%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/446.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <book-title>Alexandrijský prstenec</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Gamester Wars 1</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Forstchen,</first-name><last-name>William</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>2163db82-78ca-4e6e-b300-0ebe2d0add78</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>knihy.redneck.cz</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong>Od jeho smrti ji</strong><strong>ž</strong><strong> uplynuly v</strong><strong>ě</strong><strong>ky, jeho v</strong><strong>á</strong><strong>le</strong><strong>č</strong><strong>n</strong><strong>é</strong><strong> </strong><strong>ú</strong><strong>sp</strong><strong>ě</strong><strong>chy v</strong><strong>š</strong><strong>ak st</strong><strong>á</strong><strong>le </strong><strong>ž</strong><strong>ij</strong><strong>í</strong><strong>!</strong></p>

<p>Před milióny lety obklopovalo světy ve vesmíru legendární impérium záhadných Prvních poutníků. Mocná rasa bytostí vybudovala i svět ve tvaru prstence - prstence tak velikého, že povrch Země by byl jen jeho nepatrnou částí. Jejich moc byla obrovská. Hrály velkou roli ve zrození člověka a dalších tvorů... pak své dílo tyto bytosti opustily a zmizely spolu se svou moudrostí a znalostmi.</p>

<p>Přešly věky. Mezi člověkem a Gavarniany se rozpoutala zuřivá válka, kterou ukončili až Dozorci. Skutečné krveprolití nahradily válečné hry. S postupem času se staly více a více realistickými, až nakonec válku překonaly. Tento nejbrutálnější, avšak nejoblíbenější sport se obešel bez krve, masakrů nebo válečné slávy - tak jak na vše dohlíželi Dozorci. Prostě nuda. Nic pro opravdové bojovníky - pouhá strategie není zajímavá. Musí přijít něco, co dokáže vnést do starých her trochu vzrušení a mrazení v zádech. Nakonec Gavarniané vstupují do minulosti a přivádějí svého legendárního vůdce, aby rozhodl o budoucnosti znepřátelených druhů.</p>

<p>Zpočátku všechno vypadá nevinně. Stejná hra jako desítky jiných. Ale nakonec se z válečné hry stává skutečná válka, dosahující nepředstavitelných rozměrů a lidé musí také zasáhnout do minulosti, protože potřebují toho největšího vojevůdce...</p>

<p>A to je správný okamžik pro geniálního válečníka a generála všech dob, nepřekonatelného taktika a stratéga, Alexandra Velikého.</p>

<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p>WILLIAM R. FORSTCHEN JE AUTOREM VÍCE NEŽ PATNÁCTI KNIH ŽÁNRU <strong>SCIENCE</strong><strong>-FICTION </strong>A FANTASY. JE DRŽITELEM DOKTORÁTU Z AMERICKÉ VOJENSKÉ HISTORIE NA UNIVERZITĚ PURDUE. ŽIJE NA ZÁPADĚ SEVERNÍ KAROLÍNY A PRACUJE JAKO PROFESOR HISTORIE NA UNIVERZITĚ MONTREAT ANDERSON COLLEGE.</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><emphasis>„</emphasis><emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ineste mi mapu </emphasis>a <emphasis>uka</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>te mi, kolik zb</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> k dobyt</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>cel</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ta.“</emphasis></p>

<p>—Marlowe—</p><empty-line /><p>The Gamester Wars</p>

<p><strong>THE ALEXANDRIAN RING</strong></p>

<p>Copyright © 1995 by William R. Forstchen</p>

<p>All rights reserved which includes to reproduce this book or portions any form whatsoever</p>

<p>Translation © <strong>Pavel </strong><strong>Štorkán, 2001</strong></p>

<p>Copyright 2001 © for the Czech edition by BANSHIES</p>

<p>Cover Art © by <strong>Fred Gambino</strong></p><empty-line /><p><strong>William </strong><strong>R. </strong><strong>Forstchen</strong></p>

<p><strong>V</strong><strong>á</strong><strong>le</strong><strong>č</strong><strong>n</strong><strong>é</strong><strong> hry</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>alexandrijský prstenec</p><empty-line /><p><strong>Kapitola</strong><strong> prvn</strong><strong>í</strong></p>

<p>Corbin Gablona se naklonil nad jídelní stůl a shr­nul jedním pohybem drahocenné nádobí na podlahu. „Tady byly pozice Kartáginských.“</p>

<p>Zvedl půl tuctu kořenek ze země svýma velkýma svalnatýma rukama a položil je jednu vedle druhé na stůl. Věděl, že přitahuje pozornost. Proto se Corbin na deset lidí a půl tuctu Gavarnianů, kteří seděli okolo stolu, šťastně usmál.</p>

<p>„Tohle jsou obávaní Numidijští jezdci.“' Několik vznešených rodinných hlav souhlasně přikývlo. Cor­bin zvedl karafu Malady Ambrosia a zamával s ní ve vzduchu.</p>

<p>„Toto je místo, kde stál Hanibal,“ zasmál se znovu, až se jeho sto šedesát kilo živé váhy zatřáslo jako me­dúza zmítaná vlnami. S dramatickým gestem posadil karafu doprostřed linie jezdců, čelem k převráceným sklenicím představujícím římskou pěchotu.</p>

<p>„Nyní, co můžeme použít namísto římského gene­rála -jaké že to bylo jeho jméno?''</p>

<p>„Scipion Africký, toho máš jistě na mysli.“</p>

<p>Gablona se podíval na muže který promluvil. „Ach to je můj drahý Bukha Taug. Jsem ohromeny, že Gavarnian může mít takový přehled o natolik bez­významných faktech.“</p>

<p>Bukha se na něj zasmál z druhé strany stolu, i když úsměv na tváři Gavarniana obvykle znamenal, že někoho povazuje za svou večeři. ,Corbine, i Gavar­nian a obzvláště Gavarnian který je Kohem by měl znát něco o dějinách jiných národů a kultur. Nicméně můj dobrý příteli, váš Hanibal byl pouze druhá třída. Skutečně jenom druhá třída.“</p>

<p>K Bukhovi si přisedli dva Gavarniané, jako na znamení jeho podpory. Všichni tři se usmáli. Jejich špičáky se zablýskly ve světle svíček. A chlupy na jejich kůži se naježily.</p>

<p>„Takže ty si myslíš, že Hanibal byl pouze druho­řadý válečník?“ vložil se do hovoru svým vysokým hlasem jako obvykle Zola Faldon, připraven za všech okolnosti bránit každého Pozemšťana, ať už byl v prá­vu či nikoliv.</p>

<p>„Takže ty si myslíš, že Hanibal byl pouze druho­řadý válečník?“ opakoval Bukha Faldonovu stížnost tónem, který bylo možné považovat, vzhledem k jeho tělu dva a půl metru vysokému a obrostlému hustou kožešinou, za více než komický. Jeho hrozivý vzhled byl ovšem poněkud vyrovnán tím, že Gavarniané byli nejhůře oblékaní jedinci v celém známém vesmíru, s nejméně vyvinutými schopnostmi vytvářet jakouko­liv módu či styl. Bukha měl na sobě jeden z nejkon­zervativnějších hábitů - polyesterový overal v elek­tricky modré barvě, zdůrazněné žlutými pruhy.</p>

<p>„Možná nemáš v oblibě můj tón,“ vyštěkl Zola „já bych si pro změnu ze všeho nejvíce přál, abyste vy Gavarniané dokázali udělat něco s vašimi tělesnými pachy. Je to tady cítit jako v psí boudě.</p>

<p>„Však vy lidé nevoníte o nic lépe. Nedivím se, že vaši a mí předkové se navzájem nenáviděli, jenom když se potkali.“</p>

<p>„No, to tedy musely být časy.“ ozval se jeden z li­dí. Ostatní okolo stolu souhlasně pokyvovali.</p>

<p>„Tak už bychom konečně mohly tyhle rozepře urovnat,“ ozval se další muž zadumaně.</p>

<p>„Už žádní Dozorci,“ zabručel jeden z Gavarnianů na druhem konci stolu a současně nalil jednomu ze svých lidských sousedů drink</p>

<p>„Ano, ti zatracení svatouškovští Dozorci,“ zahlaho­lil Xsarn, který byl nataženy na posteli v koutě, šest tykadel zamotaných okolo čehosi, co jenom vzdáleně připomínalo ústa a kam se jenom málokdo odvážil podívat. Xsarn trochu vztekle zamával tykadly. Nic­méně, protože takovéto představení obvykle končilo tím, že Xsarn vyzvracel svoje poslední jídlo, ostatní jej neurvale okřikli, aby toho nechal</p>

<p>„Ale pánové, mí přátelé Kohové,“ vstoupil do zá­bavy Corbin a současně vytáhl z příručního baru lá­hev brandy a krabici doutníků a podal vše na stůl „Buďme realističtí. Pouze souhrou nejvyšších náhod naše tři civilizace objevily meziprostorové skoky do oblasti Velkého Magelanova mračna přibližně v ten samy okamžik Byl to pravděpodobně objev nejvyšší historické závažnosti, který vedl ke kolonizaci planet a musím říct, že jenom sám ďábel si vzal tu nej­vzdálenější. Bylo to nádherné, i když musím přiznat, že poněkud krvavé.“</p>

<p>„Ano, byly to skutečně nádherné dny,“ ozval se opět Xsarn.</p>

<p>„Snadno se nám o tom dnes hovoří,“ vložil se do hovoru Sigma Azermatti, nejstarší a nejbohatší z pří­tomných lidí. „Bylo to skutečně jedno z největších krveprolití v historii. Vystartovali jsme s cílem získat těch několik málo míst, které ještě První poutníci</p>

<p>nestačili vytěžit a vydrancovat. Vyvražďovali jsme se navzájem po desítkách milionů a vy teď o tom hovo­říte téměř s <emphasis>nostalgií? </emphasis>Vy Xsarňané jste blázni.“</p>

<p>„Smrt jednoho je bezvýznamná,“ odpověděl Xsarn a pokusil se, aby to znělo nadřazeně</p>

<p>„Kdybychom se tě pokusili zabit teď,“ vložil se do hovoru jeden z Gavarnianů, „tak bys tyhle bachorky o bezvýznamnosti zatraceně rychle přestal vykládat.“</p>

<p>„Pánové prosím, jenom žádné násilí!“ odpověděl Xsarn. „Nakonec, my všichni v Magelanově mračnu jsme snad již civilizovaní, nebo ne?“</p>

<p>„To je přesně to, co mám na mysli,“ ozval se opět Sigma „Jsme civilizované bytosti. Boje v tomto re­gionu zničily obchod a izolovaly stovky milionů lidí na planetách, které by mohly podporovat svou zeměděl­skou ekonomikou ostatní, ale naopak mají nedostatek přírodních zdrojů pro podporu vyspělých technologic­kých civilizací. Byl velký problém zde v Mračnech vů­bec nalézt planetu, kterou První poutníci ještě nezba­vili všech přírodních zdrojů před tisíci roky. A pak, s kolapsem obchodních vztahů díky válkám se celá tato oblast propadla o tisíce let nazpátek. Díky bohu, že Dozorci sem vůbec v pravou chvíli přišli a donutili naše otce a dědy dohodnout se na míru. V opačném případě bychom my všichni žili pravděpodobně jako naši barbarští bratranci na většině planet v Mračnech a rozhodně bychom se netěšili z příjemného posezení zde na Corbinově zábavní jachtě.“</p>

<p>„Což znamená,“ vložil se do monologu Corbin tiše, „že jsi se obrátil na nechutné kazatelství Dozorců a již se k nám nepřipojíš k občasným sazkám nebo hrám?“</p>

<p>„Ne, samozřejmě, že ne,“ rychle odpověděl Sigma „Ale já tvrdím, že ty „staré dobré dny“ nebyly rozhod­ne tak dobré. Dozorci byli přímí a jednodušší — hnusi­lo se jim násilí, takže zastavili všechny technologické formy hromadného vraždění.“</p>

<p>„Ti zatracení pobožní bastardi,“ vložil se do hovoru opět Xsarn</p>

<p>„Pro vás Xsarny jsou nemanželští potomci nemož­ností, ne? Jste přece bezpohlavní,“ odpověděl Bukha s úsměvem „Tak nač taková slova?“</p>

<p>„Ale pánové,“ pokračoval Sigma, jejich ideály udr­žovali mír ve vesmíru skoro dvě tisíciletí. Získali do­konce kontrolu nad některými civilizacemi, bojujícími na primitivních planetách. Tím, že udržovali tyto boje na lokální úrovni a zabraňovali našim zásahům v ja­kékoliv formě, tak nám znemožnili vystupňovat kon­flikty až do mezihvězdných válek, jako byla třeba ta poslední, která nás všechny skoro zničila pánové, kdyby nebylo míru vynuceného Dozorci, tak bychom zde neseděli a nepili pospolu v klidu brandy To vás ujišťuji.“</p>

<p>„Kdyby se z tohohle koutu vesmíru stáhli hned zítra, tak bychom si skočili po krku ještě předtím, než by uběhl jeden standardní rok.“ Nikdo se neozval s odpovědi a tak se Sigma podíval triumfálně kolem stolu</p>

<p>„Víte, že mou specializaci je devatenácté století na Zemi,“ odpověděl na to jeden z Gavarnianů „A od­vážím se říci, že Sigma má v něčem pravdu. Líbí se nám noblesa Evropy té doby. Mluvíme rádi cizími jazyky, navštěvujeme se navzájem a sdílíme společně věci, které nám civilizace může nabídnout. Kdyby ti ubozí blázni měli vlastní Dozorce, kteří by je dokázali udržet v míru jako nás, mohli by uchovat svou civilizaci před válkami, které proběhly ve dvacátém století¨. My je konečně máme a je jedno, jak moc nenávidíme je samé nebo jenom jejich paternalis­mus“</p>

<p>„Díky bohu, že máme alespoň hry,“ vložil se do mu do řeči Bukha „Ještě aby nám tak zakázali hry a já bych se zbláznil z nicnedělání.“</p>

<p>„Jsou dobří tak leda jako potrava pro Xsarny, tihle Dozorci,' zamumlal jeden z Gavarnianů, poté pokývl ve směru svého hmyzího přítele hovícího si v koutě. „Omlouvám se, můj starý brachu, ale ty víš, co mám na mysli '</p>

<p>„Nemusíš se omlouvat, nemusíš,“ odpověděl v kli­du Xsarn „Ale pánové, nevím, proč byste se na tako­vou pro mne vynikající večeři, dívali s takovým odpo­rem. Podívejte se na to tak — to, co vy produkujete jako odpad, je pro nás nejlepším výběrovým jídlem — obzvláště pokud si silně kořeníte jídlo. A pokud jde o Gavarniany .“</p>

<p>„Zmlkni!“ vykřikli na něj ostatní Xsarn pokýval hlavou a pochopil, že diskuse nad xsarnskou kuchyni je přinejmenším touto společnosti nedoceněna, i když jsou vlastně jejími tvůrci.</p>

<p>„Musím říct,“ ozval se malý Gavarnian vedle Cor­bina, „že před vytrháváním střev ze svých nepřátel dávám přednost brandy a doutníkům jako pravý džentlmen.“</p>

<p>„Tak to se máš,“ ozval se Zola Všichni kolem sou­hlasně pokývali hlavami a pogratulovali si navzájem, že jsou v těchto věcech takoví moudří.</p>

<p>„Dobra Corbine,“ řekl nakonec Grath Rad tady s vámi sedím, ale přece jenom jsi mne sem nepřitáhl z dálky padesáti pěti světelných let, aby ses jenom tak díval na mou chlupatou tvář a poslouchal, jak si povídám se svými přáteli a nadávám společně s nimi na Dozorce. Co se vlastně děje? Organizuješ snad hru? Protože pokud ano, tak ve jménu všech mých bratři — nějakou bychom už zatraceně potřebovali! Poslední dobou je to zde trošku moc mírumilovné!“</p>

<p>„Hra — slyšel jsem správně? Někdo řekl hra?'' udi­veně vykřikl Zola. Po místnosti to zašumělo oče­káváním a všechny oči se stočily ke Corbinovi. Xsarn přestal v koutě přežvykavat svou potravu, popadl</p>

<p>utěrku a otřel si sosák, aby se mohl připojit k přáte­lům za stolem</p>

<p>Corbin se opřel v křesle a rozmáchl rukama. Všichni kolem ztichli. S dramatickým gestem si za­pálil doutník, mocně z něj potáhl a poté v několika kroužcích dým vyfoukl.</p>

<p>Ukázal na ně a zasmál se vlastnímu důvtipu s ja­kým začal svůj návrh vykládat „Připomíná vám to snad něco, pánové?“</p>

<p>„Myslíš ten kouř?“ zeptal se Zola</p>

<p>„Ne, kouř nikoliv. Myslím tvar toho kouře.“</p>

<p>Chvíli bylo ticho</p>

<p>„Odvoláváš se snad na Kolbard, kruhový svět Prv­ních poutníků?“</p>

<p>„Velmi dobře, Azermatti Kohu,“ odpověděl Corbin a na slovo „<emphasis>Kohu“ </emphasis>vložil poněkud sarkasticky důraz, protože to byl zdvořilostní vyraz, používaný pouze mezi hlavami rodin, které kontrolovaly více než sto světů nebo planetárních konsorcií. „Ty jsi to samo­zřejmě tušil dřív než ostatní. Ano, odvolávám se na Kolbard.“</p>

<p>„A co to sakra ten Kolbard vlastně je?“ ozval se Yeshna Veder, který byl v gavarnianské třídní hie­rarchii hned druhy za Bukhou</p>

<p>„Chápu, že to slovo neznáš,“ odpověděl místo Cor­bina Bukha, aby ušetřil svého druha před další sarkastickou replikou Corbina „Je to planeta na druhé straně Mračna. Ve skutečnosti je to skoro tři tisíce světelných let daleko, směrem k naší domovské galaxii a několik stupňů mimo rovinu přiblížení. Nejsou tam žádné zdroje, které by stálo za to vytěžit.“</p>

<p>„Děkuji ti Bukho. Nemohl jsem to říct lépe,“ odpo­věděl Corbin, když Bukha obešel stůl a usadil se na židli vedle jeho křesla Bukha pokývl hlavou směrem ke Corbinovi jako kdyby mu kynul na znamení, že může pokračovat s výkladem.</p>

<p>„Ach ano. možná bych měl připomenout, že . no, víte, Bukha a já jsme dali dohromady takový malý nápad, je to už pár let, nebo to bylo ještě dříve, můj milý příteli?“</p>

<p>„Ne, zcela správně, Corbine. Asi před dvěma roky Ale možná, než abych to celé vyprávěl já, je tu někdo lepši, kdo by ten výklad zvládl.“</p>

<p>S dramatickým gestem Corbin zmáčkl tlačítko na svém náramkovém komunikátoru Dveře do místnosti na vzdáleném konci se otevřely a v nich se objevil malý obtloustlý člověk společně s vysokým a hube­ným Gavarnianem. První muž měl již prošedivělé a řídké vlasy, které mu jenom stěží pokrývaly pleš. Kdysi mohl být hubený, ale to už bylo hodně dávno Břicho se mu vybouhlo a on patrně časem získal kom­plex člověka, který si zvykl přijímat zábavu v tekuté formě. Nicméně v jeho očích se daly vystopovat znám­ky vysoké inteligence.</p>

<p>Gavarnian po jeho boku byl zřetelně pokročilého věku, protože jeho srst byla již téměř celá bílá. Nic­méně tmavé mandlovité oči zračily bystrou a dych­tivou mysl Měl na sobě oblek v kombinaci oranžových a šedivých pruhů, což u jeho rasy vyjadřovalo bezvad­ný smysl pro vkus</p>

<p>„Aldin Larice a Zergh Tumar,“ vykřikl Zola radost­ně. „Tak nakonec to bude fakt hra'„</p>

<p>Aldin se usmál a kývl směrem k Zolovi „Myslel jsme si, že poté, co jsi v poslední sázce prohrál s Cor­binem tři sta světů, tak budeš do smrti proklínat den, kdy jsi mne potkal!“</p>

<p>Ostatní se dobrému Aldinově vtipu zasmáli. Tako­vým způsobem, jakým se bytosti smějí vtipům, prone­seným jejich oblíbeným bavičem, i když ten vtip není o nich. Aldin byl pořízek. Profesionální mistr a aran­žér bitev a simulaci, mnoha jedinci považován za nej­lepší autoritu pokud jde o oblast celého Mračna.</p>

<p>Aldin se znovu usmál a aniž by se kohokoliv ze­ptal, nalil si velkou dávku brandy a naráz ji do sebe obrátil.</p>

<p>Jo, tak to je mnohem lepší, pomyslel si sám k sobě, když se pokoušel uklidnit Velice dobrý materiál To je Ralmdinské brandy, mnohem lepší než to, co si mohl dovolit on sám Chtěl napětí kolem sebe ještě trošku vystupňovat, ale neodvažoval se jit zase moc daleko Muži kolem něj si jej vážili pro jeho vědomosti o po­zemském válečnictví, které byly založeny na jeho le­gendárnímu pozemském původu. Ale i tak si musel uvědomovat, že to byli jedm z nejmocnějších bytostí mezi lidmi, Gavarniany a Xsarny v Magelanově mrač­ně a proto nebylo radno si s nimi příliš zahrávat. Byly známy případy, kdy se jejich nepřátelům, ať už sku­tečným nebo jenom imaginárním, stávaly různé neho­dy - a to i v dobách, kdy nad vším vládlo bystré oko Dozorců.</p>

<p>Aldin položil skleničku na stranu stolu a usmál se „Vážený Kohů Grathe, podle tvého úsudku- kdo byl vhistorn naší původní planety nejvýznamnějším generálem*?“</p>

<p>Grath z Esagského konsorcia se poněkud hrozi­vým pohledem zeširoka rozhlédl S prázdnou sklen­kou v jedné ruce se Grath zvedl ze židle a podíval se upřeně na Aldina.</p>

<p>„Mým favoritem je jednoznačně Saladin,“ odpově­děl na jeho otázku „Byl to člověk, který chápal, jak Gavarniané vedou válku Mohl bych také zmínit Ali-ho al-Gadaha, ale jeho krátká kampaň měla za násle­dek zničení poloviny vaši planety A kromě toho, jeho vlastní země byla zamořena radioaktivitou a těžce poškozená krátery Ale ze všech těch oblíbenců z po­zemské historie je určitě největším generálem Ale­xandr Veliký My Gavarniané si jej vážíme nejen pro způsob, jakým válku vedl, ale i pro jeho odvahu To</p>

<p>byl člověk, který se stava legendou a jehož sláva se da nazvat hvězdnou I dnes mnoho z nás, včetně mne, věří, že Neviděné světlo dokáže osvítit jednotlivé bytosti a vnuknout jim jedinečné nápady nebo jedi­nečné schopnosti Myslím že vy lide to nazýváte dě­jinnou teorii velkého muže, kde se řika, že příle­žitostně se narodí výjimečný člověk, jehož jedinou a osudovou roli je vládnout světu.“</p>

<p>Aldin se rozhlédl kolem stolu a rychle převzal ve­doucí úlohu v konverzaci, protože viděl, že asi tak půl tuctu dalších se chystá přednést svým kolegům vlast­ni teorii ohledně toho, kdo byl nejlepší pozemsky va-lečnik „Díky ti, Kohů, za tva rozvažná slova Jsem spokojen, že jsi zmínil Alexandra, protože on je předmětem diskuse, kterou bych zde chtěl vest“</p>

<p>„Pak máš tedy v planu udělat něco jako Alexan­drův simulátor — to vše pro naše potěšeni Je to tak7“ vložil se do hovoru Zola s nadšemm</p>

<p>„Ne tak docela.“</p>

<p>„Ale tak proč jsi tedy zde7“ zeptal se Xsarn „Jsi nejlepší člověk v tomhle koutě vesmíru, který dokáže uspořádat primitivní bitvy, jinak by tě am Corbin nezval a ani by s tebou neuzaviral exkluzivní doži­votní smlouvu Teď, když Corbin zmínil Kolbard — našel jsi tam snad něco? No tak, vysvětli to už ko­nečné Nemam rad, když někdo mluví v hádankách.“</p>

<p>Aldin se znovu usmál Konečně se mu podařilo zcela dokonale upoutat jejich pozornost „pánové, vsa­dili byste si někdy na Alexandra Velikého7“</p>

<p>„Takže přece jenom počítačová simulace Alexan­dra7“ zeptal se Azermatti</p>

<p>„Ne, ctěny Kohů mám na mysli skutečného Ale­xandra Velikého *“</p>

<p>,0 čem to ve jménu mého neoblíbenějšího jídla mluvíš7“ zeptal se vzrušeně Xsarn</p>

<p>„Polovinu roku, co jsem na tomto světě, uz známe</p>

<p>umístěni staré Země,“ odpověděl Aldin „A umístěni Lhazy, domovské planety Gavarnianů Ta je známa dokonce několik generaci Proto jsme se na Corbinovu a Bukhovu žádost s mym kolegou Zerghem vydali na toulky časoprostorem.“</p>

<p>Sigma dychtivě přikyvoval Starý lišák se už asi dovtípil o co tady půjde, odhadoval Aldin Souhlasně přikývl směrem k nejstaršímu Kohovi</p>

<p>„Ale k čemu to bylo7“ zeptal se Zola „Našli jsme půl tuctů nexů, kde se zakřivuje čas, to je jisté, ale žádny není dost blízko jakéhokoliv zajímavého místa Jsou to jenom takové vesmírné portály, místa pro prostorové skoky, devadesát devět procent z nich je umístěno v nějakém zakopaném koutě, který není na­prosto k ničemu Mamě štěstí, že jsme našli alespoň místa pro prostorové skoky z naší galaxie do Magela­nova mračna, jinak bychom do dnešm doby trčeli tam, odkud jsme přišli“</p>

<p>„Zatraceně Zolo,“ vložil se do jeho monologu Buk­ha, „byli jsme to my, Gavarniané, kdo našli ten ves-mirny bod první a vy lide jste se za námi jenom tak připlížili“</p>

<p>Všichni lide kolem stolu začali na Bukhu pokřiko­vat Otázka, kdo vlastně přiletí do Mračna jako první, byla stale ještě zdrojem značných rozepři Až když v místnosti zařval Xsarn svým neuvěřitelným hlasem, linoucím se z jeho smrdutych ust, tak se všichni uklidnili a upřeli svou pozornost nazpět k Aldinovi, který celou tu dobu pozorně sledoval hádku a seděl v klidu na židli se svým přítelem Zerghem</p>

<p>„Pokud bychom tedy pánové mohli pokračovat, rad bych uvedl, že Zola ma pravdu, pokud jde o ty body časoprostorových skoků Naprostá většina z nich je k ničemu Můžete skrze ně pouze proletět a to pouze na krátkou dobu, jejich efekt je navíc pouze lokální Nejhorší bylo zjistit zda-h lze tyto body řídit tak</p>

<p>abyste se mohli zaměřit na jeden přesný moment v čase, do kterého byste chtěli vstoupit Nakonec, k čemu by bylo skákat časem, pokud byste se nemohli rozhodnout, kam se vlastně dostat?“</p>

<p>„Tak ty jsi nalezl časový nexus v blízkosti Země a ještě jsi zjistil, jak jej ovládat?“ vykřikl Azermatti</p>

<p>Aldin souhlasně přikývl.</p>

<p>Hlavy rodin propukly v rozjásaný řev, navzájem jeden druhého překřikovali a Aldin mezitím zachytil Corbinův pohled. Koh byl jistě s objevem spokojen Corbin utratil na výzkum skoro miliardu katarů a Bukha také a ještě se oba chystali financovat nej­větší hazardní hru v historii hráčství.</p>

<p>Corbin se postavil a rozpřáhl své ruce. „Pánové, pánové <emphasis>prosím! </emphasis>Bukha a já máme pro vás připraveno krátké prohlášení - přáli bychom si vám navrhnout hru, tak trochu hazardní sázku, kterou jste ještě v historii nezažili. Pánové, mohli byste prosím věno­vat pozornost Aldinovi, on vám vysvětlí, jaký bude scénář hry. A pamatujte si pánové, nemluvíme tady o simulaci, ale mluvíme zde o hře, která se nepodoba žádné jiné v historii her!“</p>

<p>Aldin opět směrem ke Corbinovi souhlasně přikývl a zbytek osazenstva konečně ztichl, protože všichni byli netrpěliví, aby už mohli vyslechnout nový nápad, který měl ukojit jejich dlouholetou společnou vášeň — vojenskou historii kombinovanou s hazardními hra­mi. O jedno století dříve Corbinův otec zdvojnásobil svoje statky tun, že vymazal Demanovu rodinu při sazce tykající se bitvy u Kresčaku, kterou předtím umně dokázal uspořádat mezi dvěma domorodými kmeny na jednom z primitivních světů Od te doby se datuje vzestup mocné štěstěny rodu Gablonu</p>

<p>Legendami pozemské bitvy měli lide obzvláště v oblibě Země pro ně už dlouho neexistovala, protože byla již dávno zničena za války mezi lidmi a Gavar-</p>

<p>many a proto jejich nostalgie pravě pro tuto část je-jich historie byla největší Když bylo potom Dozorci válečnictví postaveno mimo zákon, nostalgie ohledně pompeznosti minulých dob mezi vládnoucími kruhy v oblasti Magelanova mračna nabrala na sile Na mnoha primitivních planetách byly vzpomínky na davne dědictví lidského rodu stale udržovaný v živé paměti po cela tisíciletí, navzdory vzdálenostem ci-tajicim mnoho světelných let To samé platilo i pro Gavarniany a Xsarny, kteří také přišli o svoje mateř­ské planety ve válce Vládnoucí třídy v Magelanově mračnu dávaly najevo svůj původ podle bitev a stra­tegii takovým způsobem, jakým jme vládnoucí třídy kdysi demonstrovaly sve postavem vytříbenosti svých znalosti o koních a operních amch V takové společ­nosti byl člověk jako Aldin mistrem, který, ač tech­nicky vzato původem z nižší společenské třídy, mohl sedět a připíjet společně se zástupci lidi, kteří měli ve společnosti rozhodující slovo</p>

<p>„pánové, předmětem sazky bude skutečny Ale­xandr Vehky, kterého po uplynutých tisíciletích opět uvidíme ve válečné akci“</p>

<p>„Ale můj míly Aldine,“ skočil mu do řeči Sigma, „pokud mi slouží paměť, Alexandr Veliký zemřel v ro­ce 323 před našim letopočtem, na malaru nebo otravu jedem a naše záznamy také hovoří o tom, že neměl žadne dlouhotrvající nevysvětlitelné zdravotm problé­my No a teorie o neměnné minulosti byla navíc cel­kem dobře dokázaná Jak chceš tedy předpokládat, že jej přivedeš k životu, když nemůžeš ani měnit minu­lost?“</p>

<p>„To je skutečně vynikající otázka, Azermatti Kohů Nicméně měl by ses ještě jednou podívat do svých kronik Protože v nich stoji také psáno, že Alexan­drovi zachovali po smrti ještě nějakou dobu jeho životni podobu A v tom je pravé ta zajímavost — jeho</p>

<p>tělo bylo ponecháno nějaký čas osamocené v zapečetě­né místnosti, zatímco generálové se dohadovali, co bude následovat“</p>

<p>„Nyní pánové, ma domněnka zní, že Alexandr byl několik dní v hlubokém komatu poté, co jej tehdejší doktoři prohlásili za mrtvého předčasně. Proto by­chom mohli vzít některou vesmírnou loď, proplout s ni časovým nexem, dostat se do místnosti, kde leželo po domnělé smrti Alexandrovo tělo. Bude jednoduché změřit jeho tělo a zanechat na místě repliku Lidé z jeho doby mkdy rozdíl nepoznají a teorie o nedot­knutelnosti minulosti se rovněž nezmění Historické záznamy hovoří o tom, že jeho tělo převezli posléze do Egypta Myslím si, že to tělo bylo ve skutečnosti úplně cizí a ne Alexandrovo.“</p>

<p>„To je naprosto znamenité'„ vykřikl vzrušením Zo­la „Máš tedy v úmyslu získat pro naši hru skuteč­ného Alexandra7“</p>

<p>Aldin přikývl.</p>

<p>„Ale pro jakou hru a kde7“ odpověděl Gragth otáz­kou „Teď tedy musím přiznat, že taková událost by mne opravdu zajímala, ale riziko vypadá značné. Na­víc, jako Gavarnian si připadám trochu odsunutý do pozadí.“</p>

<p>„No to je vůbec nejlepší otázka'„ odpověděl Corbin, jako kdyby na Gavarnianovy pochyby celou tu dobu čekal</p>

<p>„Jak to7“ zeptal se Gragth.</p>

<p>„Myslím, že kdyby ses zeptal kohokoliv z přítom­ných lidí, kdo byl nejlepší Gavarnianský válečník, odezva by byla skoro stejná.“</p>

<p>Corbin se podíval na své pozemské přátele a jako obvykle to byl Zola, kdo se ozval jako první</p>

<p>„Teď bychom sice mohli dát nějaký prostor dis­kusi,“ řekl profesionálním tonem, „ale já si myslím, že největším Gavarnianskym válečníkem byl Kubar</p>

<p>Taug, velký sjednotitel všech Gavarnianských ras Ten ovšem zmizel po bitvě u Oaertamu Odešel na vrchol hory odevzdat se modlitbě, společně se svými vlajkonoši a už se nikdy nevrátil. Odvažuji se tvrdit, že se odebral na výlet delší, než si kterýkoliv ze sta­rých Gavarnianů mohl tehdy představit.“</p>

<p>Byl to Gragth, kdo to pochopil jako první. „Myslíš tím, že jste našli nejen časový nexus v blízkosti plane­ty Země, ale i naší bývalé domovské planety?“</p>

<p>„Je to tak,“ řekl Zergh a konečně se tak odhodlal vložit do hovoru „Byl jsem tam. Je možné, že se brzy shledáme s velkým sjednotitelem, Kubarem Taugem. Ani Corbin, ani já jsme to časové období, kdy žili námi navrhovaní generálové, zatím nemohli navštívit, pro­tože se zdá, že jedno překročení nexu vytvoří jisty vzorec poruch, který se nedokáže ustálit dlouhé roky. Ale věřím, že jak Kubar, tak i Alexandr sem mohou být přivezeni a ve skutečnosti to plánujeme provést během jednoho měsíce.“</p>

<p>„Předtím jsem se zmínil o Kolbardovi,“ pokračoval Corbin, navzdory vzrušené konverzaci, která kolem něj probíhala. „Po menším průzkumu jsme objevili několik zajímavých skutečností. Tento prstencový svět, jak asi víte, měří v průměru několik milionů kilometrů a má šířku skoro pět tisíc kilometrů. Pře­kvapením je, že Kolbard je skutečně úrodným prosto­rem pro menši sázky, protože to vypadá, že Dozorci jej vůbec neznají. Alespoň se tam na návštěvě žádná z jejich hlídek ještě neobjevila.“</p>

<p>„Abychom věděli, co dělají ti „N<emphasis>epoznatelní“, </emphasis>mu­seli bychom vládnout zcela novými schopnostmi,“ vložil se do hovoru Yeshna Veder.</p>

<p>„Řekněme, že já prostě dávám přednost vlastním zdrojům informací a že je hodlám uchovat v anonymi­tě, alespoň prozatím,“ odpověděl mu Corbin „Skoro před dvěma tisíciletími se lidé, Gavarniané a Xsar-</p>

<p>nové usadili na tomto unikátním světě, vytvořeném Prvními poutníky. Ale protože to byl svět umělý, ne­byly zde žádné nerostné suroviny. Všechny přirozeně vytvořené světy mají nějaké nerostné suroviny - rudy a minerály - ale tahle nemá nic, čím by mohla napomoci technologickému růstu. Na okraji tohoto světa v současnosti probíhá asi sto konfliktů různého rozsahu. Ti blázni nemají skoro žádné skutečné zku­šenosti s válečnictvím a výsledkem toho je, že boje sice nejsou nijak vražedné, avšak neberou konce. Ko­vů je málo a proto je jejich cena vysoká.“</p>

<p>„Jeden z menších kontinentů je v současnosti za­sažen válkou mezi Gavarniany a lidmi. Trvá už od konce Velké války, která téměř rozbila obchod mezi světy a odřízla od sebe stovky tisíc lidí. Ve skutečnosti to ani není válka, jenom nekonečná řada nájezdů, vedených obvykle Gafy - tedy promiňte - Gavarnia­ny, na zcela degenerovanou populaci lidí. Kultury jsou to unikátní — Gavarniané jsou skutečnou kopií své dvanácté dynastie, tedy doby samotného Kubara, zatímco lidé se chováním podobají svým předkům, kteří žili na Novgorodské Rusi. Alexandr jim je znám, protože přežívá v jejich legendách o bozích ze starého světa. Ten konflikt bude pro nás živnou půdou — pro dvě osoby, které vybudují dvě nová impéria.“</p>

<p>„Mohl bych ještě dodat, že jako důkaz nepřekona-telnosti historické teorie o velkém muži bude zají­mavé sledovat, jak se ti dva jedinci vypořádají s tím, že budou muset začínat od nuly a vybudovat si znovu ztracené pozice.“</p>

<p>„Fascinující!“ vykřikl Sigma. „Konečně skutečná zkouška této teorie!“</p>

<p>„A samozřejmě,“ přerušil jej Zola, „zase jsme ze sebe udělali blbce, když jsme válku ukončili jenom proto, aby v ní jiní mohli pokračovat. Místo abychom pokračovali my.“</p>

<p>Většina z lidí okolo si nebyla jista, zda-li byla Zolo­va poznámka sarkasmem či nikoliv. Ale všichni posluš­ně přikyvovali a mumlali zdvořilé fráze o tom, jak bu­dou pomáhat méně šťastným tvorům v budování jejich dokonalého vesmíru. To jim pomáhalo obnovit morální hlediska celé hry. Pak se znovu obrátili k Aldinovi.</p>

<p>„Z tohoto důvodu, pánové,“ pokračoval Aldin, když se ujistil, že Corbin ukončil svůj krátký monolog, „navrhuji, abychom poslali Alexandra Velikého a Ku-bara Tauga právě na tuto planetu. Obyvatelé z této oblasti jsou si vědomi své historické minulosti, oba druhy na ně nahlížejí jako na hrdiny, jako na bytosti z legend zlatého věku minulosti.“</p>

<p>Když skončil, sázkaři kolem byli tak vzrušeni, že okamžitě začali křičet na znamení souhlasu a doža­dovali se účasti na sázkách. Corbin s Bukhou se na sebe usmívali, jako organizátoři takové velké události byli oprávněni k příjmu pěti procent ze všech výher. Z projeveného entuziasmu bylo zřejmé, že až budou všechny sázky uzavřeny, získají za čas pět procent z veškerého majetku ostatních rodin.</p>

<p>„Samozřejmě, že se hry bude muset účastnit roz­hodčí, aby zajistil, že vše probíhá čestně a v duchu fair play,“ vložil se do hovoru Sigma.</p>

<p>„Ach ano, to je samozřejmé,“ přitakal Corbin, i když to byla nepříjemnost a on doufal, že ji nikdo nepři-pomene. „Protože se zde jedná o naši národní hrdost, řekněme, že bychom mohli navrhnout našeho dobrého přítele Xsarna?“</p>

<p>Xsarn se postavil, jako by se chystal k projevu, ale protože si vzpomněl na způsoby, které bylo záhodno dodržovat mezi těmi, kdo Xsarňané nebyli, jednoduše přitakal krátkým pokývnutím místo aby své okolí zahrnul vzorkem svého páchnoucího dechu.</p>

<p>„Měl by rovněž dostat obvyklé jedno procento z vý­her,“ znovu se ozval Sigma.</p>

<p>„Kromě našich pěti,“ přidal se Bukha.</p>

<p>„To ale není standardní způsob,“ zaprotestoval Sigma.</p>

<p>„Ale náklady na organizaci hry a provádění časo­prostorového výzkumu nás stály tolik, že si to ne­dokážete nikdo ani představit.“</p>

<p>„Ale ano, dokáži si to představit,“ odpověděl Sigma sarkasticky „Ale abychom prokázali naše porozumění a pomohli ocenit co jste pro nás spolu s Bukhou udě­lali, tak řekněme, že to bude dělat čtvrt procenta od každého z nás a dalšího půl procenta zhodnoceného proti každému ze sázejících.“</p>

<p>Místností se ozvalo souhlasné zamručení.</p>

<p>„Takže vážení Dozorci — laskavě nám polibte naše chlupaté zadky, protože hra právě začíná!“ zařval v místnosti Gragth a zvedl svou sklenici k přípitku.</p>

<p>„Skutečně, vypadá to dost přitažlivě,“ přitakal Xsarn a ponořil svůj objemný sosák do poloprázdné sklenice.</p>

<p>Corbin se upřeně rozhlížel po místnosti, jak jeho společníci vyprazdňovali jednu sklenici za druhou a vykřikovali jeden přes druhého a projevovali svou radost nad právě započatou vzrušující hrou.</p>

<p>I samotné poplatky ze zisku by z něj udělali bo­háče a jeho pozice v historii hráčství by tím byla na­vždy neotřesitelná a nedotknutelná. Samozřejmě mohl ve hře mít báječný úspěch i sám, pokud vsadí Sázky budou pravděpodobně sledovat šovinistickou hru, kdy každý Gavarnian i člověk bude sázet na svou rasu, ale Corbin na to měl trochu jiný názor a proto předtím, než bude hra u konce, tak budou všichni sázkaři již poněkud chudší. Obzvláště Sigma Pokýval směrem ke svému nenáviděnému rivalovi a dopil svou sklenici brandy</p>

<p>„Takže oni si to koupili všechno,“ řekl Aldin svému společníkovi, když kráčeli chodbou. Corbinovi jachty</p>

<p>a marně se snažili nalézt svou kajutu. Corbin miloval labyrinty Proto některé z chodeb na jeho nové hráč­ské jachtě byly navrženy tak, aby pro něj byly zdro­jem pobavení</p>

<p>„Tady doleva,“ zamumlal Zergh</p>

<p>„Ale ne, doprava.“</p>

<p>Zergh pokrčil svými mohutnými rameny, rozhodl se s Aldinem nehádat a proto se za ním bez odporu vydal Dokud to Aldin nakonec nevzdal</p>

<p>„Ale je tu pořád jedna věc,“ zašeptal Zergh opatrně navzdory tomu, že měl zapnutou rušičku Dobrý hráč, mistr, ji u sebe nosil vždy. Ti, kdo na jednotlivé hry sázeli, byli vždy ochotni udělat cokoliv pro získání všech údajů, které by jim mohly ve hře pomoct Ště­nice nastrčená v jídle nebyla rozhodně ojedinělá</p>

<p>„Tak čeho se ještě bojíš?“</p>

<p>„Všech, každého z těch bohatých bastardů To bude ta největší sázková hra v historii Vím, že vy lidé jste rození lháři a podvodníci a proto očekávám, že Koh udělá cokoliv, včetně vraždy, aby vyhrál jmění, které bude v sázce. Aldine, já jsem už na začátku tvrdil, že tahle hra je trošku moc rozsáhlá. Vás lidi do­nutí ukázat se v tom nejhorším možném světle.“</p>

<p>„Ach, díky za poklonu,“ odpověděl Aldin vyrov­naně, když se opět zastavil zmatený chodbou, která na křižovatce ústila do dalších deseti Nakonec se rozhodl zatočit ostře doprava</p>

<p>„Je tu jedna nezodpovězená věc, kterou ještě musíš vysvětlit,“ řekl Zergh tiše a rozhlédl se podezřívavě kolem sebe Ten tlusťoch Corbin tě podvedl, když mluvil o tvojí odměně za poslední hru Byly to jenom kecy, když tvrdil, že tebou získaná výhra se ztratila při srážce dvou nákladních lodí. Jeho výkazy hono­rářů jsou ty nejdelší lži. A jako jeho výhradní mistr všech her bys měl získat deset procent ze všech vy­hraných sazek, samozřejmě po odečtení nákladů Vy-</p>

<p>dělal jsi mu miliardy, ale co ve skutečnosti máš? Tři­cet let tomu bastardovi věrně sloužíš a když přijde řeč na odměnu, vždy se něco podělá. Nebo ti jeho prol-ham účetní nějak padělají výpisy. A ty jsi ještě takový blažen, že se i potom všem pustíš do tohohle alexan­drijského dobrodružství7“</p>

<p>„No, vypadalo to docela zajímavě,“ odpověděl Aldin tiše</p>

<p>„Zajímavě Hm Poslouchej, kamaráde, možná pro­tože jsem Gavarnian, a my máme poněkud rozvinu­tější cit pro čest a pýchu. Ale ve jménu mých tří brat­ru, kdyby někdo po tom všem ještě svedl mou vlastní a jedinou neteř a dědičku, a potom si z ní udělal ne-stoudnou dvorní milenku, tak...“</p>

<p>„Dal bych přednost tomu, kdybys o tom moc ne­mluvil Jsem mistr her, zprostředkovatel, a ten kon­trakt s Alexandrem bude ta největší sázka všech dob hráčství Takže prosím, neotravuj mě s tou prudérní Gavarnianskou cti Tie je dnes devatenáct, je to její ži­vot Pokud jde o peníze, ano, byl jsem blázen, když jsem mu věřil, ale tak to je.“</p>

<p>Aldin se zastavil na další křižovatce a rozhlédl se „Myslím, že jsme tady už byli,“ zašeptal</p>

<p>„Už třikrát. Teď zase pojď ty za mnou Myslíš si, že mu můžeš ještě věřit? Že ti skutečně da tvých deset procent ze svých honorářů za to, že ses pachtil s pří­pravou hry7 já vím, že můj Bukha je v tomhle férový, ale ty víš, jak to je se ctí Gavarnianů.“</p>

<p>„Když uvážím mou aktuální kreditní třídu, podle které se přiděluji úvěry a způsob, jakým moji věřitelé nahlížejí na neplatiče, musím jenom doufat, že Corbin to teď uhradí bez problémů,“ řekl Aldin unaveně</p>

<p>Bylo to pořad stejné, pomyslel si Aldin Kohové, všichni byli stejní jako Corbin Ten byl navíc jenom produktem zděděného bohatství Za časů jeho otce byl džentlmen džentlmenem Ale Corbin byl jedním z těch</p>

<p>nových bohatců, jako byl Yeshna Veder z konsorcia s podivným názvem „Od pí k nekonečnu“ Byli to pro­dukty peněz získaných předtím, než se om narodili Neměli v těle ani kousek cti, rodového citu, ani za­braň Pro ně byl mistr her jenom někým, kdo tu byl pro jejich zábavu, jenom služebník na rodinném dvo­ře</p>

<p>„V každém případě,“ řekl Aldin potichu, jsem udělal chybu, když jsem se oženil s jednou z těch Gab­lonových sestřemc Dokážeš si představit, jaké jsou asi alimenty, které teď musím platit“</p>

<p>To bylo úplně to nejhorší rozhodnutí, které ve svém životě udělal Byl mladý, pokoušel se pozved­nout svoje postavení z toho, které se mu zdálo být předurčené. Oženil se, protože v tu chvíli bylo moder­ní, aby se žena vdala za „obchodníka“ Ale móda ode­šla tak rychle, jako přišla a následoval rozvod Corbin od te doby nevynechal jedinou příležitost, aby mu nepřipomněl jeho „nejdražší Edwienu“ a ieji poslední nerozvážnost</p>

<p>„Takže můj drahý příteli,“ řekl Aldin a pokusil se o úsměv, „ať už máš Gablonovu dynastu rád nebo ne, já potřebuji práci“</p>

<p>Na dalším rohu se otočili a došli ke stěně bez dveří a oken</p>

<p>„Nesnáším ten jeho smysl pro legraci!“ zařval Zergh vzteky</p>

<p>„Jestli Corbin bude tuhle hru hrát tak, jak si mys­lím, že bude, tak to jej podceňuješ,“ odpověděl mu Aldin chladně</p><empty-line /><p><strong>Kapitola druh</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Skutečně, Aldine, nechápu, proč na mě svoje příka­zy tak štěkáš. Koneckonců si uvědom moje postavení.“</p>

<p>Aldin se rozzlobeně otočil a podíval se na svou ne­teř. „Poslouchej, Tio, jenom proto, že jsi Corbinova milenka, tak to neznamená, že s tebou musím mluvit s úctou Byla jsi mou učednicí dlouho předtím, než na tebe Corbin vztáhl svoje špinavé ruce. Vím, že tě na tomhle výletě chce mít se mnou proto, aby se ujistil, že jeho investice do Alexandra nebude ohrožena Ale jsem to pořád já, kdo tuhle hru řídí.“</p>

<p>Tia, která byla unavená z osmihodinového doha­dování, se dovtípila, že poslední věta nestála jedno­duše za odpověď Potřetí zkontrolovala dálkový ske­ner a znovu potvrdila nastavení časoprostorového skoku Pořad se navzájem obviňovali ze špatných vý­počtů, kvůli kterým se objevili tisíce let mimo požado­vané období a položili tak základy náboženské filosofii jistých nomádských kmenů. A každá vzpomínka na to ji přiváděla k šílenství.</p>

<p>„A ještě další věc, strýčku,“ vyštěkla Tia sarkas­ticky. „Pamatuj si, že ty sám jsi tvrdil, že minulost nemůže být změněna. Proto muselo být dáno, aby ses objevil na vrcholu hory před tím starcem. Za to mě neobviňuj — můžeš se považovat za šťastlivce, že jsem tě dostala nazpět.“</p>

<p>„Drž už konečně klapačku. Jsem šťastný, že jsem si pamatoval ten starý příběh a celé jsem to nezkazil“ Aldin se kvůli tomu cítil provinile Debatoval s ní o tom, zda-h přistát o pár dní dříve a vše pečlivě připravit, ale to by možná vše ještě zhoršilo</p>

<p>„Jsi si jistá, že datum je tentokrát správné a že se držíme na orbitě ve správné pozici?“</p>

<p>„máš snad zájem překontrolovat všechny naše pří­stroje9“ zeptala se Tia nepříjemným tónem, jako kdyby byla pravě obviněna ze lži nebo pokusu někoho zmást.</p>

<p>Aldin se postavil a nahnul se nad Tunu židli, aby překontroloval data Všechny přístroje ukazovaly synchronizaci s časem nad Babylonem v den, kdy pod­le historickým análů Alexandr Veliký zemřel. Výpočty byly relativně snadné, protože záznamy uváděly, že Alexandrova smrt nastala osm dní před slunovratem v roce 323 před naším letopočtem a dvanáct let před úplným měsíčním zatměním v Anatom S touto infor­mací musel navigační systém vesmírné lodi pouze vy­počítat datum vztažené na relativní polohu Země, Mě­síce a jejich úhlu ke Slunci</p>

<p>Aldin doufal, že Zergh bude stejně úspěšný Lhaza neměla žádné měsíce a astronomické záznamy z doby dvanácté Gavarnianske dynastie nebyly zdaleka kom­pletní Neměli žádný způsob komunikace, protože se oba nacházeli v rozdílných časových obdobích, vzdále­ných od sebe dvanáct tisíc světelných let</p>

<p>Spokojen s navigačními výpočty zanechal Aldin Tiu sjeji prací samotnou a odešel zkontrolovat svého pasažéra</p>

<p>Po otevření dveří do nemocničního oddělení lodi se Aldin naposledy podíval na Wiygera Lucianu, býva­lého dodavatele plastocementu pro Gablonovu rodinu. Aldin se s ním potkal při několika příležitostech, aby mohli prodiskutovat rozmanité sázky a všechny je prohrál. Mezi členy Gablonovy rodiny se proslýchalo, že Wiyger vybudoval podstandardní základy Corbi­nova paláce na ledové planetě zvané Vol. Samo­zřejmě, že společnost Corbin a Luciana, spol. s r.o. ihned prohlásila, že kolaps paláce byl způsoben náh­lou letní bouří, která byla výhradně dílem náhody a bohužel také příčinou smrti tří stovek obyvatel pa­láce, kteří zde umrzli.</p>

<p>Aldin se na tělo pečlivě podíval. Doufal, že stavba a výška se alespoň relativně přibližovaly tělu Alexan­drově. Jakmile společně s Tiou obdrží patřičné údaje, zadají je do lékařského počítače, který pozmění tělo a postaví úplnou repliku během dvanácti hodin. Poté dojde k výměně těl.</p>

<p>A tady dochází na lamám chleba, pomyslel si Al­din. Pořádat primitivní bitvy a vypočítávat pravdě­podobnosti byla sice jeho práce, ale tady šlo o pronik­nutí do Alexandrova paláce a ukradnutí jeho těla ve chvíli, kdy se následovníci chystali v tomtéž paláci k převzetí moci.</p>

<p>Měl strach. Již celé týdny cítil pokušení tuhle práci prostě pověsit na hřebík, ale Wiyger představoval zcela názorný příklad jak skončí člověk, který udělá něco proti vůli Kohů. Pokusil se Corbina přemluvit, ale neuspěl.</p>

<p>„Nakonec,“ odpověděl mu Corbin sladce, jsi přeci podepsal smlouvu.“</p>

<p>„Ano, ale to jsem si myslel, že k samotnému získám Alexandra si vybereš někoho jiného.“</p>

<p>„A mít tak ještě větší náklady, než nyní? Smlouva uvádí, že tvým úkolem je navrhnout a uvést do života</p>

<p>projekt, takže jej do toho života začni uvádět hned a přestaň diskutovat.“</p>

<p>„Ale já jsem hráčský mistr!“ úpěl Aldin. „Mým úko­lem je jednoduše organizovat hry a vypočítávat sáz­ky!“</p>

<p>„Tak si ještě jednou prohlédni svou smlouvu a pře­čti si to, co se píše malými písmenky pod čarou,“ vítě­zoslavně se usmál Corbin. „Jestli mi slouží paměť, tak to je část Y, odstavec 3.“</p>

<p>„A nemohli bychom smlouvu upravit?“</p>

<p>Aldin odvrátil svůj pohled od mrtvého těla a přešel do přední kabiny vesmírné lodi. „Myslím, že bychom si měli vlézt do cestovních obleků.“</p>

<p>„Nemohli je udělat z něčeho jiného, než z vlny? Hrozně mi dráždí kůži.“</p>

<p>„Myslím, že já ti podráždím kůži zcela jinak — kůži na tvém zadku a to špičkou své boty.“</p>

<p>„Kdyby tě tak slyšel se mnou mluvit Corbin...“</p>

<p>„Jasně, jasně. Ale neslyší. Corbin tady jednoduše není a protože mě požádal o to, abych tě vycvičil jako herní konzultantku, to také učiním. Teď ale ověř, jestli už tvůj jazykový implantát funguje.“</p>

<p><emphasis>„Agricola peurum amat.“</emphasis></p>

<p>„To znamená, že farmář miluje chlapce a mluvíš latinsky. Pamatuj si, stačí si myslet, že chceš mluvit řecky a implantát automaticky přepne nervové pro­cesy a budeš mluvit a myslet v odpovídajícím jazyce. Během několik minut se pak spojení nervových sy-napsí tak zdokonalí, že ani nepoznáš rozdíl mezi sku­tečným myšlením a reálnou řečí. Ta zatracená věc stojí pěkných pár stovek tisíc katarů, takže se pro­boha nenechej někde mlátit po hlavě a nerozbij to. V opačném případě to jde na můj účet. Dobrá. Zkus to znovu.“</p>

<p>„Přináším králi pozdravy a dary od filosofa Aristo-</p>

<p>těla. Školena v záhadách Delft, byla jsem poslána k mému pánu Alexandrovi v jeho poslední hodině.“</p>

<p>„Docela dobré. Nuže doufejme, že přízvuk je správ­ný. Je to jediná věc, ze které mám trochu obavy. Ne­můžeme si ji ověřit do doby, než přistaneme. Pamatuj si, že pokud se ti Rekové na něj budou tvářit trochu divně, tak jim řekni, že pocházíme z<strong> </strong>obchodní výspy v blízkosti Herkulových sloupů. Implantát rychle za­registruje rozdíl a automaticky přizpůsobí proces tvorby jazyka.“</p>

<p>„Pro mě to ale bude pořád řečtina,“ odpověděla Tia. A podařilo se<strong> </strong>jí uskočit před Aldinovou vykop­nutou špičkou.</p>

<p>„Jsi připravena, Tio?“ Aldin viděl, že obvykle jinak klidná Tia byla nervózní při pomyšlení na sestup na starodávnou Zemi. Mladá dívka vykazovala některé znaky hypochondrie a navzdory veškerému možnému očkování měla Tia panický strach jak z<strong> </strong>dýmějového moru, tak i z<strong> </strong>běžného nachlazení.</p>

<p>„Pamatuj si, že pokud ti poteče z<strong> </strong>nosu, tak si ho utři do rukávu.“</p>

<p>„Dala jsem si šňupek preventivní medicíny, jen tak pro případ.“</p>

<p>„Tak doufejme, že ten šňupek bude stačit proti makedonským mečům.“ Ještě než mohla Tia něco namítnout, Aldin stiskl kamenný spínač na přezce svého opasku a aktivoval teleportační zařízení ves­mírné lodi. Na chvíli se mu zatmělo před očima, což byl průvodní příznak okamžiku, kdy se celá moleku­lární struktura těla rozkládala.</p>

<p>Bylo asi hodinu před východem slunce a východní obloha byla již ozářena pronikajícími slunečními pa­prsky purpurového úsvitu. Pod zdmi Babylónu, když pominula dezorientující slepota a bolest typická pro</p>

<p>paprskový přenos, se Aldinovi jeho vědomí za malý okamžik vrátilo.</p>

<p>Instinktivně ucítil svoje tělo a ujistil se, že je vše na svém místě. Paprskový přenos byl sice již po celá tisídletí zdokonalován, ale mnoho poutníků mělo do dnešní doby pochybnosti a obavy, zda-li jednou te-leportem neprojdou se ztrátou nějaké končetiny, nebo případně s končetinou připojenou na nepatřičné mís­to.</p>

<p>Aldin zvedl hlavu a rychle se rozhlédl po okolí. Jak se dalo předpokládat, počítač je vyhodil přesně na místě, na jakém si přáli. V malé rokli v blízkosti jedné z menších bran do města. Infračervené snímkování prokázalo, že nikdo nepovolaný není přítomen.</p>

<p>„Tior</p>

<p>„Tady jsem.“</p>

<p>V ranním šeru Aldin svou neteř téměř neviděl. Měl teleportovací místnost zatemnit, aby si jeho oči lépe zvykly na tmu, ale už bylo pozdě.</p>

<p>Na břehu kanálu ohýbal slabý vánek rákosí. Dob­ré, pomyslel si Aldin. V ten čas musel přece existovat zvláštní pocit. Legenda naposledy vydechla. Ten oka­mžik měl být kouzelný, smíšený s matným povědo­mím nějaké hlubší souvislosti s osudem. Aldin si po­kusil ten okamžik lépe vychutnat, i když ranní vánek s každým svým záchvěvem přinášel od města neklid. Aldin vyšplhal na okraj rokle, oči už uvyklé světlu, a podíval se na zdi, které obklopovaly město Babylón v délce několika desítek mil.</p>

<p>„Xsarnům by Se tady náramně líbilo,“ povzdechla si Tia. „Ten smrad je příšerný.“</p>

<p>„Zmlkni!“ okřikl ji Aldin. „Ty tedy víš, jak zabít takový okamžik.“</p>

<p>„Copak to <emphasis>necítíš</emphasis><emphasis>1</emphasis><emphasis>? </emphasis>Zatraceně, nedá se to jen tak přejít. Nikdy jsem netušila, že něco může tak straš­livě smrdět.“</p>

<p>„Ale no tak, jdeme k bráně,“ řekl ji Aldin a roman­tika okamžiku ihned vyprchala <emphasis>JBrzy </emphasis>by se měla otevřít Když vstoupili na cestu, svět kolem nich se začal probouzet k životu Největší král v dějinách možná umira, ale pro většinu ostatních lidi je dnešek pouze dalším dnem, který museli prožit Kolem cesty se na ohních připravovaly snídaně Stovky různých poutníků, kteří dorazili k branam po jejich uzavřeni, se chystalo vstoupit do největšího města kdysi tak mocné Perské říše</p>

<p>Při přípravě na další den za branami města si ob­chodnici spěšně vystavěli stánky po straně cesty a je-jich křik vyplnil prostor na desítky metru kolem</p>

<p>„To je ale kakofome Člověk by si myslel, že tihle lide by mohli mít dost rozumu na to, aby začali až po východu slunce,“ postěžovala si Tia</p>

<p>„Nezapomeň mluvit <emphasis>řecky,“ </emphasis>napomenul ji Aldin „Pamatuj si, že jazykový implantát bude dobře fun­govat pouze tehdy, pokud začneš řecky myslet Tak s tun začm teď hned a během několika minut o tom ani nebudeš vědět Tihle Rekové a Makedonci jsou celkem naduti, pokud jde o jejich jazyk Když pro­mluvíš jiným jazykem, tak u meh ztratíš tvař Pa­matuj si to.“</p>

<p>„Zkusím to,“ odpověděla Tia řecky, ačkoliv trochu roztřesené</p>

<p>Aldina na okamžik napadlo, že možná udělal chybu, když ji vzal s sebou, ale pokud se něco pokazí tak bude jenom dobře, mít u sebe někoho, kdo mu kryje zadá</p>

<p>Tvářit se jako makedonšti nástupci Alexandra mohlo na papíře vypadat snadně, ale skutečnost bude zcela jma I když si cestou procvičovali potichu svou řečtinu, najednou byla městská braná před nimi a strážný, podle uniformy, Makedonec, nevypadal, že je dnes ve sve nejlepší náladě Plival nadávky na poutníky čekající v řadě</p>

<p>Aldin rychle prozkoumal scénu kolem sebe a v tu chvíli v dálce uslyšel zaznít zatroubeni V okamžiku následovalo další a ještě jedno Když poněkud po­odstoupil od městských zdi, viděl tenké sloupce kouře stoupající k obloze Vznášející se vir mraků byl zabar­ven ohnivě rudou barvou, odrazem prvních paprsků ranního slunce, které se nyní objevilo za otevřenými pláněmi a mokřinami v dálce na východě</p>

<p>Dav kolem braný na moment ztichl Někdo poklekl a poklonil se směrem k východu, zatímco jim rozpřáh­li sve ruce k nebesům a křičeli sve diky za novy den A braná, která byla asi dvanáct metrů vzdálena, se najednou prudce otevřela, jako by za m zatáhly obro­vité ruce neviděného strážce</p>

<p>„Jdeme,“ konstatoval suše Aldin a vydal se kupře­du, společně s mačkajícím se a kvičícím davem</p>

<p>„Víš vůbec kam mamě jit?“ zeptala se Tia</p>

<p>„Ne“</p>

<p>Bez jediného dalšího slova Aldin vykročil dovnitř kolem makedonskeho strážce Tahle služba byla vo-jakovi přidělena pravděpodobně jako kost hozena pso­vi Vojákovi, který ve staří už nemohl udržet krok s ostatními Když se k němu Aldin dostatečně přiblí­žil, tak si všiml, že vojákovi chybí kus nosu Z prázd­ného pravého očního důlku se táhla vzhůru hluboká jizva S čímkoliv se tenhle chudák kdy srazil, tak si „to“ z něj odneslo pěkný kousek na památku</p>

<p>Aldinovo srdce divoce bušilo Po cely jeho život by­lo starodávné vojsko opředeno záhadami a akademic­kými spekulacemi a zdrojem údajů pro jednotlivé saz­ky Možná, že se chystal k rozhovoru s mužem, který se setkával s Alexandrem od samotného počátku jeho dobrodružství Možná to byl on, kdo stal ve válečném šiku před Guagamelou nebo pochodoval se svým vůd­cem na Gramkus To byl skutečně muž, který byl <emphasis>u to ho</emphasis></p>

<p>„Promiňte mi. Ahm, přináším eh pozdravy, eh od .“</p>

<p>„Táhni na stranu, blokuješ cestu ostatním,“ zařval na něho strážce jenom těžce rozpoznatelným dialek­tem</p>

<p>Tia se rychle přitočila k Aldmově boku. „Postarám se o to, nechej to na mě.“</p>

<p>Tia se protlačila až ke strážnému, jehož postava proti ní vypadala jako by se David přibližoval ke Go­liášovi „Kdo je tvůj pán?“</p>

<p>Strážný se na Tiu jenom chladně podíval</p>

<p>„Ano, <emphasis>ty </emphasis>K <emphasis>tobě </emphasis>mluvím Kdo je tvůj páď?“</p>

<p>„Anstofanes Proč?“</p>

<p>„Pak bych navrhovala, vojáku, abys ho přivedl Můj společník Cleitius a já jsme vyslanci proslulého Aristotela, který nás posílá s darem ke králi.“</p>

<p>Strážný se pátravě na Tiu zadíval a jeho vojenské chovaní se začalo drolit „Ale můj král, Alexandr, umí­rá. S dalšími jsme pochodovali po jeho boku, ale včera jsem jej viděl, jak umírá Umírá.“</p>

<p>„Znáš Aristotela?“</p>

<p>„Ano, byl to učitel mého krále.“</p>

<p>„Tak potom také jistě víš, že má mnoho zvláštních znalostí Mohli bychom tvému králi pomoci, pokud nás ovšem nebudeš zdržovat Ale pokud zdržení způ­sobíš, tak bych jenom nerada byla ve tvé kůži, jakmile takové chovaní vyjde najevo.“</p>

<p>Strážný se podíval na svého druhá, který z druhé strany braný rozhovor poslouchal a rychle si navzá­jem přikývli</p>

<p>„Následuj mě,“ řekl strážný netrpělivě a začal ra­zit cestu davem skrz městskou bránu</p>

<p>Tia kývla na Aldina a samolibě se na něj ušklíbla Když ale viděla Aldmův vyraz extremní úzkosti, rych­le jej napodobila</p>

<p>Jakmile prošli skrze masivní bronzovou bránu, strážný zatočil do domu z nepálených cihel, který vy­padal jako kasárna Za průvodcem následoval i Aldin sTiou Vešli do prostor, kde byli ihned atakovaní zápachem nemytých těl, ohňů spalujících zvířecí trus, spáleného jídla a kůže Ta bohatá směs zápachů a vů­ni jim trochu zamotala hlavu</p>

<p>Strážný se zastavil před kavalcem vyrobeným ze spletených provazů, na kterém ležel natažený malý voják podobný sudu</p>

<p>„Tak dobra, co se děje teď Parmenione7 Jsi můj nejneschopnější voják, psí syn, nejhorší tvor, který mě kdy otravoval svou přítomností Kromě toho, smrdíš jako egyptská stoka.“ Muž zavzdychal, otevřel pořád­ně oči a podíval se upřeně na strážného</p>

<p>Nervózním a vzrušeným hlasem začal Parmenion svému veliteli vysvětlovat situaci. Aladin se pokusil konverzaci sledovat, ale probíhala v tak rychlém tem­pu, že na to prostě nestačil Jenom doufal, že jeho im­plantát dokáže rychle analyzovat získaná data a zjis­tit funkci, jakou aplikovat na správný dialekt</p>

<p>Když Parmenion mluvil, ruch v místnosti postup­ně utichal a Aldin si všiml, že ostatní vojáci na něj se zájmem zírají</p>

<p>Po vyřčení krátkého rozkazu se všichni tři ocitli zpátky na ulici a Parmenion je vedl hlavní silnici, kte­rá se přibližovala k městu zasvěcenému desítkám kul­tů a náboženství, které v Perské říší v te době převlá­daly</p>

<p>Pocit úzkosti se zdal být téměř hmatatelný Sva­tyně kolem byly zaplaveny lidmi Pro Peršany to bylo běžné Smrt krále a počátek občanské války se zde zdály být téměř synonymem Většina z obyvatel proto očekávala, že jakmile opáleny válečník ze západu vydechne naposledy, tak se ulice zbarvi krvi</p>

<p>Aldin si rovněž všiml, že hodně kolemjdoucích se</p>

<p>na ně koukalo celkem nevlídně Na okamžik se začal obávat, že jeho původ musí být nějakým způsobem znát Parmeruon si nějak ten pocit úzkosti uvědomo­val</p>

<p>„Není to mc osobního, víš Myslí si, že si za chvíli skočíme po krku a mají obavy, že by do toho mohli ta­ky být zataženi Jestli mě chápeš Kdyby měl naš vla­dař umřít a odejít ke svým otcům.“</p>

<p>Aldin si všiml opravdového zármutku v Parmenio-nově hlase Takže legendy nejsou jen legendami, pomyslel si Ti lide musí Alexandra skutečné milovat Řečtí nebo makedonští vojáci, kolem kterých prochá­zel, se rozhlíželi jako v mrákotách</p>

<p>Přešli přes rozlehlé náměstí, které bylo překvapivě vyprázdněné a Aldin ucítil, že se už musí blížit k palá­ci Nízká zeď před nimi byla opatřenou jedinou bra­nou a po dalších několika krocích si všiml, že ze stra­ny za zdí jsou slyšet divoké a zmatené výkřiky</p>

<p>Před branou stál těžkooděnec, ale jeden z kolem-stojicích mužů poznal Parmeniona a zamával na ně.</p>

<p>Na dvoře za zdí pobíhalo mnoho lidí tam a sem, divoce na sebe pokřikovali, někteří procházeli kolem meh s nepřítomnýma očima, jako by v šoku Jim se slzami bolesti v očích hrozili pěstmi k nebesům Ně­kteří postávali ve skupinkách a upřeně a podezřívavě se dívali na kohokoliv, kdo se jenom přiblížil</p>

<p>„Obavám se, že by mohlo už být pozdě,“ zaúpěl Parmenion „Příliš pozdě.“ A když k mm vystartoval jeden z těžkooděnců, vykřikl mu v ústrety pozdrav .,Buď zdrav, Antonme, co se uvnitř děje?“ Ukázal ru­kou směrem k Perskému paláci, který stál na vzdále­ném konci dvora</p>

<p>„Už ani nemluví. Upadl do komatu,“ oznámil mu muž a zase odběhl</p>

<p>..Tak rychle pojďme,“ odpověděl Aldin „Možná ješ­tě není pozdě.“</p>

<p>Pak si přitáhl Tiu blíž k sobě. „Jakmile si budou myslet, že Alexandr je mrtev, začnou se hádat mezi sebou a vznikne tady masový zmatek Nikdy se už dovnitř nedostaneme, pokud si začnou myslet, že už doktora nepotřebují Odvrátím jejich pozornost. Drž skener v dlani jako medailónek a ukaž na něj Počítač získá veškera potřebná data a udělá za nás zbytek.“</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se Parmemon, hlas rozechvělý podezřením.</p>

<p>„Nic důležitého pro takové lidi, jako jsi ty,“ vy­štěkla na něj Tia</p>

<p>„Klid, jenom klid,“ snažil se ji na oko Aldin uklid­nit „Nediv se strážnému - hlídat svého pana je jeho práce. Jenom jsem mé přítelkyni připomínal, aby se nezapomínala pomodlit se svým svatým medailonem, který získala od vědmy Siwah Medailon možná po­může, protože náš král je oblíbencem této vědmy.“</p>

<p>Rozhovor byl přerušen, protože se přiblížili k hlav­nímu vchodu do budovy Parmemon se na okamžik zastavil zmatený a zděšený poznáním, že u vchodu nestojí žádná stráž „Tohle by nemělo být dovoleno Něco špatného se tu děje, strašlivě špatného.“ Pokrčil rameny a vydal se zase na cestu.</p>

<p>Za chůze odchytil prvního člověka, který vypadal, že by mohl mít v paláci nějakou autoritu, ukázal na oba poutníky a vše to podbarvil důležitým tónem své­ho hlasu.</p>

<p>„Je mi to jedno,“ zavřískal úzkostlivě úředník „Je mrtev, je mrtev, tak je to už jedno.“</p>

<p>Aldin k nim vykročil a popadl úředníka, který po­malu propadal hysterii, za rameno „Ty jistě znáš na­šeho pána.“ A aby dodal svým slovům důležitost, vy­táhl svůj „průvodní dopis“ „Jsme lékaři a i tam, kde již ostatní propadají zoufalství, můžeme ještě pomoci Veď nás kjeho komnatám a možná se budeš podílet na záchraně svého pana.“</p>

<p>Úředník zaváhal, ale ve chvíli, kdy nad tím začal uvažovat, ozval se ze sousední místnosti řinkot zbraní a hlasitá hádka. „Následujte mě,“ řekl jim nakonec a zatlačil je směrem k hloučku hulákajících mužů.</p>

<p>„Sem, tady.“ Ukázal na otevřený vchod, který pravděpodobně vedl do přijímacího sálu. Místnost by­la zaplněna lidmi.</p>

<p>Tohle jistě nemůže být ta správná místnost, po­myslel si Aldin. Je tady šílený chaos. Ale dál si pro­tlačoval cestu davem.</p>

<p>Parmenion chvátal po Aldinově boku a pomáhal mu razit si cestu skrze dav. Veškerý pořádek a discip­lína jednoduše zmizely jako mávnutím proutku, po­myslel si Aldin. Nejmocnější muž ve starodávném světě umírá a během několika minut se jeho impé­rium a řád, který vytvořil, zhroutí do temnot a bahna společně s ním.</p>

<p>Náhle byla cesta před nimi zablokovaná a Parme­nion znovu začal vyprávět příběh dalšímu člověkovi.</p>

<p>„Mě nepřipadají jako dva doktoři,“ prohlásil někdo nahlas a dav, ze kterého se za chvíli mohl stát zástup plný lůzy, se otočil, aby mohl svou pozornost věnovat tlustému strážci a důstojníkovi bantamové váhy.</p>

<p>„Ve skutečnosti mi připadají spíš jako buřiči, než poslové dobrých zpráv. Nechápu, jak jsi mohl být tak pitomý a pustil je sem dovnitř,“ řval na Parmeniona důstojník.</p>

<p>Dav, který je mezitím zcela obklopil, poodstoupil o krok či dva. Důstojníkova ruka již nyní spočívala na rukojeti krátkého meče. „Myslím, že bychom je měli důkladně prohledat, než jim dovolíme se přiblížit ke králi.“</p>

<p>Zatraceně, pomyslel si Aldin, tohle může trvat ho­diny a už jsme tak blízko. Nad hlavou důstojníka uvi­děl tenkou oponu, která musela oddělovat ložnici od předsíně.</p>

<p>„Kdo jste?“ Hlas byl hluboký a mrzutý.</p>

<p>Aldin se otočil k dalšímu vojákovi, připomínající­mu vyprahlou poušť, jako by celoživotní vojenské pu­tování naleptalo jeho rysy.</p>

<p>„Poslové dobrých zpráv od Aristotela,“ rychle od­pověděl Aldin.</p>

<p>„Můj pán se s Aristotelem nebavil od doby, kdy jej filozofův synovec zradil. Proč by ten starý kejklíř měl posílat posly právě teď?“</p>

<p>„Mám předat tento dar jako novou nabídku přátel­ství,“ rychle zaimprovizoval Aldin a sáhl do svého va­ku a vytáhl medailónek. Byla to laciná tretka, kterou koupil doma, nicméně zlato a smaragdy na Make­donce učinily dojem. Alespoň tak si to Aldin vysvět­loval.</p>

<p>Muž nic neřekl, ale vzal si medailónek a nepřítom­ně jej podržel v dlani. Nepřestával si Aldina s Tiou zkoumavě prohlížet. Tolik teorie.</p>

<p>„Spěchali jsme sem, jak nejvíce jsme mohli,“ po­kračoval Aldin. „Opustili jsme naši družinu, když jsme se doslechli, že je král nemocen. Tento dobrý voják nás dovedl od městských bran až sem, do pa­láce.“ A ukázal na Parmeniona, který stál sklesle po jeho boku.</p>

<p>„Ta tlustá troska bývalého vojáka?“ přeběhl dů­stojníkovi úsměv po tváři.</p>

<p>„Byl jsem u Graniku a Guagamely, můj Ptolemaie.“ Parmenionův hlas dal na sobě znát urážku, kterou po­ciťoval.</p>

<p>Ptolemaios přikývl a odvrátil se.</p>

<p>„Studovali jsme lékařství u Aristotela, možná exis­tuje způsob, jak bychom mohli pomoci.“</p>

<p>„Je mrtev,“ odpověděl Ptolemaios smutně a jako v odezvu na jeho slova nářek ve vedlejší místnosti ze­sílil.</p>

<p>„Pokud je skutečně mrtev, pak mu nemůžeme</p>

<p>uškodit. Existují případy, kdy se myslelo, že člověk již zemřel, ale ve skutečnosti to nebyla pravda. Alespoň bychom se na něj mohli podívat a pokusit se o něco. Skutečně mu už neublížíme.“</p>

<p>Ptolemaios chvíli zaváhal, pak se otočil k mladému vojenskému pobočníkovi, stojícímu poblíž. Naklonil se k němu, něco zašeptal a pak vykročil z místnosti.</p>

<p>Ptolemaios, pomyslel si Aldin a podíval se pochy­bovačně za mužem, který mizel v davu. Chtěl na něj zakřičet, že v Egyptě by mohl nalézt kořeny své tři sta let staré dynastie, ale Tia už jej tlačila kupředu. Dav se před nimi rozevíral a objevil se lehký závěs.</p>

<p>„A co jeho nevlastní bratr?“ zeptal se někdo vzadu. „Měl by tady už být.“</p>

<p>„To je opravdový hlupák,“ ozvala se srdečná repli­ka z davu.</p>

<p>„Sám jsi hlupák,“ nedal se první hlas. Aldin měl najednou neomylný pocit, že slyší známý zvuk tase­ných mečů.</p>

<p>Vojenský historik v jeho duši byl fascinován, ale zároveň puzen obavami, že úkol, který zbývalo vyře­šit, nebude lehké dokončit. Aldin se proto otočil, když z vedlejší místnosti vyběhli muži a na chodbě za ním vypukl boj.</p>

<p>Pomalu se přibližoval k hedvábnému závěsu a vá­hal. Pro dobu, ve které Aldin skutečně žil, byl člověk za tímto závěsem jenom prachem, už po celých pět tisíc let. Ale pokud jeho nápad vyjde, bude zase živou­cí a kráčející přítomností impéria, které si lze jenom těžko představit.</p>

<p>Aldin roztáhl závěs.</p>

<p>Před ním ležel krásný a poměrně mladý muž. Krásný svým drsným mužským způsobem, krásnější, než si Aldin dokázal představit. Byl jako socha z he-lénského Řecka, která byla nabarvena živými bar­vami. Alexandr ovlivnil sochařství na celé jedno sto-</p>

<p>letí. Mnoho lidí si myslelo, že podobné sochy byly po­někud zidealizované, ale Aldin viděl, že skutečnost byla opravdu taková, jakou si ani nepředstavoval.</p>

<p>Aldina zneklidnil přiškrcený vzlykot. Podíval se za sebe a uviděl Parmenionovu tvář zalitou slzami.</p>

<p>Co to bylo za muže, přemýšlel Aldin, který dokázal rozplakat svou smrtí starého veterána válečných tažení, že dokázal projevovat takové emoce?</p>

<p>Aldin přišel blíž. Představoval si, že Alexandr bude větší - jenom gigant dokáže přežít padesát staletí. Tenhle muž byl ale malý i na svůj věk. Jeho tělo však bylo vzhledem k proporcím stavěno perfektně. Nazrz­lé blonďaté vlasy byly mokré horečnatým potem a vi­sely kolem jeho hlavy v zapletených pramenech.</p>

<p>Rysy měl stažené a oči pokleslé.</p>

<p>Aldin se rozhlédl po místnosti. Na podlaze v rohu seděl mladý hubený muž. „Bagoas?“ zeptal se Aldin.</p>

<p>Mladík pokývl hlavou místo odpovědi.</p>

<p>Byl to Alexandrův eunušský milenec a Aldin na něj chvíli překvapeně zíral, fascinován takovou podiv­nou láskou, která dokázala přežít v dějinách muže, který podle všeho dobyl svět jenom díky velkým krve-prolitím.</p>

<p>„Odešel za svým otcem,“ zašeptal Bagoas.</p>

<p>„Ale i tak se na to musíme podívat,“ odpověděl Al­din. Popošel k Alexandrově posteli a kývl na Tiu.</p>

<p>Tia odkryla medailónek a nasměrovala jej na Ale­xandra. „Znám dívku, jejíž jméno je Poklad,“ začala odříkávat Tia.</p>

<p>Aldin se na ni znovu podíval a zakoulel očima. Pro Parmeniona a Bagoase budou její slova znít příliš nezřetelně a tudíž i přiměřeně vzhledem k takovému okamžiku. Ale i tak, ta holka by měla mít nějaký respekt!</p>

<p>„A ta dívka ráda dělala lásku!“</p>

<p>„Tio!“</p>

<p>Ale už jej neposlouchala, nyní se plně oddala s úsměškem odříkávání obscénní básničky.</p>

<p>Aldin se pokusil ji ignorovat a sundal z ramene svůj vak s bioskenovacím systémem. Alexandrovo tělo nevykazovalo žádné známky dýchání a bylo navíc extrémně bledé. Nicméně ještě nenastala cyanóza. Při teplotě, která v místnosti panovala, začne až za několik hodin po smrti. Aldin z vaku vytáhl malé zrcátko a přiložn jej před Alexandrův nos. Pak jedním rychlým pohybem vložil svou druhou ruku pod Ale­xandrův krk a vtlačil malý leskle barevný skener s dávkovačem léků mezi jeho lopatky.</p>

<p>Kůži měl na dotek výrazně chladnou. Pokud Ale­xandr neupadl do komatu namísto domnělého úmrtí, byl celý tenhle výlet zbytečný. A postavit se před Cor-bina s takovou novinkou by nebylo o nic příjemnější.</p>

<p>Přijímač skenovací jednotky v jeho uchu tiše vrněl a začal přenášet data k Aldinovi a dál centrálnímu počítači vesmírné lodi.</p>

<p>„Srdeční puls, třicet za minutu,“ zašeptal počíta­čový hlas. „Tlak šedesát na třicet pět.“</p>

<p>Aldin jenom lehce pokrčil rameny, aby nedal na­jevo svou radost. Měl pravdu!</p>

<p>Tia se na Aldina koutkem oka podívala. Opatrně přikývl a pak se musel rychle přinutit, aby zase vy­padal jako člověk, který se trápí nesmírným zármut­kem.</p>

<p>„Mozkové skenování v normálu ve všech hodno­tách. Předpokládaný práh poškození asi během se­dmnácti hodin. Zánět pohrudnice, zápal plic a velká odchylka ve funkci břišní slinivky - počáteční dia­gnóza. Úplná smrt nastane během sedmdesáti dvou hodin.“</p>

<p>Parmenion se přiblížil k Aldinovi a pokoušel se nyní svou bolest skrýt. Ale když se rozhlížel po Tie a Aldinovi objevil se mu v očích zvědavý pohled.</p>

<p>„Slyšel jsem správně, že něco říkáš?“ zeptal se ko­nečně.</p>

<p>„Ach..., ale ne.“</p>

<p>Parmenion se na něj zvědavě podíval. Aldin mu pohled vrátil a donutil se, aby vypadal trochu rozru­šeně. „Je to tak, jak jsem se obával. Je skutečně mrtev.“</p>

<p>„Pokud ovšem nebudou všechny důvody blížící se smrti potlačeny,“ zaševelil mu do ucha počítačový hlas. „Navrhuji aplikovat stabilizační léky podle příslušného programu.“</p>

<p>Aldinovy prsty přeběhly po přezce opasku a signa­lizovaly lodnímu počítači příslušný souhlas. Alexan­drův komatický stav bude udržován uměle a léky vpravo vaně do jeho těla zabrání dalšímu prohlubová­ní tohoto stavu a zhoršování nemoci. Druhá Aldinova ruka zatím bloudila po stěně z nepálených cihel, do­kud mezi nimi nenašla spáru, kam vložila monitoro­vací kameru o velikosti špendlíkové hlavičky. Kamera měla za úkol sledovat místnost tak, aby ji mohli v kli­du zkontrolovat, jakmile budou připraveni teleporto-vat se nazpět s náhradním tělem.</p>

<p>Tia na něj rychle kývla. Skenování bylo dokon­čeno. Jediné, co teď museli udělat, bylo pár kroků do vedlejší místnosti, nechat se teleportovat na loď a pak znovu nazpět s upraveným tělem náhradníka.</p>

<p>„Už není nic, co bychom zde mohli udělat,“ zašep­tal Aldin smutně, pokoušeje se vpravit do svých očí slzy. „Nyní se svou přítelkyní odejdu.“</p>

<p>„Malý moment,“ řekl Ptoemaiův pobočník, který stál celou dobu v rohu audienční místnosti. „Tvrdíš, že přicházíte od Aristotela?“</p>

<p>»Ano.“</p>

<p>„Divné. Od doby, kdy náš nebohý pán Alexandr popravil jeho synovce, neslyšeli jsme o něm jediného slova. A náhle v den, kdy náš pán zemře, se ukážete</p>

<p>u jeho smrtelného lože. Někteří lidé tam na chodbě si myslí, že tady jde o nějaké spiknutí. Že snad někdo Alexandra otrávil. Já věřím, že mistr Aristoteles je v takových věcech zasvěceným člověkem.“</p>

<p>Aldin pokrčil rameny. „Já o takových věcech nevím nic. Já jsem jeho pouhý posel, nic víc. Dopis od něho je v mém vaku, pokud mi nevěříš a chceš jej vidět.“</p>

<p>„Ano, samozřejmě. Můj pán, Ptolemaios se na něj podívá později. Nyní trvá na tom, abyste zůstali zde v paláci, aby si s vámi mohl promluvit, jakmile mu to dovolí časová tíseň.“ Když pobočník mluvil, z chodby se znovu ozval výbuch vášní.</p>

<p>Zlověstně se na ně usmál. „Ty, strážný!“ Pobočník ukázal prstem na Parmeniona. „Ty víš, kam je máš zavést. Jsi za ně osobně zodpovědný.“</p>

<p>Pobočník se otočil a vyšel z místnosti.</p>

<p>Aldin náhle pocítil dopadnout na svoje rameno těžkou ruku a když se otočil, díval se do zjizvené tváře makedonského strážce. „Dobrá pane. Není se čeho obávat. Jdeme.“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl Aldin srdnatě.</p>

<p>Věděl vše o pověstné makedonské pohostinnosti. Pouze to standardní mučení, které obvykle předchá­zelo výslechu, mu dělalo menší starosti.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola t</strong><strong>ř</strong><strong>et</strong><strong>í</strong></p>

<p>„Co si myslíš, že udělají?“ zašeptala Tia a docela zapomněla použít řečtinu.</p>

<p>„Buď zticha, prosím tě,“ sykl Aldin a poté s úsmě­vem kývl k vzdálenému rohu místnosti, kde se Par­menion posadil u dveří, vytáhl svůj meč a položil ho na kolena.</p>

<p>Všechny osobní věci jim sebrali, včetně medai­lónku. Naštěstí se ani nedotkli jeho opasku s ukrytou elektronikou. Jediný způsob, jak nyní mohl komuni­kovat s lodí, byl prostřednictvím malého vysílače, který před odjezdem spolkl. Aldin neměl chuť čekat, až se tato klíčová součást opět materializuje.</p>

<p>Udělal chybu, když požádal Parmeniona, aby mu věnoval svůj čas a vzbudil tak další podezření, protože bezpečnostní opatření, která v tuto chvíli panovala v sídle panovníka, byla přinejmenším zanedbatelná. Nicméně, jak se postupně v místnosti šeřilo, Aldin hádal, že se blíží večer a odhadl, že replikace těla bude brzy u konce.</p>

<p>Když se krátce na Parmeniona usmál, ozvala se<strong> ;</strong><strong> </strong>zpráva z lodi.</p>

<p>„Náhradní tělo je připraveno k transportu. Cekám <strong>' </strong>na tvůj signál.“</p>

<p>„Tak mi řekni, Parmenione,“ zeptal se Aldin a zved­nul se na nohy. „Slyšel jsem, jak jsi povídal, že jsi bo­joval u Gaugamely.“</p>

<p>Parmenion se napřímil a pyšně se na něj podíval. „Byl jsem v první řadě, přímo čelem před válečnými vozy. To byl pohled, měl jsi to vidět.“</p>

<p>Aldin poslouchal pouze napůl a rukou pokradmu Tie naznačil, že na palubě lodi jsou věci již připra­veny. Pokud by se situace stala neudržitelnou, mohou se bez problémů nechat teleportovat zpátky na pa­lubu. Nicméně návrat sem by byl nemožný, díky po­vyku, který by jistě <strong>po </strong>zmizení těch dvou „kouzel­níků“ nastal.</p>

<p>„...viděl jsem ty ošklivé psy s<strong> </strong>černými vousy,“ po­kračoval Parmenion stále ve vyprávění o Gaugamele, „chystali se na mě skočit, kopí napřažená. Ale víte co jsem udělal?“</p>

<p>„Nemám ponětí,“ odvětil Aldin a Parmenion po­kračoval se svou pohádkou.</p>

<p>Aldin se narovnal a přistoupil blíže kParmenio-novi. aby zdůraznil své zaujetí jeho vyprávěním. Hád­ky a občasné řinčení zbraní venku před místností bylo slyšet stále častěji. Jediné, co museli s<strong> </strong>Tiou nějak za­jistit, bylo zbavit se na pár minut Parmeniona a poté se rychle vrátit do místnosti s<strong> </strong>Alexandrovým tělem v komatu. Ale jak to udělat?</p>

<p>„Strážný, o čem to ksakru meleš?</p>

<p>Parmenion se okamžitě postavil na nohy. Ve dve­řích stál drobný důstojník.</p>

<p>Důstojník se podíval na dva vězně, popošel k Al­dinovi a s<strong> </strong>nádechem přezíravosti mu sdělil: „Myslím, že máš příteli menší problém.“</p>

<p>Aldin, který vycítil důstojníkovu náladu, neodpo­věděl.</p>

<p>„Jak vidíš, dorazilo dnes mnoho poslů. Teď si<strong> </strong>můj pán Ptolemaios udělal čas a setká se s<strong> </strong>nimi. Ani si ne­dovedeš představit, odkud odevšad jsou.“</p>

<p>Aldin jenom potřásl hlavou, nesnažil se cokoliv od­větit. Cokoliv, co by mohlo kapitána rozzuřit.</p>

<p>„Jsou z Pelly, tedy z místa, kde by měl tvůj tak­zvaný pán sídlit. Šli tou samou cestou, kterou jsi měl cestovat i ty a oni tvrdí, že nevědí nic o tom, že by Aristoteles vyslal nějakou misi k Alexandrovi.“</p>

<p>Aldin se jenom pousmál a znovu pokrčil rameny.</p>

<p>„A kromě toho,“ pokračoval kapitán škodolibě, „ti poutníci přinesli dopis od Aristotela, kde je jeho oficiální podpis a pečeť. Které ovšem z mě neznámých důvodů nesouhlasí s<strong> </strong>tím, co bylo uvedeno na listi­nách, jež jsi přinesl ty. Ani trochu.“</p>

<p>Aldin se podíval kradmo na Tiu, která viditelně zbledla a již teď se tvářila, jako by všechna vina pa­dala na její hlavu.</p>

<p>„Takže se nám tady vyvinula velice zajímavá situ­ace.“ Důstojník popošel k Aldinovi. „Možná jsi sou­částí spiknutí, které chtělo našeho krále zavraždit a<strong> </strong>někdo tě poslal, aby jsi se ujistil, že král je opravdu mrtev a pokud ne, tak mu vpravit do těla smrtící dáv­ku jedu.“</p>

<p>„Ale taky byste vy dva mohli být jenom neškodní blázni,“ pokračoval kapitán s<strong> </strong>úsměvem, „kteří ani nevědí, co vlastně činí.“</p>

<p>Jeho levá ruka si hrála s<strong> </strong>mečem a Aldin ji proto pozorně sledoval. Nicméně důstojníkova pravačka, která vystřelila jako blesk, jej zasáhla přímo na solar plexus a s<strong> </strong>vyraženým dechem jej poslala k zemi. Tia se opřela vyjeveně o zeď, oči vytřeštěné hrůzou.</p>

<p>„Jenomže já si myslím, že jste oba vinni,“ sykl ka­pitán. „A budu se osobně pást na tom, až budou vaše</p>

<p>tělíčka drtit na kaši, dokud nakonec neprozradíte, kdo za tím vším stojí. Pak vám nakonec vyloupnou oči z důlků.“</p>

<p>„Strážný! Za chvíli tady budou moji muži, aby se o tyto dva postarali a odvedli je k výslechu.“ S<strong> </strong>jíz­livým úsměvem odkráčel ven z místnosti.</p>

<p>Aldin ležel na podlaze a pokoušel se znovu získat ztracený dech. Tia k němu přiběhla, aby mu pomohla.</p>

<p>„Můžeš mi pomoci jej dostat na lehátko?“ zeptala se Tia Parmeniona.</p>

<p>„Dotáhni si ho tam sama,“ zabručel strážný.</p>

<p>„Prosím, je to už starý člověk,“ žadonila Tia. „Jsme nevinní. Myslíš si snad, že bychom se hnali nazpět do Alexandrova sídla poté, co jsme se dozvěděli, že je mrtev? Myslíš, že jsme ho chtěli zabít podruhé? Samo­zřejmě, že bychom zůstali někde daleko, abychom byli v bezpečí. Tvrdím ti, že jsme nevinní. Můj přítel je zraněn. Prosím, pomoz mi.“</p>

<p>Parmenion chvíli váhal a pak s<strong> </strong>nadávkami přišel k Tie a začal se ohýbat nad Aldinem. <strong>V </strong>jediném oka­mžiku se Tiina noha vymrštila a srazila Parmeniona k zemi takovým způsobem, že nebude moci asi dlouho chodit. Okamžitě upadl na podlahu a to vše provázel vzdycháním a hekáním.</p>

<p>„Hodná holka,“ komentoval její výpad Aldin a vy­skočil na nohy.</p>

<p>Parmenion se ale ještě stále plazil po zemi a snažil se zvednout na nohy. Tia proto sebrala malou stoličku a zvedla ji vysoko nad hlavu.</p>

<p><strong>„Ne </strong>moc tvrdě,“ řekl Aldin s<strong> </strong>nádechem sympatií pro svého věznitele.</p>

<p>Stolička dopadla na Parmenionovo temeno a oka­mžitě jej srazila k zemi. <strong>V </strong>poslední chvíli však voják stačil napřáhnout po Aldinovi ruce a zachytit se za jeho opasek.</p>

<p>„Zatraceně!“</p>

<p>Aldin zděšeně zápasil s<strong> </strong>Parmenionovou rukou, aby zabránil stisku přezky opasku, ale škoda již byla na­páchána. Aktivace přenosu náhradního těla začala.</p>

<p>U Aldinových nohou se objevilo temné blikání, hned vedle zkrouceného Parmenionova těla. Než mohl Aldin nějak zareagovat, mihotání se změnilo v pulsující světlo, které bylo vytvořeno silovým ener­getickým polem. Všude se chvěl vzduch a poté se pole s<strong> </strong>náhlou a hlasitou ránou zdeformovalo a zmizelo.</p>

<p>Na podlaze se objevila přesná rephka Alexandrova těla. Parmenion, který se stále potácel napůl v mrá­kotách, v hrůze zanaříkal a pak jenom zakoulel oči­ma, než se definitivně odporoučel do bezvědomí. Buď ze strachu z viděného, nebo díky ráně stoličkou do hlavy.</p>

<p>„Tak to bychom měli,“ zašeptala Tia.</p>

<p>„Tak to tedy ten počítač udělal sakra dobrou prá­ci,“ odpověděl na to Aldin. „Zatraceně dobrou práci. Žádný rozdfl.“ Aldinovi připadala ta myšlenka tak zábavná, <strong>že </strong>se skoro až začal hlasitě chichotat, když si pomyslel, že se ten bývalý prodavač plastocementu stane pro budoucí století cenností nějakého relikviáře.</p>

<p>„Tak co budeme dělat teď?“ zeptala se Tia.</p>

<p>Aniž by se Aldin pokusil nějak zformulovat plán, sebral plášť z Parmenionových ramen a zabalil do něj skomírající Alexandrovo tělo.</p>

<p>„Parmenionova helma <strong>- </strong>sundej mu ji,“ sykl Aldin. <strong>„</strong>A<strong> </strong>taky jeho opasek!“</p>

<p><strong>O </strong>minutu později se otevřely dveře na hlavní chod­bu a Tia vykoukla ven, vystrašená myšlenkou, že by jí mohlo čekat napřažené kopí.</p>

<p>Podívala se za sebe na Aldina.</p>

<p>„Proč prostě jenom nedopravíme náhradní Ale­xandrovo tělo teleportem? Proč se s<strong> </strong>ním musíme takto tahat?“ zeptala se Tia s<strong> </strong>nadějí v hlase.</p>

<p>„Protože teleport dokáže přenášet tímhle směrem pouze živé tkáně a to co máme na sobě. Mrtvolu do­káže poslat jenom sem a ne nazpět nebo mezi dvěma místy. <strong>K </strong>Alexandrovi ho budeme muset dotáhnout sami.“</p>

<p>„Prosím, Aldine. Corbin to pochopí, trochu na něm zapracuji. Proč odtud raději rychle neutečeme? Jestli nás tady chytí s<strong> </strong>touhle mrtvolou...“</p>

<p>„Jestli nezavřeš klapačku, tak nás chytí tak jako tak a ukřižují nás. Je ti to už jasné?“</p>

<p>„Tamhle na konci chodby je skupinka, nějak se mezi sebou dohadují,“ zašeptala Tia.</p>

<p>„Prima, tak jdeme.“</p>

<p>Aldin kopnul do dveří a zapotácel se. Díky tomu vypadla zpod pláště ruka.</p>

<p>„Pomoz mi zatraceně tu haksnu dostat nazpátek!“ zavrčel Aldin. „Nebo ti přísahám, že prásknu do tele-portu a nechám tě tu s<strong> </strong>tou mrtvolou samotnou.“</p>

<p>Tia k němu popošla, popadla ruku a pomohla Aldi­novi táhnout tělo chodbou.</p>

<p>„Ty jsi se úplně zcvoknul!“ nevěřícně zakroutila Tia hlavou.</p>

<p>„Jen klid, tohle místo je vzhůru nohama takovým způsobem, že nikdo nikdy nezjistí ani náhodou co tady děláme. Pochopil jsem, že po většinu noci nebylo Alexandrovo tělo ani stráženo. Tak to bude jedno­duché. Teď pojďme!“</p>

<p>Protože se pořád třásl z rány do žaludku, začal se navíc ještě potit, jak táhli tělo po chodbě kolem první skupinky hádajících se vojáků.</p>

<p>Makedonský strážný se na ně podíval jenom kout­kem oka. Bezvládná těla, která někdo tahal sem a tam, zde byla zřejmě na denním pořádku. Nebo alespoň v těchto zmatených dnech. Aldin doufal, že nikdo ne­bude trvat na tom, aby sundal z těla helmu a ukázal, kdo se pod ní skrývá.</p>

<p>Zatočili chodbou a výrazni po schodech nahoru do hlavního přijímacího sálu, kde ležet osamocený Ale­xandr.</p>

<p>„Hej <strong>ty </strong>tam, to je Certius?“</p>

<p>Aldin pokračoval v chůzi, ignorujíce výkřik.</p>

<p>„Povídám jesth to je Certius?“ Podsaditý důstojník jim zastoupil cestu.</p>

<p>„Ne pane,“ odpověděl Aldin s<strong> </strong>menším zakňourá­ním, obličej skloněn pokorně k zemi. „To je Aristofa-nes. Příliš přebral při zapíjení žalu. To je vše. A ještě se z toho nevyspal.“</p>

<p>S<strong> </strong>přidušenou nadávkou jim důstojník ustoupil z ces­ty a nechal je být.</p>

<p>Pak kolem nich proběhl zástup vojáků, zaslechh jenom krátké útržky jejich hovoru, ozývající se chod­bou.</p>

<p>„Machus tvrdí, že osobně tomu tlusťochovi vymlátí zuby, jeden po druhém.“</p>

<p>„Mě to je jedno, alespoň pokud je zábava s<strong> </strong>holka­mi.“</p>

<p>„No jo, všichni dobře víme, jaký druh zábavy máš nejraději, Tremenichasi.“ Zbytek oddflu se neotesaně zasmál, právě když probíhali kolem Aldina. Tia se v panice pokoušela přidat do kroku, ale Aldin ji za­držoval, aby zbytečně nepřitáhli pozornost, ale také proto, že mu docházel dech.</p>

<p>Za další minutu už buďto budou vědět, jestli je cesta k bezvládnému Alexandrovi volná, nebo jestli vojáci, kteří je měli přivést, budou mít štěstí, najdou je a spustí poplach.</p>

<p>Dostali se na poslední odpočívadlo schodiště a za-<strong>1^^ </strong>k přijímací hale.</p>

<p>Všechno kolem bylo ztichlé. Ve stínu uviděl Aldin stráž a srdce mu spadlo až do kalhot.</p>

<p>„Zastav a řekni, kdo jsi.“</p>

<p>Aldin věděl, že nemá snu na to, aby tohoto stráž-</p>

<p>ného přemohl. Bude se muset spolehnout na svého obchodnického ducha.</p>

<p>„Ach vojáku, srdce se mi rmoutí, že musím přivá­dět svého bratra v takovém stavu sem na toto místo.“ Pokusil se zvednout tělo tak, aby bylo ve tmě alespoň trochu vidět. „Rmoutí mi to srdce, samozřejmě. Ale s<strong> </strong>bratrem jsme krále následovali od úplného začátku. Pořád si pamatuji ten krásný den, kdy jej Filip při­vedl na dvůr královského paláce a my všichni jsme mu provolávah slávu. Ale teď je mrtev.“</p>

<p>Aldin se pomalu vžíval do role tak, až ucítil ve svém hlase upřímný záchvěv smutku.</p>

<p>„Já jsem mu nemohl sloužit v první hnii, protože mi schází dech, však to slyšíš,“ řekl Aldin a na důkaz lehce tuberkulózně zakašlal. „Ale můj bratr mu slou­žil celou tu dobu,“ zatřásl Aldin znovu bezvládným tělem. „Byl v Héfaistově oddfle a táhl s<strong> </strong>ním od Isu až k Indu. Tak ho ta událost zarmoutila, že se dnes v no­ci málem upil k smrti. Proto tě prosím, drahý pane, dovol nám pohlédnout naposledy na našeho krále, abychom mu mohli vzdát hold a dát poslední sbo­hem.“</p>

<p>„Mám svoje rozkazy. Místnost je zavřená. Dokáži si přestavit, že to tam asi nevoní moc krásně, v tako­vých horkách.<strong>..“</strong></p>

<p>Zároveň s<strong> </strong>tím, jak voják promlouval, ozval s<strong> </strong>v dáh opět řev hádky a štěkot rozkazů. Někdo spustil po­plach.</p>

<p>„Podívej, tohle je vše, co můj bratr u sebe má.“ Al­din sáhnul do Parmenionova pláště a vytáhl odtam­tud několik drobných měděných a stříbrných mincí. Tam kdesi v Magelanově mračnu by tohle mělo pro sběratele cenu několika tisíc katarů, což by zname­nalo asi měsíc luxusního pobytu v Quitaru, ale teď se nemohl na takové malichernosti ohHžet.</p>

<p>„Dar od mého bratra, prosím. Vezmi si to.“</p>

<p>Strážný zaváhal a podíval se na svého společníka, který stál ve stínu poblíž.</p>

<p>Muž souhlasně přikývl a strážný si<strong> </strong>úplatek vzal.</p>

<p>„Tak jděte a jděte rychle. Dej pozor, ať tam tvůj bratr neudělá žádný nepořádek.“</p>

<p>Jak mluvil, společně se svým kolegou pomalu od­cházeli směrem ke schodům, aby se podívali, jaký roz­ruch se dole děje.</p>

<p>Aldin s<strong> </strong>Tiou otevřeli dveře a vtálúi bezvládné tělo dovnitř.</p>

<p>Bylo tady teď výrazně chladněji než odpoledne, temno a tajemně. Velký sál byl prázdný a každý krok jejich sandálů zněl ozvěnou, jak táMi tělo po míst­nosti.</p>

<p>Aldin se přiblížil ke stupínku a opět se musel v du­chu podivovat přirozené kráse Alexandrova těla, osvět­leného jedinou pochodní, která mihotavě svítila u hla­vy lože.</p>

<p>Ale nebyl čas na formality, tím méně na obdiv.</p>

<p>Aldin položU tělo na stranu lože.</p>

<p>„Tak jdeme,“ sykl směrem k Tie, aby popadla Ale­xandra za nohy.</p>

<p>„Pomoz mi, Aldine. Když se z toho dostaneme, tak už nikdy...“ ChvíU zaváhala. „Co se to tu děje?“</p>

<p>„Někdo přichází. Tak rychle!“</p>

<p>Jako by zapomněl na veškerou úctu a obřadnost, Aldin sesul Alexandrovo tělo z lože.</p>

<p>Přiběhl k bývalému dodavateli plastocementu, sundal mu z hlavy helmu, plášť a opasek z těla. Vše to hodil na Alexandra. Poté silou, která jej samotného překvapila, zvednul náhradní tělo a položil tam, kde ještě před chvíli ležel Alexandr.</p>

<p>„Přitáhni ho k oknu,“ přikázal Aldin Tie a pokrý­val mezitím náhradní tělo Alexandrovou dekou. Po­kusil se ještě upravit tělo tak, aby vypadalo stejně jako Alexandrovo ve chvíli, když sem přišli.</p>

<p>„Poplach. Zloději mrtvol! Poplach!“</p>

<p>Náhle se skrze dveře prodrala jakási osoba a oka­mžitě srazUa Aldina k zemi. Ten se pokusil s útoční­kem zápasit a bušil do něj pěstmi, aby se ho zbavil.</p>

<p>„Pomoc! Poplach!“</p>

<p>Aldin si všiml, jak Tia táhne Alexandrovo bez­vládné tělo od něj, směrem k oknu.</p>

<p>„Ne ode mě, ty krávo jedna..., ale sem... ke mně!“ zařval Aldin zoufale. „Ten paprsek..., ten paprsek, pojď sem, ke mně! <emphasis>Jauůů...!“ </emphasis>vydral se zoufalý výkřik z jeho úst, když se mu útočník zakousl do lýtka.</p>

<p>Tia nakonec pochopila, otočila se a přitáhla Ale­xandra nazpět k zápasící dvojici. V dálce Aldin za­slechl další výkřiky a zvuk dupajících nohou. Další stráže se přibližovaly.</p>

<p>K čertu s tímhle maníkem, pomyslel si Aldin a když uviděl, že je Tia v dosahu paprsku, udenl do přezky svého opasku. V jediném okamžiku jej zachvátila pa­nika, protože se bezprostředně nedělo nic a on si už pomyslel, že tahle nicotná věc, na které visel jeho ži­vot jako na vlásku, se nakonec porouchala. Nakonec ho přenosový paprsek přece jenom zasáhl.</p>

<p>Až když přenos skončil, probudil se k vědomí s po­divným sykotem v hlavě. Instinktivně zkontroloval svoje tělo aby se ujistil, že nic důležitého nezůstalo na místě činu a vše je na správném místě.</p>

<p>„U všemohoucího Dia!“ ozval se výkřik.</p>

<p>„Aldine, zatraceně, ty jsi vzal toho pitomého stráž­ce s námi!''</p>

<p>Aldin až nyní pocítil sevření okolo dolní půlky těla. Odkopl útočníka a posta\ol se.</p>

<p>Byl to Parmenion. Natáhl se po odkopnutí na zem, byl v bezvědomí. Aldin si chvíli nebyl jist, zda-li to prostě nebyla poslední hodinka toho starého vojáka, nebo jestli ho zabila teleportace.</p>

<p>„Co s<strong> </strong>ním teď budeme dělat?' zeptala se Tia.</p>

<p>„To je snad fuk. Mým předmětem zájmu je pouze Alexandr.“</p>

<p>Aldin se nahnul nad bezvládné královo tělo a dotkl se opatrně jeho hrdla, aby nahmátl puls. Ten samo­zřejmě tak jednoduše hmatatelný nebyl. Tělo bylo na dotek studené a Aldin najednou pocítil strach.</p>

<p>„Pomoz mi,“ řekl směrem k Tie s<strong> </strong>úzkostí v hlase a společně zvedli Alexandra a položili jej do ošetřo­vatelské jednotky v lodi, kde ještě před nedávném le­žel dodavatel plastocementu.</p>

<p>Aldin narovnal tělo na prázdném stole a zapojil přímou monitorovací linku na skener, který umístil na Alexandrův krk ještě v jeho paláci.</p>

<p>Provedl opětovné snímkování a poté si viditelně oddychl.</p>

<p>Počítač se tiše dotázal: „Mám začít s<strong> </strong>oživováním?“</p>

<p>„Ano, ale udržuj objekt mírně pod vlivem sedativ.“</p>

<p>„U všech bohů, jsem mrtev!“ ozval se slabý pláč z vedlejší místnosti.</p>

<p>S<strong> </strong>obavou, že by dočasně přerušená šarvátka mohla pokračovat, popoběhl Aldin do otevřených dveří ve­doucích do přenosové komory a nakoukl do ní.</p>

<p>Parmenion už klečel na nohou a třásl se, v očích výraz člověka, který nechápe, kam se to dostal.</p>

<p>„Takže jsi se rozhodl následovat svého krále na onen svět?“</p>

<p>Aldin se podíval tázavě na Tiu, ale nijak jí v roz­hovoru nebránil.</p>

<p>„Rád a bez váhám,“ odpověděl Parmenion.</p>

<p>„Tak proč jsi zaútočil na posly bohů?“</p>

<p>„Ale no tak Tio, nech ho vydechnout,“ nedalo to Al­dinovi.</p>

<p>Parmenion se zběžně podíval na oba postávající ve dveřích a rychle s<strong> </strong>táhlým zaúpěním odvrátil svůj zrak.</p>

<p>„Já.<strong>..</strong>, já jsem jenom chtěl sloužit svému králi. Ne-</p>

<p>věděl jsem nic o tom, že jste byli vysláni bohy pro <strong>• </strong>Alexandra. A pamatujte si, urození, že jsem to byl já, <strong>! </strong>kdo vás k němu přivedl a <strong>že </strong>jsem to byl já, kdo vám pomáhal, když ten větší z<strong> </strong>vás byl poraněn.“</p>

<p>Aldin zatáhl Tiu ze dveří nazpět.</p>

<p>„Měli bychom jej poslat nazpátek,“ zašeptala Tia. „Když jsme zmáčkli vypínač, byl to jediný svědek, ale on si skutečně myslí, že jsme bohové. Dáme mu napít a pošleme ho zpět, přesně tam, kde jsme minulou noc přistáli my.“</p>

<p>„Nechal uniknout dva vězně,“ odpověděl Aldin. „Dostane trest, který bychom jinak dostali my.“</p>

<p>„No, myslím, že to je tvůj problém,“ odpověděla Tia. „Visel na tobě, když jsme prošli teleportem. Ne na mě, takže...“</p>

<p>Její komentář byl ale přerušen vysokým tónem lodního alarmu, který byl následován jekotem Par­meniona, který nechápal o co se jedná a měl v kaž­dém případě strach.</p>

<p>„Přibližuje se loď,“ řval interkom. „Přibližuje se loď, přibližuje se loď. Signál z neidentifikované lodi, abychom se připra\dli na prohlídku.“</p>

<p>„Kdo to sakra může být?“ Společně vběhli do řídící místnosti, jenom náhodou neupadh přes Parmeniona, který se mezitím opět natáhl na podlaze.</p>

<p>„Konstrukce lodi a pravděpodobný původ, rychle!“ zařval Aldin do interkomu a ztěžka usedl do pilotního křesla.</p>

<p>„Není možné určit,“ odpověděl počítač.</p>

<p>„Tak odsud rychle vystřel!“ šílel Aldin. „Úhybné manévry a rychle do vedlejšího časového nexu.“</p>

<p>„Přijímám zprávu z neidentifikovatelné lodi, je v galaktické standardní řeči,“ pokračoval počítač.</p>

<p>„Tak to zapni nahlas,“ zavrčel Aldin. „Myslím, že začínám tušit, kdo by to mohl být.“</p>

<p>„Zpráva pro neidentifikovanou loď, která přilétla</p>

<p>z<strong> </strong>Magelanova mračna a v současnosti je na orbitu planety Země. Máme důvod si myslet, že jste zaple­teni do ilegální činnosti, která se zabývá obstarává­ním účastníků her. Toto je loď Dozorců. Přikazujeme vám přerušit jakýkoliv pokus o útěk.“</p>

<p>„Tak už nás odsud sakra dostán!“ zařval Aldin in-terkomem na počítač.</p>

<p><strong>V </strong>tu samou chvíli se oba s<strong> </strong>Tiou ocitli přikováni do sedadel, protože pulzní motory lodi nastartovaly je­nom zlomek sekundy před tím, než se uvedly v čin­nost lodní tlumiče setrvačnosti, ale stačilo to.</p>

<p>„Vyhněte se jakémukoliv pohybu,“ ozval se počítač se zpožděním. Jak zrychlovali, byl hlas navíc posunut vlivem Dopplerova efektu.</p>

<p>„Táhněte k čertu, vy spravedliví Dozorci,“ vztekal se Aldin. „Parchanti, nikdy si nedokáží hledět jenom svého.“</p>

<p>„Loď při pokusu o únik. Takové jednání je poruše­ním zákona Dozorců. Okamžitě pokus o únik přeruš­te.“</p>

<p>„Aldine, mohli by nás střelbou znehybnit!“ ozval se Tiin vzlyk.</p>

<p>Dozorci byli rození pacifisté, ale jejich pacifismus byl šířen zbraněmi, takže Aldin věděl, že má Tia prav­du.</p>

<p>„Lodní počítač <strong>- </strong>okamžitě zavést programy pro agresivní úhybné manévrování,“ řval zoufale Aldin.</p>

<p>„Rozumím, úhybné manévry budou okamžitě pro­vedeny.“</p>

<p>Současně s<strong> </strong>tím, jak se loď začala pohybovat po ne­pravidelné trajektorii, objevil se záblesk prvního výstřelu z<strong> </strong>lodi Dozorců. Jednoduché úhybné manévry by je mohly přivést do střetu s<strong> </strong>paprskem a zabít je a Aldin věděl, že Dozorci doufali, že takováto myšlen­ka mu zabrání v manévrování. Ale on naopak doufal, že myšlenka na jejich smrt by mohla Dozorcům za-</p>

<p>bránit v opakování střelby, protože by to znamenalo riskovat „určení jejich duší“, jak to sami nazývat.</p>

<p>„Jste bezpochybně zapleteni v nelegální činnosti. Pokud ustanete s<strong> </strong>úhybnými manévry a umožníte nám vstup na palubu vaší lodi, pouze vám poskytneme po­radenskou službu, jak se příště takovému jednám vy­varovat.“</p>

<p>Ach ne, pomyslel si Aldin, Jediné, co nepotřeboval, bylo několik stovek hodin výuky morálního chování a výkladu o pošetilosti jeho konám, vedeného jedním z<strong> </strong>těch zatracených misionářů. Případně šest měsíců v jednom z<strong> </strong>jejich mírových pře výchovných center.</p>

<p>„Jděte do hajzlu,“ vyštěkl Aldin a Tia se s<strong> </strong>potěše­ním nad touto odpovědí zasmála.</p>

<p>„Přibližujeme se k prvnímu deformačnímu poh v nexu,“ oznámil počítač jakmile vyslal do éteru Al­dinovu šťavnatou odpověď, která ovšem vyvolala pou­ze další výstřel zamířený před jejich příď.</p>

<p>„Myslíš, že se nám podaří se odsud dostat?“ zepta­la se Tia. <strong>„</strong>Už<strong> </strong>jsem slyšela dost o jejich poradenské službě. Jestli by mě nutili něco takového poslouchat, tak to ať mě raději odpraví rovnou.“</p>

<p>Ve skutečnosti Aldin napůl předpokládal, že ani Dozorci by neocenili šest měsíců pobytu v její společ­nosti. Jen tak pro legraci mu rychle prolétla myslí myšlenka na kapitulaci, ale rychle ji zatlačil do po­zadí, protože vyhlídka na očekávanou provizi ze hry zdaleka převážila nad radostí z případného vítězství nad Dozorci.</p>

<p>„Jdi dozadu a připoutej Alexandra a nezapomeň připoutat i Parmeniona. Turbulence při průletu bude dost drsná, pokud poletíme touhle rychlostí.“</p>

<p>„Nejste bohové!“</p>

<p>Aldin se otočil a uviděl Parmeniona, jak stojí na svých rozviklaných nohách ve dveřích.</p>

<p>„Možná nejsme,“ odpověděl Aldin souhlasně a ne-</p>

<p>zapomněl se vrátit zpátky k řečtině, „ale nebesa, zato je tady někdo, kdo nás pronásleduje a kdo si myslí, že tím bohem je. A pokud nás tady budeš otravovat, tak tě z<strong> </strong>tohohle nebeského kočáru vyhodíme a ty jim pad­neš přímo do rukou. A teď jdi pomoct té dívce s<strong> </strong>tvým králem.“</p>

<p>Parmenion na chvíli zaváhal a pak se s<strong> </strong>pokrčením ramen vydal ven z místnosti za Tiou, která kolem něj mezitím prošla s<strong> </strong>jadrnou nadávkou na jeho adresu.</p>

<p>„Přiblížení k prvnímu nexu za deset sekund.“</p>

<p>„Loď zcela zastavit,“ přikázal Aldin.</p>

<p>„Co jsi to řekl?“ ozvala se Tia z chodby a vykročila nazpět k řídící místnosti.</p>

<p>„Zmlkni. Možná jsem se rozhodl, že život s<strong> </strong>nimi bude lepší než život s<strong> </strong>tebou,“ zařval na ní Aldin.</p>

<p>„No dobrá. Tohle ti Corbin vysvětlí lépe, stejně jako Lucianovi, pokud na mě tohle vytáhneš.“</p>

<p>„Drž hub a jdi se postarat o Alexandra, zatraceně.“</p>

<p>„Loď dozorců zpomaluje,“ oznámil počítač.</p>

<p>Aldin si všiml Parmenionova zmatem nad počíta­čovým hlasem, ale vysvětlení bude muset počkat.</p>

<p>„Přenášej, ale nezapomeň na obvyklé zkreslení hlasu, aby nebylo možné provádět identifikaci.“</p>

<p>„Pokračuj.“</p>

<p>„Pro loď Dozorců. Vzdáváme se. Náš primární po­hon se přehřál. Přijímáme vaši nabídku na pora­denskou službu, ale prosím, dostaňte nás z téhle lodi, myslím, že za chvíli vybuchne.“</p>

<p>„Jsme rádi že jste pochopili bláhovost svého jed­nání,“ odpověděl pilot Dozorců. „Zapněte všesměrový maják a připravte se na naše vylodění na vaší lodi.“</p>

<p>„Lodní navigace <strong>- </strong>připravit na plné zrychlení,“ za­šeptal Aldin.</p>

<p>„Nebude to tak špatné přátelé, již brzy budete po­těšeni z<strong> </strong>pochopení našich vyšších cílů,“ ozvalo se ještě z<strong> </strong>lodi Dozorců.</p>

<p>„No jasně, tak to mi radši polibte prdel,“ odpověděl Aldin už nahlas. „Lodní počítač — dostán nás odsud.“</p>

<p>V jediném okamžiku loď poskočná prostorem a ne­chala loď Dozorců na místě ve svém úplavu. Par­menion s Tiou se zhroutili na zem a Aldinův zrak se zamlžil, jak se přesunuli přes okraj časové deformace. I když pronásledovatelé začah rovněž zrychlovat, stačili už překročit první časový nexus a zmizeli jim z dohledu.</p>

<p>„Tak nashle, vy zelenáči!“ zavýskl Aldin spokojeně.</p>

<p>„Tak nashle, vy zelenáči?“ zeptala se Tia vyjeveně.</p>

<p>„Ach ano, zapomněl jsem, že děti už dnes nestudují v dějepise i jazykovou historii. To je pozemský termín, který znamená, že jsi z někoho udělala šaška.“</p>

<p>„No, ale teď bychom se měli zase začít věnovat na­šemu pasažérovi,“ řekl Aldin radostně. „Doufám, že skok časoprostorem mu nijak neublížil a neshodil ho ze stolu.“</p>

<p>„Král!“ ozvalo se z vedlejší místnosti.</p>

<p>Společně spěchali do místnosti, kde ležel Alexandr. Tia se zastavUa ve dveřích a zalapala po dechu a Al­din se přes ní skoro převalil.</p>

<p>„Jsem snad v království svých otců?“</p>

<p>Ležel na stole, oči otevřené a zíral na ně s údivem, jako by to bylo z nesmírné vzdálenosti. Parmenion poklekl po jeho boku, z jeho očí se linul proud slz.</p>

<p>„Myslím, že bychom měli začít vysvětlovat,“ za­šeptal Aldin a z jeho hlasu byla slyšet úcta a strach.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola </strong><strong>č</strong><strong>tvrt</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Takže nejsem mrtev?“</p>

<p>Aldin se mírně usmál a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Tak když nejsem mrtev, tak kde tedy jsem? Jsem zajatec?“</p>

<p>Aldin se znovu usmál a pokusil se nějakým způso­bem vyjádřit svou úctu, což nemuselo být moc pře­svědčivé.</p>

<p>„Můj králi, unesli tě kvůli výkupnému,“ ozval se mezitím Parmenion. „Jsou to spojenci nějakého zlého boha.“</p>

<p>„Tak jestli jsem ve spolku s nějakým zlým bohem,“ sykla Tia, „tak si buď jist, že ti uříznu nějakou velmi důležitou část tvého těla, jestli ještě řekneš nějaký takový nesmysl.“</p>

<p>Parmenion se na ní vzdorovitě podíval a začal ot­vírat svá ústa v náznaku odpovědi, ale pak se otočil a něco si pro sebe zavrčel.</p>

<p>„Nechte mne s ním o samotě, vysvětlím mu to,“ řekl Aldin mírně a stále se upřené díval do těch po-</p>

<p>divných záhadných očí, které jako by vládly nějakou hypnotickou silou.</p>

<p>„Veličenstvo!“ otočil se ještě Parmenion, připraven bránit svého krále navzdory hrozbě představované Tiou.</p>

<p>„To je v pořádku,“ řekl Alexandr opatrně. „Pokud by si přáli mou smrt, mohli to už udělat dávno. Ne­dostal bych se až sem. Jdi vojáku, je to rozkaz.“</p>

<p>Parmenion se uklonil a vyšel z místnosti, ale tón jeho mručení byl zcela zřejmý i Alexandrovi.</p>

<p>„Dobrý voják,“ řekl Alexandr a usmál se. „Tak po­vídejte, co se děje.“</p>

<p>„Mohu se tě zeptat, co si pamatuješ posledního?“ otá­zal se Aldin. „Pak bych snad mohl podat vysvětlení lépe.“</p>

<p>Alexandr se na chvíli zarazil a jeho obočí se z vrás­nilo, jako kdyby hledal v paměti něco, co již před dlou­hou dobou zapomněl.</p>

<p>„Myslím, že si pamatuji, jak jsem upadl do bezvě­domí,“ povzdechl si. „Pomalu jsem jakoby upadal do temnoty, objal mne chlad letní noci.</p>

<p>„Všechno, co se kolem mě dělo, jsem slyšel, hlasy jakoby za zdí. Všichni křičeli, že jsem mrtev a tak jsem se pokoušel jim sděUt, aby přestali hořekovat. Slyšel jsem, jak se hádají a poté spolu zápasí.“</p>

<p>Pak chvíli zaváhal a podíval se na Aldina.</p>

<p>„Beze mne zemřou. Sen o jednotě se vytratí. Musíš mne vyléčit, abych se mohl vrátit a znovu je vést.“</p>

<p>„To nemohu.“</p>

<p>„Pak zemřu. Nebo už jsem mrtev?“</p>

<p>„Ne jsi živ, Alexandře. Ale vrátit tě nazpátek — to nemohu.“</p>

<p>Aldin zahlédl v jeho obličeji záchvěv zlosti. Řekl <emphasis>ne </emphasis>jednomu z nejmocnějších lidí té doby na Zemi. Aldin si v tu chvíli uvědomil, že ta doba byla již pět tisíciletí minulostí a všichni, ke kterým Alexandr kdysi promlouval, jsou nyní proměněni v prach.</p>

<p>Alexandr se<strong> </strong>pokusil na lůžku posadit.</p>

<p>„Přikazuji ti....“ začal, ale neměl dost sil a zhroutil se nazpět rozechvělý bolestí a vyčerpáním.</p>

<p>„Musíš mi věřit, králi.“ Slova mu připadala leg­rační, ale Aldin jaksi necítil žádné rozpaky z toho, že musel používat takovéto fráze. „Kdybych jenom mohl vyplnit jakékoliv tvé přání, udělal bych to. Ale tvůj návrat možný není. Ale nemusíš naříkat, protože tvůj osud ti dal možnost dostát vyšším cílům.“</p>

<p>Alexandr se na něj tázavě podíval, trochu podezří­vavě vzhledem k tomu, co slyšel.</p>

<p>„A které světy zbývají, abych je mohl dobýt?“ za­šeptal Aldin.</p>

<p>„Cože? Co to bylo?“ zeptal se Alexandr.</p>

<p>„Jenom citát, historií připisovaný právě tobě. Ale jsi pořád ještě moc slabý a měl bys odpočívat.“</p>

<p>„Ale já musím vědět proč a jak!“</p>

<p>Aldin se mohl jenom pousmát. Bude se ho muset zeptat na Aristotela a vzdělání, které mu starý učitel poskytl. I<strong> </strong>v takové situaci se jeho mysl zaobírala hle­dáním odpovědí!</p>

<p>„Počítači,“ řekl Aldin mírně. „Pokračuj s<strong> </strong>léčbou. Mírná dávka sedativ, standardní způsob léčby a začni s<strong> </strong>programem posilovači výživy.“</p>

<p>„Beru na vědomí,“ odpověděl počítač syntetizova­ným hlasem.</p>

<p>Alexandr se rozhlédl, udiven ke komu to vlastně Aldin mluví a navíc ženským hlasem počítače. „Co to bylo?“</p>

<p>„Ještě je brzy, ještě je brzy. Teď spi.“</p>

<p>Aldin sledoval, jak sedativum rychle zabírá a Ale­xandr se zbytečně snaží o překonání své ospalosti, jako by se bál znovu zavřít své oči.</p>

<p>„Ale já musím vědět.<strong>..“ </strong>zašeptal v polospánku.</p>

<p>„Však se to dozvíš.“ Jak mu Aldin odpovídal, jeho pacient se<strong> </strong>postupně nořil do hlubokého spánku. Aldin</p>

<p>se posadil vedle něj a sledoval, jak se<strong> </strong>hruď pacienta pomalu, ale pravidelně zvedá a klesá, dech stále drá­sán těžkým zápalem plic. Lékařská robotická jednot­ka odstrčila Aldina a připevnila na Alexandrova ústa kyslíkový dýchací přístroj.</p>

<p>Aldin cítil najednou bázeň z toho, co před několika okamžiky s<strong> </strong>Tiou učinil společně. Cestoval napříč tisí­ciletími, aby zachránil jednoho z největších generálů pozemských dějin. Očekával, že se k tomuto muži bu­de chovat trochu blahosklonně, protože i beztak je dě-Ulo pět 11010:1X0' bouřlivých dějin. Ale Alexandr byl prostě legenda. Aldin přemýšlel, zda-li Gavarnianský vůdce, se kterým se má Alexandr utkat, bude vůbec schopen se mu vyrovnat. Jeho myšlenky se ovšem vrátily k příteli Zerghovi a myšlence, zda-li on cítí v tuto chvíli to samé.</p>

<p>„Nejsem si jist, že tomu rozumím, Zerghu.“ Zergh se postavil a protáhl se, jeho zrzavá kožeši­na se naježila, jak pomalu klátil svým tělem tam a na­zpět. „Musel uběhnout více než jeden den, velebený pane. Teď bys měl ale odpočívat, budeme mít ještě dost času na to, abychom si popovídaU.“ „Ne, chci to vědět ještě dnes.“ „Jsi stále ještě příliš slabý díky té otravě. Bude lepší se prospat a já se vrátím později.“</p>

<p><strong>„Ne.“ </strong>Už to nebylo pouhé konstatování, byl to roz­kaz.</p>

<p>Zergh se s<strong> </strong>povzdechem opět posadil a svému asis­tentovi naznačil, aby přinesl další pití. „Dám si taky jeden tento nápoj.“ „Ale velebený pane, mysh na svoje zdraví.“ „Myslím na své zdraví.“ Štěkavě se zasmál a Zergh se musel usmát údivem. Buď měl ten člověk vytr­valost za deset, nebo byl jenom v dehriu a brzy zem­ře.</p>

<p>„Přemýšlíš o tom, jak dokáži zůstat při vědomí tak dlouho, že?“</p>

<p>Znovu prokázal schopnost číst cizí myšlenky.</p>

<p>„Myslím, že bych si měl dávat větší pozor na to, o čem přemýšlím, když se tady kolem tebe motám, Kubare Taugu, protože to vypadá, že dokážeš moje myšlenky vytahovat přímo z<strong> </strong>hlavy.“</p>

<p>Kubar se znovu zasmál. „Kdybych nedokázal tako­vé věci, nikdy bych nežil tak dlouho, ani bych nedobyl svět. Dobyvatel musí znát svoje nepřátele, ale musí vědět ještě více, musí znát myšlenky svých přátel a do jaké míry jim může věřit.“</p>

<p>„Teď určitě přemítáš nad tím, co se dělo s<strong> </strong>tím je­dem a jak jsem se jenom mohl napít ze sklenice, kte­rou mi donesla moje družka předtím, než jsem se ode­bral do hor k meditacím.“</p>

<p>Zergh mohl jenom přikývnout hlavou.</p>

<p>Kubar se znovu usmál. „Je legrační, že se to stalo jenom před třemi dny. Tři dny a to, co můžeme na­zývat před čtyřmi tisíci let. Nyní se<strong> </strong>řítím do jiného světa, nikohv jako mrtvý muž, ale pořád živý, při­praven na další dobrodružství.“</p>

<p>Kubar zavrtěl hlavou a jeho hříva polehoučku za­šuměla. „Měl bych ti být vděčný. Samozřejmě, že je mi ctí, když se dozvídám, jaké místo mi historie přiděm'a. Ale nepřemýšlel jsi prostě někdy o tom, že bych mohl být vším tím válčením a dobýváním unaven?“</p>

<p>„Ale ty jsi dobyl celý svět a sjednotil nás,“ odpově­děl Zergh. „Jaké další činy by pro tebe mohly zname­nat výzvu?“</p>

<p>Kubar se na něj podíval a usmál se. „Vrátím se k tomu, o čem jsem zrovna hovořil. Řekl bych, že tu sklenici s<strong> </strong>jedem jsem očekával a vypil jsem ji tak jako tak.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Snad jsem byl už unaven.“</p>

<p>Zergh se na něj podíval jako by nevěřil.</p>

<p>„Nebo to byl možná test loajality. Asi víš, že jsem rád dělal takové věci, jako je test důvěry a v ten oka­mžik jsem se prostě zmýlil. Ale ne, nedokázal bych lhát sám sobě. Víš, zrovna jsem dosáhl svého největ­šího triumfu, sjednocení bylo dokončeno a já jsem věděl, že Rada dokáže vše řídit sama, když se z tohoto světa odporoučím. Tak jsem přemýšlel o slovech La-gaty, našeho největšího válečníka a básníka zároveň, který tvrdil, že je sice dobře, když po sobě člověk za­nechá na světě výraznou stopu, ale ještě lepší je znát dobu, kdy je třeba odejít. Pak ta stopa může zářit ješ­tě výrazněji.“</p>

<p>Kubar se na moment odmlčel, jako by se mu pře­trhla nit myšlenek. Zergh si přál říct něco v tom smyslu, že má pravdu, že zmizel v pravý okamžik, že se stal mučedníkem sjednocení a že jej takto završil. Legenda o něm byla vyprávěna od té doby nesčet­někrát. <strong>O </strong>tom, jak Kubar Taug dokázal sjednotil svůj národ a když byl jeho úkol splněn, vrátil se k Nevidě­nému světlu. Ale Zergh cítil, že takováto slova jako pochvala by pro někoho tak významného, jako byl právě Kubar, byla pouhou otřepanou frází.</p>

<p>Kubar se podíval znovu na Zergha a usmál se. „Tak mi pověz, jak jim říkáte?“</p>

<p>„Lidé.“</p>

<p>„Ano, lidé. Ale většina hovoří o tom jediném, o Ale­xandrovi.“</p>

<p>„Řekl jsi mi jak, ale nehovonl jsi o důvodech. Proč?“</p>

<p>Aldin ze svého kavalce poplašeně vstal a našel Ale­xandra, jak sedí na pelesti své postele a směje se na něj rezervovaným, tajemným úsměvem.</p>

<p>„Měl jsi ještě odpočívat. Tvé tělo ještě není zcela zotavené.'„</p>

<p>„Předpokládám, že moje jméno přežuo tisíriletí prá­vě proto, že jsem si nedopřál odpočinku. Nemáme moc času, Aldine. Bohové nám poskyth spánek, aby nás mobJi připravit o naši slávu. Spát znamená být mrtvý.“</p>

<p>Aldin zavrtěl hlavou a otočil se k obslužné jednot­ce, navolil kávu a nabídl také Alexandrovi.</p>

<p>Aldina překvapilo, jak rychle se ten muž dokázal přizpůsobit technologickému šoku a přijal různé po­čítače a roboty kolem sebe za samozřejmost doby s<strong> </strong>ne­dočkavou zvědavostí. Alexandrovi dělal malý problém jazykový implantát, protože helénsky pohrdal použí­váním jiného jazyka než toho svého. Ale praktičnost této věcičky jej nakonec přesvědčila. Přijal rovněž vysvětlení časoprostorových přesunů, to vše s<strong> </strong>pouhým pokrčením ramen. Jasně tak vyvrátil tvrzení a znepo­kojení několika Kohů, že šok z<strong> </strong>bezprostředního okolí ho pro hru učiní nepoužitelným.</p>

