%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/412.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Orson</first-name><middle-name>Scott</middle-name><last-name>Card</last-name></author>
            <book-title>Rudý prorok</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Příběhy Alvina Tvůrce 2.díl</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Orson</first-name><middle-name>Scott</middle-name><last-name>Card</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>e8bebde0-cc5e-45db-9a7e-b40788e746f7</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Laser</publisher>
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Příběhy Alvina Tvůrce - </strong><strong>2</strong><strong>.díl</strong></p>

<p><strong><emphasis>Laser</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Název originálu: <strong>RED PROPHET</strong></p><empty-line /><p>Obálka: <strong>Petr Bauer</strong></p>

<p>Grafická úprava obálky: <strong>Petr Bauer</strong></p>

<p>Překlad: <strong>Petr Kotrle</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Redakce: <strong>Helena Šebestová</strong></p><empty-line /><p>Copyright © 1988 by Orson Scott Card</p>

<p>All<strong> </strong>Rights Reserved</p>

<p>Copyright © 1999 for the Czech translation P. Kotrle</p>

<p>Copyright © 1999 for Cover by P. Bauer</p>

<p>Copyright © 1999 for the Czech edition by <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong> <emphasis>- </emphasis>books s. r. o.</p>

<p>ISBN 80-7193-070-9</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Na paměť mého dědečka, Orsona Regy Carda</p>

<p>(1891-1984),</p>

<p>jemuž zachránili život Indiáni z kmene Bloodů,</p>

<p>když byl dítě na kanadské hranici</p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>POZNÁMKA AUTORA</strong></p>

<p>Tento příběh se odehrává v Americe, jejíž dějiny jsou často podobné, ale často naprosto odlišné od našich dějin. Neměli byste si myslet, že portrét postavy, která vystupu­je v této knize a má shodné jméno s nějakou postavou amerických dějin, je přesným portrétem této historické postavy. Především byste měli vědět, že William Henry Harrison, který se v našich dějinách proslavil tím, že byl prezidentem nejkratší dobu a měl nezapomenutelné voleb­ní heslo: „Tippecanoe a Tyler, to jde,“ byl ve skutečnosti o něco lepší člověk než jeho protějšek v této knize.</p>

<p>Chtěl bych poděkovat Carol Breakstoneové za folk­lór amerických Indiánů; Beth Meachamové za Osmibokou mohylu a Pazourkový hřbet; Waynu Williamsovi za heroickou trpělivost; a svému dědečku Josephovi za příběhy, z nichž tato kniha čerpá.</p>

<p>A jako vždy, když něco píšu, Kristine A. Cardová ovliv­nila a vylepšila každou stránku této knihy.</p><empty-line /><p>V knize citovaná báseň Williama Blakea je uvedena v překladu Richarda Podaného.</p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>OBSAH</strong></p>

<p>Kapitola 1   Kořala              10</p>

<p>Kapitola 2   Te-kumsa              40</p>

<p>Kapitola 3   De Maurepas              49</p>

<p>Kapitola 4   Lola-šika              64</p>

<p>Kapitola 5   Znamení              101</p>

<p>Kapitola 6   Soudek prachu              103</p>

<p>Kapitola 7   Zajatci              122</p>

<p>Kapitola 8   Rudomil              147</p>

<p>Kapitola 9   Mizoganské jezero              156</p>

<p>Kapitola 10 Ulička              168</p>

<p>Kapitola 11 Rudý chlapec              188</p>

<p>Kapitola 12 Děla              203</p>

<p>Kapitola 13 Osmiboká mohyla              208</p>

<p>Kapitola 14 Vratká Kánoe              223</p>

<p>Kapitola 15 Muž dvou duší              239</p>

<p>Kapitola 16 La Fayette              252</p>

<p>Kapitola 17 Beckyin stav              258</p>

<p>Kapitola 18 Detroit              280</p>

<p>Kapitola 19 Návrat              290</p><empty-line /><p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1</strong></p><empty-line /><p><strong>Kořala</strong></p>

<p>Pramicí, které v těchto dobách připlouvaly po proudu Hio, nebylo mnoho. Málo bylo těch, na jejichž palubě při­jížděli průkopníci, a ještě míň bylo těch, které vezly rodiny, nástroje, nábytek, semena a pár podsvinčat jako základ prasečího chovu. Stačilo několik zápalných šípů a některý indiánský kmen si mohl na provázek navléknout ohořelé skalpy, aby měl co prodat Francouzům z Detroitu.</p>

<p>Ale Kořala Palmer takové potíže neměl. <emphasis>Jeho </emphasis>prami­ci, do výšky zarovnanou soudky, všichni Indiáni znali. Ve většině těchto soudků šplouchala whisky, což byl asi jedi­ný hudební zvuk, kterému rudoši rozuměli. Ale uprostřed té hromady bednářských výrobků stál jeden soudek, kte­rý nešplouchal. Byl plný střelného prachu a byla k němu připevněna zápalnice.</p>

<p>K čemu mu ten střelný prach byl?</p>

<p>To bylo tak. Nechali se třeba unášet proudem a pomo­cí bidel vybírali zákrut řeky, když se znenadání vyrojilo půl tuctu kánoí plně obsazených pomalovanými rudochy kikapůského původu. Nebo zahlédli u břehu oheň, kolem něhož křepčili šavanští ďábli s šípy, jen je zapálit.</p>

<p>Pro většinu lidí to znamenalo, že je čas pomodlit se, bo­jovat a zemřít. Ale pro Kořalu ne. Postavil se doprostřed pramice, v jedné ruce pochodeň, ve druhé zápalnou šňůru, a zvolal: „Whisky bum! Whisky bum!“</p>

<p>Většina Indiánů anglicky moc neuměla, ale na to mů­žete vzít jed, že věděli, co znamená „whisky“ a „bum.“ A místo aby přiletěl roj šípů nebo je posádky kánoí pře­padly, kánoe je rychle předjely kolem vzdálenějšího břehu řeky. Některý z rudochů zavolal: „Kartágo!“ a Kořala za­křičel: „Se ví!“ Kánoe se rozlétly po proudu Hia a zamířily tam, kde se whisky bude zanedlouho prodávat.</p>

<p>Bidelníci, pro které to byla první plavba po řece a ne­věděli všechno to, co věděl Kořala Palmer, si nadělali do kalhot, když poprvé spatřili Indiány se zápalnými šípy. A když uviděli Kořalu, jak drží pochodeň u zápalné šňů­ry, málem naskákali do řeky. Kořala se smál, až se za bři­cho popadal. „Vy zelenáči, vždyť vy o rudoších a kořalce vůbec nic nevíte. Ti neudělají nic, co by mohlo způsobit, že by se jediná kapka z těchto mých soudků vylila do Hia. Bez rozmýšlení by zabili i vlastní matku, kdyby stála me­zi nimi a soudkem, ale <emphasis>nás </emphasis>se ani nedotknou, dokud budu připravený střelný prach odpálit, jestli na mne sáhnou.“</p>

<p>Sami pro sebe mohli bidelníci přemýšlet, jestli by Kořala skutečně celou pramici vyhodil do povětří, s posádkou a se vším ostatním, ale pravda byla taková, že by to <emphasis>udělal. </emphasis>Nebyl žádný myslitel, neztrácel čas přemýšlením o smrti a o tom, co bude po ní, ani podobnými filozofickými otáz­kami. Už dávno došel k závěru, že až zemře, nejspíš ne­zemře sám. Také předpokládal, že kdyby ho někdo zabil, vůbec nic by z toho neměl. Obzvlášť, kdyby to byl něja­ký napůl opilý, slabošský, zbabělý Indián se skalpovacím nožem.</p>

<p>Ale největší tajemství ze všech bylo to, že by Kořala nepotřeboval pochodeň a nepotřeboval by dokonce ani zá­palnou šňůru. Kdyby se někdo podíval, zjistil by, že šňůra do soudku s prachem vůbec nevede - Kořala nechtěl ris­kovat, že by prach mohl vybuchnout nějakou hloupou ná­hodou. Ne, kdyby Kořala někdy potřeboval svou pramici vyhodit do povětří, stačilo by, aby se zastavil a chviličku na to myslel. Prach by se začal raz dva zahřívat, možná by se vyvalilo i trochu dýmu, a pak by to udělalo bum!</p>

<p>Přesně tak. Starý Kořala byl totiž ohnivák. Já vím, někteří lidé se dušují, že ohniváci nejsou, a jako důkaz říkají: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Potkal </emphasis>jsi někdy ohniváka, nebo znáš někoho, kdo ho potkal?“ jenže to není žádný důkaz. Protože když už je člověk náhodou ohnivák, sotva se tím bude chlubit kaž­dému na potkání, to snad uznáte, ne? O jeho služby sotva bude mít někdo zájem - je přece mnohem snadnější po­užívat pazourek a ocel, případně alchymické zápalky. Ne, když je člověk ohnivák, můžete to kloudně využít jen teh­dy, když chcete zapálit oheň z dálky, a o stojíte jedině tehdy, když to má být <emphasis>škodlivý </emphasis>oheň, který má někomu ublížit, zapálit dům, vyhodit něco do povětří. A když si k takové službě chcete někoho najmout, nejspíš nevyvěsíte ceduli s nápisem: Hledá se ohnivák.</p>

<p>Nejhorší na tom je, že jakmile se o vás jednou rozkřik­ne, že jste ohnivák, začnou na vás házet každý ohníček. Nějaký kluk si ve stodole zapálí dýmku a ta stodola sho­ří. Myslíte, že ten kluk se přizná: „Jo, tati, udělal jsem to já.“ Ne, ten kluk řekne: „Tati, to určitě zapálil nějaký ohnivák!“ a hned si přijdou pro <emphasis>tebe, </emphasis>místního obětního beránka. Ne, Kořala nebyl hlupák. Nikomu nepřiznal, že dovede zahřívat a zapalovat.</p>

<p>Kořala měl ještě jeden důvod, proč svou zapalovací schopnost nepoužíval příliš často. Ten důvod byl tak tajný, že o něm pořádně nevěděl ani samotný Kořala. Oheň ho totiž děsil. Moc ho děsil. Jsou lidé, kteří se bojí vody, a tak se jdou plavit po moři; jsou jiní, kteří se bojí smrti, a tak dělají hrobníky; a pak jsou třeba takoví, kteří se bojí Bo­ha, a tak se dají na kazatele. Náš Kořala se bál ohně, jako se nebál ničeho jiného na světě, a tak ho to k němu vždyc­ky táhlo, i když měl přitom nepříjemný pocit v žaludku. Ale když přišla chvíle, kdy měl sám něco zapálit, couval, odkládal to, vymýšlel si důvody, proč by to neměl udělat. Kořala měl nadání, ale velice se zdráhal využívat je často.</p>

<p>Ale byl by to udělal. Raději by odpálil ten prach, sebe, své bidelníky a všechnu kořalku, než by nějakému rudochovi dovolil získat ji vraždou. Kořala měl možná z ohně hrůzu, ale kdyby to do něho vjelo, rychle by ji překonal.</p>

<p>Proto to byla dobrá věc, že Indiánům chutnala kořal­ka tolik, že nechtěli riskovat, aby jediná kapka přišla na­zmar. Ani jedna kánoe nepřijela příliš blízko, žádný šíp neprosvištěl vzduchem a nezabodl se s drnčivým zvukem do soudku. Kořala a spolu s ním všechny soudky a su­dy různých velikostí si spokojeně pluli po řece do Města Kartága, jak guvernér Harrison nabubřele říkal palisádě se stovkou vojáků, rozplácnuté tam, kde se Malá Miami vlévá do Hia. Jenže Bill Harrison byl ten typ, který nejdřív dá jméno a potom dělá všechno pro to, aby si to místo své jméno zasloužilo. A skutečně, tentokrát se už kouřilo z ně­jakých padesáti komínů mimo palisádu, což znamenalo, že Město Kartágo je už skoro vesnice.</p>

<p>Uslyšel jejich řev ještě dřív, než se přístaviště objevilo na dohled - někteří rudoši určitě strávili půlku života tím, že vysedávali na břehu a čekali, až připluje loď s kořalkou. A Kořala věděl, že tentokrát jsou obzvlášť nedočkaví. Sám se postaral o to, aby některé peníze ve Fort Dekane přešly z jedné kapsy do druhé, a tak se vždycky našlo něco, co ostatní obchodníky s alkoholem zdrželo, takže až do Města Kartága muselo být sucho jako v býčím struku. A do toho teď přijede Kořala, s pramicí naloženou tak, jak to ještě nikdo neviděl, a určitě si bude moci říct o dobrou cenu.</p>

<p>Co na tom, že Bill Harrison se naparoval jako tetřev, dělal důležitého a říkal si guvernér, přestože ho nikdo ne­zvolil a nejmenoval ho nikdo jiný než on sám; každopádně věděl, co má dělat. Jeho chlapci ve fešáckých uniformách stáli na nábřeží, seřazení jako na přehlídku, s mušketami nabitými a připravenými zastřelit prvního Indiána, kte­rý by se jen o krok přiblížil ke břehu. Ale na okrasu tam nebyli - Kořala viděl, že Indiáni vypadají hodně nedoč­kavě. Sice neposkakovali jako děti, ale stáli tam, stáli na širém prostranství, dívali se a bylo jim jedno, jestli je ně­kdo pozoruje, polonahé, jak v létě většinou chodili. Stáli tam samá <emphasis>pokora, </emphasis>ochotni sklonit se a poklonkovat, žado­nit a žebrat, říkat: Prosím, pane Kořalo, jeden soudek za třicet jeleních kůží, to by byla krása, to by tedy byla. Pro­sím, pane Kořalo, jeden cínový hrnek za tady těch deset kůží z ondatry. „Ua-uí,“ zvolal Kořala. Bidelníci se na ně­ho podívali, jako by se zbláznil, protože nechápali, nikdy neviděli, jak tihle rudoši vypadali dřív, než tady guvernér Harrison otevřel krám, jak jim běloch nebyl dost dobrý, aby se na něho podívali, jak se člověk musel připlazit do jejich vikiapu a tam se málem udusit kouřem a párou, se­dět tam a mluvit tou jejich hatmatilkou, než mu dovolili obchodovat. Bývaly časy, kdy se rudoši postavili s luky a oštěpy a člověk byl k smrti vystrašený, jestli neusoudí, že jeho skalp má větší cenu než zboží, které prodává.</p>

<p>To už dnes neplatilo. Dnes u sebe neměli jedinou zbraň. Dnes jim jen jazyky visely z huby, jak se nemohli dočkat kořalky. A až ji dostanou, budou pít, pít, pít, pít a pít a dělat <emphasis>ua-uíí! </emphasis>Nepřestanou pít, dokud nepadnou mrtví, což bylo úplně nejlepší, nejlepší ze všeho. Jedinej dobrej Indián je mrtvej Indián, říkal vždycky Kořala. A s Billem Harrisonem to zařídili tak, že se rudoši alkoholem upíjeli k smrti jeden za druhým a ještě za to platili.</p>

<p>Proto byl Kořala nanejvýš spokojený, když zakotvili v přístavišti Města Kartága. Seržant mu dokonce zasalu­toval! To bylo něco jiného než šerifové v Saskvahenu, kteří se k němu chovali jako ke špíně seškrábnuté ze záchodo­vého sedátka. V této nové zemi se k lidem nespoutaného ducha, jako byl Kořala, ponejvíce chovali jako k džentlme­nům, což mu vyhovovalo. Jen ať si průkopníci s ošklivými, houževnatými manželkami a šlachovitými fakany kácejí stromy, pracně získávají půdu a pěstují kukuřici a prasata, aby přežili. To nebylo nic pro Kořalu. On přijde potom, až budou pole obdělaná a upravená a domy budou stát hez­ky v řadě kolem pravoúhlých ulic, pak přijde on a koupí si největší dům ve městě. Bankéř mu uhne z chodníku do bláta, aby mohl projít, a starosta mu bude říkat pane -pokud se sám nerozhodne být starostou.</p>

<p>To bylo poselství seržantova pozdravu, věštba budouc­nosti, kterou se Kořala při vystupování na břeh dozvěděl.</p>

<p>„Vyložíme náklad sem, pane Kořalo,“ řekl seržant.</p>

<p>„Mám náložný list, takže ať vaše chlapce nenapadne nechat si něco pro sebe,“ odpověděl Kořala. „I když mám pocit, že se tam nějak připletl jeden soudek dobré žitné whisky, který zapomněli započítat. Jeden soudek určitě nikomu chybět nebude.“</p>

<p>„Jak si přejete, dáme pozor,“ slíbil seržant, ale úsměv měl při tom tak široký, že mu bylo vidět až na stoličky a Kořala věděl, že už si najde způsob, jak to udělat, aby půlka toho soudku, který byl navíc, zůstala jemu. Jest­li je hloupý, prodá svou polovinu po troškách Indiánům. Z půlky soudku whisky člověk nezbohatne. Ne, kdyby ten seržant byl chytrý, <emphasis>rozdělil </emphasis>by se o tu polovinu po paná­cích s důstojníky, kteří ho mohli povýšit, a kdyby v tom pokračoval, jednou by nestál venku a nevítal lodě, ale se­děl by v důstojnických ubikacích, v ložnici by měl hezkou manželku a u boku pořádnou ocelovou šavli.</p>

<p>Jenže to by Kořala seržantovi nikdy neřekl. Díval se na to tak, že když chlap potřebuje napovídat, stejně není dost chytrý, aby takovou práci dělal. A kdyby byl dost chytrý, aby to zvládl, nepotřeboval by, aby mu říční kšeftař s whisky radil, co má dělat.</p>

<p>„Guvernér Harrison vás chce vidět,“ řekl seržant.</p>

<p>„A já chci vidět <emphasis>jeho,</emphasis>“ odvětil Kořala. „Ale nejdřív se potřebuju vykoupat, oholit a pořídit si něco čistého na sebe.“</p>

<p>„Pan guvernér vám vzkazuje, že se máte ubytovat ve staré rezidenci.“</p>

<p>„Ve <emphasis>staré?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>podivil se Kořala. Byly to teprve čtyři roky, co si Harrison nechal postavit rezidenci. Kořalu na­padal jediný důvod, proč by měl Bill tak brzy stavět jinou.</p>

<p>„Copak, snad si guvernér Bill nepořídil novou ženušku?“</p>

<p>„Pořídil,“ kývl seržant. „Moc hezkou, a je jí teprve patnáct, představte si to! Je ale z Manhattanu, takže skoro nemluví anglicky, nebo to alespoň anglicky <emphasis>nezní, </emphasis>když promluví.“</p>

<p>To Kořalovi nevadilo. Holandsky uměl dobře, skoro stejně dobře jako anglicky a mnohem lépe než šavansky. S Harrisonovou manželkou se spřátelí raz dva. Dokonce si začal pohrávat s myšlenkou - ale ne, zaplétat se s ženou ji­ného muže nebylo k ničemu. Často takovou touhu pocítil, ale věděl, že jakmile se člověk na takovou cestu dá, vše­chno se strašně zkomplikuje. Navíc vlastně bílou ženskou ani nepotřeboval, když bylo kolem tolik žíznivých squaw.</p>

<p>Přivede si sem teď Harrison děti, když má druhou že­nu? Kořala si nebyl jist, kolik je chlapcům vlastně let, ale určitě dost, aby se jim hraničářský život zalíbil. Přesto se nemohl zbavit neurčitého pocitu, že udělají lépe, když zů­stanou u tety ve Filadelfii. Ne proto, že by neměli přijít do divočiny, ale proto, že by neměli být blízko svého otce. Kořala měl Billa Harrisona celkem rád, ale jako ideální­ho poručníka pro děti by si ho nevybral - ani když šlo o Billovy vlastní.</p>

<p>U brány v palisádě se Kořala zastavil. To se opravdu povedlo. Kromě obvyklých čar a znamení, jež měla chránit před nepřáteli a ohněm, tam Bill nechal dát také ceduli přes celou bránu. Stálo na ní velkými písmeny:</p><empty-line /><p>MĚSTO KARTÁGO</p>

<p>a malými o něco níž</p>

<p>HLAVNÍ MĚSTO STÁTU WOBIŠ</p>

<p>což mohlo napadnout jedině starého Billa. Kořala měl za to, že svým způsobem měla ta cedule větší moc než jaké­koli kouzlo. Kořala například jako ohnivák věděl, že kouzlo proti ohni by na něho nebylo nic platné, bylo by jen <emphasis>těžší </emphasis>rozdělat oheň v jeho těsné blízkosti. Kdyby založil požár někde jinde, kouzlo by shořelo stejně jako všechno ostat­ní. Ale ta cedule, na níž stálo, že Wobiš je stát a Kartágo jeho hlavní město, ta v sobě skutečně mohla nějakou moc mít, moc nad tím, jak lidé uvažují. Když něco opakujete dost často, lidé si začnou myslet, že je to pravda, a ona se z toho pravda brzy <emphasis>stane. </emphasis>Jistě, nemůže to být něco jako: „Dnes v noci se vesmír zastaví a půjde pozpátku,“ protože aby to mohlo fungovat, musel by vás měsíc slyšet. Ale když řeknete něco jako: „Ta holka má pochybnou po­věst,“ nebo „Ten chlap je zloděj,“ nezáleží na tom, jestli vám věří nebo nevěří osoba, o níž mluvíte - uvěří tomu všichni <emphasis>ostatní </emphasis>a začnou se chovat, jako by to byla pravda. Proto Kořala pochopil, že jestli Harrison ukáže dost lidem ceduli, která mluví o Kartágu jako o hlavním městě státu Wobiš, jednou se tím hlavním městem stane.</p>

<p>Skutečností zůstává, že Kořalovi bylo vcelku jedno, jestli guvernérem bude Harrison a stanoví svým hlavním městem Kartágo, nebo ten abstinentský, škrobený mravokárce Božizbroj Tkadlec ze severu, z místa, kde se Vratká Kánoe vlévá do Wobiše, který se chtěl stát guvernérem a udělat hlavním městem Sílův Kostelec. Ať se ti dva me­zi sebou poperou. Kořala chtěl být bohatý a dělat si, co se mu zlíbí, bez ohledu na to, kdo zvítězí. A když ne, ra­ději ať všechno vyletí do povětří. Kdyby ho jednou někdo úplně zničil, byl odhodlán se postarat o to, aby z toho ni­kdo jiný neměl zisk. Když už ohnivákovi nezbývala žádná naděje, mohl se stále ještě pomstít. Kořala měl pocit, že to je asi tak jediný přínos, který má z toho, že je ohnivák.</p>

<p>Jistě, jako ohnivák si mohl dopřát, aby se vždycky kou­pal v horké vodě, takže to úplně k ničemu nebylo. Byla to příjemná změna, vystoupit na břeh a vrátit se do civili­zovaného života. Šaty, které před něho položili, byly čisté a také bylo příjemné zbavit se svědivých vousů. Nemluvě o tom, že squaw, která ho koupala, byla celá žhavá vy­sloužit si trochu kořalky navíc, takže kdyby za ním Harri­son neposlal jakéhosi vojáka, který zabušil na dveře a řekl mu, aby si pospíšil, možná by si v jejím zboží vybral první splátku. Takto se osušil a oblékl.</p>

<p>Když vykročil ke dveřím, bylo na ní vidět, že si dělá starosti. „Vy se vrátit?“ zeptala se.</p>

<p>„Jasně že se vrátím,“ slíbil. „A soudek přinesu s se­bou.“</p>

<p>„Ale přijít dřív, než být tma,“ požádala.</p>

<p>„Možná jo a možná taky ne,“ odpověděl. „Co na tom záleží? „</p>

<p>„Když být tma, všichni rudoši jako já ven z pevnosti.“</p>

<p>„Tak to je,“ zabručel Kořala. „Co se dá dělat, zkusím se vrátit před setměním. A když to nestihnu, budu si tě pamatovat. Tvář možná zapomenu, ale tvoje ruce neza­pomenu. Ta koupel byla příjemná.“</p>

<p>Usmála se, ale byla to jen pitvorná napodobenina opravdového úsměvu. Kořala nechápal, jak je možné, že Indiáni už dávno nevymřeli, když byly jejich ženy tak še­redné. Ale když člověk zavřel oči, stačila mu i squaw, do­kud se nemohl vrátit k opravdové ženské.</p>

<p>To, co si Harrison postavil, nebyla jen nová rezidence - přistavěl celý nový úsek palisády, takže pevnost byla dnes přibližně dvakrát větší, než bývala. Zepředu se podél celé palisády táhl ochranný val. Harrison byl připraven na vál­ku. Kořala z toho neměl dobrý pocit. V době války obchod s alkoholem příliš nekvetl. Indiáni, kteří bojovali, byli jiní Indiáni než ti, kteří se opíjeli. Kořala viděl v poslední době tolik těch druhých, že na existenci těch prvních téměř za­pomněl. Dokonce tam stálo i dělo. Ne, dvě děla. To vůbec nevypadalo dobře.</p>

<p>Harrisonova kancelář ale nebyla v rezidenci. Byla v úplně jiné budově, v jihozápadním, dobře osvětleném rohu nové budovy velitelství. Kořala si všiml, že kromě obvyklého množství vojáků ve službě a důstojníků, kte­ří se věnovali papírování, v budově velitelství polehává a posedává také několik Indiánů. No ovšem, Harrisonovi ochočení Indiáni - vždycky jich měl několik nablízku.</p>

<p>Ale tentokrát tam bylo ochočených Indiánů víc než ob­vykle a jediný, kterého Kořala poznal, byl Lola-šika, jed­nooký Šavan, jenž si už dlouho držel primát nejopilejšího Indiána, který se ještě neupil k smrti. Byla to troska, vy­ložený patolízal, dokonce i ostatní Indiáni si z něho dělali legraci.</p>

<p>Ještě směšnější na tom bylo to, že Harrison před něja­kými patnácti lety osobně zastřelil Lola-šikova otce, když byl Lola-šika ještě prcek, který tam stál a díval se na to. Harrison tu historku dokonce několikrát vyprávěl přímo před Lola-šikou a jednooký opilec přikyvoval, chechtal se, vesele se šklebil a choval se, jako by v hlavě neměl vůbec nic, jako by neměl žádnou lidskou důstojnost, prostě ten nejubožejší, nejlínější Indián, jakého kdy Kořala viděl. Do­kud dostával svou whisky, nestál ani o to, aby pomstil otcovu smrt.</p>

<p>Ne, Kořalu ani trochu nepřekvapilo, když Lola-šiku našel, jak leží na podlaze přímo přede dveřmi Harrisonovy kanceláře, takže pokaždé, když se dveře otevřely, udeřily ho do zadku. Neuvěřitelné. Čtyři měsíce nepřijela do Kartága žádná nová whisky, a Lola-šika byl pod obraz. Když vstoupil Kořala, Lola-šika si ho všiml, zvedl se na jeden loket, zamával mu na pozdrav a potom se bez jediného hlesu svezl zpátky na podlahu. Kapesník, kterým si pře­vazoval chybějící oko, tentokrát neměl, takže bylo dobře vidět prázdný oční důlek a zapadlé víčko. Kořala měl po­cit, jako by se na něho to prázdné oko dívalo. Nebylo to příjemné. Neměl Lola-šiku rád. Harrison patřil k lidem, kteří si s oblibou kolem sebe vydržovali takové zchátralé kreatury - Kořala ho podezíral, že proto, aby si vedle nich mohl připadat jako správný chlap - ale Kořala se na tak žalostné lidské exempláře díval nerad. Proč nebyl Lola-šika už dávno mrtvý?</p>

<p>Právě ve chvíli, kdy se chystal otevřít Harrisonovy dve­ře, Kořala vzhlédl od opilého jednookého Indiána k očím jiného muže a stala se mu podivná věc: v prvním okamži­ku si myslel, že je to zase Lola-šika, tolik si byli podobní. Jenže tenhle Lola-šika měl obě oči a vůbec nebyl opilý. Tenhle rudoch musel mít od chodidel po skalp dobrých šest stop. Opíral se o stěnu, hlavu měl až na skalpovou kadeř oholenou, oblečen byl čistě. Stál <emphasis>rovně </emphasis>jako voják v pozoru a na Kořalu se ani nepodíval. Jeho oči se dívaly do prostoru přímo před sebe. Ale Kořala věděl, že ten­hle mladík vidí <emphasis>všechno, </emphasis>přestože nemá zaostřeno na nic. Kořala už dlouho neviděl Indiána, který by vypadal tak chladně a sebevědomě.</p>

<p>Nebezpečný, nebezpečný. Je snad Harrison tak neo­patrný, že si až do hlavního stanu vpustí rudocha s takový­ma očima? S královským postojem a pažemi tak silnými, že vypadal, jako by dokázal napnout luk vyrobený z kme­ne šestiletého dubu? Lola-šika byl tak opovrženíhodný, že se z něho Kořalovi zvedal žaludek. Ale tenhle rudoch, kte­rý se Lola-šikovi podobal, byl pravý opak. A místo aby se z něho Kořalovi dělalo špatně, pobuřovalo ho, že vypadá tak hrdě a vyzývavě, jako by si myslel, že je stejně dobrý jako běloch. Ne, lepší. Tak vypadal - jako by si myslel, že je <emphasis>lepší</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Potom si Kořala uvědomil, že tam stojí s rukou na klice a civí na Indiána. Jak dlouho se nepohnul? To nebylo dobré, ukazovat lidem, že ho tenhle rudoch znervózňuje. Otevřel dveře a vešel dovnitř.</p>

<p>Ale o tom rudochovi nemluvil, to ne, to by si nijak ne­pomohl. Nehodilo se mu, aby Harrison věděl, nakolik ho jeden hrdý Šavan vyvedl z míry, jak ho rozlítil. Protože guvernér Bill si hověl za mohutným starým stolem jako bůh na trůně a Kořala si uvědomil, že se tu něco změnilo. Nerozrostla se jenom pevnost - ale také Harrisonova marnivost. A jestli Kořala chtěl, aby měl z této cesty zisk, jaký očekával, musel guvernéra Billa přinutit, aby o píď sestoupil. Jen tak mohli jednat jako sobě rovní a ne jako obchodník a guvernér.</p>

<p>„Všiml jsem si, že sis pořídil dělo,“ začal Kořala, aniž se obtěžoval pozdravit. „K <emphasis>čemu </emphasis>ta artilerie, na Francouze z Detroitu, na Španěly z Floridy nebo na Indiány?“</p>

<p>„Nezáleží na tom, kdo vykupuje skalpy, tak či tak v tom vždycky mají prsty Indiáni,“ odvětil Harrison. „Sedni si, Kořalo, udělej si pohodlí. Když mám zavřené dveře, můžeme si odpustit zbytečné formality.“ Ano, gu­vernér Harrison rád hrál své hry, jak to politikové dělají. Vzbuď ve druhém pocit, že mu prokazuješ laskavost jen tím, že si může sednout v tvé přítomnosti, lichoť mu, aby měl pocit, že jste nejlepší <emphasis>kamarádi, </emphasis>než mu vybereš kapsu. Dobrá, pomyslel si Kořala, taky mám své hry. Uvidíme, kdo bude mít navrch.</p>

<p>Kořala si sedl a dal si nohy na guvernérův stůl. Vytáhl ždibec tabáku a zastrčil si ho pod tvář. Viděl, že Bill se­bou maličko škubl. Bylo to neklamné znamení, že se kvůli manželce některých mužských zvyků vzdal. „Nedáš si ta­ky?“ zeptal se Kořala.</p>

<p>Trvalo minutu, než Harrison přiznal, že by si docela rád vzal. „Zařekl jsem se, že s těmihle věcmi skoncuju,“ přiznal smutně.</p>

<p>Takže Harrisonovi se ještě stýskalo po staromládeneckých zvycích. To byla pro Kořalu dobrá zpráva. Poskytlo mu to páku, kterou mohl guvernéra vyvést z rovnováhy. „Slyšel jsem, že sis z Manhattanu přivezl bílou zahřívačku do postele,“ prohodil Kořala.</p>

<p>Fungovalo to: Harrisonův obličej zbrunátněl. „Oženil jsem se s <emphasis>dámou </emphasis>z Nového Amsterdamu,“ prohlásil. Hlas měl tichý a ledový. Kořalu to ani v nejmenším neznepokojilo - přesně o to mu šlo.</p>

<p>„Tak ona je to <emphasis>manželka!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>podivil se Kořala. „Ať do mě hrom bací! Omlouvám se, Bille, musíš mi prominout, slyšel jsem něco jiného, nechal jsem se tím zmást - však víš, drby.“</p>

<p>„Drby?“</p>

<p>„Ale ne, toho si nemusíš všímat. Vždyť víš, jak se mezi sebou vojáci baví. Stydím se, že jsem na ně dal. Tolik let jsi ctil památku své první ženy. Kdybych byl přítel, musel bych vědět, že když si do domu vezmeš nějakou ženu, bude to dáma a řádná manželka.“</p>

<p>„Já chci vědět, kdo ti řekl, že je něco <emphasis>jiného</emphasis>.“</p>

<p>„No tak, Bille, byly to jen hloupé řeči mezi vojáky, nechci, aby měl někdo potíže jen proto, že si neumí pohlí­dat jazyk za zuby. Proboha, vždyť právě dorazila zásilka whisky! Nemůžeš jim to mít za zlé, mluvila z nich kořalka. Tady, vezmi si ždibec tabáku a pamatuj si, že chlapci tě mají rádi.“</p>

<p>Harrison si z nabízeného váčku vzal pořádný ždibec tabáku a zastrčil si ho pod tvář. „Vždyť já vím, Kořalo, ti mě netrápí.“ Ale Kořala věděl, že ho to <emphasis>trápí, </emphasis>že je Harri­son tak vzteklý, že nedovede plivat rovně, což dokázal, když minul plivátko. Plivátko, které bylo tak čisté, že se blyštělo, všiml si Kořala. Že by tady už kromě něho <emphasis>nikdo </emphasis>neplival?</p>

<p>„Jsi čím dál civilizovanější,“ uznal Kořala. „Příště tady budeš mít krajkové záclony.“</p>

<p>„Doma je mám.“</p>

<p>„A porcelánové nočníčky?“</p>

<p>„Kořalo, mozek máš jako had a ústa jako vepř.“</p>

<p>„Právě proto mě máš tak rád, Bille - protože ty máš mozek jako vepř a ústa jako had.“</p>

<p>„Pamatuj na to,“ varoval Harrison. „Pamatuj na to, jak bych mohl kousnout, hluboce a jedovatě. Pamatuj na to, než na mne zkusíš nějaký svůj špinavý trik.“</p>

<p>„Špinavý trik!“ zvolal Kořala. „Jak to myslíš, Bille Harrisone! Z čeho mne obviňuješ!“</p>

<p>„Obviňuju tě, že jsi zařídil, abychom na jaře čtyři dlou­hé měsíce nedostali vůbec žádnou whisky, takže jsem mu­sel nechat pověsit tři Indiány za to, že se vloupali do vo­jenských skladů. A nakonec už neměli ani moji vojáci!“</p>

<p>„Já! Přivezl jsem tuhle zásilku tak rychle, jak to šlo!“</p>

<p>Harrison se jen usmál.</p>

<p>Kořala si ponechal na tváři výraz ztrápeného pobou­ření - patřil k jeho nejlepším a navíc byl dokonce zčás­ti upřímný. Kdyby alespoň jeden z ostatních obchodníků s whisky uměl trochu používat hlavu, našel by si navzdo­ry Kořalovu snažení způsob, jak se po řece dostat. Nebyla to <emphasis>Kořalova </emphasis>chyba, že byl čirou náhodou nejpodlejší, nej­zlomyslnější, nejmazanější a nejschopnější skunk v obo­ru, který původně nebyl ani nijak zvlášť čestný, ani nijak zvlášť chytrý.</p>

<p>Kořalův výraz zraněné nevinnosti vydržel déle než Harrisonův úsměv, s čímž Kořala tak trochu počítal.</p>

<p>„Poslyš, Kořalo,“ začal Harrison.</p>

<p>„Možná bude lepší, když se vrátíme k vykání a bu­dete mne oslovovat pane Odyssee Palmere,“ řekl Kořala. „Pouze <emphasis>přátelé </emphasis>mi mohou říkat Kořalo.“</p>

<p>Ale Harrison mu na to neskočil. Nezačal se odvolávat na jejich nehynoucí přátelství. „Poslyšte, <emphasis>pane </emphasis>Palmere,“ začal znovu Harrison, „oba víme, že to s přátelstvím nemá nic společného. Vy chcete být bohatý a já chci být gu­vernérem opravdového státu. Abych se stal guvernérem, potřebuji vaši whisky, a vy zase potřebujete mou ochra­nu, abyste zbohatl. Ale tentokrát jste zašel příliš daleko. Rozumíte mi? Pro mě za mě, klidně si mějte monopol, ale jestli mi nebudete dodávat whisky pravidelně, bude mi ji vozit někdo jiný.“</p>

<p>„Ale no tak, pane guvernére, chápu, že jste mohl mít nepříjemnosti a jsem připraven vám to vynahradit. Co kdybyste měl šest soudků té nejlepší whisky jen pro se­be...“</p>

<p>Jenže Harrison neměl náladu nechat se podplatit. „Za­pomínáte na jednu věc, pane Palmere, a to na tu, že mohu mít <emphasis>všechnu </emphasis>vaši whisky, když budu chtít.“</p>

<p>Když si mohl přestat brát servítky Harrison, mohl také Kořala. I tentokrát však dodržel svůj zvyk a udělal to s úsměvem. „Pane guvernére, můžete si vzít všechnu mou whisky <emphasis>jednou. </emphasis>Ale který obchodník pak s vámi bude chtít něco mít?“</p>

<p>Harrison se rozesmál a smál se dlouho. „Každý, Kořalo Palmere, a ty to víš!“</p>

<p>Kořala uměl poznat, kdy byl poražen. Rozesmál se ta­ké.</p>

<p>Někdo zaklepal na dveře. „Vstupte!“ zvolal Harrison. Zároveň pokynul Kořalovi, aby zůstal sedět. Do místnosti vešel voják, zasalutoval a oznámil: „Přišel vás navštívit pan Ondřej Jackson, pane. Říká, že je od Tenizy.“</p>

<p>„Toho jsem zrovna nepotřeboval,“ ušklíbl se Harrison. „Ale jsem samozřejmě rád, samým nadšením bez sebe, uveďte ho dál, uveďte ho dál.“</p>

<p>Ondřej Jackson. To musel být ten právník, kterému ří­kali Starý dub. Kdysi dávno, když Kořala působil v kraji kolem Tenizy, byl Starý dub Jackson venkovan jako když vyšije - v souboji zabil muže, čas od času někomu otiskl pěst do obličeje, byl pověstný tím, že drží slovo, a říkalo se o něm, že to s jeho manželstvím možná není tak úpl­ně v pořádku, protože jeho žena údajně měla dřív jiného manžela, který ještě ani nebyl mrtvý. V tom byl rozdíl mezi Starým dubem a Kořalou - Kořala by už dávno ně­jak zařídil, aby manžel byl mrtvý a zahrabaný v zemi. Proto Kořalu trochu překvapilo, že tento Jackson vyrostl natolik, že ho něco zavedlo z Tenizy až do Kartága.</p>

<p>Ale to ještě nebylo nic ve srovnání s překvapením, kte­ré ho čekalo, když Jackson vstoupil, rovný jako pravítko, s očima jako oheň. Přešel kancelář a podal guverné­ru Harrisonovi ruku. Oslovil ho však <emphasis>pane </emphasis>Harrisone. To znamenalo, že je buď pitomec, nebo nechápe, že Harrisona potřebuje stejně, jako Harrison potřebuje <emphasis>jeho.</emphasis></p>

<p>„Máte tu nějak moc Indiánů,“ prohlásil Jackson. „Z to­ho jednookého ochlasty u dveří se člověku zvedá žaludek.“</p>

<p>„Považujte ho za něco jako mého domácího mazlíčka,“ odvětil Harrison. „Mého ochočeného Indiána.“</p>

<p>„Lola-šika,“ přispěchal na pomoc Kořala. Vlastně mu o pomoc ani tolik nešlo. Jen se mu nelíbilo, že si ho Jack­son vůbec nevšiml a Harrison se neobtěžoval tím, aby ho představil.</p>

<p>Jackson se k němu obrátil. „Co jste to řekl?“</p>

<p>„Jméno toho jednookého rudocha,“ odpověděl Kořala.</p>

<p>Jackson Kořalu sjel chladným pohledem. „Znát jméno koně potřebuji jen tehdy, když se na něm chci projet.“</p>

<p>„Já jsem Kořala Palmer,“ představil se Kořala a po­dával mu ruku.</p>

<p>Jackson ji nepřijal. „Tvoje jméno je Odysseus Brock,“ odvětil Jackson, „a v Nashvillu máš nesplacený dluh více než deset liber. Když teď Apalačsko přijalo měnu Spoje­ných států, znamená to, že dlužíš dvě stě dvacet dolarů ve zlatě. Koupil jsem tyto dluhy a náhodou mám směnky s sebou, neboť jsem slyšel, že v těchto končinách obcho­duješ s whisky. Myslím, že tě nechám zatknout.“</p>

<p>Kořalu by nikdy nenapadlo, že by Jackson mohl mít takovou paměť nebo že by mohl být takový mizera, aby koupil něčí směnku, obzvlášť sedm let starou, která měla být už dávno zapomenutá. Ale Jackson skutečně vytáhl z kapsy kabátu zatykač a položil jej guvernéru Harrisonovi na stůl.</p>

<p>„Oceňuji, že jste tohoto muže již měl ve vazbě, když jsem přišel,“ pokračoval Jakcson, „a s potěšením vám oznamuji, že podle apalačských zákonů má důstojník, jenž hledaného zadržel, nárok na deset procent ze získané ho­tovosti.“</p>

<p>Harrison se opřel o opěradlo křesla a zahrnul Kořalu ši­rokým úsměvem. „Možná bys měl srazit paty, Kořalo. Pak bychom se mohli všichni lépe seznámit. I když to možná ani není nutné. Zdá se, že pan Jackson tě zná lépe, než jsem tě znal já.“</p>

<p>„Odyssea Brocka znám moc dobře,“ kývl Jackson. „Je to přesně ten typ lotra, jakých jsme se museli zbavit, aby­chom mohli tvrdit, že jsme civilizovaná země. A předpo­kládám, že i vy se takových brzy zbavíte, až budete Wobiš připravovat na žádost o připojení ke Spojeným státům.“</p>

<p>„Vypadá to, že jste si mnoha věcmi jist,“ řekl Harrison. „Ale co kdybychom se rozhodli, že to zkusíme na vlastní pěst?“</p>

<p>„Když to na vlastní pěst nedokázalo Apalačsko s pre­zidentem Tomem Jeffersonem, myslím, že se vám tady ne­povede o nic lépe.“</p>

<p>„Možná,“ začal Harrison, „možná musíme udělat něco, na co neměl Tom Jefferson žaludek. A možná tady lidi jako je Kořala potřebujeme.“</p>

<p>„Potřebujete vojáky. Ne obchodníky s alkoholem.“</p>

<p>Harrison zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Pane Jacksone, jste člověk, který mne nutí jít přímo k věci. Myslím, že už si umím docela dobře spočítat, proč sem za mnou lidé z Tenizy poslali právě vás. Proto přejdu k věci. Máme tady na severu stejný problém, jaký máte u vás na jihu, a ten problém se dá shrnout do jednoho slova: Indiáni.“</p>

<p>„Proto mne uvádí do takových rozpaků, že necháváte tady přímo na velitelství vysedávat opilé Indiány. Všichni do jednoho patří na západ od Mizipy, to je nad slunce jas­nější. Dokud se to nestane, nebudeme mít klid a nebude­me mít civilizaci. A jelikož Apalačsko a Spojené státy jsou přesvědčeny, že je možné s Indiány zacházet jako s lidmi, musíme svůj indiánský problém vyřešit <emphasis>dřív, </emphasis>než do Unie vstoupíme. Není v tom nic složitého.“</p>

<p>„Vidíte?“ prohodil Harrison. „Už si rozumíme.“</p>

<p>„Proč potom trpíte na svém velitelství tolik rudochů, kolik je jich na třídě Nezávislosti ve Washingtonu? V Apalačsku, přímo v hlavním městě, dělají Čerikové úředníky a dokonce zastávají vysoké funkce ve státní správě, na mís­tech, kde by měli sedět bílí. A pak přijdu sem a zjistím, že i vy se obklopujete rudochy.“</p>

<p>„Uklidněte se, pane Jacksone, uklidněte se. Král si ve svém paláci ve Virginii také drží černochy, nebo ne?“</p>

<p>„Jeho černoši jsou otroci. Každý ví, že z Indiánů otroky udělat nejde. Nejsou dost inteligentní, aby se dali náležitě vycvičit.“</p>

<p>„Když se tady na chvíli posadíte, pane Jacksone, vy­světlím vám svůj přístup nejlépe, jak umím, a to tím, že vám předvedu dva prvotřídní exempláře Šavanů. Jen se posaďte.“</p>

<p>Jackson si vzal židli a přenesl si ji na opačnou stranu místnosti, než seděl Kořala. Kořalovi se z jeho jednání sví­ralo břicho. Lidé jako Jackson se snažili vypadat upřímně a poctivě, ale Kořala věděl, že nic takového jako čestný člověk neexistuje, nanejvýš člověk, kterého ještě nikdo ne­koupil, nedostal se do pořádných potíží nebo neměl žalu­dek na to, aby sáhl a vzal si, co chce. To bylo všechno, co z ctností nakonec zůstalo, alespoň to Kořalovi říkaly jeho životní zkušenosti. A teď přijde nějaký Jackson, dělá ze sebe bůhvíco a žádá Billa Harrisona, aby ho dal zavřít! Kdo to kdy viděl, nějaký přivandrovalec s Tenizy si sem přijde a začne mávat zatykačem od apalačského soudce, který nemá ve Wobišském teritoriu o nic větší váhu, než kdyby ho vystavil etiopský král. Pane Jacksone, tady jste daleko od domova. To by v tom byl čert, aby vás cestou nepotkala nějaká nehoda.</p>

<p>Ne, ne, ne, řekl si v duchu Kořala. Mstít se v tomhle světě nemá cenu. Mstít se člověka jedině vrací zpátky. Nej­lepší pomsta je zbohatnout tak, aby ti všichni museli říkat pane, to je nejlepší odplata těmhle panáčkům. Žádné pře­padání ze zálohy. Jestli se o tobě rozkřikne, že necháváš lidi přepadat, bude to tvůj konec, Kořalo Palmere.</p>

<p>Proto Kořala klidně seděl a usmíval se, když Harrison zavolal na svého pobočníka: „Pozvěte mi sem Lola-šiku. A když už v tom budete, řekněte jeho bratrovi, že může přijít taky.“</p>

<p>Lola-šikův bratr - to musel být ten vyzývavý rudoch, který se opíral o stěnu. Zvláštní, jak se můžou dva hrášky ze stejného lusku lišit, když vyrostou.</p>

<p>Lola-šika se podlézavě usmíval, přebíhal očima z jed­né bílé tváře na druhou a uvažoval, co ti lidé chtějí, jak se jim zavděčit, aby za odměnu dostal whisky. Bylo to na něm napsané všude, jakou má žízeň, přestože byl již tak opilý, že nedokázal jít rovně. Nebo už vypil tolik kořalky, že nedokázal chodit rovně, ani když byl střízlivý? Kořala se nad tím zamyslel - ale odpověď se dozvěděl rychle. Harrison sáhl do sekretáře za sebou a vytáhl z něho džbán a pohárek. Lola-šika se díval, jak se hnědá kapalina přelé­vá do pohárku a pohled jeho jediného oka byl tak napjatý, jako by dokázal whisky ochutnávat pouhým zrakem. Ale nepřiblížil se k pohárku ani o krok. Harrison pohárek vzal a postavil jej na stůl tak, aby jej měl Lola-šika blízko, ale Indián tam pořád stál, usmíval se, těkal očima mezi pohárkem a Harrisonem a čekal.</p>

<p>Harrison se otočil k Jacksonovi a usmál se. „Lola-šika je asi nejcivilizovanější rudoch v celém Wobišském teritoriu, pane Jacksone. Nevezme si nic, co mu nepatří. Nemluví, pokud není tázán. Poslouchá a dělá všechno, co mu řeknu. A nechce za to nic víc než pohárek pití. Nemusí to být ani dobrý alkohol. Kukuřičná whisky nebo mizerný španělský rum mu úplně stačí, nemám pravdu, Lola-šiko?“</p>

<p>„Úplnou pravdu, pane Veličenstvo,“ odpověděl Lola-šika. Na Indiána mluvil překvapivě čistě. Obzvlášť na opi­lého Indiána.</p>

<p>Kořala si všiml, že Jackson si jednookého Indiána pro­hlíží se zjevným odporem. Potom se pohled tenizského právníka přenesl ke dveřím, kde stál vysoký, silný, vzdorovitý Indián. Kořala se s chutí díval Jacksonovi do tvá­ře. Jeho výraz se nápadně změnil od znechucení k hněvu. Hněvu a, ano, strachu. Tak vida, nejste nebojácný, pane Jacksone. Víte, co je Lola-šikův bratr. Je to váš nepřítel i můj nepřítel, nepřítel každého bělocha, který chce mít tuto zemi, protože jednou ti tenhle sebevědomý rudoch za­razí tomahavk do hlavy a pomaličku ti stáhne skalp, který pak neprodá žádnému Francouzovi, kdepak, pane Jackso­ne, nechá si ho, dá ho svým dětem a řekne jim: „Toto je jediný dobrý běloch. Toto je jediný běloch, který neporuší slovo. Tohle s bělochy udělejte.“ Věděl to Kořala, věděl to Harrison a věděl to i Jackson. Ten mladý Indián u dveří byl smrt. Ten mladý Indián pro bělochy znamenal nut­nost žít na východ od hor, mačkat se ve starých městech plných právníků, profesorů a důstojných lidí, kteří člově­ka nenechají dýchat. Takových, jako byl samotný Jackson. Kořala při tom pomyšlení frkl smíchy. Jackson byl přesně ten typ, kvůli nimž lidé odcházeli na západ, aby se jich zbavili. Jak daleko na západ budu muset jít, aby právníci ztratili stopu a zůstali pozadu?</p>

<p>„Vidím, že vás zaujal Te-kumsa, Lola-šikův bratr a můj vzácný, velice vzácný přítel. Znal jsem toho chlap­ce, ještě než mu zemřel otec. A podívejte se, jaký z něj vyrostl sekáč!“</p>

<p>Jestli si Te-kumsa všiml, že je zesměšňován, nedal to na sobě znát. Nedíval se na nikoho v místnosti. Místo to­ho se díval z okna ve stěně za guvernérem. Ale Kořalu neoklamal. Kořala věděl, na co se dívá, a také měl docela dobrou představu o tom, co Te-kumsa cítí. Tihle rudoši brali rodinu hodně vážně. Te-kumsa potají pozoroval svého bratra. A jestli byl Lola-šika tak zpitý, že se ani ne­mohl stydět, znamenalo to, že o to víc to bude pociťovat Te-kumsa.</p>

<p>„Te-kumso,“ promluvil Harrison. „Jak vidíš, nalil jsem ti. Pojď si sednout, napij se a můžeme si popovídat.“</p>

<p>Harrisonova slova způsobila, že Lola-šika ztuhl. Že by pohárek nakonec nebyl pro něho? Ale Te-kumsa nehnul ani brvou, nedal nijak znát, že něco slyšel.</p>

<p>„Vidíte?“ obrátil se Harrison na Jacksona. „Te-kumsa není civilizovaný ani tolik, aby se posadil a dal si družný přípitek s přáteli. Ale jeho bratr civilizovaný je, nemám pravdu? Že jsi civilizovaný, Lolo? Promiň, příteli, nemám pro tebe židli, ale můžeš si sednout na podlahu sem pod stůl, sedni si mi k nohám a vypij ten rum.“</p>

<p>„Jste velice laskav,“ poděkoval Lola-šika, opět správně a čistě. Ke Kořalovu údivu si jednooký Indián pro pohárek nepřilezl po čtyřech, ale opatrně si došel ke stolu, dávaje si usilovně záležet na každém kroku, a vzal pohárek do rukou, které se mu jen mírně třásly. Potom si klekl před Harrisonův stůl, klesl do sedu a překřížil nohy. Pohárek při tom stále opatrně vyvažoval.</p>

<p>Avšak stále byl před stolem, ne pod ním, a Harrison mu to připomněl. „Byl bych rád, kdybys seděl pod stolem,“ pronesl guvernér. „Považoval bych to za velkou poctu.“</p>

<p>A tak Lola-šika sklonil hlavu skoro až mezi kolena a tak dlouho se kolébal z jedné půlky zadku na druhou, až zalezl pod stůl. Bylo pro něho velice obtížné v takové po­loze pít, protože nemohl narovnat hlavu, natož ji zaklonit, aby do sebe pohárek obrátil. Ale stejně se mu ho podaři­lo pomalu, opatrně vypít, a to tak, že se houpal z jedné strany na druhou.</p>

<p>Te-kumsa po celou dobu neřekl jediné slovo. Dokonce na sobě ani nedal znát, že vidí, jak je bratr ponižován. Ale ten oheň, který tomu chlapíkovi hoří v srdci, pomyslel si Kořala. Harrison se pouští do velkého rizika. Navíc, jestli je Te-Kumsa Lola-šikův bratr, určitě ví, že mu Harrison zastřelil otce při indiánském povstání někdy v sedmdesá­tých letech, když generál Wayne bojoval s Francouzi. Ta­kovou věc člověk nezapomíná, Indián dvojnásob, a přesto ho Harrison provokoval, provokoval ho až do krajnosti.</p>

<p>„A teď, když mají všichni pohodlí,“ prohlásil Harri­son, „mohl by ses posadit, Te-kumso, a říct nám, proč jsi přišel.“</p>

<p>Te-kumsa se neposadil. Nezavřel dveře, nepostoupil ani o krok do místnosti. „Mluvím za Šavany, Kaska-skíje, Pí-oravy, Winybagy.“</p>

<p>„Ale no tak, Te-kumso, vždyť víš, že nemluvíš ani za všechny Šavany a určitě nemluvíš za ty ostatní.“</p>

<p>„Všechny kmeny, které podepsat smlouvu s generálem Waynem.“ Te-kumsa mluvil dál, jako by Harrison vůbec nic neřekl. „Podle smlouvy bílí neprodávat whisky Indiá­nům.“</p>

<p>„To je pravda,“ kývl Harrison. „A my tu smlouvu do­držujeme.“</p>

<p>Te-kumsa se na Kořalu nepodíval, ale zvedl ruku a ukázal na něho. Kořala to gesto cítil, jako by se ho Te-kumsa tím prstem skutečně dotkl. Tentokrát ho to nerozčílilo, ale vyděsilo ho to. Slyšel, že někteří rudoši mají tak silnou svůdnou moc, že člověka dokážou samotného vylákat do lesů, kde ho noži rozřežou na kousky, jen aby slyšeli, jak křičí. A žádné kouzlo člověka neochrání. Na to Kořala myslel, když cítil, jak na něho Te-kumsa nenávist­ně ukazuje.</p>

<p>„Proč ukazuješ na mého starého přítele Kořalu Palmera?“ zeptal se Harrison.</p>

<p>„Jak to vypadá, mě dneska nikdo nemá rád,“ Kořala se zasmál, ale nepodařilo se mu zahnat tím strach.</p>

<p>„On přivezl pramici plnou whisky,“ prohlásil Te-kumsa.</p>

<p>„Přivezl taky spoustu jiných věcí,“ namítl Harrison. „Ale jestli dovezl whisky, bude doručena markytánovi v pevnosti a ani kapka nebude prodána Indiánům, to mi můžeš věřit. My za tou smlouvou stojíme, Te-kumso, pře­stože vy Indiáni ji poslední dobou příliš nedodržujete. Do­šlo to tak daleko, příteli, že pramice už nemohou plout po Hiu samotné, a jestli se to nezmění, armáda bude s největší pravděpodobností nucena nějak zasáhnout.“</p>

<p>„Vypálit vesnici?“ zeptal se Te-kumsa. „Zastřelit nám děti? Naše starce? Naše ženy?“</p>

<p>„Kam chodíš na takové nápady?“ Harrison to řekl, jako by se cítil dotčeně, přestože Kořala dobře věděl, že Te-kumsa popisuje běžnou armádní operaci.</p>

<p>Kořala promluvil vzápětí. „Vy Indiáni snad neupalujete bezbranné farmáře v jejich srubech a průkopníky na pramicích? Tak mi řekni, proč si myslíš, že by vaše vesnice měly být bezpečnější!“</p>

<p>Te-kumsa se na něho ani teď nepodíval. „Anglický zá­kon říká: zabij toho, kdo ti krade půdu, ty nejsi špatný. Zabij někoho, abys mu ukradl půdu, a ty jsi moc špatný. Když my zabíjíme bílé farmáře, nejsme špatní. Když vy zabíjíte rudé obyvatele, kteří tady žijí tisíc let, jste moc špatní. Smlouva říká, že všichni zůstanou na východ od řeky Miami, ale oni nezůstávají a vy jim pomáháte.“</p>

<p>„Pan Palmer nedostal od nikoho slovo,“ namítl Harri­son. „Bez ohledu na to, co vaši barbaři dělají našim lidem - mučí muže, znásilňují ženy, odvážejí děti do otroctví -my s bezbrannými neválčíme. Jsme civilizovaní, a proto se chováme civilizovaně.“</p>

<p>„Tento muž bude prodávat whisky rudým mužům, aby se váleli v prachu jako červi. Bude svou whisky dávat ru­dým ženám, aby byly slabé jako krvácející jelen a dělaly všechno, co řekne.“</p>

<p>„Jestli to udělá, uvězníme ho,“ odvětil Harrison. „Po­stavíme ho před soud a potrestáme ho za porušování zá­kona.“</p>

<p>„Jestli to udělá, <emphasis>neuvězníte </emphasis>ho,“ řekl Te—kumsa. „Roz­dělíte se s ním o kožešiny. Zajistíte mu bezpečí.“</p>

<p>Harrison si to nedal líbit. „Neříkej mi, že jsem lhář.“</p>

<p>„Tak nelžete.“</p>

<p>„Jestli se budeš s bílými muži bavit takhle, Te-kumso, některý se na tebe naštve a ustřelí ti hlavu.“</p>

<p>„Určitě ho potom uvězníte. Vím, že ho postavíte před soud a potrestáte ho za porušení zákona.“ Te-kumsa to řekl bez širokého úsměvu, ale Kořala s Indiány obchodoval dost dlouho, aby jejich humor znal.</p>

<p>Harrison vážně přikývl a Kořalu napadlo, že Harrison možná nepoznal, že to byl žert. Možná si myslel, že tomu Te-kumsa skutečně věří. Ale ne, Harrison věděl, že si s Te-kumsou lžou navzájem. A Kořala si uvědomil, že když obě strany lžou a obě vědí, že druhá strana lže, vyjde to téměř nastejno, jako když se říká pravda.</p>

<p>Opravdu k popukání však bylo to, že Jackson tomu všemu skutečně <emphasis>věřil. </emphasis>„To je pravda,“ prohlásil tenizský právník. „Zákonnost je to, co odlišuje civilizované lidi od barbarů. Indiáni zatím nejsou dost vyspělí. A jestli nejste ochotni se podřídit zákonům bílých, budete muset ustou­pit z cesty.“</p>

<p>Te—kumsa se poprvé podíval někomu z nich do očí. Ledově upřel zrak na Jacksona a řekl: „Tito muži jsou lháři. Vědí, co je pravda, ale říkají, že to pravda není. Vy lhář nejste. Vy věříte tomu, co říkáte.“</p>

<p>Jackson důstojně přikývl. Vypadal tak ješitně, spra­vedlivě a božsky, že Kořala nedokázal odolat pokušení a maličko pod Jacksonem zahřál židli, na níž seděl, jen tolik, že musel zavrtět zadkem. To mu hned několik stu­pínků důstojnosti ubralo. Ale nepřestal se chvástat. „Vě­řím tomu, co říkám, protože mluvím pravdu.“</p>

<p>„Říkáte to, čemu věříte. Ale pořád to není pravda. Jak se jmenujete?“</p>

<p>„Ondřej Jackson.“</p>

<p>Te-kumsa přikývl. „Starý dub.“</p>

<p>Jackson byl viditelně překvapen a potěšen, že o něm Te-kumsa slyšel. „Někteří lidé mi tak říkají.“ Kořala mu ohřál židli o něco víc.</p>

<p>„Modrý kabát říká, že Starý dub je dobrý muž.“</p>

<p>Jackson stále netušil, proč se mu na židli sedí tak ne­příjemně, ale už to bylo nad jeho síly. Vyskočil a poodešel od židle. Při každém kroku třepal nohama, aby se ochladil. Přesto nadále mluvil se vší vážností a důstojností. „Jsem rád, že Modrý kabát má takový názor. Je náčelníkem Ša­vanů na jihu v Tenizy, že?“</p>

<p>„Občas,“ kývl Te-kumsa.</p>

<p>„Jak to myslíš, občas?“ nechápal Harrison. „Buď ná­čelník je nebo není.“</p>

<p>„Když mluví upřímně, je náčelník,“ odpověděl Te-kumsa.</p>

<p>„Jsem v každém případě rád, že mi věří.“ Ale úsměv Jacksonovi na tváři trochu pohasl, protože Kořala mu začal pilně zahřívat podlahu pod nohama, a pokud Starý dub neuměl létat, před <emphasis>tím </emphasis>utéct nemohl. Kořala ho nechtěl trápit dlouho. Jen tak dlouho, až si několikrát poskočí a pak se pokusí vysvětlit, proč tančí před mladým šavanským bojovníkem a před guvernérem Vilémem Jindřichem Harrisonem.</p>

<p>Ale Kořalovi se nepodařilo dotáhnout svou hříčku do konce, neboť právě v tom okamžiku Lola-šika ztratil rov­nováhu, přepadl a vyvalil se zpod stolu. Tvář měl rozta­ženou do tupého, širokého úsměvu a oči zavřené. „Modrý kabát!“ vykřikl. Kořala si všiml, že alkohol se už na zřetelnosti řeči podepsal. „Starý dub!“ zvolal jednooký Indián.</p>

<p>„Jste můj nepřítel,“ prohlásil Te-kumsa. Dělal, že brat­ra nevidí.</p>

<p>„Mýlíš se,“ odvětil Harrison. „Já jsem tvůj přítel. Tvůj nepřítel žije na sever odtud, ve městě Sílův Kostelec. Tvůj nepřítel je ten zrádce Božizbroj Tkadlec.“</p>

<p>„Božizbroj Tkadlec neprodává whisky Indiánům.“</p>

<p>„Já také ne,“ prohlásil Harrison. „Ale on je ten, kdo kreslí mapy území na západ od Wobiše. Aby je mohl roz­parcelovat a prodat, až vybije všechny Indiány.“</p>

<p>Te-kumsa si Harrisonova pokusu poštvat ho proti sou­peři ze severu nevšímal.</p>

<p>„Přišel jsem vás varovat.“</p>

<p>„Varovat mne?“ zeptal se Harrison. „Ty, Šavan, který za nikoho nemluví, ty <emphasis>varuješ </emphasis>mne, přímo tady v mé pev­nosti, kde je stovka vojáků připravených tě na můj povel zastřelit?“</p>

<p>„Dodržujte smlouvu,“ pokračoval Te-kumsa.</p>

<p>„Nebo se stane co?“ zeptal se Jackson.</p>

<p>„Nebo se všichni Indiáni na západ od hor spojí a roz­řežou vás na kusy.“</p>

<p>Harrison zaklonil hlavu a rozesmál se. Te-kumsa na sobě nedával nic znát.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Všichni </emphasis>Indiáni, Te-kumso?“ zeptal se Harrison. „To myslíš i tady Lolu? I mého ochočeného Šavana, mého krot­kého rudocha, i <emphasis>jeho </emphasis>myslíš?“</p>

<p>Te-kumsa se vůbec poprvé podíval na bratra, jenž le­žel na podlaze a chrápal. „Slunce vychází každý den, bí­lý muži. Ale je ochočené? Každou chvíli prší. Ale je déšť krotký?“</p>

<p>„Promiň, Te-kumso, ale tenhle jednooký opilec je ochočený stejně jako můj kůň.“</p>

<p>„Jistě,“ souhlasil Te-kumsa. „Osedlejte si ho. Dejte mu uzdu. Nasedněte a projeďte se. A pak se dívejte, kam vás ten ochočený rudoch veze. Ne tam, kam chcete.“</p>

<p>„Přesně tam, kam chci,“ odvětil Harrison. „Dobře si to pamatuj. Tvůj bratr je vždycky po ruce. Kdybys snad někdy vybočil z řady, chlapče, zavřu ho jako tvého spiklence a pověsím ho vysoko.“</p>

<p>Te-kumsa se nepatrně usmál. „To si myslíte vy. I Lola-šika si to myslí. Ale dřív než na něho sáhnete, naučí se vidět druhým okem.“</p>

<p>Potom se Te-kumsa otočil a opustil místnost. Tiše a klidně. Nebyl nasupený, nevztekal se, dokonce ani dve­ře za sebou nezabouchl. Pohyboval se plavně jako zvíře, jako velice nebezpečné zvíře. Kořala jednou, před léty, za­hlédl pumu, když byl v horách sám. Te-kumsa byl přesně takový. Puma.</p>

<p>Harrisonův pobočník zavřel dveře.</p>

<p>Harrison se obrátil k Jacksonovi a usmál se. „Vidíte?“ otázal se.</p>

<p>„Co bych měl podle vás vidět, pane Harrisone?“</p>

<p>„Mám vám to snad hláskovat, pane Jacksone?“</p>

<p>„Jsem právník. Mám rád jasné hláskování. Jestli to ovšem zvládnete.“</p>

<p>„Já neumím ani <emphasis>číst,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přidal se vesele Kořala.</p>

<p>„A taky neumíš držet hubu,“ usadil ho Harrison. „Klidně vám to budu hláskovat, Jacksone. Vy a vaši chlap­ci z Tenizy mluvíte o přesídlení Indiánů na západ od Mizipy. Řekněme, že bychom to udělali. Co uděláte potom, ro­zestavíte po celém toku vojáky, kteří budou ve dne v noci držet stráž? Dostanou se přes řeku zpátky kdykoli budou chtít a budou plenit, krást, mučit a zabíjet.“</p>

<p>„Nejsem idiot,“ ozval se Jackson. „Neobejde se to bez velké, krvavé války, ale když je vytlačíme za řeku, zlomí­me je. A lidé jako je Te-kumsa - ti budou mrtví nebo zdiskreditovaní.“</p>

<p>„Myslíte? Jenže v té velké, krvavé válce, o které mlu­víte, přijde o život mnoho bílých mužů a také bílých žen a dětí. Já mám lepší nápad. Tihle rudoši nasávají kořalku úplně stejně, jako cucá tele mléko z mámina struku. Před dvěma lety žilo na východ od Miami tisíc Píankašavů.</p>

<p>Potom začali chlastat. Přestali pracovat, přestali jíst, ze­slábli tak, že je vyhubila první nanicovatá nemoc, která sem přišla. Prostě je vyhubila. Jestli tady ještě žije nějaký Píankašav, tak o něm nevím. A stejné to bylo na severu s Čipevy, jenže tam jim to udělali francouzští obchodníci. A nejlepší na alkoholu je, že zabíjí rudochy, a nezemře při tom jediný běloch.“</p>

<p>Jackson se pomalu zvedl. „Myslím, že až přijedu do­mů, budu se muset třikrát vykoupat, ale i potom si budu připadat špinavý.“</p>

<p>Kořalovi dělalo radost se dívat, jak je Harrison vzte­ky bez sebe. Postavil se a zařval na Jacksona tak hlasitě, že Kořala cítil, jak se mu zatřásla židle: „Nesnažte se na­de mne vyvyšovat, vy pokrytče! Chcete, aby byli všichni mrtví, stejně jako já! Není mezi námi žádný rozdíl.“</p>

<p>Jackson se u dveří zastavil a znechuceně si guverné­ra změřil očima. „Úkladný vrah, pane Harrisone, <emphasis>travič, </emphasis>nevidí rozdíl mezi sebou a vojákem. Ale voják ho vidí.“</p>

<p>Na rozdíl od Te-kumsy Jackson nebyl povznesen nad práskání dveřmi.</p>

<p>Harrison klesl do křesla. „Musím říct, Kořalo, že se mi ten člověk moc nelíbí.“</p>

<p>„To nic,“ odvětil Kořala. „Je na tvojí straně.“</p>

<p>Harrison se váhavě usmál. „Já vím. Až dojde na válku, budeme na jedné straně všichni. Snad kromě toho rudomila v Sílově Kostelci.“</p>

<p>„Dá se k nám taky,“ řekl Kořala. „Jak začne válka, rudoši nebudou schopni mezi bělochy dělat rozdíly. Pak začnou jeho lidé umírat stejně jako naši. Pak půjde Božizbroj Tkadlec bojovat.“</p>

<p>„Kdyby Jackson a Tkadlec opíjeli svoje Indiány tak, jako my opíjíme naše, žádná válka by být nemusela.“</p>

<p>Kořala namířil obsah svých úst na plivátko. Neminul o mnoho. „Ten rudoch, ten Te-kumsa.“</p>

<p>„Co je s ním?“ zeptal se Harrison.</p>

<p>„Dělá mi starosti.“</p>

<p>„Mně ne,“ zavrtěl hlavou Harrison. „Jeho bratra tady mám bezvládného na podlaze. Te-kumsa neudělá nic.“</p>

<p>„Když na mě ukázal, měl jsem pocit, jako by se mě ten jeho prst dotkl přes celou místnost. Řekl bych, že ovládá svody. Nebo dotýkání na dálku. Myslím, že je nebezpeč­ný.“</p>

<p>„Neříkej mi, že věříš na ty jejich čáry, Kořalo. Od tak vzdělaného člověka, jako jsi ty, bych čekal, že bude nad takové pověry povznesený.“</p>

<p>„Nejsem a ty taky ne, Bille Harrisone. Nechal sis od škvoráka poradit, kde je půda pevná, abys mohl postavit tuhle palisádu, a když tvoje první žena čekala děti, nechali jste si od světlice říct, jak jsou v lůně uložené.“</p>

<p>„Žádám tě, aby sis další poznámky o mé ženě odpus­til!“</p>

<p>„A kterou myslíš, Bille? Tu žhavou nebo tu vystyd­lou?“</p>

<p>Harrison ze sebe vysypal dlouhý proud kleteb. Zato Kořala byl spokojený, Kořala se tetelil radostí. V zahří­vání byl opravdový mistr a rozpalovat v někom krev bylo ještě zábavnější, protože při tom nebyl <emphasis>plamen, </emphasis>jen spous­ta páry a horkého vzduchu.</p>

<p>Kořala starého Billa Harrisona ještě chvíli nechal, ať se vynadává. Potom se usmál a zvedl ruce, jako by se vzdá­val. „No tak, Bille, vždyť víš, že jsem to nemyslel špatně. Nevěděl jsem, že jsi poslední dobou tak cimprlich. Myslel jsem, že oba víme, kde rostou děti, jak se tam dostávají a jak vycházejí ven, a tvoje ženské to nedělají jinak než moje. A když leží na posteli a křičí, víš, že u ní máš po­rodní bábu, která ví, jak ji uspat nebo jak odvést bolest, a když se dítěti nechce ven, máš tam světlici, která ti řek­ne, kde leží. A proto poslouchej, co říkám, Bille Harrisone. Ten Te-kumsa má nějaké nadání, má v sobě sílu. Je něco víc, než se zdá.“</p>

<p>„Vážně, Kořalo? Možná je a možná není. Ale říkal, že než se Lola-šiky dotknu, uvidí na druhé oko. Nebude dlouho trvat a dokážu, že není žádný prorok.“</p>

<p>„Když už je řeč o tom jednookém, začíná nesnesitelně prdět.“</p>

<p>Harrison přivolal pobočníka. „Ať sem hned přijde de­sátník Withers se čtyřmi muži.“</p>

<p>Kořala obdivoval, jakou vojenskou disciplínu má Harri­son zavedenou. Ani ne za třicet vteřin tam vojáci byli a desátník Withers salutoval a hlásil se: „Přišel jsem na váš rozkaz, pane generále Harrisone.“</p>

<p>„Ať tři vaši muži odnesou toto zvíře do stáje.“</p>

<p>Desátník Withers uposlechl okamžitě, zdržel se jen tím, že odpověděl: „Rozkaz, pane generále Harrisone.“</p>

<p>Tak generál Harrison. Kořala se usmál. Věděl, že jedi­ná důstojnická hodnost, kterou Harrison měl, byl plukov­ník pod generálem Waynem v poslední válce s Francouzi, a ani tenkrát se příliš neukázal. Generál. Guvernér. Kolik nabubřelosti...</p>

<p>Ale Harrison už zase mluvil s Withersem a díval se při tom na Kořalu. „A teď vy a vojín Dickey laskavě odveďte přítomného pana Palmera do vězení a zavřete ho tam.“</p>

<p>„Zavřít mě!“ vykřikl Kořala. „O čem to mluvíš!“</p>

<p>„Má u sebe několik zbraní, takže ho budete muset dů­kladně prohledat,“ nevšímal si ho Harrison. „Myslím, že byste ho měli svléknout, než ho odvedete do cely, a ne­chat ho svlečeného. Nechci, aby nám ten prohnaný lump pláchl.“</p>

<p>„Za co mne uvězňuješ?“</p>

<p>„Máme na tebe přece zatykač za nesplacené dluhy. A kromě toho jsi byl obviněn z prodávání whisky Indi­ánům. Přirozeně budeme muset zabavit všechen tvůj ma­jetek - ty podezřele vypadající soudky, které moji chlapci celý den nosili do palisády - a prodat jej na uhrazení dlu­hu. Pokud je prodáme za dost a podaří se nám zbavit tě těch ošklivých obvinění z opíjení Indiánů, propustíme tě.“</p>

<p>Potom Harrison opustil kancelář. Kořala klel, plival, pomlouval Harrisonovu manželku a matku, ale vojín Dickey pevně svíral mušketu a na hlavni té muškety byl při­pevněn bajonet, takže Kořala svolil, že se svlékne a nechá se prohledat. Ale ještě horší to bylo potom, když ho za doprovodu dalších kleteb Withers vedl přes celou pevnost a nechal ho úplně nahého, ani deku mu nedal, a pak ho zavřel do skladiště. Do skladiště plného prázdných soudků z <emphasis>posledn</emphasis><emphasis>í </emphasis>zásilky whisky.</p>

<p>Seděl v té zamčené místnosti dva dny, než byl soud, a poprvé v životě měl v srdci touhu vraždit. Měl spoustu nápadů, jak se pomstít. Napadlo ho zapálit krajkové záclo­ny v Harrisonově domě nebo podpálit skladiště s whisky, založit požáry na mnoha místech. Protože k čemu bylo dobré být ohnivák, když to člověk nemohl využít k vyrov­nání účtů s lidmi, kteří se tvářili jako přátelé a pak ho zavřeli do vězení?</p>

<p>Ale nakonec Kořala žádný požár nezaložil, protože ne­byl hloupý. Částečně proto, že věděl, že kdyby někde v pevnosti začalo hořet, bylo velice pravděpodobné, že bě­hem půl hodiny by se oheň rozšířil z jednoho konce na druhý. A bylo velice pravděpodobné, že jak by všichni po­bíhali, aby zachránili manželky, děti, střelný prach a ko­řalku, nemuseli by si vzpomenout na jistého obchodníka s whisky zamčeného ve skladišti. Kořala nijak neprahl tou­hou zemřít při požáru, který sám založil - to nebyla žádná pomsta. Na požáry bude dost času, až bude mít jednou na krku oprátku, nehodlal však riskovat, že uhoří jen proto, aby se pomstil za něco takového.</p>

<p>Ale hlavním důvodem, proč nezaložil požár, nebyl strach, ale obchodnický čich. Harrison to dělal proto, aby Kořalovi ukázal, že se mu nelíbí, jak Kořala zpozdil dodávky whisky, aby mohl vyšroubovat ceny. Harrison mu dokazoval, že má opravdovou moc, zatímco Kořala má je­nom peníze. Jen ať si Harrison hraje na mocného. Kořala také něco věděl. Věděl, že přijde den, kdy Wobiš požádá Kongres Spojených států ve Filadelfii, aby byl uznán ja­ko stát. A až k tomu dojde, jistý Vilém Jindřich Harrison bude toužit po tom, aby se stal jeho guvernérem. Kořala zažil dost voleb v Saskvahenu, v Pensylvánii a v Apalačsku, aby věděl, že bez rozdávání stříbrných dolarů se hlasy získávají těžko. On ty stříbrné dolary bude mít. A až ta chvíle přijde, mohl by je rozdat Harrisonovým voličům. A taky nemusel. Mohl by pomoci do guvernérského pa­láce někomu jinému, až jednou bude Kartágo opravdové město a Wobiš bude opravdový stát. A pak by tam Harri­son musel sedět do konce života a vzpomínat, jaké to bylo, když mohl lidi nechat zavírat. A když by si vzpomněl, že ho o to všechno připravili lidé jako Kořala, vzteky by si rozemlel zuby na prášek.</p>

<p>Podobnými úvahami se Kořala bavil dva dlouhé dny a noci, kdy seděl zamčený ve vězení.</p>

<p>Potom ho vytáhli ven a odvedli ho k soudu - neoho­leného, špinavého, s rozcuchanými vlasy a ve zmačkaných šatech. Soudcem byl generál Harrison, všichni členové po­roty měli uniformy a obhájcem byl - Ondřej Jackson! Bylo jasné, že guvernér Bill chce, aby se Kořala rozčílil a za­čal křičet, jenže Kořala nebyl včerejší. Věděl, že ať už má Harrison za lubem cokoli, křikem by si nepomohl. Bylo lepší nehnutě sedět a vyrovnat se s tím.</p>

<p>Trvalo to jen několik minut.</p>

<p>Kořala s nevzrušeným výrazem poslouchal, jak nějaký mladý poručík dosvědčil, že veškerá Kořalova whisky by­la prodána markytánovi za přesně takovou cenu, za jakou byla prodána posledně. Podle dokladů Kořala nevydělal ani penci navíc tím, že je nechal na další zásilku čekat čtyři měsíce. Budiž, pomyslel si Kořala, to je docela férové. Harrison mi dává na vědomí, jak chce, aby to bylo. Proto neřekl ani slovo. Harrison byl pod maskou úřední důstojnosti šťastný jako malé dítě. Jen se bav, pomyslel si Kořala. Mě nerozčílíš.</p>

<p>Ale nakonec <emphasis>rozčílil. </emphasis>Vzali 220 dolarů a přímo v soudní místnosti je předali Ondřeji Jacksonovi. Odpočítali jede­náct zlatých dvacetidolarových mincí. Kořalovi působilo fyzickou bolest, když viděl, jak ohnivý kov padá do Jacksonových rukou. To už nemohl mlčet. Ale podařilo se mu nezvýšit hlas a mluvit klidně. „Myslím, že to není správné, aby žalobce vystupoval jako obhájce,“ ohradil se.</p>

<p>„Ale ve sporu o dluh on vaším obhájcem není,“ prohlá­sil ctihodný soudce Harrison. „Vystupuje jako váš obhájce pouze ve sporu o dodávku alkoholu.“ Harrison se vesele ušklíbl a soudcovským kladívkem věc uzavřel.</p>

<p>Projednávání týkající se whisky netrvalo o mnoho déle. Jackson předložil tytéž účty a stvrzenky a s jejich pomocí dokázal, že všechny soudky s whisky byly prodány markytánovi Fort Kartága, Indiánům ani kapka. „Ale musím říct,“ uzavřel Jackson, „že množství whisky doložené těmi­to stvrzenkami by mělo stačit desetkrát početnější armádě na tři roky.“</p>

<p>„Naši vojáci pijí jak duhy,“ prohlásil soudce Harrison. „Myslím, že ta whisky nevydrží ani šest měsíců. Ale In­diáni nedostanou ani kapku, tím si můžete být jist, pane Jacksone!“</p>

<p>Potom soudce stáhl všechny žaloby proti Kořalovi Palmerovi alias Odysseu Brockovi. „Ale budiž to pro vás lek­ce, pane Palmere,“ kázal Harrison nejsoudcovštějším hla­sem, jehož byl schopen. „Dávejte si pozor, abyste platil své dluhy. A vyhýbejte se i pouhému zdání, že děláte něco špatného.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ slíbil vesele Kořala. Harrison ho setřel, ale všechno dobře dopadlo. Jistě, těch 220 dolarů ho trá­pilo a ty dva dny ve vězení také, ale Harrison nechtěl, aby Kořala příliš trpěl. Jackson totiž nevěděl a nikomu nepřipadalo vhodné to zmínit, že Kořala Palmer má čirou náhodou licenci, aby v teritoriu Wobiš působil jako markytán armády Spojených států. Všechny dokumenty, které dokazovaly, že neprodal whisky Indiánům, <emphasis>ve skutečnosti </emphasis>dokazovaly, že ji prodal sám sobě - a se ziskem. Jackson teď zamíří domů a Kořala se usadí ve skladišti a bude za přemrštěné ceny prodávat whisky Indiánům. O zisky se rozdělí s guvernérem Billem a spolu se budou dívat, jak rudoši umírají jako mouchy. Jistě, Harrison si s Kořalou zašprýmoval, ale ještě víc si zašprýmoval se Starým dubem.</p>

<p>Kořala si dal záležet, aby byl v přístavišti, až budou Jacksona převážet přes Hio. Jackson s sebou měl dva stat­né chlapíky z hor s puškami. Kořala si všiml, že jeden z nich vypadá, jako by byl sám poloviční Indián, mož­ná Čerik - v Apalačsku byla takových spousta, bílí muži se tam skutečně <emphasis>ženili </emphasis>se squaw, jako by to byly oprav­dové ženy. A obě tyto pušky měly na hlavních vyraženo „Eli Whitney“, což znamenalo, že byly vyrobeny ve státě Irrokva, kde tenhle Whitney postavil dílnu, kde vyráběli pušky tak rychle, že ceny spadly dolů. A říkalo se, že je­ho dělníky jsou výhradně <emphasis>ženy, </emphasis>irrokvanské <emphasis>squaw, </emphasis>věřili byste tomu? Jackson mohl mluvit co chtěl o vytlačení In­diánů na západ od Mizipy, stejně už bylo pozdě. Začal to Ben Franklin, když Irrokvanům dovolil zřídit si na severu vlastní stát, a ještě víc to zhoršil Tom Jefferson tím, že když se v Apalačsku vzbouřili proti králi, udělal z Čeriků občany s plným hlasovacím právem. Zkus se k rudochům chovat jako k občanům a oni si hned začnou myslet, že mají stejná práva jako běloši. Kdyby se <emphasis>takový </emphasis>přístup ujal, bylo marné doufat, že tady někdy bude spořádaná společnost. Jako další by se určitě ozvali černoši a chtěli by se vymanit z otroctví. A pak najednou by člověk seděl v krčmě u baru a když by se podíval nalevo, uviděl by <emphasis>rudocha, </emphasis>a když by se podíval napravo, uviděl by <emphasis>černocha, </emphasis>a to bylo přece jasně proti přírodě.</p>

<p>Díval se za Jacksonem, který si myslel, že zachrání bě­lochy před rudochy, ale sám cestoval s míšencem a měl u sebe pušky indiánské výroby. Co bylo vůbec nejhor­ší, Jackson měl v sedlovém měšci jedenáct zlatých mincí, mincí, jež právem náležely Kořalovi Palmerovi. Kořalu to pobuřovalo tak, že nedokázal normálně myslet.</p>

<p>Proto ten sedlový měšec zahřál přesně tam, kde jej ko­vový špendlík držel k sedlu. Až tady cítil, jak kůže kolem špendlíku uhelnatí, dostává popelavě černou barvu a tvrd­ne. Jak kůň půjde, měšec brzy odpadne. Ale jelikož bylo pravděpodobné, že si toho všimnou, Kořala se rozhodl, že u měšce nezůstane. Zahřál na tom sedle a na sedlech os­tatních mužů mnoho dalších míst. Když dojeli na druhý břeh, nasedli a odjeli, ale Kořala věděl, že než se vrátí do Nashvillu, pojedou bez sedel. Z celého srdce si přál, aby Jacksonovo sedlo povolilo v takovém okamžiku, že si Starý dub natluče zadek a třeba si i zlomí ruku. Kořalovi stačilo si to představit a hned se mu vrátila dobrá nálada. Občas to byla docela legrace, být ohnivák. Srazit jednomu nafoukanému právníkovi se svatou tváří trochu sebevědomí.</p>

<p>Pravdou je, že čestný muž jako Ondřej Jackson nebyl pro darebáky jako Bill Harrison a Kořala Palmer žádný soupeř. Byla to do nebe volající hanba, že armáda nevyznamenávala vojáky, kteří nepřátele upili k smrti, místo aby je zastřelili. Protože kdyby to tak fungovalo, byli by Harrison a Palmer hrdiny, tím si byl Kořala jist.</p>

<p>Za tohoto stavu věcí Kořala tušil, že Harrison si stejně najde způsob, jak ze sebe udělat hrdinu, zatímco Kořalovi nezůstane nic víc než peníze. Tak už to chodí, pomyslel si Kořala. Někteří lidé získají slávu a někteří získají peníze. Ale dokud nepatřím k těm, kterým nezůstane vůbec nic, nevadí mi to. Jedním z nich nechci být určitě. A jestli to tak dopadne, budou toho litovat, to si pište.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 2</strong></p><empty-line /><p><strong>Te-kumsa</strong></p>

<p>Ve stejnou dobu, kdy Kořala pozoroval, jak Jackson přeplouvá řeku, pozoroval bílého obchodníka s whisky Te-kumsa a věděl, co udělal. Věděli to i všichni ostatní Indiá­ni, jimž stálo za to si toho všimnout - alespoň ti střízliví. Bílí lidé dělají mnoho věcí, jimž rudí nerozumí, ale jakmi­le si začnou pohrávat s ohněm, vodou, zemí a vzduchem, nemohou to před žádným Indiánem skrýt.</p>

<p>Te-kumsa <emphasis>neviděl, </emphasis>jak sedlová kůže na Jacksonově ko­ni hoří. Necítil to jako žár. To, co viděl, bylo jako nějaký pohyb, malý vzdušný vír, který jeho pozornost strhával na druhou stranu řeky. Kaz v pravidelnosti země. Většina In­diánů nebyla na podobné věci tak citlivá jako Te-kumsa. Jediný, o němž Te-kumsa věděl, že je ještě citlivější, mno­hem citlivější, byl Te-kumsův mladší bratr Lola-šika. Znal všechny tyto víry, spirály v proudu. Te-kumsa si pamato­val, jak jejich otec Puka-šinva o Lola-šikovi řekl, že bude šaman a Te-kumsa že bude válečný náčelník.</p>

<p>To bylo předtím, než Lživá huba Harrison Puky-šinvu zastřelil Lola-šikovi před očima. Te-kumsa byl ten den na lovu, půl dne chůze na severu, ale cítil tu vraždu, jako by mu za zády vystřelila puška. Když běloch udělal ochranné kouzlo nebo někam poslal škvora, Te-kumsa to cítil, jako by ho pod kůží něco svědilo, ale když běloch zabil, bylo to jako bodnutí nožem.</p>

<p>Zavolal na dalšího bratra Metova-taskyho, který byl na lovu s ním: „Cítil jsi to?“</p>

<p>Metova-tasky vytřeštil oči. Necítil to. Ale Te-kumsa o sobě ani tenkrát, v útlém věku - nebylo mu ještě ani třináct - nepochyboval. Cítil to. Byla to pravda. Byla spá­chána vražda a on musel k umírajícímu.</p>

<p>Běžel lesem jako první. Jako všichni Indiáni za starých časů, byl v dokonalé harmonii s lesem. Nemusel přemýš­let o tom, kam šlape; věděl, že větvičky mu pod chodid­ly změknou a ohnou se, listy zvlhnou a nebudou šelestit, větve, které odstrčí, se rychle vrátí na správné místo a ne­zanechají po jeho průchodu žádnou stopu. Někteří běloši se pyšnili tím, že se dovedou pohybovat stejně tiše jako Indiáni, a někteří skutečně dovedli - ale dosahovali toho tím, že se pohybovali pomalu a opatrně, dívali se, kam šlapou, a obcházeli keře. Neměli ponětí, jak málo musí Indián myslet na to, aby nevydal žádný zvuk a nezane­chal ani stopu. Te-kumsa nemyslel na své kroky, vůbec nemyslel na sebe. Myslel na zelený život lesa všude kolem něho a na černý vír, který byl uprostřed, přímo před ním, vír, který ho čím dál silněji, čím dál rychleji stahoval do­lů k místu, kde byla živá zeleň roztržena jako rána, aby propustila vraždu. Dlouho předtím, než dorazili na mís­to, to ucítil i Metova-tasky. Jak na zemi leží jejich otec, s obličejem prostřeleným kulkou. A u něho stojí desetiletý Lola-šika, němý a nevidoucí.</p>

<p>Te-kumsa odnesl otcovo tělo domů na ramenou, ja­ko by to byl jelen. Metova-tasky musel vést Lola-šiku za ruku, protože jinak by chlapec nedokázal jít. Matka je přivítala s žalostným nářkem, neboť smrt cítila také, ale dokud ho synové nepřinesli, nevěděla, že to byl její man­žel. Matka přivázala manželovo mrtvé tělo Te-kumsovi na záda a Te-kumsa s ním potom vylezl na nejvyšší strom, kde si je ze zad sundal a přivázal je na nejvyšší větev, na niž dosáhl.</p>

<p>Bylo by velice špatné, kdyby přecenil své síly a otcovo tělo mu z náruče vypadlo. Ale Te-kumsa síly nepřecenil. Uvázal otce na větev, která byla tak vysoko, že se sluneční paprsky celý den dotýkaly otcovy tváře. Ptáci a hmyz ho snědí; slunce a vzduch ho vysuší; to poslední, co zbude, spláchne déšť do země. Takto Te-kumsa vrátil otce zemi.</p>

<p>Jenže co mohli dělat s Lola-šikou? Nemluvil, nejedl, když ho někdo nenakrmil, a kdyby ho někdo nevzal za ru­ku a neodvedl, zůstal by na jednom místě věčně. Matku děsilo, co se s jejím synem stalo. Velice Te-kumsu milova­la, víc, než kterákoli jiná matka z kmene milovala kterého­koli svého syna, ale Lola-šiku milovala ještě víc. Častokrát jim všem vyprávěla, jak malý Lola-šika každou zimu pla­kal, když poprvé přišel mrazivě chladný vzduch. Když pak jednu zimu byl už dost starý, že mluvil, vysvětlil jí, proč pláče: „Všechny včely umírají,“ řekl. Takový byl Lola-šika, jediný Šavan, který kdy cítil umírání včel.</p>

<p>A tento chlapec stál vedle svého otce ve chvíli, kdy ho plukovník Bill Harrison zastřelil. Jestli Te-kumsa cítil tuto vraždu na vzdálenost půl dne cesty jako bodnutí nožem, co musel cítil Lola-šika, když stál tak blízko a byl tak citlivý? Jestliže plakal kvůli mrtvým včelám v zimě, co asi cítil, když mu nějaký běloch před očima zavraždil otce?</p>

<p>Po několika letech Lola-šika konečně začal znovu mlu­vit, ale byl nemotorný a oheň v jeho očích vyhasl. Oko si vypíchl náhodou, když zakopl a upadl na krátký, roze­klaný pahýl polámaného keře. Zakopl a upadl! Kdo kdy slyšel o Indiánovi, kterému se něco takového stalo? By­lo to, jako by Lola-šika ztratil veškerý cit pro zemi; byl stejně necitelný jako běloši.</p>

<p>Také je možné, napadlo Te-kumsu, že se mu ozvěna toho starého výstřelu dodnes rozléhá hlavou tak hlasitě, že nic jiného neslyší; možná je ta stará bolest dodnes tak prudká, že necítí šimrání živého světa. Neustálá bolest, dokud první ochutnání whisky Lola-šikovi neukázalo, jak se dá její řezavost otupit.</p>

<p>Proto Te-kumsa Lola-šiku za opíjení nikdy nezbil, pře­stože s každým jiným Šavanem by to udělal, i kdyby to byl bratr nebo stařec, pokud by ho přistihl s tím bělošským jedem v ruce.</p>

<p>Jenže běloši neměli ponětí, co Indiáni vidí, slyší a cítí. Bílí muži sem přinášeli smrt a prázdnotu. Bílí muži ká­celi staré, moudré stromy, které mohly mnoho vyprávět, i mladé stromky, které měly celý život před sebou. A bílý muž se nikdy nezeptal: Budeš rád, když z tebe bude srub pro mne a můj kmen? Sekat, kácet, mýtit a pálit, to běloši uměli. Brát si od lesa, brát si od země, brát si od řeky, ale nevracet nic. Bílí muži zabíjeli zvířata, která nepotřebo­vali, zvířata, která jim nijak neubližovala. Ale stačilo, aby se medvěd v zimě probudil hlady a vzal jim jediné sele; bílí muži ho na oplátku uštvali a zabili. Neměli žádný cit pro rovnováhu v zemi.</p>

<p>Nebylo divu, že země bělochy nenáviděla!</p>

<p>Nebylo divu, že se veškerá příroda jejich krokům stavě­la na odpor - praskala pod nohama, ohýbala se do cesty, křičela na Indiány: Tady stál nepřítel! Tudy prošel vetře­lec, těmito keři, do kopce! Bílí muži z legrace říkali, že Indiáni umí člověka vystopovat i po vodě, a pak se tomu smáli, jako by to nebyla pravda. Ale ona to <emphasis>byla </emphasis>pravda, protože když řekou nebo jezerem prošel bílý muž, voda bublala, pěnila a hlasitě se vlnila ještě o několik hodin později.</p>

<p>A Kořala Palmer, prodavač jedu a lstivý zabiják, teď stál na břehu, dělal jinému bílému muži na sedle ohníčky a myslel si, že o tom nikdo neví. Tihle běloši a jejich nani­covatá nadání. Tihle běloši a jejich ochranná kouzla. Což nechápali, že jejich ochranná kouzla odhánějí jen to, co je <emphasis>nepřirozené? </emphasis>Když přijde zloděj, ví, že dělá špatnou věc, a proto dobré, silné ochranné kouzlo umocní jeho strach tak, že vykřikne a uteče. Ale Indián není nikdy zloděj. In­dián má v této zemi své místo. Pro něho je ochranné kouz­lo jen něco studeného, zvíření vzduchu, nic víc. Nadání je pro něho jako moucha, která dělá bzz, bzz, bzz. Síla živé země je vysoko nad touto mouchou jako sto kroužících, ostražitých jestřábů.</p>

<p>Te-kumsa se díval, jak se Kořala otáčí a vrací se do pevnosti. Za chvíli začne skutečně prodávat svůj jed. Vět­šina Indiánů, kteří tu jsou, se opije. Te-kumsa zůstane a bude dávat pozor. Nemusí nikomu nic říkat. Stačí, aby ho viděli, a ti, jimž ještě nějaká hrdost zbyla, odejdou střízliví. Te-kumsa zatím není náčelník, ale není možné ho ignorovat. Te-kumsa je hrdost Šavanů. Všichni ostatní Indiáni z jiných kmenů se musejí poměřovat s ním. Whiskoví Indiáni jsou velice malí, když tohoto vysokého, silné­ho Indiána vidí.</p>

<p>Došel na místo, kde předtím stál Kořala, a nahradil nepokoj, který tam zanechal, svým klidem. Bzučící, zuři­vý hmyz se zanedlouho utišil. Pach prodavače kořalky se rozptýlil. Voda opět šplouchala o břeh nahodilou písní.</p>

<p>Jak je snadné zahojit zemi po průchodu bílého muže. Kdyby dnes všichni bílí lidé odešli, do zítřka by se země uklidnila a za rok by nebylo ani památky, že tady kdy byli. Dokonce i trosky bělošských staveb by se opět staly sou­částí země, vytvořily domov drobným tvorům a rozpadaly se v objetí vyhladovělých plazivých rostlin. Bělošský kov by zrezivěl; jejich kamenné stavby by se proměnily v nízké pahorky a mělké jeskyně. Z vražd bílých mužů by se staly smutné, krásné tóny v kardinálově písni - neboť kardinál si pamatuje všechno a když to jde, obrací to v dobro.</p>

<p>Te-kumsa stál celý den před pevností a díval se, jak In­diáni chodí dovnitř, aby si koupili jed. Muži a ženy ze všech kmenů - Wíavové, Kikapůové, Potyvotamíové, Čipevové, Winybagové a Píoravové - dovnitř nosili kožešiny a koše a vycházeli s hrníčky nebo džbánky whisky a někdy jen s tím, co již měli v břichu. Te-kumsa neříkal nic, ale cítil, jak jsou Indiáni, kteří se jedu napili, odtrženi od země. Nekřivili zeleň života tak jako bílí; bylo to spíš, jako by vůbec neexistovali. Indiáni, kteří se napili whisky, byli pro zemi již mrtví. Ne, dokonce ani mrtví, protože zemi vůbec nic nevraceli. Stojím tady a vidím je jako duchy, pomyslel si Te-kumsa, ani mrtvé ani živé. Řekl to jen uvnitř své hlavy, ale země jeho žal cítila a vítr mu odpověděl tím, že zakvílel ve větvích.</p>

<p>Za soumraku přejde prachem před Te-kumsou kardi­nál.</p>

<p>Vyprávěj mi, řekne kardinál beze slov, s očima zved­nutýma k mlčícímu Indiánovi.</p>

<p>Vždyť můj příběh znáš dřív, než ho řeknu, odpoví mlčky Te-kumsa. Cítíš moje slzy dřív, než je uroním. Cítíš chuť mé krve dřív, než je prolita.</p>

<p>Proč se trápíš kvůli rudým lidem, kteří nepatří k Šavanům?</p>

<p>Než přišli bílí lidé, řekne neslyšitelně Te-kumsa, nechá­pali jsme, že všichni rudí lidé jsou stejní, bratři země, pro­tože jsme si mysleli, že takoví jsou všichni tvorové: proto jsme se svářili s jinými rudými lidmi, jako se hádá medvěd s pumou, jako si ondatra spílá s bobrem. Potom přišli bílí muži a já jsem pochopil, že ve srovnání s nimi jsou všichni rudí muži jako dvojčata.</p>

<p>Co je bílý muž? Proč to dělá?</p>

<p>Bílý muž vypadá jako člověk, ale všechno ostatní, co je živé, drtí pod nohama.</p>

<p>Proč potom když se ti podívám do srdce, Te-kumso, proč v tobě nevidím touhu bílému muži ublížit, proč ne­chceš bílého muže zabít?</p>

<p>Bílý muž neví, jaké zlo páchá. Bílý muž necítí klid země, tak jak by si mohl všimnout malých smrtí, které působí? Nemohu to bílému muži mít za zlé. Ale nemohu mu dovolit zůstat. Takže když ho donutím odejít z této země, nebudu ho nenávidět.</p>

<p>Když jsi oproštěn od nenávisti, Te-kumso, určitě bílé­ho muže vyženeš.</p>

<p>Nezpůsobím mu víc bolesti, než kolik je třeba, aby ode­šel.</p>

<p>Kardinál přikývne. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát. Vylétne na větev ve výšce Te-kumsovy hlavy. Zazpívá no­vou písničku. Te-kumsa v ní neslyší žádná slova; přesto slyší vyprávět vlastní příběh. Od této chvíle je jeho pří­běh obsažen v písni každého kardinála v zemi, neboť co ví jeden kardinál, pamatují si všichni.</p>

<p>Jestli někdo Te-kumsu celou dobu pozoroval, stejně netušil, co říká, vidí a slyší. Te-kumsova tvář nevyjadřo­vala nic. Stál na místě; opodál se snesl kardinál, chvíli tam zůstal, zazpíval a odletěl.</p>

<p>A přesto tento okamžik změnil Te-kumsův život; věděl to. Do tohoto dne byl mladík. Byl obdivován pro svou sílu, klid a odvahu, ale mluvil jen jako každý jiný Šavan a když něco řekl, pak mlčel a rozhodovali starší. Od této chvíle bude rozhodovat za sebe jako opravdový náčelník, jako vá­lečný náčelník. Ne náčelník Šavanů, dokonce ani náčelník Indiánů těchto severních území, ale náčelník všech indián­ských kmenů ve válce proti bělochům. Už mnoho let věděl, že taková válka musí přijít; ale do této chvíle si myslel, že to bude někdo jiný, náčelník jako Kukuřičný stvol nebo Kulohlavec, či dokonce nějaký Krík nebo Čoktav z jihu. Ale kardinál přiletěl k <emphasis>němu, </emphasis>k Te-kumsovi, a začlenil ho do své písně. Až teď Te-kumsa zavítá na kterékoli místo země, kde zní kardinálova píseň, jeho jméno budou nej­moudřejší rudí muži dobře znát. Byl válečným náčelníkem všech rudých mužů, kteří milovali zemi; země ho vybrala.</p>

<p>Stál nedaleko břehu Hia a měl pocit, jako by byl povr­chem země. Oheň slunce, dech vzduchu, síla země a rych­lost vody, to všechno do něho vstupovalo a dívalo se na svět jeho očima. Jsem země; jsem ruce, nohy, ústa a hlas země, která se snaží zbavit bílých mužů.</p>

<p>To byly jeho myšlenky.</p>

<p>Stál tam, dokud se úplně nesetmělo. Ostatní Indiáni se na noc vrátili do svých srubů nebo chatrčí. Spát - nebo až do rána opile ležet, jako by byli mrtví. Te-kumsa pro­citl z kardinálem navozeného transu. Z indiánské vesnice k němu dolehl smích, od bílých vojáků z pevnosti smích se zpěvem.</p>

<p>Te-kumsa odešel z místa, na němž tolik hodin stál. Nohy měl ztuhlé, ale nevrávoral; nutil je pohybovat se pravidelně a půda se jeho chodidlům poddávala. Bílí mu­ži museli nosit nepohodlné těžké boty, když chtěli v této zemi ujít daleko, protože hlína jim rozdírala a trhala cho­didla. Rudý muž mohl chodit léta v jedněch mokasínech, protože zem byla laskavá a jeho kroky vítala. Te-kumsa při pohybu cítil, jak se půda, vítr, řeka a blesk pohybu­jí s ním; země v něm, všechno živé a on jako ruce, nohy a tvář země.</p>

<p>V pevnosti někdo vykřikl. Vzápětí se přidali další.</p>

<p>„Zloděj! Zloděj!“</p>

<p>„Chyťte ho!“</p>

<p>„Ukradl soudek!“</p>

<p>Nadávky, křik. Potom ten nejhorší zvuk: výstřel. Te-kumsa čekal, až ucítí žihadlo smrti. Nepřišlo.</p>

<p>Nad předprseň se zvedla tmavá postava. Ať to byl kdo to byl, na ramenou se snažil udržet soudek. Okamžik ba­lancoval přímo na hrotech kůlů, které tvořily palisádu, potom seskočil. Te-kumsa poznal, že to je Indián, proto­že dokázal skočit z trojnásobku výšky člověka s těžkým soudkem a při dopadu nevydat téměř žádný zvuk.</p>

<p>Možná schválně, možná ne, se prchající zloděj rozběhl přímo k Te-kumsovi a před ním se zastavil. Te-kumsa se na něho podíval. Ve svitu hvězd poznal, kdo to je.</p>

<p>„Lola-šiko.“</p>

<p>„Mám soudek,“ pochlubil se Lola-šika.</p>

<p>„Měl bych ho rozbít.“</p>

<p>Lola-šika zaklonil hlavu jako kardinál a zadíval se na bratra.</p>

<p>„Pak bych si musel vzít jiný.“</p>

<p>Bílí muži pronásledující Lola-šiku doběhli k bráně a za­čali křičet na stráž, aby jim otevřela. To si musím zapa­matovat, pomyslel si Te-kumsa. Takto je mohu přimět, aby mi otevřeli bránu. Ale ve stejném okamžiku, kdy ho to napadlo, objal bratra i se soudkem. Te-kumsa cítil zele­nou zem jako druhý tep, který se v něm silně ozývá, a jak bratra držel, tato síla země se přelila také do Lola-šiky. Te-kumsa slyšel, jak zalapal po dechu.</p>

<p>Běloši se vyřítili z pevnosti. Te-kumsa a Lola-šika sice stáli na otevřeném prostranství přímo před jejich zraky, ale bílí vojáci je neviděli. Vlastně ne, <emphasis>viděli; </emphasis>jednoduše si dvojice Šavanů nevšimli. S křikem proběhli kolem a začali nazdařbůh střílet do lesa. Potom se shromáždili v blízkos­ti obou bratrů, dokonce tak blízko, že by se jich mohli dotknout, kdyby zvedli ruku. Ale nezvedli ji; nedotkli se rudých mužů.</p>

<p>Po chvíli běloši pátrání vzdali a s nadávkami a zlost­ným bručením se vrátili do pevnosti.</p>

<p>„Byl to ten jednookej rudoch.“</p>

<p>„Ten šavanskej ožrala.“</p>

<p>„Lola-šika.“</p>

<p>„Jestli ho najdu, zabiju ho.“</p>

<p>„Pověsit toho zlodějskýho lotra!“</p>

<p>To říkali, zatímco Lola-šika od nich nebyl dál, než co by kamenem dohodil, a soudek držel na ramenou.</p>

<p>Když se i poslední bílý muž vrátil do pevnosti, Lola-šika se rozhihňal.</p>

<p>„Směješ se a na ramenou máš bělošský jed,“ řekl Te-kumsa.</p>

<p>„Směju se s bratrovou rukou na zádech,“ odvětil Lola-šika.</p>

<p>„Nech tu whisky tady, bratře, a pojď se mnou,“ vyzval ho Te-kumsa. „Kardinál vyslechl můj příběh a zpívá o mně ve své písni.“</p>

<p>„V tom případě si tu píseň poslechnu a celý život se z ní budu těšit.“</p>

<p>„Země je se mnou, bratře. Jsem tvář země, země je můj dech a krev.“</p>

<p>„V tom případě budu poslouchat tep tvého srdce v ná­razech větru.“</p>

<p>„Zaženu bílé muže zpět do moře,“ prohlásil Te-kumsa.</p>

<p>Lola-šika mu odpověděl tím, že se rozplakal; nebyl to však opilecký pláč, ale rezavé, skličující vzlyky muže sužo­vaného žalem. Te-kumsa se pokusil objetí zesílit, ale bratr ho od sebe odstrčil a odpotácel se i se soudkem do tmy a mezi stromy.</p>

<p>Te-kumsa za ním nešel. Věděl, proč se bratr trápí: pro­tože zem dala Te-kumsovi sílu, takovou sílu, že se mohl postavit mezi opilé bělochy a připadat jim stejně nená­padný jako strom. A Lola-šika věděl, že sílu, kterou má Te-kumsa, by on měl správně mít desetkrát větší. Ale bí­lý muž ho o ni vraždami a alkoholem okrádal tak dlouho, že mu nezbylo dost mužnosti, aby se kardinál naučil jeho píseň, nebo aby země vyplnila jeho srdce.</p>

<p>Nevadí, nevadí, nevadí.</p>

<p>Zem si mne vybrala jako svůj hlas, a proto musím začít mluvit. Už tady nezůstanu. Nebudu se snažit probudit stud v nešťastných opilcích, které beztak již zabila jejich touha po jedu bílých mužů. Již nebudu déle varovat bílé lháře. Půjdu za rudými bratry, kteří jsou ještě živí, kteří jsou ještě muži, a shromáždím je. Jako jeden velký národ zaženeme bílé muže zpátky za moře.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 3</strong></p><empty-line /><p><strong>De Maurepas</strong></p>

<p>Frederik, mladý hrabě de Maurepas a Gilbert, stárnou­cí markýz de La Fayette stáli spolu u zábradlí průplavo­vého člunu a rozhlíželi se po hladině Irrokvanského jezera. Plachtu <emphasis>Marie-Philippe </emphasis>bylo vidět jasně; již několik hodin sledovali, jak se k nim po tomto nejmenším a nejspodněj­ším z Velkých jezer blíží.</p>

<p>Frederik si nedokázal vzpomenout, kdy se naposledy za svůj národ tak styděl. Možná, když se kardinál Bůhvíjak se jmenoval pokusil podplatit královnu Marii-Antoinettu. Tenkrát byl Frederik samozřejmě ještě chlapec, teprve pě­tadvacetiletý, mladý holobrádek, který neměl ponětí, jak to ve světě chodí. Myslel si, že již Francii nemůže po­stihnout větší ostuda než prozrazení, že si kardinál mů­že myslet, že se královna nechá podplatit diamantovým náhrdelníkem. Nebo vůbec podplatit. Dnes již samozřej­mě chápal, že skutečnou ostudou bylo to, že francouzský kardinál mohl být tak hloupý a myslet si, že podplácet královnu má nějaký smysl. Mohl tím dosáhnout nanejvýš toho, že ovlivní krále, a jelikož starý král Ludvík neměl nikdy na nikoho vliv, bylo to stejně zbytečné.</p>

<p>Osobní ponížení bylo bolestivé. Zahanbení rodiny by­lo mnohem horší. Zostuzení společenského postavení zna­menalo palčivá muka. Ale potupa celého národa bylo to nejnesnesitelnější neštěstí, jaké mohlo člověka postihnout.</p>

<p>A teď stál tady, na palubě sešlého průplavového člu­nu, <emphasis>amerického </emphasis>průplavového člunu uvázaného na okraji <emphasis>amerického </emphasis>průplavu a očekával příjezd francouzského ge­nerála. Proč to nebyl francouzský kanál? Proč Francouzi nebyli první, kdo dokázal vybudovat ta důmyslná zdymad­la a postavit kanál kolem kanadské strany vodopádů?</p>

<p>„Nevztekej se, drahý Frederiku,“ řekl tiše La Fayette.</p>

<p>„Já se nevztekám, drahý Gilberte.“</p>

<p>„Tak frkáš. Pořád frkáš.“</p>

<p>„Popotahuji. Jsem nachlazený.“ Nemůže být pochyb, že Kanada je skládkou spodiny francouzské společnosti, pomyslel si potisící Frederik. Dokonce i aristokracie, která tu skončila, vyvolávala rozpaky. Třeba tento markýz de La Fayette, člen - vlastně ne, <emphasis>zakladatel </emphasis>Klubu feuillantů, což bylo téměř totéž jako říct, že byl otevřeným zrádcem krále Karla. Demokratický žvanil. To už rovnou mohl být jakobín jako ten zločinec Robespierre. Bylo pochopitelné, že La Fayetta poslali do vyhnanství v Kanadě, kde mohl napáchat jen málo škod. Málo škod, nanejvýš takto ne­místně ponížit Francii...</p>

<p>„Náš nový generál si přiváží několik štábních důstojní­ků i s veškerými zavazadly,“ řekl La Fayette. „Je nesmysl, aby se vylodili a absolvovali nepříjemnou cestu na vozech a v kočárech, když se dá všechno přivézt po vodě. Alespoň se můžeme seznámit.“</p>

<p>Jelikož La Fayette se obvykle choval jako hrubián (ostuda aristokracie!) a vyjadřoval se bez obalu, musel se také Frederik snížit na jeho úroveň a mluvit stejně ote­vřeně. „Nehodí se, aby francouzský generál musel ke své posádce cestovat po cizím území.“</p>

<p>„Ale no tak, drahý Frederiku, vždyť se jeho noha ame­rické půdy ani nedotkne! Přestoupí jen z lodě na loď, celou dobu zůstane na vodě.“</p>

<p>La Fayetův samolibý úsměv byl k zbláznění. Očistit tak tuto šmouhu na cti Francie. Proč, proč si nemohl Frederikův otec zachovat přízeň krále o něco déle, aby Fre­derik mohl zůstat ve Francii a vysloužit si povýšení do nějaké elegantní funkce - třeba správce Italské marky -existovala vůbec taková funkce? - prostě někam, kde bylo slušné jídlo, hudba, tanec, divadlo - ach, Moliere! V Ev­ropě, kde mohl proti sobě mít civilizovaného nepřítele, například Rakušany, Prusy nebo dokonce - byť se tím po­souval význam slova <emphasis>civilizovaný - </emphasis>Angličany. Místo toho navždy uvízl tady - pokud se otci nepodaří znovu se ve­třít do královy přízně - a byl nucen čelit neustálé invazi zbědované, nevzdělané anglické lůzy, té nejhorší, nejniž­ší spodiny anglické společnosti, nemluvě o Holanďanech, Švédech a Němcích - na to se nedalo ani myslet. A ještě horší byli spojenci! Kmeny Indiánů, kteří nebyli dokon­ce ani kacíři, natož křesťané - byli to <emphasis>pohané, </emphasis>a polovina vojenských operací v Detroitu obnášela vykupování těch ohavných zakrvácených trofejí...</p>

<p>„Ale no tak, drahý Frederiku, tobě je snad vážně zi­ma.“</p>

<p>„Vůbec ne.“</p>

<p>„Zachvěl ses.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Otřásl </emphasis>jsem se.“</p>

<p>„Musíš přestat trucovat. Naopak, snaž se toho vyu­žít. Irrokvané byli velice ochotní. Poskytli nám bezplatně guvernérčin osobní člun, jako gesto dobré vůle.“</p>

<p>„Guvernérka! <emphasis>Guvernérka? </emphasis>To myslíš tu tlustou, še­rednou, rudou <emphasis>pohanku?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Nemůže za to, že má rudou kůži, a není pohanka. Je baptistka, což je téměř totéž, jako by byla křesťanka, jen o něco hlasitější.“</p>

<p>„Kdo by stačil sledovat všechna ta anglická kacířství? „</p>

<p>„Já myslím, že to nepostrádá jistou eleganci. Žena jako guvernérka státu Irrokva, navíc ještě Indiánka, přijímaná jako rovná guvernérům Saskvahenu, Pensylvánie, Nového Amsterdamu, Nového Švédska, Nového Oranžska a Nové­ho Holandska...“</p>

<p>„Občas mám pocit, že chováš k těm prašivým Spoje­ným státečkům větší sympatie než ke své vlasti.“</p>

<p>„Srdcem jsem Francouz,“ odpověděl La Fayette klidně. „Ale obdivuji amerického ducha rovnosti.“</p>

<p>Zase to rovnostářství. Markýz La Fayette byl jako kla­vír, který zná jedinou stupnici. „Zapomínáš, že v Detroitu jsou Američané tvými nepřáteli.“</p>

<p>„A <emphasis>ty </emphasis>zapomínáš, že naším nepřítelem je houf ilegál­ních přistěhovalců, jedno jakého původu, kteří se usadili na indiánském území.“</p>

<p>„To je jen vytáčka. Všichni jsou Američané. Cestou na západ prošli přes Nový Amsterdam nebo Filadelfii. Ty je tady na východě podporuješ - každý ví, jakým jsi obdi­vovatelem antimonarchistické filozofie - a já pak musím platit za jejich skalpy, když je Indiáni dál na západě zma­sakrují.“</p>

<p>„Pomalu, Frederiku. Obviňovat mne, že jsem antimonarchista, nesmíš ani žertem. Každého, kdo je z <emphasis>toho </emphasis>usvědčen, čeká důmyslný kráječi mechanismus pana Guillotina.“</p>

<p>„Mluv vážně, Gilberte. Na markýze by ji nikdy nepou­žili. Aristokratům, kteří s těmito šílenými demokratický­mi myšlenkami přicházejí, hlavy neusekávají. Posílají je do Quebeku.“ Frederik se usmál - nemohl odolat poku­šení přisadit si. „Ty, jimiž skutečně opovrhují, posílají do Niagary.“</p>

<p>„Co jsi potom proboha musel udělat <emphasis>ty - </emphasis>že tě za to poslali do Detroitu?“</p>

<p>Další ponížení. Což to nikdy neskončí?</p>

<p><emphasis>Marie-Philippe </emphasis>byla již tak blízko, že mohli rozeznat jednotlivé námořníky a slyšet je, jak na sebe pokřikují, když se loď naposledy obracela, aby mohla vplout do Port Irrokvy. Nejspodnější z Velkých jezer, Irrokvanské, bylo je­diné, do něhož mohly vplouvat zaoceánské lodě - zásluhou Niagarských vodopádů. Za poslední tři roky, co Irrokvané dokončili průplav, téměř všechny náklady, které musely být přepraveny přes vodopády do Kanadského jezera, přijížděly k americkému břehu a byly vyváženy Niagarským průplavem. Francouzská přepravní města umírala a ostud­ný počet Francouzů se již přestěhoval na americkou stra­nu, kde je Irrokvané velice rádi zaměstnali. A markýz de La Fayette, teoreticky nejvyšší guvernér celé Kanady již­ně a západně od Quebeku, se tvářil, jako by mu to vůbec nevadilo. Kdyby se Frederikovu otci podařilo vrátit se do přízně krále Karla, Frederik už by nějak zařídil, aby La Fayette byl první aristokrat, který Guillotinův břit ucí­tí. To, co tady v Kanadě prováděl, byla donebevolající zrada.</p>

<p>Jako by uměl číst Frederikovy myšlenky, La Fayette ho poplácal po rameni: „Trpělivost, už se brzy dočkáš.“ V prvním okamžiku si Frederik pohrával s šílenou myšlen­kou, že La Fayetette s klidem prorokuje vlastní popravu za zradu.</p>

<p>Ale La Fayette mluvil pouze o tom, že <emphasis>Marie-Philippe </emphasis>konečně připlula tak blízko, že z ní mohli na molo hodit lano. Irrokvanští přístavní dělníci lano chytili, připevnili je k vrátku a pak začali loď přitahovat, doprovázejíce to popěvkem ve svém nevyslovitelném jazyce. Jakmile loď přitáhli, začali na jedné straně vykládat náklad a na druhé pomáhat s výstupem pasažérům.</p>

<p>„Je to geniální, jak rychle dovedou náklad převézt,“ obdivoval je La Fayette. „Naloží ho na ty těžké vozy, které sedí na kolejích - na kolejích, jako důlní vozíky! - a potom je snadno a lehce vytáhnou koňmi sem nahoru. Na kolejích se totiž dá uvézt o hodně těžší náklad než na obyčejných vozech. Stephenson mi to vysvětloval, když jsem tady byl naposledy. Je to tím, že se nemusí řídit.“ A žvanil bez pře­stávky dál. Vzápětí samozřejmě přešel ke Stephensonově parní lokomotivě, jíž La Fayette věřil, že nahradí koně. Stephenson jich několik postavil v Anglii, ve Skotsku ne­bo někde jinde, ale teď byl v Americe. A myslíte, že La Fayette Stephensona pozval, aby své parní vozy postavil v Kanadě? To ne - La Fayettovi ke spokojenosti stačilo, že je stavěl pro Irrokvu, a odbyl to nějakou hloupou výmlu­vou, třeba: Irrokvané již parní stroje používají k předení a všechno uhlí je na americké straně - ale Frederik de Maurepas znal pravdu. La Fayette věřil, že parní stroje, které budou táhnout vozy po železných drahách, nekoneč­ně zrychlí a zlevní obchody a dopravu - a myslel si, že by pro svět bylo lepší, kdyby se stavěly v zemi <emphasis>demokracie! </emphasis>Frederik pochopitelně nevěřil, že parní stroje někdy budou stejně rychlé jako koně, ale to nebylo důležité - La Fayette jim věřil, a tak skutečnost, že je nepřivezl do Kanady, byla jasná zrada.</p>

<p>Jeho rty to slovo zřejmě vytvarovaly. Buď se to stalo tak, nebo La Fayette slyšel, co si jiní lidé myslí - k Frederikovi se donesly řeči, že La Fayette takové nadání má. Nebo možná La Fayette pouze tušil. Nebo mu našeptal ďá­bel - to je nápad! Každopádně se La Fayette nahlas zasmál a řekl: „Kdybych si od Stephensona nechal postavit želez­nou dráhu v Kanadě, Frederiku, nechal bys mne degrado­vat za to, že plýtvám penězi na nesmysly. Když za této situace napíšeš zprávu, v níž mne obviníš ze zrady, pro­tože jsem Stephensonovi doporučil, aby zůstal v Irrokvě, povolají tě domů a zamknou tě do čalouněného pokoje.“</p>

<p>„Ze zrady? Já že bych tě obvinil? Něco takového by mne vůbec nenapadlo.“ Nebylo to pravděpodobné, ale pro případ, že by to La Fayettovi pošeptal ďábel, se raději po­křižoval. „Nevynadívali jsme se už dost, jak dělníci překlá­dají náklad? Myslím, že bychom měli jít přivítat nějakého důstojníka.“</p>

<p>„Proč se najednou tak nemůžeš dočkat, až se s ním se­tkáš?“ zeptal se La Fayette. „Ještě včera jsi mi několikrát připomněl, že je to plebejec. Myslím, že jsi řekl, že snad vstoupil do armády jako kaprál.“</p>

<p>„Dnes je generál a Jeho Veličenstvo usoudilo, že by ho k nám mělo poslat.“ Frederik mluvil škrobeně. Přesto se La Fayette pobaveně usmál. Jednou na tebe dojde, Gilberte, jednou na tebe dojde.</p>

<p>Po molu přecházelo několik důstojníků v kompletní ar­mádní uniformě, ale generálskou hodnost neměl žádný. Hr­dina bitvy u Madridu zřejmě čekal na vhodnou příležitost, aby mohl vystoupit s plnou slávou. Nebo si myslel, že markýz a syn hraběte přijdou za ním a přivítají se s ním v <emphasis>jeho </emphasis>kajutě? Nepředstavitelné.</p>

<p>Ale nemyslel si to. Důstojníci couvli a de Maurepas a La Fayette ze svého místa u zábradlí průplavového člunu spatřili, jak vystoupil z <emphasis>Marie-Philippe </emphasis>na molo.</p>

<p>„Žádný obr to tedy není,“ konstatoval Frederik.</p>

<p>„Na jihu Francie nebývají vysocí.“</p>

<p>„Jih Francie!“ odfrkl posměšně Frederik. „Ale on je z Korsiky, drahý Gilberte. To už ani není Francie. Spíš Itálie.“</p>

<p>„Za tři týdny porazil španělskou armádu, když byl jeho nadřízený důstojník indisponován kvůli úplavici,“ připom­něl mu La Fayette.</p>

<p>„Porušení subordinace, za něž měl být degradován,“ prohlásil Frederik.</p>

<p>„V jistém smyslu s tebou i souhlasím,“ kývl La Fayette. „Jenže on tu válku vyhrál. A jelikož díky tomu král Ka­rel přidal do své sbírky pokrývek hlavy španělskou korunu, usoudil, že se nehodí stavět před válečný soud vojáka, kte­rý mu válku vyhrál.“</p>

<p>„Kázeň především. Každý musí znát své místo a musí na něm zůstat, jinak zavládne chaos.“</p>

<p>„To jistě. Však ho také <emphasis>potrestali. </emphasis>Udělali z něj generá­la, ale poslali ho <emphasis>sem. </emphasis>Nechtěli, aby se angažoval v italském tažení. Jeho Veličenstvu by nevadilo být benátským dóžetem, ale tenhle generál Bonaparte by se mohl utrhnout ze řetězu, zajmout sbor kardinálů a udělat krále Karla papežem.“</p>

<p>„Tvůj smysl pro humor je zločinný.“</p>

<p>„Vždyť se na něho podívej, Frederiku.“</p>

<p>„Já se na něho <emphasis>dívám. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„Tak se <emphasis>nedívej </emphasis>na něho. Dívej se na všechny ostatní. Prohlédni si jeho důstojníky. Viděl jsi už někdy, že by na vojácích byla vidět taková láska k veliteli?“</p>

<p>Frederik neochotně odtrhl pohled od korsického gene­rála a zadíval se na podřízené, kteří tiše kráčeli za ním. Ne jako lichotníci - po nějakém strkání o lepší místo nebylo ani stopy. Bylo to jako - bylo to jako - Frederik pro to nedokázal najít slova...</p>

<p>„Je to, jako by každý věděl, že ho Bonaparte miluje a váží si ho.“</p>

<p>„Absurdní systém, pokud to vůbec nějaký systém je,“ vrčel Frederik. „Podřízené není možné ovládat, pokud ne­jsou udržováni v neustálém strachu, že o své postavení přijdou.“</p>

<p>„Pojďme ho přivítat.“</p>

<p>„Nesmysl! On musí přijít za námi!“</p>

<p>Jenže La Fayette jako obvykle neměl od slov k činům daleko - hned byl na molu, velkými kroky překonal posled­ních několik yardů, před Bonapartem se zastavil a přijal jeho pozdrav. Frederik však znal své společenské posta­vení a znal také Bonapartovo. Za <emphasis>ním </emphasis>si Bonaparte bude muset přijít. Mohli ho povýšit na generála, ale gentlemana z něho udělat nemohli.</p>

<p>La Fayette se samozřejmě choval servilně. „Generále Bonaparte, je nám ctí, že jste zde. Lituji pouze, že vám nemůžeme nabídnout radosti Paříže...“</p>

<p>„Můj pane guvernére,“ promluvil Bonaparte - přiroze­ně zvolil úplně špatné oslovení, „radosti Paříže jsem nikdy nepoznal. Všechny nejšťastnější chvíle jsem zažil v poli.“</p>

<p>„A také pro Francii jsou nejšťastnější chvíle ty, kdy jste v poli. Seznamte se s generálem de Maurepas. Bude v Detroitu vaším nadřízeným důstojníkem.“</p>

<p>Frederik si všiml nepatrné pauzy, kterou La Fayette udělal, než řekl slovo <emphasis>nadřízeným. </emphasis>Frederik dovedl poznat, kdy je zesměšňován. Budu si pamatovat každou urážku, Gilberte, a všechno odplatím.</p>

<p>Ukázalo se, že Irrokvané jsou schopni náklad přelo­žit velice rychle; ani ne za hodinu se průplavový člun mohl vydat na cestu. La Fayette pochopitelně strávil prv­ní odpoledne tím, že Bonapartovi povídal všechno mož­né o Stephensonově parní lokomotivě. Bonaparte se snažil vypadat, jako by ho to zajímalo, vyptával se na možnosti přepravy jednotek, na to, jak rychle se dají koleje klást za postupující armádou a jak snadno by tyto železné drá­hy mohly být narušeny nepřítelem - ale bylo to všechno tak únavné a nudné, že si Frederik nedokázal představit, jak to Bonaparte může vydržet. Jistě, důstojník se musí <emphasis>tvářit, </emphasis>že ho zajímá každé slovo, které guvernér řekne, ale Bonaparte to dováděl do extrémů.</p>

<p>Frederik zanedlouho zjistil, že rozhovor běží zcela mi­mo něj, ale nevadilo mu to. Dopřál svým myšlenkám vol­nost. Vzpomínal na herečku, jak jen se jmenovala, jež tak znamenitě zahrála roli - která role to vlastně byla - nebo že by to byla baletní tanečnice? Každopádně si pamato­val její nohy, krásné nohy, ale řekla, že s ním do Kanady nepojede, přestože ji ujišťoval svou láskou a sliboval, že jí zařídí dům, který bude ještě hezčí, než jaký postaví vlastní manželce. Škoda, že neodjela. Jistě, mohlo by se stát, že by zemřela na horečku jako jeho žena. Takže to možná by­lo dobře. Jestlipak ještě v Paříži vystupovala? Bonaparte to určitě nevěděl, ale některý z jeho mladších důstojníků by ji mohl znát. Bude se muset zeptat.</p>

<p>Povečeřeli samozřejmě u stolu guvernérky Duhy, pro­tože to byl jediný stůl, který na průplavovém člunu byl. Guvernérka se omluvila, že vzácné francouzské pasažéry nemůže navštívit, ale vyjádřila naději, že se její personál postará o jejich maximální pohodlí. Frederik usoudil, že to znamená irrokvanského šéfkuchaře, a proto se v duchu připravil na další fádní indiánský pokrm z tvrdé je­lení chrupavky - tomu se snad ani nedalo říkat <emphasis>zvěřina, </emphasis>ale šéfkuchař byl kupodivu Francouz! Hugenot, nebo spíš vnuk hugenotů, ale zatrpklý nebyl, a tak jídlo bylo vynika­jící. Kdo by čekal, že na takovém místě se dá opatřit dobré francouzské jídlo - žádná kořeněná akádská kuchyně.</p>

<p>Po večeři, když dojedl všechno, co na stole bylo, se Frederik přece jen pokusil zapojit do rozhovoru aktivněji. Snažil se nejlépe, jak dovedl, Bonapartovi vysvětlit téměř neskutečnou vojenskou situaci na jihozápadě. Vypočítával problémy jeden po druhém - nedisciplinované indiánské spojence, nekonečný proud přistěhovalců. „Ale nejhorší ze všeho jsou naši vlastní vojáci. Je to nenapravitelně pověr­čivá sebranka, jak nižší třídy zpravidla bývají. Ve všem vidí zlá znamení. Když si nějaký Holanďan nebo Němec dá na dveře ochranné kouzlo, musíte naše vojáky málem zmlátit, aby šli dovnitř.“</p>

<p>Bonaparte usrkl kávy (barbarský nápoj! ale zdálo se, že jej vychutnává úplně stejně jako Irrokvané), potom se znovu opřel a změřil si Frederika pevným, pronikavým po­hledem. „Chcete říct, že doprovázíte pěšáky při domovních prohlídkách?“</p>

<p>Bonapartova blahosklonnost byla nesnesitelná, ale než Frederik stačil vyslovit zničující odpověď, která se mu užuž drala na jazyk, La Fayette se hlasitě rozesmál. „Napoleone, drahý příteli, náš údajný nepřítel v této válce je již takový. Jestliže největší město v okruhu padesáti mil tvoří čtyři domy a kovárna, nejedná se o domovní prohlídky. Každý dům <emphasis>je </emphasis>nepřátelská pevnost.“</p>

<p>Napoleonovo čelo se svraštilo. „Oni své síly nesoustře­ďují do armád?“</p>

<p>„Od doby, kdy před léty generál Wayne porazil náčel­níka Pontiaka, se nestalo, že by postavili armádu, a to ještě tenkrát šlo o anglickou armádu. Spojené státy mají několik pevností, ale ty jsou všechny kolem Hia.“</p>

<p>„A proč potom ty pevnosti ještě stojí?“</p>

<p>La Fayette se znovu zasmál. „Četl jste zprávy o tom, jak se anglickému králi vedlo ve válce proti apalačským povstalcům?“</p>

<p>„Byl jsem zaměstnán něčím jiným,“ řekl Bonaparte.</p>

<p>„Nemusíte nám připomínat, že jste bojoval ve Španěl­sku,“ ozval se Frederik. „Také bychom tam všichni chtěli.“</p>

<p>„Skutečně?“ zabručel Bonaparte.</p>

<p>„Když dovolíte, shrnul bych, co se stalo s armádou lorda Cornwallise, když vyšel z Virgínie a pokusil se do­sáhnout apalačského hlavního města Franklinu na horním toku Tenizy,“ navrhl La Fayette.</p>

<p>„Když dovolíš, udělám to <emphasis>já, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> </emphasis>zarazil ho Frederik. „Tvoje shrnutí obvykle bývají delší než originál, Gilber­te.“</p>

<p>Na La Fayettovi bylo vidět, že ho přerušení rozladilo, ale byl to koneckonců on, kdo trval na tom, aby si tyka­li a říkali si křestními jmény. Pokud chtěl, aby se s ním zacházelo jako s markýzem, měl trvat na protokolu. „Po­kračuj,“ vybídl La Fayette Frederika.</p>

<p>„Cornwallis se vydal hledat apalačskou armádu. Ale nenašel ji. Našel jen prázdné sruby, které spálil - jenže nové si mohou postavit za den. A každý den mu půltucet vojáků zastřelili nebo zranili mušketami.“</p>

<p>„Dlouhými puškami,“ opravil ho La Fayette.</p>

<p>„Pravda, tihle Američané dávají přednost dlouhým puškám s rýhovanou hlavní,“ připustil Frederik.</p>

<p>„Pušky se nabíjejí tak pomalu, že nemohou střílet sal­vami,“ poznamenal Bonaparte.</p>

<p>„Však také oni nestřílejí salvami, pokud nemají převa­hu,“ doplnil La Fayette.</p>

<p>„Vždyť to říkám,“ ohradil se Frederik. „Když Corn­wallis došel k Franklinu, zjistil, že polovina jeho armády je mrtvá, raněná nebo chrání zásobovací trasy. Benedikt Arnold - apalačský generál - město opevnil. Valy, balus­trádami, zákopy v kopcích. Lord Cornwallis se pokoušel o obléhání, ale Čerikové se pohybovali tak tiše, že hlídky royalistů vůbec neslyšely, jak v noci chodí s jídlem. Od­porné, jak se ti apalačští běloši spřáhli s Indiány - před­stavte si to, hned z nich udělali občany, a určitě se jim to tentokrát vyplatilo. Apalačské jednotky navíc tak často napadaly Cornwallisovy zásobní konvoje, že za necelý mě­síc bylo jasné, že Cornwalllis není obléhatel, ale obležený. Nakonec se s celou armádou vzdal a anglický král musel Apalačsku udělit nezávislost.“</p>

<p>Bonaparte vážně pokýval hlavou.</p>

<p>„A teď to nejlepší,“ vmísil se La Fayette. „Když se Cornwallis vzdal, odvedli ho do Franklinu a on zjistil, že mnohem dřív, než dorazil, byly rodiny odstěhovány. To je pro tyhle Američany na hranici příznačné. Dovedou se kdykoli sbalit a odejít jinam. Nedokážete je zadržet.“</p>

<p>„Ale můžete je zabít,“ řekl Bonaparte.</p>

<p>„Nejdřív je musíte chytit,“ připomněl La Fayette.</p>

<p>„Mají pole a farmy,“ namítl Bonaparte.</p>

<p>„Jistě, můžete zkusit vypátrat každou farmu,“ přikývl La Fayette. „Ale když tam přijdete a najdete někoho do­ma, zjistíte, že je to obyčejná farmářská rodina. Žádní vojáci. Žádná <emphasis>armáda. </emphasis>Ale jen co vytáhnete paty, někdo na vás z lesa začne střílet. Možná je to ten prostý farmář a možná není.“</p>

<p>„Zajímavý problém,“ prohlásil Bonaparte. „Nikdy ne­víte, kdo je nepřítel. Nikdy nesoustředí síly.“</p>

<p>„A proto máme dohodu s Indiány,“ vmísil se Frederik. „Nemůžeme přece vraždit nevinné farmářské rodiny sami, ne?“</p>

<p>„Takže platíte Indiánům, aby je zabíjeli za vás.“</p>

<p>„Ano. A funguje to docela dobře,“ pochvaloval si Fre­derik. „Nechystáme se dělat něco jiného.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dobře? </emphasis>Funguje to <emphasis>dobře?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ušklíbl se pohrdavě Bo­naparte. „Před deseti lety nesídlilo na západ od Apalačských hor ani pět set amerických rodin. Dnes je mezi Apalačskými horami a Miami deset tisíc rodin a další stále postupují dál na západ.“</p>

<p>La Fayette na Frederika zamrkal. Frederik to nesnášel. „Napoleon četl naše hlášení,“ řekl spokojeně La Fayette. „Naučil se nazpaměť naše odhady amerického osídlení in­diánských území.“</p>

<p>„Král si přeje, aby se toto americké pronikání na fran­couzské území zastavilo a aby se tak stalo hned,“ prohlásil Bonaparte.</p>

<p>„Skutečně?“ zeptal se La Fayette. „Pak to ale dává najevo zvláštním způsobem.“</p>

<p>„Zvláštním?“ podivil se Bonaparte. „Poslal mne. To znamená, že očekává vítězství.“</p>

<p>„Ale vy jste generál,“ namítl La Fayette. „Generály už tady máme.“</p>

<p>„Navíc,“ ozval se Frederik, „nejste pověřen velením. Velím <emphasis>já. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„Pokud vím, nejvyšším vojenským velitelem je zde markýz.“</p>

<p>Frederik beze zbytku pochopil: La Fayette měl také pravomoc postavit Bonaparta ve velitelské posloupnosti nad Frederika, kdyby chtěl. Zalétl k La Fayettovi znepo­kojeným pohledem, ale ten si nevzrušeně mazal na chle­ba paštiku z husích jater. La Fayette se bezelstně usmál. „Generál Bonaparte je <emphasis>po</emphasis><emphasis>d </emphasis>vaším velením, Frederiku. To se nezmění. Nikdy. Doufám, že je to jasné, drahý Napo­leone.“</p>

<p>„Jistě,“ odvětil Napoleon. „Ve snu by mne nenapadlo to měnit. Měl byste vědět, že král posílá do Kanady víc než jen generály. Na jaře sem dorazí dalších tisíc vojáků.“</p>

<p>„Hmm, jsem opravdu dojat, když slyším, že opět slí­bil poslat další jednotky - neslyšeli jsme takový slib už alespoň desetkrát, Frederiku? Vždy mi to dodá nový klid, když se dozvím o dalším králově slibu.“ La Fayette napos­ledy upil ze sklenky s vínem. „Ale skutečnost je taková, drahý Napoleone, že tu už dnes máme dost vojáků, kte­ří nedělají nic jiného než to, že vysedávají v kasárnách ve Fort Detroitu a Fort Chicagu a platí za skalpy bour­bonem. Takové plýtvání bourbonem. Indiáni ho pijí jako vodu a zabíjí je to.“</p>

<p>„Jestli nepotřebujeme generály a nepotřebujeme vojá­ky,“ zeptal se blahosklonně Bonaparte, „co tedy podle <emphasis>vás </emphasis>potřebujeme, abychom v této válce zvítězili?“</p>

<p>Frederik se nedokázal rozhodnout, zda se mu Bonapar­te hnusí tím, jak hrubě se baví se šlechticem, nebo zda mu imponuje tím, jak hrubě se baví s odporným markýzem de La Fayette.</p>

<p>„Abychom zvítězili? Deset tisíc francouzských kolo­nistů,“ odpověděl La Fayette. „Vyrovnat se Američanům v mužích, v ženách, v dětech. Znemožnit jim v té části ze­mě podnikání, pokud nebudou mluvit francouzsky. Zdolat je početní převahou.“</p>

<p>„Nikdo nepůjde bydlet do takové divočiny,“ řekl Fre­derik jako už mnohokrát.</p>

<p>„Nabídni jim půdu zadarmo a přijdou,“ odvětil La Fayette.</p>

<p>„Lůza,“ zatvářil se pohrdavě Frederik. „Sotva tu po­třebujeme další lůzu.“</p>

<p>Bonaparte si chvíli mlčky prohlížel La Fayettovu tvář. „Komerční hodnota těchto pozemků spočívá v obchodu s kožešinami,“ pronesl tiše. „Král byl v tomto ohledu velice striktní. Nepřeje si, aby se žádní Evropané usazovali mimo pevnosti.“</p>

<p>„Pak král tuto válku prohraje,“ prohlásil La Fayette, „i kdyby sem poslal sebevíc generálů. Myslím, pánové, že tímto je večeře skončena.“</p>

<p>Hned vzápětí La Fayette vstal od stolu a odešel.</p>

<p>Bonaparte se obrátil k Frederikovi, který se již zvedal, aby také odešel. Zvedl ruku a chytil Frederika za zápěstí.</p>

<p>„Zůstaňte, prosím.“</p>

<p>Vlastně ne, řekl jen: „Zůstaňte,“ ale Frederikovi to při­padalo, že říká <emphasis>prosím, </emphasis>že skutečně <emphasis>chce, </emphasis>aby tam s ním zůstal, že ho má rád a váží si ho...</p>

<p>Ale nemohl, ne, nemohl, byl to jen plebejec a Frederik mu neměl co říct...</p>

<p>„De Maurepasi, můj pane,“ zašeptal korsický kaprál. Nebo řekl pouze: „Maurepasi,“ a zbytek si Frederik jedno­duše domyslel? Slova nebyla důležitá, ale hlas překypoval úctou, důvěrou, nadějí...</p>

<p>A tak Frederik zůstal.</p>

<p>Bonaparte neřekl téměř nic. Obyčejné zdvořilosti. Mě­li bychom dobře spolupracovat. Můžeme posloužit králi. Budu vám pomáhat ze všech sil.</p>

<p>Ale pro Frederika to bylo mnohem víc než slova. Pří­slib budoucího uznání, slavného návratu do Paříže. Vítěz­ství nad Američany a především zúčtování s La Fayettem, triumfu nad tím zrádným demokratickým markýzem. On a tento Bonaparte to společně mohli dokázat. Několik let trpělivosti, budování tak velké indiánské armády, že to Američany vyprovokuje, aby zřídili vlastní armádu; pak můžeme tu americkou armádu porazit a odjet domů. Nic víc nebude třeba. To, co zalilo Frederikovo srdce, bylo jako horečka naděje a důvěry, dokud...</p>

<p>Dokud Bonaparte Frederikovo zápěstí nepustil.</p>

<p>Bylo to, jako by ho Bonapartova ruka spojovala s ně­jakým zdrojem života a tepla; jakmile ji pustil, na Frederi­ka padl chlad a únava. Ale úsměv na Bonapartově tváři zůstával a když se na něho Frederik podíval, pocit pří­slibu, který měl před okamžikem, se mu vybavil. Jak si mohl myslet, že spolupráce s Bonapartem by mohla být něco jiného než výhodná? Ten člověk věděl, kde je jeho místo, o tom nemohlo být pochyb. Frederik pouze <emphasis>využije </emphasis>Bonapartův nepopiratelný vojenský talent k tomu, aby společně zvítězili a vrátili Francii slávu...</p>

<p>Bonapartův úsměv povadl a Frederika se znovu zmoc­nil neurčitý pocit ztráty.</p>

<p>„Dobrou noc,“ loučil se Bonaparte. „Ráno na shleda­nou, pane.“</p>

<p>Korsičan odešel z místnosti.</p>

<p>Kdyby si Frederik viděl do tváře, možná by svůj vý­raz poznal: byl úplně stejný jako láskyplný, oddaný vý­raz, jenž nosili všichni Bonapartovi podřízení důstojníci. Ale Frederik si do tváře neviděl. Té noci uléhal ke spán­ku s takovým klidem, sebevědomím a nadějí, jaké za léta strávená v Kanadě nepoznal. Dokonce si připadal - co je to za zvláštní pocit, uvažoval - aha. Inteligentní. Dokonce si připadal inteligentní.</p>

<p>Bylo pozdě v noci, ale obsluha průplavu pilně pracova­la a hlučným parním strojem napouštěla vodu do plavební komory. Byl to div techniky, nejstrmější soustava zdyma­del, jaká na nějakém průplavu ve světě existovala. Zbytek světa o tom nevěděl. Evropa si stále myslela, že Ameri­ka je zemí divochů. Ale energické Spojené státy americ­ké, inspirované příkladem starého mága Bena Franklina, technický pokrok a průmysl podporovaly. Říkalo se, že jis­tý Fulton sestrojil fungující, párou poháněnou loď a jezdí s ní po Hudsonu po proudu i proti proudu - parní loď, ja­ká byla nabídnuta i králi Karlovi, ale on na ni odmítl dát peníze! V Saskvahenu a Apalačsku se hluboko do země zakusovaly uhelné doly. A tady, ve státě Irrokva, Indiáni překonávali bělochy v jejich vlastní hře - budovali prů­plavy, stavěli párou poháněné vozy, které mohly jezdit po železných cestách a párou poháněné spřádací stroje, které polykaly bavlnu z Korunních kolonií a proměňovaly ji na jemné příze, které se mohly rovnat všemu z Evropy - za poloviční cenu. Byl to teprve začátek, teprve rozběh, ale již dnes více než polovina lodí, které připlouvaly od ústí řeky svatého Diviše, měla namířeno do Irrokvy a ne do Kanady.</p>

<p>La Fayette stál u zábradlí, dokud se komora nezaplavila a ohně parního stroje mohly pohasnout. Potom se ozval klapot kopyt průplavových koní a loď znovu vyplula. La Fayette se pustil zábradlí a tiše vyšel po schodech do svého pokoje. Do úsvitu budou v Port Buffalu. De Maurepas a Bonaparte pocestují dál na západ do Detroitu. La Fayette se vrátí do guvernérské rezidence v Niagaře, kde bude sedět, vydávat rozkazy a dívat se, jak pařížští po­litikové připravují Francouze v Kanadě o budoucnost. La Fayette nemohl udělat nic, čím by Američanům, jak ru­dým, tak bílým, zabránil předstihnout Kanadu a nechat ji za sebou. Ale <emphasis>mohl </emphasis>něco udělat, aby pomohl změnit Fran­cii v národ, jenž bude schopen vykročit do budoucnosti stejně směle, jako to dělala Amerika.</p>

<p>La Fayette ležel na posteli ve svém pokoji a usmíval se. Dovedl si představit, co dnes Bonaparte udělal, když zůstal s ubohým, hloupým Freddym v místnosti sám. Mla­dý hrabě de Maurepas se určitě nechal zcela okouzlit. La Fayettovi se snadno mohlo stát totéž, kdyby nebyl varo­ván před tím, co Bonaparte dokáže - že má nadání lidi přesvědčit, aby mu svěřili svůj život. Pro generála to bylo dobré nadání, pokud je používal jen na své vojáky, aby za něho byli ochotni padnout. Jenže Bonaparte je použí­val na všechny, když si myslel, že mu to projde. Proto La Fayettovi jeho dobrý přítel Robespierre poslal jistý amulet s drahokamem. Protilátku na Bonapartovo kouzlo, A ještě flakónek s práškem - definitivní protilátku na Bonaparta, pokud by se jinak zvládnout nedal.</p>

<p>Nedělej si starosti, Robespierre, drahý příteli, pomyslel si La Fayette. Bonaparte bude žít. Myslí si, že s Kanadou manipuluje, aby sloužila jeho cílům, ale já budu mani­pulovat s ním, aby posloužil věci demokracie. Bonaparte to ještě netuší, ale až se vrátí do Francie, bude připra­ven ujmout se velení revoluční armády a využít své nadá­ní k tomu, aby ukončil tyranii vládnoucí třídy, místo aby s jeho pomocí přidal na Karlovu nanejvýš nehodnou hlavu další bezvýznamné koruny.</p>

<p>La Fayettovo nadání totiž nespočívalo v tom, že mohl jiným lidem číst myšlenky, jak se domýšlel de Maurepas, ale nebylo to daleko od pravdy. Když se La Fayette s ně­kým setkal, uměl poznat, co ten člověk nejvíc ze všeho chce. A z toho se dalo odvodit všechno ostatní. La Fayette již Napoleona znal lépe, než znal Napoleon sám sebe. Vě­děl, že Napoleon Bonaparte chce vládnout světu. A možná toho dosáhne. Ale zatím, tady v Kanadě, bude Napoleonu Bonapartovi vládnout La Fayette. Usnul s rukou sevřenou kolem amuletu, který ho chránil.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 4</strong></p><empty-line /><p><strong>Lola-šika</strong></p>

<p>Když Lola-šika nechal Te-kumsu stát u brány Fort Kartága, věděl, co si bratr myslí. Te-kumsa si myslel, že se soudkem utíká, aby se mohl znovu a znovu opíjet.</p>

<p>Jenže o některých věcech Te-kumsa nevěděl. Ani Bí­lý vrah Harrison o nich nevěděl. Lola-šiku neznal nikdo. Tento soudek mu mohl vydržet tak na dva měsíce. Hlt teď, hlt později. Hlavně opatrně, velice opatrně, aby ani kap­ka nepřišla nazmar, vypít jen <emphasis>tolik </emphasis>a hned soudek dobře zavřít, aby vydržel.</p>

<p>Možná dokonce tři měsíce.</p>

<p>Dosud musel zůstávat v blízkosti pevnosti Bílého vra­ha Harrisona, aby dostával po troškách nalít do pohárku z toho tmavě hnědého džbánu. Teď měl ale whisky dost, aby se mohl vydat na cestu, aby mohl uskutečnit velkou cestu na sever a najít své snové zvíře.</p>

<p>Nikdo nevěděl, že Lola-šika má nějaké snové zvíře. Bílí muži to nevěděli, protože bílí muži snová zvířata nemají, bílí muži všechno prospí a žádné sny nemají. Rudí muži to nevěděli, protože se na Lola-šiku podívali a mysleli si, že je whiskový Indián, který se upije k smrti, žádné snové zvíře nemá, nikdy se neprobudí.</p>

<p>Ale Lola-šika věděl, že je to jinak. Lola-šika věděl o světle na severu, jehož příchod před pěti lety zazname­nal. Věděl, že na něho volá jeho snové zvíře, ale nedokázal odejít. Pětkrát, šestkrát, tucetkrát se zkusil vydat na se­ver, ale pak mu z krve vyprchala kořalka a znovu se ozval ten šum, strašlivý, zlověstný šum, který mu neustále pů­sobil tu nesnesitelnou bolest. Když se temný šum ozval, bylo to, jako by měl v hlavě sto maličkých nožů, které ho mučily tak, že necítil zemi, ztratil světlo svého snové­ho zvířete, musel se vrátit a najít whisky, utišit šum, aby mohl <emphasis>myslet.</emphasis></p>

<p>Teď naposledy to bylo nejhorší. Dlouho, moc dlouho žádnou whisky nepřivezli, a poslední dva měsíce pro něho neměl dost ani Bílý vrah Harrison, nanejvýš jeden pohá­rek za týden, což mu nevydrželo na déle než několik hodin, nanejvýš tak den. Dva dlouhé měsíce neustávajícího tem­ného šumu.</p>

<p>Temný šum byl tou příčinou, proč Lola-šika nechodil rovně. Všechno se houpalo, půda poskakovala nahoru a do­lů, jak může člověk chodit, když se země chová jako voda? Proto si všichni mysleli, že je Lola-šika opilý, když vrávoral jako whiskový Indián a stále padal. Odkud tu kořalku bere, ptali se všichni. Nikdo kořalku nemá, ale Lola-šika je zase opilý, jak jen to dělá? Nikdo nevidí, že Lola-šika opilý vůbec není. Copak neslyší, jak mluví, že mluví jasně, ne jako opilec? Necítí, že z něj netáhne kořalka? Nikdo ne­uvažuje, nikdo nepočítá, nikdo nemyslí. Vědí, že Lola-šika se vždycky rád napije. Nikoho nenapadne, že by ho mohla sužovat tak palčivá bolest, že by nejraději zemřel.</p>

<p>A když zavře oko, aby se svět přestal vlnit jako řeka, všichni si myslí, že usnul, a nedávají pozor na jazyk. Ří­kají věci, které by jinak před žádným Indiánem neřekli. Lola-šika na to přišel velice brzy, a tak když se temný šum zhoršil do té míry, že by si nejraději lehl na dno řeky,aby jej navždy umlčel, místo toho dovrávoral ke kancelá­ři Bílého vraha Harrisona, u jeho dveří padl na podlahu a poslouchal. Temný šum byl velmi hlasitý, ale nezněl mu v uších, takže mohl poslouchat, co lidé říkají, přestože mu v hlavě hučel temný šum. Soustředil se, aby pode dveřmi zaslechl každé slovo. Věděl všechno, co Bílý vrah Harrison komu řekl.</p>

<p>Lola-šika nikdy nikomu neřekl, co slyšel.</p>

<p>Lola-šika nikdy nikomu neřekl pravdu. Stejně by mu nevěřili. Jsi opilý, Lola-šiko. Styď se, Lola-šiko. I ve chví­lích, kdy opilý nebyl, i ve chvílích, kdy ho to bolelo tak, že se mu chtělo zabít všechno živé, aby to přestalo, i po­tom říkali: Hanba, že se Indián může tak hrozně opít. A Te-kumsa, který u toho byl, nikdy nic neřekl, a když řekl, vedle Lola-šiky, tak slabého a špatného, byl tak silný a správný.</p>

<p>Lola-šika šel na sever, stále na sever, a monotónně si prozpěvoval. Tisíc kroků na sever a potom se maličko napiju. Na sever, s temným šumem tak hlasitým, že nevím, kde sever je, ale stále na sever, protože nemám odvahu se zastavit.</p>

<p>Velmi tmavá noc. Temný šum tak silný, že zem neříká Lola-šikovi nic. I bílé světlo snového zvířete je vzdálené a vypadá, jako by přicházelo ze všech směrů najednou. Jedno oko vidí noc, druhé oko vidí temný šum. To musí přestat. To musí přestat.</p>

<p>Lola-šika si velice pozorně našel strom, položil soudek na zem, sedl si a opřel se o strom, se soudkem mezi no­hama. Pak pomaličku, protože neviděl, soudek ohmatal ze všech stran, aby našel zátku. Tuk, ťuk, ťuk tomahavkem, ťuk, ťuk, ťuk, až se zátka uvolnila. Pomalu ji vykroutil prsty. Potom se naklonil, přitiskl ústa na otvor po zátce, těsně jako při polibku, těsně jako dítě přisáté k bradavce; potom soudek pomalu, pomaloučku zvedal, ne moc vyso­ko, už je to tady, ta chuť, whisky, jeden hlt, dva hlty, tři hlty, čtyři.</p>

<p>Čtyři je dost. Čtyři je konec. Čtyři je pravé číslo, celé číslo, čtvercové číslo. Čtyři hlty.</p>

<p>Vrátil zátku do soudku a zarazil ji na místo. Cítil, jak mu kořalka stoupá do hlavy. Temný šum již slábl, vytrácel se.</p>

<p>Do ticha. Do krásného zeleného ticha.</p>

<p>Jenže zelená také zmizí a nahradí ji černá. Pokaždé je to tak. Nikdo neměl tento cit pro zemi silnější, nikdo neměl zelené vidění jasnější než Lola-šika. Jenže teď těsně po něm pokaždé přišel temný šum. A když přejde temný šum, když ho whisky vypudí, zmizí hned po něm i zelené živé ticho. Vždycky je to stejné.</p>

<p>Lola-šika je potom jako bílý muž. Odříznutý od ze­mě. Půda mu pod nohama křupe. Větve ho zachytávají. Kořeny mu podrážejí nohy. Zvířata prchají pryč.</p>

<p>Lola-šika doufal, léta doufal, že najde to správné množství kořalky, po jehož vypití utichne temný šum a při­tom mu zůstane zelené vidění. Čtyři hlty, to bylo nejblíž, jak se kdy dostal. Temný šum zůstával těsně mimo, hned za nejbližším stromem. Ale také zeleň zůstávala tam, kde se jí mohl dotknout, kde na ni mohl dosáhnout. Aby mohl předstírat, že je pravý Indián a ne whiskový Indián, který je ve skutečnosti běloch.</p>

<p>Dnes večer však byl bez whisky tak dlouho, dva měsíce kromě občasného pohárku, že pro něho čtyři hlty byly příliš. Zeleň zmizela s tmou. Ale dnes mu to nevadilo. Bylo mu to jedno, musel spát.</p>

<p>Když se ráno probudil, temný šum se právě vracel. Nebyl si jist, jestli ho probudilo slunce nebo šum a bylo mu to jedno. Vyrazit zátku, čtyřikrát polknout, zátku zpátky. Tentokrát vnímaná země zůstala nablízku, slabě ji cítil. Dost, aby našel v noře králíka.</p>

<p>Silný starý klacek. Tady uřezat, rozříznout, ještě jed­nou, aby třísky trčely do všech stran.</p>

<p>Lola-šika si klekl ke králičí noře.</p>

<p>„Mám velký hlad,“ zašeptal. „A nejsem příliš silný. Dáš mi maso?“</p>

<p>Napínal uši, aby zaslechl odpověď, aby se dozvěděl, jestli je to ta správná. Ale bylo to příliš daleko a králíci mají hlas země velice tichý. Pamatoval si, že kdysi slyšel všechny hlasy na vzdálenost mnoha mil. Možná kdyby se temného šumu někdy zbavil, sluch by se mu vrátil. Ale momentálně neměl jak zjistit, jestli králík svolil či ne.</p>

<p>Proto nevěděl, zda má nebo nemá právo. Nevěděl, jestli si bere jako rudý muž jen to, co země nabízela, nebo jestli krade jako bílý muž, vraždí všechno, co ho těší zabíjet. Neměl na vybranou. Strčil klacek do nory a zakroutil jím. Ucítil zachvění, uslyšel zapištění a dalším kroucením vy­táhl klacek ven. Byl to malý králíček, žádný macek, malý králíček, a zmítal sebou, aby se uvolnil z třísek, ale Lola-šika byl rychlý. Ve chvíli, kde se králík ocitl v ústí nory a chystal se osvobodit a utéct, Lola-šika tam měl ruku nachystanou, chytil králíka za hlavu, rychle ho zvedl do vzduchu a prudce mu s hlavou škubl. Králíček dopadl na zem mrtvý a Lola-šika ho odnesl od nory zpátky k sou­dku, protože když se mládě stahuje z kůže tam, kde to může vidět nebo slyšet nějaký jeho příbuzný, je to velice hanebné a v zemi tím vzniká prázdné místo.</p>

<p>Oheň nerozdělal. Bylo to příliš nebezpečné a na to, aby maso vyudil, takto blízko pevnosti Bílého vraha Harriso­na, stejně neměl čas. Ono toho masa ani moc nebylo; snědl je syrové, takže musel hodně žvýkat, ale chuť byla výraz­ná a dobrá. Indián ví, že když si nemůže maso vy udit, je nejlepší, aby si odnesl v břichu tolik, kolik může. Kůži si zastrčil za pas bederní zástěrky, zvedl si soudek na rame­na a vydal se na sever. Bílé světlo měl před sebou, snové zvíře ho volalo, pobízelo ho, aby šel. Probudím tě, říkalo snové zvíře. Ukončím tvůj sen.</p>

<p>Bílí muži věděli o snových zvířatech. Mysleli si, že ru­dí muži chodí do lesa a nechávají si něco zdát. Hloupí bílí muži, nikdy nic nepochopili. Celý život je zpočátku dlouhý spánek, dlouhý sen. Ve chvíli, kdy se narodí, člověk usne a neprobudí se, ani na chvíli se neprobudí, dokud ho jed­noho dne nezavolá snové zvíře. Potom je třeba odejít do lesa, někdy jen několik kroků, někdy až na kraj světa. Člověk musí jít, dokud nenajde zvíře, které ho volá. To zvíře není ve snu. To zvíře ho ze snu probudí. Ukáže mu, kdo je, vysvětlí mu jeho místo na světě. Muž potom odejde domů probuzený, konečně probuzený a řekne šamanovi, matce a sestrám, co bylo jeho snové zvíře. Medvěd? Jezevec? Pták? Ryba? Jestřáb nebo orel? Včela nebo vosa? Šaman mu bude vyprávět a pomůže mu zvolit si jméno, které bude po probuzení nosit. Matka a sestry dají jména všem jeho dětem, narozeným i dosud nenarozeným.</p>

<p>Všichni Lola-šikovi bratři potkali své snové zvíře již dávno. Jeho matka byla mrtvá, sestry odešly žít s jiným kmenem. Kdo dá jméno jeho dětem?</p>

<p>Já vím, řekl Lola-šika. Vím. Lola-šika děti nikdy mít nebude, ten jednooký whiskový Indián. Ale Lola-šika své snové zvíře najde. Lola-šika procitne. Lola-šika bude mít jméno po probuzení.</p>

<p>Pak Lola-šika pozná, jestli má žít nebo zemřít. Když temný šum zůstane a procitnutí mu nedá víc, než ví teď, Lola-šika odejde spát do řeky a nechá se jí odvalit do moře, daleko od země a od temného šumu. Ale když mu procitnutí dá nějaký důvod, aby žil dál, nehledě na temný šum, čeká Lola-šiku ještě mnoho dlouhých let pití a bo­lesti, bolesti a pití. Lola-šika si dal čtyři hlty každé ráno, čtyři hlty každou noc, a odešel spát s nadějí, že až ho snové zvíře probudí, bude moci zemřít.</p>

<p>Jednoho dne stál na břehu potoka s průzračnou vodou. Temný šum mu kalil zrak a hučel v uších. Ve vodě stál velký hnědý medvěd. Pleskl tlapou o hladinu a do vzduchu vyletěla ryba. Medvěd ji chytil do zubů, dvakrát hryzl a polkl. Ale pro Lola-šiku nebylo důležité, jak se medvěd krmí. Všímal si medvědových očí.</p>

<p>Medvědovi chybělo jedno oko, stejně jako Lola-šikovi. Lola-šika proto začal přemýšlet, jestli by medvěd nemohl být jeho snové zvíře. Ale ne, to nešlo. Bílé světlo, které ho volalo, bylo dál na sever a mírně na západ odtud. Takže tento medvěd nebyl snové zvíře, ale součást snu.</p>

<p>Ale i tak to pro Lola-šiku mohlo znamenat poselství. Medvěd tu mohl být proto, že země chtěla, aby Lola-šikovi něco vyprávěl.</p>

<p>První, čeho si Lola-šika všiml, bylo toto: když medvěd chytil rybu do tlamy, díval se svým jediným okem a viděl odlesk slunce na rybím těle.</p>

<p>Lola-šika to věděl, protože naklonil hlavu na stranu úplně stejně jako medvěd.</p>

<p>Druhé, čeho si Lola-šika všiml, bylo toto: když se med­věd díval do vody, aby zahlédl rybu a mohl se po ní ohnat, díval se druhým okem, tím, jež mu chybělo. Lola-šika to­mu nerozuměl. Bylo to velice zvláštní.</p>

<p>Poslední, čeho si Lola-šika všiml, bylo toto: když si medvěda prohlížel, sám měl zdravé oko zavřené. A když oko otevřel, byla tam řeka, bylo tam slunce a ryby stále vyskakovaly do vzduchu a vzápětí mizely, ale medvěd byl pryč. Lola-šika medvěda viděl jen tehdy, když zdravé oko zavřel.</p>

<p>Lola-šika si dvakrát přihnul ze soudku a medvěd ode­šel.</p>

<p>Jednoho dne Lola-šika narazil na cestu bílých mužů a když přes ni přecházel, zmocnil se ho pocit, jako by mu pod nohama ubíhala řeka. Proud cesty ho strhl s sebou. Nejdřív zavrávoral, pak srovnal krok a rozběhl se po cestě, se soudkem na rameni.</p>

<p>Rudí muži po cestách bílých mužů zásadně nechodili - když bylo sucho, hlína byla příliš udusaná, v dešti se na ní dělalo hluboké bláto. Koleje vyježděné koly vozů chytaly rudé muže za kotníky jako ruce bílých lidí, aby jim je zvrtly, podrazily jim nohy, strhly je na zem. Avšak tentokrát byla zem měkká jako jarní tráva na břehu řeky, když Lola-šika běžel po cestě správným směrem. Již ne za světlem, neboť světlo se rozlévalo kolem něho a on věděl, že snové zvíře je velice blízko.</p>

<p>Cesta třikrát přešla přes vodu - dva malé potoky a je­den velký - a pokaždé po mostě z velkých, těžkých klád a silných desek, krytém střechou jako dům bílého muže. Na prvním mostě Lola-šika dlouho stál. Nikdy o něčem podobném neslyšel. Stál na místě, kde měla být voda, ale most byl tak masivní a pevný a stěny tak silné, že vodu vůbec neviděl ani neslyšel.</p>

<p>A řeka ho nenáviděla. Lola-šika slyšel, jak se zlobí, jak se chce zvednout a most strhnout. Způsoby bílého muže, řekl si Lola-šika. Bílý muž stále potřebuje dobývat, vy­řvávat něco zemi.</p>

<p>Ale jak na mostě stál, všiml si také něčeho jiného. Pře­stože alkohol mu už z těla téměř vyprchal, temný šum byl na mostě tišší. Slyšel zelené ticho tak, jak se mu to již dlouho nepodařilo. Jako by temný šum vycházel částečně z řeky. Jak je to možné? Reka se na rudé muže nehně­vá. A nic, co postavila ruka bílého muže, nemůže rudého muže přivést blíž zemi. Přesto se to tady dělo. Lola-šika pospíchal po cestě dál; třeba tomu porozumí, až ho snové zvíře probudí.</p>

<p>Cesta vyústila na louku, na níž stálo několik bělošských stavení. Mnoho vozů. Uvázaní koně spásali trávu. Vzdu­chem se rozléhalo řinčení kovových palic, zvuky dřeva ští­paného sekerami, skřípot pil pohybujících se sem a tam, mnoho zvuků, které se ozývají, když bílý muž zabíjí les. Bělošské město.</p>

<p>Ale zároveň to <emphasis>nebylo </emphasis>bělošské město. Lola-šika se na okraji volného prostranství zastavil. Čím bylo toto běloš­ské město jiné, co nemohl zrakem nikde najít?</p>

<p>Palisáda. Nebyla tam žádná palisádová hradba.</p>

<p>Kam se bílí muži chodili ukrýt? Kam zavírali opilé In­diány a bílé zloděje? Kde schovávali své pušky?</p>

<p>„Zvedat! Zvedat! Zvedat!“ Bělošský hlas se těžkým vzduchem letního odpoledne rozlehl jako zvon.</p>

<p>Na travnatém pahorku asi půl míle odsud se zvedala jakási podivná dřevěná věc. Lola-šika neviděl muže, kteří ji zvedali, protože se díval ze špatného úhlu; zakrýval mu je vrchol kopce. Ale viděl, jak tyčemi zapřenými o horní konec vztyčují konstrukci z čerstvě otesaných trámů.</p>

<p>„Teď boční stěnu! Zvedat! Zvedat! Zvedat!“</p>

<p>Pomalu, pomaličku se zvedla další konstrukce, bokem k té první. Když obě konstrukce stály rovně, sbíhaly se v jedné hraně. Lola-šika vůbec poprvé zahlédl muže. Bí­lí mladíci vylezli na konstrukce, zvedli palice a začali ji­mi bušit jako tomahavky, aby se jim dřevo podrobilo. Po chvíli bušení se všichni tři vztyčili. Stáli na samotné koru­ně konstrukcí, s palicemi zvednutými do výšky, jako by to byly oštěpy právě vytažené z těla divokého bizona. Muži, kteří zůstali dole, odtáhli tyče, jimiž stěny přidržovali. Stě­ny stály a navzájem se podpíraly. K Lola-šikovým uším dolehl jásot.</p>

<p>Pak se najednou všichni muži objevili na vrcholku kop­ce. Zahlédli mne? Přijdou mne vyhnat nebo uvěznit? Ne, pouze scházeli z kopce k místu, kde měli své koně a vozy. Lola-šika se ukryl do lesa.</p>

<p>Čtyřikrát si přihnul ze soudku, potom s ním vylezl na strom a zasadil soudek na místo, z něhož se rozbíhaly tři silné větve. Bezpečné, pevné místo. Zakryté hustým listo­vím. Zdola si nikdo ničeho nevšimne, ani Indián.</p>

<p>Lola-šika to vzal oklikou, ale zanedlouho byl na kopci, na němž se tyčily nové stěny. Dlouho si je prohlížel, ale stejně nechápal, k čemu bude tato budova sloužit. Byl to nový způsob stavění, tyto rámové stěny, jako v novém do­mě Bílého vraha Harrisona, ale tato stavba byla obrovská. Větší než všechny ostatní stavby bílých mužů, které kdy Lola-šika viděl, dokonce vyšší než palisádová hradba.</p>

<p>Nejdřív ty zvláštní mosty, utěsněné jako domy, a teď tato podivuhodná stavba, vysoká jako stromy. Lola-šika vyšel z úkrytu mezi stromy na otevřenou louku. Kolébal se při tom dopředu a dozadu, protože když se napil, země ani na okamžik nezůstala rovná. Došel ke stavbě a vstoupil na dřevěnou podlahu. Bělošská podlaha, bělošské stěny, ale byl to jiný pocit než v ostatních bělošských stavbách, které Lola-šika znal. Uvnitř byl velký volný prostor. Stěny byly velmi vysoké. Vůbec poprvé viděl, jak bílí muži staví něco, co není uzavřené a temné. Na tomto místě se možná mohl cítit dobře i Indián.</p>

<p>„Kdo je to? Kdo jsi?“</p>

<p>Lola-šika se otočil tak prudce, že málem upadl. U okra­je budovy stál vysoký bílý muž. Podlaha byla o tolik zvýše­ná, že mu sahala do pasu. Neměl na sobě jelenici jako lovec ani uniformu jako voják. Byl oblečen snad jako farmář, až na to, že byl čistý. V Kartágu Lola-šika takového muže nikdy neviděl.</p>

<p>„Kdo jsi?“ zeptal se znovu muž.</p>

<p>„Indián,“ odpověděl Lola-šika.</p>

<p>„Sice se šeří, ale noc ještě zdaleka není. Musel bych být slepý, abych nepoznal, že jsi Indián. Ale okolní Indiány znám a ty nejsi žádný z nich.“</p>

<p>Lola-šika se rozesmál. Kdo to kdy slyšel, že by nějaký běloch dokázal rozeznat jednoho Indiána od druhého tak dobře, aby mohl říct, kdo je z blízka a kdo z daleka?</p>

<p>„Říkají ti nějak, Indiáne?“</p>

<p>„Lola-šika.“</p>

<p>„Ty jsi opilý, že? Cítím to a vidím, že ti chůze dělá potíže.“</p>

<p>„Moc opilý. Whiskový Indián.“</p>

<p>„Kdo ti tu kořalku dal? Řekni mi to! Kde jsi k té ko­řalce přišel?“</p>

<p>Lola-šika nevěděl, co má dělat. Ještě nikdy se ho žádný běloch nezeptal, kde dostal kořalku. Každý bílý muž to věděl. „Od Bílého vraha Harrisona,“ odpověděl.</p>

<p>„Harrison je odsud dvě stě mil na jihovýchod. Jak jsi ho to nazval?“</p>

<p>„Guvernér Bill Harrison.“</p>

<p>„Řekl jsi Bílý vrah Harrison.“</p>

<p>„Tento Indián být <emphasis>moc </emphasis>opilý.“</p>

<p>„ <emphasis>To </emphasis>vidím. Ale nevěřím, že ses napil ve Fort Kartágu a za celou cestu sem jsi nevystřízlivěl. Řekni, kde jsi tu kořalku dostal?“</p>

<p>„A zavřete mě?“</p>

<p>„Jestli tě zavřeme <emphasis>- </emphasis>kam bychom tě asi tak zavřeli, můžeš mi říct? Poslyš, ty asi vážně <emphasis>budeš </emphasis>z Fort Kartága. Tak dobře poslouchej, Lola-šiko. My tady nemáme místo, kam bychom zavírali opilé Indiány, protože zdejší Indiáni se neopíjejí. A když se opijí, najdeme bělocha, který jim kořalku prodal, a ztrestáme ho bičem. Takže mi tady a teď řekni, kde jsi k té kořalce přišel.“</p>

<p>„Moje whisky,“ řekl Lola-šika.</p>

<p>„Možná bude lepší, když půjdeš se mnou.“</p>

<p>„Zavřete mě?“</p>

<p>„Řekl jsem ti, že nemáme... poslyš, nemáš hlad?“</p>

<p>„Možná mám,“ odvětil Lola-šika.</p>

<p>„Máš se kde najíst?“</p>

<p>„Můžu jíst všude.“</p>

<p>„Tak dnes půjdeš se mnou domů a najíš se tam.“</p>

<p>Lola-šika nevěděl, co má na to říct. Byl to nějaký bě­lošský žert? Rozumět bělošským žertům bylo velice těžké.</p>

<p>„Tak máš hlad?“</p>

<p>„Asi mám,“ řekl znovu Lola-šika.</p>

<p>„Tak pojď!“</p>

<p>Do kopce stoupal další běloch. „Božizbroji!“ zvolal. „Vaše paní manželka se ptá, kde jste zůstal.“</p>

<p>„Už jdu, pane pátere. Asi dnes budeme mít u večeře společnost.“</p>

<p>„Kdo to je? Propána, Božizbroji, to vypadá jako Indi­án.“</p>

<p>„Říká, že se jmenuje Lola-šika. Je to Šavan. A taky je nalitý jako skunk.“</p>

<p>Lola-šika nevycházel z údivu. Tento bílý muž poznal, že je Šavan, a ani se ho nemusel zeptat. Že by podle vla­sů, vytrhaných s výjimkou vysokého pruhu, který se táhl středem hlavy? Dělali to tak i jiní Indiáni. Podle třásní na bederní zástěře? Takových věcí si běloši nevšímali.</p>

<p>„Šavan,“ opakoval nově příchozí běloch. „Není to ob­zvlášť bojovný kmen?“</p>

<p>„To nevím, pátere Throwere,“ odpověděl Božizbroj. „Ale vím, že je to obzvlášť <emphasis>střízlivý </emphasis>kmen. Tím chci říct, že se neopíjejí tolik jako někteří ostatní. Mnozí lidé ma­jí za to, že jediní neškodní Indiáni jsou whiskoví Indiáni, a proto když vidí tolik střízlivých Šavanů, myslí si, že jsou nebezpeční.“</p>

<p>„Zdá se, že tenhle takový problém nemá.“</p>

<p>„Vidím. Snažil jsem se z něj dostat, kdo mu tu whisky dal, ale nechce mi to říct.“</p>

<p>Páter Thrower se obrátil na Lola-šiku. „Ty nevíš, že whisky je ďáblův nástroj a zhouba Indiánů?“</p>

<p>„Nevím, jestli umí anglicky natolik dobře, aby věděl, o čem mluvíte, pane pátere.“</p>

<p>„Kořalka moc špatná pro rudého muže,“ zopakoval Lola-šika.</p>

<p>„Hm, vypadá to, že rozumí,“ zasmál se pro sebe Bo­žizbroj. „Když víš, jak moc kořalka škodí, Lola-šiko, proč je z tebe cítit laciná whisky jako z irské nálevny?“</p>

<p>„Kořalka moc špatná pro rudého muže,“ řekl Lola-šika, „ale rudý muž má pořád žízeň.“</p>

<p>„Existuje pro to jednoduché vědecké vysvětlení,“ ozval se páter Thrower. „Evropané znají alkoholické nápoje tak dlouho, že si vypěstovali jistou odolnost. Ti Evropané, kteří se alkoholu nemohou nabažit, obvykle umírají v mlad­ším věku, mají méně dětí a o ty, které přece jen mají, se moc dobře nestarají. Výsledkem je, že většina Evropanů v sobě má jistou odolnost proti alkoholu. Jenže vy Indiáni jste si tuto odolnost nemohli vypěstovat.“</p>

<p>„To je pravda, ksakru,“ ozval se Lola-šika. „Bílý muž mluví pravdu. Jak je možné, že vás Bílý vrah Harrison ještě nezabil.“</p>

<p>„To si dobře poslechněte,“ upozornil Božizbroj. „Už podruhé nazval Harrisona vrahem.“</p>

<p>„Také ale zaklel, a to slyším nerad.“</p>

<p>„Jestli je z Kartága, naučil se anglicky od takové sku­piny bělochů, která si myslí, že slova jako „ksakru“ se po­užívají jako interpunkce, pokud mi rozumíte, pane páte­re. Poslouchej mě, Lola-šiko. Tento muž, páter Filadelf Thrower, je duchovním zastupujícím Ježíše Krista, takže se snaž v jeho přítomnosti nepoužívat ošklivá slova.“</p>

<p>Lola-šika neměl nejmenší ponětí, co to znamená du­chovní - v Kartágu nic takového nebylo. A tak usoudil, že duchovní bude něco jako guvernér, pouze přívětivější.</p>

<p>„Vy budete v tom moc velkém domě bydlet?“</p>

<p>„Bydlet tady?“ zeptal se Thrower. „Ne, to ne. Toto je příbytek Páně.“</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Ježíše Krista.“</p>

<p>Lola-šika o Ježíši Kristovi slyšel. Bílí muži jeho jméno vykřikovali neustále, většinou tehdy, když byli rozčilení nebo lhali. „Velice zlostný pán,“ usoudil Lola-šika. „On tady bydlí?“</p>

<p>„Ježíš Kristus je milující a odpouštějící,“ přispěchal s odpovědí páter Thrower. „Nebude tady bydlet tak, jako běloši bydlí ve svých domech. Ale když ho dobří křesťané budou chtít uctít - zazpívat si chvalozpěvy, pomodlit se a poslechnout si slovo Páně - sejdeme se tady. To je kostel, nebo alespoň bude.“</p>

<p>„Ježíš Kristus tady mluví?“ Lola-šiku napadlo, že by mohlo být zajímavé setkat se s tímto velice důležitým bí­lým mužem tváří v tvář.</p>

<p>„Ale ne, osobně ne. Já mluvím <emphasis>za </emphasis>něho.“</p>

<p>Zpod kopce se ozval ženský hlas.</p>

<p>„Zbroji! Zbroji Tkalče!“</p>

<p>Božizbroj zpozorněl. „Večeře je připravena a paní do­mu už volá, a to ona nedělá ráda. Pojď, Lola-šiko. Opilý neopilý, jestli chceš večeři, můžeš jít se mnou a dostaneš ji-“</p>

<p>„Doufám, že půjdeš,“ řekl páter Thrower. „A až bu­de po večeři, třeba se mi podaří přiblížit ti slovo Ježíše Krista.“</p>

<p>„Ale ze všeho nejdřív,“ vyhrkl Lola-šika, „mi slibte, že mě nezavřete. Nechci zavřít, musím najít snové zvíře.“</p>

<p>„Neboj se, nezavřeme tě. Můžeš z mého domu odejít, kdykoli se ti zlíbí.“ Božizbroj se obrátil k páteru Throwerovi. „Alespoň vidíte, jakou představu si Indiáni o běloších udělají podle Viléma Jindřicha Harrisona. Kořalka a za­vírání pod zámek.“</p>

<p>„Na mne víc zapůsobily ty jeho pohanské víry. Snové zvíře! To je jejich představa bohů?“</p>

<p>„Snové zvíře není bůh, je to zvíře, které je navštěvuje ve snech a učí je různé věci,“ vysvětlil Zbroj. „Vždycky se vydají na dlouhou cestu, dokud se jim o něm nezdá, pak se vrátí domů. To vysvětluje, co dělá dvě stě mil od hlavního šavanského osídlení na dolním toku Miami.“</p>

<p>„Snové zvíře <emphasis>opravdové, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> </emphasis>bránil se Lola-šika.</p>

<p>„Jistě,“ přitakal Božizbroj. Lola-šika věděl, že to říká jen proto, aby ho neurazil.</p>

<p>„Tento ubohý tvor evidentně naléhavě potřebuje evan­gelium,“ prohlásil Thrower.</p>

<p>„Já bych řekl, že momentálně víc potřebuje večeři. S plným břichem se evangeliu učí lépe, nemyslíte?“</p>

<p>Thrower se pro sebe zasmál. „Myslím, že to v Bibli ni­kde nestojí, ale s největší pravděpodobností máte pravdu, Božizbroji.“</p>

<p>Božizbroj si dal ruce v bok a znovu se Lola-šiky zeptal: „Tak jdeš nebo ne?“</p>

<p>„Asi jdu,“ kývl Lola-šika.</p>

<p>Lola-šika měl plné břicho, jenže byla to bělošská stra­va, měkká, jemná a převařená a žaludek na ni žehral. Thrower ze sebe dál a dál sypal velice zvláštní slova. Byly to dobré příběhy, ale Thrower do omrzení mluvil o prvot­ním hříchu a o vykoupení. Když už si Lola-šika myslel, že pochopil, prohlásil:</p>

<p>„To je ale hloupý bůh, když každého, kdo se narodí špatný, posílá do horoucího pekla. Proč se tak vzteká? Je to všechno jeho chyba!“</p>

<p>Jenže Throwera to velice rozčílilo a začal mluvit ještě déle a ještě rychleji, takže Lola-šika si své myšlenky raději nechával pro sebe.</p>

<p>Temný šum se vrátil a čím víc Thrower mluvil, tím byl hlasitější a hlasitější. Whisky přestávala působit? Na to, aby z něj kořalka už vyprchala, bylo velice brzy. A když Thrower v jednu chvíli odešel, aby si ulevil, temný šum se ztišil. To bylo velice zvláštní - Lola-šika si ještě nikdy ne­všiml, že by někdo svým příchodem nebo odchodem mohl temný šum zesílit či ztlumit.</p>

<p>Ale možná to bylo tím, že byl tady, kde žilo snové zví­ře. Věděl, že je to někde tady, protože když se podíval, bílé světlo bylo všude kolem něho a on neviděl, kam jít. Ne­buď překvapený mosty, které temný šum tlumí, a bílým duchovním, který temný šum zesiluje. Nebuď překvape­ný Božizbrojem s kresbou tváře země, který dává najíst Indiánům a neprodává kořalku, ani ji nedává.</p>

<p>Zatímco Thrower byl venku, Božizbroj předváděl Lola-šikovi svou mapu. „Toto je obrázek celé země kolem nás. Na severozápadě je velké jezero - Kikapůové mu ří­kají Tlusté jezero. Tady, Fort Chicago - to je vojenská základna Francouzů.“</p>

<p>„Francouzi. Pohárek whisky za bělošský skalp.“</p>

<p>„Ano, to je zavedená cena,“ kývl Božizbroj. „Ale zdej­ší Indiáni skalpy neberou. Poctivě se mnou obchodují a já poctivě obchoduji s nimi. My nestřílíme Indiány a oni ne­zabíjejí bělochy pro odměnu. Rozumíš mi? Až začneš mít žízeň, vzpomeň si na tohle: před nějakými čtyřmi lety jsme tady měli whiskového Indiána z kmene Víavů, který v le­sích zabil malého dánského chlapce. Myslíš, že ho vysto­povali běloši? Vůbec ne: určitě víš, že běloch nemá šanci Indiána v těchto lesích najít, obzvlášť farmář a někdo jako my. Ne, dvě hodiny poté, co se zjistilo, že chlapec zmizel, ho našli Šavani a Otyvaové. A myslíš, že toho whiskové­ho Indiána potrestali běloši? Vůbec ne; chytili toho Víava a řekli: ‚Chceš dokázat, že jsi odvážný?‘ a když prohlásil, že ano, zabíjeli ho šest hodin.“</p>

<p>„Velká laskavost,“ pravil Lola-šika.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Laskavost? </emphasis>To snad ne,“ zděsil se Božizbroj.</p>

<p>„Kdyby rudý muž zabil bílého chlapce kvůli whisky, já bych ho nenechal dokázat odvahu, on by zemřel - ho! Takhle, rychle jako chřestýš, žádný muž.“</p>

<p>„Musím říct, že vy Indiáni máte zvláštní způsob uva­žování,“ uznal Zbroj. „Podle tebe je to laskavost, umučit někoho k smrti? „</p>

<p>„Ne <emphasis>někoho. </emphasis>Nepřítele. Když chycený nepřítel ukáže odvahu, než zemře, jeho duch odletí zpátky domů. Říct matce a sestrám, že zemřel jako hrdina. Ony pak zpívají a křičí. Když neukáže odvahu, než zemře, jeho duch padne na zem a ty na něj šlápneš a zamáčkneš ho do prachu. Pak se nikdy nevrátí domů a nikdo si nepamatuje jeho jméno.“</p>

<p>„Dobře, že je Thrower právě teď na záchodě, jinak by si to nejspíš pustil do kalhot, kdyby <emphasis>tohle </emphasis>učení slyšel.“</p>

<p>Božizbroj se na Lola-šiku podíval přimhouřenýma očima. „Chceš říct, že tomu Víavovi, který umučil toho malého chlapce, nakonec prokázali <emphasis>čest?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Moc špatná věc, zabít malého chlapce. Ale možná ru­dí muži vědí, co je to whiskový Indián, velká žízeň, která plete hlavu. Něco jiného než zabít muže kvůli domu, ženě nebo půdě, jak to bílí muži dělají pořád.“</p>

<p>„Musím říct, že čím víc se o Indiánech dozvídám, tím víc to začíná dávat smysl. Asi bych si měl každou noc víc číst v Bibli, aby se ze mě taky nestal Indián.“</p>

<p>Lola-šika se dlouho smál.</p>

<p>„Co je na tom tak směšného?“</p>

<p>„Z mnoha rudých mužů se stanou bílí a potom zemřou. Ale z bílého muže se nikdy nestane rudý. Až to budu vy­právět, všichni se budou smát.“</p>

<p>„Vy Indiáni máte smysl pro humor, kterému prostě nerozumím.“ Zbroj zaklepal rukou na mapu. „Tady jsme my, přesně tady, kousek po proudu od místa, kde se Vratká Kánoe vlévá do Wobiše. Všechny tyto tečky jsou bělošské farmy. A tyhle kroužky jsou indiánské vesnice. Tato je šavanská, tady jsou Winybagové, vidíš?“</p>

<p>„Bílý vrah Harrison říká Indiánům, že tuto kresbu tvá­ře země děláte proto, abyste uměl najít indiánské vesnice. A mohl všechny zabít, tak to říká.“</p>

<p>„Přesně takovou lež bych od něho čekal. Takže jsi o mně slyšel, než jsi sem na sever přišel, nemám pravdu? Doufám, že těm lžím nevěříš.“</p>

<p>„Ne, ne. Bílému vrahovi Harrisonovi nikdo nevěří.“</p>

<p>„To je dobře.“</p>

<p>„Nikdo nevěří žádnému bílému muži. Všichni lžou.“</p>

<p>„Ale já ne, rozumíš? Já ne. Harrison tolik touží stát se guvernérem, že je schopen říct jakoukoli lež, aby se dostal k moci a udržel si ji.“</p>

<p>„On říká, že chcete být guvernérem taky.“</p>

<p>Zbroj se odmlčel. Podíval se na mapu. Zalétl pohle­dem ke dveřím do kuchyně, kde jeho žena umývala nádo­bí. „Hmm, v tom asi nelhal. Ale moje představa, co obnáší být guvernérem, a jeho představa - to jsou dvě naprosto odlišné věci. Já chci být guvernérem proto, aby tady rudí a bílí mohli spolu žít v míru, obdělávat půdu vedle sebe a chodit do stejných škol, aby jednou nebyl mezi Indiá­ny a bělochy žádný rozdíl. Jenže Harrison se chce Indiánů úplně zbavit.“</p>

<p>Když se Indián změní, aby byl jako běloch, už to není Indián. Ať je po Harrisonovu nebo po Zbrojovu, výsledek bude vždycky stejný - žádní Indiáni. Lola-šika o tom pře­mýšlel, ale nahlas neřekl nic. Věděl, že i kdyby proměna všech Indiánů na bělochy byla velmi zlá, ještě horší by bylo, kdyby se upili k smrti, jak to zamýšlel Harrison, ne­bo kdyby byli pobiti a vyhnáni ze země, jak to plánoval Jackson. Harrison byl velice špatný člověk. Zbroj chtěl být dobrý, pouze nevěděl jak. Lola-šika to pochopil, a proto se s ním nehádal.</p>

<p>Zbroj pokračoval v předvádění mapy. „Tady dole je Fort Kartágo, má čtvereček, protože je to město. Nás jsem taky udělal jako čtvereček, i když ještě doopravdy město nejsme. Říkáme tomu tady Sílův Kostelec, kvůli tomu kos­telu, který stavíme.“</p>

<p>„Kostelec kvůli stavbě. Proč Sílův?“</p>

<p>„To první lidé, kteří se tady usadili, ti, kteří vykáceli cestu a postavili mosty, Mlynářovi. Žijí nahoře za koste­lem, když se jde po cestě ještě kus dál. Moje manželka je vlastně jejich nejstarší dcera. Pojmenovali to tady Síla, protože jejich nejstarší syn se jmenoval Síla. Utopil se ces­tou sem, v řece Vidlici, na východě nedaleko Saskvahenu. Proto to tady pojmenovali po něm.“</p>

<p>„Vaše manželka moc hezká,“ prohlásil Lola-šika.</p>

<p>Zbroj se zatvářil tak překvapeně, že se zmohl na odpověď až po několika vteřinách. A vzadu v krámě, kde jedli, musela jeho žena Eleonora poslouchat, protože znenadání stála ve dveřích.</p>

<p>„To mi ještě nikdo neřekl, že jsem hezká,“ promluvila tiše.</p>

<p>Lola-šika si nevěděl rady. Většina bílých žen měla úzké obličeje, žádné lícní kosti a nezdravě vyhlížející kůži. Eleo­nora byla snědší, měla široký obličej a vysoké lícní kosti.</p>

<p>„Podle mě hezká jsi,“ ubezpečoval ji Zbroj. „Oprav­du.“</p>

<p>Lola-šika mu nevěřil a neuvěřila mu ani Eleonora, pře­stože se usmála a odešla ze dveří. Nikdy ho nenapadlo, že je hezká, to bylo jasné. A Lola-šika vzápětí pochopil proč. Eleonora byla hezká jako <emphasis>rudá </emphasis>žena. Proto bylo přirozené, že bílí muži, kteří neviděli správně, si mysleli, že to, co je na ní hezké, je velice ošklivé.</p>

<p>To také znamenalo, že Božizbroj se oženil se ženou, kterou považuje za ošklivou. Ale nekřičel na ni, ani ji nebil, jak to dělá rudý muž s ošklivou squaw. Lola-šika usoudil, že to je správné.</p>

<p>„Jste moc šťastní,“ řekl Lola-šika.</p>

<p>„To proto, že jsme křesťané,“ odvětil Božizbroj. „Také bys byl šťastný, kdybys byl křesťan.“</p>

<p>„Já nebudu nikdy šťastný,“ prohlásil Lola-šika. Chtěl říct: „Dokud znovu neuslyším zelené ticho, dokud nezmizí temný šum.“ Ale říkat něco takového bělochům nemělo smysl, když ani nevěděli, že polovina věcí, které se ve světě dějí, je pro ně neviditelná.</p>

<p>„Ale ano, budeš.“ Thrower vstoupil do pokoje plný energie, připravený pustit se do tohoto pohana nanovo. „Přijmi Ježíše Krista za svého spasitele a poznáš oprav­dové štěstí.“</p>

<p>To byl ovšem příslib, který si zvýšenou pozornost za­sloužil. Pak stálo za to si o tom Ježíši Kristovi promluvit. Třeba byl Ježíš Kristus Lola-šikovo snové zvíře. Třeba zažene temný šum a udělá Lola-šiku tak šťastným, jak byl předtím, než Bílý vrah Harrison rozmetal svět temným šumem své pušky.</p>

<p>„Ježíš Kristus mě probudí?“ zeptal se Lola-šika.</p>

<p>„Pojďte za mnou, pravil, a já z vás udělám rybáře lidí,“ odpověděl Thrower.</p>

<p>„Probudí mě? Udělá mě šťastným? „</p>

<p>„Věčná radost v náruči nebeského Otce,“ citoval Thro­wer.</p>

<p>Nedávalo to žádný smysl, ale Lola-šika beztak již do­spěl k rozhodnutí, že to zkusí; třeba bude probuzen a po­tom pochopí, o čem to Thrower mluvil. Thrower sice tem­ný šum zesiloval, ale možná na něj měl také lék.</p>

