3Om+YwUsnbpXM/D+5ktfF8RDhVkQqM16N4ihW8s5VByQMHjqa40uW
Wpaeh806pamKRmwB9KzYnxjfzg8Yrstf0+QSSFl5B61xssbQy4PT3rrtoZqVzTWUyR4QfMe
/pXtnwW8YKPN8KahLtLEvbs54H+yK8Kt5DnnFX4Zbi0u4buCTy3iYOpB5yKa0RSPtbyXSBl
ypLqwIz0rwvVoJrTU4beXKv5kjDbXovhPVo/FHhy11dJi0wUJLEG+6R3rl/GtqU8QWbKhG4
+tbQae56OBkuexxERYLaDaSVnbORQJA80IX5BHcED8aeFWO2WWRzkXJHXNMkGxZQ7AFbkMN
o7UTSPqI2sODSxEqq5EdzndnpmpSxSK5PdZ93J4p00LKbwxtysivz6VJOjkXw4wyq/wDjUL
UjR7Exj3NflB85CuMdKSVZPtLl8ZmgBx61JFtkk4bHnQEYHfFCMsgsmMJDBCm7NOwgibc+m
tEgwAynjrUbLsttkh2+Vc4AHYGpLeRY7FMNteGbrnsTRIhd9QAKuVKyfe70iBLkr5moQHeX
KBgcUrHzLq1J3Ayw7cg8dKllO+83EACWDaffin20c39m2klpCWaN8NmqWpcEyvEWiFnLPHj
y2KYbjiirTaBrepXaN5yRRKS5DGitEaOTPHYZyjt844rYtpt1sXbgVz3HmcYrXt0JszV0Zs
8OiaB1CMJwoFVRqKtJwprMJ3Eihhs249aUqrZftWbscyspZRt+tJNdRxxCQpntkUxFElgNn
XvVOcSC1I9DWzk1G5tKTcbk51ID5fLJxTl1TChRGvJ9axDuzzmp7f5mVe+a5vayMVUbdjoZ
p/KjSZlHzDIFV59ScQZnRPLboMU2/jxbRYTnFUr1D/ZEWY8Hd97Nck292Ko224ogLRySDyf
l9hSrcSqSpJ496zQuXypJIPWraTkSbZB8vSue5yJyN7QLhLm8fTrqQxpcfKshPCN2zUfim1
1GxmS1urc/aIgNsh/iHqKpNZS+SJ0IEeeo6itceM9ZWxWznS21KKMYWO7gEmB6etC5upnOn
LdnLafKovWn8w28rD5w/wB1vpXe6TqsFnC1x9o3uBlUVs89q5KfxRPI+B4G0tn7MsZI/IHF
W7PxP4ztFM1p4YsbZByrx2S8H61DbM4zmro73T/D0+o2s+p62VsIX+c3F0+xQv8AWvOvH3i
rTLoL4b8KqyaRA2ZJjndcN3J9vSsbX9V8UeIpQ2vXsrAdIwcBfbFYRi8pixzuHBzV81yGrD
Y0KqNyY9ADU4C7hlDzxUQ+c46A9a2dN08JENQuT+6XoPWkAtwsVjpC26M3my8tz2rDZiVyO
OKuXlwbmVpO2ePpWfL0NArjQSeppfwJpqdBSv1oGL+BH1pRyaYOtPHWgljD1pMn1pW6009K
ASF5PGaNpHNKPu0lAWCiiigNgoooPSgLh3pGUg9actOoDcZRT6KBpD4q0LcCRMVmJWnC4RK
BiQqBPjAq80YdCAKz1b95nFX4X+X+7QBlzgByAOlPtpgJAKluURsv6GqQxv4oA1p0DxZAGa
yGBRzz3rWthvgIzmqk8CnJI5FAC6fKpuArZGeMmu509zHYvaochxwR6V5/EwSTI/hNepeDT
Y6vbS2N2kattyjDg1nOairs0hT9o7HK6nOFIiViQOOtc87jdkgk5616DrHhkkPtGSp61x1z
pz24Ik4xXTSkpxujknFwlZlPcpQfKc+tTorFeuPrVYME6dKUMQwrUg7/AMLSQwoRKMkjPFU
tWkSQzMhOC/Oah0BlMnK5+U0zUmUW5UDbk0370rgLp/3VGDjPapdVUup4bp61Fp4xGvTrnm
pNWu90JXjgY4qUveB6nJTofM5z+NSWeVmBbkA9zUMjFmzT4Pv5rUOlj0Xw5ctBrdhcAgfPj
Oa9svNskZb5SCM4xXz3p92YDDKvIRgxr3yPbf6NbXKSbWkQHiuKasxo8x8UWsZaRAhUg5z6
15dqVqFkznNeveJ9OvfMYicFfQjrXnuo2rBSvlqGI5Ars+ymZL3WcmmF6nFXoZJGTavOemT
VS7gaGXBXAxTYpcYHoc1Lkabo9J+HXi+bwz4hWKUn+zrpgkoP8BP8Vey+Nkiku9LubWQEMc
iT1U9K+ZkkEsXJIAGSR2r0G18aXF54Ot9MuJALqxb5WP8AGvatYG2GlyTTZqXMbG0lkL7ES
55B+tFxGIxfBdxXcrrvA5rin1m+WIRs8bKJPMw3c9ahbXbt9+4DMrbmweBXPOprY+ljVVr3
O8mdEubsOh3NErg9ulSr+8lRgOJrYn8q8/k8R3xmaUYwY/L5qZPEd4ZEZURVjQqq56H1pqt
FGyrQR3No0RXTtzbWYFAafDPFDDF5xJENwV3YxxXn8fiK6RYYhs2QnI+tOfxHdSQSIQmHcP
in7aJhUxMXsd7Kr7dTjbICkMAOcg1IZYf7QIiR/wB9b/MM9cCuHfxZfs8mUj3SJt/Cmw+KL
iO6glZOYVK/KfWj2kS6NaPU7q3eK4XTnAI3MUy1XtHnkt4ryFV86RJDtA5rz6LxRtghieHe
VkL+lb2i6/ezXb3C2Fy8Ux271UEJWkKkb2OiVWDdoM7Vb1ppBGYLqORweJYwi/nmiprdop/
nAkPB+Y0VuQpHznEDv6V0FkxFnNnjIrIij/eHjpV9CVjYBuDSp6Hk03YqGQAnK0hlO4YFNw
WkwakEfz9KzuwN3RgzQS5B6U2aEtavhSGBNP0p8RSL93itGG0861cg5au2CvDU7VG8bI5KR
JM8qc1NZxs13ENpqzcwNHIQ+Rz6VZ0uIPfxIvzN1rn5XzWaMIw9/U0NWhIt04OAKybiHdp8
Qwcg9PSuo1ZF8jB6A4ptvYxTWI5b8BV1aXMjv9knI4pbV1J4xz0FRG2m8wnaceuK7ptHVxx
v/AU0eHUkBBnYH/dzXH9VkT9UtodF4Q0fT7zwDqkt7AZpU/1fyn5fxrkrvS9PQcwgOeuCea
9d8L6NFYfDrU8F5HbOCRj9K5az8Li8VJJ2fDc4ArZ0/cs+gTpxUbPoYvhvQbGe8QeSrknnO
SQK3vF1rBZ6SY4YgAp6Ka6XTtAsNKha5USB16BjgN7VwHja/mt4HllHlq5yEryq0rWUTzJQ
umzy7VJgjuwG0ntmsEsWY561eupHu52IA9cZFNsrGS7mCjgfxZpxVlY8+W4/T9PEsonmH+j
pyT6mn6lqDzOIogI414CjpU97dRwxCztfujhm96xyc8N271RDY3PBFQORg81OwAXiqjg5z2
oDccPu0jdKbk7eKMk9aBhSjrQCAeacOelBLEPSm1Jg1GQc5oGgooHWgcA0A2HWjaB6UUUEg
elLg4WkHWnjnpQAUzB9Kf1OKOh5oKQzcfen5HrQzgnAXmm4NAxyVdSqaA1bUgdaAJ06471I
u5eQDUMUwX5Sv41L8ucYODQAj5kgwBg5qlJGE571pwoGUrVW6jAOPSgBllOyOVxwas3Dkis
5lKNlWq/bEXCbT1AxQBUPHPetnQNU/s++STJGGANZ09uY8ZqNG+cK+Auc5pSipJpjjPkkpH
0bYafa+JtMilt5FS4xkHPDfWvPPFHh+a1uH86IgqxzjpVrwD4gFtcLamU4PKexr1q/g03W7
LNymLhV5IHDV5FPESwtTln8J7FXC/WqftIbny7cw7GIVCBmqrswIBBBr1TXPBMsTSGFWkU/
MMdea4m70C8tsl7WdF9WjNe/CcakeaLPBlTlB8skQadfeQ+1c5I7VOBf6rc/ZrKJ7iRz91R
nHvWWYCk6g5OM8Dg16R4LsZII4ZJQo81sqe5FdMIJs1oUHVmoHPz2upaHEseoxrG4H3c5NZ
d1eRSQM2Dz69q6Xx68n2+bOWAIAI5rhS52lG/GocbSIxFNUqjgiEsckqAQabG5EnIApTjoK
YAN/NMwOp0w77VosEsy8e1e5eCpjN4Qt9xyyHZj1ArwjR3PmqPXivY/h9duuhXMDKW8uUqQ
vUVy1F1Y1vqT+LIbtwXi2hAK80vLaTzMPH+87jpXrupXEUttJG6Mq9Rv7GuIuYxNGzOq7gM
56V206U6kPdMprXQ8r1izlicuV49Ac1kQITICVOBXd3lkJ5G3YOeCM1yVzps8ErnafLB6A9
RUypOO5rC72QqTqhJX1xmtCFWkKlUZm9FGTW9onghrqCO6vb4xwuMrEg+bHoa9GXwzY2vhi
aHT4PJYDcWHLNj3roVFxjzM3jQlJq55NdrFGyjndjoaobkBPGKv3Fs4lkATadxzyTmqD27i
QZya8yonzNnsU4JRsMLfMOT+NShgB1Gaa8RIx0pwXAAxk+tYW8inT0Iy53CkDEkjp705lJP
SmhSTjFVZGUaNhVkywVucdDQWIYnFGzDY707a2OlPQ05RUfcMk11fhfXxa2psLu6SFFbcjO
DgVyGxiemKk8tz0FVFpO4mnB3ie1abqa3IR4bqO42A7TG3XjvRXlGjX11pl1uhO6Nx8yc8/
SiutV4tanfTlGUbyI7ODEjcZqGVispQdq6mHRNUgifztIvUIHXyGrn5rW4N2/8Ao04/7ZN/
hW0GuW55aVo3uVLcAy4Iq+lvljge9WLTTpygY28mT/sH/CtJbCZMsYX6YxsNbciNY07mZaN
9n3n1rc0+7EVmJGA5PNYk0UscuPKfGf7pq1MLkaYAlrIV65CGqUrK1zWFRQ3Oqjt9K1UBHA
DH+7wa1dI8FadDei5FxLkfwNyv515rZXF4jlkjkUg4BArprLxF4i05S6xGVf8AaBrWM4yV2
bxxEZatHe6l4ftrqVUXTIJ4ycfKxBqGPw0bSPZHocioTjEcuQKwtP8AG+tecC+mBvmyf3Zx
Xovh3UtQ1ZyjWEdvj5vMIIBrOpWSjc2WIjucxN4W+1hkhivLdoyM7XA/Oty18JW6QIJkmlk
I6bgFrTvbmWAyM5gkIJ4A4FcBrHjfxCJDDbxfuxwCowK8x5hFu0SZ4m2p6NhNK0aWzuWt47
Z+zNzmuL1DxtpGkJ9nghBkA4ZTmvL9W13XbpC0/nFd33Tkj865m6k1AvuEUm76ZrmlWnUvc
82rjE72Oz1v4hX0kh8hyT2LHhfwrgdT13UNSdjdztLz1J4/+tULW19cOSYWyfXipE0iSNPM
uFOP7oqIwUTglVlJWKUNsbmQAEBerE9qvz38VpB9ls1wCPmY9ajnS68ry7e2ZV7msp7W48z
BjbNWYpWVhrF93DZop62k4bb5Z5pxt5g20xkUBYhYEqcVXZSVI9KttDKDjYaY9tKV4U0DKY
Hy4pcGrP2Sby8hCaY9tcD/AJZN65xQBAQcUoOBxUi21w3/ACyb8qetpcA8wv8AlQKxDk55o
bjirH2S4PAhf8qX7JcsciBzjsBQMqUVcNjdFTi2k/75pF0+9wG+zSYPtQKxVIwM0h4x71ef
StSVfns5F3dMjrTf7Nv2wPssnHtQFinUic8VKbC9HW2k/Kn/AGC9Xj7LIcj0oCxXI2MdxFN
Ygng1Z/sy9YZ+yyflULWk6Nh4JFPuKBkQ+/ntTsineTJnG0/lTTG4bGxvyoAehFPLEdaasb
r1U0rq+0HYeaAHq/zZqyJM9KpqCDjFWkU8UAXIyVAI7024XcffvQisSq+lTPG39w0AZUikZ
ogmMUgA71aljJOMGq7wOvO3PpigDUMazxbiSciqM0Jj6CpLSWVflYcCpbnewyBigY7TL97O
7SQOVZTxXs3h3xdBcQLFcyKG6E14URKHPyZHrVyzv5bdhu4wa5q+GjWjZnXhsXLDyv0Pq/T
7yGOKNhGssXUHjNdMNMtvEdlsSWFdg5SRRmvE/CXjKzawjtbhiHA713CajOE32pZd4HKdTX
gQnVwtS3Q+lUKOLpc6Wpn+Ivhxp1xMqzRJtzxJCMH6Vy15DHpetW1vbrmOABVz6e9eyPfWk
XhIrd27fai2Vd+uK8J8S6of7bZlzgN3r6/B4rnpXZ5dGnyy97cqaxYR63e3S+aIW3ZBP0ri
7/w1qFipkWRJ4+7J1roY9QY3UzqpO49fwqHUb2V7TywpBJzXTKUWrk18LCacluzjPsl1u/1
Ln8KjMEoc7onB9xXRQ3Dx7lwRyKZJM/mfNk/Tisuc8x4OzKenySQzL1XjoV616j4a8R2+jW
U7XCSKZG3Axrya85+1Oo+UMPxppu7oqSpc49WNS2nuJYM77VfiP5julppMlwzcBpjtA98Vz
Fxr+p3kmbt4x6Ki4C+1ZL/aHKhgzMRnvgVHiZkDHd9CKftHFWizWGDSkmzQN2SDzj6VH5ge
By/XHYZqpEJSxwueO9TPHcG3ZRGCce9YOUpPVlVIqOiR1/gzWTd6ebeQAyRH8cV6Ppl6jxG
JyvIxg18/6J4gl0S8xJsVA3zgDkivU9L1mw1VPPs5xzzt7g169Goq8PZyevQzpO911H+KfC
LO7XunHOeXTp+Ved3EE0L7H+U5xk9q9utNQLRqkgIPTkVBqHhnSNYy0toUcfxxjmuarTlT9
2R0xqODtI8NkjZWAZeT0NMIKkA967/WvAd7Z7prFmuIVGSGHIriZ4HVwrIVb09K5eU6lPm2
KX8f40oUgkmrdvaPISdv6U+W3ZY2Ow+lRyo3UUyhgmcY9KkYEVYt7YvNg+lLPGYeMZqbC5G
VEjZwSvQVMqMBk4qW3Q+WeDzVhIJZNiQxl5GOAoHeiw7CW4bzox13cDA60V674I+Geqtcrd
3dp++CmSSVySIRjpiip5kefUxcFKyPTtT6XH0H8q4Kf/j7aiiu6HwmP2DFi6f8DP8AOqs33
m+tFFdPQ66ZzV7/AMfB+prXX/kB/gKKKxOaoc1F/rX/AN6t4f8AHiv0oorSn8LKp/Ca2mf6
la9C0P8A1cn+7RRXNX/hM0Rzt3/q5vq1chcfcf6miivBofEZ1vhMm+/5Ao/66Gufk/i+tFF
eitzzCqP9f+FOu/uUUVT3GEH/AB7tWRJ/x8/jRRSAF/1wqOb/AF1FFAED/wCsFI/3FoooAk
j/ANU/0FPHT8KKKAJYegq2nSiigB1EP36KKALJ/wBW1Cf6pfqKKKAL979yGqiffP1oooAgk
+81SN1H0oooAcnese8/1p+lFFAGd/y1pj/fNFFAEb9qH/1aUUUAVv4/wq1H/WiigC5H95au
v938KKKAM+X/AFhpX+4v0FFFAESf62rEv3RRRQBBVWXp+NFFVHcTOm0P/j6j/Cvb9M+7D/u
iiivncf8AEfUZZ/CZ0/iX/kHwf9c1rwrxD/yE5P8Afoor2MF/BI+2Zdr9+T60l79wUUV6H2
RspHqfqKSf/WUUVkjle5A3UVND91/woopsOpoJ/rx/uVFJ/wAe6/WiipZRFbf6xvpV7+A/S
iikjjrbnEXv/H5N9a6v4f8A/Hw340UV14P+KvU5KXxnrZ/1qfhXSaf1/CiivSx3Q2qbjr//
AI85/wDdNeFXv/IRf6miivNZ10dh9n0NJP8A6l6KKxO+OxBaf6/8Kbe9TRRUMobb/wCrrX0
X/kMWv/XQfzoooexn0Z9Z+GP+PLVf+uR/lRRRXKfMS3P/2Q==
</binary><binary id="_58.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKgAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_32.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGSAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_61.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKDAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_65.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGOAAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_40.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAItAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_39.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_31.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_57.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKCAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCACsAYMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+VbV/D1hHH4jmtIrP7FFd
mOCRba0Mx2wpvj8mS0WTcxIK8YODkiu8/Z8/Z11f4ka890tjbSaZawJdXIn0+18u3hB/10p
+y5Yu2EWFA0sjkJGjA7q6KPwz4I8NyLL4g+IOpyJPete3fhW3gg1m6uQYo1Aiby1kglyVEb
yOI1UsGRuCPr34WftR/Dz4J6z4Q8QzaJe2Xg7w9qv9oah4bvDaT6h4o1GKAraXOqRwoU+yW
rlWgtgWjTblgzgV/feVcF5HXdPO8fRwNCnw3GVfE4fD4iUqeFxsJRVGNSUoQXPyOrypX05m
3prwYytN0GqCbnJpWeis972v1svx7X85+Pfwl+J3w48PaXf+LvgjeeDPhzZReXoV9faFpMF
xqpuFZU1zUXijfVVhuhzYi6gjhhgP7za3I+NfD3xQ1b4b3suq+FRoD3Goh4LuDV/Duha5p0
8CFjCzwX9ndBJ0bMYktBbsEUMDvJavu746ft0z/HfUPF/jXxc+3QZ7O907w9o5mjwlrNA0F
qghXZlUDBWVlYbM/KvDD8nAbq/upJGDRIsnnCNhtVYWYNGE4UBBHtClQRtwM14niDxThsMs
rlkGNoVfbyc5rATdaphPbSV6jTUYqcbuaXNrJb225suw9eWHhGu4c85zTs2klKdla8U1o+2
666X9T8WaPaeJNAf4ieLde0248YeJpgul+GNE07R7S3gi83LTXNhaRoLdU+QoJQu0Z25+bH
U/B/w9JqOrXFk0NpOjWDMYjZxMzytMhYGLBTAPzcNtG0Yz1rye30hpmjnjIadW3AkqWPHCj
GCyKCcrkgBvQ19yfsm6Fd61rhFvpyedp1l9mDRxiUzeW2wkjBCu67iAxBzjvXicE4Ghj+Kc
uxtfBPAP2r+s1KF5SzSdlfE4y/J7KrO7clFzSva9j6GrQw+XZfWqTq04qEUpe9upNK0NNXe
19vLax5v49+HOnaYWmks7CKRVE7IbK2iLLkAsAYsOQQR1Hce9fPN6ujTX8pjs7aVUxu/0K1
CZXrk7TyCOMdx69P1R/ab+G1/b+B9e1230m6jlt7HdFKIcmMiRAwOFwFO9yVYgDrxtJr83v
Cvh2+ubKfGnxzu1yyOx6+TGu4sG2nGM5ZgcNzzX6Tx/kUMZxNleFybAUKEKuHWOxNeSlWp1
qlKSilVp2tK6ilKDaUtuZJnlYPEUq8EqclJRXx3jyu+t01JvS+t0rPQp2Hh7T9St/OhsbNU
C4ZTbRrkAdcIuMnOMYz2yas2XheG2mUwQW9rCoP7tLSOXPQYIkUqAeuRyMe/HuWh+DvMsGe
3i2AApsXcRkYyRjgjJA3AEHHc5AsXHhm5gdobiDayfMfLZC7dABsJGB82TjngccmvqcH4f5
S8Dhq2Ow+Eq4zlbp+wwv1WMG1H2nPacnPmfLZ2vFKVvi00+s01KcZKUOVpc0uVRlffkak72
0vdK10eNaf4DfXNSt9PtNE0+5urufZaBLG0eeSXcCoP+jkhtxATJ2lsDNfTd3oWgfs76Ctv
PoOh6p8VdWsG+zaff6RZXEXhG3u4xtkkD2exrwCQzQxqGOSdzAba9p+GHgmL4U+DL34yarp
smp69e3LaN8PtGu7VUS+1h0KtdxHBMwsQEmBZWjEiYzya8wvPAPjXUtW1fx34636hfavcNd
3dzeO00kMkmCkEfRI4oIikaJGAoKnHQ162B4Sy/Ac/1LC0qVateU6ntJK0pq9S3uu6a5l0v
fpc8zF4xYupGhPWhFqMurfs9Y8uu3NGLd7abq58cXng+51uaW/vbGz1DUJZJJJpJLS1ijBk
YvIzrFaKEO48ImAvGD1qofhPas8c1xDp8RIP7tLCKUKARxlkU9eRjOR6cV9gz6XYWUQDwh1
lBG5RgSbs5DBRz2yCQeO+OPPdSm0u3lkVsQNn5FAJyM4zg85zwB9epNc0/DDhGvOVXF5asw
xVaXtJynLlmm7c0YK9nG/M7trVvTq+v28q0IJr3aMfZQ2vyKz1+b/DToeEv8KvD4IDWcMjN
yfLtLbBJ5JwIUK85O3d8o4ye9/T/AIHW2sXcdnpNpbGaRQViaBF5JPzMVUjBA68kYxXtmk2
d/qM0aaLour6nNKwiSG3026vDNLKNqgC2t55FySMYQEdyOTXUXfhjx94Pdr/VvB/i/QWj/e
G4uPDmt2cSKQMHzjZszoDyXyqZyMZByVvDvghyjhK+S4OlOdlByxmHbjLRRk4wqSmuWzd+S
y1ba3MpY6vDepQsrKyrUpytoleEJyl5t8vXXsfEvib4XahoWoz29xp9vcJau8cn2eCK4SKe
M5G8soC/Luxhc8nkVyY8N294jKYYbeeN9sqLZ23muhOAozHxlRgnnafmIOMV9y21rFqQklk
2+XcO8ssrJveaV8Z3twWPBPt0x3OdffDGw1MJdWirFKoYBo0MYYjIAfAAOSCOoPOfSvz7Pf
BLA16tSWVYmWHvaHs6r5YSilZunOCqXhJO0W+VvW6RtSx0ZRTqNuV9XBXVrK27Wvfz6nzt8
PNM0XU1k8NeJLK2itZrhrez1NrK2a6tTuIRS4giV4yDtLlgBknGc56Lx18IJ/AdzaF9Ksvs
1/ZzXFretZWTxXFtG6ozh2h+aTDqdib2IJxg5r1jwb8L11zXRZavqUWgaZHI8V7qEiBWjt1
IMrRxuFEkjgfIxOVb5lOa/QXwta/AT4ySaL+z9qdzq1pbaHYTp4Q+Il9OALnWpE88QXcDEO
ljcOht7SEsVaYEvjeMkPCrC0eG8Tg8dgIU8ZgoRlgcZCblKrCE4WozUoqzs3N8qlrDS17nB
isylha/tqKlyYhqjU0V1B++210ScV1u+qZ8A/CLwrovinTHjn0rSHurFUSJYrC0aRrNPMAe
RTaDaUbO4c4BJBJrovFHgHT7SLxElrpOjb7G2JgY6TYJiVTC7Msos94KxvuR/vPJ8rDBJHo
fw08HT/Dj4zXngnVlEcYuL3SpZCRC8zI7vBOFfa0aTQgHygBnryCK9s1XwtpOpareQ3LXCW
es3Wq2ZS1UedJ9n8qO1McjjbFkomQPvjcAN3NfqHDWEwmIyCngJ0Y+1w+H+p1sQm+aLqrlj
On/ADOnGUdJKLUotbWb8+rjKUMZBw5npGvFpJq1NJyu7v3rxdt1fW6ufBvhH4V+Jr+zsrzx
L4d8JXvh3Vo7mfTvFNlBplrf6PJbE+baeJLKeKGS9jniAMN1CHW3ZhwzKVCXXwJurYPqkWg
abPZTrIYpvsFrPb+WCRuYxWhxkY2EDkEHPJx9beHF0Pw/4enh1K7uZ9T0LU7yOw0q0eKJL2
2jk+QajdG2mtorcndHIhUuxUsRgivEfEPjzx3Br76zZ6u63bLJGmnyrHd6TFbOGRkSxkDWO
2NCqhvKDEqHQqciuCPA+U4DCVsNicJUznC+0nXw8ZxSlh6lVp121dJe1tTtq7+z2OulVxle
pUrwdNQny2UpNS011Si11010ueC23guK0vZoG8N6LLGwIuIpdIs1kjIU4Kq9o8u4dQcheAV
bjjhvH/g1Xvo7mCxjSMWcRWOKzjYoUTa27y1DDrxuyCDzg4r3DWvib4/0kQ3lzo2jeIYnTy
Qt9pVoELgsVkMlpFFO0oZs5d9rBVXG1cnyzxJrXxLe1ufE+oWdtZF1VoooNLKwhG+YB4lbY
VwNxGMYG44ABH5dxXlXC9PB18uo5dnka9JVcTUWCy51qGEpwTnKDqzqwjeKi4q3uttJTtqe
tShUjGE6iV1FOTi1bW17K6v5aXt8zxHTtGmfULe3/sxHnkVhGHsEXzF3EFwxQsqLjDNuBAU
49/Sz4ZtzarDNp0Ml3IMGcWkbeYMFvKPmKVVIfmJZSD8xBFeseGINYl0DTNV8QyWp1fW/Me
yt4LCOxWw0dd0cktwQPNE9y6N5Cn5SrLLnawNbGo6naDwp9htrFHu47yZ5LsALcRhQAm18b
3RssHABBAGeor5XJ/DDLMRgJ5vKrVVLGYFYmlQxcXSxlOlON1GpRjzxi2t7VJavRvo6s1Np
q+i6nyPqei6ftlEVnCs0W4LugWLLqwBwykgAgZ4XoOnauUexiRtphSLbjOAGBPJyWIBOOcj
A/HrXuGtadarbteTXAi2I0pOzIUnkqw6Oc8Y65IPtXHeHtH0zxPczLqWs2uj6eGKwPcrLHL
f3AHNuk4BjtVVAZTI67jnaDivyzN+FsPDMKWX4ezxlVNUqUpxg1Dlb5pubUYL2fvXcn5Jt6
9cfhjbTReVtDzs20Mk8YQRZ+7kQBGLEY+9k/jxz/KxbxW/mxxz+U0EhIWOS3DDfuKklwQQS