<p>Možná, že největší zdroj Aldinova zájmu bylo naučit Alexandra, jak používat historickou knihovnu a pak sledovat, jak Alexandr čte řádky, popisující jeho vlast­ní život. Jeho zuřivost nad Plutarchovými směšnými bajkami o jeho alkoholismu a prostopášnosti dlouho lomcovala celou lodí. A Aldin jej za to mohl vinit je­nom málo. Sám přemýšlel nad tím, jak by se v oka­mžiku, kdy zjistil, že jeho činy byly dějinami překrou-ceny a po celá staletí považovány za skutečnost, za­choval on.</p>

<p>„Takže nyní se tvoje otázky přesouvají směrem k budoucnosti.“</p>

<p>„Neexistuje nic jiného, než budoucnost, Aldine. Ačkoliv vím, že ty a další polobozi tvé doby mě po­važují za zajímavého, tak pochybuji, že jsi ses zamotal do problémů tohoto drobného podvodu a přemístění jenom pro svoje vlastní potěšení. A můj strážce mi sdělil, že jsme byli pronásledováni někým nebo něčím, z čeho jste měli evidentně strach i vy.“</p>

<p>Aldin cítil, jako by se Alexandrovy oči zapichovaly přímo do jeho těla. Byl to pohled, hledající pravdu a nebylo zbytí, nedalo se z toho vykroutit, protože ten muž by poznal, kdyby nehovořil pravdu.</p>

<p>„Byl jsem za tebou poslán, abych tě přesunul na ji­ný svět, kde zuří válka.“</p>

<p>„Jsem sice polichocen vaším zájmem o mne, ale opět se musím ptát, proč zrovna já. Proč ne někdo z vaší vlastní doby?“</p>

<p>„Právě proto, že jsi to ty, Alexandře. Kdybys do­kázal vy čáro vat Hektora z<strong> </strong>prachu, aby bojoval po tvém boku, neudělal bys to?“</p>

<p>Alexandr se usmál, když zmínil toho hrdinu a na­vzdory pokusu vypadat lhostejně bylo zřejmé, že byl takovýmto srovnáním poctěn.</p>

<p>„Takže vy byste si přáli pro vaši válku Hektora, je to tak?“</p>

<p>Aldin pomalu přikývl a řekl: „Beru tě do takového království, jaké před několika tisíci lety obklopovalo světy ve vesmíru. Je to místo osídlené jednou z nej­starších ras, která je nám známá pouze jako První poutníci. Má se za to, že někteří z nich pobývali na Zemi před deseti milióny let a hráli velkou roli ve zrození člověka a také Gavarnianů.“</p>

<p>„Gavarnianů?“</p>

<p>„Za chvíli. Nejprve mi dovol ti vysvětlit, kdo to byli První poutníci. Měli takovou moc, že pro své vlastní pobavení dokázali dokonce stavět světy a to takovým způsobem, jakým vy jste stavěli města. Jeden takový svět vybudovali ve tvaru prstence <strong>- </strong>prstence tak veU-kého, že povrch stovky Zemí by vyplnil jenom jeho malou část...“</p>

<p>Alexandr byl potichu a pozorně naslouchal Aldino-vě každému slovu.</p>

<p>„Dvacet pět tisíc let uběhlo od doby, kdy tento svět objevili lidé, ale byl prázdný, nebo tam alespoň nebyl</p>

<p>žádný inteligentní život. První poutníci jej zřejmě pouze vybudovah a pak své duo opustili a pokračovali dál.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„To nevíme. Nikdy jsme je neviděli, ani Dozorci je neviděli...“</p>

<p>Aldin se zarazil, protože si nepřál dostat se k to­muto tématu.</p>

<p>„Je to snad něco, o čem bys rád, abych nevěděl?“</p>

<p>„Nuže, nemusíš vědět o všem, tohle je něco z nej­méně důležitých témat, řekněme.“</p>

<p>„Nebudu tě nutit. Pokračuj dál.“</p>

<p>„Prostě a jednoduše takový prstenec postavili a pak zmizeli. Jak jsem říkal, ti kdo se na tomto místě usa-dili, ztratili během Velké války kontakt s ostatními světy. Vlastně až v nedávné době jsme tyto lidi obje-vni znovu, ale jejich moudrost a znalosti zmizely, až na ty nejzákladnější věci. Jak bych to jenom řekl, jsou takoví nějací...“</p>

<p>„Chceš říct primitivní, jako v mých dobách.“</p>

<p>„Nechtěl jsem to mínit jako urážku,“ ozval se Al­din.</p>

<p>„Já to ani tak nebral. Samozřejmě bych byl blázen, kdybych si myslel, že lidé po mé smrti přestali myslet. Samozřejmě, že pokrok musel pokračovat.“</p>

<p>„Takže to, co jsme našli, byla velice neuspořádaná civilizace, lapená ve věčné válce s rasou vetřelců.“</p>

<p>„Vetřelců?“</p>

<p>„Aha, zapomněl jsem ti vysvětlit něco, o čem jsme mluvili dříve. Vzpomínáš si tedy na to, jak jsem mlu­vil o Gavarnianech?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Mají inteligenci lidí, ale nejsou to lidé.“ „Chceš tím říct, že to je jiná rasa? Jiná stvoření?“ zeptal se Alexandr a udělal na chvíli pauzu, na tváři se mu zračil údiv. „Vždy jsem doufal, že za Bactrií</p>

<p>bych mohl taková stvoření nalézt a nyní to konečně přišlo.“</p>

<p>Aldin potřásl hlavou a usmál se. „Pokud jde o boj, o kterém jsme se zde bavn'i, tak je skoro nemožné je porazit. Chodí jako hdé a mluví jako lidé, ale jejich zjev je horší, než zjev vlka.“</p>

<p>Alexandr se na něj zvídavě podíval, jako kdyby Al­din protahoval okamžik odhalení pravdy. „Pokud jde o boj? Co tím máš na mysli?“</p>

<p>„Jednoduše to, že válka na tomto prstencovém světě je stejná, jakou ji znáš ze svých dob. Meč, luk a oštěp.“</p>

<p>„Takže tam neplatí žádný z vašich nových objevů a strojů? Jak je to možné? Člověk vždycky hledal nové způsoby, jak vést válku. Můj otec a Dionýsus ze Sy-rakus toto zjistili a využili svých znalostí k postavení strojů, které jsou schopné ničit. Proč nejsou vaše stro­je v této válce použity?“</p>

<p>„Ani my, ani Gavarniané jsme o té válce vlastně až do nedávná nevěděli. Měl bych tedy ještě říct, že zde existuje další <strong>- </strong>třetí <strong>- </strong>rasa, které říkáme Dozorci. Ti válku prostě zakázali a proto zabraňují použití no­vých strojů v tomto konfliktu, i kdybychom chtěli.“</p>

<p>„I kdybyste chtěU?“</p>

<p>„Proč bychom to totiž měli dělat? Naše stroje by pouze posloužily k tomu, aby vyvolaly masové vraž­dění a ničení. Mnohem lepší je nechat ty dvě rasy se vypořádat se svými problémy těmi prostředky, které mají k dispozici.“</p>

<p>Alexandr se usmál, jako by za těmi Aldinovými slo­vy cítil nějaký skrytý úmysl. „To je zajímavější, co?“</p>

<p>Aldin mlčel.</p>

<p>„Tak proto jste pro mě doletěli přes celá ta staletí. Chcete, abych tu válku dovedl k úspěšnému konci.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Ale já jsem pro ně cizinec. Proč by mě měh při­jmout?“</p>

<p>„Ti lidé nejsou válečníci a nejsou ani dobře organi­zovaní. Muž jako ty by mohl být schopen nalézt způ­sob, jak je dát dohromady a brzy se prosadit.“</p>

<p>„Zajímavá výzva. Takže bez titulu, jména, nebo ar­mády si mám prorazit cestu k vítězství a slávě.“</p>

<p>Aldin pokrčil rameny. „Ti lidé na planetě znají tvou minulost a ve skutečnosti obdivují i svůj vlastní starodávný původ. Pokud bys je dokázal přesvědčit o tom, kdo jsi, bylo by to mnohem lepší.“</p>

<p>„To zní jako nápady šílence,“ řekl Alexandr chlad­ně.</p>

<p>„Ale je to fantastická výzva.“</p>

<p>„Ty budeš se mnou?“</p>

<p>„Jakmile tě vysadím na kruhovém světě, tak ti, kterým říkáme Kohové, zakáží jakýkoliv kontakt s každou z bojujících stran. S vámi i Gavarniany. To bude ta výzva.“</p>

<p>„Výzva je vždy bezpečnější, Aldine Larici, pokud ji nemusíš čelit právě ty.“</p>

<p>„Takže odmítáš?'</p>

<p>„To jsem neřekl, ale je to složitý problém. Předpo­kládám, že ten malý stroj, který jsi do mě dal, mi po­může s jazykem. Ale co zvyky těch lidí?“</p>

<p>„Vysadíme tě blízko horského kmenu, který je vel­mi podoben vašim Makedoňanům. Ve skutečnosti to jsou potomci lidí, kteří žili severně a východně od Ma-kedonské říše. Ale legendy o tvých skutcích jsou jim dobře známy.“</p>

<p>„Pořád si myslím, že jsi blázen. Proč bych to měl dělat?“</p>

<p>„No, existuje tu přece jenom ta rasa Gavarnianů a také lidská čest, kterou je potřeba pozvednout. Jak víš, právě nyní jeden z Gavarnianských vůdců, který je stejně slavný jako ty, bude vysazen na druhé straně konfliktu. Pokusí se zorganizovat a vést svou rasu proti hdem z druhé strany světa. Lidé budou mít vy-</p>

<p>hodu tvého vedení a Gavarniané budou mít výhodu v brutální síle. Na jednoho Gavarniana musí být díky jeho síle obvykle dva až tři lidé, aby jej dokázali po­razit.“</p>

<p>Aldin doufal, že samotné toto místo Alexandra vtáhne do děje a proto ani nemusel dlouho čekat na odpověď.</p>

<p>„Pověz mi něco o tom Gavarnianovi, kterému budu muset čeht.“</p>

<p>„Orbitální vyrovnám s<strong> </strong>Kolbardem je hotovo, aktu­ální pozice je na obrazovce.“</p>

<p>Aldin se odvrátil od ovládací konzole a podíval se na tři osoby stojící za ním.</p>

<p>Tia se pokusila vypadat lhostejně, ale i někdo tak unavený, jako byla právě ona, nemohl být netečný k tomu, před čím právě stah.</p>

<p>Jejich orbitální dráha směřovala podél obvodu Kol­bardu. Dvě bariérové stěny někohk stovek kilometrů vysoké obkružovaly paralelně každou hranu prstence, uzavírajíce atmosféru oblasti. Jak se přibližovali k ba­riéře, Aldin přikázal lodi směřovat ke středu prsten­cové oblasti. Přelétíi stěnu a pod nimi se objevil mod­rý a zelený svět, jako kdyby pluli nad bohatou plane­tou obklopenou pruhem světla, který se oběma směry nekonečně pnul.</p>

<p>„Na zádech želvy,“ zamumlal Alexandr, „která spo­čívá na zádech slona, jenž se veze na hřbetě lva.“</p>

<p>„Co to znamená?“ zeptala se Tia.</p>

<p>„Ach, ale jenom jeden z našich učitelů se nám tak­to pokusil vysvětíit, na čem stojí svět.<strong>..“ </strong>Jeho slova se vytratila a on zavrtěl hlavou, ohromený zmatkem.</p>

<p>S<strong> </strong>neznatelným zabědováním a nadávkou na zlé čaroděje, se Parmenion otočil od pohledu, který se před nimi otvíral.</p>

<p>„Vojáku, viděl jsem tě stát u Gaugamely proti per-</p>

<p>ským válečným vozům, tak proč tě takový pohled do­káže rozházet?“</p>

<p>„Tomu jsem rozuměl, mohl jsem s<strong> </strong>tím bojovat. Ale tohle je jako zásah zlé magie.“ Zašilhal po Aldinovi, jako kdyby měl roztáhnout křídla a z jeho úst vyšleh­nout oheň.</p>

<p>„Myslím, že uvidíš ještě mnohem více,“ pozname­nal směrem k němu Aldin, pak se otočil zpátky k Ale­xandrovi.</p>

<p>„Jsi připraven na cestu dolů?“</p>

<p>Alexandr pokrčil rameny a usmál se. „Tak nějak to chápu jako dar, který mi bohové poskytli. Je to šance dokázat, <strong>že </strong>jsem tím, kým opravdu jsem. Bez mého otce, který by vytvářel základy mého úspěchu. Vybu­dovat impérium od nuly, jako to učinil on, to je sku­tečně veliká výzva. Jsem připraven.“</p>

<p>Aldin se<strong> </strong>nemohl zdržet úsměvu. Zato Parmenion se netvářil šťastně vůbec.</p>

<p>„Ale co já?“</p>

<p>„No ty tady s<strong> </strong>námi přeci zůstaneš,“ odpověděl Aldin.</p>

<p>„Nemohu jej nechat jít dolů samotného. Chci říct, <strong>že </strong>to prostě není správné. Jsem jeho věrný strážce.“</p>

<p>Aldin se obával, že tohle by mohl být problém a po­kusil se argumentovat.</p>

<p>„Gavarnian přistává také sám. Nebylo by to fér, kdyby Alexandr měl pomocníka.“</p>

<p>„A navíc jsi schoval můj meč, ty špinavý neřáde. Kdybych ho měl teď v rukou, tak bych tě.<strong>.</strong>.“</p>

<p>„Dost.“ Alexandr vykročil o krok vpřed, položil Parmenionovi ruku na rameno. „Byl° <strong>by </strong>příjemné mít s<strong> </strong>sebou alespoň jednoho svého krajana. Nedalo by se to nějak zařídit?“</p>

<p>Aldin pokrčil rameny a všechny je vyhnal z<strong> </strong>míst­nosti. Věděl, že Zerghova loď již byla na cestě, na opačné straně bariérové zdi prstence. Teď, když byli oba na svých pozicích, zahájí Corbinův signál hru.</p>

<p>Přepnul komunikaci na Gavarnianský kanál. „Al­din Zerghovi. Jsi připraven pro vysazení?“</p>

<p>„Tak tohle bude ta nejsnadnější sázka, na kterou se dá vsadit, Aldine,“ ozval se Zergh svým nevrlým hlasem. „Kubar je ještě lepší, než jsem si dokázal představit. Máš zájem si vsadit jen tak trošku mezi námi?“</p>

<p>„Řekněme deset tisíc katarů?“ nabídl Aldin.</p>

<p>Chvilka váhání. „Ujednáno. Tak co to vlastně chceš?“</p>

<p>„Jenom malý návrh,“ začal Aldin. Náhodou a zcela bezděčně jsem vzal s<strong> </strong>sebou taky jednoho strážce. Xsarnovi předložím úplný záznam toho, co se stalo, pro ověření. Zajímalo mě, jestli jsi měl stejný problém a pokud ano, možná bychom mohli pro každého na­šeho hrdinu mít společníka.“</p>

<p>„Díky bohu. Mám tady napůl šíleného kopiníka. Musel jsem ho zamknout, aby se na mě nevrhnul po­každé, když jsem před Kubarem neměl náležitý res­pekt.“</p>

<p>„Tak dohodnuto?“</p>

<p>„Dohodnuto. Vysadíme je během jedné hodiny. Oz­námím Corbinovi, že je všechno připraveno.“</p>

<p>Parmenionův počáteční entusiasmus vzal za své, když mu Tia nejjednodušším způsobem vysvětlila, jak teleportační systém pracuje. Podíval se pokradmu na Alexandra a pokusil se zamaskovat svoje obavy.</p>

<p>Aldin přišel k Alexandrovi a nabídl mu svou ruku. Alexandr ji přijal a pevněji sevřel.</p>

<p>„Nechť tví Bozi dohlížejí na tvé kroky a přinesou ti slávu.“</p>

<p>„Ano, sláva.“ Alexandr se znovu usmál. „Celý svět. Jenom doufejme, že bude souhlasit s<strong> </strong>mými metoda­mi.“</p>

<p>Tia vešla do místnosti z komunikačního centra a přikývla. Právě byl vydán signál.</p>

<p>S<strong> </strong>pokynem ruky se Aldin otočil a aktivoval tele-port. Světlo zablikalo, ozval se<strong> </strong>krátký třesk a oba dva cestující zmizeli.</p>

<p>Aldin stál chvíli tiše, cítil se<strong> </strong>unaveně trochu pro­vinile, že k Alexandrovi nebyl více upřímný a nevy-světhi mu skutečný motiv, který jej přivedl na Kol­bard. Ale to už vlastně nebyla jeho věc. Byl čas, aby se vydal na novou Corbinovu jachtu, která kotvila u jed­né ze sto kilometrů vysokých věží řídících na prsten­cové planetě počasí. Ta hra mohla trvat rok nebo více, ale už nyní se sázky jenom hrnuly.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kapitola p</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Mám strach, pane.“</p>

<p>Alexandr se otočil na Parmeniona a usmál se. Al­dinova loď byla už dávno pryč a oni celé hodiny stou­pali k vysokému hřebenu hor. Parmenion lapal po de­chu a pot se mu po těle jenom řinul, smáčel mu tuni­ku a kožený pancíř.</p>

<p>Alexandr se na chvíli zastavil, aby se zhluboka na­dechl a vydechl. Pociťoval přitom skutečný zázrak. Už dlouhou dobu, od chvíle, kdy mu šíp při jedné z bitev roztrhl plíce, mu dělalo dýchání obtíže. Aldinovy zá­zračné přístroje jej však nějakým zázrakem dokázaly zcela uzdravit a alespoň za to mu byl vděčný.</p>

<p>„Čeho se bojíš, Parmenione?“</p>

<p>„Podívej se na slunce, pane. Vůbec se nepohybuje. Proto se nehýbá ani čas a my jsem tady navždy uvěz­něni.“</p>

<p>„To je zajímavá logika. Zní jako euklidovská logi­ka. Ale pamatuj si, že my nekráčíme po našem světě, ale po jiném, takže se neboj.“</p>

<p>„Kráčíme po jiném světě,“ zamumlal si Parmenion, „a on mi říká, abych se ničeho nebál.“</p>

<p>Alexandr se znovu podíval do slunce. Bylo tak div­né - bylo to slunce, ale jiné. Světlo bylo ostřejší, troš­ku bělejší, pomyslel si. A znovu musel zápasit se svým vlastním strachem.</p>

<p>Byl společníkem strachu. Ostatní nikdy nevěděh, nikdo z nich nikdy nevěděl a on by jim nikdy ani ne­řekl, jaký strach vždy ve svém vlastním srdci cítil. Ale samozřejmě, nikdy by jim to říci ani nemohl, protože opak musí být součástí jeho legendy - Alexandr, který se nikdy nebál. I zde na planetě, kterou lidé nazývali Kolbard - celou nekonečnost daleko od domova.</p>

<p>Ale co je vlastně nyní doma? Co dělá Roxana, nebo nenarozený potomek? Jeho mysl pátrala minulostí, překlenutou vlastní smrtí v komnatě babylónského paláce.</p>

<p>Musel se svým vzpomínkám skoro usmát. Byli to vlci, vyhladovělí vlci, kteří se jako odpoutaní od ře­tězu postavili do cesty každému, kdo by bránil roz­květu jeho slávy a uskutečnění snů. A nakonec je zpoza clony svého komatu slyšel, jak se otočili jeden proti druhému, rovněž jako vlci, kteří přišli o vůdce smečky. Udělali by to všechno znovu, dokud by nebyl ustanoven nový vůdce, který by je sjednotil.</p>

<p>Ale teď z nich všech zbyl jenom prach, jména je­nom se stínem jeho vlastní slávy.</p>

<p>Od té doby uběhlo pět tisíc let. Zavrtěl nevěřícně hlavou, cítil se udolán vlastními myšlenkami. <emphasis>Pět tisíc let. </emphasis>Znovu se podíval na oblohu, jako kdyby tam od­někud mohl zahlédnout svůj svět a znovu získat rov­nováhu a pochopení všech <emphasis>proč, </emphasis>která se za tu dobu stala.</p>

<p>Pět tisíc let. Ten tlouštík, Aldin, mu řekl, že všech­no se nyní děje 150000 světelných let daleko. Pokusil se mu dokonce vysvětlit, co ta čísla a slova znamenají,</p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" />ale pro Alexandra to nemělo význam. Jako obvykle zatlačil tu myšlenku do pozadí. Kdykohv se<strong> </strong>před ním objevilo něco, co nedokázal pochopit, chvíli se myšlen­kou zabýval, ale když nepřicházela odpověď, odsunul ji ze své paměti, dokud se neobjevil na místě nebo v době, která mohla řešení takové otázky napomoci.</p>

<p>Nyní se před ním objevila mnohem bezprostřed­nější starost. Nové dobrodružství začínalo a on chvíli přemýšlel o všech těch neobvyklých okolnostech. Jaká byla skutečná příčina toho, co Aldin činil? Jistě, zájem o jeho osobu musel být jenom součástí. Pravým důvo­dem bylo jistě něco jiného. Cítil, že jím však nebyl úkol sjednotit hdi na této planetě a vést je proti ná­jezdníkům. Kdyby Aldin a polobozi zvaní Kohové chtěli, tak by se vylodm' na této planetě se vší pompou a fanfárami a vyhnah by barbary během nekouká dní. Ale místo toho jej tady pod rouškou tmy vysadih, jako by si Aldin přál, aby to nikdo nikdy nezjistil. Ale to ta­ké nebyl vlastní cfl.</p>

<p>Alexandr na chvíli zpomalil svůj krok a prohlížel si kopce kolem. Země nebyla ani trochu podobná Bact-rii. Vysoké hory byly mírně zalesněné a na vrcholech posypané sněhem. Svěží vzduch, čistý jako v Bactrii, ale nikoliv tak žhavý a vlhký jako v Babylóně. Přímo před ním se tyčila hora vysoká tak, že si to nikdy ani nedokázal představit. Vysoká jako monstrum, rostou­cí přímo do nebes, přející si dosáhnout toho podivného slunce. Aldin mu vysvětloval, že hora se používala ja­ko přístav pro velké lodi, které pluly po nebi a také ja­ko věž pro chlazení vzduchu a vyrovnávání teploty. Podobné hory se prý rovněž vyskytovaly na druhé straně prstence.</p>

<p>Taková věc byla však mimo Alexandrovo chápání a proto pouze doufal, že První poutníci, jak je nazval Aldin, byli skutečně bozi, nebo alespoň jejich děti. Jak sledoval obrovitou horu, nazval ji v duchu Olymp.</p>

<p>Aldin mu řekl, že k ní místní obyvatelé shlíželi jako ke svatému místu a že jí obklopovalo deset nebo více vesnic. To, co vypadalo jako malý kousek odsud, však bylo ve skutečnosti padesát nul daleko. Byla to věrná replika první hory a poté následovaly ve stejných od­stupech ještě další čtyři. Aldin tvrdil, že v oblasti kolem prvních tří věží žilo několik stovek tisíc oby­vatel. Ale daleko za ní, na severním okraji prstence, byla pouze bída a zmar, nežilo tam nic, kromě ně­kolika poustevníků nebo banditů. Další tři věže se na­cházely v oblasti obývané stvořeními, kterým Aldin ří­kal Gavarniané. Podíval se na chvíli tím směrem a<strong> </strong>doufal, že uvidí náznaky přítomnosti jejich hlavního města na pobřeží oceánu, směrem, který jeho smysly považovaly za západ. Z<strong> </strong>takové vzdálenosti mohl vidět pouze lesk oceánu, zastíněný vysoko plovoucími mra­ky, které se pomalu vlekly po obloze od tří vzdálených věží.</p>

<p>Stovky mil odtud, pravděpodobně východním smě­rem, kterým se vydali, se objevila růžová stěna, která dosahovala téměř k nebi. Aldin Alexandrovi vysvěthl, že stěna se vytvářela v pravidelných obdobích, jinak by větry vznikající na ohromných otevřených plochách mohly být příčinou vzniku takového počasí, které by bylo mnohem horší, než s<strong> </strong>jakým se Alexandr setkal na otevřených pláních střední Asie.</p>

<p>Když si znovu uvědonňl co se mu přihodilo, vzrů­stal v něm nepříjemný pocit, který však jeho discipli­novaná mysl odsunula stranou. Pokud by se jej přece jenom kdy zmocnil strach z neznámého nebo z nebez­pečí, nikdy by nemohl převzít vládu impéria, ani by na tomto světě nemohl vybudovat impérium nové. Po­díval se přes rameno k západu a uviděl stejnou stěnu, která ale směřovala od jihu k severu. Najednou mu připadala mnohem blíže.</p>

<p>Svět, na kterém se nacházel, byl zakřiven spíše</p>

<p>vzhůru než dolů a<strong> </strong>proto horizont nemizel. Parmenion byl tím pohledem zprvu vystrašen, ale již si na to po­malu zvykal. Musel, jak zjistil -jinak by se zbláznil.</p>

<p>Není to dobrá země pro falangu, zjistil Alexandr. Byla drsná a hornatá, protkaná úzkými roklemi a<strong> </strong>str­mými vrcholy holých skal. Aldin mu řekl, že krajina se v této oblasti velmi měnila, protože První poutní­ci měli zcela evidentně zánbu tvořit zemi bez logiky a vedeni pouze svými rozmary sázeh v divokém zmat­ku jeden kus země vedle druhého. Jediný den pocho­du na jih by je přivedl do otevřených plání plných ne­uvěřitelného bohatství. Ty však byly obsazené někým jiným, proti komu měl vést místní lid.</p>

<p>A poté jej ohromná další myšlenka, jejíž hloubku si s<strong> </strong>hrůzou uvědomoval: on sice jeden svět dobyl, ale První poutníci podobný svět dokázali postavit.</p>

<p>JPane, poslouchej!“ ozval se Parmenion za jeho zá­dy.</p>

<p>Alexandr otočil hlavu a <strong>ze </strong>strany na stranu se<strong> </strong>roz­hlédl naslouchaje všemu, co se kolem dělo. Pak to uslyšel <strong>- </strong>vzdálený zvuk, o kterém si nemohl být jistý, jestii ho skutečně slyšel, nebo si ho vymyslel.</p>

<p>Podíval se na Parmeniona a očima jej žádal o po­tvrzení.</p>

<p>„Znít to jako výkřik,“ zašeptal Parmenion. „Lidský výkřik.“</p>

<p>Alexandr pokrčil rameny a začal sundávat luk, který mu Aldin dal. Po chvíli jej vyzkoušel. Zdál se být dobrý jako scythijská zbraň, možná ještě lepší, protože byl vyroben z kovu, pravděpodobně z kalené oceU. Znovu musel zavrtět v údivu hlavou.</p>

<p>Vytáhl z toulce šíp a podržel jej na prstu, aby vy­zkoušel jeho rovnováhu. Byl lehoučký, na konci opa­třený čtyřmi zpětnými háčky. Taková přesnost, po­myslel si Alexandr. Kolik by asi stálo vyrobit takovou zbraň v Makedonii.</p>

<p>„Půjdeme?“ podíval se Alexandr na svého průvodce s<strong> </strong>úsměvem.</p>

<p>„Ale pane, není to přece náš problém.“</p>

<p>„Ale je, Parmenione. S<strong> </strong>těmi lidmi se dříve nebo později musíme setkat. Vytáhni meč, pokud ti ještě nezrezl a pojď se mnou.“</p>

<p>Řekl to s<strong> </strong>mírným sarkasmem v hlase a zahanbený Parmenion se rychle vydal za svým králem.</p>

<p>Nikdy jsem si nepomyslel, že takto povedu svou jednočlennou armádu, usmál se Alexandr v duchu. Ale někde se začít musí, tak proč ne tady? Jak zjistil, tak čím skromnější začátky, tím větší sláva na konci. Pokud přežije.</p>

<p>Přežít -již teď byl legendou, jak si<strong> </strong>přál. Tohle do­brodružství bylo pouhou odměnou navíc, jako kdyby se bohové rozhodli postavit jej před ještě větší a obtíž­nější výzvu. Možná to tak bylo, bohové ho dále zkou-<strong>86^ </strong>Nad tou myšlenkou se musel usmát.</p>

<p>Pokud tomu tak mělo být, tak doufal, že je nezkla­me.</p>

<p>Jak se Alexandr přibližoval k vrcholu kopce, křik byl stále hlasitější. Přikrčil se k zemi a opatrně se při­blížil k linii hřebenu, pohybujíce se od balvanu k bal­vanu.</p>

<p>Znovu se ozval výkřik. Tento byl vysoký a naplně­ný panikou a hrůzou. Náhle si uvědomil, že vstupovat do boje stylem, kterým se přikrádá zloděj, nebylo hod­né krále. Postavil se a vyrazil kupředu, jako kdyby jen díky jeho pouhé přítomností cosi zlého na druhé straně mělo strachem zmizet.</p>

<p><strong>„U </strong>všech bohů!“ vykřikl Parmenion.</p>

<p>Alexandr znovu ucítil v hlase svého společníka strach. Stejně ho cítil i ve své duši. Ale nyní to nebylo jako dříve. Alexandr se vždy obával svého otce, ale­spoň na počátku a teď se obával své chyby. Nikdy se ale neobával boje. Teď však ano.</p>

<p>Výkřiky byly lidské, to bylo jisté a byly zachváceny panikou. Důvodem těch výkřiků bylo něco, co v jeho očích připomínalo noční můru.</p>

<p>To stvoření se trochu podobalo vlkovi. Bylo i ne­bylo lidské. Bylo takové, jako by tato dvě stvoření někdo spojil dohromady do jedné bezbožné bytosti. Tvor jel obkročmo na něčem, co vzdáleně připomínalo nezkroceného koně.</p>

<p>Na podobném koni bylo usazeno dalších půl tuctu těch tvorů a Alexandr mohl slyšet jejich, jakoby triumfální řev. Každý z<strong> </strong>nich měl u sebe oštěp a jeh bok po boku, zbraně skloněné k zemi. Jeden z nich nesl pod paží lidskou bytost, která byla právě zdrojem oněch výkřiků.</p>

<p>Alexandr zjistil, že ty výkřiky nebyly známkou bo­lesti, ale vzteku. Byla to žena, která řvala kletby na muže, kteří v dáli utíkali. Pak si uvědomil, že rozumí tomu, co ta žena křičí, i když to nebylo řecky nebo persky, ani v žádném dialektu, který znával. Aldinův implantát vykonal dobrou službu a proto Alexandr rozuměl každému slovu a rozuměl i strachu v hlase mužů, kterým žena spflala.</p>

<p>Před jejími únosci utíkalo na půl stovky mužů, všichni zachváceni panikou, odhazujíce své rozvikla-né oštěpy, aby se dokázali dostat z dosahu příšer co nejrychleji. To všechno Alexandr zahlédl v krátkém okamžiku. A také okamžitě pochopil, co musí učinit.</p>

<p>Ještě jednou natáhl svůj luk, aby otestoval jeho kvality. Sáhl do toulce a vytáhl jeden z těch báječných šípů. Usadil jej do luku, znovu natáhl a vystřelil na jednu z příšer.</p>

<p>Věděl, že to byla vlastně jenom zkouška. Ten oka­mžik však rozhodl o tom, že stvoření svůj hněv obrátí ihned proti němu.</p>

<p>Šíp vyletěl <strong>— </strong>jako blesk na svou smrtící cestu. Jed­no ze stvoření zasáhl do zad a propíchl cosi, co vy-</p>

<p>padalo jako pancíř. S<strong> </strong>vysokým pronikavým výkřikem se jezdec naklonil kupředu, zásahem zvednut ze sed­la. Koni pod ním se podlomily nohy a svezl se na stra­nu.</p>

<p><strong>V </strong>tu chvíli už byl na cestě druhý šíp, zacflený. Ten zasáhl druhé stvoření nízko do zad, ale měl na něj stejný účinek. Ostatní si konečně uvědomili, co se děje, zpomalili jízdu a otočili se<strong>, </strong>aby čelili neviděnému trýzniteli.</p>

<p>„Myslím Parmenione, že bys měl tasit svůj meč a při­pravit se na kavalerii.“</p>

<p>Pokynu nebylo potřeba, protože Parmenion již tasil. <strong>V </strong>druhé ruce držel oštěp, postavil se po boku Alexandrovi a poklekl na jedno koleno. Oštěp zapřel do země, takže pokud by se našel kůň dost bláhový na to, aby se k němu přiblížil, napíchl by se na hrot.</p>

<p>Parmenion se třásl strachem. Stál sice již v mnoha bitvách, proti mnoha jezdcům, ale nikdy proti koni, který byl tak strašně vysoký.</p>

<p>Na cestu se vydal třetí šíp, ale minul svůj cíl, pro­tože když Alexandr vystřelU, bytost se na svém koni sklonila. Síp zmizel v dáli.</p>

<p>„Pane, jeden z<strong> </strong>nich má také luk,“ vykřikl Parme­nion a Alexandr náhle zjistil, že jeden z tvorů se za­stavil a právě vytahoval svůj luk.</p>

<p>Další šíp. Tento skoro vymrštil jednoho z<strong> </strong>tvorů ze sedla, až mu luk vypadl z rukou na zem.</p>

<p>Zbývající tři bytosti na vteřinu zaváhaly, jedna z nich, která vezla zajatkyni, ji pustila na zem, aby s<strong> </strong>hromovým spíláním mohla svého koně vést proti ne­bezpečí.</p>

<p>„Podívej, podívej, jak je pomalý,“ zajásal Alexandr. „Působivý, ale strašně pomalý. Sloni Pontuse byli mnohem horší.“</p>

<p>Stvoření napřáhlo svůj oštěp, nastavilo svůj štít jako ochranu a vyrazilo vpřed. Celou tu dobu ze sebe</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" />vydávalo ječivý skřek, ze kterého vstávaly vlasy hrů­zou na hlavě.</p>

<p>Alexandr zasunul do luku další šíp, ale pak poode­šel několik kroků vpřed a zastavil se jenom kousek od hrotu Parmenionova oštěpu.</p>

<p>„Pane, střílej,“ vykřikl Parmenion. „Můžeš dostat jednoho nebo dva, než se k nám přiblíží!“</p>

<p>„Chci se na to dívat,“ řekl klidně Alexandr. „Je to skoro krásné.“</p>

<p>„Pohled na naši prolitou krev nebude tak nád­herný, ani v nejmenším.“</p>

<p>Ale Alexandr jej ignoroval, uchvácen pozoruhod­ným okamžikem. Stvoření dorazilo blíž, nyní stálo mezi třásněmi, které splývaly dolů z okraje sedla ko­ně, který se teprve nyní zblízka zdál skutečně impo­zantní, i když bylo zřejmě, že se nedokáže pohybovat rychleji, než cvalem. Hrudní pancíř jezdce vypadal celkem kvalitně, ale nebylo to nic jiného než obyčejný kožený kabátec.</p>

<p>„Pane, prosím, zastřel jej!“</p>

<p>„Ještě chvíli.“</p>

<p>Stvoření se stále blížilo, takže kromě řevu jezdce bylo nyní slyšet i funění koně a chrastění jezdcovy vý­stroje. Tvor, jako by cítil, čemu je nucen čeht, se v sed­le postavil, aby ukázal svůj vzdor.</p>

<p>Alexandr zavrtěl hlavou a poté natáhl luk. Jeho protivník zvedl svůj štít, aby si chránil bok a tvář.</p>

<p>Luk zasvištěl a řev ustal. Kůň nyní už bez jezdce procválal kolem Alexandra. Zastavil se až o pár metrů dál, jako by chtěl sledovat boj, který se tu ještě bude odehrávat.</p>

<p>Alexandr se podíval na zbývající dva bojovníky, kteří potichu sledovali probíhající boj. Vykročil tucet kroků vpřed a odhodil svůj přehoz stranou, aby uká­zal své bronzové a stříbrné brnění a nechal je zazářit poprvé v odrazu světla slunce jiné planety.</p>

<p>„Jsem Alexandr, známý jako Veliký. Syn Filipův, kdysi vládce poloviny známého světa.“</p>

<p>Odložil svůj luk a <emphasis>tsLsU </emphasis>meč, který mu dal Aldin. Cítil, že je krásně lehký, dobře vyvážený, lepší, než se kdysi cokoliv dalo získat u aramejských zbrojířů. Uvě-donul si skutečnost, že Aldin dal na čepel vygra-vírovat všechny jeho tituly a jména, místa všech jeho největších vítězství. I po pěti tisících let si to dějiny pamatovaly. Ještě se na okamžik pokochal pohledem na to, jak meč zářil ve světle a znovu pozdvihl zrak k nebesům. Pak se otočil ke zbývajícím protivníkům. Jeden z nich stál vzpřímený ve třmenech a držel na­přažený oštěp. Jeho pokřiky unášel vítr a Alexandr si všimnul, že ten tvor mlmá! k němu, ale slova pro něj nic neznamenala. Byl zklamán, že Aldin se o tohle ne­postaral.</p>

<p>Předpokládal, že to byla součást celé té výzvy a v odpověď se vydal k nepřátelům, směrem z kopce. Jakmile se však dal do kroku, oba dva bojovníci se otočui a ujížděli pryč.</p>

<p>Když dosáhli hřebene protějšího kopce, na moment se otočili a pak konečně zmizeli za obzorem.</p>

<p>„Pane, to byly nádherné výstřely. Ale co to bylo za ďábla?“</p>

<p>Parmenion popošel k jednomu z mrtvých těl a Ale­xandr se k němu připojil. Šíp projel krunýřem jako máslem a snadno prorazil jezdcův hrudník. Nechápali sice s čím to vlastně před chvilkou bojovali, ale Ale­xandr věděl, že odvaha byla bezpochyby jednou z vlast­ností, které tato stvoření měla dostatek. Bojovníci věděli, že je čeká smrt, ale přesto ujížděli stále ku­předu, zvednuti v sedlech, dokud je nesrazil Alexan­drův šíp.</p>

<p>„Jestli je tohle to, čemu zde budeme muset čelit, pak máme bezpochyby hrozivé nepřátele.“</p>

<p>„A jestli tihle zbabělci jsou těmi, které budeš, pane,</p>

<p>muset vést,“ zamumlal Parmenion a ukázal směrem, kterým utekl hlouček mužů, „pak vás bezpochyby čeká moře práce.“</p>

<p>Alexandr poklekl k jednomu z tvorů. Byl o polovi­nu vyšší než on, od hlavy až k patě pokrytý jemnou černou srstí. Znovu měl pocit, že se dívá na člověka, ale byl to člověk jenom napůl a napůl to byl vlk. Vzal ho za stále ještě teplou ruku, prozkoumal jeho prsty, které byly skoro jako lidské, kromě neobvykle dlou­hého palce, který mu rostl na opačné straně dlaně.</p>

<p>Podíval se do bojovníkovy tváře. Oči stále otevře­ny, orientálního vzhledu. Uši skoro na vrcholu hlavy čněly z obou stran kožené helmy. Pancíř byl udělán kvalitně, ale rozhodně to nebyl kov, všechno bylo ko­žené. Alexandr se dotkl jeho víček a zavřel je. Pak se postavil, zvednul ze země svůj plášť a položil jej na bojovníkovo mrtvé tělo.</p>

<p>„Úctyhodný nepřítel,“ řekl Alexandr obdivně a po­díval se na svého společníka.</p>

<p>„Parmenione, myslím, že je čas, abychom se vydali na schůzku s našimi budoucími přáteli.“</p>

<p>Parmenion jenom nejistě pokýval hlavou. Tento muž, povolaný bohy, neměl nejmenších pochyb, ne­položil ani jednu otázku. Už teď věděl, kdo je na tom­to místě kdo.</p>

<p>Kůň mrtvého bojovníka stál stále na místě, kde se zastavil poté, co Alexandr jezdce sestřelil a oba je sledo­val. Alexandr k němu natáhl ruku a začal se k němu přibližovat. Kůň se splašil a udělal pár kroků nazpátek.</p>

<p>„Parmenione, podej mi jeho plášť.“</p>

<p>Alexandr si vzal plášť, který Parmenion vytáhl zpod těla padlého nepřítele a přehodil si jej přes sebe. Udělal někoUk pomalých koleček kolem koně tak, aby vítr přinesl k jeho nozdrám pach bývalého pána.</p>

<p>Kůň stál nyní klidně.</p>

<p>Alexandr se k němu přiblížil zepředu, natáhl zno-</p>

<p>vu ruku a pomalu jej pohladil po hlavě. Po několika minutách se začal pomalu sápat do sedla a neustále ho přitom uklidňoval.</p>

<p>Kůň byl vyšší, než jakýkoliv jiný, kterého Ale­xandr předtím ve svém životě viděl. Skoro tak velký jako roční slon. Madlo sedla bylo dost vysoko nad úrovní jeho očí a proto měl co dělat, aby na něj vůbec dosáhl. Kůň se snažil trošku uhýbat, ale Alexandr se již vyšplhal dostatečně vysoko.</p>

<p>Zhluboka se nadechl a půvabným pohybem přehodil jednu nohu přes sedlo. Kůň se začal vzpínat a Alexandr se pevně držel, aby jej nesetřásl. Dosednutí do sedla mu dělalo problémy, protože hřbet koně byl dost široký.</p>

<p>„Pane, pokus se dát nohy do těch kožených smy­ček,“ poradil Parmenion.</p>

<p>Alexandr se podíval na bok koně a uviděl smyčky, o kterých Parmenion mluvil. Byly moc nízko. Pak ale uviděl popruh, kterým se třmeny nastavovaly.</p>

<p>Kůň se stále vzpínal i když Alexandr dotahoval a zápasil se třmeny, snažíce se dostat v sedle do rovné pozice. Nějak cítil, že je pozorován a proto Alexandro­vi připadalo, že pád z koně by znamenal ztrátu jaké­hokoliv mystického postavení, které si tu možná za tu chvíli získal, pokud vůbec. Třmeny byly konečně do­taženy na správnou délku a tak konečně zasunul svou nohu dovnitř. Na druhé straně teď již snadněji udělal totéž a konečně se pohodlně usadil v sedle.</p>

<p>Ucítil, jak má najednou koně v moci, jak začíná po­slouchat a vnímat pohyby jeho těla. Najednou mu to všechno připadalo snadné, tak proč by on nebo někdo z důstojníků jeho budoucí kavalerie neměl tato stvo­ření využít? Vzal do rukou otěže, postavil se ve třme­nech a s jistotou v rukách přitáhl uzdu, aby dal zvířeti najevo, kdo je tady pánem.</p>

<p>Pak se dal do kroku s lehkým stiskem stehen a mír­ným pobídnutím zvířete do slabin. Po všech těch scyt-</p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" />hijských koních a nejlepších perských chovech, byl tento tvor bohužel příliš pomalý, ale Alexandr tušil, že hromadné svazky tisíců takových zvířat by mezi nepřátele zasely paniku - stejně jako se to kdysi po­vedlo Pontovým slonům Pochopů, že tohle zvíře bylo nejlepším spojením obou Mělo sice hrozivou masu slona, ale lepší pohyblivost a možnost ovládám, navíc se asi dokázalo uživit samo o sobě a nevyžadovalo hromadu krmení každý den.</p>

<p>Rozjel se rychleji směrem k Parmenionovi a zavo­lal na něj „No tak, Parmenione, lepší jezdit na Bu-cephalovi, než chodit pěšky „ Na Alexandrově tváři se objevil náznak úsměvu</p>

<p>„Pořad ti chybí, že ano1?“ zeptal se Parmenion, spíš jako starší bratr, než podřízený voják svého velitele Protože stejně jako mnoho jeho nyní vzdálených spo­lubojovníků, i Parmenion si pamatoval Alexandra ja­ko mladého kloučka, který jezdil na ramenech jedno­ho z jejich spolubojovníků jako na kom Muže, který ho nosil přes stovky plání, aby nakonec zemřel u In­du Pořád si také pamatoval svého velitele, připomí­najícího spíše boha než vůdce, který hlavu toho umí­rajícího muže svíral ve sve náručí a plakal jako malý chlapec, který přijde o milovaného psa Jeho vzpomín­ky se mu musely zračit ve tváři, protože Alexandr při­kývl a na chvíli se odvrátil</p>

<p>„Jeho duše se vrátí, aby mi zde sloužil ve chvíli, kdy ho budu potřebovat,“ řekl Alexandr. „Teď mi to připomíná doby, kdy jsem jezdJ na Bucephalovi Tak vylez nahoru, ty sentimentální starý blázne Jedem za těmi zbabělá a uvidíme, kde se skrývají“</p>

<p>Parmenion přijal nabídnutou ruku svého krále, vyšplhal na podivného koně a usadil se za ním Byl vystrašený tak, že se to am nedalo popsat, ale nedal to na sobě znát</p>

<p>„Když mluvíme o těch zbabělcích, viděl jsi tu</p>

<p>dívku? Kam zmizela? Alespoň ta měla kuráž, aby jim nadávala „</p>

<p>„Ne, pane Neviděl jsem <strong>ji </strong>Zmizela v tom největ­ším zmatku.“</p>

<p>„Mám takový pocit, že je pořád někde nablízku. Takže se měj na pozoru <strong>„</strong></p>

<p>Společně se<strong> </strong>vydali na cestu, vysoko do kopců, s<strong> </strong>cflem najít ty, kteří tak zbaběle utekli před hrstkou nepřátel</p>

<p>„Cítíš to, Parmenione?“</p>

<p>„Není to tak hrozné, jako v Babylóně, pane, ale i<strong> </strong>tak to hrozně smrdí“</p>

<p>Už pěknou řádku hodin stoupali do kopců, smě­rem k velké hoře. Alexandr však nedokázal odhad­nout kolik, protože to bylo skoro nemožné <strong>- </strong>stíny se nikdy nezkracovaly, ani neprotahovaly a ohromný krystalicky bflý kruh slunce visel přímo nad hlavou zcela nehybně. U každého z horizontů viděl modroze­lený pás, protažený nahoru jako rohy, mizící v září­cím světle Na obě strany se táhla bflá bariera o které Aldin tvrdil, že brání vzduchu, aby unikl z planety. Pochopíl, ale pořád tomu nemohl uvěřit</p>

<p>I<strong> </strong>ty velké vysoké kopce byly postaveny a utvořeny jako by boží rukou Připadal si, že tohle bude muset jednou přisoudit zvrácené nebo šílené povaze stvoři­telů, jinak by ztratal všechnu vlastní perspektivu By­lo to království vytvořené dalšími bohy, podobným je­ho vlastními. Jako jeho předkům, kteří stvořili Make-donskou říši a ohromnou Persn.</p>

<p>Cesta po které se ubírali, se zužovala tak, že se na ní vešh nakonec jenom dva koně vedle sebe</p>

<p>„Jestli na nás čeká nějaká nepříjemnost, tak se to stane tady,“ poznamenal Alexandr</p>

<p>Parmenion napřímil svůj oštěp, zatímco Alexandr si<strong> </strong>sáhl pro šíp do toulce Když ho vytahoval, ze sou­těsky proti mm se ozval šelest a pote zvuk rohu</p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /><image xlink:href="#_6.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„Nuže, nepřijeďme sem jako zloději,“ poznamenal Alexandr a popohnal koně do cvalu.</p>

<p>Nicméně v soutěsce nikdo nebyl, ale bylo tam vidět mnoho stop po kvapném úprku. Všude kolem leželo poházeno několik kopí a mnoho štítů.</p>

<p>„Ach ti psi, zase zbaběle utekli,“ zakřičel Parme­nion.</p>

<p>„Může to být léčka. Vždycky si vzpomeň na Scy-thijské.“</p>

<p>Jeli vpřed ještě jednu zákrutu na cestě, až Ale­xandr zastavil Bucephala, jak koně pokřtil.</p>

<p>Stezka končua kousek před nimi primitivní ka­mennou palisádou, která byla zpevněna hradbou z kůlů. Alexandr se rozhlédl kolem a zjistil, že se do-staU do malého údolí zelených pohček a kvetoucích ovocných zahrad. Pole vypadala dobře obdělávaná. Jestli nic jiného, tak tihle hdé vypadali, že jsou dob­rými farmáři. Bylo zde mnoho vonících květin, ale nejvíc zde bylo cítit smrt. Na palisádách leželo na­píchnuto na kůlech několik těl v různém stádiu roz­kladu.</p>

<p>„Stejně jako starý dobrý domov,“ poznamenal Par­menion s<strong> </strong>úsměvem ve tváři.</p>

<p>Alexandr souhlasně zamručel a Parmenion ucítil v jeho hlase náznak neh'bosti. Muž vsedle před ním nařídil stejný konec nesčetným tisícům svých nepřá­tel a teď nemohl pochopit jeho náhlou přezíravost. Ja­ko kdyby cítil emoce, obrátil se Alexandr v sedle.</p>

<p>„Je tu další nepřítel. Jací blázni by se mohli zabíjet sami mezi sebou jako.<strong>..“</strong></p>

<p>Jeho slova byla náhle přervána divokou kakofonií troubení na rohy, které způsobilo, že se Bucephalas poněkud splašil a zafrkal strachem. Jako v odpověď zpoza hradeb zasvištěla salva vystřelených šípů.</p>

<p>„No, alespoň mají lučištníky,“ zakřičel Alexandr do troubení rohů a zároveň s<strong> </strong>Parmenionem před sebe</p>

<p>zvedli štíty. Šípy v bezpečné vzdálenosti prosvištěly kolem nich, aniž by způsobily zranění jim nebo jejich koni.</p>

<p>Alexandr se postavil ve třmenech a natáhl svůj luk. Zamířil vysoko a šíp vyletěl s<strong> </strong>šepotem nad obran­ný val a zmizel daleko za ním.</p>

<p>Zpoza zdi se ozvaly výkřiky údivu obránců, kteří stále zůstávah skrytí. Nicméně salvy šípů se už ne­opakovaly.</p>

<p>Alexandr ze svého vzpřímeného postoje ve třme­nech zakřičel: „Jsem Alexandr,“ a doufal, že implantát v jeho hlavě bude fungovat. Slova se v jeho hlavě zfor­movala, on je vyslovil, ale nebyl si stále jist tím, co ve skutečnosti znamenala.</p>

<p>„Slyšel jsem o vašem utrpení z rukou těch kreatur, kterým říkáte Gavarniané. Já, Alexandr, známý jako Veliký, král makedonský, pán všech Řeků, král králů vší Persie a takových krajů, jako je Indus a Východní moře, jsem byl k vám vyslán ze světa, kterému se kdysi říkalo Země.“</p>

<p>„Ach tak, jen pokračuj,“ ozval se výsměšný křik.</p>

<p>„Tvrdím ti, že jsem to viděl, zaHl čtyři z nich,“ ozval se jiný hlas z pevnůstky. „Viděl jsem ho, jak vy­střelil.“</p>

<p>„Ten muž je blázen,“ odpověděl první hlas. „Podí­vej se na něj.“</p>

<p>„Jestli si myslíš, že je blázen,“ ozval se vysoký hlas zpoza Alexandra, „tak pojď ven a řekni mu to do tvá­ře.“</p>

<p>Alexandr se otočil, aby se podíval směrem, odkud se ozvala poslední věta. Hlas patřil dívce.</p>

<p>Vykročila směrem k němu, aniž by se na něj po­druhé podívala. Byla oblečena jednoduše do tuniky, která skoro dosahovala k jejím kotníkům a byla svá­zána u pasu tkanou šňůrou. Její blonďaté vlasy visely ve dvou silných copech, které spadaly po jejích značně</p>

<p>zaoblených prsou. Rysy měla lehké <strong>— </strong>oválnou tvář a vysoké, vystouplé líce. Ostrý pohled, který očekával vždy odpověď, vyznačující se úctou.</p>

<p>„Alespoň mě zachránil,“ zakřičela přes zeď. „To je více, než na co jste se zmohli vy, blázni.“</p>

<p>„Ale Něvo, co jsi mohla čekat? Bylo jich šest!“</p>

<p>„Otevřete bránu, pitomci!“</p>

<p>„Ale Něvo, co bude s<strong> </strong>ním?“</p>

<p>Podívala se na Alexandra, jako by ho viděla po­prvé.</p>

<p>„Většina z nich jsou naprostí pitomci,“ zamumlala a poté se odvrátila.</p>

<p>„Zabil čtyři Gafy,“ zařvala znovu směrem k pev-nůstce. „Co myslíte, že bychom měli udělat? Pustit jej dovnitř a uctít jej, jak si skutečně zaslouží.“</p>

<p>„Pokud to uděláme,“ ozval se další sarkastický hlas zpoza zdi, který jako by mluvil pohrdavě s<strong> </strong>dítě­tem, „a Gafové se o tom dozví, tak tu budou za chvil­ku. Dostanou jeho i nás. Už<strong> </strong>teď je na jeho hlavu vy­psaná odměna, to vám říkám.“</p>

<p>„Tak dost těch nesmyslů, zatraceně, povídám, pusťte nás dovnitř!“</p>

<p>Otočila se nazpět k Alexandrovi a usmála se.</p>

<p>„Ale jestli je na tvou hlavu vypsána odměna pane,“ vložil se do věci Parmenion, „tak jak jenom můžeme těmhle zbabělcům věřit? Zabijí nás třeba ve spánku.“</p>

<p>„Velitel města se zapřísahá vaší ochranou,“ odpo­věděla Neva, jakoby uražená jeho poznámkou. <strong>„</strong>A<strong> </strong>slo­vo lidí z rodu Risů je zákonem.“</p>

<p>„Pokud je na mou hlavu vypsána odměna,“ pozna­menal Alexandr, „tak přináším do vašeho sídla roz­broj.“</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ odpověděla Neva. „Můžeš ales­poň tyhle lidi vycvičit k boji proti našim sousedům, Kievantům.“</p>

<p>„Myslel jsem, že vašimi nepřáteh jsou Gavarniané.“</p>

<p>Neva ukázal na zahnívající těla napíchnutá na ků­lech. „Tohle jsou Kievanté. Gafové nám platí za kaž­dého, kterého jim přineseme.“</p>

<p>„Myslím pane, že práci už máš nalinkovanou do­předu,“ ozval se Parmenion potichu.</p>

<p>„Doveď mě k vůdci,“ řekl Alexandr unaveně. „Chci s<strong> </strong>ním mluvit o Kievantech a Gafech.“</p>

<p>„Ale s<strong> </strong>tím už mluvíš. Jenom to neříkej mému strý­ci. Ten cvok si pořád myslí, že to je on, kdo tu vládne!“ odpověděla s<strong> </strong>úšklebkem Neva a pak se otočila.</p>

<p>„Tak už otevřete ty zatracená vrata, vy blbci. Nebo se vyšplhám přes hradby a někomu osobně uříznu koule a s<strong> </strong>tím co zbude, nakrmím Gaíy.“</p>

<p>„Amazonky,'„ zahořekoval Parmenion. „Bůh zatrať Aldina Larice.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola </strong><strong>š</strong><strong>est</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Pánové,“ řekl Aldin, „první sázka je pět celých pět ku dvěma na Alexandra.“</p>

<p>Aldin se otočil od obrazovky, přikročil k oknu, kte­ré se rozprostíralo po celé délce místnosti a<strong> </strong>poskyto­valo panoramatický pohled na celý Kolbard pod nimi. Pohled byl tak ohromující, <strong>že </strong>od něj nedokázal dlou­hou dobu odtrhnout oči. Ten svět stovky kilometrů pod ním. Plodná pole držená Gavarniany byla nalevo. Dobře obhospodařovaná zelená pole a<strong> </strong>lesy, protkané půl tuctem řek tekoucích do ohromného vnitrozem­ního moře. Lesknoucí se otevřená oblast dosahovala skoro až<strong> </strong>k moři a<strong> </strong>vytvářela přirozenou hranici mezi západním koncem gavarnianských zemí a<strong> </strong>kopcovitou krajinou v držení lidí. Milión let větrné eroze odervalo vrchní půdu a<strong> </strong>odkrylo vnitřní konstrukci Kolbardu, holý vyleštěný kov, poušť.</p>

<p>Vpravo se strmě vzhůru vzpínaly kopce a<strong> </strong>hluboké soutěsky obsazené lidmi. Skoro přímo pod sebou viděl místo, kde jenom před pár hodinami vysadil Alexan-</p>

<p>dra. Rychlé poklepání na klávesnici po jeho boku mu ukázalo obrazovku s vysokým zvětšením, s pohledem natočeným jedním z dálkově řízených robotů, urče­ných k monitorování celé akce. Na chvíli Alexandra sledoval, stále ohromený tím, co právě dokázal. Pak se otočil od obrazovky a podíval se opět na Kohy v ří­dící místnosti.</p>

<p>Corbinova jachta, <emphasis>Pán her, </emphasis>byla zakotvena v doku postaveném v jedné zřídících věží Kolbardu. Kromě monitorovacího a řídícího vybavení zasazeného do stěny vypadal zbytek místnosti jako stará lovecká bouda, případně hráčský klub několika postarších džentlmenů. Nábytek byl polstrovaný kůží, stěny vyleštěné do vysokého lesku byly vyrobeny z týkového dřeva importovaného z jednoho z těch tropických farmářských světů. I když loď byla více než rok stará, již teď byla načichlá familiární mužskou vůní dra­hých doutníků, kvalitního brandy a kůže. Samozřej­mě, celá loď byla předmětem závisti ostatních Kohů a Corbin tímto zase jednou glorifikoval svou schop­nost přehrát své obchodní rivaly.</p>

<p>Obslužný robot dělal tiše svou práci a nabízel Ko-hům pití.</p>

<p>„Vynikající, můj drahý Aldine,“ řekl Corbin a v je­ho hlase bylo slyšet radost nad dobrým začátkem celé akce. „Samozřejmě vynikající. Alexandr je přesně ta­kový, jak jsem si myslel...“</p>

<p>„Takový, jak jsem si myslel... a ještě mnohem více,“ skočil mu do řeči Zola, který se objevil po Al-dinově boku. „Myslím, že jsem udělal chybu, když jsem na počátku vsadil proti němu. To už neudělám.“</p>

<p>„Styk člověka s člověkem je jedna věc,“ vložil se do řeči Bukha, stále otočen k obrazovce ukazující plane­tu. „Ale říkám vám jedno. Přijde na první setkání Ga­varnianů s lidmi a to ukáže, jak bude vše prosté. Ale­xandr nebo žádný Alexandr.“</p>

<p>„Ale viděl jsi to z dálkového skeneru,“ odpověděl Corbin vyrovnaně. „Skohl jako by nic čtyři ze tvých chvástavých Gavarnianů, srazil je ze sedel, aniž by mu zkřivili vlásek.“</p>

<p>„Víš,“ přišel Zola k Bukhovi a položil mu ruku na rameno, „možná tví válečníci nejsou jednoduše úplně mrtví.“'</p>

<p>Bukha se na něj trochu s úšklebkem podíval a v kout­cích úst se mu objevily tesáky.</p>

<p>Zola udělal pár kroků doprostřed místnosti. „V kaž­dém případě není důvod, proč se kvůli tomu chovat barbarsky.“</p>

<p>„To ani v nejmenším, to ani v nejmenším. Samo­zřejmě, žádné nepřátelství.“</p>

<p>„Pánové, první část sázek právě končí,“ přerušU je Aldin. „Můžete si svoje účty upravit na hlavním sáz­kovém terminálu. Jak je obvyklé, naši hostitelé, Koh Corbin Gablona a Gavarnian Bukha Taug, poskytují pohoštění na menší oslavu.“</p>

<p>„Už jsou nějaké zprávy od Zergha o vysazení Ku-bara Tauga?“ zeptal se Sigma.</p>

<p>„Vysazení proběhne během nekouká málo minut,“ odpověděl Aldin. Když se Kohové vydah ke stolu na­plněnému nejlepšími delikatesami, které se v Magela­nově mračnu dají nalézt a který přijel neslyšně do místnosti, rozhostila se okolo tlumená konverzace. I Xsarn se k jejich hodování přidal, zanedbávajíce pro jednou svou dietu. Rád si pochutnal na tom, o čem Xsarnové tvrdili, že je nevařené jídlo.</p>

<p>Kubar Taug se podíval přes rameno a uviděl svého průvodce, který nesl Votu, stříbrnou tyč, která byla znamením úřadu, který si před tisíci lety sám přisou­dil. Ale to byla minulost ztracená v prachu. Před čtyřmi tisíci let. jak tvrdil Zergh, vše zmizelo. Nebyli už ani jeho přátelé, ani desítky tisíc jeho nepřátel,</p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" />velkých hráčů a účastníků dramatu nazývajícího se sjednocením světa <strong>— </strong>všechno byl prach.</p>

<p>A jeho sourozenci, jeho tři bratři, kteří zemřeli před ním. Cliarn byl mrtev již dlouhou dobu. Nebo to bylo čtyři tisíce let? Odvrátil se od svého průvodce a<strong> </strong>zavřel oči. Jeho tři bratři, společně s<strong> </strong>bolestnými myšlenkami, zapírali jeho duši. Stejně jako to bylo se všemi Gavarniany. Stejně jako všichni ostatní Gavar­niané, i on přišel na svět současně se třemi bratry a jednou sestrou. Ale bratři jej opustih jako první, aby čekali v Bindě, hale klidného odpočinku a touhy. Če­kají zde na něj do doby, než se k nim přidá a všichni čtyři budou opět spojem, aby mohla pokračovat jejich cesta k Neviděnému světlu.</p>

<p>Ach, mí bratří, pomyslel si smutně. Jak dlouho jste na mě čekali? A jak dlouho na mě ještě budete čekat? ČekaU jste v tichu celé věky, sledovaU, jak se ostatní shledávají s<strong> </strong>ostatními, ale nemohli se mě dočkat? Báli jste se, že se nikdy nepostavím do Brány světla? Nebo vaše duše šly po celé ty věky v mých stopách? Dostalo se vám oddechu? Přivedl Cliarn, jehož oči se v oka­mžiku smrti smutně dívaly do mých, své bratry, kteří zemřeli tak mladí, s<strong> </strong>sebou?</p>

<p>„Cliarne, promiň mi,“ zašeptal neslyšně, stejně jako si šeptal podobné věci tisíckrát předtím, když pu­toval po nebesích do tohoto nového světa. Do tohoto nového světa. Otevřel oči a znovu se podíval na cizí slunce, které jej oslepovalo bflou září, místo aby hla­dilo rubínovým plamenem jemu známého domova. Odvrátil se od toho pohledu a podíval se na horizont, zakřivený v dáh na obě strany. Dva rohy modrozelené barvy s<strong> </strong>občasnými proužky hnědé.</p>

<p>To, o čem Zergh mluvil, by odpovídalo západnímu směru. Tam mohl vidět tři vznášející se hory, které vypadaly, že se objevují téměř nad hlavou, i když ve skutečnosti byly desítky mil daleko. Za ním byly ještě</p>

<p>tři další, jedna jakoby vystupovala z rozlehlého moře. Město, ke kterému nyní kráčel, spočívalo na úpatí ho­ry, kterou si již nazval Valdinca, Hora duchů. Až bude tahle událost, tahle výzva za ním, vystoupá na vrchol hory, pokud je taková věc vůbec možná. Pak uvidí, kde byly ukotveny ty ohromné vesmírné lodě. Tam doma také kdysi putoval po obloze, protože to bylo v dobách, kdy během jeho vlády vzlétly k obloze prvně balóny. Vyhrál s<strong> </strong>jejich pomocí velkou bitvu u Hedy, díky taktickému překvapení. Možná by tohle byl způ­sob, jak dosáhnout vrcholu hory. Až jednou skončí s<strong> </strong>touhle záležitostí.</p>

<p>Až bude jednou konec... Usmál se sám svým myš­lenkám. Jak často, jak často jenom přemýšlel o otáz­ce, která zněla úplně stejně: Až tomu bude jednou ko­nec... Během nejtemnějších dnů páté koalice, nebo během exilu, během stovek bezesných nocí. Jak často smi o počátku, kdy byl jenom on a jeho tři bratři, spo­jeni jako jeden člověk, pospolu.</p>

<p>Ale jeho bratři byli nyní prach. Jeho sestra také, stejně jako jeho děti. To vše byla cena za dobytí světa. Znovu se podíval na Pagu a Paga měl opět ten výraz vyjadřující obavy o svého pána.</p>

<p>Byl to jeho dobrý průvodce. Panoš, kterého Kubar vždy žádal, aby se neostýchal nosit svůj titul, který si za svoje věrné služby zasloužil. Byl to právě Paga, který mu nejednou zachránil život, když už zbývalo jenom pár posledních věrných, štvaných jako lovná zvěř, opovrhovaných <strong>- </strong>když byla štvanice spíše krva­vou zábavou mocných, kterým se tehdy postavili. To bylo před mnoha lety, kdy byl v nejlepším období své­ho života a kdy zorganizoval skupinu asi sta lidí ze své vesnice, aby se společně postavili mocným toho světa a zbourali zakotvený pořádek nevolnictví a vrch­nosti. Ano, Paga byl poslední z jeho vynikajících spo­lečníků.</p>

<p><image xlink:href="#_8.jpg" />Zde je opravdu na místě slovo vynikající. Když by­la dlouhá bitva za sjednocení u konce, jak moc si zvykl toto slovo používat. Vynikající, to bylo slovo, které museli dát pozůstalým. Tak, aby to slovo usnad­nilo lidem nést břemeno svobody. Lidem, kteří se mu­seli vyrovnat se sjednocením světa, s rovností lidí v jedné jediné třídě svobodných osobností - se sjedno­cením, které muselo být zaplaceno krví několika ge­nerací.</p>

<p>Znovu se podíval na svět, o kterém mu jeho smysly říkaly, že je nějakým způsobem pozadu oproti světu, ze kterého přicházel. Zde se horizonty prostě nechova­ly tak, jak by měly. Ale i tak bylo jeho jméno ucho­váno po pět tisítiletí, stejně jako pověsti o tom, jak po poslední bitvě a smrti Cliarna odešel na horu Val-dinca a pak na věky zmizel, aby se připojil ke svým předkům.</p>

<p>Usmál se. Jeho zmizení bylo posledním činem sjednocujícím hd pod jeho polobožskou legendou — a on tady teď stál, o celé věky později a ti cizí hdé jej žádadi o to, aby své skutky zase opakoval. Jeho nej­vzdálenější potomci jej o to žádah. Ti, kteří dokázali cestovat ke hvězdám. Jak o tom snil kdysi i on.</p>

<p>Usmál se na Pagu a navrhl, aby si chvilku odpoča­li, protože jak tvrdil Zergh, vysadil je nedaleko od frekventovaných stezek, kde často chodívaly hlídky, takže zdržení nebude hrát velkou roli. Hlídky velkého pána — jenom ta myšlenka jej dokázala roztřást a ro-zesmutnit. Protože i když jeho jméno potomci ne­zapomněli, jeho odkaz ano. Jeho jméno znamenalo uskutečněné sny, které přetrvávaly věky. Ale pak se vše vytratilo a vše se vrátilo ke starému. Znovu se objevná mocná vrchnost, stejně jako nevolníci, váleč­níci a utiskovaní.</p>

<p>Ctili jej, ale zapomněli, co znamenal. Prorok Jesh-da měl pravdu, když tvrd^ že prokletím proroků je</p>

<p>vidět do budoucnosti a vidět právě to, co ostatní vidět nemohou a tak si nechat mnohdy zlomit srdce. Takže ted“ bude mít šanci začít vše znovu. Tady, na tomto novém světě, kam jej přivedli přátelé Gavarniané na palubě vesmírné lodi plné zázraků. Chvíli o tom ještě uvažoval a měl pocit, že mu přece jen neřekli vše, když se s ním loučili. Ale to se dozví až tehdy, když bude jeho úkol u konce.</p>

<p>Povzdechl si, když si uvědomil, co se bude muset stát. Zergh mu řekl, že staré společenské zvyklosti neplatí, zato platí ty, které byly všeobecně přijímány před sjednocením Gavarnianů. Bylo to jako by jeho potomci, tito jeho následovníci, vrátili vše do starých dob. Proto se bude muset prohlásit za toho, kdo je znám z legend a pak to bude muset vše dokázat - a na to všechno se musí důkladně připravit.</p>

<p>Se zaviněním svých hedvábných šatů si Kubar Taugh kleknul do prachu na kraji cesty a zaujal polo­hu, ve které mohl snadno rozjímat. Paga, jeho pra-porečník a nosič zbraní, poklekl kněmu. Nemuseli čekat dlouho.</p>

<p>Oba uslyšeli v dálce rytmický hluk. Znělo to jako poklus zvířat, která kdysi používali k dopravě a k ta­hání nákladů. Ale jeho potomci na tomto světě pře­vzali zvířata, která používali lidé a pouze je odchovali do větších rozměrů.</p>

<p>Kubar zavřel oči, přemýšlel nad každým náde­chem vzduchu, který natáhl do plic. Pak se podíval směrem ke zdroji toho zvuku a poprvé pochopil, že toto bude více než osudová <emphasis>výzva. </emphasis>Přibližující se jezdci se dostali blíže</p>

<p>„Hej ty, šedosrstý, stojíš v cestě poslovi Taugů.“</p>

<p>Kubar neodpověděl. Jeho vlastní jméno zdědil vládce tohoto světa, ale tak nyní nemohl reagovat na urážku. Pouze rukou Pagovi naznačil, aby se zdržel jakékoliv reakce.</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" />„Povídám, stojíš v cestě.“ Hlas muže zněl impul­zivně, jako by se cítil uraženě protože mu Kubar ne­odpověděl. „Ušetřím tě, protože jsi starší než já, ale uhni stranou, nebo zapomenu na svůj rod a postave­ní.“</p>

<p>Kubar se stále nehýbal. Pouze zavřel oči.</p>

<p>Uslyšel, jak ten člověk seskočil ze svého osedlané­ho zvířete, jeho pancíř zařinčel a boty ztěžka dopadly na tvrdou kamenitou zem.</p>

<p>„Pokud čekáš na svůj konec, starce, nebo jestli se chceš připojit ke svým bratrům, pak ti budu muset pomoci ve splnění tvých přání.“</p>

<p>Kubar uslyšel, jak muž vytahuje z pochvy meč a<strong> </strong>zároveň, jak se<strong> </strong>Paga zhluboka nadechuje.</p>

<p>„Já ti ale přikazuji pouze jednou,“ pronesl Kubar potichu. „Protože já jsem Kubar Taug, který k vám přišel po generacích zapomenutí, aby vás znovu sjed­notil.“ Jak mluvil, pomalu vstal a podíval se směrem k válečníkovi, který se k němu mezitím přiblížil s<strong> </strong>me­čem vytaženým do jedné třetiny z pochvy. Byl to starý válečnický postoj, známý jako Macna, který se<strong> </strong>po­užíval při výzvě k boji s<strong> </strong>někým, o jehož společenském postavení si válečník nebyl jist. Takže se zdálo, že sta­rá zbytečná etiketa alespoň zčásti přežila svou dobu, pomyslel si Kubar Taugh.</p>

<p>Válečník se usmál a řekl: „Jsi šílenec a lžeš a jako takový musíš zemřít rychle, protože nepatříš do žádné společenské třídy. Připrav se na smrt.“</p>

<p>Jaknnle válečník vyslovil slovo „lháť, Paga vyrazil kupředu, ale i tak bylo pozdě.</p>

<p>Jedním rychlým pohybem Kubarův meč vylétl z<strong> </strong>pochvy. Aniž by se výraz na válečníkově tváři mohl změnit z<strong> </strong>úsměvu na bolestný škleb, usekl mu Kubar hlavu, která se s<strong> </strong>duněním odkutálela stranou. Lad­ným pohybem pak zasunul meč zpět do pochvy a zno­vu se uvelebil v pokleku. Pak klidně pozoroval zvět-</p>

<p>sující se kaluž krve, tryskající z bezvládného mrtvého těla.</p>

<p>Paga se podíval na hrůzou znehybnělého posla, kterého mrtvý válečník doprovázel a který se zatím držel hodně vzadu.</p>

<p>„Jak daleko je ten, kterého ten muž nazval vaším Taugem?“</p>

<p>„Půl tuctu soumraků odtud, ale jeho bratr je vzdá­len méně než jeden soumrak.“</p>

<p>Soumrak? To bylo něco, o čem se Zergh při vyprá­vění o tomto světě ani nezmínil, Kubara zajímalo, jak dlouho tato časová jednotka vlastně trvá.“</p>

<p>„Tak jeď a oznam mu,“ zakřičel na něj Paga, „že mocný Kubar Taug se vrátil, aby znovu vedl tento Hd na cestě ke sjednocení.“</p>

<p>Posel se značně nevěřícně na Pagu podíval.</p>

<p>„Jeď, nebo se budeš také muset postavil mému meči.“</p>

<p>„Už jsem od tebe, starce, co vypadáš tak podivně, viděl dost. Vypadáš tak podivně, že další podivnost v mém vyprávění bude vypadat normálně,“ prohlásil posel. „Předám ten vzkaz.“</p>

<p>Pobídl své zvíře a projel kolem svého mrtvého spo­lečníka.</p>

<p>Paga cítil na rameni lehký dotek a zachvěl se, pro­tože ho to vytrhlo z meditace.</p>

<p>JVÍyslím, že chápu termín „soumrak“,“ řekl Kubar zamyšleně.</p>

<p>Paga si všiml, že byla vzbuzena zvědavost jeho pá­na a proto k němu popošel, aby se mu opět postavil po boku.</p>

<p>„Všimni si, Pago, že teď je větší šero. Ale na obloze nejsou žádné mraky, stejně jako předtím. Už jsem si toho všiml před nějakou chvilkou, když se ochladilo. Všiml sis toho také?“</p>

<p>„Ano, je větší šero,“ přitakal Paga vzrušeně. A zno­vu vzhlédl k podivnému bflému slunci, které stále vi­selo přímo v nad hlavníku, ve stejné poloze, jako před</p>

<p>011^.</p>

<p>„Umírá?“ zeptal se vystrašeně Kubara a rozhlédl se kolem sebe a pokusil se ovládnout svůj strach.</p>

<p>Kubar se lehce usmál. „Astronomie nebyla tvůj ko­níček, že ano, můj oddaný bojovníku. Pamatuji si, že moji pozorovatelé noci tvrdili, že některé z hvězd svítí jasněji a některé méně jasně. Tento svět, jemuž říkají Kolbard, tedy jak mu říká Zergh, neotáčí svou tvář pryč od slunce, ale nicméně jistá forma noci zde na­stává tehdy, když světlo tohoto slunce vybledne, ne-boli se znatelně setmí, nastane soumrak.“</p>

<p>Kubar se podíval na cestu do míst, kde jim posel zmizel z očí.</p>

<p>„Říkají, že je vzdálen méně než jeden soumrak, proto musíme předpokládat, že se vrátí poměrně brzy. Doufám, že nebudeme muset absolvovat ještě jedno takové zbytečné představení, že jedna lekce už jim stačila.“ Jak mluvil, tak se Kubar postavil a upřeně se znovu podíval na mrtvé tělo u svých nohou.</p>

<p>„Také doufám, že tím nebudeme muset projít zno­vu. Myslím, že ti, na které tu čekáme, už přicházejí,“ odpověděl Paga vyrovnaně. Ukázal dolů na stezku, kudy se vydal posel. Tajně se obával, že bojovníci z to­hoto světa si budou myslet, že jsou skutečně blázni a jedna krvavá ukázka bude následovat druhou, do­kud nebudou mrtví oni dva, nebo všichni ti válečníci.</p>

<p>Bylo pro něj stále matoucí, že horizont na této pla­netě nebyl v podstatě horizontem. Ale Kubar viděl, kam Paga ukazoval - na zatáčku, která ústila smě­rem k nim.</p>

<p>„Musím víc přemýšlet, než něco učiním,“ řekl Ku­bar potichu a vrátil se do pokleku.</p>

<p>„Teď jsou mrtví dva,“ řekl Paga zamyšleně, když se k prvnímu mrtvému tělu dokutálela hlava druhého válečníka a jeho krev zkropila půdu okolo, již tmavě zbarvenou sraženou krví první Kubarovy oběti.</p>

<p>Z<strong> </strong>kruhu válečníku čekajících opodál se ozvalo mu­mlám.</p>

<p>^Jsem Kubar Taug a tím, že se tady s<strong> </strong>vámi bavím, se<strong> </strong>snižuji k odpovědi, ale musím vám podat vysvětlení. Nejsem šílený. Pouze šílenec by lhal těm, kterým chce pomoci. Alespoň tak to bývalo v mých dobách. Nebo Ga­varniané degenerovali už do té míry, že to nechápou?“</p>

<p>Na svou otázku znal odpověď už dlouho, protože Zergh mu řekl, že pravidlo o tom, že členům svého klanu musí válečník říkat vždy pravdu, překonalo celá tisíciletí a bylo dodržováno dodnes. I<strong> </strong>zde, na Kol­bardu. I<strong> </strong>přes myšlenky, které jeho ústa vyslovovaly prostřednictvím tlumočnického implantátu, mohl cí­tit, že původ některých slov může být i dnes vysle­dován až ke kořenům, které sahaly do jeho doby. Byly zde odkazy na povrchní znalost slov, jejichž kořeny mu známy nebyly, ale tlumočnický implantát dokázal zvládnout i je. Pouze vnímal, <strong>že </strong>tato slova mají po­někud cizí původ.</p>

<p>Padesát válečníků stojících v kruhu, který je mezi­tím obklopí zůstávalo naprosto tiše. Všichni byh ob­lečeni do stejných lakovaných pancířů, jediná rozdú-ná barva na jejich oblecích byla červená na stuhách, kterými svazovali své tlusté copy. Kubar věděl, <strong>že </strong>je­den z nich musí být oním klanovým vůdcem, ale bylo pro něj výzvou zjistit, který to vlastně je. Bez pohybu začal sledovat a zkoumat jednoho po druhém. Většina se při pohledu do očí od něj odvrátila, někteří se sna-žili oplatit mu upřený pohled stejnou mincí a někteří se odvrátili ještě než se jeho pohled k nim přiblížil. Ale koutkem oka zjistil, že většina válečníků pomalu, ale jistě vzhlíží k jednomu z<strong> </strong>nich.</p>

<p>Ten ovšem jako klanový vůdce vůbec nevypadal, alespoň ne podle svého oblečení nebo výstroje. Musel si získat moc spíše svou inteligencí a důvtipem než silou, pomyslel si Kubar a bude mít asi dost silnou družinu ochránců, kteří ho budou bránit.</p>

<p>„Obracím se na vůdce, kterého jsem mezi vámi za­hlédl,“ řekl Kubar mírně a pokusil se podívat se tomu pravému přímo do očí. „A na základě jeho moudrého úsudku musíte vy všichni rozhodnout, zdali je potřeba další smrt, abych prokázal svou pravdu.“</p>

<p>Vůdce zasupěl a popohnal své zvíře blíže k němu. „Viděl jsem a nebudu tě nazývat lhářem, ale takovéto tvrzení...“ Jeho slova vyzněla do ztracena.</p>

<p>Kubar nehybně čekal s Pagou po boku. Ten držel důstojně jeho prapor jako symbol vysokého úřadu.</p>

<p>„Chápu tvou nedůvěru a nijak ti ji nezazlívám, protože jsi moudrý a proto máš správný úsudek abys mohl vést svůj lid.“</p>

<p>Ve výrazu klanového vůdce cítil úlevný povzdech. Kubar se chtěl vyhnout další konfrontaci a dalšímu krveprohtí - obzvláště pak s jejich vůdcem. Alespoň pro tuto chvíli.</p>

<p>„Pojezme něco a promluvme si, až bude soumrak. Pak možná oba uvidíme cestu ke světlu.“</p>

<p>S třetí dávkou <emphasis>musy </emphasis>se napětí mezi nimi začalo uvolňovat. Byl cítit uklidňující účinek mírně narko-tického nápoje protékajícího jejich hrdly.</p>

<p>Vůdce seděl na složitě tkaném koberečku a sku­pina se obklopila zástěnou z bledě zelené látky, zdo­bené jediným vzorkem a to drobnou modrou květi­nou.</p>

<p>Nepadlo mezi nimi jedno jediné slovo, protože ten, kdo by promluvil jako první, by ztratil tvář a tak každý popíjel s pohledem upřeným do země, aby se</p>

<p>vyhnul přímému pohledu z očí do očí, což by mohlo být považováno za <emphasis>výzva.</emphasis></p>

<p>Kubarovi tohle připadalo jako celkem zajímavá hra, protože takový rituál byl v jeho dobách téměř stejný — až na jednoduchou skutečnost, že on i kla­nový vůdce měli jemně zježenou kůži na svém těle, jenom trochu, aby byla znát jejich klidná jistota. Ne moc, aby se to nedalo interpretovat jako znak ne­přátelství a ne moc málo, aby se to nedalo považovat za znak podřízenosti v přítomnosti vznešenějšího pro­tivníka.</p>

<p>Nakonec to byl praporečník stojící po boku kla­nového vůdce, který promluvil a prolomil tak ticho.</p>

<p>„A ty, který si říkáš Kubar, nemáš nikoho nižšího postavem, který by promluvil první?“</p>

<p>„Jak bys už měl vědět, pokud mé jméno přežUo, tak můj nejbližší pokrevní příbuzný zemřel ve městě Mutacha, druhý ve městě Vollen, třetí...“ Kubar chvíli zaváhal, „ale o Cliarnovi bys měl vědět. Proto tvoje otázky, které kladeš, jsou zcela jasně myšlené jako past, ale nebudu to považovat za urážku. Je tvůj vůdce, který tu přede mnou sedí, nejvyšší ve svém rodu, je posledním v klanu?“</p>

<p>Praporečník se podíval jednomu z mužů zpříma do očí a ten lehce kývl na souhlas.</p>

<p>„Mluvím jménem muže jménem Hina—co—Kalina,“ pronesl praporečník, „který je druhý nejstarší po svém bratrovi Kann Taugovi, oba jsou bratři Swa-ruka, jenž se zabil pádem ze svého koně a Uty, jenž byl zabit rukou vetřelce před jedním soumrakem.“</p>

<p>Kubar cítil zahanbení v hlase praporečníka, který mluvil a i to, co říkal bylo přijato s nesouhlasným mu­mláním. Kubar pochopil, že zemřít rukou člověka, což byl pravděpodobně onen vetřelec, je zde považováno za zneuctění.</p>

<p>Kubar kývl směrem k Hinovi, který byl označen za</p>

<p>druhého nejstaršího v rodu ze čtyř bratrů a tudíž pra-porečníkem nejvyššího z Taugů. Po formálním úvodu obou stran už zabíjení na obou stranách nepřipadalo v úvahu, protože jména už známá byla a příběhy <strong>o </strong>smrti jednotlivých bratrů sděleny. Zergh řekl Kuba-rovi, že i tento rituál přežil tisíciletí, takže Kubar věděl, že dosáhl svého prvního dle.</p>

<p>Hina nyní odepnul svůj meč a položil jej na zem vedle sebe a Kubar tedy následoval jeho příkladu, ačkoli si touto symbolikou vůbec nebyl jist. Tušil však, že to musel být znak projevené důvěry.</p>

<p>„Nebudu tě nazývat lhářem,“ začal Hina, „ale při duších mého otce a mých bratrů musíš vidět, že mě žádáš abych uvěřil tomu, čemu se dá uvěřit jenom velmi ztěžka.“</p>

<p>Kubar se mohl pouze usmát. Jenom pár dní před­tím, pokud by někdo vešel do haly, kde obvykle zase­dala klanová rada a oznámil mu, že je legendami opředený Gretha <strong>— </strong>ten, kdo zabil monstrum jménem Vis, jenž kdysi pomalu zničilo jeho svět <strong>— </strong>sám by asi považoval celou záležitost za lež, která by jej urazila.</p>

<p>Kubar se usmál a podíval se na ztmavlou hvězdu v nadhlavníku.</p>

<p>„Poslouchej mne, Hino-co-Kaline. bratře Kalin Tauga. Pokud by mě někdo řekl, že jednou budu sedět na zemi na tomto světě, kterému říkáte Kolbard, pět tisíc let v budoucnosti od narození a budu s<strong> </strong>někým diskutovat o takových nemožnostech, jako teď tady činím s<strong> </strong>tebou, asi bych neváhal a jednal bych s<strong> </strong>ním tak, jak by si podle všeho zasloužil. Už jsi někdy slyšel o Zerghovi?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„To je špatné, protože je jedním z pozoruhodněj­ších Gavarnianů <strong>— </strong>částečně to je zloděj, částečně má božského ducha.“</p>

<p>Hina ani nehlesl.</p>

<p>„Vím, že před patnácti sty lety byli vaši předci poutníky, kteří přišli z jiného světa.“</p>

<p>Hrna přikývl na souhlas.</p>

<p>,A že tvoji předci přišli na tento svět a poté je dlouhá a ničivá válka odřízla od svých bratrů, kteří se nikdy nevrátili.“</p>

<p>„To všichni vědí,“ prohlásil Hina.</p>

<p>„Ale vědí také, že existují Gavarniané, kteří žijí téměř jako Bozi v našich starodávných legendách a kteří dnes cestují mezi hvězdami?“</p>

<p>Hina byl zticha. Přes tvář mu přeběhlo zmatení a poté náznak pochopení.</p>

<p>„Ano, o tomto se píše v našich starých knihách. Pí­še se tam o světlu na obloze, které není možné spatřit. O hvězdách, které visí na horizontu, kde se svět na­šich předků stal tak tmavým, jako nekonečná jesky­ně. O hvězdách...“ Najednou se odmlčel, jako by hle­dal správná slova.</p>

<p>„My všichni si pamatujeme příběhy z našeho dět­ství, kdy naši bratři byli po našem boku a my nevě­děli, který z nás bude osudem povolán na věčnost jako první. Pro nás všechny existují legendy o našich ro­dových předcích a hrdinech, kteří s námi již dlouho nejsou. První z nich - první válečník, první stratég, první dobyvatel a poté sjednotitel - byl Kubar-do-Ladg, který měl jako první právo nosit jméno Taug. On je naším idolem, tím, kdo sjednotil různé kmeny a rody, klany Gavarnianů, ten kdo první povstal a osvobodil Gavarniany, aby se potom mohli vydat ke hvězdám. On byl mým snem a proto jsou tvá slova buď nejkrutějším žertem a nebo snem, který nakonec přišel mezi nás.“</p>

<p>Hina se znovu odmlčel a podíval se Kubarovi upře­ně do očí, v očekávání vysvětlení.</p>

<p>„A nějak jsem si vždy myslel, že Kubar Taug bude větším, než jeho život, jeho hlas statečnější a jeho</p>

<p>zrak průzračnější, jeho síla mocnější a záře z něj vy­cházející oslnivější. Namísto tohoto se potkávám s<strong> </strong>ně­kým, koho pokrývá prach cesty, s<strong> </strong>někým, kdo je po­znamenán únavou v očích, jeho srst je prořídlá a kdo dosahuje výškou jenom stěží k ramenům mých stráž­ných. A s<strong> </strong>někým, kdo tvrdí, že nosí jméno Kubar Taug.“</p>

<p>„Navzdory tomu všemu sedí Kubar Taug před te­bou, jinak bych byl lhářem a až by moje sila zmizela, tak bych zemřel.“</p>

<p>Hinův pohled se od Kubara nehnul.</p>

<p>„Toto je Das,“ prohlásil Hina a položil svůj vyklá­daný meč před sebe tak, aby jej Kubar viděl.</p>

<p>Obdiv k takovýmto zbraním, jak Kubar zjistil, byl dalším rituálem, který se z jeho dob dochoval. A proto také věděl, jak důležitý tento akt bude. Byl to rituál, ale nyní může být dobrou zkouškou toho, že mluví pravdu.</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>toto je Tagak, nejčistší ocel, která je na tvém domovském světě neznámá.“</p>

<p>Okolím proběhl znatelný šum údivu, když Kubar vytáhl svůj meč z pochvy a záře stmívajícího se slunce se odrazua od naleštěné čepele. Kubar podal meč Hinovi, aby si jej mohl bh'že prohlédnout. Najednou byla etiketa ta tam, když se kolem nich ^1^0:11^^ bojovníci, aby si<strong> </strong>mohli prohlédnout blyštící se meč. Hina vzal meč jednou rukou za rukojeť a druhou za špičku čepele. Pak se podíval na Kubara, který sou­hlasně přikývl.</p>

<p>Hinovy svaly se natáhly, jak se pokusil meč ohnout vnikách. Povedlo se mu to dokonale. Jejich vlastní zbraně by se při takovém namáhání zlomily, nebo by se<strong> </strong>nikdy nenarovnaly. Ale Kubarův meč se vrátil do původního tvaru s<strong> </strong>pouhým zasvištěním, když ho Hina povolil.</p>

<p>„Je to skutečně čepel našich předků,“ řekl Hina. Všiml si i malého zářezu v blízkosti rukojeti.</p>

<p>„Ano, je to Tagak,“ přitakal Paga. „A toto je jeho sesterský meč. Meč, který nosím, patříval dříve Cliar-novi a jmenuje se Tusta.“ Vytáhl z pochvy svůj meč a položil jej tak, aby ho celé shromáždění mohlo vidět. Čepele obou zbraní byly na první pohled shodné. Hina natáhl ruku a dotkl se druhého meče. Vše bylo totož­né, včetně malé nepřesnosti u rukojeti.</p>

<p>Hina se podíval na Kubara, zavřel pomalu své oči a začal recitovat:</p>

<p><emphasis>Přichází spolu, rovný s rovným,</emphasis></p>

<p><emphasis>Ocel září ohněm,</emphasis></p>

<p><emphasis>Přichází spolu, krev za krev,</emphasis></p>

<p><emphasis>Život spojený s bratrem,</emphasis></p>

<p><emphasis>Spojení je dokončeno, </emphasis>a<emphasis> obět zasvěcena,</emphasis></p>

<p><emphasis>Obět je zasvěcena,</emphasis></p>

<p><emphasis>Smrt bratra, plémě spojeno v jedi</emphasis><emphasis>ný národ.</emphasis></p>

<p>Kubar se s námahou soustředU. Tu noc, kdy zem­řel Cliarn, slyšel Shestu, kněze, jak tato slova zpívá poprvé. Ta slova nakonec přežila věky. Společně s tou černou a mučivou vzpomínkou.</p>

<p>Hina uctivě zvedl oba meče, jeden po druhém a po­dal je jejich majitelům. Takovýmto činem je vzal na vědomí a přijal je do svého klanu. Nicméně Hina svůj meč Kubarovi sice ukázal, ale nenabídl mu jej k pro­hlédnutí. Takto se nezavázal k jeho ochraně.</p>

<p>Kubar udělal směrem k Pagovi neznatelné gesto, aby nereagoval na naznačenou urážku. Pochopil, že okamžité a bezpodmínečné přijetí by zde znamenalo natolik neobvyklou věc, že ji prostě nemohl očekávat. Alespoň ne tak brzy. To mohl zařídit pouze čas. I kdy­by mu Hina zcela důvěřoval a také tomu, co zde řekl, nebyl to nejvyšší Taug. Jeho první bratr byl tím, kdo v této věci mohl udělat poslední rozhodnutí a Hina mu rozhodnutí rád přenechá. Byl jistě inteligentní</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" />a opatrný, ostatně jako kdokoliv, kdo má na starosti život celého klanu. Kubarovi se proto zalíbil. I když byl součástí tohoto starodávného systému, který se dobral znovu života na planetě nazvané Kolbard.</p>

<p>Kubar si všimnul, že se stále více stmívalo. Světlo bylo již tak potemnělé, jako by monzunem obtěžkané mraky obsadily prostor na obloze a zastínily celé slun­ce. Nemohl si pomoci a odvrátil svůj zrak od Hiny, aby se mohl znovu podívat k nebi, na slunce. „Vrátí se světlo znovu ke své původní síle?“ Hrna se usmál. „Samozřejmě, tohle asi nevíš, že?“ Kubar v jeho otázce nepocítil žádnou zkoušku pravdomluvnosti a proto si pomyslel, že krok ke ko­nečnému uznání a důvěře, byl již učiněn. Musel je prostě všechny přesvědčit, že jejich největší legenda se zhmotnila a přišla mezi ně. Podíval se znovu na Hina.</p>

<p>Ano, legenda se vrátila. I když jeho srst byla po tisíciletích prořídlá, pomyslel si a podrbal si lysé místo na zádech.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedm</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Ty tam. Ano ty, s<strong> </strong>tím šikmým čelem. Ty nikdy nedokážeš, aby se z<strong> </strong>tebe stal kopiník.“ Parmenionův hlas přeskakoval hněvem. „Ano, ty pitomče. Mám na mysli přesně tebe. Vystup z<strong> </strong>řady!“</p>

<p>„To si<strong> </strong>snad myslíš, že z<strong> </strong>tebe bude voják?“ Parme­nion vykročil směrem k nešťastníkovi. Aby se mu mohl alespoň trochu dívat z<strong> </strong>očí do očí, musel si<strong> </strong>stoup­nout na špičky. „No tak, vojáku, mluv. Nebo jsi snad také němý?“</p>

<p>Objekt jeho vzteku se na něj mohl jenom dívat a<strong> </strong>tvářit se vystrašeně. Jeho ústa zůstala otevřena, jako by se pokoušel promluvit, ale ven se z<strong> </strong>něj vydra­ly jenom nesrozumitelné skřeky.</p>

<p>Parmenion vzpažil ruce, aby dal najevo svoje po­dráždění a<strong> </strong>rekrut se rychle zařadil zpátky do útvaru.</p>

<p>„No jo, zmiz do řady. Určitě budeš takhle utíkat i<strong> </strong>tehdy, až<strong> </strong>se dostaneš poprvé do boje. Proboha, budu vás všechny bodat do zadku svým vlastním mečem, jenom když se pokusíte ustoupit o jediný krok. To</p>

<p>přísahám.“ Parmenionův hlas se skoro zlomil. „Tak přísahám na památku svého otce. Přísahám při sa­motném Alexandrovi.“</p>

<p>„Pokus se prosím netahat do toho moje jméno.“</p>

<p>Parmenion se překvapeně otočil a s<strong> </strong>rychlým máv­nutím vzdal Alexandrovi čest svým kopím.</p>

<p>„Generále Parmenione, byl bys tak laskavý a pře­kontroloval poslední práci kovářů, rád bych si me­zitím promluvil s<strong> </strong>těmito muži.“</p>

<p>„Kováři? Tady na téhle zatracené planetě není dost kovu ani na padesát kopí. A už vůbec žádná inte­ligence, která by je dokázala dát dohromady.“</p>

<p>Nakonec však Parmenion s<strong> </strong>pokrčením ramen pro­šel brankou do města, kde zvuk jeho nadávek donutil obyvatele zavřít před ním všechny dveře, ještě než se přiblížil na dohled.</p>

<p>„Pohov,“ zavelel Alexandr svým vojákům, z jejichž celkem tří set úst se vydral znatelný náznak úlevy.</p>

<p>Pokusil se představit si je v poněkud jiném světle, jako seřazené zástupy svých nejoddanějších bojovní­ků, tvořících dokonalou falangu na světě, pochodující po planinách Guagamely, aby mu pomohli v dobytí královského majestátu. Ale tohle byla krutá realita.</p>

<p>Jeho „armáda“ byla hromadou potrhaných ničemů trpících kurdějemi, z vojenského hlediska naprosto zbabělá chátra, banda zlodějů. Jejich „město“ bylo jen skrýší pro bandity, kteří byli pouze schopni přepad­nout neozbrojeného poutníka. Byli dobří jedině pro to, aby někoho ztloukh klackem do zad, nebo tak ještě nahánět svoje příbuzné sousedy do náruče Gavarnia­nů a brát si za to od nich odměnu. A jak viděl, ani ne před pár soumraky, byli schopni se při prvním názna­ku boje rozutéct do všech stran, aby si zachránili svoje bezcenné kůže.</p>

<p>Tohle byla jeho armáda. Má začít s<strong> </strong>touhle bandou ničemů, sjednotit všechny kmeny v oblasti, která je</p>

<p>větší než celá Anatolie a potom tuto „chrabrou“ sílu otočit proti Gavarnianům, kteří, aby toho všeho ne­bylo dost, jsou ovládáni někým, komu říkají král Taugech, nebo tak nějak. Alexandr tušil, že pokud má tenhle Taugech alespoň trošku rozumu, tak jakmile zjistí, že v protivníkově táboře se objevil sjednotitel, tak nedá pokoj, dokud toho člověka nedostihne a ne­zničí. Kdyby se role vyměnily, on by na jeho místě učinil naprosto to samé. Proto před ním stojí nadlid­ský úkol, který by normálně trval roky, ale on jej musí dokončit do několika měsíců, pokud tady nemá zahynout rukou společného nepřítele.</p>

<p>Znovu se podíval na nastoupené jednotky.</p>

<p>„Generál Parmenion má pravdu.“ Skoro přes to jméno překlopýtal. Znal jiného Parmeniona, skuteč­ného generála, nejdůvěryhodnějšího člověka, kterého kdy potkal, pravou ruku svého otce, který mu pomá­hal v ranných dobyvatelských taženích. Dokud jej ne­spravedlivě neobviim'i ze zrady a nepoprav^'. Ale­xandr však těm obviněním nikdy nevěnl a do dnešní doby se mu ve snách vrací tvář dávného přítele. Tak nyní tady místo něj stojí jednooký negramotný stráž­ný, který pro něj byl jediným spojením se starým svě­tem. Nový generál Parmenion pro nový svět.</p>

<p>Muži a několik málo žen v jeho jednotce byli zti­cha, tvářili se zasmušile a většina z nich i rozmrzele, že tento přivandrovalý cizinec, který o sobě tvrdí, že je legendární Alexandr, takto obrátil naruby jejich poklidné životy. Alexandr věděl, že většina z nich by mu nejraději vrazUa nůž do zad, kdyby tady nebyla Neva <strong>- </strong>která jediná měla smi, jak fyzickou, tak i<strong> </strong>men­tální, aby ovládla tohle zlodějské doupě <strong>- </strong>a která by zabila prvního muže, který by se o to pokusil. Ale­xandr si pomyslel, že když ji Gavarniané zajali, tak většina z mužů jejího kmene si patrně oddechla a utí­kala pryč ne v panice, ale s<strong> </strong>díky a úsměvem na tváři,</p>

<p>že mají od ní konečně klid. Dokonce i její strýc Ivarn Černý Zub, který byl teoreticky vládcem tohoto smradlavého klanu, někdy vypadal, že má svojí ne­teře až po krk. Na té ženě bylo něco podivného. Cosi, co tak docela nesedělo k tomuto místu. Jenomže teď nebyl čas to rozebírat.</p>

<p>„Do dnešní doby jste bojovali jenom proti jednot­livcům a jako jednotlivci,“ řekl Alexandr mírně, tak, aby jeho hlas zněl přátelsky. „To, co společně musíme učinit, od vás vyžaduje, abyste se naučili bojovat jako jeden muž. Musíte se pohybovat jako jeden muž, napřahovat kopí jako jeden muž a pokud to bude nut­né, tak zemřít jako jeden muž. Zatraceně, musíte po­chopit, že pokud jediný z<strong> </strong>vás selže, pokud jediný z vás uteče, zbytek zemře.“</p>

<p>„Nesmíte strpět žádnou htost pro kohokoliv z vás, protože pokud tak učiníte, bude to znamenat vaši smrt. Řekl jsem vám to už tisíckrát, ale teď vám po­vím něco jiného. Zítra se vypravíme proti Kievantům. Zítra s<strong> </strong>vašimi nově získanými dovednostmi a odvahou zničíte své nepřátele. Všichni jste mi vyprávěli o tom, jak Kievanty nenávidíte, jak vám močí do vašich po­toků, ze kterých pijete a jak kradou vaše ženy a mla­dé chlapce, jenom pro své zvrhlé radovánky. Se mnou jako vůdcem máte možnost je potrestat a ukázat jim, <strong>že </strong>pro příště se mužů z rodu Risů musí obávat.“</p>

<p>S<strong> </strong>řečnickým gestem Alexandr dokončil svůj projev a<strong> </strong>očekával, že se ozve bojovný ryk. Ale ti ničemové byli jako němí. Po chvíli trapného ticha se odvrátil.</p>

<p>„Teď spusťte svá kopí a postupujte kupředu chů­zí.“</p>

<p>Ivarn, jako obvykle, byl již v pokročilé fázi opilosti a<strong> </strong>neustále vykřikoval, jak on sám osobně uřeže uši každému chycenému Kievantovi. Alexandr seděl na židli před ním, s<strong> </strong>Parmenionem za zády. Místnost byla</p>

<p>osvícena ohněm z usušeného trusu, který ji zaplnil štiplavým kouřem, dokud se ohromný mrak nakonec dírou ve střeše neprodral ven z chatrče.</p>

<p>Soumrak byl již nyní na půli cesty, ale Ivám byl v neobyčejné formě a již fantazíroval.</p>

<p>„A ten zatracený Borst, toho osobně vykastruji a poté pověsím na zdi jeho zahnojené chatrče.“</p>

<p>Alexandr nepřítomně přikývl a znovu se podíval směrem k Něvě.</p>

<p>Jako obvykle, pokoušela se o nejlepší svůdný po­hled na „svého zachránce“, jak ho přezdívala. Rychle se odvrátil pryč. Byl tady problém se sexem, to po­chopil rychle. Když byl ještě poměrně mlád, cítil se<strong> </strong>vždy jaksi vyňatý z chlípných rozhovorů svých nej­bližších kamarádů. On prostě necítil tu samou touhu, ať k jinému muži, což si pochvalovah Thébané, nebo k ženě. Připadalo mu, že byl účastníkem podobných hrátek tak napůl, spíš pro pobavení svých přátel, než aby se sám radoval z toho, co hrátky přinášely.</p>

<p>A navíc, zde se k tomu přidala skutečnost, že tato žena byla jedinou příbuznou náčelníka té bídné ko­munity, která přicházela v úvahu. A to, <strong>že </strong>ji zachránil z rukou Gavarnianů, či Gafů, jak jim tihle hdé říka^ jeho prestiž pořádně zvedlo, stejně jako jeho shb Ivar-novi, že mu pomůže zničit Kievanty. To alespoň na čas zajistilo jeho postavení. Nehodlal v žádném přípa­dě ani trochu riskovat.</p>

<p>„Řekni mi ještě jednou, legendární Alexandře,“ zaburácel Ivarn a půltucet jeho osobních strážců se<strong> </strong>zachichotalo nad výsměšným tónem jeho hlasu, jak to uděláme?“</p>

<p>Alexandr se podíval na Parmeniona, aby včas za­bránil jeho možné reakci na vyjádřený sarkasmus.</p>

<p>„Je to naprosto jednoduché, králi všech králů,“ du­sil se Alexandr při vyřčených slovech, ale nakonec se<strong> </strong>donutil svou roli hrát tak, jak bylo nutné. „Jednoduše</p>

<p>ti ukážu tajný způsob, jak porazíš svoje nepřátele a<strong> </strong>znásobíš svou slávu. Tím, že budete bojovat jako je­den muž, můžete překonat nebezpečí, skryté v dese­tinásobné přesile.“</p>

<p>„A pak budu moci hnát své nepřátele před sebou?“ zeptal se Ivarn, s<strong> </strong>poněkud dětsky vypadajícím úsmě­vem na tváři.</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„A pokud díky tvým radám nezvítězíme?“ zeptal se jeden ze strážných.</p>

<p>Alexandr se mu do očí pobaveně vysmál. „Zvítě­zíme.“</p>

<p>„Měl bys v to doufat,“ řekl Ivarn vyrovnaně. Ale­xandr věděl, že tady se pohyboval na ostří nože. Luk, který měl s<strong> </strong>sebou, tady byl cennější než cokoliv ji­ného. Než vlastnictví celé vesnice a on mohl dát pouze sUb vítězství v boji proti rivalům, než cokoliv hma­tatelného, co mělo na tomto světě cenu.</p>

<p>„Ještě jednou se napij,“ vyštěkl najednou Ivarn a<strong> </strong>s<strong> </strong>námahou se zvedl na nohy, aby podal Alexandrovi vak s<strong> </strong>kvašeným kozím mlékem.</p>

<p>„Nemyslíš si, že bychom si měli spíše odpočinout? Soumrak je v polovině cesty. Je lepší být tím, kdo se vydá na cestu jako první, protože si myslím, že Kie-vanté již tuší, že se na ně něco chystá.“</p>

<p>Ivarn mávl rukou, jako by chtěl tuto radu smést ze stolu a svalil se zpět na židli, kterou nazýval trůnem.</p>

<p>„Myslím, že bych měl ještě jednou zkontrolovat stráže,“ řekl si Alexandr spíše ksobě. Zvedl se, od­měřeně pokývl náčelníkovi klanu a odešel ven z<strong> </strong>cha­trče. Instinkty mu říkaly, že noční doba bude na tom­to světě pouze poněkud šerá, protože se zde nikdy zce­la nestíní válo. Už samotný soumrak znamenal jen ja­kési šero, jaké je ve dnech, kdy se na obloze honí bou­řkové mraky. Podíval se znovu směrem, kde podle jeho úsudku měl být severozápad, do velké dálky, kde</p>

<p>se tyčil Olymp, kde se vznášelo rozptýlené světlo a tenký chochol kouře. <strong>V </strong>několika dalších hodinách bude tímto směrem pochodovat a učiní tak krok smě­rem ke svému novému impériu.</p>

<p>Zase ho zaplavil ten zázračný pocit. Podíval se na západ, kde uviděl modrou záplavu, která tvořila oceán, lemovaný tmavými horskými vrcholy, zelenými lesy a vysokými pilíři bílé barvy. To vše se spojovalo do tmavě modrozelené barvy, pnoucí se<strong> </strong>nahoře <strong>— </strong>a ztrá­celo se v pohasínajícím slunci.</p>

<p>„Víš, že tě plánuje zabít, jakmile pro něj defini­tivně porazíš Kievanty?“</p>

<p>Alexandr se otočil a uviděl, že po jeho boku stojí Neva. CítU, že se k němu blíží, protože stejně jako všichni ti ostatní zloději i ona považovala mytí za zbytečnost, kterou se není třeba zabývat a ztrácet s<strong> </strong>ní čas.</p>

<p>Alexandr si pomyslel, že ta dívka by mohla být celkem přitažlivá, pokud by se umyla a oblékla způ­sobem, na jaký on byl zvyklý. Přiblížila se k němu a lehce se dotkla jeho ramene, přitiskla svoje pružné tělo k jeho boku.</p>

<p>„Jsem ti k dispozici po celou dobu, která zbývá do konce tohoto soumraku, pokud si to budeš přát.“</p>

<p>„Děkuji ti za tuto čest,“ zašeptal Alexandr v odpo­věď a doufal, <strong>že </strong>Parmenion bude mít dost důvtipu k tomu, aby dával pozor na dívčinu druhou ruku, kte­rá právě spočívala na rukojeti dýky. „Ale je pomalu čas, abychom vzbudui všechny muže. A předtím, než se vydáme do boje, musím si zachovat snu, jinak mi Bozi nepomohou.“</p>

<p>„Muž jako ty má jistě dost sily na to, aby poznal za jedinou noc tři ženy, než půjde párat hrdla svým ne­přátelům.“</p>

<p>,Ano, samozřejmě. Ale přál bych si posloužit tvé­mu strýci a věnovat tomu veškerou svou sílu.“</p>

<p>„Ten starý kozel... copak jsi mě neposlouchal, když jsem ti říkala, že tě zabije, jakmile porazíš Kievanty?“</p>

<p>„Proč mi to ale říkáš?“</p>

<p>„Není to snad jasné?“ Začala pohybovat svým tě­lem tak, aby se opíralo o jeho a navíc naznačovala zcela jasně to, co očekávala, že se během několika má­lo chvil stane. Alexandr by musel být ochrnutý, aby to nepochopil.</p>

<p>Náhle ji popadl za ruku a aby ukončil tuto debatu, vášnivě jí políbil na krk. Neva se zachvěla rozkoší. Parmenion při tom všem sledoval, co se děje s její dý­kou. A mohl se jenom ušklíbnout nad svým obscén­ním potěšením.</p>

<p>„Proboha, chci to samé, co ty,“ zašeptal jí do ucha. „Ale pokud svůj boj zítra nevyhraji, tak mi tvůj strýc nechá urazit hlavu a napíchne mne na kůl. Potřebuji svou smi k vítězství. Pak se dočkáš svojí odměny i ty.“ Znovu jí políbil a pak ji pustil a odstoupil.</p>

<p>Neva se na něj hladově podívala, oči jí žhnuly tou­hou.</p>

<p>„Jenom dávej pozor na Lothara. Je to ten obr co vypadá, že je němý. Udělá cokoliv mu Ivarn řekne. Ti ostatní jsou příliš velcí zbabělci.“</p>

<p>„Díky. Pamatuj, že tvoje touha bude brzy vysly­šena.“ Pak pokývl na Parmeniona a zamumlal: „Teď jdeme, rychle.“ Nechal Něvu stát na místě, roztou­ženou pomyšlením nad tím, co jí slíbU.</p>

<p>Parmenion se chystal šeptat nemravné komentáře, ale než mohlo první slovo opustit jeho ústa, Alexandrův pohled mu dal na srozuměnou, že by se vydal na přfliš tenký led, pokud by pokračoval ve svých úmyslech.</p>

<p>Neva Alexandra sledovala, dokud nezmizel za ro­hem. Pořád se chvěla touhou, ale on už byl pryč. Její mysl se soustředila na Lothara, který se již vrátil do své chatrče, aby se vyspal odděleně od ostatních vo­jáků. No, něco by se podniknout mělo. pomyslela si.</p>

<p>A protože Lothar byl němý, měla bezpochyby výhodu na své straně.</p>

<p>„Pamatujte si, chůzí,“ zařval Parmenion. <strong>„</strong>A<strong> </strong>dejte si pozor, aby váš štít bránil spolubojovníka nalevo od vás.“</p>

<p><strong>V </strong>dálce zazněly válečné rohy nepřítele. Město vy­padalo tak, jako by to bylo mraveniště, které někdo promíchal tyčí, jako hnízdo největší aktivity. Kievant-ští válečníci se vyhrnuli z<strong> </strong>brány jeden za druhým, kři­čeli na sebe a nadávali. Alexandr mohl pouze kývat hlavou a divit se. Tihle lidé byli ještě horší než to, co jej doprovázelo a z nouze si říkalo „armáda“.</p>

<p>Bylo to přesně tak, jak Neva předpověděla. Boj mezi různými městy byl napůl krevní mstou a napůl bojovým sportem. Když se znepřátelené strany vydaly na válečnou stezku, potkaly se obvykle před branami jednoho nebo druhého města a strávili dlouhou dobu tím, že na sebe pokřikovaly nadávky. Pro ně to byl civilizovaný způsob, jak bojovat.</p>

<p>Náhodně, jak Neva tvrdila, někdo ztratil nervy a vydal se na výpad proti nepříteli s<strong> </strong>ještě větším zá­palem pro nadávání a spílání. Rival z druhé hordy se mu pak vydal naproti a se stejným nadávání a spí-láním a občasným hodem oštěpu se k sobě pomalu přiblížili. Boj takto pokračoval do doby, než nějaký náhodný oštěp zabil nebo zranil nepřítele. <strong>V </strong>takovém případě se zraněný bojovník snažil ze všech <strong>sU </strong>dostat mezi své kamarády, kteří jej podporovali výkřiky a<strong> </strong>samozřejmě se občas mezi sebou sázeh, jak celý boj skončí. Pak tito kamarádi hodih pár oštěpů na dru­hou stranu a boj byl u konce.</p>

<p>Ve výjimečných případech se boj^tal poněkud hro­madnějším, když spolu zápasilo pár tuctů mužů a pří­padně žen, ale to byly spíš rvačky, málokdy odtud někdo neodešel po svých.</p>

<p>Po několika dnech takových „bojů“ by jedna nebo druhá strana uznala svou porážku a buď by se stáhla za brány svého města, nebo by se vydala nazpět, ponechávajíce své mrtvé na místě, aby si je vítěz mohl vzít jako trofeje. Samozřejmě, hlavy byly vyměněny Gafům za odměnu. Když se občas stalo, že těch hlav bylo dost, Gafové nechali takové městečko na pokoji.</p>

<p>Alexandrovi připadalo zcela nepochopitelné, že ti muži klesli tak hluboko, že ani netušili, jak by se měl vést boj nebo co to je válka. Zkušenost s jejich vý­cvikem byla dost strašná, aby to bylo nad slunce jas­nější. Na chvíli si vzpomněl na Homéra a hrdiny z le­gend, kteří bojoval jeden proti druhému pod hrad­bami Tróje — ale ti muži byli skuteční hrdinové. Tihle před ním pouhými hádavými zloději.</p>

<p>Alexandr se ze své zvýšené pozice na Bucephalovi rozhlédl po své potrhané armádě pochodující ve čtyř-stupu. Jasně chápal, jak nad nimi mohli Gafové vítě­zit už před staletími a vyhnat je z úrodných údolí do vysokých hor. A jak je pak ze sportu lovili stejným způsobem, jakým byl on zvyklý lovit divoké kance.</p>

<p>„Pane, blížíme se. Myslím, že nadešel čas.“</p>

<p>Alexandr přikývl Parmenionovi na souhlas a uká­zal mu, aby muže přesta\dl z pochodové sestavy do sestavy sevřené, útočné. Musel svoje muže udržovat na pochodu, aby neměli čas přemýšlet o tom, co se s nimi bude dít. Odhady Něvy, že počty mužů se na obou stranách rovnají, byly liché. Z bran městečka se vyhrnulo asi pět set nebo šest set bojovníků. Ale moh­lo to být mnohem horší. Disciplína vojska dokázala vždy udělat více, než pouhé velké počty bojovníků.</p>

<p>Parmenion zápas^ křičel a kopal, aby svoje muže dostal do útvaru, který z nich potřeboval udělat. Bylo těžké přinutit neohrabané bojovníky, aby se přesunuli z pochodového útvaru do útočné falangy, šedesát mu­žů na šířku, pět mužů za sebou v řadách. Alexandr</p>

<p>souhlasU s<strong> </strong>jeho doporučením, aby kvůli malému počtu mužů utvořili neobvykle tenkou formaci. To byl ob­vykle jediný způsob, jak sestavit útočné řady dost široké k zaklínování nepřítele a<strong> </strong>k sevření jeho bo­jovníků ze stran v rokli, ze které se k bránám městeč­ka přibližovali.</p>

<p>Alexandr si připravU do svého luku šíp a vedl <strong>Bu-</strong>cephala k zadní straně postupujících řad. Cítil se<strong> </strong>nesvůj, když musel velet svým bojovníkům zezadu, ale pochopil, že jeho přítomnost právě na tomto místě bude klíčová, aby z podivného koně Gavarnianů mohl odstřelit prvního dezertéra a zbytek formace vést k ví­tězství. Bylo mnohem lepší vést vojáky ze zadní stra­ny falangy, než je vést v první řadě a <strong>po </strong>chvíli zjistit, že se vojsko rozhodlo jít raději domů.</p>

<p>Nadávky provolávané Kievanty již byly jasně sly­šet.</p>

<p>„Močíme na vaše hlavy, vy šupáci.“</p>

<p>„Jsme nad vámi, na kopci. Nemáte šanci.“</p>

<p>To bylo něco, čemu Alexandr prostě nemohl uvěřit. Jak mohlo tohle nadávání něco znamenat ve válečné vřavě <strong>- </strong>to bylo pro něj prostě přfliš absurdní. I<strong> </strong>Par-menionovi to připadalo jako bláznivost. Ale Risové to považovali za významnou odpověď na inzultující na­dávku a tak to bylo v pořádku.</p>

<p>Parmenion se standartou v ruce, což nebylo nic ji­ného než otrhaný kus látky, na které byl neuměle na­malován Olymp, se otočil na svoje muže a vlajku po­zvedl.</p>

<p>Alexandr se podíval přes rameno, kde se nachází Ivarn, obklopený svým půltuctem tělesných strážců, usazený ve stínu převislé skály pěkně v bezpečí a sle­dující nadcházející boj. Věděl, že ten špinavý zbabělec bude na tom místě čekat do doby, než se věci neroz­hodnou tak nebo onak.</p>

<p>„Dobrá Parmenione. Začneme,“ podotkl Alexandr,</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" />napůl znechucený tím, jak tento pestrý dav vypadal. Chlapec, který stál vedle něj, začal bubnovat do ryt­mu na buben a Parmenion, standardu vztyčenou vy­soko nad sebou, vykročU směrem ke Kievantům, kteří vesele pokřikovali na svoje soupeře, stojící v podiv­ném útvaru.</p>

<p>Nejeden bojovník se ohlédl přes rameno na Ale­xandra. Jednoduché gesto špičkou šípu v jeho luku jim dalo na srozuměnou, že bude lepší zůstat ve for­maci.</p>

<p>Vojsko pokročilo již přes celou roMi, směrem k da­vu pokřikujících soupeřů, kteří teď stah jen pár sto­vek kroků před branami svého městečka. Falanga se přiblížila a muži si mohli konečně pohlédnout zblízka do tváří.</p>

<p>Aldin nastavil na televizních kamerách zvětšení na maximum a přepínal mezi jednotlivými pohledy, aby si bitevní scénu prohlédl ze všech stran. Na tuto bitvu sice nebyly žádné významné sázky, byl to spíš jeho vlastní profesionální zájem než cokohv jiného, ale on prostě události dole na planetě sledovat musel. Bylo to poprvé, kdy někdo z jeho doby měl možnost sledovat Alexandra Velikého v akci, jak řídí skuteč­nou bitvu. Možná se najdou nějaké souvislosti, které mu později pomohou při sázení.</p>

<p>Aldin věděl, že Corbin bude bitvu s<strong> </strong>obzvláštním zájmem sledovat také a někdo z ostatních Kohů si bude přát vyhotovit kopie z bitvy. Ale protože se mezi Gavarniany a hdmi neočekávaly v nejbhžší době žád­né velké střety, všichni luxusní Corbinovu jachtu opustui, aby se vrátili domů a mohli se dále věnovat svému podnikání nebo jiným zálibám, kromě někohka málo Kohů. Jakmile se věci začnou hýbat, vrátí se zpět <strong>— </strong>a záznamy s<strong> </strong>prvními střety z planety je jistě budou zajímat.</p>

<p>Vypadalo to poněkud pateticky, když sledoval to­hoto kdysi mocného krále, jak je jeho síla potupena na vědem té bandy ničemů dole. Přítomnost toho muže jej stále pronásledovala. Když nic jiného, tak od něj alespoň očekával jistou povznesenost, jakou se vyzna­čovaly například Kohové, kterým sloužil. Ano, měl královské způsoby, to je jisté, ale navzdory tomu si Aldin nemohl pomoci — ten muž se mu začal líbit. Ne­bylo tomu tak proto, že Alexandr v historii zaujal vý­znamné místo, což by jistě stačilo k tomu, aby si ho všichni <emphasis>vážili, </emphasis>ale bylo v tom něco osobního. Alexandr měl v sobě významný dar a místo toho, aby dával na­jevo nevraživost nebo nedůvěru, vytvonl mezi nimi jakési pouto. V této chvíli vypadal spíše jako nedoč­kavý chlapec, který byl postaven před množství no­vých podnětů, které ještě ve vesmíru zbývají na obje­vení. Pod povrchem se přece jen však skrývala neko­nečná truchlivost. Aldin se pokusil tento pocit setřást, ale připadal si, on — protřelý profesionál, jako by se tento stav týkal rovněž. Mohl pouze doufat, že jej události, kterých si Alexandr ani nemohl být vědom, úplně nezničí.</p>

<p>„Půlobrat vlevo, teď!“</p>

<p>Postupující falanga, jak bylo pro tuto formaci ob­vyklé, začala směřovat napravo, protože každý muž se instinktivně otočil v takovém směru, kde jej chráiňl štít jeho souseda.</p>

<p>Nyní byli asi sto kroků od Kievantů, jejichž s chutí plivané nadávky již odezněly a místo toho se v jejich řadách rozhostilo podivné a nezvyklé ticho. Téměř všichni muži se nakonec otočili jak bylo rozkázáno, kromě několika pomatenců, kteří si nebyli jisti, která strana je pravá a která levá. Řady se na chvíli zachvě­ly, ale pak byli muži postrkáváni zadními řadami dál a dál a rychle se proto správně nasměrovali.</p>

<p>„Půlobrat vpravo, teď!“</p>

<p>Nyní se řady vydaly víceméně proti středu shro­mážděných Kievantů, kteří skákali tam a zpět a ne­byli si jisti, co se vlastně děje. <strong>V </strong>tuto chvíli by za nor­mální situace začalo pokřikování nadávek jednoho muže na druhého, naparování se a obecná přehlídka chvástání trvající několik hodin, než se podaří něko­mu pocuchat nervy do té míry, že povolí. Ale Alexan­drovi muži byli nezvykle tišší a přibližovali se ke Kie-vantům jako vlna.</p>

<p>„Kopí dolů!“</p>

<p>Zvuk napřahovaných kopí, vedených jako jedinou rukou, vyvolal na Alexandrových zádech mrazení. By­lo to skoro jako za starých dob.</p>

<p>„Neshlukujte se, neshlukujte se!“ řval Parmenion vzrušeně. Bylo to poprvé, co se ocitl v pozici velitele a on si<strong> </strong>to evidentně chtěl užít.</p>

<p>Kievanté byh naprosto oněmělí. Někteří z nich ho-dui svými oštěpy <strong>- </strong>většina však ani nedohodila <strong>- </strong>pár z<strong> </strong>nich dopadlo na štíty přední řady a jeden z mužů se skácel zraněn k zemi. Pokračující formace se zachvě­la.</p>

<p>Načasování této fáze bylo velmi důležité, protože to bylo to, co vyhrávalo každou bitvu. Alexandr věděl, že právě nyní přišel správný čas, jinak se muži rozdělí na všechny strany a začnou bojovat těmi svými ab­surdními metodami.</p>

<p>„Nyní, moji Makedonci,“ zařval Alexandr, strhnut tímto okamžikem, který již dlouho nezažil, „ukažte jim, co se<strong> </strong>patří!“</p>

<p>Popohnal ostruhami Bucephala a klusem s<strong> </strong>ním popojel na pravé křídlo formace a za jeho neustálého povzbuzování se muži vydali kupředu <strong>- </strong>napětí se prolomilo.</p>

<p>Jak bylo Alexandrovi díky pochopení místní men­tality zcela jasné, bitva byla rozhodnutá již předem,</p>

<p>aniž by došlo ke zkřížení zbraní. Jaknúle tři stovky jeho mužů vykřiklo z úst první nadávku, Kievanté, sledující co se na ně žene, odhodili svoje zbraně a štíty a rozeběhli se do bezpečí městských hradeb. Během několika sekund byla bitva, pokud se to tak dá vůbec nazvat, změněna na závod v běhu, protože Kievanté, ohlížející se přes rameno a naříkající strachy, si to hnah do bezpečí, falangu v patách.</p>

<p>Alexandr se vydal skrze dav utíkajících Kievantů. Bucephala popohnal do plné rychlosti, což ovšem nebylo rychlejší, než jak by dokázal běžet zdatný muž. Schoval svůj luk a vytáhl meč a oběma rukama jím přetáhl každého, kdo se objevil v jeho okolí, i když pouze plochou stranou, protože s<strong> </strong>těmi muži měl jiné plány. Jak se prodíral kupředu, Kievanté se před ním začah rozestupovat a dav řídnul. Nikdo neměl odvahu se mu postavit, obzvláště když jel na koni, který ještě nedávno byl zvířetem sloužícím výhradně Gafům.</p>

<p>Alexandr dojel k bránám města, daleko před svými muži. Kievantský náčelník, který stál u portálu, udě­lal pár výhružných gest, jako kdyby se snažil Alexan­dra vyzvat na souboj. Když ale Alexandr napřáhl svůj meč a dal najevo, že by byl více než ochoten se s<strong> </strong>ním utkat, náčelník odhodil štít a meč a utekl za brány města, schovat se do davu žen a dětí, který mezitím vypíral prostor bezprostředně za bránou.</p>

<p>Alexandr se těsně před hradbami otočil, vědom si náhle skutečnosti, že se dostal tak daleko od svých vo­jáků, že mezi ním a falangou stála celá otrhaná kie-vantská armáda. Přestože však byl pánem městské brány, bude muset počkat, až se k němu jeho muži přiblíží.</p>

<p>Otočil se v očekávání, aby se postavJ shluku té chátry, která se jistě bude zoufale snažit dostat se za něj do městské brány. To co však uviděl, jej poněkud překvapí.</p>

<p>Kievanté padah na kolena, zničení, naříkající bo­lestí, zvedající své ruce k prosbám a ohlížející se stále přes ramena směrem k neustále postupující falanze a<strong> </strong>opět na něj. Bitva byla skutečně vyhraná ještě než začala.</p>

<p>S<strong> </strong>údivem zasunul svůj neposkvrněný meč zpět do pochvy a naznačtí Parmenionovi, aby zastavil postup vojáků.</p>

<p>Trvalo pár minut, než se podanlo všechny utišit a<strong> </strong>Parmenion musel pár Risů zkopat, aby byli konečně zticha, protože i jejich vzrušení neznalo mezí a oni ne­toužili po ničem jiném, než vrhnout se na svoje od­věké rivaly a povraždit je. Bylo znát jistý nekhd, pro­tože zajatci a podmanitelé se na sebe dívali z několika kroků, žádná strana navíc neměla v těchto záleži­tostech moc zkušeností a proto nyní vůbec nevěděli, jak se k sobě mají chovat.</p>

<p>Alexandr zařval do městské brány, aby se náčelník klanu objevil před ním, než napočítá do sta, jinak začne popravovat zajaté bojovníky. Jakmile vyřkl ta­kový příkaz, zpoza bran města se ozval nářek. Mohl jenom doufat, že budou vědět, co to znamená počítat <strong>do </strong>sta, ale ještě než se dostal ke čtyřiceti, tak ženy vytáhly náčelníka z brány, teď poněkud potlučeného a<strong> </strong>lehce krvácejícího a pohodily ho před Alexandrem k jeho nohám.</p>

<p>Náhle se ze zadních řad prodral k Alexandrovi Ivarn, v rukách těžkou obouruční pahci. A s<strong> </strong>hlasitým pokřiko­váním a nadávkami se hnal ke klečícímu protivníkovi.</p>

<p>„Ty starý parchante, ty, který chrápáš s<strong> </strong>vlastními sestrami, teď už tě mám, to je tvůj konec!“</p>

<p>Klečící náčelník se podíval na Alexandra a poté zpět na Ivarna a rozhodil své ruce prosebně vzhůru. „Ušetři mne, o mocný, který musíš být bohem. A já, Borst, ti budu věrně sloužit.“</p>

<p>Alexandr se ohlédl po Ivarnovi. Po několika týd-</p>

<p>nech, kdy musel hrát svou roli, pro něj byla radost dát najevo svoje skutečné pocity.</p>

<p>„To stačí, Ivarne, tenhle muž je nyní můj. Ve sku­tečnosti, jsou všichni tihle muži moji. A nikomu z nich nebude zkřiven ani vlásek. Kievanté se stanou nyní druhou jednotkou falangy.“</p>

<p>„Cože? Potom, co jsem vyhrál tenhle boj!“ zařval Ivarn a úskočně se podíval na Lothara, který kráčel po boku svého pána a vehtele a nyní stál vedle koně u Alexandra.</p>

<p>„Jakmile se vyrovnám s<strong> </strong>tímhle šupákem, tak si to rozdám i s<strong> </strong>tebou, ty zatracený cizáku!“</p>

<p>Ivarn se vydal směrem k Borstovi, napřáhl pahci a Borst se svalil na zem, naříkající v očekávání koneč­ného úderu. Alexandr pobídl Bucephala a rychle tasil meč, připravujíce se nejprve na odstranění Lothara a pak na vypořádání se s<strong> </strong>Ivarnem. Jeho jedinou na­dějí bylo, že na tento čin nebude falanga reagovat vzpourou, jakmile uvidí svého náčelníka mrtvého. Ale nyní si byl jist, že by jej Ivarn nechal stejně zabít, takže tohle muselo být rozhodnuto rychle a nyní.</p>

<p>Lothar se však pohyboval rychleji, než si Alexandr představoval.</p>

<p>Mocným skokem se zápasník dostal klvarnovi a jediným rychlý pohybem jej zvedl ze země a zkroutil jeho tělo ohromnou silou do nemožné polohy. Ozvalo se hlasité zapraskání a Ivarn se skácel na zem mrtev, hlavu nepřirozeně zvrácenou do strany.</p>

<p>Muži ve falanze i zajatci ani nedutali a vzrušeně celé divadlo sledovali, omráčení tím, co se tak rychle stalo. Lothar se ohlédl na Alexandra a pak se podíval vyzývavě na falangu.</p>

<p>„Sláva Alexandrovi!“ zařval Lothar směrem <strong>k </strong>fa­lanze a zvedl ruku zaťatou v pěst.</p>

<p>„Sláva Alexandrovi!“ odpověděl dav hlasem obou spojených kmenů na počest nového pána.</p>

<p>Borst již stál na nohou a vzrušeně mu sděloval, že zná skvělého nepřítele, který žije nedaleko a ukázal „nahoru“ k obrysům horského hřebene, který se tá­hnul nedaleko.</p>

<p>Alexandr viděl Něvu, jak se zdržuje opodál a Lo­thara, který se k ní přidal. Šeptal jí něco do ucha. Takže takto se to udalo, pomyslel si Alexandr a po­kýval směrem k ní na znamení souhlasu. Byla nebez­pečná, to je jisté, jinak by nedokázala zosnovat vraž­du svého strýce, i když ten byl v podstatě divokým zvířetem. Teď jej napadlo, že bude muset dodržet slib, který ji dal a při té představě se otřásl.</p>

<p>„Řekni mi, Borste,“ zeptal se Alexandr a mluvil tak nahlas aby byl slyšet i přes neustávající hukot vy­cházející z řad vojáků. „Přicházím z dalekých krajů a<strong> </strong>tam je zvykem umýt se po boji v horké vodě. Máš nějakou?“</p>

<p>Borst se při té myšlence zatřásl a pokusil se scho­vat znechucený úšklebek v obličeji. „Ale samozřejmě, <strong>ó </strong>Alexandře. Zařídím to.“</p>

<p>Podíval se znovu na Něvu a pokusU se usmát. <strong>„</strong>A<strong> </strong>za­řiď, aby byla k dispozici vždy, když si ji budu přát. I<strong> </strong>když je právě v polovině soumraku.“</p>

<p>Borst pokrčil nechápavě rameny nad takovou po­divnou žádostí, ale byl šťasten, že má hlavu pořád na svém místě, a tak nehodlal nijak diskutovat.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá</strong></p>

<p>„Chápeš, že to zní skutečně nechutně,“ řekla Neva, jako kdyby Alexandr právě navrhl, aby se chystali k po­řádám některých podivných hrátek, které kdysi vy­znávala egyptská královská rodina.</p>

<p>„Ale je to skutečně velmi příjemné,“ odpověděl Ale­xandr. „Ujišťuji tě, že se<strong> </strong>budeš cítit jako nový člověk.“</p>

<p>„Cože? A to mám přijít o všechnu tu špínu, která se na mě usazovala několik stovek soumraků? Snažíš se mi naznačit, že pro tebe nejsem dostatečně přitažlivá?“</p>

<p><strong>V </strong>jejích očích se objevil nebezpečný pohled a Ale­xandr se na ní mohl jenom usmát. Doufal, že to co si<strong> </strong>skutečně myslel, nebylo z<strong> </strong>jeho pohledu příliš jasné.</p>

<p>„Teď, když jsi se potřetí umyl, měl bys být znovu připraven,“ řekla Neva a natáhla se<strong> </strong>po něm zpod při­krývek, hotova ho přednostně chytit zajedno místo více, než za jakékoliv jiné.</p>

<p>„Ach ano, samozřejmě, kdybych měl čas, nenechal bych si<strong> </strong>to ujít. Ale jsou ještě jiné povinnosti. Soumrak je téměř u konce a musím jít pracovat.“</p>

<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Než mohla Neva zaprotestovat, rychle zavolal na Parmeniona a vyšel ven z budovy, která byla neprá­vem nazývána palácem.</p>

<p>Parmenion se ospale vypotácel z boční místnosti a<strong> </strong>kopnul do hlídek, které měly stát na stráži u dveří, ale při první pnležitosti se oddaly spánku.</p>

<p>„Pitomci. Omlouvám se pane.“</p>

<p>Alexandr ignoroval jeho omluvu a krátce se podí­val na ospalého strážného, který jenom s<strong> </strong>obtížemi scho­vával hněv a raději se díval upřeně do země.</p>

<p>Vydal se dolů směrem k bráně, jeho strážní klopý-tali za ním.</p>

<p>„Kam jdeme, pane?“ zeptal se Parmenion.</p>

<p>JPodívat se na to trochu zblízka,“ ukázal Alexandr na vrchol hory, pokřtěné jako Olymp, která domino­vala polovině oblohy nad městečkem. Parmenion při té myšlence ztichl a Alexandr věděl, že více poslou­chal poslední hodiny pověrám místních o hoře, o které Aldin tvrdil, že to je jenom tepelný výměník, než svému zdravému rozumu.</p>

<p>Za branou se vydali skrze tábor armády Risů. Ně­kteří z mužů již vstali a pohled na svého vehtele jim vehnal do úst ryčné pozdravy na jeho adresu. Ale­xandr jim ukázal, aby byli zticha, ale i po chvíli, když už<strong> </strong>stoupali na úpatí hory, bylo stále slyšet poslední pozdravy. Strážní, kteří je doprovázeli, se začali na­hlas strachovat o cil jejich cesty. Začali mluvit o tom, že na horu mohou vystupovat pouze bozi, kteří jí obý­vají. Alexandr se nemusel dlouho rozmýšlet, aby jim pokynul k návratu a sdělil jim, že mají na něj a na Parmeniona počkat dole. Nemusel jim to říkat dva­krát a jakmile se otočil, začali všichni strážní po­klusem sbíhat dolů.</p>

<p>„Pane, někteří z Risů tvrdí, že na vrcholu hory jsou místa, kam...“ Parmenion ukázal na špičku Olympu, „...kam není možné se dostat, a prý září jako slunce.“</p>