<p>Proto Lola-šika přespal v lese, ráno si dal své čtyři hlty whisky a potácivě vyšel nahoru ke kostelu. Thrower byl mrzutý, že je Lola-šika opilý, a Zbroj znovu chtěl vědět, od koho kořalku dostal. Jelikož všichni ostatní muži, kteří na stavbě kostela pracovali, byli shromážděni poblíž, Zbroj se ujal slova a pronesl řeč, která se hemžila hrozbami. „Jestli zjistím, kdo Indiány opíjí, přísahám, že mu podpálím dům a vyženu ho, ať si žije s Harrisonem na jihu u Hia. Tady na severu jsme křesťané. Nemohu vám zabránit v tom, abyste očarovávali své domy, abyste používali kouzla a zaklínadla, přestože jsou to projevy nedostatečné víry v Ježíše Krista, ale pište si, že vám mohu zabránit v otravování lidí, které se Hospodin rozhodl vysadit v této zemi. Rozumíte mi?“</p>

<p>Všichni běloši přikyvovali a říkali ano, to je pravda, asi to tak bude.</p>

<p>„Nikdo zdejší mi whisky nedal,“ vypověděl Lola-šika.</p>

<p>„Možná si ji přinesl v hrnku,“ ozval se jeden z mužů.</p>

<p>„Třeba má někde v lese palírnu!“ zvolal jiný.</p>

<p>Všichni se rozesmáli.</p>

<p>„Prosím, zachovejte úctu,“ vyzval je Thrower. „Tento pohan dnes přijímá Ježíše Krista. Bude pokropen křtící vodou, stejně jako byl Ježíš. Kéž je to znamení počátku velkého misionářského úsilí mezi rudými obyvateli americ­kých hvozdů!“</p>

<p>Amen, pronesli tiše muži.</p>

<p>Voda byla studená, a to bylo asi tak všechno, čeho si Lola-šika všiml, kromě toho, že když ho Thrower touto vodou pokropil, temný šum zesílil. Ježíš Kristus se neu­kázal, takže nakonec snové zvíře nebyl on. Lola-šika byl zklamaný.</p>

<p>Ale páter Thrower zklamaný nebyl. Právě to bylo na bílých lidech zvláštní. Jako by si vůbec nevšímali, co se kolem nich děje. Thrower vykonal křest, v němž nebylo dobrého ani tolik, kolik by za nehet vešlo, a přitom se po celý zbytek dne nosil, jako by uprostřed zimy přivolal do hladovějící vesnice bizona.</p>

<p>A Božizbroj byl úplně stejně slepý. Když Eleonora v poledne přinesla dělníkům na kopec oběd, nechali Lola-šiku, aby se najedl s nimi. „Přece neodeženeme křesťana,“ řekl jeden z nich. Ale nikomu se nezamlouvala představa, že by měl vedle Lola-šiky sedět, snad proto, že páchl ko­řalkou a potem a při chůzi vrávoral. Dopadlo to tak, že Božizbroj si sedl s Lola-šikou stranou od ostatních a po­vídali si spolu o různých věcech.</p>

<p>Dokud se ho Lola-šika nezeptal: „Ježíš Kristus nemá rád čáry?“</p>

<p>„Přesně tak. <emphasis>On</emphasis><emphasis> </emphasis>je cesta. Všechno to doprošování a po­dobné praktiky jsou kacířství.“</p>

<p>Lola-šika vážně pokýval hlavou. „Namalované kouzlo špatné. Barva nikdy nebyla živá.“</p>

<p>„Namalované nebo vyřezávané, to je všechno stejné.“</p>

<p>„Dřevěné kouzlo je o něco silnější. Strom býval živý.“</p>

<p>„Mně je to jedno, jestli dřevěné nebo namalované. Já ve svém domě žádná kouzla nestrpím. Žádná zaklínadla, vábení, obrany ani ochrany, nic takového. Dobrý křesťan spoléhá na modlitbu a nic jiného nepotřebuje. Mým pas­týřem je Hospodin, jiného nebudu žádat.“</p>

<p>Lola-šika v tu chvíli pochopil, že Božizbroj je úplně stejně slepý jako Thrower. Božizbrojův dům byl totiž nej­silněji začarovaný dům, jaký kdy Lola-šika viděl. Jedním z důvodů, proč Zbroj udělal na Lola-šiku takový dojem, bylo právě to, že jeho dům byl opravdu dobře chráně­ný, neboť byl dost chytrý, aby věděl, že má kouzla udělat ze živých věcí. Uspořádání živých rostlin, které visely na verandě, semínka s životem v sobě, zasazená do pečlivě rozmístěných nádob, paličky česneku, skvrny namalované šťávami lesních plodů - a všechno tak působivě rozmís­těné, že i když měl Lola-šika v sobě whisky, aby utlumil temný šum, cítil tahy a tlaky obranných, ochranných a ji­ných kouzel.</p>

<p>Přesto neměl Božizbroj nejmenší ponětí, že má v do­mě kouzla. „Zato v rodině mojí ženy Eleonory, tam si na kouzla potrpěli odjakživa. Její malý bratr Al junior, to je ten šestiletý, co se támhle pere s tím plavovlasým švéd­ským hochem - vidíš ho? Tomu prý jdou kouzla od ruky sama.“</p>

<p>Lola-šika se po chlapci podíval, ale zjistil, že ho nemů­že najít. Viděl šestiletého chlapce, s nímž se pral, ale ten druhý chlapec jeho zraku z nějakého záhadného důvodu unikal.</p>

<p>Zbroj zatím mluvil dál.</p>

<p>„Není to ostuda? Tak mladý, a už ho odvrátili od Je­žíše. Pravda, i pro Eleonoru bylo těžké vzdát se kouzel a podobných praktik. Ale udělala to. Slavnostně mi to od-přísáhla, jinak bychom se nevzali.“</p>

<p>Právě v tu chvíli Eleonora, hezká žena, kterou bílí mu­ži považovali za ošklivou, přišla odnést koš s obědem. Za­slechla poslední manželova slova, ale nedala na sobě znát, že by jim přikládala nějakou důležitost. Pouze když si od Lola-šiky brala misku a podívala se mu do oka, měl pocit, jako by se ho ptala: Všiml sis těch kouzel?</p>

<p>Lola-šika se na ni usmál, nejširším úsměvem, jaký dovedl, aby pochopila, že nemá v úmyslu to jejímu manželovi říct.</p>

<p>Váhavě, nedůvěřivě mu úsměv oplatila. „Chutnalo ti? „ zeptala se ho.</p>

<p>„Všechno příliš uvařené. Chuť krve úplně pryč.“</p>

<p>Žena vytřeštila oči. Zbroj se jen zasmál a poplácal Lola-šiku po rameni. „To přináší civilizace. Prostě se pití krve vzdáš. Doufám, že tě křest obrátí na správnou cestu - je vidět, že jsi byl dlouho na špatné.“</p>

<p>„Říkala jsem si,“ začala Eleonora - a zarazila se, sklo­pila oči k Lola-šikově bederní zástěře a pak se podívala na manžela.</p>

<p>„Vlastně ano, včera večer jsme o tom mluvili. Mám nějaké staré kalhoty a košili, ve které už nechodím, a Eleo­nora mi stejně šije nové věci, tak mě napadlo, že když jsi teď pokřtěný, měl by ses začít oblékat jako křesťan.“</p>

<p>„Moc horký den,“ namítl Lola-šika.</p>

<p>„Jistě, ale křesťané věří, že oděv má být cudný, Lola-šiko.“ Zbroj se rozesmál a znovu ho plácl do ramene.</p>

<p>„Můžu oblečení přinést ještě dnes odpoledne,“ navrhla Eleonora.</p>

<p>Lola-šika to považoval za velice hloupý nápad. Indiáni vypadali vždycky hloupě, když si oblékli bělošské šaty. Ale nechtěl se s nimi hádat, protože se snažili být velice přátelští. A třeba by křest nakonec začal působit, kdyby si oblékl bělošské šaty. Třeba by potom temný šum zmizel.</p>

<p>Proto neřekl nic. Pouze se podíval tím směrem, kde plavovlasý chlapec běhal kolem dokola a křičel: „Alvine! Alvíku!“ Lola-šika se soustředil na to, aby zahlédl chlapce, kterého honí. Viděl nohu, jak se dotýká země a víří prach, ruku pohybující se vzduchem, ale chlapce jako takového nezahlédl nikdy. Velice zvláštní.</p>

<p>Eleonora čekala, až odpoví. Lola-šika neříkal nic, pro­tože právě pozoroval chlapce, který tam nebyl. Nakonec se Božizbroj zasmál a vyzval manželku: „Přines je, Eleo­noro. Oblečeme ho jako křesťana, a třeba už zítra přiloží ruku na stavbě kostela, začne se učit křesťanskému řemes­lu. Dostane do ruky pilu.“</p>

<p>Lola-šika poslední slova už neslyšel, jinak by možná utekl do lesů hned. Viděl, co se stalo s rudými muži, kteří začali používat bělošské nástroje. Jak se pokaždé, když ten kus kovu vzali do ruky, o kousek odřízli od země. A platilo to i o puškách. Z Indiána, jenž začne použí­vat pušky k lovu, se v okamžiku, kdy poprvé zmáčkne spoušť, stane poloviční Indián; jediné, k čemu může rudý muž pušku použít, je zabití bělocha. Te-kumsa to říkal od­jakživa a měl pravdu. Jenže Lola-šika neslyšel, jak Zbroj mluví o tom, že chce, aby se Lola-šika naučil používat pilu, protože v tom okamžiku udělal nejpozoruhodnější objev. Když zavřel zdravé oko, tak chlapce viděl. Jako to­ho jednookého medvěda v řece. S otevřeným okem viděl plavovlasého chlapce, jak pobíhá a křičí, ale neviděl Alvina Mlynáře. Když oko zavřel, nevnímal nic jiného než temný šum a náznak zeleně - a pak najednou byl přímo uprostřed chlapec, rozzářený, jako by měl v zadní kapse slunce, chlapec, který se smál a hrál si s hlasem, jako by to byla hudba.</p>

<p>A pak ho neviděl vůbec.</p>

<p>Lola-šika otevřel oko. Zůstal s ním jen páter Thrower. Zbroj a Eleonora odešli - všichni muži se vrátili k práci na kostele. Z toho vcelku jasně vysvítalo, že chlapcovo zmizení způsobil Thrower. Ale možná také ne - protože teď, když Thrower stál u něho, Lola-šika chlapce zdravým okem viděl. Jako kterékoli jiné dítě.</p>

<p>„Lola-šiko, napadlo mne, že bys skutečně měl mít kře­sťanské jméno. Ještě nikdy jsem Indiána nekřtil, a tak jsem bezděčně použil tvé necivilizované pojmenování. Měl bys přijmout nové jméno, křesťanské jméno. Není podmín­kou, že by to muselo být jméno nějakého světce – nejsme papeženci - ale zároveň by to mělo být jméno, které bude vyjadřovat tvou oddanost Kristovi.“</p>

<p>Lola-šika přikývl. Věděl, že bude potřebovat nové jmé­no, jestli křest přece jen začne působit. Jakmile najde své snové zvíře a vrátí se domů, dostane jméno. Pokusil se to Throwerovi vysvětlit, ale bílý duchovní tomu nedoká­zal porozumět. Nakonec pochopil, že Lola-šika <emphasis>chce </emphasis>nové jméno a má v úmyslu je brzy získat, takže se upokojil.</p>

<p>„Mimochodem, když už jsme oba tady,“ prohlásil Thrower, „napadlo mne, jestli bych si nemohl prohléd­nout tvou hlavu. Snažím se vypracovat systematickou ka­tegorizaci pro mladou vědu, jíž se říká frenologie. Vychází z představy, že určité vlohy a sklony v lidské duši mají svůj odraz nebo jsou snad dokonce způsobovány výčnělky a prohlubněmi ve tvaru lebky.“</p>

<p>Lola-šika neměl ponětí, o čem Thrower mluví, a tak mlčky přikývl. Na bílé muže, kteří mluvili nesmysly, to obvykle platilo a Thrower nebyl v tomto směru výjim­kou. Skončilo to tím, že mu Thrower ohmatal celou hla­vu, přičemž čas od času osahávání přerušil, aby si mohl na kus papíru načrtnout obrázek nebo napsat poznámku, a celou dobu mumlal slova jako: „Zajímavé,“ „Ha!“ nebo „Takže s <emphasis>tou </emphasis>teorií s můžeme rozloučit.“ Když bylo po všem, Thrower mu poděkoval. „Velice jsi přispěl vědecké­mu poznání, Šiko. Jsi žijícím důkazem, že Indián nemusí mít hrbolky divošství a kanibalismu. Máš normální dispo­zice a indispozice, jaké má každý. Indiáni ve skutečnosti nejsou jiní než běloši, alespoň ne tak, že by se to dalo jednoduše, snadno rozškatulkovat. Dokonce vše nasvědču­je tomu, že jsi pozoruhodný řečník s hluboce vyvinutým náboženským cítěním. Není to žádná náhoda, že jsi první Indián, jenž za mého duchovního působení zde v Americe přijal evangelium. Musím říct, že tvoje frenologické rysy mají mnoho společného s mými. Zkrátka, můj milý no­vopečený křesťane, vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby ses sám stal hlasatelem evangelia, který bude kázat zástupům rudých mužů a žen a přinášet jim poznání nebe. Uvažuj o té představě, Šiko. Jestli se nemýlím, je to tvoje budouc­nost.“</p>

<p>Lola-šika měl co dělat, aby rozuměl alespoň základu toho, co Thrower říká. Mluvil něco o tom, že Lola-šika bude kazatelem. A něco o předvídání budoucnosti. Lola-šika se tomu snažil dát nějaký smysl, ale nešlo to.</p>

<p>Večer byl už Lola-šika oblečen do bělošských šatů a vy­padal v nich jako šašek. Kořalka přestala působit a on ne­měl šanci odběhnout si do lesa pro své čtyři hlty, takže temný šum se začínal ozývat velice palčivě. Co bylo ještě horší, vypadalo to, že noc bude deštivá, takže nic neuvidí a s takto prudkým temným šumem ho k soudku nedovede ani cit pro zemi.</p>

<p>Výsledkem bylo, že vrávoral víc, než když měl v sobě kořalku, jak se mu země pod nohama vzdouvala a háze­la sebou. Když se snažil vstát ze židle u Zbrojova stolu, upadl. Eleanora chtěla, aby přespal v domě. „Když prší, nemůžeme ho na noc poslat do lesa.“ Jakoby na podtržení jejích slov v téže chvíli zahřmělo a do střechy a stěn začal bubnovat déšť. Eleonora mu ustlala na podlaze v kuchyni a Thrower se Zbrojem zatím obešli dům a zavřeli okenice. Lola-šika se vděčně odplazil na lůžko a lehl si, dokonce ani tuhé, nepříjemné kalhoty a košili si nesundal. Oko měl za­vřené a snažil se přetrpět bodáni v hlavě, bolest temného šumu, jako by mu nějaké nože krájely mozek na plátky.</p>

<p>Jako obvykle si mysleli, že spí.</p>

<p>„Vypadá víc opile než ráno,“ prohlásil Thrower.</p>

<p>„Vím jistě, že z kopce neodešel,“ řekl Zbroj. „Určitě se nikde napít nemohl.“</p>

<p>„Slyšel jsem, že když opilec vystřízliví, prý se zpočátku chová víc opile, než když má v sobě alkohol,“ poznamenal Thrower.</p>

<p>„Doufám, že je to jediný důvod,“ odvětil Zbroj.</p>

<p>„Myslím, že byl dnes při křtu poněkud zklamaný,“ za­myslel se Thrower. „Jistě, je nemožné pochopit, co takový barbar cítí, ale...“</p>

<p>„Já bych neřekla, že je barbar,“ přerušila ho Eleonora. „Myslím, že je svým způsobem civilizovaný.“</p>

<p>„Pak byste mohla říct, že i jezevec je civilizovaný,“ namítl Thrower. „Svým <emphasis>způsobem. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>Eleonora promluvila ještě tišeji a pokorněji, ale jejímu hlasu to dodalo o to víc váhy. „Chci říct, že jsem ho viděla si číst.“</p>

<p>„Chcete říct, že otáčel stránky,“ snažil se to upřesnit Thrower. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Číst </emphasis>si nemohl.“</p>

<p>„Ne. Četl si a jeho rty tvarovaly slova,“ trvala na svém. „Vývěsky na stěnách v přední místnosti, kde obsluhujeme zákazníky. Četl slova.“</p>

<p>„Možné to je,“ přidal se Zbroj. „Je pravda, že Irrokvané umějí číst stejně dobře jako kterýkoli běloch. Často tam jezdím za obchodem a to mi věřte, na smlouvách, které se­pisují, musíte číst pěkně malé litery. Je to tak, Indiáni se mohou naučit číst.“</p>

<p>„Ale tenhle, ten opilec —“</p>

<p>„Kdo ví, co z něj může být, když v sobě nemá kořal­ku? „ otázala se Eleonora.</p>

<p>Potom odešli do jiné místnosti a na chvíli úplně vyšli z domu, aby Throwera vyprovodili do srubu, kde bydlel, ale pak se rozpršelo tak, že musel zůstat na noc.</p>

<p>Když Lola-šika v domě osaměl, snažil se věci nějak uspořádat. Křest sám o sobě ho ze snu neprobudil. Ani bělošské šaty. Možná to dokáže noc bez kořalky, jak o tom mluvila Eleonora, byť šílel bolestí tak, že nemohl spát.</p>

<p>Ale ať se stane cokoli, Lola-šika věděl, že snové zví­ře čeká někde nablízku. Bílé světlo se teď rozlévalo všude kolem něho; byl na místě, kde měl procitnout. Třeba kdy­by dnes nechodil na kostelní kopec a spíš se potuloval po lesích kolem Sílová Kostelce, snové zvíře by si ho našlo.</p>

<p>Jedno bylo jisté. Nehodlal strávit další noc bez whisky, když měl v rozsoše stromu soudek, který mohl zapudit temný šum a nechat ho spát.</p>

<p>Lola-šika prošel okolní lesy křížem krážem. Potkal mnoho zvířat, ale všechna před ním utekla; byl buď tak opilý nebo tak zabraný do temného šumu, že nebyl sou­částí země a zvířata před ním prchala, jako by byl běloch.</p>

<p>Zklamaně začal pít víc než čtyři doušky, přestože vě­děl, že mu tak whisky dojde příliš brzy. Chodil čím dál méně po lese a čím dál více po bělošských cestách a pě­šinách, za bílého dne se objevoval tu na jedné farmě, tu na jiné. Někdy na něho ženy křičely a utíkaly pryč, malé děti nesly v náručí a větší odváděly do lesů. Jiné ženy na něho namířily pušku, aby odešel. Některé mu daly najíst a mluvily s ním o Ježíši Kristu. Nakonec mu Zbroj řekl, aby na farmy nechodil, když muži nejsou doma a pracují na stavbě kostela.</p>

<p>A tak Lola-šika neměl co dělat. Věděl, že je blízko sno­vého zvířete, ale nemohl je najít. Nemohl chodit do lesa, protože zvířata před ním utíkala a on neustále zakopával a padal, víc a víc, až dostal strach, že by si mohl zlomit nějakou kost a zemřít hlady, protože si nedokázal přivolat ani malá zvířata, jichž by se mohl najíst. Nemohl chodit po farmách, protože muži se zlobili. A tak se povaloval na obecních pastvinách a buď vyspával opilost, nebo se snažil přetrpět muka temného šumu.</p>

<p>Občas sebral síly k tomu, aby vyšel na kopec a díval se na muže, jak pokračují se stavbou. Pokaždé, když tam přišel, někdo zvolal: „Podívejme, rudý křesťan!“ a Lola-šika cítil, že v hlasech, které to říkají, i v těch, co se smějí, je zášť a posměch.</p>

<p>V den, kdy se zřítila hřebenová vaznice, u kostela ne­byl. Spal na trávě na obecní louce, nedaleko Zbrojova domu, když vtom zaslechl ránu. Leknutím se probudil. Tem­ný šum se vrátil krutěji než kdy jindy, přestože si ráno dopřál osm hltů a měl být opilý až do poledne. Ležel tam a držel se za hlavu, dokud se z kopce nezačali trousit muži, kteří nadávali a reptali na podivnou věc, která se přihodi­la.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se Lola-šika. Potřeboval to vědět, protože ať už se stalo cokoli, způsobilo to, že temný šum byl tak silný, jak léta nebyl. „Zabili někoho?“ věděl, že nejvíc zhoršuje temný šum střelba. „Bílý vrah Harrison někoho zastřelil?“</p>

<p>Zpočátku si ho nevšímali, protože si samozřejmě mys­leli, že je opilý. Ale nakonec mu kdosi vylíčil, co se stalo.</p>

<p>Ukládali na místo první hřebenovou vaznici, na samot­ný vrcholek stavby, když se středový kůl najednou zachvěl a vymrštil vaznici vysoko do vzduchu. „Dopadla na plo­cho, jako by na zem došlápla noha samotného Pánaboha. A jako naschvál, přímo pod tím trámem zůstal Alvin ju­nior, syn Alvina Mlynáře. Všichni jsme si mysleli, že je po něm. Chlapec tam stál, když trám s prásknutím dopadl - musel jsi tu ránu slyšet, proto to znělo jako výstřel -ale tomu neuvěříš. Vaznice se přesně v místě, kde Alvin stál, rozštípla na dva kusy, rozštípla se vejpůl a dopadla po obou stranách, aniž mu zkřivila vlásek na hlavě.“</p>

<p>„Ten kluk v sobě má něco zvláštního,“ řekl někdo.</p>

<p>„Co by měl, má strážného anděla,“ prohlásil jiný muž.</p>

<p>Alvin junior. Ten chlapec, kterého neviděl, když měl oko otevřené.</p>

<p>Když Lola-šika do kostela přišel, nikdo tam nebyl. Trám byl taky pryč a všechno bylo zametené, po nehodě nezůstalo ani památky. Jenže Lola-šika se nedíval okem. Ucítil to téměř ve stejném okamžiku, kdy kostel zahlédl. Vír, na okrajích nijak prudký, ale čím byl blíž, tím silněj­ší. Vír světla. A čím přišel blíž, tím byl temný šum slabší. Nakonec se zastavil na podlaze kostela v místě, o němž věděl, že právě tam chlapec stál. Jak to poznal? Temný šum byl tišší. Nezmizel úplně, bolest se nezahojila, ale Lola-šika znovu ucítil zelenou zemi, jen trošičku, ne jako kdysi, ale cítil drobný život pod podlahou a veverku opodál na louce, věci, které necítil, ať byl opilý nebo střízlivý, celá ta léta od okamžiku, kdy mu výstřel z pušky temný šum v hlavě rozpoutal.</p>

<p>Lola-šika se začal otáčet, ale neviděl nic než stěny kos­tela. Dokud nezavřel oko. Potom spatřil vír, skutečně, vír bílého světla, které se kolem něho točilo a zahánělo temný šum na ústup. Byl na konci svého snu a když měl oko za­vřené, viděl, zřetelně viděl. Před sebou měl jasnou cestu; zářila jako polední obloha, oslnivá jako sníh ležící na louce za jasného dne. Nemusel oko ani otevírat, aby poznal, kam ta cesta vede. Do kopce, po druhé straně dolů a do svahu vyššího kopce až k domu u potoka, k domu, kde bydlel bílý chlapec, jehož Lola-šika viděl, jen když měl oko zavřené.</p>

<p>Nyní, když temný šum trochu ustoupil, vrátil se mu tichý krok. Obcházel kolem domu znovu a znovu. Nikdo ho neslyšel. Zevnitř se ozýval smích, křik, ječeni. Šťastné, hašteřící se děti. Přísné hlasy rodičů. Nebýt jazyka, klidně to mohla být jeho vesnice. Sestry a bratři ve šťastných dnech, než Bílý vrah Harrison připravil o život jejich otce.</p>

<p>Bílý otec, Alvin Mlynář, vyšel z domu na záchod. Ne­dlouho po něm přišel chlapec. Utíkal, jako by měl strach. Křičel na záchodové dveře. Když měl Lola-šika oko ote­vřené, věděl jen to, že tam někdo stojí a křičí. Když oko zavřel, viděl chlapce jasně, jako by zářil, a slyšel jeho hlas jako ptačí zpěv, jenž se nese přes řeku, byla to čirá hudba, přestože to, co řekl, bylo hloupé, pošetilé, dětinské.</p>

<p>„Jestli nevyjdeš ven, udělám to přede dveřmi, takže do toho šlápneš, až vyjdeš!“</p>

<p>Potom zavládlo ticho. Chlapec znervózněl a začal se tlouct do hlavy, jako by chtěl říct: Osle, osle, osle. Ve výrazu Alvina juniora se něco změnilo; Lola-šika otevřel oko a zjistil, že otec zatím vyšel ven a něco chlapci říká.</p>

<p>Chlapec mu zahanbeně odpověděl. Otec ho opravil. Lola-šika zavřel oko.</p>

<p>„Ano, pane,“ řekl chlapec.</p>

<p>Otec nejspíš znovu něco řekl, ale Lola-šika ho neslyšel, když měl oko zavřené.</p>

<p>„Promiň, tati.“</p>

<p>Pak otec patrně odešel, protože malý Alvin vklouzl na záchod. Něco si pro sebe mumlal, tak tiše, že ho nikdo nemohl slyšet. Ale Lola-šika ho slyšel. „Kdybys postavil ještě jeden záchod, byl by klid.“</p>

<p>Lola-šika se zasmál. Pošetilý syn a pošetilý otec, jako všichni synové, jako všichni otcové.</p>

<p>Chlapec vykonal svou potřebu a vrátil se do domu.</p>

<p>Tak jsem tady, řekl si Lola-šika v duchu. Nechal jsem se vést zářící stezkou, až jsem přišel sem, a byl jsem svěd­kem pošetilostí jedné bílé rodiny. Ale kde je moje snové zvíře?</p>

<p>A znovu spatřil, jak se v domě rozsvěcuje bílé světlo a stoupá s chlapcem po schodech. Lola-šikovi stěny ne­vadily. Viděl, že chlapec je velice opatrný, jako by očeká­val nepřítele, nějaký útok. Když došel ke svému pokoji, vklouzl dovnitř a rychle za sebou zavřel dveře. Lola-šika ho viděl tak jasně, že se mu zdálo, jako by téměř slyšel je­ho myšlenky: a pak, protože na to pomyslel a protože jeho sen se chýlil ke konci, do probuzení mu mnoho nezbývalo, skutečně chlapcovy myšlenky uslyšel, nebo alespoň cítil to, co cítil on. Chlapec se bál sester. Hloupá rozmíška, která začala škádlením, ale přešla ve zlomyslnosti - obával se jejich pomsty.</p>

<p>Ta přišla, když si svlékl šaty a přetáhl si přes hlavu noční košili. Bodání! Hmyz, pomyslel si chlapec. Pavouci, štíři, malí hádci! Strhl ze sebe noční košili, plácal se po těle a křičel bolestí, překvapením a strachem.</p>

<p>Ale Lola-šika cítil zemi dost dobře, aby poznal, že to není hmyz. Ne na jeho těle a ne v jeho košili. Přesto tam mnoho malých tvorečků bylo. Malý život, drobná zvířátka. Stovky švábů; žili ve stěnách a v podlahách.</p>

<p>Avšak ne ve <emphasis>všech </emphasis>stěnách a ve <emphasis>všech </emphasis>podlahách. Pou­ze v pokoji Alvina juniora. Všichni se shromáždili v jeho pokoji.</p>

<p>Bylo to nepřátelství? Švábi byli příliš malí na to, aby mohli nenávidět. Tito tvorečkové znali jen tři pocity: strach, hlad a třetí smysl, cit pro zemi. Důvěru v to, jak má svět vypadat. Že by je chlapec krmil? Ne, chodili k němu z jiného důvodu. Lola-šika tomu skoro nedokázal uvěřit, ale cítil to ve švábech a nemohl pochybovat. Chlapec je přivolal. Chlapec měl cit pro zemi, přinejmenším takový, aby tyto tvorečky uměl přivolat.</p>

<p>Proč je přivolal? Kdo by stál o šváby? Jenže, byl to teprve chlapec. Možná v tom žádný smysl nebyl. Jen objev, že drobný život přijde, když na něj člověk zavolá. Indiánští chlapci se to učili, když poprvé vyrazili na lov, ale vždycky s otcem nebo s bratrem. Poklekni, v duchu oslov život, který musíš vzít, a zeptej se, jestli je vhodná chvíle, jestli je ochoten zemřít, aby tvůj život posílil. Na­dešel čas, abys zemřel? zeptá se indiánský chlapec. A když život souhlasí, zemře.</p>

<p>A právě to chlapec dělal. Ale tak jednoduché to ne­bylo. Nevolal šváby, aby zemřeli, protože to potřeboval. Nepotřeboval nic. Ne, volal je a staral se o jejich bezpečí. Ochraňoval je. Bylo to jako nějaká dohoda. Švábi na jistá místa nechodili. Do Alvinovy postele. Do kolébky malého bratra Kalvína. Do Alvinových šatů, složených na židlič­ce. A Alvin je na oplátku nezabíjel. V jeho pokoji byli v bezpečí. Byla to jejich svatyně, rezervace. Byla to velká hloupost, aby si dítě hrálo s věcmi, jimž nerozumělo.</p>

<p>Ale co bylo úžasné - tento bělošský chlapec dělal věci, jaké nedokázal ani Indián. Kdo to kdy slyšel, aby Indián řekl medvědovi: pojď se mnou bydlet a já tě ochráním? Nebylo divu, že světlo bylo kolem tohoto chlapce soustře­děno. Bylo to něco jiného než hloupé nadání bílého muže Kořaly nebo silné, živé čáry ženy Eleonory. To nebyla in­diánská schopnost přizpůsobit se zemi. Ne, Alvin se niče­mu nepřizpůsoboval. Země se přizpůsobovala jemu. Když chtěl, aby švábi žili jistým způsobem, když chtěl uzavřít dohodu, země se podle toho zařídila. Alvin junior na tom­to místě a v tomto čase těmto malým životům poroučel a země poslouchala.</p>

<p>Věděl chlapec, jaký je to zázrak?</p>

<p>Ne, ne, neměl ponětí. Jak by to mohl vědět? Který běloch by to mohl pochopit?</p>

<p>A právě proto, že to nechápal, Alvin junior křehkou věc, kterou udělal, právě teď ničil. Hmyz, jenž ho pokou­sal, byly ve skutečnosti kovové špendlíky, které mu sestry nastrkaly do noční košile. Uslyšel, jak se mu za zdí hihňají. Protože měl předtím velký strach, dostal velkou zlost. Pomstít se, oplatit jim to; Lola-šika cítil jeho dětský hněv. On jim provedl jen maličkost, a ony se mu pomstily tím, že ho vylekaly, popíchaly na stovce míst, způsobily mu krvavá zranění. Pomstít se, vyděsit je tak...</p>

<p>Alvin junior seděl na okraji postele, rozzlobeně si z noční košile vybíral špendlíky a schovával si je - bílí muži dávali strašlivý pozor na všechny ty své zbytečné kovové nástroje, dokonce i tak malé jako špendlíky. A jak tam seděl, všiml si, jak švábi pobíhají po stěnách, cupitají škvírami v podlaze sem a tam, a pochopil, jak se pomstí.</p>

<p>Lola-šika cítil, jak v duchu spřádá plán. Potom si Alvin klekl na podlahu a tiše to švábům vysvětlil. Jelikož byl dítě a bílý chlapec, kterého neměl kdo učit, Alvin si myslel, že musí mluvit nahlas, aby švábi jeho řeči porozuměli. Ale ne - muselo to tak být, on si tak v hlavě pomáhal uspořádávat svět.</p>

<p>A v duchu jim lhal. Hlad, říkal jim. A v sousedním pokoji je potrava. Ukázal jim, že najdou potravu, když projdou pod stěnou do pokoje sester a vylezou si na po­stele a těla na nich. Potrava, jestli si pospíšíte, potrava pro všechny. Byla to lež a Lola-šika na něho chtěl zavolat, aby to nedělal.</p>

<p>Kdyby si Indián klekl a přivolal kořist, kterou nepotře­boval, zvěř by poznala, že lže, a nepřišla by. Taková lež by rudého muže odřízla od země, způsobila by, že by nějaký čas chodil sám. Ale tento bílý chlapec uměl lhát s takovou silou a působivostí, že mu maličké švábí mozečky uvěřily. Švábi se po stovkách, po tisících rozběhli pod stěnami do sousedního pokoje.</p>

<p>Alvin junior něco zaslechl a zaradoval se. Ale Lola-šika se zlobil.</p>

<p>Otevřel oko, aby se nemusel dívat, jak se Alvin junior nad svou pomstou škodolibě raduje. Místo toho uslyšel jekot sester, jak po nich všude lezli švábi. A pak rodiče a bratry, kteří přiběhli do pokoje. A dupání. Dupání, dr­cení, vraždění švábů. Lola-šika zavřel oko a ucítil smrt každého z nich jako bodnutí špendlíkem. Temný šum tak dlouho překrýval všechna úmrtí jednou nesmírnou vzpo­mínkou na vraždu, že Lola-šika zapomněl, jaké to je, cítit takové drobné bolesti.</p>

<p>Jako smrt včel.</p>

<p>Švábi, neužitečná zvířata, která se živí odpadky, ve svých doupatech vydávají nepříjemné, šelestivé zvuky a jsou odporní, když lezou po kůži: ale zároveň jsou sou­částí země, součástí života, součástí zeleného ticha, a je­jich smrt, jejich vražda se rozléhala jako zlověstný hluk, protože uvěřili lži.</p>

<p>Proto jsem přišel, uvědomil si Lola-šika. Země mne sem přivedla, protože věděla, že tento chlapec má takovou moc, a věděla, že nemá nikoho, kdo by ho naučil, jak ji používat, nikoho, kdo by ho naučil čekat, až nejdřív ucítí potřebu země, než ji změní. Nikoho, kdo by ho naučil být Indiánem a ne bělochem.</p>

<p>Nepřišel jsem za svým snovým zvířetem, ale proto, abych byl snovým zvířetem tohoto chlapce.</p>

<p>Hluk utichl. Sestry, bratři i rodiče se vrátili do postelí. Lola-šika vmáčkl prsty do štěrbin mezi kládami a začal opatrně lézt nahoru. Oko nechával zavřené, aby ho vedla země a nemusel spoléhat sám na sebe. Okenice chlapcova pokoje byly otevřené. Lola-šika se zapřel lokty o parapet, a tak visel v okně a nahlížel dovnitř.</p>

<p>Nejdřív otevřeným okem.</p>

<p>Viděl postel, židličku s úhledně složeným oblečením a u pelesti postele kolébku. Okno se otevíralo do prostoru mezi postelí a kolébkou. V posteli ležela postava chlapecké velikosti, nerozeznatelná.</p>

<p>Lola-šika oko znovu zavřel. Alvin ležel v posteli. Lola-šika cítil žár chlapcova vzrušení jako horečku. Bál se, že bude přistižen, a teď byl tak rozjařený vítězstvím, že le­žel na posteli, třásl se a snažil se klidně dýchat, snažil se udusit v sobě smích.</p>

<p>Lola-šika oko znovu otevřel, vylezl na parapet a pře­houpl se na podlahu. Cekal, že si ho Alvin všimne a vy­křikne; ale chlapec ležel v posteli bez hnutí, v naprostém tichu.</p>

<p>Když měl oko otevřené, chlapec ho neviděl, tak jako on neviděl jeho. Ostatně, chlapcův sen končil a Lola-šika byl jeho snové zvíře. Lola-šikovou povinností bylo přinést chlapci vidění, ne se mu ukázat jako on sám, whiskový Indián bez jednoho oka.</p>

<p>Jaké vidění mu ukážu?</p>

<p>Lola-šika sáhl do bělošských kalhot, pod nimiž stále nosil bederní zástěru, a vytáhl z pouzdra nůž. Vzal nůž do jedné ruky a potom obě ruce zvedl do výšky. Pak zavřel oko.</p>

<p>Chlapec ho stále neviděl: oči měl zavřené. Proto Lola-šika posbíral bílé světlo, které kolem sebe cítil, a obklopil se jím, až cítil, že on sám září čím dál jasněji. Světlo mu vycházelo z kůže, proto si bělošskou košili, kterou měl na sobě, na prsou roztrhl a znovu zvedl ruce nad hlavu. Teď už chlapec jas zpozoroval i přes zavřená víčka a otevřel oči.</p>

<p>Lola-šika cítil, jak se chlapec vyděsil, když spatřil zje­vení, jímž se stal: zářícího, svítícího jednookého Indiána s ostrým nožem v ruce. Ale Lola-šika nechtěl, aby se bál. Nikdo by se neměl bát svého snového zvířete. Proto vy­slal k chlapci světlo, aby ho obklopilo, a se světlem vyslal zprávu: klid, klid, nemáš se čeho bát.</p>

<p>Chlapec se trochu uvolnil, ale vrtěl se na posteli tak dlouho, až prakticky seděl, opřený o stěnu.</p>

<p>Bylo na čase začít ho probouzet ze života, v němž spal. Jak Lola-šika poznal, co má dělat? Žádný člověk, rudý ani bílý, ještě nikomu snovým zvířetem nebyl. Přesto bez přemýšlení věděl, co má dělat. Co chlapec potřebuje vidět a cítit. Udělal, co ho napadlo a co v tu chvíli považoval za správné.</p>

<p>Lola-šika přitiskl ostří zářícího nože na dlaň druhé ru­ky - a řízl. Silou, prudce a hluboko; tak, že krev vytryskla z rány a valila se mu po paži do rukávu, kde se hromadila. Brzy začala stékat na podlahu.</p>

<p>Náhlá bolest se dostavila vzápětí.</p>

<p>Lola-šika ihned pochopil, co má udělat, aby bolest pře­měnil v obraz, který pak vloží do chlapcovy mysli. Obraz pokoje jeho sester, jak jej viděl malý, slabý tvoreček. Hla­dový, vyhládlý, hnal se dovnitř, hledal potravu a byl si jist, že ji tam najde; na měkkém těle, bylo mu slíbeno, vy­lez si na tělo, najdi potravu. Jenže mohutné ruce po něm plácaly, shazovaly ho. Tvoreček byl odmrštěn na podlahu. Podlaha se otřásala obřími kroky. Pak nenadálý stín a po něm bolest smrti.</p>

<p>Znovu a znovu, jeden malý život po druhém, hladový, důvěřivý a potom zrazený, rozdrcený a rozšlapaný.</p>

<p>Mnoho jich přežilo, ale krčili se strachem, cupitali, utí­kali pryč. Z pokoje sester, z pokoje smrti, ano, prchali odtamtud. Ale bylo lepší tam zůstat a zemřít, než utéct do sousedního pokoje, do pokoje lží. Neříkali to slovy, ti­to tvorečkové neznali slova, neměli dokonce ani myšlenky, o nichž by se jako o myšlenkách dalo mluvit. Ale strach ze smrti nebyl tak velký jako ten druhý strach, strach ze světa, jenž zešílel, z místa, kde se mohlo stát cokoli, kde se ničemu nedalo věřit, kde nic nebylo jisté. Bylo to strašlivé místo.</p>

<p>Lola-šika vidění ukončil. Chlapec si tiskl ruce na oči a zoufale vzlykal. Lola-šika ještě neviděl, aby výčitky ně­koho takto mučily; vidění, které mu Lola-šika ukázal, bylo silnější než jakýkoli sen, jenž si člověk ve své představivos­ti dovede vytvořit. Jsem strašlivé snové zvíře, pomyslel si Lola-šika. Bude litovat, že jsem ho probudil. Lola-šika se tak lekl vlastní síly, že otevřel oko.</p>

<p>Chlapec okamžitě zmizel a Lola-šika pochopil, že také chlapec si bude myslet, že Lola-šika zmizel. Co teď? po­myslel si. Přišel jsem snad proto, aby se zbláznil? Abych mu dal stejně hroznou věc, jako je pro mne temný šum?</p>

<p>Podle chvění postele a pohybu prostěradla poznal, že chlapec stále usedavě pláče. Lola-šika zavřel oko a znovu poslal do chlapce světlo. Klid, klid.</p>

<p>Chlapcův pláč se změnil na kňourání. Znovu zvedl oči k Lola-šikovi, z něhož se stále rozlévalo oslnivé světlo.</p>

<p>Lola-šika nevěděl, co má dělat. A tak zatímco mlčel a váhal, promluvil Alvin. „Mrzí mě to, já už to víckrát neudělám,“ žadonil, „vážně, já -“</p>

<p>Chlapec ještě chvíli koktal. Lola-šika mu poslal víc světla, aby lépe viděl. Chlapec si to vyložil jako otázku. Co už nikdy neuděláš?</p>

<p>Alvin nedokázal odpovědět, protože nevěděl. Co vlastně udělal? Bylo to kvůli tomu, že poslal šváby na smrt?</p>

<p>Podíval se na Zářícího muže a spatřil obraz Indiána, jak klečí před jelenem a volá ho, aby si přišel pro smrt; jelen přišel, roztřesený, vyděšený; Indián vystřelil šíp, kte­rý se zastavil jelenovi v boku a ještě chvíli se tam chvěl; jelenovi se podlomily nohy, padl na zem. Hříchem, který spáchal, nebyla smrt ani zabití, protože umírání a zabíjení patřilo k životu.</p>

<p>Že by tedy hříchem byla jeho schopnost? Nadání pře­svědčovat věci, aby ho poslouchaly, lámaly se na tom sprá­vném místě nebo naopak držely tak pevně, že byly spojeny jednou provždy i bez lepidla a hřebíčků? Nadání přesvěd­čovat věci, aby dělaly, co chtěl, uspořádávaly se tak, jak to bylo správné. To bylo ono?</p>

<p>Znovu se podíval na Zářícího muže a tentokrát spatřil sebe samotného, jak přitiskl ruce na kámen a ten kámen mu pod rukama změkl jako máslo, přijal tvar, který mu chtěl dát, hladký, celistvý, oddělil se od úbočí hory a odku­tálel se pryč, dokonalá koule, která rostla stále víc a víc, až to nebyla koule, ale celý svět, vytvarovaný tak, jak jej jeho ruce stvořily, a na tom světě rostly stromy a tráva, zvířata tam běhala, skákala, létala, plavala, plazila se a hrabala na, nad a uvnitř kamenné koule, kterou stvořil. Ne, ta schopnost nebyla strašlivá, byla krásná, stačilo vědět, jak ji použít.</p>

<p>Když to nebylo kvůli umírání ani kvůli nadání, co jsem tedy udělal špatně?</p>

<p>Tentokrát mu Zářící muž nic neukázal. Tentokrát Alvin nedostal odpověď v podobě vidění. Tentokrát ji našel ve vlastní hlavě. V jednom okamžiku měl pocit, že to ne­chápe, že je příliš hloupý, aby pochopil, a pak to najednou věděl.</p>

<p>Špatné bylo to, že to udělal pro sebe. To, že si švábi mysleli, že to dělá pro ně, a on to ve skutečnosti dělal pro sebe. Ublížil švábům, ublížil sestrám, ublížil každému, všichni museli trpět - a proč vlastně? Protože Alvin junior měl zlost a chtěl se <emphasis>pomstít -</emphasis></p>

<p>Když se podíval na Zářícího muže teď, uviděl, jak mu z jediného oka vyšlehl plamen a zasáhl ho do srdce. „Už ni­kdy to nevyužiju pro sebe,“ zašeptal Alvin junior. A když ta slova řekl, měl pocit, jako by se mu vzňalo srdce, takový se mu nitrem rozlil žár. A pak Zářící muž znovu zmizel.</p>

<p>Lola-šika stál a lapal po dechu. Hlava se mu točila. Cítil se slabý, unavený. Nemohl vědět, co si chlapec myslel. Věděl jen, jaké vidění mu měl poslat, a to, že nakonec mu neměl poslat nic, žádné vidění, měl tam jen stát, stát a stát a nakonec znenadání vyslat proud ohně, který mu pronikne do srdce.</p>

<p>A teď co? Dvakrát zavřel oko a chlapci se zjevil. Stačilo to? Věděl, že ne.</p>

<p>Lola-šika zavřel oko potřetí. Nyní uviděl, že chlapec září mnohem jasněji než <emphasis>on; </emphasis>že světlo se přelilo z něho do dítěte. A potom pochopil - ano, byl chlapcovým snovým zvířetem, ale platilo to také naopak. Teď přišla chvíle, kdy se měl ze snového života probudit on.</p>

<p>Udělal tři kroky a klekl si vedle postele, takže měl obli­čej jen kousek od chlapcovy malé, vyděšené tváře, jež teď zářila tak jasně, že Lola-šika téměř nemohl poznat, že to, co se na něho dívá, není muž, ale dítě. Co od něho chci? Proč tady jsem? Co mi toto mocné dítě může dát?</p>

<p>„Dej všechno do pořádku,“ zašeptal Lola-šika. Neřekl to anglicky, ale šavansky.</p>

<p>Rozuměl mu? Alvin zvedl drobnou ruku, opatrněji na­táhl k Lola-šikovi a dotkl se jeho tváře pod vypíchnutým, slepým okem. Potom jel prstem vzhůru, až se dotkl prověšeného víčka.</p>

<p>Vzduchem se rozlehl praskot a zajiskřilo se. Chlapec zalapal po dechu a strhl ruku zpátky. Lola-šika to však neviděl, protože chlapec se pro něho najednou stal nevi­ditelným. Ale Lola-šikovi bylo jedno, co viděl, protože to, co <emphasis>cítil, </emphasis>bylo něco naprosto nepředstavitelného:</p>

<p>Ticho. Zelené ticho. Temný šum úplně zmizel. Vrátil se mu cit pro zemi a dávné zranění se zahojilo. Země se k němu vrátila jako kdysi.</p>

<p>Lola-šika klečel a těžce oddechoval. Bylo to už dávno; zapomněl, jak silný je to pocit, vidět všemi směry, slyšet dech každého zvířete, cítit vůni každé rostliny. Představte si člověka, který je k smrti žíznivý a vyprahlý a najednou mu stéká hrdlem studená voda tak prudce, že nemůže po­lykat, nemůže dýchat; je to ono, po čem toužil, ale je to příliš silné a přišlo to příliš znenadání, nedá se to udržet, nedá se to snést...</p>

<p>„Nevyšlo to,“ zašeptal Alvin. „Promiň.“ Lola-šika otevřel zdravé oko a poprvé chlapce spatřil jako obyčejný člověk. Alvin se upřeně díval na jeho slepé oko. Lola-šika přemýšlel proč; zvedl ruku a na chybějící oko si sáhl. Víčko stále viselo přes prázdnou oční jamku. Potom pochopil. Chlapec si myslel, že mu má uzdravit oko. Ne, ne, nebuď zklamaný, chlapče, vyléčil jsi mi <emphasis>hlubokou </emphasis>ránu; co je mi po téhle maličké. Neztratil jsem zrak; to, co mi chybělo, byl můj cit pro zemi, a ty jsi mi ho vrátil.</p>

<p>Chtěl to na chlapce všechno vykřičet; nejraději by kři­čel a zpíval radostí. Ale bylo toho na něho příliš. Slova se mu na rty nedostala. Ani vidění už mu teď nemohl poslat, protože byli oba probuzení. Sen skončil. Každý z nich byl snovým zvířetem toho druhého.</p>

<p>Lola-šika chytil chlapce oběma rukama, přitáhl ho k sobě a prudce, rázně ho políbil na čelo, jako syn otce, jako bratři mezi sebou, jako opravdoví přátelé den před smrtí. Potom se rozběhl k oknu, přehoupl se přes parapet a seskočil na zem. Půda mu pod chodidly povolila, jako to dělala jiným Indiánům a jako to tolik let dělala jemu; tam, kam šlápl, se tráva znovu zvedla; keře se před ním roze­stupovaly, listy se mu při běhu mezi stromy podvolovaly a měkly. Teď už mohl křičet, a tak řval, zpíval a bylo mu úplně jedno, kdo ho slyší. Zvířata před ním neutíkala jako dřív; chodila si teď poslechnout jeho píseň; zpěvní ptáci zpívali s ním. Z lesa vyskočil jelen a přeběhl vedle něho louku v takové blízkosti, že mu mohl položit ruku na bok.</p>

<p>Běžel tak dlouho, až nemohl popadnout dech, a za ce­lou tu dobu se nesetkal s žádným nepřítelem, necítil žád­nou bolest; byl znovu zdravý, po všech stránkách, které byly důležité. Stál na břehu Wobiše naproti ústí Vratké Kánoe, lapal po dechu, smál se a hekal.</p>

<p>Teprve potom si uvědomil, že mu z ruky stále prýští krev, jak se pořezal, aby bílému chlapci přivodil bolest. Kalhoty a košili jí měl nasáklé. Bělošské šaty! Nikdy jsem je nepotřeboval. Svlékl si je a zahodil je do řeky.</p>

<p>Stala se zvláštní věc. Oblečení se nehýbalo. Zůstávalo na hladině řeky, nepotápělo se, ani nebylo unášeno prou­dem.</p>

<p>Jak to bylo možné? Ze by sen neskončil? Nebyl snad ještě úplně vzhůru?</p>

<p>Lola-šika zavřel oko.</p>

<p>Okamžitě uviděl tak strašlivou věc, že vykřikl hrůzou. Jakmile oko zavřel, znovu spatřil temný šum, stěnu tem­ného šumu, pevnou a nehybnou. Byla to řeka. Byla to voda. Voda byla smrt.</p>

<p>Když oko otevřel, zase viděl jen obyčejnou vodu, ale oblečení se stále nehýbalo.</p>

<p>Zavřel oko a uviděl, jak v místě, kde byly šaty, na černé hladině jiskří světlo. Slévalo se, zářilo, oslňovalo. To zářila jeho vlastní krev.</p>

<p>Teď pochopil, že temný šum nebyla nějaká věc. By­lo to nic. Prázdnota. Místo, kde končila země a začínala prázdnota: byl to okraj světa. Ale tam, kde jiskřila jeho krev, to bylo jako most přes nicotu. Lola-šika si klekl, stále s okem zavřeným, natáhl ruku s pořezanou, dosud krvácející dlaní, a dotkl se vody.</p>

<p>Byla pevná, teplá a pevná. Když po jejím povrchu rozmazal krev, vznikla plošina. Vlezl si na ni. Byla hladká a tvrdá jako led, s tím rozdílem, že hřála a byla příjemná.</p>

<p>Otevřel oko. Opět to byla řeka, ale pod ním byla pev­ná. Všude, kde je jí dotkla jeho krev, byla voda tvrdá a hladká.</p>

<p>Doplazil se k šatům a postrčil je před sebe. Takto se doplazil do poloviny řeky a pokračoval i dál. Vytvářel si tenký, světélkující krvavý most na druhou stranu.</p>

<p>To, co dělal, bylo neuvěřitelné. Chlapec dokázal mno­hem víc než jen to, že ho vyléčil. Změnil řád světa. Bylo to děsivé a zároveň úžasné. Lola-šika si prohlížel vodu mezi svýma rukama. Zdola se na něho díval jeho jednooký od­raz. Když potom oko zavřel, dostavilo se mu nové vidění.</p>

<p>Spatřil se, jak stojí na mýtině a mluví ke stovce, k ti­sícovce Indiánů ze všech kmenů. Viděl, jak stavějí město z vigvamů, tisíc, pět tisíc, deset tisíc Indiánů, a všichni silní a zdraví, oproštění od bělošské kořalky a bělošské ne­návisti. Říkali mu v tom vidění Prorok, ale on se tomu bránil, že žádný prorok není. Byl pouze dveře, otevřené dveře. Projděte, říkal, a buďte silní, buďte jeden národ, jedna zem.</p>

<p>Dveře. Tenskva-tava.</p>

<p>To slovo mu řekla matka, jejíž tvář se ve vidění objevi­la. Tenskvatava. To je nyní tvé jméno, neboť spáč procitl.</p>

<p>A viděl toho víc, mnohem víc, když té noci hleděl do pevné vody Wobiše, viděl tolik, že by to nikdy nedoká­zal všechno vypovědět; za tu hodinu na řece viděl celou historii země, život každého muže a každé ženy, ať bílého, rudého nebo černého, jenž na ni kdy vkročil. Viděl začá­tek a viděl konec. Velké války a malé krutosti, všechny lidské vraždy, všechny hříchy; ale také všechnu dobrotu a všechnu krásu.</p>

<p>A především, vizi Křišťálového Města. Města vystavě­ného z vody, která bude stejně pevná a stejně průzračná jako sklo, vody, jež nikdy neroztaje, vytvarované do tak vysokých věží, že by na zemi vrhly stín do vzdálenosti sed­mi mil. Ale protože byly tak čiré a průzračné, vůbec žádný stín nevrhaly, světlo procházelo každým palcem, každým yardem, každou mílí bez zábran. Lidé mohli stát kdekoli a při pohledu do hloubi křišťálu spatřit všechna vidění, která viděl Lola-šika teď. Dokonalé porozumění, to by­lo to, co cítili, když se dívali očima z čistého slunečního světla a mluvili hlasem blesku.</p>

<p>Lola-šika, jenž bude od této chvíle nosit jméno Tenskva-tava, nevěděl, jestli Křišťálové Město postaví, bude v něm žít, nebo jestli je před smrtí vůbec spatří. Úplně stačilo udělat ty první věci, které ve ztuhlé vodě Wobiše viděl. Díval se dál a dál, až jeho mysl nedokázala vidět víc. Potom se doplazil ke druhému břehu, vylezl na něj a šel tak dlouho, až došel na louku, kterou spatřil ve svém vidění.</p>

<p>To bylo místo, kam svolá Indiány a bude je učit tomu, co ve vidění spatřil. Bude jim pomáhat, aby se stali nikoli nejsilnějšími, ale silnými, nikoli největšími, ale velkými, nikoli nejsvobodnějšími, ale svobodnými.</p>

<p>Jistý soudek si hověl v rozsoše jednoho stromu. Celé léto zůstal skryt pohledům. Ale našel si jej déšť, letní žár, hmyz a zuby veverek lačných soli. Mokl, usychal, zahříval se a chladl; v takových podmínkách žádný soudek nevydrží věčně. Praskl, sice jen maličko, ale dost; tekutina uvnitř po kapkách vytekla; za několik hodin byl soudek prázdný.</p>

<p>Nevadilo to. Nikdo ho nehledal. Nikomu nechyběl. Ni­kdo nedržel smutek, když ho v zimě mráz roztrhl a třísky se sesypaly ze stromu do sněhu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 5</strong></p><empty-line /><p><strong>Znamení</strong></p>

<p>Když se mezi lidmi začala šířit zpráva o jednookém Indiánovi, jemuž se říká Prorok, guvernér Bill Harrison se zasmál a prohlásil: „To nemůže být nikdo jiný než můj starý přítel Lola-šika. Až mu dojde kořalka v tom soudku, který mi ukradl, bude viděním konec.“</p>

<p>Avšak po nějakém čase si guvernér Harrison všiml, jaká váha je Prorokovým slovům přikládána, a že Indiáni jeho jméno vyslovují se stejnou úctou, s jakou říkají opravdoví křesťané jméno Ježíše Krista. Trochu ho to polekalo. Pro­to svolal všechny Indiány z okolí Kartága - bylo to před whiskovým dnem, takže neměl o posluchače nouzi - a měl k nim proslov. A v tom proslovu zdůraznil jednu věc:</p>

<p>„Jestli je Lola-šika opravdový Prorok, měl by nám předvést nějaký zázrak, měl by dokázat, že umí víc než jen mluvit. Měli byste mu říct, že si musí uříznout ruku nebo nohu a pak ji dát zpátky - tím by dokázal, že je skutečný prorok, ne? Nebo ať si vydloubne oko a pak si je zahojí. Co říkáte? Že <emphasis>už </emphasis>má o jedno oko míň? Pak je na nějaký ten zázrak zralý, nemyslíte? Já říkám, že dokud má jenom jedno oko, není to žádný prorok!“</p>

<p>Prorok se o tom dozvěděl, když mluvil k Indiánům na louce, která se povlovně svažovala ke břehům Vratké Kánoe, necelou míli nad místem, kde se její vody vlévaly do vod Wobiše. Přišli s tím nějací whiskoví Indiáni, kterým nic nebránilo se Prorokovi posmívat a říkat: „Přišli jsme se podívat, jak si uzdravíš oko.“</p>

<p>Prorok na ně pohlédl zdravým okem a prohlásil: „Tím­to okem vidím dva rudé muže, slabé a nemocné, otroky kořalky, muže, kteří jsou ochotni se mi posmívat slovy mu­že, jenž zabil mého otce.“ Potom zdravé oko zavřel a řekl: „Tímto okem vidím dvě děti země, zdravé, silné a krás­né, které milují manželky a děti a jsou laskaví ke všem tvorům.“ Pak znovu otevřel oko a pokračoval: „Které oko je nemocné a které vidí pravdu?“ A oni mu odpověděli: „Jsi opravdový prorok, Tenskva-tavo, a obě tvé oči jsou zdravé.“</p>

<p>„Běžte říct Bílému vrahu Harrisonovi, že jsem vám ukázal znamení, které žádal. A řekněte mu o jiném zna­mení, o něž nežádal. Řekněte mu, že jednoho dne se v je­ho domě rozhoří požár. Nezaloží jej lidská ruka. Uhasí jej pouze déšť, ale než oheň vyhasne, připraví ho o něco, co miluje víc než ruku, nohu nebo oko, a žádná síla na zemi mu to nebude moci vrátit.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 6</strong></p><empty-line /><p><strong>Soudek prachu</strong></p>

<p>Kořala byl ohromením bez sebe. „Rozumím vám správ­ně, že <emphasis>nechcete </emphasis>celou dodávku?“</p>

<p>„Ještě jsme nespotřebovali ani to, co jsi nám prodal posledně, Kořalo,“ opáčil zásobovací důstojník. „Čtyři su­dy, víc nechceme. Stejně je to víc, než potřebujeme.“</p>

<p>„Připlul jsem z Dekane naložený whisky, cestou jsem nezastavil v žádném městě, udělal jsem takovou <emphasis>oběť, </emphasis>a ty mi teď říkáš...“</p>

<p>„Ale no tak, Kořalo, všichni víme, jaká oběť to byla.“ Zásobovací důstojník se uculil. „Myslím, že i tak si přijdeš na své, a jestli ne, znamená to, že jsi zisky, které jsi na nás měl předtím, nějak prohospodařil.“</p>

<p>„Od koho jiného nakupujete?“</p>

<p>„Od nikoho,“ odvětil zásobovací důstojník.</p>

<p>„Jezdím do Kartága už skoro sedm let a poslední čtyři roky jsem měl monopol...“</p>

<p>„A když trochu zavzpomínáš, přijdeš na to, že dřív většinu tvojí kořalky kupovali Indiáni.“</p>

<p>Kořala se rozhlédl, poodešel od zásobovacího důstojní­ka a zastavil se na vlhkém travnatém břehu řeky. Jeho pramice se líně kolébala na hladině. Žádného Indiána ne­našel, ani jednoho, to byla pravda. A zároveň věděl, že to není žádné spiknutí. Při jeho posledních návštěvách bylo Indiánů čím dál míň. Ale pár opilců se vždycky našlo.</p>

<p>Otočil se a rozkřikl se na důstojníka: „Chceš říct, že tady nezůstal ani jeden whiskový Indián?“</p>

<p>„Whiskoví Indiáni tu samozřejmě jsou. Ale ještě nám whisky nedošla. Proto se někde válí s kocovinou.“</p>

<p>Kořala tiše zaklel. „Půjdu s tím za guvernérem.“</p>

<p>„Dnes to nepůjde,“ odvětil zásobovací důstojník. „Má totiž nabitý program.“</p>

<p>Kořala se zlověstně ušklíbl. „Pro <emphasis>mne </emphasis>si čas určitě na­jde.“</p>

<p>„Nenajde, Kořalo. Řekl to naprosto jasně.“</p>

<p>„Třeba si jenom myslí, že má nabitý program, ale já bych řekl, že to tak není.“</p>

<p>„Klidně se přesvědči sám,“ pokrčil rameny zásobovací důstojník. „Mám vyložit ty čtyři sudy?“</p>

<p>„Ne,“ odsekl Kořala. Potom se rozkřikl na bidelníky, hlavně na Mikyho Finka, protože vypadal, že by měl nej­menší zábrany někoho zabít, kdyby bylo třeba. „Kdyby někdo chtěl na tu whisky zkusit sáhnout, chci v jeho těle vidět čtyři díry po kulkách, než ho hodíme do vody!“</p>

<p>Bidelníci se začali smát a mávat, kromě Mikyho Fin­ka, který jen zkřivil tvář o něco víc než obvykle. S tím chlapem nebyla žádná legrace. Říkalo se, že se dá snad­no poznat, kdo se kdy pustil s Mikym Finkem do křížku, protože neměl uši. Pukalo se, že když se chce člověk dostat Finkovi ze spárů a mít na hlavě alespoň jedno ucho, musí počkat, až mu to první bude žvýkat, potom dvěma rana­mi odvést jeho pozornost a utéct. Pravý chlap od řeky. Jen Kořalu trochu znepokojovala představa, čeho by Fink mohl být schopen, kdyby mu Kořala neměl čím zaplatit. Bill Harrison zaplatí celý náklad whisky, jinak bude vážně zle.</p>

<p>Při vstupu do palisády si Kořala všiml několika věcí. Cedule byla stejná, jakou tam Harrison nechal dát před čtyřmi lety; byl na ni už smutný pohled, jak se na ní podepsalo počasí, ale nikdo ji nevyměnil. Ani město se nerozrůstalo. Všechno ztratilo vzhled novosti a působilo sešle.</p>

<p>To nahoře v teritoriu Hio vypadalo všechno jinak. Z toho, co byla malá, palisádou obehnaná městečka jako to­hle, se stávala opravdová města, s domy natřenými barvou a dokonce s několika dlážděnými ulicemi. Hio rozkvétalo, alespoň jeho východní část v blízkosti Saskvahenu, a lidé mluvili o tom, že nebude dlouho trvat a stane se státem.</p>

<p>Jenže ve Městě Kartágu se žádný rozkvět nekonal.</p>

<p>Kořala se ubíral hlavní ulicí uvnitř palisády. Vojáků bylo pořád dost a vypadalo to, že mají stále docela dob­rou disciplínu, to musel guvernéru Billovi uznat. Ale místo whiskových Indiánů, kteří se dřív povalovali všude, kam se člověk podíval, bylo tu dnes vidět říční krysy ještě hrozi­vějšího vzezření než měl Miky Fink, neholené, čpící whisky stejně odporně jako kterýkoli opilý rudoch. Ze čtyř starých domů se staly bary, ve kterých ani teď v půli odpoledne nebyla o zákazníky nouze.</p>

<p>Tak to je ten důvod, pomyslel si Kořala. To je ta potíž. Město Kartágo je pryč a místo něho je tady město na řece, město barů. Komu by se tady chtělo bydlet, se všemi těmi říčními krysami. Je to whiskové město.</p>

<p>Ale když je to whiskové město, měl by ode mě guvernér Bili kupovat whisky a neříkat, že má zájem jen o čtyři sudy.</p>

<p>„Můžete si počkat, pane Palmere, ale pan guvernér vás dnes nepřijme.“</p>

<p>Kořala se posadil na lavici před Harrisonovu kancelář. Všiml si, že Harrison si vyměnil kancelář se svým poboč­níkem. Vzdal se své hezké velké kanceláře výměnou za co? Za menší prostor - ale s vnitřními stěnami ze všech stran. Bez oken. To něco znamenalo. Znamenalo to, že Harrison nechce, aby na něho lidé viděli. Možná se dokonce bál, aby ho někdo nezabil.</p>

<p>Kořala tam seděl dvě hodiny a sledoval vstupující a vy­cházející vojáky. Snažil se zachovat klid. Harrison to čas od času dělával, že nechal někoho sedět venku a čekat, aby byl dotyčný tak rozčílený, až na něho přijde řada, že nebude schopen jasně uvažovat. A někdy to dělal proto, aby se dotyčný urazil a odešel. Nebo si začal připadat malý a bezvýznamný, aby na něho Harrison mohl trochu přitlačit. Kořala to všechno věděl, a tak se snažil zůstat klidný. Ale když se přiblížil večer a vojáci se začali střídat ve službě a odcházet, došla mu trpělivost.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ obořil se na důstojníka, který seděl u stolu přede dveřmi.</p>

<p>„Končí mi služba,“ odpověděl.</p>

<p>„Ale já tady pořád jsem,“ připomněl se Kořala.</p>

<p>„Jestli chcete, můžete si dát taky padla.“</p>

<p>Ta drzá odpověď byla jako facka do tváře. Bývaly do­by, kdy se všichni takoví spratci snažili Kořalovi podlézat. Časy se měnily až příliš rychle. Kořalovi se to ani v nej­menším nelíbilo.</p>

<p>„Mohl bych si koupit tvou starou mámu a se ziskem ji prodat,“ provokoval Kořala.</p>

<p>Důstojník se na to chytil.</p>

<p>Už se netvářil znuděně. Ale také se nenechal vypro­vokovat k útoku. Stál tam, víceméně ve střehu, a řekl: , ,Můžete tady klidně čekat celou noc a zítra celý den, pa­ne Palmere, ale k jeho výsosti panu guvernérovi se stejně nedostanete. To, že tady celý den sedíte a čekáte, je důka­zem, že jste prostě příliš zabedněný, než abyste pochopil, jak se věci mají.“</p>

<p>Takže nakonec se přestal ovládat Kořala a první ránu dal on. Vlastně to ani rána nebyla. Spíš kopanec, proto­že Kořala se nikdy nenaučil bojovat jako džentlmen. Je­ho představa o souboji byla počkat za skálou, až nepřítel přejde, střelit ho do zad a vzít nohy na ramena. Proto dů­stojník dostal Kořalovou velkou starou holínkou do kole­na, načež se mu noha zvrátila a prohnula tak, jak neměla. Zařval, jako by ho na nože brali, na což měl plné právo, a nebylo to jenom bolestí - po takovém kopanci už mu noha nebude nikdy sloužit. Kořala věděl, že ho tam asi kopnout neměl, ale co mu zbývalo, když ten smrkáč byl tak drzý. Vlastně si o to řekl.</p>

<p>Potíž byla v tom, že důstojník nebyl sám. Jen co vy­křikl, objevil se tam zčistajasna seržant a s ním čtyři vo­jáci s nasazenými bajonety; vyřítili se z guvernérovy kan­celáře a tvářili se ostře jako sršni. Seržant poručil dvěma vojákům, aby důstojníka odnesli na ošetřovnu. Zbývající Kořalu zatkli. Ale tentokrát to nebylo džentlmenské jako posledně, před čtyřmi roky. Tentokrát mu konce mušket několikrát čistě náhodou zavadily o tělo a na různých mís­tech oblečení se mu objevily otisky bot, ani nevěděl, jak k nim přišel. Skončil zamčený ve vězeňské cele - tentokrát v žádném skladišti. Nechali ho oblečeného a se spoustou bolesti.</p>

<p>Teď už o tom nemohlo být pochyb. Časy se ve zdejším kraji změnily.</p>

<p>V noci přibylo pod zámek šest dalších mužů, tři za opilost a tři za rvačku. Ani jeden z nich nebyl Indián. Kořala poslouchal, jak se spolu baví. Nevypadalo to, že by pobrali příliš rozumu, ale Kořala nechápal, jak je možné, že se spolu nebaví o tom, jak ztloukli Indiány, jak si z ně­jakých udělali legraci nebo něco podobného. Bylo to, jako by z okolí Indiáni prakticky zmizeli.</p>

<p>Třeba to nakonec byla pravda. Třeba všichni rudoši odtáhli. Ale o to přece guvernéru Harrisonovi šlo, ne? Tak proč Město Kartágo nevzkvétalo a nebylo plné bílých usedlíků, když Indiáni odešli?</p>

<p>Jediné vodítko, které Kořala získal, pocházelo z vý­roku, který zaslechl od jednoho z výtržníků: „Tak se mi zdá, že do daní mám utrum.“ Ostatní zareagovali krátkým houkáním a hulákáním. „Musím říct, že mi státní služba nevadí, ale stálá práce to rozhodně není.“</p>

<p>Kořala měl dost rozumu, aby se jich neptal, jak to myslí. Nemělo smysl na sebe upoutávat pozornost. Nestál o to, aby se na veřejnosti propíralo, jak vypadal, když nocoval zmlácený ve vězení. Taková věc se raz dva rozkřikne a všichni si začnou myslet, že si na člověka můžou do­volovat. Kořala ve svém věku nechtěl začínat znovu jako obyčejný pouliční rváč.</p>

<p>Ráno pro něho přišli vojáci. Jiní, a tentokrát si dávali na nohy a pažby svých mušket větší pozor. Pochodovým krokem Kořalu vyvedli z věznice. Konečně ho přijal Bili Harrison.</p>

<p>Ale ne ve své kanceláři. Bylo to ve sklepní místnosti jeho guvernérské rezidence. A způsob, jakým se tam do­stali, byl hodně zvláštní. Vzadu za domem právě pochodo­vali vojáci, alespoň tucet. Znenadání jeden z nich přisko­čil, otevřel sklepní dvířka a dva ostatní Kořalu prakticky odtáhli po schodech dolů. Sklepní dvířka zapadla málem ještě dřív, než měli pryč hlavy, a vojáci po celou tu dobu pokračovali v pochodování, jako by se nic nedělo. Kořalovi se to ani trochu nelíbilo. Znamenalo to, že Harrison nechce, aby někdo viděl, že u sebe Kořalu má. Což zase znamenalo, že toto setkání může dopadnout všelijak, pro­tože Harrison bude moci popřít, že k němu došlo. <emphasis>Vojáci </emphasis>to samozřejmě věděli, ale všichni také věděli o jistém dů­stojníkovi, jemuž někdo minulou noc špatně ohnul nohu; nedalo se čekat, že by svědčili ve prospěch Kořaly Palmera.</p>

<p>Harrison byl však jako dřív, usmíval se, třásl si s ním rukou a plácal Kořalu po rameni.</p>

<p>„Jak se máš, Kořalo?“</p>

<p>„Pamatuju doby, kdy mi bylo líp, guvernére. Jak se vede ženě? A vašemu chlapečkovi?“</p>

<p>„Žena je zdravá, jak může křehká dáma jako ona tady na hranici být. A z chlapce je už úplný voják, dokonce jsme mu nechali ušít maličkou uniformu, měl bys ho vidět, jak si při přehlídce vykračuje.“</p>

<p>„Když to poslouchám, říkám si, že bych si měl taky někdy najít manželku.“</p>

<p>„Vřele to doporučuji. Propána, Kořalo, na co vlastně myslím? Sedni si, tady, sedni si.“</p>

<p>Kořala se posadil. „Díky, Bille.“</p>

<p>Harrison spokojeně přikývl. „Rád tě zas vidím, po ta­kové době.“</p>

<p>„Škoda, že jsme se nemohli potkat už včera,“ zalitoval Kořala.</p>

<p>Harrison se smutně usmál. „Mám hodně práce. Copak ti moji chlapci neřekli, že mám nabitý program?“</p>

<p>„Pro <emphasis>mě </emphasis>tvůj program nikdy nabitý nebýval, Bille.“</p>

<p>„Víš, jak to chodí. Mám fakticky moc práce, ale co s tím nadělám?“</p>

<p>Kořala zavrtěl hlavou. „Podívej, Bille, myslím, že už si lžeme dost dlouho. To, co se stalo, bylo součástí nějakého plánu a <emphasis>můj </emphasis>plán to nebyl.“</p>

<p>„O čem to mluvíš, Kořalo?“</p>

<p>„Říkám, že ten důstojník možná o zlomenou nohu ne­stál, ale mám pocit, že jeho úkolem bylo vyprovokovat mě, abych mu jednu vrazil.“</p>

<p>„Jeho úkolem bylo zajistit, aby mne nerušil nikdo, ko­ho nemám v programu, Kořalo. To je jediný plán, o němž vím.“ Harrison se zatvářil smutně. „Musím ti říct, Kořalo, že jsi v pěkné bryndě. Napadení důstojníka armády Spojených států.“</p>

<p>„Byla to sebeobrana, Bille.“</p>

<p>„Mrzí mě, že tě nemůžu převézt k soudu do Saskva-henu, Kořalo. Tam mají právníky, poroty a všechno, co k tomu patří. Jenže soud se musí konat <emphasis>tady </emphasis>a zdejší poro­ty nejsou příliš nakloněny lidem, kteří důstojníkům lámou kolena.“</p>

<p>„Co kdybys přestal vyhrožovat a řekl mi, co ve skuteč­nosti chceš.“</p>

<p>„Co chci? Já tě nežádám o žádné laskavosti, Kořalo. Dělám si jen starosti o přítele, který se dostal do křížku se zákonem.“</p>

<p>„Musí to být něco vážně odporného, jinak bys mě pod­platil, abych to udělal, a nesnažil se mě zastrašovat. Musí to být něco, o čem si myslíš, že bych to nebyl ochoten udělat, pokud mne nevyděsíš k smrti, a tak si zkouším představit, co je podle <emphasis>tebe </emphasis>tak strašné, že si myslíš, že bych to neudělal. Dlouhý seznam to není, Bille.“</p>

<p>Harrison zavrtěl hlavou. „Chápeš mě špatně, Kořalo. Úplně špatně.“</p>

<p>„Tohle město umírá, Bille,“ spustil Kořala. „Nevyvíjí se to tak, jak sis naplánoval. A podle mě je to tím, že jsi udělal pár pěkných pitomostí. Třeba to, jak Indiáni začali odcházet - nebo všichni pomřeli, co já vím - a ty jsi udě­lal tu hloupou chybu, že ses pokusil vynahradit si ztracený příjem z whisky tím, že jsi pustil dovnitř tu největší spodinu, nejhorší sortu bělochů, ty říční krysy, které se mnou v noci byly ve vězení. Využil jsi je, aby ti vybírali daně, že? Farmáři nemají daně rádi. A nemají je rádi dvojnásob, když je vybírají takoví vyvrhelové.“</p>

<p>Harrison si nalil do vysoké sklenice tři prsty whisky a polovinu vypil jediným douškem.</p>

<p>„Takže jsi ztrácel whiskové Indiány, ztrácel jsi bílé far­máře a jediné, co ti zůstalo, jsou tvoji vojáci, říční krysy a peníze, které jsi dokázal ukrást z toho, co armáda Spo­jených států dává na udržování míru na západě.“</p>

<p>Harrison vypil zbytek whisky a říhl.</p>

<p>„To znamená, že jsi měl smůlu a byl jsi hloupý. A bůh­víproč si myslíš, že mě přesvědčíš, abych tě z toho vytáhl.“</p>

<p>Harrison si nalil do sklenice další tři prsty. Ale místo aby ji vypil, změnil směr pohybu a mrštil ji Kořalovi do obličeje. Whisky mu chrstla do očí, sklenice se mu odra­zila od čela a Kořala se skácel na podlahu. Válel se po ní a snažil se vytřít si alkohol z očí.</p>

<p>O chvíli později už zase seděl na židli, s mokrým had­rem přitisknutým na čelo a choval se o hodně pokorněji a rozumněji. Ale jen proto, že věděl, že Harrison má v rukou flash, zatímco on má jenom dva páry. Hlavně se odsud dostat živý ven a pak se uvidí, co bude dál.</p>

<p>„Nebyl jsem hloupý,“ zavrčel Harrison.</p>

<p>Ne, jsi ten nejchytřejší guvernér, jakého kdy Kartágo mělo, vlastně se divím, že nejsi král. To by Kořala <emphasis>byl </emphasis>řekl. Ale držel jazyk za zuby.</p>

<p>„To všechno ten Prorok. Ten rudoch na severu. Sta­ví to své Prorokovo Město u Wobiše, přímo naproti Sílovu Kostelci - neříkej mi, že je to náhoda. To Božizbroj, ten za tím je, snaží se mě o stát Wobiš připravit. A taky k tomu používá <emphasis>rudocha. </emphasis>Věděl jsem, že spousta rudochů odchází na sever, všichni to věděli, ale pořád jsem měl whiskové Indiány, ty, kteří se neuchlastali. A když se tady potlou­kalo míň Indiánů - obzvlášť když odešli Šavani - myslel jsem, že přijde víc bílých usedlíků. A s těmi výběrčími da­ní nemáš pravdu. Bílé osadníky nevyhnali oni. Udělal to Te-kumsa.“</p>

<p>„Já myslel, že to udělal Prorok.“</p>

<p>„Nedělej na mne chytrého, Kořalo. Poslední dobou ne­mám trpělivost na rozdávání.“</p>

<p>Proč jsi mě nevaroval, než jsi po mně hodil tu sklenici? Ne, ne, neříkej nic, co by ho rozčílilo. „Promiň, Bille.“</p>

<p>„Te-kumsa je mazaný. Nezabíjí bělochy. Jen navštěvu­je jejich farmy s padesáti dalšími Šavany. Po nikom nestří­lí, ale když tihle běloši mají všude kolem domu padesát pomalovaných bojovníků, nemůžeš se jim divit, že nepo­važují za moudré začít střílet. A tak se bílí farmáři dívají, jak Šavani otevírají všechna vrata, všechny chlévy, všech­ny kurníky. Vypouštějí zvířata ven. Koně, prasata, krávy, slepice. Tak jako Noe odvedl zvířata na archu, Šavani jdou do lesů a zvířata cupitají za nimi. Tak, jak to říkám. Far­máři je už nikdy neuvidí.“</p>

<p>„Neříkej mi, že nikdy nesehnali dohromady alespoň pár kusů dobytka.“</p>

<p>„Všechno zmizelo. Ani stopy nenašli. Ani jedno slepičí pírko. Nikdy. To je to, co bílé farmáře vyhání - vědí, že všechna zvířata jim můžou kterýkoli den zmizet.“</p>

<p>„To je snad Šavani jedí nebo co? Slepice nemá dost rozumu, aby v lese dlouho přežila. Je to hostina pro lišky, nic víc.“</p>

<p>„Jak to mám vědět? Běloši za mnou chodí a říkají: Vraťte nám zvířata nebo pobijte Indiány, kteří je odvedli. Ale moji vojáci, moji zvědové, nedokážou Te-kumsovy lidi vypátrat. Po vesnicích jako by se slehla zem! Zkusil jsem přepadnout kaskaskíjskou vesnici na Malé Miami, ale do­sáhli jsme tím jen toho, že jsme další Indiány přesvědčili k odchodu a Te-kumsu jsme ani nezpomalili.“</p>

<p>Kořala si dovedl představit, jak takové přepadení kas-kaskíjské vesnice vypadalo. Prostřílené, částečně spálené mrtvoly starců, žen a dětí - Kořala věděl, jak Harrison s Indiány zachází.</p>

<p>„A minulý měsíc se znenadání objevil Prorok. Věděl jsem, že má přijít - ani whiskoví Indiáni o ničem jiném nemluvili. Prorok přichází. Musíme ho vidět. Pokusil jsem se vypátrat, kde má být, kde bude mluvit, dokonce jsem poslal několik svých ochočených Indiánů, aby mi to zkusili zjistit, ale k ničemu to nebylo. Ani tušení. Nikdo nic ne­věděl. Pak najednou se jednoho dne rozkřiklo celým měs­tem: Prorok je tady. Kde? Honem pojďte, Prorok je tady. Nikdo neřekl kde. Přísahám, že tihle Indiáni se dovedou dorozumět beze slov, jestli mi rozumíš.“</p>

<p>„Řekni mi, že jsi tam měl zvědy, Bille, nebo si začnu myslet, že jsi úplně neschopný.“</p>

<p>„Zvědy? Představ si to, šel jsem tam sám. A víš jak? To je ze všeho nejlepší - Te-kumsa mi poslal pozvánku. Bez vojáků, beze zbraní, jenom pro mne.“</p>

<p>„A ty jsi <emphasis>šel? </emphasis>Mohl tě vzít do zajetí a...“</p>

<p>„Dal mi své slovo. Te-kumsa je sice Indián, ale slovo drží.“</p>

<p>Kořalovi to přišlo k smíchu. Harrison, muž pyšný na to, že sliby Indiánům nikdy nedodržuje, spoléhal na to, že Te-kumsa dodrží slib, který mu dal. No co, živý se vrátil, ne? Takže Te-kumsa uměl slovo dodržet.</p>

<p>„Jel jsem tam. Museli tam být všichni Indiáni od Miami. Muselo jich být na deset tisíc. Seděli na bobku na starém, opuštěném poli - díky Te—kumsovi je jich v těch končinách spousta. Kdybych tam měl svá dvě děla a stov­ku vojáků, mohl být celý indiánský problém na místě vy­řešený. „</p>

<p>„Smůla, že jsi je neměl.“</p>

<p>„Te-kumsa chtěl, abych seděl vpředu, ale to jsem od­mítl. Zůstal jsem vzadu a poslouchal jsem. Prorok vstal, postavil se na jakýsi starý pařez uprostřed pole a začal mluvit. A mluvil a mluvil.“</p>

<p>„A tys mu rozuměl? Ty přece šavansky neumíš.“</p>

<p>„On mluvil anglicky, Kořalo. Bylo tam příliš mnoho různých kmenů, jediný jazyk, který znali všichni, byla ang­ličtina. Jasně, občas něco řekl i tou jejich hatmatilkou, ale většina byla anglicky. Mluvil o osudu Indiánů. Vyhýbej­te se bílému zamoření. Žijte všichni pohromadě a obsaďte část území, aby běloši měli své místo a Indiáni zase <emphasis>své. </emphasis>Postavte město - křišťálové město, říkal tomu a znělo to moc hezky, jenže tihle rudoši nedovedou postavit ani po­řádnou kůlnu. Nedovedu si představit, co by dělali, kdyby měli postavit město ze skla! Ale především, řekl, nepijte alkohol. Ani kapku. Zanechte toho, vyhýbejte se tomu. Al­kohol je řetěz bílých mužů, řetěz a bič, řetěz, bič a nůž. Alkohol vás nejdřív chytí, potom vás zbičuje a nakonec vás zabije. A až vás bílý muž svou whisky zabije, přijde, ukradne vám půdu a zničí ji, zkazí ji tak, že je pak mrtvá a ztracená.“</p>

<p>„Skoro to vypadá, jako by na tebe udělal dojem, Bille,“ prohlásil Kořala. „Jako by ses tu jeho řeč naučil nazpa­měť.“</p>

<p>„Naučil nazpaměť? Mluvil tři hodiny bez přestávky. Mluvil o viděních, která ukazují minulost, o viděních, kte­rá ukazují budoucnost. Mluvil o - byl to <emphasis>nesmysl, </emphasis>Kořalo, ale ti rudoši to hltali jako...“</p>

<p>„Whisky.“</p>

<p>„Jako whisky, jenže <emphasis>místo </emphasis>whisky. Všichni odešli s ním. Nebo skoro všichni. Zůstalo jenom pár whiskových Indiá­nů, kteří už brzo natáhnou bačkory. A samozřejmě moji ochočení Indiáni, ale to je něco jiného. A několik divokých Indiánů ze druhého břehu Hia.“</p>

<p>„Kam s ním odešli?“</p>

<p>„Do Prorokova Města! To je to, co mě zabíjí, Kořalo. Všichni odešli na sever do Prorokova Města nebo tam ně­kam, přes řeku od Sílova Kostelce. A přesně tam se stěhují všichni běloši! Jistě, všichni neodcházejí do Sílová Kostel­ce, ale na území, které má Peklazbroj Tkadlec na těch svých mapách. Věř mi to, Kořalo, jsou nějak spolčení. Te-kumsa, Božizbroj Tkadlec a Prorok.“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Nejhorší na tom je, že jsem toho Proroka měl alespoň tisíckrát tady v kanceláři. Mohl jsem ho zabít a ušetřit si spoustu potíží - jenže kdo to mohl vědět? „</p>

<p>„Ty toho Proroka znáš? „</p>

<p>„Chceš říct, že <emphasis>nevíš, </emphasis>kdo to je?“</p>

<p>„Indiánů, které znám jménem, není zas tolik, Bille.“</p>

<p>„Co když ti napovím, že má jenom jedno oko?“</p>

<p>„Snad nechceš říct, že je to Lola-šika!“</p>

<p>„Už je to tak.“</p>

<p>„Ten jednooký opilec? „</p>

<p>„Přisámbohu, Kořalo. Dnes si říká Tenskva-tava. Zna­mená to 'otevřené dveře' nebo něco takového. Rád bych ty dveře zavřel. <emphasis>Měl jsem </emphasis>ho zabít, dokud jsem měl příleži­tost. Ale myslel jsem, když tenkrát utekl - on totiž ukradl soudek a vzal roha do lesů...“</p>

<p>„Byl jsem tenkrát v noci tady, pomáhal jsem ho honit.“</p>

<p>„Když se nevrátil, myslel jsem, že se z toho soudku nejspíš uchlastal k smrti. Ale on teď vykládá Indiánům, jak musel pořád pít, ale pak mu Bůh seslal vidění a od té doby se nenapil.“</p>

<p>„Sešli mi vidění, třeba taky přestanu pít.“</p>

<p>Harrison se znovu napil whisky. Tentokrát přímo ze džbánu, protože sklenice ležela na podlaze v koutě míst­nosti. „Už chápeš můj problém, Kořalo?“</p>

<p>„Vidím, že máš spoustu problémů, Bille, a nechápu, co mají společného se mnou, pokud jsi nežertoval, když jsi navedl toho zásobovacího důstojníka, aby mi řekl, že chcete jenom čtyři sudy.“</p>

<p>„To si piš, že to s tebou má společného mnohem víc, Kořalo. Mnohem víc. Já jsem totiž ještě neprohrál. Pro­rok mi odvedl všechny whiskové Indiány a Te-kumsa mi zastrašil bílé usedlíky, ale já se nevzdávám.“</p>

<p>„Ne, ty nejsi ten typ,“ odvětil Kořala. Jsi slizký had, ale nejsi typ, který se vzdává. Ale samozřejmě to <emphasis>neřekl, </emphasis>protože Harrison by to pochopil špatně - ale u Kořaly to byla pochvala. Byl to člověk jako on.</p>

<p>„Je to jednoduché, jde o Te-kumsu a Proroka. Musím je zabít. Ne, ne, beru to zpátky. Musím je <emphasis>porazit </emphasis>a zabít. Musím je dostat, aby oba vypadali jako idioti, a <emphasis>potom </emphasis>je zabít.“</p>

<p>„Skvělý nápad. Já budu přijímat sázky.“</p>

<p>„Věřím, že to by se ti líbilo. Stát u toho a přijímat sázky. Potíž je v tom, že nemůžu vojáky jen tak odvést na sever k Sílově Kostelci a srovnat Prorokovo Město se zemí, protože Božizbroj by mi na každém kroku házel klac­ky pod nohy a pravděpodobně by přesvědčil posádku ve Fort Waynu, aby ho podpořila. Nejspíš by zařídil, aby mě degradovali. Proto to potřebuju zaonačit tak, aby lidé ze Sílová Kostelce, kolem celého Wobiše, ti všichni aby přišli s prosíkem, že je mám přijít Indiánů zbavit.“</p>

<p>Teď konečně Kořala pochopil, o co tady jde.</p>

<p>„Ty chceš nějakou provokaci.“</p>

<p>„To je ono, Kořalo. To je ono. Chci, aby nějací rudoši přišli na sever, něco tam provedli a všem <emphasis>řekli, </emphasis>že je k tomu navedli Te-kumsa a Prorok. Aby to všechno hodili na ně.“</p>

<p>Kořala přikývl. „Rozumím. Nemohlo by to být jenom odehnání dobytka nebo něco podobného. Ne, aby se ti ze severu začali dovolávat indiánské krve, muselo by se stát něco hodně odporného. Třeba zajmout bílé děti, umučit je, napsat na ně Te-kumsovo jméno a nechat je někde, kde je najdou. Něco takového.“</p>

<p>„Hm, nezacházel bych tak daleko, abych někomu říkal, že má udělat něco <emphasis>tak </emphasis>nechutného, Kořalo. Vůbec nepočí­tám s tím, že bych dával konkrétní instrukce. Stačilo by jim říct, aby udělali něco, co by bělochy na severu zvedlo, a potom rozhlásit, že to bylo na Te-kumsův rozkaz.“</p>

<p>„Ale nepřekvapilo by tě, kdyby se jednalo o nějaké zná­silnění a mučení.“</p>

<p>„Nechtěl bych, aby sáhli na bílé ženy, Kořalo. To ne­připadá v úvahu.“</p>

<p>„Pravda, svatá pravda,“ uznal Kořala. „Takže rozhod­nuto, bude to mučení dětí. <emphasis>Chlapců. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„Jak jsem řekl, nenapadlo by mne kohokoli navádět, aby takovou věc udělal.“</p>

<p>Kořala nepatrné přikývl, s očima zavřenýma. Harrison možná nikomu neřekne, aby to udělal, ale jemu rozhodně neříkal, aby to neudělal. „A pochopitelně by to nemohl být žádný Indián odsud, že ano, Bille, protože ti jsou všich­ni pryč, a tvoji ochočení Indiáni jsou ta nejneschopnější chátra, jaká kdy na zemském povrchu žila.“</p>

<p>„Do značné míry máš pravdu.“</p>

<p>„Takže potřebuješ Indiány z oblasti na jih od řeky. In­diány, kteří ještě neslyšeli Prorokovo kázání, a proto ještě chtějí kořalku. Indiány, kteří jsou dost chytří, aby to udě­lali dobře. Indiány, kteří jsou tak krvežízniví, že děti zabijí pomalu, pomaličku. A můj náklad potřebuješ jako úpla­tek.“</p>

<p>„Už to tak vypadá, Kořalo.“</p>

<p>„Máš ho mít, Bille. Stáhni obvinění proti mně a dosta­neš všechnu mou whisky zadarmo. Dej mi jenom peníze na zaplacení bidelníkům, aby mě na zpáteční cestě nepodřízli. Myslím, že tolik nechci.“</p>

<p>„Ne, Kořalo. Ty víš, že to není všechno, co potřebuju.“</p>

<p>„Ale je to všechno, co můžu udělat, Bille.“</p>

<p>„Já nemůžu být ten, kdo je o to požádá. Já nemůžu být ten, kdo řekne Kríkům a Čoktavům, co potřebuji udě­lat. Musí to být někdo jiný, abych mohl říct, že jsem ho k ničemu takovému nenavedl, kdyby se to provalilo. Použil na to vlastní whisky. Já jsem o tom nic nevěděl.“</p>

<p>„Já ti rozumím, Bille, ale už na začátku jsi tušil správ­ně. Vážně jsi našel něco tak odporného, že s tím nechci mít nic společného.“</p>

<p>Harrison se na něho zamračil. „Za útok na důstojníka se v téhle pevnosti dává provaz, Kořalo. Neřekl jsem to dost jasně?“</p>

<p>„Bille, lhal jsem, podváděl jsem, někdy jsem i zabíjel, abych ve světě prorazil. Ale nikdy jsem nikoho neuplatil, aby šel některé mámě ukrást děti a umučil je. Říkám na svou čest, že jsem to nikdy neudělal, a říkám na svou čest, že to nikdy neudělám.“</p>

<p>Harrison se podíval Kořalovi do tváře a poznal, že je to pravda. „Tomu říkám trefa. Kdo by řekl, že se najde tak velký hřích, že se k němu Kořala Palmer nepropůjčí, i kdyby ho to mělo stát život.“</p>

<p>„Ty mě nezabiješ, Bille.“</p>

<p>„Ale ano, Kořalo, zabiju tě. Mám pro to dva důvody. První je ten, že jsi mi na mou žádost dal špatnou odpověď. A druhý a závažnější je ten, že jsi vůbec nějakou žádost slyšel. Jsi mrtvý, Kořalo.“</p>

<p>„Pro mě za mě,“ pokrčil rameny Kořala. „Ať vezmou provaz, který bude pořádně škrábat. A pořádnou vysokou šibenici s propadlem na dvacet stop. Chci popravu, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.“</p>

<p>„Budeš se muset spokojit s větví. A provaz potáhneme nahoru pomaličku, aby ti nesrazil vaz, ale udusil tě.“</p>

<p>„To je ono, na to se hned tak nezapomene,“ odvětil Kořala.</p>

<p>Harrison zavolal vojáky a nechal Kořalu odvést zpátky do vězení. Tentokrát si nějaké ty kopance a šťouchance neodpustili, takže Kořalovi přibyla nová várka podlitin a možná i zlomené žebro.</p>

<p>Kromě toho neměl moc času.</p>

<p>Proto si ve vězení klidně lehl na podlahu. Opilci byli už pryč, ale ti tři rváči tam byli pořád a zabírali všechna lůžka; podlaha bylo to jediné, co bylo k dispozici. Kořalu to nijak zvlášť netrápilo. Věděl, že Harrison mu nechá tak hodinu nebo dvě, aby mohl přemýšlet, potom ho vyvede ven, nasadí mu na krk oprátku a zabije ho. Možná se bu­de tvářit, že mu dává poslední šanci, ale nebude to myslet vážně, protože už Kořalovi nemůže věřit. Kořala ho od­mítl, proto by mu už žádný úkol nesvěřil, kdyby ho nechal jít.</p>

<p>Kořala měl každopádně v úmyslu využít tento čas moudře. Začal docela jednoduše. Zavřel oči a trochu se uvnitř rozehřál. Vykřesal jiskru. A potom tu jiskru poslal ven. Škvoráci říkali, že to dělají také tak, když posíla­jí svého škvora pátrat pod zem. On poslal na průzkum jiskru a zanedlouho našel, co hledal. Dům guvernéra Billa. Jiskra teď už od něho byla příliš daleko na to, aby v domě našla konkrétní místo. A cíl nemohl být příliš ma­lý. Proto do jiskry napumpoval všechnu nenávist, zuřivost a bolest, rozdmýchával ji víc a víc. Rozpálil se jako ještě nikdy v životě. A cpal to dál a dál, až znenadání zaslechl ten nejpříjemnější zvuk.</p>

<p>„Hoří! Hoří!“ Výkřiky se ozývaly zvenčí, z velké dálky, ale přidávalo se k nim čím dál víc lidí. Třeskly výstřely -znamení strachu.</p>

<p>Tři rváči to zaslechli také. Měli tak naspěch, že jeden šlápl na Kořalu ležícího na podlaze. Postavili se ke dveřím, bušili na ně a křičeli na stráže: „Pusťte nás ven! Ne abyste šli hasit a nás tady nechali zavřené! Nenechte nás tady umřít!“</p>

<p>Kořala si skoro ani nevšiml, že na něho někdo šlápl, tělo ho bolelo i tak dost. Zůstal ležet na podlaze a znovu použil jiskru, tentokrát k tomu, aby zahřál kov uvnitř zámku na dveřích vězení. Teď mířil přesně, a tak mohla jiskra rozpalovat mnohem víc.</p>

<p>Strážný přišel, zastrčil klíč do zámku, otočil jím a ote­vřel dveře. „Můžete jít, chlapci. Seržant říkal, že vás po­třebujeme, abyste pomohli hasičům.“</p>

<p>Kořala se těžkopádně zvedl, ale strážný ho zastavil na­přaženou paží a strčil ho zpátky do cely. Kořalu to ne­překvapilo. Ale rozpálil jiskru ještě víc, tolik, že se železo v zámku roztavilo. Dokonce trochu začalo rudě žhnout. Strážný dveře zabouchl a chtěl otočit klíčem. Ale klíč už byl tak horký, že mu spálil ruku. Zaklel a nahmátl cíp košile, aby do něho klíč chytil, ale Kořala dveře kopnutím otevřel a srazil strážného na podlahu. Dupl mu do obličeje a kopl ho do hlavy, čímž mu pravděpodobně zlomil vaz, ale Kořala to jako vraždu nebral. Bral to jako spravedl­nost, protože strážný byl ochoten nechat ho zamčeného ve vězení, aby uhořel.</p>

<p>Kořala vyšel z vězení. Nikdo si ho příliš nevšímal. Re­zidenci odtud neviděl, ale viděl stoupat dým. Obloha byla nízká a šedivá. Bylo pravděpodobné, že než palisáda sho­ří, začne pršet. Kořala však doufal, že nezačne. Doufal, že všechno shoří na prach. Zabíjet rudochy byla jedna věc, to Kořalovi nevadilo, v tom byli s Harrisonem zajedno. Zabíjet kořalkou, když to jde, kulkami, když to nejde. Ale zabíjet bílé, to ne. To se nedělá, zaplatit Indiánům, aby umučili bílé děti. Harrison v tom možná neviděl rozdíl. Možná to pro něho bylo stejné, jako když musí ve válce s Indiány umírat bílí vojáci; tihle vojáci by jen byli trochu mladší. Všechno pro dobrou věc, ne? Harrison tak mož­ná dokázal uvažovat, ale Kořalovi se to příčilo. Po pravdě řečeno ho to překvapilo. Měl s Ondřejem Jacksonem spo­lečného víc, než by si byl pomyslel. Měl hranici, za kterou nebyl ochoten jít. Narýsoval ji na jiném místě než Starý dub, ale měl svou hranici a raději by zemřel, než by ji přestoupil.</p>

<p>Samozřejmě ale zemřít nechtěl, pokud se s tím dalo ně­co dělat. Nemohl vyjít bránou v palisádové hradbě, proto­že tam určitě procházel řetěz věder k řece a on by byl zpo­zorován. Ale vylézt na předprseň nebylo nic těžkého. O vo­jácích se nedalo říct, že by byli na stráži. Přelezl hradbu a na vnější straně pevnosti seskočil. Nikdo si ho nevšiml. Překonal deset yardů, které ho dělily od lesa, a potom pro­šel lesem - pomalu, protože ho žebra hodně bolela a byl po takovém jiskření trochu zesláblý, něco si to z něj vzalo - k řece.</p>

<p>Vyšel z lesa na druhé straně volného prostranství u pří­staviště. Pramice se houpala na vodě, dosud naložená soudky. A bidelníci postávali kolem a dívali se, jak o něja­kých třicet yardů proti proudu hasiči nabírají vodu z řeky. Kořalu ani trochu nepřekvapilo, že jeho bidelníci s vědry nepomáhají. Zájem o věci veřejné nepatřil k jejich nejcha­rakterističtějším vlastnostem.</p>

<p>Kořala došel na nábřeží a gestem k sobě bidelníky při­volal. Seskočil na pramici. Jak byl slabý a zraněný, trochu klopýtl. Otočil se a chystal se chlapcům vysvětlit, co se děje, proč musejí odrazit, ale nešli za ním. Dál stáli na břehu a dívali se na něho. Znovu jim pokynul, ale nedali žádným pohybem znát, že by ho chtěli poslechnout.</p>

<p>Nevadí, mohl odjet i bez nich. Dokonce se pohnul směrem k lanu, aby je odvázal a odstrčil se, když si uvědo­mil, že bidelníci na břehu nejsou všichni. Ne, jeden chy­běl. A Kořala hned pochopil, kde ten chybějící bude. Na pramici hned za ním, se zvednutýma rukama...</p>

<p>Miky Fink nebyl typ, který by zabíjel nožem. Podřízl by člověka, kdyby musel, ale raději zabíjel holýma ruka­ma. K zabíjení nožem měl takové rčení, srovnání s děvkou a smetákovou násadou. Proto Kořala věděl, že nůž to ne­bude. Že to nebude rychlé. Harrison musel vědět, že by se Kořala mohl dostat ven, proto Mikymu Finkovi zaplatil a on ho teď zaručeně zabije.</p>

<p>Zaručeně, ale pomalu. A to dávalo Kořalovi čas. Čas, který potřeboval, aby nezemřel sám.</p>

<p>Proto když mu hrdlo obemkly prsty a pevně stiskly, mnohem pevněji, než Kořala čekal, sevřely ho tak, že si myslel, že mu rozmačkají hlavu, přinutil se vyslat jiskru, aby našla soudek, jehož polohu na pramici přesně znal, a zahřála ho, rozpálila ho nejvíc, jak to šlo...</p>

<p>Čekal, že přijde výbuch, čekal dál a dál, ale výbuch nenastal. Zdálo se mu, jako by Finkovy prsty promáčkly přední stranu jeho hrdla až na páteř, a měl pocit, jako by mu všechny svaly ochabovaly. Cítil, že sebou zmítá, plíce se roztahují, aby se pokusily natáhnout vzduch, který ne a ne přijít, přesto do poslední vteřiny jiskru přiživoval a čekal, až soudek se střelným prachem vybuchne.</p>

<p>Potom zemřel.</p>

<p>Miky Fink na něm visel ještě celou minutu, i když byl už mrtvý, možná jen proto, že mu dělalo dobře, když mu v rukou bezvládně visel mrtvý člověk. U Mikyho Finka se to dalo těžko odhadnout. Někteří lidé říkali, že když má dobrou náladu, je to nejlepší kamarád. Určitě si to o sobě myslel on sám. <emphasis>Rád </emphasis>byl kamarádský, měl přátele a vypil si s nimi. Ale když došlo na zabíjení, měl rád i to.</p>

<p>Ale na mrtvém těle se nedá viset věčně. Dřív nebo později si někdo začne stěžovat nebo se pozvrací. Proto Kořalovo tělo hodil do vody.</p>

<p>„Kouř!“ ukázal jeden z bidelníků.</p>

<p>A skutečně, z nitra hromady soudků stoupal dým.</p>

<p>„To je ten soudek s prachem!“ vykřikl jiný.</p>

<p>Bidelníci se rozutekli ve strachu před výbuchem, ale Miky Fink se smál, až se za břicho popadal. Došel k hro­madě soudků a začal je vykládat - tak, že je házel na přístavní hráz. Vykládal je, dokud se nedostal doprostřed, kde stál soudek, z něhož čouhala zápalná šňůra. Ale <emphasis>tento </emphasis>soudek do rukou nevzal. Nohou jej převrátil a potom jej odkutálel až na volný okraj lodi.</p>

<p>To už se bidelníci vrátili, zvědaví, co se děje, protože se zdálo, že Miky Fink přece jenom nevyletí do povětří. „Sekeru,“ zvolal Miky a jeden z chlapců mu hodil sekeru, kterou nosil v pouzdře na opasku. Chtělo to několik po­řádných úderů, než víko soudku konečně odskočilo a ven se vyvalilo mračno páry. Voda uvnitř byla tak horká, že ještě vřela.</p>

<p>„Takže to nebyl střelný prach?“ zeptal se jeden z bidel­níků. Nepatřil k nejchytřejším, ale po řece se neplavilo mnoho lidí, kteří by se svou chytrostí udělali díru do světa.</p>

<p>„Se ví, že to byl střelný prach, když to sem dal,“ po­díval se na něj Miky. „Ještě v Saskvahenu. Ale přece si nemyslíš, že by se Miky Fink plavil po Hiu na jedné lodi se soudkem prachu, ze kterýho čouhá zápalná šňůra.“</p>

<p>Pak Miky přeskočil z lodi na hráz a zařval z plných plic, tak hlasitě, aby ho slyšeli až v pevnosti; tak hlasitě, že hasicí četa přerušila práci, aby si ho poslechla.</p>

<p>„Říkají mi Miky Fink, hoši, a jsem ten nejodpornější, nejpodlejší syn aligátora, kterej kdy ukousl hlavu bizonovi! Snídám chlapský uši a večeřím medvědí a když dostanu žízeň, vypiju tolik, že v Niagaře nemá co téct. Když se vychčím, lidi naskáčou na pramice a odnese je to padesát mil, a když si prdnu, Francouzi nachytají vzduch do flašek a prodávají ho jako voňavku. Říkají mi Miky Fink a tahle pramice je moje. A jestli se vám podaří ten oheň uhasit, vy smradi prťaví, pro každýho z vás je tady pinta whisky!“</p>

<p>Pak Miky Fink sebral bidelníky a přidal se s nimi k ha­sicí četě. Podařilo se jim oheň zastavit, než začalo pršet, a déšť požár uhasil.</p>

<p>V noci, když všichni vojáci pili a zpívali, seděl Miky Fink úplně střízlivý a vychutnával ten pocit, že se koneč­ně může v obchodování s kořalkou zařídit pro sebe. Zůstal s ním už jen jeden z bidelníků, ten nejmladší, který k ně­mu vzhlížel s obdivem. Mladík seděl vedle něho a pohrával si se zápalnou šňůrou, která kdysi vedla do soudku s pra­chem.</p>

<p>„Vždyť ta šňůra vůbec nehořela,“ všiml si bidelník.</p>

<p>„Vypadá to, že ne,“ odvětil Miky Fink.</p>

<p>„Ale jak potom mohla ta voda vařit?“</p>

<p>„Řekl bych, že Kořala si schovával pár triků v rukávu. Podle mýho měl Kořala v tom požáru v pevnosti prsty.“</p>

<p>„Ty jsi to věděl, že?“</p>

<p>Fink zavrtěl hlavou. „Měl jsem štěstí. Mám dnes prosté štígro. Občas na mě přijde takovej pocit, třeba jako s tím soudkem prachu, a udělám, co mě v tu chvíli napadne.“</p>

<p>„Jako že máš nadání?“</p>

<p>Fink mu odpověděl tím, že si stáhl kalhoty. Na levé půlce zadnice měl velké tetování. Mělo šest stran a vypa­dalo hrozivě. „To mi udělala máma, když mi ještě nebyl ani měsíc. Říkala, že mě to ochrání, abych mohl prožít celej život, kterej mi příroda nadělí.“ Otočil se a ukázal chlapci druhou půlku zadnice. „A tenhle je prý pro štěstí. Nedozvěděl jsem se, jak to má fungovat, a máma zemřela dřív, než mi to stačila říct, ale pokud vím, nosí mi štěs­tí. Nevím, jak to dělá, ale pokaždý mi napoví, co mám udělat.“ Roztáhl pusu od ucha k uchu. „A tak teď mám pramici i s nákladem whisky.“</p>

<p>„Je pravda, že tě guvernér za zabití Kořaly vyzname­ná?“</p>

<p>„To nevím, ale za to, že jsem ho chytil, by mohl.“</p>

<p>„Ale guvernér nevypadal, že by ho nějak mrzelo, že to má starej Kořala za sebou.“</p>

<p>„To ne,“ uznal Fink. „Řekl bych, že ne. Jsme teď dobří přátelé, guvernér a já. Říká, že potřebuje něco udělat a že to zvládne jedině někdo jako já.“</p>

<p>Osmnáctiletý bidelník se na něho podíval s obdivem v očích. „Nemohl bych ti nějak pomoct? Nemohl bych jít s tebou?“</p>

<p>„Rval ses někdy?“</p>

<p>„Mockrát.“</p>

<p>„Ukousl jsi někdy někomu ucho?“</p>

<p>„To ne, ale jednou jsem jednomu chlapovi vydloubl oko.“</p>

<p>„Oči, to nic není. Oči jsou měkký.“</p>

<p>„A jednoho chlapa jsem nabral hlavou tak, že jsem mu vyrazil pět zubů.“</p>

<p>Fink o tom několik vteřin přemýšlel. Potom se zašklebil a přikývl. „Fajn, můžeš se mnou jít, chlapče. Až s tím budu hotovej, na sto mil od týhle řeky nebude chlap, ženská ani dítě, co by neznali mý jméno. Pochybuješ o tom snad, chlapče? „</p>

<p>Chlapec o tom nepochyboval.</p>

<p>Ráno Miky Fink a jeho posádka vypluli k jižnímu bře­hu Hia, s nákladem, který tvořil vůz, několik mezků a osm soudků whisky, dohodnout s Indiány malý obchod.</p>

<p>Odpoledne guvernér Vilém Jindřich Harrison pohřbil zuhelnatělé pozůstatky své druhé ženy a jejich malého syn­ka, kteří měli tu smůlu, že byli oba v dětském pokoji, když místnost zachvátily plameny. Matka chlapce oblékala do jeho malé slavnostní uniformy.</p>

<p>Požár v jeho domě, nezaložený lidskou rukou, ho připravil o to, co miloval nejvíc, a žádná síla na zemi mu to nemohla vrátit.<strong>Kapitola 7</strong></p><empty-line /><p><strong>Zajatci</strong></p>

<p>Alvin junior si nikdy nepřipadal tak malý, jako když seděl na hřbetě velkého starého koně. Nešlo o to, že by nebyl dobrý jezdec - vycházel s koňmi docela dobře, oni ho nikdy neshodili a on je nikdy nepřetáhl bičem. Ale bylo mu nepříjemné, jak mu nohy na obou stranách trčely, a protože tentokrát dostal sedlo, museli mu třmeny dát tak vysoko, že do kůže prorazili nové díry, aby mohl jet. Al se těšil na den, kdy bude konečně velký, jak má muž být. Ostatní lidé mu říkali, že je na svůj věk velký, ale podle Alvina to byla hloupost. Když je člověku deset, být velký na svůj věk je něco úplně jiného než být velký.</p>

<p>„Já s tím nesouhlasím,“ ozvala se Víra Mlynářová. „Nesouhlasím s tím, aby moji synové někam jeli právě teď, když jsou takové potíže s Indiány.“</p>

<p>Matka si dělala starosti vždycky, ale měla pro to dobrý důvod. Al odjakživa přitahoval nejrůznější nehody, každou chvíli se mu něco stalo. Nakonec to dopadlo dobře, ale často to bylo o fous. Nejhorší to bylo před několika měsíci, když mu na nohu spadl nový mlýnský kámen a ošklivě mu ji pochroumal. Vypadalo to, že zemře, dokonce on sám si to myslel. A také by byl zemřel. Určitě by byl zemřel. Přestože věděl, že je v jeho moci se uzdravit.</p>

<p>Od chvíle, kdy ho tenkrát v noci, když mu bylo šest, navštívil v pokoji Zářící muž, Alvin nikdy nepoužil své nadání k tomu, aby pomohl sám sobě. Vytesat otci mlýn­ský kámen, to mohl, protože to pomůže všem. Přejet po kameni prstem, poznat ho a najít v něm skrytá místa, kde mohl prasknout, a pak všechno zařídit, přesvědčit jej, aby tak skutečně pukl; a kámen se oddělil přesně tak, jak to chtěl. Ale nikdy pro vlastní prospěch.</p>

<p>Když pak měl zlomenou kost a potrhanou kůži, všichni věděli, že určitě zemře. A Alvin by svoje nadání nepou­žil, aby se uzdravil, ani by se o to nepokusil, kdyby tam tenkrát nebyl starý Vypravěč. Proč si tu nohu nezahojíš, zeptal se ho Vypravěč. A Alvin mu řekl, co předtím niko­mu jinému neřekl, o Zářícím muži. A Vypravěč mu uvěřil, nemyslel si, že se zbláznil nebo že se mu něco zdálo. Pře­svědčil Alvina, aby zapátral v paměti, aby zavzpomínal ze všech sil, co vlastně Zářící muž řekl. A když si Al vzpom­něl, uvědomil si, že to on, Alvin slíbil, že své nadání nikdy nevyužije pro sebe. Zářící muž pouze řekl: „Dej všechno do pořádku.“</p>

<p>Dej všechno do pořádku. Jeho noha snad nebyla sou­částí „všeho“? A tak ji spravil, nejlépe jak dovedl. Bylo toho mnohem víc, co sehrálo svou roli, ale v podstatě se dalo říct, že se uzdravil vlastními silami, s pomocí rodiny. Proto byl ještě naživu.</p>

<p>Ale v těch dnech se podíval smrti do tváře a zjistil, že z ní nemá takový strach, jak by si byl představoval. Když ležel na posteli a smrt mu prosakovala kostí, začal mít pocit, jako by jeho tělo bylo jen jakýsi přístavek, přístře­šek, v němž se žije za špatného počasí, dokud se nepostaví dům. Něco jako chatrče, které si stloukali noví lidé, než si postavili pořádný srub. A kdyby náhodou zemřel, nestalo by se vůbec nic hrozného. Jen by to bylo jiné a možná lepší.</p>

<p>Proto když před ním máma do omrzení mluvila o Indi­ánech, jak je to nebezpečné a že by je mohli zabít, pouštěl to jedním uchem tam a druhým ven. Ne proto, že by si myslel, že nemá pravdu, ale proto, že mu zas až tolik ne­záleželo na tom, jestli zemře nebo ne.</p>

<p>Ale ne, to nebylo úplně přesné. Cekala ho spousta prá­ce, i když ještě nevěděl jaké, a proto by ho <emphasis>mrzelo, </emphasis>kdyby zemřel. Rozhodně to neměl v <emphasis>plánu. </emphasis>Prostě ho to nenapl­ňovalo takovou hrůzou jako některé jiné lidi.</p>

<p>Alův starší bratr Míra se snažil mámu upokojit, aby nebyla tak vyplašená. „Dojedeme v pořádku, mami. Ty nepokoje jsou na jihu. Půjdeme pořád po dobrých ces­tách.“</p>

<p>„Každý týden na těch dobrých cestách někdo zmizí,“ nedala se máma. „Francouzi z Detroitu vykupují skalpy a nikdy toho nenechají, bez ohledu na to, co Te-kumsa a jeho divoši dělají nebo nedělají. Na to, aby bylo po tobě, stačí jediný šíp...“</p>

<p>„Mámo,“ zarazil ji Míra. „Jestli se tolik bojíš, že by nás mohli chytit Indiáni, měla bys spíš <emphasis>chtít, </emphasis>abychom šli. Vždyť v Prorokově Městě, které je jenom přes řeku, žije <emphasis>přinejmenším </emphasis>deset tisíc Indiánů. Dnes už je to největší město na západ od Filadelfie a všichni, co v něm žijí, jsou Indiáni. Tím, že jdeme na východ, se Indiánům <emphasis>vzdaluje</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>me. ..</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ten jednooký Prorok mi starosti nedělá,“ odpověděla. „Ten o zabíjení nemluví. Ale myslím si, že byste neměli...“</p>

<p>„Na tom nesejde, co si myslíš ty,“ skočil jí do řeči táta.</p>

<p>Máma se k němu otočila. Byl za domem a dával prasa­tům pomeje, ale přišel se rozloučit. „Jak to myslíš, že na tom nesejde, co...“</p>

<p>„Stejně tak nesejde na tom, co si myslím já,“ pokračo­val táta. „Je úplně jedno, co si kdo myslí, a ty to víš.“</p>

<p>„Jestli je to tak, pak nevím, k čemu nám milostivý Hospodin dal mozek, Alvine Mlynáři!“</p>

<p>„Al jde na východ do Vidlice, aby se vyučil kovářem,“ shrnul táta. „Mně i tobě se po něm bude stýskat, nejspíš každému s výjimkou pátera Throwera, ale papíry jsou po­depsané, takže kluk půjde. Proto ti říkám, abys přestala vykřikovat, že je nikam nepustíš. Dej jim pusu a zamávej jim na rozloučenou.“</p>

<p>Kdyby táta byl mléko, máma by ho na místě srazila, tak se na něho podívala. „Dám svým synům pusu a zamá­vám jim na rozloučenou,“ prohlásila. „Nepotřebuju, abys mi to říkal. Nemusíš mi říkat vůbec nic.“</p>

<p>„Asi máš pravdu,“ uznal táta. „Ale stejně ti to řeknu a jak tě znám, ty mi to oplatíš.“ Podal Mírovi ruku, aby si s ním potřásl a rozloučil se s ním jako muž. „Bezpečně ho tam dovez a hned se vrať.“</p>

<p>„Spolehni se, táto,“ odvětil Míra.</p>

<p>„Máma má pravdu, že na každém kroku číhá nebezpe­čí, takže měj oči otevřené. Dali jsme ti dobré jméno. Máš bystré oči, tak je používej.“</p>

<p>„Budu, táto.“</p>

<p>Zatímco se s Mírou loučila máma, táta přešel k Alvinovi. Štípavě ho pleskl přes nohu a potřásl si rukou i s <emphasis>ním. </emphasis>Alvinovi se to líbilo, že se k němu táta chová, jako by byl muž, stejně jako k Mírovi. Kdyby Al neseděl na koni, mož­ná by mu táta byl rozcuchal vlasy jako malému chlapci, ale možná taky ne; stejně si připadal jako dospělý.</p>

<p>„Já se Indiánů nebojím,“ prohlásil Alvin. Řekl to velice potichu, aby to neslyšela máma. „Ale stejně bych nejraději nikam nejezdil.“</p>

<p>„Já vím, Ale,“ pousmál se táta. „Ale musíš jet. Ve vlastním zájmu.“</p>

<p>Potom se na tátově tváři objevil ten nepřítomný výraz, který Al junior už několikrát viděl a nikdy nepochopil, co znamená. Táta byl zvláštní člověk. Alvinovi trvalo dlouho, než si to uvědomil, protože po většinu času byl Al jenom malý kluk a táta byl táta, jemuž se nesnažil porozumět.</p>

<p>Teď Al rostl a začínal tátu srovnávat s jinými muži ko­lem sebe. Třeba s Božizbrojem Tkadlcem, nejdůležitějším mužem ve městě, který neustále mluvil o míru s Indiány, o tom, jak by se Indiáni a běloši měli o půdu podělit, ne­bo o mapování indiánských a bělošských území - a všichni mu s úctou naslouchali. Tátu nikdo tak neposlouchal, že by jeho slova bral naprosto vážně, občas vznesl nějakou námitku, ale jinak věděl, že to, co říká, je <emphasis>důležité. </emphasis>A pá­tera Throwera, který mluvil nabubřele, až to bylo směš­né, a z kazatelny hřímal o smrti a vzkříšení, o pekelných ohních a nebeské blaženosti, <emphasis>toho </emphasis>také poslouchali všich­ni. Jinak, než poslouchali Zbroje, protože u Throwera šlo vždycky o náboženství, takže to nemělo nic společného s prací na poli, s každodenními povinnostmi a s tím, jak se lidem žilo. Ale poslouchali ho s <emphasis>úctou.</emphasis></p>

<p>Když mluvil táta, ostatní ho poslouchali, to ano, ale občas se posmívali. „Alvine Mlynáři, přiznej se, že ty si z nás utahuješ.“ Al si toho všiml a zpočátku ho to rozčilo­valo. Jenže potom si uvědomil, že když lidé mají nějakou starost a potřebují pomoci, nechodí za páterem Throwerem ani za Božizbrojem, protože ani jeden z nich nevěděl, co s takovými problémy, které lidé čas od času měli, dělat. Thrower jim mohl poradit, jak se nedostat do pekla, ale to se jich týkalo až po smrti, a Zbroj jim mohl vysvětlit, jak udržovat mír s Indiány, ale to byla politika, pokud zrovna nebyla válka. Ale když se hádali o průběh hranice nebo nevěděli, co si počít s chlapcem, který mámě v jednom kuse odmlouval, třebaže za to byl nesčetněkrát bit, nebo když se jim do osiva dal mol a oni neměli co zasít, přišli za Alvinem Mlynářem. On jim řekl svůj názor, obvykle jen několik slov, a oni na odchodu vrtěli hlavami a říkali: „Al­vine Mlynáři, přiznej se, že ty si z nás utahuješ!“ Ale po­tom šli, vymezili hranici a postavili na ní kamennou zídku; prostořekého chlapce nechali odejít z domu a na některé sousední usedlosti ho vzali jako pomocníka; a když přiš­la doba setí, půl tuctu lidí přivezlo pytle s „rezervním“ osivem, protože jim to tak Al Mlynář poradil, kdyby se náhodou trochu styděli.</p>

<p>Když Al junior svého tátu srovnal s jinými muži, po­znal, že táta je zvláštní, že důvody, proč dělá různé věci, zná jenom on sám. A také poznal, že tátovi se dá věřit.</p>

<p>Božizbroji a páteru Filadelfu Throwerovi sice lidé dávali najevo úctu, ale <emphasis>důvěřovali </emphasis>Alu Mlynářovi.</p>

<p>Stejně tak věřil svému tátovi i Al junior. Přestože ne­chtěl odejít z domova, přestože se ocitl tak blízko smrti, že mu učednictví a podobné věci připadaly jako mrhání časem - proč by mělo záležet na tom, jakému řemeslu se bude věnovat, budou snad v nebi nějací kováři? - věděl, že když táta říká, že je správné, aby odešel, půjde. Tak jako lidé vždycky věděli, že když jim Al Mlynář řekl: „Udělejte to takhle a ono to půjde,“ měli udělat, co řekl, a ono by to přesně podle jeho slov dopadlo.</p>

<p>Řekl tátovi, že nechce odejít, a táta mu odpověděl: Musíš jít, je to ve tvém vlastním zájmu. Nic víc Alvin junior nepotřeboval slyšet. Přikývl a udělal, co táta řekl, ne proto, že by neměl kuráž, ne proto, že by se svého táty bál jako jiní chlapci, které znal. Prostě svého tátu znal tak dobře, aby jeho úsudku věřil. Nic víc.</p>

<p>„Bude se mi po tobě stýskat, tati.“ A potom udělal velkou hloupost, jíž by se nemohl dopustit, kdyby se je­nom trochu zamyslel. Natáhl ruku dolů a rozcuchal vlasy <emphasis>otci. </emphasis>Hned v okamžiku, kdy to udělal, mu blesklo hlavou: teď mi táta jednu vrazí, až mi hlava uletí, že se k němu chovám, jako by byl malý kluk! A táta skutečně povytáhl obočí, zvedl ruku a chytil Ala juniora za zápěstí. Ale pak šelmovsky zamrkal, nahlas se zasmál a prohlásil: „Myslím, že <emphasis>jednou </emphasis>to můžeš udělat a zůstat naživu, synu.“</p>

<p>Ještě se smál, když ustoupil, aby se mohla rozloučit máma. Po tváři jí stékaly slzy, ale pro Alvina si nepři-chystala poslední výčet toho, co <emphasis>má </emphasis>a <emphasis>nemá </emphasis>dělat, jaký měla pro Míru. Pouze ho políbila na ruku, pevně ji sevře­la, podívala se mu do očí a pronesla: „Jestli tě dnes nechám odejít, co budu živá, nikdy tě těmato očima nespatřím.“</p>

<p>„Ne, mami, neříkej to,“ zarazil ji. „Nic zlého se mi nestane.“</p>

<p>„Občas si na mne vzpomeň,“ žádala. „A opatruj ten amulet, který jsem ti dala. Pořád ho nos u sebe.“</p>

<p>„Co umí?“ zeptal se a vytáhl ho znovu z kapsy. „Ta­kový neznám.“</p>

<p>„Nepřemýšlej o tom, hlavně ho měj pořád nablízku.“</p>

<p>„Budu, mami.“</p>

<p>Míra dovedl svého koně vedle zvířete Ala juniora. „Měli bychom vyrazit. Než se dnes uložíme na noc, chceme se dostat do míst, která nevídáme každý den.“</p>

<p>„To nedělejte,“ řekl vážně otec. „Domluvili jsme vám, že dnes přespíte u Peacheeových. Za jeden den dál ne­musíte. Nechceme, abyste museli být na noc venku, když nemusíte.“</p>

<p>„Tak dobře,“ uznal Míra, „ale měli bychom tam dorazit před večeří.“</p>

<p>„Tak už jeďte,“ vybídla je máma. „Jeďte, chlapci.“</p>

<p>Neujeli ještě ani pět yardů, když se za nimi táta roz­běhl a chytil Mírova i Alvinova koně za uzdu. „Nezapo­meňte, chlapci! Přes vodu jezděte po mostech. Rozumíte? Jedině po mostech! Na této cestě je mezi námi a Vidlicí přes každou řeku most.“</p>

<p>„Já to vím, táto,“ potvrdil Míra. „Vždyť jsem je vše­chny pomáhal stavět.“</p>

<p>„Využívejte je! To je všechno, co chci říct. A když za­čne pršet, udělejte si přestávku, najděte si nějaký dům a zůstaňte tam, slyšíte? Nechci, abyste byli ve vodě.“</p>

<p>Oba se slavnostně zavázali nepřibližovat se k ničemu mokrému. „Nebudeme si ani stoupat po proudu od koní, když budou čůrat.“</p>

<p>Táta mu pohrozil prstem. „Neber to na lehkou váhu,“ varoval.</p>

<p>Když se konečně vydali na cestu, už se neohlédli, pro­tože to přináší smůlu, a zároveň věděli, že máma s tátou zašli zpět do domu mnohem dřív, než se dostali z dohle­du, protože když se člověk dlouho dívá za někým, kdo odchází, říká si tím o dlouhé odloučení, a když se dívá, dokud mu nezmizí z dohledu, je pravděpodobné, že se ně­kdo z nich opětovného setkání už nedožije. Máma to brala hodně vážně. To, že rychle zašla dovnitř, bylo poslední, co mohla udělat, aby syny na jejich pouti pomohla ochránit.</p>

<p>Alvin a Míra zastavili v lesích mezi farmami Hatchových a Bjornsonových, kde poslední vichřice skácela strom tak, že ležel do půlky cesty. Na koních mohli snadno pro­jít, ale přece tam takovou věc nemohli nechat, aby někoho jiného zaskočila. Třeba někoho na voze, kdo bude v bouři pospíchat, aby se domů dostal před setměním, třeba by jako další projížděl někdo takový a našel by cestu přehra­zenou. Proto se zastavili, snědli svačinu, kterou jim máma nabalila a dali se do práce - začali padlý kmen sekerami odtínat od několika posledních vláken napjatého dřeva, které jej spojovaly s rozeklaným pahýlem. Brzy je začalo mrzet, že nemají pilu, ale člověk si s sebou obvykle pilu nebere, když ho čeká tři sta mil v koňském sedle. Náhradní oblečení, sekeru, nůž, mušketu k lovu, střelný prach a kul­ky, kus provazu, přikrývku a několik amuletů a podobných drobností k obraně a ochraně. Kdyby si člověk chtěl vzít víc, musel by přibrat vůz nebo soumara.</p>

<p>Když kmen uvolnili, zapřáhli k němu oba koně a od­táhli ho mimo cestu. Zapotili se při tom, protože koně ne­byli zvyklí táhnout jako spřežení a navzájem si překáželi. Také strom do nich neustále narážel, museli jej odvalovat a odsekávat větve. Pravda, Al věděl, že mohl použít své nadání a změnit dřevo uvnitř stromu, aby se na náležitých místech rozštíplo. Ale také věděl, že by to nebylo správné. Zářící muž by s tím nesouhlasil - bylo by to čiré sobectví, nic víc než pohodlnost, a nikomu by to neposloužilo. Pro­to sekal, tahal a potil se po Mírově boku. A nebylo to tak hrozné. Byla to <emphasis>dobrá </emphasis>práce a byli s ní hotovi ani ne za hodinu. Byl to dobře využitý čas.</p>

<p>Samozřejmě při práci nemlčeli. V jednu chvíli se rozhovor stočil i na zprávy o masakrech páchaných Indiány na jihu. Míra se na celou věc díval nedůvěřivě. „Slyšel jsem to, ale všechny ty krvavé historky znějí tak, že někdo sly­šel, jak někdo jiný vyprávěl o někom jiném. Všichni, kteří tam skutečně žili a utekli, to líčí tak, že Te-kumsa při­šel a odehnal jim slepice a prasata, nic víc. Nikdo z nich nemluví o mračnech šípů a o zabíjení lidí.“</p>

<p>Alvinovi bylo deset, a proto historkám z doslechu věřil ochotněji, čím krvavější, tím lepší. „Třeba je to tak, že když někoho zabijí, povraždí celou rodinu, aby o tom nikdo nemohl mluvit.“</p>

<p>„No tak, Ale, zkus se nad tím zamyslet. To přece ne­dává smysl. Te-kumsa chce, aby odtamtud všichni běloši odešli, ne? Takže je chce k smrti vyděsit, aby se sbalili a odtáhli jinam, ne? Takže kdyby je masakroval, nechal by jednoho naživu, aby o tom mohl vyprávět, nemyslíš? Nebo by alespoň někdo našel nějaká <emphasis>těla.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Dobře, ale odkud se všechny ty historky vzaly?“</p>

<p>„Podle Božizbroje si je vymýšlí Harrison, aby lidi po­pudil proti Indiánům.“</p>

<p>„Těžko si mohl vymyslet, že mu zapálili dům a palisádu. Všichni na vlastní oči <emphasis>viděli, </emphasis>že to shořelo, ne? A těžko si mohl vymyslet, že při tom přišel o ženu a o malého syn­ka.“</p>

<p>„Jasně že to shořelo, Ale. Jenže třeba ten požár ne­vznikl od Te-kumsových zápalných šípů. To tě nenapad­lo?“</p>

<p>„Guvernér Harrison si přece nezapálí vlastní dům a nevyvraždí rodinu jen proto, aby lidi popudil proti Indiá­nům,“ namítl Al. „To je pitomost.“</p>

<p>A mluvili o potížích s Indiány v jižní části Wobiše ještě dlouho, protože to momentálně bylo mezi lidmi nejžhavěj­ší téma a protože stejně nikdo nevěděl nic určitě, takže si nikdo nemohl na pravdivost svého názoru dělat větší nároky než jiný.</p>

<p>Jelikož nebyli dál než půl míle od dvou farem, v mís­tech, kam v posledních deseti letech přicházeli tak čtyři­krát pětkrát za rok, vůbec je nenapadlo, že by se měli mít na pozoru. Tak blízko domova člověk obvykle nebývá ostražitý, ani když se baví o indiánských masakrech nebo o historkách plných vražd a mučení. Pravdou je, že i kdy­by si pozor dávali, sotva by jim to bylo co platné. Al právě smotával provazy a Míra připevňoval sedla, když je zne­nadání obstoupil tucet Indiánů. V jednom okamžiku tam byli jen cvrčci, myši a ptáci a v dalším Indiáni pomalovaní od hlavy k patě.</p>

<p>Dokonce jim několik vteřin trvalo, než dostali strach. V Prorokově Městě bylo Indiánů plno a poměrně často při­cházeli za obchodem do Božizbrojova krámu. Proto Alvin promluvil dřív, než se na ně pořádně podíval: „Zdravíčko.“</p>

<p>Ale nikdo mu na pozdrav neodpověděl. Měli pomalo­vané celé tváře.</p>

<p>„Tohle nejsou spřátelení Indiáni,“ utrousil tiše Míra. „Mají muškety.“</p>

<p>To prozrazovalo, že to nejsou Indiáni z Prorokova Měs­ta. Prorok svým stoupencům vštěpoval, že bělošské zbra­ně nemají používat. Pravý rudý muž nepotřeboval lovit se střelnou zbraní, protože země jeho potřeby znala a kořist k němu přišla tak blízko, že ji mohl zabít lukem. Prorok ří­kal, že rudý muž potřebuje pušku jen k tomu, aby se stal vrahem, a vraždění patří k bílým mužům. Tak to říkal. Proto bylo jasné, že tito Indiáni na Proroka příliš nedají.</p>

<p>Alvin se jednomu díval do tváře. Zřejmě na sobě dal znát strach, protože Indiánovi se zalesklo v oku a pousmál se. Indián k němu natáhl ruku.</p>

<p>„Dej mu ten provaz,“ přikázal Míra.</p>

<p>„Je to náš provaz,“ namítl Alvin. Ale hned jak to řekl, pochopil, že je to nesmysl a oba provazy mu podal.</p>

<p>Indián si od něho smotané provazy klidně vzal. Potom jeden přehodil bílým chlapcům přes hlavy jinému Indiánovi a vzápětí se jich dalo do práce několik. Svlékli chlapcům všechno kromě prádla a svázali jim ruce za zády tak pev­ně, že jim to bolestivě natahovalo ramenní klouby.</p>

<p>„K čemu jim budou naše šaty?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>Místo odpovědi mu jeden z Indiánů dal facku. Zřejmě se mu zalíbilo, jaký to vydalo zvuk, protože vzápětí mu dal druhou. Ostrá bolest vehnala Alovi do očí slzy, ale ne­vykřikl, částečně proto, že ho to zaskočilo, částečně proto, že ho to rozčílilo a nechtěl jim poskytnout důvod k uspo­kojení. Ostatním Indiánům se fackování zalíbilo, protože ihned začali fackovat také Míru, znovu a znovu oba chlap­ce bili, až byli napůl omráčení a líce jim krvácely zevnitř i zvenčí.</p>

<p>Jeden Indián něco zadrmolil a ostatní mu podali Alovu košili. Rozpáral ji nožem a potom ji otřel o Alův krváce­jící obličej. Nejspíš mu nestačilo, kolik krve na něm bylo, protože vzal nůž a řízl Alvina na čele. Krev se vyřinula. O vteřinu později dorazila bolest a Al poprvé vykřikl. Při­padalo mu to, jako by měl čelo rozříznuté až na kost. Krev mu stékala do očí, takže neviděl. Míra na ně zařval, aby Alvina nechali na pokoji, ale bylo to stejně marné. Všichni věděli, že když Indiáni někoho začnou takto řezat, skončí mrtvý.</p>

<p>Jakmile Al vykřikl a vyvalila se krev, Indiáni se za­čali smát a vydávat houkavé zvuky. Bylo jasné, že tahle tlupa se hned tak před něčím nezastaví, a Alvinovi se vy­bavily všechny historky, které kdy slyšel. Nejznámější byla pravděpodobně ta o Danielu Boonovi z Pensylvánie, kte­rý se jeden čas snažil usadit v Korunních koloniích. Bylo to v dobách, kdy ještě Čerikové bojovali s bělochy a jed­noho dne Boonovi unesli syna. Boone na ně neměl ztrátu ani půl hodiny. Vypadalo to, jako by si s ním hráli. Čas od času někde zastavili a uřízli chlapci kus kůže nebo mu vydloubli oko, udělali něco, aby ho to hodně bolelo a on křičel. Boone slyšel, jak jeho syn křičí, a pronásledoval je, doprovázen sousedy. Všichni měli muškety a krev v nich vařila hněvem. Jenže když došli na místo, kde chlapce mu­čili, Indiáni byli pryč a v lese po nich nezůstala ani sto­pa. Potom se ozval další výkřik. Toho dne urazili dvacet mil a teprve za soumraku chlapce našli, jak visí na třech různých stromech. Boone na to prý nikdy nedokázal za­pomenout a nedokázal se žádnému Indiánovi podívat do očí, aniž by si nevzpomněl na tu dvacetimílovou štvanici.</p>

<p>A právě na tu dvacetimílovou štvanici teď Al myslel, když slyšel, jak se Indiáni smějí, cítil bolest, jen začátek bolesti, a uvědomoval si, že ať už jde těmto Indiánům o co­koli, chtějí, aby to začalo dvěma mrtvými bílými chlapci, a nějaký rozruch jim vůbec není proti mysli. Buď zticha, říkal si. Buď zticha.</p>

<p>Otřeli mu o tvář rozřezanou košili a také Mírový roz­sekané kalhoty. Al se při tom snažil myslet na něco jiného. Zatím se pokusil zahojit si rány pouze jednou, když měl zlomenou nohu, ale tenkrát ležel, odpočíval, měl dost ča­su, aby ji prozkoumal, našel cestu ke všem místečkům, kde byly cévy přerušeny, a zahojil je, scelil kůži i kost. Jenže teď byl vystrašený a pohazovali si s ním z místa na místo, o nějakém klidu nebo odpočinku se nedalo mluvit. Pře­sto se mu podařilo najít největší cévy a tepny a uzavřít je. Když mu naposledy utřeli obličej do košile, krev se už z čela nevyřinula a nenatekla mu do očí. Rána krvácela stále, ale již jen tenkým čůrkem, a Alvin zaklonil hlavu, aby krev stékala po spáncích a oči mu nechala volné.</p>

<p>Všiml si, že Míru zatím nepořezali. Díval se na Ala a vypadal sinale. Al znal bratra dostatečně dobře, aby poznal, na co myslí: na to, že táta s mámou svěřili Ala do jeho ochrany a on je takto zklamal. Bylo to hloupé, dávat si vinu. To, co dělali teď, mohli udělat v kterémkoli srubu nebo domě a nikdo by jim v tom nezabránil. I kdyby se Al a Míra nevydali na tak dalekou cestu, stejně mohli být v tuto chvíli na této cestě. Jenže něco takového Al nemohl Mírovi říct, nemohl téměř nic, nanejvýš se usmát.</p>

<p>Usmát se a snažit se co nejusilovněji pracovat na zaho­jení rány. Vrátit všechno ve svém čele do takového stavu, v jakém to mělo být. Pokračoval v tom, zatímco sledoval počínání Indiánů, a zjistil, že mu to jde čím dál lépe.</p>

<p>Indiáni mnoho nenamluvili. Většinou věděli, co mají dělat. Vzali šaty umazané krví a přivázali je k sedlům. Potom jeden z nich vyryl do jednoho sedla písmena „Te-kumsa“ a do druhého „Prorok“. Ala v prvním okamžiku překvapilo, že umějí psát, ale pak si všiml, že Indián si každé písmeno kontroluje, srovnává je s papírkem, který měl složený v opasku své bederní zástěry. S papírkem.</p>

<p>Potom dva Indiáni chytili každého koně za uzdu a další ho začal nožem bodat do boku. Byly to malé rány, které nešly hluboko, ale stačily, aby koně začali třeštit bolestí, vzpínat se, vyhazovat, kopat. Koně povalili Indiány, kteří je drželi, a dali se na útěk směrem - jak Indiáni věděli -k domovu.</p>

<p>Byla to zpráva. Tito Indiáni chtěli být pronásledováni. Chtěli, aby bílí lidé vzali muškety a koně a vyrazili za nimi. Jako to bylo s Danielem Boonem. Aby šli za křikem. Šíleli při zvucích, jak jejich děti umírají.</p>

<p>A Alvin se tehdy a tam rozhodl, že ať se děje, co se děje, on a Míra nepřipustí, aby Indiáni jejich rodiče donu­tili poslouchat to, co slyšel Daniel Boone. Neměli žádnou šanci, že vyváznou. I kdyby Alvin zařídil, aby se provaz rozpadl - což mohl snadno udělat - neexistoval způsob, jak by dva bílí chlapci mohli Indiánům v hustém lese utéct. Ne, tito Indiáni je budou mít, dokud budou chtít. Al však věděl, jak jim zabránit, aby jim ubližovali. A navíc bude správné, když k tomu své nadání použije, protože to ne­bude dělat jen pro sebe. Bude to pro jeho bratra a pro jejich rodinu a svým způsobem to bude také pro Indiány, protože kdyby skutečně k něčemu došlo, kdyby nějaké bílé chlapce skutečně umučili, vypukla by mezi Indiány a bělochy válka, krvavá a dlouhá, a na obou stranách by bylo mnoho mrtvých. Proto bude správné, když Al své nadání využije, pokud by někoho neměl přímo zabít.</p>

<p>Když koně utekli, Indiáni uvázali Alvinovi a Mírovi kolem krku řemeny. Potom je za ty řemeny začali táhnout za sebou. Míra byl urostlý, vyšší než všichni Indiáni, a tak se musel předklonit, když ho vedli. Ala táhli za ním, takže viděl, jak s ním zacházejí a slyšel, že se Míra trochu du­sí. Pro Alvina však bylo jednoduché do řemenu vniknout a natáhnout ho, natáhnout ho víc a víc, aby ho měl Mí­ra kolem krku volný a aby byl tak dlouhý, že Míra mohl běžet víceméně vzpřímeně. Stalo se to tak pomalu, že si toho Indiáni nevšimli. Al však věděl, že brzy poznají, co dělá.</p>

<p>Každý věděl, že Indiáni za sebou nenechávají stopy. A když Indiáni brali bílé zajatce, obvykle je nesli, pově­šené za ruce a za nohy jako vykuchaného jelena, aby po nemotorných běloších nezůstaly stopy. Tito Indiáni chtěli být pronásledováni, protože nechávali Ala a Míru zane­chávat stopy každým šlápnutím.</p>

<p>Ale nechtěli, aby najít je bylo <emphasis>příliš </emphasis>snadné. Když už šli celou věčnost - přinejmenším několik hodin - dorazili k potoku a kus se brodili proti proudu. Potom ještě půl míle nebo možná míli běželi, než se konečně zastavili na mýtině a rozdělali oheň.</p>

<p>V blízkosti žádné farmy nebyly, ale to stejně nebylo důležité. Touto dobou již koně se zakrváceným oblečením, ranami v bocích a jmény vyrytými do sedel určitě byli doma. Touto dobou již každý běloch z okolí odváděl rodinu do Sílová Kostelce, kde ji několik mužů mohlo chránit, zatímco zbývající se vydali pohřešované chlapce hledat. Touto dobou již táta s mámou byli sinalí hrůzou, táta se rozčiloval na ostatní, aby si pospíšili, honem, honem, ne­ztrácet ani minutu, musíme chlapce najít, jestli nepojedete hned, pojedu klidně sám! A ostatní mu říkali: Klid, klid, sám nic nezmůžeš, doženeme je, neboj se. Nikdo nechtěl nahlas říct, co věděli všichni - že je to stejné, jako by už Al a Míra byli mrtví.</p>

<p>Jenže Al neměl v úmyslu být mrtvý. Ani náhodou. Měl v úmyslu být naprosto živý a chtěl, aby byl živý i Míra.</p>

<p>Oheň, který Indiáni rozdělali, byl velký a žhavý, nebyl to žádný oheň na vaření. Jelikož slunce již pálilo, Al a Míra se nepříjemně potili, přestože jim zůstalo jen krátké letní prádlo. A potili se ještě víc, když jim Indiáni rozřezali i to - utrhali jim knoflíky a látku rozřízli po celé délce, takže zůstali sedět na zemi úplně nazí.</p>

<p>Někdy v tu chvíli si jeden z Indiánů všiml Alvinova čela. Vzal velký kus látky, která z prádla zbyla, a otřel jí Alvinovi obličej. Musel pořádně přitlačit, aby zaschlou krev setřel. Pak začal brebentit na ostatní. Všichni se při­šli podívat. Potom zkontrolovali také Mírovo čelo. Alvin věděl, co hledají. A věděl, že to nenajdou. Zahojil si to­tiž čelo tak, že nezůstala žádná jizva, na obličeji neměl po zranění ani památku. A žádná památka samozřejmě nebyla ani na Mírovi, protože toho nepořezali. Ať jim to chvíli vrtá hlavou.</p>

<p>Al samozřejmě nespoléhal na to, že hojení bude to, co je zachrání. Bylo příliš namáhavé a příliš pomalé - určitě by dokázali řezat mnohem rychleji, než by Al stačil hojit. Mnohem rychleji dovedl své nadání použít na věci z ka­mene a kovu, které byly uvnitř stále stejné; naproti tomu živá tkáň byla složitá spoustou maličkostí, které si musel srovnat v hlavě, než ji mohl začít měnit a uzdravovat.</p>

<p>Proto když si jeden Indián sedl před Míru a začal se ohánět nožem, Al nečekal, až začne řezat. Vzal si ten nůž do hlavy, ocel jeho ostří - byl to bělošský nůž, stejně jako byly bělošské jejich muškety. Našel ostří, hrot, a zploštil ho, uhladil, zaoblil.</p>

<p>Indián přitiskl nůž na Mírovu holou hruď a zkusil říz­nout. Míra se připravoval na nával bolesti. Jenže nůž nezanechal na Mírovi patrnější stopu, než jakou by udělala lžíce.</p>

<p>Al měl co dělat, aby se nerozesmál, když viděl, jak In­dián nůž odtáhl a podíval se na něj, aby zjistil, co se stalo. Přejel ostřím po vlastním prstu, aby je vyzkoušel; Ala v tu chvíli napadlo udělat čepel ostrou jako břitva, ale ne, to by nebylo správné, zásada byla používat nadání k tomu, aby napravovalo, ne aby zraňovalo. Ostatní se nahrnuli kolem, aby si nůž prohlédli. Někteří si začali majitele no­že dobírat; pravděpodobně usoudili, že si nehlídal, aby jej měl nabroušený. Jenže Alvin tento čas využil, aby našel všechny ostatní ocelové čepele, které Indiáni měli, a zaob­lil a otupil je. Když Al skončil, nerozřízli by svými noži ani hrachový lusk.</p>

<p>A jak se dalo čekat, všichni ostatní vytáhli nože a jali se je zkoušet. Nejdřív přejížděli ostřím po Alovi nebo po Mírovi a nakonec na sebe začali řvát a vřískat, nejspíš se navzájem obviňovat a dohadovat, čí je to vina.</p>

<p>Ale měli přece práci, ne? Měli tyto bílé chlapce mučit, aby křičeli, nebo je alespoň zmasakrovat tak, aby se je­jich příbuzných zmocnila touha po pomstě, až jejich těla najdou.</p>

<p>Proto jeden z Indiánů vytáhl stařičký tomahavk s ka­menným ostřím a začal se jím ohánět Alvinovi před obliče­jem, mávat jím kolem něho, aby dostal strach a byl hodný. Al využil čas k tomu, aby změkčil kámen, zeslabil dřevo a uvolnil kožené řemínky, které držely všechno pohroma­dě. Když se Indián dostal k tomu, že jej zvedl a chystal se k opravdovému činu, třeba k tomu, že by jím Alvinovi rozbil obličej, tomahavk se mu v ruce rozpadl. Dřevo bylo skrznaskrz prohnilé, kámen se sesypal k zemi jako štěrk a dokonce i řemínky byly celé popraskané a roztřepené. Indián zařval a uskočil, jako by ho uštkl chřestýš.</p>

<p>Další měl sekeru s ocelovou čepelí. Nemarnil čas má­váním, položil Mírovi ruku na kámen a sekl, aby Mírovi odsekl prsty. Ale to byla pro Ala hračka. Nevysekal snad ze skály celý mlýnský kámen, když bylo třeba? Sekera do­padla, zazvonila o kámen a Míra, který se na to díval, zalapal po dechu, protože si byl jist, že má prsty pryč; jenže když Indián sekeru zvedl, Mírova ruka byla stejná jako dřív, neměla ani škrábnutí, zatímco v čepeli sekery byly prohlubně ve tvaru prstů, jako by byla z vychladlého másla nebo z vlhkého těsta.</p>

<p>Indiáni skučeli a s hrůzou v očích se dívali jeden po druhém, vyděšení a rozběsnění podivným děním kolem. Alvin to jako běloch nemohl vědět, ale nejhorší ze všeho pro ně bylo to, že necítili něco podobného, jako když se nějaký běloch snažil čarovat. Když bílý muž něco začaro­val, jejich smysl pro zemi jim to ukazoval jako nerovnost; prosba se projevovala jako nepříjemný zápach; ochranné kouzlo bylo zblízka slyšet jako bzučení. Jenže to, co dě­lal Alvin, zemi nijak nenarušovalo, takže jejich smysl pro to, jak mají věci být, jim neukazoval, že by se dělo ně­co zvláštního. Vypadalo to, jako by se proti nim obrátily přírodní zákony a ocel byla najednou měkká, maso tvrdé, skála křehká a kůže slabá jako tráva. Nehledali příčinu to­ho, co se dělo, v Alvinovi nebo Mírovi. Mysleli si, že je za tím nějaká přírodní síla, nic lepšího je nenapadlo.</p>

<p>Alvin viděl pouze jejich strach, hněv a zmatek a měl z toho radost. Ale namyšlený nebyl. Věděl, že jsou věci, s nimiž si poradit nedokáže. Tou hlavní byla voda - kdyby je napadlo chlapce utopit, Al by nevěděl, jak je zastavit nebo jak sebe či Míru zachránit. Bylo mu teprve deset a svazovala ho pravidla, jimž nerozuměl: zatím nepřišel na všechny možnosti, které mu jeho nadání dávalo, a netušil, jak funguje. Možná bylo v jeho silách dokázat velké věci, kdyby věděl jak, ale to právě nevěděl, a tak dělal věci, na které si troufal.</p>

<p>Tentokrát bylo štěstí na jeho straně - Indiány nena­padlo je utopit. Zato si vzpomněli na oheň. Nejspíš to měli v úmyslu od samotného počátku - mezi lidmi se vyprávě­lo, že ve válkách s Indiány, jež se odehrály v Nové Anglii, byly nalezeny oběti mučení s chodidly v chladnoucím po­pelu ohniště, které se musely dívat, jak se jim pálí prsty na nohou, dokud je nezabila bolest, krvácení nebo šílenství. Alvin si všiml, že oheň rozhrabávají a přikládají na něj suché větve, aby se prudce rozhořel. Nevěděl, jak z ohně odvést žár, nikdy se o to nepokusil. Proto přemýšlel, jak jen to šlo, a když Indiáni Míru chytili v podpaží a táhli ho k ohni, Al pronikl do dřeva v hranici a rozrušil je, donutil je, aby se rozpadlo na prach, takže shořelo rychle, všechno najednou, v ohni tak prudkém, že se ozvalo hlasité třesk-nutí a k nebi vyšlehl oslnivý, horký plamen. Vyšlehl tak prudce, že se ze všech míst směrem k ohni zvedl vítr a na několik vteřin vznikl vír, který se přehnal ohništěm, nasál do sebe popel a vyfoukl jej jako prach, jenž se teď pomalu snášel k zemi.</p>

<p>Přesně tak se to stalo. Z ohně nezůstalo nic než jemný prach, který se jako mlha usazoval po celé mýtině.</p>

<p>Ti skučeli, skákali, tančili a bili se do ramen a do pr­sou! A zatímco Indiáni vyváděli jako na irském pohřbu, Al povolil provazy, které jeho a Míru svazovaly, s nepatr­nou nadějí, že by se jim nakonec přece jen mohlo podařit vyváznout dřív, než je najdou jejich rodinní příslušníci a sousedé a začne střílení, zabíjení a umírání.</p>

<p>Míra pochopitelně ucítil, jak se provazy uvolňují, a ostře se na Alvina podíval; do této chvíle byl tím, co se dělo, zaskočený stejně jako Indiáni. Poznal samozřejmě hned, že je to Alvinova práce, ale bylo to něco jiného, než kdyby mu Alvin předem vysvětlil, co má za lubem - takto byl Míra překvapen stejně jako ostatní. Teď se však na Alvina podíval, přikývl a začal kroutit rukama, aby se vy­prostil z provazů. Žádný z Indiánů si toho zatím nevšiml, a tak měli šanci, že by mohli získat náskok. Byla tu do­konce naděje - opravdu jen naděje - že Indiáni jsou tak vyvedeni z míry, že se je ani nepokusí pronásledovat.</p>

<p>Jenže právě v tu chvíli se všechno změnilo. Z lesa se ozvalo zahoukání, k němuž jako by se vzápětí přidalo tři sta dalších sov rozmístěných v kruhu kolem. Podle to­ho, jak se na mladšího bratra podíval, si Míra v prvním okamžiku nejspíš myslel, že i <emphasis>to </emphasis>je Alvinovo dílo - jenže Indiáni poznali, co to je, a hned přestali jančit. Ale ze strachu, který jim četl ve tvářích, Al usoudil, že to musí být něco příznivého, možná dokonce něco jako záchrana.</p>

<p>Z lesa obklopujícího mýtinu ze všech stran vystoupily nejdřív desítky a potom stovky Indiánů. Všichni měli luky - ani jednu mušketu - a podle oblečení a účesů Alvin poznal, že jsou to Šavani a stoupenci Proroka. Po pravdě řečeno to bylo asi to poslední, co Al očekával. Chtěl vidět bílé tváře, ne další rudé.</p>

<p>Jeden Indián vystoupil z davu nově příchozích, vyso­ký, silný muž s tváří tvrdou a přísnou, že vypadala jako z kamene. Vyštěkl několik ostře znějících slov, načež jejich věznitelé začali koktat, drmolit, <emphasis>prosit. </emphasis>Alvina napadlo, že vypadají jako tlupa dětí, které dělaly něco, co dělat ne­měly, když vtom přišel táta a nachytal je při tom. Jelikož byl sám při takovém rošťáctví několikrát přistižen, málem s nimi začal mít soucit, ale pak si vzpomněl, že jeho věz­nitelé chystali pro něho i pro bratra krutou smrt. To, že neměli ani škrábnutí, ještě neznamenalo, že se tito Indiáni neprovinili zlým úmyslem.</p>

<p>Pak v tom všem kňučení vyniklo jedno slovo - jmé­no: Te-kumsa. Al se podíval na Míru, jestli je také za­slechl. Míra se díval na něho a povytahoval obočí, kladl mu tutéž otázku. Jejich ústa vytvarovala jméno současně. Te-kumsa.</p>

<p>Znamenalo to, že Te-kumsa má tohle všechno na svě­domí? Hněval se na věznitele proto, že při mučení selhali, nebo proto, že vůbec nějaké bílé chlapce zajali? Od In­diánů se vysvětlení čekat nedalo. Al věděl jistě jenom to, co <emphasis>udělali. </emphasis>Nově příchozí Indiáni zabavili těm ozbrojeným všechny muškety a odvedli je do lesa. S Alem a Mírou jich zůstalo jen několik desítek. Te-kumsa byl jedním z nich.</p>

<p>„Prý máte prsty z oceli,“ oslovil je Te-kumsa.</p>

<p>Míra se na Alvina podíval, jestli odpoví, jenže Alvina nic nenapadalo. Rozhodně se mu nechtělo tomuto Indiá­novi říct, co udělal. Proto mu nakonec odpověděl Míra, když zvedl ruce a zahýbal prsty: „Podle mě jsou to prsty jako každé jiné.“</p>

<p>Te-kumsa ho za ruku chytil - musel ho svírat pevně a tvrdě, protože Míra se pokusil vytrhnout, ale nešlo to. „Železná kůže,“ řekl Te-kumsa. „Nedá se rozříznout no­žem. Nedá se spálit. Chlapci z kamene.“</p>

<p>Tahem donutil Míru vstát a volnou rukou ho pleskl přes horní část paže. „Zkus mě srazit do prachu, chlapče z kamene!“</p>

<p>„Nemůžu s tebou bojovat,“ namítl Míra. „Nechci se s nikým rvát.“</p>

<p>„Přehoď mne!“ poručil Te-kumsa. A upravil stisk, předsunul nohu a počkal, až Míra dá nohu k jeho. Zá­pas muže proti muži, jak to Indiáni dělali při svých hrách. Až na to, že tohle nebyla hra, alespoň ne pro tyto chlapce, kteří se podívali smrti do tváře a neměli žádnou záruku, že ještě nečíhá někde za rohem.</p>

<p>Al nevěděl, co má dělat, ale po všech těch změnách měl chuť něco udělat. Tak se stalo, že ve chvíli, kdy se Míra a Te-kumsa do sebe opřeli, Alvin zařídil, aniž by přemýš­lel o možných důsledcích, aby hlína pod Te-kumsovýma nohama povolila, takže díky vlastní síle, kterou do souboje dával, udělal salto a skončil na zemi.</p>

<p>Ostatním Indiánům připadal zápas jako velká zábava, ale když viděli, jak se největší náčelník všech kmenů, muž, jehož jméno bylo známo od Bostonu po Nový Orleans, roz­plácl na zemi, smích je jaksi přešel. Po pravdě řečeno, na mýtině zavládlo hrobové ticho. Te-kumsa vstal a prohlédl si hlínu, na níž stál, zkusil do ní rýpnout nohou. Teď byla samozřejmě pevná dost. Ale udělal několik kroků stranou, na trávu, a znovu napřáhl ruku.</p>

<p>Tentokrát si Míra věřil trochu víc a zvedl ruku, aby se ho chytil - ale Te-kumsa v posledním okamžiku ru­kou ucukl. Stál nehybně a nedíval se na Míru, na Alvina ani na nikoho jiného, díval se jen kamsi do prostoru, se strnulým, přísným výrazem. Potom se otočil k ostatním Indiánům a vypálil salvu slov, chrlených se všemi těmi ss, chs a ks, která Šavani při řeči používají. Al a ostatní děti ze Sílova Kostelce indiánštinu často napodobovali, když říkali věty jako „boksy toksy skoč si voksy“ a smáli se, až je břicho bolelo. Ale když to říkal Te-kumsa, nijak legrač­ně to neznělo, a když domluvil, Al a Míra se ani nestačili nadít a byli znovu vedeni na řemenech. A když se jim cáry z rozpáraných spodků svezly a začaly jim podrážet nohy, Te-kumsa se osobně vrátil, s rozčileným výrazem je chlap­cům strhl a holýma rukama látku rozcupoval na kousíčky. Al ani Míra neměli nejmenší chuť mu připomínat, že zů­stali prakticky nazí, neboť jediné, co teď měli na sobě, byly řemeny kolem krku; nezdálo se jim, že by byla vhod­ná chvíle na stěžování. Neměli ponětí, kam je Te-kumsa odvádí, a jelikož neměli na vybranou, kam půjdou, nemělo valný smysl se ptát.</p>

<p>Al ani Míra nikdy v životě neběželi tak dlouho a tak daleko. Hodinu za hodinou, míli za mílí, ne příliš rychle, ale zároveň bez zastávek. Indián se takto dokázal přesou­vat z místa na místo rychleji než běloch na koni, pokud ho nenutil celou cestu klusat. Což koni příliš neprospívalo. Kůň se navíc musel držet vymýcených cest. Naproti tomu Indiáni - Indiáni nepotřebovali dokonce ani <emphasis>pěšinu.</emphasis></p>

<p>Al si velice rychle všiml, že Indiáni běží lesem jinak než on a Míra. Jediné zvuky, které slyšel, byly jeho a Mírovy kroky. Díky tomu, že byl Al vzadu, viděl, jak je to s Mí­rou. Indián, jenž táhl Míru, odstrčil tělem větev a větev se ohnula, aby mohl projít. Ale když se vzápětí pokusil stejným místem protlačit Míra, větev ho škrábla a pak se ulomila. Když Indiáni šlápli na kořínky nebo větvič­ky, neozval se žádný zvuk, nic je nechytilo za nohy; když na stejné místo došlápl Alvin, zakopl, klopýtl a řemen ho chytil za krk; pod bosou nohou mu praskla větvička nebo mu drsná kůra kořene roztrhla kůži. Al byl ještě chlapec, takže byl zvyklý chodit bosý často a měl chodidla alespoň trochu ztvrdlá. Ale Míra už několik let nosil boty jako dospělí a Alvin si po půl míli všiml, že Míra krvácí.</p>

<p>Alvin usoudil, že jedno udělat může, a to pomoci brat­rovým chodidlům, aby se zahojila. Zkusil začít, najít cestu do bratrova těla, tak jako našel cestu do kamene, oceli ne­bo dřeva. Ale v běhu bylo těžké se soustředit. A živá tkáň byla příliš složitá.</p>

<p>Al nebyl z těch, kteří se snadno vzdají. Ne, zkusil to jinak. Běh ho rušil, a tak zkusil přestat myslet na to, že běží. Nedíval se na zem. Nesnažil se šlápnout tam, kam došlápl Indián před ním, jednoduše na to vůbec nemyslel. Zkrátil si knot, tak jako se zkracuje knot petrolejky, ne-zaostřoval oči na nic, nemyslel na nic, choval se ke svému tělu, jako by to bylo ochočené zvířátko, kterému jeho pán může dovolit, aby si postavilo hlavu a šlo svou cestou.</p>

<p>Neměl ponětí, že dělá přesně to, co dělají škvoráci, když vypustí z hlavy svého škvora a nechají ho, aby si šel po svém. A stejně to nebylo totéž, protože ještě žádný škvorák se nepokusil něco hledat, když měl na krku řemen.</p>

<p>Tentokrát mu nedělalo nejmenší potíže proniknout do Mírova těla, najít bolavá místa - krvácející rány na cho­didlech, bolest v nohou, píchání v boku. Zahojit chodidla, vyztužit je a ztvrdit šlo docela snadno. Pokud šlo o to os­tatní, Al poznal, že Mírovo tělo žadoní, aby víc, hlouběji a rychleji dýchal; proto mu Al pronikl do plic, vyčistil je a zpřístupnil i ta nejhlubší místa. Když se teď Míra na­dechl, jeho tělo to dokázalo víc využít, jako by vdechnutý vzduch dokázal vyždímat do poslední kapky. Al pořádně nechápal, co vlastně dělá - ale věděl, že to funguje, protože bolest v Mírově těle začala polevovat, nebyl tak unavený a nemusel lapat po dechu.</p>

<p>Když se Al vrátil k sobě, zjistil, že za celou tu dobu, co pomáhal Mírovi, se pod jeho nohama nezlomila jedi­ná větvička a nešvihla ho žádná překážející větev, která se vracela na místo poté, co prošel Indián před ním. Za­to nyní ho všechno píchalo, chytalo a podráželo mu nohy stejně jako předtím. V první chvíli si řekl, že se to nej­spíš dělo celou dobu, pouze si toho nevšímal, protože své kůži nevěnoval pozornost. Ale v okamžiku, kdy usoudil, že je to pravda, a dokonce tomu téměř uvěřil, si záro­veň uvědomil, že se změnil zvuk okolního světa. Teď slyšel jen dýchání a dusot bledých chodidel pleskajících o hlí­nu nebo rozhrnujících staré odumřelé listy. Občas se ozval pták, zabzučela moucha. Nic pozoruhodného. Jenže Alvin si jasně vzpomínal, že předtím, než se vrátil ze spravování Mírová těla, slyšel něco jiného, jakousi hudbu, jakousi -zelenou hudbu. Nedávalo to smysl. Hudba přece nemohla mít barvu, to byla hloupost. Al to raději pustil z hlavy, přestal na to myslet. Ale přestože na to nemyslel, stejně toužil uslyšet to znovu. Slyšet, vidět nebo cítit, na smyslu nezáleželo, prostě chtěl, aby se to vrátilo.</p>

<p>A ještě něco. Dokud se nevydal na pomoc Mírovi, s vlastním tělem na tom nebyl nijak slavně; po pravdě ře­čeno neměl daleko k vyčerpání. Ale teď byl v pořádku, jeho tělo pracovalo dobře, dýchal zhluboka a v nohách a v rukách měl pocit, jako by takto mohl pokračovat věčně, je­jich pohyb byl stejně vytrvalý, jako byly stromy vytrvalé ve své nehybnosti. Mohlo to být tím, že při hojení Míry bezděčně dal do pořádku také sebe - ale příliš tomu nevě­řil, protože vždycky věděl, co udělal a co neudělal. Ne, Al junior dospěl k závěru, že jeho tělu pomohlo něco jiného. A to něco jiného buď bylo součástí té zelené hudby, nebo ji to vyvolávalo, nebo mělo obojí společný původ. Nic lepšího Al nedokázal vymyslet.</p>

<p>Jelikož stále běželi, Al a Míra neměli možnost si pro­mluvit skoro až do soumraku, kdy dorazili do indiánské vesnice při zákrutu hluboké řeky. Te-kumsa je odvedl do­prostřed vesnice, načež odešel a nechal je tam. K řece to bylo z kopce, ne víc než sto yardů travnatého terénu.</p>

<p>„Myslíš, že bychom doběhli k řece dřív, než by nás chytili?“ zašeptal Míra.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Alvin. „A já stejně neumím plavat. Táta mě k vodě nikdy nepustil.“</p>

<p>Potom se z chatrčí z větví a bláta, v nichž žily, vyhr­nuly všechny indiánské ženy a děti a začaly na dva nahé bělochy, muže a chlapce, ukazovat, posmívat se a házet po nich drny. Zpočátku se Al a Míra snažili uhýbat, ale tím je rozesmáli ještě víc. Navíc Indiáni začali běhat kolem a házet mokrou hlínu z různých úhlů, snažili se je zasáh­nout do obličeje nebo mezi nohy. Míra se nakonec prostě posadil do trávy, sklonil obličej ke kolenům a nechal je, ať si házejí, jak chtějí. Al udělal totéž. Nakonec někdo vy­štěkl pár slov a házení ustalo. Al zvedl hlavu právě včas, aby zahlédl, jak Te-kumsa odchází a několik jeho bojov­níků zůstává venku, aby dohlédli na to, že se nic dalšího nestane.</p>

<p>„Tak daleko jsem nikdy v životě neběžel,“ ozval se Mí­ra.</p>

<p>„Já taky ne.“</p>

<p>„Ze začátku jsem si myslel, že vypustím duši, jak jsem byl unavený,“ přiznal Míra. „Pak jsem chytil druhý dech. Vůbec bych se nenadal, že v sobě něco takového mám.“</p>

<p>Al neřekl nic.</p>

<p>„Neměl jsi v tom náhodou prsty?“</p>

<p>„Možná trochu,“ připustil Al.</p>

<p>„Nikdy by mne nenapadlo, co všechno bys mohl doká­zat, Alvine.“</p>

<p>„Mne taky ne,“ řekl Al a byla to pravda.</p>

<p>„Když mi sekera dopadla na prsty, myslel jsem, že už nikdy nic pořádného neudělám.“</p>

<p>„Buď rád, že nás nezkusili utopit.“</p>

<p>„Zase ta tvoje voda. Ale stejně jsem rád, že jsi to udě­lal, Ale. I když musím říct, že by asi bylo lepší, kdybys toho náčelníka nenechal uklouznout, když se mnou chtěl bojovat.“</p>

<p>„A proč?“ zeptal se Al. „Nechtěl jsem, aby ti něco udě­lal...“</p>

<p>„Nemohl jsi to vědět, Alvine, takže si to nemusíš vy­čítat. Ale při tomto souboji nejde o to někomu ublížit, je to něco jako zkouška. Zkouška mužnosti, hbitosti a nevím čeho ještě. Kdyby mne porazil, ale já bych bojoval čestně, získal bych jeho úctu, a kdybych ho čestně porazil, vyslou­žil bych si uznání taky. Zbroj mi o tom vyprávěl. Oni to dělají pořád.“</p>

<p>Alvin se nad tím zamyslel. „Takže když jsem ho nechal upadnout, udělal jsem hodně špatnou věc?“</p>

<p>„Nevím. Podle toho, kde vidí důvod, proč se to stalo. Třeba si řeknou, že to znamená, že Bůh je na mojí straně nebo něco podobného.“</p>

<p>„A oni věří v Boha?“</p>

<p>„Mají přece Proroka, ne? Stejně jako v Bibli. Snad si z toho nevyvodí, že jsem zbabělec a podvodník. Pak by to se mnou bylo zlé.“</p>

<p>„Tak já jim řeknu, že jsem to udělal já,“ navrhl Al.</p>

<p>„To ať tě ani nenapadne,“ zchladil ho Míra. „Jediné, co nás zachránilo, bylo to, že nevěděli, že jim ty nože, sekery a podobné věci měníš ty. Kdyby zjistili, že jsi to byl ty, Alvine, rozsekli by ti hlavu, udělali z tebe placičku, a se mnou by pak udělali to, co by je zrovna napadlo. Jediné, co nás zachránilo bylo to, že nevěděli, co za tím je.“</p>

<p>Pak se jejich hovor stočil na to, jaké obavy budou mít táta s mámou. Máma bude nejspíš šílet, ale také bylo možné, že strach bude silnější, takže se na tátu zlobit nebude. Jisté bylo, že v tuto chvíli po nich již někdo pátrá, i kdy­by koně domů nedorazili, protože když se nedostavili na večeři, Peacheeovi určitě nemarnili čas a poslali zprávu.</p>

<p>„Začne se mluvit o válce s Indiány,“ prohlásil Míra. „Jsem si tím jistý - spousta lidí od Kartága Te-kumsu už teď nenávidí za to, že jim před několika měsíci odehnal dobytek.“</p>

<p>„Ale Te-kumsa nás přece zachránil,“ namítl Alvin.</p>

<p>„Zatím to tak vypadá. Ale nemůžu si nevšimnout, že domů nás neodvedl a dokonce se nás ani nezeptal, kde do­ma <emphasis>jsme. </emphasis>A jak je možné, že přišel právě v tom okamžiku, jestli do toho nebyl sám zapletený? Ne, Alvine, nevím, co se děje, ale Te-kumsa nás nezachránil, a jestli nás zachrá­nil, udělal to proto, že k tomu měl své důvody. Nevím, jest­li mu můžu věřit, že s námi má dobré úmysly. Například mi není nijak příjemné, že musím sedět nahý uprostřed indiánské vesnice.“</p>

<p>„Mně taky ne. A mám hlad.“</p>

<p>Nedlouho poté však přišel samotný Te-kumsa s hrn­cem kukuřičné kaše. Bylo to až legrační, vidět toho vyso­kého Indiána, který se nosil jako král, nést hrnec, jako by byl indiánská žena. Ale když pominulo počáteční překva­pení, Al si uvědomil, že v Te-kumsově podání vypadalo i nesení hrnce vznešeně.</p>

<p>Postavil hrnec na zem před Alvina a Míru a potom si z krku sundal dva pruhy látky indiánské výroby. „Oblečte se,“ nařídil a podal každému jeden. Jenže Alvin ani Mí­ra neměli ponětí, jak si takovou bederní zástěru přivázat, hlavně proto, že řemeny z jelení kůže, které je měly držet, měl zatím Te-kumsa u sebe. Te-kumsa se jejich zmatkem dobře bavil. Pak řekl Alvinovi, aby vstal, a oblékl ho. Tím ukázal Mírovi, jak se to dělá, takže také on se mohl za­halit. Nebylo to jako pořádné šaty, ale bylo to určitě lepší než být dočista nahý.</p>

<p>Potom si Te-kumsa sedl na trávu tak, že hrnec byl mezi ním a jimi, a ukázal jim, jak se kaše jí - vlažná, rosolovitá šlichta se nabere přímo rukou a pleskne se do otevřených úst. Chutnala tak nemastně neslaně, že se Alvinovi málem zvedl žaludek. Míra si toho všiml a řekl: „Jez.“ A tak Alvin jedl a po několika polknutích zjistil, že břicho chce víc, přestože nadále musí hrdlo přesvědčovat, aby se přepravě ne vzepřelo.</p>

<p>Když hrnec vyjedli do dna, Te- kumsa jej odsunul. Chvíli si prohlížel Míru. „Jak jsi to udělal, abych spadl, bílý zbabělce?“ zeptal se.</p>

<p>Al se chystal promluvit, ale Míra byl příliš pohotový a hlasitý. „Nejsem žádný zbabělec, náčelníku Te-kumso. Jestli se se mnou utkáš teď, bude to čestný a férový boj.“</p>

<p>Te-kumsa se mrzutě usmál. „Abys mne nechal upad­nout před očima všech těch žen a dětí?“</p>

<p>„To jsem udělal já,“ pronesl Alvin.</p>

<p>Te-kumsa pomalu otočil hlavou. Úsměv mu z tváře nevymizel - ale již nebyl tak hrozivý. „Takový mrňavý chlapec,“ prohlásil. „Hanebný spratek. Tak ty umíš zaří­dit, aby mi půda pod nohama povolila?“</p>

<p>„Mám takové nadání,“ přiznal Alvin. „Nevěděl jsem, že mu nechcete ublížit.“</p>

<p>„Viděl jsem sekeru,“ řekl Te-kumsa. „Byly v ní otisky po prstech.“ Prstem ukázal ve vzduchu, jaký tvar zane­chaly Mírový prsty v čepeli sekery. „To jsi udělal ty?“</p>

<p>„Není správné useknout někomu prsty.“</p>

<p>Te-kumsa se nahlas rozesmál. „Výborně!“ Potom se k němu naklonil. „Bělošská nadání dělají hluk, velký hluk. Jenže to, co děláš ty, je tak tiché, že si toho nikdo nevšim­ne.“</p>

<p>Al nechápal, o čem mluví.</p>

<p>Do ticha, jež se rozhostilo, kurážně promluvil Míra. „Jaké s námi máš úmysly, náčelníku Te-kumso?“</p>

<p>„Zítra znovu poběžíme,“ odvětil.</p>

<p>„Proč tě nenapadlo, že by bylo lepší nechat nás bě­žet domů? V tuto chvíli bude přinejmenším stovka našich sousedů rozezlených jako sršni. Jestli nás nepustíte domů, budou z toho velké potíže.“</p>

<p>Te-kumsa zavrtěl hlavou. „Můj bratr vás chce.“</p>

<p>Míra se podíval na Alvina a potom se vrátil pohledem k Te-kumsovi. „To jako Prorok?“</p>

<p>„Tenskva-tava,“ řekl Te-kumsa.</p>

<p>Na Mírovi bylo vidět, jak zbledl. „Chceš říct, že po čtyřech letech budování Prorokova Města, kdy ho všichni nechávali na pokoji a bílí a rudí spolu výborně vycházeli, chce najednou brát bělochy do zajetí, mučit je a ...“</p>

<p>Te-kumsa hlasitě tleskl a Míra zmlkl. „To byli Čoktavové, kdo vás zajal! Čoktavové vás chtěli zabít! My zabíjí­me jen tehdy, když potřebujeme bránit svou zem a rodiny před bílými zloději a vrahy. A Tenskva-tavovi lidé neza­bíjejí vůbec.“</p>

<p>Al vůbec poprvé slyšel, že mezi Te-kumsovými lidmi a Prorokovými stoupenci existuje nějaký rozpor.</p>

<p>„Tak jak jste se dozvěděli, kde jsme?“ zeptal se Míra. „Jak jste se dozvěděli, kde nás máte hledat?“</p>

<p>„Tenskva-tava vás viděl,“ odpověděl Te-kumsa. „Řekl mi, abych si pospíšil a vysvobodil vás, zachránil vás ze spárů Čoktavů a odvezl vás k Mizoganu.“</p>

<p>Míra, jenž znal Božizbrojovy mapy lépe než Alvin, to jméno poznal. „To je přece to velké jezero, kde leží Fort Chicago.“</p>

<p>„Do Fort Chicaga nepůjdeme,“ zavrtěl hlavou Te-kumsa. „Půjdeme na posvátné místo.“</p>

<p>„Do nějakého kostela?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>Te-kumsa se zasmál.</p>

<p>„Když vy, bílí lidé, děláte nějaké místo posvátné, po­stavíte stěny, aby země nemohla dovnitř. Váš bůh není nic a nikde, proto stavíte kostely, v nichž není nic živého, kostely, které by mohly stát kdekoli, protože na tom nezáleží - nic a nikde.“</p>

<p>„A <emphasis>jak </emphasis>se z nějakého místa stane svaté?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>„To je takové místo, kde rudý muž mluví na zemi a ze­mě mu odpovídá.“ Te-kumsa se ušklíbl. „Teď ale spěte. Vyrazíme ještě za tmy.“</p>

<p>„Dnes v noci bude velká zima,“ prohlásil Míra.</p>

<p>„Ženy vám přinesou houně. Bojovníci je nepotřebují. Je léto.“ Te-kumsa udělal několik kroků a pak se znovu obrátil k Alvinovi. „Ví-moxiky běžel za tebou, bílý chlap­če. Viděl, co děláš. Nesnaž se před Tenskva-tavou něco tajit. Pozná, kdy budeš lhát.“ Potom náčelník odešel.</p>

<p>„O čem to mluvil?“ zeptal se Míra.</p>

<p>„Taky bych rád věděl,“ odvětil Al. „Těžko můžu mluvit pravdu, když nevím, co pravda <emphasis>je. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>Houně jim přinesli vzápětí. Al se přitulil ke staršímu bratrovi, spíš pro kuráž než kvůli teplu. Ještě chvíli si s Mí­rou šeptali, snažili se přijít různým věcem na kloub. Pokud v tom Te-kumsa neměl prsty od začátku, jak bylo mož­né, že Čoktavové vyryli do sedel jeho a Prorokovo jméno? A i kdyby to byla lež, stejně to nebude působit dobře, že je nakonec Te-kumsa vzal do zajetí a odvedl je na sever k Mizoganskému jezeru, místo aby je nechal odejít domů. Někdo bude muset hodně vysvětlovat, aby se to nezvrtlo ve válku.</p>

<p>Nakonec však zmlkli, protože je dlouhý běh vyčerpal, nemluvě o práci, kterou měli s odklízením stromu, a hrů­ze, kterou zažívali, když je Čoktavové chtěli mučit. Míra začal tiše chrápat. A Alvin zjistil, že ho zmáhá spánek. V posledním okamžiku, než usnul, znovu zaslechl zelenou hudbu, nebo ji uviděl či jinak zjistil, že tam je. Ale než se stačil zaposlouchat, usnul. Usnul a spal klidně. Od ře­ky vanul studený noční vítr, ale zahřívaly ho přikrývky a teplo Mírová těla. Bylo slyšet noční zvuky zvířat a pláč hladového kojence z některé chatrče. To všechno bylo sou­částí zelené hudby, která mu plynula hlavou.</p>

<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 8</strong></p><empty-line /><p><strong>Rudomil</strong></p>

<p>Shromáždili se na mýtině, asi třicet bílých mužů, mrzu­tých, rozhořčených, unavených chůzí lesem. Sledovat stopu bylo snadné, ale vypadalo to, jako by je větve schválně za­chytávaly a kořeny jim podrážely nohy - les nedával bělo­chům nikdy najevo náklonnost. Pak ztratili hodinu, když stopa skončila v potoce a oni museli hledat po proudu i proti proudu, aby našli místo, kde Indiáni znovu vyved­li chlapce z vody na suchou zem. Starý Alvin Mlynář se málem zbláznil, když zjistil, že chlapce táhli vodou - jeho syn Klid ho musel deset minut mírnit, aby byl schopen pokračovat. Alvin Mlynář byl bez sebe strachem.</p>

<p>„Neměl jsem ho nikam posílat, neměl jsem ho nechat odejít,“ opakoval neustále.</p>

<p>A Klid mu říkal: „Nemá smysl si něco vyčítat, to se mohlo stát kdekoli. Až je najdeme, budou v pořádku; za­tím ještě pořád jdou, ne?“ Zkoušel to různě, ale nejvíc na Ala Mlynáře působil synův hlas, vystupování - někteří do­konce říkali, že je to jeho nadání, že mu máma dala jméno podle toho, v čem je nejlepší.</p>

<p>Teď stáli na mýtině. Stopy se rozbíhaly asi pěti růz­nými směry a všechny po několika krocích dočista mize­ly. Když ušli několik kroků severozápadním směrem, našli v lese rozpárané spodní prádlo chlapců. Nikdo se s ním za Alvinem Mlynářem nehrnul, takže když na mýtinu dorazil - šel v tu chvíli poslední, s Klidem po boku - spodky už byly dobře schované.</p>

<p>„Odtud jejich stopu nikdy nenajdeme,“ prohlásil Božizbroj. „Po chlapcích žádné otisky nezůstávají - což samozřejmě nic neznamená, pane Mlynáři, takže neklesejte na mysli.“ Co ho Alvin vyhodil z domu do sněhu, když přišel s tím, že Al junior umírá, protože rodina hřeší čaro­váním a doprošováním, Zbroj svému tchánovi vykal a oslo­voval ho <emphasis>pane Mlynáři. </emphasis>Ono je těžké říkat někomu <emphasis>tatínku, </emphasis>když vás srazí z verandy. „Mohli chlapce odnést, nebo jít za nimi a jejich stopy nějak zahlazovat. Všichni víme, že když Indián nechce, aby po něm zůstala stopa, tak žádná nezůstane.“</p>

<p>„Všichni víme, co Indiáni dovedou,“ namítl Al Mlynář. „A co dělají s bílými chlapci, když...“</p>

<p>„Zatím víme jenom to, že se nás snaží vyděsit,“ namítl Zbroj.</p>

<p>„A zatím se jim to daří,“ prohlásil jeden Švéd. „Mě a mou rodinu vyděsili skoro k smrti.“</p>

<p>„Kromě toho všichni víme, že Božizbroj je rudomil.“</p>

<p>Zbroj se rozhlédl, aby zjistil, kdo to řekl. „Jestli tím rudomilem myslíš, že Indiány považuji za lidské bytosti, stejně jako jsou bílí, pak je to pravda. Ale jestli tím chceš říct, že mám Indiány <emphasis>raději </emphasis>než bílé, tak v sobě seber kuráž, vystup a řekni mi to do očí, abych mohl tvůj obličej seznámit s kůrou nějakého stromu.“</p>

<p>„Není třeba se hádat,“ přispěchal na pomoc páter Thrower; supěl a popadal dech. Nebyl zvyklý na tělesný pohyb, takže ostatní dostihl teprve teď. „Hospodin milu­je všechny své děti, dokonce i pohany. Božizbroj je dobrý křesťan. Ale všichni víme, že pokud dojde k boji mezi křesťany a pohany, Božizbroj bude stát na straně spra­vedlnosti.“</p>

<p>Dav souhlasně zamručel. Koneckonců, všichni měli Božizbroje rádi; většině z nich půjčil peníze nebo jim v ob­chodě dal úvěr a nenaléhal na splácení - mnoho z nich by nejspíš několik prvních let ve Wobiši nepřečkalo, nebýt Božizbroje. Ale ať k němu cítili vděk nebo ne, všichni vě­děli, že se k Indiánům chová, skoro jako by to byli běloši, což bylo v takových dobách vždycky podezřelé.</p>

<p>„Nic jiného než boj to nevyřeší,“ usoudil kdosi. „Vždyť my ty Indiány nemusíme stopovat. Máme jejich jména vy­rytá do sedel.“</p>

<p>„Počkejte chvilku!“ ozval se Božizbroj. „Zkuste trochu přemýšlet! Stalo se za celou dobu, co na druhém břehu Wobiše, než je Sílův Kostelec, roste Prorokovo Město, že by vám nějaký Indián třebas jen něco ukradl? Uhodil ně­které z vašich dětí? Sebral prase? Udělal někomu z vás něco špatného?“</p>

<p>„Já myslím, že ukrást Alu Mlynářovi syny je dost velká sviňárna!“ zvolal někdo.</p>

<p>„Já mluvím o Indiánech z Prorokova Města! Dobře ví­te, že nikdy nic špatného neudělali, <emphasis>víte </emphasis>to! A taky víte proč. Víte, že je to tím, co jim říká Prorok: aby žili v míru, zůstávali na vlastním území a neškodili bělochům.“</p>

<p>„Ale Te-kumsa to neříká!“</p>

<p>„I kdyby se <emphasis>chtěli </emphasis>dopustit nějakého strašlivého zločinu na běloších - a já nic takového neříkám - myslí si snad někdo z vás, že Te-kumsa nebo Tenskva-tava jsou tak hloupí, že by se podepsali?“</p>

<p>„Oni jsou na to pyšní, když zabijí bělocha!“</p>

<p>„Kdyby byl nějaký rudoch chytrý, byl by bílý!“</p>

<p>„Už chápete, jak to myslím, když mluvím o rudomilech?“</p>

<p>Božizbroj tyto lidi znal a věděl, že většina je jich stále na jeho straně. Ani ti, kteří reptali, se nechtěli do ničeho pouštět bezhlavě; počkají si, až se na něčem dohodne celá skupina. Ať mu klidně říkají rudomil, jemu to nevadilo. Lidé ve strachu a v rozčilení často říkali věci, které je poz­ději mrzely. Hlavně, že počkají. Hlavně, že se nevrhnou do války s Indiány.</p>

<p>Zbrojovi totiž celá věc připadala podezřelá. Bylo to příliš okaté, jak poslali koně domů se jmény vyrytými do sedel. Něco takového neměli Indiáni ve zvyku, dokonce ani ti špatní, kteří by člověka zabili hned, jak by se na něho podívali. Zbroj znal Indiány dost dobře, aby věděl, že mučí pouze tehdy, když chtějí někomu dát šanci ukázat odvahu, a ne aby někoho zastrašovali. (Alespoň většina Indiánů -vyprávěly se nejrůznější věci o Irrokvanech, než se civilizo­vali.) Takže ten, kdo to udělal, se nechoval jako přirozený Indián. Zbroj byl téměř přesvědčen, že je to nájemná zá­ležitost. Francouzi z Detroitu se léta snažili vyprovokovat válku mezi Indiány a americkými kolonisty - mohla to být jejich práce. A mohl za tím být Bill Harrison. Ano, mohl to mít na svědomí on a klidně si sedět ve své pevnosti u Hia jako pavouk. Zbrojovi to připadalo nejpravděpo­dobnější. Samozřejmě si netroufal říct to nahlas, protože lidé by si mysleli, že na Billa Harrisona obyčejně žárlí, což byla pravda - <emphasis>skutečně </emphasis>žárlil. Zároveň však věděl, že Harri­son je mizera, který udělá cokoli, aby prosadil svou. Třeba i přesvědčí několik divokých Indiánů, aby přišli na sever a někde v blízkosti Prorokova Města zabili několik bílých chlapců. Byl to koneckonců Tenskva-tava, kdo většinu In­diánů z Harrisonovy části země přesvědčil, aby skoncovali s whisky a odešli do Prorokova Města. A Te-kumsa od­tamtud vyhnal polovinu bílých usedlíků. Zbrojovi připa­dalo mnohem pravděpodobnější, že je za tím Harrison a ne Francouzi.</p>

<p>Ale nemohl nic říct, protože neměl důkazy. Musel se snažit uklidňovat situaci, dokud se nějaké věrohodné dů­kazy nenajdou.</p>

<p>Což mohlo být právě teď. I když supěl, aby těm nej­rychlejším stačil, dorazil s nimi starý Tack Metař - na to, že mu plíce zněly jako dětské chrastítko, když dýchal, měl pozoruhodný elán. Tack Metař měl takové zvláštní nadá­ní, na něž se však nedalo spoléhat, jak sám zdůrazňoval. Ale občas se mimořádně osvědčilo. Probíhalo to tak, že se na chvíli postavil s očima zavřenýma a jakoby uviděl věci, které se tam v minulosti seběhly. Byly to jen kratičké výjevy, několik obličejů. Jako třeba tenkrát, když se báli, jestli se Jan de Vries sám zabil, nebo byl zavražděn, Tackovi se podařilo zahlédnout, že to byla nehoda, že mu puška znenadání vystřelila do obličeje, takže ho mohli po­hřbít na hřbitově u kostela a nemuseli se zabývat honěním vraha.</p>

<p>Proto i teď doufali, že se od Tacka dozví, co se na této mýtině dělo. Vykázal je všechny zpátky na kraj lesa, aby mu nepřekáželi. Potom začal pomalu, s očima zavřenýma, chodit dokolečka ve středu mýtiny. „Neměli jste se tady tak rozčilovat, chlapi,“ prohlásil po chvíli. „Vidím jen vás, jak po sobě štěkáte.“ Rozpačitě se rozesmáli. Mělo je na­padnout, že by se neměli plést do paměti tohoto místa, dokud nepřijde Tack.</p>

<p>„Nevypadá to dobře. Vidím samé rudochy. Nože, spousta nožů, řežou našim chlapcům po kůži. Sekera do­padá. „</p>

<p>Al Mlynář zaúpěl.</p>

<p>„Stalo se toho tady tolik, že je v tom hrozný zmatek,“ stěžoval si Tack. „Pořádně nevidím. Ne. Ne, vidím - jed­noho muže. Je to Indián a já ho znám. Už jsem ho někdy viděl - stojí tam, ani se nepohne. Tu tvář znám.“</p>

<p>„Kdo je to?“ zeptal se Božizbroj. Ale věděl to, věděl, a cítil, jak ho obestírá hrůza.</p>

<p>„Te-kumsa.“ Tack otevřel oči dokořán a podíval se na Zbroje, skoro jako by se omlouval. „Taky bych tomu nevě­řil, Zbroji. Tak nějak jsem si vždycky myslel, že Te-kumsa je nejstatečnější chlap, kterýho znám. Ale byl tady a os­tatní ho poslouchali. Vidím ho, jak tam stál a říkal lidem, co mají dělat. Stál přesně tady. Vidím ho tak jasně proto, že přesně na tom místě tak dlouho nikdo nestál. A byl rozčilený. Nemůžu se mýlit.“</p>

<p>Zbroj tomu věřil. Všichni tomu věřili - věděli, že Tack je pravdomluvný muž. Když řekl, že je o něčem přesvěd­čen, tak si tím byl skutečně jist. Ale muselo to mít nějaký důvod. „Třeba přišel a chlapce zachránil, to vás nenapad­lo? Třeba nějaké tlupě divokých Indiánů zabránil, aby...“</p>

<p>„Rudomil!“ vykřikl kdosi.</p>

<p>„Znáte přece Te-kumsu! Není to zbabělec! A unést děti byla zbabělost, vždyť i vy ho znáte!“</p>

<p>„V Indiánech se nikdo nevyzná.“</p>

<p>„Te-kumsa ty chlapce neunesl,“ trval na svém Božizbroj. „Vím to!“</p>

<p>Vtom všichni zmlkli, protože starý Al Mlynář si začal razit cestu k místu, kde stál Božizbroj. Postavil se své­mu zeti tváří v tvář. V tom rozčilení jeho výraz ze všeho nejvíc připomínal peklo na zemi. „Nic nevíš, Božizbroji Tkalče. Jsi ta nejhnusnější špína, jaká se kdy v nočníku nasbírala. Nejdřív sis vzal mou dceru a zakázal jsi jí dělat čáry, protože ti tvá nadutost řekla, že je to ďáblovo dílo. Potom jsi dovolil, aby se tady v jednom kuse poflakovalo tolik Indiánů. A když jsme přišli s tím, že postavíme palisádu, řekl jsi: ne, když postavíme palisádu, jedině dáme Francouzům záminku, aby měli na co zaútočit a co vypá­lit, budeme s Indiány <emphasis>přátelé </emphasis>a oni nás nechají na pokoji, budeme s nimi <emphasis>obchodovat. </emphasis>Tak se teď podívej, co z toho máme! Podívej se, jak jsi nám pomohl! Jsme rádi, že jsme tě všichni slyšeli. Ty totiž nejsi rudomil, Božizbroji: podle mě jsi ten největší pitomec, který kdy přišel na západ od Hia, a jediný, kdo je ještě pitomější než ty, budeme <emphasis>my, </emphasis>jestli tě budeme ještě minutu poslouchat!“</p>

<p>Potom se Al Mlynář otočil k ostatním, kteří se na něho dívali s posvátnou úctou, jako by poprvé v životě spatři­li autoritu. „Deset let jsme to tady vedli podle Zbroje. Ale já jsem s tím skončil. Jednoho syna jsem ztratil ve Vidlici cestou sem a tohle město po něm má jméno. Teď jsem přišel o dva další. Zbývá mi jenom pět synů, ale pře­sto říkám, že jim sám dám do rukou pušky a odvedu je doprostřed Prorokova Města, kde pošleme ty rudochy do pekel, i kdyby nás to všechny mělo stát krk! Slyšíte mě?“</p>

<p>Slyšeli ho, to se ví, že ho slyšeli. Slyšeli a hlasitě mu odpovídali. To byla řeč, na kterou čekali, řeč plná nená­visti, hněvu a pomsty. Od nikoho nemohla znít lépe než od Alvina Mlynáře, jenž byl normálně mírumilovný muž, který s nikým neměl spory. To, že byl otcem unesených dětí, dodalo jeho slovům ještě větší váhu.</p>

<p>„Podle mne měl Bill Harrison od začátku pravdu, In­diáni a bílí nemůžou mít tuhle zemi společně,“ pokračoval Al Mlynář. „A já vám řeknu něco jiného. Ten, kdo odejde, nebudu já. Už tady bylo prolito příliš mnoho mé krve, než abych se sbalil a odtáhl. Já zůstávám, buď na téhle zemi nebo v ní.“</p>

<p>Já taky, řekli všichni muži. To je pravda, Alvine Mly­náři. Zůstáváme.“</p>

<p>„Díky tady Zbrojovi nemáme palisádu a nejbližší pev­nost armády Spojených států je až v Kartágu. Když pů­jdeme do boje teď, můžeme ztratit všechny a všechno. Proto navrhuji držet si Indiány od těla, jak to půjde, a po­slat pro pomoc. Tucet mužů se může vypravit do Kartága a požádat Billa Harrisona, aby nám poslal vojáky a třeba i dělo, jestli může. Přišel jsem o dva syny a říkám, že ani tisíc Indiánů za každého z nich pro mě nebude dostatečná odplata.“</p>