ewzwM55r1xfhrpkU00VprL6rIuTayWSr8jsCY0Kvt85+iqSAjtySFNJoHhG10/SbnxFrbyW
0VuZUsbG+hRZ55YnYO0iqSqliDhVyABxz08n/AIh1nGX1p1sVhYxpJtynTqxqxcHZqfPT5l
yS1snJSutYq6YzWtfAlprXghbhNN02K+0qV22Q6fBJLdI+TvZQmQRwW54xndngx6Z4UsQix
r4b06d1t980i2FsRHuTezuTCQoTk4354wcdK9y+BWuabNrOm3N6BHpOqSvY3MbqGVIblfLA
dCOCH2kEjIAyOM13vxO8Of2JqVxoWiWSW9ox3SS24MbTxPGHQmRRuVZFcbu0mepzz/TOU8A
ZJm+R5Lm9CrWp1MJhnSqpqPM2+Vqi4xlJWly3bun7u2t3jOvTp1HTm2pJXu7cvTS999fwfY
+PBoejSXTpHpmlsyOFYDTrckbjtzjHQnjjrjNdZD4Y06Lyy2laYpTaSy6fatg+ozbnPUZBY
4559Oxi8MeWyFIlRzKokAjJdTuP35QPmH+ySQDkjgmu9HhdnRSyPgquTggYwOc8AYPPX/63
PkXCGDoYrE1K+Cw0VKpUfL7WftXDmdpNOmvemkpW5ne913Iq4qjTp+0lNOLTWmrVu+x5Unh
rTo8+bp2my7gpU/2da/KOeObTvnNMk8P6VIjxLpGnbiCoLadbKufUnA4xnHygdOBjA9xi8K
iWNG2ljtAJUjH0PXkfXPTNWYPCaS7laJvkOAATldpwCcDPpyRyOK+sp5HklJz9ngILnpVE3
KVkkoK12tbXvsn57tHnUszwsJKN5yc7RjypO2id37ysteh8x2HhvT4b+RDp9nERITths7YI
eOGO6B8njGc8DHAr1Dw9r2m+G/D/AIr8K6h4O0DXNH8SW8jxy3OnacNR0bUiVJ1CC/lsp53
il2jz4fOVThMqQoxPf6VFYa5LE7FNw3jKFxjcyjn1+UjaT2HqK2b7w0LgQNaqwWQAy7i0is
hHIIORsPvgEjHaviOHo5ZGpmOW4ejQji6OMnKElU0UbJ88Xq3a+7Wj9Dtq46hRUZSVS0ldW
inZab3ku/mfKOuaVaJNKZLG1UuBICtnZ+WcjCEFIYlK4Cj7oOOpOa9H8CfC3wzqlpaatqzG
H7RDNIkem6baiSB0GEnLS280cgifB8oFd4/jA4PV6j4DXWNbsNBnu7bTBqTNb22o3krR2EU
7ECEXkq8wQgkIn8Bzlj1JqXPjPV/g/qEngXW4F1Y6MXiifQ57eW1eOTgfa3ZVk+zPjckqks
2ARxk14uWZXwxlPE1bF8TYSlieH6fM1jXK6weOqO9PD1NY8s8TJN0tWpKlK/LZJkqsa0ITh
ezT0kkn07N/mex+CtA8D3d/P4L1rRPCC63PLZSafqF34d0/7ReRSRLsNnIYFjilMaebdwEY
81mcOd1Zfi/wt8OfDF9qum3+k+FxdtHPAI4dCimvGljk2nC2NlM6hj91ipDDB45r5q8SfEz
VtZ12LxAnkafqEBt1sI9NfYbIWqBYBFIVaPzXHM8kmVYsQ3ygV634C/aS1jw5dRN4x8O6T4
utL13gvtQgtxY+Io4J95d47pIxBJ5ZYkhwobgA4zX22C8SuB6+Iq5TWyqOGwtGrVpYDG18P
CvhKKTlByxMXiE0pUvdg0pNTlF7kzwVOUOanf2kuWS5tFduLlrdvZStpu/meaap4T0YfaLu
20q0tIZnla0YaYsU0SSEiMFJbOMxnB2neUYZOQCMV5zLZtpeyBoEjkhdmSRrC1EEiZJHlyb
fmI6EbRyOK9t8afE3wJql3JJptxdx2t1cvJHbXMPl3VqtzNiOO4dMxGSPzFV3VTHlSV45GV
qvh+xvdLNpLPPI52zWV7DKlwqs6ArkoNpRc8xcgkcnJxX5rnXCvD+fZnjVwtispxOMp0frN
SjgI/V4VbzldRhFTdSsla9+VWUY3dmdsVaEIveMIp9rrseVWkNg8l5LItosoaL7Hbx6aXMs
sjc+YYvLdSWyepQ5+YFTiuglvbOK3iSXS9MWYyo0g/s62gm3xBvM3yPCzEMCuAc5O7Jya4b
VbW40y8kjuBdR3FuUDAxmNZf7kqMnKkD58LwM7TxiqE2qSNErOXZlkLbmLlmJxksz8sTwMk
47Yx0/HXiHgsRKi8GsJiI88XfmVRxTipJxlsm7Xe97CqRco2Vr3W53E3iTT/MIOmacpCoCB
p0QHCKM/KwHOM8DvzzmiuDnuoTKxKzjhOsYz9xf7pI6eh5FFW8zrNv3tW+0u8fPzX49kc/s
J/yr+rf8D8PI+kPD+n2Gg2Nz4g1K6jN5sFwVuWebzikY2xtI8kknzAjA+7xyRjB8U8WeLbv
xDfSSMvmW2SYyrsFQYYBUQELtjxnBOGA5xzWn42v7mCa70wPKsds7Rsf4GURphSCD0ycHOa
5GzsLi4htxEj7JVAAVBzz87Alf4eSx5C4ya9bjXjLMa+WUeDsnVfLqOCoOOb1I1p1MTmWKT
UYTrV5XrVmozmr8zWy6mlSdLCJTnF3bUUm2m21fRPfSLb+fodZ8OjosOuabd+Jo5bjSbAve
zosUsq6hJbrvgsnhDtEkdxIAJG43AlQecV7rpvh7XfH+vX2uJpCWdndGOKw0u2tBHb2VkWB
RUhCmSR1jwVVs5c4+6RXf/s3fsyeK/iXf2drbadK2kTsizX720lydpdfsyW+1GWSYvggLkl
ckgjk/tp4N+A/wf/Z90awPxF1Kxj1qCE30ekRXFodZnW3VpYlayuWRLQzSARq10ViDHcxCk
CvqvDfh3M8fhKVB4OGIwyhTlKtU92qpwabU6z96MVJWacorl0aSuz47POO8oyp+xhUlicbd
R+qYePtpxnJLkVRU+aUFJtJtpJd92fmV8Pf2TfFWtWkd1DoOpBLgQH7ZLbKkMEJYpI0ZKl1
Zty/uwu5wOPunH6+fsafsf2Pw0ufEeu+MNS0LQrIw2kYuNf1Sx0O0ldmjYPHJqxtUeZicSF
SQpJO4gE18ufF39u3XPCXhxYfhp4StPB0M0kkL397bWmuyW1phoYLmxvPNjMWoSBncxfZpo
oSyspbaDX5rP8UPHHj7xPYXHi/VNR8QXF3fxThNY1q/1S0DTSFllWJ7iS3tHy2ZYUhChN0I
AHT9ep18Pw/m2CwuJqxwmLqVEoU404z5E9Ofnes4yvZP4W2mm2fI4zEcXcU4StedPKMA4p0
4xhCvVnNWvTlzJzhyxfM9b6H9Zfir9mfwn8TPCN9p2izaT4p8Oa3Z3Ud5qug3NpqmmxxIzf
aBHfWxaFpISDGzoShxuUsvT872/wCCYml6dc6vL4Ua+uNOA8u5RzGfsxlykKW5UMjBiBlFY
O/8Ir4o+G3xG/aD0XxLY3ngn4l+J9E0nQZCmnW8SpbeH57uHEcmnSeHYIo7N7GI4h3XCJJN
yzq5O8/RfiK++JfxFkg8Z+J/GuuaV4osZpRJf+Hr6/8AD7P5qhZREltcrA9vGpLRL5BV3zH
vCjj9WwlZwxTmp06sqSjCjVq04OUozjGbspLW7k0vJPQ/PcVDibKK8aX+smXvD1aEm1GdT6
3CSfKkqUU6Sq6e7TslJ25k7yNzX/2G9Y8B6GsaQstykQAR1VpWYl2IztAjCgg7WwRkg8nn5
b8Pfs+eIPGPxL0nwE8JjklvFnv7gLGskWn2q+fcSl8ZKNAjFQMMxx2zX6g/Br4m+LPBb6J8
OvirrVz49+H/AImSG20Lxz4iSNZ/Dt/c/wCj22m3mtxEtd289zKrILh2nV8qZNuFH2h8Pv2
bY9O8ReJfHywQmaa3FhC8PkSKlosGDFDIEYE3HyNuTMjIeW2sQfVrZq6NCdWvKKSaVOTUYQ
Tbs1dJRbbtpv22Z3Zdx/icC3h8zr+1h7KboV5SjH2s4KN9Lqzi5R91LW+1z8Q/jFox8MeKr
TSA9zLoHhWBtO8HWl6his5LolTcamgI2faJZmkjj2jey4BGc183+LPEl49tcW+ovshIytvG
dqbhydwfGVz2GeTn0r96vjP8EdP1/TJo7vRmuJoi1yrvCjfZmIL4WYJmJpZCGUbgQxGzAwB
/P7+0r4a1/wAA6neafNbiS9lluPItSkg+yQM/7qSaQYBkdSAqk4JQnHprDNcLhsvnmWMrRh
Sp0o1ly255p8vu04XvUcruPuxbSu+h9pwzxtgc4caDlD63NL2b54xcVbmk3TTTd4RkrtW1v
bt84eNPGVtpkRluZQkb5aC0hO+4kbIHmxxqSVhKk4kbAB/CvBtY+Oo0eRIvDfhfTobhcONS
1u3Op3ErLIGLeTK3kovUBQCM4J6AU7XY7hDLd3U73VwQUE8mGZGz90cYVUJICABR6A9PFdX
gktJZrm4kJV1LKsu0YbsF3DIJJzjv6V/NXHfi9nE61WOWVHluA5bU/wB3BV5JTadR1ZL2lP
W3uc22ulz9YwsKcqUZXu3Zv3t24xfR9fL8z7f0H9vb4s2NvatB4lXwe2nx26wXXhPQdM0Tc
Yo1RWukhtJpJ5GAAWXzl+fDOCCRXYWX/BRv9qq1P2+0+J8/jXTEinS/0rxdpOi+JtKu4JWJ
WO+sZrUTW4jJGZUkAOQAAQa/MuOPVdXBWH9xFGrFychLhcZA+YYO3hjtxyOa2fC1zqmjXbL
b3Aspw7GPyLWBhLnA23MwYzGHjIjaJolbcwJLMB/P2P4nzbNcxhio18RQpRhJPG0cXUw9X2
mnuKEZxclN/E+WzVvI8z+yssUpTp4ShSqO7dSkvZ1Gm/e95O9pfa7311Ptux/aIi+LHjdm1
7wX4X8FX2rtDavL4XiurPSLnVBkvevp17NctYyX/PnQ2swtYmRNi85H1VoHw11+7spZ0t3m
t0y5Fu4dI9hLbmC/wkLvOPfvX5k6cbbV7xy8q6brJAMF9bRhbS8dGRx9ojIJhcsAwlj2YCt
zhjX6f/sk/ETxdpuq2/hrxDZDVdP1Q+Sbu4WQO8bgkXNsCFWSFCREXTcuevNfvXhx4w47B1
6GR8Qwq4/DSio4LGp82Ijypc0KnJedRQS0lO7fNv1PDz2piMswjr5bWg+Xmc6NXkcY2SvL2
1S+r6RvurJHAa3pSSvcWKQk6huaNonAXzFQbiVDdMdQDzgYODxXCacZdM1PzYpXsbyJ18uU
F1eFo2BDRsnzK6uAysvA46Yr74+LvwatjrY17TJTFaXREzxnckkc8mAVwhBEag8EkAHgk4x
XzZ8SfAj+HvsdzBcx3DuUiu2AQ7dwDeapA5CqVBOeSpBr+jI8V5LmVCnUw+JlWc52hSnJLk
bg1ztXu0k+XW6d9Fe1vEwvFWHxtLD06keedegn7qXMqzcNUlqna7srdei09Q8bX2geKvDPg
v4jadJDJ460pU0nXmaFJLrUbiMRQLfkEGSaeZT/AKyUqUCEMRuFdHZaHJ5elSWryzz6ZYjU
tWmm+UC8lj89kRQSUZblghDfKD0Pep/2bYNN1iW98Oavaxz2uq2kio7QrI630aSNA8akDrt
I4PXHANen6p4dtvD2n3lkZb6C717U4tMt45NjHy0uI2MUKKgZEAChFYFwWVGOSaOHXTwssx
hGaqYepi6LpKMlPklUVOUnKablZVJPRu0V7q0SR5GYZ9HA4mnhUn7eNqd373LCvaT5k1a0Y
1fiekba6I+Q18OyiCd1MAF3LO93HJAXcvJK7ONxGMHIPp1PB4rwn4m6P/YllNe71itYlWSd
jEqCKIN8zEpyQCQAATnOMZr9HPiF4J0bQG02z0ePUbme5sTcTzXVs8doGWItIkMu0B5Y2Bd
lLEjOSNuBX5yftga3caB4NsNOhhgS51a9jEsyn5jawxpJJE4JK7Gc5bADEggnjA7+KM5pZJ
w7nmbuvrl+VYvEUaUGrVMVFU1Qc5LRKDbvCTUZ82qdlb7HIuIMNj4wVCL9muWEoK85ucdJy
35lGWnLbTtbU++f+Cbv7Gfgj9rHwzN468T65JqGiafrjWS+GdPRY5pbi0HmL/acrI7pDKFJ
jWJeVJDHBNd9/wAFBP2WPh78Ede0W50Wyjh0i9t7mXU9Od1ktYXsFEkUSpHlRFcbltVGeC+
GO3p6R/wb4afJq/gj4iWgvrWOZfGFncyWds0hvUh+xyos0gZfIS3diFTbJu+YggFhVr/gsZ
4+0u4+LGnfCfQJJCfDdlHfeJ7uRUJub26/fxWxbDERKURVCldzqqnOcH804M41x/EOWYDF4
ys19Yy3Fxx9BqmqNTlcIU6Uo2UZe7JuK3m1zXZ4UM8rz4xr5dTrVXh4V6j9kpScIK0rcy35
dFpLTtsfgx4j1Oa5u5Q9ubZGYlI4tuLW3cA29tBz8sMNsY4mU4+6dvGK5OLZCkm6VyAkrlp
DkAYBwPTpz+grv9f02JHEs9zIHmEk0iYUDOS4j6cFVxHjjBXb2rwrxnqyWVhOLO6lE0wZbd
fkAcDiQDK8gBsHGSMdelfM8a8WQyxxxNOdGEKWFWE9lBU1B06duSKppW51HS6XM+rdkfotG
p7S6bTd1ZK19uy/y3OE1+9u9Z1GXS9PnC2aKXnlfCKkgbLBA/EjZAA25DdjyM7a6bpVxp1p
pdzZXt3dkSBLq0h8lbNY03m4vhuUwxlgFVny2OQNted2+rJp0NvcWxEl/L5z3izYaOKQnPB
fcFRFLMvQZAPPWvQbS+nbQ4n+xiWTVHjtrO5Jc3N9M5DlnG797bxJ8rAKUCD5hX84YDPJZh
mWYYqcI4jEYz2tJuvTVX2cG2qMacJL91OzjGDSTbsld6P0ZT5KafMk0o7tb3S11e+w/wACa
LrWq3klq1zJb6fbTMJ7xcm7e1DNmNZwNoBRQiuGztO5STjJ498VRavONHso3FlYAQRxJh0U
xM6EK2SzliA7M5BLseoANetXFsPB3glUSQDVtT2EeUFEcihlZgowCBChOwIAONpBAxXj2ia
WTqVmCWke7u42lEkYJJlZjJGcgEg4BJHIJ4Pp72fZzWyPKcHwzhas4YvN6UcTip3dRwo1ZO
lGinJydGalSlJqPLKzV1axh7eX80fw6f1qdr8MPD3ifSguqXyy6Z4fi3TzS3ciRSFUwyeUj
ZcuSAwKjO0Ngk1+mOoaZ4I+Ifw30bxta3Asp7C0tdDv5wXZLq+QARTSKF80jyVWQsy8Dhel
fM2m6bqVzodtH5CzQR/aQwCCQLCqlUYkqSwC52lj09wTX1l8FvD2m6pojeHL2YxadrawWxV
/l+z35/1VwAfuhGIBkH3VBHAwD+w8IVsRkGDy/A4WrXq08ZhXi8ViMTUnUj7aE6UFGNKrzR
opqcnaKinbuz5fOs1owoxryqSotVYqUoxc3OPLNuCjy7tpO8bNKO+uvizfDyxa2NzpeoWlz
EGBlBeRS7jkum9QBu7d/wC961f03QDcN9ndDEYgo8sqZfNiHBdHQGMrk5+Y54Pbr+hV1+xL
r0XhVtQ0rWrGZEeOUvNdTDKzYVYkdo2iR25yWXkEYOa5u4/Zt+KOmx2WjeFfAmseItT1CS1
tra38PWl14k1DUpZGwRZWlhA90/mOyrgCJevzJk4+9xqxEV/ajhShStCWIryqxpU40qSipS
9m2oRXJFu+nNa/W58rLinLMXGNKliqru3CnB03f2t1Gz005qnno2raXPkmPwna2NrGZdkm4
M7bYxEE6cE8Ak9enHPXtkS+HtLhM95FNIUeNt8aAlld+gXOVxuYfh19v3//AGf/APghT+1X
8Y/Di6/8XNW8O/s+6dfxRPa6P4ltLjxH4yEcnJubjw/oc8EOlK6+WVtNTu2u4FcmQDmvujQ
v+DdD4VaVoksHi/8AaY8canqMojLyeHfA/hzS9PiVSpDLHqupX8843D5TuSQrztB4r4jMvE
ng/Dc+G/tmtVr1FKlOGHwnt4Uk7JtVaUJp31W7s4303NsLi5UZylUbbik1fRRd7ttabra90
7bOzP4cPFvhvXotSurhzcNC0rXFuq53PFkqqD+HcCD1wCCO559i0DSN3h/S7m6jKO1oIp0Y
fNIy5OVOOnQfNjkV/Zrdf8G3/wCzVrVvavcftCfGaKSJy3n2uneCDbTqO32S40yeaJsnmMS
EbcEDJOfmn46f8G63ivwx4W1PUfgN8abTxve6Ws0+j+C/HvhyDQ9R1VVjdvsVp4h0jVXsGv
ZQALR9RsrSDzMo7L8oPwHDuccH4PifFZi83xapYihPD0o1aNenBVatuWcpVIxjZTfvOTXKr
c1le/biuIqEoYen8U3aDlFqST7vV6W0vrs9dWfxpeNfD9zqWvXkcs0sds9v5EEKhsRkZ2Mz
BxgZGTsUkEZXJFeN+MLvUG22HiW6STVNCij08OLeOe/urZ08y0M0yjdOkcQAjllO9VOxsE4
P6vfHT9lz4mfBLXHsPit8NvFXgLXoneI2Xiuw1CxhlS1kMUl7ZX72/wBg1G3ZvmW4tZ5Ldx
txgNivgzx38PdP8S6rd38V6LLULSB/JnkXbZSiEnd9oIwZIjjahDZV8YYAYrzeLMozDA0sx
xjxdLFYfHpV6H76GIwlWMU+WpPDqUqKrUVNKFVx5oOUrS1Z9LlePp4tUoxlHki0pq6uua27
0skk36anzFaW8QlQIrSCV0CtsWLJYjG5CBtAJwfpkda1ddtxYxnzFIkeFTG33hwCTnBJ4yM
c89APSO3nPntC9uFCTGEJG/mxlo3MZaOQE71kZS6/NlN23sDV+6mE8tvHMUihd/LuHmIBVB
gKF3kgfxZIx05Oa/N8sx0PqNbDrllWrwVOc6jjUi6k+WMppSTSSbvdaLdWPbdSUW1FrlTst
E9Ftr10W/m/I8wt4DqUjRXKyhDKRHMFYSPuOFUsesIOCq53AADHUV7T8PLwpdxaJqtz5VlK
XjtLqQMRFMh8vyhgZXdjfnoAadeaGUtg9gsEkCKvlPAFd2UFfLxtyGfABI5PU89K0tJ0sRx
webbkz+d5j7kIdWIG4kfwHJJHQ/TivrOAqOJyHOcFWwjdKpTr82LxCi508TRkoy9nTlJODd
7v3HdbI1p1E0+eUU7uybS0sunr1PR/E3w2g1m2WKZZYJYo3MF9EULSoBli7McMm3B2/e2nA
+bNfPfibwBrPh6FZLm1ubuwJxHqNvbtLCq5OBOI1zAAP4pMBiRjOCR90eCi1/plrb3E1iDE
/k2s9w4dpGlICpIpIG5SNse4Yz1Br0v/AIRWcxeRdWi7ZiUeFkSSC724O7YF8pldTnYV469
81/Q/GPAeTcUReNjCngsUqanDGYamvZSlyp+wcKf7vmqtp3auuV2e55rzTlveDsna7Ttuut
rd9vO3Q/KE6bI+1hZuwZEIYNakEFFxyZAfzHtRX6Kat8I/CU2oXEr+AtNLSGN2KNMiktDGS
QscyIoJOcKqgZ6CivwufhfnKnJKs2lJpP2S1ScUvs9rf8DpH9s0+0em80v5b9PN/j2PhbxB
ptzrOq30UaMHuL1cTOr7RiOMbMdWY54yVzjAwa+vvgb+zFrvi/VNLM1m0VhAiPdXc9tKlta
2/G65ld8RAKfVsEct6V9KfB79lhdV1QeKvHNnLo3hXSE+3ardNEFJEccRSOBZwsct3MxxEn
zM+1sABSa+ktT8U2l/EPCPhuK60DwuiiNngFvHf6vBaHbCNQlVMxRzqBLsjlYMPvBTX0HDH
hhHMK2JzPPK0YVo4iFSm1GadZQ3jeStyO6Tvu7dD8/4m4zlXqSwuUSWIrTV44qUW6ENLSlH
Tm9ouZcr9bs9m0b4maB8JvBtt4R+F8Npb6xDYvYan4xS3iVrSdU+z3K6OAvlR3M0eR9uTDI
mVVOefhn4sa/DcXguVkvdR1i8ncXN7Pqs+oXN9JKgCJJJcB3UFjuYeYRk7RsQKBrfEPxRZ6
Tp0ek6PMj3hSRWSOXLeZLIfmYKeTyDnOR0yTweS8PeA9T1Kxtr2/YSTSESQq6tiVS5Jbfkm
IqRsLuUZdu4DByP27BT+rYaplOVYTDYSglTX1mnC05pcrqupZPmu77bLTofL5Tk2FwU3muL
qP61WcqlarU1lVmmm0tNErWgtLaLSzLer+Cr7xj8OLWWOOWdrJMCGYGRoGHLPBDCjyzklRv
GPkKrgndx8qLoV94d8WaXj7VZzC/sJfP+xTp5zG4QPcLp7AzTtDKRsg/dlmxvCAED9J7G98
LeA9C0yx1C5+zLeXtvBOZL2OyggSR1aeeafeJY4EQGN5JQil5EwScCvXv26/hr4O8R/Fb9n
ax/Zo+FGuaxrs/grw/4k1nTPCsUuoale6lfXSCwSEQReS81/wCQLy1juH3XMTMwGGzXDxLk
lLMsJHMIRjVzPA+wtiYu0KWGhVhdNP327O6sne130v2YLiZ4XGPCRVWdHHVKv1eai406c+S
6UpS01Wi7t20Knhe9l0K41GDW7hZW1C5tHS5+yRW99e3VxDA0Xl6ehZ47jYVDQmRAGwGYnN
fVHgHwJrPxOvbbRPDtm+o2RmWDWJZBJ5VkjEbxcfMY0lJyAFc7G3Atkcd58ANY8RfD631M/
tj/ALBH7RGn61Z+fd2fxWsvhX4j1myt7eCRZoE1XRrO2htbG7jA2vqCLdxPCFUhm4rT+K//
AAVF+EUcC+Cvg34F8e2HiGWR7G7fVvDVp4Nj+zRbH85LsENYybF2N51rvIyJY0yK+rwubZZ
jJRoYWth5clLDweJli6EEp+xpc0lRk/bTaknH2aTnJpWVmmfledQzzFYrEUaGWVoYl1ZqlW
nVpKCm2vZ1Lb8tnF+mjd9/mL/gof478OfB7wDpfwe0hLa08TObSdQqC5fT77RbyO9huhPDJ
viNw6Kg3FQpXncpIMvhb/gsv43j+E/hfw/b+Cbbw/4w8M6Ta2Hizxq02nSx+ILyGKO2tf8A
hHtFMKiK51DaDrd5KcQ/NHGX35Px98T7K1+K95rvxP8AH82sTa/rupMmnaJaFFvWtZ7k28F
il9LFc29x8pYyXwhhhPmKzxoEw3gXifwLFDr0vhK10+70jTtMdLGG4kt31TVbm6voftNnpE
z2GnWq61e20YKm7it4kKgskZGXXy89wOZ181oyhUX9m0qUZRwMny89Z+zca1S94ShJxbjbV
Xadtj7HJcjySrlmCwmdUPaZjQVedeUXDkgqjpuT17KF3Zq2iR+wX7Of7b/xW+OHjeaPxd4m
ntNHa2mhTRdPg0x9ANzLKTB/bERt4pQ1s7CNJIZCFiQN14HSftPfs12XjPRbrxTEkM5mMl1
dS2q75ob1lXKZ3Lut5MhoiMLHhiAeg/M79m7Rb/TvEWuWtww8MeING0yKQLexSw3l3arN5K
3UVlfxR3Kq20RybAwR8hSFxj7b0f8AbB1fSNa/4QXxtDa32n2REGr3UtwC8+myYiR4LRiyi
6VcGOQrlf4TnNbVX9Zy1YXFwj7aMnNSp/woafBFaO0fhXdLQ+Sz7Ka+Az+nW4RipQp4aNTm
je0oxp80rSS5VeCaXNpdq73v+Lfxv+FOo/D2W7bULcQWsEpljcrveYSMSsYXPzEZGWB5yTt
4r4d1TQdR1a7+26krxWPm7YoQMHGflXGVLbxg5xlSMYPUf01/tH/AHQfi54fTxF4TWK90tT
BcQMCLiUAxmVUmjj3GGVFYB9yhARjPIr8RPih8PNQ8KazJp91aNtjuCYCqM4GwnaTnlCQMq
MDhe3b+duMeGp4irUqyhbDxvH2UovnqNyb54v4bO/LrrdX2P2TgrixZrgcNh6lf2eOS5K9C
prOlUjypxlZ2k2rS5l0dt7nzRb6E0QCQPKF2FRE3KgbSACBj7oxx6gVx11p11Za/YKzHZfF
Yi20r5RDOScZw/XuRg/Xj2bVmOmI7kYyhJlyFZWc4A/vAknaeOuc8ZNcPetJLBZ6lIYGa3v
7ZIzKolkcyswCbgGIV+cA4Xgk+p/IczwdDDxUKcoucZwkkukVo099Vonrv8rfo0JcjbercW
vVu2rv0L9rbPp832nO/y1YDjbgnADZy3TsMd+vev2G/4JveN9M8a6ldfCrxZbaY6W9vJrvg
/XZ1gF7aXsMq/wBqWLTOJNsEokDhSA2XG0bsNX5DzSB4SpYE+U24MQAXyDjLEKzYyBgkkZx
X3v8A8E5PiZ4W+HXxo0hfGSi20DW3n0ue6WOJZYftUQBCSTqBDI8oiMkisA8C7CTgCtMnxr
w2b5XjYyVKOAqOWIck5c9OXIpWUVtGKd77rTex8txJhK2IyHM6VJc1WEVOEUm3U53dqCXWF
rv102ufvn8VP2cW13w4134duI7HW4Wia0SSZkt7qM/eWK4ddhfAyYyhLA43AnNfkr+1NLqH
ga78P2PiXQorG1eOSC4vYohaxrLBgPOkcrM0+cbsRM5c5ZRzX9P2heH9F1vwpFp97LDrHhu
7t4LnRtVhuj59utxEJIpcxblGwnb820LX5x/tm/so6n4p8OrdRtpfiHQwwSK41N4zNZySFl
MMNySZELgBcIQXYjGRnH9QYzKYZ5lbzjhTG0o18VQWIy2VGVsNXpqUNJQj71KcvdShO0tb2
sj8B4dz6hgM3w+GxtSaeHxHJK9OS1s7ys9bbrvdn4zfAXx/pNp4ssJ9FvrfUZoSrfZAoE0a
s2WmKNIoKKoZXxlgSCAeh+udZ10+Jvirpt5fSLb6OhGo29nbRhlglYR+W6OQpf50RslBjcQ
emT454W/4Jy+L4da0fxHo/imy0Gxu5bsy3TTxtc6OyplLKSG0kl+2Okm1d6y8B13E87fuGX