<p>„Pokoušíš se mi snad naznačit, že by bylo lepší zů­stat dole?“</p>

<p>Parmenion mlčel a Alexandr se proto na svého jednookého pobočníka upřeně podíval a usmál. „Před nekouká stovkami soumraků mi bylo řečeno, že na vrcholu žije věštec. Ti chudáci dole toho muže drží v úctě a tvrdí, že slouží bohům. Pokud se nám ho podaří získat pro naši věc, zvýší to mou prestiž mezi všemi kmeny v této oblasti. <strong>V </strong>každém případě Par­menione, já se nahoru vydat musím a musím se set­kat s<strong> </strong>tím člověkem. Jinak bych nebyl Alexandr.“</p>

<p>Parmenion pouze pokrčil rameny a zamručel něco o těžkostech života s<strong> </strong>legendou. Zafuněl jako astmatik a snažil se na úzké stezce vedoucí na vrchol hory s<strong> </strong>bí­lou čepičkou udržet krok se svým pánem.</p>

<p>Jak šplhali stále výš a výš, vítr, který zde vál, byl stále divočejší a hlasitější. Parmenion jako první po­znal, že země se podivně chvěje, jako kdyby začínalo zemětřesení.</p>

<p>Alexandr chvíli zápasU s<strong> </strong>vlastním strachem, pro­tože ze zkušenosti věděl, jaká ničivá síla se skrývá v chvějící se zemi. <strong>^1^1 </strong>oba stáli nehnutě na místě, drželi se skály a čekali na první záchvěv, který však nepřišel. Jenom neustálé vibrace a mírné hučení vět­ru.</p>

<p>Alexandr se znovu podíval vzhůru na špičku hory, která se jakoby tyčila přímo nad nimi, desetkrát vyšší než největší hory v Asii.</p>

<p>Nemohl si pomoci, ale přemýšlel, proč si Risové nezbudovah sídlo právě zde, kde by byli vždy výše, než kdokoMv jiný a nemuseU se tak nechat urážet od svých sousedů podivnými narážkami na močení. Ale opět i zde to vypadalo, že strach z hory je silnější než výhody, který by plynuly z jejího pokoření. Zajímalo ho, jaké tajemství se skutečně na vrcholu hory skrý­vá.</p>

<p>Vzduch se najednou naplml hlasitým řevem, ohlu­šujícím burácením a poté, co se otočili na rozcestí pěšiny, spatřili mocnou řeku, která si prorazila cestu z<strong> </strong>podzemního prostoru a to tak širokou, že do vzniklé jeskyně by mohlo vstoupit bok po boku celých sto mu­žů. Alexandr pochopil, že zdroj mocného proudu vody pochází z nitra hory a to zjištění jej naplnilo bázní. Odkud se ta voda vzala? Přemýšlel. Kdysi už viděl podzemní prameny, ale nikdy takový katarakt, který by měl rozměry, kde by se dal tok vody přirovnat pou­ze k mocnému Tigridu.</p>

<p>Světlo slunce již pronikavě zářilo a zaplavilo hori­zont křišťálovým svitem. Alexandr se odvrátil od podzemní řeky a znovu se vydal na cestu s<strong> </strong>Parme-nionem v zádech. Šli, dokud se nezastavili na skalní římse, kde si chvíli odpočali. Městečko Kievantů bylo pod nimi vidět jako na dlani, matěká skvrna na ze­leném dně úzké rokliny. <strong>V </strong>dálce spatřil vesnici nebo městečko Avarsů, přilepené k úbočí kopce. Rozhlížel se všemi směry a viděl tucty stop po osídlení rozlehlé kopcovité krajině. Na každé straně se zvedala jemná křivka podivného horizontu Kolbardu a nyní, když byh nad úrovní nižších hor a měli jasný rozhled, bylo vidět zcela zřetelně, jak se dva rohy horizontu klenou vzhůru, zužují se do modrozelených pruhů lehkého oblouku, který dosahuje až k věčně nehybnému slun­ci. Dvě další věže nyní vypadaly, <strong>že </strong>leží věnce blízko, až mu připadalo, že by se jich mohl dotknout. Stovky mil odsud se tyčily další tři věže, jejichž základy spočí­valy v oblasti obsazené Gavarniany.</p>

<p>Díky ničím nezastíněnému výhledu, který Ale­xandr nyní měl, mohl vidět kostkovaný vzorek dobře obdělaných polí protkaných dobrým půltuctem řek. Země vypadala bohatá a plná života. Kdokoliv tuto zemi stvořil, musel žít ve vzdálených zahradách, po­myslel si<strong> </strong>Alexandr. Bylo tady dost půdy pro všechny,</p>

<p>kdo na této planetě žili, ale jako tomu bylo asi všude jinde - to pravé bohatství patřilo jenom malé sku­pince vyvolených. Zbytek hladověl.</p>

<p>Pamatoval si na ostré kopce a úzká údolí své vlast­ní země a jakou v srdci ucítil bázeň z toho, když se poprvé zmocnil velkých a bohatých plání v Persii. Zde na nekonečných plochách byla pole pečlivě opatro­vána. Toto území si vzal od Daria. Darius, pomyslel si znovu. Vždy si přál utkat se s ním jeden proti jed­nomu, aby mohl před očima půl miliónu lidí vybojovat poslední bitvu o vládu nad celým známým světem. Perský císař byl sice jeho nepřítel, ale přece jenom pouhou maličkou částí celého národa, který ještě mohl pečnvě prověřit jeho schopnosti. Místo toho celá tragédie skončUa zbabělou vraždou na okraji cesty. Císaře opustih jeho vlastní muži, ležel mrtev u cesty v prachu, prokletý, opovrhovaný.</p>

<p>„Darius,“ zašeptal, jako kdyby se vyřčením jména svého nepřítele pokusil o jeho zmrtvýchvstání.</p>

<p>Parmenion se na svého pána podíval a poté se opřel o skálu, na které seděl. „Možná jsme se dostah moc daleko a věštec nakonec žije někde dole,“ ukázal Parmenion nejasně dolů, do údolí.</p>

<p>„Pokud by tomu tak bylo,“ odpověděl Alexandr a jeho myšlenky se rychle vrátili do současnosti, „proč by tato stezka pokračovala stále výše? Mysům, že hledáš výmluvu pro to, abys nemusel jít dál.“</p>

<p>„Kdo, já?“</p>

<p>Alexandr se neobtěžoval s odpovědí a zvedl se, aby pokračoval ve stoupání. Vítr hučel okolo nich stále více, rozevlával jejich pláště, příležitostný závan se je pokoušel vyvést z rovnováhy a srazit dolů z příkré skály. Často se jí museh přidržovat.</p>

<p>Za další zatáčkou vedla stezka asi čtvrt mile krát­kým a úzkým údolím a oba dva užasli z toho, co spat­řili.</p>

<p>Celé to zářilo briliantovým jasem, který se odrážel od bflé skály na konci údolíčka. Pouze jediný bod byl tmavý. Byl to vstup do jeskyně, který se nacházel uprostřed výstupu z údoli, na konci stezky.</p>

<p>„Nuže, podíváme se na to, ne?“ pobídl Alexandr svého druha. Parmenion ani nedutal, ale výraz ve tváři měl zcela jasný. Alexandr si mohl stejně dobře odpovědět sám.</p>

<p>„Kdybych byl tebou,“ ozval se hlas zezadu, „tak bych si to dvakrát rozmyslel.“</p>

<p>Parmenion sebou trhnul a snažU se uskočit a vy­táhnout meč. Ale Alexandr klidně promluvil: „Kdyby nám chtěl ublížit, vojáku, tak by to už udělal. Nevaro-val by nás.“</p>

<p>„Jenom nemám rád, pokud se za mnou někdo taj­ně přikrade,“ odpověděl Parmenion.</p>

<p>„Možná by se dalo diskutovat o tom, kdo se sem přikradl tajně,“ nesouhlasil hlas za nimi a vyšel z úkrytu, aby se jim ukázal.</p>

<p>Byl to vysoký a celkem starý muž. Vlasy už neměl, rysy ve tváři poznamenané věkem, opíral se o dře­věnou hůl, jako kdyby měl upadnout poté, co mu ji někdo sebere. Přišel blíže k Alexandrovi a podíval se na něj přimhouřenýma očima, protože se díval přímo do slunce.</p>

<p>„Jsi věštec, kterého hledáme?“ zeptal se Parme­nion.</p>

<p>„Cože? Ne, jenom ne další mladíček, který se vydal hledat pravdu k věštci.“ Stařec se rozesmál. „Vy, kteří hledáte, jste pro mě jenom taková osina v zadku. Při­jdete si sem, očekáváte, že na mě vyvalíte nějaké hod­ně chytré otázky a pak se vydáte nazpátek s tím, že už znáte na všechno odpověď. Pokud jste sem tedy přišh pro radu, tak se zase rychle seberte a táhněte odsud. Nechejte mě na pokoji.“</p>

<p>„Víš, s kým mluvíš?“ zeptal se ho Parmenion.</p>

<p>„Ne. Nech mě hádat. Je to nový náčelník Kievan-tů? Pokud ano, tak si pamatuj mladíku, že já stojím výš než vy všichni a močka vždycky teče dolů z kopce.“</p>

<p>Parmenion se <emphasis>snaž</emphasis><emphasis>il </emphasis>vytáhnout z pochvy meč, ale Alexandr jej se smíchem zarazil. „U nebes, Parme­nione, konečně tady slyšíme mluvit člověka bez bázně a na rovinu. Od doby Pindara z Théb jsem nikoho takhle mluvit neslyšel.“</p>

<p>JPindar z Théb?“ Stařec se na Alexandra podíval a pak se otočil kjeho průvodci. „Parmenion?“ zeptal se zvědavě při pohledu na jednookého pobočníka.</p>

<p>„Připadá ti to známé?“ zeptal se Alexandr zkusmo.</p>

<p>„No jistě. Samozřejmě, že to je povědomé. Přečetl jsem dost knih, aby to vystačilo na všechny neřády tam dole.“ Máchl rukou směrem k nížinám, evidentně znechuceně. „A mohu se zeptat, proč tady pobíháte kolem téhle věže, jejímž jediným úkolem je řídit po­časí a fungovat jako přístav pro kosmické lodě? Mlu­víš jako nějaký král, jako bys snad byl ten makedon-ský hrdina z planety Země?“</p>

<p>Alexandr se na něj podíval s neskrývaným údi­vem, nebyl si jist, kde by měl vlastně začít.</p>

<p>„Nuže, pokračujte dál. Přestaňte na mě zírat jako ryba na suchu a řekněte mi, co se tady děje.“</p>

<p>„Jsem Alexandr, syn Fuipův, známý také jako Ve­liký.“</p>

<p>Stařec se na něj chvíli mlčky díval a snažU se no­vou situaci vyhodnotit. Alexandr cítil, že Parmenion po starci skočí, pokud by se pokusil o stejnou reakci, jakou očekával od všech zdejších lidí.</p>

<p>„No pokračuj,“ odpověděl věštec a Parmenion se kupodivu držel rozvážně zpátky, protože si nebyl jist, jestli je mužův tón uštěpačný nebo nedůvěřivý.</p>

<p>„Je to pravda, starce,“ pokračoval Alexandr řecky a musel lovit v paměti jednotiivá slovíčka kdysi tak důvěrně známé řeči.</p>

<p>„Nyní jsi přidal poněkud jiný argument ke svému příběhu,“ odpověděl věštec, jenom s<strong> </strong>neznatelnou sto­pou přízvuku obvyklého pro místní horaly.</p>

<p>Nyní byl na řadě Parmenion, aby se divil. „Jak <strong>u </strong>všech všudy znáš naši řeč? Už se<strong> </strong>mi začal pomalu zvedat žaludek, jak jsem tady musel mluvit s<strong> </strong>těmi barbary. Je příjemné zase mluvit s<strong> </strong>civilizovaným mu­žem.“</p>

<p>Věštec pokrčil rameny, jasně tou poznámkou poli­chocen. „Řekněme jenom, že jsem studoval staré kni­hy. Ale pojďte. Půjdeme pryč od téhle burácející vich­řice a promluvíme si někde, kde na sebe nebudeme muset tolik řvát a překřikovat vítr.“</p>

<p>Kývnul směrem k oběma poutníkům, aby jej násle­dovali a vydal se úzkou cestičkou vedoucí na konec údolí.</p>

<p>„Kam to vede?“ zeptal se Alexandr a ukázal na roz­šiřující se stezku, po které původně směřovali a která vedla do ústí jeskyně.</p>

<p>„Sledujte.“</p>

<p>Věštec sešel ze stezky a dloubnul do země svou holí. Po krátkém prohledávání našel uvolněný kámen a<strong> </strong>vydal se na okraj údolí. Mírným neznatelným vrh­nutím dopravil kámen na svažitý metalický povrch. Kámen se začal sesouvat, jako se sesouvá led po roky omflané skále. Pád kamene se zrychloval, blížil se ke vchodu do jeskyně. Za chvíli zmizel v jejím ústí.</p>

<p>„Chceš jej následovat?“</p>

<p>Parmenion polknul a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Kdybychom stouph na ten povrch, byla by to naše poslední hodinka,“ řekl Alexandr spíše jako sdělení, než jako otázku.</p>

<p>„Radši se moc nepřibližujte k nasávacím otvorům, obzvláště pokud je to základová konstrukce, která se erozí dostala až na povrch. Skončili byste v hnacím ventilátoru a bylo by po všem. Ano, samozřejmě. Na-</p>

<p>konec byste se dostat zpátky na pevnou zemi, ale v podobě hnojiva. To je jenom chabá útěcha. Žádná sláva, žádné pohřební hranice.<strong>.. </strong>jenom hnojivo.“</p>

<p>„To je prostě místní systém. Tohle všechno,“ řekl věštec a ukázal na horu kolem nich. „Dálkově ovlá­dané senzory monitorují klima v nížině pod námi, do­dávají data a potom tyhle hory fungují jako regulátor. Hory jsou tvořeny vrstvenou konstrukcí, je to v pod­statě obrovitý tepelný výměník, který ochlazuje vzduch, pokud je to potřeba a vrací vlhkost do oběhu jako déšť nebo jako řeku. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se toh­le místo usmažilo ve vlastní šťávě už před tisíci lety. Vytvoření proměnlivé hvězdy bylo pouze částí problé­mu řízení klimatu. Chytří hoši to byli, ti První pout­níci. Strávil jsem celý život zjišťováním, jak se jim to celé povedlo. Teď, pokud si tedy nepřejete skutečně pokročit dál do té jímky na kondenzovanou vodu, tak vám můžu prozradit, že tohle místo se může stát sku­tečným zabijákem.“</p>

<p>Oba Makedoňané se podívah tázavě na věštce, jako kdyby 11101x01 nějakým cizím jazykem a jejich tlu­močnické implantáty to nedokázaly přeložit. Věštec, když zjistil, že se za ním návštěvníci nevydah, se krátce zastavil, aby pokral rameny.</p>

<p>„No v každém případě si nechte svá díky za to, že jsem vám zachránil život. Vrátíte mi to později. Tím jsem si jist. Teď už bychom se měli ztratit z tohoto proklatého místa. Jdeme, potřebujete trošku poučit. A já vám poskytnu tolik informací, kolik budete po­třebovat. Pokud si to nepřejete, tak odsud táhněte a běžte si mumlat tu svojí zatracenou řečtinu někam jinam. Přestává mě to bavit.“</p>

<p>„Pořád nevěříš tomu, že jsem Alexandr Vehký?“</p>

<p>,JNo, řeknu ti to takhle. Kdybych přišel do tvého domu a řekl, že já Jaroslav, nejlepší a nejmoudřejší věštec všech dob, jsem procestoval celý vesmír a přišel</p>

<p>jsem z prstencového světa, který postavila rasa zná­má jako První poutníci a která ten svět postavila je­nom pro svoje potěšení, co by sis asi tak myslel?“</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>k tomu všemu, kdybych ti řekl, že mě sem do­pravil muž, který se jmenoval Aldin a který mi pouze řekl, že mým úkolem je sjednotit všechny lidi na této planetě, co ty na to?“ Na chvíli se zastavil, naklonil se v křesle a znovu se napil ze své skleničky vína. „Tak co ty na to? Ano, kdybych se tady objevil s<strong> </strong>podobnou historkou, co bys na to u jména Diova řekl?“</p>

<p>Alexandr jenom zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Měh bychom tohohle starého neduživce konečně opustit,“ řekl Parmenion nevrle. „Nemusíme mu pře­ce nic dokazovat.“</p>

<p>„To ani nemám v úmyslu, Parmenione,“ odpověděl Alexandr vyrovnaně. „Sed' na zadku, pořád mám ještě nějaké otázky.“</p>

<p>„Poslouchej ho, Parmenione,“ řekl Jaroslav, tento­krát opět v řečtině. „Koneckonců, je to přece jenom Alexandr Veliký, tvůj král, tak mu projev patřičný respekt.“</p>

<p>„Tvoje řečtina je skutečně vynikající,“ pochváhl Alexandr jeho znalost.</p>

<p>Jaroslav kompliment jenom odmávl rukou, jako kdyby o pochvaly nestál. „Tu a tam přežila ještě něja­ká centra učenosti. Strávil jsem spoustu času studo­váním toho, co nazýváš svou dobou.“</p>

<p>„Kde jsi ji studoval?“ zeptal se Alexandr.</p>

<p>„Na tom nezáleží, ale v každém případě, máš vů­bec ponětí, jak je tahle konstrukce vůbec veliká?“</p>

<p>„Myslím, že nějaké mám.“</p>

<p>„Přesto, i já, který jsem strávil spoustu času studo­váním tohoto místa, mám pořád problém s<strong> </strong>tím, abych si vůbec uvědomil tu velikost.“</p>

<p>Jaroslav se postavil a odešel na opačný konec míst­nosti, které říkal „soukromá studovna“.</p>

<p>Místnost byla bohatě zařízena a ničím nepřipomí­nala skutečnost, že to je jeskyně. Stěny pokrývalo něco, co vypadalo jako dubové ostění, kožená křesla, ve kterých seděli, byla bohatě polstrovaná a Alexan­drovi připadalo trošku podivné, že zde, na vrcholu hory, může být bydlení takového poustevníka příjem­né. Kdyby byl Jaroslav skutečný věštec, jistě si tu žil pohodlně. Alexandr přemýšlel, jak jenom starý muž dokázal shromáždit takové materiální bohatství na vrcholu hory, ve vzdálené jeskyni.</p>

<p>Jaroslav otevřel dveře do jakéhosi výklenku, vy­pustil z úst sérii nadávek, vešel dovnitř a chvíli zde přecházel z místa na místo, než se znovu objevil a táhl s sebou masivní svitek tlustý jako lidský pás. Vzal jej za jeden konec a mrštil jím tak, aby se rozvinul po podlaze. Než se dokutálel na druhý konec místnosti, nebyl rozvinutý ani ze čtvrtiny.</p>

<p>„No, tak kde to vlastně jsme?“ zamumlal si pro se­be meditativně. „Zatracená práce, tahle věc je vždyc­ky tak <emphasis>veliká, </emphasis>pracovat s tímhle zatraceným pergame­nem je skutečné prokletí. Zatracení primitivové!“</p>

<p>„To je mapa?“ zeptal se Parmenion, posta\dl se a snažil se nakouknout do svitku přes Jaroslavovo ra­meno.</p>

<p>„Samozřejmě, že to je mapa, ty idiote. Copak to ne­vidíš?“</p>

<p>Parmenion udělal zády k Jaroslavovi jasné gesto, jehož význam se po celá tisíciletí bezpochyby nezmě­nil. Ale pak si klekl k němu na zem, aby si mohl ma­pu detauněji prostudovat.</p>

<p>„Ne, ne, tady ne.“ Jaroslav znovu zatahal za per­gamen a roztáhl jej přes celou místnost, aby jej mohli prozkoumat i z druhého konce.</p>

<p>„Nemohlo by to být tady? Je tu červená značka.“ Alexandr zaspekuloval a ukázal na část, která se prá­vě objevila na okraji role.</p>

<p>„Ach ano, to je místo, které jsem označil jako ob­last zvláštního významu.“</p>

<p>„Teď bych vám ukázal, jak jsou tady odlišné vzdá­lenosti, se kterými máme co do činem,“ řekl Jaroslav patetickým tónem. „Připomínám, že tento svět byl postaven rasou, které říkáme První poutníci.“</p>

<p>„Kdo byli?“ zeptal se Alexandr. 3yh to bozi?“</p>

<p>„Můžete jim tak říkat, alespoň ve vašem klasickém smyslu olympských bohů. Jako bytosti, kteří mají i slabůstky a touhy hdských bytostí. No, v každém případě si myslím, že tenhle svět postavili jenom jako takové malé cvičení, pro pobavení. Asi způsobem, ja­kým malé dítě postaví ohromný hrad z písku, jenom aby si dokázalo, že to umí.“</p>

<p>„Žijí tady ještě?“</p>

<p>Jaroslav na moment zaváhal, jako kdyby si odpo­věď pečlivě rozmýšlel.</p>

<p>„Myslím, že ne,“ odpověděl pomalu. „I když mezi lidem se udržují legendy o tom, že ten „prastarý rod“ pořád žije někde v podzemí, v jakýchsi průchodech.“</p>

<p>„V čem?“</p>

<p>„Pamatuješ si, když jsem mluvil o tom, že Kolbard je vlastně uměle vytvořená planeta? Jako velká bu­dova. Existuje tu doslova mmén tunelů, přístupových cest, chladících žeber, která jsou ve vesmíru vysta­vena působení vakua a opravných průlezů. Celá kon­strukce je navíc vrstvená.“</p>

<p>„A my jsme nyní v blízkosti nějakého takového vchodu?“</p>

<p>„Jestii tě to někdy bude ještě zajímat, tak projdi tamhle těmi protějšími dveřmi,“ ukázal Jaroslav na průchod ve skále. „I když to je jenom pár mil odsud, nikdy se mi nepodařilo najít správnou cestu,“ pokra­čoval a jeho hlas naznačoval výstrahu. „Takže by ses taky nemusel vrátit.“</p>

<p>Alexandr se na něj tázavě podíval.</p>

<p>„Jsou zamčené?“ dotázal se Parmenion zvědavě a podezíravě, jako kdyby protější průchod byl vstu­pem do podzemního světa. Což v jistém slova smyslu asi byl.</p>

<p>Jaroslav se místo odpovědi jenom usmál.</p>

<p>„Kde se<strong> </strong>na té mapě nacházíme?“ zeptal se<strong> </strong>Ale­xandr a ukázal na část zakroužkovanou červenou bar­vou.</p>

<p>„Ano, ukážu to,“ naklonil se Jaroslav dopředu a po krátkém hledání ukázal na vysokou řadu vrcholů, která se táhla kolem toho, co bylo nazýváno severní částí kontinentu.</p>

<p>„Všimněte si měřítka dole na mapě,“ ukázal Jaro­slav na sadu grafických symbolů. „Vzdálenost se zde měří ve verstách a tři versty jsou asi jedna vaše nule. Na Kolbardu jsou celkem stovky kontinentálních oblastí, některé jsou menší než Evropa, jiné jsou de­setkrát větší než Asie.“</p>

<p>„Jak jsou od sebe odděleny?“</p>

<p>„Jsou tady oceány, to je jasné. Odsud není žádný problém pozorovat moře Iras na západě. To je skoro plocha milión čtverečních verst, s<strong> </strong>množstvím ostrův­ků a ostrovů. Podobně jako na Zemi mohou být jed­notlivé kontinenty rozděleny oceány, ale jsou také rozděleny bariérovými stěnami, které se tyčí až do horních vrstev atmosféry.“</p>

<p>„Proč stěnami?“ zeptal se Parmenion.</p>

<p>„Aby dokázaly přerušit jednotlivé směry proudění větru. <strong>V </strong>opačném případě by díky Coriolisově síle vznikaly větry o síle hurikánů, kdyby je žádná te­rénní bariéra nerozdělila. Na některých místech vítr postupně odstraml vrchní vrstvy půdy. Místní pak tyto oblasti nazvali Kovadlina.“</p>

<p>Alexandr některým termínům o kterých Jaroslav hovořil nerozuměl, ale obecně chápal, o čem stařec mluvil.</p>

<p>„A co to znamená „Kovadlina“?“</p>

<p>„Všimnul sis otevřené blýskavé oblasti, tam v blíz­kosti moře Iras? Je to holý kov, který tvoří nosnou konstrukci. Ten kov je velmi pevný, je skoro nemožné ho poškrábat a je zhola nemožné jej nějak oddělit a<strong> </strong>použít k něčemu jinému. Ta Kovadlina je jenom ma­lá, pouze pár stovek verst na délku, to samé na šířku. Teď si představ oblast stokrát větší. <strong>V </strong>některých oblastech funguje jako bariéra <strong>— </strong>kov se táhne bez pře­rušení od jedné výrazné oblasti k druhé. Nic tam ne­roste, člověk občas potká jenom nějakého nomád-ského obchodníka. Je to dobré jako oceán <strong>- </strong>stejně to dokáže rozdělit oblasti. Nebo je spíš odříznout.“</p>

<p>„Nomádský obchodník?“ zeptal se Alexandr. „Zna­mená to, že celá planeta je obydlená?“</p>

<p>Jaroslav se usmál.</p>

<p>„Myslím, že ano, ale planeta je tak velká, že je těžké to říct s<strong> </strong>jistotou. Téměř před třemi tisící lety, skoro polovinu stáří této planety nazpátek, vlastně ve tvé době, se na této planetě poprvé objevil člověk. Ko­lonisté se usadUi na různých místech. Ti nevycho­vanci tam dole sem přišli ze severu tvé původní říše. Ale postupem času se vrátili dost daleko před období, kdy byli civilizovaní, to všechno díky Velké válce, která odřízla stovky a tisíce světů od sebe a nechala je izolované. Ještě horší však byla skutečnost, že První poutníci zbavili většinu planet jejich zdrojů již před Iniliónem let, takže tam nezbylo nic, co by stálo za řeč a<strong> </strong>dalo se použít jako materiál pro obnovení základní technologické úrovně.“</p>

<p>„Tady, stejně jako na dalších nesčetných místech <strong>v </strong>Magelanově mračnu, jsme se ocitli v boji s<strong> </strong>Gafy, s<strong> </strong>ji­nou rasou. Zápasili jsme o nadvládu nad neobyva-telnými planetami. Mohu ti o této oblasti říct pouze něco málo, Alexandře, ale traduje se. že na jiných kontinentech žijí desítky dalších ras, protože První</p>

<p>poutníci asi měh potěšení z toho, když mohli na jed­notlivých planetách vysazovat různé tvory a zkoušet, jak ty jejich hravé projekty uspějí. To vše ještě dlouho předtím, než jsme se objevili na scéně my.“</p>

<p>„Zatraceně, slyšel jsem o tvorech podobných rostli­nám, kteří žijí hned na vedlejším kontinentě a o hmy­zích tvorech, kteří si pěstují lidi pro potravu a jako otroky. Na téhle planetě prostě nejsou téměř žádná omezení.“</p>

<p>„Co mě ale zajímá teď,“ zdůraznil Alexandr, jsou ti Gavarniané, nebo Gafové, jak jim říkáš.“</p>

<p>„Ano, Gafové jim říkáme. Proč tě tak zajímají?“</p>

<p>Alexandr se postavti a usmál se<strong> </strong>na Jaroslava. „Jsem Alexandr, není to dostatečná odpověď?“</p>

<p>Jaroslav se rovněž usmál, spíše pro sebe, než na své hosty. „Takže další dobyvatelská válka. A tihle pi­tomci tam dole budou tvoje armáda, že ano?“</p>

<p>Alexandr místo odpovědi přikývl.</p>

<p>„Jsou na hony vzdálení tvým Makedoncům. A tví nepřátelé nebudou mít žádného Daria, který by je držel na uzdě.“</p>

<p>„Ano, Darius,“ řekl Alexandr zamyšleně. „Víš te­dy alespoň něco o jejich vůdci, kterému říkají Kubar Taug?“</p>

<p>„Hmm, ne. Nemohu ti říct nic určitého.“ Odmlčel se.</p>

<p>Alexandr si všiml, že Parmenion pozorně sleduje jejich hostitele, ale aniž by vyjádřil jakýkohv názor.“</p>

<p>„Takže plánuješ sjednotit kmeny pod jedním ve­lením a<strong> </strong>vycvičit je ke svému úkolu?“</p>

<p>„To je jenom obecná představa.“</p>

<p>„Aha. <strong>V </strong>tom případě bych si měl zabalit.“</p>

<p>Bez dalšího slova Jaroslav vešel do vedlejší komo­ry a oba poutníci mohli zaslechnout zvuk, jako když se otevírají a zase zavírají zásuvky, občas se ozvala nějaká nadávka a povzdech. Po pár minutách Jaro-</p>

<p><image xlink:href="#_12.jpg" />slav z komory vyšel s<strong> </strong>rancem přehozeným přes rame­no a s<strong> </strong>celkem dobrou napodobeninou řecké helmy na hlavě a kruhovým štítem na boku.</p>

<p>„Bude lepší se vydat na cestu. Tuhle legraci si ne­nechám ujít, takže se k vám přidám.“</p>

<p>„Starce, zamumlal konečně Parmenion, „ve tvém stavu je jediný den neúnavného pochodu jistá smrt. Zůstaň tady a<strong> </strong>žij si s<strong> </strong>blázny, kteří tě sem přijdou zase navštívit.“</p>

<p>„Tak starce?“ Jaroslav popošel k Parmenionovi. „Po­dívej se na to břicho,“ zaburácel smíchy a ukázal na přetékající sádlo na břiše bývalého strážného. „Je zá­zrak, že se<strong> </strong>ještě neprohýbáš pod jeho tíží až na zem a<strong> </strong>nezakopáváš, když utíkáš před svými nepřáteh. Tebe předběhnu kdy budu chtít. Tohle poustevnické žití se mi už trochu přejedlo, takže jdeme. Není proč váhat.“</p>

<p>Alexandr stále mlčel, díval se zblízka na svého nej­novějšího rekruta.</p>

<p>„Podívej, Alexandře, syne Fihpův <strong>— </strong>ano, věřím to­mu, co jsi mi tu napovídal, i když to zní veskrze ne­pravděpodobně. Ale jak řekl Augustus <strong>o </strong>své víře <strong>— </strong>zní to tak nepravděpodobně, že by to mohla být pravda. Umím číst, umím psát, znám tenhle svět a jsem ši­roko daleko nejlepší, pokud jde o léčení všech druhů zranění. Kromě toho potřebuješ kronikáře na tuhle pohádku a to budu já, protože tam dole nenajdeš nikoho jiného, kdo by byl schopen udržet v ruce brk, natož aby měl dostatečnou inteligenci k tomu, aby vě­děl, jak ten brk používat. A nakonec mi věř, že ti se­píšu zdaleka nejlepší historický příběh, než kdokoliv z těch dole, kteří jsou jinak schopni čehokoliv. Takže vezměme mapu, budeme ji potřebovat, a pojďme.“</p>

<p>„Přece nemůžeme vzít celý ten svitek,“ řekl Ale­xandr, podíval se na nemožně dlouhý pergamen a ně­kolika rychlými tahy meče vyřízl oblast označenou Ja­roslavem červeně.</p>

<p>„Stejný jako Gordius,“ poznamenal Jaroslav filozo­ficky, když viděl tu zmrzačenou trofej. „Vrátím se s<strong> </strong>nějakými nosiči, aby to přinesh dolů celé. A taky moji knihovnu a lenošku.“ Pak se otočil a vykročil ven z<strong> </strong>jeskyně, aniž by se jedinkrát ohlédl.</p>

<p>„Takže tohle je armáda slavného Alexandra,“ za­chechtal se Jaroslav sarkasticky.</p>

<p>„Praotec mého otce když začínal, neměl o nic lepší armádu než je tahle,“ poznamenal Alexandr a Parme­nion ucítil v jeho hlase závan zoufalství.</p>

<p>Kievanté, po tuctu soumraků perného výcviku, byli uznáni schopnými sloužit jako druhá jednotka ve falanze a nyní se stavěli do bojové formace po boku svých bývalých nepřátel. Podařilo se jim zdvojnásobit jízdní síly. Hrdina z rodu Risů <strong>— </strong>alespoň tak ho Ale­xandr pojmenoval <strong>- </strong>se vrátil z hlídky se zprávou, že potkal osamělého gafského zvěda, který prohledával okolí místa, kde se Alexandr poprvé setkal s<strong> </strong>Gavar­niany. Objevení se Gafa mohlo znamenat jenom jedi­né <strong>— </strong>a to že potenciální nepřátelé Alexandra hledali. Parmenion si vzal na starosti malou jednotku a <strong>po </strong>třech soumracích se vyhoupnul na hřbet zvířete, kte­ré zde bylo považováno za koně. Jeho společenské po­stavem se nyní zlepšilo, protože se ocitl hned za Ale­xandrem. Všem totiž vyprávěl, jak gafského bojovníka přemohl sám <strong>— </strong>jako pěšák s<strong> </strong>kopím <strong>— </strong>zatímco on byl na koni a ozbrojen mečem <strong>— </strong>to vše jenom díky svému hrdinství.</p>

<p>Několik Risů bylo při loupežném nájezdu zraněno. Nikoliv Gavarniany, ale Parmenionem, který ještě dlouho po příjezdu plival oheň, protože se právě těch několik pokusí při útoku na jezdce utéct. Jak už bylo u těchto hdí celkem běžné, začali se<strong> </strong>k Parme-nionovi chovat jako k muži vládnoucímu téměř mys­tickou mocí. A velice rychle se postavui proti komu-</p>

<p>koliv, kdo o něm mluvil jako o tlustém generálovi „blahoslaveného pána“, jak nyní začali říkat Alexan­drovi.</p>

<p>Ten na Parmeniona mávnul a jeho pobočník pobídl svého koně do klusu. Přijel k jednotce a postavil se k ní čelem <strong>— </strong>před bojovníky z kmene Risů, kteří mu vzdali hold.</p>

<p>Dobře, dobře, pomyslel si Alexandr. Zdá se, že nás začínají brát na vědomí. Někteří z<strong> </strong>nich asi začali cítit význam toho, co se zde začínalo dít. Podíval se na osm stovek mužů, shromážděných před branami města. Byli pořád ještě špinaví a otrhaní, ještě ani náznak nějakých uniforem, kromě hnědých pásek kolem čela, které si nasadih Risové a podobných, avšak špinavě bflých, které si pro změnu nasadili Kievanté. Jejich pancíř, pokud měli vojáci štěstí, že vůbec nějaký měU, to byla pouhá kožená tunika, na spodní straně opatřená vlněným nebo plstěným vycpáním. Pouze jeden ze tří měl kopí s<strong> </strong>kovovou špičkou.</p>

<p>Ale Alexandr si pamatoval příběhy, které vyprá-věh staří vojáci, když byl sám malý kluk. Přece jenom se jeho vzpomínky podobaly tomu, co teď před sebou viděl. Jako by to bylo zmrtvýchvstání legendy z minu­losti, kdy Makedonci nebyli ničím jiným, než jenom bandou pastevců a zlodějů. Ano, tito muži mohou být tím, z čeho jednou vychová vojáky.</p>

<p>Postavil se do třmenů postroje. „Vojáci! Nazývám vás vojáky, protože nyní poprvé ve svém životě vojáky skutečně jste a máte tu čest být takto nazýváni.“</p>

<p>Jaroslav se opět sarkasticky usmál, ale Alexandr to ignoroval.</p>

<p>„Kdysi jste si říkali Risové a Kievanté. Kdysi jste mezi sebou navzájem bojovali a hádali jste se jako malé děti na písku. Ale tomu je konec. Podívejte se nyní jeden na druhého. Když jste byli rozdělení a stáli jeden proti druhému, byli jste ničím. Ale teď, když</p>

<p>jste jednotní, jste mocná síla. Cítíte tu sílu, která z vás vychází? Cítíte tu moc, kterou můžete uchopit, pokud zůstanete jednotní?“</p>

<p>Na chvíli se zarazil a v řadách vojska se ozval mír­ný šepot, jak se muži otáčeli a dívali se jeden na dru­hého.</p>

<p>„Tak pohleďte!“ Otočil se k Jaroslavovi, který mu podal dřevěný oštěp.</p>

<p>Alexandr si oštěp vzal a na obou koncích jej ucho­pil. Jeho svaly se napnuly a oštěp se zlomil v polovině. Znovu natáhl ruku a tentokrát mu Jaroslav podal oštěpy dva. Znovu je vzal na koncích a pokusil se je zlomit, svaly měl napnuté, aby bylo vidět potřebnou sílu <strong>- </strong>což bylo samozřejmě divadlo, protože nehodlal nijak svou výchovnou lekci ohrozit. Obě hole samo­zřejmě vydržely.</p>

<p>„Jako tyto dva oštěpy se budete chovat i vy. Sa­motní jste jako tenká ratolest, kterou zlomí jediný závan větru. Ale společně jste nezlomitelní. A než s<strong> </strong>tím vším skončíme, budete silnější a silnější, jak bu­deme do svazku přidávat další oštěp za oštěpem.“</p>

<p>Z<strong> </strong>bojového útvaru se ozval mocný řev.</p>

<p>„Vy, Kievanté, jste mi řeldi o Údech z Novgoru, kteří na vás močí z kopce. Dnes na ně vyrazíme.“</p>

<p>Jeho slova vyvolala další bouři, protože oba kmeny měli s<strong> </strong>těmito svými sousedy již dlouho nevyřízené úč­ty.</p>

<p>„Ale nay je nezničíme. Uděláme s<strong> </strong>nimi totéž, co jsem udělal s<strong> </strong>vámi. Za následujících tucet soumraků je přidáme do naší armády jako třetí pluk. Budou tvořit další sílu naší mocné armády.“</p>

<p>Na tato slova se mezi vojáky ozvalo tu a tam ne­spokojené mumlání, ale stačilo, aby Parmenion pobídl svého koně k projížďce v bhzkosti nespokojenců a rá­zem byl klid.</p>

<p>„Poslouchejte mě vojáci. Já, Alexandr, vám říkám</p>

<p><image xlink:href="#_13.jpg" /><image xlink:href="#_14.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>toto. Jakmile budou Novgorští na naší straně, tak na­ši armádu rozdělíme. Polovina se vydá na Avar, dru­há polovina na Borodu. Poté, za dalších tucet soumra­ků, získáme další dva pluky, které dokáží porazit dva další kmeny a tak stále dál, až bude naše armáda čí­tat stovky pluků. Tehdy se shromáždíme na jednom místě. Jedině tehdy náš křik přehluší i řev vodopádů, který se řítí z nitra hory, kterou jsem nazval Olymp.“</p>

<p>Muži ani nedutah, lapeni okamžikem a pochope­ním toho, co Alexandr vlastně nabízel. Někteří z inte­ligentnějších mužů se začali dotazovat, na koho bu­dou útočit potom, až se podaří sjednotit všechny hdi na planetě.</p>

<p>„Již nyní někteří z vás chápou, co mám v úmyslu učinit, až se tak stane,“ pokračoval Alexandr. „Až bu­deme dost silní, vydáme se dolů k moři. Věštec Jaro­slav mi řekl, že Kovadhna se setkává s mořem tam, kde je velká hora železa, která spadla z oblohy před dlouhými věky. Na tom místě Gafové těží svůj kov a tam se s Gařy utkáme. Utkáme se s nimi a vezmeme á od nich tu horu železa, teplé moře a bohatou a úrod­nou zemi, kterou nazveme vlastní zemí. Já, Alexandr, syn Finpův, zvaný též Veliký, vám to slibuji.“</p>

<p>Vojáci s řevem zarazili současně svá kopí do země na znamení souhlasu.</p>

<p>„Poslouchejte mne ještě chvíli, Risové a Kievanté. Ode dneška již nejste dva kmeny. Když jste se na tomto tažení ke mně přidali, jsou vaše stará jména tím, co necháte v minulosti za sebou. V mém králov­ství, kdokoliv se ke mě přidal, se stal členem mého národa. Od tohoto okamžiku jste proto Makedonci!“</p>

<p>Muži se na sebe podívat a opatrně nové slovo vypouštět z úst. Brzy z jejich úst vycházelo plno posvátné úcty a hrdosti, jako by to měl být jejich ta-lisman nebo zaříkávání.</p>

<p>Alexandr tasil svůj meč a ukázal na kozí stezku,</p>

<p>která vedla směrem od vesnice do Novgoru a šiky se<strong> </strong>udaným směrem vydali za ním. Když projížděl kolem zdí města, které byly jenom o málo vyšší než on na koni, naklonila se přes zeď Neva a odhahla mu svoje bohaté půvaby. Nakonec se mu podařilo ji přesvědčit, aby zůstala ve městě, jako jeho regent. Takovým způ­sobem alespoň zůstane mimo dohled a nebude na sto honů cítit, alespoň po několik soumraků. S<strong> </strong>dobře za­hraným výrazem bolesti z<strong> </strong>rozchodu se na ní dlouze zadíval a pak vyrazil za svými vojáky.</p>

<p>Jaroslav klusal po jeho boku a po chvíli Alexandr vytáhl starého filozofa za sebe do sedla. Několik se­kund se stařec s<strong> </strong>neskrývanou zvědavostí díval za sebe na Něvu, jako by viděl ženu poprvé v životě.</p>

<p>„Skutečně, chátra je to, ti Makedonci, samozřej­mě,“ zamumlal Jaroslav a odvrátil se od ženy. „Se-škrábni z nich tu tenkou slupku hrané statečnosti a zůstane tu pořád jenom banda zlodějů. Makedonci, cha cha.“</p>

<p>„To všechno pomine, jednou to Makedonci skuteč­ně budou,“ poznamenal Alexandr nepřítomně. „Jed­nou budou.“</p>

<p>A nikdo v tu chvíli nezaznamenal pohled, který už vidělo tolik lidí na jiném světě. Jeho následovníci by řekh, že se díval směrem ku slávě, kterou dokázal vidět právě jenom on.</p>

<p>„A co z<strong> </strong>toho vlastně vyvozuješ, Kubare Taugu?“ Na tuto otázku čekal poměrně dlouho. Než prošlo dobrých osm desítek soumraků, musel čekat, jako tehdy v Bindě, než se jej někdo zeptal, jak se věci sku­tečně v tu chvíh mají. Nakonec ho tedy na klanovém shromáždění uznat. Hra na čekání, které byl nucen se účastnit, se nyní přesouvala do další fáze.</p>

<p>Po svém příjezdu na dvůr Kalina, bratra Hiny a skutečného Tauga, se odebral do osamění a vyčká-</p>

<p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_16.jpg" />val. Věděl, že jestli má tento národ vést, nebude to tak, že přijde, zapráská důtkami a prohlásí o sobě, že je vůdce. Spíš to musí být tak, <strong>že </strong>nakonec přijdou oni sami a poprosí o pomoc. A tak se nyní také stalo. Byla to pouze jednoduchá otázka, vznesená poněkud uště­pačným tónem, ale byl to v každém případě začátek.</p>

<p>„Nejprve, Kalině,“ řekl pomalu, jako kdyby se pro­budil z hlubokého spánku, „nejprve mi řekni, co si<strong> </strong>myslíš ty sám a pak budu mluvit já.“</p>

<p>Kubar se odmlčel a podíval se kolem sebe na shro­mážděné Gavarniany. Sešlo se zde skoro šedesát vá­lečníků, každý z nich zastupoval jednu z<strong> </strong>urozených rodin, které obývaly tento region Kolbardu nazývaný Kia Valinstan <strong>- </strong>„Kvetoucí království“.</p>

<p>Všichni byli oblečeni skoro stejně, do tradičních la­kovaných pancéřových tunik, které zářily na temném pozadí okolí. Na pravé straně hrudi každého z nich byl namalován rodový znak <strong>— </strong>u někoho to byla květi­na, u jiného geometrické obrazce a u dalších znaky ctěných předků, kteří byli legendárními prvními osadníky v šedých dobách minulosti.</p>

<p>Přijeli ze všech míst své říše, aby se nyní shro­máždili na centrálním nádvoří Kalinova hradu, hlav­ní bašty jediného velkého města Sirt. Města byla totiž <strong>v </strong>klatbě těch, kteří vládli této zemi ze svých soukro­mých panství. Status města Sirt byl povýšen pouze proto, že to bylo osobní sídlo Taugů, nejstarší uzná­vané rodiny tohoto národa.</p>

<p>Pro některé z velkých dálek to byla první návštěva města Sirt v jejich životě. Ústřední sídlo se v podobě pagody tyčilo vysoko k obloze a strmá cimbuří z kame­ne, která pokrývala skoro čtvereční verstu oblasti, je naplnila stejnou úctou jako skutečnost, že se ocitli <strong>v </strong>přítomnosti Kann Tauga. Někteří z nich, ačkoliv se to snažili skrývat, měh rovněž úctu před cizincem, který tvrdil, že je legendou přicházející do jejich života.</p>

<p>Kubar jim se zdvořilým pokývnutím vrátil zvědavé pohledy a poté se obrátil ke Kalinovi.</p>

<p>Ten se otočil a podíval se na své dvořany, kteří byli členy jeho nejbližší rodiny a nebo jejími přívrženci. Věděl to, co si oni před touto schůzkou již mysleli. Tedy že ten, který seděl před nimi, byl skutečně le­gendárním Taugem, který k nim přicházel z minulos­ti. Ale zpráva o jeho přítomnosti se rozšínla městem rychle a nakonec pod tíhou okolností musel Kalin jeho přítomnost na setkání klanu připustit.</p>

<p>Kubar si všimnul dvou žen, kterým bylo povoleno v radě zasednout. Jedna se jmenovala Kaveta, žena Kalina. Kalin se jako nejstarší ze čtyř bratrů jediný mohl oženit. Ale netrvalo dlouho aby si všimnul, <strong>že </strong>Kavetiny oči spočívají spíše na Hinovi, než na jejím manželovi. Když se na oba podíval, nemusel dlouho pátrat po důvodech. Věděl, že pro Gavarniany uroze­ného původu vše skončí jenom u pohledů, protože co­koliv jiného by byla pro ženu nejhorší možná ostuda a pro Hinu by to znamenalo nejhorší zradu, jakou mohl bratrovi udělat.</p>

<p>Kubar si všimnul i pohledů druhé ženy. Jmeno­vala se Liala a byla sestrou Hiny a Kalina. Byla při­tažlivá, až bylo obtížné to vůbec vyjádřit. Měla man­dlově tvarované oči, neobvykle velké a plné vibru­jícího života. Kubar si uvědomil, že sám se těší na krátkou konverzaci s<strong> </strong>ní, když se minuli na chodbě hradu. Nemohl si pomoci, ale vidět pohled jejích očí, když se na něj zadívala, bylo uhrančivé. Mohl si však pouze myslet, že pro ni byl již přuiš starý a prošedi­vělý a že její pohledy byly pouze pohledy prozrazují­cími úctu a nic víc. Dál už<strong> </strong>na to raději nemyslel.</p>

<p>Kalin vstal, jeho červeně nalakovaný pancíř za­skřípal. Pohled upřel na Kubara, jako kdyby čekal na výzvu.</p>

<p>„Je to celkem jednoduché,“ řekl nevrle. „Bezsrstí,</p>

<p><image xlink:href="#_17.jpg" />ta chátra, si<strong> </strong>našh nějakého vůdce. Ten je dokázal sjednotit, dnes dal dohromady asi dvacet jejich špi­navých kmenů, nezastaví se a snaží se celou vysočinu ovládnout. Pokud se proti nim vydáme dnes, budeme muset čelit organizovanému nepříteli, který čítá možná deset tisíc vojáků. Dostala se k nám hlášení, že ten člověk zdvojnásobuje velikost své armády kaž­dých třicet soumraků. Říkají mu Iskander, jménem, které jsi poprvé zmínil při svém příjezdu sem. Je jasné, že jsi o něm věděl ještě před námi a že tě ta záhada trápí.“</p>

<p>Kalin se odmlčel, jako kdyby mluvil již pnliš dlou­ho a připustil Kubarovu dřívější znalost této hrozby. Kubar si uvědomil, že nyní nebyla vhodná doba, aby tlačil na svá přání, takže opatrně změnil směr hovoru.</p>

<p>„Kolika vojákům můžeme nakonec čelit?“ zeptal se Kubar vyrovnaně, aniž by se podíval na Kalina a vy­hnul se nepotřebné výzvě.</p>

<p>„Neděláme si statistiku o té chátře. Jsou tady pros­tě pro naše potěšení, když si chceme užít lovu, nebo když potřebujeme potrestat jejich zlodějny. Nakonec, jsou to jenom bezsrstí, nejsou ani hodní této formální pozornosti, kterou mají nyní.“</p>

<p>„Tak to sice mohlo být,“ vložil se do hovoru Hina, „ale nyní si naši pozornost zaslouží. Moji strážci hra­nice hlásí, že nyní jich může být čtyřicet, možná šede­sát tisíc, které ten vůdce může dát dohromady. To je více, než všichni urození a i bezzemci v celé naší říši.“</p>

<p>„Aby dokázal shromáždit takové množství lidí na malých prostranstvích vysočiny, to je skoro nemožné,“ ozval se hlas z davu na nádvoří.</p>

<p>Kubar se usmál a podíval se na stíny za Kalinem, kde stál řečník. Byl to Wirgth, dvorní rádce klanu Taugů. Taková pozice byla v gavarnianských tradi­cích stará a velice ctěná. Rádce, neboli Kaadu, byl tra­dičně nejbližším přítelem celého rodu a obvykle po-</p>

<p>cházel z rodových předků, kteří vládli před součas­ným Taugem. Po smrti svého přítele se Kaadu stal nejuctívanějším rádcem syna, který se stal vládcem. Takto si vládce vybíral svého přítele velmi pečlivě a hledal samozřejmě někoho loajálního, inteligentní­ho a s morální sílou, která mu za všech okolností umožňovala mluvit působivě a pravdivě.</p>

<p>Kubar takové kvahty rozpoznal okamžitě, když se s Wirgthem setkal. Prošedivělý Gaf asketického vzhle­du s ním strávil mnoho soumraků, neustále se dota­zujíce a zkoušejíce Kubara samotného i jeho příběh. Kubar věděl, že jeho přítomnost na tomto shromáž­dění byla dílem Wirgtha. Kaadu jej přijal jako skuteč­ného Tauga.</p>

<p>„Vysvětli, ctěný Kaadu,“ prohlásil Kalin chladně.</p>

<p>„Je to dost jednoduché,“ řekl Wirgth a popošel do středu nádvoří. „Bezsrstí potřebují alespoň třicet uncí jídla denně, aby si udrželi svou sílu. Takže když se jejich armáda sejde na jednom místě, budou potře­bovat téměř dva milióny uncí jídla denně. Za jeden den sní zásoby, které jsou dostupné v jejich jediné nej­větší vesnici. Nepovolili jsme jim koně, protože něco podobného jsme měli na paměti. Bez koní a vozů ne­budou fyzicky schopni zásobovat tak velké množství hdí na jednom místě. Proto musí udělat jednu ze dvou věcí. Musí se buď rozptyl, nebo se musí přesunout dolů, do nížiny a do našich bohatších krajů, kde si mohou zajistit více jídla, aby zůstah naživu.“</p>

<p>„To by byli blázni, kdyby se o to pokusili,“ odpo­věděl Kalin se smíchem. „Nic nedám za to, že pokud se zorganizují v kopcích, mohou tam zůstat a zprách-nivět, protože mi to bude jedno. Ale nikdy se neopová­ží postavit se čelem jedinému našemu pluku jezdců.“</p>

<p>„Al<emphasis>e </emphasis>já si myslím, že by docela dobře mohli,“ opo­noval mu Wirgth. „Protože onen sjednotitel, ať to je kdokoliv, je musí z nějakého důvodu sjednocovat. Po-</p>

<p><image xlink:href="#_18.jpg" />kud tento muž jedinkrát dovolí svým vojákům se roz­vinout, ztratí nad nimi kontrolu provždy. Proto si myslím, že jediným jeho logickým krokem bude pře­sunout svou armádu kupředu se záměrem nás napad­nout.“</p>

<p>„Že by bezsrstí měli odvahu nás napadnout?“ ozval se další svobodný pán z<strong> </strong>davu a klesnul teatrálně na kolena. „To je zcela absurdní. Tvoje čtení tě zmátlo, Wirgthe. Kdokoliv kdy slyšel o bezsrstých, kteří by napadli někoho z<strong> </strong>nás? Jsou tady jenom pro naši zába­vu, ne jako výzva pro naše bojovníky.''</p>

<p>„Arne, možná pro tebe byli v minulosti sportem,“ odpověděl Wirgth, „ale ty dny jsou již dávno ty tam.“</p>

<p>Wirgth se odmlčel a než mohl Arn, pán severních krajů, odpovědět a začít tak hádku, o což se zcela jasně snažil, vložil se do hovoru Hina.“</p>

<p>„Kubare, jsem zvědav, jak odpovíš na to, co říkal Wirgth.“</p>

<p>„Iskander, jak mu říkají bezsrstí,“ vložil se do ho­voru opatrně Kubar, „přišel sem na tento svět z jedi­ného důvodu <strong>— </strong>aby zorganizoval armádu bezsrstých a<strong> </strong>poté je postavil proti nám ve válce o tento svět. Pro­to jsem zde i já. Není v tom žádná náhoda. Je to jed­noduchá logická skutečnost. Iskander povede nájezd. Musí to provést rychle a<strong> </strong>když přijde až sem, bude za ním stát šedesát tisíc mužů. Nepodceňujte toho muže, protože je nejlepší v celé lidské historii. Vyčarovali jej z<strong> </strong>minulosti, aby nás zničil.“</p>

<p>Z<strong> </strong>davu se ozvalo nespokojené mručení většiny svo­bodných pánů. Kubar, který cítil hněv svého prapo­rečníka, udělal směrem k Pagovi sedícímu za ním rychlé gesto rukou.</p>

<p>„Nechejte je přijít až sem,“ zařval Kalin vztekle. „Jejich hlavami si vydláždíme nádvoří!“</p>

<p>Vazalové na nádvoří poklekli a dávali hlasitě na­jevo svůj souhlas.</p>

<p>JBude to lov jako žádný jiný,“ řval dále Kalin. „Po-ženeme naše nepřátele před sebou, dokud se kopce nezbarví jejich krví. Jen ať se opováží sem přijít. Pak se setkají se spravedlivým rozhořčením nás, Gavar­nianů. Řekl jsem, že je to rasa pod naši důstojnost. Vyhlaďme je jednou provždy a bude té chátře konec!“</p>

<p>Ačkoliv pro to měl sto důvodů, Kubar se raději nepokusil dát jim další výstrahu. Postavil se a otočil čelem k vůdcům jednotlivých rodin, kteří stáli za ním. Jejich divoká demonstrace sily trvala pár minut, ale jeden po druhém si<strong> </strong>všimli jeho pohledu a jako kdyby cítili jeho moc, postupně se utišili.</p>

<p>„Pošlou návnadu na naše krajní pravé křídlo,“ za­čal pomalu vysvětlovat. „Na křídlo, které bude nej­dále od našich soustředěných sil. Až se vydáme za ni­mi, abychom je zničili, vystavíme naše hlavní sledy jejich největšímu seskupení v horách. Poté nás tato sí­la odřízne od týlu a donutí nás k boji. Musím vás va­rovat, nepodceňujte je.“ Jeho hlas se zvýšil a ti, kteří stáli kolem něj, v tom nyní mohli cítit studenou <strong>vy-</strong>počítavost a odhodlanost. Mluvil, jako by již měl pře­čtenou historii toho, co se teprve stane.</p>

<p>„Oni o vás nic neví, Nic o vaši cti, o způsobu, kte­rým bojujete, nebo o způsobu, jakým očekáváte, že bu­dou bojovat vaši protivníci. Budou se smát vašim zvyklostem, vašemu odvolávání se na rodinná jména, hledání ctihodného nepřítele. Nepodceňujte je.“</p>

<p>„Jsi snad Taug mého lidu?“ odpověděl Kalin hrubě.</p>

<p>Kubar se otočil a podíval se na něj.</p>

<p>„Ne. Nejsem Taug tvého lidu, ani jeho generál. Nikdo mě o to ještě nepožádal.“</p>

<p>Jeho formulace byly dobře vypočítané a naznačo­valy tomuto shromáždění, co od něj nakonec bude vy­žadovat. Budou k němu nakonec muset přijít a požá­dat jej. aby se stal jejich Taugem.</p>

<p>..Nejsi nic jiného, než podvodník,“ zakřičel Arn</p>

<p>a postavil se po Kalinově boku. „Podvodník, šarlatán a nezasloužíš si proto, abych ti sloužil jako skutečné­mu Taugovi.“</p>

<p>„Zadrž, Pago,“ zakřičel Kubar. Arn nabídl přímou výzvu, která se za pár okamžiků mohla proměnit v krvavou lázeň. Ten okamžik byl nebezpečný. Byl to nakonec Wirgth, který situaci zachránil.</p>

<p>„Za tvou službu našemu Taugovi, za nabídnutí ra­dy, ti Kubare děkuji,“ řekl Wirgth vyrovnaně a vy­stoupil z davu tak, aby se postavil mezi něj a Arna.</p>

<p>„Máš odvahu Kaadu mluvit tak, jak jsi právě uči­nil, nabídl jsi čestnou radu. Je to stejná rada, jakou nyní já, skutečný Kaadu, dám Kalinu Taugovi. Ne­podceňuj Rahně toho, kterému říkají Iskander.“</p>

<p>Slova, která Kaadu vyřkl, byla vždy považována za posvátná a napětí na nádvoří se proto začalo pomalu uvolňovat. Hina, který stál po boku svého bratra, se na Kubara podíval, jako kdyby mu dával znamení dál nemluvit. Kubar si všiml znepokojení v očích mladší­ho z bratrů a proto mu souhlasně přikývl.</p>

<p>„Vím, že mu věříš,“ vyštěkl Kalin a sledoval mezi­hru mezi svým bratrem a Kubarem.</p>

<p>„Mohu mu věřit a jeho slova budou stále čestná, protože on je stejné krve jako my,“ odpověděl Hina. „Pojedu na koni po tvém boku a budu ti sloužit, pro­tože jsem si jist, že Kubar a Paga učiní to samé.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ odpověděl Kubar diplomaticky. <strong>„</strong>A<strong> </strong>samozřejmě, že přeji ctěnému Kalinovi štěstí a po­žehnání svých bratrů, až se vydá na cestu postavit se nepříteli. Budu tam, kam se Kalin vydá utkat se s<strong> </strong>Iskanderem.“</p>

<p>„Vydá se tam, aby jej smetl,“ zavrčel Kalin.</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ odpověděl Kubar vyrovnaně, aniž by na sobě nechal znát jakékoliv emoce.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dev</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p><emphasis>Od:</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>Aldina Larice</emphasis></p>

<p><emphasis>Pro:</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>V</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>echny z</emphasis><emphasis>úč</emphasis><emphasis>astn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> Kohy</emphasis></p>

<p><emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>edm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t:</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hl</emphasis><emphasis>áš</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> z dokon</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> prvn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> f</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ze st</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>etu mezi Alexandrijci </emphasis>a<emphasis> Taugy</emphasis></p>

<p><emphasis>Prvn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> ta</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> Alexandra bylo dokon</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>eno ke 127. stan</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dardn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>mu dni hry. Jeho </emphasis><emphasis>ú</emphasis><emphasis>sp</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>chy jsou n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>sleduj</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>:</emphasis></p>

<p><emphasis>K datu vyhotovení této zprávy byl eliminován po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slední aktivní odpor proti jeho úsilí o sjednocení lidí. Prakticky veškerý odpor byl eliminován poté, co se mu podařilo v páté fázi jeho tažení shromáždit celkem de</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>set vojenských jednotek. Od této chvíle, kromě jednoho nebo dvou menších případů, se lidští obyvatelé sami shromažďovali pod jeho standartou, nechávaje měst</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ské brány otevřené dokořán pro vstup jeho vojsk. Vět</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šina z nich již samozřejmě přijala skutečnost, že je tím Alexandrem, kterého znali z legend </emphasis>a<emphasis> jehož úk</emphasis><emphasis>olem je sjednocení </emphasis>a<emphasis> vysvobození lidí.</emphasis></p>

<p><image xlink:href="#_19.jpg" /><emphasis>Severní horská oblast, která měří téměř jeden mi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lión kilometrů čtverečních, je celá pod jeho vládou (viz také přiložené mapy).</emphasis></p>

<p><emphasis>K dnešnímu datu může vést vojsko čítající skoro padesát pluků těžkých kopiníků, dvacet pluků pěšáků v rojnici, jeden pluk balist </emphasis>a<emphasis> méně než polovinu pluku jezdců. Úplný záznam s vyhodnocením schopností každého pluku je přiložen, společně s vyhodnocením struktury velení </emphasis>a<emphasis> řízení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zpravodajská hlášení nicméně naznačují, že Ga</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>varniané se blíží do severních hor, což ve skutečnosti znamená průnik v plné míře. Jak je možné vidět na výtiscích hodnocení, Alexandrovy síly reagují odpo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vídajícím způsobem, což naznačuje, že si jsou plně vědomy této hrozby </emphasis>a<emphasis> chystají se na protiúder. Proto by tato poznámka měla být považována za upozornění na následující bitvu, která brzy vypukne v plné síle. Primární šance byly vypočítány společně pro všechny možné tahy. Jako u standardních operací, všechny úvahy byly uloženy do standardního programu vyhodnocování hry. Jakékoliv sázky mohou být zpra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>covány s pomocí přístupového kódu 23-alfa-alfa-873. Portfolia všech společných aktiv vložených do sázek budou vyhodnocena systémem naslepo, s cílem zjistit jejich celkovou hodnotu. Bezpečnostní povolení pro přístup k datům je zajištěno prostřednictvím kódu pou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ze pro ty strany, které odpověděly na nabídku k sázce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kopie zprávy postupu Kubara Tauga, jak byla předložena Zerghem, jsou přiložené, společně se vzá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jemným porovnáním výsledků obou vůdců.</emphasis></p>

<p><emphasis>K dnešnímu datu, bude vytištěn souhrn celkového výpočtu možností výhry jednotlivých účastníků. Dneš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní kurzy jsou následující:</emphasis></p>

<p><emphasis>Přežití Alexandra - standardních dní - 87:1, Přežití Kubara</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Tauga </emphasis>- <emphasis>standardních dní -1221:1,</emphasis></p>

<p><emphasis>Započetí bitvy do sedmi dní </emphasis>- <emphasis>standardních dní -3,7:1,</emphasis></p>

<p><emphasis>První vítěz</emphasis><emphasis>ství Alexandra -2:7.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zprávu předkládá </emphasis>- <emphasis>Aldin Laňce</emphasis></p>

<p>„Trošku malá pravděpodobnost výhry, není-liž pravda, Aldine? Je to pro nás škoda.“</p>

<p>Aldin vzhlédl od navigačního panelu a ve stoje na­bídl svou židli Corbinu Gablonovi, kterému se jenom stěží podanlo protáhnout svůj hmotný trup skrze vchod.</p>

<p>Zábavní jachta jej stála skoro padesát miliónů, což je větší hodnota než skutečná hodnota některých planet, ale když přišlo na konstruování řídícího cen­tra, tak z nějakých bláznivých důvodů konstruktér vesmírné lodi pozapomněl na to, jakých rozměrů do­sahuje její budoucí vlastník.</p>

<p>Proto se ten nešťastník musel nyní potýkat s nej­horšími konstrukčními problémy přestaveb lodí pro převazem organických hnojiv a kalů.</p>

<p>„Je nutné si uvědomit, že analýza konfliktu s po­užitím statistických metod je velice složitý proces. Například stačí uvažovat o otázce smrti Alexandra.“</p>

<p>Aldin se podíval Corbinovi zpříma do očí. <emphasis>Žádná </emphasis>odezva.</p>

<p>„Ano. Alexandrova smrt.“</p>

<p>Oba muži se otočili, když do řídícího centra vešel Bukha Taug se Zergem po svém boku. Zergh zdvořile přikývl na pozdrav Corbinovi a pak se postavil k Al­dinovi a přátelsky mu podal svou ohromnou ruku.</p>

<p>„Zrovna jsme s Kohem Bukhou takové případy diskutovali.“ řekl Zergh vyrovnaně. „Moje analýza samozřejmě odpovídá vaší, pokud jde o vyhlídky na Alexandrovu smrt, což dokazuje schopnosti a možnos­ti programů pro výpočet, společně s našimi znalostmi</p>

<p><image xlink:href="#_20.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_21.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>a zkušenostmi při shromažďování dat a profilování. Ale člověk ne vždy souhlasí s analýzou jako takovou, i když to je jeho vlastní analýza. Nemám pravdu, pří­teli?“</p>

<p>„Ano, existuje možnost,“ přitakal Aldin uhlazeně, „že by naše matematické modely Alexandra nebyly přesné. Pamatujte si, že pouze poskytujeme datové vstupy s některými prvky vlastního úsudku a s ohle­dem na možnosti. Nicméně počítač je ten, kdo tato data zpracovává a vytváří konečný výstup. Herní spe­cialisté prvního stupně, což jsme přesně my dva — a jsme jediní,“ ukázal Aldin na sebe a Zergha, „mohou pouze poskytovat pravděpodobnosti jednotnvých si­tuací. Nemůžeme vypočítávat dráhu letu každého ší­pu a to, jak se střetne s linií Alexandrova života.“</p>

<p>Corbin mlčel.</p>

<p>„Podle mé analýzy,“ vložil se do hovoru Zergh, „která byla porovnána s Aldinovou, přisuzuji poněkud vyšší pravděpodobnost Alexandrova vážného zranění nebo jeho smrti. Nicméně počítač vyhodnotil Aldinovy představy přece jenom výše, díky jeho specializaci na toho jedinečného válečníka. Ale v každém případě, odvažuji se tvrdit, že by z toho mohla být zajímavá vedlejší sázka.“</p>

<p>Corbin se podíval na Bukhu. „Místo privátní sázky přes počítač, co takhle malinká veřejná sázka?“</p>

<p>„Nenávidím sázky na smrt nebo život člověka, kte­rého bych téměř mohl <emphasis>vzývat </emphasis>jako boha. Nicméně loa-jauta mé rasy je veliká.“</p>

<p>Bukha se podíval na Corbina, ale ten nijak neod­pověděl.</p>

<p>„Řekněme co takhle kontrola nad tvým systémem Cersta?“ řekl Corbin nakonec. „Pokud se nemýlím, automatické doly na třech planetách vykazují vý­znamnou míru návratnosti počátečních investic. Po­kud jde o mne, vsadím mou zábavní planetu Marakéš.</p>

<p>Tamní ženy by ti nakonec přece jenom mohly vyho­vovat.“</p>

<p>Bukha, jak se hodilo ke vznešenému a hrdému Ga-varnianovi, dobře skryl svůj odpor při myšlence na sex mezi rasami, což byla praxe sice provozovaná, nic­méně všemi rasami ve vesmíru stále považovaná za naprostou sodomii.</p>

<p>Bukha kývl na Zergha, který vytáhl kapesní ter­minál a rychle provedl pár finančních kalkulací.</p>

<p>„Relativní hodnota vychází s pravděpodobností větší než 1,8:7,“ nahlásil <emphasis>Zergh.</emphasis></p>

<p>„Pak tedy přidej ještě konsorcium Dias.“</p>

<p>„Ale to vlastníš společně se Zolou.“</p>

<p>„Pokud prohraji, tak si myslím, že ten zženštilý ne-motora bude víc než šťasten, když mě bude moc ode­psat a tebe pozvat do podniku jako spoluvlastníka.“</p>

<p>Zergh udělal pár dalších rychlých výpočtů a při­kývl na souhlas.</p>

<p>„2,3:7.“</p>

<p>„Přinesu dokumenty,“ řekl Aldin věcně.</p>

<p>„No tak, no tak. Jsme tady všichni snad džentl­meni, ne?“ otázal se Corbin.</p>

<p>Bukha se vyrovnaně usmál i když úsměvy jeho ra­se moc vlastní nebyly a byly považovány spíše za akt nepřátelství.</p>

<p>„Můj pane Alexandře, reagují přesně tak, jak jsi řekl, že budou.“</p>

<p>Alexandr se zadíval na potem promočeného kurý-ra, který seděl na malém Gavarnianském koni.</p>

<p>„Kde jsi sebral toho koně, hochu?“</p>

<p>„Získal jsem ho přepadením.“ Chlapec se dmul pý­chou.</p>

<p>„A co Parmenion a jeho jednotky?“</p>

<p>„Nejsou ani verstu za mnou. Jenom kousek za si­lami nepřítele.“</p>

<p>„Dobře, velmi dobře. Jdi a najez se. Dej si víno, zasloužíš si to.“</p>

<p>„Měl bych se ale vrátit, můj pane.“</p>

<p>„Udělej, jak ti přikazuji. Odpočiň si. Budou tu co nevidět.“</p>

<p>Chlapec zasalutoval a pobídl svého nového koně do klusu. Alexandr vzhlédl od stolu s<strong> </strong>rozloženými mapa­mi a usmál se na Jaroslava. „Slyšel jsi to? Vzal jej Ga-varnianům.“</p>

<p>„Jenom někdo tak mladý může být tak bláznivý, že si sedne na takovou bestii.“</p>

<p>„Teď máme padesát koní. Muži se rychle učí, jak na nich jezdit. Ale nejlepší je, že se přestali bát.“</p>

<p>„Brzo zase začnou,“ řekl Jaroslav zamyšleně a po­hlédl na valící se mrak prachu, který se přibližoval od východu. „Myslím, že bude nejrozumnější, když zač­neš se svou konečnou instruktáží.“ Jaroslav vyšel ze stanu, aby kývnul na vehtele pluků a pozval je do­vnitř.</p>

<p>„Znáte všichni svoje pozice?“ zeptal se Alexandr a jednomu po druhém pohlédl velitelům pluků do očí, jakmile se shromáždili okolo písku, kde byly nazna­čeny aktuální pozice. Většina z nich totiž ještě nebyla příliš zvyklá na to, jak znázorňovat a číst pozice z per­gamenu. Proto takové zjednodušení.</p>

<p>Všichni mlčeli. Cítil jejich strach. Dosud, když při­jímali jeho velení a spojení svých sil, vždy stah proti vlastnímu rodu, proti lidem. Tentokrát měli poprvé stát proti Gaíům. Byli zkamenělí a v tuto chvíli je při normálním uvažování udržoval pouze strach z Ale­xandra samého.</p>

<p>„Pamatujte si, že je to celkem jednoduché. Pouze je za námi vedeme. Rozmístí se přesně takovým způ­sobem, jaký vám popsal Jaroslav. Protože válka je pro ně rituál a záležitost života a vítězství. Stačí je sem nechat přijít. Mají pouze osm tisíc jezdců a pět tisíc</p>

<p>mužů záloh pochodujících za nimi. Srovnejte to s<strong> </strong>naši­mi čtyřiceti tisíci muži stojícími za námi. Ale pokud se kdokoliv z vás zlomí a začne utíkat, rozpadnou se i os­tatní řady a Gafové nás všechny povraždí. Nemůžete jim uniknout pěšky. A kromě toho, nemáte kam utéct.“</p>

<p>Ze zadních řad velitelů se ozvalo nesmělé hučení, ale jeho pohled všechny zmrazil.</p>

<p>Samozřejmě, že se sami ocitli v pasti. Skoro čtr­náct dní předtím armáda Gavarnianů vypochodovala ze svého hlavního města a vydala se na severovýchod, do hor. Alexandr vedl své síly ven, do roviny, jaknúle je armáda Gafů přešla. Tak jejich linie oddělil od komunikací a donutil je otočit se nazpět a zaútočit na jejich předem připravené pozice. To byla lekce, kterou se naučU od Daria na Isu. Ale nyní se postavil tak, aby po stranách ležely řeky Volsta a Benazi a tak eliminoval jakoukoliv možnost úniku. Pokud se řady Gafů rozpadnou a rozutečou, řeky zablokují jakouko­liv šanci na únik. Každý v jeho armádě to věděl.</p>

<p>Ale ani pro ně neexistovala žádná cesta ven a ně­kteří z velitelů se proto dívah na Alexandra nenávist­ně a s<strong> </strong>podezřením.</p>

<p>„Teď jděte na svá místa a vy vlevo si pamatujte: pokud se ukážete předtím, než se dám do pohybu já, tak vám osobně useknu hlavu. Pokud někdo z vás vů­bec přežije. Teď běžte.“</p>

<p>Muži se otočili a odešli.</p>

<p>„Pokud se bitva nebude pro nás vyvíjet příznivě,“ řekl Jaroslav, „tak si tě najdou první a rozsekají tě na cucky, než sami zemřou pro pobavení Gafů.“</p>

<p>„Nemám strach,“ řekl Alexandr skoro s<strong> </strong>radostí v hlase. „Víš, můj příteli, když neplánuji prohru, tak neprohrávám.“</p>

<p>„Ale, ale, příště mi začneš tvrdit, <strong>že </strong>tě táta Zeus o vítězství ujistil, ne?“</p>

<p>Alexandr se na něj jenom podíval a usmál se.</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>JMůj pane Kaline, zastavili svůj ústup. Právě tam před hřebenem hor.“</p>

<p>Kalin, velitel první armády, přitáhl uzdu svému koni a podíval se směrem, kterým jeho pobočník uka­zoval.</p>

<p>„Ani ne padesát jezdců a ti blázni se stáhli do sou­toku těch dvou řek, místo aby se dostali k poslednímu brodu. Jsou ztracení.“</p>

<p>„Ještě bychom měli počkat na zbytek jejich sil,“ upozornil Wirgth.</p>

<p>„Ti jsou tamhle za horami a čekají. Ten Alexandr si svými muži asi není moc jist. On ví, že to je banda zbabělců, takže je dostal do míst, kde musí buď bo­jovat, nebo umřít. Proto bude mnohem snazší je vy­řídit ještě před soumrakem.“</p>

<p>„Tak proč zbytečně útočit?“ odpověděl Hina. „Po­kud jsou v pasti, stačí uzavřít smyčku a nechat je vyhladovět. To bude trvat jenom pár dní.“</p>

<p>„Cože? Proti bezsrstým bych něco takového neudě­lal! Máš vůbec nějakou čest? Pobijme tu bandu a<strong> </strong>po­jeďme domů.“</p>

<p>Kalin se v sedle otočil na Kubara, který za ním se­děl bez hlesu. „Nebo snad nejstarší a nejváženější Ku­bar má jiné řešení?“</p>

<p>„Tohle je tvoje armáda, ne moje, proto se budu pouze dívat a nebudu mluvit.“</p>

<p><strong>„</strong>S<strong> </strong>tak ušlechtilými tvrzeními, jako byla ta tvá, přeješ si něco říct vojsku?“ ušklíbnul se Kalin.</p>

<p>„Je to tvoje armáda, tvůj boj, tvoje kořist, tvoje ví­tězství. Proto se nebudu podflet na tvých vyzna­menáních, ale budu pouze pozorovat.“</p>

<p>„Celkem rozumné,“ řekl Kalin chladně a jeho po­skokové se usmáli nad zjevnou zbabělostí očividného lháře. „Kromě toho Hina a<strong> </strong>Wirgth s<strong> </strong>tebou mohou zůstat.“</p>

<p>Oba jmenovaní se otočili a chystali se vyjádřit svo­je námitky.</p>

<p>„Je to pouze tak, jak si žádá tradice,“ odpověděl Kubar polehoučku. „Hina jako poslední přeživší a nej­mladší bratr by neměl vyjet do stejného konfliktu, ja­ko nejstarší z bratrů v rodinné linii, jinak by ji ohro­zil. A Kaadu také nesmí svůj život riskovat, tím méně mohou být postrádané jeho rady.“</p>

<p>„Konečně se jednou shodneme,“ řekl Kalin chlad­ně, ale když mluvil, v jeho očích se objevil podivný vý­raz, jako kdyby se sám lapil do pasti, kterou si uvědo­mil až nyní. Kubar si na okamžik Kalinova pohledu všiml a pak úklonem vyjádřil Kalinovi svůj respekt. Válečník otočil svého koně a odklusal na něm pryč, zanechávaje všechny tři vzadu, jak se armáda jeho vznešených válečníků přesunula kolem nich.</p>

<p>„Klasická formace,“ konstatoval Jaroslav, jako by řešil akademický problém na listu pergamenu, místo manévru třinácti tisíc válečníků.</p>

<p>„Není v tom žádná logika.“</p>

<p>„Ach můj Alexandře, podle tvých standardů, ne je­jich. Pamatuj si, u nich se vše řídí vznešeností. Jejich rodem, jejich vznešenými pochody. Titul s<strong> </strong>hodností musejí být uděleny a předávány na další pokolení, to je jediná správná cesta. Proto se jejich jezdectvo bude hnát před pěchotou, nejvyšší hodnosti úplně na zápa­dě, nejnižší na opačné straně a za nimi šermíři s<strong> </strong>me­čem.“</p>

<p>„Blázni. To je stejné mrhání kavalerií, jakým se proti mně vyznamenal Darius u Isu.“</p>

<p>„Asi ano. Ale i tak mohou stále bojovat. Podívej se, tohle musí být Kalin.“ Ukázal daleko vlevo od středu nepřátelských řad, kde byl jediný jezdec, který se oddělil od řady a pokročil kupředu přes otevřené prostranství, které oddělovalo jeho seřazené vojáky od</p>

<p>Alexandrových a jeho oddflu padesáti jezdců, kteří se usadili na vrcholu malého kopce, který se jako bariéra tyčil v ústí řeky.</p>

<p>Jako vlna začala řada vojáků postupovat od ga­varnianského levého křídla, každý jezdec čekal na okamžik, kdy muž po jeho levé straně pokročil kupře­du, aby tak náhodou nejel před někým, kdo byl v hie­rarchii postaven výše.</p>

<p>Když byl blíže než na polovinu dostřelu luku, po­stavil se Kalin v sedle svého koně.</p>

<p>„Lidé, poskytuji vám čest tím, že se s<strong> </strong>vámi vůbec bavím. Jsem Kalin, nejstarší z rodů zvaných Taugové. A jsem vojevůdce svého lidu. Třicet osm lidí z vašeho rodu jsem měl zavěšených u svého sedla jako trofeje. Nejste hodni čepele mého meče, ale dnes vám jej přes­to dám ochutnat. Ty beze cti a lásky k bližnímu, ty, který se jmenuješ Iskander, vyjdi kupředu a pověz mi svůj životopis, než zemřeš mou rukou.“</p>

<p>Než dokončil svou řeč, další Gaf v řadě se postavil po jeho boku a začal odříkávat nějakou litanii a poté další a další jezdci vystupovali z řady, až se po chvíli ozýval divoký řev stovek hlasů, jak jedni přes druhé­ho vykřikovali svoje rodová jména.</p>

<p>Zvuk postupně přešel v hromovou ozvěnu, rozlé­hající se celou krajinou, zatímco Alexandr nepromlu­vil a ani se nehnul v sedle.</p>

<p>Bitevním polem se nakonec rozlehlo netrpělivé ti­cho, protože Gafové si podle očekávání mysleh, že nyní Alexandr vystoupí a poví jim to, co vyprávěli jeden přes druhého oni jemu a stejně tak po něm vyjdou z řady jednothví lidé, aby se s<strong> </strong>nimi setkali.</p>

<p>Alexandr vyjel tucet kroků z řady a postavil se rovněž v sedle. Podíval se za sebe na Jaroslava, chvíli zaváhal, jako kdyby očekával nějakou podivnou lest. která jej měla pokořit, ale starý věštec jednoduše Alexandrovi pokývnul, aby pokračoval.</p>

<p>Sáhl rukou dolů a připravil se a když jeho gesto bylo více než zřejmé, ozval se z řad Gafů vzteklý je­kot.</p>

<p>„Teď na vás močím.“ zařval Alexandr, jeho hlas se rozlehl i přes hlasitý odpor Gafů. „Kaline, slyšíš mě? Močím na tvou čest a čest tvých bratří!“</p>

<p>Nikdy neměl možnost dokončit větu, kterou začal, protože Bucephalas zařehtal překvapením z namoče­ného kožichu, když se Alexandr pokusil rychle ukon­čit co začal, protože se od Gafů ozval řev rvoucí uši. Jako by vedeni jedinou rukou, tasUi všichni zakřivené šavle a zaútočili.</p>

<p>Alexandr rychle přitáhl uzdu, otočil Bucephala a rychle se klusem vydal do bezpečí hřebenu kopce, jeho jezdci před ním, hnáni strachem z nepřítele. Je­diný Parmenion jel až za svým pánem, nakonec se k němu však přidal po boku.</p>

<p>„Ještě štěstí, že jsme tady uzavřeni v té pasti. Ji­nak by se ti zbabělí bastardi snad nezastavili.“</p>

<p>Parmenion se podíval přes rameno na postupující armádu nepřítele, protože nyní se jejich pěchota, ura­žená nesmírnou nadávkou, hnala rychle kupředu. Díky krvelačným pohledům postupujících řad vlko­dlacích obřích zjevení si sám Parmenion přál, aby ta ústupová cesta existovala.</p>

<p>Kavalérie se zastavila na kopci mezi svými dvěmi praporečníky, s<strong> </strong>Alexandrem a Parmenionem vzadu. Alexandr svoje jezdce opatrně sledoval, aby se nedos­tali mimo prostor vyznačujícího bezpečnou cestu a bo­jová postavení.</p>

<p>Když dojel za vrchol kopce, mohl vidět hrubě roz­páranou zemi, posetou polním opevněním, roztaže­ným více než půl míle hluboko k břehům řek. Skoro každá stopa opevněné linie byla osazena zahrocenými kůly, které mířily přesně do výšky krku vzrostlého Gavarniana. V pravidelných intervalech měly bariká-</p>

<p><image xlink:href="#_22.jpg" />dy malé průchody, jako ten, ke kterému se nyní vydal a<strong> </strong>které byly lemované tři metry vysokými valy z na­vršené zeminy. Řev za ním se nyní zdál hlasitější a<strong> </strong>náhle vybuchl, jak vlna jezdců překročila hřeben kopce.</p>

<p>Hromový hluk se vznesl i z<strong> </strong>jeho vlastních linií, ale Alexandr cítil, <strong>že </strong>to byl spíš výkřik strachu, než bo­jový pokřik budící hrůzu.</p>

<p>Když se přiblížil k ústí průchodu, otočil se a viděl jak tucet mužů vytahuje zátaras ze špičatých polen a<strong> </strong>rychle jej přistavuje napříč vchodem.</p>

<p>Postavil se<strong> </strong>v sedle a skočil na platformu, kde stál Jaroslav společně s<strong> </strong>několika vehteli pluků, strnulých hrůzou z postupujících řad nepřítele.</p>

<p>„Říkal jsem ti, že se z toho pominou,“ zařval na něj Jaroslav a jeho hlas jenom ztěží dokázal přehlušit vzteklé burácení, které se na ně právě hnalo.</p>

<p>Alexandr mlčel a sledoval otvírající se bitevní scé­nu. Parmenion již klusal dolů opevněním, aby převzal velení ve středu formace, připraven shromáždit řady, pokud by se snad jeho stateční vojáci chtěli vzdát.</p>

<p>Alexandr se podíval do širokého otevřeného záko­pu za palisádou a vodním příkopem, kde stáli jeho muži ve třech řadách za sebou a poté ještě přes rame­no, kde byly postaveny záložní útočné falangy, každá v zástupech po osmi. Alespoň stáli ještě na místě, i když většina vojáků byla bflá strachem.</p>

<p>„Je to tady,“ zařval jeden z<strong> </strong>vehtelů.</p>

<p>Vlna jezdců, jakmile překročná hřeben, rychle na­bírala jízdou z kopce rychlost. Kalin samozřejmě v če­le.</p>

<p>„Tady jsem, jste mrtví!“ Za tímto výkřikem se ozval jenom triumfální pokřik jezdců. Avšak pak se náhle jakoby zem otevřela a začala polykat jednoho jezdce po druhém i s<strong> </strong>koňmi. Další a další mizel ve skrytých pastích. Ale další a další se valili za nimi,</p>

<p>zpívajíce svoje rodová jména. Kalin sám se stále hnal jakoby puzen osudem, čelem proti stanovišti, kde stál Alexandr.</p>

<p>Zcela nedbal zkázy kolem sebe, jak nejprve po jednom a pak po desítkách a stovkách řady postupu­jících kavaleristů mizely v připravených pastích, ná­strahách a skrytých zátarasech.</p>

<p>Alexandr sledoval, jak nepřátelský vůdce záhadně nalezl bezpečný průchod skrze přehrazené linie.</p>

<p>„Musím se s<strong> </strong>ním utkat,“ zařval Alexandr a tasil svůj meč a připravil se seskočit z okraje plošiny.</p>

<p>„Počkej,“ zakřičel za ním Jaroslav a ukázal na ne­přátelského vůdce, jehož kůň nyní sešel z bezpečné stezky.</p>

<p>Zachycen skrytým nataženým lanem přepadl Ka­linův kůň na hlavu a vyhodil své břemeno ze sedla. Kalin dopadl tvrdě na zem, přímo k základně věže, na které stál Alexandr. I<strong> </strong>z té vzdálenosti viděl, že Ka­linova hlava se zlomila na stranu a že už se mu nikdy nebude moci postavit čelem. Bylo by to zbytečné.</p>

<p>„Tak statečný, ale takový blázen,“ zašeptal smutně.</p>

<p>„Půjdeme kupředu, abychom se na to podívali?a zeptal se Hina tiše.</p>

<p>„Není to nutné,“ řekl Kubar smutně. „Můžeme tu sedět a všechno bude jasné, i když to neuvidíme na vlastní oči. Je to zcela jasné. Slova toho člověka byla potvrzením jejich plánu. Přál jsem si, abych mohl tvého bratra varovat a přál jsem si, aby mi věřil. Není totiž nic horšího, než vědět, že se blíží katastrofa a nemít možnost jí zabránit.“</p>

<p>Hina se pokusil potlačit svou touhu jít kupředu a pomstít urážku, kterou byl jeho rod poznamenán. Bylo zřejmé, že na druhé straně kopce se děla kata­strofa neslýchaných rozměrů.</p>

<p>Od chvíle, kdy se přes hřeben kopce přehoupla po-</p>

<p>slední řada pěchoty a pronikla do hromového řevu bitvy, již uplynula dlouhá chvíle. Nyní se z<strong> </strong>bojiště hnala nikde nekončící řada koní bez jezdců a raně­ných vojáků. Něco bylo zcela jistě špatně. Očekávali vítězný ryk nad porážkou poníženého nepřátelského vůdce. Ale místo toho se ozývalo ustavičné divoké hu­lákání, které najednou očekávané vítězství změmlo ve zmatený úprk a rostoucí hrůzu.</p>

<p>„Odstranit zátarasy!“ zavelel Alexandr, když do-končil poklus podél linií na pozici na levém křídle.</p>

<p>Otočil se v sedle a ohlédl se na stojící řady Risů, kteří měh tu čest stát na pozicích přímo <strong>u </strong>něj.</p>

<p>„Pamatujte si, že nesmíte rozbít svoje linie!“ zařval na ně a jeho silný hlas se nesl i přes neustávající bitevní vřavu. „Za mnou!“</p>

<p>Poslední ze špičatých kůlů byl odstraněn a Ale­xandr se vydal kupředu, udržujíce krok s<strong> </strong>vojáky v roj­nici, kteří se hnali ven z průchodů. ByU na nejzazším pravém křídle nepřítele, stáli pouze proti otevřeným a<strong> </strong>rozestavěným řadám pěchoty.</p>

<p>Po více než hodinu museli Gavarniané bít do opev­něných pozic Alexandrovy armády. Ti, kteří přežili skryté smrtelné pasti a zátarasy se dostali až k opev­něným liniím, kde však jakýkohv náznak koordino­vaného boje z jejich řad zmizel. Nyní to byl šílený útok, který spíše budil hrůzu díky své intenzitě, než aby byl nějak účinný z<strong> </strong>praktických důvodů.</p>

<p>Jak se<strong> </strong>oběti válečného běsnění na bojišti vršUy, tak se nepřátelské formace soustředily do centra opevnění. Alexandr se nyní pohyboval tam a nazpět liniemi, aby pomáhal odrazit několik slabých prů­lomů, které se Gafům podařily a nakonec se dostal až k úplnému levému křídlu nepřítele.</p>

<p>Když se mu podařilo dostat se z průchodu, dal znamení Parmenionovi, aby se vydal se svými oddfly</p>

<p>pronásledovat uprchlíky. Plán byl celkem jednoduchý. Prorazit skrze zničenou křídelní formaci nepřítele, otočit se a vrazU jim do boku. Po odstranění posled­ních zátarasů se jeho muži seřadili do falangy, sto mužů na šířku, deset do hloubky. V jediné minutě byli připraveni a otáčeli se o čtyřicet pět stupňů vpravo, aby vyrazili rychlým krokem vpřed.</p>

<p>Několik vyčerpaných Gafů, kteří byli před nimi, se<strong> </strong>při pohledu na nesmiřitelně postupující formaci zlo­milo a dalo se úprkem na sever. Pohled na prchajícího nepřítele u Alexandrových mužů jenom vystupňoval bojového ducha. Formace se zakolébala a Parme-nionovi muži se 0^6^111 na pravém křídle rozšiřující se linie. Jako zálohy se vynořilo více než tucet dalších pluků.</p>

<p>Když se podíval po nepřátelských řadách, zahlédl Alexandr, že všichni jeho muži stáli již za řadami Gafů. Vztyčil ruku s<strong> </strong>napřaženým mečem a ukázal svým vojákům, aby se natočili o dalších čtyřicet pět stupňů. Nyní stáli ve vlně, která se valila po celé délce nepřátelské linie a naráželi na ní, jako naráží ocelové ostří na shnilý kmen a poráží jej.</p>

<p>Vzteklý ryk Gafů dal nyní průchod strachu. Tu a tam sice ojedinělý voják, aniž by bral jakékoliv ohle­dy, se držel zběsile na místě a po chvíli byl sražen k zemi, když s<strong> </strong>sebou vzal do hrobu jednoho nebo dva Alexandrovy vojáky. Ale jakmile se jich celá řada pře­hnala přes roztroušené Gavarniany, bylo vše jasné. Gafové byli zvyldí bojovat podle pravidel. Lidé před nimi vždy utíkali jako lovná zvěř. protože také zvěří pro Gavarniany byli. Ale nyní je ta zvířata urazila a poté s<strong> </strong>nimi bojovala způsobem, který nemohli a ne­dokázali chápat.</p>

<p>Vojáci za Alexandrem věděli, že tento cizí válečník tvrdící, že přichází z minulosti z legendární Země, vy­tvořil něco nového. Byl to moment vymykající se veš-</p>

<p><image xlink:href="#_23.jpg" />keré jejich představivosti. Získali odvahu a nakonec zjistili, že dokáží být muži.</p>

<p>Skandování se nejprve ozvalo ze zadních řad. Je­den hlas zavolal jméno do pochodového kroku, jeho přízvuk sice slovo změnil, ale i tak bylo rozeznatelné.</p>

<p>„Iskander, Iskander.“</p>

<p>Ryk se hnal jako hromové burácení liniemi, až na­konec armáda hlasů zněla jako jeden.</p>

<p>„Iskander, Iskander.“</p>

<p>Jako protipól se ozývalo zoufalé naříkání gavar­nianských vojáků, kteří se před postupující linií oto-čiliaco jim síly stačily utíkali k řece, která se stala jedinou nadějí k úniku, když jim linie nepřítele odříz­ly zpáteční cestu.</p>

<p>Jak utíkali, odhazovali své zbraně, ponechávali na svém místě raněné i koně jako kořist nepříteli, to vše s Alexandrovými vojáky za zády.</p>

<p>„Iskander, Iskander.“</p>

<p>Alexandr přitáhl svému koni uzdu a nechal řady projít kolem sebe. Jeho cvičené oko zpozorovalo, že formace se již drobila, ale v tuto chvíh to bylo mimo vší kontrolu. Musel si uvědomit, že muži před ním byli v armádě méně než půl roku a nikdo z nich nebyl třicetiletým veteránem, který prošel Bactrií a Indem.</p>

<p>„Iskander!“</p>

<p>Výkřik přišel z levé strany. Když se Alexandr oto­čil, tak uviděl Gafa, jak propichuje kopím jednoho muže, který stál po jeho boku. Okamžitě pochopil, že se ten člověk vrhnul Gavarnianovi do cesty a obětoval se za něj.</p>

<p>Pobídnul koně a rychle přijel -ke Gafovi. Jedinou ranou meče jej dorazil. Po jeho těle vzápětí přešla řa­da vojáků, dychtících se dostat ke svému veliteli.</p>

<p>Seskočil z koně a popošel k umírajícímu muži a sklo­nil se nad nim.</p>

<p>„Iskandere,“ zašeptal nebožák. „Dnes je dobrý den</p>

<p>na smrt, protože jsem poprvé viděl Gaíy utíkat.“ Pak odešel navždy.</p>

<p>„Nádherný den,“ poznamenal Parmenion zpovzdá­lí ke svému veliteli. „Stejně tak nádherný, jako u Gau-gamely!“</p>

<p>Alexandr se postavil, v očích podivný, zvědavý a nepřítomný pohled.</p>

<p>„Ano,“ zašeptal. „I já mám pocit, že tento den <strong>je </strong>nádherný.“ Odepnul si plášť a zakryl s<strong> </strong>ním mrtvého vojáka.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_24.jpg" /><strong>Kapitola des</strong><strong>á</strong><strong>t</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Bratře Kaline, odešel si nyní k mému bratrovi Swanikovi. Bratře Kaline, odešel si nyní k mému bratrovi Utovi. Ach moji tři slavní bratři, počkejte na <strong>mě </strong>ve stínu sálů Bindy. Ach moji tři bratři, počkejte na mne, dokud nepřekročím stín a nepřipojím se k vám. Pak budeme znovu jako jeden muž. Společně se postavíme záhadám Neviděného světla, protože společně jsme na světlo přišli a společně se<strong> </strong>nakonec vrátíme i zpět.“</p>

<p>Svírán bolestí a smutkem se Hina odvrátil od žhnoucí hranice. Čtyři Strážci ohně, oblečeni do červe­ných plášťů, se poklonili právoplatnému dědici trůnu a převzali z jeho rukou pochodeň, kterou zapálil oheň.</p>

<p>Kalinovo tělo bylo poctěno tak, jak se slušelo. Do gavarnianského města jej přinesli poslové s<strong> </strong>Alexan­drovým vzkazem, podle kterého si přál vrátit tělo uctívaného válečníka jeho lidu. Kurýr se poté dota­zoval, co bude s<strong> </strong>dalšími tisíci těly, kterým se mělo do­stat podobným válečnickým poctám, jako Kalinovi.</p>

<p>Hinovi strážci sice chtěli lidskou suitu roztrhat na kusy a na místě, ale Hina tomu stačil zabránit, pro­tože jinak by to byla pro něj ztráta válečnické tváře. Pak Alexandrovým vyslancům povolil odjet.</p>

<p>Podíval se na několik přeživších, kteří zbyli z dříve početného shromáždění nejvyšších válečníků národa. Devět z deseti jich padlo na bojišti. Jak si žádaly zvy­ky, bylo jejich místo v řadě stále volné, alespoň během období smutku. Tam, kde dříve stálo původních šede­sát vůdců jednotlivých klanů, jich zbylo nyní pouhých pět. Na místo starších bratrů či otců stálo v řadách půl tuctu jejich mladších nástupců, ale u všech ostat­ních rodů celá mužská linie padla v boji a nikdo ne­zbyl, protože zvyklosti, které panovaly u rodů Taugu, nebyly obecně přijatelné pro všechny ostatní nižší kla­ny. Kromě toho, dříve všichni jenom lovili lidi a tento sport si nikdo nechtěl nechat ujít. Proto když nebyl nikdo další, kdo by se postavil na místo padlého vůd­ce, bylo jeho místo nyní obsazeno mečem zasunutým v pochvě, položeným na zemi.</p>

<p>Hina se pomalu utišil, aby naznačil ostatním to samé. Nejprve kývnul na Kubara, který stál potichu u planoucího ohně, pak se poklonil shromáždění.</p>

<p>„Ctěné panstvo, nastal pro nás čas smutku a my jej dodržíme, jak žádají naše tradice a čest. Ale i přes­to se musíme připravit.“</p>

<p>„Připravit na co?“ ozval se hlasitý výkřik zezadu. Hina podle hlasu poznal, že to byl Arn, Wu-Taug, ro­dinný vůdce klanu Páka, jehož rodinné majetky byly nyní okupovány lidmi.</p>

<p>Arn vykročil z přiřazeného místa ve shromáždění a vydal se ke stupínku, na kterém nyní stál Hina. To­to samotné jednám byla aktem výzvy a proto shro­máždění reagovalo tlumeným rozruchem.</p>

<p>„Pro ty. kteří padli na bojišti, to nebylo čestné,'' zakřičel Arn. „Nepřítel nám nevzdal patřičnou čest,</p>

<p><image xlink:href="#_25.jpg" /><image xlink:href="#_26.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>jeho vůdci se<strong> </strong>nám nepředstavili a vítězem nebyl za­placen krvavý dluh, aby mohly být rodiny mrtvých uspokojeny. <strong>O </strong>jaké cti tady hovoříme, odpovíš mi?“</p>

<p>Hina byl zticha a hukot přicházející z řady shro­mážděných dával najevo, že ostatní se slovy Arna sou­hlasí.</p>

<p>„Všichni byli povražděni lidmi, dobytkem, který jsme lovili ze sportu a na maso během našich svatých dní. Lidé nebojovali, odmítli jakoukoliv čest. A aby toho nebylo dost, tak jsi nechal jejich vyslance, mluvčí toho Iskandera, žít, i když byl v našem táboře s<strong> </strong>me­čem u pasu.“</p>

<p>„Není snad nikde řečeno,“ odpověděl rychle Hina, „že hlava mluvčího, mluvčího rodiny, není svatá, když se<strong> </strong>objeví u tvého ohně? I<strong> </strong>když to byl člověk, tento zá­kon vždy budu dodržovat.“</p>

<p>Arn ignoroval poznámku o svatých tradicích. „Ale oni udělali cosi nového, něco podivného, něco nepo­chopitelného. Vzali všechny válečné tradice a rozcu­povali je na kousky, jako kdyby to byl cár papíru. Teď už žádná čest nikde nezbyla. Nastal náš čas, kdy mu­síme provolat celá svá jména a vrátit se nazpět na bo­jiště <strong>- </strong>na ten krvavý pahorek a ukončit jednou pro vždy tuto hrůzu.“</p>

<p>Přeživší Arnova rodu se kolem něj shromáždili, aby dali najevo svůj souhlas s<strong> </strong>jeho slovy a s<strong> </strong>tímto se­bevražedným plánem.</p>

<p>Hina napřáhl svou pravou ruku. I<strong> </strong>když bylo slunce na obloze kalné, předmět, který držel ve své ruce, se na světle zatřpytil.</p>

<p>„Toto je koruna Tauga,“ zakřičel Hina a bojovníci kolem při pohledu na posvátný předmět najednou ztichli. Kalin jej nosil do bitvy a byl vrácen s<strong> </strong>jeho mrt­vým tělem.</p>

<p>„Tato koruna,'„ křičel stále Hina, <strong>je </strong>symbolem Tauga. „Dnem uvedení do stavu Tauga mu každý pří-</p>

<p>saháte loajalitu. Pamatujte na svou přísahu, na slib tomuto symbolu každého Tauga, nejen na slib tomu, kdo jej nosil. Před čtyřmi desítkami let jsme přišli na toto místo během období velkého stěhování a poté naši bratři, kteří přišli z hvězdné vzdálenosti, zmizeli během Velké války s<strong> </strong>bezvlasými. Čtyři desítky let jsme my z první stovky nejváženějších rodin, vyrůs­tali na tomto místě u moře Iras. A vždy jsme ctili vlá­du Taugu.“</p>

<p>„Byly to válečné zákony prvních Taugu, kteří je stvořili a tak nám zabránili v tom, abychom se sami zničili svou hloupostí. Naučili nás. že válka je čestná záležitost vážených bojovníků, kteří slouží jednomu Taugovi. Symboly Tauga jsou svaté a musí být uctívá­ny. Jinak se stanou pouhou legendou, uzavřenou ve tmě. kde není žádné světlo života a nikdo je nevidí.“</p>

<p>Arn věděl, že tato stará tradice zvítězí, pokud bude mít možnost dostatečně dlouho působit na jeho stou­pence. Poklonil se na znamení uznám.</p>

<p>„Z první stovky rodin zbyla pouhá šedesátka, než se lidé změnili. Nyní nás zbylo jenom jedenáct. Pokud se budeme držet Arnových návrhů a vrátíme se ihned zpátky na bojiště, nezbude nikdo. Válka byla kdysi pro každého Gavarniana čestnou a prestižní záleži­tostí. Od nynějška to musí být jinak. Válka bude zna­menat naše přežití.“</p>

<p>„Válka a čest jedno jsou!“ zvolal Arn chladně.</p>

<p>,,To se musí změnit.“ Jak Hina mluvil, držel ko­runu tak, aby všichni pochopi, že mají ztichnout. „Já však nejsem tohoto úkolu schopen,“ řekl vyrovnaně.</p>

<p>Arn se podíval do očí svého rivala, hledal náznak slabosti, ale žádnou nenašel.</p>

<p>„Jak to tedy bude?“ zeptal se někdo další. „Klan Brugů byl povznesen nad všechny hádky již od dob stěhování. Tvůj klan tedy musí rozhodnout, co bude následovat.“'</p>

<p><image xlink:href="#_27.jpg" /><image xlink:href="#_28.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„Já sám nevím nic o nových způsobech boje, který musí proběhnout,“ odpověděl Hina. „Musíme se učit od někoho, kdo nás učit může, pokud máme vůbec přežít.“</p>

<p>Davem projel náznak očekávání. Hina se podíval na Arna a viděl v jeho očích naději.</p>

<p>Odvrátil se však od něj a popošel ke Kubarovi. „V tuto chvíli mám tu moc, kterou jste všichni svou přísahou vázáni uposlechnout. Jsem poslední z<strong> </strong>Brugů a cokoliv tedy řeknu, stane se zákonem. Sledujte dob­ře, co učiním a podrobte se mému rozhodnutí.“</p>

<p>Než se mohl ozvat na znak protestu jediný hlas, otočil se a položil korunu na Kubarovu hlavu.</p>

<p>„Přijímám pravdivost slov tohoto muže. V našich legendách existoval první Taug, jehož jméno se stalo titulem všech, kteří byli předurčeni vládnout. Byl prvním Taugem a z legend nám byl seslán znovu, aby nám pomohl, stejně jako pomohl našim předkům. Kubar Taug je jediným Taugem na planetě Kolbard.“</p>

<p>Ze shromáždění se ozvalo nesmělé provolání slávy, ale většina byla přece jenom zticha. Vázáni přísahou, museli sloužit, ale nemuseli milovat toho, koho většina z nich považovala za podvodníka. Ať už to byl pro ně Taug nebo ne, všichni věděli, jak onen první Taug v legendách ukončil vládu majetných klanových vůdců, aby sjednotil lid. Takové věci se dobře poslou­chaly, pokud byly legendami <strong>- </strong>ale s<strong> </strong>legendami je ob­tížné žít, když se znovu objeví.</p>

<p>Kubar se podíval směrem, kde v rohu nádvoří stá­la Liala. Jejich oči se na chvíli setkaly, ale Kubar cítil, že její pohled nebyl obdivný. Jeho manželka, která byla manželkou pouze podle jména, již byla mrtvá čtyři tisíce let, ale pořád pro něj byla zdrojem vzpomí­nek a smutku. Zájem Lialy v něm vzbudil momen­tální zmatek a<strong> </strong>raději se otočil pohledem zpátky na Hina. Chápal, že jeho přítel mohl být náhlou změnou</p>

<p>v jejích preferencích také zmaten, protože podle tradic pokud padl starší bratr, který byl ženatý, jeho man­želka se měla znovu provdat za mladšího bratra. Ale Hina se v tuto chvíli musel věnovat jiným věcem. Pro­mluví si o tom později.</p>

<p>Hina se díval na Arna a čekal nějakou odezvu. Za­ťatá pěst se nakonec zvedla, ale Arnovy oči planuly otevřeným odporem, který musel být zřejmý naprosto každému. Kubar si jej všimnul také. Byl to pohled, kterému ve svém životě musel čelit mnohokrát a byl to pohled, který jej více než jednou přivedl téměř na pokraj vlastní smrti.</p>

<p>„Uzavíráme sázky na Kubara,“ řekl Zergh potichu a podíval se na skleničku brandy, kterou mu nahl Aldin.</p>

<p>„Myslím, že jsi se ve svých počátečních prognózách strefil. A vše, co jsi řekl, se více méně stalo přesně tak, jak jsi naznačil,“ odpověděl Aldin svému starému příteli.</p>

<p>„Jsi člověk, u kterých já nikdy nechápu vnitřní po­hnutky, ale dobře je chápeš ty.“ Zergh ukázal prstem na svou hlavu. „Ale tady jsou zase věci, ve kterých se vyznám zase jenom já nebo nějaký Gavarnian. Oni jednoduše chtějí věřit, že to je opravdový Kubar, který byl seslán k jejich záchraně. Ale jak bys chtěl vzývat někoho, kdo je prostě a jednoduše pnliš dokonalý? Chceš být na jeho straně, ale současně je ten člověk živoucím důkazem tvých vlastních omezení a tak ti působí jeho přítomnost bolest.“</p>

<p>Aldin jako obvykle vypadal, že prostě trochu pře­bral a Zergh si musel nechutí odřrknout, když vytáhl jeden z těch smradlavých doutníků a zapálil si jej.</p>

<p>„Jsi si jist, že tahle místnost je zbavená všech ště­nic?“</p>

<p>Aldin přikývl na souhlas a ukázal na své vlastní</p>

<p><image xlink:href="#_29.jpg" />protiodposlechové zařízení, položené na příborníku hned vedle napůl vypité lahve brandy. Stázové pole, které blokovalo veškerý zvuk a bylo neprostupné i pro laserové štěnice, bylo samozřejmě zapnuto. Nicméně bylo možné do místnosti dostat mikročástice plovoucí <strong>ve </strong>vzduchu, ještě než byl uvnitř zapnut generátor stá-zového pole. Corbin byl takovými menšími formami důvěry a pohostinnosti docela známý.</p>

<p>„Se sázkami se to vyvíjí docela zajímavě,“ začal Zergh opatrně. „Jenom během poslední noci změnilo majitele skoro osm procent nemovitého majetku v ce­lém Magelanově mračnu. Pokud tohle bylo jenom kvůli první bitvě, dokážu si představit, jak to bude vy­padat, až se dostaneme k závěrečnému střetnutí.“</p>

<p>„Teď teprve začíná skutečná akce, můj příteli,“ odpověděl Aldin, potáhl z doutníku a sledoval, jak se kouř kroutí kolem okraje stázového pole.</p>

<p>„Po poslední bitvě se volné tabulky se sázkovými pravděpodobnostmi změmly o tři celé sedmdesát tři setiny k jedné na vítězství Alexandra.“</p>

<p>„Já vím Zerghu. Je to moje práce, tyhle tabulky počítat.“</p>

<p>„Ale ještě jsem nezaznamenal, že by se do hry vlo­žily také peníze od Corbina. Samozřejmě, že už si stři­hnul několik menších sázek, jednu planetu tady, tam­hle zase velkou korporaci, ale žádné zprávy o něčem větším.“</p>

<p>„A co Bukha?“ ozval se Aldin.</p>

<p>„To je stará Gavarnianská škola. Něco vsadí na Kubara, aby prokázal loajahtu, ale až dosud se účast­nil sázek jenom velmi pomalu. Ale nechme toho, Aldi­ne. Co je s<strong> </strong>tím Corbinem? Ty ho přece znáš. Co se s<strong> </strong>ním děje?“</p>

<p>Aldin se podíval na Zergha zpříma a zmrazil ho pohledem.</p>

<p>„Jsem zaměstnancem Corbina a jeho hlavním rád-</p>

<p>cem přes herní otázky. Věřím, že zůstane věrný vět­šině pravidel. Ale na druhou stranu...“ pokrčil vý­znamně rameny.</p>

<p>„Aldine, sledoval jsem tě, jak jsi jako profesionál třicet let rostl. Nebo si snad zapomněl, že jsi byl mým učedníkem? Jsi zatraceně dobrý historik a herní ana­lytik, ale špatný soudce, pokud jde o lidské kvality. Corbin musí něco připravovat. Tahle hra se stává největší sázkou v historii a já Corbina podezírám, <strong>že </strong>od prvního dne, kdy s<strong> </strong>tímhle projektem přišel, měl v rukávu nějaké eso.“</p>

<p>„Gavarnian se mi pokouší něco říkat o lidských vlastnostech?“</p>

<p>„Pokoušel jsem se ti říct více než jednou, co si o Corbinovi myslím, ale ty jsi neposlouchal. Ten zkur-vysyn tě snad oslepil. A ještě z tebe vysává ta jeho sestřenice poslední splátku každých alimentů. Pak jsi mi včera řekl, že tvou výplatou za hru bude podíl v je­ho důlním konsorciu Zswer. Ale no tak Aldine, to je dohoda na hovno, úplně nejhorší, o jaké jsem kdy slyšel. Připraví tě o ten podíl do šesti měsíců a pak budeš nahraný <strong>— </strong>zůstaneš holý, s<strong> </strong>nulovým výsledkem za tříletou práci.“</p>

<p>Aldin byl zticha, ignoroval slova svého přítele, jako kdyby na něj každé z nich mělo působit jako zrada dávného přítele.</p>

<p>Zergh dokouřil svůj doutník a postavil se na nohy se slovy, že potřebuje čerstvý vzduch. Aldin si ani nevšiml jeho odchodu, protože si<strong> </strong>naléval další dávku brandy.</p>

<p>„Urozenost je mrtvá,“ řekl Kubar tiše a podíval se na svého přítele na druhé straně stolu. „Neříkám to proto, že by mi tato myšlenka byla jakkoliv příjemná. Vždy si pamatuj Hino. já sám jsem také urozeného rodu. stejně jako ty.“</p>

<p><image xlink:href="#_30.jpg" />Hina se opřel v křesle a zašklebil se.</p>

<p>„Můžeš mi to říct klidně nahlas, protože já to vím. Pamatuj si, že jsem je viděl, jak se hnali na porážku. Urozenost je mrtva, protože zemřela na poli čelem tomu Iskanderovi. Ale nikdy to neříkej před Arnem, <strong>ať </strong>už<strong> </strong>je jeho oddanost tvojí koruně jakákoliv.“ Ukázal prstem na tenkou kovovou korunu nad Kubarovým obočím.</p>

<p>Kubar se<strong> </strong>mírně usmál. „Pamatuj si <strong>- </strong>abych mohl svůj lid sjednotit, musel jsem se potýkat s<strong> </strong>celým svě­tem, zaplněným touhou po urozenosti a šlechetnosti. Jak jenom po mě chtěli, abych ta jatka ukončil <strong>— </strong>a po jejich konci jim zachoval všechny tituly. Myslím, že vím, jak se mám k Arnovi chovat.“'</p>

<p>„Je nutné ale vědět i to, že když si Arn někdy při­pustí skutečnost, že jsi Taugem, bude mít i lekci <strong>v </strong>dávné historii, aby mohl ukázat, co zbylo ze starých řádů, jakmile jsi s<strong> </strong>nimi jednou skončil. Tvoji sou­časníci neměh takovou výhodu. Příliš ale nepočítej se svou legendárností, pokud jde o Arna. Pamatuj, že blízká přítomnost legendy jej staví do nižší pozice, než <strong>ve </strong>které by ve skutečnosti byl.“</p>

<p>Kubar se nad tou myšlenkou znovu usmál. Takže <strong>on </strong>byl legendou. Postavenou ještě výše, než Narg a<strong> </strong>další Gavarniané z dávné historie, kteří podle Zer­gha objeví způsob, jak se dostat od jedné hvězdy ke druhé.</p>

<p>„Tak proč jsi mě přijal zrovna ty?“</p>

<p>„Protože... no..., ty bys třeba mohl říct, že jsem romantik. Kalin byl vždy předurčen být tím, kdo vlád­ne i kdyby všichni mí ostatní bratři byli stále naživu. Byl z<strong> </strong>naší matky první zrozený a tak musel začít. Já byl z<strong> </strong>nás čtyř tím, komu bylo dovoleno číst a snít <strong>o </strong>slávě.''</p>

<p>Kubar chvíli přemýšlel nad atavismem, že schop-</p>

<p>nost číst se jednou stane zdrojem pohrdání, ohrožená sílou válečníkova slova.</p>

<p>„Snil jsem o tom, že nejsme jediní Gavarniané, kteří přežili Velkou válku s<strong> </strong>lidmi a jinými rasami. A tvoje přítomnost zde a tvůj příběh o tom Zerghovi, který létá po celém vesmíru a napříč časem jako slu­žebník Neviděného světla mi to dokázala. Snil jsem o větších věcech a jakmile jsem tě potkal, věděl jsem ve svém srdci, že přichází signál, na který jsem če­kal.“</p>

<p>Kubar se mohl pouze usmát nad skutečnou ro­mantikou svého přítele a jeho mysli. Hina mu při­pomněl své první souputníky, kteří se seskupili pod jeho zástavou, když byl ještě mlád. Všichni byh tak mladí, tak plní snů o zítřejších dnech. Všichni, kromě starého Pagy, který seděl ospale v rohu místnosti, byli nyní mrtvi. Zašeptal tichou modlitbu za své přátele.</p>

<p>„Zítra začneme,“ řekl Kubar vyrovnaně a vrátil rozhovor do roviny praktických problémů, kterým museli čelit.</p>

<p>„Pokud je ten Iskander skutečným velitelem, ne­nechá svou iniciativu v téhle válce jenom tak lehce padnout do našich rukou. Kamenné zdi tohoto města a<strong> </strong>skutečnost, že jsme blízko moře a můžeme se tak zásobovat po moři, mu s<strong> </strong>největší pravděpodobností zabrání před přímým útokem a obléháním.“</p>

<p>„Tak kam si myslíš, že bude směřovat svůj nápor?“ zeptal se Wirgth a vstoupil tak po dlouhé době do rozhovoru.</p>

<p>„Tak rozsáhlá armáda, kterou nyní má, bude vy­žadovat zásobování jako bezedná studna. Jeho muži se musí rozložit po celé krajině, aby toho z rozumných zdrojů dosáhli.“</p>

<p>„Tak proč by ale neměl přijít do města rovnou a<strong> </strong>ukončit to jedním rázem?“</p>

<p>„No, musíme předpokládat, že tenhle Iskander je</p>

<p><image xlink:href="#_31.jpg" />skutečně dobrý válečník. Nikdy nepodceňuj svého nepřítele, i když to je jenom člověk. Vždy musíš před­pokládat, že je možné cokoliv, že je chytřejší než ty.“</p>

<p>„A ne, jak to udělal můj bratr,“ poznamenal Hina smutně.</p>

<p>„Tvůj bratr bojoval podle pravidel, o kterých si myslel, že jsou správná, protože tak vedl všechny předchozí války,“ odpověděl Wirgth diplomaticky.</p>

<p>„Jak jsem říkal,“ pokračoval Kubar. „Iskander musí předpokládat, že stejnou chybu už podruhé neuděláme. Pokud se vrátíme nazpět do města, ka­menné zdi by vyžadovaly dlouhé obléhání. Přístav za námi pro nás znamená dobrou možnost zásobování. Lidé zatím nemají žádné lodě. Ne, myslím si, že je pří­liš inteligentní na to, aby na nás takto zaútočil. Kro­mě toho obléhání vyžaduje stroje, zařízení a zbraně z<strong> </strong>kovu. Většina vojska, které jsme potkali, byla zatím vybavena jenom dřevěnými oštěpy. S<strong> </strong>takovými zbra­němi nemůžete dobít město obehnané kamennými zdmi. I<strong> </strong>když mají zbraně, které získali jako kořist od našich padlých, pořád jich není dost, aby to stačilo na dlouhé obléhání. A bude jim trvat také někohk desí­tek soumraků, než získané zbraně upraví do podoby, která bude Údem vyhovovat.“</p>

<p>„Pak ale musí získat tři věci,“ poznamenal Hina, „než se bude moci vydat na závěrečné střetnutí. Ale my potřebujeme k vítězství pouze jedinou.“</p>

<p>„Pokračuj.“</p>

<p>„Zásoby pro všechny své muže, lodě aby mohl za­blokovat náš přístav a kov, aby mohl vybavit jak své muže, tak i lodě.“</p>

<p>Kubar souhlasně zamručel. Prstem ukázal na čer­ný ovál mapy před nimi, dvě stě verst severně od města.“</p>

<p>„Tady leží ztroskotaná dopravní loď se zásobami rudy, třicet verst severovýchodně od Mount Lequa.</p>

<p>Tam bude určitě směřovat. Ta zničená loď, která kdysi patřila lidem cestujícím vesmírem, má dost že­lezné rudy k tomu, aby to vystačilo na vyzbrojení stokrát větší armády, než Iskander nyní má. Naši lidé tu rudu odtud berou již od doby prvního osídlení. To místo, kde ztroskotala, leží jenom kousek od kopců, kam se mohou lidé stáhnout, pokud by byli napadeni a poraženi. To je místo, kam si mysmu, že lidé půjdou. Ale není možné zapomenout na jižní přístupy, protože to jsou naše nejbohatší zemědělské oblasti. Teď, když mají koně, budou jistě také směřovat do těchto míst, aby jim zajistili zásoby.“</p>

<p>„Zmínil jsi tři věci, které lidé potřebují. Ale co po­třebujeme my?“</p>

<p>„My musíme znovu nabýt a osvojit si válečné umě­ní,“ odpověděl Hina chladně.</p>

<p>„Nikdy to nenazývej uměním,“ odpověděl Kubar, jako kdyby díky své únavě náhle nemohl pokračovat. „Místo toho to totiž bude zabíjení v masovém měřítku. Řezničina.“</p>

<p>„Naši předkové na tomto prstencovém světě byli chytřejší než my všichni dohromady, ale jenom má­lokdo z nich si to uvědomil. Věděli, že válka v maso­vém měřítku, pokud by k ní došlo mezi jejich potom­ky, kteří tady byli vysazeni, bude znamenat katastro­fická jatka. Proto změnui rovnováhu, udělay z boje vysoce rituální záležitost, která znamenala smrt pou­hé hrstky, ještě než se dostala mimo kontrolu. Nyní se všichni budeme muset naučit starší způsob boje, mnohem účinnější. A proto jsem tady já.“</p>

<p>Kubar se na chvíli opřel v křesle, jeho myšlenky najednou začínaly nabývat pevných tvarů, myšlenky, ke kterým se seriózněji ještě vůbec nedostal. Byl to Iskander, který sjednotil lidi a naučil je nový způsob boje, který byl ve skutečnosti jenom historickým umě­ním. On sám byl přivezen přes propast celých tisíci-</p>

<p><image xlink:href="#_32.jpg" />letí kvůli stejné záležitosti a úkolu <strong>— </strong>ovšem pro svůj vlastní lid. Proč to všechno? Z<strong> </strong>jakého důvodu se ně­kdo snažil o vyvolání tohoto krvavého konfliktu? Je jasné, že na svém konci konflikt setře rozdfly mezi Gavarniany a lidmi na této planetě jednou pro vždy a<strong> </strong>s<strong> </strong>ohledem na nadcházející dobu by to mohlo zname­nat více životů ušetřených, než ztracených. Ale pořád se sem vkrádala otázka proč to všechno. Taková ne­konečná kola vraždění. Jenom na moment jeho paměť zabrousila ke Chámovi, vlastnímu bratrovi, a k pla­ninám, kde svedli poslední bitvu <strong>- </strong>tu bitvu, která sjednotila Lhazu. Cliarn.</p>

<p>„Tak jak to tedy uděláme?“ zeptal se Hina a přeru-<strong>šU </strong>Kubarovo rozjímání.</p>

<p>„Musíme vyburcovat bezzemky a obyvatele měs­ta.“</p>

<p>„Nikdy nebudou bojovat tak, jako vznešení bojov­níci,“ odpověděl Hina vyrovnaně. „Slouží jako hrani­čáři, ale viděl jsi, jak bezvýznamní byli při posledním boji. Většina z<strong> </strong>nich utekla jakmile se Iskanderova ar­máda vydala na pochod ze své pevnosti.“</p>

<p>„Ale jenom proto, že koneckonců neměli proč bojo­vat. Jsou to rolníci bez půdy, bez titulu a bez nadějí. Skutečně, Hino, tady existuje celý kontinent, který jim můžeme dát jako odměnu za boj.“</p>

<p>Hina mlčel, chápal následky takového kroku. Vě­děl, že byl nutný, ale pořád se obával jak revoluční dopad by mělo to, k čemu Kubar směřoval.</p>

<p>„Od zítřka už nebude existovat třída bezzemků. Každý dostane majetek, na kterém by mohl sám pracovat. Za takovou odměnu bude bojovat každý.“</p>

<p>„Ale co urození?“ zeptal se Hina chladně a i v jeho hlase mohl Kubar cítit stopy ztotožnění se svou vlast­ní třídou.</p>

<p>„Pokud nebudou souhlasit, pak se odsuzují k záhu­bě sami, protože bez armády nemohou čelit lidem.</p>

<p>Iskander rychle vyhraje a pak už nebudou žádné ma­jetky a tečka. Kromě toho, budou nové odměny, zna­menající pro urozené také hodně <strong>— </strong>nové tituly, nová vyznamenám a slavnosti, kde se s<strong> </strong>nimi budou hono­sit. První branci budou odvedeni z těch rodinných statků, které byly vymazány z mapy při bitvě na sou­toku. A nebo z pozemků, které nyní již jsou v držení hdí. Ostatní necháme pracovat, aby mohli sldidit úrodu a dostat k nám vše, co je nutné, než se objeví lidé.“</p>

<p>„Až přejde další soumrak, začneme. Výcvik bude základem, protože jednotky se musí naučit bojovat jako jeden člověk, ku prospěchu všech.“</p>

<p>Znovu se setkal se starým paradoxem. Přál si vy­tvořit společnost, kde by si každý byl rovný, ale aby toho mohl dosáhnout, tak bude muset osvobodit bez-zemky a pak je okamžitě zavázat k plnění své neotře­sitelné vůle a moci, takže nakonec budou ochotni ze­mřít pod jeho velením.</p>

<p>„Arn se ti v tom pokusí zabránit,“ řekl Wirgth. „Je příliš mazaný na to, aby se chytil na pouhou vějičku dalšího titulu a vyznamenání a nechal tě rozebrat celý zaběhlý společenský řád.“</p>

<p>„Předpokládám, že to tak bude. Ale budete pře­kvapeni, jak rychle budou ostatní reagovat na mož­nost získat další bezvýznamný kovový odznak, při­pjatý k opasku. Pokud jde o Arna, nechám ho si mys­let, že jakmile bude válka u konce, bude mě moci zk-kvidovat a znovu nastolit bývalý status quo. Nyní jej příliš potřebuji, než abych ho nechal skončit jinak. Musí cvičit jednotky a vést odvedence do bitev.“</p>

<p>Kubar se se zívnutím postavil za stolem a protáhl se. „Tento svět bez nocí je pro mne příliš matoucí. Hrozně mi chybí skutečný soumrak a noc, která na­plnila oblohu levandulovým žárem.“</p>

<p>Hinovi, který nikdy neviděl noc nebo hvězdy, zněla</p>

<p><image xlink:href="#_33.jpg" />Kubarova slova jako z nějakého mýtického světa. Pak si znovu uvědomil, že svou korunu předal skuteč­nému mýtu. Mýtu, který ačkoliv je zachraňoval před pravděpodobnou smrtí, povede nakonec ke zkáze toho známého světa.</p>

<p>Se zdvořilým pokývnutím Hinovi a Wirgthovi se Kubar vydal ke dveřím a Paga, vzbuzený ze svého dřímotu, za ním.</p>

<p>Zítra začnou. Bylo ještě pár dalších věcí, které měl <strong>v </strong>plánu, ale bude lepší nezatěžovat Hinu malými experimenty, které měl na mysli. Již požádal o dodání nejlehčí látky, společně s<strong> </strong>žádostí o dostatek mědi, která pravděpodobně celou zemi připraví o nádobí. Ale tohle zatím bude jeho malé tajemství.</p>

<p>Bude to bezpochyby zajímavé rozptýlení od jeho dalších úkolů. Dlouho předtím zjistil, že práce nad ta­kovými věcmi mu čistila mysl a tak byl schopen mno­hem lépe nakládat s<strong> </strong>problémy, které byly důležitější. A<strong> </strong>problémem číslo jedna tu bude Iskander. Samo­zřejmě. Nade všechno ostatní. Bude muset zjistit, jak ti lidé dnes bojují a nalézt způsob, jak se tomu po­stavit. Bude muset vycvičit brance, připravit obranu nákladní lodi s<strong> </strong>rudou a samozřejmě <strong>— </strong>Arn. Ale v tuto chvíli jeho myšlenky opět směřovaly k Zergovi. Bylo jasné, <strong>že </strong>ztrácet čas uvažováním o tom, kdo jej sem přivezl, bylo zbytečné. Ale otázku „proč“ nemohl jen tak zaplašit. Dlouho nedokázal usnout.</p>

<p>„Tak to není špatně zařízené,“ řekl Corbin líně, když prohlédl obsah své číše. Opřel se, vyprázdnil zbytek brandy a usmál se na svého společníka.</p>

<p>„Skutečně si nedáš panáka?“ zeptal se Corbin.</p>

<p>_Ne, raději si uchovám hlavu čistou.“</p>

<p>„Ale Tio, ty má malá mazaná žabko, nikdy jsi ne­měla chuť k pití.'„</p>

<p>„Jenom proto, že Aldin je můj nemilovaný strýček.</p>

<p>kterého jsem si nevybrala, tak nemusím opakovat všechny jeho hrubosti a pitomé zvyky. Kromě toho, je to můj strýc jenom z<strong> </strong>máminy strany, což tě činí mým třetím bratrancem. Jestli ty jsi zdědil nějaké zlozvy­ky, můj drahý, tak jsou ze společné krve, ne jeho.“</p>

<p>Corbin zvrátil hlavu a usmál se. „Bezpochyby jsi po matce zdědila ostrý jazyk. Ale nebudeme se přece dohadovat o takových trivialitách. Jak ti jde práce s<strong> </strong>Aldinem?“</p>

<p>„Je to tlusťoch, nikdy se nemyje, patří mezi nej­nižší třídu a podle toho jedná. Proč si ho vůbec držíš jako herního mistra a vážíš si ho, to vůbec nechápu.“</p>

<p>„Nikdy jsem neřekl, že si ho vážím. Využívám ho, protože je užitečný, to je vše.“</p>

<p>„Tak proč jsi mě nutil s<strong> </strong>ním pracovat a sloužit mu?“</p>

<p>„Protože jsi neměla na vybranou. Tvoje matka je fuč, jsi podle rodinných tradic zavázána podřídit se mým přáním. Je to prostě jednoduché. V každém případě jsem učinil významné investice se sázkami na Alexandra a chci někoho bh'zkého, aby na něj dohlédl a měl při tom na paměti moje zájmy. Tvoje zpráva byla mimochodem velmi dobrá.“</p>

<p>Tia mlčela, čekala na skutečné důvody, kvůli kte­rým na tuto schůzku vlastně přišla.</p>

<p>Corbin se znovu usmál tak, že to vypadalo jako karikatura milující shovívavosti. „Znát umění hráč­ských mistrů ti neuškodí. Naopak, jak budeš stár­nout, můžeš díky tomu vydělat slušné peníze.“</p>

<p>„Protože nikdy nezdědím nějaké rozhodující právo v rodině, tak ty znalosti potřebovat budu, že můj dra­hý? Nebo jsi se snad nakonec rozhodl mě prohlásit za svou právoplatnou manželku?“ Když mluvila, přituli-la se k němu a rozjela se rukama po jeho vypaseném těle.</p>

<p>„No, nikdy jsem neřekl, že jsem na tebe nepama-</p>

<p>toval ve své závěti,“ odpověděl <strong>&amp; </strong>pousmáním a vrátil jí její laskání mnohem přímějším způsobem.</p>

<p>„Jenom se ke mně nechovej blahosklonně?“ odpo­věděla Tia a náhle se odtáhla.</p>

<p>„Ale má drahá, bude o tebe postaráno, věř mi. V každém případě si myslím, že existují věci, které by tě mohly zajímat. Prokázala jsi dobrou znalost způ­sobu, jak hry fungují, stejně jako dostatečnou touhu mi poskytovat radost, kterou si přeji.“</p>

<p>Tia se k němu znovu naklonila, připravena naslou­chat nabídce. Od začátku tušila, že za tím vším je něco víc, než Corbin připouštěl. Jinak by ji neposílal na ten úkol s<strong> </strong>vyzvednutím Alexandra. Nedávalo by to smysl.</p>

<p>„Ty moje chamtivá ještěrko, jsi jedno ucho, při­chystaná na to, co ti strýček Corby řekne?“</p>

<p>„Tak k věci a neříkej si strýček Corby. Jestli mám být tvoje milenka, tak mi to připadá trochu zvrhlé.“</p>

<p>Corbin k ní v nevinném gestu natáhl ruku, jako kdyby byl nespravedlivě nařčen. „Nuže, dejme se do toho, ano? Nejprve potřebuji někoho z rodiny, aby se naučil víc o umění hráčských mistrů. Vidím v tom velkou budoucnost a bezpochyby jsme zjistili způsob, jak sklízet plody toho, co zasela stará dobrá Země. Ano, pokud jde o budoucnost, existují pro hráčskou vášeň nekonečné možnosti.“</p>

<p>„Ale na to máš přece Aldina, aby se o to staral.“</p>

<p>„Ať je to tvůj strýc nebo ne, už přece jenom stár­ne.“</p>

<p>„Jinými slovy chceš říct, že jej hodláš připravit o desetiprocentní podfl na zisku a udržet si ho v rodi­ně pro sebe?“</p>

<p>„To že jsem řekl?“</p>

<p>Tia se s<strong> </strong>uznáním zasmála. Mohla by to být lukra­tivní smlouva. Věděla, že Corbin Aldina o jeho hono­ráře občas připravoval. Ale z Alexandrovy hry by ten</p>

<p>honorář byl dostatečně velký na to, aby se Aldin mohl považovat za bohatého člověka. To byla alespoň pro začátek Corbinova nabídka.</p>

<p>„Takže jsem se naučila něco o tom, jak být hráč­ským mistrem. Je to špinavá práce pro nejnižší třídy, co jiného máš na mysli?“ řekla Tia s<strong> </strong>úsměvem. „No tak vyklop to. Moc dobře vím, že máš za lubem ještě něco.“</p>

<p>„Tak pak je vše v nejlepším pořádku. Potřebuji udělat něco skutečně speciálního.“</p>

<p>„Pokračuj.“</p>

<p>„Nejprve, chci abys mi nahlásila cokoliv podezře­lého kolem Aldina.“</p>

<p>„Předpokládám, že přesně tohle jsem měla dělat už od začátku, ne? A myslím, že očekáváš, že v tom budu dál pokračovat.“</p>

<p>„Za krátkou dobu se<strong> </strong>věci kolem nás budou trochu přiostřovat,“ řekl Corbin a naklonil se k ní, aby ji za­chytil pohledem. „Potřebuji tvou pomoc. A odměna se bude rovnat její důležitosti.“</p>

<p>„Například, že si mě vezmeš za manželku?“</p>

<p>„Netlač moc na pilu, má drahá,“ odpověděl Corbin chladně a pak se opřel a znovu se usmál. „Ale možné je cokoliv. Jakmile s<strong> </strong>tím budeme hotovi.“</p>

<p>„Vidíš, že sázky jsou zatím prováděny striktně podle rasových a xenofobmch předsudků. Gafové mají několik velice zajímavých planet, to je jisté, ale mě zajímá vše, co je v držení starého Sigmy Azermattiho. Jeho systémy jsou přímo v cestě do naší staré Sluneční soustavy. Myslím, že takové malé zařízení na časoprostorové skoky, umístěné právě tady, by mohlo znamenat skutečně mnoho pro rozvoj obchod­ních vztahů na trzích, které ještě nejsou využity. Takhle bude Sigma dostávat všechny poplatky sám. A jeho světy jsou navíc bohaté samy o sobě.“</p>

<p>,A kromě toho.'„ přerušila jej Tia, „tě Sigma štve</p>

<p>jednoduše proto, jaký respekt k němu ostatní Kohové dosud chovají. Společně s<strong> </strong>faktem, že je to nejbohatší Koh v Magelanově mračnu.“</p>

<p>Corbin vztekle zavrčel. Měla pravdu, vždycky Sig­mu nenáviděl pro způsob, jakým dával najevo svoje pohrdání tím „zbohatlíkem Gablonou“, jak mu říkal, když byl mimo doslech.</p>

<p>„Můj plán jednoduše znamená, že ho z téhle hry vyšachujeme.“</p>

<p>„Jeho majetek je čtyřikrát větší, než ten tvůj,“ odpověděla Tia, nemůžeš se s<strong> </strong>ním rovnat v sázkách. A za druhé, on sází na Alexandra stejným způsobem, jak bys měl sázet ty. Nakonec to stejně vypadá, že to bude on, kdo vyhraje.“</p>

<p>„Ach skutečně,“ řekl Corbin znalecky.</p>

<p>„Dobrá, tak co v tom vězí, drahoušku?“</p>

<p>„Tvoje celková zpráva a analýza byla možná mno­hem lepší, než sis uvědomila a pokud nic jiného, tak alespoň potvrdila to, co by se stalo tak jako tak.“</p>

<p>„A co má být?“</p>

<p>„Že sázíme na dvě soupeřící společnosti, ale také na dvě osobnosti. Ale na obou stranách je k vítězství nutná jedna příznačná složka, která je trochu opo-mínaná.“</p>

<p>Corbin se opřel, chvíli na Tiu nehnutě koukal, usr­kával ze své sklenky a pak pokračoval.</p>