<p>Tucet jezdců se vydalo na cestu na jih časně ráno další­ho dne. Vyjeli z obecní pastviny, která byla zaplněna vozy, jak čím dál víc rodin z odlehlých farem přijíždělo do měs­ta k dobrým přátelům nebo příbuzným. Alvin Mlynář je však vyprovodit nepřišel. Jeho včerejší slova dala všechno do pohybu, ale potom už vůdcovskou roli odmítl. Nechtěl velet. Chtěl jen to, aby se jeho synové vrátili domů.</p>

<p>Zoufalý Božizbroj seděl v kostele v přední lavici. „Dě­láme strašlivou chybu,“ řekl páteru Throwerovi.</p>

<p>„Tak už to chodí, když se lidé rozhodují bez pomoci Pána,“ odvětil Thrower.</p>

<p>„Te-kumsa to nebyl, vím to. A Prorok také ne.“</p>

<p>„Není žádný Prorok, alespoň ne Hospodinův,“ namítl Thrower.</p>

<p>„Ale není ani vrah,“ stál na svém Zbroj. „Možná měl Tack pravdu, možná s tím Te-kumsa má něco společné­ho. Ale jedno vím jistě. Te-kumsa není vrah. Ještě když byl mladík, za války s generálem Waynem, chtěla tlupa Indiánů upálit několik zajatců, jak se to tenkrát dělalo -myslím, že to byli Čipevové. A najednou se tam objevil Te-kumsa, úplně sám, jediný Šavan, a zabránil jim v tom. Chceme, aby nás běloši uznávali, aby se k nám chovali ja­ko k národu, řekl jim. Když se budeme chovat takto, úctu bílých si nikdy nezískáme! Musíme být civilizovaní. Žád­né skalpy, žádné mučení, upalování, zabíjení zajatců. To jim tenkrát řekl. A od té doby to dodržuje. Jistě, v bitvě zabíjí, ale při všech nájezdech na jih nezabil jediného člověka, víte to? Kdyby chlapce zajal Te-kumsa, byli by ve stejném bezpečí, jako by je máma měla doma v posteli.“</p>

<p>Thrower si povzdechl. „Asi znáte Indiány lépe než já.“</p>

<p>„Znám je lépe než kdokoli jiný.“ Trpce se zasmál. „Proto mi říkají rudomil a nenechají si ode mne nic říct. A teď posílají pro toho tyrana z Kartága, který kšeftuje s whisky, aby sem přišel a vzal to tady do rukou. Je jed­no, co udělá, stejně bude hrdina. A potom z něj udělají opravdového guvernéra. Kruci, jestli se Wobiš připojí ke Spojeným státům, udělají ho prezidentem.“</p>

<p>„Neznám toho Harrisona, ale nevěřím, že by mohl být tak špatný, jak ho líčíte.“</p>

<p>Zbroj se zasmál. „Někdy mi připadáte důvěřivý jako malé dítě, pane pátere.“</p>

<p>„Takový, jaké nás Hospodin chtěl mít. Mějte trpělivost, Božizbroji. Všechno dopadne tak, jak si Hospodin přeje.“</p>

<p>Zbroj zabořil obličej do dlaní. „V to doufám, pane pá­tere. V to doufám. Ale musím stále myslet na Míru, dobrého muže, jakých není mnoho, a na malého Alvina, toho chlapce s milou tváří, na němž si jeho otec tak zakládal, a...“</p>

<p>Thrower se zachmuřil. „Alvin junior,“ řekl polohlas­ně. „Koho by napadlo, že Hospodin k dosažení svého cíle využije ruce pohanů?“</p>

<p>„O čem to mluvíte?“ zeptal se Zbroj.</p>

<p>„To nic, Zbroji, to nic. Jen to, že třeba všechno, co se tu děje, je v <emphasis>naprostém </emphasis>souladu s Hospodinovými úmysly.“</p>

<p>Nahoře na kopci, v Mlynářové domě, seděl Alvin nehnutě u stolu, u něhož snídal. Minulou noc na večeři nic nesnědl a když se pokusil dostat do sebe snídani, málem se pozvracel. Víra všechno uklidila a teď stála za ním a třela mu ramena. Ani jednou mu nevyčetla: já jsem ti říkala, abys je nikam neposílal. Ale oba to věděli. Viselo to mezi nimi jako meč, jehož se oba tak báli, že ani jeden nena­cházel odvahu natáhnout ruku k tomu druhému.</p>

<p>Ticho přerušil až Neplýtvej, který vstoupil s puškou přes rameno. Postavil ji ke dveřím, přitočil si židli mezi nohy, sedl si na ni a podíval se na rodiče. „Už odjeli, na jih pro vojsko.“</p>

<p>K jeho údivu otec pouze sklonil hlavu a položil si ji na ruce, které měl zkřížené na stole.</p>

<p>Matka k němu zvedla oči, s tváří zbrázděnou obavami a žalem. „Kdy ses naučil tu věc používat?“</p>

<p>„Zkoušeli jsme to s Nechtějem.“</p>

<p>„A půjdete s tím zabíjet Indiány?“</p>

<p>Neplýtveje překvapil odpor, který v jejím hlase za­slechl. „Doufám,“ odpověděl.</p>

<p>„A až budou všichni Indiáni mrtví a vy naházíte vše­chna jejich těla na jednu hromadu, pomůže to, aby z té hromady vylezli Míra a Alvin a vrátili se ke mně domů?“</p>

<p>Neplýtvej zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Minulou noc některý Indián přišel domů k rodině a byl pyšný, že včera zabil dva bílé chlapce.“</p>

<p>Hlas se jí zadrhl, když promluvila, ale dokončila to, protože když Víra Mlynářová měla co říct, řekla to: „A možná ho jeho žena nebo máma objala, políbila a udě­lala mu večeři. Ale tebe ať nikdy nenapadne projít těmito dveřmi a pochlubit se mi, že jsi zabil nějakého Indiána. Protože žádnou večeři nedostaneš, chlapče, a nedočkáš se políbení ani objetí, ani slovo neuslyšíš a nebudeš mít do­mov ani mámu, slyšíš?“</p>

<p>Slyšel, ale nelíbilo se mu to. Vstal, došel zpátky ke dveřím a vzal pušku. „Mysli si, co chceš, mámo,“ řekl, „ale tohle je válka a já několik Indiánů <emphasis>zabiju </emphasis>a až se vrátím domů, budu na to jaksepatří pyšný. A jestli to znamená, že už nechceš být moje máma, tak klidně přestaň být moje máma už teď, ani nečekej, až se vrátím.“ Otevřel dveře, ale než je za sebou zabouchl, ještě se zastavil. „Nebuď smutná, mámo. Třeba se vůbec nevrátím.“</p>

<p>Ještě nikdy se svou matkou takto nemluvil a nebyl si tak docela jistý, jestli z toho má dobrý pocit teď. Ale co mu zbývalo, když trojčila a nechtěla chápat, že je válka, že Indiáni vykopali válečnou sekeru, takže bílí nemají na vybranou.</p>

<p>Co mu dělalo největší starosti, když pak nasedl na koně a rozjel se k Davidovi, bylo to, že sice si nebyl jistý, ale myslel si, nebo měl alespoň podezření, že táta měl v očích slzy. Kdo by to řekl. Včera nemohl táta Indiánům přijít na jméno a dnes máma od boje odrazovala a táta tam jenom seděl a brečel. Možná to bylo tím, že táta stárnul. Ale to teď pro Neplýtveje nebylo důležité. Máma a táta možná nechtěli, aby ti, kteří jim vzali syny, byli zabiti - Neplýtvej však věděl, co udělá s těmi, kteří mu vzali bratry. Jejich krev byla jeho krví a ten, kdo prolil jeho krev, za to musel zaplatit prolitím vlastní, galonem za každou kapku.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 9</strong></p><empty-line /><p><strong>Mizoganské jezero</strong></p>

<p>Alvin nikdy v životě neviděl tolik vody na jednom mís­tě. Stál na vrcholu písečné duny a rozhlížel se po jezeře. Míra stál vedle něho, s rukou položenou Alovi na rameni.</p>

<p>„Táta mi říkal, abych tě k vodě nepouštěl,“ řekl Míra, „a podívej, kam tě přivedli.“</p>

<p>Horký, prudký vítr chvílemi ještě zesiloval a zvedal pí­sek, který vystřeloval jako nějaké malé šípy. „Tebe taky,“ podotkl Al.</p>

<p>„Podívej, támhle se žene pořádná bouřka.“</p>

<p>Na jihozápadu mraky černaly a nabývaly hrozivých tvarů. Nevypadalo to na obyčejnou letní přeháňku. Před­ní hradbou mračen projel blesk. Hrom dorazil mnohem později, ztlumený vzdáleností. Alvin se na to díval a na­jednou se ho zmocnil pocit, jako by viděl mnohem siřeji a hlouběji než předtím, jako by viděl krouživý a vířivý po­hyb uvnitř mračen, cítil z nich horko a chlad, jak mrazivý vzduch střemhlav padá dolů, horký vzduch tryská vzhůru a všechno se to svíjí v obrovském kolu na obloze.</p>

<p>„Tornádo,“ hlesl Al. „V té bouři je tornádo.“</p>

<p>„Já nic nevidím.“</p>

<p>„Blíží se. Podívej, jak se tam vzduch točí. Podívej se na to.“</p>

<p>„Já ti věřím, Ale. Bohužel to nevypadá, že by se tady dalo někam schovat.“</p>

<p>„Rozhlédni se, kolik je tady lidí,“ Alvin vypadal ne­šťastně. „Jestli nás to zastihne tady...“</p>

<p>„Kdy ses naučil předvídat počasí?“ zeptal se Míra. „To jsi ještě nikdy nedělal.“</p>

<p>Al na to nedovedl odpovědět. Nikdy v sobě žádnou bouři takto necítil. Bylo to jako ta zelená hudba, kterou slyšel minulou noc. Co ho ti rudoši zajali, děly se velice zvláštní věci. Teď ale nebyl čas na přemýšlení o tom, proč to ví - stačilo, že to věděl. „Musím někoho varovat.“</p>

<p>Alvin se rozběhl po svahu duny dolů. Klouzal tak, jako by každým krokem odskočil, dopadl na jednu nohu a od­skočil znovu. Ještě nikdy neběžel z kopce tak rychle. Míra vyrazil za ním. „Řekli, abychom zůstali tady nahoře, do­kud. ..“ Snažil se křičet, ale vítr mu slova rval od úst. Teď, když byli pod kopcem, byl písek ještě nepříjemnější; vítr zvedal z dun doslova stěny písku, kus je přenášel a pak je nechával spadnout. Al musel zavřít oči, zakrýt si je rukou a ještě odvrátit tvář od větru - jen aby ho písek neoslepoval, když běžel ke skupině Indiánů shromážděných na břehu jezera.</p>

<p>Najít mezi nimi Te-kumsu bylo snadné, a nejen proto, že byl tak urostlý. Ostatní Indiáni kolem něho necháva­li volný prostor, takže tam stál jako král. Al se k němu rozběhl. „Blíží se tornádo!“ vykřikl. „V tom mraku jsou tornáda!“</p>

<p>Te-kumsa zaklonil hlavu a rozesmál se; vítr byl tak hlasitý, že ho Al téměř neslyšel. Potom se Te-kumsa přes Alvinovu hlavu dotkl ramene jiného Indiána, který tam stál. „To je on!“ zvolal Te-kumsa.</p>

<p>Al si prohlédl muže, jehož se Te-kumsa dotkl. Ten se nenosil jako král - Te-kumsovi se vůbec nepodobal. Byl mírně shrbený a chybělo mu jedno oko, víčko jen prázdně viselo a pod ním nebylo nic. Vypadal napjatě. Paže měl spíš šlachovité než svalnaté, nohy měl pak doslova kost a kůže. Ale když Alvin zvedl oči k jeho tváři, poznal ho. Omyl nebyl možný.</p>

<p>Vítr na chvilku utichl.</p>

<p>„Zářící muž,“ vypravil ze sebe Al.</p>

<p>„Švábí chlapec,“ pronesl Tenskva-tava, Lola-šika, Pro­rok.</p>

<p>„Vy jste opravdový,“ řekl Al. Ani sen, ani vidina. Opravdový muž, který kdysi stál u pelesti jeho postele, mizel a znovu se objevoval a tvář mu zářila jako slun­ce, takže dívat se na něho bolelo. Ale byl to stejný muž. „Neuzdravil jsem vás!“ vzpomněl si Al. „Je mi to líto.“</p>

<p>„Ale uzdravil,“ odvětil Prorok.</p>

<p>V tu chvíli si Al uvědomil, proč vlastně seběhl z duny, než vpadl do rozhovoru dvou nejslavnějších Indiánů na celém světě, těchto dvou bratrů, jejichž jména znal kaž­dý bílý muž, žena i dítě na západ od Apalačských hor. „Tornáda!“ vyhrkl.</p>

<p>Jako by mu chtěl odpovědět, vítr se znovu prudce zvedl a zaskučel. Al se otočil a zjistil, že to, co předtím viděl a cítil, skutečně přichází. V bouři vznikala čtyři tornáda, visela z mraků jako hadi pověšení ze stromu, plazila se níž a níž k zemi, s hlavami připravenými zaútočit. Všechna čtyři se hnala rovnou na ně, ale zatím se nedotkla země.</p>

<p>„Teď!“ zvolal Prorok.</p>

<p>Te-kumsa podal bratrovi šíp s pazourkovým hrotem. Prorok si sedl do písku a zarazil si hrot šípu nejdřív do chodidla levé nohy a potom do pravé. Z ran se vyřinula krev. Potom udělal totéž na rukách, dokonce se bodl do dlaní tak hluboko, že mu krev tekla také ze hřbetní strany.</p>

<p>Alvin téměř bez přemýšlení vykřikl a začal v duchu pronikat do Prorokova těla, aby mu rány zahojil.</p>

<p>„Ne!“ zarazil ho Prorok. „To je síla, kterou má Indián v sobě - krev jeho těla - oheň země!“</p>

<p>Potom se otočil a vstoupil do Mizoganského jezera.</p>

<p>Ne, nevstoupil <emphasis>do </emphasis>jezera, ale <emphasis>na </emphasis>ně. Alvin měl co dě­lat, aby uvěřil vlastním očím, ale voda pod Prorokovýma nohama se skutečně uklidnila tak, že byla rovná a hladká jako sklo a Prorok na ní stál. Jeho krev tvořila na hladině temně rudou loužičku. O několik yardů dál se voda čeřila a ve větrem bičovaných vlnách dorážela na hladké místo, ale opět se rozlévala do široka, uklidňovala se a vytvářela hladkou plochu.</p>

<p>Prorok šel po vodní hladině dál a po jeho krvavých stopách zůstávala hladká stezka bouří.</p>

<p>Al se ohlédl po tornádech. Byla již blízko, téměř nad jejich hlavami. Al cítil, jak se točí v <emphasis>něm, </emphasis>jako by byl součástí mraků a ty byly mocnými, prudkými emocemi jeho nitra.</p>

<p>Prorok zatím na vodě zvedl ruce a ukázal na jedno z tornád. Téměř ve stejném okamžiku se ostatní tři zvedla, vtáhla se zpátky do mraků a zmizela. Ale to zbývající postupovalo, až se ocitlo přímo nad Prorokem, ve výšce nějakých sta stop. Bylo tak blízko, že voda na okrajích Prorokovy sklovitě hladké stezky vyskakovala, jako by se chtěla vrhnout vzhůru do mraků; také začala kroužit, vířit dokola, jak ji strhával vítr pod tornádem.</p>

<p>„Pojď!“ vykřikl Prorok.</p>

<p>Alvin ho neslyšel, ale viděl jeho oči - i na tu dálku - zahlédl, jak se jeho rty pohnuly a pochopil, co Prorok chce. Alvin nezaváhal. Vkročil na vodní hladinu.</p>

<p>Míra ho samozřejmě již doběhl a když Alvin vstoupil na teplé, hladké sklo Prorokovy stezky, vykřikl na něho a zkusil ho zastavit. Ale než se stačil chlapce dotknout, Indiáni ho chytili a odtáhli ho zpátky; Míra křičel na Al-vina, aby se vrátil: nechoď tam, nechoď na vodu...</p>

<p>Alvin ho slyšel a měl velký strach. Jenže Zářící muž stál na vodě a pod tlamou tornáda na něho čekal. Alvin v sobě cítil podobnou touhu, jakou poznal Mojžíš, když spatřil hořící keř - zajdu se na ten úkaz podívat, řekl si Mojžíš, a totéž si řekl i Alvin. Musím se podívat, co to je. Protože pravda byla taková, že v přirozeném vesmíru se taková věc nestávala. Neslyšel, že by nějaké prošení nebo kouzlo mohlo přivolat tornádo a proměnit rozbouřené jezero ve sklo. To, co tento Indián dělal, byla nejvýznamnější věc, jakou kdy Alvin viděl a pravděpodobně kdy v životě uvidí.</p>

<p>Navíc, Prorok ho měl rád. Alvin o tom ani okamžik nepochyboval. Jako Zářící muž stál kdysi u pelesti jeho postele a učil ho. Al si vzpomněl, že i tenkrát se Zářící muž řízl. Netušil, co Prorok dělá, ale jisté bylo, že k tomu používal svou krev a bolest. Bylo to velice působivé. Za těchto okolností mohl Alvinovi těžko někdo mít za zlé, že cítil cosi jako zbožnou úctu, když po vodní hladině kráčel.</p>

<p>Za ním stezka povolovala, rozplývala se a mizela. Cítil, jak mu vlny šplouchají o paty. Nahánělo mu to hrůzu, ale dokud šel dál, nic špatného se mu nedělo. A konečně stál před Prorokem, který se shýbl a vzal ho za ruce. „Stůj u mne!“ vykřikl Prorok. „Stůj tady v oku země a dívej se!“</p>

<p>Tornádo se rychle spustilo dolů: voda vyskočila, vy­rostla kolem nich jako nějaká zeď. Byli přímo uprostřed tornáda a byli taženi vzhůru...</p>

<p>Tak to pokračovalo, dokud Prorok nenatáhl jednu zkrvavenou ruku před sebe a nedotkl se tryskající vody. Vzápětí také ona získala hladkost a tvrdost skla. Ne, to nebylo sklo. Bylo to čisté a průzračné jako kapka rosy na pavučině. Bouře zmizela. Jen Alvin a Zářící muž spolu stáli uprostřed věže z třpytivého, čirého křišťálu.</p>

<p>Jenže na rozdíl od okna, které by ukazovalo, co se děje venku, Al za křišťálovými stěnami neviděl jezero, bouři ani břeh. Zato viděl jiné věci.</p>

<p>Viděl vůz uvízlý v rozvodněné řece, strom, který na něj pluje jako beranidlo a mladého muže, jenž na něj sko­čil, překulil jej a odstrčil jej od vozu. A potom se zapletl do kořenů toho stromu, byl naražen na balvan a znovu a znovu se převaloval a otáčel, unášen proudem; přesto stále bojoval o život, o to, aby dýchal o něco déle, dýchal, dýchal...</p>

<p>Viděl rodící ženu a vedle ní holčičku, která zvedla ruku a sáhla jí na břicho. Něco vykřikla a porodní bába strčila ruku dovnitř, chytila dítě za hlavičku a vytáhla je ven. Matka si natrhla rodidla a krvácela. Holčička vztáhla ruku dolů a stáhla něco dítěti z obličeje; dítě se rozplakalo. Muž v řece jeho pláč nějakým způsobem zaslechl, poznal, že žil dost dlouho, a zemřel.</p>

<p>Al nevěděl, co si z toho má vybrat. Ale jen do chvíle, kdy uslyšel, jak mu Prorok pošeptal do ucha: „První, co tady uvidíš, je den, kdy ses narodil.“</p>

<p>To narozené dítě byl Alvin junior; a ten muž, který zemřel, byl jeho bratr Síla. Kdo byla ta holčička, jež mu z obličeje stáhla plodovou blánu? Alvin ji nikdy v životě neviděl.</p>

<p>„Ukážu ti to,“ řekl Prorok. „Tento úkaz sice nevydrží dlouho a sám se potřebuji na některé věci podívat, ale ukážu ti to.“ Uchopil Alvina za ruku a společně se vznesli skleněným sloupem výš.</p>

<p>Nebylo to jako létání, nepodobalo se to ptačímu pole­tování, spíš jako by nebylo žádné nahoře ani dole. Prorok ho táhl vzhůru, avšak Al nedokázal přijít na to, jak Pro­rok vytahuje <emphasis>sebe. </emphasis>Stejně na tom nezáleželo. Kolem bylo tolik věcí k vidění. Kdekoli zůstal viset ve vzduchu, mohl se podívat libovolným směrem a vždy spatřil za stěnami věže něco jiného. Až potom pochopil, že za stěnou této věže je vidět každičký okamžik, každý lidský život. Jenže jak se tady vyznat? Jak najít jeden konkrétní příběh mezi stovkami, tisícovkami, miliony okamžiků z minulosti?</p>

<p>Prorok se zastavil a vyzvedl chlapce, aby viděl totéž co on. Tváře měli přitisknuté k sobě, jejich dech se mísil a Alvinovi do ucha duněl tep Prorokova srdce.</p>

<p>„Podívej,“ vyzval ho Prorok.</p>

<p>To, co Alvin spatřil, bylo velké město; lesklo se ve slunečních paprscích. Vypadalo to jako věže z ledu nebo z průzračného skla, protože když slunce za městem zapa­dalo, světlo vůbec nezesláblo a město nevrhalo na louku žádný stín. V tom městě byli lidé, jako nějaké světlé stíny se pohybovali sem a tam, stoupali a klesali věžemi bez schodišť. Ale důležitější než to, co viděl, bylo to, co Alvin cítil, když si to místo prohlížel. Ne, nebyl to vnitřní mír; to, co cítil, mělo ke klidu daleko. Bylo to vzrušující. Srdce mu pumpovalo jako koni v trysku. Ti lidé nebyli dokonalí - občas se zlobili, občas byli smutní. Ale nikdo neměl hlad, nikdo nebyl bez vzdělání a nikdo nemusel dělat něco jen proto, že ho k tomu někdo jiný nutil. „Kde je to město!“ zašeptal Alvin.</p>

<p>„Nevím,“ odvětil Prorok. „Pokaždé, když sem přijdu, vidím něco jiného. Někdy tyto vysoké štíhlé věže, někdy velké křišťálové hory, někdy jen lidi žijící na moři křišťálo­vého ohně. Myslím, že toto město bylo v minulosti posta­veno mnohokrát. A myslím, že bude postaveno znovu.“</p>

<p>„Vy je postavíte? K tomu je Prorokovo Město?“</p>

<p>Prorokovi vyhrkly z očí slzy - ze zdravého oka se vyřinuly a pod ochablým víčkem druhého oka prosákly. „Indiáni nemohou toto město postavit sami,“ vysvětlil. „Jsme částí země, a toto město je víc než jen země. Země je dobrá a špatná, život a smrt dohromady, zelené ticho.“</p>

<p>Alvin si vzpomněl na zelenou hudbu, kterou cítil, ale neřekl nic, protože prorok říkal věci, jež chtěl slyšet, a Al­vin byl dost chytrý, aby věděl, že někdy je lepší poslouchat než mluvit.</p>

<p>„Ale toto město,“ pokračoval Prorok, „toto křišťálové město je světlo bez tmy, čistota bez špíny, zdraví bez ne­moci, síla bez slabosti, hojnost bez hladu, pití bez žízně, život bez smrti.“</p>

<p>„Lidé, kteří tam žijí, nejsou úplně šťastní,“ pozname­nal Alvin. „Nežijí věčně.“</p>

<p>„Hm,“ udělal Prorok. „Nevidíš totéž, co vidím já.“</p>

<p>„Já vidím, jak je staví.“ Alvin se zamračil. „Na jednom konci je staví a na druhém konci se rozpadá.“</p>

<p>„Hm,“ vzdychl Prorok. „Město, které vidím já, se ni­kdy nezhroutí.“</p>

<p>„Kde se bere ten rozdíl? Jak je možné, že nevidíme totéž?“</p>

<p>„Nevím, Švábí chlapče. Ještě nikdy jsem to nikomu neukázal. Teď se vrať a dole na mne počkej. Potřebuji se na něco podívat, než se znovu rozběhne čas.“</p>

<p>Stačilo, aby na to Alvin pomyslel, a začal klesat, až se dostal úplně na dno, na zářivě průzračnou podlahu. Podlahu? Vše nasvědčovalo tomu, že by to klidně mohl být strop. Světlo odtamtud přicházelo úplně stejně, jako prozařovalo ostatními stěnami. A také tam viděl výjevy.</p>

<p>Viděl, jak se obrovský oblak prachu točí čím dál rych­leji, ale místo, aby ze sebe prach vyvrhoval, nasával jej všechen do sebe. Pak najednou začal zářit, potom se vzňal a bylo to slunce, známé slunce. Alvin o planetách něco vě­děl, protože o nich mluvil Thrower, takže ho nepřekvapilo, když je spatřil jako zářivé tečky, které brzy pohasly. A po nějakém čase tam místo prachu smíšeného s temnotou by­ly víceméně buď světy nebo prázdný prostor. Viděl Zemi, byla maličká, ale když pak přišel blíž, spatřil, jak je velká a jak rychle se točí, jednu stranu osvícenou sluncem, dru­hou temnou. Zdálo se mu, jako by stál na obloze a díval se dolů na to osvětlené místo, ale viděl všechno, co se dě­lo. Nejdřív jen holou skálu, vulkány chrlící lávu; potom se z oceánu rozšířily rostliny a narostly do výšky, přesličky a stromy. Viděl skákat ryby v moři, život, jenž se plazil po břehu zaplavovaném přílivem a potom brouky a jiné malé tvory, jak poskakují, oždibují listy, chytají se a že­rou se navzájem. Zvířata pak začala růst čím dál víc, tak rychle, že Alvin nestačil změny sledovat, Země se točila dál a on si prohlížel obrovské, nestvůrné živočichy, o nichž nikdy neslyšel, z nichž někteří měli dlouhé, hadovité kr­ky, a taky zuby a tlamy, které vypadaly, jako by dokázaly jediným kousnutím porazit celý strom. A potom zmizeli a byli vystřídáni slony, antilopami, tygry a koňmi, veškerý život na Zemi se čím dál víc podobal tomu, jak by podle Alvinových představ měla zvířata vypadat. Ale nikde v tom všem neviděl člověka. Našel opice a chlupaté tvory, kteří se navzájem tloukli kameny, tvory, kteří chodili po zadních končetinách, ale zdálo se, že nemají víc rozumu než žáby.</p>

<p>A potom jakési lidi spatřil, třebaže si zpočátku nebyl jist, protože byli černí a on v životě viděl jen jediného čer­nocha, otroka jednoho podomního obchodníka, který pro­jížděl Sílovým Kostelcem před nějakými dvěma lety. Ale vypadali jako lidé, černí nečerní, a trhali ovoce ze stromů a plody z keřů, krmili se navzájem a v patách jim chodila tlupa malých černoušků. Dva mladí se začali prát a vel­ký toho malého zabil. Táta se vrátil a toho, který zabil, ztloukl a vyhnal. Potom zvedl toho mrtvého a přenesl ho zpátky k mámě. Oba plakali. Položili mrtvé dítě na zem a zakryli je kameny. Potom shromáždili rodinu a šli dál. Po několika krocích se znovu začali krmit a slzy jim osch­ly. Šli dál, jednoduše šli dál. Jsou to lidé, je to jasná věc, pomyslel si Alvin. Přesně takoví lidé jsou.</p>

<p>Země se otáčela a když se znovu otočila dokola, byli na ní nejrůznější lidé, tmaví v horkých oblastech a světlí v chladných, se všemi odstíny mezi tím. Jen v Americe to bylo jiné, když na ni znovu zasvítilo slunce. V Ameri­ce vypadali všichni lidé prakticky stejně, všichni byli rudí bez ohledu na to, jestli žili na severu nebo na jihu, v hor­ku nebo v chladnu, ve vlhku nebo v suchu. A ve srovnání s jinými částmi světa tam vládl klid. Byla to zvláštní podí­vaná, protože když ho míjel ten velký kus souše, se všemi svými národy a národnostmi, s každou otočkou Země se měnil. Celé země se stěhovaly z místa na místo, všech­no bylo v neustálém pohybu a všude každým okamžikem hořely války. V menším světadílu, v Americe, byly také války, ale všechno bylo jaksi pomalejší, klidnější. Lidé žili jiným rytmem. Ten světadíl měl vlastní puls, vlastní život.</p>

<p>Čas od času připluli ze starého světa další lidé - většinou rybáři. Odchýlení z kursu, zbloudilí kvůli bouřím, na útěku před nepřáteli. Připluli a nějaký čas žili v Americe způsobem, který si přivezli ze starého světa - snažili se rychle stavět, rychle se rozmnožovat, a zabíjeli všude, kde mohli. Jako nemoc. Ale potom buď splynuli s Indiány, ne­bo zmizeli či byli pobiti. Žádný z nich způsoby ze starého světa neudržel.</p>

<p>Až doteď, pomyslel si Alvin. Když jsme přišli my, byli jsme jednoduše příliš silní. Jako když má člověk několikrát rýmu a začne si myslet, že nikdy vážně neonemocní, a po­tom dostane neštovice a zjistí, že vlastně předtím nebyl nikdy pořádně nemocný.</p>

<p>Alvin ucítil na rameni ruku.</p>

<p>„Tak tady ses zakoukal,“ oslovil ho Prorok. „Co jsi viděl?“</p>

<p>„Myslím, že jsem viděl celé stvoření světa,“ odpověděl Al. „Úplně jako v Bibli. Myslím, že jsem viděl...“</p>

<p>„Vím, co jsi viděl. Všichni to vidíme, všichni, kteří sem přijdou.“</p>

<p>„Zdálo se mi, že jste říkal, že jsem první, koho jste sem přivedl.“</p>

<p>„Sem dovnitř vede mnoho dveří. Někteří vcházejí oh­něm. Někteří vcházejí vodou. Někteří tím, že se nechají zahrabat do země. Někteří pádem vzduchem. Přijdou sem a dívají se. Potom se vrátí a vyprávějí, co si pamatují, to­lik, kolik chápou, a tolik, na co jim stačí slova. A ostatní je poslouchají a ukládají si do paměti, co alespoň trochu pochopili. Toto je místo, kde mohou vidět.“</p>

<p>„Nechci odtud odejít,“ zaprosil Alvin.</p>

<p>„A ten druhý také ne.“</p>

<p>„Kdo? Je tady ještě někdo?“</p>

<p>Prorok zavrtěl hlavou. „Jeho tělo tu není. Ale cítím ho v sobě, jak se dívá mým okem.“ Zaťukal si na lícní kost pod zdravým okem. „Tímhle ne, tím druhým.“</p>

<p>„Víte, kdo to je?“</p>

<p>„Běloch,“ odpověděl. „Ale to není důležité. Nedopustil se ničeho špatného. A možná - možná udělá něco dobrého. A teď už půjdeme.“</p>

<p>„Ale já chci poznat všechny příběhy, které tu jsou!“</p>

<p>Prorok se rozesmál. „I kdybys žil věčně, stejně bys vše­chny příběhy neviděl. Mění se rychleji, než se člověk stačí dívat.“</p>

<p>„Jak se sem znovu dostanu? Chci vidět všechno, úplně všechno!“</p>

<p>„Už nikdy tě sem nepřivedu,“ zklamal ho Prorok.</p>

<p>„Proč? Udělal jsem něco špatného?“</p>

<p>„Tiše, Švábí chlapče. Už nikdy tě sem nepřivedu, pro­tože sem sám už nikdy nepřijdu. Tentokrát je to naposledy. Viděl jsem konec všech svých snů.“</p>

<p>Alvin si teprve teď všiml, jak smutně Prorok vypadá. Obličej měl zbrázděný žalem.</p>

<p>„Viděl jsem tě tady. Viděl jsem, že tě sem musím při­vést. Viděl jsem tě v rukou Čoktavů. Poslal jsem bratra, aby tě vysvobodil a přivezl zpátky.“</p>

<p>„To proto, že jste mne sem přivedl, už nikdy nebudete moci sám dovnitř?“</p>

<p>„Ne. Země tak rozhodla. Konec přijde brzy.“ Usmál se, ale byl to děsivý úsměv. „Váš kazatel, páter Thrower mi kdysi řekl - když ti onemocní noha, uřízni ji. Je to tak?“</p>

<p>„To si nepamatuju.“</p>

<p>„Já ano. Tato část země je již nemocná. Je třeba ji odříznout, aby zbytek země mohl žít.“</p>

<p>„Jak to myslíte?“ Alvin si v duchu představil, jak se kusy země odtrhávají a padají do moře.</p>

<p>„Rudí lidé odejdou na západ od Mizzipy, bílí lidé zů­stanou na východě. Rudá část země bude žít. Bílá část země bude úplně mrtvá, odříznutá. Plná kouře a kovu, zbraní a smrti. Z rudých lidí, kteří zůstanou na východě, se stanou bílí. A bílí lidé na západ od Mizzipy nepůjdou.“</p>

<p>„Ale bílí lidé již na západ od Mizzipy jsou. Většinou lovci kožešin a obchodníci, ale také několik farmářů s ro­dinami.“</p>

<p>„Vím,“ přitakal Prorok. „Ale to, co jsem tu dnes viděl - vím, jak to udělat, aby bílí lidé nechodili na západ a rudí lidé nezůstávali na východě.“</p>

<p>„Jak toho chcete dosáhnout?“</p>

<p>„Když to řeknu, nestane se to. Tak to tady občas chodí, že nemůžeš mluvit o věcech, které jsi viděl, protože by se změnily a utekly by.“</p>

<p>„Je to křišťálové město? „ zeptal se Alvin.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Prorok. „Je to řeka krve. Je to les železa.“</p>

<p>„Ukažte mi to!“ naléhal chlapec. „Ukažte mi, co jste viděl!“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Prorok. „Nenechal by sis to pro sebe.“</p>

<p>„Proč ne? Když vám dám slovo, neporuším je!“</p>

<p>„Mohl bys slibovat celý den, Švábí chlapče, ale kdybys to viděl, křičel bys bolestí a strachem. A řekl bys o tom bratrovi. Řekl bys o tom rodině.“</p>

<p>„Stane se jim něco?“</p>

<p>„Z tvé rodiny nezemře nikdo,“ odvětil Prorok. „Až to skončí, budou všichni v pořádku a zdraví.“</p>

<p>„Ukažte mi to!“</p>

<p>„Ne,“ znovu odmítl Prorok. „Teď věž zbořím a ty si budeš pamatovat, co jsme tu dělali a říkali. Ale vrátíš se a uvidíš tyto věci znovu pouze tehdy, když najdeš křišťá­lové město.“</p>

<p>Prorok poklekl u místa, kde se stěna sbíhala s pod­lahou. Zabořil zakrvácené prsty do stěny a pohnul jimi, jako by ji chtěl zvednout. Stěna se zachvěla, rozplynula se, proměnila se ve vítr. Obklopovala je scenérie, kterou opustili před několika hodinami, alespoň Alvinovi to tak připadalo. Voda, bouře, vír, který stoupal zpět k mrakům nad nimi. Všude kolem nich bily blesky a liják se spustil tak prudce, že pobřeží úplně zmizelo. Kapky deště, které dopadly na křišťálovou plošinu, na níž stáli, se také pro­měnily v křišťál, splynuly s podlahou pod nimi.</p>

<p>Prorok přistoupil k okraji, který byl nejblíž ke břehu, a vkročil na rozbouřenou vodu. Ztvrdla mu pod nohou, ale nadále se pomalu vlnila - nebyla stejně pevná jako plošina. Prorok se otočil, chytil Alvina za ruku a táhl ho za sebou po nové stezce, kterou na hladině jezera vytvářel. Nebyla zdaleka tak hladká jako předtím a čím byli dál, tím byla nerovnější, tím víc se pohybovala a klouzala, takže zdolávat vlny bylo namáhavé.</p>

<p>„Zdrželi jsme se příliš dlouho!“ vykřikl Prorok.</p>

<p>Alvin cítil, jak temná vlna pod tenounkou křišťálo­vou slupkou kypí nenávistí. Nicota ze starého těžkého snu chtěla křišťál prorazit, zmocnit se Alvina, stáhnout ho pod hladinu, utopit ho, rozcupovat ho na kousky, na nejmenší možné kousíčky, a pohodit ho v temnotě.</p>

<p>„To jsem nebyl já!“ vykřikl Alvin.</p>

<p>Prorok se otočil, zvedl ho a vysadil si ho na ramena. Liják ho otloukal, vítr se ho snažil z Prorokových ramenou strhnout. Alvin se křečovitě držel Tenskva-tavy za vlasy. Cítil, že Prorokovy nohy se každým dalším krokem boří do vody hloub. Za nimi již nebylo po stezce ani památky, úplně zmizela, a vlny se dmuly čím dál výš.</p>

<p>Prorok klopýtl a upadl. Alvin upadl s ním; padal a vě­děl, že se utopí...</p>

<p>A pak najednou ležel na mokrém písku pláže a voda ho omývala ze všech stran, odnášela písek, na němž le­žel, snažila se ho stáhnout zpátky na hlubinu. Potom ho v podpaží uchopily silné ruce a táhly ho pryč, po pláži nahoru k dunám.</p>

<p>„Prorok tam zůstal!“ vykřikl Alvin. Alespoň si myslel, že vykřikl - jeho hlas byl pouhý šepot, stěží vyloudil nějaký zvuk. Ale vítr byl tak hlasitý, že by to stejně bylo jedno. Když otevřel oči, okamžitě se mu do nich nahrnul písek a déšť.</p>

<p>Potom mu Míra přitiskl rty na ucho a zařval: „Prorok je v pořádku! Te-kumsa ho vytáhl! Myslel jsem, že je s te­bou dočista amen, když tě vcuclo to tornádo! Nestalo se ti nic?“</p>

<p>„Viděl jsem všechno!“ křičel Alvin. Ale byl tak slabý, že ze sebe nedostal ani hlásku, a tak to vzdal, nechal tělo ochabnout a upadl do vysíleného spánku.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 10</strong></p><empty-line /><p><strong>Ulička</strong></p>

<p>Míra vídal Alvina málo - až příliš málo. Po tom, co se stalo u jezera, by Míra byl očekával, že si Alvin uvědomí, jakému nebezpečí je zde vystaven, a bude chtít uprchnout. Skutečnost však byla taková, že neměl zájem téměř o nic jiného než o to, aby byl co nejvíc s Prorokem a poslouchal jeho příběhy a zvráceně poetická moudra, která rozdával.</p>

<p>Když s ním jednou Alvin zůstal tak dlouho, že si mohli v klidu promluvit, Míra se ho zeptal, proč se o takové věci stará. „Sice anglicky mluví, ti Indiáni, ale stejně jim nerozumím. Mluví o zemi, jako by to byl člověk, že je třeba brát si jen život, který se nabídne, že země na východ od Mizzipy umírá - tady neumírá, Ale, to přece vidí každý pitomec. A i kdyby dostala neštovice, mor a deset tisíc záděr, stejně by žádný doktor nevěděl, jak ji uzdravit.“</p>

<p>„Tenskva-tava ví jak,“ namítl Alvin.</p>

<p>„Tak ať to udělá a my můžeme jít domů.“</p>

<p>„Někdy jindy, Míro.“</p>

<p>„Máma s tátou budou umírat strachy. Určitě si myslí, že jsme mrtví!“</p>

<p>„Tenskva-tava říká, že země to nějak zařídí.“</p>

<p>„A zase jsme u toho! Země je země, ta nemá nic společ­ného s tím, že táta dá dohromady partu lidí, kteří začnou pročesávat lesy, aby nás našli!“</p>

<p>„Tak běž a mě tady nech.“</p>

<p>Ale k <emphasis>tomu </emphasis>se Míra zatím neodhodlal. Nijak zvlášť ne­toužil přijít mámě na oči, pokud by se vrátil bez Alvina. „Byl v pořádku, když jsem ho viděl naposledy, nedělej si starosti. Jen si hrál s tornády a chodil po vodě s jedno­okým Indiánem. Domů se mu zatím nechtělo, však víš, jaká je s takovými kluky v deseti letech řeč.“ Ne. Míra zatím nebyl připraven přijít domů, pokud by s sebou ne­přivedl také Alvina. A bylo jasné, že Alvina proti jeho vůli odvést nemůže. O nějakém útěku se nechtěl vůbec bavit.</p>

<p>Nejhorší na tom bylo, že na rozdíl od Alvina, jehož si všichni oblíbili a v jednom kuse na něho brebentili anglicky nebo šavansky, se s Mírou nikdo ani nebavil, s výjimkou Te-kumsy a Proroka, který mluvil pořád bez ohledu na to, jestli ho někdo poslouchá nebo ne. Bylo mu smutno, když musel chodit celý den sám. A nesměl ani daleko. Sice se s ním nikdo nebavil, ale jakmile zamířil od dun k lesům, někdo vystřelil šíp. Dopadl s žuchnutím do písku hned vedle něho. Každopádně své mušce věřili mnohem víc než Míra. Pořád musel myslet na to, co by se stalo, kdyby se šíp trochu odchýlil a zasáhl ho.</p>

<p>Když se nad tím Míra vážně zamyslel, musel uznat, že útěk skutečně <emphasis>je </emphasis>hloupý nápad. Vystopovali by ho dřív, než by řekl švec. Co mu nešlo na rozum, bylo to, proč ho nechtějí nechat odejít. Nic s ním nedělali. Byl jim k niče­mu. Zároveň přísahali, že nemají v úmyslu ho zabít a do­konce ani zmlátit.</p>

<p>Když byli v dunách čtvrtý den, došla mu trpělivost. Sel za Te-kumsou a na rovinu ho <emphasis>požádal, </emphasis>aby ho nechali odejít. Te-kumsa se na to tvářil rozmrzele, ale to bylo u něho normální. Tentokrát se Míra nenechal odradit.</p>

<p>„Vy vážně nechápete, jakou děláte hloupost, když nás tady držíte? Něco jiného by bylo, kdybychom zmizeli beze stopy. Naše koně s vašimi jmény určitě už dávno našli.“</p>

<p>Míra si teprve nyní uvědomil, že Te-kumsa o koních nic neví.</p>

<p>„Moje jméno na koních není.“</p>

<p>„Na sedlech, náčelníku. Ty to nevíš? Ti Čoktavové, kteří nás zajali - pokud to nebyli tvoji vlastní lidé, což bych si netroufal tak docela vyloučit, jestli tě to zajímá - vyryli tvoje jméno do sedla mého koně a potom ho pobo­dali, aby utekl. Prorokovo jméno vyryli do Alvinova sedla. Určitě běželi nejkratší cestou domů.“</p>

<p>Te-kumsova tvář jako by ještě víc ztmavla, oči mu sršely, jako by v nich měl blesky. Kdyby někoho zajímalo, jak vypadá bůh nebes, tak přesně takhle, pomyslel si Míra. „Všichni běloši si budou myslet, že jsem vás ukradl,“ Te-kumsovi to bylo jasné.</p>

<p>„Ty jsi to nevěděl?“ zeptal se Míra. „No to se povedlo. Já myslel, že Indiáni vědí všechno, podle toho, jak se no­síte. Dokonce jsem to zkoušel říct některým tvým lidem, ale otočili se ke mně zády. A přitom to celou dobu nikdo z vás nevěděl.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já </emphasis>jsem to nevěděl,“ upřesnil Te-kumsa. „Ale někdo to věděl.“</p>

<p>Pak důstojně odkráčel, pokud to v měkkém písku vů­bec jde. Ale po několika krocích se obrátil. „Pojď, potře­buji tě!“</p>

<p>A tak ho Míra doprovodil ke kůrou obloženému vigvamu, v němž Prorok pořádal přednášky o Bibli, nebo co to vlastně celý den dělal. Te-kumsa se nijak nesnažil skrývat svůj hněv. Neřekl nic - jen vigvam obešel kolem dokola a odkopal kameny, které jej pomáhaly na písku ukotvit. Potom jeden konec chytil a začal ho zvedat. „Na to musí být dva,“ prohlásil.</p>

<p>Míra se přikrčil k němu, chytil vigvam a napočítal do tří. Potom začal zvedat. Te-kumsa se však nepřidal, takže vigvam se nadzvedl pouze o nějakých šest palců a znovu klesl na zem.</p>

<p>Míra si odfrkl únavou a zpražil Te-kumsu pohledem. „Proč jsi nezvedal?“</p>

<p>„Dostal ses teprve ke třem,“ podíval se na něj Te-kumsa.</p>

<p>„Tak se počítá, náčelníku. Raz, dva, tři.“</p>

<p>„Proč jste vy běloši takoví hlupáci? Každý přece ví, že silné číslo je čtyřka.“</p>

<p>Te-kumsa napočítal do čtyř. Tentokrát zabrali společ­ně, zvedli vigvam a převrátili jej. V tu chvíli již ti, kteří byli uvnitř, samozřejmě věděli, co se děje, ale nikdo nekři­čel ani nic nedělal. A když vigvam ležel vzhůru nohama ja­ko želva, která uvízla na pláži, na houních roztažených na písku seděli se zkříženýma nohama Prorok, Alvin a něko­lik Indiánů. Jednooký Indián mluvil dál, jako by se vůbec nic nestalo.</p>

<p>Te-kumsa začal něco šavansky řvát a Prorok mu od­povídal, zpočátku klidně, ale postupně čím dál hlasitěji. Byl to docela slušný kravál, hádka, jaká se podle Mírových zkušeností vždycky vyvine v bitku. Ale u těchto dvou In­diánů to bylo jinak. Nejdřív na sebe půl hodiny řvali a pak tam stáli proti sobě, supěli a neříkali vůbec nic. To mlčení trvalo jen několik minut, ale zdálo se delší než předchozí křik.</p>

<p>„Ty něčemu rozumíš?“ zeptal se Míra.</p>

<p>„Vím jen to, že Prorok říkal, že Te-kumsa dnes přijde a bude se moc zlobit.“</p>

<p>„Hm, když to věděl, proč něco neudělal, aby to změ­nil?“</p>

<p>„On je v takových věcech velice opatrný. Všechno se mu vyvíjí tak, jak je třeba, aby byla země spravedlivě roz­dělena mezi bílé a rudé. Kdyby šel a něco změnil, protože ví, co se stane, mohl by všechno pokazit, mohl by to vše­chno zničit. Takže ví, co se stane, ale tomu, kdo by mohl něco změnit, nic neříká.“</p>

<p>„K čemu je potom dobré znát budoucnost, když s ní nemůžeš nic udělat?“</p>

<p>„Ale on dělá různé věci,“ namítl Alvin. „Jen se tím ni­komu nechlubí. Proto vytvořil křišťálovou věž, když přišla ta bouře. Aby se přesvědčil, že obraz budoucnosti zůstal takový, jaký má být, aby se přesvědčil, že věci nevybočily ze správné cesty.“</p>

<p>„Co to má všechno znamenat? Proč jsou na kordy?“</p>

<p>„To mi řekni spíš ty, Míro. Ty jsi mu pomáhal převrátit vigvam.“</p>

<p>„Já jsem mu řekl jen to, že do našich sedel vyryli jeho a Prorokovo jméno.“</p>

<p>„On to věděl,“ řekl Alvin.</p>

<p>„Každopádně se tvářil tak, jako by o tom nikdy nesly­šel.“</p>

<p>„Sám jsem to Prorokovi řekl, hned tu noc, co mne vzal do věže.“</p>

<p>„A tebe nenapadlo, že to třeba Prorok Te-kumsovi ne­musel říct?“</p>

<p>„Proč by ne?“ zeptal se Alvin. „Proč by mu to neřekl?“</p>

<p>Míra znalecky pokýval hlavou. „Mám takový pocit, že právě na to se Te-kumsa svého bratra momentálně vyptá­vá.“</p>

<p>„Neříct to je šílené,“ zděsil se Alvin. „Myslel jsem, že Te-kumsa už určitě někoho poslal vyřídit našim, že jsme v pořádku.“</p>

<p>„Víš, co si myslím, Ale? Myslím, že ten tvůj Prorok nás všechny vodil za nos. Nemám nejmenší tušení proč, ale řekl bych, že má nějaký plán a součástí toho plánu je, abychom se nedostali domů. A jelikož to znamená, že celá naše rodina, sousedé a všichni ostatní budou na nohou, můžeš si to sám domyslet. Prorok chce takovou menší, ale opravdovou válku, ve které se bude střílet.“</p>

<p>„Ne!“ Alvin bouřlivě nesouhlasil. „Prorok říká, že ni­kdo nemůže zabít člověka, který sám nechce zemřít, že je stejně špatné zabít bělocha, jako zabít vlka nebo medvěda, kterého nepotřebuješ na jídlo.“</p>

<p>„Třeba nás potřebuje na jídlo. Ale válku mít <emphasis>bude, </emphasis>jest­li neodejdeme domů a neřekneme našim, že jsme v pořád­ku.“</p>

<p>Právě v tom okamžiku Te-kumsa a Prorok zmlkli. A tím, kdo do ticha promluvil, byl Míra. „Tak co, chlapci, dohodli jste se, že nás pustíte domů?“ zeptal se.</p>

<p>Prorok na to zareagoval tím, že se posadil se zkřížený­ma nohama na houni proti dvěma bělochům. „Jdi domů, Míro,“ vyzval ho Prorok.</p>

<p>„Bez Alvina nepůjdu.“</p>

<p>„Ano, bez Alvina,“ Prorok nehodlal ustoupit. „Pokud zůstane v této části země, zemře.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>„O tom, co jsem viděl na vlastí oči!“ odvětil Prorok. „O tom, co se stane. Pokud teď Alvin půjde domů, za tři dny bude mrtvý. Ale <emphasis>ty </emphasis>běž, Míro. Dnes odpoledne je velice vhodná doba, abys šel.“</p>

<p>„Co chceš dělat s Alvinem? Myslíš, že s tebou bude ve větším bezpečí než se mnou?“</p>

<p>„Se <emphasis>mnou </emphasis>ne,“ zavrtěl hlavou Prorok. „S mým brat­rem.“</p>

<p>„Je to všechno pitomost!“ rozkřikl se Te-kumsa.</p>

<p>„Můj bratr má před sebou mnoho návštěv. U Francou­zů v Detroitu, u Irrokvanů, apalačského národa, u Čoktavů a Kríků, u všech Indiánů a u všech bělochů, kteří mohou zabránit tomu, aby došlo ke strašlivé válce.“</p>

<p>„Jestli se budu bavit s Indiány, Tenskva-tavo, budu se s nimi bavit o tom, aby šli se mnou do boje a zahnali bě­lochy na druhou stranu hor, zpátky do jejich lodí, zpátky do moře!“</p>

<p>„Mluv s nimi, o čem chceš,“ prohlásil Tenskva-tava. „Ale odjeď dnes odpoledne a bílého chlapce, který chodí jako rudý muž, vezmi s sebou.“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Te-kumsa.</p>

<p>Na Tenskva-tavově tváři se usadil smutek. „Pak ale zemře celá země, ne jenom část,“ zaúpěl pronikavě. „Jestli neuděláš, co ti dnes říkám, bílí lidé zabijí celou zemi, od oceánu k oceánu, od severu na jih, celá země bude mrtvá! A rudí lidé zahynou, až na několik, kteří budou žít na kousíčcích bezútěšné pustiny jako vězni, budou tam celý život, protože jsi neposlechl to, co mi ukázalo vidění!“</p>

<p>„Te-kumsa neposlouchá tyto šílené vidiny! Te-kumsa je tvář země, hlas země, hlas země! Kardinál mi to řekl a ty to víš, Lola-šiko!“</p>

<p>„Lola-šika je mrtev,“ zašeptal Prorok.</p>

<p>„Hlas země neposlouchá jednookého whiskového Indi­ána. „</p>

<p>Proroka tato slova ranila do srdce, ale zachoval ne­tečný výraz. „Ty jsi hlas hněvu země. Postavíš se v boji mohutné armádě bělochů. Říkám ti, že se to stane dřív, než napadne první sníh. Jestli s tebou nebude bílý chlapec Alvin, zahyneš v prohrané bitvě.“</p>

<p>„A když se mnou <emphasis>bude </emphasis>?“</p>

<p>„Pak budeš žít,“ slíbil Prorok.</p>

<p>„Půjdu rád,“ ozval se Alvin. Když Míra chtěl něco na­mítnout, Alvin ho chytil za ruku. „Můžeš vyřídit mámě a tátovi, že jsem v pořádku. Ale já <emphasis>chci </emphasis>jít. Prorok mi řekl, že se od Te-kumsy mohu naučit víc než od kterého­koli jiného člověka na celém světě.“</p>

<p>„Potom s tebou půjdu i já,“ prohlásil Míra. „Dal jsem slovo tátovi i mámě.“</p>

<p>Prorok se na Míru mrazivě podíval. „Vrátíš se ke svým lidem.“</p>

<p>„V tom případě půjde Alvin se mnou.“</p>

<p>„Ty nejsi ten, kdo rozhoduje,“ odvětil ostře Prorok.</p>

<p>„A ty jsi? Proč? Proto, že tvoji přátelé mají všechny šípy?“</p>

<p>Te-kumsa zvedl ruku a vzal Míru za rameno. „Ty nejsi žádný hlupák, Míro. Někdo se musí vrátit a říct tvým lidem, že ty a Alvin nejste mrtví.“</p>

<p>„A můžeš mi říct, jak budu <emphasis>vědět, </emphasis>že není mrtvý, když ho tady nechám?“</p>

<p>„Budeš to vědět, protože já prohlašuji, že dokud bu­du žít, žádný Indián tomuto chlapci neublíží,“ slavnostně pronesl Te-kumsa.</p>

<p>„A dokud bude s tebou on, nikdo nebude moci ublížit zase <emphasis>tobě, </emphasis>je to tak? Můj malý bratr má být rukojmí, nic víc...“</p>

<p>Míra viděl, že Te-kumsa i Tenskva-tava jsou oba roz­čilení nejvíc, jak mohou být, aniž by ho zabili, a sám cítil, že je rozčilený tak, že by si nejraději zlomil ruku o něčí obličej.</p>

<p>A možná by na to došlo, kdyby se Alvin nevztyčil, celých deset let a šedesát palců, a nestal se pánem situace.</p>

<p>„Míro, víš lépe než kdokoli jiný, že se o sebe dovedu postarat. Řekni tátovi a mámě, co jsem udělal Čoktavům, a oni pochopí, že to zvládnu. Stejně mě posílali z domova, ne? Abych se vyučil na kováře. Jediný rozdíl je v tom, že nějaký čas budu za učedníka u Te-kumsy. A každý ví, že možná s výjimkou Tomáše Jeffersona je Te-kumsa největší člověk v Americe. Jestli mohu nějak pomoci tomu, aby Te-kumsa zůstal naživu, pak je mou povinností to udělat. A jestli ty můžeš tím, že se vrátíš, zabránit válce, je tvojí povinností se vrátit. Ty to nechápeš?“</p>

<p>Míra to chápal dostatečně a dokonce s tím i souhlasil. Ale zároveň věděl, že se bude muset postavit před rodiče. „V Bibli je příběh o Josefovi, synovi Jákoba. Byl otcovým nejmilejším synem, ale bratři ho nenáviděli a prodali ho do otroctví. Pak vzali šaty, které nosíval, namočili je do kozlí krve, roztrhali je, přinesli je otci a řekli mu: Podívej, rozsápali ho lvi. A otec na sobě roztrhal šat a už nikdy nepřestal pro syna truchlit.“</p>

<p>„Ale ty jim řekneš, že <emphasis>nejsem </emphasis>mrtvý.“</p>

<p>„Řeknu jim, že jsem viděl, jak jsi proměnil sekeru tak, že byla měkká jako máslo, jak chodíš po vodě, létáš si do tornáda - když budou vědět, že s těmihle Indiány vedeš takový naprosto obyčejný život, pochopí, že jsi jako v bavlnce.“</p>

<p>Te-kumsa ho přerušil. „Jsi zbabělec,“ obvinil ho. „Bo­jíš se říct otci a matce pravdu.“</p>

<p>„Přísahal jsem jim,“ bránil se Míra.</p>

<p>„Jsi zbabělec. Nechceš riskovat. Jen žádné nebezpečí. Chceš Alvina s sebou, aby tě chránil.“</p>

<p>To bylo pro Míru příliš. Rozmáchl se pravou paží a chtěl, aby se setkala s Te-kumsovým úsměvem. Nepře­kvapilo ho, že Te-kumsa jeho úder odrazil - ale trochu ho zaskočilo, jak snadno ho chytil za zápěstí a zkroutil mu je. Do Míry vjel ještě větší vztek. Vedl ránu na Te-kumsův žaludek a tentokrát svého cíle skutečně dosáhl. Jenže ná­čelníkovo břicho bylo měkké asi tak jako pařez. Te-kumsa chňapl po Mírově druhé ruce a už je držel obě.</p>

<p>A tak Míra udělal to, co umí každý dobrý zápasník. Kopl kolenem vzhůru mezi Te-kumsovy nohy.</p>

<p>Míra to předtím udělal pouze dvakrát a v obou pří­padech se protivník zhroutil na zem a začal se svíjet jako málo rozmáčknutý červ. Ale Te-kumsa tam stál, nehýbal se a vstřebával bolest, rozpaloval se vztekem čím dál víc. Jelikož stále držel Mírovy ruce, Míra tušil, že zemře roz­tržený na dva - Te-kumsa vypadal, že se na to chystá.</p>

<p>Te-kumsa Mírovy ruce pustil. Míra přitáhl paže a pro­mnul si zápěstí, na němž se rýsovaly bělavé, bolestivé otis­ky cizích prstů. Náčelník vypadal vztekle, ale rozzlobený byl na Alvina. Otočil se a podíval se na chlapce, jako by se chystal stáhnout z Alvina kůži a syrovou mu ji dát k jídlu.</p>

<p>„Udělal jsi na mě podlou bělošskou fintu,“ vyčetl mu.</p>

<p>„Nechtěl jsem, aby se některý z vás zranil.“</p>

<p>„Myslíš si, že jsem zbabělec jako tvůj bratr? Myslíš si, že se bojím bolesti?“</p>

<p>„Míra není žádný zbabělec!“</p>

<p>„Povalil mne na zem bělošskými triky.“</p>

<p>Mírovi nebylo příjemné toto obvinění slyšet. „Ty víš, že jsem se ho o to neprosil! Klidně si to s tebou rozdám teď, jestli chceš. Zvítězím nad tebou poctivě a čestně!“</p>

<p>„Kopneš kolenem?“ zeptal se Te-kumsa. „Ty neumíš bojovat jako muž.“</p>

<p>„Utkám se s tebou, jak budeš chtít.“</p>

<p>Te-kumsa se usmál. „Takže ulička.“</p>

<p>To už se kolem nahrnul dav Indiánů, a jakmile zaslechli slovo <emphasis>ulička, </emphasis>začali pokřikovat a smát se.</p>

<p>V celé Americe nebyl jediný běloch, který by neslyšel o tom, jak Dan Boone proběhl uličkou a pak prostě běžel dál, tenkrát, když poprvé unikl Indiánům; ale vyprávělo se také o běloších, které utloukli k smrti. Vypravěč o tom mluvil, když u nich byl vloni na návštěvě. Říkal, že je to něco jako soud, kde porotou jsou Indiáni a bijí člověka tvrdě nebo lehce podle toho, jak moc si myslí, že dotyčný zaslouží zemřít. Když si myslí, že je to statečný muž, dávají mu tvrdé rány, aby ho prověřili bolestí. Ale když si myslí, že je zbabělec, zpřerážejí mu kosti, aby z uličky nevyšel živý. Ani náčelník nemůže lidem v uličce říct, jak tvrdé rány dávat nebo kam. Je to asi ten nejdemokratič­tější a nejkrutější systém spravedlnosti, jaký je znám.</p>

<p>„Vidím, že z toho máš strach,“ poznamenal Te-kumsa.</p>

<p>„Samozřejmě že mám strach,“ kývl Míra. „Byl bych blázen, kdybych neměl, obzvlášť, když mě tvoji muži už teď mají za zbabělce.“</p>

<p>„Proběhnu uličkou před tebou,“ navrhl Te-kumsa. „Řeknu jim, aby mne tloukli stejně tvrdě jako tebe.“</p>

<p>„Neudělají to,“ prohlásil Míra.</p>

<p>„Udělají, o co je požádám,“ odvětil Te-kumsa. Zřej­mě si všiml nedůvěry v Mírově obličeji, protože dodal: „A když ne, proběhnu uličkou znovu.“</p>

<p>„A když mne zabijí, zemřeš?“</p>

<p>Te-kumsa si Mírovu postavu změřil od hlavy k patě. Míra věděl, že je štíhlý a silný z kácení stromů, sekání dře­va, nošení věder, vyhazování sena a zvedání pytlů s obilím ve mlýně. Ale nebyl <emphasis>tvrdý. </emphasis>Kůži měl nepříjemně spálenou, jak byl tady v dunách na slunci téměř nahý, přestože se snažil chránit houní. Silný, ale měkký, takový byl výsledek Te-kumsovy obhlídky Mírova těla.</p>

<p>„Rána, která by tebe zabila, by mi mohla udělat mod­řinu,“ usoudil Te-kumsa.</p>

<p>„Takže uznáváš, že to není spravedlivé.“</p>

<p>„Spravedlnost je, když se dva muži podrobí stejné bo­lesti. Odvaha je, když dva muži čelí stejné bolesti. Ty ne­chceš, aby to bylo spravedlivé, ale aby to bylo snadné. Chceš, aby se nemohlo nic stát. Jsi zbabělec. Věděl jsem, že to neuděláš.“</p>

<p>„Udělám to,“ ohradil se Míra.</p>

<p>„A ty!“ vykřikl Te-kumsa a ukázal na Alvina. „Ty se ničeho nedotkneš, nebudeš nic hojit, nic uzdravovat, ne­budeš tlumit bolest!“</p>

<p>Alvin neřekl ani slovo, pouze se na něho díval. Míra ten pohled znal. Byl to výraz, k němuž se Alvin uchyloval, když neměl v úmyslu udělat něco, o co byl žádán.</p>

<p>„Alvine,“ promluvil Míra. „Slib mi, že se do toho ne­budeš plést.“</p>

<p>Alvin stiskl rty a mlčel.</p>

<p>„Slib mi, že se do toho nebudeš plést, Alvine juniore, nebo domů nepůjdu.“</p>

<p>Alvin mu to slíbil. Te-kumsa přikývl a vzdálil se, aby si šavansky promluvil se svými muži. Míra cítil, jak se mu strachem stahuje žaludek.</p>

<p>„Proč se bojíš, bílý muži?“ zeptal se ho Prorok.</p>

<p>„Protože nejsem hloupý,“ odvětil Míra. „Jen hlupák by se nebál proběhnout uličkou.“</p>

<p>Prorok se jen zasmál a odešel.</p>

<p>Alvin už znovu seděl v písku a něco psal nebo kreslil prstem.</p>

<p>„Nezlobíš se na mě, Alvine, že ne? Musím ti totiž říct, že ty na <emphasis>mě </emphasis>nemůžeš být naštvaný zdaleka tolik, jak jsem naštvaný já na <emphasis>tebe. </emphasis>K těmto Indiánům nemáš žádné po­vinnosti, ale k tátovi a mámě povinnosti máš, na to ne­zapomeň. Jak se věci mají, nemůžu tě k ničemu přinutit, ale můžu ti říct, že se za tebe stydím, když vidím, jak jim pomáháš proti mně a svým blízkým.“</p>

<p>Al zvedl hlavu. V očích měl slzy. „A to tě nenapadlo, že třeba ve skutečnosti pomáhám svým blízkým?“</p>

<p>„Jestli je to tak, děláš to zvláštním způsobem, když chceš nechat mámu a tátu, aby se celé měsíce trápili.“</p>

<p>„Ty nedovedeš myslet na něco většího, než je naše ro­dina? Nenapadlo tě, že by Prorok mohl chystat plán, jak zachránit životy tisíců Indiánů a bělochů?“</p>

<p>„A právě v tom se rozcházíme,“ řekl Míra. „Já nevěřím, že může být něco většího než naše rodina.“</p>

<p>Když pak Míra odešel, Alvin si stále psal. Míru ani nenapadlo věnovat pozornost tomu, co Alvin do písku píše. Viděl to, ale <emphasis>nedíval </emphasis>se, nepřečetl to. Teď však se mu ta slova vybavila. UTEČ HNED, to Alvin napsal. Měla to být zpráva pro něho? Ale proč to potom neřekl rovnou? Nedávalo to smysl. Nejspíš ten nápis nebyl určen jemu. On <emphasis>rozhodně </emphasis>neměl v úmyslu utéct a navždy se tak u Te-kumsy a všech Indiánů zapsat jako zbabělec. Co by tím získal, kdyby teď utekl? Indiáni by ho v lesích hned chytili a stejně by musel proběhnout uličkou, pouze by na tom byl ještě hůř.</p>

<p>Bojovníci se v písku postavili do dvou řad. Měli u sebe silné klacky, odpadlé nebo uřezané ze stromů. Míra se dí­val, jak jeden stařec sundal Te-kumsovi korále, které měl kolem krku, a potom mu stáhl bederní zástěru. Te-kumsa se otočil k Mírovi a ušklíbl se. „Bílý muž je nahý; když ne­má žádný oděv. Rudý muž není ve své zemi nikdy nahý. Mým oděvem jsou vítr, oheň slunce, prach země a voda deště. Ty všechny nosím. Jsem hlas a tvář země!“</p>

<p>„To už by mohlo stačit,“ řekl Míra.</p>

<p>„Znám někoho, kdo říká, že lidé jako ty nemají v duši ani špetku poezie,“ prohlásil Te-kumsa.</p>

<p>„A já znám spoustu lidí, kteří říkají, že člověk jako ty nemá vůbec žádnou duši.“</p>

<p>Te-kumsa se na něho zlostně podíval, vyštěkl na své muže několik slov a vstoupil mezi řady.</p>

<p>Šel pomalu, bradu držel vysoko a zpupně. První Indián ho tenkým koncem větve přetáhl po stehnech. Te-kumsa mu větev vyškubl z ruky, otočil ji a nechal se udeřit znovu, tentokrát do hrudi a tak prudce, že mu to vyrazilo dech. Míra uslyšel jeho zachroptění až z místa, kde stál.</p>

<p>Rady stály proti svahu duny, takže postup do kopce byl pomalý. Te-kumsa se žádnou ranou nenechal zastavit. Jeho muži se tvářili přísně, svědomitě. Pomáhali mu uká­zat odvahu, a proto mu působili bolest - ale vyvarovali se úderů, které by mohly mít trvalé následky. Nejhůř to odnesla stehna, břicho a ramena. Holeně zůstaly nedotče­ny, stejně jako obličej. To však neznamenalo, že by to pro něho bylo lehké. Míra mu viděl ramena, zkrvavená drsnou kůrou větví. Představoval si, že každý úder, který dopa­dá, dostává on, a věděl, že jemu budou dávat ještě tvrdší. Chci se vyrovnat odvahou nejvznešenějšímu muži, jakého Amerika zná.</p>

<p>Te-kumsa došel na konec, otočil se a z vrcholku duny se postavil proti Mírovi. Po těle mu crčela krev a usmíval se. „Pojď za mnou, statečný bělochu,“ zvolal.</p>

<p>Míra neváhal. Vykročil k uličce. Hlas, který se mu ozval za zády, ho zastavil. Byl to Prorok a křičel něco šavansky. Indiáni se na něho podívali. Když domluvil, Te-kumsa si odplivl. Míra nevěděl, o čem byla řeč, a tak znovu vykročil. Když došel k prvnímu Indiánovi, očekával první tvrdý úder, jaký dostal Te-kumsa. Ale nestalo se nic. Udě­lal další krok. Nic. V první chvíli si myslel, že aby mu dali najevo své pohrdání, chtěli ho bít do zad, ale jak stoupal po duně výš a výš, žádný úder nepřicházel. Nikdo se ani nepohnul.</p>

<p>Věděl, že by měl cítit úlevu, ale stejně měl zlost. Te-kumsovi pomohli dokázat svou odvahu, ale z Mírova prů­chodu uličkou dělali cestu hanby místo cesty cti. Prudce se otočil k Prorokovi, jenž stál pod dunou, s rukou položenou na Alvinových ramenou.</p>

<p>„Co jsi jim řekl?“ zeptal se Míra.</p>

<p>„Řekl jsem jim, že jestli tě zabijí, všichni budou říkat, že Te-kumsa a Prorok tyto chlapce unesli a zavraždili je. Řekl jsem jim, že jestli tě nějak poznamenají, všichni bu­dou říkat, že jsme tě mučili, až přijdeš domů.“</p>

<p>„A já říkám, že chci spravedlivou možnost dokázat, že nejsem zbabělec!“</p>

<p>„Pro muže, kteří zapomínají, co je jejich povinnost, je ulička hloupost.“</p>

<p>Míra se shýbl a vytrhl jednomu Indiánovi klacek z ru­ky. Znovu a znovu se jím bil přes kolena, chtěl, aby krvácel. Bolelo to, ale nijak hrozně, protože ať chtěl nebo nechtěl, jeho ruce se vzpíraly, když měl působit bolest sám sobě. Proto vrazil větev zpátky bojovníkovi a poručil mu: „Udeř mě!“</p>

<p>„Čím větší člověk je, tím většímu počtu lidí slouží,“ prohlásil Prorok. „Malý muž slouží sám sobě. Větší je slou­žit rodině. Větší je sloužit kmeni. Potom rase. A vůbec největší je sloužit všem lidem a všem zemím. Sám sobě dokazuješ odvahu. Pro svou rodinu, svůj kmen, svůj lid, můj lid - pro zemi a všechny lidi na ní - uděláš nejlépe, když projdeš touto uličkou a nebudeš nijak poznamenán.“</p>

<p>Míra se pomalu otočil a nedotčen vyšel po svahu duny k Te-kumsovi. Te-kumsa si znovu odplivl na zem, tento­krát k Mírovým nohám.</p>

<p>„Nejsem žádný zbabělec,“ řekl Míra.</p>

<p>Te-kumsa odcházel. Sel, klouzal, sjížděl po duně dolů. Bojovníci, kteří tvořili uličku, také odešli. Míra stál na vrcholu pahorku zostuzený, rozčilený, zneužitý.</p>

<p>„Běž!“ vykřikl Prorok. „Běž na jih!“</p>

<p>Podal Alvinovi nějaký váček. Alvin se vyškrábal po duně nahoru a předal jej Mírovi. Míra jej otevřel. Uvnitř bylo sušené maso a kukuřice, aby měl cestou co jíst.</p>

<p>„Jdeš se mnou?“ zeptal se Míra.</p>

<p>„Já jdu s Te-kumsou.“</p>

<p>„Dokázal bych uličkou projít,“ prohlásil Míra.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Jestli chtěl, abych neprošel, proč to Prorok vůbec do­pustil?“ zeptal se Míra.</p>

<p>„To se od něho nedozvím,“ podíval se na bratra Alvin. „Ale stane se něco strašného. A on <emphasis>chce, </emphasis>aby se to stalo. Kdybys šel předtím, když jsem ti říkal, abys utekl...“</p>

<p>„Chytili by mě, Ale.“</p>

<p>„Stálo to za pokus. Když odejdeš teď, děláš jen to, co chce.“</p>

<p>„Chceš říct, že počítá s tím, že mě zabijí, nebo něco takového?“</p>

<p>„Slíbil mi, že to přežiješ, Míro. A celá naše rodina. On a Te-kumsa taky.“</p>

<p>„Tak co je na tom tak strašného?“</p>

<p>„Nevím. Ale mám hrůzu z toho, co se stane. Myslím si, že mě posílá s Te-kumsou pryč, aby mi zachránil život.“</p>

<p>Ještě jednou, stálo to za pokus. „Alvine, jestli mne máš rád, pojď se mnou.“</p>

<p>Alvin se rozplakal. „Mám tě rád, Míro, ale nemůžu odejít.“ A stále plakal, když se rozběhl z duny dolů. Míra se nechtěl dívat, jak mu zmizí z očí, a tak vykročil. Té­měř na jih, trošičku na východ. Nebál se, že by mu dělalo potíže najít cestu. Ale měl svíravý strach a styděl se, že se nechal přemluvit, aby odešel bez bratra. Pokazil jsem tady všechno, co se dalo. Jsem prakticky k ničemu.</p>

<p>Šel až do noci a přespal v hromadě listí ve výmolu. Další den šel až do podvečera, kdy narazil na říčku te­koucí jižním směrem. Určitě se vlévala do Vratké Kánoe nebo do Wobiše. Říčka byla příliš hluboká, než aby mohl jít prostředkem, a příliš zarostlá na to, aby mohl jít po břehu. Proto zůstával na doslech a hledal si cestu lesem sám. Rozhodně nebyl Indián. Keře a větve ho škrábaly, hmyz ho kousal, což ani jedno nebylo jeho sluncem spále­né kůži příjemné. Často se mu také stávalo, že vběhl do neprostupné houštiny a musel z ní vycouvat. Jako by ze­mě byla nepřítel a chtěla ho co nejvíc zpomalit. Litoval, že nemá koně a dobrou cestu.</p>

<p>Prodírat se lesy sice bylo namáhavé, ale zvládal to dob­ře. Částečně proto, že mu Alvin ztvrdil chodidla. Částečně proto, že měl pocit, jako by dýchal hlouběji než kdy dřív. Ale to nebylo všechno. Ve svalech měl tolik síly, kolik ni­kdy v životě necítil. Nikdy nebyl tak energický jako nyní. A napadlo ho: Kdybych měl koně, možná bych chtěl jít pěšky.</p>

<p>Bylo pozdní odpoledne druhého dne, když zaslechl od řeky cákavý zvuk. Nemohlo být pochyb - někdo vedl koně korytem. To znamenalo, že jsou to běloši, možná dokonce známí ze Sílova Kostelce, kteří po něm a po Alvinovi ještě pátrají.</p>

<p>Prodral se k řece a dost nepříjemně se při tom poškrá­bal. Mířili po proudu, směrem od něho, čtyři muži na koních. Teprve když byl Míra daleko v řečišti a křičel z plných plic, všiml si, že jsou oblečeni v zelených uni­formách armády Spojených států. Nikdy neslyšel, že by do těchto končin jezdili. Do těchto míst se běloši často nevydávali, aby neprovokovali Francouze z Fort Chicaga.</p>

<p>Zaslechli ho hned a obrátili koně, aby se podívali, kdo to je. Téměř ve stejném okamžiku, kdy ho spatřili, měli tři z nich muškety připravené ke střelbě.</p>

<p>„Nestřílejte!“ vykřikl Míra.</p>

<p>Vojáci se rozjeli k němu. Postupovali velice pomalu, jako by jejich koním dělalo potíže brodit se vodou.</p>

<p>„Nestřílejte, proboha,“ vyhrkl Míra. „Můžete se podí­vat, že nejsem ozbrojený, nemám dokonce ani nůž.“</p>

<p>„Anglicky umí fakt dobře, co říkáte?“ promluvil jeden z vojáků.</p>

<p>„Jasně že umím anglicky! Vždyť jsem běloch.“</p>

<p>„Tak to je něco,“ ozval se jiný voják. „Poprvé slyším některého z nich tvrdit, že je bílý.“</p>

<p>Míra se podíval na svou kůži. Jak byl spálený, měla sy­tě rudou barvu, mnohem světlejší, než u pravého Indiána. Pravda, měl na sobě bederní zástěru a vypadal divošsky a zanedbaně. Ale vousy mu přece rostly, ne? Míra si po­prvé přál být chlupatý, mít husté, dlouhé vousy a chlupa­tou hruď. Potom by nemohlo být pochyb, protože Indiáni příliš zarostlí nebyli. Takto nemohli vidět jeho světlý knír ani těch několik chloupků na bradě, dokud nepřijeli až k němu.</p>

<p>A muži skutečně neriskovali. Pouze jeden dojel až k ně­mu. Ostatní zůstali pozadu, s mušketami připravenými střílet, kdyby snad Míra měl několik mužů zalehlých v zá­loze na břehu. Poznal, že muž, jenž k němu jede, je k smrti vyděšený. Těkal očima z místa na místo, čekal, že uvidí ně­jakého Indiána, jak se na něho snaží vystřelit šíp. Je to pi­tomec, usoudil Míra. Nehrozilo totiž, aby Indiána v lesích zahlédl dřív, než bude mít šíp v těle.</p>

<p>Voják nepřijel až k němu. Objel ho, dostal se za něho. Potom udělal na provaze smyčku a hodil jej Mírovi. „Uvaž si to pod rukama a kolem hrudi,“ poručil mu voják.</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Abych tě mohl vést.“</p>

<p>„Ani mě nenapadne,“ odvětil Míra. „Kdybych věděl, že mě potáhnete na provaze prostředkem řeky, zůstal bych na suché zemi a došel bych domů sám.“</p>

<p>„Jestli si ten provaz do pěti vteřin neuvážeš, chlapci ti ustřelí hlavu.“</p>

<p>„O čem to mluvíte?“ nechápal Míra. „Jsem Míra Mly­nář. Zajali mne spolu s mým mladším bratrem Alvinem téměř před týdnem a já se právě vracím domů do Sílová Kostelce.“</p>

<p>„To je hezká pohádka,“ prohlásil voják. Přitáhl provaz zpátky, promočený skrz naskrz, a hodil jej znovu. Tento­krát Míru zasáhl do obličeje. Míra po něm chňapl a podr­žel ho v ruce. Voják vytasil meč. „Připravte se ke střelbě, chlapci!“ zvolal voják. „Je to on, ten zrádce!“</p>

<p>„Zrádce! Já...“ V tu chvíli Mírovi konečně došlo, že ně­co se tady ošklivě zvrhlo. Věděli, kdo je, a přesto ho chtěli vzít do zajetí. Se třemi mušketami a mečem ho mohli klid­ně i zabít, kdyby se pokusil utéct. Patřili přece k armádě Spojených států, ne? Až ho přivedou k nějakému důstojní­kovi, bude mu to moci vysvětlit a všechno se vyjasní. Proto si přetáhl provaz přes hlavu a přitáhl si smyčku k hrudi.</p>

<p>Dokud byli ve vodě, nebylo to tak hrozné, občas se ne­chal jen táhnout po hladině. Ale zanedlouho vyšli na břeh a on musel klopýtat lesem za nimi. Stáčeli se na východ, kolem Sílova Kostelce.</p>

<p>Míra se několikrát pokusil promluvit, ale pokaždé ho okřikli, aby byl zticha. „Hele, řekli nám, že zrádce jako ty můžeme přivézt buď mrtvé nebo živé. Běloch oblečený jako Indián - my víme, co jsi zač.“</p>

<p>Z jejich rozhovoru se mu podařilo pochopit několik vě­cí. Byli to zvědové generála Harrisona. Mírovi se dělalo zle, když si uvědomil, že věci došly tak daleko, že toho lumpa, kšeftaře s kořalkou, pozvali na sever. A taky přijel po čertech rychle.</p>

<p>Na noc se utábořili na mýtině. Dělali takový kravál, že Míra považoval za zázrak, jestli do rána neslídili kolem všichni Indiáni z široka daleka.</p>

<p>Další den otevřeně odmítl nechat se táhnout na provaze. „Jsem skoro nahý a nemám žádnou zbraň. Buď mě zabijte nebo mě nechte jet.“ Oháněli se sice tím, že ho mo­hou přivézt živého nebo mrtvého a je jim to celkem jedno, ale Míra věděl, že jsou to jenom řeči. Nebyli to žádní dobráci, ale když měli chladnou hlavu, nijak neprahli po tom, aby zabili bělocha. A tak se nakonec dostal do sedla, a jel tak, že se jednoho držel kolem pasu. Zanedlouho se ocit­li v kraji, kde byly cesty a stezky, takže se jejich postup zrychlil.</p>

<p>Krátce po poledni dojeli do vojenského tábora. Žádné velké vojsko to nebylo, možná stovka mužů byla v unifor­mách a další dvě stovky pochodovaly a cvičily na cvičišti, kde ještě nedávno byla pastvina. Míra si nemohl vzpome­nout, jak se jmenovala rodina, která tu žila. Byli to noví lidé, kteří teprve nedávno přišli od Kartága. Nakonec to bylo stejně jedno. V jejich domě si zřídil velitelství generál Harrison a zvědové Míru odvedli rovnou k němu.</p>

<p>„Podívejme,“ promluvil Harrison. „Máme tu jednoho zrádce.“</p>

<p>„Nejsem žádný zrádce,“ ohradil se Míra. „Celou cestu se ke mně chovali jako k vězni. Mohu odpřísáhnout, že Indiáni se ke mně chovali líp než vaši bílí vojáci.“</p>

<p>„To mě nijak zvlášť nepřekvapuje,“ řekl Harrison. „Vě­řím, že na tebe byli hodní. Kde zůstal ten druhý zrádce?“</p>

<p>„Druhý zrádce? To myslíte bratra Alvina? Víte, kdo jsem, a přesto mne nechcete pustit domů?“</p>

<p>„Ty odpověz na <emphasis>mou </emphasis>otázku a já si pak rozmyslím, jak odpovědět tobě.“</p>

<p>„Bratr Alvin tady není a nepřijde. A když uvážím, na co se dívám, jsem opravdu rád, že se mnou nešel.“</p>

<p>„Alvin? Vlastně ano, říkali mi, že se vydáváš za Míru Mlynáře. My však víme, že Míru Mlynáře zavraždili Te-kumsa a Prorok.“</p>

<p>Míra si odplivl na podlahu. „Tak vy to <emphasis>víte? </emphasis>Podle několika roztrhaných, zakrvácených hadrů? Na mě si ale nepřijdete. Myslíte si, že nechápu, o co vám jde?“</p>

<p>„Odveďte ho do sklepa,“ nařídil Harrison. „A buďte k němu ohleduplní.“</p>

<p>„Chcete, aby lidé nevěděli, že jsem naživu, protože pak by pochopili, že vás tady nepotřebují!“ vykřikl Mí­ra. „Nepřekvapilo by mne, kdybyste i ty Čoktavy uplatil vy, aby nás zajali!“</p>

<p>„Jestli je to pravda, potom bych si na tvém místě dával pozor, jak mluvím a co říkám,“ prohlásil Harrison. „Dělal bych si velké starosti, jestli se ještě <emphasis>někdy </emphasis>dostanu domů. Podívej se na sebe. Kůži máš rudou jako kardinál, chodíš s bederní zástěrou a vypadáš jako divoch z nějakého hodně těžkého snu. Ne, myslím, že kdybys byl omylem zastřelen, nikdo by nám to neměl za zlé, ani živá duše.“</p>

<p>„Otec by to zjistil,“ řekl pevně Míra. „Jeho takovou lží neošálíte, Harrisone. A Božizbroj...“</p>

<p>„Božizbroj? Ten žalostný slaboch? Ten, který se lidem snaží namluvit, že Te-kumsa a Prorok jsou nevinní a že bychom se neměli připravovat je pozabíjet? Toho už nikdo neposlouchá, Míro.“</p>

<p>„Ale bude. Alvin žije a <emphasis>jeho </emphasis>nikdy nedostanete.“</p>

<p>„Pročpak ne?“</p>

<p>„Protože je s Te-kumsou.“</p>

<p>„A to je kde?“</p>

<p>„Určitě ne <emphasis>tady, </emphasis>na to můžete vzít jed.“</p>

<p>„Ty jsi ho viděl? I Proroka?“</p>

<p>Harrisonův pohled byl tak dychtivý, že Míra couvl a za­držel v sobě, co chtěl říct. „Viděl jsem, co jsem viděl,“ prohlásil Míra. „A řeknu, co budu chtít.“</p>

<p>„Odpověz, na co se ptám, nebo se rozluč se životem.“</p>

<p>„Když mne zabijete, neřeknu vůbec nic. Ale nejdřív mě poslouchejte. Viděl jsem, jak Prorok vyvolal z mraku tornádo. Viděl jsem ho chodit po vodě. Viděl jsem jeho proroctví, a všechna ta proroctví se naplnila. Ví o všem, co se chystáte udělat. Myslíte si, že děláte, co chcete <emphasis>vy,</emphasis><emphasis> </emphasis>ale nakonec zjistíte, že sloužíte jeho záměrům. Počkejte a uvidíte.“</p>

<p>„Zajímavá myšlenka,“ poznamenal s potlačovaným smíchem Harrison. „Podle toho, co říkáš, chlapče, slouží jeho záměrům i to, že jsi v mých rukou, ne?“ Mávl ruka­ma a vojáci Míru vyvlekli z domu a odtáhli ho do sklepa. Cestou se k němu chovali opravdu ohleduplně - kopali ho, bili ho, sráželi ho k zemi. Nakonec ho shodili ze schodů a zavřeli za ním dveře.</p>

<p>Jelikož lidé, kteří tu žili, pocházeli od Kartága, měli na dveřích do sklepa nejenom petlici, ale také zámek. Na mrk­ve, brambory a pavouky. Míra zkusil dveřmi ze všech sil zalomcovat. Bolelo ho celé tělo. Škrábance a kůže spálená sluncem, to všechno bylo nic ve srovnání s tím, jak měl rozedřenou vnitřní stranu stehen od jízdy na koni s holýma nohama. A to bylo nic ve srovnání s tím, jak ho bolely kopance a rány, které utržil cestou sem.</p>

<p>Míra neztrácel další čas. Dostatečně dobře chápal, co se děje, aby věděl, že Harrison ho živého ven nepustí. To, co ti zvědové hledali, byl on a Alvin. Kdyby se objevili živí, zhatilo by mu to všechny plány, a to by byla velká smů­la, protože zatím Harrisonovi všechno hrálo do karet. Po všech těch letech byl v Sílově Kostelci a cvičil z místních lidí vojáky, zatímco Božizbroje nikdo neposlouchal. Míra si Proroka nijak zvlášť neoblíbil, ale ve srovnání s Harri­sonem byl svatý.</p>

<p>Opravdu? Prorok to byl, kvůli komu čekal na uličku -proč asi? Aby před dvěma dny neodešel ráno, ale až od­poledne. Aby došel k Vratké Kánoi právě ve chvíli, kdy jí projížděli ti jezdci. Jinak by došel do Prorokova Města a nechal se převézt přes řeku do Sílova Kostelce, aniž by spatřil jediného vojáka. Kdyby je neslyšel a sám na ně ne­zavolal, nenašli by ho. Bylo to všechno součástí Prorokova plánu?</p>

<p>A i kdyby bylo, tak co? Třeba byl Prorokův plán dobrý, třeba nebyl - zatím o něm Míra valné mínění neměl. Ale v žádném případě také neměl v úmyslu sedět zavřený ve sklepě a čekat, jak ten plán dopadne.</p>

<p>Prohrabal se bramborami až k zadní stěně sklepa.</p>

<p>Ve tváři a ve vlasech měl víc pavučin, než mu bylo pří­jemné, ale na přecitlivělost teď nebyl čas. Zanedlouho se mu podařilo vyčistit prostor u zadní stěny tím, že bram­bory z větší části vytlačil dopředu. Kdyby otevřeli dveře, viděli by jen hromadu brambor. Ani stopu po tom, že ko­pal.</p>

<p>Byl to obyčejný sklep. Vykopali jámu, nahoru položili trámy, udělali střechu a pak střechu zasypali hlínou z já­my. Kdyby se prohrabal zadní stěnou, mohl by vylézt za sklepem a z domu by si vůbec ničeho nevšimli. Musel by hrabat holýma rukama, zato však v úrodné wobišské pů­dě. Až by vylezl ven, vypadal by spíš jako černoch než jako Indián, ale to mu na srdci příliš neleželo.</p>

<p>Potíž byla v tom, že zadní stěnu netvořila hlína, ale dřevo. Obložili sklep dřevem až úplně dolů. Šikovní lidé. Podlaha sice hliněná byla, jenže to by znamenalo nejdřív podhrabat stěnu a teprve potom si prorazit chodbu vzhů­ru. Nestihl by to za jedinou noc, ale trvalo by mu to ně­kolik dní. A kdykoli by ho při kopání mohli přistihnout. Nebo ho jednoduše vytáhnout ven a zastřelit. Nebo do­konce přivolat Čoktavy, aby dokončili, co začali - zřídili ho, jako by ho umučili Te-kumsa s Prorokem. Možné bylo všechno.</p>

<p>Domů to nebylo ani deset mil. Právě to ho nejvíc rozběsňovalo. Byl tak blízko domova a oni o tom neměli nej­menší tušení, nevěděli, že by mu měli přijít na pomoc. Vzpomněl si na světlici z Vidlice, dívku, která před lety zahlédla, jak uvízli v řece, a poslala jim pomoc. Takové­ho člověka bych teď potřeboval, potřeboval bych světlici, někoho, kdo by mne našel a poslal pomoc.</p>

<p>Ale příliš pravděpodobné to nebylo. V Mírově případě ne. Kdyby byl na jeho místě Alvin, stalo by se klidně i osm zázraků, cokoli, jen aby v pořádku vyvázl. Ale Míra mohl čekat jen to, co vymyslí sám.</p>

<p>Po prvních deseti minutách hrabání si ulomil půlku nehtu. Bolelo to příšerně a on věděl, že krvácí. Kdyby ho teď vytáhli ven, poznali by, že si dělá chodbu. Ale byla to jeho jediná naděje. Proto nehleděl na bolest a hrabal dál, i když musel často dělat přestávky a vyhazovat brambory, které se mu do jámy skutálely.</p>

<p>Brzy si sundal bederní zástěru a začal ji požívat při práci. Rukama hlínu rozrušil, nahrnul ji na zástěru a po­tom ji v ní vyhodil z jámy. Rýčem by to šlo líp, ale bylo to určitě lepší, než vyhazovat hlínu po hrstech. Kolik měl času - dny? Hodiny?<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 11</strong></p><empty-line /><p><strong>Rudý chlapec</strong></p>

<p>Od Mírova odchodu neuplynula ještě ani hodina. Te-kumsa stál na vrcholku duny a bílý chlapec Alvin vedle něho. A před ním Tenskva-tava, Lola-šika. Jeho bratr, chlapec, jenž kdysi oplakával smrt včel. Prý prorok. Prý ten, kdo vyjadřuje vůli země. Ten, v jehož slovech je zba­bělost, kapitulace, porážka, zkáza.</p>

<p>„Přísahám zemi v míru,“ odříkával Prorok, „že nepřij­mu bělošské zbraně, bělošské nástroje, bělošský oděv, bě­lošskou potravu, bělošské nápoje a bělošské sliby. Přede­vším si nikdy nevezmu život, který mi předtím nenabídne svou smrt.“</p>

<p>Indiáni, kteří ho poslouchali, to neslyšeli poprvé, stejně jako Te-kumsa. Většina těch, kteří přišli k Mizoganskému jezeru s nimi, již Prorokův slib slabosti odmítla. Složili jinou přísahu, přísahu rozhněvané země, přísahu, kterou jim nabídl Te-kumsa. Každý běloch se musí řídit indián­skými zákony, opustit zemi nebo zemřít. Bělošské zbraně se mohou používat, ale pouze na obranu před vraždou ne­bo krádeží. Žádný rudý muž nesmí mučit ani zabít vězně - muže, ženu ani dítě. A především, smrt žádného Indiána nesmí zůstat nepomstěna.</p>

<p>Te-kumsa věděl, že kdyby na jeho přísahu přistoupili všichni Indiáni v Americe, ještě by mohli bílé lidi porazit. Bělochům se podařilo proniknout tak daleko jen díky to­mu, že se Indiáni nedokázali sjednotit pod jedním vůdcem. Běloši se pokaždé spojili s jedním nebo dvěma kmeny, kte­ré je provedly neprošlapaným lesem a pomohly jim najít nepřátele. Kdyby Indiáni nezradili -jako hanební Irrokvané nebo polobílí Čerikové - potom by bílí lidé v této zemi nemohli přežít. Byli by stráveni, ztraceni, jak se to stalo všem ostatním skupinkám, jež ze starého světa připluly.</p>

<p>Když Prorok domluvil, těch, kteří jeho přísahu složili a kteří se s ním chtěli vrátit, bylo jen několik. Te-kumsovi se zdálo, že vypadá smutně. Sklíčeně. Otočil se zády k os­tatním, kteří zůstali - válečníkům, kteří půjdou bojovat s bělochy.</p>

<p>„Tito muži jsou tvoji,“ obrátil se k němu Prorok. „Mrzí mne, že je jich tolik.“</p>

<p>„Ano, moji, ale škoda, že je jich tak málo.“</p>

<p>„Neboj se, najdeš dost spojenců. Čoktavy, Kríky, Čikasy nebo ničemné Seminoly od Oky-fenoky. Dost, abys shromáždil nejpočetnější armádu Indiánů lačných bělošské krve, jakou kdy tato země nosila.“</p>

<p>„Postav se v té bitvě vedle mne,“ vyzval ho Te-kumsa.</p>

<p>„Budeš vraždit, a proto prohraješ,“ odvětil Prorok. „Já zvítězím.“</p>

<p>„Tím, že zemřeš.“</p>

<p>„Když si země řekne o mou smrt, odpovím jí.“</p>

<p>„A všichni tvoji lidé s tebou.“</p>

<p>Prorok zavrtěl hlavou. „Viděl jsem, co jsem viděl. Lidé, kteří se mnou přísahali, jsou součástí země stejně jako medvěd, bizon, bobr, krocan nebo tetřívek. Všechna tato zvířata se zastavila a počkala na tvůj šíp, nebo ne? Nebo nastavila krk tvému noži. Nebo sklonila hlavu před tvým tomahavkem.“</p>

<p>„To jsou zvířata, která mají dávat maso.“</p>

<p>„Jsou živá a mají žít, dokud nezemřou. A když umírají, dělají to proto, aby mohli žít jiní.“</p>

<p>„Já ne. A <emphasis>moji </emphasis>lidé také ne. My nenastavíme krk noži bílého muže.“</p>

<p>Prorok vzal Te-kumsu za ramena. Po tváři mu tekly slzy. Přitiskl tvář na Te-kumsův obličej, přenesl své slzy na bratrovu tvář.</p>

<p>„Až bude po všem, přijď za mnou na druhý břeh Mizzipy,“ požádal Prorok.</p>

<p>„Nedovolím, aby země byla rozdělena,“ prohlásil Te-kumsa. „Východ bílým lidem nepatří.“</p>

<p>„Východ zemře,“ trval neochvějně na svém Prorok. „Pojď se mnou na západ, kam bílý muž nikdy nepřijde.“</p>

<p>Te-kumsa neodpověděl.</p>

<p>Bílý chlapec Alvin vzal Proroka za ruku. „Znamená to, Tenskva-tavo, že nikdy nemohu přijít na západ?“</p>

<p>Prorok se rozesmál. „A proč myslíš, že tě posílám s Te-kumsou? Jestli někdo může udělat z bílého chlapce rudého, je to on.“</p>

<p>„Já ho nechci,“ ozval se Te-kumsa.</p>

<p>„Vyber si: buď ho vezmeš s sebou, nebo zemřeš,“ na­bídl Prorok.</p>

<p>Potom sešel po svahu duny dolů, kde na něho čekal tucet mužů, jimž z dlaní crčela krev, kterou zpečetili svůj slib. Vydali se po břehu jezera k místu, kde na ně čekaly jejich rodiny. Již zítra budou zpátky v Prorokově Městě. Připraveni nechat se povraždit.</p>

<p>Te-kumsa počkal, až Prorok zmizí za dunou. Potom vykřikl na stovky těch, kteří zůstali: „Kdy bílý muž najde klid?“</p>

<p>„Až odejde!“ zvolali. „Až zemře!“</p>

<p>Te-kumsa se rozesmál a roztáhl ruce. Cítil jejich lásku a důvěru jako sluneční žár za zimního dne. Menší lidé tento žár poznali už před ním, ale cítili jej jako přítěž, neboť nebyli hodni důvěry, jíž se jim dostalo. To pro Te-kumsu neplatilo. Poznal se, a proto věděl, že před sebou nemá úkol, který by nedokázal splnit. Ve vítězství mu mohla zabránit pouze zrada. A Te-kumsa se v srdci vyznal velice dobře. Věděl, jestli se mu dá věřit. Věděl, jestli je lhář. Neznal snad guvernéra Harrisona od samotného začátku? Takový člověk se před ním nemohl skrýt.</p>

<p>Vyrazili o několik minut později. Několik desítek mužů odvedlo děti a ženy na nové místo, kde se usadí jejich kočovná vesnice. Nezůstávali na jednom místě déle než tři dny - trvalá vesnice jako Prorokovo Město byla jako pozvánka někomu, kdo by je chtěl zmasakrovat. Proroka chránilo jediné - početní převaha. V jeho městě dnes žilo na deset tisíc Indiánů, tolik, kolik na jednom místě nikdy předtím nežilo. A zázračné místo to skutečně <emphasis>bylo, </emphasis>Te-kumsa to věděl. Kukuřice měla na stvolu šest palic, byla tak silná a tak šťavnatá, že podobnou nikdo nikdy neviděl. Bizoni a jeleni přicházeli do města z okruhu sta mil, až k ohňům, na nichž se připravovala potrava, kde si lehali a čekali na nůž. Když táhly husy, z každého hejna jich několik slétlo na Wobiš a na Vratkou Kánoi a počkalo na šíp. Ryby plavaly proti proudu až z Hia, aby v Prorokově Městě mohly naskákat do sítí.</p>

<p>To všechno nebude nic platné, pokud běloši přitáhnou děla a zasypou křehké chatrné vigvamy a chýše indiánské­ho města kartáči a šrapnely. Žhavý kov snadno prořízne tenké stěny - smrtící déšť nezastaví pruty a bláto. Pak bude každý Indián v Prorokově Městě své přísahy litovat.</p>

<p>Te-kumsa je vedl lesem. Bílý chlapec běžel hned za ním. Te-kumsa úmyslně zvolil vražedné tempo, dvakrát rychlejší než předtím, když chlapce a jeho bratra vedl k Mizoganskému jezeru. Od Fort Detroitu je dělilo dvě stě mil a Te-kumsa byl rozhodnut tuto vzdálenost urazit za jediný den. To nemohl žádný běloch dokázat - ani bě­lošský kůň. Míle za pět minut a tak pořád dál, s větrem, jenž mu čeřil chochol jeho vlasů. Tak rychlý běh by člově­ka zabil už za půl hodiny, ale Indiánům pomáhala země, která jim dodávala sílu. Hlína se mu opírala do chodidel, zvyšovala jeho sílu. Keře se rozevíraly, dělaly cestu, volné místo se objevovalo tam, kde předtím nebylo; Te-kumsa přebíhal potoky a řeky tak rychle, že se chodidly ani ne­dotkl dna, pouze se potopil tak hluboko, jak potřeboval, aby našel oporu v samotné vodě. Jeho touha dorazit do Fort Detroitu byla tak silná, že na ni země odpovídala tím, že ho krmila a dodávala mu energii. A nejenom Te-kumsovi, ale také každému muži za ním. Každý Indián, jenž v sobě uměl cítit zemi, nacházel stejnou sílu jako je­ho vůdce, a krok za krokem se ubíral v jeho šlépějích, jako by lesem procházel po dlouhé úzké cestě jeden velký duch.</p>

<p>Budu toho bílého chlapce muset nést, myslel si Te-kumsa. Ale kroky za ním - neboť běloši vydávají hluk, když běží - mu stačily, udržovaly stejné tempo jako on.</p>

<p>Něco takového přece nebylo možné. Chlapec měl příliš krátké nohy, musel udělat víc kroků, aby urazil stejnou vzdálenost. Přesto nacházel každý Te-kumsův krok tak blízký protějšek, že slyšel každé došlápnutí chlapcových nohou stejně, jako by bylo jeho.</p>

<p>Minutu za minutou, míli za mílí, hodinu za hodinou, chlapec s ním držel krok.</p>

<p>Za zády jim zapadalo slunce, nad levým ramenem. Vy­šly hvězdy, ale měsíc se neobjevil, noc zůstala pod stromy tmavá. Přesto nezpomalili a snadno nacházeli v lese ces­tu, protože ji nehledali očima ani myslí, samotná země je potmě vedla místy, kde bylo bezpečno. Te-kumsa si ně­kolikrát za noc všiml, že chlapec nevydává hluk. Zavolal šavansky na muže, jenž běžel za bílým chlapcem Alvinem, a pokaždé od něho dostal stejnou odpověď: „Běží.“</p>

<p>Pak vyšel měsíc a zalil místa na lesní půdě, kam dosáhl, slabým světlem. Předběhli bouři - půda jim pod nohama zvlhla a pak začala čvachtat; proběhli několika přeháňkami, silným lijákem, opět několika přeháňkami a pak byla půda suchá. Obloha na východě zešedla, zrůžověla, po­tom zmodrala a vyhouplo se na ni slunce. Začínalo být teplo a slunce stálo již tři dlaně nad obzorem, když za­hlédli kouř z topenišť, pak ochable zplihlou vlajku s lilií a nakonec kříž katedrály. Teprve potom zpomalili. Teprve potom porušili dokonalou harmonii svých kroků, uvolnili sepětí mysli se zemí a zastavili se k odpočinku na louce, jež byla tak blízko města, že k nim z katedrály doléhala hra na varhany.</p>

<p>Te-kumsa se zastavil a chlapec se zastavil za ním. Jak dokázal Alvin, bílý chlapec, cestovat celou noc jako Indi­án? Te-kumsa si před chlapce klekl. Přestože měl Alvin oči otevřené, zdálo se, že nic nevidí. „Alvine,“ promlu­vil na něho Te-kumsa. Chlapec neodpověděl. „Alvine, ty spíš?“ zeptal se Te-kumsa anglicky.</p>

<p>Kolem se shromáždilo několik bojovníků. Všichni byli po cestě zamlklí a unavení. Vyčerpaní ne, protože země jim cestou doplňovala síly. Jejich tichost vyplývala spíš z úža­su, že byli tak těsně spjati se zemí; bylo známo, že taková cesta je svatá věc, dar země svým nejlepším dětem. Mnoho Indiánů, kteří se na takovou pouť vydali, bylo odmítnuto a nuceno dělat zastávky, spát, odpočívat, jíst a přerušovat cestu kvůli tmě nebo špatnému počasí, protože jejich po­třeba pouť vykonat nebyla dost silná nebo byla v rozporu s potřebami samotné země. Te-kumsa však nebyl odmít­nut nikdy; a všichni to věděli. Byl to jeden z hlavních dů­vodů, proč se Te-kumsa těšil stejné úctě jako jeho bratr. Prorok dělal zázraky, ale jeho vidění nikdo jiný neviděl; mohl o nich pouze mluvit. Ale to, co dělal Te-kumsa, jeho bojovníci dělali a cítili s ním.</p>

<p>Nyní však nad bílým chlapcem vrtěli hlavami stejně jako Te-kumsa. Pomáhal Te-kumsa chlapci vlastními si­lami? Nebo země udělala neslýchanou věc a jen tak dodala sílu bílému chlapci?</p>

<p>„Je bílý jako jeho kůže, nebo je v srdci rudý? „ zeptal se jeden. Promluvil šavansky a neřekl to rychle, ale spíš po­malým posvátným jazykem šamanů. K Te-kumsovu úžasu Alvin na jeho slova zareagoval, přestal se dívat před se­be a pohlédl na muže, který promluvil. „Bílý,“ zašeptal Alvin. Řekl to anglicky.</p>

<p>„On zná naši řeč? „zeptal se jeden muž.</p>

<p>Zdálo se, že Alvina jeho otázka zmátla. „Te-kumso,“ promluvil. Zvedl hlavu, aby se podíval, jak vysoko stojí slunce. „Je ráno. Já jsem spal?“</p>

<p>„Nespal,“ odvětil Te-kumsa šavansky. Vypadalo to, že teď již chlapec všemu nerozumí. „Nespal,“ zopakoval Te-kumsa anglicky.</p>

<p>„Cítím se, jako bych spal,“ zvolna pronesl chlapec. „Jenomže stojím.“</p>

<p>„Ty nejsi unavený? Nechceš si odpočinout?“</p>

<p>„Unavený? Proč bych měl být unavený?“</p>

<p>Te-kumsa neměl chuť mu to vysvětlovat. Jestli chlapec nevěděl, co udělal, byl to dar země. Nebo to možná nějak souviselo s tím, co o něm říkal Prorok, že by ho Te-kumsa měl naučit, jak být rudý. Jestli se dokázal na každém kro­ku vyrovnat Šavanovi při takovém běhu, možná se tento chlapec jako jediný z bílých mohl naučit cítit zemi.</p>

<p>Te-kumsa vstal a promluvil k ostatním. „Půjdu do města jen se čtyřmi muži.“</p>

<p>„A s chlapcem,“ dodal jeden. Ostatní se k němu při­dali. Všichni věděli, co Prorok Te-kumsovi slíbil - že do­kud s ním bude chlapec, nezemře. I kdyby byl v pokušení chlapce někde nechat, nedovolili by mu to.</p>

<p>„A s chlapcem,“ svolil Te-kumsa.</p>

<p>Detroit nebyl stejná pevnost jako ubohé dřevěné palisády Američanů. Byl z kamene jako katedrála. Obrovské dělo trčelo namířeno k řece, která spojovala Hurónské je­zero a jezero svaté Kláry s Kanadským jezerem, a menší dělo mířilo do vnitrozemí, připravené odrážet útočníky, kteří by přišli po souši.</p>

<p>Avšak to, co na ně udělalo největší dojem, nebyla pev­nost, ale město. Tucet ulic obestavěných dřevěnými domy, s obchody a krámy, a uprostřed toho všeho tak obrovská katedrála, že kostel pátera Throwera vedle ní vypadal ja­ko hračka. Kněží v černých róbách si ulicemi vykračovali jako havrani. Snědí Francouzi nedávali Indiánům najevo stejné nepřátelství, jaké často projevovali Američané; nebo to tak alespoň působilo. Te-kumsa chápal, že je to tím, že Francouzi do Detroitu nepřišli proto, aby se tady usadili natrvalo. Nedívali se na Indiány jako na soupeře o držení půdy. Všichni zdejší Francouzi se nudili k uzoufání, dokud se nevrátili zpátky do Evropy nebo alespoň do bělochy kolonizovaných území, Quebeku a Ontaria na druhém břehu řeky; samozřejmě s výjimkou lovců kožešin, ale ani pro ně nebyli Indiáni nepřátelé. Lovci Indiány ob­divovali, snažili se naučit, jak to dělají, že najdou zvěř tak snadno, když oni se tak natrápili, než zjistili, kam klást oka. Tito bílí lovci kožešin si mysleli, jako ostatně běloši vždycky, že v tom je nějaký indiánský trik a že stačí, aby dost dlouho dávali pozor, jak to Indiáni dělají, a naučí se to také. Nenaučí se to nikdy. Vždyť jak by mohla země přijmout lidi, kteří jsou schopni pozabíjet všechny bobry v jezírku jen pro kožešiny, maso nechat shnít a neponechat jediného bobra, jenž by na svět mohl přivést mladé? Ne­bylo divu, že medvědi tyto lovce kožešin zabíjeli při každé příležitosti. Země je odmítala.</p>

<p>Až vyženu Američany z území na západ od hor, uva­žoval Te-kumsa, vyženu janky z nové Anglie a royalisty z korunních kolonií. A až budou všichni pryč, zaměřím se na Španěly na Floridě a na Francouze v Kanadě. Dnes vás využiju pro svoje účely, ale zítra vyženu i vás. Kaž­dá bílá tvář, která v této zemi zůstane, zůstane proto, že je mrtvá. A od toho dne budou bobři umírat jen tehdy, když jim země řekne, že jsou na správném místě a přišel správný čas, aby zemřeli.</p>

<p>Francouzským velitelem v Detroitu byl oficiálně de Maurepas, ale Te-kumsa se mu vyhýbal, jak mohl. Teprve druhý muž, Napoleon Bonaparte, byl ten, s nímž stálo za to mluvit.</p>

<p>„Slyšel jsem, že jsi byl u Mizoganského jezera,“ začal Napoleon. Mluvil samozřejmě francouzsky, ale Te-kumsa se francouzsky naučil ve stejné době jako anglicky a od téhož člověka. „Posaď se.“ Napoleon se s povrchním zájmem podíval na bílého chlapce Alvina, ale neřekl mu nic.</p>

<p>„Byl jsem tam,“ odpovědět Te-kumsa. „Spolu s brat­rem. „</p>

<p>„Jistě. A nějakou armádu jsi tam neviděl?“</p>

<p>„Její zárodek,“ řekl Te-kumsa. „Zanechal jsem hádek s Tenskva-tavou. Vytvořím svou armádu z jiných kmenů.“</p>

<p>„Kdy!“ zeptal se ostře Napoleon. „Dvakrát, třikrát do roka mi sem chodíš vyprávět, jak budeš mít armádu. Víš, jak dlouho již čekám? Čtyři roky. Čtyři prašivé roky vyhnanství.“</p>

<p>„Vím, kolik let,“ kývl Te-kumsa. „Dočkáte se své bi­tvy.“</p>

<p>„Dřív, než mi zešedivějí vlasy? Prozraď mi to! Budu umírat stářím, až zavelíš k velkému indiánskému povstání? Dobře víš, jak jsem bezmocný. La Fayette a de Maurepas mne odtud nepustí dál než na padesát mil a nedají mi vůbec žádné vojáky. Říkají, že nejdřív musí být armáda. Američané musejí mít nějaký hlavní sbor, s nímž byste mohli bojovat. A jediné, co ty prašivé, nezávislé lumpy sjednotí, jste <emphasis>vy.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Slíbil jsi mi armádu deseti tisíc Indiánů, Te-kumso. Místo toho pořád slyším o městě deseti tisíc <emphasis>kvakerů!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„To nejsou kvakeři.“</p>

<p>„Jestli odmítají válku, vyjde to nastejno.“ Napoleon změnil hlas. Najednou byl měkký, láskyplný, vemlouvavý. „Já tě potřebuji, Te-kumso, spoléhám na tebe. Nezklam mne.“</p>

<p>Te-kumsa se rozesmál. Napoleon už dávno zjistil, že je­ho triky sice působí na bělochy, ale na Indiány zdaleka ne tak dobře a na Te-kumsu vůbec. „Vám nejde o mne a mně nejde o vás,“ řekl Te-kumsa. „Chcete jednu bitvu a vítěz­ství, abyste se mohl jako hrdina vrátit domů do Paříže. Já chci jednu bitvu a vítězství, abych mohl zasít hrůzu do srdcí bělochů a shromáždit pod svým velením ještě větší armádu Indiánů, abych mohl vytáhnout do území na jih odtud a zahnat Angličany zpátky na druhou stranu hor. Jedna bitva, jedno vítězství - proto spolupracujeme. Až bude po všem, já si nikdy nevzpomenu na vás a vy už si nikdy nevzpomenete na mne.“</p>

<p>Napoleon měl vztek, ale smál se. „Částečně je to prav­da,“ přiznal. „Nebude mi na tobě záležet, ale vzpomínat na tebe budu. Hodně jsem se od tebe naučil, Te-kumso. To, že za lásku k veliteli budou muži bojovat lépe než za lásku k zemi a za lásku k zemi lépe než za naději na slávu a za naději na slávu lépe než pro kořist a pro kořist lépe než za plat. Ale nejlepší ze všeho je bojovat za nějakou věc. Velký a vznešený sen. Mne moji muži vždycky milo­vali. Položili by za mne život. Ale kdyby šlo o věc, nechali by zemřít manželky i děti a mysleli by si, že to za tu cenu stálo.“</p>

<p>„Jak jste se to ode mne mohl naučit?“ zeptal se Te-kumsa. „Tak mluví bratr, ne já.“</p>

<p>„Tvůj bratr? Já myslel, že podle něj není nic, kvůli čemu by stálo za to zemřít.“</p>

<p>„Ne, k umírání přistupuje velice otevřeně. Zabíjení se mu příčí.“</p>

<p>Napoleon se rozesmál a Te-kumsa se rozesmál s ním. „Vlastně máš pravdu. Nejsme žádní přátelé. Ale líbíš se mi. Jedno však nechápu - až zvítězíte a všichni běloši budou pryč, opravdu se chcete vrátit zpátky a nechat vše­chny kmeny žít tak jako předtím, rozdělené, znesvářené, slabé?“</p>

<p>„Šťastné. Takoví jsme byli předtím. Mnoho kmenů, mnoho jazyků, ale jedna živá zem.“</p>

<p>„Slabí,“ zopakoval Napoleon. „Kdybych já jednou při­vedl pod svou vlajku celou <emphasis>svou </emphasis>zem, Te-kumso, držel bych ji pohromadě tak dlouho a tak pevně, až by se stala jedním velkým národem, velkým a silným. A jestli se mi to někdy podaří, můžeš na to vzít jed. Vrátíme se a ve­zmeme vám vaši půdu, stejně jako všechnu ostatní půdu na Zemi. Na to vezměte jed.“</p>

<p>„To proto, že jste špatný, generále Bonaparte. Chcete, aby vás všechno a všichni poslouchali.“</p>

<p>„To není špatné, ty hloupý divochu. Kdyby mne všich­ni poslouchali, byli by šťastní, žili by v bezpečí a v míru a vůbec poprvé v dějinách by byli svobodní.“</p>

<p>„V bezpečí, pokud by se vám nepostavili. Šťastní, po­kud by k vám necítili nenávist. Svobodní, pokud by ne­chtěli něco, co by se protivilo vaší vůli.“</p>

<p>„Světe div se, filozofující Indián. Jestlipak ti usedlíci s rukama od hlíny na jih odsud vědí, že jsi četl Newtona, Voltaira, Rousseaua a Adama Smitha?“</p>

<p>„Myslím, že nevědí, že dovedu číst v jejich jazyce.“</p>

<p>Napoleon se naklonil nad stůl. „Zničíme je, Te-kumso, ty a já společně. Ale musíš mi přivést armádu.“</p>

<p>„Můj bratr věští, že do konce roku tu armádu budeme mít.“</p>

<p>„Věští?“</p>

<p>„Zatím se všechny jeho věštby naplňují.“</p>

<p>„Říká, že zvítězíme?“</p>

<p>Te-kumsa se zasmál. „Říká, že se proslavíte jako nej­větší evropský generál, který kdy žil. A mne budou znát jako nejslavnějšího Indiána.“</p>

<p>Napoleon si prohrábl vlasy a usmál se, téměř až chla­pecky; dokázal v několika okamžicích přejít od vyhrožo­vání k přátelskosti a roztomilosti. „Zdá se, že se odpovědi dovede vyhnout. Slavní mohou být i mrtví.“</p>

<p>„Ale ti, kteří prohrají bitvu, slavní nebývají, ne? Mo­hou být šlechetní, dokonce i hrdinští. Ale ne slavní.“</p>

<p>„To je pravda, Te-kumso, to je pravda. Ale tvůj bratr je opatrný. Tajemný. Pythický.“</p>

<p>„Taková slova neznám.“</p>

<p>„Ani nemůžeš. Jsi přece divoch.“ Napoleon si nalil ví­no. „Úplně jsem zapomněl. Víno?“</p>

<p>Te-kumsa zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Chlapci asi také ne,“ řekl Napoleon.</p>

<p>„Je mu teprve deset.“</p>

<p>„Ve Francii to znamená, že víno ředíme jedna k jedné vodou. Co s tím bílým chlapcem děláš, Te-kumso? Ty teď bereš do zajetí děti?“</p>

<p>„Tento bílý chlapec je víc, než se může na první pohled zdát,“ odvětil Te-kumsa.</p>

<p>„V bederní zástěrce na to nevypadá. Rozumí francouz­sky?“</p>

<p>„Ani slovo. Přišel jsem vás požádat - můžete nám dát pušky?“</p>

<p>„Ne,“ odmítl Napoleon.</p>

<p>„Nemůžeme proti kulkám bojovat šípy,“ namítl Te-kumsa.</p>

<p>„La Fayette nám odmítá povolit, abychom vám puš­ky vydali. Paříž s ním souhlasí. Nedůvěřují vám. Bojí se, že když vám dáme zbraně, jednou je můžete otočit proti nám.“</p>

<p>„K čemu potom bude, když shromáždím armádu?“</p>

<p>Napoleon se usmál a usrkl vína. „Mluvil jsem s několika irrokvanskými obchodníky.“</p>

<p>„Irrokvané jsou moč nemocných psů,“ prohlásil Te-kumsa. „Už před příchodem bělochů byli krutá, jedovatá zvířata a dnes jsou ještě horší.“</p>

<p>„Zvláštní. Angličané v nich prý našli spřízněné duše. La Fayette je obdivuje. Ale teď je důležité jedno: vyrábějí pušky, ve velkém a levně. Nepatří k nejspolehlivějším, ale používá se do nich přesně tatáž munice. To znamená, že umějí vyrobit kulky, které těsněji zapadají do hlavě, létají přesněji. A přesto je prodávají laciněji.“</p>

<p>„Vy nám je koupíte? „</p>

<p>„Ne. <emphasis>Vy </emphasis>si je koupíte.“</p>

<p>„Nemáme peníze.“</p>

<p>„Za kožešiny,“ vysvětlil Napoleon. „Kožešiny z bobrů. Z norků. Jelení a bizoní kůže.“</p>

<p>Te-kumsa zavrtěl hlavou. „Nemůžeme po těchto zvířa­tech chtít, aby umírala kvůli zbraním.“</p>

<p>„To je ale smůla,“ zalitoval Napoleon. „Já jsem slyšel, že vy Indiáni máte k lovu nadání.“</p>

<p>„Praví Indiáni mají. Irrokvané ne. Používají bělošské stroje už tak dlouho, že jsou pro zemi mrtví stejně jako bílí lidé. Jinak by šli a sami si opatřili kožešiny, o které mají zájem.“</p>

<p>„Mají zájem také o něco jiného. Kromě kožešin.“</p>

<p>„Nemáme nic, co by mohli chtít.“</p>

<p>„Železo.“</p>

<p>„Nemáme železo.“</p>

<p>„Ne. Ale oni vědí, kde je. Na horním toku Mizzipy a ko­lem Mizoty. U západního konce Hořejšího jezera. Stačí jim váš slib, že necháte na pokoji lodě, které budou vozit že­leznou rudu do Irrokvy, a horníky, kteří ji budou dobývat ze země.“</p>

<p>„Budoucí mír výměnou za zbraně, které dostaneme teď?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil Napoleon.</p>

<p>„To se nebojí, že obrátím pušky proti <emphasis>nim?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Žádají od tebe slib, že to neuděláš.“</p>

<p>Te-kumsa o tom chvíli uvažoval. „Vyřiďte jim můj slib, že když nám dají pušky, žádná nebude obrácena proti Irrokvanům. Všichni moji muži tuto přísahu dodrží. A ni­kdy nezaútočíme na jejich lodě na vodě ani na jejich hor­níky, až budou dolovat v zemi.“</p>

<p>„Myslíš to vážně?“ zeptal se Napoleon.</p>

<p>„Když jsem to řekl, myslím to vážně,“ odvětil Te-kumsa.</p>

<p>„Přestože je tolik nenávidíš? „</p>

<p>„Nenávidím je, protože je nenávidí země. Až budou bílí lidé pryč a země bude znovu silná, ne nemocná, horníky může zasypat zemětřesení, lodě se mohou potopit v bouři a z Irrokvanů se buď znovu stanou praví rudí lidé, nebo zemřou. Až budou bílí pryč, země bude přísná ke svým dětem, které zůstanou.“</p>

<p>Brzy poté setkání skončilo. Te-kumsa vstal a potřásl si s generálem rukou. Alvin je oba zaskočil, když k nim přistoupil a také jim podal ruku.</p>

<p>Napoleon si s ním pobaveně potřásl rukou. „Řekni to­mu chlapci, že pobývá v nebezpečné společnosti,“ obrátil se na Te-kumsu.</p>

<p>Te-kumsa to přeložil. „Tím myslí <emphasis>vás?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se.</p>

<p>„Asi ano,“ kývl Te-kumsa.</p>

<p>„Ale vždyť <emphasis>on </emphasis>je nejnebezpečnější člověk na světě,“ řekl Alvin.</p>

<p>Napoleon se rozesmál, když mu Te-kumsa chlapcova slova přeložil. „Jak můžu být nebezpečný? Malý muž za­strčený tady uprostřed divočiny, když střed světa je v Ev­ropě. Tam se válčí velké války, a já se jich nemohu účast­nit!“</p>

<p>Te-kumsa ani nemusel překládat - chlapec pochopil z Napoleonova hlasu a výrazu. „Je tak nebezpečný proto, že nutí lidi, aby ho milovali, aniž by si to zasloužil.“</p>

<p>Te-kumsa v chlapcových slovech cítil pravdu. Napo­leon to s bílými lidmi skutečně dělal a <emphasis>bylo </emphasis>to nebezpečné, nebezpečné, špatné a temné. A na pomoc tohoto muže spoléhám? Na to, že bude mým spojencem? Ano, je to tak, protože nemám na vybranou. Te-kumsa nepřeložil, co chlapec řekl, přestože Napoleon to slyšet chtěl. Proza­tím francouzský generál působení svého kouzla na chlapce nezkusil. Kdyby věděl, co řekl, možná by to udělal a mož­ná by Alvina ovládl. Te-kumsa si začínal chlapce cenit. Třeba byl příliš silný na to, aby ho Napoleon dokázal očarovat. Nebo by se z něho stal zbožňující otrok jako z de Maurepase. Bylo lepší to nezjišťovat. Bylo lepší chlapce odvést pryč.</p>

<p>Alvin si chtěl ještě prohlédnout katedrálu. Jeden kněz se zatvářil zděšeně, když viděl, jak dovnitř vcházejí lidé v bederních zástěrách, ale druhý ho pokáral a uvítal je v katedrále. Te-kumsovi sochy svatých vždycky připadaly směšné. Všude, kde to šlo, sochy ukazovaly nejstrašlivější způsoby mučení. Běloši dokázali celé dny mluvit o tom, jak je barbarské, že Indiáni mučí zajatce, aby mohli ukázat svou statečnost. Ale čí byly sochy, před nimiž poklekali k modlitbě? Lidí, kteří projevovali statečnost, když byli mučeni. V bílých lidech se nedalo vyznat.</p>

<p>Cestou z města, když už neměli naspěch, se o tom Te-kumsa bavil s Alvinem. Také chlapci alespoň trochu vy­světlil, jak je možné, že v tak krátkém čase doběhli tak daleko. A jak je pozoruhodné, že jim bílý chlapec stačil.</p>

<p>Zdálo se, že Alvin pochopil, jak Indiáni se zemí žijí; přinejmenším se o to snažil. „Myslím, že jsem to cítil. Když jsem běžel. Je to, jako bych v sobě nebyl. Moje myšlenky bloudí jinde. Jako by se mi něco zdálo. A zatímco jsem pryč, něco jiného říká mému tělu, co má dělat. Krmí je, používá je, odvádí je tam, kam chce jít. Tak to cítíte?“</p>

<p>Bylo to něco úplně jiného, než cítil Te-kumsa. Když země vstoupila do <emphasis>něho, </emphasis>jako by byl víc živý než jindy; ne pryč z těla, ale naopak, přítomen v něm silněji než kdy jindy. Ale nechtěl to chlapci vysvětlovat. Proto mu odpověděl otázkou. „Říkáš, že to je jako sen. O čem se ti zdálo minulou noc?“</p>

<p>„Zdálo se mi o výjevech, které jsem viděl, když jsem byl v křišťálové věži se Zářícím - s Prorokem.“</p>

<p>„Zářící muž. Vím, že mu tak říkáš - řekl mi proč.“</p>

<p>„Zdálo se mi o těch věcech znovu. Ale bylo to jiné. Něco jsem tentokrát viděl jasněji a něco jsem zapomněl.“</p>

<p>„Zdálo se ti o něčem, co jsi předtím <emphasis>neviděl?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„O <emphasis>tomto </emphasis>místě. O sochách v katedrále. A o tom muži, za nímž jsme byli, o generálovi. A pak ještě o něčem po­divnějším. O velkém pahorku, téměř kruhovém - ne, měl osm stran. Už si vzpomínám, viděl jsem to, jako by to bylo doopravdy. Pahorek s osmi rovnými, svažujícími se stranami. Uvnitř toho pahorku bylo celé město, spousta maličkých komůrek jako v mraveništi, ale postaveném pro lidi. Každopádně to bylo větší než pro mravence. A já jsem stál na vrcholu, rozhlížel jsem se po všech těch zvláštních stromech - jejich listy nebyly zelené, ale stříbrné - a hledal jsem bratra. Míru.“</p>

<p>Te-kumsa dlouho neříkal nic. Ale hlavou mu proběhlo mnoho věcí. Ještě žádný běloch to místo neviděl - okolní země byla zatím dost silná, aby jim je nedovolila najít. Přesto se o něm tomuto chlapci zdálo. A sen o Osmibo­ké mohyle nikdy nepřišel jen tak náhodou. Vždycky něco znamenal. Vždycky znamenal totéž.</p>

<p>„Musíme se tam vypravit,“ promluvil Te-kumsa.</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„K tomu pahorku, o němž se ti zdálo.“</p>

<p>„Takové místo <emphasis>existuje?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ještě žádný běloch je neviděl. Kdyby tam stál běloch, bylo by to - nečisté.“ Alvin na to nic neřekl. Co také mohl říct? Te-kumsa těžce polkl. „Ale jestli se ti o něm zdálo, musíš tam jít.“</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>Te-kumsa zavrtěl hlavou. „Místo, o němž se ti zdálo. To je vše. Jestli chceš vědět víc, nech si o něm znovu zdát.“</p>

<p>Byla již skoro noc, když došli do tábora: vigvamy stály, neboť to vypadalo, že v noci bude opět pršet. Ostatní trvali na tom, aby Te-kumsa spal společně s Alvinem, kvůli vlastnímu bezpečí. Ale Te-kumsa to odmítl. Chlapec ho děsil. Země s ním dělala různé věci, aniž by Te-kumsovi naznačila, co se děje.</p>

<p>Jenže když se někdo ve snu uvidí na Osmiboké mohyle, nemá jinou možnost než tam jít. A jelikož Alvin by sám nedokázal najít cestu, musel ho tam Te-kumsa odvést.</p>

<p>Ostatním to nemohl vysvětlovat, a i kdyby mohl, ne­udělal by to. Kdyby se rozkřiklo, že Te-kumsa odvedl bí­lého chlapce na staré posvátné místo, mnoho Indiánů by již Te-kumsovi nechtělo naslouchat.</p>

<p>Proto ráno řekl ostatním, že chlapce odvádí s sebou, aby ho učil, jak mu to Prorok uložil. „Setkáme se za pět dní tam, kde se Pikaví vlévá do Hia,“ řekl jim. „Odtamtud půjdeme dál na jih, jednat s Čoktavy a Čikasy.“</p>

<p>Vezmi nás sebou, říkali. Sám nebudeš v bezpečí. Ale Te-kumsa jim na to neodpovídal a oni to brzy vzdali. Vy­razil poklusem a Alvin se za něho znovu zařadil a srovnal s ním krok. Bylo to téměř stejně daleko jako od Mizoganu do Detroitu. Do soumraku mohli být na okraji Pazourko­vé země. Te-kumsa tam chtěl přespat a najít vlastní sny, než se odváží bílého chlapce odvést k Osmiboké mohyle.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 12</strong></p><empty-line /><p><strong>Děla</strong></p>

<p>Míra zaslechl, jak přicházejí, až několik vteřin předtím, než se dveře otevřely a sklepem se rozlilo světlo. Stihl ještě vyhodit hlínu, navléct bederní zástěru na opasek z jelení kůže a vyškrábat se na brambory. Látka byla tak špina­vá, že měl pocit, jako by si na sebe oblékal hlínu, ale na vybíravost nebyl čas.</p>

<p>Neztráceli čas obhlídkou vězení, takže si nevšimli jámy, která již sahala dobré dvě stopy za zadní stěnu. Popadli ho v podpaží, vytáhli ho ven a zabouchli za ním dveře do sklepa. Světlo bylo tak náhlé, že ho oslepilo. Nebyl scho­pen rozeznat, kdo ho drží a kolik jich je. Stejně to nebylo důležité. Místní člověk by ho hned poznal, takže to museli být Harrisonovi lidé. A v okamžiku, kdy to pochopil, si uvědomil také to, že ho nečeká nic dobrého.</p>

<p>„Jako prase,“ promluvil Harrison. „Fuj. Vypadáš jako rudoch.“</p>

<p>„Když mě zavřete do díry v zemi, sotva můžu vyjít ven čistý,“ odvětil Míra.</p>

<p>„Dopřál jsem ti jednu dlouhou noc, aby sis to mohl rozmyslet,“ pokračoval Harrison. „Teď přišla chvíle, kdy se musíš rozhodnout. Můžeš pro mne být užitečný dvěma způsoby. Buď zůstaneš naživu a budeš všem vyprávět, jak tvého bratra umučili k smrti - tak, že ani na okamžik ne­přestal křičet. Podáš to přesvědčivě a řekneš jim, že u toho byli Te-kumsa a Prorok a namáčeli si ruce do chlapcovy krve. Když se naučíš vyprávět takový příběh, bude stát za to nechat tě naživu.“</p>

<p>„Te-kumsa mne zachránil před <emphasis>vašimi </emphasis>Čoktavy,“ pro­hlásil Míra. „A to je jediný příběh, který budu vyprávět. Pouze se zmíním, že jste <emphasis>chtěl, </emphasis>abych vyprávěl něco jiné­ho.“</p>

<p>„To jsem si myslel,“ kývl Harrison. „Faktem je, že i kdybys mi lhal a slíbil, že to budeš vyprávět, jak chci já, nejspíš bych ti stejně neuvěřil. Takže se shodneme na druhé variantě.“</p>

<p>Míra věděl, že Harrison má v úmyslu jeho tělo předvést s důkazy mučení. Jako mrtvý neřekne nikomu, kdo ho po­řezal a popálil. Co se dá dělat, pomyslel si Míra, uvidíte, že zemřu jako statečný muž.</p>

<p>Ale protože nebyl ten typ, který by smrt uvítal s ote­vřenou náručí, řekl si, že zkusí ještě trochu přesvědčovat. „Pusťte mne a odvolejte tuto válku, Harrisone, a já bu­du držet jazyk za zuby. Nechte mne přijít domů, uznejte, že to všechno byl velký omyl, své chlapce odveďte zpátky a Prorokovo Město nechte žít v míru. Neřeknu nic, co by s tím bylo v rozporu. Takovou lež budu vyprávět rád.“</p>

<p>Harrison na okamžik zaváhal a Míra začal doufat, že v něm třeba přece jen zůstala špetka dobra, aby se za­stavil před hříchem vraždy, než bude dokonán. Potom se Harrison usmál, zavrtěl hlavou a mávl rukou na statného, šeredného lodníka opřeného o stěnu.</p>

<p>„Miky Finku, tenhle zrádcovský bílý chlapec se přidal ke všem hrůzám, které Te-kumsa a jeho banda vrahů dě­tí a prznitelů manželek páchali. Doufám, že mu přerazíš několik kostí.“</p>

<p>Fink tam stál a přemítal. „Myslím, že u toho nadělá spoustu kraválu, guvernére.“</p>

<p>„Tak mu vraz roubík.“ Harrison vytáhl z kapsy vlast­ního kabátu kapesník. „Tady máš, nacpi mu to do huby a převaz to.“</p>

<p>Fink poslechl. Míra se snažil na něho nedívat, snažil se zklidnit hrůzu, která mu napínala břicho a budila pocit, že má měchýř plný k prasknutí. Kapesník mu vyplňoval ústa tak těsně, že se jím dusil. Ovládl se jen díky tomu, že začal pomalu, pravidelně dýchat nosem. Fink mu uvázal svůj červený šátek kolem hlavy tak pevně, že mu tlačil roubík ještě hlouběji do hrdla: opět se musel soustředit ze všech sil, aby dýchal pravidelně a nezačal dávit a zvracet. Kdyby to udělal, určitě by si ten kapesník vdechl až do plic a potom by zemřel.</p>

<p>Byla to hloupá myšlenka, vzhledem k tomu, že Harri­son chtěl dosáhnout toho, aby byl mrtvý, stůj co stůj. Za­dusit se kapesníkem by možná bylo lepší než bolest, kterou mu chtěl způsobit Fink. Ale Míra měl v sobě příliš silnou jiskru života, než aby se rozhodl takto zemřít. Bolest nebo­lest, až bude umírat, bude lapat po dechu, žádné udušení, aby to měl rychle za sebou.</p>

<p>„Indiáni by mu nohy nepolámali,“ radil Fink. „Oby­čejně řežou a pálí.“</p>

<p>„Na řezání nemáme čas a tělo můžeš popálit, až bude mrtvé. Jde o to, abychom měli výmluvnou mrtvolu, Miky, ne o to, abychom tomu chlapci působili bolest. Nejsme divoši, nebo alespoň někteří z nás ne.“</p>

<p>Miky se uchechtl, pak vymrštil ruku, chytil Míru za rameno a kopnutím mu podrazil nohy. Míra si nikdy v ži­votě nepřipadal tak bezmocný jako v tu chvíli, kdy padal. Fink nebyl o nic vyšší než on ani neměl delší ruce, a Míra znal pár zápasnických chvatů, ale Fink se vůbec nepokusil s ním zápasit. Popadl ho, kopl a Míra se ocitl na podlaze.</p>

<p>„Nepotřebuješ ho nejdřív svázat?“ zeptal se Harrison.</p>

<p>Fink místo odpovědi zvedl Mírovu levou nohu tak rych­le a tak vysoko, že to Mírou smýklo po podlaze a zadek mu vylétl do vzduchu. Neměl šanci se o něco zapřít, ne­měl šanci kopnout. Potom si Fink Mírovu nohu prudce a tvrdě narazil na stehno. Kosti v Mírově noze praskly jako suché dříví na podpal. Zařval do roubíku a pak ka­pesník málem vdechl, jak zalapal po dechu. Nikdy v životě nepoznal takovou bolest. V jednu chvíli mu hlavou blesk­la šílená myšlenka: Tak bylo Alvinovi, když mu na nohu spadl mlýnský kámen.</p>

<p>„Tady ne,“ zastavil ho Harrison. „Vezmi ho zpátky. Udělej to ve sklepě.“</p>

<p>„Kolik kostí má mít zlomenejch?“ zeptal se Fink.</p>

<p>„Všechny.“</p>

<p>Fink chytil Míru za ruku a za nohu a prakticky si ho přehodil přes ramena. Míra se mu navzdory bolesti pokusil zasadit několik ran, ale Fink mu škubl rukou a přerazil mu ji přímo v lokti.</p>

<p>Zbytek cesty přes dvůr byl Míra stěží při vědomí. Sly­šel, jak někdo z dálky zavolal: „Koho to tam máš?“</p>

<p>„Chytili jsme rudýho špeha, co se potloukal kolem!“ křikl Fink.</p>

<p>Hlas z dálky připadal Mírovi povědomý, ale nedokázal se soustředit natolik, aby si vzpomněl, kdo to je. „Rozškubni ho!“ zavolal.</p>

<p>Fink neodpověděl. Nepoložil Míru na zem, aby si ote­vřel dveře do sklepa, přestože byly nízké a křivé, takže se musely chytit a přizvednout. Fink jednoduše zahákl spod­ní hranu dveří špičkou boty a trhl nahoru. Otevřely se tak prudce, že praštily do hlíny a hned se odrazily zpátky, aby se zase zavřely, ale to již Fink vcházel do sklepa. Dveře mu narazily do stehna a znovu se otevřely. Míra to zazname­nal jen jako ránu a postrčeni, po němž ho noha a loket rozbolely ještě víc. Proč jsem ještě neomdlel, napadlo ho. Teď je na to vhodná chvíle.</p>

<p>Ale neomdlel teď ani potom. Obě nohy měl přeražené nad i pod kolenem, prsty ohnuté dozadu a vykloubené, ruce rozdrcené, paže zlomené nad a pod loktem - po ce­lou tu dobu zůstal při vědomí, přestože bolest se nakonec jakoby vzdálila, byla to spíš vzpomínka na bolest než bo­lest jako taková. Když člověk slyší jedno třesknutí činelu, je hlasité: dvě nebo tři třesknutí současně jsou ještě hlasitější. Ale při nějakých dvaceti třesknutích už to hlasitější není, člověk pouze víc ohluchne a neslyší prakticky nic. Tak nějak to připadalo Míroví.</p>

<p>Z dálky se ozval jásot.</p>

<p>Někdo přiběhl. „Guvernér ti vzkazuje, abys to rychle skončil, potřebuje tě.“</p>

<p>„Za minutku sem hotovej,“ odvětil Fink. „Kromě toho popálení.“</p>

<p>„Nech si to na později,“ řekl muž. „Hoď sebou!“</p>

<p>Fink nechal Míru spadnout na podlahu a dupal mu na hruď, až měl všechna žebra polámaná a pozohýbana všemi směry. Potom ho zvedl za ruku a za vlasy a ukousl mu ucho. Míra cítil, jak se trhá, s poslední zoufalou vlnou hněvu. Potom mu Fink prudce zakroutil hlavou. Míra ještě slyšel, jak mu prasklo v krku. Fink ho odhodil na brambo­ry. Překulil se na zadek a sklouzl do díry, kterou vyhrabal. Teprve když ležel obličejem v hlíně, bolest ustala a přišla tma.</p>

<p>Fink nohou zabouchl dveře, zastrčil petlici a zamířil zpátky do domu. Venku bylo jásání hlasitější. Harrisona zastihl, jak vycházel z kanceláře. „Teď se na to vykašli,“ řekl mu Harrison. „Už nepotřebujeme mrtvolu, abychom je tady nažhavili. Dovezli dělo. Ráno zaútočíme.“</p>

<p>Harrison se vyřítil na přední verandu. Miky Fink vyšel za ním. Dělo? Co měla děla společného s tím, jestli potře­bovali nebo nepotřebovali mrtvolu? Za koho Mikyho měl, za úkladného vraha? Jedna věc byla zabít Kořalu a něco jiného bylo zabít člověka v poctivém souboji. Ale zabít mladého muže s roubíkem v ústech, to bylo úplně jiné. Když mu ukusoval to ucho, neměl z toho dobrý pocit. Ne­byla to žádná trofej z čestného boje. Úplně ho to sebralo. Druhé ucho už mu ani neukousl.</p>

<p>Miky stál vedle Harrisona a díval se, jak koně ostrým tempem táhnou kolem čtyři děla. Věděl; co s nimi Harrison udělá, slyšel ho, jak to plánuje. Dvě tady a dvě tady, aby mohli celé to rudošské město postřelovat z obou stran. Kartáči, které budou trhat a párat těla rudochů, mužů, ale taky žen a dětí.</p>

<p>To není boj pro mě, pomyslel si Miky. Jako s tím chla­píkem ve sklepě. Nic na tom není, je to jako šlapat po malých žábách. Dá se to dělat, ani přemýšlet u toho člo­věk nemusí. Ale stěží si pak ty mrtvé žáby posbírá, vycpe a pověsí na zeď, to se prostě nedělá.</p>

<p>To není boj pro mě.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 13</strong></p><empty-line /><p><strong>Osmiboká mohyla</strong></p>

<p>Země kolem Lízavé řeky působila jinak. Alvin si toho nevšiml ihned hlavně proto, že běžel se zkráceným kno­tem, jak tomu říkal. Celkově si příliš nevšímal. Běh byl jako jeden dlouhý sen. Ale když ho Te-kumsa přivedl do Pazourkové země, sen se změnil. Bez ohledu na to, co mu ukazoval sen, se všude kolem něho zjevovaly jiskřičky tem­ně černého ohně. Nebylo to jako nicota, která stále číhala na okrajích jeho zorného pole. Nebylo to jako temná čerň, která do sebe vtahovala světlo, aby je už nikdy nepustila ven. Ne, tato čerň se leskla, jiskřila.</p>

<p>A když se zastavili a Alvin znovu přišel k sobě, ty černé ohně možná trošičku pohasly, ale zůstaly tam. Alvin bez přemýšlení k jednomu vykročil, k černému plameni v zeleném moři, shýbl se a zvedl ho. Pazourek. Pořádný kus.</p>

<p>„Pazourek na dvacet šípů,“ poznamenal Te-kumsa.</p>

<p>„Černě září a studeně hoří,“ řekl Alvin.</p>

<p>Te-kumsa přikývl. „Chceš, aby se z tebe stal rudý chla­pec? Tak se mnou dělej hroty šípů.“</p>

<p>Alvin se učil rychle. Nepracoval s kamenem poprvé. Když krájel mlýnský kámen, šlo mu o hladké, ploché po­vrchy. U pazourku nebyla důležitá plocha, ale hrana. První dva hroty se příliš nepovedly, ale potom se mu podařilo ká­men zevnitř prohmatat, najít přirozené nerovnoměrnosti a vrásy a kámen podle nich rozštípat. Čtvrtý hrot nemusel už vůbec osekávat. Jednoduše použil prsty a vytáhl hrot rovnou z pazourku.</p>

<p>Te-kumsa nedal ve tváři nic znát. Většina bělochů si myslela, že tento výraz má téměř pořád. Domnívali se, že Indiáni - a Te-kumsa obzvlášť - nic <emphasis>necítí, </emphasis>protože své pohnutí nikomu <emphasis>neukazovali. </emphasis>Alvin ho však viděl smát se i plakat a pozoroval u něho všechny ostatní výrazy, které může muž ukázat. Proto věděl, že když Te-kumsa ve tváři neukazuje nic, znamená to, že prožívá mnoho pocitů.</p>

<p>„Často jsem s kamenem pracoval,“ prohlásil Alvin. Při­padal si, jako by se omlouval.</p>

<p>„Pazourek není <emphasis>kámen, </emphasis>„ nesouhlasil Te-kumsa. „Oblázky a balvany v řece, to je kámen. Toto je živá skála, skála, v níž je oheň, tvrdá hlína, kterou nám země sama dává. Ne vytržená a zmučená jako bělošské železo.“ Vzal do ruky Alvinův čtvrtý hrot, ten, jejž z pazourku vymámil pomocí prstů. „Ocel nikdy nevytvoří takto ostrý břit.“</p>

<p>„Je to možná nejdokonalejší ostří, jaké jsem kdy viděl,“ uznal Alvin.</p>

<p>„Žádné stopy po štípání,“ zhodnotil Te-kumsa. „Žádné kazy. Indián, který by se na tento pazourek podíval, by řekl, že ho tak země vypěstovala.“</p>

<p>„Ale vy víte, jak to bylo. Víte, že mám takové nadání.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nadání </emphasis>křiví zemi,“ odvětil Te-kumsa. „Tak jako pa­řez v řece čeří vodu na hladině. Stejné je to se zemí, když nějaký běloch používá své nadání. Ale u tebe ne.“</p>

<p>Alvin chvíli přemýšlel, jak si to má vyložit. „Chcete říct, že vidíte, když někdo jiný posílá škvora, vyprošuje nebo čaruje?“</p>

<p>„Je to jako puch, když nemocný člověk uleví vnitřnos­tem,“ odpověděl Te-kumsa. „Ale u tebe - to, co děláš ty, je čisté. Jako by to patřilo k zemi. Myslel jsem si, že tě budu učit, jak být Indiánem. A zatím ti země dává šípové hroty darem.“</p>

<p>Alvin měl znovu pocit, jako by se měl omluvit. Zdálo se, že Te-kumsu pobuřuje, že Alvin dokáže věci, které on neumí. „Já jsem o to nikoho nežádal,“ prohlásil. „Jednoduše jsem byl sedmý syn sedmého syna - a třinácté dítě dohromady.“</p>

<p>„Ta vaše čísla - sedm, třináct - pro vás, bílé lidi, jsou důležitá, ale pro zemi neznamenají nic. Země používá pra­vá čísla. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest - to jsou čísla, která najdeš, když se postavíš v lese a rozhlédneš se kolem sebe. Kde je sedmička? Kde je třináctka?“</p>

<p>„Třeba právě proto jsou tak silná,“ namítl Alvin. „Tře­ba je to tím, že nejsou přirozená.“</p>

<p>„Proč potom země má ráda ty nepřirozené věci, které děláš?“</p>

<p>„Nevím, Te-kumso. Bude mi teprve jedenáct.“</p>

<p>Te-kumsa se rozesmál. „Deset? Jedenáct? Velice slabá čísla.“</p>

<p>Na noc zůstali tam, na hranicích Pazourkové země. Te-kumsa Alvinovi vyprávěl, že je to nejlepší pazourková oblast v celé zemi. Bylo jedno, kolik pazourků si odsud In­diáni odnesli, ze země se stejně vynořily další, ležely tam a čekaly, až je někdo sebere. V minulosti se čas od času stalo, že se některý kmen pokusil přivlastnit si to místo. Přivedli své bojovníky a zabili každého cizího člověka, jenž si pro pazourky přišel. Mysleli si, že tak dosáhnou toho, že oni šípy budou mít a jiné kmeny nebudou mít žádné. Ale nikdy se to nepodařilo, protože jakmile takový kmen v bi­tvách porazil ostatní a zmocnil se území, pazourky prostě zmizely. Nezůstal ani jediný. Příslušníci toho kmene mohli hledat sebevíc, nenašli nic. Když časem odtáhli a přišel jiný kmen, pazourky se objevily znovu a bylo jich stejně jako dřív.</p>

<p>„Toto místo patří všem. Mezi všemi Indiány je tu mír. Žádné zabíjení, žádné války, žádné spory - jinak kmen nemá pazourky.“</p>

<p>„Kéž by celý svět byl takový,“ zatoužil Alvin.</p>

<p>„Když budeš dost dlouho poslouchat mého bratra, bílý chlapče, začneš si myslet, že takový je. Ne, ne, nic mi nevysvětluj. Nezastávej se ho. On jde svou cestou a já jdu taky svou. Myslím, že jeho cesta bude stát více životů, rudých nebo bílých, než moje.“</p>

<p>V noci měl Alvin znovu sen. Viděl se, jak obchází Osmibokou mohylu, dokud nenašel místo, kde to vypada­lo, jako by do strmého svahu stoupala pěšina. Začal špl­hat a vylezl až na vrchol. Stříbrolisté stromy se ve větru třásly a oslepovaly ho, jak jimi prozařovalo slunce. Když pak došel k jednomu stromu, našel v něm hnízdo kardiná­lů. Všechny stromy byly stejné, v každém bylo kardinálí hnízdo.</p>

<p>Jen jeden tvořil výjimku. Byl jiný než ostatní. Byl star­ší, pokroucený, větve měl spíš do šířky než do výšky. Jako ovocný strom. A listy nebyly stříbrné, ale zlaté, takže ne­zářily tak ostře, jejich světlo bylo měkké a syté. Na stro­mě zahlédl kulatý bílý plod a poznal, že je zralý. Ale když natáhl ruku, aby si plod utrhl a snědl ho, uslyšel smích, škodolibý posměch. Rozhlédl se a spatřil, že se mu smějí všichni lidé, které kdy v životě poznal. S výjimkou jed­noho - Vypravěče. Vypravěč tam stál a vyzval ho: „Jez.“ Alvin zvedl ruku, utrhl jediný plod ze stromu, dal si jej ke rtům a zakousl se do něho. Byl šťavnatý i tvrdý a chuť byla sladká, hořká, slaná i kyselá zároveň, tak silná, že ho začalo všechno pálit - ale dobrá, byla to chuť, jakou by si nejraději uchoval věčně.</p>

<p>Právě když se chystal kousnout podruhé, zjistil, že ovo­ce v ruce nemá a na stromě nevisí nic. „Jedno kousnutí ti prozatím stačí,“ řekl Vypravěč. „Pamatuj si tu chuť.“</p>

<p>„Nikdy na ni nezapomenu,“ odpověděl Alvin.</p>

<p>Všichni se pořád smáli, hlasitěji než kdy dřív, ale Alvin si jich nevšímal. Kousl si a teď chtěl jediné - přivést k tomu stromu svou rodinu a dát jim ochutnat; přivést všechny lidi, které znal, a dokonce i cizince, aby ochutnali. Alvin se domníval, že stačí, aby ochutnali, a pochopí.</p>

<p>„Co pochopí?“ zeptal se Vypravěč. Al si na to nedokázal vzpomenout. „Prostě pochopí,“ řekl. „Všechno pocho­pí. Všechno, co je dobré.“</p>

<p>„Je to tak,“ souhlasil Vypravěč. „Ten, kdo kousne po­prvé, <emphasis>ví. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„A co když kousne podruhé?“</p>

<p>„Ten, kdo kousne podruhé, bude žít věčně,“ dodal Vy­pravěč. „A to není nic, o co bys měl usilovat, chlapče. Ať tě ani nenapadne pohrávat si s myšlenkou, že bys mohl žít věčně.“</p>

<p>Když se Alvin ráno probudil, chuť ovoce cítil v ústech stále. Musel se hodně přesvědčovat, že to byl jenom sen. Te-kumsa už byl vzhůru. Rozdělal ohýnek a přivolal si z Lízavé řeky dvě ryby. Nyní již byly přes tlamy napích­nuté na pruty. Jednu podal Alvinovi.</p>

<p>Jenže Alvin nechtěl jíst. Kdyby to udělal, chuť ovoce by mu z úst zmizela. Začal by zapomínat, a on si chtěl pamatovat. Samozřejmě věděl, že jednou se bude muset najíst - tělo, které vytrvale odmítá potravu, může citelně zhubnout. Ale dnes, alespoň prozatím, jíst nechtěl.</p>

<p>Přesto si jeden rožeň vzal a díval se, jak se pstruh s prskáním peče. Te-kumsa mu vysvětloval, jak si člověk může přivolat rybu nebo jiné zvíře, když potřebuje jíst. Požádáš je, aby přišli. Pokud země chce, aby ses najedl, přijdou; nebo přijde nějaké jiné zvíře, to není podstatné. A ty sníš, co ti země dává.</p>

<p>Alvin přemýšlel o rybě, kterou pekl. Copak země nevě­děla, že dnes ráno nechce jíst? Nebo mu tuto rybu poslala, aby mu dala najevo, že by ji přece jenom sníst měl?</p>

<p>Ani jedno ani druhé. Právě v okamžiku, kdy byla ryba připravena k jídlu, totiž zaslechli praskot a dupání, které jim napovědělo, že přichází nějaký běloch.</p>

<p>Te-kumsa seděl téměř nehybně, ani nůž nevytáhl. „Jestli země přivádí bělocha <emphasis>sem, </emphasis>potom to není můj ne­přítel,“ usoudil Te-kumsa.</p>

<p>O několik vteřin později vyšel na mýtinu běloch. Tam, kde nebyl lysý, měl vlasy bílé. Měl klobouk. Přes rameno mu visel na pohled splasklý vak. Byl neozbrojen. Alvin věděl hned, co v tom vaku má. Náhradní oblečení, pár žvanců jídla a knihu. Třetinu knihy tvořily jednotlivé věty, v nichž různí lidé vyjádřili nejdůležitější událost, kterou v životě viděli na vlastní oči. Přístupu ke zbývajícím dvě­ma třetinám knihy však zabraňoval kožený řemínek. Tam si Vypravěč zapisoval vlastní příběhy, kterým věřil a které považoval za důležité.</p>

<p>Byl to totiž on, Vypravěč. Alvin nedoufal, že ho v živo­tě ještě někdy spatří. Teď, když se starý přítel znenadání zjevil před ním, Alvin pochopil, proč na Te-kumsovo za­volání připlavaly dvě ryby. „Vypravěči,“ přivítal ho Alvin. „Doufám, že máte hlad, protože jsem vám upekl rybu.“</p>

<p>Vypravěč se usmál. „Rád tě vidím, Alvine, a rád vidím tu rybu.“</p>

<p>Alvin mu podal rožeň.</p>

<p>Vypravěč si sedl do trávy, na druhou stranu ohně, než byli Alvin a Te-kumsa. „Srdečné díky, Alvine.“ Vypravěč vytáhl nůž a zručně si začal rybu krájet na kousky. Pálily ho sice do rtů, ale Vypravěč se jen olizoval a mlaskal. Byl se pstruhem raz dva hotov. Te-kumsa jedl svého a Alvin je při tom oba pozoroval. Te-kumsa ani na okamžik neodtrhl oči od Vypravěče.</p>

<p>„Toto je Vypravěč,“ představil ho Alvin. „To je ten muž, který mne naučil, jak se uzdravit.“</p>

<p>„Neučil jsem tě,“ opravil ho Vypravěč. „Jen jsem ti naznačil, jak se učit sám. A přesvědčil jsem tě, abys to zkusil.“ S další větou se Vypravěč obrátil na Te-kumsu. „Věřil byste tomu, že byl rozhodnut raději umřít, než by své nadání využil k tomu, aby se uzdravil?“</p>

<p>„A toto je Te-kumsa.“</p>

<p>„Myslel jsem si to hned, jak jsem vás uviděl. Víte, jaká jste mezi bílými obyvateli legenda? Jste něco jako Saladin v dobách křížové výpravy - obdivují vás víc než vlastní vůdce, přestože vědí, že jste přísahal bojovat, dokud z Ameriky nevyženete posledního bělocha.“</p>

<p>Te-kumsa na to neřekl nic.</p>

<p>„Viděl jsem snad dva tucty dětí, které pojmenovali podle vás. Většinou to byli chlapci a všechny byly bílé. A slyšel jsem, co se vypráví - jak jste zachránil bílé za­jatce před upálením, jak jste přivezl jídlo lidem, které jste předtím vyhnal z domovů, aby nezemřeli hlady. Některým těm historkám dokonce věřím.“</p>

<p>Te-kumsa dojedl rybu a položil rožeň do ohně.</p>

<p>„Cestou sem jsem také zaslechl historku o tom, jak jste zajal dva bělochy ze Sílova Kostelce a jejich roztrha­né, zakrvácené šaty jste poslal rodičům. Jak jste je umučili k smrti, abyste ukázali, že chcete všechny bělochy zlikvi­dovat - muže, ženy, děti. Jak jste řekl, že doba civilizovanosti pominula a teď použijete ryzí teror, abyste bělochy z Ameriky vystrnadil.“</p>

<p>Te-kumsa poprvé od Vypravěčova příchodu promluvil. „A <emphasis>tomu </emphasis>jste věřil?“</p>

<p>„Ani ne,“ prohodil Vypravěč. „Ale hlavně proto, že jsem už pravdu znal. Dostal jsem zprávu od jednoho zná­mého děvčete - dnes už je to mladá dáma. Poslala mi dopis.“ Vytáhl z kabátu složený dopis, tři listy papíru po­kryté písmem. Podal je Te-kumsovi.</p>

<p>Aniž se na ně podíval, Te-kumsa podal dopis Alvinovi. „Přečti mi to.“</p>

<p>„Ale vy přece umíte číst anglicky,“ namítl Alvin.</p>

<p>„Tady ne.“</p>

<p>Alvin se podíval na dopis, prošel všechny tři strany, a ke svému úžasu zjistil, že jej nedovede přečíst ani on. Všechna písmena vypadala povědomě. Když si je dobře prohlédl, dokázal je dokonce pojmenovat - T-V-Ů-R-C-E-T-Ě-P-O-T-Ř-E-B-U-J-E, tak to začínalo, ale ne­dávalo mu to žádný smysl, nebyl si ani jist, v jakém je to jazyce. „Já to taky nemůžu přečíst,“ přiznal a podal papíry zpátky Vypravěči.</p>

<p>Vypravěč si je chvíli prohlížel, potom se rozesmál a za­strčil si je zpátky do kapsy kabátu. „To bude příběh do mé knížky. Místo, kde nikdo neumí číst.“</p>

<p>K Alvinově překvapení se Te-kumsa usmál. „Ani vy?“</p>

<p>„Vím, co tam stojí, protože jsem to už četl,“ pousmál se Vypravěč. „Ale dnes nedovedu rozeznat jediné slovo. Přestože vím, jaké slovo to má být. Kde to vlastně jsme?“</p>

<p>„Jsme v Pazourkové zemi,“ odpověděl Alvin.</p>

<p>„Jsme ve stínu Osmiboké mohyly,“ doplnil Te-kumsa.</p>

<p>„Myslel jsem, že sem žádný běloch nemůže,“ podivil se Vypravěč.</p>

<p>„Já také,“ přitakal Te-kumsa. „Ale teď tu stojí bílý chlapec a bílý muž.“</p>

<p>„Minulou noc se mi o vás zdálo,“ obrátil se Alvin k Vy­pravěči. „Zdálo se mi, že stojím na vrcholku Osmiboké mohyly a vy jste tam byl se mnou a vysvětloval jste mi různé věci.“</p>

<p>„Na to bych na tvém místě nespoléhal,“ odvětil Vy­pravěč. „Pochybuji, že bych uměl komukoli vysvětlit něco, co se týká Osmiboké mohyly.“</p>

<p>„Jak jste se sem dostal,“ zeptal se Te-kumsa, „když jste nevěděl, že přicházíte do Pazourkové země?“</p>

<p>„Řekla mi, abych šel proti proudu Musky-ingum a až uvidím po pravé ruce bílý balvan, mám se vydat podle přítoku doleva. Řekla, že najdu Alvina Mlynáře juniora, jak sedí s Te-kumsou u ohně a pečou ryby.“</p>

<p>„Kdo vám to všechno řekl?“ otázal se Alvin.</p>

<p>„Jedna žena. Světlice. Řekla mi, že jsi měl vidění uvnitř křišťálové věže, v němž jsi ji zahlédl, Alvine, není to ani týden. To ona ti z obličeje stáhla plodovou blánu, když ses narodil. Od té doby tě sleduje, jak to světlice dělají. Vstoupila do té věže s tebou a dívala se tvýma očima.“</p>

<p>„Prorok <emphasis>říkal, </emphasis>že tam s námi někdo je,“ vzpomněl si Alvin.</p>

<p>„Dívala se i <emphasis>jeho </emphasis>okem,“ přikývl Vypravěč, „a viděla všechny jeho budoucnosti. Prorok zemře. Zítra ráno. Za­střelený puškou tvého otce, Alvine.“</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Alvin.</p>

<p>„Pokud,“ pokračoval Vypravěč, „pokud Míra nedorazí včas a nepřesvědčí otce, že je naživu, že mu Te-kumsa a Prorok nikdy neublížili a tobě také ne.“</p>

<p>„Ale Míra odešel už před několika dny!“</p>

<p>„To je pravda, Alvine. Ale zajali ho lidé guvernéra Harrisona. Harrison ho drží a dnes, možná právě v tomto okamžiku, ho jeden z Harrisonových mužů zabíjí. Láme mu kosti, přeráží mu vaz. Zítra Harrison se svým dělem zaútočí na Prorokovo Město a všechny povraždí. Všechny do jednoho. Bude to tolik krve, že Vratká Kánoe se zbarví šarlatově a voda ve Wobiši bude červená až po Hio.“</p>

<p>Te-kumsa vyskočil.</p>

<p>„Musím se vrátit. Musím...“</p>

<p>„Víte, jak jste daleko,“ mírnil ho Vypravěč. „Víte, kde jsou vaši bojovníci. I kdybyste běžel celou noc a celý den, tak rychle, jak to vy Indiáni dovedete...“</p>

<p>„Zítra v poledne,“ dořekl Te-kumsa.</p>

<p>„Tou dobou bude již mrtvý,“ odvětil Vypravěč.</p>

<p>Te-kumsa zmučeně zanaříkal, tak nahlas, že několik ptáků začalo křičet a odletělo z louky pryč.</p>

<p>„Zadržte koně, počkejte ještě chvíli. Kdybychom ne­mohli nic udělat, nemělo by přece smysl, aby mne za vámi posílala, ne? Copak nechápete, že jednáme podle plánu, který je větší než my všichni dohromady? Proč se sta­lo, že právě Alvin a Míra byli těmi dvěma chlapci, které Harrisonem najatí Čoktavové unesli? Jak je možné, že vy a já jsme tady, a právě v den, kdy je nás nejvíc třeba?“</p>

<p>„Potřebují nás <emphasis>tam, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> </emphasis>naléhal Te-kumsa.</p>

<p>„A já myslím, že ne,“ namítl Vypravěč. „Myslím, že kdyby nás potřebovali tam, byli bychom tam. Potřebují nás <emphasis>tady. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„Jste jako můj bratr, také byste mne chtěl vtěsnat do jeho plánů!“</p>

<p>„Kéž bych byl jako váš bratr. Váš bratr má vidění a vi­dí, co se děje. Já dostanu nanejvýš dopis od nějaké světli­ce. Ale jsem tady a vy jste tady taky. Kdybychom tu být neměli, tak bychom tu nebyli, ať se vám to líbí nebo ne.“</p>

<p>Alvin neměl rád takové řeči o tom, co by se mělo a ne­mělo stát. Kdo o tom rozhodoval, co má být a co ne? Jak to Vypravěč myslel - byli snad všichni nějaké loutky na dřívkách? A někdo s nimi pohyboval podle toho, co se podle něho mělo stát? „Jestli je někdo tak obrovský, že všechno řídí, nedal si zrovna moc záležet, když nás dostal do takové šlamastyky,“ poznamenal.</p>

<p>Vypravěč se zeširoka usmál.</p>

<p>„Ty skutečně nemáš náboženství dvakrát v oblibě, chlapče, že?“</p>

<p>„Jen si nemyslím, že nás někdo nutí něco dělat.“</p>

<p>„To jsem také neřekl,“ bránil se Vypravěč. „Říkám jen to, že nikdy není tak zle, abychom se nemohli pokusit něco s tím udělat.“</p>

<p>„Rád si nechám poradit. A co bych podle té světlice měl udělat?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>„Řekla, že máš vylézt na horu a uzdravit Míru. Na víc se mne neptej - to je všechno, co řekla. Hora, která by si takové pojmenování zasloužila, v těchto končinách není, a Míra je ve sklepě za domem Kysely Rileyho...“</p>

<p>„Tam to znám,“ vyhrkl Alvin. „Byl jsem tam. Ale ne­umím - nikdy jsem se nepokusil uzdravit někoho, koho jsem neměl přímo před sebou.“</p>

<p>„Dost řečí,“ prohlásil Te-kumsa. „Osmiboká mohyla tě povolala ve snu, bílý chlapče. Tento muž ti přišel říct, že máš vystoupit na horu. Tím, že vystoupíš na mohylu, všechno začíná. Pokud můžeš.“</p>

<p>„Jsou i věci, které na Osmiboké mohyle končí,“ doplnil Vypravěč.</p>

<p>„Co může běloch o tomto místě vědět?“ zeptal se Te-kumsa.</p>

<p>„Vůbec nic,“ přiznal Vypravěč. „Ale před mnoha le­ty jsem klečel u lůžka jedné umírající Irrokvanky, která mi řekla, že nejdůležitější věc v jejím životě bylo to, že byla poslední Irrokvan, který kdy stál uvnitř Osmiboké mohyly.“</p>

<p>„Všichni Irrokvané mají bílá srdce,“ řekl Te-kumsa. „Osmiboká mohyla by je už dnes do sebe nevpustila.“</p>

<p>„Ale já jsem bílý,“ ozval se Alvin.</p>

<p>„Zajímavý problém,“ prohodil Te-kumsa. „Osmiboká mohyla ti sama odpoví. Třeba je odpověď taková, že se nahoru nedostaneš a všichni zemřou. Pojď.“</p>

<p>Te-kumsa je vedl po stezce, kterou jim země vyklí­zela, až došli ke strmému kopci hustě zarostlému stromy a ostružiním. Dál žádná stezka nevedla. „Toto je indiánská stěna,“ ukázal Te-kumsa. „Tady stoupají Indiáni. Stezka je pryč. Tudy nemůžeš.“</p>

<p>„A kudy můžu?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>„Jak to mám vědět?“ odsekl Te-kumsa. „Říká se, že když stoupáš po jiné stěně, najdeš jinou mohylu. Když stoupáš po stavitelské stěně, prý najdeš na mohyle pra­staré město, které stále žije. Když šplháš po zvířecí stěně, najdeš zemi, kde je králem obrovský bizon, neobyčejný tvor, jemuž z tlamy trčí rohy a jeho čenich vypadá jako nějaký strašlivý had. Obrovské pumy se zuby dlouhými jako oštěpy se mu chodí klanět a uctívat ho. Kdo ví, jest­li je to pravda? Dnes už po těchto stěnách nahoru nikdo nechodí.“</p>

<p>„A je taky nějaká bělošská stěna? „ zeptal se Alvin.</p>

<p>„Indiánská, šamanská, stavitelská, zvířecí. Jména čtyř dalších stěn nejsou známa. Třeba některá z nich bude bě­lošská. Pojď.“</p>

<p>Vedl je kolem pahorku dokola. Mohyla se jim tyčila po levé ruce. Žádná stezka se neukazovala. Alvin poznával všechno, co viděl. Jeho sen z minulé noci se vyplnil alespoň v tomto: byl s ním Vypravěč a než na mohylu vystoupil, obešel ji.</p>

<p>Došli k poslední neznámé stěně. Stezka žádná. Alvin se chystal přejít k další.</p>

<p>„To je marné,“ zarazil ho Te-kumsa. „Obešli jsme všech osm a žádná nás nahoru nepustí. Další už je zase indiánská stěna.“</p>

<p>„Já vím,“ přikývl Alvin. „Ale stezka tu je.“</p>

<p>A skutečně, rovná jako šíp. Přímo po hraně, kterou měla indiánská stěna společnou s neznámou stěnou vedle ní.</p>

<p>„Ty vážně <emphasis>jsi </emphasis>napůl Indián,“ podivil se Te-kumsa.</p>

<p>„Běž nahoru,“ vybídl ho Vypravěč.</p>

<p>„Ve snu jste byl nahoře se mnou,“ řekl Alvin.</p>

<p>„To je možné,“ připustil Vypravěč. „Ale skutečnost je taková, že já tu stezku, o níž vy dva mluvíte, nikde nevi­dím. Ta stěna vypadá úplně stejně jako všechny ostatní. Z čehož usuzuji, že nejsem zván.“</p>

<p>„Běž,“ pobízel Alvina Te-kumsa. „Pospěš si.“</p>

<p>„Tak se mnou pojďte vy,“ obrátil se na něho Alvin. „Vy stezku vidíte, ne?“</p>

<p>„Mně se o mohyle nezdálo,“ odvětil Te-kumsa. „A to, co tam uvidíš, bude zpola to, co tam vidí Indián, a zpola nové místo, které není určeno mým očím. Běž, neztrácej další čas. Můj i tvůj bratr zemřou, pokud neuděláš to, kvůli čemu tě sem země přivedla.“</p>

<p>„Mám žízeň.“</p>

<p>„Napij se tam,“ radil Te-kumsa, „jestli ti mohyla vodu nabídne. Když ti nabídne jídlo, najez se.“</p>

<p>Al vkročil na stezku a začal šplhat nahoru. Svah byl strmý, ale byly tam kořeny, jichž se mohl zachytit, a do­statek opor pro nohy. Netrvalo dlouho a stezka dosáhla nejvyššího místa a narovnala se. Zároveň skončil porost.</p>

<p>Alvin se domníval, že mohyla je jediný kopec s osmi svahy. Nyní však viděl, že každý z osmi svahů je samostat­ná mohyla a dohromady jsou seskupeny tak, že uprostřed vzniká hluboká prohlubeň. Údolí se zdálo nepatřičně veli­ké, protější mohyly jako by byly až příliš daleko. Neobešli snad s Te-kumsou a Vypravěčem celou mohylu kolem do­kola za dopoledne? Osmiboká mohyla byla uvnitř mnohem větší, než se zvenčí zdálo.</p>

<p>Opatrně se pustil travnatým svahem. Byl nerovný, po­rostlý trsy trav. Tráva byla chladivá, půda vlhká a pevná. Zdálo se, že dolů je to mnohem dál než nahoru. Když konečně došel na dno údolí, ocitl se na kraji louky me­zi stromy, které měly stříbrné listy, přesně jako ve snu. Takže sen byl pravdivý, ukázal mu skutečné místo, které by si nedokázal představit.</p>

<p>Jenže jak měl najít Míru a uzdravit ho? Jak vůbec mohyla souvisela s ostatními věcmi? Bylo již odpoledne, obejít mohylu jim trvalo dlouho - Míra mohl již klidně umírat a on neměl ani ponětí, jak by mu mohl pomoci.</p>

<p>Nenapadlo ho nic lepšího, než jít dál. Říkal si, že pře­jde údolí a prohlédne si některý z ostatních pahorků, ale stala se velice zvláštní věc. Bez ohledu na to, jak dlouho šel, bez ohledu na to, kolik stříbrných stromů nechal za sebou, pahorek, k němuž šel, zůstával stále stejně daleko. Dostal strach - co kdyby tady uvízl navždy jako v pasti - a raději se rychle vrátil směrem, kterým přišel. Po pou­hých několika minutách dorazil k místu, kde jeho stopy sestupovaly se svahu. Když odtamtud odcházel, určitě šel mnohem delší dobu. Několik dalších pokusů ho přesvědči­lo, že údolí se táhne do nekonečna všemi směry s výjimkou toho, z něhož přišel. <emphasis>Tímto </emphasis>směrem jako by byl stále přímo uprostřed mohyly, bez ohledu na to, jak daleko ušel.</p>

<p>Zkusil hledat strom se zlatými listy, na němž by visel čistě bílý plod, ale nenašel jej a nepřekvapilo ho to. Od snu, jenž se mu minulou noc zdál, stále cítil v ústech jeho chuť. Podruhé mu nebude dopřána, v bdělém stavu ani ve snu, protože kdyby si kousl podruhé, žil by věčně. Nijak zvlášť po tom kousnutí netoužil. Chlapci v jeho věku ještě smrt nedýchala na krk tak tíživě.</p>

<p>Zaslechl vodu. Potok s průzračnou studenou vodou, která rychle skákala po kamenech. Něco takového samo­zřejmě nebylo možné. Údolí Osmiboké mohyly bylo uza­vřené ze všech stran. Jestli tu voda tekla tak prudce, jak bylo možné, že se údolí nezaplnilo po okraj a nevzniklo je­zero? Proč z kopce na vnější straně nestékal jediný potok? A odkud by se takový potok vzal? Mohyla byla umělá, vy­tvořená člověkem, stejně jako všechny ostatní mohyly roz­ptýlené po krajině, třebaže žádná z nich nebyla tak stará. Z pahorků, které navršili lidé, neprýští prameny. Díval se na tu vodu podezíravě, protože byla tak neuvěřitelná. Ale když na to přijde, nebyla to první neuvěřitelná věc, která ho v životě potkala, a zdaleka nebyla nejneuvěřitelnější.</p>

<p>Te-kumsa mu řekl, aby se napil, pokud mu mohyla na­bídne vodu, a tak si klekl a napil se, ponořil do vody obličej a natáhl vodu přímo ústy. Chuť ovoce to nespláchlo. Spíš se zdálo, že je ještě výraznější.</p>

<p>Klekl si na břeh a zadíval se na protější stranu potoka. Voda tam tekla jinak. Vlastně narážela na břeh jako vlny oceánu. Jen na to Alvin pomyslel, všiml si, že <emphasis>tvar </emphasis>pro­tějšího břehu vypadá úplně jako mapa východního pobře­ží, kterou mu ukazoval Božizbroj. Jasně si to vybavoval. Tady, kde břeh vybíhal, byla Karolína v Korunních koloniích. Tato hluboká zátoka byla Čes-a-pik a tady bylo ústí Potymaku, jenž tvořil hranici mezi Spojenými státy a Korunními koloniemi.</p>

<p>Alvin vstal a přešel na druhou stranu potoka.</p>

<p>Byla tam jen tráva. Neviděl žádné řeky ani města, hra­nice ani cesty. Ale podle břehu dokázal docela dobře vy­tušit, kde je kraj kolem Hia a kde asi by se nacházela tato mohyla. Udělal dva kroky a najednou spatřil Te-kumsu a Vypravěče, jak sedí na zemi před ním a dívají se na něho, jako by spadl z měsíce.</p>

<p>„Takže jste nakonec vylezli nahoru taky,“ promluvil Alvin.</p>

<p>„Vůbec ne,“ řekl Vypravěč. „Co jsi odešel, nehnuli jsme se odsud.“</p>

<p>„Proč ses vrátil dolů?“ zeptal se Te-kumsa.</p>

<p>„Ale já přece nejsem dole,“ namítl Alvin. „Jsem tady v údolí uvnitř mohyly.“</p>

<p>„Údolí?“ zeptal se nechápavě Te-kumsa.</p>

<p>„My jsme dole pod mohylou,“ řekl Vypravěč.</p>

<p>V tu chvíli Alvin pochopil. Ne tolik, aby to dokázal vyjádřit slovy, ale dost, aby toho mohl využít, aby mohl využít toho, co mu mohyla dala. Mohl takto kráčet po po­vrchu země, sto mil jedním krokem, a nacházet lidi, které vidět potřeboval. Lidi, které znal. Míru. Alvin zvedl ruku k čelu na pozdrav mužům, kteří na něho čekali, a udělal malý krok. Zmizeli.</p>

<p>Sílův Kostelec našel docela snadno. První, koho spatřil, byl Božizbroj, jak klečí a modlí se. Alvin mu neřekl nic, protože se bál, že by to Zbroj mohl chápat jako zjevení ne­božtíka. Kde asi Zbroj byl? U sebe doma? V tom případě by dům Kysely Rileyho byl zpátky, na východ od města. Otočil se.</p>

<p>Uviděl otce, jak sedí vedle matky. Táta uhlazoval kulky do muškety, které si odlil. A máma mu nanejvýš naléhavě něco šeptala. Byla rozčilená a táta taky. „V tom městě jsou ženy a děti. I kdyby to byla pravda, že Prorok a Te-kumsa zabili naše chlapce, ty ženy a děti to neudělaly. Nebudeš o nic lepší než oni, jestli na ně vztáhneš ruku. Nepustím tě zpátky do domu a nikdy se na tebe nepodívám, jestli jednoho jediného zabiješ. To přísahám, Alvine Mlynáři.“</p>

<p>Táta nic neříkal a leštil dál, jen jednou se ozval: „Zabili mi syny.“</p>

<p>Alvin se mu pokusil odpovědět, otevřel ústa a chtěl říct: „Já nejsem mrtvý, tati!“</p>

<p>Nešlo to. Nemohl říct ani slovo. A také sem nepřišel proto, aby rodičům ukazoval nějaké zjevení. Musel najít Míru, nebo kulka z tátovy muškety zabije Zářícího muže.</p>

<p>Nebylo to daleko, dokonce ani krok. Stačilo, aby Alvin posunul nohu o palec dopředu a máma s tátou zmizeli. Zahlédl Klida a Davida, jak střílejí z pušek - pravděpo­dobně na nějaké terče. A Nechtěje s Neplýtvejem, jak něco pěchují - nabíjejí dělo. Zahlédl také jiné lidi, ale protože je neznal nebo ho nezajímali, neviděl je jasně. Konečně uviděl Míru.</p>

<p>Musel být mrtvý. Podle úhlu, v jakém měl hlavu, měl zlomený vaz a také ruce a nohy měl na mnoha místech zpřerážené. Alvin se neodvažoval pohnout, protože by v mžiku překonal míli a Míra by zmizel stejně jako os­tatní. Zůstal na místě a poslal do bratrova těla, ležícího před ním na zemi, svou jiskru.</p>

<p>Alvin takovou bolest nikdy v životě nepoznal. Nebyla to Mírova bolest, byla to jeho bolest. Byl to Alvinův smysl pro to, jak by věci měly být, pro to, jak by měly správně vypadat; v Mírově těle nebylo správné nic. Některé části těla umíraly, krev se nahrnula do břicha a vymačkávala z něj život, mozek již nebyl ve spojení s tělem. Byla to nejstrašlivější změť, s jakou se kdy Alvin setkal, všechno bylo špatně, tak špatně, že ho bolelo se na to dívat, byla to tak ostrá bolest, že vykřikl. Ale Míra ho neslyšel. Míra ho nemohl slyšet. Jestli již nebyl mrtvý, jistojistě ho od smrti dělila jen píď.</p>

<p>Alvin se nejdříve vypravil do srdce. Ještě tlouklo, ale v žilách nezůstalo mnoho krve; všechna se ztratila v Míro­vě hrudi a v břiše. To bylo první, co musel Alvin spravit, dát do pořádku tepny a žíly a vrátit krev tam, kam patřila, do oběhu řečištěm.</p>

<p>Všechno to stálo čas. Všechna zlomená žebra, zničené orgány. Všechny kosti, které musel spojit, aniž by si mohl pomoci alespoň rukou a vrátit různé části na svá místa - některé části byly tak posunuté, že je nemohl zahojit vůbec. Musel počkat, až Míra přijde k sobě natolik, aby mu mohl pomoci.</p>

<p>Proto Alvin prošel Mírův mozek a nervy, které pro­bíhají páteří, všechno zahojil a vrátil tam, kde to mělo být.</p>

<p>Míra se probudil s dlouhým, strašlivým výkřikem. Byl živý a bolest se vrátila, prudší a zřetelnější než kdy dřív. Promiň, Míro. Nemohu tě zahojit, aniž bych dovolil návrat bolesti. A zahojit tě musím, jinak zahyne příliš mnoho nevinných lidí.</p>

<p>Alvin si ani nevšiml, že mezitím přišla noc. A to měl polovinu práce ještě před sebou.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 14</strong></p><empty-line /><p><strong>Vratká Kánoe</strong></p>

<p>V Prorokově Městě té noci nespal kromě dětí nikdo. Všichni dospělí cítili, jak je obchází bělošská armáda. Pro indiánský smysl pro zemi byla ochranná a krycí kouzla bělošských oddílů jako trubky a prapory.</p>

<p>Teď, když smrt železem a ohněm byla vzdálena jen ně­kolik hodin, ne všichni shledali, že mají dost odvahy, aby svou přísahu dodrželi. Shromáždili rodiny, odešli z Proro­kova Města a tiše proklouzli mezi skupinami bílých vojáků, kteří je nezaslechli ani nespatřili. Věděli, že by nedokázali zemřít, aniž by se bránili, a tak odešli, aby žádný Indián nezmařil dokonalost Prorokova odmítnutí boje.</p>

<p>Tenskva-tavu nepřekvapilo, že někteří odešli; překva­pilo ho, že jich tolik zůstalo. Skoro všichni. Tolik mu jich věřilo, tolik bylo ochotno dokázat tuto důvěru krví. Děsil se rána; bolest jediné vraždy, k níž došlo v jeho blízkosti, ho na mnoho let proklela temným šumem. Pravda, zabit byl jeho otec, takže bolest byla silnější; ale miloval snad obyvatele Prorokova Města méně, než miloval svého otce?</p>

<p>Přesto se musel temnému šumu ubránit, musel zůstat při smyslech, jinak by jejich smrt vyšla nadarmo. Kdy­by se jejich smrtí ničeho nedosáhlo, nenutil by je k ní. Mnohokrát propátral křišťálovou věž, aby se pokusil najít jinou variantu tohoto dne, cestu, jež by vedla k něčemu dobrému. Nejlepší, co se mu podařilo najít, bylo rozdělení země - Indiáni na západ od Mizzipy a běloši na východ. Ale i k tomuto výsledku vedly jen ty nejužší cestičky. Pří­liš mnoho záleželo na bílých chlapcích, na Tenskva-tavovi a na samotném Bílém vrahovi Harrisonovi. Na všech cestách, v nichž se Harrison zachoval alespoň trochu soucit­ně, totiž masakr u Vratké Kánoe nezastavil zkázu Indiánů a zároveň s nimi zkázu země. Na všech těchto cestách se Indiáni vytratili, uzavřeni na kouscích pustiny, až nakonec byla celá země bílá a tedy krutě pokořená, očesaná, vyká­cená a znásilněná, nucená poskytovat obrovské množství jídla, jež bylo pouhou napodobeninou sklizně, jaká má být, otrávená k životu alchymickými úskoky. V těchto obrazech budoucnosti trpěli i bílí lidé, ale bude trvat mnoho genera­cí, než si uvědomí, co spáchali. Přitom zde - v Prorokově Městě - mohla být v jednom dni - zítra - budoucnost na­vedena na cestu, jež byla sice nepravděpodobná, ale lepší. Na cestu, na jejímž konci bude země zmrzačená, ale živá; na cestu, která jednoho dne dojde ke křišťálovému měs­tu, jež zachytává sluneční paprsky a mění je na pravdivé obrazy přístupné všem, kteří v něm žijí.</p>

<p>Tenskva-tava doufal, že si tuto zářivou vidinu udrží i přes všechnu zítřejší bolest, a tak stvoří z bolesti, krve a temného šumu vraždy událost, která změní svět.</p>

<p>Ještě než první zachytitelné paprsky světla vylétly nad obzor, Tenskva-tava ucítil, že se blíží ráno. Částečně je cí­til v hemžení života na východě. Dokázal je zachytit na větší vzdálenost než kterýkoli jiný Indián. Cítil je také z pohybu mezi bílými, kteří se připravovali zažehnout zá­palky na odpálení děl. Čtyři ohně, skryté, a proto prozra­zené kouzly a čarami. Čtyři děla, přichystaná postřelovat město od jednoho konce k druhému.</p>

<p>Tenskva-tava procházel městem a tiše si pobrukoval. Lidé ho uslyšeli a probudili děti. Běloši si mysleli, že je zabijí ve spánku, ve vigvamech a chatrčích, anonymně. Jenže oni vyšli do tmy a jistými kroky se vydali na širokou louku shromaždiště. Nebylo tam dost místa, aby se všichni mohli posadit. A tak stáli, rodiny pospolu, otec, matka a děti v kruhu objetí, a čekali, až bílý muž prolije jejich krev.</p>

<p>„Země vaši krev nevsákne,“ slíbil jim Tenskva-tava. „Odteče do řeky a já ji tam udržím, veškerou mocí všech vašich životů a všech vašich smrtí, a s její pomocí udržím zemi při životě a spoutám bílého muže na území, které již obsadil a začal zabíjet.“</p>

<p>Tenskva-tava došel na břeh Vratké Kánoe a díval se, jak se louka zaplňuje jeho lidmi, z nichž mu jich tolik zemře před očima, protože jeho slovům věřili.</p>

<p>„Zůstaňte dnes se mnou, pane Mlynáři,“ řekl generál Harrison. „Dnes se pomstíme za krev, kterou prolil člen vaší rodiny. Chci, abyste měl čest vypálit první kulku této války.“</p>

<p>Miky Fink se díval, jak mlynář s lítýma očima pečlivě pěchuje do hlavně muškety zátku a kulku. Miky znal touhu zabíjet, kterou mu viděl v očích. Když taková zuřivost na člověka přišla, stával se nebezpečným, byl schopen věcí, které normálně nedokázal. Miky byl rád, že mlynář neví, kdy a jak jeho syn zemřel. Guvernér Bill mu samozřejmě neřekl, kdo byl ten mladík, jenže Miky Fink nebyl žádný zobák s mlékem na bradě a poznal to hned. Harrison hrál záludnou hru, ale jedno bylo jisté. Byl schopen čehokoli, aby se vyhoupl výš a dostal pod svou moc víc území a lidí. A Miky Fink věděl, že Harrison si ho bude držet u sebe jen do té doby, dokud mu bude užitečný.</p>

<p>Zvláštní bylo, že Miky Fink o sobě nepřemýšlel jako o vrahovi. Považoval život za soutěž, v níž ti, kteří skon­čili druzí, umírali, ale to nebylo totéž jako vražda, to byl poctivý boj. Jako když zabil Kořalu - Kořala přece nemu­sel být tak neopatrný. Mohl si všimnout, že Miky není na břehu s ostatními bidelníky. Mohl být pozorný a ostražitý, a kdyby byl býval, klidně se mohlo stát, že by zemřel Mi­ky Fink, Takže prohrál soutěž - soutěž, o niž on a Miky hráli.</p>

<p>Jenže ten chlapec včera, to nebyl žádný hráč. Vůbec se soutěže neúčastnil. Chtěl jenom jít domů. Miky Fink nikdy nezápasil s mužem, jenž nechtěl bojovat, a nikdy nezabil nikoho, kdo by nebyl odhodlaný zabít ho první, kdyby k tomu dostal šanci. Včera to bylo poprvé, kdy někoho zabil jen proto, že mu to někdo dal za úkol. A nelíbilo se mu to, ani trochu se mu to nelíbilo. Miky viděl, že guvernér Bill si <emphasis>myslí, </emphasis>že Kořalu zabil stejně, jen proto, že mu to někdo řekl. Ale to nebyla pravda. A když se dnes Miky podíval na otce toho mladíka a viděl mu v očích tolik hněvu, řekl mu - ale v duchu, aby to nikdo neslyšel - jsem s vámi, souhlasím s vámi, že člověk, který vašeho syna zabil, by měl zemřít.</p>

<p>Potíž byla v tom, že tím člověkem byl on. A upřímně se za to styděl.</p>

<p>A totéž platilo pro Indiány v Prorokově Městě. Co to bylo za soutěž, probudit je kartáčovými střelami, které s hvízdáním prosviští jejich domy a zapálí je, které se jim budou zařezávat do těl, do těl dětí, žen a starců?</p>

<p>Ne, to není boj podle mýho gusta, řekl si Miky Fink.</p>

<p>Na obloze se objevilo první světlo nového dne. Proro­kovo Město zatím nebylo nic víc než stíny, ale nadešel čas. Alvin Mlynář namířil mušketou do houštiny domů a vy­střelil.</p>

<p>O několik vteřin později mu hromově odpověděla děla. A snad po několika dalších vteřinách vyšlehly ve městě první plameny.</p>

<p>Děla znovu vypálila. Přesto nikdo s křikem nevybíhal z vigvamů. Dokonce ani z těch, které hořely.</p>

<p>Copak si toho nikdo jiný nevšiml? Ještě nepochopili, že všichni Indiáni z Prorokova Města odešli? A jestli odešli, znamenalo to, že o ranním útoku věděli. A jestli o něm věděli, mohli se připravit a ležet teď někde v záloze. Nebo možná všichni utekli nebo...</p>

<p>Mikyho talisman pro štěstí ho skoro pálil, jak se zdál být horký. Věděl, co to znamená. Že je čas jít.</p>

<p>Kdyby zůstal, potkalo by ho něco hodně špatného.</p>

<p>Proto proklouzl kolem rojnice vojáků - nebo spíš těch, kteří se za vojáky vydávali, neboť na výcvik některých těchto nezkušených farmářů nebylo víc času než dva dny. Nikdo si Mikyho Finka nevšímal. Měli oči jen pro hořící vigvamy. Někteří si konečně všimli, že to vypadá, jako by v indiánském městě nikdo nebyl, a znepokojeně se o tom dohadovali. Miky neříkal nic, postupoval podle rojnice dál, k potoku.</p>

<p>Všechna děla stála na vyvýšených místech; ozývala se z větší vzdálenosti. Miky vyšel ze stromů na vymýcené prostranství a rozběhl se k řece. Tam se prudce zarazil a vytřeštil oči. Svítání bylo teprve šedý pruh v dáli, ale jeho oči se nemohly mýlit. Viděl tisíce a tisíce Indiánů, sto­jících bok po boku na louce. Někteří tiše plakali - zbloudilé šrapnely a kulky z mušket určitě dolétly až sem, proto­že dvě děla byla na opačné straně města a střílela tímto směrem. Nebyla to léčka. Neměli zbraně. Tito Indiáni se shromáždili, aby zemřeli.</p>

<p>Podél břehu byl snad tucet kánoí. Miky Fink jednu dotlačil na vodu a naskočil do ní. Popluje po proudu, po Wobiši až do Hia. Dnes to nebyla válka, byl to masakr a to nebyl boj podle gusta Mikyho Finka. Téměř každý má něco tak hrozného, že to prostě neudělá.</p>

<p>Ve tmě sklepa Míra neviděl, jestli tam Alvin opravdu je nebo není. Ale slyšel jeho hlas, tichý a naléhavý, pronikal hradbou bolesti. „Snažím se dát tě do pořádku, Míro, ale potřebuju, abys mi pomohl.“</p>

<p>Míra nedokázal odpovědět. Řeč nepatřila k činnostem, jichž byl momentálně schopen.</p>

<p>„Spravil jsem ti krk, několik žeber a střeva, která se protrhla,“ pokračoval Alvin. „A kosti v levé ruce jsi měl téměř na místě, takže jsou v pořádku, cítíš to?“</p>

<p>Byla pravda, že z Mírovy levé ruky žádná bolest nepřicházela. Pohnul jí. Škublo to celým zbytkem těla, ale ruka se mohla hýbat a měla v sobě trochu síly.</p>

<p>„Žebra,“ pokračoval Alvin. „Trčí ti ven. Musíš je za­tlačit zpátky na místo.“</p>

<p>Míra na jedno přitlačil. Měl co dělat, aby bolestí ne­omdlel. „Nemůžu.“</p>

<p>„Musíš.“</p>

<p>„Tak zařiď, aby to nebolelo.“</p>

<p>„Nevím jak, Míro. Musel bych tě znehybnit, jinak to neumím. Musíš to prostě vydržet. Všechno, co vrátíš na místo, ti dám do pořádku a pak už to bolet nebude, ale nejdřív to musíš narovnat, musíš.“</p>

<p>„Udělej to ty.“</p>

<p>„Nemůžu.“</p>

<p>„Natáhni ruku a udělej to, Alvine, na deset let jsi velký, zvládneš to.“</p>

<p>„Nemůžu.“</p>

<p>„Kdysi jsem ti vyřezal kus kosti, abych ti zachránil život. Já jsem to pro tebe udělal.“</p>

<p>„Míro, nemůžu to udělat, protože tam <emphasis>nejsem. </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>Míra to nedokázal pochopit. Podle toho poznal, že se mu to zdá. Ale jestli to byl sen, proč se mu nezdálo něco, kde by ho všechno tak příšerně nebolelo?</p>

<p>„Zatlač na tu kost, Míro.“</p>

<p>Alvin ne a ne zmizet. A tak Míra zatlačil a bolelo ho to. Avšak Alvin uměl dodržet slovo. Nedlouho poté ho místo, kde si kost narovnal, přestalo bolet.</p>

<p>Trvalo to nesnesitelně dlouho. Měl tolik poranění, že se zdálo, jako by bolest neměla konce. Avšak v mezidobí, když mu Alvin hojil místa, kde si předtím dal kosti do po­řádku, Míra Alvinovi vysvětlil, co se mu stalo, a Alvin mu řekl, co věděl zase <emphasis>on, </emphasis>a Míra pochopil, že tu jde o mno­hem víc než o záchranu jednoho mladého muže ve sklepě na zeleninu.</p>

<p>Konečně, konečně to skončilo. Míra tomu ani nemohl uvěřit. Tolik hodin musel snášet takovou bolest, že to byl zvláštní pocit, když ho nikde nic nebolelo.</p>

<p>Zaslechl temné dunění střelby z děl. „Slyšíš to, Alvine?“ zeptal se.</p>

<p>Alvin nic neslyšel.</p>

<p>„Začala střelba. Dělo.“</p>

<p>„Tak utíkej, Míro. Běž nejrychleji, jak můžeš.“</p>

<p>„Jenže já jsem ve sklepě, Alvine. A dveře zavřeli na petlici.“</p>

<p>Alvin si ulevil takovými kletbami, že se Míra musel divit, kde je chlapec mohl zaslechnout.</p>

<p>„Alvine, začal jsem tady vzadu prohrabávat díru. Když to s kamenem tak umíš, napadlo mne, jestli bys mi tady nemohl pomoci, abych se mohl rychle prohrabat.“</p>