4S/Bj4f/D7W9b+IvjTWda8Y6Xew6bplxo0J06O6uUiVWhjjDSXrx210uZRC6xgIQW27s9XC
ed8SYCnVwvEGBnleJlOm+bnhUo1p04wjH2fs9Y+1ST12crtLU+k4hzrJalb65ha6xVfEUq2
HVGlBqpSqSi6UJT5rRsmoy02Xmfnt4y/aWbUvjfqPgfXbBde8Ci6tdGtRbz/AGe7s77HkJe
29xagmFlnBNxG6sfLwXYA18fft6+H5tFh8PWt0GSQ3N2IWjkW4gaAoHRmlUgCRkZcAAlmzk
iv2L8QQ/sweBra2fWLXw/qniW+06217XtWJso9T0TSyiT/AGbTo4Jnuzrur3skcEsjKsyWy
yEfM5B8J+PPxh/ZDm8E22k+MvhrH8YNa1t11S8ub+/u9OtPCsF4hWCPS47W5hePUbO2USWs
KsYzKXa5hycDTirM/r/B/EeTVc3wOHr5hhalKnUxNX2cKUqjTTlF3lOyg1LkV7teR25BneK
oZtgKuAyPM44WFFU68KcI1pVqjjFOacHaEXa65nd30+F3+Xf+CQX7bGnfsu+Ptd8LazoVzq
tj8Q/IhsprEI1xZ6vY20v2W5k84pGbRMkzgOpU9QxIzp/G74i3fxZ+IHjXxzrc097rWsave
3n2m5IZGtLe6kS2ii5JdYxGFA4yGJABXB4D4W/Afwhpeuar8YvhJEbvRBpfia18PeBm8Qx6
9400fbaJK2q3ejwxDU7WxtY5GIvHRoCPuTuytjw/UNfu7O4eO48yDy2mhfe5BRzMJGAAPzf
xCQpkK5KuQWxX5jwTXzHhzJ6dHMcRRxVDEVlHL8RhKnPRnRUFyVG73hFwV0mk9Umj9Bw2Ew
eKz7F5rhqFTC144JfWsNiIqnXVZuKnFrRcyb1V3s9dyPx9HLA8F3OCY5oY5HIj8tgbghVVI
stlUBGX3AMRnABr4l8eagk2svBaTvJbwRiMKVKBJAxZ3HJB38BhwQFzn5sD63+JPjQ6lpWm
XQWKObSLOS3kIKgTIGd0lmI4fy1YEZLMAAAOMV8SajdyajeNIQjO73MrLFGQyqxAUyjaCjH
adqOFcDJKgMCfgvELNamIcYQle83WvdOyjJRcbLW73vdLRn2GWtuXtXFxUJr3Xu/hlddOlh
NB0Z9f1Wy0pHwtw7NdzY/497aE7ppSu75h5ascFl+uM4+gfCNja6j4vjNr++0vRtlpoylMQ
ObfHm3WzJDGVgVwM7Acbm7+VeGYbbSPDera8zSrqV0RpOnspaNw11xNtJw3ycxtjghjjKgk
+5/DHTjZaPNeu8kCWFt5auiI/lzyqXcJn5g3mHBZcqSc5z08Xg7Bzq1sPJziq06lXF4ttP3
aeGTr0ubS6clBJPZO13Y6K9eLU3yvWXdfzf119dLl7x1PHqeqztG4kgsHEFvGgCRpIyA3Ch
RnBQ7k59M+1M8GaCl7reixzpmGXUIcqFO4HGD+8Bywx2wOnOa625+HmvW+mW+u3VhdLpt+8
syXksEkUFzJKS2ROqlXcbsNyc8jPTPSfDrS5ZfENlG0dvBFAwlDY8wp1AkVjkg8EAD5gADg
A1608HiM54io4ivTkvaYyXsJNN3w8VBQdlunJT2voulnfhqV1Ck6nK7aqy3W2qvZdej6H0X
aaZpmnParBgRsrRfZ1YyeY0mV2k7VCjnO4A4KgbfmyPatB8KW6ppCWt4I5Rf27ZilaF8ttI
jjVQ4eRT8qryWYAFegrzOw8u+uoop/LiigPySSFo9wBA3gqC5bsFAJwSQvHH3h+y38B9Y+P
3xZ+HPwy8NQ7dR8R61EWysj2elWGns8+o6xfLhZEQWYM0COAlxMIweTx/UNWjl2HwNatKtF
LBZdUcpSjKCVqlF8/M1srcu/W60ufnua4udGMYTqRrJVE2oX6xlG/v725n27NH7LfA79nnx
r8YvDvhrwV4Wtkubi40vSjq+q6g/kaXodkY42m1DUvKSNnkt4wXSOUNvlIUKpJJ/oQ/Z7/Z
18A/s++GLCz0KG2vvEsscSah4vvrK1j1a7kaMCVbe5VWltbB3TdFbJI0RiCtsDsaX4VfDPw
t8HfCui+BfA+mwPPY6daR6lqPlGJtSuIYI4mubq4Yl5ZZJEdhDIxWGIgL6V3uqw6zcxiK9n
FshwCsUh8vn/AJ57SSMAYGQDkehr+euNOOsz4op0MppYr6jkmFsnSpJLFYyUXF3xE0uWdKT
VoU3a1N2knJe78hlGHWX4mtjHRlialerOa5v4VLmk+VwTvaUVZylb4k2bd34peSS5htfK+0
SMwmkQgq0p4Mg4LMWxzufAwAMdKz7Xw/qOqwSfaL54/N5LujCNcnfz+8yB2A6DIzxzVa00i
x0+NJIgWuWG6UzHeXb+Exk5Cgg/NzycZ5FeleFLiK5Vlvh5EKllO75BhRwwOMMpIXGD0596
/M8a/q9KM8LTle751/dSVrNdnftvZLU+jwlKWZ432VbESpwq8qSjLkcm2k+aWiSS6fieZ6t
4Sure3hjW/mlijG5vILpubJH39+VOAPlwe3JNaWgaXK0UlnNqq+cxCKgcvMq7gdyu/wB0qO
4G4E5BFes61baalk1xDKpt1G9pGBIyDjOANx4wRgE44Ht863OrHT9Ra6ikM0aurI7ORuG7G
3DkNgjHHt+NLL6tbH4eoo0ZQnThq5WlGTv0S1tbz0731Fm2Gw+Q4uNOVRVaUKkUoRkpS5Wk
2nO/K3d7rTpvoavxM+BngL4reF9a8I/Ezwl4c8eeGNctZrPUNI8W6fbavZtCwI3q12hnhkT
74lhmhaNgHUhkBr+Gj/gtj/wRH8cfs+p4i/aB/ZZ8Ma9rfwD0/Sn1jxdoen6xdarqfgifDP
c/btKkIvbzwlFCDcW9/bvPa6fCEN38uZR/e/pmpLqOni6kIEkgRwh+bYCcnbxwDnJ65/lR1
DR9I8R6TrXh7W9PttV0bXbK+0vU9Ou41e3vdO1KJra6t5lkR0+zTQSSRyqVbAZSqHHG1LNM
bhaWJwlfE1ZUq0HT9jVknCN4qL9itLK1r662jo7aetgsTToVcLjsM5ctm5UW04yd4NKotU7
a2WnxPZ7f4u+nW810kMwlVY2CyAxIuwpnIaIpsQow+aORVw6kOCwYMevm0KBbBrlWeSbAGW
yQqMP3jYzgnABBONp56nNfs9/wWp/4Jq2f/BP79qWWDwHc3d98FPi/c6j4y8BG6t3STwzNe
Xs0useCru5jHl3C2NxcwzaZcMButt0B2qCB+SWr2K22mzEsYf8ARiA+5ViXIwTIAcEHjHX+
o93Ichn/AGVi8TiKPNCNJTo1Y+97skvZrkV5N1E1Bae6562V2v0XD46lioU6icVzwjOpyW5
KcnFSlC2lkm+VfK9tzd8G+GYl07TVtNYt9bXUbaO68iKC4im0vfJIgs5ml3LcSRFNryQ5Vm
OVBAyeuu9Aa11FYTGAwAMy7TviAPUIcFuO4KjPHAHHoH7KPwl8ReNNa0jStLLm9vbQ3FvGI
2SMJuaVJnDAYhDHcRwzKWOCCa+pP2mPhNYfDZvg/HqEkS+OfEOpv4f8Q3enWsjWU9pevFHb
3nkkwwyNZzy/vQxZyPuAiv6H4e4cWF4GyvM8Zg54avLGYerGE9akMLipRw9OrLlVlFVKdVt
XWm1mtPJxOd4CGOpYKVRqvVoYmtFJOScMNDne19Z3cUujTvo0fEKNFodyz/ame3cqy20kZK
p6yIPOTDjO5W6xsc4bFepeE/iymj3ILXn27T4z++s7nAmWMlRtt5j5uSOy7ck8NxXOfthfs
8fEn4ITadrVzdf2z4U1Z4YoddsYbiGGC4dFkSG+tlAjtC4bEbkBSeCxNfC9v4gvrJ08yaUf
ekR42cYJYqzBRllbdGRyPm4blSM/JcUeJ+a8GZ/X4fxWDrUaNGKqU41OWdKvdJxqU+XSKin
pfWz00OrC/Vc4wbq0q7dJtJ+ys5qXTW9rJ3T36W8v1luvjV8JZZvMkv8AUoZGit98T6REzR
uLeIMjN5IyVIIzgZor8ppPFkkr7zeX5LKmSY42zhFGcmHJzjv+vWivDfjtVbb+rLV3+Bd4+
X9fL3eD/Vmhf/ecVuvt1P7naP5fLdH75fELxUvjG5eazM2g+CNKs4Rp2ircYeYLBCWkujCw
huGVg21pAWUOcdTXy54s8eCwZo7C4khWb/V5ADooAULGeAVcDALdQ3JGKua/rlw2g/a2kdU
W2ht7eNpkXzLRUjxM0QwQyn77EnAwTkGvDtMivdd1p7lmt20/Tr9ZpnnjMsQUD5A3TzIJHA
TagICnBwTX9E5xiY02sBh8M6U5wdLDqKd6EZyjerbW6ja3v3tzeaPispy2nQw3PWjCVFaQ5
kklV0cWpb7X927i1e/Q9K8PaTDcTwa3rN8sl3cyCe1tHiaSWTOCUkWMDZGq8qxwN4AJzgV6
1qXxFGmaYLK1s1h8lwv2iV1Vp8DPlhV24XJK7U+cjvnrzMNsZLe6vrKAtvgEkkv2aO0trdY
48va2ZDFvKDcxxkb2IBDE4rgdRvtUl0y6js7CB4Z5IVl1GS0ea4icNk2wlLbI45Exu43ZY/
N3roo0Xg8MlCLlKFC9SUU26kuTmm29dZtX0tvpYqtThioulUiqlOlONovanKTTh8LTs3ZpO
6b2WxxnijxXrOqamNWluJ51hmaSS1iDyLLBGNgQR+XKr7HkR0icFJJFUvuCiv288Lfsp6R4
U+H/AMKfFf7Snxo+Mvgz46/FLwtb/EjwdN4b8SaN4UsfAPgrQYhF4Zlvtc1a5snmuHG2JdP
toZJLN5BHCqRg4/P39jH4I2fjr49eAz8T4LnTfhf4f1iz8XfEHWGsZRYwaBpEq3cWmvcOPs
jS67fR22lx27PvZp8orANj9lf25vjF4N/aq/ah8HaR4O1258L/AAo+AXgvTvDmkadpFvpt1
418UeKNWjbUpLTRtM1O2u7OB9L04FLOOCzu2k2O4hDJuHi5Th85q51g6cqeKq5bW9tiMTNx
SoKi6aUMPNqKb993UfJtyTsn8zxNnGH9lLL8HWp0PqcabxNfDxpyqUak5RhLVqSjU6cr+59
LnwAa21/xMbE/8FNf2iPC3jmKD7db+Htf+N4FxOm8iO+hstXaXStbs51HmPZCOUNBzEQDX3
t4q+Fnxb1jwbfp8RtX+Bv7X2kpbXupaZd/FDwRoOheMdiWzFZdI+IvgTS9OvYL5tqiKXULS
9jD7BI/V2/l08Efs4aN8Rf2nE+HnhrWfHGraJF4i8SXdzJevp2s+ONX0XSYzrMD6JoEci6h
9suoz9gurmaCJ4btJII7GGJFQ/enw5/bM/bE139pTwT8A/AfhZdO8D22qw6FJ8NfFfhdYtd
Hg3w8oi1LW9W1k2dnd2Js7GOe5uJYijQXISIiU1vicvo4icMR/Z+X06eHqujQgqMKeLherp
XhOCjXTi02pOdkklqrW+UzjL82nVp0chz6pipPLp5jjv7WnSoqnTpwcpQhJRhvGKad+b3k7
7M9T8KfAr4G+O/jd4b0/wAS6D47+EvimDRdQvvDXwt8QW9/e2vijxJaSLPBNpnxJZ7bQJbK
0ziLS7+GymmtlVnV3ZTXyn4A8D/2L+2P8M7v4iaZd22s678YfFkF/bSPbJpMum6G8Nlo7aV
cwzTLdKIZTucKUPO1gPlb6C+PP7Vd34t/at8E6DBqU91o3giy8eeHBrOnQvp2mrrcui6g/h
aS+1i8jji1h7S4aOD7WpBVgElG6MFvyV8HfHbxFImm3Gq6hq2pePPhR8TX8eaGmo3lxdXuu
aXfTwxeI9GggaJ2kvFmt2u7dYyI2tribYnyKK7s/wA0wtOLnj69f606NClgVTl+6coJxnCc
oqKbuqaXMuZ3lrdm/DuWZ/jMKsRVlClKeUQhiozfvqteqq0sNdNzdRcjq3vypU+W3M7/ANW
n7dn7C+v/ABC8V/sv/F34RR6T4T1jW7q88HeKftelT3WlT+HE0681iaW4i0/aZbrybYvauQ
oa4YrJv61/Mf8AtV/C7WvhH8fte0jzry5t9TvFvdPa4gkW4u4FzFcM4YAR7rhH8u1jCiGHY
XGTk/2H/CT/AIKFfCn9ob4I+DvDHwzu5dG+Imn/AAz1rxZqHhe8tnHidINC077DrU2m6LMb
J57aKe4itFvLW7gLyT7DLE4lZPwJ/wCCoPhLWrn4e+AvHnjG78JeH/EN14htbPw94TsGWbx
XqPhy7s4dt7caqUhuIbpNRty95ZSJdrbCePOoTCTNeRwhUzXHYLH4TOqEaOJeKrLLLyf1h4
WGIqTpOSv70Z4enFQlJyk9eaztecpzGnleb4DLW6tXCYrD0sJXnUSVR1KNFTnDDtpSk4zp+
8tWoKTb0Z5V+w98W7rx7qt18FPFc0FhqElheNoC3BWC31KFbfdLZSbCJZ9RtnCrGC33D+8B
615f+2Z8CL/Srq8uF0+ytpbCWVZI0BgneTy2bcxQjzBj7rPkgHAPJr5hvvD3jTwJonhb47+
F9TureXw/c6ddCWzjuftUd2sqtdzSSqgijjMkZt5pWJiKsWYEYFftb8Q721/aZ/Z38HfHnQ
LPTobrxBoUem+KoHljkfTNagtPJa5nUZx508YCnC72cDPIzycQ4OpiMPiKdam6NTDLl5JLl
cqSs/a2aXuczaUlpdPzDNYVcg4loZ1ks4ywNWvHCV6VSyVOu/3rk3ZtJU5w1b3TXY/lT8V6
DeFLiK7s7iOJWw8rxusDkSEKI5TncQ/ByTnHGeteTS25tba4t0KMNxMULiSSYyL914IIkZ5
5FOSEjO4Y6YOa/Zj4f/s06/8AFrxVq3h/XXij0zw7psut6vNGn2Z5E81zHCh8t0SQoF+ZVc
R5LOAASPkn9p39nzw/8MZBeaBLfS6TqAup7IS3gu7mPUInEK28d3DHBgE7G3KFGxmJchSB/
PuecB4qvleNz3AznTw2Gg3OnVTVe99ZpST/AHas23ayTWux+1ZXxTl2LxkMtnXlPHyp87cH
F4WLSj7kppK05tv2avd62Pz8k1e7Ub2m8yHOMMgyWwcAcfKxwR0yvPQ1s6V4z1OwH/Evhe3
3yoweZWldJEYDzFLt8gOOgx8p7ZzVnTfDM3iKVbC0V4Vmfy3UrtVDg7maXnaFPVuTk9Tya6
J/AMtpcRWEdxLPKjeUqwxtMxaM7TkgYOWGFJOCSOetflFJYp041qFWcWqajJQipe0nF+837
rT5rWdvu2PsqEqEnyuUHUTaaTTklpe0W+zTW5/Q5/wTK+NPx5vPAOqeIoNZn1PwRY2d/a67
pmu/8TO0020s7Uq2paPZXE8UrSW6gutrBcIZPlROM4/RH4FfA39p79u7xVPpvwD8Q+JfCPw
70m/M3jDxT8QNJj0C01TMJa2uYG019WfTbVLldtlosETXV9bhmnW1ZzMfGP8AglR+yT46+M
Hwe8D/AAg8P+doB8aa2+oeM9cktojJpvhvzUvLl4Fn2gzrZK3mwx5IMiR5JYV/cN8D/gl4B
/Z9+Gvh/wCGHw50mPR/D2hRbTtjUz6nqEjrLfaxfsv+uvL6VNz4O2JGWJQFQCv2DF8Q0fDf
hDLcuy2pWqcQ5/RoZtXw0pOVHLY1abcakqbvKm535adGLhTkm5OyimfiGS8JYbi7ifN8dG+
HynAY6vh6U4U4+0xleleE6V2pRtBSlKbivdcUu6P4/P2j/wBlv45fsyzXOieIYrrV3ilnmu
PF+j2l7c6BeRRwpJbXhFtslsUc+akv2uKFwxR2DZJH5ffG/wAZ6VKulW+r+ENU1C70JZL9I
Y/EfkJe3lxmSaVo0j8zdcXDGVYySVJWM/Luz/ou/Evwz4N1/QdQh8WWGl3dm0EvmJqMUEqT
ExMphaOYbSsq8OTkAAEgkCv5tf2ifgD+zrqfji7g0bw1pNhPE8ge5gtLWZF33DIkWw/KAhY
KrZBAwc8AV954e8dYjjjCfUsdg/qOJwdCp7XFwjKUKso8zVSnKo5/vJRSlZN+87LSx8dxbk
VPw8zOjiqs8PmGW4urJwUZKWJjKc17teK+Bxm3CNrLlUetz+UDwT8Cfi38ePih4fg0XwfPe
3OqXf23Vt0k7W9rDvlXTo7qcQmU29jbmFmwxBuEO7KcV/Qt8PP+Dff4XfEn4WWo+I/izxAP
Huq2s97/AGhpd0iQ2t9cMCkn2N44op0tl/crEWDOi/KpbdX2N8BPhX4D+GWpyaho8dnHcB4
hNM1ukTCFQrMkSxMfNXbyACCxJXHHP6x+EfjN4Otra0tJ8+ZAF+z3CsqKpIXGQoBXHQA5wC
R61zcYYTHZJg8VRyvArOa2LlCrXx2Ow8asadKlqqFKTjyLm9pLn5IqfuxV2jmybjGfEOYU+
fGxyDBYWUYYPD4XEewrVXJpValdOSnLSEHC7au58u7Z/AV+3D/wSz/ap/4Jva/F4w0C61rx
J8MtWvLjTrHxx4TgvNNvobKcHy9L8Sw6XMl3FbX0SmO6c3As3OFaIEnPy3r3hbSvjb4Mt/E
uj6ZY+E/iDoWhyf8ACT+Hrq4tLTT9UFiN0V3YNNdm6ttSu7cGaSC4jVbuUEKfMKiv9Kf9qK
2+Ffxm+COseGfGh0zVNK1axMMtrIym5RlX5Jgw4Xg7wRghh8xxyP4HPj9+zXqnwp8RePtO+
Gcml+IPDetXmqAWOr6/e2l5py2txO8F3aBbt7S5xEFgUuzLukAEZIyPn+D6WLxuW43MKWWy
w1KeJr4bG5U6dVUaVSEZN4vBwm3KFLmirKm1TitIrldn+hTz2hQzrD4Cvj08RGjSxWCzJVI
uWNhNwisLXesJ1eRylJNOd46tM/CX4gNcWdpLH5N9Dl1SS2lCfu1Kcq+NwBIy21mYrnDEEY
Efwo+DPjf4yaZ4l1jSNOu7bwR8M9GbXPGnixLQmDS9KdGmtAJVZH1HU9TcC1t7SQyXFqqvd
z/6JEwNv4pwakIb6HU7S5g1DR9SmS6t1UbisufLCmBYRL8xU7lQNt+YlmJdvqHwH8bf+Gbv
2avif8HNO8nxXq3xvt9I1TWdfhkltrTRbGfRreC2s7CC804agmqxQyzxXUtxPPax/dhA8x9
35zCng8yzV1c6rSw+V5e8Y8dFuMXO8GsNSbdmnOqoxppNOU7LV6H6nm2Lx2FwMJZVQjicbi
KmXwpwavCNOdWmsRXk1tGNNvnb0UXc+Jp7KSaz0t41lGjafMFhhmK+a1/PmVnuSnyNNFb+W
ybDsYueqlQPqzwjo5g8DWaqC8moX8UhZ9uWQclMjAI3cden4Y8UQaHqHhrwnBbCW21C0upr
jUghL298t2oKqVKqQbQKFTKKSM42qMV9TaHeaNeaDoum6de7ry0y9zbpDkr+7KoVOezZGAP
cjGK9bhKtgKdXMJ0pwpVK+FdDDxqS5asozp8io8jdvacrUJpK/NdHVjVNKqly86qWtSfNTv
7Sz5HrzQ/leqcbMlfWdeOlx6HcX95NpNq0nlWLTNLFGzElfKifKRhGxzGAcAZz1rp/AOjSf
2pbsluYmuQBGW+8z7uW+h4Ax3yOMc5x0a4KxlpFuGdl2M67DGVJySi8sU64ydxznFe5fDvw
5dm4iuDAZRDIiJJErnfNJtDM6HJjVhgZB256DORX6Jw3lWJq5pg5YmnUpxw2HhCnGcHFU7T
nLeyk3aX2m20+tjwMZj44fDunUV6jbkr6PlkopaaPeLf33PfPAXgPTtR8T6ZaC5iuHnkWGS
2xlxMzoQJVjXJgwG38g7tnPUV/T1/wSJ+CGieF/iB8QvGclhpkOp6d4YsdI02/ii8s2s1/O
8koUvl0faAGYEFlLg8Hj8NPg18NIb7x3pmrWWhTLIqQJM+HW0KsA7FEJ3GbcqlWLAld2RzX
9M//AAT2NroGqeP/AA/Jpos7o+HtE1qXUCzMhs0eVPsjId22VpsS5wZCrDkAha/UPFBTpcH
Z48IuXmwtOCdFJNxliKCnG6V2nT57rrG70a0/G6ubxxWY0qLqq0pp25l7yvG8UrPSzuv6Z+
u2iadFY27O0cM8jF5fOBLKZGABw3Jxz9319jXDavqXm3xRyqBJ9pGTsGDz1JwPX0PrXYnxB
Z/8I6l+k0apHbu6MRsG/BUqQRgEleASc5z1zXx/8QfHWrG3uHt4f3dxIm9uI2jVSQ7Nj5gC
CuO5z6c1/IuR5RXzXGV4WnSw2HnG1aV1RhB8soe+7K3Lre93G99rns55m+By3B0I0J0oTnG
TSjNN1HHWoopt3cWpKVtnoeweIfF+laIWllvo2+TLBydqleMArgnOf06Y5rlYvjRYTwmHzx
JIRst44ywDKOhBByQEG7rjgE5BxXxtqdx4q8R6jZw281w6uscaxrEzAEEhg2Sdw44JznJPP
Jr2LQvA2k+H3sx4j1aGLWZkW9eBposW1tw5MpD4iOzPybd2DgKTgV+nYjhLK8vo0Y42qq+I
xFPno4Wm+evWhZS5lTg23BraXfrsfnkOJs0xlSccFGUMM3yVK0/cpR1skqltHq9Lp7dD3nR
vinJcyLpV39rkguSSkvVI4zhQg/2gQeoPB5HOaqeK7a68t7uJJls3iLxO5C/MoPJxgbskkc
c+leN+Lfjz8EPhjBLfeLdf0fRdPjkRPtN/erbSvI37tBDZlTeT7gpZfIgcsCGAxXrHgb9pT
4FfEjw+ln4c1v8AtXT5omht7yS1vIYd7DAG67t4HDgthMgZXnivCqZTjcvovMMDw7mMMuhL
9/VeErqk4Ra5/aTmrXa35X6arX2qVSljaUsPjs4w1CeGjywlVxELTk1ze7KTbk7ysm7vZdk
dR8L/ABm10kmmXLq88B2l5dwXyy3yKAOMqOPQtX0BHPbBA5dYyTjnIHAyR9e49s818R3+ny
6Pqwu9GuGeORjJEITvXy+XRmKN0xjAOT/KvoXwdrh8S+G5TqjmSe1JUxgGNwU/jUryxPTvw
ew4HzXEWSxqTp5hBKOFqRinGLahh6k+X3JvdSm+kn9l2SV0/f4ZzhOccDiP3nsaVdqcnpWi
uXknFpq6ik7ONlZ63PyI/wCC+37MVr+0v+xX4j1DQdMW98d/B+6tvHfh2WJImvL+0tnMes6
TbNsaSFpLXF2vmMI5ktpRGN3T+Az4V/DGD4j+LJ/D+uCW0j0O2ur2+sLy3kt4726023a4k0
m8Z8ta27yIN1yxUEIFRgWzX+nz8Szo/jT+3PBGqMXsdd0W50O6sbmZFjubO8tpLWZYVLK5b
ZMxTedxkYhT83P8PXx5+BEHgD4gfFXwdbpJ4d1bwvrWp6JeaxAsVtf32mC4nltBPE+S0c1q
0Ub7iWkGRuO2v2vweyLBZhyUMxanQwVGWLqUpSbeLw9lCnCEOa84RrSgrxTakrX0sfTZZxL
GjHEYOlB1J1ZKTlCTk6UXOLV0r2TSst+mtmcr+y14m8DfB26n8Qrp9jPqd7IIh9z7LY2yAs
bSKWXL28KqpiUlskYHJbn58/bT+LenfE/xn4U1PRi8NvoGtWzRRlV+y2c0mo2SpLDIMs/zs
f4iOPpXm0M2o2ck+mw7JQC8T7biQodpIDGM/u/mIU4ycE4HQY8O8YaRq99rWiWd7Fc2q3Pi
DSIo5If3iuJdWsSqqAwDfdYkngA5Hv8Av/EOJyujw9jKOBj7evOhSjhsrquypU6EnOjCMIt
VE4Veea1u+ZXuj6PC4LDzx+Hxyr0vrCoSjCpJxcqca1o1YWk2lzRspXT7o/Yv4+jwn4v+Df
iDwD4iuNNXUdb8N28GnwSsl3NLqxs4mtLsOpYwSCbDHaABwp9K/mT1fQbzwfrmpaV4hspZb
6yupoZ1SWLEmHYJLGpGRC6AAKfm+U8jrX69fFfxPrMXjvWrWK9l1LTtK1BLC1lO0Yhhgiik
DxgBleObIHJ4BYnFfD3x38ET3SJ43tHRrmKeOG+hQo5lhO4wGUEqV5ZgzHOMgEk5x+XeMnB
kc3yOhxThcPUq5tllClDE0VRc6GJp1Kd5tySbc6TikkmlvfZm3CNB5XTnhZ1uaOJlUqxpuV
1h3GfwO7unNyuk76baI+UpJdG3/wDIIth8qcB5wAdi54EJA59CfqetFbDG/wAj9zAvyR/Ll
FI+ReCvn8H1HrRX8ffW8ZfXJsKndXT0d/c0ac7rpo9r67M+5tN6q1tGvee3u2/Jfevn+jr+
HtW+IvjrT/CGhPH5V2YI7q4lYRWFjZpHE13OwdgscccG9wu475di8DJFn4lavoFn4l07wt4
MsGtNG8KQTaRDqPkpa3euupBvNQuGDNbF5Z1cxLh2SIADlsn2/wCGPgb/AIV/8PPF3xO8Te
JBp2qa7ptxpWjWLXMdtLIDZmKdUR4JGEUuV25Vd5/5aKR83xDNqbNqa3EMc+6WVl3+bIu1u
AkRYko8zjJBQFOQSByK/uDNq+Io04YqvS5MVmONpSpU3J/7LTtPmoxly81VTfLK/LBpxS5X
dW/I8vqxzHE4+FCu/qmBqRp25U1Ny2qP3lyuKTSTve795WPsP4eppviiztPD11qsdte3kiL
D5lu07z3QJ+z2kgRlfbdS4iG0BiSB1r6U+DHw30jXPh78VbjUPhnoHiXxr4c8Yabp0+n+Ib
S90jTofD90jRaitvciWOS0v7WOP7RFJdOm5nU71jIccT+wJ8Mk8RfHzw1d+JptMXQtGifxF