<p>„Věděla si, že pokud Alexandr vyhraje, tak to bude díky síle jeho charakteru, který přetaví beztvarou společnost dohromady a dá jí řád. Pro Kubara vede cesta k vítězství pouze přetvořením složitého a tra­dičního společenského řádu, který už je vytvořen a stabilizován. Až do první bitvy jsem měl pochyb­nosti o celkovém výsledku, protože Kubar se musí potýkat s<strong> </strong>opevněným systémem aristokracie a třídní­ho uspořádání vznešených vrstev. Možná jej mohou vzývat jako legendu, ale nebyli nijak nadšeni, že mají</p>

<p>živoucí legendu vedle sebe. Kubar má k té transfor­maci jízdenku jenom tam a ne nazpět. Jedinou jeho nadějí je, že se mu podaří z Gafů udělat armádu schopnou porazit taktiku falangy, kterou používá Ale­xandr. Jakmile je vycvičí, tak bude jedno, jestli zůsta­ne naživu, nebo bude mrtev.“</p>

<p>,Ale kdyby Kubar zemřel,“ odpověděla Tia, „tak Alexandrovo vedení bude znamenat výhru během několika dní.“</p>

<p>„Ano, pokud Kubar umře jako první.“</p>

<p>Podezřívavě se na něj podívala. „K čemu míříš, Corbine?“</p>

<p><emphasis>JÚe </emphasis>no tak Tio, copak to musím říkat zcela ote­vřeně?“</p>

<p>„Předpokládám, že v tom spočívá ta nabídka. No, než se od tebe dám do něčeho zatáhnout, tak chci, abys to vyklopil zcela jasně.“</p>

<p>Corbin se k ní zase nakloml a náhle byl jeho hlas plný výhrůžek. „Kromě nás o tom budou vědět ještě dva další lidé. Nejdřív ti povím tu negativní stránku věci, pokud se rozhodneš nespolupracovat.“</p>

<p>„Už teď jsem mrtvá, že jo. Jako ten dodavatel plas-tocementu.“</p>

<p>„Ta jeho menší nehoda byla rychlá a relativně bez­bolestná. Mohou nastat mnohem horší věci.“</p>

<p>Tia sáhla po Corbinově ruce a něžně ji položila na svoje ňadra. „Byl jsi první, který se jich dotýkal, Cor­bine. Když jsme se setkali, neměla jsem kromě nich nic, co bych ti nabídla. To je víc, než se dá říct o té děvce Regině, kterou si podle mě poslední dobou ceníš víc, než mě.“</p>

<p>„Má větší kozy, než ty, Tio, ale rozhodně ne mozek. Proto se tu teď bavím s tebou a ne s ní.“</p>

<p>To rozhodně měla, řekla si Tia, ale pro toho staré­ho chlípníka, který tu před ní seděl, jako pro většinu chlapů, bylo deset liber žláz víc. než vynikající ženský</p>

<p>mozek. Zatraceně, věděla dobře, že se jednoho dne zblázní do té bombastické ječivé krávy s prázdnou hlavou. Ale možná, že tenhle podvod byl způsob, jak se dostat ven. Cesta, kterou hledala od chvále, kdy se nechala zatáhnout do Corbinových sítí. Corbin byl způsob, jak se dostat v rodině do popředí. Ve skuteč­nosti byl cestou jedinou, protože měl sklony k rozdr­cení jakéhokoliv svého příbuzného, který měl snad nějaké aspirace na ušlechtilost, obzvláště pokud šlo</p>

<p>0              ženu.“</p>

<p>„Vím, co mi chystáš, pokud ti nevyhovím,“ odpově­děla Tia a dala do odpovědi ten nejsvůdnější úsměv. „Takže můžeš miláčku s klidem pokračovat.“</p>

<p>„Nechej si toho miláčka. Tohle je byznys, jednodu­chý a prostý a ty jsi jeho součástí. Jsi Aldinova neteř,</p>

<p>1              když jenom díky sňatku v rodině. Ten starý neduži-</p><empty-line /><p>vec má v tobě zálibu a vždycky měl. Jsi ale i součástí</p><empty-line /><p>mojí rodiny, tak proto ten zájem z mé strany. Nako­</p><empty-line /><p>nec s tebou taky spím.“</p>

<p>Corbin se opřel a usmál se svým studeným a zlo­věstným úsměvem. „Mám v plánu zavraždit Alexan­dra a tak hru zvrátit.“</p>

<p>Její <emphasis>výraz </emphasis>se nezměnil ani se nezachvěl. Tia mu vrátila úsměv, kterým ji sám obšťastnil.</p>

<p>Bože, myslela si tiše. Jenom žádné morální zá­brany, žádné nářky, protože jestli se tak projeví, tak její následující drink bude poslední.</p>

<p>„Jak dlouho to plánuješ?“ odpověděla Tia otázkou.</p>

<p>„Už dva roky. Hned jak mí lidé dokončili výzkum, který ukázal některé slibné výsledky ohledně časo­prostorových cest a když jsem tedy zjistil, že cesta na Zemi by byla proveditelná.“</p>

<p>„Dostal se mi do rukou obskurní dokument, vy­tisknutý nějakým bláznivým akademikem z jedné univerzity, které si vydržuji s pomocí nadace, jenom z důvodů dobrých styků s veřejností. Byla to studie</p>

<p>o Kolbardu a výzkum některých zdejších kultur. Ten starý blázen měl některé dobré nápady a vytvořil scénář, jak by se lidé na planetě mohli nakonec dostat kmoci a vyhrát boj. Ten model seděl přesně na Ale­xandra a Kubara, protože ten člověk naznačil, že obě společnosti by potřebovali nějakého charismatického vůdce, který by řídil jejich transformaci.“</p>

<p>„Byla to klasická teorie o velkém vůdci. Ale jak­mile by transformace skončila, tak by Gafové pravdě­podobně vyhráli, protože by v tu chvíli měli lepší orga­nizační strukturu. Ten člověk ve skutečnosti citoval samotného Alexandra a srovnával jeho impérium vy­stavěné kolem jednoho muže s<strong> </strong>Římskou říší, která měla mnohem více sociálních rysů. Musím říct, že ten dokument byl mou inspirací a Alexandr s<strong> </strong>Kubarem jsou prostě jenom taková lákadla, která mají při­táhnout tu bandu pitomců do sázení v největším mě­řítku, k jakému kdy došlo a také k největšímu podvo­du, který jsem kdy organizoval. Ten autor byl celkem rozumný. Mohl jsem ho nějak ve hře využít, ale on zmizel, jakmile ten dokument publikoval.“</p>

<p>„Takže navzdory současnému postavení Gafů,“ řekla Tia, „pořád plánuješ Alexandra zabít?“</p>

<p>„Nevýhody, které teď musí Gafové překonávat, to jenom zjednodušují a je to nakonec jenom součást podvodu. Jak jsem řekl, plánuji zabít Alexandra poté, co potají vsadím velkou část svého bohatství na Gafy. Držel jsem se zatím zpátky, protože sázky byly dopo­sud vyrovnané, jak jsem také očekával. Ale rovněž jsem očekával, že Alexandr bude mít s<strong> </strong>organizací je­nom malé potíže, zatímco Kubarovi to bude trvat déle. Tohle první vítězství vyžene sázky možná na pět nebo šest ku jedné v Alexandrův prospěch. Teď, když k to­mu dochází, mám v plánu začít sypat svoje prachy tajně na stranu Gafů. Jakmile budou sázky vytaženy co nejvýše na vítězství Alexandra, tak jej hodlám</p>

<p>zabít. Lidé zkolabují, protože jak bylo uvedeno v do­kumentu, lidská společnost bude postavená pouze na jediném smrtelníkovi.“</p>

<p>„Stejně jako bylo napsáno ve Válkách o dědictví,“ odpověděla Tia. „Jakmile bude Alexandr mrtev, jeho impérium se rozloží v občanské válce. A sen o sjed­nocení bude ten tam.“</p>

<p>„Ach Tio, nakonec to vypadá, že jsi také něco na­studovala.“</p>

<p>Rychle se usmála a pokrala rameny.</p>

<p>„Když bude mrtev, lidé prohrají a já shrábnu vše.“</p>

<p>„A proti komu a jak plánuješ ty peníze protáhnout, aniž by to kdokohv zpozoroval?“ zeptala se Tia. „Na­konec, pokud se zjistí, že sázíš proti Alexandrovi, tak se všechno provah'. Všichni Kohové ti budou v patách, aby zjistili co se děje. Jakmile bude Alexandr mrtev, tak aniž by museli mít jakýkoliv důkaz, bude ten krvavý prst ukazovat na tebe.“</p>

<p>„Ach Tio, Tio. Teď se právě dostáváme k jádru věci a<strong> </strong>proto tě do celé záležitosti tahám. Poslední dva roky jsem rychle a postupně vytvářel řadu korporací, holdingů, které vlastní další společnosti. Ten mrtvý dodavatel plastocementu třeba dodnes vlastní kon­trolní podíly ve skoro stovce planet, prostřednictvím tuctu společností, které patří jednomu z mých mrt­vých osobních strážců. Všechno to bylo chytře vymyš­leno, má drahá, všechno do puntíku. Proto v tomhle dramatu nemohu hrát hlavní roli přímo. Riziko je pří­liš vysoké. Každý můj krok je sledován Kohy. Ke vče­rejšímu datu byla desetina majetku v Magelanově mračnu nasazena do hry. Pokud jde o takové peníze tak věř, že hodně velká část z nich je utracena jenom proto, aby každý z hráčů zjistil, co dělá ten druhý.“</p>

<p>„Proto chci, abych zůstal mimo jakékoliv podezření a předpokládám, že cokoliv nyní udělám bude monito­rováno. Chci abys vytvořila portfolio a opatrně a po-</p>

<p>tajmu do něj přesypala peníze. Řekněme, že to bude pouze znamenat, že budeš jednat jako prostředník, který sype peníze do sázení, jakmile ti k tomu dám signál. Nikdo tě nikdy nepotká, bude to řízeno skrze kontakty na jednotlivé řídící osoby ve firmách. Stano­vil jsem kódovací systém, aby to vypadalo jako když se konsorcium nižších Kohů dostalo do hry a sypou svoje celoživotní úspory do sázek.“</p>

<p>„Sázky budou podávány anonymně, právě tebou, a všechny musí být specificky zaměřeny proti holdin­gům Sigmy Azermattiho.“</p>

<p>„Jakmile vyhraješ, tak nakonec musí vyjít najevo, že bohatství Sigmy teď patří rodině Corbina Gablo­ny,“ odpověděla Tia.</p>

<p>,,No, nakonec ano, ale jakýkoliv pokus o vystopo­vání Alexandrovy smrti bude nemožný. Ve skuteč­nosti chci, aby si Sigma myslel, alespoň po dobu dvou nebo tří let, že jsem jej nakonec dostal ze hry právě já, Corbin Gablona.“</p>

<p>„Samozřejmě, můj drahý,“ řekla Tia uhlazeně. „Udělám to. Udělám pro tebe cokoliv. Ale bude to ode mne vyžadovat spoustu úsilí. A samozřejmě to zna­mená i nějaké riziko.“</p>

<p>.Ano, dostáváme se ktomu, co za to,“ odpověděl stejným způsobem Corbin. „Co takhle jedno procento ze všech výher, jak ti to připadá? Jedno procento z te­be může udělat menšího zástupce Kohů.“</p>

<p>Jedno procento! Ten sráč! Ta jeho nabídka uká­zala, co k ní vlastně cítí. Takže nakonec to bude Re­gina, nebo ta dvojka Mpnoa s<strong> </strong>Bithilou, které praco­valy na Corbinovi společně, kdo shrábne ty největší zisky. Musela se ze všech sil snažit, aby ovládla svůj vztek. Taky pochopila, že udělat ze sebe Corbinovu milenku ještě nemá nic společného s<strong> </strong>láskou nebo touhou. Dost často o tom pochybovala, protože se vždy cítila nejistá svým vlastním vzhledem. Ty další holky,</p>

<p>které se kolem Corbina točily, byly jednoduše smysl­né, zatímco ona byla vždy jenom vychrtlá žába s<strong> </strong>pršá-kem a zastřiženými vlasy, které nikdy nedorostly až k ramenům a neustále vypadaly jako napadené lesní­mi škůdci. Takže tak to bylo <strong>— </strong>vybral si ji pro její inte­lekt, znalosti předané Aldinem a pro její vrozené schopnosti pomoci mu s<strong> </strong>takovým podvodem.</p>

<p>Byl to bezpochyby sráč, ale to přece věděla od sa­mého začátku!</p>

<p>„Tak dohodnuto,“ řekla uhlazeně.</p>

<p>„Dobrá, věděl jsem, že v tom uvidíš svou šanci,“ usmál se Corbin.</p>

<p>„Ale jediná otázka. Jak chceš zabít Alexandra? Bo­jiště na planetě je prošpikované kamerami. Xsarnové udělali mistrovskou práci, aby zajistili, že vše bude probíhat podle pravidel a že během celé hry bude kon­takt nemožný. I<strong> </strong>naše cesta na Zemi byla sledována a každý styk s<strong> </strong>Alexandrem byl zaznamenán, abychom do něj nemohli dostat nějaké pomalu působící jedy. Jak to tedy chceš udělat?“</p>

<p>„Jak jsem řekl dříve,“ odpověděl Corbin, „budou <strong>o </strong>celém plánu vědět ještě další dva lidé. Ale nikdo z<strong> </strong>nich nebude vědět víc, než je nutné. Tak se radši už na Alexandra nikdy neptej.“</p>

<p>Stáhla se, protože v jeho slovech cítila další vý­hružku.</p>

<p>Pak se Corbin znovu usmál a vytáhl z baru jednu láhev šampaňského a druhou tam nechal, což Tiu potěšuo.</p>

<p>Oběma jim nalil. Usmáli se na sebe. Takže teď bylo jasné, že se do věci nechala zatáhnout, snědla ná­vnadu, pomyslel si Corbin. Ta ženská byla dobrou volbou. Už před lety na to měl čich, když byla ještě mladá holka, ze které teprve rostla žena.</p>

<p>Udělá to dobře a Corbin skoro zalitoval, co bude muset udělat, až bude po celé záležitosti. Pokud má</p>

<p>žena přfliš velký dfl moci, pomyslel si, tak se časem zblázní. Proto měl nakonec raději ty primitivnější, protože ty intuitivně věděly, kde je jejich místo. Bylo by přece jenom škoda použít tu druhou láhev způ­sobem, který plánoval pro další účastníky dýchánku. Ještě jednou se na ní usmál a přemýšlel, nad čím asi uvažuje ona.</p>

<p>Tia se na něj podívala zamilovaným pohledem přes skleněné dno ve své skleničce.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola jeden</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„U všech všudy,“ zařval Parmenion, „zůstaň v té řadě, nebo tě osobně zabiji.“</p>

<p>Váhající voják se podíval jeho směrem a pak ner­vózně k přibližující se linii gavarnianské pěchoty.</p>

<p>„Musíte vydržet!“</p>

<p>Tentokrát byli skutečně v menšině a nepřítel se ukazoval v každém místě kolem jejich křídel, připra­ven vyrazit na zteč proti malému opevněnému tábo­ru, který strážil jejich pozice na okraji Kovadliny.</p>

<p>Podle příkazu Alexandra měl Parmenion vést dva tisíce mužů na čele postupující armády, s cílem obsa­dit tu podivnou horu železa ještě předtím, než se u ní budou Gafové moci opevnit. Polovina vojáků byla jezdci na koních, druhá tisícovka pak elitní falangou Risů a Kievantů, která také cestovala Kovadlinou na koních, ovšem jako spolujezdci. Ale když dosáhli okra­je Kovadliny, tak už Parmenion věděl, že jejich naděje na moment překvapení jsou ztraceny. Gafů zde byly tisíce a všichni se hnali směrem k nim. Nepřítel se</p>

<p>musel dopátrat jejich úmyslů a posílit zde své pozice, které podle poslední zprávy měly být skoro neobsa­zené.</p>

<p>Když se ohlédl za sebe, třpytila se Kovadlina i v za­čínajícím soumraku. Viděl tucty kolon, které značily Alexandrův postup. Vzdálenosti zde bylo těžké měřit a tak jenom odhadoval, že nejsou déle jak půl dne od­sud. Jedna kolona vpravo se však zdála být bhž než ostatní. Vždycky se mohl odpoutat a stáhnout se na­příč Kovadlinou, ale kdyby tak učinil, přišel by o je­diný územní zisk, kterého zatím dosáhl.</p>

<p>Pro muže pod jeho velením nebyla Kovadlina ni­čím neobvyklým. Pouhou pouští holého kovu, odha­leného větry, která se táhla třicet mil. Ale jemu se v mysli honilo něco jiného. Pamatoval si, že toto byl svět, který stvořili První poutníci. Ale bohové vytvo­řili svět z písku a kamene, nikoliv z kovu, který se ne­dal ani poškrábat a který byl, kam až oko dohlédlo, plochý jako pánev.</p>

<p>Podařilo se jim tuto poušť přejít během dvou sou­mraků a to jeh poměrně rychle, hnáni nutností dostat se na druhou stranu k podivné konstrukci, která vy­padala větší než jakékoliv město, které viděl na Zemi, dříve, než případný nepřítel.</p>

<p>Parmenion byl stále udivován skutečností, že se díval na loď, která kdysi putovala vzduchem jako okřídlený vůz a byla schopná uvézt více železa, než kolik by ho dokázali získat ze všech dolů vAnatohi, i kdyby pracovali sto let. Jaroslav tvrdil, že to je želez­ná ruda, poslaná zoufalým prvním osadníkům ze Ze­mě, kteří přistáM na Kolbardu. Podle něho byly tako­vé lodi posílány bez posádky na palubě. Loď dokázala přistát na planetě, vydolovat ze země železnou rudu, odlétnout vesmírem na jinou planetu, zde vysypat ohromný náklad surového materiálu a zase odletět nazpět. Ale tato loď nějakým záhadným způsobem</p>

<p>ztroskotala, možná zničena létajícími válečnými vozy Gafů. Když to Parmenion slyšel, připadal si, jako by žil pod vlivem noční můry, kde se všechna pravda stá­vá lží a naopak. Alexandr se sice smál, když mu ta­kové vědomosti sdělovali, ale on ne. Vždycky ho to do­vádělo k šílenství.</p>

<p>Železné město leželo zády ke Kovadlině, méně než jednu mfli od místa, které nyní obsadili. Parmenion byl udiven tím. co uviděl. Město bylo v podstatě zasta­věno do trosek lodi, na mnoha místech opatřeno stráž­ními věžemi vytvarovanými z rudných skal a obklope­no hradbami ze stejného kovu. Proč ne, když jej tady bylo všude dost.</p>

<p>„Útočí!“</p>

<p>Gafové se uaQi rychle. Těžká linie pěchoty postu­povala směrem k nim. Jeho vlastní pěchota, která se při cestě po Kovadlině držela v sedlech za jezdci, nyní napřínňla kopí.</p>

<p>„Pravé křídlo podržet koně! Nenechejte se obejít!“ zařval Parmenion na posla, který měl na čele pásku značící Avarského jezdce.</p>

<p>Posel zasalutoval a cvalem vyrazil ke svému ka­marádovi Sashovi, mladíkovi, který se ještě ani neho­lil, ale který prokázal takový um při jízdě na gavar­nianských koních, že si rychle zasloužil respekt všech, kteří se chtěli dostat mezi Alexandrovu kavalerii.</p>

<p>Parmenion věděl, že jediný způsob jak vyhrát bude spočívat v útoku a proto vytáhl svůj meč a popojel na le­vou stranu Risů a Kievantů, zformovaných ve falanze.</p>

<p>„Přední řada napřímit kopí a dávejte pozor na ro­zestupy,“ zařval.</p>

<p>Jako by vedeni jedinou rukou, kopí se napřímila v první řadě, pak druhé, třetí a čtvrté tak, aby při­cházející nepřítel musel čelit zdi z ostrých hrotů.</p>

<p>Mezery se v pravidelných intervalech otevíraly tak, aby prakovníci mohli vyběhnout kupředu a po</p>

<p>odhozem se zase rychle vrátit do bezpečí svých řad, odkud mohli své smrtící dárky házet také.</p>

<p>Gafové se nyní hnah kupředu, jako imitace vlastní Parmenionovy formace. Jejich kavalerie byla umístě­na na obou křídlech. Už se nedrželi svého dřívějšího konceptu vyrovnaných řad vpředu před pěchotou.</p>

<p>„Makedonci, kupředu!“</p>

<p>Dvě falangy, sto dvacet mužů na šířku a osm do hloubky, se vydalo vpřed, zatímco jezdectvo se rozjelo tak, aby řadou pokrývalo celou šířku bojiště.</p>

<p>Parmenion nechal muže postupovat a zatím se přesunul dozadu, odkud mohl lépe pozorovat celé dějství, ke kterému se zde právě schylovalo.</p>

<p>Od posledního soumraku se mezi oběma stranami rozpoutávala jedna šarvátka za druhou, bez naděje na chvilku odpočinku. Tucetkrát se Gafové pokoušeU o výpad z pevnosti, aby je zahnah nazpět. Prvních osm pokusů bylo pro ně neúspěšných a ani se nedos-taH do vzájemného kontaktu.</p>

<p>Poslední tři pokusy ovšem znamenaly střet a na mnoha místech došlo k menším bojům. Většina útoků sice nebyla ničím jiným než bezhlavým bojem bez jakékoliv formace a většinou se jich účastnilo asi pět nebo šest tisíc jedinců. Parmenion se však obával, že Gafové přece jen chystají něco nového.</p>

<p>Před jednou hodinou se pak na cestě z města již­ním směrem od nich objevila nová jednotka Gafů, přesně ve stejné formaci, která se dala vehce dobře popsat jako falanga. Jediný rozdfl byl v tom, že Gafo­vé byli ozbrojeni meči.</p>

<p>Pochodový rytmus formace Gavarnianů začal ochabovat, když Risové a Kievanté začah s<strong> </strong>mumlá­ním svého válečného pokřiku.</p>

<p>„Iskander, Iskander.“</p>

<p>Zatracení chlapi, měli přece zůstat zticha, aby byl slyšet signální roh.</p>

<p>„Parmenione!“</p>

<p>Otočil se a uviděl jezdecký oddfl, cválající ze stra­ny Kovadliny. Několik jezdců se postavilo v sedlech a<strong> </strong>ukazovalo kamsi do dálky a tak uviděl, jak se v pra­chu kouře na obzoru objevuje kolona vojáků. Musel to být Alexandr, který vedl boční útok. Ještě pořád však byli dost daleko. Kurýři se ovšem přibližovali.</p>

<p>„Alexandr přikazuje, aby ses stáhl, pokud to bude nutné!“</p>

<p>„A opustil tohle?“ zařval Parmenion a ukázal smě­rem k malé laguně vzadu.</p>

<p>„Co to u všech čertů je?“ zeptal se kurýr udiveně a<strong> </strong>zíral na to podivné zařízení.</p>

<p>„To je loď Gafů,“ zakřičel na něj Parmenion. „Ne­chali ji tady kvůli opravám. Dobyli jsme ji, než se zmohli na pořádný odpor.“</p>

<p>„Loď? Co to je?“</p>

<p>Parmenion dotaz ignoroval a otočil se nazpět, aby se<strong> </strong>věnoval boji.</p>

<p>Disciplína jeho jednotek byla zatím dobrá, vojsko pořád pokračovalo v postupu směrem ke Gafům, kteří se téměř zastavili. Dobrá, možná, že se vrátí nazpět, aniž by došlo k rozhodujícími boji. Pak bude moci od­poutat svou kavalerii, aby odřízl jejich boční jednotky.</p>

<p>„Zatraceně, tady jsou!“</p>

<p>S<strong> </strong>velkým křikem se gavarnianská falanga rozpad­la na kousky, jak se všichni vojáci vydali najednou velkou rychlostí kupředu.</p>

<p>Parmenion pobídl svého koně do cvalu a dojel <strong>k </strong>zadní řadě své formace, která začala kolísat. „Držet koně, držet koně!“</p>

<p>S<strong> </strong>ohlušujícím řevem se Gafové hnali kupředu, má­vati svými zakřivenými meči a jak se náhle přední řa­dy srazily, ozvala se divoká kakofonie tisíců Gavar­nianů a lidí.</p>

<p>Váha celého nárazu rozvlnila řady Parmeniono-</p>

<p>vých vojáků a zatlačila je o půl tuctu metrů nazpět, jak se nepřítel do řady opíral. Většina mužů projevo­vala dětskou radost nad tím, s<strong> </strong>jakým pokřikem se<strong> </strong>Gafové bezhlavě řítili vstříc smrti čekající na hrotech jejich kopí.</p>

<p>„Zadní řady napřímit kopí!“ zavelel Parmenion svému signalistovi.</p>

<p>Ozvalo se troubení rohu, tři krátká známem, a po­slední čtyři řady formace sklomli své zbraně a opřely se do nich, jako postupující bouře. Několik Risů a Kie­vantů bylo bodnuto svými spolubojovníky zezadu, ale většina byla schopna napřímit své nemotorné zbraně mezerami v řadách, kde jejich kopí ozdobená trofeje­mi z Bitvy na soutoku pronikala koženým pancířem jejich nepřátel.</p>

<p>Linie nárazu se zvedala a klesala, jak se<strong> </strong>někteří z Gafů stali dlážděním pro neprostupnou řadu po­chodujících mužů, zatímco jiní se odpoutávah od vlastních řad, lapeni starými zvyklostmi boje a po­koušeli se o boj muže proti muži, bez ohledu na vy­dané rozkazy.</p>

<p>Všechna křídla hlavního sledu Gavarnianů se dr­žela zpátky, zadržována Parmenionovým jezdectvem, které stálo jako kotva na obou křídlech. Ale tato kotva také ochabovala. Oddfl za oddflem musel vyjet do bo­je, aby pomohl v boji proti bokem útočícímu nepříteli.</p>

<p>Parmenionovi nezbývalo než doufat, že Alexandr žene kupředu své jednotky co nejrychleji. Gafové se učUi celkem rychle, jak napadat vojáky ve falanze.</p>

<p>„Odvolej je.“</p>

<p>„Ale můj pane Taugu,“ protestoval Hina, jejich linie se každou chvíli zhroutí! Můžeme je zničit!“</p>

<p>„Ale proto dnes přeci nebojujeme,“ namítl tiše Ku­bar. „Pamatuj, nikdy se nenechej zaslepit vidinou snad­ného vítězství, protože to může vést k drtivé porážce.“</p>

<p>„Podívej se támhle.“ Kubar ukázal směrem k pos­tupující formaci mužů, přicházejících od Kovadliny.</p>

<p>„Lidé jsou ale ještě pořád několik verst odsud. Než se sem dostanou.<strong>.</strong>.“</p>

<p>Kubar se podíval na Hinu a půl tuctu mužů jeho doprovodu stojících stranou. „Tato bitva je pro nás pouhou lekcí. Sledujeme ji a učíme se. Dvanáctkrát jsme na ně zaútočili a pokaždé jsme sledovali, jak se rozmístí, jak budou používat svoje zbraně a kombi­novat své pěší muže s<strong> </strong>těmi na koni. Je to pouze lekce, která nám má dopomoci porozumět myšlenkám jejich vehtele.“</p>

<p>Na chvíli se zastavil a znovu se podíval na muže v dálce a především na jezdce na koni v zadních řa­dách, který byl zcela jasně jejich vehtelem. Byl to snad ten, kterému říkali Iskander?</p>

<p>„Proto jsme dnes bojovali. Hlavně nesmíte zapo­menout na to, co jste dnes na bojišti viděli.“</p>

<p>„Ale co ta loď na břehu?“ řekl Wirgth. „Nemám vůbec dobrý pocit z toho, že se jim dostala do rukou.“</p>

<p>„To je samozřejmě nepříjemná ztráta,“ odpověděl Kubar. „V bitvě musí každý zvážit co získá a za jakou cenu. MoMi bychom jí dobýt zpět, ale mezitím co bychom se o to pokoušeh, dostala by se ta kolona vo­jáků až k nám,“ řekl Kubar a ukázal na pochodující řady lidí, „a nebo by se mohla dostat k našemu městu. Máme pouze jedinou skupinu bojovníků vycvičených kboji ve formaci. Tu skupinu, která právě bojuje a<strong> </strong>získává první zkušenosti. Ti se musí vrátit do hlav­ního města s<strong> </strong>ostatními, aby je vycvičili.“</p>

<p>„Získání lodi pro nás teď nemůže mít takovou cenu, jako ztráta jejich zkušeností. Ale teď do práce. Stáhněte muže, než bude přfliš pozdě.“</p>

<p><strong>O </strong>pár chvil později se bojištěm začal linout zvuk bubnů, svolávající nazpět své věrné a dávající signál <strong>k </strong>ukončení boje.</p>

<p>Kubar si při pohledu na své vojsko pomyslel, <strong>že </strong>ještě pořád není dost disciplinované, protože velká část vojáků bez ohledu na signály stále pokračovala v boji, i když ostatní jednotky se již stahovaly.</p>

<p>„Nesmyslné ztráty,“ zamumlal, „nesmyslné ztrá­ty.“ Lidé postupně přemohli všechny, kteří se pokou­šeli bojovat a zbytek formace se poté začal stahovat na pahorek.</p>

<p>„Toto je ta těžší část,“ řekl Kubar, jako by učil sku­pinu studentů ve třídě. „Vyrazit do boje je vždy snad­né. Ale vrátit se zpět, nebo se odpoutat, vyžaduje sku­tečnou disciplínu.“</p>

<p>„Skutečný Gavarnian nikdy před lidmi neutíká,“ poznamenal Arn chladně ze zadních řad shromáždě­ných velitelů.</p>

<p>Kubar měl pokušení odrazit ten slovní útok po­známkou, jak se vlastně Arnovi podanlo přežít ten de­bakl Bitvy na soutoku, ale nakonec si nechal zajít chuť.</p>

<p>„Skutečný válečník,“ řekl Paga uhlazeně a podíval se zpříma na Arna, „se učí porazit svého nepřítele v rozhodující bitvě. To všechno, k čemu dochází před­tím, ztrácí nakonec smysl.“</p>

<p>Arn mlčel, protože věděl, že všichni kolem byli zcela pod vlivem nového vůdce, který bojoval beze cti.</p>

<p>Křídelní jednotky se konečně začaly stahovat. Jak bylo plánováno, kavalerie, kterou si držel Kubar v re­zervě, se vyhoupla ze své kryté pozice za kopcem, aby mohla bránit ustupující pěchotu. Toto byla tvrdá lek­ce, kterou musel Kubar vysvětlovat <strong>- </strong>potřeba držet kavalerii v záloze. Pro gavarnianské válečníky v tom nebyla žádná logika, aby nevyraz^ vší silou a najed­nou. Ale Kubarovi bylo jasné, že i ostatní kolem začaU chápat, když viděli, že jízda přehradila cestu lidským vojákům, kteří se vydali po menších skupinkách pro­následovat ustupující Gavarniany. Skvěle, tato malá záležitost fungovala přesně tak, jak si přál. Aniž by se</p>

<p>museli pustit do velké bitvy, tak jeho hlavní velitelé získávali zkušenosti v menších střetnutích. Ale byl čas pokračovat.</p>

<p>„Dobrá, dnes jsme se naučUl skutečně hodně,“ řekl Kubar tiše. „Tak co jste si uvědomih?“</p>

<p>„Nikdy nebojují jako jednotlivci, ale vždycky jako skupina,“ odpověděl Wirgth. „Dává to dobrý smysl. Jeden proti jednomu bychom je moMi pobít snadno, ale hradbou z kopí neprojdeme.“</p>

<p>„Velmi dobrý postřeh,“ odpověděl Kubar. Zjistil, že zbývalo velmi málo času, než dorazí posUa k prvním oddflům lidí, se kterými bojovali. Proto se raději roz­hodl zbytek největších záhad bojového umění vysvět­lit svým žákům v rychlosti.</p>

<p>„Pamatujte si hlavně toto. Kavalerie zůstává vždy <strong>na </strong>křídlech a kryje formaci pěchoty. Čekají na mo­ment, kdy protivník zakolísá a pak mu zasadí rozho­dující úder. Vaše jízdní záloha ve středním postavem může být přesunuta na jakékohv křídlo, může zaúto­čit uprostřed, nebo může krýt váš postup, jak jsme to před chvíli viděli. Byli by nám zasadili určitě tvrdší úder na ústupu, kdyby jejich vehtel neměl větší zájem na uhájení té lodi.“</p>

<p>„Nyní je mi jasné, že jsou naše meče proti napřa­ženým kopím zcela k ničemu. Váha našeho útoku je skoro rozložila, ale délka jejich kopí je nakonec uchrá­nila před většími průlomy.“</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>proto bychom měh používat stejné zbraně?“ ze­ptal se Hina.</p>

<p>„Ne, to si nemyslím. Trvá to nějaký čas a chce to výcvik, než muži dokáží ve velké skupině s<strong> </strong>těmi zbra­němi zacházet. Když jeden nebo dva vojáci ztratí v bitvě hlavu může se celá formace rozložit během okamžiku. Krev našich bojovníků není na něco ta­kového dost chladná. Než se s<strong> </strong>nimi střetneme, musí­me nalézt jiný způsob, jak prolomit ty formace.“</p>

<p>„Lučištníci?“ zeptal se Hina.</p>

<p>„To byl sport vznešených. Trvá dlouho, než se je­dinec vycvičí a ještě déle trvá vyrobit pořádné luky. Na to nemáme čas. Ani dostatek bojovníků. Ale ty, které máme, musíme používat odpovídajícím způso­bem. Alespoň to bude sport, kterého si budou naši vznešení velitelé vážit.“</p>

<p>Arn mlčel.</p>

<p>JEiino, je nejvyšší čas se připojit k mužům. Já budu mezitím přemýšlet o tom, jak prolomit jejich formaci. Pošlu ti svoje nápady po poštovních holubech, které jsem si s sebou přivezl.“</p>

<p>Vehtelé kolem se na něj nechápavě podívaM.</p>

<p>„Ale ty se přece vrátíš nazpět s námi do města, ne?“</p>

<p>Kubar se lehce pousmál. „Ta hora železné rudy za námi musí být udržena. Pokud ji hdé dobijí, pak bu­dou mít další prvek potřebný ke svému vítězství. Ně­jakou dobu bude trvat, než v hlavním městě vycvi­číme naše vojska. Pokud ale padne tato citadela, bu­dou moci lidé vytvořit řetěz a odnést si všechny záso­by kovu do hor, kde z nich ukovají zbraně. Ne, moje místo je skutečně tady.“</p>

<p>„Ne, to ne, Kubare,“ odpověděl Hina úzkostlivě. „Já zůstanu zde a ty se vrátíš.“</p>

<p>„Poslouchejte mne. Toto je místo, kde bude dalších třicet soumraků docházet ke srážkám. Tady mohu sledovat, jak lidé bojují a mohu plánovat, kdy se s nimi naše síly utkají. Kromě toho, mám pocit že mě sice většina bere jako svého Tauga, ale jsi to ty, Hino, kdo zůstává v očích mnohých skutečným Taugem, a je jedno kdo má na hlavě korunu. Jako jediný máš súu odkázat do správných mezí ty, jež mi oponují. A teď už běžte.“</p>

<p>Když vyřkl poslední slova, podíval se Kubar vý­znamně na Arna, který mu s výrazem odporu pohled opětoval.</p>

<p>Ostatní na moment zaváhali, pak se však poklonui a<strong> </strong>chystali se na cestu.</p>

<p>„Mimochodem,“ řekl Kubar po chvilce. „Celkem bych přivítal jednoho nebo dva vznešené válečníky, kteří by mi zde pomohli. Měl bys zájem, Arne?“</p>

<p>Válečník se otočil a zašklebil se na něj. Věděl, že se ocitl v pasti, protože odmítnutí by znamenalo vyjád­ření zbabělosti. Tiše se otočil nazpět, nasedl na koně a pomalým krokem se vydal k citadele.</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>ty Wirgthe, celkem bych přivítal i tvou přítom­nost a tvé rady, pokud bys nic nenamítal.“</p>

<p>Kaadu dal na chvilku najevo svoje emoce a s<strong> </strong>potě­šením přikývl. Poklonil se Hinovi, který mu dal zna­mení souhlasu. Wirgth vystoupil z řady a popošel k boku Kubara Tauga.</p>

<p>„Nyní se už konečně vydejte na cestu, než vám od­říznou ústup.“</p>

<p>„Kubare, pořád se mi to nelíbí,“ řekl Hina. „Pokud zablokují přístav, budete odříznuti.“</p>

<p>„Pak naši armádu musíš vycvičit velice rychle. Bu­du tě tady čekat za třicet soumraků.“</p>

<p>Poté Hina s<strong> </strong>ostatními válečníky nasedl na koně a<strong> </strong>vydali se dolů z kopce do míst, kam se stahoval celý pluk zformovaných vojáků, kteří právě prošli prvním bojem.</p>

<p>Třicet soumraků, pomyslel si Kubar. Podíval se na železnou pevnost. Pokud Hina neuspěje nebo se vzne­šení bojovníci vzbouří, nebo pokud se Iskander pokusí o nový trik, pak vše ztratí svůj význam a on nakonec zahyne. Vrátí se pak do doby, ze které byl unesen, aby se mohl konečně přidat ke svým bratrům?</p>

<p>S<strong> </strong>pocitem hořkosladké bolesti za své dávno mrtvé příbuzné, které mohl rozumět jedině Gavarnian, na­sedl Kubar Taug na svého koně a vydal se nazpět do železné pevnosti, která bude bezpochyby skropena krví.</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>..Pouze se učí, jak s<strong> </strong>námi bojovat,“ poznamenal Alexandr mezi jednotlivými loky teplého piva, které mu nabídl jeden z Parmenionových pobočníků.</p>

<p>Vedl svého koně okolo skupin mrtvých vojáků a postupně tak procházel celým bojištěm, které ještě před pouhou hodinou a půl bylo bitevní scénou plnou nočních můr. „Jak se držeh naši muži?“</p>

<p>„Na úplné nováčky celkem slušně. Ale kdybychom tak měh jediný regiment našich starých veteránů,“ poznamenal Parmenion tiše, „mohh jsme tu pevnost mít v rukou už teď.“</p>

<p>„Stává se z tebe skutečný generál. Skoro tak dob­rý, jako můj bývalý starý Parmenion tam na Zemi.“</p>

<p>Parmenion mlčel. Již zcela zapomněl na své bývalé postavem, kdy sloužil jako opilá hradní stráž.</p>

<p>Na dohled, napříč údohm uviděl Alexandr několik Gafů na koních, kteří se také dívali jeho směrem. Byl jeden z nich oním Taugem?</p>

<p>„Z toho, co jsi mi řekl o boji, si troufám říci, že si nás pouze oťukávah, sledovali, jak budeme reagovat a pak si vytvoří vlastní plány, jak na nás útočit. Proto zatím jenom takové vlažné boje. Zajímalo by mne, kdy se do nás opřou skutečně.“</p>

<p>„Ve skutečnosti sem přivedli jediný zformovaný pluk, bojovali s<strong> </strong>námi hodinu nebo tak nějak, pak jej stáhli zpět do svého hlavního města <strong>- </strong>to tedy téměř potvrzuje moje podezření. Nutí mě to k závěru, že vě-děU, že tady udeříme jako první.“</p>

<p>Znovu se podíval do údolí na gavarnianské jezdce.</p>

<p>Jeden z nich se rozjel několik metrů směrem k ně­mu a zvedl ruku s<strong> </strong>mečem do vzduchu. Skoro to vypa­dalo jako pozdrav.</p>

<p>„To musí být on. zatraceně,“ řekl Alexandr a usmál se. Zvedl se ve třmenech a pozdrav protivníkovi vrátil.</p>

<p>Gavarnian se otočil a cvalem se vydal do pevnosti.</p>

<p><image xlink:href="#_34.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>„Je obklíčení dokončené?“ zeptal se<strong> </strong>Alexandr a<strong> </strong>vzhlédl od svých tabulek, které si sám načmáral na kusy pergamenu.</p>

<p>„Už jsme obklopili celou pevnost,“ přitakal Jaro­slav. „Muži již kopou obranná postavení čelem k ne­přátelskému městu.“</p>

<p>„Umístěte muže na jižní cestě z města. A dejte pozor, aby měh jasný výhled, jinak nebudou mít do­statek času při útoku nepřítele odjinud.“</p>

<p>„Už jsem na to dohlédl,“ odpověděl Sashi. „Podle rady jsem přikázal hlídkám, aby dávali pozor a po-hybovah se co nejblíže k městu. Budeme mít alespoň jeden soumrak na přípravu, v případě jejich útoku.“</p>

<p>„Ale ještě tady je moře,“ řekl Alexandr tiše. „Pokud pro ně bude tato linie otevřená, budou mít zásobovací trasu. Musíme moře odříznout.“</p>

<p>„Můžeme přehradit úzké průchody artilerií,“ po­znamenal Parmenion. „Moji muži již pracují na stav­bě balist. Když je umístíme po obou stranách, dokáží přehradit hlavní přístupy.“</p>

<p>„To nestačí, zatraceně. Potřebujeme více kovu, abychom mohli postavit dost balist. Možná se nám po­daří potopit někouk lodí, ale i dvě nebo tři, které den­ně připlují, jim dokáží pomoci. „Chybí nám čas,“ řekl Alexandr unaveně. „Každý den, kdy budeme čekat, jim poskytne další den k výcviku proti našim meto­dám vedení války. Nepřeji si vidět, co by se mohlo stát, kdyby se jim povedlo postavit proti nám stejné množství falang, vycvičených jako ty naše. Tu horu musíme dobít a to velice rychle. Pak ten kov musíme přetavit do zbraní a obléhacích strojů pro celou naši armádu, pokud vůbec máme pomýšlet na dobytí jejich hlavního města. Zatraceně, když jim dáme šest mě­síců, tak nás zaženou nazpět do hor a pak se válka po­táhne roky. Tuhle věc musíme ukončit hned.“</p>

<p>„Pane, jednotky, proti kterým jsme bojovali včera, byly vycvičeny jenom špatně,“ odpověděl Parmenion. „Pokud vás trápí tohle, tak možná není důvod. Přišli sice ve formaci, ale jaknlile se<strong> </strong>přibližili na dosah, tak se veškerá soudržnost rozpadla a nakonec bojovali jako všichni Gafové.“</p>

<p>„I tak,“ namítl Jaroslav, „byl počet obětí na obou stranách téměř stejný a naše linie se také skoro roz­padla. I<strong> </strong>ty jsi to Parmenione připustil.“</p>

<p>Parmenion neodpověděl.</p>

<p>„V takovém případě otázka odříznutí jejích hlavní­ho města od moře pořád existuje. Kdybychom jenom s<strong> </strong>sebou měh krétské loďaře.“</p>

<p>„Kdo jsou krétští loďaři?“ zeptal se Sashi.</p>

<p>„Nic, co bychom zde měh, chlapče,“ odpověděl <strong>mu </strong>Alexandr smutně. „Když jsem slyšel, že mají částečně vycvičený regiment, který se z boje po chvúi stáhl, bylo mi jasné, co se chystá. Tihle Gafové teď v hlav­ním městě cvičí ostatní v taktice našeho boje, jak vál­čit jako Makedonci. Ten pluk pro ně bude mít velkou cenu. Proto nemáme moc času. Vehce pečlivě musíme tohle ocelové město izolovat, dobít ho a pak využít vše, co nám nabídne. Mohlo by to znamenat rozho­dující okamžik, protože Gafové by přišU o jedinou věc, kterou oni mají a my ne. Situace by se obrátila.“</p>

<p>„Tak proč nepochodovat přímo na jejich hlavní město?“ odpověděl Sashi.</p>

<p>„Přemýšlel jsem o tom, chlapče. Ale je tam mo­hutné opevnění. Potřebovali bychom tak jako tak těž­ké obléhací vybavení, abychom se dostali dovnitř. A to v okruhu dvaceti verst. Kromě toho, pokud tohle místo opustíme bez řádné obrany, mohou nás odříz­nout od hor. Nakonec i my ho budeme potřebovat k tomu, abychom odřízli Gafy od zásob přepravova­ných po moři.'„</p>

<p>„Parmenione, potřebujeme lodě, jinak zažijeme</p>

<p>další Tyrus. A rok trvající obléhání si nemůžeme do­volit. Doufal jsem, můj příteli, že by bleskový úder mohl tu horu oceli dostat do našich rukou. Ale jak je vidět, Bohové si to nepřáh.“</p>

<p>„Ach ano, Tyrus,“ vložil se do hovoru Jaroslav. „Poněkud drsná doba, než se vám dostalo námořnic­tva, že ano?“</p>

<p>Alexandr si vzpoměl, že tenhle člověk četl historii. Ta myšlenka jej na chvíli zamrazila. I on byl v dnešní době pouhou historií - starou pět tisíc let.</p>

<p>„Máš nějaké návrhy, Jaroslave?“ zeptal se Sashi s nadějí.</p>

<p>„Škoda, že tady nemáme žádné zásoby síry,“ řekl tiše, „ale i tak...“</p>

<p>Ostatní filosofa potichu sledovali, ale ten se ani neusmál a pak změnil téma.</p>

<p>„Římané v první punské válce čehli stejnému pro­blému.“</p>

<p>„Římané. Příliš mnoho věcí nefungovalo tak, jak jsem plánoval,“ odpověděl Alexandr. „Otravní lidé. Drzí, jako nikdo jiný. Doufal jsem, že jim budu moci alespoň ještě jednou návštěvu oplatit...“</p>

<p>„Ano, teď by to jistě bylo zajímavé, ale škoda, že se to neuskutečnilo,“ řekl Jaroslav a znovu se odmlčel.</p>

<p>„Ale jak jsem povídal, Římané museli čelit stej­nému problému a proto zavedt něco, Čemu říkali něco jako montážní linka, protože neměli školené loďaře — stejně jako ty.“</p>

<p>„Co to je, ta <emphasis>montážní linkaV </emphasis>zeptal se Alexandr.</p>

<p>„Celkem jednoduché. Římané bojovali s...“ Na chvíli zaváhal. „No, to jedno, s kým nebo čím bojovali. Řekněme, že objevili ztroskotanou loď nepřítele. Tak ji rozebrali do posledního kolíku, prkno po prkénku a vycvičili několik stovek mužů, aby každý z nich vy­ráběl pouze jedinou součást. Pouze jedinou. Tak kaž­dý člověk dokázal vyrobit určitý počet součástí denně,</p>

<p>které poté očíslovali. Tyto části byly montovány do­hromady nevyškolenými dělníky a hle <strong>— </strong>během něko­lika dní měli repliku první lodi. Za měsíc jich dokázah postavit padesát, za šest měsíců flotilu tisíce lodí. Sa­mozřejmě, že lodi byly vyrobeny z nevyzrálého dřeva, ale dokázaly plout. Mezitím římský generál rozkázal postavit sadu lavic a vytrénoval další muže, jak pá­dlovat na lodi a jak udržovat rytmus.“</p>

<p>Alexandrovy oči se rozzářily. „Potřebujeme jenom polovinu mužů, abychom rozvinuli obléhací linie a spustiU testovací útoky. Naše nejméně vycvičené muže proto pošleme k plnění tohoto úkolu.“</p>

<p>„Ale pane,“ namítal Parmenion. „Gafové nemají žádné válečné lodě. Ta, kterou jsme zajah, je pouhá plachetnice.“</p>

<p>„Tak prostě jenom odstraníme stožár, vyrobíme otvory pro vesla a upevníme rampu na příď. Jarosla­ve, budeš odpovědný za to, aby práce na lodích začaly okamžitě. Nakreslím změny, které budeme muset v konstrukci udělat.“</p>

<p>„Radši jsem měl držet hubu,“ zamumlal Jaroslav nespokojeně.</p>

<p>^Ale no tak, tímto tě jmenuji admirálem naší nové flotily.“</p>

<p>^Ach díky, pane. To jediné jsem si celý život přál,“ odpověděl Jaroslav uhlazeně.</p>

<p>Alexandr věděl, že nalezli řešení, jaké vždy někde, zastrčené v koutě, existovalo. Pokývnutím svým po­bočníkům dal najevo, že porada skončila a že se všich­ni mají rozejít za svou prací. Sám vyšel ze stanu a chvíli si připadal dezorientován. Pocit únavy v něm vzbudil myšlenku, že by už měla být noc. Nicméně slunce byla stále nehybné, navždy zavěšené na jedi­ném místě oblohy.</p>

<p>Ve skutečnosti byla polovina soumraku a zachmu­řená obloha udělila slunečním paprskům jenom mat-</p>

<p><image xlink:href="#_35.jpg" />ný nádech setmění. Obloha tentokrát vypadla nejza­mračeněji, jakou kdy od doby svého příjezdu na pla­netu zažil.</p>

<p>Mraky se táhly od Olympu a jeho společníků. Do­minovali celému severovýchodnímu horizontu, i když nyní byli skoro sto mil vzdálené.</p>

<p>Po celé týdny pršelo jenom velmi málo. Výjimečně se přehnala bouřka a teplota pomalu stoupala skoro k letním žárům. Teď, když byly mraky téměř po celé obloze, pozoroval, že se lehce ochlazuje. Zajímalo ho, zda-li hory na severovýchodě a jejich dvojčata na jihu měly co do činění s touto změnou.</p>

<p>Vydal se na cestu ke hřebenu kopce a uviděl, že jeho armády odpočívají. Hýbala se pouze pravidelná hlídka, která projížděla daleko od jednotek v poli, v ohromném obranném oblouku. Střed jeho pozor­nosti se upínal na ošklivý válec, který byl kdysi vesmírnou lodí, létající mezi hvězdami. Vypadala jako <emphasis>včelí </emphasis>plástev, protkaná jeskyněmi a různými kon­strukcemi, zatímco kolem ní vyrostla obrovská oce­lová zeď, třikrát vyšší než normální člověk.</p>

<p>Byl v pokušení vyrazit k okamžitému útoku, jak­mile bude mít k dispozici dost bojových věží a balist, aby mohl tyto zdi prorazit. Přemýšlel, zda-li se Kubar se svými nově vycvičenými jednotkami dostane kjeho pozicím dříve. Kolem něj se najednou ovinuly dvě ruce a sevření mu skoro vyrazilo dech.</p>

<p>S výkřikem se zkroutil tak, aby viděl za sebe a trhem se uvolml ze sevření.</p>

<p>Přivítala jej smíchem - až poté si uvědomil, kdo byl tím útočníkem.</p>

<p>„Něvo, myslel jsem, že jsi v zázemí a staráš se o chod vesnic?“</p>

<p>„Bylo mi smutno a kromě toho ta nemehla je už dokáží spravovat sama, i když jsi všechny hádavé chlapy odtáhl pryč do války. Ve skutečnosti to bylo</p>

<p>tak mírumilovné, že to bylo až nudné. Pamatuješ si na Divinu, tu holku, která se tak zajímala o Parme­niona. No, pořád jsme o vás dvou přemýšlely a nako­nec jsme došly k názoru, že nejlepší způsob, jak vyře­šit náš problém a dobrat se<strong> </strong>péče, která nám chyběla, bude se za vámi vydat.“</p>

<p>„Jsem si jist. že Parmenion bude šťastný, když to uslyší,“ řekl Alexandr a představil si, jak nepouži­telný asi Parmenion bude, jakmile stráví celou noc s<strong> </strong>Divinou.</p>

<p>„Udělej pro mne něco, řekni Divině, aby ho ne­zničila úplně.“</p>

<p>„Možná by ses měl spíš starat o sebe a o mě,“ řekla měkce a ovinula kolem něj ruce.</p>

<p>Konečně se umyla, pomyslel si Alexandr s<strong> </strong>úsmě­vem a podíval se jí do očí.</p>

<p>Na chvíli pomyslel na Roxanu a starosthvost, kte­rou mu projevovala. Pak se jeho myšlenky opět vrá­tily k chlapci jménem Bagoas, což byl kdysi jeho mile­nec. Znovu se zamyslel nad fenoménem těla, který dokázal ostatní muže zcela zbláznit, avšak nikoliv je­ho. Možná proto, že jedinou jeho touhou vždy byla snaha o získání slávy a dobytí světa.</p>

<p>Neva nakonec nechala ruce svézt z jeho ramen a hladila ho po celém těle. Na chvíli konečně pomi­nula ta jeho posedlost slávou a tak ji za ruku pomalu dovedl do svého stanu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvan</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Můj pane Taugu, co to je, ve jménu Neviděného světla?“ Když ukázal na výkres na Kubarově stole, ve Wirgthově hlase bylo cítit zděšení a strach.</p>

<p>„Možná bychom to nemuseli projednávat zrovna teď.“ Kubar se vrátil ke svému stolu a narychlo stočil výkresy do role a uklidil je.</p>

<p>„Vypadalo to něco jako ohromná bublina. Je to snad nová zbraň?“</p>

<p>„Dalo by se to tak nazvat. Ale teď mi pověz, co tě ke mně přivádí bez ohlášení?“</p>

<p>„Ach ano. Arn hlásí, že se <emphasis>blíží </emphasis>tucet lodí, v sevřené formaci po větru. Musí to být zásoby a posily.“</p>

<p>„Dobře, dobře.“</p>

<p>„Také tvrdí, že na druhé straně zátoky se dějí neobvyklé věci.“</p>

<p>Kubar vzhlédl od stolu. „Jaké věci?“</p>

<p>„Slyšíme troubit rohy a podobně. Přes kopec přešla větší jednotka nepřítele a zase zmizela v zátoce, kte­rou bezsrstí tak zuřivě bránili.“</p>

<p>To neznělo dobře. Něco se na druhé straně muselo skutečně dít Pokusil se vypustit na moře několik průzkumných lodí, ale lidé dali mezitím dohromady asi dvanáct ohromných vorů Každý měl na sobě po­staven obrovský luk a tak jim znemožnili se přibhžit</p>

<p>„V tom případě jdu,“ odpověděl Kubar a pohodil výkresy do skříňky</p>

<p>Opustil svou studovnu uprostřed vesmírné naklad-m lodi a vydal se na menší otevřenou plochu, obklope­nou na všech stranách stěnami skoro patnáct metrů vysokými Kdysi to bylo centrální jádro lodi a Gafové, když ve vraku začali rudu těžit, tuto seka objevili a zjistili, že obsahuje tu nejkvalitnější slitinu železa s niklem Takže ostatní sekce nechali opuštěné, téměř bez povšimnutí a dobývah ten nejkvahtnější materiál</p>

<p>Dole na nádvoří bylo skoro sto žen, jediné, kte­ré zůstaly v pevnosti a většina z nich byly manželky a dcery kovářů, kteří zde žili Stále měli spoustu prá­ce Prošívaly vrstvy hedvábného platná, které dal Ku­bar přivézt z hlavního města, než začalo obléhám Když seděly pod provizorními přístřešky a objekt je-jich práce roztažen vyplňoval téměř celou plochu pod­lahy nádvoří, padal na ně lehký déšť.</p>

<p>„Ten zatracený déšť,“ zasípal Kubar. Nepřestával padat od té doby, co před třiceti soumraky začalo ob­léhání</p>

<p>„Můj pane Taugu,“ poznamenal Wirgth polehouč-ku „Arn je tam nahoře,“ a ukázal na vysokou strážní věž, postavenou na zbytcích toho, co kdysi bývalo zádí vesmírné lodi.</p>

<p>Kubar se vydal za Wirgthem a vystoupali společně po téměř nekonečné sérii žebříků Dostali se až na vysokou plošinu, kde se zastavili, aby mohli prozkou­mat novy těžký luk, který byl instalován během po­sledního soumraku Jeho hrdá osádka se uklonila na pozdrav a on jim pokynul</p>

<p>Nebylo to vůbec špatné dflo „Co se dnes ještě sta­lo'„</p>

<p>„V postatě nic, můj pane Taugu. Pokusili jsem se o několik výstřelů na támhletu skupinu „ Válečník ukázal směrem k deset metrů vysokým věžím umís­těným na čtyři sta metrů vzdáleném úpatí hory „Pře­souvají vojáky tam a zase nazpátek, snad to něco mů­že znamenat.“</p>

<p>Kubar se podíval na místo, kam voják ukazoval Půl tuctu dřevěných věži bylo pokryto kůži a posta­veno kousek za dostřelem šípů. Vypadalo to, že ne­přítel vyvíjí nějakou velmi neobvyklou aktivitu Když otočil svůj pohled k zátoce, uviděl v táboře lidí sku­tečně horečnou činnost, kterou se pokoušeli skrývat mezi podrostem na pobřeží</p>

<p>Zatraceně, jenom aby jeho překvapení bylo při­praveno dostatečně rychle Ale věděl, že tam, kde je nutné čelit válce, jsou přání zbytečná Ještě nikdy ne­potřeboval tajnou zbraň. Otočil se k západu a uviděl konvoj tuctu lodí, které se stáčely k přístavu a pak se znovu zadíval na přípravy nepřítele.</p>

<p>„Vyhlaste poplach,“ řekl Kubar skoro potichu a po­díval se na Wirgtha. „Myslím, že lidé nám připravují menší překvapení.“</p>

<p>„U všech všudy, mam z toho mořskou nemoc,“ zou­fal si Parmenion.</p>

<p>„Zmlkni a vyveď je ven,“ snažJ se jej Jaroslav umravnit a vzrušeně těkal očima nahoru a dolů na pobřeží</p>

<p>„Nikdy jsem neměl toho zatraceného Aldina pouš­tět dovnitř. <emphasis>Nikdy.“</emphasis></p>

<p>Ze strážní věže, která hlídala průliv, se ozval zvuk rohu</p>

<p>„Pamatuj si, kormidelníku, jenom ji pořad přímo veď,“ uděloval Jaroslav poslední příkazy</p>

<p>„Jaroslave, ještě pořád si můžeme vyměnit svá místa.“</p>

<p>„Jsi blázen? Já jsem filosof, ty jsi voják. A teď do toho.“</p>

<p>„No dobrá. Tak, vy parchanti,“ zařval Parmenion na své vojáky, „dáme se do toho.“</p>

<p>Z hrdel jeho svěřenců se ozval slabý pokřik, jak byli srovnáni na dvaceti galérách v řadě podél po­břeží.</p>

<p>„Tak jedeme, vy neřádi,“ zařval znovu Parmenion a podíval se na svou vlastní posádku na lodi. „Začněte počítat.“ A pokynul bubeníkovi, který stál po jeho bo­ku.</p>

<p>Chlapec spustil pahčku na kůži bubnu. Většina z veslařů zvládla zatáhnout na první dobu, ale několik jich zazmatkovalo, když se vesla <emphasis>začala </emphasis>dotýkat vody.</p>

<p>Na zemi to cviční třicet soumraků, seděli přitom na dřevěných lavicích a přitahovali dřevěné tyče pouze vzduchem, který nekladl žádný odpor. A když cvičili, montážní linka kolem nich dokázala dát do­hromady první prámy a pak lodě, vyvinuté z neumělé konstrukce Gafů. Loděnice byla postavena v úzkém kanálu kde nebylo místo na cvičení a proto se školené posádky neodvážUy vyjet do zátoky, kde by je Gafové po vyjetí hned spatřili a uvědonúli si hrozbu Alexan­drova zrozeného námořnictva. Zahájení útoku bylo prvním pokusem mužů, kteří přišli z hor, o souboj na moři.</p>

<p>Bubeník udržoval pomalý, ale stálý rytmus a i když někteří veslaři váhah, Parmenion je dokázal vést smě­rem k ústí kanálu a Jaroslav běžel po pobřeží a povz­budivě na ně křičel.</p>

<p>„To je ono, to je ono. Pamatujte si na přitažení, jakmile jednou ponoříte veslo!“</p>

<p>„Jestli se nevrátím, tak tě můj duch bude honit celá staletí,“ křičel na něj na oplátku Parmenion.</p>

<p><image xlink:href="#_36.jpg" />„Nesmysl,“ odpovídal Jaroslav. „Jasná pověrči-vost.“</p>

<p>Ale Parmenion neměl čas na velké dohady, protože se přibližovali k ostrému ohybu kanálu, který vedl na otevřené moře zátoky.</p>

<p>„Levá strana zastavit,“ zařval Parmenion a zapo­mněl na námořnické termíny, které se mu Jaroslav pokusil vštípit do hlavy. Naštěstí většina mužů vědě­la, co jim chtěl sděht a když druhá strana pokračovala ve veslování, galéra se nakonec otočila správným směrem.</p>

<p>„Všechna vesla zabrat a zvýšit rychlost!“</p>

<p>Před nimi se otevřela zátoka. Půl mne od nich le­žela pevnost Gafů. Táhla se přímo do vody a Par­menion slyšel, jak se z ní <emphasis>ozývá </emphasis>zvuk rohů. Už asi po-0110?^, co se chystá.</p>

<p>Na pravé straně viděl konvoj lodí, který se blížil k úžině. Jedna z nich byla již v plamenech, zasažena hoUstami, umístěnými na útesech. Ale ostatní lodi již pluly mimo dostřel a spěchaly pod ochranu nepřátel­ského přístavu.</p>

<p>Ještě se zběžně podíval přes rameno. Zatraceně, jedna z jeho lodí jela pořád rovně, nezatočila a proto uvízla na břehu. Ostatní se již dostaly bezpečně z úži­ny. Půl tuctu jich bylo mimo nebezpečí a drželo se více či méně spořádaně v řadě.</p>

<p>Takový pohled se mu nenaskytl od doby, kdy oblé­haly Tyrus, kde se shromáždily stovky lodí a mané­vrovaly jakoby vedeny jedinou rukou a Parmenion vě­děl, že tohle byla směšná imitace dávné akce. Všichni věděh, že jakýkoliv pokus o organizaci manévru jejich narychlo shromážděné flotily bude absurdní, takže každý kapitán lodi měl jednoduše za úkol držet se nejbližší lodi a jakrmle se objeví nepřátelská, tak se do ní napřít klínem a pak se stáhnout.</p>

<p>Mohl jenom doufat, že všichni neutečou, jakmile</p>

<p>zahlédnou nepřítele. A nebo, a to by bylo ještě horší, že nezapomenou jak veslovat.</p>

<p>„Zvyšte rychlost,“ přikázal opět Parmenion a bu­beník zvýšil tempo úderů.</p>

<p>Většina z veslařů se držela dobře, ale několik ne­šťastníků se beznadějně dostalo mimo rytmus a po­koušeli se své kamarády bezděky strhnout ke špat­nému výkonu.</p>

<p>„Ty tam, Grisi, vytáhni to svoje zatracené veslo z vody a přestaň pádlovat,“ zakřičel Parmenion. Ne­ovladatelný veslař učinil, jak měl přikázáno a podíval se s<strong> </strong>bláznivým úsměvem na svého velitele.</p>

<p>„Dobrá, hoši, tak teď to budu řídit směrem na prv­ní loď.“</p>

<p>Několik mužů zvokulo rytmus, aby se mohlo ohléd­nout na příď.</p>

<p>„Nikam zatraceně nečumte,“ napomenul je Parme­nion. Loď se trochu zakymácela, jak se dostala do ne­rovnoměrných úderů vesel o vodu.</p>

<p>„Nekoukejte tam. Slibuji, že vás několikrát upo­zorním, než je zasáhneme.“</p>

<p>Během několika minut se přiblížili k bodu, kdy již mohli sledovat jednotíivé Gavarniany pobíhající <strong>na </strong>palubě první lodi.</p>

<p>Když se Parmenion ohlédl, tak viděl, že více než polovina jeho flotily se dostala ven z ústí kanálu <strong>do </strong>zátoky. Nicméně zbytek buď narazil do břehu poté, co se veslaři nedokázali shodnout na rytmu, nebo se<strong> </strong>v ústí točily dokola jako mouchy, které přišly o křídla Dvě z lodí zablokovaly ústí, další se<strong> </strong>převrátily a jejich posádky se vší suou držely kolébajícího se trupu. Ani jediný z nich totiž nevěděl, jak pořádně plavat, včetně Parmeniona samotného.</p>

<p>Z<strong> </strong>jedné lodi se ozval vítězný triumf, když loď na­plněná kievantskými bojovníky předstihla jinou, pro změnu plnou Risů. Tyto dvě městečka, která se jako</p>

<p><image xlink:href="#_37.jpg" />první stala součástí Alexandrovy armády, se ozvala se svými nároky, když se ani jeden z jejich obyvatelů nedostal do námořnictva, neboť to považovali za uráž­ku. Alexandr věděl, že by zde měli být zastoupeni, protože to bylo nutné k udržení bojového ducha. Par­menion tiše zanadával, protože si myslel, že jejich hla­sité nároky vedly k tomu, že se z něho stal velící ad­mirál útoku a z Jaroslava tak udělali pouhého pomoc­níka na pobřeží.</p>

<p>„Dobrá hoši a teď nakonec <emphasis>nejvyšší rychlosti</emphasis></p>

<p>Vzdálenost k vedoucí lodi byla na dostřel lukem a gavarnianská flotila již skýtala pohled plný panic­kého úžasu. Vzadu se několik lodí pokoušelo otočit nazpět a vrátit se k úžině, kterou připlouvali. Jiné lodi se vydaly na cestu k pobřeží tak blízko, jak jenom mohly. Protože tohle ale Alexandr předpokládal, dal umístit na pobřeží katapulty, které již nyní vrhaly svůj ohnivý náklad na přibližující se lodi, marně hle­dající v pobřežních vodách záchranu.</p>

<p>Avšak Parmenion se soustředil nazpět na svůj úkol a zaměřil svou loď tak, aby se její plánovaná tra­sa setkala s první gavarnianskou lodí.</p>

<p>Bylo zřejmé, že s beraněním se Gafové ještě nese­tkat, jinak by kapitán nepřátelských lodí už musel vydat příkaz k natočení přídě směrem k nim, pomys­lel si Parmenion. Musí předpokládat, že se jenom přiblížíme bokem a pokusíme se nalodit na jejich pa­luby.</p>

<p>Parmenion pevně sevřel páku kormidla. Zbývala méně než polovina dostřelu luku.</p>

<p>Z lodí se vydalo na cestu asi půl tuctu šípů. Jeden z nich zasáhl veslaře, který se ve smrtelné křeči vzty­čil a padl na břicho, šíp mu trčel ze zad. Jeho veslo se začalo plést do cesty ostatním.</p>

<p>Loď se najednou začala stáčet na levobok a Par­menion měl co dělat, aby situaci zvládl.</p>

<p>„Nejvyšší rychlost,“ řval ze všech <strong>sU. </strong>„Nejvyšší rychlost! Udržujte nejvyšší rychlost!“</p>

<p>Sto záběrů vesly, pak padesát. Podíval se na pa­lubu nepřátelské lodě, kde gavarnianský lučištník právě vystřeloval svůj smrtonosný dar. Šíp dopadl těsně vedle Parmenionovy nohy.</p>

<p>Dvacet pět záběrů.</p>

<p>„Udržovat nejvyšší rychlost!“</p>

<p>Když si gavarnianský kapitán najednou uvědomil, co se asi stane, rozkázal strhnout kormidlo. Ale bylo příliš pozdě.</p>

<p>S<strong> </strong>burácivým třeskotem Parmenionova loď najela špičkou své přídě do nepřátelské lodi na levoboku. Do vzduchu vylétl dřevěný obklad boku lodi a každý veslař na Parmenionově galéře byl sražen z lavice do propletence hdl</p>

<p>Z<strong> </strong>gavarnianské lodi se ozvaly zoufalé a zpanikaře­né výkřiky.</p>

<p>„Na místa, zatraceně, na místa,“ křičel Parmenion. „Zpátky k veslům!“</p>

<p>Seskočil ze svého vyvýšeného stupínku a pokusil se dokopat zmatené veslaře zpátky k veslům.</p>

<p>Najednou se před ním objevil gavarnianský lučišt­ník s<strong> </strong>lukem připraveným k výstřelu. Parmenion je­nom ztěží staoQ uskočit stranou, jak šíp proletěl ko­lem jeho těla. Pak zvedl jedno z kopí umístěných na boku lodi a vrazil jeho špičku do nepřítele, který se<strong> </strong>v krvavé kaluži skácel z paluby.</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>teď zaberte nazpátek,“ řval vzteky a zoufal­stvím Parmenion. „Vytáhněte nás z toho, nebo půjde­me k čertu a ke dnu i s<strong> </strong>nimi!“</p>

<p>Méně než polovina mužů se stačila vrátit na své pozice, zato se horečně snažná o veslování a vytažení lodě zapřičené v boku nepřátelské lodi. Parmenion cítil, že se pomalu, ale přesto dostávají ven. Zato viděl, jak se do zvětšujícího se otvoru vah voda a zaplavuje trup.</p>

<p><image xlink:href="#_38.jpg" />„Jedeme ven!“</p>

<p>Náhle celá jejich loď jakoby poskočila nazpět a se­vření povoulo. Byli volní. Když byl proražený otvor vidět celý, začala se nepřátelské loď pomalu převracet <strong>na </strong>bok.</p>

<p>Gavarnianští válečníci a námořníci padali z naklo­něné paluby a 10^0^ zoufalstvím.</p>

<p>„Zpátky! Jedeme zpátky! Dostaňte nás odsud!“</p>

<p>Pádla zabírala stále více, ale díky nevyváženým záběrům veslařů se stáčela na levobok.</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>teď dopředu,“ pobízel je Parmenion. „Všichni najednou zabrat!“</p>

<p>Veslaři změnui směr pádlování a voda kolem přídě se pomalu začala pěnit.</p>

<p>„Zabrat víc!“</p>

<p>S<strong> </strong>pomalu narůstajícím tempem se odpoutávali od potápějící se lodi.</p>

<p>„Parmenione!“ ozval se najednou zoufalý výkřik z<strong> </strong>přídě lodi. Když tam pohlédl, spatřil Grise, toho nej­většího nemotoru z lidí, jak zápasí se svým veslem.</p>

<p>Nebylo divu, protože na jeho konci visel zoufalý Gaf. ZápasU ze všech sil s<strong> </strong>hrůzou, kterou způsobilo potopení lodi. V jeho pohledu viděl Parmenion strach, který by ovládl jeho samotného, pokud by se dostal do vody a neuměl plavat.</p>

<p>„Drž to kormidlo pevně, hochu,“ přikázal svému pomocníkovi a podal bubeníkovi svou helmu. Rozběhl se na příď, aby pomohl Grisovi, který visel na druhé straně vesla a snažil se vyrovnat váhu nepřátelského vojáka. Vypadal jako rybář, na jehož udici se chytila velryba.</p>

<p>Gaf se vyšplhal už do poloviny délky vesla, takže byl skoro u boku lodi. Aniž by mu logika přikazovala opak, Parmenion k němu natáhl ruku a Gaf se<strong> </strong>jí chytl.</p>

<p>Na vteřinu byl zaplaven pochybnostmi, zda-li se</p>

<p>jej nepřítel nepokusí stáhnout s<strong> </strong>sebou dolů ke dnu a zoufale se snažil ucuknout, ale Gaf se držel pevně a než se vzpamatoval, byl již na palubě.</p>

<p>Podíval se mu od očí a viděl, že jsou naplněny pa­nikou a strachem větším, než jaký kdy ten tvor zřej­mě poznal.</p>

<p>Zatáhl rukou, jíž se Gaf stále držel a ten, oblečen do dlouhého červeného pláště, se svahl na palubu.</p>

<p>„Svažte ho,“ přikázal Parmenion vedle sedícímu veslaři. Pak se otočil a vyrazil nazpět ke kormidlu <strong>na </strong>zádi.</p>

<p>Převzal od bubeníka helmu a chopil se kormidla. Najednou měl dost času, aby se podíval na to, co se<strong> </strong>stalo během několika posledních málo minut.</p>

<p>Alespoň tucet dalších lodí mělo také proražené trupy. Kievantská loď se již od své oběti odpoutávala a zoufale se snažila dohnat jinou loď, která se uchy­lovala do bezpečí nepřátelského přístavu. Viděl, jak se<strong> </strong>jedna z jeho lodí zaklímla do své oběti tak dokonale, že teď šly ke dnu obě dvě a jejich posádky se pustily navzájem do sebe a navíc zápasUy se smrtelným obě­tím moře.</p>

<p>Tři gavarnianské lodi, které se včas otočily nazpět, spěchaly do bezpečí čekající za úžinou. Jiná se po zá­sahu z katapultů na pobřeží ocitla v plamenech, za­tímco několik lodí se ujalo jejich pronásledování.</p>

<p>Nezbylo příhš, co by musel dokončovat. Stačilo vzít na palubu přeživší a doprovodit flotilu nazpět na zá­kladnu. Druhá fáze útoku byla v rukou Alexandra a Parmenion se díval směrem k pozicím, kde bylo po­staveno půl tuctu obléhacích věží.</p>

<p>„Parmenione, svázal jsem jí.“</p>

<p>Byl to veslař z přídi.</p>

<p>„Cože?'</p>

<p>„Tu Gavarnianku. Svázal jsem jí.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“</p>

<p>„Myslím, tím pane, že to je asi žena. Alespoň tak vypadá. Já si to tedy myslím.“</p>

<p>„Tak to bylo z jejich strany geniální,“ poznamenal Kubar při pohledu na několik vraků konvoje, které se ještě držely na vodě.</p>

<p>Když mluvil, slyšel vzdálené zvuky boje. Dvě lodi se dokázaly probít do přístavu, i když jedna z nich už s<strong> </strong>levobokem pod vodou. Pronásledovatelé se již otáčeli a vraceli se na základnu a to i na druhé straně záto­ky, kde za úžinou unikaly dvě další lodě na volné moře, ponechávaje dvě jiné v plamenech za sebou.</p>

<p>„To je vše, co k tomu řekneš?“ zařval Arn. „Ztratih jsme někonk stovek mužů z posil a potřebné zásoby a<strong> </strong>jediné co k tomu řekneš, že to bylo geniální?“</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>co jiného bych k tomu měl říct?“ zeptal se Ku­bar a otočil svou tvář ke vzteklému válečníkovi. „Mu­síš mít na paměti, víc než cokoliv jiného, že vehtel se nikdy nesmí nechat zaslepit svými emocemi. Kalin už měl možnost si tuhle lekci vychutnat. Přfliš pozdě.“</p>

<p>Arn se na chvíli podíval, jako by se chystal Tauga udeřit, srst na jeho krku se naježila. Paga pro změnu vydal výhružné zavrčení. Arn se podíval po ostatních a hledal u nich podporu, ale všichni se<strong> </strong>od něj od-<strong>^1^. </strong>Na znak toho, že podle jejich názoru to se svým projeveným vztekem přehnal.</p>

<p>„Ale no tak Arne, cítím tvou žalost nad tou ztrá­tou,“ řekl Kubar a popošel k němu, jako kdyby chtěl položit svou ruku na jeho rameno. Ale Arn to gesto odmítl a odešel na druhou stranu strážní věže.</p>

<p>„Takže teď vědí, jak bojovat na moři. Měl jsem ty­hle lodi předpokládat, ale naše historie nezná žádný námořní boj...“ Otočil svůj pohled směrem k pevnině.</p>

<p>„Musíme předpokládat, že tenhle Iskander zatím uskutečnil jenom polovinu svého plánu.“ Podíval se k obléhacím věžím. „Tam odtud nám hrozí další ne-</p>

<p>bezpečí. Takže se podívejme, jesth nepřišel náš čas, abychom ukázali nějaké vlastní překvapení.“</p>

<p>Z<strong> </strong>nepřátelského tábora do jeho slov stoupil zvuk poplašných rohů a mocný pokřik lidské armády.</p>

<p>„Kupředu, mí slavní Makedonci!“</p>

<p>Alexandr seskočil z koně a vydal se vlevo od po­malu jedoucích obléhacích věží. Každá byla tlačena vpřed celým plukem pěti set mužů.</p>

<p>Věděl, že i tak je jeho útok předčasný. Ale doufal, že Gavarniané budou demoralizováni vítězstvím jeho flotily, což by v kombinaci s<strong> </strong>náhlým výpadem mohlo vést ke kapitulaci nepřítele. Měl z takové situace jenom jedinou obavu a to, že jeho armáda, stále ještě jenom napůl disciplinovaná, udělá z dobytí pevnosti masakr a způsobí tak jenom přitvrzení obrany hlav­ního města Gafů. Potřeboval, aby se vzdali se ctí, aby toho mohl využít k oslabení rozhodnosti posledního odporu.</p>

<p>Kolem perimetru se hdé zvedh s<strong> </strong>bojovným pokři­kem a deset pluků těžké pěchoty pomalu pokročilo směrem ke kovovému opevnění, které obklopovalo ná­klad železné rudy. S<strong> </strong>výhodou mírného svahu postu­povalo šest obléhacích věží bez problému.</p>

<p>Když postoupil na čelo řady, otočil se a ohlédl na postupující linie. Na znamení zamával svým štítem a po celém bojišti zvedla v odezvu své štíty těžká pě­chota.</p>

<p>Věže nyní pomalu nabíraly rychlost, jak se valily dolů z kopce, takže muži kolem nich museli ty nemo­torné hory dřeva brzdit.</p>

<p>Útok se už přiblížil na dostřel luku, ale stále žádná odezva z pevnosti. Ani jediný Gaf na opevnění. Ale­xandr věděl, že žádný odpor se nedá očekávat, proto v tom viděl něco nezvyklého. Cítil i nervozitu svých mužů. Ticho z druhé strany hnie bylo nesnesitelné</p>

<p>a v řadách tu a tam některý muž zaváhal. Ale většina z<strong> </strong>nich držela krok a pokračovala kupředu v linii, jako by zachycena v konfliktu těmi šesti pojízdnými mon­stry. Náhle se po celé linii objevný sloupy žhavých jisker.</p>

<p>Muži na chvíli zaváhali, mnoho z nich zařvalo strachy, ale nebylo vidět žádnou zbraň. Ještě jeden záblesk jisker, pak ještě jeden, v pomalém sledu za sebou. Ale žádná zbraň.</p>

<p>Alexandr vyskočil z řady kupředu. „Kupředu, mí Makedonci!“ Kupředu. Zapalují svoje vlastní město.“ Věděl, <strong>že </strong>to je lež, ale to byl přesně ten moment, kdy mohl dostat svoje muže do pohybu. Vytáhl z pochvy meč, vlasy mu zavlály pod helmou. Na moment zůstal osamocen, jediný válečník směřující k nepříteli, dobře viditelný tisíci mužů na obou stranách hnie. Byl to okamžik, který se stává legendárním a který byl vždy jeho snem.</p>

<p>Jako by zaujat vizí svého velitele vykřikl dav jeho jméno, které se odrazUo od kovových valů a kopců za nimi. „Iskander, Iskander!“</p>

<p>Obléhací věže se hnaly kupředu, nabíraly na rych­losti a jejich posádky najednou nechtěly zůstat po­zadu. Nejeden muž zůstal pod koly válečných strojů rozdrcen, ale mohutná monstra ze dřeva se vanla ne­únavně dál a dál.</p>

<p>Linie se posunula kupředu, velitel na špici a zá­kladna opevnění byla jejich. Běh byl u konce a Ale­xandr měl zase velení pod kontrolou.</p>

<p>Podíval se kolem sebe a viděl, jak se opevnění plní vztyčujícími se žebříky. Obléhací věže už byly skoro <strong>u </strong>zdí a muži se snažih uhnout, aby nebyh rozdrceni pod jejich koly a jejich posádky se naopak snažili o za­stavení obrů. Pak přišla odezva.</p>

<p>Po celé šířce hnie se najednou objevily stovky Ga­fů, z hrdel se jim draly hluboké skřeky, smíšené s<strong> </strong>vý-</p>

<p>křiky jeho vlastních vojáků. Dolů se valná sprška z kamenů, zatímco nahoru se<strong> </strong>pro změnu hnala salva oštěpů, dopadajících na štíty obránců.</p>

<p>„Věže!“ zakřičel Alexandr. „Spusťte padací mosty!“ Ale jeho slova se ztratila v divokém crescendu výkři­ků, nadávek a smrtelných skřeků.</p>

<p>První věž dosáhla už zdi a Gafové ukázah, jak na to hodlají odpovědět.</p>

<p>Přes zeď se přehnala vlna jisker. Alexandr se po­díval přímo nad sebe jako by cítil, že se něco nedaří.</p>

<p>Oslepující mrak ohně a kouře žhnul přímo nad jeho hlavou, syčel jak rozžhavený meč zaražený přímo do ledu. Oheň se sesul k zemi za ním a když se otočU, tak viděl jak tucty jeho mužů padají, třesou se a řvou strachem. Lesklé světlo se objevilo i po jeho pravici a když se ohledl přes rameno, viděl řeku plamenů že­noucí se dolů z nejbližší věže.</p>

<p>Na chvíli si pomyslel, že nevyčiněné kůže z gavar­nianského dobytka, které visely na věžích, dokáží ohni zabránit. Ale ten byl tak intenzivní, že žár snad­no se prodral skrz a okamžitě dřevo zapábU.</p>

<p>Lidské triumfální výkřiky se rychle změnily v pa­niku, protože armáda stojící přímo pod hradbami, ne­byla schopna nijak reagovat.</p>

<p>Řeka plamenů se zastavila nad jeho hlavou a když vyběhl z relativního bezpečí přímo pod zdí, podanlo se<strong> </strong>mu najít si cestu skrze popálené muže na zemi.</p>

<p>Nad ním prolétl stín a Alexandr se mimoděk sklo-rňl k zemi, hlavu přikrytou štítem, nicméně nezasáhlo jej nic. Vzhlédl vzhůru a přímo nad sebou uviděl dlou­hou kládu, zavěšenou na sadě provazů. Na konci klá­dy pak byla zasunuta řada háků.</p>

<p>Kláda vrazila do obléhací věže a háky se zarazily do konstrukce. Kjeho překvapení se kláda začala zvedat vzhůru. Nakonec uviděl, že k přední straně klády je také upevněn provaz. Alexandr se vzpřímil</p>

<p>a podíval, kam vlastně směřuje. Na druhém konci byl rumpál, jímž otáčelo několik Gafů. Obléhací věž se po­někud nadzvedla a naklonila na jednu stranu, přímo k němu.</p>

<p>Najednou Gafové rumpál uvolnili a ten se volně začal protáčet a provaz povolil. Alexandr se rozběhl. Obléhací věž s<strong> </strong>hromovým rachotem dopadla jenom několik kroků od něj.</p>

<p>Před ním se rozprskla další dávka ohně a když vzhlédl tak uviděl, jak se na hradbách tyčí do ohně zahalená tryska, z jejíhož ústí co chvíli vyšlehla sprš­ka jisker a ohně. Plamen se blížil jeho směrem. Přes nohy se mu náhle přehnal ohromný žár a jen tak tak, že se stačil ochránit štítem, jinak by jej zasáhl přímo.</p>

<p>Jak zápasil s<strong> </strong>nesnesitelným žárem v okolí, uvě-donúl si, že útok je zcela ztracen. Všude kolem něj leželi a potáceli se jeho muži, snažící se prodrat mezi svými spolubojovníky do bezpečí mimo dosah té strašné zbraně, odhazujíce na stranu oštěpy a štíty. Do vzduchu šlehalo půl tuctu velkých plamenů <strong>— </strong>všechny věže byly zničené. Ne jako jeho staří Make­donci, tihle muži se neshromáždí jenom díky jeho osobnímu příkladu a nevrhnou se naproti nepřátel­skému opevnění. Nikdo z nich se na útěku neobtě­žoval ani ohlédnout, dokud nedosáhl bezpečí v táboře na kopci.</p>

<p>A tak se sám otočU a vydal se na cestu k táboru.</p>

<p>Rev Gafů se za ním ozýval jako jedovaté žihadlo bodající jej do srdce. Pak byl vystřídán hlubokým bru­čením, které znělo jako obřadní chvalozpěv. Nakonec uslyšel, co křičeh.</p>

<p>„Taug, Taug, Taug.“</p>

<p>Alexandr se otočil a podíval se na opevnění asi sto metrů od sebe. Z<strong> </strong>trysky se vyvahla další řeka plame­nů, aby opět zažehla již dohořívající obléhací věž. Pak si blíže prohlédl svůj štít a viděl, že byl pokryt krů-</p>

<p>pějemi ještě horkého kovu. Podíval se na rytmické spršky jisker, šlehajících z ústí zbraně.</p>

<p>Museh použít celou řadu měchů, aby dokázali roz­tavený kov vystříknout do takové vzdálenosti a ještě k tomu použít zvláštní sadu provazů a klád, aby věže zdvihli a svrhli je na stranu.</p>

<p>Všimnul si, že Gafové se dívají směrem k jednomu z nich, který stál nehnutě na vrcholu opevnění, hned vedle vojáků, kteří pomocí rumpálu porazili jednu z obléhacích věží.</p>

<p>Alexandr cítil, že ten jedinec se dívá přímo na něj. Impulsivním pohybem nadzvedl svůj meč k pozdravu.</p>

<p>Z druhé strany linie vyšlehl záblesk další dávky roztaveného kovu, jak se protivníkova zakřivená šav­le zvedla k odpovědi.</p>

<p>Takže to je onen Taug, pomyslel si Alexandr a oto­čil se. Vydal se za svými demoralizovanými vojáky na­zpět do bezpečí vlastního tábora.</p>

<p>TušU, že to bude dlouhá noc, kdy bude muset ob­novovat otřesenou morálku své poražené armády. Ale protože nejprve dosáhli vítězství na moři, bude to pře­ce jenom o něco jednodušší.</p>

<p>Nicméně stále zbývalo mnoho problémů. Moc dob­ře věděl, že Gavarniané prozatím dokazovali, že válka ještě rozhodně není u konce.</p>

<p>„Můj bratře Kohu,“ řekl Sigma Azermatti a roz­hlédl se monitorovací místností po shromážděných hráčích. „Máme s hrou menší problém.“</p>

<p>„Jak se může objevit nějaký problém?“ zařval Zola. „Jenom si to představte, námořní bitva. Skutečná ná­mořní bitva. Jenom škoda, že nestála za sázku. Ale i tak to bylo zajímavé.“</p>

<p>V místnosti se ozval šepot, jak ostatní komentovali hru. Zola se ve směšném pokusu o zlepšení nálady objevil v řecké róbě s olivovým věncem na hlavě. Lidé</p>

<p>si pomysleli, že to bylo poněkud juvenilní a šokující, ale několik gavarnianských Kohů se jej zeptalo, jaký krejčí mu to šil. Sigma se otočil od panoramatického okna, které umožňovalo vynikající výhled na svět s ho­rou Olymp pod nimi a pak se vztekle podíval na ostat­ní Kohy.</p>

<p>„No tak Sigmo,“ začal Corbin líně. „Máme přece Xsarny, aby dohlíželi na férovost hry. Nic špatného nehlásili, ne?“ Otočil se. „Je to tak, můj příteli?“</p>

<p>Xsarn vzhlédl od svého jídla a zavrtěl hlavou na znamení, že nic takového se nestalo. Naštěstí takové zavrtění bylo jednoznačným znamením stejně pro lidi, jako pro Gaíy.</p>

<p>„Vidíš, Sigmo, pokud by se vyskytl problém, tak by ses o něm dozvěděl jako první.“</p>

<p>Sigma se usadil v křesle. „Moje obavy se týkají spí­še toho, že sázky se, takříkajíc dostávají mimo naši kontrolu. Poslední sázkové listy ukazují, že do hry se v sázkách dostalo skoro osmnáct procent všech kapi­tálových investic v Magelanově mračnu. Osmnáct pro­cent! Ta zatracená záležitost svazuje odporně velkou část našeho provozního kapitálu. Kapitálové investice obecně jsou nyní pozdrženy, protože nikdo nehodlá nic utápět ve svých projektech, jakmile se dostal do sázení. Pánové, trochu se nám to začíná vymykat z ruky.“</p>

<p>„No tak, ale no tak, Sigmo, je to přece jenom hra,“ poznamenal Zola.</p>

<p>„Jenom hra si řekneš!“ odpověděl Sigma nažha­veně. V některých oblastech ekonomiky dochází ke stagnaci, protože bez kapitálových investic je celé tě-žařství na mizině. Výsledek povede k finančnímu roz­padu a nezaměstnanosti. Pánové, Dozorci si toho mu­sí všimnout a až to zjistí, může je to velice zajímat.“</p>

<p>„Ale ať se o to ti sráči zajímají, my jsme přece kryti,“ odpověděl Corbin. „Na Kolbardu máme dobře zajištěnou bezpečnost. Nikdy nás neodhalí.“</p>

<p>„Ale to je pořád jenom část toho, čeho se obávám,“ nedal se odbýt Sigma. <strong>„</strong>S<strong> </strong>osmnácti procenty celkového bohatství Magelanova mračna, které jsou nyní na­strkané v sázkách, je situace víc než pokušením pro někoho, kdo by se chtěl pokusit vytěžit více než mů­že.“</p>

<p>„Ale no tak,“ vložil se do hovoru Yeshna. „Jsme přece čestní muži!“</p>

<p>Ozvalo se souhlasné mručení.</p>

<p>Sigma si uvědomil, že jej nikdo neposlouchá a pro­to vstal, vzal do rukou svou sklenici brandy a vydal se<strong> </strong>ke dveřím.</p>

<p>„Tak v tom případě pokračujte, ctem pánové. Po­kusil jsem se vás varovat, aby se z vás nestaly oběti nekalé hry. Je v tom příliš mnoho vášní. Nemám vůbec radost, že jsem se do toho nechal zatáhnout. Pokud se to celé podělá, tak si vzpomeňte, že jsem vás varoval.“</p>

<p>Na prahu se zastavil a chladně se podíval na Cor­bina. <strong>„</strong>A<strong> </strong>měl bych dodat, že pokud Alexandr zemře, měli bychom všichni očekávat to nejhorší. I<strong> </strong>kdybych to nemohl dokázat, pak ať jsou Dozorci zatraceni, po­mstím se i přes jejich odpor.“ A bouchl za sebou dveř­mi.</p>

<p>„Co se to opovažuje?“ řval vzteky Zola.</p>

<p>„To snad ne! To si mysh, že je vznešený muž?“ ozval se Gragth.</p>

<p>Ale Corbin byl zticha, pro sebe se usmíval a nalil si<strong> </strong>další drink. Takže Sigma na sobě začíná cítit tlak. Tia dělá svou práci zatím dobře. Sázky se dnes zástavný na hodnotě 4,1<strong>:1 </strong>v Alexandrův prospěch. Je jasné, že poslední bitva byla alespoň z taktického hlediska remízou, ale strategicky mohli všichni vidět následky toho. že Alexandr začal stavět flotilu. Celkově poměr sázek začne jistě růst v jeho prospěch. Sigmův ma­linký výstup jistě spočíval v tom, že ten chytrák chtěl</p>

<p><image xlink:href="#_39.jpg" />některé peníze směřující k Alexandrovi poněkud od­strašit, aby tak mohl sám ukousnout větší dfl.</p>

<p>Jistě, ten zkurvysyn je skutečně chytrák, pomyslel si<strong> </strong>Corbin. Tia dělala svou práci skutečně pořádně <strong>-</strong>a<strong> </strong>další Corbinův hráč byl již připravený na startu.</p>

<p>„Poslal jsi zprávu, že mě chceš vidět?“</p>

<p>Aldin se podíval do otevřených dveří, ve kterých se objevil Zergh.</p>

<p>Když si Starý Gaf všimnul, kdo sedí před Aldinem, odmlčel se. „Nevěděl jsem, že máš společnost.“</p>

<p>„Jen pojď dál, Zerghu. Však si dobře pamatuji na doby, kdy jsi mě posadU na klín a vyprávěl mi staré gavarnianské legendy.“</p>

<p>„To bylo ještě předtím, než jsi vyrostla, Tio.“ Ne­mohla si pomoct, ale cítila v jeho hlase sarkasmus.</p>

<p>„No tak Zerghu,“ řekl Aldin polehoučku. „Mě se to sice taky nelíbí, ale naše Tia jednou prostě dospět mu­sela.“</p>

<p>„Ale strýčku, přestaň být tak starostlivý, dokážu se <strong>o </strong>sebe postarat sama.“</p>

<p>„To je tím, že jsem pro Corbina pracoval třicet let, to je o deset let více, než jsi ty na světě. To, že jsi se stala jeho milenkou...“</p>

<p>„Podívej, holky mají taky sexuální touhy.“</p>

<p>Starý Gavarnian, uvedený do rozpaků jako každý jiný Gaf, když lidé začali se zálibou otevřeně hovořit <strong>o </strong>svých sexuálních aktivitách, se<strong> </strong>vztyčil, jako by chtěl odejít. U Gavarnianů byly sexuální touhy potlačené, protože pouze nejstarší z bratrů měl právo se oženit. Také kvůli tomu, že počet mužů byl vzhledem k ženám čtyřnásobný. Někteří z<strong> </strong>mužů se angažovah v homose­xuálních vztazích, ale to byla záležitost, kterou by žád­ný Gaf s<strong> </strong>někým jiným nikdy neprojednával otevřeně.</p>

<p>„Neodcházej Zerghu, jsou tu některé věci, které s<strong> </strong>tebou chci projednat.“</p>

<p>Zergh se podíval na Tiu, která s<strong> </strong>vyrovnaným úsměvem jeho pohled opětovala.</p>

<p>„Já vím,“ odpověděla při pohledu plném nedůvěry v jeho očích. „Teď když spím s<strong> </strong>Corbinem, tak byste raději nemluvili o jistých záležitostech v mé přítom­nosti. Chápu to.“</p>

<p>Bez jediného slova vstala a opustila místnost.</p>

<p>Aldin zavrtěl hlavou a vytáhnul skener odposlou­chávacích zařízení a rychle s<strong> </strong>ním prozkoumal míst­nost. Jako by štěnici mohla za sebou nechat v míst­nosti právě Tia. Když dostal uspokojivé výsledky, ukázal Zerghovi, který stál stále u dveří, aby je za­vřel.</p>

<p>„Poslouchej, Aldine,“ řekl Zergh a usadil se v křes­le vedle svého přítele. „Dělal jsem některé diskrétní kontroly té Corbinovy těžařské společnosti, kterou ti slíbil jako platbu za hru. Tak nějak se náhodou stalo, že mám přítele v účetnické firmě, která podává hlášení Dozorcům. Ti chlapci mají přístup k mnohým účetním knihám a tak vidí do lecčehos. Ta firma je úplně prázdná. Její majetek zmizel před šesti měsíci a byl převeden do jedné z bank na planetě Eldarnia. Tam jsou účty řízeny pouze kódovým přístupem a ne­figurují v nich žádná jména.“</p>

<p>„Takže ty tvrdíš, že Corbin mě zase jednou pod­vádí,“ odpověděl Aldin sklíčeně.</p>

<p>„To jsem ti přece říkal od samého začátku. Jakmile se takhle hra rozeběhla, tak si to tak od začátku naplánoval.“</p>

<p>Aldin mohl pouze pokrčit rameny a naht si další drink.</p>

<p>„Tak dost toho zatraceného pití,“ vynadal mu Zergh. „Ten chlast tě zabíjí.“</p>

<p>„Alespoň jediná věc, kterou mě Corbin zásobuje dostatečně.“</p>

<p>„Ano, protože ví, co to s<strong> </strong>tebou dělá. Dostaneš se do</p>

<p><image xlink:href="#_40.jpg" />dalšího pádu a až hra skončí, tak přijde a do očí ti řekne, jak jsi vyschlý, stejně jako ta darovaná těžební společnost. Pak tě vezme na jiný tah. Abys zapomněl.“</p>

<p>„Ale je ještě něco, co bys o tom měl vědět,“ pokra­čoval Zergh. „Můj přítel v účetní firmě tvrdí, že skrze tyhle eldarnijské banky jsou propírány <emphasis>miliardy </emphasis>Katarů. Miliardy, všechny se vůbec nedají vystopovat. Nemohu si pomoci, ale myslím, že v tom má prsty Corbin.“</p>

<p>Aldin pokrčil rameny.</p>

<p>„A ty ještě necháš svou neteř, aby se s tím chláp­kem tahala. Holku, kterou jsi sám vychoval.“</p>

<p>Aldin se opět nezmohl na nic jiného, než na pokr­čení ramen.</p>

<p>„Mimochodem, měla vůbec nějaký důvod k té ná­vštěvě? Neviděl jsem jí od doby, kdy jste se vrátili ze Země s Alexandrem.“</p>

<p>Aldin se na něj podíval a usmál se. „To byla jen taková rodinná záležitost.“</p>

<p>„Chceš tím říct, že tě kontrolovala?“</p>

<p>„Můžeš to tak nazvat. Byla to ale jen taková ro­dinná záležitost. Toť vše.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola t</strong><strong>ř</strong><strong>in</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>Alexandr se podíval na gavarnianskou ženu a usmál se. V nedávných dnech pochopil, že tento výraz měl v gavarnianské společnosti odlišný význam, ale i ona mu byla schopná vysvětlit, že po třiceti dnech zajetí už<strong> </strong>chápe rozdílnost jednotlivých gest a výrazů lidí.</p>

<p>Tohle bylo stejné jako s<strong> </strong>Dariem. Po bitvě u Isu zajal jeho matku, ženy a konkubíny a od nich získal všechen důvtip, který perský císař potřeboval. Žena před ním byla jedinou sestrou Hina, Gavarniana, který by se stal vládcem <strong>- </strong>Taugem <strong>- </strong>pokud by se jím nestal Kubar.</p>

<p>Jazykový implantát mu rychle umožnil s<strong> </strong>ní kon­verzovat a na druhou stranu, ona se rychle naučila lidské řeči. Byla zřejmé bystrá a proto mu neřekla nic, co by mohlo mít vojenskou hodnotu. Nicméně byla mu schopna ukázat způsob, kterým Gafové jednali a tak mu poskytla cenné vodítko pro nadcházející dny.</p>

<p>„Jsem potěšena tvou opětovnou přítomností,“ řekla Liala a pokynula Alexandrovi, aby se posadil u jejího boku.</p>

<p><image xlink:href="#_41.jpg" />„Cítíš se tu dobře?“</p>

<p>„Jak se jenom Gavarnianka může cítit v zajetí. Ale již před dlouhou dobou mi bylo řečeno, že pokud pad­nu do rukou lidí, tak budu mučena a nakonec zabita. Takže ve srovnání s tím musím přiznat, že se cítím celkem dobře. Ale řekni mi, proč jsi za mnou přišel uprostřed soumraku?“</p>

<p>„Jenom proto, že jsem měl podezření a teď si jej chci potvrdit.“</p>

<p>„A tím podezřením je?“</p>

<p>„Od doby tvého zajetí jsi mi nikdy neřekla, proč jsi byla na palubě té lodi. Nikdy bys neudělala tu chybu a neřekla bys mi, že jsi sestrou Hiny, kdybych to nezjistil během tvého spánku, kdy jsem byl u tebe ve stanu.“</p>

<p>„Iskandere, to bylo zneuctění a bylo to nevycho­vané. Když Gavarnian mluví s Neviděným světlem, činí tak nahlas. To, že jsi mě poslouchal, když jsem prosila o ochranu svého bratra, je pro mě šokující.“</p>

<p>Cítil, že ho trošku peskuje a v jejím hlase byl men­ší náznak hravosti. Nemohl si pomoci, ale její povaha se mu líbila. Byla inteligentní, přímá a důstojná. Při jejich rozhovorech vždy trávila spoustu času reci­továním velké balady Balda Hista o Kubaru Taugovi, která se udržela v povědomí Gavarnianů po celá tisí­ciletí. Při pohledu do její tváře Alexandr pochopil, že Gafové jsou kulturní národ, s historií a tradicemi tak bohatými, jaké měl jeho vlastní hd. V jeho očích Gafo­vé už nebyli příšerami. Byh to oponenti skutečně hod­ní respektu.</p>

<p>„Ale říkal jsi, že si přeješ objasnit, proč jsem byla na palubě té lodi. Tak mě prosím pobav svými do­mněnkami.“</p>

<p>„Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se naučil číst emoce v tvářích Gavarnianů. Musel jsem se naučit znát váš hlas, kombinování zvuků s výrazy tváře a dí-</p>

<p>vat se do vašich očí, když mluvíte s lidmi. Myslím, že nyní konečně začínám chápat.“</p>

<p>Historie se opakovala, pomyslel si. Až do bitvy na Isu byl pro něj Darius pouhým obrazem válečníka na druhé straně bojové unie. Ale po bitvě jej začal vidět alespoň očima někoho, kdo jej znal, miloval a díky Dariově matce se naučil vidět Daria jako něčího syna.</p>

<p>„Pokračuj, Iskandere, řekni mi, co tušíš.“</p>

<p>„Bez toho, že by o tom tvůj bratr věděl, jsi se do­stala skrytě na loď. Žádný bratr by totiž nedovolil, aby jeho sestra musela čeht nebezpečí v bitvě.“</p>

<p><emphasis>Začala </emphasis>se chovat neklidně.</p>

<p>„Pochopil jsem to včera, když jsi recitovala část Balda Hista, kde se hovoří o posledním setkání mezi Kubarem Taugem a jeho ženou, jenom chvíli předtím, než dojde k poslední bitvě a její zradě. Věděl jsem, že jsi jej nulovala a že to je důvod, proč jsi se pokusUs dosáhnout města, které nyní obléháme.“</p>

<p>Liala byla zticha a odvrátila svou tvář.</p>

<p>„Díky za to, že jsi se mnou sdflela myšlenky o Ku-baru Taugovi,“ řekl Alexandr měkce. „Víš, že mým osudem je postavit se mu čelem a porazit jej, ale věz, že ty budeš vždy pod mou ochranou. Poslal jsem ku-rýra ke tvému bratrovi se sdělením, že jsi v bezpečí a že tě nemohu propustit, dokud celá věc nebude skončena. Protože jsi viděla přfliš mnoho z našich vo­jenských tajemství a také jsi poznala mě. Pokud si to přeješ, pošlu dalšího kurýra s podobným sdělením Kubarovi.“</p>

<p>Liala se <emphasis>otocHa. </emphasis>a podívala se mu do očí. Do očí člověka, který se pokusí zabít někoho, koho milovala a poznala jej mnohem více, než bylo dovolenu komu­koliv z jeho blízkých.</p>

<p>„Děkuji ti za to, že jsi mluvU pravdu, ale žádného kurýra neposílej. Chci, aby si Kubar myslel, že jsem v bezpečí ve městě,“ řekla tiše. „A teď mě prosím ne-</p>

<p><image xlink:href="#_42.jpg" />chej. Teď už<strong> </strong>víš, že si přeji pomodlit se za bezpečí Ku-bara Tauga.“</p>

<p>„Tvrdím ti, že to nechá past doširoka otevřenou.“</p>

<p>„Mě to připadá jako zbabělost.“</p>

<p>Kubar byl rád, že Paga nebyl v místnosti, jinak by jistě došlo ke krvavému střetu. I<strong> </strong>on se musel pře­máhat, aby kontroloval svoje chování. Jenom jednou, jenom jedinkrát ve svém životě si přál, aby mohl dát volný průchod svým emocím a nechat na tváři vy­trysknout svoje pocity. Celý život mu vnitřní logika velela, aby se snažil argumentovat s<strong> </strong>rozvahou a nikdy nezvyšoval hlas ve vzteku na ty, kteří jej následovah. Otočil se tváří kArnovi a dalšímu půl tuctu vzneše­ných velitelů kolem sebe.</p>

<p>„Dovol mi to jednoduše vysvětlit. Co je účelem ubránění této pevnosti?“</p>

<p>„Nenechat ji bezsrstým,“ odpověděl jeden z veli­telů.</p>

<p>„Což jste všichni skoro bezchybně 0111^1. Nicméně existují ještě další důvody. Prvním z nich je, že tato pevnost je vnadidlem, které slouží ke vlákání <strong>Is-</strong>kanderovy armády do otevřených plání a nedovolit mu tím vyplenit naše pole na jihu, nebo dokonce ohrozit naše hlavní město. Tomuto úkolu to poslou-</p>

<p>^le musíme se držet ještě dalšího půl tuctu sou­mraků, až pak jej budeme schopni sevřít do kleští mezi naší armádou a druhou, kterou přivede z hlav­ního města Hina.“</p>

<p>„Tak si to přejeme,“ řekl Kubar. „A kdyby to bylo tak snadné, moMi bychom toto tažení skončit po dvanácti dalších soumracích. Ale Iskandera nikdy nepodceňujte.“</p>

<p>„Je to bezsrstý parchant,“ vyštěkl Arnův pobočník.</p>

<p>„A jistě vynikající <strong>- </strong>jinak by nebyl schopen dosah-</p>

<p>nout takových úspěchů proti tomu nejlepšímu, co náš národ dokáže nabídnout!“ namítl pomalu Kubar.</p>

<p>Ani jediná odezva.</p>

<p>„Teď mě poslouchejte. Nepřejeme si, aby dobyl tuto vesmírnou loď, protože by z ní jinak dokázal nadělat další zbraně. Dokázali jsme ji udržet skoro šedesát soumraků a podle zpráv našeho posledního posla víme, že během třech následujících soumraků sem přijde Hina.“</p>

<p>„Aby nám pomohl z obklíčení a pak i k vítězství.“</p>

<p>„Aby nám pomohl z obklíčení to ano, ale na vítěz­ství je ještě brzy. Podívejte se na mapu. Podívejte.“ Rozbahl na stole pergamen.</p>

<p>„Kladivo je otevřená planina, která se táhne k vý­chodu. Ústí řeky Horth je překážkou na severu, naše hlavní město na jihu a moře na západě. Pokud Hina přijde až sem, Alexandr se s<strong> </strong>ním neutká, pouze se stáhne přes Kovadlinu a nedojde k žádnému koneč­nému střetnutí.“</p>

<p>„Pak je to zbabělec.“</p>

<p>Kubar musel opět zápasit se svými emocemi a ne­chal tu poznámku bez odezvy.</p>

<p>„Proč by utíkal?“ zeptal se Wirgth.</p>

<p>Kubar skoro vydechl úlevou nad položenou otáz­kou, která přišla v pravý čas. „Protože to je přesně to, co bych udělal já,“ odpověděl a tušil, že takové tvrzení přinese pouze úsměšky. Ale bylo ticho.</p>

<p>„Nebude se pohybovat kupředu, aby se utkal s<strong> </strong>Hi-nou, protože by tak nechal svoje opevněné pozice za svými zády a ohrozU by ústupovou čáru a zásobovací trasu pro svá vojska. Na druhou stranu, mohl by vše vrhnout proti nám. V takovém případě by vítězství mohlo být tak drahé, že by se před příchodem Hiny musel stejně stáhnout. Vždy však bude mít nepřítele v zádech. Proto pokud tato pevnost vydrží, tak bude mít jenom jednu alternativu <strong>— </strong>stáhnout se přes Ko-</p>

<p><image xlink:href="#_35.jpg" />vadlinu a slíbit svým mužům válečnou kořist, která na ně čeká po vyplenění naší zemědělské půdy na ji­hu.“</p>

<p>„Pak se s<strong> </strong>ním musíme utkat tam.“</p>

<p>„Na našich vlastních polích?“ zeptal se Kubar tiše. „Nevíte, co to znamená. Ale já ano. Nesčetněkrát jsem to viděl. Budeme nuceni vypálit vlastní zemi, pak jí sežehnou oni ještě jednou, obrazně řečeno <strong>— </strong>v natu-^áliích. Bude vypleněna několikrát, každá strana způ­sobí další a další utrpení, jak se bude snažit o zachy­cení svých svazků na malém území. Bude to trvat strašlivě dlouho, než se dostaneme k nějakému ře­šení. A když k tomu nakonec dojde a jedna strana zví­tězí nad druhou, tak už z<strong> </strong>rodné krajiny moc nezbude. Ani pro vítěze a tím méně pro poražené.“</p>

<p>„Věřte mi,“ řekl studeně, „viděl jsem válku, sku­tečnou válku <strong>— </strong>beze cti nebo slávy a vím, co je schop­na v každé bytosti vyvolat. Viděl jsem od horizontu k horizontu planout půdu. Viděl jsem otupělé pohledy ve tvářích poražených armád na útěku nocí. Viděl jsem rodiny, tisíce rodin <strong>— </strong>které čekaly, navždy čekaly na návrat, když už veškeré naděje ležely v prachu. Ano moji přátelé, přesně to jsem viděl. Strávil jsem celý život tím, že jsem válkám pomáhal na svět <strong>— </strong>a<strong> </strong>nepřeji si<strong> </strong>něco podobného činit i nadále.“</p>

<p>Pak se odmlčel a na okamžik se pohledem odvrátil pryč, jako by musel zápasit se<strong> </strong>svou pamětí. Tak silné bylo přesvědčení v jeho hlase, že se nikdo neodvážtí odpovědět. I<strong> </strong>těch několik, kteří stále pochybovali o jeho hodnověrnosti, mlčelo, když se projevil jako skutečný Taug.</p>

<p>„Chci, aby tahle válka skončna tady a teď!“ zařval Kubar a praštil pěstí do stolu takovou s^u, že se dřevo pod jeho ocelovou pěstí roztříštilo.</p>

<p>„Ctění válečníci, není to náhoda, že Iskander a já jsme přijeli na tuto planetu současně. Já, který sám</p>

<p>přicházím z legendární minulosti našeho národa, já musím předpokládat, že ti polobozi učinili to samé při volbě Iskandera na straně lidí. Proto také musím předpokládat, že je to nejlepší člověk, kterého mohli získat. Říkám to bez falešné hrdosti nebo dokonce bez nebezpečnější vlastnosti - falešné skromnosti. Je to pouhá logická úvaha.“</p>

<p>„Proto si přeji, aby každý válečník s vehtelskými pravomocemi pochopil a vzal na vědomí, že Iskander ve své lidské formě bez ohledu na to, jak vám může připadat nechutná, je mi ve všech schopnostech ro­ven. Pokud Hina přijde až sem a tato pevnost bude stát a bude v našich rukách, tak se Iskander stáhne.“</p>

<p>„Ale proč máme opustit tuto pevnost?“ řekl Arn pomalu, jako kdyby konečně pochopil a připustil lo­giku Kubarova snažení.</p>

<p>„Jako vnadidlo na háčku. Bude mít hodně málo času na to, aby toto místo dokázal vytěžit, ale jakmile jej jednou dostane, bude se ho jenom neochotně vzdávat. Jakmile bude mít hrozbu v zádech pryč, bude se cítit bezpečně a usadí se zde a bude odtud <emphasis>čeht </emphasis>útoku Hiny. Od začátku jsem si myslel, že jeho cílem bude dobýt pevnost a vytěžit jí. Pak se obrátit k jihu a utkat se s Hinou před branami hlavního měs­ta. Ale chybí zde jedna věc — Iskanderova schopnost kov vytěžit. Když odejdeme, zničíme kovárny a odne­seme odtud nářadí, bude mít moc málo času na to, aby tento zdroj mohl využít a pak bude nucen utkat se s Hinou.“</p>

<p>„Ale on se nestáhne, jakmile bude tohle místo jeho, protože nebude ochoten jej ještě jednou dobývat. A kro­mě toho, pořád pochybuji o morálce jeho mužů, protože stažení by po sérii vítězství bylo pro ně nepochopitelné. Ne, nemůžeme si dovoht odepřít mu tuto bitvu.“</p>

<p>^le nemůže to přece jenom vytěžit?“ zeptal se Wirgth.</p>

<p>„Není to pravděpodobné. Má pod svým velením přuiš mnoho mužů, aby se sem vešli. Pravděpodobně chápe, že jeho vláda na moři je jenom prozatímní a že brzy odpovíme. Žádný velitel by si nedovolil chytit se <strong>v </strong>osidlech obléhání v hloubi nepřátelského území. Po­kud jej porazíme v poli, může se sem vrátit a pokusit se nás vtáhnout do boje o pevnost. Pak jej můžeme zničit.“</p>

<p>„Pokud ale nevyrazí dříve k hlavnímu městu,“ namítl Arn.</p>

<p>„Pak nám už to může být všem jedno, včetně mne.“</p>

<p>Kubar se rozhlédl po místnosti a cítil, že železná logika jeho argumentace snad konečně zabrala. Nyní musí jednat rychle, aby se odpůrci nestačili přeskupit a<strong> </strong>znovu na něj zaútočit.</p>

<p>„Až přijde další soumrak, tak se vydáme na cestu.“</p>

<p>„Je tu ale jedno místo, které jsi ještě neobjasnil,“ namítl Arn. „Nebo jsi snad zapomněl, že jsme obklo­peni nepřátelskými vojsky a mořem? Nebo si snad chceš cestu ven probít?“</p>

<p>„Wirgth mi řekl, že je tady místo, odkud vede cesta do podzemního světa a dál přímo na pobřeží, k věži.“</p>

<p>Ozval se hlasitý nesouhlas.</p>

<p>„Nikdo ještě nevstoupU do podzemí, aby se odtud vrátil živý. Nikdo,“ zakřičel Arn vztekle.</p>

<p>„Ale Wirgth má mapy.“</p>

<p>Wirgth přikývl na souhlas a rychlým pohybem vy­táhl pergamen. Rozbahl jej na stole, kde již ležely plány pevnosti a okolí.</p>

<p>„Tyto nákresy byly v majetku mojí rodiny po celé generace a zcela jasně ukazují cestu vedoucí přímo pod touto pevností. Vstup je napojen na katakomby tady pod námi, které jsme už používali.“</p>

<p>Další v davu zamručeli, ale raději svůj strach nedávali najevo.</p>

<p>„Může to být past, nebo je za tím nějaký zlý úmysl</p>

<p>bohů, kteří toto místo přivedli na svět,“ zamumlal jeden z válečníků a udělal při tom gesto, které znamenalo zažehnání zla.</p>

<p>„Pochybuji o tom,“ řekl Wirgth tiše</p>

<p>„Pochybuješ o slovu jednoho z našich nejstatečněj­ších válečníků9“ zeptal se Arn.</p>

<p>„Ale jistě že nepochybuji, vznešený Arne,“ odpově­děl Wirgth. Pouze Kubar si všiml výslovnosti, se kte­rou Wirgth vyřkl slovo „vznešený“ a propůjčil mu tak výsměšný nádech. Takovou výslovnost, která se kdysi používala v jeho době právě k vyjádření takového po­stoje.</p>

<p>Z blízka se podíval na Wirgtha, ale starý Gavar­nian se na něj pouze usmál a oči se mu přitom za­leskly, jako kdyby s ním sdílel jejich soukromý vtip. Ale jak mohl takovou věc tušit, přemýšlel Kubar mar­ně.</p>

<p>„Tak pokud bychom se mohh dostat ven,“ odpově­děl Arn, „proč bychom neměli nechat Hinovu armádu zde a Iskandera nachytat nepřipraveného?“</p>

<p>„Tunel vychází na severní straně velké hory,“ od­pověděl Wirgth, „dobrých pět nul od našich vlastních linií. Právě proto by byl tunel nepotřebný k přinášení zásob nebo příchodu velkých posil a proto jsem o něm dříve nemluvil. Ale pokud se nás v tom místě objeví tisícovka, způsobíme jistě velký poprask. Pokud by Hina byl už mimo, pak se pouze vydáme za ním.“</p>

<p>„Pořád mi to zní jako čarodějnictví,“ ozval se jeden z válečníků</p>

<p>„Již jsem v podzemí byl,“ řekl Wirgth pohotově „A jsem si jist, že jsem se nesetkal s žádnými duchy A teď mí milí vznešení bojovníci, pokud tedy nevy-straših mě . „</p>

<p>Ostatní už nemohh couvnout, jinak by to vypadalo, že mají strach z něčeho, co starý Kaadu považoval za zavrženíhodný nesmysl</p>

<p>„Je nás tu skoro tisíc,“ namítl Arn „Jak se stáh­neme, aby nás tu nepřepadh a nepřeválcovali?“</p>

<p>„Ale to už je poslední bod,“ namítl Kubar „Ve sku­tečnosti si přeji, aby se na nás sesypat a převálcovali nás“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Ovládej své emoce, pomyslel si Kubar zoufale, ovládej se. Pokusil se vyloudit na své tváři úsměv</p>

<p>„Iskander!“</p>

<p>Již si zapínal svůj pancíř, když Parmenion rozhr­nul vchodovou plentu a vletěl do stanu</p>

<p>„Útočí na nás9“</p>

<p>„Již se srazih s naší přední obléhací linií před hlavním vstupem do tábora!“</p>

<p>„Nemůže jich přece být tak moc,“ řekl Alexandr a pokusil se vypadat khdně, i když už bylo slyšet hluk po celém táboře</p>

<p>„Nejsou to vojáci Je to zase jeden z těch pekelných strojů,“ zalkal Parmenion</p>

<p>Takže Kubar vynalezl další braň, se kterou se je pokusí ohromit Zájem Alexandra o věci dějící se před bránou ještě vzrostl Vzal svůj meč a vyrazil ze stanu vstříc chaosu, který jej obklopoval</p>

<p>„Proboha,“ zašeptal si pro sebe</p>

<p>První obléhací hrne již byla prolomena, ale nebylo vidět žádné Gavarniany Namísto tohoto se museli hdé potýkat s něčím, co vypadalo jako želví krunýř velikosti menší boudy</p>

<p>„Je to prostě jenom podobná obléhací věž, jako jsme měli my,“ vykřikl Alexandr nahlas, aby jej sly­šelo co nejvíc vojáků a uklidinlo se</p>

<p>„Ale podívej se na to'„ zakřičel jeden z mužů opo­dál a ještě nedořekl a z trysky, upevněné na želvím krunýři vystřelil oblouk roztaveného kovu a polil ob­léhací hnu smrtelným žárem Mezi muži vypukla sku-</p>

<p>tečná panika. Každý se snažil dostat co nejdále od ne­bezpečí, zatímco zpoza hradeb pevnosti se<strong> </strong>k obloze hnala salva šípů, která nakonec přišpendlna k zemi pěknou řádku z utíkajících.</p>

<p>Alexandr hledal očima velitele falangy Risů a Kie­vantů, kteří sloužili jako jeho elitní osobní strážci. Když se mu podařilo jeho pohled konečně zachytit, dal mu rukou známem ke zformování falangy.</p>

<p>Zatímco čekal, z brány pevnosti vyjel druhý želví krunýř a za ním se objevU třetí. Protože měly menší vý­hodu v tom, že část cesty z pevnosti vedla z kopce, na­braly krunýře slušnou rychlost. Alexandrova artilerie začala střílet a dosáhla početných zásahů kameny a ldíny, nicméně vše bez efektu. Z<strong> </strong>brány se<strong> </strong>nakonec v rojnici vyhrnuU gavarnianští vojáci a Alexandr viděl, jak se za branou formuje těžká jednotka na koních.</p>

<p>„Myslíš, že se pokusí prorazit obležení?“ zeptal se<strong> </strong>úzkostlivě Parmenion a musel skoro řvát, aby byl jeho hlas v narůstajícím hukotu válečné vřavy slyšet.</p>

<p>Ale Alexandr mlčel. Gafům se podařilo prorazit první obléhací liiúi, ale za tou byly ještě dvě další. A po dvou mílích na jih od města na ně čekala další série obranných příkopů. Jestli se pokoušejí o průnik, tak je to od nich dost zoufalý pokus. Ale tohle bylo spíše připomínkou zoufalství. Jak pro něj, tak i pro Gavarniany. Předpokládal, že jejich přípravy v hlav­ním městě již budou patrně u konce. Proto plánoval rozsáhlý útok na vesmírnou loď ještě předtím, než se k nim dostane jejich hlavní vojsko. Ale teď to vy­padalo, že mu ušetřili práci a vyrazih do zoufalého útoku jako první, protože rampa z kamenů a země navršená na východní straně, přes kterou chtěl překročit hradby, byla stále ještě dobrých šest metrů pod jejich horním okrajem.</p>

<p>„Pane, jsme zformováni.“ ozval se velitel Risů a je­ho vojáci kývali na souhlas.</p>

<p>„Zaútočíme na ně přímo, v otevřené formaci,“ při­kázal Alexandr. „Jakmile se přiblížíme, tak si dejte pozor na ty trysky. Jakmile vystřelí, tak se snažte prostrčit kopí skrze otvory v krunýři, nebo jimi za­blokovat kola. Ty potvory jsou tlačené Gafy, kteří se skrývají uvnitř. Řekněte tohle ostatním mužům.“</p>

<p>Zatraceně, kdyby ti vojáci byli skutečnými Make­donci, nemusel by jim nic vysvětlovat, jednoduše by to udělali sami. Stejně jako když museli čelit slonům <strong>u </strong>Póru. Tenkrát rozevřeli své řady a nechali slony projít, pak na ně zaútočili ze strany a zezadu. Na ten řev zraněných zvířat nikdy nezapomene <strong>— </strong>ale už ne­byl čas na vzpomínky.</p>

<p>„Vpřed!“</p>

<p>Falanga se za ním rychle přeskupila do čtyřřadé formace a začala postupovat bojištěm směrem k ne­příteli. Vojáci určení pro úder se seskupili na pravém křídle, kde se měh pokusit o neustálé obtěžování ne­přítele výpady směrem k obranným valům a tak blo­kovat nepřátelské lučištníky.</p>

<p>V bráně se objevil třetí želví krunýř. Avšak jenom pár metrů za <strong>ní </strong>se zastavil a naklonil se na přední stranu, jako by se náprava předních kol zlomila. Ale­xandr v tom uviděl svou šanci.</p>

<p>Podíval se za sebe, kde sledoval akci Parmenion, nicméně jemu situaci nepřítele vysvětlovat nemusel.</p>

<p>Parmenion již křičel povely na signalisty a během někoUka sekund se rozezněl roh, který dal pěti dlou­hými zatroubeními a šestým o oktávu výše známem k tomu, co každý v táboře již chvíli tušil. Že do boje nevyrazí jenom elitní falanga, ale všichni. Od shora až dolů po linii všichni pochopui, co je jejich úkolem.</p>

<p>„Pravé křídlo do zástupu, zakřičel Alexandr. „Ná­sledujte mě k bráně!“</p>

<p>Kolem porouchaného želvího stroje se již hemžilo asi padesát Gafů, kteří se ji zoufale pokoušeli odtlačit</p>

<p>dál od brány, aby neblokovala výjezd ostatním. Ale čím více do něj tlačili, tím hlouběji se zavrtával do ze­mě.</p>

<p>Ti zatracení blázni, pomyslel si Alexandr, musí to přece tlačit na druhou stranu. Ne dopředu.</p>

<p>„Rychleji,“ zařval na svoje velitele, aby pobídli vo­jáky. „Rychleji, než stačí uvolnit bránu.“</p>

<p>Další dvě želvy se za bránou zastavily a jejich zad­ní strany se rozevřely. Z<strong> </strong>každé se vyhrnulo ven na dvacet Gafů, kteří ihned vyrazili směrem k pevnosti, jakmile před sebou a na straně uviděli pochodující fa-langu.</p>

<p>Někteří z nich, když zjistili jak se opožďují za svými spolubojovníky, se otočili směrem k Alexandro­vým vojákům, odhodláni neprodat svůj život zadar­mo.</p>

<p>Jeden osamocený válečník, když uviděl Alexandra na čele jednoho ze zástupů falangy, vytáhl svou za­křivenou šavli a zaútočil. Alexandr napřínňl svůj štít a zapřel se do země, připraven výpad odrazit. Jakmile však na štít dopadla rána šavlí, ozvala se bolest, jako by do něj narazila kamenná zeď. Paže mu zchromla a náraz ho vrhnul o několik kroků nazpět. Nicméně falanga pochodující za ním jej zachytila, vrhla se na osamoceného Gafa a smetla z povrchu zemského. Ale­xandra protiúder odhodil na stranu. Avšak jakmile se zorientoval, zvedl svůj štít a prodral se na čelo falangy.</p>

<p>Jakmile uviděli přiliv mužů ženoucích se na ně, shromáždili se Gafové v bráně.</p>

<p>„Vpřed, moji Makedonci!“</p>

<p>A řada za řadou v čele útoku vrazUa do zdi naří­kajících gavarnianských válečníků.</p>

<p>Kubar zalapal po dechu a ohlédl se přes rameno. Záložní linie zmizela, poslední z válečníků byli již mimo hradby a stáhli se do vnitřní pevnosti.</p>

<p><image xlink:href="#_43.jpg" />^Jděte, Wirgthe. Já tu zůstanu s<strong> </strong>Pagou jenom o chví­li déle.“</p>

<p>„Nepůjdeme, dokud se k nám nepřidáš,“ odpověděl Wirgth. Očima pátral v Kubarově obličeji.</p>

<p>Ten se rychle otočil a znovu se podíval na bojiště, na bránu, kde právě teď probíhaly ty nejhorší soubo­je, jenom pár kroků odtud.</p>

<p>„Tohle jsou naši bratři,“ řekl Wirgth chladně, „kte­ří se zde rozhodli zůstat a udržet vchod, aby tak po­mohli oklamat Iskandera. Chtějí zde zemřít a ty jim vtom nemůžeš zabránit, ani se kvůli tomu nesmíš obviňovat. A teď už pojď.“</p>

<p>Ale Kubar se k odchodu neměl. Jeho ruka spočí­vala na rukojeti meče napůl vytaženého z pochvy. Jedna věc byla přikázat svým vojákům jít do bitvy a<strong> </strong>druhá byla je vyslat na jistou smrt. Ale on je ani nemusel prosit nebo vybírat. Šli dobrovolně. Ti, kteří měli ještě starší bratry, jej dokonce prosili, aby mohli zůstat. Kvůli své cti. Ano, zase ta zatracená čest a slá­va.</p>

<p>„Jsi duší našeho boje,“ řekl Wirgth opatrně. „Jestli zemřeš ty, pak zemřeme meči bezsrstých my všichni.“</p>

<p>Kubar se znovu ohlédl k bráně. Jeden muž si neo­hroženě probojovával cestu mezi zoufale se bránícími Gavarniany. Avšak za chvíli se mu ztratil z<strong> </strong>dohledu, když jej Paga s<strong> </strong>Wirgthem a dalšími vojáky odtáhli od zuřícího boje.</p>

<p>Za chvíli se ocitli na malém nádvoří a v průchodu do podzemních katakomb, do srdce vesmírné lodi.</p>

<p>Každých dvacet kroků míjeli zapálenou pochodeň. Jakmile kolem <strong>ní </strong>prošli, poslední z vojáků jejich oddí­lu pochodeň uhasil.</p>

<p>Chodba za chvíli přestala klesat a oni se dostali do velké haly. Byla tichá, chladná a vlhká <strong>- </strong>překvapující změna po žáru a vřavě bitvy nad nimi.</p>

<p>Na chvíli se zastavili před černým kamenem, který</p>

<p>stál osamoceně uprostřed haly. Jeho povrch byl ro-zedraný a celá skála byla seshora osvětlena kru­hovým světlem. Kubar se naklonil nad kámen a po­díval se přímo do kalného slunečního světla nad se­bou. Kámen odvalili na stranu a pod ním se objevil otvor vedoucí jako hluboká studna přímo dolů.</p>

<p>V hale byla cítit smrt. Leželo zde asi padesát mrt­vých, kterým nebyl dopřán řádný pohřební obřad, protože se jim nedostávalo dřeva. Jejich popel se nikdy nesetká s<strong> </strong>Neviděným světlem tam nahoře. Byli odtud postupně vyneseni na různá místa v lodi, aby svým přeživším spolubojovníkům prokázali poslední službu <strong>- </strong>pomohli oklamat nepřítele v počtu těch, kteří bitvu přežili.</p>

<p>Každý z oddflu se oltáři poklorul a pak se vydali v řadě za Wirgthem.</p>

<p>Dva strážní zůstali pozadu a Kubar si náhle uvě­domil, že jim Wirgth neobjasml poslední detaJ ústu­pu.</p>

<p>„Počkejte!“</p>

<p>Ale bylo příliš pozdě. Současně s<strong> </strong>jeho výkřikem se oba strážní s<strong> </strong>pokrčením ramen opřeh do kamene a uzavřeli otvor. Zablokovali tak ostatní, kteří se dí-vaU vzhůru.</p>

<p>Musel se chvíli přemáhat, aby šel příkladem, ale nemohl si pomoci a musel se stále vracet k těm dal­ším dvěma bojovníkům, kteří svými životy vykoupí úspěch válečné lsti.</p>

<p>Vydal se nakonec úzkým komínem jako poslední za Wirgthem, který již byl dole. V dálce již slyšel hluk hlasů. Zbytek posádky na něj zřejmě čekal. Udělal posledních pár kroků po stupních žebříku a dostal se doprostřed široké chodby.</p>

<p>Na chvíli byl překvapený a byl si jist, že je to na něm vidět.</p>

<p><image xlink:href="#_44.jpg" />Chodba byla tak široká, že by tudy klidně vedle sebe mohlo projet půl tuctu jezdců na koních. Seshora z průsvitných panelů na ně svítilo kalné žluté světlo a zaplavovalo chodbu příjemným hřejivým pocitem. Bylo tu sucho. Když si vzpomněl na to, jak mu Wirgth říkal něco o chodbě, kterou se dalo pochodovat tři dny, Kubar si to představoval jako tři dny bloudění ve tmě.</p>

<p>Proto se cítil dezorientovaný a tázavě se na Wirgt-ha podíval Ten mu pokynul, aby jej následoval.</p>

<p>Kubar se prodral do čela vojáků. Všichni byli tiše, vystrašení z podivného prostředí kolem sebe.</p>

<p>Na konci chodby byla tma. Kubar se už chystal k vydání povelu, aby rozsvítili louče, ale Wirgth vedle něj udělal pár rychlejších kroků napřed a najednou se v tmavé části chodby také rozsvítila světla.</p>

<p>Ti, kteří tenhle zázrak ze zadních řad nezazna­menali, byh vystrašeni a někteří z nich dokonce tasih meče. Ale Wirgth je pokynem ruky uklidnil a přikázal jim být zticha.</p>

<p>„Začneme Kubare? Je to docela dlouhý pochod! Kdysi jeden z bezsrstých řekl něco o prvních krocích na cestě... ale už si to moc nepamatuji.“</p>

<p>Zase Kubar pocítil ve svém starém rádci jakousi záhadnou neobvyklost, jako by ten muž věděl příliš mnoho o minulosti. Nicméně nebyl čas, aby se zabýval záhadami.</p>

<p>Všichni se vydah za Wirgthem. Vojáci se rychle zformovali do dvoustupu.</p>

<p>„Dostali se pryč všichni?“ zeptal se Kubar a ohlédl se na Pagu.</p>

<p>„Ano, všichni, kromě stovky těch, kteří si přáli dobojovat svůj poslední boj tam nahoře. Nástroje z kovárny byly schovány dole v katakombách a mate­riál pro ten tvůj vynález je vezen na jednom z vozíků.“</p>

<p>„A co moje oblečení a pancíř? Použili jste je, jak jsem vám přikázal?“</p>

<p>Wirgth pouze přikývnul na souhlas Kubar se ne­chtěl ptát, které tělo použih jako jeho náhradníka</p>

<p>Vydali se na pochod. Všichni mlčeli, dokud Kubar polohlasně neřekl něco o číslech na zdech chodby.</p>

<p>„Celý Kolbard je tvořen takovými tunely a přístu­povými halami Procházejí skrze vnější plášť planety, přímo na druhou stranu, ven do otevřeného vesmíru „</p>

<p>„Otevřeného vesmíru „ zamumlal Kubar a jeho slova se vytratila Ještě stale pro něj bylo těžké po­chopit, že nežil na povrchu planety, ale díky podivné­mu prstencovitemu tvaru Kolbardu v podstatě uvnitř A že dolů bylo ve skutečnosti nahoru a že Ty myš­lenky začínaly být zničující</p>

<p>Ale jesthže byla Wirgthova poznámka pravdivá, pak by bylo možné jit chodbami dolů a spatřit hvězdy Chvíli o tom přemýšlel Vypadají stejně, jako na jeho domovské planetě?</p>

<p>„Myslím si, že tento tunel byl kdysi dopravním spojením pro velká vozidla, která cestovala Kolbar-dem tak rychle, že si to ani nedokážeme představit“</p>

<p>„A pokud bychom tím tunelem šli stále dál9“</p>

<p>„Mohh bychom jit věčně Šh bychom celý život a jednoho dne by naši potomci přišli na místo, kde nyní stojíme Slyšel jsem, že existují stvoření, která tady skutečně žijí celý svůj život a pohybují se přesně v takovém ohromném kruhu „</p>

<p>Kubar se nedobrovolně otřásl při pomyšlení na podzemní tvory, kteří celý život tápou osvětlenými chodbami a nevidí oblohu</p>

<p>„Jak tyhle věci víš, Wirgthe?“</p>

<p>„No, řekněme, že jsou to jenom kousky legend, které se v me rodině uchovaly po cele generace Nikdo jiný neměl zájem o objevovam téhle časti našeho svě­ta a možná existuji důvody, proč je to tak lepší Když tady během Velké války těch polobohů ztroskotala vesmírná loď, její katastrofa způsobila, že došlo k ob-</p>

<p><image xlink:href="#_38.jpg" />nažení tunelu. Proto mí předci vchod zatarasili oltá­řem, který byl za čas téměř zapomenut“</p>

<p>Kubar mlčel. Proč nebyla taková věc obecně zná­ma7 Proč prostě nepoužili tyto tunely k rychlým pře­sunům7 Nebo to snad byl nějaký primitivní strach, který oběma rasám na Kolbardu zabraňoval objevo­vat podzemní svět na planetě7</p>

<p><strong>O </strong>několik hodin později se někteří vojáci začali opožďovat, ale Kubar chtěl pokračovat v pochodu tak daleko, jak jun jenom zbytky <strong>sJ </strong>dovolí Bylo nutné, aby se vrátil do boje tak rychle, jak to jenom bude možné Z<strong> </strong>pravé strany ucítil závan vzduchu a po chví­li se objevd černý tunel. Byl to první případ, kdy se dostali k takovéto křižovatce a Kubar na chvíh zvěda­vostí zaváhal</p>

<p>„Kdybych byl tebou, tak bych tady nikam necho­dí“ poznamenal Wirgth</p>

<p>„Ale proč7“</p>

<p>„Protože by ses mohl ztratit.“ Avšak Kubar v jeho hlase cítil trochu něco jiného. Výstrahu.</p>

<p>„Rozkaž na chvíli odpočinek,“ řekl Kubar tiše „Vrátím se během několika minut“</p>

<p>Rozkaz se rychle donesl až na konec zástupu a všich­ni vojáci unaveně klesh na zem. Ozvalo se<strong> </strong>jenom bru­čení a vzdechy jaké se ozývají vždy, když se konečně dostaví dlouho očekávaný odpočinek.</p>