<p>A tak to také udělali. Míra se skulil do jámy a pak jenom zavřel oči a začal hrabat v hlíně nad hlavou. Se včerejším hrabáním, kdy si o hlínu rozdíral prsty do ma­sa, se to nedalo vůbec srovnávat. Hlína sama odpadala, propouštěla ho. Když zvedl ruce, aby hrábl znovu, hlína mu proklouzla pod ramena a <emphasis>tam </emphasis>hned ztuhla, takže ne­musel vůbec myslet na to, jak ji dostávat z jámy pryč, jednoduše se hromadila pod ním. Kopal a nohama hlínu odstrkoval, takže celým tělem stoupal stejně.</p>

<p>Jako bych plaval hlínou, pomyslel si a rozesmál se, jak mu to připadalo snadné a neobvyklé.</p>

<p>Na čerstvém vzduchu se smát přestal. Byl nahoře, těs­ně za sklepem. Obloha byla už poměrně světlá, slunce mohlo vyjít každou minutu. Dunění děl utichlo. Zname­nalo to, že je po všem, že je pozdě? Třeba jen nechávali hlavně vychladnout. Nebo je stěhovali na jiné místo. Nebo se třeba Indiánům podařilo děl zmocnit...</p>

<p>Ale byla by to vůbec dobrá zpráva? Ať už byli v právu nebo ne, jeho bratři a otec byli na stejné straně jako děla, a kdyby Indiáni v této válce zvítězili, mohl by za to někdo z rodiny zaplatit i životem. Jedna věc byla vědět, že Indiáni jsou v právu a běloši v neprávu, a něco jiného by­lo přát si porážku vlastní rodiny, porážku a možná smrt. Musel bitvu zastavit, a proto se rozběhl jako nikdy v živo­tě. Alvinův hlas zmizel, ale Míra teď žádné povzbuzování nepotřeboval. Doslova po cestě pádil.</p>

<p>Cestou potkal dva lidi.</p>

<p>Jedním byla paní Hatchová, která řídila vůz nalože­ný zásobami. Když spatřila Míru, vykřikla - měl na sobě bederní zástěru a špinavý byl tak, že sotva mohl být víc, těžko jí vyčítat, že ho považovala za Indiána, který ji chce skalpovat. Než na ni Míra stačil zavolat jménem, seskoči­la a dala se na útěk. Mírovi to vyhovovalo. Málem koně od vozu odtrhl, jak prudce si počínal. V dalším okamži­ku již koně hnal po cestě, bez sedla, a jen doufal, že kůň neklopýtne a neshodí ho.</p>

<p>Další člověk, kterého cestou potkal, byl Božizbroj. Zbroj klečel uprostřed obecní pastviny, před svým obcho­dem, a za dunění děl a praskání mušket za řekou se usi­lovně modlil. Když ho Míra pozdravil, Zbroj k němu zvedl hlavu s výrazem, jako by právě spatřil vzkříšeného Ježíše. „Míro!“ vykřikl. „Zastav, zastav!“</p>

<p>Míra by byl nejraději jel dál, odpověděl, že nemá čas, jenže Zbroj stál znenadání uprostřed cesty a kůň ho ne­chtěl objet, takže nakonec zastavil. „Míro, jsi anděl nebo jsi živý?“</p>

<p>„Živý, ale ne Harrisonovou zásluhou. Pokusil se mě za­bít. Jsem živý a Alvin taky. Všechno to je Harrisonova práce a já to musím zastavit.“</p>

<p>„Ale takhle jet nemůžeš,“ brzdil ho Zbroj. „Počkej, po­vídám! Nemůžeš se tam ukázat v bederní zástěře a uma­zaný hlínou od hlavy k patě, někdo si bude myslet, že jsi Indián, a na místě tě zastřelí!“</p>

<p>„Tak vyskoč na koně za mne a cestou mi dej svoje oblečení!“</p>

<p>A tak Míra vytáhl Božizbroje na koně za sebe a rozjeli se k přívozu přes řeku.</p>

<p>Vrátek obsluhovala žena Petra Převozníka. Jediný po­hled na Míru jí stačil, aby pochopila všechno, co potřebo­vala vědět. „Honem,“ volala. „Je to taková hrůza, že voda v řece je rudá.“</p>

<p>Zbroj si na přívozu svlékl kalhoty. Zakrvácený, špina­vý Míra zatím strčil hlavu a ramena pod vodu, aby se alespoň trochu umyl. Nevynořil se čistý, ale bělochovi se přinejmenším podobal. Ještě mokrý si oblékl Zbrojovu ko­šili a kalhoty a na to jeho vestu. Zbroj byl menší postavy, takže mu to příliš dobře nepadlo, přesto se Míra vsoukal i do kabátu. „Promiň, že tě nechávám jenom ve spodkách,“ omluvil se mu při tom.</p>

<p>„Klidně bych stál půl dne nahý před všemi dámami v kostele, kdyby to mohlo tento masakr zastavit,“ odvětil Zbroj. Jestli řekl ještě něco víc, Míra to neslyšel, protože již byl na cestě.</p>

<p>Všechno vypadalo jinak, než si to Alvin Mlynář senior představoval. Myslel si, že bude ze své muškety střílet na vřískající divochy, kteří umučili a zabili jeho syny. Jenže se ukázalo, že město je prázdné a všechny Indiány našli shromážděné na Řečnické louce, jako by tam čekali na Prorokovo kázání. Mlynář netušil, že je Indiánů v Prorokově Městě tolik, protože je nikdy neviděl takto na jednom místě. Ale co, byli to Indiáni, ne? A tak střílel z muškety, jako by se nic nedělo, stejně jako ostatní muži, střílel a na­bíjel, ani se nedíval, jestli svými výstřely někoho zasáhl. Jak by mohl minout, když stáli tak blízko u sebe? V tu chvíli toužil po krvi, byl opojený vztekem a tím, že může zabíjet. Nevšiml si, že někteří z ostatních mužů jsou čím dál tišší. Střílejí méně často. Jen nabíjel a střílel, nabíjel a střílel a pokaždé postoupil o yard nebo o dva blíž, z lesa na volné prostranství. Teprve když přitáhli dělo, přestal střílet, ustoupil jim a díval se, jak širokými záběry kosí masu Indiánů.</p>

<p>A tehdy si poprvé pořádně uvědomil, co se s Indiány děje, co dělají, co <emphasis>nedělají. </emphasis>Nevřískali. Nebránili se. Pouze tam stáli, muži, ženy i děti, a dívali se na bělochy, kteří je zabíjeli. Ani jeden se ke spršce šrapnelů neotočil zády. Ani jeden rodič se nesnažil chránit dítě před výbuchem. Jenom tam stáli, čekali a umírali.</p>

<p>Kartáčové střely vyrývaly v davu hluboká brázdy; je­diné, co mohlo kovový příval zastavit, byla lidská těla. Mlynář viděl, jak padají. Ti, kteří mohli, znovu vstávali, nebo alespoň klekali, nebo zvedali hlavy nad masu mrtvol, aby je další výstřel zasáhl a zabil.</p>

<p>Co to má znamenat, oni chtějí zemřít?</p>

<p>Mlynář se rozhlédl kolem sebe. On a muži, kteří byli s ním, stáli v moři mrtvol - došli již tam, kam zasahoval vnější okraj davu Indiánů. Přímo u nohou mu leželo sto­čené tělo chlapce, který nebyl starší než Alvin. Oko měl vystřelené kulkou z muškety. Mohla to být moje kulka, pomyslel si Mlynář. Možná jsem tohoto chlapce zabil já.</p>

<p>V přestávkách mezi salvami z děl Mlynář slyšel, jak muži pláčou. Ne Indiáni, ti, kteří ještě žili, schoulení ve stále se zmenšujícím houfu dole u řeky. Ne, ti plačící mu­ži byli jeho sousedé, běloši, kteří stáli vedle něho nebo za rojnicí. Někteří mluvili, úpěnlivě prosili. Dost, říkali. Pro­sím, dost.</p>

<p>Prosím, dost. Mluvili snad na dělo? Nebo na indiánské muže a ženy, kteří tam pevně stáli a nesnažili se utéct ani nenaříkali strachem? Nebo jejich dětem, které se dívaly do hlavní děl stejně statečně jako jejich rodiče? Nebo mluvili na strašlivou, hryzavou bolest ve svých srdcích, kterou jim působil pohled na to, co udělali, co dělají a co se ještě stane.</p>

<p>Mlynář si všiml, že krev se do trávy na louce nevsakuje. Krev prýštící z ran těch, kteří byli zasaženi jako poslední, se slévala do pramínků, potoků a širokých ploch krve, které po svažité louce stékaly k Vratké Kánoi. Pa­prsky ranního slunce se za jasného dne sytě rudě třpytily na hladině říčky.</p>

<p>Pak se najednou přímo před jeho očima stalo, že se hla­dina říčky proměnila v plochu rovnou jako sklo. Paprsky již netančily na vodě, ale odrážely se jako od zrcadla, až ho téměř oslepily. Přesto zahlédl, jak po hladině kráčí osa­mocený Indián, stejně jako to prý udělal Ježíš, a uprostřed řeky zůstává na hladině stát.</p>

<p>To, co se ozývalo za ním, již nebylo jen kňourání. Byl to křik; vycházel z hrdel stále více mužů. Přestaňte střílet! Přestaňte! Zahoďte pušky! A další mluvili o muži stojícím na vodě.</p>

<p>Rozezněla se polnice. Muži zmlkli. „Je čas je dorazit, chlapi!“ vykřikl Harrison. Seděl na vzpínajícím se hřeb­ci na začátku louky, která sbíhala z kopce kluzkého krví k říčce. Z farmářů s ním nebyl nikdo, ale jeho vojáci v uni­formách utvořili rojnici a postupovali, s bajonety nasaze­nými. Tam, kde předtím stálo deset tisíc Indiánů, byla jen plocha posetá těly a neuspořádaná tisícovka těch, kteří ještě zbývali, shromážděná u vody na úpatí kopce.</p>

<p>A právě v tom okamžiku vyběhl z lesa u paty kop­ce vysoký mladý muž bílé pleti, bosý, v šatech, jež mu byly malé, s kabátem i vestou rozepnutými odshora do­lů, s mokrými, rozcuchanými vlasy a špinavým, mokrým obličejem. Avšak Mlynář ho poznal, poznal ho dřív, než zaslechl jeho hlas.</p>

<p>„Míro!“ vykřikl. „To je můj syn Míra!“</p>

<p>Odhodil mušketu a rozběhl se s kopce, přes pole mrt­vých těl vstříc synovi.</p>

<p>„Můj syn Míra! On žije! Ty žiješ!“</p>

<p>Potom uklouzl na krvi nebo možná zakopl o nějaké tělo, každopádně se natáhl a rukama, kterýma plácl do řeky krve, si potřísnil hruď a obličej.</p>

<p>Ze vzdálenosti necelých deseti yardů zaslechl Mírův hlas, jak křičí tak, aby ho všichni muži slyšeli. „Indiánům, kteří mne zajali, zaplatil Harrison. Te-kumsa a Tenskva-tava mne zachránili. Když jsem se předevčírem vracel do­mů, Harrisonovi vojáci mne zajali a znemožnili mi, abych vám řekl pravdu. Dokonce se mne pokusil zabít.“ Míra mluvil pomalu a zřetelně, takže každé slovo se vzduchem dobře neslo, každé hlásce bylo rozumět. „Věděl to od za­čátku. Harrison tohle všechno od začátku plánoval. Indiáni jsou nevinní. Zabíjíte nevinné lidi.“</p>

<p>Mlynář vstal z krvavého bojiště a zvedl rudé ruce vy­soko nad hlavu. Stékala mu z nich hustá krev. Z hrdla se mu vydral výkřik bolesti a zoufalství. „Co jsem to udě­lal! Co jsem to udělal!“ Stejný výkřik zopakovala ozvěna desítky, stovky, tří stovek hlasů.</p>

<p>Guvernéra Harrisona na zdivočelém koni měli všichni na očích. Dokonce i jeho vojáci již zahodili zbraně.</p>

<p>„Je to lež!“ zvolal Harrison. „Nikdy jsem toho mladíka neviděl! Někdo na mne přichystal obrovský podvod!“</p>

<p>„To není žádný podvod,“ vykřikl Míra. „Tady mám jeho kapesník - včera mi ho nacpali do úst, aby mne nebylo slyšet, když mi lámali kosti!“</p>

<p>Mlynář jasně viděl kapesník v synově ruce. Velkými, dobře viditelnými písmeny měl v rohu vyšit monogram VJH. Každý muž v armádě jeho kapesníky znal.</p>

<p>Nyní se začali ozývat i někteří z Harrisonových vojáků. „Je to pravda! Toho chlapce jsme k Harrisonovi předevčí­rem přivedli.“</p>

<p>„Nevěděli jsme, že je to jeden z těch chlapců, co se o nich říkalo, že je zabili Indiáni!“</p>

<p>Nad louku se vznesl vysoký, kvílivý výkřik. Všichni se podívali k říčce, kde na ztuhlé, šarlatové vodě Vratké Kánoe stál jednooký Prorok.</p>

<p>„Pojďte ke mně, moji lidé!“</p>

<p>Indiáni, kteří přežili, se pomalu, klidně vydali k řece. Přešli přes ni a shromáždili se na druhém břehu.</p>

<p>„Všichni moji lidé, pojďte!“</p>

<p>Mrtvoly se šustivě pohnuly. Bílí muži, kteří stáli mezi nimi, vyjekli hrůzou. Ale mrtví se nechystali odejít - pouze zranění, kteří ještě dýchali, se zvedli a začali klopýtavě odcházet. Někteří se snažili nést děti, malé i větší - neměli dost síly.</p>

<p>Mlynář viděl a cítil krev na vlastních rukou. Něco mu říkalo, že musí něco udělat. Proto vykročil k vrávorající ženě, o niž se opíral manžel, aby neupadl. Chtěl jí z ná­ručí vzít dítě a nést jí je. Ale když přišel blíž, podívala se mu do obličeje a on v jejích očích uviděl svůj odraz -vlastní divokou, bílou tvář postříkanou krví, ruce, z nichž kapala krev. Odraz byl jen maličký, ale on jej viděl stejně jasně, jako by mu někdo před obličejem podržel zrcadlo. Nedokázal se jejího dítěte dotknout, takovýma rukama ne.</p>

<p>Několik jiných bělochů na kopci se také pokusilo pomo­ci, ale zřejmě spatřili něco podobného jako Mlynář, pro­tože couvli, jako by se spálili.</p>

<p>Snad tisícovka zraněných vstala a snažila se dojít k říč­ce. Mnozí se zhroutili k zemi a zemřeli dřív, než tam došli. Ti, kteří se dostali až k vodě, přešli, doklopýtali nebo se přeplazili na druhou stranu; Indiáni z protějšího břehu jim pomáhali.</p>

<p>Mlynář si povšiml zvláštní věci. Všichni zranění Indiá­ni i všichni nezranění přešli po této louce a přešli po krvavé řece, přesto na rukou a na nohou neměli ani skvrnku krve.</p>

<p>„Všichni moji lidé, všichni, kteří jste zemřeli - země vás vyzývá, abyste šli domů!“</p>

<p>Všude kolem nich byla louka poseta těly - většinou těch, kteří tam ještě před hodinou stáli jako živé rodiny. Nyní, na Prorokův pokyn, jako by se tato těla zachvěla a rozpadla; sesula se do sebe a ponořila se do trávy louky. Mohlo to trvat snad minutu a byla pryč, na jejich místě vyrašila svěží, zelená tráva. Poslední krev skákavě stekla ze svahu jako kapky vody na rozpálené plotně a splynula se zářivě rudou říčkou.</p>

<p>„Pojď ke mně, příteli Míro,“ pronesl tiše Prorok a na­táhl ruku k mladíkovi.</p>

<p>Míra se otočil k otci zády a sešel po travnatém svahu k vodě.</p>

<p>„Přistup ke mně,“ vyzval ho Prorok.</p>

<p>„Nemohu přejít po krvi tvých lidí,“ namítl.</p>

<p>„Prolili krev, která tě pozvedne. Pojď ke mně nebo při­jmi stejnou kletbu, jaká dopadne na každého bílého muže na louce.“</p>

<p>„Já myslím, že zůstanu tady,“ odvětil Míra. „Kdybych byl na jejich místě, nejspíš bych neudělal nic jiného, než co udělali oni. Jestli jsou vinni, jsem vinen i já.“</p>

<p>Prorok přikývl.</p>

<p>Každý běloch ucítil na rukou cosi teplého, vlhkého a lepkavého. Někteří vykřikli, když se podívali. Od lok­tů po prsty na rukou z nich crčela krev. Někteří se snažili utřít si ji do košile. Někteří hledali krvácející ránu, ale žádnou nenašli. Jen krvavé ruce.</p>

<p>„Chcete mít ruce čisté, nepotřísněné krví mého lidu?“ zeptal se Prorok. Již nekřičel, přesto ho všichni slyšeli, každé slovo. Ano, ano, chtěli mít ruce čisté.</p>

<p>„Tak běžte domů a vyprávějte o tom, co se stalo, svým ženám, dětem, sousedům a přátelům. Řekněte jim všech­no. Nic nevynechejte. Neříkejte, že vás někdo oklamal - když jste stříleli na lidi, kteří neměli žádné zbraně, všich­ni jste věděli, že to, co děláte, je vražda. Není důležité, jestli jste si mysleli, že se někteří z nás mohli dopustit nějakého zločinu. Když jste stříleli na batolata v náručí matek, na malé děti, starce a ženy, vraždili jste nás pro­to, že jsme rudí. Proto vyprávějte, jak to skutečně bylo, a když budete mluvit pravdu, budete mít ruce čisté.“</p>

<p>Na louce v tu chvíli nebyl jediný muž, jenž by nepla­kal, nechvěl se nebo neomdléval hanbou. Vyprávět o tom, co dnes udělali, svým ženám a dětem, rodičům, bratrům a sestrám jim připadalo nesnesitelné. Ale kdyby to neudě­lali, tyto krvavé ruce by to řekly za ně. Takové pomyšlení nedokázali snést.</p>

<p>Ale Prorok ještě neskončil. „Když k vám přijde cizi­nec a vy mu nevypovíte od začátku do konce, co se stalo, než půjdete spát, krev se vám na ruce vrátí a zůstane na nich, dokud mu to neřeknete. A tak to bude až do konce vašeho života - každý člověk, s nímž se setkáte, si bude muset z vašich rtů poslechnout pravdivý příběh, jinak se vám ruce znovu ušpiní. A jestli z jakéhokoli důvodu někdy zabijete dalšího člověka, poteče vám z rukou a z obličeje krev navždy, dokonce i v hrobě.“</p>

<p>Přikyvovali, souhlasili. Bylo to spravedlivé, nic než spravedlivé. Už nemohli vrátit život těm, které zabili, ale mohli se postarat o to, aby se o jejich zabití nevyprávěly žádné lži. Nikdo nebude moci říct, že Vratká Kánoe by­la vítězství nebo dokonce bitva. Byl to masakr, masakr spáchaný bílými lidmi, při němž ani jeden Indián nezvedl ruku, aby se bránil nebo se dopustil násilí. Žádné výmluvy, žádné zlehčování, všechno by vyšlo najevo.</p>

<p>Zbývala jediná věc - vina muže na vzpínajícím se hřeb­ci.</p>

<p>„Bílý vrahu Harrisone!“ zvolal Prorok. „Pojď ke mně!“</p>

<p>Harrison zavrtěl hlavou a pokusil se obrátit koně; otě­že mu vyklouzly ze zakrvácených rukou a kůň se rychlým krokem vydal z kopce k Prorokovi. Všichni bílí muži ho mlčky pozorovali. Nenáviděli ho za to, že jim lhal, vypro­vokoval je, našel v jejich srdcích vraždu a dohnal je k ní. Kůň ho dovezl až ke břehu. Harrison se díval na jednooké­ho Indiána, jenž kdysi sedával pod jeho stolem a škemral o kapky whisky z jeho poháru.</p>

<p>„Tvoje prokletí je stejné,“ pravil Prorok, „až na to, že příběh, který budeš vyprávět, bude mnohem delší a od­pornější. A nebudeš čekat, až přijdou cizinci, abys začal vyprávět - každý den svého života budeš muset najít ně­koho, kdo z tvých rtů příběh ještě neslyšel, a řekneš mu ho - každý den! - jinak ti z rukou bude kapat krev. A jestli se rozhodneš, že se raději schováš a budeš žít s rukama potřísněnýma krví, než bys hledal nové lidi, kterým bys mohl vyprávět, pocítíš bolest ran mých lidí, každý den přibude jedna nová rána, dokud znovu nezačneš vyprávět, jednou za každý den, který jsi vynechal. A nepokoušej se zabít - nedokážeš to. Budeš se potulovat z jednoho konce bělošského území na druhý. Když lidé uvidí, jak přicházíš, budou se schovávat, budou se děsit tvého hlasu; budeš je prosit, aby zůstali stát a vyslechli tě. Dokonce zapomenou, jak ses kdysi jmenoval, a budou ti říkat jménem, které sis vysloužil dnes. Vratká Kánoe. To je tvé nové jméno, Bí­lý vrahu Harrisone. Tvoje pravé jméno, dokud nezemřeš přirozenou smrtí jako starý, stařičký muž.“</p>

<p>Harrison se sklonil k hřívě koně a rozplakal se do krva­vých dlaní. Ale ty slzy byly slzy vzteku, ne žalu nebo han­by. Slzy vzteku, že se mu všechny plány zhatily. Zabil by Proroka i teď, kdyby mohl. Byl odhodlán pátrat široko daleko po nějaké čarodějnici nebo čaroději, jenž by tuto kletbu dokázal zlomit. Nedokázal strpět, že by nad ním tento mizerný jednooký rudoch zvítězil.</p>

<p>Ze břehu promluvil na Proroka Míra: „Kam půjdeš teď, Tenskva-tavo?“</p>

<p>„Na západ,“ odpověděl Tenskva-tava. „Moji lidé, všichni, kteří mi ještě věří, odejdou se mnou na západ od Mizzipy. Až budete vyprávět, řekněte bílým lidem toto -že na západ od Mizzipy je indiánská země. Nechoďte tam. Země nesnese dotek nohy bílého muže. Vydechujete smrt; váš dotek je jedovatý; vaše slova jsou lži; živá země vás odmítne.“</p>

<p>Otočil se zády, došel k Indiánům, kteří na něho čekali na druhém břehu a pomohl zraněnému dítěti vyjít po pro­tějším svahu mezi stromy. Za ním se voda Vratké Kánoe znovu rozproudila.</p>

<p>Mlynář sešel s kopce k místu, kde na břehu říčky stál jeho syn. „Míro,“ vydechl. „Míro, Míro.“</p>

<p>Míra se otočil a natáhl k otci ruce, aby ho objal. „Alvin je naživu, otče, je daleko na východ od nás. Je s Te-kumsou a...“</p>

<p>Ale Mlynář ho utišil a chytil ho za ruce. Kapala z nich krev stejně jako z Mlynářových. Mlynář zavrtěl hlavou. „Je to moje vina,“ řekl. „Je to všechno moje vina.“</p>

<p>„Všechno ne, otče,“ odvětil Míra. „Viny je dost, aby každý měl svůj díl.“</p>

<p>„Ale ty ne, synu. To na tvých rukou je <emphasis>moje </emphasis>hanba.“</p>

<p>„Třeba ji nebudeš tolik cítit, když na ni budeme dva.“ Míra vzal otce za ramena a přitiskl ho k sobě. „Viděli jsme to nejhorší, čeho jsou lidé schopni, táto, a byli jsme tím nejhorším, čím mohou lidé být. Ale to neznamená, že jednou neuvidíme to nejlepší. A jestli po tomto dni už nikdy nebudeme moci být dokonalí, přesto ještě můžeme být docela dobří, ne?“</p>

<p>Možná, pomyslel si Mlynář. Ale pochyboval o tom. Ne­bo možná pochyboval, že tomu někdy uvěří, i kdyby to byla pravda. Již nikdy se mu nelíbilo, co našel ve svém srdci, když se do něho podíval.</p>

<p>Počkali u řeky na ostatní Mlynářovy syny. Přišli se zakrvácenýma rukama - David, Klid, Neplýtvej a Nechtěj. David držel ruce před sebou a plakal. „Škoda, že jsem nezemřel se Sílou ve Vidlici!“</p>

<p>„Ne, tak nemluv,“ napomenul ho Klid.</p>

<p>„Byl bych mrtvý, ale byl bych čistý.“</p>

<p>Dvojčata neříkala nic, pouze se držela za studené, kluzké ruce. „Musíme jít domů,“ promluvil Míra.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Mlynář.</p>

<p>„Budou si dělat starosti,“ připomněl Míra. „Máma, děvčata, Kalvík.“</p>

<p>Mlynář si vzpomněl na své rozloučení s Vírou, „Řekla mi, že když - když...“</p>

<p>„Vím, jak máma mluví, ale taky vím, že vaše děti po­třebují tátu, takže tě venku nenechá.“</p>

<p>„Musím jí to říct. Co jsme udělali.“</p>

<p>„Ano, a taky děvčatům a Kalvíkovi. Každý jim to mu­síme říct a Klid s Davidem to musí říct taky svým man­želkám. Bude lepší udělat to teď, očistit si ruce a žít dál. Všichni najednou, všichni společně. A já vám také budu muset vyprávět o sobě a o Alvinovi. Až dopovíme tento příběh, já řeknu svůj, souhlasíte? Zůstanete a poslechnete si ho?“</p>

<p>Zbroj se s nimi setkal u Wobiše. Přívoz byl u protějšího břehu, teprve z něj vystupovali, a všechny čluny, které použili k přeplutí minulou noc, si rozebrali jiní muži. Proto stáli a Čekali.</p>

<p>Míra si svlékl zakrvácený kabát a kalhoty, ale Zbroj si to na sebe vzít nechtěl. Zbroj nikoho neobviňoval, ale z ostatních se na švagra nikdo ani nepodíval. Zatímco se přívoz pomalu vracel přes řeku, Míra ho odvedl stranou a řekl mu o kletbě. Zbroj si to poslechl a potom přistoupil k Mlynářovi, jenž k němu byl otočen zády a díval se na druhý břeh.</p>

<p>„Otče,“ promluvil Božizbroj.</p>

<p>„Měl jsi pravdu, Zbroji,“ promluvil Mlynář, ale ani teď se na něho nepodíval. Zvedl ruce. „Tady je důkaz, že jsi měl pravdu.“</p>

<p>„Míra říká, že si to vyprávění musím poslechnout od každého z vás,“ obrátil se Zbroj, aby je oslovil všechny. „Ale pak už se o tom před vámi nikdy nezmíním. Jsem stále váš syn a bratr, pokud mne přijmete. Moje manžel­ka je vaše dcera a sestra a vy jste jediná rodina, kterou v těchto končinách mám.“</p>

<p>„K tvé hanbě,“ zašeptal David.</p>

<p>„Netrestejte mne za to, že moje ruce jsou čisté,“ prosil Zbroj.</p>

<p>Klid mu podal zakrvácenou ruku. Zbroj ji bez váhání přijal, pevně jí potřásl a pak ji pustil.</p>

<p>„Podívej na to,“ upozornil Klid. „Když se nás dotkneš, chytne se to i tebe.“</p>

<p>Místo odpovědi Zbroj podal stejnou krvavou ruku Mly­nářovi. Mlynář ji po chvíli uchopil. Třásli si rukama, dokud nepřirazil přívoz. Potom se vydali do svých domovů.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 15</strong></p><empty-line /><p><strong>Muž dvou duší</strong></p>

<p>Když se Vypravěč ráno probudil, ihned poznal, že se něco stalo. Te-kumsa seděl v trávě, tvář obrácenou k zá­padu, kolébal se sem a tam a zhluboka dýchal, jako by překonával tupou, tíživou bolest. Byl snad nemocný?</p>

<p>Ne. Alvin neuspěl. Masakr začal. Původ Te-kumsovy bolesti nebyl v jeho těle. Někde daleko umírali jeho lidé a to, co cítil, nebyl žal ani lítost, ale bolest jejich smrtí. Když Indián vnímavý jako Te-kumsa cítil smrt na takovou dálku, znamenalo to, že mnoho, velice mnoho duší opustilo tento svět.</p>

<p>Jako již mnohokrát předtím se Vypravěč obrátil na Boha několika slovy, z nichž vždycky vyplynula otázka: Proč nás vystavuješ takovému soužení, když to nakonec stejně přijde vniveč? Vypravěčovi ta marnost připadala nesnesitelná. Te-kumsa s Alvinem se hnali napříč zemí, jak uměli, Vypravěč to stihl v nejkratším čase, jehož je běloch schopen, Alvin se vypravil do Osmiboké mohyly -a k čemu to všechno bylo? Zachránilo to někomu život? Umíralo tolik lidí, že to Te-kumsa cítil až od Wobiše.</p>

<p>A jako obvykle, když byl Vypravěč hotov s otázkami, Bůh s odpověďmi nijak nespěchal.</p>

<p>Vypravěč nechtěl Te-kumsu rušit. Nebo spíš vytušil, že Te-kumsa si v tuto chvíli nepřeje zapříst rozhovor s bě­lochem. Přesto cítil, jak se v něm tvoří vidění. Ne takové, jaké se údajně zjevuje prorokům, nebylo to vidění vnitřní­ho zraku. Vypravěči se vidění zjevovala jako slova. Dokud mu to neřekla vlastní slova, nevěděl, co je obsahem těch­to vidění. A stejně věděl, že není opravdovým prorokem; jeho vidění neměla takovou sílu, aby změnila svět, byla jen něčím, co svět zaznamenává, co mu <emphasis>rozumí. </emphasis>V tuto chvíli však nepřemýšlel o tom, zda jeho vidění mají nebo nemají nějakou cenu. Vidění se dostavilo a on byl povinen je zaznamenat. Ale protože psát slova mu na tomto mís­tě umožněno nebylo, zapsat si je nemohl. Co jiného mu zbývalo, než říkat slova nahlas?</p>

<p>A tak Vypravěč začal mluvit a zároveň skládat slova do dvojverší, protože tak by se vidění měla vyjadřovat - poezií. Zpočátku byl obsah zmatený a Vypravěč se nemohl rozhodnout, jestli strašlivé, oslepivé světlo, které lavinu slov doprovází, patří Bohu nebo Satanovi. Věděl jen tolik, že ať je to kdokoli, ať to byl kdokoli, kdo zavinil taková jatka, vrchovatě si zasloužil Vypravěčův hněv, proto mu nic nebránilo dát mu jazykem co proto.</p>

<p>Nakonec Vypravěč tato slova vychrlil proudem tak in­tenzivním, že prakticky nedýchal, každopádně do rytmu svého projevu nezařadil žádnou znatelnou pomlku. S dal­šími a dalšími verši, jež z něj byly vymačkávány a vrhány proti tvrdé hradbě okolního vzduchu, byl jeho hlas čím dál hlasitější, jako by vyzýval Boha, aby si ho poslechl a nechal se pobouřit jeho hněvem:</p>

<p>Když řekl jsem ne, slunce stálo</p>

<p>na nebi, jen se zachvívalo</p>

<p>Měsíc tam dole v oblacích</p>

<p>bledl jak lepra, jako sníh</p>

<p>A na zemi, kdo se člověk zval</p>

<p>Pocítil stesk, smutek, bídu, žal</p>

<p>Bůh střežil mou pouť, slunce hřálo mi chřípí</p>

<p>Zde luk je mé mysli, mých myšlenek šípy</p>

<p>Má tětiva s horečným spěchem se pnoucí</p>

<p>Mé šípy, co lesknou se ve zlatém toulci</p>

<p>Můj otec, mí bratři - přede mnou jdou</p>

<p>A nebe dští obětí krvavou...</p>

<p>„Dost!“</p>

<p>Byl to Te-kumsa. Vypravěč čekal s otevřenými ústy a s ním čekala další slova a další muka, až budou moci ven. Jenže Te-kumsu nešlo neposlechnout.</p>

<p>„Je konec,“ pronesl Te-kumsa.</p>

<p>„Všichni jsou mrtví?“ zašeptal Vypravěč.</p>

<p>„Život na takovou dálku necítím,“ řekl Te-kumsa. „Cítím smrt - svět je roztržený jako staré sukno, nedá se již nikdy spravit.“ Zoufalství vzápětí vystřídala nenávist. „Ale dá se vyčistit.“</p>

<p>„Kdybych tomu mohl zabránit, Te-kumso...“</p>

<p>„Ano, vy jste dobrý člověk, Vypravěči. Je vás takových víc. I Božizbroj Tkadlec je takový. A kdyby všichni bílí lidé přišli jako vy, poznat tuto zem, neválčili bychom spolu.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>My </emphasis>dva spolu neválčíme, Te-kumso.“</p>

<p>„Můžete změnit barvu své kůže? Můžu já změnit svou?“</p>

<p>„Důležitá není naše kůže, ale naše srdce...“</p>

<p>„Když budeme stát se všemi Indiány na jedné straně bojiště a všichni běloši budou stát na druhé, na kterou stranu se postavíte vy?“</p>

<p>„Doprostřed, a budu prosit obě strany, aby...“</p>

<p>„Vy se postavíte ke svým lidem a já se postavím ke svým.“</p>

<p>Jak se s ním mohl Vypravěč hádat? Možná by v sobě našel dost odvahy, aby takovou volbu odmítl. A možná ne. „Modlím se k Bohu, aby taková situace nikdy nenastala.“</p>

<p>„Již se stalo, Vypravěči.“ Te-kumsa pokýval hlavou. „Po dnešním díle pro mne nebude těžké konečně shromáž­dit armádu Indiánů.“</p>

<p>Vypravěči ta slova utekla dřív, než je stačil zastavit: „Strašlivé dílo jste si zvolil, když mu svou smrtí napomáhá tolik dobrých lidí!“</p>

<p>Te-kumsa odpověděl tím, že zařval, znenadání se na Vypravěče vrhl a srazil ho tak, že se natáhl na záda do trávy. Pravou rukou držel Vypravěče za vlasy, levou mu tiskl hrdlo.</p>

<p>„Všichni bílí lidé zemřou, všichni, kteří neprchnou za moře!“</p>

<p>Zabít však nechtěl. Přestože byl Te-kumsa vzteky bez sebe, nestiskl tak tvrdě, aby Vypravěče uškrtil. Po chvíli se Indián odtáhl, skutálel se z něho a zabořil obličej do trávy, ruce a nohy roztažené, aby se dotýkal země co největší částí těla.</p>

<p>„Omlouvám se,“ zašeptal Vypravěč. „Neměl jsem to říkat.“</p>

<p>„Lola-šiko!“ vykřikl Te-kumsa. „Nestál jsem o to, abych měl pravdu, bratře!“</p>

<p>„Je naživu?“ zeptal se Vypravěč.</p>

<p>„Nevím,“ odvětil Te-kumsa. Otočil hlavu, aby mohl tvář zabořit do trávy; očima se však do Vypravěče zavrtá­val, jako by ho chtěl zabít pohledem. „Vypravěči, ta slova, která jste pronášel, co znamenala? Co jste viděl?“</p>

<p>„Nic jsem neviděl,“ přiznal Vypravěč. Pak promluvil znovu a teprve když to ze sebe dostal, pochopil pravdu: „To, o čem jsem mluvil, bylo Alvinovo vidění. <emphasis>On </emphasis>to viděl. Vpředu pochodují bratři a otec. Z nebe prší lidská krev. Jeho vidění, moje báseň.“</p>

<p>„A kde vlastně je ten chlapec?“ zeptal se Te-kumsa. „Celou noc byl na mohyle, ale kde je teď?“ Náhle se posta­vil a otočil se čelem ke středu Osmiboké mohyly. „Nikdo tam nezůstává celou noc. Slunce vychází, a on ještě není zpátky.“ Prudce se otočil k Vypravěči. „Nemůže sestou­pit.“</p>

<p>„Jak to myslíte? „</p>

<p>„Potřebuje mne,“ prohlásil Te-kumsa. „Cítím to. Má v sobě strašlivou ránu. Veškerá jeho síla krvácí do země.“</p>

<p>„Co je na tom kopci? Co ho poranilo? „</p>

<p>„Kdo ví, co najde uvnitř bílý chlapec?“ otázal se Te-kumsa. Potom se znovu otočil tváří k mohyle, jako by cítil novou sílu, jež ho povolává dovnitř. „Ano,“ a rychle vykročil k mohyle.</p>

<p>Vypravěč se vydal za ním. Nekomentoval zjevný roz­por - že se Te-kumsa zavázal bojovat proti bělochům, do­kud nebudou mrtví nebo neodejdou z této země, a přitom spěchal k Osmiboké mohyle zachránit bílého chlapce.</p>

<p>Stáli společně u místa, kudy se nahoru pustil Alvin.</p>

<p>„Vidíte něco?“ zeptal se Vypravěč.</p>

<p>„Stezka žádná,“ odvětil Te-kumsa.</p>

<p>„Ale včera jste ji viděl.“</p>

<p>„Včera tam stezka byla.“</p>

<p>„Tak to musí jít jinudy,“ naléhal Vypravěč. „Musíte najít vlastní cestu na mohylu.“</p>

<p>„Jinou cestou bych nepřišel na stejné místo.“</p>

<p>„Ale no tak, Te-kumso, mohyla sice je velká, ale není tak velká, abyste nahoře někoho nenašel, když ho budete hodinu hledat.“</p>

<p>Te-kumsa se na Vypravěče pohrdavě podíval.</p>

<p>Vypravěč se zastyděl a promluvil méně sebejistě: „Tak­že abyste přišel na stejné místo, musíte jít stejnou stez­kou?“</p>

<p>„Jak to mám vědět?“ zeptal se Te-kumsa. „Nikdy jsem neslyšel, že by někdo vyšel na mohylu a někdo jiný šel stejnou cestou za ním.“</p>

<p>„Vy sem nikdy nechodíte ve dvou nebo ve třech?“</p>

<p>„Na tomto místě země promlouvá na všechny tvory, kteří zde žijí. Tráva a listy jsou řeč země; zvířata a ptáci jsou dekorace.“</p>

<p>Vypravěč si všiml, že když Te-kumsa chtěl, mluvil ang­licky stejně dobře jako kterýkoli běloch. Ne, jako velice vzdělaný běloch. Dekorace. Kde mohl u Hia pochytit ta­kové slovo?</p>

<p>„Takže se dovnitř nedostaneme?“</p>

<p>Te-kumsa nedal ve tváři nic znát.</p>

<p>„Já bych navrhoval, abychom se nahoru pustili stejně. Víme, kudy šel - zkusme jít stejnou cestou bez ohledu na to, jestli ji vidíme nebo nevidíme.“</p>

<p>Te-kumsa neřekl nic.</p>

<p>„To tady chcete jen tak stát a nechat ho tam nahoře umřít?“</p>

<p>Te-kumsa odpověděl tím, že udělal krok, kterým se dostal tváří v tvář - ne, prsa na prsa - k Vypravěčovi. Te-kumsa mu stiskl ruku, druhou paží ho objal a přitáhl ho k sobě. Nohy měli navzájem propletené; Vypravěč si na okamžik zkusil představit, jak by to vypadalo, kdyby se na ně někdo díval - zda by byl schopen poznat, která noha je čí, když stáli tak blízko u sebe. Cítil tep Indiánova srdce; jeho rytmus se Vypravěčovým tělem rozléhal pánovitěji než prudký tep vlastního srdce, který si neuvědomoval. „Nejsme dva lidé,“ zašeptal Te-kumsa. „Nejsme rudoch a běloch, mezi nimiž je krev. Jsme jeden člověk, který má dvě duše, rudou a bílou, jeden člověk.“</p>

<p>„Dobře,“ prohlásil Vypravěč. „Budiž po tvém.“</p>

<p>Te-kumsa nepřestal Vypravěče pevně držet, ale jak se objímali, otočil se; měli hlavy přitisknuté k sobě, jejich uši přiléhaly tak těsně, že Vypravěč neslyšel nic jiného než Te-kumsův tep, jako by se mu uchem rozléhalo dunění oceánských vln. Avšak teď, když byla jejich těla tak pevně spojena, že se zdálo, jako by měli společný tep, Vypravěč spatřil zřetelnou stezku; stoupala po úbočí mohyly.</p>

<p>„Vidíš...“ začal Te-kumsa.</p>

<p>„Vidím.“</p>

<p>„Zůstaň tak blízko,“ vyzval ho Te-kumsa. „Teď jsme jako Alvin - rudá duše a bílá duše v jediném těle.“</p>

<p>Bylo to neohrabané, dokonce komické, snažit se vylézt na mohylu takovým způsobem. Jenže když je při výstu­pu po stezce nějaký pohyb rozdělil, byť nepatrně, stezka jako by zneprůchodněla, skryla se za zbloudilým houštím plazivé rostliny, za keřem nebo za převislou větví. Proto se Vypravěč tiskl k Te-kumsovi stejně pevně jako se In­dián tiskl k němu a společně stoupali do kopce. Nahoře Vypravěč užasle zjistil, že nejsou na jediné mohyle, ale na hřebeni prstence spojujícího osm samostatných mohyl, mezi nimiž se rozkládá údolí ve tvaru osmiúhelníku. Co by­lo důležitější, překvapen byl i Te-kumsa. Vypadal nejistě; nesvíral Vypravěče tak pevně; již nebyl pánem situace.</p>

<p>„Kam tady chodí běloši?“ zeptal se Te-kumsa.</p>

<p>„Dolů, kam jinam,“ odvětil Vypravěč. „Když běloch uvidí údolí, sejde dolů, aby se podíval, co tam je.“</p>

<p>„A tak se cítíte vždycky?“ zeptal se Te-kumsa. „Že nevíte, kde jste, kde co najít?“</p>

<p>Vypravěč si teprve tehdy uvědomil, že Te-kumsa zde postrádá svůj smysl pro zemi. Byl tady stejně slepý jako běloch.</p>

<p>„Pojďme dolů,“ vyzval ho Vypravěč. „A podívej se -už nemusíme jít tak těsně u sebe. Kopec je travnatý, ne­potřebujeme stezku.“</p>

<p>Přešli přes potok a našli Alvina na louce, obestřeného mlhou, která se držela při zemi. Žádné zranění neměl, ale ležel a třásl se - jako v horečce, třebaže tělo měl chladné - a dýchal slabě a rychle.</p>

<p>Jak to říkal Te-kumsa: umíral.</p>

<p>Vypravěč na něho sáhl, pohladil ho, potom s ním za­třásl, pokusil se ho probudit. Alvin nejevil známky, že by jejich přítomnost vnímal. Te-kumsa mu neuměl pomoci. Seděl vedle chlapce, držel ho za ruku a naříkal tak tiše, že si podle Vypravěče ani neuvědomoval, že nějaké zvuky vydává.</p>

<p>Ale Vypravěč nebyl z těch, kteří snadno podlehnou zoufalství, pokud samozřejmě to byl stav, který Te-kumsa prožíval. Rozhlédl se. Nedaleko stál strom, který vypadal jako na jaře; listy měly tak žlutozelenou barvu, že to v ran­ním světle vypadalo, jako by byly z tence rozklepaného zlata. Na stromě visel světlý plod. Ne, <emphasis>bílý </emphasis>plod. A zne­nadání, ve stejném okamžiku, kdy jej zahlédl, Vypravěč ucítil jeho vůni, tak pronikavou a sladkou, jako by měl jeho chuť na jazyku.</p>

<p>Nepřemýšlel, co dělat, a rovnou to udělal. Došel ke stromu, utrhl plod a donesl jej k Alvinovi ležícímu na zemi. Byl ještě tak malý. Vypravěč dal ovoce Alvinovi pod nos, aby vůně mohla zapůsobit jako čichací sůl a probrat ho k životu. Alvin se znenadání začal nadechovat mocnými, hlubokými doušky. Otevřel oči a roztáhl rty. Ze zaťatých zubů vycházelo sténání, které bylo téměř stejné jako Te-kumsovo kňučení; téměř stejné, jako když někdo kopne psa.</p>

<p>„Kousni si,“ zaprosil Vypravěč.</p>

<p>Te-kumsa chytil Alvinovi jednou rukou dolní čelist, druhou rukou horní čelist, protlačil prsty mezi Alvinovy zuby a namáhavě mu rozpáčil čelisti od sebe. Vypravěč vrazil ovoce Alvinovi mezi zuby a Te-kumsa čelisti zno­vu silou stiskl. Ovoce puklo a vypustilo do Alvinových úst čirou šťávu, která mu po tváři stékala do trávy. Alvin pomalu, s velkým úsilím začal žvýkat. Z očí mu vyhrk­ly slzy. Najednou vymrštil ruce, popadl Vypravěče za krk a Te-kumsu za vlasy a posadil se. Držel se obou, tiskl je­jich obličeje tak blízko svému, že všichni navzájem dýchali svůj dech, a zkrápěl je slzami, až měli všichni mokré líce. A protože Te-kumsa a Vypravěč plakali také, žádný si nemohl být jist, čími slzami se mu lesknou tváře.</p>

<p>Alvin toho nenamluvil mnoho, ale to, co řekl, stačilo. Řekl jim o všem, co se toho dne odehrálo u Vratké Kánoe, o krvi v řece, o tisícovce přeživších, kteří přešli po hlad­ké, ztvrdlé vodní hladině; o krvi na rukou bílých mužů a jednoho muže obzvlášť.</p>

<p>„To nestačí,“ prohlásil Te-kumsa.</p>

<p>Vypravěč se s ním nehádal. Nehodilo se, aby běloch říkal Te-kumsovi, že vrazi jeho lidí dostali trest odpovídající jejich provinění. Navíc si Vypravěč nebyl jistý, jestli tomu sám věří.</p>

<p>Alvin jim řekl, jak celý minulý večer a noc strávil tím, že navracel Míru z prahu smrti a ráno pak zbavoval Pro­roka nezměřitelných muk devíti tisíc nevinných smrtí, jež mu křičely v mysli - devěttisíckrát silněji než jeden tem­ný výkřik, který ho před léty uvrhl do šumu šílenství. Co bylo těžší, dát do pořádku Míru nebo Lola-šiku? „Bylo to přesně tak, jak jste říkal,“ pošeptal Alvin Vypravěči. „Ne­dokážu tu cihlovou zeď stavět rychleji, než se rozpadá.“ Potom vyčerpaně, ale konečně v klidu, usnul.</p>

<p>Vypravěč a Te-kumsa seděli proti sobě; Alvin, stočený mezi nimi, tiše a pomalu dýchal.</p>

<p>„Už vím, kde je zraněn,“ ozval se Te-kumsa. „Truchlí pro své lidi, pro ty se zakrvácenýma rukama.“</p>

<p>„Truchlil pro mrtvé i pro živé,“ upřesnil Vypravěč. „Jestli Alvina znám, nejhlubší ránu mu zasadilo pomyš­lení, že zklamal, že kdyby se snažil víc, mohl se tam Míra dostat včas a zarazit to dřív, než padl první výstřel.“</p>

<p>„Běloši truchlí pro bílé,“ trval na svém Te-kumsa.</p>

<p>„Klidně si lži, jestli tě to baví,“ podíval se na něj Vy­pravěč, „mne lži neoklamou.“</p>

<p>„Ale rudí muži netruchlí vůbec,“ pokračoval Te-kum­sa. „Rudí muži nasytí zemi bílou krví za krev, která byla prolita dnes.“</p>

<p>„Já myslel, že zemi sloužíte. Ty nechápeš, co se dnes stalo? Zapomněl jsi, kde jsme? Viděl jsi část Osmiboké mohyly, o jejíž existenci jsi neměl ponětí, a proč? Protože země nás sem vpustila společně, protože...“</p>

<p>Te-kumsa zvedl ruku.</p>

<p>„Abychom zachránili tohoto chlapce.“</p>

<p>„Protože rudí a bílí mohou obývat tuto zemi společně, pokud...“</p>

<p>Te-kumsa zvedl ruku a dotkl se prstem Vypravěčova rtu.</p>

<p>„Nejsem farmář, který si chce poslechnout vyprávění o dalekých končinách,“ prohlásil Te-kumsa. „Běž si poví­dat své historky někomu, kdo o ně stojí.“</p>

<p>Vypravěč Te-kumsovu ruku srazil. Chtěl ji pouze od­strčit, ale dal do toho příliš mnoho síly a vyvedl Indiána z rovnováhy. Te-kumsa okamžitě vyskočil; Vypravěč udě­lal totéž.</p>

<p>„Takhle to začíná!“ vykřikl Te-kumsa.</p>

<p>Alvin, který ležel mezi nimi, jim u nohou, se zavrtěl.</p>

<p>„Rudý muž tě rozčílil a ty jsi ho udeřil, jak to bílí muži dělají, nemají trpělivost...“</p>

<p>„Řekl jsi mi, abych mlčel, řekl jsi, že moje příběhy jsou...“</p>

<p>„Byla to slova, nic víc, slova a lehký dotek. A ty jsi mne za to udeřil.“ Te-kumsa se usmál. Byl to však úsměv, z něhož šel strach, jako když tygr vycení zuby ze tmy džungle, oči mu žhnou, kůže září jako plamen.</p>

<p>„Promiň, nechtěl jsem...“</p>

<p>„Bílý muž nikdy nechce, ale nějak pak nemůže za to, jak to dopadlo, byl to jen takový <emphasis>omyl. </emphasis>Přiznej, že si to myslíš, Bílý lháři! Alvinovi lidé zabili moje lidi kvůli <emphasis>omy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lu, </emphasis>protože si mysleli, že dva bílí chlapci jsou mrtvi. Kvůli dvěma bílým chlapcům zaútočili, stejně jako jsi to udě­lal ty, a zabili devět tisíc mých lidí, malých dětí a matek, starců a jinochů, svým dělem...“</p>

<p>„Slyšel jsem, co Alvin říkal.“</p>

<p>„Copak, <emphasis>můj </emphasis>příběh se ti nelíbí? Nechceš si jej poslech­nout? Jsi bílý, Vypravěči. Jsi stejný jako všichni běloši, rychle žádáš o odpuštění a pomalu je udílíš; očekáváš tr­pělivost, ale sám se rozhoříš jako jiskra, když foukne vítr - kvůli tomu, že jsi zakopl o kořen, vypálíš celý les!“ Te-kumsa se otočil a začal se rychlým krokem vracet cestou, kterou přišli.</p>

<p>„Nemůžeš odejít beze mne!“ zavolal za ním Vypravěč. „Musíme odsud odejít společně!“</p>

<p>Te-kumsa se zastavil, otočil se, zaklonil hlavu a smut­ně se rozesmál. „Na to, abych se dostal <emphasis>dolů, </emphasis>žádnou stez­ku nepotřebuju, Bílý lháři!“ Pak znovu vyrazil poklusem pryč.</p>

<p>Alvin se pochopitelně probudil.</p>

<p>„Mrzí mě to, Alvine,“ omlouval se Vypravěč. „Nechtěl jsem...“</p>

<p>„Ne,“ zarazil ho Alvin. „Nechte mne hádat, co udělal. Takhle se vás dotkl.“ Alvin sáhl Vypravěčovi na rty, stejně jako předtím Te-kumsa.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Tak to dělá šavanská máma, aby umlčela malého chlapce, který je příliš hlučný. Ale vsadím se, že kdyby to jeden Indián udělal druhému - provokoval vás.“</p>

<p>„Neměl jsem ho uhodit.“</p>

<p>„Udělal by něco jiného a dělal by to tak dlouho, dokud byste ho neuhodil.“</p>

<p>Vypravěč na to nenašel odpověď. Měl pocit, že by chla­pec mohl mít pravdu. Určitě měl pravdu. Jestli dnes Te-kumsa nemohl něco snést, bylo to vydržet v klidu v pří­tomnosti bílého muže.</p>

<p>Alvin znovu usnul. Vypravěč se vydal na průzkum, ale nic zvláštního nenašel. Jen klid a mír. Nepoznal dokonce ani strom, z něhož bylo to ovoce. Všechny mu teď připa­daly stříbřitě zelené. Přestože zkoušel různými směry ujít různě daleko, nikdy se od Alvina nevzdálil víc než několik minut chůze. Bylo to zvláštní místo, místo, které si člo­věk nemohl v duchu zmapovat, místo, které člověk nemohl ovládnout. Tady ti země dává přesně to, co ti chce dát, nic víc.</p>

<p>Když se Alvin znovu probudil, slunce už skoro zapa­dalo. Vypravěč mu pomohl vstát.</p>

<p>„Motám se jako novorozené hříbě,“ poznamenal Alvin. „Jsem hrozně slabý.“</p>

<p>„Za posledních čtyřiadvacet hodin jsi zvládl jenom po­lovinu Herkulových úkolů.“</p>

<p>„Jakých úkolů?“</p>

<p>„Herkulových. To byl jeden Řek.“</p>

<p>„Musím Te-kumsu najít,“ řekl Alvin. „Neměl jsem ho nechat odejít, ale byl jsem moc unavený.“</p>

<p>„Jsi také bílý,“ připomněl mu Vypravěč. „Myslíš, že tě s sebou bude chtít?“</p>

<p>„Tenskva-tava mu věštil, že dokud budu s ním, Te-kumsa nezemře.“</p>

<p>Podpírán Vypravěčem, vydal se Alvin k jedinému mís­tu, k němuž jim bylo dovoleno se přiblížit - zdolali po­vlovné travnaté stoupání mezi mohylami a vyšli na vrchol kopce. Zastavili se a pohlédli dolů. Vypravěč žádnou stez­ku neviděl - jen trnité popínavé houští, keře a ostružiní. „Tudy dolů neprojdu,“ prohlásil.</p>

<p>Alvin se na něho nechápavě podíval. „Já vidím krásnou stezku.“</p>

<p>„Možná pro tebe,“ řekl Vypravěč. „Pro mne ne.“</p>

<p>„Sem jste se taky dostal,“ namítl Alvin.</p>

<p>„S Te-kumsou.“</p>

<p>„Jemu se podařilo odejít.“</p>

<p>„Já nejsem Indián.“</p>

<p>„Půjdu první.“</p>

<p>Alvin zahájil sestup odvážnými kroky, jako by byl na nedělní procházce po návsi. Ale Vypravěčovi to připadalo, jako by se před ním trní široce rozestupovalo a hned za ním se zase pevně uzavíralo. „Alvine!“ vykřikl. „Zůstaň se mnou!“</p>

<p>Alvin se vrátil a vzal ho za ruku. „Držte se těsně za mnou.“</p>

<p>Vypravěč to zkusil, ale i tak se po něm šlahouny ohá­něly, rozdíraly mu tvář a bolestivě ho řezaly. Díky tomu, že měl před sebou Alvina, si dokázal proklestit cestu, ale měl pocit, jako by ho zezadu někdo stahoval z kůže. Ani jelenice nedokázala vzdorovat trnům jako dýky, větvím, které se po něm oháněly jako loďmistrovy důtky. Cítil, že krvácí na rukou, na zádech a na nohou. „Dál už nemůžu, Alvine,“ ozval se Vypravěč.</p>

<p>„Vidím ho,“ zvolal Alvin.</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Te-kumsu. Počkejte tady.“</p>

<p>Pustil Vypravěčovu ruku a na okamžik zmizel. Vypra­věč v trní osaměl. Snažil se nehýbat, ale zdálo se mu, že je znovu a znovu bodán a píchán, i když pouze dýchá.</p>

<p>Alvin se vrátil. Chytil Vypravěče za ruku. „Těsně se mne držte. Ještě krok.“</p>

<p>Vypravěč se obrnil a udělal krok.</p>

<p>„K zemi,“ přikázal Alvin.</p>

<p>Vypravěč se podřídil Alvinovu tahu a klekl si, byť se bál, že se v trní, jež se mu zavřelo nad hlavou, už nikdy nepostaví.</p>

<p>Potom mu Alvin vedl ruku, až se dotkla jiné ruky, a na­jednou trní trochu prořídlo a Vypravěč uviděl, že tam leží Te-kumsa, a krvácí ze stovek ran na skoro nahém těle. „Dostal se sám až sem,“ řekl Alvin.</p>

<p>Te-kumsa otevřel oči. Sršel z nich hněv. „Nechtě mne tady,“ zašeptal.</p>

<p>Vypravěč ale podložil Te-kumsovi hlavu svou druhou rukou. Jakmile se jejich těla dotkla víc, trní jako by po­vadlo a odpadlo; Vypravěč spatřil něco na způsob stezky tam, kde předtím žádná nebyla.</p>

<p>„Ne,“ bránil se Te-kumsa.</p>

<p>„Bez vzájemné pomoci se odsud nedostaneme,“ odvětil Vypravěč. „Ať se ti to líbí nebo ne, jestli se chceš dočkat pomsty bělochům, budeš potřebovat, aby ti jeden bílý muž pomohl.“</p>

<p>„Tak mne nech tady,“ zašeptal Te-kumsa. „Nech mne zemřít, a tak své lidi zachraň.“</p>

<p>„Bez tebe se dolů nedostanu.“</p>

<p>„To je dobře,“ odpověděl Te-kumsa.</p>

<p>Vypravěč si všiml, že Te-kumsových ran jako by vý­razně ubylo. A ty, které zůstávaly, byly překryté strupy, téměř zahojené. Potom si uvědomil, že ani jeho už nebolí zranění, která utržil. Alvin seděl opodál, opřený o kmen stromu. Oči měl zavřené a vypadal, jako by ho někdo prá­vě ztloukl, tak byl vyčerpaný a sklíčený.</p>

<p>„Podívej, kolik sil ho stálo, že nás dal do pořádku,“ promluvil Vypravěč.</p>

<p>Te-kumsova tvář tentokrát prozradila překvapení; pře­kvapení a hněv. „Neprosil jsem se tě, abys mne zahojil!“ vykřikl. Vytrhl se Vypravěčovi a pokusil se dosáhnout na Alvina. Ale znenadání mu ruku ovinulo ostružiní a Te-kumsa vykřikl, nikoli bolestí, ale vztekem. „Nenechám se nutit!“ zvolal.</p>

<p>„Proč zrovna ty bys měl být výjimka?“ optal se Vy­pravěč.</p>

<p>„Budu dělat to, co budu chtít já, a nic jiného, ať si země říká, co chce!“</p>

<p>„Tak mluví kovář při práci v kovárně,“ poznamenal Vypravěč. „To říká farmář, když kácí stromy.“</p>

<p>„Neopovažuj se srovnávat mne s nějakým bělochem!“</p>

<p>Ale ostružiní ho pevně svíralo, dokud se k němu Vy­pravěč znovu bolestivě neprodral a neobjal ho. Vypravěč opět ucítil, jak se jeho rány hojí, a viděl, jak Te-kumsovy rány mizí, jen co je úponky propustily a odpadly. Alvin se na ně díval tak úpěnlivě, jako by chtěl říct: O kolik sil mne ještě připravíte, než uděláte, co stejně musíte udělat - a vy to víte.</p>

<p>Te-kumsa se s posledním zmučeným výkřikem otočil a objal Vypravěče stejně pevně jako předtím. Společně pak po široké stezce sešli k úpatí mohyly. Alvin klopýtal za nimi.</p>

<p>Přespali na stejném místě jako minulou noc, ale spánek měli neklidný. Ráno si Vypravěč beze slova sbalil svých několik věcí, včetně knihy, jejíž písmena nedávala smysl. Potom políbil Alvina na hlavu a odešel. Te-kumsovi neřekl nic, Te—kumsa neřekl nic dalšího jemu. Oba věděli, co řekla země a oba věděli, že Te-kumsa jde poprvé v životě proti tomu, co je dobré pro zemi, aby uspokojil jinou potřebu. Vypravěč se s ním už ani nesnažil hádat. Věděl, že Te-kumsa si půjde svou cestou, děj se co děj, bez ohledu na to, jestli mu to přinese tisíc krvavých ran. Doufal jen, že Alvin má dost síly, aby s ním celou cestu zůstal a udržel ho při životě, až padne poslední naděje.</p>

<p>Někdy kolem poledne, po půldenním pochodu téměř přímo na západ, se Vypravěč zastavil a vytáhl z rance knihu. S úlevou zjistil, že slova opět dovede přečíst. Od-pečetil zadní dvě třetiny knihy, stránky, na něž psal sám, a zbytek dopoledne strávil zapisováním všeho, co ho po­tkalo, všeho, co mu řekl Alvin, všech obav, s nimiž se díval do budoucnosti. Také si poznamenal slova básně, která ho napadla den předtím ráno, verše, které vyšly z jeho úst, ale původ měly v Alvinově vidění. Stále byly pravdivé a věr­né, ale už když si po sobě zapsaná slova četl, cítil, že jejich síla slábne. Ještě nikdy nebyl tak blízko, aby se sám stal prorokem; nyní ho však tento dar opustil. Vlastně ho ani nikdy neměl. Tak jako on a Te-kumsa chodili po louce, aniž si všimli něčeho zvláštního, aniž poznali, že pro Al­vina to byla mapa celého kontinentu, tak měl Vypravěč nyní slova zapsána ve své knize, ale již neměl ponětí, jaká síla se v nich skrývá.</p>

<p>Vypravěč neuměl putovat i v noci jako Indián, spát za chůze. Proto mu trvalo řadu dní, než ho cesta na západ přivedla do Sílova Kostelce. Věděl, že v tomto městě na­jde dost lidí, kteří pro něho budou mít dlouhý a smutný příběh. Jestli někdy někdo potřeboval, aby si člověk jako Vypravěč poslechl jeho příběh, byli to oni. Ale jestli někdy Vypravěč naslouchal některému příběhu s odporem, byl to ten jejich. Přesto se neostýchal za nimi chodit. Dokázal to snést. Než Te-kumsa skončí, bude takových smutných pří­běhů mnohem víc; nejvyšší čas začít již teď, aby nezaostal.</p>

<p> <strong>Kapitola 16 </strong></p><empty-line /><p><strong>La Fayette </strong></p>

<p>Gilbert de La Fayette seděl za svým velkým stolem a upíral oči na žilkování dřeva. Leželo před ním několik dopisů. Jeden byl od de Maurepase králi Karlovi. Freddy byl Napoleonem zjevně okouzlen. Dopis překypoval chvá­lou malého generála a jeho brilantní strategie.</p>

<p>Již brzy vybojujeme rozhodující vítězství, Vaše Ve­ličenstvo, a přineseme slávu Vašemu jménu. Gene­rál Bonaparte odmítá nechat se svazovat evropskou válečnickou tradicí. Učí naše jednotky bojovat jako Indiáni, a zároveň láká takzvané Američany do boje na otevřeném poli, jako to činí Evropané. Zatímco Ondřej Jackson shromažďuje americkou armádu, my shromažďujeme armádu těch, kteří mají větší právo říkat si Američané. Te-kumsových deset tisíc mužů bude s námi, až zničíme deset tisíc bojovníků Sta­rého duba. Te-kumsa se tak pomstí za krveprolití u Vratké Kánoe a my rozprášíme americkou armádu a ovládneme území od Hia po Huronské jezero. Slá­vu, kterou tak získáme, oddaně připíšeme Vašemu Veličenstvu, neboť Vaše prozřetelnost sem generála Bonaparta poslala a tím toto velké vítězství umožni­la. A pokud nám nyní pošlete další dva tisíce Fran­couzů, kteří by zpevnili naše řady a vyprovokovali Američany k ještě větší zbrklosti, bude na Váš čin pohlíženo jako na klíčový zásah do naší bitvy.</p>

<p>Bylo velice opovážlivé, aby pouhý hrabě - navíc upad­lý v nemilost - poslal takový dopis svému králi. Přesto Gilbert věděl, jak by byl dopis přijat. Král Karel byl to­tiž také pod Napoleonovým vlivem a chválu na malého Korsičana by si přečetl se souhlasem a s radostí.</p>

<p>Škoda, že Napoleon nebyl jen ješitný pozér s nadáním získávat si oddanost svých nadřízených. V takovém přípa­dě by La Fayette mohl přihlížet jeho nevyhnutelné zkáze, aniž by si sám špinil ruce. Napoleon a de Maurepas by přivedli francouzskou armádu do záhuby, do takové zá­huby, která by mohla snadno způsobit pád vlády a vést k podkopání královy autority, možná dokonce k vypově­zení monarchie, jak to moudří Angličané udělali už před půldruhým stoletím.</p>

<p>Jenže Napoleon byl přesně tím, co si o něm Freddy a Karel mysleli na základě toho, co jim vnukl: brilant­ním generálem. Gilbert věděl, že Napoleonův plán by sla­vil úspěch. Američané by vytáhli na sever, přesvědčení, že proti sobě budou mít pouze Indiány. Až na poslední chvíli by zjistili, že proti nim stojí francouzská armáda, disciplinovaná, dobře vyzbrojená a fanaticky oddaná Na­poleonovi. Američané by byli nuceni sešikovat se jako ev­ropská armáda. Francouzi by před jejich útokem pomalu, obezřetně ustupovali. Až by se při pronásledování kázeň Američanů zhroutila, zaútočili by v ničivém počtu Indiáni a Američany by zcela obklíčili. Jediný Američan by nevy­vázl živý - a nebyly by ztraceny téměř žádné francouzské životy.</p>

<p>Bylo to smělé. Bylo to nebezpečné. Znamenalo to vy­stavit francouzské jednotky velkému riziku, že budou roz­prášeny, neboť Američané by měli obrovskou početní pře­vahu. Vyžadovalo to absolutní důvěru v Indiány. Ale Gil­bert věděl, že Napoleonova důvěra k Te-kumsovi je opráv­něná.</p>

<p>Te-kumsa by se dočkal své pomsty. De Maurepas by se dostal pryč z Detroitu. Dokonce i La Fayette by si na takovém vítězství mohl připsat dost velkou zásluhu, aby se vrátil domů a žil v pohodlí a vážnosti na pozemcích svých předků. A hlavně, Napoleon by se stal nejmilova­nější a nejdůvěryhodnější postavou v armádě. Král Karel by mu zcela jistě věnoval šlechtický titul a nějaké pozemky a poslal by ho dobývat Evropu, aby byl král Karel ještě bohatší a mocnější a lidé ochotněji snášeli jeho tyranii.</p>

<p>Proto Gilbert de Maurepasův dopis pečlivě roztrhal na malé kousíčky.</p>

<p>Druhý dopis byl od samotného Napoleona Gilbertovi. Obsahoval objektivní, možná až kruté zhodnocení situa­ce. Napoleon pochopil, že i když je Gilbert de La Fayette odolný vůči jeho omamnému kouzlu, je jeho upřímným ob­divovatelem a samozřejmě také přítelem. <emphasis>Jsem </emphasis>tvůj přítel, Napoleone. Ale na prvním místě jsem přítel Francie a pak teprve přítel nějakého smrtelníka. A na dráze, kterou jsem ti předurčil, tě čeká mnohem víc slávy, než kdybys byl pouhým pochlebovačem hloupého krále.</p>

<p>Gilbert si znovu přečetl klíčový odstavec Napoleonova dopisu.</p>

<p>De Marepas pouze opakuje, co říkám, což je sice pří­jemné, ale také únavné. Běhá mi mráz po zádech, když si představím, co by se stalo, kdyby měl někdy velet. Přestavuje si spojenectví s Indiány tak, že je navlékne do uniforem a srovná je do řad jako kuželky. Taková pitomost! Jak se může král Karel považovat za něco lepšího než hlupáka, když mne nutí sloužit pod takovým <emphasis>idiotem</emphasis><emphasis>, </emphasis>jako je Freddy? Jenže Karel ve Freddym nepochybně vidí duchaplného muže -vždyť rozumí baletu. Ve Španělsku jsem Karlovi vy­bojoval vítězství, které si ani nezasloužil, a on je tak bezpáteřný, že dopustí, aby mne jeho žárliví dvořané vyštvali do Kanady, kde mám za spojence Indiány a za důstojníky hlupáky. Karel si nezaslouží vítěz­ství, které mu složím k nohám. Potíž je v tom, Gil­berte, můj příteli, že od dob Ludvíka XIV. královská krev zřídla a zeslábla. Naléhal bych na Vás, abyste tento dopis spálil, kdyby mne Karel nemiloval tak, že i kdyby si jej přečetl slovo od slova, věřím, že by se ho to nedotklo! A i kdyby se ho to dotklo, kde by vzal odvahu mne potrestat? Jaké by dnes bylo jeho postavení v Evropě, kdybych starému Dutohlavci nepřivodil úplavici, abych mohl ve Španělsku vyhrát a válka nebyla ztracena, což by se beze mne zcela jistě stalo?</p>

<p>Napoleonova ješitnost byla nesnesitelná, ale především proto, že byla do takové míry oprávněná. Každé slovo v tomto dopise bylo pravdivé, byť třeba zbrklé. Ale Gilbert v Napoleonovi tuto otevřenost pečlivě rozvíjel. Napoleon evidentně toužil mít někoho, kdo by ho obdivoval ze srdce, aniž by Napoleon jeho emoce zmanipuloval. A našel tako­vého člověka - skutečně ho našel - v Gilbertovi, jediném příteli, kterého kdy bude mít. A přesto. Přesto.</p>

<p>Gilbert Napoleonův dopis pečlivě složil a zabalil jej do vlastního jednoduchého vzkazu, v němž stálo:</p>

<p>Vaše Veličenstvo, nebuďte na tohoto nadaného mla­dého muže přísný. Má v sobě drzost mládí, ale já vím, že v jeho srdci není zrada. Přesto se jako vždy svěřu­ji Vašemu úsudku, neboť Vy vždy najdete správnou rovnováhu mezi spravedlivostí a milosrdenstvím. Váš ponížený sluha Gilbert.</p>

<p>Král Karel bude samozřejmě běsnit. I kdyby měl Na­poleon pravdu a Karlík chtěl být shovívavý, dvořané si takovou příležitost ujít nenechají. Strhne se tak silný křik po Napoleonově hlavě, že ani král Karel neodolá a bude muset mladíka zavrhnout.</p>

<p>Další dopis, ten nejbolestivější, byl opět psán Gilberto­vou rukou, a tentokrát byl adresován Frederikovi, hraběti de Maurepas. Gilbert jej napsal již dávno, téměř hned po Napoleonově příjezdu do Kanady. Čas jeho odeslání se blí­žil.</p>

<p>Domnívám se, drahý Freddy, že před tak významný­mi událostmi byste si měl vzít tento amulet. Dostal jsem jej od jednoho svatého muže na ochranu před Satanovými lžemi a klamy. Noste jej stále při sobě, příteli. Myslím, že jej potřebujete víc než já.</p>

<p>Freddy nemusel vědět, že ten „svatý muž“ byl Robespierre - to by si jej de Maurepas určitě nikdy nevzal. Gil­bert vytáhl amulet ze záňadří, kde se houpal na zlatém řetízku. Co de Maurepas udělá, až nad ním Napoleon pře­stane mít moc? Co by, začne se znovu chovat tak, jak je mu přirozené, to udělá.</p>

<p>Gilbert takto seděl půl hodiny. Věděl, že nastala chvíle, kdy se musí rozhodnout. Na odeslání amuletu bylo zatím brzy - Napoleon měl náhle ztratit vliv na Frederika teprve tehdy, až budou události vrcholit. Ale dopis králi musel být odeslán hned, pokud měl do Versailles dorazit včas, aby se nevyhnutelná odpověď vrátila do Kanady ještě před jarní bitvou s Američany.</p>

<p>Jsem zrádce, když podnikám kroky směřující k poráž­ce mého krále a mé země? Ne, nejsem, se vší určitostí nejsem. Neboť kdybych si myslel, že to pro mou milova­nou Francii bude jen trochu dobré, pomohl bych Napo­leonovi nad Američany zvítězit, i kdyby to mělo v této nové zemi vést k omezení svobody. Neboť přestože jsem feuillant, demokrat, v hloubi srdce dokonce jakobín, a pře­stože Ameriku miluji víc než kdokoli jiný, snad kromě Franklina a Washingtona, kteří jsou mrtví, nebo z živých Jeffersona - navzdory tomu všemu jsem především Fran­couz, a co je mi do toho, že v kterémsi koutě božího světa je svoboda, když ve Francii svoboda není?</p>

<p>Ne, dělám to proto, že drtivá, ponižující porážka v Ka­nadě je přesně to, co Francie potřebuje, obzvlášť když bude zřejmé, že příčinou porážky byl přímý zásah krále Karla. Takový přímý zásah, jakým je zbavení populárního a geniálního Bonaparta velení v předvečer bitvy a jeho na­hrazení pitomcem jako je de Maurepas, to vše pro Karlovu ješitnost.</p>

<p>Byl totiž ještě jeden, poslední dopis, tentokrát šifrovaný, na první pohled plný neškodného tlachání o lovu a o nudě života v Niagaře. Ale v tomto dopise byl skryt celý text Napoleonova i Frederikova dopisu, aby mohl být s ničivým účinkem zveřejněn, jakmile do Paříže dorazí zpráva o porážce Francouzů. Téměř ve stejné době, kdy se Napoleonův původní dopis dostane ke králi, bude mít Robespierre tento šifrovaný dopis v rukou.</p>

<p>Ale co moje přísaha králi? Jakého spiknutí se to účast­ním? Měl jsem být generál, který povede vojska do boje, nebo jsem měl být guvernér, který se snaží, aby státní ma­šinérie sloužila lidem. Místo toho se snižuji ke spiklenectví, útokům zezadu, ke klamu, zradě. Jsem Brutus, ochotný pro oddanost lidu zradit všechno. A přesto - modlím se, aby ke mně dějiny byly shovívavé a vešlo ve známost, že nebýt mne, král Karel by se prohlásil Karlem Velikým II. a využil by Napoleona k tomu, aby Evropu porobil a udě­lal z ní novou Francouzskou říši. Místo toho, dá-li Bůh, se Francie mou zásluhou stane pro celý svět příkladem mírumilovnosti a svobody.</p>

<p>Zapálil voskovou svíčku a nechal ji kapat, aby zalepila dopisy pro krále a pro jeho spolehlivého bližního a na oba otiskl svou pečeť. Pak přivolal pobočníka, který je dal do pytle s poštou a odnesl je na loď- poslední loď, která se po řece dostane do moře a dorazí do Francie dřív, než začne zima.</p>

<p>Zůstal pouze dopis de Maurepasovi, dopis a amulet. Jak mě mrzí, že tě mám, řekl amuletu. Škoda, že jsem se také nemohl nechat Napoleonem okouzlit a radovat se z toho, jak vejde do dějin. Já ho však zašlapávám, protože co by mohl generál, i kdyby byl stejně geniální jako Caesar, dokázat v demokracii, jakou s Robespierrem ve Francii vytvoříme?</p>

<p>Všechna semínka jsou zaseta, všechny pasti nastraže­ny.</p>

<p>Gilbert de La Fayette ještě hodinu rozechvěle seděl v křesle. Potom vstal, oblékl si své nejlepší šaty a strá­vil večer sledováním mizerné frašky v provedení divadelní společnosti páté kategorie, která však byla tím nejlepším, co Niagara od Matičky Francie dostala. Na konci vstal a zatleskal, což vzhledem k tomu, že byl guvernér, společ­nosti v Kanadě zaručovalo finanční úspěch. Tleskal dlou­ho a energicky a ostatní diváci museli tleskat s ním; plácal rukama o sebe tak dlouho, až ho rozbolely paže, až byl amulet na jeho prsou kluzký potem, až cítil, jak ho žár z vynaložené námahy pálí v ramenou a v zádech, až už nemohl víc.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 17</strong></p><empty-line /><p><strong>Beckyin stav</strong></p>

<p>Alvin měl pocit, jako by půlku jeho života byla zima. Dřív býval rád, když napadl sníh, když přes kresbu mrazu vykukoval z okna ven, když se díval, jak se slunce oslnivě odráží od hladkého, neporušeného moře sněhu. Jenže ten­krát se vždycky mohl schovat dovnitř, kde bylo teplo, jíst, co máma uvařila, a spát v měkké posteli. Ne že by teď tolik trpěl; když se naučil indiánskému způsobu života, neměl se špatně.</p>

<p>Pouze to trvalo už příliš mnoho měsíců. Od jarního rána, kdy se Alvin vydal s Mírou na cestu do Vidlice, uplynul již téměř rok. Tenkrát to Alvinovi připadalo jako daleká cesta; nyní to pro něho ve srovnání s putováním, které měl za sebou, nebylo víc než vycházka na jeden den. Byli tak daleko na jihu, že Indiáni mluvili víc španělsky než anglicky, když používali bělošskou řeč. Byli na západě v mlhavých nížinách kolem Mizzipy. Vyjednávali s Kríky, s Čoktavy, s „necivilizovanými“ Čeriky z bažinatých oblas­tí. A na severu na horním toku Mizzipy, kde bylo mnoho jezer a všechna byla propojená, takže se všude dalo do­plout kánoí.</p>

<p>V každé navštívené vesnici to bylo stejné. „Slyšeli jsme o tobě, Te-kumso, přišel jsi jednat o válce. My válku ne­chceme. Ale -jestli bílý muž přijde sem, budeme bojovat.“</p>

<p>A Te-kumsa začal vysvětlovat, že až bílý muž přijde do jejich vesnice, bude již příliš pozdě, oni budou sami á běloši budou jako krupobití, zatlučou je do země. „Musíme se spojit do jednoho vojska. Když to uděláme, ještě můžeme být silnější než oni.“</p>

<p>Nikdy to nestačilo. Několik mladíků přikyvovalo, nejraději by řekli ano, ale staří muži válku nechtěli a nestáli ani o slávu, chtěli mír a klid. Vždyť bílý muž byl ještě daleko, byly to jen pověsti.</p>

<p>Potom se Te-kumsa vždy otočil k Alvinovi a vyzval jej: „Pověz jim, co se stalo u Vratké Kánoe.“</p>

<p>Když to Alvin vyprávěl potřetí, již věděl, co se stane, až to bude vyprávět podesáté, posté, pokaždé. Věděl to hned, když se k němu Indiáni posazení kolem ohně oto­čili, s odporem, protože byl běloch, se zájmem, protože byl bílý chlapec, který cestoval s Te-kumsou. Přestože se snažil příběh co nejvíc zjednodušit, přestože připomínal, že běloši z Wobiše si mysleli, že Te-kumsa jeho a Míru unesl a umučil, Indiáni naslouchali s bolestí a s divokým vztekem. A když skončil, starci drtili v rukou hrsti hlíny, drápali po zemi, jako by chtěli osvobodit nějaké strašlivé zvíře v ní uvězněné; mladíci si začali po stehnech zlehka přejíždět svými kostěnými noži, po nichž zůstávaly tenké čárky krve, aby se nože naučily mít žízeň a těla aby se naučila vyhledávat bolest a nacházet v ní zalíbení.</p>

<p>„Až ze břehů Hia zmizí sníh,“ řekl Te-kumsa.</p>

<p>„Budeme tam,“ slibovali mladí a staří souhlasně při­kyvovali. Stejné to bylo v každé vesnici, u každého kmene. Jistě, občas někteří začali mluvit o Prorokovi a vyzývat k míru: dočkali se posměchu, že jsou „staré baby“. Bylo to zajímavé, protože pokud si Alvin stačil všimnout, staré ženy vypadaly nejdivočeji ze všech, když projevovaly svou nenávist.</p>

<p>Přesto si Alvin nikdy nepostěžoval, že ho Te-kumsa využívá k rozněcování hněvu proti lidem s barvou pleti, jakou měl on sám. Příběh, který Alvin musel vyprávět, byl koneckonců pravdivý. Nedokázal to odmítnout, niko­mu, pod žádnou záminkou, tak jako nemohli odmítnout vyprávět členové jeho rodiny stižení Prorokovou kletbou. Alvinovi nehrozilo, že by se mu na rukou objevila krev, kdyby odmítl vyprávět. Jednoduše cítil na svých bedrech stejné závaží, jako na sobě měli všichni běloši, kteří ma­sakru u Vratké Kánoe přihlíželi. Vyprávění o Vratké Kánoi bylo pravdivé. I kdyby každý Indián, který si je poslechl, propadl nenávisti a chtěl se pomstít, chtěl zabít všechny bělochy, kteří neodplují zpátky do Evropy, ani to by přece nebyl důvod, aby se jim Alvin snažil zabránit v poznání pravdy, ne? Nebylo to snad jejich přirozené právo, poznat pravdu, aby se touto pravdou mohli nechat dovést k roz­hodnutí, zda udělají dobrou věc nebo špatnou?</p>

<p>O přirozených právech a podobných věcech Alvin sa­mozřejmě nahlas příliš mluvit nemohl. Příležitostí promlu­vit si celkově mnoho neměl. Jistě, byl stále s Te-kumsou, ani na okamžik se od něho nevzdálil víc než na dosah ru­ky, jenže Te-kumsa se s Alvinem prakticky nebavil a když už něco řekl, zpravidla to bylo něco jako: „Chyť rybu,“ nebo „Teď pojď se mnou.“ Te-kumsa dával jasně najevo, že Alvina nepovažuje za přítele a že vlastně příliš nestojí o to, aby ho nějaký běloch doprovázel. Te-kumsa chodil rychle, indiánsky, a zásadně se neohlížel, jestli s ním Alvin je nebo není. Zdálo se, že o Alvinovu přítomnost stojí jen tehdy, kdy se k němu obrátil a vyzval ho: „Povídej, co se stalo u Vratké Kánoe.“</p>

<p>Když jednou odešli z vesnice, v níž vzbudili proti bě­lochům takovou zášť, že se její obyvatelé dívali se zájmem i na Alvinův skalp, Alvin se vzbouřil a prohlásil: „Proč po mně nechcete, abych jim vyprávěl, jak jsem s vámi a s Vy­pravěčem byl uvnitř Osmiboké mohyly? „ Te-kumsova je­diná odpověď byla, že zrychlil krok tak, že Alvin musel celý den běžet, aby mu stačil.</p>

<p>Pokud šlo o společnost, vyšlo cestování s Te-kumsou nastejno jako cestování o samotě. Alvin si nepamatoval, že by se někdy v životě cítil tak sám. Tak proč neodejdu, ptal se sám sebe. Proč s ním pořád chodím? Legrace to není a pomáhám mu rozpoutat válku proti vlastním lidem, navíc je čím dál větší zima, jako by se slunce rozhodlo, že přestane svítit a svět neměl mít jinou podobu než šedivé stromy a oslepující sníh od obzoru po obzor. Vždyť on mne tady ani nechce.</p>

<p>Proč šel Alvin přesto dál? Částečně za to mohlo Tenskva-tavovo proroctví, že Te-kumsa nezemře, pokud Al­vin zůstane v jeho blízkosti. Alvin sice nebyl Te-kumsovou společností nadšený, ale věděl, že Te-kumsa je velký a do­brý muž a cítil, že pokud může napomoci tomu, aby zůstal naživu, je jeho povinností to zkusit a dát do toho všechny své síly.</p>

<p>Ale zároveň v tom bylo něco víc, víc než jen povinnost, kterou cítil vůči Prorokovi a jež mu velela dávat na jeho bratra pozor; víc než potřeba podřídit se strašlivému tres­tu, jenž stihl jeho rodinu, a znovu a znovu vyprávět po celém indiánském území o Vratké Kánoi. Alvin nedokázal najít ta pravá slova, kterými by si to v hlavě sám vysvětlil; běžel lesem, napůl ztracený ve snu, a lesní zeleň vedla jeho kroky a vyplňovala mu hlavu hudbou země. Ne, nebyl to čas slov. Byl to však čas porozumění beze slov, pocitu, že to, co dělá, je správné, pocitu, že Alvin je něco jako vaze­lína na nápravě vozového kola, na němž se velké události řítí vpřed. Je možné, že se celý spotřebuju. Je možné, že mne pomalu spálí žár, jak se kolo otírá o nápravu, ale svět se mění a já jsem nějakým způsobem součástí toho, co mu pomáhá jít dál. Te-kumsa něco staví, smiřuje Indiány, aby z nich něco vytvořil.</p>

<p>Tehdy si Alvin poprvé uvědomil, že se z lidí dá něco budovat, že když Te-kumsa Indiány přesvědčil, aby cítili a jednali jako jeden muž, vzniklo něco víc než jen spole­čenstvo několika lidí; a navíc, takové budování přece bylo proti Ničiteli, ne? Bylo to stejné, jako když Alvin splétal košíčky ze stébel trav. Tráva byla jen obyčejná tráva, ale spletená dohromady byla něco víc než tráva.</p>

<p>Te-kumsa vytváří něco nového na místě, kde před tím nebylo nic, ale beze mne by to nové nevzniklo.</p>

<p>Dostal strach, že pomáhá vytvořit něco, čemu nero­zumí, ale zároveň se nemohl dočkat, až uvidí, co přinese budoucnost. Proto pokračoval, pospíchal dál, ztrácel síly, mluvil na Indiány, zpočátku podezíravé a nakonec plné nenávisti, a většinu každého dne trávil tím, že se díval na záda Te-kumsy, který před ním běžel hlouběji a hlouběji do nitra lesa. Les změnil barvu ve zlatočervenou, zčernal podzimními dešti na holých stromech a nakonec zešedl, zbělel a ztichl. A všechny chlapcovy obavy, všechna jeho sklíčenost, všechen zmatek a žal ze strašlivých věcí, které viděl v blízké budoucnosti, a strašlivých věcí, které viděl v minulosti - to vše se slilo do unaveného odporu k zimě, do netrpělivého čekání, až se změní roční doba, až roztaje sníh a přijde jaro a po něm léto.</p>

<p>Léto, kdy se bude moci za tímto údobím ohlédnout jako za minulostí. Léto, kdy již bude vědět, jak to všechno dopadlo, ať už dobře nebo špatně, a nebude muset v hlavě stále nosit tuto sněhobílou hrůzu, jež překrývá všechny ostatní pocity stejně, jako sníh zakrýval půdu, na níž ležel.</p>

<p>Tak to šlo dál a dál, až si Alvin jednoho dne všiml, že vzduch <emphasis>je </emphasis>o něco teplejší, sněhu na hlíně a na trávě ubylo a z větví stromů zmizel úplně, a občas se objevilo červené zablesknutí, jak se jistý pták připravoval na hle­dání družky a stavbu hnízda, do něhož přijdou vajíčka. A toho dne Te-kumsa změnil směr na východ, přes hře­ben kopců, a na jedné skále se zastavil a zadíval se do údolí s bělošskými farmami, které se nacházelo v severní části bělošského státu Apalačsko.</p>

<p>Byl to pohled, jaký Alvin ještě nikdy v životě nespatřil. Bylo to něco jiného než francouzské město Detroit, kde by­li lidé natlačení na sebe, a něco jiného, než řídké osídlení ve Wobiši, kde se každá farma jakoby dlátem zarývala do hustého lesa. Tady rostly všechny stromy ukázněně, srov­nány do řad oddělujících pole jednoho farmáře od pole druhého. Pouze na kopcích kolem údolí se stromům ales­poň trochu vracela divokost. A díky tomu, že dnes půda změkla, byli na polích farmáři a krájeli zemi svými pluhy, jež se do ní zařezávaly stejně jemně a mělce jako pazourko­vé nože indiánských bojovníků do stehen, když učili čepele žízni, a takto farmáři učili zemi plodit, aby jako krev pro-sakující pod indiánskými noži vyrašily pšenice, kukuřice, žito nebo ječmen a potáhly kůži země tenkou vrstvičkou života, zanechaly ránu otevřenou po celé léto, dokud břity žní neprovedou další řez. A pak přijde nový sníh a vytvoří strup, který zemi zahojí, než bude znovu zraněna. Celé údolí bylo takové, rozlámané jako starý kůň.</p>

<p>Neměl bych se na to dívat takto, pomyslel si Alvin. Měl bych být rád, že znovu vidím bělošskou krajinu. Po celém údolí stoupaly k nebi proužky dýmu ze stovky komí­nů. Děti, celou zimu zavřené doma, si spěchaly hrát ven, muži se při práci potili do chladného vzduchu probouze­jícího se jara, namáhaným zvířatům se kouřilo od nozder a z rozpálených, vzdouvajících se boků. Vždyť to vypada­lo jako doma! K takovému obrazu chtěl Wobiš přetvořit Zbroj, otec a každý jiný běloch, ne? Tak vypadala civili­zace - jedna domácnost strká do druhé, píchají se lokty, všechna země je rozparcelovaná tak, že každý přesně ví, komu patří který kousek, kdo má právo jej používat a kdo je na cizím pozemku a měl by se z něj ve vlastním zájmu klidit.</p>

<p>Ale po roce, kdy prakticky každou minutu strávil mezi Indiány a kromě Míry, s nímž byl krátce, a Vypravěče, kterého viděl jeden dva dny, nespatřil žádného bělocha, se Alvin na údolí nedokázal dívat bílýma očima. Díval se na ně jako Indián, a proto Alvinovi připadalo jako konec světa.</p>

<p>„Co tady děláme?“ zeptal se Alvin Te-kumsy.</p>

<p>Te-kumsa místo odpovědi vykročil nejkratší cestou z hory do bělošského údolí, jako by měl právo tam jít.</p>

<p>Alvin to nechápal, ale šel v těsném závěsu za ním.</p>

<p>Když loudavě přecházeli napříč zpola zoraným polem, k Alvinovu údivu na ně farmář nezačal řvát, aby dávali pozor na brázdy, pouze zvedl hlavu, podíval se po nich a pak zamával. „Zdravíčko, Iku!“ zavolal.</p>

<p>Iku?</p>

<p>A Te-kumsa zvedl ruku na pozdrav a šel dál.</p>

<p>Alvin měl co dělat, aby se nahlas nerozesmál. Te-kumsu znali civilizovaní farmáři na takovémto místě, znali ho tak dobře, že ho i běloch poznal na takovou vzdálenost! Na Te-kumsu, nejzavilejšího nepřítele bělochů ve všech zalesněných krajích, volali bělošským jménem?</p>

<p>Ale Alvin měl dost rozumu, aby se na vysvětlení ne­ptal. Držel se za Te-kumsou, dokud nedošel až tam, kam měl namířeno.</p>

<p>Byl to dům, jenž vypadal jako každý jiný, možná o ně­co málo starší. Každopádně byl velký a chaoticky přistavovaný. Jeden roh domu možná patřil původnímu srubu s kamenným základem, ke kterému potom přistavěli kříd­lo větší než byla původní chatrč, takže ze srubu určitě udělali kuchyni, a potom postavili před čelo srubu další křídlo, tentokrát dvoupodlažní s podkrovím, a pak přibyl přístavek vzadu, přes střechu původního srubu; zachová­val sedlový tvar střechy a rámoval ji tvarovanými deskami, které byly kdysi obílené, ale dnes pod odlupující se barvou vykukovalo šedé dřevo. Ten dům vyprávěl historii celého údolí - v nouzi narychlo postavený jakýs takýs srub, aby se při boji s lesem bylo kam schovat před deštěm; pak chví­le klidu a jeden dva pokoje navíc pro větší pohodlí; potom se začalo dařit o něco lépe, přišly další děti a s nimi potře­ba okázalé dvouposchoďovosti; a nakonec do domu přibyla třetí generace a stavělo se nikoli pro pýchu, ale pro prostor, jen místnosti, aby bylo lidi kam uložit.</p>

<p>Takový to byl dům, dům, v jehož tvaru byl obsažen celý příběh o vítězné válce bílého muže se zemí.</p>

<p>A Te-kumsa si to namířil k malým, otlučeným zadním dveřím a ani nezaklepal, jednoduše je otevřel a vešel do­vnitř.</p>

<p>Alvin se na to díval a poprvé nevěděl, co má dělat. Ze zvyku chtěl jít za Te-kumsou dovnitř, tak jak s ním byl ve stovce blátem nahozených indiánských chatrčí. Ale ještě starší zvyk mu říkal, že <emphasis>takto </emphasis>se do cizího domu nechodí, k tomu jsou jiné dveře a všechno ostatní. Dům se obejde k předním dveřím, slušně se zaklepá a počká se, až domácí člověka pozvou dál.</p>

<p>Proto Alvin zůstal stát u zadních dveří, které se Te-kumsa samozřejmě ani neobtěžoval zavřít, a díval se, jak do chodby vletují první jarní mouchy. Skoro jako by slyšel maminku spílat těm, kteří nechávají otevřené dveře, takže mouchy nalétají dovnitř a v noci pak můžou všichni zeší­let, jak bzučí, když se lidi pokoušejí usnout. Proto Alvin po krátkém přemýšlení udělal to, co vždycky museli udě­lat, když nechtěli mámu rozčílit: vešel dovnitř a dveře za sebou zavřel.</p>

<p>Ale neodvážil se jít do domu dál než do jakési předsíně, kde viselo na kolíčcích několik tlustých kabátů a u dveří ležela hromada hlínou obalených bot. Bylo to tak zvláštní, že se nedokázal pohnout.</p>

<p>Poslouchal zelenou píseň lesa tak dlouho, že to ticho bylo až ohlušivé, ono ticho, které nastalo, když zelená pí­seň téměř zanikla, téměř se ztratila v kakofonii ruchů pro­vázejících jaro na bělošské farmě.</p>

<p>„Izáku,“ promluvil ženský hlas.</p>

<p>Jeden z bělošských hluků ustal. Alvin si teprve v tu chvíli uvědomil, že jej poslouchal ušima, že to není jeden ze zvuků života, které poslouchal svými indiánskými smysly. Snažil se vzpomenout si, co to bylo. Rytmus a ostré rá­ny, pravidelný rytmus jako - jako tkalcovský stav. To, co slyšel, byl tkalcovský stav. Te-kumsa zřejmě vstoupil do místnosti, v níž nějaká žena tkala. Jenže on tu nebyl cizí, ta žena ho znala, oslovila ho stejným jménem jako farmář v polích. Izáku.</p>

<p>„Izáku,“ pronesla znovu neznámá žena.</p>

<p>„Becky,“ oslovil ji Te-kumsa.</p>

<p>Obyčejné jméno, žádný důvod k tomu, aby se Alvinovi rozbušilo srdce. Jenže <emphasis>způsob, </emphasis>jakým to Te-kumsa řekl, to, jak promluvil - byl to přesně ten tón hlasu, jaký má srdce rozbušit. A nejen to: Te-kumsa to neřekl s podiv­ně překroucenými samohláskami, jako když Indián mluví anglicky, ale s tak věrným přízvukem, jako by pocházel z Anglie. Jémine, Alvin by nevěřil, že by se to mohlo tolik podobat páteru Throwerovi, když Te-kumsa promluví.</p>

<p>Ne, ne, to nebyl Te-kumsa, byl to jiný muž, nějaký běloch, který byl ve stejném pokoji jako ta bílá žena, nic víc. A Alvin potichu vykročil chodbou, aby zjistil, odkud se ty hlasy ozývají, aby se podíval na toho bílého muže, jehož přítomnost by všechno vysvětlila.</p>

<p>Místo toho stál v otevřených dveřích a díval se do míst­nosti, v níž stál Te-kumsa, držel za ramena bílou ženu, dí­val se jí do tváře a ona se dívala do tváře jemu. Nemluvili, jen se na sebe dívali. Žádný bílý muž v místnosti nebyl.</p>

<p>„Moji lidé se shromažďují u Hia,“ řekl Te-kumsa tím podivným, anglicky znějícím hlasem.</p>

<p>„Já vím,“ odpověděla žena. „Je to již v tkanině.“ Po­tom se otočila a podívala se na Alvina ve dveřích. „A ne­přišel jsi sám.“</p>

<p>Alvin takové oči ještě nikdy neviděl. Na to, aby se zajímal o ženy, jak si to pamatoval u Neplýtveje a Nechtě­je, když na ně přišel čtrnáctý rok, byl ještě příliš mladý. Takže to, co cítil, když se jí díval do očí, nebylo jako když muž zatouží po ženě. Podíval se do nich stejně, jako se občas díval do ohně a pozoroval tančící plameny; nechtěl po nich, aby dávaly smysl, pouze pozoroval jejich nahodi­lost. Přesně tak její oči vypadaly, jako by viděly sto tisíc různých událostí, které v těch očích dosud všechny vířily, a nikdo se nikdy neobtěžoval - nebo možná ani nevěděl jak - dostat ty obrazy ven a poskládat je do smysluplných příběhů.</p>

<p>A Alvin dostal obrovský strach, že má nějakou čaro­dějnou moc, kterou z Te-kumsy udělala bělocha.</p>

<p>„Já jsem Becky,“ představila se žena.</p>

<p>„Jemu říkají Alvin,“ řekl Te-kumsa - nebo spíš Izák, protože to rozhodně neznělo jako Te-kumsa. „Je to syn mlynáře z Wobiše.“</p>

<p>„On je ta nitka, kterou jsem viděla utíkat tkaninou,“ usmála se na Alvina. „Pojď sem. Chci si prohlédnout le­gendárního Malého renegáta.“</p>

<p>„Kdo to je?“ zeptal se Alvin. „Malý Renek Hnát...“</p>

<p>„Renegát. Ty nevíš, co se povídá po celém Apalačsku? O Te-kumsovi, který se objeví jeden den u Oškoncy a další den ve vesnici na březích Yazoo a všude podněcu­je Indiány, aby vraždili a mučili. A vždycky je s ním bílý chlapec, který Indiány ponouká, aby byli ještě krutější, a učí je tajné způsoby mučení, které používali papežští inkvizitoři ve Španělsku a Itálii.“</p>

<p>„To není pravda,“ ohradil se Alvin.</p>

<p>Usmála se. Plamínky v jejích očích se roztančily.</p>

<p>„Určitě mě nenávidí,“ soudil Alvin. „Vždyť ani nevím, co to je, ta inkyzice.“</p>

<p>„Inkvizice,“ opravil ho Izák.</p>

<p>Alvin cítil v srdci svíravou hrůzu. Jestli o něm lidé říkali takové věci, budou se na něho dívat jako na zločince, jako na zrůdu. „Já jenom doprovázím...“</p>

<p>„Já vím, co děláš a proč,“ uklidňovala ho Becky. „Zná­me tady Izáka dost dobře, abychom věděli, že takovým lžím o něm a o tobě nemáme věřit.“</p>

<p>Jenže Alvinovi bylo jedno, co je „tady“. Záleželo mu na tom, co je doma ve Wobiši.</p>

<p>„Nedělej si starosti,“ pokračovala Becky. „Nikdo neví, kdo tenhle legendární bílý chlapec je. Určitě to není jeden ze dvou Nevinných, které Te-kumsa v lese rozsekal na kousky. Určitě to není Alvin ani Míra. Mimochodem, který vlastně jsi?“</p>

<p>„Alvin,“ připomněl Izák.</p>

<p>„Vlastně ano,“ uvědomila si Bečky. „Už jsi mi to říkal. Mám špatnou paměť na jména.“</p>

<p>„Te-kumsa nikoho nerozsekal.“</p>

<p>„Možná chápeš, Alvine, že ani tomu jsme tady nevěři­li.“</p>

<p>Alvin nevěděl, co na to má říct, a protože žil tak dlouho jako Indián, udělal to, co udělá Indián, když nemá co říct - něco, co bělocha sotva kdy napadne. Neřekl vůbec nic.</p>

<p>„Chléb se sýrem?“ nabídla Bečky.</p>

<p>„Děkuji. Jsi moc hodná,“ řekl Izák.</p>

<p>To tedy bylo něco. Te-kumsa říkal děkuji jako dobře vychovaný džentlmen. Ne že by mezi svými nebyl slušný a zdvořilý. Ale v řeči bílých se vždycky vyjadřoval chladně, nekvětnatě. Až do tohoto okamžiku. Prostě magie.</p>

<p>Becky zazvonila na malý zvonek.</p>

<p>„Je to prostá strava, ale v tomto domě žijeme prostě. A já v této místnosti obzvlášť. Patří to sem - je to takové prosté místo.“</p>

<p>Alvin se rozhlédl po místnosti. Měla pravdu. Teprve teď si všiml, že tato místnost je původní dřevěný srub, jehož jediné zbývající okno zalévá místnost světlem od jihu. Stěny kolem byly stále z nahrubo opracovaného, sta­rého dřeva; nevšiml si toho proto, že téměř všude visely kusy tkaniny, pověšené na háčcích, navršené na nábytku, smotané do stůčků. Byla to zvláštní tkanina, se spoustou barev, které však netvořily žádný vzor ani nic podobného, pouze se protkávaly jednou tak a podruhé jinak a měni­ly odstíny a barvy, široký modrý pás s několika tenkými zelenými žilkami, jež se navzájem splétaly a rozplétaly.</p>

<p>Beckyin zvonek do místnosti někoho přivolal, podle hlasu staršího muže; Becky ho poslala pro jídlo, ale Alvin vůbec nevěděl, jak vypadal, protože nedokázal odtrhnout oči od plátna. Na co tolik plátna? A proč by někdo při tkaní používal tak křiklavé a ošklivě živelné barvy?</p>

<p>A kde končilo?</p>

<p>Přešel do kouta, kde stál snad tucet stůčků plátna opřených jeden o druhý, a uvědomil si, že každý stůček vy­chází z toho předchozího. Někdo vzal konec plátna z jedné role a omotal je kolem sebe, aby začal další, takže plátno se odvíjelo z konce jednoho stůčku a přeskakovalo rovnou do středu dalšího, a tak to šlo dál a dál, až vznikl jakýsi řetěz. Nebyla to různá plátna, bylo to všechno jediné plát­no, smotávané tak dlouho, až se rolí téměř nedalo hnout, jak byla těžká, a pak hned začínala další role, aniž plátno někdo ustřihl. Alvin začal chodit po místnosti a prstem sledovat průběh plátna nahoru po hácích na stěně a dolů do záhybů navršených na podlaze. Jel po něm dál a dál, dokud konečně nenašel konec - právě ve chvíli, kdy se sta­řec vrátil s chlebem a sýrem. Plátno vycházelo z přední části Beckyina stavu.</p>

<p>Te-kumsa se po celou dobu Izákovým hlasem bavil s Becky a ona si povídala s ním, hlubokou, melodickou řečí, v níž byl jen nepatrný náznak cizího přízvuku, jaký měli někteří Holanďané v okolí Sílova Kostelce, kteří sice strávili celý život v Americe, ale v řeči jim přesto zůstávala památka na starou vlast. Teprve teď, když stál u tkalcovského stavu a jídlo bylo na nízkém stolku se třemi židlemi, si Alvin začal všímat, o čem mluví, a to jen proto, že se chtěl Becky tak moc zeptat, k <emphasis>čemu </emphasis>to plátno je, když vi­děl, že je musela tkát víc než rok, jestliže bylo tak dlouhé, a po celou tu dobu z něj nic neustřihla, aby si něco ušila. Máma tomu vždycky říkala hanebné plýtvání, když někdo něco měl a nevyužíval to, jako když Dally Truhlářová mě­la krásný hlas, kterým si doma zpívala celý den, ale při zpívání v kostele se nikdy nepřidala.</p>

<p>„Jez,“ vyzval ho Te-kumsa. A když na Alvina promluvil tak stroze, jeho hlas anglickost rázem ztratil; byl to znovu ten pravý Te-kumsa. Alvina uklidnilo, že nejde o žádné čáry, že Te-kumsa prostě mluví dvěma způsoby; ale zároveň mu to do hlavy nasadilo další otázky. Kde se Te-kumsa naučil takto mluvit? Alvin nikdy neslyšel, že by Te-kumsa měl v Apalačsku bílé přátele, a přitom se dalo čekat, že by se taková věc rozkřikla, kdyby o ní ně­kdo věděl. Zároveň však nebylo těžké uhodnout, proč by Te-kumsa nestál o to, aby se o tom moc mluvilo. Co by si všichni ti pobouření Indiáni pomysleli, kdyby Te-kumsu viděli tady a teď? Co by to udělalo s Te-kumsovou válkou?</p>

<p>A když na to přijde, jak mohl Te-kumsa takovou válku vést, když měl mezi bělochy tak dobré přátele, jako byli lidé v tomto údolí? Tady byla země určitě mrtvá, alespoň z pohledu Indiánů. Jak to mohl Te-kumsa snést? V Alvinovi to probouzelo takový hlad, že přestože se cpal chle­bem a sýrem, až se mu nafukovalo břicho, uvnitř stále cítil kručení, touhu vrátit se do hustého lesa a cítit v sobě píseň země.</p>

<p>Jídlo doprovázelo Beckyino příjemné švitoření o tom, co je v údolí nového. Vyslovovala jména, která Alvinovi nic neříkala, byť kterékoli mohlo patřit někomu ze Sílova Kostelce - bylo tady dokonce několik Mlynářů, což bylo jedině přirozené, neboť takto veliké údolí určitě dávalo víc zrna, než by jeden mlynář stačil pomlít.</p>

<p>Stařec se vrátil, aby uklidil ze stolu.</p>

<p>„Přišel sis prohlédnout mé plátno?“ zeptala se Becky.</p>

<p>Te-kumsa přikývl. „Je to jeden ze dvou důvodů, proč jsem přišel.“</p>

<p>Becky se usmála a odvedla ho ke stavu. Posadila se na stoličku a nahrnula si do klína poslední část tkaniny. Začala asi tři yardy od konce stavu.</p>

<p>„Tady,“ ukázala. „Tvoji lidé se scházejí v Prorokově Městě.“</p>

<p>Alvin viděl, jak přejela rukou po svazku nitek, které jako by utekly ze svého místa v osnově, přesunuly se přes šířku plátna a shromáždily se při okraji.</p>

<p>„Indiáni ze všech kmenů,“ vysvětlovala. „Ti nejsilnější z tvého lidu.“</p>

<p>Přestože nitky byly nazelenalé, byly skutečně silnější než většina ostatních, pevné a napjaté. Becky posunula látku na klíně. Shromáždění zesílilo a zvýraznělo a vlákna dostala jasnější zelenou barvu. Jak mohla vlákna takto měnit barvu? A jak konstrukce stavu umožňovala, aby se v osnově takto přesunovala?</p>

<p>A tady jsou běloši, kteří se shromáždili proti nim.</p>

<p>Skutečně, bylo vidět další skupinu nitek, zpočátku se­vřenější, ale pak jako by se sbíhající se nitky trochu zauzlovávaly.</p>

<p>Alvinovi to na pohled připadalo, že plátno je zkaže­né, vlákna jsou všelijak zašmodrchaná a uzlíkovatá - kdo by si na sebe vzal košili z takové látky - a barvy nedá­vají smysl, jsou všechny smíchané dohromady, aniž by se snažily o nějaký vzor nebo pravidelnost.</p>

<p>Te-kumsa zvedl ruku a přitáhl plátno k sobě. Táhl tak dlouho, až se ukázalo místo, kde všechna ta jasně zelená vlákna znenadání zeslábla a pak většina z nich skonči­la. Osnova tkaniny byla v tom místě řídká a volná; tam, kde bývala tři vlákna, zůstalo snad jediné, jak to bývá na prošoupaném, roztřepeném lokti staré košile, takže když člověk loket ohne, je vidět, jak tucet nitek dělá na kůži čárky jedním směrem, ale druhým směrem neběží žádná.</p>

<p>Jestli ty zelené nitky vyjadřovaly Prorokovo Město, ne­mohlo být pochyb o tom, co se tu děje. „Vratká Kánoe,“ zašeptal Alvin. Již chápal, jaký má toto plátno řád.</p>

<p>Becky se sklonila nad plátno a zkropila je slzami.</p>

<p>Te-kumsa se suchýma očima znovu, rovnoměrně zata­hal za plátno. Alvin uviděl, jak zbytek zelených vláken, těch několik, která přečkala masakr u Vratké Kánoe, pře­chází k okraji plátna a končí. Plátno se o tento počet nitek zúžilo. Zato se objevilo nové seskupení, jenže tentokrát vlákna nebyla zelená. Byla většinou černá.</p>

<p>„Černá nenávistí,“ pronesla Becky. „Shromažďuješ své lidi pomocí nenávisti.“</p>

<p>„A dovedeš si představit, jak vést válku s láskou?“ ze­ptal se Te-kumsa.</p>

<p>„To je důvod, proč stojí za to válku odmítnout,“ řekla klidně.</p>

<p>„Nemluv jako bílá žena.“</p>

<p>„Ale to ona přece je,“ ozval se Alvin s pocitem, že taková připomínka je na místě.</p>

<p>Oba se na Alvina podívali. Te-kumsa lhostejně, Becky s - pobavením? S lítostí? Potom se vrátili k plátnu.</p>

<p>Velice rychle došli tam, kde plátno viselo přes vratidlo a vycházelo ze stavu. Černé nitky Te-kumsovy armády se k sobě postupně přibližovaly, zauzlovaly se, proplétaly se. A jiná vlákna, modrá, žlutá a černá, se sbíhala v jiném místě, kde se tkanina hrozivě muchlala. Byla sice hustší, avšak Alvinovi nepřipadala o nic silnější. Spíš slabší. Méně užitečná. Méně spolehlivá.</p>

<p>„Jestli to tak půjde dál, nebude to plátno stát za nic,“ poznamenal Alvin.</p>

<p>Becky se smutně usmála. „Pravdivější slova ještě nikdo nevyslovil, chlapče.“</p>

<p>„Jestli toto obnáší historii zhruba za jeden rok, musíte tady dohromady mít dvě stě let,“ usoudil Alvin.</p>

<p>Becky zaklonila hlavu. „To víc.“</p>

<p>„Jak zjišťujete, co všechno se děje, aby se to všechno do plátna dostalo?“</p>

<p>„Jsou věci, Alvine, které lidé dělají, ani nevědí jak,“ odpověděla.</p>

<p>„A kdybyste nějaká vlákna přehodila, nemůžete zaří­dit, aby tomu bylo jinak?“ Alvin si to představoval ja­ko nějaké opatrné přeskupení, rovnoměrnější rozprostření vláken a oddělení těch černých vláken od sebe.</p>

<p>„Tak to nejde,“ zavrtěla hlavou. „Věci se nedějí podle toho, co já tady udělám. Věci, které se dějí, mění <emphasis>mne. </emphasis>Ale tím se netrap, Alvine.“</p>

<p>„Ale před více než dvěma sty lety v této části Ameriky ještě žádní běloši nebyli. Jak je možné, že to plátno sahá ještě dál?“</p>

<p>Becky si povzdechla. „Proč jsi ho přivedl, Izáku? Aby mne mořil otázkami?“</p>

<p>Te-kumsa se na ni usmál.</p>

<p>„Neřekneš to nikomu, chlapče?“ obrátila se na něho. „Necháš si jen pro sebe, kdo jsem a co dělám?“</p>

<p>„Slibuju.“</p>

<p>„Tkám, Alvine. Nic víc. Celá moje rodina, kam až pa­měť sahá, všichni jsme byli tkalci.“</p>

<p>„Takže se tak jmenujete? Becky Tkalcová? Můj švagr Božizbroj měl tátu Tkalce a...“</p>

<p>„Nám nikdo neříká tkalci,“ zarazila ho Becky. „Kdyby nám chtěli dát jméno, říkali by nám - ne.“</p>

<p>Neřekla mu to.</p>

<p>„Ne, Alvine, takové břímě ti nemohu naložit. Chtěl bys pak chodit. Chtěl bys chodit a dívat se...“</p>

<p>„Dívat se na co?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>„Stejně jako tady Izák. Ani jemu jsem to neměla říkat.“</p>

<p>„Ale on to udržel v tajnosti. Neprozradil ani slovo.“</p>

<p>„Jenže neudržel to v tajnosti před sebou. Přišel se po­dívat.“</p>

<p>„Na co se podívat?“ zeptal se znovu Alvin.</p>

<p>„Podívat se, jak dlouhé jsou nitky, které do mého stavu vcházejí.“</p>

<p>Teprve v tu chvíli se Alvin podíval do zadní části sta­vu, kde mřížka z tenkých ocelových drátků přidržovala nitky osnovy. Nitky neměly žádnou barvu. Byly surově bílé. Bavlna? Vlna to nebyla určitě. Možná len. Hotové plátno mělo tolik barev, že si vůbec nevšiml, z čeho je.</p>

<p>„Odkud se ty barvy berou?“ zeptal se Alvin.</p>

<p>Nikdo mu neodpověděl.</p>

<p>„Některá vlákna slábnou.“</p>

<p>„Některá končí,“ ozval se Te-kumsa.</p>

<p>„Mnoho jich končí,“ povzdechla Becky. „A mnoho za­číná. Takový je život.“</p>

<p>„Co vidíš, Alvine?“ zeptal se Te-kumsa.</p>

<p>„Jestli ta černá vlákna jsou vaši lidé,“ začal Alvin, „potom bych řekl, že se schyluje k bitvě, v níž jich mnoho zahyne. Ne však tolik jako u Vratké Kánoe. Tak strašné to nebude.“</p>

<p>„Já vidím totéž,“ kývl Te-kumsa.</p>

<p>„A ty ostatní barvy, spletené do sebe, to je co? Bělošská armáda? „</p>

<p>„Říká se, že nějaký Ondřej Jackson ze západního Tenizy sbírá vojsko. Říkají mu Starý dub.“</p>

<p>„Znám toho muže,“ prohlásil Te-kumsa. „V sedle se nedrží příliš dobře.“</p>

<p>„Dělá mezi bělochy to, co jsi ty dělal mezi Indiány, Izá­ku. Jezdí křížem krážem západními kraji, rozvášňuje lidi a káže jim o Rudém postrachu. O <emphasis>tobě, </emphasis>Izáku. Za každého indiánského vojáka, kterého jsi přesvědčil, naverboval dva bělochy. A počítá s tím, že půjdete na sever a spojíte se s francouzskou armádou. Zná všechny vaše plány.“</p>

<p>„Neví nic,“ ohradil se Te-kumsa. „Alvine, řekni mi, kolik nitek té bělošské armády končí?“</p>

<p>„Hodně. Možná i víc. Nevím. Je to asi tak nastejno.“</p>

<p>„Pak nejsem o nic chytřejší.“</p>

<p>„Jsi chytřejší o to, že víš, že se dočkáš své bitvy,“ řekla Becky. „Víš, že na světě bude zase víc krve a utrpení, díky tobě.“</p>

<p>„Ale o vítězství nevím nic,“ Te-kumsa vypadal zkla­maně.</p>

<p>„To se nedozvíš nikdy.“</p>

<p>Alvin uvažoval, jestli by šlo na konec jedné ukonče­né nitky navázat novou a zachránit někomu život. Hledal cívky s nitmi, z nichž se plátno tká, ale nikde je nenašel. Nitky visely ze zadního vratidla stavu, napnuté, jako by je natahovalo nějaké závaží, ale odkud vycházejí, Alvin neviděl. Podlahy se nedotýkaly. Ale nedalo se ani říct, že by končily. Když se podíval do určité vzdálenosti, visely tam, napjaté a dlouhé, a když se podíval o kousek dál, už tam žádné nitky nebyly, nebylo tam vůbec nic. Nit­ky vycházely jen tak odnikud a lidské oko prostě nevidělo a nedovedlo poznat, jak začínají.</p>

<p>Jenže Alvin se uměl dívat jinýma očima, vnitřníma očima, jako když nahlížel do drobounkých pochodů v lid­ském těle nebo do studených vnitřních proudů v kameni. A tímto skrytým zrakem se podíval do jedné nitky a šel po ní, sledoval, jak se vlákna ovíjejí kolem a skrz, navzá­jem se omotávají a podpírají, aby přízi dodala pevnost. Tentokrát mohl jen jít po nitce. Mohl ji sledovat, dokud nakonec, daleko za místem, kde všechny nitky mizely nor­málnímu zraku, neskončila. Toho, jemuž nitka patřila, če­kal ještě dlouhý život, než zemře.</p>

<p>Všechny tyto nitky musí skončit, když člověk zemře. A nová nitka musí nějakým způsobem začít, když se na­rodí dítě. Další nitka vycházející odnikud.</p>

<p>„Nikdy to neskončí, Alvine,“ oslovila ho Becky. „Já zestárnu a zemřu, ale plátno bude pokračovat.“</p>

<p>„Víte, která nitka je vaše?“</p>

<p>„Ne. Nechci to vědět.“</p>

<p>„Já myslím, že bych to vidět chtěl. Zajímá mě, kolik let mám před sebou.“</p>

<p>„Mnoho,“ promluvil Te-kumsa. „Nebo jen několik. Dů­ležité je, co s těmi roky, které máš, dokážeš.“</p>

<p>„Ale to, jak dlouho budu žít, je taky důležité,“ namítl Alvin. „Neříkejte, že není, protože tomu sám nevěříte.“</p>

<p>Becky se rozesmála.</p>

<p>„Slečno Bečky,“ optal se jí Alvin, „proč to děláte, když nezáleží na vás, co a jak se stane?“</p>

<p>Pokrčila rameny. „Je to práce. Každý má nějakou práci a moje práce je toto.“</p>

<p>„Mohla byste někam jít a tkát plátno na věci, které by lidé nosili.“</p>

<p>„Nosili a pak obnosili,“ řekla. „Ne, Alvine, nemohla bych jít pryč.“</p>

<p>„Chcete říct, že jste pořád uvnitř?“</p>

<p>„Zůstávám stále tady,“ přikývla, „v této místnosti, se svým stavem.“</p>

<p>„Kdysi jsem tě prosil, abys se mnou odešla,“ ozval se Izák.</p>

<p>„A já jsem tě kdysi prosila, abys zůstal.“ Usmála se na něho.</p>

<p>„Nemůžu žít věčně tam, kde je země mrtvá.“</p>

<p>„A já se nemohu ani na okamžik vzdálit od svého plátna. Tak jak tobě v mysli žije země, Izáku, tak mám já v mysli životy všech obyvatel Ameriky. Ale miluji tě. I teď.“</p>

<p>Alvin měl pocit, že by tam neměl být. Bylo to, jako by zapomněli, že tam je, přestože s nimi ještě před okamži­kem mluvil. Nakonec pochopil, že by možná raději zůstali sami. Proto se vrátil k plátnu a znovu je začal sledovat, tentokrát opačným směrem, rychle, ale pozorně - nahoře po stěnách, rolemi a hromadami, aby našel počátek plát­na.</p>

<p>Nemohl jej najít. Buď hledal špatným směrem, nebo se někde nechal splést, protože zanedlouho zjistil, že sleduje cestu, která ho předtím dovedla ke stavu. Vydal se opač­ným směrem a zakrátko se znovu ocitl na cestě ke stavu. Hledání pozpátku, kterým chtěl najít nejstarší konec plát­na, nevedlo k lepšímu výsledku, než když hledal dopředu, aby zjistil, odkud nejnovější nitky vycházejí.</p>

<p>Opět se otočil k Te-kumsovi a Becky. Rozhovor, který spolu vedli šeptem, skončil. Te-kumsa seděl se zkříženýma nohama na podlaze před ní a hlavu měl skloněnou. Ona ho jemnýma rukama hladila po vlasech.</p>

<p>„To plátno je starší než nejstarší část tohoto domu,“ Alvin si tím byl naprosto jist.</p>

<p>Becky neodpověděla.</p>

<p>„To plátno je nekonečné.“</p>

<p>„Toto plátno prochází stavem tak dlouho, jak lidé umě­jí tkát.“</p>

<p>„Ale ne tímto stavem. Tento je nový,“ všiml si Alvin.</p>

<p>„Čas od času stavy vyměníme. Nový vždycky postaví­me kolem toho starého. To dělají muži z naší rodiny.“</p>

<p>„Toto plátno je starší než nejstarší bělošské osídlení Ameriky,“ pokračoval Alvin.</p>

<p>„Kdysi bylo součástí většího plátna. Ale jednoho dne, ještě v naší staré domovině, jsme spatřili, jak velké množ­ství nitek vybíhá z okraje plátna. Můj prapraprapraprapradědeček postavil nový stav. Nitky, které jsme potřebo­vali, jsme měli. Oddělily se od starého plátna; odtamtud jsme už pokračovali my. Spojení stále existuje - to je to, na co se díváš.“</p>

<p>„Ale teď je tady.“</p>

<p>„Je tady a tam. Nesnaž se to pochopit, Alvine. Sama jsem to už dávno vzdala. Není snad příjemné vědět, že všechny nitky života jsou vetkávány do jednoho velkého plátna? „</p>

<p>„Kdo tká plátno Indiánům, kteří odešli s Tenskva-tavou? „ zeptal se Alvin. „Jejich nitky plátno opustily.“</p>

<p>„To není tvoje věc,“ odvětila Becky. „Řekněme, že se postavil další stav a odnesl se na západ.“</p>

<p>„Ale Te-kumsa říkal, že žádný běloch nepřejde přes řeku na západ. A Prorok to říkal taky.“</p>

<p>Te-kumsa se na podlaze pomalu otočil, aniž vstal. „Alvine,“ řekl jemně, „jsi teprve chlapec.“</p>

<p>„A já jsem byla teprve děvče,“ připomněla mu Bečky, „když jsem se do tebe zamilovala.“ Obrátila se k Alvinovi. „Moje dcera odvezla ten stav na západ. Mohla tam jít, protože je bílá jen zpola.“ Znovu pohladila Te-kumsu po vlasech. „Izák je můj manžel. Moje dcera Wieza je jeho dcera.“</p>

<p>„Mana-tava,“ pousmál se Te-kumsa.</p>

<p>„Nějakou dobu jsem myslela, že se Izák rozhodne zů­stat tady, žít s námi. Ale pak jsem uviděla, jak se od nás jeho nitka vzdaluje, přestože tělo zůstávalo s námi. Vě­děla jsem, že odejde za svými lidmi. Věděla jsem, proč k nám přišel, sám z lesa. Je ještě silnější touha než touha Indiána po písni živého lesa, silnější než kovářova touha po rozpáleném železe, silnější než škvorova touha po du­tém srdci země. Ta touha přivedla Te-kumsu do našeho domu. Tenkrát byla tkadlenou u stavu ještě moje matka. Naučila jsem Te-kumsu číst a psát. Zhltl otcovu knihovnu a přečetl všechny ostatní knihy v údolí. Poslali jsme pro další knihy do Filadelfie a on je přečetl také. Potom si vy­bral jméno - podle muže, jenž napsal dílo <emphasis>Principia. </emphasis>Když jsme dosáhli plnoletosti, vzal si mě. Narodilo se mi dítě. On odešel. Když byly Wieze tři roky, vrátil se, postavil stav a odvezl ji přes horu na západ, aby žila s jeho lidmi.“</p>

<p>„A vy jste dceru pustila?“</p>

<p>„Tak jako jedna z mých prababiček seděla u svého sta­rého stavu a nechala dceru odejít přes oceán do této země, s novým tkalcovským stavem a bdělým otcem po boku, pustila jsem ji i já.“ Smutně se na Alvina usmála. „Všich­ni máme svou práci, ale není dobré práce, za kterou by se nemuselo něčím zaplatit. Když ji Izák odvedl, byla jsem již v této místnosti. Všechno, co se stalo, bylo dobré.“</p>

<p>„Ani jste se nezeptala, jak se vaší dceři daří, když při­šel! Doteď jste se nezeptala!“</p>

<p>„Nemusela jsem se ptát,“ odpověděla Bečky. „Strážkyním stavu se nemůže nic stát.“</p>

<p>„Ale když je vaše dcera pryč, kdo vás vystřídá? „</p>

<p>„Třeba sem někdy v budoucnu přijde jiný manžel. Manžel, který zůstane v tomto domě, postaví mi nový stav a ještě jeden pro dceru, která se zatím nenarodila.“</p>

<p>„A co se potom stane s vámi?“</p>

<p>„Máš příliš mnoho otázek, Alvine,“ napomenul ho Te-kumsa. Ale jeho hlas byl měkký, unavený a zněl anglicky; před Te-kumsou, který četl bělošské knihy, Alvin bázeň necítil, a proto jeho lehkému pokárání nevěnoval pozor­nost.</p>

<p>„Co bude s vámi, až na vaše místo přijde vaše dcera?“</p>

<p>„Nevím,“ odpověděla Becky. „Ale říká se, že odcházíme tam, odkud vycházejí nitky.“</p>

<p>„A co tam děláte?“</p>

<p>„Předeme.“</p>

<p>Alvin si zkusil představit Beckyinu matku, babičku a ženy před nimi, všechny vedle sebe, snažil se představit si, kolik by jich asi bylo, a jak všechny sedí u svých kolo­vrátků a odvíjejí z vřetena nitky surové bílé příze, které pak někam mizí, pokračují a někde se ztrácejí, dokud se nepřetrhnou. Nebo je to tak, že když se nitka přetrhne, vezmou to všechno do dlaní, celý lidský život, a vyhodí jej vzhůru, kde se jej zmocní vítr, a pak nitka spadne a za­chytí se v něčím stavu. Život se vznáší ve větru, pak je zachycen a vetkán do plátna lidstva; v libovolnou chvíli se zrodí, pak si pracně najde cestu do plátna a zpevní je.</p>

<p>A jak byl ponořen v těch představách, zdálo se mu také, že na tomto plátnu něčemu porozuměl. Na tom, jak sílilo, když byly nitky navzájem protkány pevněji. Ty, kte­ré přeskakovaly po horní straně plátna a jen čas od času se nořily do tkaniny, plátnu na pevnosti příliš nepřidávaly, zato měly velkou zásluhu na jeho zbarvení. Naproti tomu nitky, jejichž barvu téměř nebylo vidět, byly do osnovy hluboce vetkané a držely všechno pohromadě. Ty skryté, zpevňovací nitky dělaly dobrou věc. Od té chvíle si Alvin už navždy všímal některých tichých mužů a žen, jimž ostatní téměř nevěnovali pozornost, kteří však protkávali život své vesnice nebo města, malého i velkého, svazovali jej a udržovali. Alvin před takovými lidmi v duchu sme­kal a vzdával jim hold, protože věděl, že svým životem dodávají plátnu sílu, dodávají tkanině pevnost.</p>

<p>Také si zapamatoval, kolik nitek končilo v místě, kde se měla odehrát Te-kumsova bitva. Vypadalo to, jako by Te-kumsa plátno rozstřihl nůžkami.</p>

<p>„A opravdu se to nedá nějak napravit?“ zeptal se Al­vin. „Není žádná naděje, že by se podařilo té bitvě zabrá­nit, aby se všechny ty nitky nepřetrhly?“</p>

<p>Becky zavrtěla hlavou.</p>

<p>„I kdyby Izák odmítl jít, k bitvě by došlo i bez něho. Ne, ty nitky nepřetrhlo nic, co by udělal Izák. Přetrhly se ve chvíli, kdy se ten který Indián rozhodl pro takové počínání, které zcela jistě skončí jeho smrtí v bitvě. Ty a Izák jste na svých toulkách neroznášeli smrt, jestli tě trápí tohle. Stejně jako nikoho nezabil Starý dub. Rozná­šeli jste pouze možnosti volby. Nikdo je nenutil, aby vám uvěřili. Nemuseli si zvolit smrt.“</p>

<p>„Jenže oni nevěděli, že si volí smrt.“</p>

<p>„Ale věděli. To člověk pozná. Sami si to až do okamžiku smrti nepřipouštíme, Alvine, ale v tu chvíli vidíme celý život před sebou a chápeme, jak jsme si každým dnem života zvolili způsob své smrti.“</p>

<p>„A co když někomu náhodou něco spadne na hlavu a rozdrtí ho to? „</p>

<p>„Rozhodl se být na místě, kde se taková věc může stát. A nedíval se nahoru.“</p>

<p>„Já tomu nevěřím,“ nesouhlasil Alvin. „Myslím si, že člověk může vždycky nějak změnit, co se blíží, a myslím, že se stávají věci, o kterých nikdy nikdo nerozhodl.“</p>

<p>Becky se na něho usmála a zvedla k němu ruku. „Pojď sem, Alvine. Dovol, abych tě k sobě přivinula. Líbí se mi ta tvoje jednoduchá víra. Chtěla bych si ji udržet, i když jí nedokážu sdílet.“</p>

<p>Chvíli ho držela u sebe. Pocit, jako by ruka, která ho objímala, pevná a něžná, patřila jeho mámě, byl tak silný, že si trochu poplakal. Vlastně plakal o hodně víc, než kdy plakat chtěl, jestli vůbec chtěl někdy plakat. A pochopil, že se na vlastní nitku ptát nemá, i když měl za to, že by se dala najít snadno - byla by to nitka, která se zro­dila v bělošské části, ale potom přešla na druhou stranu a zezelenala. Určitě zezelenala, jako Prorokovi lidé.</p>

<p>A ještě jedna věc byla jistá, tak jistá, že se ani neptal, přestože se obyčejně nestyděl zeptat se na cokoli, co se mu v hlavě zrodilo: byl si jist, že Becky ví, která nitka je Te-kumsova, a ví i to, že jeho a Te-kumsova nitka se navzá­jem ovíjejí, alespoň nějaký čas. Dokud s ním Alvin bude, Te-kumsa bude žít. Alvin věděl, že věštba připouští dvo­jí zakončení: jedno, v němž Alvin zemře dřív, Te-kumsa zůstane sám a zemře také; nebo druhé, v němž nezemře ani jeden a jejich nitky poběží dál, dokud nezmizí. A byla ještě třetí možnost, jak to může dopadnout: Alvin se mohl sebrat a od Te-kumsy odejít. Jenže kdyby to udělal, pře­stal by být Alvinem, takže nemělo smysl o této možnosti uvažovat, protože to žádná možnost nebyla.</p>

<p>Alvin přespal na rohoži na podlaze, ale předtím si ještě přečetl několik stránek v knize, kterou napsal jistý Adam Smith. Kde spí Te-kumsa, nevěděl a nechtěl se ptát. Vě­děl, že po tom, co dělá muž se svou ženou, dětem nic není; zároveň mu však vrtalo hlavou, jestli hlavním důvodem, proč se sem Te-kumsa vrátil, nebylo to, že chtěl vidět stav, ale ta touha, o níž mluvila Becky. Potřeba přivést na svět další dceru, která by převzala Beckyin stav. Alvinovi nepřipadalo jako špatný nápad, aby plátno bělošské Ameriky bylo v rukou dcery Indiána.</p>

<p>Ráno ho Te-kumsa odvedl zpátky do lesa. Nemluvili o Becky ani o ničem jiném; všechno se vrátilo do starých kolejí a Te-kumsa mluvil jen tehdy, když chtěl, aby Alvin něco udělal. Alvin ho už nikdy neslyšel mluvit Izákovým hlasem, takže po čase začal váhat, jestli jej vůbec někdy slyšel.</p>

<p>Na severním břehu Hia, nedaleko místa, kde se do něho vlévá Wobiš, se shromáždila indiánská armáda. Bylo jich tolik, že Alvina překvapilo, kolik Indiánů na světě je. Alvin si nikdy nepředstavoval, že by se na jednom místě mohlo shromáždit tolik lidí.</p>

<p>Jelikož takové množství lidí muselo mít hlad, přichá­zela k nim také zvířata, která cítila jejich potřebu a přišla naplnit úděl, pro který se narodila. Že by les věděl, že veš­keré jeho naděje na záchranu před bělošskými sekerami spočívají v Te-kumsově vítězství?</p>

<p>Ne, usoudil Alvin. Les dělal pouze to, co dělal vždycky - zajišťoval obživu svých dětí.</p>

<p>Když se jednoho dne ráno vydali na sever od Hia, pr­šelo a foukal studený vítr. Ale co byl pro Indiány déšť? Dorazil posel od Francouzů z Detroitu. Nastal čas spojit síly a vylákat armádu Starého duba na sever.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 18</strong></p><empty-line /><p><strong>Detroit</strong></p>

<p>Pro Frederika, hraběte de Maurepas, to byly krásné ča­sy. Detroit sice zcela postrádal radosti Paříže, ale k peklu měl také daleko, a navíc Frederik poznával, jak je to vzru­šující, být součástí něčeho většího, než je on sám. Válka byla v pohybu, pevnost byla na nohou, pohanští Indiáni se scházeli z odlehlých koutů divočiny a zanedlouho již, pod de Maurepasovým velením, Francouzi rozpráší hadrářskou americkou armádu, kterou Starý kaštan přivedl na sever od Maumí. Nebo Starý javor? Bůhví, jak mu vlastně říkali.</p>

<p>Ale měl v sobě také jiné já, které tento vývoj znervóz­ňoval. Frederik nikdy nebyl muž činu, a nyní se najednou dělo tolik věcí, že měl co dělat, aby tomu stačil. Občas ho znepokojovalo, že Napoleon nechává divochy bojovat zpoza stromů. U Evropanů nebylo o čem mluvit, ale i bar­barští Američané by měli mít dost slušnosti, aby Indiánům nedovolili využívat nečestnou výhodu, že se umějí dobře skrývat v lesích. Ale co na tom. Napoleon si byl jist, že to vyjde. Co by se také mohlo pokazit? Všechno probíhalo přesně tak, jak to Napoleon předvídal. Dokonce i guvernér La Fayette, ten zrádcovský, slabošský, feuillantský pes, se tvářil, jako by se na nadcházející bitvu těšil. Dokonce po­slal loď s dalšími vojáky, kterou Frederik ani ne před deseti minutami zahlédl zajíždět do přístavu.</p>

<p>„Můj pane,“ promluvil Nýmand, sluha, který měl služ­bu večer. Bylo to zvláštní, ale někoho ohlašoval.</p>

<p>„Kdo je to?“ Kdo přichází na návštěvu v takovou ne­lidskou hodinu?</p>

<p>„Posel od guvernéra.“</p>

<p>„Ať jde dál,“ nařídil Frederik. Měl tak dobrý pocit, že se mu ani nechtělo nechávat toho muže dlouho čekat. Byl už koneckonců večer - v takovou hodinu nebylo třeba předstírat usilovnou práci. Vždyť už byly čtyři pryč!</p>

<p>Muž vstoupil. Uniforma mu slušela. Byl to dokonce nějaký vysoký důstojník. Frederik měl nejspíš vědět, jak se jmenuje, ale nebyl to nikdo důležitý, neměl dokonce ani žádného bratrance, který by měl titul. Proto Frederik čekal, nepřivítal ho.</p>

<p>Major měl v ruce dvě obálky. Jednu položil Frederikovi na stůl.</p>

<p>„Ta druhá je také pro mne? „</p>

<p>„Ano, pane. Ale pan guvernér mi dal instrukce, abych vám nejdřív dal tu první, počkal, až si ji v mé přítomnosti přečtete, a potom se rozhodl, zda vám předat tu druhou.“</p>

<p>„Tak guvernér vydal instrukce! Ze mám dostat svou poštu, až si přečtu jeho dopis?“</p>

<p>„Druhý dopis není adresován vám, pane,“ prohlásil major. „Takže to není vaše pošta. Ale domnívám se, že jej budete chtít vidět.“</p>

<p>„A co když jsem unavený prací a rozhodnu se, že si ten dopis přečtu až zítra?“</p>

<p>„Pro ten případ mám ještě jeden dopis, který přečtu vašim vojákům, pokud si ten první dopis během pěti mi­nut nepřečtete. Tento třetí dopis vás zbavuje velení a gu­vernérovým jménem mne ustanovuje velitelem Fort Detroitu.“</p>

<p>„To je drzost! Skandál! Mluvit se mnou takovým způ­sobem!“</p>

<p>„Pouze opakuji guvernérova slova, pane. Znovu vás vy­zývám, abyste si ten dopis přečetl. Nemůže vám to uško­dit, zato když si jej nepřečtete, bude to pro vás mít kata­strofální důsledky.“</p>

<p>Neslýchané! Co si o sobě guvernér myslel? Pravda, byl markýz. Jenže La Fayette se u krále netěšil takové přízni jako...</p>

<p>„Pět minut, pane.“</p>

<p>Krev Frederikovi vřela, ale dopis otevřel. Byl těžký; když jej rozbalil, na stůl se chřestivě vysypal kovový amu­let na řetízku.</p>

<p>„Co <emphasis>to </emphasis>je?“</p>

<p>„Dopis, pane.“</p>

<p>Frederik jej rychle přelétl očima. „Amulet! Svatý muž! Co si z toho mám vybrat? La Fayette začal věřit pově­rám?“ Ale navzdory hrané kuráži se Frederik ihned roz­hodl, že si amulet na sebe vezme. Ochrana před Satanem! Slyšel o takových amuletech, nevyčíslitelně cenných, neboť každého se osobně dotkla prstem svatá rodička a propůj­čila mu moc. Mohl to skutečně být jeden z nich? Rozpojil řetízek a přes hlavu si jej navlékl.</p>

<p>„Schovat.“</p>

<p>Frederik se na majora nejdřív nechápavě podíval, po­tom mu došlo, co má udělat, a schoval amulet pod košili. Teď jej nebylo vidět.</p>

<p>„Tak,“ řekl. „Mám ho.“</p>

<p>„Znamenitě, pane,“ prohlásil major. Podal mu druhý dopis.</p>

<p>Nebyl pevně převázán, ale pečeť měl a Frederik s úža­sem zjistil, že do vosku je otisknuta velká pečeť Jeho Ve­ličenstva. Dopis byl adresován markýzi La Fayettovi. Ob­sahoval rozkaz, aby Napoleon Bonaparte byl okamžitě zatčen a v okovech poslán zpět do Paříže, kde bude sou­zen za zradu, pobuřování, neloajálnost a porušení zákona.</p>

<p>„Myslíte si, že na mne vaše prosby působí?“ zeptal se Maurepas.</p>

<p>„Dovoluji si doufat, že na vás zapůsobí oprávněnost mých argumentů,“ odvětil Napoleon. „Zítra dojde k bitvě. Te-kumsa předpokládá, že bude přijímat rozkazy ode mne. Pouze já plně chápu, co se při této akci od francouz­ské armády očekává.“</p>

<p>„Pouze vy? Odkud se vzala ta vaše náhlá ješitnost, to přesvědčení, že pouze vy jste schopen velet, pouze vy tomu rozumíte? „</p>

<p>„ <emphasis>Vy </emphasis>tomu samozřejmě rozumíte také, pane de Maurepas, jenže vaším úkolem je zabývat se širším obrazem, zatímco já...“</p>

<p>„Setřete si dech,“ zarazil ho de Maurepas. „Již se ne­nechám déle klamat. Vaše čáry, váš satanský vliv kolem mne proplouvá jako bubliny vzduchem; nic to pro mne ne­znamená. Jsem silnější, než si myslíte. Mám skryté schop­nosti.“</p>

<p>„To je dobře, že je máte, protože navenek dáváte naje­vo pouze svou hloupost,“ řekl Napoleon. „Porážka, kterou utrpíte, z vás udělá největšího pitomce v dějinách fran­couzského válečnictví. Kdykoli někdo utrpí potupnou po­rážku, jíž bylo možno předejít, budou se mu posmívat a ří­kat, že udělal Maurepase!“</p>

<p>„Dost!“ zvolal de Maurepas. „Zrada, pobuřování, ne­zákonná činnost, <emphasis>a </emphasis>jako by to nestačilo, teď ještě porušo­vání kázně. Jsem přesvědčen o tom, že s vámi bude mít co do činění pan Guillotin, můj nafoukaný kohoutku. Běžte si zkoušet ostruhy na Jeho Veličenstvo, uvidíme, jak hlu­boko proniknou, když budete mít nohy a ruce v okovech a hlavu propadlou katu.“</p>

<p>Zradu nebylo až do rána nijak znát, ale pak to při­šlo rychle a se vším všudy. Začalo to, když francouzský zásobovací důstojník odmítl vydat Te-kumsovým lidem střelný prach. „Mám jiné rozkazy,“ prohlásil.</p>

<p>Když chtěl Te-kumsa mluvit s Napoleonem, setkal se s výsměchem. „To nepůjde, teď ani nikdy jindy.“</p>

<p>Tak s de Maurepasem.</p>

<p>„To je pan hrabě. Ten se s divochy nebaví. Není mi­lovník zvířat jako malý Napoleon.“</p>

<p>Alvin si teprve v tu chvíli všiml, že Francouzi, s nimiž dnes jednají, jsou ti, které Napoleon obcházel; důstojníci, které Napoleon protlačoval a jimž důvěřoval, nebyli k na­lezení. Napoleon padl.</p>

<p>„Luky a šípy,“ pokračoval důstojník. „S těmi to vaši válečníci umějí nejlíp, ne? Kulkami byste napáchali větší škody sami sobě než nepříteli.“</p>

<p>Te-kumsa věděl od svých zvědů, že americká armáda dorazí kolem poledne. Okamžitě rozvinul své muže, aby mohli nepřítele napadat. Jenže bez dostřelu mušket mohli dokázat jen o málo víc než vojsko Starého duba obtěžovat žihadly slabých šípů vystřelovaných z příliš velké vzdále­nosti, místo aby Američany ochromili kovovou smrští, jíž by nemohli odolat. A jelikož lučištníci museli k Američa­nům blízko, aby mohli vystřelit, mnoho jich bylo zabito.</p>

<p>„Nemotej se kolem mne,“ napomenul Te-kumsa Alvina. „Věštbu každý zná. Budou si myslet, že jsem odvážný jen proto, že vím, že nemohu zemřít.“</p>

<p>A tak Alvin zůstával opodál, ale nikdy ne tak daleko, aby neviděl hluboko do Te-kumsova těla a nebyl připraven zahojit každé zranění. To, co zahojit nemohl, byl strach, hněv a zoufalství, které se nahromadily v Te-kumsově du­ši. Bez střelného prachu a bez Napoleona bylo dřív jisté vítězství přinejlepším na vážkách.</p>

<p>Základní taktika byla úspěšná. Starý dub ihned roz­poznal léčku, ale terén ho nutil buď do ní padnout nebo ustoupit, a on věděl, že ústup by znamenal katastrofu. Proto neohroženě vedl svou armádu mezi kopce plné Indi­ánů. Úbočí se sbíhala do úzkého místa, kde se Američané ocitnou v palbě francouzských děl a mušket a Indiáni bu­dou dobíjet ty, kteří by chtěli uprchnout. Vítězství mělo být naprosté. Až na to, že Američané měli být demoralizovaní a zmatení a jejich počet měl být značně zredukován tím, že po nich Indiáni celou cestu sem budou střílet.</p>

<p>Taktika byla úspěšná až na to, že když americká ar­máda přišla na dohled Francouzů a zaváhala před hlavně­mi devíti děl nabitých kartáčovými střelami a dvou tisíc mušket rozmístěných tak, aby mohly až dvojitě postřelovat bojiště, Francouzi začali z nějakého nevysvětlitelného důvodu ustupovat. Vypadalo to, jako by nevěřili v neprorazitelnost svého postavení. Ani se nesnažili vzít s sebou děla. Ustupovali, jako by se obávali bezprostřední zkázy.</p>

<p>Od té chvíle se dal vývoj bitvy odhadnout snadno. Starý dub věděl, co s takovou příležitostí udělat. Jeho vo­jáci ignorovali Indiány a napadli stahující se Francouze, pobíjeli všechny, kteří neutekli, zmocňovali se jejich děl, mušket, střelného prachu a střeliva. Během hodiny použili francouzské dělostřelectvo k tomu, aby na třech místech prolomili hradby pevnosti; Američané vtrhli do Detroitu; ulice se staly místem krvavých bojů.</p>

<p>To byla chvíle, kdy měl Te-kumsa odejít. Měl Ameri­čany nechat, ať Francouze zničí, měl své muže odvést do bezpečí. Možná cítil povinnost Francouzům pomoci, přes­tože ho zradili. Možná viděl záblesk naděje v tom, že když jsou Američané tak zaujati bojem, jeho indiánská armáda by nakonec mohla vybojovat vítězství. Nebo možná vě­děl, že již nikdy nebude tak silný, aby shromáždil všechny bojovníky všech kmenů; kdyby teď ustoupil bez boje, kdo by s ním příště šel? A kdyby nešli s ním, nešli by s nikým a běloši by postupně uchvátili celou zem, zničili by kmeny jeden po druhém. Te-kumsa si byl jist, že buď vítězství teď, jakkoli nepravděpodobné, nebo bude navždy po bo­ji a jeho Indiáni, kteří nebudou zmasakrováni hned, buď uprchnou na západ, do země bez lesa, která jim byla cizí, nebo zůstanou jako poražení, nebudou žít jako Indiáni, ale jako běloši a les navždy zmlkne. Ať již ve vítězství věřil nebo ne, na takovou budoucnost přistoupit nedokázal, bez boje ne.</p>

<p>Proto Indiáni, vyzbrojeni luky a šípy, palicemi a noži, zaútočili na americkou armádu zezadu. Zpočátku kosili bě­lochy v krvavých žních, ubíjeli je, probodávali je pazourky. Te-kumsa na ně křičel, aby mrtvým brali muškety, prach a munici a mnozí Indiáni ho poslechli. Jenže potom Starý dub pověřil disciplinované jádro svých mužů novým úko­lem. Hlavně se otočily. A Indiány, na volném prostranství ničím nechráněné, začaly kosit kartáčové střely.</p>

<p>Večer, když zapadalo slunce, byl Detroit v plamenech a nedaleký les se plnil dýmem. V dusivé tmě stál Te-kumsa s několika stovkami svých Šavanů. Ostatní kmeny tvoři­ly tu a tam izolované skupinky; většina podlehla panice a prchla do lesa, kam za nimi běloši nemohli. Závěrečný útok proti Te-kumsovým lesním pevnostem vedl samot­ný Starý dub, doprovázený tisícem Američanů, kteří se nevěnovali plenění města a rozbíjení model v papeženské katedrále.</p>

<p>Zdálo se, že kulky létají ze všech směrů. Ale Te-kumsa i v té nejhorší vřavě stál vzpřímeně, křičel na své muže, pobízel je, aby bojovali mušketami, které ukradli padlým Američanům při prvním útoku. Patnáct minut, které se táhly jako věčnost, Te-kumsa bojoval jako šílený a Šavani bojovali a umírali mu po boku. Te-kumsovo tělo se po­krylo šarlatovými ranami; krev mu stékala po zádech i po břiše; jedna ruka mu bezvládně visela u boku. Nikdo ne­chápal, kde bere sílu držet se s tolika zraněními na nohou. Ale Te-kumsa byl ze stejného masa jako všichni ostatní a nakonec v kouřovém šeru padl na zem, zasažený půltuc­tem ran, z nichž každá by určitě byla sama o sobě smrtel­ná.</p>

<p>Když Te-kumsa padl, střelba ochabla. Jako by Ameri­čané věděli, že stačí, aby zabili tohoto muže a mohou in­diánského ducha zlomit jednou provždy. Tucet přeživších šavanských bojovníků se dýmem a tmou odplazil pryč, aby hořkou zprávu o Te-kumsově skonu donesli do každé šavanské vesnice a nakonec až do každé chatrče obýva­né rudými muži a ženami. Velká bitva byla marná; bělo­chům se nedá věřit, Francouzům ani Američanům, a tak Te-kumsův velký plán neměl naději na úspěch. Přesto si Indiáni zapamatovali, že alespoň na nějaký čas se sjedno­tili pod jedním slavným mužem, stali se jediným národem a snili o vítězství. Proto na Te-kumsu vzpomínaly písně, které zpívaly indiánské vesnice a rodiny, když se stěhova­ly přes Mizzipy na západ, aby se připojily k Prorokovi; vzpomínaly na něho příběhy vyprávěné u cihlových krbů v rodinách, jejichž členové chodili oblečeni a vykonávali bělošské práce, ale nezapomínali, že kdysi se dalo žít jinak a že nejslavnější ze všech lesních Indiánů byl jistý muž zva­ný Te-kumsa, jenž zahynul, když se snažil zachránit lesy a starý, ke zkáze odsouzený způsob indiánského života.</p>

<p>Ale na Te-kumsu nevzpomínali pouze Indiáni. Přes­tože stříleli po jeho nezřetelné postavě v lesích ze svých mušket, američtí vojáci ho obdivovali. Byl to slavný hrdi­na ze starých časů. Všichni Američané byli srdcem farmáři a kupci; zato Te-kumsa byl jako Achilles nebo Odysseus, Caesar nebo Hannibal. „Je nesmrtelný,“ šeptali si, když viděli, jak ho zasahují kulky a on přesto nepadá. A když nakonec viděli, jak padl, pátrali po jeho těle, ale nenašli je-</p>

<p>„Šavani ho odtáhli,“ prohlásil Starý dub a tím to skon­čilo. Nechtěl dovolit ani pátrání po Malém renegátovi, pro­tože si domyslel, že takový bílý zrádce byl určitě stejně ne­spolehlivý jako Francouzi a v boji se nenápadně vytratil. Nechte to plavat, přikázal Starý dub - a kdo by se s ním hádal? Nevybojoval jim snad vítězství? Nezlomil jednou provždy vaz indiánskému odporu? Starý dub, Ondra Jackson - chtěli ho udělat králem, ale budou se jednou muset spokojit s prezidentem. Prozatím však měli plnou hlavu Te-kumsy, a tak se brzy začaly šířit pověsti, že někde žije, ochromený zraněními, a čeká, až se uzdraví, aby mohl vést velký indiánský vpád přes Mizzipy, z bažin na jihu nebo z nějaké tajné, ukryté pevnosti v Apalačských horách.</p>

<p>Alvin po celou bitvu soustředil veškeré své síly na to, aby udržel Te-kumsu naživu. Pokaždé, když nová kulka roztrhala kus těla, Alvin opravil přetržené tepny, snažil se udržet Te-kumsovu krev uvnitř. Na bolest mu nezbý­val čas, ale zdálo se, že Te-kumsovi těžká zranění, která utržil, snad ani nevadí. Alvin se krčil v úkrytu mezi jed­ním stromem stojícím a jedním padlým a oči měl zavře­né, sledoval Te-kumsu pouze vnitřním zrakem, prohlížel si jeho tělo zevnitř. Neviděl výjevy, jichž budou legendy o Te-kumsovi plné. Nevšímal si ani toho, jak ho kulky zasypávají sprškou úlomků listů a dřevěných třísek. Do­konce i jemu se prudká, pálivá kulka zaryla do nadloktí levé ruky, ale skoro to necítil, tak dokonale se soustředil, aby udržel Te-kumsu na nohou.</p>

<p>Ale jednu věc Alvin viděl: za okrajem zorného pole, těsně mimo, stál jako průsvitný stín Ničitel a mihotavý­mi prsty krájel les. Te-kumsu Alvin uzdravit mohl. Ale kdo uzdraví les? Kdo uzdraví odtržení jednoho kmene od druhého, jednoho Indiána od druhého? Všechno, co Te-kumsa vybudoval, se ve zlomku hodiny rozpadlo, a Alvin nemohl dělat nic než zachraňovat život jediného muže. Jistě, slavného muže, muže, který změnil svět, který něco vybudoval, byť to v konečném důsledku způsobilo ještě větší ztrátu a utrpení. Te-kumsa byl budovatel, a přesto Alvin již v okamžicích, kdy mu zachraňoval život, dobře věděl, že dny Te-kumsova budování jsou sečteny. Nebylo na tom nic zvláštního, že se Ničitel nesnažil Alvina o pří­telův život připravit. Vždyť co byl Te-kumsa ve srovnání s tím, co tato hostina Ničiteli dopřávala? Bylo to přes­ně tak, jak již tak dávno řekl Vypravěč - Ničitel dokázal bořit, prohryzávat, zneužívat a drtit tak rychle, že člověk mohl pouze snít, že by mohl tak rychle stavět.</p>

<p>Přestože si Alvin prakticky nevšímal, <emphasis>kde </emphasis>Te-kumsa je, natolik byl zabrán do toho, co se dělo v něm, Indián po celou dobu kroužil kolem Alvinova úkrytu jako pes uvá­zaný ke stromu, který se namotává a přichází blíž a blíž. Takže když kulek začalo létat tolik, že to bylo nad Alvinovy síly a krev prýštila z desítek ran tak rychle, že je Alvin nedokázal všechny uzavřít, nakonec se Te-kumsa zhroutil do Alvinova úkrytu, padl na chlapce a vyrazil mu dech.</p>

<p>Pátrání, které se odehrávalo kolem něho, Alvin téměř neslyšel. Byl příliš zaměstnán hojením ran, spojováním roztrhaných tkání, navazováním přerušených nervů a na­rovnáváním zlomených kostí. Aby zachránil Te-kumsovi život, v zoufalství otevřel oči a začal Indiána svým pa­zourkovým nožem řezat, vytahovat mu z těla kulky a pak rozřezaná místa hojit.</p>

<p>Po celou tu dobu jako by se nad nimi držel jakýsi dým, který zabraňoval nahlédnout do maličkého úkrytu, v němž se Alvin Ničiteli schoval.</p>

<p>Když Alvin procitl, bylo odpoledne dalšího dne. Te-kumsa ležel vedle něho, slabý a vyčerpaný, ale celý. Al­vin byl špinavý, všechno ho svědilo a potřeboval si ulevit; opatrně se vyprostil zpod Te-kumsy, který se zdál lehouč­ký, jako by byl zpola ze vzduchu. Kouř se rozptýlil, ale Alvin si stále připadal jako neviditelný, když chodil za denního světla oblečený jako Indián. Z amerického leže­ní poblíž trosek Detroitu k němu doléhal opilecký zpěv. Mezi stromy se dosud vznášel dým. A všude, kam Alvin vkročil, se na lesní půdě povalovala těla Indiánů, pohozená jako mokrá sláma. Ve vzduchu se vznášel pach smrti.</p>

<p>Alvin našel potok a napil se. Snažil se zapudit před­stavu, že proti proudu v něm leží nějaké mrtvé tělo. Umyl si obličej a ruce, ponořil hlavu do vody, aby si zchladil mozek, jak to dělával doma po celodenní dřině. Potom se vrátil probudit Te-kumsu a přivést ho k potoku, aby se také napil.</p>

<p>Te-kumsa již byl vzhůru. Stál nad tělem padlého pří­tele. Hlavu měl zvrácenou a ústa otevřená, jako by křičel tak hluboko a tak hlasitě, že ten zvuk lidské uši nedoká­zaly zachytit, bylo pouze cítit, jak se zem chvěje vibrací výkřiku. Alvin se k němu rozběhl, skočil mu kolem krku a přitiskl se k němu, jak to děti dělají, jenže v tomto pří­padě byl Alvin tím, kdo utěšoval a šeptal: „Udělal jsi to nejlepší, udělal jsi všechno, co se udělat dalo.“</p>

<p>A Te-kumsa vůbec neodpověděl, přestože jeho mlčení byla také odpověď, v níž jako by říkal: Jsem živý a to znamená, že jsem neudělal dost.</p>

<p>Odpoledne odešli. Ani se nesnažili skrývat. Několik mužů se probudilo s kocovinou a přísahalo, že viděli Te-kumsu a Malého renegáta, jak procházejí mezi mrtvolami indiánské armády, ale nikdo jim nedopřával sluchu. Ostat­ně, co na tom záleželo? Te-kumsa již pro bělochy nebyl nebezpečný. Udeřil na ně jako mocná vlna, ale oni mu odo­lali; myslel si, že je rozdrtí, jenže oni udělali z něho a z jeho lidí tříšť; a jestli z ní několik kapek někde ulpělo, co na tom? Neměly již žádnou sílu. Všechna se vybila v jednom krutém, marném úderu.</p>

<p>Po celou cestu na jih k pramenům Mi-ami Alvin na Te-kumsu nepromluvil jediné slovo a Te-kumsa nepromluvil jediné slovo na něho, ani když pak společně vydlabávali kánoi. Alvin dřevo na patřičných místech změkčil, takže jim to nezabralo ani půl hodiny a další půl hodiny jim pak trvalo zhotovit dobré pádlo. Potom kánoi odtáhli k řece. Teprve když byla polovina kánoe ve vodě, Te-kumsa se zarazil, obrátil se k Alvinovi, zvedl ruku a dotkl se jeho tváře. „Kdyby všichni běloši byli jako ty, Alvine, nebyl bych jejich nepřítelem.“</p>

<p>Když se pak Alvin díval, jak Te-kumsa pravidelnými záběry pádluje po řece pryč, napadlo ho, že to ani ne­vypadá, jako by Te-kumsa prohrál. Jako by v bitvě nešlo o Te-kumsu. Šlo o bělochy a o to, zda si zaslouží tuto zemi.</p>

<p>Možná si mysleli, že zvítězili, možná si mysleli, že Indiáni se vytratili nebo poraženi sklonili hlavy, ale ve skutečnosti prohráli běloši, protože jak Te-kumsa pádloval po Wobiši do Hia, po Hiu do Mizzipy a říčními mlhami na druhou stranu, bral s sebou zemi a její zelenou píseň. To, co běloši za cenu takového množství krve a hanby vybojovali, neby­la živá zem, kterou obývali Indiáni, ale mrtvola této země. To, co si bílý muž vybojoval, byl rozklad. Alvin věděl, že v jeho rukou se rozpadne na prach.</p>

<p>Ale ať si kdo chce co chce říká, já jsem běloch, ne Indi­án. A ať se nám pod nohama rozkládá nebo ne, tato země je jedinou zemí, kterou máme, a naši lidé jsou jedinými lidmi, které máme. Proto se Alvin vydal po břehu Wobiše po proudu. Věděl, že v místě, kde se do většího toku vlije Vratká Kánoe, najde tátu a mámu, bratry a sestry, kteří se nemohou dočkat, až se dozví, co se ním dělo ten rok od chvíle, kdy odešel, aby se stal ve Vidlici kovářským učedníkem.<strong>Kapitola 19</strong></p><empty-line /><p><strong>Návrat</strong></p>

<p>Napoleon na zpáteční cestě do Francie nechodil s že­lízky. Spal ve druhé nejlepší kajutě a jedl u stolu s guver­nérem La Fayettem, jenž byl za takovou společnost více než vděčný. Za horkých odpolední plavby přes Atlantik La Fayette svěřil Napoleonovi, svému nejdražšímu příteli, všechny své plány na revoluci, a Napoleon mu ochotně po­radil, co udělat, aby revoluce proběhla rychleji a účinněji.</p>

<p>„Nejlepší na těchto smutných událostech je,“ prohlásil La Fayette toho dne, kdy hlídka poprvé zahlédla bretaňské pobřeží, „že se z nás stali přátelé a že revoluce nemůže prohrát, neboť jste její součástí. Když si pomyslím, že jsem vám kdysi nedůvěřoval, považoval jsem vás za králův ná­stroj. Karlův nástroj! Ale již brzy vás celá Francie bude znát jako hrdinu a vina za vyplenění Detroitu padne na krále a na Freddyho. Celé teritorium je v rukou protes­tantů a divochů, ale my jsme zde, abychom lidu Francie nabídli něco lepšího, opravdovější vedení. Napoleone, celá ta léta, kdy jsem připravoval demokracii, jsem toužil po člověku, jako jste vy. Jediné, co jsme my feuillanti potřebo­vali, byl vůdce, člověk, který by nás dokázal vést, člověk, jenž by dokázal Francii přivést k opravdové svobodě.“ La Fayette si povzdechl a zabořil se hlouběji do polstrování svého křesla.</p>

<p>Napoleon to poslouchal s uspokojením, ale cítil také smutek. Myslel si totiž, že La Fayette je vůči jeho kouzlu imunní, protože má mimořádnou vnitřní sílu. Nyní věděl, že to byl jen hloupý amulet, jinak byl La Fayette jako kaž­dý jiný muž, když se měl Napoleonovi postavit na odpor; a teď, když amulet ležel pohřbený v hromadném hrobě za hradbami Detroitu, nepochybně stále připevněný k tlející páteři Frederika de Maurepas, Napoleon věděl, že v tomto světě nenajde sobě rovného, pokud jím nebude sám Bůh nebo příroda. Žádný člověk se mu nevzepře, to bylo jis­té. Proto poslouchal La Fayettovo tlachání s nostalgickou touhou znovu v něm vidět muže, za jakého La Fayetta dřív považoval.</p>

<p>Lidé na palubě se hemžili, chvátali a dupali, neboť loď již přitahovali k molu; Napoleon byl konečně doma ve Francii.</p>

<p>Te-kumsa neměl důvod bát se husté mlhy, která padla, když dosáhl ústí Hia, vplul do Mizzipy a ztratil se v sil­nějších proudech. Znal cestu: na západ, a kterýkoli břeh mu mohl poskytnout útočiště, bezpečí, konec života.</p>

<p>To bylo totiž všechno, co teď před sebou viděl. Země na západ od Mizzipy byla zemí jeho bratra, místem, kam bílí lidé nepřijdou. Samotná země, voda a všechno živé by se přičinily, aby zastavily bělochy, kteří by si ve své po­šetilosti namlouvali, že je možno Indiány znovu porazit. Jenže to, co teď Indiáni potřebovali, byly Prorokovy dary, ne dary bojovníka, jako byl Te-kumsa. Na východě možná bude legendární postavou, mezi zkaženými Indiány a hlou­pými bělochy; ale na západě jej budou znát takového, jaký byl. Ztroskotanec, muž s rukama od krve, jenž přivedl své lidi ke zkáze.</p>

<p>Voda šplouchala o kánoi. Nedaleko slyšel zpívat kardi­nála. Mlha zbělela, oslňovala oči; potom se roztrhla a vy­kouklo jasné, oslepující slunce. Třemi záběry pádlem při­razil kánoi ke břehu, kde ke svému úžasu spatřil stát muže, ostře se rýsujícího v podvečerním slunci. Muž hbitě sesko­čil, uchopil příď kánoe, vytáhl ji na břeh a potom pomohl Te-kumsovi vystoupit. Neviděl mu do obličeje, tak měl oslněné oči; přesto věděl, kdo to je, poznal to podle doteku ruky. A potom hlas tiše řekl: „Nech tu kánoi odplavat. Na druhou stranu už nikdo nepopluje, bratře.“</p>

<p>„Lola-šiko!“ vykřikl Te-kumsa. Potom se rozplakal, klekl bratrovi k nohám a objal mu kolena. Cítil, jak z něj vyprchává všechna bolest, všechen žal, když nad ním stál Lola-šika zvaný Tenskva-Tava, též Prorok, a zpíval mu melancholickou píseň, píseň o smrti včel.</p>

<p>Když Alvin přišel do města, všiml si, že se mnoho změ­nilo. U wobišské cesty stála cedule s nápisem:</p>

<p>Kéž vyhne se městu každý cizinec, jenž tuší,</p>

<p>že nechce slyšet příběh nehodný lidských uší.</p>

<p>Alvin samozřejmě věděl, proč tam ta cedule je. Ale on tady přece nebyl cizinec.</p>

<p>Skutečně nebyl? Když se po krátké vedlejší cestě blížil k Sílovu Kostelci, všiml si, že za dobu jeho nepřítomnosti vyrostly nové stavby, přibyly nové domy. Lidé dnes bydleli těsně u sebe a Sílův Kostelec byl městem se vším všudy. Ale nikdo ho cestou nepři vítal, dokonce ani děti, které si hrály na obecní pastvině, ho nezdravily; zřejmě od rodičů věděly, že nemají cizince vítat, nebo nechtěly znovu sly­šet, jak jejich otcové a starší bratři vyprávějí ten strašlivý příběh každému, kdo se u nich zastaví. Bylo lepší tady nikoho nevítat.</p>

<p>A Alvin se za poslední rok změnil. Jistě, byl vyšší, ale věděl, že také jinak chodí, spíš jako Indián, nezvyklý cí­tit pod nohama bělošskou cestu, s touhou po zelené písni, kterou v těchto končinách téměř nebylo slyšet. Možná ta­dy dnes <emphasis>jsem </emphasis>cizinec. Možná jsem za poslední rok viděl a udělal tolik věcí, že se nemohu jen tak vrátit a znovu se stát Alvinem juniorem.</p>

<p>Přestože se ve městě mnohé změnilo, Alvin cestu znal. Tolik změn to zase nebylo: přes každý potok na cestě k otcovu domu dosud vedl most. Alvin zkusil vnímat stejně jako dřív, cítit, jak se na něho voda hněvá. Ale temné zlo, které kdysi bylo jeho nepřítelem, ho nyní ani nepoznáva­lo, když chodil jako Indián, v harmonii s živým světem. Co se dá dělat, pomyslel si Alvin. S pokračujícím podma­ňováním a ničením země začnu znovu chodit jako běloch a Ničitel si mne najde. Tak jako zničil blahodárné pouto Indiánů s touto zemí, pokusí se zlomit také mne, a jestli mi Te-kumsa nedal dost síly a Tenskva-tava dost moudrosti, abych starému Ničiteli odolal, co si počnu?</p>

<p>Co by, budu žít, svůj svět mít, jak se to zpívá v té staré písni. Pane můj, při mě stůj, nech mne žít, svůj svět mít, v něm světlo a smích, lásku, ne hřích, zahoj mou trýzeň, uhas mou žízeň, duši dej sílu vytrvat v dílu a tělu zdraví, ať život slaví. Amen. Amen.</p>

<p>Kalvík stál na verandě a nic nedělal, jako by jen vy­hlížel, jestli se Alvin junior náhodou nevrátí právě dnes, a třeba to opravdu dělal, třeba ano. V každém případě to byl Kalvík, kdo vykřikl, když ho ihned poznal, navzdory všem změnám.</p>

<p>„Alvin! Alvík! Alvin Junior! Přišel domů! Ty ses vrá­til!“</p>

<p>První, kdo se na jeho zavolání objevil - oběhl dům s vy­hrnutými rukávy a se sekerou, kterou ani nestačil odložit - byl Míra. Jakmile poznal, že je to skutečně Alvin, pustil sekeru, popadl Alvina juniora za ramena, prohlédl si ho od hlavy k patě, jestli není zraněný, a Alvin udělal totéž, podíval se, jestli bratr nemá nějaké jizvy. Žádné, všechno se náležitě zahojilo. Zato Míra v Alvinovi několik hlubších zranění našel a řekl: „Zestárl jsi, Ale.“ Na to neměl Alvin co říct, protože to byla pravda, a tak se chvíli jen dívali jeden druhému do očí. Každý věděl, jak daleko po dlouhé cestě indiánského utrpení a vyhnanství ten druhý došel; žádný jiný běloch nemohl vědět to, co věděli oni.</p>

<p>Potom vyšla na verandu máma a táta přispěchal od mlýna nahoru k domu a nastalo velké objímání, líbání, pláč a smích, křik a mlčení. Nezabili vykrmené tele, ale jedno sele se již dalšího rána nedočkalo. Kalvík se s tou velkou novinou rozběhl na farmy bratrů a do Božizbrojova obchodu, a tak se zanedlouho sešla celá rodina, aby uvítala Alvina juniora, o němž sice věděli, že není mrtvý, ale již se vzdali naděje, že ho ještě někdy spatří.</p>

<p>A pak, když se začalo připozdívat, přišel okamžik, kdy táta zastrčil ruce do kapes, muži ztichli, po nich zmlkly že­ny, až nakonec Alvin pokýval hlavou a pravil: „Znám pří­běh, který mi musíte vyprávět. Řekněte mi ho teď, všichni jak tu jste, a potom vám já řeknu svou Část.“</p>

<p>Nejdřív mluvili oni, potom on, a tentokrát bylo víc pláče a žalu než radosti. Tento kout Wobišského údolí byl jediným domovem, který mohli mít; jedině takto byl pro ně život snesitelný, pro všechny, kteří se účastnili vraždění u Vratké Kánoe - mezi svými, bez cizinců. Kam by mohli jít, kde by mohli v klidu žít, kdyby museli všem příchozím vyprávět, co spáchali? „Proto musíme zůstat tady, Alvine juniore. Ale pro tebe a pro Kalvíka to neplatí. A třeba tvé učednictví ještě není ztraceno, co myslíš?“</p>

<p>„Na to bude dost času později,“ ozvala se máma. „Poz­ději bude dost času na všechny otázky. Teď je důležité, že je doma, slyšíte? Já myslela, že ho už nikdy neuvidím, a on je doma. Děkujte pánubohu, že mi nedopřál dar pro­roctví, když jsem řekla, že svého malého Alvina už nikdy neuvidím.“</p>

<p>Alvin mámu objal stejně pevně, jako k sobě ona při­tiskla jeho. Neřekl jí, že se její proroctví vyplnilo. Že ten, kdo se dnes vrátil domů, nebyl její malý Alvin. Ať na to přijde sama. Prozatím stačilo, že ten rok byl za nimi, že byl svědkem všech těch velkých změn, že i když teď život bude jiný, trpčí, bude se moci ubírat pevnou cestou, aniž by se mu znovu bořila půda pod nohama.</p>

<p>Když pak Alvin v noci ležel ve vlastní posteli, poslouchal vzdálenou zelenou píseň, stále vřelou a krásnou, stále radostnou a nadějnou, přestože lesa čím dál víc ubýva­lo, přestože budoucnost byla tak šerá. Píseň života totiž nezná strach z budoucnosti, ale jen věčně radostnou pří­tomnost. A to je všechno, co teď chci, pomyslel si Alvin. Přítomnost mi úplně stačí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Orson Scott Card</strong></p>

<p>RUDÝ PROROK</p><empty-line /><p>Obálka Petr Bauer</p>

<p>Překlad Petr Kotrle</p>

<p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p>

<p>Jazykový redaktor Helena Šebestová</p>

<p>Sazba provedena v  LaTeXu</p>

<p>Vytiskla Tiskárna Havlíčkův Brod a.s.</p>

<p>Vydalo Nakladatelství <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong> - books s.r.o.</p>

<p>Úslavská 2, Plzeň 301 49</p>

<p>tel+fax: 019-7246407</p>

<p>v edici <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong> jako 181. publikaci</p>