qVvrWroNP1CCyEd0IZHjiRxc2TfvxCN7GRSEByMff8A4m0uT46/tY+K/BXhXxFd/BPwb4vW
xn+LElzYWs+kjwjpckNrp+s+H4PtlnqGrXPiiOZLe0i1D7HcWkjzXpmurKJUT7rLf9nwMJ5
lQajClUrSqc1+eCtUUOVx5ryjdK3Mt1dNpP4niHNF/bUsmy3GuLWDpZhjcTOKhCgqVanBUY
x57VHOK5nLnhyv3XGW593fs7fBH4R+Bf2TNcuvEngxLjwvcWOseIJ9VvdaMeo6f4ysHbVdJ
0yyVEeO+0rw7BbwSmYzXsP9pTm3VWWPL/lx+xp8Uvhvc/E/xt4g+KupnWTeeNW1G0udeihX
UZ7Oe3e20sWqWDQ3dqVSeGEGzkhligZwjjkV/Q7+05B8NPCf7CXij4dfD62m8P3vgr4fHw/
4ITT7qwja107SIY5pteey1eZMNqNvIZdSnFxPMw2C3EgTcf4bdb1z+0vEeo6pYLficX9tI9
/4dvJIAkVojNHOqBRHK6TKs+0KEZVO10BDL8rkWee2w2OxsqWLw/NmlehQwzjOajhfZ2p1I
TUkop3s1GEXdPVtJnkZVlcc6nnEfrrarVIf7QqKk/crKduR1I3va1+fRPvc/oI/4JAfs/8A
xn+I/wC2J8bfiD4atPBWk6R4X8Qa23if4m+IPDSeJ9S0S31DWruXTLXwTZ+dEkWs6haJHba
ve3mJLWzxcTGSTcW+of2w7f4a/AD9qKf9sz4veM9TisX8Mz+B7LS/hlFaXr+J7qJZNP1SW+
sZpoBPGYpVudWtYnhNy8ZCyBwoPwV/wTL/AG1PHPwv8EePvBngK7ls/GF1dT+NtWuHguJof
GkkcMqyC6WcuNPmMgjFywlme4COrMsRUV3f7VHjMfHz9lK9tPEEEOqeJdJh1DW9Zki09LU2
nim41G81HUEsreKcGMRpcRCJhcIJFV2kiIIU+fgMozepn+Ix2JxFNZdicBUjgVGCeIjdylK
pXTkpRaraqnzOFoxdlJylPi4gr0P7Uw2UyeJpU1UoZfja1KLvicLUjShUjFKSVPmhPlcry5
Xd67HyL+05qnwy+MPi64+LHg74v+DJPBGpaNeQ+H9Ii0DXPD9xpviDRrZL27srnw27GfTbK
+iVLe51G5eS5e4SQofKaMt8t+F7X9nr4h6NpPjfTfFp+EPjrSPEcR1lLe4uYDhGBkvNHu5V
kuUSdIklt3ZWVHVlOfMxXkP7P1l4BvvHk1n8VdR1PStJtNMvrnTDBaJe6bJfwK7xafqEDKZ
IbGXIUsQzPcM2AyjdXtdp8JPhnr+k+OfGGtf6Jp9nbXFn4e0ays5Ihq3iCZoxY2NtbWSI+2
LzYrueYt5MUJBY7g+31OWpmGBw+LpUsO6mGniqToVpJ+3mnSVOqpuN4uHLJuKhO/NZyVlf7
x4XLcrhLK6ecZvh6cKWFqUqmGgqMvZ1VJ1KVS8qjqaKKjK8eX3tHdnH/E/xr4c03xpp958J
Piz8T/GfxDubFtP1v4h3+vXGnTvbPIoPhywlW4iki0yOYM9x5XlxTJJO8sEuV2/sf8Kfi18
Bf24NR/Z8+EfxO8BReKdV+GqP4h+IGjXtzrR1LXtL0jwleQ3Wl6X4ysXszDp4uxb6qonMqX
V3EkQP7olvzq+C/wCw3az+Afjr4w13TdW8Tnwz8K7PX9H8R6Hp18x8O+I5ZRdXmm2fhuZbX
UNaa1tI7q3vtYtIpLOFPnS7CguvhHjn46fCb4YeGfBPhX9mPSPiF4N8caZpMs3xP+Mfigaf
o3j3xzqWpW6TNa6Pp2l3M+m+GfC2k+allYRLbT3t9ZpI126TKobk+s0suwM6/EDjGniXXjK
eGxDhWw85QfspU+RQk/3rpxcYyg1F3Ukldc+Ly/Ls9dHC5Uq1fH5d7OrQzCrT5HSk3GFWOI
SbVWbpupB1XKPPOV+VfCftd4m/Y4+GeneIde+GHgjxhd+IPgn8UPCGr+IPhRq13fCXV9PiS
/m0/V/DurPeJHBd33hrV4xbyXUMKxywAL95ix+Kf2K/ixD8DfjJ4z/ZB+LMcd34S8aaxc+H
9O1P7QzQaZrlwWXR9QhtQfs9vp81xHGZo42YxsG3Ng8fYXwZ8d/Df4i/slfsi+KfBXjBte+
M3gXW/GPg3x5pDNctrWiNqmoJqx1OKNI5Td6c9z/pJZ2jF4rO8saMiLX50ftl6XpOi+IPiN
4k8SWUOifEdfGXg688ItYXKQ3cuiRee95r1sba4EiHUndhOjos6MGEiKcV24SjTzLIcFi1O
rVoUpzpV61Wm1iq2EhN2m6V+adOT5mp83LO949L/J4aliZZtn3D2Y1oYqhiMP7aEoaSwuKc
Y01XjK8m5KMI/u24O6bcj9Gv2h/hLqPwm1GTT/BuroI9VtvsuotYHY8KXA8t5DLGBLJHKGL
lTvBDE8V+F/7UutandaX/AMIPayfbLvSNSLzsyPFLcIFkVVLzfN5ZMjsVjCln2tuOOf3s+P
HiN9Z+CnwZ+LGh3+8678OtE1W5lv7ZHDa7ZRG1kSfzGK3AVoz5hZ2eQSKW5Ygfzo/E3xVrv
xR+Iut32rR2i6jcTZjmsYIrSEGJnQEQRkogyCSEB4OexFfmXGGLp4XLsZk8FVo1MbBwglTc
qPs5a3dS6XNytWjy+83vZa9XhfRxMMbj4TlKVLDVlPmqLnqS9jJJXm3dKSs2tUl10R4hY6d
f+EdNtLqRLcX12ySxQbFLOqqzupbcMZVWPOSSB6YP6Ufs7/stfD/402eleK7XxnZTXKQC+1
XRrZPLvbcQRtPc2swLjB/dOu/bko2cdz89+FPg/P8AEPUdL0KSFoYZAYjfOEIt4lxvkXdyH
zgKQO/1r9q/+Cf/AOxRc+CdY1nxbFfXd7psNpcQKsoIgu7uSCVYvPVXRHjKfuz5YLMWxg5J
r894HyLMsJmeGjVy/C4nLKkHRTryUJKpBe/VUXTqOV01aF18L953uv0XjDiDC08oxDwOYPD
5jGrB0qUUnKv7SUIyg5KScFBX95RndbLv+8//AARFGma7p/iDxlE0VvpmiaOmgaHZhYVWzW
5Zbdp4Y0UMvmx2Sxl2z8pbnLV+1Pxi+O+kfCnTryVLObWdQt4jK0UTBUtwFb7x2kE/L8uCM
n1Jr+Vn/ggv8VtU1L40/Hz4YSahcGy8PT+I7eGyaN4pXaz12SOC2jtvNkVGsXufLO4R5iHB
bOK/oj/aU8deCPhJ4aHiTx9pA1RpIoI7a1lIKXTOrPuljTO827cxLIpG5TuwMGvJ4tyvC53
4nYeNXCYrNfa4bB4ChluBcKT9lhIRUviqR5YtRcpKPw8yTbi5N/P5RnuY8McEZjgcLUjgq1
HG4zEV8zlD60m8XPmbi3KmvaKSjFNzbaTlo9H+WHxl/wCCgPjXx1qN1bSaYdJ0uzkuQlpb3
1ybpCG2FpkiUQoGCqQk5U8kjAzX5/eIPi3qmq6zcawl/c28rhdu1vLKF3HlK5yQX3Fd7bvm
GfWvdfiF8VPgz8SfFl/4ti8Maf4Rsb3QtesNJju5jZaPrvim2ty8Mk00cYlmkaMPuEaSoZf
LWRl618OX01pq3gbxL40lvFSw02/MbrBCJIke0li85HaHeVQ7mjgYgK0keCQpBr+tsgy/I8
jy3D0cuyZZPOFDlqYfEQpTxFOUm3UhUlF8rbk5NO7XK47ttL8Ex2IzHNMTLEYurXxrrVFJz
q1G4T+BKpGm+ZQTVpWUmrvmb3v7CnxS8axXcLS6zqdzM0qtlJGKquAFjRRn5cYbAOCSTjpX
u3gj41+IYir3U9xcRqCGSdygGGUb8kE5U5IwMk5HUV8O6P8AHf4d6S9vcRR3F9Lc20cQAjI
lgeJfKaSNVfBO4Eq2R2zgivuP4O6VpPxV0V/FlxpGo6L4ftisN1eSRyRxhpMLFKAYEEyM2D
I8UjbCxzuPNdeIrYTE0pe3jh504WvB0Y+9z2sk76PRaWd72tdnFiMLGi6c3RlSmnLklCq4u
9oXvypXW3W12y/8Z/2ttQ0/SzoWmkOksaxJLund94Qh181MJ8pIAJAAJJ5xiv54v27Pjnqk
Phe68KWF9bwXV5qct/fw3kExvNSt7rZNaS2N83y289u4miuRCwM6tklFBFfvz8X/ANmLVJ7
e4v8ASlW9sbcNcxFLgeY0eA6R7duA5UhlBIGPQ8V/M7/wUM8FXmheLZTDbTi3ljgkmnu5xK
yzhJImihmlIZIlLE/Z1+UEA4ytflnGtTF4XhPOKuQ0qeGipVpVJUYJWjzx5neKSWl76X8j9
F8OcPgcfxHg/wC0p1KlWnCl9W9pUc1pG600vonp376o/O7TfCOs/FvV77Qra4nl8Q6lp0tz
aW7Qu8MzWc0Su0zoZJXjityVIHzkISpwM1y/x2+FmsfDvxTD4P1CZrme2tbAm7Gj3ehm5ge
GN0Emn3skl1HJC7yR+b/qJYwjxnJIH0x+x7ZalcfHPw7qGnzRDUdGtNRltdKZrk3N6w0+6C
QG0tkZ7yF3XMqblVom2lgc4+kv2jfB/iT4rfERNY8YeD5tLvPstpY6fNZeclvFp1rIEEIla
LzJbt2dndp3ZlQrGSAgz/OWS5BQz3h3FzxNSo8Xj6kFRnZxpVI0Kyq1JznzO0vaLktZ2ve+
tn/S2OzyjhM7p4RqhHB0MJzzrSrqNWLi4pRhh/Zv2kZLVyVROO3K20fmdo+gNaWULCMBFZU
UyD94JAnzEEgHH0GBzXo3w+gubPVb6+t9peO3VFjCl/M3sAzqRgZAwAegxkDiv0k8cfsOt4
d+Etr4y0TU7vVpngS5l0i10mWa5s4WwvnS3yiX7a5IZXi/dHaS4QFStfFXh/w8umXFwCptZ
yDELeAuZFYg/wCst2RJIHz95FQg5BBIr3KHBeZ5HWwGKqRjiKFecqieHftVRaXNSpykn715
NRbtHW7s2rEYXiPKs3oYmpgsTTdSnUcXSrS9lKSjUSm47tqKu1Ze9ZbXubWg+INUudattOk
0l5mMrCFbYGXfvyNhba7NM4O1IwhYudo5Ga/UP4OfBDxpJoOoeI9b0y/8GaUFtJrOXxLpN3
ZtqeRu8vTY5I42mb5gfNKhWHTocfO/7JPwi8R+LvjT8P01LwpqVtpNv4g0zVL3UL/T720tf
sVnKJ2d5JYFBEyoGUjCybhzhjX9VX7Q9t4XPwV1Ce9fTjaWFkJrVCLSFnEMaRC3t5AJJoio
UMJOCxYBgoHP7FwRgcxWZSxWY06saNSSdOnWg42jaKju9Ve7ukrNPeyZ+VcfcT0qc8PgsHK
nPEVoxjKdOsnye804tKOtrX3Tu0ran5nfAi9fStTFxqu19NRgluips2SW+EZnkGQSQx25wM
Z9M1+uH7OXjDVtH+Ovgh9Imx4a8S+Hp9K12380Y8mdE+z3MmRh2WdVjhGTsJzjB4/I/wCGX
iD4R6R4DvLrU7nWdU8ajULq9fR5Fl/s6W1H763t4HgZ4N6lRFKJNgKudm4mvvf9jj4SfEG7
8SN8bfF0+q6PoN1NDL4S8Hz3Fylp9hdVlWdYpIxPa28QTMYVSs5w2djbj9/xZWy6pw5mWGq
VFVxOJw8qFLCySX7yS5lJSu7tcrXLyp63urWPzTE1fYYyGI9p7P6uvabfHbljyXurXcvitJ
K1rPQ/aA3utR6hd+G5bm4uD50sNraOD5ZluG3QMAAuURTk9j+ddR420vwb4B0Kxk8QW1xf6
heiMBSMxyTsgLKScgLnI6cADIPU6cl/o15d2fjG4aCLS4dFtb5XdyhjnsEK3SzSpkyFVCtH
HklgRgbuB+Fv/BSf9v3xxoMttp/hvS7bwnoTXCWMXjrxQ8q2sduzMtzcadp5aF5AsYWSMHf
Ox6qAc1/OXD3DuZcU5lg8qwVKOEy/D05SzN+1dOUfZXc48yS9pJxi7R5lrZXe57869DCYSe
IUVjsxx0qf9n4Z2m3Tmkq75LS9nGEpS95J8yXNaLdl+jeu/E/w14S1Cz1OFILeC8mktokZg
jQyGMtEFbo2SM5xyPl55x/Pz+3Z/wAFDvjF4P8AG+p+Fvh9Muk33iDUrvT5PFl7LGLHSNPi
kSH7VaxOjGeWLLyBWICYVgSENZ/7Ov7ResfG749/DH4Kah41t/HmmfEm6isLDxjpUn9n32l
XsCG7uIptHleaFgUVo7e6UmRI1YFCXyP0M/4KD/8ABJvR/if4f0++8G6omk64YxbrcXRV2n
umtgouLiYqBG0r5d23KMufXj+g8uyrgjgnPcpwWc1Z4nN8Xhb4N4qLlTo00k48ym5pRd7bq
9mnojx8tweKo4+jXzvDVFk9KtVq11QjyRpKpFRi5tL3opqyukm76K+v5S/CL9ov9nb4aPBq
OsaL8Rf2vfjtrFzpp1XWf7RF/olrreplYLW1ude12aPw54XhF20cdnBEYrjlzJtjdHr9nNH
8Wft6R+FdD1PTP2OfhXoXh3xJYpf6el98ddBuNW05JiAkOrQ2ejSWPnwKGcSaZqE27hNrHJ
X8nfgb8A/jT+x14I8QfC2w+DN38XNd8UawmoX7Lprt4dnFjOskNzqmrQ2d7NJYwrGGlis/K
uASxUkMCf2p+DXxZ+JOseHdBi+J2mz6Vd2sVrFFomj6Lqtl4b0uKPiGxsRqGZDFajIDyLG3
LME5IHRxzUnUWHxWX1cmxlCnCU5YTGYxVYUmubllgcLSVGOEqJtSUan1m3K22248kZliOH8
HiW6OExWIpVqjeFxMHzNqVuWdWmoS5FF6cvO00r3V2fWP7O9l47u7WEfEiz0rSdXujH5una
VqE1/ZWsjDc0FvdzRI1yM/L5wjVG6rlSDXt3iia++G+swSWNwslhfK09yhyoiaRSBEHxtYq
3OMcYz6VwvhP4t+DdFuo59St4pLqBAYVhZuC4yobJCBmwAwDEgn5q5v4gfGWz8e3ot47KOy
tIFaKNA+7cQCA5wdvm5Izg424HNfzr9TzTM87qzrZa3lybWLSlbDqpO3sZ03yWlyxU9Elp1
Vz0cPjsBluT01HGwrY6U5ThU5VCqqTs5UZwU58tlZKTk7q/uq1j4z/a7+JHx08Kano2reF/
Cn9oeFryVXfxNpUbajqNjNJIhjtZo4UBt9zZ2ySkqFwzEDNfkd+358CvFHxR+J2j+NbeSPQ
dW1/wAA+HbnxVaahaTWqXmoLHOZL2VrEZea4TCytLk/Ku0ctX7ReJPjAPBovdJ1Ge4KOiy6
er2730d3PCfNhgjiRX8vzXKxDcu3cWLdePGf2k4rnxf/AMIz4l1myit9T1TwTa3tzpzQJC2
nB1lWK1CxIMKY0DhSTtLHnrX7NwhhYYfNMop4jI8tw9KjhMVhKGPw1SdPFY2nOMq0XUjGLj
GpBJKo3KSm7uyckl4eX5r7HGYnMMNOccRVmowpupzwh7SolKyaSklGUklZa2ejufyX+Kfgz
qei619jksdJ1R0Xe50XWRaEoGwomjvVExkY43ADcOpAGa838ReCrzTry2kle80G8t2+3afZ
ar9mvIJ7m2ZZIFiu1V9jeZGpV8jA4xzmvoD45ahb2fxU8Y6faXEpe1vnimiimdFhYM0nlgE
DHl7gpABAYYBwAa8j1K5vr3S3srm+Zo44nniluR57RPkhYYWfO1DjcV4yxJ75H6tieH6Maf
1ihCUoys5Rl71paNrndnbVaJK1r36n7Rl+Lxs6WHxNfEe0m6UWlGmqainrbSUr6t621+R86
X+p6vfatqF/qkqPeT6lPNcvs2v5lwUeYAZx5bSLhcjBHIJzxe121t9W0OdmihNssBhuo2SL
bKGGdxDKSXB5VgeD0xk1zEWhfELxV8R9V0LwxP8ADm3sIo4Ctx498QSeF4TIUDSOdRmjuIz
82SgnVFySqHGDWT8XPB3xk0HS3spIvAd1Zwy7bi58BfEPw14oWZhjd5Ahv4bkgY+ZGhG0EA
Elmxw43i3BUcozHD18kzetKVCcKOHrYWhGnjIKKjNKcq75He3K1Cemrts/rMPzOpFxk4S0d
7XerXmurvfy+a+SdZ8KyjU7wR2snliXCbbNgu0KoGALjGMelFdJPfeN0kKNaXuVSIHfHZb+
Ikxn923bGOTxjp0BX8x1cDw5OrUm+Gs5g51JTcE8LaLlJNxTdS9ltd6/+A6fURqV0l+9nol
9jtyf9PF27LZeZ+7Hxg8E32n/AAgvE1TSdDTxDr3hdI7C0spr5m0+30+OKUQpp+pzzXsV6m
c3Nz5YS5DLgsFr4E+DGi+GrTxVY6v4k0OHUEt7PUbyxsWa3UTa7Ba7LNZbCWCQCAyfNJPIj
RluWU7Stfvj+0RpN02meJdAm0rT9O8R+INGm1VJ1ZfJj1ayslW/sZLyzRoGhkgXdBLLs2tl
QepP8+V14m1Lwnr14umGbSr03EsEP2ea1uGlGcGYxXDSswLMzQKssYO0b8AkV/TOY4TDTwu
X5ji3Coqd/wB3Uh7VQd/4kY2n70bWTiuZJu2jPwPgXHTzDLMzjTqzpSqVoSdWMpU5Sag1yz
k3Fvmu3ebs7LZ2P2U/ZNvvC2k6f4r1Dxl4WuNUuLe8gn0aO1S3vc6pqdoI9H8G6K7O/wBpn
1nV5beGRLaRRBaLNKbCOKNmX97PhJ8F/AvhXwH4ZvvE1v4b8N+MtRtdS1nx5408WeC7DWdJ
uvFF/HDD/wAIdqvjGC9kF/penWSxaTpGl2EEbRpDKYHQyOz/AIL/ALCPwzitNW8NSfGG2u/
7N0A3Hj7S7PxchtdE0SGURONbnjS6s7nWNZ1qef7Nb2mnyXX2S3uC8LfLiv6GPif8YtI8Gf
CHw78RrNLPw74OurC/s/DFn4bS+g8Z2Oryx+RHZLYa7pkOlS211PIDbl83sQdZgZS+6vneK
cTisfXyfL8JicRRjiansKXsajpKrWlhnXhSlGaa5fZt2lOm4QS5W+ZqnP4jMYXxmOrRm60Y
fuMRUcnzyipKTpOUmpSgpq6V3BStL+8fi9/wVl/a91t/Cd58KtN1CzuL/Xb5dNki8N6TLo9
jbaPBCsDw2+oSRwarDFqNq8kS2sti0T/J5dyGCuPxa+Hnww1uCxOr6ja+Tpl+sLwtsgFw+U
yEnhiVihWNsOVOepYtya/RP4t/DS78deMp73xDf6Tc6t4i8Spql7rUvimLxTfiefM8OkTFF
hg0yWwQulxLFEsEkr7FiBgNeZ/Ei00r4X2Gqwu0gsorVYQ8syTCS9nQFJbaRQFMcmCSUQKu
QuOePrcBl1PBUaEIxiqNLCy9pTso04ThD4+Re659LxTd3uezw9m2FwOXxynAU608di8Yqs6
1RzlUjGXKvZKvLTki3e3Py+p4Z+yv4ln8M/FD4haXazTxWz6BrohCxqgW4W2jjiUzBWlih8
sM3EbJuDsWLCvQPiB8TG03wXq+gR3cRuNblaM25lmO0zKsbzSIXBfgkebIoDA55ByPj34Ve
MZdI8Y+IfEsKyGS4tdQtGDyBB5dwrKC2UYMBncRjJ6ZB5qjYXmv+LfFnk21le6/c3M2yz06
1SS5uzIpOPstsuFmlXO6NS6hTyQwBFedlOZUZJtwU/ae0pQqulOVSUXUlFpLkdRrTRW16LY
+wx2RSnmUsfXcoxwdCFdqTXJUrU6cJxUndpuTSTm9O72PWPgr8CoZPGDXmq6lZaZplvb/AN
p6pfXQjurWy0u2f7ZLPdAk+c0j4gtLdyS0j7CrFgK+7vg38A/Fv7QGseHvF3hfw1HrXwOsv
Gl/8Ptd0uxsoJta0Oza2cnxXqsM9xbeRb3U5V5bqQySxGWGK3RIAoXj/wBmz4GeOfHmjeIt
e8P+Hhrt/wDC/wAU6A+ufBK/lurfxJ8QtFWbzdcVrtoVtrm+02N1nitd8MUSrtzM201/QD4
A8DfD/wDZ9+HXjbxn4J8J3WkXPxN8OaJqeu+FLaTFzaa5bWjxWmjWunttVtYvZDbJcX0gMq
ywkyZVio8zMsbQwMqccNSpSnVxEKdLD8igkqriq1TlcUoSXutuXK27dU7fKcS8RtYnljUcl
iIUqMKlNyqTpyh7qjeneUE3K12lHdXdj+ff45/tl/EXwX+054n8X/DG00+Hw98HPAmpfs/e
ELae1voNEk0OKwk0G7muYGkhN1dPMLxY5pvNFzIrESyxkMfxOvY73xLr8yPdQRXOratarcy
uUENld6hKkMs0h2kJp9r5ke7fM7/uwjsCxz+i/wC3D8VdK0e/8WfCDwjq+meKPEGteLrrxh
8YfiDpYEtmfE19JO8Xg7RLmJVjn0nwu2y1mng8kT3wm3IoQlvzM0+2v0FxNAs0YkDedM8sR
Wcqd7FkmwpjGGZoxljkYK4BPxXH1WliJ5fleFin9Vqzlia+EpUa1ZNQkqkJxfuT9l78rTa5
bOULySP1DhKhUhk0MZPkwmJxGHp4ZKpFf7S6UIf7RON71JVeXnc5JylN8zd7n90f7L37APw
G/Zv8K/s/v4M8c6X8Q/G8nhK8+K/xa8bz3Fr/AGdaWdxoVpHZ6dYwWZiTTtFguWliRb0Syb
opPNlbdtX8mv8AgpT+z38MdL8TfD2x+H8Pw7sLj4g6hr/i9/iRpPil9W8NT/a7tr/UdI8c6
rqd3e3Fhqdpbs8vhTTNCMvnTs2ni0igbK/kro37WfxB0P4A2/7Pfwpv/EthN8QdXjvPiN4m
GoX66/rLW10dO0HwRpskF6bi28LxW7AzWts6JevIzugUEH9cfjL8J/Bnw68C/wDBPn4O3rz
ar8VbrWPB323TLsRzy2mh6pJ9t12PVdNgNtBPZWsF5On2y9M12AqKZhgg+lwnjo0+alHOMb
j8FgcunGVTFUFSl7N1J1PZunS05acpOMFyOXKopp3Un+bZthMXleeUMZKEHisxr1KcadCCj
UqYSlGM6leUIe/JxvPmc7yduWKdrHSaBIdc/Yb8D2c7vqGieFvE3irw7ot6+JrjULOJ1lVY
xl0htkJMsKOWdUIjDkjFfEH7Ov7J9z8T/iBqF9caW8WmyTypbL5QO6QPvAmZUDKrb1wQQCS
Rng1/QF8ZvgD4A+FHwrtPhz4clFnoGkatqWs2olggVpZ9eWO6dAY9oSzt4nMNrGNzeWEDSH
bhvK/gbrPwy+Fekz316YI3uVUmfKF28sg7YiFAQserHOBxz0rqzDBUc+xdXEeyjPCctL2MH
BOm2ox95UpRtBrdycY2u9d7/NYPiavlNTNaGA5pSqVYrmg3Tkozd5Xb5Xbuu+99DyTQv2BL
SwmtZLaa0tbsTxpuWSaF4o2xvcqIVBGFx8wxlsntn9ZfhR4B0v4f+EtP0W0S2dLMRNM5UHz
p1IZ5JGZVYqSTjI27eRkc15h4D+Jtr8QbsReFdGu30+CUNPq93HF9k8pSN6wzjl5GJBVAOV
ViSMYrU+J3xUj0eL+w/Dxe61BgySiBQx34+ZAACGLsSqqWGGIByOaKHD0pVoYeg4qpBKaUJ
04qkpct3GaahF2Tuk1K+rjsfM4vG4rE13Vr1a0pOSmozqSnytu+ibaWu9l5s+Yf+CV/g25+
Fn/BXT9rjT49IudP8Pal4Z1XxlpUV3FCi3ltqv2C+e8sQsagwi7jnhUgtuKuWJKkD1//AIK
4/tlfDXw1djw78TPGM7eIB5Elj8NPCNn9t1G307hvP8R3JnjS0l1BCY7a2C5QHe6EdPsT9i
bwP8RfEP7TF38a/Gmg+HtK06++AM/gfw/rOn2q2t9cSaVq63Mx1aFUjW7uomu1idzJKAqEY
AOR+Y/7WX/BLD4leFvHvxi/aR+LN1cfFyw8Vale3Nro+gXuoaJrOnWNw90bK4nuLC2utReG
xidPMTSZVjjjjXEW4tj83wlPA0fE3MIqtluHzWlhcHQyr6w6dWnVrKLhWlSqzgqftfawUZN
8leo5u0bXT/UcXbH8LZdLFrFPKFiIzx8MI6i9o4Umv9pp0m5ONpN89WLpqUbOSfKfhV+0F/
wUHf4u6poGg+B/h3q/hfwz4a0yPRtC0ho/7Kt4o4lEU2owzNzdX0oDG4n815ssokckrj0v4
U/EHxjf+BNZbSNL8Q32l+INDW0u9Oubcy2l3qlqk5ujbTRBo5JUuWUSOqmZiyb8Oy4851T4
IeFxoPivwuvgXXrjxr4g8RJd+DvFN/ruuX1r4N0yyiKDRxZal5c2qXVzOS11LceSJGMShBs
bd/Rt+zV+xdP8GP8Agn/8H9S8f2nn+M/EXxG1rxA8lzY29tb6boHiG4K26XqFWNuFwkqxmT
y0DqEXCZP12Gxme4HNsHLiLMcPbOcZWyrC0qdOUKVLGPnVKUqFtUqSjWnNRam3pKTbR5uZL
hyeT4upw1ga8quVYeGKnGtONRzwTt7Sq6rfJTcKinCMZzjOCiny8qR/KLbftd/FfwN4kutN
0Hwv4JgvNJvBB5es6NL4huOZf3zy2BljlA5VHwVRXBwAxIP1Lon/AAVT/aysdNj0a51zw3Y
+Gre5W3k0vSfBraVpTSrgi1ura0N4baYFhtRzG5wGcV7t8Q/2FPEPiHx94h8ffCzTotS8Q+
E/E82r6n4aW3sbxdUisL8XKwz2M641fTZ2Qq9izLDMGJweTT/h3oPxW1/42XfxL0zT/h94T
8aTQT6YfDniO007w34E8Ps9s9lcatJ4KW1tbOPUbeFpGtrq7TU9k+1kwMVFLhriqjjsVWxO
ce3w/t+fDUVOapygpNq9OUuVJe7ypxVuiR3YnNeC8bl2HxEMpweMqU8HRWJjKtLCewrOK55