<p>Beze slova se Kubar otočil a vydal se chodbou vpra­vo Věděli, že dohadovat se nyní s<strong> </strong>Kubarem by nebylo k ničemu a proto se Wirgth s<strong> </strong>Pagou vydali za ním Pa­nely nad hlavami se jun rozsvěcovaly jeden za druhým, když se přiblížili na jistou vzdálenost Avšak jejich světlo bylo načervenalé a měkčí, než v hlavni chodbě</p>

<p>JVIůj pane Taugu, snad bychom „</p>

<p>„Proč se mě pokoušíš zastavit7“ zeptal se Kubar a otočil se s<strong> </strong>tázavým výrazem k Wirgthovi</p>

<p>„Možná proto, že ještě nejsi připraven.“</p>

<p>„Nech mě, abych to posoudil sám, prosím.“</p>

<p>Wirgth něco zamumlal a zmlkl.</p>

<p>Pak šli téměř další verstu chodbou, která se stále mírně svažovala, dokud se nedostali k místu, kde bylo jenom velice skrovné osvětlení. Uviděli, že kousek od nich tunel končí.</p>

<p>Objevila se před nimi místnost zalitá tmou a Ku­bar měl pocit, že se objevil v ohromné hale. Cestu už<strong> </strong>neosvětlovalo zhola nic.</p>

<p>„U všech mých bratří!“ zvolal Paga zoufale a usko­čil nazpět a pokusil se strhnout i Kubara.</p>

<p>Všichni najednou pocítili, jako by se jejich těla no­řila do nesmírné hloubky, do tmy a jejich mysl se<strong> </strong>snažila zápolit s<strong> </strong>panikou. Ale ne, pořád stáli pevně na zemi.</p>

<p>Kubar na chvíli zavřel oči, aby si zvykly na tmu, a setřásl Pagovo sevření. Udělal ještě jeden krok ku­předu a otevřel oči.</p>

<p>Pod ním se otevřela nebesa. Přes průsvitnou pod­lahu, na které všichni stah, viděl přímo pod sebou spi­rálu celé galaxie.</p>

<p>„Tam je náš domov, náš dlouho hledaný domov, řekl Wirgth s<strong> </strong>melancholií v hlase. „Tam, v tom mrač­nu hvězd. Pro tebe to byl domov ještě včera, pro mě je ten svět ztracen již celý věk. Jsi na samotném dně Kolbardu, Kubare Taugu. Tady konečně vidíš nesmr­telné moře věčnosti.“</p>

<p>Kubarovi se po chvíli vrátil orientační smysl a ne­mohl si pomoci, ale rozesmál se. Jeho hlas se rozléhal tmavou halou. Jak podivné je dívat se na hvězdy pod svýma nohama.</p>

<p>podivuhodné.“ zašeptal. „Jednoduše podivuhodné! Proč ale ten strach ve tvém hlase a srdci, když jsme na tohle místo přišli?“</p>

<p>Paga znovu sevřel Kubarovi paži a ten v sevření</p>

<p>svého průvodce najednou cítil paniku a strach. Na tom místě bylo ještě něco jiného, co neviděl. Otočil se, podíval se na Pagu a pak ve směru, kterým jeho věr­ný přítel upřeně zíral.</p>

<p>Při tom pohledu, se mu okamžitě naježila srst na zádech.</p>

<p>„Protože,“ řekl Wirgth zlehka, „tohle je i Mauzo­leum Prvních poutníků, kteří tento svět postavni. Tohle je již celá dlouhá tisíciletí místo jejich po­sledního odpočinku, a jsou zde i jejich pomocníci, kteří nemají žádnou kůži a nikdo je nemůže tedy vidět. Od nich jsem se dozvěděl, proč jsi sem přišel.“</p>

<p>Ze tmy se v jeho zorném poli objevilo mrtvé tělo a Kubar poprvé od svého dětství zařval strachem.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola </strong><strong>č</strong><strong>trn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Je to nyní 8,1 ku 1,“ řekl Corbin a zavrtěl hlavou údivem. „To jsem si nepředstavoval ani ve svých nej­divočejších snech. Nacpala jsi do hry poslední část mého majetku?“</p>

<p>„Hned poté, co Alexandr dobyl pevnost a Kubar zmizel, tak se sázky vyšplhaly na tyto hodnoty. Tvých zbylých dvacet procent jsem nasadila do hry přímo proti Sigmovi. Do té operace je už zapleteno skoro šedesát procent jeho celkového majetku.“</p>

<p>„Skvělé,“ zářil Corbin štěstím. „Jednoduše vyni­kající.“</p>

<p>„Ale veškerá stopa po Kubarovi zmizela před osm­nácti hodinami,“ odpověděla Tia. „Corbine, jestli je mrtev, tak se Alexandr může stáhnout.“</p>

<p>„Není proč se obávat, má drahá, není proč se obá­vat. Za prvé, zachytili jsme kolísání Kubarova signálu jenom chvíli předtím, než se zcela ztratil. Za druhé, to tělo, které vytáhli v Kubarových šatech na nádvoří, není jeho. Kromě toho se o Alexandra už záhy posta-</p>

<p><image xlink:href="#_45.jpg" />ráme. Ten člověk, co to má na starosti, je už na mís­tě.“</p>

<p>„Opakuj to, Corbine?“</p>

<p>„No řekněme, že pokud bych cítil nějakou skuteč­nou hrozbu, postaral bych se o Alexandra okamžitě. Pokud budeme moci vyhnat sázky ještě výše, tak ho nechám ještě pár dní žít.“</p>

<p>Tia se k němu naklonila. „Jak?“</p>

<p>„Tohle nemusíš vědět,“ odpověděl Corbin starost­livě.</p>

<p>„Ale kde je tedy u všech čertů Kubar?“ zeptala se najednou, když si uvědomila, že bude lepší rychle ob­rátit téma na bezpečnější půdu.</p>

<p>„Pamatuj si, že Kolbard je prošpikován nňliónem kilometrů průchodů. <strong>Je </strong>koneckonců dobře možné, že <strong>o </strong>nich Gafové vědí. Nakonec proč by neměh?“</p>

<p>„Ale zůstává jedna věc,“ odpověděla Tia.</p>

<p><strong>„</strong>A<strong> </strong>tou je co?“</p>

<p>„Pokud vím, tak Xsarnové nemají dole v chodbách žádné monitorovací zařízení.“</p>

<p>Corbin byl najednou zticha. To má ta holka štěstí, že se takhle vyzná. „Už se objevila nějaká loď Kohů?“</p>

<p>„Bukha a Yeshna jsou na cestě ke svým domov­ským planetám. Myslím, že Sigad z Monta je právě na cestě sem. Jinak je o všechny ostatní Kohy po­staráno.“</p>

<p>„No dobrá, jenom to ještě překontroluj. Pokud se kdokoliv z nich bude chtít vydat na cestu, tak mu strč do lodě nějakou štěnici. A co Aldin se Zerghem?“</p>

<p>„Ty rozmísťují na planetě monitorovací roboty.“</p>

<p>„Dobře, holčičko,“ mávl Corbin rukou, jako by jí propouštěl. Tia vstala a opustila místnost.</p>

<p>Dělala pro něj dobrou práci. A starala se i o svoje vlastní zájmy, ale trošku mu dělal starosti její zájem o to, jak se postará o Alexandra. To bylo ostatně velice obtížné a velice zajímavé. Řešením tohoto problému</p>

<p>se osobně zabýval pár let předtím, než se ke hře odhodlal Pomohlo mu k tomu několik diskrétních cest na povrch Kolbardu, ještě dlouho předtím, než se vším začali Bylo zajištěno i přímé komunikační spo­jem na vrchol Olympu. Proto nemusel vydávat žádné pokyny vysílačkami a proto se Xsarnové o tom ani ne­mohli dozvědět Jediné co teď musel udělat, bylo če­kat Otočil se a otevřel dveře do své soukromé ložnice Byl právě čas na menší rozptýlení</p>

<p>Když za sebou zavřela dveře, uslyšela Tia z míst­nosti, kterou právě opustila, ženský chichot Ta za­tracená mrcha Regina, pomyslela si a pak se s úsmě­vem vydala chodbou pryč</p>

<p>Nekonečný monzun posledních dvou měsíců se na­konec utišil a vystřídal jej čerstvý vánek od východu Slunce jako vždycky viselo na nebi bez hnutí a Ale­xandr se na moment zamyslel, jaké by to asi bylo vi­dět zase pro jednou normální západ slunce nad rud­noucími vrcholky Hmdukuše</p>

<p>Z jihu se k mm celý den dostávaly různé zprávy, ale všechny naznačovaly, že nepřítel se již brzy vydá na pochod k mm</p>

<p>Ale co se stalo s Kubarem' To byla podivná a ru­šivá myšlenka Znovu si vzpomněl na to, jak stíhal Dana. Celé roky jej pronásledoval napříč Persií, tisíce mil, přes dvě velká bojiště Jenom aby na konci toho závodu zjistí, že ho zavraždili zrádci. Vždy si před­stavoval, jak v bitevní vřavě vystoupí z řady, jeho pancíř zazáří v rudnoucím slunci a pak se s Dariem utkají jako rovný s rovným, jenom oni dva a roz­hodnou o osudu celého světa</p>

<p>Ukázali mu mrtvé tělo Gavarniana, kterému říkali Taug I když se mu to příčilo, nechal k mrtvému tělu přivést Lialu, aby si jej prohledla Dlouho nad ním stala a pak bez jediného slova odešla Od te doby</p>

<p><image xlink:href="#_44.jpg" />odmítala s<strong> </strong>kýmkoliv mluvit a odmítala říct, jestli to jsou pozůstatky Kubara Tauga</p>

<p>„Pořád dumáš nad počtem obětí7“ zeptal se jej Ja­roslav</p>

<p>„Jenom sto mrtvých a dalších padesát poházených po pevnosti To nějak nesedí<strong>“</strong></p>

<p>„Neuprchh nakonec po levém křídle7“ zeptal se Parmenion a vzhlédl od svého hrnečku.</p>

<p>„Ani bych se moc nedivil,“ odpověděl Alexandr „Ale další věc je, že v pevnosti nebylo žadne nářadí z<strong> </strong>kovárny Všechno zmizelo. I<strong> </strong>ty měchy, kterými na nás foukali žhavé železo Z<strong> </strong>pevnosti musí vést další východ <strong>„</strong></p>

<p>„Ale my jsme je obklíčili v hloubce několika mil.“</p>

<p>„Existují další cesty,“ řekl Jaroslav a Alexandr se na něj zvědavě podíval, protože si<strong> </strong>vzpomněl na místo, kde se spolu poprvé setkah</p>

<p>„Jaroslave, vezmi si<strong> </strong>pět stovek mužů,“ řekl Ale­xandr „Začněte na jednom konci lodi a celou <strong>ji </strong>pro­hledejte. Třeba jí rozřežte na malé kousky, ale najdě­te ten další východ ven „</p>

<p>Kubar byl jako on sám, to Alexandr věděl Pokud by vše bylo ztraceno, jeho armáda zmčena a on se měl vzdát, nezemřel by někde v nějaké chodbě Ne, vzal by si<strong> </strong>ten nejlepší pancíř a postavil by se na nejvyšší místo, aby každý mohl vidět, jak má umírat král</p>

<p>Jak má umírat král Jeho myšlenky se vrátily na místo, odkud jej z Babylonu přivezh sem Na lože plné bolesti Co to stálo ve svaté knize Židů, kteří jej na­zývali Osvoboditelem7 „U vod Babylonu .“ na zbytek si<strong> </strong>nevzpomínal Impulsivně se obrátil k Jaroslavovi, aby se jej zeptal, zda-h zbytek nezná Ale ne Už o tom muži přfliš pochyboval Pokud by Jaroslav věděl něco dalšího z takové zapomenuté a obskurní knihy, byl by to jenom nový kousek, který by Alexandra vedl k dal­ším pochybám Zatlačil ty myšlenky do pozadí</p>

<p>U vod Babylonu . a vzpomněl si na podivného neviděného boha, kterého Židé vzývat Byli bozi, nebo bůh skutečně tak vzdálení? Soudci bez tváře, kteří vládli bez vášní? Ale i jejich bůh ukázal svůj hněv a snesl smrt na ty, kteří jej svým chováním netěšili.</p>

<p>Nebo si lidé jenom hráli na bohy? Proč jej sem při­vezli7 Kdo byl ten polobůh, který si říkal Aldin, byl tlustý jako Parmenion a mluvil vystrašeně o nějakých bytostech, kterým říkal Dozorci7</p>

<p>„Slyšel jsi už o bohu, který se jmenuje Aldin?“ ze­ptal se náhle Alexandr a ohlédl se přes rameno na Ja­roslava Parmenion se zarazil a také se podíval na ze­stárlého filosofa</p>

<p>Jaroslav se am nehnul Skoro příliš dokonale, po­myslel si Alexandr.</p>

<p>„Co to má být za boha7“</p>

<p>Alexandr se vědoucně usmál a odvrátil tvář. Byla to snad jenom nějaká hra pro pobavení bohů7 Když ležel v noci sám, tehdy při pochodu Persií, často po­chyboval Sledovali bozi na Olympu jeho čmy7 Zají­maly je vůbec7 Ve svém nejhlubším nitru smi o tom, že jim bude rovný, jednoho dne bude vládnout celému světu, takže nakonec i ti bozi budou na jediného smr­telného člověka konečně pohlížet se závistí a obdivem. Protože bůh mohl být vzýván pouze zdáli a jeho hlas nebyl nikdy slyšet, ale on, Alexandr, dokázal svůj svět uzpůsobit svým představám Uzpůsobit tento svět.</p>

<p>Podíval se na jižní pláň Na jejím konci, ani ne den pochodu daleko, se tyčila jedna z věží. Za ní, utopená v oparu a slunečním světle další a ještě jedna. Hory postavené bohy Celý svět postavený bohy A on byl pouhým hercem na jejich jevišti Sledovali jej nyní7 Skoro instinktivně se podíval kvěži, kterou pojme­noval Olymp Pokud sledujete, pomyslel si, tak mě sledujte pečlivě Protože bez ohledu na cokoliv jmého, jsem pořad ještě Alexandr</p>

<p><image xlink:href="#_46.jpg" />„Připravte zbytek vojska na pochod, jakmile začne soumrak,“ přikázal Alexandr a otočil se ke svým veli­telům „Budeme se muset vydat do bitvy se zbraněmi, co máme.“</p>

<p>„Proč nezůstat tady a nenechat je přijít až sem?“ zeptal se Parmenion.</p>

<p>„Nemůžeme si dovolit nechat je odříznout naše levé křídlo, protože bychom neměli možnost ústupu ke Kovadlině Zůstali bychom uzavření u zálivu a na­vzdory našemu loďstvu nehodlám riskovat možnost zásobování a ústupu po vodě To by bylo nebezpečné. Chci se postavit nepříteh co nejblíže jeho hlavního města, aby v případě, že jej porazíme, neměl možnost svou armádu reorganizovat, než se dostaneme k hrad­bám Vydejte svým mužům rozkazy Během několika hodin se dáme na pochod.“</p>

<p>Muži mu zasalutovali, otočili se a vyrazili ven dát dohromady svoje jednotky.</p>

<p>Skutečným důvodem jeho postupu bylo něco ji­ného, co nehodlal prozradit Během první bitvy se dostal do místa, nebo ve skutečnosti vyhledal, odkud jeho muži nemohli ustupovat, protože si byl jist, že vzhledem ke způsobu boje nepřítele vyhraje, pokud budou jeho muži nuceni zůstat na místě</p>

<p>Ale tentokrát byl znepokojený a neměl žádný zá­jem nechat se zatlačit nazpět do pevnosti, odkud nebylo úniku. Ta pevnost se jim dostala do rukou přfliš snadno Jako kdyby si to nepřítel přál Jako kdyby <emphasis>tnšů, </emphasis>že když citadela nepadla před příchodem posú z hlavního města Gafů, stáhne se Alexandr přes Kovadlinu Jinak by byl donucen bojovat s armádou, kterou ještě nezná a s další skupinou nepřátel opev­něnou za zády</p>

<p>To nebylo jedmé — nejen že nepřítel vytušil, co udělám, ale zároveň studoval, jak vedu boj Zoufalství plodí zoufale čmy, nebo dokáže vyvolat zcela nove</p>

<p>myšlení Pokud byl Kubar naživu, Alexandr tušil, že následující bitva bude zajímavá</p>

<p>Hina se sklonil k urně, která obsahovala popel všech jeho tří bratrů Pak se dotkl talismanu na svém krku V malém koženém pouzdře byla miniatura one urny nad rodinným oltářem. A jako skutečná urna, i ona obsahovala popel třech bratří. Tradice posled­ního přežívajícího mu velela nosit ostatky svých nej­bližších stále s sebou. Pocházela již z dob Kubara Tau-ga Sloužda jako neustálá připomínka závazku, že jednoho dne se všichni setkají před Neviděným svět­lem společně A tam budou souzeni jako jeden muž za všechny své činy. Poslední přeživší v rodové linii měl za úkol udržet rodinu, ale také nést všechna nejtěžší břemena na svých bedrech. Proto bude na jeho činech <emphasis>záležet </emphasis>i konečný rozsudek Neviděného světla</p>

<p>Jeho tři bratři setrvávali v Bmdě, Hale posledního odpočinku a jejich popel v amuletu byl jejich připo­mínkou. Mohli tak vidět každý jeho čin a znát každou jeho myšlenku Kdyby zklamal, tak budou vědět, že jeho konaní je všechny odsoudilo</p>

<p>„Je čas „ Cítil lehký dotek ruky na svém rameni.</p>

<p>Otočil se a uviděl Kavetu stojící ve dveřích do ro-dinne hrobky Byla součástí dědictví po Kalinovi, protože pokud se nejstarší bratr před svou smrtí ože-ml, poslední přeživší bratr si musel vzít jeho ženu. Ale pro Hinu to nebylo břemeno. Kavetu již dlouho miloval, i když ji získal Kahn a v srdci věděl, že i ona mu dávala přednost, navzdory klanovým závazkům ke Kalinovi Přitáhla se k němu a obtočila ruce kolem jeho ramen HmovarukaJlpohladíla na břiše</p>

<p>Den předtím mu sdělila, že je těhotná a že potomci budou jeho Pro něj to byl více než jen důkaz o její lásce, protože Kalinovi děti nedala Věřilo se, že ga­varnianské ženy dokázaly ovládat plození. Pokud</p>

<p><image xlink:href="#_47.jpg" />tomu tak bylo, tak Kaveta dala svým schopnostem volný průchod hned první noc, kdy byli spolu. Dvacet soumraků poté, co byl držen smutek nad Kalinovou smrtí</p>

<p>Takže brzy tu bude pět nových životů - čtyři bratři a jedna dcera Takto se rodili potomci všem Gavar-manům. Tři ze synů budou pojmenováni po jeho brat­rech a čtvrtý po něm. Tak tomu bylo vždy. Dcera bude pojmenována po Kavetině matce, aby byla zachována rodová linie.</p>

<p>A co Liala? Ta bláznivá holka se tajně dostala na palubu zásobovací lodi, aby se dostala za Kubarem. Alespoň zde Iskander ukázal, že rytířskosti trošku rozumí, když ho informoval, že jeho sestra byla v bezpečí u něj. Nechápal, co ji mohlo za Kubarem tak silně táhnout. Celou dobu, co se zde spolu mohli set­kávat, si jí ani nevšimnul. Pokud byla ale v bezpečí, musel svoje myšlenky věnovat bratrům.</p>

<p>Bude opět se svými bratry, až na Kavetu přijde její čas, až přejde další čtvrtletí a znovu se objeví deště9</p>

<p>„Miluji tě víc, než kohokoliv předtím, zašeptal Jídybych padl, řekni mým synům a dceři, že jsem je nuloval stejně, jako miluji vzpomínku na vlastní brat­ry“</p>

<p>Usmála se a vzala ho za ruku. Pak společně opus­tili hrobku a vyšli na nádvoří paláce. Bylo prázdné, kromě jediného koně Ještě naposledy ji sevřel v ná­ručí a pak se vyhoupl do sedla</p>

<p>Za městskými hradbami se shromáždilo již třicet pět oddflů po tisíci mužích, každý tisíc rozdělen do deseti samostatných skupin po stovce Při pohledu na svého velitele mu vzdali hlasitě hold Tito bojovníci, ještě před nedávném bez půdy a bez titulu, cítili možnost změnit své životy</p>

<p>Hina projel cvalem po cestě k jednotkám a za mm</p>

<p>se vydala početná skupina velitelů. Pluk prvních ve­teránů, mužů, kteří prošli bitvou u vesmírné lodi, se<strong> </strong>shromáždil hned na kraji seskupení. V pravé ruce měl každý z mužů krátké kopí. Na konci dlouhé dřevěné zbraně byl ocelový hrot se zpětnými háčky. Každý bojovník měl ještě další dvě tyto ošklivé zbraně, připevněné ke zbroji na zádech a u boku zavěšenou zakřivenou šavli.</p>

<p>Hinův příkaz vybavit zakřivenými šavlemi celou svou armádu způsobil téměř vzpouru. Za tak krátkou dobu nebylo totiž možné vyrobit tolik nových šavlí. Proto musel přistoupit k rekvírování rodinných zbra­ní od urozených rodů, kde se to samozřejmě nesetkalo s<strong> </strong>pochopením. Zakřivené šavle měly u Gavarnianů stejnou rodinnou tradici a historii, jako Gavarniané sa­motní. Proto se téměř vzbouřiM, když se vojenští záso-bovači objevui na jejich panství a dožadovali se vydání zbraní pro armádu, která je tak zoufale potřebovala.</p>

<p>I<strong> </strong>tak získali zbraně pouze pro polovinu bojovníků, kteří by je potřebovali. Výsledkem bylo, že velké procento vojáků šlo do boje pouze s<strong> </strong>třemi krátkými píkami a jedním kopím, které se podobalo falangis-tickým kopím Alexandrových vojáků.</p>

<p>To vše bylo plodem zoufalství. Plány k tažení, kte­ré posílal Kubar z obležené pevnosti, už přestaly cho­dit před třemi soumraky a od té doby o něm neměli žádnou zprávu.</p>

<p>Aniž by se ohlédl nazpět, pokračoval Hina v jízdě cestou od města. Postupně pozdravy vojska odezněly a třicet pět tisíc mužů jeho armády se vydalo na pochod nejprve ve formaci a pak se rozprostřelo do širokého kruhu po každé straně cesty. Armáda se po­hybovala na sever, vstříc konečnému střetnutí.</p>

<p>,.Takže si myshš, že k tomu dojde během následují­cích tří dnů?“</p>

<p><image xlink:href="#_35.jpg" />Aldin vzhlédl od datového terminálu a přikývl Zerghovi, který se usadU do polstrovaného křesla hned vedle něj. Gavarnianský mistr her odzátkoval láhev brandy. Na stole před ním stály dvě skleničky. Aldin přikývl na souhlas a Zergh tedy oběma do poloviny nalil. Aldin do sebe ihned svou sklenku ob­rátil, aniž by se zabýval obvyklou etiketou, na kterou si Kohové obvykle potrpěli.</p>

<p>„Budu jenom rád, až tahle zatracená hra skončí,“ poznamenal Zergh unaveně. „Nespal jsem už dobře celý zatracený měsíc. Sázky se z mé strany valí tak mocně, že už je počítače ani nestačí zpracovávat. Za­traceně, Aldine, už je v tom skoro trihón katarů, dokážeš si to představit? Jedna sázka se objevila hned potom, co Alexandr obsadil dopravní loď. Měla hod­notu skoro dvacet bihónů. Jenom jedna sázka, před­stav si to. Proti nějakému holdingu Sigmy Azer-mattiho.“</p>

<p>„Ta sázka tedy musí znamenat rekord,“ pozname­nal Aldin tiše a nepřítomně.</p>

<p>„To také ano. Už jsem si to ověřoval.“</p>

<p>„Kdo sázel?“</p>

<p>„Přišlo to z<strong> </strong>nějakého kódovaného účtu z<strong> </strong>eldarij-ského bankovního systému, bez identifikace. Někdo se prostě snaží držet svoje sázky pěkně v tichosti mimo dění. To se mi nelíbí, sázky se měly omezit.“</p>

<p>„Ano, to je fakt, Jenomže teď už o té hře musí vě­dět více než půlka Magelanova mračna. Musím si ne­chat měnit číslo telefonu dvakrát denně, abych se vy­hnul telefonátům od mých dávno zapomenutých zná­mých, kteří se<strong> </strong>ke mně najednou znají a chtěh by tipy.“</p>

<p>„Dvacet biliónů... Mimochodem,“ pokračoval Al­din, „ptal se vůbec Sigma na to, kdo proti němu sází?“</p>

<p>„Ani zmínka. Osobně jsem ho kontaktoval, abych sázku potvrdil a on se jenom usmál a souhlasil. To pro něj není zrovna moc typické, obvykle je opatrný.“</p>

<p>„Tak proč mi to říkáš?“</p>

<p>„No, žádný jasný důvod k tomu nemám, to tedy ne,“ odpověděl Zergh a<strong> </strong>meditativně se<strong> </strong>podíval na dno své skleničky. „Mimochodem, máš jeden z těch svých odporných doutníků?“</p>

<p>„Že se<strong> </strong>ptáš.“ Aldin sáhl do kapsy saka a vytáhl dva lehce prohnuté hnědé doutníky, jeden z nich do půlky vykouřený. Oba šije stmi do úst a rychle zapálil. Del­ší potom nabídl Zergovi a sledoval, jak se jeho učitel pohodlně usadil v křesle a dlouze potáhl, jenom aby se vzápětí rozkašlal.</p>

<p>„Ve svém věku by sis měl dávat pozor,“ usmál se<strong> </strong>Aldin.</p>

<p>„Pochybuji, že mě tyhle věci nějak moc uškodí Nicméně povídám ti, Aldine, naše profese už není to<strong>, </strong>co bývala. Když jsem tě do ní poprvé zatáhl, byl to ještě sport džentlmenů. Vznešení věděh, proč a kdy mají být vznešení. Ale teď se z<strong> </strong>her stává droga. Každý si musí ukousnout větší sousto, než získal naposledy. Každý se pokouší o nějaké finty, sází neveřejně, je to<strong> </strong>špína. Už tady není jediný džentlmen. Možná kromě Bukhy a<strong> </strong>starého Sigmy. Ale myslím, že takový druh brzy vymře úplně. Proč těm loupežníkům vůbec slou­žíme, Aldine?“</p>

<p>„Protože kvůli nim se tomu byznysu věnujeme.“</p>

<p>„Pro mě je tohle naposledy,“ řekl Zergh uhlazeně a znovu potáhl z doutníku. Tentokrát se<strong> </strong>nerozkašlal.</p>

<p>„Takže jdeš na odpočinek?“</p>

<p>„Říkej tomu jak chceš, ale tahle hra ze mě něco vy­sála. Předtím jsme se na to dívali jenom jako na zápas na primitivní planetě. Pokradmu jsme se tam dostali, nastavih jsme sledovací roboty, vyhodnotil možnosti, vsadlU a pak už se jen dívali. Neexistovala možnost, jak bychom ten boj mohli zastavit, protože Dozorci kontrolovali veškeré kontakty s<strong> </strong>primitivmmi světy. Ale teď jsme se stali přímými strůjci událostí. Přivez-</p>

<p><image xlink:href="#_48.jpg" />li jsme dva geniální ničitele z jejich vlastních světů a dostali je do situace zralé ke vzpouře.“</p>

<p>„Když jsme s tímhle podnikem začínali, tak jsi žádné podobné skrupule neměl.“</p>

<p>„Nebyl k tomu také důvod. Naše národy prolévaly svou krev dole na Kolbardu už od doby, kdy sem dorazili První poutníci, téměř před dvěma tisíci lety. Myslel jsem, že Kubar s Alexandrem vyřeší problémy dole na planetě jednou pro vždy. Kromě toho to byla otázka více než jenom pouhých sázek a zájmů. Myš­lenka na to, jak proti sobě postavíme dva legendární muže byla skvělá. Ale také jsem si myslel, že vítěz nakonec vyvede svůj lid ven z barbarství.“</p>

<p>„Zerghu, Zerghu. Zníš trošku jako kdybys pojal fi­losofii Dozorců.“</p>

<p>Zergh byl zticha a neprojevoval žádný vztek nad Aldinovou menší urážkou.</p>

<p>„Skutečně jsi se mnou chtěl mluvit právě o tomhle, Zerghu? Nevěděl jsem, že se poslední dobou zabýváš filosofií a etikou. Vždy jsem si myslel, že to je spíše moje záliba.“</p>

<p>Zergh se meditativně podíval na konec svého zapá­leného doutníku a odložil jej na popelník. Zaklonil hla­vu a ze skleničky do sebe nalil poslední kapku brandy.</p>

<p>„Jednothvec se stane Kohem pouze proto, že jeho rodina generaci za generací v něm stále vychovávala šikovného a bystrého člověka. Existovaly doby, kdy se objevovah džentlmeni znalí etického kodexu, ale bo­hužel to už je skutečně dávno.“</p>

<p>„Ale to také není ten hlavní důvod, že?“</p>

<p>JPorušil jsem svou vlastní etiku, když už o tom mluvíme.“</p>

<p>„Pokračuj,“ odpověděl Aldin zlehka. „Tahle míst­nost je čistá, žádné štěnice tu nejsou. Kdyby byly ně­jaké na tobě, tak by je můj vyhledávací systém obje-vil. Alespoň tahle místnost je čistá.“</p>

<p>„Jenomže už to, že jsem na Corbinově jachtě, mi působí mrazení v zádech...“</p>

<p>„Zatraceně, tak už ven s tím!“</p>

<p>„Dobrá. Proč by se někdo měl pouštět do sázky za dvacet bilionů. To je sázka na hovno, zvlášť když Ku­bar zmizel a většina zainteresovaných si myslí, že je dokonce mrtev.“</p>

<p>„No tak, víš o Kubarovi mnohem víc než já. A já podle tvého chování soudím, že mrtev rozhodně není. A herní etika může jít klidně k čertu.“</p>

<p>Zergh neodpověděl na narážky vyřčené Aldinem. „Podívej Aldine, myslím si, že sázka za dvacet biliónů pochází od Corbina. Musím si to jednoduše myslet.“</p>

<p>JProč to říkáš?“</p>

<p>„Nadarmo jsem nebyl součástí tohohle byznysu celý svůj život, abych se nenaučil, jak čuchat nějakou cizí hru uvnitř té mé.“</p>

<p>„Ale proč mi to všechno říkáš?“</p>

<p>„Protože pochop, pokud ten chlap tajně strká dva­cet bilionů katarů do sázky, tak se něco děje. Kromě toho tě obral o všechny tvé podfly. To je ti jedno? Tvo­je rady mu vydělaly jmění a ty z toho máš hovno. To ti nevadí?“</p>

<p>„Bukha byl vůči mě alespoň čestný. Jistě, jeho účetní jsou vehce nápadití, ale peníze se ke mně nakonec ve velké většině dostanou.“</p>

<p>„Jenom kdybys pak ty prachy nerozfofroval s žen­skýma na zábavních planetách a v kartách.“</p>

<p>„No jo, ale alespoň je mám.“</p>

<p>„Chceš říct <emphasis>měl </emphasis>jsi.“</p>

<p>„Poslouchej, jesth Corbin něco chystá, měl bys to sledovat. Ale místo toho tě najdu, jak hraješ staré hry na počítači, pouštíš si nesmyslné holografické pásky a koukáš na minulé boje Alexandra s Kubarem. Nech toho a začni se raději starat o své přežití.“</p>

<p>„Ale já tak činím, přesně tak činím.“</p>

<p>Podíval se na Zergha s<strong> </strong>úsměvem. Vzal do ruky hle­dačku štěnic a rychlým pohybem jí proskenoval míst­nost. Pak se pohodlně usadU do křesla a nabídl Zerh-govi další skleničku.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola </strong><strong>patnáctá</strong></p>

<p>„Proboha,“ zaúpěl Parmenion, „podívej se na ně. Kdy se jenom na nás přestanou valit?“</p>

<p>Celé hodiny armáda Gavarnianů rozvíjela šiky na protilehlém hřebenu, asi verstu daleko. Jednotka za jednotkou se objevovala na obzoru a plnila křídlo se­stavy. Co se dělo v údolí za horizontem, to se mohli je­nom dohadovat, protože poslední zvědi se vrátili již před několika hodinami.</p>

<p>Alexandr pouze předpokládal, že na protějším hře­benu to byla jenom menší část nepřátelských sil. Pro­tože jejich jasným cílem bylo přetnout jim ústupovou cestu ke Kovadlině. Z<strong> </strong>těchto důvodů měla patrně většina nepřátelských sil za úkol ohrozit tuto část je­jich linií. Na kraji Kovadliny se rozmístila větší část kavalérie obou armád a již se utkali v menších stře­tech. Avšak žádná ze stran ještě neměla zájem na roz­poutám rozhodujícího boje.</p>

<p>Alexandr starostlivě studoval každý pohyb nepřítele ze svého velitelského postu ve středu linií. Pozice svých</p>

<p><image xlink:href="#_49.jpg" />armád si vybral věnce pečlivě. Byl asi ve třetině cesty směrem k nepřátelskému hlavnímu městu, s<strong> </strong>defenziv­ní linií, která sledovala hřeben jenom o něco výše, než na protějším kopci nepřítel. Úplně vlevo byla linie zakotvená na kulatém kopci, který dominoval zbytku linii a byl z něj dobrý rozhled na zbytek ploché Kovad­liny, která se táhla až k úplnému úpatí kopce. Pravý konec linií se lehce stáčel a byl zakotven ve výchozu podloží, obklopeném změtí stromů blízkého lesa.</p>

<p>Gafové museli rozvinout své jednotky na vnější straně zakřivené linie aby se vyrovnali jeho pozicím a museli také zabrat mnohem delší frontu. To zname­nalo, že jejich pozice budou rozestavěné do menší hloubky, než jeho vlastní, pokud dojde k tomu, že by obě armády měly být stejně silné. Také to znamenalo, že měl výhodu v možnosti přesouvat rezervy po vnitř­ku zakřivené pozice a ne po vnějšku, jak k tomu bu­dou nuceni Gafové.</p>

<p>Zvážil výhodu pozice proti výhodám rychlého po­stupu při úderu a pokusu o zachycení gavarnianské armády v pochodovém seskupení. Avšak jejich početní převaha v kavalerii mu zabránila využít takového ná­hlého výpadu a mohla by vést jedině k tomu, že by byl donucen ke konfrontaci v otevřeném poli, kde by žád­né velké výhody neměl. Dalším problémem s<strong> </strong>rychlým protiútokem bylo to, že čím blíže se dostal k jejich hlavnímu městu, tím více bude muset natáhnout svoje křídla, aby nepříteli zabrárúl v protiútoku na oslabeném místě. Neměl sice v povaze předem za­ujímat obranou polohu, ale ve svém srdci cítil, že by tentokrát svou štěstěnu neměl pokoušet. Navzdory svým vítězstvím většina jeho armád ještě v přímém otevřeném boji na rozsáhlém prostranství Gafům ne­celila. Proto si zvolil výhodu defenzivní polohy.</p>

<p>Vlevo na horizontu se objevila poslední jednotka gavarnianské armády a to bylo vše.</p>

<p>„VšimH jste si,“ poznamenal Alexandr, když se díval na vehtele jednotek kolem sebe, „že jejich oddfly pocho­dují rozděleny po tisících? Zatímco my se organizujeme po pěti stovkách mužů. Myslím, že nás chtějí zavalit množstvím vojáků v hloubce falangy a<strong> </strong>využít své větší výšky a hmotnosti k tomu, aby prorazili naše řady.“</p>

<p>Velitelé ani nedutali a vypadali nervózně.</p>

<p>„Jakmile se k nim dostaneme, budeme ve forma­cích, které jsme nacvičovali <strong>— </strong>s<strong> </strong>čelem po stovce mužů, do hloubky po deseti. První vlna bude mít na šířku deset pluků. Fronta na tisíc kroků. Polní katapulty se rozestaví za postupujícími řadami a pojedou za nimi. Ale pamatujte si, chceme, aby Gafové přišh za námi. Než se dostanete do kontaktu, začnete se stahovat. Budou očekávat, že hlavní úder přijde zleva, ale pá­nové, tady bude dvacet pluků v řadách po pěti za se­bou. Všechny ukryté.“ Alexandr ukázal na místo, kde se již za shluky stromů shromažďovah jeho muži.</p>

<p>„Jakimle dostaneme jejich křídlo, oddělíme je od zásobovací a ústupové linie.</p>

<p>„Ale co když přesně to očekávají?“ zeptal se vehtel Avarů.</p>

<p>„O tom silně pochybuji, protože vědí, že kdyby do­kázali prorazit naše levé křídlo, bude bitva jejich. Ti Gafové přemýšlejí pouze ofenzivně. Ale já mám v plá­nu být s<strong> </strong>vámi na našem pravém křídle a tam chci bit­vu rozhodnout.“</p>

<p>Muži byh zamlklí a Alexandr se<strong> </strong>na ně usmál, aby jim dodal odvahu. „Nebojte se, pánové. Budu s<strong> </strong>vámi. A kdekoliv jsem, tam se rozhoduje bitva.“</p>

<p>Podíval se<strong> </strong>na Parmeniona, který měl být odpo­vědný za levé křídlo a také se na něj usmál. Ovšem v očích svého nejvyššího velitele spatřil obavy.</p>

<p>„Co je, Parmenione?“</p>

<p>„Jenom jsem si vzpomněl na to, co jsi vždy tvrdil.“</p>

<p>„A to je co?'</p>

<p><image xlink:href="#_47.jpg" />„Že Kubar je vlastně stejný, jako ty. I<strong> </strong>když je ne­zvěstný a nejsou žádné zprávy o tom, že s<strong> </strong>armádou přijel i on, i tak mám obavy, že jeho duch by mohl vést válečníky, kteří se na nás chystají. Jinak by se proti nám nemohli řadit s<strong> </strong>takovou sebedůvěrou.“</p>

<p>Je Kubar mrtev? Na moment ho ta myšlenka za­mrazila. Přál si setkat se s<strong> </strong>legendárním Gafem, aby mohl znovu zopakovat svůj hon na Daria, ale ten­tokrát to vše zakončit bojem hodným králů. Do dneš­ního dne nikdy neprohrál velkou bitvu a slova Par­meniona ho uvedla do rozpaků.</p>

<p>Ale jmenoval se Alexandr Vehký a s<strong> </strong>úsměvem a<strong> </strong>sebedůvěrou se otočU, aby přehlédl budoucí bitevní pole, které zakrátko rozhodne o jejich osudu a o celé planetě. Na obě strany se táhl podivný podkovovitý horizont Kolbardu a Alexandr se zasnil nad myšlen­kou, které dokázal rozumět jedině on.</p>

<p>„Řekněme, že bych se jenom rád ujistil, že má sáz­ka je dokonalá,“ řekl Corbin uhlazeně.</p>

<p>„Poslouchej, nemohu si pomoci, ale mám pocit, že ho chceš prostě zabít jenom proto, že tady celé měsíce symbolizuje něco, co je vznešenější než ty a všichni Kohové dohromady. Je to poctivý a čestný muž.“</p>

<p>„Ale no tak, má drahá Tio,“ odpověděl Corbin s<strong> </strong>úsměvem, „poctivost a čest jsou jenom pro blázny. Do hry je zataženo příliš mnoho mého majetku. Pa­matuj si, že z technického hlediska se všechny sázky soustředí na konečné vítězství armád, 1^0^ na skutečnou přítomnost velitelů. Život nebo smrt jed­noho z nich jsou pouze menšími sázkami, na které si hrají jenom ti největší blázni. Při takové bitvě hraje roh přfliš mnoho faktorů, než aby rozumný člověk sázel na jediný život. Je třeba se na to dívat kom­plexně. Celkový úspěch nebo neúspěch se dá před­vídat lépe. To mě zajímá.“</p>

<p>„To taky můžeš lépe řídit, že?“</p>

<p>„Přesně tak Pamatuj si, že z toho maš jedno procen­to. Nechť tedy Alexandrova smrt zajistí i můj majetek. Gavarnianské armády mají nadále Hrnu, a nakonec, bojují o přežití svého království a nového společenského pořádku, který přinesl Kubar Taug Je sice skutečně nechutné, když dovoh chátře získat politickou moc. Ale lide mají pouze Alexandra Jakmile zmizí, tak se armá­da rozpadne a hdé budou zahnáni zpátky do hor Xsar-nove prohlásí boj za skončený V každém případě, již byla udělaná jistá opatření, jak jistě víš, a všechna bu­dou uskutečněna během několika okamžiků „</p>

<p>„Jak jistě vím,“ odpověděla Tia.</p>

<p>„Připravte se na útok,“ zařval Hina Zkontroloval upevněni své helmy a pokynul, aby signahsté dali znamení k postupu Ozvalo se hluboké dunění bubnů, které se rychle šířilo po útočné linii</p>

<p>^Pamatujte si,“ vykřikl ještě jednou Hina, „pouze střed, pokud ode mě osobně nedostanete jiné rozkazy. Nevíme, kde je jejich skutečné hlavní uskupení. Pa­matujte si Jenom na můj rozkaz'„</p>

<p>Věděl, že jeho správné místo bylo tady na kopci, to by udělal Kubar Ale nemohl řídit svoje vojáky, aniž by nebyl mezi nimi Musel jít příkladem. Byla to sice blazmvá gavarnianská čest, ale bez ohledu na tuto skutečnost nemohl nyní jednat jinak Ale kde byl vlastně Kubar7 Byl mrtev v troskách vesmírné lodi, jak tvrdil jeden ze zajatých mužů?</p>

<p>„Pane, nemusíte ..“</p>

<p>„Kupředu1“</p>

<p>Trubači zatroubili a elitní pluk, který Hina osobně vycvičil, se postavil do bojové sestavy</p>

<p>„Začínají rozvinovat bojovou formaci,“ oznámil Parmenion „Vidiš? Tam, ve středu'„</p>

<p><image xlink:href="#_50.jpg" />Alexandr jenom pokýval hlavou. „Hodlají se střet­nout s naším středem Ale naším úkolem je donutit Gafy, aby rozvinuli i zbytek své formace, jaknnle se střetnou středy „</p>

<p>Rozhodným krokem se dalo do pohybu deset pluků jeho armády uprostřed hrne Alexandr pobídnul Buce-phala do cvalu a popojel k pravému krajnímu křídlu postupujících vojsk Setkají se uprostřed udoU, ale zatím se nezdálo, že by měl nepřítel zájem o boj levé­ho a pravého křídla. Gavarruanský velitel hodlal udr­žet snu svých křídel v tajnosti co nejdelší dobu A to se Alexandrovi nelíbn1 o</p>

<p>Po celé hnu rozehráh trubači kakofonn příkazů, z níž mohly slabším povahám vstávat vlasy hrůzou Gavarnianští válečníci vypadah mnohem zlověstněji Mezi liniemi bylo několik stovek kroků a svah kopce se nyní zmenšoval v bažinaté rovince dna údolí Na čele úderníci z obou formaci napadali protivníka již na dál­ku Na obou stranách se objevily salvy kamení a šípů</p>

<p>Linie armády hdí začala nabírat rychlost a údolím se hnal tichý hřmot dopadajících dřevěných šípů a ka­mení. Řinkot kopí napřímených do útočné polohy zněl jako hudba Většina zbraní měla stále ještě dřevěné hroty, ale tu a tam se ve věčně nehybném slunečním světle zableskl hrot ocelový</p>

<p>„Kopí nahoru'„ rozkázal Hina, ale příkaz se již roz­nesl po celé linii, která se najednou zastavila</p>

<p>Lidé přidali ještě více do kroku a přlbližlli se. Hina se podíval přes rameno a uviděl, že pluky jednají přesně tak, jak jun nakázal Formace se najednou ro­zevřela do šachovnicového tvaru, po stovce mužů, tři řady do hloubky, třicet tři na šířku</p>

<p>Méně než sto kroků před nimi se hnala otevřeným prostorem řada lidi Z jejich hrdel se ozval hromový řev, v němž se utopuy všechny ostatní zvuky</p>

<p>„Teď!“ rozkázal Hina. „Teď!“</p>

<p>Jeho příkaz sice neslyšeli, ale výcvik jim to na­hradil. Tisíce kopí se vydalo na cestu oblohou a na ze­mi vytvořilo zřetelný stín. Ale bylo to přfliš brzy. Vět­šina z kopí neškodně dopadla před postupující linií, zapíchla se do země jako les výhonků po dešti. Nic­méně i tato forma útoku měla svůj účinek. Lidské řa­dy se tím neobvyklým útokem zpomahly a zadní řady, které nedokázaly tak rychle reagovat, stále pokra­čovaly v chodu. Hina viděl, že to je ten pravý oka­mžik.</p>

<p>Přímo před ním se objevil jediný válečník v blyš­tivé zbroji.</p>

<p>Byl to on, musel to být on. Najednou všechno, co mu říkal Kubar, zapomněl. Jako by se vrátily staré dny, jenom na moment. Nejuznávanější válečník při­jížděl z<strong> </strong>nejzápadnější pozice čelem k nejvyššímu bo­jovníkovi na druhé straně. Památka na své bratry <strong>mu </strong>to nedokázala odmítnout. Ne teď.</p>

<p>Se jménem svého otce a děda na rtech vytáhl Hina svou zakřivenou šavli, postavil se do třmenů a zvedl šavli nad hlavu, aby zachytil protivníkův pohled. Ale osud, který vždy vedl Hinův rod, rozhodl jinak. Šíp vystřelený pěšákem z řad lidské armády uviděl Hina až v posledním okamžiku. Nikdy však neuviděl tvář nebo nezaslechl jméno člověka, jehož výstřel mu vzal život.</p>

<p>„Tak myslím, že se to děje právě teď,“ řekl Bukha měkce. „Naše armáda se rozpadá a stahuje se.“</p>

<p>Ostatní Kohové se odvrátili od monitorů. Kamery s<strong> </strong>vysokým rozlišením dokázaly vyhledat jednotlivé osoby a všem tak zprostředkovaly poslední setkám Alexandra s<strong> </strong>Hinou, kteří se přibližovali k sobě a díky tomu se na poslední chvíli stačilo uzavřít ještě několik sázek. Pak se ovšem ozval všeobecně zklamaný ruch,</p>

<p><image xlink:href="#_51.jpg" />když Hina zemřel šípem vystřeleným obyčejným pě­šákem.</p>

<p>Útok Gavarnianů se zastavU ve ^^^01, kdy jejich velitel padl. Po celé frontě se začat Gafové stahovat, opouštěh své pozice a tábJi nazpět. Pouze několika osa­moceným jednotkám jejich historické kořeny nedaly a<strong> </strong>válečníci se pokusni o výpad proti nepřátelským <strong>h-</strong>niím. Avšak tyto útoky neměly velký důraz a brzy se rozpadly o formace Udí. Ústup Gafů začala krýt i jejich jízda. Již skoro hodina uplynula od smrti vehtele a za­čalo se stmívat. Obraz z kamer začal být nezřetelný. Některé z nich se samy přepnuly do infračerveného spektra, aby poskytly jasnější přehled o situaci.</p>

<p>Sázky na Alexandra najednou stouply skoro na <strong>11 </strong>ku <strong>1. </strong>Corbin seděl potichu stranou a usmíval se. Přes svůj tajný kanál vydal dolů na planetu rozkaz k Ale­xandrově eliminaci. Ale ještě neviděl žádný náznak toho, že by se jeho nasazený agent u Alexandra ob-jevQ. Předpokládal, že <strong><emphasis>ců </emphasis></strong>jeho snažení se s<strong> </strong>ním setká noc před bitvou, ale tentokrát se tak nestalo. Náhle mu připadalo, jako by se k němu jeho štěstí mohlo obrátit zády. Nakonec by se mohlo stát, že by Ale­xandrovy armády zahnaly nepřítele na útěk. Ve chví­li, kdy padl Hina, mu to tak připadalo, ale Alexandr svůj postup zadržel.</p>

<p>Všechny monitory, kromě jediného, podávaly zprá­vy jasně. Bylo trochu obtížné ten jeden zakódovat, ale nakonec loď byla jeho vlastní konstrukce, určená jenom pro tuto hru. Diskrétní kontrola v jeho sou­kromé části ukázala to, co jiní netuših. Kubar Taug byl pouze pár mírnit jízdy na koni od linie bitevního pole. Vezl s<strong> </strong>sebou malou zálohu a velké vůdcovské schopnosti, které mají rozhodnout válku. Sázky v tu chvíli budou vrcholit, pomyslel si a skoro litoval, že si nenechal u Tii v záloze, pro tento okamžik, nějaký menší kapitálek.</p>

<p>Corbin byl překvapen, když se Bukha, který jej celou dobu strávenou u monitorů sledoval, postavil a vyzval ho, aby s<strong> </strong>ním šel někam stranou. Corbin na­konec nabídl svou soukromou kajutu. Opustili ostatní a Gaf následoval Corbina úzkou chodbou na konec lo­di.</p>

<p>Corbin nechal přejet vyhledávač štěnic po Bukho­vi, aby jej zkontroloval, ale nic nenašel.</p>

<p>„Půjdu rovnou k věci,“ řekl Bukha naprosto vyrov­naně.</p>

<p>Na moment pocítil Corbin záchvěv paniky. Zjistil snad Bukha nějak šifrované vysílání, nebo to snad by­lo ještě horší?</p>

<p>„Co takhle nejdříve skleničku? Ta poslední akce byla trochu na nervy. Myslím, že vaše armády jsou jasně vyřízené a moc už se bojovat nebude. Co ty na to?“ Corbin ukázal na bar a aniž by čekal na Bukhovu odpověď, vytáhl láhev brandy, odzátkoval ji a nahl si půl skleničky.</p>

<p>„Trošku brzy na tuto denní dobu, nemyslíš?“ po­znamenal Bukha, ale Corbin mírně urážhvý tón je­ho hlasu ignoroval.</p>

<p>„Co jsi to tedy chtěl?“ zeptal se Corbin chladně a podíval se na Gavarniana.</p>

<p>„Jenom jsem tak přemýšlel, zda-li bys přistoupil na menší osobní sázku na tohle všechno.“</p>

<p>Byl to jenom podvod? přemýšlel Corbin, nebo to sázkové šílenství dostalo i Bukhu?</p>

<p>„Sázku na co?“ odpověděl Corbin. „Netvrď mi, že si pořád myshš, že ještě můžete vyhrát.</p>

<p>„To rozhodně ne,“ odvětil Bukha vyrovnaně. „Ve skutečnosti si myslím, že to je zcela naopak.“</p>

<p>„Ale jistě mi nechceš naznačit, že sázím na Gavar­niany, abych tohle všechno vyhrál?“ zeptal se Corbin. „Tedy jestíi nechceš náhodou naznačit, že nejsem loajální k Alexandrovi.“</p>

<p>„Ale no tak Corbine, mohl bych tě nazvat, jak by sis přál, ale slovo loajální se ktobě prostě nehodí. Samozřejmě bez urážky, ano?“</p>

<p>Corbin mlčel.</p>

<p>„Ale prostě ten poměr 11 ku 1. Myslím, že by tě to mohlo zajímat.“</p>

<p>„Ale proč bych měl sázet proti svým vlastním h-dem?“</p>

<p>„Můžeš tomu říkat třeba jenom ochrana proti druhé straně, protože já osobně jsem do tohoto pod­niku nastrkal už pěknou sumičku. A tak by mi ne­vadl vsadit se pro jistotu trošku i na druhou stranu, na Alexandrovo vítězství, abych pokryl své případné ztráty, pokud Kubar prohraje.“</p>

<p>„To je přece absurdní.“ Corbin dopil drink a začal se zvedat k odchodu. Musí v tom být přece nějaká past. „Myslím, že bychom se měli vrátit k ostatním. Nakonec, jako hostitel na této lodi mám nějaké po­vinnosti.“</p>

<p>„No dobrá, takže přímo k věci. Řekněme, že zastu­puji skupinu, takové menší konsorcium finančních investorů. Známe tvůj majetek a zajímá nás, zda-h bys byl ochoten vložit 100 bniónů katarů do sázky proti našim 931 biliónům? Chápu, že to je něco trošku pod současnými tabulkovými hodnotami, ale my jsme se na tom takto dohodli.“</p>

<p>Proboha! Je ten Gavarnian snad cvok?</p>

<p>„Co je to, co ty víš a já ne?“ zeptal se Corbin pode­zřívavě Bukhy.</p>

<p>„Řekněme, že prostě cítíme možnost, že by Ale­xandr mohl vyhrát a proto prostě chceme vsadit na druhou stranu. Kdybychom se vsadili s kýmkoliv ji­ným, tak by se to rozneslo a nejen já bych ztratil čest, že jsem zradU vlastní národ. Takhle utajeně je to mezi námi, protože tobě by se stalo to samé. Můžeš tomu říkat třeba nenasytnost, ale chci dostat zpátky to, co</p>

<p>jsem ztratil, nebo alespoň něco z toho. Chápu, že 100 bilionů je asi 60 procent tvého celkového majetku a jistě si tedy kladeš otázku, proč by ses tedy měl sá­zet s někým, jako jsem já. Ale ty jsi prostě hráč, který rád sází a jedním tahem by se z tebe stal nejbohatší muž v galaxii - nejen mezi lidmi, ale i mezi Gavar­niany a Xsarny - v celém Magelanově mračnu.“</p>

<p>„Ale proč bych měl sázet prosti svým vlastním U-dem?“ zeptal se Corbin, ale odpověď poslouchal jenom napůl ucha. Bukhův komentář uhodU hřebík na hla­vičku. Bukha přece dělal přesně to, co dělal on sám. A co by za stejných okolností udělal na jeho místě.</p>

<p>„A myshm, že budeš mít zájem i proto, že ty sám se chceš pojistit proti nepředvídaným okolnostem. Jestli jsi na Alexandra vůbec něco vsadil, obzvláště před prvními boji, pak máš velmi velké šance na úspěch. Takže tahle menší sázka to může vyrovnat, dostat jednu stranu do rovnováhy s druhou.“</p>

<p>„Ano, samozřejmě, samozřejmě,“ odpověděl Corbin nepřítomně. „To je fakt.“</p>

<p>„Pak se na to podívej ještě takto. Alexandr vy­hraje, tak budeš mít svoje zase nazpět. Ale jestli ne...“ Gaf jenom pokrčil rameny.</p>

<p>Bohatší, než si kdy vůbec pomyslel. Nejbohatší je­dinec v celém Magelanově mračnu.</p>

<p>JVÍám tady připravené papíry,“ pokračoval Bukha. „Jsou již potvrzené Zerghem, zaregistrované do paměti herních systémů. Jenom si pamatuj, že tohle je soukromá a tajná sázka. Pokud vyhraji, tak bude přenos majetku proveden spletitými kanály holdingo­vých společností, jak je uvedeno ve smlouvě.“</p>

<p>Corbin popadl papíry a rychle je prostudoval. Byly sepsané jasně a zřetelně a řádně zaregistrované, jak Bukha tvrdil. Z kapsy vytáhl pero, podepsal a přitiskl svůj vlastní palec vedle Bukhova a Zerghova otisku. Pak papíry prohnal registračním počítačem, kde se</p>

<p>sázka oficiálně zaprotokoluje a stane se jasným a ne­oddiskutovatelným faktem.</p>

<p>„Velmi dobře,“ poznamenal Bukha. „Teď konečně budu moci lépe spát.“ Bez jediného dalšího slova vyšel ven a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Corbin cítil, jak mu po zádech stéká proud potu. Právě vsadil více než polovinu celého svého jmění. Ale jeho myšlenky na konečné vítězství a výhru byly pře­ce jenom neodolatelné. S<strong> </strong>divokým chechotem si<strong> </strong>naul další drink.</p>

<p>V dálce najednou uslyšel, jak dav Gavarnianů vy­buchl nadšením, ale věděl kčemu došlo. Teď se po­měr sázek trošku změní v jejich prospěch, vrchol už je však za námi. Teď tedy věděh i ostatní. To už se ale mohl jenom smát, protože Bukha sázel ještě na vyšší poměr.</p>

<p>Pak se ozval bitevní signál. Alexandr patrně znovu zaútočil. Zítra touhle dobou z něj bude nejbohatší jedi­nec v historii, pomyslel si s<strong> </strong>úsměvem Corbin.</p>

<p>„Taug!“ Kubar musel zápoht s<strong> </strong>davem vojáků, kteří mu provolávali slávu. Prošel až na velitelský post, položený na vrcholu hřebenu.</p>

<p>Před půl hodinou se setkal se všemi veliteli ar­mády. Již se celkem spořádaně stahovali k cestě. Ne­zdálo se, že by něco probíhalo ve zmatku, nebo dokon­ce s<strong> </strong>náznaky poraženectví. Vojsko se prostě odpou­talo. Proč ale Alexandr nevyužil této výhody, to prostě nechápal. Pak se mu doneslo, že Hina umírá. Jenom přikázal, aby rozbahli a připravili jeho podivný balík, podle instrukcí vydaných už dříve.</p>

<p>Strážce u vehtelského stanu jej při průchodu po­zdravil a shromáždění velitelé se postavili po stra­nách. Uprostřed ležel na posteli Hina.</p>

<p>Kubar viděl, že je skoro konec, ale Hina se při po­hledu na něj pokusU vzepřít a posadit. Z<strong> </strong>hrudi se mu</p>

<p>sesula přikrývka a Kubar uviděl krvavé zranění, způsobené šípem.</p>

<p>„Věděl jsem, že nejsi mrtev,“ zašeptal Hina. „Věděl jsem, že se vrátíš, abys nás zachráiňl. Omlouvám se, že jsem zklamal.“</p>

<p>Proč, proč jenom se na něj umírající vždy dívali takhle, když odcházeli z tohoto světa právě kvůli ně­mu? Kubar musel zápoht se svými emocemi. Konkrét už se to před ním odehrávalo. Kolik umírajících váleč­níků se omlouvalo za svou smrt a za nedokončený úkol?</p>

<p>Kubar vzal Hinovu ruku.</p>

<p>„Nezklamal jsi,“ řekl zlehka. Podíval se Hinovi do očí. „Viděl jsem, co jsi dokázal. Udělal jsi z nich hrdé Gavarniany a dal jsi jim sebedůvěru, možnost být na sebe pyšný. Vyhrají s<strong> </strong>tvým jménem na rtech.“</p>

<p>„Jsi můj Taug,“ řekl Hina a už začal vyslovovat ne­zřetelně. JProkaž mi čest a zapal mou pohřební hra­nici. Pověz mi Kubare, spirál jsem svůj úkol?“</p>

<p>„Ano, splnil,“ řekl Kubar a hlas se mu zlomil. „Spi­rál jsi svůj úkol dobře. A teď spi. Musíš si odpočinout.“</p>

<p>Náhle se Hina naposledy pokusil vzepřít na lok­tech, jako by veden neviděnou silou.</p>

<p>„On je naším Taugem, jediným skutečným Tau­gem!“ zařval z posledních sil. Zoufale sáhl rukou po malém amuletu na svém krku a na jeho obhčeji se<strong> </strong>objevil úsměv. Pak obrátil oči v sloup a zemřel. Jeho tělo se bezvládně zhroutilo do náruče Kubara.</p>

<p>Ten přivinul tělo k hrudi a neubrárál se několika slzám. Jakési neviděné ruce převzaly mrtvé tělo z je­ho rukou. Dlouhou chvíli seděl na loži vedle něj a v ce­lém stanu se neozval ani hlásek. Pak si pomalu začal uvědomovat, že jej čekají ještě další povinnosti.</p>

<p>Postavil se a v očích svých vehtelů viděl souhlas. Nyní byli sjednoceni <strong>— </strong>možná to byl jeho zázračný ná­vrat, nebo snad Hinova poslední slova, ale teď konec-</p>

<p>ně věřili, že to byl skutečně on, za koho se celou dobu prohlašoval. A věděl, že povědomí o tom se rozšíří ve­lice rychle. Tvrdilo se, že poslední slova válečníka jsou vždy pravdivá, protože v takovou chvíli Neviděné světlo dávalo najevo své rozhodnutí o posledním sou­du. Nikoliv položení ocelové korunky na jeho hlavu, ale poslední výkřik umírajícího válečníka dokázal jeho lid sjednotit. Podíval se na Arna, který stál na kraji u vchodu. I on sklonil svou hlavu na počest své­mu kráh.</p>

<p>JPago!“ Jeho pobočník vyšel z řady.</p>

<p>„Víš jak připravit to, co jsem vyrobil.“</p>

<p>„Samozřejmě. Byl jsem s tebou tehdy, když velký Ulseva vyrobU první exemplář.“</p>

<p>„Tak se o to postarej. Zůstanu zde. Zbytek z vás se připraví na útok. Naše pravé křídlo se otevře, pak střed a jaknňle zjistíme, jak se rozmístil nepřítel, tak nakonec vrhneme do boje všechny rezervy.“</p>

<p>Vyšel ze stanu na rovinu, kde se již začínalo stmí­vat. Z celého údolí se ozval křik a hřmot, jak se úder­níci z obou armád řadili do výchozích pozic.</p>

<p>Přes rameno se ohlédl na horu, ze které se právě vrátil. Teď chápal, proč kté válce došlo. Jeho vztek neznal mezí. Pod povrchem planety se navíc ukrývaly temné vzpomínky. Kovový obraz věci, kterou Wirgth nazval Prvním poutníkem. Viděl sice na Zerghově lodi obslužné roboty, ale ti byli malí, nevinní. Ale to, co viděl v průchodu pod povrchem Kolbardu, nebyl ob­služný robot - byl to stroj, který zde vládnul.</p>

<p>Byl vysoký tak, že nad ním čněl jako dvakrát tak vysoká věž. Věc s tisíci pažemi, které se napřahovaly ve všech směrech, objevovaly se a zase ztrácely v kaž­dém záhybu jejího kovového těla. To bylo pokryto pokřiveným kovovým pancířem, který se třpytil ve světle hvězd a zanechal v něm matný pocit lidských nebo gavarnianských tvarů. Mnoho paží mu připo-</p>

<p>mínalo jakéhosi mýtického boha, který dokáže udeřit kdykoliv a jakýmkoliv směrem.</p>

<p>Bytost se kolem nich prohnala jako by vzduchem, na neviděných nohou a poté, co do ní udeřil malý blesk z vesmírné oblohy, zanechala za sebou ve vzdu­chu pach oleje a pichlavý odér. Wirgth se bytosti při průchodu kolem nich uklonil. První poutník si jich ani nevšimnul, jako kdyby byh mimo jeho chápání. Takže tohle byli tvůrci světa kolem nich. Bytosti, které nebyly z masa a kostí. Stvořili planetu jen ke svému pobavení. Ale že na povrchu zuří válka, to nebyla je­jich věc.</p>

<p>Pak mu Wirgth sdělil vše co věděl o bozích z masa a kostí, kteří je v tento okamžik sledovah seshora, protože Wirgth znal jazyk Prvních poutníků a ti mu sděUli vše, co nyní věděl.</p>

<p>Kubar se podíval na východ, na horu, které lidé začali říkat Olymp a pak tiše zaklel.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_39.jpg" /><strong>Kapitola </strong><strong>š</strong><strong>estn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Makedonci, vpřed!“</p>

<p>Konečně se opět <emphasis>dali </emphasis>do pohybu a otáčeli se, aby se s ním utkali. Aby gavarnianská armáda mohla krýt ústup, muselo jezdectvo přejet na pravé křídlo a ztra­tilo kontakt s Kovadlinou. Donutilo Alexandra vložit se do boje, aby posílil střed. Nyní se vraceli. Po něko­lika rozkazech vyštěknutých ve spěchu dokázal zfor­movat své muže do útočné formace. Naštěstí jeho vel­ké zálohy na pravém křídle byly nedotčené a hlavně utajené, protože se do této chvíle skrývaly na druhé straně hřebenu. Až přijde ta pravá chvíle, zaútočí pří­mo na hlavní spojovací linii, prorazí ji a odříznou ne­přítele od možnosti ustoupit.</p>

<p>Po celé linii se zvedly kopí a Alexandr zavelel k útoku. Mrak oštěpů vzlétl k obloze jako první. Byla to nová taktika nepřítele a kdyby vytrval ještě dalších dvacet kroků, tak jeho čelní řady byly naprosto zaplaveny smrtonosným přívalem. To byl také důvod, proč se několik hodin v útoku zdržel, aby vymyslel příslušnou taktiku, jak se ke Gafiim přibližovat a dal rozkazy všem falangám.</p>

<p>Proti armádám Póru se musel s<strong> </strong>podobnou taktikou vyrovnat také. Ale tenkrát byly oštěpy lehké, z bambusu. Tihle Gavarniané byli mnohem silnější a proto měli oštěpy těžké, které snadno dokázaly proniknout koženým pancířem a dřevěnými štíty jeho vojáků. Existoval jediný způsob jak na to <strong>— </strong>vylákat nepřítele vysláním lehkých oddflů a pak rychle zaútočit před­tím, než stačí odhodit druhou salvu.</p>

<p>A co ten jejich velitel, který zahynul? Na chvíli si Alexandr pomyslel, že se konečně setkal s<strong> </strong>Kubarem, ale když Gaf padal k zemi, jasně slyšel, že bojovníci křičí jméno Hina. Nemohl si pomoci a pomyslel na Hinovu sestru a rozhodl se jí to oznámit osobně, jak-núle boj skončí.</p>

<p>Ale otázka zůstávala stále nezodpovězena <strong>- </strong>kde byl tedy Kubar?</p>

<p>Všechny ty myšlenky a pochyby jej unavovaly. Ale na takové záležitosti neměl čas. Bitva se měla znovu rozhořet a on si nemohl dovoht rozptylovat.</p>

<p>Armáda Gavarnianů se znovu rozlévala ve forma­cích po údolí a znovu se formovala do stejně podiv­ných oddflů, jaké viděl předtím. Šachovnice po sto mužích v oddfle. To je zajímavé, taková formace nebu­de mít proti falanze žádnou váhu.</p>

<p>„Jenom drž pořádně levé křídlo, Parmenione. Je­nom udržuj levé křídlo. Nenech se otočit.“</p>

<p>Parmenion přikývl a společně se svými vehteli se vydal na cestu k oddílům. Zatraceně, ten jednooký Makedonec byl stejně dobrým generálem, jako původ­ní Parmenion, kterého znal.</p>

<p>Gafové pokračovali v pochodu ze svahu. Viděl, že ani trochu neváhají a vřískot jejich trubačů byl skoro šílený. Tentokrát se rozhodně nepřibližovali potichu. Vztek a zlost stovek mužů zaplavU údolí jako katarakt.</p>

<p>Něco se jim stalo a znovu nabyli svého ztraceného du­cha. Jednotky, které se před chvílí stahovaly, obvykle nezískávaly tak rychle nazpět ztracené sebevědomí.</p>

<p>Krok jeho vlastního pochodujícího útvaru se zpo­malil a muži po celé linii najednou pochopm', <strong>že </strong>ten­tokrát budou muset čeht Gafům, které nic nezastaví. Kromě ostré špičky jejich kopí.</p>

<p>Úderníci začat vyrážet kupředu, ale Gafové své oštěpy šetřili. Místo toho jejich formace tasila meče, jejichž čepele zajiskřily v matném světle soumraku.</p>

<p>Alexandr se zastavU uprostřed linie, přímo vedle jednotky Risů, jeho vlastního pluku.</p>

<p>„Opřít kopí!“ zavelel. Muži přímo před ním slyšeh rozkaz a zaklekli do obranné pozice. ZapřeU tupé kon­ce kopí do země a špičky napřáhh směrem k nepříteh v očekávání ohromného nárazu.</p>

<p>Teď se nedala vymýšlet žádná zvláštní taktika, napadlo Alexandra. Zbývalo jedině doufat, že se hnie nezhroutí. Gafové přišh na sto kroků a rozeběhli se jim vstříc. Šachovnicově rozmístěné jednotky za úder­nými oddfly zpomanly.</p>

<p>Když čelní úder narazil na hradbu z kopí, objevil se nad nepřátelskými liniemi tmavý stín. Po celé linii se k obloze šplhala další salva těžkých oštěpů a poma­lu se snášela na Alexandrovy vojáky. <strong>O </strong>vteřinu poz­ději se k obloze začala šplhat další salva a pak ještě třetí. Vypadalo to, jako by tisíce Gafů a hdí zmizelo v explodujícím moři krve. Nepřítel se začal drát díra­mi v linii, které dobyly oštěpy. Teď pochopU, proč Ga­fové použili malé formace po stovce mužích. Kdekohv se objevuji mezera v jeho řadách, poslali tam jeden ze svých oddílů a snažili se průlomu využít.</p>

<p>Ze zadních řad vlastních linií bušilo do Gafů sto polních katapultů, vrhajících dvoumetrové oštěpy, které při zásahu dokázaly k zemi přišpendlit dva ne­bo tři gavarnianské bojovníky.</p>

<p>Jeho linie se <emphasis>začala </emphasis>metr za metrem posunovat na­zpět, protože gavarnianské řady byly přece jenom hmotnější ašliz kopce.</p>

<p>Alexandr pokývl na signahstu vedle sebe a bitevní vřavou se začal nést zvuk rohů, doprovázených čer­venými vlajkami praporečníků po jeho boku.</p>

<p>Z opačné strany hřebenu se vynořila druhá vlna pěti tisíc mužů a vydala se pomalým klusem na cestu ze svahu dolů. Po chvíli naraztía na pomalu ustupující první řady a tok bitvy se najednou začal obracet. Ga­varnianská mrie se pomalu začala posouvat nazpět, jak byly tisíce mužů tlačeny přes své mrtvé a zraněné, kteří pokryU bitevní pole.</p>

<p>Gafové měli jako obvykle výhodu ve velikosti a hmot­nosti, ale h'dé byh zase schopnější při manévrech a vy­tváření formací a byh rychlejší.</p>

<p>Dno údolí bylo v jednom ohni. Pak se najednou řa­dy v celé délce začaly sunout k hřebeni, který okupo-vali Gafové. Z jejich středu se do boje vydala další jednotka posil a když se dostah do styku se svými řa­dami, k obloze se postupně vyšplhaly další tři salvy oštěpů. Když dopadly mezi unie <emphasis>Mdí, </emphasis>začal se jejich postup zastavovat.</p>

<p>Na čele styku to vypadalo, jako by tisíce let skrý­vaná nenávist konečně dostala příležitost k uplatnění. Muži, jejichž kopí si již našla cestu k nepříteli, se nyní pokoušeli o boj muže proti muži, ozbrojeni pouze krát­kými noži. Zranění Gafové se i ze země snažili svými zakřivenými šavlemi zabít nebo zranit každého člo­věka, který se objevil v jejich dosahu. Na některých místech se kupný oběti ve třech vrstvách. Boj se ně­kdy na několik okamžiků zasta\dl, jak se muži na obou stranách snažili odldidit mrtvoly, aby se mohli dostat ke svým nepřátelům.</p>

<p>Žádná strana neočekávala milost, nikdo o ni nežá­dal. Byl to boj, jaký historie Kolbardu nezažila. Čas se</p>

<p><image xlink:href="#_52.jpg" />pomalu táhnul, obě strany zůstávaly zaklíněné v boji. Tu a tam se linie dala do pohybu, pak se ale stabi­lizovala a vrátila na původní pozici. Po celé šíři fronty přejížděl Alexandr sem a tam, aby jenom ze zadních řad sledoval, jak proti všem jeho nejdivočejším před­stavám muži na obou stranách bojovali s<strong> </strong>překvapující divokostí. Jeho Makedonci bojovah chladnokrevně, s<strong> </strong>temným a vášnivým profesionalismem. Ale tihle muži... Když zjistili, jaké to je, bojovat jako jeden muž, bojovali s<strong> </strong>divokostí, kterou si asi nedokázali představit ani oni sami. Ale Gafové se drželi.</p>

<p>Musel svůj útok trochu podpořit. Pokývnul na sig-nalisty a vyštěkl patřičný rozkaz.</p>

<p>Po několika minutách se na horizontu vyhoupla formace mužů a začala se rozvíjet po nmi. Obětoval své zálohy na levou stranu, ale jeho hlavní úderné síly zůstávaly na pravé straně pořád nedotčené. A ty nehodlal obětovat do doby, než se<strong> </strong>probijí na protější hřeben a uvidí rozložení nepřátelských záloh.</p>

<p>Když se<strong> </strong>posila dostala do styku s<strong> </strong>nepřítelem, za­čala se uprostřed gafská linie nebezpečně prohýbat, zatímco levá a pravá strana se stále držela. Střed ny­ní postupoval konečně vpřed. Hřeben byl už jenom na půlku dostřelu lukem. Náhle se<strong> </strong>však vojáci zastavili na postupu a v řadách se ozval panický křik.</p>

<p>„Uvolnit kotvy!“</p>

<p>Gavarnianští válečníci byli ohromeni. Ale protože jejich Taug na sobě nedával nic znát a díval se na oblohu s<strong> </strong>potěšením, ovládh své emoce a neřekli nic.</p>

<p>„Stačí, když to nakreslíš a hodíš dolů,“ zařval Ku­bar na Pagu.</p>

<p>Odstoupil kousek od plápolajícího ohně a viděl svého pobočníka, jak právě šplhá po provazovém žebříku do neuměle spleteného koše.</p>

<p>Horkovzdušný balón se pomalu zvedal k obloze.</p>

<p>Kubar se vyšplhal na velitelskou platformu hned ve­dle kotviště protože měl strach, že by jeho armáda mohla být při tomto pohledu vystrašená a aby tedy všichni válečníci po celém bojišti mohli vidět, že stál vedle toho záhadného objektu bez jediné stopy stra­chu.</p>

<p>Balón pokračoval ve stoupání k obloze. Na zemi mezitím posádka povolovala rumpálem poutači lano, které balónu zabraňovalo ve volné cestě vzduchem.</p>

<p>Paga ucítil, jako by se mu zvedal žaludek a měl na moment pocit, že se jeho poslední jídlo hodlá vydat na cestu ven, ale to by pro bojovníka byla potupa a proto se vší s^u snažU svoje nepříjemné pocity potlačit.</p>

<p>Přímo kousek pod ním, na druhé straně hřebenu, zuřily líté boje. Kousek od vrcholu stálo několik ka-tapultů, které už vrhaly na druhou stranu horizontu svůj smrtonosný náklad na jednotky připravené ke zteči. Pohlédl po celé délce vlastních linií, rozložených ve středu bojiště.</p>

<p>Hřeben se ztratil v dáli a najednou se před ním rozevřelo bojiště v celé své kráse. Ale když se podíval přímo pod sebe, z jeho hrdla se vydral výkřik, když spatřil celou nepřátelskou armádu, která se táhla až za druhý hřeben v několika zástupech, z nichž ně­které právě výrazný na podporu průlomu uprostřed bojiště.</p>

<p>Balón pomalu přestal stoupat. Kubar Pagovi vy-světhl, jak se dostane nahoru díky teplému vzduchu ohřívanému ohněm, ale jak bude vzduch chladnout, stoupání se zastaví a nakonec se balón snese dolů.</p>

<p>Pohledem zabloudil na protilehlý hřeben. Na dru­hé straně jasně viděl ztroskotanou vesmírnou loď s<strong> </strong>celou pevností na plochém kopci. Blíže k němu ale výhled do dalšího údolí blokoval stále protější hřeben.</p>

<p>Ale najednou něco uviděl! Konečně se dostal dost vysoko na to, aby viděl za protější hřeben. Balón se</p>

<p>zakymácel, jak se pokusil přesunout těžiště v koši pod ním.</p>

<p>Teď to bylo zřetelné. Všichni byli vpravo! Alexandr všechny svoje rezervy z levé strany využil, aby mohl posílit boj na pravém křídle a ve středu! Pravá strana měla jasnou převahu, ale levá — byla zřetelně oslabe­ná! Skoro nikdo jí nebránil.</p>

<p>Zvedl kousek dřevěného uhlí a rychle načrtl mapu s rozložením Alexandrových sil. Pak přivázal per­gamen ke kameni. Podíval se pod sebe, kde u rumpá­lu stáli všichni velitelé a kousek od nich na plošině Kubar. Hodil kámen s pergamenem jejich směrem. Jeho úkol byl splněn a balón kromě toho už začal kle­sat. Pak se začal opět věnovat bojišti a situaci pod ním.</p>

<p>Všechno se změmlo! Lidé začah ustupovat. Na moment byl zmaten, protože ještě neexistoval žádný skutečný důvod, proč by se tak mělo stát. Vždyť ještě před chvílí tlačili Gavarniany před sebou na ústupu.</p>

<p>Ale pak pochopil. Oči skoro sto tisíců mužů se upnuly k obloze. Na chvíli to byl znak moci Tauga a jeho vlastním vojákům dodal další sílu do boje. Pro druhou polovinu bojiště to ovšem bylo zlověstné zná­mem, nová ničivá zbraň. Jejich strach jim bral odva­hu bojovat.</p>

<p>Vpravo se ozval divoký pokřik a dvacet tisíc mužů gavarnianských záloh se vyhrnulo <emphasis>zpoza, </emphasis>horizontu ja­ko voda z protržené přehrady a hnalo se přímo do ne­přátelského území na pravém křídle. Na jejich čele cválal Kubar na koni.</p>

<p>„Musíte je zadržet, musíte je zadržet!“ řval Ale­xandr povely, ale i když křičel ze všech sil, prohnala se kolem něj první vlna prchajících vojáků zjevně podléhajících panice.</p>

<p>Přitáhl Bucephala a cvalem vyjel nahoru do kopce.</p>

<p>Přímo vlevo viděl přibližující se jezdce <strong>- </strong>to byly Par-menionovy oddíly.</p>

<p>Když dorazy na vrchol kopce, rychle se otočil, aby zjistil, jaká je situace. Polovina jeho armády byla na útěku, odhazujíce svá kopí a oštěpy, nože a meče. Všichni hnáni strachem před postupujícími davy Ga­varnianů. Neexistovala možnost, jak dát utíkající muže dohromady. Běžeh jako slepí, jako by neexistoval. Doufal, že při pohledu na něj a věrné pluky se prchající vojáci zastaví, ale tohle nebyli veteráni zocelení ohněm několika bitev a proběhli kolem něj bez povšimnutí.</p>

<p>Brzy se u něj objevil Parmenion. Alexandr viděl strach i v jeho očích.</p>

<p>„Co se to zatraceně děje?“ ptal se Parmenion. A ukázal na druhý hřeben, kde se pomalu snášel k ze­mi horkovzdušný balón.</p>

<p>„Řídil to<strong> </strong>nějaký Gaf,“ odpověděl Alexandr. „Bylo to nějaké zařízení, odkud mohli dobře zjistit, kde máme schované zálohy. Jenom kdyby tady byl Aristoteles.“</p>

<p>Ale on tu nebyl a Alexandr to věděl. I<strong> </strong>jeho hrob byl už pět tisíc let v zapomnění.</p>

<p>„Musíš obětovat rezervy,“ křičel na něj Parmenion. „Musíš obětovat rezervy!“</p>

<p>Alexandr se podíval na pravé křídlo. Dvacet tisíc nepřátelských vojáků se pořád drželo ve formaci. Vě­děl, že poruší staré válečné pravidlo, že nikdy nemá rezervami záplatovat následky svých špatných roz­hodnutí. Ale věděl také, že jestli se ti muži za hřebe­nem obrátí na útěk, tak už se nikdy nezastaví. Již teď dobyli Gafové nazpět všechno pracně získané území na svahu protějšího kopce. Během několika minut mu odříznou cestu k troskám vesmírné lodi a Kovadlině za ní. Bude se s<strong> </strong>nimi muset utkat tady a hned teď.</p>

<p>„Parmenione, jeď vpravo. Veď je, pokus se zaútočit na Kubarovy nové voje zprava a rozdrtit je. Jasné? Rozdrtit!“</p>

<p>„Kam jedeš?“ stačU se<strong> </strong>ještě zeptat Parmenion.</p>

<p>„Ještě pořád máme rezervní pluk kavaleristů na druhé straně hřebenu. Risové a Kievanté se shromáž­dí za chvíli u mě. Ti jsou tvrdí, udržím s<strong> </strong>nimi střed bojiště. Alespoň dokud nám nepřijdeš na pomoc!“</p>

<p>Parmenion se podíval svému veliteli do očí a viděl v nich něco, co ho zamrazilo v zádech. Popojel k němu blíže, naklonil se v sedle a sevřel Alexandra v náručí. Pak se otočil a vyrazil na cestu, aby přijel s<strong> </strong>rezervami na pomoc.</p>

<p>„Už je ženeme!“ křičel radostí Arn. „Podívejte se na ně! Utíkají!“</p>

<p>Na špici postupujících řad byl Kubar a jeho veli­telé. Právě se přehoupli přes hřeben na pravém kří­dle. Před nimi bylo vidět tisíce lidských vojáků, kteří utíkali na všechny strany. Celá nepřátelská formace vpravo zmizela, ale to byla pouze polovina nepřátel­ských vojsk. Na druhé straně bojiště se objevily zá­lohy. Ty okamžitě podpořily kymácející se střed a za­bránily v úplně destrukci falang. Po celé šířce linie je posiloval zástup jezdců. Za několik málo minut se při­pojí k protiútoku.</p>

<p>Kubar viděl, že jestli má udržet postup na pravém křídle, musí se stočit k vnějšímu okraji opevnění Ale­xandrovy armády. Pokud dosáhnou této linie dříve než budou moci lidé zareagovat a shromáždit se, bude bitva vyhraná. Byl rozpolcený. Má se otočit a utkat se s<strong> </strong>Udmi vpravo, nebo pokračovat v jízdě přímo? Měl šanci na částečné vítězství po rozdrcení rezerv a nebo zatlačení vojsk přímo před sebou, čímž by se dostal k ztroskotané lodi a navíc by nepříteli odřízl ústup. Přímo před ním, ani ne verstu daleko, se formovala tenká linie pěchoty podpořená několika jízdními oddfly, ve snaze zablokovat postupující Kubarovu fa-langu.V blízkosti něčeho, co asi bylo velitelským sta-</p>

<p>nem, se formovala další silnější jednotka jízdy. Tam musí být Alexandr. Musí se dostat k Alexandrovi!</p>

<p>„Vpřed!“</p>

<p>.Ale Kubare, jdou na nás z boku!“</p>

<p>„Musíme je zadržet tady,“ zařval Alexandr. „Ales­poň do doby, než se knám dostanou Parmenionovy posily z boku!“</p>

<p>Jediný zbylý pluk kavalerie se přehoupl do obrané formace, po straně dvou vyčerpaných falang.</p>

<p>„Pořád jsou v koloně,“ zaúpěl Alexandr. „Zasáh­něte je na čele a zpomalte je. Pořád to ještě můžeme vyhrát, pokud je Parmenion zasáhne tvrdě z boku!“</p>

<p>Podíval se přes rameno a uviděl druhý pluk kava­lerie, jak se přesouvá na boční pozici.</p>

<p>Jeho vojáci se shromáždili kolem velitelského sta­nu a snažili se do vozů rychle naložit všechny perga­meny s<strong> </strong>mapami a informacemi, aby se v případě ústu­pu nedostaly do ruku nepříteli.</p>

<p>Alexandr uviděl Jaroslava, jak si razí cestu skrze dezorientované jednotky a za sebou táhne Něvu. Na­vzdory davům vojáků se Alexandr vydal jejich smě­rem.</p>

<p>Neva se na něj bez jediného slova dívala, zatímco Jaroslav ji držel pevně za rameno, jako by se jí snažU zabránit v učinění něčeho nerozvážného.</p>

<p>„Už je všechno v pořádku,“ zakřičel Jaroslav.</p>

<p>Bylo to sice zvláštní, ale na nějaké vysvětlování nebyl čas. Pokývnutím hlavy se s<strong> </strong>nimi Alexandr roz­loučil, otočU se a vydal se nazpět ke svým jednotkám na frontě.</p>

<p>Nepřátelská kolona se začala rozšiřovat a rozmísťo­vat po bitevním poli a tvořit Unii útoku. Byl to moment, kdy je každá armáda nejslabší <strong>- </strong>když mění svou for­maci. V tuto chvíli se štěstí může přiklonit na jejich stranu, pokud Parmenion udeří ve správný okamžik.</p>

<p>„Rychleji!“ křičel Alexandr. Pěšáci zůstali pozadu, protože jízda na koních byla přece jenom o poznání rychlejší. Ale i tak mu připadalo, že se všichni pohy­bují strašlivě pomalu, mnohem pomaleji, než by bylo potřeba.</p>

<p>Tam byl Taug <strong>- </strong>ano, byl to on. Na čele nepřátelské formace, na konci. Konečně, konečně se jeho celoži­votní sen stane skutečností, navzdory nepřízni osudu. Byl na pravé straně rozvinující se kolony a proto Ale­xandr pobídl koně, aby se přiblížil k Taugovi.</p>

<p>Vypadalo to, že zaútočí na kolonu v polovině jejich manévru. Někteří Gafové, celí nedočkaví boje, opustili formaci a vydali se samostatně vstříc nepříteli. Samo­zřejmě při tom neopomínali vzývat jména všech svých předků. Na obloze se objevily první oštěpy, pak další a další až nakonec oblohu zakryl tmavý mrak. Ale­xandr zvedl štít. Jeden nebo dva oštěpy po něm ne­škodně sklouzly. Zapřel svoje kopí a připravil se na náraz v plné rychlosti do nepřátelské formace.</p>

<p>Jízdní formace jeho armády vrazUa do gavarnian­ských pěšáků.</p>

<p>Ozval se bolestný nářek a stovky koní padly k ze­mi, usmrceni kopími nebo meči gavarnianských váleč­níků. Ale i pouhý vliv jejich velikosti dokázal čelo nepřátelské formace prolomit. Alexandr najednou cítil, že může dát Bucephalovi volnost. Sehnul se ke straně a seskočil. Vrazil do jednoho z Gafů a srazil ho k zemi. Když byl oběma nohama pevně na zemi, pro­hnal kopí jeho tělem.</p>

<p>Všude kolem něj byla neuvěřitelná změť křičících lidí, vystrašených kom a vzteklých Gafů, kteří neustále tlačili postupující linii vpřed, vstříc smrti. Jak hdé, tak i Gavarniané padah přes sebe. Cfle se vybíraly neustále hůře, protože bitevní hnie se prohýbala sem a tam, jako by se tisíce bojovníků proměnily v živého hada, který se kroutí a svíjí na vyprahlé zemi.</p>

<p>Alexandr jej najednou uviděl. Taug od něj nebyl vzdálen ani tucet kroků.</p>

<p>„Kubare!“ zařval a začal si klestit cestu mezi pad­lými těly a zápasícími bojovníky, aby se setkal se svým protivníkem. Cítil, jako by se tlačil proti záplavě vody. Vše kolem něj se jakoby zpomam'o. Každý hro­mový úder srdce zatřásl celým jeho tělem. Tlačenice lidských těl všude kolem jej postrkovala chvíli sem a chvíli tam, aniž by se mu povedlo ke gavarnianské-mu vůdci se jenom přiblížit. Kubar ho ještě ani neza­hlédl.</p>

<p>Nyní Alexandrovi připadalo, že bojuje proti celému svému osudu. Všude kolem něj se tucty Risů a Kie­vantů odsunuly najednou pryč a linie byla zatlačena nazpět, jako dřevená tříska plovoucí na zpěněné krva­vé vlně. Ale stále se ještě držela pohromadě.</p>

<p>Alexandr klopytal přes padlá těla dál. Kousek od něj jeden z Gavarnianů v lesklém pancíři zvedl svou zakřivenou šavli a chystal se mu zasadit smrtící úder. V pravou chvíli se však odkudsi přihnal oštěp a za­píchl se válečníkovi do hrudi. Jeho tělo se zvrátilo do­zadu a dopadlo těžce na zem. Z<strong> </strong>vlastních řad po Ale­xandrovi v zoufalosti zalapaly čísi ruce a zatáhly jej zpět do relativního bezpečí bojové formace.</p>

<p>Bylo téměř nemožné o čemkoliv přemýšlet. Řev bitvy se stal nesnesitelným a způsoboval mu neustálé ohlušení, takže mu připadalo, jako by kolem neexi­stovaly vůbec žádné zvuky. Jeden z jeho vojáků se k němu natočil a chtěl mu cosi sdělit, ale on neslyšel jediné slovo. Pak se najednou v úplném tichu mužovo tělo zhroutilo k zemi, zasaženo smrtícím oštěpem.</p>

<p>Alexandr si všiml, že se všichni pomalu přesunuli na hřeben kopce a jeho velitelský stan byl najednou nedaleko od něj. Jeho vojáci se kolem něj shromažďo­vali, aby z<strong> </strong>něj vytvořih poslední baštu odporu.</p>

<p>K nebi se začala zvedat salva oštěpů, zaclonila</p>

<p><image xlink:href="#_53.jpg" />slunce a pak se ozval hromový rachot. Žádná bolest, pouze řev a najednou omračující úder do hlavy. Pak se Alexandr zhroutil k zemi.</p>

<p>Ačkoliv si myslel, že to je nemožné, řev bitvy ještě zesílil, takže se začal bát, že se zem pod jeho bez­vládným tělem rozskočí.</p>

<p>Přehnala se přes něj vlna gavarnianských vojáků a o pár sekund byla zahnána nazpět výpadem jeho mužů. Zoufale se snažil postavit se znovu na nohy.</p>

<p>Několik vojáků jej obklopilo a hystericky řvali je­den na druhého nesrozumitelné povely. Neslyšel je­diné slovo, které opustilo jejich ústa. Obával se, že se již dočista zbláznil, nebo že úder do hlavy zcela zničil jeho schopnost vnímat.</p>

<p>Nechápavě se podíval na vojáky. Postavili jej na nohy a kamsi ukázali. Stále nechápal. Zatáhli jej ke stanu, kde ke svému údivu uviděl stále naživu Bu-cephala, z kterého crčela na mnoha místech krev. Jak jenom odkázal celé to ěflenství přežít bylo nad jeho chápání, ale i tak se ten tvor dokázal dostat díky své­mu instinktu k velitelskému stanu. Byl tak ohromen, že se na okamžik v jeho očích objevily slzy.</p>

<p>Bojovníci jej dotlačili ke koni a pomohli mu do sed­la. Podíval se na ně dolů, do jejich tváří a skoro po­prvé si uvědomil, že většina z nich byla pořád ještě hochy, sice vystrašenými, ale zato polapenými v divo­kém deliriu bitvy. Jeden z nich mu podal meč a pak se k zemi snesla další salva oštěpů a většina z vojáků ko­lem něj se zhroutila k zemi.</p>

<p>Z kdysi hrdé falangy se kterou pochodoval před dlouhou dobou do boje, zbyl kolem něj malý houf mu­žů. Viděl vytáhlého chlapce, kterému Parmenion s ne­obyčejnou radostí nadával, protože ten chudák nedo­kázal rozeznat pravou a levou stranu, jak nyní stál na čele zbylé skupiny a v ruce držel špinavý a potrhaný kousek látky, který kdysi býval bojovou standartou</p>

<p>Risů. V pravé ruce měl masivní křivou šavli Gafů a hnal se do boje se skutečným zoufalstvím v očích. Kolem něj se točilo ani ne dvacet posledních mužů <strong>-</strong>poslední přeživší v celém pluku.</p>

<p>Nakonec uviděl, jak na něj všichni zoufale gestiku­lují a křičí a ukazují vpravo. Obětování jízdních jed­notek a nejlepšího pluku Risů a Kievantů nakonec ne­přišlo nazmar. Parmenionovy jednotky konečně dora­zily na bojiště. Po celé frontě v délce skoro celé jedné versty se posily přibližovaly poklusem a s<strong> </strong>oštěpy při­pravenými k zasazení smrtelné rány. Gafové se začali stáčet čelem k nim. Oblohu opět zatemnila salva je­jich oštěpů a zdálo se, jako by se<strong> </strong>celá přední řada jeho vojáků zhroutila k zemi, ale armáda přes ztráty po­kračovala ve zteči, šplhajíce přes těla svých mrtvých. Pak se ozval hromový náraz, jak se srazUy přední řa­dy.</p>

<p>Tím nárazem se uvolnil i tlak na jeho stranu fron­ty, protože Gafové se nyní museli věnovat protiútoku. Tu si všiml, že jeho vojáci se ohlíželi dozadu. Když po­hlédl přes rameno, uviděl ke svému úžasu, že pluky, které ještě před chvílí utíkaly vyděšené z bojiště, se začínají vracet nazpět. Většina jich sice chyběla, slab­ší povahy ztratily jakoukoliv chuť do boje, ale do stře­du válečné vřavy se vracelo alespoň tucet jednotek. Některé jen s<strong> </strong>padesáti muži, ale všichni se hnah na­zpět do kopce, aby se opět utkali s<strong> </strong>nepřítelem. Jeho zoufalý boj u velitelského stanu poskytl jednotkám čas, aby se znovu formovaly na vedlejším hřebeni a když jejich velitelé uviděh, že bitva ještě není pro­hraná, vrátili se s<strong> </strong>vojáky do boje.</p>

<p>Alexandrův pohled se opět vrátil do okoh. Vše ko­lem bylo pokryté mrtvolami a umírajícími.</p>

<p>„Moji Makedonci,“ zašeptal zoufale. Cítil najednou, jak mu po tváři stéká hřejivá stružka a pokusU se ji setřít. Ruce měl zalepené od potu a špíny a když na</p>

<p><image xlink:href="#_44.jpg" />dlani uviděl krev, nebyl si jist, zda-li je jeho nebo někoho, koho v bitvě zabil. Gavarnianská krev byla stejná jako lidská.</p>

<p>Gavarniané. Kde byl Kubar? Musí se utkat s<strong> </strong>Ku­barem a rozhodnout osud této planety jednou pro­vždy. Jakoby ve snách se pokusil přitáhnout Buce-phalovi uzdu, otočit jej a vyrazit do cvalu. Najednou mu však připadalo, že šplhá po úbočí hory vstříc ke slunci, které se před ním zvětšovalo a zvětšovalo... když tu najednou vše upadlo do temnoty.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>V monitorovací místnosti panovala zasmušilá ná­lada. Celé světy nyní s<strong> </strong>napětím sledovaly vrcholící bitvu. Scéna, která se objevovala na monitorech, byla přenášena kódovanými kanály do mnoha sázkových kanceláří. Připomínala totální masakr. Odhady hovo­řily o tom, že doposud padla téměř celá třetina obou armád. Nebylo to vítězství, ale naprosté vyčerpání. To<strong> </strong>vedlo s<strong> </strong>večerem k ukončení boje. Obě strany se zhroutily na své straně fronty, aniž by byly ochotny se stáhnout jenom o píď a přenechat dobyté území ne­příteli. Žádná z nich neměla výhodu. Bojovali spolu téměř na místě, na planině mezi ztroskotanou vesmír­nou lodí a gavarnianským hlavním městem.</p>

<p>V  herní místnosti vládlo studené napětí a ticho, jak všichni sledovali poslední ostrůvky zoufalého boje. Jenom aby po chvíli odpočinku začal ráno masakr znovu. Žádná ze sázejících stran toto nikdy neoče­kávala. Nikdo z účastníků nepomyslel na to, že se ze hry stane takové krvavé divadlo, kde ani jedna ze<image xlink:href="#_54.jpg" /> stran nebude ochotna připustit porážku a stáhnout se<strong> </strong>z<strong> </strong>boje.</p>

<p>Všichni očekávali, že buď Kubar, nebo Alexandr projeví své schopnosti a rozhodne bitvu ve svůj pro­spěch. Ale podle Zoly, který byl starým herním fa­nouškem, byla bitva pouze typickou ukázkou neroz­hodného výsledku. Obě armády, ačkoliv bojovaly roz­dílným způsobem, byly rovnocenné a stejně tak i je­jich nejvyšší velitelé.</p>

<p>Buď teď a nebo nikdy. To Corbin chápal. Již skoro panikařil, když si uvědomil, že nervový jed nebyl pravděpodobně ještě vůbec použit. Byla to tak jed­noduchá věc, jenom jediná sklenička a během minuty začne halucinogen působit a Alexandr by brzy ztratil schopnost uvažovat a vidět.</p>

<p>Jediná sklenička, to je všechno, co měla udělat. Obě armády bojovaly na místě, ale on potřeboval je­diné a to srazit Alexandra na kolena a bylo by po všem.</p>

<p>Soumrak již skončil a obě armády se začínaly pro­bouzet ze spánku. Na otevřeném bojišti se<strong> </strong>pomalu začalo formovat do jednotek padesát tisíc Udí a Ga­varnianů. Ze zadních hnií se ozval děsivý zvuk, jak tisíce a tisíce zraněných a umírajících mužů čekaly v zoufalství na pomoc ranhojičů. Jedině mrtví byli tiš­ší. Jediným němým svědkem, který celou dobu sle­doval dění na bojišti, byl odporný sladký zápach, kte­rý působilo páhcí slunce.</p>

<p>Alexandr potichu kráčel po celé délce bojové linie, zastavoval se u jednotlivých mužů, aby s<strong> </strong>nimi krátce promluvil, občas se sklonil, aby podal umírajícímu vá­lečníkovi ruku, nebo aby uklidnil těžkooděnce, rozjit-řeného tím co viděl a zažil.</p>

<p>„Teď jsou z nich veteráni,'„ poznamenal Parme­nion, který se k němu připojil, když opouštěli jed-</p>

<p>notku osmdesáti Risů a Kievantů, kteří ještě včera tvořili elitní pluk Alexandrovy osobní gardy.</p>

<p>„Ale za jakou cenu,“ odpověděl Alexandr. „Dostali se až na hranice možného <strong>— </strong>nebo dokonce za ně. Ti lidé nejsou Makedonci zrození k boji, s<strong> </strong>touhou po slávě a smrti ve službě.“</p>

<p>Tu poslední větu vyslovil Alexandr tónem, který byl neuvěřitelně smutný a Parmenion byl šokován, když v obličeji svého velitele uviděl stopy po slzách. Viděl Alexandra plakat nad umírajícím přítelem, nebo koněm, ale tohle bylo něco jiného.</p>

<p>Alexandr se otočil ke svému generálovi a usmál se. „Přemýšlel jsi někdy, proč bohové dovolili, aby se něco takového vůbec stalo?“ A když mluvil, jeho ruce se rozmáchly v bezmocném gestu po celé šířce bojiště.</p>

<p>„Kteří bohové? Naši, nebo bohové tohoto světa?“</p>

<p>„Všichni, jací chceš. Je mi z nich na nic, proklínám je.“ Znovu pomyslel na Daria a poprvé cítil to, co asi tušil v okamžiku své smrti i tento tragický král Per­ské říše <strong>— </strong>opuštěn všemi, otočil své oči k nebi a ze­mřel.</p>

<p>„Já ale musím dohrát svou roh,“ řekl Alexandr smutně a<strong> </strong>podíval se na Parmeniona.</p>

<p>„Co tím myslíš, pane?“</p>

<p>Ale to se již vůdce otočil a znovu se podíval na své vyčerpané muže na bitevním poli.</p>

<p>^Myslíš, že ti chlapci v tom vidí slávu?“</p>

<p>Parmenion se otočil a prohlédl si muže, kteří se za nimi zvedali ze země.</p>

<p>Pamatoval si zřetelně pláně na domovské planetě. Ale jeho mysl tentokrát nebyla zamlžena alkoholem v taverně, když vyprávěl jednu vojenskou historku za druhou s<strong> </strong>nadějí, že se mu dostane ještě jednoho džbánku dobrého vína, nebo pozornosti hezké dívky. Ne, nyní si<strong> </strong>jasně vzpomínal, jak to skutečně bylo. Přechod přes Isus, proti napřímeným kopím Peršanů.</p>

<p><image xlink:href="#_55.jpg" />Nebo dobytí Tyru a toho chlapce, jeho synovce, s<strong> </strong>rukou odseknutou, jak krvácí a on bloudí bezcílně po bojišti a hledá někoho, kdo by jej dokázal zachránit. A nebo drtivý úder bactrianského šípu, který vrhnul polovinu okolního světa do tmy.</p>

<p>Pamatoval si to všechno, když se díval do tváří mužů za ním a ta hrůza a strach, přátelé z každoden­ní noční můry těch dní, se navrátily.</p>

<p>Parmenion se podíval na svého krále, muže, jehož otci sloužil jako prvnímu a kterého následoval dva ti­síce mil po zemském povrchu a poté napříč celým ves­mírem.</p>

<p>„Vidí v tom stejnou slávu, jakou v tom nyní vidím já,“ odpověděl nakonec Parmenion. „Bude to sláva v dějepisných knihách nebo v pohádkách stárnoucích mužů, vyprávěných při zahřátí u ohně. Ale ty jsi pane Alexandr Veliký a pro tebe je svět jiný.</p>

<p>Alexandr se podíval na Jaroslava, který nyní stál za nimi. Ale starý filozof se jenom usmál a zavrtěl hlavou.</p>

<p>Alexandr přikývl a znovu se pozorně podíval na své vojáky.</p>

<p>„Mají dost,“ řekl vyrovnaně. „Teď to je už jenom můj boj. Nastal čas, abych se já sám stal hercem na jevišti. Parmenione, pošli ke Gafům vyjednávače. In­formuj Kubara Tauga, že se s<strong> </strong>ním utkám sám, v údolí mezi našimi dvěma liniemi. Tam rozhodneme boj jed­nou pro vždy.“</p>

<p>„Jsi blázen, pane,“ vykřikl Parmenion. „Jsi již nyní zraněn, musel jsi se pomátnout. A je to Gaf, kterému budeš čeht sám. Dokázali jsme je zadržet a ty sám jsi řekl: dokážeme je porazit jedině tak, že budeme bojo­vat jako jeden muž. Ale jeden proti jednomu <strong>— </strong>to je s<strong> </strong>námi konec.“</p>

<p>„Udělej, co ti přikazuji,“ řekl Alexandr s<strong> </strong>nepřítom­ným úsměvem na tváři. <strong>„</strong>Z<strong> </strong>tohoto místa se stanou</p>

<p>pláně lilia.“ Přes rameno se ohlédl k Olympu a znovu se usmál.</p>

<p>„Můj pane Taugu, nepřijímej tu nabídku. Ne ny­ní!“ křičel zoufale Arn. „Vždyť jsme je již zahnali do kouta. Jediný další útok a jsou na lopatkách!“</p>

<p><emphasis>JÚe </emphasis>společně s námi,“ odpověděl Kubar. „Třetina našich vojsk padla. To chceš ztratit další třetinu, abys dokončil tohle peklo? Musíme přemýšlet o ceně, kte­rou nás to vítězství bude stát. Ti lidé na druhé straně linie neudělali nic jiného než prokázali, že jsou nám rovnocenní. Tisíce let jsme je horáli a lovili pro naše potěšení a zábavu a nakonec se nám dokázali postavit a ukázat, že mají v krvi stejnou odvahu, jako my, Ga­varniané. V mojí mysli je tato válka již skončena.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>Kubar se ale od Arna odvrátil a podíval se na lid­ského posla, jenž stál před ním.</p>

<p>„Řekni svému pánovi, že se s ním utkám.“</p>

<p>„Za chvíli bude čas,“ poznamenal Jaroslav.</p>

<p>„Ano, vím, ale je ještě jedna věc, kterou musím nejdříve vyřídit,“ odpověděl Alexandr. Otočil se vyšel na kopec k velitelskému stanu, který byl před něko-Uka hodinami centrem bitevní vřavy.</p>

<p>Vstoupil do stanu a vešel do zadní komory. Věděl, že ji měl poslat nazpět do ztroskotané lodi, ale něco v jeho mysli mu napovídalo, aby tak nečinil.</p>

<p>Když vstoupil, Liala se postavila.</p>

<p>„Myslím, že tušíš, co teď chci udělat,“ řekl potichu.</p>

<p>^Vno, já to vím Iskandere. Jsi stejný, jako on a on je stejný jako ty. Proto vím.“</p>

<p>„Chtěl jsem jenom říct...“ Alexandr nedokázal do­končit větu.</p>

<p>Přišla k němu blíže. „Je to tvůj osud, králi lidí. Znáš má přání, samozřejmě. Aby Kubar žil. Ale moje</p>

<p><image xlink:href="#_56.jpg" />srdce pláče i<strong> </strong>pro tebe. Protože pokud vyhraje on, znovu jej potká to, čemu si nikdy nepřál čelit. Znovu.“</p>

<p>„Máme starý gavarnianský zvyk,“ řekla a otočila se pro malý pohár vína, položený na stole.</p>

<p>„Věděla jsem, že se ke mně přijdeš rozloučit před svým posledním bojem. Gavarnianská žena může na­bídnout sklenku vína pouze svému snoubenci nebo muži, prostě tomu, koho miluje. Nebo svým bratrům. Ale cit v mém srdci mi říká, že ač jiné rasy, i ty jsi jako můj bratr a já tě i svým způsobem miluji. Takže si připijme, Iskandere.“</p>

<p>Alexandr si od ní vzal číši a zvedl ji k ústům. Liala se úmyslně usmála, když viděla, jak se číše vyprázd­nila.</p>

<p>„Teď už Iskandere nezáleží na tom, kdo vyhraje,“ zašeptala. „Budu muset truchlit v každém případě. V jistém smyslu jsem totiž zradila svou gavarnian­skou čest. Protože se ze mě stala žena, která si připila s<strong> </strong>mužem a navíc člověkem.“</p>

<p>„Já jsem již dříve přikázal Parmenionovi a Jaro­slavovi, aby tě v případě naší prohry okamžitě pro-pustui. Vzkaz Kubarovi.<strong>.</strong>.“</p>

<p>Najednou nedokázal najít správná slova pro to, co chtěl vyjádřit.</p>

<p>„Myslím, že vím, co mu chceš říct,“ odpověděla Li­ala. „Ale teď už mě nech, Iskandere.“ Otočila se, za­kryla si tvář a zavzlykala.</p>

<p>Alexandr vyšel ven ze stanu, na zářivé ranní slun­ce.</p>

<p>„Kdybych umřel,“ řekl Alexandr zadumaně k mu­žům seřazeným před ním, „tak moje smrt bude kon­cem tohoto tažení. Parmenione, na tobě bude, abys všechny muže udržel na uzdě. Po signálu příměří se sejdeš s<strong> </strong>Kubarem. Pokus se vyjednat co nejlepší pod­mínky a pak se stáhněte. I<strong> </strong>když dnes prohrajeme, tak tato planeta už nikdy nebude taková, jakou bývala.</p>

<p>Lidem budou již navěky patřit kopce a já se odvažuji říct, že žádný Gaf již nepřekročí dobyté hranice. Ano, vzniknou další války, to je jisté, ale v budoucnu už nikdy nebudou s<strong> </strong>lidnli jednat s<strong> </strong>opovržením. RozuIněli jste mi?“</p>

<p>Alexandr se podíval na Jaroslava a usmál se.</p>

<p>„Je jedno, co si o tom myslíš, nebo říkáš. Můj boj bude na život a na smrt. To, co jsi mi řekl dnešní rá­no.<strong>..“ </strong>Alexandr se odmlčel.</p>

<p>„Kdybych jenom zjistil dříve, čemu je nutné čeh't. Ale to už je za mnou. Teď se musím postavit Kubaro­vi.“</p>

<p>„Nemusíš,“ odpověděl mu Jaroslav.</p>

<p>„Ale ano, kvůli mé vlastní cti a jeho také. <strong>O </strong>tom to bylo od samého začátku. Tak to dnes skončíme jednou pro vždy.“</p>

<p>„Můj pane.“</p>

<p>Alexandr se otočil a všiml si Něvy, která stála na straně. Vedle ní po každém boku stál jeden strážný, jak přikázal Jaroslav. Teď ale nebyl na vysvětlování čas. Nestál o žádnou scénu před svými muži. Bez je­diného slova se od ní otočil. Jaroslav pak přikázal, aby jí stráže odvedly z dohledu.</p>

<p>Poprvé od doby, kdy hra začala, cítil Corbin strach. Mělo se snad něco pokazit až teď? Ale ne, to nebylo možné. Jenom před několika málo minutami mu jeho osobní komunikátor třemi krátkými signály dal na vědomí, že jeho spojka na planetě dokončila svůj úkol. Jed byl podán a už teď by měl začít účinkovat.</p>

<p>„Už to začalo! Už se do toho pustili!“ zakřičel Zola vzrušeně a opřel se vší silou o opěrky svého křesla.</p>

<p>„Bude to jeden proti jednomu.“</p>

<p>Corbin zapomněl na strach a oči se mu rozšířily vzrušením. Otočil se k řadě monitorů v místnosti. Všichni uvnitř byli zticha, jako kdyby sebemenší zvuk</p>

<p>mohl přerušit dění na planetě Kolbard stovky mil pod nimi. Kamery, umístěné na Olympu a na létajících robotech, byly nastavené na maximální zvětšení.</p>

<p>„Kdyby to jenom viděli Aldin se Zerghem,“ po­znamenal Yeshna.</p>

<p>„Jsou zaplacení za to, že budou dávat pozor na za­řízení, ne aby sledovali boj,“ odpověděl Corbin chlad­ně. „Jsou mimochodem někde nad bojištěm. A teď už buď zticha. Jdou do sebe.“</p>

<p>Kubar se právě přibližoval do středu údolí a zpo­mal krok. V pravé ruce měl oštěp a podobná zbraň, původně náležící mrtvému Gavarnianovi, byla i v Ale­xandrově ruce.</p>

<p>Oba vůdci se zastavili ani ne na tucet kroků od sebe.</p>

<p>„Konečně se setkáváme, Kubare Taugu,“ řekl Ale­xandr. Tlumočnický implantát překládal ihned do gavarnianského jazyka, ale přece jenom bylo znát, že Alexandr mluví znatelně pomaleji.</p>

<p>Všichni lidé se zdáli Kubarovi malí. Ale i po­dle báských měřítek byl jeho protivník malý. To však byla pouze fyzická velikost. Jeho protivník mu byl přinejmenším rovnocenný. Byl to on, kdo by dokázal na zemi spojit všechny západní národy, pokud by k tomu měl dost času.</p>

<p>„Myslím, že tušíš o co se tu teď jedná.“</p>

<p>Alexandr přikývl.</p>

<p>„Nevidíš žádné jiné řešení?“ zeptal se Kubar.</p>

<p>„Ne. Není jiné cesty. Musíme svůj boj dobojovat na život a na smrt. Proto, že tvůj i můj lid trpěl ve vzá­jemném soužití přfliš dlouho. Dlužíme si to. Ať si ostatní myslí, co chtějí. Včera zemřely pod naším ve­lením desítky tisíc mužů a dnes zemře pod jejich ve­lením pro změnu jeden z nás.“</p>

<p>„Můj lid má staré válečné rčení,'„ poznamenal Ku­bar, „že ve válce musí bojovník hledat protivníka, kte-</p>

<p>rý učiní jeho smrt cennou. Myslím, že jsme oba tako­vého protivníka našli.“</p>

<p>„Na život a na smrt?“</p>

<p>Alexandr jenom přikývl. Zamával v ruce oštěpem a Kubar mu odpověděl podobným gestem.</p>

<p>Nebylo slyšet jediného slůvka. Poslední šepot se vytratil a na obrazovkách se objevily obrázky drob­ných postaviček, vypadajících jako hračky.</p>

<p>Alexandr naznačil výpad a Kubar se stáhl, nasta­vil ráně svůj štít a pozvedl svůj oštěp. Znovu zaútočil a Kubar uskočil na jednu stranu a pokusil se udeřit svým oštěpem. Oba od sebe odskočih...</p>

<p>Náhle se Xsarn ve svém křesle otočil a začal rychle ťukat do klávesnice počítače. Kohové to však igno­rovali. Otočit se v takovém okamžiku od monitoru by mohlo znamenat, že zmeškají smrtící úder jednoho z bojovníků.</p>

<p><emphasis>Jim, </emphasis>pánové, myslím, že tu máme menší pro­blém,“ zakřičel Xsarn.</p>

<p>Ostatní jej ale okřikli, aby byl zticha.</p>

<p>„Pánové, to volá Aldin. Máme tady problém.“</p>

<p>Obrazovky monitorů začaly blikat a Kohové na tento jev reagovali nepříčetným vztekem.</p>

<p>Ale jejich výkřiky se utopily v řevu výstražného signálu a monitory najednou pohasly úplně. Po drvili se znovu rozzářily a na obrazovce se objevil Aldinův obličej.</p>

<p>„Toto je varování, toto je varování,“ křičel Aldin. ^Blíží se k nám hlídka Dozorců, z kurzu 3702. Mys­lím, že...“</p>

<p>Jeho slova byla přerušena rušičkou Dozorců.</p>

<p>„Bitva! Pořád ještě máme čas. Bitva pořád pro­bíhá, zatraceně!“</p>

<p>Monitory však opět ukazovaly jenom zrnění. Míst­nost vypadala jako po bitvě. Někteří z Kohů se bez-</p>

<p>hlavě tlačili k východům, aby se dostali v čas ke svým lodím, zatímco jiní řvali na Xsarna, aby dostal na mo­nitory nazpátek signál z robotů dole na planetě.</p>

<p>Všech šest chapadel Xsarna zuřivě pracovalo na ovládacích panelech a snažilo se uvést do provozu záložní kanály.</p>

<p>„Nevede se mi to. Dozorci blokují i rezervní kaná­ly. Jenom chvilku, chviličku. Za minutku to bude.“</p>

<p>Náhle se na monitorech objevil obraz. Alexandr byl na kolenou a všichni v místnosti zkoprněli. Kubar stál nad ním s oštěpem napřaženým k úderu.</p>

<p>Pak udeřil a Alexandr se zhroutil k zemi, svůj štít přitisknutý k hrudi. Oštěp však pronikl i skrze něj.</p>

<p>Gafové propukli ve vítězný jásot, navzdory pro­blému, který by je měl tížit víc. Ale ne, proboha ne, ten člověk byl pořád naživu. Viděh, jak odhazuje svůj štít.</p>

<p>Kubar mezitím vytáhl svou zakřivenou šavU a při-pra\dl se na smrtící úder. Alexandr se skutálel ke stra­ně a postavil se na nohy, oštěp připravený k obraně.</p>

<p>Znovu se k sobě přiblížili a na okamžik to vypa­dalo, jako kdyby se celý obraz zastavil. Oba válečníci stáli proti sobě bez jediného pohybu. Pak se proti sobě vrhli a dlouhý okamžik stáli opření jeden o druhého.</p>

<p>Pak se Kubar napřímil a udělal někohk kroků na­zpět. Kohové v místnosti začali úpěnlivě naříkat.</p>

<p>Gavarnianský král se pomalu zhroutil na kolena a všichni najednou mohli vidět zlomenou špičku oště­pu v jeho hrudi. Klesl na zem a jeho tělo leželo bez hnutí.</p>

<p>Kamera přejela záběrem po celém válečném poli. Formace gavarnianské armády se začaly rozpadat a utíkat na všechny strany. Pak se objektiv zaměřil na druhou stranu, kde se lidská armáda dala do po­klusu dolů z hřebenu kopce a radostně mávala svými oštěpy a meči. Alexandr zvítězil.</p>

<p>Obraz se najednou opět zdeformoval. Několik se­kund zaplnila obrazovku Aldinova tvář, ale chyběl zvuk a pak se objevil obraz naprosto jiný.</p>

<p>Dozorce!</p>

<p>Jediná věc, která byla na obrazovce vidět, byla jeho hlava a její velká část byla zahalena rouškou. Ale zneklidňující pohled jeho očí a dýchacího aparátu byly dostačující k tomu, aby naplnil všechny účastníky hry v místnosti hrůzou.</p>

<p>„Toto je hlídka Dozorců,“ ozval se hlas z obrazovky potichu, jako by konejšil děti. „Jste podezřelí z nele­gálních transakcí a jednání s<strong> </strong>primitivními kulturami. Vaše neuvážené chování, které vedlo k závažným eko­nomickým problémům, bylo monitorováno našimi agenty. Všichni zůstanete přesně tam, kde jste. Na palubu se za okamžik začnou vyloďovat naše hlídky. Všechen majetek, který byl použit při organizaci hry a v sázkách bude zabaven. Organizátoři budou po­sláni do přeškolovacích táborů.“</p>

<p>„Toto je hlídka Dozorců.<strong>..</strong>.“</p>

<p>Xsarn bouchl do vypínače obrazovky a obnčej zmizel.</p>

<p>„Prohlašuji hru za skončenou,“ zařval na celou místnost a pokropil všechny uvnitř obsahem svých třech posledních jídel. „Zvítězil Alexandr. Všechny sázky jsou zaprotokolovány na mém osobním počítači. A teď rychle odsud pryč!“</p>

<p>„Cože?“ vykřikl Corbin nechápavě a hystericky. „To je nemožné. To je sakra nemožné. Alexandr přece prohrával!“</p>

<p>Ostatní však jeho nářky ignorovali a v panice se snažili dostat pryč. Všude kolem byla povalená křes­la, rozlité lahve brandy, doutníky zašlapané do dra­hých koberců, které vznešení občané Magelanova mračna nestačili ve spěchu dokouřit, aby se protlačili jediným otevřeným východem. Všichni kolem pokři­kovali jeden přes druhého a do svých komunikátorů</p>

<p>řvali na posádky svých osobních lodí, aby se připra-vuy k nouzovému startu.</p>

<p>„Jestli odsud vehce rychle nevypadneš,“ zařval Sigma na Corbina, „tak tě nemine doživotí v přeško-lovacím táboře!“</p>

<p>Pud sebezáchovy mu nakonec řekl, co má dělat a Corbin se vydal za svými rivaly směrem k východu. Pro něj neexistoval skoro žádný způsob, jak velkou zábavní jachtu dostat z kotviště na vrcholu věže včas, ale mohl uniknout pomocí svého osobního záchran­ného modulu. Samozřejmě, že Dozorci zjistí, kdo tu byl a čí ta jachta je a možná se mu přilepí na paty, ale mezitím už jeho právníci začnou na kauze pracovat a jistě mu pořídí vhodné <emphasis>ahbi.</emphasis></p>

<p>Zatočil za roh ke vchodu do nouzového modulu a uviděl Tiu, jak stojí ve vstupním průlezu.</p>

<p>„Bohužel holčičko, není tam dost místa. Vejdou se tam jednom dva a tím druhým je Regina,“ řekl Corbin chladně.</p>

<p>„Proto jsem ti taky rozmlátila řídící panel,“ řekla s úsměvem a stejně studeně. „Vím dobře, milý strýč­ku, že bys mě nechal na pospas Dozorcům, takže jsem si říkala, že se do tábora alespoň nedostanu sama.“</p>

<p>„Ty zatracená děvko!“ zařval Corbin zoufale a pro­tlačil se kolem ní do vstupního průlezu. Hned uviděl, že Tia nelhala. Z řídícího panelu zbyly jenom trosky.</p>

<p>„Za to tě zabiju!“ vykřikl pomstychtivě.</p>

<p>„Jo, jo, podvádět při hře je jedna věc,“ zakřičela na něj do modulu. „Ale zabít svou milenku a ještě pří­buzného je věc jiná. Jakpak bys to chtěl vysvětlit Do­zorcům? To bude doživotí, hochu!“</p>

<p>Corbin se s řevem protlačil kolem ní nazpátek do jachty. O minutu později se objevil znovu a táhl za se­bou ječící polonahou Reginu s vlasy zabalenými v per-maformu. Oba zmizeli na konci chodby vedoucí k ostat­ním zakotveným lodím.</p>

<p>Tia stála chvíli potichu u vstupního průlezu a na­slouchala sérii vibrací, které rozechvěly jachtu. Ko­hové postupně jeden za druhým startovali a snažili se uniknout.</p>

<p><strong>O </strong>pár minut později bylo na palubě úplné ticho. Jediným zvukem bylo občasné zavrčení robotů, kteří odstraňovali odpadky poházené utíkajícími Kohy všu­de okolo.</p>

<p>Pak se<strong> </strong>ze strany přiblížil zvuk kroků a v místnosti se objevil Sigma.</p>

<p>„Takže si vzal tvou loď?“</p>

<p>„Ať mu slouží ke štěstí.“</p>

<p>Podívali se na sebe a usmáh se, jako kdyby Corbi­nova zrada byla skutečně k smíchu.</p>

<p>„Tak půjdeme a podíváme se, co se stalo?“ zeptal se Sigma.</p>

<p>„Beztak nemáme nic jiného na práci,“ odpověděla Tia a společně se vrátili do monitorovací místnosti na přední palubě.</p>

<p>Sigma přešel k jedné ze skříněk a vytáhl z ní čers­tvou láhev brandy.</p>

<p>„Ne, brandy ne. Dejme si něco trochu slavnostněj­šího. Třeba šampaňské.“</p>

<p>„Ale to jsou Corbinovi soukromé zásoby. <strong>O </strong>ty se neděh' ani s<strong> </strong>Kohy.“</p>

<p>„Ať táhne do háje. Zasloužíme si to.“</p>

<p>Společně se usadili do pohodlných křesel, ale ještě předtím si počkali, až obslužný robot vše kolem očistí.</p>

<p>„Takže se na to podíváme?“</p>

<p>Sigma se opřel a začal se skoro hystericky smát. „Byl° to dokonalé. Skoro absolutně dokonalé. To jste s<strong> </strong>Aldinem naplánovali i to, aby unesl mou vlastní loď?“</p>

<p>Tia se jenom usmála.</p>

<p>„Všechno, prostě všechno, co jste vy dva připravili, bylo dokonalé. Ta falešná páska s<strong> </strong>Alexandrem zabí­jejícím Kubara, výstražný signál před Dozorci, který</p>

<p>Aldin předem naprogramoval do Xsarnova počítače, dokonce ten hezký Dozorce na monitoru! Mimocho­dem, kde jste jej získali?“</p>

<p>„To ti vysvětlím později. Je to bezpochyby zají­mavý příběh. Ten zkurvysyn Corbin se alespoň naučí něco jiného, než mi nabízet jednoprocentní podfl a ješ­tě podvádět mého strýce. Jenom zlomek toho, co zís­káme na sázkách, bude čtyřicetinásobkem toho, co by­chom získali od něj.“</p>

<p>Sigma se na ni konspirativně podíval a znovu se usmál.</p>

<p>„Ale v každém případě,“ řekl rychle aby změnil téma, „byla to skutečně nádherná akce. Jenom když si pomyslím, že si Corbin asi představoval jaký nád­herný podvůdek to na nás <emphasis>ušH </emphasis>a místo toho jste z ně­ho s Aldinem udělali pořádného troubu. V každém ohledu. Viděla jsi tu paniku v jeho očích? Proboha, nevím, jestli byl více vystrašen z toho, že přijde o po­slední pětník nebo z toho, že nás objevili Dozorci. Ten starý bastard skutečně dostal za vyučenou. Jenom škoda, že si tuhle historku musíme nechat pro sebe.“</p>

<p>„Ano, ještě tu jsou sice Aldin a Zergh, ale i oni ne­mají zájem na tom, aby se to provahlo.“</p>

<p>„A ti dva dole, kteří nyní vědí, co ti „bozi“ nahoře pro ně připravni.“</p>

<p>„Alexandr a Kubar,“ řekla Tia a Sigma si nemohl pomoci, ale ucítil v dívčině hlase náznak úcty. Něco neočekávaného od ženy, která se nyní stala jedním z nejbohatších Kohů v Magelanově mračnu.</p>

<p>„Oni vlastně dole pořád ještě bojují,“ řekl Sigma potichu a naklonil se k ovládacímu panelu. Vyvolal na monitoru skutečný signál z bitevního pole. „Pro ně je to všechno až příliš skutečné. Pro ně v tom nejsou peníze, ale jejich životy. Bůh jim pomáhej.“</p>

<p>Tia si nemohla pomoci, ale všimla si smutku a po­citu viny v jeho hlase.</p>

<p><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong><strong>              </strong><strong>*</strong></p>

<p>Oba byli už vyčerpaní. Oštěpy se již dávno zlomily a nyní se oba otáčeli v kruhu s<strong> </strong>tasenými meči v ru­kou.</p>

<p>Kubar se snažil bojovat tak, aby udržel Alexandra v bezpečné vzdálenosti od sebe a pokusil se mu zasa­dit smrtelný úder nenadálým výpadem, zatímco Ale­xandr se snažil dostat k nepříteli skloněný a udeřit zezdola.</p>

<p>Nepadlo mezi nimi jediné slovo. Oba měli hlavu zaplněnou vlastními myšlenkami. Kubar vzpomínal na roviny Oleru, kde on sám jediným úderem meče ukončil válku za sjednocení a také Cliarnův život.</p>

<p>Cliarn byl jeho vlastní bratr. Jeho zabitím si při­pravil věčný neklid v srdci, zničil svoje štěstí a radost. Kde byl Cliarnovi nyní konec? Bratr, který nakonec bojoval proti němu jenom proto, že věřil svým myš­lenkám a považoval je za jediné správné. Který se snažil zachovat staré pořádky. Kde byl stín jeho nej­bližšího bratra, kterého připravil o život, aby dokázal sjednotit svůj lid? Proč od něj Neviděné světlo vyža­dovalo takovou cenu? Podíval se na Alexandra, který měl ve tváři vepsán téměř ten samý výraz.</p>

<p>Přemýšlel o Dariovi. Štvanice po rovinách Persie, přes Isus a Guagamelu, se přece jenom nachýhla ke konci. Byl to Darius, jehož vlastní matka se jej zřekla jenom proto, aby za svého syna prohlásila jeho, Ale­xandra. Byl to Darius, jehož vlastní žena si nakonec našla cestu do Alexandrova lože a ochotně jej žádala o to, aby mu mohla dát syna, který bude jednou ho-den stát se králem.</p>

<p>Ale ne, to všechno byl už jenom prach. Pět tisíc let daleko. Byl tady Kubar Taug a pustá pláň Kovadliny a hory ji obklopující. Díval se na něj Hektor? A co by nyní řekl Achiles, při pohledu na bitvu a hněv bohů?</p>

<p>Bohové...</p>

<p>Kubarův meč se najednou mihl vzduchem a Ale­xandr stačil jen tak tak uskočit.</p>

<p>Najednou měl volný prostor, Kubar se nechránil a Alexandr se mu podíval do očí, než zaútočil. Ty jeho oči... Tak podobné Dariovým...</p>

<p>Kubar zavrávoral několik kroků nazpět a z rukou mu vypadl meč. Zařval, otupený ohromnou ranou, která sjela po jeho paži a sekla jej do boku. Začal krvácet...</p>

<p>Objevil se před ním meč, připravený zasadit po­slední smrtící úder. Už slyšel desítky tisíc hlasů: jedni naříkají, druzí lkají, ale osud všech bude za chvíli roz­hodnut úderem ostří.</p>

<p>Kde byl Cliarn, smál se mu snad? Ne, Cuam ne. Jeho nulovaný bratr. Ten se svíjel v bolestech nad tím, že jeho poslední žijící bratr má právě umřít.</p>

<p>Ty oči... jako Darius.</p>

<p>Meč se přiblížil ještě více, vlnil se ve vzduchu jako had připravený zaútočit na svou oběť. Pak se najed­nou zastavU, zmrazený v čase a prostoru...</p>

<p>„Darie!“</p>

<p>Čepel se sice zablýskla, ale neozval se žádný ná­řek, žádný sten.</p>

<p>Alexandr zapíchl meč do země před sebou takovou silou, až mu odlonůl rukojeť.</p>

<p>Naklonil se a zapřel ruce o kolena, jako by se <emphasis>snazů </emphasis>popadnout dech. Kubar pochopil, že vzlyká. Okamžitě utichl řev všech vojáků kolem nich, kteří ho sledovah.</p>

<p>„Je konec,“ řekl Alexandr potichu a vzhlédl. „Jed­nou jsem řekl, že krále muže zabít v boji zase jenom král. Ale teď říkám, že krále muže král i ušetřit.“</p>

<p>Kubar se na Alexandra podíval. Ten člověk nako­nec poznal a pochopil Gavarniany a v ten moment si Kubar uvědomU, že i on poznal a pochopil lidský rod.</p>

<p>,A válka?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„Skončena.“</p>

<p>„Podmínky?“</p>

<p>„Oblasti, které jsou nyní v našich rukách, si pone­cháme. Co je vaše, tak vaším i zůstane.“</p>

<p>Kubar se podíval k vesmírné lodi plné železné ru­dy a Alexandr jej pohledem sledoval.</p>

<p>„Tohle je jediný zdroj kovu na tomto celém konti­nentu.“ řekl Kubar opatrně. „Ponecháte si i toto?“</p>

<p>„Tvůj národ si jej uzurpoval dvě tisíciletí. Měh by­chom na to právo. Ale existuje také něco, čemu se říká obchod.“'</p>

<p>Kubar chápal, že je to za stávajících okolnosti ro­zumná nabídka. „Řekni mi, Alexandře, věděl jsi o těch bozích, kteří nám celou tuto krvavou lázeň p^pravili?“</p>

<p>Alexandr opatrně přikývl. „Nejsou o nic lepší, než mí bozi, pocházející z mé skutečné doby. Přál jsem si být jako oni, vzýval jsem je, ale...“ Podíval se směrem k Olympu. „Jejich posel Aldin a jeho komplic na této planetě jsou v mém velitelském stanu. Nakonec mi všechno řekl, chvilku předtím, než jsem se s<strong> </strong>tebou setkal. Moje vlastní milenka mě měla zavraždit. Aldin tomu zabránil a pak bohy podvedl, aby si mysleli, že jed, kterým mě měla otrávit, účinkoval.“</p>

<p>„Trochu mi připadá, že nakonec ti bozi nebudou mít z této události tak velkou radost.“</p>

<p>„Vy lidé prý v takových situacích říkáte: ať táhnou. Souhlasím tedy, ať jdou k čertu,“ poznamenal Kubar.</p>

<p>Alexandr se usmál, podíval se na krále, kterému porozuměl. Konečně našel někoho, kdo mu byl roven.</p>

<p>„Ještě si promluvíme,“ řekl Alexandr tiše. „Oba národy mají legendy staré pět tisíc let, které by si mě­ly navzájem sdělit. Přijď ke mně dnes večer do stanu. Je u mě někdo, kdo bude mít ze tvé návštěvy určitě radost. A ty také.“</p>

<p>Pak se otočil a vydal se vzhůru do kopce kvehtel-skému stanu. Sdělit svému národu, že válka skončila.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmn</strong><strong>á</strong><strong>ct</strong><strong>á</strong></p>

<p>„Takže ty jsi o tom všem věděl, že ano?“ zeptal se Alexandr.</p>

<p>Jaroslav kývnul hlavou. „Ano, řekněme, že jsem kdysi napsal takový krátký spisek o tomto prsten­covém světě. Tehdy jsem byl ještě profesor na univer­zitě. Aldin se sem poté se mnou vrátil, ještě než se z něho stal mistr her a já jsem rezignoval na svou pro­fesuru. On tohle divadlo plánoval skutečně dlouhou dobu, celé roky a zajistil, že se kopie mé studie do­stala Corbinovi do rukou. Háček byl zaseknut a Aldin mě sem dostal natrvalo. Bylo pro mě docela zajímavé stát se z ničeho nic věštcem.“</p>

<p>„Ale proč jsi nám nic neřekl?“</p>

<p>„Věděli jsme, že se sem Corbinovi povedlo nasadit někoho aby tě <emphasis>zabil, </emphasis>nemohli jsme proto nic riskovat.“</p>

<p>„Proč ne?“ zeptal se Kubar a naklonil se nad stůl. „Stačilo se zmínit a vyřešit ten problém jednou pro vždy.“ Když mluvil, vyčítavě se podíval na Zergha a Aldina, kteří seděli v rohu místnosti.</p>

<p>„Řekněme to takto,“ odpověděl Aldin. „Vaše dva národy byly v dlouhodobé stagnaci. Lidé nebyli ničím víc, než bezprávnou degenerovanou formou bytostí a Gavarniané naproti tomu <emphasis>žHi </emphasis>v atrofovaném feudál­ním systému, který by snad nikdy neměl konce. Syn­téza této války byla radikální transformací obou spo­lečností. Ano, obě strany to stálo vysokou cenu, ale dívejte se na to jako na cenu zaplacenou za vaši bu­doucnost. Jenom za posledních třicet dní, se mezi vá­mi rozvinul čilý obchod. A hlavně, každý národ získal respekt k tomu druhému.“</p>

<p>„Jaroslav tu byl více méně jako pojistka, řekněme aby se olympští bohové nesnažili běh událostí ovliv­ňovat víc, než bylo nutné.“</p>

<p>„Ale copak jste se do toho vůbec nevměšovali?“ ze­ptala se Liala z rohu místnosti.</p>

<p>Aldin mohl jenom roztáhnout ruce a usmát se. „Chtěla by si raději, abychom se do věcí nevměšovali a místo toho dovolit Něvě otrávit Alexandra jedem?“</p>

<p>Kubar jenom zavrtěl hlavou. Ano. Hodně mužů na jeho straně by si raději přálo totální vítězství, stejně jako řada lidí. Arn byl ukázkovým příkladem tohoto problému. Bude mu muset ještě dát čas.</p>

<p>„Ta Neva, co se s ní stalo?“</p>

<p>„Zabili jste ji?“ zeptal se Paga. „Nakonec, bylo by to pro ni jenom spravedlivé.“</p>

<p>Alexandr pokrčil rameny. „Aldin ji vysadil na dru­hém kontinentě.“</p>

<p>„Jsou tam lidé?“ zeptal se Paga.</p>

<p>„Ach ano. Měl bys vidět, proti čemu bojují,“ odpo­věděl Aldin. „Ještěrkovité bytosti, které obětují hdi svým bohům. Kdyby jenom někdy existovalo stvoření, kterému je nutné se postavit...“</p>

<p>Alexandr s Kubarem se na sebe navzájem podívali.</p>

<p>,.To je Marlowe,“ řekl Jaroslav.</p>

<p>Alexandr se k němu otočil a usmáli se na sebe.</p>

<p>I<strong> </strong>Kubar souhlasně přikyvoval. Jaroslav pokynul vojákovi, aby mu přinesl ze zadní části velitelského stanu pergamen.</p>