<p>Edice Fantasy svazek 43.</p>

<p>Plzeň 1999, vydání 1.</p>

<p>Prodejní cena včetně DPH 149 Kč</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAEyAWsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LqG6toryyntJwTFMjRsB
wcEYNTDpRQB4z4T8D6Jc3uqeHNelv21jS5cmQXbqLiBiTHKAD6cH0Irqj8KPCuCPM1Pnv9u
k/wAak8dWlxplxY+OtLiZ7rSMrdxJ1uLRj+8X3K/eH0Ndla3Vve2cN5ayrLBOgkjdTwykZB
oA4g/CbwqQMy6mcdzfP/jSH4SeEypUyang9vtz/wCNd9RQB58PhB4RHR9TGeP+P56cnwi8I
p0bUj9b6T/Gu8lligiaWaRY41GWZyAB9Sa5e/8AiR4D0yXyrzxXpySf3VmDn/x3NAGX/wAK
i8IdxqJ/7fZP8aT/AIVD4O7JqA/7fZP8ac3xl+GiHDeKrfPtHIf/AGWj/hcvwz2lh4rtyAM
5Ecn/AMTQAn/CofBp6x35/wC32T/Gmn4P+DDx5V+B/wBfsn+NdppOq2GuaRbatpdwLiyuV3
xSgEBhnGcHmrtAHn4+EHg0Lt8u/wAd/wDTZOf1p3/CovBezb9nvB7i8kH9a76igDz7/hTvg
osD5F9x/wBPsn+NH/CnvBWQTBfHHQG8k4/Wu8uLm3tLd7i6njghQZaSRgqqPcmvLPEPx98C
aLI0NnNPrEynBFonyD/gbYH5ZoA2P+FPeCeP9HvRjji8k/xoHwf8FCPy/IvipOSDeyY/nXm
k/wC0/CrEweEXKZ433Yzj8Fq9pv7Tnh6adI9V8P3lmh+9LDIsoH4cGgDuj8GvAzHJtLwn1+
2Sf40n/CmfAp62l5/4GSf410Hhrx14U8XRbtB1mC6kAy0JOyRfqp5rpKAPOz8GfApGPst6P
peyf409Pg94KjQqsF9tPb7bJx+teg0UAeff8Ke8EYI+y3mCQSPtkmD+tL/wp/wVuz9nvc5y
P9Mk4/WvQKKAOA/4VB4J84yi2vA56kXkg/rQ/wAIfBUgO+1u2z1zeSf4139FAHnx+DvgYj5
rK6bnJJvJOf1pT8HvAxABsrvjv9sk/wAal8T/ABZ8EeFS8V5qourpOtvZr5rA+5HA/E15re
/tO6erkad4VnmQfxTXKpn8ADQB6NF8IPA0LFksLkEjH/H3J/jUY+DPgIZ/4l1zzz/x9yf41
5zY/tNRzzEXXhJkjAPMd2Cf1Wuw0D4/+A9ZkWG8muNHmY4xdJlP++lyPzxQBsf8Kb8A7i39
mT5P/T3J/wDFUf8ACm/AAYMNKmBH/T3L/wDFV3dtdW17bJdWdxHcQSDKSRMGVh7EVNQB59/
wpvwAXLHSps/9fUn+NL/wp3wHu3f2ZNn/AK+pP8a9AooA89/4U14A3Z/smT/wJk/xp3/Cnf
AOQf7Jk6Yx9pk/xrrde17TPDWiz6zrE5gsoMb5ApbGSAOBz1NcT/wvL4aYydfI+tvJ/hQBZ
/4U58PycnR3Pt9ok/xoHwb+HoOf7EP/AH/k/wAaqf8AC9Phmc419uP+neT/AApB8dvhkemv
N/4DSf4UAWm+DHw8YgnRG45/4+JP8aB8GPh6D/yBWx6faJP8aq/8L2+GX/QebPp9mk/+JqW
D44fDKdto8SLH7yQSL/7LQBP/AMKa+HuAP7EPH/TeT/Glb4OfDxhg6F/5Hk/+KrptH8V+G9
fGdG1yzvj/AHYpQW/7561s0Aef/wDCm/h7/wBARv8AwIk/xo/4U18Pf+gIf/AiT/GvQKKAP
IvFXw5+G/hrw9Pqr6C0s64jtoRPJmaZuEQc9Sa0fD/wh8M2/h2yi1qwW41Hy9077jjeTkge
wzj8Ks2v/Fa/Ep785fQ/DLmK3/u3F4R8z+4QcD3Neh0AAooHSigBrokkbRyKGRgQykZBHpX
B+EXk8MeJL3wJduTa4a80h27wE/PF9UY/kRXfVyfjvR5r7RI9W050h1fRn+22crHAyo+ZGP
8AdZcg/hQB1TukcbSSOqIoyzMcAD1Jrwfx/wDtC6fpTy6b4NiTUbpCVe9kH7lD/sj+P69Pr
Xm/xS+NF74yhXSNFWfTtI2AzIeHnfuCR/CPTv1rx4nnBON3A9qAN7X/ABt4q8U3Ty61rVzc
h/8AlmXKxr7BBwB+Fc8XbPXmnFVAHUE98cU1VUvz+lAC8luuDipUUsOTnb09KaXUDa67voa
ejbVIA49jQB9z/CMY+D/hoZz/AKL/AOzGu4riPhL/AMkg8Nf9eg/9CNdvQAVzvjHxho/gnw
/Jq+ry4A+WKFT88z/3V/x7VtX17a6bp1xqF7MsNtbxtLI7dFUDJNfDnxG8c3vj7xVLqEpZb
KJjHaW5PESZ6n/aPU0AL46+JfiLx1fu9/OYbBGzDZRMRGg7Z/vH3NcRJI7nd8p9gKXKrKA4
4HXFI/zuWjwOOlADJCeBzjvTWChvlbI9aV94O18fhSHGMY59aALdld3NjNHcWdxJbzxncsk
bFWQ+oI6V9J/Cr47NeTweHPG0wWdyEt9SbADnssnv/tfn618whmAwDUmf3e7+LIxk0AfpEO
RmivEfgP8AEaXxDpZ8LaxMX1CxjDW8rnJmhHGD6lf5V7dQAUUUUAQXl5a6fZTXt7cJb20CF
5JZDhUUdSa+TviX8bdR8TXUul+Hp5bDRFJUsp2yXXuxHIU+n51sfH34gzX2uDwVpkzLZ2ZD
XpQ482TqEPsv8z7V4LcMGlxt2+mD2oAZJM3lAbick8Z6VAGbbx1659alJUjCgj600qgiyAQ
4Oc9sUAOgLZY98cVBubbgEgVLExJxjjBz71FkdMAt2NAHa+BviP4i8B3qS6ZdGWyZsz2crF
o5B9P4T7ivszwX400fxz4ej1fSJP8AZmgY/PA/91v6HvX5+mu8+G3ja88BeLLXVFZzp1wRF
dwg8OhPJ+o6igD7roqK2uIbu0huraQSQzIJEdejKRkH8qloA84+OBA+DOuHOOI//Ri18TM+
SATu+tfbHxxz/wAKa1rHX91/6MWvicoY5WGQfpQApRyzBcZxwc1CAFyXyDn6GnsxUEkYIHF
RMd5O5s8ZoAGbcxJOB25ox9aYQC4GMjpUmPlJB5Hb1oAlguZraUTQzSQyqch42KsPxFezeA
fj9rugPDY+JpW1jTAdu5j+/iX1DfxfQ/nXieHaTeACwHbtUJDEknOT1NAH6MaB4h0fxPo8W
raJex3dpKOGU8qe6sOxHoaxfHuvXem6TBo+jNnXdak+yWS/3CR88p9kXJ+uK+Ovh38QtW8A
eIku7JjNYykLdWhb5ZV9fZh2NfVfw/lPjPVbr4kXa7Y5gbPS4GIJt4FPzMcdHZuvsBQB2nh
3Q7Tw34ds9GssmK2TBc9ZG6s59ycn8a1aKKAAdKKRfuiloAK+e/2hviE9jaL4I0qZlmuVD3
0iHlEP3Y/x6n2x617trOqW2iaHe6veNtt7SFpnPsBnH418A+I9Vu9e8QX+r3shea7naVmHu
eB+A4/CgDLkcswLPt7U3OEHAOOfxpHbBwV4zxTVfHGOpyPagALsT82CvXGKbnnI4I5FEjru
5+WlU/MOM57UAIeSalXAQlTux+tMwGOego2ybcjOPagD7u+EnPwf8Mn/AKdB/M129cT8Jhj
4P+Gf+vNf5mu2oA8H/aP8XSab4csvC1pKUm1JvNnwf+WSngfi38q+VDL82cfNntXpfxu1n+
2fi3qvP7qy22i5/wBkc4/EmvMvkY8/KPbvQAHe2W4P1NN3FeuQPapZXBwFUhcd6jww5waAF
IK7WYblboaUoxXzAh29K0bPSNW1KAyafpV5eRQ/faCBnVe/JA4qk0s0TNHIrKc4KsCMH3Hr
QBEMgEbMn+VJuIx7etScAbmXBJxTTIoUKzFiT1oA3vCGv3XhzxfpuuWrFHtJldhnAZejL9C
Ca/QC0uob2ygvLdt0M8ayIfUEZFfnF5ih8xL8wr7c+CWryax8ItJeZi0trvtWJ6/IeP0IoA
9HrG8Va3H4b8I6prkuCLO3aQA92x8o/E4rZrx/9ojUjZ/DBbJZNrX10kZGfvKuWI/QUAfJV
zfXF9qE17dSFprh2kdic5YnJ/nVZynmYLYIGRmk4GGH3s9D0qIrmQgcYGaAHO37sMrZOaZu
Ygjk8UvRRzkGrmlaRqetalHpuj2U17dzH5IoV3Fvf2HuaAK9uu9yuTwpxxUQZVJycDu2M4r
sNb+HnjPwhbLfa7ok9pbOCPPUiRVPYEqTg/WuOfG4k5IP60AM3Ek5Xj1qVCx7nb1NNUjA7e
/pT9yqmE5JGDk/rQB9k/ADxG+t/DJLGd90+lTG2yTklPvIfyJH4V61XzD+zBfka14h04HCS
QRzhfcMR/7NX09QB5t8c22/BrWTjvF/6MWvidjkkqenOK+1/jmQPg1rJKhuYuD/ANdFr4nb
JJITAPFADNwyWYf/AFqXdE8LY4YHI96TauxgeT6VC2UbIPB7UAPJzIfm/ClqMbN4ZVwD1+t
SDGcEge4oAVX2HP4UjMoIIB5/SkxxgnP1pwVHTJbp2oAZlBkg5Puete1fAXx9J4Z8Ur4e1C
Zm0rVnCKWPEE38J+h6H8K8WCrkYGPr2qWJ2imDIxBByCDjB9aAP0jori/hf4q/4S/4dabqs
jZukT7PcDPPmJwT+IwfxrtKAEX7opaRfuiloA8Z/aK186Z8PYNIiYiXVLgIcH/lmnzN+u2v
kdyh5LnntXtv7SeqNdePrDTA/wC7sbQEj0ZySf0Arw5jtI4HXrQBG/HAJY0iKzAkpUhVnTe
qnbnBOKaIznnigBoQjJ649e1e4fDj4Ban4ktIdZ8TzS6VpsoDRwqP38y+vPCA++TWf8B/BO
n+K/HE17qhjltNIRZhbMeZnJ+XI7qMZPvivscAAYAxQB5/pvwZ+G2mW4iTwxb3LAYMl0TKx
/M/yq//AMKt+Hn/AEJ+mf8AfkV2NFAFawsLPS9Pg0/T7ZLa0gXZHFGMKg9AKsEhVLHoBk0t
QXjmOwuJAMlY2P6UAfnv4jvXvfFGq3rHeZ7uV+eermsZmZpCdoAPp2q5dOZLueRvvM7H9aq
iXIOF4HHSgAJG3HX39K09C0+TVvEOnaShw93cRwjnkbmAzWaBtI3jjrXX/DcpL8VvDC7MZv
4uPxoA+59G0fT9A0a20nS7dLe1t0CIqjGfc+pPc185/tIeFdOsLzS/E9nbRwy3jNb3IQYDs
BlWIHfqCfpX03Xgn7TjAeD9DHret/6BQB8qynMjcYNMOMZNTyOdq5XOOKiVdxxjjrn0oAIY
yzjYQc85NfWX7M95JP4F1a0dtwt77K/RkH+FfJyDLfKcgV9Sfswj/infELYx/pUf/oBoA+g
a+dv2nbgmz8NWQbGZZpSPoFH9TX0TXzJ+1DMRqfhyLAwsMz/qooA+dt7bxgfhT96huCVbGM
+tNRiXAHGfSnOuJcIp59TQBGWCptXn8K+o/wBmTQ7aPw5q3iFogbmecWyuRyqKASB9Sf0Ff
L7/ACEYUfSvsH9nWMRfCXzWcYkvpm+n3RQB6rqmm2ur6Pd6XexLJb3UTRSKR1BGK/PDUbUW
mqXVpvH7iV4gfXaSM/pX3P44+Inh7wbolzPcahBJqHlt9ns0cNJI+OMgdBnqTXwjcSyT3kt
xcH95M5kfHqTk0ARDG7GcD1xT18tXJb51Ix6UhIC4ByPekbORkBePpQB7v+zCjHxxrMgBKr
YAZ7cyLX1fXz3+zJorRaJrfiB4youpUtoiR1VBlsfiw/KvoSgDzL47/wDJGdX/AN6L/wBGC
vilwx+6OTzxX2p8eXCfBrVCRnMkI/8AHxXxeDvG7IQdTQBAyMJMMPmximGMhjluR/DjNSEE
sxPOOtOYSZWIRqGA6Ac/nQB7R+zv4f0PxD4j1221vSbbUIY7VHRJ4wwUl8ZGa9e8U/s/+B9
bt3fSLd9CvcZSS2JMZP8AtIe30xXnH7L8RXxT4jcg8Wsa5/4Ga+pKAPz18YeEdZ8F+IptE1
mEJMh3RyJykyHoyn09u1YTDCgjB9vSvr39o3TdIuvh/b3lyQuqW9wBZ7Rl5M/fX6Y59sV8h
kggHvQAwFs4ZeD6VJvAkUlQvbApgGScZ54oXPQngdKAPof9mfxD5Guat4Zlc7LqMXUIP95e
G/MEflX1DXwn8I9UOl/Fvw9cGTYr3HkN6FXBXn8xX3ZQAi/dFLSL90UtAHxD8brpbr4x62S
5bymSPHptQDFeb9Wzj8BXcfFps/FzxKCvS8b+QriM4XAGT39qAEJKsQCQPTNG4hs9aTsODU
4iiYFwzBdvfHWgD6f8I+GJ/Cvwp8NeO9It86lZq11fxxjDXdrIcuh9SqgMPpXvNje2upadb
6hZTLNbXEayRyKchlIyDWL4LW3k+HegpGoaBtPhG0jgjYKwvCZPhTxTe+BZztsZN17o5PTy
icyQj3RjkD0NAHf0UUUAFVtQyNLuyOvkv/6Cas1U1M40e9PpA/8A6CaAPzpleQzSpgZZj/O
o2ULjnANPkLefKc4+Y5/OoGkG48H6igB+SDkGux+GR3fFTwxjr9vjzx71xsZw2SAc9jXYfD
E/8Xe8Msg4+3x80AfUvxL+MEHw41my06bQZdR+1QmYSJOI9vzEYwQa8D+KnxetfiPo1hYRa
HLpzWk5lLPOHD5GMcAYrof2nif+E20QA8GwOR/20NeCHdj5etAEm5fL2lMtjhvSmrt3+pHT
NNBYDJc7s560gRpSGzyepJ/lQBIrryTgE8jHWvqf9mJgfC+vgc/6ZHyf9yvlXYoONxYD9K+
qP2X8nwt4g3dftif+gUAfQFfL37UJP9u+HVxx9ml5/wCBCvqGvl39p8t/wkvh1Vx/x6yH/w
AfFAHz+ozhi4BPGMU1j+9AZzg9x6URY8z52IA7mnBQJOxHTmgB7GN49qkN719L+BCF/ZK10
gkbUu+Qee1fMb+VyFXPoTX0x4I+X9kPXD/sXX86APnGztvtNrdXbXaB4doEUjEvJnPI9hjm
qjt8mEIDUttuD4bkbTwPpUZ2rKdqgbuw6UALtJAbBJHpWno2jah4i1m10vTITPd3UgjRAP1
PsOprM3BcFhuA7Zr074RfEXSPAniKWbVNFjngu8Ib5eZrZe4UdCPXvQB9eeEPDdr4R8Iad4
ftMMtpEFdwMeY55ZvxOa3agsr211GwgvrGdLi2nQSRyocqynoRU9AHlvx9IHwc1HJ6zQj/A
MfFfGyTpA4aNck/K27uK+x/j8QPg9e5GR9oh4/4FXxkyqAGZdw6hTQAku15SVI+YcAdBTUU
nODhh7U5pFLHbDs4yO9NMhPK/iRQB9Dfsv7v7c8R7jk/Z4uf+BGvp1mVELuwVVGSTwAK+Yv
2X1xrniNuf+PeLn/gRr2H4g6heX7WPgXRZjHqOtEi4lQ821oP9Y59Mj5R9aAMfS7EfELWtY
8X3il9Hit5tN0eJxwwIKy3H/AjwD6CvjW5hW3nePPzI5Uj6Gv0SsdPtNI0WDTbGIQ2trCI4
0HZQK/PDUCH1i8YjIM74P8AwI0AU5JCW2rx2zShFVA3mAseo7io2JVi3Y0/BJViOBQBqaBc
G18Radcr96G5jf8AJga/RNG3xq/94Zr847NA97bhA27zFx+dfova5+xQZ6+Wv8qAJV+6KWk
X7opaAPiH4zWq2vxg8QAg5lkWT8GUGvOpGwMByPUCvbf2kNMNp8R7XUcEJfWa5wOrIxU/pi
vE9pLE4DHsKAIz8u4ZB9+1SKXIUNtKjp70IE3ENHjHbPSmLsOSTj0wKAPtz4I69Frfwn0tV
l8yawBtJc9Rt+7/AOOkVu+OtAutY0aG/wBJITW9Il+2WL+rj70Z9nGQfwr5g+C/xBj8D+Kj
Z6pNt0XVNqSMTkQP/C/07H2r7JjkjliSWN1dHAZWU5BB6EUAZXhrXrXxN4ctNZtAUWdfnjb
honHDIR6ggitevPQR4J+IoTGzQvE8mR2W3vQP0EgH5ivQqACqmqf8ga+/64P/AOgmrdUtWO
NDvyO1vJ/6CaAPzsnA3Ofc4qsoDsygfXmp5OZJN3rxmoiCOi8nn0zQAFeMMOPrXafCdQvxd
8NHH/L6gx+dcZgkgHj09K7P4Urn4v8Ahj/r9Xn86APR/wBpoBvHeiqR/wAuB/8ARjV4KR1w
DtPc17z+01n/AITvSMkhf7PP4/vDXhBX5R1CnpxyaAI2QEkn8xQvygDPQ5470rEqmAuWz19
KYDuO5iCfbtQBIERV3bwM9favqr9mMKPCWvbckfbVGT3+SvlPzQpKhs54IAzX1Z+zCP8Aik
NdbOc3y/8AoAoA98r5e/adCnxL4fBI3C0kwPX56+oa+Wv2njjxZ4fIbaRZyc4/26APBB95B
k7geQO1I/MgLsBjpj1pU2mTcG57nFJNgEKoGP1oAc43R7yMsTwa+lvB+V/ZE1rHB8u6/wDQ
q+ZAdq4IbHtX1L8PNMv9X/ZTv9M06A3N5dLcpFGCAWYt0yaAPl62UBiwOTtOAOvSq5278uc
N9K6PWfCPifwtLGviDQrrTzICEkkX5W+hGQa54oWBbgEdDmgCNtu9cnipCrD+Hj2phXcVJ6
U7yyAW6L0xQB9Rfs1eLHutM1Hwhcys32PFzahuyMcMo9g2D+NfQtfF/wCz/dNa/F7TwrELc
wzQtz1+XI/UV9oUAeU/tA/8kcvh63EIP/fVfGySrErAoH3DAPpX2R+0F/yR67B73MI/8er4
zMeHHPyZxmgBoAYM5JyBgCmKp3Ecc85NTEBRmJx3ziovmOSxzQB9Bfs6ajZaLH4v1XUJ1jt
bS1ikkf0UFq9o+HulXlx9u8ca5EU1bXSHSNutrbD/AFUQ/Dk+5r54+Bfh678Ua3d6ZK4XQo
zFc38fecoxMcZ/2S3J+lfYgAUAKAAOABQBjeK9STR/Busao7BRbWkkgJ9dpx+uK/PR3Lys7
jLMcn619XftF+NIdN8LxeEbaUG71Ih5wDykSnOD/vH9Aa+UHK7uPrQAwgH6ikG8NlmGO/FJ
jLkq3HcVISSAD2oA1fDts974o0i0U5867iTA68uK/RAAKoA6Divhr4M6Q+r/ABe0KLyyyW0
pun9AEGf54r7moARPuD6UtIn3B9KWgDxD9pDw/wD2h4GstdjXMmmXGHOP+WcnB/Iha+TCMn
IYgV+h/iDRrbxD4c1DRLtQYbyFomyM4yOD+Bwfwr4A1jSrvRNbvdHv4zHcWkrQyD3B6/j1o
Az0VTkoxIP50wgeZgcDP5UY2OMZx6mleRAu3nJ5zQAHG9lQ5Rumeor0/wAA/GnxL4IhTTpm
/tfSE6W07ENEP9h+30ORXloz2pyZVPNGPTFAH1RqXxs+HXjbwtd6Nqy6jpM8qB0doPM8mQc
o6lSeQQD2ra8MfHnwbL4dtF8Q6q0GqRpsnxA5VyON4IH8XXHbNfHwUs5CtgngmlBjVWUlie
gI4oA/RjTdRtNW0q21Oxk8y1uoxLE+MblIyDg0zWTt0DUT6W0h/wDHTWN8PQV+GfhwN1+wR
f8AoIrX1z/kXNT/AOvWX/0A0Afne4DyYAwCcZ9KaxaMAAZNOOA2Gz+NQgxmTPOAaAFlyZCw
6DtjgGu2+E+T8XfDGAMfbVzg+xriXJJPGAefrXa/CUMfjB4YwSB9sGcfQ0AfVPj74RaL8Qd
attU1TUby3e3g8hUh27SMk55B55rwD4vfCrRvh1p+l3On6peXTX0rxsLjbgbQCMYHvX2NXz
t+1Kf+JJ4aH/TxKf8Ax1aAPmLaoyNx2gdetRISjZwSP50/cVJC856jPWn7SijkEH0/lQAzG
cFh83Wvq79mHH/CE60Qc5vh/wCgCvlIsA4JO39cV9W/sxEHwRrLAdb8c+vyCgD3qvln9p4F
vF2gAEDFk/B/36+pq+Vv2oCf+Ev0HBx/oT/+jDQB4GqrnJb2xTimDw4PGc0xQCy5JHOc05j
ubaqtnFADdzHBJ6V9qfAJlf4NaYVGB5s3/oZr4t2ho1Kjnua+0P2fxj4M6aP+m03/AKGaAO
j+KGk2+s/C7XrW4VSY7V542I+46DcCPy/Wvgtfvdcr3r9BPHJx8O/ER/6h8/8A6Aa/Pry9q
gkjOKAANtcEDvTvMwpVskZ/CmdTgYz2zQwAOM5H0oA9M+B+G+MmhtnHMvy/9s2r7br4i+Bo
x8Y9E553Scf9s2r7doA8l/aGz/wqC4GcZu4c+/Jr4554G7jt7V9iftEMB8H5845vIQM/U18
bFm7NkdM0ASxpJKxRU3HGTUG3LHaOnvT1Zxlg7KQOxpd2FxlSeOlAH0Z+y9tN34mIPRIBgj
/eroPG37RGm6LPfaRoGkz3OqW8jwNJc4SJGUkE4By3P0rn/wBl4D7Z4mZcYKQ/zavEvGsTt
8QfEcjOBi/n4PcbzQBm63rWqeIdXudY1e6e5u7hstI38gOw9BWdvKjIOB/OlAGcE4FMKE/M
Thc0ACtuJwMN609MocuA340xR+8PGB0qxBCZZ1iijM0jkKqKMlieAPzoA+iv2Y9AL3GteJ5
l4QLZwkjufmY/+g/nX0vXI/Dfwsvg/wCHul6KVxcLH5twfWVuW/Lp+FddQAi/cH0paReUH0
paACvnH9ob4eSTMvjrSYWcqoiv0QZwBwsn9D+FfR1RzwQ3NvJb3ESywyqUdGGQwPBBoA/OF
1KsoYZA60xhuIAUD0zXr/xb+Et74JvZtX0WB7rw/OxO4AlrUn+Fvb0NeP7juDg9uB6UAJt+
YZbA7ikC7eAc0vv3J5pqndnkcUAO43ZxSZ4Jp5UbMhunHPem4BBycDFAH2t8GfEV1e+Ebfw
5rMYg1XTLeJlU/wDLa2dcxyD144PuK9B1zjw5qZ/6dZf/AEA15e9jdaX4B8HePdJhMl5o2n
wrdxr1uLNkHmL7lfvD6GvRtRvrbUfBF7qFlMs1tcWEksUinhlMZINAH57yAEnqDjPXrVY8E
EHg84q07ptYAZc9cdqrMjAhhznt6UALuDkMM8dq7n4Rgn4w+GCO14P/AEE1w+WQhsgL3GK7
z4QkyfGbw2T0+054HH3TQB92V88ftPoH0rw2D/z2mwP+ArX0PXzt+0+22w8M/LkmWbHp91a
APmLaVlAYbW64bjNROZNihm/CpbhSzbiARUICHAJP0oAdHswxk4wcCvrL9mMY8C6uR903/H
/fAr5OIIG1OFIwRX1r+zIoX4fapjP/AB/nk/7i0Ae6V8rftQEf8JfoI7iyb/0Ya+qa+UP2n
fMPjfRyBkLYfhzIaAPCIz8+XGBmlkIExVD703uOeM5oICk9MnknNAC4/djn71fafwBXb8GN
M68yzH/x818XBWYDGAB3r7W+AylfgxpGTkl5Tn/toaAOr8eHb8OPER/6h83/AKAa/P2TAwc
V9/8AxBOPhp4k/wCwfN/6Aa+AREXiJaQZx8ooAg4aUEc1IkoUkAZP0qNkCqW70oXaQynn0o
A9Q+BWJvjLozEj5RL/AOizX21XxZ8CnST4x6IqRKgSOblf4jsOSa+06APIv2iTj4QS8A5vY
ev1NfHIGQwyPda+w/2jCB8JDnPN9D/7NXx4VzuY8nPGDzQBGWKNsx1/SpIhEQVlJUeoFRtk
EnaS3TFNG4qTjB7CgD6T/ZcTZN4mwQRiD/2avDPGpLePfELDkjUJjj23mvdv2WyWTxOSBkG
Afo1eEeLQB4411wdwa+mz/wB9mgDAVs4BGGx0pVyARkkE557UvUk//roIbAIHX1oAlxGVCq
STjnIr2/8AZ/8Ah02t68vi/VLf/iW6a/8AowYcTTDv7hev1xXJfC34X6n4+1hJnEltocDj7
Rd7SA/+wmerH9K+1dM02x0fS7fTNNtktrS2QRxxIMBQKALdFFFACL90UtIDkCloAKKKKAI5
4Ibm3kt7iJJYZFKujjKsD1BB614D46/Z1s76aXUvBM8djK2WawmOIif9huq/Q5H0r6CooA/
PvxD4I8VeGJ2TWtAu7RQceb5ZaNvcOODXOBBzhh9K/SV0SRCkihlPBVhkGsG98E+D9QkMt7
4Y0ydz1ZrVMn8cUAfn2YigYH7/ANaURxqCCxI9q+8W+Fnw7Z958H6bnpxDikPwq+HRBB8H6
dz1/dUAX/A6JL8NvD8cih0bToQykZBBQcVxlpIfCDeIfAN3JtsZrO4vNGkc8eWVO+DJ7qTk
exr1G1tbexs4bO0hWG3gQRxxoMBFAwAK5T4heF28R+Hlms1X+1dNf7VZsRncwHzRn2dcqR7
igD4NMYAzjDH3600D727gjtX214Z8F/DDxR4bs9atfB+nKJ0w8Zi+aJxw6H0IIIrZHws+HY
OR4P03/v1QB8FpGHcZII9zXoXwejVfjF4ewMYuCf8Ax1q+tP8AhV3w8/6E/TP+/Iqxp/w98
E6VqUGo6b4ZsbW7gbdHLFHhkOMZFAHUV85ftRH/AETwyM8+ZPj8lr6NrI1vwx4e8RiEa7pF
tqIgJMfnpu2Z64oA/PXywwDOyjAx1pgiY5KgMB3Ffen/AAq74ef9Cfpn/fgUp+GHw9OM+D9
M46fuBQB8FbXRipAB96+s/wBmg5+HupeovyD/AN8LXobfDL4fsCG8I6aR7witvRfD+i+HbR
7TQ9Mg0+3d/MaOBdoLdM/pQBp18o/tMkHx7o4HONP5A/66Gvq6sPWfCHhjxDdR3Wt6HaahP
GuxHnjDFVznFAH57kBpAO2OcUBSrcDj3r71/wCFY/D3/oT9L/78ClPwy+HzEE+D9LJH/Tut
AHwcANp7ZPAFfanwL/5I1o49DL/6MNbv/Csvh9t2/wDCH6XjOf8Aj3Wui03TNP0fT0sNKs4
rO1jzshiXaq5OTxQBifEEA/DTxGCcD7BNk/8AATXwQ6Qq5KqQQOBX6MXVrb3tnLZ3kKT28y
lJI3GVdT1BHpXNN8NvALklvCGlHP8A07LQB8BSKC2W6nsKkEZ2bs4I4xX3x/wrXwASD/wh+
lZHT/Rl/wAKVvht4BYYbwfpR/7dl/woA+V/gEka/GPTMHJ8qb/0Wa+06wNN8F+EtHv0v9K8
O2FldRghZoYQrKCMHBHtW/QB47+0bs/4VOu8j/j/AIcfk1fH525ByAeufWv0A8aSeH7fwnd
3niSwgv7K3HmCCZA4eTooAPck4H1rlvBXww8PWvh0XOv+G9Om1S/kN1OjQKy25bkRLnoFGB
9c0AfFQ2nOB82Mj3pixFxljt719+/8K/8ABGMf8IppYH/Xsn+FH/Cv/BBP/IqaX/4DL/hQB
4x+y+qiHxMVOfmg/k1eBeLFz4x1xBjJvZv/AEM198aVoGiaGsq6PpVrp4lIMgt4gm/HTOOt
Qjwt4ZW5e5Hh7TfOdizSfZU3MT1JOOtAHwbofhPxN4guFj0bQb28bpmOI7R9WPA/E17x4I/
ZwImi1Hxvdhl4b+z7Zup9Hf8AoPzr6QjijhjEcUaxoOiqMAfhTqAK1jYWWmWMNhp1rFa2sK
7Y4olCqo9gKs0UUAFFFFACL90fSlpB90UtABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAeeD/AIoj4
j7R8mgeJ5Mj+7bX2P0EgH5ivQ6x/E2gW3ifw5d6PdMYxMuY5V+9FIOVce4ODWd4H1651jRZ
LPVQE1rS5DaX0ffevR/owww+poA6miiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiuS8f+KG8NeGmNmQdUvSYLNT2YjJc/7KDLH6UAc9qOp6X4q+I6WV9qVpDofhyQSS
JNMqi6vOwwTysY5/3j7V3J8S+HV4Ov6aPrdx/415/8LfAWlW3hY6tq+mQ3l3qbecrXkQkZY
/4T8wOC3LH/AHq09ftNDOpDw74b8MaRc65KoaSV7OMxWMZ/5aScdf7q9T9KAO3tNT03UGZb
HULa6KAFhDKr7c9M4PFW6wfC3hTSvCWkfYNNhG928yecqA87nqxx+gHAreoAKKKKACiiigA
ooooAKKKKAAUUDpRQAUUUUAFFFFABRRRQAVwVleeOdb1DWW0/VtJs7Wyv5LSKOWzeVyFxyx
Djnn0rva4rwxLNpPirXNA1C1aKa9uptUtZQwZJomKqfcMDjIPrQBaFj8QNo3eIdGz7ac//A
MdpDYfEHGB4k0fPr/Zr/wDx2usooA5Iaf8AELI3eJdHx3xpj/8Ax2sdPB/jaHxZN4lg8T6X
Hdz24t5o105hHMFOVZh5mdw6Zz0re1Pxxo2lazPpU8OoTXFsiSTG2s5JljDfdyVB9K2tL1X
T9a06PUNLukubaTO109RwQQeQR6HmgDm3f4l2i7xD4f1UD+BWltmP0J3Cp9N8ZxTanHo+u6
Xc6BqkpxFFdENFOfSOVflY+3B9q6qs/WtHstd0ifTb+IPHIPlYfejbs6nswPINAGD4v1bXL
PU/D+l6FcWtvNqdy8Ty3MJlCqsZfgAjnj1oXTfiEGO7xRpJHb/iWt/8crmp77U5PDvhzxNf
W5vW8O3U66kyMBJhA0TSKOh7MR9a9QhljngjnibdHIodSO4IyDQByrad8QSfl8UaSP8AuGN
/8dpktl4/hgklbxNpR2IWwNNbkjn/AJ6V2FZHiXVYtH8P3F08Lzu+IIoY8bpZHO1VGeOSet
AHC+HfEPjbxVMi2mqabYBNPtrmTfZtLveTdnHzjAG2ulXTvHwB3eKNKJ7H+zG4/wDItc94W
sr3wXrun2GsWw8rUrG2so7qJgypcRq5MbDryCcHpxXptAHKf2d4/wD+hn0r/wAFjf8Ax2uY
8X+IfHPg2CzuZtU0zUUuTKmxbJoipWJnBzvOeR0r1KvMPiDYah4x1aHw9olqskmmK811PK4
RI2kiZY0Hck5z7CgDesbTx7cWcF0/ibTMTRq+0aa3GRnr5lS/2b4+Lk/8JTpgXsBph/8Ajl
XPCerjU9GMEtq9ne6c32O6t3YMY5FUdCOCCCCD710FAHItpXxAP3fF2mr/ANwsn/2pTRpPx
Cxg+MdOz/2Cf/tldhXLQfELwhcXZto9YUMJDFveKRI94OCN5ULnPHWgBIdO8dxZMviXTbg4
OFbTigz9Q9QPqfj/AEyQvfeHtP1e2UZL6ZcGOX/v3JwfoGrsaKAORv8Axja3HgfWdY0SUi8
sIXLQXERWSCQDgOhwR/I1FBpvj+a2imPi+wUugbA0wcZH+/WN8VdIuF0r+2NFSNdQutum3A
Y7VnilO0b/AHVipB7c12PhvWotWsHha3ks76xIgurSXG6FwPbgqRyCOCKAMsaR4+yc+MrED
tjSh/8AF1z2t/DPX/Ed+17q/jGOVzbNaKiaeFREY5bA38E4AJz04r1CigDyTwz4atbv4cvq
d7eajJe2qXCh0v5kUmJmVTtDYHCjirHgnwz4qg8I2F5p3iq1tTqES3c27TRI7uyg/M5fLem
TViDUrfQPAniPRZgRfWc89vHBn5pjOzGHaO+7ePyPpXdaDYPpfhrTNNkxvtbaOFsdMqoB/U
UAYa6N45B+bxtbH6aUo/8AZ6yvEK+OvD/hu+1n/hLra7NonmeUdMVN/I4zv4r0KuK8bXkuq
2lz4N0e1+26neRAy/OFjtIyR88h98cKOTQB2cTF4Uc9WUE06mxqUiRD1UAU6gAooooAKKKK
ACiiigAHSigdKKACiiigAooooAKKKKACuWuVz8VNPb+7pU//AKNSuprlbjd/wtex9P7Jm/8
ARqUAdVRRRQBwA1u00H4jeJDfQXzG6itDCILOSUSbUYHBUEZya1fBVpdxQavqN1Yyaeup37
3cVrLw6IVVQWA+6TtJx711VFABVXUdQtNK0y41G+mENtboXdz2A/rU0yytA6wSLHKRhXZdw
U+uOM15lqOl+INM11df8Z3EfiPRbZg6JbqYRYkH/WmHkSAepJIxnFAF6S2ubP4J6xLdxGK5
u7W6vJIz1Qyln2n3AIFdro//ACAdP4x/o0f/AKCKyPG8qP8ADfXZo3DI1hKysOhBQ4NbGkH
Ohaef+neP/wBBFAF2uT8ekf2Lpy/3tVtB/wCRRXWVynjsZ0nS8/8AQWtP/RooATxlzeeFh/
1GYj/45JXWVyfjEZ1Dwoc4xrEf/ouSusoAK5Tw+D/wnfjBiODLagf9+f8A69dXXJ+Hc/8AC
c+MP+u9t/6JFADPBoH9s+L27nV2/wDRUddfXJ+EF26r4rOc51Zz/wCQo66ygArzDR1il+A2
qB0DoYb47WHfzJCP1r0+vNNEKj4E6iyjj7PfHH/A5KAO90YsdA04uSWNtHknudoq9VLSOdC
08/8ATvH/AOgirtAHKePwD4XjBGQb60BH/bdKr+MEbw/KPHVkQrWMYS/iJwLm2zz/AMDXqv
4jvVjx+ceGoPfULT/0elZuvbvF/jW38KRYfSdLKXmqnqJH6xQf+zH2AoA7SwvrTU9Ot9QsZ
1ntbhBJHIpyGUjINWa4mFf+EJ8RC3A2eHNWm/d/3bG5b+H2Rz07BvrXbUAZN14c0W98Q2ev
3Nikmo2alIZjn5QfboSOcE9MmtaiqWq6pZaLpNxqeoS+VbQLuY4yT6ADuSeAPWgDP8S68dF
soorOEXWrXr+TZWuf9ZJjqfRVHLHsKXw1oI0LT5PPm+1ajeSefe3RHM0pHP0UdAOwFUPDOl
Xlzfy+Ldeh8vU7tNlvbMc/YbfqI/8AePVj68dq6ugAooooAKKKKACiiigAooooAB0ooHSig
AooooAKKKKACiiigArlZyP+Fr2YzyNIlOP+2qV1Vcd4Nt0udT8Qa3dF5r9tQmsxLIxOyGNv
kRR0CjJPHU9aAOxooooA4JtCs9f8eeJFvZ7yKS2S1EElvdSRNFuQkkBTjOR3Bra8Eahd6l4
OtLi+nNxco0kLzEYMmyRkDH3IUZql4ggW08deGdRtWaCe7ne1uWRiBPEInZVYdDhhkelP+H
hA8KSQAYNvfXUR+omb/GgDrao6wgk0HUIyoYNbSDB7/KavUhAZSrAEHgg96APOLe/g139ny
WeylM//ABJ2ib1DpHhgffIrt9BlE3hnS5lxh7SJhg56oK8s0WSDwf8AFPXPDaWaweFNVljh
QBiUgupItxXnoHGR9cV1XhTVR4elTwPr7/Z7m2JTTp5OEvYM/JtPTeo+Ur14zQB3Vcn49wu
h2EzkLFFqdpJI54CKJRkk9hXWVHPBBdW729zCk0MgKvG6hlYehB60Acn4tngl1nwlbRzI8z
6osqxq2WKrG+WwOwyOfeuwrI0zwx4e0a5a50rRrSznYbTJFGA2PTPYVr0AFcr4cKt4y8Xsu
CPtUCk+4gXIrQ17xJYaFCkchNxqFx8trYxcy3D9gB2Hqx4ArnrvT9Q0H4Za9dTXOzWLuOa8
uJoDjZKw6KfRRgD6UAX/AAeS2oeKmzkf2xIAfpGgrrKy/D+l2Oj6Da2VhF5cQQOSSWZ2blm
YnkknqTWpQAV5HputaPbfBe7006nbPfTpdwx2ySBpXkeVwqhBznJHavXKpw6VpdvcG4t9Nt
YZicmRIVVifqBmgB2nRPBpNnBKMPHCiMPQhQDVqimTTQ28LTXEqRRIMs7sFVR6kmgDi/ilP
d23gV7jT4BcXkd3bNBCf+WjiVdo/OtfwjoL6BoKxXUnn6ldObm+nPJlmfljn0HQewFY0d7H
458R2Uumt53h7SJzM90Pu3dyvCqnqqZJJ6E4A6V3NAHNePlRvh3rwkAIFo5GfUDI/XFbtiW
OnWxfO4xLnPrgVzXiq3jvvEPhjTboGSznuZXlhJO2TZGWXcO4BAODxXW9BxQAVyfj4D/hH7
J3xsTU7RmJ6AectdZVTUrK01HTLiyvoFnt5UKvG3QigC3RXMfD+Waf4eaNLPNJNIYcF5GLM
cMQMk8ngV09ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQADpRQOlFABRRRQAUUUUAFFFFABXGReFfElhcX5
0fxbHa293dSXXlS6espRnOSN24ZFdnRQByP9i+Ov+h3tv/BUn/xdH9ieOcf8jvb89/7KTj/
x+uuooA5GDwz4hl1zTdQ1nxSl9DYSNKkEdisO5ihXlgx6Amo28Ka9Z6lqE/h/xWNNtb6c3L
W72STBJCAGIJI4JGcVpa34oTR9VtNLj0fUNTu7mJ5lSzRDtRSASdzL3YVUHi6/PTwRr4+sc
P8A8coAj/sPxzt48cwk++lJ/wDFU3+wvHh/5nyEfTSY/wD4qpW8YagM48DeICR/0zh5/wDI
lTWfjbSbm9Gn3dve6VfsjOltf25iaUAZOw8qx9gc0AZj+AZb3RdftNa1k6heauySC5W3EPk
PGoEbKATyCAc07w7NaeNfCcujeK7CG51HTpPsmoQSDOJV6SL3G4YYEetS2njq4v7KC9svBm
uz21wgkjkVIQGU9DzJmueub7Xrf4gWviTSfBOsrFcQG21OFvJHmKOY3X95yynI+hoA6BfB+
t6YNvhvxnfWsA+7bX8a3ka+wLYcD/gVPjt/iZDgNqXh26GerW00RI/BzTj40u4juu/BXiCG
EdZFgjlx7kI5P6Vu6Prml6/YfbdKuluIg2xhgq0bDqrKcFT7EUAYBX4mvked4ZhyeoSd8fh
kU4aB4vv4ymreMvs8bfeTSrRYT+DuWI/DFE/jq2mv57Dw7pF94hngYxyvZqqwRsOqmVyFz7
DNS/254v2k/wDCDHpwP7Siyf0oAu6H4T0Tw+8k1jbvJdy/627uZGmnk+rtk49ulW9c0pdb8
P32kPO0C3cLRGRBkpkdQKwk8braTxQ+JNB1DQRI21bicLJb57AyISF/4Fiprzxe8Gt3ulWP
h3U9TezCGWS2EewF13ADcwzxQBDD4e8YQqiDx2SiKFAOmRdAPrU39h+Lf+h3Yf8AcOhqMeL
dVPXwLrg/78//ABynjxXqW8hvBOtgDviE/wDtSgAOh+LimB45cN6/2bD/ACo/sLxbtA/4Tq
TPc/2dDzVzSvFel6pe/wBn7bmw1HaX+x30JhlK+oB4YfQmk1rxXpui3cWnmO4v9TmXdHY2U
fmSsv8AeI6KvuxAoApL4a8Ru2bjx5qDKVIIhtYI/wAc7DXH+OPC9iltZ6LHcX2t6/q7m3tm
1G5aVbdP+Wk2wYUbV6HHUiuzj13xXMu9fBMkSnkCbUIlb8QM4rmLKfxLpvi/U/FHibwheTt
Ki29qbCVLkWluOSNuQxJbkkD0oA77Q9GsvD+g2ejadH5draRiNB3OOpPuTkn61o1y154301
NP0280q2n1n+0Zzbwx2u0MHClmDbyNpAByDzSHxTrQ/wCZF1f8JID/AO1KALviDQbnWLjTr
uy1V9NurCRpI5ViWUHcpUghvY1mjw94yyd3xBlOemNMgGKpz/EYWmqJpV54W1W3v5ghggYx
Ey7mKjBD4HIPWtH/AISfXcE/8IJq3HT99b8/+RKAI28P+MTjb8QJR9dMgpX8O+LHiKf8J7O
CeMjT4a0NB8RNrV1qFpNpN1pl1YMiyRXJQk7l3AgqSMYrdoAzPD+jpoHh2y0dLh7hbWPy/N
cAF+c5IHTrWnRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAAopBS0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB
ymr+ZZ/EHw9qBVXhuY57Aj+JGIEgb6fuyPxrq65fxNn/hIvCYH/AEEH/wDRMldRQBymgeN7
TXdcudJ/s66s5I2l8mSUApcCN9jlSD2JHB9aveLdEttf8J6hp9wnzNCzQyDhopACVZT2IPe
uW8J+HtdtfFP2nULAWlnZG9EcjSq5uDPMHBAH3QAO/c13WrXEVpot9dTuEiigd2YngAKTQB
ynwo1X+2Phbos5h8loYjbMuc5MZ25/HGa2fE3iCfQLaya10qXVLi8uBbxwRSKjE7WYnLcdF
Ncr8EkZPhNp4YFSZpjhhgj94a7DxBoEPiC2toZby6s3tphNHNauFdTtK8Eg9mNAFzStRt9X
0i11O1DCG5jEihxhhnsfcdK83+JFzL4c1e2vNI3QXXiCJ9NmaI4O4ldkv+8oZhn3FekWNjb
aRpEFhYxMLe1jCRoDkkAep6mvJtevZvEuoX2oajZzaa+j3Frb2thOMS4kuI907dsNtAGCeh
zQB6zpemWej6TbaZYRLFb20YjRVGOnc+56k1gS+MRH4v8A7DXSpXtVuEs3vRIuFnaMyBdnU
jaOvrXV15hLt/4Ta59T4jt8f+AdAHpVxbwXdrJbXMSTQyqUeNxkMD1BFeYfDWWey8YeJNDm
k+0Ij/uZiSWEcLGJUbPXAxzXqleWeCSD8VPEGOwuP/SmgD0y8uBZ2FxdspcQxtIVHU4Gcfp
WJ4X8T/8ACRQzCbTJtNuoUjlaCV1fMci7kYMvByM/TFbt1bpd2c9rISEmRo2I6gEYrJ8PeG
rLw5byJbXFzdSyhFee6k3uyoNqL0AAA6ACgCh4+toj4RudVC4vNKxe20o+8joc8H3GQR3Bq
n8Ocalolz4ruI8XmtXEk7FvvJGGKxx59FC9PUmmeL7651DWNP8ACUtjPaaZqEqi41FwPLkA
+byUIzhmxjJxxnGavfDoY8BWIxgeZPgeg858UAXPEniGXQltUttNbULm48xliEojAWNC7HJ
B7Dp71q6bex6lpNpqMSssd1Ckyq3UBgDg/nXJ+M2265o3Gf8ARr8/+QK3vCw2+DdFHTFlD/
6AKAPPfGAk0H4m6XqlmI/sjFLy6tum9y4gMi9g22UZ9dtetV5Z8Rwp8SWpI6WifreQ16nQB
5FqjTa98f7WytUH/Eojhec7T8qDMm4noMllUD6mvVL++tdM0641C9lEVtboZJHPYCo7TTdP
tL+9vrWFFubx1a4kHJcqoAB+g7Vzvi0b9d8Owaj/AMgOS6xKB0a4HMKv/sZz/wACC0ATeE7
bUprvVfEepW4szq7RPDaZy8MaJtXef7xHJA6dK6miigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAE
HSlpBS0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQByniKRJPGPhS0Rt063Ms5jHURiJgWPoMsB+Nd
XXH60+paf47sdXt9Eu9StRYS27m12bkcurDIZhxgGrH/CVahnH/AAhet/8AfMX/AMXQBUi8
V+Ir+7v7fSvCaSmyuGtpGn1BY8EdCV2k4III9jRJo3iPxAUHiueystJjPmSafZMz+fjkCWR
gPl7lQOe5q14Vjv5NT1/U73TJ9PS9uUeKK4K7yqxKpJ2kjqDXRXsbTafcQoMs8bKB7kEUAc
54CKP4WaeHPkTXlzLC2MBkMrbSPYjpWb8Ubu9sPDNtfW2qXOlwwXO64ubd9pRdjbd3+yX2A
/WpdB1TWtI8M6bpk3g/U3mtbdIWKPCQSoxx8/Ss/wAaHW/F/g298OQ+E9RtnvtkfmzPDtjG
8EscOT0BoA7XQLybUfDGl39xjzrm1ilfAx8zKCf1NedfFG6j0zXdLvbphFbTpHBvbgM63MT
hc+uAx/A1uaDq3iHRvDen6VdeDNSnnsoFgaSGWEo+0YDDLg8gelc78StL8S+P/D1ro9h4av
NPkiuBctNdSRbAFRvl+VicnOOlAHrvbivOpbHUv+Fgm3NhcvE+qpqC3Gz9ysQtth+b+9u4x
1qDwh4l8UJ4UsbmXSZPENiIwguLWRUuoivytHLExGXUjGVPPXFb6+NwxI/4RLxKpHY6ef57
sUAdbXk3w8kju/iV4muLaQTRRNPHI68hGa4Yhc+uBmupl1Dxdry/ZdO0Z9AtpPlkvr6RTMq
/9M4kJ+b3YgD0NZukWF94M1jWLfTPC95fafcNC8ElvJFztiCsW3MCWLAknvmgDt9UW4bRr5
bQsLkwSCIr137TjH44rjPhhrEuqaPqEL6pNqSWdwsSzTtukB8tS6sepw5Yc1rJ4l1puvgjV
V57ywf/AByuR8Dab4l8G/2sLnw1dXaapcG9AhmiJhZiQUbLDnAU8etAHX+PVf8A4Qu7nRCx
tpIbg7QSVVJVZjgegBNVvhnd2978PNPmtpFkj3TAMpyD+9as3xR41vbLRms7nwhqkc+pbrK
2UPCxkldSFAw5P444xVfw14U8ReAtDsovD4XU4HiRr3TbmbYyzEDe8UnIHPVTxx1oA2fGtp
dvNYX1tZXF4sMN3C0dum58yRbVOPTIxn3rotEtpbPw9ptpMu2WC1ijcZzghACP0rFXxdcp8
t34P16GUdVS3WZfwZWINMbxLr16rR6P4OvlfoJdSdLaMH1IyWI+goA5b4gXET+O9N0xGEl5
c20SxQAZZ/8ASkYn6AIxP0r1WvOb3w7rWnavpPiQ2z67qq3TSXv2crHtQxMipGHIwik+uTk
k1unxLruRjwLqhH/Xe3/+OUAc3Y65d6L8btW0W+f/AEDWBFJbKQcrIIwNw7YbaR9VFd/q+m
W+s6Rc6bdD93MuNw6o3VWHuCAR9K8z1jT/ABVq3jzT/E8XhO6hgsBEDBJcw75NruTtw2OjD
qa7EeJPEJH/ACImoj63Nv8A/F0AWPDWtTXsc2k6mDHrOnAJdIVIDg52yqe6sBn2OR2roa5T
QY9WuvFuqazqGjy6ZFNbQQRpNKjsxUuSfkJwPmFdXQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAAK
KBRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBwBJ8G/EYAAJoXiaTHH
S3vQP0EgH/AH0K7+sjxJodv4j8PXWlXDGMyDdFKOsUg5Rx7ggGqXg3XLnWdDMepR+Vq9hIb
S+i9JF/iHswww+tAHSUUUUAFFFch431K6NvaeF9IlKatrTGFHXrbwj/AFsv4LwPcigCpoef
FvjO48UyfNpWll7LS1PSR+k0/wCY2j2BruqqaZp1rpGlWumWMYjtraMRRqOwAq3QAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQACikHeloAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK4bxEB4V8V2/jKJSthdhLLVgOirnEU5/wB0naT6H2rua
rX9ja6nptxp97Cs1tcxtFIjdGUjBoAsghgCCCDzkUVxngi9urM3ng3VpTJf6PgQyuebm1P+
rk9yPun3HvXZ0AQ3d1b2NlPe3cqxW8CGSR2OAqgZJrj/AAXZ3Gp3l5451SJkudUUJZwv1tr
QfcX2LfeP1FQ+J5T4o8U2nge2JNnEFvdXYdBEDmOE+7kZI9BXdqqogRFCqBgAcACgBaKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAEFLQKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDjPG9pcWDWXjTTYWkvNHz58adZ7Vv9anuR
94e4rX1bxPpumeEJfEolE9p5Ilh2H/XFsbFHuSQPxrbZVZSrAFSMEHoa830vwTqsHitNOvJ
EfwjpUxvtOh6kyuSQjf7MZ3EfUelAHQeCNDutJ0aW91Yh9a1WU3l847OeiD2UYUfQ11NFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAH/2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAK+AZkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6D0+Pxn4h8R+IxF4yfSrK
xvjbQW8VjDIQoRTkswyc5rV/4Rjxl/0Ui7/8Ftt/8TT/AAb/AMhvxh/2Fj/6KjrrJJ4YiBL
Kkef7zAUAcc/hXxg67T8Sr5Qe66fbA/ntqufBPi4uSPijqoB7fY7f/wCJruPtVsTgXEWev3
xSG6tgQDcRAnp84oA4yPwX4oUDf8TNXcg/8+1uP/ZKl/4Q7Xycv8RNaJ/2YoAP/QK643VsB
k3EQH++KX7Vbf8APxH/AN9igDi5vA+uzgK3xI15AP8AnmsKk/iEqEeCvGKEGP4o6plflG+z
t2+T0I28t/tda7kXVselxF/32KeJY2ICupyNwweo9aAONHhDxTsCn4l6tnuRaWv/AMbpG8I
eKT0+JerKfa0tf/jddruX+8Pzo3L/AHh+dAHDv4L8TyHL/EzWuOm23t1/klIngjxGrDd8S9
bZR1Big5/HZXckgdSBQGU9GB/GgDjW8G62cY+IWuj/AIDB/wDG6YvgnWwvzfEXXy2c5xAPw
x5ddtkU3emcFxn60AcT/wAIJq27d/wsXxH1z9+H8vuVVv8AwbqdlaXF7J8SfEKLHGSoaSLb
u7Z+TJ5xxXWap4gsNIdReJclWUtvhgaVRjrkqDj8a5LVfiZ4Int2SPxBbeXbSJJcykkeQFO
cY6liRjABoAZcaJNZ21mLvxp4oe9ugo+zW8kbuCRydoThR6mkk8P+Jo1YJ4u8S2lu/AZkt7
hx7kBMr+Ga29Gv/ti3Gr6JNYazaXkpdbiOTy3A6eX0OcYHUj6VrTanqUKg/wBgzyksBiOVD
gdyee360Acja+DvEF3brPB8VNblibowhgH5/J1qGDwl4xPiOW1uPHWvHTUhV0uQLdd0meVx
s6YrpLyazS7guLd760upbhP3AV41mJIByCMHjOfpXTUAcSfBGtdviN4hH18g/wDtOsq88D6
9/attDL8RPET2VxlSVkiRkcAkdE6EDGK9LqveWqXlv5TsyEEMjocFGHQigDhh8N75c7fiN4
oAIxj7RGf/AGSrS/D+fYqv468TOAMH/S0GfySuns72XzEs7+MxXYX7w+5NjqVP9OorQoA4k
fD44wfGfiU+5vV/+JqGX4Z287K8ni/xMWToRf4H5ba7yigDz3/hVVgz75fFXiSQjpuv+g7j
7tWV+G1nAd9j4n8QWs23Z5i3gY7fT5lIruaKAOJHgG4Xp468S/8AgTH/APEVWm+GS3ErSze
N/FLs3J/04AfkF4rv6KAPP0+F1urgv4z8UyIP4TqGB/6DUg+GFgAR/wAJV4nwf+okR/IV3l
FAHCt8MdLdQH8QeIWHfOoHn9KqD4O+GMENqOuMD2OoPj6V6LRQB5yPgz4QIKz3Gr3ClQu2S
/fAA7cY49qevwc8FKmxYr8L2H22Tj9a9DooA88k+DngqaJopor+VG6q99Ic9/Wq4+Bvw+Wf
z1sLtZgcq4vJMoexHPUV6XRQB56nwf8ACfy/aZ9VvQOCLi+dgw9DjHFP/wCFR+FPNEiTarH
jOAl/IMZ/Gu/ooA87ufg34Lu1C3C6jIA275r6Q5PqeetVv+FF/D7fvNnelve8k/xr02igDz
pfgp8OwMf2NIfrcyH+tSp8Gvh4ilRoXB9Z5P8AGvQKKAPOZPgj8NJTl/Dqlv73nPn+dZzfC
v4TQtLFbeHFup422GGN5GLMP4c5x9a9L1OeW3sGNucTuyxx8ZwzHAP4dfwp1hYQafbtFAGJ
djJI7HLSOerE+tAHnll8E/AAuTd3/hqzZ2QKtvHvEcfr1bLH3/StP/hT/wANe3hGz/N/8a7
qigDzDVPgb8Pbq1ujZ+H4obqRT5Z81wqt24z0qhb/AAS8HxhhceDLKXKg5F/L17jp1/SvXq
KAPMfA/hrS/C/xF1ex0jRE0e2k06BzCsvmb23sN2ST9MV6bXHW5/4vRern/mCxnH/bZq7Gg
DkfBy7da8XnOQdWJ/8AIUdLdaJpGsePLv8AtXTre9EVhCEE6BwuXfOM0eDiDq/i0A8jVmz/
AN+o6v2x/wCK+1EeljB/6HJQBWj0fwImo/ZY9P0gXkYI8sIm9QOox7elVJl+GbQi8lOgPGM
gSZjPTr09Kw7GWDQPGxg027TUtOvbuaae0lgPnadJgl5Q+PuEjGD6jGaqfD+GCfQ9OsNRu4
poZ2ukFg9jtdSzMdxcj+7nr1yKAOsuLX4eiwtru6tdHFrccwSPGm2TH931pIJvh1KrC3GjO
qRmUlEQgIOpzjoK5/RDc/Y7ux12zeKDwpHLbx3EqfJcFlIR1HfEeBx3Y1g+EdWgX4cwac+o
3NzKdJnhWxGnMrQOVJzu2554HvmgD0SyXwFqMcjWMWj3Cxx+a/lohwn97Hp70v8AYnghtMG
qCz0/7Cw8wXAICbT33Zxj9K4Tw1Hf2Evh7WPEFm8dvHof2W1e2t3HkycbkmHJyQBjtnNQw6
fqXhz4ZLqGh2t3qWnX9k0d5pZyWt5GBBljU8jk/Mv4igDsY9M8IXfiCPSbXSLGdTD58knnc
gfw7Vzk59eB9a1pfCnhO0t5LibSrWGGJS7u2QqqBkknPArF0ZNnxSldoXUHQ7eMMYyBuDkl
c4xnBHFaXjV5rywt/DlrJ5U+ryeSZWiZ0SMDL7seo+XBIzmgBkuieArK3t72a10+GG8dEhl
dvllZvugHODntVq60LwfYiH7ZY2Vv58ghi38b3PRR6k154LO3vPCcPw41mWeR7PUxa+fDA6
hogC8bg4wMEgdeMVLq76tP/Y2q+IrS4gl0TU4LWFI42f7QwOJZ8AfdK4x6c0AdfHF8PJb97
GL+zmuo5PKeJW+ZX/un0PtSwWnw8ubj7LAmmSSmUw7QwyZByU6/e9q53Q5biDxdr9y99d2t
rc6sssVsNPLC6XYoyGK5AyOue1ZNrZ6te3F5dXFrK+jWvid72WBLZ1n2j7kqk/eXOMgDOM0
AddPD8MkFy08WnKLSYQTFgQI5D0U+5p0Pgv4ZXt/c2UPhzS5bmDDTRiDlcjIzxXCeInur3w
94wh0+3vWmvdat5rdhZyHcg8vLj5eQNp/Kuls77VNL0LVtAuLS8bVppxGuqRWrst0JcDzun
BUHkdBgUAdDo/hXwDeabHd6Lo+nvZyE7XgTCsQcH9QRU3gs2kVnqmn2jAJZ6jPEIsn90N2Q
Oe2OlZPgXTbrwrq+q+FpWubu0LC8t7xrfy48sMPGMcAggH8TV/RYrkDU9QscNMmo3CPEQP3
yeZ0z2I5xQB19FRW1xHdW0dxESUcZGRg/Q+9MvY7qWwmjsbgW9yy/u5WXcFbtkd6ALFFQWa
3a2US3zpJchf3jRjCk+1T0AU9Rt3ntleBVNxA4li3cAsO34jI/GpbS5S7tVnRWTOQVYYKkH
BB/Gp65qw8R6aPFl94aaVY7pXMkQZxmTIDMAOvGfxoA6WiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDOuA02t2sDkiKJGnAH8TghRn6ZJ/8A1Vo1m3svkavp7/K
fNLw7c/NyAcgeg28/WtIkAZPAoAKoXeqwW8n2aH/SbxuFgj5Of9r+6Pc1XWSfWHcwztb6ep
KB4jh5yDyQf4VzxkcnnpWhbWltZwiG2hWJPbqfcnqT9aAKSya7Kyo1raWoHLyGQy59guB+Z
NSmHVG5N9BH7LASP1ar9FAHE2Mly3xbmF3CI5l0ZVJX7r/vzyO+PY12tchvZfjPswCr6Hn6
Yn/+vXX0AcX4HbfrXjN+oOsMAfpEgrWs+fHmqn0s7cf+PSGsjwIANV8ZEDrrUn/otK17L/k
e9X/69bf+b0Ab+BnNc6njPQzcPFPJLaKtw9p5twmxGlQEsoPrgE10VcFD8Pbe+h15dfWOZ7
+6nmtmjkZhbrIoGQpwA49aANoeMNNWezFxbXlra3rrHb3k0O2GRm+6M5yue2QM1LaeKtPvd
B1DWoYLn7NYPKkgZAGJj+/tGeehrMuPD2s6tolhoOrPZi0tpIWmnhLbpxGQVCqR8mSozycd
qpWPhbxPZeGtU0NbnTfKvpbqTzD5hZRKSQOnbPX2oA0JvHVrC2n50TVCuoyrDbN5aYkYpvH
8XTHerKeNNJ+1Xltcw3dk9lAk8/nxbdu84VRgncxIPAqtdeG9Unt/CaLcWm/RZkknJDYkCx
lPk/PPNZ+seC9U1TxLq+pxXdvbLMto9oxyxWWBiw3rjBU5xjNAG5eeLrLTbO4u9R0/UbSKC
Frhi9vnKAgEjBPPI461YtvEdneLfGGKdVs498skiYQHbu25z1AIyO1Y/ifTPFHiLwnqGjrb
6dbtdWpiOZ3bLkjkHaMADPvWfpnhDXtL0STw7A9m2izsjMjzyGaMHBmQNt+YE5wTzyaAOo8
K6sdc8LWWrG4Sc3KlyyRlAvJ+XB5GOnPpUsev2Enii48OZdL+G3W5wwwrxkkZU55wRz9RWd
4V0C68OS6rYx+SNIkuDPZRq7M8e4fOrZHTdkjk9aq6x4U1DVtVur+PUI9PnDxfZbiFS0ixg
FZUbPGGB7dCAe1AFlPHOhS+H9W1yF5pbLS53t5WSPLSOmMhBn5uTgetS3viy0tZNJWCyub5
dVjaWB4NuNqrvOckfw81jw+CZjPcafdJYtoEt6bv7NHvVyNgVVOOOCM1TtPAOog6TYX81nL
o+lzTmKBXl3+TICFjJ4ztBxQB0K+N9DluNBihldxris1s+3AGBxuz0yeB710tcLq3gNdT+2
zqllFdxCJNJkVWAslj5HA98nj1rt4fNEEfnlTLtG8p0zjnHtQA+sHwuQbTUiO+pXP/AKGa3
qwPCuPsmpY6f2lc/wDow0AXIUjs9aeCP5IrmMyhCfl3g849yDkj2zWnVa8tI7yEI4AdDvjf
HKMOhFFlcNc25aRNkqMY5F9GHXHt3oAs0UUUARSzCOSKPY7NKSoKqSF4zknsK5++0KwtIb/
WTaxS6tOEL3IT5mKkBVXrjsOPxrVbVFGvLpAsrtmMXmm4EX7lR6F/X2qC93zTQ2LMyC6m3H
c3IVAGO3HTkAfjQBrjkAkYPpRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BWbfXtyt9BptmiiedGczSD5Y1GAT/tNz0qfULp7W03QqrzyMI4lc4BYnAz7d/wqGwsbiOZ7
zUZY571xtDRqQsa/3VBJ+p9aAH2emQWkrXBeS4unGHnmbcxHoOyj2AAqrdkaxcPpcY3WkbY
u3IOG7+UPXPGfbjvT7q+ku5JdP0wM0o+SW4HCQevPdvYfjV+1tobO2S3t02xoOBnOfUn1NA
EiIkUaxxoqIowqqMAD0Ap1FFABRUc00NvH5k8qRJ03OwAqpLrGmxxhxdpKW+6kR3u59Ao5N
AGA8ePjHFLnhtFZfynH+NdbXDWb3knxeS4vSsXnaMxityPmiXzhwT3Pr6dK7mgDifAS41Lx
gxJ+bWZP/RaVsWX/ACPesH/p1t/5vWd4MXZq/i4dAdXY/wDkKOtGx/5HnWPa2t//AGegDfo
oooAKKK4pPH0HmmKaxaNk1OTT3wWIVUBJkztwen3aAN/xLc3dl4W1K7sWZbqGBniKpuO4Dj
jBzXGr4z1y18UT2l3pxcNBbLBbmQKpdgzO+8KewHHUVtf8LF8MZ2efciYxpLHCbZw8qscKV
XHOaltvHfhq5klRbw7oY/PdfKctGm0Eswx8o5oA5+H4oSXVus9t4enePcUdg7AqdxAwCnPT
P0NW4vH95cQ2rWugO7TSrCyTSmNo8jJZvkwAe3qfSugHi3QjpFvqq3LmzuCwjcQvyR1GMZ/
xrNtPiJ4euIJriRrm3hRm2PJA+JEXGXHHTn8qAK/iTxzf6Jrr6XZ6AdQ2QpIZBKyBSxx82E
OAOpIzVT/hYeofbJbeTw4yLGxVpBKzD7yr02c/ez9Aa1b7x9o1syR2zPcTCaNZ4tjBoI36O
wx0I6etLF8RPDcyyNFLcsiBTvFuxBLZwo9+DwaALtjqWsN4Kt9T/s57/U3iEhtdwhLEnkZb
gYHr6VFo2s+Kb7UfJ1Xwh/ZVrtJ883ySnPYbVFX9H1yDVdF/tZ4zZwF3UCchSoViuW9OR0q
0uq6W6O6ajasiEBmEykKT0zzxQBi3useLINHgubTwilzevMySWv29V8uPJw+/GDnjjFN0rW
fF95bai+o+D006aBM2sZ1BJBctzwSF+Ttyc9a3n1LTo0d3v7dVRtjFpVAVvQ89aF1LT3RXS
/t2VyQrCVSGI6gc0ARQ3GqNd2qTabHHBJBvmkE+4xS8fIBj5h1+b26VQ8L/APHnqP8A2Ebn
/wBGGtWHULC4dEt72CZnBZQkisWA6kYPNZXhb/jy1H/sI3P/AKMNAEuu32r26Q2mi6Y13d3
JKiVm2RW47s5/kAOTUcMWpaVp4nkkheOIl5okRnZwerbyclu/St2ggEYIyKAEVldFdTlWGQ
R3FLWYTJpbr8xexdguMcwEnj6rn8q06AOavZtTu9Qmjjju4hbyosKQ5USDILO7HAxjIAz65
q7fXVrYa1Fd3c8aRGExEswzEScgn2OMZ9hVrUbmaGNILRQ13cHZHnovHLn2H+Fchrdv5Or2
4n0pdevQfJRXCI8sTKW5Y4AKsp+uaAO6hmhuIllglSWNuQyHIP40+vMLPU73StXKaVp92jg
CSbRp8CR0z8zRMeHZR2znpya9G0++t9S0+G+tS5ilGRvUqw7EEHkEGgCzRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUHpQBmmM3Ov7pGUx2cYZE772yNx+gGB9TUt9fra7YIlM15
KD5UK9T7n0Udyaj04FbeXUbqZd9xiRj0WNQOF/Ad6bpam4efVHcubg4i9FiBO3H15OfegC1
YW32OwityQWUfMR0LHkn8yas1HNPBbRebcTJFHkLudgBknAHPvUH9p6ebtrQXcXnrnKbuRg
ZI+uOaALdVNSmvLfTJ5tPs/tl2q/uoC4QO3bJPQVG2s6UksUbX8IaVBInzcMpOAc9ME1LDq
NjcFBBdxSGRnVAG5YqcMB6470AYdjaa+dtxqltbT33J3tOTFFnsiBfTv196uyaoLEsNStEi
uCMRNHys57KpPRs8YNbNRTW1vcGMzwRymJxIm9QdrDoR6H3oA4OC3vo/jVZz39150kuiynY
qhUi/fL8q+v1NegVyd0v/F29NcD/AJhU4P8A38SusoA5Lwac6r4t4x/xN3/H91HV+x/5HnW
f+va2/wDZ6peD8f2j4q9f7Xk/9Fx1dsP+R31r/rhbf+z0Ab9FFFABWTJ4b0Ka2a3l02F4mn
a5KkHBlbq/1OTWtRQBz8vgrwpNeR3kuhWrXEaLGkm3lVUYUfhVCy8O+BIZVks7a1D3TtCMS
sfNIXDR9eQAPu9OOldfXnU3w9vzZWyQ6nGLmG4upTIxkxtl3Y2gH5SN1AHbQ6NpkGnwaelm
htbdg8Ub5cKQcg856VDb6HoccPkwafB5ccjsF25CMww2M9Mg9q4e6+H/AIlkvpxaeJVg05k
RY7bdMSCqkElt2TknP4CrS+CPEktrPFdeJRukjKxtH5gML4Hzqd3U45+tAHSP4M8LPIJX0S
2Lqc78HJx0yc847Z6VLY6P4ZspJLawsbKJ4gnmIijK4JZc++ckGsTVfBN1qWg6VpcWtS2gs
43jlkVncy7lx3bJ555JNc3a/CG7iebzfESGN2DKiW7fL+7KZ5fk8g5PpQB6da2+nHTxFaRw
PZyZYKmGR9xyT6HJJpU07T4ozHHY26IxBKrEoBI6dqyfDOgXOg6FJps1+JnaVnR4k2iNTjC
gHOMYrWNtMbQwi+mDk580Bdw9umP0oAe1lZurK9pCyu25gYwQx9T700afYKsarZW4EZJQCN
flJ6kccUpt5TbLF9tmDjrLhdx/TH6UPbO8KRi7mQr1dSu5vrkUALFZWcDK0FpDEUBClIwMA
9QMVkeF/wDj01L/ALCNz/6MNbSxlSv7122rtwSOfc+9YnhYhrPUiP8AoJXP/ow0Ab9FFY3i
TVrjSdK32NnLeX87CG2gjXO5z0J9FHUk8UAVde1VyjadZRNLJI4gcqcEsRnYuf4sck9FHPo
K0EvLy1ZF1G1jjhbAE0LllQ+jZAI+vT6VV0DQRpdus95K11qLgmSZ2J2ljkhfQZ/OtmeFLi
2lgkGUkUqQfQigDF0+6e88T37G1uDBEgjhuWTbFwfnUc5J3Drjt7U3xHpd5dPZajpiK17ZS
F1UkDzBj7pJ7VFoV79j1Ofw/eORcqPOjyP9Yp6kHvzz+J9K6WgDirqZddWDTPFWk3GhXqyC
WzuYpwyiQdCkq8Bv9k9R612NuksdvGk0vnSKoDSbdu89zgdKbdWtve2slrdwrNBINro4yCK
h06zksLX7K1y9xGjHymk5ZU7KT3x0z6UAXKbIiyRtG2drDBwSD+Yp1Mm87yJPs5QS7TsLgl
c9s47UAeFeEfE7alpF34ROtXja/qWpXECXNxcP/o8KNwUYnBYDooOSevFen6rc2vgfwRdXC
3FzcPGm2N7iV5pJZW+VeuSSTjgVzVh8M71PAepeG9TvbOeea6e9s7uFHja2mZt24c5GD0we
R1rYtvD3iyafQH1zV9OvhpbF5CsDqZ327Q5+bAYZJ+poA5/4UavJbalrXgu81aXU5LJheW1
zMrK0sUgG4DdzhXyKht7rxT4c8R+I9es57rW/D8F+YLjS2cvLbIEUmWEnrjdkp6dK6vXfC+
q33jrR/E+lXtpayWEbwyLJGzGeN+qnBHAPIq74Z0bWNKu9Ym1O7tJ1v7o3SrbxspQkAYOTy
MKKAMW91Sy1rxb4K1DSr+WayvTclhFMypIFjyAyg4JB7EcVz/xa1m7aVLLSdSntbvRUXVCk
ETv58gb5IiVBxkbjz7V0v/Cu7W0+Itv4u0m8a0VVlM1hjMLyuu3zFH8J9cda2PD+j6ppcOp
PqN5a3d5e3DTmWOJkHIACkEngAACgDl/HGupq/wAB77xNpVzLbtJZJcwyxOUeNiRkZHpyK2
rXwtY3/hayeG4u7G9kto5BeQXLiRXKg5yTg89QeDXNP8OPEsngnWvCH9vafHp2pTPKhW1ct
bKzBiiDdjGR+prq00XxK+gxaLLrVrbRLAsDXFrbsJSoXacbmIUn1wcUAc9oHj67n+El54j1
JBLfWUktmpjT/j5lVtiMFH94kcD3qh8JdYubbUNW8H6lfz300JF/b3NxE8bSpJzIoDgHCuS
Pxrqh4Oey/sCx0ae3ttI0d/MFrJEXaZ8EbmbI5GSenXmn6/4a1PUvFeja/puoWtnLphcEPA
XaeNxhoyQwwO/TrQB1lFHbmigAqK5uI7W0luZWCxxKXYnoAKlqpqRiGlXXnEBDEwORnqMdO
9AGAlzFPf6X4antpnkEIvZi8f7vaM/KT/vEcV1QGBgDFcx4RgvoLKKLUsNdwWsUMpGSEYbj
tyevBXPvXT0AYfiXQm8Q6elg86x2+7zHBByzAZQ5BHRsH3xWdZ+GtYtNFl0wavC/2iVpZpm
gJc7/AL4B3cZ5weoz7V0lxf2drNDbzXEaTz58mIsA8pAyQo71mQ65fz3EcaeGdRSNm2mWUx
IFHqRvzQBjw+Db6CCXTotShXTGhNrGnklpY4d5YAMWwSM4yRT7fwjfQ39lePqqF7CZmg2xE
fu2JMit83JbIGe2K6iC5kluZ4ZbV4PLbCOzKRKMdRg5/OrNABRRRQBx9/IyfF/RUH3ZNMuQ
fweM119cfqSY+L2gSZ66ddLj/gUddhQBxXw8mkuYvEdxKcyPrM4J+gUD9BWtpXzeMPETsPm
U26A/7Pl5/mTWN8Njmx8Q8Y/4nNx3/wB2trSP+Rt8R/79v/6KFAG/RWD4i1VtONhBFceXLc
z7Nqld7LjnG7jqV6+tMK61jKjUcjsz24B/SgDoaZM+yCR842qTnGccV5x4s13xRptp9i0qS
WDWJkaSA3RieBVX7zOVXgYzXHabL+0PrWnNd2PiDw6EYlcGABo2HUEbeD9fWgDp/wDhOfE0
dppv2mzS3lQSfapXiby7hvLLRCPjIB4J9DxVrSPiDqJiure70qXULmKXZG0IEfnEkAKoPUj
ufTFefSz/AB80zUpLbU/Gejs0MaTyxJbru2M20bcJySeAK9R0jxA+q3AtLae6kuFj3M6GAj
d/EOmNwyM9/UUAO0zxnqWr+LbLTYtCltLCW3ad55nAZuygD0yDn8KqXnxKlt4rpx4butsXy
qwYMxJ3gfLj1TnnoRW1f6nd2MsNvLLdR3NysnkozwfMVXce3QV4/HrPx9u7u3is9f8AD+Ls
l4FkiCsVzxnKcE449cUAdhB468ZPa+cbCw2qlvvIcsS7ls7QBgg4A9s0ui/FS8n1K8tNS0o
L+8j8qQOwjQMoyu7ZztOcntmuR1e//aH0WJJ9S1rQreF2271hVlUf3mOz5QMjk+tdr4b8Za
kdKs7HX79LrWWA86S1eNIyCeJANnCHIw3Q5oA9G028bUNMt71rd7YzIHMUn3l9jVuuYvprz
TbKS8vpbxIl6lJ1dvoFEfNeUa9rnxNutYvLjwr4tsotIjMflCWHzSdwyAGCfMTycDp+FAHv
1FeDvY/H+HTm1J/GGivahBKGjh3kr14ATmup8D+KtWs9NuI/HfiCzv72WVTam0iI3KVBCDA
GX5B29cGgD0+sDwiM6C8xHzzXVw7+581v8K2re4huraO5t3DxSKGVh3BrE8HjHhpf+vi4/w
DRz0AdBRRRQAUUUUAUrjS7O51S01KWMm5tAwiYMRjcMHI71doooAKKKKACiiigBGOFJAziv
JdZtm1efwhPMUnvNUnmeaKW7khRwIyQo2HgDA4A5Ir1uqFrpFhaABIEYLI0ke9QfKLHJCnH
AzzQB5F4htbnStQns7O3mN3b6GrMIL6QizdpiDLgnc+0c+uBW14j1jUvtWnahpt6LvTPDnk
z6hOk+0Tblw2QPvYQ7sep9q9M+y2v2k3X2aLz2XYZdg3FfTPXFQw6VplvBLBBp1tFFKcyIk
ShX+oxzQBwMlzqdl4x1zxRpF2+padCYY7vT4nDhovKDebHg/fGTx3FVfCWoQ3TaHBPI66Rq
NtPfRPI7KJ7jzz8rEnsnIX9OK9OgtLW13fZraKDd18tAufrikksrOW3FvLaQvCDkRsgKj8O
lAHneuwaLD4m8N2trqG+2n1SV50NyWVSISdg54XODt6Zql4Hgiv4DcGW0QNJeqlxFes0zHz
GAynQAKM45xgV6YNL0xY44xp1sEjyEXylwueuOOKjfRtMNvLDDZw23mo0ZeCNUYA9cECgBu
g3c194dsLu4H72WFWb3OOv49a0qZDFHBBHBCgSONQiqOgAGAKfQAUUUUAFYV7dPdPPKsR+y
2JJVuplnHAAHoCfxP0rXu7mO0s5bmU4SNcn39B+dZFuqulhpoDs8TCW5wvCnBYBj0zuIOKA
NWztxbWiR5JY/M7MclmPJJ/GotSv106z87yJLmRmEcUMQy0jnoPQfU8AVdrNs7m3udb1JIb
iaSS28uKSMn92hK7vl98EZ/CgB2m29+IjPq0kUt07FgsaALAD/Ap6n3J61oUVRl1ayh1Iaf
JIVl2b2Yj5EycAFugJ7DvQBT1e3uo9V03VrWFp/szNFNEn3jG+AWHrtIBx6ZraBBGQc0VjJ
dQ6Nf2mkNA0drcZW3m3Fh5nLFGz0J7evSgDZooooA4+6kRvjDpkMhGU0maSMe5lQH9BXX1x
V6h/4XbpMm04/secbu3+tSu1oA4f4cBVtfEaKMBdauB1z2WrC65pWieL9eGq3i2nnGBozIp
w4EeODjnkGneB4Y4H8TJESU/tmY5JzztTNdeQD1GaAOB1rVPCOt3dvcf8JFFEYkMcihC2+M
srEDjg5Qc/WtkePPCDEga5BkdeG/wrpMAdAKWgDzHxVe+AfFohjvPE8EKRfxQqRKfYP1APc
d8VuaFrPhfSLWWBNdS5lnmaeSRoyu5jjoAMAYAFdlgelFAHCave+F9U1IXc3iHytkaqiLEf
lZXDhsleeQOOlZfhfTvBXhfUfNtvFyT4aW58uaRAA8pG9s4/2fu9q9PqMwQN96FDznlRQBy
up6t4W1G90+4bxFYobR3YKWVg+5CuDz05rnNL0nwjp2qC6XxZaMsksc726uFRTGSUCckqoJ
ORzmvTfIh/54p/3yKPs8Gc+RHn12igDivFGoeHtdtYbFvGVpZW6ybp4l2SCdeytnoM81hWm
heAE1Bb5fFEUs6xR2hLSqAYEIKx4+oHPWvUfs1sTk28Wf8AcFL9ng/54R/98igDmtY17RNS
0m4sbPxbZ6fNINn2hXVynqME46cVyUmmeDZL+2vJvGNml/aptiktkjiXOMZZRw3GcZ6V6ib
a3ZSpgjIPUFBR9mtwMeRHj/dFAHMw634Vg0OPSbLxFZIkUIhVndX+UDHIPXIrlB4e+HsDWj
L4pjjNpP8AbLf/AEhMpNgKXx3GAPl6CvUvs9v/AM8I/wDvkU02tsxy1vET0yUFAGBpviDwl
p+nQ2FprtoYoF2jMwJ+pp3gmVJ/CcM8ZzHJNO6N/eUysQfxFb32e3HSCP8A75FSABQAoAA7
CgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiuN8S+P9M0e5f
RdMP9q+InG2HT4AWO7tvI+4PXNAGR4+nn1x5vD+lag0Vxbqszqj7QuDlndgc4UY49T7Vaj1
y/0zwxpVt4Z0y78TXmoRCRL8jbblicF5XOCB3xjOBSeAPATaHJc+JfERS88V6mWe7nDErEG
OfKTttGB9a79VVVCqAoHAA6CgDnXtfFS+Hbbzdbt01OFvMuJILPckqgHKKpOR25zUfgS40q
88I293pd0135zNJcSyACVpyfn8wD7rZ7dhiunrkvDunaMvi7xDrGi3Ei+dKtteWwiKR+eg5
cE9SQQCRQB0GrapZ6LpNxqmoSGO2t13OwUk46cAda4C/0uXVoJfEng7W4NdsZ5RdXOl3TCS
K5ZRwFYDdGRgfKcjgcV37anpv9rf2O93D9uMXnC3LDcUzjOPrWBH4U8LDxsNTsbX7Hqdsol
mS2JjjmDAhS6j5WIwfegDX0G2vINN8/UQEvLpvPmiViyxMQPkX2AwPc5NXb2xtdQtWtbyIS
xMQ2Dxgg5BB7EEVYyBRQBQks76QXi/2q8ay48jy4lDQY68nO7PvVay07WYLtJLzxC93CgP7
r7NHHu/3iP6YrYooA4c2UVh8VNHhheVw2nXTs0sjSMSZIz1P1rt647UnZPjB4fUdH026B/B
ozXY0Acj4G6eIx2Gsz/wAkrr65HwRjd4lwCP8Aicz9f91K66gAooooAKKKguru2soDNdTLE
mcZPc+gHc0AVtW1SPSrTz3hkmJPCR4zgDJPPoK43U/HTabq91ZzXO24hJYW4hBQR9VLEndu
I9OKdc3Go+KNfs73TLCaTSreN0/0geSPPz/Ep5KjHYc9K7HT9LisY2ZyLi6kJaW4ZFDOxxn
oOBwOKAIbTUdQmgjebSZPnUOGjkXaQRkcMQQfYigNrlypdFtrFcnakqmV8epwQB9BmtWigD
MkbUrG3+0S3Ed2kfMiiLYdvcjnt6VpKwZQynIIyDSOiyRtG4yrAgj1FUdNZovM06RgWtsBD
3aM/dP4dPwoA0KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAR2VELuwVVG
SScACsZvFWhRnEl95ZO0qGjYFwzBVK5HzAkgZHrWpd20V7ZT2c4zFPG0bgehGDXFXHg3UtR
1KGPVb5JraxtglhdQjZJFIGU7nU5DH5V9uDxzQB0t54j0iwvvsV1cOk+cbRE7ZO3d1Ax05q
k3jjwuoctqYGwlWBicEEMFPGM9SB+NVdT8HS6wbeTUdV86SKYzkfZxsJ2bAAM5GOvU81jXv
wrt755pZtakEszs8jpbovmbnVyHx94ZUYoA7L+3tNMyRLJI7EAttiY+UDwN/Hy5961K5nSP
CjaHczy6dqXlrdFDPH5IKkrwNnPy8cd66agAoorjvH/ji38FaIs625vNRuDstbVTgu2QMn2
yRQBS+JesamulW/hfwzcPFr+syrBFLGCfs0ZPzykj7uADg1veFfC2m+EdAh060zI6AtPdSn
MkznlnZjzyfyrN8G+Gri1uLnxVrYkOvarGhnSR9wtlA4jXHA98f0qDxprU0sVzoWm3MFtcL
GHklncoG5z5aHoXI7HqDQBFceK49S19ING1Od3B2W8VuEkjmYH5/M6kDGMHgYya76uN8GeD
rfQmuNVnhj/tK8OWZVC7E7DAAAJ74FdlQBzfjrWb/wAP+B9R1bTFia7hVQhlBKruYLuI74z
nHtWzYJNbaRbre3f2qaOJfNuCoXzCBy2BwKp6wJJrvT7J5dP+xXEjLcW92MtOAuQsY6EgjJ
z2FW72axSFbK7uI4PtYMMas4UuSDwvvigDjPEX/CI3+nJqvi/SBp6yXAhtL0tiYAj5ZQ6fN
GMevTvW1o2ir4Z0C+cajf6zJJunM8reZO67flQHvgcCs22tfG7B/D+oWmmy6cq+UuqCUmR4
unMOPv44znGea7TCQQYAxHGvQDoAKAPK11fxZ/ZNveCx1S4uLcyyTJLZkOplQiNIxj5thxk
n1NLcaj8QrHSYfOFzcytbFHENsxkSSTBQ5C4OwAgnjk1f/wCEu8USSyw2+mmS4gS4llhSFs
tGQDCyEjBYZ5Xvg0yXxZ4gt7Oze9E9vd+av2uFLIukMe9RnOM5KknjP4YoAS41nx3Bql2tj
Y3F1pcMBMYkg23EmSBuXIwWU54P3hW9pOpyaR4N+36gLu6lM7hvMjIckyEAkY4GO+OlUdL8
byXutRWyBZ7J7qWKSYxNG0IJxCNp5OcNk/Su6YKVIbBBHOfSgDzyS9nvfi/4cmkszDEdNuj
HKsgdJQTGcgjnp6ivQq8rsbeOy+NGlQ2FsYtIezuTbO0m4O/y79uSTt4z/KvVM0Acl4HlWS
XxMi9U1mYE+vypW1rKa00UT6HeWsU8bZeK5TKSqe2Ryp+lc58P1K3Xi1WGCNal4/4Ala9v4
S06LUo9QuZZr2eKQyxtMRwxPU4AzjtnpQB0C7ig3ABscgetLRUNxd21pE0tzPHCi8kuwFAE
1ZFnjUdSbVCo+zwhobcnndz8zj06YHsD60kn2jWlSMQyW2nsdzs52vMOygDlVPqcHHaq+u2
l9KmnWGmaZFNbLKGl8yXy4kRQcAgctyRwB2oATU/EMyMsGiWa387yCFZHk2xBj1GerYGScd
PWuhGcDPXvWXpejxWCLLKRNdldrS9lH91B0VfYVqUAFFFFABVS7shcPHNHKYLiP7kqjPHdS
O4PpVuggEYPSgDFg1Ca6uPs1vrGlySYPEXzPx1+XdT76G8t9Pmun1eUPCpkGFVVJHIBGM4P
TrU1noOi6dcm6sdLtrecjb5kcYDY9M+lWru1ivbV7acHY2D8pwQQcgj8RQBJExeFHZdrMoJ
HpT6zoprqzuo7W8k8+OY4hm2gHOM7Wx34OCK0aACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigArzx9L07WfjhJPf2gnl0fT45bZychGdiOR6jBI+teh15L4L1KW
L4gfEXVr/cyHUI7O2ZiFEhRDtjUnjP+NAHpOr3txa6bdNp0cVzfxwmWO2eTYXA6+4+vriuF
8FeHV1O7bxDq6391gg2sl7drMJV6jKr8p2k8HrxTNLjt/HGqtdXEGpQvbyPHOftOxFQ5KoF
BDA9OnB5OTkV6Tb28FpbR21tEsMMShURBgKB0AFAEtFIWA6kCsqXVnk1S3s9KS1vwspS9K3
ShrRcZBK8kknjHFAEHifwxZeKNPhtrm5ubOa2mWe3urR9ksLjupx6HFeeDW1Vv+EJkjfxTf
wzyINT1+IW8Cc/dD4/eMOnygE+tdFeeHNf1jxANa8VTo2m6SzTWOmaY7gzuOVeQkjc2BgL0
zUVt8RbXX7SdbXwVrV9HFtEiPBEQpPABBfg9cjGRQBseDPDmo6Db3J1DxHLqvnPlbcf6i1/
2I8ktj6murqnpem2WkadHY2FuLeBCWEYOcEkk8n3NXKACiiuWfxJcQ+J7yGVIjpFqBFMyZa
aGUjcGZRn5COAfagDpTNAs4hMsYmcZCFhuYeuK5mZdW8R3yoggh0GOcpJ+8bzLpQCCQVPC7
ux61zdtp82s6yZVeR4dQbzXZfmi8rcwb5uqtgAKQR37V6Tb28NpaxW1vGI4olCIo6ADpQBx
msRpH8W/CCRgIi2l4oQDAA2pXa/hXFa6D/wuDwedpx9mvRnt91a7bNAHGeBc/wBp+MAf+gz
J3z/yzSu1rjfBSGPV/GAIwTrDt+caGuj1C9lgaO1so1lvZvuKx+VF7u2Ow/U8UARXl1d3Fw
2naaAsgA865b7sIPYer46DoO9T22lafaKPKtUL9TI43Ox9STzmnafZCwtPK8wyyMxeWVusj
nqf89gKJtT0+DUrfTZruJLy5DNFCW+ZwOpA9KALdFFRzTw28RlnlSKMdWdgAPxNAElZMl3e
3k8yafNbwW0OUkuJAXO4dQo4GB3JPXtUeJ9ccNma20wdMNse59/VU/InPp1x7+/0yykmstT
lTTdHsnSIWqxkm4Lcg/Lzt55AHbmgDQ0mHVLnUf7ROryyWHKrGyD9/wAY39BtGemOveuirO
XWtM2KfOdEI4LQuqgfUjAFaAIZQykEHkEd6AFoopks0UETSzypFGvVnOAPxoAfRWcNZs3J8
hZ7gDjdDCzKT6ZximSXOrXJ8uzs1tVyAZrkgkDvhB1/EigBNSmaLUtPMiOLZC7vIsZcBsYU
HHTqTn2q/bXMF3CJraVZYySNy+orL03VsveW+pXcCSwXDRoT+7LIMYOD+PTNVbHU7XTP7QS
WQtp8Eob7btJDu5yVJGdxBI59wKAOkopkU0c8SyxOHRuhFPoAKKKKACisqDxDpV3qx0yyuD
d3CEiQwoXSIjszj5QfbOabf32tQ6jFDYaN9qtjjzJmmVOp7D2HNAGvRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRXAa141m1K6fQfBMS6teib7PdzwTKFsxj5mz6j+fqaAK/xP1dLi1tPB
lhrElhqWqyZkltz89tAnzPIx/hHGPeuQ8J2z22o3Gj+HXh8QaBcEGe2kn3SOrjBmcNjBLDk
jkcAZq7deH9I8MyR6HomjPq+szGN9Qmnt5ZmuRnOWc8FOTnHoOK9L8NaLDotgYPItYJizP5
VsPlhVjkIpPO3OfTnPFAFbQtc8LwR2OiWGreZcSiRIYp3Jmfyyd2c8nb057CsG38bWni/xu
dB0K7jn0K1tpRqk7KUDu3yrGjHByOSSK4Xwol5pn7Rut6TqAV907XUMqr8saSKSFz2z6D0r
r/ixY2UWm6fdw6ez3hmaNHgRTtBHzMUwS+B0H5mgDe1XwT4M1bRtM07UNzWdhGRa4vnT5cc
ncGy31Oav6J4V8OeGGtl0OzhsVYMp2ZLXBIzlmJyx4zzmvGdW+z6jNp1lDO7TWFoq20QjZH
wDlnO3CHHU446DrXu5khlNtbhme5hjFwEHHbAye2cmgDSrDbw+sHiFdX0y5Nj5z7r2FFBS6
wMAn0YccjqKzLz4jeF9NnSz1K6mt9QKK72i20kjx7ugO1T34zWtoHiK08RRXM1na3kEVvJ5
RN1A0JZsAnCtg4GRzigDZooqG6W4ezmS0kWK4ZCI3cZCtjgkd+aAJq5OawvdUvL+1tbq3to
Xuimoho97zQmMBUByNuQevbtUOl6r4i1KMaRdWnlXdvI0V3qFvIoRQp4YKcncwwduOM109h
YQ6fA0cRZ3c75JXOXkbuzH1oAg0nTItPgwLW2glCiIfZ1IHlpkRrzzwP61pUUUAcT4jkMfx
S8Egfxi9U/TyhXZVxfiZG/4Wh4GfHyg3gz7+UK7TJ9aAOE8Oamlvd+IJk2LPfaxKirK21EC
RoCxPpx098V0FrdQQySCxJ1bUJzuklX5UA7AtyFUdhyfrWZ4JtopbXXluIo5l/ti4I3qD/d
9a7IAKAAAAOwoA5bxL/btvoU99BfhJ4gPLghxGpYkD5nbqOfYVPoE6XStdalc6fPqUY+YQY
b7MCOVDnlhnqeB7V0DokiFJEDo3BVhkGq8unWE3l+bZQv5fCZQfKPQe1AFX7Zc6hIY9LZY7
det2y7lY+iDv9en1p0GkQLILi8d765GSJJ+Quf7q9F/AVogBQFUYA4AHaloAKrCwshfm/Fr
F9rK7DNtG/b6ZqzRQAjKGUqwBBGCD3rBWa50a+XTbbTbm8tJAXiaIDEPJypJIAHTH1xW/RQ
BQW41Vl3/ANnRKD0Rrj5h9cKR+tMSxuLm6S51KSN1TmO2QZRG/vEn7x9DgYrSooAKKrT39n
b8S3ChicbR8x/Ic1VW4vb+dvsh+zWqcebLES0p/wBkHGAPU9aANB4opceZGr7eRuGcUz7Nb
/ZmthBGIWBBjCgKc9eKpvcahYjfcxrdwDJaSEbXQepUnkfQ/hWBb+M9O1S7kht9at7GOOcR
DzEPmSDHUbuACe/P4UAZEcs0WuSaVpuoahplws+fIuLfO+PPLhidrIByD16A119mZbyN2sd
f+0RxttZvKRju7jPHH4fjUeoeHhq8SwapfSTwK28KqKhz25HOPbv3psnha1nnjkur67lCEE
qHEe/HQMUAJA9KALDDUPP8mXW7aLaeiQgOR75YgflWeJ4rlLgQavqGpISVZbaNSpA42BwuA
fU5z9Kty+G7X7bdXdsIle7O6ZZohKHOMdT8w47A4qpovhmfw19o/su6E0VzJ5slvKCqKf8A
Yxnb9DmgDn9L1Sx0jU7rQ4kvNKsbXMrRxYlERJyxY7ThefU/Wt/SBNrKT3lt4oa70yST9yL
cKGCgcgvjOSeeMcYqHUbfUre7m1WHw99r1J08kSpOpXyieVKnbux2yD161N4Kv4tQ0m4nSC
VG89hJK6BFlYAA7B/dGAo+lAGmdLu8FxrF2ZEBEedoUem4AfN+NS6ffvNm0vUEN9EPnTPD/
wC2nqp/TpWhVa9sLa/iCXEeSh3I44aNvVT2NAFmis2zvJopVsNRIFzyI5ApCzgDOR7+orSo
AKKKKACiiigAooooAKKK4v4keJL7w/4XEGi25uda1SQWVjEBk726v9FGTQBT8QXt/wCNbu+
8IeF9TFlb25VNU1JMlow3/LGIj+MgcnsD61v6J4V0jwhp7QeHrRre3VdzWyHIlYD7xJ53HH
rVnwxocXh3w3Z6XGd8kUY86QnJlkx8zE98mtigCqi2d8ttfiNXKjdE5HKZGD9K8vvPiH4Zj
8VLq/h8arq1yW+y6jHaWkssaQoSM9MBlPIweQTXdeKNWn0DSLnUdtu9sI9n75tixuxwpY/3
SSM9xWhowhGjWwhazYbBlrEYhJ/2eTxQB5bceIor7xvo/iTSpra20C/uo7WaW5tzHNczplQ
oJAKgZ79SK6j4iXtxZQ6Y9gB9ukmMcTfamh2bsAnC/e/EgdK6jWND03XNGudKv7WOS3nByN
oyrH+MejA85615Nr8d8NE07w5q/iXTp9Zs42EsklqJtkYxjfJz5TMu3LFev50AVfElrJpd9
4NjF6TqCQrGJUn2TRlmJLlRkFctz83bvXtFiY3SaURBZt5jkbu5T5QSf89a8Z1q3uLj/hHU
gv4bS1exgUwSXIIXrz9w5HoQeTXq2rT23/CM6kNVM9vbHfCfs24SuCdo2Y5LHoMUAYepW1p
q15bW3iKBNI12OTfYXsLDa5Byqqx+8RgZQj3Fdhp8d7Fp8KajOk92F/eyRptVm74HYV5b4e
0nwTqmvRWOr+Htbi1WL9/ajX55JDIFOdyZcrkdcdRXqA1OwaSWNLqOR4hlwrZx7Z6Z9qALd
ZEgF74ga2klbybWFX2RyEZZifvYI6AcD3zTk1hZxMiqls6rlDcOuD2Odp4we2c1R0J5jqWr
3dzqdpcRySqiCFQoVkQbsnJz1H5UAa+n6ZZ6XHMlojL50rTOWYszMfUnmrlQfbLTcq/aodz
jKjeMkeopJL60jngga4TzZziNAcluM5A9MCgCxRRRQBxviB/M+Jvg62IwFW8mDepEYGP1/S
uuxXIa6n/F1PCEmP8AlleL/wCOLXYUAcj4BkV7bX1B5XWLgEHt92uxrhvhwSbfxIxXaTrU+
efZK7mgAooooAKKKKACiiigAoopruscbOxwqgk/SgDK1HWxY6nBp0Wn3V5POhcGFMqnpvP8
OeefaqiT+Iru8vNMktEhiCp/poBVcMPmVBkliPXgVJa3Saf4fuNfvY5meVDcSKq73287VAH
oMfrWtYXaX+nW96kbxrPGsgSQYZQRnBHrQAtvZ2tqoFvbxxYG3KqASPc1hW815L8QrxDNK1
pDaKnlFSERid27PQk9PXiukpruiAbmC5OBk4yfSgDM1PyZ9R0+xuApilZnKv0cqOF9Dyc4P
pTNV8M6HrSwDUNOika3bdC4G1oz7EfyrPsG1nWddivryCCPRY4hJbokmX88MRlxjsK6igDL
FpqVmd1pfG6TvDdnJP0cDI/EGpY9UhDLFeqbKc8eXKRg/Ruhq/TJoY54XhmQPG42sp7igB9
Fc/4X1S41CG/tbi1uYjp9y1sslwoUzKOjcH0/oe9dBQAViand39pdqARbaeQB9oSLzCjE/w
AQyNo6c4I55rboIyMEZFAGXZXbwTCxv7gSSEboZzgCdevbjcO4H1rUrDjtFjuBo9/b291ZS
B5LfKcpg8qQf97gjFR20msWbtp9tYGeC2YkTTyY8xDyqoeckdOeOKANi8tIr22MMpZeQyuh
wyMOjA9jWToWuR6iBGtwt2h3CO5Vdm/acMrKeVYfkRzVhvEOmxcXLTW7gZdJIXyn1IGP1qp
4c02xVZdVjsRDNPNK6SEFSyM3B29sjHbNAHQ0UUUAFFFFABRVPU78abp8t39mmuSg4igXc7
H2Fcrda146bTW1O10XTLSAHAgvJn85x6jAABPGFPP0oA6LXte0vw1os+ravdJb20I7nl27K
o7kngCuS8Lw6n4t1u08dapK0GnpCRpmn7MGPcMNI56kkcCprfw5pnifX7jU9bGoXlxprNbR
RXaBLZHKjMkSd+uNxz0rpNC8+G3l06Z4pRYssKyRJsBG0HGMnkAigDXooo7UAcl4tm0a4ms
dO1XVtGitkmE13Z6hOi+bHggcE+vPIwcVy1v4V+GB121u/DOvR6dciUSNBpeoExTAEEh41Y
rg+vFO8X+D9K8exSeIdK01ZNQgzayLd24UXkIPIQsODwdriuh8H6N4OmhbXfD/AIdTTPMiN
k6NbiIlVb5gV78jGe+KAOzByMiuSsbnT4viVq+ijRbe3nns47w3YUbroElGDcdsAVu2l9At
q/2jbaCGUwFX+RRzhcZ65GMY9ay9YtNMtvF2h6/cvcrd5fT4lhTcr+Zz8/oAVzn1oA6FIYo
4lijiRI1AVVVQAAOgA9K4/WLZi8d1BGLrWbS5a9hsZbgoZ4wSuFBOAcHg4612deQ+JdZsNY
8c6h4StNO0+81AIn+naqwjjtBjlU6M5HXCkcnk0AdToz3PiHW7bVp/Cc+hLZs7M96qCeaQr
twu0n5cEnJPPHFdPqenR6ho9zp42x+ah2ttBCt1VsexANZvhDRV0Lw9FZLrdzrJBJNzPLv5
6EL12qPSt15YoiokkVCxwu4gZPtQBw6eAjb6vHqcEtu7xBJPKlU7JZSCJXYdBuyp4HauX0r
wPdR6fJeXepW1i8Gqz3EsADeSjMVAjA6YPHPcGvVvtV1JfPBDZMIUB3TynaCccBR1b3PH41
yq2t5c6bfeHvE91aWtzesbkTW75R13jKgNggjCj8aAOZvdJ0261LWLSfxNplvNfY8xFDBrV
lfOEJxtBPBP1q7p2lad4X8QWIvPFFo8VkojWG4yZIf3RDIrZ+7ltwB6ZxUknwksZtQuLv8A
teRY58jYsC/KhYsVBJ75PNW7P4X2NveSzXWqTahG+91juY1YrIyhd5P8WAowDxQB111r2l2
k1tFLdxlrlgFCsCQCpYMRnpgdafp2taZqoIsbyKZ1UM0auCyg9MgdK4//AIVu8MjSWmuOsh
K4mkhDSRhQQApyONp24xjFX/CfgZPDGpXWoHUnvZ7ldjbo9oVRjAAycdPxoAdrxP8Awsnwe
AO15/6LFdXXIeIjj4l+DAGIJ+2fiPKGa6/8aAOK+HAIg8Sjj/kNXHf2Su5rifh4u2HxJ+7K
Z1qc4P0Su2oAKKKKACiiigAooooAKzdYd3tVsISRNeN5QIH3V/jb8Bn8xWlXL/aLm6vXuLB
V+13ZaO3lkOVggXAaQDvlug78Z4FAEtyzy6kskVxKqwzx21uiNhSw5kJHf5ePwNdHWHptmI
9TKKWkisEMIkkOWeR8M7ccdx+ZrcoAoax9qOlyraXQs5GGDcnBEA6lsHg/T3rm9UkWc6brW
pTiC3huVa0RyEHQ5kfPcqDgds+proNRVru7tdO25hc+dPkcFFIwv4tj8Aa0JYYZk2TRJIvX
DqCP1oAo6IjLo1uzKqmQGUKvQBiWA/I1o0AAAADAHQCigAooooAz0T7PrshXGy7j3EejJgZ
/EEflWhWXLcI/iW2tozveKCRpcf8ALMErtz9cHH0rUoAKKKZM7R28kiJvdVJCj+I46UAZ7Z
uvECbc+XZISxHd3HA/Bcn8RWnWdoaKui28obe86iaR/wC87cn/AA/CtGgAooooAKKKxXurz
Vp5bfTZBb2cTmOS7By5YdVQYx14LH3xQBqXF1bWkRluZ0iQAnLnHSqKXeqXa77awS2iIyr3
TfMfT5F/qRUU1toOjRPqWpzQx7B813fSgkAf7THj8MU59XlnvJLHTbKWV2s/tMF26/6K5P3
V3g5yevA6UAQ/8I4st6mpXWpXZ1AKU82KQoqqf4VTkAfr71ka7qNlpOmw6lbRaj4muvNMVp
DbETDzhnrtwowRyT0pNF8O+L31qHWvFXisytFkppmnR+VarkY+YnLSYz3rqrSy0/SbPyLK3
hsrZWZ9kahFBJyT+JOaAKXheDVrbwrp0Wu3DT6l5Qa4Zjk7zyRn2zj8Kfbuh8RXQtkLRmMe
e4+6JAeB9dp5+gqKe9udTP2XSQywM22W+6Ko7iP+83bPQVq21tDaW629umyNeg6/Uk9z70A
S1ieJ/t0uimx08SrJeuts88QDNbRtw0mPYdPcimW1z4sm1947jTbC00lCw8wzNJLKP4SAAA
PU5rkb1fHFt4g1SbTPD9itxI7bNcvbrMUdt1VBGOcj04GeTQBJE3j/AMEQQ2jQR+L9IUrDF
KmILuEHCqGAG1wPUY4r0aMYjGUVDjkL0BriPA2qeLNe8Ni51S9sDKs7xi5hgJEyDGCo3YHX
HccVra5rum6Qx+3a3LaGJFZ0ih3k5OAT8p6nigDcubO1vEVLq3jnRTuCuuQD61ynjDXNV0v
wZqGq6Zsik0+5QSfLuzCrrv4PfaTXR/bZo7uWOa2fyfL82OZQSCMcq3of50yCNNX8PBdQgi
mjvIT5kWPlZWHQ/gaAH2+sWF5ZvdWEwvURQ2Lf5ycjIA7ZrD8QaRBr+nQXFzo9mstrOHRdS
C7SuMNnbnHB/MVzt5rni3TbGx0q18OJYPNb/uobJfN+zFJMYOOCrIPqCayE8M+MvEKzXTef
ZyyB4w+ptx5R6YjGSG4B3Dbz2oA6+wutPs7JfD6JcWkFrKkaS6cGEJD8gB+cY3c8g1h+LPF
o0yOSzm0S38y1ZVt5L4+cJfm+bBzwRweTmuj0Lwc+n6StlqGpSXCSfPPbxEiJ3xjIJy/YHr
15rbi0rRdNjWUWsEflg/vpsMwz1y7c/rQBzOkeMYbbTre68QG9hur3cyxiBnjODx5YVckYI
P8AOuQ8R6jpuueOtF1UXixxfZ54kItxceXER96RTwGZug6jFeg+I7H+17azvdLlmN5CXEEt
uqOpDDDK275dpwPyqvonhCCHw8+kavZWc1rLmSSMKXd5GOWdn4yx9gMUAczpUXjbS/D8dnN
DexSWtuiaesIV0c5OTcE9O3GRgZxzWZofiTW9f1OeGDUr2/ktbqO4cW7CMFDvXYE4JQHblg
SDXW2fjnw9ol3J4a1jU1huLMFY5WjfZJGvQZIPzAcH6Vhaj4j8BS6hDqulX0OlyaUrXBvVi
8hJA4PyAEAyBmxkAH86ALOqX/xAg0SKTTPtk180ZF4HtExE+8AGIY+YYzxzxg5rsvD0uqed
qlrqbXEywXOLeeeIJ5kZRTxgAHB3CjTPFug6na2UsGpQl7xV8qPOCxYdAO/Q/lSr4v8ADTT
eUNYg37gmMnqTgDp68UAZPiRV/wCFi+CnI+YSXYz/ANsa6/H0ridfvbS58eeCpIJllQ3N5F
uXkbhFgj8CCK7b8KAOU8EZMniYnvrM/wD6ClddXJeCQPM8S7SSP7Ym6/7qV1tABRRRQAUUU
UAFFFFADZFLxOgO0sCM+lZek6Wmj2Rkurn7RcBMSXDDaAq9AB2Uela1UdZYLod5knmJlGOp
J4A/WgCPQ4tmkxykN5lwTM7P95i3c/hitKmxjbEi4xgAY9KdQBmuS/iWJUYDyrZmcDqdzDa
D+RNaVZ9uPK1u8Rh80ypIrewG3H5/zrQoAKKKKACoLu7gsrcz3D7UHAwCSx7AAck+wqeqOp
xy+THdQRtNLbP5qxDHz8EEc98E496AKkE81lp95qNzbFZLiXfHBkbznCopPqf0zTja61cqZ
pb9LSVRmOGBdyA/7ZYZb8MUyF59V1RJZLaW3tLPDBJoyrSSkHn0woPbPJ9q2qAK1hdfbLCG
4K7WZfmX+6w4I/A5qzWbaEW2qXdm2F85vtEX+0CAG/EH+daVAGbpQaH7XZMcrbzER/7jAMP
yyR+FaVZ8eR4in2Y2tboXGeS25gD+Wa0KACiiigDM1a6nT7PYWUmy7u22q+M+Wg5Z8ew/Ui
phEmlaM0dqm4W8RKh3A3EDPLHgZPU+9MutJt7u+W8aWeOQR+UfKkKhlznBx7+lQ3Xh3Sr2B
4LqKWaF1KNG87srA+oJwaAPP73R9K1O2vPGt74fm1y8SEzeRfXm+0t3VeViHQgEHkA59agi
8f3E4vLXU7WeEWKI0tvZMiLsyo5fqo+cemQDW94R0q60tNW8A6rKbvSbaJFsJXwjyQODuQ4
OTtPG73rWX4feEhCYv7LJVn3sTNISx46ndyPlHB44oAxbPxNod1pd1qNlp+oLbWkay3bJcM
pjB6YG75uBnI7VV0jxfo+qhtSXRbiSzt7j7JLc3d3vWBskAlWJx0HOO4rsx4U8PruC6bGqs
cugJ2vzkBhnBAPIB4qO08H+HLL7QLfTlCXI2zRs7MknzbuVJweTQAaZ4ltb7W20Q20lteR2
iXTI3KhWP3c+oGCR71LP4o0C30k6rPqkEdp5bSeYzY+VW2k49mODWB4mvNM0i6kOmw7tdhi
kvk4ZwifKJCRnHKjge1ZcUmmeH7q1XXbKH+yb9y2n3UoDCGSYfNEynkA578cUAdhpnifTdU
NjHEXW4vLcXKx7SwRTyNzDKgnsM81r3EUc1rLDLCk0bqVaNxlWGOhHcV5Fq1h4h8E+b9tzq
/g+4uPtN7cWcfl3lv3AIUgGMEAfLyAMV6R4fuLy/tpdUmMsdpd7XtLeZcPFHtxlu+W647UA
X9NWNdKtRDbx26eWuIo12qnHQDtXN+OrG/v7bS4tNn8q4F2GUyOFiyASC+VOcdh610Ol3wv
7Iy5BeORonIHBZTg49R71Hrsckvh+9WH7N5giZlN1GZIlIGcso5IHtQBF4dvDeaMiySiaa3
ZreWQSeYHdeCQ2Bn8qt6fHBbRPYwOzCBiCG/hz8wH0wa86+GusWcE93ocCGZciU3UUcipNK
cbsIwGwAbTgDAFeimWCDVRAYystyhYP2bb2+uDQBxejX0Ph/wCJPijSL64MVvfeVqdrvzgl
htkVfU5UHA9a7aa6nWZI4LGSYMATJuCqo/E5/DFcp4y1s+HdY0y+TUUa4uc2tvpcqALdOWB
JD4yrAdOxzWBafE3VdS1q9sbHTrSJYIZJ1+1FkcBC2VYZyGwvpQB6SYr5r4Sfa0jtl/5ZLH
ln+rE8fgKqX2n20bC9Fp9qm81c+aTJtUsAdoJwMA9q4/UvF/inT7Jrx4tG2Lax3u3dJzG7h
cZz1Gc+lZWm/Fa91XS43gtbQXj3bW8sauQbaMZVZjuPILlcY7UAetYG3GBj0rjtI8X+G11G
40yG4uLbY+Ct0QqJ6FcnhT2/pR4U8Xtqfhxb7WZrVL1pXh+y2mXcMhIK7eSTxn8a5e6h8N+
ENdtr7WNDlvtR1l5ZokkKyfZjndsRT3xjJ9qAM7V9E0/T/E0PijTFu5tX1C8llVVzJmB1CA
sCDtTd0AGTnir/APwgvgCDQ/7T1K/nuDZkpJKA37t2ySoTBKjLdMcUuu3Et3Hp91Z6NMpvL
q3v5/KugHnjcECLk5yFGeMAAGt5PGOn6WtpbW/h6SC2vo2niYOgVx0G70LHA79RQBFpHhnS
9T+zXFjf3cM2j4isTJGn7hSc8gcPkevIFb134Psb2yazuJ5HieKGJgVHzeXJvz+JPNJ4V1t
dYW8SPRm0wW7hHjIUFZMfMpx/EP6iuloA881XSItJ8V+B7W1JMEd7dsucDbvjZsD9a9A/Ou
S8VAnxj4LOOl7N/wCiGrraAOT8ChtniIsME6zcfyWuvrifh80jSeKt5JH9tT7c+m1K7agAo
oooAKKKKACiiigAqjq//IInP90BseuCDir1Z2rqHtoEYkqbiIMv98bhx/n0oA0aKKKAM8ZH
iB94IDW48s9jhju/mtaFUtQt5ZVhntlVriBw6BjjcOjLntkVNaXIu7ZZghQ5Ksh6qQcEfmK
AMOPxMv8AwmOp6BcLb26WVtHcrK82C4fPbHAG05NZOi+ObrV5fDwGmRRx6y1yA4mJ8tYT16
c57Vuw+HYofFmoeITcs8t7bx25iZF2oEzgg9e5rMtvA8Vlpml29nqk0V1pc0stvc+WpwJCd
6FehBzQAa54svdIfV2TToJYdONsN7zld4lbGT8vG2n23ja0ke5tZLctfQXy2CxwuHSaRl3A
qxxxt5OemKff+D/7T0jULO81WV59QljkmnESj5UIKoF6BePryaqXXhHToZ/LtNTh04x3S39
pGqqPJnwQxAzyrg8r+VAFq/8AFz6Vd3Fjf6WY7tbOW9t1WcFLhY+XUNj5WAI4Ios/GlpqWh
2Op2NpKz3NzHbS2sx8uW3dz/ED+fuKdqXhabWLiW8vtQQXYs5LS3McPyQCQYd8E5LEDHXpR
feDrW9v9H1AXctvd6e8TSNFwt0qdFde/PIPUUAbOqR4tlvEH720bzl9wB8w/EZqK41QSMlp
pjJPdyruB6pEv958foOp/WtQgEYNRw28FtH5dvCkKZztRQoz+FAENjYxWURC5eV+ZZm+9I3
qf8O1WqKoXmoNDcpZWcH2m8cbtm7aqL/eY9h+poAv0yWaKCFpppFjjUZZmOAKoltZiO8xWt
wveNCUYfQng/pWfq8WtajFbx2dn9leOUSF5ZEZeM9sHP5UAXRqVzdqx0yyaVOizzHy4yfUD
7xH4VILXUPvzaqRxyI4VVR+eT+tM0i21mBZn1jUY7uR2+RIogixD0z1Y+5/KmahdvcyPpOn
ndcOMSygZW3U9Sf9rHQfj0oA5Xwr/ZOo3n2/Q7++1Qz3b3NxdXjBmiUAoIwcDCkjhR25r0C
uJ0fw5bfDjSblNCt7/UbG4ukkNpvDG2B4d17sO5H5V13260Fsly06xwv0aT5f50AWKKglvL
SCETTXMaRkZDMwwfp60gvbQzi3+0IJSAQjHBIPTAPWgBj2Vml++qG3BuvJ8oyAZJQHOPzrg
R4y1TxS1/pemfD9rn7OTFLHq9xHb8HoTGQzbSO+K1L3xnYnxFd6dFqDW76Yoka28vEl8x4C
R7hyucDK9z6CrWp2dj4hmgg3zaP4gS3FxFKnE1upOCCQcMOowcigDC0DQ/H+ni4sr4aNNo1
xkRWUk0sxsx6B2XLr/snp613jC7DRwGJJ4HUJJIG2MOOTj0+hokkuLNLeOK2ku4xhHk3jeO
24g9fU057i1uHlsVugs+0gqj4deOooAit40sJ5Ed44oZWRLdN2MYXG0D8D09avEBlKsAQRg
g15V4fZZfHtzbXH9pS2V5AYka/my6upDYUhj/dOOmK9MWa5W9MMtvmFhlJkOR9GHY0AcnaX
aaZr7W0f9m2qtcfZ47JIybmRP+ehcnp36YwOua624kWO7tA0asXdlDEcr8pPH1xXnHxCtIm
1K21q6v7+PS0iAY2gE2ZN2ABGSOec5AJ49q9CjuZbvRUu7SORJJIhJGlwhVs4yAw6g0AYni
fRZ9R8QeGNSjhgeHTLx5p2mYDYhjK5Gepziuia1tPMadraHeRhnKDJHua5nx1q9lpvgzz9V
09Li0u5obeaGZyiqrsASxHTHX8Kyde8aWd29x4b8O6lZxXwtDOj3MphjlTptR8YPuw6fyAO
iv8AxL4ZtNMlvXuIbqGOEuUt085ig9hnivF/iH4t8VO2m2Hh2GwtNM8SQrIkyRqLi2h/iJ6
YyMkk9OgNdj4H8Pa5DN/bE063l08H2ZCgMFjAnGQkeN0p4++3WpNJ8J+b4nuruaO11K9BaI
X7xF44UzngEbS/YKMgc59KAJ/BFhp+g2FlF4W1XS9bttzSaxqDsFm2lco3y8DAGMHtzU2pf
Y7HTtPnMdpr0lnavdw3d7kPMhfISMj+Lpz7Cu20jRNL0PThYaZZxwQ8l9qgGRj1ZvUmrrQQ
Ps3wo2zlcqDt+npQB41Nf3E9nbSJ4X0JQJZ28qSWTdC0cZcjI4OV9OOelWtE8V/bdDmnsvD
OmwXMapI1tIx/f5f5RGvVcHnH0+tetG2timw28ZXngoMc9fzpFtLVGVktolK/dIQDH0oAxv
C9yt7Z3N4tpFbmaYmTy2Y7pQAHznpgjH4Vv0iqqDCKFGc4AxS0AcP40d08ZeBQrEBtSkBx3
HktXbYrkPGAX/hJPBrEDcNTOD/2xeuuzQBxPw2k+02Gv3qMXhudXneNj/EMKP5g13NcB8Jc
f8IXcYOf+Jhcf+hV39ABRRRQAUUUUAFFFFABWfqwK2kdzjcLaVZmHqB1/IEn8K0KZKglgkj
YZDqVI+ooAeCCAQcg96KpaU+/R7Qk5IiVSfcDB/lV2gAqhppObxMgqty+D9cE/qTV+qFhhb
zUUXoJw2PcotAF+iiuV8aTtDHon+k3EET6lEs5gdlzHhtwYrzt6ZoA6quN1HQ7rUPiH9q8l
orIaekbTmJJEkcS7thDcjjHI/OsC78QeLLS/vY9AiWbRXuEit77UFdlhOzLgYG5l3YAY5A5
5qVfE/i+DUWtbq50sXE81rDDEYJPLUOpLuDkMwB45oAsXMXjs6VILX7YNRVJVuHaSMJIxPy
eSM8djnA4yDzWxpFrLoWs6ncanfXH2S5EPkzX12GG4JhlwTwc56Csm88X6wlqyNBCbljcRS
2sSSCS32IxEhb0JA/76GCazLCDXvEmqT6jcy2dytnCsUVjeQsqqjxoxk3YOWzkHI5GelAHc
atHZ6heJa3dw0dvbJ9okZZdmxs/uzkemGI+lXNFe4fTF+0SSS4dgksgw0qZ+ViO3H8q5TwJ
o+itokV5LE82oAbZxdtuKEHqFJwqkYI9sV0Fxrdtd3qaRpOowteyElivz+Ug+8w7HsPqaAL
uo6lBZwMizx/a3BWGLO5nfsNo5PNPsLP7LEzyuZLmYh5pG6s2OnsB0AostMs7BT5EQ8xiS8
zAF5CepZu5q5QAUEgDJqleajDaSpbqjXF1IMpBHjcR6nPAHuagaxur8A6lPshPJtYeAfZ26
t9BgUAJJcz6lP8AZ9NuBHboSJrpQG5/uJnjPqecfWr1paQWVsILdcKCSSTksT1JPcn1qWON
Io1jiRURRgKowAKdQBx3j1bzULLTPDtgkvm6neRiWRAQI4UYPIS3bgAe+a7AgEYIBHvWFaX
tvL431KyTW3nnitYnbTtmEtwS2H3Y5Leme1b1ADPKi+X92vy/d4HH0rlte1Oz1q3m0LQPFm
l2WtklUJdJZEI6gLnIPb1HNN8X+INPtdCjn+3RPp5vora/likDCGJjhtxH3R0B9jWf4x8Le
GL3wqosdPsor9draZNaoqyCUEbNjDqPXtjNAFES6f48hn8O+JNPOk+LdKHmRbH2OrD7s0D9
ShP/ANeuy8OaNPpGmr/aN8+o6pKq/aryQANKwHQAdFHYf41DqWiyahq+h3r21sZbBzI90SR
Kny4KLgchu+T+FdBQAVVvHaPyTDCJJ2cKhK52g/eOe3ANTSzwwbPOkVN7BFyfvMegFRWsVy
jTS3UwdpHyqL92NR0A9+5PqaAPNtXWz0b4iWl+unqIEmwh+0ucyvjzJTGM4VVYDPAy30r0+
WRYYXlc4VFLE+wrzzx5BL/aO2ziikuLmFS8ENnI9xdIrZMfmr9xSQv+Ndq1y02nWX2m0Ki8
CpLE/Bj3KSQfx4oAxPE8NjZeFV1URu8lhme2zMIjvfIwXP3QS3PIpPB18ltYQ6HfSyLqCjz
B9ouBK9xkbmdSCcqCSByelb2r6empaFeacVUiaJkUMAQDjjj64rzzwVLp8PjCQeTYWt1cRe
T9mjA83dGPmkIUkIGO7jjoKAJ/EeuR6naan4QjsnvPt9w1lFdXK/6OpYcqT1yDkDjGcc8Vr
6D4X0PwjYWNtOH1PUYoPs8Uki+bIIxzsQH7qD/9Zrgp9Z0WTx4tpr8Op6NbGUT4W42wRXfm
EBsYz83ynPQEkn1r0LTPEOgWFm011iyuWBe4y7XDIu4qGkkAOAccZwKAOS1fVviBqF4/laR
KulJdyqkEK/O6IvKyn0J6beuMZroGu/FCvHHo257BtsETfZFjKOy8sVIGEUj05zjmtuTxn4
fjtHu/tcjxRtIrlIHYrsxuJAGQBkc9Dmruj6v/AGst2/2SW2WCYxDzRjeMA5/WgDkLfU/FF
h4a1W+O+/1WSdobaN4WWNzGMNJjGVDAHjpkDHWqt74y8UyqpsNJuILee4iMd29k7eXEQA6s
mM7g2efSustPGOh3OnXN+1z5ENtdG0fcMkvnC4AzndkEeuaanjfw26SSG/aNI0d2aSF0A2E
BxyOoJGR1oA51tV8XT2tk/wBsuLR/IuJJ2TTw6tsACMARkbieF61gJ4t+IDy2pSKdokh3Xb
Lp7EIxzjAKgnoOnTNd43jzw3HPOk13JDHBbpcvNJEyptdiqgHuSRSf8J/4VKK6ai0iFGkZ0
hciNFOGZjjgA8ZoA52bxr4jsrG3kWwN+BHBPPN5DRhVyBMqjHzMMjGB6+laOi+Ktd1LXLCx
uNMMFtNJOzXBiYK8QGYtuehwRnPpir9r4402fVtTtZElhgso4pFleJw0ocMSQpXOAF61ck8
Y+HI3CnUgciJsrG5H7wZj5xj5u1AGX4xkUeKPBcIGZH1NmA9hC+T+tdjxXCa/e2upeKfA97
ZyCWH7fOmSpBDCJgQQeQQQRzXdUAcd8NVjTw1eCJdif2jcYUdvmrtK4r4aHd4WuWxjOoXB/
wDH67WgAooooAKKKKACiiigAooqrDeefd3EEULlYPlMpwFLddo78etAEGkyAxXMBAWSG4kV
l6Yy24fmCDWjWFP9vtrtdXniiiRMRzJE5ctH/ePA5U8/TNboIYAg5B5BFACO6RxtJIwVFBJ
YnAA9azdGdrm0k1E8C8kMqD/pngBPzAB/GodYW21KeDRJQ0yynfPGucCMA/e9iccd6ntZrH
TdIjgjkJitQLcBVJOV4xgfSgDSqo2oWy6iunqzSXBG5lRc+Wvqx6D8abK15dWsX2YG0MjfO
0gG9F9hyMn36VbVFXJA5PU9z9aAK9k98yzC/iiR1kIQxEkMnY89/WrJUE5IBNQLHKNQllL5
iMaqq56EE5P6irFABgZJxyaztWvFghjtEkRbq8byYgzAckHJ/AZNX5H2Rs+CdoJwBkmstNJ
sNRiivdS0yB7yRAWZ0yyEjGATyv4UAWH0jTZoI4rizhn8tAgZ0BOB05q0sECMrJCisq7AQo
BC+n0rObRcAeRql/Cw43edv49MNkfj1qoGu9Nka1h1izljHKrfSEypnsTnkfXmgDoCQOpxX
LeK/EkWk20McZncPIouXtFDvbxE43HsvOBk+9Wxa2N7L5+r39teMRhIVcCJB6gZ5PufwxV7
7NpEtpNpsaWwimQo8Ue0bhjB4FAGbDqOm6Vqv9ni2uPNnlWM3crBhKxQt94tk4A5GOM1Wl8
daUuryafbKbwRNArzQupUGVyg+uCOaS88FQXei6fpTX8rpaymWSaUbpJsqyn5uMHDdfYVzO
v6ONIu7B7vXZp7hY4VSC204SFo4H3hmCnI5OM+/AoA7weJNGEEU01/DbrLI0UYkcAswbacY
J7isjW9V0nVy+jy3FlPo0iOmo3AvRE1vyAg4IPLcZB4ql4c8JrBA2p2msx3Meoq7ORb/I0b
uXAUE/KRuI/pkVZ0j4faJp1jNp1zaWd/ZSRGAJLaqHMZbJV2z8/PfAoA0dH8P+GfB9hdXGl
WkVlBKBLPMXZy4A4JZiSRjpVDxANe8R+FZz4debSrqOTcsV7BgXajnYecqrdM9azLHwrZaQ
194LvNZ83Q9XRjp1g7sZ7faMyBH/uDgjPSsm68CiDWYotM8Q+K59agMckdzc3btbIm7ndxt
bgEY60AS+A7bRNe1PW9VbSbbSWu4V0+80QhQd6E73dBxzuwD3Az3rtdF8HeGvD0ol0fSYrV
wpVWBZiqnsNxOB9Kt2eg6XY6zfazBaqNQv8Ab5855ZgoAAHoOOladABRRTJhI0EiwsEkKkI
xGQDjg0AVLaCG6MWoXFogu13KrsvzKMkcZ6VeqC0eVrSIXIC3AQeYuc896noA5Pxut8lhbT
6defYZQ5SS6W3aV0jIywUr93OPvYOKd4L13RdZ0GKHSL+O8S3BQSJ5jjg4zucAk+vvWj4o0
qLWvDd3YT3L20bAOZFXdgKc/d/iHHTvXKeBS11oWoaLcXt5uuI2eFJLX7P9nhbKKFAA57nA
xk0AdTpuu21xJNby6jY3MkUwhD20wfcx7Mo+4cg8Vwl5ptpovje91TzbCK4F2ksEUkLNc3R
cfdQqRhRkgYB5yTUOl+G7+yvL7XHFjEfDts8Fr9nBKXUqpktIOMY4GB0JJzWnN4u1n+xI9T
ltYUeWGQwyPZujRssBkPDN0yOD0IoA6HxZ4csdXtpry9TzhFayQiJlUqAxBLZxkHA7GoovA
WiQae1jZS3VtaTQLbzpHJkTxjOAxIJ6EjIwcGs8+PrEW9vp+pxTW8tzpxuGuCFKE+UGbCg5
xg8cCqMXj650nXZdL1LSrry/s1qLG1iVZJZXcNk5U8DC9+mKAOyHh/T7STULrT7OJLu9hWF
95Oxgq7VBHYY6460WGhLYeFItCiupItsPlmeP72T1YZz79a4zWfGXiBHuDp9rLb+elokVvd
RiOS3eSZkc89eAMZ4qwnxCawkTSZdM1HWNUWWVHS2hG5UjbbuODgnJ7Y/CgDUuPh/pkt401
ve3NlE5geS3twixu8JyjEbeuevrVh/BGmyBPMvL1ikk0v8ArFGTKQXyNvIyBxXTI2+NX2ld
wB2sMEexp1AHJD4eeHFiEaJcIAqjKy4yVcurfUMTjtz0q8/hTTprl5rqa5uvMtXtJElkBV0
ZtxyABzn0rfooA5KfwHp915xu9U1OczxLDJunADxrnCkBeepp48C6YtqLZL2+CL9mwfNBI8
g/u/4fzrqqKAPP9Y0qLSvEnhCCCaWVZNWuLh2lbJ3PE7HoBxk13v4VxnjM48X+B/mIzqUg4
7/uXrs8mgDjPhkCPCdwD1+33H/oddtXCfC2VpfC98G/g1O5X/x4H+td3QAUUUUAFFFFABRR
Va5uZIdqwWsly7dkIAX6knigCaWTy4mfYzlQSFXq3sKjszcNaq12ipM2SVXovPA9zimG3Y3
yXsspCpGVWPspOCST36Cp2liTZvkVd5wuTjcfQetADmVXUqwBUjBB71mLBqlpbPa2bQSoox
A8zEGP0DAD5gPwrTDKSQGBI6gdqWgChpNo1nZLHcNHJeN81xIn/LR/73PP0HbpVxYokkeRI
1V3xuYDBb61B5UUWpmcy7XnjCbMfe2knP61aoAKKKKAM66ubSwvWuru9jhDxhBGzcsQTyB3
644qZ5L17xEhhjW34LySNyfZVH8zVSG2sx4jnkNoXuREH+0yHcVBJGxM9Bx29a1qAKsVkkd
7JdvLJLK/A3nhF/uqOg/matUUUAFeeePNO0pfEHhW6k0+FpJdXRp5PI3ll8tl+YgHjO0c8V
6HWV/b1p/wlP8AwjginN4Lb7XuCDy9m7b1z1z7UAeZarDpdl8U7+3hSytrKLSoo2SaxaVCR
KSyKRwG2ntntVEpJe+MdZu7K0K6dBrFrcSXUMTC4ijEY5QYGU3DDY9TxXott470i6Nqsdrf
g3N8+nIGhA/ep97PPTg8+1W5vFumQW73vlXUmnxsVe+ji3Qrg4JznJAPBIGKANi0vIL6EzW
5YoGKZZCnIODwQPzrM1vw8mrzQ3MV9PYXUSNEJoQpJRsEqQwI6gEHsa2kdZEV0YMrDIIOQR
S0Ac5qeq6L4C8KQecXEMIW3toF+eW4kP3UUdWYn+prStdZs57iOymkW21Brdbl7SRvnjU9c
+uDwcVk67Y6bqfjDw7Fdw3jXVi8l7A8UeYVIXbiRux+bgdeK2dT0q01bT7qzuYwBcwPbtIo
w4RhggHqKAOV8M+LtN8X+NNZj0+OyntdG2wQ3Q5mZ2z5m3/Y4AyOpBrKmXx3FLLaWKXUkVr
efbRdTfeu4x/y77S3BPTPTAFUfh74e1rTrmexv4ra0HhsyWtvJFCQ14rJ8kjHgYwckDqeta
x8X6nonh3Q9c1e6jv4dQ4nghg2yJ8rNujAPIG3kH160AZV7H46nk2WFvqyxfammaaSbyneI
qS0e0NgMOApHBNbFzpvi2SK+stOur21BHl2d1NOZColwzM4JyTGAVHXrxVe++Id7HpdhrNx
ot7ptm92gA+WU3UTIxwAMkHgH+ta8njpLa50W3vLKFW1N0jzFdrII94JBOB046nHXjNAGSo
8dXT3E7wTwQF7UPBuxKxUYlMZDYCkjJB61DpFp49c2Mks13DcW6yO63BzFNwAI3yxJJ5+YY
wauP8AE+K3tY57zRZYzcwNNaJHOrmXEnl7ScALyQc88Guw0S/vtR037RqOm/2dcByph85Ze
B0OV9fSgCvomnu2jafPq1ps1NIwZGZ9zq3cFx1/lWhHLdpNKt1FGIFBZZkbt6FT0NWmZUUu
7BVHJJOAKrNf2f2eSZZ1ljj4YxfvOfTC5oAlkVbqzdFYFJUIDA9QR1ry3Q9E1vwpqVz4g1G
K0gsYbZo2wApJ45ZiWY/MB3xjnArs9S1RtB0FdQ0zSnmtInJlgbMTqp6sob/0HvnisvREvv
F2i6+dcjCJdSy2cEStlFhAGOnBbJOT7YoA6ObQ9Lu4J91sgF2hWbyWKLMGHJO3Gfr1qlNo2
k6npsFrrGnNDDYfu0WSZgmCu3hgfmBBxzVLwvrRtbIaPrMvlXFrK1sksjjbJt5Az649eorq
p2tzaytPsaAKS+7lcYyc0AcRrul+BvDJsr2+0QO00gto2G58ZXbyCe4wv5VuReC/C8QzHo0
KsQo3ksXULyuGzkY9jTdE037RFDqN1hoSC1palSVgUnIPzZJYgD6dBXRUAZM3hvQ7mZZrjT
45ZF2YZiSflbcvfseaRvDOgs29tLgL+a0+7Hzb2+8c9ea16KAAcDFFFFABRRRQAUUUUAcd4
xRT4h8GuQCy6rwe4zC9dfxXHeNpBFrfg1iuSdYVR+Mbj+tdjigDgvhPn/hFtRyCD/atz1GD
1Fd/XBfCti3hjUWOcnVLjk9+RXe0AFFFFABRRRQAhIVSzEADkk9qr2UflwM3nCbzXaTeOhB
ORj8MU3UfsrWZivFLxSssZQH7+SBj/H2rk/Glnqs+o6HFoivFInnAusTMiLs4UkcLk8A9qA
NbxdaNe6KkKG5VhKrB4IfOCkZ+/H/Gh6Ee9cWdL1m41TS59Q0SVZLc2ZhWGMtHasHbzCpyd
vy7SfTp2rTs9S1ZdMVdM0fUtJtY7L/R7c23mObnJyrls5HTB4ByTms83vxBujMl7BewlZYZ
WNnEEWNRIN8YyCX4zyCePSgBba18Sm4n3teaXdz2kv2u9CrHE9yrgQnJ4OUwOK7zQo9SGmL
cas7i7uD5rwMQRb5A/dgjqB/OuBvF8ZapoGrpqyXDu7MsdjHY/KMSqUKvnnCjP/6qvQ3HxC
M+ozyyHzEZvLsxZgJ5e4bSkpbBbbzg9+tAHe3Hk+dbeaCW8z93jsdp/pmrFcPqXiP+y30yw
t7ea+1K6mcQ/wBoExeR8pOXIXvyAOpre8M622v6N9skgWGWOV4JBG25CynBKnAyKANqiiig
BksazRNGxZQwxlTgj6Gq5jvLe3VLdxdMD1nfacfUDmrdFAFU3TQtAlzGUaXgsvKK3pn/AOt
Ui3Vs87QLcRmVeqbhuH4VMQCMEZppijMgkMalx0YjkfjQA7rXIXPhu5u/iamvzwRtYJp32R
WWdlkD792do7dutdIun28M0lxbp5Uzg5IY7ST3K5wafZyzy2iNcwmKYfK69sjuPY9RQB5rp
/gjxDaJpUDRWiwW2t3F/IFuGJEMgYADK8sN3etu18O63a+C5PBo+zNbeU9tHfbzkQsT1TH3
9pI64zzXb0UAQ2drFZWNvZw58qCNYkz1wowP5VNRSMyqpZiFUDJJ6CgDjr6+vx8YdJ022u5
FtDpk811Bn5G+dQjY7HOefSpda+I3hHw/qx0vU9SZLlMeYI4HkWLP95lBC/jWrpdw9/qd/f
R3enXmn5WO1ktTvdcD94rsDj73QDpWNo2veHrKzvLDVL2zsNQt5XN5HdOsZYsxO/5vvKR0N
AGnZ6ja3evz2/8AbtteQXtqk9rZooyI+Q7hh94EkfTFXbPQtHsGRrPTLaFo1KIVjHyKeoHo
D7Vws3hHTPE3hUalp8kmj3NvLNPpV9EWjMEZbcDgYyjEE7T2NdzYarYz+HINX/tGCe0MAla
7B2xsAOW56DrQBHNpPh2xtHnn0+wt7eEmVneNVVDj72e3Ga5PRtY8IeJHv7bwp4ehnmtoSY
7mfTzHayEHCgSEcjPPHbNb0C2/i6E3bz2mpeF723UwwNCcyOHJLknqvAwMV0CJDbW6xxIkM
MYwqqAqqPQegoA841Ow8Y6S1jqcPhzQtYs4rYpeadaQiKVSxy3ks2dw9iRmup8JyaTqPhu3
1HR5Ln7DdodsUxKmPkhlK8bWBBB+lZ+s+N7zTtYl03TvBmt6wYcCSa3iVYwSMgBmI3cdxVT
U/DviXVtviLQfEupaDfNAph0udI2t0I5KSJg8k9WByKAOyg06ytonjigG2QYfeS+4e5bOa4
rxfruq6LqZhs7xNLtorYS26/ZfNF7Lkgx8DjHy8DB+bOeK37PWNcis9HTWvD7pfXrmK5Fk4
mitSAcMzHB2nH4Vy9/4k8SXOo6q3h3bqunx3cVrG1ugLW0gA8zJ6Mmcqe60AcT4m1pNd8QX
1zNp+t2SCOC0YpbMESXks5PYA4UZ47+ldHY65reoWGm/2MNSg063gtlnkgtQE3rLtmCcfNx
1wMd6wLzXPHNrqd1caL9vv5XMc+rolrtktkHHlR5HUfMBjqOa1/AdxdS+NYVXVby8sktf3W
9WKIz5d4ydmCynGSSDkYoAzr5fFOiWK6xoltNOZWvnuLe508lFjD5XdwDnBJH5VYt7fxQf7
A/sS5VhqEkkcl3Z6ayRrFtH39/GM7ucemK2tK1DxRDaSW1ldTXTTXktp5nkho4ZGO8SgnnY
BkYPQ8VyGgeJrjQb5JLrxBfwRanqUiT4t1kii4YKypt/dgsF4Hr70Ae+WltHZ2UNrEWMcKB
FLHJwBjk1NXjWpeN/GdrbTF1dLx1iaC2ithhcuFKybgSpYHI6jB7Yrc07xVq1zp8kiX8txd
R+V5EL2mz7WzffXpxg5XjpjJoA9JooGcc9aKACiiigAooooAKKKKAOL8cox1Pwe4OAutRZH
rlHrs65HxsR9q8Kgn/mNwf+gvXXUAcX8OIfs+i6tDv37NVuBuxjPIrta434eknTtbyMf8Te
5/8AZa7KgAooooAKR22oSBk9hnGT6UtcRrl/rM/iDRZNKurNtPnuGgVJo2O6QIx8zIIyBtI
A/H0oA6u1S6lTzdRjhEm7dHGgz5Qxj73c9eRirleYjx9ryaZd3s9pZxi2uvszkwy7P9b5ZK
tn5umSB0q7/wAJtr9zZve2Wj2ghTTf7RImmYMVywwABznbkdOvNAHoNFcjB4k1mX7TAdOtP
tVpareSgTkKyMCVVeM5wpyTxXPW3xUkvri/S00pGWGCSeJWkIfasIky4xgDnbwaAPT6hujM
tnMbZN8wU7Bx17da5PSPFep6npOp3LWNtDcWkkMaL5jFW3qjZJx/t/pWbdeNry90ZbO3s0h
1p9RFl5Zc7I1D8TZHO0gD8TigDq9btw/h9oZ9Kj1lQB5kMrKoYActkjGa5W28bxaXoehT/w
DCPQaXpeo4jtSbpUSMFSw3YXjgfrXfTRtPaSQl9jSIV3LztyOorlj4IX+yNB09NXnA0Vt0T
tFG3mnaVG4EY4BPSgCA+P4E1qPTpNPyGFsd8dwrFvPyF2rjLAY5x25qO48d3sNlNex+HHkt
4r37AW+1KMyeZ5fp0zzmpofANsNTl1O61Se6visQhnaKNWt2jztKYHoSCOhFTN4JifQJdJf
VrlvN1Aai02xN2/eHIxjGNwoAsQeI9QunvLa30QteWAH2qJpwArEZVVbHzErz26is2H4k6P
cXEXlW07WrpAzT5UbPOYqoK5ySGBBx0raufD/mandX9jqU9hNexiO4EQVhJjgMARwwBxkf0
rBPwz0tdZXUra5MDW8MMVmBECbZoySHyT82cnIPXNAGhY+M4b7xDHpC6ZcRtJcXFsJWZdu6
EAucA5xyMVNN4ws7XVbaxu7SaEXN69hHLkFd6qCCeeAc4HvVO08Fz2sgu11sm/W+mvknFso
UeauHQrnlTj1BrMmtNC1RDotxrlxczzXNxDLttiJDcnBLqQPkCYGD09TQB12l6/Z6vquq2F
ork6ZKsMshxtZyMkL9Oh96uTQyHULadJ9iqGV0P/LQEcfiCM/nWPoPh+18P3N5Nb35kglji
iKOBlWRSCzN3Zs5Oal1TWNEOnxztqsIC3KxRPEwkPnA42ADqeoIoA3aKqwahaz3U9okoFxb
kCSMnDDIyDj0I71PHNFMpaGVJFBxlGBGaAH1yPiaKfxbp+o+FtMuJLNkliivpZYnUNA3zOs
bdCSvHHTNN+I9xfReDWtNOkljuNQuYbLfCCWVZHAYjHT5c89q6u1t0tLOG1iLGOFFjUs244
AwMk9TQBRt9NstA0B7PQ7C3s4oY2MUMahE3Y4z9TjmuH17VvAs+nW93470azm12yAX7BJCs
9wZMZxGo5dT1B6V2PieDTL7QpNK1W/eyhv2W3DxPtdiTnap9TiuCm+HWq6Zrkmo+FPHE8mq
rAsUkWqrHdyeVngK5AZO/PegD0vTpvtmj2s8lr9nE8KsYGH3AR90/wAq5/W/h94d8QX1pPq
MdyYLVQi2UU7R2zqDkBoxwetdWgKxqpOSBgn1paAGRRRwxJDDGscaDaqIMBR6AVy2qXsGse
MV8FXVnDd2L2P2y6y5DIRIAgOD0JGfwrU1+5uoYbKGx1W00+6uLqONDcruEozlo1H94qDip
NO0DS9K1LUtStICLzUpRLcTOxZmIGAAT0UdgOKANMAAAAYA4paKKAI554ra2luJ3CRRKXdj
0AAyTXm/wmh1CZPE2vzWb2Om6xqTXNhbOMYjxjfjtu613HiPShrvhjUtHMjRi8t3h3KcEZH
rXk0d78VvA1tp9zNo8WqeG7JRZnTrch7lIwMCZnGfToDjHWgD0eLXNOuNVe90yZLpHJsZyh
x5M6k7RIOoznGfp61N4UZpNNuLieZTdXNw808CgD7O54KY68Y6nrXDN4s8Fav4o8nU7Wbw9
rEKrMl/KFEErDoDIDsk256N+FdjYS2PieyW+07VI47uFmgmubJlbdjgjPPB4I9KAOornvE2
p2mntpFvcxM5vtQihTauQDnOW9uKg07Vn0MQ6P4lv7f7W7hbeRZCxnDOQgwedw6Vk+I4JNW
+KPhnT/ne2sd97Lt6KwB27vxxQB31FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBxHxBYCXwlzgnX7bH
5NXbVx3xAx9n8OMQMjXLTHH+0a7GgDkPh+d2m6w+chtWuCD2PIrsK4L4Rzef8ADyFj1FzOC
fX5zzXe0AFFFFAEF4/l2M7+WJQqElCcbhjkVALLTr2OwuTaowtsS2xIx5WVxkDtwcVLfSTx
WMkltH5sq4IXGcjIz+masjpQBgr4O8MJL5w0eDcJPOyckb87t2M9c807/hFdAV7tlsQhvIT
bzBZGAdCSduM8ck9PWta8TzLC4QRmTdGw2D+LjpXlEnhfxDcaRplq9nJLNFpDR4dVQRSh0I
QkNySAef15oA9EvdF0JLQT3lsqw2lv5ZfewIhUZ2sQcsvHQ5qiPCnhPV7KS6XTkeG/xMXVn
QsCgXjBBAK4GKyb6y1DUdYTWDo9yNODxx3NlLt3zoobnbnBCswOO+Kx9S8PXd3qV5qOleHL
mzksraOexjlcBZJUlLFcBuNw4wfagDtJNE8N2t3ZK1oFmcpHCiM53lF+UsAcHaB1PTim3/h
Hw9caZJZtZRxeYojWXcQ4O4svzZyfmJOM1zP9ia/beINE1WC2mVNPYCe3QKVnNxkzMDu6Jw
P+A13t2tuLi0muHK7JMJ6FiCBn9aAHzwXA0x7exnEM4i2RSMu8K2OCR3ryTT/G3ii71STTV
1u0lujDEIoFtRvMu4iUH2Tax/EV7JWXbeHtDs79b+10q2hul8zEqRgN85y/PuRzQBykPiPW
38L6R4oF5BNFezxo9kkQ+47bcI3XeOpzxweBXOL4/wDEiaTdSTyCKU2l1NbzPbqFdopto2A
E5yOuQOelemQeGtCtrlriDTYo5CWPGcKW67V6LnJ6Adapp4H8JR27W66DbeUyhCpBPyg7gB
k8DPPFAGLoEl3D4+vDqrus+oQq1syxjyZ40Vc4I+64JOQeuR6V2d/ewadp1xf3LFYbeNpHI
64AzUFnoul6fctc2dnHDKwKlhngE5IGen4U7U4F1Cxn0wSxA3CbXVsE+WeGOPpn8aAMPRfG
KahqzaXqdh/ZN40azQRyzK3moTgemG9ufqawovB3iXTfE+oeItKuLD7Ze3khkjnkkMb2zAY
QjHDBhnIrptH8GeHNET/Q9OWSbaFNxcMZpWA6De2Tx7VrxvfLcSpLDG8WN0citgn/AGSPX3
oA83s/hzrYu5pNTvtOuYLm6trmWBEdVXyicqB3BB7/AI0zWvhrqk1jc2+k3Wm2sSzzXUBFs
fMDM4cLnOMAjHGK9LS8L27SC2lMiHDRYwwPsTgH65pJPtlzbDyGNk5PJkQOwHsAcfnQB43p
vhbxhrPiW4utVsVtba8eYl9hjktyyr+8LZ+cHGAnYE9K9MsbH+w5rzVtQnt7dZIo4vItYyI
8rnDAdSxzjA7ADmtGCG50yGQy3VxfwKoIDqGlBzz0xke1O+3JdzWq2SJcRuS7SEcRqOP++s
8Y+tAHH/Du9HiH7Zreqs6+IbaSSxu4SWjESq5MeYs4B2kc9a9ArF1Pw7bX0Ups7ibSbmeeO
ea5ssJJKU6BjjkY45rB0zxHrfizRNetdOs4dM1Swv3sN7zFkXbg+ZkDJ4P3f1oA1vE+k65q
H2K58Panb2N7as2Dcw+bGysME4B+8OorA03wPaaLr2lzQWt1eap5jXN7rsrjdNwQUbnJBJG
FxgAVs+GbW1u7u88Qz7ZdWkke0mkVjiNY2ICBc8dM+vNamlXU1zdanul863iuSkL4xwFG5c
98NkUAalFFYnivXV8NeFr3WWgFwYFAWHft8xmYKFB/GgDmvEEif8LH0fVNauobXQtMgkktp
C27zrkjaxIH3Qi55PrXXTa9pNutwZL1P9H8vzQoLFd/3OAO9c9qHgLTNU0vSrOBm0yzsw8g
t4huy74PJPoecHrUK/D7/TGnk1hnF1IkuoJ5GBdsrEr/ABfJwduB2oA24vGPhid5Eh1m3cx
xtK2CcBVALHOOcAirj67pMcTSveKEXysnaT/rPudu9c23w+0RE1IP5YhvZhLKgiA2wgDMIw
eFyATis9PCFpLp0so124M8MtvJFfG0I2CIYRQOjduaAOz/AOEg0XzVi/tKDe10bIDd1nAyY
/8AexUMvijQoRIz6gm2JtsrBWIiO7b8xA+UZ45rkLXwVoVpF9rn1OR9LVy8kD2xQNOU2tKC
fmDHrkd+lX9O8Dab/Yk9haavdT6ZfqFuklAZp8ZB+bAIJHBPtQBT8Y+LvCGI9I8T6f8Aa/D
16pRr/wAstBG4OCGbHA6fMprB0zwB4Q03xXo/irwQy2dvPbzCALO/kyyhSF+U+vJ59DxV7x
toNhZeGLDw7rOr3EHhhpFi3i3V1gCnciyN128YDfnVMeG/C2jeFbabQdZlvdRvIZILS6SM3
KznaRjaMquAcZGMUAdl/Z7arpeiLqz20msSxgT3doFPyr8zhHxkAsB0rdswo1vUigyD5W4/
7W08flivJPh3rOsWfgxNO1iKK1vdPWbSIfmKtvV127gehwQR64r2OwsbfTrNba3TaudzHJJ
Zj1JJ5JNAFqiiigAooooAKKKKACiiigAooooA4v4hvstPDrAA/wDE8tOD/vGuzrjfHSFr3w
i+fu65B/6C9dlQB598HWL/AA4hc4Gbmc4Hb5zXoVeefBpdnw1gX/p5n/8AQzXodABRRRQAy
bf5Enl/f2nb9ccVTW/W3FtBdrMJnRQziJim49iwGBzV+o7gyLaymH/WBDt4zzjigB7HahYA
nAzgd689074k2jWNxPewuzLcoigMiqkchIQsc4UjacgnNd+gdrZRIcSFBux645riV+GelRW
kFrBf3McKOksqFI2E7oxKswK4zyQfUUAXrDxvaaj4gXRILCf7VsSVvnQhYmXd5nB+729ya1
vD+v2XiPTZL+xDCNJ5ICGxncjYz+PB/GueX4c2cWqPq0Gs38OoMgi89PLBEYXbsxtxtx27E
DFdBo2gWehyXLWTMsdxsLRYUIGVdpYAAcnvQBr1T1KW2S0EdzGZRM6xpGOrtnjH5Z/CrlVF
nM2pPAIMxwKCZWH8Z7L+HXHrQBbooooAKKKr3l7b2MSyTsRuYIiqpZnb0AHJNACXEU8l1am
OQpEjFpADjdxwPcZNOgs4LeWaaNT5kzbndjkn0GT2HYVHFat/aEl7JMz7kCRx4wI16n6knv
7VboAKKKKACiiigAoAA6DFFFAFTU74aZpdxftbXF0IEL+Tbpvkf2UdzWXo9jo3hfR2In+yx
3c73Ukl5Iqu0sh3HcTgZ7Y9qx9X1O91D4n6L4d0uWSOPT0bUNRdSQpQgrHGfUk8/QVu+J/D
Gk+LdFbStXgEsW4SI2MmNx0YZ4/A0AcH4jtvh1ea62or48m0i8uCqzw6TqYQ3RPADKuSWPT
jmvTNOsLTS9Ng0+xi8q2gUIi5zge5PU+9ef8AhbwzZaRqL6Bq/heye6M730Wo21siROoYFc
YGUYHA2/jXpVABXK+P4NIl8JSTa3fS2dnaTxXRkiTe5ZHBVQuDnJ4/Guqrg/Bun3uq6l4g8
Ta9byL/AGjObW3s7hfljt4iVXKnjLHLZ+lAHYf2laixjvD5nlOA3yoWK5GeQM4pHvmea3js
4DOJl3mQnaqJ6k46+gqxb21vaQLBawRwRL0SNQoH4CpNy7tuRn0oArW2n2trNJPGhM0v35H
Ysx9snoParVFZeua3b6DZRXVzBNMssyQKsWM7m6ZyQAKANSqt3Zm6KOlzNbSR/deJv0IOQf
xFYUfjbSrnT5dQsYbm7treFZ7ho0GYFPPIJyTgE4GeBRdeONDtv7U2ySXJ0y2ju5VgUMWjf
oVGeeMfmKALWvweJZLdF0I6XMCNssOoxsQ/uCp/TFefWEFtoviWV7y1h8N6qshk25aaxuMr
9+MZHlk8g8cV3H/CbaM91b29sZbprtI3tjEARNvzgDJ4ICknOMYrivG3idtV1fSNBtXubBF
umN/sRWuFMe0rHHz1bcCCvagDY1fTdMudRtvFenapaaZrE8AiaK4XzYZmIBTzEByCP73pV/
Rdb8drrMOleJPCUPkyZ/4mmn3QaEYHVkb5lz+NW/Duo+H72a50rTtPkhkti8U6zxgMSMbtx
ySc7up61e0rULWLVbrw2LkSXVkiyhScsIm+7n6dPyoArL4juh8QW8LTaekUTWf2uG6Mv+tA
baVC46g9eelc9c+LNa1J7HSxo6Wqaw08cFwl9tOyLq2dh27h0I55rX8a+GtS1xNOvdBvUsN
VspsLcMM/uXG2Vf8Avk5HuBVPxF4ZvrzXPDhtNHs77StJjlV4p59hcsgVcDaRxjOaAH6T4o
1Ndf0nw/faJDYwXdvI0E4vfODeWcFQcfMcYPXpmpIvGN9NqP8AZselwyXlzcTR2YW4+WSKL
h5nJX5VB4AGSTUWs+GNV1DwjZQaStromsabN5liUYyJCvKlc4ycoTnjrip7/wAL3tnqGh6x
oJhku9Kga1eCdiq3ETY3fMAdrZGc4oAkfxXfWOrS6Lq2lxwX720lzZPHMWhuwgyyhiAVYdc
EdOaow+N9Uj8HWfi/UNFiGlTxrNMLecvLbRk/eIIAcDvg5qe/0PWdb1pNZvreC2bT7aeKxt
lmL75JV2l3bAwMcADPc1n2XhzW7v4f2vge9ext0igS2vpoJzI/l9wq7RgsO56c9aANbT/F1
xq3ii90vTrS2eGxkRJfMn2zMjKGEqJjBTkd+apTeK/F0XiOx0Q+F7NZ7yCS4QtfnCqhAIPy
fe5FJrHhXUdR1jTJrSytLGXTbmMwanHMwlFuuMxMuPmyMjBOO9at7pGqzfEXStbhjtzp9ra
SwSFpCJNzkHIGMYG0d+9AFXR/Gd5f3et2epaCdJudJgS4aOa5DeYrKWBBC8Dggn1rP0nxHf
az8Q7Cx1DS7mwYaZ9vSEXgaNQzbcsoUbm7YJwPrVvxR4T1HVfFmk6rpdwkEDKbTVFY8zW2d
4Uep3DH0Y1Mui6qPi6fEH2SIaZ/ZYsxKJRu3+Zv+7jp2oATxycXXhPn/mOQf+gvXYVxfj9W
aXwntBONetifyau0oA4D4QQvb/DyOGRdrpdzgj/gZr0CuF+Ff/Ij5P3jeXBP/fZruqACiii
gAqtdpKwhaOTYqSh3O7GVGc1ZpGAZSrAEHgg96AFBBAIOQe4oqmlpJaWhisZMYbciS5ZQP7
o7gfyqxC7PEpkj8qQjLISDt/KgCSiiigBrlljZlXcwBIX1PpUNoZk0+Jrxx5oTdITwAep/K
pZU8yF49xXcpG5eo9xWXYWt7eaIkOuBRI2N0cZIG0dAx75xk/XFAGoJomZVEiksNygEZI9R
UMV9DPcTRRB38nhnC/LnuoPcilksbOWaOd7aMyxY2Ptwy47A+ntU6qqjCqAOuAKAM+OaW+v
o3gnMVtBnzIyhV3c9AQRwuOff8KmjivDeb7iW3eBclFWIhwfXJPp7VbooAKKKKACiiigAoo
ooAKiubm3s7WW7u5kggiUvJJI21VA6kmpa4/W9M07xtqUekzXUrWekXSvf2hjYR3RKZRCeA
wBwSOR2oA0tMvLrUo7rXLC5trzTruBH09BGY2PBzvY84JxjjgVg6d47fS5Y9J8fWh0PUOQl
2x3Wlz7pJ0B/2WwaoeNfFfjXwvr1tZaHoWl3emzxKtsJneNnlzgxLt4BxggY6fStPTLvxB4
lu7nQfGXgu2s7RI1leQXInjlbd8oXgc5GTQB0mhXd7f6X9rvY1TzJHaHaMFodx8tiOxK4Na
lAAAAAwBRQA1wzRsqttYggN6e9cXqHgbUdZgs7XV/GurSWkMWyaK1K25uWznczKM9OMCu2q
G6lihtZHluFt1xjzHYKFJ6cmgDh9P8ACUY1aTS7LXrh/D9nEUktY9Qkef7Szbj5jZ3AbSMD
Peunbw1oboyyadG5aJYCzElig6AtnP61kfDzw/P4e8IxwahCV1O4lknvJWk8xppCx+ct7jH
0rrqAMWTTJ7G+/tDTbmYoeJ7SWRpEdQP4AT8rfTg9/WoNZ0nSvGekwWV1M4gWSO5aEYVzjk
K6kZAOeldDWfc6XpWppI81vFKZV2NLGdrEA9N64PB96AMSHwPZ20E1ta6leQQXEQgnjUqfN
jGQqkkcYU7cjnFVm+HelhYxBf3duQHWRo9m6ZGZTsYleQNoA9MVs23hjTreCSB57+6id1kC
3F5LJsK9AuW4HtVObwlpt1qN1K19exMxEiJb3ckfksRy4AbqfcY46UAMk8BaF/atxqtostn
eyyxzrJE3EUi5+ZVPAzuOR0NZmueAdGuJIdVvdYuLW8hlMgvGKA+cxUB+nBG0KAOMcV0H2+
80SAR6qk17awxbm1CNMsTuxho15zjByBjr0qr4s/snV/BmqwyalHEkMPnNKjBmhZfnUkdeo
HFABoXhJdG1m71V7/7Vc3bO8rm3RGYtjqwGcDHArh/F/iGC28XW2t+FpZJtVs2NvewPEyxS
oDgxMxHyt1IJ44FM/wCEg+JPi3SLNtI8NvZ7XVmmuXa2WTaPv9d+CTwMYPrVo6Z4h0TTrKT
xBd2cxui1oNPjiLQl5DxI4J+dhx1z9aAOxtPG2iaukEOi3TXd1coCohhaVYSwyDIRwoHfJ7
Vl6d4j1++8MxBpbSPXv7RawljERMaMrHdxnOAg3ZzWM0+r+CPFt5fzwQXGhrBAt41pGIjGu
WAmMY44xzjt2rrrLwtZReNbrxbb3jyC8gULbj/VB8AGUepKhR9BQByeqeNPEmneGNa1MzWR
l0/WV05cwkK0ZdVLH5uuHz+FXJPiFcadD4ja4ih1SHS5YILa6tvlS4llwPLPJAKkjJHY1Nf
fDq6v9F1TTJvEOE1DUxqTEWinawYMEwW5GVFaF34DsbptTgFy0On6oqtcWsSBQtwuNs0ZH3
W4GRyDgUAW4H8R2d3ZLqWsaXObh8TQ+V5RQYP+qJYlucDkc1wun614k0/wtqWq6NaWV5qkn
iB7QwmMoboB9vzPnO7HQ9BwK6658G3mqatoV9rWsx3Z0aUzRlLUI0z7SAXOT65wAORUdh4G
urCy+yx6+zD+1DqhY2y5LFslOvTNADY/F761Bo0ukS/YpJ737JfWtxFmW3YIxKEEjByvB6E
HNcxqHjnxVZeGtU1JruyWSy14aWGa2OzytwXeRuznnNd1qHg3Sr/xdp3igb7bULJiWaI4Fw
NpUBx3xng9a5+T4a3EunXdjJ4lkMd1qo1ZiLVciQMGC9fu5AoA6fw5qdzqaXjy6hYX8UUvl
pNZKyjOMlWBJ5GR0NbtUNPtL23muJLu6hlWUgpHDB5YTA5J5JJPH5VfoA5Dx3kReHCOv9t2
v8zXXVxnxDl8m08OyYzjXLQfmxFdnQBw3wr/AORIb/r9uP8A0M13VcR8LiP+ELZQANt7cA4
/3zXb0AFFFFABRRRQAVUuY4Eu7e7eQxSA+Xkfxg/wn8cGrdVr9IWsna4VmjixLhBk5U7hj8
qALNFUf7ThaOCaCOS5gnwFkhXeAffHT61LGb1J3E4hkh5KsgKsPYjnP1z+FAEUztemW2s7z
yWifZMwXLDjOB6HBHPNXQNqgcnAxzVS0Mcs9xcravAzMFLONpkAHXH4kfhVygAooooAKKKK
ACiiigAoopGZURndgqqMknoBQBHc3VtZWsl1eXEdvBGMvLK4VVHqSeBWOPF3h+fSbjU9O1G
PVYLchZBp5+0OCTgDauTVFNJsPGGlGXV7yDW9Iluhd2SxAomwfdV8H5wDnr1resNI0rSg40
zTbWyEmC4t4Vj3Y6ZwOaAOX1fw14u1zWLiT/hNp9H0htohtdPt0WUrj5i0jAkEn0o1rxANP
1Cw8G6ZrdvZ6vNBlLrUVMgIUAAdQHkPXGemTW74i8S6R4V0tdT1u4a3tWlWLesbPhm6ZCg1
iX158PfiFob6dcarpupW7cgLOqyRN2Yc7lYUAS6Ml/4r8DoviKCOC/3uomt8hd6OQk0fcZw
CK6HSra8tNJtrfUL4312iYluCoXzG7nA4FYvgzRNb0LSZLHWdabU44nMdnlFBjgXhAxA+Zs
dT7CunoAKKKiubm3s7SW7uplhghQySSOcBVAySaAJa4q/1S28R+Nx4OWztdS0y3tzcamZBv
Eb7h5SDtuyCSPSpdDvZPHWnQ6xNa3mlWMV2J7HZOUe6jXgNIo/hJz8vpitbTNB07RNXvp9N
hhtU1JvOljRcF5ecv+INAGX4muPENpr2ktoB8yNIpnnsmX5LhV24UNj5W5OPXpXN6Xr2t3G
jznVbjUbC5+yCawQxHzJnJb5W45IIVdvpz3zS6h4717RNLOpzRW+rhry4tRZ20ZWRQhbEmQ
T8oAy3Hfir2o+JvEOmXsEbXdjdWggW+urmKE/uYdwDDG70OQe4B4oAjjt/Fkthe6fc6pfwX
1pH9vW6UDZKWXIg6cgMGBA55FdV4TinXw3b3FyGjlux9oaDkLb7ufLUEAgD+ea4+Txb4mTX
fs32iy+yy2v22OTyQBHGxbYHJcHJAXGB3rQ8E+L9T8QabNLqMCAiWGJGVTEx3pknaSeAeh7
/AIUAdvdXMNnayXVw4SKNdzGuN1LxKPD+s6jJc2x8ma0W5W6lPywthgsUg/hXI6juTmumay
+z2szzS3GpKoEiQy7Sdy8jbwOc461xmn+M/D2ta5cQN4bvBPcxpDPJOiFGiKs43fN0ABzxQ
Baj8a6jP4fn16C0tWtLWRIJYizeYznaCV9BlxgHkiub1bWZbxF1mfTYLOSwHlapeWe7zrZy
xXZgjEi8KSG9Qa6LSNW8Ia7c6JfWOkEvqRkMLYAVGg4yyg4JAxg4J6VDL4r8M6laX9hPok7
Q3F15E8cOzdJKGx8+1gVOU6sRnAoA7bSpLqXR7SS9j8q4aJS6ltxBx3Pr61ynjDU7B9V03T
/Jurq7tbqOZoYmCLtPJZiRkqACSB6cmtDVNM8TS3LXeleJBZWjRgm2nt1by8DqGHI985qLR
NFtr/SUubxLtTOSZY3nYrc88Oc84bg44+lAFuwsH1SDUNQvmBh1WIRpBsxsi5C5z1JBzVfw
PcrJo1zYrJvXT7lrXrkKVAyoPcA5qKPWr7XvEtxo+iIkWk6e3lXt93d9v+qiHYjIy3bpW3o
WhWPh7TjZWHmFGcyM0jbmZj1J/KgDUooooAKKKKACiiigAooooA4v4ix+Zpeh84Ka3Zt/5E
rs64/4gkDSdHJOB/bFn/6MFdhQBwnwsGPCt76f2lcY9uRXeVwPwnIPhC82nI/tK4/9CFd9Q
AUUUUAFFFFABRRRQAAAdBiiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKz9ZNs2j3VrdXMdut1G1urO
4XLOCAAT3Oa0K4L4geLtM0G90HS7iKK5ury+ibyJLcynygTukXjGV49xQBseArC+0v4f6Np
up2xtru1gETxkg4wSByPUYNdLTBNEQT5i8dcnp9ainvLe3jkaSVSY0ZygILEAZOBQBDq+l2
+s6TcaddD5JlwGA5RuqsPcHBH0rgvD/gvwpqkIg1Lw0ralo93++vpYlBuZgclg/V1OQSOnb
tXXp4q0iTS7DUY5WeO+aFURQC6eZwpZc8CsXxleSyW+mvb3dzHYNM6TraSeXM7dEABKkjdn
IB9O1AHbUVi+G11SDwxa/wBuyMbxVYuZCC4XJ27iOCwXGcd6wNF1G8+IOm30l9posvDc7bb
OSO4Zbi42Py5242qSvA60AW9e+InhfQriXT3vfturKwjTTbUb55HPRQv9e1R+Ijq+p2i2l3
4UGo6Fc2yyXUIudlwj5BKbejYHYHnpXTy2kEe+6gsYZLpVO1ioDMQOBu61xWgeMXm8U31lq
98kTT3DR21gyjzbZVwAX2/dDHPLHrj1oA7LT9Q026jWCxniDRxqxtwQrxKRwGTqv5VNNbGS
7t7kSFfJ3fLjhsjH4dqz7mSC38U2ChvKlu4pVIWIfvSoUjc3XgZwK2KAMrS4dLLTvbaXHZX
AYrMhhVWyfcdQeue9WbfSdMtIZobbT7aGObiRUiAD/X1qW6hlng2QXLW8gIIdQD+BB6io5J
5rWOHz4zNuIWSSMYCn1xnOPzoAjm0XR7i4+0T6VZyzBQm94FZto6DJHSlktYrG0aTTrCASR
oAsaIFyo52jH4496vUUAMjcSwpIFZQwDYYYI+orkYvhzoFtqV9qNq93BdXiSRu6y5Cq5y20
EYHp9DXSQi+tkmM7i7jXmPYu2Q+x7H68U4ala/YpryZmt4oFLSmdSmwAZJOaAOb/AOECsYt
UW/sNTvbBkLmOODYEjLqFYqCvGQBVdfh1aR6XPp6azevDcFjIJljcPuYsxYbRuOTwTyO1au
n+IjPcWzXnkQ2+pHOnBCzSSKBnL9hnqPrjrUr+K9HaW8t7W6S4uLa1N3sVsB1BK4DdM7hj2
oAi186hp/hlNO0fT5b+R4xbD5s7F24LMSeTj9ay7vSry30iW71HVru2vJgIobWyuGEYbbtj
QcZJ9cYzz6VqR6rq2r6Xiw0m4sJ5Ixue8+QQsRyB1LEeuMH1rmtH8N+JdP8AHE+teJ/EUl5
pGnwubMzSKEG7qzDAwyqMZ96AOz8P6LbeH9BttLthkRLl3PJkc8sxPqTWpUVtcwXlrFdW0q
ywTKHR16Mp5BFS0AFFFFABRRRQAUUVXlvrOC8gs5rmNLi4z5URPzPgZOB7UAWKKKKAOH+J2
f8AhHdL/wCwxZZ/7+iu3rjviMP+Kas/+wpZ/wDo5a7GgDgvhOu3wheLt241K4/9CFd9XC/C
g+Z8O7a6cfvrmeaWVs/eYucn9BXdUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAVxN/wCGP7f+JVvq+r6PA9hpEAWymeU72mZgxcKOmMY59a2/FmoX2l+EtQu9LgknvxHst0
jTefMb5VOPQEgn2FO8M6ImgaBBZGSSa5b97czyOWaaZuXYk+p/IUAcje/Dq6k0WazsJ7C1u
7m4mlmuvKZnZXfcoB9uh/TFWW8D35nmu1l09LyW9+1ecsb7tpj2FM5zg9fSu+ooA800P4da
pounixGoWV0nn29w00sTebmMj5N2eV44B6c0sXw4vcXX2i8sJC9lLawt5DExF5jIG5PbOOK
9KqjqmqW+k2sdxcRTyLJKkKrBEZG3McDgdvU9qAGXep6dpUNrDqd/bwSTssESyuFMzngBQe
uTWd4YXVotJS0u9BtdESEuqxQTCRfvHBUAdD15qrpfgu0h1+68R640erazJKzQTyJxaxfwJ
Gp4XA6nqTVVfiLplx4hi0uyt5XhEwhnuZsQqGJKqEVsNJ8wxkDA55oA6qE6l5UizC381fuO
pO1vqO35mvPfiBptwmnwXjQaXaTebulv40KurZG057Z/vNuwQK9OrO1S1sZhb3F9jZBIMZG
VOeMMPTOPxAoA5vTtQ/trQLPWVinu7vSLgxlseV53G12G7GRtbPOMkVpeKNY1HTrPTptFW3
uprm6SMRSOAJkKkkK3rgcVxq3994f8RTfbtRke3tmlkvGvRsR1kkG1YwBgsRkgfMeMcV0+j
SC2XUbdLSO50+1UX2nTbcLscMfLGRwVIIyOxFAGTpHjW613Vp7OO6XTrcvM0c1zBtYeXtBi
IJxuBLE+w49adYeIPEupqtn9rtrS91GPzbCQWxZAqFhITk8g4Uj/AHhWa3xDtrzw5aa3N4d
s5tOuLtbfczlyspQljt2EnGMeprWXx5HH9qiudGW1urfy0tN74juN4QlFbHDDcMrjtQA/wa
Lu8W88STtIkkkjRSWsLhlkkT5Xfr3IO0DGB9a7W2uYbuATQPuXODkYII6gg9DWDoupapPrF
7ps2lWdpFZsvmmGUnJdNwwNo/Gti9h3iBkuBA6TKwOcB/VT65GaALlcB481qzt7mHS9f0m8
TQJADNqqpvhhlyNgdR1TrnIx0re1rxT4X04T6fqfiez024K7WBuUSVMjggHkH8K4vw7488P
w63B4OTVf+Eg067BW1vEieUrk/wCrmOMHrw350AQWvhebSdbTUfhzrdqbS5VYbu2lPmw20b
/MZoDn5R/s9M/Suq0Pwpoz3ceqnTovKhQRWgbksASTK3qzHmqOj+D/AA54e1W70vRImga/u
jNeRqcfutu4Rr/dQEgY4zk134AUBVAAHAA7UAchreqX2i+OtGkudQZND1BXt3jKqFinC7kJ
bGcEAjBOM1yGv3+uD/hHUv8AVru407XdQlRrVLOORhbhS0a425J4BJ969K1/QdN8SaUdM1V
Ge2MiSEK20kqwI59OMH2JqlrHhO11jVtL1F9RvbV9LJa2jt2RUViNuSCpzxxQBza6tq2n3/
hvUZNVvDol7cy2k0V1bpE0bHIiLcZUZXHbqKki13V7jXtP06LUnWLXJ7iaCRo1/cW0Q4Ccc
s55y2cA10Oo+ErDV/C9z4f1O7vLqC5cSSTPIPNJDAjBAAHQDgDiptS8M6XqNrp0H7y0k0xw
9nLbtteEgY49QRwQeDQBg6jf6t4e8W6VpZ1Oa+sNZWaNBKimW2kRN4YMAMr7EHFY2j6n4ik
+EyeNJPEE0moxQSXEkUyp5EgRj8uAuRkDGQetdmnhi2a7a/vL66vNQELQRXUhUNArdfLAAV
SfXGaxIPDmkaf/AGd4NB1XUdPWNmaCQgwooO4GVgAWy3Rcn3GKAKQ8Qam/iG3fVr+70iz1B
YJdNkWJWt2DKC8MpIyHJzjJHbFWruLWrTxvoejf8JLfPb3lvcyTnbGCWTbtx8vA+aty48K2
13dSNeaheT2TzrcGyd18oOuCuONwAIBxnGas3GgWlz4ps/EUtzc/abOJ4Yog48oB/vHbjkn
jv2oA5eLVdR8N+Kb/AEnXtamvbaXTvtVjI6orMynEiDAGWyVI9jVbSDrVt8TdL03VNVkunf
Rmup98aBvM8wDbkLkKM9B3Ga6/WvDGk6/qGlX2pRPJJpcxngAbClsY+Ydx0OPUUn/CNWR8Z
DxU1xctei2NosZceUsZOSAuM9eetAG3RRRQBxfxLcx+FbVx1XU7M/8AkZa7OuN+IkfnaRo8
RI2NrNmHU9GHmdK7KgDhfhGwb4YacR/flH/kRq7uuD+ER3fDDTie7y/+jGrvKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArnvFPiiPw3bWqxWEup6jeyiG1sYGAeZupOTwABySel
aWs6xYaDo9xqupzCG2t13MepJ7ADuSeAKqWH27UNSi1aUQLp0lsrW0MtuVuYXYZbcxPHGBg
CgCLT49a1aPTdT1WOfQriBnaXT4p1lSUEYXewHOOuB3rfoooAKKKKACuE8P3hPxZ8WWtzdM
7tDayWyGTKiLaQdo6fezmptIuNU8R+NtQ1Eyz22gacHsYIDlReS/8tJGHdR90fia37bw1oF
naw21vpNssUAKx5TJUE5IBPPX3oA1q4bxULbwy994rTR7S9uQius93LhldRtWKMbSQTk9O5
Ndg0M6zo8M+2IcNEygjHseoNEkdpqNopYRzxEh0bAYBh0YZ7g0AZHh7Wrm7tLO0177Naa9N
B9pksYWJMSE8dfTgH3zW3c28V1ay2067o5FKsPY15651LwRaXiLp51jV9SmIg1BmAM7YOPO
JwI9o4AHBxxgmuh8O6/NOlppmtOE1WaHzkUx+W0qADLFMnZycYPXGRQBmeMdIi1ezM1rpsF
3qem4Hl3RK7oiclg45HTORzwR3rB8IWmv2mgXus6sDZ2k/lhoLl9sItjneUQElMA8E8nnNe
n3Uc5iZ7MxLcgfK0i5BGfunvg1S1Jra80qTTNQdLWS+heLY7ZGSMHB6GgDIX4e+Fd0EkVpP
H5JVo/LupVAKjCtgNjIBxnrWjbeFNBtrGSyFiJoJJhcMtw7S/vBjDAsTgjA6Va0OcT6JbfO
0jxL5MjMhQl0+VuD7g1o0AVYNPtLa+ur2GLbPdlTM24ncVGBx24rB1/Wfs+s29lp+lXGrat
DGZorZMJGA3y72kbhQMEevNbVzq2n2mo2mnT3KLeXhIhhz8z4GScegHeuP8T6lqfhLxUvid
dIuNV0e4tltrv7L80tqVYkOE/iB3Y45GKAORmdm8UXWoaj4St/Dvii1t3usSlZ7XVIQfmUu
B98djjIPqOK77w9qniTXdGTUF0CDw6kpxHDeEvKF/vFVwB7AmqmlpF461mz8TXWnPDpVgrr
Yw3SbZZJScPIy9gNuAD3yfSu5oAw7PQ7iHxC2sXl+lzJ5HkrtgEZ5IJyQeQMcfU1jfFTI+G
OrSLu3xiNl2sVOfMUcEdOuK7WqWqaTp2t6e+n6raJdWrkFonzgkcjpQBwPhK/tVbXPEmt20
mn6zboI5NOlck2sSL+7CAn5t453DqeO1Z3g651uwvtf8PeJ7eeGTU7d9Ut1uJVYksMSopUn
AB24HUV3134O8MX9wbi90a3uJjEsJkcEtsU5UZz2NT33hrQ9Tu4bu/06O4nhjMUbsTlVIwQ
Oe9AHk3gu6vkuPCQsYZ7JzpU9xObhyV1M4wqKMnLA4bJwcV1vhzTtN8RfD631rWpS+pSxPL
cXhkKyW0gJyAQfk2+nTiuui8O6JBYWljDpsMdtZOJLdFBHksO6nqKZJ4X0CWeaZ9Mi3Tv5k
qgkLI3qyg4J+ooA898NT32peJ/BN9rIdr2XSrhnZiR5u11COR6lTn/AIEa19Tjs7n4ozsgS
YDQZWIDnaXEm3PBxkDjNdbe+G9D1G8jvLzTYpbmJPLSXlWRf7oIPA9qhTwj4aiuhdR6NbpM
IjAHVcHyz1X6UAeW2mo6n4S+FXl+IL6fUdE1LTWNveuC0lnKyHEUhHVSSNrdjwa0fFEOuar
4W0HR/C8Mrz6dZwalI0cwj2uqgxKc9ckMcd8V6euj6Wmi/wBiiwhOneX5X2YoCmz0we1Mt9
D0i0mnmtrCKGS4jWKVkGC6AYAPsBQA7RdTi1nQrLVICNl1CsmB2JHI/A5H4Vfqnpul6fo9i
tjplpHaWykkRxjABPWrlABRRRQBx/xAZV0zRWdgq/2zZ5J6D95XX1xPxLDHQdJ2jJGs2R/8
iiu2oA8++Dbs3wytdxztnmA9h5hr0KvPPgz/AMkxtP8ArvN/6Ga9DoAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKAPPfHWqeH5Jra38QXs+nWelX8Fy4e1Z0vW2lkRCM5wcZ47V1+ie
INH8R6eL/Rb+K8gzhih+ZD/dZTyp9jzWi8ccm3eittO5dwzg+orln8JFk8QWVvNFpllqzCX
zbBTHcCQ/6xmbOMnHGMYoA07vxJpdtHdmGRtQms5Eint7JfOliZjgblHI6557Vz+r3/AMTZ
L24stE0HSIIDLiHULi7LgR5+80YAO7HbJrc8N+FNE8KWc1to1s8fnv5s0ssjSySt6s7Ek1u
UAcXqvj+2sfs0Gk6Ve+JbuQuskelpuEZQ4bczYA57ZzVaDx5p/iqaDQPD017a6hfW0kjTtb
ENp+OnmK3G4nIA56Vpa3rBsvFOh+HLGKFjqjzNdxrw6xBDmTjp82Bmt3S9JsNG06Gw0+Dyo
Il2rklmI92PJ/GgC1CjRW8cbyGV1UBnYYLHHU49akoooAKpvG9jAzWNsJQXLtFux167e2c9
uKuUUAV5Ira/szDcwLLFKoLRSrnj3BrhNV8K6fpGsSay9lqWqW8qNvhgdnkeUsAgOCDsVeF
GcLXdzWcE06XBDJMnR0YqSPQ46j2NEMkxu54ZV+VcNGwXAKnt9QQfzFAHM6Z4qsY7vUbCa4
BtNMiEk11I4AiJOfK77iowCwJ54611P+j3lspKpNDIoYbhkMD04NYN34R024l02KKKK30+y
uGumtEiG2WQ8gk9gGOSOhro6AMe8stVt5JLjQp4PMmYGSK9LtGABj5Nv3T+lULzXtf09bC3
l8PRX1/dM6mGzuxhAozuy6j5exPbI61Y13xAlnb6jZ6XLbXGtW1o12LWSTGEH8TY/l3rG1l
PEdte6L4q0a1Gq+VamC9s/MWNpUfa29CflBDDp3FAHI6zrD6xq0GlfEDwrJ4SuZTu03XYLl
ZBBKpJCmQAbScdOh/Gun0GfxRrFhFdeIBDFBpTuyz25/5CZVSFkA/hQg5x3PtWwsF34muLO
bVtFfT7KzlFwkNyyO8soBAyFJAUZJ65JxVK70h/EGoXK2K/2bYuyxy31pNtluFTrHtxjaTx
n0BoA6fSYRb6NZxYAKxLkD1xk/rV2s6xXWI724iv/skloObeSEMrgZ+6ynI4HcH8K0aACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDjviL/yLlke41Szx/3+Wuwri/iYzJ4UtpF+8u
p2ZH/f5a7SgDz34Nf8kxtP+u83/oZr0OuD+E0Sw/D+OJF2ol1OFHoPMNd5QAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABUN1OLe3aQtGGxhBI4UM3YZPqamrkvGNld6nf+Gt
PgtJJbY6klzcyBcrGkSlhuPbLYxQBpaRpEK3Z8Q3+mQW2vXcCR3TRuZAoX+BWPb6YzW3RWP
f+JNO068mtbhbkvBEJ5THCzhIySNxI7cH8qANiiuYuvHXh20eRXuJpAjBN0UDOrsU3hVIGG
JXnimyePfDy3ljaQyz3Ut8EMIgiLA7wSoJ6AkA8GgDqaK5uXxro0c8NuBcyTytInlJCdyMg
BZWB6EAg+/alXxpokkWpmN5nm0xgtzbCM+amSADtPUc9RQB0dRXEJngaMSvEx6OhwVNSg5G
cYooAyb/AFKTR9PEl0pun2NhlGze4GVXHYt0+tXbK8jvbYSxspYfLIqtu2PjlSfUdKxPFmq
XWkWlteGxFxpSSZv5Fy0kUfTcq98HBJ6gCvPrK7f4dTadqli9zqOha+4MmnoDI8Uzn5ZIj0
wwwCufegDq/HvgK28S2L6hp0p03XYEbyruHKmVSPmjkxyysOPauA8PQ6RpskOqz+Ar7TJdI
RXu4ft7PGhZch9jH5jgZAOMD3r1HX/GMPh42f2zTLorcx7tygfI3ZDjPOcdKwJbfRPiHqkk
D6XLGbR0W9nErKkqfeWMbSN+fccDPrQB19xf3F/IbLSDg8eddEfLCDg4H958Hp27+laFlZw
afYxWdspWGJdqgnJ/OvK/E+7RfFk1ppYnt9Ig0+Oe+gtXdH2ead3l443YxnuQK0rvxxfRaw
0OlxyTaYLaXZK9jLhHWINHyeWycjtQB6VQSB1rzf8A4SjxLERKSLnabTEIs2QSeapLjd22n
HP51mzX/jDUdKt5tTMcsv221f7FDaSo9u4lywLYwVx359aAPWqK8z1PWPGkumA2SXSXUkTm
7hjtAPsJDDGxiPnJGRjnPXivSIG320b5Y7lBy4wTx3HY0ASUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQBxnxKRX8IR7iRt1C0bj/ruldlXH/Ed1j8HiRzhVvrQn/v+ldhQBxHwrYN4DjYdDd
T/APow13FcN8KQB4Biwcg3M+D/ANtDXc0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAVieI7qDS7WDW7zVLixsrCTfOsS7lmVvlw4xnAJByPStuq1/ZW2pabc6feRiS3uY2i
kQ91IwaAJ0dJI1kjYMjAMrA5BB71h3+iXt1ql3dwaikCXVqLVl8ncyqCSSDnr8x7UnhC3ew
8NQaRNqcWpT6aTavLGckbT8qt6MFK5rfoA4fTfh3a6Vra6la3zDyZY3giZNyqixiMqcnBJA
+9gEGmWvgB7GOJbPUIYfJ1h9VXFvwQ2QIz83YE8/pXd0UAcJqHw7jvdUg1L+01Nwsss8pmt
VkWR3ULnGQBtCgAVcuPAtvf2LpqV+8l6bk3CXsEYhcAkEocZypxyDxXX02SRY4nkbO1AWOB
k4HsKAHVyOtXN5rl3qPhS2vbvw/d+SstrfRsu6f+9sGDwpxnvzWL4h1XxJrmgW3iLwdrE1j
YwSsl5ai0Rp9isQ7APnDDGduAcUyXw/4o8Q6dZXOlfEG1vIFK3EF3Lp6GWNv9lkZQARwQRn
qDQBDo2h3N4j6JqXjvX7TW4xtuLZrpG8wY+/HuTJQjnI6dD0rrNB8MW/hPwsdLtri61WK2Z
p4BeMHZG6hVIAxz0+tbNvYQpcLfzwwvqJhWGS4VMFgOcD0GSTipbyaW3sZp4LdrmWNCyxKw
UuR2yeBQBx3iG90zxVoC2+iX0dxqe4GAQjc8bA/NkHG0DuT0+tdFomnxaXYpbSXHn3zqr3M
zvueWTaAWP5ce1c54Mtb7VJ/+Eo1XSrfT5pFZYViTY8is2S8g9cAAZPvxmofFz2vhTxVYeO
XgLQtE2n3mxcsQ3MR+u4bf+BCgDsb7U7ezsZrkEXDRqSIo2BZz6Dmn2d6txbQNN5cFxIgZo
BKrlD3GR1xXlGv6XFpeoeC0CaXFqt1e3F1cC9IWMs8TMwbHJAOAPcCtLUhYaJZ6N44a1095
NLnkg1B9NTdGIpCQxXudrbT+JoA9L+02+JD58eIvvncPk+vpTYbyzuImlt7qGaNPvMkgYD6
kV5fcwCz13w3fatAlvper3M93fEjEfnMo+zrIemAPXjdWxqdtYr8Q9Hm0QwJtgn/tVYcCM2
+z5PMA4zuxgnnr2oA7aPULCWZYYr23eRhlUWVST9BmpDc24n+zmePzsZ8vcN2Pp1ryDT10K
X4F2yobdtV8hxZmAg3An3ts2bfmBzj8KuXwXw/qqa5qEttqq3E1pFqdruH2i0uQqqssR6kZ
xlPckd6APUzc24IBnjBJwBuFOE0TZ2yKcDJww4rzvWND8O2vxH8K2QsLRUnjvC8bAHzDtUj
IPU5JqtqMFh4F8WldPsAlt4gsxZW0aLuVbpOFXHYMrZP+6aAO9l1ZRrNrp1vbPc+crPJMjD
ZCo6ZOeSTxgfWtOvL9L0XS9B+L+j6XZRwxmDQpNwXALP5oyx9zzXqFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQBxPxR3/wDCBymNNxF3ak+w89Oa7SuT+I//ACId3/12t/8A0eldZQBwXwiYn4fIhABj
u5047/Oa7+vPfg0Xl+FenXkh+e7klnK4+7uc8fpXoVABRRRQAUUVxfiDV/EN94pj8KeFnjs
pY4Rc3upTwmRYEJwqKpwGduT14AoA7SishtK1BtSa9GvXKhrP7P5ARfKEn/PYDGd3tnFcQN
H8aaT4g06yPxT+03F4WcWt5piMJVXBk2lcbcDGOe9AHp1FA6UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQBy3gfWV13TNSvhp8Fk66lcQuIR/rCjbd7erEAZrqa57w1p1nos+q6TYWF3BCLk3Rn
nwUmeX5m2EdgeMdq6GgAopGZUQu7BVUZJJwAK43VviHp+kx/a5dG1ibSl/1mpQ2pMMYzjdy
QxX3AxQBq654w8N+G5YYta1SO0aZgoBVm25OAWwDtHucCseDxJd6N4xm0vxTdwJa6mQ+lXS
DZCwA5iJPR+/J57VxOu240ie80ZtWjTwj4xTfBqVwDcNb3DLnbz1DjBXPTtXe6R4f1a60Zd
J8ZnR9ZsokVYvLtWBfA4ZgxIBx6UASadNbT+PryTRZVktTb41BouY/PBGzkcb9uc+2M1t6X
oumaLFNHplnHbCeVppSo5d2OSSe9WLKxs9Os47OwtYrW3jGFiiQKo/AVYoAKrahK8Gl3c0Q
y8cLso9SATVms7WZCunG3QgSXTLbr/wACODj6DJ/CgCTSdp0SyKCQKYEIEgw33R1HY1j6f4
m03WrbW2mspI4NHuGgn89VIZ0AY4GT04rocxW0ChnWONAFBY49hzXlmh6ZqWq2GqW4sphp2
t63cTXNxDKqmOFWCgDJBO4p1HQUAbd54n8N6h4APjm68PC+ghU+ZDNAjTRANtYEN0IPatC3
13S4zcaeNEFrpdpbLcXU22MW8G5d2wgdW9QAeorjtW8K+ILfQPF/hvRdCnnsNUlR7V5btDg
nHmsSzZ7ZANW4PBmtW2ga/wCCLaOY6JeW4eyvLiZXeGYjLo2DuI3Ac896AOjv/FKQ6N/aWq
eGroaE67pJpAjlI+zvFnIXv3IHUCqk/irTdLvNV0ux8OK1rY2a30zwtEkcsLA8qO54PBxUt
3H4i1zwf/wjtxorWVxdW/2W5uXlRoogVwzqAct7DA61zV94Mv5da1hX8LJqFmdMg02weW5R
QdmQXbnK9QemeKAOktvEOlRava2mk+GSDc6d/aUU0aRxfuz2I4IOSBVjRNVtfER0zWH8LCF
b1DLFdS+U7pgcZxyO/Pb8axrPQ/Euna1E0tm+pfYtCGnx3fmov2mbOTkE5UcAZqz4H0G70G
10q2ufDZt7qK2aG4vftSuoOd2AuSTk+wxQB2sunWE14l5NZQSXMYwkzRguozng9RUskEEzR
tNCkjRNvQsoJRsYyPQ8mpKKAKp03T21EaibG3N6BtFx5Y8wD03datUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFAHF/FF2j+HOoSJncskBGP+uyV1O6X+8fyrmfiWBJ4EntiP+Pm5toQ393dMgz+FdX5
X+2aAOE+DDBvhBoeBjajjH/AzXoNcH8IBt+E2ir6I4/8AHzXeUAFFFFAEF5eWun2M99ezrB
bQIZJJHOAqgZJNUdDe6uLWa/m1GO+tryTz7Nki8vZAwBRT3J75PrWZ410e48Q6bZaKksMdn
c3cZvPMfDPCp3FFHckgD6Zrp0VURURQqqMAAYAFAC1ieKhq6eGb250Bo11SBPNh3oGD7Tkp
z03AEfjW3QQCMHoaAM7Q9Xtte0Cy1i0OYbuJZAPTPUfgcitGsC0iTQNQi09JdPsdFkUQ2Vs
uUlMxLMwGTggjJwOa36ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA5D7ddL8YxpzXMgtX0bzkhLfI
XE2CwHrjFdPcXtvbSRwySr58ufKh3ANIQM4ArP1dpLS8stTX+zobeJil3c3XyukRHARu2W2
8Hisnxr4Yl1mwXVtElSz8R6eDJY3nocHKN6qwOCDQBFqN5rHiX4X3t5p1j5N9cRsYrRmBLB
X5QnplgpHpzUdl430XxFo76fZWdy+pTQmN9Mlt3VomIwVckbQo9c9K5XwTpHii/0PS9Q0Lx
fqthaE7by01K1jdR3byflHG7OCcjFevopSNVLFyAAWPU+5oAxtJ8OWGn6BpGmTwRXJ0uNRC
zqG2MFxuXPTvituio5p4beFpriZIY16u7BQPxNAElFYVr4w8M39/c2Gna1a393bRNNJDauJ
WCjr93v7VSvvH3h/SrPS7zVzd6dbakpMctzbMqxEY4kOPkJzxmgDpnnhjbbJKiNtLYZgDgd
T9BXP65q1vZ3GhanCn26C4u1tFMJDgebwHBHoR+RNY2pWksnxc0q+uIGvdJvtLms0ZVLRxO
SGO7HGHXjn0qLx54BTV/CVpZ+Go30+80s5sFtbhrdIueeF4PTjNAHdXtjZ6jZSWd/bR3NvI
MPHIuVb8Kkhhht4EggjWKKMBVRRgKB2ArjdA8OamPBgtj4x1eW5ujHL9qmdZJICMbo1JHQk
Ec5NdsBgAZz70AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcZ8S3WPwf
G7HCjULMn/v+ldlXF/E5GfwO21ScXlqTgdvOSu0oA4b4RnPwq0cj+6//AKGa7quD+EGB8KN
HAGPlf/0Nq7ygDNuNb0+2vbqzleTz7W2+1yKsTNiPJGRgcng8Dmud0vx2+t6mqaV4Z1STSt
219TuEFvEuBkna5DED6Vcg1q9f4o3nh9mQ2UWmR3Srt+YOZCp59MDpXQzm0nV7G4aN/OQq0