J0ox9tOck1Nrntyxetz9TP2B/2+9H+Pv9n/Dz4r2+i6ZqF3a28OmeI9L1Dz7C/vowyeTdRK
X+zz4DR+XIVDkMpTKNXgn/AAVp/Y+0ePw9qWt2D2Ysb20kvtPmggWV7eeSKW4LBwGwCF3li
dqKQFwvXvfgN/wTwt7M2HxJ0q98LWWs/bjr3irxjpcS6UfEepNMzyyaRZWslpCsKD5DOkSx
z5aRVw22vfP22PiNoXjDRtB+Ht3eLNapYW2lXV1Yyq94sbRJb3DxuAY5ZRAHzG+VKk4+YV7
OEwMq+InhsRioYnDYzL83wWbZfyzjSoV50ZPCVY05x9jKvzKPJUhfkXvcycnzfAxzbCYLNM
HmmVUJ4V4fE0alNQrTnRpUvaxTptyaqVaUabkrSUnNdNdPxJ/4J0/s5fs7/s2RfDj9rH9pD
40+IbvxN4ne4sPhp8K/hh4ZtdYm0a+vdUl03TdS+Jeuaq0qLo183l4stBgDwWtz59zMjqcf
0Ba38M/2Rv2jPDE3iKGPRZdOty8tzqdgG0S/tGhSNrhJ4hAo8xHIZ5ZJHQ+oBOfyasvDWif
Bf446d+yVB4S0DxB4T8WeDdO8X/D7xy5Oo300GpaZLrMMb2TpGun3uia5bTWV0YLmZpE8t1
hQoUf6b8ZfA4+F/Af/AAknw38T6lp2nXWn2154z0WTU/s0N7EWR9Qn07zZI03R7pI2tAEdw
V+fHT5HLuEMHg8Bg8JktenKng40niMNi1DkctZYhxVVQhZSdpttuo9U5JafS57m+Y5ljYY3
FOMZ1JYr6nVw+kqmEnVi4X5G5xirWjTmouK05T6O8PfssaRoOny3Hwe+ImpeIPDJgeBdOv7
PT/EWnptLMsEEypsLKXKs6I0gH3gQDj4V+Lnw38JeEtTvdV8afAm5ttT02VseL9K8KzW0Mq
rufzo54rGa1IyCzZIHBJDYzX7D/ss+JvAF58M9GtPANyz6XZWyR6rbJNHJqFpqYiQTC/ZHm
KebJkxFHKSDcd6gYPcfGD4ieHfC3w+8aapePp93Dp+gX5vra4mildSYJhBFMkqtEPOZ9m4t
HIpORkVOX4idaf1TBYbC05Qx8V7TD5hWxMYqNf8AeJYOLlRipxi1yKCVNS91Kyt42GxrpYi
K9tXU5OUfZ0q06Vd814zajzRm0ldy0d4p3ufzzeFP2jtH0C+iPgXULZbsuIGsvE2j21x8is
P3dvOhVdwUjCYVxlQFHAr0rxb+0Br/AI6tYtN8Wad4buNMn3w+XZXP9miZSFDAW8lwIznoX
QDJGBgrz8jfBnw/pPjD48aQ+oaXDcaVrXit5H03Oy3EGoXXmm3Ypww2AorLjHG0kcn9HfFH
/BPHwr8dvid4psdJn17wB4I8O+ZcwSWkEs486OJGe0smnUxmGSRiUlyxUl+DgGvusZXxFOp
i/bYjlq4PCUalCC56KqOUnH2ahJRvytX0ik+ayd00vUxGHyjD4ilXrV5qMqMKrlio1KlSNV
ykpWcoymk0o7aXu79vnP4OeH/Cvh34jaRr3i7SpovB1vqcVzLp24/Y2t4yHU4Cv9pQOFyhL
Kw4YlSRX9Engj4h/DzxfoNrd+HtX0o2KW8IhhgkijmsoI8KsDW6tGYFjVQiRmJU2gAAoMV8
JfA79jHwBqXw/wD+Ec8U6zqkj6ZcXOl6XNBfI0yCGWSBZblmEjzSsybthZdoJG4lc1xfxP8
A2NPGvwah/t7RtfvtT8JKctcQS3aX9kjgyCOd7NhuifkuZmYRRkgYA214WKwuAzXMqWGr4+
eFxlSSVKhU9tRcptLWLqRjBOzkleUetro8itzYynUeGqUpyoySrSqR9pyxs248stXrZ3Sau
t72P1MPjmxk8E6tY27S3GnaTem9lKBZxJaoZHuY8DcrcIGEfKksPlFflz4h/YE0z9vuxl/a
a+Onje90Twfo/iHWND+HXwc1E3mi+GB4c0yKXT08RardWVxbave6zd6iq6jahJVSOOIRvGb
YlT5t8MfilqHgrXVtrzxvceHbRLpFfS/FEU76R4gsnb/SLf7TKJGWCdA4DpiRin3gDiv6Av
APhXTvE/w80bUrP7FrOiXOljVNNgDLBYRy3Gwb1iUEGNt42blz5ajcGJyPB4mpYngCjTWBr
QwtfM8VRlUxM6XPJ0oTgq1OlV5ZQpzqpN86alrdSV3J9PDsa2JxtSUZxqYqnhq0KFaKdKVK
nGm1P2MpcsqajZpxjZTeq5kz8Tv2YP2bvB3hf9r7wBP4G8EaZcWHw+09Y7bxzP4fjspGSxh
htdQ/sp/LEe2WZd73rIs7ZTbKwJr9zfixMNbTVfD8j+TPNYtcaXcKi7WuFTzIGMhB3coBKM
7cM2+tzwB8PrbwlDrHiO8trQapd2ksCLZWsAt7OBclVVQA8ZcEF9rjzWG7g8V8a/to/tJeH
f2YfCen/ELxXFHqqS6f5ltYQXS2/wC7kZi0c0sqFYWMQKIrYAlZVBfGG+Oxuf4vxA41ytYS
jLFV8PhoYHDVLaznh0pVXKrU5IU0orV1HCM3dRbasfXKnjMLkmIw+MxFerWxMrujUrTryq0
nZ01ZSqKSu/dje8Xuluc3oH7S3gjwfGvhHxhNbWniGJzZXIuSIbdWjkkSPy5fL2CObY7ldy
iQA5DKvPQz/F7T9bty2jL4f1W1S6mcXNm1vLDhgNsQEbO2+TOEJyuVOBkiv5/NT/4LkfsuQ
+LtSt9V+AOueIv+EkF/peoBk0vUJYbW5iltZ2tUnB87zQ2S8SpIoyI5FOSPGPCFj8WbT4oz
fHT9l7VPEMXwq8QGz1y/8BeJJ9Skj023J/eWy2d4ksFqyn/VskhbGfLQ53V+s0fD6ji8XVr
4jDTwNWnh3K9WrTr0K+LSV40qdKdWNNXSjzS5Y63TtqfH1cHmeXUpf2g44CjOL+qQlBKeIi
7cseanzcretnNxst+t/wBm/jv8W9W0wSpa6XJpFzkFSkaR7wc7XTEYQhjgkgZGPmNfKngD9
qTWYPFElrrUjvDBK0MkBkid3kLKokII3ovJIYbR/CeDX0ra+LYvjR8PTB4j0ixtPEI0yKPd
aI0vl3xwJpWaXbIoaTG+MnZHtO3jivyu+JPgTUfCXxARo1lWP7UYbz7PthAOMiYuiASIHUA
A4BODnIFfofDmU4DGZTVy/E4FZfi4TVPEKp7Kp7ZJSVOpRVNzSXKpuSi0/ejdJpHyFGFDEV
sdKdRRmqdoO0ruco6Wai/eTTs9lf5P9tbq90zUG0HX77DWl9bQvEI40mLSuAxw3JBjDZbaw
2AE8VD8VJLTVtP0S2ldpr+00G6sXmcsUmjhlmW2RpgeZI0JRlyXXowzXy1oniq+0r4Gwaxc
Hz5dFnYeZO8kjiCSEoQu1sgxhd+FHzDCjB5rj9X8e/Ez4iWGu+IvhrrVg9r4I0azlOlX6L9
h1vUIbQz30ZkJDwNKrTFY28zEmMtkg14ssklgMW60XOVHL8TUp052aVOMpPD+7FPmjzRm1J
KKdnromcGHxPsFSlGcpNV6dBv3lz1o1I05JtqzfPvN3i9+a2p+G/7Rfg+3sfi742uWtmW5u
PEM63DQu5YZRSybSzR5zwSRnG7kkA14xrPhu6k0p5ksyliWwly8jMWZUJYIyEI20E7lySpz
weK+zvEOgeI/jdr2ueJ/DnhLUkE2uR21/FLFsjg1dilvcWULSY3n7SrIhJIww69TVu/2a/H
uoa7/AMIBK+m6XqtjDLfXOm6heiGeGOdN8iNDbfaXLxLznALDooAFfo0cdhXl9OmsRBTaTa
lJwd7RV/e5U+17/wDA/bsv4lwtFQo1q8IywdGCxEJSbUGrStbWM7Rau4OS821Zfkx8YNFmt
dCN1bkrPd3K2975QwjhV/0eLIADbyBuXOTkgg44+E5tB+IvibxFpPhXwfoM+o6xq2qQadbW
WlaXJeXRN25SKQxWiPcBY8FnJjCgZOTjj+k/xJ+yt4E8PaJa6d8R9cTxdHczWqR+G9Djn0p
Z5pZQHabVHgN4pjHy5gjSQYJWRckj780f4UfCD4KfCfRtU+H/AIc8K/DWS/sbdri8srGJtc
upggITUNamL6rfmMHPmT3IBydsaYbP5dxjwhR4nrZdRoZxisuoYSSjKrg6uJoe1jN3nz+xU
JzX2XzJ3R6FXxbyzL8v9nh8BLH4zEfu6GKSVOEFLRzUK0YTTi0rPlXdN3R+YWh/8EfPh1Ya
FoNt428Y+J5fFw0LRp/ET6f4hWGyGrXemWt3eRW0Txlo44ZZ2hCMSymMq3INFfS+veMbo6p
cGHxlayRFLUo8l/bRuy/Y7fBaNgWVvUEnBoq/+IZZRH3fbqfL7vO4tuVrJybbu3LVu+t99d
/hP9cuM5vnjjsQoyfMl9ZraKXK0tKnRO2nZW3jbov+Ck3xS+FnhrwhoVj8MtYn0zxrqmheX
4uvJ98ksWn3NnDIkS5llex1C+XiS0iZlVCSH+ZhX5BfAbw74e1bWY/GvjlrSKyju4rXRftW
m32saa+oMjPZf2pYWFnfXM8VxPGsCRwrArTyBLlxuLVL41ur39oDxpJ4l1AnQPhd4c+yWMm
tyafNcJHbWthEoS9u7G1hn1G+vHj8m03y7vPdUCsDkZniz4dfFDWb3RG8I+Cdfm8Ja0g0vw
TqWmxahYWuu2+kkzy3J0+zn8uO8DKWmm1CWG4M0REKuw2n3sFD29ChJRrYnCYVuUYpqUqkr
tpVLprk1d1FReis0fo+S5fh8pyR4H231fEY2DljalTlj9Xq6KMcPypWum3+89o+zXX+hj9j
V/Bfxe+KPht7bW/EWjaN4XudKstd8M6hq2peAPGXhzX5Ikkht9G8NLNfaHeeEdRnT7YtobN
7xdsLy+UkbLX64fFeTwX4/wBa1efUNNv9T+Fvwy0bVfC9zqOtaxGn2fx7cX0ck1zfCSQifX
LKRYbO2NvG9zLJNIbEPGGMf8jn7H2lfEv4R/FldNGi6tP8VLrxN4es9L0HX7G01TUNX8RXG
k3N3o0FtHf2z6gpty0VzeXdlqttP/Z0clv5NxOfIb9dP2q/iT4z8E/C9fhb8BtR0nxD4u0/
xoNY+M8+keILzUb/AMO+KtT09bvxBdQT6lHPE+rXN+6WmoWwnnfR9MdrPTxZXG8R+FjspqZ
pnuW4/Dyq4erSoVqKwrbiqMFiIzniYcslNV1RvRpyb5YwabjKSs/h8ywVHAVsVhliXWwteN
NrFNxcnWlTi220uXljNvm91XV9Va5+d/xo+Iul+HfF3iyzs5NOluIb6YadNCVlg+zrdXJWG
0aQpIsb+bvlygLSo2SccfDnxj8VeJvFVrZW15ObqwhiMouFQJLFGVD5VlYmSBcKE3DdgDgH
gezfGDSPDkdxpWp3N9e32v39vHPqFnfRLjSXYl5YJZtqNM/nea7FslQwJAyDXz54qvorrQC
ulvtlO+NGiAk3EHamxWONqnDKucHHPFfX4+7w1SCk4c6s5R0kkmnZX01tZ3T02PoOHcLh8P
RwlRUfa1faL/aWk6MvhdoNWbkm76y269r/AMCfgp4t+KfiK28OeG7DUb+C4iupdTv9Ntmur
/yLGMXTQWiMjRNLKCImLLnorEDNfrH8FP8Agnj8RIv+Ecv7GzuPgvHY+O9N0+58S+MJYY9f
1mwvwl/dPpFgkF7K01nblkguTHp0eXMMiyRhSfhL/gnz+0h+0J8JPGeveBPg94N8J694r1u
3udW0nxZ4saeBPh6bciXVdVkSIeTf2N1ax+W9pdEIshbZ0r9nvCviqyuPBd/8cfjb+1D4Hj
8ZfEPXl1aNLvxjZWmheH7TS4zp2pQ+HtDju2jtJxcLsktobdJpo2Awz8V8nWxmIo4KtWwcK
OHjRf1aliINutTxktYcsWuRKzU+aUn7zacOVXeHF+b53LEV8NRleKkpU8LFSUa+EVOCmpvm
5nKT54tRcUtOtmfoR8Mvg74K+DCWviKw1a61/XtA1HU7zVPFviSSw0yDT9FgtJbdZDaWM1p
pPlRRyT3sk2rRSySArmQyLGo/D79r39tX48ftV/HLVvhN+wZp3jDxX4J8KWV74fvNf8M+H7
doNT8RzXcY1bXrTxLdbYLC1SVHtrS5nnjkit5nVOG5+rfit/wUm/YL07wPrPgDxX4p174tx
31rb2XiDw58OdO1+J/EJhKu0N5rtxa6bZ2ljOoKXMb3MyXEbEsOlVf2fv8Agor4E1/wbeeE
P2U/2EPG2i+AtHaZbpfDcvgzwlpE15FEpePUtYvCbjU72Yo7CaUybhI5CkqtfGRwuc43GKc
b4rFVYyi51nezbjytcjT5oSb5bLlXNfd2Pn8qlVy2licxxeQuvzxhGDr4mlh8NSrST9m5+2
XNLmd2nTmrKLT1cWfEfwY/4IpeJ/EEreK/2ovijc6Fd6k8mpXngjwA9pqutzC5zPcx61r12
n2O0nkJJnj0+wvB5jsWuklDNX3Lrv8AwS4/Yz1n4X6r4dsfBGneCNT0zT5vI8cTeI9ahvNP
e1jLPqet3WpXj2tw7ACaci1s7ZSTHjyytdBbftk/tH+Vf3GjfsheFr2ZoL+9msNX+MYGrWO
nW0akw3Mtp4WGmJcqpaJYop3HyoFJYmvye/aG+L/7af7XWv8A/CFT6JJ8DPg1JoieKda0zT
9fhuNIu/CbXptDrPirxXAsM+s2rXEM9vFabLEOVMUlu67Wb3KfDeJyzDVKmIy/EwxlWMefE
U7SdarWajUq/vFPSblJtRSVm+VXsxU8RxXnOIoYmrm+ByzB4T6vH3MyoVKWEjSlTUaFKlFc
86ldxjhIXcmpVk23185+CH7M3we+En7R/iLxzqfxD0X4wfCf4DR23iPXvEumWktlomteI/K
a40fw5Z3iSPpesNbywhb25tHWJHUG3Lh2I4z41fF34rfH/wCJPiX9rHSdWfQrbwX4r8P6F4
L0gh1urTQtS1KCwgGkhrOWMWscRKvOsweMgqsZVsjt7nwHrnxZ8OaV+zx+zLBNq/wa+G2nX
HiX4peO7GxlsdJu9V85ptV1fxDeLGI544EElvo+nxErFFtcJy5r0rUfCmgpbfCv4PeHiYIf
Ffj7whYTSWywJeXcOmyRXMrWyyzIP3wAm3PEYg2ATnGfocJlGX0snrYelCnSxFKjKeNdD43
Wk0/ZVXLmj8DjJpJbrVH0tbNqUM5jmGIqTq5ph6NWnSw+KtfCYKtRjRnUqQjGL9vKoqlWk7
8nI4XjLW/7k/HvxB4p+Iul6JpPhXwnqmv6mumaDbXs2m27S20N1baJpsd1CCqmD5biRYpy5
UjfnAIIXzn4efsU+LvEd1Z6p8WtYXRNCsl88eEtMug11dM3zfZ7+aIbbWPB5jUsVYE8huP0
u8BaLFpvhLS44ooreRo5bmRXcS3BaZ1PmSSRGMSyMFjEh5TKfKWHXZuY5JjIqgYddrthslu
ctwMcgjg54HXpXxlHO6eDxFfAwqujSo8tqkbe0s4pcjveHI7W+FPS99T8olKo8TiqtFKc69
S7Ur2sp7+6/m1tfax4fdaPD4Z8LJ4Z+Gej2+kiCPZaorKI3uACqs86qrM2CchsZJySCMVzH
hj4WXumxNrXijy9U1+6MjG3U7rS1Zidz+by7vhg+0cBhhTivpuLSbGyjjYyQCCJTLKZ3jt0
yozvSSdlIjRSxaSQlR6HPHzP41/bO/ZZ+G/iODwt4r+Lvg+21q5uYLdLJtUgBgmuJ2hVXuC
TGJIyF+VlAkbIjLKQa7KWdVYv/hPwbq0W1z4iPM5OTsp8z5um70SbuktxywmY1qbq0KNOvV
jfmw9NTdRRirub1+HXp2Z9ReELr4n+E/HXwJ+I2hWmseIfhppej+O/hp8R00t47qHw7qes3
1tc+HfEuoaBZq99JpU1xFHa3mpwfvrRWWWcCLJHtHxr/ar+F2reGLnw78RryC0n0Z5opV0/
EmqrPLE4eGKKGQSSwy7THGsafOiqWw5JON8Ffiz4U0fwz4mstU8QNaeCfFNjFfad4n0dI5b
izlngWaS7hkEbebbX0GzzY2Vg/K5ANfkz+1hZ6Bf/ALRXhxvDOojWPDXjNtCu9P1PyWsxd4
uUsp5VHlR+UwnJTyWVI2IJPUE/B5PkOV57xTmuKz3A4nBVMsnXxWUZjg+enSqt1ouF6lSFS
Htl7aUfZ813Ti58l4uT+uxGdY7CcNUKWTY+g3mMKeEzDAy96rDmXtJJRv7tK1NPmacuZxXP
a6f1/wDs/wD7Ingu7n1P9pb4q2sGi+BrzURdeDtH1mBzMdIkuv3Fzfi4LgyXvyELtztypPP
P6Qft16z4Osf2W723MtlZ6W1tpI0q2EsVoPKEQazt7eMMDhl8tNkYICsASAc1+RX/AAUH/a
I8VXeufA/9mLwDpWu6tpxvPCUviLRPCqPcate6PYzWb3MMNhahWl+SJpG2OpLDaeDkfkl/w
VP/AGtfjSvx61Hw9fQ+MvBngSz07Th4H8J+MtD1bw5qL6HbWkFlFc2mh6msa31vPPC7HWbP
7ZbljhmUNvHJWybMc34l4c4j4izqGGWWYmrncMsU4qnTwNKdDBZZzU3ao8TjKtBc8uZxi23
ZXUX7OU1qNDKc64fyTLlVlnOX0cDisXWly8jlD2lZRqaQp0nWqVITck+WC5rXTPp74u6lqH
wEHg/4qeG/FcN9o3jeNJXu7B4EbSpoGCzQ3QY5aFP3aSNLjcTgAgFjrN48+E3xv0az1PW08
PeHfGdqwkm8XlLdLa8EYZyNUtrZDKfMwqoy+apfDMea/NL4RfHD4pav4G1PwnrHwQXxL4X8
f6P9gi8deMtUt7K10i0DyJeX3hfT73zruSZARkQRRh5Ii0TlGqlF8OvEvw702/1Xw5qaa1o
1jbPMbS4ikmvLaLZ+8eFEJM8cfBkjYbgv3fu1+0wxk8TTpYiChKh7zlU5ZKSi2nFaPldk+q
s7c1k9F8LU4ehhL4PFTweGqqyp06WOhiY1XpzqoqdnBRVrO65uZ2elz9LNY/aa1vwZ4Rm8O
SS/uLmJYdOuHikhS7tIy0cM1v5jK3lSqhZCoVChG0dQPknVPGt34nuI9UviTAdQhkQKkkzL
OhLQsE3KwUsAHkGTGpLBScZ8AuNQ13WfC2katrOrDVrm+MNrp0s08kkFlErn9zaQSY2LGrF
EhkA8ok12Goag2i2Gn2qgtdpEkscO0yC4uSRHEksQIeVN7hmRGD/KCWxmsqvsqs41KSUEmp
qUdHU2u53vfm1va1730OaOAUJLDR5eaD5EoP3Lx/lbbfLp1bP0k+Hnw4+EOvXGoftO+N2+K
8fxA8D+Bv7H8G3HizS7bSvh8UvYp9PktfDVrbSXF9f6pcyzJLZatM1vGttHcNLGGO0/mT+0
L/wm1zotnpFnr+sRQXVz5t3bRXlw0aWs7Z+z20ZkKrcjcM7RtZSQScDHvumeMvG6eEbXRvE
/iu81O1tbaEJp3kS6fpFukYMscEelG4dInhLAGd2d2mWSdQN4UfSn7NfgTwh8XtUvf+Ev0a
efRtK02W8uZJkhQ+aJVit3iaaKR/LyXYNGAx2LnIIx5zoYHDvG+1i3LHpa3a9glFQkqKjZL
md5y5+b3trLR/RYDGTyyvRxGMhTrUqKtCFZScFFOLeicW9WtE9NV3Px18BP+0f8F7z+0fh/
8QdV8LjU7TOy31680XCXJDPJLDa7rSWVlOSb6KbL4HB2kaPiTxJ+134r03WNIb4i6vruneI
XjfXbi/8AEUH2nUDAC8dvcNJGqrC2NioqsrcOxHSv3tn/AOCfHw7+KGpzX2k+JvE+mWlxLd
G1EVpZmBGV8RxRTNFG3kgAAPlWI7c4rzvxF/wSv+J2kPcJ4W1rTbyJSZI49RSS1eZRwm+6j
llj85l+6rKp7gEZr4SpkHCuDxdXDQxX1KcZ0sSo4fEVKVStUco1ZSqzT51Ju7koOCbb6Oz+
rpcSxzKSr1cLl1adO6or6nSpuNLRRSqUuWppDTWV5WvK+p+DHgHxd8c/hN4z03XV0a7vW0a
/s71o7i0W+hlkt2XYltPE7SoAQVaRI9mCWB2kGv3Q8If8FjdE0Lwylj47+CniHTdRm08wrP
pOoWcdldXqRoA8kN9bRMrM29irXgUZyIxk7vDfH/8AwTd/aH8PWVzr81rpU0MEEk8sFhqhk
u4IYxueRoiDujVQWdQu5l4UCvziHwO+MnxG+IGleAtI0vUruQ6iLNLKCOF7aZy7xyXDgyRt
AzAAM1wBlU5JrnzfKIVKNbM8tzDFyhheWo4Ku61KrUTV4VHWVSq4pckkozja976tnoSWV59
NSzCjgMLUhBUYxpqpGThFuUZWnUmt5tXtra3Q/db/AIJ4ftTab8Z/Hmr6L/Z+qadNrOr6hr
WmWU0izw2kazvM4lkhURFY45APlUIVf5HYjn999R8BW/izwjNpGq23+iapGXkWZUkyJAyyB
UBbqrHywR6D2r82v2G/2LfBf7NfhnTtY1QR3fjrU9PRdc1t5t9hpkixbZ9OsonVHgis8BTM
+Bck5XcASf1H8D+PvD/imS5sdFu474abP9heSHeYRcIm4iOYgxvtHzbVOVcEEZr8z4gznO8
0xEc1q1U5UZQlDEQ54TpyjqnFxny7J2unttqcWXZXk+GliIUoOCxzcqE+ZOUqfupt+607tx
6brzufk58aP2Wr3w0ftTaBbeINFt53a3tXsY3KxqzFYG3Jkv5bkYyANxIOTgfRH7NnxptF8
LHwetqdEl8NbbSXTJm8sQWSjbbiKEnJt8oAoTIjKDcFAFfoh4/1Lw9oPgrWNW1tIpbfTtNu
L25a48tv9XE+xQZVwC7YGV57HNfzp/Ev4n+JfDPj3SfiLp2krb2Wsa+mk2ug26PHNfaTf3S
pdI5iAZ5TFh4WAOPlwcE1+mcL51V8TuHcywGf4aU4ZLCH1THqPu1JQgpSinJzvK6cW1b3ls
0rHg55lf8Aq7jMLVw2LhKdWlVcsNe1eEakW+aooWSjJO691e69Wz9p9a+I+q3HhTxL/ZBa5
1P+xrmWxUSHyzM0bG3kb5grDI4AJZQTkDrX5U/FL/gnj8Uf2vdc0bxp8d/jFd3Hwik+H0un
SfCfSbBraWLxJeHzItQfU/MYB7CMK1qSpbzmVAMuSPv3woIBp1o0YkawvbOK7tlmP763knh
jc2c45/eQsxWSNs4GPcVgfGj9sD4RfsrfD+2u/iz4kXRbPUEuZtP0+2tZLvVdXkicRx2elW
cRDG5e7MUUO/5DncobAFfMYCjj8kcsLwrhqEcfUzCKlWnCU68sPTkpVIxlFxUXZt3SV38V4
3S68ux0sdicJWxVWVFUaUoQ9jaznyx9m5Rqc8XaWuy8urP5WPh5/wAE5PCdn8TvGd54J0rU
9T1v4O+JL+a98Na1cQzSX+iW9y1spdJYnZZdsZlc8o8hJTe5YV+k2l/HbS/h7aafo2v6Jpf
ha1t7CKGXRZr3Q4pp0+YKJojc7kRFBJDxrKoKkAcivhf9on4k/tuftE3fijVfhR8NNQ/ZP+
B/jnWDr+pfE7xmIPAmoa5oTTuYNVv9Tm8nWL208pUnkgtI1XaSdvLE/F3gP4dfsEaD4yex+
L3x5+IP7TfjWW6RL5tFvNZ0jwCl/I6G7hlvbrzdU1u2JABh+2RQOpJ4AGP6xy3HRzLDUpSo
U6ka1Gl7uCT9rQqKEI1faupKpHmjVjKV0lpbdmWY5Pj82oOtn2d47ESw8J1KGCy/BTxtZKM
m6dKpWoQ9nl7lHl/eYqM6cficbNI/UvW/2x/gxoXiaB/DvibRtPvdQvBDJptvrFnNavPuH7
oxrO5V3OS4O1M8IeRn6QOlWPxmtNJ1vUbCyJvntzb3lmkkUTWxdQBxvjYkn7yMwwOprwmw+
GP7EWsWeh6b4K+FvgfRnns4YFNp4f8AtU8bSbVjfz5PNuBcISAzyOx3HcWr60j1fwD+zn8P
WhvbyC10jToFvbGK9uYoRHHyqJEZzvgj/uouQWxg5xnpx0qdChRWHw1TDYyVSNOjVq29q05
Lnl7nuNppWvzLVWPzTF1MunClSwOHzeGKjKtCqq/sbTlGVNQa5KMHpZt69Vax4R+0v4z074
J/CfWPDcJeS71G5js9KsinmNNcSwy+WbdhkuwByWAyoUg8gV5x+yj4t07/AIRqbw7q0yWs/
jGxltLkSTCJZtRvbXbPJArlS/lhUjDAff3Y9a+aPG/i/X/2o/F114kgsb+1+Hvht7qHSLq/
ZrX+0b67mEc+pWQlWMulpEkkMMhQKcNIMgq1aWk6VZS+OfCU3h2SVNI8AiGe+vDJiy2wIzG
N7hmVZ5FkSTeQTjcA3VRWk/qtHCVsNjsRRniKqi5qNvb1KqlCUpzu2nNzi5TtFK92kum/1O
jDLlg8Up0cVd4pqNueLq2qYe7lF+86jhGfe8rJO0j6u8J2lr8F/GnhvwEl1bXllr+uat4ma
AwxXE0UigSW8Uzy4ES5ctCDkq+Dxya+Uj8TrFvjF4y8a392YrNdX1m0tbqOMLdSsXa2Ec8w
Jd44QpCgEqFGBXnXxF+NWs638S/Evjeyu4pItGik0fRLG3UO1zq97AYLWC3OSxhUKJLl48s
pVscV5nrMd94G8J6Lb+LbrTX8QX1nealcWkcZe9mub2UXrM6j/lhG1wYS5w3y8/MePgq9Nw
qzVWPOm70m5STVPotGlun+R2YXJMQ40vrydXEYzBqkqdOUliJ1/aT5XFO65HBwSvFu/Mr8q