<p>Aldin se Zerghem se postavili a chystali se k od­chodu a oba králové se na ně podívali.</p>

<p>„Nikdy se asi nedozvíme všechny důvody proč a jak,“ řekl Alexandr tiše. s<strong> </strong>náznakem úsměvu na rtech. „Ja­roslav mi dost řekl toho večera, kdy končila velká bitva. Nechovám proti vám žádnou zášť. Dali jste mi nový ži­vot a možnost sjednotit celý tento svět. Mohl jsem dokončit svůj sen, který na Zemi zůstal nesplněn.“</p>

<p>Když oba mistři hráčského umění opouštěli stan, Kubar se postavil po Alexandrově boku a potichu při­kyvoval. Aldin se naposledy ohlédl. Oba králové se skláněli nad stolem, na kterém ležela rozložená per­gamenová mapa. Liala se postavila za ně a Aldin si všiml, že se s<strong> </strong>Kubarem chytili za ruku.</p>

<p>Nakonec nechali oba krále o samotě a vydali se směrem ke ztroskotanému vesmírnému korábu, kde ústila jedna z chodeb vedoucích ke kotvišti na vrcholu jedné věže Kolbardu, k jejich vesmírné lodi.</p>

<p>Když vcházeh do hlavní chodby, srazili se s<strong> </strong>Parme-nionem, který volal na někoho do tmy, aby si pospíšil.</p>

<p>I<strong> </strong>když už věděl o bozích této planety vše, i tak ustoupil o někouk kroků, aby dal najevo svůj ostych. Se zaklením pak jednooký generál vytáhl ze tmy út­lou dívčinu.</p>

<p>„Kdo to je?'„ zeptal se Aldin a dívka se rychle zase schovala Parmenionovi za záda.</p>

<p>Ten udělal několik kroků vpřed a s<strong> </strong>úsměvem a ny­ní již bez ostychu promluvil. „Našel jsem ji dnes ráno v táboře Avarů. Je to dcera jejich velitele. Jmenuje se Roxana. Chápete to? Nemohl jsem si pomoct, a řekl jsem si, že by neškodilo se trochu seznámit. No, však víte.“ Znovu polohlasem zaklel a pak se obtloustlý ge­nerál vydal na cestu.</p>

<p>„Ať tě provázejí tví bohové, Parmenione,“ zavolal na něj do tmy chodby Zergh.</p>

<p>„Možná někteří z nich. Já jsem oddán Alexandro­vi.“ Pak zmizel.</p>

<p><strong>O </strong>několik hodin později nakonec Aldin se Zerghem dosáhli kotviště, které objevil Kubar na své dlouhé pouti podzemím. Vložni bezpečnostní kód a vstupní dveře do lodi se otevřely. Oba vešli dovnitř. Nepotkali žádného Prvního poutníka o kterém hovořil Wirgth. To samotné Aldina fascinovalo. Jistě to byla věc, kte­rou stálo za to troško prozkoumat. Nakonec, vždycky existovaly nějaké možnosti.</p>

<p>Byl to jeden střípek v hádance, kterou stále ne­dokázal rozluštit. Jak se o nich Wirgth dozvěděl? Byl s<strong> </strong>nimi sám schopen rozmlouvat a tak zjistil, kde jsou Kohové umístění a co zamýšlejí?</p>

<p>Zeptal se na to Zergha, ale ani jeho starý přítel, ani on nedokázal najít jakoukoliv souvislost. Nakonec se dobrali pouze k předpokladu, že ačkohv oni dva hráli jenom takovou soukromou hru v jiné hře, Bukha Taug možná činil to samé. A možná ještě dříve, než se do hry zapletli oni.</p>

<p>Alespoň se konečně zbavui Corbina. Nikdo z nich neměl sebemenší zdání, kde se ten člověk nyní ukrý­vá <strong>- </strong>ve skutečnosti většina z Kohů odstartovala do neznámých končin. Takže nyní zbývala pouze otázka, jak nejrychleji získat kontrolu nad jeho bývalým ma­jetkem a pak už si v klidu užívat zaslouženého odpo­činku.</p>

<p>Zergh dokončil práci na zadávání dalšího přístu­pového kódu a pak společně vstoupih do hlavní haly lodi, která se po někohk posledních dní hry stala jejich tajným velitelským a řídícím stanovištěm.</p>

<p>„Zatraceně, Aldine, mohl bys už konečně uklidit tu figurínu Dozorce?“ zakřičel Zergh a vylekán odstoupil</p>

<p>od třímetrového androida, který stál deaktivovaný uprostřed místnosti.</p>

<p>„Mám ten pohled rád. Nakonec nikdy nevíš, kdy jej budeme ještě potřebovat.“</p>

<p>„No dobrá. Ale ta věc mi působí mrazení v zádech.“</p>

<p>„No jo, postarám se o to.“ Aldin vyťukal na kláves­nici počítače několik příkazů. Android se probudil k životu a poslušně odkráčel ven z haly a zavřel za se­bou dveře. Jenom si stěžoval na to, že se s<strong> </strong>ním nikdy nejedná s<strong> </strong>patřičným respektem.</p>

<p>„Takže jsi je všechny nakonec dostal, co?“ řekl Zergh a odzátkoval láhev šampaňského.</p>

<p>„No jo, nebylo to špatné. Nikdo se ještě neozval, mají pořád dost starostí o to kam se schovat. Jsou rozptýlení po celém Magelanově mračně. Bude jim trvat přinejmenším pár let, než si uvědomí, že to je Tia, kdo drží kontrolní podfl v každé společnosti, kte­rá změnila během hry majitele. A já mám nyní pod kontrolou asi padesát planet, odkud mi budou odvá­dět daně. Teď se konečně můžu odebrat na odpoči­nek.“</p>

<p>„A konečně jsi to oplatil tomu parchantovi Corbi­novi.“</p>

<p>„Ano.“ Aldin se opřel do křesla a labužnicky potáhl z<strong> </strong>Corbinova drahého doutníku.</p>

<p>Zergh začal na navigačním počítači zadávat pří­kazy ke startu. „A myslíš to s<strong> </strong>tím odpočinkem vážně?“</p>

<p>Aldin se podíval na svého starého přítele a usmál se. „Asi tak, jako ty.“</p>

<p>„Víš, že Sigma mluvil o malé soukromé dohodě?“</p>

<p>„Jsem jedno velké ucho. Povídej.“</p>

<p>„Později, později.“ Naťukal na klávesnici poslední příkaz ke startu a loď se odpoutala od kotviště Kol­bardu. Pomalu proplouvala kolem spodních konstruk­cí planety a pak vydala se na cestu do vesmíru.</p>

<p>Začala zrychlovat a oba mohli na monitorech vidět,</p>

<p>jak se přehoupli ze spodní strany na úroveň povrchu planety. Pak se před nimi objevilo slunce, které svým světlem zaplavilo kabinu. Planeta nad nimi měla ně­kolik miliónů kilometrů v průměru a tvořila lesknoucí se modrozelený prstenec protkaný sněhobílými paprs­ky slunečního světla. Celá se utápěla v nekonečné černé barvě vesmíru.</p>

<p>„Co to byla ta věc s<strong> </strong>Marlowem?“ zeptal se Zergh, když se opřel v křesle a dostatečně si vychutnal nád­herný pohled na celé Magelanovo mračno.</p>

<p>„To je jeden pozemský autor <strong>- </strong>Marlowe.“ Aldin si nemohl pomoci a když přelétali kolem nejvyšší věže Kolbardu, Alexandrovy a Kubarovy planety, usmál se.</p>

<p>„Přineste mi mapu a ukažte mi, kolik zbývá k do­bytí celého světa.“</p>
</section>