LEZdSMHj0oA5KXWLXUPiFPo97YW9ymmWSarYzoSX3Hcjd8fT605fiJo0tlZ3dtBczrcLlkV
QHhbeqbXUkEHLir1n4W8P6TqTX1ofsvmWS6ckQkARIlJIC55zk+tR3PhPws0zSXEaJdfZFt
Gm83bJsUgqx/2gVBDUALqnjOy0jWU0y6srku7FUkUptchQ2Blhzg8D1qNvHekw6UdTu7e7t
bVIzJI8iD91+88sI2DwxPb0FRT+DtF1G6hm/ti7lvIGaTzPtCuzFgFJYEEYwABxxV268I6R
eyzuZJNlxP51xFkOkrhCoBBB6ZLYHfmgCDx1o93rvhMnSFWTU7SWO9siSADIjAgZPTIyPxr
p4Wd7eN5UCSMoLKDnaccjNY9z5nh/wAHSpZwT6vJY2xCQlwJZ9o+7n1xTPBtzpF34N0ybQm
f7AYh5ayOWeP1Riecg5Bz6UAb1FFFABXNz6jfw/Eiz04yg6dcae77NvSVXHOf93P5V0lcbq
cfl+P7PW2J8m0RbJ9x4Hm5IIHrnaM+9AHZUUjMqqWYhVAySegrD8QeJbXQ7BZkQXVxMpaCJ
XAD+5PYdPXPYGgDdorJTXbZdOtp7r9zdTop+ydZd7D7u3rn/JrH1LxZqVlepY2/h17i8dPM
EP2lQdvb2zx0zQB11FQWc01xYwT3NsbWaRAzwlgxjJHK5HBxU9AFDWtKttc0O80i8QNBdxN
G3tkcEe4OD+Fcd8PdW8Sat4d0sXEVq9narNZ3Vy7MZJnibYjIOm0gZOea7LV7uCx0W8u7m8
SyijiYtcSfdi4wGP0NUfCOix+HvB+m6RHcLc+REN06jAlY/MW/EmgDnv7M+K0l4hPifQLW1
D8pDpzuxTPTLP1xXST6XqtxcaoW1+aK2uoVjto4YkVrRscuGwSxJ554FbJOBk1Qj1nSpr02
cV/C84GdqtkfTPTPt1oA5nSfAd1p+qwaje+OPEeqPC24Q3F0ohb2ZFUA1rS+D9AurC9sL+y
N9a3tybuaK6kaRTJ7Angew4rfBBGQciuJ8Vatr1t4v0bSNGuCFvIJ3eJEjLEptwcv25ORQB
0+naNpGjw+TpWmWtjHjG23iVM/kKsXlna6jYz2N9bpcW06FJIpBlXU9QRXnll42u/+EfuTc
alBNqC6s9mzALm2hEm0yMo7Adzxk1T8S+L9b0XUW03TtTa9hM9sftiwJKyCViphwMKWwAy9
/WgDs/D3hOLw20Mdnq+ozWcNv9njtLibfGg3bgRx1A+Ue1dHXkdx44186ekx1eytJhpbXTp
5anEqzhMEE8HaeV7GtrVfFeq2l3qek6XdQandvao9hIqqMXDkgRHna3A3fTrQB1dszadrD6
ewzb3ZaaAj+FurofzyPqa165KK/PiHwLaaysKNewBZnVWwYpUP7xQR0PDDHet3RdZsNf0eD
VdNkZ7acZUspVhzggg8g0AaFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
cl8RTjwROT/z823/AKPSuryK434oOY/h3fOvVZbcj2/fJXV+c392gDivg+6v8KdJ2tnHmA+
x3mu+rzv4Lbv+FTaYz9WeU/8Aj5r0SgDDitkHji4u/wCxWR2skT+0vM4cbyfK2+o65965Px
X4d8SXnjq31vRrJJFt4oSjPMiKzo7EhgRu6HjHHrWs19cx/GiPTzdSm1m0UyiDd8gcTY3Y9
cV1dxeW1q8KXE6RNO4jjDHG9j2HvQB49eeBvG1zZQ6SRFLGlxNdfbJpVJXzVy8YHUfPnDDp
nNbNz4X19/Buo6RLo0GoahO8jxXk1yu5Q/TJIzuUcemBXp2R6iq0WoWczzJHcLuhfY4PGD+
PXr2oA81sfDvi+yN2LXTIop5tONpHdyXSBkfeW3NsX37Cm6zoF7c31ncTsdAtYVgEyR3iBt
yMT5ynPOM49WzXqfmxY/1icnb1HX0rg9S8NsfiNFrl1Hd31uirLCscQfZIMjbknhcc8+tAH
PQjW73UrRDLtu7O/a+jx/o4vSxCgMr4IzHuP1NdzpFjYeG9dv8AT7KyvI4NRZ9SluGwbeOQ
kBkB/hPfFXrmabU4GtU0d2U/ea7Plqp7Yxkk+4/OuPfTLrVrTVrTxXrj6p4e+W3jt7ZfLaa
TPKb1+aTHA6jJz6UAdre+INLsbuOzluN91KQqQxDczEjIHoDj1rKvPFyWtpd3hjtFt7J/Lu
WlvADEx6KdqsM89M1T0fw/4cv7uzurfTZfsmnRo1msv+rjkOQxxnJkGMEtnHauvjtLWGNo4
baKNGYuVVAAWJyT9aAOPbxVNqAv4tK1C2mvrGESmwsVM0rZ6Z37Rj6fnVbTrrxHfeH9Qub/
AMPXh1czowtzItvgAcFH5Bxjnr1rvgiBiwQBjxkDmloA5C00rxPrGmw2/ie5htoGEgntrVy
XlUjCo7gAcDqV61P/AMIF4bLWjvbTSSWnCO1w+4jGACc8gDoO1dRRQBXtrGzs122trFCP9h
QD+dOntbW5AFxbxTY6b0DY/OpqKAM19Jjj+fTpnsJB08vlD9UPB/DBpqXeq26n7fYLKq/8t
bRt2f8AgBwR+Ga1KKAMm/m/tXw7fDSltryYxuiR3KbozIBwrqeeuOKqeEfEUXiHwdaa08Is
iUZZ4mOBC6Eq4+gKn8KsCx1WK+vWtri1iguZBJ5hQtIDtAxjOOMcVxug/D+8tvEVzNf7I9H
Eskq23ntK91I5yXfG1VXPOwD60AX4/EV342urjT/DsBj0aGVYrrUZt0ZkGcssS4+YEDaSSO
tdo1jZNbLbNaQtCv3YygKj6Cp1VUUKqhQOwGKWgDEvNLNlB9q0OIwzxMGMEZASdc/MpB4zj
ODxz3qQ6lp8unXGs/Zsy2KSblkQCWIqMlPYn9a16y7/AEdblp5rWdrWeePy5CAGSUYwN6nr
xxkYOO9AHnlz4tv9HkvxqGn6XZ3MvlGGKC3MhnSRlBOQfnILYKkDn2qdvG0q295YT+GreG+
srAXaxSp+6a5XkxAjjcFKnrkZrprPT9BhK2msaZZRX67AZJlVvP2/ddWbr0+oI/Gte40HRL
5c3OmWs4aQzZaMHLkYLfUjvQB5jL4mEVq01p4fs7icXMcN1DeweZdRTyBiynGN2NvHqK2YP
E11/wAI1c38el6WZbG/8pUgTPlxhQXlVc5JAJ4XsDXZX3hrQNSmM1/pFrcSMVJZ4wSSowD+
AOKqx+CfCUSlY/DtggJzxCBQBw1j8R5vt2rWdra6YkNnKArIjRpOJGVVcH0BbLnsMetalp4
gvNA8ZS6Zqf2MafNNFCZrdDGqSuhZTgkgZC4PPoe9dWnhLwzFc/aY9BsVlJY7hCP4hg/nVh
dC0lTBssYlSEsyxhRt3MMEkdzjjmgDSBBGRyKK4iy8SS6F4xi8Ha1bLBb3CZ0u9DfJOB1jb
PRx2HcV29ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAch8SwP+FdakxXdtMTA
e/mpXS7h/dX865r4mNs+GuruACVWM8/9dVrZ+1t/dWgDkPgoSfhFpOeoMg/8fNei15Z8G9L
L/CvT2lvLxC0kp2JMVA+cjjHNd/8AZNVtebXUBcxj/lldLk/99rg/mDQA2db1fFFk6NYi0a
CRZA4/0hmyCNh/u9c/hXG+NdPmbXI7+VokMbxNay3DkxjAO9SgBz654x1zUviK+uT468H3Z
0m/T7PLcJcFYGdUVo8D5lBBGatahp/iK6vru7sdLtntrtDHJ9ubM6oRgrGAcKD12kjnrQBg
2fgLxDYWunvp2swNdW0rXbxGY+VI7fKUxj7mw/iTTbv4Z6y+l29ol/DdLGkYCzSHfAQ5Zwj
lTlT2yOOa3tP8ParbWP2/SYo7HUrdWghW4jVVuI8g5lALEHOeQewrQ0zXNYj8TW/h3W4rKO
U2hm89J8tcuGA+VMDaMZJzQBzK+C/EaaJFZLY6WssF4buJhcyYBOBgjbzxnr+GKh8P+BfFG
lFBqjWuqxgyM6NcuN24fKORj5OcfX1r1eigDnPCul3+mWFzZahcPcqHCq7knd8gDEZ5wTmm
3Wk6N4fg+32ai08oN9ntlyYfOYEAiMdWPt71h+KLK80DWx4xgvHezhffcRys7JApTazBF65
wO2Qa0YNW0zxRoljfzXLaVexN58JclDGxyoOGA3KQeh9cdaANvQbGS004TXIIvbvE9zngeY
QMgAcADGPwrVrGj1K+sdqa5DEqMQBeW+fKGegYE5X69PetkEEAg5B6EUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAEcsEM8ZjniSVD/C6gj9ay4wuj6pFaxxhbK9YhADxFKASRj0Y
Dt0I962KzNcQSaU0WQsjyRrGx6qxYYI9xQBp0UUUAFFFFAHC/ETTmuYtGv5YFvbO1voxPZu
vDh2Cq4I5VlJzn3Nb+gajDeLcQ2t2L21hKmKfnJU5+Uk9SMYz6YradVdCrAEH1rzTwPMfDn
irUvCF6kkQkcyWjuPkfHJVT9DnB96APTKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigDkfiVGZPhtrCD+4h/wDIi1qbV9RWV8TWZPhhrroQGWEEZ/31pv8Aal1/ei/MUAU/hENv
w0sl7rLMD/38Nd7XB/CJW/4VbpUh+7MZJUP95S5INd5QAUUUUAFYOoeHVutXTVLeaOO4Vlf
9/CJQGUEBl5BU4JHBwfSt6igDyrVvFHiDw142u0bTdd8SRLAreXYW4WBC3rnuOPuk9TmrNs
Nb1jxFpt5f6f4g06a4R/MkQIkVvGekZ5JHTOeuTXplFAHN2MN5qN29veziaysJtq7kdXnYc
qXyACF9sgnmuikijmiaKVFkjcYZWGQR9KdRQByEMV9pcup2k2jT3ejtKAqFxIqREDOxTlm5
ySvAHbNbHhuNofD1tEyTJtLhRMpVgu47eD0GMYHYYrXooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACsvUwDqWkl1BjFwfwbY23+talY+syCO70uSYlLVLgvJLjhDtIXJ7Ak9aANd
mVBlmCjpknFct401q+0WztZ7K4jjXczTr8vmtGByYw3DEZHHU9q898aaf4qvLdb62aLxAXl
azgtp2CiCbzD+8RVGGG0DryuCc10l5qOr+FtP8ADtlqmpxX91BZzS3UThALl1ChAGYZGGYD
PfHNADYfikl5qNxp9hYwSTLLDHCZrnyw+9ipz8vBBHIGetVf+FsSC2vrh7C1XyI0EUJmYvN
J8wcLgHIBTGfeq9x8S7K8g+z2Vjbw3ctnLMZl+9BKELDhlGef55q1H49vYbm30qHw5aXt7s
Vmuo7hY7ZztBZVdgAXyeQKAPSrC7W+022vUGFniWQDOcZGcVyXxA0C/wBQ0231fQmWPVdNm
S4XP/LRFbLLxz0zj6kd6ydO+IQTWtO0UL9slv7yRCzNzAm9sAkLjjGB68V6XQBlaD4h0jxL
p7X2jXqXUMcjQuVyCjr1Ug8itWuVg0qHwz4lvNQ0+zVbLWZUa62vt8qb7ocL0w2Rn3FdVQA
UUUUAFFFNdN4A3MMEH5TigB1FZMsGs2889zFqkc0LHIhng4iXrwUwT+NUtO8Vrq155On6Nq
MkAQubqWEwxnA4A3YJJPA496AOjorC0rxEl9DGb60bT5JceWGfej57BwMZByCOua3AysMqQ
R6igBaKKKACiiigAooooA474oAt8K9fA6/Z/wD2YVk7G9Vrb+JJX/hWmtqwzvhCKPViwC/q
RTP7H1L/AJ91/wC+6AK3wkGPhB4bH/Tr/wCzGu4rgvg8c/CDQP3gf9yeR/vGu9oAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKR0WRCjqGVhggj
IIpaKAOf0G1iF1dSSW8VtLbSvFFaxDCwITkED1f7xP4dq3ZIYZf9bEj9vmUGs/ULW4Wb+0r
CXbcRpteMgFZkBztPcHrgirP9o2IsYr2S6iiglA2vI4UHPQZPegCX7NbA5FvHnGM7B09KUW
8CoqCGMKhyqhRhT6ino6SIrowZWGQwOQRS0ARsIYUaUqqKoJLYxgdTWRHqWoqg1K6hiXTZA
CEQEyRL2dj0IPGQBx780eIYtSuobW0sbFbmGSZTclphGBGDkr6nd0xUV3rUkVjdRXWlT2jm
Mrbq4DiYkYwNhOOex7UAaOq2P9raNPZR3Jh89QBKo3Y5Bo02+e5E1tcRiO7tWCSqudpyMhl
J6gj+o7VYs4Tb2FvAzbjHGqknvgYqlqaC3ubbVIzskR1hk/242OMEdyCQR+NAGpRRRQBElz
bvO0CTxtKn3kDAsPqK56x1nxFNd6nHPoMckNvdNDbvBcKN6ADlt2MHntUN34Te21+fX9AvJ
rS5ucfabYOBHOc/e5Bw386tWOi3DQNbXLzW9mXMjRedukndjli7jt22jH9KAM2/1m81SK40
4KbaJ8xTPZiS4ljHcAqu0HtwTj61peE9WtL7Sv7PiWeK40wLbTRTxNGykDAPPUEDORW/FFF
BCkMMaxxoMKqjAAp+BnNAHKa94ft982oRXK2ELRuLg7TIJd2ONhO3JPORznFY3heG80TWZI
7m9uru2mmNsJpSFQuMfeH8LYAAHHeu+u5baG0llvHRLdFy7OcAD3rlPDmmWgNnHsPkRxm7h
jZifnaRvnb1YDA56UAdjRRRQAUUUUAFFFFAHHfE5gnw31N2zhWhJx/wBdkrqPtUfq35Vyvx
RRn+GOrqnXEZ/8ipW1sPoaAOW+C3Pwb8P/APXJv/Q2r0KvPvgv/wAkc0AekbD/AMfavQaAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArj
fE/h+5urR7Kxt7eXTbou91BLEriMhCQ0anGGLAfic12VFAGJ4Ut1tPCthbLMkqxx4Gx9wUd
lz7Dj8K26wzoUGmxyXOhIbW43NKyBiVuCTkhgfXseorXt50ubWK4j+5IoYfjQBLRRRQAVR1
Vf9BEuCfJkSXj2YZ/TNXqgvIVuLG4gc4WSNlJ9MigCccjI5oqrpsrT6TaTP954lJ+uKtUAF
FFFABRRUVzHDLZzRXJAgdGWQltvykc89uKAFnggurd7e5iWWGQbWRxkMPcVn2GhWWmXz3Ni
GhjZNgt1wIk5ySoxwTiq/hi6tLrS2+wi8EEUhjT7W247QBjacnK4xg963KAIbq5gs7WS6uX
8uGMbmbBOB9BSW13bXkZktpllUHB2nofQjtVDX9GOu6clg15JbQ+ckkwQf65FOTGfQGs2bw
oLadbrRLuW2mA27JJXZSPryR+o9qAOoornLHVdStbkWWsxpuDBfMHUgnCtxwwyQOxB6iujo
AKKKKAOS+JJx8NtYJOPkT/0Yta/mJ6/pWJ8Uf8Akluu84/cr/6GtO8w/wB9vzoAofB4KPhN
oyqcgCQZxj+Nq76uD+EAx8KdIGMcSf8AobV3lABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZMSX2m3EkMFn9psncyKUkCtHnkqF
PBGffvWtRQBUt79Jrhrd4ZbeYDcElAyy+oIJBq3VS/tDcwq8LBLmE74X9D6H2PQ1RPiTT49
RttNuRNDeTnbsMTbUOCeWxgA4ODnmgDZrC8U6mNO0OUCQxyTKyh9m/YuPmbGRnA6DPXFbuQ
Otcj4pt7jWLrw+ujatHC0OorJN5bbi8aqS68fhnPrQB09miR2FvHGCEWNQuRg4x6dqnoooA
KKKKACsJNbk+33tvfWJS0jm8lJU+fsP8AWL/Dkng9CK3ayY4Ib7U9T8xFaAqlu6/3yASSfo
GA/CgDVASNMABVUduABXH23jC51fxDDaaDpxu9NVwlxengLnPI9sDr64471uWFy1tMdLvDL
5quwhkkBImTqMN3IHB78VpoiIu1ECjrgDFADqKKotqEcGoG0uj5ZdS8ThW2lQOctjAI579K
AMTxPdrb3kJuFEFvHAzi5dsKz7lIQe/GfoK6Jry0VYWN1CBOcREuP3hxkBfXj0pZYrW+tTH
NHFcwSDOGAdWH8jVWbQ9HuLS1tJ9MtpILRg0EZjG2IjoVHagCCx8Q2V7qlxpjQ3NpdwEAx3
MRQPnoVbow47GtesfWtBt9WVJvM+z3cQ+ScLkge/8AP1BrO8Ma5dXK/wBm6tJBNdxO8aXMD
gpchcfMF6jg/Tg4oAb8Rwp+Gmu7gCPsx6/UVW+T1/SrPxIYJ8M9edhkLbE4/EVi/wBtQ/8A
PuPz/wDrUAWPhBu/4VVpW/G7Mmcf9dGrva8++Dbu3wvsRIQdksqjHoHNeg0AFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFc
5qWhpcanLcyaXBqCT7Ml5PLZNvbIHzDgHHrXQSTRQlBLKiGRti7jjcfQepqnDqElxcSxJp9
ygjKgvIoUHIJ4yeccZ+tAHPaxq9jZTQ2fibWktmuBvWwtI2Ysu7HzMAWK9M8KOtXtI8NLY+
I9Q164uVnuLoCKFEj2R28I6KB6nqT3rStbF/t0moXyQPdEFImROYozg7N3fkZzxWhQAUUUU
AFFFFAFPUU1N4I10uaCGXzUMjzKWHlg/MAB3I4H1rGOoXfh/TroXGjz3LRmSZGtBvE+STz/
dOOueK6WgjIwaAOGvNVvtM8DHV9fu0u9QLG8t0sYxtQAZCDPUBeCx9T7V1Giatb67ottqlq
rrFOuQHGCCDg/qK5/xBobWu3ULA3bWiBhcWFqAdyNy2zJG0kgZx71neEH1mzjbVH06LTNBu
2jMOnrhngDADfuBPU4yPcmgD0KkZQylWAIIwQe9LRQBBcSNa2heC1ecrgCKLAOMgcZwOOv4
VKkkcqb43V16ZU5FOrmtasdYsmtbzwyo2Qv8Av7FGWNZUzuO0EY3k8ZyOtAHSkAjB5FULXR
dIsZFks9MtoJFzh0iAYZ689aytO8aaJe3K2NxcLY6gcf6LMw3jP0468Yrcvbd7uwntkuZLZ
5UKiaI4aMnuPegDnPiRGZfhj4hQEAm0Y8+3NcVt+tXfE+t3dp8N9e0bxFcxm9S1khS4yFM7
Y4yvqQQQe/PpWbg/3m/z+NAHQ/Bf/kl1lwR+/m6/75r0SvPPgxn/AIVbYk55lmwfUbzzXod
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFI27Hy49+aWigCBrO2e6W6eIPMq7FZucDOeB0znvU9FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AVyLWmqwXl14asrPZp06NPHfOSywhj8yY7tuJI7YrrqKAEUEKATkgdfWloooAKKKKAKF9ou
k6nC8N/p0Fwjnc29Bkn1z1qHT/D2maXfS3djHNG8qhShndkA9lJIH5Vq0UAeRfGXT9cvPDt
440ezuNLgiaU3Mb/v0wvAYEdMnsT0rhd97/eb8jXu3jgqPh/rxbGPsUvX/dNeOeVL/wA+sn
/fBoA9I+DoH/CnfDuO8B/9CNd5XB/B7H/CnfDmP+fc/wDoRrvKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiijoMmgAoq
B7y0jlSJ7qFXcblUuAWHqB3qlf65Y2dnJLFILyYKxjt7c73lYD7oAzyelAGpRWQfEWlppS3
1xeQWxMas0c0qqUY8BWz0O44+tX7W4aayjuJo1gZlyyeYGCH03Dg0AWKKQMGUMpBB5BHelo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDk/iS234Y6823di2PH4isj+0B/cb/vqtf4kxmX4Y6+in
BNqT+RBrBwf+ea0AXfg5/yR7w9/1xP/AKGa72vPfgtL5vwc0EgYxGy9fRzXoVABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRTJZYoIXmmkWON
AWZmOAAOpoAfQSACScAVjJJqmqnz7Wc6dZ/8ALNjGHecH+LB+6PQdfX0qddEsfJMU5nuQ33
zNO7b/AKjOPwxigCM6tJds0ejW4u9pwZ3bZCPXDc7v+Ag/WlFlq8xzc6sIlbrHbQgY+jNk/
jipp9T0rTVEM13BAVwoiBG72AUc/pTBrVqUVjb3ihuhNrJ+XSgAXSF3Ey6jfTegacqB/wB8
4qrb+HUV5Uv7641C23EwwTOSqAnOG5+f2z0FWX1q2jlVHtrwIRnzfsz7QfQ8Zz+FX4J4bmB
Z7eVZY26MpyDQBSttD0q0MnkWaYkABV8uFA6AA5wPYVeSKKIYjjVB6KAKfRQBQudF0e9mM1
5pVpcSnq8sKsT+Ypp0LRmlMh023JIwRsGPy6Vo0UAch4m8GnUtGNvoV4+k3MbrJH5ZJj3Kc
j5M4HPQ4/CpNJ1DxPqOr3NtcR2thb2TxowceZNMMfMeCAobsfrxXV1VudOsryRZLiANIowH
BKsB6ZHNAFG5t4RHPa3evTxPPJ5sZEyRvEP7q4Ayv1zXKx3ms2sBtf8AhJ4b1GOFuXmiViM
/7uc47KDXaxaTpkKFY7GDnqSgYn6k8mrRhiJQmJCU+6So+X6elAHEW+r+IJVMcF9bXrWib3
WzUSSMSTtWVW2sBgdVAJP0rPb4lXNp4iEeo6JdQ6U0YDN5R823lH3gy5yw+gzjkZrvbnS7K
6nW5eMx3CjAmiYo+PTI6j2NclP4OOnalE+mrLeWNzIFubeeTfgFslyW5OMk5ByD04NAHa21
xDd2sV1buJIZVDowGNwPINS1ytnfWel69e27vJbQALFHbuZJZJGHJkA5wmDj8KLDx94f1AT
tG11EkEvkyPLAyhX9D36c0AdVRUcM8NxEJYJUljPRkORUlABRRRQBy/xDOPhtrx/6dW61zn
nJ/wA9Y/zroPiR/wAkw8Rf9eb/AMq8v2H+61AHY/Az/kjGiZ64kz/32a9KrynRPhl4v8OaN
DpGi/E2a2soM+XEdLibbk56ls1o/wDCJ/EteE+KQI/2tIiz/wChUAei0V52PCHxFzk/FaU+
o/siH/Gk/wCEP+IxDbvirJntjSIf/iqAPRaK84Xwh8SxkN8VDj1GkRZ/nTv+EO+IuM/8LVl
3f9gmHH86APRaK85/4Rb4nQfvbf4mRXEg6R3Okx7D9drZpV0D4soxX/hYOmugPys2kDc31w
38qAPRaK4BdI+LA+9410Q/9whv/jlOGl/FYAg+LtDY9j/Zb/8AxygDvaK4D+x/ivn/AJHbR
ef+oSeP/IlKuj/FUL83jbRif+wQR/7UoA76iuBXSPirn5/GmjY9tKP/AMcqVtI+JxI2+M9J
X66ST/7UoA7miuIXSfiZ5bBvGOk7yOCNKOAf+/lRjRvigQA3jjSlPcrpH+MlAHd0VwQ0X4p
hjnxzpLDtnSMf+1Kd9n+LIB/4mnhg/wDbtN/8VQB3dFcJ9l+LRIP9r+GRjri1mOf/AB6lW3
+LGDu1Pwx9Rbz/APxVAHdUVwn2f4tFsHVfC4X1FrPn/wBCqo0vxaSVovt3hhipxkwTj+tAH
o1FeZm4+MBY7bzwrx2MM/8AjTt3xiKlm1HwquOywTn+ZoA9KorzfHxgz/yFPC+P+veb/GqW
pD4uzQvYnWPDkfmrgvHBMCAevegDu5dTuL3UxYaRJCyIhae5ZSyxnIAVccFupwT2qVdA05m
8y7je9l7vcuX/ACB4H4CuIhs/i9BCkFvq3hWOJBtRVs5gAPpmq114g+KemTfZJh4YunQcy4
nTd+AzigD1Wsy/1C5S7TT9OtRPdOm9mdtscK9Azdzz2HJweleYv4u+J115tlDD4bgnMbESg
znacdQCKraXqfxT0yOZ5ZPDt7LJh3mnacueOBwBwP8AGgD0ufwxBc6M1i95MlxJJ50t3FhZ
HfOTyB07Y9MVutuWE7BvcLwGOMn3NeSnxh8Twrv9k8L7VGcbrjNWYvEXxUuIfMitvCqjO35
muaAOoF9qExEWvX7aJIzYEUKgK49pTn9MEVuQ/wBl6Rpw2Sw29qMyb2k4OeS2Sec56153/b
nxW3Ylt/CbJu2soNxyPyqgl14ztpt8fh/wmQDvBeS4cqe23KnH0GKAPT38QaMiof7RhkMnK
rE29j/wFcmntrOmBYil2szTHEaRfOzfgOa8/g1j4kL+/i03wmjSH5irzgn6/LToNS+IiTfa
V0vwmszj53Vpwzc+u2gDuH163jJJs74xr/rJPszBY/rnB/IGtC1u7a9txcWsyzREkBl9a89
fX/iUbgwR2fhpWAySZZyP/Qa5vxJ4o8a+HI0uLnT9DW9um3Ry2U06DIxnepGGzmgD2yivCr
X4t+NU0q41i+0nRZLSOVYBFFJKr7mBIOSCMYBpY/jR4mn8sw+HtMVXyPnupCePolAHulFeF
6h8VfGssJgstN0m1lyD5vmyPgA84BXHPSsR/iJ4rjZJfstslyWJkmjvJAZQeMEFSABxjA4x
QB9H0V4dp3xL8ex2ax3Vhot1ICQJTLKhI7ZAXGfep/8AhavjJA/maHoxCddtzLz/AOO0Ae1
YGc45rI1rw1o2v6e9lqVjHIjN5gZRtZHxgOCOdw9a8sg+KvjG7nSCDQ9GR37vcykD8lrRk8
dePkQt/ZXh84Xdjz5//iaAO30zwy2n6XbQ/wBpTG/hTY15GNpmx0LryGOMcnnirwt9ciAKa
lb3OP4ZoNufxU8flXicnxv8Xx3CQHw7o5Zm2cXMvXOP7tM/4Xn4sjhlvJfDukm2hHzotzLv
b6Hbj9KAPcDcazEWll0+GWIf8s4JSZPqNwAP0yKnttTtbqf7OrPHOF3eVLGUbH49fwzXz8P
2j9VLKP8AhEbT5v8Ap9b/AOIqvd/H6a+CG+8FWcvlElD9tYFTjsdnFAHtHxKOPhd4i5x/ob
15ziT+8f8AvoVwGtfGLxJqmj6hpJsLYadqERhEcszSPCTjkPgE/Q11/wBqvvWP8z/hQB//2
Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMhAgwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwCzqlq6zkY4AGMgelYEyOzi
PaGbthRXcatA3nkZ6Afyrn47U/bDxxjvX1tPQ/Op1lzO5U1WRnKgYyAM8DrispZGBG5tpHG
MCtzUrY7WJ/QVjiFsjHbr71pTT1sDqRlqNZmfAfaec9BSqjMOx7D5RxUqxN3QHr+FWUiJ4O
OR0Faq/Uh1EtirsYYwAT6YFK8eF6ZJ5PArSEC4zkZ9aRoMrwvXvmmZ+2Mgg4wQuB7CqrnAz
kdfQVryQDb93r6VUe3BBG38MUpI6adRFeOR/lGOAMDCirKyH0XHTGBTIocHHt07VaS33EZH
HQU46E1JRuVXLYKkg8dNoxTTK2RsYAnrkCrT27ZwOQB3qBoDjI5Gat3FFxYgnzjbj5f9kVM
k3PykHp1HWoArKpBIBHtQmCwJY0KXcpxVjTinYD5gOM8YFTiUk9FIwP4RVO3AIIxuz6VY2Z
PQ/UVW5w1EkWlkPfaR24HFSpKcMMKQo6EDHWqoV9uV4479qnRcryeCOalpHI0iXeQ3yhR9A
DSZbbyAe33RSjGBnH1xScd8/jWLROhGQecBfXoKhLHnOARx0FWHU9zVZ1JOVJx0qoouLG7y
fQnOTgDrUiykenPH3RTCmM/LUZyrcYzSsbWuXFlO3kDnn7op3mtkgDJ9MCqgYhgM++alD5b
qDU8pLjYkZ8nt+IFPDlsEgZzwdoqMZJ6d+tSgHYAeSalozHDcp42kY/uiguVYHAK9cYFBJ6
EHI7io3OTjoKiMWKSHGTIxwBnHQU1mYEAbfyFNOCOCMjuKQkcZ6n0rVRSY7MUEt/d9D8ooU
HIAC/QAUAYI5575p688jGeR0qrCbFCtjLBRn0AoRCGPyjj/AGRT0yFxng84oJ4PQ+tZsnmY
/wCYNngD6CosEDqCDx90Uu8YyD7UmdyA4wR1qNildjWLryMf98jrSbyD1A/AUr8KccCq/wA
wPzdB3NUlfc1iuo95GYknA56bR0qrK46hR6YwKkILAnkEetMeMso4xjmny6nRDzK0kjH0I6
kbRUQdsheB7YFSTxscFc56UiQudvyinsdXu2HiRvQcnngVLlmIyRgc52iiO35IA4PJ4q/Fb
N8qsOBSbsc0pJPQrBGIHy7R16ClVCDgqMdR8o61pC2DKGJ4HQ0otmGBj/61Y+1Xclu5TSLL
ZwORjoKtRRkYwB6/dFWI4M4yp49KtxW+IwMYrnlXsxcjkin5bcEqvPbAoUFRxgj1KitI2zK
Mlfqaa0G1cKMYrneIH7FlA5xjbknn7o5pBvH3gvPooq8Ycrg8eh9ab5AJBHSp9sV7LuVQ5D
EHGSOm0U8ZwMgN7hRxTmjIznj3p0QG0qe/pWiqtbEumhMNxu2+vKijDc428c/dFT4B28YGO
fejsAfwpqsyXCxUMeMk4z/uinwyvG5I2gHqNo5qYgHJzxjpUT4xuz1reNRvQjYtQjc+Rjj/
AGR0pL6aRGBOAOg+UVFaz7ZNjHkjFPv4yY8Kd3FX1szqV5QuWLa7YxqGIz2O0VptMkscbMQ
Dt54Hqa5uCXCBGG0jkGtlEJhjbeFyM4x7molTOinU0G6qN0/TsP5VirCPtJcDt0rY1GTbOQ
cdBn24rLVv324YORVwUrHlVX7xVv4Qy+/SsnyeccVu3LB146VU8tQwzgH6VpBuO5k6jWhl+
QdxwBUwjA6gD361eaFcnbx9KZ5J5I5zxXSpXGqtyMICcY4x271IYRjodvpVhEUY4+uKzdW1
7TdJkSGUvPdMMpbQrukYeuOw9zWU6kYLmk7I3oUqteap0YuUn0RN9l+U8Uz7JnjaPrWO+ve
IrjDWukWtpH/09Slm/Jf8aP7a8TwndJYadcqP4UkaM/gTmvFlnuBjLl9qj7CHBmfOn7RYd2
/E1RYnI3LjFSrabRwfxqrY+KbCe4jtNSt5dLuXOFWfBSQ/7Ljj+VdIIBkE4INejDG06q5qc
ro+XxWFxWFqOliIOL80Yb2gJyepqBrUs2AuO/HaugeAHcoGeO9ZGr6np+hwLLdu29+I4Yxu
eQ+igdf5V0e3ildsxoxq1JqEFdvsZclmNxHaqvkMGXHbtjrUMus6/eZ+zaNbWsR6G7lJfH0
Xp+dVmu/FEbbmstOnA7JIyMfpnIrypZ9l8Zcrqq59xS4Rz2VP2n1d2/E14lYHJG1j2q0M7l
LEj1ArIsNYtrq6NnPBJYXhHEE2Pm/3W6N+FartxwCPfvXt0q1OtFTpyuvI+SxWGq0KjpVou
Ml0Za+XCjFSRjPDdMVh3uuWenMsDb57onKwQrvf8R2HuahGua22Tb+HiFz/AMtrlVP5AGuL
E4/DYeVqtRJ+p14PIMxx0ebDUZSXdLQ6hVJySOg7UpXgkHI965hdd8RDj/hH7c/W7H+FKni
XVor6yhvdFihjuJhD5i3IfaT04x7VyQzfBzkoRqptm+I4TzihTlVq4eSjHVs6QgYBNQlQWP
FWzhiB+tZ+p6pYaTCJb6fZu4RANzyH/ZUcmvT9ooq7dj5qjTnUkoQV2+iHGM4yMfSoXQgA1
iya9rlzhtP0eOCNvuyXsuGx/ur0/Oo2vfFW3d5WmSEH7oLr+teTPPcBCXK6qPt8PwXnlWn7
RYd28zabgZGf6inI4B4PTj3rC/4SB4SBrNhJYKRjzVPmRf8AfQ5H4itiNlYK8bh0cZDKQQf
fNerh8TRxMeajJSXkeHjcvxOCl7PE03F+aLqPnlhx2qcFTuwVIqkrgAAHnsKxJtfvZrqW10
WzSbym2yXEzFYlbuAByxpYqvSw8PaVpcqOfAZXicwrewwkHKXZHUHr+Gaib0wPrntXNDWNf
tAZNQ0+C7txyzWjEOg9dp+9W1BdRXkEdzayiWGVdysp6g1zYPG4fFpujNM68yyTG5XNQxtN
xb2/4cnUruABxz1pw544Jrk7fX9cu1M1vosDRb2UMbrGcHHTHtUp1jxIT8ug2/8A4GY/9lr
KecYCEnGVZJo9KnwjnNWCqQw8mmro6kEADJ5p24gDkVhaLqNzqVtcPd262s0M7QtGr7xkY7
/jWqCGBGMgc816dKUasFODumfK4jDzw9SVKorSWjRaD8AjBzTXbkDC4/Lmq3mkKFJ6+lKG6
tngdfar5DBR1Jlbnqe/FKGITNYE3ie2+0Nb6XZ3GpzJwzQgCNT6Fzx+VMOs+Iidy+HoApP8
V2Mj9K8vEZlg6MnGpUSfqfT4ThrNcXTVShQk497HRZ3dgD0phQEgA5Uelc+da8R7Nn/CPW2
On/H5/wDY1c0jU7681OexvtOjs2iiWVSkvmBgSR6D0qaOaYOtNU6VRN9h43hzNMDRdfE0XG
K6s1xGcHIFNaMnp36VeVMqc/xGsq/1/SdMnNvJK093/wA+9um9/wAQOn411zqxguaTsjxcP
Rq1pqnSi5PstSb7OXIOMY6YqWOz5Bb19OtYn/CSarIM23hphnp59yqk/gAajm8V69YwSXM/
hyARRjc5W7yQPptrzJZxhL8qqK59M+Fs45HUdCSR162ihQoTj19KtJatuOAeRVyBMxq5TqA
c/hmm397YaVZSXuo3KW1vHwZHPX0A9TVyrt7Hz8MO3LltqMFtjOFz654pRbDjj64rk7nxxe
XJxoOhPJEelxev5SkeyjLH9Kqf8JJ404YR6R/uAOP1rx6maYWnLllUVz6/DcH5viIe0p0Hb
7juBb4fBGPcVZiQLjoDXFW3je9tz/xO9Bkhj/iuLR/ORfqvUV0dpqtnqFqLywnS5gf7ro3G
ff0rWniKdfWnJM8jHZZisvfLiabi/M0iy5wD+FRk7hlTjPrXP6/4hm0YWSwWX2uS6kMar5g
QAgZ6kVlHxdrAOB4cX6/ax/hWVXE0aL5ak0ma4LJcwx9P2uGpOUb2ujs9oPHXjoaZuXHK1x
r+LtbJ48Nr0/5+1/wqM+LNbY4HhxQD1/0sf4Vmswwv/P1Hd/qrnPTDyOwLKwB9eagBCvnNc
VL4w1aO6ht28PL5k4bYPtIxx15x71KfEutnJ/sBVxx/x9D/AArdZhhFq6qOd8LZzJtLDy0O
yMwZAOmOKTzlxn8q4r/hI9bYc6EoP/XyP8Kcuv60V/5Aan/t5H+FbRzLAreqiHwlnj/5hpH
YtOpyB0HU1C0ozg/WudstavZ9SSzvNOFsJEZwwlDdMeg962WfcSemegr18POlXjz0ndHz2N
wWIwVV0cTBxkujJ0cibr171pxSBo9rHvx+NYqHLlSPpWlaEqDjoBniuqVMyp1OXQlexbzMx
gkcZNbSwyJBECv8P9TTLFxyrYKkZqa93B4sDI2ep9TWbu9DVJL3kY2pMPMbkg4/pWcD+969
BzV3VDsnxjggdPpWWjfMc9a2hHQ4aq98kkb9197qeKZHgdcfNTZHwmccZ71Gkh3Ag/T3pOO
py1UWxjOMUqjPXp61CrHPUAmnmdIYHlkcKiAux9AKJKyMop3sZGu6rNaGLTdL2tqNyNwZhl
YE7uf6DuazLLTrexDGMM80h3STyHLyE+p/pS6PDLdQz6xcpmfUH80eqR/wL+A5/GtXyiD71
+Q5/m88VXdGm/cjp6+Z/WXBPDdDKsFCvUjetNXbfTyRTKkqeMUFCY8k0+7uLSyZFnlPmOPk
jRS7v9FHNQx6jYySrAWlgkfhEniaIsfbcOa+eVKtKPOoux93LMcPGoqTqJSfS6uNkt4poHt
54lmhfhkdcg1Z0PUJtGv4dLvJnm0y4Pl2s7tloH7Rse4PY/hUyp8uNvPcVFc2MV7ZyWcuRH
MNpI6qeoYe4ODXXl+ZVMHVUk/d6o8DiTI8PnGFlGUVzrZ9Tsb+a307T7m+umxBboZJDjBwB
/kV5zYwz3dw+uagm69uhkA/8sI/4UX046+9aOq6xPq3w3t4LsgXkt9FYXQA6sr/ADH8QM/j
Vkx/NgdMV9PxFmEvZ06VN6SV35n574d5LTp1K2Lrx9+D5Vfp3+ZUaMHt3xTHjOeR19qsXkg
s9PnuWjMmwDagON7EgAfiSKiKaha6n/ZmqQQxXRi89DDIXR1zg9QCCDXxsKNWdKVaK91bn6
/PNMNSxEcLOdpyV0u5SvdPg1C1ME4wOqOOGjbsynsaqDV7mLw7cvcqr6layC1KgYDyHhG+h
BB/OugEOPyrltXTZ4iA48nzrOSY46HLqCf0r6Ph7NKuGnOnF6NN280fCcbZNhseqNeatJTi
m+6bNLTtLTTbcknzLqb5p5j96Ru/4egq8I881aMTA/z96VkIQkqTgE4A5/CvmauInWqOc3d
s/QaEaWFpKlSSjFFXbtbnvWbqo/e6Xx0vo/5NRa6reX1ulzZaLJLC5+VjcRg8dcjPB9qSeL
VtQutPB0YwJBdLM8huEOAAR0H1r6HLcsxkcTSqSpvlumfD8R8SZXVy2vh414uTi1bzNvUtW
TS7MTeWZriVvKghHWRz0H07k1jWmnvHcNqOouLrUZR88p6IP7qDsBSWYbU/EN5fNzb2BNpb
/wC91kb+n4VteSSTjk16PE+cSnXeEov3Y7+bPC8PuGqGDwkcxxEb1J6q/RdLebKmwEkiniP
rk1JcS29lD513KsSE7QW6sfQAck+wqq2rafGy/aVuLVWOA9xbvGufqRj86+Op06s480Ito/
UquY4alNU6lRJvo2iXYCSuMgjkHoaxWh/sCRryzVzpzHNzbDkQ/wC2g7AdxXR+XuIK89wRy
DSmLOVZQw6HPNdOAzKtgaqq03tujzc5yrC5xhnQxCT7PqmUr+cx6PdXMLhtsDSI69D8uQRV
DRrZINBsUjOSIVYn1JGST+JqNU+x6Jr+jOCRaQu8PP8AyydSVH4HI/CtTS486NYnHHkR9v8
AZFfZ8U45YnC4erB6Su/yPzLw6wTwGNxtGoveg0r/AHijII29qzdMRdN1+SwA2210Tc247K
4++o/Q49zWz5eG4Gaz9WsJ7iyEtmALyzcXEGf4iOq/iMivmMlzJ4PFxm37r0Z97xblUc2y2
dNL346x+RT8PLu0VDzhpJcZ/wCujVp+WAwB/Ss/wmfO8MWkpUrvMjAHt85rc8kl+exrzsdU
viajXd/me5lc3DA0YvpFfkZPh9Af7WIHW+kGR9BW4I3BwQdoHXNZ3h+Eh9XXHTUJR+i1u+U
R6V+4ZTO2CpeiP484kn/wq4j/ABP8ykyIFwcZP865/WjNe39toEUjRrOpmunTg+UDjaD23H
j6CuokhIHAzxxXOqjL44uhIcl7GNkyOoDkNj8cVnnmKnh8BUqU9/8AM9Lg3CUcdnNGjiNY3
vbvZXRagtY7SBLeCNIYoxhUUYAFPCnbg8kmrflkPkjPrVTU7uPTNPF3JE0ql1jAUheScDJP
AHua/DVKdWXKtZM/rmeIp4enzS0il9yEKjBxg0zTFH/CXXakZP2KP/0NqEOvsBt8NnHb/TI
+RT7NdR0yfVdf1TTBZwRWShAZlk3srMe3TqK+ryPA4mhjI1K0LJH5bxnn2AzHK54XDVVKba
0W43W9Ru5r7+wtIlMMuA11dAZ8hD0Vf9s/pUNhp9rYRGG1i2knc7scu59STyTVjRrGS30hX
vPnu7gm4nYnku3J/LgfhV7yY1OBjJ981x5zm9TGV3GL9xaJfqfQcKcP4fJ8JGTjerJJt9fR
FEoVOQQfeqGu5/4Ry/PQ+SefyrRluI47s2Vvbz3t2F3GG2TcVHYsei59zVbVLHX7vR7q0i8
N3SNMmwM0sXH1+auDCYTEVJxnCDauj1c3zzAUaFWhUrRUnFq1/I7691Kz0fQTqF822CGMNg
csxIGFA7knpXnzRXus3y6xra5kBzb2ecpar247vjqav65O+qeJrXSl5tdJiWeZf70zDCA+u
Bk/jVhk9a+gz7M5QawtJ20V/wDI+B4F4fpez/tPExu5P3fJd/UpmPLemad5ZyAAc1ZkaK3t
5Li4kSKFBlnc4CisxtdsEHmsl0ISM+cbaQJj646V8jTpVautOLfofq9fMcPQajWqKN9rtIs
hWB5FZrWlzptw+q6Ku2c8z2ynCXC9+OzehrageG5hS4gkWaJxlXQ5BqcxgAEDHPaqw+Kq4W
rzwdmjlzHB4XNMM6FeKlGS/poxNX1CDWD4au7Z90clw5weCCIzkH3Bq6wAQZA4rm9Ttbuw8
ZaelpAZ7SaR7sQhgpD7drgZ45yDWx/aUy31ta3Glz25uWKIzOjDIGex9K+gzT2uO5MXRg3H
l1fbufGcKVMLkkJ5VXqpT53ZPdp7FhQxcA07yyG68VZ8kE+9V9Qu1061ScwSTM8qwqkeASz
dOtfMU+apJQirtn6NWxVOjB1Ju0VuzKvYx/wkOljoSsx/QVpGMjtxWTdXGoS6tZXaaHMEt0
fcDKmTuAHHPtWjY6j9tv7izkspLaWFFkIdg2Q2QOh9jXq4rAYujSVSpTaSWv3nz+XZ/l+Jr
zpUaylJvRJ+SJPL5zinqoHWrawMQMCs++vhZXsFnHZyXMsyNJhCF2gEDkk+9eXShUrzVOkr
t9D3MVjqGFpurXlyxXViyFU8Raec4Pky/j92tYyAsD2PFYKS3V1q9tcSafJbRQRSKS7qck4
xgA+1aaSDuMCv23hnD1KOAUK0bO7P5W42xVDGZvOtQkpRaWqNKJgQ3zYrStsMG/Csi3I5/k
K1bXKhlPOTmvo5pHxsIamtaPsmXJz2q/drvaMhh9zucdzWXCOjMO9bRDGKI4H3f6muSStsd
sYaWOY1g/6Wcc9P5CslCDI20CtjVceYSeTx/KsiP/XHPHHStYW5Tz6mshkxGz3HaqqylTyT
irF0P3RPvWaJG3AnoPatYxTbMJq5omUKoJbqazfEc5/4Rq9VWwZVEXB5wzBT/OpS5KYVgMc
5rP10s+gXRCFjGokGPRWDf0rPEwfsZNdn+R0YCEfrVPm25l+Z1KWSxRxxoMBFCgegAxinm3
WMNNKcJGpdvoBk1sx26ywx3EfKSKHB9QRmlksBPDJAThZEZCfqMf1r+dJRbl73fU/r6WK/d
tQfTQ5fw3Cg09NUlG6+vh5skh6gHlUHooGBitm9tLXUrN7K+jWaGQYIb+H3HoR61zugXRjt
P7KuRsvtP/0eaI8H5eA3uCMEGti61K106ye8u5hHEgySe/sB3PtX7VQw9L6tHkS5bI/lHG1
8U8fN1G+fmfrfpYydCMs+myRXDGSa0mktnc9X2HAJ+oxWn9nJx2+lO8LaXdRaH9ovYzDc3s
0l28ZHKb2yFPuBitv7GM9MGvxvHxj9Yqez+G7sf1Nl+LqfVKXtvi5Vf1seb6gpj1m4sB9xt
Xs7jb6FoyD+q11n2Un6fSub1hN/jWV15VdWsrb8VjJI/Nq9BFnznFelmkZctC/8v6ni5BXj
CWJ5NvaP8kefeNEltvBl7NCxSVHiKsOx8xea07TSTFKby6vLi+vJkCvcXDZbHUKABgD6U74
i2wj8Aag3TDxckZ/5aCunjss20ZI/hB/MVxc9SOEUIt8rbv8AgeopUp46VeSvJJWfbcwJYo
reF7i4kWKGMFnduigd6raToSa94f1G7vEMK6uB5B7xxKMRt9c5b8a6n7H1VkVl6FSMg1i6O
v8AYniq70CIH7FcQC+to88RHdtkRfQZwQPc16/DrpLEuM1q1ofLcbVcTPBKVJ+7F3ffyMvT
ZbiSSTTdQTydTteJk/56DtIvqp/nxWmLc5wv3vWtDXdHh1VYp7aU2mo22WgulGSueqsO6nu
Kq6NetqE01jfW4tdTtgPOhB+VgekiHup/ToajOMnnhJOrTXuP8Ds4b4qhmNJUKztVj+Pmv1
Ocu9DuLa8k1LQwI7ljumtScR3P/wAS/ofzq3p9/bX9i9zCjI8WRLDJw8TgZKsPWuuNkAxGM
Doa5bxRpr6dPH4ktlOzAttQjH/LSJjtD/7ykjn0Nepw/ntSjNYau7xez7Hz3F3DeHxdN43C
q01q0upneFbTHhizlwd04M7H1ZmLE/rW6trlxgYzTfBkQn8HacOD5SGFgOzIxU/yroUtcOD
tHHSvkcYpPEVHLe7/ADP0fBYmMMLTjDZRX5HHaFbw3+qXmtTgPJFO9tag/wDLJEOGI92OST
7CupIWVGSRA8bjDBwCCD6iuZ00jSNd1HQro+W7Tvd2zNx50bnd8vqQcgiugM0axNLKyxIgy
zMcAD1NfrmV0qP1SDpLSx/M+f1cTPM6rr3vzafpY5jTbJbHV9T0WIsbe2KS24POyNwfl+gI
OK1DakE5GM0nhyJtVv8AVPECxslvdskNsSMGSOMEb/oSTj2roTZ5BGOPevy7N401janstrn
9D8P4qtHLKCxD97lV77nnevw+RqE0gBzPpFzG3/AMMP8A0I1s6TbD+w7D5etvH/6CKr+Kot
2ryxKp/wBG0a6lc+m/Cr/6Ca6LRrPf4e04gcG3jPT/AGRXVi3J5dQUul/0PPyyrGGb4yUev
L+RnG268Uv2Yj+HBFbjWuAzEcKCTUVotveWcN5bN5kMyhlYdwa8BRduZH1v1tbXMG10uCzh
EECbYwzMB6ZOSPzNW1tSWxtFbP2MZAVakFngggHPp0pNOTuyfrUUuVHG6Cm2bWxkY/tKXvn
sK3FVcZP4+9ZWiLi910DtqcvHTsO1bQXcPu/j3r9zyyVsJTXkj+SeIFfM67/vMhEe4k9McG
sfXdPuJFttX0+Mve2OSIunnRn76fXjI9xXQABcZOPwqRRglgSB2rqxMY16cqU1dPQ4svxVX
BYiGJou0ou6MOxmttTs0vbV96P68FT3UjsR3FWJbKOe3aGaJZInBV0YZDD0NQahpdzY3kms
6FH5jyfNdWPRbkf3l9H/AJ1s6ZcWur6ZFf2bFoZM8MMMhBwVYdiDwa/Hczy2eAq3WsXsz+o
Mk4koZxh+baS+KP8AXQ5S3S88IjzEEt54fz88f3pLIdyvdk9uoq54wmgu/Ctn9mmE0Go3dv
GGjPDIXB4+uK6v7Jjk4+h6YrzbxRF/wjF3b6eCRplzexX1qO0DLIBKg9BhgwH1r3MqzipVp
yw1V3lZ2fyZ8fnfD9Cni6WOwysuZcy6brU6w2xAP86p37Gw0q9vhHva3haRVPc44/XFdOLM
Bsgcdqp6ro/9paLe2CYUzwsiMezY+X9cV8bBJzXNtfX7z9Nr4qXspez3s7EWgafDo+jxwLl
rl1824lYfNLKR8zH+Q9BVwynIBbIrE0bV/wC0NNXzcx3kA8q5hbh4pBwQR+oPerjzdcNwPe
v2zC0YezjybH8l4+tWeIn7W/Nd3uc54fha5n1q/fcXn1GUZP8AdTCj9BW8bfd2GDVTwbCHi
1i1b78GoSkj2fDA/rXTiyC8Y71+SZtGX12rzd2f0/kWIhHLKChtyo4q4hjuvETRzYeDTo0Z
Ym5UyuCdxHfC4x9avGU8/NkfzqpredI8WvLOoS01OJAkp+6JUyCpPqRgilZyueBX6nw3Spf
UIOHz9T8F4yliKubVPbXt09CjZwx2fi37NbAJb6jE8piXosqYywHbIP6V0ptmLcDjFYXh6I
6z4sbUIPms9NhaESgcPM5GQD3wo/M12/2UkgDt61+dcSxpLMZqj5Xt36n7RwfXrwyilHEPX
W1+3Q4XxJB9nbRrwcNHfKnPo6lSP5VTvVMviXQAD/y3kz/37NbvjSLbb6PbZwZb9Xx6hFZi
f5VjxqH8XeHU4OZ5P/RRr6LJuZZFXv5nyGdzg+KMNUW+lzpjaYx61h+J4ANPsHxjF/D/ADN
d59k3dc/jXL+NrfZo+nsMjOowD+dfEZWn9epeqP0fOsTzZfWV/ssyGwxPHeodHhEni7U/a0
h/m1XPKGT6Y9al8NQB/Gmq9Dizg6c5+Zq/YOKdcrqfL8z8H4Hq8uc035S/I1haHjiuZ1uHy
vGFgOTmyk/9DWvRfshz0rivE9vs8aaccYP2GX/0Na/LuG1/wp0z9i4uxHPlNVFIHHAJPbNP
TcG4P0pyrjrSgAEH1r98TR/Mkpaly3zvUGte2IKAVkRHJXPBrZtMnacjvWNSRdKepqW67iv
b2NajBQkY3L93vn1NUIDnORgirssRZYyJHX5ei/U1wyZ6UWc1qbFplKfeAB/Ss5gGmZgNoI
6Ve1IHzwR1C561nkYkCseSBXTC1jzal+bQbdsWthuTDjg+9YzMdw7j+Va12rG3JPOTxWSyA
9MAj1NbUrXZnLew5W+XAA56NTZUSVHikG5HUqwPcY5qMybVzkYHTmgSZGS2TXQ0mhxTvdHc
+ALn7b4dGmTNm80o/ZpM9WT/AJZv9CuPxBrrvsAGMDj1rx+xvr7R9Xh1jTCHuI12SwscLcx
55QnsR1B7H617Z4c1vSfFNiLjS5f3icTW8nEsDdwy9vr0Nfjmd5LLC15SgvdezP3bJM9WMw
0U378VZr9fmc/rHgzR9ddJb62cXMYwlzC5ikUem4dfoarWHw+0Oxu0unS4v7mL/VyXkxl2H
1APAPvivRhYE8lad9gPPHNeUniI0/ZRm+Xtc9GSw0qvtnBc3e2py5slz92s7Wbi00LRLvVb
0AQ2ybsd3b+FB7k4FdZqktho2nS6hqt1HaWsYy0kjYH0HqfYc14pr2v3HizVobloXttFtG3
2ttIMPO//AD2kHbH8K9utdGAyeeLqqKWnUwzLPKeBoSqSevRd2ZFvbzo/h37ac3l3rUdxcf
8AXRyxI/DgfhXs/wBgyPuc15IG83xJ4aTJOdXg/rX0D9iO0kKa9biLBqGIhCK2ieFwnjZyw
c6k3rKbf5HlfxIskHgK5DxBka4t0YHuDKuQaoeDbNLbxPrGl2m9bJLeCdISxZY2YsDtyeM4
FdZ8VrXyvh1dSFfu3Vscn/rqtYvgCP7T491zC8Cxt/8A0N65KWFTy2pda3R2V8bNZxStLRx
lc6c2AJPGRXmPjuO+T4p+ELLTb2Sxe+ilt3njRWKqTngHjtXu39nHH3eK8i8f2mz45/DpMY
LPJ/OvPwVF0qrnHRpM9jHV416Xs56ptfmWz4H1kk7vG+oHP/TvF/hVzSfBR07VG1W81e61S
78owI06qoRCckAKPUDrXo/9nEr93inf2eQc7c5qquIxVaPJUm2mc9DDYLD1FUpU0pLqct/Z
4J5FYPjKyiTwHrjSr8gspCePbj9a9GNgV/hwAOvbFeVeOdbtNbkHhbRpkuLdZFbU7qNsxqq
nPkg9CxIGcdBWeDwE6lZKK6m+PzOnQw051HpZmT4HIsdUn0G4OBdot9bEjGSQBKv1Bwfoa9
B+wc4x0rzy9tTdwwvbTG1vLV/OtbhRkxOPbuCOCO4rvPCfiiy19v7LvAtjrsK/vrVuPMH9+
M/xKevHTPNetnOUSp1fbRWj/BngcNcQxxWHVCbtOP4roQ6p4X0zWrVbbU7JJ0Q7kJJDI3qr
DkH6VkR/DfQUkV7n7bfohysV1ctJGP8AgPf8c16Z9gOAAvT1pfsHy/d4+lePSdanHkhJpep
9DU+r1ZqpUgm11sculgqqqpGFVRgKBgAelJJaRxq0kpCooLMTwAoGSa6Wa2htbZ7i6kSGCM
bnkkbaq+5JryfxF4hXxfI2l6UZE8PKf9JuyNpvsH/Vp38v1bv0FPDZZLET5UhYzOKWDpOrU
dkc/cN9v0TxV4kwQuoW7pahuCLdFIQ4/wBo5b8RXoPh+zB8MaUQuc2kX/oArjteZV8KapGi
BEFpIAo4AG0ivVvDNhv8H6MxHWyh7f7Ar3c5wap0aVKK0V/0Pk+F8zliKuIxEnrJr9TKksc
QzEL/AAMf0NeafCqSaLTxoN7Jv3Qi+tGPUxscOn/AW/Q17jc6efsk/B/1Tdfoa+ftOkubHw
p4f16yRmutJQS7F6ywniRPxXkfQV5uBy/21GpC2u6+R7eY519UxFGcn7rbT+Z64tjggECni
wyRlR/9etywFtqmm2+oWDLNbXKCWKRTkFT0q39hCnLfKoGSemK8pYTW1j3vrt+p4bpyBdT8
QDjjVZ8g/hWpuyeOh5rH0y6iupdV1CH/AFF7qFxNER0KbsA/jjNXvOGzjrX65gKTWHgn2P5
0zqop4+tJfzMtK+enb2rJstO1TxD4y1ewg1+6062sreF0jgRGyXzkncParizcH17CtP4bxG
4+IHifuBa2hz/31XJm8qlHCynTdndfmepwtSpV8eoV43jZ7if8IHqqj5fGup57EQxf4Vs6J
4Xg0LTjawSTTvJK00s0xG53bqeOB+Fd5/Z5OeBmk+wNnGPwr87r1cRiFy1pNo/Z8NSwuElz
UIKLfY5YWPPIxXA/EzSIb2PQLBxta5uZow3dR5LZP54Nev3iWmm2cl7qM8VrbRDLyzMFVR9
TXjOra2viXxSurQxvFpdpG0NiHG1pdxG+Yg9AcADvjPrXZlOXTqYqLS0RxZ9msaGBm29Xt6
nR+Dbl9a8MQS3OBe2xNrdL3WROD+fB/GuiFgP7ucivMrfUL3w9rn9u6bC11HKAl9ZA489R0
dfR1/UcV694f1XRvE+nreaNdrPH0ePpJEfR16qanM8nnhq7svdexeT5/HH4aMr+8t15/wCR
ymr+CNL1e8F9Ks1rfBdv2q1kMbkejdm/GuR8VeDb7Q/C2oaxbeKdRdrSPzBHKkZDcgYJxmv
cf7PIP3Ce9cl8S7Pyvhb4hkC4/wBG9PcUYGviqU404TaV1oGOw+DrxlUqU05W3seaeHLxNN
8aL5rYttZjSIsRws6D5P8AvpSR9RXqX2IHG5e9eM3MKXlh9nnJCMq4ZDgqRyGB9QeRXoXgv
xrFcvDoXiWZLfVB8kF03yx3o7EHoH9V79q9viDJ5Of1qmrppX9TwuF88To/UqjtKN7ea7fI
3LzRLTULKSyvrSO5t5Bho5FyDXML8LvDe85W+eHP/Hu125j+mM5x+Nep/YWxyvvQbA9kOa+
VpOvRTVKTSfZn11Z0KzUqsU2u6OUtdHtrK2jtrS2SCCMYSONcKo+lS/YOeAOa6Y2WByMAck
njArzDxb4wjvPO0DwpcB25ju9TTlIB3SM/xOemRwtTQy+piZ8sVdseIzSnhaTqTdkjldbuR
rHjGaeCXfY6YDaQlejyn/WN74wF/OorGAt458NqB/y2l/8ARRqS2tIbS3jtoItkMYAUZ/U+
pq1pSb/iJ4VUDOZ5h/5Cav0qphI4TKp0Iroz8jw+Zyx+e08RLbm09D0xLJTk7a5D4h2wj0L
Tjt66nAOf+BV6qLA4xt49cVwfxTtDF4a0wheTqsGP/Hq/Osvw3LioS8z9XzLF82Eqq/RnBA
Hf16etaPgmDz/Gut9wtpb4/wC+mqt5J2sCa3PhrbmXxz4gXuLO3Pv1ev0niD97l84+n5n5B
wjU5MzjLyf5HY/YsY45rzrxlGY/Hemqeh0+Q/8AkRa9r+wt3X2ryX4iwmH4gaYvb+zZSR/2
0Wvg8iw/JjoSP07iLE+0y6rHyOe2ZPT8TQEy4OODUyDIB61MsecDBIr9dc7H4JqNgwuBkHu
Aa0IH2MoJDDvgdKqGMg8DAp8eTIBjnPrUcyepSumdLbjdGCuPTOOtaXnBI41JXgevuayrJt
yKCTxxzWjJwE2jjH9TXHOSuejBuxzOqoTO5TBJUD9Kyc5nHsMCt64X965xngDJ+lZaoBc8Z
9xXXDYxnZTKV3uW2IbrkmsnKsSVXBrf1OPzIm9/SsWOFlfDYwTjnvWsHZnPUaW5VkiIX5Rg
E/nSJbsX4GSB3rU8jcRhQQPerNlFFHeQy3MPmwq4Mkecb17jIrWUrK4o1k3Yzord88jP4U/
7GY7yO+tpp7S8j+7c28hjdfxHUexyK+idO8A+B7+xhvrPTS0cyBlYTN0/Orw+G3g8pzpR5/
6at/jXiVsyoTThOLZ9RQyvGQaqUpJeaZ4dY/ETx1p48uS50/VEA4a5gKP+JQ4P5VYufif42
uotkCaRYE/xxwvKw+m4gV7V/wAKy8GHGdJP/f1v8ab/AMKx8GDppJ/7+t/jXkt5de/I/wAD
3FLNbWc1/XyPmu8+2ateLf63qNxqt0hyj3J+WP8A3EHyr+WacULJ82cV9JH4aeDAQBpH/kV
v8ad/wrXwbj/kEn/v63+NejRzLC0Vy042R5GIyrG4iXPVmm/U+Y5obr7RZ3VlcLbXVlcJcx
SFN4DLnGQfrXSDx38QCefENr06fYE/xr3U/DTwaOmk8/8AXVv8aaPhl4L6nSOT/wBNW/xrC
vi8FXlz1INs68JhMywsPZ0ppL+vI+eNd17xd4j0k6Vq2uwyWbyJI6R2SoWKsGHOeORS6ffa
5pGt3Op6LqsdlJcwpDIsluJQdpJBGTx9419DH4Z+CyOdI/8AIrf40f8ACtfBqjjSO+f9a3+
NZrEYBQdNQdmVPC5nKqqzqLmX9djxT/hMvH5GB4ltv/BenP61zurHxLrXijSfEl94jiN/pG
TalbJQoJ65Gea+kh8N/B/bSuOn+tb/ABpw+G/g7JP9k/8AkRv8ayU8AvsMtwzh71V/XyPDP
+Ew+IPUeJbYD305P8aQeMfiCw/5Ga2A9tOTI/WvdP8AhW/g4cDSj/39b/Gl/wCFc+Dx93Ss
f9tG/wAaXNgP+fYWzn/n6v6+R88ahc+INaDxa54l1C9t2+9bxsLeNh6EJgkfU0y3hgtoVtr
aFIYUGFRBgCvog/Drwhx/xKv/ACI3+NIPh34RHTSv/Ijf411UsZhKXwQsebisrzLFfxqifz
PAVLL9Kr3llbX6qLmMl423RyKxV4z6qw5H4V9Df8K78JDppeP+2rf40f8ACu/COc/2WM/9d
G/xrWWYUJK0o3OSnkGMpyUoSSa82eF2PivxvpIEdrrkOo269I9St97Af9dFIP51oS/Erxy6
GNbfQrVjx5gjlkP5EgV7Ifh14QJydKH/AH9b/Gmn4ceDmHOkg9v9a3+Nee3gG7uDPoYLOIx
5XUT/AK9D56v31PX7kS+JNWn1UIcrbsBHbofXy14P45q4vAwANvQADoK95Hw58IDppPP/AF
1b/Gnj4eeEsY/sv/yK3+NdVPGYWkrQjY8jF5TmGKfNWmn8z5/vrcXum3NkXKC4iaMtjO3Ix
nFXrHXPHNjpttZQeKoBDbRrEgOnITtUYHf0r3P/AIV74SBz/ZWf+2rf404fD/woOml8f9dG
/wAazrYjC1rc8Wy8HluZ4NNUJpX/AK7Hh0niPx88bRt4sgCupU405O4+tZWm2g07SbWwWXz
RAgTeRjd74r6H/wCFf+E8/wDIK/8AIjf40p+HvhLp/ZQx/wBdG/xpUq+FpO8YseLwGZ4tKN
eoml/XY+fdHv8AxD4Vd/8AhGtQhWykcudPvELwqx5JQjlM+g4q7rfi3xd4h059Ov7iy0uxl
G2ddPDmSVe672+6D3wM17ofh34RIGdJ6c/61v8AGmn4c+D85OkjP/XRv8az5sG587gzsp0s
3hT9kqqt+J85IiQRJBDGscca7VVRgBR0ApWbjI69q+iv+FbeDsYGkD/v63+NMPw38HgDOjj
r/wA9G/xr1FmlCKsos8OXDuJk+ZyX3nzqZSByQc1Dpt1ruja3fapoWsLYvexxxypJarLkJn
GMnjqa+kD8NPBn/QIH4SN/jR/wrbwb1/sdf+/jf41lVzDDVo8lSLaOvC5PjcLP2lGST/ryP
Bz42+IOOPFFuef+gfH/AI02Xxj4+cBG8VKgPUxWMYb8zmveP+Fa+DAP+QOv/fxv8aX/AIVt
4M6/2Ov/AH8b/GuLny//AJ9ns8ubf8/V/XyPmy8jn1O4S51vULzWJlO5Ptsm5EPqIxhQfwp
zEsxJA4r6R/4Vv4NPB0cf9/W/xoPw18HHP/EoX1/1jf4110cwwtHSnCx5tfKsbXlzVZpv1P
m0EjnPTj61EbKI3YvbeWaxvl4FzayGKT8SOv45r6WHw18G8/8AEnX/AL+N/jTh8N/Bw6aOv
/fxv8a0nmeHqLlnG6MqWTYyjLnpSSfqeBweKPHlqvlReL5JFHAN1aRyH88DNVdb1vxrr+iX
Wkah4kiezuV2SqliilhnPUHjpX0T/wAK58H4x/ZAx/10b/GgfDnwgOmkD/v43+NcCqYFPm9
menyZva3tV/XyPmVYCoC+mKJ7KG4tjDPEsiN1DD9a+mT8OfB/H/EpXI/6aN/jTT8OvCGP+Q
Sv/fxv8a9J5vQa5XFnkxyTFqXMpK/qfPuka54u0KNYNJ153tV+7bX8f2hFHoGJDAfjXRf8L
F8dupQQaGp6eYYpSR/wHdXsH/CvPCI6aSv/AH8b/Gj/AIQDwqCcaUv/AH23+NeRVngZvm9n
Y9qEc4guVVE/XX9DwHVLrxD4g+TX9enuLc9bO2UW8J9mC8sPqaijtUhRYYYkSNRtVUXAUew
r6FHgLwsOf7LX/vtv8aT/AIQPwt/0Cx7fO3+NbUcbhqPwQsebisrzHFu9aon8z588ksTgCo
JbS/TVNP1PTL/7DeWDs6OYhICWXacg+xr6J/4QPwtuydKXP++3+NN/4QPwsDxpg/77b/Gtq
mY0akXCcXY56OR4yhUVWnJJo8YTxD49bP8AxVUX4aen+NVNVk8U66tpBrPiBbq1t7hLkQra
JHuZc45Bz3r3geB/DAXC6ao/4G3+NPHgrw1n/kGL/wB9H/GvN58KpXUD2JUc2nFxlVVn/XY
8Ga2wSSBzVOyj13SNcu9T0LWhYPdRJFKjWyyhtpJGM/WvoX/hCfDR66Yv/fbf40o8EeGs/w
DIMX/vpv8AGu2eOpVIck1dHm4bJ8ZhqntKMkmeIrr3j88nxXF/4L4/8azLm11vVdcj1XW9W
F/NDAbeMC3WIKpYMTweeRX0GfBnhoEf8S1f++m/xpp8G+GwQRpq/wDfZ5/WuWnVw0JqUIWs
ehVw+ZVoOnVq3T/rseAC0xntUy2m4gbRjrXd+LLHSoNTFnpdqsXkjMrKSST6fhWCltwpPyq
eR617McQ5xufJ1MJ7Obg9bGGbQsuc/wCFEdsc9OO5FbrW4MYDgK3t2NNNr8wwctimqrIdFW
GWMXQcDNa726lIyc/d7fU1QSNkKkMc+hrSacCGHLAfJ/U1lKT3NYRS0OYvVJ6ddo6HrxWQq
YveTzjgVt3ibZ+vGB/Ksvy83W5c46Yr1IPQ5ajXMkV7xWEZJHAPT1rPRcuARxWtqCjyeeD/
ADrIQ4YZ5z0raDucNfV6F2OPJ65Ge9WUCjOOvtVVJAuG/Q1YSRRklgPSnO/Q40j1T4aa95T
yaDO/ysTJBnse616mr5XGa+Zba/ezu4bqFyssTBlIPevfdB1mLWdIhvo2GXGHUH7rdxXyeZ
0ZU5e1S0Z+kcPY1VqX1eT96O3p/wAA3S+OtHmCqpkz3ppkPUN0rxec+r5C2XBGaa0nHWvMP
E/xg8PaHNLp+mB9d1SM4aC0I8uM/wC3J90fTk15Zq/xK+IWsysBqsOh2x/5Y6fGGfHvI/P5
AVjVxNOj/Elb8z1sHk2Lxn8GGnfZH0+0you53Cj1JxVSTWNMjOJNStUI7NMo/rXyBcxzX5L
6rqeoaix5Jubt2z+GcVTOjaQWJOnwn6jP864nm1FbJv7j6KnwbipK8ppf16H2R/bujY51az
/8CE/xpP7d0cg/8Tey/wDAhP8AGvjVtG0bOf7Mt/8Avinro2kB1/4llvz/ALFSs4o/yv8AA
0fBldK/tF+J9rQ3MNxEs1vMksbch0YMD9CKl8yvNfg0wT4QaCi4CqkgAHYeY1eg7+a9RVb6
nw06fLJxLW/mjfxVXzKQydKfORyFktTS/Tms6/1Kz02wnv7+6jtbWBS8s0jbVRR3JrwLxV8
YNc19ntPCDNpOlnI/tCRAbicesanhF9zzSlWjTjz1HZHbhMBWxc/Z0I3Z7prXivw74ch83X
datNPXsJpQGP0Xqfyrgrz49+CYXZbCPVdTx/FbWTBT9C2K8AW0t1uWuple6u3yzXNwxllY+
pZuanEh3ZycV49TOYp/u4X9T7vC8Ftq+IqfJf8ABPbU+P8AoJPz+GteRP73kIf0DVsaf8bv
AF5IIrjUp9LkbgC/t3iH/fWMfrXz5hSMhufT0prAONrAEd8jNYxzmV/egjqqcF0Gv3dRp+a
PsSy1Kz1C1W6sLuG6t3GVlhkDqfxFWxIPWvjHT5b3Qrtbzw5qVxo9wc5Ns37t/wDfQ/K35V
7B4N+Mwmni0jxrFFYXTkJDqERxbzt2DZ/1bfXj3r1KGPpVtIuz7HyGY8PYrA+9JXj3R7gHG
OvNHmc4zVFZgwBDZB5BFPEhxXZznzrgXN1LuqoJKUP70e0J5C1voL1VMnPWgyY6Ue0DkLO/
jNN396qmQjnJz6V5h46+Ltn4dupNE0C2TV9cUfvF34htfeRh3/2Rz9KfPZNt2SN6WHnWkoU
1ds9Unu4baBp7iZIolGWd2CqB7k1wWp/Gf4eabK0A10X8ynBjsYmn/VRj9a+eNZ1HWvE90b
jxTq02pHOVt87LaP2WMcficmq6JHAoSJFjQdlAArya2b0ou1Nc34I+3wfBtaolLET5fJas9
wl/aA8PKxFr4c12dR0YwKmfzapIfj54aODdaHrlqD3NsHx/3yxrwzjk09XGR7Vyf21P+Rfi
ew+DMNbSo/uPpLR/i74A1qdLa38RQ21wxwIrxTAxP/AwK7dZlkQOjhlYZDKcgivjG4iguU2
XESTIezqDWloGveI/CTh/DGrPFADlrC6Yy27+wB5T6qa6aWbU5u01y/keLjeEK9KLnQlzeW
zPr8OMdaN9ebeBvifpni4/2bdRHS9djXc9jI2Q4/vRt/Gv6iu/WX0Jr1FUuro+KqUJU5OE1
Zot76XfjvVUSUeZk4odRmXIWS/4Vmz65o9tK0NxqtnFKnDI86Kw+oJqyZMivkTxhp+n3nxO
8Wy3llDO/wDaJG51BIGxazq4iNGm6kz0ssy6WPxCw8HZ2b+4+rP+Ej0LOP7asP8AwJT/ABo
PiPQv+g1Yf+BKf418eNoui9Rpdtn/AK5il/sXR8Y/su1wf+mYrzv7Xpfyv8D6z/Uyv/z8X4
n2D/wkWh/9Bqw/8CU/xpP+Ei0Lp/bdh/4Ep/jXyB/Y2kEYGl23/fsUjaNo4GTplt/37FL+1
qP8r/AP9Ta//PxfifX58R6CeP7b0/8A8CU/xqWLV9LuGAg1K1lJ7JMrfyNfHR0TRe+l23/f
sUg0XR8ArYRIfVRtI/EU/wC1qP8AK/wB8G4hbVF+J9pCTGOaf5gOBmvkHT9S1zRGVtD8S6l
ZY/gMpmjP1V8ivQNC+NOsaeVh8W6al9bdDfacpDp7vEf/AGU/hXRSx1Gq7RlZ+Z4+M4dxuF
XM48y7rU+gQ49aUNzWFoniDSvEOlx6lo19FeWsnSSM9D6EdQfY1ph67Odnzrp20Zb3dqzda
1FdO0ySb+MjbGPVqseYcZrz7xLrH2u/2Kw+zxZVW65Pc104eDqzt0PMx9dYek31exhSDzXd
myd3zFj1JNRsV8gj0IHIwKZJcKflVcAnk9MVUkmO5iG7Y6Z4/wAa+gjFnwcpomdkTAJ4XOK
je4Qtw3XngdqoyzKec+xxVZrpmH3tv41uoM5XWNQSDf1we2T71M0xVIwq5G3t9TWKtzl8ht
oxjH9at+YGjjJI6f1NKUWSqqG35AY5YcgfyrJgY/ajnoRnJq3evliWBKkAfpWbHJ++z146V
6UNiKkfeQt+w8n+8B6Vkhj5mD09e5rSuyGhIHAzwDWauSSoIOPWt6bOKsuVkvmE8Zx600TM
Gwe3NPaElTnkHHNNaE5II/OtjKNtmL9ryMjI5rufhx4qOn6wNOuXxa3h2jJ+6/Y/0rzySJ8
8Hn0pqyfZo2meTyljBct02gc5rlxVGNek4S6nqYCq8NWjVhuj6j1TWdP0bS59S1S7itLO3U
tJLIcBR/U+1fPfi34haz4ydrS1afSPDzcCFSUuLserkfcX/ZHPrWJq3izVfHC2c+pgx6baq
Pstt/z2YDHnSDuT2HaqjckH1/SvyDHY72MnRou7W7/yP6d4fyCNWEcVilvqov8AUZHHDBEI
beJY416KowKe+M+lRj73Xj605+cYr59zb1Z+jRjGCUYqyEBJoOMUoVQee1NbHUHI9KjmLG4
JHpinJwy555FNKnOcUIMkY65p8wp/Cz3/AODr4+EuhD/Yk6/9dGrvzIc9q84+ETEfCfRBn+
GT/wBGNXehjg819jGdlY/Aa0ffZa38VBd3sFpaTXN1OkEESF5JHOAqjkk+1R78Y65rxL4ve
KZdQ1JPBNjJi0jVZ9UdT94HlIfx6n2xVOoopyk9EXhsLPE1Y0ae7OY8aeMbvx9qodXki8N2
7/6Janj7Sw/5bSDv/sqfrWG4wKTnovAHQUh54P6V8ticVPET5pbdEftWXZdSwFFUqfzfdkb
N8xAFNxg8ipCvGaZjLHgAdq5Gz1kxeo68Up4wfWgLwKD0GOgPelzWELklRzzTXVJkeKWMSR
uMMrDIIp/RfSo+p44/ChS1uS4qSakd78OPiDc+HL+38N67dGbRJ2EVndSnLWjnpE5PVD2J6
dK+gRLkA5zXyBLDHcW8lvOnmRSKVZSOor2X4S+L5dQ02bwxq1wZdT0tR5crn5ri3P3X+o+6
foPWvpcFjHVjyz+JfiflXEOTLCT9vRXuS/BnrnmdelOD8cH61S3570oc9K9DnPj3AubwRnP
FIZMDrzVUuQOOlYXi7xLB4V8K32uTDe0C4ii/56yNwi/iSKpSbdkCg3ojjPip8QrrTG/4RP
w7OE1a4j3XN0OfsMR7j/bbt6da8XtraG0tvKgUgE7mLHLOT1YnuT605DdyST3uozefqF5IZ
7qX+857fQdB7CpFGWwe9fOY7GOtLki/dX4+Z+v5FlEMDRVSa/eS38vIb0z3NIR607HPWkGT
Xl3Pp0G0YPNC4GcU7FOC4O4daLhcjOSegpVOBgZx6UrA/wD1qUfe6U0xDJoDMYZ4Z3tru3c
SW9xEcPC46EH+nevevhr49fxRpsmm6syR69YAC4QcCZf4ZlHoe47GvCwNq+/8qZFf3WhavZ
eJdPz9r05t7KD/AK6H/lpGfXIzj3FergsW6cvZyej/AAPkM/yiOKpOvTXvr8UfXPmDGTSiQ
DrWRpup2uraXa6lYyiW2uo1ljcd1IyKu7z9a97nPytwsWjIMfSvlTxKd3xF8Wnv/aTf+gLX
1EX4r5d18bviF4sPAH9pN/6AtcWOlfDS+R9LwurZjH0ZQIylGVJGeKdyAR1zTSvr/KvmOY/
XRehGT9aDtPTkUu0dzSYXIGOafMK41jgnv2FNycdKGyWNAxmjmLQpICjHX0oVsMPWjGeOBi
lA5yCM0mxaFnTb/VfD+pDV/Dd79jvD/rYjzDcj+7Iv/sw5FfQHgjx5p/jCwbav2PU7b5bux
dsvEfUf3lPY188ISCdxqSOW8sdTtda0ef7NqtpzE/aVe8b+qnp7V62Ex7h+7qPT8j4vO8hh
Xi61BWl27n0v4l1n+zdKZYmxPMCq+w7mvMXumZBk5J/IGs//AITM+K0bUght3X909sW5gcd
VP+PfNVnuWbJ4/pX6ZgMOo0097n8zZ1jpTxMoPTl0sXnumDcMev6VUluWDEk/ieMVSe5xyf
06VXknGeW56V7EKDZ81Ks3sWZZ89W4PJ56VWacHJHBNUZZipIBBHeoVl3Ek5zXbCikjG7Zr
JONwA4Gceua0FnBhj+XPy+nua59ZWwOcVbExEUfB+72PuaiVJM0gnc2bwZI4OOKy1Qi8c84
x1Fbt+gU56jArNWMeaWxgkVlTlod1WepVu0xCuOlUIwMjAGfU1rXiBrNjjnPFZCrhhjgela
0r3Zw4l63LadeMFe1PKgsM9c9+9RqTnkEA+lSoQV5PB4yK0lfocF2NeJTkgYJ9K5PWT/aWr
rosRzZ2+JLxh/GTysX9TXSatqSaXpU98RuaNcIv99zwo/Miuf02xeytESZvNuXYyzv/fkPL
H+n4V8lxHmcsJh1Tg/en+C6s/V/DnIFmeNeLrr93S19ZdCyFBTjjHb0o6ggj6U9l6/WkHLV
+Qtn9T3stBm35ugH1pWU7flAxmlYcg+nanKMjGOOuKXNqFyMkZ56etJtAHTipmU49vQU3ac
fdouHMRYz+HNKvMmOmKeRyMDBpUT5x9RQnqKT91ns/wAJnYfCrRc5+5Jn/v41d4HOMV578K
Gx8LdFA7LIDj/ro1dzv9Rj8a+uUmfh9SN5Mr65rdvoOgX2sXhAgs4WlYeuBwPxOBXzJA91d
GbUdQO6+v5Gubhv9pucfgMAfSvUvjJfltG0nw+jYGo3YkmHrFENxH0LbRXmrAFj3z3rzsyq
2hGkuurPtOFsIuaeJfov1GDOOmaMdMinqB0NKRzwOK8S597zETAE0jDgYOKmKDPSmsvbFK4
1Iiwd3pSbcDgd6l2EnoKXBU89KkfMQ87SKMfhU2CT0yabjAxmi4cxEQR36GpLPVH8O+INM8
TQk/6DKFnx/Hbv8rg/Thvwo2E9e1NeGOWNoJFykgKMPYjFbUazp1FNHHj6EcVh5UpdV+J9S
R3CyRrIjBkYBlI7gjI/SpfNOP1rz34XarLqHw+so7hy9zYF7GRj1JjO0H8V213PmACvqebs
fi8qdnYs+aeleI/F3WH1DxbpnhyNt1tp8X264UHgytlYwfoAx/GvZQ2WHPXivmzUrz+1/FW
v6yTuFxfPHEf+mcf7tf5E/jWOIq+zoTl8vvPXyTCqtjYKS0Wv3f8ABKbc9BQAQM96eQMEUg
GB0xXy1z9duIc56Uz5s4xU5zj2FNx7U7gpCLwemacAMAg05FyOB+NPKHvxmhMhyIStNx6nA
qYqcGk284OKVx8wzsO9NHBHHXjFS7flJwMUzoT/AIU7ho1Y9Q+DeqMujal4ZkbJ0yffAD1E
EnzKPoDuFep+aeK+ffh/e/2d8T7ROianZyQMT3ZCHX9M17yJAeea+ooVHOmpvqfjuZYZUcV
OC2uWvMwTnmvmfWmDePfFbDvqTf8AoC19IbxmvnDVvm8c+Khjgak3T/cWscY/9ml8vzO/h2
NsfF+TKhB9BTT2yKmKkng8U0KeN3avnW7H6ipEXekIPbrU2zB7Ypuwlh9aVx8xEQN3P1pMY
OMdaldOTtHA4pChz7ntSvqUpDCpOOlGCDjHTvTyOpIwKQr702x3Gk/N0qVTgjPamlMHrxUq
xbunGKEyW0UJ520bUV1qEH7O+Ir5B/Ev8MmPVc8+1dA12p6NnPOexzWYYllRo5EDRuCrA9w
axtLkntXuNIuWLvZkbGJyXiP3T+XH4V+mcI5j7S+EqPVbH8++JHD0ac1mdBaS0l69zpWnB+
XJAHFRtM33dw246mqxlBwAODz7035z9089wa/Row7n4lypEzPkkfjQoJOe+c1CqngkHjnip
oxk9Og55rS1iG7bFgA7QAvuKuKJBDHhWI29iPU1VGMqADj0qwAnlpudV46H6moauawlqddf
AGQDbkHGfyrOxgbv4jWheyqZAcheBx+FZnnEMCW6+vavMinY66kHcLtM2UgxgcYrEH3hn1x
WzfS5s2AJ6isJ3/eAnp0xXVQTbZw4hWaRbyp6HNKpUEqOfSq/mA8A8CnCQMRt4Ga6ZUzksz
E1hzfeI7DTyMw2ifbJQefm+7GP5mrbA8ZHWs7SG+1XGp6q3zfarkpGf+mafKP1BNaxHAOOn
pX4bxFi/rGPnbaOi+W5/XnBOWrLsmpQt70vefzGFAYySCKYBjGPzqwVyikt1FMKnAr51s+2
UyEjByVpUXn1qVweeKVEORgZzxil1G56ELDBOPwpHZIk3yyLGvqzYFW9G0fVvFd28Wjulrp
8L7J9TkXcu4dUiH8Tep6CvRtO+G/hKz2vcad/alx3n1BzMxP0Pyj6AV6NPBtq83Y+cxefU6
TcKS5n+B5EdV0kkqdStQ3vMv8AjQuraQGU/wBqWo5/56ive49E0KJQseiWCDsBbJ/hT/7H0
bOP7Hsc56/Zkz/KuhYKnfdnmS4hrtNKmvvZh/Ctx/wrDRyrZUrIwI9PMau1DjBJ4qnDHFBG
I4YkhjXokahVX6AVNv4PrXotnysld3PGviDd/b/iY0CtuTTbBEHs8jFj+irXPFfmwOuau61
IZ/iF4puDj5bpIQPQLGv+NV2jOP8APFeJmMr12u1kfouRx9ngoed3+JDsxn3owexqUA9QKN
p4AHNcB7nMRMDz1OahmmW3MfySTSysI4oYkLvK5/hUDrVtlwABXQ/DuzjuvGmo6hMNx022j
hgB/gaXLM31wAPpmurDUlVnaWyPMzLHSwtDnhu9EYF1pHifTbJtQ1LwzcwWajdI8ciStGPV
kU5x9M4qCN0mhWWJw8bgMjLyCPWvoAPzjjFeF6hp0GkeMdd0e2TbbJKlzAnZFlXcVHsG3V2
YnDQVPnho0eJlWb16tb2Nd3vsyoV5A4IzSFODipjHg8njvSMh3dBXkH1vMQFOcdKVV5zUwX
OeBmk2gcii5XOdt8KLkx3/AIj00thRLFdqO3zptb9Vr1Pdk5GTXjXw7kMXj++jJ/1+mK34r
KR/7NXrok46dK+kpTvTi/I/KsfSUMTUS7sZql6tjot/elsfZ7eSUc9MKT/SvnPRoyNCs92d
7RCRvUlvmP6mvb/HNx5Pw88QSg/8uMv6qRXj0Eeyxt0H8MSj9BWOPlajFd3/AF+Z7XDkUq1
SXkhhUGkIwcnnNTlGJ9qQqc8LXhM+55yLbhelAXI5xUuM5GeMUoG0MxwAoJ/KmtXYUqnKm2
S6Po2teIr64ttFjgigtmCT3lyT5avjOxVHLNgjPYU/XdD17ws0UmtR29xYTOIxfWu4LG56B
1PK57HpXo3w3hWD4daTKFUPdo11JtGAWdi2f5VteI7CHWPCmqabcKClxbOpyOh2kg/gQDX0
EcNSt7No/PZ5zilW9qpaduljxMg9KbtORxmodJmkutDsriRsvJCpYnucYNWwnHHX3rwJRcZ
OL6H39OqpwUl1GqhVWOM/Wo8jbwOtS4YA5oVQeKnY1UrBpkph8deE5gSCNSEefUMjA19Dh/
lA5r55tIi3jTwnGpwx1NXx7KjE19ALJjJxmvfwkv3Efn+Z+cZ2k8ZNry/IshuPxr531BMeN
vFOCx/4mTnk8/dWvoEPk4zgV4De4bxj4oI/6Cb/APoK08U/9nl8vzDIlbGxfkyAqQMg/hRt
GeOtS7cnoT+NBQ569a+dZ+i8xFgqcjv2oCE9OakwAxDg7fbmlaMqAR+H0pC5ik95YxSNby3
dukw4KPIAw/DNSgEgEEEdiOh/Gum+HmmadqN/4oTUNNtbwefAB58SuQPK7ZrY1X4Y6PJG0/
hqVtEveoWMlrdz6PGeg9xivW+oxlFOMtbHy7z906soVIaJ2umcBgkfhmgKSAaM3dtqE+map
am01K3A8yHOVZT0dD3U1LgqO30rzqkJU5cstz6ajiIV4KpTd0xpX5VOcnFLghSQcGnclcDt
SqDyOoqNjS7GKCc/N+lY+sqba8sNUX7u77LP/ut90/g3863AvU4x61X1CzF/pV1ZngyxkKR
2bqP1Arvy7FSwuJhWXRni53g44/AVcPJbp29SFIyGwQc1KOAcgg9xjrTNJnN/o9peHhnjG4
ejdGH5g1cKENzjOK/oWnUVSKkup/Gte9OpKnLdOxCFAXJG2noACGPGaUoCDkY7UowFOOgPP
sK0OZsnXBGep5xVox7o4yDt+Xp+JqorgDI7d66ewht3023dgCSp/wDQjWUpWN6EHJ2M+6vS
0p5wMcD8KzRfkt3HPert3ausxyMYXGPwrIggkkVmAzh8ZrzYuVj6WcafMXrm6/0Zhye3FY/
2r5R+WSetX72ForBye3PNc15uW29Gz3PFduGlb4jhxNCMneJsicgDPPvUd9qH2TTLmcn/AF
cbMMeoFUxuCYPcdqo6wzPpLQIpLTvHDz23OBXXiKihSlPsmzDC4VVa8KfdpfidDpNobTQ7K
3xhlhUsfcjJ/Umru35cirLR7VCAYxxSbPl56V/N1aTnUlN9Wf2NRtTpxgtkkiuUOzrmjGTg
DgVN5Z6E5pFiHcGsGjbmIipK9Oahi0+413XLXw7aO0X2gGW7mQ8wwDr9Cx+UfjVwRFiBnkm
rPw31GIa3qd3LtC6nL5cLnskfyoPoSGP416uXYOeJnKUFflVz5rP81p4KjCnKVnUfKv6/A9
WsrS10+wgsLK2SC0gXbHEgwFAq1nPXg1BuPUUu8dM/lXc2fLuJNuHbpSFmBqEn0JwfegOTn
BzipvqLlJw+eTS7+cg8etVi+QQKC+DjNO4uU8SmJl8WeKHI6apIOPZVp4XJ+7+dJGofxL4o
bt/asv8A6CtWGU4BH6V5WPX+0z9T7vKpWwdNeRAIx2HNNCdSKnMWf5UCNsYrjsepzkWDgAj
NdN8MiU1XxQcD/XW/T/rnXPeUQM49q1fBWo2uizeMNRv5Gitbd7eSViNxVRF6CvRwC96S8v
1R8/ncr0Yrz/RnqwYDOTzXj/idd3xN1cnGPstr/Jq6sfEnwuTxPec9D9ilx/6DXFXeo2+ve
NNW1OxWb7I8FuivLE0e5lDZwGHPUV3VotUZ3/rVHhZamsVB+v5ERBOSe/FIRyTjk1bMR2nj
kUxkOeAK+faPu1UKpRScA04xgDp3qfZj3P5UojJBHfpmiysPnLvgvEfxJTB+9pcoOP8Arol
eu7+MZ4ryPwn8nxKhzxnTJcf9/Er1QN6nrXu0tKcfQ+Ax6viZvzMLx+//ABbfxACetm/vXm
aKRBGR2QY/KvRvHrZ+HWv55/0N+nFefJH+5T/dH8qxxutKHq/0PTyL3Z1PRfqR46nFIU6VN
sPXqKPL9uv615PKfWc5AIzyRUF0uNOuiTnELnn/AHTV4ISR6VDexgabdnniGTkDP8Jq6a99
GVef7qXoz1DwUdvgHw+q9PsEPb/YFU/HXieDRdBmsbeVZNZv4zDa2ynLZYYLn0VQSc+1eb3
cl3cQ+DtOTUby1tjoKytHaztHuYFQCce3FSWmmWdkzvbw5mf780jF5H+rHJNe/WrwoSu9Zb
nxGDy6eJSle0fxILKzWz0+2slO4QRiMH1wOtTFeKsbOec0FOe4Br56V5NyZ91C0UorZFbaM
jI/CljX58Y4HNT+Xk8ilEfzZPHqTwB75qbXLc0kS+GrQ3fxM0gY4sbea7c+m4CNf5mvZlcg
/XtXm3wztzc2+peJZF2rfyeRbZ/54R5AP/AmLH8q9CEmAO5969+nHkio9j87xdT21edTuyw
G3E4FeGTjPivxO/c6m/X/AHVr23eQRmvFNpfxR4obgf8AEzf/ANBWpxGuHl8jqynTFx9GLt
BHA60hTnOMA96mEZ38jJ9KChAzXhWPuOYrsvOT/KmAHGKtBMLk525/OmmP0zx3qbaD5je+G
bbdR8UY/wCfmEf+QhXo4bA579q83+HJKat4oAz/AMfMPXr/AKoV6FuPcV9AnaK9F+R+eV1e
rN+b/M4n4laM93oaeILKLOo6RmYAdZYP+WkZ9Rjke4riUKTwRzRnckihlIPUHkV6vr1+lnp
Lx4BkuAY1BGeCMMfyrxvw5vGitZvktZzSW3J7K3H6Yp43CzeFjiXtex15BmlP67Uy9PVJS9
Nbf5GiFJXGO9OCdOc1KsbbD7etOWPB5FfP2PunMiVPlbkdKeq7WyBwKkCNu478UBCVHGcUW
Ic7mJoyLby6pYcBbe7YqB2V8OP5mtNuR2OKy3YWvi29i5CXNpFKPqpKn+lXPOVunXoM1+8Z
FUdbA05X6H8i8U4T2Gb14La9/vHMyjjP/wBaog+B7HmmPLhicZ9zUInUHrx2zXvo+cjTbLQ
kHQnOfyrrdNZ30yApuxg9Pqa4UyKSMP15rstFu8aNbgoucHqhP8RrnrtJanp4Oi3Joh8USS
JqKCNvl2rnt2qKwXZp0jgDdnrVnXE33iAgdF5/Cm26KNPdQMc1zxX7qJDqe849jm5JbiVZV
kbg+prKNuS4P0rpWhV94IxVRYU7fN2612KCujNYlqJQMJIGRlqqX0R8zS0Ofn1CEEHvg5/p
XReSuQ3NZ2qQbbjR2HQajDnPvkf1rnzJ/wCx1f8AC/yPRySqpZlQT/mj+Z1BQEnOSaQRg4x
Vwx5600R8EYHBr+emj+sfaFNox16UrR5OatbMnkYHpQUwAAOR1qbBzmbesbXSb27UEtBA7g
fRSaxdCj+yaHp6o+GSFCG6c4zW/rFsZfD2pQpne9pKF/74Nc9pEqz6JZSqxO6BCCf90V+jc
GQi/at+R+MeJVSf+z2ff7z2HQ9TTU9MWUkeao2yD3Hf8a09+WH6V5n4e1Q6fqQDtiGXCOPT
0Neihgf4h65FcGd4D6niHy/DLVHdw9mSzHCKUvjjo/8AP5kxYDLE5pDJg/j0qLcPujFIWyB
3968G59JykzN64GO9KXBP07VAT1oDDP3ge9NvUfKeT2ao3iDxR2zqsv8A6CtX/JG3oMVXsF
D674mbg51WT/0Fa0tmV6YGe1cWNV8RI+ky+dsND0KhiyBge3FJ5fIParRh4GDSGPOOBiuPl
R6HOVTGAOSDzWUxA8L/ABGXgfJB0/3BXQeR6kH6CsOcY8PfEVeR+7gHp/yzFejlytN/11R4
uby5qUV5/ozVQMEj+Y8KO/tS4Pf0qeKHEMZP90dPpTvK5yT9K4JL3mesppIrlAAARTWjBx6
fWrZh4J/nTTHtAbnBqUkUqhTKZPPNKsYAJNW2j5OO/rSGPAwQCAeDU20KVQi8PAL8S4SOCd
Ll4/7apXpm7I4PavNtEAHxKtsn/mFy/wDo1K9EBHfvXsR+CPofJYnWrN+ZheOmz8Ote3HB+
yN/SuPSPMMZ4Pyj+VdX45k/4t/r2M/8ej4x6VzsUR+zxcY+Rf5VlitaUfV/oduVvlnP0X6l
fYBge3QUqoGOentVnyg2c9P1o8rHIXpXm8uh9BzlYx5+6On61W1BP+JTfHgnyJOCcfwmtTy
/bFVtQjxpN6SP+WEh6Z/hNOmvfRlVqfu5ejMZcvqPg4dR/wAI4v8A6EtbJQc/nWRbrv1Pwj
x08OLnv/GvWugEanHFejj9aq9Dz8qlahbzZVMQJPaneSOh6VaMXAPT6U7yQRz3rz1FHqe0K
hiXtWW1tN4j1lvDOnH9yADqV0p4t4v7gP8Afbp7Ct/yxkDqazbvSG+0/wBp6TKbDV4+Unj4
V/8AZkXoynp6104f2anefy9TixjqzpNU36+h6hbQw2lrDaW0axQwoEjRRgKBwBU4bjtXM+G
PES6/pjySwfZb+2fybu2JyYpPY91PUH0reD5Peu96aM+Z5Sffz1615HCpPiHxKeo/tST2/h
WvVg4HavLrFA+v+J2BH/IUkHJ6/ItRWf7iXy/M68B7uJi/JkjJ1IGc0FAeo5FW/K6Hr7UeU
PT2rxmj6n2hVKAcgU0Rg44H41d2D0FNMI44qQ9oT+ADjWPFQ4H+lQ/+ihXeAjJLHAAyxPau
A8D/AC694pUA4F1D1/65CtzxLqgtLUWcTYmn5Yg/dX0/GvqMHhpYqrCjHql+R+e5vjoYChV
xM+l7eb6GBrOpHUNReVTtiX5I19FH+PWuS8PhjqXiCIjAW+3D/gSKa0ZZgDnGPxqj4XVpdT
8RS8AG8RQfpGtfX8R4WFDK1COyaPz7gHE1a+dzrT3lF3NwIADxxSiPODjHNWfJ55p8UJbAI
zk96/LFHSx/QjqW1KwhHQcEUCNccAHFXTH8x+tN8oL/AA9PWpaI9ocV4gHk+KrJkHzSWMgy
PZwf61DHKQSDwTnPTFXfESf8Vbpy8ZFlKSPq6iqpiBfOMfSv2vhZN5bBvuz+deM5R/taovQ
JH3J8vP8AWqTtiUfMMep7U5yUZipwT6VFtbJ4JB7/AONfUt30PjoQ5SwpHOCTntXSaXceXp
0aYPBPQZ71yykkjpn1rdsmuUs0Eatjk/KSO9c1a1tTtwsnGTaOn1of6YMHsP5UyLH2J8etS
6p+8dWHUgA/kKzzcmIGIEHNZR1hFHkz92pIgAySc8VWPyucgjnoKuIDyTwKrPhpOPXtXVGX
vHJ0ZIqgnk+/FZmvkxaZb3I/5YXkEh9h5gBP61q7TnJ6+gqjr1s1x4Z1GJRl/IZgB1yOR/K
scWlOjKD6p/kdGX1fY4ulV7ST/E7NogWJAzTfLG37vSn6bMl9pFnergrPCkg/FQasGIkV/P
8AUhyyaZ/WsaqauUfK/HFO8rJ4PT0q15WAec+opTGcHA/Gs3Er2hU8pGG1uQwwfcd6890WB
7S2n0mUES6dO9uc/wB0HKH8VIr04Ic5I/GuK8VWb6TrUPiJc/YrpVt730Rv+Wch9v4T+FfX
cM4yOFxfJPaenzPguNsBLG4Dnp6yhr8upEvP3QRXoHh3U2vLDyZn/fwjBJ7r2NcFgjr35z2
q9pt7JYX0dwvQcMPVe9fo2cYGONwzil7y1R+QcPZo8uxinJ+5LSXp3+R6VvwRk5FIZB0HH1
qukyyosiMWVgCCPSjd+RNfjknyys9z+gIpSSa2JxIDnOPxpCcH2qEMeec0hbnIwB6CpctdC
1E4HRVDax4mz1/taXp/urW2YlC+uPasvw/Hu1TxKe39rS+38K10AgxnjjPes8X/AB5HdhJ2
oxKXkgtk8im+Vxgjj+Yq8Y855/KlMZI6DPSudROr2hRMeRjv/KuUvQE0T4hgEdIP/QBXb+V
yD/SuO1VSuj/ELAIysA/8hiu/BaSk/T80ebmE+aCt5/kzpIol8lPlJO0dfpUuzkfLwe9WIo
gIIyR/COPTiniIEHGDxXDJas9BVCmYsnGKTy8jn8BV3yv4h35xR5TEZABqbdB+0KBTkAgfj
SlAwORj3q55Rx0560nlH6UraMaqGPpu1fibbDt/ZUv/AKNWu7WQFQB0rhrdSPibbHGP+JXL
7f8ALVfzrssnHBFd7aUYryPHmuacn5mL44I/4QDXeP8Al0b6dqz4YwbeLIH3V/lVvxozf8I
FrYGTm1YcU6GL/RosjPyL/Koq60o+r/JG+FfLOXov1KwiHTHB70vkkfNjirgi6bh+BpfJPH
OAPauSx6PtCkY+BxkfzqpqkQ/sXUDj/l3k6nH8JrX8rCkDmqmqxH+wdQJOB9ml5xn+A0Ul7
69TOrU/dy9DltO3Nq3hRAflPhxTjp/EtdUsWAOM1y+jAtrfhdccjw2ue5++tdn5eeBwPWu7
F61F6fqzlwU+Wl8yp5eeqnGOvpThGBnjg+tXPKPUUeUDkkVw2O32hS8rJ4FL5QwcL271dEB
DZH5Ujx4GMYoS0Ye0Oa89tD8aaZqKjbbamf7PugOhfrEx/HK/jXoIfjOMVwHjO3Y+EL24Qf
vbQLdxkdQ0bBs/pXbR3AmhjlAJ8xQw/EZrtUr0ov5Hl1Ir2jS66lxWAPr3rzjSIt+s+Jm/6
isvb/ZWvQASp4/OuI8PJv1PxMSP+YtL3z/ClEnejL5fmKj7taL9S+YOOc0gi4J5rQ8rDc8D
NN8rBPfNefJKx6/tSi0WCBs6Uhiz2596vmPPUdOKTyc9BUWVg9qYvhaaKy1bxfcS/LHHcxM
ffEI4+tc9qOozXt/LdTMd0hzjsB6f0pJbiaPxB4lsgxET3cTtjuRCoFQSJuPTH0NfsfDWBj
Tw/wBZlvJL7rH4FxhmbxGKeEj8MG7+bIzKS3B6GtDwRCr6BNfAf8ft3LOD6jdtB/IVzmqzT
W9kUgBe6uXFvbqOpd+B+XX8K9L0zTItL0i006IDZbRLHn1wOT+J5rzeM8TFUoYdbt3+R7fh
9hHGpVxTWlrITyhninRxBZAOAD+lWvL4x17ZpwjAJzxX5gj9i9oV2t9rcg8HqKTycjk4+lW
grbcA/Kexp4iB68EUmupHtDzzXkQ+N2GceRYIueuSzk/0qm2BnBJ9qtXYNx4t1u55ISSO2X
6Igz+rGmPET1496/c+Hqfs8upxZ/OfFGJVXNar7GUQSxIXr3xU8UQK8qTVlbb5iC2Dmrcdu
VHfntivfVkfOTraWKUdsM528n2r0jw/pMLeH7VxGGLBixI77jXGxQ/3q24Ly6htYo4pWRAD
gD6mvJzCnOrBRpuzudWXY2nRqt1VdWK+ozCNow2RuAz+VZU1ygnI7jnGav8AiJTFJC2MZA/
lXOzbjLv688Gumj8CHiKalUbNeK4RgeecdPSqwukyCPXGc1TilYOQSQSKgcuj4AwT1xXR1O
X2KszfimB6N+dTbkZSrchgQR6isGK6I4J4q2l0CTznvTcbnHOlKLujpPAUgbwsLBzmTTp5L
Rvopyv/AI6RXVGEDBwa4PwheLZ+OLmxc4h1aATJn/ntHww/FSD+FekmMkjnFfiub4P6vi5w
87/ef0dkmP8AreApVetlf1RniAAY689qPJA+bqOvFX/IOOmaDCcgngeleU4Hte1KAg5wBwa
bPZQXVrLbXUKzwSqUeN+QwPatLyeR1IpRFkc8jPana2qJlUTVmeTX+k6h4U4aObUdDXPl3C
jfLaD+646so7MPxp9rc2l7GJrO4S4jPIaNga9XMGAR0+vTFc7f+BPDepXBu5NP+z3THJmtH
MLN9dvWvtsBxLOjBQxEeZLr1PzfNeDaOJqOthZcrfToV/D98XhNnIcMoyhPcdxW5kcDvXOr
8PoInSS28R63AVOVxOrY/Nan/wCEQ1VciDxtqy5PBeOJ8f8AjteHmc8PicQ61DRPo11Pqsn
hicHhI0MV7zjomu3Tc2t5B696UkFv61z3hS9ub3wxaT305nucuryMAN2HYAkDp0rb3DcPSv
Dn7smn0Po42klJdTnPC0StfeJsnP8AxNpP/QVrpREAPTHr6Vh+DE33PiZtv/MXl/8AQUrrR
DyeOvFdGIjeq2ctGpamkUPIxyFFJ5Bxx1rQ8rnJpTFkdBzxiseS5t7UzltyeT6/nXAa6qrY
fEAZUAiAnP8AuCvUhEOma4y2tre48UeK7O6hWaCWSBXjdcqw8ocEd66aNoKUu1vzRhVbqNR
9fyZrxzWphj/0iDmMHJkX0+tTxeTJnypUkx1KMDj8qw28JeFi3Ph6xPX/AJZ0nhfT7HT/AB
b4htbC1jtoFitW8uNcKCVbJ+tZctOabje5q51IW5kdD5IJBUf0pfJA49e1X/KHUDgmgQnni
snEftTP8k9ccfzpPJBAyMVoiH8KQxDBApcmjBVTjZE8v4m2pyOdKl/9GrXTqxAOMY9K56/T
Z8TLEf8AUKl+n+tWtreOv8qus+Wy8gpLmTfmzH8atnwJrWWABtjj8xWvBFm1iwP4F7e1Ynj
Fs+CNZAJ/49mHH4V1MEZ+ywkD+BTz9BTXvUl6v9BN8lR+hWEA6Af/AFqPJx2/Kr4hOOOvvR
5OcfL9TUKCKdUz/IyOnTvVPWIiNB1E/wDTrL3x/Aa3PJHGOtUdaix4d1MnjFrL1Gf4DVU4e
+iKlX3GchpOgW2p+H/DupfbLuzuoNNjhV7WXZlSASCMHPNTltS8PapZR3moPqWlXsotxLMg
WW2kP3cleGUnjpkHFXfC5A8HaLnOfsUXX/cFVPGzAeELmUAgxSwSqeuCJVrdVHOp7OWqbDk
5Ic8dzpvIAWnCHPHAJq8IgeRk96Uw81y8livalARDG401oSc+lX/KGeg9eKBF8uKErqxXtT
mvEdsH8J6wpHBs5v8A0A1Z0aR28P6azE7jaxZ/74FWPEUP/FKavjtZzHr/ALBqlojD/hHtM
/69Yhwf9gVbXLSXr+hMZc9R+hrBuOuTXLeFUZrzxKev/E3l7Y/hSui8znpyTWL4LTfceJWI
5/taXqefupRTfNCS9Aqe7OL9TdMRycjAo8nJ7k1oCIA5/Q0gi5JPFZ8g/ameYAOQOlKIicH
aPxrQ8gEYx1pohwMVLhoDqnk1xEp8Z+IyB0uYx15/1S1HdSW9pbvcXcyQxJ8zO5wBTPE7vB
qXjKS3kaKaOWMK6cEHy05z+Ndlpfw90G1nhvrlbjVLlAHSS+lMoU+oXp+lfptHN6eXYClGS
bbWlj8crZDVzbNMROMlGMZa/cc74T0S51LVF8TajbPBbxKV0+3kGGOeszDsSOAOw+td2YcA
nHJrR8rJP5cUGIBuO1fA47FVMbWdaru/wXY/VcvwtLL8PHD0Vovx8zO8k7eF9qd5PAOM1fM
OOg/+tSmLPIzjvXDyI7/amf5PbHB/WnbEiRpZcCONS7E9gBkmrwh9OeOmK5rxxcG18LPYwn
Fzqsi2MWOoDffb8F3VrRpOpNQtuYYjFKlSlUfRXOG0hXubAX0gIe9lkuj/AMDYkfpitL7Nk
gN3q5HBHFEkcQ2ogCqB2AFShOMZOPev2rDzVKjGmuiP5jxlaWIxE6r6soG0H93kn0p/2cAA
dR0q6y4YHqKCMtxnGK29tocTT2ZTEGDnb7dati3LRRkMemOvuaa5x/npVhApjUlj3/maXNc
unHUZ4nhzHAO+B0+grnDbscYX6V1+vgP5YC5HGMfSsXYuACMGqpTtFHfiKr5mjGW3b7Q2R+
FEts+TxWoIh5h4PTrRIinngf41vz6o55VnY56aHYCf171WWUpMoGc1vXEIZOhX6isSaExvy
vPpWvN1OqlNVNGTXMtyiQahYjdeWEq3MQH8RH3l/Fcivb9LvbTWNKtdTsm8y3uYxIh9Ae34
dK8St2AYEDJHeut+HutDStZbw1dNts752msWJ4STq8X4/eH418dxJgXVgsTBarf0Pv8AhPM
fYylg5vR6r17fM9MMXUZ+lNEWeSCc1o+X1yppPJ65U18ByH6T7UoCPIOQPrml8sHgfU4q+s
QAwFJxTvJAbpgH170+S4vameIuCOuaPJx0H41f8k4J2ml8jjpR7MPamf5QyACQe+aXyhnOP
wq+YT6e9J5RxyKahqJ1dDyvwiQPCNqVx9+XH/f1q3A5zz9KwvCfHhS3xkjfL/6MatkY3AY9
/pXBibxqyT7nuYZxlSi49v0IPAYLSeJmf/oLyA5PP3ErtRCAoHJArk/h0odPEjA5/wCJvKO
B/sJXc+UTgYxXoVI3nc8PntoUzD+dJ5QwQRV8xDPTpR5e7+E5HWp5Q9oUDFwMDP49a4C0LJ
468VKcZEtuODn/AJZCvTxAMAlc15kvyePfFY7+fB7f8sRSmrUZv0/NG2GlzVor+tmapJBIx
nj1qt4bTf408REc/ubX/wBBapA/PAzxTvB6F/GXiXPOIrQ5/wCAtXFhNXJeX+R3Y33Yp+f6
M6sRjOO/vTjF3HJFXfJ9qURd8fnXZyHl+0KHlHOCOKQxdsYzzWiIQD0OMdaDB3C8UlAXtTz
XW/k+J9gD/wBAmT6/61av78tz9areJQY/ihYDH/MJl/8ARq1KXJ5Arixt1NLyPXwPvUr+bM
fxef8AiitYIIybcj5vqK9Atoc2cBOPuL/IV534sZj4M1cYPFueg9xXqltEfskBxn92v8hW+
H96lbz/AMjnxkuWp8iqIuBxzS+XwMDFXhEeuOaPK45XvW/IcXtCj5PH3az9cj/4prVSB0tJ
en+4a3xFxzz7Vm+IIseF9WOOPsc3/oBq6cPfRMqnus4Pww23wfouMf8AHnF0/wBwVU8btnw
TfAHqYhz/ANdVqfw22PCWkE54s4uv+4KqeNDnwZejHRoh6/8ALVa8+m39Y+Z7lSP7i/kemp
HwvGRin+V7GrUcXyg47CpFhOcGuz2Z4zqFHyucYxn1pDF3xmr/AJPPTigRdQRxSUNBe1OZ8
TR48Ia0f+nKbgj/AGDWBorj/hH9N68WsXX/AHBXXeKYiPB2tEDH+gzdOv3DXGaQ2NA07PX7
NFn/AL4FZYlctGPq/wAjuwT55y9F+Zp7v/rVV8BoW/4SNsf8xeXoOPupUgJyCBxmpPh1GWg
8Rt3/ALYm7/7KVlhdVJehpjny8r9TqhDyc96QQnJNaHknH3eaPKJHSurkPN9qUBH70nlkgE
4PPatAQ+3SgxAYJH5UnAPangfi6Mi+8cdeJov/AEWleyxR/uIyV/hH8q8k8Xpm78enA4uIu
n/XOOvaoYs28QwcbAefpXtZgr0KC7Jnz2US5cVin3kvyKZiAHPFJ5XPIq8YvalERznH5CvF
cD6L2hQ8shiMUeUdvYj6VoCI9NtJ5fHSjk0H7QoiIgDH6V5rrV0NZ8cSGMhrPRVMEbA8PcP
jzD/wFcL+JrtvF+uN4f0XNsofU71vIsYf70hH3j/sqMsT7VwunWUWmabDZRszhMl5G+9I5O
Wc+5JJr6LJcHzz9rJaI+L4qzRUcN9Xi/en+RbCDGOtKQAaQuMc1G8o4PIPavt4qTPx+TiPI
BwAcUnH04yKjEoxnvTWfBBHX0rpUdLGDkgkySeevrVhI8Qx/Q/zNVd2Tz0qyJMRR4P8Pr7m
m7pFU3qXNawDGvXgAflWLJjILcc4xitTUZvOlVTxwP5Vmv8Aexjp3p0/hSOnErlqNMbHzIw
XnAqOTHmctgnnOKmjUHJBxio35bJ4ra+pyP4SJ/mA+Xj1qhdQbkLBc89q1GTowPXtUTRsyE
c1umrDhLldzDjj2vkdAasz2QurYRBnidCrxyofmicHIZT6g1fFsBt4xjtipViIfBGSKmpac
XF7HbDEuElODs0eg+BPFf8Ab9o+makRFrlmo85O069BKnse47Gu2EOfp14rwSWzlNxDe2V0
9lqFs2+C5Tqh7gjup7ivUPCHj601iZNG11U0zXAMKhbEV1/tRMev+71Ffn+YZW6E+anrH8j
9WyfPaeOgoTdqi6d/NHWC3x2GaXyc9Rx/StTyc9aBDg8jNeP7J2PoPbGYIOuBR5Ht+Naog4
5WgW5BxjFHsmL2xlCEnn+VHkccjArV8gjtzSGA7Tnjg1SpaoTrHzt4UnMehxQu3BllGSen7
xsV0IbLdTjpXHaFk6SmOCJJf/RjV1UEhlhVmJ3Dg128QZZy0oYumuiT/wAzg4RznmxFXLqr
6tx/Vf15mv8AC9A1v4mbr/xOZee/3Er0PyTnpx7VxXwjj8zT/EpUAj+2punrsSvSxbn04rz
vZN6nqVKtpteZk+Ryc9aUQYwOv1rVEHqMGg25zkDihUTP2xleUSeBxXkdx8nxC8Vg44ng/w
DRIr3E2+F4GK8Q1DKfEvxcp4/fwcf9sRWGKhyYeb9PzPRy2fNiYr1J9/cGr/gNfN8YeJsjp
Haf+gtWYxznHBHHNbnw2jL+LfFWSCQlp/6C1eVgLyqteR7Ga+7RT8zvBB0AwfpR5ByOMGtR
YD+VL5BwcCvd9kz5X2xl+ST1FL5BrT+z9/X2o+zk88UvZMPbHjXjJfK+KWn8YJ0iTr/12Wo
d539cf0q74/j2fFPTQep0eT/0cKzSSe/avDzL3ayXkj67KnzYZPzZmeK23eDtVBwf3B9u4r
2a1i/0ODjjy1/kK8V8THPhDVOefJPb3Fe/2cB+w25/6Zr/ACFdWXQ5qT9f8jzc3lyVV6FLy
SccfhSeUK1hByDig2+MjFen7Jnie2MryDg8YFZniKEr4S1j1+xTdP8AcNdQYBt6Vk+JoCPC
GsnHH2Gbr/uGrhR95MUq2jPGPDz58KaQQQD9kiIH/ABVbxe2fCN4MZ+aH/0atSaA+PDGk85
JtIsZ/wB0VD4sOfCdyD/z0h9/+Wq181T/AN5t5/qfbVV/srfl+h7ikIKLkdhT/JGOK0EgzG
vynkVJ5Hy9K+i9kfFusZYh/GgQHuK1fs/oMUeRkYxSVIXtjkPFsOPBOuHt9hn5/wCAGvOdJ
JGhaf3/ANFi/wDQRXrXi+A/8IJrxA6WE/8A6Aa8j0tsaJYjP/LvH1OcfKK87Mo8tKPq/wAk
e7k8uec/RfqaCtzz0rS+FyGSy8RkEY/tmboP9lKyA3AOR6V0vwlj36X4iIXprMwP/fKVzZa
uaUl6fmdGbvlhF+Z2ZhI9gaTyDnitbyDxxzS/ZzjOBmva9lofM+2MnyOMUGDA6VqGDnkUvk
ewpOiHtj5x8Xp/pXxAGDxcxHkf9M469xghP2ePn+Ac/gK8U8akJqXxBjyPmuouP+2cde/wQ
f6PFgfwj+Veji4Xp015Hk5fUtWrv+8vyMzyecYoMHb/ACa1vs/tQYPm+7ntXneyZ7PtjK8j
g8fSqep3llpGmXGp6jcLBaWyF3kbsPb1PYD1q7rms6T4b019Q1e7S2iHCL1eVuyoo5Yn0Fe
Oavq1/wCKtSS/1WJ7SwgbfZ6YTnYe0svYv6Dov1rrw2BnWla2h52OzWlgqbnUevRFaS8vdc
1iXxHqUJhkkUxWdq55toDzz/tt1b04FPZyDg4zTS/XDfWonfnjnFfcYbDxowUIo/GsfjqmM
rOtN6sUyEcDp6HvTS+cAY471C7DOSSO1ICexxXpRirHlNtknmfPk5wP1o35GO/T61GOT1pe
eauwIkz8lWOsaemOPzNVgcMQ3BqZ3YLGFTcNvX8TUSR0U9ya+DC6Ukk4A/lVKWQCUqcAGtT
XdqSxuehA/lXOXMrGTOc+lFKF0juxfv1G0aUZ+8cZBWoRIC+O9V4Zxg88sKrmZhL1OSeTW3
s9TicG4mxFjG1gPTNOKcbgASfWqNvKARj9a0Aw8vmolFojlfURQPTmnhARkkc+tJkFuwxSi
SMZJ4xWL5uhUUSbc4z2qC7sLa9g8m6hSWM8jPVT2IPUH3FTBjk9hTxk8HBHtWTTatI1jJwf
NDRmhonjHxZ4ZjWAuPEOmoMCG5fbcxr6LJ0b6N+degaV8U/B2oFYr26l0W5PHk6jGYufZvu
n868uJAH17UjJHMhjlRXXurjI/KvNq5bTn70dD6bC8S4imuWsuZfcz6ItLvT76ISWd7b3KH
o0MquD+Rq35HoK+Wm8P6OJAUsI4nP8UJMZ/wDHSKs/2aqYVL/UUHQBb+Yf+zVyPKp9D2I8T
Yd/FFo+nPs9NeAhG47GvmL+z235/tPVP/A+b/4qlNhlSDqeqEHj/j/m/wDiqX9lTRf+suFf
RlLw6mdFjPrJL3/6aNW9CTHJ6k8H6VUsLO3sLGOytkKRRj5VJLY5z1PvV304xivXqQVSj7G
otGrHx1PGSpYv61RdmndHb/BiPdpPiXg/8hqb/wBASvUlgOcgV80podpFNcz29zfQNcSebK
sF3JGrMepwDjmkOnJ/0EtVz041Gb/4qvhMTiKODqOhUTuj9qy/CVs0oLF0mrS89n1R9MCA/
wB39KPIJPQ4r5n/ALOUk/8AEz1bj/qIy/8AxVJ/Zy99R1fPXjUZuf8Ax6uX+1ML2f3Hof2B
i+6PpkwZzwa+ftbBT4oeLxgZ+0QD/wAgrWQNPTODqer8/wDURm/+KpbOxtrBriS3MryXL+Z
I80rSO5AwOWOelcWNzChWoOnTTu7Ho5dlFfD4hVKjVlc0Ax5/nXWfChPN8VeK+CQqWn/oDV
xqsfU5FVH0u1e9kvlmvIJpgqyNb3TxBwowMhSM4rzMDWhQq89Tax62Z4OeJo8lPe59LiA+h
NKLfJ4Br5oOmrwDqer5HB/4mM3/AMVTf7OXOTqerYzwP7Rm/wDiq97+1cKuj+4+Z/sHFPqj
6a+zknofypPs7Zz2+lfMw05Qf+Qnq2CP+gjL/wDFUp02PORqerden9oy/wDxVP8AtXC9n9w
f2Biu6Os+Ji+V8WNLB6nR5MZ/67CsI9SBxn3rMg0u3tNQN6Jbue5MfleZc3DzEITnA3E4Ga
vBh6/WvnswxEMRW56e1kfVZbhZ4agqdTfUzfErH/hE9TH/AEx6k47ivpiygP2C24/5ZL/IV
853drb31jNZXaF4Z1KOA2Mg+h7VAmloE2jUtXAGAB/aMvGP+BV2ZbjaVCDjVvv0POzTLa2K
mpUraI+nBADR9nOa+ZBpyZ3DUtX9f+QjL/8AFUo01Dx/aer59RqMvX/vqvV/tTC9n9y/zPG
/sDFd0fTf2fP4VjeKoNvgrXDzxYTn/wAhtXz6dNXORqer9e+ozf8AxVRSaNDNC0E+paq8bq
VYHUJSGB65+aqWa4VPZ/cH9gYruiXQcf8ACNaXn/n0i7/7AqHxOSfDNyeTmSHJzj/lqlXoI
4be1it4RtiiUIijsoGBTb6zttSsZbG7RnhlA3BWKng5GCOnSvmYVEq3tHte59jUoN0HTW9r
H0jHbnyl47CpPs/oK+ZBpiL93U9XGP8AqIS9v+BUo05ScjVtXH/cRl/xr6VZphezPj3kOKf
VH00bc0fZsHODXzI2nruyNU1cDp/yEZf/AIqlOnLjB1TV8E5/5CMv/wAVR/auF7P7hf2Biu
6PffGcBHgDxAcdNOnP/kM14VphX+xrH/r3j46D7oqpNo1vcW7282o6rJFIu1kbUJSGHcEbu
9XUVI4kiQFUjUKBnsBgV5WZYyliIxjTT0PbynLauEc3Ue9i0gJI4HPSu3+DMe/RfEZAGP7a
mHH+6lcGGwOM4qiuj2UD3d6tzqFuJHM0i297JGrueOgOOcVnlU1GvytNuVkrCz2k3hnVbSU
Lt+h9NCD86PIzXyvsP/QS1TPbF/N/8VURUgbjqmqH/uITf/FV+kLJ6h+Of6yYXz+7/gn1d5
AB5pPs/oK+Tyx6f2nqn/gwm/8AiqlC7wP+JnqmCP8An/m/+Kp/2PUH/rFhu0vu/wCCW/H7F
PEXj2POM3kI/wDIcVfSkMSraRknACDknGOK+W202xe0urR1llS7bdO0szO8hwOdxOewpj6d
bTACaa8nXGNst3Kw/ItWtTLJzUV2PNw/EFCjUqyafvO6+4+i9Z8Y+EdBjLap4isLYj+DzQz
n6KuT+lef6v8AFye8Bg8HaO5B/wCX/U0MUQ91j++/44Fea21hYWL7rSxt4Dn7yIMn8etXN/
B5/Oqp5So/EyMRxTJq1CFvNlhhPd6i2q6xey6nqTcfaJhgRj+7EnRB9Ofeld15xn0qsJM/j
2pGznOMfjXq08MqStFHyWIxVXEz56ruyRmPOMU0sxAP50043ZHHvSHIXr0rdRZyAdpP0pAS
Ac0ztjJ5qPzBuIPFbKLFYsdc+lOzkD/GoA6g4z+FODqRjIBp8rQ0miY54+lNklYBBvAwvpn
uaU4OMfSoJ41JQnuvr7mlsjpoq7NnxOxTyzjI4/kK5Sd2ZQf1rr/FEJYRgE9P6VzRhzGOM1
NCX7tM7qjSbKsUhHAHtmmSM3mmrC25Vgd3Heny2+R3rpbSZneKRHFOQw6jFXVuQYwufzPWq
PkFGwTkHtUZdg2MNgcU2rhyKexp/asDrk/rQl1/ePJOcVTGTs2rj1yKl4Ufw8+1Jx6CVONj
RSc85+tTLLxwcj24rMicY2+nQ+lTo3IGc88VnKmcs4W2NNZVPzD8qkXrj8aqxMvr0/WplYZ
44FcsovoY3sTHrj9aUkH8Kj3A9QKRnwCOmKnlY7gzg5wahMhHQUjNg9ePaqkk3ORyK3jBti
d2XVmXBOanjmDe2ayvNwQB+NSpKeTnjpSnRGm0bkTKy7ScqRVeXMblT1FQRTnAB9KmkYTQ7
ifmX9RXxHEeWyqUvbwWsd/Q/VeAs9WGxX1Gs7RqbeUv+CR7u9BPGc9KiLdCOlJuwvHAr8xb
Z+/8pNuPY4o3A8Y/GoQRnrSl8nFK4cpMMkfe70oJKkHH86hzg5zn2pQ2R6fjTuKxJv64bFI
W4600nnHAANMLL90mpsCiShyGAJzQWBb6VDn5sCgEA+ozRqPlJDIN3y/gKZv5OKQnKk+npT
OCODipKUUTbjkY7Uu7njr/ADqBTxwaXfkn1qkHKWATjpSeYuevOOlQg9s0h60xcpOZMjsKX
cTwFzUH8ecilyc8HNUmHKPBOSM4PpT9xA9icZFV92WB707cRgHp6elFwcSbeKXeSfSoVbr0
xSk8AgY/wpJk2JNwpQ4B61DjPOc4pD1zRcfKWS656gims2OARUQbnkUpI/hoFyonVskKOWJ
wAKr6jKeLZTxH1I7t3/Km3F7BpOl3OqXBwkKEr9cf5/Sm2Phbx/f6fBe/YNItxPGJBFNcSB
0B5AOF619VklbA5dbHZhUUE7qN+tt3+h+Wca4jE4tf2bgVe1nP9F+pnMpLELyRTTGxGcZrb
Pgz4gYJ+zaH6km4k/8Aia5/SZ9YvdSuo7qCx+xWzGNbm1kZ1ncdQmQMgdCenpX6FgeI8ux0
uTC1VNrtf/I/G8Tk+OwsPaVYWXqBt33ZIOTTkjKEZGe1bX2ccYHbrULQDnivc9qmeP7V9UZ
vmEE5/Wm+dnB5Bz9KtS24xk9PbrURtwckCrTTIco7jQ4bjIJHOKfuyeAc0GI56H0p2OM9qz
bRF0yMvtbjp70jSAZy3FDqQu4DpxzULbsdADV6M0ViXzlIxkZ5x70wzgocsMjjGagCMy8cn
NMeJznOaqyNFGJJJLuySc8VXMpzleOeT61cggLIVwfTHrUqaeOcnJ+lNysOMoLRlISHdwM/
SrKNlcjpjvVpLFVZTjg+9WlslH8OAKzdVEucehRUnaAOvP40+VGIjPA+XuPc1fFkN2e2e3a
rE0K4i4X7nce5rKdaNjSlJJ6Gl4iRWMZ7FR/KuekiGzOBzXR60OYwT/CP5VhT9QM4z3rOn8
KSLxN1NleKIZzj86SWIA4IzVmFRt3A5zxmopOZOTitteZHNrykXkZ2gAHNVntPn3BelaZXo
BSlRn0BrTnKU3FFBbcAgsOSfSlNvluBgewq/wCXkjAwKkWEADjmodUFUZlNbspDcjtxTo1A
JBz9cVotD2K/jURg+YY4+lUqia3B1UVlkOR8uMD8qmSQnGAfekMB6HmkCMOO30obizNtbk4
lwMYzg0x5G5PH40m3IyOtRlQMjjr1oSVyW0NdyADyaq5y2c4GeKj1yWe10C+ubZgk0MJdGI
yARXXW3wvu7iyt528YXQMkavgWkfGQDXg5xxFgMm5Prkmubayvse9leT4jMIynRtaPc5ZSS
3Pr3qXd8+O1dYPhXeAYHjG6H/bpFSn4V3TA58Y3RJ7/AGWOvnH4iZF/z8f/AICz1/8AVPHX
6fecmZmznPAqxDdfMDz14zXRn4VXeMf8Jjdf+AsdIfhTd/8AQ5XWP+vSOs5eIOQyi1Kbt/h
ZouFsfGSlGya8zEcrgMnCt09qYDwc9a6JfhpqEYwnjG4YejWceKgm+H3iWFSbXxBY3OOguL
Vo8/irf0r80xOaZZOtJ4er7rel01+h+8Zdm7WGhHGJqolrbVX7mHuAB780ZUH71M1Cw8QaG
pm1zRmS3HW6s28+NR6sANyj6io0kilgSWJ1eNxkMpyCK0i4yjzxaa8tT6KhiKOI/hyuThge
/wCVPGAMA4+tM8O6Hf8AiXWdYgj1p9PgsTCEVLdJC29CTkmun/4VvfHGfF0/H/TnHzXJicd
hcPU9lVqWfo/U86rmtGEnBp6HOHkknNJgc4rpf+Fb32f+Rsn/APAOOkPw2v8AH/I2z+n/AB
5x1zf2tgf+fv4P/Iz/ALYodn+H+ZzHIO455pQeDVjxL4Zv/DVtYXp1972Oa9jt3ie2RBtYH
uOe1N8JeFNR8S+HU1aXxHJamSaZBElqjBQrlRyevArs+s4dYf6zz+5e17Pf7jT+16HLzWZC
GOOeaZkYHBrp/wDhWt8R/wAjbPj/AK846B8NL7GP+Eun5/6c464nmuB/5+/g/wDIj+2aH8r
/AA/zOa3AE5HbtTARkHP4eldP/wAK0vgD/wAVbMf+3OOuFnsdUi8fHwp/bRbdfRwfavs6ZC
NCXPy9M5Fd2FxeGxPMqVS/KrvR7fcVHOKD0s/u/wCCa6kEAdKQkDB5yK6QfDW+H/M2z9P+f
OOnf8K2v8c+LJ+ucfY464/7WwP/AD9/B/5E/wBs0Oz/AA/zOZGOnP40pPPHTrXSj4aX/T/h
Lp8f9ecdH/Ctb7r/AMJbP1/5846P7WwP/P38H/kH9s0Oz/D/ADOZGAnqD6U4EHnHNdH/AMK
1vv8AobpyP+vOOkb4camAfK8Vkn/ppYoefwIp/wBrYG/8X8H/AJD/ALZodn/XzOe6MAfpSs
6luBxitG48D+MbZN0NzpepAfwnfA5/PIzWDPLcWF6thq9hcaZcvwgnA2Sf7jjhvp1ruoYij
X0ozUvR6/cdNHMMNWfKpWfnoW93oKbu+briqiW13qXivR9FtdQNil4JmklWISH5FBA5rsP+
FbXxXB8WTZxjP2OOoxOLw+GajWnZtX2f6EV8ypUKjpyTbX9dznVPOCakiieSRUX7zHAroB8
Nr7n/AIq2brn/AI846enw61OP/V+MZ1OCuRZR5xXLHNsBdKVXT0f+RxVs5pqnL2UXzW0v3O
XS0g8R+OtP0F3T+zrAC9vQW4bB/dof95uT7CvZBc2w/wCXiL/vsV4t4m8ApoN/peo3Wprqh
vbxbeZZbSNSw2Mc7hz/AAis/X9G02HSFaxsbe3mknihEvlhtodwpODwetfR47JaPEsFjMNX
tRpqyVnpbVv5n5WszeAqKhiIOVWo7t33bZ2niHXpvE9xLpWkTtFokZMd1dxnBu2HBijPZOz
MOvQVVjtI4okhijWONBhUUYCgdgK04vhzqlvEsUPjGeOJFCoq2MQCgdABUg+H+sgAf8Jrcf
8AgFFW+T8QcPZRQVGjN36vlep52aZVmWYVeadlFbK5kmHIOB0qq8fP9K3z8P8AV+f+K0uOT
/z5RVzF7p2paF40GkXWsvqcEth9pBeBYyreZt/h9q+xy3izLcwrrD4abcn5NHzOM4cxWGoy
rTtZeYrxgZAqMqoGKmf34P0qIsQRivtYuTWjPj5JXGMowck/hTPLHQj6VI5PTr3x60KW6Ed
KT5rXJWhEYl2HioJIe+2rvJ6CkKEg/Lk1cZNbspFOODJIx161aW3XGCoxnvU8MWBjvVvy+O
V/Opq12tjaMHIpJbAfw4xxVpYOM4zU6rgU/np0rjlWcupvCkluVxBjjApwQY4/OpGYY+vem
78dOppXbQnGKYBOAC2W74FJcjLJhTgL2+ppC/ocU2T5ghY87ff1NPllYItXNbX48FGUZAUC
uduISSCM/hXZ6xCJNo/2R/KsN7X92TjocVvQrJU1c68RC8mZMMRVFGD3NQy277z1PNbgtP3
Q9eabJaHcMDrz7V0PERuc7puxlOpG4YxgdahVssM5HvWxc2oX5ucVktEVfJ6+tbxnGSM5xL
CkE45NSjvgZ9aig56r1qcDqSMgGsaiS2MLWGlR1PekKggEdelKQG6A9aUDJxWdmgsRbQOSO
tNKAtk8Yp7qd3+FPTaePXtirbsrkqL2IDGOoHNVJEYOD2zWqUHp0qJlG7kfmKmFbXUcoO2h
z/iKN5PCmqLGhdzbsAqjOfwr23Qr2z1Dw/ZXVjcx3MDQoA8bZGQoBH4GvLjGAykjoPWui+G
BxF4jiUbUTUjhRwFzGhOPrX5Z4mYJVcFDGX+B2t/i/wArH6HwXieWdTDW31v6WR6F+lKo65
pB+lLmv511vc/TgYhRknA96YkiPnYyt/unNYfjRmXwFrzKcH7DLgjqPlNeL2em2cdlFPp5k
0+8WINHcW8jIwbGcnnB57HrX3HDvClXPqVWpSqcrh0a3PGzLN6WXOHtYtqXY+hsUVh+D9Un
1vwVpOq3WPtFzbq0mBgFuhI/Kt2vja9OVCpKlLeLa+49hNNXQ0gnOfxHrXj3jPQYfDev2t3
YL5WmatI0bwjhYJ8FgV9AwB49R717GfWvPvisUPhjTk/jbVLfZ68bif0zXs5FiKkMXGmnpL
Rr+ux14WpKlXhOPdGP8Nby1j8V+JLKW4RLmb7PJFEThpFEZBIHfB616sK8Fjby/E/h24TCS
pqcSBu+GyGH0Ir3weldHEdBRxEayfxL8tP0OjMqTpYiUX11+8XtSGlC8UYOa+XPNued/FC7
t10/RrATr9rk1GKVYQfmKKG3Nj0GetO+FF5by+BktEnRrm3uZxNFn5o8yMRkdsjGK5TxST/
wtDXWclmWG2VCf4VKk4HtnmpfBbNH8T7UoSouNPmWTHR9rKVz64ya/Qp4OP8AZHsU9kp/O1
7HrPCP6ksRfr/wD2YdKKB0pw4r89PLGMQFJPQda8FvdX0sfGQ6wb2H+z49UiDXW792CLcqe
emM8Zr1rx1JJF8PfEEkUhjkWxlKsvBHy15BaRwixt7fylEJiVfLxlcEDjFfccOUI+zqVpP4
vc++zuejgMG8VKVnay/M98ikjljSSJ1kRhlWU5BB6EVKB71xXwtd3+Gulq5J8syxrnsqyMA
Pyrth0xXyWMofV686N78ra+4816aB34pCOBTulcX8Tri4tfAksltcy28jXMCF4XKsAZADgj
2owmHeJrwop25nYS1djseBQeemRXgsWs6x4evra/tNYvpoBcxpPbXUxlR0Zgpxu5BGcjFe9
rwevFduZ5ZLAuLcuZSv5bHVicPPDT5Km4AE1S1XSrDWdNl03U7Zbi2lGCrDofUHsR6ir4+t
GPWvIp1JU5KcHZo5TwXTmXw58YdK0fV7sD7A08aXMp2iVJIx5RJ6ZPT6ivdl56dK8a+INvB
J8S3jmiEkVzpKCRGHDYkYD+db/wAOPEkh3+EdVuC95aLvs5ZDzc2/bnuy9D+Br7fN8PLG4W
ljo7qKuvv1+/c7Z0qk6KxMne+n3HpNKKB6Uv1r4ZnEcH8TFKaVot0f9XBqkW8+gZWUE/iRX
Ga1G08Gn2aDMtxqNskajkk+YCf0BNeu6zpFpr2iXekXoPkXKFCV6qeoYe4OD+FcR4Q8Ha1D
ro1TxR5TPpgaGyWI5ErEYM59CV4A7c1+q8NcR4bAZNiMPVfvq/Ku/Mrfgz5XMsqqYnH0a8d
o7/J3PSKDQOlJX5Ze59UHfkda8l8T31rffE8/YrhZxa6b5UzRncI383O0kcZx2rovG3iC4V
08MaPOY766TddXCdbSA8E/77chfz7VzNvZxWtultbRCOBBhUXt7+59TX7DwDkFX2sczqu0V
ey7+Z8TxPmdOnReDjrKX4EMhbGOtQ7WzmrphPb/APXSmHAzj6V+7qqkrI/JXTk3cqbN2D3q
ZIRj1qYRfnViKMHqeT0rCc5WNYUrsq+Rz/hSi3PQitEQgDIHJpTHjHOMVlzs6vYIopGFPp7
U8gbTx7VK4CnJH+FQkg59+c1Ddw5VEbkA8jmkZhg4bntimErk00txgdulXGF0YynYN3PqT6
03cO5xUbMNx70hK4GPyrtjS0OZyJA3tUwiaWNGXpj19zVclSMHirwmEUEK70Hy8g/7xrPES
VKKZ2YKjKtNpHU3WHYcZG0fyqg0eCw7VYuZtuMH+EcfhVN5weQMHpmuZQaielNq5YEQMQwA
O/FRbRlcgUi3WUXnIGRUZnVSrDgDnFU4u5GliW4hBUcCse4tQwztOcfrWrLc53A8571WZ1k
X5SBnmtFJwM5xjIyTAVY4BqdEYqBjp1q4UUv0GfSnJB15xn0pyrdzFUTNaFjkDAFOERC7ic
nPWtPyB/dOMde9NMII4Ix9KXt23ZDdBIx5sgdabEckZNX54ODg81WWII3LcV1RkmrMwlTsw
LEAYP0pu4k5yCe3tRIML/8AXqJGJypPPpTVNbkSixsuQuSfrit/4W8p4lwcn+0uT/2yWsNo
sjC9fet34XDaPEw7/wBp8/8AfpK/PvERr+w5JfzR/U+w4PVsbL/C/wBD0UdKKO1HWv5jTsj
9YM7XdObV/DuoaSsgia7t3hEhGQu4YzXnFr8KdVaNLfUvFQFttCOlnbeW7L0wGYnHHcCvWM
9qQ17uW59mGWU508FU5FLe1vzOPEYKhiWnWjzW2K9hZW2m6dbafZRCK2tkEUaD+FQMCrOaO
MdKB1z6V4UpOcnKTu2deyIrm5t7S2e4upkghQZaSRgqqPcmvFvE3iKPxbr1vJZA/wBjacW8
iRuPtMxGDIB/dAyAe+c13Pij4caX4mfz59S1CCcNuTM5liB9424IrzW8t7/StZuND1REF3A
odJIhhJ4jwHUdumCOxr7bIaGFV6sJc1RLZq1l1t3/AE7Hr5RTpVMSlVdmtl3f/AGg41zw+P
8AqK2/8zX0AOK+fY2zr3h4dP8AiawfzNfQXc1hxJ/y59H+ZrnX+9P0Q6ik6UtfHniHh3iti
Pihr3P/ACxtf/QDUvg1s/E7Thxn7DcfzSoPFjf8XP14Y58m2/8AQDUvgo5+Junj0sLj+aV+
oS/5F/8A3D/9tPqf+ZOvX/25nti0vIpq4pcnNfl58uzm/HvHw58Q9/8AQZf/AEGvI7QnyLY
Hj5F/kK9a8fnHw48RE/8APjL/AOg14/aN/o9sRknYv8hX6Bw7/ukv8X6I+myBe9V9F+p6h8
KRj4b6eBj/AFk//o1q7g1w3wrJ/wCFcafnqZJv/RrV3GSCABmvlM2/36r/AIn+Z81LdjvWu
E+K5/4oB/8Ar8tv/RorvO1cF8WD/wAW/fH/AD+23/o0Usof+3Uf8SCHxL1R5brTD+zz3/fw
/wDo1a+ix0NfOGsP/oAH/TzB/wCjVr6PAya+g4l/h0fWX/tp7ueK2IXohwpTQB0oJOK+JPn
zxv4gf8lPgwB/yCh1/wCuprFj0y8v7iK506b7Nf2Defb3B6I4/hPqG6EehrY+IGT8T4hgn/
iVL07/AL01q2FoLKySJjiRvnk57+n4Cv2rh3BvFwoU/s8qv6dvmdmYZtTy3I3J2cpNqK8+/
wAjsvCviOHxJoouxGbe7ibybq2b70Eo6r9O4PcGt4dBXkl1dXHhrWl8T2CtLb7RHqduo5ki
HSQD+8n6ivVrS5gvLSK7tZlmgmUPHIhyGUjIIr4XinIZZTimor93LWL/AE+R8/lmYQx1BVF
ut15kwFJ70ppCfzr49Hqi9qwPFXiGLw7pImWP7RfXDeTZ2wPM0p6D2A6k9gK1b+/tNL0641
G/nWC1t0Mkjt0AFeXJPd6zqcniTVImhmlXy7O2b/l0h64P+23VvwFfY8LZBPNsUuZfu47v9
Dyc0zCOBoOo9+i8xlhYyW0cst1Obq/u3M11cHrJIfT0UdAOwq7gAZwfwppkULjHNBlHGPev
6ao4eNCmqdNWS0PxqvXlXqOrUd2x4XsacQvPaoDNjuPpTPPBYA9f5VvZmPMkWDGGPGeacBh
Rj/8AVVYTgZpPO4Hb2FLlYKUS6JMLz1qNpwOM/rVOSf5TVdpwP61apN9AlWSLkk3T5u/pVd
5R64OOlVjMSxzzUc0hCg+o61sqByyquWxL5mO/TrUbT/8A16pmU5xuo3jI4OT1NdaopHPdk
/mjqpp8cmQR3qkzZyRn8qRZCrDOMGt+RWGotmlngHPNJdWFzdPHLbNbsnlgHzG5zVIXBAAx
zntXR6ZFnT0fYMMSeQa8LOG4Uotdz6fIKV60r9i7qtyIWGeyDP5CqH2pSjdu/wBad4gbZIo
A5KL/ACrG87EJz1616EYpxTOecbtmmt2AiKT1zSyXIKLjgn9Kx/OOEx0706SbIUY5rRwXMj
Ll900Z70FiB1BxxSR3PzEZ5xWNPIWkOc4PcVHHO6uT2+taOipIyndbHURXALA8Z9atRzJkE
nnrmucjuScHnParC3eAOea4pYTXQy9u46M6ATru659e1KJkLHd+FYX2sHHPv1qQXQIxuBqf
q8o9CliL7mo5Qgng8VVZFLYx15qFbjjk5GKUT8gk/wD16pQaL9pGRIYMjoM+1Njs8MTjJ9q
etyOhOfwqaKZSwAPem20WuVh9jyeBn6Vb+G67LnxUvpqn/tJKoaxqg0jQb3U/J8/7NEZPKB
278ds103gnRrnSdEln1CSN7/Upjez+VnYhYABFz1AUAZr8v8RMXTjlaoSfvSkrL03PteFsO
/rEqyWiVjqe9J0pB1pTiv51sfopheM5Xh8Ba7LEzJItlKVZTgg7TyDXm1yl34W8OJr2j6rf
Rvawxzy2807zQzjjcpDZxkE8jvXrOqWEOq6PeaZcMViu4XhYr1AYYyK8a1q7v18E+KdB1Py
mutIjFs08Odsy7FYNg/dOCMj1r9Z4EhhMTRxGFxEVKT1Sa6WsfOZzOvTlTqUpWV9T26CUSw
RyDo6hh+IzUufTmqdg2dNtSe8Sf+girQHPWvyyrFRnJLufSDieK8l+JsY/4TXQ5FHzNZXCs
R3AdCP1Netc964H4jaLdXFnF4l094TPpEExkgmztnhIBYAjow25Fe3kFWnDHQVWXKndX9Vp
+JVOu8PUjWSvyu55yhA17w+TkD+1IP5mvoIfer5w1J7hNOg1GCM+dbmK+iQck7SH2/lkV9B
aXqVpq+lW2p2UoktrmMSowPY9q9niehOCpyktrp+uh6+btTrKrDWMkmjQGc57UHGDmmntS9
iM18O0jxLHhvi3C/E/XT0/dWw5/wBw1J4K5+KFgcDP2G4/mldx4m8A2+vaqdWtNTl02+aMR
SlYxIkoH3cqehHqDT/C3gW18OajLqk+oS6jqEkfkiV0EaxpnJCqPUjkmvu3muF+o8il73Jy
2s97W9D2/r8PqCwtnzfhvc7EdKAQDSZ49KMj0r4TpY8c5r4gMB8NvERPH+gy9fpXjlqSLe3
yP4FH6CvR/ixqccPhJdDRx9q1eVYAncRAhpGPsAMfjXmipd3Wp6fpOmmJLi/n8mOSbO2P5S
SxA68DpX6JkFNwwV5aJtv5JLX8GfS5LJUadavP4Vb9T1j4U4/4VrpvpvmP/kVq7gkYrF8M6
HF4b8M2OiwzGdbWPaZCMF2JJY47ZJNbQ6V8TmFWNbFVKkNm20fMyd3cX0rg/iyCfh+4HU3l
t3x/y1Fd3msbxL4ftfFGhvpN3PNDE0iSb4SAwKnIxmjL60KGLp1amyabBOzT7HguqrutYo+
rvdwKoxnJ81ePrX0l3rh9M+Gmg6fqFvfXFze6nNbP5kP2qUFEbs20AAke9duDivUzvMKOKV
OFFtqN9bW3t/kejmGMWMq+0irK1h4OKOxpucA07qOlfNWPNPK/EsaP8YUkcZ8nSFYD1PnHF
WS/JJOay7q9TVvHet6xC4e2jVNPgdej+XkuwPcb2x+FTmUgAckV/UXCmCdDLKTkrSaVz8o4
kzCVbFex5rxhsvXcuBlf5SoIPBz0rS+FmR4KePP7uO/uY41zwiiQ4UewrjtY1O40/TfPso0
lnaRIY1kJC7nYKCcdhnNem+E/D48NeHIdLN19qmDvLNNtwHkdtzEDsMnivmPEetShgqWHb9
9u69FuenwjCcpVKv2dvnub2c8UlFA64r8FsfohyHxLIHw/u8957f8A9HJXLzTZLEnuehrv/
EujDxD4bu9HE/2eSYAxykZ2OrBlJHcZAryDT767ubWf7akcdzBcSW8giJKlkYqSM9jjNfvX
hjWoyoVcM376d7eVj874xp1LU6q+Hb7zVa4IyM/nTftAyBx7VlNMysxOTk9KBOCx9a/bvYo
/N2pPU0/tHHWo/tGXyOPcVmzSkY5JNRl5SCRnNNUYk8jaNUXB5ANH2nj1A9KyllKH5umauI
d44HX1punFPYOVolads4yB3qIu2TjNJIM5GOccUgRwuWUnHpTsgsP3naWbj8agmn3KAoLAn
BwKtxxmZSAPqKswWComMcZzWcpwjuVGDfQzBbsRkDkU7y3ByVJ9xW19lBbgU8Wmf/rVDxMU
P2UjEEW9Cc00w87cc+lbYsjngDmm/YwHyRk+tH1iO44waMNLWQt3PNdrpsqx6VbI8rKQvQD
3NZHkDcRgcela9vGhs4dwGQp/ma8vMKkalNW7ntZXVlTqt+RmeJm2TrgkfIp/SsBm3QYz+N
b3i5CJ0P8A0zUfpWGsRNopPXtXp07ezizOU0myBJCEQM2ccU64Y/KQTkHP1FVwjK6qeDk1c
uoiUyoGcVu7KSM+dcpTuJtrAEknFR7uDn8c1HOD5oxxx15pIwScd/WtlsRKzVyfzSoH3snF
KbhyDgEHtmgr8oI57c96ikX09e1NamfLFlhJztHzD86sxTYOcnHvWUrMh+vGB+lWbeUY285
6YpuNzKdOyNlJMAHse1WFbuDg1nRSKQoOTU4fuSK55R1OR3ROZCoJOcZqVJTuyvQ1SMhwfT
1pBOqc7qTgmVFsb4tnZvBGsLk5+zMOa9bsL2zGl2mbuAfuY/8Alqv90e9eSu8F1bSQzxrLF
IMNG4yGHoRVIaNoIGF0azx6eUOK/P8AinhOWeezUZ8nJfpe9z6/I+IIZdCUKkG7s9x+3WX/
AD+Qf9/V/wAaPt1l/wA/kH/fxf8AGvDTo2hbh/xKLPn/AKZCmtpOibiP7Gsx6fuhXw3/ABC
2f/QR+B9J/rlh3/y6f3o9z+22X/P5B/38X/GvGNbWPUNa8e2cMiSfaZAilDkH9wuOfrWe+l
aGP+YTZg/9chTrUWunxuLO0jtUc7iI0Cgn1NfU8OcCzyjEvEOrzJq1rWPMzPiSnjKHs6cGn
db2PWvCWtWWo+DNHu/tcQL2sYYNIAVYDDA/iDW6L2zzzeQ/9/F/xrwE2Whsxc6TZlm+Y5iG
SfWoTb6HvAOkWnP/AEzFfP1vC6dSpKca9k23setDiylyq9J39UfQhvbM/wDL3B/38X/GsPx
de2beCNdxdQkmxmAAkB/gPvXkkGnaC/3dJs8e0YqZtI0FtwOj2RH/AFyHNRS8MalKpGft72
ae3YmfF1CzXs396J47cT+GrKVB88VvGeO42jNV/DviHUvB00gsYft2lSuZJbEtho2PVoieO
f7p4rXV0RFRQAigAKBwBjpj0rEv7cQ3G5D+7fke3tXvcT5SlH2zjeL0kvPoz6bgbNaWZ0pZ
Vin70buD626r5fker6N468M63iO31JLe5x81tdfupVPptbr+Ga6VWVwCp3A9xzXzjcWtrdq
oubaOcL03qDimJaRwf8e093aY6eTcyJ/I1+TVuHqEnelNx8mr/jofd1eHqyf7uSa+4+kGLD
p+tHOfb2r53W41RPlj8Q6wo9BeP/Wo5H1CYfvtd1aUejXr/wBDWEeHP+ny+5mP9gYvsvvPo
W5vrOyiaW8uobZF5LSuEA/OuD1r4q6NAGt/DkMmuXgOAYsrAh9WkPB/DNeVtptizb5YPtD/
AN64dpT/AOPE1dGFVUVQqgYAAwK7qGQ4Wk71G5/gv8zso8OzvetKy8hs8+oalq0usazci61
CZdmQMRwp/cjHYe/U1b0RkTx54ZZ3CoLxssxwB+6aqhOWxUU1rbXYEd1bpMoOQGHQ179oyT
g9E01p00tofQ18BH6o8NQ0PowXln1N3D/38H+NO+2WYGftcP8A38H+NfOX9j6Ueunw8c9KY
2j6VjA0+IjGOhr5l8OUf+fj+5f5ny3+r9d/aR9IfbbMc/a4f+/g/wAaT7bZY/4+4c/9dBXz
gNI0onH9nw/lTW0jSAMf2fDnGOlL/Vuh/wA/X9y/zGuHa/8AMvxPo/7ZZ5/4+4f+/g/xpj6
rpcSkyajaoB1LTKP6185nSNJ2j/iXwkfSlGk6SuP+Jdb+/wAgP86P9XKH/Px/cv8AMa4drv
7S/E9wv/iB4O04ESa5bzyD/llanznP4LmuX1LxVrHie0e30+GfRNKkyjzvxdTr3CAcRg9Mn
n0riNNslmuktreOOFW6lFCgAda7JmRUVIxtjjG1Aewr7DhvhbCVK/tZRclHq+/ofDcY1Vkm
HjShO9Wf4Lq/8inDDBaW8drbRLFDGoVEXooFSYOA2aRtoINRbtzcEEV+2U6NopRVkj8GnOU
5OUtWzM8RELpsGTgfbbbJJ/6arXt/2yzySbuD/v4P8a8hure2vbc291bxzwnGY5FypP0rMl
8PaNt40u2HfIjr4nijhGWe1Kc1V5OVNbXPr8hz6ll1GVKpBu7vp6HuX22y/wCfyH/v4P8AG
gXtn/z9w/8Afwf418+XGi6ZGc/2Zb7cdkp1voulStg6ZbAk90r4/wD4hVU/6CF9x9L/AK24
a1/Zv70e/reWhk/4/IMA/wDPRa8KsWDSam6Hcrajc4IOc/vTVmLw9orSbf7Jtjhf+eYrUtt
LtbW3EFrbRwxAkhIxgAnvX1vC/CjyDEzrSq8/MrbWPBzvPaWY4dUacGne+pnG2d/YGp005e
GPJrVWyAHSrC2/PAGBX6FPFfynxypSMN7IbgMc+9SrZjONuK2DbbiABxTvswCglSR2xWXt5
PqbRoGI9iuWKqAMdKqrazRTkAHbXTrb55IHPFBthkfLz7d6axD6mio2Rz0ds7zZxgDr71dW
1ByprTFugBOCKeI1Ix061nOs2yfYIpQ2ao3yjBq5FApUAfXGami24GDg449KlVwp3qAR057
VzynrqbxppDVtuAxGDSGFA2AM+1PMyA5Hvxmq73K8Ur3LfKHlqBkDqfyqJsEkAg+9HnqOQe
arPc7WODz700m9jllKKJWVfMBAHHv1qUPCkaKy54OOcdzWdJdLuA3/ADGqVzcyh1w6r8vQn
3NRUoykrFUanLK6Oh8UWyP5b99g4/CsHyVWEKB74xXU+IVDRo2f4R/KuYzkYz+NdVGo3TSZ
nidKjSKiQK0i5Wpp4xt454AqQLiMHPU0PgjGcGuh1G2mc2trFB7NXJIGPeozZqGHUCtIgA9
c0igOMDp64reNbQV3sVFt8rkrxUclrnj09K1gnyGmvEGHTjH401X1B3OektWAPy9OlRRxMo
BBxz3rfNuCfWomtcnpwO3rWyrIpVXazKMYKrkjntTt5Dck4FWzb46cfhTHjHGR71Slcycky
DdnIOc1GRiP7vTtVtYuMnBzyKUw8EYI/rT5lclSSM0SMGwpx36VMrEjO489PapXt8nsaZ5b
A7QvT1qm7lcyYobtk0/aSc9veowSoz0zT45FyRk59Khg79BDECAAB6VixXk99G8ljomr3US
uyedDaMysQcHBHXkV0SYZh2Fdb8Kp0PgySzD4ntb24SaPoYyZCwyPcEH8a+L4sz+vkeDjia
EFJt21v59j6fh3LqeY1Z06rasrnlzLqvbwxrh/7cXqNrbVwdx8N62c+lk3FfSWTmoI7+zmu
ZbaG8hkniOJIlkBZPqOor8uj4oZjJPloRf3n3S4XwsdpM+eI9SjsGVdTtb3TucBru2eNPzI
xWjdagsEtrDDBcXs1znyUtIvMLADJwB2xXvc0UVxC0FxGk0TjDRyKGUj3Brx6fR7Twb8bdA
EUy2+i3yztbRseIJmXaY19FJIIHvXu5b4jzxdOrCdFKootxtdp26HmYjhWn7WLjP3W9TJW8
1LH/Ita39TYvSzXN/cwNC3hrXAeoP2BuDXvILHuc1Xvb+z06D7TqF5DaQ5C+ZM4RcnoMnvX
zFfxHxmLpvDyw8Wpep7OB4fo5fiYYrDzalF3X9dj59ZdQjXdJoWrIvqbKT/AAqvDeWtzK0U
U371eWiZSrr9VPIr6QimSWJZIJRJG4yro2QR6gisDxR4S0zxRpzQ3ESxXqgm2vEAEkL9jnu
PUV85Rz+nOooVqfKu6e3qrH6VS4hxEZXqRTXloeJMwzkt2zTLN7jUnKaRp15qjDgm0hLqD/
v/AHf1qfwnpP8AwlniiDQ9QUrb2qPNqKJxvKPsEefQsCT7CvoS2t7e0tktrWGOCCMYSONQq
qPYCvQzPM4YBqny803rvZJHfj8+lGXJhUvV/wCR4KPDvjBk3L4RvsdeZIgfy3VVu7LWdOj8
zU/Dup2kQ6yNBvUfUoTivervWNJsb6CxvdTtba7uP9VDJKFeT6A1obeCO1eP/rDVjZ1KK5X
6/hc8mOfY1O7kn8j5pa9tksZL4Sq8CKXLpyMDrViEahKiTx6Dq7RyAMrCyfBBHBre+Mfhu3
0awfxDpNuIUvt1peQRL8rOynZIB2bIwcdc16v4XvLe+8J6TdWk6zRPaxgMvqFAI/AgivZxO
Z06WDp4unDmUm1q7Wt00OutxDWkk6SSfW6vr5aniJi1Pr/wj+sfT7E9Bi1MKf8AiQavj1Nk
/wDhX0TnCli2OM59Kq2WqadqKO2n6hBd7DhjDKH2n3weK8hcQylFyVHReb/yOX+38Z/d+7/
gnzrLfQwSCK8Saxc9BdQtDn6FhipVUE9e1fRF7ZWmo2r2uoW0V1byDDRyoGBH4189+L9Kbw
d4iuNJsQZYJ40m05ZGJKl22eWT3CsRj2r2MszOnmEnTjHlktbXumergc/c5cmJSXmvIhe5j
SZbVA81ywysEKGSQj/dHNaMeheK54g0PhHUmHYybI/0Zs1694S8LWPhbRoraBBJeOoa6u2G
ZJpD94k+meg6AVt3l5aadZPeX91Fa28fLSysFVfxNeXiM/iqrp4anzdLu+vyR51fiDEyl+7
tFel2eJ29l4n0qOVpvBmqEvwXi8uTC/QNmks/EFrdXD2x8yC6T71vcRmORf8AgJ5r260u7W
+to7qyuI7iCQZSSNgysPYiud8ceE7XxPokpWNYtVtlMtndqMPHIBkDPdT0Ir6bIePXg6kcL
iqCUG9Wr3T873PzfiDKJZvVli5zftLfLToeWtrfm3l1aWml6lfPbELI1rbNIqkjIGR7U6HU
LxSN3hvXP/AB63vg5qUd3Jrgc+VdXDQ3BiIwceWFJHsGBFet5PrXu534hYrLsdUwlKjFxWz
bd2rHjYThTC1KEJ1JO7Wp4PP4htrR1jvtP1OxyjyK1zaMgYIuWxnqcVPHqzyRK8fh7XGVwG
BFg/zDtWn8ZrmEtplsJN80dtdSMgBJVXQIpPpluB616tp6vFplpE+Qywop9iFArPF8e4uhg
KGL9lHmqOWl30Lp8L4SVWcLuyt+J4Zd6i4hkmk8Pa5GiKWZmsHwAOpNWtPEVzaQXUYYxTIJ
FyMcHmvVvFepWemeE9Rmv7lYUkt5IU3dXdlIVVHUknsK810K2aHw9pscqGJ0tY1ZGGCp2jj
HavquFOKcTnUKkq9NRUdrX1PFzvJqGAhD2TbbfU0YYUJDHO4c4zV5EAAyPrVeNgny9j7U9r
gAdRx3NfZS1Z83GyRa+QAY7ClGw/MQDz2rNa8ycZHrTftWSCDwR60cjtsP2kTXDR45GPWps
I2FyMevrWKl2Cv3wDUq3W7HzH8KlxaLVaJe3AMehpjyqEwMY7c9KqNcgAjI/rVSS5G35W6H
rQotkOskaHmjOc/lUQnUHHX9KzvtILAhufQ/yqN5upz+Zq1Tb0MJVuppNdDbgcc037UnIL5
B6e9Ys10ByCM9aYs7FcjNa/VtLsxddm010MYB71Vec7uorLNxJtKgU9GeQHdwP51cMOo7mU
qrZaa529Tiqkt0SQefw7iqd2Z84RcjP51PbW8jRAsOceldXLGKuC2u2WIwXIYk9KdOqyMpI
J47D3NSJG6RjP6VJJG7BCoGNvf6mvPxM0rWNaWrOh1ifzIlGcEKB+lc8zcAVq6vmNFLHHA/
kK55ptxG0jjmrpUk43R04xWqaF1T+6HPQ012zn8jVZJx5XJGc4pjSnJZehrX2Oljj1tcu/Q
5piyKjFciq7XK7Rgg/wBagZ2Zwc/lWkKdlqJX6mwjqU3KcjHSpAflx+NZsbtGAcZJq5FLv4
BAPSsKtNrVFX7lgJlfXvSeTu70blxjoT3qQNheTmuZyaKUYvciaHaCagaEZwRnuau7ht9qj
kKk8Ywa1hVkDpx3KioBgYz/AEpwjGDkU8gKBnnmnADPPbvXTKbepg4IiEOR/wDWqJoBzxzV
2PBP15xUmxCMDis/aSTLjSutDGNvgYwPyqu1uyHjrnpW28YB6cdelQmMZwAK6I1u5DTizNi
BwFycjtXS/DTP9u+KgTn97bf+izWX5IBAx+GK1vhyCPEPiv8A66W3Hp+7Nfn/AIgzU8kqes
fzPsOENMw/7df6HpFeGrGIfinNfwAR3J8Sm3MijDNG0Q3KfUV7lXL2/gfRIPFUviM/aZbuS
c3ISSYmKOQrtLKnTOO5r8CyTMaOB9v7ZX54NL1Z+pYqjOq4cj2aZ1FeS/GIbdY8DSADd/ao
X8MrXrPsBXjnxQu49T8Y6FZW7h10W5hluGXkLJLKiomfXaCcfSnw7SnUxycFspN/cysRJRh
dvqvzPZe5+tcR8T7ae58K2ghsZ70RX8MkkUEXmMUGc/L3rt/4j71DdXtpYxCa9uoraIkLvl
cIMnoMmvKwOJlhcVCvCPM4u9u5damqkJQbtc5b4dabqGl+Dkt9QtntGe4llit5PvQxs2VUj
tx27ZrrJ5obeCS4nkWOGJS7sxwFUck0qFWUMpyDyCO9cX8RPDOreIdBlGn6vJGkK+Y2nkAR
XW3nazD5ucfSujnjj8e6ldqHPK78rvb/AIcqEVCKhfaxxHwgk+1eOPEt+VIW6iFwgIxhXmc
j8xivbO1eL/CKVbjxdq9xGMJJp9uQp7fM3Fe0CuziRf7c0+0fyOutTjSnKEHdI+evikf+K/
1RyNzxw2WxiOU+bPB7V9BxEmNSSScV89/FIf8AFe6x/wBcLI/+PV9Bw8Rrn0rpzv8A3LC+n
6RLrJezp+n/ALdI4T4tqG8BjI5F/bEH0/eCpvhUMfDjTxnPzzf+jWqH4t/8k/bpj7bbdf8A
roKm+FBz8NdO9pJh/wCRGrJ/8iJf4/0MfsfM7ebm2lUDkoeB9K8X+FOg6xa+Jo7+bSbnT7a
KzkhuHmjMfnOXBUAH72ME5969qOMEkgADNQ2t9aX0ZmsbyG6jBxuikDgH04ry8JjalDDVaM
Y3U7JvXTf5Gak1dLqWDmvCvibdQ3/xX0C2gYP/AGfJbxz45w7zqwX64Gfxr2nU7S6vtPltr
TUpdOmYYE8SKzL9A3FfOl7pN54f8Y2+h38guLqLVbWdrrJzcq8gIkOec8YIr2uGaVN1J1ub
3knp69TWhTjUk1J2sm15tdD6X7muF+Jaq2naDG4DI+rQgqeh+VsZruu5rh/iRza+HiR/zFo
v/QWrz+HVfNaH+JHm47TDzfkN+Fg2+Fb1BwqapdKoHQDf0HpXdjkgVwvww48N6jkY/wCJpd
f+h13YOCDU8QRtm2It/Ox4P/dqfovyR4X8LgV8c24XhTp11xn0uq9zHSvDfhl/yPtuAcj+z
rvn/t6r3IdK9TjL/kYr/BD8jHLv4Hzl+bOE1DwXLrPxPXXb9z/ZVrbQ7IO1xMjMV3f7K5zj
ucV3DsqIzyOFRRksTgAetQpeW0l/NYJKPtEKrI6dwrZwf0NLfWcOo6dc6fdKWguY2ikAOCV
IwcGvm6+Jq1/Z067tGKSXku69dztUFG7juzyy51F/E+vjXpMjTrUtHpkZ7jo05Hq3RfRfrU
zS45zkVg2kt5pk154d1En7bpjCLdj/AF0X/LOQfVcA+4NK1/g4LCv6v4fwGHpYCksJ8FlZ9
z8YznEYiri5qtun+BstcAA/rWbcXwU4yMjiqjX27gEbqoTFmJ5P86+nhQS1Z4sbt+8W5dUP
5k8+lRx6sCSAcjPeqIhZgcLn1phsZcgD19K2srWsbxhDqzX/ALSBYgcenvVmO9DL8pxisJL
OYPycrmrsEMiqCMEjrU8sXujOrCK+Fmmb3C8HmoWu+SByR29ajNuSMLnIpiwAEYByTQowRz
WXUmLMwyDg0oZiuCc5pUh5BORVhIxgnsOuamckiLPZFKS3aQgAUcxRZbjaOSeBS3Gq2NteL
ZPJidgSAVPAxmuQutdub17k2mZI/LKt5g+RPfHr6V4GMzyhh/dXvPsj6rL+GMbjLSmuSHd9
fRbnZRsCPu8Y61ai2NjG0jPavLW1iXT91wjXJu3k3GIMdqjAC7u3bGK6ew1jWGszqE9lEIG
XepiBPf7h5+9XPDP8NKF6t4fqdWK4QxdKVqLU/wAH+J1zqiA9DimC4ixsBUH0rF03xNpOsT
/ZY53iuWfYIJBhmPt61vx2aoct19a9mFelKN+a58tVwdWhLlqxaYRF8sSM88ZrQgdVto92M
4P8zUGFQAAZ960IrPfbQtg8r2Pua83G1ly321OzL6LnUa8i54gtDLbfL2A6fQVxhtGiHB61
6XcICdpHysoH6VhXWixrHJNu+VQWrqoYnljZmmIoybujkha+ZGOeR+tNNuyEJngVqxRB7dS
AcknpTTGu45z6YxXX9YZ5/K9jMNjvXKt/9aiO3KPkjjpWt5JIBweKhcBffnORVrEX0JaexF
gDPHQcVGrlZeOD70+aVFXceKqpKskoIarV2jJxZf8ANGRk4NO80Zzn6Gq+0N657U5Y275qJ
U4biuyyZeOvPemGYZwaZIj7eFz6igR/IOOvSpUYLUd5Di2QCTmgvgdTVadzHyBTBcAxgj05
rdQugdy4HZSCeB61Isx4HGKoI5kYkU8bh15/pSlSRHM0Xd5B45oyc+gPeq6tjo1O346mueV
NofPcsZGeec1pfDYGe/8AEupxKxtZ7mOKKQjAcxptfHqAeKx1c7lyKm8B+MPDOj+FvsGqav
FZ3SXlwzRurZAMpI7dxX53x5Cs8r9lRi5OUltr5n2/B6g8VOcnay/M9WHSvNdR8XeLIfF2q
6LbrptutqQ8P2iGRmliI4fIYDrkfhW+PiN4Jx/yMNv/AN8v/hXDarrml658Q57zSbtbqBNO
iiMiAgBvMY45HuK/LeE8mdfMFRxtBuDT3TVj7nOsZLD4SVahO0l6GnLqXjC/Xy7vxHDZRNw
fsFqEYj/fcnH5VkalY2tvb6TounRM1zd6lBIBku8xVw8kjMeTgAkk1fWX0ORVT+1bHSvG3h
6/1K4W3tIzcB5WBIXMeBnHqa/Y8TlOHyzA1p4Kkk+V7LV6HwGBzXEZhjaUK89L+h7NXFfEy
JH8IwXE8HnWdrfQz3K7dwEQJDMR6DPNWx8RPBROP+Ehtvyb/CsTxd488I3vgrWbK01yCa5n
tJI440VsuxGMDiv5/wAswWMoY2lV9jLSS6PufqNeUJ05R5t13Nb4Zz/aPhzpriUyovmIjE5
+USMF/TFdbIC0bKO6kV5V8O/Fnh7w94Mh0PWdUjsru0mkQxyK2Spbcp4HQg11rfETwTjI8Q
235N/hTzXLcUswrShSduZtaO246NWEqcWpdEeb/B9vsfjjWdLuFMV3HZqjxMMFWSVsjH/Ag
fxr3AdK8GF1LL4r1vxr4ZkS4uLbUWKbshLqAxoHTn6cH1Feg6V8UPCd9GqXt4dIu/47e+Gw
g+zfdP4GvV4jyrFTqQxcYN80Ve26duxrQrfWYynHWzszkPiF4S8Q6r47km03TZbm2v47ZBO
pGyIo3zbyTxxz717MowAvXHFY48U+G2XcuvaeQO/2lP8AGs3UfiH4N0+NjLr1tK46R2585z
9Aua8LESxuMp0sO6T9xW0T123+46eaUkovW239fMxfjJcw23w/UzSBA1/bgE+zbj+gNafwx
tprX4caUtwjxtIHlCuMHazsyk/UEGvH/H3ia78ZRTzyWb2emWUMjWttJzJI5XHmPjpxwB2z
Xq+j/ETwTFodhFJ4ktFdLeMMhY5UhACOlezisBiKOVU8NGDlJybdtbabaG9XDVqMI+0VubV
fkd1KDJBIi/eZCo+uK8Q+DYaz8X6ppZRoJIrIC4hIKkSrKRkj1weteij4j+Bsf8jNZ/8AfR
/wry/wz4r0Ow+M+v61canEul34ljiuTkIzAoRz7jNZZXhMSsHiqMqbV4prR7pnNaWyR78D1
NeE/FQNYfFDSNRuFKW8ptBHIR8rFJiWGfUAg16WPiP4H/6Gay/76P8AhXGeN9a8NeL9Q0DT
bHUYdRi82484RZOwGIgNkjg56U+G8FioZhGEqbSkmm2npc5sRX+q03WfQ9f4J4/OuP8AiBp
+oXukabcadZyXsljfx3LwRY3ugDA7c9SM9Kx9C8btotnFpXi0SoYAI49TjQvFMo4BfHKNjr
niuug8XeF7pQ0HiHTpB/18KP5muGWAzDJcdGpKk7wd1o7MwjUo42i+SV4yXQyvh5pmoaZ4X
canataz3N5PdeS5BZFdsqGx3x2rrndUjaRzhVG4k9gKxLjxd4XtATceIdPjA/6bqT+hrjvE
vjFvEFhLo/hyOeO0uFMdxqUiFAIz1EQPLMRxnoM1VHLswzrHuoqbTnK70sldiqV6OCo/vJW
UUcx8JC174za8gjZ7e3sJkkkC/KrST71XPqV5r3QGvHvAev8Ah7wxqHiKx1C+h09TcReTHJ
kZURAccV3B+Ifgr/oY7T8z/hXo8WYPF1c0mo0m1FKOietkY5dUpvDRknvr9+pw/jjVrzwn8
XtP8QhpBZTWaQypj5Zow58z8VBVq9gRhIqurAoRkH1FeIfFPxDofiGHTYdG1KK+eGG7d1iy
duYuO1d/p/j/AMGpplpHJ4itA6woGBJyDtHXissyy2tVy3CVo0nz2cXo72Wzf3mtGsvazg5
aK1vmUPiP4duruG28SaPbvPqFgCk0MY+a4tz1UDuVPI/GvOYHjv7VLu1LPDIMoxUg8HkEV6
//AMLB8Fg8+I7Qdxyf8K8x8LwCfwzazKMh2kYHpwZG5r9O8OsdjYUZ4LEwajHWN01v01Pj+
J8NS93EQ+J6MzmhfqAR/Q1Paxu7YcE/Xoa6B7AY5HX1qJdP2vuWv2D2yPg3FtWsRRWinkD6
5qx9iBwP8mrcEW3Ge3WrHQ8fyrmlVYRw9zMNmM8IKctpjqmM1o8NkEfQ05dgPzDn2rN1ZGq
wxnm1yM4wBTBaEc9ea2VjU5wCRUy2wboMnrUurJA8MmYqW3PIyK5vxBra2CPbQY84enPPp7
V2l7ZyiEJGqszNjYw4P1PpXDXXh+CO3aSZi8xY4AHyj3z3r57MMdOU/Y036s+tyTKaVNLE4
iN30XT1Z50L/UI7+4vJJtzyArlicgeoqn9qufs/kR71twxkkQNjf6ZI9K7G90WNQpxuJBJP
apNN8OQzXkcUyth889sdTXztSnGCcmj7yGInPS5yvh7TTfaqjTFwBl25wFAGep/Su016WKx
hMEcUkBtogywkcvu5Off1qaEiDWpJrSFYo7eLrjOMcDPqc1hXUs+q34eWdiDwQew+teVUpT
r1eaWkUjpU+RWiYWp6g15rK6nZWgsHjK7UiPKkd89SfevW/D+rJq2jpMJA06YSUZyQfWvOf
EEOl216kFg6usMIDyKchn/i5rLsdRuLW+jltndAGG9lOMV9JgMR7KKlFe72PnM1y6OOhyt2
ktj23LDJJIxW3brctY25iWIrs6ueeprxU+LdXs9SZ7mTzRAcMjcblz0Pr1r1nT9asbzSrWe
2eQxmPjjpyeK9HEYunXp2jpZ9T5mjk1bBVby95NdPyHW/ia9llIljjcBB0HtVr+34vsdz9u
/cx7SVbHbFc5bRyIrZU7HQHcB9Ki1eR5tGngVflCEqMck1wrE1Kc/deiPsZ5Zha9N88LN9j
Zs9T0VNEjnmv4VDiRl55IAB6VzUfi7RJrh1854gM/O6/LXKJF/olqY/ueTMpbsxwOfxrDhu
7e30t4oIcySuZBk5x6H8KueaVeSNSC36HDT4YwfPKlVb06nssdxHJAkkTh43GVYdCKjZHZ+
22vJrXxDrelxLFDIFEjZIxuGc9vSunh8d/ZYEl1OJWUEZ2HDkHjgV6lHNKbUeZWb+4+dxXC
9eLlKi1KK+TOsntw4wemKrLbmNgwUYq/pmqWGs2AvLCQsmdrAjDKfQ+9STqMZGM17dOvdaO
6Pkq1CVJuM1ZlaIZY8dP1q6iArgDrXG+KbjVrKxXVNJdvNsm8ySEjcJo/4hj1HUH6102l6j
DqNhbXtu++GeMOpHoadW7djNUbQU+hprFggHn1p5t1OAQAajM4CjnII71leJtfk0Tw8dShQ
SBJ4lkU9kZgGI9wK5ndK/Y2p01UkoLdmlNZBgcAY9apf2cVySPet+3eKaMSIweNwGVx3Hal
uRDDaTXLsoWJGdieAABk5rWNaUVuKWGu7I56OHGFx09qlaLjHer8aR3lhb31q6tDPGsispy
CCM9ajYEAhhzWntubVM5ZUGnaRQ8v5vpQU+Q9OtToscuWicOuSpIOcEHBFSmJSoPTNV7Yyd
FroUOR15xS5HYZNWPJIak8gnkHGablGW4cko7FNyfTNMBKEEVca3PAPOTR9k559K0UqS1He
drN6FVZiRgDGOlSJKWOG+nNTva7V4GD1qsF3N0JINWuSaM3eOqJ1mwRTjJkZxzTREABk/pT
gmeQM1zyp01rYpVKndixyevr3FTB8sP8KjSBskkc1IY2H+elck4QbNI1JpaMejEEg4rjNZs
Y7e7eNow8D/ADJuXOB6V1J3qCADxVLUYvtlk0ZA8xfmTI6GvEzbKniKHPT+KOv/AAD7/gfi
L+zMwVKu/wB1U0d9k+jOKbTtNYFvsFux9TEv+FLHFBCMRQRx8fwKB/KpW3IxB4phxgt1Nfm
zk3o2f1ZCjSWsYoUjc/PXrTlVAMeWv5CmZOR9KUnI9am/Y2cFLdDgFwRsX8hTgqkDCKPbFI
Fxz1peSRjp3o1M3Tj2LdjZ/bLlLeNF3OcdBgDua7cRRW0SxQoqRoMKAMVjaFa/ZrU3TD55u
F9l/wDr1qSOTjryfwr9B4dy5wh9YqLWW3p/wT+a/EXP1isZ/Z+HfuU97dZf8AfuYjnjNVzp
9hKxaawtZG65eFTz+VWAvy89O4FIMADnnvX1c6cXo1c/Jo1Jxd4uwyPTrGMgw2VvER3SFVI
/SpvLLHk5NPXGQPUU/cAD045rKEVBWirGspynrN3IxAuMNhvfFNe0UqeAp+lKzndjtQsvBI
4Gadl1RrCdtLjY7YLwRn3xVmOJB2Q+nFVzNjpj0xUJugGyKJQ5uhoqrTumamyPAwqj8BTsx
qMfyrIe5Y8g8U37RJtznPvVRpJbIbxD6ms7x7OSM1XLr17VSBkYgg9afscLk1Tj3JdW45rj
YccVGt4GYZNMkiJHPfvUcdjIWzgj3p2j1KVV9DREwdTg805SCOv51FHaTL1yfqanEMnQHFZ
yaRpGrItJIO/Sqt5r9vZO0RHzqdrZ4x7Vm388sd0LZHEaR/PJJnGMDJ/Lj864PUILsSXF41
zLNHIxZGK53nPTjvXyePzqEKzw0Htu/wBEfdZTkjqUo4mt12X+Z6JdeIba4tWSIbyqAZPTO
etc7d6qbqdQX3EDaq9gK8/GtXlrECmDuOQB+XNa3hzzr6/WeVwbeJGlkwOVCjgmvMnXVCLq
M+p+qe0tCJ02qwJZRSPM6EpgcHv6VS0/XbWGC53KS4Q7GPYmsTWtTm1GRGSN/Jj4PHGSePx
rmHluI7pI0V2jAMjY6HB5P07VzwrSq0/f3On2EKUlY66ymlvElt7d5BLcOEIUZ3nrj26VhY
vWu5LaECSOLc0jA8ELnP4cVo6YkNw9xqMEbWZSBncbuHJ/HjitW3FkNCuLtV83yosB2G0OT
0GO1eXPFSpzfmdsaHNFWOEvRJDfGNgdoTeCffkVFojvNqDQqhbzVK+WGwSe3PrRcK89zPHN
KH2HhgeMDtVaBFtoojGf3jHIZeoH1r3k3Knyt6nnzgoz5lsbd9aTWjSwSgPtYFs/e6fy5/G
uy8MXiReH4Yim4KzAEkDjJrzyG7cDy2lJk34O/t6V1OmXP2e0aJofmV2zhuM+1RGDtaWpnU
kn8J7Tp1o0mkW2CHQ3SwMoXkKwyD/n0qDWNFKeELu5tmUyws2xs46Nj+oqfwjcSPqi26DIZ
opVHoV//XWrrkQtfCms2oO4gSyA49Qpx+B/lVVfdlZbl05No8XkTGhWDoCcm4Gcdto/rWDp
egTamtxHbRl0wcY+hPXsOK9A1nS0t9Is3tnRoX8yVQD0DIDgfjmq/wAMlhHiaFHkPlXMUsb
An5Q2w4yPWubmf1eKXc7JWdaU2uhi6/4csF8E6RremSERyRBZUdvmEvGR9OTXPavoNxH4dt
7uRGW5iBR4CvKx4yr/AI8j8K9D8Qxx3Hw5+zRW+2W2uQzMqkA5OM/oKq+MPNX4fXmooit9t
lt4HcLny1VS2Qe248fnWVGq3KCi+oVIR5ZOZR8A3bw6B5E8aqfOYqRxgEjOfxrs5FLqemeh
NcPoVpc/8IxaTWSpM+xjI5BAXOTg+p7VqaD4oGo340m+hNvdRxne5Hysw7e1e/k2ZU4SnRq
bJ6fM+L4lySpV5cXR191XXXTr9xtvAHBG0HtjHUd647SZv+ERu9W0OdWeCGNr+xAGS8fJZB
7g/wBa7piucluK5Hx3bvJpiapYsGvtKPnFAeWhb5XBHoR/Kvsqt+XmXQ/PsJyufsp7SN6yv
k1PSrbULdsw3EYkXHbI6fgeKyvF0DXXgjVoBywgMgH+6Q39DWF8MdZS50O40dmH+hOXgzyx
hckj8jkV1OqRNdWF1BGTtlheP81Ip0bVqV11CrTeFxXL2ZP4S1231HSQLUN5dswgyxzuwoO
R7c1c8YXwg8Aa5IGAY2jKCffj+tcD8PrlrfRZLRZWkCMkg3DBG5BkfmDW/wCN7sH4e6spAJ
aNV69ywrlhTboqb7HXO0MbyLa6O18MxiLwXosOOUsohx/uis7xZdPo3hy9v4DmcII4c95GO
1f1Oa0NPuVg061iUABIUUAdBhRXPeJgNZ8VeGtBLfukkfUbjHTbGMKPxJrB3p07oqEY1a93
te5o6Xpp03R7OyyS0cYDk9Wc8sT+JNXdjDJzz61pTBCpkLBByWJ7CuY8P317rNvc6uzGLT7
iUrZRFMMY148w+u4/pWkbRSRzzpOblUNpUUg4HXgU/wAleB+lNtpYZnlSKZZHhfZIFOdjYz
g++DWhHFkcgD+dVdEeyKKWpK5wSetS/ZgP4O3pWjHHtxtXIB9aV4wRwuPUVk2N0FYyXt8qc
dDxVf7AgJIrZ8tQwwcnvUTqSOM5HWnGco7MxdFGPJbAKfl6U2FFDfN+Na5i3cH8qja0ywxj
PpW3tLqzMnR1uiFYQw4GQaGi4zjn0q0tu8fG0kHtUoA27cEGsJabGip3Md4RjJ6dKrvADg7
ScVvG3+bsM461F9nBycfkKuNRoh0Dz3X9O+zXIuI1xFLnPHAasHpkCvV7/SkvbCS2dQNw+V
j/AAt2NeXTwyQTSQyqVdSVIPrX51nOD9hXc4L3ZH9ScB568yy9UKz/AHlPR+a6P9GQnBA9a
ASKBgCjpwOteEfoyJBzgZ4ParumWn229SIj90vzOR6f54qiq/NzXdaPo0lrp6lxiaX52BHQ
dhXp5bg/reIUH8O79D43izO1k+Xzqxf7yWkfXv8ALckIIPYD09KC20jIHFW5LV1x7U0w8YI
r9XhaMVGOyP5CnGdSbnPVvVkAlPO4+w+tMJywGRVsWpYfKOO9SJZENk803IlU2QqjDGTzjN
LgnHPNaAtztGRn3qI2zKcg59Kz59Db2TKxjBIz1xSNDx168UXt7HZSRxNG8ksoO1VGccgZP
tzXA63c68t+lxHqEJQz7YhG+CxIwWUH+HivHxmb0cPP2bd5dj6PLuHq+Mh7Vvlj3O2aB2Y7
cEe1OWzLp0wa4Dw/4xa28Tvps8q/2YwKr3MbeoJ7dc13qeKvDv2iKBb9ZC7BdyKcLnpmuil
mVOpBSbt6mWJyDE0KrpxjzJdUSjT3K5I/KnpZMD8wyK6KO3VhkjPoR6VPHZowx+ldXt31PM
WGOaW2MT/d+tXo7ZSMN3FbZsEYFVXOeme1UtQls9JtpJruZYggLYJx7Cs6mJjFc0nY3p4Oc
5csFdlQ2KYLnCgd24pI5dLDEC/tyVIDDzBwT0FebeNtdv8AVPIgsJpILVgY44ydpmk9c+3S
vMhf6gt8r2wZZ2YAIuThh2/PmvHlm0XJ+y1S6n1WG4ci4Xry5X2SPqVbWIKd4xxk84wK5XX
fEken26tZqrBiP3jLkgdjj37ZrhbTUvFdvpjpf3s0MVyPmCHJI7qM9Pr9aw7i8uLW7Rr7fJ
GPnI3Z3gdFrysVnM6yUMM7Pr/wD2sv4cpUZOpifeXT/gnaTSgx3EF1hzt8+4Z2wxPVVX17V
yWr+LZp7CC0VYYEtFMQRWOZPView+lYk2p3ep3RAd0BB3YPB5zgCtCTSo00ZnlkUXcjBY4m
jy8np9F9+9fOQoQpz58Q7tn1zl7vLRVkc+ktxdb9yYLNwB1I9Pauh065me0uIoCsSgFpj0A
TsB65NYkulXunamou2bKruOBjAx2FWF1AR2awhmVJGDAbfvAHr9K9GtGNSFoamNGbhK8jsM
RnTbS3eAyI7bnQMFbA68+/8qo2NvFI0rPbndI+Pl6KoPAHtWbb6lBe3Bae9+zW6Hn246D6m
rA8R6bbo9uJZhA64eSMZJ46AHpzXkOhVinBJts6Jzg3dE2r2MUcRit7gQRyI0jB24fGOBj6
1QGoSJoNyPtH7qNdvyHIJHp71z2r6k17LHHC0iwovAPBz71Ts2uAhjWR1jYlmjHQ/wCRXp0
sFP2a53ruYSxcIztE6xYbG60bTILKykgM2Xu3JzJIecgei+g96wksw29ASUQZAHSuoj1B54
Lq6glSL9wYQj/eXIxx+FYQt54SqQt91vmYc8/X+la0PaLmT0Mazp6W1MtYVkuCW344GQOM9
8109tLdabGbbcEyd+Gx3GauaBpkX22WaZN6FfmVxwSa1k0S3vVExjP935j0xxWzrSc+SJyz
glHmZ614Xto7TxBo7K3zTxhsnnBzyPyrrPFCWh0TxPbEASx2xkUd/mAyRWJqFm2k61pTqdy
RgE4GAuCDU/j2xvJlu9TsjmFoEWUA9Q3f6ZxWzfM7vcnlSa1sjihZSar4UguRgi0zCQvJyE
rjPCERj1cNK/lR29wWlySp24KkfXmvTfAcX2vRNTtd6ljcqxUHG3ClT9eRXIaXpKxeJ/FNj
KokaFZNpY4x8wG79a4IxbouC8mehKaVS79DotM1mJtJn8O3Nspt545RB8u7ci/MCT+dc947
tXtfhxZ6ciGLzRbzbd3cK2QR1ro/E3h2Sze4hSXzBDYpPuYBWGRtZRj2zn61N46tLa6+GFl
qbQAyiKKaOXPzKA3K8/7LfpSpRan5oznOLira8xgeAbYReGNIAdfIvtpfcuA21iCPrmuUl0
We0+LP2Ft8Cy/vSSMDy++fXpXT/De6trnwJNFJL5J0/WF8okZwrkHp6Zq74zMVr8XNKuZlE
6S2G1M8bmUkfzxTo0/ZVZyk9P0/4AqlVzp8sVrZ/elp95WnhlPIzjtnsK5jXzdWccWsxR+a
1mCtxHjPnW7cOp+nUfSvQZLXIIKn8RVKayjZGjkXKsMEEcEHqK/U1WjKPKfhdpUql7f11PC
NMMPhTx8StyRZM67CfuvbS9Dn/ZO39a9sSDZGQqFz1Cg/erxzWNOGy7spIZC2hzOkbMPmlt
GOG57mNiD9DXqPg/Vjq/hq2lmdWnhHkykf3l4z+Iwfxrmw9VQk6a2ev+Z62Y0nOEa76aP9D
lPh2YXg1eEwyxXMNyRJHIv3Bk7Vz3I5rQ8dMP8AhEpYRgefPDFyPVxU2mSwaf468SacYz5l
yy3iuehGzJH86reIrm31fRPDs9od0d/qMDJ+BJI/Srp1EqMoPzMakJSxcaiWjs/wOv8AP8t
wgP3fl/pXO+Hbs3/irXNcMm+NHFhbHsETlsf8CNWvFF1/ZGg32pZXeiEIG6F24H88/hVLwX
ZiDwVpygkF1aVmIxyWOTWk405TjD5nJT54UJ1e+i/M2vEepSXdnb6BbStHPqj+Szr1jhHMj
flx+NWtX1iPQdHt7bTYA97NttNOtvVsYBx/dUcmud0O4hvG1DxNcfJbndDbyP8AwwJ95v8A
gTAn8BXJjWbrU9SutXacWc91C0drNIcDTrIcPMf9tui+pJrjqtRvJdT08LSlUfK9o6v17Ha
2niTTPDPh25VVe/W0kMH2heG1G8Y5kCeoB6tXa6A+qPolvNrpiGoSAvIkYwseTkJ9QOCa84
8HaRHe3tt4huIDDpllH5Oj2rjJCd5nH95jk/j7CvS4Z1YggjnvWUIyav0FiqtOMuSO/Vm0m
MnHGRyKeV68ZqpDMDtyRj371I0/y5YjmlqYqaaFKgOcEDjgCovLGDkd+aEnj34NPMqsQAQR
Ts0iLxEWNe4/EjPNSCNflIHPQgCo/MTnb1HT1qNbgKwJGPYUasm8UaHlIyANwfamfZ04BHN
V0uwO4wT060kl7klR0/Wlyy6D5oEpiAzu5GegqQQqew5P51SN3uHBz061It3gYz16YpuLCM
43LJg+Xtn2FcH440UROmqwLw/yTAevY125vQBgkfQ1SujDeWk1vOoaKUbT6j/9VefjsH9Zo
uHXp6n03Duc/wBk4+GIi/d2ku6f+W540OnOetN5GBir1/Zy2F9NbSjlDj6jsarRxNNIscas
zudqgDvX5tKLjLle5/VlOvCpSVaLvFq9/I6HwnpB1LU/OlXNvbYZs/xN2FemC3Q8Hqe9Yuk
WyaTpcdom0t1kb+83etJLsnCk9O1foOU4F4ejzSXvS1Z/MXF+fRzXHvkf7uGkf1fzLEloDx
t/+vUDWQX7y4Aq1FcY6/NUryIw+8K9uLaPjOSMtiilkoBJbFK1soOcVMJ0JBzkdiKhkuM5O
Bkdau7e5PJEkWJWOAQOKHt4o8CQ7c9SewFFtIXbgZJ7DsKytc1+GwtyLeW3mkGWZt/ERHOD
9OteRmWMWGp2XxPY9rLMA8VUWnurcraja2tu3nyyTM2zaAX9TnGO1cT4ugsLbS4bn7MVupu
Y9p6R4wAB2HWtrS719StDHMF+zwpu3SH5ip5Jz6nn6VwHifUJbyRVWbLzMUC54hjU4Ue2eT
XwcUqtZXd2tz9Ipx9nCyVkZWh6Ra6pfLFczmGN3Ee1OXJ7AU6+nGl6rNZoRMI/kVmXkH/Gt
XSfL0RmeGMzSsmY5GALRsM8+lYup2bjy5JMi5cl5WbqxzXXGo6ldp/DbQuNNxg5LcuxeM/E
VrMqDUZ3EO0BUb5cDt/St6X4n+IWVhCyqARlwPxIAxXGR2MkRWXB5G7FLd29wE8lgePmYqO
me1ekpzulFu3qcro0vilFX9Eet6F8V4W0yU6tEGuUXCeWMGQ9ifSsjVdcbVtSNzOu/eAfKV
vuDt+teUukplOwsBnIJ6mrdhb6jqF5HY2pJkcE5LlQo9z6U66lKl78tF3MKNGjCo5U42b7H
V6jZganDdX8wmeJSTb7uAx+6M+nrWrYaVZWlqmqXKiV9uCFX77Hpx2xj8qr+HvD8VpbLe6t
L5xQl1Rjgn8OuM8e9bbwhtNbErwqSHIXqe5B9BXyFes3JU4yutj3KdGyvbXzOZmvpoVNwWd
SzAiPJOcdvzrCvdS+33cLT5eLGZFQbdnXj39c1aktb/V7lvKO2JWO05259/wFdFB4Ut9NiE
lzAJldMpGPmJx1bPavTUadHV7mMqkn7sTN0i+0u3sdgtwz22CCwxnJ6k1fe5d78eJL1iGuR
iJz1YjjKj0Haq39kWtxPcNJC0UGw+UEGNze9Z0Nq9vO2/dPBGuURicZ9qj6qptyje/UFiYx
SvsMntLnXNTZpHmnGNoLDkgc8n1NZ97ZtFI1mhMskeEOV+6epH4V1Vhrr6VpzRRxkyMTj0T
P8X1xxVOznCCfUrqBcTSAzKASzJkYQdxnBJPeiM6tJtOOi2LlKnNXTu2cudIlliiKrmSZgF
C9hUj6OyTPD5W/a2wAck13t3Z3U2saeiQfZnvPkjIQAR5xkBfYVWGgXdqBLMfNfa23n5i4b
Cn8sGp/tJ2XMyPq66HJf8I9NEkYeIgyche/Sq8NiglEXJJ54HNb17d6o8jySqS1vlOeq4HX
8Kx4povPizw+f517OHqylBuRyTppPlNRLVFC7xsHYEdu1WGs4li3BlVh04q7rOn3Sw29yzK
0IKxBl7cYFZv+kzX62cQ8wzIApA6kdquOMhKN0Yui7tXLtvdJGoXO1l79M11VnJAbRCrIo5
++Dk8+1ebahFNaT3EablaFihxz+tdV4eZrrRY5nfDFmB6evvWjnF+9BCasuWbPZ9WMsl5PZ
vKzyxcAseWHFbb3Edz4Iv4Znw3kmLGOWxyKxrEreeLPtUQdm8r73q23+XFQfbpI7hrWQ+Us
jYkGO3sa5no3JHbZSSi+ljD8L3lpp2t3TwXPli6GRC3A8wlSUH0BJz71y+p38sXj69mtcK0
/7h8Nnd8wzz65FaUqgappphLC3t5HiZlHRsAn8TiuMnlaLVIJxlXSYFiRn+LJ/SnThzR5vI
qbs/VnuXi4nULplhZVM1mY1UEHe/Tb+lc3qxk1L4EadJ5fmLbyRJIpGcKTtJ/DNbdrJHqtq
t5pqbHSRoR/e3vkhvoATVITxDwfrmlT4lghvDaLGrbfulMHPbnFYRbu5SW5DVuWMd0zj/By
RaNr+q6ELZCl3Gl+nmc/KpXC446HJ+lZvj3UJbiTR9QdybqGS4gx/uvz0+orp9WgtbrVfDm
sae4aeSI20iqd3yMG+UdM9K4Px9eBfEcemyKFhtneVAp6CUhsYPQ8VNH32116nTfkaex6Jo
OsnX7J7mRFV1xyp++MYJ/OtN7YN0UZzmvOJ9Zm8JMJFTzZQFgeInaD8oIP4cV6Vp17HfWMN
0nR1BY9s9a+myvHOcI06nxbLzSPz7iHKPYVpVqS9x2v5N/ozgPHukSQRW3iC2tmnayOyW3Q
czxyEK6n1yua5TwNcQaJ4uuPD/nmazvijWc394Fd0ZP1XI+q17wER3VXVWGc4NfMWovc2Oq
vcSRG2utIvpDEWGN0PmZAH+4xH4PXqVZcklUR52Ciq9GVCXY9E1SwNt8WNNuGH7u9tDC4PT