svebaXUfiZ468G2pKoLrULmTaT8yafDc+Zbyu6q5WaSFHdyxH7k4Yg8V9RfEyLRI4Jo9c0z
U7ix0+xSDTmR/P0gzqCFU4OxWIy3zgY3DJ5Ar4g/Z0+JIi+J/hqDxBNHo2lXIa3gubqIwxS
CaOSIrFNsWQA7scN1wDkZr374jxeN/Bmu+Ilmvo7r4b+J9I1K40621VFe7s2tmG3UAbh0RF
nCgxchQq5U4OD7eBxEFUftYrk9jK1k3aXu26+vT8d/Mx+Ams1wVCopUqVKPs4xjZXlJwtz8
17u6eyWuvkfm745/sk+LNbMOlXkcX2pfLSK4cRqoghACAHAX0A6dMDpRXxb48/aKvoPGHiC
C1uNTmt4dQeKGWOS0kSRI0RA6v5nzBtuc+uRRUTzChzyXtKnxPp5/wCH+rr5/o9PhzGclO0
LrkhZ2XaGvw+X4dev6cfs6XvhSPw9pOheG/DPgrVtE0aTw14tFh4s1/R5vBL6/pmr2q2Nv8
RYXuUaOx8ZXaSaJp0cjxxWd9dWVxcNHCSx/Vf4s6d8Gfhvonhf4S/C7wjN8CLr9oL4o6Tr/
wAXrzxZrZ+I/hfwhbW7afr994c8I6v4ZWbT/AOl3d7c3GjX17ZForIMYppjIjGv5IfBXjTx
D4Qu7pdK1eXSrHVLFrTWLG9luJdI1mC4iSNrTVrSFHNxbvIyXRWRNkMtussBgnCSD9I/C/7
adj4O8AeFfDfgSOy1fxR4kto9NmfU38SR614Lv47e90XVJ5rm4ljtNUtdbXUZdYlnkIgXyL
GL7PG0bM/yNXErPp4StDGPLPqtOblh6dWcaU5OUEklGShXmnLmpxnD3XFzhZxPsc3yXMcFV
xccPUqYvCV5wdRSg1UhRUW5VErNpxkkrp296700f3LpHgb4ZaR8Wv2ifivoXjbUoF8Oavbe
EPCng29tD4rsNC+JL6dJpvjLXdD19ryG/Ph7wnaPYwaPq7guWvrgXU0hGB41ovxo0hLvxX8
OtFvrPTtd06SC+hmshDfXOv6tHIq6lreo3IeSArqRHmkK2/y3Vhk818//ALR2q3Pwj+BXgb
wP4F8Rprp1nVb/AFXW/E9pp9m15qWo6jI93em71LMlx5UU80sbK5YPlVkMgjTb8QfBrWdTt
NeheKYx3Ny8i3Uxmlle/eSNS587evJZiFVdsSsMeWcDP12Fxryipg8FzVK9TGqFTEVZ0rON
N8rpqMrtr3PiV97q/bxcNwys+yzG5jiMaqUsJKNLBUYO8WqD5Gqr+w5Nar3uj6a/cPxe8Ce
LtY83XfEuuaRYaZcB9SupRcpZv5kcWTC8gBxuUAokZUMd2Q2Bj4EtvHekWmqzWVkoks7RmY
Ti58xZ2UsiyQ+acFXOGB2jIJyBxX2N8QrXWvEWgxjUTO+lug8mJ3k3POiqpBUsVZBkbhs6Y
zxivgHxxoem6DdpptqkB1BgGcICPJfdkxkKQMKcKQOeuMVlxXjqmDoLF0ORU1VUZxk0ptSS
jFQi9G+bdL7K2PqeEqFOphvYVNXCTglGzjGcFFybfRct7Pd32PqL4P6r441mTxDa/Cma8v8
A4n/FC/0r4XeD/Dul20H9qak2vTH7YsVyu1rWCFI2MkqlCFErlwoIr9hvgp/wQ4/aB8K6LH
4q8bar8H7rxReB9Rn0LxINV177A64mS0QW9rJp6ypdEPdTI37x8hzJ1r80f+CZnizRPhj+2
n+y7c+Iba0mXXvEeqaTGt1tKQatq1lLb2F7ZpKrqL63kLrbnG5UllwW3jb/AGO/tXfGLxl8
FvAN14v8KeDPFPjTVppF03TbTw1oWqeIF0m78kSfaNVs9KEt2LC6INvbTJE0YlYJJgKWP5z
mubZrPNcsyyhPD0Jzw8MXUnVmoU6OJ5lKm60nG0fdcJNtSajqr9PD4sxNTBzq4fCQdSliKM
60pOK9opwShywlq0rx0SaV/U/mU8C/sc+JPiT8Z/jf4U+Ia/Anw94i+FWnTanrP9k6Peaj4
j1nVrdwND0Lwv4W0+UXN9capIIY5ltbCRbVPnuWEbccdo/g/wDbV/Y8+H3jjxd4h+DXjvQf
h7qUV7qM10/hgWA0+NrxolkvLhryZdCXMqGOea1fdGCETaCw/od/Yz+DPga/vdU/a/8AEPw
E8VfBn40/EBrmy1XT/G9+bi5ltvOQtqej6TCqyaRHdupleW7hGqsjeXcSKqR4+av+Cof7RH
hjUtCh/ZfuPFcXhrUPiHPpK+NdRurK7l03QfCNzdCNJL+7jX7N5alGuJzFIJEgiQEBm3H1s
DxDmeP4iqYbJ+TGQpYPljiaip0fY1qcFHEKleSVVVJWcZPfl2TkmePHM1XqxwmLw7rUYww1
Wvhqq5YzhTTb3vaSTtZbu3Y/m7/Z80b48ftcfEbxHo+r/FnUPh98MvCOl+IfG/jvxF4l8UX
OieFfD2maePtUWm3M9sbZLvWNQuGSC0sI5nlu55BL5KrkD7G+LfxD+EXgb9iM+FfhJ4K8Qf
DTU/ib4lnWDW/Ed3PquofGHw5pbraXepaO+oXUk9j4UW5jWVGkht1vGjxZtK7Ma/TL4X/8E
wPgn8UPh5aabrOv+OPCPwRiuYF8D6b4WuobDW/itqEdsiXHxW+IdxdJdXGqPruoSn+xPCro
+m2mlWcSXIJclfOfjJ/wRd8S2XjTwt4sv/2jtV+J9zpN/o1vP4c1jQrbRBp3gaynSez0fwn
N9ou9Is5LWGOONtNl0+DTbqQ3DS3Fo0ik9WW8RUsPWlgM5xuIxuPqYitWcakHCng51vaKN6
kajUnhak4Pla5b00k29t8fmWQ4ypRxqwywOW4CUJSwsaceWtGlKKoqc9OWUZqnK/Vrdt3X5
v8A/BK/9smX4WRfGb9nLX/Cum634X+NfhbXmGqxqIdb0rXNH0S6ktre2ZJGjfTNSEE012Ap
lgZUUbcmuO8E/FnUJP2mPAs8NrYtB8PYfFmvWEV5EtxDbtpWhyT3BuGVhcTuNkMVsiZLM+Y
vu8ezePv2R/GX7PH7UXiT4l+FvDV5p3haz8LeJtZ0kXPh250+1umvdGvLG+2SWxudPsbizl
vHNu+Tb3P3o1VQrN6R/wAElPgFF8WfiN8aPjrqNnZ6nb+FND/4RPSrLWbMXVpqGva/IFv2V
bqE27tb2kUmSsXynhgc7a0pV6mRxxmJqYmjj62Ix1njaM1U+uOVGk4yrU7JUZQglT5feTUY
zb97Tvx2LyLGU8y4jpYaOIhUybknh20lOpTqVLXmtVLl5PcveyTW59H/ALK//BW3xB41i1C
0+Mll4I8AWul6jcWVuLNbi0ivovKjTRrRF1G6uryOa9Y+VdXEflWsUpLFY0K4+t/Efx2/a/
8AihqMWi/CL4MeK/B2i3dtPdWXizVbTSdO8OXkaRLNZPH4w1Se5ZF1JHT7GLHTLl5j9xzyq
/Smvfsv/Bbx74aOheMvgh8M9TuZ4Baz39p4b02z1BCwURz2t5Y28E8UkbANGyttCgB1dSVP
vOl+FrXwb4Z0fw7p1x9mttD0230yxsVIkeG0to1hgQmQPuMcShFcKCu0FdrE58Orm0K0KFS
nl2BhjoylGUq9F4ijNVGlzSjDlcpWStN/DtrofleYYzKpVqWNwuAnQoqnFPCxbknOUYtSve
65Xdvpr2PxJ1b9kr9tb9o21e9+Kn7QUfgnRtVu5YdU0u8vvFSeOvBOoaZK0c2mWOl2Rt9B1
KG7kAFrfLI9vcQ7mQmNnxxHxG/4It63r+m2tp8O/jLoN5daXpMuozz+LfD17beJ/EviJH88
edf2eoXkaRtHvigR44413I8i5Br9jPiF4q12x0u7tNIjii1SZoobOZp1cOzp5KvBGy7YY4y
AzrGFLOzMT0AwPhhfapfa23g2XWUvBpka674218yOQk5UeVodsysHJ2HbMY2XyxnOSM16eJ
w+fwy2li1jcJgqUqrisLgMNyQbTh70qbTac00pO/bRWOvLeJ8xpc0qChhKLUoKmoKUnZJNu
TV/f9dETfAHWJG/Zy8KaF4h8Pv4c8QeD9Eg8FeI9MnS5iJ1TR4ntLq7jlmHn3Mc4ijuLeW3
iePa4KNsBFeL/FPRI9V8GaNe6Dd3Op638OvES3VrLeTG5vm0zUJxeeSZgkUsi6fdoDGXUKq
MAF+Qmuw+K/iv4h6740a18L3un6DpmlwbdMtUnRrnUJYsg3EsKROZllhAjUyfMTjc5NeM6x
+1jafC+O1tviv4LEeuavqH9lpO8lrp0GoxuyRRyeRKFkmLBgU8pWLsoCqSTXo5VleKwlCtV
cISeIrSxTtJS5a3s5Ll1Vows3tdJ2SX2l4tZ47E1KkaNJTU4pS5NJRipwblpta2+/mj9hv2
Z/h98OvD+hax+1d8R4NIuPF91o+j2Omapq6K82g2aQx28cWnzysfsk8koYzSqhlkO0huobx
j/gqP4B8A/tGeEvC2t3HiP4SeCpbDw/dWWn+LviL4p03w697pVxsuZ9OsI7wpNdwzXJVopv
KMAmZXUBiGr5A/bc/aANv+yb4J8H/De7ntdR1zxHp9zaoj2837gQLOhuhKscUTWUkqzzWjv
gBFJ3Bsj8rPjL+zx+zdeaAnxE/aX/ag+NnxS+JniTwlp9xFDpUum6b4e0S+EYistK0k20kl
jb2VnB/osyRQRyXEaMZXLORX5VQ4XzSef/614mUqmMhjMXQo4HFQawVPLZYf6so87ahFSlG
dS/LaDmquskkfoOGzfCVcqXDqnVw2CnRwM54zAUvrGMq5hh8c8S4OmnF8q0ptc9p8vK09Wa
cWqfDP4Jz6J4Z8f/GDwlNbzWos0uvCl+3xBttLsICTbpFBon7pI5zulfDMwV9rnHyi/rnxR
+Eek+JdI1X4WePvDfxN8K3kcLa7aWYm0vVNOmk4ubTUtE1SG3kiDqu1JIgY0DHO8c1+bmmR
/s4eGtf0Gx0D4cX/AInvtLDw3t98QfGOoaxpN7JcSMLa9ttKMsOnWYVCsTwLHJDuQuVyTX2
4ug/AbXPh8IG0T4ceHvFl7JJJBYeAtPt7vVDcSKVRtV1J7aKWKOHau2Kze4hBbEsiAA1+qZ
VmNbE4ao6bwlGjh2ozwVKpGcZP+Xn5VpFx0drNN6aXPBzfJ8Nl1anN4XMqs8Ry/wDChWwrp
eyU7cknHndlK7bTvytb6XOR+LkGk+GrN5/CjSr4U1HW7XxFoiwhGfw/cXk5fVNPuJplKyQr
vcxKuVfgRcgV4zr3xY03T9c0/WtUu0j0uwitvPUNtaV8hSiq4JChj5m8YyVyDzU3iafxDp3
g3VfCtzHJd2ljdRXYvJm3xxWlvlVicHac/d+QFcHGOAa/PD4v+KLjWbq20exKRK+22nwh3s
FBc4JcruyFGcE4yMdK8bNsyWDpYjEwgqU788KEHzKDlOK5Ol7J9unkfVcJZDHF1a8sTP2qo
TcYVkn76Wim1srp39Vv0X7MaV420HxrpFlJol/Bdw3bpsSCRXlRnwWinVfmV8nChh8wI55r
9Kf2YLe70S+0bw3bI91e+JI1l1uQNzZ2KnckYHRFjySVG0OTnBKjH8oXg/4ia94EvdIvNC1
Ca31OxlheOJy8lrMkTp5kM8G5EcSBSvJDYY4YV+vPwA/4K/8Ag34Q+Kbhfin8LLnUkvdPs7
Q6z4O1BLnU9IztiYtYXVtGl5LIxBe3t5swI5d2AwDhHGUKuCeL574mWHcIU2rWlOz6trdWv
bTXod+c8JY3km8BQdenLWSi7yjK6suWz362sv0/rN8I2UPh7QZ9ahUYtw0OnkxLHEpTgSGP
H8QzmTbliQSxPRtj8TPEcryzXOoWsqLIS0UkS/u9oIXbKwweB0VsA5HXAr+XvxF/wcO+Pbr
xBd2Hh79n/wALp8M7a7NvYJeeI76LxPc2EKCM3M7JatYRXUs65MIDxx5EXnOV3n2HTP8Agu
98BNV0y3tPEPwh+J+k3twqG8h06bQNTMS7dszWc6XELsvmZ2GeFXAH3SOvymFyOeMvLMI4W
vWrSsqVOvFz9nPVpykocsoJ8zXN5J6nz+YcNcQ4B4WGEwddKrTpSnOlTc5Q5owc/d00V2pP
ok97H9AM3jnVvigdZ8J6RbQTCGM2+oahaRsBbLIzKwluAjI8p6m3Ul3Q8ADmpPgt+zf4e+H
0l74guvD+kQ+Ib2533etJp0YnKK5Kt5hfG4g7i64Zi2MZXFeGf8E3P2+/2T/2r4vEHg/4T6
d4r8HeLPCtlHrXiDQfG2k21jPeWk7m2k1231Wxnura/R7l1WZZTG0Me8IhYDH6E6tqXiv4l
3V94T+FlokNpa3Mdr4g8d38cdvpGmqpIa00p5UkOqXsishAQKsQcM27Ix8fnnEWIyapicij
g5ZbgIpOu8RywlWoOXLGvRknONVz5XBWle8Laanr4Thx0508TUq1MVj3TjF0IpupGKeidNW
suZzV3rv0TPOrnXE8YeMrf4b+GbE6lFEtt/wmWswzImm6RaS4dIZdkMjzXU+FiECHdEjuzl
dvP0tJ4H0LwzpUEXhuxs/D8WmgXQi06JYYZZM7pproqFEpkl3mSQkyujEqcHFdT4S8DaJ4C
8PW+maVZ2cWYkk1G8iiT7Tql+43X95cXJXzpTLKEJDsVTGIwor4O/b4/al034HfDm+0bRLp
rjx54gtHs9B02OQi5iaZWVtRuEQo32C2WRRGysrvcKIQSTmvhsC8TxVmODyrK5Tp5aqqj7O
MW19WTjz1sQ00lZW1bfLfki1zXPrcTRw+SYKpisRGlUx9eNqtKE+b2NR2kpUNrtNJWilfm1
2Plf8Aai/4KDeBP+EuuPg7cXEd1aWl0ieJr7TSbq38uAB47ZY/lJcyoyyxLv4AR1OBn5E8K
/EXwj8fP2g/CTW6XVp4K8J29xdabayRiBL7U1KCKRoSPlxsURxlcjBKHNfInwR/Y6+LXxx8
c6h418SWd5ovhf7U99qnijWIboLd6hclpkUJOcy7gxzGjA4I+fqa/YL4Vfs+eDvhzazXHh3
w7ppn8lv7R8b67LFpEc4swDNY+HbS5cXN1MjDdI9vDLDKG2icMDn9oy7F5ZkeCxmDoclHBK
tTw3s6bTq1pLkpYiUYq3NKc+bV6LRKy0PzPHYOvip1cVWnPEV5U+fnas6dNU4ump3fuwp01
FTa2ir9D6g0q31G68O6rqOgRedFZJLcSW6AtcIUAeZoN3CqkcXJ43HaBnpXx58WfBngv4p/
Ez4L/FfxXpVj4h0v4YT6hcmx1GFLuJLkjzbe5ntJs2lw9vcL5sQnjdYpUUgAgA/TWm/GvXv
Buh6tpPhrw/4fvY7uO4hM91dvxL5UqJcRrGymYpI4AtyQJFOCTnI/J/xF4Y+MVhPcQz+Kw8
OqXl7Nc2I86wWCOeWSeR5hNIYmQbudrIFAO1WwFPXwrgVmmNxf9o0Xl2FpTUsC4O88TSk3F
06krJ0pRSUt38VuiR4maZvlmDp4SVDF05Yv2ao4mKk/Zx5FHlcZLfW6b5Vpt3Oj/aD+Dmo/
t+anH4a1fxr4t0L4ReHdTe98VywXAtLy6skkdE07SZxHHa2sAjCQkLmBYlAclQFrgdK/Z+/
4J0fAHwqmlaV4R8I/ZtHmniuvFHiTUF1nWb29jIVpG1G8kt1j5wWFuixOR94hc0nir9qrXf
h18P7j4Ly654C8OG5tJrTU/FFqL/WdSS1uS2JPs1lCnnXKgFvK8zKsdxJBGPy8vfBH7Okvi
WXX/i18RfE3xf8ALlW50uHxEp0nwvAB8xWz8OaXKYZELcNFrJeWTkohw1frmXZfGDnTnj4Z
dl+DssBhMJU9pUxNKKT5a6jyOMqknJ8rcuVWfxXa2w+cTxGXfV8Lj8fhli6ixFdYCCdbF1N
I+yhUlOFuZJK8ny3Wulj7SuP2g/gRoet3tr8EPDll4t1q3kmgW602znfS9MkTICS6nH5lo5
VyGWGKR3ZQQuTivAfHuq3XjjV7Pxf8eddu9eisbmG60XwJbPLpvh2FoCHtJ9Q0qCYHVYYnx
/yEZlR2wTbFyDXLP8Rdc8QMvhP4FeAjpmhsw8rV5NOtbDRtMSLgXNtapHHEHMeVjkZH4wSC
QDXkniDxDa+F76fRddv7Txb4wuLlpZLeKf7Sbecqf9aIYsLGp4C5WLfgBQcAermOY16leLw
tWcaMIRjBumpSfKoptpttbfP8Hx4bLpKpJwjiVUrOLlLHYyliK0pK+so07+wd5O6bvN7fDr
9M22rX/j+KaC91G18KeFFctBa6cqWbXMGMfuVSO3EdsEBQCNFVFGwltpZvGvjf8adJ8MaAf
BPgCO4soHQQSXjLGHv2kKpKVbAZ2chsk5JJB5OK8H8U/EDXNOthea1cNBaxSC0tsTiAASAf
uRDtUhQW8vG0ZxnuM+tfAD4IeHfiJrOn/ELxQL2eOIedbafdRyvYRpbF5DMdxZMuNp38Dj7
tZrDVZxVepKnOUo88m5e+3JXeltG3K7Semp6McDhsupvMeIqvtKKlUdDCSTiq3Ir4e9TR8s
JezqRe0uSOiTMX4RaRY2ulH4gfEJn0jwt4eVptL0yRo47zXPELoZJZtznz7l5W3BNikRhiF
woNb9lA/wATPGuma/q0JkudTjuhp8UzRGOx01yTZ2ZX7gYQ7S5IyT16VtftFaPoPjvXf7O0
G4sLDQPBSo11cRMEgkuVYSfZVijVUa4RU8rePmySDkHib4ZwNc33hwwgJPA/2qGPHz3MCHy
Yoh2BaMApx3yOK+UzCjUhTqV4O9eE+WMW2o8lou6b/vN30Rx4jGOvgnm1F2q4mbpOnFv91h
I25HSad2+ZyV1a6W/fqfEfgaDWdBnsDKIdY0oeZpRUNEwmtmMiJEYtpT50Uh1ITHXhs1peL
fFPjD9qP4N6J8KPBljft8Y/C2mz6d4o1+ZHSytNGtD5a3E0ozjemUSJgS+0su7nGh48urrT
nup7KGW4uftLKGjlWJ4cYYqzlWGEYskg2/OoI4NcT8D/ANpJP2bvjB4ri8QeGTeaZ8YPDUe
kWN3bSorReJbdZWt7N3252XYcFkBG4rwRmvOzLFZtSyTFywVKFXGUaXtqcItu7hvrbX4lpZ
/I2yKNPEzoVZXc8FVWOhz2d50GuVNtu6anqmmtNdj8XPFn7MXxV0TxHq2k3UdtcXFhdG3lm
W9gAldEQlwAD97Oepor6c+KWr/tKar8QvFupWfgPVVtL3V5ri1VLKYKLeRIzDgFScGPaevf
jjFFfljzbjWT5pZZLmk+aXvvd2b+x35vvR+pR40xjjH/AGzJ1dR0daN1dQ0dqdtLpO2nxWP
gCG1nu7+2MMbPtEbsBIIyAkSswZicZxn5cjOM8EYro7CVPD082vT2M11PeRta2MUtymxBKS
EuirsCYwfmbAJLDaFIORe0PTYdVmFjZGSR5ZbS/wBSkUMqW1ogVxBHMqOodlUghSjuuRuAD
VzfxA1pfEfilRbWkWn2ECpYW0MKCOEQW4VBKCC4EkrDeW3ZB4CrkrX2WHwawGWQx9XmlUWJ
hCipSvD2kub3uV25kkn1t0Z+jV8TKviqlJyhZ0JXjBRUmv3as7Xdne9vJbHtvh+81jUPB1z
YXuq3N1aTXhuY7e9leVYZmUo32QbSY4ShKrF90cHJIxX0P8EPhlaSFNfNq0rRyCGJZ48gFD
lnSMZ3R+525JIIArwfwvd6Tp2nWUJDX9x+4SC0iuEZpGKBpBIgiVjg55DI27C7gOD9q/Dzx
VaWNmskthe6fbwReYZJE8uLLZ3kKrMYfQNI3LDeCA1fqWWYOm8Nga+IqSrV+T2sakqvPb2z
UnFN3XLG/LGO0VZa6HwedTnl+Fq0sHCNJV5Xq04w25nG8lDeLnrJtp3bbPVvFmi3Fl4N1K4
srYT6vFpt0LORoy9pY5i4nQOqmLYnEmxWJIQds1+Nlv4d1XXPHXk6hJNdSzXgKuU2rMZJmz
I+cbR95yATgDABJFfsrfeJIdc8IanY6Tffa47uCaGZ7lmWVVZS0lvEUO9SyhuQdxCjaSAa/
PuHSpf+E0v5LGAI2nWtwbcIjMFkhjmRRvYFn2/7ZLHgkbhy+IsjhnNHCUIVZQq0cT9Yp0ou
/t3Tjd05WT92yu7+ZwcDY2rh446Mv4lSTjDni24ttXdna2l1d6J92jg/GHiSz8IfEj4deJ/
BEl8mteBtasNTMrwTWMH9teHru1vIvs94y7Zd0cE9tGI/mYXTgqMjH+i9+xN8Xfhh+078Bf
hr8YtEvWnTxRoFrc6vYxXJe70HVreP7L4h0rU54XWJbi21FQrWs6mVYSHB5zX+Zpq2u3Vrf
SeYjR6lZeIJNTgaWRs/agQpUrKSkZZtpHygfMFAwQK/rI/4Ii/F3x78OvE2ofC3xbpa6V4W
+O3hCXx/4Zghvt2n23iLR/LttVewsjGgtptX08rqV9t2hplVlQ7ga/H+O8krcT0c+xmBxLw
GPyuOX1p0sN7j+rQjChiqE6kfilOFLmjZqUObVO7R7+b4WhgqGAr4rlq1FCSpap3i6kpv2k
Vfm1bWtlbTZa/0YftK+I/D1nbRWPhOJbqfw/pd7qEtrZRGS7vbiJf3MKRqxE0hPCjeGkPy8
kjP5WfCZtD/AGg/CEWj/Hj9le8F94L8RatN4f8AiH43gstKufFM97qRvNTSfwrcvbaxGsP+
i2iTXqGzaC0XYGdkNfYHxR12WzvNdv4ZXhaG3uEg2ld67VIG5TxJuO1gJAQ4Izxivy9m+Mn
jvQ9ZvJ01a9uWimLMt1G0UiqPm2+XGzQqg7IqDB74AFbcJcJ1VkVLB1aPPKpKFWGY1KlZYj
DSSnzr2lOpBzhWc/epy54S5FeLtE/E8fxHWqZvjZ08NCtJKNG1NKCjB3VlF3vKVlrurPo7n
6z6df6IkVjpEOi3On2VjHHBZQ2mlkWFnawkLDbWn2MSR+TaRqsUaxqWCpg5fcBB8Wl07VvF
eiPpkssvkaTbpPG8E0DNhEG11mSJgCRg579QOK+JP2efj/qfxE8Q3Gk61F5NzaybobuJAGf
Y27a6SKqDauOUxIR8yndg193eMNKaaCLUYr55XWyTb5krNtaRcAxB2YAgjLbTnpk45rjzPJ
nkXEGDhWr88Z4SlT+sTvOlNToqEqjTbu2nzJttqTUtXFWzliaeJynG0fZS55Ul7ju+WUZQk
4tW1lFr52um0fFP7beqXQ/ZB+POjaPpT3Wvx+FbW50/7FZm71Sxt3vIodQexEcLTLdCCEGO
OJnLRswLAZFeF/8ABK39m3xr+zd+zZLa/Fe5uLDxX461LTPiHoPhmGyV2sLPXLdJIoNaa0B
uIdamtpFvBBIUEEDgSyK5KD7r0u01vRxe3U8Q1dry43L55jEeMjy4W85HhaLPBSRGjIJyu4
5rsbLwJ4t8Ts2q61qUPhaC8Plm3t55Jb6fcFCqsoWNIt0SrECuNsaiNCFUCunE1MNhcLWwd
LMaNLCQxX1j6zKKqSjW9nSjyuLd5Q5Y6pLVSdrSM8uzXEvJqeU/UpTU3KXNTi6Vo2UPZ1Hb
V6XSdtOnU57UvFGneHjLPqGpQ2sdu7B3S4XziN5QBItzTuzngqqu5yRktzXn1x8QvFfioTJ
4M8DX/kJcAx+IvE4l0vTpzIAo8iNh9qki4DiY+WrBztTINe+W3wC0Kwninu57K6nH7yOa83
3k6uwyAguXdfMJOcKOD93BAr2vw3oXgmxsBM5bUZXKwl4RHNbRtFgoWfc0SYZiNnCj0zmvP
rcR5NhKCxWCVXNeScIutFSp0lJ6St7vK7Pb3u+61RhskzCrWUK8aeEpuLkqknGok1bljy3c
tdUpJadT8w9U+HXxZ8Ta7PZa5OJZbq0Fxdt4dslt9IsUkU7I0vrmMzRzKD87Lg+hIyRm+Dv
gN4m+HdlrjP4mgeDXbmeaKB2uDeqsa+fLLJcRPJHME34B3Es42sidK/WbW7WxNgmlWcml2i
36mJtgVCyyK25pHzkLt4DFgqHuM4r4H+OnxDh025tPg78K7SLxL43vreeHUNSSGKPSfCWm3
OwXWo3twFYKwzsgDMtxJOquuYyTXq4LjnHZu4UKeXezp07X5leMYRteTurN2u1bV2t0NsXl
UMvpKdWosQn9qkuTtZciTat1emremzPz++JE3iKDxRPovgTxNDaeLsJDP4jeBb+LwzFIgLJ
DERJFLNMCXMUyqY5DyOc1+c37aXwxOnaV4a1u4vPEPjXx7aXatr/xH1S+8iW4tZCGjsbLRb
WQ2liLaQ5geNFKBA+wszA/qN8R5vhB+zt4aH/CV+MbGXxNfSCeeEXccmparcyvvu7uZXeW5
xE+YgwRUSMZGFr81/2qfjH4Z8U+CpbnQ5rS6tp7U2sUttexSOXcSEOxjTzEmiUgszFZEwGJ
A5r6z+1sRjaLpUJTjgWk4YmH7qc56e5/Mk1d7W90yylV6OY4SpGFRL2lmpQk6c4tWanFq04
63s2rOz6Hknwx+OTX/h3QfDXjnVbu9sNA1OIGe4uWlEUyukUVwwYBwJ4DIJ5NpVWijy2OR+
k3xK/Yi/ZI+JHwfufi+vx+vLXXLjw6+o2PhWPV9IuLbTrlIDL9jitPPWUpNMrK6sQyHbkHB
FfgF8LPC/irxHDrN7EZVtbiVtMszclkmE8O+ZxOkoVkiuEkjMckgCyIQ6EqQT6FNd+MfD2h