</body><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADtAAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_53.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_47.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_55.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ2AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//Z
</binary><binary id="_28.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABtAAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAP/9k=
</binary><binary id="_36.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_44.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_52.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFBAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//2Q==
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAE8AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAA/9k=
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABpAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAP/9k=
</binary><binary id="_50.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJPAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_27.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHEAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_35.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_41.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_43.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFkAAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_51.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_45.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKAAAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJVAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHZAAsBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_26.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAD0AAoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_34.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGLAAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAP/9k=
</binary><binary id="_42.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKbAAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ6AAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAC+AAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_48.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ9AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAvAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAD
//Z
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAC+AXUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9e9R/4O4v+CSWheNtb8C+
I5P2m9AvvDmu614d1jVr34I293o9rqOhXtxpt3xovjPVdZmhlvrY21s8OjyOzzQtNHAjO6X
r3/g7j/4Iz2tld3Vv8Q/jpqk9tEWi02x+Afi5L2/m8tXS0tX1GTT9OjuZWLxR/b7+yg8yKQ
vOkYWRv8xL9szwmfAP7Wn7UHgZryPUpfBf7Qvxm8KyanBFJHb6g+hfEPxFo7XiW9w8k1o12
1hJd+XI8sqmUYkACk/NJmdjkhSAjRopXckasWPyKcgEF2KnkqxyMEAgA/1HPFH/AAeWf8Eq
NJtLaXw34E/az8WXUtyYp7Rfhh4J0MWtuIJXFy1xqPxNZJszrDB5MSFwJWmJxFtfiT/wekf
8E2Dx/wAKM/a3UfNyvhT4YlgOApw/xKxnlmxkgFVGWDED/MTooA/1IPDX/B5T/wAEqNU0+e
fxD4L/AGt/C19HcTQw2Enws8Ca2bi2VUMF4LrTfiakEckp3q9s4URY/wBY4YMnkniX/g9Y/
wCCf+mzWkfhr9mj9rHxPETcC7uJ7L4T+HxGI32W7LFcePL95/tKjzSq/ZvIU7GMjjFf5nVF
AH+lH/xG2/sRf9Ge/tT/APgz+Ef/AM2Ncdrn/B7x+zDa3Nsnhj9hz4861ZMubu58Q/Ef4d+
HLyJy4JW3tNM0/wATQXCLHuCtJd2rM2zcowxb/ONooA/0nYf+D2z9ijYnn/se/tSrIyI0oT
V/hHKsUjAeZHE58VW5ljjOfLlkjjeXq8cfQcF4o/4Pev2eLVp08FfsK/GnW40iQ2s/iv4pe
BPDUtxMZI1kS6t9G0HxUltEkLTSJJBcXDyTRxRtHFHJJJH/AJz9FAH+hVbf8Hwvw9Hnm7/4
J5eMQU1bybX7P+0JoJ87w+ETF3cNJ8J0NtqxcSH+y4lubJcqf7WYApXQ6H/we9/BG58Xm08
TfsI/FrSPAA06Wddd8P8Axf8ABWv+MTrCyhrfT38K6n4O8PaJ/ZMkJZLjU18YC+RlQw6aSW
Nf52lFAH+iL42/4PfvgzYzOvw3/YG+KHia3WX91L46+Nfg/wAFzSQmIOWkt/D3gHx0kDrcn
yUjW6nHkRpdPO0rNajzv/iOStv+kakv/iWEf/0O1f5/1FAH98viD/g+M1uXTJ08Lf8ABOPS
LDWS8ZtrjxB+01d6tpiRiRTMk9np3wQ0W6kdotyxyR30SxyFXaKRQULfDn/B8ZrsOmIni7/
gnJo2pawZpme48OftM3miaYLct/o8SWep/BLX7ppkT/XTm+VJGPyW8QX5v4HKKAP7y/E3/B
8R49nuYD4O/wCCd/g7TLNbeQXKeJv2iNZ1y5kui6eU0EulfCbw9FDbrHvEiSQ3EjuUZZEUF
T4xff8AB7j+2K95cPpv7GP7M9rYNK5tLe+8S/FG/vIoCx8tLi8t9c06G4lVMB5YrG2R2yVh
QEKP4m6KAP7XoP8Ag9v/AGzBNGbn9jX9mCSAOhmjh1/4qwSyRhgZEjmfxFcpFI6Bkjka3mW
N2V2jkVSjev6x/wAHw3xPk0XS4/D/APwT18A2fiJY5P7avdZ+P/iHU9FnlKqIjpemWPww0i
+tY1YM0i3er3ruCFV48bj/AAhUUAf2vz/8HuH7ZbSubb9jT9mKGEu5jjn8QfFS4lSMn5Fea
PxDapI6rw8iwxK5+YRxj5agP/B7d+2mVYL+xz+y4GKsFJ1n4rkKxBCsV/4SkbgrYJXKlgCo
ZSdw/inooA/st8O/8HrH7ftjeX0niX9mT9k/xFYTxuLKxtbP4o6C9k5mLruuk8eaobtBATb
skkEZdgk3mR/PG+rr3/B7J+3Ve6bPbeHv2T/2VNB1J5IDBqV5L8Vtbit4Y5VeeP7AfGumpK
88SmFZWuFWEO0gidwm3+L2igD+s/xJ/wAHlf8AwVa1S/S40DwR+yN4XsVtkibT4vhX421fz
Jxu33TXepfFN5gWyoWFAkaYOQ+eMV/+Dx3/AIK5MCBon7IyEhhuT4MeLCQSCARv+KzrlSdy
5BG4DcGXKn+UqigD+uKD/g8y/wCCo6eGn0y4+G37I0/iJorhE8VD4bePo54JJZd0EqaMPig
NMYQxIsbxuzrOzGU7CBHH5Hrv/B3r/wAFidWnW403xT+zv4WT+Kw0L4D6XNZ52FS4k8S+IP
Ed6zySMZn/ANJVfMA2jyy0Vfy80UAf06P/AMHdH/BZSRbeMfEP4EwiL7KJZ0+AfhVpLkQKV
mNwklzLGPthO65FqlvtKj7GLRSUMk//AAd0f8FkX8W3PiSH4h/AqPR55NNeL4fr8AvCy+Er
NbO3EV3Db3st9c+Omi1WUG4v2u/G11MkzMNLk0q3C24/mHooA/q0f/g8b/4K5SRyRjSP2SL
dnikRbiL4LeK3midkIWWNZvipLAZEYhkE0UkO4DzI3TKHx7xB/wAHZv8AwWm1mzFvp3xy+F
fhKZp0kN/4e/Z7+FN1eJFHt3QqnivQfElg0c3zb82ZmHPlzxAqF/msooA/ofP/AAdT/wDBc
PJx+1t4cx2z+zd+zODj3H/CpTj6ZP1rpfD3/B2F/wAFrtFNy+pftCfDnxcZwiwx+Iv2dvgt
bR2JQktJav4U8I+GJGklB2SC8N2gUDyljYkn+buigD+gfxd/wdD/APBbPxfB5En7YUfhqI6
hLeCLwb8DPgBoEsMMiuiWcepRfDafUZrWFJCsMd3PcSgpFNNc3EyB64pP+Dlb/gtqlqbT/h
ubxU6FXXzpPhh8C2u8OSSRdf8ACsfPVlzhGVwUAAUgAV+FtFAH72eIv+DnL/gtz4kttLtp/
wBtXUNKGlRyxRz+Hfg18ANBub0SxwR7tUm074WwtqMkYtw0UlyGdJJbhwd0zk9Rpv8AwdN/
8FwdMsbGwX9rvR72OxtILRbjUv2ef2br2+uVt4VhWe+vZfhR9pu7uQKJJ7qaRpriYtLKzu7
E/wA9dFAH7teJP+Dln/gth4mvL2/uf25PE+kyahb/AGeW08NfCz4HeH7K3VYhEHsrbTfhtb
Q2Mzqu9rm0WKcSs0obzMEeSn/gvx/wWQBIT/goP8ftgOF36p4fL7Rwu4/8I+ctjG45OTk5N
fj/AEUAfspo/wDwcG/8Fl9F1C21K3/4KBfGy4ntndlh1aLwVrunuGQoPP0zWfC17p92Pmb5
Li1cRkLJGRIAVZ4r/wCDgf8A4LIeMluItY/4KAfG+3hurN7GZfDA8G+Cl8l2cM0aeEvC2im
OZo3Km6ieC7IIXzwqAH8bqKAP03/4fM/8FU2wzf8ABQX9q0NgAgfFfxGwyABkH7cnBxwCuR
3JOScTxD/wV4/4Ke+J9KudE1v9vj9qzUdLvDH9qtT8Y/GenGTynEse280rWbS/hKyKrfuLm
HcBtcshZT+cdFAH6IeFf+Cs3/BS3wTYXGleGP29P2stO0+4uFupI5fjb451Z3nUJtdptY1i
8uFIwwZYp44ThcQ8sTleM/8Agqh/wUl8eyafL4n/AG8P2sdSfTIp4rJ4/jj8QdHaFLl0eZW
Gi+ILETh2jRgbjzGQghCoZs/AlFAH+lR/wZofFv4q/GP4F/t1+Jfix8S/H/xO14fGv4UqNc
+IXi/XfGetB3+H2rR3J/tXxDqV/fFJhbWy+WZAoSCJdz7BsK+Zv+DLH4oQ+Hfg/wDt7+FU0
g3X2X4kfAfxCb3zgoc674T+IenNZiLY8q/ZJfDcknmu5SYXYEaoY5NxQB/Fv/wUQA/4b6/b
dOGz/wANc/tGgtn5cf8AC3fF2ABjO4HJJ3dCOB1PxxX2X/wUVilh/b8/bdjmWWJ/+GuP2i3
8qRGTCt8XPFpV8MQcuOmUGVCsGIIx8aUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFAH99P/BmB8PfEGq/DL9vvxJamwGmXfjr9nvRIWubtbac6ho/hz4qalfoYZUB8uO3
8R6aEkBIkdpQAFRWcr3f/gyHeEfs5ft3K0kayj41/CYsjOAwjPgTxCI22mQEKzLIAdgB2kB
nxhCgD+Nf/gsyqf8AD1D/AIKBeXDFbrH+1d8WkSO3jjihVT4iulCrGg3Ar5W5iWIdpGbG8u
T+Y9fpv/wWX/5Sof8ABQbpn/hrD4s9Sd+P+Ek1DG4dAOu0jkndnoK/MigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA/u0/wCDNOWQ+DP+CgUYlnUL4n/Zrb5JmVTu0n4
2oPl5GQsSjIwSoVTwq4Kj/wCDNL/kUP8AgoIcHH/CSfs0c44/5BfxxyM9MjIyO2RnqKKAP5
sf+C5/h+Dwp/wV1/4KDaDa3M95CP2kvGGr/aLlYkm87X47PXriHbCqoYrefVZLeBsbmggja
T94zk/k7X7Af8F+f+UyX/BQf/svmp/+o94fr8f6ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigD+83/gzH1XTIPAP/BQG1ufDen6jdJ4v/ZxnbU7i81CKeS3m0T4yQ29gb
e3lS2SKye1uJ451Xz5n1CZJ2ZIIApWF/wZpf8AIof8FBf+xk/Zo/8ATX8cqKAP53/+DgnTL
/Sv+Cyv/BQG31Kzmsrif44vqUUdwCksun6v4O8Karpd2kZJzbXun3lteW0o4lhuEPByB+N9
fuP/AMHJf/KbL9uw5J/4rX4d8ldo4+Cfw0GF+VdwXG0tzucN8xGK/DigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA/tU/4NJ/jZ8K/g54T/AG6I/iX8UPCfw6l8Q+Iv2
en0eLxKJXfVo9L0z4xi+ks/IbhbNtRtVn3DBa4jCklXAK/JP/gi34V8V+I9G/aHfw34X8Ve
IktNT+GK3b+G9MvNQS0aa18dmFbs2ttcCJphFIYQ5QuI5SobacFAGB/wcmBh/wAFsv26t2/
nxn8OiC67QVPwT+GuPLGBlB0Dc7mDNnnA/Dav6Cv+DpDRdN0L/gt7+2Hb6XbrbQ6jafAHXr
xFJbzdU1j9nH4T3mo3JZiWBuLmR5WQHYpYhVVQAP59aACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigD+7P/AIM0XdfCH/BQXaxX/ipP2aOnGcaZ8cuT789epAGegor8kf8
AggX+038c/wBnrQf2oLb4OeI4tBh8Vav8I5/ECyaZpuoG6l0ez+IsemkNfRs0QiTUr4bYzt
bzMsMgZKAOZ/4Op/8AlOJ+1r/2Ln7N3/rNHwlr+eCv6OP+DrrQb7SP+C2n7SGo3ZhMHirwD
+zrr+meVJvb7Db/AAJ8B+GJPPXGYpf7T8OaiVjOSbfyJc4kAH849ABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB+5f/AARzgE2kfH/NsZ9upfDXkXf2bbm18b+435x/wH
H+1RXon/BD3wd4Y8T6N+0ifEXiO60FrHU/hSLRbfwxea/9pFzZePmnLm3vLT7L5JiiVQ4kE
/mFkIEZ3FAHrf8AwdxKq/8ABZv4nEKFL/BH4BsxCgF2HglEDMcDcQqKm45O1AucKAP5la/p
s/4O5D/xua+JXzbsfA/4CDHPyf8AFGZ2nPHOd/y8Yf8AvZr+ZOgAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooA/cz/gjpP5WkfH/N29vu1H4a/dt2uN+218bjkqfl25wM9
c8dKKk/4I3iU6R+0B5ct7H/AMTL4a5+yWjXQb/RfHGPM2wTbMc7c7d2W67eCgD7i/4PFoIL
X/grhpoghjia/wD2Tfgld3bxoqPdXVv4k+KdhFc3bKN11cpZwQ2qTysXW2iigBKRoF/lNr+
rf/g8e/5S46D/ANmifBj/ANS/4s1/KRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAdjoPjzxt4Phkj8I+MvFPhlL5YWvh4c8Raxoa3jW3mi2W8j0y8tBcNaCadYHmEhR
JnEbKrMoK/UL/gmN+z/8H/jtpfxil+LHgqy8XyeFr3wJBoL3d5qVodPi1W28VHUET+z7y1E
guW02zZvNDlWiyhUOwJQB+tH/AAeZeGLnSv8Agqf8OvEct5BPB4r/AGRfhm1raxxyJNYron
j34qafKs7sNkv2iVjNEYySqHY+CBn+SSv7Cv8Ag9Lx/wAPJfgMdpDH9kHwnubHDf8AF0fin
gA5ydvQkgda/j1oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPvj9ir9sL
w3+yzZfES01/wTq/i5vGt14YuLV9Kv9PsfsI0GHXYpkn+2wStL9oOrRGLyyoj8mTdkuMFfA
9FAH9iP/B6fBMn/BR79n+d4rlYZ/2Q/DIhlltmjtpjF8U/iiJRa3JJW6MZZROFA8h2RWzvB
r+O6v7Xf+D28Aftm/sa4AH/ABjBrw6dh8VfEeB9B2HbnHWv4oqACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDa0rw5reuJNJpOnXF8luypM0OzEbOCyq251OWAJGM9KKx
aKAP7Xf+D2/wD5PN/Y1/7Ng17/ANWr4jr+KKv9RH/g4e/4Ii/HP/grH+0V+zh4s+B/xT+En
w9u/hh8EPEvhzxVF8WbnxjBHqVpd+OY9V0WXQ/+EP8ACPiZmmWa+1VNTN49jhDZ/Zd378V/
Fn8R/wDghF+0T8NPiF46+HWrfF/4LX2q+A/Fmq+ENQvdOl8ctp95f6VMYJbmya58JW9z9jl
dWMZnt45gm0tFkkKAfh1RX9VP7P3/AAabftqftDfC3w78VvCv7Q37LGkaF4pku1tLHxHffF
uPWbNLK8Fs7Srpnw1vrLfIwdgqXLgqqrvTzG2faC/8GRv7VAVN37bH7PJbYm//AIoH4lnDl
UMgUidQ6oxkVGKR+YqIzRxmRljAP4hqK/tk1z/gyW/a5s9Ku7vSv2zv2br3ULeJpIbO+8If
FDS7Ocqu4rNqENlrU9vhsqpj0yfIwxUE7RneBP8Agyl/bD1v/SvF/wC2H+zL4diS6iiMfh3
w18UvGP8Ao+Ns02zVNF8EB50TDx25lWOaQkPcwKAxAP4rKK/vCk/4MePiS7sw/wCCivgVQT
kBP2Z9eVR9F/4XUQv0BP1q7pf/AAY7eNv7Qtf7Z/4KL+FP7LMqi+Om/sz6w2oLb87zZrc/G
yO3M/QJ57eUMksGxtIB/BhRX98viT/gx41xb+FvB/8AwUX0eTT1iUzf8JN+zLdx3RnVzhUj
0n42PAYfKCB2d/MkcuxC5GW+HP8Agx21xrm6/wCEv/4KM6TFamJTZnw1+zJeSz/aPMG9biP
VPjdBGIPKzsaKQuJAAVKkkAH8DlFf6IWkf8GPnwfjsIE17/goP8Sr3UwZDc3GkfAHwvplg4
MpMQgtLz4matcRlYcJI0l7KJJcyKsafujfk/4Mg/gNGqsf2/Pi5y8cbf8AFj/BjZMrrECoP
jsbMO4JOWIXIAJ5IB/nXUV/oX6b/wAGPPw5XULp9a/4KIeNbnSz5osoNL/Zy0Gwv0w2IGub
m5+LmoW0mIsecsVnFucEq4DfL7Fpv/Bkh+xvFYWsesftmftM32ppEBeXmm+GfhZpVjcTZO6
S20660XWri0jPAEUuqXjDHMzUAf5t1Ff6Tr/8GSn7FGB5f7Yn7Uitlcl9G+E0gKZG9Qo8KR
kMyZCtuIRiGKuBtPX6v/wZWf8ABOmbRrey0f8AaU/bI0zxE/lRnWb3W/g1q2lvJDGZLp20O
P4S6XOi3AU+Uq60fIyATLy1AH+ZnRX+lXpv/Bk9+wpZ6np0+sftZ/tXappa3Q/tDTrS2+Eu
mXN5beVKzwW+pHwTfCwlJVWW4exvlXaUa3cPuX27wh/wZuf8EodLTUm1rx1+2B4yV2a0tv7
Z+KPgDSm0+e1ldJbi3Phj4UaOLgz8Bhe+egCgxRQZ2gA/y5qK/wBVD/iDx/4JA8/N+1R3/w
Ca16Px97/qnvbIxnP3VznLbvPdd/4M1f8AglTda4uoWXxJ/bI0PSYEtrl/Ddh8Tfhtd2E0d
vmO6R77VvhDfauGv32NO0V9CYlTbatATkAH+XjRX+rzoX/Bot/wRq0yK7iv/Anx88SvLdNN
Fca18dvEVvLZRNHGBZWy+HbPQYHtkcNKr3kFzebpGV7p0VFXbb/g0t/4IsxAO3wd+MTgvGm
3/hf3xFwTLIsS5xqaHAZwThgcA4B6EA/ya6K/1wNP/wCDVv8A4In6Ho+p2U/7N3jXWWlgvZ
21TVvjl8WrnVrZJ7fy2FlPB4ts4I3gERktDJbuYp2aXeWYmuTj/wCDSz/gizJGkq/B74x7Z
EV1DfH74iAgOoYA41I8gHnkj3PWgD/Jror/AF8fDv8AwbHf8ESfC95BeP8Aset4h/syz+zm
18S/Fz4y6nZ3WbZx9pu4F8f2v2q72qX8yVgomw4QDp6X/wAQ43/BEz/owb4d/wDhc/Gn/wC
ebQB/jh0V/sL+Jv8Ag2i/4ImeJrOOzP7Enh7QBFMsy3fhj4nfGzSL5sKytDNcD4kzpLA+Vb
yzCCrICHwWB6DwZ/wbu/8ABFbwdJo50/8AYM+Gurz21i8NtceMNf8AiZ4xa5XaDJPq1r4l8
fappWoXTHcVml01miyBC0QXkA/xyKK/2hR/wQg/4I7n/Wf8E8v2bWdidxj8GTRpnr8qf2m2
wYIGAcemBgVu+H/+CIf/AASH8M3sl9pf/BOv9lKeWWFrV01/4TaB4stgGdH3x2PihdXsIZB
sx58VqlyASqzKhdHAP8V2iv8AaS1T/ghx/wAEgdY1m71C8/4J3/suR3t2kUs0el/DPT9D0x
QpZE+y6Po1zYaRZE+Uxl+x6fAJSQ0hdi2ei8M/8EZf+CSOg2l1pmm/8E5f2P54be9fzJNc+
BHgPxLdmaS3t5CE1HxLpmtaj5AjaMLD9qSBJPMaOBC7M4B/il0V/uar/wAE+v2C0VET9in9
k5FjjWGNV/Z3+EoVYkChVCjwoB8oRQrfeUDAPJzk6p/wTn/4J965p2p6Pqf7EP7Jd7p1/bt
YajZXP7O3woe1vLWWODfDPEvhlDIrQoiZLKQw3c45AP8ADgor/b/8H/8ABM7/AIJs+B49Uf
wX+wR+yB4bja4A1FdM/Zv+Els11JYrHcRP8nhnDGN/KaN2Cn5GQqA24e/p+y9+zKqKp/Z1+
BR2gD5fhD8PlUY4AVRoB2qo4VckhQAWYgkgH+ELHE0vEYLyFkVYlwXcudqiNc7pHLFVCIrM
c5wACamuLK8tNv2q1uLbzAxj+0QyweYEfy5PLEqoX8t/kfZu2sCD0Nf7v9l+zb+zjp13b3+
n/AD4KWF9aSpPa3ll8KvAlrd20yHKTW9xBoUc0MqHlJI3V1PIINa2t/Az4HeJvs48SfBr4V
eIBab/ALKNb+HfhDVvs3mndJ9n+36RceT5jEs/l7d55bJoA/wZ4La4un8u2hlnk2s3lwxvL
JtRSzN5cas+1VBLNt2qOWIFdNaeA/GmoWovLDwj4ovrdywSay8O6zdQsyMqyDz4rJoT5ZZV
cLIzK7opUbiR/u16L8AvgJ4buXvfDvwR+EegXkkTQyXei/DbwZpVy8Lfeieex0aCVom/ijZ
yp7ivTdM0zSdEs49O0bTLDSNPiZ2isdMsraws4mlcyStHbWkcUCNJIzO5VAXclmJYk0Af4J
n/AArn4hHp4E8Zf+Evrf8A8g1nweE/ElzdnT4dA16bUUkkjl02DRdSl1CNoVd5s2qWzSZgR
N0ysEeMHLLtVmX/AH0949D+n+Nc9a+FPCVhqb63Y+F/D1nrMks88mr2uiaZb6nJNdI0dzM9
/DbJdtLcRsyTyNKXlRmWQspIIB/hQaV+y/8AtI67p9rq2h/AH42a1pV7H5lnqek/CX4h6jp
90m9oy1te2nhuW2nVZUeFmhkdPNR0DErV4/sl/tTD/m2z4+nIYrj4NfEn59g3OFz4YH3EId
ycBVYEnmv93LePQ/p/jRvHof0/xoA/wupf2Df237fRB4nuv2OP2qrbwy0CXEfiOf8AZ5+Ls
WhywzSCKCWLVZPB6WUkcsjDayTNuXcVDFSK5+y/Y6/a11K6trHTf2Xv2i9Rvry5is7Ozsfg
f8T7u5u7qdzHDa20EHhZ557qWQFI4I4mkkYFUDMCtf7su8eh/T/GjePQ/p/jQB/hrH/gnJ/
wUKBIP7CH7ZgIJBB/Zf8AjdkEcEH/AIofqDRX+5OzBsYzxnr+FFAH/9k=
</binary><binary id="_33.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAIfAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_25.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHGAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAC5AWYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+NaH4Pz3AZY9atwTEOZNO
eMfdX+JJN3AODyR65xiqd/8AC+LTZII73xDFGwTB2WZKfMPvfvG3A9z2PbHNfQoZYVOwrxG
pXODzsXAH19B+FYuv6F/bVtDJsl8wID5iKpQYHfJJIHJI46cZzXwlDPMbKpGE6rpKXuqdKP
O1L3bJpuK5LLVvVNLR3Z+oV+FsspQeJo4aeKqYZqvGnypKPJZc7d/s3tda+8eGv8LykC3Fl
q0c6MdpYadsXABbIYM5Y8dMD1zwc6Gl/CmfUdgn1S2soYzlpp7YKsyqxJO1s5GMrjjp6c1d
XxBrOjC405GV47eUqsqRiIeWMgAgjHJ5z68dq7z4dI/i3XIrDXPt62LFf+PdQRtZgGYsMDH
J4bC8HtzXt16uLo0HXqYqnWpunKcqql76iopt8tkrwS0V27rzOTArhLMMXhcP/Z1XFYnE1V
B4OrF04Rr88YS5asHNw5535Zcra5ubl0NHw1+ytH4ljmntPiFpVntQSeU+lNOWChsrH5MoK
sP7rA7jjBHNUZP2ctC0rVBba98SE0+2LFY7v/hFJrgRsCQ0jRLqEMjKoBIAkUjgnpivqvSP
A/grwfqkTWOs+J7Vbx7aEeU63EKTSvtDSxryqfO21duD07V9efFL9kLW9V+G+jeJtL1zSdY
0/V44pLVooyL63BjjaQXb4BE7EjeobA+YKSDX5dmHiMstxlHD4jNfY4TG1Pq+Hr4jlhGnUS
U7wak03y3sm7W1P6Fw/hFkeZZFU9hwxGjjoJTdGpmVXFQxCTjalyyw0OTXXmV27Wsr3X52a
H+x3ofiCe3utN+Onh+48PFRHeapL4Zu0uLaFvnaQ2BvLgySoDhcSou0Y6jNfWtl/wAEmvCe
ueFbbxP4N/ax8P6/aSoGkgX4c6hZ3dlMCpMaRXXiJA4LEo7qBux8q8ha8q+GPwI8Q2XjVtA
m1NbcqTlEivJbZhnBUiB/JxkHMbZZuSeK+/fht4v139my4eXxfoGna9oM8j+RDBp7JCiOxV
ZJJLhSyuMZAyMtkA968HjXjLjDAxoR4T4tqzxkKLr4bDQhSqPHzScoYePNzJSqzfs48urTT
vc+34K8AuDc4wVbMeJuEcflEMLONKrDDZnUpxqyiormdJ0UqdDlSc5KUnrJqN3Y+LvDn/BM
DTNY+P8A4H+C/iD9orw78PdI8d6R9s0n4jeOvA2qaZpxu1nNpFp8GnR6jM185vCkELC7jSS
S4QBUAzX6Xzf8GxF2+npfzft2/D+2iuMJFGfhLrUKsCfvK58WEYyD8uM8+grwH9o39oDw58
YfEfwl8UeGtPutN1jwV4jt5LSzSIXLSWZuobpI7LeG2mC4jWRLaJC0spQqpOBX9YfwJsfCn
i7wh4O8VeKbie5tdXsNN1CLRdRjnha0uJraKSa2kgl2OrCR2yGUGIHYRyK/B/Ejxo8W+D8l
4SxX9rYfD4rNMPicHj6+NwVPE/UcTg6mHUNG4xp0qn1udtG3yP3Fyvm8vPvATw2w2KxdbDY
HGUI4ONOdKMcU8dOtGrdrkVSNHkcOSzs5KXMusbv+VX9ov/g3qvv2e/hhe/EW/wD2u/DHiy
KwtfOtNK0/4Wa7azXkplVSiagviO4jjSVXRMSRujFm3jaCK/FZ/wBmLxSupx6XYasLyVJJ7
eCVNGniFwFkbYqpOWjjXcOJC6ozAqXzzX+qD8TPDXgDxR8HNb8Hz+C9Gvo9S0W6t7WGaKGS
JjMjrAiSOGKHeIs7MEHPPWvwO/Za/Yx8Gah498T6V+0z4a0X4ceFvC11faxpWsatJZx6hrV
lHetdR6Xp9189v9lMA84xXKl3WNYY9rO2ebhb6UnEvD2DzSXF/EGV8XZjh6FGrgqeXwceWW
JrUaNHDUKMaNK9ZSqqMo3ahFO9VpNvj4Z8IfCjPMkzevmuSZ7hamU1sTJRw2LqTxGYVfaez
oOlhYRk+eviJU/3EHJRu0nKyb/ky+C//BLD9pf48XTJ4Z0K+g06GVkk1zUNHuVtlt1hefzI
4pXgQWhKFFnEiW5kz+9AG6vCvG/7Ivin4f8AiDVPDGv+KdEOp6NezWF88NjcSQx3EDlGiLp
dTRF1xg+W7KeMM9f6DnxO/aS+G37Rqa/+z/8ABhrP4W6P4f0VPDVp4xhtdLj1fxHomnhrf7
JpKeUZdLsHRCzfY3hnkSVlDKuQf5Zf2z/g1f8Aw/8AHlz4TsLGK70XTCJLjWcWcRmB3S7pZ
pGaeR5G3NgFiMkHJNfb+F/0kOL+M+KMRlWfUXw9CVH2+XYF0qsK7i3anVxSqQgqcnquWnOr
FxSbfQ9vAfR64Jr5PiMXmvC+PynMqOHnPCZfi67xOOkoyfsq2IjNU40XONvcjKpZWcrO6X4
a6h8F7+wlSzOsz6iZ3jGbKwMMKjcMgZuDv8sZPIXdjkA19TfC79gef4ivaFfH82kQSxrNeT
HwtHdPbREA4MkupREsGJwoUAZ3ZAJA+mPAHgOT4gHTNC0HQ8z2weTU72Nkvpry4e6JhW28l
B9lRY8CRMEsAQx3V+heifDnxD4EtdO0+bS5NMZraNZleMxyXKEEA8hSQdpG3rmv2rPPFTF5
eqeBWOp4XMcZGUaUZNKcqcbe1lvopLXRN7LzXdwt9G7g6ripyzTAurhqzp1YYaq7PnhFSTa
jdLld+uq6N3Pz98Kf8EjdL8Sy3Ig/aGuYVimRbmZfhvb3LxQ5Cu/lL4ohMijI3EuMEAbWzk
fpn+z5/wAGvWnfHizvtV039uEaFp+jaY+parcSfAsXaQRONwiLD4iW6ea4DdlIUbiWIwf0r
/ZN+B3gXWPDp1u/g+y6zLB57aU1yLsXbjBZDGNu1GAUtg4XHOeDX0H4S8e/8IJ4o1bSPC15
f+H9OkJsNW0yK/uoYLljICyzQqxQhZMNHzgJxjGc9WTcT55xzhsTg+Gs1xeW5/k9BcuPdCm
lVlJWlTp8tSpKdOO9+WDs36r8e8WfDXgrg2viKmAwNHB+2rRpYiLk3+5UkoOm2rSm/e918q
Ttq1c/Jnw1/wAGmqeJr2a1079u2xtm+0yQ2P2r4BTOl1bxnAuMp8RjsZmAA+8GHoTXcJ/wZ
5eKJ72O3X9ubTkVlK/aG+AlyIlXdt8wxH4hklVIJC/xAZ+n9Uv7LviZvEOntazSwS3FjI0t
pK7BrhFZQzZd9rSIWJ29RjAHrX0R8fPj5pf7PPwg+Inxu8RDS4dC+GfgzUfFms32sNLDptt
a6PF9quluWi+d57uKMwaVBFua5vpYYSDuXPwGRZ34qYHHQ4e4x4lUcc8yjSw2OwmWxowr0H
CX7p1XJSaduflVOz5L82ln+P53lWSYepLEYLBUoYatQcqarS5Kju46ctprmaT0i2/uP4Z/j
V/wbC/An9nWTTrf4+f8FcPgp8J7rVt40qy8a/Cey0fUdQ2sFc2mm3HxNF/KN2zDLbFSJE+Y
BhXYfDz/AINVfhZ8TdG/t3wL/wAFVPhT4k0KTbu1jSfg7ZT2dsxJ2pdO3xTtntJXCEww3Rt
pJ4szQCWIM1fznft3ftieLf20v2m/iB+0Bq9xr9tHr3ifU7zwrY63qcl/f6H4fa6lk0Sx8t
neOwkt7OVDNZwqIredmWJnC5HGaN+0J+0bq+imWbx7e6h4R0F9PsLvR9bvNKtNA1aLT2W4t
7C9tZYIp9UkgSMwmaSV7hU2xw3CnCn9qx+V8dyWEeWcT0KihUpTrUMfgVCrVgpRlKn9ZjUl
b2ivGE3FKmnF7R1/NauIlCqp4XAUHSpUa8KcZTaqOcuZpKKg4vmna12f1j6V/wAGbba6hfR
P+CkfgzWFCqxOm/Ahb9djDIctafF+bCtn5T0bjk99K5/4MvfEEMEk03/BQvw7DDCpklmuP2
eplghRRuZ5Xb4phYlAOcuyjBJr+fn4Nf8ABX74pfBCXSJNK+HmkqmmTxz2g8NfELxn4SezZ
JRKh0uXTGv57N9wJzfQ3FgoPliAoOfsD9qf/g5M/bb+Pfwj8OfCT4cavqXwm00/aX8ZeJrm
9sPEHjzWZoka0gsLTxLZWemRpoRtZnXddWLa3Pcj7RcSiIKR6GEx/E6xNPCZrwxGNKLUf7U
pV6Nem00lKStzVNFZ3kkrPTZnNhsVisRzrE4NYXlScGmmqjlfm2hG3Kku9+bpY1fjj/wQi/
YW/Z8+Nvhz4C/F3/gs98I/CPxG1+9g0y3gu/2bvE9/4d0vVroj7DpfiXxZovxGvfDvhq5vC
6fZm1q8tbZmfbNcRkFRi/HD/g3H+KHwr1vUtH8KftHeGfiLaxXEQtNftPh7d6Xpup6fMUZd
Ts5IPFOowLYTwsr2/lvJ5yOJN6gEH85/2Ef2Jf2h/wDgqT+1HpXwp8F3msa1qd7FL4k+J/x
I1yS6vbbwZ4NsbiObVtevtSdwP7Wu2KWOhWrSCW+1OaOHHk5x/dx+0H+zn4v+DHwL8OfD7w
J4t0LU/EGjeEbLwlY6v4g8T2099YWmk2FrplrBJHJNC82pubV5LnJbyJgVQ/M2O3NcynhK1
HDYZTqRqyUKtTlvHo7uTd7bLXujqP8APp/aF/YX8c/APV77StU8RWmsvYs4D2mh3VhBIkCj
lJJLm45JBUF8qeG+UHaPja50iWxZ4Lty0hA+QqvykHJyce47dvpX6tftbfDr9obSfiV4g0L
x7qs+q3sFxOqO63z5gml8xPLH2wiY+SR5TBWDAZCsBivzd8Y+H9R0bUzDqaSB2BAGxkkLjB
ff5xyBgjaMDv6AV62Hr1K9Gm6m8Yq2t9Gk/wA7u3S4HnVvZxAynAx5ZQ8Drkfpz7fSl+xw/
wB0f98itQxxhZDFlSoJkDtliflyMdATxjbkcE+uK+5V+8rN6Y3f0U1uBT+xqPvTSMn/ADzU
KhA7APg4C8dBzjHerUNuFUiNTt3EnzWV2zgdDt4GMYHrk96cMEjAOCenOce/Q9OvArWiS2V
BFtbzn+cMWO0A8AY6Z+Vs9+R2FAHOrbsYY4mcRleSyKD0GAOg45pfs7rwJyy98ooJz17E+1
aUlu6LvY7TuwIhh+DnDbwSOMdPf2qADkA+ozQBT+xp/A5i9Sqg59jV+08PC9eLGoQwGR1DT
S23meUC20uwVg0m3BO1cMQMAjrVhIYzIinODuzzjoCRz9aZFM8EnysQofBx1ADdQeoOO9Fr
6XavpdatX0uul1uDuk+V2l0a3T6PdbPXdep7RoHwCt/EN9Z2cHjvTrL7Q6RfaDpF6RHK+Cz
PEt0u5Bn72T1OAM19GX//AAT38QaZ4f8A+Enj+Kvhy+0xJ0F99m8P6vK1rbyFS19Kkdxxs3
b5FXcFYbQcZNfOfgvXJYr62uXuJiQythpW4OAPkBxz8vbP4YFfYnhH4zHQILpdW8RyWWiR2
c0d3Z3MsjSXNtKhV44UCyCSR2KqhZCcHGATkfE59U4pp1I08nxdKrCM/eWJwixLjBpKLUW4
qDve8uZ3+FJI+IzfF59TrxWDxdXnnPlnzRdrWi+id22rbWT7Ha+Df+CSviLxjoMet2vx+8A
2Vk128F/GvhLxDcQ6cW2Na3c8sFyJDBfQssvmCFikhZSAg3Gh8Vv+CS/xC+HOlz6xpnxS8J
+N7fTYIr/XbXQPDWsW2qaLbXGI49VurGeZ7rUNKmUKFv7R3ig+9cpEgJr6Q/Za/wCCgfhDR
tWt/DWo+FHg09rdtLk1a6u7qOS/tluC9rdmyhspIzdiEi1ZCpE0CqrYzX7nfs6+N/gD8Wby
F7Wz1rSfEVlE/wDYba3oN1Y2s1tek/aYNO1CXzLG50y5VmQ6PeloXzvWNTgD8N4t8QfEnhL
GVKmYVMDDLlOMqcoZYqUpUlGMp2qc/uO/MlKKlZ2evXjyriXNMsz/AAtPPKDzTCxpx+s0JV
JUZToc0ZVIUKqTalKm2lKy970P48p/2O9bD5bxrpCgqGBOkakFKkZ+VhclWBH8SkqSCvBBx
yV7+zJrenysD4p0eWIDAC6XqSMpz13faDwADx0yBjvj+mD9uP8AZEv/AAXruq+OPAfhRrPw
1cLJqV7pGlxo1u8bNI9xq1j5G5VeOQltUtLdRHCDD9nTDPj8ltUsbORZnY7VK48xTuBycbR
jOD8pIP8Askc819Bwr4o43PcLSx1OvSqSVSnTrxTaq0JTb5XUi17sJOEnFxcm1GWmlj+3eG
+DPCzjfh+jnfD9Cq6zpwVXLMVjViMXhK9l7TmpfDTp1JRfJJSm6nI3KMeRJ/nJdfAzUrZ3B
8S2B242xiwvSr8An70mAuSQ4dwTg7QQc1Tk+DV2I3afXdNBVQYhFYXKjdzuLbpsYxjHUjB5
Hf6612GO1e4gRmezlV5AgyRJKE+V3OCSUcYXphR0OK85v4JfI3uyCNt2zcWVgQOSdgOQcgY
YdzjvX6bhs9x2JnzucJU3JucoNtTWj5oXSum7WbtdbpO6PhM64LyvC4ucKcXD2NSpGMd1Dl
lyuKa35YpqLsvlsfP0nwnuxFGINYsVkAXz38q7ug74YZWCVWS26fciJUY4PNFepXjMirscr
yAWjdxuGG5LAgt07/iPQrqlmtZO3NJeStbptr2v23Pl5ZPl/M0oyaVk3a2qt59tPn5HaPaR
PF5gGAixtggZwEXgEAYPTBzWhEFWFVRG2Fc8lQBv5bnPHPX09cVFFC3kMhbzfkjQqrorAsq
4JJzjuOeufavpD4Nfs5fEL4xXdtpvhPSXukkADzySrti+YLiRRGSqPnapbG8ZA6ivisxzLB
ZRhqmKzDEQwtKC+KpKMbyauopTa1aTt6H6jlmEljsVGhDmtP3ZOLajq4+7NrSz35ZaOy7Iw
PhJ+zHN8SvEBs9U0DU2gIhnle3jM0bxTIJ4tssJeN98RLhByhxu5Nfodon7G2keC9K2WemT
2NpNFv8Att7pckU4AGTEJpYVY4O4AkgcZB2kGvY7z9nz4wfs7/DSKHwg0Gm+JpbWN9QvTKN
0BjXdsXfHMwRWAXaoUquQDivO7H9qH4xQ6aPB/wARNQtNXuJUSJZ7eJ5WxjYUVhGirlSBuK
4BGScYr8Tz7jjN86hOXCOZZfiaNK9LE4Sriav1q0vcdSFKldNJXnBL3ZaOV0z+l/D3wryzD
1cNmmMy/B1LycoVvYp8l5q8rpOLlB/O6V9T568S/Ba61zxTbaJYX1vYRJIhSdhHbzSSROgR
VkcBNxY8c8End1Ar9Mv2evh98Qvhxbjwb4h8Mnx74d1u3T9zf3UKR2SMADdQzkyjccBkMez
OANozitP9nL9lzR/2l2bUtS8UXGgz6TcpeSosMZM8Ee2csWADIrooCspAkHOTtr93PBngv4
CeAfh9EbzVNBlm8I2qJdapNPHLc5igUq8yMXfcpUh4yTtyck4JP87eIviH9coUuHcFReYYz
CKDxlGVNUpYXEr3VXp4lJTUpy9x01JaPY/Ws4zLJeGZNYHA4jMcTUnGhKFGNV+xUnFRq2hF
pJS0vbZ73TPxA+IP7JN74b8R6d4q8EaDNbafdzrdXkF7cKiWnmMS4DlFEkaDOCNxOOPWsr9
or9mHXvi54Q0ODQtHkstS0+2A1WbSZGntbiNQjBl2/KWYLmQN82SQnoPcf2u/2l08a6gdI8
A+I7ePQbO4MLxaOTGdSnjQ7YhJGuVQrjcIiCW4znIr83vFH7ef7Q3gDU18Iadpml+FdMtIF
jjm1KxN9dXUbxhTdOxZsgD97ucEjOSc8138I5b4m5/hspzLL62W08yyydKqsFmFfE4bF0MN
Sq8yc01Hn92Kkq6TSUk+bS59ZVrYuhkuEeYQnF150oKglKP7qs1LlqpJOp7s7SlJXW13ZHS
Wv7JNhoHwy8aeJP8AhH/EMPjXwRph8QeH9Rn02URRaloc1jdbwpUqx2W8oSRPnDSDdwpNf0
Q/Bb4sWn7TP7P/AMJvE3gae51jXoPDFhZapqc2mwaSF8QWEK2eoWs8FtHiUQTxkG7VmMwKN
KPMJC/mp+wV8SfGfx8tfEOi/Eb4laNq0GvaTeaWNKi0y1tLwR6lF5dwYl8tI5EWJ8cgsCvz
MMg199fspfska3+yfZ3Xg3w78b9Q1bw9dazd6voVi+nWdtNY22pTC5NhLaJPPFvhbesjxFS
GYB/b828YOI6lfCZrwrxbjoYTiDKMXgMRhKeEeJxFDF0sW6s8WnKtHkfs3h6CjKF7Kbbex8
lxpHLJZlGVOvgcHUweAVXDUcRCtbFTnTiqic6EJJqlaKkqjVudOKfvW5X9s/47/H79m/wJo
moN4Zh1mKeaK1Jtbi4aKBiAVcmAfxuwUBhjzCQ3Gcfkp8Vv2q9d+IeqaRH4l8SXXhkahBap
eWCysFRLgRrOYmbLORkqUxuUgk9cn+nj4i+D4/iJ8MPEfhDxStprVxe2V2tpf3VjE8sUzgC
MrFh5I5EeR2Uod+FJUqAAPwOtf2A7rw9N4i8Y/EO+0+/u9Fmurrw5olxGfLmtx5kipOszLK
DhYzgdCfSuHwu4k8PcNha/9sxpYfOaVevDCV40lVqzVeMqGDnyXdpwqVaVRyacrxu9Ud3hn
xHw/isDVjmmGwGGznD4h2nTpxlQxUZyUKNWNGe9pyjWhOUea8Yyetjy34geGfB/wR8A6V8Q
vAnijUvEOseIbV3s7mRZlit0MG++aN0COVRj8rEgsc4IFfjd411a58fazdyHXPFPiPxXrt4
yDSp5biWJHllZY0jVpHIMeSwI4CLk84x+k/i/4j+IPHy6h8PJYdPZre/js9M0bS7Zle2ZnE
K29usKkNlQCTGNrAnKnBNfcXwW/wCCWN94R8JT/H7xLp0VpqMPh+41LTdM1DN2kUqRyOJGB
wGlxgLGoG3BDAsAR/UXAmLwXD6dXiTEQzDN8Tenhcyr0adXExwtRKdJyqcvNSpRu/dlaKd3
pdn0XHuY0spyuc6+Mhi80zBLCYVVI06NWtOaTpqnU92U7RkoqMW7aaH4p+CtY8TfACfSdF0
vTX1fxdP5Ul9p8MHmXUETusgnnkBElvbRAlZbh/3YcMrkZJP6H6f4o/4XB4ZtdW8Ralpema
5p0PnW0CTs25oxtMUl0ZViO2UyAhSQMZzzXyL46+M1p4U+Hnxi8Ban8Nbl/ix4s8dxXNl8T
vsdoRF4OSVob3wtHcu4v7BQUhaz+wRIk0Uk8VwWKs6+J/BL4jx6da3WgXNvPeX9xOptYJMy
xom1I3EYkmQtgRkOMEEjcx3Mxr6rjDKJcT4WnnGGoQwFTLcxnRy7ERr+2q5phIUozqVJU+a
ToRpyvbRKrfl1aPkeBZyy+ksvzTE1FmdSpGpGVecqlSMG+Z0fZ1NVzRfKny3Vvd10P3//AG
ZPFut6p4r8MeG7W2kuJbRjYvcQXCKk0jQtzL5ahCoUkgO2cA5B5rvfix408FP8bNV8O+G7k
XF/o6/Z/EBRUhgGsrHHvijkxsZ4BuWXcdzMOM548i/4Jy+JvDfhXxNqWgaxMW8Qaov9o6Tf
6m6S29g88LItvliDuDuFVdxcHABIOD5f+1Pqtz8JP2pLqG40i+0/TfGFnDrkmpKs0mnarqs
kyLPc20qDyLctGcSRuTuU7iu85rTwE4lp4fxMzHKa1Wph61TIqtbBupUdKnPH05crfJJxjW
bjf90+a9r8p/Ov0kMBi8RyQeEUMLDE+0xK9k6lStFv3JQrOLnB3s+WLtHyufvH+xv/AG7r1
9c6pZtMui6JHEt5fBH8gu0afu9wHIA+brjPIyOm/wD8FzL2wk/4JF/tJXMd8kUWpad4dsL2
WFxiZH1zT9tq7ZIkjnuraFWUfxOB95Wr4n/Y1+OusaV4r0Lw9pmrj+xfFN9b29/pseDAIni
xJOYjuOYR9852ovLetfrx8Z/gX4B/a6+A/wAVv2RvHV5ef8IP8XfCl/pK6xYRpFqXh/WEuF
vdO1jSpGJge40+9gt7y2guNgllj8tj5UhB/V+M+M63Cvivwbh84y7DZhkefpYPDYxxpy+rY
ipH2tOpKSXuVOShOPPJqVpSi73sfzLxFlVTF5H7VKdOtgmpRTvBypKLUo8rtzv3ufq3Z2tZ
3/x95oFa6nihI8tCpXLuoAEScDb7dj0PSl1Bp4bCzt2aSSC4jFykZkkEMAaR4ywjHyyylkO
WcYwc53V9LftY/s1eKf2S/jz8T/gn4nuG1S5+H3jLWvC0fiBLCawh1a20+5Mdlctay7/s88
9n5LyLvKyyFnj+UjPzzq89pcW2lpauWEemRW1xCYXBS5juJGcq5OTuHzA9CrAgYIr96jUp1
XKUaka8JznKLlFJSpuTcYOG0oqFoX+0ldt3uflUmkubWEfci29OWbjFON3tJyu0t7uyRydd
DpFlJcywW8bfNcSxRLhWOTJIQVYqCyqybkLqCVLA9ATWUIVEqKyYBGdpJBOCM8ZyflB6eh9
K/UT/AIJa/wDBPz4pf8FA/wBpjwT8MPh7o94mg2Wp2Ot+PfFlzb3K6F4U8K2cjT3+oahOsT
RgOkRtrOB5kkvb6eG3iLOwU00toJUY7OFG9OEktlKMXZpdFsrvyJ16uT9Xe3of6Ef/AAb1/
sHeH/2Q/wBhzwn43udLhtviZ+0LY6b448T6hJbQDUrTw+0Dp4a0JrryvPa3ghka/eF2Mck0
sMrAlRX5B/8ABUbwzeeI/wBrzxtbWeseOdX8MaX4vttIh8P6N4h8Q2mnWaxpDNMLa00i7s7
ZmuLy4kE08qqd6lWb5sn+yrQLLwn8Ifh/4W8Lm9ttI8O+CvDmieGdMluBt3WGhabb6dbHyI
gXMskVssjpGrHezDk5r+WD9s1/2i/HPxv1yy+CPwTh1+y1DxNqOrf8JXJ4c8RRWt5atdTSr
esdctvCCs8dpmV4bfUbhXdI0S6Ga8bMo0oRuuS8tJczTa1Xw3fufKwz+fX9q/SdM0nwx4k8
Q+F2ubj+2PFWo6fDPrMPiDUNT0aPQoY9Pmt7e61G7u3VGv0u90jTyIC+YwEwg/nk+IZvrjX
Lq+1OWS6mmmmVRg7kWNsYbzB1PfHvX9efxn8D/EJfglZ6b4n8KeC7RG07WLq/8TX/AIq8I6
TLFq19qMssjT6Jpd5421DTvLuHeNor7ZcMIi0kyyMSP5cPjp4Kl8PeML+21fXvDtzviu57b
+xLqTUEZzISv7/7LYo4xjyxHApYkg5GBWuV1XUp1IuSkqbgo2tomnvb0W4HybMImV2WNlJG
RkJkH3wP5GqscgQEEE5NaeoRC3utnMkMy/I+woNx79ipz2OD7dayNkm5xtbaCNvynpj1xzz
XqAWEjO4SZGDlsd/mB4/DNT90H99yg9iMcn8xTFZY1CFgxYA5yPkwMlTzxj7uDzn8as28Sz
OrGRQiNxlgAGwCTnPpt65HHTJoAdFA32ZiCDtAYgA9B/nvx71mS5DgkEcKcHrjrXYS2pt7a
RopIiCuwbYZWyTyADuOTx6DI/KubuUBCsy7pcAMAro2AVAUoeQcZGcHPJoAQcor9j279Af6
1A0JZicjBPI56d/0qxtbAIBVO0f90nv3bgDbyT0/GmTSqojiSMmVjtyAxJYnjjkHgjA+mRR
sNOzTW6af3Gjp2pT2Mq85x/qtvJXHXO71yuMdMGuh1u+gu9Lt5S0pvJJ8yhpiylGIIwnIGG
IOCD6joBXEqXVj5uVZcbdwC9euBxnoM9cVcjge5ljAuYWDckTBo9mAWCxtlUOMcHBz0zk1m
qSVSVVOSlNJNqTSaVnt+PzIlCMqiqyhFyW11p0ez0+7v5noHgLWZbDxBpwicW/lX9q7zk4Z
fnGCrDoB3zznoMdf7b/+Cafjrwn4g+E1hp9pY213cSC0sdVy1hdCea3iAlSW3d5hErKwdvJ
lhd1YglHOB/DXoCw/2skRYuzFdwJxvdSSvlkYLAdiM88HPFf0zf8ABI3VdBEV9p2sarNDdx
LFfwyR3PLPiQWsAE8l6d4mVc7GQsQEK7cIPwrx+wDr8M4DNIxlKrleNpycZJzhVowlGpKE6
VnGtGS5ovmTvs+p8HxfCEq9LES5YzTjTlKNoWi+TTSyUmn1+Wh/Vr4i+APhvxFodxe+HTLB
b3lqkmq+GpHbUNDtZnRQZtPtrlZJLBCB+9tYZ3hkDMXHAFfyof8ABRH9h7xH8EfFFz8Rvhx
4W1zUfAHiKTUZ9etNDs59a07wnqoupJZJvOtU8+30y8BMgSW2VbQDHypkV/YN8AtcuPEfhT
T0t7y2EkVkJroyss090Y41SWGRtqAPKeFiWNdjKQozkVwnxH8LG8lv7uOD7HauHt5YHiWaK
6jWN0ktnh2lJXKs3mGZXDKGWQMGwfzfC4TA4HCZfxdkuCSVfCuOJwVGclQxFSjGnzOVKL9n
FwdSSTtHl5ro7OCONsz4KzFY/L6snTnBU62ETShiYa7t3UZJTfLNNNczs11/zmdWnnmDABl
VXdXZgSPkZlcgqTuHBAOBkdQM4HIXV3bxxSo6PIGXCsoAAI65D4YA/TOB05r90/8Agq3+yF
4S+El74f8AjX8MtIGi6L4m1afSfGumWdsiaNZeIpgbnT9RitkVLWyXUkWZLsQlIjdLHiHzZ
GV/wt14B/OnIHmPncwAUHAYjgALwcdFHvX6hwhn2H4hy+ljMHh3hlGpLDYnC83tHRxFJWqq
7vJQU4uMXotkt0f09gc9o8S5Ph88jD2X1tuDouo6kqVfkU6sZTu3JxblG733fc8/1Eq3Kja
pcFQeoGG69s5z0oqKZvMUhiG2uB24++O2P1or690pSbei9bp7LyPm3pKX+L80meuaLZvcXa
x7HkSbymDRt5ZVwsZUHKtuHJyO+OvFftH+xh4g8ZeAyb/RPDP9pQ/ZgLi6mnNrHbooBDec0
YhkIH8KsGTGG3HFflB8KNAm1zXLHToC0slzNapEoIbiTywn3jlVYnlh90DryK/pC/Zg+Cur
6Euk6DqNik9jq8cU10VMsqRxtHuIkd12H5sYQnbuwBuHX+ZfHfi3D8P5XiIYmVHEYiVJVqm
Cqwbf1dRcajpza5HWTnHk1+Fysz+ofBvK8FWePxWMpU68oSvGMknzvmp+7FO9pW9FZbaq/O
61+01DdXmof8JNd2NzKwe2XTGQ3iQPIcMzSFnD7UyMmJMkYzxivEtV+GvgzxVpGu/Eqx1LT
b23st5uYlsbi3urZpUO+0iK74EgIXJBODuJ3p/D9k/H39kHw54fml17w8t1Gb8ebcNLCphg
uWBYlMJiJSfl3YUEcZrhfg/4Q/snwv4j8O6rdabLoOs7Y755hDG6mFnWRoHcZAdSUdkz8wJ
6dfwLI83ySpluF4k4arYjDSmsO8TFyTcnGUY1qXs4NuKjrG8ko21Wm39p5XhMHDKKWYZNVw
05RlCnXwTi5U6XvKE5cqTXMruUu7vfU8l/Ye+LPhlfiBffDPQxq8LeITLpourN5Jo4meM20
gkdAfLAK5hy6feYA8En9bPEH7IFxpvw3+IVs9zr92us6feXcVxFObiaKRYHYRsodnZ8kFyx
DcFSvOR+QXivwJofwm1G4134VJJL4pS5kntm0ec/aLSXcrl1MS+WCd4O9g3TKngiv0K/ZF/
a2+P2l+DNXg+JHgXxH8Q9LVHb7Ru33lugGJftDywiGVVTJcA7W2nYGYqD8n4jZVWx2Pw3Fn
CVTCU4OVCeYZbia0FiK+IhONSVV2fs/ZzatFS96+rPluJ8rzuK+u5Z/Zs6dSpBVoRmqeIlT
upJU+eyT5l9rT9Pxf8Agxd+LfBvxu1S01rwzr+uaDoOtXRlR9F+2vbpFLtB4jnRsqgfa6q2
Seoxn7v+Ln7J+lftA+G7z4neGp4vMliLTaJBpz2+ps0JysQVbeJoQp+SZQhBA2nPSv3B/Zg
1P4C/tCa3eanonh7RfB2vpKbfWdIfTILK6kAHziVJraITSTMTuaLduPJBzmv0H1f4P+EfBt
nbx+H/AA3ZC2v8LKIre3AySFLN5cWMPnJTBz3BIxXq5nxdxpmkMRxllPDawH+q+Gy/AZpia
GY3VSrWhTjCi8HSm+eLgoSnePsmnZ3dz8+4m8XMDwtmlDJswwmK+u06FOtVjmFWjUoUuWEJ
8qnGUo2s1JON0k0nrt/EN4Ss9e+A+owSeH7e68FajoQmknutVW4gR5E25kCtsEySbV25YY2
kkMOK/R39nz9t06je2mqfEzXbC4ubac/Y77SEWK3uF2/Ib2Q43zE8bQFGMnBxX37+3H/wTY
8ZfHC0gvvBWpeGtLZzNNe2d+PKdzLl0jWSBd4O1lwrD5SAeh5/MHQ/+CfHxL+B+m6lP4k01
vFcelFrkWWjvZmzkjQbts1xeRLLcONpHlhRuBJDHac9OPzbgrjzIqGL4vWGyvizGxlQhQxl
sPiZuCgoSoVJrkkp8y1TtFWvq0fq2T8acEcZYShWnLJqtarhvYVMLQV8VCU1GKtOypwUmtL
tc1tNEfo1L+1l4q0Wa48XzBdR8LTRrJBFFHjETRAo6OiuJVVQSxGw/eG4cGvw5/ai/wCChv
jbxz8Y9S0/woWi0oRS20lvqTSGeZ4wQ0FmwZI0XBIGYycEAlsZr7w+D/ivx38S4dX8ISeGf
s1tprtaWmnNAHWKGFSDbgciMBMhiMLjOwdK7/4Uf8EpvEnxo+IVz4yvvC9vomkrqqGVr2BU
83aQzbGK5aLgsFAOM7iBxjs8GfDfJavEePweKyXBY6vhlTeDqurRrPljOKg6kYpuc4wXM3F
O8lzLuflfHtbh7hiWHxNWeGyiOGWtSnOCrV8NSSjh1Placq0pez55Wacrvbb85P8Agn58Nv
i/8XvjPbeNz4dn0bwno92+oaneXlj5jXbxyL+7DsYwrqBvEkZbOcAA5z+vv7Xv7cmmadZTf
s+eDdcWDxELAafdyOZLaxjkkjaPyTceaIw5eQpsDDufav1U0L9kzw7+zf8ACLW5tPuLXTRZ
2FxcXjWtvGiqUt2LvAyoC5fB+Zu/UjANfyLfHG0+Hvxf+JPi24tfFer6Zq0Hih4rIJYvd3F
xdxXrKqyGJlEVuZFwXdsjd8pwCa/qjjDJ8lyLLMTh8bgKcK+LhGNTHRpNLBr2agrXV40kop
tJ3Uk7HxHAuIxnirxlhs0jj/ruU8PwWJwmFxcnJe3pS5oyt8LvCUbPTZ9j2T9m79mTxV4+8
ea3cfFrRJdV0VLpLq3jfT2azKsHO6zuMyLM85ZWMzP8ysHC5NfqdD/wSr/Z3vtKk1+PR7vw
1czRfabYxTCIs8nJLAqrRuWJGPQA45r40/Z48cftE/DXUx4e02xm8X6VodnBdTwSwwzI6KF
CRRXsiyCSZYwMwPIxh2lQwIFfW3xI/wCCiOu2tvpfhe68K3mkanqzLbz28cLsmlTLmNpbol
nAJK/8syE2qCFBya/izP5cfZ5xDm1bLOKMJgMPleHjDBZfl2YRrQnSUYr2tSlQd7uEVKV9Y
OVnqmfrXGmW8UY3OaGIyTAUI4ujyyxeIo1Iy9m1bk5lC8krLXmtZeaPg74jeAfB/wCz345t
NK1DxBNDYxXzpHJpDXEmpR2qMojJnXBEiEA8ZJ3cLjFc3+1z4j8Y/EHwR4O0XwO+v+OdRt5
k1jQ7KDQ7m98QppsaYlN1OIPOhtEALqWLLIF38DgeieOtR8DQ+KrLx74+0m+8WLeyNdxXMM
jm0MkOJJIo7YsPmCqxZmAjCqdx5r6ntf2o/BiX3w78UWfw+kh8MXtkNDtdYitTa31pAgCYW
MRiO6tmcBUmMhiZMsvANe5k/F3EvC2YZBxDgsneaZrhKXJVxs6tH6tKrC/tnyzfteaz9667
W2HxPw3WzzKMDh85wkqlerpXxKnD2arQUXNtNqXp1T0fZ/H/AOxV4mudH8S+B9V8XRXdpLp
mt28Oo26xypqUaxShbgXZYhEjUgqVVS27GTiv6ePg/wDG+PWvEl0dNsJl0TTrxS+pgRtGrO
sTQKsvynasewvjPzBhjgk/Kn7OHwD+FF14P1b4l+I/C+kaNH4h1e71m2urlZJbttPuJzIsr
NcbIYBIx3MLZF3LnDbSa+wvBniz4SeC/C2rado1xpci5vbt5IGs1huFmdVt497sCFjjUhCx
yhDkYBAr9Fz7iTOvFnPspzXH5xT4Pw+SUMJi8JP2uFccTjqtJypUFTk2lFUJVpS05nKC5bq
5/MXEuX5FQwmdZblWUZlmePpyWBU+VVKNNzac8RCS5leKi4cu/v2dkpNfzQf8F1/+CQ3xn/
am/aLsf2lP2b/D3h74gXHiWGxtfHfw10bV7bwr40164ghQjUdOTUrm30jxDK8gESxw3Nneo
zFYlumnAj/OnTf+DYj9vv4yfAbw38YvDmieFfhb8Qb3xJe6JffAr4t3I8E+I9D8E6VEyL4z
1TVFXVIFnvbqJksNBWF76az8u9luo/N8of1VfBD4tyfEP9sXw34GluYzoFrcvNa2iymTbLZ
u91EgjYmFlQxmUbVIG3KnOK/YD9qv4ufD34FfAP4nfFf4maqmkeGPCvg/XZWlk3s1zqN1pd
3bWNrb2yvGbi9muSkcPzDy8NLuUJur+xvCPibN8+yDGwzXHYXNp5VjMPgqGPw0YRqVqcmk3
UlBKnywT5bQu+SFnqfzHx9wrR4Qx+BwFL2jWZZZTzStHEr4Kkp+y5YResakKkW09tVZ2Vj/
ACZv2Kf+Cf2tftV/t8eFf2IdW8b6V4Tv7nx7rPhHxX4103TrrxDYafF4XklfWrjS9Om/s6S
+kb7BcW2mz3L2Vsk8ouGnkVDEf9T39jH9iD9mD/gmt8DIPh38H9M03wxoNpHHqPjz4k+L7+
wsNc8UX6xH7RrnijXr02tpBbK4eSDTInt9O09G/dReaZJpP8kz4XftV/FP9mn9qi2/ag+B2
rRaf498IfEXxB4w8KXmpWEerWNw2oarqdzFb6/pkk0AvoHhvV+1xPfusoXByeR1/wC15/wU
t/bY/bx16TVf2nvjr418b2ULTnT/AANZ3knhf4baQZiRIuk+CdAa00EBkxG0t5b3Fw8aqZJ
Zpdzt+vnwB/pw/tM/8F7f+CUv7Lct9pnjT9qrwX488Y2LSQy+Cvgel18XfExng3h7eV/CMd
5oOnOjqVJ1XW7NFJBYqpUn8LPj3/wd6/sp3dnrek/Bv9jL4qePJNWtb6zHif4heKPB3w3E1
tJG1uZ2i0R/FPiKyaUSIyGSa1kQBl8tuK/gCJZSVVPIUZAijxHGVIA5SPahUgAbSuBgccVL
C9zLAEV5G+ZXI3kbtqsoLZI34zj5s1z18JQxHJzxuv8Al4mk7/4Xa62Wu9tGO7/r+t/Pc/Y
74yf8Fjvi/wDEbR9Q8M6D8J/h34U8N3FtdWsNpeXWs+I547a4nmnUO8s1pbzzxrMyNdmIPc
uPtEo3uy1+VPifxx4g8U6k+paibNbmYvK8dnbLb2yGVt22GLMjIo6BS5HGQB0HKQafPKI0V
JjJMxVI4UZ3d2faFjRAd7sSMKASzEDFfq3+yJ/wRq/bt/a5h0vWvAfwc1yx8K6qsL2/ibxS
G8NaU1pIzhLlZ9RVWkCKPM2RRgshXflWUF4bB08Opxw1KXLJxcrW3SstvK+/ptqNQnL4YOV
t7W09dfuPyfmkuZn8ybDc5GSVC9vQ4HXOB+FPRdytnlwRsSIGTd6gkhNp/AjHWv7F/Af/AA
anfEG00X+1vjD8bfDuk3iQLLLpHhyyutYuEOcSxGWA2tsXXIG9GZW64xmtLVf+DfX9nzwdK
YdR+IvjHUZoAEmMFhYwQTSLgZjZjLLEOowWJ5yec17uFyXMMTB1FSVOCV+aTUtGk07R1966
32e+x7OG4fzLFU/awopRaTSk1zWlZp2Xk+/62/jN+y3DuQImySxwASw6k5GO3fnjmrFta3k
zCCzhuZ5mbCxRQM7lsDIKoWdQOPnZQnOAxIIH9ntj/wAEUP2WVs5IW1LxlNceXsSZp9MZkl
VQAQrW6lgGGShk2sPlYkEg/gf+1x+zzbfsweMfix8PPC+l6hrGmLPbbvEVxZ2cdxa6M8Syp
B5kDx+TK5LF4ocsUdSTjIHJWwdTDyaqtRit5tPl3St8r3f3GeOybFZfR9riHCLv8CvzW/mT
2s3ey0el3Y/LeWC+tEjiuUnWUt5gUyAopTggsuecnG0jjnJqCa8u5JQGMa5CIR5QbjpySQS
SOvvWzKke0OFGQMKTyQrHOAcng4GRnrzWbLbCSaN9xAwQ3HAwPlyfr0Pb8K5DyAtXjV23fZ
YV3mIvLBNKOOchYyxB6dcDGea2Y49LDSlr6ylcqSdy6hbLHwCCgEUy8Y/hU85PJPGG1sYx9
7fvPI3K4LYOWPJ+Yjv3/CnBWV44nPlAMFTOF2ljn5W4wcnIIPFJ3s7Ozs7Pez6Ownezto7O
zeqT6XR0ieENcurGbVtN0W41WxhVpbqXSJhqklpAuT9purKFRqEduOS0iW0m3BLKBzXPW8E
sqrOF8qJpXiR8OcMoORyqcjHTP15BFdFout674Q1K31Xw/q+o6Pq9rIlxZX2nz7ZbadTlZN
zMYyjoZI5FdZFdHZWXBIP094f0aT9pHTrxfCum6RD8ZbS2vLrW/AsUkejWvxSS32TSa74Ul
ijjstK8bWyfPf6TbQRWfiVDJJBGNRjkluPMxON/s2NOtj5v6pKap1sTCLlHC81lCdSLak4y
l7l4/Do5NJXXFKrXw3K6z9rCb5bwVvZ2+1K+6toktfuPkGw3W9+k7TEGN8hyuMc5x94YPOc
5/AZJr9o/+CcXxAg0nXSugizvdfu7m0A077Z5c13GrkeTEki7EdCTISTg5I4IzX456po1xp
95c6fPFd6ZqELOk2g6/a/2fqVncRO0d3a3pkEcizWtwkkJV1SRdoDIDiuw+Hfjrxb8Ldcg8
RaGbu3v7Mma3+z3WwPhT3hZywQ4ZAVBOMDBrj4p4fjxZkNXLIVKHtMTTn9TnKalGbqwapXj
Ftwcm0/eScb2ep5XEGUSzTLnHBqFStUn7ZNSjf3UlZq973W/b5n+k5+yZ46aLw/B9vj+w6z
GbeG8tI7mOQ2i3J3RiSJSQZIyG3hW+f5R1FfdPj+2STS7TU4UiuWv4498CxLCqO6ussoQu0
2XY5yYUAxtLZNf55/7M/8AwVj+PXwhvrmXWgfE+mXcAubsX0XlXUJiDG1QXkpjZmYkr3YKP
mxnFfqN4P8A+DgvU18OaNJ4p0C4m1KykEesWmnfaZkmhklVbeGzjlV4FaMHMxWSPJAYuFBN
fz3lXDfFvCuXY/hzNMixuZ4KU6n1bF5bS9qqMJt89m7OnzXi9bc3K7fC7/AvL8wwyjRq4So
nBJXTi1LRJ2tqrWW+utkfrv8Atu/BO2+MHwa+I/w6uzFb6rqejz6hokdxETBFqmkmS+0+4t
8crM8sZt2VSGZZT8wIwf4e/GWmTWF1e2c6NDNazXNrPG0ZXy7q1lkt7qIhtrFopomUEqNyY
bAziv68Phx/wVZ+Af7RV5aaZZXr6J4muFmimTUIbZ8m2tDcSrvjubgCOIjyZpVdhvDgAuDG
P51P+Ch3w5svA/7RXjFNBZv+Ed8YrbePdDZdog+z+KoBfXFvCUwght7kMkUeEMasPlA5rzP
DKvUyXinNsgqUcVh6E6PtqMMTRnCU613OcJN+77SEVJybuuZPXU/afCTPI1KWacO4vnhiML
fE4SE00pynJc6jpq1T55XWiS9D87Rf3Nnb/ZkFq8fntKDJZwPIGbeMGR1Z2GD0J680Vck0S
7mjGyF5MFcndsH8eCGLrnPoO2Mjjgr98lVTd7PX/gL+v+Ht9/WUoVJRlSldPe1r7f8AA36X
6XPbfhHrup6D4htL7TxuksRDLI5ZEaO3tQjvIDLLHGTkICuS2CSqk1/St+yV+3DFd6bpPhj
Ulge7vY7W2897dJWCMVAaGcgHzFA4XJUEd+a/lRt1a3lSSZv3YROAxcbtibQVB+oyQcdO9f
rD+wBb+GvHXj/R9B134gaR4GiW5tyL7UsBwFx5axFiFQkgbduApwT3Nfzh45cGYLiDh/Mcx
x+HryeEw7nhXQpSnVVaNObhGXJq6TjzcykpK6V+6/pPwbzvLKGPr5dmWKp0acpSrqrOpGHN
yOEUk3ZOL5911S16H9enxJXw9c/A5tf1Cwt9YabSjdgeQ0twVEbFFmjXABVsMxAwehwa/nh
+HZ8W/GL443PhnS/EltoWiW+pSM1tKgt7O3hS7CtEkJODMFBYpISrsSTwTX9H2m/D3wroPw
uns1+JMXiW2udFSGKeWeG5guMwsVEcUO45cj+EDgkda/l4+IfhzV/h78f9Wm0G51Wznk1S7
NtFpdrcw2m15kljMzMNrbywcqdxIbAIGAP4h8Ga08euOMoWIp0Ma8snDK6tR04/VcRSqezk
4Up3pOp7K8pqUJNJOXmf0pwJmld/2vhMnnXlzYuvUhVrxSw9SjOrzuVKc001GLeqd1rqkj+
nf4Ofs5+BfDWjWt7eQaNrWsKkIuLyWztX8/dEMgLsdG3Z5IwRwQea+obbRNF0Hw7c22geDL
CYXCsZLWys44xO7kArIscZVgSQWyp4BHGOPxE/Ze/aP8bPrWk+Bdf1mRZ57eKMXlxJFHtDE
7VkDlcMi8K3J6jjgV++Xwk1qzsoILjVvEFrdWlvE80k0zJGC7rvbEnRgFyQ65UkY7ivz/Nu
Gs8pcV0slzPGVbY1Qtj4V6sKLpuUbVW6co0fZtu6lFJPva5+c+J2H4m4exqxOJxEswWIf1q
lhqVeor0rc8IwhQcb2eztds85+Ff7P8R1ufxfc+GtO8LXKkX0sthCtrlEfeFaRUjczEkAqc
jHQ8YHjH7Xf7d+q/DbTNY8H/DnR7nXNT0i2nS71SKEJBpnloSblnfBLQkFuu1mB55Ffor4y
+J3gh/D072XijSLFHgMonlu4Y0dEik3gF2UFjuU7M5OMgZFfx9/tgftL6/4O+JvxC8LaHea
d4vj1kzorRSxNHLFN5gMXmKxB4OCSw6ZznGP6D4b4EzLKMJi8HwxXq5visVWwizfMsTmsJZ
ViKFP2c1Sp0GpU6ipwfI7fvnOMlzp6L5Hw8ws+POJ6md8W5ZalltFU8Bl+KpTaVSmoqn7dT
SnVjKaTaqOa5e8bHxL4v8A+Cj37ZMfxvn1fwz4+8beJvM1h7WLwtpa32pPe3AZ5XtbTSrNJ
pZxDaq7uYoiQFXcSoOPdPGv/BW34rfE3wFN4SFqdH8Q6jBJpqXOmWzw3UkzIYWMruDKk0U6
ywzwPEpDBGXBU17J/wAEjPiB+yl8If2ovB/jX9pqfQvD3xF+JQ1Xw78GZXFq/hfwFrF6Vt2
1TxpqN1I8Omar4qklj0nQblz9nsILO5nvngS4Qn9fP28P2Cv2Hfh38SfCvxk0W2sPCXxr+L
3jBLPQPhRpH9nSaJ8R9dmWG51XxBZabKbPT/BFlpWnxXOt+LPFAnGg/Y45Lq4j+1PEjfsOe
y4GxeeZbgeIOE6dapl+DwlbK8yWCn9ZxWJowg8xglHlpOFKawqouMLzU3dylZPr4k4ly7hf
jDGcPU8FLBTqUIVMJip5Y1g6dWUZNwpywkaMuSHu81SbqWbWkI3k/nL/AII7fscfGTxZqH/
CyfG0t9LpGq3KXt3NqrXYGJF81mV59okLKCPL2/dOwV/XV4b8MaF4b0y303TNOsraJIkjm8
mFQZZVQL5hY5OWwSfTg8c1/Lnpn/BTj42/Df4dX8f7IOqfsqfGnwn4Gv20CbQLnUPFeka94
i1iyuBbXmifD+bS7CaHxTNZ5eI61eW9jpmovE39nTy2xjuX9m8Ff8FS/wBqH4/ftO/DX9kT
4d/D/Q7Dxf4i8N2vjH4zeKNJlu5R8C/BkxdrrVNcN1CLaLWr2NPsnh20c77iW8s7loWRHx+
tcM+Jvhnkn1jF5flOJhnN/Z5hQjgcPSq5fRpyjFVsU3GFShRlJxhSnPk9pUlGlBynJRf4D4
j5Xx7xPUecZvjsBHIcHSUMJW+sTpLE01ywh7Gk1zTqu8W6T55QSblJNNr7o/bu+MXgbwZ4P
8YSalrFx/wj2mm60LXTD5jWMWoLp73c1qs37uIpCpFvcspk2XJCL3FfwiH43fB3RPjprXiW
0vmvLHVfEZeLT7a4CW5tnvy4kklZmMcr4BXKMMZI6Yr+jz/g4T/aS8D/AA6+CFj8J/DepWv
2y3sjBf2tpcW019LqtyZJ7y81SaHEs925DfbJSFMl60qA4Kiv8+7w7q93rPjKzupri5tIJ9
SW5aRZNg/4+G2btzZAGSQBwATwcnP6rxBw3HjTJa1XH11hMFm2BhXgqChOvOFWzpu0ot80o
W+CycbPqcfhr4wZh4fOOEy7K6OInWhLDVcTWnUhOmm1FtpSUeR780o3u372h/o2/BXxV4Zv
fgMfiFov9iadaXWjLdwW3nWxntleF9000+4yXDeWN2GGZJC21QSNv5c/ETxFYRNqnxJ1SCD
U/D1tJNcXrwESXV6TK4haBDuMKuQUMZw+F3Dhq/H3wB8U/wBorwromlaX4Qu9f1PQ720gtr
WJ5Lm70eEB0XMUIARmkQlWMh2DfuTA6/r98EPCeueJ/g6NO+IOk297rHii5htktVRU+z3Ep
j2syqxRU3ZO4gBcnpjNf5w1/DePhZWzXNKuZ0sdh82zaGBac4OdOjKrP29GpNPnhyUUnVSk
pRSvpZn+g/A+bQwWExuaVquKxGY5zDCzioSdbC0adWEZVE25SUW1L3NnpbS5yemfGKX9pmP
QPh34L+Gr6ba2Ukr2+talBHb2luRE7C3kmUruvfMKI0JJV1dlKkZA/Sfwz8BtB8DfCX/hb/
xl0a48aeKvCfhzy/D3g8Xs9v4atL2ALHpVsNFtPKhUlsrcE7hwGAOWr5c/ZK/Yv/aL8WfHe
+8M2U9h4W8G+BXttf1DUZyYtNuNOlvWistOsLSIYudQe2Qyu0jtIu12ZwDkfrl8Q/Evg7w9
rdn8Pb/WtL1q4CSq+ngwh9S8gYDfZgzj5JARu+853EgEHH5zx7xRDK8yyXC8L1MNWyupTlj
8T9UxLxMI0arcK9WUueq1Ti4NOV1FPS6Z83xdxNUxuOo8N5VjXiMVKar4iGEqKrUwEsTpB1
uRS9lKtye7GVuZK8U0mfLXw2/af1DxhNa/DnUNNNrF4jsmMliUW10vSFVVSCyt1cI+yAMEX
yCUYKScsc1+V/7UN98WfBPxl1PSJ/iFdeGPAImEFilrPMGkfDuh+zxOGk/eIcRtjeGPrX6z
WXgPTNM8az+M9Y/s+10yBJLmwgjaJfskkWZIYDyWXAAJUAZUBucYr528X/AHwt+0P4G8feI
NTvnv9ZsdWmm0vVbJhKbS3DyHykD7Vdk2sPMJwmNpIHFcXCvF+VYLiylmWLniKuTYqFPAYq
VSPtfqqg4OjUwNKqnSljIRpunGLi5exnVbTSuvdyuhhMsqP6vhKNDCOnl9PG1ZU4zhUx1Sk
/rGJqVayqNT9ouScYzUIymlyxsjwH/gm78V3079uT4N3eveLbjVtKm8SS6K2pTQSJPfXF3Y
TwWNu0YkYZlupIo97gAKx3Dnj17/AIOkf25/HvhPw58Pf2T/AAv4Vnt7PxZHceLfFU1zqLW
8t1p9tFJDBJE1mzrBb2qPIwFyQtyWLRjbmvE/2dvgXYaP8Rlms9RksZvCN1p+r2OqWiw22r
xXVtI8yXLOrnYU2KS5x1IzivOP+CtX/BNDxT+2v4gvv2pPhl+01NrPxZGiW2jax8NvibfW9
p4X1KLToFtV07wp4h05baLQ5jBHsltNXhubaaf5RMdxkr+2fCfx38PuEs8x/C2eZlUyXCZv
Ww2MwmY1sA6OAg3SpexWLxz5cNRVRSUsRNcsaPNV5+VxbX80/Si8Mc3zrN8p4i4bw8cxjgs
tWHx+Bw8JVZ1ac/8AaqVajToxd5U1Vc48tlKcYLld7H8VWobZLqZ42eIyTTSMkMrGJRI+UC
SdZRtAy5/iyBxVFUgUgpJKz9MPJuHPXjOc+ma+g/E/7NXxV+F/jfWPh58YfAvivwF4ksfD3
ibVLCw1SwNjbalPo+j3N7GNK1BYhpes6W8BkuILjSbi6+0RKsmVl/djwa3l+zzySqsbh1EY
DIpXYwCuwWSOTaQB8oKbueqnNf3Hgsbg8xw1PGYDFYfG4SqlKliMLVhXozUoqUXGpTlKLTi
1JWeqdz+IMThsRg688Ni6FbDYik7VKNelOlUg+0oTjFp+VikYzJMV2yEbRykTOM5xgkcAju
OvI6A1qRq0ahDA8Y/vMMZI7dffPTt1ok1iZX2IiKqgKm0RruHYnZHHye5IJ4GSaty3k1xFJ
HIqLlcqVxncCMchQRxnn8K6jJWur2S63dvxP1n/AOCI/wCyvpn7Wv8AwUC+FXgfxLpg1LwV
4TS68f8AitJ1eaxax0Fh5dvdoAyIk9zLBkMMEBD0LV/qZ21z4R+HPhyz0qyh0zw94f0izSK
3topLawtLOCONI4zDCskOyKOKMIjlSzqPmya/z+/+DXhtb8O/Fb9pvxp4O8L2/i7x6PAvg/
wR4R0hrk2aHVPEut3M1xeapdhXe00u0trNJbq6iG4xIIVVpGQV/VN8Tv8Agn78X/ihFdeOf
2pP2tPE8TXT/bbnwR8HWvPCHhXT7DIeHRFWS4iudQaKPbb3FzcyCS5kV5URQ/Ps5SlNzppc
1SUockFrKVr7R3dnbpY+oyalh5YalGpGP1ms5PkbaqTS0TUU1or2Vla77n6CTftKfA+e+l0
W4+Inhi5vtrRPZLqdpcXbM3ykNFE5KKzHBzzgdQa8d+JnwYsfGun3nirwPLZ3+n3ANzNBZK
Z2jKDM/lkZOcnID9/pXyN8K/2Wv2avDWr2WlaVp93fxrMRHqmqXSy60ZSdsZuJ3uLi+uJHw
xcmRyCS1ftT8KfAXh7wz4UtNP8ADlgLPTha+WkVw5uGk8wZMnmq7K+7jIZiwOQcc19FWq1M
oo/aU58rcuZvkUnHni4u6vZyT0bWtvL2MRi3ktKLqKU41qnLTbclGLcopwTTS9zZpaqzT7n
4GeMdAHhySSK5nRHjLu0JjeNlZXPlCQjGHLgLIOOQwWv5Sv8AgqD4istQh+M2u6ZJYywp8T
9P8JSXT2Nz56z2XhKzvJLb+2IiLeHzEuneOzkzLNJEpiHzsK/qU/4LifFrRf2Y/CU/iu0xb
3WrILO1gtXW2kGoOAwkjdcZU7XlfIOANudxyP43vHnxIX4w/sOfGnxvqGo3EF1qX7V+l3Ma
R2r3dvf3D/DkxMtz5kZtra5Xy08mW4kiDsqmNgRivnOIMyhWp06Sp86nSjUlFfabk7y93W7
5e6Tt9/n59iadXB017WMqlSEasabmpTUZXS03to7PrZ6t3Pxj8zzAq44JXnnOPUg8g+uefW
pprZVRfKLvIcb0IHQ44XHOSpJGeKdHIY5okWJ3YEFwkRkITkMcKrZIwCQuT2XJwD2/irwbP
4Smt7PxFcLpuvTxRXc/huSGR77TIplSW3TWwSYLW6lgkiuI7JJBcwRyp56iQ4HjxTlZJatK
y/Q+PaajGTVozmqcZPSLm02op7XaTe/Rnn0ltGu142SLnO2Vjv74yDwB9P1qSOWJZVe7gW8
hR1YxIdp2DG5Ym7secFyRk84Ap97AkLlwYnU5y0QlI45wWf5ScdQOR1OBVBbiBcMXAAIJU8
MADyNvXPtim007PRoT0bTTTTs7qxOkts10ElS5htpGJj2GCadF4JUo8sSnAwF+b6++v9rl0
ue21DQtSubK6sJVns9QS5fRtdtr21ZpI5rea1mZh5akRp9mmXzFRRubODz5dVnJ6KQrEAdQ
ScZA69D9KldBLny1BJIaPgAgBgwx6EAZGOhHFKyd04xkmnFxnGM4NPR3hNSi/JtNp6ppkyj
GcXGSTi90+p98Q/HWfxt4ONp8dfh/8Ofj1ZWsFrI/jHTbhNK+KujW0kaiL+0tWs4LW5vBpy
/ItxrEMkIYlJ7iQqaq+GP2f/2f/G4i8WRa18TfBHgjVZ47a01XUtKu5bexuXYxL5Os2tne6
JqKRzkR7BPZtKoyu4818V2kHmBGnEgt4pA85AKk8Zz5vByOTtznPI9/cfCXi3xjZeDLzRPC
viK/0yx1SVdNSzW6uZ9OiN9OsEjS2mpTSafDOocSkiLzYyfMjKnBHyGY8O4imp/2Lja2WPG
c0atTDzdWVBS0lUjGv7aFNq3MrKKXRWsn8rj8HVoVZvAYmWFlJq/JUvyNpatVHKKta7umre
h+h/hL/gk94N+JGvaPo3hb9p3wnr9t4giEthcw63pf9owbF+ez1TQNVfT5heJLlY0tLh4nU
HBJVgPoey/4IU/FbwdrenQ/2z4d8faHdXKtL4gTX5fD8GmBCBNaajFZX9x9ku7mDzTZ3SSy
wYDI0LM6MvyB4T8aWHwm/Z4+Ivhu+8HeH/iDf+GZIdS0Pxhqdqbfxfo3iW9aA3cWjeKNFu7
bUrLTd8Y/0dRKhdm8kIJJCfru6+K2u/Cn9jTw/wCO/iD478cy/Eqw8V6ZpHiHRtA1Oe80bV
NE194dS8O2Au7nUI303VtEiuY01K9vLWWOTa8S/MVFfkGbZn4jUY1Fl3EcPqNev/Z+HpYii
69XE4iOjnD6uqc+aGrkrtNPRJJ3+Pq5hnFOpaOKq1VUrKhTqqFOca1WzahTfI056N8sfxtp
x37cn/BJbxf+zh8O5fj1+z9401LxV4f0DTDqHjvw0b4HxRomkhozdaho2t2ENkdZ0exaQi6
h+xi+hRXaaSW3USN+fOrfGHxF8WvCvg7VPF93JqOs6HpUvh2PUiNsU2k6dKIdLt0LSGSWSK
3B86SRFfzCVBwCB+xUf7dWkfDHxP8ADv4a/FXVrm80z4h+CfDOq6bpenS2njPStX0zxpA+m
/YvEaWVyl3o15epdQRajFfWcEdr9lMxEkEqSN+fP7SH7IPxr+BF54g1G9+F2oWfw3i1DVLn
RvEHh6C11zRdP0GW5kvNPk1m50WbULjSGe3mJZtVhtYk+UNNuyBpw3nOeUfY5bxnSw7zOSd
TKc9dCGGWZYdSVN0KE3CCqSpwlaSvKqtVUk5Jt/qPhpiHUzeeIzCcMNjYYXmwtfERhQqY6H
L7CVKgpRgqvsnO0+ROSa1dz4s1LVYFVYxcyweWyqdkzIpID9ug65wOmKK5i5ZJIkupdPnv4
7l98TQSzDaNpPzCKKQLkHgYwc5DY6lfqcaaioqcbTSXMm0nd2eqclbp0Ss301P1TEY2cK0o
1MRyzi7Si3TTWqdmmrrRvfvfbVdOWZmClmIZUU8k4BVeRnofQ11vh3Wrrwzq1jqNncTwzW7
LLGwZh8ygBcldrEAcgj2xk8HlUiMMJWQwghE+Z2IVSVUBlG3c7gkbUVST9ATXU6hpOt6BPb
Jr9lcWc1zYWt9biYwsZLC5iMlnOoilkCxzRENGrlZVH+sjQ142Z0aVajUwVanCrSrQcKkak
VKMoNJWcW+qe/8Amr+/gJSozpYqE5RnGpGKUJcr1cWm5K9494tWemqsfsv+zj/wVB1r4ZR6
bpXilLnxNpmnrar9mvbm4lhRAoAAE2wFQPlwO554Bx714o/b++Cvi/xnbfEJvBNvPqlrA+2
3vLpmgjZyG2CGLYrZKjazByqkAdK/nmsUa4QyqNqlMgSYBKkjkBS1a1pI0A80ugVWA8tbnE
nXgeQFySTzsBy2eB81fguP8CeA6mbYnN8Pg6+BxmKjCOJeEqujTqwjBQkuSKSjKcE1KV3du
9uh+y5T4lcQZZSjQozhyzp+ylKNoScKitJX5ZNPlk1zJ3vqfrt46/axXXfF3/CW+ChYeHbg
MrW62bP5lqsZywJl4Unqu0Y4IPQV9e/B79vDxlqPh19L1Hxzdme2WafUJNQvdkVxkjyLa1j
TaQpUYbbkMcEBTgV+Aapc2Wlxaub2za3u53t0t7e4E2oJJBt3NdWQAnto285fKkmVUfD4bC
HGrpvi7UdEfzbSQo+cySfKW3MCrFSpYH7x5zg9eaWZ+FuQVsuWBweHjTcVGnSxNWksTiaNK
LT5faylTlK9kr3jbofZZZ4oYuFbDxzbDQxuHoxjThKv+/nCnFpqLlKneyStft07fp1+0B+1
n8UfiJqM+mQfETWdA0WJ5kh03RbmciYxxlVUhZMkuvOdwBJHvXxBoTfELxF4jFrpum69q93
PPGEuZBdz3Ezkgku874G7JLfNhckfMF4xtM8Tpfwy3lzqEPmRhPMWZ1SUh8D5B3UNk5yMNg
Dmvpj4Y/tHxeA3tpbTTra5ngiEckxtI3ZWUlFlTakZcLkFm3g4Jba9ddPLq/CuTyy7Jcrhi
nCm2pTahU5lHm1fs6jlzSu7t+7e2vKm/wBUpcZ5BmlGliMHHC4CrTiqkaVKEKUqs4tNQqSU
Y8qk4qN3GVk78rsreU/HjwR428OnwV4OgsgvxM8f39na+HdH/s64uH3T3CQQMrQWsltPczX
rpbRWMr+U0zLcz58pQP0M1H/gnt/wUH+NnxF+Adlpv7SehfF/4ieFfBGmaBY6D418S6ol18
OvDFoZJtWhnv7K2ubaDw5oSzXVvcT3s8F1qLRNYfbbp7iC2Pn3gLxx4g1b4o2vxMie1+I3x
d8Xm08P/AL4bWz6RfR+E9Z1ydNGl137HHcTXk+oXFyFt9Gs5IfL00tNrV29ssALf0vRx/DT
/gmb+znD4X+L/wAXPANr+1v+0PocOr/EPxJ4j8U6T4c1PT9EuBFa3mmeGpJC1wNB8Oq76Na
S2ds8d3qMNzfSbXmzX5pxHxxxBk+FymGFwmCnj1hKlfF0p4OOKxNb6/KPsqNC/LOk8KqFRS
lFTVb2ibVNUfe/BuOcZl2f5rLE1WqmcZpicPRy+hSq89PC4fANxx1atXSivZyjWoTcXCGkO
SMnKcT4q/Zd/ZU+O3wi8YX13p3jX4G+LvihZ3E2geCJfhx8OLbQNA0+7hjksW1W0m1IpDat
E7LdXOrz6VdX84jaOCKOQI59l/aD8afGT/gmR4b13VvhX+yf4++LwmsrLxn+1V+2H4bvfD0
3iP4m+PNakl1HUZNc+z3k3ijSvB3g83Utiv2mwg8O6bYRxyNDCWElfYn7KPj74X+E/wBmT4
u/tc6V8QPh98RvDfgDwn4n1DSNT0zx3pGsaXYS6HDNJeS6prCyRR6dquoTvHa2ou0jaSZ/K
QmXG75P+GH/AAUS/ZY1n4PePE+LHjHRPD3g/wCKfgzxJpniqy1PU5NX8Talp3iTTb60vvsV
qk02pTrbLdbbeGCxRJpI7ZkdomLL+JvM+JcRm+IzTMuH8ZmuW4vOMBlOeYXCUa2AqwwOJrU
6mJqtUFOXtMIl7RwatalzTVrI+fz2vgsfj8Rl+SYibjw7RwMacZU1iaGOxVWiniqcuaUYQh
Rp/WFCTVVSm/aJQeh+V/8AwX10LQ/2if2M/wBjP9uf4L3Zu/B3ia01Hwt8SJdPh84vf6w0e
qadquuT2mUkOn6laaxorXtwEjkU2zDAIMn8mEf9nmCG008lNXiaAx3qtt+zqkg3DYB8zOTu
zz90/j738cPid4hv59I+Ctv8Q/FPif4N/DvWvF8Xww8Gm5u7O1Gk63rMmqRXE2gxXCRG+uo
Y7NpLe7S7ltpWIsorUlifmjW9D1+0uo5otA1bQvMKtAmoQTWt1MgPyskNyqPtyGxgYYKSM9
/9IPDHIKvD/BGU8M4rNni44WeLrZTPGtrGxyjHYmWLwNCvz1KkpSo0pxpxnJ6wS92KR/NuZ
1IwzvMa6oThz4jmdGnHmjTaUU481o2u1e3L7qerZ+xPwB/aw8T/AAv8C2vha/1fTL61uHtb
QXerWdvc3NhCzxK72SSNGvmBQViLEjocEiv1r0/9sf4a+CPDvwnk8HeLoPEE2q6xZvrdh9l
tptYgZWHnTSKnyxN5oZVXHEYX5cncf5MrW01p7G3u/wC0pkmywnSS7xIEVTyI1DFSAPu5+U
/lXu37OnxD1/wb8WfCE+nSnxFPfapaWps75EuBEWmWPMS3EcsG4M4JDqDgHnOAPzHxJ8EeH
uIKdXNKtTEzqYOvmGPjgKcnGjiatbCzioOanaHLOLmqns53uvc01/ffD3xMzLKsTl2TVMlq
ZVRx+JoYR5jUft6kI1+WPOk6vNaSs+W0bXV2rH+mh8NfHek+Ef2e4PinHaSW+pfESGya3ub
fTjLqK2hscZijgIYsxUqgPG6Ynd2r8If2n9E1j4sfH3wr45+DHiC90q68ERLJ46sr8XkDWC
C4N0sJUqgFzMjyecmWBBVDtANfqd8PvFPxA8Z/Bbwf4S8VwQ6F4gsPBdh/Ydvo9pBbf2ai6
erW7XcMEjw3Mm4oQu5UHJXkkV/Mr44+OX7QPwb+KnxT8N2lpdeJ31XxXqE+s61dRTkQpDMy
Iq5jUoijARNpjWMHD4Ga/wA1/BjhmvjuIuKp4GGGhjspwmNy7D4DNq8atOrSxWLqLkhOrFK
jLD2bjL2dTn5k7Qas/wCgOG8oqZVj8wxlWuqWawztY/E49yeJhicrppLBU3Sk6fsuaLqN3l
NRlzJJp3P2v8c+OvAPhn4djx1Jfw6jqX2C3t7uy1G8mgtHuYo/InmYbiquSTnAYux9CBXY/
s3eKPCnxa8E3Wg+E9WsNOKrfXOqwwlrYRySpM5UyKo3xKGyoIJbOc54r+WzVPiR8c/2gvij
pvg/TJdVubUXsEQ0uO5ni0uOcygSPKIT5YQSkkcu23qoPNf0M+Ef2aPGv7N/wOPi2/8AGkF
vrms21lJPZQyTLa2K+S08yRXAdJJwFyflQP5jFMgLur7bxC8NMn4PyrLsklndetxFnWPwM8
LhlUp42nQq1pOmlFxdLmspO1VqN17vL73Mv1SEMJj8uxGW5jWqYCvm2OjHK3TTqusnGVSNd
pSptRtG1lzJXTb7/PV/48vvhb+0HqOj2+kzX1lNK+lX1wplEE9mriJpY5d6Qqypy7ylVJb5
c8iv1K+FPj39n+78OvpfiB7CEm6Yy2V7bxskZkIBla4bMUu52wZMlWJGQc4P4w+DPjra/FH
xbfeEdG8Oza7INSGn6h4kjsf7S1OSdyN5ggMUoMcMmCzzTYHPTGK+pvG/7IXxhttEk8e3fi
K91Gx06za60vRNKsnt7iARRi4kbULS3cLMzbQGEYJzljGuK8/izgzBwxWW4HN8XTy7OsNSp
4ejKElip4upTjGFKrVw3PRdHaN6bqVU19qzPTzXIMmeFy7K82zyOEqOj7PD4+FWMJqvGfJS
ck5v4ZqKalJ2UUtOn3D+218KvhT8VP2VfixpujWXhy8tdD+Hniq80y9v7K31H+x7mTw9qgt
jp80MT31jeXIWSKNrWWNh+6AXA2H/ADPZoPLIijzvXKtuJY5TAP3sMO4+f5v73zZr+6f/AI
KNeOvEn7Hv/BJP4W+JPEWqTRfEf9pD4pNM9vcvJb6tqfhy0C3E3h+2WRvOijtdEzcSb1WBH
lVfMySR/DBMEkv7q6hGy3nmmkgjJy6RSSM8aMcYJVGVSwJ3Yz3r/SL6NPh3jfDzw9eHzDMM
wzDE57mVXOozx9SpN0qFehSVOnQU6lTlo6Xik0kmlbS5/mX4zZlhsZxxnOAwGOlj8DkmNq5
bDEOVOpGvXpRh7espQhCzlK0XHmqK0VJSs9c4wnfF5mdzMQ2OBgfd7cHOec81pp80Qc9SQP
boT/Sip7UB8uHjAK9PMVj1HULkjp39vUV/Qp+Sz+F/L80f2bf8GfGg2uo/E/8Aa61K9t7eV
dH8LeALi2mZyt1bvc32sRysgUEldkA2ADILPgkuAPtj/gsV/wAFh/EvgH4wan+zr+zpL4dk
1Lw7cwxeKPG3imXUbXwdohYFZby4ksYLrUFW0ZJI7pHsJo1dFKOgcmvgb/g0CvTN+0J+114
bN75aan8I/Cd7sP8AqwdP8SMqlmYADH2tyQcjGeRX3x+2D/wTZn8WftO/FPxn4C+E2q/FXW
PiJfW4srhlsJfBWjeI7PULS8tIPEFlrTG4uPDN/wDZpLHWhaXkIltbm4EVvIVRa9DCRrRo1
q+Gb+sUpRUILRyTTd1LfRra2tz6fA4StiFGWHm4VKGHdRSUOZ7tpWutJW3T+zfdo/FD4X/E
n9vn9q2x8X+Mfhf+1P4C1f8A4Qa/R9dsNK1PX/BOoW1rcs0dvqej3F1ZNLqliLxShuF8hkh
MYdNrMB/VB/wR0/bC/ap02y1D9nb9t7w5dTavb2S3fwk+NWkTQ674f8arGnnXfg/W9S0uab
T7HxPb2jJc6YZks5NUjSdJIxJGDX5zfDj9hz48/sS/Dz4w+DfD3wN+EGk+LPjvrdvPqviPU
b+c+H/A/h5LuXUpNH8EeDNDbyPs8V9cyRQTX+tyL9mii3RFson2J+wj8LPGfwL0nx14q8X+
KtQ1+81G3uLzUkmMtv4dk8QXI+yWL6TpJ82O3awjBWKRrh5AmWyD8p7J5disdDL69d1aOJr
YhSr4dzdWMacJxk6l/c0qpNJcvuXVnO2vt4DK6+O9p9fqyq4eoqX1aXIlyVW4OryNyavdP1
V9j8aP+DnT9o658V+PfDPw+s1RNOSa8uROs7Tbms9toPIG4BNzyPvZkYOCCpABJ/I3/gml4
i+HP7QPwo+Nv/BNTx/9m8PeM/2kfEXhnxn+zh8QLmZoNNtvjh4VjNiPAHiRztht9N8caFdy
xaXqMr7LbV7OKBo3FwBVP/gt38U9Q8cftmeKNKZJP7P8KWFpp9nI7TKZCyxvLK6yook8yR2
G+MlTIrkZUKx/HzStf1XQdW0zX9FvbrSdd0PUbHWNF1iwnktr/StU0y5jvdO1CxuYGjnt7q
0u4kljkSTsMAHmvNzejB5hXjTn7lOSgocv8OyTcL82tr83T4reb+Wzz3cfUoJe7hoxoRfeM
W5J26fG9Ndbu+p+kn7Fn7PEGg/8FGvhR+z18fdAj0/UNI+LMXhnU9B1sCK3m8T6TPcrpFpd
KSI7m1vtfs7S3hiG6KV5Y0dHQvj59+JEfhOD9rD4kj4qw6ja6Db/ABH8YJr0U8U1tc22p2+
s3ttPDf2x2vEIpUMBCgIIIofLyiqK/Qz9or4iXn7TXwO+Fv8AwUp+HWpv4Q/aF+AfiP4ZfD
v44WWnpCLu48eaJE+ueHPjNYmNUedfEFxa6bquq+dBHp7zT6rp0sjSsQ3m/wC338Z/2S/2w
/Dui/tS+Dd3gT9p7xR5U37QPwymhfStJ1XxbHaw2upeLPCd1AsOjavomuXELauIYoLfUbO5
u5ba6iZo1lbx69P67h6uG5p0ZSh7laDvKnNNWmkuW9lfTmW+5WR5zLJMyyrMY4HL8zjlmOp
4yplubUPreVZnCEKsJYLMsIpU5V8JUdSM5041qcnOnB81k0/zI+IbeB28b62nw9N2/gwuJd
PNy7lNwyJhbeZksm4kxzHblPlK8mvMVS2uWlZUwh3hG6P8oI5PTOVJ6VrXd0jAwQfZxHzuE
T7mIIwMgD5Rjp3z1NZAg2sNmAgYEDnOM5PY89e9dGHorD0KVFSlN04RjKc3eU5Je9N9uZ3d
ru212c2bZhLNs0zDM5YfDYP6/i62KjgsFT9jgcDCrNyhg8DQvJ0cHh42p4ek5TdOnGMXOVr
lYkmR89gqj6DdV5QzIqxvtcqACCARwM4z3xkU2VC+3BAxnrnvj0B9KjWMpKiuu9cB2McIJC
4zyQd5YdyBk1seeLM11BDIpuZyH4ZC+UIwRnAH3uoBB6dK6fRPH2s+HtL/ALJt7fSr3T/tF
vcra3dvFDOs0UqSOba+hMU0U1wE2Ss3m+YONueaw7i5sXjEazrCQBkTpKhJ5GQNp49/X9ct
LiFJpx5Vm/moUDywmaMYXHzIygBm6o4AKkE4zSajJOM05RkmpJPlbi9Gr2drrS9mZToYeqp
KrSU1NNTafK2mktHZ2dla+vXufXuo/tLeFtY+HnjXwfP4F1TSNX8TJZHTNX0rWre50u3mty
hkOqWuo6dFqUkpcSE/YdQkRsxqIowrM31N+0R+0H8JPin+yXqnhvwj4zsh4stPGPgudvCN9
bTaT4ins7LTLbS7y+srR7P7Nc26XltJJOyanNcOzRFYNgd1/JVoZDt3ALgcAk4A55Uc7V7A
duajiIEikyiIj7kjMBg9hyjn1OFKNxww5B+YxPCGTYjFZfio0qtJ5djfrtKmqrnCU3GUakZ
JqPxtp81m48trO7Z4z4dy+NXLa1GMqc8ux/16PNJ1I1XyuPs5RfLZa35m5dfdPWprvU9a+I
/h+S5uZDf/AGzwlaWc80kzssNodMj0xiJT5kcduscTrHH5YXDAhvvV+36/tfePfBPx20DUL
PXtK8SWDa3aabrXhzVxFLZ+IbSRrCw1DTr23uBJa6jbyxO6x2V7DPbkfejYgGvwK0XWJvD+
taZ4gt7+KfVNIu4b61lnimlhjlt2SaBirh/NCSRozxs+1wCvyg4HsWpfG5vEPjbTfFWuQxC
5t7+11Cd7CKWGBltrmGaSVrcQlYpCvOI5UZ8bQzFQBxcTcMYXN54RSw8qlLB5Zi6NH2cnTl
SxLTxNOvGaTcWqtOMHBbpv3lsYZ3l+IxeIwFWPPN4TDYilTlhW8M4yrVfrEb8vOvdlFU7fa
vze7qn9q/8ABQD4f+Hfh7+0v4us/h1pNpo/hbxTYaN440zQHYW1noY8RW8l3e6bao8ijyoL
5pRAqnbFAVjjHlhcFcz+0j+0bo3j34kWvjXwg3gvX9Pv/A/g3Srm71/w9Bq0Ed/o+mvb3MM
KaxYpe214jnF2m6eIkLsnkGCCvnsgjm9HKcHSxblLEU4ShNzjKUnao+Xmkk7tRSV7+fQ/S8
jhKWVYJ43FKGKdFe2jUjzzjJNq0ptpyfKk72XbzPCHweCqsCiDDKGH3F5GQcN/tdevPNW4/
NljQu00gjyqZZ2CjgAKPugDHAxgflWu1g7EAO0x2odhCIPuLznHb096sRWDKoDER4YnYfmw
M+owPm69Dj3rOvKo4c0pScrxTbld7Lrd36eR+m0MLV5uT2TslflVuVSTVna9tL7+ZJazXV0
tratPkZjgQSskUaK5jQNLMUKwohffJK6uQitgHnF7VtFk0bVr3R21jRdWNjIyS3WhXr6hpt
2yKj77O7VY1mUbgkjKioJ0lVcooYtFuu1ygAYAHkkZG4ZXemHTIyNyHI9Dmp5xZXAhFnZfZ
FePFzG88lwZbgHaGWd8S+S2PmRyW5KqwAWuGV3GUm76O7b7Lzd+x7uFg1QqxqxftnODpXXN
JJOOkZK/L10uvQlCkvJIpdpf3WZQzGUhsq6M4+YptUAoTtXnAGTWn5SRqPKQZUKFUDcBgDI
Ccg4XPGOAM9s1nxpIiKhj3BRhVJIRfXZtwxycZ3lvujaRk10EAtEtRJHYqjiNPPVJHP2iQl
UZmLk7ck7/AJMcjA4PPj1Kui5JNO+trrs1+Nv6ue9QvzS0duXW6aW6a3XzH2pdHBjyqyIok
2KNp2uCMjG0EZPpx1roLRZpZkDOY4NxknlkRnhjijzLNJIADhI4hJKxG0AISSBms/T7Vpp4
7G3ihhml5jElzDCkzt0jj+0SoXmIIwi8EY+YEgV+hf7B37E2oftsftRfD74BWUN7N4SsUtP
Gvx51+CZhDongLTdRi8zRvNjRPIuvEt1FFpMOxt7QzSyBvKBLeLm2fYHIcHjMxzCu6VDB4W
tiq9lUlKVGjDmmoqnGTlJxSSivek7JatHXKssDReMm1ChCVpapKUkuZRcVraW3Ny23u9z9w
v8Aggd+wD4R8I6DqP8AwUZ+Mvh2y0XQ7XS9XT4DwavZQx3T6EFlfX/ipqENzAs0F3rTo2le
FkUlY7VpbqBFeaF2/WC7uvAfxs8bePv2qvjXpWhL8F/hJpWozWi+IND0q+mutJ0yN7230hZ
721ublLW6DHVbyytpFLz3iKR+7jVeY/ad+Len65feE/2Q/gPbHSfBfhUaZ4Ik07Q7eFdM1O
60+2t7ex0bTHt3Ej6ZoUaFZjHELe4kSdpNxxj4z/4LReIPE/7Kv7Cfwf8A2ffD11ZrpHxS8
U3Np8Q75sx6tqC6Fa2uuT6XpzCJokspLqeKz1G73ic2scNsqmOVtv8AGtfMc2464+ynKKWK
xGX1c7zGlhsNLCVqlPEZbl1JyxUcQsRRlalFxg4RiqkZfvJpwXM0+DL8LicPRjja7wlDNuK
Ks8ty+hWw96uUZIrVM0zGnDkbw+Kqr6rDD1qfLXalUdPmUZcn82Hi39oLVPBvgr9pL9nv4T
pHofwV+PPxxuPi1d6XawRR6qdDtZtRk0TwDrl5b+Zb6lpFrHLY6lNYSRpbpdRR2yoxiFfKt
xIq6dd3JmSG6tbS5MGBEjlpAWbkLuDLgKm3mOMCNNqDFbNnHYPEk0d0rXLzzRSWZhuGe1ij
Vnika4WHyJFYAKgG0rwHcEGuYleCSaSCTLITKHVdhLKy7f4mTAHX7x9OOa/sPC4SGGpRnh6
ME69XD1sTOMYwli5XhTq1K7911JVaMqlOo6l3OnOcZXjJp/cYLKcDlOExNTB0Yf7VS92U4x
lXUqlL2FCVSp8UqsIzUVUTbjrqlv8AYX/BB34V/AD4mftzXM/x6g0C7/syKW88JaF4lFs2n
Xutm4jUuba8SRLiSL5GQMB5pJyGxX9Nf/Ba3/gl98MPjL8BLvxz8IPCWjeH/ip4MsPt+mw6
FZWGnRaxbWgnlMJhtIbeNlZASjEgk4RTiv4T9P8AEt98J/j34G8VeFLnUtJv7bxFo88V/p0
i28sYa7t45y7Qy+Y0bAE4OTxyeBX+mh8DPij8PPF3wa+Hn/CT+MLfXtb1/wAJaQZ7LUr21u
r0faIEdw1k8jMUkWQqTIScgHgEivlfHPxEx/h/i8gznL8LVqRzeWGw868VKWGwNOilQhh3S
pJuMYRgpRShyRi7K1tPwXLeH6+Jq5/hqqryr4HMpqtCjTqSxdWM6VKoqqxEE4yUYz5IpVG7
rRW1P8qHXrXxVoWs6l4a11ptN1TTbia0vreYCNkmtpWilikicDy3DIRwcnIIZgwJg0LxBf6
Jqlnd6deS217ZXVtLBcwMqyRSpN5gYMAQG3IpJPbAOQa/px/4LS/sEfBJfi34g8TfBvVFg8
d3NvfeJvEOgWVtbxaYliwEkkskts4WC5DJIxjPJPUY6/zK2Phi4sbxLW9khUxXSrNPu3Igi
bJLYwSSTjrxjk1+9cCcZ5Hx/wAO0czwNOc6io+xzHCSUvaUa8qShGolUjDmpyk22qfPaLs7
Hy+dcLcX8K5jldXH+0w0sxmquW46dSNKMKKrUnzSl7RSoThTaUqlVUknrdbn+ib/AMEdPFk
fiv8AY58K/Er4r+OI9Z1m6SbTPPumSKS1htBHFaWjT3XlyMwQbSxPmEgAs3BrrPiJ+yp4d8
deOPF/iXTbexa21X7Q0cLJbbrp58gExNE8ku8EuzBjuXLAgAkfg7+w78errQ/gB4K+Hei21
zJ4bsNSimvpLSWUy3l2Sz+dcoZAPvDAWMrweQSRX9FXwe8c6jqvgzT9QudDvbC5uVMtrJcS
L5UkESFA5k+ZlMqDJUtlQcLyef8ALHibh7HcEcd8S5zXr4TL8rrZ/mD9nRUcPUlRlUhKlGS
p2lOmpSk4x5Wk3J8ut3/aWNwONy6lGrhs0ljcwzDB4KGJg8Q6mChQhhqUqcoXl7Gs5zlOTq
U3NN31fT8pvCP7P2o/Bf48Q6F4S8M22ry32rw3OpJp1istxaxPKsjxFQCbdCBuEjFeBkHoT
+nn7UXhi++IXwC8QWV3pN74e1vRtFvG0a0djGwkgtisdxKlu26VVXczBfMBjO/kgtXzdqHx
7n+Dfxo1LUr+XTJBq87O0e6BZypGIUWaYmTaigDy9wYkcdK9pi/ams/iX4ht9Gv3tdPtNUt
Z7Vo0EUs8oli8k7vMZlLSBsIBxgg46gfGcW51m2cZ3kXEf1HEQp5PUw9SFenFyjWpwqQSnK
cOaWkmprntJOMWloff1cZnNerwtialDD8mAy2HNUU6NGUMQ504OPNUnTb9xyd4yldJpWsnL
8Bv2EvjtP8As++PNetNb8NQXjS6lc79ZZULXDb3QvZl1JIJ3CQLncU6llOP6w/2L/jX4Q/a
A1GxsIyky3ETtcWKwW7rEsTlDFdRMpkAlGR8oVZFJwSua/nF0z9ltLP9oTxp4hupYtN8Nwa
nqf8AY0V7cwm3uo5N80L/AGdcJGPNmYoy/d3Nk4K492/ZI+PF1+yH+0Vfar4oTyvDVxIlqk
9sZJ4bkSXTRpJAFYxqzb13MBtVGZgNor9rzfK+GuKeLuHuKKEq2JzLAyyfEZvheWqqWJoxh
g6uIpxdWEaTnUoQcJ3k26kpc2t0fScfeH1DiPg7NFl1SviOI6WGq4vLIUMRGLeInhnXhSpY
iVSNGnGVeShUXtoxc23J/Fb7n/4OqPg/8F9Z/wCCc3hHxT4r1LUfCfif4SfEbT5vhL/Y+kw
ahaarqOt2p0vU/Cmo2TSWwttP1awCE6rFNHJpT24lCTrLJC/+aqfk+V8IQduCy8beMAhUVg
OACqIpGCqKCFH+rL/wXL+CXh/9sf8A4JWfEfxXbXGr32n+AvCEHx70fSfDUa3N74nTQrGO7
SwFxGsksNpAlybu/e2RpGt7WUKobBH+Ulds9wGlxEu3MkiJITszgqEVwHMZIwjN84TBcE5z
/qzltWFfL8FVw8ZUsFPCYV4Gg2uWhh3h6co06cYtxhCPNbkVrSTdtT/JCvCdLEYunWTjiXj
MRLFKS9+eIhJUKs6sre9V56bg5SblJJNNxsyyOcY53fdx/F9PX8KmgBP7vLMoGQuT1HGRjB
6E1QScAQHafky3XrnOB0rSsvmZX6Z4x9eev4V2vZ23s7GN4x1l8K3ur+miT62P7Bf+DTjw3
q1p46/bA8e2jmK2svAfhHwwh8kFnu9S1S6vhGszozMVW0WSSINkRMCQEav6xU+J3iPwLe6p
ssWu3nlmd7u4jcfM5OIygaNjHETmMrnGe2AT/Od/waXw20vwv/a4xbJJff8ACZ+CVd9gcmy
bRL5UdgCGC/aP3YJHvjHFf06fEjwM1wJp7S3QIfMeWOeDz3EhUFmRiVCxnHyjGR+VfUcOKD
wapyUXiOdqXMk5v+W8mrPy1/Q/UOGHQ/s6jGSh7eSam3Fc0oy2UpNe8rdG2ummp8Z+PfGWu
/E3Ugmon/Uts2xMfKbLD5FWQuVj7bJGPOSe1fWPhP4W+B/DnwhGo/EHXrHwz4fle1udUvNV
1ex0uw04XEhjimk1PUJIrK2E0skSRyXs8cAlZI1BLAV8ta7oA026JECfaclzHFbpbqZB82x
5c8ZAJLg4zjjvXJ/Fr4Y6B+2h8Abj9lX4ieOJfBmlaj448La3qOorbx38Wt+HNH1eK/uvDN
2k84t2jvfsyWcvnllMMjNGo24r3MTUr04SrUYOtiKSXs43XM+VpcqlJpJcqtduyS7an1VWg
5YSEMM6dCNKtScpKmuWmuePteWMYt80ldXhF79m2fxnf8F3/hFqHhz9q/xb4mfTLi08Gypp
1h4Y1tvLurjWLGKGRopLuWxU2hud7eYtxARbTW3OWYAj8J5PCXiGLQ4fFa6Rqkvhee8l06H
XzZzjR5tSgRZptPjvBD5El9DBJHLLaxzNIkboxjA5P9+v/BX79mH4Q/H62k+Efw11Xw/4a1
zwH4SsJdP0TT1i8m10/QdM+y6dHFGJDLDC0VvFCw3GFIlIRQCtfxNav8d/if8AD34L/Eb9k
h4/C138N9e+JOneONRhv/D1teeINK8U+HFn043HhvxDMy3ei2+p2ZFvqiWkLC7+zW0ob5SB
8LiKFeM6uKrxUZYmbr1YxqU6ipTlaDp3pykl8ClZdJJ21PzPijDUKGOnXjBxo1KcJzqVXG8
qjupNLmclGyikrLW+ruYn7L/7RFv8CvEXiCz8W+F7n4ifCH4jaJN4V+Lfw7j1BrB/EOhzLc
Gx1nRLqUPZWvjHwpdXEmr+Hbi8je0lkW40+5jeG6G3I+MfwrtPhpqOja54F8S6T4++EXjO1
j1fwT4z0XzJoorWaeQyeFfF2nzxtJoHjLw5dNLY6lo10Alx9mGo2Pn2M0Mo8w8Ka8PDmrx6
hc6PZarbKHV7O6UNGyuNucsDmRAMqxHc5HJFbU/xCvdNk1ez8NKbDw74kSGPxT4WuGS70HW
kgk82FjbFFazvLc5itdQszb6hYEvPaXimSSBuVRitUkn5JI+ROBaSOY/NIjleDhl4PPXaRz
9fSoo4meaTbG0kSRlsjcEBCE5aQcKAepLYFSXs1nPcyzWVimnQSOXSzSaS5S2B6QwzzZnaF
f4RKWfPJNVRcXcSyJFnynVldc8MhHzAY9eex6+2KYCAkQs0qpGwZguHySB6gnAx2Pfn0rT8
Kq2o6pNam5js3jsJ54Z2SKVJXj3FVAkIUyFQU2KwOTnBNYk5YDYylcgEE++cjHtx371s+EL
4WV5eqLO2u57i2Non2kqII1Egl8zDA/PtQjIILMQBigDrLHSLC8vETVibeJwSJIbYT3kzCL
PyW8kojWFpMkv5iAOSgFcXqdqbaSWO1USWiyEO7W0ayI28iNXxJJsZu6AEZ4BwK9BtFa4mw
lncjeQzJYRqr5/2UKSSHgDBVNp+tR+JfCviLTtEOqzackGkF0MEk0iW93OzuRiWCULOxDfx
7Co254GMAHkUplRsDeF46gnr2BYHHbgHHPA5qsOTgAEqSSCAcEAk5BzggZzkVt3cLGLqAQQ
CPQ/KevTv1rsfhnf6HovjDQrzxP4f0nWtOTV7WSey16H7XpV2kcyy7ZbdSnnbigGwvtKlsg
98q/tPY15U026WHq1k11nTScIeXO29drpdbGGJr/V6MqsVzTim4wafK7b3bXKullJrra+tn
af8J/iJqPhGfxwvhfWLbwnFdRWUev3tlJZWF5dzD5bDTDOY2v7kRA3IljVbZgDDvDgtTNL8
P6cZpWkuTcTWyok1lfw/ZZ4Jg2FDQFyrh2KrGQz5bGCSRn9SP2mPipZ/EXwN8NPD3hwCOOG
61bU9QsrS1j07StItzEtpo9rZxxbYmtrGCErF5kZKo6oCShJ+JNYbwPpPhWTSrXS5NY8bap
epJqXiCYomk+H9Mt8uug+Hisjzai95OVm1PUp/KVRHHBbojqzV8VkWf5hmNBrHUZ0MVVxFW
lToUZqCpYeCco1K3K1CbqRik0rvmd2lqz1Mr5sVgKOMr0vYYipOzw/KuX2CSdOs3G9N865X
pJz1Tkr3PJ1lWKIqEhO11QJJFFIU2+YCAHUlTkYI9Rg9KKfL5YDGRN8hdS7ZCgttbJGATjJ
4zzjqSeaK95Uqivak3rumvLtJHp2T3v8A8C6/y/LzPrs6ZbK8RlUBP3O8p2BRc5BALLzllJ
z+VSSaZAzsbVt8A4VjF5PI+8uzLcKf48/P96usktUlaWNR/qUjIwSSQI065bgc49acmmShV
2xuVIByCgwSefvNnA/M44zX4/HMaUbXqykrJWley0jr0Wmr+fqf1kuHYwk2ot9Ps915Laz3
0enqccmmE7tq7hgbtuRhc9WOOme36Htf03T7eG4SeXTf7RgtwfOt1uHtsKCWaQOmXZguSGj
GQeMZ69lDppUSnZu/d9OeOR6kj8/5HiqtrJDjEeFc4/dEliD/AH+Pk5zgjPGMZrir42U6rl
CbVNqOi06Lm6+W9/mtjRZCtPdWjT1S6NfPTfzscpdw43m3tnhj83cgaQTMqEkmMSECQhBjP
mD6dTViG3f5TGVIYbhGxBQ5GRkbei9QM9QO/FdLJas6lTC/PdnZsZyDjKjGRUMOmSmSKJAw
LukaDGOXYIBngYJYAk4AySxxzWUcVhZRm1OV4x5rWX4/1v10sXWymShKbXJGmuaTjZu1kuv
9aJK17K3YTw+H9H1PxTqkMV/BpdqvlIAGddRupPJsY4lJVjJ5zJnYCSjAdSK/rg/Yl8GQ/w
DBOn/gnppviDVYTB+1b+2RD/wmPiK+wX1Pwh4P1WAxeHbYTxqLi0is9HlzBZvIA2o3gKpvj
DV/M14V+CXibWNf+HT6lpvhweHtF8beG/Eev2Os69pyDxDpekX1vqMmg29rY3F3fSzak9vA
ryi1eCFV2sS7Mg/qn/ZpWH9ojxvr/wC1T+0BrWjx/CP4brcLH5V5HY+Fo4fCUai38L2+nzT
tCtn4fgSE3LJCkt7NH5IgSSRAf5/8cM8rYTJcFUo05VcvjVdXNFRb+sVatZqnlOAgvhdLHY
mLpV1JSk1JOm4TUZL59YOlicbTxdaEcXlOCcXVwUcdh41sZVhaaoSw6tV5py5Y8kGpTiktY
z1+wf2L/gf4S+DHga6/aW+NWq6b4P8AEdyxm0+PxTqcUNt4dhlUyrdF9Ukikm1nWbQMsKRs
ZfJlXYrYLn+Rf/gol+2L4/8A2rv2hviZrGo+Lr6++GNn4y1eL4deD7HXdU1Hwbpun6eY9Ij
8Q6VZX+2G31bWre0jfU7mCNROQMAAnPvX/BU7/god4v8A2wfi/ceFvCttrngH4KfDqO903w
h4Xu4LjRNQ8RXJgjtZ/GXibTpeYr29sAqeHraVGOmadJDdLiad0X8mWk0RtI08Gx1Eah5lw
93eyXcc1jPFJsEEFnAsaSRmAq7TsGcF5CH+YqanwU8NcwyNYri3idxWeZzhILAZekmsnwk5
SnQxFNTTqxxFWm4xXNOVNpTXLdK3r4XAZjXzGtnOc0pQqzo06dGnNKM8LhFGSpU4RtZcsbJ
SsnJq7vZWrec9mjSpMX3oQWU55HJ7ZJVuT3J4yKW0uraFvtJeKd5A3mQmIAgkHa5Dbuck46
YIPbovlQzwgxbkiR1UIw5O9gGySc9c+vHTis+SIieOGGIuzyiMrGrvIQxOWVVB4XGTnA561
/RLs22oqKvpFaJdkvJdPxPSjFSkqcas5UdoXabcI2cHe1r2indJb7aHO6p4dtL7VBq00MTl
Hyl0IkMkDBtwWN8DbIADtK9D3BGR7h4Q/au+L3w81zRv+EK1XX3OlRx2kFzeX9xOYbRCAIT
HJKcwjB2ADgDAxivMS5y0YUFYwY3V8orMpIMkeRktgYwQOeO1XNMhhDtLGnlyGRFLIR8xIP
J4PQ/qT2GK5MwwGAzjCzwWc4OjmmFkl7Ojio8yoz0XtKTjaSnZWWrVuh2YXCVoTUctawVap
V9tXxdGnCdetNRjBRqe0jODjyxV/dunb0PusftM654/tdfj8UWMOp+NvF2mzWE2ouTK4ilh
ZSoaRz5amMlDGG+UEjkjn86Pip+yx4904rqVrpCQWl/IZ0ljd5klilJfBiUDjcSDz2619Ge
GbbTtP1CO/IaSaAxzFiwU7iAWH3HADEkE4BwexxXrmu/E6XU7VbRb6OCO2xJHasHeEDAQI0
zAkfczkBR1+XvXzOUvEcJYxy4dwtHDYSpUiq2tW0YqyfKozUdWl8XM+1tT7ziDhfJeNMmWB
4mq18TV+rrDRlGNGnKNCpyOqov2b5HLlV3G26t3X0X/AME4/h1q/g/QBZeKIvNgggtbu3SR
CImuVcbljEvBdlJ3nk8Yzkc/tz4o/ap8OfCvR9N0OBlnu7yzjEtss8Xk6fDtwpMakiPHJbG
TkH8f51vD/wAbfFNtZw2mmahNbwxRpDFAhMaKqk5k8xV3Ox3AruGBnPaq2o+NvEWo3Jn1DV
7i6uJo2QPOzSPGhbcFRmbsPlB4x1znp+CcZ+GeO454mrZpxBXjTy76zOvSwkJclPEKTTUqq
kpSu3fWLWq66n1GDynKIYPB4ahg4ewwWGoYHDc05ylCjhoRhCPM3eVlq27tt66WR9dfHH4m
w+LfFVxrdveXTvPcvIshuWwZ2ciOKMoQRDtBKAY5xz6x+E7T456vFp3izwn4Z1/U7B9YsPD
1trMQYWS6tqCSSWdkl9PcLbx3U8NvLMqy/KI4XZ8DAPx9BfXU8ttK7SyhZVeQGQcKq53EuR
ypbcMHkgdMV/Vf+zPHoHxR/wCCUPxK0H4WaZYX3xU+EMy/EtdHjAfUtYvPDyz35EawLJcG6
u9LS8t7crFJEshRAGywr9J4U8OsuxawvDFOng6NF4bE+xeLgn7eeHw068aUpaNOfs3J8qXu
xk000fNeLvG+bcB8DYjN8iy7D43G4Z0sLRhXw/t6SjNSkqleLacYc8IRcqbi05Lo2fjB8Qt
U/aS8CnzviL4U1fRLdCluNfhjGq6BP5scbKU1rT3ntIvMUopjuWhKvuUZOQPm7xR4q1/WZU
S9vJS2W8sSxvkNKSgaIsQQcsAu7BHHAHTyzxH+1n+3N4H8WXXxN8LeNZPjl8AvFb3msah4G
1Xw3peqvaeH5J3XU9D1vwnau0F4vhydp9NuGtphrGnmEXEsETyKD03hD4w/CX9pFJLr4e29
v8PPHWoq9w/wpvbtv7M1ZbUN9pm+HGuX8iC4lEwfzPCWoGHW7GNSkYn8pic5cBTyPBPMYYT
BTwynChVq5Up46VKtNxilXoU262CpQbtKpiG4Kmvap+zaPmfCn6TMMbSwGT+KGWLhnHZxhH
Wy3iOhSlQ4cxFBSdKdKTqzqzWJgl7KKhUUXVhLmi3dn9cP7EP7R3iX4k/8EjfiTYeF7iz13
4mfBXwR44+H99peoSxSx3NpFp11daEs0Uol3Wt/pV6+nRJKjidrSSEbjjP+Xt8UNP1ix8a+
I5NbsrLS9Sv7vUdRu9LsYhb29gb+/u5RaxW5VXhW1limtwrKoG1lABGK/oBX9oz9p/8AZRv
vEPj79nDxNe6F4lOkal4T8e/D/VNIGreGPiN4Q1CN7fVPD3ijwZeny9QudLkZLmwvLc2mrW
lyzS2ly28R1+Hv7Q/xGl+LPiuw8d3mhaB4b1XVPD72+taJ4fhktNP0/V7HWNWj1CNbC5Jv7
K7M8p+0wXrzMgO0ENk1/V3hrm39o8M4WhOXNWwX7qT1/hpKNNat9I20dtNkfyv448KVeGPE
LOK1CnTlk3ENT+3MpxWHv9VqUsZ+8nTw7bd6alL2vVr2lr6HhcCIY7YlQRzv+nOM+1XbcPv
AjzgYJA7AcZx+I59+azYpSiRBlAjKD5yf4iSMYx9O+c/hWnbyGOTIGdwK8nGMkHP6V+gH4+
4Ka5W2k+q301/Q/rk/4NNfjCdA/ac/aC+Cl7qRSy+Inwx07xfp2ms3y3Gr+C9XhiupCcgpu
0zUCDGozIsR4HNf3o6l4fTUIGG0b5w3BU5AH175PIPX2A4/y0P+CGXxiufgp/wU9/Zl15rw
afpfjDxFd/D3VpPkWK50/wAT6deWa2c77txeW+8h4lK4LxoR0zX+qzaTpsDgNMqO0eJJC2C
QCP4QQSjgn1GB9e7B1p0ZOcG001p0f9f13PqMBi6tDL6GJhpKF4qN2ovlcbba3Vruz6t6Hx
T8RPhrPb6gLu3Uzqx2NAsQeMFiBvdMFiAxwRg/QYNfI3xQ0zXvAQSRYbTTbfUDcQpqF2sNr
EXjXcyQK4V5poiwZXTJQjAIJxX6s/EnxL4J+Heg3njDxxexadoFgyrc3ISS5uhPLgRRpaWy
PKwkLhFCgysxAx3r8TfHPhD4u/tseL/EV9b3N5oXw48O6pNbeF5YYZdIU28cuLKZzdmIwTP
EhN0pDB2YEnjFfb5TjKGInBVFzSa9nKHtadBNyXLK9SqpQja7evxaJNNo/UeFMVWzXCzq1c
P7DDQ5fbYmopewU3ZRSbdveqJW9Y6ttH4pftf6J4Y+HuqeJPi3ovxcvY/il8QbW48NDSdX1
KErPolrCTfW+nac6xhIooWkliaSUPM4QKzO2K/nU+LP7PXg3xVYa34x0T4leB7C8tLaW+1S
HV/Eun6VezXLSrALZdPvZ2nWb7RKiLHEHXfIME5Zq/oR+P3/AATs8WL8dbnxX41srXxx4fg
tb6z+zax4k1K+FvdTTMqSWCif7PA8SqhVo4ygXlRt25/n4/bU/Y48Z/Cfx1qupaNozReGry
e5lsklu7eWMM7+aFVpY8l4nSNlkYNuCKDivn8+w0cFUxLnhKeFwqqtewwuIjisRWk1F+3c1
eklJWjyqKfuXvrr5/HWHy+lgOenRw2Y4lJKNKm5+05dbWUZLRXl17rXr+b2rWt5pl29jNdR
XBikCPPbSLJbTHOCbd0yrIOQcEc9OOlJ1CHCADgHHbJ5JP1PWnXUDwzNbyRrFJE+Z1ThRIM
9Rzkk5JPHOeBTWbcc4xwB+VfNfh67/M/F/lby7eXyG/P/ABeVjtszn8c9qkR8FQzMI8jdgB
iFz82FOM8Z4zz0qOigAvykswMDSSIEUZaMRgHH8IB5z36Y4FWfD8TG6usLZZQBx9qI3KVIZ
WTkchgCvXpyD0qnI+xC2M47UyzuDnekUKMHZmbZlnBz8rHI6E5z1oA+uvh+uratpGueIybu
/svCqaOuv3ttJDa2ulRa7qEekaU11qCSW8lo13fyR2tqWPltM6hmUkkcr8ZNd+HGp6HbWfh
fUptR1NbjynEr63dBooiHkuXv9SkaBLqWffCbWMlGRRLEzBhXjmm+O/EmgadrGjaXfyWuk+
I47WPX9LjZhp+txafMLrT4dVtCTFew2N6qXtskgBSdAwYDpmajrOqavLZ/bAqgSQ28S2cPk
rsd1RY47YMtsz+XlIy8bleCFJAFZ1ZShTnOEHOUYuSgt5NK9l5sNVdqMpWTfLFXk7atRXe2
xQ0/SNW8QapFouiWt3qOo3d3FYWlhaqWMt1OqiGHzXUW8XmHpJNNHEACS4xiv0eu/wDgnh8
YtB+DeoeIfHs3grwhN4QhsPEEz2d7qfiXxRqNrrbW0VppE4sUj0O0kt2mka2lDvGXj2rI6s
xP1F8DvhB4O8MeJvBzeHPEGn+EU1PRdPuZ9P8AHOlWq6Drnn2dvNJb6q1xpmiC9UzyuIpDN
q6Q9YYiSwP33+1ZoOo+Av2Yb+ys/D2leFI/EOt6Lb63a6JqtxqmkXYmvmnivNKvJY4Db2d8
Lfz1sGtYRAI8QQWyBoz+E8XeJeNhnmS5Pk0XQw2LzH6njatVTVZ+4pNU+WSg1GUZJqcHo/R
ny2UZtU4i4o4fyWjQnTyzHZ1DB4tzT9pUUE5SjHTlSjytN8uql1aR/P8AapoVlpGntFpdz4
k1M28EFnLe63JFG5IQGRFis/8ARkRJiwiVCGKBTKfMZjXjWpwNCXMcRjJLEkJtJJI56cDJz
/dzk9ea+hfFMLCMyec+yUiRoUlcxk4UqCwZQwUEDlMn+LqRXhuv3Ek8jvLNbo6IsSCQOm9M
rtVfLVl3L/Ez4yCMc1+g5FW9uo1ZU4RnVSqScE9G0m7b6avq9Op/RfFOV4PBuOHw1CGGhRi
qUYUkrRjTcIKKbu9Eravp8lyIzKnzskbKVBaQ7dxw3OQDkn+Q/ElQTsQXjIHyOOQc5wG6Ho
Rz2/nRX1CcF8UrPr7rfRa6H5rOrKM5RSjZNrW7f4NH6NabPpOrRxtpmp2Ecwtomkt5TH50k
bxoMjeMyP6qCzDByM1eFpCSMSITv8oNkAeYBkg7tuwcA8gCo4/CqRz6NpepTyx3ktxE0er6
Za2+oQWUjQAxrdWjGFjtIGyZJgYRuzHIXBX0XQfAXjIyz2msWmmeItIkcXdtqNokF2rugIF
rPdRXcV1p13L94QzRFIMFUkOAw/m2tPAUqXPTxMW1a/NJpctk9tr3S6b38r/6NZfl+Oxqp0
JYOVWM6yj7WhFVIQm27KpNJKnG1229FZbaHBR2glysUyyHJUqkwJ468BsEfTNLFppBmzui3
qQrMremCSACxwey5PYc4r1288I29rpl5d6Rd6ebuFfPh8NXU8t3JMARHcW9rJcyPHcX0bHK
wRXkc00YZIyzEA8dHpl9NCs/9m3Hh5p7gWapK15bQy3IRJHja2v1ElsHVwXjMQ2M7bWkTbI
/nQzDDTXuVeZNtXV7NpqPp1SPTr8M4jD1XSnha05QScp0aftKe0X7s0rPlvq+ltjnho1wim
OOK2LMFKyLdRfvOvG2WQMhUnkYB5AYZxUE+iXUEWLu2uYFliZSzI4SRHQhjDJGSJA4J8oxk
iQlQvJAror9f7L1BLHUdMZl8tS09k4gZTJyJIZblmgnkbBJjJTcQu0jOBt6ZFaxgXen6q0N
ykjqYNVsZopt5VlZZEO+2klAbBKu0YfDxvkKR0QrwpzhUV24NSSto7W0a67W10PKq5RTquV
KDSrwhLmozajKKqQ5G5Ra6X080rM+PbH4D2ct/LqcuseIbWOS5uJbeH9xb3kEbys4UvcRNd
KCcmPcyYXGBzmvsX4deM/iv8PPgfqn7P8A4X8e+II/hPqXjn/hYV54dkuow1z4kNqtubhp4
lEosWcJcmw/1LXkYuZIt4V6p3On3KytLdxSQpJ85uWSSSOT/bVs5Cg8KpJ9iBxTQbq0gcQb
Cp6OQ2dp5BGSByMdQfzrbNMbDOMNh8HjcNh8TRhi8PjIxnRpqNCthpRlRdnBqqoyXPG691t
8qV7HzmU8AZFk9WNaOWVauNdX21TGOblH2zqOpGqo7N07pLT7PpblNUk1a+uri+1u6uNSvr
h3kuLy9mNxdXBbktNNIPNlc85d9zHAyxwK5q4L+SpwVhg3FI3yzReYfnKE9BIwUuq4LNhmH
y5rspvMud32lnD7iMpEWGB0BIOPUYxxWVPZ7nEcqhUU7xt4LEDG1icjb8x4AByAc1pSqxjz
Nyu7Rimm2+WK92N/5Un7q2Wtjrx+Vc1Xml7S072bu+ZR5X717Lqu+jdra359opoPJ8wFVm2
uoDBgwyCNyqTg8dGAPHtVdxdQzNPA7wkEkSxymJwCTyrIwcHHYYJ7eldJ9jSQyuWf9wm2ME
jYN6ggsAAcKT1BHA9qzLu1mj85A8Umx0UFQQVDIGO4FsE5OBjjHBGRXpwrQ5Y6v4V08kfPV
8oT51HnWq5W7xSs4vtZOytvbX0tl6f9jfU7S51OGS/sreaGS7s/Olga9hWQNcW/noC0bzxl
0WVeVYhicA17BI/ga6lvbzR/Dl9oyz3yTaXaXOqi6tbDTkhZVs7qPyWku5xIcmcSA4PJJ5H
nEFpHAqjBLDk5IIyeT0A/yTzV+O48gEb3QN0CuyDj2Uj16muTE0oYicZc9SPLHl91tX96+q
T7N/l2Pfy5UcHR9nJvmbu2k5PZLdu/S+/+ZenuXSYtEzhQXBWMuIzgMCi5Pz7f4VyxwB1Na
el77on5QQ5AKEryMA/vFJ4PswzjBp2ha5oVrJev4m0SXxDFLbSQafbCf7KbG4eIxwXTzIAC
iSFJSHDM+3bnJzTtC84MBHbtJLuZvKT+6WLLhySXVUKqG5zg88YHBXpuFJ80oxTcYrme8m0
opf3n0O/DVFVxEUuZ6uUm9oQi05Sm29IRivefY7PTo47Fg7Mi9RtcqEyQOmSF3cfKOvBwMA
VPD9o1Ca/I1Gysls7Zrm2NzPKjXEm8AW6AROhDISqZkA3FQdprvPHfwg+IXw6+GM3xb8f6E
fCXhGTT11Lw/b6xPaWniPxUoDf6To2g3VxHejSGI2pqd3DErHHlxOHDL+YUX7W+tSa3dPca
DYHR7dWgTT7gyi6MbMCJDeorQeYuQzhUPl9CvBJ9LBcJ55meG+tUMFKVLmlCLqtQk3FLWMW
m+XVcrWn3Hz/EfjPwLwzzZdisZ9cxNCSdRZdCWJcb2Uov2co3cXF3aV+zZ+j+lztJGiygKR
gncw6N8uOpJ4wDzX6NfsGfts+L/wBjn4x+G/F1lJNq/gW8mXR/HfhHzg1r4g8N348i6ieF0
Mf2vT45ZptNByr3JUSsIzx+ZXwjvvD/AMY/Cw1fwnqM2n67ppT+2PD2o3UFy0qGMSG40q5i
it3lTbyYpIS2MsHIGD9ORfArWjY2F1B4p0ELeRI1vaajFf2005l42iSJWDKHJjYxgsCCV5A
x8TmVWWT4iMMRW/szMsLiIfVcRU5lPCV7P99GnGMnUjKkqlF6ctqmvQ+OxP0mfAzO8Bi+H8
8zmlgcJi4ywuPo5ph8RhlWpTg0oxqShLl5anJUVRJaQav7zP0C/wCClP7L1h+zpe237aH7N
q2nib9gr9pDXo/Gdxe+Fba5utT/AGefiZr5VtcuL6GM3Kaf4H1fU4pv+EkjcmXT9VS7jaGC
CN2f8SviZ8FNJ8W3138QPhTc6Jo3jGeW11OaAXDR+HvE0sUhljuobmwkZ/D2vtMrT2niTTT
uZtk1wIlcsP3P/YL/AGrfHH7KF94k/Z/+O/h6x+KP7InxotLzw98QvB8V1FfzeETr0H9l3X
jDwpp+rwJE/wDoczR6xo0T7r1QNQggN7C01fMX/BRD/gn/AKv+wNPYfHX9nqe7+MP/AAT3+
JM9lf8AgrxDpd82ta98HrrVkja70fVgoa71Lwi0jvmCUCbThGYXt4EilRP0zDVZcQU6XEfB
+KpYLiShQjRz/BUIqpRzCFKmqPO6EoxpyeKw1OEmnC8HUcHJtXf5Fwvxd4cQxWL8Oc8zHLv
EXw6zWu62VZpluIVfGZM8RUVSLpwUYV4rAV604VeXljOVLm15rL81/Bf7QU+rajF4J+N4vN
D8aaEtuifEjULVx4n02ZGVrKLxpBbSpB4l0JGVV0zxtpSNexKsdzqa3jRkV8gf8FE/Fdx41
+Nuh+ItW8KeDNEvpvhx4es5PEHgXTrCw0X4gyaX51ofGt6ulwx6fqPiLWYpFbWNcs/LXUpY
/MvrNL8vLX2b4q0rwb8YvD+mS297DcpbPJd+GvF3h2a3kvtGneHLNaXCSIY7K5gPkXek3ch
tJ4g0b25Vtx/Mj9oXwJ4u8JXOhy6/DFJpypcaXpmpaYs6aPcw7jdW6Q2k5VNIuGi3ST6bAr
w+cWmiKxsoPt8D18DPN6uIo1Y8PYxv2Wa5JVbaxVdOXLiaKeidWTqc0IL3Fa62NvFThjiTh
zIKWXrN6fG/h1GaxPDvENOpGT4e9qqa/srEVveqqaiqNONKcnaVOStqfPOnX2hx293bX2hv
qd27E2V0uqTWMNoeP9fYrBIl+gwxVPNtiueWIwKiF3G5XZBbKQckxwshx0PLyOMZI4Az054
rtPg98J/Fvxs+LfgH4PfD61t7/wAb/EzxJpfhLwrZahdJp9lc65rNz9msoZ9QkVo4VdtwC7
SzNtAPNP8Aih8JvH3wR8feKPhl8T/DWr+E/G3hDVbzRdc0fWLKWwmhvLK5mt5ZLaO5WOe6s
JTEGtb5Y1huF3FABiv2JTipezs4taW6J72v133V15n4Cuey9onGdlzKSs07dV0dtzX+E3jz
Ufhx8U/hv8S9Jklhv/AXjnwv4stZLaVoZo5dB1ix1EPEVZSJCtvJFkEFld0OUcg/7IXwc8b
ad8T/AIZfDz4jaHP9p0nx54Q8OeLbFxIrkWmuaPaajbxO6ExtJDFcqrNks5JBz5LY/wAWyN
3RsphiSPkbO0jjIO0qcHHPzDvyK/0nf+DbX/goH4L/AGjP2O/B/wCzf4o8YafB8dv2fLJ/D
D+H9Vu0g1nxD8N7eWS48MeIdNtp2j/tC30m1vRod+1o80iNaRMyRpjd1UpxgpKV9WmtLnq4
J82Gr0+ZXc4OKbSSVndq60u3ra9/mf0n6npmm6xpi6frOn2epWsdxFdmG5toJkLwsDF5gmj
cO0ZAKPgshxtIIyMDUtI0SxX7LYWFpp8E8jSzpDCiRu3lks7ARquWPLkjLtgklgDXYmMyFo
hjLFkOw7gSpwSrEAkErnoMDv3rjfF+mahfafcxWjrBcPG8aynO2MOm0t8pzvA+YHpzjB774
KdsVT5m+VyemrXldbaO2r0VrnTlGJ5Kn1WtiK1OnOpLmjGpP2fu6xulJRdpRVnbRvRn4F/8
FEfGHw3+FNr4k1PxB4i36YgkvHtbcbXhl3bmjRUCiT94VRNpOwcg8EV/Id+2J+2X8H/iz4Z
bw/4S1KU3dhdG4kivbdrZyuBG0QvZX8wOdgJ2oQQR8x6L/WH/AMFGv2XU8XWc2ma3rSiWQy
SObuePy5UdfNUN5k6KA5xtB29RgAjA/h//AG2v2WX+Fni2/msBZNC7vMn2ea0KGNTIFJKTz
S/MykkCPGMHOa93iCVWFOjRUaX1eph4VJzhJOfPKcotOyvfljHRvq+yt9Vnc3Ry2NbL6lOp
OqlQrqpUUZwpRUWnDmV27ya0fm+h+ePiTULPU9WvLuxh8iGWQFVwQWxkEnIB69CeSMHuawK
mngkt22SjD9cDgeh/XH+SKhr5XY/OAooooAgnI2Fe56D1x1/mKz7ZZV8z7wAZujf7WBwDV+
dZG2bADjdnIJ67cdCPenwRiIZ6s3LA/dyeSABg4BPGSaAGxDcDvG7njcM/lmtHRozd+INGt
fMkMdzqdjbFIP3sziW5gQpDEN2ZSu8JlCAcg8HmjNKVIwqjI9D6/wC9TLN0guY7kMtubdhc
+cOdvksHOVk3o4boUdSrdDxUVLunNKbg3GSU0ruLatzJd1cyrtqjVcW0+SVmr3vbS1tb+h/
S94E8bWXw48D2UWs+L9OksbHSISdB+K3gyWezhtXjXKWl+o0d0g8pdsQRL9ABtCtgAch8C/
jxpv8AwUDl+Jn7NepSeCvgb4X8ETx+K/hhr2nwajrGnaoIdYn05NM8R219fQrY6VJPsuba6
0q3VrGK6UtFI0DwH8lvDH7U/ifSdK8Z6Re+I5m0fWfBF1oK2V7aTz2d1I6osEMSWk1tbWl0
Bn7K8kbxAbsxN0Po3/BPr4leFPhTq3xQ1jWtQ0HTvFOr+HNPtfDGla7HF/ZusrbXFzdajbv
qsp8mxZ5JbdkgARyiswORmvwbM/Dupg8s4pzu88ZncnSqZJNe9DDVHWdStJ68sJTjCCUmrv
lklqz8/wArWP4YnWz6FGVbH4PHUa2ApUr1eZTlUlUk0vha5aeu9n6XZ8d/BXiP4PeO/E/w3
8XC2TWvCmoPptxLa3IvNOvE2eZa3+nXe1PtljfW5S4tLlkjeeF42eNGYLXyjq1y0khdiBE3
oThsAYDKOuOoyPpX2F+25rx8UfGW51lJlmjvfCXgyW58pxLDFcNo9s5W2lBxJHE37mKQlg8
Srx3r4iuZGYmNjlexPUf0/Sv0ThenUrZdg8bitMZWwmHr4mKXKliKtKEq1orSKU5ytGy9Oi
/oDEcQ4vPMBgcdjafssTmWFw+MxMLW9nXxNOnXqwS6cs5OPl5bKtIQ4LKVILKR8yg4w3YkE
fiKKpyOqAqIo2wwGWDEnhuThwM/QCivqoRTSs9Nvlp5dr/Ox8DXq8taot/e9d0vNfkfo9r2
sXOm/Zr/AE6U3It1R7a5jkmkvLKSOOPy5JpY1H2yGcFljZlVSRhl4BrprH4rz2S2eqaZp2o
6drV3GkWsQ2MUMMGslAY4p5ImjzHKq/NM3Vj82e55q81aXxI8XhWw0vTtG1K8Mb3tzeCWCz
2hY33QynekcShQIYkHlZZsMMYLNc0rxJp0Dj7LY2yxSKZLuw1MTXHlMVAuLWylijfEqKXO0
vH3KhcgfzfHBYSV8PiMPS9s4ptwTjFJWVkm5J3umtfOy3P9EqOb57hoZjmOS47myyu/aVJR
1pxrxacYUqXMpQUoqffbezPqTwn4z8J3Ohz60ka2ltayrHqm2I3V+Lu4YC7YwRGS4YhiTEy
xKmcEShsLXT6z4v8ADl1aXFrrN1Zt4dSC2axk1CG8sr21lkOba4Z2jSc/Of8AWW7yTLwqrl
QK+MNAvvD0d7BqMupavpF/b3CwvqWp+TLZyRg/M9wlmEKq/GzKMquQR82K+jtS0/w14g0K3
WxvE1axs98oD6lPLNLNIhZmkNySTAkrM9vEoKwj7vIxXgZjk+EwuJwnsPa0qdaUpVLSvTi0
781lFWXWSu77XV9P0/h3jnNc5y3FUoVMmVbDYSKcJVpUcTL91779lzT/AHkvsSv70mm1Z2P
PvEFy9hELPVZH1OK3H2rSL2zilli8uRiUSHUriIrckRkbwGd4SEEirvXPR6Tomn674fbUNF
1+41VYok+2+H5Jhp2u2TptMhtzPE8WpIGBWOOLBYDdtQAEc9caXp1jp8ieJru/1OWe3CWl1
b3ryjSHJc28UdjBtt5YWRcT4QOixKxLFhXGaOvlxvN4f8TWoCSefDZLBeS3puEYMGheBg0B
cg7TcDavQ8V3/VZzTVFOcY6/WNoVNvdjHeNk7ttvt2PnqWLlg81w+IxuH+tYPGUeWvClNRx
eHno4zqV9VOLejpqN767XPS9N0HxNfLJe+DNbnv7SItDdaPqbLPcwuv8ArI5rWWSSJXjOUZ
WWPkcKVwxfLLfWkrLrekXFzJbFFvV0axd73TxJ8qz3NlEkojjU/MWYoCmTGQMGrOi6okCXW
p+N5NY0rWb37HLpMlho1vc21vscRS/8JA1okEyLdIplFw8k0W1tzKZM13fiSPVvCUGn694d
1aTbf26TzxCQ3On3CSsd0dpcAOy+YhxLFcuwHAUKBivNre1jKpRTXN8Kklom0tbp92lvbXb
ofVU8FQr5dLMadXGRdKq51Ix/exeHU7v2eHcY88uRJOPOlKSezbORi0+21K3aTTLiC6jB3K
AWt7krxxPDcEFZhnEiq2zhduDmuautNaKYNLaylRywdGwmRgZYAru/2dxPJPY46nTPFPiu5
uJr+306O4eQlZrS/sLbyJCVH7iFo4t8bIG3q4G9i3OQK4t/FV9Dd3FjeTfZ7SS4/eW1yWnE
coBGFbHmROo3DaTwCR6Vtl0KsVVVSSlf2fLbfRO/XzWy+5nnZjPK40sLU+sYiHP7TmeKwX1
dXTp25LTlda+9fVXXR6aLafHuVggRcIxVDnjaCeOMk+mOvqKpz6ars8gXC8E7xgnn6c/rj1
rrrSG01SNG0u8tbqdMNcW0ch8yIKTkMZPlJZVyFQk4bAGRiobu1uR5kc0YhGAVBIDMc88HB
447HrXqrF07+yWlRe7Z7Xja6+6/W54dbAVK9Kc6dp0aiU4TULXg5QcZJ62bjr10seYajZhX
LqpYqQwBUspxyQVGMjA556Hv0qhdoMrcpBbQI+Eh2Qs8G/gMockHe55I2+wNdrd2hYqjTkK
Dh1WLLKBnjcMkHnk98dMcVzeqzpHC0QnsxAuTi4kgtVjdeAyea6Dd/eYcg9eTXXRVSpFvkk
7O14wk1suqTV3fa/yPmswhTwNNudWnGdk1z1IpW0Wqbj1u/wCmjIgX7RczNcFlZJYSwjZ4w
UjURumUOVDHKlR/CTyBmv6qP+CO3/BLLw58TvAWo/tM/GfSbfVdD0eCS/8ACHhyaym1C31T
ULCM3cM0ltJNAl5DA9vFti81N0r7WwGzX8qeieJfBlnrVrBq/irw1amWaATm61mxjCx7gZh
Jm8Kn5Q2WZ4+MnaSdtf6MH/BOb9qH9kXwp+xN8ItBt/2mf2ePDOqt4Vl+2W2s/FbwFo8thq
c5nxLfabqOv2VyUR4owysBvBMe7Gdv0PD+U0syzOlhsbQqSoKnUrK8ZQXtKXLKm+Zq2jd7W
1+R+N+J/FuJyrh6VDK8bGjjcXmFTB1K2HqQc1g1SjOcU4ydnK9pSs007WT2/h2/4L8+M40+
OkGiSSWTavd6MN1nDoll4b1fwfaW7eTpumSnw9NFZ6nZm1AEEV/B51q7MAzHLH+c6IeZMJ8
NLC+39xK+dmMBgrgZbkEqT83PJzjH7G/8FrrvwYP2vvib/wAI98WNO+M91qHiG81S58ceHt
b0bWPDF7BON0Ntoz6PdahBFa2+dkcUd55ackIScj8crYq9upUEKQw4Jz74OAc+mOlft2Epf
V6EadKdSMIK0YprZJW+za+m6X6n8lTpU5SlVlG9eTlOddtutOT1blJtp6/3f1Pun9lL4i+H
/D/im3uNd0iy1Sztr+ztbvRClnpMN5ZzskSm6v55BKggZhLLdtIFVckrgV/R34N+AHh3xjq
mnW9z4c1nwno/iLRW1fTYbTxbY6zp93B5aO82mat4d8VTXto1vHItwsD2Vk4iBl3oRk/yAa
DqMmmXUtxFKkUq20pSaTBkDBAh2MVYhmjyvyjcc8c1+sfhT9vjxf4Z8FfDvT7bXJ4b/wAPs
sdhdx53W8R0h7eVPmU/u3VVQoRguP71fknibwRmGbTwOaZFTf8AaFSChOa5G3ScZS/eRnCS
l+8UOz6Xto/z/jbJMfi5YLG4RVK0qtJQqKNPDc8ovW9RyoNNXS6Jp22V0/1w8ZfsjfF7wr4
jsH8HeP5fEnhOW8fy/Dl3r095e6fKE3wzb9Wh1ORCIvPCt5shdwisDuDD9Hf2Q/E3xT/Z2h
vPCfjC5Hx7/Zy8cJeL4++BHj3S/DWo6dBcatbi1m1TwneG0tJtH1a2tnntpFWGZr1mYgxvI
WH83ujf8FHvHN5qmj3+r3cF0bbVLFxcsjJPKv2qMOXa2mg+XZkP5gdWHdcHP2D4d/4KVWmi
XusXviC2trzQIsyWNnDKy3ckrKzuIrqS5cqCeQGDBBkLhsEfjFbI/EvJ54fEUMP7LNcPeVS
rgoewljXzKpRp4jlfJUTp+zor3V7qV7u58LgsHn+R4+nmGHwToTi0oToctOVRaXhiFBRhKL
d07RjeHW6u+u/4KT/8E1Lj9mw/8Nbf8E9Nfk8Z/s/fEDWrm+8c/ACyhk1LWfhVcWYa8l03V
dCRpLmKxt/MmSPVxbw3Fiy5QyWqLKfhj9mywuf28/D/AMSv2Z/Avh7UNU+Jvjrwjq/iDwNo
b6PpusX3hz4nfD22uNX057iS+CPpvh7XdK/trwzqOoWUsXlm6sLu8ZFDyx/e/hH/AILI6T8
M/ENz4r+G+mh7XxRpMVt4t8Mawunato+s2ymW3uLLxBYXgaLU7N7WRhHJMk01tJiSBo5UUj
40/aE+Fvw48Tt4a/bN/wCCc/jXxZ8LPjlqaeJtc8cfA1NWutM8Xm6gnEfiTxJ8IrrSvstrr
Pg62F2YtV8MSSy63p1lI41C31BbiNk/ZskqSzeOTVOIsjWR8QwbcMck+XGOCpOsqkY/aprl
le61qPQ/pDg/xTzbC8NY7hDMMNVxGR5soTxeW1nKph4YunzSoV8PGTvSqc825tNqXLBWSif
h54Y8R+Ovgx8TNA8V6N9u8HfEb4W+OrHXbG1nYrL4d8V+EtbtdQggm4aRnstRsHtLgs8jyJ
vm35fyk/0l/Cn7PP8AwT7/AODkf9iLwD+0R4o8N2HhP9ojS/D7eD/GfjXwVJb6X48+G3xW0
q0ih1fR/FEMQ3a/4avb+Ia3osGqwMbjR7uP7PcCWKeJf85n46/E7xj+0B8V/FfxR8V6Lplj
498QT20vj2DSbaPTjq3iWwtUsNT8Q3OlJDbW2nalrb2y3+qWtvCii+knmeMTTSV9Kf8ABPv
/AIKP/tJ/8E2PjHF8WP2ePE0cFlqpsrH4jfDLxE11eeAfib4fgl2tp/iPSU2tHqlvFJIuje
I7GS21LR52WcPeRK9nN+wOMFH2kJuqrRan0nolzW0dt2tdnv28uMqskpVuZVX8am+aSfRSf
VpWR+lX7W//AAbOf8FBv2ZlOueFdN0D9oDwlNeX4tr74YS6jJrNnZWspFu2r6beQQm2lvIS
jmCKSaAMXjQxquxfzstf2Xf+CkX7HviXwn8WLD4EftGfBjW4J0u/CHjPT/COv2f2swzgKbW
80uG4a4h81cGwcKtyrEyoIypP+gf+wJ/wckfsC/tj6bpvhz4i+KYP2VvjNcQW6z+Cfi3qtt
b+EdavrgRLPH4R+IW230TUlEhLxWGsNouriF0K2jsTGP3V0bxx8O/iZoN1rfhrWvDPjbRNM
kHnT2k+m6tYQ3XlrNbypMy3VsrmJlmtbiNniljdWDNtOM/bT2utr7el+2n9eZWvRtejt+X9
as/znfh9/wAHMP8AwVj+Bnh5PC3xL+GHgzxvNp8aqPEvxN+HPizw54g2lVjtxfTaTFYRzm4
2sziSNNznc3J54z4qf8HTn/BSLxxpM9hoej/Cn4XLdiSO4vPDvhPVJb1FdCiizn1qSVUkRj
5qS4bayhXHII/rZ/4Kt+Lv2aPDng+K9+M3gD4geEvF06SJYa5pXh/wNq2gyQvDNHa6leSLp
+spf28chjkWGSysbsjco2EZP8Hf7Wvgy2uvBelapHHZ30Wp3Wr3Vh4h0/R4dHN1Zf2xex2t
xe2KIjWckttDalIo4o4WQPJHHtk5jCZlfExhC3OudaxdnaLv18m/L5aKSurc0ls+aLaldNP
fztZ99T5d+Ln/AAUm/bT+NOrSar8R/j/8Rdcubh2MyQ67Jp0DqZDLj7JYwRQ43HhMgRgYUk
Lz8peIPiN428XTPca54g8Q6szSku9/qk10HHU71uWL7ix3HawTnjnNcldxLHcSh5F8yKaSP
zCCUYh2jL7QM7X6qccZBOADTmiliC+YbQb1DqVKOCpOATvYMpyCCuOOD1JA9ariq1aDp1Jc
0X33S00TvtoaSq1ZWUqtRxiuVRcvd0627+ZD5s06gsCAJASHPzfLnnBycc+vNWmAfDBlHAG
GODwPTmmPJ5jbiVyBjCgAAD2HH41SkJM8Sg/K4IODgE8hRnOAScCuci67/wBf00XjGh++yk
dtvzHPv0xTz9iWIrJAbj5GHzHb5fU5XBy2OwOKrCKSInzVVM8D94GOfTHUfWlnkhWNVCTeY
wIZgEMeScA5zkLg5JxnNACLKG+VSxVeIowpLDPUAAHJJAzyB0qtLlGmdiFBiC7CcOr5AwVP
Qjoe4qFp54cCF3QvnJThvl6YOMj7x6VSkaViWdndmcbmfJZmLDcWJ6sckn35oCzeyuEcbsX
PUFuMn2qWGJpZDEuNxVuuccdegJ5+n1xTQzo7qgO0EY4z255/nTVkeJvMSRo2Xnep2nHcE+
h71E9YSS1bWltb+liZy5ItuytG9pbWbsm77pvTs9jrLfw7q+s2wg0+2ErQlfPZ5FhiiBJ2u
7ybRglgEIyc9McV9Rz/ALMR+H2k+G73x9cW+o6l4l02XWV0Wzlu5LPS7YyqkCXj+ZAbya5G
ZJU+QoVXDNivl/QfGuvaFdw6hZSJO0JX91LFG9vOqkMEukZWSeI4IAKllySmWIFfo546+Js
/xb0Xwx4rn8P/APCNuPDOm6bLpaDFvFdWkbia5tg2H+y3zsZrVGG9IgVkAPFfE8SY3M8NLC
UMJKNPB11XWPqSXNKnyOj7G0W1upVeje21j6jgPKa2d8QxjKlSqYDD5fi6uIjOneLqWpuh7
3wr4Km93K+mup8keJjbWZe1gby4YIwkETPKwjQRjZGnmySuEXgIhkYKAAuBgV5jO8jb9+Pm
A2YPII69cY+vr6Zr1zxBpc1208picjD7SIk42LtBLHD9Rxx246V5TfWs9swEpUrkhQAAykA
dcdj24HIPpXq5HVwtShClCbnL2cIqadlPljFuSjbRSSvbdXXy687o4nCtzhCMadN2hFQaUY
NqMUk3sk1a1rJeqKIiYxAblzkEjdkj73Xg0UwpCd3mkAZBwzlRnB9xz1496K+gUIRVr+er9
P6+fofFzpxnKUpJ8zetnby2+R926gnhzT9ZureytdYtoNRtbd7XS9fngvpo4AkSw2sU9ska
LJuLMQZhGR1ycV02ni0KlNUsTeaZp7BJ7WGM21xpjMR5ciObyQMsh2s+1iMA7lUZFeA2ovI
rq2vbswarEPs8dnctOdhTCndPKit5axleCADk/eFe0adc3hsxqulaTYaw8MrvqJTUclo9wj
ayWDyD9r3gkIwBaMEMWGDX4ZmeX08NTUYKPPzrVPSyirra61a6etuv9m5DnFTFwxmIjh6eG
pyksRLDYWlWqwnSi0pQ9nTg53fOmny8qSldq6R1viPSdIutJFz4eNzYysP9ReCItduADui2
5R4iQSJRgEY9cVzul6/qWlotrfGeFyYVVYRKYmMrGMIgi+TOfvYwCSSeTzb07xwI5J9O1LR
wzbJDYq6Ml3ovGFtYDINt0FUlQ4RlLAEc4xt+TpPiJrq30pb6DULSwgke21BI7Y3F0MyKYL
h2QRbmOBD5YlY42DkZ8lXhCEcRCVWhzPkVPV87a3UuVW5tXrfTbv8ASTeBzFxx3D+Np4DGu
EY4nD4WnXo1uWilGanCtSpvmnZ81rp3bTe5iW2qX2m3n2x7/UrdZHbZI63S+WSQQLZ3YRxy
McKzyArs9BkH3XS/EvhNtPs9UXwtHr3ja5wsyWEws2hJIiM9zcW8UkMz7nMimSF1kkAVwFY
keF2sWo6jOmkQvMdT3PD/AGVdWs08DqCqu6z84Y9FYE5z9K3V8N+LfC12BDa6hpWpwtE0QM
EkNu8MkbOyRSSBYpWz853scAA56Vy47A4LFKnTji6uFqU5uTpwaXtk4qPs6qvflvrpd8z27
+9w7mOc5NX+vYLCVcxwLi3WjXwdDFVMNiGk5VKMK1WFOE7Plb9opOLttc9fOu3eoa+bbw6Z
dAe2hEUvhPxebGWDVL6ceVOLTUCDbPdyOfNtLWURLHxgqBx1Xhzw74vt573TJrvTNPiluIh
N4dvLi38+548wSwFpXtYUEh+ZYMbyMA4wa88+C/wp+JXxY+JGn+GPD+ianqvizxHdQJp0Nl
awzS3czSBo5JkZZIHgaQ7biRyPLhy2AuCf6O1/4Jc/Aj9lH4K2f7QH/BQj446T8O2g0+C8t
vCRu9PTxDcztE96+i6Bp1tcfbL6dxGtvbF1aBZXXz5Y49prgpZBmGPqVMDl2GlXcaclOdNP
2dFtaRqNpNSafNaKd0/ke7iPEXh7IcE894xxWYYGrOtyYLDvEwoTxWH5vfdHLaVZ4eME+aM
qftVCTTcmnNs/FPw/aW8KFtW0m30jW475YJY7hLiSxvbZCBMXniLOl7GoQ2YtY5Xky2PlU5
83+OFp4M0Kzutf8V3WnaDbtZtd6PqRt7qO+urgZE9vKqRIboOcyFzB5oaJRuAJB5T9q7/gq
H4JvPGF5pv7HHgFvAXh2wlubS0+JHjzTrPxH43ureL5LWfTNMvo5tJ8OvOirIby3tbu9VWG
ZY8qa/JDxl8SPEXxQ1+bXvHHi3XvFOtXk8s9zqGtXD3J3TMGmaNZ5ZjAjthjDCsUAwcICBX
1OSeEWY/WcNmGb4+WDjQbdLC4WU2q6lZz+sKcIfBaKhZu/NO9tn+X8ffSxyvFZLLIuFeFMP
ivaSvPM84p0YS5afL7N4eWGr4mTcrzc3KMdVTtdcyPprU/2mNH0Oze30DRdR8QLuYpO8M2m
WygksZo7keXcyKrHeQU3LjCggA15Z4i/aq+KWvqqWFxoHhu1iDRpJaWUd3qHlY2rvu9S8x/
MGCd4iBLHJLDAHm0dtpsUYTMd6hQAJv3nkcp5aOABk7cALnPUHBHa6Tod/q62Vtc2ug6bpM
bPIx+y2kRkiYKAs880kk3mcfdRmYHnAJGf1ahwtkeX06lSOW0cbWbTjUxK9+Lco8zjbmTbX
Mr6WTP5azjxd48xyqSjnOJwWG1/wBgwFepRpODl7lKNRJThCldONottQSdrs861L4ieOPEA
Ztb+IGvahwzIsmoXVvCAcjEMWmvZxbOyqAEPORiuKuheyxgy3VxdE7/AJpLqaYy7j1ZJVYu
Rnnznc44BxX0sfBvh2/uGsrPwppt0YnJS9t764jMwGfmjIlVVLEkr+7BGDheQK3LP4Ehwt1
F4V1gRvIhYxahO0W3n5Ed0lERYZIlb5Fz8ynjG6xeTwSg8FHL3BKMqdGKUKjXK/adbu11ey
va1raHweI4qxeLjOGa5nmLdWXO1WxFTFTa91XjKq1ywun7qsr3atdnx4WcFxJGVQqqMECxs
CpHdQMHI6DI7dK0JL5r21S1u3lureIeVHFOyyKsYwQMMD3J9sV9vaR+y3ZeJJHR7DxHpYkn
wI4dQi1GTJfcF4tBGRkYdiQAMsCCBnvtU/Yx+F2laYwHjfxNH4mIwmhyJp08Zm2jg+XF5gi
424zncD9Kzq8VZPh5xp1a0qcbW55R91WSsnZt3ey038meRV4jynDzUKtdwTVvaSjo2krczW
t3fS19T8zo2XZ5ZjjTJCgRIqIEzwNoA6V09kujArHcqBiNBsLuHDYyWwDtIJ5HcnGe9foD4
c/YNEulpqfie8162Eu5rNdMu9HtY54ckmXZq6pPJIny7YllQOSfQV6D4W/4J9eDdevnie6+
MTukfmfudG8NIHRQSDHML64jljxkqyMGb+4pwtcmI454ew8FOWKlKL6wg2lom9W0v6Xczqc
U5RCCqRrSqwb5VKnG6vppq09OZX0PzEv4tJeECzmn80Nnll6AEg9++KoG4uXWJXllAiA2Zl
cEY5BKg7Tz8w7HjNfsFP8A8Es4bjUtCGk6/wCP4tK1O7f+1LnW9C0+xh0LTFsbqWS9k1DzD
DLcCdbeG2gWKQvK5JRgCDctv+CYHhu41bxPpC+P/EF9deH7XSZ2m0y48PCGZtUjnkJgi1G0
tXmS2W2beE55JyQQx463iTwlRp+1eYupFU/aTVGhVrTp+9GPLUhTi3GXvJ9rdbtJ5S4uymK
5pfWox+1KphqlOMVbV3mop22srvra12vyEi1a4hUYluGkUqVbzSgG3qDtJJz244x7nOlceL
taurV7OS7m8nnyU3Z2ZIyGJ5b5MgHrnnnrX6dXH/BMS+ur37Ho3jzUmPmbQJNL0O/nQHoJ4
bPWRLIThuILdWG1vbHm/wAUv+Cc/iv4ZT2L6x8VPCel6Vq0CXOn6hrfh/xLaiQAqlzaSw6f
FqjW08UhBRsAMgYhQvIKHHfBeMr0+TNaftqlP28faQnSfuKLUZRnFTUvdsk42d00+VpmVHi
bhjH1nGnjI1KsnFK0ZR55e7GMVdbt+7d2V9U2lc+CdM1maCKeCW/eFH2CPdnaqq29mYLx1z
wOp5NeteO/H19F8P8A4KaXpOsahZaz4auPFviu11XT9SuLLU9LuNT1PT7ewvbG7t2W5sblv
schjmhaOZEYBHA3Cub+Knwem+F81ha3HjzwX4uTVTvtY/DF/dtc+QULRzzQahp0EsME7KUR
5JYQSMYJBNePakZXAkvrlWuxHb20NpEreXb20ZykTuWZEK/eCgnzJMkZJBr6lxw2ZwwuIp1
IzhHmmo+8m41FC0trNNJpa97nuww9Gp7GthmrJtzUm72tG1rXV783X9GWL271vW9Vvdb1Dx
Df3WuajO91qGr3VxJNf39y+N9xd3D7pZp5ML5ksjSSSEbndiTTJJ9VkPn3Zi1NG+VXa4je4
DdQWkSOFim1WGCmCSCeQKykjuo1EyxyiPzFh81VJj81xlYt4+UOwGQuQWxxWrZQvercyyTq
pjXesRDREKCoJCu4BHzY6Zz3616MYxglGPwxSSvpovLU9Fu7b117hCjzShHH2RboBTG5M0H
ysEwwB3kHGTyMEnBHUfaP7LP7fX7X/wCw/wCL4vFP7OHxz8Y+CA0EljrnhS5vJfEXw58YaZ
JiNtM8T+BdUeXQ9Qga0xClysUWo2L4msL2GTLN8SWV0y3Y2qZCodSeWBIYgKR2J46Adcgg8
1vjUi24NbpHsGTgFzz/AHtwOPas6lClVadRNuOkbdNU3+X/AAwj+kq5/wCC/wC3x98HaX4b
/a2+Bl94n1vQbEWFp4q8CahpmuW9xpzSs8tvqmm+JH0rWYLeINtt4ItavxbpiMBlQV+dH7T
f7Y3wN+LVoun+AfDviXwjYQQrFHCYL2O2kRF2rDcWU17f2cGASHa1ljHJ2hiFI/LG4uhJcO
wj+f8AgcIAQv8AeBAGFzxn8KdCcsZCFLg8NtXI47ccfUVzUsDTo1vaxSVnO290pJr06v8AA
CxdXFtNdXFzbOHhZn2KFddqNJ8oBcZICkDnn61FDIglExtTcEYXa0RkTg5xkA889PTFWy0E
yRgmNn3MJApUHgHG7bj+LHXvUyWzAfui0a5zhWYAnj5uT6YGfau4DROuwxqGi0i2LjGPMka
VR77GjAyO2enTvWLqerapqSiObyY4VwVS3hjttmOc7ooyzEHk5PPXg0FJY/mKsvONxBxk+5
9cUhuHUAFCxfIUkfK56YGOODwaDGnTcJNtpqzWl+6f6P8ArbMiSOTJWaSSXHzlwduD6Z5yT
+lTeTGFBNxErl2UxMGDKAu5ZGbG0I5+UHs3WtNHtAgJgVZifnChtmP9lgeee3pVWZYpGkYo
u14xEQRx5S8hTnsCSc9ffAFBsUEjeW6ihiUyuVkK+X8yll2nBc4VARk73YKMcnJrbsPD2r6
s8NvplpPqF3LLJJHZ2EE2o3shLpCqJa2MdzMzPJNCilUwxkUnjpWEjzvZwlomt4ZF2xBIQA
yukyNMp8tLiENCBJFNIQ6naOGbP1P+zL8SfFGj/tM+B9f0R9G0/VPGPizQPDniCG00rTrW0
m0O61Owa9Sz06KNLfR53gt4nM9i0tymwKojV3auLMa9TC4PFYqk6fNhcLicW4VW+SpDD0/a
Tg7Rk22lorWvu0jKvXdChUnzulG9NVKkNalOlzrnlBaXaj5nga/C/wAbP4k0fwg+jaxp3if
xDff2boej6npsujy6ldNJNDDFFLrAsws8s8awmAgPA8qLIQwYD3HTP2PPHsrQt4lvNF0CBs
SFBKdTvRIjYZJLa2Ux288ZBLx3LBC2Rz1P6Sf8FZLKD7ToXxVspLbTvEHif4i3lxDapII5d
O1iwSGa5l0ZrNVFvp5xbTtMJ0fz5mcdcnF02XVr7wxomq6vlNV1bSrDU724wVW8lubTdcXU
O4KlwksvyySRq8UcmVVlZTX5RjPELNMXkmU5tgcJQwkMXiq2FlKmmp050bTdWnZOPwtWu0+
dPRbv+g/CPgHgLjnNswjVx+KzjBUslyvE4Wl7jqP2OJnLF0q8ZTilKhUU51FCU0qTi7ttxX
zR4c/Z9+H3gwC7uRL4p1W3USLNq8UUdlA7AZdNLhb7KwUqWBkk3cdBjm3q2pxq8iFoGh8ny
lgNuEaJHc4JiACxl1QSRyqSXjkBXgtXoms3gJmi257bScbnBIG5hg7TxnJ24PPANYHiHVbW
60TTtD05UubC3lm1aW5udDhsdWTVrxRBeWEt+k0rXunWjRZ08AeSIpA8eBivFp43F4/E0cT
jMROvObuud35dYtpb76XtqkrdHf8Ab8x4dyTJMLXy3I8vwmWUYpKVSF4zxKj/AA3XtFq9JS
ly2bt7SWup4RqNtbFGMS7I2ZyMktg/xHLgnG4k47dBxXg/iWG1huyHndInc+YtuYhNIqgHb
H5oAJHPQ5Ga918RvJbRupPkyESYVwE5ZcoCCOA2RzjkH1r5+127lieYeYqtMNkoeOF1wvIE
TyRsyEE8mMqSMAkgCv0XIYuVSKVrtvVvsvTsl/Wr/njjOpGlek/edN+zcov3W4SpptXs7Pl
0uvlocrfJDLLK9p5y2xkXyBdbftHl7WwZjHlPMznO3jGO9FU/tjwqVQW84JU4lRyycNwGB2
t9cZ6YOM5K+xjh3bWzd9Wr22Xl5fd5n4jWrv2tTlvbm6xbey1dr/n/AJn03axWkMd3Hfahq
Fm0ccf2OSdEWIfKp5SOWUHgnA3DgckV7n4RvbpbWB4NWt5IZYBFK9oY4J5No2ksCHwy9Qcc
nkkk8fKEPiXwsbySaF7PT7WWzhWXSP7agksIZgo3tZXTxiZznO9ZFXOepwc9HYeNvC2kTwz
vqf8AZ9uyEItnqttfz7gMguqyBvKJAYKYwVXOOa/NMXkWY4uMVKNZSupXdK2lkmnaO7drtJ
Wt0u2f0rwtxtl+U16NV4zD04KXLKMcXTptRklfnamm4e6rqV4t2urpW+mtQstP1a5WU2txq
N5bkRqYtpvXiBHzI26La6n5mlBDYBHXpLeRw6cr22lT3Je5EIupbiYRXFrcIQVU3l1ITPtB
2kKzbT8o6AV84W/xHiZbm4t/EWjmB+Q0urwWl2Oc7jBI2GHTC4Bz14HO3pXxbuZIIli8aeF
3tYUdZbO+1LT1d13sWecMoVmAJKlGZtgXBDcDya/Due04uNOkp0aa51KUEpLRSnZct9Gm0m
tdrWufbYTxC4flWqYqNaCxNWvOPPT9nU50ppQXtLyutlu+t9Ln2Z4J8M6pbw6Z4u0y7msrv
TrkXGpSyut4t7Yxg+fArFViAcfeJfJIUDqSHfEH4paVJeXk+jae97Bq9jHaT3UyvJZC6QfP
Fa2BkK2l2HBaSYXDxBFcLnINeW/Dv4geAdDtL3VNX+J3h2GdrVnh0yDxLaCzu7iXI+zz21w
5iITP7v5Qq/NuYZWt+Dxr8E9RstQu9Y8T6FLtvoRO+k+MdI0zUrOKTmS8trBXKaoi5Mn2eN
lWRVYOgTNfC1smx6xs8XVwmLr8iUkoUK3vSUloowST0a0S/E/Zv7ZweI4bo4Hh/PskyvEY6
arYpYnMMv5qdWSXtJVPrVWc6fNqlD3Yxe0b2t9DfsSftj+Kv2NfjjpXxv0Twl4V+IOtaRpO
o2+leH/Gcuo/8I7p2oXdqbex1KUaZvmUWsxEgdFZuPLXHD185f8ABRP9rL9sv/gof8Up/Hv
xp/4RvUYrKGSDQvCfg26ttO8NaTYgjyY7PTNRMUs84jG1riQiaYMN+HyT248V/Bi38D32m2
nxw8NavpNzdJPaK2p+HotbtyrDbHcwqqXnyj5niWQRo+VQNwa8Y1vxF8Oo036f8Q/BetW0z
TSx6rb+J7NL1gyCM209hczJ5C2xBPyrgsMoSea+x4b4jzjBVcRShlmNw1KVSNRKeAnDnmox
s5VZ0Odp2252mummn4/4geHOR5z9RzDMeJsqxdahh/ZVVhc5weIlRob1VQoPE1MKptuU4OV
JpSkuiR8D618KPipoEEF7rXw18W6fZXCBxqM2g389gykEK6XVgt5bLGVUbUEm4AZKKGAPBT
O1tIqT2F5AwIJE0ctq+OQcxzwpLj22Dpmv1i+Hv7RFloFxb6Injnw5facFZ/sd34isba2mW
IfLC9zeSyWpSYZxGVABB5OVr06f4y/C/wAMajp/i251j4aeIrPWLI/2r4cuNV8M+IvstpcT
RLKohPmNBLEQrKHUlVDYjPWvf/194gw9WpHHcL4vGU5NfVp4GtHmUVpN14VFLkcrw5OWylZ
9kfLU/Azw+zfBUsXk3H8MBVqVKeHxWEzmeEqPDznaMK2HWDcJKnpUdaVdOKtT5NFJP8WLfU
UMrmJbgEYGFmC+X8oG8iQRt8pyehyB8oPFdPH4gvYUW2Go6kyMgZTDJv2kdcqAvGOASSc9B
X7ZeKtL/YY8bvpt/NqnwistSubMXh055vDdrp92PLDGG8uNLn0+4tbjA8obgjI3JYEbq8t8
R/Cv9gK48Lalq1tdeEbHXPPt7WC30T4pm3Ns7yFZJ4bd9ZnjeFlI2rMzqm0nvWtDxMoKrBY
nhbiyjry1ZRwX1ijCTXK+VUcNz1IKWkXFu91JtxuYZj9F7HYaliauVeI3AWbRpu9KFXNcLh
K9WPPFLkU8VCndwfN70dVdLW1vya03xtr2j3b3Gn69qVtKxOCYt8sTDoy5JBccgADknHNdl
bfFnxxa+Rc3+qXUyzhjbSapBeW8VyFOHaxkDQ29/ESUDPbs+HWVMAod32H4o/Zo/ZaS5tzp
Xxns9PttRjjE7L488N3smn4VWVSkjbFGTuM6TGXK8sCOP0X8F67+wXrP7Avjj9lP9oH9ojw
rc+N/h4NZ8Yfs0fETWIU1y88PX02Z38BQXfhS21HUItP1K5AltILyMWkM80jiSJZJa9pcS5
HiquFVDAZo6tepF1Fi8urUqMabsuWpVnSiqdmm3eUXbXqfkPE3hJnvDeHnmWZzyHH4TD/u5
f2dn2U1Ks7PmvGnUrTqzT35oe7stXdn4maf8f8AxNa3EctxfkpE2DBZC/CSrypQyW97bT+W
wOGAkQsm4OCCVPsll+2j4p0mOKOwstDshHCBAwtb20vIyuRvF1c3F+zg45LZOQe+K+JvtNj
p88yQPBdQiaZQ+GRJUWR1SQfKGAcBZFBGSCMjrSXmuwSxGJrG1kjPJkLOcHgbOV3AAAHgY5
45BB9+rkuVYh89TBUZ3s0nzNW0a05rPbd3b77H5nVyrLsRaVXB0pXS92WtlpZPlfK2kkrpa
7rofTXjL9pzxn451GG+1bxHqkGzA8qHUPtEasOjQxTiJUZRnAVweSQa+gPhT+1JPpU1jFfe
KvGsPkpsec3NmEZFOAvlS6qj7FAOBuCkcAgGvzDSeGViqIqnkjC4PB6AgD+fans0avvZlDq
PvMw3hQOOSc4A6eg6VxV+GcsqxdOGEw0KTVuXki2m7XknL3tdNL20e2xy1chwU4+zp0aNKl
/IklaXWSejTeltbJq67H9H9z+3x4IsfBlnbaB4mY+IBGEupr/S7q4MsOzBhnFle6iiIJPm3
xsrAj7x4B5z4SftafCTW/ijd3XxDTw9d6Zqmg6ZaSXpu9ctLCHUbe7lBkufMQzqVt5TvidS
AjEh9pAP8+duJNgnS6t4o2J2u14iZY8nCRSGQEg5yUAx3zW/oyzst9cx+JNM0yW2tp3iMmq
SRTTkIzeTCguI5C8jAKqqFLHgep+aXhdk1ChjY0cdVw8sZTcak6FPmnKTcGlazcI3je0OVX
SVrs8qHCkItOGNxGI0tyYqpVq018NmoV5Sg5bWsr2cujZ/XFf+PPgVdxwar8I9S+EEmqbYn
iubfxzZafLFKyNjzP7b1DTmMiHdlVjkAIwzLlSeNvXijeTxH8Zfi78MrTwnKizompePPBc9
nazx/cNvaPfak16iZRGgjhdZm2yLLxmv5do/GPiD7BbRxfEuIrcWzfbbNW1BRbTKSEt2uBb
XBcgZIKOy8nnPTjrpS0a3J1TSNRu2m3NMmoCW4aR2ALzG/igaOUliWC7CGyOMYr5Sj4NU3L
2n9tVPaSjOj9aqUKTrRpyfInyzp2coR+Fyi7qMWtWaR4WgqrqpYSE5cvM4UaEFZKKTSjGKi
7JaxSd7y+K7X78fAz/gkz+0L/wVV/aF+Kvif9mbUfAtx8D/AA5r1tot98bb7VbHTfAdlcHS
otRt9D0W3ihOsatqCxNKZotH0h4oCpnmkSLMg/b/AMHf8GbXhS40aJfH37YVxbeIZoMzXPh
D4fJqNjDOygjyhq2r6e10gzkSukLbj8vIyf5Nf2Ev+CkP7Uv/AATm+I8njz9n7xpZW1nqtz
Yt46+G/iSaHW/APjmztgY44ta0qC5Fxb6hHC7wQaxo9zY6naQMVeaaDEFf2P8A7N//AAdo/
sz+LtC8Laf8b/h74y+Dnj3TJ9uqM2pp4t+HGs2FwpXUNNtvEVnFHqmlyxXBF74cvNX0iZLO
NY9PujNGzSV+w0IQwFHDYTnr1qWEwlDCwrwwyUqsqKSlKcadNWvfRtK93pe59Nh8PRw1GFO
nC04q1SfNOXPorP3puKtr8MV5vZL5B+Lf/Bol4v8Ah54f13U/h/8AtG+L/ibNaQmex0m38I
aFo6aq0W4RLc2Z1S8eKWMHlkZ2bcApOBX82/7Sf/BO34yfszavqmleO/hr4wtn0+R4xLe6N
eBJEVvvtcrDEsTYDNgCdMKQSTgj/RA+GH/BwP8A8E5PiFq3jHQtT/al8C/DzTfEOmy6j4I8
ReMdV0+wXQrubS0gv9C1l4LqVbW9trtF1XTmkPlSxy3Ub3ELQ20J+TNe/wCCnH7BfxQ/Zn1
/4S/Fr9pn9mDxh8WvBd14t8G2njjXvGOk3ll4ms/ttzf+DvF+lXt9cXU+t6fq2j3Nha3jSO
7WF9ZXUF0sDXUSycFTMpRqzhhpYuvJS5ZQqYSVNQ1V1Tfs06lr6O8rq+ujtsf5vV5Z6Np1y
9tLFrmk3iuVdYxBdQFV6/u5ooJQoXG9FZ2yCqHoKs2sKXG6Ow1zTLhwBstb2J9OnbJ4zJNu
jyCD1cY5z2r90vjR4d/Yq+LfwW8MeKdT+LHwC8PfFkTeOtA8ey+HvE+lQSN4i0TxBewaPr+
i+G9KkEK6BrWiyafdWkiKFlMirIy3DMg/HDxF4Q+Gd54bGv8AhvxZomn6lpurS+GZ/DM+rr
qGoalbaUiofGUVw0cUcVtrG7fFZnfNEyndI56exhqsqtNOcJwkkrqcXGTv3TS27pL7wPKdQ
0vUrO4M9/ZtbpOpVXtyt5bY4IeO4ti0TxkDIYHbjPOQRVaHyQGxOrcjICnK+zAkEH8+/pUA
uVglm+zXEsRR2BaK52xHaSA4Ak2bSOfl4wenUVC0quzOZUd2OWberEn/AGiCfwz710AbUKO
YC29SryEYEQBAVsj5txPO0Z981M175UsMHku/mD76nIHJ7beenPIxx61jJNMifLKAigsFMq
hTwTgAsAGbOFJxhiORXXaFp66msZbxL4a012O4QahdzW91D0GGaKCSN/aQSEnoelAETDIxv
Cf7RUP+GCR19c1QuoS89miSB2JckhNuApzkqGOR2OCK6zVtBa0iabT/ABH4O1u1TB32Wt2I
vQoBLtc6fctFICh4DQTScE5Qk8cPJd7LiFt9sSobdJDNEFVWHT5XJ5B5AJ/CgDSkEiAEOhy
ccxD/AOKrKuWP71iNx2twi8nC44XPU+matG6hPW4jb/tqrf8AsxxVOeeLcpjkUEMCxU4PBy
TkdeKAIreHc4UrG8yYJjILqA+dmHBX5jj5htyvHPWvpT9lyKzg/aG+Bc97plu8afE/SZL3d
KYVa2gkt/OVpC8QRdgZmzIu4Apn5hXzTYNCly7GdYclShD7ckltx+Xofu5zjPuBx758Ek0G
++K3wys9Y8QaRpen3Pi8JqOoazeRW+nWdtKqJJc31xOyxQQ7lKmR2G2Taww22vLzulCrk2a
qfOl/Z+JpuVPmc4wqw5JqMI353JO1rN9tTKvG9Go4rmnGL5Fy8929GuR3UtO8ZW3Sufqz/w
AFl7Owi8OfA+90u6toNB1+58T3Mvhq0sI4zZ6nBbaPDJeJdlmluTPHcRufKn2ApguzOceYf
C/4q+EPiD8OfA+jeDfCer6FqPw5+Hel6P41gluvFHiOS61W2lnjuPEEk2qXepQaNaX8EsZj
0uxa00q2dN0aGQs4k/4KQXHwG0Xwt8CfBHgz4haL8VdL2+KPEM8/hrx5a69N4Our59OiksD
cWFzfRJbN9jae2s71Y3SILGqBAoNH9hX9sr4Tfs3eB/jj4Gk0+2vR8Zvh1H4IkvdQuraGXT
bjT4tVaDWbqVWka8mu557RbiOQHyVihliCuhCfjGSZTWqeF+Bp08Ljq+Jw2Z154WNbCVqWL
9hUr1aVSpLDqEZOPs4qKnKm1ypSTTfM/o/CbjDFeH2b4LNYYGVXD+2rYfE0Zc9GdKjj5Rp4
yrGmuX2sHSeikpQpvWnyO7OX8VX6Bn4KyNg7tqqwDElVKqSM47hv4sbcivE9S8Q3VvMpaOS
KIvInzlQFMbAZBGckjtjgc5Nbl/468EXUktv/AMJV4cAV2IdNUt9rKCSGiEro4jK8BSFAO4
YHNeZ6tq/hS9klSLxJpE2+RvKxe2YUFtxJ3LKfLUnG5pCiA4y3QV2ZPleKtS+sYHFQcf8An
5RrQsm1fS0e3Xytuf03xNxlg8zjTrYDNMFJ1KXtakKOJwtVwdVQcKc1GUnGULSTTSkuutyT
W7gazFmJy5KsGYcnAXaQAMYIwR3GRmvBfENkYZ3UbwuW3Mx3YAA5A4xn19upxiut1HW49Eu
5baDXNNZPkAEOo21xGBMiyHbLbzSxORvJZUdijZVlDgqOU1bxDpksLB7q2mmfcGYyK6twMb
epHPPOPXnFfomXYGvh6lKrCMo07Xs4t/FG1veTejkt307n4fxBmuFxfNTnWpTqRfLKSqQ0l
Fx5rqMrJtx0ur3urHCS4jLhSGAcANjqMNzjPH5mio5ZoZNzJJCFZwVAkjAAw2ABuFFfSRlV
trKS12sl27x8/wAj8urU37WpyQco82jSlJPSOzV0+25ySwqMgjeGj24mbI5UcrhRlx1GeOt
OjLL5QVHiWPIHyskpVsZyyFcjA+Xjp+NVLj76f78f/oIqzc/6xf8ArnH/AOg1udA945ZHcL
EkiRjckjqzSZ3YG479pGOfYnJpYXlKxoygNnACx7VU5wMAdeP7x5PrnFOtPuv+P80qJeo+o
/nQ9FfR76NXTslv3TvqiJ03yyqqrVXLFy9nGbjB8ivZpWaUrK9mn2abZor5ihwV3blw2YuM
kEK2MYBXccY4556DGXOjAYdfMEe5WWRdyy5cFWYAKylMfKEZRjg5HFWqhuP9S/8AwH/0Ja4
pVoxt/s9B3/6dpbW2/p2+R4+Hzx3l/sdPZf8AMRiu671X+Ft/mSKGgZJY41jkYA7kjEZ44G
Co4wAOeaihRgJZQuWk3LKGQOjl2YbipHyuCMqwI5JPOcVYPRfp/U1DB/x6H6r/AOhvUvEpf
8w9B6r7C6tI7I5zKpONOOGjTlPliqkcRiXKDkl70VKo43W6umn1T1GFB8qrEPLUYkhbzHjl
xyCdzHbjr8mNuKFjCnOzjp8u6NiOvzuhDO2f4mOeo6UUUfWI/wDQPh/nTXlfXfVr5dDsVWU
v48q2IatyuWIrQ5f5v4c483NZfFe1rLd3tJCGj4iVQxJISLAyMhTzk5xgtkneeSOactqEJ2
wqAeSBCApJ6lhjBJ/Q8jqcpD/q1+r/APobVLR9Yj/0D4fTb92v66HDPMpQnKMYVUouy/2zF
aJWt/y86WX3Io3EZQhAp2ykbgy5yDnIGRx93qORnjGKaoKuzoiqGxlTGdpwMDI4JGDjqB+N
Jef62P6D+UlNHX/gbfyNHt4r/mHw70T/AIa7J9PT+tLelhZSxOCq4l1cRGNOrKm8O8RVqUZ
2hSlzyjUlJ83vJaNK0VowZXUl8k8/d24X5jjAHJAGeBnt1q41rLJbFkUkZOcg9SFGOn/1/b
vWbJ3/AN9f/QxW1D/x5r9ZP/RUNd0XeMXa10nZbLTYlbLpojBUOHUAEEttJwcjNSLLIpYbV
ba7AM0YZjg8ZJFVP+Wv/bT/ANmpr/fb/eb+ZpjNS6AIiLRB2K+YCwyFY91UAAdcdOlVg8mQ
zAORjG5WIXHTYudqEeqjryec5S7/AOWP/XMf0qnQBcDOq7VDAZZvXJbHsPTirW5ltmTBbdh
yWAPzEg9NuOCcjI64zmsmrTf6kf7qfzWgCRIjKCWzuHBOxCW9z8nXtV0C5AG9U2KVPESEnb
90HcjDB74GfQjrWdB9w/7x/kK0pf8AVt+H/oQoAqzOxLK8aurEMVK/I37wPiRGDo4Kgx4K8
KxI5qxb7rkNALZGKwsFYqJAgLsWIjaMqCxkQybdiyGGJmXIrLn++P8AdH8zV7Sv9bL/ANcx
/wChCp+r0k/aqPvtqV/N21/rz6AXPsrRRmNxv/cmORZYw5dSo3LvIDrE5VJGhDeWJAGUDAq
skewlgu5ioTfIvmOqKcqqMwJRQem3n3q3cdZP93/2QVm1QAFPmyKqFmkY5LlmySB1HQ9PTH
tVqGxMhYSoUKozDywVyAP4gAMjPf681np/x9L/ALy/+gitqP8Aj/65t/SgCoqhQAEJwAPmL
MOBjlTwf6HmrkDOEICqFLcgIVycDnKlT6fTFZVWoPuH/eP8hQBLcQE5lUskvAVwofbz1COG
UsOxIJGTg8mnLHuQMy7mA+ZmQMzEdWJI43HnAGB2GKil/wBW34f+hCiL/Vr+P/oRoAQ89Yw
P91Sh/NcZHsanVGCbvm2hSdhzggA8E9cHvWbVz/ll/wBs/wD2WgBSwKkeSAT0YFwR16c/T8
sdzUOUARcszpvAyoB3ySbtxcDeTG2Cv97bh8gmoKqr/rW/3j/6EKiq+WnOTipKMbuEknGau
tJJ7ryA1mVElk2QLCAYMCAeQAIkbCjYoOx2bzHQ5DsOcgkVXcNHHn5mmyP3zqrHn73ybAnz
d+OO2OKSX/Wv9E/lUT/dP4fzFThJxxNOjN06dONVq9KmrU4pzcWorWydr+rb3Bq2nkvxVxF
eQOZGyzEbcbEVcYI6CP35znPpUKQ7DlYwTjj92vHPUYQemOcj2obofof5Uten9Sw3/Ptf8N
b/ACRtSg5JtTnDp7kuW/r3t09WOwxVFfe+0k5wqhvmzgqiKoGMA4GSByc804kdoUH/AAAn/
wBCziqrdfz/APQmptccoqMnFaJOyXZdF8tjOatJq7dnu9W/Nvq+76s10k8uJWMURyVHzxjH
Rj7c8evrRSWv3P8AgKfyNFSSf//Z
</binary><binary id="_49.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAImAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_32.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKCAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_40.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ+AAYBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABiAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AA//9k=
</binary><binary id="_56.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJyAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA//Z
</binary><binary id="_46.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJvAAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKPAYQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5au7u6up993dSXDKOGkYn
H500W1ybQ3gt5Ps4fy/N2/LuxnGfWq4LBgwIBBB5q1LHcRqHuHaMSr5sag8Pk4zgdP50AQc