PzJ/7MtYGkRmbRPAkJHKarPEVP+xuru/Exhutb8F65bEeRdStFuPYMquv6rXMeGQsmteH7J
Tn7P4h1NQCMnaFz/XrTddczXf8AUuGGbppvdfpf/Mw/E93qmueLZvBZiDIL9JUYnpGIw23+
Zrs/EUJs9Gt9F092iuL9xaw7OTGnWR/wXP51n6VeWtx+0pqFt5agrbm3QkffkRBk/XqK09W
1azsk1LxxP+8ghc6ZpMJ/5bsPvuPYuOvotP2zUpS67ehE8LzezilZJX+ZxnjW/s7Czh8L2m
VsLOJXuwrYJUfchz6seWrl/D0M/ivXo9Ol837E7eddSouN7KPkU+iLgAD8aqabZap4v8Qpp
dtC9zPdz+ddzA9FLfMxPYY/pXvOh+ELTw/fXk1pGFWcJGqqOAiDA/Hrk96zU3Wn5I0rcmDo
8i1m9fmxY7YW9vHbwII4olCqo6KAOAKeiyp8wNbQgXoBz1PvXOpfXGqeLpNM08YsdLU/bZc
Z8yZh8sQ+nU/hXpqslpY+XVCU7vtqbNtdfIBJwfrT/tp3bCajazfdnGKBZNnIycUNRepmud
aE7SEsChI/GmPcFQCeo96esYx3JqOWEt2rJNPRg1LcFvST97kdaYbss+4rg4pnkYOcfj70p
tiR059a1SgZvnFW6PQsOKa8+T170psiMHHTjFPFs4U5X8aG49CfeIhMwBPanLdnd3FKYDkZ
XFM8kYwB1qbxI99FgXBI3ZzTTKd/BqLaynuacOQAfwrNo0jKRi+I7IXdsLtFzJEPmx3X/wC
tVDw1YHzTqEgJC5EfHfufwrq/KyuGXcMcinQ20cMCQxIFROFA7V4FXKoVMYq/2d2vM/RsLx
jiKGRTyzXn2T7Re6/RCLIMY/rSGcKcdCeaeYCGPvTvIBOCOv6V9EuVH58nLqKl03JXj1qyr
vLgHke1RJakHcBxWra2/wAoJXpz0qZTijrpRlJ2RBHavjG0026i+zxl3+YgZwO9bcaojEO8
aY5O5gKz70x3ZZYgGReBivKxGNfw0tX+R9Dg8tdSXNWVkvxPM9Wn16Sd5Fu5IUIJCRttAHo
fWotG0G4MyXt7GssCZeQOSfMJHBx7V3F9FaQANcyRRqq9WI4FclqOv3epTDSNBiL5YAyMCF
b1wPSvmcYqkoNzdu7Z9phFCFklt0MnxFcNEi6fYJ5URXD46n2rj5LGVg7O+93POT75rup/B
+rTsZbq9Y/3liUZP+FYt/4PtYUeVtSWAjqJef5VxYXEYOnHki7vuddSVWcr7Iz1aaKeGVQH
8scKBxj3q4unT6rc+bMzFmOcAfpXNNDcWskqRXh2htpKsfmHrXY+H9SkgBhdVmUfxt1FevS
w9P40Y18RUta5pjQN1wXMQKAbVGO2Kim8LkliTu38njpXW2Oqx+UGlttw6ZXufpVuS9tiQP
IIBHOeK64UYRZ5tSvUlpc8vu/DOXCiMh2OOma1LHR4NA0y4eLZJcMv76Y9EX0HvXS3k0EbG
QxMMD5Tn9a5S5e/vL0WlnEArHILMMH3PavOzKEZw1lZHdgJuLu9yva3dtPqEd3qMwgtweAx
27sf4Vc+2w+IL17Kzu4ILKIlsK/zSAVQk8OW7B31XUoYlwQ21jub35/pWFd6NbowjsN85VQ
d6LgEH3714NJYedS66bdj1KlaTWp6RY6XbWdhDFIsfmhi2JHAOT6+wrRSxe8i3OUKIcfKeD
Xl1tptxtEciSBvR+uc8Vvadc6lbZtlnmiXcMg8c17tPBxlaV7nmVMTZcq0OuuNKSaR18s7X
GN3Tao9Knl8MW7RNKkYRSoUKB2qPTNUv4pQ17suIW4I2gMPSu0intJ7ZGUgqRkr3FdcsOoW
SOF1HUd9zzG78NxeaG8khfT2p13oSWdo5XCkBV3H8ST+FdR4j1rTtLb7VcNgqMiNSCzY6AC
vH/FPirU9cYxRI9rYknCg5LfWuDFUOa13Y78LJrVmxqGv2y6ydUutYgRrbdBHDneyjaNzge
pJ4qvL8RtIkkt7eKznhiQbWlkIJXPU4rzo2wS82Twyke64JNNVQSyr90nBB7+1cUcroTte7
O9YqUFdI9bt722+1NcW4iuvPUlmxuA4x+oriDaKzsdpzGSBjjbyfzrGtZ720kVra6eIg5AU
8D2NdJpF/FI8cd6BFIzZ84kbCc9/SunDYF0G3e9yK2IjU1SOk0r/AEzwzPaySYZCSjdgevN
ULSCbzkCsEMAaTfjBPsPUmul0bTYpkljUq2887DnkVq3HhpRZJPGv7wHaw780LCxg5R7nK8
TK6a6HK6rpQuNVlZfkgZQjFSCWOzOcV1XhextrLw5bQSWwZhuJYrnOWNUn0mW2KSupDheff
1rcjkLW0IAVQq4wRnuaI050XZaozqVY1VqdX4X8y81OSNHKytF8oA6cVk+JkvLW7EbQ7XmL
bWJ7gngH8auww3fhnxBviJeOMR7j6AgEiug8W2VrJo1hqlxIxCEsxUffDA/l2rpSV2dHtHd
eZy8Nra/Y7W2ug4e4mFzJ5YyQwBBGfxFcLc2MV54mFvHnbc3BCqw2ngnGew616n4ettPlv4
7vf5kciExF+BllXn3Jwa5PXNOgHi4XUJ8tZklZQv8Az0Tace3GfyrkhOSOnmTbQ/wgJTe2M
bMGlW6jkZCcAlcqR+AFYN5cObrxJa/a3j82+aQsgPyAMOfy6iuv0vR5Y7qG9Rjts7oOm0fe
BOWB/Bq85vlkfxDqbzOFjnldQzkk4YHH6VmnzRaTNI2VRPyNPwnfNNa6oyybBp0aFRtzhUb
LficV5pr16NT8YX8sjn77YJ4BAPH6V6l4Qsn0+9ewSF5lvLYvJuBC/MGypz24rh7nw5b3Hx
Sm0dR9hjvHJhZ+QoIyoH16VdHlhOdkVNuajc1viYyx2Wmq3M0kMUm5cAf6scGtvw9rtvYc3
U5SyeJQqnsQowQPxrmvGkljLY6LBM7f2jCv2a5VgRsCcDIPrnH4Vc1rQ3tNDsNUjlZ7U24I
4wOg3f8A66xhN0lTa3TbNalGFdVKU9mkj1Cz1K1voBLbTLIpz14J/CvPNe0Cw1mXW9O8n/i
czzzXVox6OFCb4/qQf1HpVO21C80KKwvIlEjSRK0kRx8ykkjH4DrRNqUXiaG7XTLpbXX7eV
NQsUJP7x9gDxZ9wMe9fT4XMYYiH72ydz4fEZJVwlS9BNwstTndK8Qed8N4LC5lH2jQdStri
He334mcrjH+ySQao6pqVzpnjBlsZ0E9nrt3dIzsVXmNW59jgiuX1i2XTtHsdUsZPNt9ViYT
oTzDOr5dCOowdpFS67HJrnjR5rJFb+0pIMYPQyqin8QSa3c1captXaOovbbU7R/BviSNxaa
tr89zJLcMP9WZWAU/gjcVm+NNT/tvXYNA0LdJo+iR/ZrVV537eJJz9TVj4j3kN61qYLlktr
KU2OmwKcgxRDbJOf8AefCj6Gu/+H/w8g0zRrLWNVsVbU5ZBKFkyfJixlUx6ngnNa2cm1Hqc
1SrGjTU6m/Q63wh4FsfCSK8Eplla38l3K7S5LbiT+OB+FdJJEjFt2Bz27isY+IHk8aR+H4Y
DI4tWu55SceUM4UY7kn9Ks6zeR6XpNzfXDbRGMZPTPaulJUk2+h4EoVK9RR6y2MzxXrMHhb
w7LqDL5s7N5VrEDy8rfdH0HU+wrzaw8VzaTpsXh7S4cXsrmW5u3I3TTNyxA9+grkta8W3vi
PVW1C5uP8AQ7E+VCGHyhjwXx61FBMk+o2940b/ADSKw3Agt749+1eNi8ZUa9zRW+dz7PLcn
w9OP760nf5HazfEPxFLOthHFBau7gK5T58dBnPFdnY+M9PRGttQaQTx8NJjG714rk7jSIP7
S0S3mjLrPKTLNEgD5D52nd6Cs34nxXFv4tvEKxoqbF3RLs3Ky5DH3Oea8ijj8RKUeSVkl1P
cr5TgpxlGpTXfTRns1rd6Vexxtb3cbeYNygnBYVcazTAGDx3FeReGLcXPgkWjWTm7mBSO5Z
ucbjhQPbbn8a6Pw14yi0yzk0/Vcp9nufIjcEsZAQCuO5r0KGcc1T2dRa9+h8tjOGuWn7XDu
/k9zuW05cZAJBqRNPUADGR3OKtw3Mbx+YuSCe/GD6Yqwro2duee1e8qraTWx8k8Oou0tylH
YpjpnPen/YYmDArxV4bNuCcUnmgH9OtS6j6D9jFFEaXHzxjFRNpKY+VQM1qGVV5oDoTnIo9
pMPY02YzaQrHj+VMXRm3cH65Fb4cBjj/9dOypAyf1odeSVmL6tB6mINLAUj1o/ssBgQTj0x
0rczHtJz04NDdMhhj096j272L+rRMI6eCDhcHOKalj5b/Nx7da2jg8evvWTqusWemxSiViH
RC5APOKzrYxUoOcjfDYB4ioqcCpqF1Hp1qXChpGyIx/eb/CvKdf8SarezKkt+6InHlxEouf
XA60mseM3vrxrjytsUY2RR+nqx9+tY9nEdW1mEpaS3KA7pI04aTngA9q8Cpjark51fh6I+4
w2X0MPFKmte5p6DpGpa3LvhLLEv3p5GIUD29a9E0jQ7SKFlXWSwwGc78AfhWc9rrt1F5eo3
NrpdkgKpa2/pxwx9AMj1qsLKxtLNoradrq4cZGM7ePevOp5i6kvisvL/M6KlFepq6lYaI6P
JLflVA4+XLOfYelcZJearbxtZ6bC8iq+47U++vuw5rqLbRpn09bq7ZcbvlTd8549OwqS51i
KyhTyl+0TOxiSCPjB9eO1cuLx/P7kVzfkVRoNO60OHuLvxdfW3lTtPDGMAADZntzWQsGnb3
hubiaeeN8SAHO0+x711l5a63q12Y/7RjWDblgrlmyeqY6D8Kt2Xhazs5EwDHIh3O6csx6/h
XLDFwpRs7J+R2ckpO25y2l6O9zJMDYSsd3Abkjjq1dDZ6SkTDcIwv3SykEiuguZdMYNJMyB
APmZ2Izj1x1rD1TXn04iDQNLWSSUDbI8RAGfQGtIZlUm2oqxUsOlpI62xstM0+3zM4PG7ew
xTn1LSHiLqvmDswxtNcNcReJrl3km1qBXaLa0UQ+VcjHeszVNPvoNHA1LxAso2fu4UHOM8/
0rH61UqSsqmr9SVSpr7LPSbu+gj+R9LjY7SP3nPA5IrFkgt3tJC+mW0NoU3krgYB5znrivL
Y4tTuL9plvbppMkPJ5uRlhhs+pIxSS2PiW6UwrbXEsEGfLIB5GcED29qqeGnN2nWKi4x1UT
0SFrK1vEa1s4mncFFYjdkDryfSrT6jYvbMWNlI0Y/eIxChfTAFcXaeG/EMgad0kOAGIJIzn
rx61vafoGjLKZtbtLiYnPyhSqDPcmoeHoU/ec+b0G6nM9h9zqWnLGJXkjEske+NcdQOgwKx
7rUJbREmnt3VZc7QR6HBz6V24j0COSIWUVjbqAQr7ctjGOprjfE1uj+IbWK01hHL2V1cyBE
B+ZFBXr68134PMrSVNRstdWc9WhzvVEcet3wc7IOMgc8VJJf6h9pS3IkSeZsKqHBJ7HJqJb
2/ttAgTUtLMUbsP9Oij/etxnkHtjuK67S001LAvl7hlz5klyuZM+nPT6VeKzivBX5V8i45b
GLt1ODvE1ZyYn0abdypkZTx7knvUSeEvEF1KheFbGzAJMjNkD6D3rvNZ8V2ukiFILP7Srrn
BbaPxrl9U8U61e2rObeO2izhdpyOPr/OvMjicXW95RS82dSpwjo5fcZmoeCwTHNc66092Vy
d+TuYYwMDpXHala3Meq+XcqE+UZK4wB2H1rpEstb1BTOrtg/xfd3H0zVPU9Gu7K8aK7CgBQ
xw+ckjjPevWwkpxlac03YxrOna0UZSQOvG4ELxtznNbFtZCaMZTgDj0qrawEJvRlwWxit62
uLdUjGFQgc5PUjrXv0lfdnlV520iaGg/aNNv4ri2YgqwLKOjDuMV6/arbz2UciSKd+JAM9C
e31rxQausD7hwRxWonispCIxKyg9hx071rOjGWtzkU6i3Vz1i+t4liUHBjLbgPQ1i3ltAXj
bYeVJ4J/vGvM73xlqDiSKG7lCyEA5OeRV6z1rVbmyil+0y9COD7msJ01tdGq7tH0VHbwXcN
vez4KsIhJjpwBisf4gx7/AKPA2Ibecx49vmA/pTrPWrU2dzaTSGPdGrREjjAUYrA8T6hNL4
cn09Zw0MjmUAdsc1z0b81jrmvtLoQ/DdriXwrZgMsjEbxvbIG1m/+tWh4ot7W0vba5V3jWS
6miIJAXLx7sj6kVyvw8vLqHQ7e3tiN8dxMrEdVjIByPoc1p+OL2ZNVt4LjhYpkuQAcnmPGT
61m6Tu0dHN7ydzpPtC6fomrXsaEiBS8QTpgoCP1xXCahpwutDmNvtd4rWKZyOgJQk8n1K5/
Guw02SC8sRpJfa80bknswCHH64rktPuEa8urOQmGW4tJIZFOAoZWJX8hxWCp+5sdMZcs2jb
u74mzub1pF8wwRjYh2lwsAxg+oLGvOfHkktt4q0fUEXaIbeIqd3LgHIOe/XFdra7ms4bpiN
0DCQqACoCBQfwKj86o/ETQ7e60KG9soz5FrIqxMDlSjZzjPv+WadODc7ilJRXKYnxTTS9Tf
TfEOkMkh1CI+cinkSAAg4/MfWuivZLTWfhtpOk2zI0lhHESCeMOGBBPtxWFokX9ran4ZsBE
ENu8pmZvukZJzz16CorGN9J/wCEg0hT+/SJjE3YlSSFH4ZNY1nNI1pcvMvIbZaTeXtroMt7
NGtvxbWwUZYrtcqW9RuBBrzfQtZi8O+L1kvI91nJcKk2WwUCv8pzXsqXENv4B8NJ8pKRhQo
BDSSgtlc+24H3zXz/AKpJF/pnnxmSdC7yI45PXP0Hv6itMPRUnKL2aJq1ZKKl1TZb8SRR6D
c6/o9zbm4gvZVmtp1O4QTbt+3PYlGwR9DXP6fqb292l6hETWlq4VgcHd0Vvr81JfPcxaXBp
Fw14btZRcNEzh43DICjAdd2D+VVdP0y51FZSm2IRI0m5wdpAH8Tdhn1r3KNO0LM8GrUbndb
DmmvbuWS6I3/AGaJXOM4iRSAoH4kfia+ydHvINR0qCdZkaQxJ521shGKAkH86+SfDtxp8Ph
fxHDcypFdXUccSbuXYBskKPqBXqul+Lb3Q/htd3FpbSiG4hZVml2qHmYCPKhSTx/StqVWUa
m2mxx4vBxrUlZ67nYeGLuJpfE/ja4Jkjvrw29oAAC0MI2rj6nP5V57448Q61qZ+zyTESXb7
be1T7qADk/gOcnvXaaRGLj4faBZxqtrbW9n5kjO2Bk/MzsT0714b4i1Vtb1u4u7RnS1ib7P
Cw6lDx+bHJ/GrnJzWr0Kw1CNK8re8y5BBa3F0bS3kMunWjx5ZV2iaYLjPuMgmu+g0iOLwsN
deMi6tr6IB2PA44Htzz+FYl3ptroNlpltAQ7QfPM3TdJ1I+g6V6Vp1vp9/Y+HNGvkkMGpPm
don++OWX8Qa+bxlfmnG2ibPqMNR5Iu61RFdiBvDWh6jd7rqebUJJbkxvzjAOSfQEkVj/Fa3
Ms0epQrL9luoY5ImbBO3nj8D/OrcWnXI0DXdBHyyaYJVLHsAx+99QQa5bXtT1TW/DmnQXmG
t7KAwQuq4D/U+uK5KaXPfax1P4d73R2vhHX7q88HJaCCF7qC5jhR2QgskilQ4985Brz/AF+
WG18XW8pXyYlmikeNScwkYBB9+Cfxrofh8GbT2tv7SWMzFZSnAMTRsSvJ5OeDV3TtM0i9+I
15HrKie3u4XwGGdz9m4qFONOq/K45Rbp3Ra8dahrps5PEPh/V2FpLOY5/JOGXPIYj0xxx6V
q+BPFd7quiSnUZvNubeUJuxgMpHB+vFcXZQ6pZahrHgq1liuo71vICtwM9nUnpxwafpdvde
DrmT7QuLkwOFB+5vAIwc9SCMiu/D454dRgpXt07pnk4zLqeLUla11o+1j2SLUQwIbr1pG1A
h2yvXivPPBfiG5vme21yYmUqGjlIAB7EcV6R/Zv7vJHzdjX19DEUaq5kfnGMwVfDT5Jr59G
LFdGUbccjue9PDSBsg5p0VmY1xg81ZFuemM4POa3c49DkUJdSISuB96nfaWTABJ561N5DbS
MEVkapeRWNvI7khwPlA4yfrXLXrU6cOeZ2YbCVa9RU6e5q/aCMgH35py3JILHvXmK63fSP9
pilm8xMheuB789asNruuPD9mvIBHkcsBgt6ZryYZhCo37jVj255LUglaomdVrniux0yxxE3
2i4ckIkfOD6n2ry3WdT1TVJLg3lwiC4x5kKLj5R90ZrX8mOLdL/y0bgMeiD2qF9MjlCwrnP
3i/r/jXHUlOs05uyPZw2Hhho2gtepyI00XF1FBBEzEcvgZ/Gu70rRZ9GtTfRHyrggD/c9fq
cVraZp9jpNkJmZfMb5j6is3UfFelWcqvdTiTBI2qwOw4zyPevDxnNV9yCuj1qULK7EvHM4d
mtZLknkBshQcdxUtmt/NAqWVsIiBhi3Ray73xXpSwRkzBlkXKxRcE1m3PjpZbeK3t7pLdWY
xkKp+Vfc9/wAK56WGfLaMbGzhZ6s6KSw1G4ZopLp2MfP7pgMetQ29lpI1GOGSdo9oJYqMkn
HrXEP4tkt2EMd3uWUnzQO4zxk/rir9lrFjKQ8t3G7sejNjA961qYVxi5S/AIrmdkzvrjV9G
0eBo9LtBcTheMcjd6k+tU/7Y1bV7aJVgWwgX/WHo0h9ea5hNbsRKVSfZGx2iTt+HenJqenR
SDMsol4KmQEgjsce9cX1aMdou/c6FG3U05bGGGUHek8inIDDdg017pmSSO9lleXOFWNOnHT
0Aqs3inQ7RC818WIH+qRMO59BmuP1vxldaiGtLRG06BBnC7dxPu2eK6KWAnWkkl82RKrTgt
TW1nVE08xebfQxTdRDGwLL9T0rlovEOnLqM8GuqotpGDRzwktgnj5zn09KxbmWPAVpre4QH
Llm+XP4d6qyXtu8UkNzJBHFjh1UsfpjvXv0srpQhyvV9/8AI8+pjak3dbdj2rTRpEcNvfwi
Ge3fG1ojuyfwrfttVhs55HKjlcqijGDnvXzbpWv6h4euDPomqfuzJ81u4zGx9SpODx3r0S3
+JMOoRpDdWcWmyYJLYzG7fUdPxrxsRlE4T5rOSOmniYzVtmev2PjKaddsGlbps7WbOR7YqO
/1vVGeS2SEl2XGxlyAfpXI6VrGoXSxxxNDGH5jCYwwx1GOppdRl16W0hs4NSd2mZgbXZt27
Tzub9etcTjSUuRq3zKUbamtJaIZ4S0cNtcSjOyNt5PuR25rl9U0t28T2lvDf+XI2n3e7YoO
8ZUFOevU1jGLW1vY4oYZYrmWQpDlgokI5OCSKhk1rxDZeK9LupbNRcLBPy8YJKFgDx7Eda7
IUv5WnozCU+2mpsQrrr6J9g0mK+lhkn2yeagLDCYI+nJGPYGtBzrF/Bb6fArxPEgjuoXUxl
ZAMBs4wQQAaqN8StaS6j8qwijjDndFFzvB65PY1pr8Qb8+VINBhKlzuDuRux2rlnSxDatBf
f8AmdSqJxs2Qw+HNQtBGL37OIpP9bNJlthz2A69qrxaDrUt432loFA+UBo9ylO7AetXpPE+
rHzJJtOWHzVbZgEbW7Yz1AqAX2u3GmbYrhmcqfnwc4qoYbFta2VyfaQ7lW5tdFj1GWPXNZu
bqOHG2CEbVAJyOn8qpXWp+GFVI7TSXTEhcykZMgPrnrVUWl3HYsgGQTlxwM/j1qpK90JfPK
qrKNq9MD8O9diwbT1k3bzsL2sLbfeWZ77SWedLbTjFGw4VTnafqayjFduUdQkaKcICePxqS
ae6usGa6OVP3VUAVTdcLjLFFPJOcCu+jGdNaGFSVOXQGjtsCSa9AbJBVeTx3FQu6ceXKRjq
xHLU9YUuJ8JBgYCgKvJon06G01NLG5v4YJZG2kNIMRcZ+YjpXTGUm7NmNkldIoI7rKJVckg
4x3HvXpfhxmm0OJ3jLncwyw29/SvOo10x4I7j7UwZ2YbO64OOR6ntXpGhPatodt5V6SADkn
1yadR33QndK6PWF0q9injnnCYUDBkIAxiqep2VvdW877/l5w0RDKD3HFctqV3r7aSkF1etN
Zk4X5s52gcUunXeqaRpc95auGjePe9uRkSqOuf8aPY1IR5+ZX6GakpPlsJ4ehe2WOOOZo43
mYMRwSCuCB+FQateG6EOXZ/KBi3k5PB4FWvCOuaP4gZxbqbdobjf5NwwB3bOQp/KszXLe8a
6d18mFXcsYw65VvU+lRQxfvJVVZmtSi1H3NTbtr/dai5RwrQRbHDNgt/+vpVLV/KmlElhGY
3JZwmecMenv3p2k6ML2EM8yh9uMbv61PewG3u1V79N6c7lcEYx0+taurT57RYRc7aot6f9m
iaCJpykUlq0bAc8sMdPrT79hL4JNk+wXEcilt2eRtziuduJL21VdpVmOcSIc8ZzUP27Urzd
EIjI0h+bknHAH+FbU4xa5rmdSprZholx5N2jIdjojqOM5LYrd1m3jk1LUNa8xA0iM/lejqo
GPxz/ADqrb+Gru38u5YvGXBAOODmkvdPljR/MJkGfvIeCTUVYU60rwZdKrKnH3lqWbWSI+G
NEnuOY7ZzKkOPvMGUMD6dK8S8evBY+KdZCh4ZLgtLaFSDhHPzKfrk/lXpeq3MlpoF3blgis
ojTOAN7uF5/PP4V4dcWdqdfmhjmZoEmZEdmyMKT1J9q0w9D2bbexNevzJKO4261K4u9Xt77
ToTbSwWypvU8nYm0sfTiqdld3GmxsoUm3mjZXDE7WRuD9cHke4p8TOqs2NiTMRx125xj8fS
rN7ZXqWkjJGn2RAGb5g2ATx9Oe1d6airI4Jc0m5MzYLiGNLuCOAFJYioMjDIwAc5+ozj3rs
7TXbC68P8Ah/Rpri6fyZXkukEXy8L+7RSOTkk5Paueg05Jr8SMgV2ACAEBd2M9MU+2u3tka
w09WN9OQFw2FjI6n/PSspSTem5pGEkrPY7jV/GT3fgyDwxZXJknaJftsiAiO1jXgW6dyeBu
PrmuesrSEzgGIgWQWdWUEgNlQpP0zTG0qWztbSFEkcXZy0oBw7ev06in6Tr9lo+oagl3Y+b
CQsL4YZGJFYk5+9wCB6VjVm5Qbgr2N4QUGk9zpNZuhf3IS0UtDAGy2OSc5JJ/lXT+GriW4t
otsskZsbbzAueWkDDOMeq5FbdjpmlXGjRpFJBAl4PMCsVDnccjkHrjFJY/DtTPIk+qZZW3e
VGxRnU98/4V8tVxlKcXCWltj2ac5QbnJXuZVt4gitLzxJbyxeZHqKeSEEn3T1BJ7jnmqgeJ
r+30S7tS8VvC52xnH3l43fiRzUfi3wjJo13Hc2lz9ot5P9WmSXRh1B9/eqfh0wS37TXM1xF
dFgY5GXcNmCCG9O1bU3GcFUi7r9SnVUnorFGIbiiRx+W8D7xIowSBjI+nGfxrrdHaO7ura4
l8uMQzscnqFI9fT296hv8ASHtdRM0aSXCSF1mEfzYOOxHtzWroXhldQZB9oRoJ4guY5ADuI
4P0yBkda660aU4XfUwjWlD0JNRuYNN8cWGtx26h5M+agYNlSBjA7H3q740sI9WgtX06SEzq
fNkSQ4Me0ZP4kcfhWdL4MvfIe5iuRcXEJ+cM2SSM9D6cVTg1jWLSTyN3mFV8spIobjv17+9
YQwUJNThK7QpYm0rtDkj0/UbeFZl+w3aL+7ZRhcdR+NaVjrepW1qsczvcbSFVi33BVGF5Lk
siRJJ5nyjcfmV/b0qaEymRwHhEw+U7/l5HpXTThCmnr+Iq372zt+B1mneNEhXbcjdn+9wQa
6e28TaVOgCuPM6EbhjP1rxy/unnCxSxIlyOpY43jtisuSGVIAziTeOnGBn3rqji1FfFY8qp
l8JO8o3/AAPdbrxFYRwMRNED0wJBk159rniLT0kzcziR+wByB+VcMyyoWjMgJ6deh/CoW0+
Z1dpCWC42hl7/AErKpi6bV5yubUcG4aU42RpS+LIxFL5KbH6qwweP6VmjxVdJJuFuZCnLbj
n8aiXRJ1gluYoygUElmXgjuBVuygsHt3WNN5bIwoLEt12j1rmljaVrxjc644aaersZz+J7y
8m8zcEcEklu3oMVIfE+qbv3cvnsqgAKOgqxc2s62+bTSo1hGTJ9oIDh88Yx1xVGz07Ujl47
XzMn5hGh/LJ4qvrsHHm0QKjra5Pc3evXMebl3hiZflUHGcjt68VVfQZbh4g0uxcE72I4I7E
e9dPa6Lra2wK26xvjHqwHse3FQ23h/wATCOaGO5LB+WQsOPfJH8q86WPb2kkdCpw+0mzDt/
CccwaSNprgAYDoCoU55+tMuPDMcVuVEhfb8xctgLk9Peupg0m7mXytR1pIY0IysQy3H04rR
HhrQzPu+3Sy7cArIfvn8etYwxtRS1nf0RcqcHHSJ5zbaBJM5MMb3H+yFNaMPh+RYtlzAY3b
kMeqfWvW7GwsYIGjt3jjCjOf/r1FBbweY2T55Zsk7eBXXLF1mtjmUIJ6s4+08E2MkSStqJa
PGflTaR7c0t34QiUmOCU7gCEkAyU9/qK7eW3eOWMRqEQclkUcE1M1mm19hIb0XOTXnzqYjm
5rs2Xs0rI+b/EmlTabrP2Fbu5IkUMdw+Z8joAPemp4I8RzWH21kVF2M4jlk2vtAyeD39q9P
l8OnVvi5FFqM01u6aaZVlSTaVI4BB9ea0j4VjsrwpNqS36KDj7dD5xz6ZDD86+heMqRhFR3
sm9DzPZRlKV9uh87Ku9tiWxkyQF7ZJrRfQtRhtLiaa1t1ESfMn2hS31ABycV6L4S8P3cHxF
1+K2sdMuYrPcqmcMIoy5BBUdc4z1969BXQ76GQZm0m1XuIoHbBP4itsTjqlOajCPYzpUFOL
bZ86Wmiy6tdW1vazW0aC3VmaeURrkk8EnvntVqTw7rGnaamqeVG1pkqzxPvCckZI9MjrXf+
DdNuLiHWGtPJIN5swbYSKxGeQCcAc9CKlg8LC5mvLPVLk2ywTMkyWsSRnY/zAnHbB+nGK0n
iZqp0toJUYteZheAIvFlxq8knhmSJjbgGXc2I3U5wCMex54r2IWzQiDz4DDk7nijkLiFmHz
YJ6jmvMPhfO9kNais5Xe1aZMCToVBYLnHXivQLnW7eFmkurpIQhAbC4C/QCvn80pzq4j3Vo
vv+Z6+B0p3bMy91q3v9a8K6Hcpv1Cx1IpcyKnyuAPlYHuGXBxiti8tIrn4lWdtMU8oaPMdh
ABK+cMj2zXnfiTxZHd+LtD1WzgiS5092LyupCSoD8hwMHjJ/OobzxsYvGMeoX6qF+yeRIIJ
DIDzuwDjg1SwLsuSNvdf4sHVi7qT6o9I1PQoo2VopY7eByqKIto5J4GSe9NFppenWwQrDJN
nnfICdx6D615hc+JL3WNHsbW0jlaS1kLu4JZWIOVGB7GqF5L4g1K6luprZkkAV5EK7AccDj
2z2pQwU7pTna1/+AVLEU47K56m99obxzXEoluLi3jy0LNkjAzgfWqlv4l0+20uzlmEyPc8b
EbnH94e3SuJbw7rJDXThHeYYKGbG4EAc47iprDwxqVrLZz3Fq0ixlixY9AAeMZx3zitoypx
WtS5HMm7qJ0dzrOmXCkQyb5DncuM5x71nefbzAKMAHkZPSs6LwrrItIbl5IovvFYmbJCnnn
HTNMXQNZZVyYYlJ5kzkAV2U8Xh4/aOSpTnLoXgLZndcjGCN2amW1gGELrg4LNjOAe9YrWVx
almaZpHX5sp2HfP4Vzd5quqNci1ISO2kXcIRINwHTLHrz/AF4r0YVIVl7hyOk4Nc9zpNb8S
WukBrDQI908mY5rx8Eue6xr2/zn0rmrFYUkdmlF3cTfM205w2eVBPBPq3QVlXkeptcny1aQ
FBEDGBgKOw9KUxa1IwwsnO0DChQNvQD29qr2KitGjdVk38OnY6gW6NI8ShYVRQXnckKgbsu
ef/Zm9hXT6Xd29hYLbm9WHBJ2NEZWAPTJHAPfA6ZrzaGz1t3yvms4Jbdw2CRg/pW9ptrcw2
QjcSKwY8URpL+YwrVOZWUT2u+e4NtEnG3Z8y+h24P8qmsZWhSJ/MATGCCM5B7H2Nbl1ZRJY
hWGFdGUMRk7iOK5iYvDosxLBZAdynHPCkH8qzT9rBxR1OLpzuzz/R7a6l8Uz2luPnk1F1VV
4GfL4Apk15PHq6DU4ZDKSy+aXGFIO0bs+lbOmMJNVsL6OEwx3EqlZF4LMEwXHuSKoaik09p
qhWD7RG8kkKs2Ov3v6Z/CuepUtSjdbmlOm+eTTPRPDWgT3lurpevvPIjjGNxx0zXSJ4Ms0k
P2uSRioDMCcivE7Tx7qTRWNoEVZbdfL8xHIMhHQ46Cuobxbd3NlcPfapJZXSurpG5IV+3y1
xexxENZvfsO8ZfCzv28NWP2YqqOyhshlfGD+HrUFxb3VkwubHdbyiMqzJ/F9a5bQtWuJzMY
tTjePrkZOG/nV065qcl7JZTSuVcbWkZsD2z3x0oXNzuN9hct1dCaXfXx1qNbvU5Y0kJ+d+V
A74J4Faep6la6TfRR2+qW17bXSbi84yUPQqdv6VjrDFqEAFxKq3kCOWjDY3Adh/SqdxoFxe
WpWErGEXzEJ4yMdz/Wt5YinGVp6CVN7mV4+8R6WthFa2sYubi6kEjRqpBXYjfNyOm4qfwrx
Yec6OTJ8vLHcOckjNdL4w8QyeINejngiSKO1gW2jaIY3herH3Y1zrho7cFjkkbyT9a9qlHl
gkedJ3m2hloXlvdx/wBXGeQehrRG+4snDMCPu47EAcVm20rw2F3dB8F8qoPqasQzrb20pcs
OVwoPU+gqpJvYuFkWYr9bOCOcRCWQfJtPcjofyqpbxrZafHqCsyXFyzMNpKkJ7ex5qCMJHP
N565lljZPXaT0AqW5BNoojX57YhGz1wB0+neo5bPQbm3HXobUF1LqOn7jJJcSWkWdmQFjjU
dyfqOB7U/wp4f0fWvF8dg955jIftCx7QRKAhZgSeOGwMdTzWBbystpK5UCOIF2kXjBJ+XPq
c1o+FL2z0q4vNUuLky3J/dQWaKAZZG/iY/wovXjqRiiUdHysnnvbmR6JZWOgN42tNBkvvso
KebO8B+QEckAnoc9q2NRt5NH1ArpGqXd3HPlbYeZllPOQ23txx9a4PwrKV8aWeo6ihnjimY
TyOu4NvB5IP+Rivb5vA+nukk2ZYQ53K0J4+oNeJjEo6PU9OlXUdf1MLT5/GraC2oXjafdWI
PmSWXmDzQpGAO5HODSadf2U+nxyWFtAl+jtDNbqpU7cZYg9Dn8quy+B4JY2/wCJg6rGOP4W
PpVWXSr2wjS3FmsrsoVJ1HDY7Edc5714zhFvmgrP7j0KU4P4jnF8TyrPdwvFJEpXYoQ9G4A
P1AzWzp+qafeywWRvkt0WMskhOwl+pB96uC9s7S1kbUfDkEu5lR5J05B68n60RWOj3/mQ3m
nJbWDoMXFucyMuem7GMcemap1lu00+4pxSbS1NWGyR5IvIv472QEEKHBz3wccHOe9WLnRtP
vbRjY6azTFcMqP8xPchjVKLRvDttJa/2JdTwY+88jMw9unfvWsqaja3VrBB4qtVaaeQ24eA
GR8jc6HHBAAyKwlWm5WjM5ZRjbmRzTeG5o4zNJc+ZNgr8g+ZCOgPuKpeXqS3IEk7GZRgs2G
/Gt++0LVZdWfUH1OOV3O5JIY9iA5/iVeuR3rPvPD2rT3P7q6VQRuOPl2n09xTWIV+Wc1b0K
jF8vMZ09mZWG+4bcPvOCAaJLnUChT+0gcjB3KpyKux+E9TA3PdM3HODkGnjRtWsExElvcow
AcSDkH1Ht7Vq50Gl76ZHPO5lT2F01ugMscn8XAAIFZi2Oob2mtWeMIMlQ3YdTzXRfZdWact
cxAc8bOMD8KnsrG8itZUuImkYn5SZRkfp+lYvFQhpdMq8n1OMdJLhhHNPNITycMSOa3vD6L
aufs0bQW5PzuF+8R7mr8PhVxNutLqcBuu4AEfQf41ak0OZg1vLfF3IwY5Dx+VY1sTCouSOx
adtXqYlxrllaXcsFvA1zJu4K/cVu3ualjm8ZalseWVbSILwEj3H8M9KspodnYXGH1KFHJyU
CBjn/gNaTeZhYG1KV4gR8yRleK0jSuv3Ub+b1MpVmutjCj8PeMpW2ySM6M2FLShAR61bTQd
asJtzKl57+YTtP8AWugFwrIFxPJt7nrQ7XEdz+6jlllkX5UwdoHrzxVV41IR95JGMG5vc5e
4Ou3PyMyxR5wQuFBJ9TWlHpd9aWX2iedDxkgkZx6mtH+wpb4vdatcTLKp/cwQNtVR7+pqOT
wpaXzkzPPJz+882YsXHp9K5YZhSp+6/wAEa+xm9SKPXrZbGPcYwJeEIU5bHBFZ8viiKymES
xed8uVBIAP/ANetaXw7ownQi0AYYVduQAKml0XT/Liii02Bx0yy5xXSs3o8trMn6rO9zlpP
GgmuDHK4iYkYxwB9K29F1zT7+UkakgYjaY2zu3eo9RipNQ8HaffWbQqixknI8tcbfxripPA
t3ayPPHeLAQSEYNk1vDMMNWjbm5WV7OaeqOl0yZZfjfcRLKJoxpP3s5x908V215BbhuISWK
91r5zGl+JrfxReW+neIJlvBaZ8wthpFBUbNw6A9vpVOa81+SS4tbjVmN9DGRPHPdSq6sCMK
vzEOT2Ar3YxUmrTWy/4c4m463T3PXvDSg+MvGrhCm27iBJHTCnqa6WWa2t3D3k6xqCCGdgM
V856dqOpQrqlvLo13fzKVZ1kllHlN6uq9T7Go7J7C9kkuNUmtVuEBxa3MkkSewGAR+Zroqq
8m+isRCUVGyPTPAniLTdIttatjeWyy3F+ZI0LjeykHketP1rUIvEF2lpZ2cnnfKLi7icxlY
CeUJHXd0APTk15XDb281gxSCxiuftCvEAGZ8Y6BRwV9c+lX9Ov78M0WlW8FpcuzOZImkhxz
gEc4YegxxWVaF5OcHZlQl7vI0b/AIQsru5ufEVtpq3EVobjYyR8kAE7QWPcV203g+4jsC1w
kJSIFmklYyOSegHqScAVw/w71bUtK1XVzfax5dsJw96ph3mZhn5gxxtPXmu0u/FkN45uLK4
e1RWxbCS281mH8UpUn7x6KD0GT1NeFjnifrLUNtNdTsocvstTnR4KM/iTSbDUGitjdw3Msg
KfdIC5HXkc4qGLwrp9h4h1zTbhxcjT9Mju4JtuBMwkyMjsSAVNYVjLq+p3WmMdUkk/dXLqz
IVMS7+QWXnn8KrNpOu3XiCYLG8oNujK7ySFZBnlQcnOfTt1rujSrN8sqnT9f8jHmiunX9D2
Sa18PR2qTiCygWZAyt5qxuFIBHIIPSuX1K40OwjKjxLbSCJhlLjE+09cgrg8fjXncnhrxRH
pks0vh7yTCPlExw5BbjCnk9cfhXQt8P8AUVhjlum06B2UNs+0j5a5aeVqk7yqt6+pt9YjNL
kiRy+OtPjujHcGS5iZ9u60JUqMZ3AEc/TNH/CVaVch3tVVW4bF1ktj19qyta0u60T7Ncyah
pM1us4cpbyCWVcrjJAPIAqjdpZ30TPp+rxTOx2pFJbCI59ySeK9JYCirPlepEcTUu7dDSt9
ZnvtSnulmXy4wYo8MFyerNj9PwrZGq6hBpxBgMyDjcRkDPvXEroMaWsJuJmRHJ2jAyACcZw
Kk1DS5NOs1jee9iZ2RlEkhCkbvvdMVtPCUptKLGsRUiryTO5j3TacXmhO9x821cYHSsSSOC
W8l86Y2yeXt3XCvLG4JzhVQZB47mo47e5MZ8y6u7oEnDmc8jPTjirVlLB9hvbW7+zxrC4ZZ
NQvJQi57KFGTnngmnQw7otyeqMatZVbIWHTbOSGScQpMqNhXt9IkAH5uO/rWdf2ekm58u4e
8t3/AIQLNIhz0J3SHFaqS6VLtl+1+H22n/UgXRB/DuPeo2l05IQUs9EWUEEMmnyuW55J3HH
FdDraW5TP2N3uUzDpWwBb69mCjrm2Vce+D610+lRW32AeXJ8uT1ki/oMVjDxE1s+yKHSyBy
CukJkkdD83Sus0vxFd3WnrKYrdeSMR2ESDr6Co5py6BOKirRf4nr99H5ukWNvPKYhdHIbHT
AHNcqltHbzRrcqJIj5ytzxJgV0tzAmoWmmIs7JcM3lBSOF4yD7VzesafcWFsY7iT54dxAC8
nONwz+NZ0trX3Oqpa9zi1ktFbRjYsqRmRlZFGNpAPP5c1liFi8tu0u2P7Srgk/KdxK/1qz9
misrXTvLU7ZZpJFfsw2nGKqT382o2FksEGWtpCAq43Nhyc/rXPVg1ho2/rc1ozXt5I5W9hb
TvFE9sVVxG+VIGAV4Oa6PxI0F1pelPsZblmlWUscgnIIx6cGjxxZxReMtOugjJBe2azHAwd
wyrD8wKp6reqvh9bFQGZbkzK+eRlQMfpXXRqOcaU7dDlqQspx8yhZXd/ps/22xmeBwdoK9M
46EV3mkfECLUr2G08QJBFKysqXcahBkjo/tx1rh4/LuTK0alIyGkGeeAuT+PvVPUIoxYwyF
duCN3vW1WlTraSWvcwpylT96OyPbZB4fEVtJLf26Qwgp9oSdduRzhiD15rzzx34msLOyfSN
E1cai1yP300LHYkf8AcHue/t9a8/vGRbfPy43YZSefamWUAhtWuWXBbhQ386wp4CNOSqTm5
W6MdXFSldRVrlWISGUMqHBzzirMkVxdYSODyUA2jceSPpWzBEsdpEpUBid5/H/AVJpbJca6
rShRDETIS/RVHPNdUq7s2lscvJaNrmNq+jHTorWIXBZXGXVhgqRy34VFa2k1zfWrTqFEo+V
cY25OATWhq+oS6zr8TWFrvhQfIZeBIpPLew4+tT3Q8pFd2+fzAXZRjn29hSVWSglL4mJJOX
kZ2o+HtVtr0xIm9kYsPm5wD1/PFLLbXKCO6a3Yeb+6lXGRux6+4r06aEXln/bcqndcKAB/d
jxhT9Scn8aq6W0Esj6ZdRoUnzCWx/GDlGH+e9easxlytuN7bmnI+ayPKp/OtoJ7YMUDYDoD
jODTdM+1w2s94tj5qZAVwwBBzzn2xmvVtU0Sw1PQp454fLuY28l5FABjkH3G9wRwRXncFze
WyNpFu8S+TL0dQpUscYYnsD69K7sPi44iD5VZomMXfmkdx8O9Fi17xDE02pLbRW5ZyGjDZl
UqVRt38JBJ/CvoVtNmSNfs96doOFBPyj6D+leS+EfBZsNA80lpdTkZ0uZQ27cVPy4PcY71r
Ea7DEY47m4lVRhY435U9/wriqVeabS2OyMFKO9mal9q99DpmvvbRo+q6O2Z7OaPfuQEN5i4
6hkzg9jW3ZXEd5YQapbQrcWVygnhnj+UKGHoa8q1nxBqeh+J9N1vbNHfrA8Msb4K3tuv3kP
qwBJHrTfCvijU9Cg1Hw1p8sNzZQsdQtDyf3D8lVJ7A/lzXRVoqVO8UjKLmpctz1+3e1ubVl
khU+aMPHIAcj1/+vVNTp8lnbtZ30UcG/yoW4KNk42j15FecXPjzU1lXV49PWJ7rRZSCxyAN
2d649OlO8PeKG8jwxY30SLY6JaG8lJjxglNqFj+LkGvNlhHu9jdVWlozX8Q380Wuaf4Xiji
kF8/2i9eH920duhzjPYORg+w4p1hqsWs+JtQ8WXWlM+mJGdPsjbA7Qgb95KB3yflz6Csl72
+ns74oyzeKfHUnkW8bDP9nWQ6E4HHBB4r1vTNMs9L0e003T4vLjtIVhAUfewMEn6nNaSwsY
w5UYLEO/vGL/Z3h68eJbK+xJsDBFdhx7j1qSHSXQ7YrzkEnJbIrRn0W1ZWlfKOTwyjaR/jW
dNo1lBbSXBneKNMyvI0hACgZP6Zrw6mXuUjqjXj3H3Gm6isZ/06RR/EFAI/Dis5bS9SfK3t
wMd2IZT7EVzXw/1vxRr+o6g2p3E62E0Xn2G4j5It5UYA55x3ru00yZDunmfOcgnuKU8pq03
ZsFiovYovaag2CLlVDDnKrwfakk0S8uoNlxdtGCP+WZCnitOWxxgRyspxjjpTjpU8qfvLmQ
r/AL2Pwpxy5vdh9YXcz7bw3aGExG8uiAuG/fEZqGbwfos6ZnuZZGHOPOJzWqNIjRVErSFc9
cnk1ObOCJgETHbnniu2jg1B35jOVa+xl2+maVZx+XBaRRY6EDn86nC2VsmI7Tee3FWJ7hLZ
Gygb2JxiuP1LxJI++1slC4+8w5/WvSjGMEZKMqjLmoazexP5cAgt355POz0rJttWaGdvLLX
163+sZ2KIuOnPf8KisNE1C+lMl0GZGAdXz1rorfRlgTBATAxkHH1r53McRCcnBao9ShFQRh
3epeIGUmMQLuJIYIxGPQDvj3rMtvEetWTyNfL9oCgNvjXaqj0Oa7WOG1gVpJpwQMkMW4A+t
Zupw2oj3PcHy3YAIB3/AArzqUeb3XT0Op1LaXKkXiuC+Ma3FlJagjltpYg9gQOnStyPWNLW
JCL1twGcGI49K523vNKidd7MATt3mM5FX01Dw2GMLTFJDjaWQgNn0oq4CT+Gm7CVVM0Ztat
JUYJcu0a9W2FVB9Peub1q7tvsLXqTFokQyZ3AZHoB654xWrL4l0a0gVkm84HpGIyxGDiua1
LxLoupXqDiW0jYMfkHzSZ+QAZ6AjPueOxow+Aqe0T5HYuVWMY6PU4ezN1fa+/iFJ73T4byL
7Lst7YyyquMHk4VTkfhV+C28GLZmwtdL1OSSR8maVYoJA47+Y7Zznn3rjtJt9QmmVraxkvv
NZ9iSI5U/N3wwX+nNb73C2SyQXeh2cU+47s2kHGeDjcxPFfeuhTbSelrdex4ik2m0rskghi
0+6uBZ3t1cTX5D3Enn25cYJIwd+N3bkGpr2LSrWEXOpeHbe9dVIBv9YjaTGOuxOBWdNexLa
iGRLMFCGTy0t+OTx8qE/hVC4OkFPNm0Wadm480XIjU47BQgreVKDbdrGMG0rSV/wCvM5q9i
sra6huLWGBI5UIEH2gzbRk9SMbfpVsXN9c2QBu0eOAb0RnBMY/2eQ34VV1A20l3AIIFttp5
BdmJ9P8AIp5mwCb0kxj2GfwyK6lFNK+pjzJSdtC9oG66v7hLxnkkbE4VRhGPq3uM9OldFfW
siaPdTDcGELHerbSOOxrn/DBDaleyQyW++O0eRPOz0HYY711us3t1FpU9tLDZmN7PfJJHJu
OeOcMOvtSlTi5XYlUklZGLbzXzadb3aXrQxN8nlW8MNujdudzZb6kVpDxDqNrCiQS2sZDeW
CdST05JHPHvXPWL2dvpRbK7nwsgWzR2AJOCXY8E89MUqt4egxKsc52hSJXlT5Segwik568Z
rHVM30a6FvU9Skv7ppNQurLU7pFA8wSTT7QOgyuB+lUXR7/C2umxxsg62to+SPUljj8aSLV
p1uJprW8vEdwceSCAwJxyc5IzitS3i1JZJLG4tjkS/ZCsiyOFlHO0fMM8d+1OSna6CMoJ2b
/r7ylcXL2miXdqsF0scmMq9tFCXHB5cfN17VgxWcy26zyxybX58yMq3f0re1NrcaVcRwQRB
iCYmitGDMVOG5LEgcHmseBtQtSsc9juJkEYEkJJ3EA4B4q4uTjsS1BT1ZE0USsXMxfI+7Ij
r/LvUiu8sckJu5zEAfkM+QfoDU/mXUji3h0tTMcFAhcOwPQjnGOKR5dSubIxCJgrYC72Uk5
baAMj+9TipN3aHOUbO0j0fw/Hbt4d0+S5tJ7VXhA8yVP3ZHTO4cDPviub1/U7rSb+70uHUp
2tnkWU226Py8lRggHOfrWx4a8XS28R0u4jSf7JAiZDH5wGUMMd2+Zh6fLXMX9lb6nd3V3Fc
xW0UheRLeO3yIsy7QDgf3QW98U5xi9JGEPaL3kiSPxGS8byPes6AgmO9CD8MLxTrnVYL2GJ
5dNkn25/11/I+P8AD8KoS+Hfs+pfZZ7qRZEYo6bACpBI459MHn1NXxoljECUnl8nzXAWRwC
VVWPPvkAVzypU4s7Y1Ksl8JURw0geDTLSL6s7Fvrk16T4fty2hW8ky21s0m5tkURx1PPJ9q
83jsoZLgpDCUiRC5LSFicFsDtwRjP0r0HRtINxpEciyNEheQIqMSAvmNis6ihHqRLnkr8v5
HrscyW1jLcyE/aLeaJgD3HGf0q5qNvBq+s+WoV47kSRhyOE3JwfzxXOSXzzTh1QyLNEN6D+
Egc/yrZuGd002a1kxK8QJA+nOPfiueUXFps6m1K6R4zDumKWu0qLa5cYzkDCc4rTXTEsLGa
ZVYT2sKXYAYZwWUsOPrTrW2SDVDIflhu3Zgz9OUxx+IrJe9vDc6jbx7GaSFk5OMJ8uPrWdZ
udGNtlqa0UlVlfcPHG+7s9KvLcrIlqXRpVySu4BgD+Rrh45ZL3Ct/EygE9ua7/AEwR3PhHU
7a7m/deXHPGCP41OMfkTXKRwiBLJFj2sGBOfUH19OM1phJ8tN0+xnXg3V5lsx+rRiz82OPC
AxqxUHpzg9Poao6k+LGSAsCi7Rn2/wAmte6vEkurqKeJXQW8sAcD+JjuB/AmuS1K/R0htFI
808yketd9CLklfoclZqPMUXZWcvION3A65q0l6DKqzAbR0C9qjKIEBBBwASTVu1h/ciXbjI
yTjtXXUUepx01JsvPrNiLaNEWR5MHcSuBn1FZEM8t3LI0cUjWYA8xFODIPQ96jurkSFolwq
DqRzz6CtHTAkNsSXVO55rDkjTjotzanD2k7X0RIuuW/9t3F6bMxxGLyYoyM7AFAwMenNV9X
1uG5Dw2tq+wgfO3HTvj6iqNi7vHcSIpcucg9gSSetRyAhXRiM7sk+9Cow5r22FyvludVZeJ
tatdJj3pHc25TYV6kdxj0rNbxPIk3mR27B+G2k55FO04h9NCgj5D0NVLqAEOD16/WsVQo3f
u7ms4NRUkzfbxZqMUjTXEIltr1BHKCvB7gnH8657VLm3u9WlkltzBNMmWCnAdsd8+ox+P1q
fTiLrTp7Rxkodye9RmJbqzkhkXdNB8vPp2YVVOjTpyvGNmJwdr33Pd/hW1/qngtdUkvJ7l5
pnQo21UQpgZVR046564rsG0pmn+eNkPcjg15X8FfE9naWGp6fc2hF9EftTz7/wDWISFI29M
g9/Rq9zg1i0ugquQspwQD3B6VnUpq7bRg209DzTx74du5vCNythbmW8t3Sa1Y8vGwPzEeuR
kV5N4W1j+zrfQ9Tu4Ipl0u5KEOP9ZbuwWWM+6Ehh7MfSvrKaBZVHzbsgjOcYBr5V8XaNJon
jK+8PTqLfTLsrELkDcqzhcK/tkkK3sa1puMo8hCum2aZ1Z447jQpIQrWWnXumx5wVctcrt2
9+FYVTubgXeh6pY6eskrSrKWcYBXT7b5UAJPd+vfA96461u4lu3lv7ZkuYPvzPIS8brhWYA
dwwHXjFbOj6M2szTWmn2Fzc+SWvLj7P8AuzcWu1Rsy3Tc69Pc8VfsYLWw3JnoPwvstbNxce
Ir4NDfXltGLOQqCpgGQUwemcD8PrXo8et6pEJI4mhu5YiRKFkDFCP4eO/t2rltX8VWtl4Mu
9f0wpGFljsNJQHh5TGC5H+zHkDPqtaXgWyTRfh5a3WoqlrBLm6me4fGC38bk/xHGfyFckqc
uZzf3Fc2lmjrbfxDZXMMaTqYZDwwYHrUfjULN8NvEBtEZ5vsEm3Z6Y5/TNYNn4m8N6tq8Fh
HJcCS73fZ5poGjjuCOuxm+9XUQWEkCv8AZziJwQ0QPyuO4I96UqTjLm2I5k0fPPg7WToUOj
eI7No5o4l+y6jZwRsXjgycSs3I689ulev3fxEtrtN3h9bGe3XO2+1C4MMcpHBEaKC7DPfAF
eIeMPCWp+EPFU2nQStDo+rEvC4+6V3cRt7qSB9MGren3T+EFngnlW5gs5PJuY1XLRP0bY/Q
rk133oTqRjN2bMHCt7GVSkuZrpezPRLD4yW1vraad4h02G2ikIUXtm7PGpJxllYAhfevVrh
dkBuXmiSAJ5hmLgIExndnpjHevnDWtW0jUYTEmljVIR8pmZtiDPYP1J56CsWC7ubXTJ9J8X
arfW1vpjILXTJDkPGTvKOM9dvTPQ4qMRg6ftOSElfsiMNWq1KSqV6TjfbzO41PxNNr3j7R9
S0+9uk0+K/S2sk2sqXSAkzyZ9Og+lel3viiANttIXO88yEcgewrzv4e+HbnWddm8XXFu+ma
MC8WlWhJxEjdWUHt/UmvWYNK05FA+zmQqOG2mvOxSUZKEVsehRd1dnF3huNQkzFbzS4P3mJ
4og8PXkrEm0/coejHBfv+VegRQQjCwxMCepPGKtCAsu1XRMDkjk1xeznLc6nU5Ucc1lrMsC
RJc/ZQAPuYzVa60ad4CLjUdyg8RgsS3496642LgbgcjtgVC9qUnDFPMkPA4rOVCMXoUq2hx
kXhdZFSJ2MkYOVUk4X61o/2DtVSrsEXtiugS7twluwOz7Q2xe5Y5Ix+lVYtXsZ5raBFkMt1
HK8KLzv8skEA9M8HiuhJrTsRKbbuZU+iwyRAhmZs9xnNcPq3ifw1pl5dWgV53twELIA2WKt
wPYMApPqa9J07WbK6SxnaWKKWdFk2Z6HcFxn1zXz/AK3L9nvtauI1Hli7Yq2cH/WHPH4/pX
RTnFPlkiqdGVW8lob0vi55bc2seiymA5WQD5WdATuCt27ZPvXIJLC1pb50IW4zEiFwWEu0k
tknpw6VGk92I4fPkw7eZHvHRt0hHSpJFaZZI/NBjgcuB0AOUWtlOMF7sdDoWDlPeX/DGXb6
Pf3Fsq24mlQ5ZFUEKVPJ79h61B/Zk0V15f2qRITJjKYBdOn5k5retGkbTUto2AXcQXB56IP
8ayo4prnVYlMXlMnBDdwGA/rVxxDbd7WQ3guW2r1K0Gizzea7FfJjBRleT5t4+8ePpx9ade
6bZvp7XiIYw0pgERlLnPXdz2wcfhWlZFmmvoZCRIyuye5Mig4/DNZNu73WnKgYh0mDbexzj
/CnGtJttilg4RRdtVs544LSSG2iLmNw6wjP3AvJ9O/1+tWkt7KGKG6DQtcozJiNAY9u1dvB
zzyc+9Vrix220FzEAyDYmR0ACISfzasuxmlkW6wcKGjwB16HJ/ShTlJc0XsDw9OMlGS3NQX
DzW94jqwJIjklKgbsKQVIA77V/KoZJ0iv4PJVSFkWMMyAjhvQ9T8o61adla6nhVsRwwSu4H
dgWAJ9/mqkivdQSxqMNGRMp9CSAP50Ko92S6EF7qWw7VLyOTw+kxiSTYgXn5WB2ID06j0+p
q9c6FqEl2baK4XZJLAWRFGAy2vmA/gM1jXfly6IzKQU2bcgdCqRg/zNdVZ6ley6is8tqxRZ
hIA2EGPsmwHJI4wM0RnNQbjvcyxFKCmrWSscx9hvEt4oheuBNbRbVVz9yR87fz5+ta6+Hro
ajd2xvpZnttV+yB1dizEoSWHPXilnubT7LaTKnMFtYRnoGz5h3YHcH1rStdWS21C6KNG5l1
iS4CbwSR5brjPr82anmrOPMHLS5rR2MKLTydAhv47+cP8AZZnC7j8oMojK59xk1Z1mysbS+
uLT7beTz291Mm9pchgIcKw9wevtRpc0UfhpoSv3bLO8vxn7SCcD9PrWXrd2LjxZqU7OgDTS
MVJ+VWKnjjrx6d6mDqym7vQqcKUYJpbm/ceHNOeDTQhn3zLZYkaQ5RWhLOv58j61m6LoemX
Gl6ZfzHc9xPGWDH5QpudhB+oqK41XZc2NwNQjRraG12jlgoCY5x37e1V7PVohp2nWA1GGJY
wgO6Jsr/pBfnHXHX6VrGNXkMJezUrE1nOum+IQ8ePKW5mUbOy7iOKrtL5Om3ABIHlQ4ye+w
k/zqVTHcxxTqyySyXUzjYMDmUDv0HpVW5IFrcKoBXy1XAHU+XnNS7Sep3U04QuuxqWcRudU
a7DK263nuDvPXBfk/lVWQvNb+VE5wYmmb2xuyfr0pmjsFWbYWJTT5k646gmiLbmGQhSrWwj
IHbd1/Hk0rWbT6Chqr9x1tLJHZSSKchk29eeAD/Wu40vVfsej2iNG0hdDJlSeNzE4rg2l8q
yltNoDeYevoVArudPt7e50TTjD5uEt1RuRjcCc4/Os8QrxvbqZc3K7I9PglhjinXkSbPlkD
YxkVo2F5u07TZHZdsLkNk8gZwf51yrXO2TYxwGjA5p/nCKzeNXO4HIHbBGev1rqqUOZHNCt
ZlZLZr0tEJFZtPWVyp5xjnH5GsRH+wXEN1dSAWyllKdy5UAHjnHTimeGNYEs11PMhMc1xNF
6fM0XfHuM4qhNBJdajIruxCMrHPUgf/WFefOi40uVvY7qdRSqtrqbNpby/wBhajpgQLmHzt
x/ug8j+tc5PbTXUFpLbwjYkY+Y8ZI4PX610s84g8O+bISC0IXeTyRnH45xWJPK8PhWw8u4A
ZllUjPRTjr+Vc2HUlr3ZtXabt2Rxl5qCQ2W53PmzFX2gcDqCTWEYy9122jqR396ZPO88jtu
4+6mB2zU5dYkUDJ2ryTX00I8kbHz8pc8rvYkVHlnWJeg5YDpUt5cnY8ES8KvzMDjHsPemJK
0Nttiwbqfkeij+8aPKS3haPeS+fnLdWPc1nK17m6TULIimRTLHbqo2g4UY5+tbFxBBBp7ss
MWQm0ErzmqOnw/adQLEAYOAx7Vf1JxHHGD8yvKoOfQcn+VYzbc1FHRRSjTlMqwQJFAYoz+7
VtvHfAAJ+nFVLhBknH3jkYq9ChWzjDnBPzMfQk5/rVeYRhPvAL+WKafvahKNoItaIxd54th
28MKsXK7xwmDjv1xTNCs7ybVEWKIgOChMh2DjnqeP/11qXdrLC5Lrhc8MOR9M9KxqNqd0dN
C06Vmc1ZzGy1ME8A8HHSrt4j2l8txFgowwwPdT1qveQbXMhAGB+VaFqy6lpG0kedCMD3q5P
aaMYR3pP1Qy2sLh7qX+z7iSG6lQmJomKl/7y8f3h+orv7Pxrfy6fbyyFpJ/siQGTGCCnGfq
a4OxMyw5t2K3Fp+9Q+w5/SvQ9D0+21kC4sbVY4L9VPlLjZHcgkOnXjIww+prOrVVP3p6ozd
Pm1jodPB4xH9ksPtsiu0AK/Nn95uHH0xXN/FK0sZrNLl5Lj7Lbl5bmVAPllkRTFjnPLL+GP
etCXw4tvqLwxafO3AXdFL8yHucHrivL/FEd288tlFqjXcIUSsgGAr52qGB74JPtWdGrTqtc
j2MJRaVzn5ZZXlGpX8UjrfAtNIq7QeRnaD16dR616X8K/FFjodz4h1G5Wd5I7eOQIyjaixs
zBS3Tk7R9TXmF3YTxWcMl1cvI8Ua7IcltiEngeg7/jT5IbdXjhhYy+cqmTyxwRxtVffOc16
MlGS0MVCSfK0dPb3s+qzWzrkCEMthZ7S/myM26QgdBuJb5uwx6V3F94pisza3mvPb3bWihL
SwGTaWm0YGF6zPx95uK83XVk0qKSG0CG9lPl3F0vzLAv/ADzT1A7460lgbGS4eW9uWmkiDO
xIYvKqkfKOP3Z75rOMZye9jsq1MNhoax55dunzO8n1vxj4vs5NSnmeGzsHSe2yirI8wbEYj
Uj5VBPPtXuXhTxBa+I9IjvYflnwFuYOMxS4+YEDtnpXzvpuvS6dau9tdyAyJK1zgl8ZI2RF
idrEq38IzXYyy6TbxWOqeHtRvNCjhnktTFbEGQLs3li7HBAJPB5rz8ROrSlaqtOj3PPp144
h6qz7EPxc1NNR+JNl4ct084WcaoIwRl5XO4rz7bRVzT/Dt/pGl27eNvCF7qHh/TJGlgsoHj
3PJIcEyAHc3JwK8vutN1PXRN4zkl+1Ry3ZW6llONjkZUtjpkAfjivZ/D3i3zvBcDatrdv9q
0+WATPPJiNkUF0Zs85GNpxnO0VwZjWq03CtQtJLRrW6dv8AgnoQfuewaPO9WFpY+J54dL0O
80eWC+F9Yi/BAtogvKCMkhzvOc+wrpfh58NtI8UvceKPEUk92y3RRIWf5ZioBZ5D1bJbp7V
lePviZYeLbK08P6XYS6lerIrf2n5Wxw3fy0HOOccmu/8AAWqWeg+BtJstavbe0u5jJK8JkB
cEsx5A6HjpWmCq1XD21eHJN9P62XkVXlCVJUo6tdfLsemw2sEap5EaoFGAAMBQOgA9KytS8
ReHNKu/seo67aWt0cZikkwRn19PxrCv/iBZCNLbRcveSyGET3amGC3OMhnJ55HIHHTmvGdI
8Raj4b1Cay1u2ilmu5nm865h3Jfqx++GPUEdPY11QnTm7SlqYUqE5yUI7va7sfSLqY4Ip2l
Ty5fuMrDD5GRj14rPn1hLTUbLT5P3ct2SI9w25x7/AIgV5Ems6nps+m2mgvPNoV0ZLiztzh
5bWRVIkgVj2+bcKpav4svE8eWcuosYVt4vKdJJGlWJihG8Ad+Q2B3rKpCaqcqelrmip2T5l
qtD1s+PNIFteGLc72SK8gPBXLlCPcgisG/8aQWnjvUtOe4QIloFhkd/3YmxkZ9AeleRzw3l
3o82LkTvHGnmLEoyNuQCfwOfrWnrFraxT2c13eJLcPB9rNvHHyq7F25J7E/WuTnSlbe5o4W
RvafqOqaimk2ryC2a3WSW3kRC+eu4v3A54rC0+PUb7RNNtbK5L37XDIkO/aVXBYlckcHIzW
3f+Ire31DwtPC5tfMO6WZeAsajaFx6Zz+Fc74gS2i1S3tkuIt0FwcSxKSsQJzjdn5uD6VNC
tVqSs1a93+ZVSCitNTUgOpR3NrC10iy2SCF5I/nUsJMhenBXnmuB1d5ZLTUomfcyzM2T3/f
Nn612SY0a8muWupJ3Nip2KNwZmb5M4/A155fXMjXlyhclZHcsx75Zj0+orehCpKo29TpouM
YNS2Zd1O5MjJbgKjxSE47As5YZ/CpoWWLSfOby/NM4UnPJwUPT0rnBfo8iznA8192wHoASK
kur6N7ZHDho0JGDwcgr/n8K9H2D5UvMpYiN3LyNGyuj9ljVQDhmO4+pINWbW7+z60jsokDW
4C7un+sGP5VzMF/5UfzuCyhiV7DpipXvYo9XieOQNCEA+Y8Yzmm8Pq0VHGJRi+1jSW6dNVV
0IUIArc57gnP41VtpFkt1MZCtvVSo56D/wCvVIXUIuGdpgIpGDs2M45yR+lJaXVtbbVBLDf
k44x0/wAK1VFpaGEsSpSu33Ny3uzNpQtwhyhy2B2O3t+FUrZ4oVuDyEaaM4xyeCDVGC/eKd
tqMRt5XOO3FRJMfLdQrkttJJPcZpxoWujKWMTs+xty3SQ6jcxEA+YHG5epBOKLCQJdwhEDt
+53g+m5Tn+VYyTAy/aGgbrknPPXmphqRtmleOAlmVFHYqFIP9KUqLasiqeKipXkyxJLu051
TZ80smAB0BKn+lT6J4cu9Ra3Yag8SS3EFs2ckjzUJyB3wBiudkmmjRZNmCHdiSfUeleu2Vq
unGzYBf8Aj9058A9zbEke3X9azqydFK3UxlP27SXQ40eGGNkLj+0GkaPTHv2TBAAWTaq/1q
e08LW8estbX+qNFMHswNoPzrPjcd3YqD+Nbt9bPaxKSHCnwwWyecbmz/Ok1t9ni1olxt/4l
6f98hRXMsU2uVblrCrmu9jATwzBNNrEUV9Ls0+yuboEr98xy7Qo9ARg0svhC0e/uIbe6aeJ
JrOIMwIc+ceWA746Vt6cjKdeHnBTJpl/G3OB/rc4zV+WVFlExQLK66TIoUYBIHP0PFDxMky
o4VNNHFzeHLK1043BeTd5Ny445BWTYufSrMvhqwj1K106BpI7iWW2jLtg7d6MzHH1xityYN
L4Pu5JApxZXQG3qubxep79a074xT+NJtxAMOo2YBVegEDdD9RUvETi1d9/0JdGEk7LseYWM
7xXZgJKs0mwD1w2SPzAptzeFi7RAlDGFKnjnAB/rTBbtc6pcBJijLKxU/icn9KY1nN/pMSS
ZWIBt3bPpXqpRbuzl9pUUOVbF+3uRbIdmCJISCD7k/0qYTRpHbEFdoVS6r061l29urlWaU9
CSQOB8wA/Op7ZBLaJgtkyGPnryKXJHUp1KisXfPgkuXkkJVeOvODx3/CvQPD+46BamFAy4P
O7H8Rryt41jYRgMSEBOT1OTXo/hy0tJPD1qzyFWwcj8aUkkkzCq5Svc9JhsUnb98vLKFU9g
apSLIIZhtG4DH5Ctq1uC1okSKcRndu/I/0qvr8P2SaQhCrFmyfUdR/OhTbnystwXJzI5bRr
OJ/C0Qt0xIdQklkBHQKvXPpg1C0cUWtwSs37tgVzzgnitTwreNb+Hb9FkIkN5LGV2/wMg/K
sW/JxD5WNyE9T3AHSuDWSkn3O2KUZJok1K6S40CCARt50CSRNn+LLEj9K891i9mgiexWZgW
UiXB6Drt/Gu4ur8WEc0kSq1xwsIK5B+U5Y/nXnl9CzTLHknnr6nuTXXhqVl7y0OXE1b6RZn
QxhhuCg4GAfeml5FkCIvmMW2qo7/wD1qsTf6PGCqBtoxj1NWbCLZ5s0pBmJ2kDooPIx9f6V
2TlZcxz04cz5RUj8pWdyryt/rHHTPoPYVWnY7wA2WzuPsKvuFKHIy27oPWsxwHkbjg4AOev
P+NYR11Z01LJcqNzRYfJsDcFQvmHjd6VR1Wb/AEqFDyNjN07n5R/OtwReTaRRAElU5J6CsK
4RZ9dRByU2gj2GW/wrCDvUbZ1VI8tJRXUuyLgZ6fXsK6XSLCxeRtGhaGbxDcQ+escgysSEc
RrnjzSCCc9sAc1l6fAl1rFtDcHERcGTJxhAMnn6A1Su2n+wXGp/LHealc4Vo2wdoOc+3JH/
AHzWkEmncipJqaUeg671BINUVZt0zRyBZecY7EZPeuwgis/u2WqrbtLH0vItsRc8AMRkbc4
5IrP1zw/f6j4DtfGt0I47yVykij713GvAmwOjcEH1xmtPwjocHiS1kjupmjhaAICF3AuTx+
HHP1rgnicPGPtFK6i7P1OiliajjNN2Oav9OuIY5Y7y2js7yBzHc2yHcFPZ0/2G/TI9RWFp8
v8AZ+seS5+SQ4/wrsIhMl5HYXy/vYJW067mcZ3QMfkJ9dp6fQVympWjxzvG3Mlu5U/UcV2c
ymtOpik42fY6WKCztob2drMTXUTRzxEylAYwcSKAOpOR+Ga2fD+s6fpmtRLHB9m0vURsliM
hdY2/gkBPIxnB/Gucgm+16bGx+ZwuCPfGMflVS3RzcPp9xja8e+3Pow6j8R/Wsm1Om4PdG8
oKM1NbM96125u9N8MXWo2UIkeC3Lq0ij93gcvuz8yj0618zm4ZwxEEnzOZ53VgfMfOQfYe3
avQ9T13V9W+Gr6XJc/uLGZTcp/G8fRP+AhsZ98VxTWjR2O0rmSQjIAzjPQVhgqMaMXdatmN
aLlN2eiMkKdkguThQhLKp5bccj/9VXdP077SuZ5JVhSJpv3PDM/TaCewHWnfZDc6ozJGxit
AE3qMhmH+FadnBcRwySfZ3IgfzORnKH71ehKTUdDCnSUp+9sVp9G0xNP8y1jaTLBQ7OcZI4
OBU9n4a02dI2ea5RS6tLIkmSFxzgEc1XkEljevp6sTZ3GHhZ32ADr1PvzW1olwlqhuL64Sa
FLaQuiNuCFRkLuxnceRn3FOF3BtMzxCippNWMG50/UtLUSW8n2uxjlUgjhcg5Usvc4qO71e
WeyiiaUNv8xiyN8zhmy24fgBg16/dSiZ9HeO3tLKS2mVpUt1wdxVGO49yMlfwrlPG/hvTm1
G81jS7RolVzLcIOQUbHKgdCOcj0qYVpP3JLQ5JUY8ykn1H+A9Q/seHz7uK0l0q6Uw6hC8nz
XCE9l6ll7YA781N4k+FGsr4sWy06Vf7EkXz01GdyIYoepLk8ZGenftUdpqPha006P7X4jXz
XXBjt7NpdmeOWJArp4NZj8UeGbLw7p/ii11FLU7I9OuIzbTXQHK5LEqxXsueeO9fL1quIp1
3Xo6J6O6dvJ9rrzPdqYfCz5Ixqeum3+ZgzyaR4Ssp9H8MxvHLkefqVwm25ueC2Y1I+SPjty
cg1D4U12KyCag2nQzsluxkuLvJMcjHIbp1bPHU571k+IIJVtpXJuP3KND5UhIeCQfdAzyOS
Rj3rEt4/FT20VrFoE8cJjCFfIZFlPRXbPUjsfWvXwOHoypuVV3b69zkzWjUwyjRpNa31R6h
F4ka2gj1a/v2Es3+gTxPErNuwf9YCck5xls1wXiRrC90sNYzSI2nN5ISW4Ls7E9UHQIOvYV
SbTvFVzbiV9KeWAsIGWIKXyvVccnceue9Ss2oItteT6PcRJdSBmd7PdHIqnaoBXoCflZR6Z
r1qMMLC/s0j5mdPERalJvv/X9aGzoWtXMmhTkZF5ZOs+1e0kZyfpuXI4rY1bTNMsjFr/nOw
vGXyoi2Rhl3dSOg6Vwmg6pFbeIo5oYlhiucwSRKMKvYEZ6++a6f+zL678O2V3NLLPZ2gEcq
A8xhXKfL24AH5ivOxNC04vmsl+KfQ+teJVeiqjXvPf1X/ALmhC4s9YkuLq3jVdQjW3WL7ok
Vyc4P0U/nWdBb33iHxi9tdsYC4Me3YSUVRwoA57D8qvagkt49nFYs8sVvKHhaUAOTx8vHGB
XS6ZqzRefNPbxQzyRNIQq4bdu4AbqOCeK4nSrRvUjHVq3oQpU2+VvS5i32nWrXVrqGrQzi1
lYJbRRYiEgyRuX0wRk/WkuPD0A1IW5b9wt2EaZzh8Fc4J9AMVZ1S7vdaSzjuQgjst4iVFxt
3HJFSf2YxgaeXzJJ5Hx5jHljgYH1A/nWsMNX5YylKz7GTr0VN6Gjq+hW6WReGCOYmONftDk
/NsYjMfTj7oz3zXj/i61tk8UXL6cDHbybXMUfRHwAwHtkn869X1i2vYrG1tpUuFltbfaQTn
aM7s/lj9K4PxBaw22pqNrjNrDI2/s5dQa1w1OVB80pXuU4xq6RRxC2R+VsMBn5z6ev86ka0
ZyPMQhdwzx9P8AGtCJ3uI/soyCzkAY5JO3j6da1V8qPSbF2U5MuHIPJH7uu6eIcbIKeEjJN
3OVks5NissZw23J9zj/ABroNL8Kw3tot3e3LWsROxWERkJbOBnb054qzLFHHa+bhi0oAKr7
GMA+3P51d1bWbSyuV0a1sfIdAsrEKWMTj5splvlDZBYZ70RqSqLQitRjRkkilb+F9Km1q+s
DqbzBHCJ5EDEZJxls4Kr7/T1rZtdO8MW2niRLFbu2mdoppZJAssQLemegIC54zk4rLluZb3
U5bdI7OxjjZkknWMh3cqSzHHOMdvy5pg+yW+mxajJYWMyyW8quXdgDuIwYlyNzAk9Ccc+lV
JNvfY86a1VzO1bS/wCz5ZdwAWU+Ym1t2wZxt3dyOlV4LVlkMRVg2QMnoMFq7Q31jrWmRWOn
aVb2w+VdsikqkpQ7mDseCQp65AI45p8dvpLGezs1+3L5qF50Vg8suGJVf9jbk8egqXNtHSp
RhZyRwTwT/ZBbBcbMhufTNTXFq9vLIjH5oyR9Tkita5m0q61CebSbdrW3JKrDvLsPvAZz3P
Bx2rodR8Mxma5NzfwI8cg3RRHzHOX6NjoQGGamVVqXKdapwVP2kmefvaSyXrxKpkZpDsVVy
W4z0/OvRrS9/wCJe4RWEsWpWkoEvBwLU9fyrKQ2ehWc1/HYtfXKXcgS5t3wMR4yQP4eoz1J
yRVe48STNPFHP5M0DBXllBYsH2tsIJ6jBK/hWdePtIq26MqNWMalnszb1i4kttOhV3ErHw3
HGSOcCSQnn3AxWRqQY+JrsKQwiltRuB68jBFZ15e77aRkIzJpaqeO64wB/hVn7da3WpXc6u
Y1eezIyOemTx3xXHGk4Ju39aHoc0W42Zei2RtJcMjMs0N6GGccBsD9cVK0L/6PIqhVZrHIL
EkEg9M9uKx5Lt2soLe3jkmlkS7RjtPy734x+ANQ6dqsojQurvB59tM6AZbaij9OTVPDyeo4
14Jcqe5pvNMNF1uzEoMdtAwYKcghrlc49sjNbBtTF4uu0yGY6nbxqFOMt5Ldj9a5LSZJL7T
/ABMLeJ909uZFzjEaiYNyxxj0+tbU9/e3/iYX7WzODdQ3DxEqrPgGMYGcnqKdShJu39dDGn
XS/r1OQiEaS3R6FS+767jipo9n2W9G35mXII+mOKm+wyLPqJli2MjNlN2cHcwxn8KTyVTT1
YArJJIQATnK9P5128y2M4Rdk2VtOgEsrQkHe3lqB6nJ/wAKLGGVZ4YcjIdGwfXco/rVzSEj
e7kkLt8rxcdeoc9fWktyyajNu6gJsPocrk/pRzvnaB01yx9SpcRlLrzdmQCMZ78NXWaVtt9
PWKSUAgnHFcleSyCJXHUv19Rj/wCyr0zTLN20q2YCHBT+PGatvlSOWolK9j07To0FxKmODC
20e+2oPEO2aGEjBLRq5P8AwEf4Va3xwTqy5ZcDkdeBgj9ag1dIl0yOXk7zhMnqK5YyftU2d
EkuRo4bQW8o3kUjlhJertP/AACsi7mCM0kzFo4pMkDvyeBUtjcA3axouxFv9vB7hDVK+Adm
BPybifr712UqejuclWraSt0G3DPOgupF2tJkhR0X2rAuYVhhLOP3hzj2FdKq/wCixEgABRW
LfR73858Y/hX1PqfaulLSxzX1uc7HH5kwLBhIeE9EXuT7mrFwrRbJolBKjay9dy5/mKvWlu
fmZgSxGVNRTRk8KuVHH1rmnL3rHoUIWjdlORxMpEIYqRliQeB6DPemWsKy6hBFg4zn2wKml
ATBLEenrU2kxo7S3IBz93k9aly5YtlKPNUSNa5YlwGcZ74rAsA095dXSgEliFI7jOP6VsXB
CwvJxhVLEn6VQ0u3ZbAMRtLgZI78Z/rWEHaMmddTWcI/M1dHb/iawqSo37o+QDgshAzn61m
XXkppliiBVNrKwkUZ4JPX0/i/Sp4/MjYOvysrblPoe1WLtkaUgQr9gu23MedttIc5B9+vHc
c9q0ptNWMqsbSueoXV3b3Pwv0qa2Ie3tbJYpgRgxvGwDj9QfxrC+G+tRJv0+SFVSeZjFjHy
k9FP1FcJa6rqOmaTqunLc/uLpUhkCnerruzuB7HAAJqTwuz/arqNS2Fw6sOxB6ivHnlsfZ1
Yy2k7hRcZT5e50ni+cR+LfEcRnjhUpGCxXI3Bxx068HrisTWYgusXQIxlsnpznntx3rUu55
ZdTZZ45Lp9UuVe7deRBDGOSxIwSzEn06Csi8lNxezTAY3MSa74Jwpxi3eyOmMFzNWKmnP5F
80B4STIHpmtC7tfPtnaJsXEP7yI4zyMfy/xrLkULIjZIPWt1JfMgjmj6g8/Xvmqb5ZKaCnH
mTpv5DNPvzG8WqNbEwSgw3ULD7wPDD9Mj6VT8U3Gt6drK6eupvIXKvbGCNYg6kfI5wOeDV6
yNqHnt5Yn2zIQihuj/wnpV+K1j1WyWKZf+Jlpkbi3J6vCeWX3I5I+pqoVlB6E1MPKcb/AHn
KRWvlTxWf2qbywrEYbBLdzx1psKSxatEBd3MbupTzFkIPsPpVy3trq81yOKztJJnEZwo43D
GeM9TVLUQ8F0u5JIpoJAHjkUqyHPQg81pzTfUxcaUbpdGWJba8vNOkt5bxppbVg0fnKPu9s
Ec//rp0GpQSaWuiXUDRSyXcQd4ycGEcuCO/QEVbMiw3cd0OUcYYdtpqxDbabb+MNIl1Kwm1
C3MrI9tA2HmBXjB+uKyhU/m9TXE4dcl4bnS6beabcS3BEzRWwkDxvJ1I3Y5/Dn8Kr67runT
3cOhQXn2aK7wbqeQcrHkZUAevf2HvXb6LZ+FdV1rULSe1a2nZissToEa044wBwQBjLDNeW6
RFHN441OazR7yK1kcqygA+UrFQeT7frWWExf1mc46xt+p49eLoQ5lG77dy74z8JeFLTRjP4
c1hrplYbVaFo9/tyAD3INYfhH4f614stZb/AE0mNbVwDsGWzzyORjGPrXrGl3E+r6LPqlrp
t9LZxMynMB4ZRzx1OPYVz8mprZ+ZfaRcGzvoulzbfKSTyQ69G+jV1PCTWGlTwuIU5r+a33O
x4dPNZe1j9YoOK8vzI/DlhcXXi6e18QXsN/e6eESO4dSFYcgO4PVxgrz09+K79rmI2xlkJl
t9u0x543AEZ/M15ZY65eXOravqt5JHazSPHHO0S8bQc+YPzziug0q61HVxeWOnB52y0qwoN
paMDIP4jtXMnTjSSr2ut/U+mnGUuWVN3TRP4avotAOqG4EkyTphEBGAzAjdk+grU8Mz+Z4b
tLS3uEE+nSK5aQkbgzAhVz2DA59c1gzQrd22pXdvwuloUmQsFJcDqB3HX9KhvtTXS9J0rUd
MkhRbwDa0gzJEUf5gT7Y9OhrCtGlW1p7t/kVFSirS6HOeKfD1lc2n2zSYVg1G1V55lXj7T8
xJIUcAjn6iui8Nab/aHg3TZI73y554pZHjB4Pzb/m/Anj1xT9Tki1afUfE9nqsUZt083yCh
X5eFAX2z6+tZBjksvCjzz2726um62YHCvk4KcdD3/8A11rOanCOuqYQhyNpbHVW8enIsVyS
ptnyA5X7nHOffvSSRWDahBsmSKzlRMy8sYhjO78/5155deILhNHgtELKsgy4JyGxkA47dTV
u0mvtXNjY2yyZAUOxBwOeF49B83vWs5Sh7xHslK52Q1TTbvU7uztdOdnhiWaJVcNkKMyEn+
LjBGOmaxoPE8d1p9/Acou9XjA5K/N/+oVkSW16fEghW/Zw9s0H2m0TCyKY8qfoaoR6PqNpN
qcNr+8t4k8qaQDIbABIBHGfoaw9qnf3uzK9ja2huHW7nUoBp77bR7WAsxJOZQW4H4etVfE9
ujyXhWZJR/Z8TpIq8MPNTpVe9sb61vJJb1v397bK8bgA71JGDx0yBjFRa8fs+nwwStib7FC
uN2cN5qnH5Vm4uU4yT/rQ68PJWae5zAUC5WVPLGzG7sMnv+GK1ov9M0mOKCNjJuBjULknlA
cVipNA9hMjfLJ8sgfOF3YXj9TXTaWsUqW8EL7TNbSDYhwznYnAPcn0rsmm7Lrc1hJxjJraw
Cwjls0t5r0JdPbSHytmSD8u35unUc+maY1m9vpa3rwAI0QieUjdsbao69c5z+FUvtUzzqmk
QvcSKiDbFw1sT8vyjHoR+NTW19GupNZWzTLsDLJGJmfc2zaQp7KPXAPJ7USpe5d6HFTxrjJ
ymhmomKOaeKOEpqRQyQzlceXHl3APrkYwCOhqn4fe1lhha/BaKOzmlKcZzzyuemCOB0p/9p
kW9vbFRdyuwjSRWLxhCGDA92bJ6+grHsprlN2lWlqzXAcRSS43h1DEkYxnnr9BXTGLlT5b2
OSFeMqnO1v0+Z193cX11KkukxLb2l8ZpPKKBlZl3/MADn7vGenJFZ1xPqdh5Oo2U/llfLIj
iJAGeNwPbJyPxI7U+7i1HTp4ru6uGtSyEReShy0ZJJAHRVzgkE554qlP5s+gbd0jgf8ALNG
KqoDMT8o6+tQk4WuzVL213bVFdLprOVIIXcOkbFmwNwIZ854967K/1CeyM7w6urPd5aaQgB
5lUhkBXGFwe/XPWuSbT0hvp7bzWtjCCs9xBz5qEbvnBOO2Pekk8VX195U2pZd1AjjljiH7t
eckDGCcGtVBP3o6mc5XfLPQ2JLp7fT5rvU7m3t7mKSOEI6+Y56hgAPlzjqeR0rLsbLU9QvH
0qKzkuZBmULFFucHJPTv15z2+lRLbLr1xHMP3lr5oEssaKDGcclhxj1NdNY+JL3QvD97cW9
pBbX8+LWWScgshTIygB3AlWzk8fWny8nwo5+VRb1Oe1DQ9e0bTftF3HFvEJgntyS0kCuPlZ
uwJ6DnPFUYJ9agvVlLgXHlx3G9lzhVAK/pita41OznBe9a7ktJ0MrxyHJm+YkSBgcbs5AB9
evFaN7pEU95q0m+QRWWgw3EaspUjOwKnPOADj3xWMqiSvNGtLnfU5KWXVZ3tULHzNrTRqRj
hzkkfWqttHeSeSqBlWdzCGA4O3Bx+HFdnoukvq2tWSIxDxaS0/zt2SPpTPDFm8+reHLJFDi
SW4mVRzlipAz+VTLEKKdlt/wTojRcmk31/wAjkYo9UhsSYJXWK5kaBgp4fkZB/HFGL6W9iz
I4fztikNjaR0xXX6PpDXGn+GTJ9261lrcr2OHXP86YulCHXmaEEqurzW444GFOMfhS9utXb
uHsvspmRpTmLRtQEv7xy6D5ic8l85/OnSttsbcA5IcDcfqTVWGVE0nUgzYcumwZ6n5s0zzS
dNi2OSUMYLMf4h1/nVRjeTfn+h0OajTS8v1NDQDG2n6i5A5uYgMHHGJKrvI/2yYBgxDpgg4
7iqmi7nu44y21TJg88fdPNSqsn+nlxkgxhSD/ALVW4qNSTM4ycqaS8xPKL6aFlYrtcg8ZOQ
AP6GvS7YtFplkg3nEXPAPOTXnc4FuothJvbd52VPYhSAffk16LFdRG0hZnCEgnBxkfMactW
ctRe5vroem3+2F5GCEBWIxnsVrMvp92kxqMkwvxn3rU1ZEEc4STCmMN8x7jGK5aa4ZoMEjd
nOPfFRRjzWZtWly3Rw1rPloVQgO2pgvg/dGxuPxqe9jIkC9Qc1jaKdzP3A1UHPvtNdFcIX3
hTzk5b09q7opRVjz5PmdyURbrCPj5VUZOevtWHfQmSQYHX9K6YqBYxKDxtGKzpotrbyM0nL
QuMbsx5BsjRQBwoHHeqDhwDwdwOavSsqcEDIPr71nSykO59Tg5rkZ6Cehn3WSpXBPUA1r6d
bGCwjJ5LfNyaywhkkWME5ZsdK6Foynlx9AB+lZ1X7pvh1eVzK1V1GmT5ON42ZHHU4pbTK2s
eMlOvP1qHWnxDCgBIaTP5An+eKvRR+XDGh42rgkewrJaU15nWlzVnfoiAc7iMHNOhuDAskT
KssEq7ZYZMlXHuPX0PUUrYUk5AzVbI+8cj29acXYVSHNoy5HdaXHYxaelu9okCOQR+9EhZg
2CfYcfhRp2o2EGuJa7ZZkbKhkGznseazplwQ3UDjHtVNMQ31rPyMN6+hxWmkrtmCcqTio9D
u7m7mFtJZW6/Z4pMCXBy0vORuPp7dKxZlC4Xdx6mtOZGAHB5GR7Z5FQlbWCKOW5u0trljug
KESgsDyJB1TAwa5IJyeh3YmsqS5p6mPcRyDhlII4AIxzVvQv3k5gnuFt4ZT8ssgbBIODjA5
96syapDHftDq8DXU0saPbukmxBkgNmPGGzx+Z5rntXubOLWHOnRzfZlmLeXOTtVRluQeVwS
B7108jlFxPDljW3zQWp0stmXg+2WNwLmNHwQqlWUjrnP8AnHNaQkDFNVs2jJgODsbcD05z3
PPIHSsVtBuNQSO20m8gu4YJUkQrclRLkDPXGepB7jHpWjE0lrPELuDyFuS6FTEIvnVsZ25I
Gfbr1rGpTjyXjujtweMnUrKE9mVvEsaJryatJdSyQXaGZWJOYz0K/L0xVS9mk1XR7lNQlM9
7aIJYbljl3i6FGP8AFjjBPSullht5omsJWCx3ClY5G6QydMn/AGTxmsm30dn1HUYJw0K2On
ytM2OEIwApP1FbUql2joxFFRpyi+hl2brPpED4Bwuwn0om8+ayimg3G805wy7Wwzp2wfpxV
XQWY20tvJ/CA4Hc1pW8q2t/FM5ARv3cmP7p/wADWTXLOUSo2qU4yfzPSNBvNA8XWMV3cTtY
avFCRDcxyFBH/EeO5GOSfxryrSbfVdB8Rf27pEpu3t5C0UojyDk/eZSMAH1NP1xZNFBvbGf
yYLr9zMnPOTzt9iByK7LTLnV7XTbq20ue2jivlZklZyuxWQBsr0bheM9K4aMHh5ynCV4z0s
+liJYCdWMlCN5R8+/U63SdUurPTUvrTXLjT7W+3nVrp4x5djO24oVY9Sxxub0IrxfXPFVjL
dXUum2pku7mTzJrp3PzPxux687uT2I9K25Nau9S0HWvC2n6gy6auyQwqo/fsuAWz1xx071W
1PQ/Ddvcm20MNJF9laRrhnLlXB+Q5wNpI6r2xW9F0qFaUuWzfbtp8XmccstrScYXTTvrutL
/AORb0G80q58IXMup3VvZSzTGYbiXd8YUBVAJAGCTn2rpdH1HTdM1ITyXOracdQm8i2u0td
sWw4wDk7sE88dBTD4v8J6R4b0y60/Tohfy2SyshTdmcbQwGf4WBYEAdeaoaZLc6nrGk6j4u
M1ropNzDp8DZJg+Q4J9ApPH/wBauOXNUm5TVk31f5I0j+7io9UFpHK+iaqbfy5o726eCNGO
6QPnO8sO2AeT9al8Q2cctlbxvYJaz2tpDJIWmyMFTyP94gn61S1Kxk8O+GoTdOBPeyMIZIZ
wT5ZbDbwB3+tZ264g8ViVpYljaLZ5kp8xAP1/lW1OLT9pF+YpqPwsZFFqFqzW0kci28RUtG
V4O7GQ31FbGqxveamlnEghtru5UW8W47VDYUEZOT2GfatjU7Ozt/Dep393dx6jJaqqoQ7Rm
YMdqyAegyMD0pIrSLVNA0WCTS0sLyWdpbZopCfN2jpjJOMjPbrUTxEm+a2l7BGNtDn18I6l
qXmw2YE1xaXRtpIgOIwBnJP4Gkju54/C95aCcwzXFz+/ijBGEAwM+gq1pV5qNj4guI7/AO0
2s97cF9wBO7OQxCjnpnpVrUbXTbrXZYdIuStvKnM1w2wEnnqen41rztzUZ6rRpiS92667kX
hfULmKxMcZtm22rRSfaXGOM7Dk9OCQMVFpdlfWGhBnVhazyb3hb5fMGAAV+vf6CrNlbaQZJ
HeFfssUkcDC4yQSRgn5PQjI9qT7PaRXktpc3Vykce4FQpchsfKF9jxTjGm5yv3RT5rLUsWT
hNOkkjs/OW3dHO4k4IOTz2GB+dcR4j1GO58W3M86riYoWVOijIOP0ArvTZmHSopFhlM0ah7
kF9nBGQu08Z6nmvM/Fgik1uFreNI8xDeV6Z7/AKmu2i6M5e4c37yGpiTC3ZHKMG3IFC4II6
c1v6SZbi5tZi7wwQdJ2BIQjbnhcn07VjQWkbamq3cqwWxfHmEkL1IGTg4Hqa6rUtXht4IdI
sLq1jCqgljkQqARkjB6MecZ7giu2cdEoq5yOtUpt2Mdhd6c9rqKmAWZk2xzq4cH/aYdQO/T
t7VBp1zb2Ukj6gZXxHLs8g/M0mCuc/3Tnqe1auoPc32h2eksfLlhma3SB2A3R7iQWwAAoO7
BPqazdYsbuO6jtJSnnJEqo1u4ZJQvQ+3J71rFRcbMzk5S95iC9kTTjIkayuGWCCKIkAMQfm
AHcZ/PNSeF9NuLi9k8yO5tVijMk1yWMfGD0PckHAAqSKyhlX+0766tbaS3hVoLW2DModMZD
9ccZJ9T6VZ1TWZtRtlkuGhsovMLojRADaCF5QHqcYxjtUOSWiRi5u+hc1ZbMWML2+pzNaoy
zpHLMssi54AcFQNwwQBk8AmsvU9WmZl+1WVvaqo2qgBUsoGDnYeSc8k1UuLyO/v0H2RYVmc
sspkOxSejEAZ7H6Vu6PJpmlWNxNezLezTHEKlwwKZJlOOTuyoAPem1rdlJzXkc5Jf3MkCW8
BaKJ0BmXaAZT/tHq2BWtpunG70ltUmZltonMewQlhkjoCDkdRzg44rTtkTU9QeC3tA09yks
rbVDgYAYBvQLz0x1FY7ahPaQjTzBcpNDlFzLtUsx3Icdu1KMuZaId3y3TNo2/h1NDknaD7R
cC1TYkd2U8vJIYnCgOwyMjqAOa5u2uRYC/sboJOL2Ibp2O102/Mv+GKm1W5uImNndGY3BLh
lmcfuFzyu0DAJK5z3zV68Swa21DUYgUhg8l5owqyFmIIyMgcZPIrN+67T6jgrJzuRaVOk+h
eJbm4toQ9zDFKigYWMLJjCjsOTXWeIRLDrOrxedkv4ehRiBwdoX/61cRbm5totY01plzDZ4
U8Dcm4MvHrg9OtdJr+o/b9dvJ4p1/0jSYVbaeGIVdw/AivPxFOU6qa2/wCGPWw04qnf+upo
+FLNf7UuHilDFPD5lU9MZABH86n8LwW1trngqdQ65gnml6DcctwPwrP03VW0fVVkDKpOi/Z
pI5Mcnb0+vOauNeQW9t4INrPEZ0tXikUY+QMT1HXODXHUU29Ov+TOpcr1/rdFDQ79V/4Rqz
d1UR66Z1Uj7gZx+mRV2yKPrVuZiu0+J28x3GRtK/yrlfNQTaa9s2TDOj8D7p5Oasy3lxHbF
CHU/wBqLcYKEcbMFq6ZU5XTRjGUbO7OUuXuBd3VqkmU89gqqowSCcGox9qW0w0vypnC5zyM
H/CrSRsb5pUGQJckntnd/hUiputjG8bEyMCrZ6coCPy/nXqqaWp56pyktWZLLOkpO8rhuMH
HarMaXJti6ySKc4yD16GrmowiON2iQ43HcfQ8jH6VPAYlltUAwjy5yenBQfzzTdS8boFQan
yt7FURCSRC7NuKjJHU4BH9K9DtLeN9F0x5FJZrZScj3NcPt2QvIWUId+0j2c12NvfJDptlA
wJMcIXI78ms5tyS5TGUOW6Z6nqk3mwyMGwqFQT68Vy7uXlJwQOQPatG+uQG8heVGCW9Tis9
thJKxkk10UocqJrVOaR59onmm4uIYwc/2sox6Da2Sa62cqsTJGeASdxH3jWLo0WnRQXe66x
PJqKGUhsEEg8VuTJbJ912IU469Kvdmd7Imb/j1iAbgAAn0qlMwWMtu9gG9+9a9mthJAq3LF
QV+UnIH51WvLXS2Qj7WMkEAq//ANakWmzjLuRo5nJlLKoLZCjkg4wKyL2WZ4A247+rKB0A6
5NdJqVhYIu4X+5YzwAwzXOXLaekxBZrgkf3jgVPKi+d7DdPkgOpRCRh5WG+bccnFa93PLAf
MViWU7SjHKqoHU/mK6L4cyeGs6h/bCWiho1iiS6TCnJ5Kn1FdPffDvQ7+KU6RqVzbeau3cp
E8ZB7AHn071lKHNsb06zhujyS8nebU47Xyw8kQxhTwxJGQM+wq/HeJMHlWKQpyA2Mg84OMH
1qebwfrT+Lb/Q9OliurzT9rPKp8sFduSDn+Il6tzeDfF1p9rZvD00coK+SIpUdVXo3Q8+tY
SovSNjsp42Cbk3qzHluoN6hpCCc4+U1E08IyC43Z2jcD1q7P4c1623W66TqKpbHzIg1ux3P
12nGff8AOsme01iK4SI2N4X3efteJgfMA5TB7Ypeydi3i4N7oma5t1T95KMZ2kEHI/CqFxI
ixyHDYR8hsY6npVptP1Eh/Otp4VaUNNJKmPJkB+79OnHtWlDaaDHG0V0ktzdSAkxSSeWszn
GxlXBJ5OcemKqMLaHPWxMejNay1K3uLVjdukCQxiN2CltpAAB+nbI6Vltp2n3q3N3cwTMjI
rIUOwxkg4I4wwP64rS0+50WbQJRaR3EdzZzeYUZtwkLkKYx/FgYz+FGpadf2msmylvbSS3m
/eJtk3qqEFXA67SvT2zxWKiozdmKeNjWShJaHMWt1c2+qzQtdBovJTHmEHco44zngYHFTav
It9cr86J5iJcyyRSEtJIy4y3vgE4/2qtyaJq1xq89jYpbzy26ErIJ0ZViY9G9yDjHWswRzT
QyX0RicTOTMpk28A4KBTzxgY9q7lF2uc7cOblW39aGtoPkXUjpvEd3bJuRnbYJI+jI2OTnP
B9h2rQ1673C3tpZopmtkMYaFTg47Ank9O/r6VkaNpt4+tWsqyLgMsscasN7qDymTwcDrn0r
0DVPhxDKh/svxHDIjMJUWYBXQEAhSc+hAzWLhdlRqxg20tTHiuDe6ZEzMGxhZGJG0Pg4zjp
kA/iK3LxLrVPAu/T44JGGJtUMBzIVU7Y/M9h1Pr8pNcHb2sWi6wV1m5l+xs5SQxvtAOfvdy
cHmu1sVs/DfiO3Gn+KbOez1GFob/e5dJEbJI2jkDGDnrnmlHDqN3E2njJTspo4aFPs+pI/R
ZMqavPCSroTx0pddso7K4mjgniuUiwyTQklXHXI/Cpo/wB7GkgXIYA5rhqXTT+R7NBKScVt
uUbhLXVpLa11G5MNlZEedzt3ueEXPbjJJ7CuisdS0Wx8N3nl6KJ5Y7NJ7cTRNJkk4kUl+io
CORjJrjtB1y4sNTuri30iHUpbe4knPnudnIK4wOveu3b4k3t4sFg/g7RdSj8sKyiNlyuMnJ
9KyrwqJ8qp8y/xJHkTdSrO8Xvp11sXdKj8H69ftPa2p0qONIYBfWcflgTSqfleM5DoGUjI9
K5DxeNd07WIPC13Ckcl3Iuy6jOY50Y4DofTB+o6V2Gnat4H8Wy2j6bfXHg7X7Ir9khlYPbq
ybiEjJ4XJY9RWD4q0zVtLXQotXs28/T9RWPKOXR0cBsqT1DHJ9jmuOlUgq6Wqf8ALLddmn1
VzWlicRSpSpRlaL7befoOi8J2WgaxoElnci6unaJ1+0t91t5yAAMBcAfnV7T5H8QeMdQe9h
tpbfTppJ/LWQbWBU5VAflIyvUiui1+HT9T1mCOI+ZciB7REhJdonJ4BU4OFziuLRLjSlmur
eELaoz28kLOFeTnJGOfQelaUnKp70/isTZR0Wxna7f3F74csLf7NCkVvM8ayKPmnySeeeMZ
xxxT9Q1K7a+0cF2MFsFeJXUPg9duABkZ/nUGpSXupXa6heAM8iAAgBQAOMBR0x+tbl1qkd/
HbRx22y9t2Ux3a8B0ReF2eua7uRwUVGN97+Rne7bbMvV2vbnSZ57kCRvMWIOrMGRB8xXb0I
ye/oKItXuZP7NjMcUsdrG6BBuUKG6k88nvnvXR6pLPqVj9kKxrBIy3G5ZG3b5CQ25QMbtwP
XpjFUNP0CGK9sEunXzWcssWcB0Hct2ORgDFZWSptVN9R87c/dKWpSyrNpz2t01zLHdEQx7d
uFBGGz33E459KJr6Iy6zBdTSQSXNwu/agAZB1AA+6f0qa/h/4msF3K08knm73Ep5IB7e3GK
q30BuZJroqoMszHyxwQDzk+1bxo8yjppYh1bNl2O/iZzLovmWkZmB8oklUHRCfUjjJ7Gr6a
3q1nFLHLqMM8sF+LrzIvmeWTbjIbsFH6mq+kQfZ9PvJDJbhX2xPA7fNIuM7gOpCnBwO9T6T
pLmdZvJ8y38zA3Ajfj17ge9Onh1eXNsKeI0jYtaY9vqevX8Ut5LFBIiyxvcqHMkinJ3A+oJ
rhPEdmF1aMptYLbt82eHw4AP48V6JFpZi1aS2DkIhO4odwwvTB71zPiy0FrrMkD9rA4DDGD
lTSdP2M012N8PNVlZruZ+jw2Vlbvd36q+FlKbRkkhmXvwRkrkelUdMezukH+jWYmSMtK11L
uBwVKDnoAOhGM9Kz7iLzlij+ZwZGAx2yzdvwp2mWf2XXBEkeBJbrtMmMEELz6d66VJRi9Sa
uHlUmuw60vlt9N1lng+2yW8wk88D5dxYqrZ9CT0rOi/tGWbz5181FZVOwg7iMN3/Cr2srDb
3EUtszysrk3KBuGUOQuR7fzqTSo4whWQyJ1cAjGchMf15rRzSh7RLc56dH957OW67GTqdte
pHYyTRNDBcg4w+dxzhjjsTtpZ1YXt3DJb7HCq4Zzkup5ySOORgDFaevXUlzsdVURNK0arGN
rR7S3PHcg81SuNJOn3jQm8nklK7HUxY2sBkKcnpzitIyUlfYx5OSdkizZW11Clq1o6rLc5Q
OQOuTg57HOOlPtoYbud7eezFssXBljlIChVOc5GcnB9Oamt9D1e/SFoJBEnltlHbCpjlsMR
jOcHA554rSv/AA7BYaZa5vlukuYluXkmY7gxBYpgDqDwcnJJFKMrLe7HNwnNRatZGfbTXba
okmmOltbLEyII4yDcICAS3fcc4J7gVn32pXP2u2lRIFSHMKRkBuB91mz94jOMn0q7ZATamz
jeiSY25UrlWYYI9sVUuNEdXd44p9qzEYkU4Uc5GOpOMED0qo1PfaYSopU1JFpNNkvoY5FZ5
GkIkZy3zSnLZ5PVsZ/KtS0m0i2uotMhQvPc7DLMVCKiEYcOTnj8Oq+9Qarq0K+DUsbJpFhm
hiyPJ8k71Zjubk7jnoeDiq/iGWSw8PHRxJGwmkiVGKjzQoUM+SOq7iMZ54NTHWXLLXcirzP
VKy0DTLpp7ie7ubi2mkvpTIyhAoO3IUMoBPOM4/HvWzLrN7azSajFaRtJJGAwkt0UiZV+ZQ
pP3COT06CsG8jlgeO0gkhS0juPKLmEhg+0BzjtkY4HpnjNOmlk1C71W6BW2S2Xz2R4iSxBz
ggn68+w6VMrNuxhaUXYnu9VgF7d2yKglKSDEyljGOCEHB54IHSlF/4nXUrHTYrUfb7KMPCi
RDecjgnHU4NZ8cN/NdXEdw4hnuFjChSQER23ZY9cDP612+sahNoPieSaG2Npey2CQhbeTc8
ZJ2buQSScBuD3rFyipKNjphL2cLNnNL4Z8QRajbwxXMUd15iK2eBG/U5YZGFGCWPrWRfLrh
8+aadpA14E4+YNJtyCPwxW5Hq0VvHCY5mjuipklSUDZNgMix7Rgk9Bg9ySa3PDfhTWLzwza
yzpbxR6fePdO/nLlk8rAwM/NyuDjJHHFVOpZXXQVOSbs2cJYpO5EsjbmdWJOcZxv6j8KZdH
ySqbvuAMPxCGumurTSNOs4bNTPJeQA7pOiyMULNHjGFKbsZ71zF08kc5YorZRFG7oDhcmnG
7nqeg5r2Puk0jGTS083DSOd3PU8Nz+tOtY45LSJdxaRHLYA6AyKP8aVoybFZAhz5uB6YKE/
1FV7FTC7M4YDeO/QeYKn7LSL2qJy6oaz7rdolbPlyfdx2Jc11s0kMvlMyAny1GVOB0rl7cx
CGdyPmG3Z743GuptlL20bmVUyOhH4elXON0jilLdPqd3IAOvoP5UuAse7+Ijt2phyZFY9MD
A/Clc4hbPJwa7jh8zz3Tgpmu8qOdSiJ9+GrqGBaXZjknmua0Zd1xeBeo1GLP5NXUQf6xnO3
liV+nqahuxoo3Zq+Tm0jjUDIHccVm3FlAVH7vv61sKCLeM5Gcd6pXYI4Bz3rC7Orkj2OSv7
OARnCYrAnt1jyVGN3cdhmuuvlATn0rCEfmXagJ8ucH8uapSaVyHBOSSNCK0jFhFDIiPkbiT
1GRVKWxnibOn6jPa4PTccCtRwUU+g6D0qndv5dnNKxAAQnP4Vwe1lzWTPZWHhyNtbGXomt6
/ps97e6cwuZrpz5zuTuODwQc+1dA/wAQPFLBEl04/KgUkEEsc8k/WsHRI1TT1P3i7biP0rS
ZCTgc4P41rPEyjJpGVLAwnTUm9yzb/ELxjbxvCiykvkAlV+XPesqTxT4lmuC7LM3I5RgrZ9
c9ew5qwVC8Ec96j25GVAGPSl9ZdtUH1CN9zORPEmoSOYLRjJIxZyzFizE9TVgeHtehvYilt
E+YS0VxbYkRWDFQzN19cY64GBxUd7qU+nJDIhLRNJtliTd+8UjBBA9icGpbPxfdrf4jSaOM
furcAB5AOSFxkDv16jNXCc2rxSPMxNNQnypbD9O0iQs9jNNapNLCAZXICvk5AYjoeeuc561
o6Pp+u2GqxvpF1cm7MGYfMxI+1Cd5CnlU9MgVy9skl3ciO/hd/LYny1bC5AzyRznA4rTtPt
NvcxiwvmjlXJuZI9zeREc4w33tvqKUr6mjhBWkoly41HXTqku6ayiF+EZpSmwA8cY6AsMHP
fFYkVs87Ty3up7I3nlIiABc4/ugcc9fQ1ueItH06yguN0ZihaISgwyFyQeFwTw3/wBes63g
hsbaN5sQpgRtK/QMBxnPOPcVUKjcPMdWhaV7pK1xYjBBfR2y6hNJE3yF5G5LMOUUD7pIAB+
tdlaStN4avLXWL/UJU07DPGD8ixAptB8vIDcnnnPHPFcJsEmrRlYiyKhDBl+RnODle54xzW
nMzWagC7ktra6heN4GkcxkEhVQgHgA5bnjgVSdmZ+zu+aO35kOqx6MiRfYYZ1lfdK63R3fu
+oZW6cjge4rrbS20TWtGtIBbwRXgiD280khJkjBPGMdRxXIwWNlMFtbq4lgiWd/tDu2I58E
hfLUAkDjqe/at/RdIkt5bJ7K/t9QmZmSMwOzybTnEZyNoXGTnt3rKS5tIvVFxjJSjKWiJhD
JqWjvaGPNxZKSmOjRnk/UisnTGI0t2Y4MCOTn/ZH/ANaugcy2F6L62YFoW5XOQw7isHxTHF
pthdz2gJt9UwYQP4Nx+dfqMfqK4oy9r7vW571RfV/f6WZneFtyPmOImKRzGZD/AHzz/jXTi
2kgVptNsM26tvnmYY38/dT+9j8uKv8AgDwh4lutKguItGjltZ0d1MtwqBs8HI5I4Brsdd0n
xbpFmi3fhGdYGbZG9lKs+3/gIwema9SOGw9Wbc56W28z5eee5jhIRpUKN2ne/l1Xz7nisnh
Af2xJcm4UWbMZAvcj0rV0KXU73XZ49S1C4ubLSlC20cp3KshyEPPXapbGa078aJeR32y4Z3
VdoibchgJPPynkHr1re+G0EOvLq9qLizs9QRYzJ9s9FBAZR6/41hKjUpWlUtLt5Hc8dhMZC
X1eDg003frff5JlWxiuYJo2geVCp3fL95jjHJ70y00obZMwb1kdJPNK5IUH5uPyr02TSVt0
t0m1PR4TbfNuyxL8854qVl89Z3TWNOY8bEh3fu/wAFYuo7aQOVNp6yOFm8L6fLf3EkD+Uhm
ZQ4XdCp7c9cdcis600xRLdwwpGfIVykhIGe3yg55PXjmu70DTxeWjJFrFtMTKxeOWJgyk/e
x2P40l/wCHrKGWCPSNRgiuogQZZVZOPXpjpVU3ZuMiKk9mjiIdHmMljYuzB5ZPNVol3OpYY
yCOvritO18HTWE2+bUIraRMn96mXBByCFGSM4HX1rpdH8K3UbNerrto0yoVUwS9FPXntxVp
dEktVkiF9ZyzkH95Ikku1fTpg/Ws6tRqXLEqFt2cnF4S+0zyXV5cSpDIC4mEZO9icgY7fWi
30bS0ubvT5pltoohkTSKDIxx0A57jt2rV1W7vI4fst34ohEbjaY1t3QY9CMdKi0VNHjmW4m
1SykcH5CJW57ZYEdDW8XLkcpa9rGct/dGaLpGnyW+Y9Lmu7mNskuAEYEd/YVv3nhSN2tzbT
+RBt2eSrliO5OCeATV25SCS1DRavp8SgbjiTA46dBWZbXFnbM93L4k026nLYSNWbaPXp1NY
XqSba0ZdoJJPUefC9hFau6yyFmA/ec4RifTHP0ry/wCIljLpfiyW0nYkpp/bqc7SM+5r0/U
JdV1CUJaatZxFcY8mZ1BHpjHGM15X8QLaWy8W31neSRzzx2yB3QswyVQg885xiiDnPSbudV
DlpyulY4iOTEwkZejFlGenLEfzq5Jd35uIoEsdOUqqxq2xi+QFHLZ69KtaZpK3t3bG6cwWh
LZYcF+pwM/Tr0rodQvvD/h+e5ttI0ue8uFSN/tJG7IbaxPPQIMEHHUHNdaSUhVMStIszofD
et6nYXNzeXdtaRQspZDBs8xt5zzjPy5UkH+8Kp3+mJY6RdXVpcMLuGVoJkvHGxsY5QY3Akj
7vSnpqN7crbXtrrK3DvKxkf5nkUHcWG04BGFUsRgDj0qimsyBfLgiXUCvzXV5IXVp8YZoix
PALYORyPXmqanZI4pVGpc0dDChj1Ka3uLuWO3hjtZQ0hkUkKHBBPr/APrrVk0zUjpT395d6
fDJcATfPK5Zy2ecdvTB9BTvtAk0/UJbmWaNbmVkUQL5oZiCGDHnOMjBz2NZ1g9/cQSvcyvN
5cMiCKQEn5VByw4IXHr6VstY7ClOW92dRda7cR2X9l6KikxKFlkdhIVlHzPLlcbegAx2FZc
+qTyPNeXhija7KyMSCN2eku0cBeeQOc1k2ssvnC9s4o0kAAczvkTM2d2eeRjjH8qdb21w8q
LZxwvNGWBbzQAeMkY6BcfnWapK+xHK5e9JmxbXUFzFZC3jtN9jL5c0uWMk43gqc9COw9gao
SSJJdC9lvvJRpgkxkckBc4WQDqcdCB2qpcQT6bd3FyzQW8YcF4YmMyKSMr0PIHOOastappu
j3J1OZpBexRtZOFx5ibsu2enGMY6/NWqppSv3N1Wfs1BdGMv7uxn1G6jkadtPWUyfamz5rb
VO2MAkDb/ACojnub65m1/UbaVre1ijRRCNnB+RQD+fPrVJdIv7zVYopon3SRJKEdSoRX+7k
+h4575rsksrvV7OK7ubGyGm25xKDKIjFsb58nORjnjB6miUlczipNWRzOpavveZba2S3SVw
ZCBltq8AHP0yT1JNWr+CzuIMJqB3TuWmhgUEwxk42kkgMT1AB4rX0nT/CWqfa5NR1mS0vpX
MUcQXl1ByZDnAOc8D0FXdV0TS7KeN4NVTEcJa3FwFkWUhvmAC/dJ7HPWuT20FJqz08jaNOf
s7y6mRbXl/wCRNe3ISCW7jjV3uflHlLgIBjJwSOvQYqnrOq3+oa9FejWpJJZE8syzYCgLwM
Y+mRx+tSavaxXd4r6dZ2gd4SHt4bnzSgxgDa4GMH0zVR7m1EGnyLZvZTxSMJG3B45Ao4C5/
i+vFbJpRTS3/ATlKTs3sWNNudPsr2y1O61F2kiuGu2t5It3mvH8yKT12E8Z/St+8nm1KW3t
bS6eTTrl/tM8CzLGgnd2YRISBt25Gc4zzXHT3FgutJJFE4B8x4S6AYc4ILY6gYzj1xWpBFP
YXI1Brg6je3yiSH93uYThuXH9/bg5JGOopzUXHUyk7PUv29v9tnSfUYHguJ4JmkvZrgESOu
IyVVRjg+v51zd1D/pl1xvVHC8dAMgZH5V2MRtZdVln1ME+ajxmO3TYign51IXGxiSD3BPGK
57WU0pr6SazurhVfBZLhRGxYHadoHXBHTFSoW1RpCryx5RRJGNOO0ZHynb6HbiqEStJJMVj
Z/OfewUZ2jzM9q09I0TUdbYWWnWrzbHLvKOQvA4J/CvSdB0S00F2jubaZYGz58hALMewHoM
15mJxdPCpreXY9aEZ4lq2iSPLdD8M6hqt4PLjCW5OGmcYGM4+XPU+1dVd6Vc6Y0dqt3HOoT
IdOh5P61V1a7ki1eSTT45VtZnxApHysB1J9D9KvXSTRw2YvHRpWgDHCngEnA/KtY1KtVqd0
lbY5qlCnTXVs610wOnOAf0qF93klgO/IPpWwLSN4nYyEMFBXjjpzWbJayBJCqlvYDt6160Z
xZwzpSjqefeH5BHcXQPzFtSQP6gkMP5V0U0rASsODu4B9O1YWjaXM13emSJ0U6jEwCjPA3Y
9zXUy2DS5REkUI5yXGKjnjfVmqp1LaIv2sizWqNn5io/Dviq91INzADcBgdepqWCzmSKECM
scflWddnyvOMikSBfkBHc8UrRlsx80o7ozb3YX3A7iRwo5qlaQ4leRhyB8v40Mso3yyMEUH
53P8qdBPEqEM0gEhyC4xj3HtWVZNRsjpw7jOauTzAlDjJz3JrC16UxaU6KCWlKouD7/AP1q
1Z5lVo0YkGVgoOeKytVCPdWls5Y7C8jBRnouB+prjpRbqK56leSjRkkXLKIQWkMYHIUZ/LJ
qfdkHHQegoiULCFK5OAP0qUJhQCOvXtXNKXvHoQglFFRh82FHzGoGVhkgcVadNkm8nr0HWo
cfP057e1VzEuFyHaShCnGR3rDtZV+0Bb0zLdW25h5eFAx0KgcsSP5V0aK24nAA9ayNZgxHH
fxIftFoyyDvuUHke9dNCavZ9Tz8bSlKPMuhLp5xeTTujJ5siyxbRknAwAwzxkema2NV0m/u
tUS7RMSXKM8TyELGI1+Z8njgHbjtiual1S3uNi2EqwtOrMM5XyR6fXsMVLY6Nb3EcInuXlS
YtFbo0wiQ7epZjnAznAGc4reUNVKWh5/tFyOmlfqa95qcF/YabpunZkNpCrXTMwKrKxxxnq
M9x3PA71UurLYLttUkMzsrFpbh/nDDqRk8delN04afZhZLm2M1qs6P9u83Cy4JIABGAwwSP
pVrXbPw+b2G/wBPuo4oLhPMS0uV85RIcK5x05I657Gm1HZbGcJPXmSb8+hWgiMlvO8t6tvF
FGI2ikl2SSbuuAB8y8DpUjS2cEc2LWR03x/M3MhUfeOSMDGc4qvvvpXVVMcsQYxLKswjMhx
zuLHgADgelQi21GUxiOOK3SUlym5pWkGMncc5C4PJpySTCUvd1epuWlobzSo4rS/tNPsImV
JbtyPNnDElTsHQEYJ75rYGiJpcFxd6XPJKsJXMglG+NTkHzEHTOcenP0rkTJY/bZvsa3CXk
aBoo2UPEyr1XOcn29hXQaHqkV00Alto3uUhMzJDkiUEk/Nzw+T0Iz8vFZzTtuEKnvqDV/Uv
6VMrQCCQZMXC5HO2sPxejtLpOlwb32s0+0c7dxAUY9eP1FaEDOl8rBzy3JPU561lSquueKb
q8e68u2tjtQu5QFUHQEdyQce5rzKEX7ZzXZn0OMs8Oqb3bSPWvD9t470mzvLWLWpoo9ItvN
VjaoUK9doyvJzkfhWlJ488dQy2El7a2uoo6mS2WWFonmzxwV7+nFcx4S8NyeKrS6H9qXGn2
9uAzRyTv5z7vSPPI9zWjqGp+JPA+u2mnDU5NfKATWkM8SzS+VnByRzGcD6d643/AGhGLnBq
Xl/V+pzzp04z9m+VtLfbptdnN+MNY0bxFdSPqumnTL2WQEzqQQgHXEgx9MEVwWk3k+i31pr
MeZJEkLS7ukiZ7/hXomrOmsToky2WhWM0zTSxRH7ZcuWU5JIwqjH8PrXPRaBpyssdtqs6RK
uwpNaABFz1yG54weK9WhKp7O9XRvpc5/ZqpaVOm9rXSPU7XS18Q6dHq2mzrDbTruUJOcqf7
p+lU5fDOpW9x5xnnuJHbl1JZvxNc54XuW8HLPFJLb6xp0sPnmO2cxtC+fugMOv6YxXoej+I
NG1e383S3KyIAZLeYYkUHocA8j3FKcZUlovdPIqwknexFo1hc6Z5gt43QSNuYso6n6mte6t
BeWrbYVWYZ+dkDH8PSpob9SSfNhycnBHSh792wTdQxg9SM9PoK5FO791swSs9Tl4bW8hvd8
8wwox8kXT8q2fttioAjsZrliASSDtH5HNW/tA53aowDD+FGP8AWooby1Q7yHLZILFcZ/U1g
4qTvK9zpc0zHv4NNugX/wCEdSQkZ3sX/Lk9q5H/AIR9ItVkndY1t2XEcaRM3PoRxxXqiXS3
C/IG9fm6L9aw9T8S6DaOI77VoI1Ziu85KZH+0BjjimpVIX5XuEEp7K5laVDqzTG3s9N02JH
wcta5J9/mJNX9Q8MJLh7toWb7pEVgsZ/MGtEwb7eO7tDHfLKMo8T5Vx7EVl3N3Z2svlXupR
W2FZ1gjk8yRsdgo5rKnKs2RWavaKJ7XSDZzRSRvdpFGPubgoFeR/FSUzeOZr1ZDJBcokUTK
clnRFDLgenFa+r+Ibua+1CxGrJcWpiPlWfmbMuMDLqw/uluMkcVyGiatdWuqf2+2kLd/Y70
PKTIwG1/lABOFUYA5xyDz0r16NJ0P3m7f5mVNznO19CW70LxBF4XGoTxvbWZjXyIrvIaR92
SY+mBj8/Ss+w0/W9U0aaG0tJlmkcxnURP5UcQZhvWQ/xZPHWuh8VeO7bWPs9slsYIygZ+qu
cn7u4khCFGNwrMubxpLOz0q6kigSGLDQpIdkpI+USBeOOeRycYrb29RJNpam1PDqrKVnexh
3en65pti6y2M0VhOy6fcXG5ZMsGDBVYdOAB15q/ongLW9YW4H2dIURzH5NxcBcEHDDGcnkf
yqe6spb2wi0j7Z9nhuyEk+zwhIiyDIOCeT/tcZqjay3r60LHVLWbbMoZ4oUCs5Xowx04ycC
tfaznFqD19Cvq6hO0zVuvCmoabq9hoVw0dla3czM10k29EUFRubHBxke/NVfF/hnTtK0ZtT
0vW/ttzt2TYXYHiJ2hh9D+lVRJFLZJc6LO0WoQ3EsBWSIqWR/lGCeA3Ix6Hmm6lFYzQpoVm
1x/aE86QSQTRFWt1QdOe5JP5e9OnUqyabe2+gToQjddXtqb3hS68H6PpvMMd/qx2fvLhNyg
E4xGp6Y4yTXUWXh278TCVZP7LsrRx5m9bfasa7gTghuvHf8ACuVt/DkMskCLbJbx20RaScq
S2BwHcfw9D9eTiqL6zBp90+kRS3DQyyYiFrclYpQ+fvluoHr7VwThKdTnpS1e/odE7U6ShO
Hp6mz49tPDslpcaZpWlf2be2MfnXMhGRs3BVAI++GyCD2rzeO/OqRaboF3Az21mjxw+S2HR
yxYvz1zxn2Ar0O+tIbbTdcuTrJkurNES5giut0YjHKIjEZk5wfQZrjfCWnTza3d3CxLLBFH
tctz97tn14rsof7PRk307+ZySj7arGCVr72LGl6vdw+ItRgtX2m6iEbBcldigKQd2SBx0qv
Bp8T65daRcXsFraCVZXlBLKM9VH55/CotQaGHxDdG1dZmRfKUYIMrkDpjrg8V0OneE7yK1M
skYkuZh5lxHKCwbJ4T/wCvTlKMffbtdfiaRpyn7kVe1/uIre7tYtQFhZW89vIzPHNLMFLxq
QMfMQAowM5zSXPhrT5bqRtPkZLe2QC5mVsRko4UgHPXODnIzkmrMk02i6np32aIxQaijxNb
zIHKspBIDHlh0xnkdKpRw6taySaTaQRqJY4pppAmWCBmO/6kdR321LTpvfS2/chU7x9xXd+
pBpsqnU3uL2H7U9sVj85ZCvl4zhF2jkj1PWkvobSKyheO78yzbUFSe3ZQJJCQSGUdf6ZIqX
TbcweINbtrSJ/KVI3O47iMjr+Z/CkGnz6trrxxRoIdKi82aRiAqljgE579KpTXtG29EjZU/
wB0opatjtcS20oQzw2EsCzTK9mpIJMbKdwbqTkEdOMiqltf6hZR3F3IyWt3FaBEeTqAzEFY
xxjg89e5oniuNUuodP0qVLyWCYTyXCkiOMgfKob/AA9q1rV9Qe5FjrNhLqMNval4YkbcInG
R5nPJ5PI6cmto1KcVZvWxzPDzcrxWlzMnF7P9mWVpLc5A8ycsrtG43eZtH8PHb2FadnoOjW
UVlq9/cz3VtNHuZIjgO27gk9VHXg8nNP1IvBKIdNVp7gcsxAcMq/Ng/wCz7e1QLf6xqmq2c
+oxRx2zKMWKBUiYdSQF+7k8n3rllV5oNp28up108GoVOWSv5naaN470PStJlittOlsmWTiG
L5hIP7xPv05rWh8Z2mro0SsHCAyOJxyo/ug98da8tu7ZPtuJIR5BXkQk5IPQAn04rGdP9G3
W80xK7gd3y7Tn26mvJeWUKvva3fmepLFSpe7yrQ9J1GFdckkujIYrK0KqFyF255J46DGffN
Q6iLJpIDZs4gEQCl25Iyea4fT55rLVoSpeS3kK+bGp5IPY9if8a7Zpd1vb/Z4AsIQqgxnAD
MK7qWHlSfLe66HFXrQnDmtZ31PWHt4VmKrEV+UdPpURt5vIfy4lRH5JccmsmfXZknItxzxh
z1HFULu9vJ4/3s7yDsM8CuuFCo9yKmKprZGVZvbW11dO17ANl7EGQNuI+90UVal8Rwq0im2
aU5OWzjPNYHhhIlm1FksxMzXO6TK9MZxir9zpreYzEOp+8EjTJP8AhVxw8I3U3czli6r1gr
GiNeuGtUCwRgY55JqlPfwTkmaNBjqHPDD0FadnJM0EdtFp4kXIEZaMMWOe/rmsowtaXaXEk
QlIlyISuRnPQjuPatlGmtjBzrN6sypLzSWuGWaNlRmzuBPy1ckDalYSmzgtrmCRisMip5Zi
cA/K2eTwfzrKuLG5vrx0t4MSv8yoBksOp4H8qrSW2qaMFv7eVGtpkzIitkMM42sAeD+R71n
OmpfA9TanUcX78dPLcykureC5WC+Rg1vcIVRzwq8huRk8ZGKq3d9FL4hmdIzJGqiJMH1bcT
+IArc1zT21Ozi1aBAFnTdlcAbgcFTn+dcF5ZEjCOX1y2eD2rSkoyXmjOtOcH3i7HodtGUXd
KzBnIwW+6CR0Hrn0FW3ikTCyxGMbQRkYyPWuLi1GO2jiggj3OozJcBzvkH9wMfuj6V2cN3p
c09nHDI8FtKoadpJN7QJkD06gZ6+leZXoOLXKtz3cLjVKLUuhVlVQO4APUdqhAGckcHvWnq
UWmRQrdWesR3NnICdzIVkGDjlfw+hrLW7tIWV45vtdncti1nQYDEHa4IPQA81iqc+x1uvSt
uSxQM5jQMqCR9q59az9QkSytGubgFYsFcgfePTAHer1pdJBpcV600cdzBdjeWlGTGrAEYHT
n061iaxc3ni3xRBpcflWsccZaYLIBHGANzsM+36120qF2mzysRjPdkkZej6bN/ZxnkUHcfk
lAyFAyMZ7c1v6Olxc+G9QlnUTabYqUaGGTa24YzICRh8f3frTrTT7JNOEVpFNqVuSEWS5Vl
AzyFVQcH1zzWnYEvZXdjHEiRy2zQpGg2hTjg4HfNXXrRi+ZmWDw05R5dtyqbeCdYdNhvYZY
5njluDucBhjIXYw3AYz8w7n0pXVtPsbu/0mKzSytt0UyNgSSqcEqSR8rDjGPX3qte3EsFxc
XU15FDm0FuzNFulxgjCnoDgjkVm2GuSvBbQWtnaq8YxO87gJOM9GA5OfT1FKEZSV0znqOEK
rUlZmkIUuJlD6ZtacMYjNKrBk25AJAzu7j6VDBcSaXeXcV1atayKS7S5LEKR91FJGQwIzmr
MmnPdWrSvf6bFFGxlDxsw8ohuPlOSVIPXrVe5s3EdtLsjuPLkQGdGPlvk5xg9h3zQnZal1U
qjtHfvbqXF8n7XbiFY2milWRrlTsUEjp83ygg46cda1ICZBaXUU8geFy6MrfxepPfHOM9Kw
005Xjj2Ti5QOWyx3AZHA4PQcYre02LaTbMwO05U54rgxFVct4M9fAYaom4YhJohu5Y7a3mu
iNqxIWGO2On61pfDbwt4Y1VRP4guo2maTKxPd+XgdWOAR64rG8XIIfDhG7yxNKqZ9e/9Kp+
G7/RYFWKS5SNypH72PAb8cYq8Ngp42g4wqcjfU83PsWsLUUVDm5VsemeNdL0jwjPpM3hTUb
yz1ucs6SC58yKCH+NmznqDgDPWuNu7uygsrWYebI0zOGnDMbm7LHIViDz/AIVl2tyLkT3hj
WOOeUOQR92Nfuj29T71v6GrWOm6n4qvYNs7KiaXE6jayHO4k9sgHOOazjSngaSoOo5Pv1fZ
I6cPUi6SxFSN5PZPW3m+4um+EfEGvQri+g0SHzTGIEXfICCMggc5wc11OmfC2R3lguPE94b
23ZkZYxhDkfIfbOD+VTeLNIhudEl8Q6dG0eoWUMd/bSQZQzQMoLLkd1HT/drofBni6LxNAk
TzrFq7xF7aYAKt2oHIYf3x3H4ivnKmYV/YutTV1s+6f6o0c6sm71Hf10/D7jgb3wD4h0+5n
jsLh7+QDfGjqMzJjLLzzuGDxmuPsZ/9Ka5hE+n3kcm2MjIeN8cAdM+6mvqlYkuYlvbSExTE
hpEZcMCDyfY9a8i+J1x4OZhHa3Vnc6s04XyrcAs5J5Vm+6PUHOc1tk2bPFVHSqLXyX59Dlq
1akE7+9Hqm9vR9A0PxVHqN1FY6mkMOoy58maDCx3JA+7tP3H/ANk8HtXQeYLmRoYWCshwU8
xA2R1rxq1+zX8M9jf28sVzGGRgflaNx91gevWu70DXbHWNBayv1SLVrXEVwMAGQj7so+o6+
4Ne/X5aa51H1MHgXKScJe61df15G82n6m07hDNhTyGbO3PrRdX1hoCR/b53uZGGWSOZcRjt
k4PPtXD6tBc3MrNHG/yNwUJXI9D61Ym0yfQYI1iMN9EyAyRSJkqSOx61lUq0klZ6sVPAz5r
SeiN2+1m41JVktfPMSQlxHBACkZ/vPnrx3Nc/4j8TWuqWkUJs3G0sZjIqoy5OfkC4H5jvVB
vE0kEEsWj25hMiLubcVKnodozyDnFVrTSrzVJ1S24lG7Mjhtz8cg54B+lc15L3q2iPYjTpR
XLSRkWGn3Woaglnp8s1hZlWkkm807UH9/A79BgV1lzpVtZ+EkuLVbfVYxLGjuxKOp5BYjOX
buO3GD1rY0/T5NG8N3FpBpkctw+WkmL42HsQMcdKn+0aVY6F9quoNMiuDGVT7S7lWkOdyjA
yCMA5wBzwamGJqV6q5PhRhWo0aVNqb959jjjomtawYRPDYBLObLGWHHGRnAB+bgDjPfFc0j
6pa3qQytAo3ratGGZSqBiYnKsCFTkDce3Wuzvtfv8AxBrk5gmtorWbEENx88EVu3TduyfmA
XIGefrTtU8S+DfD0lzpU8La9dTKPOayIKYI5y/dvXrXbGpXu48vNft08zgjTocqnCTi/PqZ
R0DX2N9pUenQK8oaeRLlhMkmzkLG46DGeT603TnhubeK4uLaxikkikv5d642nzdnlFT/ABD
PA9xWRpHiO8sNanutB0W+fRZdyNZSytICmMffUfIw9RWjfeKNN1/xzpDaJo0trqEULWiR3I
Vl8z+HCngHJIyfY9a1nSqNuMkmrX0eqZdOpCOtN2v3H3vhWey16xu21SCWw+0Ro+XwUyCBh
TnIGafrVhpc1u8EVuyyq6R/a7mVotsjEgKF6sMZ6YqDVfEGpXOpi1nvkS302bzMCIF7i5Xg
nGOitkAdOM1la34ludb0tpdSjtftEE63EUkY2yOV6pkcAHOfqKqlSr88FN6pav8ALQKk6ap
ycFo3e35j9P8AD2r33iLVfD0OozNpdreK9xNbMAm8ehPO7OOnoaseI/CWqaDaweI1ku5TbX
UavJOfmweh3deoI/EVL4S8X/2ToMdpF4fGqXMzvcXFzKxAYsf0OOM1b1/xLDrXhi6023ijs
vOCvOZpyywRo24BeOSTxj6VUJ4qWJcWlybf8H5mMqdFUFNP3txfGOq6hbXEFvZQJI+pQFJI
kcs0yBsoGHoMnB64qTTU0nRrt7zVZReX7wiJkMf/AB7xqMBABwfQk1x9leW1vrianrMN/Hp
9wvlwXDx+YyoBjIBwDjAHFdBFbWt9BLPpmoNexqoZ28shgvuKVanKEVS6d11NaDhVk6revZ
9DA8R3eiJZy2elW4W4aQm5by1CucjYqdwBk56ZwKz7LWNRtdKk0PTdu2Rt0sq8bmx1J9ulV
YtOu9a8Rz2NkjTyO7CP+HYFPLH0A712MHhi20vTRE2ohZy2cBd3mnH6eldtepRoxVOevkce
Go1q8nUht3Lfg2w8NaeqajqmqbtX3HA8snyhjqmeM+9di9/pf2OSO31yDZIoZ8thseg9/Wv
OLXRdQeKby8RRA7d7sMKc8jiqdzaPaTeSkkcr9CVOQAea5GoVZtc+p3wjOhBNQ0Ou124so7
/QtYsLQaja6PK0lzb8gSRkDe2evGOtXNK0y61SO48TWqtE2qOzR/vAQkKnEcWPZRzXN6frA
k0q/wBPuYHae5iMUO3I5xjBxzzV3wxrtroHgkT6g6ziCaVEt0OW3jkBh2GT/OnVjN0uVLW9
vUVNwjW5m9Gr/MydW1K80zxndJaSedeXJEfkW67M5AznPTB4/AmqA0rVZre5iuLotBI2Wt4
HwjMOmf7xHNdB4f0S+vpLrXdU8SQ6TdaoG3x+RvmEZPOGP3Mjgd67lbLTLT7K1syXIYCND1
ZhnqT0z71z4jHU6EuWCu+un6lYbBzrq9S67HnOn6ld6PbwWzWMYtVJ+ULt3g+p71cj1DUtR
lmhs0eCVyMqo+Zsds9q7/VLLw9bTCa6kZSowLdArFT7ivPZbed7mQpdGzOC4Q8/KTx93qT6
VzU8RSrNzUbPuzvlQqU0oyldF+0s7y3iaUF0nkXdEgYZjOedxqsLTWXt/LmhIjcFwc44zn9
TWRMdThmE0QKbgAB06jPOfWuit9c1T7ARdWIIVdvmuN0SjOAV96dRTh70bO5VOdOXu3at+J
ixC9juvJjhjmRSd8TDOT/MdOtTSyxXdnD5Vq9vtYiRhyoOe2frUkl9G941wZJLTzgwJVOGy
RkZq/Y2d1PbPDFFOHkJRY2HBAySfb8aqdTltKWgkk/dve5mp4X26aZ5EldtyhJ14Qf7xPet
aztpodPt4o3MqopAY4OfmOcfjQNHvbmeSP5vLJH7tDyh6cr2q6bS4sYYbaSI5VTjPJxuNdG
GxDbacrnm46hFRTjGxvTx75tscZHyqB+VXobNWhMkjLhRtOF6GrFzEEvXTbhsLyOccVZhhQ
vu68Z2jv8AUV6Tqt7HKsNZ6mTpaJYrO1vDvL3G4bMLls9GbPAq1MiyqGZlgLliMfcBHb6f1
qzaWg8udnYvbmUkrwpUDnA9Tnv0xTnInaSZYnVWkz5rLvKYAOMjrxXM9Vqa3s9CCS9mjhZY
7ZXPlAHd8sY/uuFzkt+FMuor2ay8qVmlnJZxtGcuSMEEdc5I5rXhi8i4jmkLyPjbGyOqHJH
JI9Pb3rC1ecpb/wCjaisMwiwy5xjae5A5PTnNVd20JSu9TlLbUJ9NS4uIHeGRVZPtK8MueC
B+BPFYhkuIWdRGJD94bFwWP8JPp60y6uZZL43D/vfmBYE8vg9PpW14e8Qx2y3sc+m2bPKrF
XnZsR5J4AH3uvGfSrV4jbT2MnSbmeGyS0ureXfFI0kbAcEZ3Y3YwT1Iz71Pd6YmoC3lWC3S
VVZjnCMQTnDDAB/AnrW9c3lrFK97NF5bKvnokkvmRuFBU5A6Nz17c1Q0udLq2huJYlaCRFx
IpyOnt0weMfSvPxTcf3sDvwy5kqNT5GBf6RE1jPG+lOJolR8Jjbk1l3cxfTorRp5LR1ZdsM
8eA6r0Kk9h6fWvV7HU9KljZL4hpWwI3jX542H8XP8Ak1j3N1JqqOrWT6j5e7CTRDjBxwTz0
7Vz0ca7fvEdFXBRbfI19xwrG6ktwl1FcSStHshlTAVev6HOK5+/gvILpIWils0iHCMcDJX5
2HoTXof9nwzgSvpUdkiqQqbJAM5BB7gnj2xzVi18PXd2qTpc2NtMVIaORt/BXBLKQfauuOK
jB30OSphXNWR5i7M8hCRmOMlfMKgtuK9D9ec/XFR2rwwXDxncWlba24bcp1yT9cZHfFd03h
jVdI1FmSySdxtVTEFZVPup7Yov/CmoXGy4udOcFgMcqCW4BGAfxrr+twvbocP1aXxX1MrR5
JJrp5NQv3s7SKMKkoHJwCQPrxn8a6GwihTy7i3vzNArHAdlZlJxnJHGBnnHpUFv4RvGjlls
45o5BHsKNgrhsHJJz0xzj0rD8QXmsaQZdHnniiWSIJLHHAqFlJ3AlgOc1lzU8Q3CL1OmlUq
YZqctUZ3ibU21e+FvZti3UlAT/wAtDnr9M1esvDujJZxm5ee4nkLAbJVXaQODtx0z3zXJFp
WCLGuwA8HPSt9dN8Q6E0epwH7THIm5JFbfx3GOxHpXb7NU4KEWcMq3t6kqlRXbOq0/RtPWa
WOMEwglPs8rKWAPOcHhvTg1DqOmQW+n79Nie13ZLq7fJkjBT0x78ZzWdZa/BdwMt9kSE8qQ
cLzzn3zWl/bsVktutpKjCIA+XINyhc5I57+n1rifOnqeg1Fx5o2aM/RfsOneclzDcEyEBvL
k2YI7jjH5itw63pbSRvpttJHJFhZoJGLlx/eU9iPQ9e1WLe/0fWb15tSt3ZpULoysI+dwzu
b2HAHtipdO8OW7ayzB4bqAufL8pikijqpz68DnpzSkoS+JGlOdSkvcdrHLeLtTh1ieySxMv
2SGMuS0ZX94Tgj6gVFfeHG03wuuoyXg3ylVETJySff862fF2m6qYEmsbi4+xeexVZxsALAE
EA/eJ+lZfjD+0YdJ03Tru3ePysvv2kK7Y5xnuDkYr1MHCjTpcnZaep83mNTFVcTGqno3r6D
rv93oMkIwgWMRZP1Ar0bxfbxp4P8AD1usjJIYTA6jGx9sR2v9csQa891FBcaNJIFyskSzD1
IwCf6122qgDw3pNzNN58kU0Z3ZyGjkjO0j3BXFfNYuTc6U29pP8j7WdCMayi+yt9+v6E/gT
4k2CeBzoGrW0t5qenIYbaNRhZ4jwAzdAB0Oe2MVx1hYJYXtnZRRXt9dXDtJ5NvJ5aQL/ezk
bQPUkVZ0fTDptheKkkSPJIZWlfoFzx7nA7DvSanbNdaesNyZEtJcM8attaY9jIw5JGeF6L7
9azoUaFKrUlDSMnr5vyCGDnSppJXqW67Jf5nRnU9Vn0ltKOt3T6bvJEUczOScY5fgsvoAcH
NZRgn1ad9DsbeCVwcYUAENgkBB3Y7SMjpV3S9Nnv0FhppTy7e1a5m/eBCsSfKApPctx9Aam
1jxHpUNmX0eE2loFj2vOMpb4jIZI26ty742nj1xUQa9o1TVv07N/wBalYqqqEHQoq8n8TsN
8aaRcaNrVrq7RyKJFSG5VuDygKtn25B91NZmlLHa+MtLuJjG0V/J9ilI5O1z8rexDD9a7ua
HUNW+Gqrr4M99LaNMGIwwjzuQf98gGvOFuZRoEOpQyiK4tXW6UehQqcj64P5Vpg5Sq03Co7
vVO34GNKV6E4LRxXMv1PTtZiltBcacllcKYXCCTaenfOOvfpWYbHXLiB45Ibi2s5MbmeMvg
DsSOeBzXR6prevQh5oL1pIZgHjZZyPlIzxx3rKg8VeIVTMxYxE52yz7h6fnXAqKhG1/vOJY
9N7ofB4fsNNtYm1CG2WUyFVZlYsBjIIAHOfStJrvw7DbwSW2y4Z327rdy0isB91uymqc3jj
VYtrRKsK8ZCSA59+az18YhZxc3ulwS7N20qihsng/WuaWHdT4m7m1PFX1Vit4o1uWC2vbXS
r5liykc1rNEoy+7sRk8Y+lec2eqGVorq2sYJJLaQttuvmUAHHLMef90dcc16Wuu+D5ZPOOh
3VlKyssn2dgDKG6gknGPwrNvdJ8Kahpn2exaSxbOT5pVmA/ugjqB15NepQrLDq0lp3/AOAc
lSjGvPm6nBa22o6il7HJJZrHPctLLFbKWLk4y47IOMYHTnFZUlnd3RhsNNtJZliYSSSwRcB
BxnHc16TB8O76/VzY6wp+YExsCokx78jP6Vf0mwuND+0WVtCsN47bZbmVfMyOo2gfT+ddc8
wShzQ1f3FUsIpy5Focvb6ommaadDsrXUILlhmV3ZIxGnYnrnJPeuX1O20v/hD4511NrXxJp
8rC4hlfHm5b/WRt/EWz07YNdFevOuuXJjsihvARPGeFI9eKwbyyiVRJcFbvExPmAYfGffoP
SujCSjF3a31HiqbmrRe2nkJouoJd6faW8MkaXlohieBgC07MT84Y9SfrxWfNpM8t8UktJF3
lj5WNpYqMnqeAMcnpVfUdJUi9v4QyBcOUT+6TjJ/SvRfDGmaTZfCPUPFV8YvtktrLH5sp3O
+cqFyfU4GPQV1V6sMNH2sbtyaSXmzgtOt+5npyq554Lu4MFvpelCVGOQIgQpLYAJYg89DXZ
eGfAGjy3og1W/F5L5aysMlI4vb/AGjnj0pPh34aW+0WbX72IO97KYbd16xn+LjtnP6e9dLb
sINTKAfarm6jEShzt2spwPoOP0ry8fjXKU6VB2tv5s9HA4ROnGpWV+3kP1OWJYxZhFlmtcr
GGjEglTGGGMYAH51xmp6bcaT4rj1LSLS40zTZYPtDRM5YIiYyCRyVJxj616PbaPdxambqNg
IYkIlnYBkTAyVHrk1zPjtrb+ydPkurtpLxhOWSJDsgA2mNXI6HIzis8nxTdX2Kd01dhm2Hi
qXtY6NaHF/Dy0Gqazd2iY8yY7i+4qUTnPPvkD3zXY+JpbGwhnJhjKhRHAiu2GI7A9iTxk1w
3w/luYtanvIkRkRVV0YY3knIA+mCa6nxC8+r+LbbR9G02KfUjJ9o+zKxMUZxncxPYdcdK9K
vRdXGNyfuxRyYev7DBrl+JvQu33h2WDQ4dUF7LbyE4ERjOCehXP5j8KyNMhjvLtFntZnRlU
xsq4OSeDn0+vpW7f6dOl5K+q6pPqusSbYHuHi2QwA8lYkx27nHeteLU9L8NWj/ANsxeS6xi
WOyUgyzt/ex/CPc8AGvMU38FP3m/l/SPVWseeporbM4u602ztDLcyah5MkIYiQgqY33FVHv
yD0rl7CGbV3kkDgWtrhVGONx/ix3Oe5q7cJ4o8XB7vlrNJpJN5+WOEu+4oP7xyffFdt4b8M
XlpAbK2tEnKxMkssigAE8sffA6V6lfEwwtLl5ryPNoYeWKqe0lG0V+JxpgvbiXYJXkIIXzC
+M461q2NzrWlO9na3Sz28kmEZ1+6f9mvRIfBFhcypsfyoJB+6+b5mJH3z7Dk1Yl0PTLS9ub
OEPIsKYjfAyGxy/6n868KrmtGa5bX+R69PByi7p6nHWtpcrAIrhSZJ5dwmc8AfxE9z9a1rj
QbW3+26izlpMLsYcDI6tjoPb61YubiytdQRYoQJSpkZw5dFAHyhV/DNVbqy+22DzXt1Jb2o
QyMrv98n7uVHqc8e1cjqTlJP4Uzv5IqOuplar4plNmF0+1tVO9W8ryw7nb0JY9vaqtr4xV9
Kle7jsLeaI+WFaM/vQTkgYOFx16VrXGsaV/wAIwLVREk+Ch8lAjKm08k9yf61xVn4Om1DRX
1dSY1DqkcZGdxJ5HHoOa9GjTw7pv20eVJ7nnVHWU/3VnfoWL2aTVLoyWMqXFxMgAjjT7xxg
gAcDp19qfbeLvEenwSW+mFLeMLtUGMFiT1yTyea0vDgltidKS1ghuDL5fmyLh1Oe3etPxLp
FpFJbwloXmkLoqQgDYeOSO1W61OM1RnG66A6FScPaQlZnOWWt+KHV5rq+l2PhWkYYZz1AzX
YXC3b21jJdqwme3BYSHnqR6e1cq9ukV1b2GrSTrbFxueMDnHp7+ldjq+pRTiwexMi24tEVB
IRuwCw59676KhKd4xSVuiPLxkZxpJSlfU2pXuPtsrRwM64Az+Aq3bgxRNI4YuUyR6fWpHDG
7cAgfKnynp0p0kExiaV2AXacKT39q6uboQr3uyqt1NJEbZVaPD8JGcnrjnHT1pr6hs+SK3L
+XvCoD8oAIzg/keaS0EKRPgSKGdfmb5ffH0qg0f2i48ySSUo2SP4sHPAC9vrWKRTRcvri9u
ki8os75K5/gUjpzUEOhztD5uqzeXboMGPO5pDnGAPT3rRDwxWSMXMSrGQQ7cEHnI9zWTd31
rhXMirC5ARQcblx6Z6e9O+mxSjfrY4TxVFb6fMkccRjLAkAsWXBPBB/n71jacGuL2OS4Zo7
dSEYqQxIz1xW94ln/tB7dSgllQYUQ9FX0x1PrzWDdWV0kZaaIKm3I24H/wCs12U/gXNucM3
+8fLqkXNXvIxpfkKY90hKHaSNyAgg4PTNWvAGrxw6s/h6RT5d0pa3kK7jEwGWX2DAZ9iBXF
zMyoSNzEtg+gosr3UdHvl1HTr1rS7jzskX+EHgg565FFXDRnSlTfUhYmUaqmuh7ZdWOj25N
zEoknVg3zIWB/DpT4X8OhfOlvYEJO4qw2At3/SuWttd1a/s7G7a7DiSLd5RACq/v2+nOeaq
zXpuGDSCG42vvD+Wu0MOMY6Hr2r5dZe2uWpNn0n1mXxQSOmm1TRIZybTVLSNSONsgIGeg56
Vh6h4o0aytpJ45GurnPyRQfxH/exgCqTvPPdsbj7MD/qGURruHIPAx2Pf61LdppUFvFPFG8
zF1UxgHAXG1iM4HXJH0rpp4GkmrtsxqYmv0VvxH6F4y1/VVdVitIlAyqvCo2j13H09c1rb9
aZJJ5IFlRFWT/WHG05Hb7vQnnFYMmo29lC8NlA6wsScyDLAMMHj6AZrKn1MxE7ZJJNykPlu
o7D6D0rpeFoyd4wM41ayj70jrJL3xAkx1O10fzzAAkkaSH9yx6bscHI5GM8V5frI1jVNTm1
C+LS3Mhy5zkfl2HFajajeywvbwztGJADsTgMwPBPqBXQ6PNpsPlxzxRzSqcsMZAJXvn0JJ4
rqpU44d80EclXmrq0n9x5xFvEoEgZT9K6S0vZfMhbzPLIGC24985yfQ1u+IY9Lngllt7RLY
oBtXOQSByeeeeuK4+0t5N8jRjcpOCB69q7udVovoccYSoyXW51stxcanFuljtZGtgrzt5YU
leck+5HfrUGnTaYdUS4urBRGuR5QG4Y/xIrKtZJRL5M8jqq8KS3A568dce9S3SKsLLvVplI
IYHO5enNcXwvlO52kuax2xTw1caezxW8kN0EdtiTZVc8gA+meDkUy8U6bJBLZXIlhmiU5wc
qQBkZ/iH+1/UVyNlqKrI0cyKA2TtiGQc+tdDYarINMEJuVNqylGtxyu36EcEc4xUTW/MgjC
3wMZL4hlupkkuYlv0lx5qTncSq8AHuCMcEdqvQazoN6XtLgB7ZjzDcs7wscnA3dVVQc9O3W
uUvPImM89g8tqofAikOWx7HGCOvSsW6vfs+WdCWBADDpj0rqppvTcwqOOr2PRdS0j7CwhtG
W8tHUshiYP5SHJClhkEY6Gm2Fz/aHw8SAOTPp4bcp5wqOGGD9N2Pxrj9EfVLoG3sVkihmG1
wckEHkY/Gt638INZ3LLHfmNtm50V/LDemcjBB/HvXLiaNOWmzvf5nRDFVJcrlrbT5af5D7y
C61B7XRdPJSbULlYlkTqqAEkj8K1tctILnTrzxFbPIiSSx6Vo+nA/LM0SATzyewOfqau6Zp
Wo+Hzo/iSyile+LTrawOgkXCrtYAk/NkHjFUlM0sdlE+xmsYWhSEuFkYyOZHOw85ydox1xU
wShB6XaO2df6xWj73Krrqc/eS2VnZ/b7uza8mtowrFWKJyejeoJ7fWun8C6Lrl7LYeOpLO2
17S3E1vNpYI3QRfdyobjPtWXrOkSX3hjTtEcf2dd3GsqlwJwVYBnKIzA+gIr0jwp8P08OSy
PoniLVTZGUxXNqWQBT0zyOmRz3rxs0xNPDUOXmtOXdO1u2m3kZ4ic61RpfB5dfXubl3FDce
FXtbO3eL7NA5ijk++qoMGMn1A4rwOCUx6K7gkgxuqY6FTu4Ne46rNZ6doGqaiLiRJzvt5VV
uELAjcF/Ac+leCQTMujIucBISB6HGea5chTcJvpdHXRcYVGv7p7naanaXPhiwmiuYJIhaxK
7wsrbcKARjtzx0qybqwe0HlyxyoR1AB5/CvmGGSO3YSBjGWGCU6+/Fdv4W8bHw9aTWi2f2u
3nYSLHIAPLbvg9SD6V9VUwfNqj46VJX0PXGTSnkVOpz1C8D1zxUUkWkqhYxxkDnmMn+lTaX
4k07U9OivLOOFt6bmjyMx9jkfUVYN/E+4eVGW642ivErU4xly9SYxs9TBddMlcg9WHAWL+Q
xUDpDAhFvFE+egkhYEfnXQfaJZlcmxeLjh1hWoprSSZWw8gyufmix+uaxeHbWljqhXcHuzP
tdb1LTUZ7aO3OwcqxOPyFKddjn/e3Om20kjctgsufxpDYl4yRcTN2wFqtLawRrlzdOc4wAe
lYODguVnp067bukxU1jQIFhjfSVUoxxscttB75PeqdzF4L1K2kja8vLW4m6tt3KD0GR3qrd
W+mEZ+wXTFujBM4P4mucuLZxMfJtWMeMAupUn8M100OW+mh23dRWkjpLvwlpEfhHXdRsdUi
vHi0+ZeCAcAA52dRz3ryI6tqEvgmx8Nq4ERvGk2BT+8yBsJJ9CWwBXYQNd2jSedGfsskbQz
DHVGGDXFLMt14ltIcNGIpAFTHUg56fpX0eGs6T5nzWd/Q8fFpxq+7pdWPfbbTb3wp4BstHt
dMl82zBZig3NJKxBZ/b2rO0bTGknuLnUfNgmRWWKMRHmRj0yR0AOc1VHjDXllxJLPGVOMY5
qxF461FDlpyxxj5hXzEqV+Z63fU9yNSUYqCtZHoN3dW9jp1tYxWZWBhh2cAhm28DHv8A1r5
c8UandT38rTOUdwYSiMdoxkE49Tjk161qPxCv1hwJYyyEEKPvO3b6DOOa8Oume/1VbdD9pn
kJChMDe7Hkk/XNezk+Ejh4yqPr+R4+Y4h1LQ7fmddpuoWPh/wS672uNV1VMxxx4Ag5xk45J
IHT3rqvAGk6npk19r+oq3227hKrblSZQu4fMR2JI49utaPw58O+CfDYXVNemOoaqynETJ+6
tj/s+re9em/8Jd4RtN9y0S+Sv35nAATPr6/QVz4/EOqnRw60lu+rKwceVqdX7OyOKewt9Ki
fxRrMk0MFvsSKFvvySMemO5I/IA1wng3wzcePvEl9q+oyMNHhlzcyg7WuG6hAewx+VP8AiZ
4/t/E9w1howZNJtnK2+cDdkYZz3BPT2H1r2fwf/wAInpHhKw0qx1CynjhgAmkRiVaYjMh3d
+f5U50q2EwtofxJdey8i5Vo4qv73wR6dzlJLbTJZYrH7MLS2tQwijHEcYzhcevck9zW3PcW
Vtp9hpdoCzupeWVxjC9Pyro5rLwjMpK3EQkI25M2cAc4GenJrOOn2WHMeqW1w8rAESv0QdE
GO1fN1KNbqr/PqfQRxNJrljpYoKsFvE4CFYoUMjueWK9kB7CuWl1Wa9M0On2y+ZdstsZpTj
YpOc4/r7Vd8Vvf293FbZQQum8tEPlkweh9cY6fSuZt5202JrpWkV9+5Q4BLHGeR6Cihhmlz
S1b2On20XpFkmu6KlpblrW+lmliKxyyqAsYJH3VA5PSs28sLGLQ/Pa9lmnXMjEE4HHAb6c4
I9a7XTrmz1Lw1AL+NYbBZDI8cHDXT9y7dhz2rlNX1yPVJZLK0iazWQCGFRgKijrn1J6V6FC
pUk1B9Hqc0oxScn8ihNHpNj4NivpDHJf3DbmCku+D2PZeOaveHbywFyIoJ0SOaHZiRymMDn
k9D7jrjitq18LWEmgQxLOzXPllghbIAC8kjoM46muHj0+W9uBAixxorBcpyATgZ471vCVKv
CUXJ77mTU6ck0uhGllqet6/cTae28wOSZncqMdmye/+NWdA1JtL1mS51RWuncniY4yc4A5r
qrBLbw1pt5bqluruPMniDjKgcDPXnjJHvXHy/adevx9l0xRNPJlAh4+mPXkHPvW0Kvt+aDj
7i0uS6bo2nf3u3Q1NSe48S65G04dLa2YMoTiNV6gD/HuTWxfzxRtAlpGuwRcjPQ7jnpVO3t
ri+tG8yWO0it/kmCcF3Axz6ntSPHH5FuUK7ShIJ7/M1dGEfvcsHayOHHxSp80le7O4nlluN
SnVWEMPyAAdTwK0mleG2kyYQVQr+8Jzz3FZlrbCK9ke5ZnMm0KE5/hq5dGO2R2mulIRcBQu
4/jmvRaTdkcKk0rvqc19tujOEyRsZcsykBgDyBx1qaW+njuWARYwp3AKd27ucDpxxWct5Dc
ag3795wzr8gJ2rzmtPVdWtFmPk3EaoU8sgDCj3z1B9apwfw8olOPxcxTkurie2VWyikncGH
zH68Vg3Gl3lw5mkufLQHOXHbtx2q8NU8mBdhe4LHcXfoR3GDWLcarJLeWcZJdBKoA6Y5rZQ
ml7qsYOpTk/edy4kDWiyMqOdwwxVT8w7j6Gs67v5DavBcQqybOGkB+RR3A4Ga+5L+4tNJ8L
3Gqy2iSJZ2pnZFUZYKucDP0rj/BPinwl8VNEvLhPD0aiBxDNBdwox5GQcjqDVqg2rtmH1p6
8sT4s23GsXyWemWs1xc3B+4iljx1IA68DNR3fh/WZ799NstNvrm9gX/SIYrdyyDPBK4yM+9
e06t8MtV0z48zaV4AaKze2iTVbbzZCBGCQCmfTORj0Nej6refEy81rUvD2n+F9G0rV9RshJ
caxBcM2yIEqMnb97qAO3XtWyXLK19jmnV5lc+cPDen6nfWdx5Wn3EsqEeakKM2AMg5UA4Of
btRcRxafczWstnJFOjDdDtIfJHO4YyvavafhFpnxB07wFfSeG9M02V9RlkC391ckSIykoPk
xyAQSOec1r/BGxSPxT4rF84vb/KLdTSnzC8oZgxJI9fSuGdGLldvdnowxclH3be6fM97eR+
asdtADukBIclWH+cdqsMdSu4Yi0rbMgCMKXK45x0/Gvpr4g/DnWfFfxAnudG06yiSO1hVbu
5XCqwLHC46npnjvXnGtaBr/AIH1VLXXJbSAXaH7N5eTEzdypxww6AHpmpqQ5No6LqXSxPtP
ilq+h5TJpGoW1q2oyWVybIj/AI+ShKA+hbpVG70PWpkt1j0y6Rbgboy8DKJAOeDjnA54r60
8KaJ4wbw5c2U3h+zudIv8SfZtVk8vOec7FBwOnB9M964r4w6R4+Mi63qtrHBotvCLdRYSb0
tVIwSRweTjn04rdLljzHP7ZynyXVj5y/sm+2YWJ94PqQRT4Ly4VovM2LsyfnXKq3+eK+2/g
zDBefCTRLi6toJpZBIWcxg5PmN7V4z/AMKC8SavNe6sipAZbqSSO3nl8vcpckdjj2+tOSco
ptXFCtySabseEXNxcXsjCZ1YJySwyM4wDyfSq0TOr+XCSzkcgkf5Feo6V8KvF2veI9T0i20
qxt7vRnVLqCSURl92SpzzuBA61Vufhl4kl8fSeDl0yyh110FwcTgIyFMnkDGOPSkm4qzWhc
qkJO6lqecPcPMQXZIyg+Zh0z357mnyzkojI6zoejqPmxnByK2fiB8MPE/w8awn1/7JGL1mE
Qgm3n5euR6ciuIV5RJujYqTkc+lb+yW5lHEXVjobZJmTyw8uFJ+UjOPpUryXVuvmMzKMZBY
Y/ya+r/2ddBtbL4RvrOoQRTvfTyT73QN+7T5R1+hrd+L3hzSPFHwkNzBDDbxpJDeLMkS5CH
j27NQo82+xk60oyuj4yhvZL2SMI7M6k7lOSAD3zXVeH/CZvYzqOpXsaWkcg2s6sfNfn5VXG
T0/lXs/wCz74b0rTPEesW6Sxag7WoZ2MShVO8YAB5/Otf4p6NqOq/Eqw0Dw3bwRXk+nGVQX
EaEBmDZHfg/pXNNc0HKGx1RqNVFCroecx6TaWqRzadJHsU+WJpSFB4JyDn3xx6DilsNUSwW
O2WG3il8ncJ1Ytkcjq45xkcVBrvhLxb4Rm06w1ewtBc6lL5Gn7J96FsjCkdsbgeMVL4k+Hf
xD8P2Z1vWkhFpG6K/lXQLbicYCjqD3H1rgdKq3tY7Y1qCivevcpTXEdvcmC3ksYx5akugYq
MnkluMAng4FSLf6F5cUVpFJHtQl2nYbmZSeD6e3J7GvZvF7+IJfhtqY1DwVYabbG2UNeRXS
SNGvHzgBR09K4Tw18J38S6GdWLTXdvdyZWVSimQK2CTkgjOMcYraphpWUU73MKWLgrzkrW7
HC3l9ompQmK8u3bcwlMqpulWYD5WZs5wDyBx0rYsfiJ4qtbfyWTSLnehl+0ysYlm9cj+E5y
a6bU/g/rfiu6m1nSNHh0OJ5P3UMkm0sqqFA2/UE5OK8yfRNdsNau/DMljPLqjSCAWxTAkPT
tnIwcnHbFcmLwEMQkq0ea3fobUsRSd2nYlfUPEvi6K60+0u7Vvtf8ArY7bbkDPAyeoFVNU8
CalYWcMV7r1lbosYYRr8zlRxnA6121j+zt44+ztIJ4LYyRZ8p5wGRz2yAelcT4n8H+JPh1q
ds2vab/rY2jhkWTfFN6gN698Gt4YWpS/gWS7WIWLhUfLNu78yq/gJ02iHSrq6MkSyieWQoA
h/iKgcDryTTo/AkTOLrz1tYI87tspkxyBjOOTzxWdF4r16eZ7e2EdpaAbUTc2Ih7tnk4r69
8D+MvB3iiW20Ox01Wu4rRZX8yBNuAACcjPc966Yqo9JSMasIxXPCN0fP2ieHrXwrZ3euJLf
XvkqsUqx7QJVZuysOSOD2res/E2gTiX7XqMlqYvmJKDAA7DAOT7V9AeK/EHhfwbbxT6rpIe
KRWbdBbK20KQOc49RXkmm+ALjUorjxPa+H1uUu5JLu2DToqlSxZQV7duKwr4du0muZmdKdJ
3c42Rmf8ACSaPBLGyXR1G2mTcphRklHGfunGfwrQsr3SdaSQWDbnTqHBB468E5rldH8H674
5e51Lw1ZtDapc+XO8sqq6MOqoCegzRD8N/GeqanqEWhWtvHLpE5t2LXC7g5UH5m78Hn8q4/
qfNraxVRUUtJWZ2MukX0dgl9LaPb2TYK3DREIc9Dn37E1lvBp7H97qCKT2DE4Haugg8Ra3r
2q6r4Gbw8kHihbSKK/YXm6Jo1C8oOgJyPzrEv/CviO316z0W7hjjvb0EwRhlO8DrznjFZYr
A+ya9nG/c5I1ZLeREINFkx/pwYDkqC35VLHpuhupZNrk/d3P0/OotQ8A+KNP1DTrGS0d7i/
do4BGyEZAyxPPAA7mqNh4c1+/1270CxWe4v7KQxzFcBI8Hu/SuZ4aa05DWGJd73K3irTdL/
wCEM1WdAqzJ5YAV8gZkHJx7CvEPB9lHf/E+wtZ3LK10ZG2r6Amvpy/+F/jV/CWuWD2tvdTX
iRGAC4GVZH3c5wOlfOnh3Sta0f4pQ2N/az2WpxyyRGFl+cMVOBjvnPGK9zD0pUsJJNWdmRO
up1Ez2uXRLEl/OtpZCeeHIH865bXrXStOsZZUs5t44QF/vH0HrgdfSu+g+F3j6+RbiSGKNC
pbyZrgIxPYHGcD1rxv4leE/Hnhu/juPFFsYrd/kt5bZg0AHXaMdPx5Nedgcum5KVR6djoqY
2Oy3OJ8Q6kJvKSBwrMMyFDgZ7D3xWTol+ml6quo+XBK8QYKsyFgSeOg71Zs9JutUvBDEgUY
+aQ/dQf4+grtdM8PeHtPKGez+2TKRk3PI/IcCvdrV6dCPI9X2OeEJ1XzIxp/HutXMcLw3EN
u1u5KC1tEUDIx1xk9+tN1DXvF3iezt9JubeW7trVjJHHHb7FLH+JsAA/j0r0S3vdItYNkOk
wIqjpHGq4H1q+viCxIKpbYZRlQeM15X9oTj/DpHZ9VcvjmecWvg3VRH5t5JBFKRhIxh9gPU
ntn0610MWlmySURRLGZWBbyQVUnGBhRwK+rNL8P+HfCfgY+INX02K6uYbb7RcO8YdgSM7VB
6DnFWtKs/B3xG8KC+TRooopGaMHywkkTDg4Za6XCvWgvaSV+xzQqxpSvBbdT5CkLx9Y5lzw
SueafBqRiBiAccHAroNYsptM1u+0szxE2k7xZI5bBxn8qbovhzUvEepRaVpsMc1xJk4UbcA
dSSegry38XJJanrqr7vN0JNG8bXdvYvpl7Fb3trnKpcA71PsR0rQGpeDLqXzbjTJrZGBVvL
cNj8D1Fdd4Z+E3iDw74/wBD1HVNOhntDcYkaNhKq5U/eGOnvXVfHrSrOPwLYGysoIJWvlG6
OIKSNjccV1/VVNOW1jm+vJSUY9fM4COy8MXGiRW1jq0zInAaWB8Z69hxVSw8G6euox30fiP
SbqMpjMedwz0OD3967XV4fiFpPwfTR9N8PW+lWFta7rm8S8WSV48ZYgYGC2Tnv2rb+BGnab
P8OHeayguHF7IN8sSk9F9aFgoW5Y/aJeOqW5r3s9jgNR8OSrbyJo80EmR5ZfzgCeeevQdTj
vWJH4L1mxy9naC8nn3Ls3FBAPUHvXHfE/UWs/iZ4hsrKaSErfSACJSFjX88flXMR+JPFCiW
Sy1e7QQKAFDOWySAO/AOSfYD3rOOVuK5U9Df+0ZNJt/gdrf+EfFFvoc+nQ6BcSXckwMlyAX
3D+6Mds+ta3hTwtqem3Mkl1ps4YRsXcocK2OB781wL+O/EqI/9n6pftBE4j3TMwLv3IA6fm
elXNP8feKXQltYkEqtwJJN+4Dvg/yp1sHUdNwvoOGM97mvr6HZSWV/p+lm0vNMaK2JLPJKv
3m9iOe4rA1ZpLSW3intwkhhDFTnjLN71bt/iD4iVkMssbuDkbcc+1Ra3e3HiK6g1G7Kmcwh
H6DkE+lTg6E4Sd9CcXiZVYpaHXzaqLTUGtrUgbAuJT1GRzUUhMsEkkzM25T/ABdTWNqMT/2
8whDNwv8AIdq2YLVjAzSqy/w89jXvKMYq9zz05SdjlrS0mLu6SD76k7TkjmkvLWfcyPhOQe
egya2ba2iaO4OWzE4yM8gZ7VJexJIp2kEfe+U4b/6+KUa2rHKgmkzHFh5eki4kfdj5Bj+dZ
9npsdzexKshSRJVIDAkEZ5HHeuytLXNjHPAPM3qDtBAHXBz/SqslnCurQTRg8SAbVPCn3I9
s8GsJYh6o1WGi/eR9dX1jBqfhm4066kMdvdWxhkdSAVVlwTk8dK47wjoPgb4Y6Jdw2OtQxw
zP50011coScDA6dgK6DxW2PhxrBUkH+z36dfuV8Z6ndRLaxM22RVyRzyeSPm65P410TqKCj
dXOKhQVRyd7WPevA/iy08YftDa3qOnkGyTTvIgY8F1VlG7HoSTW98V/iifh5cafa2ejx317
qETuXkbaFReB05Jya8j/ZyU/wDCz9SlYBWbT24A7eYta37S6mTxRoCqSp+xycgZ/jFaRno5
hKn+9jBHqPwNZ5fhHpcjrhpJZmI9Mysa5L4I3T3Hj/4gQSf8sLxlU+oMr113wO4+EWkjOfn
l5H/XQ1xPwKk3fET4irxlb4jOOf8AWSUt4pvuQ9JSidbqXiLUE/aE03w8L6VbN7MOLcHCtw
xYkdzkD8qrfF6OKXXfAscu0rLqnlsrLncDtyB+lSal4V16b9o/SfFUFr5mjJYGOWfcB5bgM
MY687hVT4yX1la+IvAhupdhj1Pzu3CgqCT7c0pLSVxwalKPKdt8QND1vxH4OuNJ8P6kNNvp
JEInLMgCg5IyvNP1OydPhje6fq0gupY9LeK4k6iRhFhm59xmsf4uWut3/wAOZ4/DsVzcXnn
xPstGIdk3c4xXKap8NdE0/wCGt3q+r6jrMd5DpzTTq+oybBL5eSpGcY3cYrTTmsZL4fmdV8
HPIHwn0QWxzBtfaSMZG81mfCfxjrniq78VJrFwk62OoGK3CIF8tOfl469Kt/BDA+DPh7nP7
tz0/wBtq5L9n9JFufG7yJsD6qSv+1y/NZp2irdzVr3my3ZaxFp/7WWq6WxKnUtKiGM8FkG4
fjjNbz6QD+0hHqgj4/sItvz38zbj8jXn3ijTb5/2mj4gsnCx6TDBPOScZj24Ye+QTX0AbK2
Oqrq3/LYW/kbv9jdu/nVXUpSSId4qLPj39qHWP7Q+JlrpKsTFplkoI/23O4/ptrwqOGWVtn
lkNxtzXuXjW30PxH421rU7/wC2tczSPIsij92FyFRcEZ+6Mnms/wAJ+B9Lu/EWmWkjTSXct
xCFRo8Kg3jIJ/iO0E5B44rOpiFzOHU6I4eShzn07HbJ4O/Z/NuuImsdGKnPGHKc/wDjzVP4
YhHiP4FWFpJ87XOk+Qcj+IIV/mK1fF2u+GtE8MTTeI4/tGmvIts8Ii83ex6Lt79Kk8F634e
1rw4svhiH7Pp8EhhWExeVsYckbe3WtdrI5nezaPEP2dGu/wDhLtehulRBHaIFCjkHzORW38
RtQ/sn9ojwfqTSCONIUhck4ysjsuP1qT4WaTLonxw8e2DKqxLh4sddjPuH864f9pLUY9N+J
OiXJ3b4rNZFAPcSNisowcYNR6HQ5qpVUpdV+h7V8RNGGqeJPAU+xWFtrGWyM4Hlsf8A2WsD
486zJY6LommwsQ91dGR8ddirj+bCvStNltdd0TRtWYBw0aXcTDszJ1/JjXzj8d/Eyv8AE+3
0naZY7KCJMZ43u24/jgirqv3HJdiKEb1En5nuHxCCP8ItYjaNnVrNQVHUj5eKX4XNE/w301
oUKxM0m1SQSB5jdxxUHxMY/wDCl9dwcH7CMHp/dqv8FQyfB7QVdgWCyZK9P9Y1K3vRfkL/A
Jdy9St8LvGWs+KtU8UQaq6Olhd+XBtQLtUlht4642jrXF+K/EKeE/jffayumLfTCKOJEEhD
MTGB0APT198V0PwbMY1DxQI7VbcC5GcHJc73yx+tU7TSoLv9q/Vb+7jWVbfTUNuGwQJNq5Y
e4BP51ndzp3ff9TVpRqbdP0NC0PxB8aeKtG1u4sbjwppFg254JbjLXQJB5QDuOPm6Zqj+0r
HG/wAIhM6Bniv4dhxyucg1u/ERdZn8XeEbWyS4ksWu1klWINt3K6nLEcYAyeeKzP2iY3uPh
MIYsF5L+FfmOB371tGXvO/QwtflR8WGG8vHWO3EspboEGRmvcv2X4rlPiPfPLC6xiwkXceh
bevf6VxOleIBZeHbbZDJBdxsA+2URxMM9NuOeOCSec1698Cr9L34gStGFjQWUoEMaBY4zuT
OB/j2ridZuXLY9GeHapuTZoftO3NzbWPh2S23YBnLYbAxhevrXXfs966db+ElrDMR51hcS2
zqOwzuX9GrG/aBhW4XQElFv5QEzP8AaGO3A2kDA6kkVmfs+3yWXiXxN4fS2a0ifZdwwO+4q
OnX6MD7Vo5r2lra6HKoSdC99NT0P4VaVH4f8H6qHJVRql5KxbjCrIR/Ja534B6w2v6Z4s1h
+t1rEkg46ggY/Sux+Il7D4a+FPiK7tv3RaCQLjqXlOD+OWrzr9mH5PA2shgQxv8AJHfGwYr
d6JLzOdJtNh4Vcn9r3xenb7CDj8I67bxMin4x+En3DcsUny45Od1R6P4R1iz+N2teKZ7e2j
0u4tysUyvmSVjs4Ze2Np5+lUPFvnSfH7wFKke6Fbe53uP4cg4qakebmErOx1/jXxJH4W0+2
1BdOF9dySeTAudu3Iyxz2GB261kfDCV7zS9Y1W4tRb3N9qUk0iA5xwuBn6Vk/Gy8tbTQdFe
9ukto3vTGJHUsAxQ46dPrWn8KEa28O3tpNIrTxXZZtp7FVINcspz9uoPa34lJLlbOKuvijZ
eBfiFr03ii8v5rK7meO2hjXzFjMbAcLngYOPesTRfFHhT4hftNaBrmjwXGYNOlU+fEFy6g4
bqeQDgVv6X4Et/FPxe8WyeMvC7XGmWxC2Elwp8uTc5YshB568+lZsWl+E/B/7VHh/RtAsbb
TUm0qUyRxk8yHdtHJ6kCu3pJLUi92tD0zx7oPi/W73w7J4W1gadFZXgnvVMhTz4+Pl4HI68
VnfG7To9U+E2pWzquRLEyMwzsbeOR+ZrL+M2n+LNTuvCVr4YfUY4JL4x3sljIyFYzjliO2M
1Q8eeANO0HwjPdx+INavJJJY41hvb1pUYlvQ+2T+FTOXLHmvshKz0Z4Zb6LZWMCW8dzFE3H
TnPqSfWu68P/CnWvEGiQ6pYy2/kTltpaXBOGI5GPY1zh0eDPzIzeuDjFdJpfifxBoemRWFh
rFxb2cWdsQIO3PJ7e9fLwqU5TbrSbPQdZ8toaGb4q8DXnhFrZNVVGNyrNGYXDAbcZzwPWua
MNuRkCVeOwH+Fdlqmty6+8EmuX1xfNCCsZbjbnGeg74rPWDTWdPLspXZjgDkcnpWFaUOe1F
uxtTxNo+9qzodFuvHvjkP4fg1a7nsnUJcGYKI0j4+9ge3Tqa9ilvfD/ws8DQWZk3tGp8qIY
8y5lPJOOwJ6noBWloOh/8ACLeDVstJtFuLxIjIVZtvnzEfxN9ePpXkOs+APiJrmqSajqFsk
9xIc5a5XC/7KjsBX0EfaUaalK8pHFKpGc7S0R5Bqi3Go6pc6hLnzrqVpHK+pJJr1D4BWph8
a6m0isSLLCk9vnFVvDHw/wBV8Uf2gIbi2tWsLg20qTZPzDrjFdJ8KrKTRfijrmi3LRma1tz
FvjziQh1JIz9RXDRVd1FOotLnfUr05U3CJ1PiLxFrNn8bvDmjW12yabcRfvoOMOTv5PvwKo
/HlingnTiMf8f6jn/carfiLQNUvPjj4d1iCzlextoQZJwPkTG/IJ9eRge9VPjuvmeDNNUc/
wCnqcZx/A1erJ3U77f8A8+LV4WOr8YMF+EurHjjTSf/ABwVzXwKk834eSvgLm9k4AwOi10X
jEg/CfVV9dNI/wDHBXN/Azcvw6lVlCkXsnAOey1Ltzw9H+gl8EvVHzn8SEdvij4jcKp/02R
envmuLeKTAXHGSSeecn/Ir0Lx9DPJ8R/ELRKrH7dJxnk1xUsVyo+aM/gM1yTq2qSVz2aEE6
afkZctrFLcLN9niiKgjEabck9/rS/Zg/DhcDgAjpVxll3Z2gdskYzTl8xDnYCO/GaftZPqP
2UFshkVrGvXI6fdxW4zxW0cSE4ym4ZPbJrMMsnGUB9eMU64uWlMZ2hdqBcZx3NOE3fUxqU+
ZaHqtxHFBqbMn91Cd3U8VJLdQGN8nfIxK43cCsrXL15dVVE+VQqE478URBvKLltnGR712Rp
6tyMZVFFJRRLDbbIWFxwZzkKp4AHb64qt5Ms0nl24Vx90bmwPy7YFQ24Z5JHDvKS2AC3Geh
/pTgtynnKZTHGnDBeD+BpKLV3c1ck7aGm3lw2T2zSyI6AKXU859R+uM9KyJebp5VmKsxxhB
npyCff3qTyHNq8QLMQuSxPT6evGKxb+SeK3EcO2IEYyOpByDWXs+zK9oux2OofFDxbdaTda
de64JoJomheNI0AIxgrnbn8a8xncTXBMk2Qo3DPBGP509ol3oGZ2UHAJHy4xnNJPaQhDeOp
EKkKZApPJ9vX2qpO3xO5cYreMUi94Y8Tav4S1O61HQrr7LdzR+WZCocEE5xg+4HNJ4j8Z+I
/GWoWt5rd99puLRSkbKgj2qTkjAHPNcvfzraXDhPnhbBBVvp/nFSXl2LXTZLZZFadxhmA4V
TyOvemnO3KupLVO7b6HRaP8aPHPhbS00fQ9ViisIGYxo1urYycnkjPWsnwz8U/F/he+1XU9
G1COO71WQS3LNCrBjknoRxyxriZpuZCy4Cnj1qtGs2PNP+rH5GvRV0kjyHJttnrtv8efiZb
a3Pqo1iKWWaNY5IZIFMWFzg7R0PPWuO8XeOPEXjTWYdY8QagZ7hF2Rqg2JGvoqjpXLvNldq
YG/ua0bDTZ9RuYLKzjaWaU8KOufXntROdleWwQTlK0T1fwf8YvihYWcGlaffi+ij+RftcSv
5Sj1c4rb1vxvrvjHT7zTvEniHy5YJPLFjCihXfru2j72AD1PXtWFo+l6do+jSrK/m36kM5l
GE6Z5GeRkEcdatzS24gAcWtrG84UBQu+XoRyR3POB2rwp4+cpOMdj3oYNRinLc6rRPH2u+G
7S10XTNWuG0+It5ZazjU4JJIPB2tntVXw94v1zQbq8TTtRa3nuCrXJkhUmR+dpUYx36CsaW
zmkgM93qMVtZOC0/nptdQQcAAYPX1Nc3q2sWvmxtpzT38vO0R5WONunOOvseprnjiqtR2g/
wDgG31alG7lE9G0rxRZav4wkuPH19JPYsD56QhlVnC4XcqAE8CvR/Fvxp8OQeF7y28PyTz3
00BjhZoiiRkjaGJPp6V8r3l/cRk3FxZt55YNJIJjwOnP0qa/TVLzSZ2uoSIUJkZEUBQD0bj
qDXfRq1IK8mtepyVaFGUrpPToaf2rTt1w9zMJHBXyo5FYgEc+ucZzx3q/oviGLRtTs9W02V
7e6tGcRvMxdY8jBbDZGOTiuIg068n0triIkSNkoQc7tvcc/rW94Z8OXmrNeRaxFJB9nl2ow
PMrjnA9cY79a55QjG8+fW5sqt7Q5Nzuda+IXinxVbW9tqciXlpHcCVAsaAMNuM5A4IJ/CrO
mfEHxT4YtJ4dGusCVhJJHIiuwYADAUjPIA5FZM2nWGladFKbe4hZFLz29xIpVB/sgcsQcE4
9ala7s/tr21jcRLcG2/eRqclDkZbnsVx06VMcRPm5mwdCDjZI0YfiT4pTULnxFYywQaveKI
pHljGZEXplcYXpx3NcV4t8Uar4s1uPUvEUkNxeW8PkDdEECpknGB1OScUa7Lp93YLY3mpsC
uZFPmAkHHVuMkA+vNczbpMm+O7uBcNhSrucnrwckZ/D6V0xrznFtsydGEJJJHqGlfE74j6F
4dtdN0zUbdra2jEcSyWy/KucAFj/AF9K848Ua14hu/FN1q2vBGvZ5BLJImACeNuMcYwB0q+
b6RbOGW7uS9q5aKUeZuYDs23uP5Vn6zPp3yQ2do0UCjh3PzMT7dvpVU8RUb5JaoJ4eCTnF2
Z0uu/HHx3ruiXOhXF5bNY3UYiZRbqrbfr26Unh342eOfDWi2egaTd20Fnb5CCS3ViASSck9
eTXnUljcOm+M5iDct2Udh9aiawlt8ky7lDH+I9P616XOtLPU8xQn1Wh6R4X+JvivwrdX8ml
38CSahIJZg8Ics2TyM/dHzdKmvviX4hl8Yp4ot7xxq0Yx5scYVJRtAxt6AcV5o14Y3KEsxJ
ByB+X1pYtURVl+0KTJtwqRDA+hz0rnlCdkdcKlJ3T3PZ7v45fEjUkjh+2W9tGrKxNnAA0h6
hST0Bx+NYHjT4r+KPF+kHQtSv4JrMOJpNtuIzvGcdO3X615n9smuCEjVlh4by92eQOuatI1
1gN9n3GM71Q9+OrVfNPqzNKm9Io3beOS/vbQ/ZREkkAVIolIXIAGR78ZI/GvU/AZ1TwvqEl
5YbopRDI814gUxCMdVKuQM5CjcOMmvDYdavFYt5gaVD5glkHrxwOgqQeI9WlhW0nnuZ7dI8
BAx2gZyRge/auN0KjlzJ2OqWIpuHKez+OPiXLqMiPd6j/AGhJbI4tZkRIfJZgAWO3knqMD6
968y8L+Ndf8JeIn8QaLcKt4YzCTMu8OrdeD9BXJSJLON+D5gYYQfpWzZaQERLq8mVGzjyTz
z7/AK10e7T96TuzlUZVVywjoekal8Q/iP8AEvRZdD1Ga2GnearyOkAiyynIGe4zWv4J1DXP
h9dXa6ZfKXlOJgWDRyY6HLccAn0Nefrrt3Zn7Pp92sEYG35yCOvUDuc/yo+3XRsnmeNxEgL
sXcYZu5Hvzn1rkqVa1SWmh1xoUqcXzO56rffGHxO/iCPUrbUC6WyMmdirGVbrtTueOp6Vz+
ofE/xNqHiqw8QzXcAvdOjYWzm3XCK3ByB1rzKXU1lZtsTS+WSFwNqfX1NXNKhXWtZsreS/W
FZ5QjvtwkeAeWHXjrXTH2m0ncxtTt7sdEd14v8AHGvfEHRYtO164EtpDIZkaGIRFWxgc/ia
owePfEPgDSbNNH1eSXUAimRpyJBHDk7YiOhJznnkcVyF/wCJ9Dtre4h0+S8Lwjak0i/LdNn
gqP4R35riZr+a7u2aSRpV3AsW/iPc49a3hSm5XqdNjjqzp8q9n13Pcrv9pf4jSWDoh0+1lb
hHW2ywHrySK8stdS13xF46t9QfVLh9YuJxIbxmO9GHO7I6YArnri5DEsVJVT27n0r0j4eXe
l6N4cvddv7eS5vJ3+zwooU7l4Yjn7oz1Ppgd6uvN06b5dzls5OyPoDTfiT4pgsYom1RLgiM
BpZrddx49RjNZeseINQ1+WObVb64uTHnYEj2onrhR39+tcOnxPsWlVJtOltAW2/uyrHHrjF
ad34k0ZbZbj/hKLZY3+7sfcefVQMj8a+TrfXLck72Zck1ujTZbUg73uSe3ynilVdNEfzRys
T0zIfyxVR9Nu7mKK4XUzLCwysiOGB49RVKTS5k3BdQkb1FedyWdm7EtxNvz9MTPlh19yeTT
GvbdZFIusYIIJwcEc1jraxKQZpTOT6ZFXUkslA2Wcjgdwuai7TuioyjfRHYP8UvFKL8moxt
xji3Xn3qofi34yCAi6h3Z/5915rnmv7dAWFkwI5AaMDmmSa4Qd8dkVIPOFFd0cfibaSZSkr
7IsaR458UaE162myIpvZTPMXhD/OepHoOelZsPiHxFH4kk8RpOItSeUyNIqYBJ4IxjGCO1N
fX5iCnlFM9yRxWfJrE7ll49eOtH1nEyST6O50RlFanWan8U/HFxcW0hvEiFs4kCQw7Vdh/e
z1HPTpWF4l+IHirxTaRWerLDLBFJ5iARBSGwRnI9jWM08p3LIM7h3BP9aaZ3UgsytjsVrb6
7Xaak7lLk3SOg1H4oeOb/RJtHup7ZrOaLyXxbqCVx0Bql4e+Ifi/wxpzafpMtvFbvIZSHhD
HcQM8/hWQ96h+8Mnt8oFQm8GNu3GfUVosXWbT7CvFFbUbrUdX1W71PUH3XFzIZZCi4G48nj
tVF4JP7xz1HzfrWt9oiKNhUGe9Q/uWYldgHftUc8pPmlubRrcqsjJ+zyeZgYO3gZ5qTZcbC
WYADpxWkqW4bhowOg5qTECsCRGRnn5u1Vz+QvbNmO0TttPEmOxPFDJOQpCoox0C+9bmy3ZA
sYGfZuKikhRdo8snj/npjHJqufXYPamzfKE1dZBlm2L+HFXIIJpgC5EcYBOT6Van0mf7YZ3
Vg5VcKF5PFXbK2m275UIcKeMV9FKaWxzxjzWRmW1rBBbXBkmdSwzhc4II7e/Sokha6jeZGD
EygDPAGfeo7q4lkuZ4kjKhcck9fepbOUQad8+SVfdgHbuPb8KwaklfqzqUoXt0Q+5EFtpyE
TyF9pGHH3eMc5rlr13kYEhSFGSzHqcdq1riSa4tN2CoIIx1/CsK5jcGM+XJ5RO1gOcj1rWM
LLXch1by91aEayERFyCdvzvjnA+n+elNuZXnjaGzWQwgsQQdx57CmFWS3VAXkMeT2JAzmo7
yU6dC95G4CAbTEGwSfQ1g4a6bnWqmnl1K+oJDYWSrLb+YXAAdlwQevHp6VylwWlcooUjGSA
eBWjeXVxebZJZnkjX5gCc1TZVx5S4UMeR6100abgtdzgxFZTlZbIxjH9oznO3nJ+gzUzxtF
pwJc44IU1K8AD5GSuOg70j27zJkD5BlcE/erp2OHcis7JpGiVc5c9SM8V6v4Zs9N0O1izG4
ur5vKhnbK7AATuzjuR+lZPg7RomsY9U1KRI4oRs2k8uME/l61s3evC4u4oLGErbw7CA7kfO
On+7zg8da8TGVnVk6Udup7uCw/s4qpLdmu0Ykma5urYPDJA/7xWDGJgcAnPU/Ln296xvED2
tzfWbW8f2yaGcTqjnahf5cAt/dwAcDpWXcS3l3cyXUoky4x5SghWA6YX06/nWjHHBHERbxO
9wuZnYHeY1AGMY+7juDXnxg6bUmz1JKNRWYX39o35Nze3JjiuhhlEWV5BIB9fbFYL290wZL
SKWFRkndIAMA8swHTnt7V0ciQXMCtqNxIRCFVHHzlQMnJA4Az+WaWK30f7EIRaG3jy0rxZL
rcbhj5s4yBVKagrWJ5JSdkVzpgFw0eoEbXjI8xhufaAMOOxyfXmmRNqb30H2GyvLwsCZGDB
QAUDY9goHGfoam1LVLa306BoIZAySBMsufL3MPzGOAPrVC9kmaVxJeBYJmLPHEhUE8Kd2O3
+BrSCcleRlNJX5TbjvbvTiY4obS7WdmbyYo8eUOCrBhwVIxu561OmtXU7oZFJBAbEeDsySA
uM4JwT19KyGsJEks/Nd40UcxqzKnAO3AOOOnHFSCWa2ClZlihjjICY5cqcjLevX86zlBN6F
Quty9/aJtzHDDGkcSOyvM8ivs/wBkknrz0FZmpXcdrN5rSmeV1A/1a7uM8Ejk5OPTgVm3Nw
2osIYraKQq28/Lu6+v+e1VhBOgc7zECN7ZPzFe5yenU8VtCglqxSqXVrFU291qV1Neys8Pn
KUJUAhVzwBU8kNmqpbPGYhkplQS8hHXnOBnPXgVas9Pa7vPtEc07RqNmWHyMCM5B71pRaSY
7Sa4jgYRyLj9627ofTsK3lO2lzmik3sYlxbwRHakTKPdiQOOazZJIUzZJIJpHGSzdFAFbms
oi7EWSNgV3EqCQwI6c+n61i3BRLbdb8cYxjn6VtSV0TVlZvyHy/ZDpBfzXEgfbs2kDAH681
UGRYusQw/XGM/jzUJeRrVRN82MYz256Ukcj7whMiswwMZI57kV0xp2WrOZ1ot6FG4tpLeRT
ksrclSe/wDk0y3sJ76TZABkLlixxhR7+tbabMLJKysTwVPOR3p1k5s710TbLHJ823OM9+a3
55crtuckqcVJa6ElrpltaQ4kYMGO0FRnOexyOnvSzyWQjUC1UQLKDJJzlj/dGTUlw6XcAt5
jIATn5WwwHXnH8qhtoZZm27FdIwG+fpwf8P1rls370mdiajZRRXv4GvdQaa1haWReNgYbQg
HAA+ldFZaKbTS2urqwCzb+YbiQYEQ6/d57jHvU1vc2luSYLVUII8qWRAC24Dceny4yR7064
1CQTPJbkusw3F2XhipA+f2P1rGpKTiorRGtKCUnORZso9LJS9hso53MJaY7MlNoyuAeCe3X
NcprKL/aLx2vm29tI4YLIwYqvp/9autaKS5j8iK8URzxkqYV25OQdoH4Y+gp9xpERKxtd2/
mHCzM7HaSfu4I/EVz06qhO8jepScoWieeReZDLKzp5hViqybgAPcVY+2/awqTNLJFGTtjY4
AOOo+tTX9ktrdTJaxyN+8PMnzcfWqtnbG4mKXNysK5B3MuBjPPvmvXtGUeY8hVJxfIPnmhg
WS3VfLEgHytz9fr3qG2uQsmyA7pSrbZAMc7TyPwrZuLSxFrB9ijPnFs7mPVceh6HNLHa21p
bvLHYBpnTY0rkts3Zyw7D8KyhNJrQ6KinJOxxl3YtG0yM+UT7o9eKr+X5U6gINqgHJPWtO+
h8y/EaAgMvPp0qhJH+925wqpjpXbFvqeS7LYhIQDG/c+RtxjB5r0E3MGnaRaxSBoyIvLVEx
1HOSe556mvPoAYJ4pwM7GDYIyDzmvXriXTLl/Mmkto3lRWTeu7t0HeufFSs12OrCw5rs8+v
Lndlz8xHOFbJB+tVTZXE8bzKjCMfMWZSAB3ya7yS0tGdY/3boBuaRCB+QxyatWtnZjfDeOp
AT5E3fNtzk7uef6Gud4jlSsjd4dtnPeEtb1vw7di506cNayH95AwLxyjtx6+mOa9Z07xXYa
whBjubSbGWhVuvuDivN7m8BJe0SRYlUCIZBOR6gcdO/rWNb65q9pqsV3bSeTcQ8qdoIB/Hr
XLVw31nW1mc9WnFaM9inmjDlg0zL/dYZqm1/Ao5tGPQfexn9ap6L44j1VBbauywXvRXjGEl
4/QmrtxNDvINt5i+z85rw6tCVOXLJHHyWdmMkvAzqFsBnoCWzUL+a6ljp5bgnCg01riHJxa
OPcnpSi5UjMVqTjikqb6RBqxE0c2PMbTwg7ZBxTXWQfMYYY+OBmrXmXDLtYFQe+etRNbLIQ
GmC57+laKlN7ke0l0K5kIbd5MZXHrioHYMNqxQr2PzE4q49raEAPdEsepH9Kb9msFYlZ5Dg
4+71q1h2CqTKDW+7IYKR32n/GhLBJMnDce9aIgssFhLKMjI/djP060ghs+SJrg++0CtFSki
+aozNOnKOFhZuw5qJrIqxAgk/SthUslYj7Rc7vTipQLYtk3Mw7HmrjTl1J5qhiDT5yAEiII
4JzxUq6fcbgnlkliOprXZrXJ8vUJB6ZGatW8U6zK8N1uPXOytOSSZPNVMXUNIu7FoonUiRh
kqMHFUZLWb5cq5OPTPeuquvtLtmW+jYjpuXFVJobglD5sbfL1APqaOV30H7Sr2PV5P+P38v
8A0Gqr9ZPoaKK6pbnowOIuPvT0+b/kGj6rRRXd1Q/+XZRuP9Qn0rPP/HgfoaKKmR0Uf0Kln
/qJvp/SuW8R/em/3FoopfbREv4MvQzU6D/cqof+PyP6UUV1R3OBlo/6ofjVW36t9T/Kiih7
ij8R02nf8gVf9x62rH7x/wCu6/8AoIoorwqnU+tjvH0Llr/yG7n/AHT/ACp2k/8AIFuP90/
+hUUVzy+Ev7SKWg/8eE3/AF8mtO4/4+ov+uZ/mKKKyqfEXRKviL/kFzfWD/0M1hXP/IN/7e
hRRXdD4InNU+KRtS/8hCP/AK5L/SsPWP8Aj9g/3m/9DoopUviKrfAvkWNO/wCQRqX++v8A6
DV2X/j0H+63/stFFXL4zJfAx2kf8gKL/fp7f8iZ/wADk/rRRUT3+YqHw/I5y++/D/uL/Ksx
v9bH9T/KiivQpbHDW+JkSf6+D6/41Na/8fh+v+NFFdXQ5Iblcf8AH4f9/wDrUsn/ACFI/wD
cFFFV0Il8S9SeL/Vf9tD/AFq9D/qLn/fP/oJoorlnsd1P4iref661/wCAfzrptM/5A15/u/
8AtSiiuTE7ROilvMr6v9/Tf+vtP5Grdr/x/wCnf7yUUVzr4UbLqYs/3Lz/AK+n/pXOH/W/i
KKK9fDfCeTiOhpW3/H431H8jU9h/wAglf8AdH/oVFFKfxI2p/A/RnPTf8hesyf/AI+Wooru
6nkPYgX/AFEf1rv7X/UL/vf+y0UVyYr7J24HeRLP92D/AHD/ACNV7j/j2k/3B/KiivPjuj1
nsxmk/wDHw3++f5msTUv+P2X8aKK7KPxs8yv8CFsv+P62/wCugr1O3/1afX+tFFcmP+OJwT
6Gm3+qk/3hTLn/AI9W+hoorgkYy2KDdG+oqs/b6GiiqhsYxI/4k/3h/Wph99qKKqJRJJ91f
oP501f9Uf8Af/rRRVs2RWP8f0qaP/WD6iiinE06CL/rvzrr9D/1p/3T/KiitFuStzJ1L/U/
h/Wo3+5F/uCiigTP/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAK+AZYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD07T9W+N3jTxZ4tj8M+KdB
0fTNH1I2MMV1ppmZgEVs7gfetf8A4Rz9owf81H8LH/uDt/jWr8JIxHqHj3ByT4jmzjp/q46
9RoA8Z/4Rz9o05J+I/hZfYaOx/rQPDf7RmOfiT4XP/cGb/GvZqKAPF28O/tIA/L8RvCrfXS