Xuj6npt5DaxT+Sq2920cMyOzSNaItyZLVUMrNtl3Q5TCpxtWrxFCvmVGj+/qQp4RxqV4RcU
sRRpe9OlJOLbU4rXltJtb2bR9XPJcLQzGvPKcXTWIqOnUq4aT0w06kKc5TpybSu3J1Elflb
5d46dD4W+CvhC08b2Om33iCKHRprloZb6G4SNBbuxjuQ3l70EjgFlyQcMM4ABr9Xrz4KfsN
/C3w3ouuaZ468QeKdcfR/tOoCwu7fTTa3USBo45WwJNkZ+WRFUh1wWPPP4PXnxK/siR4JPD
Hia3iDvLILJrK7UTsx3MkgV2JYAEBSQASAB1Ms3izx/4utxbaJ4O8Yy7yxgbXSY4NzqF33D
wou63xjEeeF4A5NfOQqUcBXlSwWCxEnObnFRcowcnv7Tmh76966SkrNO902n7GZZFmWa0sK
sZnPsKOirQqVYJ1Yw5PZqF2mpRbne1+ZSSunY9i+PXxY0W91HU7Twj9ttdFubuVTJd3ouZZ
1jLbcR4UHeQoLHBxz25+Iry2kkuG1a9R4Z3Hm21s0pkB3fLvjVgoHDYJ4wD789Lqmian4cv
S3jJDDqkgMlvpkZ/0dWPIYLHgrDuOFaUbzghstgVhxwNc38c1232u5mIW20+3dw8THny9jH
JA5zGoLDqVABNefjIVsXWn7WDjWcnenryxldOUXHql8remh95k2Aw2U4KNHDyUozpwjUqzl
fnlZaxbty8zSstd9DFubOeHMsQCtIN7MTjbuG7jPHGeQTjOeo6s8LfDbx58U9Qm074f+G9X
8US203l6jdWsKrp9nJkBY57+Rlt4JeHJjldJMDO3pmbxnaDRXt4NXuZ7WW+uLcXCIGla0sp
nVHJjiSTLeSSwIjZt/GNw2n6t+C/7Teh/DCCXSfCvir4ceDtDhixa+GPFGg+L9R1HxPqkwj
i/tHVdf02A6cmq3knA82RIYIUTaFKyitMtyiGIxC9vjPYShaMabfutOzfup9NkmlbZG+Z4z
OMvwdStkuCeNx29OhJ2pyVvtQdlLprfbumY1r+wR8dobFbi6sPDVjI6m4+zX2sqrRo0ZYrL
Im6HegyXVHLZH3fXmrv9jH4naQgeXxd8OxeSWV3qFvYHUtTn86G0TfMq3CWDW8coO1Fjllj
DHJB25av0D+In7SXxs8I+F7K78X/AAy8OT6feqkxl8NeMnvWlsZYlmWaHRb23gl3TRMreba
6hM/lFmVDtJHxT46/ac/txrS88KXQm1DV7C50S1EU06nRE1K7torphakCFHsd724e7SSSVv
3quQAa+3pZPlscNVnj44Z0IwlFSnG3PdJU2lGSlzt8rjNbSd+58nl+deIWYKrWxUMLhKFKM
3iF9Xg6lOSV3SjPm0SknB6O6Wh6n+yDqf7cPwR8a+JLf9mvS7N9S1q3tPDXirxFZWOiap4Z
ktwgu30TUfEOoyx/Y4bUzIbwwuDbNOoWQsuV/vG/Y5/aX0TWfgX4C0f4naf4f+EnxN0bRtP
0zxX4QHiLS9X06bWEhSK41fR9YsLieK+stSkVrgNdSJdwndFICiRk/wA/fwK0j4W/DP4Q+C
vD2mNbQR2ej2Go6lf3FzFNNfeIdVgNxdPcux+03l1eXUn7xnld1QRAr5UaAe0afr2n3+o2u
nQ6klzrOq2k95Bp8cTxpZaZCQDf3dwQFEfJS2KsJJCGXJUAD8v4l4ewXEmFp4R4D6lTwlaS
o42EnJ1Iq1o1Obmc42k7Rb92942ep8TPxFxeAzedSODpVVTiqFWrGmo1fawlLmtbVq0ovRN
Xctz+gr4gfEI67pF5pngTxho9nqk0DJYamJYby3jnGWQKqFllfdhlRtowuS3FfnZ4b/ZYh8
S/Ee78T/Eye7+KHiia5+2DUfE0j/2JZsSrfZrfSkdrd7eEqksI5JlQBozk5+Dl+M0OlGDS9
C8T3urzXElzbWtppUk0/mXtnIIrkI+1YbYWz5jW53ZYeYpDYYr7T4e/a11v4XQx6h4i1rS9
XPlqU8PvK8lzatyYri91CVokSJCV3QW8c0802VEiIcjgyngrMMsyvE08txNGnXdCShKlQ9j
Xd3C8ZTupOF0uaNldpS6WPMx3FkMfnOEr42hVpwhWjOfLW/dStF6OmrrVNu+1lre5+qmueD
vDfhbQ/t13G2pw2rQRWWiIP7P0O3uERVjWextvKMkcbKNqSnaAPlwSwr88f2m/H/j83Fhq2
saDoniPRIIzZ2llpaXWkT6JYpwUs5raSQl5V4kkypUgEZzgfCvj79sr4wfFe9uJdd+KWo6b
oEeoTz6dofhmwsNOjSJHItrdvskZnncIqgvdFmYZZmY5rynXvj78QtW05rE634kuIw5SGO8
W3bzVAwu4CHy2Vuvy/KT6EV9fwd4f4rBSoZlnNfC4ivJTvQq0/awh7WfvSgpW5ajVpKpZcs
tWtDyOIuIXmlR0cqoYihR9ooSqwqypqcU1Goqia1pr3k4u14pq6R9Ix+JrPXLdT4J8b6z4G
8SKkjLoHi9jfWk0pIPkJd3CJIyMQRHKZgYgQpBJ446fxT8Xbl5dE8c6DEly+9LHxJp7R3um
X68+SsJVz5chADOR5jHd84zkj4j8ReMvitqYlafTIdWtESQ51JxaSQRk5MkV1b+W8eMZ2sr
nIGMAHPiUv7TXxX+GgurZtR1B9IiufMs9LvppdWsrUD5nNtIysYU7RvvjOAFI52n9Wjh8Bg
IwccPSkr8seZKVmrdUt3pv3PBwnDeJx1ScqGHo4ifKnJcySScl8N3q38Omul33PTfjL8RtQ
+GerXen+NPhpps66g8slhq0sQjGoRoT5knmTQbA0YXMg3jCldor5g079rf4d6Tqcq3vws0y
WG2cNHJALa8ikT7xUxzQgHIBwVUsOg4JrxL4/ftV+JvjHFaaV4lvVNnHOzW0NtaSB40yQ0g
kjVp9rH5Xw3llVAbGK+Un8S6BGgSO/swYWDYntZZBhdy4AKkl2BO3fkA5zjArCtKlUlOvCn
Ti5PmXKrJP3Vor6bLTz1P1TI+BqP8AZdJ5jQqwxE6ipQp0qsoQhFy2lGPTXdNPzP230v8A4
KCfAbSvA2sXU/haVZdUs47WCzs7GGzu7RlYKYk2xpEEcZUP07njNfEkf7TOieK9cv8ATfh7
8CIJ77VLmd0v9SuIlSQSSbvtN5dw2hQxx/fZXmjTcMqzHaD8Dal4p8LSjJee4mVU/wBGKrF
bkR/NH8owSjY+bIyVz1JFZmofGPWI4ntNJWPSIlt1UCxlaFPmYLsyQo78AndwD1PGMMfGhp
UUW5NOOi0tu9de21z6PLvD3BYadaWXYGr7aq6cp1HiJqPNBPl9pz3TbvK2q0ve2y+5ta8Te
HdNuW1f4n3+k65fW06rF4O8PWRGkWoBVminv5nZrlowArtFGAGLqHAUGvQvAP7THxV+Kms2
Xgb4TeH7Dw/4aiaK0u2t9NdVGnA+XKFuhIjeZsV9/wAjDkc8jPxD8E/hBrXxq1G713XLvUk
0e0dbeR4pmeS+uyqkpCuR5mEIVyMhcHfgAmv2a+Afwu8I/DMqtikFmLe2ZWAjT7XKoj3kuS
SS2cksnJ5zwOO2jUc5RneXJJOSV7RScbpaq1ldbrrZrXTweKq2TZJSWV4mEc5zWmqlqdSzo
YWpXTp+xd7xm8O6nLe+rpprzd8R/h7pGl6Z4D8BRXtnYan4m1MXmtTrI4uLrZi4u0IKMcyy
RuFBbBUncegPL/ELwxd2upWljplnqmlw6bGk0c2nGW3nkayOy0BnRDGiSFRKTvDYYkKc15T
+0B49vPGHxDn/AOEeYwnQ4l0ux1IyG3S0uBJ+/njkQhd7hGIGQVBKAbSRXpHhv9oOPwxotp
YfEaUa9YJDFbXusacYG1CIpGFSR7YhY51jjABCgzOwycggnxMYpTnUptNwlLmfKnq9Fo/VL
Tf7z4h5diaGAwEsPJYnETnyYjBRpOMIJtS5YvaFk0lurq68+31R73xZ4JjvbC0P9u6bAY70
A/PdEqA8ju2CzR4LMxA3Ek98V8C/FuPxZ4g8OyTbkjvPBl7DrcMUUZF2klmx2kTlQCOD8mc
LhiSQef0w8J674d8VWp1z4fatpfiPSb1kjmsrd4re8tWOAPtFo6JKjIc+YGAUsCPmyK+bvj
14M1O8sb86bb2+mXbpdKxHkxQXDHB8i4SEhgVyQDJ94nBzjNc2BqVPrEIP3YyThJWteDtdO
/TYzyHHUcHnCy7Ft4ZzxFOknUi1FwqaTg07c6elnqtNmYWlftb3V9pGjXV1q+mfaZdF0fzx
Le2Mcglj0y1icOmz5SGQg9+Mnk0V+JXiaLxrpevappxgx9juTDhL3CAKiYCqHAUAHhRwvQc
CilU5fa1PfS9+WnM19pdLee33bq37QuDMhlaXtaHvWfwxW/s3t09D6k8IfFhfhR8M7++0Pw
ZZ6p4sZbez13W3jttcitFvbZJbSG4a5kR0vvs+7YttDLBE3mRTvG4GflzXPFdj4k1E6gvh8
6Xc3EjXM81rAYZHkJEjlY9zQQszZ2soCKcMVwMV7h8RZLGz+M/xh0q90qKXw+PGXim0v4dN
twi6bZrrl9FFc28MIjjgW0MUCDy0CJF8u3GBTPC/wN1XUEj1WyMGoeHxDLPNcWqPcm2ilyI
pX8rcFABVpN4AGGB4Ga+Yjg8xz3AYSjhIqnhpUJz5K/uyi4yhabcVKLilK1l72q0etvq28J
gK+IrYjmWIxUowjXgrqnGSTdr2fPdJxaVtL301rr42+HHhnQPDWq/DeK/vfFd5LPB4hbXpH
udW0TUYyEPnx3Kw6ZDaXDsHhkVmYxfOFwcD2HQ/h58Sfih4Tn8c638WdD8C+DnuY9LutTfw
h8RNb0Ow1gosttp+o6t4U8PXunW092zIqpJKSC+9VdK3v2WfAfw08Qav+0HrutalZTR/Cbw
OZ/Bmjava27y634m8R6xFoepand21w8cV3o/hu0uxeNxJIFW3VSgJcfbmvfsj+FdC/aGtP2
YNN+OHh7wv8Pb3wH4c8Vn4jeLdasfCWiy3V7YQXNxaeTqF5LZ7i9z5iwNHLIYhEYxtdVHr5
JKhUhKniMTj40MPCdCSwmGr1YQqUPcrTjOMXF2knJLmUk1Zq6bPmMzzbC4LEfU6PNicRFwq
yxmMg71o1VGpGjGUeZ+4mqUOZJKyPzOs9X+JXwhvtR8Latqdre6VqryPBqMU9wZby1I/d3t
ml8sF/ZCcOHhF7a27hGYbWKttxtG8WxahrmvPqus22iQWmmyzia7uZLdtSkRGP2XT2iilFz
eyEAJEShkkYICAcH+gKy/4J0f8EkLO3ksfiF+3vdeOPG5e406a30DVjdaSuti3VBp2mTafp
0heS0mlRly7Rt8pTC7s+X6//wAE7v2FvEvi7WtO8BeNPiNcaNomm2z3snhb+0LzUNJeGJmG
seIH1e2fTba2upod8kNtGtyCzYRccerlWZ4jFV6qyqOZKngUnGrmuBxOEq4mnVapt0Z1qcI
TTjK9lK/XWzOLGcT5Hlbo1MRGFKtiFy162HSlGnZKShWSalH3tNItX+Z+D3g/4d6d8Q/i34
N8P634og0DRfEV6lxe63q7afb2mj28zSeQuoX11NHDBumSHzRPta2dsyAiv3w/4Juw6dpf7
UEniX4qfHD4XQeA/wBnjwPrmmaHfQfEnw9BpF7f6lLb6ZZW8c09xZxXrrDA8s6QO33tiB9u
T4L8RP2YfgN8CNCg1XT/AIOyfFzS9Str7VrbXvHfiKKytLm3kVVuIpLdDa+ZDbNHG5tYUlI
VhI0itkD0v9nL4/fsf6r4E1zxD4l/ZU8MPr/gua6g1N1t7DxFcWOlwRJFceI7fw+kim+8Px
W6mAI8paBY2nJ+bI9GpkDy/C5lg54fERlxBNxqToOm6lNYiMYTdpzh761aSe9m1dJHhZnxF
RzvBRzHAYTFVMuo06mXTxz9lGksXUbdOnyc7rWfOnzKHL5o/fq4+MHwO8aR3dnpXxd+GGo3
VzHKrpB468OyoquyEzyzvqKoy/MgwOQNoDHbXzP42+HdpcS39zoP2LXLe+Z4Ib7Q7y31O2W
RXVWja4sXuI1fqUy+GVTj1r88PGvxq/YotvA3hTx5rHwc8EWHgXx3qepeHrfUPDli1tPf6V
DvNxfSRaS14dEmsZzHGmk6lOgkZv3fXn1H4KeLv2RPGfie88N/DDWNc+CeieMPCsV34W8Qa
f46ubXRdYu45HsZ7238KXt3aWek6xo0iJxMwSYuWKkkEcWGybFZLDlo1cdUpOPu0cZyzpyV
PypzqPZpWUW29nqz80xGV1qsJZhTwuOwc/aqE6lqai3JpQm1Gbk46ScXFPS7tsfpL8Hvgvo
vgPSrW5u1ls9XvpkvJbuZXDqXfCQrld3KBQ3IB5GAOa+ttU8eeH9J0+3tL1beaztYUE9/dk
RwqQvIUk/Mx2kYz0xwa/nT8U6t+058FtQvj8Of2n9K/aDsrS4u57fTfEX769v7G3dw9lHdJ
dTJ/aEKoYDbozLJMv7rERWvQPCH7Z2r/Ff4d6doPxJ8Ma98KdU1DWzokU2vWl0NP1bWFISE
Wl4sa/Z47iQN9nSZlRixUNwc8eYcF4jPMThK+IzCDp1ryjRpSqQjSk4OcsPBTjFt0VeLV7L
lv0E3mGXU1KjVWPnJzjVlRU1Kg1dN11VUHeb933VO8mr6XZ+tV/8AtV+ArvVn0iz8NiWxsc
qmoQqTbyPE2PMkG/5gWGc7AeBheM17La/G2PW9Os7qKxsvsqRF4HD7Q2zDAlS2VMaDJGDxk
jAr8Mrjxpo3gW/ex1CaS+u2RTdR6NazapOpc/MZBEweKRgD8m9XHVuKy/Cn7RniT4teO7X4
D/Anwb4obxpqeoXWmza/4qu49E8OaBbtErz3iyPJMDcPD5lvbiZlMUjhyp7LMvDrJsPhOen
JKlCN8VXrzg4wrKzkvdcpcvIotu1tW3ojy8JmPEdepXWGpSjTjNyqTnpGGkbylZt2to/Pqt
LfcHx0/aO8ZfG3x5efCjw74ivvBnwK8BaZcan8c/ir4bnuIfED6aI2uJ/BXhzUYkI0ia58p
LZZ7FZL25kma13IZMj7Y/Z3/ad/Zuvv2cJvCPw/j8X6O11JO/hzw94o0XWJPECX0UqG0bU7
jVV83/S9qztNcXI8+B02IoyT8/8AgPQ/B/g/wpc/CvSvB0eha9ZMLvx3ftevrg8Sa9HMGkm
fUPMMctsZ43uF3xBHyBEoUg1m+KfGaeHYplh1OGLS7y1nTXrGdY5rm61aFS2lvpsItpZ/LV
zi7KTRhYwiKoCgn5LMsiy3HwwWUYSlXweGwtaniK2HoSp8lSVGUJ06k1GUlGNR804p6+zku
ZQlKUV6WH4hr0KlapUhGriYQlRjUl/CmqkVGc6d/ecoW0bS1dk7anlPxC+Ln7QltpeqJq3j
Kym1STVdUv8ASbrw8mn6ZPe6AvCWU9pLCkFtqlrx9mjSQfaJlQIu0tX5bfED4r/HPT9H8S2
kH7QVn+z7rvjLUmaS013SbDXPin4l0xSgi1rxD4le5FhodpNAzmx0vR1ilt1SIXjeYHr67+
Mem+ONb8GR3HhptZ3rDdSXmsaTCJbyyuLlt0AtoLnMWYdrYdt2wkA9Qa/KT4g6RF4Lj8Uat
8RvCyfFjxVrGiW2m6TefERV0m68PRkziXULMWIa3u5InkWRmwGEiqshBzj7GvRyyhgaODw+
FwtP2cV+8oq2J5mlrPRLlTt1el7anscI4fEY6tWqYuvLEU5VGlS1eIkpuMXGmnaHLBN2vK6
s/JHzf8QfHfwYsNc1zSdJ0P4p/Gnxwv8Aod/8VfGPxWvUa61maINcT6DoWm2lzD/ZSz5aOC
a4VCMBXJyK8rWbx3a2k2p6haatBpltLp1kWvZJZFSTUpliEJha5EbmWMhfOkhLnIO0gEDkf
hnHqVn4k1fTv7SsdK1hrBDYf2n4d1LxBoz77z/SXb+zIpbuCXT45IpkuETy0jSXzNyivqzQ
9Dl1jxta/BTx1Nrvi27l1Sx1rxTqeiS6KE16y061XUrSx8CGBNK/s/S2hKS20+tXn2+eRjE
JAyqg82tUhhMJCLkqrU27U2m37r25uXTy81ufumY4TA5TQwlDCLD4j6phXWn7e7xLhaMNbJ
x0lNO7l910e0+DNbsfCltOf7N1aS/uJIDPDcWLRxI7WsMaOE24ZPKVFinDFXCnaABg2dY8Z
reG68nS7yUo6SvCtrvdGGI2dVKsJQzHO1RlATuztJr9B/ivpfwl1b4D6dc/C7w7qWj+LfBh
tLS78L+JWFt4jsdKjhWM2WtgtNLfzM0bTRX0cs0Tg4EoXGfiGG48ZXWnWjWvhNVlDnE0k9m
oiTYf9axxJgrkDcN2Suec1WXY36xSdRYetTVGrGnJTUb3nJNP3ZP3bSV307H5LHEYPEVq1e
Sjh506k6sk/wCHDlldN8t5WSim7K+7SZ5c0+ragm6LwtdSqJMh5dPw2ODsAWMYBzkZ6EnpX
AeO/it4j8M2ckf2W+gvp4Wi0tWtoLMNOBsRGQJgBQDjcuW28EE5r0H4jfEbxR8PdIbUdQtL
OyN03kWqxXcU8z3bEjcLeNgzx7QAXC4XB3EAAV876B4L+In7QfiU6jd3cltNF5ZguLgRx2l
v5mIomFtHu8yRi37oDBYg5PFdmOxXJS/dqSqtSVOTtyxfu3vZ316WT26M+ly7AUa3JmGbrC
1MpoxdaFeq5csppJx9mnFO90m72vpvrfgPCXhjxf8AFHxVHZabFqviTxHrMqwSCNVmcSjLG
ygjdGWOFWbMk+VREDk84NfT/wAY/hb8Nf2bdK0azmaHxV8VNVt0eYNOzWulXMluj3AtLKIl
YEtbiQ24mkYvIUbaQjgD9DPh18JPh7+x18Lb3xXqsi6j4tk09ZL7WZgjXBlYeZNbWyMVe2M
+4BQmGwB83GK/KC+tvEX7RnxF8TfE7WbHW7fwJ4dzqHinUoophY6FoFpdMtvA12trcGB7zf
bpe3EYKWaM09xJEqNXzMXiZVVOrFzquSdScV7jk2lKSuk7at6q60N8PnMuIcxq4mhbDZDk+
GjzqCcVXqwcIRaWqknOUZbpq3lY8A8W+BPFr6Q3jXxFrGn6NpOoXTWkUOpvdW97d3E3FuI5
vss0VvaRMVleRGYiE53I4OOZ8OfCrXfH3hi41LQb7wtqVloipFr+nDXdI0rxXp9xFemJf7I
8NavrEF74jmuLV5Z7R7SOPzQ6NtXad327r0es/EjxTaaX/wAKivbnwVpPhDWbHT9UsrmXWt
EtdXvtP2aH4p04PNHa+IrayaJ7WGws18+8VzeCMLb7n/Rf9lX9mX4d+DvhxoXiX+z9JuoPE
FrBqUmu+J7uO1vtQufs8ahnhvkR4mtnS6WC3iZTFGNqg9a9iplOFw9RV/dcY0nUlNPSrNWf
JSva8uj5nFdtNT1c58QZcP5UsRiqKrYqpUjDCq0ZTq00koypq/wRfutS96+yaZ+O2qfsz/t
DxRT2fw7vPHnjzwsbKC5uYPEV3p9hrqW0cAc29vFd63ewSrEnHk2S2sqxxsoOAVPmPws+Cf
inxjcajq2ky+HLHUdC162sl8M+JNQbRtQ1K8tbmKS+trC6uLSTTJpYTG5a1kvEeZ87Gx81f
1T/ABXtfBHhH4E+Nb/wzaeGX1TSdFku3nsZLZ7hZYt0srKjEzqzwpldq8fKxG3r+PP7Ljad
8QtQ8U3zaXbaR4W8VeJ5tUg0zUbddQigswIY7+JIJAER5bpZLkXsex4RIyB9hxXmVXCtWhV
lHGypqLToz5GkpJJJWk9Y3VrNW7aHy2XeJWZ5nkWcYmWX4HDvDTpwlKjCcU6detCEnOLipO
tyyvK0XHn15rK5+j3wh8XfDC+tPDGh/ETQbTRpdKWEz2pMOn2Vzfx2yxC4vEYo8xikUCN4Z
WR3AcMUIran1vwzeeOviXe+HNWttC8Mxy6b4Y8Pahb37XJlvH01pdcFpaHegtLLSzMyHzMv
fmLaU28/GP7Q/wAN/Cmr6np/hzwfcX934aGiy31s9pdXM9/4U1a0mFpdf2ZfrIbfUbK6Z0l
k8OySNOqLi3kUhVrhPgt4F8Q+E/EWkeEpdcu/EZltrma1R9QvIbO71C9uonluLazmXdd3cE
Eatc2qOWt9xQ/IcN1YPBKc54qlUxFKFKCisHUsqNaa1coKLd5yTinzaWUT4CrhMqq4StiqG
ZUnj8RL62qNZVFNqo0vZU2oOL5XGTSbVr66O5+gvhzxrfXOvaRo3g2w03Qvh7p0JtvEGry3
SXvibxRq9rCiwafbRSo8Xh6wtrZ4LnUIYZWnu72Viz7lapPG4tta07XbrUDOs9tbOIixwIt
pO141bkRkANHltxXGSeteY/Cy3i+E+h+O/DXiYLd6nfeKL/xBpKxS/apobXUpmlml1CR8Km
otdPMUWxH2X7CYQQGCCrsuv/2rofjO6lnEaxWRlhSRgdsUSnOARypK7SpJzyte/h6kcPRjQ
m/aNyX+0VP4rb05G1o4vd+cY6dV8tWoz+uKpD95DT3o3s7uK7fPQ8S0DWbmIzQ22q21tFvm
fzJvKSUqrspG4yPhgBu7ZBCjJxTb74h+GLCLydR8eI0rBoxDHIqyI24nZszkEHIxuAxg5Ff
HLeJbDUtUvIdS1WWG1jvbjfJbIIyiLMSUcoygKQMDOc89+jtS8afCOxubeFNJudZmkRd8s8
yQReYOPO3Dc5XI5J555zXTVr1qM+SnOMopRkmr2fMoy7d7p/M+/p8NxqKkpxxWIxEqdGpOn
h7KnGE4QnCLdRw+w1z2T1Ttsj6FufFdp4mnk0+w8UamjKQm4XojTyZOSxALbgcZDEgDHPtx
uueFPBzkprfizWbWNGTzxZakLvzQJBtMtvLG4YTvgMqkhd+V6Zrxe9+MHhCyufMsLJbOUqs
chsIDMhixgIJSvzHbndgdfSr1p8XLpr6OTTfCLanbyLCpmubZY0MS4Kt5rxnZhVDKCMkgDO
az+tVJ6VXzJbW3vpe+3b/hr6ddHIsfh6ilQpV6MKdpUvZygpKXu/F71mttE2/TpU8VeAvhj
NfSnSoPFrxRW8kk95Hp7rGvmlkykqwsn8IYxrg5bIHNcUPgr4IW2kuLfwv4z1fUHeNreS9t
hbQNnPysiopbdxtJ6jOele033xa8WyCeTSPD96fLUOltbW8BSSUDBiQSBRJgAHJGOfasqL4
mfGe4VWj8IajOxcFUmtYkmyc/KhXjPOAOhxxkU/bx7S/D/P1/p6e4sw4jpRUVi8FGcFZe3x
lGFVOy/iQbcovbTXRaXSOPsv2SLDxR5MknhzWNBjnWN2/0i3yshIMjqGAcDncqk4XB4IGDy
njX9lV/CTg6L4fPi0MkpZrmVZGtyp2LLcCEhdqP827oT0UHFe32vjP44agl1JL4J13TrWAA
NcXE1tbxCUffHzsWwWxuA7H5cdBjWWo/Fy5vbCOeGLRhcT4ka5u0uPMhluFzG0Ubb18wfcL
rtyNpAJzV0qv7yFRUaVRQbv7W91e3w2T03vdrZNdjoo5xxTCFaq8wwkvYwdT2NOv7alUStf
2vsouzT+G+6cux7t8K/C+n/Dj4fWkEWnwaRcpAl5cwRhpWW7mjLzmE8El1b5RkkZxkgYqC+
+IV4jX+pRXMjR2lrMscMbOsuWjZcPtI2Fj93duztbHNdD41vZm06zsbeE3Li2hW4C/uFd0h
VZGd+DEocMA3VVG7FfN/j5pdA8F65etftE0MXmMM+c0ZkJCRwTIF3n7ylWyQcdOpuOLqyrt
SsoOU/cXSO8Uk7bW0/wCCfH4SNTNsYsXiqVKrWrYtV1SSbpqVSpGo1tfljztrTRR2Wp5rf2
3xF8W6TMmlaM9pZ3l7Pe3mpXdw6XMnnTGRZ7cKfMZEQnAUkkHPTNVNZPhLw1ocNj4l1hvEF
yiAGCG7dJ7eTIDI5JTdhgeWDN23ADFc74ek+LXjzTFstE8/QfDkcaWo1++mFkVKAFysRbzZ
k2ocKu3cGHOCRXWxeFfhf4Ls2uNe8Q/8JprkIL3LTFFtY7j+OH7PIHkVsgt95gc5wa6vbx7
S/D/M/Q3eEq0JTw8sQqi9nhMKqrm6ThDlcnKEYKXMpJrmVkl3PPPDHxsj0G9ksvD9tqtjNE
WntJrS/uLF3MOSqTiMATZXAHBzzk8mo/FP7UXxXuhMt9Kz28zGEfaWaSVCmRmSRgN/BGCeQ
STk5rmfEfiLwefEDazarbWlvGUkitreNCBsA/cqgwCJM4bPHGa8t8eeMLDUY3FmvnImGE7R
hGDNkkYX5do4XnnAORXPi5UYyliKlWChyciWrknJLok0tU9X6dT1cPlGCx2MoyqZRh8VXSU
lWxUWqsGuXWLV1dX7/gee634iub3Vby7uV0+Se4kWWVxPINzNGhPG8dOh9SM0V51fa5b/AG
qTMC5xGDhFxxEg7rn8/wAh0or5WeOw3PO2IVud21mtLrpy+W3+en3kcilaNsJZWjoqkbbR0
28/x9L/AKJ634FsfG37U/jzwje6pLo1v4l8YeN4EubVQ5v79Nb1KSz0lGZ44w9+6GNXldE3
LgEuUB4L4reDvib8AdU1NPBOsa3aeB9cSXSIL/7HfW89/JGqx39pPp9zIrWUlrKZ4JJP9TO
EEsLsjZryL44eL9bs/jp8V5obja9h8UPGFxaYa4RYJrHxHe3NrJGsc8aoYpoUdVUBQc4UZ4