jqMU0nApdzM/JGT69KQqc4JBoAbQDntTtpLAAe9Icn2xQBoaPrOoaBqQ1DTXiSfy3jzJGsg
wwweCCOnes7+dOdgcYRVxxx3pg3bsGgDUS70hfDklo2lyNqxnV470TYVY8coU7k9c1n5zTK
AG7GgCQwy+T5/lP5O7b5m07c46Z6Z9qjqwslw9p9mEzmMPv8nJ2g4+9j1xUIUA5PSgBoxnn
p7VJN5HnN9nDiLPyiTG78cUqQq68TopwSQ3HTsPU0RQh7mOGVxAGYAvIDhR6nHOKAIq1NE1
vV9Aubi90e9FpLJA9vIflJeN+GXBBzms+dEiuHhSZJgpIEiZ2t7jNR54xQAuVCNkEP6Y4pS
sYgRxKTISQybfujsc96ackckn60mPSgAJA6jOePSpZo40dVimEo2gltpXnuMH0qRCsaRtDc
IZZAyujJwg+p659ulQnCqoDlhjv2NADcj2o6dulTW8yQl/MtkuFZSu1yRg9jxTGwxZtoTuF
HQUADlCsYVCrAfNk5yf6U3jPNDMzHLEk+ppMcjPAz1NAEgWBbfeJG87fjyyny7cdc56+2Kd
cJArRiBy52DeTgjd6ComADEA5HrTt6C3kRolZ2xtfJzH9O3PvQAz5scDK0qjcwAAGTjmgIV
2l9wBGRzwRT0dY3JwHBBHIzQAIfInQyRLJscExvyrYPQ47VJe3KXl9Ncx2kNosjFhBCMJGP
Rc5OB9arn+VKAD1OKAEPB5FHbNB69aO2KACikJ44oX+9uAOcY9aAF/HFbGt+I9S8SXsd7rb
x3NxFAturpGsZKKMKDtHOBWPSDlwCcDPJ9KLIBx2/wAIxTTtUDHU9R6VJMiRzMkcomQHhwM
Bh64NRMSep4oAcCDRx7UwHAoHGT7UASKrMwCqWPoBT2KbAAjbhwemBUKuwYEEg+o4pWJ65+
poAceTSUnO3JoBzmgC7b29vNp91M15FBPCU8uFyd02Sc7QBjjqc0lnNbR39u2oxSXFqjZkj
ibY7L6BscH3qlzu6mnc+pFAE8kxfKRqy24cusbc49M/hV/w/r9/4e1+21jTpRDcQPuHyggj
0xWUXYA89aavt1oA6/4m6xd+IvGh1uJliW8tYZCgA+U7ee3rmiudu3kuBbtOAGWFUHfgZxR
QBUHPXrU2IzCpXcZc/Nxxj61GVMcjIzKxHdTkUm7DetAHpHws8JabrreI/EOtwC703w5pz3
r2hyBcOeEQkc4zycVU128vPE3hvTLmP4f6bo0UcvkHUtNtXhW5Y/dRuduR7c1o/CLxvofhW
/1rRvE6znQvENi9hdywJva3/uyAfxYPautsPHPgTQfA2meCxrU+uw6dq0mprdm0kjidQp8t
Np+bJYDPYZNAHJXHwa1qD4s6Z8PW1O2NzqMKTpeBG8pVZC3TqcEEfWqDfC7WU8Gz+IpryGO
2g1kaM0ZRsq+ceZ/u54rtL34peHr3Q9E8QxP/AGf4q0y0lsls4o5GTa0ysrCRif4S/BNams
fFnwTql14s063luLXSL6O2ubLfASWulmEkpKjpklhn2oA4O4+E0g+IkngPS/EEWoavaiRr0
i2dI4ERN7EZ5c47ACq3hz4d6L4p8UroOk+O7cyNA0yPJpsy/dUs6sM/KQAa7Dxf430/W/i2
niXRvigNMgSRprKdNOlzaME4D4UFgSMH73FJ/wALN8JyfHC18YTJHbRLpjwX91aWxRLu6ML
KZUjAyNxIHI560Acfq/gLRdI8EWfiw+Nobmzv5pbe2jXTZUkkkj+8GDH5R71e1n4P3Oj+FL
rXU8TWF3PaWNvqM9ksMiMsMxwhViMMc8Y61bHjDSZvgTYeGLXxTFpeo217cz3FtLZNIZ43x
tVWCkA5HXIrc8ZfEDwN4p+HbeHVuWttQsNPsmtbtIHH2iaNSskEmOqjOVJ4BoAxfh/4c0Hx
R8HPiDG+mQyeI9Jgj1C1uxkyCIHDqOcAfhXSeJvhhpMvwo+HV/pFhBBq1zeJY6u8IOWeUB1
L5J6Kf1rivgr410bwT4+lufEjv/Yd/YzWd4EQsSrLwAB15GPxrsvDnxm0C08L+PIdVhl+0X
12t7oluE3eXIFKLk9BtXaTQBx3iHwC2qWPjLxpoEFtY6HoV8tmtkiMHZMhd4z2GAT/AL1Wb
34L60ugG/tvE2n6heRWdreHTwkiOsE7bYyHYbTycEVteFviF4RstDPhLWHDWWo6HPDfamxl
dhdSZcDZ0OGCDOPxrQ8TePfAfifwNH4d/tltN1CxsbBoNTjt5AZpYxtkhk28sBncp7EUAeU
eL/B0fg+7l0y516C61e1nMF5YR28iNbsADncwwy84BHWuWCkkDjn1r1n4neNNM8R+GNG066
1e08TeI7CV1bXra2aEzWu0bEl3AFnznPHHqa810qyi1LU4rSW+iskbJaeVS6oAP7oBJPt/K
k3bUCkVGBgn1OaDHJGI3dcCQZXocjNdte6d4P8AKez0Ox1XUb8xBRJJKI0aQdWRACSP9kmq
OjaFobWD3fiDUr22lUFksILXEkoHfe+FAz2Aasfbxs5Ac7c3j3UVvG8cCCBSi+VGFJySeSP
vHnqar44Bz1rq7i90yPS7i103w/awpJGV86cmab67jwp+gFQabpegy6St9f6nLcTnObG3XY
yehZ2/oDQqytdoLHODgjK5yeKmaSFrCOJbVFlRyxnDNucHouOgx6+9bV9cWf8AZ1xbW2k2t
umAQzbpJeD/AH2/oBWbp2nxXhlkuLv7NDH94hC5OewA7/XiqVROLk1YDP8A5Upbjk8VtXlr
ZLp7DS7W7mZWHmTOQfl/3QOB75rFdHRiroyOP4WGCKqM1JXQCd8AZPpRnKnGPwpzOzBAcfK
oUYAHFDuznLsScYqwEdcBWByMc+1CqW6UhYkAYH19aMZoAcxQYHJI64PSm4IJBGKfNBNbTN
DcRNFKmNyOMEUMIfJj2GQyc78/d9sf/XoAXyW+z+eCuzdtxuGc/So6PelZSvBx+BzQBNczR
TmJorRLcJGEbyyTvI/iOc8n2wKrYyc07cyrtUkA8HFNXJ6dM0AOd3ZQpY7R0GelIPu1t61Z
eHLbRtIuNF1ua+vriItf20sHl/ZJM8KG/jBHesLdxjFADgc1bsLe0uZJYbu5FrujLRyvnaG
HOCACTnoPrVPkUhJ6g80APJjEaAbi4zu6Y/CkTYX+dto9hmlZg/zM5Lk/NxQIzt3IVfJxjP
Of60AJnGAeT61d0zTLnV7+KxtQivIQvmSvsjjycAs3RRnjJqkiszhSpLE4A9a9V03UtE8K+
Armxjgg1HVb2RYntp4QXS4GPmSRSVkiHAKMAQ3egCnqXgjQvCtg661rWnXWoyBZIl88vGY8
ESFPKzudXGNr4yMGqPiPXPBWoazpMukaTJZWFu8ZuY47VE3rhS+OcsSQeCcAGsW/n0m3v5f
7VF1reos2biVbnyo1foVBAJfHTPA46VPBomjX+kXPiCCe6t7GzIWe1bbJKWP3fLfgEepIG3
3zQB1YtfAPjW51A2UVv4enkmP2SCAOXEKqzMxj+67NgKqgjnrmvP8AUtGn05Tcx+ZPYM+xb
kxFAGxnYy/wOB1B9DjOKtR3PhiaRYm02+0/JAF0l15zIexKFRnHsRXbeH7uG5jn8G+Ir6NL
GGJpYxCywW92CN32i4mwWO1cEEKWPT1oA8rJ7YpBwcjrV3VNPbS9SmsmkSXYcrKh3LIh5Vl
OBwR7VSoAe5JCYkbhcYoq8WgEEH7wZ8sZ475NFAFGlC8daFwTwD+NDEjjHFAD5TGs37kuVw
M7wAc/h2pm4gVGd3HXinnpQAhyG55ozzimnPm5PTFOGOPWgBatWFsl5fJbNeQWiyZBmuCQi
8Z5I/Kn6W+kpqCtrUF1PZ7W3JauEk3YO3k8YzjNUTgDpmgA6HHXHpS1pR6dbnw7Nq/9r2y3
MM6xCxOfNcEZ3jtgVm4zQAoXOPQnrT4YTNcxwCSOPzGCB5G2qM9yewFdNpFl4T/sz7VqF3f
314AWNhbKsKJzj5pWyT2+6v41Bq95aXWmLHaaNY6fFE+VMKkyMDx8zscn8ax9r73KkVbS5h
3VqLK9uLYzRTmJivmwNuR8dwe4ppjQQK3mkylipj2kYGOueldHoOn+Fp7OW81jUb2W5TO2w
tYlXeBxzKx+XPoFNR6ldWU9jNBY6JbWMKMHVuZJRjsZD1/T6U/aLm5UKxzgUld3apLe4ktp
1mixvU5GataStg2p241OGae1J+eOBwjuMdAxBxz3xXd2T+Bb5kOsaLFY28UcixWenu/2iZi
PldpWJzg9sfhU1Kqi7NAlc5RPE8kC7rfS7WOcHImOcqfUen4Ui6vqmua4lzquoT3kgUqrSu
W2j0Ge1XTc6dbxTRabosCKyFfMuv38mPUZwFP0FZGjwTC8in8phE25VY8gkDpUxUWm0rA1Y
uTf8e8xAwACMZqjpABuW3An92eKuz4EE+3hiDkCq+m29xFdlJomRjCWAbjI9aS+BiLE5I02
4XZkBQcnr1rNsb6Sycso3owwynoa0ZlP9nXOH4I9evNSadpekyWAuri/lnmxk20Chdo92P8
AQURaSfMBDJ4luYn3aZBHYNggvESGIPUfSoHa31K1vtT1DU1TUFKLHbbHJnyMFt/IGMd6s3
0sA0xorbToIYyQQ+Nz/wDfR5rFhheeQRxgEn8h71pDlSugItw4BbnpU6xyhXljXciY3NjIG
a67Rbuy0rTbzSisF6NRVY5DcqoUYORs43g+4I4qnImmXKSW0mmR2ch+VZYGYFT2yCTkUOql
uiraXOZO05O75s8jFJgE4JyK09OsIbwyfaL6O1EeBtCFnf2UDj8zV6NdPtiWFgLls4/0puB
74UiqdRJ2JOfc7pCduOeuc8UEFcAg+pBrQtLAzgzujeUCflU8kZ7eg96v3Sadc20irYi3uF
UskqyMc47MGJz+FDmk7AZJsh/Zgvhd25JlMf2fd+8XjO4jH3eetJfvYSXWdNgmgt9qjbO4d
t2PmOR2JzxVy2shsW4uYWeLI+RSRn6kVNqEFi9qz29ottPGckRyMysv45wfxo51ewGCT1GD
kda1LWDTbOOG51MLqEVzDJshtLjZJC/RS/ynAzzjuPSs0nPLHOaRF3yqmQoPAJOAK0uAm3n
qaMYPJx9a2m0mCEKTdfaj1PlLhR7bj1/KrsWotZ3FkdOt4LTyH885j8zcy9C27OfTHQ1nzo
DmScfjTT1+tdHqV3pd3ZXEz6RHDdu+9biB2GWJywZc4x7DGK54gbQ2acJcyuAgbAI2g59af
DNNbXUdzA5jkiYOjqeVYHgio+e2KcZpGiWFmYxoSVXsCetWBraKYdR8XWkmr6ibeOa4Ek90
xxs5yXJxxzzwPwrrPF3iCxvfiRZXVvfw3GnW7R/vYY40BJPzSHy1UFieSSM54JrzvP145pc
nGc+2c0AaWpWrxau1gLJ4rlMRmMMZDI/94Z6huCMcV2um+HXj8G3011q+nWrWQkjnheVm2t
KFCBioKqcjkZ4wM4rF8Pa/eW9pdCW3tL9rG1ZrYXcO94uQp2sCGAAJ4z+VZR8Taut1DNBOl
qsIYJb28apCoP3hswQ2ehyDmgClfWF5p92bW6hKyFQVKkMHB6FSMhgfattr640bxJpDCYwX
WnJGkrBtpRskkE4OMA4PB6YxWimt6pN4Mlv7XS7K1NjcrGt1bWeGh8wEkBjkISRnjHU1yVl
bC+1KC1kvIbbzn2tPcNhE/wBpj1oA6r4kX2h6l4mS90bUv7SMsQ+1XReRjJKDycOAQMYA9h
2rihgnAIP0qWRUUGLl3VyC6tlWX2/xqLucZH1oAmDKEQGMHAopOdq8r0ooAapwcEce/FWft
SrZvapbQlWcOJXXMqjH3c+ntVUJg5xUi+Xtbfu3Y+Xb6+/tQAzvijvQTimk5IO7A9BQAN1x
ilweCBk+lIGXrSjOc0ALSHpS1asNOvNTv4LHTraW6urhxHHDChZ3Y9gB1oAqnIw4HHbNAGa
+q/Af7ImpajDDf+P9X/s1GG4adZENKB6O54U+wBr2SD9mH4PW9sIToF1K/wDz2kvZN+fqCB
+lAHwPpN1CDHZNZx75JDmbJ3lSuNvpjPPTNWbyMCNk+XlSvToa6v4w+HPCngz4r32k+ENUl
vbO2KtIJX3mKb+KPd/FjA+lYGomFr8Mh/duQ2fqK5535kBH4atLcv8Aa7uGSa33okkcbBWd
eScHr29DU2qRLFc3UMCOkJY7VfkgHoD68Y5rMkkfTrZhHKu5ehHPJNaN/J54huiS/nRg88d
qykm58wGHp0LeZJLjlBtAPr0qa3nY+IECNgA7OnUCpWRLezeRW5Yl8fyqhp7uL2Idi+T3zx
W61uwNWVkQMQeoNUdFk26lHwM89fpVqQElyeQARVHSztv0Ktg4PaoivdYF1gphnPLDaar6c
ZFuAJMtmI7WY5JHHerBG2G4wN2VOSaq6RuNwx4A8o9KI/CwLE7f6JMMbQBn1qPStgefac5T
k4x3pJARaTHvj+tJpKgyT4OMR9+O9VoogWdTXZYrkHawGMVTs57WCGRpdxdjgqo5IFXdTLG
wYbywXaADzWdaWqyZmmH7kHB2nBP0pQS5LsBVeS51NZoYG+UjaiclQPpW9KvmRswXDmXHXk
cdMVTuL+aCKCC0xbrnkRjHGf1q87BonVmLOZAwOOTxzzUy6dgOegOL5flGfMH161tyRI07D
H8XQisS22/2jGT/AM9Bx+Nb85kS+cKDsLH5adTVoChp+p3SakVikMULKYmRf4l9DUoaNZS+
zzBH8wj9R6Vm6cQupxkkhQ5zXSaVo93rmtR6RpUQmvLxvKgjLAb2PQZPSnJJNWAz9M1e9mN
1bvKFtpYjmEDjg8fiPWqszD7PMxQH5OQfrXqniX4C+Kvh14PXxP4kvrJXdxALO3JkcEj+J+
nH415XcJttbnGcbR/OhpKWgGIRmj2wcevpSmmqcDHrXQBt2TSLp0WMYaUrgjp0ovLs20Sxi
BGdnLBm6UtjhrCzDNgGYg5/Cq2rnc6ABRh3x71zJXnZgVLu7N2V2xiPnLbRgE/SoG6ccD0p
AMHPete+TUtQsY75tLjht7OFIXkghEYwOjPjqT3b6VvdIDJjRpJBGgyzdBkDNN+tXtLGjjU
V/t1Lp7IBty2hUSE4O373HXGfbNUG5Y46dqoB6MEdWKqwByQ3Q12Pw8v/AArZ+IH/AOEosx
cCSPy4HkBeKFjwSyD7x5+Uk4BIzXFgHFLigD0S78D6/o+qQX+iWcd/FcpcTJYxSid47dCA6
SY4bgjO0nFc/NpuimVmkTWdP5Ie0azEhUjqquWX9Rmm6D418QeHZrSTTrwOlo2Yop08xEGc
lQD0UnkgcGustPjBqVvbWEc2lQ3D2m8eYZSGcMjKV6fdO8nBJ9sUAVLLwp4s8SWsem6TpVz
pOiLukAvJCnnMo3M7Dgu4HOAMAfnVTxVpHhDRtAsrewur59dBAuEkUIpGOSy5JHYqcjIPSj
U/ib4lu5PNhMFg7GNw8SZfckXlB1Y/dJTggACuKlllmlaaeRpZXJZnc5ZiepJPU0AND4JDL
gmlVSzABlBPrwKb+NIT68mgC4ZLZY41aBiwXBI78miqzqXwykqMdBRQAgPQYwBSkkGpZoBC
YiJ4ZfMjDkRtkpns3oaiJwQKAGk5xkZoIAPQGl3D0NOzQAhUZ6U9zFsTylYED5t3r7Uh2HG
Ac9zmlC4YZJIoAVeAPevvj9nH4R2Pg/wlbeKtUtY5PEGqxCUO4ybaE8qi+hPUnr2r4d0C1F
94l0qxb5o5ruJCD6FwK/Vu2t47W1igiUKkSKgA9AMUAfD37WOs36/GOys7a+ngFnp6bfKlZ
MFiSTwa4zQv2gvH/h/4d6n4Sj1G5urm6YC31K5mMktlHjDJHnqT2JPFdB+1cQPjlKQRn7BC
P0NeAnp1FADyzyyFwWmdiWYkFjz1JPU/Wujto31G1s4oI3luGHl+Wq5YkHAGOprCsr+/055
ZLG7ktzLG0UhjONyH7yn1B4qWz1DU7C1c2dy9sC20yI21xkevUcHtWVSDktAJddhNhMLCVh
58bZkUc7T6H3q5YsLqwto2Lblcx4UZOOwrAKfN85JY85LYJrRsbjUrKO4uNO3xpGVLSgZ8t
s8c9vrRKm+VJbgXNdsjpUQtpGZZpSG2MuGC9sr2z6VVs0s43sp47tnujKRJAY8CMdju/izz
x2qC1stR1m+m8stc3JVppGllwSFGWYljyf1qvGWidJFO1lOQaajaNgOkj067uo5pbe3laFc
73WNiqfU44rLithp+qJFNPFKShbMLEgZzweOtLdaxrV3brZXF9PHbgArAhKJ9cd/rVO3EsL
m6iTcIzlmYZAPvUwhJXuBvRWV5NaSNHbv5T/KZih2KT6mqVlamx1Ca2mlikcQnDRPuXPHGa
hutZ1m+t0tptQm+zJ9yBCVRffaOK9k+APwe1fxt4hj16732fh60LI9xtBNy3Qom4EH3ODj6
0o05JO/UDyW00+51MXEFsmdi5kdshIxnqx7DPGTUWnQm3vry1keOQohUshyvXsa+mP2lvh/
4T8B+ANCi8LaQmnvcXjLPLGxMkwCE/MScnnnHSvlqzuJrCbzoCFfpzyDVKMkmgOil0O/uNP
AWHykfG2WYFUP/AAIio4LGTT7cx3ESGW2nIkQcjpwc+lZGo61rGrFF1LVLm5ROFUyHag9h0
ApNL1e+0S4+0WM6xseDvAYH6g9az9lU5LMDXuLWL7L9tvLeRdrERuv3AT2+tPkBac7AwAxx
3rI1XVdY1+Q3uo3kl2IhjphIwenA4FWrbxZrljp72dlcrbo4w7JEu9h/vEZH4UnSqWT6gB0
nUtIu4L64jhWCSXap8xJCQf8AZySPritZbWe4kZLdGkZSSQik7R6muXgmlaZndTcTHDKzbi
Uwck4H9auTa9rT2jWUV69vasctDD8it/vEcn86cqU3Z3Agso3t9bWGUDeshBwQRnnv3retR
eLfeZp+5blfuuh2lT657fWuXtphb3IkUqxXnDng1fW/url1glv2trNm+fylyFGfQct+dXKL
bVwPtL41y3F7+zF4eu7uR5LhltWkJOSzGPkn1r47W0uL21uBGgAIwXf7oOehPQfjX6HQeC9
D8b/BrQPD+rmV7H7HbyK8J8tjhBg98ZHavl79pTwVoXw9j8OaN4Shm0+1vY5XulE7t9oZSA
pfJwSMn86HFvYD5yuIpLW4e1kaNmjOGMbBl6diODUAjdlaVUYop2lgOAT0qxPbSQyvG6hXQ
4YZzj8qrgkkBXyp6gVsBr2jqunRRtwwkPQ80atZ3C2yXflMIN5Tef72M49entiok1RLS1tk
0618m5jGZZpG37mz1UY4GOxzVO6vLy/na5vruS4mJ5ZzWSg1LmAksLhopXUIpLL1KgkfT0r
YtJpYobi7ZXaHyWSUkEjDDGCawY28qQOybsdmOMVLcaje3dolnJcsbaM5WFT8oPqR60pxuB
SGdozS4yT7VLDB5z7BJHFwTmRsDpnGfWosH6VsAgZNrApuY9D6UtOPACt36CjjsDmgBGO5i
cBc9hxSu7OQWCjAA+UYprEDkkAdaXaR1xQAYVldt4BUDCnJJpQrNsCjLE4wBnPpQQdmccdM
0FjkMpII5Hbn1zQA11eNyjoUZeobrTDUjuSTvYsWOSTyTTd3rQBKuSgx0x6UUuxyqsFOCOO
MUUACQlkkZNoEY3NlgCRnHA700jJz6U1QM8jJHenfN60AIQD1pc8UfzoHWgA7+4qaBfMmjj
3qm9gCznAXnqT2FNmmmuJmmncySN1Y9T9aIWjWVPNVmj3DcFOCRnkCgD6x+Fvwu+CujXNlq
Xiv4iaNr+tGRHhtYLwJDFJnK4wcuc468e1fYuBgAV+U3hqJW8aaI0aYR7+IIGILY8wdcV+r
A6CgDzXxrD8FBr7zePF8Nf2r5SljqJTztg+715x6V4b4y+J37N2hq9r4a+HumeJ70ZCtBZr
Fbg+8jDJ/AGuC/avAPxzkyBn7BB/Jq8r8B+F5/GXj3R/DUBx9uuFRz/dTqx/AZoA9p8B/CO
9+N3iA+LtR0Ow8GeFVxGkGlw7PtO3rszn8XP4Divfn074C/Bq60vR76x0rSry9GIZ7uAzyu
AcbnkIO0E9zgV61pOlWWi6NaaTp0CwWlpGsUUajAVQMV+dXx28UTeKfjVr928h8mzlNjAvY
JHxx9Tk/jQB+gOo+EvB/iPSxBqPh/S9RtJkBUtbowKkcFWA9O4r40+PfwIT4fqnifwqZm8O
zuEnt2bc1m56cnqhPAz0Nesfsm+O7jXPCF/4Q1C4Ms+jESWxYknyG/h57K386948XaFbeJv
B+q6DdxrJFe2zx4YZwcfKfwOKAPzu+Hfhf4f8AieS0s/F/jGHw65uvJSOG2kknuS2MFmOUR
QeM+9fbXhL4CfDDwl5c1p4dj1C7TH+k6ifPfPqAflH4CvhbXNcm1nx/YyzaRYaVJaSxWhhs
YvLQmNwNxH9496/TiDm2jP8Asj+VTHbUHufI/wAV/hyfH/7Vel+HLaEQ2R0+KW7eJdvlwqT
uxj16D3NfTVv4a8JeHvCradFotlbaRaQEPE0KldiryWyOeO5rwf4z/FE/Cf4gX1/o2n21/w
CJdXtYY1a5yYrW2TPUDBLMx6Z6CuB1/wDafn8U/BXWtC1GwSw8UXhW1RrQN5TwN998n7pxk
YyetUAzwN8Kvhl4n1aXxh4q8ZaNpulXd1LNbaHDfRxt5Zc7VfJBQY6qOfcV9laJFosOh2cf
h9bQaWkYW2+yFTFsHA2leCOK/KDahyxjUsB6V+l3wThkg+BvhKKSIxMtkDtIwRkk9PxoA0/
HukfD3VdNtR8Q49LeyikLQf2lMIkD45xkjJxXzl4z8Vfsr+HEkg0nwRYeJr5RgR2MbCIH/a
lY4x9M1vftjkHwP4aBUNm/fg/7lfG9jEk9/awP8qySoh9gSAaAPp74f/BCy+LNzF431jw3b
eDfDDrttNL0xmD3YB++zNnA7ZA59K9E13Xf2fvg54htPC154StkupIRJJNHYC6MKk8GRmy2
T1+le7aNZW2naFYWFogjt7eBI41A4ACgCvjz9pf4b6pD8RJfHc0N3P4du4kW4ntEEj2zquA
GU9FPHPSgD6btNA+F3jPw0mp2mh6Bqmk3Ue5Z0tY9pX64BGPwxXwf8atJ+HmlfESez+G18L
iw2f6RHExkigmycpG56r+grnI/G3i1PBz+DdP1ie20SWdpntLddhmY4BDFeWHHTpmueUvBI
fKLI4yueh9MUrAdH4F8JeJvGfiiLRvCkD/bpFIeQMVWKM8Mzt2H86+rLT4IfCD4ReFI/Enx
Kuv7YlRlV3uFYw+Y38McK8t365ru/wBn/wCHVt4G+Glpdz24GsavGtzdSEfMARlEz6Afqa8
O/bB8TzXHi/Q/CaOfs1nbm6kQZ5kckA/gB+tMD6Q8HQ/CTxVof2zwdpfh2/s0IVvIs4wYz6
MpXcp+tfKX7SUXw8Pjyx0nwPp1pFq8AddTFmFjhzwVXj5d4wc46Z9a8r8MeP8AxF4FttRTw
yzabPq1r9nuLg8uV3E7o/7p7Z59a5QM7O0ju0kjncWY8sc8k0AfqZ4HA/4V54ewMD+z4OP+
ACvmD9sOKW58Q+D7W3jMszwzBUUZZiWUAAd+a+n/AAN/yTvw7/2DoP8A0WK8Q/aH8W6T4D8
Y+HPE8mk/2vr0dtLHpsU3/HvaNu+adv7z9AB0HJpWAzPg9+zJpdjptvr/AMR7JbzUJQJItL
Y/uoB1/eAfeb26D616H8TPgp4I8Q+AdRi0/wANafYala27zWlxaQLAwdQSFJUcg9CDXCfs6
fGjxf498VatoHi65gvHS2+1QSRwrEY8Nhl46jkfSvpS8GbC4U942/kaYH5KyxBZPmt2iBXA
yTjI4J5685rd8FeCPEHjzxPb6B4ctPtF3L8zO3CRIOrsewH61R1O5u5r+W2knklhtppVhjY
5WJS5JAHbmvvz9nn4c2/gb4Z2t9NbqNZ1lFurmQj5lUjKR59AOfqaAMbw1+z58L/BVrb6h4
6ubfXNUmZYzdatMEgaQjhUQkA9OM5Nd/rPwa+F2u6W1jdeCtKjjYfLJawLDIvuGQA5r5l/a
78T3F74+0vwmsrfY9OthcvHnhpZCeT7hQMemTXrX7LPja+8TfDu50PVbh7i60SVYo5ZDlmh
YZQE98YI+lAHzL8Xvgre/DbxZ9nhv4pNEuyGs7q6lCMQWwUb1K9SR25r0T4Wfs1eEfFsEuo
ah8RLTW0tZPLntdCbKxt12tI3P5KPrXr/AO1Xo1rqPwTl1CVR52m3cUsTdxuO1h+Rrzn9jI
kXPi5M/Lsg/m1AHq2t/B34ceDvhR4lXRfC1ok66bN/pNwvnTZCE53tkjp2xXyZ8Fvgte/FO
9uZLlrrT9JtnUSX6KpQn+KMZ5LY7jgd6+9vHkUFx8PPEMN1O8Fu1hMJZEXcyptO4gdzivhS
2/aE8WaHeadYeCI4NA8LaaVW30xIVfzkBGTM5GWZuSSCMZoA+xdC+Bnws0HTI7S38H2N0VH
zT3iedK59Sx7/AExXxb+0D8OdP+HXxNNro8TR6Tfwi6giL58skkMuT2B6e1fohpF8NT0Ow1
JV2i6gSbb6blBx+tfHX7ZigeKfCzYGTZyjP/A6APlUj5elDxyRkCSN4yw3AMpGR689qkaJw
4RgDuUMOc5BqW+vb7UJElv7uW5kijWFGlbcVRRhVHsKAIoLaW9uYbe3QNNMwREBxk/U8CnR
2JNxcQXFxDbPArFhKT8zDjYuM5Ofw96r4J4J4qQPF9laMwAylgRKWPAA5GOnJoAdvkdU3yy
HaoUAseB6UUquAignGB2FFAESjn0pQc9qe0bLDFKXjIkzhVcFhjjkdqZQAUZFKqls4KjAzy
cU0jGT1oAXvQAeOKk8l/IM64aMNszkZ3Y9M5pAOgoA3fCSk+NtEHGDfQ8E4/5aCv1ZH3F9e
K/Kfwl/yO2hnAP+nQ8H/roK/VgdBQB8DftWc/HWX/rxgH6Gl/ZRsY7r43LPKgP2WxmkXI7n
C5/WmftUnPx2uOOljB/I0n7K+o29h8cbe3lba19ZywIexON2P0oA+/CdqE9wM1+VHilnk8Y
a20pJc3027PXO81+rA4UfSvzM+MXh6Xw18YfEmnSRlEa6a4iz/EknzAj8z+VAHoX7Jd7LB8
Zns0Y+XcWEwcfTaRX3ieor4R/ZK0+W5+MU98qEx2enyF27AsQAK+2vEOr23h/wzqet3kgjg
sbaSdmPbapP69KAPzS8QCIfFzUhD/qxrLhf+/1fp7bf8ekP+4v8q/Ku1upNR8XQXr8yXN8J
j9WfNfqpbf8AHpD/ALg/lQB8K/tb5/4XHbHsNOj/AA+Y189LuD8jBPqOtfQv7WM/lfGy3Ox
JANOiykgyvVuorwC6urm/uPOvJ2nkChd7dSAMD9AKABeTnIVh6DGK/TP4Q391qXwa8LXt6w
eeSyQMwGAcZA4+gr8zTKzgFzk+v4V+lXwU4+BvhH/ryX+Zo63A8h/bHP8AxR3hdB1N9Jj/A
L4FfG88MtndGF3RnUAhonDL68EV9i/tkBj4S8LkZ2i9kyR/uCvjQoVQbXQ552r1X60AfoD8
DvjTofjfw1p+ganfpa+KLWIQyQSnb9qCjAeM/wARIxkdQa9pmhiuIXhmjWWNxtZGAIYehBr
8m4ZZIJY5YpGSRCGV1OChHQg9j719OfCP9pPW9LurfQvHjvqmllliXUj/AK+3ycDf/wA9F9
+o96APQPib+zHoOupLrPgfboWsKTILdCVt5m69P+WZ9xx7V8lab4a1G3+J1l4Z1yzkt74ah
Ha3EcnXJcA5Pfjv3zX6fxvHNEksbK6OAyspyCD0Ir4++P6afov7SXhLV1RVkl+zS3DA8/LL
tDH8P5UAfYEUSQwpDGu2ONQqgdgBivg79p69uLP436miwwSJdafDHuljDlRjqpP3TkYyK+8
wwZMqcgjIIr40/a98NyReKNE8UJFmC5gNpLIOgdTkZ/A0AfMLNNLbhpJhIsf7tVd8lR1+Ud
hSQI7TKFIDFgACODmotuW28bfSpFOdufy/GgD9UPCCGPwNoUZKkrYwg7On3B0r5W/bJP8Ax
PvCgz0tpv8A0IV9T+Cv+RA8Pf8AYPg/9AFfLP7YpgPiPwus4cj7JNjb2O8Yz7UAc3+yT/yV
+89tNk/9CWvuG8/48Lg/9M2/ka+I/wBkuONfizeOswZjp8o2YwQNy4J+tfbl5/yDrn/rm/8
AI0Aflvo+nrqfxFtNPkXK3OprEQfRpcH9DX6mRRRwW6QxqFSNQqgdgBX5geFLiC3+LGl3F1
cJbQJqyu8rgkKBL3Ar9QgQyBgQQRkUAeB/Eeb9m0+O7v8A4WKbM+IlRBN5wuCwXHy/c46Vk
6H8Vv2avhpDeXXg25KSXYAlisYJ5DJjoPn4H515B+1nosun/F+HVhGRBqdkjK3qyHaR/KvA
Wt7j7CLvy2+zb/L8ztvxnH1xQB7l8Zv2ib74m6S3hrRtJ/srQfMWSQzuGnuCp+XOOEHfAz9
a7/8AYz/4/fFvH/LODv7tXydZzLb3SzNFDNt6RzKWVvqBX1n+xmubjxbJuHIgGB25agD6W+
IJx8NPEx9NNn/9ANflrHA72zzgoEjIDbnAbn0HU/hX6j/EUkfDDxOQMn+zZ+P+AGvy7MSrZ
x3H2mFpGYoYVzvQAfePGMHPH0oA/VHwb/yIWgf9g+D/ANFrXyZ+2b/yNPhUf9Ocv/oYr608
Hf8AIh6B/wBg+D/0WtfJH7Zpx4r8KD1spf8A0OgD5XaSRkWNnYxpnaueBnrSdVzuAOenrSk
HoeM9KaRgZ60ATWS2T6jAmoSyw2hcec8IDSKmeSoPBNJeCzW/nXT5JZLQSEQvOoV2TPBYDg
HHao9/7kqYgWJB35OR7elRdTQBeh+z+Su+Ni3fBFFWbV9NFpH54fzMfNge9FAGbnAxxj6c0
mcsMHrTAeRk1bVbWKEPI4uGkjJCxsVMTZ43ZHP0FAEaMELEoj5Ur8wzjPce9RscNkH605Ms
2ME+uBnFMcqM470AOz8wOMmpQxB+7z7iohjzOfSpGlZiC7FsDAz2FAG94Tz/AMJtoRIIzfQ
np/00FfqwCCBX5Owa5cW+q6VqLSPdPpzRsiPwAqNkLx2969k8W/tV/ErxDvt9Ea18M2jDaD
aL5kx/7aP0/ACgDQ/ay0jUbT4vJq81syWN7aRpBNkYdlHzDHXivGvC2vXPhXxRpPiWwkU3d
jdLMsfOSAeRnpgjIrH1PV9V1jUHv9X1K51G7flprmVpGP4k/wAqph+RigD9W/CPivR/GnhS
x8RaJcrNa3SA4By0bfxIw7MDxivJ/j38EJPiVaW+teHngh8QWi+Xtm+VLmPrtLdiD0PSvjL
wP8SvF/w+u3ufC2sNaNId01vN+8gnHuh7+4wa9gH7Y3j1bQI3hjQmnAx5uZQD/wAB3f1oA9
y/Z6+FWofDXwpfXXiOKODW9QkzMqyBxDEv3RuHHPJ/KvKP2lvjdp2s2Unw88JXq3Vt5gOp3
sLZRipyIUPcZGWPsB614z4x+OfxK8dwSWWseI2srCQEGz09PIjcejEfMw+prgYore3u4Pto
LW7bWYRMC2zvg+v1pXAuaOD/AG/po5BNzHj/AL6Ffq3AQttEM9EH8q/J2O9t7XWYr2zikME
EyyRpKRuIBzgkV7r4s/aw+IesRmz8OWdn4at9u3zEHnznj+8w2j8BTAu/td6RqEHxPsNakt
HXT7myWGOfjazqTuX6gEfnXzeM4zz9a0tZ17XfEWoNqGv6ze6pdMcmS6mLn8M8D8KzwzfdH
Q9qAHqMqO/Pav0d+AGoQ6h8B/DRjmEjQRNBJj+FlY5B/SvzulSCKCzWS1uYGZSzyt0lGeCo
IH867/4Z/Gzxd8LvOttIFvfaZO3mSWN2Ds3YxuVhyppXHY+2PjR8Mj8UfAw0e1vI7PUbaUX
FrNICU3Dgq2OcEV8n3HwU0vwhrdpp/wAQvFlnNqF0witdC0VzJdXLtwu5mAWJcn7xFWPFX7
VnxJ1+wNnpFrYeGkcYaa13SzEezPwv1Az714aL6+fVG1S4vbiTUDJ5v2uSQtJvzkNuPOc0X
EfaXgT9lbw/pOm3F34tkTVtWmjdYoGJNvalgcZxgyMMjngccV4TrX7PXxO0fxJDpi6C9/az
zCKO+sv3kQUnq3dcD1Fb3hz9q/4iaLZx2mq2Wm+IVjXaJpw0Mx+rLwfrjNal/wDth+NJrdk
0/wAI6PaSEYEkk0k2Pw+WmB9fLc6d4T8HwyavqENpZabaok1xK2FUKoBOfwr88vi18QD8Q/
ijfeIbVXjsYgLayVhhhGnRiOxJJNZHjX4l+O/iFIreKtemurUHclnCBFAh9Qg/mcmuRAAXO
Tn0pXHY/Sn4P+ObTx58M9M1GOUG+to1tr2LPzRyqAOfYjkfWtrx54J0bx/4SufDmtRFoJfm
SRPvxOOjr7/41+dngb4i+KPhxrR1Lw3qKx+YB58Eg3RTj+64/kRgivcJP2yPEX2EJF4F0/7
ZjHmG8cx59du3P4Z/GmI5nV/2WfiHZa1ciG50dNIQsw1Ge72JGnq4IyD+deSeKdJ0LQ/EB0
rQfEaeIYYUXzryKIpEZf4ljJ+8o7N3rd8efF3x98RWMPiPWXTTt24afZjyofbIHLf8CJrhA
UjwFAyO3TFA7H6neDsL4C0DPGLCD/0WK+Xv2x9Ov5NR8L6tHZytYxQywvcKpKK5YEKT2JGf
yrn9R/a08QW/hvT9F8I+G7XT3trWOBru+k85tyqASqDA7d8/SvEfFPjzxn41ufO8U+JL3Ug
CWWF32xJ/uoMKPyoEez/skEH4t6gc8/2bJx/wNa+4Zk823ljGPmUrz7ivzR+FfxMu/hZ4uk
1+302PUllt2t3t3cx5BIOQ2DjBFdf4q/aj+KHiRng0y5tvDNo2QFsE3y4/66Nk/iAKVx2OJ
8cfD3xj4J1W4vfEejvp8Et3IIJmkTEp3EhlAOcEd8V97/B7xxaePPhdpOrQzK13BEttex55
SVRg5Hv1H1r82dQvdQ1O9Ooapf3V/dSHJnupTI5/Ek103w/+JPij4ca82p+G70RCXC3FrKN
0M6joGX1HYjkUxH3p8ZvhVa/FPwcLBJkttVs2MtlO4+UNjlW9iPyr4wm/Z2+MEerHT/8AhD
5ZWDYFwtxF5JHru3Y/r7V6yP2z75bEBvAMDXgGMrfER5+mzIrybx3+0N8SvHEEtnJqaaJps
vDWmmAx7x3DufmI9s4oAwfG3gbRvBGnwWNz4ts9V8VtL/pOn6aPNgs0x0eXu+ewr3/9jIlp
/FpPHywf+zV8hKowcEjmvZvgp8aLL4R22vvNoU+q3N+sYhRJRGoK5+8SCe/YGgD7v8eQTXn
w68RWlrE088unzKkaDLOShwAO5r8sXjkhleGaNopIyVdHG1lI6gg9DXsfjH9pz4o+KfMgst
Qi8OWL8eTpy4kI9DK2W/LFeMSTzTTSTzzvLLISzu53MxPUknqaAP1a8IHb4D0Entp8H/ota
+cf2rPAHjDxZq3hvUPDWgXWrwwQSwzfZgCYjkMC2SMDGea46L9r/WtP8F6dpGk+ELRNRtbZ
Ldru4uGeJtq7QyoAD2zyfzrxnxd8XfiL44Z18Q+Kbt7Vz/x52x8iAe2xcZ/HNAHGXARZygh
MTJ8rKWzhhwaj3xC3dHhLSEja+7G31475pm4bsCgjIxQAgXdkZUcZ5bFMPOCF2/jTyoIxn8
qaOlAEwQOoYsucdzRSKQEXMjDjpRQBEAdxqT5PKCmP5wSd+7qPTFBMfmMIi7KOhZcE/hQOv
NABG0kbbkdkbGMqcUhVSg5+bP3cdB60tNLMpyrEZGD9KAF6Nk56dqVI5HDMqM4UZYgZ2j3p
hJ3Ac1IGZQQrMARg4OM/WgBDyiqfXr3oGdrfNn0zSklgAccUBXPAQ8ck4oAfN5DbPIV1wo3
bznLdyPakKqrYQkrjqRQQvagdvpQAdaUggZzigctzTsDrQASxtFIUYqxHdGDA/iKVUYLnGK
VmLYz/AAjHApcADA70gEA79BSnjA96VQTwaU+woZVhpHy55FPKKChWXdkcjoVqxdXTXrrJJ
BDEUjVMRRhAcDGT6n1Peq4GQM96EHK+g6SSWRUDyO6xjaoZido9BSdBzipEhMqSlXRdg3fM
2Mj29auafdWdtHdR3enJdPOnlxSOxUQNn7/HWovY1UG2Zw7e1TtczPapbPITFGxZFwOCevv
+tOuraO2vpLeO6iukQ8Sw52N9M1DgUJ31C1tBArFS2PlHenZIGevvSYH504qV+U5Bx0Iqrj
SGyIyEGQMhIyBjt605kKEq4II5IppHqScepoUM52qNx9qQcqEdVBBUnJFKoByS23FKeQAxP
HY9qAoJC8Ddxk9qLkuF9hGJOAX4HHSmsqq2A5I7EDrUksaxSlPNWTBxuXkH3FOchokIjUBR
94Zy31p3FYiKL5W7eQ+cbCO3rn+lRkfnUhAJz37U3ANNMlokuZ7i6dZJ5CzIoQE4zgDAFVg
pyDnNSsCD07UztRsFribTTCDmtvVr3RLuz09NK0h7CeCHZdyNMX+0Pn7wHb6Vj4GM0JtrVC
kknZMYBirVm1komjv43eORCFaLG9X/AIeT0GevrVekIJGAKZIjMqqsZjCuudzA5z/SmKwBO
QTx64p+wCMALg9zUlva/a7mO3tiWlkYKqnAyT7/AFoArDrj/JpCM1JLG8UrQyLteMlSPQjr
TD0oATouKRjk8Um47QRzn0p21cZzznpQAY+Wkwc46H1p314pC21wR8w9+KAGnIHQmmsDmnl
8jHSm/jQBMjOI1AA6UU6N4ljAeFnPqCR/SigCJRgY9KX8cUdfxp4ilMTSiNzGpwXCnaD6E0
AEjK7ArGqcYIGefeoye1LnnFJgUADDLD6Uc56U4Dc1OI44HSgBpGMZPWrNmLP7QPt7TiAg5
8nG7OOOvHWrGmX7aZeC6S1trltjIEuY96DcMZx6+hqiRktkUAKFZjtA6+tCjAq+RpbaEcpc
/wBqCbhgwERjx6dd2aqBV2g7ufQikmOwgHQ9RUkSQtcIJ3dINw3lACwGeSB3NIEYLu2naTj
OOPelAH45ouNJiypAtxKtuXeLcQjSLhiOxPoadmMQqio2/JLNu4I9MU0BcjdkDuR1qWRY1d
/JdnjB+VmXaT+FSzRIjCk0h/u/1qRQeD1rR0zULrTDcz2kVvJ5kRhkE0Yf5W4OAeh9xU81t
i4rXUywDzTgOKlUIYic856EU8xqsSMJkYtnKjqKOa+43DsQhOw6UpjwBu6GnhQDnPapZYvL
cKJFk4zuTkfrUXHy6XKyoWPAwB60YOakx9cUEdSOPencaixoBcZAPH4Vd+0Wz2E4uIJpr52
XZO0nyqoGCCO56d6rMqFU2lwcc5/pTiASQSQMdcVLZpYI7C9mtZbyG2eS3hI82RRlY89M+l
R+WpiZyyoynAX1qcHy7Xi5Pzna0PIBA5BNLPDHFJhX3grk8YwfQev1pXdxuKtoVQFIChR16
k0hXBzyPpUm3PI4x7UKpYgJySeg71VySLaWOSQcn1pSrJ1bH05qeHy47lGmhEyI2XjJ27h3
GR0qdLf7fqAjtoBEsrfLECWCewPehu244rmdiuUtTZoytKboud4KjZt7e+aS9uHu7prhreK
EsANkKbVGBjgV0174bks4kRoSX71lvYFhiOM8dTWaqxaumdksDVjujDYZ+Ug8fyrRiu7ewQ
fYVW4knhMU4uoVZUJ7p6fXrTzZbclshieKospWQhuGzWikpnC6M4fEiALknI+gHep7bT72+
kRLK1kmMj+WgRc5bGcflSD5XDZGQc8jP6Vf1HV5NW1Fr+SCCzm2gD7IvlqSBjOOxx3rS76G
Nl1MiRHikaN0KspwQeoNMI71O2SSepqMgbff61SZlKOt0MBO0r2JzQ9u8cSSMuFkztPrinD
gcUhxg+/NUTYj20xhng9qkAJ6An6UjAYPrQIdc3ct5Iss+3cECfIgQYAwOBUHbB6HqKXGOM
UlAAOlNariWgfTJrwTxKYnVTG0gDsD3Vep9z2ptl9gN9GupNKtqc7zCAXHHGM8dcUAVjjoa
jPXgVOz5AjVf3aksMjBP1qLcMnHA9KAJ4/KMalsA455op0S2/ljzJJFPooGKKAIAMEHrjtU
5uZWR495jhdg7Qp8qEjODj8ahLksSAB7Vbtp7SO3nSewW4lkUCORpCvlHPUAdfxoAqcE8cU
pGDipCj8sUIUDOfWmkE9qAADD49qcB8uKOjc09B3I4oASjbnHNPIGeBTwORjjB60mNIZjHH
8qXbkA5qRmZiW6BuvbNCru49KnY0UbkjT3JsFtC7/Zw5kVT0DdCRTY1UgmQNj0WnpGTnuBV
qytJby6SGEZZjgCs3JWu2bKL2Or8HfD298VbZYLi3IOcxl8OmPUe/avTrD4GTXcLJKDHJz/
AA4rufgF4Nn0kTPqcOFkG5SRXvR06OBWkGCRzXxePzDEqo3Sa5T06bhTXLKOp8SeI/gp4g0
ZJZ0iMsSDOQvNeVSwOkhRlIZDhjjp9a+8PEfjTSrW5fTLoqXkBXHpXyt488NXmm6veyx2xk
sb1t6lWwFOcjgV35ZmMqzca3yfcqthXGKlax5ryTlznPQ+tLhT0yfwq9NZXUaB5I2KL046V
CoPAPU19FzLocLjZ2ZHGxh3kKjblK/MoOPcehqWWKNNqpOJVCg5AIGfTmnTW8kMhjnieI4z
hhjNXNNt7O/vUtrhmtgUIVgw5fHBYngCo5rFKF9CjB9nVyZ4WkGPl2vtwaTy/MWS4jUJGDy
pbkZ9O5p4hzKYyyrhipbPA961JtP1DRrWC6DQmG/iYI6FXLLnB46rRdMvk0MRtzNuY8ml/W
pfL2ryuB2qee4luPJWTZiNAi7VC8e+Ov1o5ieUplCy5GRzjAqUCE2siNGwmJG1g3Cjvx3p+
GUZBK/So9hznqTRcLEIVVySxzngU9Cq5yiuCO46VL5QOMHnuMVYj065lGUjLD6UOaW41CUt
ipHF5siKTgscV774A+GMdtEms6gRtChlz0ryCTw3qNtZRajJA6R7wMkcV9feFF07U/AumQm
cB3jUNz1OK+azrGSjSj7J6N2Z34Wjyu80eZ6xpen6n4zW2hQeSkYMjAcA1x2veHbe11GSKz
w6jn616B4vbTvDGvzwWziSaVBnnpXGW12bvV40Y8uR9K4sM60UpJ+7b7z7ClTVSKl0POT4d
1AaovmxOse/PTtWn4g8Gyf2d/adlHmFR89fR+naDpmoeW9wkfyJg5rivHOu6VpqHw3YRI0Z
OJHx0PpWtLN6tWqoQjqt/Q8aphKUk6a37nzNLA8Y+ZcAHGCeah/hxjH4V7n4m+GMEngL/hK
bKRVAGSueteKeW24qOT6A19XRrRqq6Pla9F0pOLKZGPekcHgkg+wrZtNC1C9Aa3tZGB744r
qdM+F3iPVIwy2ciKehx1oni6VPWcrGccPOeyPOzggDGOaaBk13+s/DLxBpKhns5GyegU1yN
3pF9Y8z2zxjpk1pSxNKr8EiKlCcN0ZysySblYr2+U4NRkAHNS8U0j1FdSZytWImGcUwjJx6
VOQMdKjI56UxDMAA464poJDAdMmn4OOaa3b3oAVtwLxnA9SDmowdg+UkHoeeDTiCBkCnrKv
keU0UYO7d5mPm6dPpQBGvKggGitW1s5ri2WWIxKp4wXUH9TRQBkgjPBqQKSpYHgVGmQwCke
vrU2WeQswGW54HFACl3KhWdmC9MngfSlGSPU0gHr0p+3HcUDsG3D4IqYtGIlVYyHBO5t2dw
+lMXrTsZOM4pMqMWxwHG7HHrTs+1Phga6dYYFLMTjjvXrPgL4UX2uXUct1GViGODXLWrwpR
5pM2jSlLY8vj028mi8xLeQgc8LTobG7nl2LGS/SvsI+BfD2j6Y1pPChYDHSuH1vwzpOn2Zn
hto0cnKEd68L+3KblyQVz3KGVOokzwuXwdrsNiL17GQQkZLAVe8H2h/4Su0C4cI6k4Uj8K9
jTUL/UPCz2FuitKhxjGT9MVieHPBHiKPxPFef2W6guCTtIBrR472sJR2djr/sxUpKUme+WW
qtp9rFPEFVFQbs8VqS/ECzNgYw4Mki4AHrisDVtCur3SPsY3QzFMYPas/w74JMCot9J5kic
818FCrypuUmn2O50MNOPNLoec+LtN1bU9Ta8MUm8tujfHFRakNQ1Xw1ao0JFzAQkisPvYr6
AvNJtmslUIpCDIyK8k8WpeNMf7MgK4Yhigruw2NlNqC6HTSqxrq1tEeatok1yWtPsgKuQDg
dM1zHi3wHqvhZ45ri3b7LMMo+OPpXdWF/rula5HLeWjPbs4yWFel/FW6g1z4bt5cGSiLIvH
K17yx9SjVhCWqlocWOwqk04o+VJJRKDJdNLNNwFZ3yAo7c8/hVcxqWJCcE5A61N5fzEnIFK
MoQVOCORjtX0d1a54HKyLYBgspP6Gg7GVdqsuM5y2d3pgdqlbfJl3O5icmkKrkY79aaa3Go
tFuIWD6PKGzHfKwMbDcfMHcegx1zVQSMFdMKQ/BytBCh8Z/CjtnpSLeoQyNBIskYXcvTcAR
+VIATljjJPpilChuc5qXyyRnBI9aZNhLcRGYK8eTkYbONvPPFe1Lb6B4c0Gz1OYxzmdfudx
XlP/CO6gulf2k0LJCTgMQaviC7uNNhW4ZmjiGEBrzsTCNfltLRM9fBUZq6a3NvXPHdvqOnv
pwRY4S3ygDpXa6D40srDT7GJGwltEGb615NL4Mm1K3S5tW2tnbtz3r0zwx8P5YPDt02sOMA
fKTXnYylg40lBy67HfTdRVHGpHTocx4l1xde8Sy6qZM78fLnoKzTq8tvN58akY6YrRuPC8N
jqIImDxHkAHir1lpdteXsdmqAljjgV0RlRhBJbJHrU4TcdNC9p3ivVpreOK2mkViMcDml1T
wnrurwxyw2c0kkh3FsE5NeleFvCmk6MY5r94zLKQQDX0Bo2n6amnwmKFGBGc46V5VDEQqYh
ww6t5nmZhmMcNC3Lds+TfF2n+KdE+EcGlPC4EjfvMAnC+leWeDfB91rV8sstu32aNgG46n0
r9BNe0jTtQ0qa3vIFaPaTjFeK6vb2PhXRpTpdgDEjbs7epNdWKxrwS9hT1nI8LDyWOrKpa2
pX0TwWkNzaxR2SpbqoJ4616tp2jxxureQscajCqBivKvCnjuV5El1QCPJwBXf6l8R9FsrXc
s6mUjhehFeHThGU3LFNnZjaVdTUIRNrVtGsJ0BltkfgnkV4d8Z9K8Maf4EnvDFFHdOdkS8Z
Y17d/bEcngo6vcthWiLkjsK+GfiZ41u/FXiF48lbK2YrFH689a9qjgZSxsXB2ja7PIcrU3z
73sedMByfegRho2cyoNpA29zT2XBPH500rx6V9mux47WupCRyR/OmEEdam2HaCBx60FSQcD
OOa0TM2iAnAJpgwAN3APepiPlxTW3eUIixK54GO9MkW6mWd0ZYIoAqBcRggNjufc1WIzz0q
Y4+73pDIxiEWF2qSc456etAD4QfKUhsUVfsIw1op2k8nkCigDLjEayKXB2fxbeuO+KvrLpy
ahK6Wry2jbljSWT5kz0JIxkiqcUbn7qk/SpDG4zuQjHqKTGkJtJ+YAkDrSngE45qeW4uJba
3hlfdHApWMbQNoJz1HX8aiU8H5am5dhOh4qxaxCe5RJJEjVjyz5AH1xTIImlmEajJNem+Fv
hpfa5F5gXbnpxXLiMTToRvUdjppUpSd0jrfA9rB4yvYr+50izsYbSJYkS1j2q+3+I+pNetL
fzaBCw0pVbYOVx1qr8MfDNpottdaRfMsdzj5e2ar+Ls6FbyxTHJbOHzg18RmGI9vWjCOqPp
8toRc2qi1JovGdlq9wFucRluCr9jWD4rurJbdVt5hIDzwc4rzq4vklZ5Ypf3inPBqjFPqN7
eoFcmMnn0Na0sujCXtE7H0sIRptOB7V8N9BTVdRS75XnDf7XvX0pa6daW8KRrEuUA5xXz74
Nv30Dwut4yBXj5NeoeD/Gh8RwB9hXtkisaGYRpVJucbq9rnzGc0q9STnD4UWvHFvPDZJfWS
4kT0HWuR0qW9uwLm5DRkcGvTtREF1pr205AYjjPrXOS6M32AIo47EV5OZRhOq50VdPXTocW
DxSjRVOa17lRlZlO0ll9azRYWsMrO0Ybd14roLLTnt4dsjk/Wq1zbxMcpzg815Si4q50wqp
ScUzmNY0rTprJ5rgRRxRqWZmAAUeprltB8SeB/Ff2nw7DfL9pVTEElXYJh6oT97+degTWKy
I0V1EDDIpQqwyGB7GvA/GHwa1rTfFtpL4XSR7S8cvFL2tX/ukjoPc16+XUYVrxqSaa1XY6V
UTjyN2PP/GPgK/8O67NaLG0kRYmN1H3lPSuh8M/BjXfEOk/bI1MTYyFYda9p8EeDPEiQCT4
hXttcW8O0W7SczD1BbuB2r2azit4YI1tQoUjAKjtX2uGnUlFKbXyPNxM4Q+HU+BfFvgHXfB
92F1O2ZYXPyygcGuU8s7uPWv0M8ZeF9O8V6FJpl/ECHBKsByp9RXzXq/wB1i3ju3sZfMEQy
g9RXpuEk7GEJqcbnhGCsgLIGGehpWTIzjrVy8sriyvpLa7jZJoztYN1zUSKzuEVeTUXNVHW
xAkZZgiLlvSvSfAnw8l1+Uy3SgQxsMnsawRYJZw/aGhMa+Xn5iCS3rWz4H+I+oeGormFo1a
GQ8Z7GvOxkq06Mvq+56FPDcj97dno/jaxtY9PttEtVWKCLG70rmL7QRpelQTOyujcDFY2ue
MDqGotcvKP3vRAeKybrVNTnt445pn8kNuUZyD7V5WGwleEIqT82fRU5KEUovbc2be2+ZnMo
jCchc122kX94l1BYTu0ttdR7AD2NeWiW+vbmN4ZNhBwVr0rwy8VzfWayuPOt2wc+lLGx9y8
jq5ueL0MjXfDV/p2pyo5ZoT8yt2AqPw7a3Ecsr20RkvGO2P2969q1vSotQ0RruT5QqHFeMN
4jOla4bWzUSSr3riwmLqYik4RWqMqFeM6b7o7fRvCfiHxDfrc39w0fksAFwRkV9CaDazWWn
w28jEsAOteA+GfiXPc6rFpq26rIDhsHpXuFvrUrGF0TKkYNedKtUpV4usrW7HzWb+3qRUWl
Yh8da+NM0toYQXlYc47CuG0++g1bTYoriHIbswzXY6tYRzzSXV6u4MMgH0rHtUs5M/Z4gmz
iuTH4r29WUnv09DLCezp0OWK17mPceB9IuJPN2bR1wOK8u8e6N/Z9y81mjNGi8nrzXtlzep
a2zs/AA715h4l8U2bK1vNACHPcda0wNar7VNanpYSpWbvuRXfi+Sw+DsWnTEteTrt256A18
6anbCOXz7mDzF6iPO3I+tem+IlN2i3MEu9QMiMfwivONTu4ykySAvO5IGf4RX22BlJq/Uyx
GHpxpyuvM418MxwMDPA9KibpVpgCAApDA8nNQlc5OK+iTZ8dKOo0RTG3aRY3MSkbmxwDURJ
A4PXg1OFYoRHuI6kUxga1Ri0VyAATzSPG6kCRGU9QKsKdjBigcDsRkGo3BBAOBVmTRAyjOe
9EcQeVVLhFZsFm7e9SsBnI/Wm98UCNiyFvHAY23TbXYeZGcK3PUA80UunDNkv1NFAHo178P
ptC1FIZNO+yhEXguXDnHLZP8AKr0fhm2usZt0P95GFe769cW+raN9oe2/eKucMM9q8hmstS
vb7/Qw0fPQCvhKWY1q+s3Zo++oYWjyaoxdb+EVve6W1/4eci5Rfmtic7j7V5FLYXVpNJbXM
LQyxkqyMMEGvrLwx4P1+GZJJZDtPJWtbxh8HLfxXCLuFBBqCDG9R98e9ehhc0lKXspu67o8
XG4KnB3ps+WfBGinVfEVvAVzyCa+vNL8LvpunQS2YMTgV514Y+EGs+F9ejv5ELLGeflr6Js
EivLNVB2uB0ryM7nKtWUIseGl7CN1qea3PhzUdV1SG6BktrmI8SIev1ql4/8ACOp6voDRbg
19GuU/2+Ole3WGn+RkyAfUivOPG95qFr4lg+yvmLPzLmsY4OpRw6rt2kmejh8bKvWUY9D5E
gtru1vZbK6R4blCQUcYINdNZI0NoN2A+MgivoDxH4U8OeJdOFzcxx2uobflnUAHPv615K3g
XxDaXbwxgXUQPysmOldsM0p4iPvaNHv4Ssmve0NDSdWutQ0P7Is4znY655x616h4e1W28Ke
H91xLGpUZFeZW/hi+sj9oSF0GPmHoa5LWddu49Sexv2cIwwMnjHauGrho4p8sHpe7LxFKnV
i1fTqfTuj+M7PxPGpiccHbXbK8UOn8t8qjNfLPwouwl1cLHcYTdllLc/WvernV/Ks1Q/OCP
zrzKv8AsFeUN7rQ+YxuCSklT2ZFr3jLT7eIpDMrS5xtB6VoaAr6hZiaQY3civP5fDkV5rcd
8EfBbJHavXNNiitdNj8uNnKgAKg5P0rXCYeGKqJX8ycWqeHpKNPd7kl5awTaX5bELIvIrKu
jc21qnyBhjHrW5LafaAyscAdPaqkt7YRuLB7hDMozsJ5rtr4Oo3KSVklueTSqWdtzitRsr/
xDpM9mrPG4I2kHB4rtdFsZbDRra2kcs6IASaZZ3FpHOwVAuTnPrV64vLeGDzmdQgFdmXSpU
qTnz3ZpiKsqlqcY6Fry8jLelYmo6jZ6awNydqscBu1U9M8daHfXs+nrfRLPEcFSev0rlPGv
i/RorwaTdFZEmQ/OD909q9vF5lH2ClQl73bqGGwdR1eSUWcT8Ufhhp2vR3HiDRHRbjG90X+
Kvm46fcxNKyrh4GwwPavoix8XQ2wn00Xu/wAxSqFjXkN3FD/pwMimcysTisqGLlWp3nGzPd
w+DlGryz2ORuLy61CZIC5C4xjNUr8eS62y9R3FXRYTPJIycMoyMd6oy2s7Pv6MPWvTi4p6G
1WE1HRGVcXTGdEXduHFdHbapLHHEbzmOPoK577PMb/Zswx6Z710F1p09tbRCYhmYAkHtVzc
GlFnJhPbc05djaj1GF9Mmvbc7XzwPatLwVcanf6oiwb3kzwQPesCy0ue4jSAKVjPp3r1X4e
6Rc2mtRNYQ/Iv32I6V4mNqQpU5LS59ClU5eeWiSPa7W0uZfD6Wl3HgeXz7mvlnxLaXemeM7
qJchjIVBNfVl7qEqJEu7HtXmPjLwNLqvihL6EBYmwxb3r5TKsUqFWTls0ebhpNtqTtcb8PP
BUtrcrqVxiSWVAd3pX0Hp0EENmgbHAHWuA0uGXR9Ej2DcVUZyOcCm6x4ouodDklh+WUDIHr
XL9cnUxPtGr9jixdKeKlyxeh6LeQpdfeIIxgVjjTVt0ZkUDvXn+g+P8AVb/ZaSafIrAcsQa
7u3nu3t/MmUjd0FTiHeT51ZnDLDVcPo3oZtzFFODFKB+Nee+OvCEF1psl1bNtkjU4wMV6Jc
lfO6EtWVrsIm01l2sWcY2issNWlSmpRO6jNxktdD5n027ktYbqyk+edsque1cLqkZW8l3n5
q7zxHp1xofiK7lKnJU4HpXmtxM80kkkvzOxyDX6Tg2p/vI9S8fWUKah1ZR4MnTIpUcxFtsW
9ZBt29jThHLIwCIzseMAVHvfaoJO1ScDJ49a9ZM+WcX1IXRkJRkKMOCCMEVHjNWFmh8uZbi
EyyMPkkLkFDnr7/Sq+R1JrWLuYS0ADnCnmkYYyTyfegn5vlOeOo4xSE5HfJ6kmtEZNXIWAy
Mcim7RkkCntz1OPY005xgGmZHR6JpN/eaYJreIlN5X7w6j60UaPq2o2WnCC3n8tAxOOOtFA
H3Je6FEbUxwKQNo4z7Vl6VotrDMWlhAfsa6nzkkCktjIHH4VKLRZVyK/EoSld2Ps1WlCPLI
rWWbafcuCB610Vtq9vIRGQM+grDWzkG5Q2eK8e+K2r+M/DP2abTmkg0yQESzRjlm/ulu1er
l06/teSk7XMKlKFbVs95ufEPhs3w0m41qxivWGRA86h/yzVi00g20vnRuSpNfBOra5aalbC
V9OS31NZQ63EZ4I75zkkk85r3f4ffFbVY9GtxJc+eVGyWKQ5wR3r6XFUYe7WrJ38iVganLa
lLXsfSF/J5NhJJnlFzmvmnxB4zmm8VzQy/vEUkA9MV3evfEOXUNHnitbWSK4ZcYB4NeV+H/
AA9Jrk13c3rGOYEkMwxXDVxFOs3OXwrod2WYV4e86q1IW8QajO80TSEwg8/StXR9VuLK5S5
sr7zIuN0TnmuK1ZxYXtxaSsVcZCsO9ZOlyPH5uJWcnkZ61p9UhKnotGfT/u2uWx9Mabrml3
uEnMf7wdDjr6Vz/ib4b6N4jgeWBvImU8PivDLDWtRj1MJIr7A2c5r3Kx8XZ0aCPBZmAG4dq
8avgquDkpUJHlyoSj71F6HnFn4C8Q+GNehki3NCzf6xDkGvedIjMtjGlymdorl9K1ue8M1m
/LjlcjtUc3jS6sEeCW2CSIcA461nV9pjZpVNGiK6q1UoJao7u5vtN0+2DTOFUetX7bxt4Zt
tAn1KfUoore2XdIztjHHb1NchpMVv4nsBeXHMfdcdK5rxv4Dt28F37vHFaOWEm1ZiUZR3OQ
CPwrqwLjh6vvddDxq2HpyapzfvHN+Kf2lhPcy2vhnTZ0hPyrNOQu73x1Febw+JfHU3iK28S
rHcXBLgq8RLowz04qzonwnn1nwLeeIRcPG0DN+58vJwvTHcg1DaaF4x8EQWniK2EyaaWV2t
3YgSDuMV9XOpT5HTptO/RmlKjSp36n0xpniqO40O3vtRtJbK4cbTDIPnz9K8u8S+OvEEmqT
W9rDcfZEJBXaTWxYaivxCsv7Z0G4m07WbVNr6Xe4HmKOpX6eorqtGtdDsp0t9RaNdQxiRZQ
N3Pt3r46KpUK0uaOvY3oSoxTla7PI9E8C6r4r0qHxJo+tww6srv9osJn8t0AJ2478gd65PW
tQvry6KzM5uYm2sT7V7XrdtAPFlrcLpudrYW5gOwj3OK434iWuj2F/HiBknnG4uo4Jr0sNi
+aolJX7eR6OGnLmak9/vPJdUN5aSLdmUhjxwelZ8l+32N51kPnNncetdra6MfEc8VsjDKtg
qR+tdRq/wYuhaK1iVbKbvTn0r13j6VJqFV2ZVSKUtzzrwUI9U1iC1uX/1nBPtXsWv/C+zls
Le60nBdAMqf4vevIo9D1fwprC3Ets6PC3GFxX0R4O1i51rRlM/7rcAAMV5ebV6lOUa9B+6Z
pVadNVG9EeSa34BlNjbXUcGyaN8Nt54rp9I+Dt34gsvttxLskAyi+teu2ugxEMJSHBOcGuq
0GNIpDECFC8ACuPCZlVq1YQ6XOLFY5KD9mtTwv8A4QyLRHtra5i2ujZZscEelbtlcJpEU/8
AZ1kZQzdQK9O8Y2llc2qifajngE8VyXh+3fTS9vMgkjJyGI9658ykoVXBu5rRxvtqHPNXfY
0tJtGu9PSWaHMz8kMPu11B0e3ks1DjJUYzVuyNmYFZNqFuTWgFTZywwa7cDldKUXOTvofN1
8VJyutDllsonJhIz7Vl3Hh+C+u0iMRIHtWpdx3a6uZYQRGK6TT40NqJiPnIrzMNgPb1XSWj
V/uN5YiVGKlF7mdY+HLOzhAEK5PUkVPeWUZjCIQAK1S/mDyk61XNqADvavoq2Bpyj7OnG67
nmqvUlLmmzjLzyrVXaQjdVmNtMt9IfU7x0EKAsWY8AV8wfH7xF4o0PxtPbWtxNBYMoKlcgG
uNs/HfjPxT4bj8O27zywpwVjBJb6muFcP1k1OLVj0PbQmlC7udH8YPFGj6zrf/ABJZN4Awz
joa8lfBVWJ+YDGMYxXqXh74MeL9djeZ7NrWJRw0gIJ+lYviT4Z+IfDkzrcwfu1BO9jgED+t
fTYdUsPBUU9u46rnVa12OBJcLhSRzng4pb2drt/OdY432hdsaBRgD27090YdVKn0PaoZAAu
ScD1r0Y7nHJaFIjA5pvXvirGEJw5O3H3hzUOC7bVHPat0zncXYjYKBnnNN9c+laH9nG4kEN
nMLiUqG2KpUg4yRzxxVFxj5e/etEzJxZCxyeOaaxDAu8vzDAC+o+tOCjPfNErCQg7FUgYO0
Yz71aMWtDY02KaSyDRxlhk8gZorpfCstmmhKs91FEwkbCt1x60VRmfbcOnNcWqsCfMUDJH0
ras7VobUkt271Os0dvqBEaBFIGR+AqXVctYs0BCsa/HqVCPJKalqj6GdWVSSUlozlYdXRNb
Nr3z93NdbcadZappj2t7axT28y4eKRMhh7ivFtR0a6v8AWZI9QDvasfvRuVZT2II5BFer+F
zNZ6HHam7n1GSJfka4YbyOwJ7/AFr0stlSjPlb1Z04+jyRjODPEfiJ+zzGltcaz4LZyVBd9
PY5KjvsPf6GvCvDN0dK19rK93QK5KMpGNrg8E193R+I9LOoR2V5OdNvXOFgvP3Zc/7BPyt+
BriPiP8ABzQfGZfUYFXTNZIyt1EuBIe28Dr9etfWSnem4VF8zLCY+VOSVT7zyCK5uo/lkCz
RcfOOTg1dt7sXEkkQbbuA3Jkj8K5i8bUPC99/Y/iKNYLiNgq3CfNFKPX2roFcyxwO6K6sNh
Iwc+jBq+br0HDpc+vjONWN1qeR6pcXV14o1CFroWiQlvLjujzx2Bx1PapvDWtwyailpqRjU
79okUYyPeux8UWnh67aJNTvLIrhg7tMFnQ44K46/SuCudN0q2tWOla1a3kJYORLGyyp7BgM
V7dKcKtLls07HE5Tpz0Z7nL4X02C3tr/AApEgypHRhVvw7pEZ1KQNnyP7pGRXIfDr4gaEmm
Xmia/qA2yR/ufN5AYdAG6Cumsvih4I0ieS11C7lgfpzAx/Eccivmq9HFRcqVnJ+nQt4hRjI
7j+yUtpRcWdtv9wwGPzrI13SUv7SS6t8CaPkpnrVvRvF3hvxHpsv8AYmqRzSoOUAIP5GjRL
W48+6kdjKjfw15K9pSlzz0kjKlUkr1L7Gf4L8XWywT6dDaul1EDlt3BPoBXMeNvihdaZJCI
tXsbmQnD2kY3Soe4kBHFdvB4T0mzuzfvdw2jS5IDOBk+3rXk/wATvhfp2i6NceJbG+Msskm
54iQwBY8kGvdwkaVerzz2/UynKm5ucdz2vwH8Q7C70Yy69FZabGhCpJvHzkjuB92p/Gq6Lr
2jGxs7q3eSc4iQHgk9DxXxjo7te39vpOoaw+n6bPIBLKxJWMf3iO9JJqV3Y6k403WLiWKCQ
iC4DMpYA/KwGeK92eX+09yMrPc4PYxjU51odHqcPi7wR4kTXP7QZbhZG8udHJV8HkEdwcYI
r2bXr2z+JXgjS/F1pby6br0P7qZUBCtjrg9x3H5V5L4P8G+JvidNcW8eqrGlonmCS73FCT2
B7En1r2r4aabqek30vgPxpBE8KRmRJoZUKKvbDA5JJ/KssTRjVlFRkvaR/Ir2lOnP2nVdO5
P8N21K38+21eQ3GPuE8kVz3xP1G3M5hntBviyVYjkV1niKZ9F8UNDpE0MFrGgLALuZj36c9
K4bxZqdtdx5Me+SThi/OK8WMZwxWv4Hr0I+0qKstmeaaF4ok0vVWnX5C/HSvoHwR4oOs2Zm
vbjAh+Vcd68OuvBc8fl3ixl7aTkMBnFdVp0T6Jb28VvJuE/BGcYrszCnh8TD3fiOh0eem4z
PV9WutG1K8NtfQxyI/wAoI9frUumNo2kSJbbhEF+6vtXMDw5NJaW0gkLMGDg55rd1DS0vbB
X2f6RGmM9/rXzlqcHGLldGE4RSUOa6NDU/FdujPHp8gaQDoD0rzi58ReNtO1T+1rW4eS2Q5
ZByPxqtZQ29jqbz3U7RBmIbfxur0LRf7Lltbho5kmhccqDnFejKUcJP2kI3QSw1OjGzVzg7
LxLrXjfVWuNVv3tREwEUSnC//Xr1awZ28uGdfnRBluxrgJPCSjWoZLNdkDvkgdjmvREintr
iNGiyjjbu+lceY4iFZqSepz1qVKEUoEWr+If7I2CGNpmQFigOM47V3eim4vtOtb2UMqzIH2
E5IyOlc4mmafc3EckiAyjkn0rqVvFtLUYbIUdfWuvLoUornqOyR4OMlGUFCktepZmMSSFWT
inRvvixB8orktU8WqltcHZh1U7cdzWv4cvJ7nQ7eW4ISaQZwa9mliqdStdP3WcU8NUhDmkj
bjZYpRk4YjrVbU7ho4Q6fez2pt3cLZRNPIQcDoOc1hrqk2ofOI9kXTnrWmaYynQw8qEHaT1
RFGi5vn6FfWvBfh/xvZeTrVkkxXjd3qx4Z+HvhjwpamLSdNii55cgFqvaRcRozxLICep5rY
OXb5XGPrXRleN9ph48+r2M60XGTsMREB2ouFHaua8TabbanE1rcxrIrKcgjpXVFCq8YOaxr
u3dYrh13SO4ODjpVZxRl7BNLW/3F4eXv8x8G/EPT7fTfGl9aWvypG5HtXFzQ+au3ewHfFel
/FbRbvS/GF1NdElp2Mgz6Zrz77PObNrtIpDArbDLtO1W9CexrvwU4ujFt30OutG70KBj2qE
UHA9aiYAc52n1FWirEFh+GajEUpVpzGGiQ4JIyK9JM5WuhXZ28oRYACndkYySffrTThk5wu
OOKfNIWlkcKqbjyqjAFNAyCMnpmrRlJdCEKxOBk1ESME9qso7xSZjkMRIIyDj8KgKjJzgnt
mtEzCx1nh+xgn0hZJCN29hz/wDroqXw/q+nWOkLBdWzPJuLZUjGKKq5hyn1E/xWj/t02V2p
iIwFbOc8V6FZa6mpWPySKWYZxmvkjVtSnmv3E1s6zKOGC47V1HhjxN4iheGLY8kQOOhzivz
TEZVampU3Zrc/Q6mEpTaUVZn0PaW0huy0vzJmtsXMNmytG2xunNYOgXMs1nHJOMZAPNdXDb
2N18sgDD0rzcHh61STUd0eNiWlK0tkRyR23iG3ay1K1t760f70cyBh/wDWPvXMaj4W8R+Gk
Nz4G8SvHCOf7I1Ume3+iOfnT8yK7600mGI5gXAHPPQV518RPiv4O8DO9rPMdV1YDizhYYX0
LHtX19DDYunS5Xq33PKVSMqloLTseJfErxW8t5E+u+Gp9L1RWAMe4SwTj/Zf0rL8S2umweF
f7a07xTa6Ul5GA+lW8nmEkDrjPy59q4bx7481jx9q32zUI4rWFOIraJcKg9/U+9crFaM2Ai
7mPp3rup4WyTm9T3IVJpKMdEiNz8xIAI/MmnxT3Fu4mgkeFx0ZTiu48K/C3xR4qulWztfs1
t/y0urjiNP8T7CvYbf9mjy4YjF4nEkwGZBLZgxE+gIOayr5pg8O+Sc0Q5qPxOzPm69v5b6F
RcWlsJFOTMkex3+uOD9cVJb6xewQG3lEd3b4wIrhd4H0PVfwNfSafs9XasUmh0i6j/vRSyw
sfwIYVQX4Gpvf7T4Yuo1XIBhu0cMfxANcv9s4J9boqMoS1U9TwTw94n1bwzqo1LSjEkq9Fd
Syn2xmu1T45+NYbgyxx6cit96NYCFP68V6fH8BdGmCB7O+hZuMFlyD71pL+zNorL82qyI3o
F6Vy1czyutK9WF36EznFb1D518S+Ode8V6jb32oyIktuNsXkArsH51oaZ8TPFlhaNaXT2ms
2jDHkajCJVHoexr3CX9mbTxMVj1GZo/74A5/Wqtz+zVbQRGQanNgdtg/xrZZjlrgoOOi202
IU4P7Z8+6xrkerymVNC03TpD1+xoyA/8AAdxFZKyPgcKPwr6IX9ni3woOtOjkcgwNxSr+zT
eXS7rLWFkXOCWUr/MV1wzXBpKMZFtxWrmfP0JvTGwtppgrdQjkD9KsRw6nCwkie4jbsyMc/
oa93PwfvPBMynUZBeW038SrkIff2rbg8HWcirHb2iy7hnKLhf8Avo//AF65qudUIS91XR0R
hTceZO581b9Xil85bm7ST+8JGz/OrKeJfEMWEe+eZF7Tjd/9evpL/hX0E0LG6t44lweNuAP
c9/zrzLxe3gzSGays1S9ul4PlfME/Ed/aqoZnRxM+VQuVHTWErEPhL4pizZbPW7VDadznI/
KvYtPvfCviZY2toUDJ8ycYr5Pu2Es2VgWJOwXn8/er2i+IdU0OcvY3ckaMMMoPX6ehqcXlE
a37yj7sjVYhrSZ9pWVvCgUKNjKOFY1z+r6rdQavbxQxBVLYb6V4Fp/xc8R6dqlvdT6nJqtl
/FDcqBJH7ZAwfrXu2maxp3iK1tNdiI8uTkAc89wfcV8xiMvq4N81ZXTKoOPM29Ti/iLpYN9
FfoTsVcyIlc5pviJ9IuPNtUYQsMEE8GvXbO0ttW1DUEniJjZdmG5FcBr/AIagsrlbcwtHGW
O3A4+tdeExMJR9hV3serh2p3pT3Or0TxLJqMbRSFYp1AKDPUGu0S31C4toSt1tIwceteTac
bWKJTbyeddgYbYOQBVqLxlq1kclZVtUJXL8Vx1cFzyvS6dDOthXJ2pnoeneMLaSC9DWdzbT
2jmOSK6TY7Y6MPUH2rb0bVY9ZsAys0e4cA8V4X4nn1nxRap4g0lGh1KxBZDyRLGOqmnR/Fy
51DwrFLp9qbO8iGyUAfKGHXHsa0eBlJJ09ddV2/4B5jwfNP2X2u57xBosKy7Lx1bJzn1qnr
+vrYXltY6eyCQso68BR614Vo/xa1k3Jn1O6YoQVVSOc1xWsa3q817dalNezBlyVy3rXZRy2
pzckrK2pccDLmcqsrqx9O+PvF+n2OhbodQX7aowqKcgmuN07xV4qufDUk9va+bmM4cV4vo/
iewutPSLUtRjLKSzB+TVu8+Ld74f0iDT9BAlAclyegXsK6quXVakrKN5CTw+Fw94vmsdNon
jfxPp2oXF3cXUiwqSGEnOTXpfw0+Jdz4l8XPp1xIiRImRz9415NdeO9A8XeCvs1yIdNvCcs
QMbjXP+EtY0/RNYaXTLwTXi/d2961WGTvUdO0o/cXJ0cZT91JNo+5rm5VQQGGKSO5tpbYtE
Q/XODXy2fHPjmK4WeS2nIkHWVCFVfau70fxdfma0sNMtJrqeVl8zYD8mepretmdackuRNHj
VcpdOHxLQxvG3we8QfEHxDca7NqVvpsG7ZFbzISdg6scdK5O4k8B+DbW78L3GoW19FcRtHI
AfMyG4IJH8aSDcp9GIrqPjF8ZdU0W5n8K6BHCspj8u4uvvOueoA6CvmKS6dvJAjSORCW85F
w5JOeT3runhXWS95qPbzOWnJpPnM+SMRyNGrblUkA+vvUToGAAJFXWt7qYvJ5bHuzEfrU9t
ot7dwGWFQQOor0+eK1bIdKctkZKSvazNIgR2KlfnQMMH2PeqwGATWhNpt6mS0ZIz1AqlIjq
MEYreM4vZnNOMktUMk8lm4UgY4xjFMOwqARkj04pJP8AOKbJFNER5qNHkZAYYyPWtrmEl1N
7S7V57FXVgBkjG0mirWiXU8OlqiXEaDcThzzRWvMjGx9l3XgTQYbxfMt0mUgcsoz0rRt/D+
m2GDa2USqfRRXhWq/FW9TUEJcjZjO09a77wz8STqnkoYSwbGWHavyqtgsSoqcr29T7ipRrt
W57vqeqW9qjR7ERQR2AxUtpaTNfRxqGGT19qpwPLKyTxPhTg11lnIAqPgbx3FPAYeFSau7W
PAxEpQT6nzh8ffijrtjrZ8GeHNSksIbdP9Kmhba8jEfdz2FfNbJPdTl3Z55nPJYlmP419ce
J/wBnx/FHjy/159fjitbuTzRGyFnXPUfnXWaB8IfCvhJVMOnC/n4/ezJuA98V9nicW8PC9O
DkVSq0KcEk9T5K8OfD3U9avreC8dNKjnYLG93+78w+i5+8fYV9IeEvgt4d8PmO4u4G1G5Tk
7xhc/SoPHep6DL8WPBunX+pWlla6fJJcTGaQIkbADaOeBmvY7C903VY/M0zUYLxP70EquP0
r4/McXjq0YWuk+iKrYmy93S5TgjsI7dbdbNYYo/uxqoVAKZL4l8PWrbbvWrC2cD7slygI/W
rOraNbazpdxpepW5ltZxtdQxU/XI6V4B4u+Al5ZrJdeHiL616+UV/fqPQHo1eRhsJSqu1eT
T9DGjGnVdpyse2r448Fs5UeK9J3Dt9rT/Grlv4k8O3RAtte06YnoEukJ/nXxlfeBmjlaCS3
kjmUfPHs+ZPcjtWNP4HuSN0CKyt0K9gOpr21kuEdrVfwR2yy23wyPvpGikXdGwlHqpBFOVA
GJHNfn3aJ4p0G6WfStSv7RkOQ0M7qB9QDivrT4WfFnTvGliuk6l/xL9et4/nR2ytwAOXQnr
6kdayxGUuhHnhLmRw1sLUpK/Q9VHNBHNcZ4htviEI2uPDOt6cSORBdWuQ3/Agc15Xc/GP4m
+D9T8vxz4Mhlst2DPZKyYHcg5IP0OKyo0nVjaLV10vqc8cPKWsWj6HZUHzOi5+lVZr1bdCw
IbAyFHeuC0r4laJ4m0hdT0W7EsQ/wBZGeHjPow7Vk6p4qklyySbGHG01w1KmI5uSziddLBT
l8R1muazY6jps1uH+bGHVsbh+FeOahrfibwzvk0SdLm1zzbXQ3oPp0I/CjUdakvJttujyXR
OFEIJb9Kjh8Ka7qcDTeIJ/s0APEUYzIw9+w/nW9CkqT56zuuzPXo0o0o8vQ831nxr4p8WtJ
Be6g0MCtj7JaDYi+mSOT+JrAbRRHIFeNmbtsXn65r3KPwxYxw/ZbfToLUAbgrdZB657/jUn
/COGPGYo0QD5WwAMe1e1DM6dNWoxsjoi4x2R4dN4WuGUOYH2nvjP6Vk3fhe5jBIj/Enr/hX
0QNA+TMcRkX/AJ6FSqn8/wClRSeCJLmPfKgeIjIjAwB9PWtIZ1yy94qXI90fN+n6RDNqkVn
qGox6bC27NxKpZVIHoPWvWfAUl34TFxoer3aK14gks4i6lS5+7yD8pYdAfWm+IvCmnWOYnG
ZeyxqGx9ewrlrWzg0y/g/tDSBc2TZWQEFevAbcO4654r0aleGPpct9CYwUPeie0eC/EX2rV
Wsr5HhlaQhtwwRjsR2NWPi3JNBobXtuv7gLjcvUE1W8GWsVhqSjW5F1O3J2W+rJjYo/hids
/MwHf8M11/i6yttX8MX+m265KISPwr5Sry0cZGdtNC/bJ14yieXfCyz0ee3F3eXW+f0LYxX
qXiTw3p2uaM0MZWGQDKMteB+G9Ivv9KeGN444MkMueor1fwP4jt7mwl/teYJ5B27mPFdWPp
zVWVenK514ilNWqqWqKGn6Pqmg2ptmjaVScBhzxVPU/AVpBaZgi8q4nywQLgZPUmvSLnVbe
6jR7J1liH8SjiuY1zxpo8W21ml/fnK5/u1w0sTiJS9xa9TOOIqSmp21PnzxJbnRdRWN0E0k
OchOVU1yn2m6vTIbmVmDnJXtXe+OGMEbXFnPFItzIV2clgP72emKyNO0exvdEKXE8dlPsL+
bJ/ER0Ar7nD1LUVKerLqL2k3Z6I8/utMWJ/MBxzuxS2kglmAcZReKsXVzbyXTWcU+9s4Ldv
wqxo0ITWI49ilSfuEZ3V67ly025HzXue3SpbdTTPhe91mJLi1tjHZKRvdTg49hXeeDnTw+V
ubOwtVjj6b1BZvck96rTavb6DpZ85WWZ+VhVOgrj9X+IFm8m6y06RJCuGV3G0H1AFeO1Xxc
eRR909R1MJhajnU3Z9NQeLdH1z7Na3JQTSABYgec+3tXV3FtZeCPBmp6jpas99PGzGU8kcd
q+GdJ8W6ppviBNXhn3TxnIB6D2Ar0PV/j74n1fRTpUkUKI67WZRzivOeTYrD1F7DVPfyPJq
5jRre7F2ictqd1calqktxcyPJLLISzMeSa7Hw34atpT9oMO9UXcQ+DXC6e0up6lCkCsTI2T
gZxX05oXgFE8FtNDK5unj69hx0xXbmOIeHhGD3Z6WBlRu5zV10PBfEWo4mktreJYk6YxxWL
b32o2sYaFTsPoOK6XxRpUmlyvHcwObgt1ccYrj5L+6I+zxlVUeg6V24flnSVtTvxM1GV7+l
iS51TU2mDSKoi6AYxVeW1W5cvGCRjJKjipbO4g8//AEw7weATXceGnsLe1nt5IEdbhSASOa
0qVFSjdI82VH26bvc8smiYb9qEqvJzULyTTFfMdn2rhdzZ2j0rpPENilnqLgL36Y6CsK8gh
gu/LtrkXMYUfvFUrnI6YNd1OfMk+58/Up8rafQ2dIgDacp2BvmPJUGioNO8z7Eu2MEZNFbn
Idzf/wBmXcwNxmKUjpj2r0P4aaWyyGSFi8YGQK8fuLv7RcBJZFdRjDDqK9y+FNxbRRDZcKe
MFSa+QzJShhrJn386zk24pHrGiz3BvxbSqyxn1r0S3gSCMbTnPc964X+3rC3ZBKYy3YiuT8
W/FKfQ4xsiO08ArzXlZf7OCu1d9D57FQlVktLHsL3ckc+xgoz70l5qNpYRGe6uBGo5yWxXi
Gn/ABFk17T/ALdC7eYgyQD0rxv4i/EvXdRvWtIndbcHaQCa9XCVXVqyhbVfgY1MFyWlPY+i
PEQ+GfiDWI9S1y3t7q5SPyVcvkYJz06Z966/w2/hXTLDbo629rD1+XAr4e0qS8ns2kF5ufr
tZ8Gu10vXNVvNK/s0hkI4Uq+N1dtSpWp72dj045VTqwTu0z1L41+JdZ8yOLRtV8mBs5MMuC
DXz5eX/wARY4/tmk65qrp/F5F1J1+gNdnc6Nfx2u7UbeYI3O9zkGqtjLc6c+NPmMa55Jrmh
Vhq4pN/een/AGXB0lTT+ZW0W7+IWvWrNc6xfLcwjdtvcskmOxyK7vwt4iTV4/sWu6ekE8Py
yLapgsR6j0+lWtK8UTXSjS9VEckc64WWNcEGvPPEc+u+CfERvYdpRjjdjIcdia4JXxkpUpx
UXuraGUsM6Ebyex9H2Phjw3qdiqqnlq4wzSDaVHpz3qL/AIQr4faRfi7g1aK2vrNg6hWG9C
OnHXmvnwfFfxlfxhLS6is1xgGBMt+Z6UabJrd9qi3/APaMs102PMldzIWHoa4VlmIpKTqTs
n0ucfsZzd+ayPoY+PpLaSRCFiReWQchR/fQ919R2qtd+OleMq8q3cLjkSqGRx9DXGWWixXs
MZvb+4lkU7h5S7Sh+pz1rqrDRdO063E9naRBc5ZphvZT+Pb6V5EoUY3s7yG6FKPQxY/D2ia
rqQ1LR/D9xo14fvXNi2yKT2aNuMfSpP8AhFhBd7tWu5Lhz/Ch8qP6Z6sfZRXV2/kW8ytaXB
uyxBMUY3BfXBHQfWtqA219Hh90bEYHOHX2GORUSxc09Xp+Jm5qC0OYsrc6f+7gtorZH/5Zp
Ftcj/ZXlz9WxWurtLGYLWCWdwMGUkKFPoT61Zk0eWzUiPLxvyeoDfUDk/VmxRZvLAwaMnYP
lbZjYPYnhR+prmlNT99Mz9rcyI/DVz9t+06jcpOvUQ7cDPqSeSauJY2K3W/cySrkltpbPPQ
f/W6V1SfZr2FPLZfMI5UDO76HuPelj0lml/1QCqchpGyR9BWHtntIxeIT0kYLTyGRrax0ie
aYHDNIMKvufUVKPC+ragoGo6itvAw5itxjPscf/Xrq445YeAcxjruP8qsRSxkN8pAHc96IV
bySjock8RPaJyI8A6LDaMlpbESsMb5CGP19q881zwFPb72RASDk7sc/0r3CK6guYd9nLHKm
SN6kMAffHasbUNNk1FjG5DMOgYZCg9mH8Snseor0Yxr0vf5tC6GMnB+8z5K8ZWHiQ25hOpX
UlvG5ZED4UMP9kAcj8xXovwc8WP4htpNH1WfdqNom1t5/1sfQN7kd673XvBFtFbyzysAjdV
PzFfqe+PWvAtY0+68I+LrbX9NjeGJHAkwcCRScHA9K9ujVo4+g6E1ZrZnsRmq0bxZ9C22l6
dp7zLFHH5TkhlA9a8j+JGm2Oi7XspBF52X8lT1r13QtAtbzTBILt8yqHzu9RmuX8cfDC91S
KS/s7jbIqbcScgiuLCpU6/O5e71+RrhsUo1XGcjxKy8Q6vp9nKbW+FvE8eDGGzzXK3x1KbT
49eu7hJITP5axl/nf1wParo8F6kfEU2nMztLEcnniqur2c2jxs1whMcBwFJ4B9q+ypxpKp+
6er8jtrKTTnJcqQ7U7i2j8mdoCE2biC2a4qbxHeS3ZjVE8gkqA3ak1HW7m8uN0UhRcYwBji
qkGn3N1A1zboZYw2Gk6gE+terRw6pq89z5jGZhUrVOShovzKc9hcQTKpZdz/MuDxXc+D9H1
XbJeWNg1xLGpJJGQPpTbDwrdX/lNqEgFvEOg6tX1P8MV0uz8LiO30gRIoIyRkv8AjXlZtmi
w9L3Vc0wuXVKSdepF+R8w63FqcVh9q1F2E3OQ3P4V5w6madiM4zya93+MMkUl/cJBAIo9/I
HavEJGAby4+fcd69DLqrq0VU2uYZulzRXkVzDty245qVIt0e7eBitOLR7u8tllgVW9R6VkT
xvbSNCxKspwRXoxkpadTxZUnT9+S0Z03gy5uIvEtnFav/rHAO44Ar7e8OCW3sIrbiXCgs4O
RnFfn5azSR3EbI7KwbIIPIr73+FuoaVafDfTbm8ug80qDLSNyTXxPFNCyhUT8j28BXcqMoW
bszzf4uot/fQ2kKKjYyx24NfOesxTW+oyWqqVKnBIr65+Kuo6Pb28c1vAsl9KuIz6e9fNjL
oyzzvqTtNdOxOwdAa6MlrONHa6R9BVpOvho/Z9dDj7Wyl8xXkc+Xmu1EkQjj+yyPGygAnFZ
b2dwwP2S1YJnK/KcV0VvDN9ghW/mEJ/u7etexWqRkkwwdCME4Iw9XgSVRicyykck1ybwukh
yRx616lF4egmkadZRIpXJUHpXJa3oskAeXyGWM5wTRRxEL8lzzcywU4vnsY9ncTLbALgDJ4
oq9p1o72QYRowyeWor1kfMtamU8N3BL5kTllPauq8K3eqi7Atp3hOcFgay57Ca3f7+UI4Nd
h4J0WTVL9IUm2MT2ry8TVh7JuWx9XhsK41LttI9h8L+FtS1pY531syFf4etXvFWgQTWTWF3
G+UGRIR1rrfC+kx+HLZSz724znvXD/GL4j2Vhpr2FvCy3DL94Dp+NfB05TxOIjGi9TSvWTl
qrxR4t/b1z4U1Oe1t5CYmOCCO1c7fXUdzePdRXAYSHJU881yF5qlxdXTyzyuzN1yaWymJnB
ViP8AZNfoUMGoe/1tqeRHM4ynypaHeaJ5FxvhktfnHRs4rdj0+/jdJbZH2A84bNcrDqE0MQ
8qFRkYLV2fg64klvI47mfYjN13fpXn4m9NOfQ+pw04uPK/vNq88U6z/ZS6e0JnjUYBI5Fc5
caleZjNpGXB++mMEV7tH4c0ZdJknmgEm9euOPwryDUrRNP1SV7Zgy5+6OeK8TB4mlVvGETr
hJTT5eh03h+EXUNvLFbRb0Pzq55+orofFHhu+8T26hLcbIx0PQ155Y3F3LuuLEMs0YyQOM1
6l4L8WtcaTJBqDgzjjng1w4yFWnJVqfQjFRl7rirnjt94ftNIbZFE8V2h+ZM8MK6/w41j5C
lGRXI5wOSfpXfzwaFrbSC4skknj5yBzXJzaXZW2ovcaRMI3H3oXGA3sa0+t/WabhJNNHPUi
nsrM7LSLY+URChbPeTIx+A5P6Vrf2NM9uzO+2YENvfBUjuBngfXHFclpOu6lNN9lit4LOUc
FpXzn6etdzp+mrfsi6rqNxdt/wA8/ux/QY/+tXg14ypP3meVVbjqyxa3P2NQGG+JMZJTDxH
/AGgByPcD/GtqOC4mIuLeKJJl58xVwX/CrmoaFa3EEc3kOska42pIVLL6EgjIqbSUtLa2SC
1gWCNBgBOmPrXmzmrXiefOtGcbxJIb2F4RDcws0p4MRXJb8OlVLjTXkJuEjaIjpuIZgPrzg
ewGa1p7eK4+fCCQDAfHIqM3cVjBJLqMyQxRLvaVzhVX1J9KygpXsji53e6MWC3ZZ8glZ+oY
5DH88uR+QrctroyL5coxIPwz745x+NeDeMf2jNCspprTwlpjalMrbTdTny4D7hRy344FcJf
fGr4rDSrfWBHZQadcMyxypah13DqCSTg+1e9TyHF1ldpL1djo9jOotUfYFKV49vavj7Tv2k
vH1qALy30zUADzvhKHH1U19DfDX4oaL8RNOIhxZ6rAoNxZM2So/vKe6/r60VckxFCF5rQ5Z
0Zw1Zsat4cmYzX/AIeum07UJP8AWKrbY5/dgOjejDn1zXn118QfGHhqV4tXsI9RgtjmSRx5
U0a+jlflK+kgGD3217cq56Ln61jeIdB03V7RRfLsljz5c6cPHn0PceoPBrppQdKnaSvEKVa
N7VFdHlkfxu8EO08etre6bK+QrT228KMcAlc/WvNPif4+8Daho7WnhqZ9SvZRhpRGVjjBHP
J5Jrf8efBySOxe6sZCy8gKqhRk88KOFHoBXkvg/wANwp44i0fXLJnjlyijkbW7GvQwGGwNR
qtBu66Hs0qcF78JadT2r4TeP9K1uzg0u7nFnqkaKnlu2FmC8AqT3x2r3i+aJ9LZc4AXvXxV
4m8C6l4W8bx6XGXxcESWsqgjJr6p8I3Go3fhG1g1llF1EgSTH8WK6KtOlQc5U9p9OxhjKC9
2qmeK/EeKTRDc6xpDQvK4Kyhm6j+ea8B1bUG168eWUMrZwIVYkZ+lfWfxH8CT65ai60hYxL
nlGbaGrF8CfBbStPuJdT1GFLq82g4YblQ+wrXCYmOHpObV5dD0KtZVaKvLTqeEJ8KfEFvpM
2vyvFapGFe2inXf5mRknFReGLQx6nJZ6tN+6lbfJsAAY+pFfVXibwfe67DFZicQ2i43EDnH
oK4+9+GelaeS6KWJGNxrnWePkccRo3tboPA4fCwkp3uzE0rw3pbWi3DkQxq4IBbJK16JY6z
pcjppGmOu9V5CrjAryXVtD8Q6dc7bOJ3th90rzgVpaR4xutFIS/0lfNxjzMYY151ag8QlJS
5vK57Fde0V73PPvizNF/a95FD/AAk7gB3rxESYODHn0PrX0B4khtNa1K5vQhAnzlT1ryq68
MTabq8XmRkRu25fNGBivs8srQp0VTlo0j53NsDVqzhJG14T06/nsCLKEzSOhYIBzWPL4Pvr
6+uZHiMGwlpS3O2vdPC9rYaN5VzZgT3EqBPLjGVUmtHxrcaQ8MHhzSrfzdZ1LBkjtkyY8/x
Oe1eYs0qRrtRjo/yOqtg4OlGFTVHyoLeGK7+Y5RGxkV9YfCi9stb8Lw2WxZHtSNir2HevBv
HXw/1TwlcKb8KRIMgp0Nenfs+6TqME0+ptLsgA2qg7mts8dPEYB1FLVbHmYBTo1J0ktO57h
4i8IaXrlmouN0bouFZTyteX6R8IbB/FBmnk32iHJZzy1e5zxmS1PmSqvHc1wut6bPCpubK/
LkD7kbDGa+NwNevT/d8zUWexQnKpD2cnftck1LTvCmi2TomnwSbVwMDmvC/EZtL/AFVgtk9
tCD2HFd5pSareX8ou3EoJ5JP3a6qTwtZ6jpUqXaIZAPlZBzXoU8THBVHzO9zsdH2Ok3c4/w
CH2hxX6SFIDNGpA+bgVj/FmyjsohbxxJGB2U11ehQ6h4cuZrazBKn7p9a5zxd4a1/XRNd3G
7gE4fmrp1H9c9q5e6Z4qLcW27qx4vYxo1sSxkB3H7rcUVIubJ5LeTIZXP8ADRX6BGXMk7nx
Eoa7DYhcmQKAzAdO9ep+ArW4XVLeQxrEFOSw9K880jxVZwhU1G0Rx/eUcAV1R8cWMVqY7Rk
jQ914NeFjYVpfu1Dc+yw9ahOF1LU+h9e1yHT9H3LIjTBMgE9a+SfiH4pvNe1F47hIztPBUY
pus+KtQvn2C9d0HQE9BXEXczvcMzOS+aeV5SsNP2stz5/G4mKg6USlMjB+mKSJ2V8jqPSrD
TCQBGOfpVU8E47V9Otdz55q2sWan9q3CIAjEHpWjo+uahHfxlGJw2cCudOSRV60f7LPHOuD
tOcHvWU6MJJpo66WKqKV3LQ+jbL4qLJoEenXkRRwu0Ov9aptfW1zKt0gjkkPI3DrXB2l/oG
oWceVNtdY9cg1saRe2VtdxRXBMy7sYzzXyU8JTpczgrM+/wADiKcoJp6HqWgat4fuiLTULB
be6f5QyLwajm0RR4oFuirbW5OQc4zXQeHdO0ohLue2yBhoyyciurubfT7tlnMMUhXgKa+Zq
11CpLkvZjq4mMZtQMax0JbK/wDtMeJBjBIql4p0lJLR7q1tj7lBgiuyV40tHNoFyo5XPSua
sri6nuLqO8I8jB6DgVxQq1HP2rexnTnOT530PMrO4SC+BfUwOcFH5216x4f1G6s7KJpru1u
N7DZ8+C2fQ15db6Jpb61dzRsLgFjlPSvRfCel29sqSXEe+NWzDG38J9RXp4pUqtlIjESpzi
2kerwLqbKqzDIZQQE7VWu5H05xLK3l27sFLD+A+/t71HcX8i2JjjuCksi/eAztFca+p+KbC
4NoLSPW7Nzht+VfB9+leVXwtC6VFngU6NSbbsegppNlLdWt/IHkmtlIiYuSBnqcdDXDfGjS
fEut/Dm50/w5CszmRXmiVsSyRjkhR357U2w8e22jazFpuqWV3p1nKOGuCGWFj2DDqv16V6F
EbaRFe3UTxv8AMpTk/UGsKSnhasajV7arszmnGdKXMz855I5YZWilVkkQlWRhgqR1BFd94V
8SeGj4Su/Dfiz7SLIOJ4ktGCGV/wDaPPTsK+ivG/wj0nxv4rtJptMfTAqGS6v4cKbj0Qgcb
u+7rWtZ+EPh94J8qx0vwrHe37KDzF5jkepZulfZ1c5o1Kasnzb9rHcsTFpWV32Pi+TS7qe7
ddK069ngLHy8QMTj3wOtT6bqWu+E/EEF/ZvPpep2jBl3IUdfYqeoPfPWvu2G91sAfZ/DtpA
AOIzNz+HFUPFnw38P/EGxX/hJtEW3vguI721kHnRnHrj5h7HNVh84jXlyVI+79/6GNTEpfF
HR+Y74W/Eew+InhxZwVt9WtgBeWgPKn++vqp/Q8V6A6pjG0GvmW2+DHjf4b+JIfEXgrUl1R
ID80Y+R3TujLn5gR6V9A+HfEVv4gswwhks72NcT2kyFXjbv16j3rvnRh7O0NUzya9JJ+0pu
6/IluLVSpQp5sB4aNhn8q5C4+H2j3WrWupWSCOSFw3r+HrXoMiM4BAx7mqxVEfqC/wCVfKS
wU6eITgmkVTryitGcL8T/AAkdb8LLe2SAarppE8Dr1JHJH40eCvEFr4p8LW95sWO8UeVcRr
wQ44ORXdI6pGwn2lj0BrktH8H2+geIr7VdOm22l8297XGFV/7w+tfR1IOSUrep1Uqt6Tp1H
tsbBsnaIRFFKDv61at7eG0tpGCBeO1WvLYoSWCL7Vg3Gtl5ns7eIuU6sOmKwxDpYaHPLS97
GUeerogW589WhDYbpiuX8S3clhAN1qXB7GukTShfPvmd4N3RlOCKzPGOoeGNO0A2l9qsUs4
XaPny1eNh8teKpe2lvE76FWEa0Urs5PwxqEl/bztexqoVjtGOlZfjfQobrRJL1FUSRjIYAc
1saE9lc6LImnnzQecr3rD8Wa7HFpstjGixkLhg1eXTjP6z+7uj34tut7h5h4RjhvfHFrbTw
tNGhLMpHBxXfeL4/DXinStQ06RI1voEPknaBsb0ry3Q9aktvEM0scnkShSFYYJrsvCiWrax
cy6u32kOvmE9819NjKcotVL25TrrUue85vRHBeHLrX9FMukabCJtUlOBJKcrEuDz9a9q8A+
ErjQdLn1bVnjn1G6wzyDkn6n+lYlz4V0bU9Rm1fTrl7RkQsI2yCTXO6T8QvEumzT6TNAJLf
JVC45+tY4iTxcLUdO5xKKqRXs5aeZf+Knh7WfEsQvpE328J+VY8EgVc+HevaVoHh8Wv2Zoz
EPnZ1xk10Hgm5utQilOpF5jK+NjDgD6Vs+JfC8D6c728CIAMlBwDXnrFWSwlVaIfJTjU5Jd
Tm9R1y58RwGOzuDDC5wCDyao6L4V13Tr/wA2S/ee1lzuDNmsiHxFovh55Y/JNxcL1RTwK6f
RfHf9qWJaOxRCvRS3StKsK1OL9lH3TqqU1S92mtDmvFSz2WtrawytZ2uMlgcDNbem6wttpx
A1QXUar3ODmrVtpkmv3cs+saZHKh/1ZZ8KKpv4Asorj7ReXsdvCDxBAevtmmnGpBQqdPmV7
SLSU3ZkujazrFzeyZjiZc/K23gVp+JfEVvpWg3El7Kjuy4+UivPdfbULTUWsrKT7NaAYVgc
ce9cBr95cQwNay3JuIjySe9dNLL4VpxmmreRjjOVQc42Oav79brUJ7hVADuSBn3orNUBhlZ
EQZPBPSivuY0aaSR8TKeuxnAFWGDu45AqbB2hghwTjOagwPMYK+fdelPAweTmtWRFak+O4F
Z15EY5d55z3rSQ5HAqteg+Xux+BojownFWuZMoG4MoxSRQvK21F3MegFTEo4yOD6Vb0wlLj
CJuY9BW7dkccad527kbWNxEV3pjPQZrUs/DmqXTB/J2xdmatNlk05FvLm2Eg7AmtOHxtbvb
NFNEiJjGF61xzr1Wr01oe1RwWHTtXlYxmsv7KkDMd/bI7V0Hh37Rf6kkltA0gQ5+UZNc7da
5Y3KMhQlCfxr0z4Q31gL97FIw4lByzDkVxYqdSNFza1O6nONOfJRa5T2XwZ5N5apNLczLtG
DHMMYrodUsmsomvLSJpeOinrTbLQLV4xJCfLYc/Kav6JrOn6lb3Nvp+oW99PbOYpIY5lYqR
16V8DVjOa5uXQ6HUSnzRfyOI0LVNSl1SaGa0eJJDyGqnr3i7TfDs89tPOqhxhlIrv8AYgvT
MbRkk7rivnT4ywIdakzEyE85q8BSp4zEKElZHVWqtRcqa1NCDxz4e028e5syZGk5IA4Br1D
wrrj+JdKF1IdiD5RzjFfL+geHPtFubm93pb/wnvXqHhW01KwtnTTpJ7q16lYzyPwr28wwFF
RahLXuzTCQq1afPUSR9BR6VdSyRyx37jaPunpTdS1WfR4QWiEnOBs+8a8li8V+INJkV5klR
TwqP1/GumsNevdStRe38AHljduHPFfNTwVSFpOzRtLByunNpo7V7LT/ABfp/l6hbsjyL/y0
XkV5RqvhzxNo+ujR9O8d6lotixwv71zEn5HIH0rQn8ReIPEWtR6b4cuobZh1meYRqAOpOew
rt9M17wzYXEdhd3sfiXWEI3zrHmGNvQHvXr4GnVpvlcb3+dvvPLxdN0kk9fL+tDBsPgr8Q5
rm3vbj4s3RVGEivG8rY9wC2Pzr3S20qK3gtxcXL3tzHEI3upFAaTH8RxwD9Kq6fFdX8cepX
E0kYiBEcSOVjOR3Udar+INU1DS9MWe0tElIcK+Tnap6kV6FahUlBKpBS0vfY+fqTqTfLc6G
K3iBGACfXrVpQmAgI/rXMaZrvmxqZgcZxkjBFbUN7bzuFSUFqzwOMw8VyJWZzVKM4PVFp0R
HDlwopss1tB++dlBxjdjmqNzFcz3iqjExjkmmX0QVYYEi84MwVufuj1r0FOpHn9lBJdL9xK
CbV3uM1DXrWFBGsmWPI96rWWoR3zbVUhxzmqt/p1uWtkW2eTc+Gdf4B61R1a9uvDN/pKwae
93b3kwt5WQ/MmehxXDKeLnUTkkl1O6NKlyWh8RpX9tN9rTEhYMe3aprpLiHTmdZWeQcYx19
KvPJGXbdgFRkE9AK8b+MXxUl8MaFJbaJIv22YFVlHJUeo7D61dHBqrVmot6mLqtJKXQu+Lv
ixoHgjQWtvEmoN/ab5221oN8ntkdvxrgfAf7QGhalr/2TVrK5sIJGCx3DkOP+BgdPrXyRqm
q32q6lJf39zJcTysWZnbJJJ960tKcedGVdjJn7oOB+dex/YlDkTnq1tqc08bUjfkVkz9HLm
/GsW5sdGYP58fFwDlUU9x61xLfCXw+kcp1TUJLm4c5LtJjH5187P8SfGvgb4ftZ6Lqw01ZX
zE7osrN6qpP3TXj+p+NfFutzNLq3iHULpieRJO2PyBrqpYdVKfLHRDw+O+3DQ+357zwx4B0
KZbPUoXZf4GlBY/TFeA+LviPpM9tcyXSmS6lY7Y0PJH9BXhQvpR/GzH1ZiarySvKxZ2LH1J
zWFPJaUantJu7O+GcVad+WOr6m0PEuoR3Int5fIYNxt549K9i+GetWutamRqmpSW0jLjKcD
PYmvAO+a3tD1aWxuI3gkEciEc+o9K7sVgoVqTglZ9zznmGKhLnU/wDI+rNR0LXtP1CKb7Sm
oW7nCheDg9DXSW3hazazUajapuYbgzcEH615do3j7VW0OO8gX7QIR88Y+8vuPWtMfEC71po
Uid9oOHDDDD8K+Fq4Ov8Abex9Lg84p4u1Je5I7nSbseH2uhbwmeFXwG64qGXxsur372anyl
UHecVBpgu3ja2eGQQTDIbHAPvWemmwWV/Kl48NsGPysOriuGMoNSjJXZ7kKMG7y1Z5R4n1W
HTdckFjaed5rffkHvWp4bvLqLUYGuIEML8sAeAK6bxbYeG7O1jluTvkboUNefyeIYbUSpbW
xZWBC7u1fQUWsTQUYxHKoo3bke5XXiLw7BpzQyXyWpx67a80uPH2lafqzXFxcSajFH9yKNs
An3NeT391JdSlpGP0LZxWZKDgYzW+FyeNNNSlozyamPlFOMUdp4s8e3PiO+DwWy2UKHhAck
/U1zN/qpuIVWR8sBjpWW+c5GfxqByW/ixXt08NSppRh0PIniauzehqWkcD2ys9wUYk8bc96
KqwSLHCqvjP1orsucLaKZV0I3KenFPGD2qFSC+eCamCgtyf0oZaJE3L7Ckuo0mtsKG8wdT2
Ip0ZySDz2qQDjIqS+XmVmc75ZE207h9K6HTLZEUSzHbjoajuI4kdZmT8BVh70TwKkcaj3FO
UnNaGuDowhNyb1RDqmoG4Itg5ZR0rFkgkSXnp2rTWAtNvfAx71uWNjp10x3SKzL2Bp+0jSW
iNPq7xUm5uzMux0t7sLGkJ3nocda9n8D6Rp3hRYrjUDi6kGVXOCB9K4CHUbfRrpJTa5CHIY
dqv/wBqWWq6mmoG+JIILRv1NeTi3VrRcdonq0cLQpNR0ufUfhvXrG+gdYpB5i8ENXnHhKCP
wz8d9SsLW1E0Mwd3mDEmISfMBtHQdjmqNnq+izWMd5pEjW9zEAHB43VmyXsVt8VtE1zUZ5L
G3mUJLK+SHI4wQK+eopx5qNt0/wADpqYVW50fSX7i4DZOw9MivL/iH4R0/wDsufUbtTcbck
MTgivQxeaaIxP9oVQ3Q561zfxDEN14LuSJJGG3pGM14MHKnWik7arYxpKXOlsj5ehudP8A7
SW2u5pIrNT0Brek+JWmeHJxDokXmFeBI/euKudMuZ70eVG4UnAJFa2k/C3xBr1wrtZPFA3I
kkG0FfUZxkV95UpYZpSry07F4p4m3JHvoSa98RtR8QAPIqxkcAoMVHpfjTV7FfIM7yQuMEZ
4+hrJ1HR10W7n09mimEbFS0bEj8xUOo6vqt9Da201zvgtkCRokaoAB9Byfc1ssNQklGEfdJ
5q1JLmdzto7yO/2bVCluuK9N8DWK/2lapHGgdmAC+teN+HrMyBCGbJ6n0r1HSbwB0jgUIYh
jeOtOFO0uSB1VnKpTcpLU+rbW/tpLRLW3kGIxtx1/GrU9varYFbkglh0PevPvAl2t0FKt8s
Kb3J9K6dr4anekMuF6IPWuCeNdL3KnxbK60PkJULzai9C3DawtbEomFKnHFVbPTriPNwsQZ
9w2gtjA71dVLpEWGLGwnB+lUNc8U+HfC0UZ8Qa9aaaJOFE8oBY+w6muKOEp1akZSh8O/a45
VJRTVzfRir8KXzxmsa1/tKee7e6ikhVJSseR95fWpNH8W+HNTtTc6brNncxL951lA2/UHpW
7b31nerm1uoZ0PeOQN/KvZhQhiYcrlquhxKqoPRXOUtI9STWrjzcfYpFyoZssGHp7H0rX+z
NcXMZZVcIdy5GSD61qS2lu3zsNuO+cYrhfEPxY+HXg7W4NG1jxDFbXc5ClgDIsef75H3frU
QyuSnab91Gs8Qpax0ZP451uLR9LNpAw+1z8YAyQK+I/ihq91fX8tvJcZMZ5AX9M19MfEqXV
L3UnuNFZCroPKmBDAg9wfTFfLvj2x1RJ3W9kM0h/jAAyfwr1qMIp+7ocjbe55YTySRWno97
a2lyJbl2VV6bV3H8qz5YmSQq5GajyBkbQa7GrqxDjc0dY1i51a6BllYwRDbEhOAo+nrWYOn
NKBk4pO+KIpRVkNRS0QYo607b70bcDOe9MYhBHUU+NyrAqcGmkZ6mjGORQJq53/hXxPLpcr
RMN0cg5HXPrXoOmeINOnQyxJErjqHGCP8a8PtbhUZGz0IzXY6VeQC8RucEfNzXk4vCRl71j
z61BX5lue66N4vu43RUdJYW+VcnO32P+NM8UapBeJAbiImVOWYcfhXnu9rGIXum3DADh42w
yY+ldpa3TX9mkskiOOFcEZX/wDVXy9XBU4TVaCPVyzPKuFklU96JxmtSpcbGjZtg4Ck5xXO
TxjnP867LxJoM0Qa5spfPhQZeP8Ajj9/dfeuLkZmyeor1qFuX3WfdLF0cVDnpbMz5YlycgV
UdF9vzq/MDjOKzpt+ewFejDU8qulHYgmXJ4FUnXa2etXjkjrVSZTnjk1vHc82XckT/Vru60
UiZEa5GaK35TlZTQZYYxVlSgVgUDFsYbPT6VChKS7hjIIIyOlTvI00rO2NzcnAwPypSWppF
iqcnipQDkntVaOQmTYF6dT6VaXngHNYy3NoPUWVBIm0+lY8vm28hSMkDrW4objgVq6VoLal
dxr5AlVhzjkiiNWMN9inRdR3i7M5Wx8+e5RXjaRCeRiuoFjYWzo8dq2T1KEivQrfwZHZ229
bVo1PU4rI1DSEe5jt1cRoD1PFcNTGQnK0dj2cHl8ormm7j5PCS3nhyO8tpy+8cpjJWuTsvD
skOqCLcxBPOBXsXhvR9S0oxi22zW8uAVY5BrS1nwgxddQtYFhY8vzgV4sczdObpyldHrfVa
U5rm3R51bPf+GZhchFmibswqp4h8RjXYbbFuY54JAyben0r0nWvDUmsaVFDEqMyDl0PWsO2
8GBdKvEfTnEyRMUkPZgMg/pTpYihK1Sp8V7fodk4KUX0PZfDMcM+j2V1fQujtGv7qQYwce9
dtctbzaPLbm3iw6bQCOK888HayfE3gmw8lppLi3TyneU/xL1/CovGt/4k0HQ0lhQT8jJA6C
vnE5qtKlHe55Lpe2kru1jH8PeFbe0164j8URQQaeGMiEfNu54Ge1dDqPjHTvEVzL4dtNthY
xr5aSIRucDjGewrybU/FFxfND9tkeJmwCqscGtG+t9M0vQYtR0zzZJpBwzDoe9dlTCyk4us
/ee1tkerLCqUlOo7u2nkcb460YafqZtbV45IFGS5IzXMadZG9ZbeKAZB5Yck1PeSLf3TjE0
lzI3PPc1ftzdeH3S2jQyXT8lAOlfW0YShR5ZPVHNVnGM1F6s3rbTLnT4o1aLy8joe9ejeDN
Gsp4vNuAEkOSAD1rj7a8XWLAG8kSKVF6ZrqfDF7Mb23tFAbacBhzxXl/WKiTvo0b11+7Ojh
uxYam8cBaEfdZd2MivRfCl2bhSjNk9Qa8s8QX9mPEv2WFszIAJWxwD6V2/gpp7m4ymRFGMs
a+hqU6dfDqpNHwbn+9lHoeianqqaTot5qc2xUtIWlZn+6oAJOfyr84PiN41ufHXji/19zIs
UjnyI3Odq9h7V98fFaWL/AIUd4kcNkNbFSR6EivzacHzSP4a0wdL93zN3uefVd5G1b614jm
tto1SQ2sAwVkkAUj0x3rpNG+LGt6Ht8ixgO05G2R48fQqeK8/fKxpyQrDJqPJxjtXTKhTlu
jnlBS3Pcdf/AGk/Hms+HYtIsLhtNU/62Uv5kjegDEcD65rhfBfhLxH8TvGsOjWLS3M9wxee
4kJIiT+JmJ/z0rjYxvwq9a/QT9mzwHb+GPhxHrUsI+36uBIXI5EY6DPv1q4U1CPLEtGfq/h
e68O+EbbTLK7jeWCEQK08oyoAx0r5T8Y6Tr9vq80N9OZDndkkkH6V9E/F22kn8e3CxvcPEs
ir5ayMFBwM4AI55ryzxVFHBZ3U9oG3GTygJNzlcKMjkmsYaPUDwy/tpreX96OT3xiqJx3rV
1QyPcMZmLNnv2rLYDGa6UA3kHmkHvSk5NJTAfjNJgg+1ISSMU4crnvQAZAo4IoI9aMcDFAA
BtPtWrZznzVcMc+lZXPenRzujBuOKTV0RNXO6tNZNsrM9xsjA+YE10Phj4hWkM4t2swIsbS
zNkkepHrXllxOstuBuGSelFhIEuEI9c1w1MHTmnzHOqC1Z9W+Hb/w9rEoKrJHOo+QyKVyD1
APQj2rmPGvhE2l3JfafaYhYbmRBkHuSP8ACuq+GV7aXOiIiqjk4DAgEflXqUvh+1ltmmtsg
Y3NETlR9B2r5aFOcasnT6dDTCYueFnzQenVHx5KqtnHXrWfONoIHTuPWvTPiP4LuNEvTqWm
2UrWcxJkEalhE34dj+leWvIzcFTg969uhJSipI+teKp4iClDr0K0gIJqo5w3Jq82AcuCQR2
9apSnHUV2x1OKoPSTEa5/lRSKhKAr0PSitdTjKiMTkGpVqFMBj6fWplI6irlsWiVRnkACp1
UlscVCoJQnB2/yqeAEnaOfSueW5tT3NnStEu9VulhtgCzcc16ZbeDtQ0PSC0L7bpx94ZyBX
OeDhfQ3qPaxIxXrurtrjxJLHcsbtzuXjYoyK8DGYipfkhY+iwuFbtI5RNY12xX7Ld3rTK3G
D1/Wup8LaHYeJZjFeSshXk4NQG2sdYWa+MhLou5kKVV8I61BB4jFlb252SNtJHFcVaTnSfs
1aSPaajGLV7Huemr4c0rSjB58RFsuMnrXmvjDxRHqbfZ9PuiIwcbVH3q7s+E4BZXUgBkEyk
9cnOK8Ns7DVbLxbKI7K4kjickDbnHNeTg4Uq0pN7x/E58NGCm5J3ZW1Hxb4m0+5W0jcWsQ4
XC84967j4catPqt1Kuo6y8u9SPLI4qe98Kx+JrCS+Ecq3AHzRMmDXIG1utAl2pCbJozkOeK
9JyoYik4QSUjtUY1OZJnsXh7wbZ+GbqUadq1y0M0hlEZYfKT1rs57b7Rpk9pO5lEikfMM9a
8W8O+OWyG1K6+0gfcdR/OuybxVeqv9oIxktyOFAxxXgV6GJVS83d9zgq4Od15HOHwBDYzz3
V9OrspJhjPAA964661K8u55tNGH52rGq8D6VF4r+IGpah4iKW7GOJRjBHWp/Aeh65rviFbw
xmG2ibczY619JhMLiJLmqu7a0NFjvZwbmjstC+Fvk6d/bt4qxzKm9VI6HFeaXurmwtdas5t
NMl5dSARXYAyq55WvXvF/jmK2VvDtvKUfYFLnhQfrXEeHPDF3e6zJLqiGW1PzDIyD9K6q1a
WHuqrujloN14yqy07Hnejaj5LvE0bEseAa9a+Hd7aWupNDcE75eVZzwhrr0+GPh64h8/7KY
WPTFcTqul2Ph7U1Rpz5atzs+9ivMnjKWLi4000zrhWjVi6ZJ42L6X4xjmMJRLlQzOMlXPrm
uu8G61Pb3cUcM21JTtZc1xPie4utR0SC1sWnugxDxRhCX/+sKb4Nnmt7q3a6Dr5UgDr0I/O
vpMJi4fVeSq9kfMVMFKNR2PpS70yy1/Rb/w1eEyWWpQNDJjgrnuD6/4V+dfj/wAH3Pgfxjq
OgSSNOlrIVSUjBdc8E++K/QPStdE18whj2xKQfM7V438evhPq3jTxBb+IvDkUNzcMoSa2Vw
jyY6EE8Ma5MnxsY3ozfXQ8zGYaUZ3SPjmUxtBD5YwwUhhUOCe1fRFv+y/471rwmmqwW8WnX
6zGIadeny2MY6yFhkdeg715h4Z8A3eu/FO28CTXkVtO919lmuF+dUI+8R619WeYL8NfAere
PvF9po2m27MGYNNKVysSA8sfQfzr9LtNtLPw/oNlpiOsdvaQrCuePujFc54D+H3hf4Y+Gfs
GjxJFwDcXsxAeYjux7D26VkeJvjr8K/C7yR6h4stLm5Tg29j/AKQ+fT5cgfiaAPO/HX/CQ6
j4puY9F0f7QHlLicxvyPx2/wA64PWbK/Hh5o57SDDFy8kkiIQxJ7Asa6PXf2v/AAeEkXRvB
2oXzn5fNuXSEY9eNxr5+1j4y6vqMTwWukWlrCxbClzIQCe/SsOR3uBzniGx+zX376eFiQSD
GxI/UVzEiBTnoD61Nd6hc3cnmS7QfQDpVRnLnLNn61vqAlGBnPejB9KKAJVAJ9acUHTvUKK
xbCBifanneCc9R70ADRkHik6CgMzc5FKMZ5YD3NADDn0oGM8nFWdseB+8Q/mKX7HM0ZkihM
ijqYzuoJutisF3NhTnHrU9sR5684zVcBim4DK+uacjEOGzjFAPRH0D8IZLctJHJOQ45GDiv
p7w87XNmgEmGxk56mvjX4caiILk+UBLKcHYDya+qPB98RaKzny3zkqTnHtXytb91jHJ7M85
/E0a9/Yh2lYDavIweQa+dfi14PtNIaHWtKtRDFK5WdB90N2IHbNfUuooPISZQGEnOPevOPG
mjDWPDuoabIg3yRlo8/3hyKKqdGoprbqdOFrezqLsfIU5Jc5qm/UnNad3AYpWjcYdSQw9DW
cxBUqSAM5zjNezB6XR9BNO9xVDhACR+YopFDFBzRW5zFTecjJyB07VMrcnnHtUUSIzMJJlT
auRuGdx9KF5Yn/IqmxlvzBsCgs394McCrlkN8irnBrN3Yxz1q5aOVmXZgNnqTisKiujog1c
9y8IaLPFbxSp+88zGdozgV2Ot+EbVoFuo4SJSOT0rzvwV4zksUW3Z946DvXvthdQ3fhszsP
MZhnDDJr8/wAfOvQrc8u59VRqunGMo7Hk+kWP2SSZWmQRsMMT3qpf2FnA7PpkO+5LZ+UHj3
qtds+peL/shmNsnmYIPAFe3aDoen21im2RZ5No+YgVpXxDoSUu56VbERp++ef+C9U8XWVvK
ZbR7qPqQ+Tj867zw1qum69etHc2gtLtWww2Yz+PeupRJIrcpDbq5x0AxTLDQ5Zbn7XcQrCw
54GOK8z2ntp3VPr0PGq4qnJSbVn3RrzafBbxAW9umG6kCvP/ABr8Pf8AhIYAbe+hgfuCKue
MPGd7p8UtlpUW94xhmI+7XzTqfivxbc+Jw+nahczXLSbVgiJYufQAV7NPBxq1uei+VpGOGp
4inH23N/wT0aP4a3mgrIcLdBRuAU4FGi3GqX0k1nIoAUYCAjFcbc/E/wAQ3Vg2mXO+O4GUI
ClWDdOa9O+DfgjV7qddVvdwRjklvSuylgMVXTVa3kejVzHkp3qu+gmk/Cm41jUPtt1GsSA9
CvWvVLfwtaeH9DmMT7Cqc7RivRYLWG3hWONVwO+Oa4Tx1q9jZ6fdM7sYovkc9ADjpnvX00M
NGnTSe58nLHTr1LS2PlnxC+l6xr94HeUOJMDaM85710/h6fxDpVyttZg3MSAHGOCK82vvEO
kQ+Kbi7jOQ8mQOoNfQPhjULe78KjUomijXy/ujHHFfJZtKVFWtzLzPsY4ik6SgkmzPv/iFd
QwpbTW/lysdpXH3a5nUHsDdR6jfxPdRue3Sk1O4jeSa/ZVkhXO7AyTVGLXH8RrDptppwVQ3
+sI4Uf1rlVK6U1G3c7I0KdJXta52C+KLMLYXcemf6Njyg2MFa7fw1oWlT2lxq1xZwxi4cuG
I5xXKWPh63s9COqa3CLqe2jPlwbvk68cCpdJ8Vy3EkdhJBs84fcUYVR7VwxlTipSgr/M82v
FVHyUdLHpVleaLZWsyQyRsGJYkdK5XTdb+3fEO308ODBu4Ga8g8Z/2rY+I9n2421jwRtJAq
X4f6mIviTpEsl6zx+eELMPWvoKFZzUHZWOeeXqNOVRO7sfWfiDU7DRvD17qepSiK2tomZiT
7fzr8wR4p1DRviFL4o0Wby7qG8e4hd1zk7iRuHcV9c/tSeOL3S9CsfDFrakC9YvIxONyj0x
XxFK26RjgLyeOuPxr7Vau6Pg0dh4x+KXjrx3cM/iPxBc3EJ6W0beXCv0RePzzXGk8ALwB2x
ihdu4bs7e+OuKdhT9wHHbPWrGMpwXpnkZpdnqprvvhD4YTxZ8UdJ0uVN8Cv50oIyNq800CV
9A8KfCLxt4xIl0vR5hC3SSUbFx9TXrdh+ynq6W4l1nV7eEgcpGSxFfXUAsNKsI7eFI4IolA
AAAGKpSeI9DLmGS/t9x42bwa2jBbm8YWZ8rSfADQ7b5JNSmcjrtUVJH8EvDMUZXz7h27E4r
6Q1PRIb6FrrT9si45AP8AKuJuoDakiQgH0NauEdzo5YvZHyN4t8Pp4V1K/sLaJpBgbZcDIB
rz8KOSRivcPijNG76xMm1gLhIsgc52ZxmvEOqkfnXI9ziluMwAMCk2981JhQBTSFH1pEhT4
Lm4tJlnt5mjdTwVOKYu0csu4exxRmMyfMCE9uaBNX0Okt4B4kgc2kUY1JAXktVwoucD76Ds
/qB1rnpYdkjR/MjqcGOQbWU+hpUYwTrPa3BRkOVYHawNda2uR31kBr2mW+q/KM3EXyzKPcj
r+NYScqeqV0ZNyj6HO6XqF3pF0tzAHB6/Ka9M8K/FzXdKmc3CGeNuTkdPxrlLTw94fvmWaO
+u7W1b7ryR8D8cYrpLb4Rm+uYobXxFBOkwyjI6n8wSDXJXlhqnu1TGc6ctz0qz/aBZbOFr2
DJXO8LyPwrrdO+KXh3xHIkUc4Wc5G1h7Zrx5PgbrljPHG4S9jkP+sRygHseeDUXjb4S6l4X
0r+39BvXnihXdcRbv3kY7kEfeFeXOnhZ/u4z3M7Qfwsq/EbTRp/i+6eDH2a6xcR4HBDdf1r
hHRslgCQOT7Vrza7c63p1m97JukhUxZxwFHSsyWRASA2QeK9KhCVOKjPc+ipyc6alLcYvCK
M9qKjUHaOKK7TFlNchiRiplbOTj6iq6cyMe5qZSVJOKTQJkqMOmKsRuqr8ylj1BDYxVWM87
sZJ7YqQtjqazZqnodf4Wk046pDHdXDW0ZPL9cV9W+HrbQINDRrLVHnG3+J8/kK+K45HRkfB
Hp6V3Xhzx3faMqhfnRTnDdK+czXATxSvTe3Q9fD13yKm3ZHceMrIw+KPPhWQh2yu3ium8Ma
7qNldw2VxKwWTHLHGK426+J9pqE0VzcWMZlj6Z6Vkar41Oq3aTx+XBIvTYOlee8HWrQVOpG
1ke7HGUJRUWfW2j3lugDyXIZcZPzVrXWuaZ9kOL2ONem4sBXyToPje5ERhlvHDd2JzmsnxH
4lvNTnEb3cixr0WM4qcNgqtH9z07nD/AGfCq/aOR3HjfxTLaeIbxLC6juVkyODkCqfwx1/w
z4c8aW2reKUUyXDGKKRFylpn/lo3rk8ZHQc15VBb6lcXojt7aSQuevJzV7X9OvrO1tLQRsb
y7cRxqqZwa9NYalF+zT3Ous1HDumz6o+Ivh7wBFeWmuOkMet6lIsdusLqFuif4m7YA5LVhR
fEfV4LCa18E67pkws2MQgmtmYTuOqxkEEjORux2ryWD4T+Jdbu9HsLTxYZ9St4sGGYF1tlz
kkY+6o/WvRvDXg/V9H1NoofESaheqfKhdLURqp6ZHU/jXDOt7KmpU6l36PueFTpyacKuqXc
6Oz+JXjjW/GmleDrSGBb6aMS6k8an/Qo+5+p7Cqv7QHiix0rwsNHtXUuFwQG5LHqT60zxKn
irwHpUp8L+H49bSNPtOq6kLhRcXEh5OR94qorz74zT2Xjf4I+G/GulPGJ4JmjuYwwDYI+bP
c4Yfka78vxcvaxurxlpe99fPsefiop+9Cy8j5qSRp9Q3u+FLdetenaXf6/ZWCDTnlaJgAMZ
Iry0GPGzbz2Neg+HPFN3o9iYVuFZXwMOAdvvXs46k5JWV7G2WYj2NR83U9f8OwXM+hSDUV8
ySY424xjNaXhnwV4kuvF32GJltbWICVnIwu3PA+tc1beNNOsdKsZbW68+Z5B5iEZavonRdQ
hj8IprSRkNcqMHbzivgMbWrYdybjZSufS1sY+T3NW9DN1SeysrhNPkukfPG3j5qwlsYRqhv
ZNixIOADjFch4xgm1rxDaXGj3DRXFrzMGGMDOea2rjUbC20YXssoeVQFKu2Nx71wLDTjCLg
9ZbouhZK19dhl5oFp4ks7+SeXzJEYlGQ524rmdB8PJHrHlbighwwcABsg9a7LwrqFnq9k1t
bSpEzBmdVrj7y+m0fxe0aRmRQcMx6EetdNCpWjz0U7W2OuE3GTpdw+LPw3uPHjDxHZeKGOp
wxCM212f3bAdgR9018yXvhXWtK1ZtP1bTri2kwxTK8SYBIw3QivtvSr/QXs9tyygk5IccVN
4p03SNT8H30MKwvHHCzLuGQp2nBHpz6V7GXZ3iYVI0Kkea7sfLY3L6UbzSa/I+AUZkbIA5q
YTEY4Ax6Uxl2SMnoSKCPQV+gnzQ8zFsjHWvev2Yi9v4u1i/t7b7Vdx2qxwQ5wWZm9ew9a8D
UcHI5r6Z/ZAgjl8aa9I5/wBVaoR/31TXkVHc901TwB4g1aNr7xR4skhQ8m2sMoiD+7nqfrV
HS/CXhm0kWONWmKn77n5v/r1y/wAaPjDPpWvnw14eMLzpxJLKSI0+pHP6V5Jper+PvFf2u4
0nxTZym1OZEiLR4GeqkjkV1RqJaPc6o1F9o+3dD0y0tNPWO2UhCP4jmvHvjbqVv4Y0xr5Dt
dhgfWl+DPjLxTbSP4c8cRFyy7rPUE+ZJPVGI6N6dK8q/ah8TyXF9BpkeFjLEnnsKx5m7snW
Mm2eX3mrHWvhr4gvnl2mTU4u2Qf3bV5YAMkHkGvUPhhc6Zrmmax8OtSKwT64ySadcMcBble
FjY9gwJGfWsfwr4a+yfF7T/DfiOAoyXohkR+MsD0/MVk2crfMcdc2TWoUS4jlYBvLPUA9M+
lVmXBHOa6TW0sx8QdRj1IOkAupFccjaQx4NZOoLp6X8i6eS1r/AAkmocteU6fYfuvatre1u
pnnpimU48k4zim1ZzBVhRuQZJC9wDjNV6dlwMZOPrSsBv2V9ew6VJbWlwyRucBCcrycdDXW
2d3Do/hW9imso7uaD547kkrIjnGQrDsK87gvpIYvKCIyZzyOfzroG8S2cujXdkbOWKWYDYy
OGUfXPNcdak5aWujlnTd9EenDXr7S/h5Fqmoapci/EgEkUZLBlPKjPr9a1V8fRaXNYabrUz
iK8t1dA371ZVcYwSOmc968/wDEev6Vqfw+aC0vY3mWaPMRG18AYzg9RXBzyzS6vbs5YODGq
7u2MY/CuCGCjVV5qzuzOnS5leWh3vifwhrOgXE7nSJotODkxSKu5Qp5GSOn41xznGR1zyCK
9Vk8a6hY6/FL9oSdAVSSJzkSDpgjvXM/EPS9PsPGch09FtrO7jW4RO0e7qMfWtKFSV1Ca32
PSoYp1PdkrM5IeYVBRTtxxRTRJOqhULFR0xRXfdnVoVQuHIyakU9V45pyx5kyuMj1pwTdz6
0NkpNDkDLHuLKcH7o60HLYwPypwXacDNOUNkjaMVmzZJk/kSLAk2VZGbAwwyPqKUMxAIUhT
3xTFXsetToTs2knA6jPFZNnRHccBkcHbxn61Oqg25l85QwOPL5yff0xTZY449mydZgygkgE
YPpzSY7VJqtCeKeSPDIcGrcVxuG6R/mFUEIxtwc1NgBRgnjrmspRW50wqzjszpdP8QT2JBh
AyPWtnTdQkudciv4JkvtXuP3NnZht3lueN2319PTk1wyr8wBIA7k9BX0p8BPAttp+nS/EXX
YViTY32EOuCq4w0p9z0HtXnYrkpRc+rKq4qXL5nSE6Z8KfB8dlqmoA+ItYQvcTsrOcDqFwC
cDoB61a8Da54cbwtrHiiy1i1uRp0blwXI8kgE/MGAIz9K14b6DU7288W6tJ5Wl2ALIrdMDo
K+VNW8RsbnxBZ6P+503Wbz7XLCnbBO1c9xzkjpXiUaEcU33VvQyaqK9JPV7/AOR7Zofxb8N
R6dLc6rPGsV2jb4lG5nB6jHuDXyf4jvEuNUfTrKW4m0uO4ke1tX6oGPHHrjHSugz+7csDkC
tv4JHw/wD8LagfxDsKDPlCUfLvPTrX0WBwdPDSnOJy42FoxXVnll7p+oWxBmsZbYNyodSM/
nRFBKYN7SEEetfePxd+H2k+K/B8r2lsgvkXdE8YAr4Q1C1vtO1KbT7oFJYWKkNx0r1aOJVe
6T1W55vKqTuy9o19cWOr20sDec5cDaRX3FoF/qd14WsrW92xSeSDGI1AKjHevgeKUxSh1bD
DkEV9r/A27ju/h8moarqPnSIxj+c8qB2r5fiij+6hUXRnsZdiI8soy1a1PJ9Z1fxLoniTUY
og1y0kh3uwycVy11qeu69rCWcZcqCBtUcCvpjVfC9lqepz3kYXa44x/FXn6+G30jxWsVhbe
czsN4VckDNcuHxdNU+flVz6KhUVSVk7dTV0nwre6B4ZN+16EuHQDb2WuWtvEI1LVZLGC2a4
dX2tJjLH6V69r9o994YlgmgaF0Q7F98V4L4M1qTw7r04mthMN5+Y9etefhZuvCpUavNHXTr
OcXpdnoV54L1iS0N+tzIYlXKRBMEfUVU8c3F14O/Z7GpXVwUvtXu9ig5B2DgKPwBNes+CPE
Fn4guI4wMHGCnpWN+0/pOiXHwVeW/aSCSxnSS0aJc/P02kehFe5kNOdVynV+z+Z8znGNqOP
1eSsfAcjiSZ5AMBmLAfWk3U0jHUAfSnLX2h8uKD3r6S/ZCkx8Qddtt2BLYA9PRv/r1824zX
0f8AsoW0v/CU+IL5DjyrMR9PVvX8Ka3RcFeVj0Dxz8Nvt3j3UL600mTUpLvGCCCiP1G4Hqv
Y81V0rwHr3gbTdVSDQdPjutTbly5CQLnOEQe/qa9fOo3djKzRpkv+NZN9ezaiwMp5zwBXV7
OPNzHd7JdDmvAekXugrd3l3evK0g3OvRN2OMLXzZ8d9VlvviJJBtPlwoAD6+pr7asdKsINB
a41CZIICMu7OFAH1PFfG3x80iSDxtLeJHizICwy5Hzj6jg1nUso2FV1g7HjCzSQzJNC7Ryx
sGRlOCpHQj3Fer+IdRPizwdYfEOyn8rXdIkittQA6vJ1SYfUjn3ryo2Vz9k+2rA5ti2zzcf
Lu9M+ta3hjxCdC1CQz2327TbqPybu0LbfNTtg9mB5BrnaPPOz8da14S8Z2MXii2AsvEcwH9
o2uNqyuBy6noQfzrzJ3yABhR7Vta3o6aaYruwuFvNMuhvhlTkp/wBM3HZx0I/KsYkMKSHds
j+70Oc80lOf71N6VQhM/OBUrbNvysQe4NLZIZbg/OFwpxmrIhiaT96QB7daAKKjoM0vK9qk
nQISFHy9sjBqNgep6UAKGOR0A9cVPHIIruG4L72jYMM+1V1JyGU4I6GtCPSdRm05r8W0gtg
2PNYYBJ9M1MrW1JfmW7rWlvL9Lm42owYMSn+FdD4u12DWb63ntZUmj+zJGX6lSO3sa5CC1j
zywZv7rDGKnGVQADgVzypxlJSW6NIU0nzE6TAIBsz77qKiKnj5D+VFaHQW/s+AScAg8qTzT
o4RlVLbVzgn0q2ITvIwc09YXwVC8dTXI59z0VRZAQ2ET74XIU9M08ov3gME1MIQSCcjHYda
cYsHGD+NHPoaKkyuY+hpQuOnWrQiBYYHPen+VmsuZF+yIcqVUbRkcZ9aNvJH510vhbwzL4i
1S4gSQRx2ltLeTNs3t5ca5YKvcnoB71tp4M0V/DEXiXUNf/sizv2lFgLiEMzmPGVZVJwTu4
C56c1STexMnGLtI4YY2qAAMd/WlQBnClgueMmvWLH4X6YPEEVtealdXmlS2FxfQ6haeU0N0
IkyQjByRjoQQCK58+ELa28AQePI7+WSwdJldGiAaKVCAiE5IJbd+hpckuoKrTHeA/BH/Ca+
N7Pw8mfs8WLjUJv7kY/h+p6V9I+JNbgvr228I6CAtnb4gCxdGI428dhXIeCtLk+G/wAF21y
a2f8AtXX0a4uLhFBNuuB5cfPc549ya27RP+EK0TTtT1KIRahqUrGPESFljAyV3uwCsc8cE+
1fNY2NStU5Vta687CjWim6kumyK3xoefwt8KbLR7K4xHdXAjufV+M4z2Ga+YUMf8JbzCeg+
7j617R470F/GHi201S98RrpseqSz20NrfRCDY0IG1OWxufcOWxz6Vx158N10jTJ9Q8R6x/Y
MXmzQW8V7GvmSvGobDBXP3sgDbuz16V6mBwc6VFJ7vU0o14RWr1ZwLklsZOPSuevC1pq8Fz
b7lZZAwI4wc10DRvCVMkUkTMAwDoVOD0OD2qrPbpId7de9d8Hyuz6mmIpe2ilE+0PBni3Q5
/CumRXGoI108K5Vnyc4rw341+EfDup65JcaNLtv2Qu+wDb+NeT2+sanZzoLFihj6MD0rprb
xJczRyLcr5s8q7S7HpXz9LBVcLV9tCWnY6aeGoVG4Tu9Dyf7L5cjRyEfKcZz6V734A157bw
rFYQITCHy205JrzbVvC14UM6xELKd3Arvvhzpcmnp/pGSuM4PSvUzKpTrYf3nexngsNOhOU
baPqfQeh3k8+lLI1uYsj5ST2rmdQ1+TQ/ET3JkRt+Ac0278XW2kWsUEbK8hHI9K808Qaqt9
fNOpJyc9a+Nw+HnWk+ZWiz1qVG7uz2AeMk1G8ihkdI1fjHWvP5fCyDxnPeSSBLffuUjoRXM
2lrr91b/b7G0doI3Efm9FDHoMmtbUIvFFjG0t9buYl4MsZ3KPqR0rthgp4dv2b3RvSrUaU/
YqSv2Nzw/rb+DvGbXUgLW2TkqeCK9n+LGkW/xB+BV/NAZJUW2+3RpCMtIUBYJ+NfLN1dzSj
Ls3419F/CrxJPffBfU7GCVTf6YkiIGPIQjKn6da+myxclRp9UeVxBQUqcay3WjPz6boxxg+
lOFX9eSca3dSXChJZXZ3QDAUljxWcDlRxX0R8WPr6u/ZGELJ4pVsebmLH05r5RHSvob9lLV
zafE6+0pnwl/ZEhfVkOR+hNNOzLg7SufWuq2O7BjAVe9ctc2ohOQgLDuK9IlhDqQeRXPalp
bNl41zz2rrjK56UJ3RxOrWEHi/wlP4T1K/eyinlQ+ZtzlQ2SpFcV8XvDeha7Emg6bPFBNaw
DaijOFUYFeg6tDJp6CRmSNH6M4xk+grxbxpHY2FzJrEGqyDU7gGNVJ4I7jFEqd1zGzXOrHz
xLreqaRoWpeEAYWsLm4WaQNGCwdeAVbtWFbTC3n8wxCQdMEV2OpeH9NvI5byPVbWORRvZZZ
ApJ+nrXFSx+VMU3q+P4lOQa5GmePOLi7Mv/ANovCZvsxaOK4XbLEfuuPcevvWe7KWJRCi9l
znFNY5OaM8YpECUdaKBQBPZyNFI21VbcCvzdqtENIwxET7LVK3O2TO4fjiui0+VmtZ7guzr
AB5jrwFBOB+tAGVPaTx23mugWPtnrVEgHOeprb1a506W2VLR3ZweQd348msiCGa4lEVvGXc
kKAPU9KTaWrE2lqyxpvkxX8L3UCSoGHyyDKn616J4l1aPUtHsLa1XlSXKAYVR2x2xVCb4ea
ra+HHuNRa2tXgAkZkYyM27GFOOBWVLapDbhYjNIOAZJDn+VedKdOrJSi7tGlCg6r9qtkV5v
sENk8Yj867duZT91FHZfUn16VmlsjA6U+YYJH4ZqHdx34966ox0ubyXLoSKPkHJ/Oiowy7R
kHP1oqrGZ1xQFt3GaTy8tkAc1pW1styxaJRKFHIzg1AZrGK52Tl41yQc5GPxryeZ3sfW+xt
qyBYgXyc49QM4pfJwDhc4PftWgUsrhf9DvkYqMlZcDj1zVKK4hdmBDD/aC8U7sp0kmlcaYy
GyOmKRU4z3q0wVV34JXrkCmhVPI6Z61NynT7E2n6hqWj3i3+lX81jdoCBNA21gDwRWvCPFk
/g241RdWnOiW94okja46zvypCepxyRTvDE2mWusSXWqX72UUcLtHJHbiZjJj5VAwcEn+LHH
4132o+OPC73GpnT55FS51uwvYgtoyr5caDzSQVwOc8Y5zW9PbVnn4n3ZKKjds81k13xLa6q
LybWr6G/hRoVYybGjV/vKBgAZ78c1bk1ayudBtPDkWvwxaet6l9PHdXSuZZFHTavAGSevNe
gXHjbw+NT8Va1a3iX2q3OorJYNfWcjRSWxzmIDbxyQcYGcdax7fxJoC6x4ItXFtDp1lGkus
hdPVQ0olZgCSpLAAjgH0BqrJ6ORyzvK0YwPR/CeqWPiWO58Sa/ryT6NpU4lNuk/7kTKPlDK
OCB2B79K87+I/xK8T+Ktakgtp7jTtJtCrR20TAgHPEjkdyT6jGcVdl8WeHbvTNKsBqZ02CD
7dcXCxaZw7GQm3BG3G7acBiDtz61NrfjfQpbHxxDpGqi1/tA2bWRjs2XeUVfNUfJwSR3wK8
2jgFSrOrzX6LyTDmuuaVPX+kcLq3ifxjb3qQajr8tzdIzzb/tMdwMyAbj3AJwM9xWPN4k8Q
3FpPZT67eT291ObiaKSXeHkIwWyRkHAHTHSvULzxh4ClufE0ckCtZ/Z7KfTzBYbWkuYkAeM
fKDhj1PTg1Vm8X+FH8IvZTtam+l8PNE5WxBP24zblAYL1C9wcV6bTWzGppWfszz/Uf7X1zx
DbNeXCT316kSQxCYHYmAkaHn5ePX1J71FP4f1K28ST+Hp0iXUreUwSxmZVVXHUFydo+ua6j
Xtb0C6+KOm6lpEkcemW6WfmOkBjVWRV8w4wMnPfmu0fxt4Cv/EdjeXT2ckA8Q3d1Mz6eSXt
WQ7C/wAvzZbsc0cib3L9tKEVaJ4iqATMDtBU4O1gR+nBrQiX7LNmWMowAJDjGM9K75/Enhg
+DLeNBBaatDcJJGmnxbhdKZSzNOrx4UhechsHpitzVfFvhTUPF3ijU49ctBcv9nbSbmezLQ
RINvnJt8s4YgYzgjHQ1nOlfqdEMXyq/IzzVtSadVgMgUHAAzjPpV6a51DTJ2sZ3WKZACypK
r4yMjlSRn2rqte8X+FH0fUj4XtrSzubzWiYA9irSLaeVhmG4EIC+SB156VpXniXwJZXniHU
9Fi0mW6FzbraxXdsyQTQCICVFxG3O8ZPAJ7GsfqsGrXNljpyd3B2PN2u5mIaSVmPUEtnNN8
0t3JqqshnYmWRIy2Wyinb9AOoH1qSJwTiubl5dEexTlfVH0l4BaHXvgxrGi6f5f8AaNshuI
1IyWZeRx+GPxr53m1/xzaao2t6PrE1xAXYSWcmCyEH5kweDj0NdB4Q8Xah4N8Q22rWDlljY
eZCTxIvcH8K7H4leGYfsf8Aws/wTGLnw/qhEmo2UKZe1lx80gx09xXVC1Skla8o/ifLZhgo
08T7Wqvdlpfseb23iHSfE8hIjTStSdseSflhlb0X+43+yeKik1LxH4bu21DQLuay1G3DKyA
ZEqn70bqeGBrL1HS7TVlF9YuiXLjiReUlHoR/k1FZ69NbummeIFkAjGEnPzSIB0wf41/UVE
I689LRrdHTOtUoU3RxT56ctpLWxxPiLU59XvFvruKOG6KlZURNuCGPbseaxTnYPrXZfEfUZ
9T1yyubhoJdtqqJcQqB5ygkBmI6nHHPPFcfDNHGjK8CyZHBJIwa9ynLmipHzc4qEnGLuHQV
6B8GtZbRPjJ4bvBLsSS5ED47h/lx+orz3zST0AHpVvT717HUrW+i4ktpVlXHUFSCKslbn6s
RlTxVTVL2z0uxkv71isEf3toyap+G9Ui1rwxperwnMd5bJKPxAOK2ZI4pItsqhxnOD0rTZm
+0rs8XvtP1bxzqM7sz29jG2Is5TC9uD3ryfxB8ObiDxM15cNHcQgFQHJJ+tfXMscWCFjVV7
nGK8U+JF9pukJcTSzF167VPNdSkpRs0elDEtq0VofJXjnwZd6dqjTQxqtueRzXAtuQGNsAg
4PHNes+KvG2k6paPBDvV0PRxXlVzMks7Oo6muJ2butjzazTehAAO9IetKTkgUnTikc4UCii
gAU4OasJdzxxSRI+2OQAOmeGxyMiq44ooAmeaWd1WQqRkAYFeuaHpVlaalbNb3P2RWReLmP
ajEjpyBn9a8ghGbiIcnLgcdete8abfJpmlr507IkacxXUJYAfpXm46UlFKPU48S2rWNfxhb
vp/gaRY4IYBLIoZYmJU89iR+lePXJ4JTcqnHGa9D8Oa8nxDbUPDt68Oj2lsRNbSQrkE5x8w
J6fSuD8QWM+iatdaXdujTQPtLIcq3oR7GuHCU5U5OnLfc9nBTjGjyddzCmDMMF14HGaqdKm
kf5uuRUBIya9qGxFSSuLkADmimYyAaKoyudeXe2kM43O44ya1bW7ivLZ3vYFcL3UZYf41ai
1d52JnhjlZht6AMwx3qnDJYwOyzK0DnOGft6dK8WUm+lmfbRpqm04yVvMpz21i2Gt5ZFUnO
1l6VIlssFsSsgmz/Ccj8qczPFIEMKFjnPXvUTM3lnaNrDjGODVJsx9xSbsalvYkzp9nu+HA
LROSDj29atta24ZkLBZgMZjXv2zWDHfXAi8t0Z8H5XBwR7ZFalnqUY4nxHKBnaT1/GsZxmt
TtpVKLtHa5as9Iu75/LlaKAAH95JwP05J9B1ra/4QnWP+E5bwek9pLexglndysZwm/wC9jP
T2qLT/ABNdaQJb3TXSLzYHgPnxCQKG4JAPeon8Ya/b+K5PFkN1bvfzptWQ24VFymz7mfStK
VpR97cwxCqQnalqrfibLfDzV/7Oa+gu7KQCzjvVSCYuzxyPsXAwOd3FP/4Vnrq63Y6U19py
Xt0ZEWMytlGj5cP8vAA/i+71wTis2z8deIH0wW0OpQW8qWcVgoa2U/u433rtOfvbuc1JB4w
1o61rOqLb6Tb6jq0LQXbGzKs6t97BDcbu5GK0/co4v9skk0kdDa+CbD/hHry5nS3Mi6Qb20
uo7xjHI3neXvYFBtXrxz61i3/w18QWLzNNNYuLe6FlM0UxYRuY/MBPH3do6+tUm8XeKDpv9
lRtaPAlgunBIrcfLAJA+Ac9cjr6VPdeOfFF/DrsJvEhGtyRvdhbYKR5YAAQ/wAJwACe9U50
dCI08cm20W9Q+HOo/adJs4EtbO5vZFtTBNdM8nnld2NoTIBBzkbgOmRU/h74dxf2pfp4ing
a3htLx7b7PcNm4kgX5mXA5QNwScA9qz/+E716PxTL4pWy0s6o9ubY3BtW3YKhS3DDDbRjIx
UFr478Q2Wn2ljbRackdnbXFnCxtiXSKb76ZLcjPPOTnvVqdLclwxtrNIY3w38RCwN1mzldL
e2uDBFPuk2znEWBjuaTXvB17o19pNhMtrDNeM0G83ZcmYPtbcMDYASB3B5OaePiB4oiDmGe
zjYw2kAYW/KpbHMeOeueprn9Z1i61nX7jW57a0t7qeQyv9mRlBcnJPLHHPOBxSk6dnbcKcc
SprnSsdJF4C1S38Rx6RqUltHL9rNoYDc7GlYEDCHBOCWA3AHA57V2Gj+ANFGn2Zv7F5NQeD
VGnjjuC6iW2HyKpA5GeM9642X4n+K5dbuddlTTpbmeKGAGS2P7pY2DDbgg7mIG496fB8U/F
0UyTWzWEEifayrJA3ytcHMjct27elUvZGFSWKlokQQeBtdexe6DWjCCeG2nSOfc0Esi7lVh
jjA688fWqt/otzp2g/2xqM8UEDrmCMyDzJ1HRgvUL7mvbfBmn+JPE/h/W9Q2R/bvEMUUcpt
rNkiQKcPMzMSvmFSx46k1418frqSHxDHZloAqRrFHbx26x/Z41GF+YcsTjnNaQownaRz1Mx
rw/d9Ty0eKbpbkuIkEQOAnX9a7HRLiz1uzJjYQXScshfhh7V5Wu7g9QK6fw1qaWl6jSRrIF
PCNgA/U1pXw0HH3VZo8upi8Sk5Qm7nqCaAjwpKL8Ju5AZc/rXYeBPEus+BNVkjlK6jol8PL
vLQ5G5TxuXPG4D86q2WjWd5LA8tpDDHcJuXyZVZScfQEVDfeD7qG6VtN1EeSTtMHmHr+NfP
RrShP4rNHnyzfGTg4VJXXmWfiP8OYvDdoPHHgUnUPCN5hntVYmS0Y8kgentXm0kljrViMMJ
I+qsrfMh/oRXuPhCfWvCdyJYJ2u9Pm/wCPrT7gqYn4wcZHB964/wCJvwvt4Y5PG/w1mby5n
3X2jKPmtyec4/u9a9GnVp4h3i7TPVy/NuSHsqmsXuv8jwXxDplza+XJN88QJVZFGM+mffFZ
2j6XPrOu2Ok2hQT3kyQRmQ4XcxwMntya9N8IZ8bT3XhOKFkvr+ErGgABjmQFlb5ui9QfrXm
bx32kawyOjW19ZzHg8Mjq39CK9Wg24WluPF06cKn7p3i9ifX/AA/qfhjXbnRtXs5Le7gcqQ
4Izg9RnqPessY/Gvvjw9a+Bf2kvhba3mu2ca67Zp9nuZIjtmt5QPvZ6lW6814N4y/ZZ8ceH
j9p0ieHW7bcQBApDqO24GtrnGeu/syfESw1fwTH4Nv71U1XSyVhjkOPNhPQg9yORivoojcv
AzX5rS/Dz4neF5rbU/8AhGtUsHzuhnRDnI9Mc16Dp/7Qnxn8MWa2N/bC5MfAa+s33/ieKpM
tyufb93FI0BRGILDFeG/EfwulypSecBsZ5OM14Jqv7TfxSvoDEs1rp/UboICD+teYap488W
63OZtR168nZiTzIR+laxrWVjaNblVjY8aeGRp+oMY2jPcbTkGuDMexiSOtTy3t3O26a4kc+
pYmoCxbqax9DGcuZ3A4zxSUoGaQ0EBmmjOadx6UZJ96ADNHHekIHUnn0FITmgB0bYYN/d5r
qbTxPcw293G9y/lyQlAjDIJPp6fWuVTrVuG1muI8RBS2e5xUyjGXxGcop7nX/D3V7XRpdQk
mnjjnkRViEi5Dc5PPapfG9wl34hacYy0MecHIzj1rLm8MLp8Vu99IJZplLhFzhB2+tUrjag
2DgDoK4eWDq+1i9Too4dxftr6MovwcU2lZsnNM3deOldsdhzeo7sKKaGyAf50VZFzu4L5Sp
llRFXorAAGqVxPA1ziWHOe4Y5qvaOi3IhuAI0kOQzD5h/hU13b3dsUlvlRVl+WMovUfWvI5
IqTbPqvaTlC61sXvtMEsmbfMBwFIfkfU5pst0yFoklSRTwHHaog0FpaxzpLFeKSP3Uicj8a
Zd3Nu7i5W0it88fumJFTa70RpKo7avUsyQKsY8i8gcEdSvOf6VXikhRArw78fxhsmmo5e4G
Nv3eh4Bq1KIZLbJhMWejLzzSbsWve96JrRS2dxbBIjjAyysMbjVVY4IBuaJZ2bPyjqv0rH3
ywsqf6z2A6VIC8cnnOjc9zS9n1TNXiOZ6rUuosHnMieZFJ/cK81oQF4Q0l1DLMxACmN/ufn
UVtqCGARCFJ7j1cfd/HqaU3Dy3YUubKRBwVbcpPv6VjJPqjpg4QSknqXbmNfsyXNpI24dWQ
9/cVXhe9Z96OyueDk5z+FTw2sy3GJbxI3foF6P+NacMMqkRzRYlz8rKu7PtWEpKOx2xg6ju
3Y5lp5YbhkkDKM8qM8e/NXIpIplG1hu9G4q34hltLKMHUWMJI+RSoDqfp1rgZ/ErqpW1g3r
ngyc5/CuylTnVimkeTicXSw03GUkzsGiOSNpz9KgljCjn5R78VwsviHVpvlN00KekY24qhL
cSzHM1zK5/2mJrrjhJWu2eZUzanvGJ3ktzaxth7iJfYuKji1PS1lXfexDnnmuC2c5Bz7Ck2
/MB92tFhVbVnDLNZt/Cfon8MPiJ8P7D4baZaT+L9KtJ0jO9JrhUIP0NfIXxtu9HufHl5LpW
sprQkfzDdRyq6nPYY4ArywuSCjtvA6UzOOAB7V1RiopJdDypScpOT6j+SOnFLE5R9wwPQ0s
ZhyPMzjvRIImXemQR7VZJ3dj43vrTS7S3WdiYTkHuK04fiFqLOhlm37XDA4xXlm5toBPSpF
mccbsCuSWEpN35TneHh0R7rB8SnhuJJJ0DRdk9atW/xll0y8W+0uMxOybXQ4Kt7EdxivBGu
5WUqZDiiObKkF+3esI5fSTulqZfVYrU9f8SWWi+Io7fxZ4Nml0nxDIzNNZNJjz2HJeFh06/
c6/WvMde1TUNe1ea+1KMDUMKk7AbTIyjG5h2Y9/ei9vT/YWm2yysJUkeXcDjb0AI9OlZbtL
PI0sk7PIxyXY5J/Gu2kmo2Z1QvbU6TwR498S/DvxGuueG7w284G2WJxmOdO6uvce/Udq+0v
h7+1H4H8VJDZeIj/AMIzqbYUi4fMDt/sv2/GvghhIBlm3jtmk2A8EYB9OlW12LP1ks9Y0zV
7WWbTruC8ji+80bBl6ZHP9a8q+Lep+H7HSRLrmnXcczfckgKMAPU9f5V8I+F/GXijwVqkeo
+G9cuLCROCiMWjkHoyHhh+FepH4/3Ws6bHZeLNDF40S4WaFxwM/wB1hnHtmoakBzHi228/T
ElaMurlmWTYFYjJxkDocV5gylXKnjBr0LxP4y0TVkCWFpPax4+6Rz+QJrz52QyMQSQT3q49
wFZeAcrj2NR7v1pyvsP3QRUouAGykKZHc1QEJ46g/lSkY60+WaSb7xAHoBiogMd6AFoopQC
xwBk0ARhT1J5pxHHSpo7eeWQJFGZHPRU+Y/pVkaVe/bIrJ4HjuJTtWN1KEn05pNpbhZvZGc
NyjIzkVbtrye3mWVTwMcEcH8K24vCV+SpuJUtx6feP5Vr2+g6fZYkYNPKB95xwPoK554imt
FqejDLa9RaqyLGoak2rRQXUkQgdolUoBgZFc9dQM3IGa2biVtzAYweOlU2A2kVyw01SO6pR
jTiqa6HPyIytjGMVGBuJAxnrVy6A39cA9apuI/Mby8lO27rXfB3PFqRsMJbjiin5YgfNRWh
kdTFaw30qyJ5qyYGE2lsf73pV+41cWtmkFzDHdI3RJTu5+najTBdRpPbQ30U1rKo3lifLY+
oP3if0q5NaQ3llJbTWwikjG5Z3THA9TXjSa5kpbH2VODdNyho3uYVzq09/5cZs7WARjCmJM
celV1G9t/PHVc8VDNcSqzNJtZWOAQMDikjkiLBmQlTx97kGuxRSWh5U5uUm29TXhWWQ4Ty9
xHAK9vanfarqFyJkC7xyD0NQWksRKhZWXHQGrkjCXCAgnrz3rmklfVHoUvgVnqPQxysI2jK
EDO7PBqJIGaUQgPvHTacqalZG8sCKIqf48dMetX7O0V4fNRwrxNnKtz9KynLlWh004OpJJl
Waxms2BnZIWPIO4AVc8N6ZP4h12PTtNlNzdyNjamcqfqRWH4gWO5uIp7dHWRjtdmJOT9DWb
o+sap4c17T9S0u8e2uoLhZA0ZxnB6H1HtW1Olzxvc8mtjJUcRyKOx9WXXw/8E/DnwwutfEP
Vt1yRuW0QhmY+gFeA+LvizLqV4Y/ClgNDs1yqunzTOvqWPT6Cs/x14g8ZeO9Z/tHXtUjun/
5Zqf3aqPYdBXJv4b18RecunSSx/3oiGB/KuinToQOKtLG1m1K7X4FKa9e6uGmu5pZ5WPLSN
uJqQtECNgBPpVaS1vIziWylT/ejNQsdrnOVP5V1xtsmebOElrJGvCjyAeZIAg/hC1b8tZR5
cUERA9V5rnxO2MB2/OnCeYNuWRgfrQ4tmLizp00NSu77LHn/ex/Wp4vDKTyBWhKg90c1z5u
NUggiuJEnSCX/VySIdr/AO6SMGnR65dBwTJkDtis3CfRk8k+jOrfwhpCwlTPci47IMEfypL
bwLH9nMl40g3fdIcL/MVlR+Mb63j2oEQe2RUN5r99eoJZ5nyPQ/rWDjV7mPLV7nS2vw/sZ5
Qji/z/ALJXB/E1bf4XozRiKS7QO2GEgUhR68Zrn9L8SiMxrJcTrj+LcP8AGu2Tx9ZR6csUN
0fOXq7LnP1wa5p/WIP3WReqmzJ/4VlpwmmgN9LK0ah8q6j+Yqo3w0DShYL59p4wdrfyxWvp
vi3TJ9YEuoLDJC0e1jtYYOeprsm1HQGjEmly6cr4yC0gX+ZFYTrV4OzbIvV6M8r1T4bz6Wi
SzamixucAtC35cE1zGq6J/ZrIq30NyZPuiLOce4I4r3VZFGbrWNZsVtgM83K8fTqa4S/0LU
Nck13xJo6Q3OgadtWS9iYLhmHCjuT17V0YfEVZtqbOmlKb0kzgH065+zvNKqJsTIVnAJ+g6
mqYV9m5c4HU1uzws0MnzHlCQcYr2rwp+zVe+KPhrp3iyz1iYvfw+ctqqLgHJGM9e1ehCV1d
nUfO4Vm53cjt60xQfMFd94o+G2ueFriSK/02cFDjLocVxjxQxPtkSSJgOcHP6VqtQE3DOAO
TUc0ckTDzImTcMjcMZrotHiurm18vTIWneP75ij/eH+uPpVXVNPmtrgDVJTaPtyFk+Zj+Gc
j0rJz1sgMTtwafJBLHtEsLxsw3DcuMj1rc0mzu7+BU0u1a4lQnf5MZaQemcc4qPU7Ka3uo4
tVkaydQciRSz/8AfOc0KetmBhlT2o2/LnvS7yD2PPang54rUBoIAGR1qe3s57ttkEG7JxuJ
AUfUngUQzfZ7qOURJKV6K4yPrWrNulbKM5yu4j0FZzlawGPe2c1jdvbToodf7jBlPuCOCKg
3E7eny9OKvapIWv16Y8pP5Vn878CqjqgOl8L6neQ+NLOeExxyXEyxybUAUqSMgDt0rufi4F
aaDVYyIbia5LBV6qwxyPauC8LBU8WaO8kWQLpd30r0L4yIDBo/kMBHKznyguNpAAzmvPrv/
aoR9SYVpU5cq2e5WtYbq7to38tpJnTc21epxyaz522sVfII4xiuduNUuxb2supXks9vbgJF
CJMZx0AHYe9XLXUbzUo5bq5gSBXYlFXv/wDWrH2Di+Z7H1tDMlW9y1rIu3DxtAlvHtKoS27
ZhsnqM9xWXMSmcdCKe87I25hkGq8snmIVBBJ54rWKsY1qqloZkzFWYcYbrVE4zgdBVqZGDZ
qm2QxFehB6HgVl7w7OABRSrFM6hljYj2GaKsxNO1vJLeQBASrHkZrbuNStTZeTMlw0TD+CQ
/Kfxrk1lEV3lCUjPQPzV5p5ZnCF1K9j0Fck6ab2PVoYqVOLimTXdxbzmM28RCIMc4zUb3CM
FV4gpXkMvFVZDtflcjvg8UOwcb1GAOgFaKKWiOd1G3dmnATJIHiiEmO0Z+Y/hVkPK7ny0YM
p6MCMVhLMVmDKdp9RV2SWRQPMbjG5jWMoO5t7fliaEd9JEApugoB5Umt7SZLZi1zv81h/cP
Q1xsLNc25kWFERWAB7n69qfFezWLmWN9uGAbPcVnUoqSsjTDY+VKonJXR02sS4ltyRjL8nP
WuWkCm8gxkgzc49M1s6i7i3t3dflY5BFY2Va4tgcv8AvhkDr17U6StExxb5sVfzR2U0FsSF
t5Ef2YYYe1JDqbabOInuo4gp+ZXbH8qztZlGnyGKGQ7n5XPVRVLTUtr6+j02WzknubjOJkf
5kPb5TwV9awVFSV5bHqV8dOnW5KK947mC7lcxahpzx3bHh0jffj1GO1Xbs+HbwpLdxxRSKM
kyBcKfQg815taz3eh6ozR4YxsUdMkBuelberW9vq2nRatZIULJvIaXJOOCMHng1hKg+ZWdl
3R1Rze9CU3Bcy3T/M3P7O8G6hYztbabaTTIduIwV2/yrJ1Hwr4Zto45JJRaK/8ACJ8kfh1r
mre6v9MmWSzlYO2GCg8SDuDUOuapNdSC6nfdKRhfb1/Kt4Yeaek9DhqZph50rSorm/A9V0r
VPAth8OtS8H+IdQkmgkzPYTYMxt5PQAcgGvF4oDJO0duvmjPDEbRj8elQW6maRmdiVBye9X
ZLhrYxxmBG5yUYcAelehFOCte54VSanK8Y29AnsbuOIsYYGA67JA5/IVnA5XpjJrfuFQTu9
svlRnBC56Z7Vnx3Bs9RkwiOc7TkZ49vT604zutDMghsric/ImF/vMcD8zSNZ3EcgV1wSeBn
k1sTD960IdmQnIz2BqfTtOtLzVks5tYhtbmY7Vkm3bFPZSQOPrU+0a3FYx/sM8alpGWMLzk
tTlmmWMEageeq8jFX57eaANFMTwxUnscVhrG8kgRRkk4rSMuZahZD2g3upMscjE8fNmt/Rb
/WdKju7KG6MVleR7biEMCkuPu5HqD3qjHEtuBGDkgZd60tIvdGu2ubXUNOkV2iP2ae3kwVc
cjeDncD+FTJuzsNaEEs222ZHQjbFgdu9fZHwG+J3h22+Gmk+G7zVFimht9qlufKbJypxz3y
DXxnNMZIZnkcs3lkbuvSlsJkjskWNGhm2l/MAwT+IqFfl0A+35fHnhbVNFuPC2q6rY32txP
JHFK2X8xM5VweQeDgjPavnPxDpXhW60mNL+6s7LXRJLDcRgbTkMdrAAYAK4+ted6dqGpWd9
HfadePb3cQysgx8vrV7VtJ1mxih1vXYyY71RchmlUvKp6NgHIB7Gsk5IDHm0eL7M9xYytFL
C/kMgYgtxnfnj8qx5rKaFfMk+fd3B3fmfWtf7Y2oJ9p8ryRv27dxPHbNUL5mjjhAYEFjkZ6
1vGWoFOJLjcPs3mK5GN0ZIP5g1HNazpKHuVbe2SCxzmtyKQTWf2iMLE5cqUTAXHbiqWoEpF
CM5JLH8aaneVmgIra1aXaBJGCegPWrc+j3sKmUiFkP92Rc/kTUv2b7MFgUfPgF2+vYVXF/b
NcPby2gjReFkDEMD7+tNzlfRAVJYpYXQyIUJ6Z710kfzRmRj5ZW2AO7nPFYTanFGywxQCZM
/M8q5z9PSte7micoY1whiXC5zjisqjdlcDG1IhtRyf7i/yqtBbTzPiOFmHr0H4noKuX8Uk+
rlI/mJRfw4qxNKQJJZ5MRRDao7MfTH61rzWStuBa0Gykl8SadaTYjYzHOfTHWu5+Ikum6bZ
6ZZ2l5FqC4kJdJA5tycfLn+lcBZXz3NkY/ISKRAWEkZIMnrn1qK6DNZzKx7BgD3xXLUp89Z
TlpYzcLu5p+HLLSdW1CQ6lHc3G2IiOCDkuwHDOewHoK1p7byFVGMeCONjqwGOMcHj6VxWnz
SRmZ0kZVMeG2kjdk9Djr9K2orm4j1ay0yEqI4wGk44Ynk5/lTq03zb6HbQxMqCdlcfcRhn2
46ccVnzGS0mA7jrzmu+stMHia9OnwQwWlxjCvFwJD2DD+tcVr2ny6dey2kqFJoTtkTGMN3r
OjNN8r3Oj2yqxco7ozriXcKrRrE8yJM5SMn5nVdxUdzjvUTSMQQ2ajLjsCRjuK70rbHFKXN
uTtujdkink8sE7T93I9cUVoafaaNPaCS9142M2SDF9laT8cg0VPtCbGciiSThCD6HmpWSSJ
SpGAexGTVXdJuMiKRj0NWXlJKkvuyvJrRjTSWqBHOSGAYEd+1WEt1lJEcu07c4JqtA+yUMO
h4Ix2rUS6tkt2j8vJKkBu/41lO62OmjFT3MxhscqRu915p7xvdBDJK2E/UdhW7ZtE0KrC0P
zkBiwwRntiqNxAYpGUKRHG235fX1rNTu7MdelyRUu4luAlv5CjA3A9ar6gSBICCVEg4qWyj
PmXDSB8kjDHnjNRah9+THzLuBqlucl72Na+Ek2n27mPy1OANx5P0rIDPDcWzADIlyPqK1tp
a1iL5wGH3m9qqW1k19q9hYqVVp7lYxuOPvHHNZU9nE6K8/3vMvIt6zNJfag88gxhVzTLW9/
sPUBPDNapcGPHmEl9oI/Q10fjPw83h3xBdaRJKJf3a7XUfK3HY1xFyqxnzWjDhhg7h0NOmk
1yszlUkqjmnrc07zV7GCKRzJFf3U5LbogQEz6lgP0rL0nVJrO7gc8xLJl0xwVPUfkTVJUaV
iscOWAJwgycVNbwefKD/CuCTW6hFJoybb3Om1a0EU0hgdJIoiJEdTxsbkY/PpXM6gzPfsxU
FQPlGcjGK69bnS7nQd1tE/22AmO5LyZR1P3Nq44xzk55rlr2PNurIMtGcE+orKlo7CKcU00
ZIgJUtxheKspZhB5l5Mc9Tjk/jTtPjOZZFAdhgD2pbqOVbbbtJbflgK2bV7Aa0nlizkZGO3
au3Heuflz9tfI5zW60m2xKYHRflOayL9o5NQd44BCo2ghWJz78+tZ01uBsXGd3mFdp+UZrH
Rh/a4kBPEwIzzjmti4lyrKEOGKkc9MCsMn/iYkjgeYKKfUDor92Zdrli5lYn06Vh6epa4lf
aD5YJwa0rhg42NuwrEj34qppCCS5nhHLOh6dsGlBWiwEuHItZmAAOMfmah0kkXqtg4Cn+VW
b6EvGyqR93P4jtRY2bQ+XO7qwZeEAyapNcoCPuEUvYFe/wBaZpskglK+YSAjAA/SppFcQy7
QW+Q1fsYIE0dbhIN0jryzLkg+xqb6CbsVbostgWQEEx4OPrSXXiFr7RmtNSsory8KxxR38k
j+ZDEgwsagHaVx6g0l4+bJ0z9xcD35q1rGjW//AAjmmarZQlT5QW4Udz/eohJJWfcG0nZkW
lgmygKNkCcDB57VX1cJtiYDB3txT9MnaOzTBHE2Rn6VX1N9wiyATuYk/wD1qS/iXGWdPz/Z
4mLLxLjHfpVXVtu6JwOSzH2q1YyH+yTF8wBmzyevFVdUAKQEnJLNwKa+MDr9I8PP4g0RtV0
xmuZLdP8ASbeP/WRHoD9D61zV9pw88o6GKdeDuGOaraPqOs6LqKatolzPaXNvk+dC2MDuD2
I9Qcg+ld5deJdD8X6A9/qNqlh4ktmXzBbrthvozwXCj7jjqR0Pb0rGcalKV07x/IpRVrnms
0EtrPtkXr0PUGtouPKjJQ8xqKr6oqi2kO4ja+B9KsAtNFGCwBSMEfgK2k+aKbJGyAxzzXCk
jcqxjHcd6qSwtfX8Fj5q20WMh5OmT1JrUzDcpLCAVuIQGz2dSP6f1rPuoXlt2OPni5B/2e9
KLu9RMu/2ZcaXqNtBdgJHIhAlT5kbPoaWSPdEI2X+Ir+dZkesX9vZHT5ZfMt8qwDclSO4Pa
tSSTcJCrfKQHU9KUk07sSv1M+xtyPLX5fnk+YHsF61b0JZrvWri6iiUiRiAX6KDUF3KkNvJ
NbnqhXGOjN1/SvSfA0vh3wnotlqV5ANU1m5+aG1AysWehPqeKitUcIXSu2TUlaJ33gzwvFo
tvHq11a/ZV25Mkgw0nfCg9q8n+JF7bav42v7ixKGPITII5IGDXdeJW8ZeI9NluvtH2eRfnS
I8SFcY2rjhR1968gEipldu10JBDdc+ledgqd5us5XfYxozlBuS6kE9rPcadb2cOn2sUkRYv
cIx3zA9A3bjtiqf9iajj/U5x6GtD7RenJiQoQfukc1etLvUd+JJcexr1ueSNXUZhDQdW2jF
mSPUMKK71d3lJ5jQhseuKKy+sT7C52eeKJI7XYWUh+wPSoEZFbbKpMfcA80MxkblFUjjC8V
GQPM+c7a7jpk76EsbIjllbanbJzUoZnIwckcjHFVGCLnB3jPpTwMLkLyfekJNrYtvcF3Hm9
vTgmtO6u7KW2FxFeJDvALwPneGHccYIP1rGBL7vMjbnoaj27iMjjmsnBSZU23uaWm3kU91J
DPL5ELLgMxwAR6nnFQ3dxZoXTzBcHONqHI/OoUwF24wPpXd/DnR/ANzqZ1Tx/rY0/TIHAW3
jjZ5blsZxx0X1NXyJPmJVhbHwvr+teEpdft9NdNPtQXkuJF8tNoHO3P38e1clDq0dlqMNzZ
IZZIZA6u68AjpxXu3iz4qeD73TrnQ/D3iAwWIQQxiTTJNpXGCMA8DtXgt89qpa306eNoVON
wUpv98EcVlCHVhKfO7m7c+KYdavXGszS7nbetyVyUb0K/3azbp7KAs6albTIf4Vy2fwI4rE
MLgEEc+gGajK4bDKSa09km7pklubUhJ8sSJAgBGUQLn8qsK1taWxAukyVz+7+Y7iP0rLxjo
MCjaD1puAGhot0sN06TuBDOuxix4HoT+NXr6K0tF+fUIJ3YHMVud+B7kcfrWGQQuBz7Yqza
2kbhpbhWMWCBtOCTjj8PWplFX5gLem3Nq9y0HmrZwygYaQnCkepqXU5bazV0gv4rud/4oSS
i/VsCsbHz8nj2pCi5yKr2S5uYDpbOGzutP+1T6rZ25VPmSeQiTI7BQMmsW5ubVnxEhckj97
0/SqmwtwQTSmNlbaRyKmMLX1A6pBpEdoZr3VokfZlI4kMjn8uB+Nc5Gon1DzIsiPcCd3b8q
YqqCpcVeQERh1IjX1JwKIwUb6kylY17qPSoLdnutWh80jKwwqzufx6Cs7StRgt9QSWKzYhW
G5RyXHcZqow8wiRohIR/E3A/+vRJOzKEdjt6bU+VaSglo3dC5rnXa5p2kAfbdM1yxeFhny5
JdssRP8LIec/Tiuctb+F7oWohErHIWQtgDj0qExQy2oAjXKdM9arwERuUKAA98UoUkla7Yc
xr3L2Fpa/vL2Oa4I2mCHJwPdsYFOsWS9hjgggKtjgMTgfiTiqMdrCZTJsBb1NaDybLcqMEY
7dqTh7tkTKYau2kWdm1st7HeXTcN5AJEZ/3sgH9a6bwtZ6RqHh6CK5hcO6mMsGwD74rjbWG
281i0QYtzuNaVtetBcxRJKcKeTnGKzqU/csnqRN8xNPoaaXq11p1xe28EUTiRZJ325Q9Djq
fcCsvWJtEhkWKzuRqnykF1Ro0U+ozyfyFbnivZqugxam5BuLebyyx6lWHH8q4swSrCsxjIi
ckK5HDY64qqMbrmkzaDvFG7paxmziCqWBn696z9YG24hUjADMcfjVrT1KWqMpIbzCR6duaq
68oju7eIvmUJucehJ4zVL+Iyi4zW80IWC4timOIywTbxzwcVBC1jaOWlnSMZ5CNvP5CsYgH
qAfr2poQA8HOK09n0YF7U9QF7IsUMXlwR8gE5LH+8a1rRLc2qS3N9b2sQTBLtzn0AHJrnaY
w5yBRKCasgNRr63i1tLm2Z2iGFYkY3DvgVq3NuixfamvLaOEjMe+UZYf7o5rl9jYB2kD1pN
u5+AcnjGOTSdK9hFyaWzYokKvwDuZm4PuM9K6nRdLfVLV3ivLW3FrAzO91MqAgDoM9SewrJ
sfCepXCRzXEJtoXPy71wzfQVfv9HTSbiO1WMm4c7VJOe+CayqSi1yp6iTV7IxtSRdlpaovz
Skux9u2a7vQfGPhbw4ihtIuLm8C4M3mK5H09K881OYz6rKQ+VjOxSPQcVUOO9VKjGcFGQpw
u7Hox+KviCbWN8SW8Vkz/ACw+WCQueOc9a19Q8Hwa1OdS0vU4Unujv+yTxMgz6BhkA/lXlN
qN95CDnBcZxXunhC3N5ZM9heyRNCeI5gJoz/Jl+vNcWIjHDpSpaGE48tkjza/07WdEmFtfW
bQEnCb+Vf8A3XHBqGG+bdiVV9DxXvMHhl/ErwWV86+QQRNEBlGPqM15N428IXHhPWjaiQzW
75MDt94r6GpoYqNZ8ktGTGVynHHA0StvUZGcMMkUVnR3MgiUeV0HpRXV7NlHKcZ6574B6Uw
btxByKcWJBJPNNBO7Lc12nUSZYABsEUpfJyOlMYc5zSBSeg6UAWoHmmlW3iBdnOFHvVn7EI
CftE6o/OUXlh/Ss6JikysDgrzkcGtd2aWOCQsXwmSWOTwfWs5aDuytLHG1wRHuSMAH5jkj3
pWhikG0O5b6VI95Jb3cb28EZYKM+agYN9Qe1XLqNJnE9vH5W+MS7EPCnuBUuT0bEZP9m3L7
hEu/b97tinLZRjBmm3f7KDP61at5pEv1VZ3jLkEnceee9SXEO2eQgcb/AKUnKV7FNFK2t7f
zWN20gjBKgREBifqeMVHNE/2kQwuzqRkb+w9601fTZf3WZknUkD5AVPqOOfxqtBvm3yKhQy
vsyRjAHalztbis7XGRWBcHl5SoywiTO0fWrUlhpk1sXsrm5WYAfu54htY98Mp/pVW4iuoxH
JEWRoifuHBHvXZ+Fvht4/8AiEkUnh7RXezmlMEl27bYwwHzMxPQD278U736iOKtbEyASXLG
GPGcEfM/0H9ats/mzLsXy40G1QP4R717X4n0CL4f6FZ+GrWTStWv43YXd/PZhmII+5Gf7o9
TzXkUjfZWtpI0R8bjyM8+49KzbblqBlLpiOxYXmB6mI4H45qo1uftJggkFwf7yjAplxcz3T
s08zHJJx0A+gFXorc29tHtVhLLyWPZa1baWoCjT4I+bi8Y4/55LuH5nFV7i0FuQ6SmSE/xk
YI9iK07TUvs2pi0kgSSyYbHjdemf4h7024txH50QJZecen1qeZp2AqQ21y0iu6rEMfdfr9c
VJcJbRrGRNNJNzv3Y2j0296LV5J7Nww3HeMMTyPxpkksMJWSaMuUbgDjJp3d7CsXY7dBEPt
E3LDhUGcfXJqlPbIjkxtuA9a2oLS01a1tG0pXiuGD+dFLINo285BPqPXvWDM3lzxsMgNnIz
15pU5czYmh0UU5YeUpfPUCrAtYVz59z8/oi5A/GphII7YKkYVpOT9PSr+k+Iktrs6LqFvBc
6RP+7lDQr5kZI4dXAyCD7kUpTl9kLGKwa3c75A0Z/iHSonuwcJEpcngD1q7eQeW08CHeq5C
npnHfFRWMa29t9uBPmucR57D1q1LS4OKY63tpn4vbtbKPGSEjMjgfQdPzqK6sbcKXs9QlnK
84ki2Ej14JqO4u54ZQkErRsOSc/ePvUV5emdFWKMRbh+8YdWPt6Cmkx2QsN2+xbW5lL2zOG
KseK1ZLeZ1DyiCSH+H96oUD254rnB6YoMeTyv6VTjcZt/2lbWSKIAk0qfdUcoP8axZJprm5
ee4cvK53MT3NIFCnpS89zmiMUgCjpRSA4z9cVYC0daKKALlt9mkBilJUHoRk4PrXpvhTTPD
unaLLfwJ/aWqRoX+dcc+iqf515NyGyOv1q/pus6hp1wsltcNGR0wa561J1I2TM5xb2O3TxN
4jS7le/tTLbPysMzBFQeqk9qw9amvIo/7Va6iu7i64E0MquIc5+XA53Y/Ae9aGl6dYeMtWd
rmMw3Lct5bbQ34V2Engu20CCKe10WKdTwZhLmUH8eP0rhlOnRlZ6MydRJ7HiaLhR645pSM1
7PrPw+ttY043Nnbiz1BV3bUAAk9mA6H3FeNyRtFO8TjDoxU9+RXdRrxrL3OhtCSkrnReBbN
L3x7otqQxD3K7gPTNfV174V8N2iYvI2tZmwUuCTE+f8AfXr+NfMfwxQr47s7vyZpTbEygQc
sMd8elfYFp4hs9es1iikScYwyyLjn3zwa8XNJ2qJXa0OWtJ8xjadp1vpxe7MjOsSZRy3Xjv
6187/GLXri88WW1vv2i1h4XPQk5/lX0lq++DR7mN4QUYYWSIcJ7FfT6V8p/FiMx+O3bBIe2
jYHseO1c2Vq9bXsTRV5GJFq6eSgkQbsc4OKK58E7RRX1PKdnIhOKXNLjgnbj8aSqLDB+lAy
D98ClJzTSV6dzQBIFUHnk1qoyiCAEDJjOPzrIz84PWtggGztWUZOw/zrOpsBRudxuQAWJC+
ua1beYR2SODyUZM+xqrJaSSMk0XKbcEqeR9RUkhSOLk4RAPmrN6pICo3/ACEIUHbB5+tac6
MU8wFQTLjaTmsSKTzb3zf4WPFdC90gszCAB++Dlsf1pTT0AqaIxi1Gd2IQ7yN3cV1NhYQtH
cQ3KGa3mywkhGWib+8B39xXF27P9onKDAL1vWlytpGLj7eyeiDnPrWVZa6HrYeVOVLkqrRd
SbUtCvdPiN7BJHd2o+Xz4+Qp9HHVT9a9P+E3xv1nwiR4c1adLjRJVMaGRcNaE9Cp/u56g16
t4M0T4Ua78DJdSmvrV9ShtZJruYyqk6NtPyMO6jjAwfbmvkqXYzNcLtWCBcE9M+g+vSpipN
JSPNqKCk+R3R6V8QdXW91gSRsJhL8y7D1HXNeXsBJMrBs5D8DtT7C6lTT7fzXzJKxjjB52L
7fjUIKqFUplgWBNdElaxmYYGWK457VvNHvjZzIR5YXqc8Uyx0/LMZUIkXnnnj1+lac6RpG8
23EU8Y2MVyCw6iib2AzpdRso5GQfbJSuBwFGf/rVWu9XMsLQ21t5SMPmaRtzf4CporaJpjK
3Rx0HY1Be2fLNCQIkTczH+X1q4qO4E2ixGZRCMnfIBt9ar6tGUdlzjEh4qfSZjCm9XKssgO
B3qHUzvVZVydzHiov+8AuaUrtBHtACh2JJ6dKpXgDNAob5uRz357VZtH8rTogxGDIzGq2oQ
yHyXRSVAJOBnFKOk2Bqy2eYbiZ8q0W1VGemfWqU9/ZxTbI3uGVcZYqoOe9achmh09ZY4/8A
Rb6EHJHBZevPsaxLizmd/OhiMqEAHYN2D+FKLTdpAPutZSWEw2ll5W7780jbnYe3YVr6Pod
zrNzbWNqQGEJc57Csb+x74Wr3M0P2eNBnEx2FvZQeTXUeG7uXTjp2rwFNqsYHLnChvQ/pRU
92N4B1ORv4zHfyJIpBTgj6VUdlJG1Onqa2tRhN1ezTKVZt7ZVO+T2qidJv/sb3T25SKM/Nu
IDHnsvU1vCXu6gU2HTA6808TMq4z7U8QSM3zDCKMZzSCIFSDIn/AH1VgRZJBBOeMimjpTiA
p+8D9KYvPSgBaTApe+KO2aACiiigAoAweKKKAN3wvqx0rxBa3bNlA4Dgn+E179PqaRabHO2
JIhIAfdT3r5mjI8wBmwD3Art9c8RXn/CGafZQ3BUzAiVh1YLxXm4vDKrOL+85qlO7Whu+Ov
HpSWbSNBuQdy7JrlP4R/dU/wBa8pJJINA6UV10aMKMOWJtGChoj074ITQw/E6Npztja3kVs
Z9B6V9VW9vpltat/ZrW8gYkkJgEH8K+Svg81wnxKtDbxNLIYnGxWCkjHqeK+lrm70ae8EV/
BNpt4rfK8oMLE+zjhvzrwcz/AI3lY46vxHQCeJrR7YkGVWBPftXzF8dNINl4rs79BiG6hIA
B4Vgf0r2i7ubyDxW4jZjC8aAEnOT9a8/+M1vNqfhl5liLNY3CuCOSEYEEn2zXJl83DERvsy
abtJNnz30xRSHtRX2FmejYRRgnB496dikC+lAyevFAC4z3xTGXk+3vVi2MYuUMql0DcqBkn
8KvCSxnc+fCYtvIxEOc+uKhySdjWFPm6mWo+fHPTtW5GrNY24QdYzjd9aoXC2wjAhUl85GA
3A981ro0LJASwRBBxkY5qKklbQUoON7le4ubS3hiWC0nkuiN7lnwn0AHP61m3ZvbxTcSRFI
UIACjCrWioiXUo/OeNF8n5GkB2k1aYaXcWzxveGNmOXWHLRgj045qOZK2h0UsP7SN2zAjzG
U3qQAw5I61qXGqW6ORY2DMTyXuWDHP0GAP1ouG06a3YK5DRDao3En2wMdDWauMjNa2U9WjC
pDke9yaBpjK8krZ3nJ5r2fwP8I9Q8eeA9X1jS9Na5NiUS0iEvlvcydXXccjAHT34ryTSNMu
dZ1qz0uwiea6u5khjRRklmOK/TrwP4R07wX4N07QLGFEFtEolZRjzJMfMx9TmonC7TRSqWj
yn5x6r4X8QeHdRMGoeCdctGX78dyrKGHpuRcYrNu7LUNW1aKB9PfS7ItlICc7FA5PPJ+pr7
O+Luqpc3l0zjEcKlchvSvkjU9RLwX1+MqZG8iEn+4OpqlbdGBzt7NFHqCLbDZHDhUHcAdz7
1budY8Puvmf2VcvcnrsuAsZP/fOR+Fc+zkqS3Vjk1G3WqlFS3AsXOo3VzlFxbw5yI4zgf4n
8auaXqwso3t7q2+22shy0bPtKn+8p7GsqnL0o5FawGzdajo6pus7C7L+k04wPyGaypry4uc
K5EcY6IgwB/jUbU2iMFHYDT0+6063hkW9iuJmDbkETBd31J6Cmahq324LFFYQWkS9o8lj9S
az6aPvUKCvcDY06/062hIv7Sa5KnKpHIFDfU9fyqO81e4uiwtreKygYYKR5O4e7Hms2pox+
6HejkjzczA09N1w2VjJpt5B9rsZG3iPdtaJ8Y3Ie3HXsaSbUtNjw+nw3u/OcSOqgH/gPNZT
Akg7aAozS9nG9wLFzf3t826duPQHH/660tD1p9I86Ce3W+sbgATQM23Poyn+Fh6/hWR9KQl
h2puEWrNAbd5qHhwHfaW2pmTssrooH4gc1jy3l3cEBmKx9lBOB/jTQrOPmxinbRSjTjHYBm
OeSc+5pGXAwKeetJ6+1aAMPy4OB75FAIz90c+gqUqMVH/EKAGMPmOKMHFDdTTh06UANwfSk
waXdyRinHBHWgBlApSOaSgBMZ6irMm17JTuIdTgjdmq9TwnfG8e3JI4wMmgVupByBQetH4Y
op7jZ3/woFwPiLp32S5FvMyPtdovMA46EZHWvoSbVdYge4iv9Mg1K3yQxs2JI+sT8n8M182
fD5rZfG+mm6mdIsMCyyGMrxwQw6V9Fx2l4WuZdJ1nz1YEtHqAEisPaRMEfka+czJL2qb7HD
W+ItW/lG1EsylfMAK7hjb7YrG8UWiSloI8FLyGWF8dCdhxXSWdsl5p1uZ2UYU7ip4FUL20M
jtH98RShgfYjFeLSlyzUjDzPkBl8t2jYcqSOaK1vEtj9j8U6lajIEc7gYHvRX3MJ3imenGW
iMYZBNLS45I9KaKsockkkMqSxOyOp4ZTgipmv70Z3Xk5Pr5hqCmyHvQO7LBvb7Izdzf99mt
P+17IWUHm2k11dqpVjJJtTrx05P0rFLHP4UKOCTUuKluFyeS8urmUPIdm0YVU+UKPSrFs0w
l3ZJHpmqmAMEU+GQrJtZyFzmm0rWRdN2kWbs7n3fnUShSB7VJKATuQ5FQryaFsKe59Jfsq/
D9df8Z3PjG+jcWmjYW3KnAedv54Gfzr7auUka2kWEL5jKQCTivmP9kXXpLvwtqvhxdkS6fc
/aWwBulEgAGfQDaa+ojRe5B8n/G7RdfsNNMIjR5L2VYlaOTPLHA6+5r5l8W2V9YammiS2Us
AthsCkdSPvH8819vfHaz8vQ7G/JLbLyJsY4GHWvmf4kSRj4qzSqQB5cjc+4rGG1gPDHwZCf
wxSZFX9XIN6x2gcdhis6twCnAjFNooAUkGkoooAKKKKADJHapYmIHI4qKpI+lADyxKkYxSq
Bnn0pWXC5yaaKAHBWyCRTmxxQxwAKhYnPWgB3RqVulNXkHNLkkDNACUuDjNJS5O0j0oAQ5I
qPOCAetPyw6gUwgE53AUALRTdxyOPxpx+7mgBCPQU2l3GjqaAEowfSlIwSKNx27ScigBKki
LJICvWo6XJJoAGGGNGCKV/wDWDvmg9hQJnYeAJlt/F1jM9sbhVR8xrF5uRjrtwc17hHc+Gy
vn2839n3THafsrmBvxjPB/KvCfB7SR+JLR4GG9EYjdII/1P8q9g12+vr7S7cX1jMkW4AyyQ
iVMf7wzj9K8LHR5qiOKtqzup7r7HoYt4pC29Mqxxk1LpatLExkOS8fB98Vx15fps0y1ikLi
OZIyR0xtrrrKRVuoVU8KrE4PX0rwJwcY+bMD5q+JFk1t4+vwWb95tk4B5yKK7T4gadHdeKR
O8YLNAmSfqaK+lpV2qcV5HQppI8YUAZXnNOChVwKUkBz7daMZ6GvXO0Z+OaawJ7Zp5QgZzw
OtJ+OKAF2rvB5HHSkGM+1HIYEnJNGOwoAlUAHPapMB8qQce1RkMO9TwE4KkD60mXBXYRbFX
lz8vQGpUCuxyvJ9KiKBm4xkVbgwhGSMfSp6Gi1lY+gv2T4NaX4oX0unqP7P+xlb0yZwBkbc
Y75r7V1OdbbS7iZjwqE9a8Z/Zn8Mronwt/tWWBUuNWmM2/IJaMcKOOnfiuk8ceKQsstjCxC
J8pPPJ71DlZepnNJSaR84/FvxLdXGpW+mi/mEW8zyL5hwqqc9M9zXhGqeK9Tv9Zm1Ca4M7k
NGDKM/Ke1dh8QNSa5l1LU9xxd3Btoge0adfpkmvLGXJxmrilYgfNI1y29lAbviomTb3Bpyg
hSc0nGKsBlFKB1yaXAoATFL/DSlff3oI4AzQAyinbPejZ70ANqWHBBBpmz3pVG09aAJ2ACj
Haozyx9+lP6rikYADPpQA9DuABNNZBuNMBxIADwakOT3oAQY6UvA79qTJJ25prKeOaADFBA
AyaeqjOM0OnHWgCJVGe9OA54HFKwwevFKhzxQBE3+szSdakZcHk03AANACY9KRuBigHB60N
g96AGZop+30NJs96AG0h7U/Z70bQOpoAUhSoNNOCw205gdoweKTaRgg9aAOj8MWjXmswwpK
Ij5ZO7Zv7+le32cmrWenrB5EF7HCud9tLtccdSjYz+deJ+FYo31ckvKoVOTE+05z9K9W037
W8V3NZ6vvEaYZbyHJx7Mnf8ACvGxqvJHFU3NDw5F9sg1W8nYFkm81A3XOK0WmnhvkunvDAi
wBY/lwrMTyjHpyOncVH4ct9unFnZQkrFsird3eRrYamJdoiPlxhACcmvHm3Ko7GD3sZ2s2F
teXkdxI6bmjGQzHI5PpRXptl8LLm70qyurjxOsLTQhxHFZhggJOBknJNFejHB17aGvsZH/2
Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA7AAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
P/Z
</binary><binary id="_31.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGnAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAP//Z
</binary><binary id="_39.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAKEAAUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABmAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AA//9k=
</binary><binary id="_24.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHGAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAD//2Q==
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAUAAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyD/
9k=
</binary><binary id="_30.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGqAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_38.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ/AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACXAAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAA//Z
</binary><binary id="_54.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ7AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHmAAIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAA//9k=
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAFpAAMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAA//2Q==
</binary><binary id="_29.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGGAAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAA//9k=
</binary><binary id="_37.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJ7AAQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0