GH9aU+G/2jSOPiT4Xz/wBgZv8AGvZ6KAPGP+Eb/aP/AOikeFv/AATt/jQPDf7Rx+98SPCy+
40djn9a9nooA8Y/4RL9oS6/dXXxY0SxT7wlstDV3z6Yc4x+tB8BfHbAx8c4ic858PW44r2e
igDyBPBvx1EYV/jNYFhxu/4R2E59M/MOaVfBvx0wc/Gawz2z4ch/+KFevUUAeQnwd8dcn/i
8unjP/Uuw8f8Aj1N/4Qv465H/ABeqyHrjw7B/jXsFFAHjv/CFfHndx8bLHH/Ytwf41V1Twv
8AHbTtKvNQPxp09hbwtLsbw7AoO0ZxuycdPSvStZ8c+EfDl6LPxB4gs9KnZBIq3cnlBlzjI
J4P4dK5jxj4u8Harp9tpseuaXeILmG4uXNzG8FvCrBi8xzgKcYAPUkelAHEyw/Fiy0HTdY1
f47WmmwaiEECXHhqESFmXITaOd2O1Vwfi8kubn4zPaWedovrnwlFFbk+m5uR9SAPeu/0qeS
11281nU9Am1QTyl7HUdNcXUEdqcKqqMjaQACdqnOT1Fbl540tbWNW/sHW5IjIELiwfCpn5n
Oedqjk/pmgDhbXwl8Z7+0iuoPjtaTQSjektt4ftmVx7HJBFZMOlfG2XxxceGV+LFwIrW1S4
a/fw1biJ2Y/6sHoePQ+tda2r6FDcW9x4P8AFqxLcXcTtpMewpNvcBiiMu5epJC4Gea9OwD1
oA8jfwT8bG4HxshVcDJHh23z+FZFz4a+N9p4hs9On+MjfZbxWEd0ugWhAkAJ2MOoyoyDz3H
Fe6Vk69pcup2EYtbprS8tpRcW8oUMA65wCD1U5wRx160AecjwH8Zcc/HKTOeP+KetMfyqq3
gT47SSsf8AheUEaDhdvh225+ua9K0LX4tTT7JdKbTVoUBubOQFWQ9yoP3lz0IyPetygDxr/
hA/jpgZ+OcQI9PDtsc0o8C/HPv8cov/AAnrb/CvZKKAPGT4A+OW8kfHcY9P+Eetf8KX/hAf
jh/0XXP/AHL1r/hXstFAHjkXgL43iVTP8c8x9wvh+1z/ACom+H/xraZmh+O8ioSdqnw/acD
8q9jooA8Y/wCFf/HDofjw+f8AsX7T/wCJqaH4ffGbObj48XJ9fL0Cz/qtew0UAeQf8K9+MW
Rn49XmO+NAs/8A4mhvh78YMNs+PN7n+HOgWX6/LXr9FAHkkfw/+Lakb/jtfP6/8SGyGP8Ax
2pD4B+K56fHO/H/AHArL/4mvV6KAPMLXwB8RRGftvxs1mSTPWLSbGMY+hiapz4A8ck/8lo8
QD/uH2H/AMYr0iigDzgeAvHHf4y6+f8AuH2H/wAZoPgPxwf+ay+IP/BfYf8AxivR6KAPOx4
E8af9Fh1//wAALH/4zSP4D8bMRs+Mevr6/wCgWJz/AOQa9FooA8+HgbxjtIPxc18seh+xWP
H/AJBp6eCPFoGH+LHiBjjqLSxH/tCu+ooA4L/hCPFgyT8WfEH/AICWP/xiszUNMv8ATbGSe
4+MutO0J2mOKGwaSR+yKvk/eJ4xXb+JNTutK0YzWEccl7LLHBAsudu92C5IHJABJwPSqfhr
wbpfh6yVTHHe3pled7yWJQ+9zltvHyrk8DPAoA5TS/CfxCvZbi61H4ka5p9u4UW9sLexkkX
1Z2EGMn+6OnrWjN4I8XOoEPxb1+Ig8k2Vi2R6f6iu/pAoBJGeeetAHlWueEPiJp+kNc6X8U
PEWo3Suv7lbGwyyFhuwDCOQM96zPsnj0wk3PjDxxaFWw7JpenTbPT7sZ3D/dBxXtNGAe1AH
mXwn1nX9Sm8WWGvazeasdM1IW9vLfWkVvMI/KVsMsaqOpPaiq/w2kf/AIWn8U4SxKLqkDKP
TMAzRQA/4Ssjat8QdhzjxHLn/v1HXqVeU/CFSur/ABFIJwfEku3Pp5UdWrC9+IniS+12TSP
Eekaba2OqT2MUU+mNM22PAyWEq5Jye1AHplFcLFpPxTEeJvGWhM/qujuP/a1L/ZPxTKEf8J
noQbsRoz/r++oA7miuAOj/ABb42+N9AP10V/8A49VhdK+KGTu8YaHjtjR3/wDj1AHb0Vw/9
lfFEYA8Y6GfUnR35/8AI3FRjSfiv5xJ8Z6AY8dP7Gkzn/v/AEAd5QSB1rzW1l8Zapr93oMX
xE01LzT0SS5Flo27YW6KzPIVBPXb97pWk/hv4hHO34lKBzjOiwnH/j1AHcUVw8Phv4gqo8/
4lh2HXbo0K5/WpG8OePCRt+I5AzyDpEB/rQB2lFcQfDfj/dx8SsL6f2NBn+dO/wCEa8d4wP
iXLnPU6Rb0Adbc2lnexGG7t4bhCCpSVA4IPUYPrXjN7+y/8KbrX31QWF7bQSyiabTorthaz
sDkbk6gewIruR4Z8cgc/EqUt6/2Tb4/lTf+EY8eGQFvibKFH8KaRbjP4nNAEFj4dHw602P/
AIR+eeXRI7hnn07yVfykduWj2KCNv93njPeu0sNRstTtBdWF1HcRHjchzg+hHUH2PNcJrWi
eOtL0DUtTh+JNzJJa2skyo+mW21iqlhn5fardv/aUWnaX4zsIYpHvLGF9Ttoo/mnBUMZEwQ
C65OAc5HHpQB2M9jZ3M0M1xawyyQNvid4wWjbGMqTyDj0qzUFndwX9jDeWr+ZBMgdG9QRkV
S8QNrSaDdP4d+znVFAaFLkEo5BGVOCMZGQDng0AalFUdHm1K40a0m1e1S0v3jBnhjbcsb9w
DzkVeoAwPEtpKYrTWLOFpLvTJfOCoPnkjxiRB65HOPUCtawvrTUrGK8sp1mgkGVZf1B9CPS
rB6HFcT4S8RaS/iHX/C6XA+32V7K4QqQJFbDHaejFS2GA6cUAdvRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR2oooA5u6aXUvGtnZYCW+mxC8ckZMjvuRQPYDcSfpXS
DpXOzyC08fWhlDKt9ZtDGw6M6NvIPvtya6KgA6VnatrNlo1oJ7t2LOdscMa7pJm/uoo5Y1j
/wBp6t4hlli8Pyx2enoxjbUZYyzOwJDCJDwQMY3HjPQHFX9K8M6XpU5vESW6v2Xa95dSGWV
h/vN90ewwPagCoPEWr3UqLpnhW8kTrJJeOtqB7KDksfyHvSvqPi/Y0yeHLQKMnymvv3hA9w
m3J9M10mKKAPHvhXqC6l8U/iZeRRyRxS3dowSRSrKfIAIIPQggiir/AICG340/FEE8m4sT1
7eRRQA34RH/AImPxBAzx4jm/wDRUdaXgbzW0zxmYLlIpv7dvwkrgFUbjDH2B/lWb8IxjUvi
CuTkeJZsj0/dx1seA7eK5sPFtpMvmQy69fI6n+IEgEfrQB5TDq2vaZ4Q8WaF4n1nX9M8Z6f
ok12sn25pYL4IcreW7/w84UpxjOMU0aX421b4b3eq6Xq3i/SdWttIt76EXmqh11CQDfJsAJ
Kgrlf+BDgYr1r/AIVT4NawurKezu7iO5txZO019M7i3znyVYtlU9QOv4Vd0jwX4W8IuL2zW
aARw/ZUN3fSSpHHx8iiRiFHA6UAePeMfEd34j8AeIfHvhbxNrFjZaXosAgW2vGVTdMVZsjo
WVSFPuTnpUHie71/Tfhl4s1CK78X6Fd2dvZSW/23UhK8jNIA7xlSflIOCM+nSvVk8EfD678
GzeCLRLcaLdSvLJZ2t3jzS7F2B2nJBPb29qyJvh18Krq0uNOvNRe6imVY3jn1ySQhFbcqDM
mQoIBx7D0oA4ltb8SXWg/E5NP1/WLPTdJit1sTdylL20uSoaQjPzeUcqQG4PPapPFnjfXdN
0/SPBnizUbjTPFY1SzS3vLKRoYtYtmlVXkXH8QUkPGeh5HBr0vU/AvgTxHeSGfM1zLapbXB
t75le5hQgqJdrZfHYn860tV0fwZr+m2EOq/YryLSZ457eZ51LW0iEbSHzkHgZ5570Acn8LY
p4vHHxIhk1K8uoLXWVhgjnnMixKYVc4z3JY8/T0o+M954lu9FtvC/gsXja3dE3hNlIEkjih
II5JHDPtU88gkV1WiaN4S8O32sajo04+035+2XuLxpjIQPv7Sxxx3HbFQ+HLLQvEzjx4uht
aX+owGFJ3n3PJbZwh+ViqgjnA5GfWgDzDxN4u1nVY/A3xA8NyThrLT5tS1TT45DtuIFKJPE
U6FkJcg4zlanh8UXHjL40aJqljqc0vhC+0++tLGGKV41uJI0VnnIBGeSVU9sZFei6H4I+He
j61Kug6XYwalaxuskcc5d4kl5bchY4DHnkc9agufC3wwuIEuZrTS1h8Oo1sJI7ny109f4kJ
VgE68g/jQB5D8OItUvvh1Y6vrFvqkcT2F+w1ebXJJftTgsEXyt2QQASD1+Sm/DDVNW1HxB4
Ds/tup2Ed54dluNU/tG6Z11fIwGhG4/OpyxbKkA9K9Nn8E/Bfw+I0urLSdMV4meKOS8MamN
gQzIpfGCCckDua1z4R+G8Gn6Hof9nafDbJI0mkwiXBDbct5J3ZxtPIU4waAPn201TXbbwT8
NdV0yLVfEOoXOoam0tl/aMgN8sQk2ByW+YLtBx3xgda9AuZUm+CNlpvhPVNS1vWPF7GITi5
ZZ1zlp9nmN+68sblAyMcdTXp9t8N/A9kLD7J4ctIRp0jS2gTcPs7k5JTngnvil034deC9H1
L+0tM8PW1peb3l81C2Qz/fbr1bue9AHJ+FvEN7rX7P+qf2zmPWtKsbvTdRjdssk8MbKdx9S
ADnvmu88JAt4F0HceTp8Gf8Av2tYmr+FtB8P+CvFc2i6ZFZSXtjcSXDoSTK3lN8zZPJ963v
CmD4K0IgYBsIOP+2a0AUNGhTR/E97odtI/wBheAXsELsW8klyHVc87c4OO2a6esHxLpE2oW
AvNOPlavZZls5Q235/7jeqN0IPr7Vf0bU4tX0iC/iUp5g+eNhho3BwykHuDkUAX6KKKAKF7
q1jZX1pp89wi3l7vFrAT80xVdzAfQd682ufAulaC2q/EC/jKeIrm4S5LJLlbPJVWji6Z3Dq
cfMa7b/hLfDcnjKTwut4H1y3tzcPCsTMYY+DksBgZyOM81iajf3ms3FjpEW91vb7z0mmh8j
yreLa5Kg5Lk8AEgdT6UAd4p3KDjGR0paAAOlFABRRRQAUUUUAISB1OKWkKg9RS0AFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAVz2q69PHqg0HRrYXeqtH5rF+IbZCcB5D15OcKOTjt1q5rmqy6Xa
xm2s2vbueQRQW6uE3sck5Y5CgAEk1U0Cwvjcz65rcKRancr5flI25YIgcrGCANx5JJ9TQA7
TfD32fUhrGq38up6mEMayyKEjhU9RGg4XPqck+tU9Uun8Q6m/h3TZ5ktoGB1C7t5Nmwf88V
Yc7j3x0Hual1fWmurk6BoF2p1RyBNIi7xZJ3duwbHRTyT2rY0rTLTSNMisLNCsUeeWOWdic
lmPck8k0ATWlpb2NnFZ2kSwwQqERFGAoFT0UUAFFIzBRljgepNZ+q63puiWZu9SuVgQ8IDy
0rf3UXqxPoKAPO/Apz8dPifzxusOo7+SaKz/hZdX178YfiddalarZzyS2LLAH3NGnknaGP9
7HX0ooA0vhIpTUPiCuDtXxLOB7/u463Ph3/q/FP/AGMF5/6EKx/hNFsuvHUueJfEU7AZzgB
EFbHw6KmHxQVJI/4SC9zn13CgDt682+Otubz4H+JLOO2kubieAJBHFCZXZ9wxgAE9jzXpNZ
9zrOkWl4lld6nawXL4CwyTKrtngYBOee1AHgPi7wkPCHgaz8f6HHYHxRYzwyadJY6T5Xmxy
RiN4niXJPBZtx5BFUPE2g+CZNSsPAUOgLY6c8Md3rmuHSXaW743eTCwQkO5JLMPujjr0+nC
APmx0qK4uLaytJLq6mSC3iUvJLI4VUA5JJPAHvQB8uarBdXfjTxFd+D/AA5d2lpLpOmA24s
3hle1ikJuIYzgfP5e3K5yRxXX/EW78Ban4F1dNB8N3F1qE2kSQRG10uQCMHGyNxtHzbug6j
npXuEN9ZXM8kEFzFNLEFd0RwxUMMqSB0BGcetSQTwXUKzW8gliblXVsg/Q0AfNvh+6uoND1
/QG0C4TxZq3kWn9tWOlSeS1k6qoYDA2CJCVKZznnnt6N8IIL/w9a6v4Eu7e8e00W5Yadey2
bQRT27YO1M8fKxYcE8YNekTX1jBfW9hNdxR3VyGMMLSAPIFGWKjqcd8VU0/xDoWqXj2mmap
b3c8YYskL7yArbG6ejDB96APJPEFj4jT4t6l4w8F6RdSajEsOlXKTxNHFdQOuPNVjw3lPhj
jtmuUsfC17N4c1n4VLYa3Z2Wq65LNc6tNpruk0OxXZixxnfICOT0r6SvLu0sLR7q9nS3t4+
WkkbCr2qPTtT03V7drnS72G8hVzG0kLhlDDquR3HpQB83WVp4s1+TwPod7o9/bXukLf6Xca
pqGjPLG0DJ5cMvOB8ygdTwetN1/wnrVk2n3/AIfg1ww/Df7Nb6Vavp7O+qZP791bsCMrxxg
Dtivp/aKNo9/zoAgsrpb2xgu1jkiWZFcJKhR1yM4YHofarFAAGcd6KAMTxf8A8iLr/OP+Jf
cc/wDbNqf4VGPBehjOf9Ag/wDRa0zxf/yIuv8A/YPuP/RbVJ4X/wCRN0T/AK8YP/Ra0AYnj
Txbf6M1ro3h3RLvWdd1AHyY4Y8xW6A4aWVyQoA7AkFjx71U0288QeGNOiuNZ0y3j0tpCbmY
XJkuUd2/1jgKExk8hScDHXFd5gGobq0gvbOWzuYxJBMpR0PRgRzQBOCD0OaK5u2vZtCvbbS
NSdpLObEVneNyS2OI5D/ex0bvj1rpB0oA8xvvGdxdeKfI0WSK3+z3qWktt9n8y5vAHAlbHW
ONQeCcZOT0xnpZStt8RUnvnCpPY+TZM3Chg5aRc/3iNp+gPpVzX9ROk26xabbxy6tft5VrF
t+++MlmI/hUcn8u9eReLZrFPFCHxhHqt/KQ1tNFoyTOFKKHS4EALAKVchuvIFAHvWQaK8W0
H4g2/h6Mb9Ul1bw3C0cU0xhbztLDZ2tMvVU468gYPTGK9ktriC7tYrq1nSeCZQ8ckbBldTy
CCOooAlooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKgvLlbSynunBKwxtIQOpAGaAM
C18zVPGt1cS8WukAW8CbvvSuoZ3I9lIA+pq7r+qpY2T21tIH1O4UpawKcuzHgNj+6DyT0GK
g0GKW10i51bUWRJrx2vZQjZWNSPlUHvhQMn1zUfhi0a4SbxHfRxNfamA4KpzFDj5I8nnpyf
UmgDS0XSbbRtKgsreNUKKPMYDmR+rMT3JOTk1pUUUAFYHizxPD4V0T7e9jdajPJIIbe0tIm
kkmkPQAAHA4JJPAxW/SYGc0AeaQJqerNHfeIPDGpard4O20lSO3trUHsoZ/nb/aOT16VoRX
fhbS7R9SsNIWPVrfEEdjJxMjudqoAc4BP8Q4wK7ysW+8NaVqHiKw1+4gZr6wVhAwchRuGMs
B94jtnpk0Aee/DqLVIvjL8RDrCWy3kyWEri2zsXMbYUE8nHrxn0FFaHhVh/wvv4hL3+zacf
/Ib0UAS/C0qZPGYUY/4qC4z/AN8pWh8Oz+78UjPTxDe/h8y1nfDdDb+JviDYpIWgj10yKDy
QXhjZsn61oeAh5Wq+M7VP9XFrsrLnrl443bn6saAO3PQ15/ceE/ElvdeIV0y40+aLWrpbpL
m8Vmlsm2BTtGCG27QU5GDXoNFAHyv4x0HxH4c+w6ZrvxQe2UWu54Jbq8uPOdZN5LMi5UEKx
55ABAGBmtvwrHf+N/hZqvhi98V2+tW13eC6vJQbqMjT3+byo3kTcSdhx14J6Zr0vxP8P5PE
U+uxJfNaDVEhmhvFwz2s8YKDCn7yFTyPdvWufPwNgHh+HSU8R3DMu+JriWIM/lHbs24I2ug
QAP6Z4oA4qw8LXMWl2viXU/H1rpumy2ttDBe2c06iSyi3KRK2Fw+10AY9CDU3/CGfEKO6tN
MtfiJax3dzbvJb+ZfXTRyQhNpyoAAPzoc5B4HvWnc/s7STWK2kXimKJBE1sVFmQrR8YYqJB
mTgEt0JHTmkl/Z81XzreSLxrFKLa4e4jjutP8yMsygHcu/nkZHOBxigDeTw/feIvCHhtz4t
sTdaLC1udeidmf7WrBGKF+GUgMpyeT61yes/DZ9O0yLy/E2npBbTOkD2s3ktbo0/mSNIxcA
qFZgw9SDiu20P4RXem+CNO8OXvin7TJp13NcW88dkioFkBDI0RJU43NtPbNY8n7Ofh14ktx
q00NuolRlhto1aZXA4kbneQwyWxk0Ac1efCPU574aPpvxDt7f7bI0kIAmuMiOTzEUsZNu9V
IH0yRXa+EPg/c+GvEenazJq6SNA0zzQwmZI3d3Zt4XfgkghW3A/dGOan8JfCS58Ha0tza+I
2voJtQ/tCdZLaOHawhMYRFQAYOefTHevWKAMy9i1iW7H2K5toLYwOpMkLPIJTjaw+YDaOcg
jn1FU/s/iqCEmO/0+7lW2VFE1u0QacH5nJVjhSP4QOD3Nb9FAGFeWvia6FzFbajZ6chMRt5
ktzM645lVgxCnPQEdOtbi8KKWigDG8WNt8Ea63pp85/wDIbUvhU58F6Gf+nCDr/wBc1qbX4
Y7jwxqtvNny5LSVGwcHBQg1neBLiS6+HHhy4l27306AnaMD/VigDo6KK5Xx34uh8IeGmvFQ
z6hcyLa2FqilmuJ24VQBz7n2FAGV4z8TW5lj8PWlvLdXUk8YkaJTiNgwcRqe8hA4H8IyWx3
6Cy8QzG+jsNZ0mbSbiY4gMkiyRzd8B14Df7Jx7ZrJ8G+E7nTbaDVNfu2vNZYM7ZPyW5flwo
/vHu3U9OldHremJqujzWRbY7ANFIOscinKsPoQKAOZ8O6vZa9471mT7QJpNOAt7UIjeV5R+
86yEYdiwKnHTbis3xxa6zoni/SvGehaVdalHCHjv7W2G5pFxhSB64z27DPrVv4d61LJHfeG
NRj8jUtKlI8tsAmMnII9QDnn0K+td+QD17UAeTzw6T411FdR8J3Uvhfxfp43S2l/aeS9zC3
JjuIjzJE394Zweh6ivS9Ks4rDSbW0htILJIowPs9uMRxnuq9OAc4ql4g8N6b4ht4heeZBcW
7CS3vbd/LntnH8SP29xyCOCDUmhf22tlJBrxhkuYZGRLiHgXEf8Llf4Wx1HTIOOKANaiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArJ8SXUVl4Y1G4mZFUQOvzngkjAH5kVrVy3xCgh
m+H+rNLkSQQme3ZZNjLMvMZU/wB7cBj1NAGQLnTfEGv23gl5ZJY9LtQ1/ECyLIdqBFOPvDn
JHTjBrvkRY0VEUKqjAA7CuA+HE17ftqWp6vaCHVZlthcE8lG8kExk8cqSSR6sa9BoAKKqaj
qVjpNi99qNytvbpjc7ep6AAckn0FZUXjPw3JKsT6j9ldjgC7ie3yfbzAKAOgoqOGeG5hE1v
KksZ6MjBgfxFMjvbSW9mso7mJ7mBVaWFXBaMN90kdRnBx9KAJ6KKKAPNPDSkfH/AMenJ2my
0/8APa9FO0Q+V+0P4riT7s+j2Uz55ywZ1GPTiigB3w+ZT4z+IwBBI1pAcdB+4jrQ8CgjXfG
+cn/idsRn/rjFWF8LwR40+J535B8QDHt+5jrf8Doi6543KEnOttnPr5EVAHa0Vz/izW7rQt
LguLNIWlmuY4B5oLAbieQqkFj7DmsY6/4pMQKJDv5+9pF1jHb+LIoA7mmu21Senv6V5N4m+
InifQNNkMMenXWrSKRZafJY3EDXknZFZmxmvOYPjH+0RqVuz23wStLu2bKForksp7EZD0Ad
2PjRMlpp8U2iJ/abXskN9DHISkMADNHKpxz5gC7Qe+70qxovxt02TSLq716xeK4gIkeHTlM
/lwsF2MxOOSzheO/tXj1540+LjW6abqH7OmjLFDH54id/uIvG/G/OBuIz2zXo+kNoSzWbab
oOgC9SIXSRW+iXLugIHzABuQMD8qAOn074xaV4g8W6PoWhaZqMn2x2M9zNalY4UAOOc9S3y
+xU8VT1T48+GNPS8Mun38SW8jwid0QoXDOn3VfdjehHTODmrX2tbS9srr+ybe0uUEi2zRaJ
Ikq7sswXe4HPJPfrXhg8afGDUdTQ6R8MfAl7Hc3DpbSFYRJOysTn/W8Nzkj1NAHfR/HzxSd
OkvJfBUUKR29vJKXm2mF5ZSgVlzkjAyCOue1aXh79oTTtS1a/tr7S2RtltJZ28UsXmASgAK
7M4BO89RwB1xXmGreJ/jz4egh/tT4TeBtLgnZY085IQsjK25R/recE5Hoea7bwh4jhu9Ign
8V+GdEs9dluHtJ7fT9EglTeTgKH83nIxk9KAPefDevWnifw7aa5YxyxwXKkhJQA6kMVIOCR
wQela1eaXXiXVdE0hpJorrSbG0QMZJNHRYkXPTicAen415P4p+L/AMZYvEV5B4LtPDd9pNv
DHP51/JFDKqsByyifAXJGD3yKAPqOivlmb4gftXWunSajc+B/DUdkieablpkEYTrnd52MV6
J8K/iJ4t1PTNSm+KjeH9GnjSO4tFs7tD5sDDmQgSNxnaAeOtAHqmsDOg6gD/z7Sf8AoJrJ8
Bbf+FbeG9vT+zoMf9+xWnfTw3Xh27uLeVJYpLZ2R0YMrAqcEEdRWV8Pv+SZeGv+wdB/6AKA
OmqGS1t5poppYY3lhJMbsoLRkjBKntxU1FABRRRQBzdz4TtpfHen+LYLh4Lq3hkt5o1Ubbl
GHy7vdT0rpKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoJA60VxnxG8Vw+FvB9z
epfCG6Y+TFHGu+aVypOyNf7/fJ4AGTQB2WeMiuI1/Vxd3FzLBbGSy0QmV5JkPlzXX3UjX+9
tJySO+B1rzv4TXXjGceJPiF4m1R0sZ49nkNEVS5ljAUSoGOUHG3aBgsSa761ittvh3wsZhJ
Op+230W7c4ZRvG/0y5B564oA6zRNNXS9KS23mSRiZZZCMGSRjuZj+JqfUtQttL06e+u32ww
rub1PoB7k8CreMVzFzFHqvjmO0uT5trpkC3KxYyvnOSAze4UHA980AGnaXe6nqEeua8skTx
tutNPEm6O2GMB2xw0hyeeQOg9a6OaCG4iMU8SSxnqrqGB/A1JRQB5/4n8J6Xc39jplvJc6P
b6o8iXMmnztb72C7lxt6NkdfqO9eJeFLs+AfjXaeFrSK4GvahNKt1HeSKLZYWfcD5vMsp2K
Nm7jcT0zX0/qumWur6bLZXW4K2CrodrRsOQynsQea8U+KHgr/hNvCVzexIw8ZeHYtkhjwJL
iIfNkA4B3YDA+oI9qAPeQaK8r+CnxHHjnwXbW+p3kc3iGyhX7aqIVyCSFc9skDkDoa9UoA8
10lQP2jfEjcZbQrPv/ANNJKKj0uRF/aX8QQlvnbw9auF9hM4P8xRQBX+FiqvjX4pKp/wCZg
zwen7hK3vBMka+IfG6mRcjWTxnGP3EXasX4YIF8bfE49d2vg5/7YJXU6n8PPBWs6lPqWqeG
bG6u58ebM8fzPgYGT34oAxfiT4MvvGAsf7OvbaNoY5oCLhiBH5gUeauM/Ou3j69RXfQsiQx
xmUMyqASTya5AfCn4dr08I6fn3Q/40v8Awqz4e9f+ES08E9SEP+NAGR8S/Auq+NJtOGl3ya
bLAGQX3mndCG4YeXgh8rwDkEda1fAXh668L6dfRanf20k91OJPLgb93GqxrGMZ7kJk+5ob4
U/Dx12t4UsiM5/iH9aRfhP8OFGP+EP078YyT/OgDF8e+Cb3xRr0V7YT2ECLZ+RJLLIQ8hEy
SKjADlDsIPP8XSsbwJ8KNW8K+Kl1i81i2uIGu5r9jGzAxtIhT7OuePLXOR/IV2o+FPw6VSB
4Q07nsYyf603/AIVP8OjjPhGw+m1sflmgCTxjYfbr7QdQhl01Bp1y8kk15PsCK0bIVUjud3
t0rzHSvhl9g8RwX58YaUtp9ohl+xi6Mv2aOKTzFWJ2O47mzu3evHSvULf4X/D23kLx+DtKy
RghrcOD+DZFWP8AhXXgDj/iitD46f6BF/8AE0AYPxDtR4o0620vTfEXh+1hdiL37a4Z5ITj
5EKsCoJGT64ArztfhHp4uRKnj3TAv2KPSXCOq/6MrB94w3E2RjPTFexp8PPAKDC+CtDH/cP
i/wDiaX/hXvgLBH/CFaFzyf8AiXxc/wDjtAFXxTfQ6h4ZuLHQdY0Nr5wFQ39wrRoO7cZO4D
OOOtePRfC61gurG8svFvhrSTZKjfZ7a6eSC9kUYUyq7cbRnBXkk5Ne0f8ACuPh/v3jwToYb
1FhEP8A2Wl/4V34Axj/AIQjQf8AwXQ//E0AZVpHpml/Da18NWuv6Ney29qltvu7kCOTHDZ2
nI4zgjpxXk8Pwh0y2TT1Tx/pEo0++TU4jNOrbplUKIG55hCjjvXtx+HfgEx+WfBWhFOu06f
Fj/0Gg/DvwBjH/CEaCM+mnQj/ANloAyNDl8PeGPhzH4eHijTrqS1tZFMhuk+ZjuY456ZOB7
AVrfDs5+F/hk8c6dB0/wBwUf8ACu/ABz/xROhc9f8AiXxf/E10kEENtbx29vEkMMShEjjUK
qKOAAB0FAElFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAGdrl3f2O
gXt5pennUL2GIvDbBgplYdBk18723g27+KHjy0v7zxi2qaZbwrdyeXbfY5rZmZkkgZU5SX5
QMnnaCD613OtfEzxBN8X18FeF9La4htAsd5NJAWAlfoSMgiNBglhwScZrX1zxf4X8CLe2Wl
pZ3XirUZPPewtPv3FwwA3uBkqOOh5IHFAHM/FHUvEN3c2PhbwJOGurCaIC3jQOXkAJBfIIC
INpOe5Geleq+GtHl0fRYoryZbnUZv3t5cAY82ZuWP0z0HYAVi/D3wvf6Doj3uvSpca/qLm4
vJFGAhYk+WPYZP45rtKAEb7prA8JwL/ZDalJ813qEjTzuTnJyQAPYAAAV0BGRioLS0gsbSO
1tk2RRjCjOcc5oAnooooAKwtb0e5uLq21bSZI4dUtSQpkX5J4z96J8c4PY9jzW7RQBxthaa
1pHmf2L4P0jT7VpDLLBHOFkmdjlmBVdoOfXOfarz6d4l1HfPPrZ0luPKt7WNZFj/3yw+f8M
CukooA8e8NWuoWf7TGuRalqR1Kd/DkDGfyViAHnthQooq/pp/4yi1senhq37f8ATdqKALHw
xVT4h+Is4yWfxFIuT6CGMCvSq81+GBH9t/EIKMD/AISOX/0VFXpVABRRRQAUUVHPPDbQtNc
SpFEvLO7BVUepJoAoa3r2m+HrAX2qTmKEttGFLMxwTgAc9ATXnOsfFW407VZokSwCRzMsVo
RLJPcRjB35UbYwQQRkNWJ4y8VR+MPEmlWPh57jVtEhWTz5LCMsJ7g5VYC2MKDjknoCT6V3u
j/D3RftE2teItI06/1u8UrNL5IKIhx+6UNngYAz1oAtWfjR7mzjkbw1qxnkQSJHBEJEkQ8h
kkyFIxg4JB56VKNT8X6gsk2n6DaWUKsVi/tOd1kcf3iiK20exOfpXTJGkcaxxoERQAqqMAD
0FOoA5OfUPFOiW41DWY9NvbGPBuPsaPHJCvdhuJDAenBx+VdUjrJGrqwZWGQR3FRXltFeWN
xaTruimjaNx6gjB/nWJ4VuLiO0m0O+IN3pTCAuP+WkeMxv+K9fcGgDoqKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAILmYwwswXcx4VfUnpTreNo4FV3Lvjlj3NV
2/0jUl/5524yR6uf8B/OrtABRRRQAE4GTXi3xf8AitdeEfP8NW2l3P2rUoglnf2UodoiynJ
ZACytkYXjnOe1ex3UC3VnNbM7osqFC0bFWAIxkEdD718+QeAm8C6yuva5qc2va3YI62IkcP
HNEP8AVSzA/MpizsHPzHGKALzXnipNE8P6Re+UnxL1i3MD3ttErTWNlu3fO33Q2AMt3IOO1
en+Evh94W8G2ipo+mobtiXnv7geZc3Dn7zvIfmJJrL+H/hC5017zxP4hZ7nxFqrmSZ5WyYI
zjbEoHA4Azj6Z4r0AcDFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVka74j0vw7bwy6jMVad/LiiQZeRs
ZOB7Dqa16xvEugaT4i0S4sNWhjMTI2JmVS0HH31LA4I9aAPNPCWqxav8AtL+JrmKC6gVfD9
onl3MJiYfvWPQ/XqOKK534SPeN+0D4sjur261CKDSIIrW9uBg3MAmba/QZ9M45xRQB2Hwx1
TT08V/EOwmvYo7r/hIZZBE52Er5UYyM9eldh4tufF9jaQXvhHTbHVZI3/0izupDE0qf9M5M
4Vh/tDBrjfh1p+m6zffEBNQsYb2I+I5wBcRhsfuowfp3qzZfCqc3luda8S3V9Y28rSC1SSV
BMuSUikJcgxrx8uOcck0AdPpfj3wvqUMu/Vraxubdglxa3Uqxy27/AN1gTj8QSDW7HqmmTZ
8rUbWTBx8synn061Hb6Lo9pam1ttKs4YCcmNIFVSe5xiqt94b8N3EEzXmjWOx0Ikcwqvy47
tjsPyoA2Nwxkc1yEkVr4s8TSJPD9r0bTAYyj8xTXWefl6PsHHPGT7Vgpplrq89ra+DNQ1m2
tFkH2jUhezGLyl4McXmEhy2MZAwOuelWfGDXOi2WgeHPDem6zKks5WRNJG1hEFOS8x4TLFS
STk80AXda8WeG/BCvYabpUlzePKGaw0yBQTJJ0L9FBY+vP5V09trWl3KQhdRtPNlBxGs6Mc
jqBg8474rkNI8IXWnaadTu4kvdVjVp7ewV9sMcxXqzkkyP23sT7AV4yPgl4zY27C1VVtbTz
TE13EolnlnD3MSMqgqrINoY56+lAH0NrvjTwz4c0X+2NU1e3jsjKsIkRw+5ycYGOvXn0qW4
8XeF7OVYb3xFpttMyqwjlukVsMMqcE9+3rXhutfCfxpr+vzSw29voWmXRkukt4rhWW0lWEQ
xoQBzuG4sVHGRzkU6/wDh3r9hqEeo6n4Mg1HR444bIaRYXRuF8iOEpGCjqCxDsW3FuB64oA
9dv/iR4MsH09G1+0uTqMwt7f7LIs25yAeSpwo5HJ45qrFqFj4r1C81XwVqkTXumS/Y55yha
2usctExHJ25+8v3Se/SvMdC+EHijQLfQV0+w0jzrNGluZp5ixuN+Xe2kTYRgSbCrg8bT1r1
7wF4fm8MeBtN0e7it0vYkLXJtuUeVmLO2cDOSe4oAc9941YCGLw/p0cnQzSX7NGPfATcfpx
9aqaq/jGw0qXVJdU0tVtEM0kMVowEqryV3M525GefWuw3eoxWV4g0ca9oz6f9pa2JdJFfYH
G5WDAMp4ZcgZHegDShlE0EcyggOoYA9sjNSVzmma3ex6sND1+BIL1wTbzwq3k3agZO3P3WH
dT9QTXR0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAGVrN/Lpn2S8yBaCYJck/wq3Ab8GxmtUHIzUc8EVzB
JBPGskcilGRujA8EGuXguNT8LOlpqJF7orSiOC8DYktQxwqSg9VBwoce2R3oA6yiiigAooo
oAKQkKCScAUtV7zP2OQLnJGBj34oALNCtvublpCXJ+v8A9arFNRdqBfSnUAFFFFAATgZrxe
K8ub7416sdVbbpFjexW7K43AymENb5I6KCzMM/xN7CvaDXi3hdIbi38XalLJI01z4ghjv89
A0bqpXPoMqPwoA9pooooAKKKy7/AFq3sr6209Ypbm9uDlYYRkhM4LsTwqj1J9hmgDTZlRSz
MFUDJJPQVWsdR0/U7f7Rpt9b3kOceZBIHXP1FZfiqw1XUNFaLSb+3tHBzKLpCYpo9pDRsRy
oIOcjnivD21/x98I9MjFx4dttR0+NPK+020QEVwkcY2yvIpLKcfKAQBgZzmgD6Oorx7wt+0
X8OvECxpeX02hzy4MS6hGUSUHoVcfLjPHJFer6ffw6np8N9brIsUy7l8xdpx9KALVFIzBUL
EgAdzXCWfxFt7vU9Zsp9OnsorWNpLG4d1C6gFyH8vPAIYYweehoA7pnVULEgADJJ7CvNHu9
Z+IOq20Vva6hpnhTMnmzq6ob7aQArKRuWNhnBBya4Lw9pOteJvE8+j3ur3PnTlptRu7fdHL
5DKCoLj5WV/ugADABIr6EtbaCztIra3jEcUKCNEXoqgYAoA8v0SBbf9pjXoo4wkKeG7REA7
ASsMUVa03af2lNcYHn/hH7cHn/AKbGigDD+Gut6dod38Qft85WRvE0/lQIC8sp8uPhUHJNe
ywyGWBJTG0ZdQ2xxhl9j715R8IrKxOu/EHUBawm9bxFOjT7Pn27E+Xd1xye9eha7rJ0m3hj
trY3eoXUnlWtsGC+Y3Ukk9FA5J7CgCDV9amS6OjaLD9q1V0ycj93bKejyH+S9T+tQJ4L0qa
NDq8t1q82QzveTsyu3+5naBntjFX9B0yXTrJ3vJhPf3MhnuZVGAznsP8AZAAA9hWk9zBHPH
A80ayyZ2RlgGbHXA74oAfHGkUSxRoqIgwqqMAD2FOooJAGTQAcCuZvde1O51OfTfDunw3DW
jbbm7u5DHBG2M7AVBLMAQTwAPWoZtUvvEl29l4bvfsthGGS51IREktnGyEngnrluQO2TXLX
l7pBgu9Bnv8A+wPDVhdC1vrm5nMU99M4ztBPO1iQS/8AFzjigDU8MXnjbUNduNQu9S0658N
qZFBSDa7svH7rBPyAg8sST2FeMeJvDV/4g8S+Kdf8KHXNX0zVbi2tY3hEjeQ24PcyoCy/Ko
UIAOuSK+ibDxL4Sa1todN1rTDAzCCFIbhMZHAUAH9K3hjGcYoA+YY/D+uy6lpEF94C8TS2N
gPtVzJG4jkv5y5YR/6zEUQ4YryW+70zVO28G+OrnQ30n+wNWg1DVLiFpby4j2RWamZpZUO2
TdIudi5GOOBX1XimSPHFGXkYIg5LE4AoA+adK8F+N5PD02japo+szTtYbNMM1wBFp968red
JuDZCr8pjJydowOSa+kLCGa2022t7ic3E0USpJK3WRgMFvxPNZNx4y8K2ty1tNrtp56nb5S
Sb2J9ABkk+wqL/AISC+1L5PD2lTTAtt+13iGGFfU4OHbHTgde9AFfXdRtLfxhokV/e21lBA
ktyZJ5QgkbGwKuf94muoguILqFZ7aeOeJvuvGwZT9CK57w9qn/CSaRcSX1taGeG4lgwh81G
2sVDgHkA4PBxWL4S8QaRo9pe+HtRv7a2l0m48iS4ZxHDM7ksApYABuuUGcUAd/RTUdZEDow
ZWGQQcginUAFFFFABRWOvijw8+vx6BFrFrLqrqzi0ikDyKo6lgM7R9cVian46Gn+L4NBTw5
rN3FIwR72C1YxRsTgY4+YDuwOB70AdnRRRQAVFcW8F3bSW1zEssMilXRhkMD2NS0UAc0fDN
7ZxOmh+Ir2yQHdHBMq3ESe2HG/b7buO1OGmeJ7p3N54gis127VWwtgM/wC0TJuOfpXR0UAc
43hSN2R5de1uRk5X/TSoB9SFAB/HNR3OuyeGQo8STL9iYhU1ELtVSeAsoz8p/wBocH2rp68
i+Knh7xZrlzFdWXh7Ttcs9N8ySK1mlwbiN4iskRUj75bBVgRgZ9aAPRIfEukz6udNiucyh/
LD7D5bPgHYH+6WwRxmtdwWX5cda+WJfizrvh/TTofjXwgukiECFDpkfkwwTHBSRhJ12nauV
bn5jXsnhT4nQ+Jra5NroV/cvZMIZ3tAskfmbc8ElTyOenfmgD0WsjVPEWm6VOlpI73F9Iu6
Ozt0Mkzj12joPc4HvVWK48WXiu4sLHTomH7tZ5WllHuwUBR9AT9au6Po0GkxSkObi6uG33F
1J/rJn9T7DoB0AoAzf+Kw1RTxZaDCw+Un/Spx9Rwin/vqlfwqzp5x8Raz9s6if7TgZ/65gB
CPbFdKeBXA+LfHCQzN4d8OXJm1yVvLzEnmGE+gHQt9eB1PTBAOd8aP4rHizw74Z0/xZdG/1
AysUto1gRY1U/PIVBbAOTwRnbiuqtfCWm+FPhdeaFas8kaW80808hJaWU5d5WJJ5Lc/lS+C
/AkHhySbWNSvrjWfEN4F+0X94/mOgwP3aH+FAc8DrXX3UZltJYwquWRlw3Q5HQ0AZ/h7VrD
V9BsbyxvY7tJreOQOr5JBXqe479a1q+dPhEraT8Y9V8Oidy8FmXmR1+624DZuBw2CCR7Gvo
ugArm7hSvxFsXT92JLCVXJPEuHUhceoyT+NdJXNa7cJJ4i0KxtlaS+S4Nw20f6uEKVZmPYE
kAZ6mgCr4klvbnW4dDk1M6Xp9/AYxKsG5pnJw0YcnCHb047nFX/ABHH4et/B8+n67DHPpTx
C2a2fkzDGBGozkscDApPEyW9/pM9rFq9rYXVuyTrNMVZYWU7gXUkcYHtSaN4dtIJ01afU7n
Wrl0HlXFzIHVFPJMYAAUH1HOOM4oA8LuvgDppbU7+x8MXdlb3cCJHajUY5WtlQ7sIGU5z/c
3Y7Zr0T4N+Az4L0jU508RXGsWupzie28xnCwx46bCSFYsWJxx0HavUsccV55q194o8H6XqV
v4f8Of2wxma5sz5oSJYyd8qyE8qQN23Gc5FAHfzRiWMqc+vFeDzeE7/AF/TG0HS/DaLo188
+oX+prMPtEVwJj/o8QfpkJtJBAANdhZfEHUPF8llYeDbVrW7ktxPeyalayGKz3LxGWXAMmT
05HHoa7Xw7ocHh3RY9Nt5HlAZ5XkfALu7FmOBwOSeB0oAq+E9FTSdLaZree2ub0ieaCafzv
s52gCJW6bVAwAOK6GiigDzTTY8ftJ65IO/h+3B/wC/xopdOz/w0lrRxx/wj9vz/wBtjRQBg
fDrVk0R/HS+RJe3d14onjtbZSFadjGh4J6ADknsK7GC9tNFul1DXLhdS8RX5KpbWQ85406+
XEvZR3Y4yeT2rnfh9oWk6zc+MW1Wziu3t/E10YmfIaMlIwcHjGRXpljo2k6aS1hpttbOVCl
4olViB2JHJoA4nxNrXjbTvDUuvx2ltYRQKGFnGhuZ5CzgBWzhRweQuTngGpfCemjXtTTxp4
k0FLLXIg0Vmss5kntoGGdsij5UY5PABIGASa7a/sLTU7CWxvoBPbTDDoxIBGc9qwm8EaAuP
sUE+nEja72Vy8LSjOcOVOW/HmgCXUNdunv20fw9bQ3+ox4M7SuUhtR/tsATuPZRz64FVh4Z
vtVkMnirVWvI8krZWm6C3UdsgHc5x/eOPYVv6dptjpVmtnYWyQQrkhUHUnqT6n3NW6AI4YI
reBIIY1jiQbVVRgAegFc7deBfDeoa5eatqdj/AGhJd7N8N0fMhUqMAhDwDgDmumooAzJ9A0
We3khl0m0aORSjL5KjcOmOB7D8q5O219vBeoQ+FtWjvL6Fxu0+4t4ZJ5Gjyco4GTlP72emK
7+k2g9qAOZtfEur3D+cfB2ox2LrmKUyRea3+9EWBXPbJz6gVHFpGoeIbqO88T20MNlHlodM
DeYC2eGm7MQOijIHvXVbRjGKUDAxQBBb2dpaRrFa20MEa8hI0CgfQCp6gur20skD3dzFbqx
wDK4QE/jWDH4hutXvJovDMNre21sdk15LMREX7ohUHcR3PQdOtAElx4J8K3NybmTQ7UTNu3
PGnllyxyS23G4+55Haku/Bvh+68Ljw9JZbbFG8xMMS6SA5EgY5O7POTTX8RXemSY8R6cbOD
PF7buZoAP8AbOAU/EY96x4/HSa9cSQ+F73R/JS6+yC8vLsFZHA5VI1O5ie3Iz15oA898LeI
vEkNzHoXhrxdo2qw2139je0uoXW5iO7nMOFdFABOSSCOnFeoQL42bb/xN9AnWJ2WQpbyDzD
/AHThzsK/jn2rF1vwPrfiG9W+ln03Q9SCFG1HSw4uJU7ROxAzGc8jOR255qS1+HN/BcQSQ+
JpdJgDK89to0RtkuCP7xLP6csAGPc0AbLf8J9cyog/sOwiXIeYebcM/oVU7Av4k1z2q32oL
ZXVpqXxBsgshxKunWf79U4+SPazHc2COQSCeKs33gK5XWb7ULVrfURev5jfbZpo5oT/ALEq
HAA4wCvbGar+C/C/iT4fabNYq0et6bLMZkt4X2SWmeqpvwHX6lT3oA5nwrqen+HtauPCek6
tbaJBbqHafUNNQXErM3IdxIMsCerKO1dpokvj/VzefadW0aHTkuWW2vLOMTyTxAcH7xQZOc
jqMfjXM6vb2Wl3Gsa9qHhHVZ7rV0Nnd2UVmrW9xE7fKZDGX+YAnLAjPcenSfCmfQZ/ClwdA
ECQpeSLNDbJthgkwuY07MAMDcOpzQBomy8eRo96+s6bNNGhC2MdoVhmx3Llt6sfbgehrZ0T
WrfWbNpY43gmhby7i3lGJIHHVWH8j0IrV61iaxoSXso1Gxlax1aJSIrqIcn0Vx0dfY/higD
borF0XW1vw1leBbbVYPluLUsMgjHzL6qeoPvW1QAUUUUAFFFFAFTUNM0/VbRrTUrKC8t2+9
FPGHU/gfqap+HvDOheFNLOl+HtNi0+yMjTGGLON7HJPNa9FABRnFFcX8S/E0vhrwRcy2JJ1
a9IstPjVsM87jC4+nX8KAMbxlrPiHxNrL+AvAd2tpcJg6xrHUadEcfu09ZmB4H8I5Paur8M
eC9A8I2Yt9HtWVyoD3EzmWaT/edsk/TpTfBHha28IeErXSISXm5mupm+9NM3LuT1OSe/auk
oAKKKTcu7bkbsZxQB5ZFa2Hh/4txKYBFdaldSSq6n5p0eM449EZWz9RXqg6c1zlxBFeePbI
3ES5sbR5oCRyWc7WIPsB/49XR0AI3IrnPDMcTXuu3Lrm9a/eOVzySqgeWPoFPA9zXRnpWF4
dG59YuS5cy38uCfRcKB+lAHg37RWn2dx5GuWYtmW1uYrXUluIHlikcjdEJEjG6QAZyMjHev
avhzez6j8PtIvZ9Q0/UBLADFPp1u9vA8Y4XbG3K4HGPaquq6Faa7qniPRZECQ3tlC0gLEBp
Mttf5SDxtAOCCcV5z8BtbjsLjXPAdv+8is7trq2Rl8hoYmJEiiN3ZwqyLgZOTuoA99rj5F1
rXPEGt2MOsz6RbWYjiiWKCJ2kLJuLkup45wBx0rr25X1rmvCgLXGuzofMt5NQkMUzfekwAG
ye4DAgewoAseEvDVt4T8MWmiW88lx5OWeaTgyuTlmx0HPYcDtW9RRQAUUUUAea6en/GSOtP
j/mX7cf+RmopbAj/AIaQ1hc/N/wj0Bx/22aigBnwmOZPG2Tlv+EiuCfxVK9MrzX4UKqt41K
A4bxHcnJGM/KlelUAFFFFABWF4q1WXTNFIs544tQuZFt7XeN3zsQMhf4sDJx7Vu1yc5hPxR
t8wrcyJpzAuAc2mXyD6Df09fl9KAOksrd7WxhtpLiW5eNApllOWc+p9zVigdKKACiio5pUh
geaRwiRqWYnsAOaAOY8QeOtL0DWrbRJILq61K7haW3gt4S+8johI+6Tzgnjg+lc/beK/Fuu
6lrXhqDQUtr22ZI2v43YQWwdAT8zKN8i54CgjpzWhpl9YaN4avvHviKaQSXaCWR2TmKEMfK
jRR04I+pOTXW2N9Dq+iW+paexWK7hEsTOvIDDIyKAMzTvB3h3T9skWmrNOF2tLcs07n1OXJ
5OOcVzulatqDfGXU9Giu4RoltYrHFYwIF8qbIZnfjuGAB4HB4Nc34X07x74L8U2HhnxD4uT
VrPW7mS6iuEUGaKRcvJEVYZ8pweo+4RjgGvW3hsbH7VqAtY0ldd00iIN8gUcZ7njoKAOf8A
EUbat4h0zw680sVlLFJcXYimMRlRcKEyOSCW5A7fWud8R/BHwXrk9ld2MU2g3Nm6yRtpu2N
HZSCDIuMOeOvXHGauadd6r4q8c213c6BPp2j2Nut3ZXkqIWuWcFShYMSoAOdvfjPSvQRkDB
oA5cS+LdFk3XMUfiKzIyXt0W3uIz3+Qna4+hBq/p/ifRtQma2W8W3u0ID2l0DDMpPT5GwT9
RkVtEAjBrnfE8nhby7Wy8RXFpby3zmCzafaJDJjP7snncMZ49KAOiorzDwN8YfB/iLw/fTz
a5HG+lNIs806mISxRtt88A/wHpn1zXW2vjrwfe3s1lbeI7B7mBXeSMzBSioAXJz0wCCfTNA
HQOiyRtG4yrDBHqK4V9Rfw5qY8KaHomn6LYqqrZTTq8dvK7csF2LgEH+EkEmugtPF/hm/a2
Sz1u0ne6lMMKrIMyOF3lQPXb83uOazp/F/gPWIl02bWtPvY7xGIiLbw6jOT7cqcZxypx0oA
0dC1S4uDNpuqiOPVbU4lWMFVkTPyyICSdpHucHIrcrxqDxl4EuLA6Z4g1yCSbT7cS2eqWVx
IXlhdiqbWXDb+ANvIJAxmtLwP8S59f8ADNpdQaPquoxw+Yt5dPB5bxBXKp8n/LRiuCQpOPr
xQB3eu6aby2W6trlLK+tP3kN0wyEH8SsARlSBgj8e1VfDXiWPWkaCURLdxrv3W7eZBcJnAl
ik6Mp/MHg1dj1/QrpNiapaNvQsUaZQdo65BOR75rkPh14V0zTrRdX06S7jhZ51gtpOIkRpC
copGdpAXHOO/egD0SiiigAooooAKKx/EniTSvCuivq2rzmKBWWNQoy0jt91VHqa4WT4oeIW
tI9UtPhnq76RIwX7VcXUELZJAB8sncVJI56nsDQB6Nqeo22k6ZPf3bERRLkhRksScBQO5JI
A+teaeHbXXfHXxCj8Za5bJaaDo4ki0myYBjJM3DXDHoSANo7DJx6noNY8PazrOhyjXtaijl
OXhtrcCKFJcERgufmbBI54ye3atbwjetc6MbR7COxk05zZvDDJ5iAqB91sDPB/A5oA6Giii
gArmbm6ig8dRtfyLZxC08u2kc7VuGZssuemRhcDvkmumqpqGm2WqWUlnf20dxBICGWRQw6Y
yM9D70AVpNNlk8TW+reePKitng8rHdmB3Z/DFalcroWuQx+ErgPcx3F7o6PDcxeYA6MmcBs
9CVAPPXNdJazi5soLkKVEqK4DdRkZwaAJH3eW2zG7HGfWvEfFHiXxN4U8KaTd+H7mWS/vHe
2awkshNGbnzCZJJZAcooz2yTxgV7geRXz58cdKjufBetLJF+807VIb6Nix/dxSqEd1G5eQ2
e/BoA9B0dNW1DwhYeIUvXvfENjG0c8otjAt7tY74/LYZC9dp69D3rxXxTc2HgX9pPRPiBCl
4dL1u3ASO3XAkeRtkiMCCMg4bGVxjjNe1fB3xE3iP4UaJc3E6y3ccPkyZbLMEYoGPJPIXOc
1y/xD8KaheR3ml+HraG71S1AvtHtr9BJCGcslwoyQMYIbGcjtQB69fTvHpN1NbxtNKsLNGi
nBc7cgCsrwSiR+CdJVZkmPkAs6DALH72ffOQfeuB8G6h430Lw02nXrQeMNfgjHnWdk6QWtk
qDasSSEYLMAPlJyDnJFdj8P7x5/DQsrqymsdRs3K3dtMFDI7HfxtJBHzcH2oA66iiigAooo
oA8ssZZR+1Hq8OF2Hw1C3vkTn/E0UaeM/tS6y2enhmAY+s5/wooAZ8FbyS+0/wAYXMqqjv4
jusqp4H3K9Vyd2McV5H8CUKaF4sDDGPEd4B+a167QA1ywHyrmnDpRRQAHpXNeDoo20261Bl
3XV3dzNPIxJLFXKqM+gAAA7V0p5rlLO0gsviReJYJ5MM9iJ7iOM4UymQgOV6BiAee+KAOro
ry3Svibqlz8RdS0O80Bv7Civjp9vqsbBSZhgFDGSWcZOC6gAdx3r1IHIoAK5rxbc+bp8egw
EG81VxAqDkiPI8x/oFz+YrpTwK84GpX9/rE97pSebqmoGW306Wb/AFVpaoQGmK98vyB1bjo
KADUp7y818xRzbtMgvYdLhscAxT/LmbzFPDYHHtirVp8SPD1t4xv/AAfepFpD6e3lRySTRi
J/kDgAA/L8hzggDiqemQjQrm9u7iK4vbTw3ZMjTou57q5b55XSMZO4ggfU4rzjQ7jwh8Xrv
S7mK4uIPFQkli1S607TmjjmtQx3QTsy7eVAA5LAigD2vxZcanFp0Enh+O0/tNnHlXV3Fvgg
j6yFmH3QVBAPqRXHeIdXkvb/AETxJLJLb6XaXRezt1yGvQFbzJmHTYEztB9c9xXU6/aQ6pe
6T4UWFPsTEXNymPl8iIjamPRm2j6A1qa34W8PeI7SC01zSoL6CBt0aSA4Q4xxj2oATwpFNF
4S01Z02SGENt7qDyB+RFbVQxoYSEUfuwAAP7o9KmoAK8z+IvgzxH4t1iyksGtVstPtbh7cN
dSwSfbJE2I5ZBkKoLdDk5r0yigDwPSPAN14T1+40W3TSrWy1PTLJrqaeZv9ZCSJEjyOfMfa
STjqTgmsP/hVd1fXd7e6n4t8P3GqXhe5mjN4zpBJ54lOwcYR0AR8joARXUfGHw/H428T6b4
Vt7Ca6upbcbrmJcrYoZVLO56KdgbGeScYrn4Pht40s9S1jWLbwTpU090s0dtZ3VzAYIshY4
n+VckiNTuBOCTxQBp6z4Kn1rXL7xDeeLPD9hc3gW5glt707bO6hj225QHhwBncTjO4jGBV6
fwf4rvNQu28P+I/D0N+unNYuYXYtOpTCGVBnBjdpGDjk7scVyVx8IPEUtpothD4OtLW1sVl
ecrcW8j3k8jr5jyBlwqlVYYXkZAHSs/U/hH43sk1/wAVx29vp99PFdTQx2lwqi0JKhUJUZk
V4V28n5Tk96AJdM+E+vXGq2XhrQNX0e+0XQGE1zcC5lSad3X5YHljBOY2G5T1A29K+kvDmn
TaT4X03TLnyfPtrdI5PJB2FgOSM84z3PJrz34O+BtU8Kwarq2pxw2UuriBzYwOHRWRMNISv
y7mJ6DoFAr1egCjcaPpV4WN3ptrcFmDMZIVbJHQnIq6qqqhVAAAwAB0paKACiiuXl1fVNZ1
GbTvDo+zQW7tFc6lPHuVXU8pEufnbOck8D3NAHRXNzBaWkt1cSrFDEpd3fgKB3rCk8Rahcs
66L4eur1V486dhbRk+275j9QKybyy8L6OJbvxLrT6rfW6G6Zbu4BcAdNkIIUDOMfL1IrhvH
/xZ1vTry10bRLCfTLqS4Fteefbie4t0kjLxzxKhZXXCuSOSCuMUAdw2j69HfDUdR8ZxRXtz
GVWylt0e3iIy2IlJBJA6kkk4zx0rg9e8f2sNpZ6vPrUmpWlzavd6XqMtqE05Z0baRLGp37s
9C52gkd6ksND1bXdev8AUtDvzrulvYS3GkatfyNuS4mUQyx7iNyKApYADjdwK6HwZ8IbLwz
CsN1qlxe2ERm+zaYxzbwpMoEsbbstKCQT83HPSgDH+KNto3ibTvD+s6fr7Pq+n6nbRW0FvN
xNIXjd029N+35s4OBXceEJb231fXNGvTanyZ/tKLakssQkLEoSe/Gcf7Xpilu7xbqSLw54R
Edu8R8ua7jgDRWKKMYXjaZOwHOO/St3SNItNB0wWttvfkvJK/zSTOeWdj3YmgDTJwMmvNPG
3xd03wTr97pN5pk1y9vpf2+N45P9dJv2rABj7xzuzzgZ4rZ0Hxdq2vaxd2p8GarptjArYu7
/AGxeawPChDzz1z0A61yGs/CmTXdSu/EOr21vfXdzIXNj9okQonA2pNng4UcbQvagDoZfil
4Tk0bUkk1myi1O0sjPNZtcbcPsJMavgbiCCCVzg15ovxi0Sw8Fab4gtfGV+dTuYgXsLy3ee
BG6FDtjDqRzhu+MnrXcaf4NTTLC6sdK+HthEuoSF3fUL0XAQ5ySwwTt5JCqepOcZrMk+B+k
XdyZW0Pw7pzEs0j29tLMZi3UHew2g+o59CKAM3wx4i8AeMfGEfgp7Vby6/s77R9paKWOWWQ
s3m+aMAAg8jdnrxXr/hm8mvNCj+0EtPA728jEYyUYrn8QAa4vT9P8J+EdTF/qHhq10XVYYn
ji1GNSIJwAOA2cjIA+VvfBNblnq+m+EfAFvretXcjQTlZ550iL/PM2c7VBOMt27UAdjXmfx
Q0xb6w1KKa2E8d9o9xbxgjIEqfvV4752nH0966zw3418L+MFnbw1rEOpC32+b5YYGPOcZBA
9DUfiVFlvtCglkMcUl6Qzev7txtz2zmgDyP9mZob7wte6nP4ju9V1ONlt5YGUJDax/eRFC/
KT1JI9cV7Pr3h621+GBJ7m6tmhcsslrKYnwRhlyOxHBrH8G/Dbwt4DkuJfDttcQyXShZjLc
vJvwSQSCcZ5xkDpXY0AYU194W8F6Tb2txe2Gi2SjZCksixg45OAeSe5r568W6zrU/j7xXq2
la6mmNc6THPbRTXkkDwqjFUdY1zmRsEhWGCCK9T+Ivw71TxTq6ahpc+nlpbJrCVdQVmEKls
+ZGB1PPKnAOBzxUn/CovD2neH7IaXFMdc06EeRqJmIlnmUfK0p6Nz2PAzxQByzfFfxJa6Wm
qTWUCsswtv7Fu4WS8CBMm6dwcBeNxAXAHfNc/b/GDxteaja3sEtrJFFDdCSxhs98V3OvllU
SVXO4AMTlecA5GentNvdaH4t0K90rVIozciHyNRtZCEkiyMNnvt64I4rzzRdP0HwN4suLvw
XehvDMMMSX9u8xkhWZpNvmRyMSA4BBIU4I96AG3XxI8U2+u2GhWl/o+oQ3dxFGdZS1kWJC6
uWj2bvvLtXnPQ84NeifDzxNdeLfBFnrF7FFHcs0kUohBCFkcrkA8gHGcc9a8w8ffEL4m+Hv
GtxYaJ4P0yXw7FIgGo3UMgVd23cWYfKBk9a3vhx468c+Kdegg1nw5b6ZpT2bXCzJDIvmHcF
Xax+XBO49+MUAWNLJ/4al14dv+Eatv/R7UUmlh/wDhqjXzuG0+Grbj/tu1FAEHwNcLo3jEu
VATxJdktng/c5+leiaD4n0TxNaS3eiahFeQRTyWxkToXjOGCn+ID1GRXgPhjwtqWp+DvFc4
uZbnSW8R3UktjESrhVIVnTafmOMko4ZTgdK4yfw1r/wZe18R2ENz4i0xg8VlfQSt5VtbuRs
jTn9zI7HLOVI4xQB9lUV5/wCCPil4f8aSw2lo/wBkvWjbdZ3MyecJEOJFVQfnVf74+U16BQ
AVzLRS6f4/WVZlkh1eIh42ADRtEowVPcEE5HrXSSOkUTySMERAWZieAB3rz6WGObwtqvi+/
wBXOhXV6m+HUhGJHsLfcAgUOCMEDLcY+Y0AedfCpbvUv2gPGerarKZZY3mjtFcBQsXmAZC4
Bz8uCf8A6xr6IrwT4GeHI7Lxf4x1yHxdD4ojmnFuL0MPNfneSyjIxliAc9iAMV73QBU1OG5
uNHvYLNlS5kgdImboGKkAn8a5nw1oF34c8Pte61ex3esJaiOSYcQwoi/LHGOMKOpPUnk12N
c543ZR4Lvo2YjztkIwM7tzquPxzigDjr9vEieDtEXwzqMMniPUphqM8E9ytu92uAXCkqcKC
UyAudox15q38MbGW5m1zxJqel2Vlq91cm2nk09ZI4JxH/EqSAHOSQWx8xXNVviP4T13xLLb
QaPqVjDbWkP7y0jjRb9u/wC5nYHyTwMYHPqK7nwtZy2PhTTbaeS9eVIF3m/uPtE+SMkPJ/E
R60AUgZT8SwIgvlLpn77ucmX5B7dGrpq5rQVKeJfES3CH7W1wj7iOsJQCPB9sN+NdLQAUUU
UAFUtS1XT9HsJL/UryK1to/vPI2BnsB6k9gOTV2uS8YFbCbSvEFxbSXlnp8586COFpWAkG0
SqqgklT2weCaAGWOoDSNAutbudNkW51G7LxW4AE029sRIfQ4x1PApbibxp9ml1h0srBIEL/
ANmY88zActulGNpx02gj1zUenXjeLfEUd9AgXRdJkPls+5XuLgqPmKEDAQMRyc5zwMV2RAK
kEZB7GgCGyuor6wgvITmOeNZF+hGRTriCO5tpbeUZjlQow9iMGsTw1LHbrfaGGO/TpyiRnq
sLfNGfcYJAPtXQUAYHhO4kfQRaXDh57CV7N2H8Ww4B/EYrfrndJBh8Xa9bxD9yxhnbJ6SMm
D+GFBroqACiiigDC8QajeQ/ZtK0ryv7Q1AskbyE4hQDLyEDrjjA7kivGPFWv+MdJ02fw5oc
yWElpqJ0uCKzkVJ5y0HmxTNJICMs2crgZ6Z7165d+G9Wm8Uy61aa+LVZIUgEZtRI0Sg5IRi
2AGPJ+UnpzxWWPhho1xrV7q2sXEupT3zK9wrAIspVdq7sc4A6AECgDwa30bWfiB401TU9F8
O6hPZ5WMvqdmLa3nmkjWO6cSA7kkVl3AjcvYCvaU+G93fapb3ut3VrNc28qSpqCruuxsXag
DbQi4yedpPPvXoVja2mn2MFhZRLFbwII4416Ko4Aq1QBz8egajC2YPFOp4/uzLDIP1TNNbw
ubskaxrmo6jHjHlGQQR/isQXd+Oa6KigCvDDaadYiKJI7a1hXoMKqKKeLi3YKRPGQ2NpDDn
PTH1ri/Hni2w0rTpNJ3Q3E9zsguovNw1vDKGXzCO/I4HGa4vwh4L03XVk0TxXYajDqOhxw2
6p5rpBNHG5a3njYfxLyuQenBoA9t4NFNRdihc5wMZPU06gCrqF/aaZYS317MsMES7mZv5D1
J7DvS2FzJeWMV1JayWpkG4RS43KO2cdDjtXFX2s6dd+IDf3Ty3MGmym3sLOMZN3dAfO6D+L
bnbnoDuNdvZvcyWML3kSw3DIDJGjbgjdxnv9aAHzRRzwPDKgeN1KspHBBrzjXrm6t/g14hi
H2mO70OORQbSXy5D5RDoUfB25UDnB716XXEalYpcS+LtAuVzDqdk08e44BDRlHGfYgH8aAO
O/Z/mu9Y8G/wDCU3GoXjxXmYo7S6Ct5ShiwbzAiFyd5znI9DXp/ii0a88M3ix8TxJ58J/uu
nzKfzFeC/s0W2qFdT+06zdRW9myhNOModJVZcCUgqCv3eMdecjNfSToroUcZUjBB70AVtNu
1v8AS7W9UgrPEsnHuM1arnfCh+zWN1ozsWfTbhoFB6+Wfmj/APHSB+FdFQBDdXMFlZzXl1K
sUECGSR26KoGST+FZWk+K/D+u6JLrWkapDd6fFu3zJnCbRk5zgjimeLbzTbbwvfQ6nMI0uY
XhSMN88rFcBUA5LHPQVw3gD4SwaBoUi61qNzfzXrLPPbFmjh3Acb0Bw7Dvng46UAZF94ns/
wC1VsvFNra6lqGoQedpkbxJD5CGQhRK2QQhXa2G6gGuwu/D3hNdHjvPGl/aalCFCp55WO3T
viKNTtzkdsk4rO/4VXIniOC9j11/szpM188kCPcXUsnH3mBVECfKFA4A46k100Pw/wDCkWj
WWlNpMckNiWa3kYnzYmY5LK4wVJPORigDwvxDo3ibxb4c8T6t4etNQaxj1XzNPj3O0l5nYp
AiZhsRBu4PfnHFdz8O9f8AiReeILPR9dn0u5s4LbfeGztyhtHwQLdiWOZAcE+wNer6ZpVho
9gtjp1uIIFJbaGJJJOSSTyST3NWlijjzsjVcnJwMZNAHlmmHH7U+vAjGfDVsQc/9N2oqawh
CftP6vJjJk8NQc/3QLgjFFAD/gwv/FK68CCM6/e8Zz/GK6W/8JRqtxNoF2+lzSgl4VAe2mJ
/vxsCOfVcH61zXwXcP4Z8QYxx4gvR/wCPCvTaAPluy+C+qtq5fQL2O11yxkjdrm6naE2DBi
cJFEoDxsvC4YDBbIzX0zplvdWmk2ttfXrX11FGFluXQIZW7tgcDPpWNM0UPxFs+iNc6fIoP
9/a6nH4Ak10lAFLVrD+09GvNP8AM8v7RE0e/GduRjNcfrK6l4g+E7w21rJJcFFiuba3YJJK
qPtlSNjwrEKcGu9rlbjQ9Q0a6bUvDMryb3Z7jTp5j5UwJyShPEb55z0PegDjvg54a03QDq7
aL4a1TSdNl8oRSaxCIrpj8xZD3ZVJ4Y+p5OK9brP0jVbfV7JriFXjeORoZopBhopF+8p9x7
VoUAFc94wJGhwuMHbeW5we/wC9Xp710Nc34pUyS6JExJhbUot8YPL4BI/AEAn6UAea/FHSv
h5rniezuLzULOx8V2j/AGO2e7MkVtdOyFhbyuuAcjkYORnv0r17RLQ6f4f0+xaJYWt7dIzG
rFghCgEAnkgeprxbxqLKTx7fWVvf65aaJcyqutSxaQl3ZwylFGVlb5oWK7QzAEDg8da91hV
Et40jOUVQFOc8duaAMDTpt3jbWY5m2SCKDy0IxujwfnHr8xI/Cujrl/ES3VhqWn+IrCznuv
su6G6htxukkgYZ+Vf4irAHHXrW/YXtvqOnwX1pJ5kE6B0bGMg+3agCzRRRQAUmRQ2cYFeCW
P8AwklrrXi7xPpJm1CDS9TnS3ga6unfB2jmInY8SguwCjJ28GgD3sDHJNL1rxC58eeOpvFm
k+HNJv7OexvrwRf24dMkCbfKLMgQtjhgo3Zx8wHWu7+GV/reo+CIZ/EV/Leams8yTGS3EJQ
iRgFwAM4GOfegC/r+3StX0/xGoOyM/ZLrBxmJ2G0n/dfB+hNS6/rdxayQ6TpES3WsXYPlJk
bYVHWWT0UZ6dWOAK176xtdRsJ7G8hE0E6GORCcBgaqaT4f0nREcafaLHJJ/rJm+eWU+rOfm
b8TQAuj6RHpVu+Z5bm6mO+4uZjl5Wx1PoPQDgCtOisXVvENtpt5b6fFbzX+o3B/d2ltgvt7
uxJARfcnrwM0AbVIzKoJYgADJJ6CudOv6lauran4cvYYW6SWrLc7ef4gvI7cgEVxvivXLvX
9bsLDQdOk1SC0LSX2n3VvNEGLAeXkEAMOG4Jx35oA7CbxbbySvbaLZXOs3IfYPs8bCEHvmY
jYAO+CT7U7yvGF2rM1xpul7h8qpE9yyn1JJQdPavNPH+nePrvwBDrc2qWXhdNIlF42k2Ujb
J40YERyOCMnAOEGAScc16A2varqRGk6dFHZ6jKPNMpPnC1tzjbI4wMOwzhD+oFAFa0srfTv
Gsfk38tzcQwST6pdzv2YLsVgMKvQkDsB712EV5aTySRwXUUrx4LqjhiuRkZA6ZHIrzHxv4J
8Qap4OvvCPh6do7a/gllu9RmuAJ7mc42oxIOEP8RHQDaAK8p8QxfFS5+KEGheGNVi02GaJZ
jdabcoyM0UaoiTEjp8pGOfvDigD6q3D1oyM4zXzRrmifGfwzGmuah48u5rF1KLBBcqwikIJ
QMWX5l3YUn05r3XwfdtL4asIrvWbfVdREIa5lhlDgueWA74ByB9KAKcfgDQ31zXtS1CBb5d
ZkhkkhlX5U8sDbj1+YZrrwMDFFcX4u+IGgeHNUg8M3Gqiy1/UoC+no8DursTsByoI4YjPtz
QBsan4n07T7n7BCWv9TYgLY2uGlJP97nCDvliOKwPEfidJLS10K6tL7SLvVriOzDSxnChz8
210ypOOOo61Z8LXenaRFDolzp11pmpXG6aVrpci7m6yMJRw5zz1zjHHFdeNjjoDg/XmgDjv
C0dtZ6rPY31pHZarCpS3hRAES13HaIj/EO7HruPPau0HI4rL1nRLLWbUR3AaOWJhJBcR8SQ
OOjKe306GqWna41vImla/ItvqQYosjLsjuvRkPTJH8Ocg0AdDXP6k3leMtCYAAyJcRk5xkb
VYD9K6Cuf8WxsmirqcC5n02ZbpMDJwDhx/wB8lqAON+G3w78R+DvFviTWNX122vrfV3DR28
EbL5W1mKkk9TtOOleoSSRxRtJK6oijLMxwAPUmo4ru3ms1vIpke3ZBIJAw2lcZzn0xXFazc
p4zsbvTre8+w+GtrJe6k21RcDukRbjb1y/TsM9aALviJfDEF39vu9TubS+dViCafcus0/Uq
uxDlj1xx+NckPEN7aSab4T8SeI00m41FnaJElMt+YmyVDtjEQVeC5Oc4APetW0exhtbq0+H
nhwPcurBdUmj2whtuAwkbJk5wABxx6V5P4e+GT+K9S8QyeIoZr3WdWCx3lzcXfmLZIDjoh2
tJx8q5IUAE+lAHr1h4CXw34MvLbw5dNf8AiNbaVbXUdSlMrrK2SvzNnaoJ7duua7XTFvE0i
zTUWVrxYUE5T7pfaNxHtnNUPDHhfRvCGhRaNodu0NtHyTJI0jyNgAs7MSWY45NbVABRRRQA
UUUUAeZWJz+03qo2kbfDUAz2P+kNRS2Cn/hpjWXzx/wjkAAx/wBN2ooAX4NEnw1r+5Qp/t+
9yMY/iFel15F+z/M03gDVXcNvbXLzJY5J+YV67QBheJ7N5dM/tK2cRXum5uoXPsDuU+zLkH
8KmuvEGnadoUOq6hMtsksYdYycuxIztUdWPsKPE/nnwnqy23+uNrIE4zztPbvWR4Q0vSWsb
XVF1Ma7fCBEN67KxjG37qKOIx7Dn1zQBbj8QaxLEsq+DtSCMAw3TW4OD7eZkH2qs+r6rr9z
Bp+l2l/o6qd97cXVttaNe0cecqzH+8MgAetdZgUYGaAKemaba6Tp6WVmrCNSWJY7mdiclmJ
6knkmrlFFABXN+JWNrfaJqcuTaW15tmx0XepRXPsGI/OukqhrVot9oN/Zuu4TQOmPfacfrQ
B4n491LQ7Xx7rY1S11rToLaCFpryxv3hs74lciK6VQdgIG0PjB6EivctPlin0u1ngQJFJEr
ooOQAQCBXkev+MtW0m201G1vwbFbalpcZFp4huWgklcZEhDAEOpyBgjivR/Burx674J0nVY
2tSLi3Vj9jOYQw4IQn+EEED2oA3T0PGawPCO6PQ3s2wWs7maAsOjYc4P5GugPSue8MsRLrc
G3Ai1KXB/vbgrZ/XH4UAdDRQelZOp+JNB0exur3U9XtLW3s8+e7yr+7IXcQR1zjnHWgDyrx
NHop+IfihdU0HWrwSabbi1ks7S4bNwN+fLkQbVflOcge/WsjTdQ+NgntdK1vUjp9zDZIERN
Ma5F7mM5LTj5UlVuDkgZGcHNY3iT4reJvF/ja70/wCF800kUNs1nGwlCtPIcP5sSt8oOzIB
f0OMV9C+HP7Zfwxpx8RRQR6sYF+1JA5ZBJjnB70AeJ6DrPxWuNBD2+o6u1xY6VbStBf6Uu6
ecuVuRuZVLsi4KgHk45NTeIdS8b3b250yfWrm0illNney6eYbgubZ/vDaoCiTaoLKMk98Zr
3vaPSvH/iz4V1/WtXt9Qt9N/tnSoLKRVtvtotvstxnd53JGcrgZHzLjjrQBsae2ra5YaTHF
4gv9Nl0/TIbqaa4j2O8zAg+ejAZXCtwcdc+ldd4V1OfV/C9lfXWDO6YkZU2qzA4LL/snGQe
4rhvh54S03V/CVp4g1bWtS8QT6lbxGf7XKyIWUYKsgxuGc8Nniuu1TW5I7y30Dw/NZyapNu
Uh23LaIoBLOinPcADjJIoA0PEGrf2Pokt6ixyS5WOKORtoeRmCqMjnqe1RaDozaWlxc3s63
eqXr+ZdXIXG49FVRzhFHAH49TWImmeGPD+qWb3zvf6/NFNLDcXLPI0hQbpNucrGBnoMV5Df
fEaLxxBp90dR1mxbULOeGz0vS3cT2epxMMFjHgurAggv8mM+tAHpHjT4r6d4f0IX+mr9ogk
uTY/2g6N9nt5iDsJ4BkUspGUyBg5Iri/CdzfXPx0vtS0e+i8TW08cLTajBEWjCPGA6+aDsT
YUysYBYhuelaUHw+06wtFuPHF1DapciKQ6ZozzKtxcI4k8zywTh92QfLCg5Oetd9aWWvarF
5f2WLwzpTtvaCDH2qXPJ3Mvyx574y3uKAJtZdvENzN4fsrW1mjhKtc3VzGJUgbOQFU8NIOv
PC8Z9K2dI0ez0a0MFtveSQ75p5W3STP/edu5qxZWFpp1olrZQLDCn3UX/PJ9zVmgDA8SNLc
iy0OFtv9pSGOZgcFYVGXx9Rhf+BVek0TSLi1jt59MtpIowAiPCpCYGBjisux3XnjzVZpwzC
whiggOflG8Fnx6nIX8MV0tAGJB4S8OWt0lzBpFurxsWQbcqjHqVXoD7gUt/4W0HUZPOn06K
O5B3LdQDypkPqHXDD862qKAI4o/It0iDs+xQN0jZY49T3PvXzF8QNWtvEP7Tfg6LTbO+W5s
3S3ma9tfKjCiUsxiLbSW46gkEdPSvqE4wc9K+avFkNvrP7X+h2oWeI6c1vK5iRpPNby3dSW
ztRR0I6nrQB9GXun2WpW32a/tYrmHOdkqBhn1wa5a/0yw8L3NrqukKtmrzJbT2wb5bhGbHy
qf41zkY7Zrq7u7t7Kzmu7uUQwQqXkkbooHU1z2iWx1fVbjxLfWzhWPl6elwhVoosDLhT90u
cn1xigDqKyfEhtE8NX8t7Zx3kMcLP5Mi5DkDgfnitauZ17zdR1/TPD+8payh7u5K9XWMrtT
2BYjPsMd6APJvGFzrGiXVv4VXxvrNndaxYxRQQf2eslqkuCqp55IaNmbjOeMDNe56ck6aPZ
x3wC3CwosoLbvmCjPPfnNfOP7Td1JZeJfA0xvEsbcXBned3YAmKRGCYUE5OTg4xXv51/Tr7
whPr+mH+0rL7PJKghP+uCg5Ue5wRQB5Re+LYdSjuvAPhGy/tOe61GQIWJitWtgQ0gVyMOoO
VIXPen2/ijwN/ZJvtb0+713Wor4ac+nvAjSxvvKqIbfdt8rI4IznGT3qj4M0rStXvtN1DTv
GdzY2lnKYdHtZ4Yg4Z4SWTJHzsgLAew71qWHwr8IR61DpF7r8t94rtZG1S7usbJrm3kdhsc
A4C56YxgjOOaANibxPomsQTHWfFFloGjW+I2sLe6QSuCdo811+6uTt2p34J7VrXXxA8AeF7
Ca0tNRtC1nlTY2KguuCAflGMAEjJPAzyax4vAXh+5toNM1LxLbahBaWkmlWUSCOJ4Q+DyVO
XcbQR06ZxmqWreEfD9teeDtEn1WJU064YXV9NeRpLeOwyYZE6uZGAY9htoA9btp1ubaO4j+
5IodfoRmpaptqWnQxys17bokB2yEyqBGfRuePxrLvPF2iWmv6VobXQkvNUZ1hWFlcLtQvls
H5QQDg96AOgoqj/a+lfZftf9pWv2fJXzvOXZkdRnOM1PBd210zi3uIpjGcN5bhtp9DjpQBP
RRQelAHmViXH7TWrKT8v/AAjUBA/7eGoos93/AA05qZ52nwxD/wClLUUAZ37Pmf8AhXmp5/
6Dd3/6EK9eryL9nwg/DnUSCSP7avOSMfxDtXrtAARkVzuqeEtLu/MvLC3GnaptPlXdofJcN
23bfvDPUHNdFRQBh+H9dt9Utvs00qR6rbKEu7ViBJG44J2/3Seh6HNblc3rOn6ouv2Gu6ZH
BctaxSQvayN5bSByDuV/Ubeh45PIrS0bV4dZsmnihlgkikaGaGYANFIvVTgkfiKANKiiigA
pCARg9KUnAyar2t5b3gkNu+8RSNE/synBFAHj/ij4bP8AEPwHDoNjqVnpqWl3cxM9zp6XUi
YkO1Y2bmPHXI9q7v4feHtU8K+D7fQNVuku3s2ZIp0ZmMkecgtu53cnNS3o/wCEf8SQ6mjlN
P1KRYLtOqpKeI5fbP3T+BrqAcjNADJZY4YnklcIiKWYnoAOprA8JNJcaZPqsqMn9o3MlzGr
dRGThPzUA/jVHxfF/bksHhaK8mi+1QTS3EdvIUkMYXCgsOVUuR6ZxiuD0HxL4j0nxXfajrE
rvod3YWsNnZzHBjuI2MdwuQDhhgtsGdw5yKAOxm+KvgN/Etx4YHiGBrqJD9omibMUBx91pO
gbr+XOK8Lu/h94Rfxrr3hb/hKby60+0vILs2EULXVzMzpiSIY5D/ID5nYNzXoXhnwFY6Zf3
Wr6Do0VntlneLVdahMX2eKU5McMGRlR13SY6nHBr0Dwa/hqX+1U0TUF1S9gufJ1K8bmSScK
MhjgA4GMBeB0FADfCPgbwv4d0jTF03wzBps1on7vcA80ZIwd0nVmwcZyfSuvo6CuK8e/EPS
/BPha71cRf2rdQyLCljbSqJHc445PAGQSewoA7MOhYqHBYdRnpWD4qunGl/2VaqzXupk20I
U42gj53J7BVyfy9a8w+GniXxvqmvaz4x8VaA2k6NeWoaQyEKtsYs7RHn5pAytycABlNdpp/
hmPxPHb+Jtea9jv3Ly2Srcsv2BH+7sA4DlQMk56kUAX9Q8JaAlpNet9uswkQNwbC4liMyov
IZYz8xIGOBk15ZF4h0288H634k+Gmg2Wk3vnW2maddCaNHuTuDskinhOTgg5Y898V6xJo3i
mMg2vjBmVlCOLiyjbaMfeUrt+b65HtXhHhPw/ovw6vPEz3Xge48T6n4duvOOpFEheVZWLR7
Ijw5BJw/PsRjFAHQ6D4K1LxlezeIrGXW/BlndSJd+Uz5SWR4zHOghflDncVkGN24HBxXfRa
BY+G9WtdN8LwW8Wt6hCDd6rdIJp2hiVVBcZBZjwB0HU1kv4ktNS8M6h4s8Tard6Zb2bTRrp
drcG2kRoxl13ZUyvj0wPT1rR8KeJfBn2sxaTplxZ3F1dJaeZMm95naATKS5Zjt2EdT1oA63
StCt9OmlvZZpL3UZhiW7nxvYf3QBwq/7I4rA8afEbR/B95p+kYW/1zUJFWDTo5kSQx5+eVi
xARFGeSRk8CrereP8Aw1pimKPUYL28Z/KS3gmU5fONrPnanvuI6V5d8XtesNO8P3Ka5ZaDo
fiPU7Zhp+qyRrejC9VZiqvFkHAkwVUnrQB7fperadrWnRahpV7DeWsoyssLh1ODg8j0NZ2v
3t8stnpOmSpb3l87BZ3UMIUUAswU/ebBwB0ycnpXzN8J/jT4iN7pGjf2JYf2W0y2kzIHW4m
YR/6xmY7WfCkgDJcdAK+pb3TdP1zT0W6h8xGG+NzlXjJHDKeqtQA3R9Hh0iGdVuZ7ua4kMs
1xcMGeRsAc4AAAAAAAAFalcxZahquk6paaNreLqK5LJa6gpAMjKCdki9n2g8jg47V04ORmg
AooooARxlCD34r5d0rQdC0v9rWCHTbZIUtmkGJJZnc7bfcXPmArwSQCpHXHAr6bvoZrjTrm
3t5zbzSxMiSjqjEYDfgea8OPgLxlp/idte1DydVvzpUto9zbxLsghAChUZj5skzDcSTx27U
Aei6Fo1v4isk13XJrjUWuJWmt4ZXKwxRhz5e2MYHQA5bJNdoBgY61T0uSzm0m1k09la0MS+
UV6bccfSrlABWRq+jDUJYLu3vptPvrfIiuIgDgHGVZTwynA4Na9c/400m+13wXqWk6bci3u
riPajMxUNgglCRyAwBUkdmNAHnnjLw0nxHfSfD/AIiup9LvLV5JbPUrNo5IbtxwQFycHbg7
Wx3616tptglhpNvY5V/KjCMyxhA5A5baOBnrXgHhl5/DUeo+MdV0WbSfDMN/Bb2mkac8Uqz
XO4x/adw2qE3OF464BOcV6JqXxa0zTbKSSXRdRE8TKGgYxAgGZYd2QxBGWzxngHvxQBpeJ/
DXh9dR0bWF0uBNQgvoUhljXZjLc8Dj8etcxqHwy8Q3PiZ/F8Gp2qa5cPPDch5JDBLaOmxYQ
uOCMA59R711+va3oOqabqem2viDTkurDy5rotOv+iqHBLN6dD+NVdE+JvhbVrXUr+TVLSxs
LO9Nil1PcoI7htoYMp/4F068UAedWnwK1G10KOxjl0aO6jsbW1W5WJw4khmMjTZxncw+XPX
FOh+BWqpqEV8dWsFMF59oih8lpAuUdXYO3zZy+VByAR1rrdW+L2maU81sdPaW8GpPp8EbXC
Ik+yNZDJv6KNrDAPeurs/Gvhu5j0lZdVtrW71WIS21pNMglcEdgCc/h17UAeTWnwFKW9lbX
MOlM1vdQS3F0Xnka/jjYsRIjEqC2eevOat3fwZ1pZIotJvdDtobW5ubiC4ks3aeRZUZRHJg
gFV3YGD0A4r3GigDwLSPgZrlndRyanq2k6jCk91ciBrVlTfNAIsbfugKRu6V3XgHwFfeDtR
uZ5LizeCewtbVo7eMpukiDAyH1LbvrxXodFABR2oooA80s/8Ak5nU/m5/4RqHj0/0hqKqWu
P+GqtTLNtP/CLRAfT7TRQAz4ARiP4cXpCbC2sXhI9Dvx/SvWa8l+ClzDp3wu1K7vp0igg1S
9kkkc7Qih8nOa9E0DxHo3ifSo9U0O+S8tZP4lyCp9GU8qfYigDWoorM1HXtL0vK3V0vnfw2
8fzyuT0AQcnNAFy7uoLKymu7qQRwwqXdj2ArH8KW91HpU13eW4tpb65lu/K6lFc5UN74xmq
V7JqPiP7JYjRLqytDKk1xJeMg+RTu2BVYkkkDrwK6ygAooPSsW58UaNbX0lh9oe4u4vvw20
TSsnT720HHXvQBd1TUrTSNMnv7x9sUS5wOS57Ko7kngCqHhi0vbfS5bjUUSK5vZ3unhj5EO
/HyZ7kY5Prmq9hb32s6oms6nFJbWkP/AB52EqgMp/56yD+/6D+EH1NdJQBV1Cxt9S064sbp
N0M6FGH9R7jrXNQ33i+zsW0p9B+23cX7qG++0IsMq9BI4zuU+qgHJ6GuvprsqAs3GOpoAyd
E0OLSYJHkla61C5w91dyHLzNj9FHQKOAK8f13x3pWl/FrU9HttNtdF1CwtJ7mWe/lIa6zFl
Wt03bAWbGTjccHisPxL8dLnU/FWlaX4Ntrv+37K5ZZdPAWeC/jY4AWReCpCglx93P1rvdV8
NnWfiNdaudC07VbqHTraO8sdQk3RKxZmAT5Su8DOGb17UAeW6LZ/Fn4w6XaPJrz2egeWlvP
9qtSkVwByzhD80pOFOTgckCvVdH8B23wn+HviCfwXi51d4DdOb52aKSRE6BQflBweh6mutZ
/F15H9ntLGx0WLIQTST+fIi45KoFC57DJx7dq0LLw/YWekz6cyNdJdbvtTznc9wWGGLnvkc
fTigD5ltPGHxR+Ih1qx8O2Wo2j6pcRXMTSStFFYxomySIygYC7wGwDlwTXe+B/Aln4Wnv7e
xjPjPVboBZpJ9q2Fgp6orEMfTIGSQBkCu00zQ4W1ibw7q8ZhsbVPMsNPtSI7TyA21cquCzD
AyGJHoK7q2tbazt1t7S3it4k4WOJAqj6AUAc5D4Sjv5PtXiiVdTmz8lqMrawAHICx/xdss2
SfauoVQqhQAAOAB2paoalq1ppVrJPceY5QA+VChkkIJAGEXk8kUAX64zxB4Utrrxnpvi2bV
hYWtnHsvoWIWO6VTui3seBtck/jitZ9Z1KSSRdP0Ga4WO6SAyPPGimMjLyjkkhem0gEnt3r
kPG8Ot2Xhq51yS3juNTmkjsX8lXngtbRpxulMLZVnVTknHUDsKAOUj+D2rxXOuTwa1olwdT
a9QW9zbtJHapctvDxjPyyDpnuKzLz4YeJbzULW2h1KyuRFePcS3emjBtmSyFv5Z3N8rNwQP
zwKx7vxVr2keItctLPwV/wl2m3TpcWt7qEbx3F0kJQKSyR4ZVctsJwcD0xVHX/i74+uNJSH
TPA134bv5LhmkNkspVmPlndJiLkNuxkc80AdlrPw68Qa5pOjPP4T0r7fpdkWFlgw212xTZ5
cjRyAiQdQeVAZhk1tan8Kdd1CdpLLU9M060udLg0uSye2km+zRorZ8ti/zHLsAD8uApOSK4
3W/jD8TbzTLe4sPhxqNjLaXkL3ESGQlQhxLFIQvIbKkbc8EZ5zXo3wp8a6744v8AxNqWqWV
xp9nDcRw2dpPA0ZiUJls7gNzZ6np27UAeZfED4Y6Z4VvfDculX3+k6fA8WmRy3TW7yssePK
aRTx3ZX4IPyk4xXuPw+m8Vy+C7NvGUNjDqYG0CzmaUNHgbSzHq+OuCRnvTNn2T4nSJcRrcx
apYDy8gMYfKPzA+itvB+oNYniyy0aHRtVi8MeOLLwjqcsbQFkmjMSyHj5oj91snGVww96AK
fjm+S5ex8R2HiIW9pbXkNjFcQTJtV3l2TfeBAbbxntzWNrHxL1nwn4q1DQdOQeKLMNbRw6h
cTJGllNLuzDNKAFPChh3+bBPSmfDDwI6Xzz6p4WsdM0+1jazntHmW6F5cowHnbcYAGGwxy5
3817MNL0wWb2Q061Fq/wB6HyV2N9Vxg0AeEx/FLXbL4mLZahHa2Lapb2aut1eedZWRLShtr
xkgM+Fx2J6mtKT423RnvbW3tNGkuIZrSOIm7byyJpTGfm2/MVxngV7ENG0gIEGlWYUAKF8h
cADoOnagaPpAORpdp6/6hfr6UAeO6h8X/FMOpDRrHQNJnvobm5huLme9Fvav5TKAsbORlyG
zjsB0Ne12zvLaQySxiOR0DMgbcFJHIz3+tQPp+mhGL2NttDead0a43f3unX3qe3ngubdJ7a
VJYXGUeNgysPUEcUAc7N4dvNPuHvPDWoPalmLvYTfPbSE8nA6xk88qcZ7GprLxPC16umaxb
tpOpMdqQSnckuenlyDhvp1HpXQ1S1TTbfVdOksp8qrYZXX7yMDlWHuDg0AXa5/xhIo8NyWm
9Ve+ljtEBfbuLuAR+WeKzrzxNf8AhaONfE9nNc2zyrbw6hYpv8xm4UPGOUJPGRkE+lY2tJe
fET4U2uqwadJYajFcLqFtbOwLpJDIdvPTJA6e+KANvxr4OPirwcnhyzuINPiS4glG+38xNs
Thtm3I4O0CuU8W/B5df1iK80vULXRrZLRLU28doWDYuBOTwwxllx+Jrt/CXiWPxBo1s8ytF
qAhV54WXbgngsOxGQenTpWtquoRaVpNzqMwLJbxlyoPLYHAHuTxQB4Lq/gbS9K+IENrrnja
R9W1rZ9ht107Eask/mRrwdpXcDleMgZ6810s/wAFReeJ5fEmo6rZalezzSSvbXenB7Ub0VT
iPfnPyAhifUHrXb6XoD6hqqeJvEdnatqKhDaxIC/2NQpHDkDLHccnAFdX0GBQB5dafC68tN
aW/XWLbyku5rlbdbPCqJLcQ7B83AAGf0qtoHwbt9C1ez1A3tnfNHHAk32mxDuGiGEMTbv3Y
x2555HWvWqKACiiigAooooAKKKKAPJEJH7U+oDDMp8LR8KM4P2miponCftR32M8+Fkzj/r5
ooA4j4c+HrLxLpQ0jxLJI2ktql3cW9qkpSK5ZXw8Uy5xIOQw6dPasxfFPiL4KeP7qLXPDy2
/hPVrwhZkd52kOAI2WU5IwoUbHxk8LxzXpnwxg0zVLbxlbtHFd2qeIbjCsvyqwCZwO3NdRq
HgjSXtGbSovsN4jebE+5nj3g5G5CSrD2x34oA29M1ew1azhubG6imWWJZlVXUsFboSATisb
RIIbDxRq1jcWkaXdzK19FcBQfNibAxnqCp4I9xivINT+F+paj8R017wxfv4X11di3tvHIFV
IGJDSwFPldeDhGXhiSecV6ydPj0/xJ4e0y0e4byI55muLiZpHkTABQs3LElgfbFAHX0UdqK
AEYhVLEgAckntXN+D3aTSLq/IKxX17PcRAj+At8p/EDP41a8U3NxbeHp2tpvJkkZIfMxkoH
cKSM98E15n8SfiPB8NdKTwvZ6fch7m1ENheW8qyNExVgWdeq4wMEjk5x0oA9nzmiuK+F0/i
26+Hmn3HjPYdSkXcp/5aGLA2GTHBcjk49a7WgCC9u4bDT7i+uCwht42lcqpY7QMnAHJPsK8
M8V+NvG/i3T20zwdYWr6Tqshhi1W2uWDKpjDRxsQMxO53qWIwp4PrXvVYGk+D9B0LxBquta
VZ/ZJ9V2G6jjOInZc4fZ0DHPJHWgDy3wh8NJvCGlaNpd9fSR61rDt9uu7VgrW6IpbyIDj5A
SeSPfGM16RFfeEPCHmaelyltJ/rZVy80jE/wATn5mJPvWJ8SPEY0PUPDX9n2f9pa491I1rY
+csQkQRN5jMx+6FUg5/Cofh34gudW8NPqVrok76jcai0eqtOywqkgJWQxnnzFTAUY64oA6N
vHPh5oQ9pcTXkrHakEFtIZJG9ApA/Xio4bXxffxnUm1NNJlkYlNPktkmSNP4Q7Aglu5wcc4
7VppPr63ECzWFmY3ndZHjuWzHCB8jYK/MxPVeg9TVQ+Ib+AJbXfh69+3SQSzLHa4li+Q8IZ
eFDMMYBoAxNcutVge2uNWsxYXdsd9vqdmklxbgHG6OVR84VsehHTnIrV8PeK/7VZbWa23Sl
nUXVqC9s+3B+/8Awtg/dbBq3Je+JZbaV7TRbaOTyI3iFzd4y5+/G21Tt2jowyCa506kNH8a
vcj7XbW+qXf2Oa1uYQoklWLKywED5lIUg5PJoA67Vr24tI4I7O2jurieVYxE0yxnbn53Geu
0c4HNUdAstMLveR+Zeahbb7GS/ulHnyBWJKlgB8uTwKxbu7vrm+sL9LRH1K9X/iWWd9AqPp
vykSyuwJJyCPl47DuTTb3XtE+GGk2412W5e3upSZb8KZWlnYFpHZBkquFzkcDgUAaHiTR7W
zsr3X7KS5tLyEC4c28zhHKkElowdrcA54rqYZElgSVGDI6hlI6EHpVe2uLbVdLiuYcyWt3C
HUkbSyMMjg8jg1ieD55I7C40S6mLXWlytAVbhvKyfLY+uVxz7GgDzz4mfGfW/h/4pXS7PwJ
ca3Y+Ukkl5DOQULE5XYEJ4GPzrk7348+Kb/xBoN5o3hG7h0w3LwyxzS7I5xINse9tmUdXyC
BwD1NfSm0elZ2s6dHqOi3VkbO1uhMm3yboExP7NjJx9KAPAL34/axBdx6y3hjUY4TZ7YtO2
sYpZC332kCEjG1gMdc5r6Ks5WuLGC4kTY8sauVBJ2kjOOaw/B0Wuw+H4oNet7O2liJSOO1Z
iFQMQoOQO2MYro+1AHNMob4kRkKxxpZDMDwn73jI9+fyr59+PXh680H4k6J4xt722tNLmkL
s0unpdrBcAfM/lHCsSuDuY5BHFfQ2lLJceItY1SZgFjdbKJAPuqnJJPclmP0FZnxTtWuvhP
4jSKwkvpls3eKGLO8uBlSMeh546gEUAV/hbd3Nx4TlS+1BNSvBdSSyXiQ+SLkSfvEkCfw5R
l47Yru8jPWvln9nTVNSGjajoIiubTX9IIuGhuZgY7uF8nyio5Uqc4PUZAPpXpvj/wAdad4f
1Lw/rDeNrPRCtpNc/wBlXwIXU0O0bN38Lrg4wCcnpjNAHrWQDgmsbUvEVjYS29rFm+vbokQ
WtuQzvjqTzhVHdjwPrXEaH8QvDHxW8jSfD2slA0H2nUbJkkjuY0yB5bcDaCTyc5I6V3WneH
dA0SeS50vSLSxkkjEbvBEEJRegJHagDhfHcmva9pkGk3Dan4a0qaTZqk9pALhpbc9VSVCTF
7kr0JryPRPiQvwa1+XRJtEvr3w5ql2U0+dmVF2IFRXiAGxlI5IXknHckV9Et4x0gSvthvpb
VG2NeRWrvAD3+cDke44rlX0n+2JdVvrbRLPVPDNy+w6bLGRJKR9+aEnAXJ7cZ25yCaAOw8N
+LvD3i3T/ALZoGqQXij70anEkfJGHQ/MvIPUVwms/Fa70vxXfRNplmuhaZepYXU0s5W5Ltt
y6rjbtG9cAnLAMR0rzHxX8K9Ng16DxL8OpL/wrrlvIrxW2orJawXQU/wCrWTOPT5WODjpzm
tLwxqXivxH8XdB0fxx4Ktm1W2inu77UXsYvlhIKxR7jkMAerr1zgcZNAHR634iTxt8UtI8P
StPaeHooZNRjuFnWNLuOP5WkBzuI3EAY7BmzyK7aX4kfDzQfDVnfRa1bLpslt51qtsjP5kS
uIyUAHOGIH415tqvgq3u/EFjNd6rBpBSe7sZkmtY5La0RgrARF+FJATbngEscdq6dPgT4f/
saz0Vda1EaRZR3KWtsCmYxOBvy+MthhuHoaAMqHxB4RvPHl5puoRR2NrcXstmPNmkiaORUE
3mxuMBAwOSmQQRn1qlrHjrwPZ63D4c0fxS1zp2qCOJpXuJLmO2kWTflSdx3FQdoHX8K6+9+
D1pqlpcWmreILq/t7m+jv5o5oIsOyReVjgcAr1I5zWAngKy8P+N/DfhyLxBJb2cRF5ZqNPi
V3khPyxtMqgv8pb73JAoA9sidZIldDuVgCD68U+gADoKKACiiigAooooAKKKKACjtRRQB5F
MrH9qG6A+X/ilk5C8n/SaKzfH7tF8d9KaIujt4dn3MhxkfaY8ZNFAGp8EF2WvjZcMD/wAJJ
dEhh7JXrdeSfBAv9k8arJncPEl1yep4SvW6AOG+J5Nj4LuNespPs2r6eVNjcrwY5HdUw3Zk
O7lTwR+FbukeHobCcajd3dxqOqNHse6uHyRnGQijCouR0AH41gfEtFlsfDcE2Day69ZrOGO
FK7yQD6jcF/Su6XOOaAFqtf31tptjNe3cojghXc7Hnj2Hc+1WScDOM1wuq3k2uTXF/aQLPp
OiM8ihpAi31yg4G44ARD3PBYe1AGH4v8Q3Frp1pr/irT7u08OtcrDHaWxP2hSwO2eUDpjGQ
g6ZyTkYrmPh78IU/wCEptvF+peIpddtbQY025EizRXlsctCGzyGiJIznnrXNRaJ4m+MPjuw
l1l1bw7bRDzbZ7jf9nAf5lcxEYnYg47bAOhr6Y07TrPSdMttN0+3S2tLaMRRRRjCooGABQB
ZUYGM5paKKACsXxPqNzp+gSyWBX7dMywW24ZHmMcDjvjk/hVfxrdiz8IX7f2zb6MZE8pbye
URiMnupPG7Gce+K8W+F3ifxt4s8P6prGuXkt/p+jTw3Nk08cSyTbS5fLJjOUIIyBzjHFAHq
Ot/D/w3deGLoX0Alv40a4Gpy3DRTrKFPz+cpDIPXBAA7V5HpnjnW/CfgyHwjbltM1iK5S0d
ZbSM/Yg8TyiWMhisyuUOGOT6g19C6iwvPDt4YtpE1qxXzEDqQUPVTwR7V84eFW0KfwidS8U
6VYx2dhDHdtoo09Emu5JSEW4R93yx5YKOTtAOcdKAOi0f4m+KZdC8P6vczq0VhDYf2nEyxh
tSN4AqOGwPL2PyQODXoPhL4gXnibxFd6HLoH2G508ypfD7SJPszK+1FOAMlx8w9q868Ra54
G0G7g0fWvhnaC500RRKfNV7a2gPzxszgHaAwIAK4B7gGremfGbbdXBsPAMt7qmoXl1iPTZF
Zp4LciMSuxAyx4AHp6CgD3cYIpCobGQOORkdK8L0r4wala6vq+jnR9S8Q6m+qT/ZbJFSNra
3SONtjMBgkF8Y5Pqe9eg6D41vPEep+XY+H5YtPhka3urie5RJYJ1UMU8rqwGQMg+4GKALvi
xpdMW18SwSRhtOyJIpThZo3IBUHs2QCPU8d68K/aLtz4k+IXgPwzNLNb2nnh3BiJWV5WCBQ
R3ABzx36ivc/FBeTVtCtxB9pCyTXXkjGZGjiJQc8feYYJ6HFeUeE/FM/jf4x2EOrWFnOmlQ
S+Xb6haSQ3+nyqE3M2VMZbPAZCAQeKAN7416T4XsvA0Gr6zNrNtJYxfYrKTTLiZNsjj5PMC
MMrlQMseM1l/Bi+SJdKsLgxJfC2ljliiuPPEIYiZIixZmJXL8sc9a9K+JGgyeJvhl4h0WAq
JrmykERZto3gZXJ7DIx+NeI/A3VLO6+HSw6Po8dtf+Er0PJFAQ73cMiku3Gdx5YDBx8vFAH
01RVeyvbXUbKK9splmt5RuR17/4fSrFAB0rkfEviZbeCe20u+RZLdGmvbmJPP8AscS9flGc
yE8Kv1OOOdHxRPcLpSWFlN5V1qEq2qOPvIGzuYe4XJ9q0dN0yw0mxis7C1jt4o1CgIoGfc+
p96APl6/uvEPi+8fwnouqWrw6rdLeQ/apJGF9Fwd6ngb4wWMqDHO3B4r6h0u1msdGsrK4um
u5reFInnYYMhAALH69aw9A8E6T4d1bUdQsw7fbJ2nigcgx2ZfHmCIfwB2G5gOprqKAPmLxh
4f8TaR8XJ9Y0TTNY0pL+58lrjS7Tz1igfHnTLIchZHwDjaMEHJ5rtZPFvw+0DxHoWneJ7GW
81CYeVp1/PZGYW0Ej4jaWQjEZdwcHv7CvZZI1eNkbowwfpXgnin4V+OPEVnrx8P+NEgt70p
YT6Te2v8Ao9xDDgJiRfnRj/eHvQB61YnwjdeNbyfTZrKfxBaWyw3RgYGSOJmyqvj3U4zzR4
lu5rh7fw3YEi71EHzZAM+Rbj/WOfc/dHufavN/hjbf8Ij4T1mC2+G1l4W1iO/TTxBBctMt9
IVBWVpmG5kyxPcgA96j+J+uX/hDQLrX9U8R2mk+ILt40sra3dmjnSMHehDDLDDO2Pl5xzmg
DJv/ABF4sX472ng7wT4mljs4WKS6feWyPBGiohYqy4O0LgAHkMc8ivoVR8ozXjfwF8Epo/h
P/hLdS0qG01rW/wB6wMGySKH+BSTzlgAx6cnpXsE9xBbRiS4mjiQnG52CjPpk0AQ6j9gGnT
vqf2cWaIXmNyB5YUDJLZ4wPeuJ+GGuW+s+H9V1CzVk0GPUJo9LmlGA9quOVJ52bt+M9h6VF
8TZdO8Q+AtS0i01C3uiSguraCcF3jzypCkk9iR3AIrB0j4oXFmI7HxR4KudE0iS2K2iiIu8
qL8v+rHOD/dAyMjIwaAOll1Ky0O98SRSWTaha3dudWt412ut2AmJVUng9Acehrc8EwX1t4L
01NRkt2laPzFFuxZERjuRATycAgZ9q860/SPDsWpW174F8R3DJpgNzF4aupCsKhwc+WrAOp
wTgZKjOMCutOj3b6M174G1D+zra8gL/ZcHG/kjy85ERJ+U8Ee1AHd1x/iPWbCHx14S0GZz9
svJ554U2EgrHEcknoCNwqx4b8Sm6tYNO17ZYa/HthntXkU75dm4mMj76kAtx26gVw5M+v8A
7TygXGbPw7phYKq5Bkk4IJ7H5sn6CgD2CiiigAooooAKKKKACiiigAooooA8e8esi/GHSCU
3MdDuB/5HiopfHhYfF/SMMqj+w7jlv+u8VFAFr4MMWi8bZOQPEdzg/glerV5d8GVI0zxXyD
nxFecjvyteo0Ac3460WfX/AAPqmm2iK140Xm2ueMTIQ8Zz2O5RVnwx4gt/Efh221SEMjMPL
nicbXhmXh42HYhsjFbZAIwelcB4t0y58NT3Hjrw0kwuI2R9TsIgXjvoQQHfZ/z1VckMvJxg
5oA6XxXJPF4Q1eW2maGVbWQrIvBX5T096+cNWh8U694k/wCEXSC40+TyIbR9OtNQwPszHMN
zApGHVeTLn73TtX0Hq2qabr3w91HUNJvYr6zuLN2jmgYMrDaf19jV6w0fTGl0/WJLGJ9Rhs
xbx3LKPMWM4JUHsCRQBQ8DeDdN8C+EbPQNOBfyEHm3DD553PLOx75OfoMCunoooAKKKKAPM
PjL4v0rwz4e0/T9XtbeeDXJ2st06K4gyjEShG4cqcccVh/CPwWvgz4Wa3HdXVjPbXwkmiu7
W4aYSQCPClmYDGPmwABgcdq7L4hfDPSPiNDYxateXFuLLzDH5SRuCXABLB1YHGKx9H8E2fg
3wv4e+HcF60umTTSGecxiNpwvziM44BY9cdQp9aAO80yCO58K2lvcxiSOW0RHRv4gUAINec
jUPhv/AMJHceHYfA0t1f6W/wDZohSzjfCuu4qgLf6vaQScYG4d69a24TaoAGMADtXlFx8Kd
VHjbV/GOl+I4NO1m9vY7mG4S0LFIVQI1u43/OjBQT0weRQBvSaZ8LVtLlJ4PD8cVoQ9wHeI
eUSAvznPGQAMH0xWFqmsfBf+xrzWGg0fVYba8Af7HGkrG4cAfLjjJBGTnGOp4rH/AOFG6jN
cXk9/4ntLo3nlCSL+zVSMCOfzgAobHJyD9c9au+Ifg1qGrpq1lp3iW20vTdRuZbny49OUyR
eZGEdVcMMD5e2OpBzQB1Mmk/DCS5Gm3lloMd7MwvTbTeUJd7DG/Gc5I446099U+HelWuoeJ
7KTS5G0+EefJY7HkC42ouF5JPCj8BXjlx8LfG138Rp1urJbjRXnRHUpGkLJ9nELXSSBt4l2
5whBA/Wt3xt4dtdF0s2Oo67aXmuX2mR6Jpmn2lqIXkQyrmbYCSSuAQ3CqRmgDd0rxR4O8b6
5rOleKWGl315ELOHSdQnWOVrY8lkKMQSzZyFORtwelbHw/wDhXYfD7xBq13pl7NcWV7GixJ
cO0ksZBOQzsTuHQDjIAwc1e0v4W+EbLTLy01CzbX3vtouLjViLiSQKMKM4GAOcYA6561Rsh
4w8CRHSIdCn8UaBCT9ims7hBd20XaKRZCBJt6Bg2SByKAPRXVWjZWUMpGCCM5FeTaJ8NIPh
3qWveMrDW7oy3G6V7KOGOO38pSSkQUDIxnGQffFdAvxa8FFI1e6vo7xhzZHTp2uEPdWRUOC
DVO88cv4rtpdF8CadNf3U8ZSe8vraS3trEEYJk3qC7+iKOvUgUAdX4Z0yXT9OklubhZrm9l
N3L5YxGrOASEHYfz696sa/rOnaBoV1qmqahBYW8CEmadgqg44Huc44HJrg9N1nxD8PMaJ4s
j1LxHpUcavba3Y2BcxKOGjnjjB27eCGAOQfUVjfFjxj4Mv/AA7oKwatZz3El3FqdnerMPKt
FhdS8zHvwSoTGSWwBQB1Hg+K+8S6DoeuXmvTXluCLkJPbLFcJKAVZGIA2qDngrnsTXoIGBi
vHvB3xGi8T+ItWl8O6XMpbNw+n3GEkmjVtgmH/PKQ/wDPN8EjByK9K03xDp2pTyWkZlt7yI
ZktrqMxSKPXB6j3GRQBr0UUUAI2dpxjPvXhA8LaN4x1G/1aD4ga1oHjzT5nW4X+0WVbZwcq
pt2O1oSMYIGGB65r1Xxrca7B4Rvk8LtbjXZ0ENiLmURp5pPBJPXAycd8V4jrHif4O+KdSdf
iv4WttH8Z6Vi3Ed6G23MowNkUsfEybiBtPIzyKAPSvCevz+NLCw1jUUjht9IUtcyA/u5rkK
QXT/YAywP+0PSvJdA1KL43fHZ9Vi0uSfwtpMJBkvoVwV5ULF6h2BLdeMZwcVj+KPFevXvhm
fwJ4LTSWi1FxZXenXTeXfM7AiWRUVshA2F5AKhAcEZr6I+G3g8+CvAdhos8izXgQSXUoUDf
KRz064GBnvjNAGpqOmXtvcLqmiMz3UYCtayTFYp0AxtxyFbphsfWqlloUuq38ur+KtOtWnZ
RHb2hbz0tk6nkgAsT1IHYCumZ1QZYgD1JxWSPFPhw3DW41yx8xc5UzqMY685xxQA6fw1oFx
a/ZpNHs/KAIULCqlc9cEDI/CsTUvCl61oEttSfVI4zkWerBZEfHpIF3qfQ5NdDba3pF4m+1
1O0mGcZSdW/kavg5GfWgDxu5sPhxq/imDwxf6SPCvilVb7OrQKpuEIO4RSEFJfX+8CM4rq/
CEWoeH9auPBbPHNpGnWqSWk8gCzuGJ4ODh8YOWwOaj8eP4D1q6s/Bfi91gubxTcWM0gMex1
PBjl6K464zzXONoFp4G17TdT/wCEwl1fUrgrDbW2qS+Y5jZlDiAKRgEeuRQB0Wp+GtNl+KG
najp0KW+pY+2XdyIy7FFHlqoycLuBIJAyQB6VueFooIv7WEcUYkW/mVpEXl/m3cnvjcRXne
neMrvxGNR1GxtW0vUdQ8qxtwsgPC3Lxs+7HBxk9MjNer6VptroumraW7ytGrM7STyb3ZmJJ
ZmPUkmgDQoqKe4htojLcSpFGMZZ2CgdupqUHIzQAUUVWlvrOGcW8t1CkxUuI2kUNtHJOCc4
oAs0VWN/ZrZfbnuoVtdu7zzINm3sd2cYqwrBlDKQQeQR3oAWiiigAooooA8e8e7f+FvaQWj
L/wDEkuOhx/y3iopvj5TJ8X9IVVyf7EuDz/13iooA1/g6QdG8TvkfP4ivSMfVa9Mrwf4Y+E
U1my8V3q+Idf0uZtfvE22F+0cYIIwwTBXPrnOa9H8C63qN7a6houvXCza1o109rOwUK00f3
opio6bkI6cZBoA7GgjIwa5/X/GfhrwxNDBreppbTTgskSo0j7R1YqgJC+5GKzoPij8P7maK
GHxXY75XCJvYoCx4AyQAOaAMPxTbHwLcah4k0/TnuPD+oxMNYsbZMmJ9pC3KKPX7r46jDdj
Wn4S8eeELy10vw/b+JbS61IW6RhVcssjhASqvja7D0BJra8UeJbDw9piPc201/dXbeRa2Fs
Faa6c/wqCQMY6k8AcmvLfEvg/XtU+HOranr2sr4RtbNWvLLRrGO38iz8r54i8gXJkLAZKkD
nAoA9yorM8P30+p+GtM1G6iaG4ubWKWSNhgqzICRjtya06ACiiigArA8WMkWix3RI8y2uoZ
Ix3Zt4G0e5BIrfNcvfTLrHjCy0y2w8WlP9ru36hHKkRx/U5LewA9aAOoooHSigAooqhrGs6
ZoGkT6tq95HaWcAy8kh/ID1J6ADk0Acz4p1DX7jxbpHhfw/qkOkyXUE13PeNbi4dUQqoVUY
gcl+SfT3rO0DRbjwn4zll1rUodavdc3t/alxGIp0EajEWB8gQAnAXHckHrVrwhZa3rHiG48
d6/ZjTWubVbXT9PLFnt7fcXLS8DEjnaSP4QAOua7G/03T9Ut/s+o2MF5FnOyeMOAfXBoA83
8e/F6z8MeIdL8M6DYnX9eurpI57S3DP9mjIJJcrna5A+Vepx6c13+h6rJrOjwahNpd3pbyj
LW16gWWP6gEj9a4+x8G6F4m8GW8U0T2d5DKQl9Zt5VzE8TOiHeBklQSADmvHtY8GfEz4MXx
13wPfXus6IUY3kPNwXfH+umjJ3E9clOwA70AfUuM0V4h4Y/aE8Pawui6XLBI2tX91FZBN8c
ccrFcySKdxwFPVSc54GTXtw6UAKRkYrDXwf4VS7urtPDumrPdkGdxapmUg7gW45OQD9ea3K
KAPAfij4c+I/h/xVffEjwprU13DDCrjTokPyFRjayL/rkPJxw2T1AFdL8Pfib4O+Kum2lvf
Q28euRxbpLOWNlG7Hz+SzAeYBjnb04zXrOBXi/wAS/g1/beoaf4l8HSx6XrGmsWiiQbU55L
xgcLIOSB91ifmoA7429z4b1Sy+xzyT6TdzLbtayuWNsxztaNjztzwV/EeldSDnjvXzH4V+L
q3Gu61onxOjvi0clvp2n6a0W6WR1LDzXwFxKzDO4EDGMdM17C2t2vgvxBYaVqN+w0rVnaO0
8+RpJLSVY95jdyT8pUEgk8HjNAF3x34EtfHWn2dvcavqelTWE32q1udOm8qSKYAhX6c4yeP
evPNI8N+KG8W6f4G8eaPp+u6Rpbf2zZ+JVLRzPOH+UOvIEhY884I7V6xa+JtN1TwxH4h0Vp
NTs513QG3Q7pecYAOMc+tZr+Fx4guXu/Fa/ao/+WGnb8w24wOTjG+TOfmPTtigB+qeHdAbx
Lp+v6hcx2rWz+YkR8uJJZ8ECRjgMzAEgDPfpS+L/GWm+EtKe5u3JkMTSIAMqoGPnc/wrkgZ
6nPANWLfwb4ehZ3lsBeyuuwy3rtcPtxjaC5OB9K5/wAW+GUt/C+o6R4W8KQXE+so1tNL5oj
W3yuFkbPJCnnC85FAC6a/hK98JjxXrOu2+tWjFme/d2NspZsFY1JwFBIUV1F9F4ds9MhGpQ
2MNkrokYnjUIGJwoAIxkkgCvDdU+Avi64sLvRtP8cJb6T9lSztYWEm6OJSrYYbtpOV6gZ5N
ULv4I/Fe+hfTrzx9BcaaZI5EU3FxvjYFfn3E9QVUge3bJoA+hbjQNCupBJc6PZzSDo726kj
8cVitbeIPDZl/shbK+0kNujtbmUwPbg9lk5BUHOAQMdM143J8I/jPPc2V9P8TJnu0d1lVbq
VYztH7uXaMAsehT7o963rT4afEHVfhzf6D4u8SvLf6jqsdzPJBevIot1AzGNy8AkZ2gY59q
ANjx3farq0lh4f1L4a6N4ohu1aZLd9UjDnbjLRhkB4BHzA+lch4JmtdK1IatZ6o4h0xJIDo
niBvLvdPXdl4Y2xhwCAVOT+uaof8Kt+Ok97putzeM7NNV04zCFTMREqSdEG1eAAiDGMc57V
paF8M/GU+oaNpGvyW5nt3mvtY1rLXEk29iIreJpBzhcEkj5cDHNAHo9r4W0vTPFlteRHTm0
65ne8t7W5bbNbXLDLGDsQ3Ur2PIryrX/C/wC0H4hu9StLmSNtHnv/ADoITfxI0UasGQfKvK
47HPIGenPtzeBfDY0828OmxQzCPYl0o3TIeoYOed2QDnvVnw1rS6pFd2U8sb6lpk32W8EZG
A4AIPtuUg47ZoA8Dv8AwH8ftW8JXOiX+rxOHCY867SUkhxIG3FfvhhjJ45AHArsvDth8b1t
/EMviKdDc/2Z5GmLDdRFWuecSY24U4x14JzxXtFFAHjvw80L4vaN4jluvGmsTa1ZShYhG1z
HtjBUEyBVUcqQVx33e1ZfibwB471CDV4NNtbZtRm1aTU01eW4AaWMLthtlGCVAB2nPGAeu6
vdqKAPl6bwt8ZNVmbwzqcf2WOKFLi0tYJ1ewCwghUb5OMts4J7EkYr274aab4s0vwTBb+Nb
lp9ZMsjOTMJgiFvkUMABgLjtXZEccdaUdOaACiiigAooooA8k8XnPxt0lDjH/CP3B5/6+Ya
Kr+ObpLX426Mzb/m8P3I+UA/8vMNFAGj8Epo7jw14jniBCv4hvDg9eq1sfEPw14futC1DxH
dwfZtWsbVzb38EzW8qsBlFLowJG7HB45rC+BBH/CHa6AQSNeuwceuVr06+sLHU7RrPUbOG7
t3ILRTIHUkHI4PHWgD5W8IfE6HRhPqEdiEm+y2Zvp5HDXNxcu7CUmSUs/lAptAHrkVpp8ct
f8AHOmQaPY/DCzlGpR7ZzqEsn2ZUaTywSwjHA5yeMetfSMOjaRbStNb6VZwyMAC6QKpODkZ
IHrVmS2t5YHglgR4nUqyMoKsD1BHpQB5P8IdE3S6jrmoaZ5N3bSnT7eQ3k12iqv+sELSsSI
y3Qjrj2roPici3el6FpUzbLW+1q0inJ6FA2/afqVUfjXcW9tb2dsltaQRwQRjakcahVUegA
6VV1fSNP13SZ9L1S2W4tZxhkPBHcEEcgg4II5BFAF4YAwO1LXBC58a+EUMNxZJ4m0O36Xcc
xW/ii/24yNspUd1IJA6Z69fpWrabrWnRajpV5FeWkoyksTbgfb2I7g80AXqKKKAILxzHYXE
glERWNm8w9FwOv4Vi+DrG3svCtlKkW2e6jWe4kOS00jAZdieST+laOuS2sHhzUpr65W1tUt
pGlmYZEa7TliPYV5Ql14mufh8/iXxlrd14d8PJCqnTNMtgZ2txhQ7Skb0L9SBjaD170Aeyr
IjjcjhhnGQc1y2s+PdE0fVW0pIr/Vb6JQ89vpdo901sp6NJt+77DqewrxO71z4U219f2Nlb
6poMNvM8EL6TqssbXUgVWKxKrGNd2/ByQc59zXtHw507RbLwPY3OhG8e21EG+aa/bfcTPJ8
xaRu7f4UAclH4kvviT4q1LTvCHii40ey0a2ikLxxKJJrlySqyI67ljUKQy/KSc+laNzovj3
X9c0CHxPYaIun6ZejUJLmwuJG8xkRgieU6jqzZzk4xXocNjZW1xPc29pDDNcENNIiBWlIGA
WI6nHrVigAooooA5y60i90u6m1Tw8zO8snm3GnyP8AupycbmTP3HxzkcE9fWoEg8U61LJdy
Xb+H4Ec/Z7ZY0kkfHRpWyRgnPyrjjqa6qigDy0+H/AEHjKPxB4m0rSdN8S6XlxOgCRzqygC
UAjkjB91OfWu3tPFfh28uI7a21aB3lO2PJIDn0BIwT7VsPFFJjfGrbeRkZxVbU9Nt9U0yaw
uB8ki43AcqezD3B5oAuUVy8XiObSGjtfFUX2TkomoA5gnIPGcf6skc4bHfBrZ03V7DV45Jd
PkeWJDt8wxsqt/ukgbh7jigC/RUNzdW9nbyXN1NHBBGNzySMFVR6knpXOReJBcXL6pJcx2H
h+H5I55xtN457qDyFHbHLH2oAm1nwfo+p6mNfhsbODxHBA8Npqr24kkt9wxnBxux714lrfw
utXXT/COn69dW3i+8nmv/P1mZr/7TDFhS7BcBN2RgdgWHOK+hbC/i1KzF1BHMkbEhfNjMZI
HfB5xXz74+1n4m+AvHcXiHUE0S90a8vybXUrl5IoNLQxmMQTsASqt8rbhxuJzQBTs/GfjK2
17VNHuLqbRviBcXtqtv4ZRBJZTQJtDzQuwwVZFcn5hjAHUZr3FNH1bWJ5LzVdUvtNiYjyLG
0lEflqO7sASzE9QDgcDmsTwNp+va3cQ+NPGN3oGo3nllNLbRVZobeFwN5Ej8uWIHPTA4616
HQBzi6P4gtN8dj4i82Bh8gvrcTSRn/fDLuHsR+NV7nTdV060l1S98bXUaQIZZjJaw+SqAZY
7QuR6/eNdXXI+OvC+p+LtIh0W31hbDTJ5MajGIyZLmDvGrgjZk9Tg5HFADNP8R4hs9R/tuy
1nRLr5Bf2keBE5xt3lSQAehJxg46V2AIIr5sbQvjB8N7Nm0HQrXXdPaQNfxI/2iS/JQoZGU
4bIAT5VwABjmqun/F7VfDusw6Br2n6h4fd7YzgQJ58TMBkqsc2GjA+Yffx8pxQB9PdKQYPS
vGvCXxL0zxbq+s2a+PkgFhLDBHI0cUAmaRc4COp5DfL94nIPFeiyaVrtogm0zXpLiUctDqC
q8cn4qAy/hke1AHQ1Wnvbe3nghnnjie4cxxK7YMjYJwPU4BP4VnaZ4ggu7oadewvp+qYOba
b+PHUxt0cd+OfUCuc+KGn7vDtl4hhuIYbvw9fRajCbhtsb4O1kY9gVYjNAHczSxwwySyttS
NS7H0A6mvAZPFmk+D/i8+reHNQg1bQvEGLjVY7cbmhJHyzoRwwX+IdQGrsJvEuueIbq2ms7
fVorFGdJIdKjVzNxjc08gC7c9NnPvUUt1JoepaX4Yj8JaPYNqqPDYLITK0Yx+9MpUDOVxwD
9TQB6srq6hkYMCMgjvS14z4N8U6j4Z8YX3hrxPYtY6bfak8Gn3KymW3jm2KfJDnlQ3VVbGD
kCvZhzQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAeIfEl44/jLohLhGOg3PLEYx9ohoqL4ohD8X9C37cf2
HdYz/13hooA2fgIuzwZrqZDEa9ecjoeVr1uvKfgTG6eCtZZuj67eFfpuA/oa9WoAKKQ9DWP
aa7E+onTr+3k066YkwpOykTr6oQcE+3UUAbORQDkZFeCfEXxV458P+NV0keJbqPT7uZJYYN
N0TzbhYT0HnFtmd67SMZ2nNe2aNqD6polnqEtlPYyXESyPb3C7ZIiRyrD1FAF+vOdWtLfwp
8R9B1HRmFmniC6e01C13bYJmEZZZQvRZcrjjG7POSK9GrkviJo9xq/gm5WxgWa+s5I762Q4
G6SJw4GT0ztIz70AdbRXlMHxv8ADmqQW8Wg2GoX9/ehYrGMxbIrm4IBaESZIDIDluwAPXFb
DeNdd8OEf8J14d8i2bhdR0dnu4Aeyum0SIewOCCe4oAf4g1zUteu73wn4UslmlANvf6ncxh
7WyDD5k2kjzZMH7g4GeT2qzd+CPtPwpXwIurSqptEs2vXiEjFRjJ2k45AxjtXnfg3U9K1zx
d4vkbWNZ0V7vURJaKBLbW25owASGUfveMsjcdMA9a9e0LU5by2a0v0MWp2mI7lCMZPZ19Vb
qCPp2oA5Oy+DXgaG4uLjUdNGrSTXH2kreAGKOTy9hKRqAqgqPQ+tegQwxW9vHbwRrHFGoRE
UYCgdABUlU7HVNP1NZW0+7iulhkaKRomDBHU4ZT6Edx2oAuUUUUAFFB4Fc1Lq2o6vqF1p+g
NFFDbkJNqEoLBX/iSNcYdgOpJwCehxQBtahqNtpunS31wx8uMcBRlnJ4CqO5J4ArH/wCEku
7Z4n1fQLrT7WUhRcGRJVjJOAJAp+XORzyPXFS2nhPR7e6ivbmFtQvozuF3dsZJN3rzwPbAG
O1XtZ099T0S7sIpFikmjKq7DIB6jI9MigC68sUcZkkkVEUZLMcACquo6tYaVY/bb64EcOQq
kAsXJ6KoHLE9gK43xM/9maJ/bHxA1e1TQ7UqZrK2tWeOV84XexyzDcQcYAz1ryHxpfLqGl6
Vb+GvCGsWDvbNqRaK5ZltoC5RPIAJDOXKOyoMBeCcUAe8wajrms3EYtdI/s7TsgyTagv7yV
e6rEOn1Y/hWlrGsWmiaa15dFmOQkcKcyTOeFRB3YmvPPh9rPj2LwnDo3iSGLUvEkGWuryWY
LFErfMPNKqMOMkbFBICgkir1tBr2s6sL63u/tkseUi1KaBUtbUH732aP70jdt7HH8qAL7wT
S3qXGpaY+saww86PT1mAgsU/hzk7c56tgknOOBWrZaHK16mteIrkXV/FuaJBxBaZGCIwepx
wWPJ9q1NL0q20q2MUTPLK53Szytukmb+8x/yB0FN1zTTq+hXemi8uLP7RG0ZltmCyAEc4JB
Az06UAcj8UrPXtR8K20Wh6LLr1t9oVr7Tre++xyXUO0/KsnHG7aSMjIFYGjar4t165j8C/E
XwJY6XpOs2EqQx2+o/a5FRAAyzZHcMMMCeRSfDn7Jpfwxu/F+n397rerR2jLewXd8xAkgyP
K2nKxsoXbnAzwT1zW3o2l2MN23iXwn4Ze21DxDbpdXF7eynZbh/m27SxOc8lVwCeSaAO7sL
G10zTrfT7KJYbW2jWKKNRgIijAA/CrPWuaGjeKJvkvvFw8g/eFnYrC5HoHLNj8Bms7VPF9t
4V8LX8uq3UklzZzGzgO3fJcysuYlwB95sgc8UAdtRXFeAvEus61p62XiOwaz1i1gia43FEM
jsMsREGLIAcDJxntXa0AFUr/SNM1RAmpWFveKpDKJolfaR0IyODV2igDzgfBH4cx+K7DxJb
aCtvd2UvnJHG58l3wMMyHIJGMjGOa9H7YoooApajpWn6rCkWoWqXCI25dw5U+oPUH6VjSeE
YXlgiOqXz6dFMs/2GZlljLKcqNzAtjODjPYV01FACABFxwAOwHSvJfFGu6IfitoV8Lu5uhp
iXEckVrECsbgZZncnOBwuFHUjJrS1p/ifphvZjqekXGlZaT7QqfZ5baMc4w24E44zzz2q9o
nhSyuoINWkuLr7Ncqlw1tdwokzMPmHnSAB3wecE/nQBnX/hK+1b4f64ddihN7fXI1SOKDIM
DKFKLn+8AuMjvXUeB9WGteCtO1AXH2nchTzs5L7WK5J9TiuXh8Q6t8Rp9X0vwyTpnh2DfaN
rjAO1zOCAywKDyg5Bc9egruPD+iWvh3QbTR7MlobZNqswAJ5yTgcUAalFFFABRRRQAUUUUA
FFFFAHhPxTMa/GDQjK2B/YdyAP+3iGin/FPZ/wt7QtxA/4klz9f9fDRQB0XwNOfAupnn/kN
3vX/rpXqNeUfA6URfD7VpZyIkj1m9JYnoofqa6HSPiLY6re2O7Sb+y0/VJTBp17chVW8YKW
+VN28AhSQSBmgDtqq3+m2GqWrWuoWkdzC3VJFyPr7H3q1RQB4z8RPB0ms+G73w2t4yT2EbX
+mXU4acxQn5ZY9vJcqPu9+RyMZpfgb8QL7xX4eTR5LG7uotFi+zS6zNF9nS4IOI8RkluUGS
c4z9a9I8S6dNdWCXtkqG+sGM8W/OHGPnjPsy5H1we1eF6fpWifDjxHbeItPufF+q2Gqym7g
0jSbRmt7RJDwJXBw21sqFz0PTAoA+kaQgMMGoLG5N5YQXRheAyoH8qQYZMjoR6isnxlrV34
d8F6rrdjbx3FxZwmRI5SQh9Scc4A549KAOd8W2tjpGs+CpYrGO106DVzvNvEFEUkkTohwMY
DM2Cfeu/HIrzmw0jx54j1GwuPGFxo8Ok2VytzHbWEbs1yyD93IXY/KpJ3bMZG0DNejjgUAV
r6yt9QsJrK7XfDMu1h0/EehFcLa6w0N4t/NOZLnTXax1ASoYmeEviOb5hggEZyOOTU/jTxR
rfh/X9Jh02XQZILxHRrPU9QFnNPICu3yWIIJxnIIxyOazvCus6prNto+u+JNOT/AImUc2nS
KgGI381iu4d1ZVxkcZ+tAHS+Ol1yfwXer4aMhvj5f+oOJDFvXzPLP9/Zux715hfxfESx1RL
P4ZeFG8NaNco88815CsrSSkqoJjLfuzjLHqWxk16cvhe8hJsLTWXttFaTzPssalZEHUxrID
lUJ5xjPYHFLnW/DrCMRTazpWSF8v5rq3HUDBP70dv7w96APDNS/wCFv6N4qtdaup4rSOGS5
tJdUms123G4/umMKsQM7FAI5+b3r3rwdL4guPCdjd+KESLVZ1MssSJt8oE5VDjuBgH3FRXP
iK+li8rSfDWo3F24wv2mLyIk92ZiOPYZNLH4f1qVvMvvFt7ufBeO1jjijBx0X5SwHrknNAH
RSyxRQvJLIscajLMxAAHuTWB4RUNpt1dRBltLq6kmtoznCxk8EZ7Mct/wKnJ4YjmljfWdQu
NYWI5jiuQgjB/vFVADH65rfVFQAKoUAYAHQUALRRWLdeK/DVlq39k3euWUOoZVfszzKJMt9
0Y6jOePWgCv43tbK/8AAus6dqO0295avbkFC+S42r8o5JyRwK858NeBLXwhoseqT3a+GIbS
2EUl7Nhp5BgbyiMWS3DEfdQEnA+ldnreu6O3i6G01DUreK00iL7ZcIzjmYnES7epIAZgBzn
HtWBeXXir7VdeOdcttMs9AsEEllY3zuJIk/imcqpCyHsMNgccHNAHi3hnWfEukLrWoanNr2
o6bd3bTaFos6ymGeGSRh51w6rvcggZQ92HY8dlD8Uvib4otrjRdH8Gt4fv7OX99K8UpVY0y
WVCVwThSv1YYzXpl+kuotZp4r1qHT5L8Oum2ljLIq+YELeY0mAWZVBPQKPQ1wHjD4o6vp9x
pmnya3/wjETaebmPUjAlzFqkoOAsT4YEY+bbwx3ADFAESfGrx9bXUbah4B32ctp9qt/s8U7
TXCK2JGwR8oTIznk9hyKWX4lfEDw78P8Awv4yvrK31G0uZLoara3KNbTthyYxDuAw21ThCP
m6ZzW0vxH1bTtO8K+L/FHhi70+21TEN7PJGRFpMJON8ncGR9vX7q9a2PilNPr1naeCtFlto
9Z1GB9R0+aYb13wFXXZ23EkcngDPWgDlLC0+CXizXL/AMYWGr3um3cgWTV9MS4ltBO/9y4t
+N0nH3RyfcHn1OHxZam1Wex0fUJdMiUBrlLfy1iGOmxiHIUdcLxVPwp4C0rRjFrV9YQzeJb
iJGvrzzHk8ybaAzDeT6Yz1wK7PaD/AProAhtby0vrdbizuYriF/uyRMGU/iK5zWH/ALO8TJ
fzaZPdWE9tsmNvAZsSK2ULIOTxnBANWdPtotP8Yahb20KQwXcCXJVFCguCVY4HcjGa6EgHr
QB8yeJ/hp4hsvED/Ef4Q65czrdGT7Rbkh57dmbMhjDj5jnOY35z6AYrX+DHxQuLlptD8T6h
cR3txchLC31OVBJ5P3Sxk/icvnEZwePl4r2G8srvStYbV9Ksmuobhdt3aQsqlm7SqCQC3Y+
v4VwfiT4beAPH/ie0vNV0+60jU4p0uJYXTyTfBexPRuwLKd2BjpQB6+CDRSIqoioowqjAHp
S0AFFFFABRQTgZrnNQ8ZaNZ6VeahFJJeJY3a2VzFbrukikLBSCvXjcG+nIzQBkeONauEutP
8PWWh3mpT3c0crmOM+UqK4O1n6AnHftzWJ4n0Lxdd6Ammz+MrqC61eYw/ZLeKM7Ec5kUSY3
bVXOCMY75zXUahrGqa1afZvC0d1bGRiBqUsKiJQATlQ/JycDO3HU1gfDTTPHMmqazrvxAu/
OvSVs7WERLGkKJy7IB1DsR83cKKAO60LRdP8ADug2eiaVB5FlZxiKJCckAdye5PUmtKiigA
ooooAKKKKACiiigAooooA8K+LELt8WNAkyAv8AYt0vTPPnw0Vb+KjOPiZ4f2AE/wBk3ecrn
/ltBRQAz4Padq8vg/U7rT9VWMHWLtXs7iESQONwz0wyk/Uj2rj/ABx4B8Q/bbXxj4Tvbi01
DwxK6z6TbXDyFDgEG1D5ARlPKYGRkcmu+/Z4kE/wwvJd5kD6xeEM3Ujfx0r0TWPCuia55j3
1khuGGFuFGJIyOjKfUdjQB5j4H+Pmi61pUy+K7SXQdTgIAQxsyXQYgKIsDJk5GY/vD0r2hG
DoGHQ8149eeCvC3ivx3pp8Vu39s6Lcu0CFGiivlGCrj+EMDydh5I54r2EDAwTk0AY+s6zNY
ywWOnWX2/UroMYod4RVUdXdj0UHA6EntUWieHYdP0/TBdkT31ksm2VSVVTIcuAM4xngZ7Co
9ARLrVtZ1X/WM1z9milP/PNABtHtu3fjXRUAFcL8VJHPghLLeyQahf2tlcberQyTKrrntkE
j8a7quD+JDR6xpsHgq0jEusaq6yQHkC0WNgzXBI+7twNvq2B60AdzEiRRJFGMIgCqPQCn0y
JCkSIzlyqgFj1b3p9AHzb+07Kok8L2xS2ZrhpFBnhMm0BoySMKSD05BFew31xDLP4an3iTT
I59sjx9p9u2PPtksPrivPfjl4J17xN9kvLOxutSjthttTZy7GsnON7ugG6YHAwFIII9DXpu
vxGLwjBNkhrN4JiCPvbWXINAHTUUUUAFFFFABRRRQAGvLb7wjqGtfErxFqEkt7aWrW1sIGt
LyNRNIitw6csPvDBOOleiatqC6Xpc140LTFAAsanBkYnCr+JIFVfD+lPpmns103mX90xmup
dxYtIe2fQDCj2FAHgZ+EnjTSdE8MR6Do0J1Sz8u7vrqXUyWNyswZyue7oMZ5HPQdTdn+Hvx
HfSiFhnkv78alDftNqvmRvHMSbcYY4wmewyK+h6KAPCtO8C+N4ksxqGlLNdwahLcS3wvwGn
ja3eNMJyI2UsBheMDPXiqWjfDfx/bW1vNqImlvdO/s37Du1LckPlEi52jOPnHtyK921N9Qj
0q6k0qCK4vljJgimcpG744DEAkDPWvCvhtBrut/Em38R3Gr6xFqthHc2fimwubgtaLcZHlJ
CnQADLAgfdI5zmgCvYfEy40rW/EPhP4qvFqvhma6ntn1U25EdgWdgttc4G3BXBRx6jPY1rf
C/w7f8AhuKa6tbPVfEeGeDSptQcRRWWnbsxxxu43MSMZyOeMkAV3UXg65uPFuvPq5sLrwzf
SwXcGnvBuf7SoXdK7HjGUXC4PPNdxtGMYoA57/hJLtiIYvC+rNck4KNGiIp7/vC20j3BOav
6VrNvqglQRSWt1Ads1rOMSRntnsQexHBrjPiF8SZfh7LFNe6Ab6xmQeS8N0BNPLnBiji2ks
wGG69PpVrw7rtx4g1HRvEN3ol1og1GylRLe7KmXIcFQ2wkfdyQM55NAG3dzLZ+OdPaZgkV3
avbozHAMgYMF+pGcfSuh61R1TTbTVtNks7xNyNghgcMjA5VlPYg8g1Ho9zcT20sN0Q81rIY
HkXgSEAfNjtnPT1oA0qqX2m2OpQeRf2sVzF1CyKDg+o9Kt0UAcxG0XhrWYbSS5dNKvFIiM8
hZYZR/AGboGB4BPaumDKwypyPUVHc20F3bPb3MKTRSDDJIu5WHuK5m50600PWNNk0lpLRrq
48qW0iY+VKm0lmKHgEYHzDFAHV0UUUAQ3dzBZ2U13cvshhQu7YzgCuK8L+DbaLW9R8U3qTr
LqVz9ritJWysBxhXI7yYz1ztBwOlbWqQPq3iKy0uVsWMCfbJkGf3rBsIp/2c5JHfAroRQAg
GPeloooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDxT4rIX+Jnh/5yg/sm76f9doKKf8TIJLj4qaG
sZG5NHujzz1mg/wAKKALH7OgC/CmZMAFdVvAcd/3n6V7BXhnwPvbvRvgzf3FtpNxqk8esXQ
+zWpQO+ZAMgswXjr16V0Hg74tr4s8a3eiyada6VZxtJBazTXyvJqEyH5xCoGGVR1IJ54oA9
A1jRbXW4II7mWeFreUTRSwPsdGAIyD9CayLzTb7w9ayXugtNdQxxN51nPOzs+BnejOTh/Y8
H2rqh0FVr/adOuQ33TE+fptNAGd4UieHwjpayR+XIbdGdT1yRk59+a2qyfDYYeF9MDklhbR
8nqflFa1AAelcL4Sddb8a+KPE0S7rNnj0y1lPVxDu8wr/ALJdjj1xXReKpHi8Fa5LHI0bpY
TsrqcFSI25Bqv4JtYbLwB4ft7eEQxrYQnYBjBKAn8ckmgDoKKKKAEJwK5e5+2+INcvdLErW
2lWexJwFG+4kOG2g9lwR7nmupPIrj4mv/Ct9PLf+XeaZfXLyPdxo3mwM33fMHIKAYXcMY4y
O9AHYDpRUVtcwXdtHc2sqzQyKGSRDkMPUGnPKiEBmVSxwoJA3H2oAfRRRQAVm6rrmm6MIPt
07LJcMUhijjaSSVgMkKqgk8VZv76306wmvbpykMKF2IGT+A7ntivPPE/iOz8GeHrnxn4kmN
vqd44gsrYtuZAeVhHYZxl2HbPoKANWbWI9d8VaZpF55ulw4N1HbXK7Jr1k5Hy5JVV684JOM
Dg124r5s+Gng/xX4u8Yz/EnxB9mjkbUUntbqRXWdolGCibTtaHadq5HPLda981PXrHTD9my
bq/b/V2VuQ0r59uw9zgUAa9FY2l3PiC4vpTqenW1nZlFMSpP5kobJ3BuNuOmMe/WtmgD5+8
ceIfFHgf4233iLSE1HWNLXTobjVNKXmKK0TcGnjJOFlUg/L/EM1seBNFtvHXj+P422Oqz22
l3tqYLbTYlaLzSpKiWf+823oO3HXFbVl4Vu9b+Luq+MF1j/in5LVdLl04wh0vimclmb+AFi
OOpHXFdVdeDNKa5+3aW02jX4xieycoDj+9H9xh9RQB0oormjf63oSo+uS2+oWRdUa6t4zE8
eTgM6EkEcjJB464rpQcjNAHP+L/D8Xibw9PpMjzW7zDEd1b4Elu2D8ysemRleOcMa8I+Gmv
32gO/w31Ky8nWdNuDqdpZgkF1DHzIEyTyEO4c85NfS9eLfEr4W+INX+IuieOfBFzZWmsW+Y
ZnveY4v7syqVOW6qcAEgjnigD13TdRtdX0yG/spN8Ey5UkYI9QR2IOQR7VkXkkvh/Vft/mB
tMvp1SdXGPIkYBQ4P8AdJABB7nNVYbLW9Cc38MqXVvcOJr2xSPlHK/O8J6kZGdpz7VuT/Zd
Z0OdIXS5guYWUEcg5H6GgC1dXlrY2kt3e3MdtbxLvkllYKqD1JPAFSo6SKrIwZWG4Ecgj1r
w/wCIXg7xX47+HdjJo2tm8tbeOGU6PtCfapIj84Z8jdkqBtb5evWue8H/ABa1HwXqM/h/x3
pHiS/1CZmnu78RBo4GAG5YoAAVgjXGXGc496APpOuc01U1DxZq1++ZFsytnbsfupwGkx7li
AT7AVqaTrGma7pcGp6Tdx3dncIJI5UPDKehx1H41l4Oj+LSQSLHVuvolwB+m5R+a+9AG/PP
DbQvNcTJDEgyzucKo9STXPJ4lvdQTdonh+6uomOI7qdkhhcf3gSS5H/AearW9pJ4rv11PUc
/2PBJmxtD0nYf8tpB3GfuqeBjPcV1qqFAAAGBjigDA0WHWm1a9v8AWbOC1ZkjhjEEpkVwuS
W5AI64wfSugoooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA8g8eOsfxb0hiCc6LcDj/rvFR
UfxDYL8WNHO3J/sa4HPT/XxUUAVfgf4cST4cT3dvq99ayzandMDazYjAEhAARgV9+lX/E2g
y6XFc6jb6RaL4oSVJbDWHj228zgnasoAIjJyQQAAxIOR2ufAXYPhUgjz5f8AaF3t3dcec2M
16bPBFcwtBPEksTja6OMhh6EUAfPXwl+K01lqN/4d+Jl3cW/ii51BzcyTDZb2xwAkZGcRqe
ikcMe5Ne+atHJc6Jew2/zSyQOqYOMkqcc15d4s+G2j+Lo7rwjqKeRcJGLjS78jcxiB5gfuy
qeMZztbgiuU8K+OvGHw88V2vw88X6Ne6lDLMyW13CjSM6YATyB/FGoHK9UHUmgD3Xw9e2l7
oNpLaN8iIImQ8NG6jDIw7EHitWuZmK6F4qS5wEsdXISU44S4A+Rj6bgMfUCuguLq3tLWS6u
pkggiUvJJIwVUUdSSeAKAOK8VtL4m8QWnge1aUWhX7TrUkR27bfnZDu9ZGGCBztU+tdxFGk
UKRRrsRBtVR2A6CuD8FX1vrfjLxZ4i02RrnTLl7WC2ugpEc3lxncUJ+8AzEbhwfwrpdQ8R2
tpetp9ta3epXqrueCzj3GMHpuYkKue2TmgDZJAODUF7e29hYz3t1II4YVLux7CufttJ1XWZ
lvfErCGHbiLTLeVtiZ7ysPvt/wCOjtnrVyHwpokEsZjtn8qNg6W7TO0IYdG2E4zQBsRS+bA
sqggMoYBhgjPrUNje2+o2i3VsxKEsvIwQQSD+oqycAVz3hZmjXVNPlXbLbX0pPHVXO9T+Ib
9KAG3Pg6wuJ5l+13kVhct5k9hFLthlbOSSANwz3AIB7ipF8F+FlUqNEtiNu0blLFR7Enj8M
V0FFAHNyaFqWmjf4d1R1VTn7HesZom9gx+dPrkj2pp17V9NnQa/o6Q2r/8AL3ZyNOsZ7B12
hh6buRn0rX1XWdN0TSL3VdUuktrOxiM9xIefLQDJJA57VXfxHow8PQ68t2JbCdVeF48sZt3
3QoHJJz0oA5zVZ7vxgzJ4auYhDZKxS6lQmJrk4CkD+LYNx9N2B2rzrT/hs3izxfph8QT6hB
deFC9rfxyh5bbVA58xJYpGbKnOGIH3c4r3xSGQHaRkZwetcpPbXHizVNvnyQaDaSMrojshv
nwQfmUghFOPqR6UAbd7eadoOkb38u3ijGyGJVxub+FEUdSewFQeHdLFlpiXFzEf7Ruv311I
+C7SHqCfQdAOgxTNM8I+H9JuBdWenJ9pBLefKzSyZPU7mJOeTW7QAdBXN+JLhr1ovDVnKBd
X3+tZJNrQQA5Zjjnn7o6Zz7VPr9/eJNY6VpdwkF9eyYLld5hiHLuF6E9AM8ZNWtK0e30uOQ
rI9zczHdPdTEGSY+5AAwOwHA7UAXre3htbeO3t4liijUKqKMBQO1S0UUAVb6SyFv5F+8Qju
T5ASQ4Ehb+EepPPFeV+G/idi7ewj0LU5tEXy/sep3G0IkbOyYlbJxjYcE8kcHBr1HUtLs9X
s2tL6HzIjyMMVZW7MrDBUj1BzXzp4m8PfEv4U6wNc8Oa22p+D7cyvJYSQtIkFvjcYpFz0zw
rr05LZzyAfSyOkiB0YMpGQQcginV5b4O8T6fr8bL4G1iGGa3UG50O/YssWQDmNgchQTjIyv
bANegaNqn9qWTO8Bt7mF2ingLbjE4OCM9x3B7g0AaVYd54X024uZbu2M2n3kow1xZyGJm4x
kgfKx+oNblFAHK6fDq3hTTotP8As0us6dCuI5oFUToPR0yA/wBV59qq6wNO8W6ZNpmq+D9U
urSVdsgljEBIBBwDvDYyBwODXaUUAfO/g7wG2g+No5tN1WfwyTPIs4vZ2e4votwMabCBHgA
EA/MQGOK9L+It3MlvpVjDM9uLu42pKg5aThVQH+HO4nPtXbXVtb3Vs0N1Ak8R6o4yD+Fee6
ZZQ694kt59HstR0jSLORpJxKP3N+Qf3ZjBJAGcsWAB7UAeh2tvFa2sVtCgSKJQiqOwAxipq
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDwv4rzyw/FXQ/JkdGOjXGdoH/PeL1oo
+KcfmfFzQ127v+JJcH/yPFRQB0HwDVk+FSqwKsNQuwQeo/emvVK8q+AJz8J0w25f7Qu8H1H
mmvVaAMvWNIGpLDPBcSWl/a7mt7iPkoSOQQeGU4GQazJdQ1TTbhW1rRRewx8x31hHu8vj5t
yMdy/VcjFdPQRmgDnfEUkGqeC72WxdbxGh8yMwndkqQwIx34rnNdurfxvqNh4Q02VLnT9sW
o6pOjbl8kNmOH3Z2Xkf3VPrXTz+F7L7X9t0yebSLpiTJJZ7VEuf76EFW+uM+9cz8ItONt4S
vNUmKSXerajc3MsyxCMuBIUX5RwPlUce5oA9AEYig2QqECrhVAAA9BisPwfHGvhuCcAme4Z
5Lh2+88m4hifxGK32GVIBwSOvpWD4QkEnhWzx1XereuQ5Bz6H1oA36KKKAEPTmuf8KLHLY3
WpZ3T3t1JJKc5wQ2wL7YCgYrZu720sYlkvLmK3R3WNWlcKGdjhVGepJ4ArmPDeraXP4w8Qa
TpV/bXiRstxKsEofyJWyrowHQ5XP4mgDr6y9X17T9ENp/aDyIt1N5EbLEzqGwT8xAwo46nj
PFaleVfE3wQdWvYtXi1TWLO1nX7NqP2LUDCkUQGRNsbKsVI+6Bk7uuaAPNtcsh8avG1yLGH
VfD9ha/u7q92+XHNb+UTukYMUdgW+VT0UnPt654N0HTrWDSdP0G1nh8M6LCfsbzZzdTNnMg
3clQCcE8EscdKPDPhGJdItrA2Edhoobznt9gWXUJMDEk4AAGcZ2jrxn0r0FUVFAVQoAwABi
gDM17UJtN0aSe2iEk7lYYgTgB3IVST6AnJqfSrBdM0i1sUbcIIwhOMbj3P55rM1iWO91vS9
JizJIkou51AyqRqDtLH3bGB3x7V0FABVDV9Vg0jTnu5gXOQscSjLSufuoo7kmr9c7Mn2vxz
HDcMfLsrYXEEYHDOxKlye+AMAe9AFrRNJ+xxG+vFEmq3Sg3Mx5PrsB7KucADjvWxRRQAUUU
UAFNkjSWMxyKHRhgqwyCPQ06igD598c/Ai4svFlh48+E7R6TrVmzbrBWWOGXfwWUkELjIO3
G04PGa9WtdC163sLC/k1G2m8QxwLHeyCMxwXuB/EoyVIPRh09McV1lFAGTpesNezS2V7atY
6jCAZLdmDAr2dGH3lPrwR3ArWrD8Q2ji3i1SzEi3lkwdTEMl0JG9CO4I5x6gVp2d9a39uJ7
S4SeIkjchzg+nsaALJ4Fch/wsPw//AMJQNBBui5m+zC7+zt9m87OPK8z+9njpjPGc0uofEP
w3p2vS6FcTXAv4iq7BA2HY4IVScAnBzxXCWfhbQ/G/iuHVvD2v6vHoFvdvfXNrFiKI3gPCq
xXcMNlmUEgHHrQB32s3E3iH7X4a0vzFRh5V5fxnC24I5VSDlpMenAzz6V01tBHbWkVvCgSO
JAiqBgAAYFeBaRrWo6Z4+1DwveeKb7S/Dlrq7W9teF4WDuIlcWrMVyu4uxLNy2MAg10UHxk
N7eX1npljp95LbzWkUbpfERt50rRk7tvO3aCcDBzgGgD2Ck3DOM141efGa+0vSp7/AFLQbZ
8NfQQx2t2WZpbaURnduUAI27OewBzUE/xI16G/0/WNV0r7IUtLtv7OttQjmjuQPK2SMVyFx
uOTzgZNAHttFeW33jvXovF+jaIzafbxSXUS3d3CTPC6SRyFY1Y42vlBzzkEV6iOgoAWiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPDfij55+L2hrAFDf2JcnJGePPhoqX4knHxi0Q/wDUDuf
/AEohooA0P2cs/wDCk7A+t1ckf9/TXrteQ/s5AD4KWQHT7Zc9/wDpqa9eoAKKKKAOc8dXd/
YfD/Xr3S94vIbKRomjGWU4PIHqBk/hVvwxa6bZ+E9Kg0hlexW2TynU7g6lQd2e+eufetK7j
82ynjC7i8bLj1yDxXJ/C51b4W6AqceXb+WV/ulWKlfwIxQB0mr6nBpGkXOoXDALCmQpP326
Ko9ycAfWvOtd8d2Pwu0nQLXVLc3d5q9wzzr9oWNoix3OwU8tgtgKOuOtdbr91bSa7oVhLPG
P9J86SIsM4CnYT6DdjGepxivENNurr4kftLG52R/2Von7yN0jCyokZKoG3A8PIWPHagD6TV
1dA6nIIyDWO1/cT+Lf7NtXQQW0Hm3Rxklm4RfbgFvyqzrV6+naNcXkKB5FUBFJwNzEKM+2S
Kj0LR4tH08R7zNdSnzLm4fl55D1Yn+Q7DAoAqeMdGfW/Cd9bW28X8cZmsnjfY0dwoJjYNg4
O7HY9a8Q+Dt1Fq805s7OHTPGGi2UULoZNy3sBZiyyIGba3mbstnO4g4HSvo88ivm6bRL3wL
+0/NqOl2Vy1nrarcTPa2jTSOrtteMtyFRWwxPykZ4zQB9CaXqUWqWQuI0aJ1JSWJxhonH3l
PuKydUt31bxFFo88hWwjgF1LGvWZg+FVj/AHeM471FaXJ0HxFLpd86+Tqszz2k+MZkP3omP
r0K9MjjtUugSpda7rtzJKWuo7gW5jbgxRqPk49CSxz3zQB0dFFFAGBGTa+OJlkX5L+1UxNj
+KMncD+DA/nW/WRrljdXEdve6eV+3WLmWJXOFk4wyH6jjPY4q7p16mo6ZbX0asizoH2t1XP
Y/SgC1XPkvH47ZrkkJLZhLU44JDEyD6/dP0roKx9e02W8tUurSZob6zJmt3B4zjlSO4I4NA
Gx2oqrp92t/p1veIpVZo1cA9RkVaoAKKKKACiiigAooooAK5bXEj0G+j8Rw3YtLZpUiv43x
5UiE7RIc/dZcj5vTrXU1yvxC1+w8N+BNS1PU9Pe/tPLMUkPkmWMhgR+8A6J2J96AOO+JGkX
F/4h0LUPDJs7rU7hvKdZkWdDFwC+wgggAtycDp3xXo3h/QrLw7o0em2I/dqzSMxVVLuzFmY
hQAMk9AK4v4UeHodP0eXXINDbQY9TjiaPTy5YRqFzuG4kruJJ2noAMjOa9JoAyZPDXh+bzB
NolhIJZPNcPbId7/3jxy3v1oXwz4dUKF0LT1CnKgWsYwc5Hb15rWooAzE8PaEhBTR7JSN2C
LdBjd97t37+velh0HRLfyvI0iyiEIKx7IFXYD94DA4B71pUUAVIdM0+3h8m3sbeKLfv2LGo
G71xjr71boooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA8T+JM3k/F/RDtBzodz1HT9/DRU
3xQSNfiXoMxIVjpN0vAySPOgNFAFj9nGQyfBGwYjB+1XIPv8AvTXr1eTfs7iMfA/SfLOQZr
g5xjP71q9ZoAKKKCcds0AB6cVwfgySHSfFPinwo7rD9nu/7QtYSQP3Ew3MV/2RJv8ApkVi2
/xVN58VLjQtPhjvdAtnjtLi8RlHkzsSAR82XXf8hwPlI61f8fxPfeK/C2n6NNNDr5nZmkgQ
N5Niy7Z2kzwFPyhc/wAWMdKAKmr+GtZ8XaLfpoOo2FmtxqLzNd3tm0/nqoHllPmUrsblSDj
5RjrW54B8M3Gh22oalrWk6dZ6/fSn7ZdWJbZdhOFkwx+XdyxUcAmuusrSKxsobOAERQoqKC
c8AYrG8QvJdz2WgQSFWvXLzkdRAmC4/wCBHC/iaAIJL/8A4SW7SzsLdpdMhlWSa9JwkpQ52
R925Ay3TjvXUDpXla/GLQbbWLLRIvDWtWcbTCFpbq0FvDCm/wAvcpJ+cb8KAoPUV6pQAVxX
xF8bS+ANBj15tKOoWCyFbkJIVkQY+UqAp3EkYwcfWu1rh/ixoh174V65ZR2SXsyQ/aI4Hzi
RoyGxwR6GgBuia9D4/wDhzPrGreGWsraVWkjsbueORnVRuVmMZIXJ7ZyMc1e8C6KdL0OO6l
vpb2W9jjcPKgUxoF+WMey5OK8l+Et9oU/wZ17+x/C9pod79rOn3Ftaq0Ykc7RG7q2QpO/nt
X0Fbo0drFG+3cqBTtGBkDtQA8nFY+jazPrMtxNFaImnI7RxT+bl3ZW2tlMfLyD37dq5zV7G
98T+I9Q0+DVJdOk06JPstxb5YIz/AH9/IG7HAXsDmuu0nSrLRtLh0+xhWKGIfwjG492PqSe
SaAKPiSe4+xxabZM6XeoP5KSIceUvV3z2wufxxU+lXmkK02i6bcxM+mhYpYFbLxZGV3DryO
/esLV9btbPWdS1KWVZ4ND095SqtwsrZ+QnpuIAAHXn3ryr4E6R4j1u+uPH+sRxWFzcXE8dw
jCTzpQSTsYFtqhSV42gjB9ckA+h6a5UKS5wvfPSnVT1WCW60e8toCBLNC8aZOOSpAoAo+FW
3+F7Nh9whin+7vOP0rarntO13R7Pw9ZPeXcGmIoFtsu5Vi2OgwU+YjkYP4c1b0LxFpPiWym
vNHuluYIZ3t3dSCA6nke/Uc+9AGtRRRQAUUUUAFFFFABXPeMr6Cx8NO9ydsM00UDuVLBAzg
ZIHWuhrB8RH7Q2maaP+Xm8Qt/ux/Of/QRQBvAYFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFAHjfxPwvxI0FyMj+yroYPT/XQUUnxRWWb4k6BBEMEaVduW/7bQDF
FAF79nnj4GaKP+mk/wD6OavV68G+Bsd/pnwZ0nXdM33Nuzztd2TPncokb95Hnowx06N9a9x
sry2v7OO6tJkmhkUMrq2cg0AWK5rxprVlovhe/ur1S4jhaSNA2ze4xsXdkYJbaBzz0rpT04
r53+Nh8YHxbpU1por2tl5n2SHVILyNklV8ZiuIJVKEF8FQeuMZBxQBU+Dvh9w178SfEWrf2
XbwXEyXcNzEkUUzg5eRudoxIeCuM45r1rwFDLqd1rHjW8idZtYm2WokUgpZx8QgA8gNln/4
HWNdeHrbR4Phz4OlSE2a3bPcRRRBIppY4XkB28gDzPmx9PSvUgMUAFc54hEun3Vr4jhIItT
5NyjdGgYjJHowOD9M10dQ3drFe2U1pOu6KZCjD1BGKAPD/jI2v6J4p0LxdBqFvJpVlIji2v
FhWJWB+dVZgX3uvTaP4e1eu+HfEem+JtOe/wBJMzWyyGMPLC0W4gA5XcBleevSuP17QbTxn
4BvPCms2rSappoDwx5QPJIgJhkQsCCGwBn6g1zPwF8Vy/8ACLTeGPEWsWst9Y3LRWxeTY8q
kkmNVblvLbK5Xg9ulAHt9MlTzImTcybgRuU4Iz3B7U+igD5t8A+DvHWkNrFz4k0W9mW31D7
c891fFm1FYyygYDEnCkMuQAduPSvoqzvLa/s4bu0mSaGZQ6OhyCKnIB5xzXHC9Gg63qWm2E
ImkupYpLa03bBvcHefZRtLHjrn1oA0NEVpPEuvXCYSDzkiCLyHdU+Z/TPIBx/dFa2p6la6V
ps99dzLFFEuSWOMnso9SegFQaLYSafYNHcOjzySvNIyAhdzHJC55xWJ4m0e013xV4btL6SR
7e0lkv8A7Pu/dyvGBsLDvtZsjPGRQB458a9RRPhTaeF47429zq955upSQgOUfIcwuFOVZiy
gAg8DpivcvBvh+38MeDtN0W2j2C3hG/1LnliffOa8psvg7d6d8WbTVbxIta0uSc3pvZSI3i
kUMdssIGyUsX4kPzKFxXuo4FABRRRQB5l4+toW+HXiG+fw/puuy2F29xFb6lD5sSkYBfb/A
BEKSccZ9RUXwOit28BSahGlvFc3Vy4uo7OJYbYSJ8uY40yqAgDIBPNdVdpHDqd/o14Sllrc
TCFi20eaVKumR0JGCPxrxn9nXVbfQJPEfg7UNQsLf7Nd5t4ReHGQxjdUR8cbgOR1J6UAfR1
FFFABVe4vrKzMYu7yG3Mh2oJZAm8+gz1qxXlPxT8EeIvG+pWMVglvHY2FtMyvKykzyybVaP
kHZmMOA45BYHtQB6oskbEhXVipwQDnB96aJ4Gne3EyGZFDNGGG5QehI644NeTeGPDHxNsPF
0L32tpbeGreVnhtfOEsnlbdixSHaNxwEw2eMHqTXLeG9L+KEvxba61fxJpduk16GvI7a63z
SQRAlYVBjACZYkqDnnJNAH0GJomkMYkUuBkqDyB9K5TU9XstN+I+i2V6rvLq8EsFkyjIjeP
53z6ZXHP+zinWmj6RqWsaw99YxtfJdA7zlZFTauwhhg4OD37GsfxXBc+HNb0rxHZ2V/rKxO
0UsUjiVLaNsbpF3cocdSDyBigD0SikVg6hlOQRkH1paACiiigAooooAa8iRrukcKOmScU6o
5oYbiIxTxrIhxlWGQe9SUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAeP/ElxF8TtCkJwDpN
2P8AyNBRUHxWkWL4heH3YDnTLsc/9dYKKAOL+E3iTVLT4caX4bi1S08MWVtDcyXGo36b3Mv
nOvkRqSAGXgtkkjIwK7jwb4t8POLdtF8TaXrGton2bVLOGVIXvJFP+siBChyPUDDDvmmfs/
2FtP8ACS5s720jmVdWvVZJlDf8tMc1d8UfAjwdrml/ZdOtYtLdZY3RhF5ojRMny0BI2KScn
B5PXjigD0C28SaXPcwWkkslpcz/AHIbuFomYjsNwwT7A1XvvFPhqK5jtLm+hmJfnahlSIg/
edgCEAOOSetfP2rT/GH4d6XZxeJ7NfGvh5HVLyL7KJ0hgXhWRlw4YKMkuCMkc9a9E0X4saD
F4IXXtT0qPTNEvb0adpFnbL5sl7ztOFXggnd6cKeTQB0d9I+vfFnSbG32rbeH4DqE0ucmV5
kaONF9tu5ifoK7uvLtGgHhf4qbNQuzFp+r6ZHDpzTp5eHjkZvIY5xvCvwOMgHrivURzQAUU
UUAc54r06GXTl1eO2D3+mMtzBIB842nLAY7EZBFea6leeAPBfxK0yaDwRLd3+uSNPDqEMsc
pUuNx8qIvuALDnaoAJzmva3AaNgwyCMEetfL/wAZIjbaP4C16xhso7pZmiFxcRbxEI23qCQ
MgDBzg9jwaAPp+J/MjVwCAwBAPWn1l+Hxdjw9Zm+1dNXuHjEjXiRCJZg3IIUcAYIrUoAK8y
1TW4dG+LerTahbW4k/saL+zpWB3yt5jB4h65YqcDnAr02vOdTgRvjNp2rXP721tYRYquPli
mkDOHPvgbR/vUAdANP8WLm5j121eeT78Etr+4QY/hwQwI9STn0FaGlaJFYFrq5ma81KYYmu
5B8zeyj+FR2ArVAArD8T+JrHwvpTXt1HLcSkN5NrAAZJiBkgZ4AA6kkAUAbtFZw1qwGhRa1
LN5VnJEsodgc4YAgY6k8gY61ymr/EaPTrlrWDw3q19drGJvssKKZih6HYCWH/AAILQB3lFV
7K5N5YQXRt5rYzRq5hnULJHkZ2sATgjoasUAZPiKw+36FcKik3EI8+3KnBWVPmUg+uRWRpP
g7wTcImvW/hbSxd3zC8e4NqjOZWwS24jIOfTvWt4lnmt/Dd68D7JGQRq393cQufwzWjaW0V
nZQ2sC7Y4UCKPYDFAE1FFQpd20t1Jax3ETzxAF41cFlz0yOooAxfGuuDw34F1rXDII2s7SS
VGIBAfHy9eOuK8Vf4veJ9EuLmXWpILqPTYbWK4t7SSEmWZ4WnZ94XAVgAoA6c819DyRRTIU
ljWRG4KsMg/hTBaWoLEW0QLdfkHP1oA8Ek/aPe2kvzeeCp0hijjeKRLjeqkqDiVgvybs/J1
JxyBXNy/HHXLi61Jdd0tfsKMGsI0jZG3ZIDCbB2hcccZY5HSvpXT9E0rS47mOw0+G3W6mNx
MFX/AFkh6sffgVd8mH/nkn/fIoAxtDs7tZH1S9vIrqa6hiXMUexdqgkHqeTuNbE8MdxbyW8
q7o5FKMPUEYNSYA6UUAYXh+e4hgbR78Yu7L5Ax/5bRZwjj8OD7g1u1zXieW10c2niSeU2sV
m4W6uM/Kluc7i4/ug4Oe3X1roLW4gu7SG6tZkngmQSRyI25XUjIIPcEUAS0UUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB4d8armDTvF3h2+vZ4re2NldRCSXhd/mQkDPr
gH8qK579q0Y0nwu5AYedOMEf7KUUAdd+zg274U3WFIX+2LzBYYJ/edSOxr2SvI/2eoZIfhf
c+YjLv1e8YFhjd+86/mDXrlAAeRWReeHrC6ELxKbOeAbYZrcBWiBYFgoIIGcYJxnBNa9FAF
HVtI0zXNMk03V7GG+tJPvRTIGB9/Y+45Fc14JuLmyu9Y8IXlxLcvosqC3nmbc8ltIu6MMep
K4KknrgV2dcLr5l8K+MW8aMry6Rc2qWepBFLNahGYpPgclRuIb0GD2NAHdU15ERWd2CqoyW
PAA9zTILiG7to7i1mSaGRQySRsGVwehBHUV494n064k+LcFz4i1bGkxBZYbZVmKzp93ydij
EjE5JHOOD9AD1mx1bS9Ui8zTtRt7tMkZhkDcjr0rl7zSNBk1Z9B8Q6Ta3unXk/wBqsRdQiS
MTEHeg3AgHuB3yar6hN4a12FYdK0GW/vMDZJDC1q0BHQmVlG0jHTn6Vz4XxTrEWrW/i7xFF
Z6PppjZJ9MiBuBMGzsMhBDOPlzsUZJxQB6JdaxoWgpDZS3UFsQgWK2jUs+0DgKi8449Kzp/
GlvbWtxdT6VexW9uVErymKPy88jcGkBXgg84PPSuQ0jwr4c8S+OYtbS/1W4/stIryEuZIhP
JKuQ8j8eYQFwEGAo4IrvIvB/hiKwuLA6DZS2tzcG6mimiEgllJzvbdnc3uaAOZ1Xx7c22ma
lqcEenRxaYm+a3Nx9ruG+YDGyDcU6+h+lcxYeKJfFHhLVfEUWlag+oJqcLrp9nYM8sLIo27
1l27hjknjHFerWPh3QNM1GfUdN0Wxs7yddss8ECo8g64JAya09q+goA83tV+IXjDw9Da63Y
xeF4buKZLt4HBuQp4j2DJ2NjJbJOO1SXnww/tPU9P1HUvFOqTS2qbHQBBHIBjaApBCgEA98
nk16LjFFAGJaeFdGtZ4bpoJLu7hO5bm7laaQH1yx4/DFTX3hzQ9SuTdXmmQSXJABnC7ZCB0
+YYPH1rVooA5t9D1TTEL+HtUdlXlbLUGM0R9g5+dPzI9qefExs4wdd0q50ocbpmxLAp93TO
B7kCuhprIjqVZQQeCD3oAwfEJW+8PrfWDR3sdvLHdFI2DLMqNkgEHB4/UVsQ3ttNp6XyTL9
maPzRITgbcZz+Vcpb2/iPToLzTtI0ezSF7iWRJ5ZwI9jHI2xoM57Yyo964zwZ4c8bardG18
Si/0/w1axeQltdzxrNf8AzA/NFFlY4xyPvFmHU4oA34vGkPj69bSPByvfaTHcfZ9R1iGQLE
gA3NGhzuJIIAZRjrz3rqv+ES0BY1WDT1tGUECS1JhfB9WUgn861LOwsdPtxbWFnBaQglhHB
GEXJ6nA4qzQBzN0l54cEV3DdXd9p/mKs8MoM7xKeN6t94gcZHPet+zvLa/s4ru0mWaGVdyO
vQipyK5k6Rqehy3N14faOa2nmNxLp82Rhm++YnH3STzggjOemaAOmoqhpmrWerW5mtWYFCU
kikG2SJh1VlPINX6ACiiigCC8tLe/sZ7K7hWa3nQxyRuMh1IwQRWBpCJ4cvU8PeUY7CTLae
Ryqjq0PsR1X1H0rpqz9Y06PU9LltWQGQjdE+SDHIPusCOQQcc0AaAIPSiuH8F+P7LxFrOre
Fru1n03xDojCO6tLkcyJgYmQjhkb1H9a7igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKAPm/8AatRpND8MIg5+0TH/AMdWim/tXu39ieF40GSbidv/AB1aKAPQ/gRt/wCFUQB
WLqL26wSMZ/fNXp9eNfA/T9ZPwx2Q6uLSFb+7VY/sys6HzT1Ykjrnt3r0Zn8T6cjM4ttZiX
nEY8ibH0OVY/lQBv1FcXVtaxiS6uIoELBA0jhQWPAGT3NZlt4m0S6t/MGoRQuOGiuHEUkbd
1ZW5Brz7xLdX+p6he48O6hrumTRMLW8QYhtAV2lvLIJcg5IYBjg8UAesBgT1oZQ6lWAIPBB
GQa8q0y48T6fp58Q2cd9rYs0NtPZGR/9MOVxLApAAIHGCB0NdL4c8ZXWravBompeH73TdTF
kbq68xCIYmDBdisfv5OTkccUANf4beHo55ZdLn1TRVlYs8OmahLbxFvUIp2r+AFRJ4D1SGJ
oLb4jeJ44uweWCVlH+88RJruKKAPOpm1PwPcWqa54ivtc8Paixt7i6vVUS2crcI26JVAjbo
SR8pwc1NP4U0vwrYfb9PuZTYacsk9tpd1PmAzlcAh2y3J6DJ5JIHNY3ja61jw5rzarrF2L3
wrOXV7aZglvGjRhXWY7ScZGVPTkg9RXOPba9caBo3iL4d+I451smNzH4Z1iVZ85BHlxyffH
y/dBz2wRQB614Q0t9N0JXlBjlvG+1SW6giO3ZwCURT90D09cnvXQ1w/hT4jaX4iHkz28unX
Xm+QUmB2+aACYySBtf/ZYA8cZFdwDmgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAy7
/w/pWoz/abi2K3QGBcQu0Ug/wCBKQT+NVdLuJ7DUm0LUbmS4k2Ga2uJMFpogcEMR1ZcjJ7g
g1vVha7EjX+kSxqFuxdhEk7hCCXH0IHT6UAbtFFFABRRRQB43450SOH42+FfEV6xtIJIJbS
C9sz5csUwUuRMejxbRnBxjB7V6b4f1R9U0wvMqCeFzDKYjuRyP4lPcEEEfWovFmjRa54X1C
yaASzPbSpEcfMjMhXKnscEjPvXF/BvxGmqaDeaLOQl/pcuyRGUoxQ8KxUgY+6R+FAHqFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB83/tVsE0nwue/nT/APoKUUftXRltB8MS
ADAuJlz9VX/CigD0T4HxiL4ZmMYO3UbtSQcgkTNyK9Mryn9n2c3fwetbvYEWe8upFQEkKDK
2ACeTXq1AFeaytLhw89tDKwOQXjDEH8asAAAADAFFFAAABXA674Tv5vHlv4qtoPtssAXyAl
ybd4AAQ0Z6q8b5yRjOQD2rvqKAPDdZ+NKeDvHV1p/jTULCyghh83+zbWJ7q5YnhFRk4923g
dRj1qW18b3virxfokuj+J5dLXUVcJZPp8rxGPnB3FQpkBUnJ47CvYRpOlLfSXw021F3LjfP
5K+Y+OmWxk1b2rjGOKAOF0+e78YIdJ1GOzmsLGXy7+SJ0ljvXU/KoUE7VPDMGGc8YxzXUXe
g6Jd25gutLtXjK7MGIDA9ARyPwq9FbW8G7yII4tx3NsULk+px3qQgMpVhkGgD548X6feaRN
r2trY6ldw2cghmjcMEubVcFRLICHZs8xyLkqOCcGvXPhxqE2q/DfQ9SuJbmSS5t/MzdIUkA
JOAwPPAwMnkgZrqUA2lCM44p4AHSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKxLw
bvF+miXhFglaPJ4L/KDx67T+tbdc3qspXxVZKsscMwtJvs5lHEsjYwvpxjOOpoA6TIFcZ4q
8W3fh7WrCN7eNdJkx9ovNhk8pi2FRgCCgboHIIzwcV5B4t1P4oDW7GeJbq/fUJ4rfR7ixuT
bwQNj5/PjU8sH67gylFOMHmu+8Ua5Y6T4mln8R6FY6o9lplvJvgh/el3kZW5ZsCIFS3I4zQ
Bei+LOmXMMrWei39zJFNNE6RtFhRFEJWYtvx9wjgd+KZbfFrT5PtE1zpcltbLfpYwSNPHmb
cI/n2kgjBkXI5rj9Q1/wMlrew+E/COn/AG20igdCscRjuIppUhdAVbglWxk9jVuXX/AU+rS
abY/DdrrU9P3R3hWzjddNZRhSzZww+UcoTwBnpigD27qK8m8V2Oo+EvidoPi7T1jGiXkz2e
rEttMSupIkJJxsDKD7HPrWp4T+JFvrOqaN4fuoWbUb2wF006OmzcFUsu0HI4bjPvXd6jp1l
qunT6dqNrFd2k6lJIZV3K49CKAJLW6tr60iu7OeO4t5kDxyxsGV1IyCCOoqauB8BaSPA1r/
AMIMzXUllDNI+mXEuChhY7xDnOcplhyOld9QAUUUUAFFFRTRyuCYpTG+0heMgHsSO+KAJaK
5mTUdY0OykvPEN1pzWEGZLi8UtEIYx/sc7j07jrWbafEvRtSsL++0nT9TvbWxCM8ywbEcM2
PlZiASByR2FAHcUVl6br2n6o5hhk8q6QkSWspCyx/Vc9PcZFalABRRRQAUUiggYJJ+tLQAU
UUUAfO37VZx4V8Of9fkn/oFFS/tRFR4b8O7hn/SpP8A0AUUAdN+zi2/4H6a+MZubn/0a1ev
V5D+zghT4G6YjdRcXI/8itXr1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABVS/srS+s5IL22W5hIyY2Gee2PQ+hq3QQD1oA5Dwdp9s9hb6kEKi
MPDbWzHd9iTdhlJPO8kfMSfbpWvqPhbw7q9091qejWl3O6CNpJYwzFRyBn0FU7mG40LVJdV
gZGsLqRPtcG3mM/d81Tn6ZGPeui3ADrnPT3oA5//hBvB+2VR4a00CYASYt1G7kHnA9QD+FT
nwl4ZJtydCsSbZSkJ8hcxgnJA47nmtuigDnz4e8J6I39tR6JYWctnGWW4jt1V41AxgEDPTj
FFl4gunu4Y9W0ttMjuz/ojSShi5/uOB9xz1AyfrmqHiq9lbV9O0xtN1G5035ri+ktod0ewD
5FY5BOW5KgE4H5t1fW9N1bRJrK33LePPHFHDOphkDFhtfa3O3uDjtQBo+K7DU77TrZ9IERu
bS5juMOxVmVc7lRv4Sw4yQRgkd60tJ1O01fTIr6zcNHJnK55RgcMp9CDkEVdAO3DHNYAjXR
/EwWEKtrqpZmQDASZVzkf7wHPuM0AdBRnFFIyhlKsMg0ARmZWidoCsrLkABurDtntzXHeH/
GWuajoiXmq+DL+1uWeRfLtnSWParEBg5ZeuPSsqHwbr3he8u4vD+s3j6Jdlm+zhY5ZrVmJJ
CmT7y8nHORnvWzp/h29urC20+9ubm00i0QRxWSzZluFHeeQcnP91Tj1JoAwfEfieXWrC40s
zQ6YmwvI0E/nvIV5EWUUqpJGDz7Cu00LWNB8W+G1vdKuIb/AE+4Vo3CjjPRkYdiOhBrXgtr
e1hWG2gjhiUYCRqFA/AUQ29vb7/Igji3tubYoXcfU46mgDy/xR4W1K0t7j7FrcVlAWjjs5b
92maJ+cKmB8q/w7TkEcnpV/4c3+qLaiw1WeaWWSP7QgcZQKedysTkgkkYGQuPeup8Vx2snh
u9NzI8TLE3lSRna6uRgBT6knH41leFtHijujLL5ynS1FnbQO5KwqUUsfdmJ5NAHZUUUUAFF
FFABRRRQB8/ftNkHR/DiFQQZ5jz/urRT/2llR9M8OByQPOm6fRaKAOl/Z2jaP4H6VuYHdNc
MMDpmVq9Zry34AsG+C2kkY4kmBx/10avUqACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigCK4hiubaSCeISxSKVZD0YHtXlHxB0u/kktNNls
3l0y1Rrq31FZHWS2O5UMRIbDbgxxu4wPavXKr3tpFf6fcWU+fKnjaNsdcEY4oAh0iO7i0Wz
jv2DXSxKJSDn5sevf61erj7bS5PA+lW62WoXl9pNsipPFeSGeVF6eYrnnjuvTHTFdeh3IGB
yDyDQAtQPaW0lyty8EbTqMLIUBZR7HrU9FABWJq7LHrGiyyEbftDxjd/eMZwfrxj8a26xfE
yH+xGuFALWssdwOM/dcE/pmgDaopFYMuR0paACiiigApGwcA0tYnitbP/AIRq5n1DUrvTba
2xcPcWjlZF2HdxgEkHGCuORxQBZ1fQ9M122it9UtvPjikEqDcVwwzg5BB7mqvh7Qp9D+3LL
qL3qXEoePeuGjUKFCk5+Y8dat6Hdx32iWt3Fcy3KSruEs0fls/uV4x9K0aAK13f2NhGkl9e
Q2qO21WmkCAn0GanR0kRXjYMrDIIOQRXH+K/CepeJvEWiy/2y9lo9kJXnht22TSyEAIQ2CN
o5yD1zWYnh7xR4Tllbw3eG/sHJc20wGUPoq8D/vnH0NAHotFc34d8ULrLeRPa/ZrnbuwG3K
SOGXkAqw4yCO4610lABRRRQB4D+0q4TTfDhyB+9n6jPZKKzv2rbx7HQPDM6Rq5NzMhDHH8K
n+lFAHffANdnwZ0tCQSss4yD/00avUa8u+Aef8AhTWmhjkiacf+RDXqNABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUARXMEd1aS20
y745UKMPUEYNc5p+s3Wloulavpt8DbHyVvUi8yKcY+UgqSQcdcjqDXUUYHWgCnp2p2WqW5n
spxKqsUYFSjKR2KsAQfrVysDVoJ9OvV16zjLlQI7yJQSZIv7wA5LL1HqMirFj4l0HUtSOm2
Gq21zeCEXBhjfLLGTjcR2545oA165LxlqscEdno3n20TX8qrI88pQJHuAPQEksSFA4yT1rr
a4DXLXVLj4yeHUhsrSbSDZTy3jzIGdXRh5RX0O5jz9aAO+ACjA6DoKWiigAooooAR22IzHo
BnpmuWsdc0zxJbQWOsab5L3J8yGCdfMjlCnKsGxtyMZweQRXUt9084965Kw006loE00MzWx
e7lurFojgxHJC9eCDzkdMNQB0V7e2Gj6bNeXtxDZ2kC7nkkIVEFcn4c8fnxP4pn0/TtHnXS
44mkTUJMqJSCBgDHHOeCc8ZxzW1YXem+JNIaxv4I55Qqi7tJ4/ut7q3bIyO1bMFtBawLBbQ
pDEvRI1CqPwFAEtFIehrOsNXtb2SW2MkUd7B/rrbzAzR84GfY+vSgDk4b+Cb4kyskctv5U4
t380bBI5iPzAdwcKAe+Pau1vLyOzsprp1kdIULsscZdiB6KOT9BWbrXhXQtflgm1KxWSaB1
kjlR2jdSrBh8ykEjI6GkfwrpEnjBPFjwynVY4PsySee+xUyePLzt7nnFAE2heItI8R2P2zS
bvzowdrKyNG6HphlYAjoeorWrgPEvh3VNHnn8TeEJ7W3u0BlntrqRkinGcsN38Oee2M4PHN
dL4c1+LxBpcdz9knsp9iNLbT43x7lyOnBHv7UAfP/wC16QPCvhjIJ/0yXp/uCipP2uEdvC/
hkxjJF3L/AOgCigDvP2dG3/ArRn3Fi0kxLE5JPmNXrVeR/s4gr8B9FB6+ZP8A+jWr1ygAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAPTivPX0I23iJtQuNM1e6vLa4a4hltJk8qYHOAdzAjg4K8A4B5rv5Jo4gSzAYGT9K
yLPxHp+pNcDT4rm5ELyRFlhIVmRgrAMcA8n8cHHSgDAvrqfVr6LTNa1XTLAvhv7FiusXNwS
pKxu+RgHuFXnHUinfD/wtquhWV3e6/cI2o3spcW0DloLCLPywRE8kDqT3JPap9C8IaWNRuv
EuqeHrO21y9nFxKAyz+U6AqrK+0EEryfriuwAx0oAKKKKACiiigDB19PEM7ra6RFai0kt5h
PLLIVk3lcRqgA45OSxPA7Vg6p4vudC0K206w8PTtrbtHaW9k4xCjtgK7Sjjyx3I57YrvOox
Va9sbbULN7S6iWSGQYZT/MehzzmgDhNZ8Rx+En0LUvE17B/ajIttqH2OJzEVbJ3AclQGHGe
Tk16DDKk8Ec0ZykihlPqDyK8e8U6ZJod3d/8ACRjU/EWkXPlvbwWttumlkBCRwvJ2AyTu4J
yeeK6zwLe+IrbTrbTPE9ktq8iubMBmZljU8JIST84GOe4oA7iql1plhfMrXdpFMyurgsvIZ
TlTn2PIq3RQBUnv4rfULSydJWkut+xljJVdoydzDge2etWwcjIqvfWVtqNjNZXaF4Zl2uoY
qSPqCCPwrh9T8ReIvC3icw32mXV/4bdSyXlvbqxgY4Cxsd4wo5yxHOfagDstV0mw1vTJtN1
KHzrWYAOm4rnByORz1FR6XoOk6KZTplmtuZgBIQSS2Omcn3P51Fo/iXQ9eDf2VqcFzIhIki
VwXjI6hl6giqXjD/hIIdJivvDtxtntJhNLAUDC4jAwyeo65454oA8M/a6Mi+FvDBjI/wCPy
Xr/ALgorE/aX8RW+veB/C8yqYrhbuTzYCclcxjBHqp7GigD1b9nIEfAnRwQciWcc9/3rV65
Xlf7Pkax/AvQtufmMzHJzyZWr1SgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACoJmn81I4o/lbJMnHyY9u+anooAzE0SyGtHWZA8
l4AUjd2yIkIAKqOwOAfrzWikaxrtQBR6CnUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAFDWNNj1fRbzTZ
ZXhW5iMfmRnDIT0YehB5rj9H1LXNev4LGXSWs5tBuhFeXM7svnfKRmIYO9WUqck9cjtXf0Y
oAKKKKACmSxRzRNFKgdGBDKwyCPQin0UAchd/DfwlcXkN5b6e+m3EWdsmnTNak5GOdhGa1d
H0V9A0iSyh1C/1XBZ0bULjzZOeibyOnpnOK2qKAPh34+WOoTXFrean4Rl8NyrMYUgE3mxOu
3JZHHByfTGPSivTf2s1b/hHPDIQ4/0qX/0AUUAejfAJdnwN0AAjBExAHb96/Fen15d+z+Qf
gV4fwxbAmGT1/1r16jQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFZGu+ItL8OWSXepzFI3lSIKnzMSzBQcdcAn
JPYZNAGvRVG/1KKwtjKY3uJCQEghKmSU+igkZOOfoKubxsVm+TPZjjHtQA6iiigAoooyPWg
AooooAKKKKACiiigAooooA+bv2rCG0fwxEASxnnb8Aq/40Uz9qpwtr4WzkfPcc49o6KAO9/
Z3cP8BdAYcj99j/AL+tXq9eR/s3MG/Z88OHGOJu/wD01avXKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooqMyETLH5bEEE7uw9qAJKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiorm5gtLaS5
uZVihjG5nY8AUAS0hdVBZmAA6knpXOpP4h1fM1mY9Lsn+VDPEWnYf3wM4XI6Ag+/pVmXw/H
dBU1DUr28hGMwySAI+P7wUDIPUg8ZoAaPEAu52g0W0bUivDTKdkCn/AHzwT7Lmo/s/i24ZV
mvdNs05YtDC8rey/MQPx/lWnc3um6Tbr9quLezhAwu5gg+gH9BWenjDwzIzqmtWu5ACQXx1
9M9fwoAR9H1iRJGfxLcrKR8vkwRoq8ehBz+dUrLQtZv9OEfinUpXkU7VjspTEmBwHLAAsx6
nsD2rQi8W+HJroWy6tArltqlzsWQ/7JOA34ZrbHIoA5qHwZo7GaXUo31C7mYM9zMdrsBjA+
XHAAHH+NaUHh/RbcOIdNt13rtYmMEkemTWnRQBysnw88ITXi3U+ledIsvnIJJpGVH27cqpb
A44q4nhDQFiaN7NpgRtBmmeQqPRSSdoHbHSt6igDznxJ4R8Sxa3ous+GdcufJ0643zWM7mU
yRNxIqljySOgbOOxFa3h7VPFWv4vLqws9K08+agjLmWcnOEbg7RjnKnnPpXYVj3HhvTLiea
cCe3ec5kNvcPGH9cgHFAGVqtnqcGgxufGP2bUbONt1zKsccUpPOZExgccDHTrzXMXniPxPH
ZApqlkio+4TF7fEoHIXcGOcnOcKpx6da7+Pw5oUTo66VbF0IIdowzZHQknkmp00fSI7hrmP
S7RJ2G0yLCoYj0zjPc0AcIPGmt2t0dRv7LfpqusIisYTcI44DSrMhPIOfkIHA65qDwt8W7L
VNan0jX4Y9MkeYpY3fK292M/KAzcq5BBAON3auoufBOnNZ3VppV5eaFDdoyyx6dII156sBg
hW/2hg1x9j4NfTfEn9l6hDPd2UUb3MOoLGAy45AJA5bP8JHUZGKAPWKK4bS/GWj6XoE15ru
txwwrvuIluJd86wZ+XeBn5uvHWtrSvGXhvWlgbTdUjlFwCYSysnmYOPl3AZ/CgDfooooAKK
KKAPmj9qyRhb+FUChhuuTj8I6Kd+1DC8954VRSABHckknHeKigDt/2bcf8ADPvh44xnzj/5
FavXq8K8DeB/jd4C8JWvhjSdZ8GXNhaM7RSXMNz5hDMWw23A6mt6b/hoSGMsLnwA+BnOy8H
+NAHq9FeNw6l+0G94YXTwBhBk4e8+b/x3ir8d78enmaM23gEbRnPm3n/xNAHqtFeJ6p4n+P
Gm3X2ZtO8Bu20NuFxeDr7bKW08WfHSbDvpXgTYOoF1eA/+i6APa6K8b/4Sz41SA+TovgkHk
/PfXf8A8arMl+IvxkikaA+HvBnmg43fb7orn/v1QB7vRXiGneNfjZqF4LH+xvBEcspCxyfb
Lsqp65I8vnp6iuiL/HsR58vwCWBwRvvcfyoA9NorxU+JPjwbqeEWHgNfJk8snz7w7j6/c4p
I/FPx2Q5m0zwJIrHA23N4pH/kM5oA9rorxgeKPjn5hU6R4ExtLf8AH5edv+2dZTeO/jqv/M
H8C8/9PV5/8boA98orw6z8d/GhoZDc6H4KdlPWO+u1GPxiNOPj34xsgePw/wCDAGUuN2oXR
6HH/PGgD2+ivBl+IXxsZGk/sHwRtXt9tu8/+i6nT4jfFqO3V7jw14Rdicfu9SuVH5GE0Ae5
UV4hJ8RviutlLdjwx4SCRBsj+1Lkk4Gf+eArCPxo+KK2/nN4U8LEZxxqNx9f+eNAH0ZRXz+
/xj+I9vDbtN4R8Nu0qbiV1WcD9YKS6+MPxMtdPa9fwl4YKDnA1S4zj/vxQB9A0V8xD9ofx+
0whHgzw/uPc6nPj/0TVyL9oTxjcssMHgnRhOPvF9Wl2++MQZoA+kaK+d5/jr44trYzSeDND
b5to26tN/8AGKydR+OvjvULdLaPwnotvEzgzFdVm3PH3UEQjaT60Ae+3Or6ld6nPpWi2kZa
LaJb2VwY4SRnG0HLN7dPWpLTw1BHIJtRvbvVLgOH8y5k4BHIARQFwD04z7mvB4/j1rWm26W
+l/D/AEiC36hBqki89c8QUXP7R/ia2CF/A+mEO20Y1aT0z/zwoA+leg5rA1TVrx7qTSdHs3
nvMAPcEYhts92Oclsc7QM9OlfOV/8AtOeLLu0kt9K8I6bY3RYKJpb95gozz8vlDPHvW1afH
7VdMtkhl8H2tzcSDzZpzqbL5jnqdvk8D29KAPXz4HW3uNEn069FvLYy77uVo973o77iT1J5
/Gt/Wp20/SZb6HSn1OeEZS3hUF2yecZ/OvnzUf2ob/TfJM/gW3cS5xs1RuMfWGs//hrS4c5
XwFHsH3s6oc/h+6oA9yt7q58WWrQSX1lYwSBkns40D3Cdtrb+n/fP0rrbaKCxsoLVGKxQos
aFzk4AwOT1NfLOo/tFafrVqft/w4t5GkUqJRqOJEGOobycg+lYcv7SGjR3CJq/gO61SUKWD
3Oss49M7fLCggdCBxQB9g3GoWNm8aXd7BbvIcIssgQt9M9ajvNX0zT3jS9vobd5ASiu4DMB
1IHUivki1/aZ8PMsu34VW8sUvyM0+oeY7L6EtEf51o2H7TWhaaxntPhuY5HAjDnUt7BR0UE
x5A9hQB9Lnxb4cEoT+17cKTjzWJEefTf93PtmttWVlDKcgjII718sv+07PrYbT9N+HtlIOA
6X2onZz0wFhPvmqdv8ZvHljc28umeG9Jt7eHIe2k1i4mSRMcKN0XykdiPpQB9Z0V84Wf7Qn
i17JXu/BekGc5P7rVJQuO3WEnNZ9z+074hivnsovA2nGZG2sW1STbn2/c0AfT/SjNfKOpft
H+N52jFr4a0qwhA/eFb15XcnpgtEAvfsap/8L28YWIZtH0uKJdqsIbzUXuVZgfmJYxbgD6A
igD66or5Uj/ax1RYh5/gO18xR82zU2xnODjMVWof2rLt8iTwLECF3fLqZ6f8AfqgD6UGk6W
EuUGnWwW6/1wESjzeMfNxzx61wfir4WWF/HZX3hjZpWpaeESCEs32SSMNkxvEOCCCeQMjrX
kq/tZvK6xxeAxvIyd2pkD/0VWZ/w2Yi7g3w/YFfTUs/+06APpKPR9b09Y10jVE8nABtr5Wm
WP1KPkNj2JP4UpvPGFsT5mi2N6gGB9nujGxPrhxgD2zXzvF+2LaNAJZ/Ak6hm2gJqAP846c
f2w7QgND4EnKkE/PqAB4/7Z0AfQv/AAkd3YzLF4h0h9PRwStzCxnh+jEAFT9Rj3rbsr+z1G
1W6srlLiEnG9DkZ9D6H2r5UH7ZtqxwPAU2ef8Al/H/AMRVOb9qLQpYpdSs/Cep6ZqMjZd7e
+Voy3TJQrg9BnjNAG/+1c5F34VVT/BcH07x0V5N4q+JetfGa+0y3uLC2sLjSo5y0gkJWUM0
eOMcEY55ooA//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0