+uvFvxJ1r4gfBjUbzxTYaJqN7c+FdG8QSXps7mO5GrG++zNdxyJe4jZ4gBIqqEkOWkViTl5
RicJmOVOjy4qh9VjKtRnSnGLThaKhK0lzQlzpyUm9Yp+nyGc4nFZdnuUVZ1I4nB4uPsZ4Kp
CHJ7Wck4V/aKKqKUFCcbKai1PWLaPhfw1q2seHdUa70LUZrWbUUmtNXWaSeO11PT7tNl7aX
u2fLRXSBQRnKsqupJANfbMfxD+E3irwVptxqzeOdM+LCSWGgXGvt4jTxFo8fhXTgn9oQhde
ku309prLMNjAthI0YCJFcbUU18KanqDxWykW9q29trB0kIwCMYAlH9fbFaVrfyfYxL5MBZh
HwRKVXbwAgMxwBjI5OCSRjNePw/mdbC4jEpyrPDJ1pRw8MRWpxUnJ88vcnHWpK8pK9m3e1z
2cxwFLMacX7OjQqxqcznTpp2jCUVGKck27Rsle217n7KH9rv9lH4b+F9C1P4faJqlgfBvh+
TR9L0G/0/T/El5rGqzwgXfiPVtVnR1l1O7u1BZoPKNnEIlZOUA8G/ZI/b8bwj8aPjD4s+Mk
clx4P+J/gu9t4tHW1E5tta8OFpfD1uhtWguLG4mt5UWW9hkUyTIpljeF5UP5fatdO8F/dsi
GZEI5abYwdQW8xPNw+dq8NkcDivDIviFrdhczulvpc4t0lPlz2spWUJPGgErw3MM5ynyF45
Y5NvCuKriHjrMJZpleCVTEUsJRp+0dGDpy5+RRUYynJc7SbTT5r3VndHJT8OMpw2Cx8qz+t
181gq0qtdSkqUVNVeWEebli38LcUtLq9j+uX9hb4afFP9uHwv4u8UfFnw9pel/DC91ZovhN
o1sk+k3mqXdneNFeavB4hvZEK6ZDYTSWtwbGFINUuRJvhDJ5zfb/xS/wCCRHwC+Guq/D/W/
htqur6bqmlWWr2mv+GdV1eSTQtX0zXbWeG9sH8u3HmRR/apWFxeTXKghHJiCA1+BHwg/wCC
z/7WngS3+HXhnwv4a+BOl6J4Mig0TQrGL4fauYobGzs0SHzw3jA+fNnMjTOAzSsz4BJr0nx
X/wAFq/2w/HWtXEuv6Z8GJGgiu5IxaeBtZtFVlhjkBCR+MNv3snp0JHc58qHG+cZzxDl9OW
MxFPDRwrxDg40OdzozcIyuqdrqMbJX5Xu03qfl2My95bh8yeC9lSoVa7w9Ojep7OnDkjTlJ
0ruk6jlFyVXldSN1aatY93uf+CSHxZtL7xF4XPikWfww1TV7zXtIktNQuvEFpplr5pezt5r
W5a1iaWziwklzb4guAsRBYqwGL4h/Yl0jQ/C934RVtWhkEptvDPi+9ZoIvDmqR28izveSSx
RrHba7LsurcwuRCZzGxzt38Z4V/4LK/tcLKbL+yvg09uYbmIpJ4G1aTdGIbkBG3+LDuVdgK
qwKq3IGcY2/Hf/AAUz/aC8b6emla74f+Er2d3cw2s0dr4R1a23RNO542+KCquDHHtcLldiY
+6MfZ4Pj+pPGrA18BGtGLUXXnNus07K6V+RPToktu1j53GZlxBVjQnUx9GVHDpfuvq9GMZJ
OHJzKNFczja15Nuz3Z3X7KfwT0P4X+FPE+q+JotTn16Kxl1FQ+pR3kUmqaVd5+16KVuG8qS
XYrzyeQC9rzIhLMT+t37UWl23x1/4J0aR4k8I+B9Pb4heLtEsZdPms7GbU2hOnTGGa+srnS
LdTZakqIuJHZSZDhiNpz/NLrH7XXxblu/Eltat4d0mCbw1rUCR6Vpt9afZRchLWWW0Y6rI8
MzROw83cxye6gLX7IfsQ/8ABQz4+/DT4FeC/hZoMHgK88JaN4LtJLSDWfDl9e3kkuo6dPe3
ct3dw65aNdyS3EhkLTI2CFwOKnjriyeDw+R5hhsLaGAxvNGh7WVH2qqpYep7SdHWXNGq3KL
bi3qrNJndleW1MbWnmGKxCnVzGDjFRpwhCjKMfayap01CnJSs1dxbV7qz2+uf+CaHw58BeH
v2cNE0r44+FNU0X4gWmoa7da9qXiqA3GvSlEB068gnuVlnmW7tgJbSKNZZACUkRARj7B1rR
vgD8NvAei6r8LPA9x4O8SfEnWbjXNZ1F9JOpeI722ieS2L2sl+sLWS31wscu2ExqsLM6o+0
GvztH7W3xI8X3sF9rGieAmnh1B7u3NvoF9ELeaW4uYmMO/WpWUeXEkYyzEJldxXAFK+/ag+
JOreNodJ1qDwzren2tus9hb6ppl5cjTTFLGqQ6fJ/aaS21uBKwMCuYyMDbgYr57EVPrOOo5
g8RjqeDxXLi1l0cTUdGD5HDkleTdWHN76VSUrSjFp6WPn5Vp1aea4WnQw9CcqrwU61OVa9S
jywkuZOVoS5m/egk7Oye1vtPRpJPDmgXF7q+r3kUB1OfWHsLia38p7lo2jVppPs7XkrKr7l
tJLt4FnACKqhRXyh478Yx+LNZea2gtFtVlMjzwwiGYqGZd77SVBOB05I5z2ry/x78cfGepz
29jcw6MLOS0gZrWG2voIebS5kwFj1JSoDBSMHPyKSSRmvwA1//gqT+0n4e8R63pdlpPwokt
7LU9Tgia68HalJK0VrfT2kKyvH4liWTEUCZynzOXc8sa+iw9WngIVsxrwdetmbjFTi0p0o0
7JR5Xamvdsm0nLzW7+YweDq5hiq2EpewoQyy1OKftJKp7VR1bu5Oz7v7z+qr4b+O7WTQdVs
dW+zJo2kWtxLMVVBPLBAomaMFk/evIyKoRsBlJbdwAfw8/4KDfGS7+L3jyyi0+10nRPDXhO
zl0+1s7WC3s9Qv43ZC81+0SqLl3cnyC+BApGclQK+P9O/4Kj/ALSI8L+JIY9I+FUIula2le
LwprCyeVIWVwjHxSwVmUY3bScEgHBIr5C8R/tBeOfGLR65q9r4dF9d6hciX7Np12keI7kKu
wTajcSqMc480gH7oUACvLlXjhcfOs4yrU6lKLUJys4yab+zZW/4c/X/AA7yKSxyqVKsJVMO
5yikpcmqT2ldu9mnzJ2+zY/Sf9mX4VXXh7xd4e+IeuRIr3lnr1zoxuojdRRWNtpVzIsk+AU
naaTbEse0iSRFU4yTXV/BHRLDx1qU/wAVPE/hzxJ4b0/W/GDeEW1e31Kwt5r610RWuP7Z8S
eBNW0W6vdB0SLUhHJbavp2qwRCBCRERJXxhqH7SXxIn1X4V6MH0a209RpOmSQ2VneWTT2T3
sDvDPNbajFMwcs29ldGcMysSCRX6V69+0JrXgrxLp2kaR4C+G01vdarp1jLJqmleI9RmMU8
McrNifxUbcyBj8m+BowoCmMgVzPExfK3STcWmrzdrpJX2666O61vq9vSzrF4ujWxtdulOri
XLDUZtz/cYVtS9io/DK01Tam05+78VtH7vqNnc2/i7Wv7U18yWes6GkCappskRs9b0K2d4p
DaX6QzPIZV8qVAJRJH5MqGONTz81/bPGMF9rOk6TodvJY2N49vY380yESoZCsQdZAJH3RgB
ZBuZmIYgYruPGHxM1S387TLPRPDVjYWfjSWSztbSyv44rVNTu0lu7a33am7RWjFmRbZGESR
ExhdpIPMal8SdZi1y1VdO0IxxxWcyxNaXZjMh2rll+3jO0H5cnIwOTivWy/E4mo6654qnOM
Zyhyx3jGMYu/JurdLfPr+cYacsLWxKr0qOIlOLabdWKUpqNnaMoxdm1dOLur3Z4dr3wLufH
3iY6r4n1SddL0a1udQv5LmKazSBItgTR9MedHWR7u5lkSZ4xh4iiKuSa+xfgnoGleFtHk1G
XTNG03TbO6S9LvsFxLDaofJh+Vd4EZAbABywwwGOPn3xL8Ttd1jxL4V0C5sdEi0m9utWmu7
O0tbuCO5lt43kikmxfsXZHRWBPQqGGGANeueMfFF5ZaVpWm2lpYW1rcW9uJ1iF7ulD2qhw5
a9YMH3EtlclsNkHmtMSpy5OZp25rf+S9l5GmNx2MzGlhsBWqung6U5P2FKUowk37Nq9lGVo
2VlzWd3fTfxf423/jP9pvxZ/wj+l3t/aeBtHnWPVNSw1tHdyozGDT7KIFfMuHjBIlJESAAu
wbC15ZqPhh/gPeadrPgbx/4n8AeINImeHRI9C1u4uLq7+0K73VreaC0k9hrVnqoUxappt/Z
z2l+hMUyFCVr750g2Wi+A1v9O0nTbe6/sua5aQJdZeb7FqrF3/0obizQxMx4JZATzX5JeEf
jt4oudY1rxNqOh+ENW1wa3Nbxahqml393NbQoE2x2u7VlW3UGNSBEF5Lf3mBzpYrklGm6ad
vdbvurW/Hv0sj6rKMbiYueHoxoU8FleHjUrYfkt9bqJRpudRqN3eUlPlcuRNaRP1f/AGdvg
34L+M/hKw+J/if4Za58E9ei1zRl1PxH4c0PQrfSvGmuGS4vr3VfDXw91nWV8O+CZNeiYW+t
Xei2NlPfyPcm2W0aYTD9T7rwD8Itf+HU3gS/07xjbyWnlWui+JIfCvg2K50u0S4huJIba1G
t3FpK8kaNbNJIUkKyl0dXGD+H3g79rX4jX2nx+FLzQPh/c+H4LHWdcGnP4dvEWXUNIsp/sM
ktxDrMV4Vi8lMKtwhGWKspOa+s/hZ8fdX8XQ3FvqvgP4dCK1TR5Y1tdP8AFEQZ7oadHIziT
xbMCdu4qQFO53LFt2KeLqSxFKhh41KlGhRk5QpwUJLn5k1KUppzdn0cnHyPh82x+NxWNc6r
ozjTnz0ITjzRorRpRTi1vZ63W/z+0fEPwL+DPiLxvq1hHd/EI23jLwtfRWXhi28KaPdQWNh
ovh42Gpy3V5Z6pLJA8rGS5WSVMs52Z2kMfwu8A29vq+tXngDwdfSaJ8PPCOvXWg65qzkWvi
TUobDUp0h09beEmeykulUJc+Q0yToCjurZr9Lrn43+JPC/xdsj4f0PwppRv/hZ43aV7ex1W
SSNhpcjBoJLnWp3jYbQAdzccHPWvxP/AGaviHrdx418a3c9tpc0t74lvbm4D29z5bzS6jKW
fy1vFXIJ3KSCVb5h83NYw9tGrjf9oqVFQw8JwjKFGMVJwjK/uw5tL3Wtk1tY+oyHBQxOT5/
mE3GnXp0qVoUopUZe0qQhNzpaU3L3m17mjSaasj7f+Pd9e+EbG1Hg+IwS+F9T0e+dlngvLm
O1vYAl19qELC3hVrcKRFIZpopF/efvQxG94K+OGj+J00y91Hw7pEOsRWHlJc2UbS3aXjcSX
ksyGM288q+WXlt/Kkbaqs7KBj5G/aG+J3iSG5vNPt0022ttTCQ3awW06NIhVyRvN0xzgbdx
yduRnJJqt+zH4w1LR/CfxBuLW3sJZ9OFi9pLdRXFw8TXBlSU7mugWyqIBuzjavpXZga8v9l
VZKo4wVZNPltObcXJpJJu0UmpJxW6Vzz6mU4atwxSxVSMXiKWKq+zrRXJOK5KLS9zlTV29H
da39fvfUdQl17wz4j8YXL3NtqGkPa2dgbiMwJcMAwm2vKVEu3A5GTxyAMmvIZPiFCtrrWir
cYvtX8PSPHHK8cavJGWRwmH2tvcYIOAM4zWz+0L481vT/2bfDusWaWMN/LrKNLKIZmSUsIQ
TJC9y0L5BPLITlm55NfjZJ4j1bWddvtX1C7nmvf7MuSrC6vESIM8nywxrchYUGBhI9qjHTr
Sx83SrqMkpU1yyjBNq07aSTVns2rXcddtjXgvhqGaxxNWpXXsaNaHLScel00udXk7NdZfI6
a6l1e48Qa1bySsiJq86TQxMkf7sSl23SrIytkErsXOOvevSodd8N6CsX+g6TIJ0WQSXMkdz
OU+6ySNJkISwYlsN24zzXxeus3tk139nYI00zvI++cu7MwDEuZtxJ3HJJycDnivYPg+thrd
80+s6Rp2pyQWxlj+1rduu8b+Sq3aKc4545+tRDHyeIwkHH3KkZ88bp35XaOtr6JaWa6XT1R
+z43AQo4Km00lShy+6uWTjTsuVzSUpJpW1d1+B9KJ8TvDFzAItK8MDUbqAbkktNLt5o9wHK
M0KgMGI+Vn5OM8Cn2XxD8fXCyy6f4PuUCbzHbTaaYo2TnaAWXhVTlR046Ve0XXhp07W+naJ
oVhFHHZKq2lnPAfmYksWS7DMxwAWYkkZ9TXv2h+I5JI976Vo5f7GZN32e53b/tFwCd32zOW
B2sc5YBQelelVqKaiqUVTd9W3e6aSW/Ns/8APqfBZhnFLAwpyhhfaOpJpqpVq6JRi9HGonf
W3Y8GtvHfxmnCfY/B8VvATm4kNvDuj/2lR1G8BcdwM5HY11lt4p/aMubcJBpmn2ay7fJubp
oI/ICjh51WX93j72ASDzjrXUa18VvEmkrqFtY22iwxeUTj7BI5B8xk4ZrosOAOAevPc18u+
IPjX4+u9Rngl1GDyJCm+FYXWJsMVGUE204BOMjvVwTUFOdpKK5pLa+qXZeXY8/B5tRzSrVp
/wBj5ZCUXyyrVITqVZaL3m5OV5K1rt7fh77/AMJF8dSXtbrWdD1aTy/32mwT7Yw5U4k5lBB
PdlJyRkcitr4R6F8SG8apqHiu4hTSbZmurizEqXC73iyrRs+Zf3ZOVQsUOAeDXzvo3xA8Qn
S9Tu/MtluFsrhklSKRGRoydjLsnUAr16exyOK+qf2Uddu/E+ha/qGuxwahexfatlxL9oDgJ
allX5LhVKqwBCkYB6AV14etSaa9inqt5SWy1+0+3b13KzjEyyrLa1ajhsJB1qlPDSVGn7O6
qJpylyqKbVrq97Xdt2dL4z+I2lyX0sEaTqqTszfcRJZovkVZGJzC0m0ER4YNkNznFfLfx9+
JWnaf4P0iwhmeOHUb+O4lgxHI29GUiNnySyEnIDAAY6YzTvEupS3t/wCM5Z4YGe11u5mhAN
wFV4WAjG3zyCqhVABHQDNfP3jIW/iDXPC+n6pZ29xaNpsTtCBMiM7zopkIWYfPtGA4wwycH
ms/ZTqVH7OSpuUm4vflWjtaSa2dtb217I93hrKMNTq4CbhG8sOqs0nNxc/q3M7XloubVfLT
SxY0742fELWLZtB8L2t1qmyFYm+yWBaFIlCgIGRQkLxouXOW+VWGetZi+GPEd59o1LxFqa6
e07lhaWaSXF7cSEbjsZWEce05RkJLbhnpX0zqENj8PfCph8IabZaMJ7KGSaW3Wfz5HkeUOW
mM5c71G1sn5lyDkGvg7xB498RtNf8A+lIBFOzRhVkUKSRkgCUYOWJz1961lSeGw08RXrVKr
jNx5YqCVlGMv5U73b67fj9PhKlKtjq1DBYahh5ud6tWopTnOpaMW05Oo4w5VFKEbRVm0rt3
9Bfw14ctvtEksju8UpQvcyqw3su4iSMOSHLHaRztbJ61yOp3ei29pcxeRbKAcgJNHtK5Hz7
XIO44yR9307mvKzr2oTrF5kgYzvJJKczAu+c7ifNyTyeTk81JfpBLYyPNbQyuWjBeTzWbGR
gZMvQbjgdBn1rxKmaQlCSpYdQnZ+9N+0VrK+k3ON335b/K6f0tHLKsasOfEykm46JKOsuW1
5RSlZW2v+lsC/13RjdzYkI5TgJbEcRoDgrcYP4UVi3eTcSEEoPlAVCQoARQAAScDjpnHpgc
UV8tUzlc870IN88rv2VHe/8Ah8v60t9IsC0kvb1NEvtT6W/v+X9XZ//Z
</binary><binary id="_60.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFCAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//2Q==
</binary><binary id="_48.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAD/AAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAEALIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAP/2Q==
</binary><binary id="_43.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_34.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJrAAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAACAFkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_70.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_56.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAD1AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ2AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//Z
</binary><binary id="_63.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_51.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAD1AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJvAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_29.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKmAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_47.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADPAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAACAE0BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
A//2Q==
</binary><binary id="_55.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGUAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAD/9k=
</binary><binary id="_66.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAcBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_73.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_38.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKCAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_28.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKDAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_46.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADOAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKBAAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_54.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFJAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ2AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//Z
</binary><binary id="_71.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJyAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//Z
</binary><binary id="_69.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAIEAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//2Q==
</binary><binary id="_49.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAD2AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_72.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGLAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_37.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJSAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_35.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFpAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_45.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGRAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKCAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_53.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHbAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKEAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_41.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJUAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_64.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAEaAAkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACnAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_30.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAG3AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_44.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKBAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ0AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_52.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACAAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKFAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_67.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ7AAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAIFAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//2Q==
</binary><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_42.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAG4AAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_33.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_24.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGQAAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_59.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAABADMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
//Z
</binary><binary id="_25.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKCAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_68.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAcBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_62.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKBAAgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0